%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/186.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Raymond</first-name><middle-name>E.</middle-name><last-name>Feist</last-name></author>
            <book-title>Sága impéria 03 - Ochránce impéria: Milenec</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Raymond</first-name><middle-name>E.</middle-name><last-name>Feist</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>473ab5bd-7dc8-4077-9054-71922dd94dfd</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>RAYMOND E. FEIST</strong></p>

<p><strong>Janny Wurts</strong></p><empty-line /><p><strong>S</strong><strong>ága Impéria - Ochránce Impéria</strong></p>

<p><strong>Milenec</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>Tuto knihu věnujeme s velkým poděkováním, úctou a obdivem<strong> </strong>Haroldu Matsonovi.</p>

<p>Poděkování:</p>

<p>Za mnohé, co se objevuje v této knize, jsme hluboce vděční mnoha lidem. Rádi bychom své díky za jejich přispění, ať už úmyslné nebo neúmyslné, vyjádřili veřejně:</p>

<p>Pracovníkům firmy Friday Night, jejichž láska ke hrám přivedla R.E.F. k mnoha krásným nápadům, jež použil v obou světech, a lidem, kteří tyto hry psali, hlavně těm z Midkemia Press.</p>

<p>Kyungovi a Jonovi Conningovým, jejíchž srdečné pozvání J.W. do jejich domova, Koreje, nesmírně přispělo k barvitosti této knihy.</p>

<p>Virginii Kiddové za to, že J. W. usnadnila, aby řekla ano, a za léta moudrých rad a přátelství.</p>

<p>Našim vydavatelům, Adrianu Zackeheimovi, který s námi stál na začátku, a Jimu Moserovi, který s námi dorazil do cíle.</p>

<p>Richardovi C. Freesemu, jenž se o nás staral mnohem více, než bylo jeho povinností.</p>

<p>Elaine Chubbové, díky níž jsme se cítili dobře.</p>

<p>Raymond E. Feist</p>

<p>Janny Wurts</p>

<p>Frazer, Pennsylvania 1986</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola první</emphasis></strong></p>

<p> <strong>PŘESKUPENÍ</strong></p>

<p>Zatroubily trumpety.</p>

<p>Po dvou dnech, jež strávili za zamčenou bránou, s vojáky utábořenými v zahradě, na dvoře a dokonce i v přízemní hale, byl ten zvuk vítaným vyrušením. Mara odstrčila svitek s knihou, na jejíž děj se nedokázala soustředit. Nervy měla napjaté jako přetažené struny a každý zvuk nebo pohyb ji dráždil. Vyskočila na nohy ještě dříve, než stačili vojáci, kteří drželi hlídku, napůl tasit meče z pochev.</p>

<p>A pak její obranný instinkt zastavila logická úvaha. Útok by přece nikdo neohlašoval fanfárami ani by jej nepodnikal za bílého dne. Trumpety mohly znamenat jen dlouho odkládané shromáždění Rady nebo nějaké císařské prohlášení. Mara se vydala po schodišti dolů, vděčná za to, že čekání skončilo.</p>

<p>V mezidobí od Arakasiho nedostávala žádné zprávy. Musela se spoléhat na to, co se dozvěděla od prodavačů informací za hrst mincí přehozených přes vnější zeď, a zprávy, jež takto dokázala nashromáždit, byly na obrovské množství událostí, k nimž došlo, příliš útržkovité. Ulicemi se jako lesní požár šířila zvěst, že včera v noci si Almecho vzal v hanbě život. Také se říkalo, že Shromáždění prohlásilo Milambera za vyvrhele a zbavilo ho jeho postavení. Méně důvěryhodné zdroje ovšem tvrdily, že barbarský mág celé Shromáždění zničil. O této verzi ale Mara pochybovala; když se pokoušela představit si moc takového obrovského měřítka, jaká dokázala vyvolat bouři v aréně, její mysl nenacházela vhodné příměry.</p>

<p>Kevin suše poznamenal, že by nechtěl být tím, kdo barbarskému mágovi přinese zprávu o změně jeho postavení.</p>

<p>Mara scházela po širokém hlavním schodišti, jež nyní připomínalo police ve zbrojnici, přecpané kusy zbroje a přilbami, které sem odložili odpočívající válečníci. V rozích ležely hromady mečů a o ozdobnou balustrádu se opíraly řady kopí. Po příchodu jejích náhradních jednotek se původní počet třiceti válečníků rozrostl na kasárna o stovce vojáků a všechny pokoje pro hosty byly k prasknutí naplněny důstojníky.</p>

<p>Troubení rohu vzbudilo mnohem více spáčů. Sedmdesát pět vojáků, kteří právě vykonávali službu, bylo v plné zbroji. Muži, připravení k okamžité akci, se při příchodu své paní seřadili a vytvořili jí uličku ke dveřím. Mara jí prošla a napadlo ji, jestli mezi hráči kostek v rohu není i Kevin.</p>

<p>Přední dvůr byl také zaplněn válečníky. V úzkém prostoru se postavili do trojřadu a Mara pokynula Lujanovi, aby otevřel hlavní bránu.</p>

<p>Před nimi stáli čtyři členové Císařské bílé stráže a herold v zářivě bílém plášti, který mu sahal až po kolena. Slunce se odráželo na jeho odznacích hodnosti stejně jako na zlaté pásce, jíž měl sepnuty vlasy, a zlatem vykládané úřední holi.</p>

<p>„Paní Maro z Acoma,“ řekl.</p>

<p>Mara udělala krok dopředu a Lujan ustoupil stranou, aby na ni muž viděl.</p>

<p>Herold se jí mírně uklonil. „Přináším ti zprávu od Nebeské záře. Ičindar, jedenadevadesátkrát císař, ti dovoluje, aby ses beze spěchu odebrala do svého domova. Běž v míru, protože jeho stín dopadá na celou zemi a jeho paže tě objímají. Každý, kdo ti bude chtít zabránit v cestě, stane se nepřítelem Impéria. Tak prohlásil císař.“</p>

<p>Válečníci za Marou stáli ve vyčkávavém klidu. Ale k překvapení všech přítomných se herold ani slůvkem nezmínil o svolání Rady. Aniž počkal na odpověď nebo pronesl další slova, seřadil svůj doprovod a vyrazil ulicí k vedlejšímu domu.</p>

<p>Mara stála překvapená a zamračená ve sluneční záři, zatímco její důstojníci zavírali bránu a vraceli závoru zpět na místo. Mara od útěku z arény hodně zhubla. Vinou starostí byla bledá, pod očima měla hluboké temné kruhy a tato poslední zpráva v ní zanechala mrazivou nejistotu. Pokud Vojevůdce zemřel v hanbě a lordové Císařství jsou se svými rodinami odesíláni domů bez svolání Rady, nebylo potřeba mluvit o důsledcích: do Velké hry musel vstoupit samotný císař.</p>

<p>„Potřebujeme Arakasiho,“ řekla Mara, když se vytrhla z myšlenek. Podívala se unavenýma očima na svého velitele vojsk. „Můžeme nechat vyjít ven posla, když pořádek udržuje Císařská stráž?“</p>

<p>„Zařídíme to, krásná paní,“ řekl Lujan žertovným tónem, na který už skoro zapomněla. „Ať už jsou ulice bezpečné nebo ne, každý muž nebo sluha tady by běžel bosý samotným peklem, aby doručil tvou zprávu.“</p>

<p>„O to bych ani nežádala.“ Se směsí bolesti a pobavení se Mara podívala na své nohy, od útěku bez sandálů zabalené do chladivých obvazů. „Vyzkoušela jsem si to sama. Jican už dostal rozkazy: všichni mí otroci dostanou nové sandály.“</p>

<p>Tohle bezpochyby ukazovalo na Midkemianův vliv, ale Lujan se zdržel komentáře. Jeho paní byla naprosto odlišná od všech vládců, s nimiž se kdy setkal; měla vyhraněné názory, nepolevující odvahu a zvláštní okamžiky soucitu. „Pokud si myslíš, že by bylo lepší, kdybychom měli více volného místa,“ řekl, „mohli bychom poslat polovinu posádky do veřejných lázní.“</p>

<p>Nyní se usmála i Mara. „Nelíbí se jim, když po nich ve spánku někdo šlape? Máme tady trochu přecpáno,“ připustila pak. Ve skutečnosti celý dům páchl jako neuklízena laciná veřejná noclehárna. „Udělej, jak uznáš za vhodné, ale chci, abych vždy měla po ruce připravenou jednotku.“ Když se otočila, aby se opět vrátila zpátky do domu a sepsala příkaz, kterým chtěla povolat Arakasiho, dodala ještě jednu větu. „Poslední věcí, kterou kdokoli z domu Acoma udělá, je, že stáhne ocas mezi nohy a uteče domů.“ Když se Lujan ukláněl, usmíval se.</p>

<p>Ukázalo se, že posla nebylo zapotřebí. Zatímco se Mara rozhodovala, na které z předem dohodnutých míst bude nejlepší poslat zprávu, vrchní špeh dorazil sám v přestrojení za zelináře. Mara se o tom dozvěděla podle rozruchu v kuchyni a Jicanova nezvyklého výbuchu zlosti.</p>

<p>„Bohové, jen ho tím sekáčkem na maso nerozsekni vejpůl,“ volal Kevin pobaveně. Jeho smích se rozléhal po širokém schodišti a Mara, která si uvědomovala, že by malý hadonra mohl dát svému vzteku průchod tím, že jejího milence pošle vyčistit záchody, spěchala dolů, aby zasáhla.</p>

<p>Našla svého vrchního špeha, jak se opírá o nízkou káru naloženou oschlou zeleninou, kterou si nějaká šetrná duše patrně schovávala pro přikrmování dobytka. „Na trhu nenajdeš žádné čerstvější,“ říkal právě Arakasi s vážnou tváři Jicanovi. „V chudší čtvrti bych tyhle melouny prodal za docela dobrou cenu.“</p>

<p>Mara, jíž hrozilo, že po dlouhé době zase vybuchne smíchy, se do věci vložila. „Arakasi, potřebuji tě. Jicane, požádej Lujana o doprovod vojáků a jdi sehnat k řezníkovi nějaké čerstvé maso. A kdybys žádné nenašel, tak přinejhorším ty melouny zase tak hrozně nepáchnou.“</p>

<p>Arakasi seskočil ze svého místa, uklonil se a přenechal káru i s nákladem hadonrovi. „Šťastný lov,“ zamumlal, když kolem něj procházel, a vysloužil si tím káravý pohled své paní. „Zdá se, že máš dnes ráno výbornou náladu,“ poznamenala.</p>

<p>„To proto, že ji nemá nikdo jiný,“ prohlásil Kevin. „Dělá to jen z toho důvodu, že rád působí zvráceným dojmem.“</p>

<p>Barbar vykročil za svou paní a vrchním špehem, kteří se vydali kuchyni zpátky, a pak se usadili na kamenných lavičkách stojících po obvodu dvora.</p>

<p>Mara měla to místo ráda, s jeho kvetoucími stromy a trojicí jemně zpívajících fontánek. Ale ani zdaleka se necítila spokojeně, když se ptala: „Je jisté, že je Almecho mrtvý?“</p>

<p>Arakasi si svlékl plášť silně páchnoucí shnilou zeleninou. „Vojevůdce provedl obřad odčinění svých hříchů před všemi svými podřízenými a přáteli včetně dvou Ctihodných. Jeho tělo leží s veškerou pompou v císařském paláci.“</p>

<p>„Slyšel jsi, že nebude svolána Rada?“ zeptala se Mara a nyní vyšly najevo její starosti.</p>

<p>Arakasiho přešla lehkomyslná nálada. „Slyšel. Někteří lordi už začali bručet a Desiův hlas mezi nimi zní nejsilněji.“</p>

<p>Mara zavřela oči a nadechla se sladké vůně květů. Tak rychle; věci se odehrávaly příliš kvapně. Pro dobro svého domu musí jednat - ale jak? Všechny známé zákony byly porušeny. „Kdo bude vládnout?“</p>

<p>„Císař.“ Jejich oči se obrátily ke Kevinovi.</p>

<p>Mara si v záchvěvu netrpělivosti povzdechla. „Tomu nerozumíš. Císař vládne jako duchovní vládce. Zatímco o každodenní záležitosti Tsuranuanni se starají císařovy úřady, národ řídí Nejvyšší rada. V ní začíná veškerá politika a mezi lordy národa je největší právě Vojevůdce.“</p>

<p>Kevin trhl palcem přibližně ve směru paláce. „Tak se mi zdá, že si vzpomínám, jak někdo říkal, že se císař nikdy neukazuje na veřejnosti, ale na hrách seděl a vypadal jako živý. Tenhle císař už teď mění zvyky svých otců, pokud tomu správně rozumím. Ičindar může mít o vládu větší zájem, než si myslíte.“</p>

<p>Arakasi se poškrábal na bradě. „Pokud ne on, jsou ve hře Ctihodní. Bylo jich tam nezvykle mnoho.“</p>

<p>„Každý jen hádá,“ přerušila ho Mara. „Potřebujeme znát fakta. Kdo ten masakr na hrách přežil - a došlo pak k něja­kým podezřelým událostem?“</p>

<p>„Bylo daleko více zraněných než mrtvých,“ řekl Arakasi. „Než odejdu, napíšu ti seznam. Pokud by v paláci mělo dojít k nějaké nečekané události, mám tam lidi, kterých se na to mohu vyptat. Prozatím bych radil opatrnost, navzdory císařovu míru. Mnoho ulic je ještě zataraseno troskami. Kněží všech dvaceti řádů otevřeli své chrámy, aby ubytovali lidi bez střechy nad hlavou, ale po přerušení obchodů v přístavu je málo jídla. Ulicemi se pohybují hladoví, zoufalí lidé, kteří jsou stejně nebezpeční jako nájemní vrazi. Dnes ráno byly sice zahájeny opravné práce na nábřeží, ale dokud se znovu neotevřou trhy, neradil bych vycházet do ulic.“</p>

<p>Mara učinila žalostné gesto ke svým ovázaným nohám. „Stejně nemohu nikam chodit, dokud nebudu mít nová nosítka.“</p>

<p>Arakasi vstal, napjal ruce s propletenými prsty a protáhl se, až mu zapraskalo v kloubech. Mara si jej pozorně prohlédla. Řezná rána na jeho líci se pomalu hojila, ale pokožku kolem jizvy měl napjatou více, než si pamatovala. „Kolik času uplynulo od doby, kdy jsi spal naposledy?“</p>

<p>„Nespal jsem,“ řekl vrchní špeh. „Měl jsem příliš mnoho práce.“ S nechutí zvedl svůj páchnoucí plášť. „S tvým dovolením, paní, vrátím zpátky tu káru a vydám se za tvými strážemi a hadonrou. Trhy jsou možná zavřené, ale myslím, že vím, kde by Jican mohl sehnat zeleninu.“ Jeho hlava na chvíli zmizela v pomačkané špinavé látce, jak si přetahoval plášť přes domácí oděv. Když se jeho tvář opět vynořila, vypadala - unavená a s propadlýma očima - jako tvář chudého rolníka. „Dostane ji ale draho,“ dodal.</p>

<p>„V tom případě ti Jican nebude dlužit žádnou laskavost. Buď opatrný,“ připomněla mu Mara.</p>

<p>Arakasi se uklonil, vstoupil do klenutého průchodu, který vedl zpátky do domu, a okamžitě se ztratil ve stínech; zaslechli jen jeho slabý hlas: „Zůstanete tady?“ Pak, po kratičké chvíli: „Myslel jsem si to.“</p>

<p>A byl pryč.</p>

<p>Kevin si v nazelenalém světle pronikajícím skrze stromy prohlédl svou paní. „Tebe to netáhne domů k Ayakimu?“ Ptal se také kvůli sobe, protože potřeboval mluvit s Patrickem a podělit se se svými krajany o novinky, které už od her tížily jeho srdce: Borric a Brucal byli rozprášeni a Království otevřené invazi.</p>

<p>Mara na okamžik vypadala sklíčeně. „Nemohu se vrátit domů. Ne při všech těch změnách, k nimž dochází. Musím být poblíž centru moci bez ohledu na to, komu se při tom bude dařit. Nehodlám připustit, aby byl dům Acoma rozdrcen v důsledku rozhodnutí jiných lidí. Pokud jsme v ohrožení, budu milovat svého syna do posledního dechu, ale budu jednat.“</p>

<p>Její ruce se zaťaly do kamene. Kevin je jemně sevřel ve svých dlaních. „Máš strach,“ poznamenal.</p>

<p>Přikývla, což u ní bylo závažné přiznání. „Mohu sice bojovat proti Minwanabimu nebo jinému znepřátelenému lordu, ale jsou dvě věci v Císařství, před kterými se bez řečí musím sklonit, a obě se tady zapojily do hry.“</p>

<p>Kevin nepotřeboval nápovědu, aby uhodl, že mluví o císaři a Shromáždění mágů. Když se s potemnělým pohledem zadívala do dálky, pochopil Midkemian, že se bojí i o svého syna.</p>

<p>Uplynuly další tři dny naplněné zvuky kroků vojáků pochodujících po ulicích a vrzáním vozů, které odvážely trosky, kamení a mrtvoly. Mara čekala a dostávala od Arakasiho zprávy doručované často podivnými způsoby a v nezvyklých nočních hodinách. Kevin lakonicky poznamenal, že vrchní špeh našel způsob, jak je rušit v milování, ale pravda byla taková, že vzhledem k nudě měli oba na projevy vzájemné náklonnosti více času. Jeho předpověd, že se císař ujme vlády v Impériu, se ukázala částečně správná, ale v politice se neodehrávala pouze jediná hra a Arakasi věnoval veškerou svou energii tomu, aby poznal, čí ruce tahají za které provázky.</p>

<p>Postupem času, s tím, jak se různí členové Rady snažili ujasnit si obraz stávající struktury moci, bylo čím dál zřejmější, že Ičindarův vstup do Hry nebyl pouhým vrtochem. Pečlivě si jej naplánoval a jeho lidé byli připraveni začít provádět práci a úkoly, které obvykle spadaly do sféry správců a agentů lordů Rady. Celá skládanka se více vyjasnila v okamžiku, kdy Arakasi začal ve svých zprávách odhalovat, které strany Ičindara podporovaly. V samém srdci plánu stáli členové Strany modrých kol, z nichž nebyl osudným hrám přítomen skoro nikdo. I mnozí staří členové Říšské strany, kteří se mohli prokázat krevními pouty s císařem, se stali v tomto novém řádu psanci.</p>

<p>Po vyhlášení Císařského míru se město postupně vzpamatovávalo ze svých ran. Namáhavým uklízením kamenných a dřevěných trosek začaly opravy škod způsobených barbarským mágem. Několik dní se nad arénou, kam byli odváženi mrtví ke spálení, zvedal široký sloup kouře. Zkazky o tom, že Císařská bílá stráž věší ty, kdo rabují domy a prodávají na černém trhu, ukončily obě tyto činnosti. Na řece byla postavena nová kotviště a malé čluny převážely na břeh zboží, zatímco na starých základech se stavěly nové doky; do obchodů se pomalu dostávaly nové výrobky. Mezi troskami se proplétali dělníci s vahadly na ramenou a dvoukolými vozíky a pracovali až do soumraku.</p>

<p>Deset dní po masakru na hrách dostala Mara zprávu ze Sulan-Qu. Objevila se tam menší skupina uprchlíků a došlo k nepatrným třenicím kvůli zboží plovoucímu po řece, ale zájmy domu Acoma nijak neutrpěly. Nacoya jí psala, že kromě obvyklých Ayakiho nálad je na usedlosti klid. To nejhorší, s čím se musela první rádkyně vyrovnat, byl Keyoke, kterého byla nucena neustále zrazovat od toho, aby na ochranu své paní do Kentosani neposlal polovinu kasáren. Dále Nacoya psala, že díky Arakasiho agentům se dozvěděli, že je Mara v pořádku. Mara odložila svitek. Do očí jí stouply slzy nad oddaností těch, kdo ji milovali. Její syn jí chyběl skoro nesnesitelně a slibovala si, že až jí to okolnosti dovolí, bude s ním trávit daleko více času.</p>

<p>V hale zazněly rychlé kroky. Mara zaslechla, jak se strážní postavili do pozoru a pak se objevil Arakasi, ztrhaný a neupravený. V naprostém rozporu s protokolem vběhl do jejích soukromých pokojů a padl před ní na tvář.</p>

<p>„Paní, prosím tě o odpuštění za to, že tě vyrušuji.“</p>

<p>Mara, kterou zastihl nepřipravenou, si protřela oči. Věděla, že by se měla cítit vyděšená, ale okolnosti se měnily tak rychle, že jí připadalo, jako by se to všechno dělo někomu jinému.</p>

<p>„Posaď se,“ řekla. „Jaké jsou zprávy?“</p>

<p>Arakasi vstal a očima pátravě přejel po místnosti. „Kde je Kevin? Tohle by měl slyšet, protože budeš chtít znát i jeho názor.“</p>

<p>Mara pokynula rukou a její posel odběhl do kuchyně, kam Midkemian odešel, aby donesl horkou chochu. Barbarský otrok, který už se mezitím vracel po schodech, vstoupil skoro okamžitě. „Kde hoří?“ zeptal se, když položil na stolek tác, na němž stála konvice a několik šálků. „Trocha kořeněné chochy je sotva dostatečný důvod k tomu, aby mě tvůj otrok málem vytáhl po schodech za nohu.“</p>

<p>Kevin byl k Maře otočen zády, když začal nalévat první šálek, a nevšiml si Arakasiho, který se podle svého zvyku stáhl do nejstinnějšího kouta.</p>

<p>„Tak za prvé, barbaři -“ promluvil vrchní špeh.</p>

<p>Kevin se prudce otočil, až šálky zacinkaly. „Tak hele!“ Svou prudkou reakci se pokusil zakrýt kyselým úsměvem. „Máš něco proti barbarům?“</p>

<p>Arakasi si odkašlal. „Cizozemci podnikli naprosto nečekaný a obrovský protiútok. Naše vojska v Midkemii byla přečíslena a zahnána zpět do údolí, v němž je otevřena Trhlina! Utrpěli jsme nejhorší porážku od začátku války!“</p>

<p>Kevin taktně zadržel radostný výkřik. Ale nedokázal odolat tomu, aby na Arakasiho nevrhl triumfální pohled, když své paní podával kořeněnou chochu.</p>

<p>„Co ještě?“ zeptala se Mara, která byla díky bouřlivému vstupu vrchního špeha přesvědčena o tom, že musí následovat ještě něco.</p>

<p>„Za druhé,“ pokračoval Arakasi, „souhlasil císař s tím, že se sejde z barbarským králem, aby sjednali mír!“</p>

<p>Mara upustila svůj šálek. „Cože?“ Její výkřik přehlušil tříštění, šálku a po dřevěné podlaze se rozlila kaluž horké chochy.</p>

<p>Kevin zůstal stát, jako by vrostl do země. Mara si nevšímala znečištěných parket a skvrn, které se začínaly tvořit na lemu jejích šatů, jak do nich vsakovala rozlitá chocha. „Mír?“</p>

<p>Arakasi rychle pokračoval. „Můj agent v paláci mi dnes ráno poslal zprávu. Před Vojevůdcovou poslední ofenzívou proklouzli Trhlinou společně se střídajícími jednotkami dva agenti Strany modrých kol. Byl to Kasumi ze Šinzawai a barbarský otrok; na druhé straně opustili tábor a donesli zprávu o míru barbarskému králi.“</p>

<p>„Proto nebyl tvůj přítel ze Šinzawai na hrách,“ řekl Kevin. „Nevěděl, jestli bude hrdinou, nebo psancem.“</p>

<p>Mara si odtáhla vlhkou látku z kolen, ale nezavolala služebné, aby jí pomohly. „Kasumi. To je Hokanuův bratr.“ Přimhouřila oči. „Ale Strana modrých kol by neudělala nic tak odvážného bez -“</p>

<p>„Bez císařova souhlasu,“ dokončil za ni Arakasi. „V tom je podstata věci. Dříve, než vyslal ty dva, musel Ičindar chtít uzavřít dohodu o míru.“</p>

<p>Mara zbledla, když jí to došlo. „Tak proto se Nebeská záře odhodlala ujmout vlády.“ Pak se obrátila ke Kevinovi. „Tvůj odhad císařových kroků může být daleko přesnější, než by kdokoli z nás dokázal přiznat, lásko. Ičindar vstoupil do Velké hry, a nikdo o tom nevěděl.“ Nevěřícně potřásla hlavou. „To je naprosto proti všem tradicím.“</p>

<p>Kevin zvedl z tácu ubrousek a poklekl, aby zastavil rozlévající se chochu. „Ty máš tak co vykládat. Pokud si pamatuju správně, sama jsi ohnula pár tradic tak, že se zkroutily málem k nepoznání.“</p>

<p>Mara zaprotestovala. „Ale císař...“ Z úcty v jejím hlase bylo jasné, že pokládala Nebeskou záři za někoho jen trochu méně významného než samotné bohy.</p>

<p>„Je to muž,“ řekl Kevin a opřel si ruku, v níž držel mokrý ubrousek, o koleno. „A je mladý. Mladí lidé často dělají nečekané a radikální věci. Ale tenhle přes všechnu svou odvahu nežije ve skutečném světě. Je určitě naivní, když si myslí, že se do toho může prostě vložit a nařídit těm vašim tsuranským lordům s jejich žízní po moci, aby se vrátili domů a začali pěstovat ředkvičky.“</p>

<p>Arakasi řekl: „Paní, ať už jsou ,ředkvičky’ cokoli, obávám se, že má Kevin pravdu.“</p>

<p>„Je v tom ještě něco jiného,“ řekla nespokojeně Mara. Zamračila se na ušpiněný lem svých šatů a pak jej netrpělivě pustila z ruky. Jemná látka dopadla na místo, k němuž zatím Kevin ve svém úklidu nedospěl, ale i kdyby tím zachránila před promočením několik hedvábných polštářů. Mara by si toho ani nevšimla. „Kdyby ten mág Milamber nezpůsobil Almechovo zneuctění, jak by se věci vyvíjely?“</p>

<p>Pokud by její otázka byla jen řečnická, nebylo by těžké určit další průběh událostí. I Kevin dokázal uhodnout, že Strana modrých kol by znovu změnila svou politiku a stáhla se ze Spojenectví pro válku. Následkem toho by Almechovi jako jediný spojenec zůstal dům Minwanabi. S domy Acoma a Xacatecas, které by neustaly ve svém dotírání, by si Desio nemohl dovolit zvýšit svou podporu. Almecho by byl se svou stranou po třinácti letech takřka absolutní vlády odstaven od moci.</p>

<p>Kevin vyždímal ubrousek na tác a zmínil se o jediném možném důsledku. „Takže by váš císař vtrhl do Nejvyšší rady s podmínkami mírové smlouvy a Vojevůdce by neměl dostatečnou podporu na to, aby se mu mohl postavit. Čistá práce.“ Kevin obdivně hvízdl. „Ten váš Ičindar není žádný hlupák.“</p>

<p>Arakasi vypadal, jako by v duchu počítal. „I kdyby věci vycházely tak, jak říká Kevin, nemyslím si, že by císař riskoval otevřenou srážku s Vojevůdcem. Pokud by za ním ovšem nestála nějaká zvláštní síla, o niž by se mohl opřít.“</p>

<p>Kevinovy oči se rozšířily. „Mágové!“</p>

<p>Mara přikývla. „Almecho měl své ,mazlíčky’, takže Ičindar potřeboval spojence, kteří jim mohli čelit.“ Obrátila se k Arakasimu a dodala: „Běž a promluv si se svými agenty. Pokud budeš moci, zjisti, kdo by byl mezi Ctihodnými nejpříhodnějším kandidátem na vstup do této hry. Hledej nějaký zvláštní vztah ke komukoli z Modrých kol, zvláště k domu Šinzawái. Zdá se, že ten stojí ve středu celé věci.“</p>

<p>Když se vrchní špeh uklonil a odešel, Mařin pohled ztvrdl, jako by se kolem rozhlížela z místa ležícího v závratné výšce. „Nadcházejí velké změny. Cítím je jako vítr, za nímž přichází hutana,“ řekla a myslela tím ostrý suchý vichr, který podle starých bájí vyvolával duchy démonů a osvobozoval je, aby mohli pustošit zemi. Pak, jako by ji myšlenky na zla z mýtů a boje současnosti děsily, smutně přiznala vlastní slabost. „Ale člověk může jen stěží převzít iniciativu do vlastních rukou, když plave v kalužích chochy.“</p>

<p>„To záleží na druhu iniciativy,“ odpověděl Kevin a osvobodil ji z jejího zajetí tím, že ji vzal do náruče.</p>

<p>Pozdvižení rozpoutané Milamberem přineslo i několik výhod. Když se obchod znovu rozběhl a nedostatek zboží vyvolal nové příležitosti, dostala Mara zprávu od lorda z Keda, že její požadavky ohledně skladišť byly přijaty. Zničení přístavní čtvrti Kentosani učinilo z její nabídky jedinou možnost a první dodávka obilí, která dosáhne volného trhu, bude odměněna vysokou cenou. Hlas v Radě, který ji postoupil lord Andero, byl jen velmi malou zárukou; v okamžiku, kdy Nejvyšší rady nebylo, neměl tento závazek žádnou váhu.</p>

<p>Mara nicméně odeslala zprávu se svým souhlasem. Jakýkoli slib měl větší cenu než žádný a podle informací, jež jí přinesl její vrchní špeh, byli vládnoucí lordi, kteří se nezabývali rozšiřováním své obchodní říše, znechuceni císařovým zasahováním do běhu věcí. Tvrdili, že mír je záležitostí zbabělců a bohové neposuzují příznivě slabé národy.</p>

<p>Pak začaly přicházet zprávy; Mara strávila celé dopoledne následujícího dne rozhovorem s Arakasim, zatímco Kevin podřimoval ve stínu stromu na dvorku. Až do chvíle, kdy přišlo oficiální oznámení, netušil, že Nebeská záře zamířila do Města plání, odkud měla Trhlinou projít do Midkemie a uzavřít dohodu s Lyamem, králem Ostrovů.</p>

<p>Při zmínce o midkemianském jméně sebou Kevin trhl. „Lyam!“</p>

<p>„Král Lyam,“ opakovala Mara. Poklepala prstem na svitek, který jí byl doručen do městského domu císařským poslem. „Tak je to tu psáno císařovým písařem.“</p>

<p>„Ale Lyam je syn lorda Borrica,“ přemýšlel nahlas Kevin s udiveným výrazem ve tváři. „Pokud je králem on, pak to znamená, že Rodric, princ Eriand z Krondoru a Borric samotný jsou všichni mrtví.“</p>

<p>„Co víš o králi Lyamovi?“ zeptala se Mara a posadila se mu po boku.</p>

<p>„Moc dobře ho zase neznám,“ přiznal Kevin. „Jako kluci jsme si spolu jednou hráli. Pamatuji si ho jako velkého plavovlasého chlapce, který se pořád smál. Na shromáždění velitelů jsem se jednou setkal s lordem Borricem.“ Odmlčel se v zajetí vzpomínek na svou zemi, dokud jej nepřemohla zvědavost a<emphasis> </emphasis>nenechal si přečíst svitek. Zdálo se, že císař Tsuranuanni nedokázal cestovat bez poloviny šlechticů Impéria.</p>

<p>Kevin hořce stáhl koutky úst. Podle císařského rozkazu sestával jeho doprovod z válečných náčelníků pěti Velkých klanů a nejstarších synů poloviny dalších lordů Císařství.</p>

<p>„Rukojmí,“ řekl Midkemian okamžitě. „Lordové budou sotva něco namítat proti dohodě a dělat problémy, když budou mít své syny v císařově doprovodu.“</p>

<p>Aréna politiky náhle zmizela. Kevin zavřel oči a pokoušel se vybavit si hnědovlasého mladíka, který seděl v kroužkovém brnění přímo naproti Borricovu synu Lyamovi a byl také tak mladý... a došlo mu, že utekla spousta Času. Válka pokračovala a v jeho nepřítomnosti umírali další lidé. Ani nevěděl, jestli jsou naživu jeho otec a starší bratři. Kevin, třetí syn barona ze Zunu, seděl v krásné zahradě, obklopen cizokrajnými květinami, se ženou z národa, který mu často připadal nevysvětlitelně krutý; pak se nadechl a vrátil se do skutečnosti.</p>

<p>„Ale proč by tam Ičindar chodil?“ uvažovala Mara, aniž si uvědomila jeho zmatek. „Pro Nebeskou záři je to velké riziko.“</p>

<p>Její naprosto tsuranský pohled na věc vykřesal jiskru a Kevin vybuchl.</p>

<p>„Myslíš si, že by náš král přišel sem? Po tom, co vaši válečníci celých devět let plenili jeho zemi? ,Ach, zapomeň na to, že jsme ti vypálili pár vesnic, Veličenstvo. Prostě projdi touhle Trhlinou do našeho světa!’ Ani náhodou. Uvědom si, že tenhle král byl od samého začátku polním velitelem armády svého otce. Ví, proti komu stojí. V Ostrovním krá­lovství bude mít důvěra vůči vám velmi malou podporu, do­kud nedokážete opak.“</p>

<p>Mara uznala, že Kevin má takřka ve všech bodech pravdu. „Připouštím, že z tvého hlediska bychom si zasloužili nedůvěru.“</p>

<p>Její klid ho zabrzdil, hlavně proto, že očekával útok. Kevin se chladně a hořce zasmál. „Miluji tě jako dech svého života, Maro z Acoma, ale já jsem jeden člověk. Tisíce mých krajanů poznaly Tsurany jen na bitevním poli. Viděli pouze muže, kteří napadli jejich domovy. Po všech těch věcech nebude lehké uzavírat mír.“</p>

<p>Mara se pod klenutými větvemi přistižených akasi zamračila. „Chceš tím naznačit, že Ičindarovi bude řečeno, aby se vzdal území dobytých Vojevůdcem?“</p>

<p>Kevin se znovu zasmál. „Vy Tsurané. Věříte tomu, že všichni ostatní lidé myslí stejně jako vy. Samozřejmě že král bude požadovat, abyste odešli. Vy jste útočníci. Vy jste cizí. Vy na midkemianskou stranu Trhliny nepatříte.“ Kevin se s narůstající ironií podíval Maře do tváře. Vypadala ztrápeně, skoro až ublíženě, ale nad tím vším viděl její starost o něj. Zabolelo ho to. Jeho představě krutostí by neporozuměla a nikdy by nepochopila, co ho stálo vyprošování ústupků, díky nimž mohl Patrick a ostatní jeho krajané vůbec přežít. Zmítán svou neobyčejnou láskou a vrozeným smyslem pro spravedlnost Kevin vstal a odešel.</p>

<p>Problém s městským domem v Kentosani spočíval v tom, že v něm nebyly žádné prostory, v nichž by se člověk mohl schovat. Mara Kevina našla za několik minut schouleného na jejich společné rohoži, jak hází oblázky do malého jezírka s rybami, které oddělovalo vnější přepážku ode zdi, za níž stála další budova. Klekla si a objala ho zezadu kolem pasu. S tváří přitisknutou k jeho zádům se zeptala: „Co vidíš v tom jezírku, milovaný?“</p>

<p>V Kevinově odpovědi zazněla bezohledná upřímnost. „Vidím léta, která jsme strávili zavíráním očí před pravdou. Dovolil jsem sám sobě, abych se utopil ve tvé lásce, a jsem ti za to vděčný, ale když jsem slyšel o míru...“</p>

<p>„Vzpomněl sis na válku,“ dokončila za něj a doufala, že ho tím přiměje k řeči.</p>

<p>Mara ucítila hořkost v záchvěvech vzteku, který jím ve vlnách probíhal, když říkal: „Ano. Vzpomněl jsem si. Vzpomněl jsem si na své krajany, na své přátele, kteří umírali při obraně svých domovů před armádami, o nichž nic nevěděli, před válečníky, kteří přišli z důvodů, jež jsme nechápali. Muži, kteří nikdy nevyjednávali, ale vraždili naše sedláky, vypalovali vesnice a obléhali města.</p>

<p>Vzpomněl jsem si na boj s tvými krajany. Maro. Nepokládám je za nepřátele hodné úcty. Myslím na ně jako na vraždící chátru. Každým kouskem svého těla je nenávidím.“</p>

<p>Cítila, jak se při těchto vzpomínkách zpotil, ale když se od něj neodtáhla, pokusil se sám uklidnit. „A po tom všem jsem poznal tebe, tvé lidi. Já... opravdu nemohu říct, že jsem si zvykl na všechny vaše způsoby. Ale přinejmenším něčemu na Tsuranech jsem porozuměl. Máte svou čest, i když je to podle našich měřítek spravedlnosti úplně jiná věc. My také máme svou čest, ačkoliv si myslím, že ji úplně nechápeš. A spoustu věcí máme společnou, stejně jako všichni lidé. Miluji Ayakiho, jako by byl můj vlastní.</p>

<p>Ale naši lidé trpěli, tvým ublížili mí krajané a mým tvoji.“</p>

<p>Mara se ho pokusila utěšit pohlazením. „A přece bych na tom nic nezměnila.“</p>

<p>Kevin se v objetí jejích paží obrátil a podíval se dolů na její tvář zvlhlou slzami, které byly v její kultuře pokládány za známku slabosti. Okamžitě se cítil zahanbeně. „Nezachránila bys svého bratra a otce, kdybys mohla?“</p>

<p>Mara potřásla hlavou. „Teď už ne. To vědomí je na tom nejhorší, milovaný. Kdybych totiž v minulosti nepřežila zármutek, nikdy bych neměla Ayakiho nebo lásku, kterou spolu sdílíme.“ V duchu ale věděla, že je toho víc: nikdy by nevládla svému domu, a tak by nikdy nepoznala tu neodolatelnou příchuť, kterou našla v moci plynoucí z Velké hry.</p>

<p>Kevin zjistil, že se mu při její neobvyklé otevřenosti stahuje hrdlo. Přitiskl Maru k sobě a ucítil, jak mu její slzy smáčejí košili. Napůl ochromený city řekl: „Ale i když tě tak miluji, Maro z Acoma...“</p>

<p>Nechala ho, aby ji odstrčil. Pátrala očima v jeho tváři a objevila tvrdou pravdu, kterou už nemohl déle skrývat. Duši jí sevřel strach a smutek, jaký nepocítila ode dne, kdy byla přinucena přijmout plášť paní z Acoma. „Řekni mi to,“ řekla. „Řekni mi to všechno hned teď.“</p>

<p>Kevin se zatvářil zmučeně. „Ach, paní, miluji tě víc než cokoli jiného... a do smrti budu. Ale nikdy se nesmířím s otroctvím. Ani kvůli tobě.“</p>

<p>Mara se na něj samou bolestí nemohla dívat. Právě v tomto okamžiku poprvé pochopila hloubku jeho bolesti. Zoufale se k němu přitiskla a řekla: „Kdyby to dopustili bohové... opustil bys mě?“</p>

<p>Kevinovy ruce sevřely její ramena. Objímal ji, jako by byla jediným lékem na jeho bolest; slovy vyjádřil to, co už déle nemohl zadržovat. „Kdybych mohl být svobodný, pak bych s tebou zůstal navždy. Ale jako otrok využiji první možnosti, která se naskytne, abych se mohl vrátit domů.“</p>

<p>Mara už nedokázala své vzlyky déle ovládat. „Ale nemůžeš být nikdy svobodný... tady.“</p>

<p>„Já vím. Já to vím.“ Odhrnul jí z tváře provlhlý pramínek vlasů a tím dotekem se přestal ovládat. Slzy mu stékaly po tvářích stejně jako jí. Mysleli na jednu věc a uvědomovali si ji naprosto stejně: i když oba milovali toho druhého jako svůj život, vždycky budou vědět o této otevřené ráně, velké jako oceán, hluboké jako propast a široké jako Trhlina mezi jejich světy.</p>

<p>Události ve Svatém městě se točily jen kolem nadcházejících mírových jednání. Do císařova odjezdu zbývalo pouze několik dní a vládnoucí lordi si vyměňovali rozvášněné dohady o podmínkách, které byly domluveny předem; ani Arakasiho síť však nedokázala zjistit žádné bližší informace. Mara trávila dlouhé hodiny se svým písařem, posílala a spojencům zprávy upevňovala pouta. Příležitostně zvala na návštěvu jiné lordy, jejichž domy stály blíže vnitřnímu městu a jejichž majetky nebyly tolik dotčeny pohromou.</p>

<p>Malá zklamáni a úlevy se střídaly s velkými. Řemeslníci nemohli nahradit její ztracená nosítka; každý tesař v Kentosani byl zaměstnán opravami střech, trámů a krovů a na tuto práci nedokázali sehnat ani učedníka. Jican marně smlouval. Císařský výnos pozastavil veškeré soukromé zakázky až do doby, kdy budou opravena skladiště v docích. Mara se musela omezit na přijímání hostů až do chvíle, kdy se o je­jím problému doslechl lord Čipino z Xacatecas a poslal jí svá rezervní nosítka jako dar.</p>

<p>Byla vyvedena v purpurových a žlutých barvách domu Xacatecas a pevně stavěná, protože je houf Isašaniiných dcer používal pro nákupy. Jican problém vyřešil tím, že přehrabal celý sklep; nakonec našel dostatečné množství barvy, ale stále si ještě nemohli najmout řemeslníka, který by práci provedl. Úkol přemalovat nosítka nakonec připadl Tamuovi, domácímu poslovi, který už byl na svou práci příliš dospělý a postoupil na místo kurýra ve styku s jinými domy. Avšak po celé tři následující dny nemohl Tamu plnit své obvyklé povinnosti, protože měl ruce a paže až po lokty zelené od barvy. Ale nosítka alespoň vypadala, že jí patří. Mara vykonala několik společenských návštěv a to, co se dozvěděla, probrala s Arakasim.</p>

<p>Navenek byli vládnoucí lordi Tsuranuanni ochotni podpořit císařovu snahu; vyslali své nejstarší syny, aby se zúčastnili císařské delegace, a zachovávali mír. Ale pod zástěrkou podřízenosti se každý lord snažil získat co nejlepší postavení, zjistit své nepřátele a uzavřít vlastní dohody. Vládcové mocných domů, kteří neuspěli v převzetí moci Radou, spřádali své soukromé, skryté plány.</p>

<p>Mara si obzvláště všímala tahů domu Minwanabi. Tasaio nadále zůstával ve vyhnanství na vzdálených Odlehlých ostrovech. Ale Desio nasadil do Vojevůdcovy armády dalšího svého bratrance, Ješurada, čímž dům Minwanabi získal spojence v císařově táboře. Desio byl spolu s Anderem z Keda, lordem z Xacatecas a lordem z Tonmargu jedním z válečných náčelníků, kteří odjedou spolu s císařem na setkání do Midkemie.</p>

<p>Pouze klan Omechan nejmenoval žádného válečného náčelníka z Oaxantucan, protože ještě stále neskončily tvrdé boje o křeslo, které zůstalo prázdné po Almechovi. Naprosto jasným nástupcem byl jeho nejstarší synovec Decanto, ale další synovec, Axantucar, se prokázal neočekávaně silnou podporou členů klanu. Protože nejmocnější frakce dospěly do patové situace a mnohé se zdržely podpory jednoho nebo druhého, byli nakonec Decanto s Axantucarem nuceni postoupit čest stát se pro císařský doprovod válečným náčelníkem klanu třetímu bratranci Pimakovi.</p>

<p>Pátrání po úloze, kterou v tom všem hraji Ctihodní, nepřineslo Maře žádné jasné odpovědi. Arakasi nalezl spojení mezi Shromážděním mágů a Stranou modrých kol. Mara sledovala proud vody, vytékající z fontánky v zahradě domu, zatímco se vrchní špeh pustil do tohoto tématu. „Ukázalo se, že Ctihodný Pumita byl kdysi mladším bratrem lorda Kamatsua ze Šinzawai a je skutečným otcem Hokanua.“</p>

<p>Na Mařině tváři se objevil udivený výraz. Kdykoli bylo u kohokoli objeveno nadání pro magii, odvedlo si Shromáždění onoho muže k výcviku a zpřetrhalo všechna jeho pouta k rodině. Jeho děti vychovávali příbuzní, jako by byly jejich vlastní, a jejich svazek se skutečnými rodiči byl ,za­pomenut’. „Takže Hokanu je Kamatsuovým osvojeným synem, ale ve skutečnosti je to jeho synovec.“ Od chvíle, kdy po odchodu svého manžela vstoupila jeho matka do řádu Indiri, byl Kamatsu s Kasumim jedinou rodinou, jakou kdy Hokanu ještě před dovršením svých deseti let poznal.</p>

<p>„Víš, jestli Fumita svého syna navštěvuje?“ zeptala se vrchního špeha.</p>

<p>Arakasi pokrčil rameny. „Kamatsuova usedlost je neprodyšně chráněná. Kdo ví?“</p>

<p>Mara, která si uvědomila, že budoucnosti svého domu nejlépe poslouží tím, že na sebe bude poutat Hokanuův zájem, byla zvědavá, jestli by z něj nedokázala nějak vymámit, zda Fumitova příslušnost ke Shromáždění nemá nějaký slabý bod: mohl totiž i nadále udržovat styky se svou rodinou a mít vliv na přísun pomoci mágů domu Šinzawai a klanu Kanazawai.</p>

<p>Ale každá myšlenka na Hokanua vždycky vedla zpátky k ostré bolesti, pokud šlo o Kevina. Mara si povzdechla. Ve vzácném okamžiku roztržitosti sledovala, jak kapky vody padají a padají, a pak se rozhodla, že se musí soustředit na daleko hrozivější problémy. Pokud by se příliš zabývala osobními záležitostmi, mohl by být dum Acoma rozdrcen hned v následujícím kole Velké hry.</p>

<p>Nebeská záře odpluje po proudu řeky za čtyři dny. Jestliže uspěje ve svých mírových jednáních s Ostrovním královstvím, budou všechny domy znevýhodněny stejně. Ale jestli císař selže, bude nutno zvolit nového Vojevůdce. Jinak bude muset Ičindar, jedenadevadesátkrát císař, čelit otevřené vzpouře Rady. Od doby poslední vraždy císaře sice uběhla celá staletí, ale už k ní kdysi došlo.</p>

<p>O chvíli později Mara tlesknutím přivolala svého domácího posla. „Řekni Jicanovi, že se dnes odpoledne přesuneme do císařského paláce.“</p>

<p>„Jak si přeješ, paní.“ Otrok se uklonil a odspěchal splnit svůj úkol, jako by byl šťastný, že dostal příležitost se proběhnout.</p>

<p>Jican příkaz přijal jako protilék na nervozitu, kterou prožíval po celé dny, kdy mohl jen počítat způsobené škody. Kevin byl zapojen do odnášení beden z domu k čekajícím vozům se zapraženými needrami. Na schodech a podlaze se vedle sebe tísnily posady s jigami, bedny svitků a truhlice naplněné centi a centuriemi. Aspoň že řady válečníků poněkud prořídly. Polovina oddílu byla přemístěna do veřejných městských kasáren. Z té druhé poloviny bude padesát vojáků plnit roli ochranného doprovodu své paní přes město a dvacet z nich se pak vrátí, aby hlídalo městský dům a pozemky.</p>

<p>Mara, která se zmatku příprav na cestu neúčastnila, seděla v zadní zahradě a psala dopisy Nacoyi a Keyokovi. Aby se ujistila, že do jejích záležitostí nebudou zasvěceny jiné do­my, pověřila Lujana, aby listy odnesl nejrychlejšímu poslovi cechu. „Ať k mým dopisům připojí i ústní zprávu,“ řekla. „Chci, aby bylo hlavní jádro našeho vojska připraveno okamžitě vyrazit na pochod tak blízko ke Kentosani, jak to bude Keyoke považovat za bezpečné. Musíme být připraveni na každý zvrat osudu.“</p>

<p>Lujan, oblečený do svého oblíbeného prostého brnění, od ní přijal svitky. „Chystáme se na válku, paní?“</p>

<p>Mara řekla: „Ano.“</p>

<p>Lujan se uklonil a bez žertování odešel. Mara položila pero a promnula si bolavé prsty. Zhluboka se nadechla, chvíli dech zadržovala a pak jej pomalu vypustila z plic tak, jak ji to učili v chrámu. Kevin ji přivedl k tomu, že viděla zvyky svého národa novýma očima; pochopila, že za tradicí se skrývala ctižádost a nenasytnost a čest se stávala ospravedlněním pro nekonečnou nenávist a krveprolévání. Mladý císař se mohl snažit změnit svůj lid, ale Velká hra dnem vydání císařského výnosu neskončí. Nezáleželo na tom, jak se cítila nebo jak byla unavena, ani na tom, jaká lítost ji čekala. Mara věděla, že má před sebou boj. Být Tsuranem znamenalo bojovat.</p>

<p>Kevin si myslel, že velká síň je obrovská, ale císařský palác na něj udělal ještě větší dojem než prostory Nejvyšší rady. Mařin doprovod procházel portály, které byly tak široké, že by jimi projely tři povozy vedle sebe. Se zaduněním se za nimi zavřely dveře, jejichž otevření vyžadovalo spojenou sílu tuctu otroků. Sluneční světlo zmizelo a ustoupilo suchému, vůní vosku prosycenému pološeru, které modře prosvětlovaly koule cho-ja, zavěšené na dlouhých lanech ze stropu, klenoucího se o dvě patra výše. Chodba byla obrovská, s ošlapanými dlážděnými podlahami a po obou stranách se zvedaly dvě řady galerií. Na nich byly vidět barevně pomalované dveře; každý vchod vedl do pokojů určených domu, který byl členem Rady: čím blíže ležela místnost vnější zdi, tím byl vliv rodiny menší.</p>

<p>„Kupředu,“ zavelel velitel útoku Kenji čestné stráži a jeho hlas zazněl ozvěnou pod temnou klenbou, zakrytou vrstvami laku a prachu.</p>

<p>Kevin kráčel v polovině zástupu vedle nosítek své paní. Kromě průvodu domu Acoma byla velká chodba z větší míry prázdná. Sluhové v císařských livrejích rychle pobíhali sem a tam s různými úkoly, ale jinak vypadal rozlehlý prostor opuštěně.</p>

<p>„Kde jsou pokoje domu Acoma?“ zeptal se Kevin nejbližšího nosiče.</p>

<p>Tsuran na Kevinův nezkrotný jazyk zareagoval znechuceným pohledem, ale pýcha mu nedala, aby neodpověděl. „My nepatříme do první síně, ale až do sedmé.“</p>

<p>O chvíli později Kevin podivnou odpověď pochopil, když čestná stráž zahnula kolem rohu a on před sebou uviděl rozměrnou křižovatku, odkud se rozbíhalo několik dalších chodeb. „Bohové, tohle místo je obrovské.“ Pak se podíval nahoru a všiml si, že tato část má čtyři patra galerií, spojená širokými kamennými schodišti, klikatě probíhajícími mezi jednotlivými úrovněmi. Veliká budova vypadala prázdně.</p>

<p>Pak si uvědomil, že třebaže zde byla umístěna síň Rady, neprocházejí chodbami žádné stráže. „Je tu ticho.“</p>

<p>Mara vyhlédla mezi záclonami nosítek. „Všichni jsou v přístavišti a přejí císaři a jeho doprovodu šťastnou cestu. Proto jsme tak spěchali - je to nejlepší příležitost, jak se sem dostat nepozorovaně. Nechci zrovna teď riskovat setkání s Císařskou stráží.“</p>

<p>Nemuseli stoupat po žádném schodišti. Pokoje domu Acoma byly umístěny v přízemí poblíž jednoho ohybu a vedly k nim zelené lakované dveře se znakem šatry. Chodba se táhla za ohybem dobrých sto metrů na každou stranu a byla ukončena obrovskými portály a dalšími velkými halami. Nyní už si Kevin mohl učinit představu, že pokoje jednotlivých domů byly umístěny v půlkruzích kolem centrální kupole se siní Nejvyšší rady. Další nejméně tři stovky podobných příbytků, uspořádaných do bloků, měnily tuto část paláce v bludiště sálů a průchodů.</p>

<p>S Mařinými pokoji sousedily dva další rozlehlé komplexy. Zeleno-modré dveře domu Wašota naproti vypadaly pevně uzavřené. Za ohybem chodby byly jednotlivé vchody vyzdobeny ještě nádherněji - od klenutých oblouků, kolem nichž visely z výšky osmnácti metrů hedvábné závěsy, až ke schodům pokrytým koberci a obestavěným kameninovými vázami s květinami. Toto byly pokoje pěti Velkých rodin s malými galeriemi určenými jejich hostům a vazalům. Množství prostoru se lišilo podle postavení, ale místnosti pro vojáky byly všechny stejně veliké. Každý lord Impéria mohl přebývat v císařském paláci s čestnou stráží o počtu dvanácti vojáků.</p>

<p>Přesto Mara přivedla do obvodu paláce třicet válečníků domu Acoma. Vlastně tím porušovala zákon, ale v chodbách nehlídaly žádné stráže. V těchto nejistých časech jí bylo jasné, že ostatní lordové by se zachovali stejně, nebo by dokonce přivedli na svou ochranu ještě více válečníků, kdyby je dokázali pohodlně ubytovat.</p>

<p>Na Kenjiho tiché zaklepání se zelené dveře otevřely. Uvnitř se své paní uklonili dva strážní a ustoupili, aby její doprovod mohl vejít.</p>

<p>Když její nosítka spočinula na podlaze malé předsíňky, uklonil se jí i Jican. „Pokoje jsou bezpečné, paní,“ řekl hadonra a za jeho ramenem pokývl hlavou Lujan.</p>

<p>Pak se dovnitř vměstnal i zbytek válečníků a Kevinovi zbyl stěží dostatek místa na to, aby své paní pomohl vystoupit z nosítek. Tyto pokoje mu podle měřítek jejího městského domu připadaly velice strohé. Dřevěné podlahy pokrývaly jen staré tkané koberce a polštáře, u nichž stálo několik keramických lamp. A pak si to Kevin uvědomil: všechen těžší nábytek byl přesunut tak, aby zahrazoval okna a dveře. Celý komplex sestával ze tří pokojů a vnitřní chodby se otevíraly na malý terasovitý dvůr. Ale dnes tsuranská vášeň pro čerstvý vzduch a otevřený prostor ustoupila bezpečnosti. Několik přepážek bylo napevno uzavřeno a zabarikádováno těžkým dřevěným nábytkem.</p>

<p>„Očekáváme útok?“ nadhodil Kevin neurčitě.</p>

<p>„Očekáváme,“ odpověděla Mara. Tvářila se smutně, když sledovala, jaké kroky její válečníci podnikli, aby zabezpečili pokoje její rodiny. „Možná nejsme jediný dům, který si uvědomil, že právě teď je nejlepší chvíle k tomu, aby se bez většího rozruchu přesunul sem. Císařská bílá stráž bude hlídat část paláce, v níž bydlí císař s rodinou, ale bez Radou určených stráží je tato oblast zemí nikoho. Těmito síněmi a průchody cestujeme na vlastní nebezpečí.“</p>

<p>Zatímco nosiči začali ukládat Mařiny cestovní skříňky k vnější přepážce, dorazil Arakasi s tváří pokrytou potem. Měl na sobě bederní roušku a sandály posla a vlasy sepjaté páskou tak špinavou, že nikdo nemohl spolehlivě poznat její barvu.</p>

<p>Mara si svlékla cestovní šaty a ve tváři se jí objevil tázavý výraz. „Vypadáš jako posel nějakého obchodníka.“</p>

<p>Arakasi s očima plnýma pobavení odpověděl: „Na posly oblečené v barvách domů si dneska každý dovoluje.“</p>

<p>Nato se Mara tiše zasmála, a když zahlédla Kevinův nechápavý pohled, vysvětlila mu to.</p>

<p>„Obchodní poslové často nosí barvy domů, protože tak si na ně uličníci nedovolí házet kameny. Ale nyní je vysoká pravděpodobnost, že posel domu bude zajat, aby z něj dostali informace. A protože modřiny od kamení se snášejí daleko lépe než mučení, úlohy se obrátily.“ Arakasiho se zeptala: „Jaké jsou zprávy?“</p>

<p>„Ve stínech se pohybují zvláštní bandy mužů. Brnění skrývají pod širokými plášti a nemají na sobě žádné znaky, podle kterých by se dal poznat dům, jemuž slouží. Císařští sluhové je nechávají projít bez otázek.“</p>

<p>„Nájemní vrahové?“ zeptala se Mara a oči měla upřené na vrchního špeha i v okamžiku, kdy od ní služebná přebírala její svrchní šaty.</p>

<p>Arakasi pokrčil rameny.</p>

<p>„Buď je to tak, nebo se do města potajmu přesouvá armáda nějakého lorda. Také to mohou být císařovi agenti, kteří mají v přestrojení zjistit, kdo porušuje mír. Někdo vysoce postavený nechal uniknout informaci, která vyvolala spoustu řečí.“</p>

<p>Mara se posadila na jeden z polštářů a pokynem ruky je vyzvala, aby si také sedli.</p>

<p>Ale Arakasi pokračoval. „Už bych tu ani nebyl, jen jsem chtěl dodat, že některé požadavky vznesené králem vůči císaři jsou... velice zvláštní.“</p>

<p>To probudilo Kevinův zájem. „Co tím myslíš?“</p>

<p>„Reparace.“</p>

<p>Vrchní špeh klidným tónem pokračoval. „Lyam požaduje pro svou zemi sumu přibližně sta milionů centi jako válečné odškodnění.“</p>

<p>Mara se na svých polštářích napřímila. „To je nemožné!“</p>

<p>Kevin chvíli počítal a uvědomil si, že midkemianský vládce byl velice velkorysý. V měně Království požadoval Lyam něco kolem sta tisíc zlatých, což byla cena sotva pokrývající náklady na to, že devět let udržoval v poli Západní armády. „To není ani polovina toho, o co by mohl žádat.“</p>

<p>„Tady nejde ani tak o sumu, ale o představu, že bychom měli platit škody,“ řekla Mara prudce. „Ičindar to nemůže udělat, aniž by neztratil čest. Zahanbilo by to Tsuranuanni před samotnými bohy!“</p>

<p>„Což byl také důvod, proč Nebeská záře odmítla,“ přerušil ji Arakasi. „Místo toho odváží mladému králi ,dar’ vzác­ných drahokamů, jejichž hodnota zhruba odpovídá stu milionů centi.“</p>

<p>Mara ocenila císařovu důmyslnost úsměvem. „Ani Nejvyšší rada nemůže namítat nic proti jeho právu dávat jinému monarchovi dary.“</p>

<p>„Pak je tu ještě jedna věc.“ Arakasiho temné oči se výmluvně přesunuly na Kevina. „Lyam si přeje výměnu zajatců.“</p>

<p>Barbarský otrok a jeho paní si vyměnili zvláštní pohled naplněný city. S podivnou váhavostí v hlase se Mara obrátila zpátky k Arakasimu. „Chápu, proč to chce on, ale bude s tím Ičindar souhlasit?“</p>

<p>Arakasi pokrčil rameny v typicky tsuranském gestu. „Kdo to může říct? Nejde o předání otroků králi Ostrovů. Lyam si s nimi může dělat, co se mu zachce. Daleko větši problém je něco jiného: co udělá císař s našimi zajatci, až se vrátí?“</p>

<p>Rozhostilo se ticho, protože všichni věděli, že v tsuranském Impériu nemůže být čest takovýchto mužů nikdy znovu obnovena. Mara se náhle unaveně zahleděla na své nohy. Modřiny, které na ní zanechal její útěk z arény, už málem zmizely, ale bolest srdce, kterou sdílela s Kevinem kvůli jeho názorům na otroctví a svobodu, stále přetrvávala. „Máš nějaké zprávy o domu Minwanabi?“</p>

<p>Arakasiho rty se sevřely, jako by na to zrovna chtěl sám zavést řeč. „Má připraveny k boji skoro tři tisíce vojáků.“</p>

<p>Mara poplašeně vzhlédla. „Pochodují na Svaté město?“</p>

<p>„Ne.“ Ale vrchní špeh jí mohl nabídnout jen malou útěchu. „Jen se vyzbrojují na usedlosti Minwanabi.“</p>

<p>Mara přimhouřila oči. „Proč?“</p>

<p>Byl to ale Lujan, kdo jí trpkým tónem odpověděl od dveří, kde se zastavil poté, co rozmístil válečníky na stráž ke každému oknu a dveřím. „Desio se plným právem obává Císařského míru, paní. Pokud se vyhneš boji s domem Minwanabi, jen se tím vzdáš své krevní msty. Někteří by mohli tvrdit, že jsi učinila ústupek cti domu Acoma, ale kdo by tě mohl hanět za to, že jsi poslechla Nebeskou záři? Pokud však císař přinutí znepřátelené domy ke smíru, nesplní Desio svou krvavou přísahu Turakamuovi. Buď nás musí zničit dříve, než císařova moc vzroste natolik, že si nebude moci dovolit ji porušit, nebo urazí Rudého boha.“</p>

<p>Kevin se odvrátil a požádal služebnou, aby paní donesla chlazený nápoj. Cítil, jak se snaží udržet sebeovládání na uzdě, když se zeptala: „Odvážil by se Desio zaútočit na císaře?“</p>

<p>Arakasi potřásl hlavou. „Otevřeně ne, ale kdyby se Nejvyšší rada rozhodla sjednotit proti císařově vůli, měl by Desio největší armádu na dosah od Svatého města. To je nebezpečná kombinace.“</p>

<p>Mara se kousla do rtu. S klanem Omechan rozděleným mezi Decanta a Axantucara bylo nebezpečí zřejmé: pokud by se dostatečná většina Nejvyšší rady rozhodla pro použití síly ke zrušení císařského výnosu, stal by se Desio novým Vojevůdcem.</p>

<p>Kevin k této úvaze dodal svůj vlastní názor: „Tři tisíce mečů před síní Rady by dokázalo poskytnout přesvědčivé argumenty, i kdyby Desio neměl jasnou většinu.“</p>

<p>Mara, kterou děsilo daleko více věcí než únava, přijala od služebné sklenici chlazeného nápoje, jako by obsahovala smrtící jed. Pak se rozhodla odložit temné myšlenky stranou. „K jednání o míru za Trhlinou nedojde dříve než za tři dny. Dokud se Ičindar s Lyamem nedohodnou, jsou všechno jen spekulace. Teď, když jsme bezpečně v paláci, mohli bychom si užít trochu klidu.“</p>

<p>Arakasi se uklonil trochu hlouběji než obvykle a zmizel jako přízrak. Mara ještě dlouho po tom, co odešel, sledovala dveře a vzpamatovala se až ve chvíli, kdy se Kevin posadil vedle ní a vzal ji do náruče. Mara, rozechvělá a s obavami, jestli má dát najevo nepříjemné pocity, které ji trápily, dokončila své myšlenky. „Obávám se, že na ramenou jednoho velmi mladého muže spočívá příliš těžké břemeno, a i když se bohové mohou na naši Nebeskou záři usmát, stejně tak se od ní mohou i odvrátit.“</p>

<p>Kevin jí vtiskl polibek do vlasů. Nedělal si iluze. Stejně jako ona i on chápal, že to nejlepší, v co mohou doufat, je, že jim Arakasi dokáže poslat varování v posledních minutách před nepřátelským útokem.</p>

<p>Následující tři dny se zdálo, že celé Císařství zadržuje dech. Za zdmi paláce se Svaté město vracelo k obyčejnému životu, dělníci dokončovali opravy posledních poškozených doků a zedníci si při opravách brány císařského paláce vypomáhali kameny zničené arény. Rybáři vyplouvali za úsvitu a rozhazovali své sítě do proudu řeky Gagadžin a sedláci sváželi do města pozdní úrodu na přetížených vozech nebo ji vykládali z říčních člunů. Nad pachem spalovaných mrtvých se vznášela vůně kadidel a květin z chrámů a obchodníci si stavěli stánky před zdmi svých krámků se zborcenými krovy. Zpěvavými hlasy se znovu pokoušeli přilákat pozornost kolemjdoucích.</p>

<p>A přesto ve všech těchto zvucích a ruchu práce zněl podivný tón, který vnímali i žebráci a chudí, stojící daleko od centra moci. Řeči neuznávaly žádné rozdíly ve společenských třídách. A stejně jako ohořelé trámy, vyčnívající jako kosti z cihel zřícených domů, obvyklý běh života Svatého města narušovaly zneklidňující spodní proudy. Císař Tsuranuanni přebýval v jiném světě a rovnováhu udržoval Iskisu, Bůh náhody a zvratu; nejen mír dvou národů, ale i stabilita prastaré říše - to všechno záviselo na setkání myslí dvou mladých vládců naprosto odlišných kultur.</p>

<p>Mara, zbavená soukromí svého dvora a fontánek, trávila dlouhé hodiny v malé místnosti uprostřed komplexu pokojů. V místnostech kolem přebývali vojáci a u všech oken a dveří stály stráže, zatímco si pročítala poznámky a zprávy a udržovala opatrný styk s ostatními lordy. Arakasi se objevoval skoro každou hodinu v převlečení za prodavače ptáků, posla, a dokonce i za žebravého mnicha. Nespal, jen si při neúnavné práci občas zdříml, a zaměstnával každého člověka, jehož měl po ruce, aby objevil i ten nejmenší útržek informace, která by se mohla hodit.</p>

<p>Ve vedlejší místnosti cvičil Lujan s jedním svým válečníkem po druhém boj s mečem. Čekání znervózňovalo všechny, ale válečníky nejvíce, protože nemohli dělat nic jiného než stát dlouhé, nudné hodiny na hlídkách. Do města proklouzlo několik dalších oddílů válečníků domu Acoma a díky chytrému plánu a použití vozu obchodníka s koberci se dostali do císařského paláce. V Mařiných pokojích, určených strážím, nyní přebývalo dvaapadesát vojáků a Jican si začínal stěžovat. Jeho kuchyňští pomocníci nemohli mýt nádobí, aniž by vráželi do kusů brnění, a Lujan bude brzy muset své vojáky ukládat na koberce po čtyřech na sebe, pokud by jich ještě mělo přibývat. Ale podle všeho počet válečníků domu Acoma, stejně jako jiných domů, neměl naději se zvýšit. Císařské stráže zaznamenaly příliv vojáků do paláce a nyní prohlížely všechny vozy mířící dovnitř, aby omezily počet potenciálních bojovníků.</p>

<p>Ve vnější chodbě se ozval zvuk spěšných kroků. Klepání poslových sandálů znělo za zdmi jako tajemný šeptavý protiklad zvuku mečů Lujanových válečníků. Mara vzhlédla od svého stolku ve vnitřním pokoji. Ztuhla a ustrašeně se podívala na Kevina. „Něco se stalo.“</p>

<p>Midkemian se jí nezeptal, jak to ví nebo čím se zrovna tyto kroky lišily od mnoha jiných, které z chodby během posledních chvil zaslechli. Kevin, znuděný nečinností a nekonečnými, pomalu uplývajícími hodinami oddělujícími od sebe Arakasiho návštěvy, se uklonil válečníkovi, kterého porazil v kostkách, a přešel místnost, aby se posadil po bo­ku své paní. „Co můžeme dělat?“ zamumlal.</p>

<p>Mara si prohlédla kalamář a svitek ležící na psací desce, kterou měla položenou v klíně. Pero v jejich rukou už vyschlo a pergamen byl ještě netknutý kromě jména Hokanua ze Šinzawai, vyvedeného pečlivými písmeny v záhlaví. „Nic,“ odpověděla. „Nemůžeme dělat nic, jen čekat.“</p>

<p>Položila pero a vzala do ruky pečeť domu Acoma. Nezmínila se o tom - a Kevin jí to nemusel připomínat - že se Arakasi opozdil. Slíbil, že se zastaví hned ráno, a podle bílých pruhů světla, které dovnitř pronikaly uzavřenými přepážkami, už dávno minulo poledne.</p>

<p>Uběhly dlouhé minuty naplněné zvuky kroků dalších poslů a tlumeným, vzrušeným hlasem někoho, kdo mluvil v místnostech o několik dveří dále. Tenké zdi a laťková výztuž zvuku příliš nebránily. Zatímco Mara předstírala, že se pokouší soustředit na znění svého dopisu, Kevin ji pohladil po rameni a vyklouzl do kuchyně, aby donesl horkou chochu. Během jeho nepřítomnosti udělala paní jen to, že namočila své pero v kalamář. Inkoust se usadil na hrotu pera. Arakasi se nevrátil. Když Kevin postavil tác na svitek, Mara neprotestovala. Vzala si naplněný šálek, který jí podal, ale nápoj vychladl, aniž se jej napila. V té chvíli už se začínala projevovat její nervozita a Mara sebou trhala při sebemenším zvuku zvenčí. Na chodbě zazněly další kroky a všichni ti, kdo je působili, utíkali.</p>

<p>„Myslíš, že si tady někdo rozdává závody v běhu, aby nějak zabil čas?“ nadhodil Kevin v chabém pokusu o vtip.</p>

<p>Ve dveřích se objevil Lujan, zbrocený potem ze cvičení a stále třímající vytasený meč. „Běžci by sotva nosili válečné sandály s hřeby,“ poznamenal suše. Pak se podíval na Maru, která stále seděla vzpřímeně jako figurka v obchodě s porcelánem, zbledlá ve tváři. „Paní, pokud si přeješ, půjdu ven a zkusím najít prodavače informací.“</p>

<p>Mara zbledla ještě více. „Ne,“ řekla ostře. „Jsi příliš cenný na to, abys tak riskoval.“ Pak se zamračila a zvážila, jestli by neměla svou ochranu oslabit o dva válečníky, které by poslala za tímto úkolem místo něj. Arakasi se opožďoval už o tři hodiny a sedět nečinně ve falešné naději znamenalo přivolávat ještě větší riziko.</p>

<p>Někdo zaškrábal na vnější přepážku. Lujan se otočil s mečem napřaženým proti barikádě a všichni ostatní strážci domu Acoma se na svých místech připravili na nenadálý útok. Ale zaškrábání provázelo šeptání, které způsobilo, že Mara vykřikla: „Díky bohům!“</p>

<p>Válečníci tiše a opatrně odstranili dřevěný stůl, na němž jako zátěž ležely tři objemné skříňky, a pootevřeli přepážku. Dovnitř se protáhl Arakasi, který se proti dennímu světlu rýsoval jako temná silueta. Na okamžik pronikl do uzavřeného prostoru pokoje čerstvý vzduch, prosycený vůní květin. Pak Kenji přepážku zavřel, zajistil dřevěnými kolíčky a válečníci opět obnovili zátaras ze stolu a skříněk.</p>

<p>V obnoveném šeru Arakasi přistoupil k Mařiným polštářům pěti jistými kroky. Pak před ní padl na zem. „Paní, odpusť mi mé zpoždění.“</p>

<p>Mařina krátká radost nad jeho návratem vyprchala v okamžiku, kdy zaslechla jeho tón, směsici zmatku a skrývaného hněvu. „Co selhalo?“</p>

<p>„Všechno,“ řekl vrchní špeh bez dlouhých úvodů. „Palác vře divokými zprávami. V barbarském světě nastaly problémy.“</p>

<p>Mara odložila své pero dříve, než by jej samým napětím přelomila v půli. Nějak dokázala udržet svůj hlas v klidu. „Císař?“</p>

<p>„Je v bezpečí, ale jinak není jisté skoro nic.“ Arakasiho hlas zněl samým hněvem zdušeně. „Barbaři jednali nečestně. Zpívali píseň míru, zatímco připravovali vraždu. Během jednání, ačkoli byli zavázáni přísahou, náhle zaútočili a málem císaře zabili.“</p>

<p>Mara seděla, úděsem neschopna slova, a Kevin užasle zaklel. „Cože?“</p>

<p>Arakasi se posadil na paty a hlas v bezvýrazném tónu. udržoval svůj</p>

<p>„Během jednání se velká skupina těch, kterým říkáš trpaslíci a elfové, shromáždila opodál, a ve chvíli, kdy byla Nebeská záře nejzranitelnější, zaútočili.“</p>

<p>Kevin odmítavě potřásl hlavou. „Tomu nevěřím.“</p>

<p>Arakasi přimhouřil oči. „Je to pravda. Jen díky odvaze svých důstojníků a válečných náčelníků klanů Pěti rodin dokázala Nebeská záře přežít zradu v tvém světě. Dva vojáci ho bezvědomého pronesli Trhlinou zpátky a pak se stala strašná věc. Trhlina se uzavřela a nikdy už nemůže být obnovena a čtyři tisíce tsuranských válečníků zůstaly uvězněny v midkemianském světě.“</p>

<p>Mařin zmatek se zostřil v jasnou pozornost. Rychle se nadechla. „Minwanabi?“</p>

<p>„Mrtvý,“ řekl Arakasi. „Byl mezi prvními, kteří padli. Jeho bratranec Ješurado zemřel po jeho boku.“</p>

<p>„Ostatní váleční náčelníci?“</p>

<p>„Jsou pryč. Ať padli nebo ne, Trhlina už neexistuje. Celá císařova čestná stráž zůstala uvězněna v barbarském světě.“</p>

<p>Mara ještě pořád nedokázala pochopit rozsah toho, co se stalo. „Xacatecas?“</p>

<p>Seznam nemilosrdně pokračoval. „Je pryč. Lorda Čipina naposledy zahlédli, jak bojuje s jízdními rytíři Království.“</p>

<p>„Všichni?“ zašeptala Mara.</p>

<p>„Vrátila se jen hrstka,“ řekl Arakasi úzkostně. „Ti dva vojáci, kteří nesli Nebeskou záři, a půltuctů těch, kdo řídili odchod vojáků na naší straně Trhliny. Císařský velitel vojsk byl zabit. Lord z Keda vykrvácel. Lorda z Tonmargu nikdo neviděl. Pimaka z Oaxatucan se také nevrátil. Kasumi ze Šinzawai byl tím, kdo přesvědčil císaře, aby se vrátil, ale sám Trhlinou projít nestihl.“ Arakasi se nadechl. „Posel, který dorazil do města, toho o moc více nevěděl, paní. Pochybuji, že v této chvíli jsou i ti, kteří tomu byli přítomni, schopni něčeho jiného než divokých dohadů, pokud jde o mrtvé. Ztráty jsou příliš veliké a celá událost naprosto neočekávaná. Až se císař znovu ujme vlády, budeme mít jasnější představu o tom, co se vlastně všechno stalo.“</p>

<p>Mara chvíli mlčela a pak vstala. „Arakasi, musíš okamžitě odejít a sehnat přesný seznam těch, kteří padli, a těch, kteří se vrátili. Rychle.“</p>

<p>Jejímu spěchu se nedalo nic vytknout. Císařství jediným úderem přišlo o své nejmocnější starší lordy a dědice mnoha důležitých domů. Účinek toho všeho bude příliš rozsáhlý, než aby se dal předpovědět - truchlící domy, oslabená vojska a mladí, nezkušení druzi synové a dcery, vrženi bez přípravy do úřadu vládců. Důsledky takového zmatku nedokázal nikdo předvídat. Ale Mara věděla, že ti ctižádostiví velice záhy přemění zmatek ve zničující, krvavou bitvu o moc. Poznala už, jaké to je, když je na někoho nepřipraveného uvalena nečekaná autorita a odpovědnost. Vědět, kdo se ocitl v tomto nejistém postavení a kdo zůstal naživu, aby dále zkušeně vládl, by jí mohlo v následujících dnech přinést významnou výhodu.</p>

<p>Když se Arakasi uklonil a odspěchal pryč, svlékla si Mara domácí šaty a zavolala služebnou, aby jí přinesla formálnější oděv. Kevin jí pomáhal se svlékáním a ona zatím vydávala rychlý sled rozkazů. „Lujane, připrav čestnou stráž. Okamžitě odcházíme do síně Rady.“</p>

<p>Kevin, který stál vedle ni s jehlicemi v ruce, zatímco jí služebná vyčesávala vlasy, se zeptal: „Mám jít s tebou?“</p>

<p>Mara potřásla hlavou a pak zničila výsledek snahy služebné tím, že se naklonila dopředu a rychle jej políbila. „Dnes nepanuje v Radě nejlepší nálada vůči někomu z tvého národa, Kevine. Prosím, zůstaň pro své bezpečí raději tady.“</p>

<p>Kevin, který se cítil zahanben tím, že jeho krajané porušili přísahu, neodporoval. Ale o chvíli později, když třicet válečníků domu Acoma vypochodovalo z pokojů a zmizelo za ohybem chodby, ho napadlo, jak asi to čekání přežije. Protože paní z Acoma neodešla do Rady, ale do děsivého, nespoutaného chaosu, v němž jen ti nejsilnější dokáží dělat dostatečně rychlé tahy, aby převzali moc.</p>

<p>Desiova smrt ji totiž nezbavila jejího nejzavilejšího nepřítele, ale spíše přesunula jeho pomstu na daleko schopnějšího nástupce. Vládcem domu Minwanabi se nyní stal Tasaio.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola druhá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ŠEDÁ RADA</strong></p>

<p>Síň se naplnila.</p>

<p>Přestože se nekonalo žádné závazné shromáždění Rady, v okamžiku, kdy Mara se svými válečníky dorazila do velkého sálu, zjistila, že sem mnoho lordů přišlo dříve než ona. Byla obsazena možná čtvrtina míst a každou minutu přicházeli další a další lidé. Nepřítomnost stráži Rady dodala všem vládcům odvahy; každý lord měl po ruče dvanáct až padesát válečníků. Mařino jméno neohlásil žádný císařský herold, když prošla širokým portálem a sestupovala ze schodů. Toto neoficiální shromáždění nepotřebovalo žádnou pompu nebo ceremonie; vládci domů vcházeli v pořadí, v jakém přišli, a všechny starosti s hierarchií šly stranou.</p>

<p>Ani jeden z domů nejednal jako vůdce shromáždění. Několik lordů spolu hovořilo poblíž pódia, na němž obvykle seděl Vojevůdce nebo - v jeho nepřítomnosti - určený první mluvčí Rady. Almecho byl mrtvý a všichni váleční náčelníci klanů buď padli, nebo byli pohřešováni, takže žádný z domů neměl převahu. Ale dříve či později se některý z lordů může pokusit o převzetí moci nebo přinejmenším o zastavení pokusu svých rivalů. Ti z lordů, kteří už přišli, stáli v malých šeptajících hloučcích, rozdělených zhruba podle příslušnosti ke stranám a klanům. Všechny příchozí si podezíravě prohlíželi a nepouštěli své válečníky z očí - nikdo si nepřál být první, kdo v Radě tasí meč, ale každý byl připraven být druhý. Mara si shromáždění rychle a pátravě prohlédla a hledala barvy známých nebo spřátelených domů. V kroužku starších šlechticů, kteří se radili u stupínku mezi sedadly první řady a pódiem, zahlédla rudou a žlutou barvu domu Anasati. Mara poznala svého bývalého tchána. Vykročila dolů, aby se s ním pozdravila, a jako ochranu si s sebou vzala Lujana a dva válečníky.</p>

<p>Když Tecuma z Anasati viděl Maru přicházet, otočil se k ní a lehce se uklonil. Měl na sobě brnění, ale vlasy, které mu vyčnívaly zpod přilby, byly nyní už více bílé než šedivé. Jeho tvář byla vždy pohublá, ale teď vypadala kostnatě, a pod očima měl temné stíny.</p>

<p>Mara mu s uznáním jeho společenské nadřazenosti úklonu vrátila a řekla: „Jsi zdráv, děde mého syna?“</p>

<p>Zdálo se, jako by Tecuma hleděl přímo skrze ni. Řekl: „Jsem zdráv, matko mého vnuka.“ Jeho rty se pevně semkly, když se znechuceně rozhlédl po neuspořádaných skupinách hovořících šlechticů v síni. „Kéž by bylo Císařství zdrávo stejně jako já.“</p>

<p>„Císař?“ zeptala se Mara, hladová po informacích.</p>

<p>„Nebeská záře - podle posledních zpráv - odpočívá ve svém velitelském stanu na pláni poblíž brány s Trhlinou.“ Tón Tecumova hlasu zůstal tvrdý. „Když se Ičindar probral z bezvědomí, prohlásil před svými důstojníky, že se do Ostrovního království vrátí, aby zahájil další invazi. Přesto je nanejvýš pravděpodobné, že naše snaha o potrestání barbarů zůstane pouhým snem. Ctihodní mohou Trhlinu otevřít, ale nedokáží ovládat všechny její zákonitosti. Pochybuji, že bude tato Trhlina do Midkemie ještě někdy schopna provozu.“</p>

<p>Lord z Anasati si znovu prohlédl vládce domů, kteří se navzdory císařovým rozkazům shromažďovali ve velké síni. Jeho hlas nezměkl, když pokračoval: „Mezitím budou záležitosti Hry pokračovat.“</p>

<p>Mara si rychle spočítala, kdo ze starších členů je přítomen, a řekla: „Kdo bude mluvčím za Ionani?“</p>

<p>Tecuma, jehož moc nikdy neklesla a který se pyšnil jedním z nejstarších jmen v celém Impériu, řekl: „Dokud se klan Ionani nesejde, aby zvolil nového válečného náčelníka, budu mluvčím já.“ Náhle jí ukázal na druhou stranu místnosti. „Vidím, že se schází klan Hadama, paní. Doporučuji ti, abys tam šla a ohlásila svou přítomnost.“</p>

<p>„Lorde Tecumo -“</p>

<p>Stařec ji přerušil pozvednutou rukou. „Maro, odpusť mi mou netrpělivost, ale osud mi opět připravil zármutek.“ Ke klidu se musel viditelně nutit. „Jedním z těch, kteří zůstali v cizím světě, byl i Halesko - a podle zpráv, které mám, zemřel kopím. Dnes jsem ztratil druhého syna. Nemám mnoho času pro ženu, která mi vzala prvního.“</p>

<p>Mara cítila, jak se jí svírá hrdlo. Se soucitem se uklonila ještě hlouběji. „Omlouvám se, Tecumo. Nebylo ode mě taktní, že jsem si to neuvědomila.“</p>

<p>Lord z Anasati lehce potřásl hlavou v něčem, co mohl být buď výraz potlačované nevěřícnosti, nebo bolesti. „Mnozí z nás truchlí. Maro. V cizím světě bylo uvězněno mnoho bratrů, synů a otců. Tyto ztráty jsou ranami pro naši čest a naše srdce. Doufám, že mne nyní omluvíš.“ Aniž čekal na odpověď, otočil se ke své bývalé snaše zády a pustil se znovu do rozhovoru, který přerušil.</p>

<p>Mara, která zůstala mimo jeho kruh a cítila nepřátelský pohled člena Strany žlutého květu, jehož hovor s Tecumou přerušila, pokračovala dále kolem pódia k prvnímu schodišti, kde stáli v hloučku členové klanu Hadama. Několik se jich při Mařině příchodu uctivě uklonilo, zatímco další jí věnovali jen zdvořilé pokynutí hlavy. Jiní, včetně vyhublého stařešiny, který seděl v přenosném křesle, nepřivítali příchod vládkyně domu Acoma vůbec. Mara se rozhlédla a řekla: „Jak velké ztráty jsme utrpěli?“</p>

<p>Lord ze Sutanta, vysoký muž v tmavomodrých šatech s bleděmodrým lemováním, se jí formálně uklonil. „Z Města plání se vrací lord Čekowara se svými čtyřiceti válečníky. Lord Cozinčač a dva jeho vazalové zůstali s císařem. Ztráty klanu Hadama jsou malé, protože menší klany nestály při zradě v první řadě. Většina našich vládců se vrátí do Kentosani během týdne.“</p>

<p>„Kdo svolal toto setkání?“ zeptala se Mara.</p>

<p>Bezvýrazné rysy lorda ze Sutanta zůstaly nehybné. „Kdo tě sem zavolal?“</p>

<p>Mara stejně nedbale odpověděla: „Prostě jsem přišla.“ Lord ze Sutanta mávnutím ruky obsáhl místnost, která se pomalu zaplňovala. „Nikdo tady nebude jednat proti vůli Nebeské záře.“ Pak znovu upřel své ptačí oči na Maru. „Přesto ale nikdo nepřipustí, aby poté, co následkem zrady přišel o svého prvorozeného syna, jen tak seděl s rukama složenýma v klíně.“</p>

<p>Mara přikývla a v duchu si domyslela věci, které zůstaly nevyřčený. Ičindarova vůle vládnout byla zdvořile uznána. Ale ve Velké hře zdvořilost často maskovala vražedný úmysl. Nejvyšší rada Tsuranuanni na sebe nehodlala nechat zapomenout. Dnes to nebude žádné formální setkání; příliš mnoho lordů se nedostavilo. Žádný lord se k ničemu nerozhodne, dokud nevyjde najevo, kteří nepřátelé a spojenci, s nimiž je nutno počítat, zůstali naživu. Dnešek byl určen k posouzení situace a zítřek ke Hře, nabývání výhod nad protivníky v soubojích, které nabídl osud. A třebaže bylo toto setkání nepovolené, nešlo o nic jiného než o další kolo Velké hry, v němž mohl šedý válečník zabíjet stejně jako voják vázaný přísahou, a proto byla tato šedá Rada stejně nebezpečná jako ta, kterou povolil císař.</p>

<p>Mara si rychle shrnula události. Pro dům Acoma nebyly vyhlídky nijak uspokojivé. Dům Minwanabi ztratil několik protivníků a získal nového lorda, který mohl využít jeho zdroje, obzvláště vojenské, v plné síle. Osud nepřál lordu z Xacatecas. Jako válečný náčelník klanu Xacala stál lord Čipino v prvních řadách císařova doprovodu; spolu s ním zastupoval třetí z pěti Velkých rodin jeho nejstarší syn Dezilo. Oba zahynuli, takže paní Isašani zůstala sama s houfem dětí, z nichž nejstarší bylo příliš mladé a nezkušené na to, aby převzalo plášť vládnoucího lorda - Mařin nejmocnější spojenec byl teď nebezpečně oslaben. Mara, která nyní byla díky slabé krevní linii příliš odkázána na pomoc domu Anasati, se cítila, jako by jí po zádech přejížděla ledová ruka.</p>

<p>Kolem ní se jako jaguny, váhající, na kterou mrtvolu se mají vrhnout první, setkávali vládnoucí lordi Tsuranuanni se členy svých klanů a pak odcházeli, aby si pohovořili se svými spojenci a vazaly, většinou v rámci jedné strany.</p>

<p>Dům Acoma byl teoreticky členem menší politické strany, Strany jadeitového oka, ale od smrti lorda Sezua spojení značně ochablo. Mara se politikou strany příliš nezabývala, protože byla zaneprázdněna tím, že se snažila zachránit svůj dům před vyhlazením. Ale v Císařství, které se potácelo na pokraji chaosu, nebylo žádné pouto natolik slabé, aby se na něj zapomínalo.</p>

<p>Mara si proklestila cestu kolem lorda z Inrodaka, obtloustlého druhého syna lorda z Ekamči a bratrance lorda z Kehotara, kteří se spolu šeptem radili a věnovali jí jen nevraživé pohledy. Za nimi zahlédla Mara dva členy Strany jadeitového oka, přistoupila k nim a zahájila rozhovor, který začal dlouhým seznamem soustrastných vět. Mrtví společně s těmi, kdo zůstali za Trhlinou, jako by ostatní svou nepřítomností pronásledovali. Přesto život Tsuranuanni těmito ztrátami nekončil. Všude v síni členové Nejvyšší rady zkoumali možnosti dalšího vývoje a znovu přitom hráli svou Velkou hru.</p>

<p>Oblohou šlehl blesk a sinavým světlem ozářil zdi velké usedlosti Minwanabi. Incomo si s psací deskou v klíně, perem v ruce a lahvičkou inkoustu u lokte prohlédl listiny, které se před ním kupily, a nevšímal si zvuku prudkého deště zvenčí. Nikdy nebyl velkým myslitelem a nyní jej neopouštěl úděs a nevíra. Události provázející zradu císaře mu Stále ještě připadaly jako dozvuky strašné noční můry. O tom, že byl Desio mrtvý, nemohlo být pochyb. Tři svědkové potvrdili, že ho viděli, jak padá na zem se třemi šípy v hrudi a hrdle - a jeho bratranec Ješurado mu v té chvíli už ležel mrtvý u nohou. Žádný přítel nebo sluha nebyl dostatečně blízko na to, aby zachránil pánovo tělo z chaosu dříve, než se kouzelná Trhlina uzavřela a navěky tak oddělila Midkemii od Kelewanu.</p>

<p>Incomo si přitiskl suché ruce na spánky a nadechl se vlhkého vzduchu. Desio z Minwanabi odpočíval se svými předky - pokud dokázal lidský duch překonat neznámou vzdálenost mezi dvěma světy. V posvátném háji domu Minwanabi byly narychlo povolaným knězem odslouženy příslušné obřady a poslové odspěchali se zprávami. Teď už zbývalo jen čekat na návrat nového lorda ze západních ostrovů.</p>

<p>V tom okamžiku se přepážka za zády prvního rádce otevřela. Pokojem prolétl závan teplého, vlhkého vzduchu, který zašustil svitky a rozhodil po podlaze spršku dešťových kapek.</p>

<p>„Rozkázal jsem, že nechci být rušen,“ štěkl Incomo.</p>

<p>Ozval se suchý, kousavý hlas. „V tom případě se omlouvám za své vyrušení, první rádče. Ale čas běží a je třeba vykonat spoustu věcí.“</p>

<p>Incomo sebou trhl a otočil se. Zahlédl, jak dveřmi vstupuje válečník zezadu ozářený bledým světlem blesku. Z jeho válečného brnění stékala voda a proměňovala chochol jeho důstojnické přilby ve zplihlé pramínky. Štíhlý, mrštný muž téměř neslyšně došel na okraj kruhu světla, vrhaného jedinou lampou v místnosti. Sňal si přilbu. Kolem medově hnědých očí měl temné stíny a vlhké vlasy se mu lepily ke krku.</p>

<p>Incomo upustil pero a uklonil se až k pasu. „Tasaio!“</p>

<p>Tasaio se mu dlouhou chvíli díval do očí a pak pomalu řekl: „Protentokrát ti tvou důvěrnost odpustím, první rádce. Ale ať už se to neopakuje.“</p>

<p>Incomo odsunul psací desku stranou, odhodil pero a svitek a málem vylil lahvičku s inkoustem. Pak skrčil křivé nohy, poklekl a dotkl se čelem podlahy. „Můj pane.“</p>

<p>Zahřmění hromu vyplnilo chvíli ticha, kdy se Tasaio rozhlížel po místnosti. Nedovolil Incomovi vstát, ale prohlížel si malované obrazy ptáků, odřenou spací rohož a nakonec, nejpozorněji ze všeho, starého muže schouleného na podlaze. „Ano. Tasaio. Lord z Minwanabi.“</p>

<p>Incomo, který se už alespoň mohl narovnat, řekl: „Jak ses -“</p>

<p>Nový pán jej přerušil lehce pohrdavým tónem. „Incomo! Copak sis myslel, že jsi v ty. Nikdy bych neznectil jméno Minwanabi, ale v mém ptomhle domě jediný, kdo tu má agenty? Můj bratranec byl pánem mé věrnosti, ale v žádném případě mé postavení by jen hlupák nechal bratrance Desia bez dozoru.“</p>

<p>Tasaio si uhladil mokré prameny vlasů a pak si posunul pás s mečem. „Od chvíle, kdy jsem vstoupil na ten prokletý ostrov, jsem měl člun s posádkou a zásobami stále připravený k vyplutí. Ve dne i v noci - kdyby přišla zpráva, jediné, co by bylo třeba udělat, bylo zvednout kotvu. V okamžiku bratrancovy smrti mi ti, kdo mi zůstali věrní, poslali na Odlehlé ostrovy zprávu.“ Tasaio pokrčil rameny a ve světle lampy se zaleskly kapky deště. „Odplul jsem na člunu do Nam a tam zabral první loď. Kdy bude Nejvyšší rada volit nového Vojevůdce?“</p>

<p>S očima upřenýma na pramínky dešťové vody, které ohrožovaly jeho spací rohož, se Incomo vrátil zpátky do reality. „Zpráva přišla až dnes ráno. Nebeská záře svolává Nejvyšší radu za tři dny.“</p>

<p>Se skoro unylým klidem se Tasaio zeptal: „Přál sis snad, abych té události jen přihlížel, Incomo?“</p>

<p>Vlhké polštáře náhle ztratily svůj význam. „Pane!“ Incomo znovu přitiskl čelo k podlaze. „Desiova smrt byla příliš náhlá. Naši nejrychlejší poslové vyrazili před hodinou s rozkazem cestovat těmi nejlepšími čluny. Přísahám, že jsem nemohl udělat více. Prosím, nezazlívej svému sluhovi snahu, když byl můj pán natolik chytrý, že se nemusel spoléhat na mé volání.“</p>

<p>Tasaio se nevesele zasmál. „Nesnáším zbytečné lichotky, první rádče, stejně jako nepřesvědčivou pokoru. Vstaň a nezapomínej na to.“</p>

<p>Hlasité prásknutí hromu rozechvělo celý dům a ozvěna se přehnala přes temné jezero. Se zkušenostmi polního velitele, který dokázal svůj hlas vždy přizpůsobit hluku, Tasaio řekl: „Zde jsou tvé rozkazy, první rádče. Propustíš Desiovy osobní sluhy a konkubíny. Mám vlastní služebnictvo, které mi pomůže s oblékáním šatů pro období smutku. Dnes v noci budu spát v důstojnických kasárnách. Řekni hadonrovi, aby z mých pokojů odstranil všechny věci, které patřily Desiovi. Chci, aby ty místnosti byly vyklizeny. Mé cestovní skříňky a osobní věci budou dovezeny za úsvitu a oblečení bývalého lorda, jeho lůžko a veškerý jeho osobní majetek bude spálen.“ Tasaio přimhouřil oči. „Řekni správci psince, aby podřízl hrdla těm lidožravým psům - žádného jiného pána už nebudou poslouchat. Za svítání nastoupí všichni členové této domácnosti na cvičiště. Vlády se ujal nový lord z Minwanabi a všichni si musejí uvědomit, že neschopnost už nebude tolerována.“</p>

<p>„Jak si můj pán přeje.“ Incomo se připravil na noc beze spánku. Narovnal ztuhlé nohy a chystal se vstát, ale jeho pán ještě neskončil.</p>

<p>Lord z Minwanabi si prohlížel svého prvního rádce bezvýraznýma a chladnýma očima. „Nechci, abys mě rozmazloval jako mého bratrance. Chci vědět, co si o každé věci myslíš, i kdybys měl na tu záležitost opačný názor než já. Můžeš mi předkládat vlastní návrhy do chvíle, kdy vydám rozkazy. Pak budeš mlčet a poslouchat. Zítra spolu projdeme účty a vybereme čestnou stráž. V poledne už chci být na svém člunu na cestě do Kentosani. Postarej se o to, aby má cesta byla naplánována do poslední podrobnosti. Protože ve chvíli, kdy dospěji do Svatého města, mám v úmyslu předložit svou žádost.“</p>

<p>„Jakou žádost, pane?“ zeptal se Incomo s tichou úctou.</p>

<p>Tasaio se konečně usmál a jeho tvář zazářila jako ostři meče. „Nu přece o dosazení na místo Vojevůdce. Kdo by k tomu měl mít lepší předpoklady než já?“</p>

<p>Incomo ucítil, jak se mu na zátylku ježí vlasy. Konečně, po všech těch letech zbožných přání, bude sloužit lordu, který je chytrý, schopný a ctižádostivý.</p>

<p>Podlahu opět rozechvěl úder hromu a provazy deště bičovaly přepážky. Tasaio, stojící zpříma v mihotavém světle lampy, dokončil své myšlenky. „Až budu nosit bílou a zlatou, zničíme dům Acoma.“</p>

<p>Incomo se znovu uklonil. Když vstal, byla místnost prázdná a jen průvan ve ztemnělé chodbě byl jediným znamením návštěvy jeho pána. První rádce se zamyslel nad touhou, kterou se nikdy neodvážil vyslovit, ale kterou mu nakonec bohové a osud vyplnily: Tasaio nyní nosil plášť vládce domu Minwanabi. Incomo ucítil dotek suché ironie, když jej napadlo, proč se po tom daru cítí tak unavený a starý.</p>

<p>Po bouři zbyly jen potůčky dešťové vody stékající kolem symbolů přinášejících štěstí, které zdobily vrcholy štítů císařského paláce, a plné okapy, z nichž prýštily stružky vody do kaluží na dvorech. Uvnitř budovy zněl zvuk padajícího deště tlumeně; obrovskými chodbami se jako duch proháněl průvan a uhasínal i těch několik lamp, které sluhové rozsvítili. Lujan s pěti válečníky v brnění pochodoval ztemnělými chodbami zpátky k pokojům domu Acoma.</p>

<p>Mara svého velitele vojsk přijala v prostřední místnosti, kde už hovořila s Arakasim. Kevin stál u zdi po jejím boku a jeho nálada, plná kousavého sarkasmu, se nečinností čím dál více zhoršovala. V hlavě mu hučelo. Z nekonečného zvuku, provázejícího broušení mečů, ho bolely zuby a z pachu laku, který vojáci používali k tvrzení kožených brnění, se mu obracel žaludek.</p>

<p>Lujan se uklonil před polštáři, na nichž seděla Mara. „Paní,“ řekl naléhavě, „máme zprávy o tom, že se do dříve neobývaných pokojů v paláci přesunuly jednotky domů Sajaio, Tondora a Gineisa.“</p>

<p>Mara se zamračila. „Minwanabiho psi. Jsou nějaké zprávy o pánovi psince?“</p>

<p>„Ne. Zatím ještě ne.“ Lujan si rozepnul řemínek na přilbě a prsty si pročísl zpocené vlasy.</p>

<p>Arakasi vzhlédl od hromádky zpráv, kterou mu ráno dodali jeho informátoři z paláce. Unavenýma očima si prohlédl velitele vojsk domu Acoma. „Císař se do paláce vrátí za tři dny.“</p>

<p>Kevin, který se s pažemi založenými na hrudi opíral jedním ramenem o stěnu, řekl: „Chce si užít pěkného výletu, co?“</p>

<p>„Cestou musí vykonat řadu rituálů a obřadů,“ vysvětlila mu Mara a stěží dokázala skrýt své podráždění. „Císař necestuje ve společnosti kněží dvaceti řádů, tisíce mužů osobní stráže a pěti tisíc válečníků proto, aby spěchal.“</p>

<p>Kevin pokrčil rameny. Nervozita a stísněnost měly vliv na všechny. Mara trávila patnáct hodin bez přestávky zavřená v síni Rady. V noci se vracela tak vyčerpaná, že měla sotva sílu najíst se. Vypadala vyhuble a propadle a navzdory láskyplné péči svého milence byla i ta trocha spánku, kterou si dopřávala, neklidná. A pokud byly noci nepříjemné, dny byly ještě horší. Nečinnost jakéhokoli druhu drásala Kevinovi nervy, ale i nuda měla své hranice. Služba v kuchyni ho přiváděla ke slovním rebeliím a jeho časté výbuchy nekázně mu nedovolovaly, aby si vypěstoval onu odevzdanost osudu, díky níž tsuranští válečníci dokázali projevovat zdánlivě nekonečnou trpělivost.</p>

<p>Mara si povzdechla a zamyslela se nad výsledky svého snažení. „Zatím jsem hovořila se sedmnácti lordy a získala souhlas pouze čtyř z nich.“ Potřásla hlavou. „Mizerný zisk. Nikdo se do toho nechce vrhnout, i když spousta jich dává najevo, že by měla zájem. Na Vojevůdcovo místo kandiduje příliš mnoho uchazečů a podpora jednoho z nich znamená přivolat na sebe nepřátelství všech jeho rivalů.“</p>

<p>Arakasi rozvinul svitek, který ostře páchl rybami. „Můj agent v docích hlásí příjezd Dajala z Keda.“</p>

<p>Mara se nad tím zamyslela. „Ubytoval se ve svém městském domě, nebo v císařském paláci?“</p>

<p>„Okamžik, paní.“ Arakasi se zahleděl do svých poznámek, odložil tři papíry a pak se začetl do kódovaných zpráv ve čtvrtém, který v zájmu utajení voněl jemným parfémem. „V městském domě,“ řekl nakonec vrchní špeh. „Přinejmenším pro dnešní noc.“</p>

<p>Mara tlesknutím přivolala písaře, kterého si přivedla, aby jí pomohl s dopisy. „Odešli to lordu Dajalovi z Keda. Nejdříve mu projev soustrast v souvislosti s úmrtím jeho otce a dodej, že jeho smrt byla určitě čestná a statečná. Pak dej Dajalovi jasně najevo, že dům Acoma má dokument označený osobní pečetí lorda Andera, kterým zavázal dům Keda k jednomu hlasování v Radě podle našeho výběry. Tento závazek přechází na Dajala jako na nového lorda.“</p>

<p>„Paní,“ přerušil ji Arakasi. „Není to trochu... uspěchané?</p>

<p>Mara si prsty pročísla husté vlasy, jejichž konečky byly stále ještě zvlněné od chvíle, kdy byly jehlicemi upevněny do účesu. „Možná už na mě přešly zvyky toho barbara, kterého si tu držím.“ Odmlčela se, zatímco v dálce zaduněl hrom. „Vůbec ale nepochybuji o tom, že se mezi námi brzy objeví Tasaio z Minwanabi, a pak budu potřebovat každý hlas.“</p>

<p>Od vchodu se ozvalo zaklepání na dveře. Z chodby vstoupil voják a uklonil se. „Paní, naši zvědové hlásí ozbrojené muže procházející vnějšími chodbami paláce.“</p>

<p>Mara se podívala na Lujana, který si už nasadil přilbu na hlavu a u dveří si upevňoval řemínek. Vnějšími přepážkami se dovnitř prodralo bílé zašlehnutí blesku ohraničené mezerami v barikádách, jež byly nyní posíleny prkny. Kevin stěží odolal reflexu, který ho jako zvíře v kleci nutil přikrčit se, zatímco Mara s Arakasim předstírali, že čtou zprávy. Škrábání písařova pera vyplňovalo ticho, které přerušil až návrat velitele vojsk.</p>

<p>Po sotva znatelné úkloně řekl: „Naše předsunuté hlídky zahlédly dvě skupiny vojáků v počtu mezi dvaceti a třiceti muži. Pohybovaly se ve stínech a zdálo se, že míří k jiným částem paláce.“</p>

<p>„Jaký dům?“ zeptala se Mara a napůl se obávala odpovědi.</p>

<p>„Žádný, krásná paní.“ Lujanovo ujištění bylo váhavé. „Měli na sobě černé brnění bez jakéhokoli označení.“</p>

<p>Mařiny oči se ve světle lampy rozšířily. „Takže už to začíná.“</p>

<p>Lujan tiše vydal rozkazy válečníkům v přední místnosti. Poslední přepážka, která ještě dovnitř propouštěla čerstvý vzduch, byla zavřena a zajištěna v rámu dřevěnými kolíčky. Vojáci pak zvedli stůl, opřeli jej o přední dveře a zatížili těžkým trámem. Vlhkost, již dovnitř přinesla bouře, se rozprostřela jako neprodyšná přikrývka. Zdálo se, že na Arakasiho to nijak nepůsobilo. Nehybně seděl a probíral se svými poznámkami.</p>

<p>Ale Kevin se potil, byl podrážděný a uklidnilo by ho jen to, kdyby mohl svýma prázdnýma rukama sevřít jílec meče. Hodiny pomalu pokračovaly k půlnoci. Dovnitř přes zeď tlumeně pronikaly zvuky. Běžící nohy se čvachtáním rozstřikovaly kaluže nebo dusaly dolů po schodech a chodbami a někdy bylo slyšet křik. Déšť ustal a hmyz v Mařině zahradě začal zpívat své noční písně.</p>

<p>Protože se mu zdálo, že nikdo nemá náladu postarat se o obyčejné věci, poklekl Kevin vedle Mařina ramene a vytáhl jí z prstů svitek, do něhož už hodinu hleděla, aniž by jej četla. „Musíš mít hlad,“ řekl.</p>

<p>Mara si opřela hlavu o jeho rameno. „Vůbec ne. Ale pokud nechci zítra v Radě omdlít, něco bych sníst měla.“</p>

<p>Kevin vstal a připravil se na nevyhnutelnou bitvu vůlí, která jej čekala při každé výpravě do kuchyně. Jican pokládal každého otroka, kterého zahlédl s prázdnýma rukama, za lovnou zvěř. Dnes večer se zdálo, že byl jeho lov úspěšný, protože skupina kuchyňských pomocníků už čistila kotlíky a talíře. Jako by mytí nádobí bylo kouzlem, které mělo zvu­ky boje udržet v bezpečné vzdálenosti, byly všechny naběračky a šálky pečlivě čištěny pískem a leštěny. Jican zahlédl Kevina ve dveřích a jeho ztrápená tvář se rozjasnila. „Paní si přeje jíst?“</p>

<p>Kevin přikývl a zjistil, že má najednou v rukou tác naložený teplým chlebem, sýrem a ovocem. Zklamán svým příliš snadným vítězstvím spolkl pečlivě připravenou odpověď a vrátil se k Maře. Položil před ni večeři a posadil se, zatímco se snažila posilnit. Nakonec jídlo dojedl Arakasi. Kevin zahnal Maru do postele a u všech oken a dveří čekali nehybní válečníci jako sochy připravené čelit útoku, který nepřicházel.</p>

<p>Nastalo jitro. Mara vstala ze svých polštářů a zavolala služebné, aby jí připravily oblečení a koupel. Líčení setřelo z jejích tváří známky starostí a tři vrstvy oděvu skryly její pohublost. Na poslední chvíli, když už byla připravena k odchodu, se otočila a pevně se zahleděla na Kevina.</p>

<p>S vyhlídkou na další nekonečný den na ni upřel vyčítavý pohled svých modrých očí.</p>

<p>Hlavně proto, že se bála útoku na své pokoje během své nepřítomnosti, se poddala okamžitému nápadu a povolila. „Pojď se mnou. Zůstaň vzadu a mlč, dokud ti nedovolím promluvit.“</p>

<p>Kevin doslova vyskočil, aby se připojil k jejímu doprovodu. Lujan rozkázal čestné stráži, aby se seřadila, a o chvilku později průvod členů domu Acoma vešel do sněmovní síně.</p>

<p>Sluneční světlo se odráželo od kupole a ozařovalo zažloutlou omítku nad galeriemi. Horní sedadla byla zaplněna skoro do posledního místa, zatímco nižší byla stále ještě téměř prázdná. Kevin si uvědomil, že chaos se uklidnil alespoň natolik, aby se tsuranští šlechtici začali chovat podle etikety. Následoval Maru dolů ze schodů, zatímco Lujan šel jako první a dva válečníci po jejích bocích. Zbytek čestné stráže zůstal seřazen v uličce nad schodištěm u vchodu, jako by se toto jednání Rady nijak nelišilo od jiných.</p>

<p>Ale když procházela cestou ke svému místu kolem prázdného křesla, přitiskla si Mara prsty ke rtům, aby zdusila vyděšený výkřik. „Problémy?“ zeptal se Kevin, který okamžitě zapomněl na svůj slib mlčenlivosti.</p>

<p>Mara sotva viditelně přikývla. Pak tiše zašeptala: „Lord Pataki ze Sida je mrtvý.“</p>

<p>Kevin řekl: „Kdo?“</p>

<p>„Muž, který se ke mně jednou na rozdíl od ostatních zachoval slušně. Byl to také možný spojenec. Včera tady byl, ale dnes ráno je jeho místo prázdné.“</p>

<p>„Jak víš, že se prostě jen nezdržel u snídaně?“ zamumlal Kevin.</p>

<p>Mara se posadila do svého křesla a pokynula otrokovi, aby se postavil po jejím boku. „Patakiho by od příchodu do síně dokázal zdržet jen nájemný vrah.“ Pak se rozhlédla po okolních galeriích. „Jak to tak vypadá, chybějí ještě tři další lordi.“</p>

<p>„Tví přátelé?“ Kevin se snažil udržet svůj hlas klidný.</p>

<p>„Ne. Nepřátelé domu Minwanabi,“ odpověděla Mara. Otevřela svůj malý zdobený vějíř a zašeptala něco Lujanovi, který kolem jejího sedadla rozmístil své vojáky a sám se postavil nejblíže ke schodišti, kde bude jeho meč v případě potřeby nejplatnější.</p>

<p>Nejnižší ochozy se začínaly plnit. Kevin se rozhlédl po lordech Impéria, kteří ve svých formálních šatech vypadali jako barevní kohouti. Někteří seděli jako králové na svých místech a povýšeně hovořili s těmi, kteří je přišli požádat o službu nebo spojenectví. Jiní stáli v hloučcích, přecházeli a vyměňovali si komplimenty jako motýli poletující kolem květin. Hra rady byla spíše než nemilosrdná bitva o nadvládu jemný, nikdy nekončící sled střetnutí, souhlasů a odmítnutí.</p>

<p>„Tomu nerozumím,“ řekl Kevin po dlouhé zamyšlené chvíli. „Nezdá se mi, že by tady někdo vůbec věděl, že čtyři členové Rady byli zavražděni.“</p>

<p>„Smrt je součástí Hry,“ odpověděla Mara, a s tím, jak dopoledne pokračovalo, Kevin nakonec pochopil. Dávat najevo nepatřičný zájem o porážku někoho jiného znamenalo diskutovat o otázkách cti, protože připustit vraždu samo o sobě znamenalo, že je za onu smrt někdo odpovědný. V nepřítomnosti důkazu znali Tsurané jen ,nehodu’. Lord mohl někoho beztrestně zavraždit, a dokonce tím získat obdiv druhých, pokud dodržel všechny formality.</p>

<p>Po schodech vystoupil postarší lord a Mara vstala a uklonila se. Pustili se do společenského rozhovoru, který se pomalu stočil k obchodním záležitostem. Kevin zůstal osamocen se svými myšlenkami. Toto klidné probírání obchodu během dne, před nímž se palácem plížili nájemní vrazi, ho děsilo více než všechno, co poznal od chvíle, kdy padl do zajetí.</p>

<p>Místností proběhlo zašumění hlasů, když do nižší galerie vstoupil mladý muž. Usedl do jednoho z nejvíce zdobených křesel poblíž středového pódia a kolem něj se rozestoupilo šest válečníků v purpurových a šedých barvách. Hlavy se otočily jeho směrem, zatímco k sobě pokynem ruky při vdával svého rádce. Po krátké poradě se jeho služebník uklonil a okamžitě vykročil po schodech k Maře, hovořící s jiným šlechticem.</p>

<p>Kevin, který si uvědomil, že tiché šeptání, provázející rádcovy kroky, napovídá, že se odehrává něco důležitého, sledoval, co se bude dít.</p>

<p>Rádce se Maře uklonil. „Paní z Acoma, můj lord tě chce ujistit, že dům Keda je připraven dostát jakékoli dohodě, která byla jeho jménem uzavřena.“</p>

<p>Mara lehce sklonila hlavu a rádce odešel. Jeho zpráva měla ale viditelný účinek na muže, jehož rozhovor s Marou byl přerušen. Jeho chování se naprosto změnilo od nadřazenosti k úlisnému pochlebovačství. A náhle dolů z ochozů začali scházet další šlechtici, aby si promluvili s paní z Acoma.</p>

<p>Kevin s úžasem sledoval, jak jemné pramínky tsuranské politiky mění svá řečiště a Mara se více a více stává středem pozornosti. Při ztrátě vůdců pěti Velkých domů se mocnější klany zapletly do bratrovražedných bojů. Díky tomu se otevřel prostor méně významným rodinám těchto klanů a menší klany v Radě mohly vyjednávat, slibovat a hledat možnou podporu. Ve chvíli, kdy armády mocných bojovaly mezi sebou, se slabší domy musely spojit nebo se uchýlit pod kříd­la svých mocnějších ochránců. Byly uzavírány dohody a spojenectví, v klidu nebo pod tlakem docházelo k rozhodnutím a obchodní komodity měnily své vlastníky ve formách darů nebo zástav. Čím více se den blížil k poledni, tím více si Kevin uvědomoval, že Mara nemusela ani na okamžik opustit své místo: strany, které měly zájem o spolupráci, k ní přicházely samy, což neuniklo pozornosti jiných lordů. Inrodaka a Ekamči se často dívali směrem k prázdnému místu určenému lordu z Minwanabi a členové klanu Ionani s úsměvem hovořili se zamračeným Tecumou z Anasati.</p>

<p>Těsně před polednem vstoupila do síně jednotka válečníků v purpurové a žluté, doprovázející štíhlého sympatického mladíka k místu vyhrazenému domu Xacatecas. Dědic Čipinova pláště zaujal své místo v Radě s chladnou odtažitostí svého otce. Mara, která ho sledovala, zavřela svůj vějíř a přitiskla si jej na okamžik k čelu. Kevin vycítil její nervozitu. Nemohl jí nabídnout žádnou útěchu; musel stát jako vytesaný z kamene, i když si také se zachvěním povšiml, jak velmi mladý Xacatecas připomíná svého zesnulého otce.</p>

<p>Na Mařinu pozornost zdvořile čekali tři lordi. Vzpamatovala se a bavila je anekdotami, zatímco lordi klanu Xacala se představovali dědici jejich bývalého válečného náčelníka.</p>

<p>Konečně jejich proud ustal. Mara k sobě povolala Lujana a sestoupila po několika schodech až k lordu z Xacatecas. Zblízka vypadal Hoppara každým coulem jako mladý dravec, ačkoliv jeho vlasy a oči měly teple hnědý odstín a po své matce Isašani zdědil štíhlou postavu. Ale přes nezkušené mládí měl v sobě Čipinovu pružnost a energii. Vstal, zdvořile se uklonil a řekl: „Jsi zdráva. Maro z Acoma?“</p>

<p>Mara cítila, jak jí do tváře stoupá barva. Tím, že se ptal na její zdraví ještě dříve, než mohla promluvit, ji dal Hoppara přede všemi najevo, že ji pokládá za společensky sobě nadřazenou! Protože jeho krev patřila k pěti Velkým rodinám, bylo toto gesto sotva o něco více než zdvořilost, ale svým zvláštním a jemným způsobem v sobě skrývalo omračujcící důsledky. Zatímco se Mara prudce nadechovala a hledala slova pro svou odpověď, slyšela, jak galeriemi proběhlo zašumění. Šlechtici stojící poblíž lorda z Xacatecas si ji prohlíželi s překvapenou úctou, zatímco jiným, sedícím na svých křeslech kolem pódia, se ve tváři objevil kyselý výraz.</p>

<p>V její odpovědi se ozval skutečně upřímný tón. „Jsem zdráva, můj lorde z Xacatecas. Tvůj zármutek je zármutkem domu Acoma. Tvůj otec dělal svému domu a klanu čest, a nejen to. Odvážné bránil hranice Impéria a poctil dům Acoma tím, že jej hodlal počítat mezi své spojence. Znamenalo by pro mě velkou poctu, kdybys pokládal můj dům za přítele domu Xacatecas.“</p>

<p>Hoppara se na ni usmál, i když pod jeho snahou byl patrný zármutek. „Paní, bude mi velkou ctí, pokud se rozhodneš dnes odpoledne se mnou poobědvat.“</p>

<p>Mara se formálně uklonila a dala tím najevo, že s jeho pozváním souhlasí. Ke svému křeslu se musela skoro prodírat davem lichotníků, a dokud nepřišel první rádce domu Xacatecas, aby ji odvedl na oběd, neměla pro sebe jedinou chvilku klidu.</p>

<p>Prostory domu Xacatecas v císařském paláci byly nejméně dvakrát tak velké jako Mařiny. Byly vyzdobeny nádhernými koberci a sochami a černě lakovaný nábytek tvořil krásný kontrast k levandulovým, purpurovým a krémovým závěsům. Ptáci li, umístěni ve volně zavěšených proutěných klecích, naplňovali místnost zpěvem a půvabem pestře zbarvených křídel. Mara rozpoznala Isašaniinu zálibu v pohodlí a kráse a s úlevou se posadila na měkké, silné polštáře. Sluhové byli vycvičeni lordem Čipinem a jeden z nich sloužil v jeho pouštním tažení. Už byl obeznámen s jejími zvyky a přinesl jí mísu s vodou, v níž byl nalit její oblíbený parfém. Zatímco si Mara umývala ruce a s lítostí vzpomínala na bývalého pána domu, Kevin se usadil na podlahu po jejím boku.</p>

<p>Hoppara ze sebe shodil objemné obřadní roucho, rukou si pročísl kudrnaté vlasy a posadil se proti nim ke stolku s bohatým obědem. Povzdechl si, vykasal rukávy k loktům, čímž odhalil silná opálená zápěstí, a natáhl ruce ke sluhovi s umyvadlem čekajícímu u jeho lokte.</p>

<p>Když sluha dokončil svou práci, zahleděl se mladý lord na vousatého barbara, který seděl vedle Mary jako její stín.</p>

<p>Kevin Hopparovi jeho pohled vyrovnaně oplácel, dokud mladík nezvedl obočí. „Tohle je ten tvůj barbarský milenec?“</p>

<p>Jeho zvědavost nikoho neurazila. Hoppara zdědil po otci jeho přímost a po matce dobrý odhad lidí. Byl prostě upřímný a Mařiny osobní záležitosti tím nijak nezlehčoval. Mara lehce přikývla a Hoppara jí věnoval Isašaniin odzbrojující úsměv. „Otec se mi o něm zmiňoval. Tedy - pokud je to tentýž muž.“</p>

<p>„Je to Kevin,“ řekla Mara opatrně.</p>

<p>Hoppara spokojeně přikývl. „Ano. Ten otrok, který má plnou zbroj v barvách domu Acoma.“ Povzdechl si a dal na sobě znát svůj zármutek. „Otec mi vyprávěl, že tenhle Kevin byl během bitvy v poušti mnohem více než jen otrokem.“</p>

<p>Mara se souhlasně usmála. „Měl několik... nápadů.“</p>

<p>Krátkou odmlku v rozhovoru vyplnili ptáci li svým zpěvem. „Otec pochvalami příliš nehýřil,“ namítl Hoppara. Zahleděl se na stolek, jako by na něm místo nádobí a podnosů s jídlem viděl vzpomínky. „Velice si cenil toho, co pokládal za geniální strategické myšlení. Říkal, že žádného Tsurana by nikdy nenapadlo rozkázat svým vojákům, aby se posadili na záda válečníků cho-ja. Ta taktika na něj udělala velký dojem.“ Mladý lord věnoval svým hostům další široký úsměv. „Stejně tak jsi na něj udělala dojem i ty, paní.“</p>

<p>Kevin najednou ucítil bodnutí žárlivosti, když si všiml, že se Mara při mladíkově pokloně začervenala. „Děkuji, můj pane.“</p>

<p>„Je tu horko?“ řekl Hoppara náhle, jako by náhlý příval krve do tváří paní domu způsobilo něco jiného než jeho pozornost. Pokynul sluhovi, aby odsunul přepážku, a do místnosti proniklo sluneční světlo a čerstvý vzduch. Zahrada venku byla osázena fialovými květinami a stíněna ovocnými stromy. Pak, když mu Lujanův nesouhlasně strnulý postoj napověděl, že by se jeho host mohl v pokojích domu Xacatecas obávat o svou bezpečnost, řekl lord uklidňujícím tónem: „Tato zahrada je ukončena zadní zdí kasáren císařových vojáků. Vždy je v nich přítomno nejméně osmdesát mužů Císařské bílé stráže.“</p>

<p>Když Lujanovo napětí přesto nepolevilo, Hoppara žoviálně pokračoval: „Matce se to nikdy moc nelíbilo. Říkala, že takhle nemůže nikdy nosit domácí oblečení nebo se koupat v zahradě, aby nevystavila císařskou rodinu ohrožení. Klidně by je mohli všechny pobít nájemní vrazi, říkala, a muži z císařské stráže by byli tady, zírali by přes zeď s nesprávnými zbraněmi v bojové pohotovosti a vůbec by je nezajímalo, co se děje za jejich zády.“</p>

<p>Mara se usmála. Krása paní Isašani byla vyhlášená - mnohá mateřství na ní nezanechala žádné stopy kromě toho, že přidala její postavě vyzrálý půvab - a její upřímný, ostrý jazyk skýtal zdvořilé tsuranské společnosti nespočet možností ke klevetám. „Jak se má tvá matka?“ zeptala se Mara.</p>

<p>Hoppara povzdechl. „Docela dobře. Smrt mého otce a staršího bratra pro ni byla rána, samozřejmě. Víš,“ dodal, protože nechtěl opustit původní předmět hovoru, „že otec navrhoval, že by ses mohla jednoho dne provdat za jednoho z jeho mladších synů, kdybys unikla Desiovým pokusům o zničení tvého domu?“</p>

<p>Mařiny oči se doširoka rozevřely, protože podle řečí Isašani jednoznačně pokládala za jejího nejlepšího budoucího partnera Hokanua. „Jsem polichocena.“</p>

<p>„Ale vůbec nejíš,“ poznamenal Hoppara. Zvedl nůž a ukrojil si kousek masa ve vinné omáčce. „Prosím, posluž si. Všichni psíčci mé sestry už jsou tlustí. Pokud jim budou kuchyňští sluhové dávat další zbytky, skončí ti ubozí tvorové tak, že si je budou všichni plést s polštáři.“ Hoppara zamyšleně přežvykoval. Zdálo se, že dumá o Mařině výrazu. Pak došel k nějakému vnitřnímu rozhodnutí a jeho chováni se změnilo z přátelského ve vážné. „Otec byl přesvědčen o tom, že se jednoho dne staneš jednou z nejnebezpečnějších žen v celém Císařství. Jako člověk, který si své nepřátele velice pečlivě vybírá, si jasně přál, abys mu byla nakloněna přátelsky.“</p>

<p>Mara se mohla jeho komplimentu jen hluboce uklonit. Upila svého ovocného nápoje a čekala, zatímco ptáci li zpí­vali sladké melodie.</p>

<p>Hoppara, který se už nyní dostatečně přesvědčil o tom, že Mara chválou nezměkne, utrhl kus čerstvého chleba. Namo­čil si kůrku do omáčky a poznamenal: „Uvědomuješ si samozřejmě, že než bude uveden do úřadu nový Vojevůdce, mnozí z nás zemřou.“</p>

<p>Mara souhlasně přikývla. O bílý a zlatý trůn se ucházelo příliš mnoho kandidátů a spojenectví se neustále měnila. I hlupák by očekával, že se soupeření nakonec zvrhne v krvavou řež.</p>

<p>„Dostal jsem příkaz, abych tě vyhledal a bez obalu ti předestřel svůj návrh.“ Hoppara pokynul sluhovi, který se uklonil a začal odnášet klece s ptáky. Do narůstajícího ticha mladý lord řekl: „Dům Xacatecas si přeje přežít tento zmatek, aniž by se musel vzdát příliš velkého množství vlivu, kterého dosáhl za svého života můj otec. Proto se pokusíme zvrátit situaci ve svůj prospěch. Můj první rádce mě pověřil, abych ti nabídl neformální spojenectví a slíbil ti všechnu možnou pomoc, která je v silách domu Xacatecas, pokud -“</p>

<p>Mara jej zastavila pozvednutým prstem. „Okamžik, pane. Příkaz? Pověřil? Kdo tě řídí?“</p>

<p>Mladík posmutněl. „Říkala mi, že se na to zeptáš. Má matka, samozřejmě.“</p>

<p>Kevin se zasmál a Mara řekla: „Tvá matka?“</p>

<p>Hoppara bez zahanbení přiznal: „Své pětadvacáté narozeniny oslavím až za tři roky, paní Maro. Jsem sice lord z Xacatecas, ale...“</p>

<p>„Ale zatím ne vládnoucí lord,“ dokončila za něj.</p>

<p>Hoppara si vzdychl. „Zatím ne. Do té doby bude vládnoucí paní matka - pokud se toho vůbec dožiju.“</p>

<p>„Proč tady v tom případě není sama paní Isašani?“ zeptal se Kevin.</p>

<p>Hoppara se podíval na Maru, která řekla: „Často zapomíná, kde je jeho místo.“</p>

<p>„A očividně se nikdy nesetkal s mou matkou.“ Mladý lord se zbavil nervozity. „Isašani možná připomíná ptáka li, ale je silná jako kterýkoli válečník a svá rozhodnutí zvažuje jako obchodník s hedvábím. Porodila šest synů a čtyři dcery. Pokud ztratí mě, bude bezpochyby truchlit, ale mé místo zaujme Caiduni a po něm Mízu a Elamku a tak dále až k nej­mladšímu bratříčkovi. Pak by nastoupili ti, které porodily konkubíny mého otce, nějakých osmnáct synů - nepočítaje chlapce, kteří mají stále ještě mléčné zuby, a další houf, který se ještě nevybatolil z kolébek.“ Nyní chlapec trochu zčervenal, neboť si vzpomněl na bouře, jež otřásaly domem, když lord Čipino přijel z pouštního tažení s šesti novými konkubínami a všechny byly těhotné.</p>

<p>„Takže rod Xacatecas bude dost těžké vyhladit,“ shrnul Kevin.</p>

<p>Hoppara souhlasně vzdychl. „Máme spoustu dětí a bratranců s dalšími hromadami potomků, a každý z nich je jen maličko vzdálen od toho, aby jej v případě potřeby matka povolala jako dědice pláště. Matka zůstává v bezpečí na naší usedlosti a pověřila mě, abych odjel sem a ujal se řízení záležitostí v Radě.“ Ukázal směrem k velké síni. „Většina našich rivalů si neuvědomuje, že ještě nejsem vládnoucím lordem domu. A ani nedostanou příležitost k tomu, aby tuto otázku nanesli, protože mám od matky plné pověření uzavírat jménem domu Xacatecas dohody... bez omezení.“</p>

<p>Mařina mysl pracovala na plné obrátky, když přemýšlela o důsledcích. „Takže určitě víme to, co jiní mohou jen odhadovat: že jsi nepřišel do Rady proto, aby ses ucházel o úřad Vojevůdce.“</p>

<p>„I kdyby otec žil, nebyl by ani třetí v pořadí mezi těmi, kdo chtějí uplatnit svůj nárok na bílou a zlatou,“ řekl Hoppara.</p>

<p>„Kdo stojí výše?“ Nyní konečně Mara našla chuť.</p>

<p>Hoppara pokrčil rameny. „Mohu pouze opakovat matčiny názory. Nejmocnější je dům Minwanabi, ale při hlasování by nezískal většinu. Kdyby dům Oaxatucan ustal ve svých vnitřních bojích, mohl by po bývalém Vojevůdci nastoupit jeho příbuzný z klanu Omechan. Stále si ještě udržují velkou převahu. Klan Kanazawai je pro neúspěch mírových jednání v nemilosti, takže i dům Tonmargu stojí výše než Keda.“ Znovu pokrčil rameny a pak pokračoval: „Logickou volbou je Minwanabi. Tasaio je velice schopný generál. Budou jej podporovat mnozí z těch, kteří by pro Desia nehlasovali.“</p>

<p>Maso náhle ztratilo svou příjemnou chuť. Mara odsunula svůj talíř stranou. „Tím se dostáváme k základnímu problému. Co nabízíš mimo spojenectví?“</p>

<p>Hoppara rovněž odložil jídelní nůž. „Přes všechnu svou okázalou moc je dům Xacatecas v současné chvíli ve velké nevýhodě. V otcově doprovodu jsme ztratili dva rádce a chybí nám spolehlivé vedení. Bylo mi řečeno, že se mám řídit tvými radami, pokud tě nezklame rozum. Jinak budu muset podporovat Tasaia.“</p>

<p>Kevin řekl: „Budeš podporovat toho vraha? Po všech těch zákeřnostech v Tsubaru?“</p>

<p>Mara zvedla ruku a umlčela ho. „To je logické. Pokud Minwanabi získá bílou a zlatou, nebude si dům Xacatecas muset dělat starosti s okamžitým útokem čtyř dalších Velkých rodin.“</p>

<p>„Získali bychom tak čas na posílení své moci, zatímco by se Tasaio zaobíral vyhlazením domu Acoma.“ Hopparův tón byl věcný. „Nicméně,“ dodal spěšně, „to je krajní volba. Třebaže by to bylo pro náš dům nakrátko nejbezpečnější, představa Impéria vedeného Vojevůdcem z domu Minwan­bi...“ Znechuceně zmlkl.</p>

<p>Kevin vyjádřil svůj zmatek nahlas. „Ať se propadnu, jestli tuhle logiku chápu.“</p>

<p>Hoppara zvedl obočí. „Myslel jsem...“ Obrátil se na Ma­ru. „Copak jsi mu to nevysvětlila?“</p>

<p>Mara vzdychla, jako by slunce, které sem pronikalo přepážkou, ztratilo všechno své teplo. „Jen základ současného boje: smrt mého otce a bratra.“</p>

<p>Pták li tlumeně začiřikal z vedlejšího pokoje. „Zakryj klece, prosím,“ požádal Hoppara sluhu. Podíval se na svého hosta. „Dovolíš?“ Když Mara přikývla, obrátil se ke Kevinovi se zamračeným výrazem. „Rod Minwanabi je... zvláštní. I když se může zdát nevhodné, že se vyjadřuji k jednání domu, který je navenek ctihodný, v povaze členů domu Minwanabi je něco, díky čemu jsou... nebezpeční víc, než je obvyklé.“</p>

<p>Kevin se na něj zmateně podíval. „Každý mocný dům je nebezpečný. A podle mě je celá ta vaše Hra rady jen jedna zrada za druhou, vedená podle protokolu.“</p>

<p>Pokud otrokova otevřenost Hopparou nějakým způsobem otřásla, nedal to najevo. Trpělivě se pokusil o vysvětlení. „Jsi tady spíše díky Mařině schopnosti představovat hrozbu než díky její nepopiratelné kráse.“ Když to řekl, lehce se uklonil. „Ale členové domu Minwanabi jsou více než nebezpeční. Jsou -“</p>

<p>Mara jej přerušila. „Jsou šílení.“</p>

<p>Hoppara zvedl ruku. „To je trochu drsně řečeno. Ve tvém případě nikoli bezdůvodně, ale přesto drsně.“ Ke Kevinovi dodal: „Řekněme, že mají choutky, které jsou většinou považovány za neobvyklé.“</p>

<p>Kevin se usmál a jeho modré oči byly velice nevinné. „Myslíš tím, že jsou pokřivení.“</p>

<p>Hoppara řekl: „Pokřivení?“ Pak se zasmál. „To se mi líbí. Ano, jsou pokřivení.“</p>

<p>„Ti, kdo patří k rodině Minwanabi, mají rádi bolest.“ Mařin pohled jako by se upřel na nějaký vnitřní obraz, daleko méně příjemný než Isašaniin levandulový pokoj. „Někdy svou vlastní, a vždycky cizí. Zabíjejí pro potěšení - většinou pomalu. Dávní lordi domu Minwanabi byli známi tím, že na své zajatce pořádali hony jako na divoká zvířata. Vězně mu­čili a najímali si básníky, kteří měli za úkol skládat verše ke chvále bolesti jejich obětí. Někteří z nich tím byli posedlí, a když viděli krev a cítili její pach, tak se... vzrušovali.“</p>

<p>Hoppara pokynul sluhům, aby odnesli talíře a přinesli víno. „Někdo z domu Minwanabi to může skrývat lépe než jiní, ale všichni pociťují tuhle... rozkoš z utrpení. Dříve nebo později se to projeví. Jingu se očividně nacházel v kleštích této zvrácenosti. Několik jeho konkubín zemřelo v jeho loži a říká se, že svou první ženu při souloži uškrtil. Desio byl o něco méně násilnický, ale i pouliční žebráci vědí, že bil otrokyně. Copak tě při všem bohatství a moci domu Minwanabi nikdy nenapadlo, proč se šlechtici nesnaží nabídnout jim věna svých dcer?“ Nechal tu otázku bez odpovědi. „Tasaio je... mnohem opatrnější. Sloužil jsem s ním v poli a vi­děl jsem, jak znásilňuje zajaté ženy surově jako obyčejný voják. Také často navštěvoval ranhojičův stan - vůbec ne proto, aby přinášel svým vojákům povzbuzení, ale proto, aby je zbavil bolesti.“</p>

<p>Jeho pozornost se obrátila k poháru, do něhož mu sluha naléval víno, a Hoppara potlačil úšklebek. „Tasaio není mužem, kterého bych si přál vidět na trůně Vojevůdce.“</p>

<p>„Je velice pokřivený,“ poznamenal Kevin.</p>

<p>„A velice nebezpečný,“ shrnul Hoppara. Pozvedl svůj pohár, počkal, až Mara ochutná víno ze svého, a pak jedním douškem vypil jeho obsah. „Proto musím buď tajně zahradit Tasaiovi cestu k bílé a zlaté, nebo jej podpořit a zajistit si jeho přízeň.“</p>

<p>Mara postavila svůj pohár na stolek a dlouhé řasy jí zaclonily oči, když zvažovala jednotlivé možnosti. „Takže mě ž­ádáš, abych vymyslela nějaký způsob, jak bys mohl podpořit jiného kandidáta, který by nestál v cestě tvému neformálnímu spojenectví s domem Acoma, tak, aby na dům Xacatecas nedopadl hněv domu Minwanabi.“</p>

<p>Hoppara s patrnou úlevou přikývl. „To by bylo nejschůdnější řešení.“</p>

<p>Mara vstala a pokynula mladíkovi, aby zůstal sedět. „Tvůj otec se ke mně nikdy nechoval formálně a ráda bych ten zvyk udržovala dále.“ Zatímco Lujan seřazoval její čestnou stráž u dveří, opatrně řekla: „Přednesu tuto záležitost svým rádcům a budu s tebou ve spojení, lorde Hopparo. Ale pochop, že pokud budu schopna tě zachránit a udržet tvůj dům v bezpečí, budu požadovat tvou podporu v mých záležitostech.“</p>

<p>Mladík mlčky přikývl a pokynul svému sluhovi, aby mu už nenaléval další víno.</p>

<p>Mara se uklonila a vykročila ke dveřím.</p>

<p>Kevin se zdržel pozadu s očima upřenýma na krásnou zahradu za přepážkou. Zeď, která tvořila hranici císařových kasáren, stála asi padesát metrů daleko. Mařin velitel vojsk z ní během celého rozhovoru nespustil ani na okamžik oči. „Jednu radu zadarmo,“ řekl Kevin lordu z Xacatecas. „Zdvojnásob své stráže a přeměň tyhle pokoje v pevnost. Tři ze čtyř lordů už byli zavražděni ve svých ložích, a pokud nemá Císařská bílá stráž křídla, nedokáže ti přes tu zeď včas přispěchat na pomoc.“</p>

<p>Kevin vykročil, aby dohnal Maru a její válečníky u východu z místnosti, a lord z Xacatecas už volal svého velitele vojsk. Členové domu Acoma vyšli z jeho pokojů, zatímco Hopparův hlas přecházel do ocelově tvrdého tónu, který byl jasnou ozvěnou rozkazů jeho otce. „Nezajímá mě, že nemůžeš použít nič jiného než purpurové polštáře a ptačí klece! Prostě uzavři tahle bohy zatracená okna a zahraď všechny přepážky. Nápady tohohle barbara kdysi v Tsubaru zachránily mému otci život a já mám dost rozumu na to, abych poslechl jeho varování!“</p>

<p>Sluha, jehož tento výbuch zahanbil, odběhl, aby zamkl vnější dveře, a Mara se na svého midkemianského otroka usmála. „Hoppara je velice rozumný mladý muž. Doufám, že přežije dostatečně dlouho na to, aby nosil plášť vládce domu.“</p>

<p>„Já doufám, že přežijeme všichni,“ řekl kysele Kevin, zatímco jej Lujan přátelsky postrčil na jeho místo. „Tyhle závody o to, kdo se dožije volby nového Vojevůdce, mi obracejí žaludek naruby.“</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola třetí</emphasis></strong></p>

<p> <strong>KRVAVÉ MEČE</strong></p>

<p>Den končil.</p>

<p>Dlouhé stíny se táhly na dvorech mezi chodbami, které si Mara se svým doprovodem zvolila jako náhradní cestu do svých pokojů. Přestože jednání toho dne probíhala klidně, byli kvůli napětí, visícímu ve vzduchu, nervózní i nejsilnější lordi. Tecuma z Anasati nic nenamítal, když mu Mara navrhla, aby na cestu ze síně Rady spojili své stráže. Klan Ionani se ocitl ve středu pozornosti - ať už chtěl nebo ne - protože lord z Tonmargu se rozhodl ucházet se o bílou a zlatou, a Tecuma byl životně důležitý pro veškerou podporu, kterou chtěl klan svému členovi poskytnout. Kdokoli by měl v úmyslu uvrhnout klan Ionani do zmatku, nenašel by lepší způsob, než zavraždit Tecumu z Anasati.</p>

<p>V těchto chvílích si nikdo nemohl být jist. Tecuma se s Marou nerozloučil, když se svými válečníky dorazil k červeně natřeným dveřím svých pokojů. Ze strachu před tím, aby nepovolané oči náhodou nezahlédly, že mezi jeho domem a domem Acoma panuje nějaký vřelejší vztah, se snažil vůbec nebrat Mařinu přítomnost na vědomí.</p>

<p>Unavená Mara vešla do svých pokojů. Po pobytu v prostorné místnosti lorda z Xacatecas a obrovské klenuté síni Rady jí vlastní příbytek připadal zatuchlý a stísněný. Mara se posadila v ústřední místnosti a okamžitě k ní přistoupil Jican, který jí předal dopis napsaný Arakasim.</p>

<p>Mara rozlomila pečeť a četla. Na čele se jí objevila ustaraná vráska. „Řekni Lujanovi, ať si nesvléká brnění,“ zavolala a pak poslala služebnou, aby jí přinesla pera a psací desku.</p>

<p>Kevin se odevzdaně usadil ve svém obvyklém koutě. Sledoval, jak jeho paní chvatně píše dva dopisy. Podala je svému veliteli vojsk s tím, aby je co nejrychleji doručil. „Řekni dotyčným lordům, že další podrobnosti neznáme. Pokud mají pocit, že nebudou schopni se ubránit, ať se k nám oka­mžitě připojí.“</p>

<p>„Co to bylo?“ zeptal se Kevin přes rachocení brnění, které si oblékali muži vybraní Lujanem k doprovodu.</p>

<p>Mara podala svůj zaprášený svrchní šat služebné a povzdechla si. „Jeden z Arakasiho agentů vyslechl rozhovor skupiny mužů, kteří se ukrývali v císařských zahradách. Jeden z nich neopatrně vyslovil jména a tím odhalil, že byli posláni, aby zaútočili na pokoje dvou lordů, kteří jsou shodou okolností nepřáteli lorda z Inrodaka. Protože všichni, kdo jsou této frakci na překážku, mají pro nás hodnotu jako spojenci naší věci, pokládala jsem za moudré poslat varování.“ Poklepala si svitkem na bradu. „Obávám se, že to zna­mená, že Inrodaka se svými spojenci bude podporovat Tasaia.“</p>

<p>Vstoupila služebná. Na pokyn své paní začala rozčesávat Mařiny vlasy, složitě sepnuté do vysokého drdolu, a ukládat do skříněk náhrdelníky a náramky, vyřezané z jadeitu a jantaru. Paní seděla se zavřenýma očima. „Jen bych si přála, abychom také my věděli, jaké nebezpečí nám hrozí.“</p>

<p>Kevin si uvolnil opasek svých tsuransky střižených šatů a z kapsy, která tam v žádném případě neměla být, vytáhl něco, co vypadalo jako kuchyňský nůž na maso. Otočil jej ostřím proti lampě, prohlédl si je, jestli na něm nejsou zuby, a řekl: „Jsme připraveni. Záleží snad na tom, kdy přijdou?“</p>

<p>Mara otevřela oči. „To jsi ukradl z kuchyně? Pokud budeš přistižen se zbraní v ruce, hrozí ti trest smrti.“</p>

<p>„Trest smrti hrozí otrokům, kteří mají vlastní názory, a přece jsi mě ještě neoběsila.“ Kevin se na ni podíval. „Pokud na nás dnes v noci zaútočí, rozhodně nemám v úmyslu stát a dívat se, jak tě zabíjejí jen kvůli tvému přesvědčení, že mi pokorné chování zajistí lepší postavení v příštím životě. To raději podříznu pár krků.“ Řekl to naprosto vážně.</p>

<p>Mara se cítila příliš unavená, než aby se hádala. Jican musí vědět, že nůž chybí; jestliže jí hadonra nepokládal za nutné krádež nahlásit, jakýkoli výslech by narazil jen na krčení ramen a prázdné pohledy, pokud by mu nepoložila přímou otázku. Mezi hadonrou a otrokem se za dlouhá léta vyvinul složitý vztah. Většina společných záležitostí jim poskytovala důvod k nekonečnému hašteření, ale co se týkalo několika vybraných oblastí, v nichž se shodovali, zdálo se, jako by byli spojeni jakousi pokrevní přísahou.</p>

<p>Kolem půlnoci se ozvalo zaklepání na vnější vchod do pokojů domu Acoma. „Kdo přichází?“ zavolal strážný, který měl zrovna hlídku.</p>

<p>„Zanwai!“</p>

<p>Mara, která se probudila z lehkých dřímot v Kevinově náručí, okamžitě rozkázala: „Otevřete dveře!“</p>

<p>Tlesknutím přivolala služebnou se svrchními šaty a pokynula Kevinovi, aby zaujal podřízenější postavení, zatímco válečníci odsouvali stranou těžký trám a stůl, který sloužil jako základ barikády. Dveře se otevřely do tmavé, neosvětlené chodby a vzápětí do nich vešel stařec krvácející z rány na hlavě. Z boku jej podpíral stejně zraněný válečník, který se ohlížel, jako by zezadu očekával útok. Lujan dvojici postrčil dovnitř a otočil se, aby strážím pomohl zahradit dveře.</p>

<p>Mara nechala z místnosti, která sloužila jako kasárna důstojníků, přitáhnout rohož. Sluhové zbavili zraněného válečníka váhy jeho pána a pohodlně uložili starého lorda na polštáře.</p>

<p>Pak dorazil velitel útoku Kenji s vakem léků a ošetřil a ovázal starci hlavu, zatímco další Mařini vojáci pomáhali válečníkovi svléknout brnění. I jeho rány byly ošetřeny, do nejhlubších nanesena mast a přiložen obvaz. Ani jedna z nich neohrožovala jeho život. Mara poslala sluhu, aby při­nesl víno, a začala se vyptávat, co se stalo.</p>

<p>Stařec, který byl ještě stále bledý následkem otřesu a bolesti, na svou hostitelku upřel neuvěřitelně bleděmodré oči.</p>

<p>„Nelítostný osud, má paní. Pozdě večer jsem usedl k večeři se svým synovcem, Decantem z Oaxatucan, abychom oslavili mou podporu jeho požadavku na bílou a zlatou. Už jsem se chystal k odchodu, když náhle do jeho pokojů vtrhli vojáci v neoznačených černých brněních. Cílem jejich útoku byl právě lord Decanto. Já se k tomu připletl jen náhodou. Když jsme prchali, Decanto ještě stále bojoval.“</p>

<p>Dorazil sluha s podnosem, na němž stály naplněné poháry. Mara počkala, dokud nebyl obsloužen její host a jeho válečník, který zvedl svůj nápoj neovázanou rukou. Jemně se ze­ptala: „Kdo tyto vojáky poslal?“</p>

<p>Stařec ochutnal víno, lehkým úsměvem ocenil dobrý ročník a pak se jeho rysy stáhly bolestí, protože se mu pohybem obličeje napjaly okraje rány.</p>

<p>„Obávám se, že kterýkoli z jeho šesti bratranců. Klan Omechan je velký a Almecho se nevyjádřil jasně, pokud mělo jít o jeho nástupce z bratranců domu Oaxatucan. Nástupcem měl být Decanto...“</p>

<p>„Ale někdo jiný s tím očividně nesouhlasil,“ nadhodila Mara.</p>

<p>Lord Zanwai si přitiskl kus látky k hlavě a odhrnul si z očí<strong> </strong>vlhký pramen vlasů. „Decanto je prvním synem Almechovy starší sestry. Axantucar je starší, protože se narodil jako první, ale jeho matka byla mladší sestra, takže je v tom zmatek. Almecho, bohové nechť proklejí jeho černou duši, si myslel, že bude žít věčně. Manželka a šest konkubín, a ani jeden syn nebo dcera.“</p>

<p>Mara se zamyslela, upila ze svého poháru a řekla: „Jsi v mých pokojích vítán, pane. Nebo pokud bys dal přednost vlastnímu území, nabízím li stráž ze svých válečníků, která tě odvede zpátky.“</p>

<p>Stařec sklonil hlavu. „Paní, jsem tvým dlužníkem. Pokud mohu, raději bych zůstal. Venku zuří boj. Měl jsem s sebou čestnou stráž pěti válečníků. Vyhnuli jsme se nejméně pěti skupinám vojáků... Obávám se, že čtyři mí muži venku leží mrtví nebo umírají. Kolem nás procházely další ozbrojené skupiny, ale díky bohům si mého posledního muže a mne nikdo nevšímal.“</p>

<p>Lujan tiše zdvojnásobil stráže u dveří.<strong> </strong>Pak se opřel o překlad oddělující obě místnosti a ze zvyku si prohlédl ostří svého meče. „Měli na sobě všichni černá brnění jako ti, kteří na tebe zaútočili?“</p>

<p>„Neviděl jsem,“ řekl stařec.</p>

<p>Zraněný válečník si vedl lépe. Po víně se mu trochu ulevilo, a tak řekl: „Ne. Někteří z nich ano. Jiní nosili Minwanabiho oranžovou a černou - dnes večer musel do Kentosani dorazit lord Tasaio. A jiní patřili... ke spolkům.“</p>

<p>Mara málem upustila svůj pohár. „Nájemní vrazi! Tady, v císařském paláci?“</p>

<p>Oči paní domu a velitele vojsk se setkaly nad lesklým ostřím Lujanovy zbraně. Jeden z nich si vzpomněl a druhý věděl, že Mara kdysi málem zahynula rukou najatého vraha ze spolku, kterého do jejího domova poslal Jingu z Minwanabi.</p>

<p>Válečník pokračoval ve svém vyprávění. „Patřili ke spolkům, paní. Černá roucha a masky, ruce obarvené různými odstíny a meče na zádech. Proklouzli kolem nás, prohlédli si naše barvy, aby určili, ke které rodině patříme, a pak pokračovali dál. Dnes v noci jsme jim neměli posloužit jako kořist.“</p>

<p>Kevin vstal a přistoupil k Lujanovi, stojícímu u přepážky mezi dvěma místnostmi. Tiše se zeptal: „Co jsou to ty ,spolky’?“</p>

<p>Lujan přejel palcem po ostří svého meče. Nenarazil na žádné poškození, ale tvář se mu i přesto zachmuřila. „Spolky,“ řekl smrtelně chladným hlasem, „jsou bratrstva a rodiny bez klanů a cti. Žádný spolek není věrný nikomu a niče­mu kromě svého ,Obajana’, velmistra, a vlastnímu psaneckému kodexu krve. Zdvořile řečeno jsou to zločinci, kteří nemají v úctě žádné tradice.“ Meč tiše zasvištěl jakoby na souhlas, když jej velitel vojsk zasouval do pochvy. „Někteří z nich - jako například Hamoi - udělali ze svého nečistého umění odpadlické náboženství. Věří tomu, že duše jejich oběti jsou skutečnými modlitbami k chvále Turakamua. Vražda je pro ně svátostí.“ Lujan zastrčil meč do pochvy a v hlase se mu ozvalo zdráhavé uznání. „Jsou to strašní nepřátelé. Mnoho z nich je pro svou práci cvičeno už od dětství a jejich umění zabíjet je na nejvyšší úrovni.“</p>

<p>„Vím, kdo mě chce vidět mrtvou,“ řekla Mara a pohár vína držela v rukou, jako by na něj zapomněla. „Tasaio má ale dostatek sil na to, aby mě ohrozil přímo. Kdo se tedy opovažuje poslat najaté vrahy ze spolků do paláce?“</p>

<p>Lord Zanwai unaveně pokrčil rameny. „Žijeme v neklidných časech. Rivalita je natolik tvrdá, že člověk může zemřít díky snaze nejméně půltuctů stran, a práce spolků se nedá vypátrat.“</p>

<p>„Bratr může nechat zabít bratra, a přesto jej nelze obvinit z nevěrnosti.“ Mara postavila pohár na stolek a složila ruce do klína, aby nebylo patrné jejich rozechvění. „Skoro bych si přála, aby se celá záležitost vyřešila otevřeným bojem. Zabíjení by bylo alespoň čistší.“</p>

<p>Její slova vyvolala hořký smích. „Mrtvý je mrtvý,“ řekl lord Zanwai. „A v každém střetnutí na bitevním poli by zvítězil Minwanabi.“ Postavil svůj pohár na stolek. „Podle mého názoru je spolek nejspíše v Tasaiovu žoldu, prostě proto, že otevřený útok vojska domu Minwanabi by mohl přiměl případné spojence k podpoře jiného kandidáta na bílý a zlatý trůn - a říká se, že Minwanabi už v minulosti styky se spolky měl.“ Mara se nezmínila, že o tom má přesvědčivé důkazy. „Skutečná otázka zní: kdo poslal do paláce vojáky bez barev domu?“</p>

<p>Mara se nad tím smutně a tiše zamyslela. Člověk mohl jen hádat; sama nemela žádné důkazy, které by na někoho přímo ukázaly. Přikázala sluhům, aby vyklidili jeden z hostinských pokojů, kde spali válečníci, aby jej mohl použit lord Zanwai. „Klidně odpočívej,“ řekla, když mu její muži pomáhali vstát. „Snad se všichni dožijeme rána.“</p>

<p>Celou noc se palácem rozléhaly výkřiky, dusot běžících nohou a občas i třesk mečů ve vzdálených soubojích. Nikdo nemohl spát. Mara dlouhé hodiny ležela v Kevinově náručí, ale jediné, nač se zmohla, byla trhaná dřímota, která vedla k těžkým snům. Vojáci domu Acoma se střídali v hlídkách, připraveni na útok na pokoje své paní.</p>

<p>Hodinu před úsvitem způsobilo zabušení na dveře,<strong> </strong>že<strong> </strong>všichni válečnici tasili meče. „Kdo přichází?“ zavolal Lujan.</p>

<p>Tichý hlas, který mu odpověděl, patřil Arakasimu.</p>

<p>Mara se vzdala všech pokusů o spánek. Poslala pryč služebnou, jež jí pomáhala s oblékáním, zatímco vojáci rozebrali zátaras u dveří, otevřeli je a dovnitř proklouzl vrchní špeh. Vlasy měl slepené zaschlou krví a rukou si přidržoval u těla bezvládnou paži; kůži nad zápěstím měl ošklivě nateklou a potemnělou.</p>

<p>Lujanovi stačil jediný pohled, aby uhodl, že Arakasi má zlomené zápěstí, a řekl stručně: „Budeme potřebovat ranhojiče.“ Popadl vrchního špeha za zdravou paži a pomohl mu přejít místnost k rohoži, která v noci posloužila lordu Zanwaiovi.</p>

<p>„Žádného ranhojiče,“ zavrčel Arakasi, když se mu podlomila kolena a klesl na polštáře. „Venku panuje chaos. Pokud s ním nepošleš půl oddílu, bude mít posel nůž v zádech ještě dříve, než dorazí na první křižovatku.“ Pak se vrchní špeh významně podíval na Lujana. „Tvoje polní znalosti budou muset stačit.“</p>

<p>„Zajdi pro Jicana,“ rozkázala Mara služebné. „Řekni mu, ať přinese pálenku.“</p>

<p>Ale Arakasi zvedl zdravou ruku a zastavil ji. „Žádnou pálenku. Musím ti toho spoustu říct a venku jsem dostal takovou ránu do hlavy, že už se mi točí dost na to, abych si nemusel otupovat smysly kořalkou.“</p>

<p>Mara řekla: „Co se tam děje?“</p>

<p>„Strhl se boj mezi neznámými válečníky v černých brněních a tuctem nájemných vrahů ze spolku Hamoi.“ Arakasi zmlkl, zatímco mu Lujan prozkoumával ránu na hlavě, pak si sňal šermířské rukavice a začal mu smývat sraženou krev kusem látky namočeným do umyvadla s vodou, které přinesla služebná.</p>

<p>Když mu omyl zranění, řekl velitel vojsk služebné tiše: „Podej mi lampu.“</p>

<p>Dívka to udělala a Mara nervózně čekala, zatímco Lujan držel plamen Arakasimu před očima a sledoval reakci zorniček. „Zvládneš to,“ řekl nakonec. „Ale jizva ti možná zaroste bílými vlasy.“</p>

<p>Vrchní špeh zaklel. Poslední věcí, kterou by muž jeho povolání mohl potřebovat, bylo výrazné zvláštní znamení, podle něhož by ho každý mohl poznat.</p>

<p>Lujan se zahleděl na jeho paži. „Paní,“ řekl Jemně, „možná bys měla odejít do vedlejší místnosti, ale nech mi tady Kevina a jednoho z válečníků, který posledně vyhrál v zápase.“</p>

<p>Arakasi zamumlal<strong> </strong>něco na protest a pak nahlas řekl: „Kevin bude stačit.“</p>

<p>Ve chvíli, kdy se Mara vrátila zpátky do místnosti, byl vrchní špeh ještě bledší. Tvář měl zbrocenou potem. Přesto ani jednou nevykřikl, když mu Lujan srovnával zlomenou kost. Kevin, který se vracel do svého obvyklého kouta, k tomu poznamenal: „Tvůj vrchní špeh je tvrdý jako kus starého sandálu.“</p>

<p>Mara trpělivě čekala, zatímco její velitel vojsk dokončoval dlahu a obvazy. Když byl Arakasi usazen a jeho ruka podepřena polštáři, poslala Mara sluhu pro víno. „Dokud nebudeš připraven, nemluv.“</p>

<p>Arakasi se na ni netrpělivě podíval. „Jsem připraven na to, aby se kolem mně nedělalo tolik cirátů.“ Pokývnutím hlavy poděkoval Lujanovi, který vstal a odešel stranou, a pak se znovu otočil ke své paní a v očích neměl nic jiného než zájem o pracovní záležitosti. „Nejméně tři další lordi jsou mrtví nebo ranění. Několik dalších se stáhlo z paláce a uteklo do svých městských domů nebo zpátky na své usedlosti. Tady je jejich seznam.“ Neohrabaně se nadzvedl a ze svého oděvu vytáhl svitek.</p>

<p>Dorazil sluha s vínem. Navzdory tomu, že byl ze zásady abstinent, přijal Arakasi pohár. Zatímco paní procházela jeho spěšné poznámky, upíjel a do tváří se mu přitom vracela barva.</p>

<p>„Všichni, kdo jsou mrtví, podporovali Tasaia a lorda z Keda,“ shrnula Mara. „Myslíš, že vrazi byli objednáni buď klanem Ionani, nebo Omechan?“</p>

<p>Arakasi si zhluboka vzdychl a odložil pohár. „Možná<strong> </strong>ne.<strong> </strong>Útokem utrpěl i Axantucar z Oaxatucan.“</p>

<p>Maru to nepřekvapilo, protože i on měl ve svém klanu silnou konkurenci. „Jak si vedl?“</p>

<p>„Docela dobře.“ Vrchní špeh zavřel oči a přinutil své tělo uvolnit se. S hlavou opřenou o stěnu pak dodal: „Všichni útočníci padli, což je dost překvapující. Patřili ke spolku.“</p>

<p>Ale Axantucar byl vždycky schopný bojovník; také stál v čele armády v barbarském světě. Mara se na svého vrchního špeha zahleděla a všimla si, že napětí v jeho výrazu ještě docela nepominulo. „Stalo se ještě něco jiného.“</p>

<p>„Přál bych si, abych to nemusel říkat, paní.“ Arakasi otevřel oči, které byly příliš bezvýrazné. „Do císařských kasáren se odebrala delegace lordů a přednesli požadavek veliteli císařských stráži. Požadovali tři oddíly Císařské bílé stráže k ochraně síně Rady. Velitel odmítl. Protože Nebeská záře žádné oficiální setkáni Rady nesvolala, nespadá síň pod jeho odpovědnost. Jeho úkolem je chránit císařskou rodinu a nehodlá odvolat své vojáky z jiných úkolů, pokud císař sám neuzná za vhodné vydat rozkazy.“</p>

<p>Mara v potlačovaném horečnatém podráždění zaťukala konečky prstů na svůj pohár. „Kdy se císař vrátí?“</p>

<p>„Podle posledních zpráv zítra kolem poledne.“</p>

<p>Mara vzdychla. „V tom případě musíme vydržet. Jakmile císař vstoupí do paláce, bude znovu nastolen pořádek.“</p>

<p>Kevin zvedl obočí. „A to dokáže jen svou přítomností?“</p>

<p>Arakasi ho suše opravil: „To dokáže pěti tisíci válečníky, kteří přijdou zároveň s ním.“ Pak dodal: „Velcí lordi prosazují své záležitosti velice neústupně. Včera pozdě v noci ukončili svá jednání i velekněží všech dvaceti řádů a prohlásili, že zrada v Midkemii byla důkazem hněvu bohů. Říkali, že tsuranské tradice byly porušeny a Nebeská záře se odvrátila od duchovních záležitostí ke světským. Pokud měl Ičindar podporu chrámů, může stále ještě stát v čele, ale v tomto okamžiku se musí stáhnout a dovolit Radě, aby jmenovala nového Vojevůdce.“</p>

<p>„Pak se celá záležitost vyřeší v poledne,“ poznamenala Mara. Důvody byly jasné. Od chvíle, kdy císař poprvé zasáhl do Hry, došlo k několika neuvěřitelným tragédiím. Lordi v Nejvyšší radě dali najevo, že nehodlají být odstrkováni. Císaře musí při návratu do paláce uvítat nový Vojevůdce.</p>

<p>„Dnes v noci,“ řekl Arakasi klidné, „se tato budova promění v bojišě.“</p>

<p>Kevin zažíval. „Stačíme se do té doby vyspat?“</p>

<p>„Jen dnes ráno,“ řekla Mara. „Odpoledne musíme jít do Rady. Dnešní zasedání ve velké míře rozhodne o tom, kdo<strong> </strong>se<strong> </strong>dožije zítřejšího úsvitu. A zítra ti, kteří přežiji, zvolí nového Vojevůdce Tsuranuanni.“</p>

<p>Arakasi se pokusil vstát ze svých polštářů, ale Mara mu v tom pevnou rukou zabránila. „Ne,“ řekla pevně. „Ty tady zůstaneš a budeš odpočívat.“</p>

<p>Vrchní špeh se na ni ani nepodíval, ale Mara promluvila, jako by nahlas protestoval. „Ne,“ opakovala. „To je rozkaz. Jen hlupák by si myslel, že se Minwanabi neobjeví. Už jsi toho udělal dost, a navíc měl Kevin včera v noci pravdu. Ať už domu Acoma hrozí cokoli, z tohoto zasedání Rady neuteču. Už teď jsme na útok připraveni nejlépe, jak jen je možné. Pokud naše snaha nebude stačit, Ayaki je doma v bezpečí.“</p>

<p>Arakasi sklonil ovázanou hlavu. Musel být opravdu velmi vyčerpán, protože když se na něj Kevin za chvíli znovu podíval, jeho nervozita vyprchala. Mařin vrchní špeh ležel s uvolněnými svaly a konečně tvrdě spal.</p>

<p>Velká síň Rady vřela neklidem. Mara nebyla jediným vládcem domu, který si přivedl ve své čestné stráži více než tradicí povolený počet válečníků - uličky mezi lóžemi byly naplněny vojáky v brněních a síň daleko více připomínala cvičiště než politickou arénu. Každý lord si držel své vojáky v co největší blízkosti, a tak seděli u jeho nohou na podlaze nebo byli seřazení kolem zábradlí u schodiště. Každý, kdo se potřeboval přesunout z jednoho místa na druhé, si musel razit cestu davem a často překračovat válečníky, kteří mohli jen sklonit hlavy a mumláním omlouvat svou nezdvořilost.</p>

<p>Když se Mara prodírala mezi doprovody dvou znepřátelených stran, Kevin zamumlal: „Pokud nějaký pitomec vytáhne meč, zemřou stovky lidí dřív, než někdo stačí zjistit důvod.“</p>

<p>Mara přikývla. Tiše řekla: „Podívej se tam.“</p>

<p>Místo v nejnižší galerii, ležící přímo naproti Vojevůdcovu pódiu, bylo konečně obsazeno. Podlahu v klínové formaci zaplnili válečníci v oranžové a černé a v jejich středu, oblečeny ve válečném brnění daleko více zdobeném, než byla výstroj jakéhokoli důstojníka, seděl Tasaio z Minwanabi. Pokud byl Kevin kdysi zklamán nenápadným zjevem zemřelého lorda Desia, nedalo se totéž říct o jeho bratranci. Tasaio seděl v křesle s uvolněným a vyčkávavým klidem, který i zdálky prozrazoval sílu. Kevin si nedokázal vzpomenout na nic jiného než na tygra. Pak se Tasaio krátce rozhlédl po místnosti. Jeho pohled se na okamžik setkal s Kevinovým; náhle se v jeho očích objevil záblesk pochopení. Tvář pod okrajem přilby s bohatým chocholem zůstala bezvýrazná, ale nebylo pochyby o tom, že oba muži s ohromením zjistili, že se vlastně už znají.</p>

<p>Kevin se ještě chvíli díval a pak naklonil hlavu ke své paní. „Tygr už ví, že jsme před jeho doupětem.“</p>

<p>Mara dorazila ke svému křeslu, posadila se a při blízkém pohledu se mohlo zdát, že se zabývá jen uhlazováním svých šatů. „Tygr?“</p>

<p>„Něco jako ti vaši sarkati, jen se čtyřma nohama, dvakrát větší a daleko nebezpečnější.“ Kevin zaujal své místo vedle ní a tísnil se v omezeném prostoru s válečníky, kteří by<strong> </strong>za<strong> </strong>obvyklých okolností čekali v horní uličce.</p>

<p>Mara se rozhlédla po síni, jež dnes působila daleko temněji a - což bylo zvláštní - jako by se v ní zvuky odrážely silněji. Byla tu prázdná křesla a lesk brnění a pochev mezi lordy převládal více než jemné hedvábí a klenoty. Čím byly intriky propletenější, tím byly rozhovory složitější; slova obsahovala vrstvy významů a mnohem více napovídaly výmluvné pohledy, které si lordi mezi sebou vyměňovali. Každé prázdné místo znamenalo, že je dotyčný lord mrtvý nebo byl přinucen stáhnout se na svou usedlost. Ti, kteří zůstali, byli rozhodní a v některých hloučcích byla patrná nevyslovená agresivita.</p>

<p>Přiběhl posel Rady a přinesl Maře zprávu. Otevřela složenou listinu, pohlédla na otisky dvou pečetí, které byly uvnitř, a pokynula poslu, aby počkal na odpověď. Vstoupil lord Zanwai s tuctem válečníků. Zdálo se. že se už vzpamatoval ze svého včerejšího poranění, a když, jej zatarasená ulička přinutila k obchůzce, vybral si takovou, která by jej přivedla blíže Mařinu místu. Když procházel kolem, věnoval vládkyni domu Acoma úsměv a pokývnuti hlavy.</p>

<p>Vrátila mu jeho tichý pozdrav, pak napsala odpověď na zprávu, kterou právě dostala, a odeslala s ní posla do další lóže. Lujanovi řekla: „Díky Arakasiho informacím jsme získali dva hlasy.“</p>

<p>Ranní jednání pokračovala. Mara postupně hovořila s dvanácti lordy o zdánlivě bezvýznamných záležitostech. I když se Kevin pokoušel sledovat skrytý smysl, nedokázal rozpoznat, jestli rozhovory obsahují zahalené výhrůžky, nebo nabídky spojenectví. Čím dál více očí bylo přitahováno k nejnižší galerii, kam přicházel jeden lord za druhým, aby pozdravil Tasaia z Minwanabi. Kevin zaznamenal, že většinou mluvili příchozí, zatímco Tasaio obvykle zachovával mlčení. Kdykoli odpověděl, byla jeho slova stručná, hutná a doprovázena zábleskem bílých zubů. Válečníci u jeho nohou obutých v sandálech nepohnuli za celou dobu ani svalem, ale seděli jako nelidsky nehybné sochy.</p>

<p>„Jeho nohsledi se ho bojí,“ zašeptal Kevin Lujanovi v krátké chvíli klidu.</p>

<p>Velitel vojsk domu Acoma sotva viditelně přikývl. „Z dobrého důvodu,“ zamumlal. „Tasaio je vynikající zabiják a své mistrovství si udržuje tím, že se v něm stále procvičuje.“</p>

<p>Kevin se zahleděl na postavu v oranžovém a černém křesle a měl pocit, jako by se jej dotkla mrazivá ruka. Pokud byla Hra rady nemilosrdná, před jeho očima seděl ten nejnemilosrdnější hráč ze všech.</p>

<p>Mara se vrátila do svých pokojů na oběd a poradit se<strong> </strong>se<strong> </strong>svými rádci. Arakasi seděl s rukou v pásce shrbený nad svou psací deskou. Podle hromádky poznámek a per, která před ním ležela, rozhodně nezahálel, a nepřestal psát ani v okamžiku, kdy Mara přikázala sluhům, aby jí přinesli podnos s lehkým občerstvením. Kevin sledoval, jak vrchní špeh do té doby napsal tři další zprávy; svitky si přidržoval zavázanou rukou, zatímco pero držel v levici.</p>

<p>„Ty jsi přece pravák,“ poznamenal Midkemian; jako šermíř byl pozorný a pamatovat si, kterou ruku člověk používá, bylo součástí jeho zakořeněného reflexu. „Přísahal bych na to.“</p>

<p>Arakasi ani nezvedl oči. „Dnes ne,“ řekl stručně a ironicky.</p>

<p>Když se Kevin naklonil a podíval se mu přes rameno, aby se přesvědčil, jestli výměnou ruky neutrpělo jeho písmo, zjistil, že každý dopis je úplně jiný. Jeden ze svitků vypadal, jako by jej psala silná mužská ruka, další zase svým jemným písmem a celkovým vypracováním dýchal ženskostí a další působil, jako by jeho pisatel byl člověk, který psaní ani čtení příliš neovládá a musí bojovat se svým omezeným vzděláním.</p>

<p>„Nemáš někdy zmatek v tom, kdo právě jsí?“ zeptal se jej Kevin, protože ještě nenarazil na povolání, které by vrchní špeh nevyzkoušel.</p>

<p>Arakasi jeho poznámce nevěnoval pozornost a pokračoval, dokud jednou rukou dopisy pečlivě nesvinul a nezapečetil. Mara se mezitím vysvlékla ze svých svrchních šatů. Nepožádala Arakasiho, aby se posadil jinam, ale usedla na rohož, na níž pracoval.</p>

<p>„Kdo to všechno doručí?“ zeptala se ostře.</p>

<p>Vrchní špeh se její podráždění pokusil odvrátit úklonou, která díky ruce uvězněné v pásce vypadala neohrabaně. „Kenji už se k tomu nabídl dříve,“ řekl jemně. „Toto jsou odpovědi na mou dopolední práci.“ Když v Mařinu pohledu zašlehla potlačovaná zlost, zvedl Arakasi vyčítavě obočí. „Zakázala jsi mi vycházet ven a já tvůj zákaz poslechl.“</p>

<p>„To tedy vidím,“ řekla Mara. „Měla jsem předpokládat, že dokážeš předstírat spánek stejně dobře jako měnit převleky.“</p>

<p>„Účinek vína byl docela nepředstírány,“ bránil se trochu ublíženě Arakasi. Podíval se na papíry, rozházené kolem jeho kolen. „Mám ti říct, co jsem se dozvěděl?“</p>

<p>„Tasaio,“ přerušila jej Mara. „Je tady.“</p>

<p>„Je toho daleko více.“ Arakasiho odlehčená nálada zmizela. „Většina ozbrojených srážek nebyla ničím jiným než tak­tickými manévry. Dnes v noci se všechno změní. Celé rozsáhlé oblasti paláce se proměnily v kasárna velkého počtu vojáků a nájemných vrahů. Některé větší bitvy byly svedeny v podstatě jen proto, aby někdo získal prostory, z nichž budou vycházet útoky.“</p>

<p>Mara se tiše podívala na Lujana, který řekl: „Paní, naši vojáci jsou stále ještě dva dny ostrého pochodu od města. Musíme se při tvé obraně spolehnout na síly, které máme v tomto okamžiku tady.“</p>

<p>Nato následovalo napjaté mlčení, které přerušil až příchod sluhů s podnosy. Mara si povzdechla. „Arakasi?“</p>

<p>Vrchní špeh instinktivně pochopil, kam míří. „K tomu není zapotřebí výzvědná síť. Tasaio je zaneprázdněn tím, že získává podporu členů vlastního klanu k tomu, aby mohl usednout na Vojevůdcův trůn. Očekává, že dům Acoma bude podporovat jeho nejsilnějšího protivníka. I kdyby přecenil tvou odvahu a ty by ses rozhodla na své nepřátelství zapomenout tím, že bys zůstala neutrální, pořád tě bude chtít zničit. Tvá smrt naplní přísahu krve, kterou jeho rodina učinila Rudému bohu, a navíc to vyvede tvé spojence z rovnováhy. Tvá obliba stále stoupá. Kdyby tě zabil, možná by tím domu Minwanabi získal tolik přívrženců, že by měl převahu v hlasování o bílý a zlatý trůn proti komukoli, kdo vyjde vítězně z vnitřních bojů v klanu Omechan.“</p>

<p>Nyní už byla Mara rozhodnuta. „Mám plán. Na koho bude ještě dnes v noci pravděpodobně podniknut útok?“</p>

<p>Arakasi se ani nemusel podívat do svých poznámek. „Hoppara z Xacatecas a Iliando z Bontura jsou poměrně vysoko na seznamu.“</p>

<p>„Iliando z Bontura? Ale vždyť to je jeden z nejlepších Tecumových přátel a oddaný člen Ionani.“ Mara si všimla, že<strong> </strong>sluha nerozhodně stojí nad tácem s jídlem. Pokynula muži, aby jej odnesl. „Proč by měl lord klanu Ionani pro někoho znamenat překážku?“</p>

<p>„Mohlo by to být varování Tonmarguovi a dalším lordům klanu Ionani, aby se nestavěli do cesty Tasaiovi z Minwanabi,“ poznamenal Arakasi.</p>

<p>Kevin řekl: „Podle mě by docela stačilo zdvořilé upozornění.“</p>

<p>Do hovoru se se suchým humorem vložil Lujan. „Zavraždění lorda Iliandiho je tsuranské zdvořilé upozornění.“</p>

<p>Mara si jejich přerušení ani nevšimla; zeptala se Arakasiho: „Dokázali by tví agenti zanést zprávu lordům, kteří jsou na Minwanabiho seznamu nejvýše? Potřebovala bych se s nimi dnes odpoledne najednání Rady setkat.“</p>

<p>Arakasi sáhl po peru. Omočil je v kalamáři, zatížil svou ovázanou pravicí nový list a řekl: „Půjčíš mi k tomu úkolu Kenjiho a dva válečníky?“ Pak, aniž vzhlédl od papíru, dodal: „Bude jen zapotřebí, aby zašli do města a nechali svitky u jistého výrobce sandálů u řeky. Odtamtud už doručení zajistí jiní lidé.“</p>

<p>Mara zavřela oči, jako by ji rozbolela hlava. „Můžeš si klidně vzít polovinu oddílu, pokud budeš potřebovat.“ Kevinovi řekla: „Běž se podívat, jestli už nám Jican připravil oběd. Musíme za chvilku odejít zpátky do Rady.“</p>

<p>Zatímco Midkemian vykročil ke kuchyni, Lujan vstal, aby zjistil, kolik vojáků je schopno služby. „Ať si muži odpočinou,“ přikázal velitelům hlídek. „Dnes v noci budeme bojovat.“</p>

<p>Když se Kevin vrátil s tácem a sklenicí ovocné šťávy, zjistil, že se Mara na rohoži ani nepohnula. Obočí měla nakrčené a její zamračený pohled vypadal naléhavě. „Jsi v pořádku?“</p>

<p>Mara se na něj podívala, zatímco jí pokládal jídlo ke kolenům. „Jen jsem unavená.“ Pak bez zájmu pohlédla na podnos. „A mám strach.“</p>

<p>Kevin ze sebe vyrazil přehnaně úlevné vzdychnutí. „Bohové, to jsem rád, že to říkáš.“</p>

<p>Mara se jeho vtipkování usmála. „Proč?“</p>

<p>„Protože se tak bojím, že ani nevím, jak se jmenuji.“ Kevin tsuranskou vidličkou se dvěma hroty probodl kus studeného masa zjigy jako by dorážel nepřítele. „Je dobré vědět, že pod tou složitou fasádou tsuranské netečnosti jsi pořád ještě člověk. Když se já vrhám do něčeho tak šíleného, poslední věc, kterou cítím, je klid.“</p>

<p>Z vedlejší místnosti k nim dolehl skřípavý zvuk, který vydávala ostří mečů broušených válečníky.</p>

<p>„Kdykoli ten zvuk zaslechnu, nejraději bych spáchal sebevraždu,“ dodal Kevin. Podíval se na Arakasiho, který se nad svými poznámkami hrbil naprosto klidně. „Copak ty nemáš chuť začít něčím házet?“</p>

<p>Vrchní špeh naprosto klidně zvedl oči. „Nožem,“ řekl bez jakéhokoli projevu pocitů. „Do černého srdce Tasaia z Minwanabi.“ Byl to zraněný, neozbrojený a stárnoucí muž, sedící nad psací deskou v přeplněné místnosti. Ale Kevin si v té chvíli se zachvěním uvědomil, že nedokáže odhadnout, kdo je nebezpečnější: Tasaio z Minwanabi, nebo muž, který Maře slouží jako vrchní špeh.</p>

<p>Válečníci byli připraveni. Pokoje příbytku domu Acoma se proměnily ve vojenský tábor, k němuž se přidalo čtrnáct dalších vojáků domu Xacatecas v purpurové a žluté. Lord Hoppara souhlasil skoro okamžitě poté, co mu Mara v Radě celou záležitost předložila. K obraně svých větších pokojů měl daleko méně válečníků a v okamžiku, kdy Minwanabi už usiloval o jeho život, neviděl žádný smysl v předstírání neutrality. Bylo mu jasné, že za úsvitu by byl stejně mrtvý. Někteří válečníci z kasáren domu Xacatecas bojovali v Dustari a velitele vojsk Lujana znali. V časných večerních hodinách si vojáci krátili čekání tím, že vyhledávali staré přátele nebo uzavírali přátelství nová.</p>

<p>V nábytkem zabarikádované ústřední místnosti se Mara uprostřed válečníků a několika posledních rohoží a polštářů ošila. „Už by tady měli být.“</p>

<p>Hoppara prstem zamíchal koření a ovoce, které si přidal do poháru vína. „Lord Iliando proslul tím, že se na logiku dívá podezíravě.“</p>

<p>Mara potlačila touhu po Kevinově doteku, zatímco se venku snášel soumrak a chodbami paláce začaly zaznívat první rány a výkřiky. I když s tím sama nejdříve nesouhlasila, vyhověla Arakasiho prosbě, aby mu poskytla Kenjiho a pět válečníků, s nimiž se chtěl vydat k Iliandimu z Bontura, aby se ho naposledy pokusil přesvědčit. Palácem se rozléhaly vzdálené zvuky šermířských soubojů a Mara se obávala, že její muži odkládali odchod tak dlouho, až bylo pozdě.</p>

<p>Pak se ozval smluvený signál, na který čekala, kódované zaklepání na dveře. Lujanovi muži rychle odsunuli zábrany stranou a uvolnili těžký trám. Dveře se otevřely a dovnitř vběhl Kenji, následovaný velitelem vojsk domu Bontura v přilbě ozdobené fialovým a bílým chocholem.</p>

<p>„Díky bohům,“ zamumlala Mara, když dovnitř začali proudit další válečníci, shromáždění kolem obtloustlého lorda Iliandiho z Bontura. Poslední vstoupili válečníci domu Acoma a za nimi Arakasi. Vběhl dovnitř přesně ve chvíli, kdy se dveře začaly zavírat a jeho přilba s chocholem velitele hlídky stínila tvář bílou jako papír.</p>

<p>Mara opustila svůj kruh válečníků, aby k němu přistoupila. „Neměl jsi utíkat,“ obvinila svého vrchního špeha, protože jeho bledost nemohla být způsobena ničím jiným než bolestí.</p>

<p>Arakasi se uklonil. „Paní, bylo to nutné.“ Ruku v pásce měl dokonale ukrytou pod důstojnickým pláštěm; nikdo by nedokázal uhodnout, že tento válečník se nedokáže ubránit. Když ze sebe Mara začala chrlit obvinění, vrchní špeh ji rychle přerušil.</p>

<p>„Lord Iliando nám nevěřil, dokud jsme mu nakonec nevykreslili jasný obraz jeho jednotek, jejich rozmístění a čtyř způsobů, jakými je při útoku zranitelný.“ Snížil hlas do šepotu. „Byla to právě jeho zranitelnost, co je přesvědčilo, a ne naše víra, že má být obětí na výstrahu klanu Ionani a lordu z Tonmargu.“</p>

<p>Arakasi se podíval<strong> </strong>ke dveřím, kde válečníci právě znovu upevňovali barikádu a trám a kde stáli lord z Bontura a jeho velitel vojsk a domlouvali se s Lujanem a Hopparou na obranné taktice. „Skoro jsme to nestihli,“ pokračoval vrchní špeh. Jeho pohled se vrátil zpátky k Maře. „Když jsem odcházel, útok na pokoje lorda Bontury už začal a bedny, které jsem natahal před dveře, útočníky moc dlouho nezadrží. Až zjistí, že jsou pokoje prázdné, určitě přijdou sem.“ Na Mařino lehké zamračení dodal: „Utekl jsem zadem přes zahrady.“</p>

<p>Neodvažovala se ho zeptat, jak dokázal ve svém stavu přelézat zdi; jeho lapání po dechu jí poskytlo jasný obraz toho, jak musel spěchal, aby dohnal doprovod lorda Ilianda. Mara svému vrchnímu špehovi rozkázala: „Svlékni se z toho brnění. Najdi si šaty sluhy a společně s kuchyňskými pomocníky se schovej ve skříních. To je rozkaz,“ řekla, když viděla, že se Arakasi nadechuje, aby protestoval. „Až bude po všem, a pokud budu ještě naživu, budu potřebovat tvé schopnosti více než kdy předtím.“</p>

<p>Vrchní špeh se uklonil. Ale ještě než zmizel v kuchyni, využil svého chocholu velitele hlídky k tomu, aby zavelel dvě­ma válečníkům v barvách domu Bontura a Acoma. „Odveďte svého pána a paní do opevněné místnosti a přesvědčte je, aby tam zůstali. Každou chvíli může začít útok.“</p>

<p>O několik minut později se do vnější okenní přepážky zabořilo ostří sekery. Válečníci v místnostech, které vedly do zahrady, vyskočili a do dveří z chodby se zaduněním vrazilo něco těžkého. Lujan křikl: „Beranidlo!“</p>

<p>Vojáci domu Acoma skočili kupředu a zapřeli se plnou vahou do nábytku, který sloužil jako zátaras, ale jejich snaha k ničemu nevedla. Dopadla druhá rána. Dřevo vybuchlo v záplavě třísek; dveře, nábytek a trám se rozlétly na všech­ny strany a beranidlo vrazilo do místnosti. Muži, kteří je nesli, se přikrčili, aby řady bojovníků s meči mohly přeskočit přes jejich záda.</p>

<p>Útočníci, kteří proudili proraženými dveřmi dovnitř, byli oblečeni v černém. Tmavou látkou měli maskovány i tváře.</p>

<p>Když jejich vůdce mávnutím vyslal své muže dopředu, všiml si Lujan nabarvené ruky, která prozrazovala, že muž patří k najatým vrahům ze spolku Hamoi. Pak propukla bitva mezi společnými jednotkami tří domů a nepřáteli. Meče na sebe narazily s nepřirozeným, zvonivým třeskem. Když Mařin velitel vojsk odvrátil ránu a bodl, uvědomil si, že někteří bojovníci tohoto spolku jsou vyzbrojeni ocelovými meči, které byly v Císařství nesmírně vzácné. Takové zbraně byly natolik ceněny, že navzdory své schopnosti prorážet laminovaná tsuranská brnění nebyly v obvyklých bojích nasazovány.</p>

<p>Jeden z válečníků domu Bontura padl s proseknutým prsním plátem. Lujan změnil taktiku a odvrátil další ránu chráničem na zápěstí. Výkřikem varoval své válečníky a dva nájemní vrazi padli dříve, než se dostali na dva metry do místnosti. Obyčejná ostří nedokázala vydržet opakované rány. Kov meče z kůže štípal a pryskyřicí zpevněné zbraně se s praskáním tříštily. Padlo už šest válečníků domu Acoma a Lujanovi muži nedokázali nepřátelům zabránit, aby nezískali přístup ke dveřím, které vedly do chodby k ostatním místnostem. Bitva se změnila ve dvoustranné šermířské souboje u dveří mezi útočníky a zbývajícími vojáky domu Acoma spolu s jejich spojenci z domů Xacatecas a Bontura, kteří se společně snažili bránit své vládce, ukryté za stěnou z nashromážděného nábytku.</p>

<p>Kevin stál po boku své paní a pozoroval vnější okna této nejvzdálenější místnosti. Rámy se chvěly, praskaly a ze spár vypadávaly kousky omítky a rány sekerou zvenčí neustávaly. Válečníci na tato místa přibíjeli prkna, vytržená z vnitřních přepážek, podlah a cestovních skřínek. Tyto náhražky však průlom odkládaly jen o minuty a útočníci získávali převahu.</p>

<p>Několik minut po zahájení útoku se ke členům spolku připojila vlna válečníků v černých brněních, kteří nebyli označeni barvou ani znakem žádného domu.</p>

<p>Kevin zvážil možnosti a rozhodl se. Barikáda z nábytku nevydrží útok ze tří stran. Řekl Maře: „Paní, rychle, přesuň se do tamtoho kouta.“</p>

<p>Lord z Bontura s doširoka otevřenýma očima sledoval, jak Mara vstala a přešla o kus dál. „Ty posloucháš barbarského otroka?“</p>

<p>Ale Hoppara jej umlčel. „Ten muž má pravdu, lorde Iliando. Pokud tady zůstaneme, obklíčí nás.“ Lord z Xacatecas se postavil k Maře a pak se dlouze a vážně mračil na Ilianda, dokud se boj nepřesunul blíže a první z oken nepovolilo. Těsně předtím, než do zadní místnosti vrazili další útočníci, se k nim obtloustlý starý muž připojil.</p>

<p>Oba lordi tasili meče a postavili se před Maru. Kevin zůstal stát poblíž, ale dostatečně vpředu, aby mohl zasáhnout, kdyby bylo zapotřebí.</p>

<p>Boj v přední místnosti nabíral na obrátkách; nebylo možné uhodnout, kolik útočníků už vyvrácenými předními dveřmi proniklo dovnitř. Místnost zaplňoval třesk a zvonění mečů, které do sebe narážely, občas střídaný děsivými výkřiky. Obránci ve vnitřní místnosti vyrazili dvěma směry - jedni vstříc frontálnímu útoku a druzí proto, aby zastavili příliv nepřátel, kteří se dovnitř snažili dostat rozbitým oknem; rány sekerou do druhého okna náhle ustaly.</p>

<p>Kevin natočil hlavu. Přes třesk a rány souboje zaslechl tiché škrábání na zeď za svými zády. „Bohové! Někdo se dostal do ložnice!“</p>

<p>Zaváhal a pak odběhl k přepážce, která se otvírala do chodby. Hořela v ni jedna lampa, která zaplňovala prostor mihotavou hrou světla a stínu. Kevin běžel dále. Bosýma nohama cítil vibrace, probíhající dřevěnou podlahou: padající válečníci a rány sekerou. Přikrčil se u zdi vedle dveří do ložnice a s rukou na noži ukrytém pod šaty čekal.</p>

<p>Dveřmi proskočil muž v černém brnění. Kevin vyrazil kupředu. Vrazil muži koleno do rozkroku a pak mu prohnal kuchyňský nůž nechráněným hrdlem pod řemínkem přilby. Krev mu stékala po rukou, když hodil chvějící se, umírající tělo zpátky otvorem do náruče dalšího muže, který spěchal prvnímu v patách. Oba válečníci se zaduněním padli na zem.</p>

<p>Bylo jich ale více a přicházeli v náporu. Kevin vykřikl: „Lujane! Sem!“</p>

<p>Midkemian si uvědomoval, že by pomoc nemusela přijít, a tak se přikrčil a s nožem v ruce čekal na dalšího válečníka, který se chystal překročit své dva druhy na zemi. Světlo lampy dopadlo na ostří meče příliš dlouhého na to, aby Kevin mohl jeho ránu krýt nožem, a příliš těžkého, aby mohl ránu vůbec zachytit. Kevin couvl zpátky do místnosti. Černý válečník prošel dovnitř.</p>

<p>Kevin skočil dopředu, ale okamžitě o krok couvl. Meč rozpáral látku jeho šatů na břiše. Midkemian vypadl z rovnováhy a byl si jist, že další rána ukončí jeho život, a proto alespoň bodl proti paži, v níž válečník držel meč.</p>

<p>Nůž ale minul cíl a odrazil se od chrániče zápěstí. Kevin vydechl kletbu a napjal se v očekávání smrtelné rány. Zpoza rohu se ale vynořil lord z Xacatecas a vrazil svůj meč muži do zad. Černý válečník ztuhl. Zapotácel se, obrátil oči v sloup a padl.</p>

<p>Ze stínů chodby vyrazil další černě oděný nájemný vrah.</p>

<p>„Pane! Za tebou!“ vykřikl Kevin.</p>

<p>Hoppara se otočil a stěží se stačil krýt. Nepřítelovo ostří jej neprobodlo, ale se skřípáním začalo tlačit jeho meč dolů. Kov zachytil okraj prsního plátu mladého lorda a vyřízl v něm hlubokou rýhu. Hoppara se bolestně zašklebil. Zatočil zápěstím, couvl a silně udeřil útočníka ze strany do hlavy. Nájemný vrah, který nebyl chráněn brněním, zavrávoral a padl.</p>

<p>Z otevřené chodby se vynořily další černě oděné postavy. Lord z Bontura se jim vrhl do cesty. A Mara byla sama, opuštěna v koutě. Kevin se sehnul pod letícím mečem a narazil černému válečníkovi do lokte. Ruku, v níž držel kuchyňský nůž, měl celou lepkavou od krve. Když bodl, dlaň mu sklouzla po střence. Nepřítel klesl k zemi a svíjel se me­zi ním a jeho paní.</p>

<p>Pak dřevěné obložení prorazila dvojice seker a přepážky za Kevinem se začaly hroutit dovnitř. Ze zdi se vysypaly kusy omítky, když se těžké panely vychýlily a vrátily, až je červeně natřená pěst vyvrátila úplně. Dovnitř začali proudit další vrazi ze spolku. Neomezováni brněním přeskakovali otvorem a z pochev na zádech plavnými pohyby vytahovali meče. Kevin sevřel zápěstí muže, který běžel v čele. Meč poklesl. Kevin se překulil na stranu a silně trhl. Vrah proletěl oknem. Oba dopadli na zem. Když se převalovali na podlaze, měl Kevin výhodu krátkého nože. Svého nepřítele probodl dříve, než ten k němu mohl svou delší zbraň otočit.</p>

<p>Mrtvý muž společně s otrokem vrazili do barikády z nábytku. Nárazem se nůž zaklínil vrahovi pod hrudní kost. Kevin jím zoufale zacloumal, pak nechal nůž být a vytrhl černému muži ze slábnoucího sevření meč.</p>

<p>Bleskově se otočil a pozvedl zbraň nad sebe. Ostří do sebe narazila, když zachytil ránu, vedenou přímo na svou hlavu. Náraz provázel zvonivý zvuk, ne tupý třesk, který očekával. Kevin se nahlas zasmál. Držel v ruce kovovou čepel. Bohove sami vědí, jak se tu objevila, ve světě, který neznal železnou rudu - ale měl zbraň, s níž uměl zacházet.</p>

<p>Kevin švihl cizím mečem a rychle zjistil, jak je vyvážený. Jemně vykovanou čepel bylo možno ovládat se smrtící přesností navzdory tomu, že byla lehce zakřivená a dlouhá jako u širokého meče.</p>

<p>První muž, jemuž se Kevin postavil, zmateně ustoupil zpátky před tímto zvláštním otrokem, který uměl bojovat mečem. Pak se oči za černou maskou přimhouřily. Muž znovu zaujal postavení a zaútočil. Kevin, kterého začaly zasypávat rychlé rány, střídané bleskovými kryty, si uvědomil, že narazil na stejnou zbraň a možná ještě zkušenějšího šeřmíře.</p>

<p>Pak se k němu připojil válečník v zeleném brnění a na vraha dotíral další meč. Voják domu Acoma společně s otrokem rameno u ramene postupovali a zatlačovali člena spolku zpátky do haly. Ruka, kterou ovládal meč, byla ale rychlá jako blesk. Jedním krytem za druhým odrážel rány, které mohly ukončit jeho život. Válečník domu Acoma špatně došlápl, zavrávoral a zůstal o půl kroku pozadu. Roztříštěným oknem dovnitř proletěla smyčka a zařízla se mu do nechráněného hrdla. Upustil meč a snažil se prsty smyčku zachytit; začal se dusit. Trhl sebou, padl na kolena a zatáhl dovnitř vraha ze spolku, který na něj smyčkou zaútočil.</p>

<p>Okamžitě se na něj vrhl další válečník domu Acoma společně s jedním vojákem lorda Ilianda. Kevin, který opět osaměl a musel couvat před svým původním nepřítelem, uskočil bezmocně na stranu. Štěstí mu přálo. Vrah zachytil patou o polštář, který tam někdo hodil; ztratil rovnováhu a Kevin mu zabodl meč do podpažní jamky.</p>

<p>Midkemian vytrhl čepel zbraně z protivníkova těla. Otočil se a zahlédl lorda z Bontura, jak stojí zády ke zdi, tísněn čer­ným válečníkem. Ohtloustlý muž se obdivuhodně hbitě vyhnul ráně. která jej měla zabít - stejně jako další. Přestože nevládl mečem tak rychle jako jeho protivník, byl lord stále nezvykle mrštný. Kevin se vrhl k černě oděnému válečníkovi a vší silou jej zezadu probodl. Kov pronikl laminovaným brněním, které puklo jako zralý meloun. Nepřítel zemřel, udušen vlastní krví. Kevin udělal několik kroků zpátky a postavil se s pozvednutým mečem před Marou. Hoppara stál u okna; v rozbitém rámu ležela mrtvola v černém: poslední válečník, který se tudy pokusil projít.</p>

<p>Udýchaný Kevin, z něhož se řinul pot, se rychle rozhlédl. Ve stísněných pokojích zuřila šílená bitva tří stran. Hloučky černých válečníků a členů spolku vířily, padaly a pokoušely se překonat obránce, kteří byli v početní nevýhodě. Z jedné skupinky se vynořil člen spolku, zahlédl Maru a ruka mu sjela k pásu. Kevinovi se na zátylku zježily vlasy. Uvědomil si, že bude následovat hod nožem.</p>

<p>Nájemný vrah ještě ani nestačil zvednout ruku s nožem, a Midkemian už držel Maru za šaty. Strhl ji k zemi a plnou vahou na ni dopadl právě v okamžiku, kdy vrah hodil svou zbraň. Nůž se zabodl do zdi a na podlahu se vysypala malá hromádka omítky. Kevin cítil, jak mu něco trhlo košilí. Zjistil, že mu dýka přibodla ke stěně cíp košile, ale nedokázal na ni dosáhnout.</p>

<p>Mara ležela pod ním a bezmocně oddechovala pod jeho vahou. Vrah zahlédl svou příležitost. Skočil kupředu a jeho pozdvižený meč vrhl na tváře obou jeho obětí temný stín. Kevin se zkroutil. Látka se s nepříjemným zvukem roztrhla, když hodil na vraha svůj meč ostřím napřed. Čepel zasáhla muže do břicha. Zapotácel se, klesl na kolena a pak přepadl na tvář. Meč mu vypadl z ruky a zabodl se do podlahy. Kevin uvolnil poslední zachycený kus své košile a vytrhl ze dřeva stále ještě kývající se zbraň.</p>

<p>Vyškrábal se na nohy právě ve chvíli, kdy oknem do místnosti vskočil další vrah. Kevinovo máchnutí mečem mu v půli kroku setlo hlavu. Tělo padlo ve spršce krve na zem, zatímco hlava se ještě chvíli s vlhkým mlaskáním kutálela po podlaze.</p>

<p>Zastavila se až u nohou černého válečníka, který vešel dovnitř předními dveřmi. Kevin mu vyrazil vstříc. Válečník váhal jen okamžik a pak namířil svou zbraň na Kevina. Midkemian se připravil na ránu mečem, ale až příliš pozdě si uvědomil, že muž nemá v úmyslu zkřížit svůj meč s otrokem. Naplněn nesmyslným tsuranským hněvem se rozhodl, že drzého otroka rozmačká svým obrněným tělem.</p>

<p>Kevin se pokusil uskočit stranou, ale už bylo pozdě. Nepřítel do něj narazil, vyrazil mu dech z plic a odmrštil ho pozpátku do šera haly. Kevin dopadl zády na shluk bojujících těl.</p>

<p>Mezi útočníky ze spolku a Lujanovými válečníky zuřil divoký boj. Kevin se na zemi stačil otočit na levý bok, ale to už na něj dopadl válečník v těžkém brnění. Kevin se pustil do boje, i když jej paže jeho protivníka napůl dusila. Opa­kované trhání, které cítil pod pravým bokem, vypovídalo o tom, že leží na ploše jeho meče. Nedokázal se vymanit, a jeho vlastní meč i ruce byly přitisknuty ke zdi. Ale ani útočník nebyl schopen vytáhnout zbraň zpod Kevinova těla. Válečník neměl jinou možnost než pustit jílec a udeřit otroka do tváře. Kevin se pokusil popadnout černého válečníka za hrdlo, ale dokázal si jedině sedřít kůži na lokti.</p>

<p>Pak zahlédl svou příležitost. Vrhl se proti nepříteli a převalil ho na záda. Vztyčil se a vrazil mu pěst do nechráněného hrdla; pak pozvedl meč a bodl. Přeťal řemínek přilby, chrupavku a šlachy. Nepřítel zachrčel a zemřel.</p>

<p>Kevin, obklopený dalšími bojujícími páry, vstal. Odstrčil stranou jednoho z vrahů a spěchal do hlavní místnosti, aby našel Maru. U barikády z nábytku bojoval Hoppara s jedním z černých ozbrojenců. V koutě tísnil černě oděný vrah z Hamoi unaveného lorda z Bontura. Kevin sekl muže do černého boku a ustoupil zpátky. Maru nikde neviděl. Nechal lorda Ilianda, ať si poradí s poraněným útočníkem, a pospíchal do chodby, která spojovala tuto část pokojů se zahradou. Dvě vedlejší místnosti byly prázdné. Ve třetí se ještě svíjel umírající muž; další voják v černém brnění na něj zíral prázdnýma očima ze spací rohože.</p>

<p>Kevin nahlédl otvorem v přepážce do poslední místnosti. Tam našel Maru opřenou zády o stěnu s dýkou v ruce a v šatech potřísněných sraženou krví. V záchvatu paniky mu ani nezbyl čas na úděs. Přibližovali se k ní dva muži v černých brněních a jí nezbývala žádná možnost úniku. Jeden z mužů měl na paži, v níž držel meč. hlubokou ránu od dýky; Mara už jej naučila, že se k ní musí chovat uctivě.</p>

<p>Kevin vyrazil z hrdla zvířecí vzteklý výkřik a vtrhl do místnosti. První válečník zemřel ještě dříve, než se stihl otočil. Druhý o půl kroku couvl a pak ztuhl, když mu Mara probodla krk dýkou.</p>

<p>Kevin se ohlédl doleva a pak doprava, jak pátral po dalších nepřátelích. O hruď se mu opřelo teplé tělo: Mara. Nevzlykala, jen se přitiskla k jeho paži, rozechvělá strachem a vyčerpáním. Pevněji objímal s mečem pozvednutým k obraně.</p>

<p>Ale zvuky boje z chodby pomalu utichaly. Třesk a zvonění mečů s tupým zaduněním ustalo a rozhostilo se ticho, po vřavě chaosu a smrti podivně hlučné. Kevin vypustil z plic dlouho zadržovaný dech. Spustil k boku paži se zakrvaveným mečem, pohladil Maru po vlasech prsty ztuhlými sraženou krví a uvědomil si bodavou bolest poranění, kterou v zápalu boje ani nevnímal.</p>

<p>Po chvíli se od vnějších místností ozvalo volání: „Paní!“</p>

<p>Mara si olízla oschlé rty, polkla a přinutila se promluvit. „Tady, Lujane.“</p>

<p>Velitel vojsk domu Acoma vrazil do místnosti, zastavil se a řekl: „Paní!“ Jeho úleva byla téměř hmatatelná. „Jsi zraněná?“</p>

<p>Mara sklopila oči na svůj zašpiněný oděv. Její ruce a dokonce i tváře byly pokryty krví. V zakrvácených prstech ještě pořád svírala dýku. Znechuceně ji odhodila a nepřítomně si otřela klouby prstů o ušpiněné šaty. „Jsem v pořádku. Někdo na mě upadl. To je krev někoho jiného.“</p>

<p>Když si uvědomila, že se stále jako dítě tiskne ke svému otrokovi, pustila se ho a napřímila se. „Jsem v pořádku.“</p>

<p>Kevin, kterému se z pachu smrti obracel žaludek, přistoupil k oknu. Vyhlédl rámem, z něhož zůstala jen rozdrcená změť třísek, a na druhém konci malé zahrady spatřil díru v cihlové zdi. „Přicházeli z vedlejších pokojů,“ řekl tupě. „Proto jich tolik útočilo zezadu.“</p>

<p>Lujan zvedl meč tak, aby si jej mohla Mara prohlédnout. „Někteří z vrahů měli ocelové zbraně.“</p>

<p>„Bohové!“ vykřikla Mara. „To je přece zbraň dynastie!“ Pak si meč prohlédla pečlivěji a zamračila se. „Ale má obyčejný jílec. Žádné označení klanu nebo domu.“ Rychle pokynula k průchodu. „Ať tví muži prohledají mrtvé. Zjisti, jestli tu není více takových mečů.“</p>

<p>„Jaký to má význam?“ Kevin se odpoutal od rozbitého okna a nabídl rámě Maře, která pořád ještě vypadala roztřese­ně. Jemněji vedl kolem padlých do chodby.</p>

<p>Odpověděl mu Lujan, který kráčel krok před nimi. „V Císařství existuje jen pár ocelových mečů. Po jednom vlastní každý dům, jehož dějiny se odvíjejí od dávného úsvitu naší historie - nebo se to alespoň říká. K takovému ostří má přístup jen pán domu, vládnoucí lord. Jejich cena se nedá vyjádřit penězi a v důležitosti pro čest domu je může předstihnout jen natami.“</p>

<p>Mara přikývla. „Naše rodina má také svůj meč, který patřil dříve mému otci a já jej opatruji pro Ayakiho. Je to vzácná zbraň z oceli.“</p>

<p>Došli k místu, kde se chodba spojovala se zakrváceným ústředním pokojem. Vojáci domu Acoma už uklízeli mrtvé z podlahy. U jedné zdi stálo seřazených pět kovových mečů a Kevin tím, že postavil svůj vedle nich, zvýšil jejich počet na šest. „Našli jsme je u mrtvých vrahů, veliteli vojsk.“</p>

<p>Lujan se podíval užasle na kovové meče. „Odkud mohou pocházet?“</p>

<p>„Minwanabi?“ navrhl Kevin.</p>

<p>Lord z Xacatecas a lord z Bontura vešli z předního pokoje, oba stejné jako Mara pokryti zaschlou krví, ale jinak nezranění. Přilákáni leskem ocelových čepelí si také prohlédli zbraně<strong>.</strong></p>

<p>Kevin otřel svůj meč cípem svých šatů. „Tenhle je nový,“ řekl tiše. „Ještě jsou na něm slabě vidět stopy po brusném kotouči a otlaky od zbrojířova kladiva.“ Podíval se ještě jednou zblízka a dodal: „Nemá žádné označeni výrobce.“</p>

<p>Všechny oči se obrátily k otrokovi. Iliando se nadechl, aby něco řekl, ale jeho poznámku předešla Hopparova zvědavost. „Kdo by takové starodávné zbraně mohl vyrobit?“</p>

<p>Kevin pokrčil rameny. „U mých lidí je tohle umění obecně používané. Myslím, že vykovat takovouhle zbraň by u nás svedlo dvanáct zručnějších kovářů z tuctu.“</p>

<p>Iliando, který nechtěl dopustit, aby proti mladšímu lordovi vypadal nezdvořile, pozvedl zbraň a neochotně ze sebe vysoukal svůj názor. „Je ostrý, ale myslím, že není tak dobrý jako ty, které vyrobili naši předkové. Mohly by to být napodobeniny zhotovené z podřadného kovu.“</p>

<p>„Ale kde by někdo mohl získat takové bohatství?“ zeptal se Hoppara.</p>

<p>„V mém světě,“ řekl Kevin.</p>

<p>Oba lordi se na sebe podívali, ten obtloustlejší viditelně překvapený otrokovými otevřenými způsoby. Ani jeden z nich ho ale nepřerušil, když Kevin řekl: „Vaši válečníci po bitvě sbírají brnění a zbraně jako kořist. Někdo se dostal k dostatku železa a dobrému kováři, pak mu ukázal jeden z těch vašich starobylých mečů...“ Mávl zbraní. „Řekněme, že jej napodobil. Tahle zbraň se docela podobá těm, které u nás doma používá horský národ Hadati. Kovář z Yabonu by to zvládl a někdo takový se mohl docela dobře objevit mezi zajatci jednoho z vašich lordů.“</p>

<p>„Minwanabi.“ Mara to jméno málem vyplivla. „Všechny kovy, které procházejí Trhlinou jako válečná kořist, jsou majetkem Císařství - některé jsou posílány jako dary chrámům, některé do císařské pokladnice a zbytek se používá k pokrytí nákladů spojených s udržováním vojsk v Midkemii. Ale na dodávky dohlíží Vojevůdce a v jeho nepřítomnosti jeho zástupce. Tasaio zastával tento úřad pět let. To je více než dost času na to, aby muž bez zábran propašoval kořist na usedlost svého bratrance.“ Mařin hlas zazněl zamyšleně. „Nebo na svou vlastní usedlost, aby ji mohl využít jen on sám.“</p>

<p>V Iliandových tučných rysech se objevilo znechucení. „Pokud měl každý vrah jeden, musela být cena za tento útok neuvěřitelně vysoká.“</p>

<p>„Za útok na císařský palác?“ přerušil jej Hoppara. „Vsadil bych se, že by bylo potřeba pětkrát více takových mečů.“ Sklopil oči k zakrváceným prknům podlahy. „Žádná možnost neúspěchu a všichni svědci mrtví. Ne, tím, kdo najal vrahy ze spolku, musel být Tasaio.“</p>

<p>„Kdo v tom případě,“ řekl Kevin a kopl do černé přilby padlého válečníka, která mu ležela u nohou, „poslal tuhle bandu?“</p>

<p>Hoppara se unaveně posadil na okraj rohože, který jen zázrakem unikl záplavě krve. „Ať už to byl kdokoli, jejich práce pro nás znamenala požehnání. Vrahové a tihle válečníci se pletli jeden přes druhého. Nevím, jestli bychom vydrželi útok samotného spolku Hamoi.“</p>

<p>Mara přešla místnost a posadila se vedle mladého muže. Vyčerpaně vzdychla. „Dnes pro nás bojovali dobří muži, pane. Tvůj dům může být hrdý.“</p>

<p>Lord Iliando se významně podíval na Kevina, který stále ještě držel v rukou jeden z kovových mečů. „Bohům se to nebude líbit. Otrok -“</p>

<p>Ale přerušilo ho Lujanovo prohlášení. „Já nic neviděl.“</p>

<p>Obtloustlý lord se otočil k Maře, podrážděný zřejmou drzostí jejího velitele vojsk. Jeho zlostný pohled mu oplatila naprosto bezvýraznýma očima. „Ani já jsem neviděla nic nepříhodného, lorde z Bontura.“</p>

<p>Iliando se zhluboká nadechl, ale byl to Hoppara, kdo celou záležitost diplomaticky uzavřel. „Pokud slyším správně, lorde Iliando, mluvíš o meči, který ti zachránil život?“</p>

<p>Lord z Bontura zrudl. Odkašlal si, zabodl do Kevina pohled a pak upjaté pokrčil rameny. „Nic jsem neviděl,“ připustil neochotně; zde, v pokojích domu Acoma, kde na obranu jeho života umírali vojáci tohoto domu, by odporovat slovům paní a jejího hosta znamenalo urazit Mařinu čest.</p>

<p>Kevin se zašklebil. Podal zkrvavený meč Lujanovi, který ho přijal s bezvýraznou tváří. Mara, ve snaze zmírnit napětí, řekla: „Mí lordi, myslím, že bude správné, když si každý z vás vezme dva z těchto mečů jako válečnou kořist. Zbývajícími mám v úmyslu odměnit hrdinné vojáky za jejich službu domu.“</p>

<p>Lordi sklonili hlavy, protože její dar byl velkorysým gestem. Hoppara se usmál. „Tvá šlechetnost nemá hranic, paní Maro.“</p>

<p>Lord z Bontura přikývl; a podle záblesku v jeho očích, když počítal, jaký zisk mu to přinese. Mara poznala, že v něm zvítězila hamižnost. Kevinův přestupek bude přehlédnut.</p>

<p>„Postarej se o to, aby odsud zmizely tyto bezectné odpadky,“ obrátila se Mara k Lujanovi. Válečníci, kteří boj přežili, se pustili do práce. Shromáždili pochvy, do nichž zastrkali meče, a hledali jakékoli důkazy o tom, kdo nájemné vrahy poslal. Nenalezli ani jeden; spolky svou vysokou cenou ručily za anonymitu. Černě odění vrahové měli jen vytetovanou modrou květinu Hamoi a tradičně červeně nabarvené ruce. Válečníci v černých brněních nebyli označeni nijak.</p>

<p>Když se Lujan přesvědčil, že nenajde nic, co by ho mohlo přivést na stopu toho, kdo vrahy najal, nechal své muže, aby vyhodili mrtvá těla zadní přepážkou do zahrady. Pak přikázal skupinám válečníků, ať zabarikádují okna a dveře vším, co naleznou, a postarají se o zraněné.</p>

<p>Paní Maře přinesl voják nádobu s navoněnou vodou a ručník.<strong> </strong>„Paní?“</p>

<p>Mara si otřela tvář a ruce a znechutilo ji, jak rychle voda v nádobě potemněla.</p>

<p>„Ráno mi musí pomoci služebná.“ Podívala se na vojáka. „Vedeš si dobře, Jendi. Ale zítra budu potřebovat daleko více než oddanost dobrých válečníků, abych v Radě vypadala přijatelně.“</p>

<p>Lord Hoppara se její poznámce zasmál, překvapen tím, že žena působící tak křehkým dojmem má po právě prožité hrůze myšlenky na starost o svůj vzhled. „Začínám chápat, co na tobě můj otec tak obdivoval,“ začal, ale umlkl, neboť se ho zmocnil pocit zvláštního plíživého ohrožení, jenž zachvátil všechny přítomné.</p>

<p>Kevin se otočil a prázdnýma rukama sáhl po meči, který už neměl. Pohledem na Lujana zjistil, že velitel vojsk také upírá zrak do stínů a hledá zdroj této nepopsatelné hrůzy.</p>

<p>Pak se ozval slabý syčivý zvuk, jako když uniká pára z hrnce. Všichni v místnosti zjistili, že je jejich zrak přitahován k podlaze, kde se objevila mlhavá zelená záře. I nejstatečnější z válečníků bezděčně couvli a<strong> </strong>ti, kdo byli ozbrojení, sáhli po svých mečích.</p>

<p>Záře sílila, až zastínila světlo jediné lampy. Z oslepujícího jasu začaly všem slzet oči a proudící energie způsobila, že se jim zježily vlasy v zátylku.</p>

<p>„Kouzlo!“ sykl lord Bontura a bělmo jeho rozšířených očí odráželo sinavě zelenou záři.</p>

<p>Světelná skvrna jasněla a mohutněla a pak se protáhla do zakřiveného tvaru, který se ve vzduchu kroutil a vlnil. Nikdo nebyl schopen se pohnout, neboť světlo mělo hypnotický účinek.</p>

<p>Zjevení se zformovalo do strašlivé zářící podoby. Objevily se žhnoucí oči, klínovitá hlava a zužující se ocas, svíjející se na podlaze.</p>

<p>Hoppara vydechl: „Relli!“</p>

<p>Kevin znal jedovatého kelewanského hada, ale tento překonával i ty největší vodní zmije, které v životě viděl. Plaz žhnul zelenou září, jejíž zlý přísvit zahaloval vše v místnosti. Tvor se s lehce zvednutou hlavou posunul o několik centimetrů kupředu a rozeklaným jazykem zkoumal vzduch.</p>

<p>Kevin pohlédl na Lujana, který křečovitě svíral jílec svého meče ukrytého v pochvě. Ani nejzručnější šermíř nebyl schopen tasit zbraň a zaútočit dříve než had.</p>

<p>Mara, stále sedící na rohoži, sotva slyšitelně<strong> </strong>zašeptala: „Nikdo se nehýbejte.“</p>

<p>Zvuk jejího hlasu vyvolal odezvu a vzduch se zachvěl hlubokým bzučením. Hlava hada se prudce obrátila k paní z Acoma. Jeho oči se rozzářily a zdálo se, že se děsivě propalují skrze tělo vojáka, který klečel před svou paní s umyvadlem u nohou a s jednou rukou zvednutou, aby jí otřel obličej.</p>

<p>Magické zjevení sebou smýklo na jednu stranu. Protáhlou hlavu natočilo k Maře a jeho ocas se náhle stočil do smyčky. Hlava se vztyčila a plavně zaklonila.</p>

<p>Lujan kývl na Kevina, který pomalu a nehlučně o krok ustoupil. Velitel vojsk tak získal prostor k pohybu a trhl zápěstím. Jeho zbraň vylétla z pochvy a zamířila na šíji přízraku.</p>

<p>Ale nikdo se nemohl pohnout, aniž by to tajemné zjevení nezpozorovalo. Hadovité stvoření se vztyčilo v celé své výšce. Pak s neuvěřitelnou rychlostí zaútočilo.</p>

<p>Lujanův meč zasvištěl vzduchem a Mara vykřikla hrůzou. Válečník po jejím boku se na ni vrhl, aby ji zakryl svým tělem, a voda z umyvadla se rozstříkla na podlaze; zářící přízrak minul svůj cíl. Jedové zuby jako šípy pronikly koženým brněním, jako by bylo z látky. Klínovitá hlava se vnořila do válečníkova těla jako tekutina vtékající do otvoru a sinalý přísvit mizel zároveň s hadovým tělem.</p>

<p>V místnosti na okamžik zavládlo příšeří.</p>

<p>Pak válečník vykřikl. Jeho ruce se sevřely v agónii a oči se mu rozzářily zeleným světlem. Záře zjasněla a rozptýlila se po jeho kůži v záplavě, která žhnula, plála a oslepovala. Nic v pokoji nezůstalo v temnotě. Pak se jeho tělo jakoby zhroutilo samo do sebe. Mužovy oční bulvy vylezly z důlků a praskly a jeho zuby se smaragdově zaleskly v doutnajících a zčernalých dásních.</p>

<p>Hoppara a Iliando se v bezhlasé hrůze odtáhli stranou.</p>

<p>Mara zůstala nehybně sedět, jako by ji nějaké zaklínadlo přimrazilo k zemi. Pouze Kevin, veden láskou, našel sílu jednat.</p>

<p>Vykročil, natáhl se nad tělo, které se nyní zmítalo v šílených mukách, a uchopil Maru za paži. Napůl ji odnesl a napůl odtáhl z dosahu sténajícího válečníka. Pak ji zakryl vlastním tělem.</p>

<p>Lujan se vzpamatoval. Jeho meč zkušeným úderem umlčel strašlivé výkřiky. Z mrtvoly se vyvalil kouř a zelená záře zablikala a pohasla. Opět se vrátilo obyčejné světlo, jímž jediná lampa plašila temnotu.</p>

<p>Nepokrytě se chvějící lord z Bontura učinil znamení proti zlým silám. „Nějaký mág si přeje tvou smrt, paní Maro. Ta věc tě rozpoznala podle hlasu.“</p>

<p>Kevin si otřel zpocené ruce do své tuniky a zapomněl, že už je promočená. Zavrtěl hlavou. „Myslím, že ne.“</p>

<p>Lord z Bontura vypadal, že je jeho nesouhlasem rozzloben, ale Mara se bez pohoršení zvedla z podlahy. „Proč?“</p>

<p>Midkemian se otočil zpátky k ni a zpříma na ni pohlédl svýma modrýma očima. „Pokud by nějaký Černooděnec chtěl, abys zemřela, byla bys teď mrtvá a nikdo z nás by ti nedokázal pomoci. Stačilo by mu, aby sem vrhl jednu z těch světelných koulí, které jsme viděli na hrách, a byl by konec. Ale jestli tě někdo chce jen k smrti vyděsit, takový hádek je skvělým prostředkem.“</p>

<p>„Hádek?“ řekla Mara. Pak pochopila a objala si pažemi kolena. „Myslíš relli. Ano, možná máš pravdu.“</p>

<p>„Je tady ještě jedna možnost,“ poznamenal Hoppara a hřbetem ruky si otřel pot z obočí. „Nižší mágové a knězi dokáží kouzlit a na rozdíl od členů Shromáždění mohou být přístupní úplatkům.“</p>

<p>„Kdo?“ Kevin bojoval o to, aby se mu nechvěl hlas. „Kdo<strong> </strong>by mohl mít takové úmysly?“</p>

<p>Hoppara pohlédl na muže, jehož zabilo kouzlo a jehož rty byly roztaženy v bolestném šklebu. „Pokud někdo dokáže zpronevěřit majetek Císařství, aby si mohl zaplatit vrahy ze spolku Hamoi, zastaví se před tím, že si koupí služby kněží mocného chrámu nebo že najme odpadlého nižšího mága?“</p>

<p>„Obviňuješ Minwanabiho?“ zeptal se Iliando s buclatýma rukama stále zaťatýma do rukávů.</p>

<p>„Možná. Nebo stranu, která na nás poslala vojáky v černém.“ Hoppara vyskočil na nohy, jako by už nemohl snést další nečinnost. V brnění potřísněném krví a vyčerpaný prožitou hrůzou velice připomínal svého otce. „To můžeme zji­stit zítra, pokud se dožijeme návratu do Rady.“</p>

<p>Nikdo nepromluvil.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola čtvrtá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>VOJEVŮDCE</strong></p>

<p>Přišly ještě čtyři další útoky.</p>

<p>Během noci odráželi vojáci domu Acoma spolu se svými spojenci nápor válečníků v černých brněních bez označení příslušnosti k domu. Nájemní vrazi ze spolku Hamoi už mezi nimi nebyli, ale ozbrojenci přicházeli jako vlny.</p>

<p>Při posledním útoku byli obránci nuceni ustoupit do malé ložnice, která neměla zadní východ. Natěsnáni v úzkém prostoru odráželi nepřátele, kteří se na ně tlačili z chodby, i ty, kteří se snažili dovnitř proniknout rozbitým oknem. Kevin stál před Marou a bojoval jako posedlý. Po třetím útoku téměř nikdo nezůstal nezraněn. I ti nejúzkoprsejší Tsurané už byli příliš unaveni, než aby se pozastavovali nad rudovlasým, halasným barbarem, když s mečem v ruce odpočíval po posledním boji. Šermířským uměním se vyrovnal nejlepším válečníkům a ať bohové sami určí osud otroku, jenž odmítal pochopit, kde je jeho místo. Když s postupem noci umíralo stále více válečníků, byla dobrá každá ruka, která uměla držet meč.</p>

<p>Po čtvrtém útoku se Kevin už sotva hýbal. Paže ho bolely z námahy a kolena se mu neovladatelně třásla. Když pod jeho mečem padl poslední černý válečník, neudržel se na nohou, dřepl si na podlahu a energie, která ho dosud naplňovala, z něj vyprchala.</p>

<p>Mara mu přinesla pohár vody a on se této výměně úloh zasmál. Zhluboka se napil a Mara vykročila, aby podala vodu i ostatním. Kevin se rozhlédl po dějišti masakru. Podlaha, polštáře, stěny, všechno bylo pokryto krví a všude ležela rozsekaná, groteskně pokroucená těla. Kdysi půvabný pokoj nyní vypadal jako komnata domu hrůzy. Ze třiceti vojáků domu Acoma zůstalo jen deset a ze dvou tuctů válečníků, kteří se k nim připojili minulého večera, zbylo jen pět z domu Xacatecas a tři z domu Bontura. Ostatní leželi mrtví nebo zranění mezi hromadami černě oděných mrtvol, jež neměl nikdo sílu odklidit. Kevin tupě řekl: „Museli jsme jich zabít aspoň sto.“</p>

<p>„Možná i víc.“ Arakasi, jehož nezbytnost přivolala z úkrytu v kuchyni, poklekl vedle otroka. Dlaha, zpevňující jeho předloktí, byla zbarvena do ruda a dýka; kterou svíral v levé ruce, vypadala, že je k jeho dlani přilepená sraženou krví.</p>

<p>Kevin naklonil hlavu. „Nebolí to?“</p>

<p>Arakasi se podíval na svou zraněnou paži a přikývl. „Samozřejmě že to bolí.“ Vyhlédl dveřmi. „Za chvilku bude ráno. Jestli mají přijít ještě jednou, bude to brzo.“</p>

<p>Kevin se těžce zvedl na nohy. Pustil by meč, pokud by to dokázal, aniž by si posekal nárty. Unavený k smrti a třesoucí se vyčerpáním přesel nejistě k místu, kde klečela Mara a ošetřovala zraněného Hopparova velitele vojsk. Když k ní Kevin přistoupil, vzhlédla. Ve světle jediné zapálené lampy vypadala žalostně hubená s očima příliš velkýma v bledé tváři. Na jedné ruce měla klouby odřené až na živé maso. „Jsi v pořádku?“ zeptal se Kevin.</p>

<p>Nepřítomně přikývla a pokusila se vstát. „Tolik... mrtvých,“ řekla nakonec.</p>

<p>Kevin nějak nashromáždil dostatek síly, aby vztáhl ruku a pomohl jí na nohy. „Ať tě nikdo neslyší, má lásko. Nebo tě v Radě obviní za netsuranské chování.“</p>

<p>Mara byla příliš vyčerpaná, než aby se zmohla alespoň na stín úsměvu.</p>

<p>„Tady nejsi v bezpečí,“ dodal Kevin. „Pošleme sluhu, aby přivedl Hopparova důstojníka.“</p>

<p>Mara zavrtěla hlavou. „Příliš pozdě.“ Přitiskla tvář ke zpocené hrudi svého milence.</p>

<p>Kevin pohlédl dolů a spatřil, že velitel vojsk domu Xacatecas přestal dýchat. Klidná síla a velitelské schopnosti, s nimiž vedl muže při pochodu rozpálenými písky Tsubaru, se nyní staly pouhou vzpomínkou. „Bohové, byl to velký válečník.“</p>

<p>Kevin odvedl svou paní do místnosti, která, jak se ukázalo, se dala nejlépe bránit. Lujan se dvěma válečníky a zbývajícími sluhy už se pokoušel odtamtud odklidit těla. Věrní padlí vojáci byli odneseni do další ložnice, kde jejich těla měla zůstat až do čestného pohřbu na hranici, zatímco černě oděné mrtvoly byly vnější přepážkou naházeny na hromadu do zahrady.</p>

<p>Mara se přivinula ke Kevinovi. „Mám pocit, že svůj nos nikdy nezbavím pachu téhle místnosti.“</p>

<p>Unavený Kevin ji těžkou rukou pohladil po vlasech. „Na puch bojiště se těžko zapomíná.“</p>

<p>Dolehl k nim hluk od vstupních dveří. „U Lašimy, oni nikdy nepřestanou,“ vykřikl Hoppara zoufalým tónem. Lord Iliando stál opřený o svůj meč a namáhavě oddechoval, zatímco Lujan pokynul dvěma vojákům, aby zaujali místa po boku své paní. Pak velitel vojsk domu Acoma vyrazil chodbou s Kevinem v patách. Už nezbývalo tolik válečníků, aby bojovali, zatímco on by mohl zůstat s Marou. Když vstupoval do chodby, dolehl k jeho uším hlas hebký jako samet.</p>

<p>„Nestarej se o ni. Prostě bojuj, jak nejlépe umíš, Kevine ze Zünu.“ Barbar jen stačil krátce kývnout přes rameno, že slyšel Arakasiho poznámku; pak dvojice válečníků v černém prorazila nouzovou barikádu, kterou vojáci domu Xacatecas navršili v chodě. Kevin okamžitě zaútočil, ale další nepřátelé už odstrkovali trosky zahrazující sousední přepážku.</p>

<p>Člověk nemohl myslet, ale pouze instinktivně reagovat; Kevin máchl mečem a ucítil náraz, když se jeho kovová čepel zabořila do protivníkovy paže. Další nepřítel ihned zaujal místo svého předchůdce. Nátlak nepolevoval. Výpad, krok zpět, nový výpad - Kevin se pohyboval jako stroj. Vnímal Lujana najedné straně a z druhé slyšel, jak někdo jed­notvárným hlasem vykřikuje kletby. Pak se válečníci u postranních dveří prodrali troskami a obránci začali umírat. Někdo upadl pod nohy Kevinovi, který se zapotácel a málem by upadl, kdyby ho nezachytila zkrvavená ruka vojáka domu Bontura. Kevin měl čas pouze na krátké děkovné kývnutí, neboť na něj zaútočil další nepřítel. Napadla ho bláznivá myšlenka, kde se v celém Císařství vzalo tolik černých brnění. Nebo někdo prostě jen přelakoval barvy svého domu, když sestavoval tuto armádu?</p>

<p>Obránci vyčerpali, své síly a útočnici pronikli do první místnosti. Rozhodla početní převaha. Lujan a poslední z těch, kdo přežili, byli nuceni ustupovat. Ale ještě nepodlehli. Tsurané oplývali neústupnou odvahou a jen tak se nevzdávali.</p>

<p>Kevin srazil dalšího černého válečníka. Za ním vyčerpaný lord z Xacatecas pomáhal lordu z Bontura do druhého pokoje. Obtloustlý muž lapal po dechu a zdálo se, že za sebou vleče jednu nohu. Kevin cítil, jak ho zachvacuje zoufalství. Ale zlá, strašlivá vidina Mary s mečem trčícím ze srdce mu dodala síly. Otočil se, pozdvihl meč a zaútočil se znovuobnovenou zuřivostí. Poskytl tím dvěma lordům dostatek času na to, aby se stáhli. Další dva muži mezi Marou a smrtí, pomyslel si Kevin s praktickou odtažitostí. Musel se skoro zasmát, když si vzpomněl na Arakasiho povzbudivá slova. Jeho meč se zvedal a klesal, kryl a odrážel. Zuřivost pominula; zůstala jen bolest a vyčerpání. Pak narazil ramenem do dveřního rámu; zaváhal a zaplatil za to. Nepřátelský meč se mu svezl po žebrech. Odrazil ho, kov lehce rozdrtil křehkou čepel z tvrzené kůže. Meč černého válečníka se rozpadl na kousky. Kevin vrazil ocelové ostří do mužova širokého překvapeného obličeje, pak zakopl o tělo a klesl najedno koleno.</p>

<p>Zvedl se příliš pomalu. Černý voják skočil za ním a chystal se tít mečem do Kevinovy odhalené šíje. Rána už téměř dopadla, když rychlý Lujanův zásah srazil meč stranou. Kevin se otočil a zasadil svému nepříteli těžký úder pěstí do žaludku. Muž se skácel.</p>

<p>Za ním stál Arakasi a v levé ruce držel meč, jímž mával jako chlapec kyjem. „Jsi v pořádku?“</p>

<p>Kevin zasípal. „Pekelně to bolí, ale budu žít.“ V perlově šedém světle, které sem pronikalo skrze přepážky, viděl houf černých válečníků tlačících se do chodby. Spolkl hořký smích. „Řekl jsem, že budu žít?“</p>

<p>Za ním se ozývalo namáhavé Lujanovo oddechování a řinčení mečů; útočníci probourali přepážku mezi sousedními místnostmi a Mařinými pokoji. Kevin křikl: „Hlídejte tyhle dveře!“ a rozběhl se<strong> </strong>za Marou. Na dva vojáky domu Acoma stojící před svou paní dotíralo půl tuctu válečníků v černém.</p>

<p>Kevin chraptivě vykřikl: „Vy bastardi!“ Vrhl se na ty, kteří byli nejvíce vzadu. Muži, do nichž vrazil, upadli na ty před sebou. Zapletly se jim nohy, ruce s meči bezmocně zamávaly a všichni najednou se zřítili na podlahu. Kevin klouzal na vlhkých parketách a nutil unavené svaly, aby zabraly ještě jednou, a ještě jednou. Zavrávoral a zvedl meč. Tři nepřátelé byli stále naživu. Prvnímu Kevin přeťal podkolenní šlachy. Dalšího sekl do zad, ale už nebyl schopen vložit do své rány dostatek síly na to, aby mu vůbec způsobil nějaké zranění. Když vojáci domu Acoma pobili poslední útočníky, Mara vykřikla: „Kevine! Za tebou!“</p>

<p>Kevin se otočil, myslí mu prolétlo, že muž, jehož zmrzačil, by mohl mít nůž. Musel ho ale ponechat jeho osudu, neboť mu nad hlavou zasvištěl meč. Vrhl se doprava, zachytil nohou za tělo mrtvého muže a tvrdě narazil do mrtvoly. Útočníkův meč mu rozsekl levé nadloktí. Kevin zavyl vztekem a bolestí a otočil se. Jeho čepel zasáhla černého válečníka do hrdla. Vytřel si krev z očí. Jeden z vojáků domu Acoma skočil vedle něj a kopl do štítu umírajícího muže. Nepřítel se skácel zpět do chodby a srazil černého válečníka stojícího za ním.</p>

<p>Kevin se prudce nadechl. „Bohové! Jejich čím dál víc!“ Najednou se ozval strašlivý vřeštivý zvuk. Trumpety, pomyslil si otupěle. Záda měl jako v ohni a paže mu bezvládně visela. Z prstů mu odkapával pot. Taktak se udržel na nohou, když se vlekl za vojákem domu Acoma ke vstupním dveřím. Za ním zůstal jediný muž s mečem pozvednutým na obranu paní Mary. Kevin se zmohl na pokřivený úsměv na rozloučenou, než odvrávoral do chodby. Konec byl blízko. Lujan, Arakasi, Hoppara, Bontura - neměli kam ustoupit, neboť zvuky boje se už ozývaly z vedlejší ložnice. Byli příliš vyčerpaní, než aby dokázali přežít bez pomoci zvenčí.</p>

<p>Když Kevin doklopýtal k posledním dveřím, uviděl dva vojáky v černém brnění, jak vylétají dírou v přepážce do zahrady. Jejich pád mu přišel k smíchu, ale místo toho mu vytryskly slzy. Pak se znovu, hlasitěji, ozvaly trumpety.</p>

<p>Najednou zavládlo ticho, rušené pouze sténáním zraněných a sípáním lorda z Bontura. Ze dveří se vypotácel Lujan bez přilby a po tváři mu stékala krev z rány na hlavě. Zašklebil se na Kevina, zavrávoral, ale zůstal stát. „Císař! Je tady! Ty trumpety, to je palácová stráž. Císařští bílí se vrátili!“</p>

<p>Kevin klesl k zemi tam, kde stál, a pouze zeď, o niž se opřel ramenem, mu zabránila, aby se nenatáhl jak široký tak dlouhý. Lujan se sesul vedle něj. Ošklivá rána na jeho spánku silně krvácela a brnění měl rozedrané na cáry. Kevin uvolnil prsty křečovitě sevřené kolem jílce meče, utrhl kus povlaku z polštáře ležícího vedle něj a pokusil se jím zastavit Lujanovo krvácení. Ve dveřích ložnice se objevil Hoppara s lordem Iliandem opírajícím se o jeho paži. Ale Kevin měl oči jen pro Maru. Vyčerpaná stejně jako všichni ostatní přistoupila k němu, poklekla u jeho boku a zašeptala: „Císař?“</p>

<p>Dřív než Lujan našel hlas, vstoupila do dveří dvojice bíle oděných válečníků. Jeden z nich hlasitě pronesl: „Kdo obývá toto místo?“</p>

<p>Mara se vztyčila. S rozcuchanými vlasy a zakrvácenými šaty zaujala vznešený postoj vládnoucí paní. „Já, paní z Acoma! Toto jsou mé pokoje. Lordové z Xacatecas a z Bontura jsou mými hosty.“</p>

<p>Pokud císařský válečník našel v její volbě slov něco nepřiměřeného, nezmínil se o tom. „Paní,“ oznámil jí obřadně s povytaženým obočím, když se rozhlížel po místě, kde ještě před okamžikem zuřil boj. „Lordové. Nebeská záře přikazuje všem vládcům domů, aby se v poledne dostavili do Nejvyšší rady.“</p>

<p>„Dostavím se,“ odpověděla Mara.</p>

<p>Císařští bílí se bez dalších slov otočili a odešli. Kevin si opřel hlavu o zeď. Po tváři mu stékaly slzy vyčerpání. „Teď bych mohl spát celé měsíce.“</p>

<p>Mara se lítostivě dotkla jeho tváře. „Na to není čas.“ Pak se obrátila k Lujanovi. „Zjisti, kde se skrývá Jican, a pošli ho do našeho městského domu pro čisté šaty. Také musí přivést sluhy a komorné. Toto místo je třeba vyčistit a já musím být v poledne dokonale připravena.“</p>

<p>Kevin zavřel oči a vychutnal si kratičký okamžik odpočinku. Ať byl unavený, jak chtěl. Mara před sebou měla dlouhý a úmorný den. A kam šla ona, tam ho jeho láska vedla za ní.</p>

<p>Vyškrábal se na nohy, otevřel oči a kývl na jednoho stejně vyčerpaného válečníka domu Acoma. „Pojď. Pohnojíme zahradu.“</p>

<p>Lujan s kusem povlaku z polštáře přitisknutým k hlavě pokynul svému vojákovi, aby poslechl. Kevin měl jen krok k první mrtvole, kterou uchopil v podpaždí. Když válečník vzal mrtvého za nohy a oba se se svým břemenem vlekli k přepážce, Kevin poznamenal: „Škoda, že mezi nimi nebylo více těch vrahů z Hamoi. Alespoň bychom se nemuseli vláčet s tolika brněními.“</p>

<p>Lujan jen lehce zavrtěl hlavou, ale slabým úsměvem ocenil Kevinův zvláštní pohled na život.</p>

<p>Po hodinách horečnatých příprav se Mara vynořila ze svých pokojů vyčištěných od mrtvol a trosek. Vlasy měla umyté a vyčesané do uzlu skrytého pod drahocennou čelenkou a obřadní roucho donesené z městského domu jí splývalo na pantoflíčky neposkvrněné krví. Její čestná stráž měla slavnostní brnění v nouzi vypůjčené z kasáren domu a Lujanův důstojnický chochol se skvěl čistotou, i když byl po důkladném vyprání ještě vlhký. Ačkoliv chrániče předloktí a pláště zakrývaly obvazy a dlahy, a pochodový krok válečníků byl na hranici přijatelnosti. Mara usoudila, že čest domu Acoma nebude narušena, když se takto objeví u vchodu do síně Nejvyšší rady.</p>

<p>V chodbě stáli na stráži Císařští bílí a vstup do síně střežil oddíl v počtu deseti mužů. Ti dali Maře pokyn, aby se svou družinou zůstala stát. „Paní,“ řekl jeden z vojáků s lehkým nádechem úcty, „Nebeská záře ti dovolí vstoupit dovnitř pouze s jedním vojákem, aby palác neposkvrnilo další krveprolití.“</p>

<p>Maře nezbylo než se uklonit na znamení, že přijímá císařské nařízení. Po chvilce rychlého přemýšlení pokynula Lujanovi. „Vrať se do našich pokojů a čekej na mé rozkazy.“</p>

<p>Pak dala znamení Arakasimu, aby vystoupil z řad její stráže. Dlaha pod chráničem pravého předloktí mu znemožňovala použít meč, ale Mara se nechtěla vzdát jeho rad. A i kdyby se nějaký lord pokusil porušit mír v přítomnosti císařových stráží, Kevin minulou noc prokázal, že by Arakasiho s jeho mečem plně nahradil.</p>

<p>Ale když Mara pokynula svému osobnímu otrokovi, aby ji následoval, strážce zvedl ruku. „Pouze jeden voják, má paní.“</p>

<p>Mara na něj přezíravě pohlédla. „Copak tunika otroka dnes vypadá jako brnění?“ Přimhouřila oči a se vší povýšeností, již byla schopná, dodala: „Nebudu ponižovat čestně zraněného válečníka úkoly posla. Potřebuji otroka, abych mohla poslat pro svou družinu, až to bude nutné.“</p>

<p>Strážce zaváhal, a než se zmohl na nějakou námitku, prošla Mara kolem něj.</p>

<p>Kevin se přinutil následovat ji bez ohlédnutí, neboť jakékoli chování vymykající se otrocké podřízeností by mohlo rychle změnit názor stráží na jeho potřebnost. Zdálo se, že místnost byla zaplněna mnohem méně než minulého dne, a přítomní lordi se chovali očividně krotčeji. Mara odpověděla na několik pozdravů, když kráčela ke svému křeslu, a mezitím si pečlivě všímala prázdných křesel. Zašeptala Arakasimu: „Chybí nejméně pět lordů klanu Omechan.“</p>

<p>V okamžiku, kdy usedla do svého křesla, nastal kolem ní shon. Přišlo postupně tucet vojáků, kteří jí s krátkou úklonou předali vzkazy, nepočkali na odpověď a odešli. Mara listiny zběžně pročetla a podala je Arakasimu, který je zasunul do své tuniky, aniž na nejen pohlédl. „Vyhráli jsme,“ řekla Mara s úžasem.</p>

<p>Ukázala na místa, jež zůstala celý uplynulý týden prázdná. Teď k nim přicházeli lordi v nákladných oděvech doprovázeni bojem očividně nedotčenými válečníky. „Strana modrých kol přišla mezi nás.“</p>

<p>Arakasi přikývl. „Lord Kamatsu ze Šinzawai přišel smlouvat s ostatními, aby získal veškeré výhody, jaké bude moci. On a lord Zanwai ale budou rádi, když dokážou, aby jejich strana po deseti minutách jednání neutekla.“</p>

<p>Mara pohlédla na jejich společnost a hledala známou Hokanuovu tvář. Pouze jeden voják byl oblečen v modré barvě domu Šinzawai, ale toho neznala, měl vysoký chochol velitele vojsk. Dědici domu Šinzawai podle všeho nebylo dovoleno objevit se na místě, kde by byl vystaven riziku. Mara pocítila zklamání.</p>

<p>V místnosti zašumělo, když se konečně objevili dva nejvýše postavení lordi. Axantucar, nyní lord z Oaxatucan, sestupoval ke svému křeslu v téže chvíli jako Tasaio. Oba kráčeli tak povýšeně, jako by byli jedinými důležitými osobami v síni. Ani jeden nepohlédl směrem ke svému největšímu protivníkovi.</p>

<p>V okamžiku, kdy se oba uchazeči usadili ve svých křeslech, mnoho lordů vstalo a vydalo se buď k Tasaiovi, nebo k Axantucarovi. Každý se zastavil jen krátce, jako by pouze rychle pozdravil, a vrátil se na své místo.</p>

<p>Kevin se zeptal: „Co to dělají?“</p>

<p>„Volí Vojevůdce,“ odpověděl Arakasi. „Tímto způsobem každý lord odevzdává svůj hlas uchazeči, kterého si zvolil, aby nosil bílou a zlatou. Váhaví“ - učinil široké gesto zahrnující celou místnost - „pozorují a rozhodují se.“</p>

<p>Kevin pohlédl dolů a všiml si, že Mara pozorně sleduje Velkou, hru. „Kdy půjdeš k Oaxatucanovi?“</p>

<p>„Teď ještě ne.“ Mara se svraštělým obočím studovala pořadí Šlechticů, v jakém přicházeli k lordu z Oaxatucan, nebo k lordu z Minwanabi.</p>

<p>Pak, z důvodu, který cizímu pozorovateli zůstal utajen, náhle vstala a sestoupila ze schodů. Přešla síň, jako kdyby mířila k Tasaiovi. Místností proběhla vlna šumu. Všichni sledovali štíhlou ženu, jak vystupuje po schodech směrem k Minwanabiho křeslu. Pak se otočila a třemi krátkými kroky se dostala k Hopparovi z Xacatecas. Krátce s ním promluvila a vrátila se na své místo.</p>

<p>Kevin zašeptal: „Co to bylo? Může ten chlapec získat úřad Vojevůdce?“</p>

<p>Arakasi řekl: „To je taktický manévr.“</p>

<p>Několik dalších lordů se vydalo promluvit s lordem Hopparou a brzy se ukázalo, že už není žádný další uchazeč. Kevin rychle počítal a pak řekl: „Je to nerozhodně. Čtvrtina pro Minwanabiho, čtvrtina pro Oaxatucana, čtvrtina pro Xacatecase a čtvrtina se ještě nerozhodla.“</p>

<p>Dlouhou chvíli se nikdo nepohnul. Lordové seděli ve své nádheře a rozhlíželi se kolem, nebo hovořili se svými rádci a služebníky. Pak se tu a tam zvedl některý z lordů a vydal se k jednomu ze tří uchazečů. Po několika okamžicích vstali další lordi a projevili svou vůli.</p>

<p>Pak Kevin řekl: „Počkat! Ten lord s péřovou čelenkou předtím mluvil s Minwanabim. A teď mluví s Oaxatucanem.“</p>

<p>Mara přikývla. „Váhy se vychylují tím i oním směrem.“ Odpoledne pomalu ubíhalo. Sluneční paprsky klouzaly nádherně vyzdobenou kupoli a Nejvyšší rada pokračovala ve zvláštním způsobu, jímž vládnoucí lordové Impéria volili svého vůdce. Mara dvakrát vstala, aby promluvila s lordem z Xacatecas, a dala tak najevo. Že její podpora mladého muže je neotřesitelná.</p>

<p>Když se přiblížil večer, přikývla Mara, jako by odpovídala na nějaký neviditelný pokyn. V příštím okamžiku zároveň s lordem Hopparou vstala. Oba najednou vykročili ze svých míst a sešli se před křeslem lorda Axantucara. Síní proběhla vlna šumu. Náhle se zvedlo dalších dvacet šlechticů a vydalo se k představiteli klanu Omechan. Mara se vrátila na své místo a řekla: „Teď.“ Kevin viděl, že se podívala směrem k Tasaiovi. Lord z Minwanabi jí vrátil pohled naplněný takovou nenávistí, že Kevina zamrazilo. Nyní cítil, jak jeho rány bolí, jak ho šaty tísní a každá modřina, kterou utrpěl v noci, o sobě dávala vědět.</p>

<p>Zatímco Kevin uvažoval o tom, jak dlouho se ještě jednání Rady potáhne bez zjevného výsledku, změnila se náhle nálada v síni z vyčkávavého klidu v napjaté očekávání.</p>

<p>Tasaio vstal. Velká síň ztichla a každý lord ve svém křesle znehybněl. Hlasem, rozléhajícím se naprostým tichem, lord z Minwanabi řekl: „Pošleme nyní zprávu Nebeské záři, v níž jí dáme najevo, že se mezi námi našel ten, kdo bude nosit bílou a zlatou, muž, který bude stát v našem čele, aby zajistil pokračování Impéria. Nechť všichni ví, že jeho jméno zní Axantucar z Oaxatucan.“</p>

<p>Mezi shromážděnými lordy se rozlehl jásot, který mohutnou ozvěnou naplnil místnost až po vysokou klenbu; Kevin si nicméně všiml, že více než polovina šlechticů reaguje s patrnou zdrženlivostí. Zeptal se Arakasiho: „Proč to Minwanabi vzdal?“</p>

<p>Odpověděla mu sama Mara. „Byl poražen. Je to tradice, že císaře o novém Vojevůdci zpraví ten, kdo mu skončil v hlasování nejblíže.“</p>

<p>Kevin se usmál. „To je hořká záplata.“</p>

<p>Paní z Acoma pomalu přikývla. „Nanejvýš hořká.“ Jako by si všimla netrpělivosti, která sžírala síly Jejího milence, dodala: „Vydrž ještě. Podle tradice musíme vyčkat, dokud Nebeská záře nevyjádří svůj souhlas s volbou.“</p>

<p>Kevin se obrnil trpělivostí, jak nejlépe uměl. Navzdory dnešnímu svolání Rady a volbě nového Vojevůdce nebyl docela přesvědčen, že je Ičindar takovým otrokem tradice, jak si myslela jeho paní. Ale rozhodl se, že neřekne nic. Asi za půl hodiny se objevil posel v bílozlaté livreji, doprovázený oddílem Císařské bílé stráže. Ta nesla plášť ze sněhobílých per na koncích ozdobených zářícím zlatem. Uklonili se před Axantucarem a plášť mu předali.</p>

<p>Kevin pozoroval nového Vojevůdce, když mu přehazovali pelerínu přes ramena. Zatímco Almecho byl podsaditý muž s býčí šíji, jeho synovec vypadal jako štíhlý básník nebo učenec. Působil velmi křehkým dojmem a jeho tvář byla asketická, téměř jemná. Ale triumfální výraz v jeho očích prozrazoval, že ve skrytu duše je stejně chtivý moci jako Tasaio.</p>

<p>„Zdá se, že má radost,“ řekl Kevin šeptem.</p>

<p>Arakasi klidně odpověděl: „Měl by mít. Musel utratit velkou část svého dědictví na to, aby dal zabít půl tuctu lordů.“</p>

<p>„Myslíš, že ti černí válečníci patřili jemu?“</p>

<p>„Téměř nepochybně.“</p>

<p>Mara řekla: „Ale proč by posílal vojáky proti nám? Pod­porovali bychom každého Tasaiova protivníka.“</p>

<p>„Aby zabránil nepředvídatelným spojenectvím. A aby z toho krveprolití všichni obviňovali Minwanabiho.“ Arakasi se dostal do sdílné nálady, snad proto, že jeho největší nepřítel utrpěl porážku. „On je vítěz. Minwanabi není. Spolek zcela určitě pracoval pro Tasaia. Logicky pak ostatní vojáci patřili klanu Omechan.“</p>

<p>V Radě opět zavládl pořádek a Mara po chvíli přikázala Kevinovi, aby došel pro Lujana a jeho válečníky. „Ještě dnes v noci se vrátíme do našeho městského domu.“</p>

<p>Midkemian se jí uklonil jako správný otrok a pomalu vyšel z ohromné síně s jejími vyparáděnými, záhadnými vládnoucími lordy. Znovu se přesvědčil, že Tsurané jsou nejpodivnějším národem, s jakým se člověk může setkat.</p>

<p>Do Kentosani se vrátil klid. Mara a členové její domácnosti si několik dnů odpočinuli, léčili si rány a přizpůsobovali se změně politiky poté, co se Vojevůdcem stal Axantu­car. Večery v městském domě probíhaly slavnostně, neboť Mara hostila několik vlivných lordů, kteří ji nyní poctili svým zájmem.</p>

<p>Kevin vypadal nabručenější než obvykle, ale mezi vlastním vyčerpáním a společenskými povinnostmi měla Mara příliš málo času na to, aby se zabývala jeho pochmurnou náladou.</p>

<p>Třetího rána našel Arakasi svou paní, jak pročítá dopisy od několika lordů, kteří ještě zůstali ve městě. Oblečený do čisté tuniky sluhy se zraněnou rukou zavěšenou na pásce, se jí uklonil tak hluboko, jak si její postavení vyžadovalo. „Paní, družina lorda z Minwanabi se právě nalodila na říční bárku. Tasaio se vrací na svou usedlost.“</p>

<p>Mara znehybněla; pera, papíry a zprávy zůstaly v tomto radostném okamžiku zapomenuty. „Takže se můžeme v bezpečí vrátit domů.“</p>

<p>Arakasi se opět uklonil, tentokrát ještě hlouběji než předtím. „Paní, chtěl bych tě poprosit o odpuštění. Při tom všem, co se stalo, jsem nebyl připraven na to, že lord z Oaxatucan tak rychle zaujme místo svého strýce.“</p>

<p>„Jsi na sebe příliš přísný, Arakasi.“ Po Mařině tváři přeběhl stín a neklidně se obrátila k oknu. Venku právě ze stromů opadávaly květy a pokrývaly ulici. Sluhové tlačili vozíky se zeleninou a poslové stále někam spěchali na rychlých nohou. Byl jasný a obyčejný den a ona měla pocit, že se probudila ze zlého snu. „Kdo z nás by dokázal předvídat to, co se stalo minulé noci? Zachránil jsi život pěti lordů, včetně mne samotné. Troufla bych si říct, že žádný jednotlivec by nedokázal více, a výsledek tvého snažení přinesl domu Acoma velké uznání.“</p>

<p>Arakasi sklonil hlavu. „Má paní je laskavá.“</p>

<p>„Jsem vděčná,“ opravila ho Mara. „Pojď. Připravíme se na cestu domů.“</p>

<p>Později odpoledne posádka domu Acoma hrdě vypochodovala z městského domu s Mařinými nosítky, cestovními skříňkami a vozem, na němž se vezli zranění, uprostřed. V přístavišti čekaly na paní z Acoma a její doprovod lodě. Mara se usadila na polštářích pod baldachýnem s Kevinem po svém boku a pozorovala čilý ruch na březích řeky. „Je tu takový pokoj. Člověk by řekl, že se minulý týden nic mimořádného nestalo.“</p>

<p>Kevin také sledoval přístavní dělníky, rybáře, lodníky i žebráky a děti z ulice občas narušující plynulý chod přístavního ruchu. „Prostí lidé se nikdy nezaplétají do záležitostí mocných - pokud nemají tu smůlu, že jim stojí v cestě. Pak umírají. Jinak žijí své životy den po dni naplněné stejnou prací.“</p>

<p>Mara, znepokojena hořkým tónem, který se ozval v jeho hlase, pozorně pohlédla na muže, jehož milovala. Vánek čechral jeho rusé vlasy a vousy, na něž si nikdy pořádně nezvykla. Opíral se o zábradlí s rameny ztuhlými následkem zranění z boje. Zápěstí, které Mara držela v dlaních, bylo stále v obvazech a v očích měl chmury, jako by mu působila zármutek i záře slunce. Chtěla se ho zeptal na jeho myšlenky, ale výkřik z břehu ji vyrušil.</p>

<p>Lodník uvolnil lana. Muži s bidly začali zpívat svou píseň a loď odrazila od břehu a vydala se po řece Gagadžin na plavbu z Kentosani po proudu směrem k moři. Odpolední vánek třepotal vlaječkami nad baldachýnem a Maře poskočilo srdce radostí. Tasaio byl poražen a ona se v bezpečí vrací domů. „Pojď,“ řekla Kevinovi, „sedneme si a napijeme se chlazené ovocné šťávy.“</p>

<p>Lodě minuly hraníce Svatého města a břehy se zazelenaly obdělávanými poli. Ve vzduchu se vznášela směs vůní rákosu, jarní země a pachu stromů ngaggi. Věže chrámů zmizely z dohledu a Mara začala spokojeně podřimovat s hlavou opřenou o Kevinovo stehno.</p>

<p>Probudil ji výkřik z břehu. „Acoma!“</p>

<p>Její velitel vojsk odpověděl z přídě první lodě a všichni sluhové si začali ukazovat na shluk stanů u řeky. Na louce se rozkládal pozoruhodně velký vojenský tábor a z nejvyššího stožáru vlál zelený prapor s vyšitým znakem šatry. Na Mařin pokyn otočil kormidelník loď ke břehu, kde na svou paní čekalo tisíc válečníků. Mara užasla nad jejich množstvím a pak se jí stáhlo hrdlo. Před deseti lety, když přijala plášť vládnoucí pani, měla pouhých třicet sedm válečníků...</p>

<p>Tři velitelé útoku se uklonili, když jí Kevin pomáhal vystoupit. „Vítej, paní Maro!“</p>

<p>Všichni válečníci začali jásat, jakmile opět spatřili svou paní. Důstojníci pak mezi seřazenými jednotkami doprovodili Maru do stínu velitelského stanu.</p>

<p>Tam na ni čekal Keyoke. Navzdory tomu, že se opíral o berlu, dokázal se jí obřadně uklonit. Pak řekl: „Paní, naše srdce překypují radostí z tvého návratu.“</p>

<p>Mara, bojující s náhlým přívalem slz, odpověděla: „I mé srdce zpívá, když tě vidím, drahý příteli.“</p>

<p>Keyoke úklonou poděkoval za její laskavost a ustoupil stranou, aby mohla projít dovnitř a usadit se na polštářích navršených na silném koberci. Kevin poklekl vedle ní. Nezraněnou rukou jí začal masírovat záda a cítil, že pod jeho dotekem její napětí ustupuje klidnému uvolnění.</p>

<p>Ze svého místa u vchodu Keyoke viděl, jak se na tváři jeho paní rozhostil pokojný výraz. Stejně jako to v minulosti dělal pro lorda Sezua, i nyní se obrátil, aby čelil vnějšímu světu, odkud se přibližoval Lujan s Arakasim, velitelem útoku Kenjim a několika muži, kteří přežili Noc krvavých mečů. Nepatrný úsměv zacukal koutky rtů starého dvořana, když zvedl ruku, aby je zadržel.</p>

<p>„Veliteli vojsk,“ řekl bývalý nositel této hodnosti, „pokud dovolíš, jsou chvíle, kdy je lepší nechat věci počkat. Vrať se ke své paní zítra ráno.“</p>

<p>Lujan se uklonil Keyokově zkušenosti a pozval ostatní na džbánek hwaetového piva.</p>

<p>V chladivém stanu Kevin tázavě pohlédl na starého muže. Ten souhlasně přikývl a rozvázal šňůry u vchodových závěsů, které se za ním tiše zavřely. Před stanem nastavil Keyoke tvář slunci. Jeho tvrdé rysy zůstaly nehybné, ale v očích se mu objevilo jasné světlo pýchy na milence ženy, kterou považoval za dceru svého srdce.</p>

<p>Arakasiho posel mu přesně vylíčil, za co dům Acoma vděčí Kevinově odvaze a šermířskému umění. Keyokova zachmuřená tvář se poněkud rozjasnila, když pohlédl na pahýl, který byl kdysi jeho pravou nohou. Bohové, už ve svém stáří začíná dětinštět. Nikdy by si nepomyslel, že přijde den, kdy bude tomu rudovlasému barbarskému otrokovi za jeho drzost vděčný.</p>

<p>Večerní stíny zahalily velkou síň domu Minwanabi, když se lord Tasaio vrátil. Oblečen stále do téhož brnění, které měl na sobě při cestě lodí, s hedvábným důstojnickým pláštěm přehozeným přes ramena jako jediným ústupkem obřadnosti, prošel širokými vstupními dveřmi. Síň byla plná. Všichni členové domácnosti stáli připraveni na jeho uvítání a za nimi všichni vzdálení bratranci a vazalové, kteří mu sloužili během let válek a střetů. Tasaio prošel mezi jejich tichými řadami, jako by byl úplně sám. Až když došel ke svému stupínku, otočil se a vzal jejich přítomnost na vědomí.</p>

<p>Incomo k němu přistoupil, aby ho přivítal. „Srdce členů domu Minwanabi jsou naplněna radostí z příchodu našeho lorda.“</p>

<p>Tasaio mu zdvořile pokynul. Podal svou válečnou přilbu sluhovi, který se uklonil a odspěchal. Lord z Minwanabi nikdy nebyl mužem, který plýtvá slovy na zbytečnosti, a tak upřel na svého rádce rozhodný pohled. „Jsou kněží připraveni?“</p>

<p>Incomo se uklonil. „Jak jsi přikázal, můj pane.“</p>

<p>Stupínek zdobily nové černooranžové polštáře a přehozy z kůží sarkatů. Vedle stál stolek vyrobený z umně vyřezávaných kostí harutha. Tasaio věnoval změně vybavení síně zdánlivě zběžný pohled; ve skutečnosti mu neunikla sebemenší podrobnost. Spokojen s tím, že tu nezůstalo nic, co by připomínalo Desiovu vládu, usedl a položil si na kolena starodávný ocelový meč domu Minwanabi.</p>

<p>Následovala chvíle ticha, v níž si Incomo opožděně uvědomil, že se od něj čeká, aby jednal bez přímého pokynu svého pána. Tam, kde Desio trval na tom, že bude osobně řídit i nejméně významné záležitosti, Tasaio očekával, že se mu bude sloužit. První rádce domu Minwanabi mávl rukou, aby obřad začal.</p>

<p>Ke stupínku přistoupila dvojice kněží, první rudě pomalovaný s maskou smrti boha Turakamua a druhý v bílé říze s nabíranými rukávy, který sloužil Juranovi Spravedlivému. Oba odrecitovali požehnám svého boha. Nenásledovaly žádné sliby a velké ceremoniály v Desiově stylu. Juranův kněz zapálil svíci na znamení stálosti a nechal ji hořet na podstavci ze spletených stvolů rákosu symbolizujícím slabosti smrtelníka před jeho bohem. Kněz Boha smrti netančil ani nepískal na píšťalu. Ale ani nežádal svého boha o milosrdenství. Namísto toho vystoupil po schodech ke stupínku a chladnými slovy připomněl, že slib oběti zůstal nesplněn.</p>

<p>„Dům Minwanabi učinil přísahu krve,“ pronesl kněz. „Rodina Acoma musí zemřít ve jménu Turakamuově a rodina Minwanabi za to ručí svými životy. Ten, kdo přijímá plášť lorda, musí splnit tento úkol.“</p>

<p>Tasaio řekl klidným hlasem: „Beru na vědomí svůj dluh u Rudého boha. Má ruka na tomto meči to potvrzuje.“</p>

<p>Kněz učinil rukou znamení ve vzduchu. „Turakamu se usměje na tvé úsilí... nebo v případě, že selžeš, zpečetí smrtí osud tvůj i tvých dědiců.“ Kosti zachřestily, když se kněz otočil a sestoupil ze stupínku; proud vzduchu, vyvolaný jeho prudkým pohybem, rozechvěl plamen svíce Spravedlivého boha.</p>

<p>Nový lord z Minwanabi seděl tiše z bezvýraznou tváří a členové jeho rodiny a dvořané postupně přicházeli, ukláněli se a přísahali mu věrnost. Když poslední vazal potvrdil svou oddanost, Tasaio vstal a zavolal na velitele útoku stojícího u dveří. „Pošli pro mé konkubíny.“</p>

<p>Do síně vstoupily dvě mladé ženy, obě oblečené do drahých šatů. Jedna byla vysoká, štíhlá, s plavými vlasy a velkýma jadeitově zelenýma očima, zvýrazněnýma jemným líčením. Druhá, zahalená do průsvitného krajkového šarlatově zbarveného roucha, měla snědou pleť a oblé tvary. Ačkoliv byly tak rozdílné, oplývaly obě ženy krásou, která přitahovala mužské oči, a přicházely drobnými krůčky způsobem, který napovídal, že byly od dětství vychovávány k tomu, aby poskytovaly rozkoš. Půvabně se uklonily před stupínkem; krátká roucha dávala vyniknout jejich štíhlým nohám a hluboké výstřihy odhalovaly velkou část jejich hrudi. Ačkoliv byly tyto ženy vybrány mezi nejkrásnějšími v Císařství, jejich postavení se nijak nelišilo od nejnižšího služebnictva. Všichni shromáždění ztichli a zvědavě čekali na to, co má jejich pán v úmyslu podniknout se svými konkubínami.</p>

<p>Před Tasaiovým stupínkem obě ženy poklekly a přitiskly čelo k podlaze.</p>

<p>„Podívejte se na mě,“ přikázal Tasaio.</p>

<p>Vyděšené, ale ve všem poslušné ženy udělaly, co jim nařídil. „Jak si přeješ, můj pane,“ pronesly pokorně.</p>

<p>Nový lord z Minwanabi je pozoroval lhostejným pohledem.</p>

<p>„Incarno,“ obrátil se k tmavovlásce. „Máš s sebou své děti?“</p>

<p>Incarna přikývla a z tváří jí hrůzou vyprchala barva. Porodila svému pánu dvě nemanželské děti, ale vzestup jejich otce pro ně nemusel znamenat výhodu. Nebylo neobvyklé, že muž, který získal plášť vládnoucího lorda, zabil takovéto potomky, aby zabránil jejich nárokům na dědictví.</p>

<p>„Přiveď je,“ přikázal Tasaio.</p>

<p>V Incarniných mandlových očích se objevil třpyt, který mohl být slzami. Přesto vyskočila na nohy a vyběhla z vel­ké síně domu Minwanabi. Tasaiova pozornost se přesunula na plavovlasou ženu, která zůstala klečet před stupínkem. „Sanjano, řekla jsi mému prvnímu rádci, že jsi těhotná?“</p>

<p>Sanjana sevřela ruce, ale korálky na jejím rouchu se ve světle třpytily, jak se chvěla. „Ano, pane,“ odpověděla a její chraplavý hlas vůbec nezněl svůdně.</p>

<p>Tasaio neřekl nic. V jeho tváři a chování nebyla patrná žádná změna, když se znovu objevila Incarna vlekoucí za sebou malého chlapce. Měl Tasaiovy kaštanové vlasy a růžovou pleť své matky, a ačkoliv neplakal, nervozita jeho matky ho děsila. V náručí konkubína držela druhé dítě, holčičku, která byla příliš malá na to, aby sama ušla celou vzdálenost. Ještě nechápala, co se kolem ní děje; s prstíky v ústech se světle jantarovýma očima rozhlížela po lidech shromážděných v síni.</p>

<p>Tasaio si ze svého stupínku děti prohlédl jako muž, který zkoumá, jestli zboží, které chce koupit, nemá nějakou vadu. Pak téměř nepřítomně pokynul veliteli vojsk Irrilandimu. Ukázal na Sanjanu a řekl: „Odveď tu ženu. Chci, aby byla zabita.“</p>

<p>Sanjana si přitiskla pěst k ústům. Její nádherné jadeitově zbarvené oči se naplnily slzami a sebeovládání ji opustilo. Neschopna vstát zůstala klečet a třásla se, dokud k ní nepřistoupili dva válečníci a neuchopili ji za paže. Její pokusy po­tlačit zahanbující vzlyky se ozývaly ztichlou síní, když ji napůl vedli a napůl vlekli ven.</p>

<p>Incarna osaměla před stupínkem, chvějícími se pažemi k sobě tiskla své děti a potila se strachem. Tasaio na ni pohlédl bez soucitu nebo něhy a řekl: „Beru si tuto ženu za manželku a prohlašuji tyto děti - jak se jmenují?“</p>

<p>Incarna zamrkala a zmohla se na zašeptání. „Dasari a Ilani, můj pane.“</p>

<p>„Dasari je mým dědicem.“ Tasaiův hlas se rozléhal síní a odrážel se od klenutého stropu. „Ilani je mou první dcerou.“</p>

<p>Ticho vystřídal šum, když se všichni shromáždění klaněli nové paní z Minwanabi. Tasaio přikázal Incomovi: „Ať sluhové přichystají vhodné pokoje pro paní z Minwanabi a její děti.“ Incarně řekl: „Ženo, vrať se do svých pokojů a čekej, až tě zavolám. Zítra jim pošlu pro učitele. Začnou je vyučovat jejich povinnostem vůči rodině. Dasari bude jednoho dne vládnout tomuto domu.“</p>

<p>Bývalá konkubína se uklonila, přestože byla ještě napůl ochromena přestálou hrůzou. Nijak se ze svého povýšení neradovala, ale s dcerou v náručí popoháněla syna ze stupínku, kde se na ni upíraly oči stovek cizinců.</p>

<p>Tasaio svým hostům, příbuzným a vazalům řekl: „Zítra vykonáme svatební obřad. Všichni jste zváni na hostinu.“</p>

<p>Nato Incomova dlouhá tvář ztuhla, aby se na ní náhodou neobjevilo zděšení. Svatba vyžadovala pečlivé plánování, aby byla zajištěna souhra nanejvýš příznivých okolností. Načasováni, jídlo, obřadní svatební stan - všechno vyžadovalo požehnání kněží a úzkostlivý ohled na tradice. Spojenectví mocných lordů bylo jen zřídkakdy bráno na lehkou váhu, stejně jako nebyly přehlíženy ani ty nejmenší podrobnosti, protože to mohlo přinést manželům špatný osud, který by přešel i na následující generaci.</p>

<p>Přesto o této záležitosti Tasaio dále nepřemýšlel. Položil si stříbřitou čepel starodávného meče na rameno a řekl; „Postarej se o přípravy, první rádce.“</p>

<p>Ostří se jasně zablesklo, když se otočil a pokynul Incomovi, aby ho následoval. Bez dalšího slova vykročil k východu ze síně. Tasaio šel přímo ke dveřím a věděl, že dva vojáci, kteří u nich stáli, je otevřou dříve, než k nim dorazí, aby mohl projít.</p>

<p>Když se jejich lord vynořil z domu a vkročil na dvůr, dva válečníci, kteří mezi sebou drželi vystrašenou Sanjanu, se postavili do pozoru. Z vlasů jí vyklouzly jehlice a bohaté kadeře, které jí spadaly po zádech, vypadaly jako zlatá záplava zvýrazněná září slunce. Oči měla sklopené k zemi, ale při Tasaiově příchodu je prosebně zvedla. Jemná bílá ňadra se zdvihala rychlým oddychováním, ale schopnosti kurtizány ji neopustily. Přestože byla vyděšená a zoufalá, stále ještě dokázala využít všech výhod, které měla. Rozevřela rudé rty a postavila se tak, že žádný muž, který její štíhlé tělo sledoval, nemohl pochybovat o tom, kým je: překrásnou ozdobou, jejímž jediným účelem je poskytovat potěšení.</p>

<p>Tato snaha se neminula účinkem ani u Tasaia. Jeho oči se zjasnily, když přejížděl očima po jejích křivkách a oblinách a vpíjel se do představy rozkoše, kterou její postoj naznačoval. Olízl si rty, sklonil se k ní a dlouze a vášnivě ji políbil. Jednou rukou ji přitom hladil po ňadrech. Pak ustoupil zpět a řekl: „Jako milenka jsi mě vždy nanejvýš uspokojovala.“ Užíval si této chvíle stejně jako jiskry úlevy v jejím výrazu, než dodal: „Zabijte ji. Teď.“</p>

<p>Její tvář zbělela hrůzou, ale nedostala příležitost vykřiknout. Jeden válečník ji popadl za obě zápěstí, zvedl je do výše a přinutil ji pohlédnout na Tasaia, zatímco druhý s bezvýraznou tváří tasil meč a zabodl jeho ostří do jejího břicha.</p>

<p>Trhla sebou a vyrazila ze sebe jediný výkřik nejhlubší bolesti. Pak jí z úst vytryskla krev a skropila dlažbu dvora. Nohy se jí podlomily. Válečníkovo sevření ji drželo vzpřímenou po celou dobu jejího bolestivého umírání. Jasná krev zbarvila ještě jasnější vlasy. Pak jí svaly povolily, hlava přepadla dopředu a krásná dlouhá štíhlá stehna ochabla.</p>

<p>„Odneste ji pryč,“ řekl Tasaio a ostře, přerušovaně se nadechl. Oči měl doširoka otevřené a tvář zrudlou. Pak zhluboka vydechl, jako by se uklidňoval, a řekl Incomovi: „Půjdu se vykoupat. Pošli mi dvě otrokyně a postarej se o to, aby byly mladé a krásné a pokud možno aby ještě nepoznaly muže.“</p>

<p>Incomo, lehce znechucený a naplněný strachem, že by to mohlo vyjít najevo, se uklonil. „Jak si můj pán přeje.“ Začal se otáčet k odchodu.</p>

<p>„Ještě jsem se svými rozkazy neskončil,“ podotkl Tasaio. Vykročil zahradní stezkou a jeho rty se zkřivily v nejjemnějším náznaku úsměvu, když pokynul Incomovi, aby jej následoval. „Trochu jsem přemýšlel o problému špehů domu Acoma. Přišel čas, abychom svých vědomostí využili. Pojď se mnou, promluvíme si o tom.“</p>

<p>Incomo přinutil svou mysl, aby se odvrátila od myšlenek na umírající kurtizánu; musí dávat pozor. Tasaio nebyl mužem, který by neschopnost posuzoval shovívavě; rozkazy vydá jen jednou a bude očekávat, že budou splněny do posledního písmene. Přesto divoký lesk v očích jeho pána prvního rádce hluboce zneklidňoval. Zvedl ruku, která se navzdory jeho nejlepší snaze divoce třásla. „Možná,“ navrhl taktně, „by můj pán raději probral obchodní záležitosti až po osvěžení, které mu poskytne koupel?“</p>

<p>Tasaio se zastavil. Obrátil pohled svých jantarových očí na prvního rádce a zamyšleně si staršího muže prohlížel. Jeho úsměv se prohloubil. „Sloužil jsi mé rodině dobře,“ řekl nakonec a tón jeho hlasu zněl jako ten nejjemnější samet. „Vyhovím ti.“</p>

<p>Pak pokračoval dále po cestičce a řekl: „Než tě zavolám, můžeš si odpočinout.“</p>

<p>Starý rádce zůstal stát a srdce mu bušilo, jako by právě uběhl několik kilometrů. Kolena se mu třásla. S nezvratnou jistotou vycítil, že jeho pán jeho slabost prohlédl a nechal celou věc být, protože si byl jist, že představivost bude prvního rádce mučit bolestmi daleko horšími než jakékoli zvrácenosti, které měl Tasaio v úmyslu provádět s mladými otrokyněmi v lázni. Incomo byl příliš otřesený, než aby mohl cítit smutek, ale uvědomoval si jedno: přes jeho nejhlubší naděje zdědil lord Tasaio rodinné sklony ke zvrhlostem a rozkoši z působení bolesti.</p>

<p>Lord z Minwanabi odpočíval ve vaně, zatímco mu sluha lil horkou vodu na ramena. Sledoval úklonu svého prvního rádce líným pohledem napůl zavřených očí, ale Incomo se nedal ošálit. I když vypadal Tasaio sebevíc uvolněně, ruce, položené na okrajích vany, nebyly ani ochablé, ani klidné.</p>

<p>„Přišel jsem na rozkaz svého pána.“ Incomo se napřímil a chřípí mu zacukalo, když ve vzduchu zaznamenal ostrý, štiplavý kouř; jeho zdroj zjistil o okamžik později, když se Tasaio natáhl a zvedl z postranního stolku dlouhou dýmku, naplněnou tatíšou. Vložil si náústek mezi rty a zhluboka vdechl. První rádce domu Minwanabi potlačil překvapení. Šťáva tatínového keře obsahovala látku působící rozjaření - ořechy často žvýkali otroci na polích a zapomínali tak na dřinu, jíž byly naplněny jejich životy - ale mladé výhonky poskytovaly silné narkotikum. Jejich kouř přinášel nejdříve zostření smyslů a posléze zkreslené vnímání; přílišné užívání uvrhovalo mysl do otupění podobného transu. První rád­ce se zamyslel nad přitažlivostí, jakou tato droga mohla mít pro člověka, který tak rád působil bolest druhým, a pak ta­kové myšlenky zavrhl. Nebyl zde, aby bral v potaz zvyky svého pána.</p>

<p>„Incomo,“ řekl Tasaio s ostrou a rezavou rozhodností, „rozhodl jsem se, že musíme pokročit kupředu se svým plánem na zničení domu Acoma.“</p>

<p>„Jak si můj pán přeje,“ řekl Incomo.</p>

<p>Tasaiovy prsty nerytmicky zaťukaly na okraj vany, jako by zdůrazňoval jednotlivá slova. „Jakmile toho dosáhneme, zničím okamžitě toho nafoukaného kaleie Axantucara.“ Jeho oči se náhle otevřely doširoka. Zahleděl se na svého prvního rádce a každá částečka jeho těla vydechovala zášť. „Kdyby ten šašek můj bratranec dělal, co měl, a zničil Maru sám, nosil bych dnes bílou a zlatou.“</p>

<p>Incomo nepokládal za vhodné zdůrazňovat svému pánu, že to byl právě Tasaio, kdo vymyslel nepovedený plán na zničení Mary, ne jeho bratranec. Pouze se strnule uklonil.</p>

<p>Tasaio mávnutím ruky poslal pryč sluhu s vodou. „Odejdi.“ Když se svým rádcem osaměl, opřel se o něco pohodlněji a znovu zatáhl ze své dýmky. Zdálo se, že se uvolnil, a jeho oči se znovu zastřely. „Chci, aby ti dva špehové domu Acoma byli povýšeni.“</p>

<p>„<emphasis>Pane?</emphasis>“</p>

<p>Tasaio se opřel o okraj vany a položil si na něj bradu. „Musím opakovat, co jsem řekl?“</p>

<p>„Ne, pane,“ zamumlal Incomo rychle, varován bleskem, který vylétl zpod obočí jeho pána. „Jen si nejsem jist tím, co máš na mysli.“</p>

<p>„Chci mít jednoho z těch špehů po ruce.“ Tasaio se zahleděl do líně stoupajícího proužku kouře, jako by v něm četl nějakou radu. Pak pokračoval: „Budu toho sluhu pozorovat. Ať věří, že dokáže odposlouchávat důležité rozhovory. Ty a já se postaráme o to, aby nic z toho, co odposlechne, nebylo falešné; ne. Falešné nikdy. Ale také budeme mít na pamětí, že všechno, co řekneme, bude tlumočeno Maře. O našich nejtajnějších plánech budeme hovořit jen tehdy, až budeme sami. Malé plány, které budeme probírat před špehem, budou naším zahajovacím tahem. Chci, aby byl tento sluha sledován a pozorován tak dlouho, dokud nerozvrátíme celou síť špehů domu Acoma.“</p>

<p>Incomo se uklonil. „Ještě něco, můj pane?“</p>

<p>Tasaio přiložil náústek dýmky ke rtům a znovu si naplnil plíce štiplavým kouřem. „Ne. Jsem unavený. Budu spát. Zítra ráno pojedu na lov. Pak s tebou a s ostatními rádci poobědvám. V poledne se ožením a odpoledne strávím na svatební hostině. Pošli do okolních vesnic pro hudebníky, žongléry a artisty.“ Tasaio svou stručnou řeč uzavřel: „Teď Jdi.“</p>

<p>První rádce domu Minwanabi odešel. Cestou zpátky do svých pokojů se rozhodl, že přišla vhodná chvíle, aby začal skládat svou modlitbu smrti. Pečlivý muž tuto záležitost neodkládal, když zestárl, protože výsledek své snahy musel předat někomu, kdo jej za něj přečte, až zemře. Dát si za úkol zničit paní z Acoma bylo samo o sobě nebezpečné, ale označit jako svůj cíl nového Vojevůdce, který se právě prodral k moci přes mrtvoly pěti jiných kandidátů, byla sebevražda.</p>

<p>Incomo si svlékl svrchní šat a neztrácel čas úvahami o tom, jestli jsou Tasaiovy plány jen snem, který se rozplyne stejně rychle jako kouř z tatíši - oči pod těžkými víčky vypadaly příliš živé. Povzdechl si při bolesti, jež trápila jeho ztuhlá kolena, a klekl si ke svému psacímu stolu. Před Tasaiem přísahal věrnost třem lordům domu Minwanabi, a přestože to nebyli muži, jež by obdivoval, byli to lordi, kteří vyžadovali, aby jim sloužil svou myslí a vůlí a - pokud by to bylo nutné - i svým životem. Zhluboka se nadechl, zvedl pero a začal psát.</p>

<p>Oslavy byly umírněné, ale zdálo se, že ti, kdo se jich zúčastnili, se dobře baví. Jídla byl dostatek, vína hojnost a lord z Minwanabi seděl v síni svých předků na stupínku a vypadal každým coulem jako vzor tsuranského válečníka. I když se ke své nové manželce nechoval přehnaně něžně, byl zdvořilý a dodržoval všechny formality. Incarnin oděv kurtizány, který skoro nic nezakrýval, byl nahrazen rouchem omračující nádhery z černého hedvábí, vyšívaným oranžovými nitěmi na rukávech, límci a lemu a pokrytým řadami velkých perel nevyčíslitelné ceny.</p>

<p>Obě děti seděly tiše u nohou svého otce, chlapec o něco blíže a výše než holčička. Tasaio příležitostně k Dasarimu promluvil, když mu vysvětloval tu či onu zvyklost. Od okamžiku, kdy ho prohlásil svým legitimním synem, byl Tasaio odhodlán vychovat ho k úřadu vládce domu. Chlapcovy šaty byly napodobeninou otcových až k výšivce na rukávech, znázorňující řvoucího sarkata. Malé děvčátko, Ilani, spokojeně sedělo u nohou svého otce, a zatímco je bavil žonglér, ukusovalo sladké ovoce.</p>

<p>Za lordem z Minwanabi stál sluha, který byl do osobní služby pána usedlosti povýšen teprve nedávno. O potřeby svého pána se starali přinejmenším čtyři sluhové, ale tento ze všech nejpozorněji naslouchal jeho soukromým rozhovorům.</p>

<p>Slavnost pokračovala celý večer, dokud Tasaio nevstal a nepopřál svým hostům dobrou noc. Lord z Minwanabi pokynul Incomovi, aby ho následoval, a vykročil ke svým soukromým pokojům. Incomo mlčky pokynul sluhovi, aby ho doprovodil a pro případ potřeby zůstal stát u dveří svého pána. Sluha udělal, co mu bylo přikázáno s trpělivostí, která zakrývala skutečnost, že si pečlivě vrýval do paměti každé slovo, které mezi lordem a jeho prvním rádcem zaznělo.</p>

<p>Starobylý strom ulo se zarýval svými zkroucenými kořeny do půdy a jeho propletené větve ukrývaly místo, kde v hlubokém, chladivém stínu ležela natami domu Acoma. Mara se uklonila kameni, který byl zasvěcen jejím předkům a tvořil vtělení cti domu Acoma. Vyslovila několik obřadních vět a položila ke kameni svázanou kytici květin sedmi barev, z nichž každá představovala jednoho z dobrých bohů. Tímto způsobem dnes, v první den léta, vzdávala díky za blahobyt všeho, co se nacházelo pod její ochranou. Zdržela se ještě okamžik po krátkém obřadu. Posvátný háj rozjímání skýtal nezvyklý mír, protože do něj nesměl vstoupit nikdo jiný než hlavní zahradník, povolaný kněz nebo ti, v jejichž žilách kolovala krev domu Acoma. Zde mohla být se svými myšlenkami a pocity skutečně sama.</p>

<p>Mara se zahleděla na průzračné jezírko, tenký pramínek vody a krásně vytvarované keře. Náhle ji zachvátil neklid. Kdysi ji na této půdě přímo před posvátnou natami domu skoro zavraždil nájemný vrah. Tato vzpomínka ji často přepadala nečekaně jako záchvěv mrazu v horkém dni. Nyní znepokojeně zatoužila opustit stín vysokého živého plotu a vstala. Opustila krásnou zahradu a prošla vnějším obloukem, kde ji jako obvykle čekal sluha.</p>

<p>V okamžiku, kdy se objevila ve vchodu, poklekl a uklonil se. „Paní,“ řekl hlasem, který okamžitě poznala, „tvůj vrchní špeh se vrátil s novými informacemi.“</p>

<p>Od Mařina návratu na usedlost po zvolení nového Vojevůdce už uplynuly čtyři týdny. Po většinu tohoto času byl vrchní špeh nepřítomen, protože shromažďoval zprávy, a její radost z toho, že ho vidí, mu neunikla.</p>

<p>„Vstaň, Arakasi,“ řekla Mara. „Vyslechnu tvé hlášení v pracovně.“</p>

<p>Když dorazili do domu, kde jej čekalo obvyklé lehké občerstvení, usadil se Arakasi pohodlně na polštáři s rukou v pásce, zavázané složitým uzlem, který obvykle používali lodníci.</p>

<p>„Cestoval jsi člunem,“ poznamenala Mara. „Nebo jsi byl ve společnosti lodníků.“</p>

<p>„Ani tak, ani tak,“ řekl Arakasi svým jemně znějícím hlasem. „Ale přesně ten dojem jsem chtěl zanechat na osobě, jíž jsem platil za informace. Řeči lidí od řeky jsou zřídka spolehlivé,“ dodal na vysvětlenou.</p>

<p>Mara, která byla zvědavá, o kom asi mluví, se raději nevyptávala. Neměla sebemenší představu o tom, jak Arakasiho síť pracuje, ani o tom, kdo jsou jeho agenti - to všechno bylo součástí původní dohody, díky níž vstoupil vrchní špeh do služeb jejího domu. Mara se vždy starala o to, aby měl Arakasi všechno, co pro své agenty potřeboval, ale pod přísahou mu slíbila, že se nebude ptát na jména špeh ve službách domu riskoval v případě, že byl odhalen nebo zrazen, potupnou smrt oběšením; kdyby Mařin dům padl, nemohla ona ani jiný člen rodiny vyzradit jejich jména. Síť by přežila, aby mohla dále sloužit Ayakimu, nebo kdyby došlo k nejhoršímu a natami domu Acoma byla pohřbena do země horní stranou dolů a navždy zbavena doteku slunečního světla, mohli by věrní poddaní, kteří ji sloužili jako špehové, zemřít osiřím, aniž by byli v očích bohů zahanbeni.</p>

<p>Arakasi řekl: „Zdá se, že jsme měli štěstí. Jeden z našich agentů v domě Minwanabi se stal osobním Tasaiovým sluhou.“</p>

<p>Maře se radostně zablesklo v očích. „To je skvělá zpráva.“ Pak, protože v Arakasiho tváři neviděla dostatek souhlasu, řekla: „Máš nějaké podezření?“</p>

<p>„Přišlo to příliš rychle.“ Arakasi, který byl nejsdílnější, když měl starosti, upřesnil: „Víme, že jeden z našich agentů byl odhalen a uprchl způsobem hraničícím se zázrakem. Další dva agenti zůstali nepovšimnuti - a zprávy, které posílali, byly z velké částí přesné - ale slyším v tom nějaký falešný tón.“</p>

<p>Mara okamžik přemýšlela a pak navrhla: „Zkus do domu Minwanabi poslat dalšího agenta.“</p>

<p>Arakasi zatáhl za uvolněnou pásku a všiml si, že jeden z uzlů se rozvázal. „Paní, je příliš brzo po tom, co odhalili našeho muže, a příliš krátce po nástupu nového lorda. Minwanabi bude pečlivě zkoumat každého žadatele o službu, obzvláště když se k moci dostal Axantucar. V této době by bylo příliš riskantní posílat na usedlost Minwanabi cizího člověka.“</p>

<p>Pouze blázen by se nesklonil před úsudkem vrchního špeha. Mara jen podrážděně třepla rukou nad tím, že nemá přímé napojení na dům, jehož se obávala více než čehokoli ji­ného. Tasaio byl příliš nebezpečný, než aby si mohla dovolit spustit ho z očí. „Ještě si to promyslím,“ řekla vrchnímu špehovi.</p>

<p>Arakasi sklonil hlavu. „Jak si přeješ, paní.“ Jeho další zpráva byla ještě méně potěšující. „Tecuma z Anasati je nemocen.“</p>

<p>„Je to vážné?“ Mara se znepokojeně napřímila. Navzdory nepřátelství započatému v dobách jejího otce a pokračujícímu smrtí jejího bývalého manžela si starého lorda vážila. A Ayakiho bezpečnost z velké části závisela na křehkém spojenectví mezi domy Acoma a Anasati. Mara si s pocitem viny uvědomila, jaké si přivodila problémy tím, že si ještě nenašla vhodného manžela. Jeden dědic byl příliš slabým vláknem, na němž viselo pokračování domu Acoma.</p>

<p>Arakasiho hlas ji vytrhl ze zamyšlení. „Podle všeho není Tecuma v nebezpečí - ale nemoc už trvá dlouho a on je starý muž. Smrt jeho nejstaršího syna Haleska při zradě v Midkemii ho velmi zdrtila. Teď, když je dědicem Jiro... myslím, že lord z Anasati je unaven Hrou rady, a možná i životem.“</p>

<p>Mara vzdychla; v prohlubujících se stínech pocítila úzkost. Zbytek Arakasiho informací se týkal drobnějších zále­žitostí, z nichž několik bylo určeno spíše pro Jicana. Ale sta­rost narušovala souhru důvtipu, z níž se Mara obvykle těšila, kdykoli hovořila se svým vrchním špehem, a nakonec ho propustila, aniž s ním rozebrala závěry, k nimž dospěl. Když ve své pracovně osaměla, nechala si přinést psací desku a napsala Tecumovi dopis s přáním brzkého uzdravení. Pak vzala svou pečeť, natřela ji inkoustem a otiskla na listinu. Dala si zavolat posla a předala mu dopis, aby ho doručil do domu Anasati.</p>

<p>Teď už slunce kleslo nízko nad pastviny. Žár se zmírnil a Mara si vyšla na krátkou procházku do zahrad, naslouchala zurčení vody a šveholení ptáčků ve větvích stromů. Poslední kolo Hry, které vyneslo k moci nového Vojevůdce, bylo neobyčejně tvrdé a krvavé. Brzy vzniknou nové strategie a plány, neboť vítězové stejně jako poražení se nyní vrátili na své usedlosti, aby zvážili další možnosti, a Tasaio</p>

<p> byl mnohem nebezpečnější než Desio, ale osud mu připravil o hodně nevýhodnější výchozí situaci než jeho předchůdci. Porážka v Tsubaru vyčerpala jeho zásoby a navíc si získal nečekaného - a možná smrtelného - protivníka v novém Vojevůdci. Tasaio bude nucen jednat obezřele, aby nepřátelé nevyužili jeho zranitelnosti.</p>

<p>Mnoho ze starých lordů zahynulo a zvedaly se nové síly. Navzdory pochybné úloze v debaklu mírových rozhovorů s midkemianským králem vyvázla Strana modrých kol - obzvlášť klan Kanazawai, a ještě obzvlášť dům Šinzawai - překvapivě neoslabena. Stále si udržovala císařovu přízeň, a dokonce si v současné době získávala větší vliv.</p>

<p>Mara přemýšlela o dalších možných zvratech v politice. Vyrušil ji výbuch smíchu a křik, který ji upozornil, že se Kevin a Ayaki vrátili z výletu. V období horka přilétli k jezerům na severu lovní ptáci a Kevin souhlasil s tím, že vezme Ayakiho na lov, aby si chlapec procvičil své schopnosti v zacházení s lukem. Mara si co do chlapcova úspěchu nedělala žádné naděje, přece jen byl ještě příliš mladý.</p>

<p>Ale navzdory jejímu očekávání nesl její syn, který vběhl i do zahrady následován Kevinem, párek vodních ptáků. Ayaki vykřikl: „Matko! Podívej se! Zastřelil jsem je!“</p>

<p>Kevin se usmál na malého lovce a Mara pocítila příliv lásky a pýchy. Barbar se ještě docela nevymanil ze svých chmurných nálad, do nichž upadl po vyslechnutí zprávy o nezdaru mírové smlouvy. Ačkoliv o tom nemluvil, Mara věděla, že ho postavení otroka trápí bez ohledu na jeho náklonnost k Ayakimu nebo k ní samotné.</p>

<p>Ale starosti nedokázaly narušit nadšení nad prvním mužným činem svého syna. Mara se zatvářila ohromeně. „Zastřelil jsi je?“</p>

<p>Kevin se usmál. „Opravdu to udělal. Ten chlapec je rozený lukostřelec. Zabil obě tyhle... jak vlastně nazýváte tyhle modré husy.“</p>

<p>Ayaki nakrčil nos. „Žádné husy. To je hloupé slovo. Říkal jsem ti to. Jsou to jojany.“ Zasmál se, protože pojmenovávání věcí bylo zdrojem neustálého žertování mezi nimi.</p>

<p>Maru najednou zamrazil stín minulosti. Ayakiho otec střílel z luku jako démon. V jejích slovech zazněl hořký tón, když řekla: „Ayaki zdědil toto nadání.“</p>

<p>Kevinova tvář se zachmuřila, neboť Mara jen<strong> </strong>zřídka hovořila o Buntokapim, synovi domu Anasati, za něhož se Mara provdala v rámci svého tahu ve Velké hře.</p>

<p>Midkemian se pokusil odvést její pozornost od tohoto tématu. „Můžeme se ještě projít kolem pastvin? Telata už jsou dost stará na hraní a já jsem se vsadil s Ayakim, že je nepředběhne.“</p>

<p>Mara se na okamžik zamyslela. „Není nic, co bych si přála víc - strávit s vámi trochu času a dívat se, jak si hrajete s telaty.“</p>

<p>Ayaki zvedl svůj luk nad hlavu a nadšeně vykřikoval, když Mara zatleskala na služku, aby jí přinesla vycházkové pantoflíčky. „Běž,“ řekla svému přešťastnému synovi. „Odnes své jojany kuchaři a pak se podíváme, jestli jsou dvě nohy rychlejší než šest.“</p>

<p>Když se chlapec rozběhl po cestičce, přivinul si Kevin Maru k sobě a políbil ji. „Vypadáš utrápeně.“</p>

<p>Mara, rozzlobená, že ji Kevin tak snadno prohlédl, řekla: „Ayakiho děd onemocněl. Dělám si starosti.“</p>

<p>Kevin jí odhrnul uvolněný pramen vlasů. „Je to vážné?“</p>

<p>„Nezdá se.“ Avšak chmury z její tváře nezmizely.</p>

<p>Kevin pocítil bodnutí vnitřní bolesti, protože starost o bezpečí jejího syna ležela na povrchu mnoha témat, o nichž spolu raději nemluvili. Kevin věděl, že se Mara bude muset jednoho dne vdát, ale ten čas ještě nenastal. „Tak už se přestaň trápit,“ řekl jemně. „Zasloužíš si, abys měla pár hodin sama pro sebe, a tvůj chlapec ztratí svou bezstarostnost, když si jeho matka nenajde čas na jeho hry.“</p>

<p>Mara se zatrpkle usmála. „Spíše bych měla nějak povzbudit svou chuť k jídlu,“ svěřila se. „Jinak skončí velká část slavně získaného masa z jojan jako zbytky určené ke krmení jig.“</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola pátá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ZNEPOKOJENÍ</strong></p>

<p>Mara vzhlédla.</p>

<p>Otevřenou přepážkou své pracovny viděla posla běžícího po cestě od vzdálené Císařské silnice. Svalnatý mladík měl na sobě pouze bederní roušku a na hlavě rudý šátek s odznakem cechu poslů. Cechy neměly takovou moc jako velké domy, ale přesto se dokázaly postarat, aby se jejich poslové mohli nerušeně pohybovat po celém Císařství.</p>

<p>Když posel doběhl až ke vstupním dveřím usedlosti, vyšel mu v ústrety Keyoke, opírající se o svou berlu. „Pro paní z Acoma!“ vykřikl posel.</p>

<p>Válečný rádce přijal zapečetěnou listinu a podal poslu škebli s vyrytou pečetí domu Acoma, která sloužila jako důkaz, že muž splnil svou povinnost. Posel se uctivě uklonil. Nezdržel se, aby se občerstvil, ale vydal se okamžitě zpět k silnici a jeho krok byl jen o málo pomalejší než předtím.</p>

<p>Mara pozorovala jeho odchod s pocitem úzkosti. Poslové z Červeného cechu jen zřídka nosili dobré zprávy. Když Keyoke vstoupil do její pracovny, s rozechvěním natáhla po listině ruku.</p>

<p>Našla na ní to, čeho se obávala - pečeť domu Anasati. Ještě než rozvázala stuhy a přečetla si zprávu, věděla, že se stalo to nejhorší: Tecuma byl mrtev.</p>

<p>Od dveří na ni ustaraně pohlédl Keyoke. „Starý lord zemřel?“</p>

<p>„Dalo se to čekat.“ Mara vzdychla a odložila krátkou zprávu. Podívala se na vyúčtování dobře prosperujícího obchodu s hedvábím, kterému ještě před několika okamžiky věnovala plnou pozornost; nyní se k němu zoufale chtěla vrátit, jako by představovalo přístav bezpečí. „Obávám se, že budeme potřebovat Nacoyinu radu.“</p>

<p>Mara zavolala sluhu, aby uklidil dokumenty, a pak vedla svého válečného rádce chodbami usedlosti k malé místnosti naproti dětskému pokoji, jíž se stará žena zuby nehty odmítala vzdát, ačkoli jí vzhledem k úřadu první rádkyně příslušel pokoj daleko prostornější.</p>

<p>Když Mara položila ruku na květinami ozdobenou vchodovou přepážku, ozval se zevnitř zlostný hlas: „Jděte pryč! Já nic nepotřebuji!“</p>

<p>Paní z Acoma se s nadějí podívala na svého válečného rádce, který ale potřásl hlavou. Raději by se odhodlal k čelnímu útoku na bojišti, než aby jako první vkročil do Nacoyina pokoje.</p>

<p>Mara vzdychla, odsunula přepážku a trhla sebou, když ji v ústrety vyrazil z hromady polštářů a přikrývek vzteklý výkřik.</p>

<p>„Paní!“ řekla pak Nacoya ostře. „Odpusť mi, myslela jsem, že to přichází ranhojičův pomocník s léky.“ Popotáhla, zamnula si zčervenalý nos a dodala: „Nechci žádné návštěvníky, kteří by mě litovali.“ Starou ženu, kterou zahnal na rohož tlak na hrudi a horečky, přerušil v jejím plísnění trhavý záchvat kašle. Bílé vlasy měla rozcuchané a oči ve tváři, bledé jako pomačkaný pergamen, měla podlité krví. Ruce, zaťaté do okraje přikrývky, vypadaly velice křehce. Přesto, když zahlédla Keyoka, vybuchla Nacoya hněvem. „Paní! Jaké máš kruté srdce, když dokážeš přivést k lůžku nemocné ženy muže, aniž bys ji předem upozornila.“ První rádkyně domu Acoma se v rozpacích začervenala, ale zůstala příliš hrdá a tvrdohlavá, než aby odvrátila tvář. Její pohled metající blesky se přesunul na Keyoka. „Ty, starý bojovníku! Už bys měl mít dost rozumu na to, aby sis takové věci lépe rozmyslel! Nehodlám dopustit, aby na mě někdo takhle zíral.“</p>

<p>Mara poklekla vedle lůžka své první rádkyně a cítila všechnu tu lásku, kterou Nacoya nechtěla ani v nejmenším dát najevo. I malé onemocnění bylo v jejím věku vážným ohrožením, jak prokázaly dnešní zprávy, v Nacoyině křehké postavě se vždy skrývala ocelová tvrdost, díky niž působila téměř nezničitelně. Ale nyní ji zahnala do lože obyčejná rýma a smrtelnost jejího těla, scvrklého po všech těch letech do pouhého stínu její dřívější odolnosti, byla náhle děsivě zřejmá.</p>

<p>Mara ji pohladila po svrasklé ruce. „Matko mého srdce, jsem zde jen proto, že nutně potřebujeme tvou radu.“</p>

<p>Tón Mařina hlasu starou ženu vytrhl ze sebelítosti. Nacoya se posadila a řekla: „Co se stalo, dcero?“</p>

<p>„Zemřel Tecuma z Anasati.“ Mařiny prsty sevřely zápěstí její první rádkyně. „Podlehl nemoci, která ho upoutávala na lůžko šest měsíců.“</p>

<p>Nacoya vzdychla. Její oči se zadívaly někam daleko a zaostřily se na něčem, co mohla být vzpomínka nebo myšlenka, o niž se s nikým nepodělila. „Už odmítl dál bojovat, chudák. Byl to silný válečník a velkorysý a čestný protivník.“ Nacoyino tělo se pod přikrývkou znovu rozechvělo kaš­lem.</p>

<p>Zatímco nabírala dech. Mara promluvila místo ní. „Myslíš, že je moudré, abych nyní navázala kontakt s Jirem?“</p>

<p>Nacoyina ruka se v dlani její paní sevřela. „Dcero, ať už tě sebevíc nenávidí pro to, žes před ním dala přednost jeho bratrovi, není tak posedlý jako Tasaio. Když teď zdědil všechno bohatství domu Anasati, možná ho odpovědnost přivede k rozumu.“</p>

<p>Od vchodu za Keyokovými zády se nečekaně ozval Kevinův hlas. „Nikdy nepodceňuj lidskou schopnost jednat hloupě, nelogicky a uraženě.“</p>

<p>Nacoya se ze svých polštářů na Midkemiana podrážděně zamračila. Jestliže ji rozhněvalo, že ji Keyoke viděl neupravenou a nemocnou, přítomnost mladého muže byla ještě horší. A přesto nedala svůj hněv najevo. Navzdory svému nepřístojnému chování a neúctě k tsuranským zvyklostem a navzdory neobvyklé, ale skutečné lásce k Maře měl Kevin bystrou mysl.</p>

<p>Nacoya neochotně připustila: „Tvůj... otrok ti radí dobře, dcero. Musíme předpokládat, že Jiro zůstane vůči tobě nepřátelsky naladěný, až do doby, než se ukáže opak. Dům Anasati byl naším nepřítelem velmi dlouho, ačkoli se vždy choval čestně. Musíme další kroky podnikat opatrně.“</p>

<p>Mara řekla: „Co mám udělat?“</p>

<p>„Pošli mu soustrastný dopis,“ nadhodil Kevin.</p>

<p>Tento návrh vyvolal u Mary a jejích rádců nechápavé pohledy.</p>

<p>„Soustrastný dopis,“ opakoval Kevin, a pak mu opožděně došlo, že Tsurané pro to nemají žádný rovnocenný výraz. „V mé zemi je zvykem posílat dopis, v němž ujišťujeme pozůstalé, že sdílíme jejich ztrátu a přejeme jim vše dobré.“</p>

<p>„Zvláštní zvyk,“ připustil Keyoke, „i když v něm je nějaký smysl pro čest.“</p>

<p>Nacoyi se zablesklo v očích. Dlouze a pozorně se na Kevina zadívala, pak se zhluboka nadechla a promluvila. „Takový dopis by se mohl ukázat jako dobré otevření, které k ničemu nezavazuje. Velice chytré.“</p>

<p>„Nu, člověk se na to může dívat i takhle,“ řekl Kevin, jehož pobavilo, že představu soucitu může tsuranská mysl proměnit v další součást Hry.</p>

<p>Tento nápad nakonec získal Mařin souhlas, „Napíšu ten dopis bez odkladů.“</p>

<p>Přesto ale nevstala, aby odešla. Držela Nacoyu za ruku a její prsty se sevřely, jako by ji odmítaly poslechnout. Na okamžik se zahleděla na vzor vyšitý na přikrývce, jako by se chtěla vyhnout pohledu očí staré ženy.</p>

<p>Nacoya řekla: „Stalo se ještě něco jiného?“</p>

<p>Mara se neklidně rozhlédla po místnosti.</p>

<p>Instinkty, které si první rádkyně vypěstovala za dob, kdy sloužila starému lordu jako chůva jeho dětí, ji nikdy neopustily; trochu přezíravě řekla: „Už uběhlo hodně let od doby, kdy sis přede mnou hrála na stydlivou pannu, dcero. Řekni, co máš na srdci, a skoncujme s tím.“</p>

<p>Maru najednou začaly v očích pálit slzy. Věc, o níž chtěla s Nacoyou hovořit, ji naprosto zbavila sebeovládání. „Musíme najít... chytrého... služebníka, aby... začal...“</p>

<p>Stará chůva upřela na svou paní pronikavý pohled. „Chceš říct, že musíme začít s výcvikem mého nástupce.“</p>

<p>Mara nedokázala protestovat nahlas. Nacoya jí nahrazovala matku, kterou nikdy nepoznala; představit si život bez ní bylo neuvěřitelně bolestivé a neskutečné. Třebaže o této věci už uvažovala, nedokázala se přimět k činu. Přesto ji k tomu plášť vládnoucí paní nutil.</p>

<p>Jen Nacoya brala celou záležitost vyrovnaně. „Už jsem stará, dcero mého srdce. Cítím v kostech chlad, ačkoli je teplý den, a povinnosti mého úřadu začínají mé slabé tělo zmáhat. Nedopusť, aby ke mně přišla smrt, aniž bych si byla jista, že ti po boku stojí moje náhrada.“</p>

<p>„Rudý bůh pro tebe spěchat nebude,“ řekl s úsměvem Kevin. „Jsi i pro něj příliš protivná.“</p>

<p>„Nerouhej se,“ štěkla Nacoya, ale její vrásčitá tvář sebou zacukala a za dalším záchvatem kašle skryla úsměv. Přestože jím jako barbarem opovrhovala, byl dost hezký na to, aby mu jeho poznámky odpouštěla; a jeho věrnost Maře se nedala zpochybnit.</p>

<p>Mara řekla: „Keyoke by mohl -“</p>

<p>Ale ošlehaný bývalý válečník ji přerušil s něžností, jakou žádný z jeho vojáků neznal. „Jsem skoro stejně starý jako Nacoya, Maro.“ Její jméno vyslovil s citem, který v žádném případě neznamenal neúctu. „S radostí jsem sloužil už tvému otci a obětoval jsem domu Acoma jak svůj meč, tak i svou nohu. Tys dala mému životu smysl, o jakém jsem jako mladík nikdy nesnil. Ale nebudu se dívat na to, jak projevuješ slabost.“ Jeho hlas ztvrdl. „Odmítám čest Nacoyina pláště. Potřebuješ po svém boku silnou, chytrou mysl a mladou krev, aby ti radila v letech, kdy už my oba budeme pryč.“</p>

<p>Mařin stisk, jímž svírala Nacoyinu ruku, se neuvolnil a její ramena zůstala ztuhlá. Kevin se nadechl, aby něco řekl, ale jemný dotek Keyokovy ruky jej umlčel.</p>

<p>Starý válečník řekl: „Když velitel vojsk cvičí mladé důstojníky, byl by hlupák, kdyby je rozmazloval nebo dával najevo měkkost. Paní,“ pokračoval Keyoke, „potřeby rádcovství vyžadují daleko více než slepou poslušnost: pochopení toho, co je nejlepší pro dobro domu, stejně jako vůli k hraní Velké hry. Nikdy jsem neměl čas na děti. Copak bys mě - nebo Nacoyu - zbavila možnosti vycvičit svého nástupce? Někdo takový by se mohl stát radostí, která by prohřála roky mého stáří, jako syn, jehož jsem nikdy neměl.“</p>

<p>„Nebo dcera?“ zeptala se Mara lehce, ačkoli se jí hlas třásl.</p>

<p>Keyoke mírně zvedl koutky úst, což byl nejširší úsměv, jaký kdy zvládl. „Tou už ses stala dávno, paní.“</p>

<p>Mara se na něj podívala a pak obrátila pohled k Nacoyi. Oči staré ženy se leskly něčím jiným než jen horečkou. Dívala se na Keyoka, jako by byli spiklenci. Mařin zmatek se změnil v podezření, že o celé záležitosti spolu už dříve mluvili v její nepřítomnosti. „Ty už o někom víš, starý válečníku.“</p>

<p>„Je tu takový muž,“ připustil Keyoke. „Vládne rychlým mečem, ale jeho služba v řadách válečníků je velice neuspokojivá díky tomu, že příliš mnoho myslí.“</p>

<p>„Přivádí své důstojníky do rozpaků a nedrží jazyk za zuby,“ pokračoval Kevin nahlas. „Znám ho?“</p>

<p>Keyoke mu nevěnoval pozornost a díval se na Maru. „Sloužil ti velice dobře, i když většinu své služby si odbyl na vzdálených majetcích. Jeho bratranec -“</p>

<p>„Sarik,“ přerušila jej Mara, navzdory své nervozitě zvědavá. „Lujanův bratranec? Ten s rychlým jazykem, kterého jsi poslal pryč, protože když se ti dva dali dohromady -“ Zmlkla a usmála se. „Je to Sarik?“</p>

<p>Keyoke si odkašlal. „Má velice tvořivou mysl.“</p>

<p>„Daleko víc než to, paní,“ dodala Nacoya, která se pokoušela ovládnout své stažené hrdlo. „Ten muž je přímo ďábelsky chytrý. Nikdy nezapomene tvář, kterou zahlédl, nebo slovo, které bylo v jeho přítomnosti proneseno. Svým způsobem mi připomíná jak Lujana, tak Arakasiho.“</p>

<p>I když se se Sarikem setkala jen krátce. Mara si mladého muže pamatovala. Měl v sobě jisté kouzlo, chování, jímž nedokázalo nic otřást, a nadání klást otázky, které každého vyváděly z míry; a to byly věci, které budoucí rádce nesměl postrádat. Mara si s láskou vzpomněla na Lujana a jeho schopnost zavádět nové způsoby a řekla: „Zdá se, jako byste se vy dva rozhodli za mě. Poslechnu vaši moudrost.“</p>

<p>Zvedla ruku a ukončila rozhovor. „Pošli pro Sarika a začni s jeho výcvikem okamžitě, jakmile to uznáš za vhodné.“ Už chtěla vstát, ale vzpomněla si na svitek, který stále držela v ruce. „Musím napsat dopis Jirovi.“ Obrátila se tázavě na Kevina. „Pomůžeš mi?“</p>

<p>Midkemian zvrátil oči k nebesům. „To bych si raději hrál s rellim,“ řekl, ale vykročil za svou paní ven z místnosti. Keyoke se zdržel ještě chvíli, aby popřál Nacoyi brzké uzdravení; jeho zdvořilost narazila na zeď kleteb. Když Mara, Kevin a válečný rádce domu Acoma vykročili chodbou, provázelo je Nacoyino kašlání.</p>

<p>Čumaka, první rádce lorda Jira z Anasati, dočetl dopis. Na jeho prstech se zaleskly prsteny z leštěných mušlí, když svíjel papír. Upřel na svého mladého pána nevzrušený pohled.</p>

<p>Jiro seděl v pohodlí velké síně domu Anasati a díval se do prázdna. Jemnýma rukama bubnoval na podlahu vedle svých polštářů a zvuk se tiše rozléhal tradiční místností s dveřmi pokrytými papírovou výplní a klenutým stropem, potemnělým stářím, který se odrážel v navoskovaných parketách. Na stěnách visely žerdě s vybledlými válečnými prapory, z nichž mnohé byly válečnou kořisti, získanou na dávno poražených nepřátelích a zdálo se, že se mladý lord dívá právě na ně. Nakonec položil otázku, která zněla zdánlivě nezaujatě. „Co si o tom myslíš?“</p>

<p>„I když to vypadá podivně, pane, pokládám tento dopis za upřímný.“ Čumaka se nesnažil být stručný. „Tvůj otec a paní Mara - ačkoli k sobě necítili žádné zvláštní přátelství - postupem času dospěli ke vzájemné úctě.“</p>

<p>Jirovy prsty znehybněly. „Otec měl šťastnou vlastnost vidět věci tak, jak se mu zrovna hodilo. Zjistil, že je Mara chytrá, a tím si získala jeho obdiv - a ty bys to měl vědět lépe než kdokoli jiný, Čumako. Díky stejným vlastnostem sis vysloužil svůj úřad.“</p>

<p>Čumaka se uklonil, ačkoli ve slovech jeho pána nezazněla žádná pochvala.</p>

<p>Jiro vzal nepřítomně do ruky svou vyšívanou šerpu. „Mara se nás snaží odzbrojit. Zajímalo by mě proč?“</p>

<p>Čumaka pečlivě zvážil tón svého pána. „Pokud by se na to člověk podíval nezaujatým pohledem, pane, mohl by dojít k tomuto: Mara má pocit, že není žádný skutečný důvod k tomu, aby mezi jejím a naším domem panoval svár. Snaží se nás donutit k úvaze, jestli už nenastala doba ke vzájemně výhodným dohodám.“</p>

<p>Navzdory vší opatrnosti se Jiro rozzuřil. „Žádný skutečný důvod?“ Jeho příjemné rysy ztuhly, aby skryly bezmyšlenkovitý výbuch hněvu. „Smrt mého bratra<strong> </strong>že není žádný důvod?“</p>

<p>Čumaka obezřetně odložil svitek na malý stolek, jako by byl artista balancující na hedvábné šňůře. V místnosti bylo horko a vydýchaný vzduch a on se potil. Velice dobře věděl, že Buntokapiho smrt byla obyčejná výmluva; když byli chlapci, nebraly rvačky mezi nimi konce a Bunto často slabšího Jira týral a bil. Avšak Jiro Maře ani na okamžik nezapomněl, že si místo něho vyvolila Bunta, a nebral ohled na to, že se paní domu Acoma při svém výběru řídila chybami, a nikoli klady. Vzala si hlupáka, jehož mohla využít lépe než chytřejšího muže; přesto tento rozdíl v rámci chlapecké rivality nic neznamenal. Bunto se stal vládnoucím lordem jako první, i když za to zaplatil smrtí, a Jira neusmířilo ani to, že se nakonec přece jen dočkal pláště lorda z Anasati. Rána bolela jen proto, že mladík v sobě stále živil dětinský pocit ublíženosti. Ačkoli seděl na místě svého otce, nedokázal Jiro skrýt své znechucení nad výchovou, kvůli níž byl stále druhý: nejdříve za dědicem Haleskem a pak dokonce i za líným Buntem.</p>

<p>Čumaka ho znal příliš dobře na to, aby se s ním hádal. Na rozdíl od svého otce šlo mladému lordu daleko více o to, aby měl pravdu, než o jemnosti způsobu, jak hrát Velkou hru. První rádce volil svá slova opatrně a pečlivě jako kuchař odvažující vzácné koření. „Samozřejmě, pane, ta rána stále ještě bolí. Odpusť mi mou necitelnost, ale zmiňoval jsem se spíše o liteře zákona než o sourozeneckých poutech. Když tvůj bratr přijal plášť lorda z Acoma, vzdal se tím pouta s domem Anasati. Podle zákona neutrpěl dům Anasati žádnou škodu - následkem Mařiných machinací zemřel lord z Acoma. Udělal jsem chybu, když jsem při svých slovech nevzal v potaz tvůj žal nad ztrátou bratra.“</p>

<p>Jiro skryl zklamání nad tím, že mu jeho první rádce znovu vyklouzl. Občas byl ten muž příliš vychytralý; to, že jeho cena byla díky tomuto důvodu nevyčíslitelná, jej v očích jeho pána nijak nevyvyšovalo. Jiro podrážděně řekl: „Svým způsobem jsi velice mazaný, Čumako. Ale upozorňuji tě: pamatuj na to, abys tu hru hrál pro slávu domu Anasati stejně, jako ji hraješ pro svou zábavu.“</p>

<p>To bylo podle Čumakova názoru příliš ostré, i když tato poznámka neznamenala žádné přímé obvinění z nevěrnosti. „Snažím se všemi způsoby o vítězství domu Anasati, pane.“ Pak rychle změnil téma hovoru a zeptal se: „Pošleme Maře nějakou odpověď?“</p>

<p>Jiro nedbale mávl rukou. „Ano, napiš něco... příhodného. Ale připoj, že bych ji raději znásilnil, zatímco by mí vojáci zapalovali její dům, než abych - ne, to tam nepiš.“ Jiro se plácl do stehna, znechucený jemnostmi politiky v okamžiku, kdy by na celou záležitost nejraději vyjádřil svůj upřímný názor.</p>

<p>Pak s úsměvem dodal: „Ne. Poděkuj Maře za vyjádření soustrasti. Pak jí napiš, že z úcty ke svému otci převezmu jeho závazek. Dokud bude žít můj synovec, nebudu vyhledávat spor s domem Acoma.“ Po jedovaté odmlce Jiro dodal:</p>

<p>„Ale také jí dej jasně najevo, že na rozdíl od svého otce budu pouze cítit lítost v případě, že Ayaki zemře. Pokud by mému synovci hrozilo nebezpečí, válečníci domu Anasati nebudou spěchat, aby mu zachránili život.“</p>

<p>Čumaka se uklonil. „Sepíšu dopis tím nejlepším způsobem, pane.“</p>

<p>Jiro svého rádce propustil. Už hořel netrpělivostí, aby se mohl vrátit do své knihovny. Jakmile došlo na ukájení vášní, dával mladý lord přednost své sbírce vzácných svitků před politikou.</p>

<p>Přesto rádce domu Anasati nevypadal zklamaně, když spěchal zpátky do místnosti, která mu sloužila jako soukromá pracovna. Za malým stolkem tam seděl muž, zapisoval na svitek číslice a u lokte mu ležela hlavní účetní kniha. Na druhém stole, který stál natěsnaný vedle Čumakovy spací rohože, byly vyrovnány listiny rozdělené do tří hromádek: na zprávy, jež nevyžadovaly okamžité rozhodnutí, na ty, jež bylo třeba vyřídil poměrně rychle, a na ty nejnaléhavější.</p>

<p>Poslední hromádku tvořil jediný svitek. Čumaka jej zvedl a začetl se do něj, ještě než se posadil. Znovu přelétl očima jeho řádky a zasmál se. „Aha! Konečně, po všech těch letech!“ Pak se obrátil k muži u stolu, mladíkovi natolik nadanému, že vstoupil do služby domu jako osobní pomocník prvního rádce, a řekl: „Všichni jsme si mysleli, že Mara z Acoma měla od chvíle, kdy se dostala k moci, vždycky obrovské štěstí. Teď už aspoň částečně víme, proč tomu tak bylo.“</p>

<p>Písař upřel na svého nadřízeného krátkozraké oči. „Pane?“</p>

<p>Čumaka se usadil na svém oblíbeném polštáři, tak otřepaném a prosezeném, že o něm uklízeči mluvili jako o starožitnosti. „Kavai, můj agent v Sulan-Qu, zahlédl pomocníka správce lorda z Minwanabi, jak předává svitek sluhovi domu Acoma. Co ti to říká?“</p>

<p>Písař, jemuž daleko lépe vyhovovalo psaní čísel než hovor, zamrkal. „Špeh?“</p>

<p>„Nebo několik.“ Čumaka, který se cítil ve svém oblíbeném tématu jako ryba ve vodě, okázale zamával prstem. „Ale v každém případě víme, že jsem nebyl jediný, kdo dokázal do domu Minwanabi nasadit svého agenta.“ I teď ho ta vzpomínka zabolela, protože nadaná kurtizána, kterou poslal k Jinguovi, se nakonec ukázala jako nespolehlivá. Samozřejmě, její selhání bylo hlavní příčinou porážky lorda Jingua - což byl podle Čumaka výborný výsledek. Na rozdíl od svého pána, který choval k Maře nepřátelství, se Čumaka díval na Velkou hru jako na obyčejnou hru, i když daleko složitější a méně předvídatelnou než většina ostatních; právě nyní byl nepřítelem, před nímž bylo třeba mít se na pozoru, lord z Minwanabi. Na rozdíl od svých předchůdců neměl Tasaio jen moc a bohatství silného domu, ale byl zároveň i chytrý a věděl, jak svých schopnosti využít. Byl nejnebezpečnějším mužem v celém Císařství, obzvláště od chvíle, kdy ho v soutěži o bílou a zlatou předstihl Axantucar. Tasaio, jehož nebudou zdržovat povinnosti Vojevůdce, se může naplno vrhnout do Hry.</p>

<p>Čumaka zvedl psací pero a list papíru a začal psát svým elegantním písmem, v němž bylo každé písmeno protáhlé, plynulé a dokonale vykroužené, jako by je psal profesionální písař. Zatímco pracoval, uvažoval nahlas: „Stojíme proti hráči neobvyklých kvalit, ve skutečnosti proti dvěma, protože náš pán chce pokořit Maru z Acoma stejně jako Tasaia z Minwanabi. Musíme rychle posuzovat příležitosti, které nám přijdou do cesty. Nařídím našemu muži v Sulan-Qu, aby dohlížel na toho správce a zkusil zjistit, jestli bychom nemohli vystopovat cestu, jakou se zprávy dostávají do rukou paní Maře.“ Čumaka se odmlčel a poklepal si perem na bradu. „Tak dobrou operaci jsem neviděl od doby, kdy Jingu vyhladil dům Tuscai.“ Zůstal zamyšlený nad minulými událostmi. „Je škoda, že je jejich výjimečná výzvědná služba nestačila zachránit... Předpokládám, že všichni agenti zahynuli nebo se stali šedými válečníky...“ Tiše dodal: „Je to hanba, že se takové mistrovské dílo obrátilo v prach.“</p>

<p>Čumakovi unikl povzdech, který mohl být docela dobře závistivý, a pak s rozmachem dopsal větu. „V každém případě se náš pán rozhodl, že budeme hrát ve třech - dobrá tedy. Uděláme to tak, jak nám to půjde nejlépe. Vítězství je o to sladší, čím více člověk musí překonat obtíží.“</p>

<p>Potom dodal pro sebe stejně jako ke Kavaiovi: „Bohové vědí, že se dům Anasati nestal domem s nejlepšími politickými kontakty v Císařství proto, že by byl Tecuma obdařen zvláštním nadáním. Kdyby jen Jiro následoval příkladu svého otce a nechal mě dělat mou práci bez vyrušování...“ Nechal myšlenku nedopovězenou.</p>

<p>Písař neřekl nic. Už se s podobnou roztěkaností svého nadřízeného setkal dříve a nikdy si nebyl jist, zda porozuměl jeho podivnému mumlání. Nehodilo se, aby učedník zpochybňoval názory tovaryše, natož takového mistra, jakým byl Čumaka dokonce ani tehdy, kdy to vypadalo, že první rádce pohrdavým vlastním pánem - což bylo samozřejmě nemožné. Nikdo s takovými scestnými postoji by nemohl získat tak významné postavení ve velkém domě.</p>

<p>Čumaka dopsal svůj úřední dopis a řekl: „A teď je třeba napsat odpověď paní Maře tak, aby z ní vyplývalo, že se prozatím nemusí ničeho obávat, ale aby zároveň bylo dostatečně jasné, že nemůže dům Anasati považovat za svého přítele.“ Zhluboka se nadechl a pak si zlehka zamyšleně vzdychl. „Tedy, s touhle ženou by se ale pracovalo, co?“ Písař mu na jeho otázku neodpověděl.</p>

<p>Ke vchodu do usedlosti Acoma dorazila jednotka modře oděných válečníků. Kevin zdálky sledoval, jak vojáci domu Šinzawai salutují a staví se do pohovu, zatímco jejich velitel dvěma kroky vystoupil po schodišti a zastavil se před svou hostitelkou. S neodolatelným šarmem se uklonil. „Je od tebe milé, že ses rozhodla nás přijmout. Maro.“</p>

<p>Kevin cítil, jak mu hruď sevřel krunýř černé žárlivosti, když se Mara vřele usmála. „Ty jsi vítaný vždycky, Hokanu.“</p>

<p>Barbarův kyselý výraz se neprojasnil, když doprovodu domu Šinzawai představovala své rádce. Vedle Lujana stál nový muž a Mara řekla: „Toto je Sarik.“</p>

<p>Sarik ničím nepřipomínal svého bratrance - byl svalnatější a opálenější - ale když řekl: „Pane,“ a mírně sklonil hlavu, objevila se kolem jeho úst povědomá veselá vráska. V tu chvíli vypadali s Lujanem skoro jako dvojčata.</p>

<p>Kevin, rozladěný, zpocený a stále ještě podrážděný hádkou, kterou si s Marou odbyli ráno při vstávání, se pustil do zavazování řemínků u sandálu, zatímco paní šla se svým hostem do domu a Lujan vyčlenil jednoho ze svých velitelů hlídky k tomu, aby odvedl válečníky domu Šinzawai do části kasáren, jež pro ně byla vyhrazena.</p>

<p>Už celý týden Kevin věděl,<strong> </strong>že Hokanu, který se nyní stal dědicem lorda domu, přijede na návštěvu. Mara zachovávala mlčení, pokud šlo o důvody jeho návštěvy, ale po usedlosti kolovaly zvěsti o tom, že syn domu Šinzawai se přijíždí Maře dvořit, aby mohl jejich spojenectví upevnit manželským poutem.</p>

<p>Kevin zuřivě švihl prutem, který utrhl z keře, a sťal jím hlavičky několika květin. Z tohoto pohybu ho ale začaly svědit jizvy, které mel na rameni a zádech; vztekle zatoužil po meči, s nímž by mohl několik hodin cvičit. Navzdory hrdinské obraně Mary během Noci krvavých mečů s ním členové domácnosti jednali, jako by k ničemu nedošlo. Jeho postavení zůstalo nezměněno a nevěřili mu ani natolik, aby mu nechali nůž. Přes všechna ta léta, která strávil v blízkosti Mary a jejích rádců, dávala tsuranská mysl stále přednost tradici před logikou, city i zdravým rozumem.</p>

<p>Kevin připouštěl, že Patrick má ve své posedlosti útěkem svým způsobem pravdu. Srazil hlavičky několika dalším květinám, pak ještě jednou a zašklebil se na řádku holých stonků, které proti jeho zlostnému jednání nemohly protestovat. Příliš dlouho už nemluvil se svými krajany. Jeho znechucení se prohloubilo, když si uvědomil, že neví nic o jejich pracovním rozvrhu. Bude se muset zeptat dozorce, aby zjistil, na které pole byli přiděleni.</p>

<p>Kevin stále zbělelými prsty svíral prut, když opustil příjemný stín Maříných zahrad a vydal se do sluncem ozářených luk. Za sebou slyšel jasné zurčení jejího smíchu a ten zvuk mu zněl v uších i poté, co došel na vzdálené pastviny, které se svými druhy před mnoha lety sám vyčistil. Tam našel Patricka, jak s ostatními sluncem osmahlými Midkemiany klečí v horku na kolenou a vytrhává plevel zvaný mataša, který bránil v růstu šťavnaté trávě.</p>

<p>Kevin odhodil prut, přeskočil ohradu a rozběhl se k Patrikovi, jenž vytrhával nepoddajné lodyhy z tvrdé půdy. Širokoplecí bývalý válečník získal pod horkou tsuranskou oblohou barvu staré kůže. Aniž vzhlédl, řekl: „Myslel jsem si, že bys mohl přijít na návštěvu.“</p>

<p>Kevin poklekl vedle Patricka a pokusil se vytrhnout ze země kus plevele. „A pročpak?“</p>

<p>„Sedřeš si kůži z prstů, když to budeš dělat tímhle způsobem,“ poznamenal Patrick. „Nejdřív musíš polámat vlákna ve stonku, takhle.“ Rukama pokrytýma hnědými mozoly Kevinovi ukázal jak. Pak se vrátil ke své předchozí myšlence. „Obvykle si na nás vzpomeneš, když se pohádáš se svou paničkou.“</p>

<p>„A jak jsi přišel na to, že jsem se pohádal?“ Kevin zachmuřeně uchopil další lodyhu.</p>

<p>„Tak za prvé jsi tady, synku.“ Starý válečník se napřímil a otřel si pot ze spánků. „A za druhé, říká se, že má šlechtického nápadníka.“</p>

<p>Z druhé strany pastviny se ozval výkřik a Patrick se okamžitě sehnul. „Dozorce očekává, že otroci budou pracovat, synku.“ Posunul se na kolenou kupředu a začal vytrhávat další plevel. „Všiml sis, že některé rostliny tady vypadají divně?“</p>

<p>Kevin vyškubl ze země velkou lodyhu mataši a zblízka si ji prohlédl. „Nepodobá se to ničemu u nás doma.“ Ze stonku podobnému vrbovému proutí vyrůstaly široké listy na okrajích zbarvené do oranžova s levandulovým žilkováním.</p>

<p>Patrik ukázal palcem na pastvinu. „Ale tráva tady - úplně jako u nás v Midkemii, tedy skoro úplně. Bojínek, jílek, vojtěška, i když pro ně ti zakrslíci mají divná jména.“ Upřel zrak na Kevina. „Nepřipadá ti to zvláštní, synku? Už jsi někdy přemýšlel o tom, jak mohou být věci tak odlišné, a pře­sto tak podobné?“</p>

<p>Kevin si smutně prohlížel škrábnutí na dlani. „Až mě z toho někdy bolí hlava. Tihle lidé -“</p>

<p>„Ano, pro mě jsou pořád hádankou,“ přerušil ho Patrick. „Někdy jsou Tsurané krutí a jindy něžní jako miminka. Mají povahy zamotané jako goblini.“</p>

<p>Kevin si otřel krev do kalhot a sáhl po dalším stonku plevele.</p>

<p>„Takhle si jen zmrzačíš ruce. Nejsi zvyklý pracovat,“ odrazoval ho Patrick. Pak tišším hlasem dodal: „Už tu trčíme další rok od doby, co ses vrátil, Kevine. Někteří chlapci si myslí, že bychom tě tu měli nechat.“</p>

<p>Kevin se ošil, když ucítil, jak mu pod košilí stékají pramínky potu. Vzdychl. „Pořád chceš utéct?“</p>

<p>Patrick tvrdě pohlédl na svého krajana. „Jsem voják, chlapče. Nejsem si jist Jestli bych raději zemřel, než se hrabal ve špíně, ale vím, že bych raději bojoval.“</p>

<p>Podrážděný Kevin si trhnutím rozvázal tkanice u límce košile. „Bojoval s kým?“</p>

<p>„S tím, kdo nás bude pronásledovat.“ Patrick vytrhl další plevel. „A s každým, kdo nás bude chtít zastavit.“</p>

<p>Kevin si přetáhl košili přes hlavu. Žhavé slunce se mu opřelo do zad. „Mluvil jsem s několika chlapci, kteří byli šedými válečníky, než odpřísáhli věrnost Maře. Ty hory tady nejsou příliš přátelské. Měli co dělat, aby vůbec přežili.“</p>

<p>Patrick se poškrábal ve vousech. „Dobrá, připouštím, že od té doby, co ses do toho vložil, jsme na tom lépe. Ale pořád to ještě není žádná hostina.“</p>

<p>Kevin se ušklíbl. „A kdy byla, starý brachu? Nejlepší jídlo, které sis v životě mohl dopřát, bylo v hospodě v Yabonu.“</p>

<p>Zmínka o minulosti nevyvolala úsměv. Patrick si omotal kolem ruky stonek plevele, zatáhl a odložil vytrženou rostlinu stranou. Její listy pod tsuranským sluncem rychle uvadaly na rozdíl od touhy mužů po domovech a svobodě, kterou ztratili.</p>

<p>Kevin se zahleděl ke vzdáleným horám, nezřetelnému modrému pásu rýsujícímu se proti cizí zelené obloze. Vzdychl. „Já vím.“ V ráně na dlani mu zaškubalo, když vztáhl ruku po další rostlině. „Minulý rok se v Kentosani staly podivné věci.“</p>

<p>Patrick si odplivl. „Tady se vždycky děje něco podivného.“</p>

<p>Kevin potožil ruku na rameno svého přítele. „Ne, já myslím něco... nevím, jestli ti to můžu říct. Je to jen pocit. Když na císařských hrách nastaly všechny ty problémy-“</p>

<p>„Jestli myslíš toho midkemianského mága, který osvobodil ty otroky, tak to není nic, co by mohlo změnit náš osud.“ Patrick se posunul k dalšímu trsu plevele.</p>

<p>„Tak to nemyslím,“ namítl Kevin, vzal svou košili a následoval svého druha. „Ale v kultuře, která neznala pojem propustit otroka na svobodu, se ti muži stali svobodnými. Podle toho, co jsem slyšel, žijí ve Svatém městě, dělají tohleto a tamhleto, ale jsou považováni za svobodné.“</p>

<p>Patrickovy ruce znehybněly na lodyze plevele. „Kdyby člověk odtud vyklouzl a dostal se po Gagadžinu -“</p>

<p>„Ne,“ řekl Kevin ostřeji, než zamýšlel. „Tak jsem to nemyslel. Nechci žít jako uprchlík. Chtěl jsem říct, že co se stalo jednou, může se stát i podruhé.“</p>

<p>„Dovolili ti nosit meč?“ zeptal se Patrick hořce. „Ne, a tak se na to dívám já. Ty to prostě nevidíš. Zachránil jsi svou paní a všichni ti byli vděční, ale jakmile nebezpečí pominulo, stal ses znovu otrokem.“</p>

<p>Kevin, dotčený na citlivém místě, vztekle škubl dalším stonkem a zaklel, když utržil nový škrábanec.</p>

<p>„Vzdej to, synku,“ řekl Patrick hněvivě. „Jakmile dojde na ústupky, jsou ti zakrslíci nepoddajní jako jejich rostliny. Ukaž jim, že je možná změna, a začnou páchat sebevraždy.“</p>

<p>Kevin vstal. „Ale Ctihodní stojí mimo zákon. Vojevůdce, a dokonce ani císař se nemůže postavit jejich vůli. Možná že teď, když mág osvobodil otroky, může lord postupovat proti tradici a udělat totéž. Ale bez ohledu na všechno ostatní, jestli tě chytí na útěku, zemřeš - a tak si já svobodu nepředstavuji.“</p>

<p>Patrick se hořce zasmál. „To je pravda. Dobrá, počkáme. Ale jak dlouho, to ti nemůžu říct.“</p>

<p>Spokojen s touto odpovědí, ale rozladěn Patrickovým strohým připomenutím nepříjemných skutečností si Kevin přehodil košili přes ramena. Sebral vytrhaný plevel a hodil ho na hromadu u ohrady. Poškrábané ruce ho pálily, ale zjitřené city mu působily mnohem větší bolest. Jeho krajané z Midkemie na něj sotva pohlédli, když kolem nich procházel na své cestě z pastvin. Ani on jim ovšem nevěnoval mnoho pozornosti, neboť byl pohlcen vzpomínkou na Mařin smích v zahradě, kde seděla s Hokanuem.</p>

<p>Polední žár zahnal Maru s Hokanuem ze zahrady do málo používaného přijímacího pokoje, jednoho z těch, které po smrti Mařiny matky zůstaly nezměněny. V této vzdušné místnosti s polštáři v pastelových barvách a závěsy z jemných tkanin se dvojice posadila, aby pojedla lehké polední jídlo, ovívána otrokem s vějířem z per šatry. Hokanu se převlékl z brnění do lehké tuniky zdůrazňující jeho souměrnou svalnatou postavu, vypracovanou na vojenském cvičišti. Zdobilo ho jen několik prstenů a náhrdelník ze škeblí korkary, ale jednoduchost jeho šatu jen zvýrazňovala jeho přirozenou eleganci. Upil ze svého poháru vína a přikývl. „Vynikající. Paní Maro, prokazuješ mi výjimečnou pohostinnost.“ Pohled tmavých očí, který se střetl s jejím, nebyl ani škádlivý, ani utrápený, jak dokázal být Kevinův, ale neprozkoumatelně hluboký a tajemný.</p>

<p>Mara zjistila, že se bezděčně usmívá. Jeho rysy byly krásné, aniž by byly příliš zjemnělé, a jeho přímý pohled u ní vyvolával hlubokou odezvu. Cítila, že tomuto synovi domu Šinzawai může důvěřovat. Byl to jedinečný, překvapivý pocit po nekonečných politických srážkách, které jí znesnadňovaly styk s lidmi na stejné společenské úrovni.</p>

<p>Uvědomila si, že se na něj zahleděla a zapomněla odpovědět na jeho lichotku, a skryla svůj ruměnec za okrajem poháru. „Teší mě, že ti mé víno chutná. Musím se přiznat, že jsem záležitost volby vína ponechala na svém hadonrovi. V tomhle je jeho úsudek neomylný.“</p>

<p>„Pak jsem poctěn, neboť vybral to nejlepší,“ řekl Hokanu měkce. A když se na ni zahleděl, zdálo se, že vidí víc než pečlivě vyčesané vlasy a rafinovaně střižené šaty; s intuicí podobnou té, jaká byla vlastní Arakasimu, se dotkl přímo jejího srdce. „Jsi paní, která má schopnost vidět věci jasně. Víš, že sdílím tvou nechuť k věznění ptáků v klecích?“</p>

<p>Mara se překvapeně zasmála. „Jak to víš?“</p>

<p>Hokanu otáčel svým pohárem. „Poznal jsem to z tvého výrazu, s jakým jsi popisovala přijímací pokoj paní Isašani v císařském paláci. A Jican se mi také zmínil o tom, že ti jeden z tvých nápadníků daroval ptáka li. Říkal, že ani ne po dvou týdnech jsi ho pustila na svobodu.“</p>

<p>Mara si bezděčně připomněla trápení týkající se Kevinova osudu a přemohla se, aby se nezamračila. „Jsi dobrý pozorovatel.“</p>

<p>„Něco z toho, co jsem řekl, tě znepokojilo.“ Hokanu odložil sklenici. Předklonil se na svém polštáři a položil svou štíhlou ruku na stůl. „Chtěl bych vědět co.“</p>

<p>Mara ztrápeně mávla rukou. „Jen pojem, který sem vnesl jeden barbar.“</p>

<p>„Jejich společnost je plná neobyčejných pojmů,“ řekl Hokanu s očima stále upřenýma na ni. „Občas jim připadáme jako tvrdohlavé zaostalé děti - utvrzené ve svých názorech až na hranici zaslepenosti.“</p>

<p>„Ty jsi je studoval?“ zeptala se Mara a otevřeně projevila zaujetí dříve, než pomyslela na to, aby ovládla výraz své tváře.</p>

<p>Hokanu toto téma také považoval za strhující. „Císařův nepodařený pokus o sjednání míru měl větší význam, než naši lidé chápou.“ Pak, jako by zmínka o politice mohla narušit jejich vztah, odsunul dědic domu Šinzawai celou záležitost stranou, „Odpusť. Nechtěl jsem ti připomínat těžké ča­sy. Můj otec mě vyrozuměl, že jsi v císařském paláci prožila divokou noc. Říkal, že tvé přežití přispělo ke cti domu Acoma.“ Dříve než mohla Mara jeho komentář mávnutím ruky odmítnout, upřel na ni přímý pohled, který odsouval stranou všechny její obavy. Dodal: „Opravdu bych si rád přímo z tvých úst poslechl, k čemu tam došlo.“</p>

<p>A Mara pozorovala, jak se jeho ruce na stolní desce pohybují; s nevysloveným pocitem, který s ním sdílela; náhle věděla: toužil po tom, aby ji mohl vzít do náruče. Když si představila dotek pevného těla tohoto válečníka, rozechvěla se, Byl daleko více než jen přitažlivý - rozuměl jí bez jakýchkoli kulturních překážek nebo citových zmatků, které provázely její vztah ke Kevinovi. V okamžicích, kdy barbar reagoval na temnou stránku její tsuranské povahy a přinášel jí úlevu žertem, tento muž na druhé straně stolu by se do ni prostě dokázal vcítit, a to spolu s jeho nevyslovenou nabídkou ochrany tvořilo nebezpečnou kombinaci.</p>

<p>Mara si znovu uvědomila, že se na něj beze slova dívá a že jeho žádost vyžaduje nějakou odpověď, pokud se citový náboj jejich setkání nemá proměnit ve vášeň. „Pamatuji si spoustu rozbitých ptačích klecí,“ řekla s nuceným pokusem o lehkost. „Lord Hoppara se se svými vojáky připojil ke mně a útočníci, kteří vrazili do jeho pokojů, nenašli žádné oběti, na nichž by se mohli vybít. Svůj hněv obrátili na ptáky li, kteří patřili Isašani, a na spoustu purpurového čalounění. Následující den strávili ptáčníci paní domu tím, že lapali uprchlíky.“</p>

<p>Hokanua zklamalo, že se Mara vyhnula osobnímu pohledu, a lehce se zamračil. Jeho mírně sešikmené oči mu propůjčovaly poněkud ublížený výraz.</p>

<p>„Paní Maro,“ řekl měkce a tón jeho hlasu na ni zapůsobil, jako by se její kůže dotkl kousek ledu. „Možná ti mé chování bude připadat příliš troufalé, ale v Impériu se udaly takové změny, jaké by ještě před několika málo měsíci nikdo nepředpokládal.“</p>

<p>Mara odložila svůj pohár s vínem, aby zakryla lehké zachvění rukou. Věděla, velmi dobře věděla, kam Hokanu míří, a city v ní vířily tak divoce, že nebyla schopna je uspořádat. Chabým hlasem řekla: „Co tím myslíš?“</p>

<p>Hokanu jí vyčetl zmatek z tváře stejně snadno, jako by ho na něj vykřičela. Naklonil se na svém polštáři kupředu, aby zdůraznil svá slova. „Můj bratr zahynul na druhé straně Trhliny, a tak jsem to nyní já, kdo jednoho dne zdědí plášť vlád­noucího lorda.“</p>

<p>Mara přikývla, cítila jeho hluboký žal, který v něm zanechala Kasumiho náhlá smrt. Chlapci vyrůstali jako bratři a Hokanuova bolest byla nepředstírána.</p>

<p>„Když jsem se s tebou poprvé setkal...“ Hokanu přemohl svůj zármutek a jeho rty se z vlnily v náznaku úsměvu. „Přiznám se, paní, cítil jsem lítost, když jsem tě poprvé viděl.“</p>

<p>Mara se smíchem řekla: „Máš zvláštní způsob lichocení, Hokanu.“</p>

<p>Jeho úsměv se rozšířil a v očích mu zablesklo potěšení, když spatřil ruměnec na její tváři. „Upřesním to, krásná paní. Moji lítost způsobilo, že naše první setkání se uskutečnilo u příležitosti tvé svatby.“</p>

<p>Mařin výraz se změnil hořkosladkými vzpomínkami. „V té svatbě bylo obsaženo velmi mnoho lítosti, Hokanu.“ A znovu se zachvěla, když si uvědomila, že on ví a ona mu nemusí nic vysvětlovat.</p>

<p>„Maro,“ řekl něžně. „Oba máme povinnosti vůči svým předkům. Já jsem vyrostl s přesvědčením, že mým osudem bude sňatek, který posílí vliv mého domu. Vždycky jsem předpokládal, že mě otec ožení s dcerou toho či onoho lorda. Ale teď...“</p>

<p>Mara dokončila jeho myšlenku. „Teď jsi dědicem pláště vládce vznešeného domu.“</p>

<p>Hokanuova úleva byla hmatatelná. „A do hry vstupují úplně jiné ohledy.“</p>

<p>Mara pocítila záchvěv naděje smíšený s bolestným zklamáním, že ho přece jen odhadla špatně. Neměl o ni zájem, ale věděl, že ji jeho přítomnost těší, a tak se s velkou laskavostí a pozorností snažil dát jí své rozhodnutí najevo tak, aby příliš nezranil její city. „Vím, že politické ohledy jsou důležitější než záležitosti srdce,“ poznamenala, aby mu usnadnila jeho úkol.</p>

<p>„Maro, dříve, když jsem k tobě přišel na návštěvu, choval jsem naději, že bys mohla mému otci poslat žádost, aby ti mě dal za druha.“ Jeho váhavost ustoupila jako mraky před slunečním svitem a v očích mu zazářila šibalská světýlka. „Protože jsi byla vládnoucí paní a já jen druhý syn, nezbylo mi než mlčet. Ale teď, jako dědic, už mohu přijít s návrhem já sám.“</p>

<p>Mařin úsměv pohasl. Neměl v úmyslu jí zdvořile oznámit, že už se jí nebude dvořit! Namísto toho jí chce učinit nabídku. Zasažena do citlivého místa si Mara v panice vzpomněla na ožehavý problém, jak vyřeší svou budoucnost s Kevinem, a ze všech sil se snažila zachovat klid. „Co máš na mysli?“</p>

<p>Hokanu se zarazil, což u něj bylo velmi neobvyklé. Cítil její zmatek, ale neznal jeho příčinu. Proto se rozhodl zvolit jiná slova a rukou se opřel o okraj stolu, jako by očekával úder. „Má žádost není formální, takže pokud řekneš ne, nebudu trvat na veřejné odpovědi. Ale když si to budeš přát, pošlu svého prvního rádce ke tvé první rádkyni, aby dohodli naše oficiální setkání...“ Pak se téměř zasmál a jeho přímá povaha se prosadila. „Mluvím nesmysly. Provdej se za mne. Maro. Jednoho dne se Ayaki stane lordem z Acoma a tvůj druhý syn - náš syn - oblékne plášť vládce domu Šinzawai. Nic si nepřeji víc než mít tě po boku jako svou paní a vědět, že dvěma starodávných domům budou jednou vládnout bratři.“</p>

<p>Mara zavřela oči před vlnou zmatku, která ji zaplavila. Při tom, jak dobře znala Hokanua a jak mocně na ni působila jeho přitažlivost, myšlenka na sňatek rozbouřila její city jako smršť. Cítila, že tento okamžik byl nevyhnutelný, a hledala před ním falešnou ochranu v přesvědčení, že když Hokanu postoupit na místo dědice, obejde ji a vybere si za manželku dívku z lépe postavené rodiny. Žádná praktická úvaha ji nepřipravila na tuto skutečnost.</p>

<p>Cítila Hokanuovy oči na své tváři, cítila nevyslovenou lí­tost za bouři zmatku, kterou v ní vyvolala jeho slova. Svým milým způsobem, kterým vždy neomylně prolomil její obranu, ji přišel na pomoc.</p>

<p>„Překvapil jsem tě.“ V jeho hlase zazněl omluvný tón. „Nechci, aby ses cítila nepříjemně. Teď odejdu a nechám ti čas na rozmyšlenou.“ Taktně vstal, každým coulem šlechtic. „Paní, ať se rozhodneš jakkoli, nemusíš se obávat, že by se mé city k tobě změnily. Miluji tě se vší svou ctí a miluji tě pro tebe samotnou. Uchovám v srdci každou minutu, která ti v mé přítomnosti přinesla radost. Hledej své štěstí, paní Maro. Já jsem natolik mužem, abych našel své vlast­ní.“</p>

<p>Když Mara, beze slova svírající ruce v bolesti potlačovaných citů, zvedla oči, zjistila, že odešel. Musela se podívat dvakrát, aby se přesvědčila, že v přijímacím pokoji opravdu zůstala sama. Chvějícími se prsty uchopila pohár s vínem a vyprázdnila ho. Pak se zahleděla na poháry a talíře s nedotčeným občerstvením. V její mysli se Kevinova tvář prolnula s Hokanuovou a jí se zachtělo vykřičet své zoufalství do stěn prázdného pokoje.</p>

<p>Nebyla schopna se mezi nimi rozhodnout a svár lásky a politické nezbytnosti ji drásal jako trní.</p>

<p>„Dobří bohové, takový zmatek,“ zamumlala a až opožděně si uvědomila, že už není sama. Skutečně pozorný Hokanu za ní poslal její první rádkyni, aby ji uklidnila a pomohla jí překonat rozpaky té chvíle.</p>

<p>Nacoya, po nemoci stále ještě zesláblá, potřásla hlavou a naznačila tak Maře, aby nic neříkala. „Pojď,“ řekla stará žena příkře. „Vrátíme se do tvých pokojů a svlékneš si tohle obřadní roucho. Uděláš si pohodlí a pak si promluvíme.“</p>

<p>Mara poslušně vstala. Nechala se Nacoyou vést chodbami, aniž si uvědomovala, kam vlastně jde. „Postaral se někdo o Hokanuovy potřeby?“ zeptala se skleslým hlasem.</p>

<p>„Sarik všechno zařídil. Lujan pořádá nějaké zápasy mezi válečníky.“ Nacoya odsunula přepážku do Mařiných pokojů a přikázala asi půltuctů shromážděných služek: „Vodu na koupání. A něco lehkého a pohodlného na oblečení pro paní.“ Mara stála se strnule rozpřaženýma rukama, když služebné rozvazovaly stuhy na jejích obřadních šatech. „To není možné!“ vykřikla najednou. „Přišlo to v úplně nevhodnou dobu.“</p>

<p>Nacoya mlaskla jazykem. „Dům Šinzawai je starý a vznešený, s velkou ctí, ale jeho účast na nezdařeném pokusu vnutit Impériu mír...“</p>

<p>Mara, zmatena tímto obratem k tvrdé politice, ze sebe shodila těžké roucho. Bezmyšlenkovitě vstoupila do studené lázně připravené služkami a zachvěla se zimou, když jí vodou začaly polévat záda. „Co se to se mnou děje? Proč mu prostě neřeknu ne a nehodím celou věc za hlavu?“</p>

<p>Nacoya odpověděla vyhýbavě. „Dcero, není žádný spolehlivý způsob jak ovládat své srdce.“</p>

<p>„Mé srdce s tím nemá nic společného!“ vybuchla Mara s prudkostí, která sama o sobě byla popřením jejích slov. „Co je pro mne Hokanu jiného než prostředek vedoucí k cíli?“</p>

<p>První řádky ně usedla na polštář a pokřivenými prsty si objala kolena. Neříkala nic, zatímco Mara snášela koupel, která ji netěšila. Ve vhodném okamžiku vstala, vystoupila z vany a zamračeně čekala, až ji služky osuší.</p>

<p>Nacoya nepřerušila mlčení, dokud další služebná nepřinesla lehké domácí šaty. „Paní, pokud má paměť sahá, patřil dům Šinzawai vždy mezi nejctihodnější rodiny Impéria. Starý lord Satai, Kamatsuův otec, byl válečným náčelníkem klanu Kanazawai, když lord z Keda naposledy seděl na trů­ně Vojevůdce. A nikdo nikdy neslyšel, že by nějaký lord ze Šinzawai nesplnil svůj závazek. Jejich čest je nezpochybnitelná.“</p>

<p>Mara všechno tohle věděla. Když jí služky oblékly šaty, pohlédla na svou bývalou chůvu s potlačeným podrážděním. „Ale jejich současné postavení je pochybné.“</p>

<p>„Hodně záště přetrvává od nepovedeného míru a Noci krvavých mečů,“ přitakala Nacoya. „Mnoho truchlících rodin tvrdí, že by k tomu vraždění nikdy nedošlo, kdyby Modrá kola, a obzvlášť dům Šinzawai, nestála ve středu císařových intrik.“</p>

<p>Ale Mara si nemusela připomínat, že se nikdo nemstil domu Šinzawai pouze proto, že bylo mnoho raněných, a všichni byli příliš opatrní, než aby usilovali o odplatu. Spojit svou rodinu s domem Šinzawai manželstvím by pro Maru znamenalo připsat další jména na seznam svých nejnebezpečnějších nepřátel.</p>

<p>Ne, rozhodla se Mara, když ji Nacoyiny úvahy přivedly od citového zmatku k jasnému myšlení. Jádro problému však spočívalo úplně jinde. Hokanu byl přitažlivý muž; její hluboký vztah ke Kevinovi všechno bolestně komplikoval, ale Mara nikdy neobelhávala samu sebe falešnou nadějí na to, že láska dokáže nahradit manžela otrokem. Její znepokojení pramenilo z jiné pravdy: že by se jen velice nerada vzdala řízení svého života ve prospěch nějakého vládnoucího lorda. Krátké období Buntokapiho vlády zanechalo jen zlé vzpomínky, ale to nebylo všechno.</p>

<p>Mara vzdychla a otevřenou přepážkou se zahleděla do zahrady. Den pomalu končil a cestičku mezi řadami keřů akasi pokrývaly dlouhé stíny. Žírná zelená země, která patřila jejímu otci a před ním dalším předkům, dávala od doby, kdy mladá nezkušená dívka převzala své dědictví, po celá léta bohatou úrodu. Ve světle svých úspěchů Mara zkoumala hlubší pravdu, mnohem méně nejasnou než jakýkoli spor, který kdy vedla, ať už v minulosti nebo v přítomnosti. Po dlouhé chvíli řekla Nacoyi: „Děkuji ti za tvou radu. Teď mužes jít.“</p>

<p>Když se stará žena uklonila a odešla, Mara se zadumala. Tolik věcí v jejím životě bylo výsledkem toho, že byla vládnoucí paní. A přesto povinnosti, obrovská zodpovědnost, a dokonce ani nebezpečí, které jí kráčelo v patách - všechny tyto věci nakonec nebyly tak těžkým nákladem, jak vypadaly toho dne, kdy opustila chrám Lašimy. Od doby, kdy přijala pláš paní domu Acoma, se naučila těšit se ze své moci, bavit se měřením důvtipu s ostatními ve Hře rady. To vše jí poskytovalo svobodu v prosazování nových myšlenek. Jaké by to bylo, přenechat rozhodování druhým? přemýšlela. Mohl by ji uspokojit chov ptáků li, zařizování pokojů nebo dohazování jako jiné paní? Ženy používaly moc svým vlastním způsobem a mnohdy při tom dosahovaly pozoruhodných výsledků. Dokázala by být jako Isašani z Xacatecas, a tahat za nitky ze zákulisí?</p>

<p>Mara znovu vzdychla.</p>

<p>V tom okamžiku padl na přepážku vedoucí do zahrady stín. „Vím, na co myslíš,“ ozval se zvenku známý hlas.</p>

<p>Mara vzhlédla a spatřila Kevina, jak ji pozoruje s křivým úsměvem. Vyjádřil svůj názor jako vždycky, aniž by čekal na její dovolení. „Přemýšlíš, jaké by to bylo, kdyby sis odpočinula a všechny starosti přenechala tomu mladému válečníkovi<strong> </strong>ze Šinzawai.“</p>

<p>Mara se smíchem řekla: „Ty... netvore!“</p>

<p>Kevin k ní přiskočil, odhodil si dozadu rudé vlasy, které už zoufale volaly po nůžkách, a zastavil se s ústy několik centimetrů od jejích. „Mám pravdu?“</p>

<p>Políbila ho. Hokanuovu šarmu dokázala odolat, ale tohoto muže měla zadřeného pod kůži. „Ano, zatracený chlape.“</p>

<p>„Řeknu ti přesně, jaké by to bylo. Nudné.“ Kevin udělal široké gesto, které skončilo tím, že ji uchopil do náruče. Vrátil jí její polibek. „Miluješ vládnutí.“</p>

<p>„Nikdy jsem se neprosila o plášť paní domu,“ odpověděla varovně ostrým tónem.</p>

<p>„Já vím,“ řekl bezstarostně. „Ale to nic nemění na skutečnosti, že se ti to líbí.“</p>

<p>Mara si povolila nevázaný úšklebek. „Nikdo se tě neptal na názor.“</p>

<p>Nepopřela jeho tvrzení. Kevin by to přijal stejně jen jako ujištění, že má pravdu. Když se mu spokojeně opřela o rameno, nemilosrdně pokračoval v započatém tématu. „Ten muž, který se ti dvoří, není žádný slaboch. Jakmile se stane tvým manželem, ujme se vlády, a pokud tsuranské tradice nechápu špatně, ty budeš od řízení svých věcí nadobro odstavena.“ Se zlomyslným úšklebkem se Kevin zeptal: „Tak co, provdáš se za něho?“</p>

<p>Mara vztáhla ruce, uchopila plné hrsti jeho rudých vousů a prudce škubla. „Darebáku!“ Než stačil vykřiknout, se smíchem ho pustila. „Měla bych.“ Když se jeho oči rozšířily, dodala: „Ale ne teď. Z politických důvodů k tomu není vhodná doba a zbývá mi pár záležitostí, které ještě musím vyřídit.“</p>

<p>„Jako například?“ zeptal se Kevin s náhlou starostí. Mara si pouze částečně uvědomovala, že pod jeho škádlením se skrývá hlodající nejistota, a zamračila se. „Jako například zničit Tasaia z Minwanabi.“</p>

<p>Stůl byl slavnostně prostřen. Lampy vysílaly paprsky světla skrz malovaná, děrovaná stínítka z papíru a vyvolávaly syté rubínové odlesky v pohárech s vínem, které sluhové přinesli spolu s jídlem. Talíře a příbory byly tím nejlepším, co mohly příborníky nabídnout, ale ani Mara, ani její host už nevěnovali pozornost sladkým zákuskům s omáčkou. Hokanu pohodlně seděl na svém polštáři, ale jeho uvolněnost byla jen předstíraná. „Rozumím, samozřejmě.“</p>

<p>Jeho hlas zněl jemně, nepřekvapeně a vůbec se v něm ne­ozývala rozmrzelost. Ale Mara ho znala dost dlouho na to, aby postřehla nepatrnou odmlku, kterou potřeboval k obnovení sebeovládání poté, co z politických důvodů odmítla jeho neformální nabídku manželství. Nebyl zoufalý - alespoň na něm nepozorovala vzteklé rozhořčení, jaké projevil Jiro, když si zvolila jeho bratra, ani nasupenou ublíženost, kterou předváděl Kevin při své ponuré náladě - ale cítil skutečnou bolest odmítnutého nápadníka.</p>

<p>Jeho smutek jí nikoli neočekávaně způsobil zármutek. „Prosím,“ dodala s menší nezúčastněností, než zamýšlela. „Musíš poznat mé srdce.“</p>

<p>Hokanu pohlédl na své ruce, které klidně držely pohár s vínem. Mara najednou zatoužila natáhnout se přes stůl a vzít jeho štíhlé dlouhé prsty do svých. Ale to by nebylo vhodné... Nesouhlasila s tím, že se stane jeho ženou. Ale přesto nedokázala skrýt svou lítost. „Já... obdivuji tě víc, než by sis myslel. Nemohla bych si přát lepšího otce pro své děti. Ale my oba jsme vládci. Náš dům by byl jako vojenský tábor... Kde bychom žili? Na této usedlosti obklopené vojáky, kteří nejsou věrní tobě? Nebo na usedlosti tvého otce s vojáky, kteří nejsou věrní mně? Můžeme žádat ty, kdo přísahali věrnost našim rodinným natami, aby poslouchali někoho z cizího domu, Hokanu?“</p>

<p>Zvuk jeho jména vyvolal na jeho rtech hořký úsměv a v reakci na její slova povytáhl obočí. „Maro, předpokládal jsem, že bys žila se mnou na usedlosti mého otce a že bys určila někoho za poručníka Ayakimu, než dospěje a ujme se svého majetku.“</p>

<p>Hokanu udělal přezíravé gesto, určené sobě samému. „Paní, odpusť mi mou troufalost. Mohl jsem předpokládat, že ze všech žen by ses právě ty nezachovala podle starobylé tradice.“ V jeho hlase se ozvala suchá ironie. „Obdivoval jsem tvou svobodomyslnost. Učinit z tebe obyčejnou manželku by bylo jako uvěznit v kleči ptáčka li. Teď jsem to pochopil.“</p>

<p>Byl krásný v měkkém svitu lampy, jeho oči připomínaly studánky v hlubokém lese. Mara se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. „Předpokládal jsi, Hokanu, ale nebyla to žádná vážná chyba.“</p>

<p>Než si stačila uvědomit, co dělá, natáhla se přes stůl a dotkla se jeho ruky. Jeho kůže byla teplá a každá šlacha se pod ní jemně rýsovala. „Všechny tyto problémy by se vyřešily, kdyby se nade mnou netyčil přízrak Tasaia z Minwanabi jako meč nad mou šíjí. Kdybyste ty a tvá rodina nestáli ve středu císařova plánu na prosazení míru v Nejvyšší radě. Kdyby -“</p>

<p>Hokanuova druhá ruka se pohnula a lehce spočinula na její. Výraz v jeho tváři se nepatrně změnil, ale ne směrem k hněvu nebo bolesti, nýbrž k zájmu. „Pokračuj.“</p>

<p>„Kdybychom žili na místě“ - zaváhala, nebyla si jista, jak má vyjádřit pojmy z velké části převzaté od Kevina - „kde vládne zákon ve skutcích stejně jako ve slovech, kde politika není jen jiným slovem pro vraždu...“ Utichla a po chvíli si uvědomila, že jeho mlčení je odrazem jejího vlastního; že jeho ruka svírá její se sdíleným odporem k zakořeněným nešvarům v jejich kultuře, které ona sama tak zdlouhavě rozpoznávala. Tento náznak vztahu ji rozrušil, a aby si zachovala odstup, soustředila se výhradně na slova. „Kdybychom žili v časech, v nichž bychom měli jistotu, že naše děti budou vyrůstat, aniž by na ně za každými dveřmi číhal vrah, pak, Hokanu ze Šinzawai, bych považovala za velkou čest stát se tvou manželkou. V celém Císařství není muž, jehož bych si více než tebe přála za otce svého dalšího dítěte.“ Odvrátila od něho zrak v obavě, že ji jeho přítomnost zláká k dalšímu porušení protokolu. „Ale věcí, tak jak je známe, jsou jiné, a spojení mezi námi by ohrozilo oba naše domy.“</p>

<p>Hokanu mlčel. Pohladil její ruku, než ji pustil, a neřekl nic, dokud se neotočila, aby se jí mohl zpříma podívat do očí. „Jsi na svůj věk velmi moudrá, pani Maro. Nemohu předstírat, že nejsem zklamán. Mohu pouze obdivovat tvou neochvějnost.“ Lehce naklonil hlavu na stranu. „Tvá vzácná síla je jen dalším důvodem, pro nějž bys měla být milována.“</p>

<p>Mara ucítila vlhkost v očích. „Hokanu, dceru nějakého jiného domu potká velké štěstí.“</p>

<p>Hokanu se jí za tuto lichotku uklonil. „Taková dcera bude muset mít více než štěstí, aby se jí podařilo přehlušit mé city k tobě. Než odejdu, řekneš mi alespoň, že budeš laskavě pohlížet na přátelství s domem Šinzawai?“</p>

<p>„Zajisté,“ řekla s úlevou, že neodchází v hněvu. Více, než si uvědomovala, se obávala, že ho její odmítnutí postaví proti ní. „Budu to považovat za poctu.“</p>

<p>„Považuj to za dar,“ řekl Hokanu. „Dar, kterého jsi hodná.“ Vypil poslední doušek svého vína a chystal se vstát.</p>

<p>Mara ho zadržela, z větší části proto, aby oddálila nešťastný okamžik jeho odchodu. „Kdybys dovolil, ráda bych tě požádala o laskavost.“</p>

<p>Zastavil se uprostřed pohybu. Jeho temné oči se na ni upřely nikoli s podezřením, že by mohla chtít využít jeho slabosti ke svému prospěchu, ale se snahou pochopit její úmysl. Mara z jeho pohledu poznala, jak jsou si podobní: oba měli nadání pro Velkou hru a odhodlání hrát o nejvyšší sázky.</p>

<p>Hokanu řekl: „Co by sis přála, paní Maro?“</p>

<p>Snažila se chovat bezstarostně, když zvažovala, jak načít ožehavé téma. „Vyrozuměla jsem, že tvůj dům často navštěvuje jeden ze Ctihodných.“</p>

<p>Hokanu s bezvýraznou tváří přikývl. „To je pravda.“</p>

<p>Do bolestného ticha Mara dodala: „Velmi stojím o to, abych si s touto osobou mohla neformálně promluvit.“</p>

<p>Hokanu lehce přimhouřil oči, ale neprojevil nahlas svou zvědavost na Mařiny důvody. „Podívám se, co se dá dělat.“</p>

<p>Pak prudce vstal a spolu s formálními slovy na rozloučenou se jí uklonil. Mara vstala také, smutná, že důvěrná nálada pominula. Na povrchu zůstal pouze jeho šarm, a ať se snažila, jak chtěla, nedokázala proniknout hlouběji. Když odešel, usedla do světla papírové lucerny a stále dokola otáčela svým pohárem. Nedokázala si vybavit jeho poslední slova, ale pouze to, že velice pečlivě maskoval své city.</p>

<p>Polštáře kolem stolu vypadaly více než prázdné a noc více než temná.</p>

<p>Mezitím přišla Nacoya, jak Mara očekávala. Instinkty staré ženy byly neomylné. Pohlédla na svou paní a pak usedla po jejím boku. „Dcero mého srdce, vypadáš ztrápeně.“</p>

<p>Mara se přitiskla ke své bývalé chůvě a nechala se konejšit, jako by byla opět malým děvčátkem. „Nacoyo, udělala jsem, co jsem musela udělat, když jsem odmítla Hokanuovu nabídku. Ale trápí mě smutek, který nemá příčinu. Nikdy bych neřekla, že bych mohla milovat Kevina tak hluboce, jak ho miluji, a přesto mě bolí, že jsem Hokanua nevyslyšela.“</p>

<p>Nacoya zvedla ruku a lehce pohladila Maru po tváři, jak to dělala v nesnadných časech jejího dospívání. „Dcero, každé srdce pojme více než jen jednoho člověka. A ve tvém mají své místo oba tito muži.“</p>

<p>Mara si s povzdechem dopřála okamžik útěchy v náručí staré ženy. Pak se smutně usmála. „Vždycky jsi mě varovala, že láska je trápení. Až dosud jsem netušila, jak velké může být a jak hluboko může ranit.“</p>

<p>Při zaznění gongu Mara ztuhla. Kevin jí právě začal přejíždět rukou po zádech, ale teplá pokožka mu vyklouzla zpod prstů. Kevin, zamotaný v pokrývkách, najednou zjistil, že je sám. Opožděně si uvědomil, že nikdy předtím neslyšel tón, který ji vyburcoval. Vzhédl ze spací rohože a zeptal se:</p>

<p>„Co to<strong> </strong>bylo?“</p>

<p>Jeho ospalá otázka zůstala nepovšimnuta v horečnaté činnosti, když přepážka do Mařiných pokojů odlétla stranou a dovnitř vběhly služebné s hřebeny a jehlicemi. Za nimi následovaly další s náručemi plnými šatů a v příštím okamžiku se jejich paní téměř ztratila za obřadními rouchy a ženami, které ji začaly oblékat a rozčesávají rozcuchané vlasy.</p>

<p>Kevin se zamračil. Drsně vyrušený z příjemné chvilky krátce po probuzení si uvědomil, že Mara ani jediným slovem nenařídila tento časný vpád. „Co se děje?“ dožadoval se odpovědi tak hlasitě, že tentokrát nezůstal nepovšimnut.</p>

<p>„Přichází Ctihodný,“ řekla Mara netrpělivě a pokračovala v příkazech svým služebným ohledně šperků, které si chtěla vzít k obřadnímu rouchu. „Podejte mi ten kovový náhrdelník. A také jadeitovou čelenku.“</p>

<p>„V tuhle hodinu?“ zeptal se Kevin a zvedl se z rohože. Sebral svou šedou košili a zahalil se do ní.</p>

<p>Uprostřed shonu služek si Mara podrážděně vzdychla. „Většinou jsem touhle dobou už hodinu vzhůru.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl Kevin, označený za viníka. Udělal, co mohl, aby ji zdržel, a zpočátku byla jeho snaha ochotně opětována. „Prosím o odpuštění.“ Jeho tón zněl lehce, ale byl očividně zmaten tím, jak náhle opustila jeho náruč.</p>

<p>Mara nechala služebné, aby se postaraly o její jehlice a šerpy. „Ctihodní nemají čas na to, aby se zdržovali něčími vrtochy.“ Zdálo se, že chce dodat ještě něco, ale druhý úder na gong způsobil, že její počínající úsměv pohasl. „Dost! Ctihodný je tady!“</p>

<p>Služebné ustoupily a uklonily se, zatímco jejich paní zůstala stát, spokojena se svými vlasy vyčesanými do hladkého uzlu ozdobeného čtyřmi jehlicemi. Vzácný kovový Šperk a jadeitová čelenka budou stačit, aby dala Ctihodnému naje­vo, že jeho návštěvu nebere na lehkou váhu.</p>

<p>Když vklouzla do svých pantoflíčků a zamířila ke dveřím, její otrok se vydal za ní. „Ne. Ty se mnou nesmíš.“</p>

<p>Kevin začal protestovat a Mara řekla: „Ticho! Kdyby tento mág usoudil, že jsi ho jakýmkoli způsobem znevážil, mohl by nařídit smrt všech členů tohoto domu. Byla bych povinna podrobit se jeho rozkazu bez ohledu na to, co by mě to stálo. Ctihodní jsou jako zákon. A já odmítám připustit, aby se tvůj ostrý jazyk ocitl v jeho doslechu.“</p>

<p>Ukončila rozhovor tím, že se otočila a odspěchala ze dveří a přes dvůr do druhého křídla budovy. Tam byl umístěn malý pětiúhelníkový pokoj bez nábytku a ozdob vyjma onyxem vykládaného obrazu šatry na podlaze. Ta místnost se po celý její život nepoužila, ale v každé domácnosti byl podobný pokoj nebo alespoň kout či alkovna se symbolem na podlaze. Každý mág v Císařství mohl z pouhého rozmaru soustředit svou vůli na tento symbol a navštívit příslušný dům. Jeho příchod byl tradičně oznamován hlasem gongu vyslaným magickou cestou do místa, kde měl mág v úmyslu se objevit.</p>

<p>Druhé zaznění znamenalo, že už dorazil, a to se stalo pravé před malou chvílí.</p>

<p>V komnatě Mara našla Nacoyu, Keyoka a Sarika už stojící před přísně vyhlížejícím mužem v černém rouchu. Když dospěla ke dveřím, hluboce se uklonila. „Ctihodný, odpusť mi mé zpoždění. Tvůj příchod mě zastihl jen napůl oblečenou.“</p>

<p>Muž kývl hlavou, jako by to pro něj nemělo význam. Byl štíhlý, středně vysoký, a ačkoliv Černé roucho skrývalo detaily, něco v jeho držení těla jí bylo povědomé. „Prostřednictvím osoby, k níž mám jistý vztah, jsem se dozvěděl, že toužíš po rozmluvě se mnou.“</p>

<p>Ten hlas jí byl vodítkem: ačkoliv byl starší, měl mág stejnou barvu hlasu jako Hokanu. Nebyl to nikdo jiný než Fumita, vlastní otec dědice domu Šinzawai. Hokanu pochopil její prosbu opravdu velmi osobně; a zdálo se, že bylo správné její podezření, že mezi členem Shromáždění a domem Šinzawai stále přetrvávají rodinné vazby.</p>

<p>Ale Mara se neodvážila otevřeně vyjádřit své úvahy. Pokud mágové chtěli, byli schopni proniknout do myslí těch, v jejichž přítomnosti se nacházeli. Mara nemohla nepřiznat, jak velkou úlohu sehrála magie při pádu Jingua z Minwanabi. Zdvořile řekla: „Ctihodný, potřebuji moudrost někoho, jako jsi ty, abych mohla sloužit Impériu.“</p>

<p>Muž přikývl. „Pak si tedy můžeme promluvit.“</p>

<p>Mara propustila své rádce a vyšla přepážkou na verandu, na níž stály kamenné lavičky. Když Fumita usedl, získala Mara trochu času, aby si ho lépe prohlédla. Měl tmavě hnědé vlasy, které začínaly šedivět, kostnatou tvář s pravidelnými rysy a nos ještě výraznější než jeho syn. Jeho tmavé oči jí připadaly pozoruhodně známé, s tou výjimkou, že jejich neproniknutelné hlubiny byly zahaleny tajemstvím.</p>

<p>Pohodlně se usadil na kamenné lavičce. Mara usedla naproti němu.</p>

<p>„O čem bys chtěla hovořit?“ zeptal se Fumita.</p>

<p>„Tíží mne jedna věc, Ctihodný,“ řekla Mara. Zhluboka se nadechla a hledala vhodný začátek. „Jako mnoho jiných jsem byla i já přítomna na císařských hrách.“</p>

<p>Pokud Ctihodnému zůstaly z toho dne nějaké pocity, nechal si je pro sebe. Jeho upřená pozornost ji znervózňovala více než Hokanuova přímost. Nebyl nepřístupný, ale ani jí nevycházel vstříc. „Ano?“</p>

<p>„Říká se, ze Ctihodný, který byl... ve středu celého rozruchu, osvobodil zápasníky, kteří odmítli bojovat.“</p>

<p>„To je pravda.“ Neosobně klidný Pumita čekal na Mařina další slova.</p>

<p>I kdyby promluvil, neprojevil by svůj postoj jasněji. Mara byla nucena přejít k jádru věci a riskovat případné následky. „To je můj problém,“ řekla. „Pokud Ctihodný může osvobodit otroky, kdo ještě? Císař? Vojevůdce? Vládnoucí lord?“</p>

<p>Mág nějakou chvíli neřekl nic. Mara během jeho odmlky měla pocit odloučenosti, podobný tomu, jaký nejspíše má rybka v ozdobném jezírku. Uvědomovala si větřík vanoucí verandou, všimla si sluhy spěchajícího kolem usedlosti za svými povinnostmi. O kus dál zametal otrok cestičku a šustění jeho metly se ozývalo nepřirozeně nahlas. Tyto věci byly části jejího světa, a přece jí připadaly podivně vzdálené, když na ni mág upíral svůj neuhýbající pohled. Když Fumita nakonec promluvil, tón jeho hlasu se nezměnil; zůstal stejně ostrý a nevyjadřující osobní pocity. „Paní z Acoma, tvůj dotaz bude vznesen v Shromáždění.“</p>

<p>Bez dalších slov, a než se zmohla na odpověď, sáhl do kapsičky na opasku a vyňal malý kovový předmět. Mara neměla příležitost vyjádřit svou zvědavost, i kdyby se odvážila, neboť přejel palcem po povrchu talismanu. Vypadalo to, jako by toto gesto dělal už mnohokrát. Najednou ho obklopilo slabé bzučení. Pak mág zmizel. Kamenná lavička zůstala prázdná a jen lehký závan větru rozvlnil záhyby Mařina roucha.</p>

<p>Mara, která zůstala stát s otevřenými ústy, se lehce zachvěla. Pak se zamračila Jako by<emphasis> místo</emphasis>, kde <emphasis>mág</emphasis> seděl, bylo zodpovědné za její nespokojenost. Nikdy neměla příležitost jednat se Ctihodným, kromě jediného náhodného setkání, které způsobilo konec lorda Jingua. Nyní to bylo poprvé, co se z vlastní iniciativy pokusila s jedním sblížit, a výsledek ji zneklidnil. Nebylo možné odhadnout, kudy se budou ubírat cesty Shromáždění. Znovu se zachvěla a zatoužila po tom, aby byla zpátky u Kevina ve svém loži.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola šestá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>STRÁŽCE PEČETI</strong></p>

<p>Loď zakotvila.</p>

<p>Mara, s pohárem ovocné šťávy usazená na polštářích pod baldachýnem, přivřela oči před odlesky ranního slunce na hladině. Ukolébána rytmem mužů s bidly, zkušené se proplétajícími tlačenicí lodí u přístaviště, si připomněla Nacoyin nesouhlas se svou cestou do Kentosani. Přesto, když se rozhlížela po ruchu v přístavu a počítala obchodní bárky čekající na vyložení, přiklonila se Mara k tomu, že správný byl Arakasiho úsudek. Přinejmenším ulice a náměstí vypadaly, jako by se město už vzpamatovalo z chaosu, který je postihl na Císařských hrách před šesti měsíci.</p>

<p>Maře se zdálo, že je vhodná doba na návrat do Svatého města. Nacoya měla pravdu ve svém podezření, že Mařin důvod - navštívit menšího politického protivníka a pokusit se změnit jeho spojenectví - není jediný, ale Mara své myšlenky nikomu neprozradila.</p>

<p>Když byla její bárka přivázána k molu, podala svůj nedopitý nápoj sluhovi, dala si přinést nosítka a shromáždila svou osobní stráž. Vzala si s sebou pouze dvacet pět válečníků; měla v úmyslu se zde jen krátce zastavit a neobávala se útoku vrahů. Jak Shromáždění, tak císař by na narušení veřejného pořádku pohlíželi s velkou nelibostí; jakákoli vražda provedená v císařově městě spolkem by vyvolala mnohem důkladnější vyšetřování, než byl v těchto časech kterýkoli dům ochoten riskovat. Kromě několika sluhů a lodní posádky doprovázeli Maru pouze Kevin a Arakasi.</p>

<p>Horko už bylo dusivé. Když stráž domu Acoma začala své paní razit cestu davem, odhrnul si Kevin vlhké vlasy z očí. „Takže proč sis vlastně udělala tenhle výlet?“</p>

<p>Mara, oblečená v nákladnějších šatech, než si obvykle brávala na cestu ulicemi, vyhlédla mezi záclonami nosítek, které byly naplno roztaženy, aby dovnitř vpustily lehký vánek. „Přesně na totéž ses už před hodinou ptal Arakasiho.“</p>

<p>„A on mi odpověděl tu samou lež, že jdeš vykonat společenskou návštěvu u lorda Kugančalta z Ginečo. Tomu nevěřím.“</p>

<p>Mara vystrčila z nosítek ruku s vějířem a káravě ho poklepala po předloktí. „Kdybys byl svobodným mužem, byla bych nucena tě za tvé prohlášení napadnout. Obvinit mě<strong> </strong>ze lži je urážka cti domu Acoma.“</p>

<p>Kevin uchopil její vějíř, hravě ji odzbrojil a pak jí předmět s přehnanou dvorností podál v parodii na nápadníka z menšího domu klanějícího se dámě na vyšší společenské úrovni.</p>

<p>„Nebyla to přímo lež,“ připustil a zašklebil se, když Mara za otevřeným vějířem skryla smích nad jeho šaškárnou. Na okamžik se zastavil a připomněl si, jak drahá je jeho srdci; pak ale tvrdohlavě pokračoval v započatém tématu. „Prostě jsi jen neřekla, co máš za luhem.“</p>

<p>Nosiči zahnuli za roh a uskočili, aby se vyhnuli toulavému psu, jehož pronásledoval houf dětí z ulice. Chtěly mu vzít kost, kterou ukradl, a pohybovaly se tak rychle a zmateně, že stráže nebyly schopny je odehnat z cesty. Kevin si jako vždy všiml jejich otrhaných šatů a známek hladu a nemocí a zasmušil se. Pouze napůl poslouchal Mařino vysvětlování: lord Kugančalt byl menší, ale důležitý spojenec lorda z Ekamči a lorda z Inrodaka. Ti dva se proti ní spojili poté, co získala mladou královnu cho-ja z úlu poblíž pozemků lorda z Inrodaka. Počítala s tím, že navázání styku s lordem z Ginečo jí alespoň poskytne příležitost vysvětlit mu celou záležitost i ze svého hlediska, a možná i vrazit klín mezi něj a oba uražené lordy. „Dům Ginečo utrpěl po Almechovu pádu těžké ztráty,“ vyprávěla Mara. „Silně se zadlužil u klanu Omechan a Vojevůdcova dvojí hanba způsobila, že dluhy bylo nutno zaplatit mnohem dříve, než starý lord z Ginečo očekával. Zemřel vyčerpáním, i když se říká, že to byla sebevražda. Ještě jiní mluví o jedu namíchaném do jeho jídla nepřítelem. Ať už to bylo jakkoli, jeho mladý syn Kugančalt zdědil plášť lorda společně s vysokými dluhy. Soudím, že je to příhodná doba k navázání styků.“</p>

<p>Kevin rozmrzele sevřel rty. Říkala to, ačkoli byl u toho, když Arakasi tvrdil, že Kugančaltův dvůr ve skutečnosti řídí jeho bratranci, oddaní spojenci Ekamčiho a Inrodaky, z nichž někteří jistě měli pokyn spáchat vraždu, pokud by nezkušený mladík chtěl udělat něco, čím by tyto dva lordy poškodil. Kevin tehdy poznamenal, že někteří z nich by mohli mít vlastní důvody k tomu, aby vyslali mladého lorda na cestu k Rudému bohu, a nepotřebovali by k tomu ani pokyn odjinud. Nacoya varovala Maru, že vstoupit do Kugančaltova městského domu je jako šlápnout do hnízda relliů z bažin; Mara, stěžovala si, byla však hluchá k dobrým radám, pokud měla před očima nějaký větší cíl.</p>

<p>Když nosiči zahnuli za další roh a slunce proniklo záclonami, uvědomil si Kevin, že se Mara na něj dívá. Často míval pocit, že mu dokáže číst myšlenky z tváře, a teď nastal jeden z těchto okamžiků. „Ginečo očekává, že se ho pokusíme přimět ke změně spojenectví,“ zdůraznila. „Ekamči se dostal do potíží, když si kupoval členy Kugančaltovy rodiny, a Inrodaka na sebe převzal většinu finančních závazků. Byli by všichni velmi zklamáni, kdyby se do toho dům Acoma nevložil. Půjdeme tam a dáme jim to, co chtějí, totiž přesvědčení o jejich vlastní důležitosti. Inrodaka a Ekamči musejí stále věřit, že jejich nepřátelství pro mne něco znamená. Zabraňuje jim to v tom, aby hledali spojenectví s mými dalšími nepřáteli.“</p>

<p>Ale ať nám bohové pomáhají, až odhalí pravdu: že dům Acoma dost získal tím, že jejich bezvýznamné intriky neměly žádný účinek; pak by mohli napáchat mnohem větší škody než dosud jen proto, aby na sebe upoutali pozornost, nebo by mohli udělat něco skutečně ničivého, například nabídnout svou podporu Tasaiovi.“</p>

<p>Kevin si pobaveně odfrkl. „Takže to znamená, že jdeš toho chlapíka podráždit - ale jen tak, aby si nemyslel,<strong> </strong>že jsi zapomněla na vaše nevyřízené spory. Jde o to, že se nesmí opravdu naštvat a vymýšlet si spory ještě větší.“</p>

<p>„Trochu zjednodušeně řečeno,“ řekla Mara. „Ale ano.“</p>

<p>Kevin midkemiansky zaklel.</p>

<p>Mara trochu podrážděně zatáhla záclonky. „To byla nějaká drzost. O co ti zase jde?“</p>

<p>Její barbarský milenec se na ni zadíval a pokrčil rameny. „Slušně řečeno je vaše Velká hra rady živená vodou z otrávené bažiny. Člověk by mohl říct, že často balancuje na hranicích absurdity.“</p>

<p>„Obávala jsem se, že tohle řekneš.“ Mara si opřela loket o polštáře a zahleděla se najeden z obrovských kamenných chrámů, které lemovaly obě strany široké třídy.</p>

<p>Kevin sledoval její pohled. Nyní už byl dostatečně obeznámen s tsuranským panteonem, aby poznal chrám Lašimy, bohyně moudrosti. Tady, vzpomněl si, Mara strávila několik měsíců studiem v naději, že se stane řádovou sestrou. Smrt jejího otce a bratra krutě změnila tento osud.</p>

<p>Jako kdyby její vlastní vzpomínky následovaly Kevinovy, Mara řekla: „Víš, chybí mi ten klid.“ Pak se usmála. „Ale nic jiného, opravdu. Chrámové kněžky lpějí na tradicích a rituálech mnohem více než všechny velké domy. Dnes si nedovedu představit, že by mě takový život mohl uspokojovat.“ Škádlivě se na Kevina podívala. „A taky bych nikdy neměla tak skvělého milence.“</p>

<p>„Nu,“ řekl Kevin a neuctivým pohledem přelétl zdi obklopující pozemek chrámu, „možná že ano - s trochou štěstí, dlouhým pevným lanem a odhodlaným mužem.“ Naklonil se, vzal její tvář do dlaní a v chůzi ji políbil. „Já jsem velmi odhodlaný muž.“</p>

<p>Z druhé strany nosítek vrhl Arakasi na dvojici temný pohled.</p>

<p>„Nikdy se nebudeš chovat jako správný otrok,“ zamumlala Mara. „Napadlo mě, že bychom si mohli zjistit něco o tom případu v aréně, který zapříčinil Ctihodný, jenž býval tvým krajanem, a najít nějaký zákonný způsob, jak tě osvobodit.“</p>

<p>Kevin zapomněl udělat krok. „Tak proto jsme zpátky v Kentosani! Chceš se podívat, jak se od her změnily zákony?“ Vykročil, aby znovu zaujal své místo vedle Mary, a ušklíbl se. „Patrick se možná zapomene a políbí tě.“</p>

<p>Mara udělala obličej. „Za to by určitě dostal výprask! Ten člověk se vůbec nemyje.“ Zavrtěla hlavou a dodala: „Ne, to není důvod, proč jsem tady. Pokud nám zbude čas, navštívíme císařský archiv. Ale lord z Ginečo je první na řadě.“</p>

<p>„Život bez nepřátel by byl nudný,“ zavtipkoval Kevin, ale tentokrát u své paní nevyvolal odezvu. Za chrámovou čtvrtí se ulice zúžila a pouliční ruch příliš zhoustl, než aby dovoloval hovor. Kevin si probíjel cestu davem a používal svou váhu k tomu, aby zabraňoval těm, kdo se tlačili kolem, vrážet do nosítek jeho paní. Uvědomil si, že roky strávené v zajetí nebyly jen nešťastné; nemusely se mu líbit všechny stránky tsuranské společnosti - třeba bída těch nejchudších ho nikdy nepřestala trápit. Ale kdyby dostal příležitost stát se svobodným mužem a zůstat s Marou, zvolil by si tento cizí svět za svůj domov. Od doby, kdy bojoval v Trhlinové válce, se jeho obzory rozšířily. Jako mladší syn by měl po návratu na otcovy statky v Zunu jen chabé vyhlídky na lepší budoucnost a žádnou náhradu za vzrušení, které nalezl v cizokrajné Tsuranuanni.</p>

<p>Tak se pohroužil do svých myšlenek, že po příchodu do Mařina městského domu ani nespustil své obvyklé protesty, když hlavní sluha přikázal, aby vyložil cestovní skříňky paní a odnesl je do jejích pokojů.</p>

<p>Minulo poledne a horko polevilo. Vykoupaná a po cestě osvěžená Mara se chystala na svou návštěvu lorda z Ginečo. Kevin odmítl možnost doprovázet ji a vymluvil se na to, že by nebyl schopen při jednám udržet vážnou tvář. Mara už ho znala, takže věděla, že ve skutečnosti ho fascinují trhy ve Svatém městě, a souhlasila s tím, že odpoledne strávené nakupováním s hlavním sluhou bude zajímavější než výměna nabubřelých řečí a skrytých urážek se sedmnáctiletým chlapcem, který měl oči stále ještě opuchlé od oplakávání svého otce. Vyhověla Kevinovi a nechala ho doma. Namísto něho s sebou vzala Arakasiho převlečeného za sluhu. Dům Ginečo byl příliš malý, než aby mu Arakasiho agenti věnovali důkladnější pozornost, a vrchní špeh s radostí přivítal příležitost pohovořit si se služebnictvem.</p>

<p>Nosítka opustila dvůr městského domu pozdě odpoledne, doprovázena dvaceti válečníky, dostatečným počtem, aby lord z Ginečo získal dojem, že jeho nepřátelství je bráno vážně. Kvůli rychlosti se družina držela postranních, méně rušných ulic.</p>

<p>Kráčeli ulicemi lemovanými stromy, které poskytovaly chladivý stín, míjeli domy bohatých představitelů cechů a obchodníků. Pouze málo lidí jim věnovalo pozornost a jediné překážky, na něž občas narazili, tvořily vozíky se zeleninou, které sluhové těch nejbohatších táhli domů. Vojáci nepolevovali v ostražitosti i přesto, že Arakasi tvrdil, že žádný velký dům v Impériu si není natolik jist sám sebou, aby se pokusil o vražedný útok na veřejnosti.</p>

<p>Mara vždycky milovala postranní ulice Svatého města s jejich dlouhými alejemi kvetoucích stromů a chlazenými kamennými dlažebními kostkami. Líbily se jí dřevěné brány s mřížemi, kolem nichž rostly keře akasi a hibisová réva. Ačkoliv bylo Kentosani město na řece, podobně jako Sulan-Qu, zakazoval císařský výnos barvířům, koželuhům a jiným řemeslníkům, jejichž práce svým zápachem obtěžovala okolí, aby svou živnost provozovali uvnitř města. Pokud vítr právě nevanul od ohrad se zvířaty u arény nebo od tržišť, bylo město prosyceno vůni květů, do níž se večer mísila vůně kadidel z chrámů, kde kněží a kněžky všech tsuranských bohů po západu slunce sloužili své pobožnosti.</p>

<p>Nosiči domu Acoma opustili se svým nákladem boční uličky a vstoupili najedno z mnoha velkých náměstí. Mara, pohroužena do svých myšlenek, si skoro nevšimla Arakasiho zaváhání.</p>

<p>Vyhlédla z nosítek, aby se podívala, co upoutalo jeho pozornost. Na náměstí se tyčily dva pozlacené sloupy završené obloukem, na nichž visela vyleštěná břidlicová tabule. Byla to jedna z vývěsních desek vyhrazených pro slova Nebeské záře. Ačkoliv císařova poselství byla obvykle psána křídou a týkala se náboženských témat, tentokrát stál u sloupů oddíl Císařské bílé stráže. Už to bylo natolik neobvyklé, že to vyvolávalo zájem. Bližší pohled odhalil dva řemeslníky, kteří opravovali zlacení na sloupech, poškozených během zmatků v minulém roce. Dokonce i to nepatrné množství zlata, jež bylo k opravě potřeba, mělo takovou cenu, že mohlo přilákat zloděje; to by vysvětlovalo přítomnost císařovy stráže. Ale Arakasiho zaujaly tři černě oděné postavy stojící u desky, na niž připevňovaly svitek obtěžkaný císařskými pečetěmi a stuhami. Zmatená Mara se zamračila. Ctihodní členové Shromáždění mágů obvykle nevykonávali práci určenou úředníkům.</p>

<p>„Je to prohlášení,“ podělil se Arakasi o svou domněnku se svou paní. „S tvým dovolením, paní, podívám se, čeho se týká.“</p>

<p>Mara přikývla na souhlas a její pozornost se od potěšení nad krásami Kentosani přenesla k úvahám o Nebeské záři; císařské prohlášení bylo vzácností a skutečnost, že jedno z nich vyvěšovali Ctihodní, svědčila o jeho naléhavosti. Potvrdily se dohady o tom, že současný císař už nemíní hrát roli vzdálené, téměř nadpřirozené bytosti jako jeho předchůdci. Tato Nebeská záře, Ičindar, nejenže vstoupila do Hry, ale úplně ji zpřevracela.</p>

<p>Arakasi proklouzl mezi dvěma prodavači chleba s plnými košíky a vrátil se na své místo. Když se opět ocitl po boku své paní, zašeptal: „Má paní. Ctihodní oznamují celému Impériu, že mág Milamber byl vyloučen ze Shromáždění. V prohlášení se dále uvádí, že ti otroci, kteří jím byli v aréně osvobozeni, jsou právoplatně propuštěni na svobodu, ale že v tom nelze spatřovat základ pro další podobné skutky. Císařským výnosem a vlastní vůlí Ičindar prohlašuje, že nikdo další, kdo nosí šedou barvu otroků, nesmí změnit své postavení. Pro dobro Impéria v zájmu pořádku ve společnosti a z jeho božské vůle všichni otroci až do smrti zůstanou otroky.“</p>

<p>Mařin výraz se nezměnil, ale den pro ni ztratil svou krásu. Se ztěžklým srdcem pokynula nosičům, aby vykročili, a zatáhla záclony, jak to dělala vždy, když chtěla mít soukromí. Zaťala ruce do polštářů. Nevěděla, jak to má říct Kevinovi, jehož naděje vylétla do závratných výšek poté, co mu ráno tak neprozřetelně prozradila své úmysly.</p>

<p>Až dosud nepovažovala jeho otroctví za důležitou věc. Jakožto majetek domu Acoma měl zajištěno jídlo, střechu nad hlavou a určitou míru veřejné ochrany dané právem cti jejího domu. Jako svobodný muž by neměl žádné postavení dokonce ani v očích žebráka. Každý by si na něj mohl plivnout bez obav z následků. Přestože ho Mara milovala, ne vždy chápala jeho pýchu, tak odlišnou od tsuranské pýchy, neboť jako její otrok byl určitě ve větším bezpečí než jako svobodný barbar. Všichni, kdo strávili nějaký čas v přístavu v Jamaru a viděli tam thurilské uprchlíky a trpaslíky z Dustari, by jí dali za pravdu.</p>

<p>Ale Mara zdráhavě docházela k názoru, že pokud Kevin zůstane otrokem, nějakým způsobem ho jednou musí ztratit. Noc krvavých mečů jí nade vší pochybnost ukázala, že je válečníkem; zasloužil si svobodu, aby si zachoval svou čest. Ale cítila znepokojení při myšlence, že by jednoho dne přestal být jejím majetkem. Její názory se změnily: pochopila, že v jeho midkemianských zásadách chování, jakkoli cizích, je obsažena skutečná čest.</p>

<p>Už ho nedokázala považovat za bezectného proto, že se raději nechal zajmout, než by si vzal život, jak by to udělal tsuranský válečník, anebo proto, že zatajil svou hodnost, aby se vyhnul popravě.</p>

<p>Mařino znepokojení nad tím, že její pokus vrátit mu štěstí je navždy zmařen, přetrvávalo během celé návštěvy u lorda z Ginečo. Chovala se sice přesně tak, jak se očekávalo od dámy jejího společenského postavení, ale později si jen s obtížemi vybavovala slova rozhovoru nebo podrobnosti týkající se vzhledu mladého lorda Kugančalta. Pokud si Arakasi všiml její roztržitosti, když se v nosítkách vydala na zpáteční cestu osvětlenými ulicemi Kentosani, neřekl nic. Na dvoře jejího domu jí nabídl rámě se zběhlostí muže, kte­rý plní podobné povinnosti celý život, a vytratil se poté, co ho propustila.</p>

<p>Mara si dala přinést lehkou večeři a pro jednou si nevyžádala Kevinovu společnost. Seděla sama v pracovně, z níž měla výhled na dvůr, přehrabovala se v jídle a zamyšleně hleděla do stínů, které na přepážky vrhaly větve kvetoucích stromů. Z kuchyně slyšela smích a Kevinův dunivý hlas líčící příhodu s prodavačem jig na trhu. Byl v nejlepší náladě a ostatní sluhové se bavili jeho vyprávěním stejně, jako by sledovali představení pouličních herců.</p>

<p>Ale dnes večer Kevinův smích Maru pouze zraňoval. S povzdechem odsunula talíř s jídlem, jehož se sotva dotkla, a přikázala sluhovi, aby donesl víno. Upíjela a nechala noc ztemnět, aniž dala zapálit lampy. Její myšlenky se točily kolem vzpomínek na rozhovor se Ctihodným Fumitou a na poslední otázky, které mu položila. Jeho zdrženlivost ji znepokojovala ještě nyní. Znovu a znovu si vybavovala jeho mrazivé přijetí a přemýšlela, jestli výnos zakazující dávat otrokům svobodu nebyl podnícen jejím zájmem.</p>

<p>Nejbolestnější bylo, že už se to nikdy s jistotou nedozví. Kdyby si nechala své úmysly pro sebe, nebyla by Kevinova naděje na svobodu zničena.</p>

<p>Mara vzdychla a pokynula sluhům, aby odnesli podnos s jídlem. Ačkoli ji myšlenky vířily hlavou, odebrala se brzy na lože, a když přišel Kevin, předstírala spánek. Jeho doteky a něžnosti by nedokázaly rozptýlit její chmury a ona měla strach se mu se svým trápením svěřit. Když nakonec vedle ní upadl do spokojeného spánku, necítila se lépe. Celou noc hledala a vybírala slova. Hodiny míjely a ona stále nevěděla, jak mu to řekne.</p>

<p>Dívala se na jeho profil měkce ozářený zlatavým světlem luceren na dvoře, pronikajícím skrz přepážky. Jizva po ráně, kterou utržil od dozorce na trhu s otroky, během let téměř zmizela. Všechno, co zůstalo, byla jemná rýha na tváři, taková, jaká by mohla zůstat válečníkovi po zranění od meče. Modré oči s veselými ohníčky byly zavřeny a ve spánku vypadal jeho obličej tak pokojně. Mara pocítila bolestnou touhu dotknout se ho, ale místo toho zamrkala, aby potlačila slzy, stoupající jí do očí. Rozzlobena na svou ostudnou slabost se otočila na druhý bok a zahleděla se do zdi jen proto, aby se opět obrátila, pozorovala jeho tvář a polykala slzy.</p>

<p>Úsvit ji zastihl vyčerpanou. Vstala dříve než Kevin, napjatá, nešťastná a pokrytá studeným potem. Zavolala na komorné, aby jí připravily koupel a šaty, a když se její milenec probouzel se svými ospalými otázkami, zakryla svou odtažitost předstíranou břitkostí.</p>

<p>„Musím dnes zařídit velmi důležitou věc.“ Odvrátila hlavu, zdánlivě proto, aby usnadnila služce vyčesávání jejích vlasů, ale ve skutečnosti proto, aby neviděl její napuchlé oči, než líčidla zakryjí známky jejího trápení. „Můžeš jít se mnou, jestli chceš.“</p>

<p>Kevin, zraněný jejím chladem, se přestal protahovat. Podíval se na ni; cítila jeho pohled na zádech a nemusela se ani otáčet, aby věděla, že je vyčítavý. „Samozřejmě že půjdu,“ řekl pomalu. Pak si uvědomil, že se v jeho hlase objevil ten­týž tón jako v jejím, a dodal: „Prodavači jig budou muset hodně vylepšit své šprýmy, aby na mě přestalo působit tvé kouzlo.“ Smířlivost tohoto prohlášení ji zasáhla; proklela skutečnost, že nad ní má Kevin takovou moc a že i po tak bezvýznamné poznámce se cítí provinile.</p>

<p>Vstal. Nikdy tak tichý jako tsuranský válečník, ale hlučně sebevědomý k ní přistoupil a objal ji kolem ramen. „Jsi moje nejmilovanější ptáčátko v Císařství,“ zašeptal. „Jsi tak nádherně něžná a tvůj zpěv je potěšením pro mé srdce.“</p>

<p>Odstoupil od ní s uličnickou poznámkou, která u jedné z komorných vyvolala tiché zahihňání. Pokud si všiml ztuhlosti Mařiných ramen, připsal ji jehlicím, jimiž se služka snažila upevnit dlouhý zatočený pletenec jejích vlasů.</p>

<p>Pracný účes ho měl varovat. Vybudovaný do výšky, která prozrazovala typicky tsuranský záměr dělat dojem, a upevněný několika tucty jadeitových a diamantových jehlic a spon byl nakonec korunován péřovou čelenkou ozdobenou škeblemi korkara.</p>

<p>„Jdeme do císařského paláce?“ zeptal se Kevin, když od ní odtrhl oči a všiml si, že mezi její čestnou stráží je i Arakasi převlečený za úředníka. Starší velitel útoku měl na sobě obřadní brnění a svůj nejpůsobivější chochol. Jeho kopí a přilba byly ozdobeny stuhami, které se k běžné zbroji nenosily, a k válečné už vůbec ne, a to znamenalo, že důvodem k takové okázalosti musí být nějaká veledůležitá osoba.</p>

<p>„Jdeme navštívit vysokého císařského úředníka,“ vysvětlila mu Mara chladně. Podala ruku Arakasimu, aby jí pomohl nastoupit do nosítek. Arakasi se pro tento úkol hodil lépe než velitel útoku, který si vedl skvěle s mečem, ale vynikal pozoruhodnou neobratností, když měl pomoci své paní v jejich sandálech na vysokých podrážkách, osmi vrstvách obřadních rouch a účesu, který desetinásobně převyšoval nejnádhernější korunu krále z Ostrovů.</p>

<p>„Vypadáš jako svatební dort,“ poznamenal Kevin. „To je ten člověk tak důležitý?“</p>

<p>Konečně mu věnovala úsměv, ačkoliv pod silným nánosem thyzového pudru vypadal její výraz poněkud strnule.</p>

<p>„On si myslí, že je důležitý. A když někdo jde žádat o laskavost, stává se tento rozdíl čistě akademickým.“ S ohledem na své nádherné šaty se Mara opatrně usadila v nosítkách. „Zatáhni záclony, prosím,“ přikázala Arakasimu.</p>

<p>Když nosiči zvedli na ramena tyče nosítek a vyrazili, dal se trochu rozpačitě do kroku i Kevin. Předpokládal, že si Mara přeje soukromí, aby se vyhnula pohledům zvědavců a aby se jí nezaprášily šaty. Dobrá nálada mu vydržela i během dlouhé cesty rušnými ulicemi do císařského paláce, a dokonce ani složitý systém mnoha stráží u bran a dveřníků ho nevyvedl z míry. Když si jednou zvykl na množství formalit doprovázejících všechny záležitosti v Císařství, odhalil i jejich smysl. Žádný hodnostář, jakkoli malý, nebyl nikdy vyrušen někým z nižších příček společenského žebříčku. Vládnoucí lordy a paní nikdy návštěvník nezastihl nepřipravené; tsuranský vztah k obřadům s ohledem na postavení zajišťoval, že všechno se uskuteční v přesně stanoveném pořádku a že odpovídající listiny, oblečení a občerstvení budou přichystány přesně v okamžiku, kdy návštěvník přestoupí práh.</p>

<p>Strážce císařské pečeti byl dobře připraven, když jeho tajemník nakonec uvedl Maru s jejím doprovodem do přijímacího pokoje. Polštáře byly po předcházejícím návštěvníkovi důkladně natřepány, na nízkém stolku ležel nový podnos s ovocem a šťávami a úředník samotný stál vzpřímen v obřadním rouchu s tuhým těžkým límcem a odznaky svého úřadu.</p>

<p>Strážce císařské pečeti byl tučný muž středního věku, měl růžovou pleť a několik brad. Jeho zapadlé, pronikavé oči by po jediném pohledu dokázaly do poslední mince určit hodnotu každého šperku na Mařiných šatech. Také miloval sladkosti, jak dokazovaly papírky z keljirových žvýkacích bonbonů, nakupené v jeho odpadkovém koši. Cukrovinky vyrobené ze ztuhlé mízy stromu obarvily jeho zuby a jazyk do rudooranžova. Uklonil se jen lehce vzhledem ke své nadměrné váze a stejně nadměrnému pocitu vlastní důležitosti.</p>

<p>Místnost páchla potem otylého člověka a starým voskem, z čehož Kevin usoudil, že přepážky jsou pravděpodobně uzavřeny nastálo. S mošnou plnou papíru, per a inkoustu, kterou nesl pro případnou Arakasiho potřebu, se obrnil proti nudnému čekání, když Mara začala s formálním pozdravem. Úředník využil tohoto okamžiku k tomu, aby otevřel zásuvku u svého malého stolku, vyňal z něj keljirový bonbon a rozbalil ho, jako by vykonával nějaký posvátný rituál. Vložil si pamlsek do úst, hlasitě zamlaskal a uráčil se odpovědět.</p>

<p>„Jsem zdráv.“ Jeho hlas byl hluboký a poněkud příliš silný. Dvakrát si důkladné odkašlal. „Paní Maro z Acoma.“ Zamlaskal, zamyslel se a po chvilce dodal: „Doufám, že ty jsi také zdráva.“</p>

<p>Mara sklonila hlavu.</p>

<p>Úředník spustil svou váhu na polštáře a podlaha povážlivě zapraskala. Přesunul si bonbon z jedné strany úst na druhou. „Co tě v tomto krásném dopoledni přivádí do mé kanceláře, paní Maro?“</p>

<p>Kevin slyšel z její odpovědi jen nejasné mumlání; neporozuměl jedinému slovu.</p>

<p>Úředníkovy čelisti se přestaly pohybovat. Znovu si odkašlal, tentokrát třikrát. Prsty si zaklepal na koleno a na kůži, kterou jeho roucho nestačilo zahalit, zůstaly bílé skvrny. Pak se zamračil, obočí se mu stáhlo ke knoflíkovitému nosu. „To je - to je velmi neobvyklá žádost, paní Maro.“</p>

<p>Paní promluvila znovu, a když Kevin zaslechl, jak řekla „Midkemie“, nastražil uši.</p>

<p>Paní z Acoma zakončila jasným hlasem: „Je to pouhý rozmar.“ Pokrčila rameny v čistě ženském gestu, vypočítaném na odzbrojení protivníka. „Byla bych potěšena.“</p>

<p>Strážce pečeti si poposedl. Jeho zachmuření začalo být nepříjemné.</p>

<p>Mara něco řekla.</p>

<p>„Já vím, že je Trhlina uzavřená!“ vykřikl úředník a začal zuřivě přežvykovat. Pak se na ni zahleděl, jako by si právě zlomil zub. „Tvá žádost o toto očividně nesmyslné povolení je podivná. Velice podivná.“ Odkašlal si a znovu řekl: „Velice podivná,“ jako by rád poslouchal svůj hlas.</p>

<p>Kevin zjistil, že se naklání kupředu, a uvědomil si, že by to neměl dělat; otrok v této zemi nesmí být přistižen při tom, jak se zajímá o záležitosti svých pánů.</p>

<p>Mara promluvila znovu - příliš potichu, než aby něco zaslechl.</p>

<p>Úředník se poškrábal po bradě, očividně zahnaný do úzkých. „A mohu to udělat?“</p>

<p>„Je to zapsáno v zákonech,“ odpověděla Mara. Pokynula Arakasimu, který udělal krok kupředu a uklonil se za jejím ramenem. „Můj písař ti to rád vysvětlí.“</p>

<p>Strážce císařské pečeti s ustaraným výrazem rozkousal zbytek bonbonu. Mávl rukou, jako by Arakasi nebyl o mnoho významnější než otrok.</p>

<p>Arakasi sáhl do kapsy své tuniky a vytáhl dokument. Sňal z něj stuhu, zručně rozvinul svitek a přečetl úryvek přepsaný z knihy, v níž se uvádělo, že strážce císařské pečeti může podle vlastního uvážení upravit nařízení týkající se obchodních a cechovních práv a schválit omezený výběr poplatků za zboží a služby, které jsou považovány za příliš malé, než aby se jimi musela zabývat císařská rada.</p>

<p>„Dobrá.“ Mohutný muž se zavrtěl a začal rozbalovat další keljirový bonbon. „Věc, o niž žádáš, je skutečně jen drobnost, o níž by bylo zbytečné jednat v radě.“ Odmlčel se a začal převracet bonbon v prstech, jako by čekal, že v něm najde nějaký hmyz. „Ale pokud vím, už stovky generací nikdo v mém postavení nezahájil podobné řízení.“</p>

<p>„Vznešený pane,“ odvážil se poznamenat Arakasi. „Dovol mi připomenout, že zákon se po celou tu dobu nezměnil.“ Znovu se uklonil a ustoupil zpět ke Kevinovi, což bylo znamení, že chce všechny své psací potřeby, aby mohl začít sepisovat dokument.</p>

<p>„O co vlastně žádá?“ zeptal se Kevin tak tiše, jak jen dokázal.</p>

<p>„Pst!“ Arakasi mávl na otroka, aby byl zticha, zatímco Mara připojila další argument na podporu své žádosti a úředník sedící naproti ní začal vypadat nervózně.</p>

<p>Kevin ho pozoroval a usoudil, že strážce císařské pečeti je byrokrat pokrytecky oddaný pořádku. Se zatvrzelostí společnou lidem jeho druhu ve všech zemích chtěl zamítnout Mařinu žádost ne proto, že chtěla něco nesplnitelného, ale proto, že její požadavek byl neobvyklý a vymykal se běžným metodám kancelářských prací. Zdálo se, že Arakasi také vycítil hrozící odmítnutí, neboť v jeho postoji bylo možno vypozorovat rostoucí napětí. Kevin hleděl na podlahu a předstíral nezájem. Ale sotva slyšitelným šeptem řekl Arakasimu: „Proč Maře nenavrhneš, ať zkusí úplatek?“</p>

<p>Vrchní špeh nehnul ani svalem, jeho překvapení prozradila jen chvilka ticha, než odpověděl. „Skvělé!“ zašeptal. „Takhle se to dělá s neochotnými úředníky v Midkemii?“</p>

<p>Kevin sotva znatelně přikývl a jeden koutek jeho úst se nepatrně nadzvedl. „Obvykle to má úspěch. Kromě toho bych se vsadil, že má zálusk na Mařiny šperky.“</p>

<p>Ale Arakasi už postoupil kupředu, aby se diskrétně dotkl paže své paní. Něco jí rychle řekl do ucha, ještě než strážce císařské pečeti dožvýkal a dopřemýšlel.</p>

<p>Mara měla dar rychlého rozhodování. Když se otylý muž sedící naproti ní zhluboka nadechl, aby zformuloval svou odpověď, přerušila ho:</p>

<p>„Vznešený pane, uvědomuji si, že splnění mé žádosti vyžaduje vynaložení jistého úsilí z tvé strany, aby ses ujistil, že jednáš v souladu s předpisy svého úřadu. A protože není tvou povinností mi vyhovět, ráda bych ti vynahradila ztracený čas i námahu; řekněme sty centuriemi v kovu a třemi smaragdy velikosti palce, pokud podnikneš kroky potřebné ke kladnému vyřízení mé žádosti.“</p>

<p>Strážce císařské pečeti spolkl svůj keljirový bonbon vcelku. Oči mu vylezly z důlků. „Paní, jsi příliš laskavá.“ Nevrátil se zpátky k tématu; nakonec, její žádost byla naprosto zbytečná. Dostatečně důrazněji upozornil, že Trhlina spojující Midkemii s Kelewanem byla uzavřena. Ale pokud si Mara přála být výstřední, císař ani Nejvyšší rada se zajisté nebudou zajímat o tak nesmyslný obchod. Očividně spokojený se svými úvahami a dychtící po slíbeném daru pokynul úředník Arakasimu,</p>

<p>„Je mou povinností řešit podobné úkoly, ale s radostí přijmu tvou pozornost a... odevzdám ji chrámu jako obětní dar.“ Usmál se. „Teď, když jsem se nad tím zamyslel, jsem si jist, že tvůj výklad je správný. Podej mi pera a papír. Napíšu své svolení hned.“</p>

<p>Sepsání císařského dokumentu nebyla v Tsuranuanni záležitost krátké chvilky. Kevin přešlapoval z nohy na nohu a v uzavřené místnosti mu bylo stále víc horko. Arakasi a strážce císařské pečeti se nekonečně dlouho dohadovali nad každým slovíčkem, zatímco otroci přicházeli a odcházeli s různobarevnými vosky a stuhami. Odpoledne téměř minulo, když byl dokument opatřen císařskou pečetí. Další chvíli trvalo, než oschl inkoust, a pak velitel Mařiny čestné stráže poslal do jejího městského domu válečníka, aby se postaral o doručení peněz a smaragdů. Zatímco čekali, tlusťoch přežvykoval keljir a stěžoval si na špatnou kvalitu barvených látek. Koupil si modré roucho, které se mu postupně rozpadlo na prach.</p>

<p>„Kupci si po těch nepokojích nedělají nic z toho, že prodávají podřadné zboží,“ lamentoval, zatímco posílal otroka pro nižšího úředníka, jehož úkolem bylo svinout dokument a převázat ho stuhami. „Látky našich oděvů se rozpadají,“ zakončil strážce císařské pečeti smutně. „Někteří lidé říkají, že další na řadě bude celý řád našeho Impéria.“</p>

<p>„Ne, když Shromáždění mágů zajišťuje pořádek,“ poznamenal Arakasi. Rychle hmátl po dokumentu, než ho mohl úředník smést se stolu gestem, jímž zdůrazňoval své další tvrzení -</p>

<p>Pak už byla Kevinovi s potěšující rychlostí předána mošna s psacími potřebami a dokumentem bezpečně ukrytým uvnitř. Mara vstala a uklonila se, a když její doprovod vycházel z dusné místnosti, bylo ještě slyšet strážce císařské pečeti, jak křičí na své sluhy.</p>

<p>„Došly mi keljirové bonbony! Kam se v těchto dnech poděla pečlivost? Barvíři látek jsou líní podvodníci, kupci prodávají zmetky a teď si i mí sluhové myslí, že mohou beztrestně zanedbávat mé potřeby! Celé Impérium spěje ke zkáze, a koho kromě mě to zajímá?“</p>

<p>Mara se po návštěvě strážce císařské pečeti nezdržovala déle v Kentosani, ale ještě téhož odpoledne nastoupila na svou bárku a vydala se do Sulan-Qu a pak domů. Počasí bylo stále velmi horké, dokonce i na Kelewan, a Mara se jako obvykle při podobných plavbách uchýlila do svých kajut. Strávila dlouhé hodiny rozhovorem s Arakasim nebo čtením svitků se zprávami jejích správců, které jí poslali z trhů ve Svatém městě. Ve zbývajícím čase v hlubokém zamyšlení pozorovala vodu a nevšímala si dopravního ruchu na řece.</p>

<p>Kevin se bavil žertováním s lodníky nebo hraním v kostky s válečníky Mařiny čestné stráže, kteří právě nebyli ve službě. Jako otrok si samozřejmě nemohl ponechat výhru, což bylo výhodné z hlediska prohrávajících, kteří tvrdili, že má hříšně velké štěstí. Bárka doplula do Sulan-Qu bez příhod a Mařina družina se rozdělila. Její cestovní skříňky byly dopraveny do skladiště, aby je s sebou vzala příští karavana směřující domů, a paní přestoupila do nosítek. Povečeřela v hostinci v jedné z módních čtvrtí města a za soumraku se vydala domů, obklopena válečníky, kteří jí lucernami osvět­lovali cestu. Kevin, unavený horkem, strávil přestávku ve městě raději podřimováním s nosiči než povídáním s žebráky, kteří se k němu chovali nevrle, protože byl cizinec a ot­rok.</p>

<p>Od návštěvy v Kentosani události a podmínky cestování nedovolily Kevinovi trávit čas s jeho pani. Ale nevadilo mu to. Ona nosila plášť domu Acoma a vzhledem k jejím povinnostem jí občas na něj nezbyl čas. To obvykle vyhovovalo Kevinovu nezávislému způsobu myšlení. Měl okamžiky, kdy dával přednost samotě nebo žertování ve společnosti mužů. Přesto ho trápila zvědavost na to, co Mara vyjednala se strážcem císařské pečeti. Listina obsahující její výsady zůstala v Mařině osobní skříňce na dokumenty. Mara nenechala tuto krabici v Sulan-Qu spolu s ostatními zavazadly, ale měla ji po celou cestu domů položenou v nosítkách u svých nohou.</p>

<p>Ayakiho bouřlivé přivítání zabránilo Kevinovi zjistit, kam se skřínka poděla. Ale Mara musela přikázat, aby o ni bylo postaráno<strong> </strong>ze všeho nejdřív, protože když vyhubovala sluhy za to, že nechali jejího syna tak dlouho vzhůru, uvědomil si Kevin, že skříňka zmizela. Nosiči už se odebrali do skladiště a Jicana nikde neviděl. Věděl, že z Arakasiho žádnou informaci nedostane, a tak čekal celou hodinu, než se Mara nad šálkem chochy podělí o novinky s Nacoyou. Seděl v je­jí ložnici, když si konečně přišla odpočinout, vyčerpaná cestou.</p>

<p>V okamžiku, kdy vstoupila, si uvědomil, že něco není v pořádku. Její rty byly chladné a úsměv nucený. Už se chtěl zeptat, co se stalo, když zatleskala na sluhy, aby jí připravili koupel. To, co následovalo, ho zmátlo úplně. Když vášeň opadla, ležel na polštářích a pozoroval čtverec podlahy osvětlený měděnou září měsíce, pronikajícího dovnitř otevřenou přepážkou. Pak si všiml, že žena v jeho náručí stále není uvolněná. Zpětně si uvědomil, že jejich milování bylo jakoby uspěchané, žádná pomalá spirála postupně narůstajícího vzrušení směřujícího k extázi, jíž Mara dávala přednost. Její odpovědi na jeho dotyky v sobě měly jistý prvek zoufalství, kterého si Kevin téměř nevšiml.</p>

<p>Natáhl ruku a jemně jí odhrnul vlasy ze spánku. „Něco se stalo?“</p>

<p>Mara se otočila. Její tvář zůstala ve stínu, ale Kevin cítil, že se na něj dívá. „Jsem unavená z cesty,“ řekla, ale její slova zněla strojeně.</p>

<p>Kevin ji uchopil za zápěstí a něžně přitáhl k sobě. „Ty víš, že tě miluju.“</p>

<p>Ale ona mu jen zabořila tvář do ramene a nevyslyšela jeho nabídku k rozhovoru.</p>

<p>Kevin v dalším pokusu o přiblížení vzal její tvář do dlaní. „Schováváš v rukávu něco důležitého. A vůbec, co je to za tajné ujednání, které jsi získala od strážce císařské pečeti?“</p>

<p>Mara odpověděla překvapivě ostře. „Nesmíš očekávat, že se ti budu se vším svěřovat.“</p>

<p>„Ne?“ Kevin se posadil, nejistý příčinou jejího podráždění a příliš dotčený, než aby zareagoval bez hořkosti. „To pro tebe znamenám tak málo?“</p>

<p>„Znamenáš pro mě mnoho,“ řekla najednou Mara. Strach způsobil, že její hlas zněl chladně, ale on si ve tmě všiml pouze jejího tónu. Odtáhla se od něj a sedla si s pažemi ovinutými kolem kolen a se sepnutýma rukama. „Znamenáš pro mě všechno.“</p>

<p>„Tak mi řekni o té úmluvě v Kentosani.“ Kevin si odhodil dozadu pramen vlasů tak důvěrně známým gestem, až ji to zabolelo. „Vím, že se týká Midkemie.“</p>

<p>„To ti neřekl Arakasi,“ řekla Mara stále útočným tónem.</p>

<p>„Ne. Odposlechl jsem to.“ Kevinovo přiznání prozrazovalo, že se za to nestydí, což ji rozzlobilo.</p>

<p>Mara vypustila z plic zadržovaný dech. „Pouze můj vrchní špeh a já známe obsah toho dokumentu. Taková je má vůle.“</p>

<p>Teď už byl Kevin přesvědčen, že něco skrývá. V obavách, že by to mohla být věc nějakým způsobem poškozující jeho krajany, naléhal dále. „Říkala jsi, že pro tebe něco znamenám.“</p>

<p>Mara ozářená měsíčním světlem seděla naprosto nehybně. Její tvář byla tvrdá a bezvýrazná, dokonale tsuranská. Neřekla nic. Kevin si neuvědomil, že ji trápí osobní problém, který s celou věcí nemá nic společného, a natáhl k ní ruku.</p>

<p>„Copak už jeden druhému po všech těch letech nedůvěřujeme?“ Jeho hlas byl tak naléhavý, až zraňoval; stále by mu ještě dokázala odolat, kdyby se se vší něhou nedotkl jejího ramene. „Maro, jestli se něčeho bojíš, nemohla bys mi to říct?“</p>

<p>Odtáhla se od něho, což bylo pro něj tak nečekané a bolestné, až se v něm zatajil dech. „Čeho bych se měla bát?“ Její slova zněla drsně a on neměl ani ponětí, že se dotkl přesně jejího bolavého místa. Bála se - moci, kterou nad ní měl, a zmatku, do něhož uvedl její city. Chladně, v obranném instinktu zareagovala jediným způsobem, o němž nade vší pochybnost věděla, že ho od ní vzdálí. „Jsi otrok,“ řekla s ledovým, kousavým důrazem. „A otroku nepřísluší zjišťovat, čeho se bojím nebo nebojím.“</p>

<p>Sám rozzlobený dal Kevin bez rozmyslu průchod svému rozhořčení. „To je všechno, co pro tebe jsem? Otrok, který se počítá mezi tvé věci? Nejsem nic víc než býk needry nebo kuchyňský pomocníček?“ Potřásl hlavou a i přes svou bolest se snažil zmírnit hlas. „Myslel jsem, že po Dustari a po jisté noci v Kentosani jsem si získal uznání ve tvých očích.“ Cítil, že se začíná chvět, a obrnil se proti citům, které její lidé odsuzovali. „Zabíjel jsem pro tebe, paní. Na rozdíl od tvých mí lidé neberou tak snadno životy druhým.“</p>

<p>Jeho hrdost ji chytila za srdce a sevřela ho. Na okamžik se zdálo, že začne plakat, ale pak v pokusu opanovat svou vlastní bolest si Mara nařídila pevné sebeovládání. Jako kdyby stála tváří v tvář svému největšímu nepříteli, a nikoli milenci, řekla: „Zapomínáš, kdo jsi. Zapomínáš, že jsi mohl přijít o život za to, že ses opovážil dotknout meče. Jsi stejný otrok jako jiní otroci, a aby sis připomenul své postavení, bude nejlépe, když opustíš mé pokoje a strávíš zbytek noci se svými druhy v chatrčích otroků.“ Kevin znehybněl úžasem.</p>

<p>„Běž!“ řekla Mara klidným hlasem, ale s konečnou platností toho, kdo má poslední slovo. „To je rozkaz!“</p>

<p>Kevin vstal, vznešený ve své zuřivosti. Sebral své kalhoty z truhly vedle polštářů na spaní, ale neobtěžoval se s jejich oblékáním. Nahý, vzpřímený a hrdý řekl: „Skoro jsem opustil své druhy, protože jsem miloval svého nepřítele. Možná že jsou barbaři a otroci, ale nejsou to lidé, kteří by odsouvali věrnost stranou. Bude mi ctí.“ Domluvil, bez úklony se otočil a odešel.</p>

<p>Mara zůstala nehybně sedět. Plakat začala až dlouho po jeho odchodu. Tou dobou už Kevin klepal na dveřní rám chatrče, kterou obýval Patrick, a zdvořile se dožadoval vstupu.</p>

<p>„Kev?“ ozval se ospalý hlas. „Jsi to ty, synku?“</p>

<p>Kevin překročil práh a zaklel, když si vzpomněl, že v chatrčích otroků nejsou lampy. Shrbil se v temnotě a usedl na vlhkou špinavou podlahu.</p>

<p>„Zatraceně,“ zamumlal Patrick. Posadil se na tvrdé pryčně, která mu sloužila jako lůžko, židle i stůl. „Jsi to ty. Přišel jsi na návštěvu uprostřed noci? Víš přece, že před svítá­ním musíme být na poli.“</p>

<p>V hlase jeho midkemianského druha bylo víc než obvinění. Kevin už té noci udělal jednu chybu týkající se pocitů někoho jiného a rozhodl se jednat taktně. „Je něco v nepořádku, starý brachu?“</p>

<p>Patrick vzdychl a přejel si rukou po holé hlavě. „To se můžeš vsadit. V zatraceném nepořádku. A jsem rád, že jsi nečekal až do zítřka, opravdu. Asi už jsi slyšel o Jakeovi a Dougiasovi.“</p>

<p>Kevin se opatrně nadechl. „Ne,“ řekl jemně. „Co jsem měl slyšet?“</p>

<p>„Oběsili je za pokus o útěk!“ Patrick se zoufale a rozhořčeně naklonil kupředu. „Od obchodníka, který šel kolem, jsme slyšeli o tom císařském dekretu. Nebyl jsi tady, abys jim to rozmluvil. Já jsem to zkoušel. Předstírali, že poslouchají, ale příští noc chtěli pláchnout. Keyoke, ten starý lišák, už nás zná natolik, že uhodl, že by se někdo mohl pokusit utéct do hor. Jeho válečníci na naše chlapce čekali a ještě před svítáním je oba pověsili.“</p>

<p>Kevin ucítil na lýtku bodnutí nějakého hmyzu. Zaplácl ho se zuřivostí, které nedovolil proniknout do svého hlasu. Srovnal si novinu v hlavě a pak opatrně řekl: „Zmínil ses o císařském dekretu. Co je to?“</p>

<p>„Ty jsi o něm neslyšel?“ Patrick se nevěřícně zasmál. „Byl jsi ve Svatém městě ve společnosti šlechty všemohoucí a ty jsi o něm neslyšel?“</p>

<p>„Neslyšel,“ zavrčel Kevin. „Takže kdybys byl tak laskav a řekl mi o něm.“</p>

<p>Patrick se odmlčel, poškrábal si jizvu na koleně a vzdychl. „To jsem blázen, ty o tom opravdu nemáš ani ponětí. Vlastně by mě to nemělo překvapovat, vždyť pro zakrslíky v téhle prokleté zemi neznamená otrok víc než býk needry.“</p>

<p>„<emphasis>Zatraceně, řekni mi to už, Patricku! Jestli se ten císařský dekret týká otroků, chci o něm vědět.</emphasis>“</p>

<p>„Stojí v něm prostě to,“ řekl plešatý muž, který se během let stal téměř cizincem, „že osvobození otroků z arény tím midkemianským mágem, Milamberem, byla jen náhoda. Milambera vyhodili ze Shromáždění, že prý, jak říkají, Jednal proti zájmům Císařství - prohlásili ho za psance a vynesli nad ním rozsudek smrti. A do všech měst rozeslali dokument podepsaný císařem, že už nikdy žádný otrok nesmí být propuštěn na svobodu. Zmařilo to všechnu naději, kterou jsi nám poskytl, synku. Chudáci Jake a Douglas už neměli náladu dál čekat a i další jsou tak netrpěliví, že už tady dlouho nevydrží.“ S hořkým tónem dodal: „Ta zpráva je tak vzala, že podle mého věděli, že je dostanou, a bylo jim to jedno.“ Vzdychl. „Je to těžké, když si člověk pomyslí, jak celé ty roky doufal, že se tak či onak jednou dostane domů. Vyhlídka, že budeme dělat tuhle otrockou práci den co den až do smrti...“</p>

<p>Nastalo ticho, když Kevin rozvažoval o důsledcích noviny, kterou mu právě řekl jeho krajan. Patrick pochopil jeho zamyšlení a uvědomil si, že smrt jejich dvou druhů nebyla důvodem Kevinovy náhlé návštěvy.</p>

<p>„Ty ses s ní zase pohádal,“ obvinil ho.</p>

<p>Kevin smutně přikývl, ale jeho pocity zhrzeného milence ustoupily do pozadí poté, co se dozvěděl, že Milamber upadl v nemilost. Mařina podivná nemluvnost konečně měla jasný důvod. Po střízlivé úvaze ve vlhké chatrči plné štípajícího hmyzu pochopil, že byl blázen, když se nechal vyvést z míry. Ona přece nikdy nebyla ženou propadající hysterii. A opravdu se musela cítit vyděšená tím, že ho ztrácí, stejně jako on tím, že ho vyhnala. Pokud se nemohl podle jejích příkazů až do rána vrátit, aby záležitost s ni urovnal, alespoň se může hlouběji zamyslet nad problémy svých krajanů.</p>

<p>„Měl jsem dost těžkou noc,“ připustil Kevin smutně. „Ale není důvod ztrácet naději.“</p>

<p>„Zatraceně, člověče. Trhlina je zavřená,“ přerušil ho Patrick. „To znamená, že pro nás není cesty zpátky, a jediná možnost je žít jako psanci v horách.“</p>

<p>„Ne.“ Kevin, kousnutý dalším hmyzem, se plácl po stehně a zdvořile požádal o místo na pryčně.</p>

<p>Patrick se zdráhavě posunul.</p>

<p>„Trhlina je teď zavřená, to je pravda.“ Pokrývky byty velmi hrubé a Kevina napadlo, jestli je nepříjemnější hmyz, nebo ložní prádlo jeho přítele. Slamník byl provlhlý potem a hrbolatý, nic pohodlného, na čem by měl člověk trávit své noci. Kevin vzdychl, rozpolcen svou láskou k Maře a zodpovědností, kterou měl jako jediný šlechtický syn ke svým krajanům. Jako vždy našel úlevu v humoru. Než by si stěžoval na tsuranskou nespravedlnost, vyprávěl raději Patrickovi veselé historky z návštěvy u strážce císařské pečetí.</p>

<p>Podařilo se mu dosáhnout toho, že se Patrick suše zasmál, když dospěl k části s úplatkem. Ale ani ústřední téma nezůstalo bez povšimnutí.</p>

<p>„Ty nevíš, co bylo v tom povolení,“ zdůraznil plešatý muž. „Nemusí se to vůbec týkat nás ani otroctví jako takového.“</p>

<p>„Nemusí,“ přiznal Kevin a rychle dodal: „Ale v tom to nevězí.“</p>

<p>Následovalo pochybovačné ticho. Pak pryčna zavrzala, jak se Patrick opřel o stěnu. „A v čem to tedy vězí, synku? To jsem zvědav.“</p>

<p>„To, o čem jednala, se týkalo Midkemie,“ prohlásil Kevin, jako by tím bylo všechno jasně řečeno. Když Patrick nezareagoval, upřesnil: „Naše paní očividně věří, že Trhlina bude znovu otevřena.“</p>

<p>„A to má naše chlapce přesvědčit, aby tady žili jako zvířata a smířili se s bitím?“ zeptal se Patrick. „K čertu, Kevine, ty jsi zatracený optimista. Všechno to hedvábí a ženské masíčko se ti vrazilo do hlavy. Víš, že tihle zakrslíci mají historii dlouhou tisíce let. Dělají plány na příštích padesát generací, ale už dneska je považují za důležité.“</p>

<p>Kevin to nepopřel, ale obrátil se na svého druha s naléhavou prosbou v hlase. „Patricku, promluv s muži. Vzbuď v nich naději. Nechci, aby je Mařini válečníci věšeli jednoho po druhém, zatímco budu pracovat na způsobu, jak je dostat domů.“</p>

<p>Patrick zamumlal něco nesrozumitelného, co znělo jako zaklení. Kalné světlo svítání se začalo prodírat jediným oknem chatrče a dusot nohou z kasáren prozrazoval střídání stráží. „Musím vstávat, synku,“ řekl Patrick mrzutě, „Když nebudu včas u jídla, čeká mě dlouhý den s prázdným bři­chem.“</p>

<p>Kevin se dotkl ruky svého společníka. „Věř mi, příteli. Ještě chvíli. Když ztratím naději, řeknu ti to, a slibuji ti tohle: nezemřu jako otrok. Povedu útěk do hor.“</p>

<p>Patrick se na něj upřeně zahleděl v šeru úsvitu. „Myslíš to vážně,“ připustil trochu překvapeně. „Ale bude těžké přesvědčit chlapce. Mají vztek kvůli Douglasovi a Jakeovi.“</p>

<p>„Tak jim nedovol, aby jako Douglas a Jake skončili,“ řekl Kevin naléhavě, vstal a vysel ze dveří.</p>

<p>Kevin si byl dobře vědom toho, že Jican by mu s radostí přidělil nějakou práci, a proto se od chatrčí otroků k hlavnímu domu vydal oklikou přes zahrady. Rosa mu smáčela bosé nohy a okraje nohavic. Občas prošel kolem některé z Keyokových hlídek. Neobtěžovali ho; po tažení do Dustari, a obzvlášť po Noci krvavých mečů se kasárnami roznesla zvěst o jeho bojovém umění. Mařini vojáci mu to sice nedávali otevřeně najevo, ale svým vlastním způsobem mu beze slov projevovali jistou úctu. Už nepochybovali o jeho věrnosti.</p>

<p>Pokud stráže u Mařiných pokojů vyslechly noční hádku, nedaly to na sobě znát, když Kevin prošel živým plotem z keřů akasi a vstoupil na cestičku. A jako by byl duch, nevěnovaly mu žádnou pozornost, když odsunul přepážku a vešel dovnitř.</p>

<p>Perlově šedé světlo zahalovalo hromadu zmačkaných pokrývek. Uprostřed nich ležela Mara s vlasy rozcuchanými od častého převracení a svírala v náručí změť prostěradel. Ačkoliv ji nesužoval hmyz, vypadala, jako by prožila stejně nepříjemnou noc jako on. I ve spánku měla čelo ustaraně nakrčené. Pohled na její profil, malé sevřené prsty a křivku jednoho obnaženého ňadra rozptýlil poslední zbytky Kevinova hněvu. Nedokázal se na ni zlobit. Možná že právě to byla jeho největší chyba.</p>

<p>Vyklouzl z vlhkých kalhot. S vědomím, že je jeho kůže studená a rudá od škrábanců, lehl si na kraj polštářů a omotal si kolem prochladlých nohou kus pokrývky. Pak, když čekal, až se zahřeje, zadíval se na paní, kterou miloval.</p>

<p>Její blízkost mu téměř dala zapomenout na otroctví, na to, kým byl, jako co se narodil, co všechno ztratil, i na problémy jeho krajanů. Příliš dobře chápal nebezpečí, v němž by se nacházeli, kdyby se slabá naděje, kterou se mu podařilo vykřesat před Patrickem, nakonec proměnila v oprátku. Pak se Mara zavrtěla a slabě vykřikla ze spaní a starost o ni přehlušila všechny jeho myšlenky.</p>

<p>Kevin natáhl hřejivé ruce. Urovnal shrnutá prostěradla mezi jejími koleny a osvobodil její zápěstí ze zcuchaného pramenu černých vlasů. Pak ji něžně přivinul k sobě a políbil na dobré ráno.</p>

<p>Musela se vyčerpat pláčem, protože se probírala pomalu a oči měla rudé a napuchlé. Podepřel ji a ona se mu stulila do náruče. Pak si začala vzpomínat a rozzlobeně se napjala.</p>

<p>„Přikázala jsem ti odejít!“ řekla hněvivě.</p>

<p>Kevin pohodil hlavou směrem k přepážce. „Až do rána,“ řekl vyrovnaně. „A ráno je tu. Vrátil jsem se.“</p>

<p>Otevřela ústa, aby řekla ještě něco. Jemně, ale pevně přitiskl prst na její ústa. „Pořád tě miluju.“</p>

<p>Vzepřela se mu, silněji než očekával; musel vynaložit dost síly, aby ji udržel. V obavách, aby nevybuchla vzteky, kdyby ji políbil, dotkl se rty jejího ucha. Vlasy na spáncích měla vlhké, snad od slz. Tiše řekl: „Slyšel jsem od Patricka o císařském dekretu týkajícím se otroctví.“ Že mu to neřekla ona sama, ho dosud bolelo, ale nedal to najevo. „Jestli tě opustím, nebude to hned teď.“</p>

<p>„Nezlobíš se na mě?“ zeptala se a přece jen nakonec ukázala svou nejistotu.</p>

<p>„Zlobil jsem se.“ Kevin ji políbil a cítil, jak se rozehřívá. „Kdybys se mnou mluvila, nechoval bych se jako troll.“</p>

<p>„Troll?“ Její hlas se zachvěl, když se jeho ruka vydala na cestu pod přikrývky.</p>

<p>„Karagabuge,“ přeložil Kevin výrazem pro bájnou zdeformovanou rasu obrů obývajících horské jeskyně v dětských pohádkách, komicky těžkopádných a stále napomáhajících své vlastní zkáze.</p>

<p>„Přesně takový jsi, i tak velký,“ zasmála se Mara. Měla skoro závrať z úlevy a skutečnost, že jí odpustil, v ní rychle probudila vášeň.</p>

<p>„Dobrá, pokud je to tak, karagabuge nežádá o dovolení, aby směl znásilňovat a plenit.“ Přitiskl ji k sobě pevněji, překulil šiji na hruď a vzdychl do záplavy jejích černých vlasů, které se mu rozprostřely po obličeji. Během několika minut oba zapomněli, kdo je pán a kdo otrok, neboť se neoddělitelně spojili v jedno.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola sedmá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ZMATEK</strong></p>

<p>Měsíce plynuly.</p>

<p>Znovu přišlo období dešťů. Pastviny se zazelenaly novou trávou a dunivé bučení býků needer oznamovalo jejich říji. Den začal jako mnoho jiných před ním. Mara a Jican diskutovali nad tabulkami popsanými křídou a snažili se určit, kterou obilninu je třeba vyšít, aby na podzimních trzích měli co nejvyšší zisky. Dopoledne byli vyrušeni zprávou, že k usedlosti míří posel z Obchodního cechu poslů.</p>

<p>„Běží?“ zeptala se Mara. Stále pokračovala v porovnávání výnosů hwaetu na nových pozemcích právě zakoupených v Ambolině.</p>

<p>„Ano, paní. Běží,“ řekl voják. Jeho potvrzení ji nepřekvapilo; válečník, který jí zprávu přinesl, byl sám udýchaný, jak spěchal, aby ji doručil.</p>

<p>Mara pokynula Jicanovi, ať pokračuje sám. Pak, ztuhlá v kolenou od sezení, vstala, překročila několik hromádek tabulek a vyšla přepážkou na chodbu.</p>

<p>Dospěla k hlavnímu vchodu právě včas, aby spatřila podsaditého posla, jak zahýbá z cesty mezi pastvinami. Nekráčel, neklusal, ale utíkal tak rychle, jak jen bylo možné ve věci nejvyšší naléhavosti.</p>

<p>„Zajímalo by mě, co to může být?“ zeptala se Mara nahlas sama sebe.</p>

<p>Sarik, který se právě objevil za jejím ramenem, typicky odpověděl otázkou. „Problémy, paní, pro co jiného by se člověk vláčel blátem?“</p>

<p>Paní z Acoma se křivé usmála na svého rádce, kterému, jak se zdálo, nechybělo jeho bývalé postavení válečníka. Jeho suchý sarkastický humor se hodně lišil od bezstarostného žertování jeho bratrance Lujana. Sarikovy sklony ke zkoumání podstaty věcí by mohly zpomalit jeho vojenský postup; ale právě tato vlastnost byla nezbytným předpokladem pro jeho nový úřad. Slepá poslušnost nebyla předností rádce.</p>

<p>Své schopnosti už prokázal. Více než šest měsíců Impérium mlčelo sevřeno Axantucarovou železnou pěstí. Od Mařiny návštěvy strážce císařské pečeti ve Svatém městě Císařská bílá stráž třikrát zasahovala ve sporech, které by si jinak vyřešili samotní šlechtici, jichž se týkaly. Axantucarovým ospravedlněním bylo, že Císařství potřebuje stabilitu, ale Sarik si s jízlivostí povšiml, že nový Vojevůdce vždy nějak dokázal zvrátit výsledek sporu ve prospěch toho, kdo ho podporoval na cestě k moci. Splácení politických dluhů bylo ve Hře rady běžnou záležitostí, ale zaplétání Císařských bílých do vyřizování osobních záležitostí bylo nepřiměřené a prozrazovalo zálibu v krveprolévání soupeřící s tou, již projevoval Minwanabi.</p>

<p>Dům Acoma těžil z této situace, neboť Tasaio byl nucen zachovávat postoj tiché trpělivosti. Jako Vojevůdcův nejmocnější soupeř nepotřeboval lord z Minwanabi rádce, aby věděl, jak by Axantucar reagoval, kdyby se jeho rodina chovala příliš rozpínavě. Muž, který nosil bílou a zlatou, vládl stejně bezohledně jako jeho předchůdce, ale mnohem nepředvídatelněji. Dokonce i ve svém téměř nenapadnutelném postavení se Tasaio neodvážil nic pokládat za jisté.</p>

<p>Cechovní posel, vystupující po schodech, vytrhl Maru ze zamyšlení. Lesknoucí se potem a oblečený pouze v bederní roušce, s páskou nesoucí označení jeho cechu na paži se uklonil. „Paní z Acoma?“</p>

<p>Mara řekla: „To jsem já. Kdo posílá zprávu?“</p>

<p>„Nikdo, paní.“ Posel se narovnal ze své úklony a odhrnul si z tváře propocené vlasy. „Pro dobro Impéria můj cech roz­náší zprávu všem vládnoucím lordům a paním.“</p>

<p>Pro dobro Impéria... Těmito slovy posel naznačil, že jeho cech považuje věc za natolik důležitou, že za své služby ne­požaduje náhradu. Znepokojená Mara se zeptala: „Co se sta­lo?“</p>

<p>Posel si ani nevšiml, že její otázka přišla bez nabídky občerstvení. „Paní, Impérium je ohroženo. Bohové na nás seslali svůj hněv. Odpadlický mág, bývalý Ctihodný Milamber, se vrátil.“</p>

<p>Mara za sebou ucítila pohyb a pochopila, že se k ní připojil Kevin. Midkemian vzrušeným hlasem řekl: „Takže Trhlina se znovu otevřela!“</p>

<p>„Jak tvůj otrok řekl,“ pokračoval posel s očima upřenýma pouze na Maru. „A co víc. Vojevůdce se pokusil zajmout tohoto mága za pomoci svých spojenců ze Shromáždění. Není jasné, co se přesně stalo, kromě toho, že v paláci byla vybojována bitva mezi Císařskou bílou stráží a vojskem vedeným Kamatsuem ze Šinzawai.“</p>

<p>Vzduch najednou ztratil svou svěžest. Mara si ovinula roucho pevněji kolem ramen a ani si nevšimla, že jí zbělely klouby. S klidem, který necítila, protože nemohlo být pochyb, že Hokanu stál po boku svého otce, se zeptala: „Bitva v paláci?“</p>

<p>„Ano, paní.“ Posel si nevšiml jejího znepokojeni a zdálo se, že si své pochmurné zprávy vychutnává. „A nakonec: Vojevůdce byl prohlášen zrádcem a vydán bezectné smrti.“</p>

<p>Maře se rozšířily oči. Bezectná smrt mohla znamenat pouze oběšení. Jen dvě síly v Císařství mohly nařídit tuto popravu a mezi mágy měl Axantucar spojence. „Císař...?“</p>

<p>Posel, téměř neschopný potlačit své vzrušení, odpověděl:</p>

<p>„Ano, paní. Nebeská záře vynesla rozsudek nad Vojevůdcem a zrušila právo všech lordů usednout na bílém a zlatém trůně.“</p>

<p>V ohromeném tichu, které následovalo, se Mara marně pokusila uspořádat myšlenky. Císař odsuzující Vojevůdce k smrti! Ta událost ji omráčila, byla porušením všech tradic. Dokonce ani v dobách největšího ohrožení si žádná Nebeská záře nedovolila jednat jako Ičindar.</p>

<p>Posel zakončil: „Paní, Nejvyšší rada je rozpuštěna a smí se shromáždit pouze na císařův rozkaz!“</p>

<p>Mara se snažila nedat najevo překvapení. „Ještě něco?“</p>

<p>Posel zkřížil paže na hrudi a uklonil se. „Zatím nic, paní. Ale oficiální zpráva bude bezpochyby následovat.“</p>

<p>„Pak si tedy zajdi do kuchyně a najez se,“ vyzvala ho Mara. „Zanedbala jsem dobré mravy a nenabídla ti občerstvení před další cestou.“</p>

<p>„Má paní je laskavá, ale musím dál. S tvým dovolením?“</p>

<p>Mara mladého muže pokynem ruky propustila. Když vyběhl zpět na silnici, otočila se a vrhla na Sarika ostrý pohled. „Chci tady mít Arakasiho tak rychle, jak to bude možné.“</p>

<p>Její spěch nepotřeboval vysvětlení. Neboť pokud posel mluvil pravdu, byla toto zdaleka nejzávažnější událost v jejím životě. Pravidla Velké hry byla navždy změněna a císař se stal nejmocnější silou v Impériu. Dokud, pomyslela si Mara se zábleskem ironie podobné Kevinově, někdo nerozhodne jinak tím, že ho zabije.</p>

<p>Trvalo skoro dva týdny, než se obezřetným postupem, na němž vrchní špeh trval, podařilo Arakasiho zastihnout. Mara si během tohoto zdržení dělala starosti, neboť Císařstvím kolovalo mnoho zvěstí. Navzdory očekávání nepřišlo žádné oficiální stanovisko týkající se okolností Axantucarovy popravy. Rodily se dohady a spekulace, ale císař zůstával stále živý a u moci v Kentosani. Tvrdilo se, že osm jeho otroků zemřelo po požití různých cizokrajných jedů přimíchaných do jeho jídla a tři kuchaři spolu se dvěma císařskými komornými byli oběšeni za úklady o jeho život. Obchod pokračoval, ale ztěžka, jako by všichni cítili klid před bouří.   ,</p>

<p>Nepříjemné počasí ztěžovalo dokonce i nervózní čekání. Mara trávila dlouhé hodiny u svého psacího stolu a sepisovala zprávy svým spojencům. Pouze poselství určené Jirovi zůstalo bez odpovědi, což ji nepřekvapovalo. Mara vzdychla, sáhla po další listině a poznamenala si jméno na břidlicové tabulce. Pak začala psát dopis a jemné skřípání jejího pe­ra na papíru ukrajovalo z dalšího odpoledne.</p>

<p>Kevin měl ve vlhkém těžkém vzduchu období dešťů sklony k otupělosti. Podřimoval na rohoži v koutě její pracovny, ukolébán šuměním deště a skřípáním Mařina pera. Najednou se v zelenošedém příšeří přetrvávajícím od minulé přeháňky objevil stín.</p>

<p>Mara vyskočila, dech se jí zatajil v hrudi. Její pohyb probudil Kevina, jenž se vztyčil a s reflexem vojáka hmátl po meči, který tam nebyl.</p>

<p>Pak se Midkemian uvolnil s úlevným smíchem. „U všech bohů, člověče, pěkně jsi mě vyděsil.“</p>

<p>Arakasi vystoupil z deště, těžký černý plášť mu pleskal kolem lýtek. Sandály měl nasáklé vodou a olepené kousky trávy, což znamenalo, že přišel přes pastviny needer.</p>

<p>Mara se s úlevou opět posadila. „Trvalo ti dlouho, než ses vrátil.“</p>

<p>Vrchní špeh se uklonil, stříbrné kapičky deště se rozstříkly z jeho kapuce a dopadly mu na nos. „Paní, byl jsem velmi daleko, když mě zastihl tvůj příkaz.“</p>

<p>Mara zatleskala na služku. „Osušky,“ nařídila. „A suché šaty. Hned.“ Pokynula svému vrchnímu špehovi, aby si sedl a posloužil si šálkem chochy z podnosu na jejím stolku.</p>

<p>Arakasi si nalil kouřící nápoj a pak upřel na svou paní pronikavý pohled. „Paní, prosím tě, abys nikomu neříkala, že jsem zpátky. Proklouzl jsem kolem tvých stráží a vynaložil jsem hodně úsilí, abych nebyl spatřen.“</p>

<p>Což vysvětlovalo trávu zachycenou na jeho sandálech, ale ne důvod, který se za tím skrýval. Když se Arakasi neměl k tomu, aby podal vysvětlení, byla Mara nucena sama ho o ně požádat. Její vrchní spěch otáčel v prstech šálek z jemného porcelánu s pro něj nezvyklým rozrušením. Zamračil se, zamyslel a vůbec nevěnoval pozornost osuškám a suchému oblečení, které vedle něj položila služebná. Stále ve svém promočeném černém rouchu řekl: „Mí informátoři... Něco asi není v pořádku. Je tady možnost, že jsme byli oklamáni.“</p>

<p>Mara povytáhla obočí a s neomylnou intuicí sledovala jeho myšlenky k dávné události. „Ta léčka na Keyoka?“</p>

<p>Arakasi přikývl. „Domnívám se, že lord Desio tehdy nechal našeho muže uprchnout, aby mě ukolébal v přesvědčení, že naši zbývající agenti v domácnosti Minwanabi zůstali neodhaleni. Pokud by tomu tak bylo, je postup jednoho z mých mužů do osobní služby lorda Tasaia...“</p>

<p>„Podezřelý?“ dokončila Mara, když se jeho hlas vytratil. Odmítavě mávla rukou. „Poraď si s tím problémem, jak uznáš za vhodné. Pokud si myslíš, že se Minwanabimu podařilo umístit špeha na mých statcích, odhal ho. Teď si přeji, abys mi podal podrobnou zprávu o tom, co se děje v Kentosani.“</p>

<p>Arakasi usrkl chochy a na okamžik se zdálo, že nechce opustit téma možného narušení jeho výzvědné sítě, ale když si Kevin poposedl ve svém koutě a Mara vypadala, že téměř ztrácí trpělivost, obrátil pozornost k požadované zprávě. „Stalo se mnoho, ale málo proniklo na veřejnost.“ Arakasi odložil svůj šálek tak jemně, že porcelán ani necinkl. „Ztratil jsem v bojích jednoho agenta.“</p>

<p>Mara neznala muže, který zahynul, ani by ho nikdy nepoznala, ale byl to služebník domu Acoma. S úctou sklonila hlavu, stejně jako by to udělala, kdyby se dozvěděla, že válečník položil život v jejích službách.</p>

<p>Arakasi pokrčil rameny. „Ten muž byl prostě na nesprávném místě, když začal boj. Zabil ho zbloudilý šíp, ale jeho ztráta je politováníhodná. Uchazeči o místo v císařském paláci jsou pečlivě zkoumáni a bude hodně těžké ho nahradit,“</p>

<p>Mara si uvědomila, že vrchní špeh si tuto ztrátu bere osobně, a ačkoli si přála, aby tyto záležitosti vyřešil sám, bylo jeho odbočení natolik neobvyklé, že ho nechala domluvit.</p>

<p>Arakasi ukryl sepjaté ruce do záhybů svého pláště a zdálo se, že se vzpamatoval. Rázně řekl: „V každém případě mág Milamber, vyhnaný z řad Ctihodných, se vrátil znovu otevřenou Trhlinou.“</p>

<p>„Kde je ta Trhlina?“ skočil mu do řeči Kevin, najednou ne tak ospalý, jak vypadal.</p>

<p>Mara se na něj zamračila, ale byl to Arakasiho pohled plný zdrcujícího pohrdání, který Midkemiana umlčel. „To ještě nevím,“ připustil vrchní špeh, obraceje se výhradně na Maru. „Milamber byl zajat ve městě Ontosetu dvěma mágy sloužícími Axantucarovi. On, dva jeho krajané, kteří ho doprovázeli, a další Ctihodný byli odvedeni do císařského paláce.“</p>

<p>Mara ho přerušila. „Vojevůdce uvěznil Ctihodného?“</p>

<p>„Tvrdí se, že ti dva Ctihodní zajali jednoho ze svých druhů,“ upřesnil Arakasi suše. „O Vojevůdci se toho ví jen málo, ačkoli kolují různé dohady. Axantucar se prý nechtěl spokojit jen s bílou a zlatou. Sledoval vyšší cíle.“</p>

<p>„Zabít císaře?“ vpadla mu do řeči Mara. „Slyšela jsem, že někdo zkoušel jed.“</p>

<p>„Polovina těchto zvěstí je pravdivá.“ Arakasi třepí prsty a voda z jeho rukávů vytvořila loužičky na vyleštěné dřevěné podlaze. „Tohle uvedl Ičindar jako důvod k popravě. A když jeden z Axantucarových mazlíčků Ctihodných zradil svého pána a vypovídal proti němu, kdo by pochyboval o pravdivosti tohoto obvinění?“</p>

<p>Mara rozevřela oči. „Ctihodný ho udal?“</p>

<p>„A co víc.“ Arakasi se tématem hovoru konečně trochu rozehřál. „Dva Ctihodní, bratři, poskytovali svou pomoc tomuto Vojevůdci, stejně jako jeho předchůdci.“ Mara přikývla. Pamatovala si tuto dvojici dobře, protože jeden z nich prokázal její nevinu ve sporu, který vyvrcholil zničením Jingua z Minwanabi.</p>

<p>Arakasi pokračoval. „Bratr se postavil proti bratru a jeden ze Ctihodných je nyní mrtev a druhý veřejně odhalil všechny, kdo intrikovali proti Ičindarovi. V tomto okamžiku se nikdo neodvažuje pokračovat ve Velké hře ze strachu před odplatou. Ale z našeho hlediska soudím, že je třeba nejvyšší opatrnosti. Pokud Tasaio věří, že je nejmocnějším z lordů, může se rozhodnout zaútočit právě teď.“</p>

<p>Mara zvedla ruku, aby mlčel, protože přemýšlela. Po chvilce naplněné zvukem kapek padajících z římsy řekla:</p>

<p>„Ne. Ne teď. Tasaio je příliš chytrý, než aby vytáhl do boje, když je tolik mečů vytasených z pochev. Kdo velí posádce v císařském paláci?“</p>

<p>„Kamatsu ze Šinzawai,“ odpověděl Arakasi. Jedná jako velitel císařových vojsk, ale obléká zbroj válečného náčelníka klanu Kanazawai, nikoli Císařské bílé stráže.“</p>

<p>Mara se zamračila, když zvažovala politické důsledky. „Takže v tomto okamžiku můžeme usuzovat, že Spojenectví pro válku je vyřízeno a stejně tak je rozbita Strana války, kde zůstal jen Minwanabi.“ Poklepala si prstem na tvář a řekla:</p>

<p>„Můžeme předpokládat, že si Jiro z Anasati bude udržovat odstup jak od klanu Omechan, tak od Tasaia a že se dům Anasati a další rodiny klanu Ionani vrátí do náruče Říšské strany. Ne, Modrá kola nemusí být nejsilnější stranou, ale sedí po pravici císaře, a při tomto stavu událostí to může mít velký význam.“</p>

<p>Arakasi dodal: „Co se týká Rady, Minwanabi se dvakrát pokusil o její svolání a byla za to císařem otevřeně pokárán. Ičindar opakovaně prohlásil, že Nejvyšší rada je rozpuštěna, dokud on sám nerozhodne o jejím obnovení.“</p>

<p>Mara zůstala dlouhou chvíli zticha. „Vím, že v tom není jen velezrada,“ usoudila nakonec. „Ve hře je ještě něco víc. V minulosti už se ukládalo o život císaři i Vojevůdci, ale nikdy následkem toho nebyla rozpuštěna Rada.“</p>

<p>„Možná má tento císař více rozumu než všichni jeho předchůdci,“ ozval se Kevin ze svého rohu. „Vsadil bych se, že touží po absolutní moci.“</p>

<p>Mara zavrtěla hlavou. „Kdyby ji chtěl získat těmito prostředky, vyvolalo by to povstání. Pokud by Ičindar opravdu chtěl vládnout sám, udělal by si z Nejvyšší rady smečku psů vykonávajících jeho příkazy. Císařský dvůr může mnoho věcí, ale nemůže řídit Impérium. Naše uspořádání není jako vaše, Kevine, s vládnoucími lordy a jejich služebníky podří­zenými králi.“ Učinila odmítavé gesto, prozrazující, že ten­to systém je jí stále cizí.</p>

<p>„Velká svoboda,“ zacitoval Kevin. „Zákon, který jasně vymezuje vztahy každého člověka k jeho pánu i jeho služebníku, takže nikdo nemůže trpět nespravedlivým zacházením.“</p>

<p>„Ušlechtilá představa, tím jsem si jista,“ přerušila ho Mara. „Každopádně o tom tady nemluvíme; naše uspořádání nedovoluje nahradit špatného lorda šlechetným. Když padne lord, padne s ním celý jeho dům, a kdyby nás padlo dostatečné množství, zhroutilo by se celé Impérium.“</p>

<p>Kevin pohodil hlavou s vlasy rozcuchanými ze spánku. „Tvrdíš, že Císařství nemá podmínky pro to, aby překonalo tak rozsáhlé změny. Tsuranští šlechtici jsou tak rozmazlení a zahledění do sebe, že nebudou na svých statcích vládnout, dokud jim nebude dovoleno být absolutními diktátory. Nevzdají se toho jen proto, že jim to řekne císař.“</p>

<p>Mary se Kevinova slova dotkla. „<emphasis>N</emphasis><emphasis>e.</emphasis> Tvrdím, že když se císař jen tak z rozmaru rozhodne učinit z vládců pouhé úředníky, zjistí, že nařídit něco není totéž jako vykonat to, nebo dohlédnout, aby to vykonali jiní.“</p>

<p>Kevin se opřel o zeď a ledabyle si prohlížel nehty, za jejichž okraji měl špínu.</p>

<p>„O tom se s tebou nemohu přít.“</p>

<p>Mara, znejistělá, proč si ke své vzdorovitosti vybral právě tento okamžik, obrátila pozornost k Arakasimu. „Myslím, že budeme muset do Kentosani.“</p>

<p>Náhle nehybný, jakoby jen tvar zformovaný ze stínu ve své černé kápi, vrchní špeh řekl: „Paní, to může být nebezpečné.“</p>

<p>„A kdy nebylo?“ zeptal se Kevin kousavě. Mara ho umlčela mávnutím ruky, aniž se podívala jeho směrem. „Musím riskovat, že císař nebude protestovat proti setkání klanu Hadama v prostorách Nejvyšší rady. A pokud budou v té době ve městě někteří členové Strany jadeitového oka a rozhodneme se povečeřet...“</p>

<p>Ale společenské události doprovázející politiku Arakasiho tentokrát nezajímaly. „To jsou věci, které musíš probrat se svým hadonrou a první rádkyní, paní,“ přerušil ji s nepatrným náznakem netrpělivosti. „Já se musím vrátit ke svým agentům a zajistit tvou bezpečnost.“</p>

<p>Mara, pohroužena do svých myšlenek, si nepovšimla jeho neobvyklé příkrosti. „Udělej to,“ řekla, ačkoli jeho slova vnímala Jen povrchně. „Ale očekávám tě ve svém domě ve Svatém městě přesně za měsíc.“</p>

<p>„Jak si přeješ, paní.“ Arakasi se beze stopy zdráhavosti uklonil. Stejně pokradmu jak vstoupil, proklouzl přepážkou a ztratil se ve stříbřitém odpoledním mrholení. Stále hluboce zamyšlená Mara mu poskytla čas, aby odešel nespatřen. Pak poslala pro své rádce.</p>

<p>Díky dešti se téměř všichni zdržovali v domě a za několik okamžiků do její pracovny vstoupili Nacoya, Keyoke a Sarik. Lujan se dostavil poslední a voněl po oleji používaném na údržbu laminovaných brnění. Přišel z kasáren, kde právě udílel pokyny mladým rekrutům, a jeho sandály přispěly svou troškou vody a bláta k tomu, co na podlaze zanechal Arakasiho plášť.</p>

<p>Mara bez úvodu řekla: „Nacoyo, pošli zprávu všem vládnoucím lordům ze Strany jadeitového oka, že ode dneška za měsíc budu pobývat ve svém městském domě ve Svatém městě. Dům Acoma bude potěšen, bude-li moci každého přivítat jako hosta na oběd či večeři... s ohledem na jejich postavení, samozřejmě.“ Téměř bez zaváhání dodala:</p>

<p>„A pošli zprávu všem členům klanu Hadama, že za šest týdnů se uskuteční setkáni klanu v Nejvyšší radě.“</p>

<p>Nacoya přerušila svou snahu upevnit si do účesu uvolněnou jehlici. „Paní, mnoho členů klanu Hadama podporovalo Axantucara. Nebudou příliš nakloněni tomu, vrátit se do Kentosani, navzdory tvé žádosti.“</p>

<p>Mara tvrdě pohlédla na svou první rádkyni. „Tak to uveď na pravou míru: to není žádost, to je příkaz.“</p>

<p>Nacoya zpozorovala výraz v Mařiných očích. Zamyslela se, přikývla a mrzutě řekla: „Jak si přeješ, paní,“</p>

<p>Ze své rohože v koutě Mařiny pracovny sledoval Kevin večerní výměnu názorů s rostoucím nepokojem. Vycítil, že se v Maře něco změnilo, ačkoliv nemohl přesně určit co. Byl si jist pouze tím, že navzdory jeho nejlepším pokusům o trpělivost se zvětšuje odstup mezi nimi. Sledoval chladný, vzdálený výraz ve tváři své paní a rozhodl se. Ať už se za ním skrývaly jakékoli myšlenky, tentokrát byl na vážkách, jestli je chce poznat. Ta hra nebyla hrou, alespoň ne v tom smyslu, který by mohl pochopit. Poznal tsuranskou politiku natolik, aby věděl, kdy události směřuji k nebezpečí. Naučil se, že v této zemi žádná změna nenastane bez krveprolití, a pád dalšího Vojevůdce sliboval ty nejhorší problémy.</p>

<p>Déšť bubnoval do střech a pomalu padala tma, a ačkoli vzduch zůstal stejně vlhký a lepkavý jako dříve, zjistil Kevin, že ho přešla dřímota.</p>

<p>Bouře ustala, a i když mraky na obzoru věstily další přeháňku, den se oděl do jasné záře. Mara s nečitelným výrazem stála vzpřímeně ve žhnoucím slunci. Před ní se na cvičišti shromáždila ve vyrovnaných řadách celá její vojenská posádka, všichni bojeschopní muži, kteří nosili zeleň domu Acoma. Chyběli pouze válečníci sloužící na odlehlých državách ve vzdálených městech a ti, kteří právě měli hlídku na hranicích statku.</p>

<p>Po její pravici stála Nacoya, vyhlížející křehce v těžkém obřadním rouchu. Její drobnou postavu ještě zdůrazňovala hůl zakončená vějířem z ocasních per šater, odznak jejího úřadu první rádkyně. Za ní a po její levé straně stáli Keyoke, Sarik a Lujan, také v obřadním oděvu. Lakovaná brnění a klenoty a škeblemi vykládané důstojnické hole se třpytily v záři ranního slunce.</p>

<p>Kevin, mhouřící oči před záblesky světla na vyleštěných brněních, pozoroval scénu z místa u okna ve velkém pokoji, kde Mara obvykle přijímala hosty. Vedle Midkemiana se Ayaki opíral lokty o polštáře. Za mladým pánem stál s nádobou vosku a hadrem v ruce starý otrok Mintai, určený pro úklid této místnosti. Stařec se těšil z chvilky volna, kterou mu poskytl ceremoniál, neboť to byl jeden z vzácných okamžiků, kdy mohl přerušit práci, aniž následovalo potrestání.</p>

<p>Mara udělila několik odměn a vyznamenání, pak přijala přísahu věrnosti asi tuctu mladých válečníků povolaných do služby domu Acoma. Když noví rekruti dokončili své poslední úklony a zařadili se zpět na svá místa, obrátila se k celému svému vojsku.</p>

<p>„Nyní síla domu Acoma konečně vzrostla tak, že se vyrovná jeho cti. Kenji, Sujanro!“ Když jmenovaní důstojníci vystoupili z řady, převzala Mara od Keyoka dva vysoké zeleně zbarvené chocholy. „Tito muži byli povýšeni do hodnosti velitele jednotek!“ oznámila celému vojsku a poté, co se oba muži před ní sklonili, připevnila odznaky nové hodnosti na jejich přilby.</p>

<p>Kevin šťouchl Ayakiho do žeber. „Co je to velitel jednotek? Myslel jsem, že znám všechny vaše hodnosti.“</p>

<p>„Tasaio z Minwanabi má čtyři,“ poskytl mu Ayaki odpověď, která nebyla k ničemu.</p>

<p>Midkemianovy modré oči se upřely na otroka a Mintai, polichocen tím, že je považován za autoritu, ukázal hadrem na seřazené vojsko. „To je hodnost, která se vytváří, když je armáda příliš velká pro jediného velitele. Ti důstojníci budou podřízeni veliteli vojsk Lujanovi a každý bude velet jedné jednotce.“ Na jeho tváři se objevil zmatený výraz. „To musí znamenat, že chce rozdělit vojsko.“</p>

<p>Kevin čekal na upřesnění, a když si opožděně uvědomil, že žádné nepřijde, pomyslel si něco o starcově prostomyslností. „Co to znamená?“ zeptal se.</p>

<p>Odpovědí mu bylo tsuranské pokrčení rameny. „Možná že si paní přeje povolat více válečníků do svých služeb.“</p>

<p>„Abychom mohli porazit Tasaia,“ skočil mu do řeči Ayaki. Vyrazil ze sebe hrdelní zvuk. Jaký podle jeho mínění vydává umírající člověk, a vesele se zašklebil.</p>

<p>Kevin dloubl chlapce do žeber a chrčení se proměnilo v smích. „Kolik mužů přesně tvoří jednotku?“ zeptal se Mintaie.</p>

<p>Starý otrok zopakoval své pokrčení rameny. „Mnoho. Všechno se řídí přáním lorda. Není žádný předem stanovený počet.“</p>

<p>Ale jeho vyhýbavost Kevinovu zvědavost jen povzbudila. „Tak kolika mužům velí velitel hlídky?“</p>

<p>„Hlídce, to je snad zřejmé, barbare.“ Mintai vypadal, že se chce co nejdříve opět pustit do leštění. Cizozemec je možná milencem jeho paní, ale on není povinen snášet jeho hloupé vyptávání.</p>

<p>Barbar očividně nepostřehl, že je jeho zájem na obtíž. „Tak se zeptám jinak. Kolik mužů je obvykle v hlídce?“</p>

<p>Mintai sevřel rty a odmítl odpovědět, ale Ayaki dychtil předvést mu své znalosti. „Většinou tucet, někdy dvacet, ale nikdy ne míň než osm.“</p>

<p>Že bylo dítě schopno porozumět tomuto nesmyslnému systému, byla jen další anomálie v tomto bláznivém světě. Kevin se poškrábal na hlavě a pokusil se vnést nějaký řád do tohoto zmatku. „Řekněme deset. A teď, kolik velitelů hlídek spadá pod jednoho velitele útoku?“</p>

<p>„Někdy pět, jindy až deset podle velikosti jednotky,“ vysvětloval Ayaki.</p>

<p>„Nemusíš křičet jako na bojišti,“ napomenul ho Kevin a snažil se počítat navzdory tomu, že obdržel několik odvet­ných šťouchanců do žeber. „Takže každý velitel útoku velí nejméně čtyřiceti a nejvýše dvěma stům mužů.“ Zamrkal a podíval se zpět na sluncem ozářené cvičiště, kde se prá­vě povýšení důstojníci vraceli na svá místa. „Takže kolik velitelů útoku potřebuješ, abys mohl takhle rozdělit armá­du?“</p>

<p>Ayaki se příliš chechtal, než aby mohl odpovědět; a Mintai se odvrátil od okna a nanesl vosk na svůj hadřík. Jako kdyby mu parkety mohly zmizet zpod nohou, kdyby jim ihned nevěnoval pozornost, poklekl a začal je zuřivě leštit. „Nevím. Kolika mužům naše paní teď velí? Myslím, že to musí být skoro dva tisíce - máme dvacet nebo dvaadvacet velitelů útoku, tak jsem aspoň slyšel vychloubat se Kenjiho. A teď mě nech pracovat, než dostanu výprask.“</p>

<p>To byla výmluva; Mintai už téměř tvořil živý inventář domu a dozorčího měli rádi, takže by mu hrozilo nanejvýš vyhubování. Kevin odrážel Ayakiho útoky na svá žebra a přemýšlel. Většina posádky se střídala; muži trávili část měsíce v kasárnách poblíž usedlosti, takže mohli být se svými ženami a dětmi. Zbytek byl ubytován v malých chýších poblíž různých míst na hranicích statku nebo doprovázel karavany a říční lodě přepravující zboží domu Acoma na vzdálené trhy. Určit přesný počet nebylo snadné, ale otrokův odhad mohl být správný. Mara asi skutečně velela téměř dvěma tisícům mužů. Kevin si tiše obdivně hvízdl. Z doslechu vědět, jak malou posádku zdědila spolu s pláštěm vládnoucí paní - něco kolem třiceti pěti mužů. Teď se její vojsko rozrostlo natolik, že se vyrovnalo vojskům nejmocnějších lordů Císařství.</p>

<p>Škoda, pomyslel si, že její usedlost leží na místě tak nevhodném pro obranu.</p>

<p>Avšak přirozeně následovaly další znepokojivé úvahy, že Mara možná nezvyšuje počet svých vojáků jen pro účely obrany.</p>

<p>Slunce zastínil mrak, předzvěst první odpolední přeháňky. Ceremoniál na cvičišti se chýlil ke konci, jeden čtverec válečníků v zeleném brnění po druhém na Lujanův rozkaz dělal čelem vzad a pochodoval pryč. Mara a její rádcové se vraceli do domu. Kevin, jehož náhle zneklidnilo pomyšlení na setkání s ní, navrhl Ayakimu, aby šel do kuchyně potrápit kuchaře, kteří právě pekli čerstvý thyzový chléb. Ustavičně hladový chlapec nepotřeboval dlouhé pobízení a Kevinovi se zkratkami přes dvory podařilo dorazit do Mařiných poko­jů dříve než ona. Předběhl jednu z jejích komorných a pomohl jí z těžkého obřadního roucha. Poddala se mu, tichá a klidná, ale méně vstřícná k jeho dotekům než obvykle.</p>

<p>Kevin bezstarostným tónem řekl: „Táhneme do války, má paní?“</p>

<p>Mara se nevesele usmála. „Možná. Pokud příslušníci mého klanu budou mít rozum, tak ne, ale pokud se projeví jako umíněnci, budu muset předvést ukázku své síly. Nebude trvat dlouho, než po řece dorazí zvěst, že posádka domu Acoma se rozrostla natolik, že potřebuje dva velitele jednotek.“ Sňala si ze zápěstí sbírku těžkých náramků a odhodila je od otevřené skříňky. Následovala kolekce jehlic do vlasů, které dopadaly s jemným cinkáním, jak každá narazila do předcházejících. „Nikdo nemusí vědět, že je našich jednotek méně než dříve.“</p>

<p>Svlečené roucho bylo ponecháno v péči služebných, aby je vyčistily a pověsily; Kevin pozoroval nahá záda své paní a vzdychl, když se zahalila do lehkých domácích šatů. „Hra pokračuje?“</p>

<p>„Pořád.“ Mara si zavázala šerpu, čímž ukončila všechny jeho naděje na malé rozptýlení na spací rohoži. Nevšimla si, že její milenec myslí na důvěrnosti, a dodala: „Císař mohl rozpustit Radu, ale Hra bude vždy pokračovat.“</p>

<p>Kromě toho, že to vůbec není hra, pomyslel si Kevin. Ne když do ní vstoupí armády. Navzdory svému předsevzetí, že už se nebude míchat do politiky, nemohl si pomoci, aby nepřemýšlel, co má jeho paní za lubem tentokrát.</p>

<p>Stíny zabarvily císařský palác do růžových, oranžových a okrových tónů, když slunce vyslalo z obzoru své první ranní paprsky. Město kolem nábřeží a v chudších čtvrtích už kypělo životem, ale v paláci se ozývaly pouze kroky sluhů a hlídky válečníků oděné do zeleně domu Acoma.</p>

<p>V den, na nějž určila shromáždění klanu Hadama, si Mara přála být v síni Rady první. Plán, který vymyslela, musel přesně vyjít, jinak by si jen získala další nepřátele.</p>

<p>Lujan spolu se stráží tvořenou dvaceti vojáky doprovázel Maru do vnitřní části paláce, ale v místě, kde by paní z Acoma za normálních okolností byla zastavena a nucena čekat, nyní prošla bez zdržování. Lujan po krátkém zaváhání pokynul vojákům, aby se drželi v útvaru. Následovali svou pa­ní do nižší úrovně sálu, a pokud je zarazilo, že Mara minula své křeslo, nedali to na sobě znát.</p>

<p>Kevin ve své úloze osobního otroka povytáhl jedno obočí a pak se tiše zasmál, když uhodl záměr své paní. Mara přešla rozlehlou volnou plochu nejnižší úrovně a pak vystoupi­la na pódium určené Vojevůdci během zasedání Rady nebo válečnému náčelníku při setkáních klanu.</p>

<p>Ranní slunce pozlatilo kupoli síně. Mara se posadila na honosný, slonovinou vykládaný trůn a zaujala patřičnou pózu. Kevin se postavil těsně za ni, připraven splnit všechna její přání, a jako by její čin nevyžadoval ani odvahu, ani troufalost, rozestavili se její válečníci do půlkruhu kolem ní.</p>

<p>Kevin ze svého místa na středovém pódiu pozoroval řady opuštěných sedadel. Síň byla až na válečníky domu Acoma prázdná, a proto mohl bez zábran promluvit. „Někteří lidé budou mít pěkně zauzlovaná střeva, než skončí tento den, paní.“</p>

<p>Ale Mara už vstřebala ducha nadřazenosti, který se vznášel kolem trůnu, na němž seděla; neřekla nic. Cekala ve své vznešené póze téměř tři hodiny, dokud nedorazili i ti nejméně významní členové klanu Hadama.</p>

<p>Lord z Jinguai vstoupil do síně první, jeho vojáci odění do rudožlutých, černě zdobených brnění mu kráčeli v patách. Tou dobou už bylo slunce tak vysoko, že ozářilo centrální pódium. Každý příchozí si musel všimnout paní na trůně s jejími třpytivými klenoty a obřadním rouchem. Starý muž se s překvapeným výrazem zastavil. Zaváhal, pak se uznale usmál a pokračoval v chůzi ke svému křeslu.</p>

<p>Kevin zašeptal: „Takže to máme prvního, kdo je zvědavý na naše představení.“</p>

<p>Mara mu pohybem ozdobného vějíře naznačila, že si má své postřehy nechat pro sebe. Její tvář zůstávala neproniknutelná jako alabastr pod nánosy thyzového pudru; své rozrušení a nervozitu pečlivě skrývala.</p>

<p>Během hodiny přišlo dalších pět lordů. Většina z nich se po jediném pohledu směrem k Maře odebrala na svá místa. Dva zbývající si vyměnili několik slov doprovázených umírněnou gestikulací, a teprve pak se vydali ke svým křes­lům. V poledne dorazila skupinka šesti lordů a mezi nimi je ten, který se počítal k nejmocnějším v klanu Hadama. Když procházeli horní úrovní, pokynul ostatním a všichni jako jeden muž sestoupili do středu síně. Slunce svítilo přímo na zlatý a slonovinový trůn a ozařovalo Maru jako sochu bohyně na chrámovém oltáři. Před Vojevůdcovým trůnem se lordi zastavili. Shlukli se k sobě a vyměňovali si tiché poznámky.</p>

<p>Po chvíli jeden, oděný v temně modrém, oslovil nehybnou ženu na trůně. „Má paní z Acoma -“</p>

<p>Mara ho přerušila. „Chceš mi něco říct, můj lorde z Poltapara?“</p>

<p>Muž se zarazil; jako načepýřený pták trhl rameny a změřil si pohledem paní na trůně. Neuhnula očima a vojáci za jejími zády stáli jako kamenné sochy. Ale v tsuranské kultuře žádná reakce znamenala velmi významnou reakci. Lord si odkašlal. „Jsi zdráva, paní?“</p>

<p>Mara se usmála jeho zdvořilé kapitulaci. „Jsem velmi zdráva, můj lorde. A ty jsi zdráv?“</p>

<p>Muž v modrém přisvědčil a pak se vrátil k bezstarostné konverzaci se svými druhy. Kevin tichým hlasem řekl: „Jeden poražený.“</p>

<p>„Ne,“ opravila ho Mara, skrývajíc úlevu za rozevřeným vějířem. „Šest poražených. Ten lord, který mě pozdravil, má vyšší postavení než ostatní; dva z nich jsou jeho vazaly. Zbývající tři mu odpřísáhli spojenectví, a ačkoli spolu ještě rozmlouvají, všichni se podřídili jeho rozhodnutí.“</p>

<p>Toto vítězství mělo značný význam, neboť další přicházející lordové viděli, že jedna z nejmocnějších rodin v klanu uznala Mařino vedoucí postavení. Očividně nikdo z nich neměl v úmyslu se s ní měřit, a tak ji pozdravili a s nadšením různého stupně odešli na svá místa.</p>

<p>Dosavadní válečný náčelník, lord Benšai z Čekowara vplul do sálu ve svém barevném rouchu, které se jako lodní plachty nadouvalo kolem jeho objemného těla. Zabraný do rozhovoru s jedním ze svých rádců a ve své povýšenosti nevšímavý k okolí už byl v půli cesty k pódiu, když zpozoroval, že jeho obvyklé místo je obsazeno.</p>

<p>Na kratičký okamžik znehybněl s rozšířenýma očima ve snědé tváři. Pak mávl na svého upovídaného rádce, aby zmlkl, a s překvapující rychlostí proběhl vzdálenost, jež ho dělila od paní z Acoma.</p>

<p>Kevin se zdržel poznámek, neboť Mařina taktika byla jasná. Navzdory tomu, že dříve přicházejí méně významní lordi, skutečnost, že včas zaujala své postavení, jí dala výhodu člověka, který se na nově příchozího dívá shora.</p>

<p>„Paní Maro -“ začal lord z Cekowara.</p>

<p>Mara mu skočila do řeči. „Jsem zdráva, můj lorde. A ty jsi zdráv?“</p>

<p>Několik menších lordů skrylo úsměv. Mařina odpověď na nevyřčenou otázku zanechala dojem, že válečný náčelník klanu uznal její vyšší postavení.</p>

<p>Lord Benšai prskl a pokusil se vzchopit. „To není -“</p>

<p>Mara ho znovu přerušila. „To není co, můj lorde? Odpusť mi, ale trvám na tom, abys zachovával zdvořilost.“</p>

<p>Avšak muž přivyklý moci se nedal jen tak odbýt. Tónem nepopiratelné autority lord Benšai zvolal: „Paní, sedíš na mém místě.“</p>

<p>Paní z Acoma na něj upřela svůj nejpronikavější pohled. Hlasem stejně velitelským, nepřeslechnutelným v celé síni, odpověděla: „Myslím, že ne, můj lorde!“</p>

<p>Lord Benšai z Čekowara se narovnal v celé své výši. Slonovinové ozdoby na jeho zápěstích zachřestily, když vykřikl:</p>

<p>„Jak se opovažuješ?!“</p>

<p>„Ticho!“ poručila Mara a všichni v síni ji poslechli. Jejich shoda nezůstala bez účinku na lorda Benšaie. Rozhlédl se po lordech, kteří ho zradili. Jen pýcha mu zabránila svěsit hlavu. Nyní nikoli pouze lordu z Čekowara, ale celému shromáždění Mara řekla: „Nastal čas, abychom mluvili jasně, příbuzní.“</p>

<p>V rozlehlé síni se rozhostilo hluboké ticho. Výrazy týkající se krevních svazků byly na veřejnosti používány velmi zřídka, neboť Tsurané příbuzenským vztahům připisovali velkou důležitost. Jakékoli dovolávání se příbuzenství, bez ohledu na to jak vzdáleného, bylo považováno jak za významné, tak za osobní. Ačkoli rodové linie všech příslušníků klanu se v dávné minulosti stýkaly, jejich vztahy časem zeslábly a nebyly zdůrazňovány, pokud nebyla vznesena otázka dluhu nebo cti.</p>

<p>Jako kdyby u paty pódia nestál rozpačitý lord z Čekowara, pokračovala Mara ve své řeči určené všem lordům v lóžích. „Řízením osudu jsme členy klanu proslulého ctí“ - když mnoho z přítomných zamručelo na souhlas, zvýšila Mara hlas - „jemuž se ale nedostává moci.“ Šum utichl. „Můj otec byl považován za jednoho z nejvznešenějších šlechticů Impéria.“ Několik lordů opět přisvědčilo. „A přesto, když jeho dcera sama čelila mocným nepřátelům, nikdo jí nenabídl alespoň symbolickou podporu.“</p>

<p>Nikdo nepromluvil, když Mara přelétla lóže pohledem.</p>

<p>„Chápu stejně jako vy všichni, proč tomu tak je,“ řekla. „Avšak přesto cítím, že politické důvody nejsou dostatečným ospravedlněním. Nakonec,“ poznamenala hořce, „svědomí nás netrápí. Tak už to chodí, říkáme si. Když je zavražděna mladá dívka a natami ctihodné rodiny pohřbena horní stranou dolů do špíny, kdo by odporoval názoru, že to byla vůle bohů?“</p>

<p>Mara pátrala ve tvářích všech lordů v síni a hledala v nich nepřátelství. V okamžiku, kdy nejtroufalejší vládcové už zvedali hlasy na protest, vykřikla: „Já tvrdím, že to není vůle bohů!“ Její slova zazvučela ve všech lóžích a nezvyklý cit, který je zabarvoval, přibil lordy k jejich křeslům.</p>

<p>„Já, Mara z Acoma. Já, která jsem přinutila lorda z Anasati, aby se stal mým spojencem, a já, která jsem zničila Jingua z Minwanabi pod jeho vlastní rodnou střechou! Já, která jsem povznesla dům Acoma tak, že se stal nejmocnějším v klanu Hadama! Já tvrdím, že svůj osud si vytváříme sami a sami si hledáme své místo na Kole! Kdo z vás říká, že tomu tak není?“</p>

<p>Odpovědí jí bylo nepokojné zašumění a několik lordů se zavrtělo, jako by se necítili dobře, když vyslechli něco nikoli nepodobného kacířství. Jeden z vládců v zadních řadách vykřikl: „Paní, vyslovuješ nebezpečné myšlenky.“</p>

<p>„Žijeme v nebezpečných dobách,“ odpověděla mu Mara. „Je čas změnit naše myšlení.“</p>

<p>Následoval všeobecný, i když zdráhavý, souhlas. Hluboké mručení přerostlo do bzukotu vzrušených rozhovorů, do něhož se vmísil lord z Čekowara, který sotva držel na uzdě svůj vztek, že zůstal zapomenut tam, kde stál. Vykřikl do všeobecného hluku: „Co máš tedy v úmyslu kromě toho, že<strong> </strong>mi chceš vzít můj úřad, paní Maro?“</p>

<p>Mařiny klenoty se zatřpytily ve slunečním světle, když sáhla do hlubin svého rukávu a vytáhla svitek. Kevin musel bojovat s nutkáním vyjádřit ji obdiv za přesné načasování. „Ukaž jim cukr,“ zašeptal si sám pro sebe.</p>

<p>Nikdo si nemohl nevšimnout žlutých a bílých stuh, označujících dokument vydaný strážcem císařské pečeti. Mara, vědoma si toho, že jsou na ni upřeny oči všech přítomných, přehlédla shromáždění s majestátním výrazem. „Mám tady, opatřená císařskou pečetí, výhradní obchodní práva udělená domu Acoma.“</p>

<p>„Obchodní práva?“ „S kým?“ a „Na co?“ se ozývalo ze<strong> </strong>všech lóží.</p>

<p>Pouze lord Benšai vypadal, že to na něj neudělalo žádný dojem. Stál jako skála a mračil se. „I kdybys měla dokument vlastnoručně sepsaný Nebeskou září, nepokloním se ti, paní.“</p>

<p>Lujan si hlasitě poklepal na jílec svého meče, což bylo jasným varováním, že žádná urážka jeho paní nebude trpěna. Válečníci domu Čekowara se také napřímili a Kevin, který věděl, jak skutečná je hrozba krveprolití, se zpotil pod svou tunikou a zatoužil alespoň po noži v ruce.</p>

<p>Jako kdyby bojová pohotovost jejích vojáků byla pouze přehlídkovým postojem, přečetla Mara dokument nahlas celému shromáždění. V síni bylo ticho jako v hrobě. „Držím klíč k bohatství, mí lordové,“ uzavřela. „Mám výhradní práva na obchodování s tímto zbožím, a to na vývoz do Midkemie i na dovoz z ní.“</p>

<p>Do naprostého ticha Mara řekla: „Uvědomujete si, jaký dopad bude mít dovoz vyjmenovaných druhů zboží, zejména kovu, na stav vašeho majetku?“</p>

<p>Ticho v Síni rady se změnilo na napjaté. Několik lordů šeptem hovořilo se svými rádci, zatímco ti, kteří seděli na nejvýznamnějších místech, pomalu bledli. Lord Čekowara dal znamení svým válečníkům, aby zrušili své bojové postavení; dokonale pochopil, že Mara nad ním zvítězila. Kdyby to zkoušela silou nebo politickými intrikami, bylo by její postavení stále ještě pochybné. Ale když její moc vzrostla tak, že se rovnala, nebo dokonce převyšovala jeho, a když teď ještě měla možnost ovlivnit finanční poměry každé rodiny v klanu, žádný z přítomných lordů by se neodvážil podporovat svého bývalého válečného náčelníka. S výrazem potlačované zuřivosti na tmavé tváři hledal lord Benšai způsob, jak couvnout, aniž by se zostudil.</p>

<p>Ostatní lordi klanu Hadama však byli příliš ponořeni do svých vlastních starostí, než aby věnovali pozornost jeho porážce. Z předního balkonu jeden vykřikl: „Paní, nabízíš spoluúčast?“</p>

<p>Mara odpověděla zdrženlivě. „Možná. Mohla bych ustanovit obchodní konsorcium a nabídnout spoluúčast těm z vás, kdo prokážou skutkem stejně jako slovem, že jsou mými příbuznými.“</p>

<p>Mnoho z lordů se na toto prohlášení zatvářilo nedůvěřivě a podle chvatu, s jakým se ke svým pánům nakláněli jejich rádcové a zuřivě šeptali, nebylo přijato s nadšením. Lord z Čekowara vycítil svou příležitost. Hlasem dobře vycvičeným v přemlouvání řekl: „Maro, tvůj návrh je dobrý, ale nevidíme nic, co by dokazovalo, že se s barbary vůbec dá obchodovat, i když máš výhradní práva od císaře. Kromě toho,“ dodal s gestem otce, který kárá vzpurné dítě, „tyto vě­ci se mění, že ano?“</p>

<p>Mara slyšela, jak Kevin mumlá: „A teď jim ukaž bič.“</p>

<p>Přemohla smích. Lord z Čekowara projevil sebedůvěru, díky níž by jindy vypadal politováníhodně nabubřele. Mara si pečlivě zvolila tón a řekla: „Můj lorde, pochop toto: když opustím tuto síň, budu vědět, koho mohu počítat ke svým přátelům a kdo zůstane stát stranou.“ Významně se rozhlédla a podbarvila svá slova mírností a trpělivostí. „Já už jsem byla prověřena mnohokrát od doby, kdy jsem se stala vládnoucí paní.“</p>

<p>Do její zamyšlené odmlky se ozval souhlasný šum z lóží. Mara pokračovala: „Ti, kdo o mně pochybují, mohou sami čelit všemu, co je potká, a spoléhat pouze na vlastní síly a zdroje. Ti, kdo přijmou mé volání po sjednocení klanu a spojí svůj osud s mým, budou mít po svém boku dům Acoma, který se společně s nimi postaví všemu nebezpečí, které může vyvstat. Protože, mí lordi, pokud si někdo myslí, že Velká hra skončila tím, že ji císař zakázal, ať se raději sám vzdá své moci a hledá chrám, kde se může modlit o milosrdenství. Neboť takový člověk je blázen a jen s pomocí bohů on a jeho rodina přežijí nadcházející dny.</p>

<p>Mám pro vás lepší volbu,“ vykřikla nejsilnějším hlasem, jakého byla schopna. „Můžete pokračovat tak, jak jste byli zvyklí dosud, jako malý klan bez velké budoucnosti, nebo můžete znovu roznítit oheň, jímž si vaši předkové osvětlovali cestu.</p>

<p>Padne Tasaio z Minwanabi, nebo padnu já. Když padnu já -“ pohlédla přímo na lorda z Čekowara - „myslíte, že Tasaio nezavleče Impérium do občanské války? Která rodina je tak silná, aby ho zastavila?“ Opřela se a ztišila hlas, takže lordi v lóžích se museli naklonit kupředu, aby jí rozuměli. „Ale když uspěji, zanikne jedna z pěti Velkých rodin. Bude ji muset nahradit další rodina. Většina by řekla, že by se o tuto čest měl ucházet dům Anasati nebo možná Šinzawai. To se teprve uvidí. Já tvrdím, že by tato pocta mohla připadnout i domu Acoma. Klan, do něhož bude patřit vyznamenaná rodina, se také pozvedne, a příbuzní jejího vládnoucího lorda se budou počítat mezi mocné“ - zamávala listinou - „a bohaté.“</p>

<p>Starý lord z Jinguai se po celou dobu ani nepohnul, ale nyní vstal. Záda už měl sehnutá stářím, ale jeho hlas zazněl pevně, když vykřikl: „Mara! Prohlašuji Maru z Acoma za mého válečného náčelníka!“</p>

<p>Další lord se přidal k jeho volání, následován sborem hlasů z nižších ochozů. Najednou křičeli téměř všichni a ohromený lord Benšai z Čekowara zjistil, že většina klanu je na nohou a provolává Mařino jméno. Když začal halas nakonec opadat, obrátila se Mara na bývalého válečného náčelníka. „Benšaii, předej mi svou hůl.“</p>

<p>Lord z Čekowara se na ni kysele podíval. Na téměř nepostřehnutelný okamžik zaváhal a pak jí podal krátkou dřevěnou hůl s obřadními řezbami, která byla odznakem úřadu válečného náčelníka. Když ji Mara přijala, krátce a strnule se jí uklonil a vykročil ke křeslu nejblíže pódia, které bylo vyhrazeno pro druhého nejmocnějšího lorda klanu. Další lordové za ním se přeskupili tak, že bylo obsazeno i bývalé Mařino křeslo, aby zůstalo zachováno umístění podle společenského postavem. Pouze ti méně významní zůstali na svých místech.</p>

<p>Když byl obnoven klanový zasedací pořádek, zamávala Mara rukou, aby zahájila vlastní shromáždění. „Vy všichni budete počítáni k mým věrným a důvěryhodným přátelům. Od tohoto okamžiku ať všichni vědí, že Hadama je opět klanem podle jména i skutků. Neboť, mí příbuzní, přicházejí těžké časy, vedle nichž bude Noc krvavých mečů vypadat jako nevinná zábava, pokud nepřijmeme patřičná opatření, abychom tomu zabránili.</p>

<p>Dovolávám se klanové cti!“ Po těchto formálních slovech celá síň strnula. Pak se začaly ozývat překvapené a ohromené výkřiky, protože Mara tímto neodvolatelně prohlásila, že cokoliv se jí stane, dotkne se to nejen cti domu Acoma, ale cti celého klanu. Žádný lord se neodvážil něčeho takového z pouhého rozmaru nebo z bezvýznamného důvodu, neboť tato výzva zavazovala všechny rodiny klanu, aby se postavily za dům Acoma. Kdyby některý válečný náčelník zavlekl klany do války, hrozilo by nebezpečí rozvrácení celého Impéria. Nebylo třeba zdůrazňovat, že pokud by taková situa­ce nastala, zasáhli by Ctihodní. Více než hněvu císaře, nebo dokonce pomsty bohů, se Tsurané báli Shromáždění mágů, jejichž slovo bylo zákonem.</p>

<p>Přesto Mara potlačila svůj největší strach, že výzva klanové cti může přispět k jejímu vlastnímu konci. „První povinností klanu Hadama je sloužit Impériu!“</p>

<p>Celá síň s úlevou vykřikla: „Ano? Sloužit Impériu!“</p>

<p>„Řeknu vám toto: cokoli od tohoto dne učiním, nebude pro větší slávu domu Acoma, ale pro službu Impériu. Vy, mí šlechetní a věrní příbuzní, jste spojili své osudy s mým. Dávám vám své slovo, že bez ohledu na to, co přijde, budu jednat pro dobro všech.“</p>

<p>Vzrůstající šum utichl jako příbojová vlna vracející se zpět do moře. Mara zatížila klan Hadama strašlivým břemenem, neboť formální slova „dobro Impéria“ znamenala, že věc, k níž Mara svůj klan zavázala, může skončit pouze vítěz­stvím, nebo naprostou zkázou.</p>

<p>Dříve než mručení mohlo přerůst v otevřené protesty, Mara pokračovala. „Tímto dnem jsou ukončena všechna spojenectví se stranami, kromě Modrých kol a Jadeitového oka.“ Několik lordů souhlasně přikývlo, zatímco jiní, jejichž politické zájmy mířily jinam, zahučeli na protest. Ale nikdo nepromluvil. „Všechny vazby na různá uskupení mimo klan mi musejí být oznámeny,“ přikázala Mara. „Nechci nikoho z vás nutit, aby jednal nečestně, nebo aby porušil své sliby, ale v nadcházejících dnech někteří z nás zjistí, že se z bývalých přátel stali nejzavilejší nepřátelé.“ Zhluboka se nadechla, jako by očekávala výzvu.</p>

<p>„Rozhlédněte se po této síni, mí lordové. Toto je vaše rodina, na níž může záviset váš osud. Starodávné pokrevní svazky byly dnešním dnem obnoveny. Každý, bez ohledu na to, jak vysoko postavený, kdo pozvedne ruku proti nejmenšímu z mých příbuzných, pozvedne ji proti mně. Dědictví našeho klanu bylo po celé generace rozdrobeno naší nejednotností. Teď už ne. Kdokoli zaútočí na mého příbuzného, zaútočí na mne. Rozdělila jsem své vojsko, mí lordi, a plná polovina mých válečníků pod velením nově ustaveného velitele jednotek bude připravena pro případ, že by kdokoli z vás potřeboval pomoc.“ Nechala svá slova zapůsobit a dodala: „A až temné dny pominou, chci se s vámi opět setkat v této síni a vidět, že nikdo z vás nechybí. Protože jako matka šatra krmí svá mláďata a roztahuje nad nimi svá ochranná křídla, tak i já chci pečovat o svou rodinu a chránit ji.“</p>

<p>Nyní většina lordů v síni stála a ti nejmenší mocí a postavením se potěšené usmívali, když vyslechli Mařin slib. Ale i ti nejmocnější byli nuceni pohlížet na Maru s úctou. A přestože se ve snědé tváři lorda z Čekowara zračily jiné pocity než obdiv k ženě, která ho nahradila v čele klanu, skrýval hořkost ve svém nitru a tleskal jejím šlechetným slovům.</p>

<p>Pouze Kevin si všiml záblesku zášti v očích lorda Benšaie. Ačkoli Midkemiana těšila odvaha, s jakou se jeho paní ve veřejném střetnutí postavila bývalému válečnému náčelníkovi, ustaraně se zamyslel nad tím, jestli si Mara ještě někdy bude moci dovolit získat tolik nových spojenců za cenu dalšího smrtelného nepřítele.</p>

<p>Strážce císařské pečeti strnul s keljirovým bonbonem zvednutým k ústům. Očividně se přihrbil, když viděl, kdo ho přišel navštívit. Zvedl svou váhu z polštářů, zdušeně přitom zasténal a urovnal si roucho kolem svého objemného pasu. „Má paní z Acoma, Jaké... překvapení.“</p>

<p>Strážce pečeti pohlédl na uctivého sluhu, který stál za Marou, a pochopil, že Mara se svým nenápadným doprovodem prostě proklouzla bludištěm jeho podřízených a sluhů, jejichž úkolem bylo oznamovat mu, že přichází významný návštěvník.</p>

<p>Cukroví mu najednou bylo na obtíž. Strážce císařské pečeti hodil bonbon zpět do krabice, ačkoli už ho rozbalil a cukrovinka se horkem začala roztěkat. Otřel si ulepenou dlaň do šerpy, neboť jeho roucho mělo neobvykle krátké rukávy. Pak natáhl ruku ke své návštěvnici.</p>

<p>Mara přijala nabízené rámě a nechala se odvést k polštářům před jeho psacím stolem. Když úředník spustil svou váhu do polštářů naproti ní, zasípal: „Jsi zdráva?“</p>

<p>„Jsem zdráva, lorde strážce,“ odpověděla s lehkým náznakem úcty.</p>

<p>„Slyšel jsem, že jsi získala prvenství ve svém klanu.“ Strážce císařské pečeti nemarnil čas a znovu se pustil do svých sladkostí. „Je to pro tebe velká čest, řekl bych.“ Mara sklonila hlavu, jako by přijímala lichotku. S bonbonem v ústech úředník řekl: „Čemu vděčím za tvou návštěvu?“</p>

<p>„Myslím, že to víš, Webaro.“ Tím, že použila jeho křestní jméno, dala Mara strážci pečeti najevo, že si přeje, aby s ní jednal s úctou, která přísluší jejímu novému postavení. Vyňala z rukávu svitek. „Mám oprávnění k obchodním výsadám, opatřené císařskou pečetí, a žádám, aby bylo vyhlášeno veřejně.“</p>

<p>Webara se nuceně usmál a pokrčil rameny. „Maro, můžeš dělat, co uznáš za vhodné.“ Použil na oplátku její křestní jméno a naznačil tím, že své postavení považuje za rovné jejímu. „Můžeš si najmout posly z cechu, aby roznesli zprávu o tvých výhradních obchodních právech do nejzazších koutů Císařství.“</p>

<p>Zmatená Mara se snažila nedat najevo své překvapení. „Domnívala jsem se, že ve vhodném čase se tohoto úkolu ujmou císařští poslové.“</p>

<p>„Ano, pokud bych jim to nařídil.“ Webara prozkoumal přední část svého roucha a odstranil papírek z keljiru, který se přilepil k látce. „Ale jelikož Trhliny nejsou pod císařským dohledem, nezajímají mě ti, kdo je používají.“</p>

<p>Mara přemohla své rozhořčení. „Co to znamená? Mám výhradní práva!“</p>

<p>Webara si dlouze útrpně povzdechl. „Maro, řeknu ti to přímo, máš práva na obchod s barbarským světem. Je naprosto nepopiratelné, že nikdo jiný nesmí dovážet zboží, na to máš licenci, ale nepatří ti monopol na používání Trhliny do cizí země. Žádná ze dvou Trhlin nespadá pod císařskou správu.“</p>

<p>„Kdo je kontroluje?“ Navzdory veškerému úsilí zněl Mařin hlas hořce. V obavách sepjala zpocené ruce, neboť její včerejší odvážné vystoupení bylo založeno na předpokladu, že využije svých práv na dovoz jistého zboží z Midkemie.</p>

<p>Jako mnoho úředníků na místech spojených s velkou okázalostí, ale malým významem, vycítil Webara, že má navrch. Zamlaskal, jak cucal svůj bonbon, a blahobytně si položil ruce na mohutné břicho. „První Trhlina je na pozemcích muže jménem Netoha z Čičimečas, poblíž města Ontosetu.“ Jeho samolibé chování prozrazovalo mnohem lépe než slova, že onoho muže bude velmi těžké přesvědčit, aby poskytl přístup na své pozemky za účelem obchodu.</p>

<p>„Kde je druhá Trhlina?“ zeptala se Mara rozmrzele.</p>

<p>Webara ji obdařil falešným úsměvem. „Druhá Trhlina je na severu, někde uvnitř Města mágů.“ Mlaskl, když se mu v ústech rozpustil poslední zbytek bonbonu. Nasládlým tónem zbytečně dodal: „Je pod kontrolou Shromáždění mágů, samozřejmě.“</p>

<p>Jeho výsměšná povýšenost Maru zasáhla stejně jako urážka. Vstala, aniž by se obtěžovala zdvořilostmi. S jistotou, že se strážce císařské pečeti baví na její účet, odkráčela z místnosti bez jediného slova nebo ohlédnutí.</p>

<p>Zachechtání, které ji vyprovodilo do chodby, ani neslyšela. Pohroužena do hněvivých myšlenek se Mara zamračila. Její družina válečníků se k ní připojila, aniž čekala na pokyn. Jejich paní byla příliš zaneprázdněna svou chybou, než aby věnovala pozornost takovým drobnostem. Učinila špatný předpoklad a zaplatila za to. Domnívala se, že nová Trhlina bude pod císařskou správou, stejně jako ta první; pak by jí její oprávnění poskytlo nepopiratelné výhody.</p>

<p>Ale mágové byli příliš nevyzpytatelní a mocní protivníci k vyjednávání a z onoho Netohy se určitě vyklube nepřístupný paličák. Mara tiše utrousila jednu z Kevinových oblíbených nadávek. Ať už byl lord Netoha jakýkoli a ať má za spojence kohokoli, nezbude jí nic jiného než pověřit Arakasiho, aby zjistil jeho slabá místa. Mara musí získat přístup k Trhlině. Její nově získané postavení válečného náčelníka na tom závisí; kdyby byly její plány zmařeny, vystavila by svůj dům velkému nebezpečí, vojenskému i finančnímu.</p>

<p>Pokud se dostala do potíží - Mara se přinutila klidně dýchat a kráčet, jako by ji nic netrápilo - Tasaio se to nesmí dozvědět, jinak by se brzy modlila o rychlý konec, a to nejen pro sebe, ale i pro celý klan Hadama.</p>

<p>Arakasi se ohlásil hodinu poté, co se Mara vrátila do svého městského domu. Paní z Acoma byla stále ještě znepokojena svým dilematem ohledně obchodních práv a okamžitě povolala svého vrchního špeha do zahrady. Tam, uprostřed krásně kvetoucích květinových záhonů a zurčení fontán, které ji dnes však neuklidňovalo, se Mara přímo zeptala na informace týkající se toho muže Netohy, na jehož usedlosti podle řečí ležela druhá Trhlina do barbarského světa.</p>

<p>Jako by její otázky očekával - možná kvůli její touze osvobodit Kevina - měl už Arakasi připravenu zprávu s ohromujícím množstvím faktů. Dokončil svou úklonu s bezvýraznější tváří než obvykle. „Magická brána není na Netohově usedlosti umístěna náhodou. Byl totiž hadonrou odpadlého mága Milambera, který v usedlosti přebýval předtím, než byl vypovězen ze Shromáždění. Můj průzkum zjistil, že ten muž byl už sluhou nebo hadonrou předchozího majitele.“</p>

<p>Nato se Arakasi odmlčel, protože tsuranská pověrčivost zapovídala vlastnictví majetku nebo zaměstnávání sluhů těch, kteří pozbyli moci; když lord se svou rodinou ztratili přízeň bohů, říkalo se, že jeho majetek, pozemky a služebnictvo byly proklety zároveň s ním. Nicméně Milamber byl barbar a pravděpodobně na podobné věci nedbal. A smůla jej dostihla také. Arakasi tsuranským způsobem pokrčil rameny. „Nicméně, zatímco oba Netohovi pánové padli díky nepřízni osudu, zdá se, že jeho šťastná hvězda stoupá. Díky nějakým vzdáleným svazkům mohl prokázat příbuzenství s rodinou Čičimečas, která právě v té době potřebovala peníze. Dohodli se. Nyní je Netoha z Čičimečas čtvrtým v řadě, na jejímž počátku se nachází plášť vládnoucího lorda tohoto malého domu, a má dobré postavení v klanu Hunzan.“</p>

<p>Mara potlačila nutkání vstát a začít rázovat po cestičce z plochých kamenů. „Klan Hunzan je známý svým radikálním myšlením. Nic, co by mohli udělat, nemůže nikoho překvapit.“</p>

<p>Arakasi dokončil své hlášení. „Jinak je o něm známo velice málo kromě toho, že Netohova žena je bývalou otrokyní.“</p>

<p>Mara zvedla obočí a její starosti byly narušeny zájmem.</p>

<p>Ale vysvětlení jejího vrchního špeha pohřbilo veškeré naděje, které mohla mít ohledně Kevina. „Než opustil Kelewan, osvobodil Milamber všechny otroky na své usedlosti z otroctví,“ řekl Arakasi. „Protože o jeho postavení nemohlo být v té době ještě pochyb, skutek se stal zákonným. I bez otroků dokázal Netoha ze svého malého majetku vytěžit zisk. Díky tomu je to muž, který má podle všeho cestu na­horu otevřenou. Možná se jednoho dne stane mocným lor­dem.“</p>

<p>Mara se zajímala o jedinou věc, na níž záleželo. „Takže může být nakloněn obchodním nabídkám, které se týkají této Trhliny?“</p>

<p>„Možná.“ Arakasi zůstával opatrný. „Je tu ještě něco, paní. Není mi to úplně jasné kromě jistoty, že se odehrává něco, co daleko přesahuje cokoli normálního. Návrat odpadlého mága probudil spoustu aktivity, z velké části utajované. Po hladině císařského dvora se rozbíhají neklidné kruhy - podle dvorních klevet vysocí úředníci jednají s učenci, a ti přísahali, že se nic nedostane ven. Osobní poslové Nebeské záře, kteří se zavázali mlčenlivostí, pobíhají sem a tam s tajnými, výhradně ústními zprávami. Mohl bych se pokusit do toho proniknout, ale pokud se do celé věci vložilo Shromáždění...“ Znovu pokrčil rameny a naznačil tím, že tato snaha nemusí přinést ovoce.</p>

<p>Mara, příliš zaměstnaná vlastními starostmi, odsunula stranou zvědavost nad záležitostmi Ctihodných. S neobvyklou nervozitou propustila svého vrchního špeha a nechala povolat písaře, aby sepsal dopisy lordu Netohovi z Čičimečas a Fumitovi ze Shromáždění. Nabízela jim velkorysé podmínky v případě dohody, že bude moci používat trhlinovou bránu do Midkemie.</p>

<p>Jakmile poslové cechu odnesli zprávy, ztratila Mara veškerý zájem o Kentosani. Rozhodla se pro okamžitý návrat domů jednak z toho důvodu, aby se vyhnula jakémukoli kontaktu s ostatními členy svého klanu, a také ji náhle zachvátila touha po Ayakiho přítomnosti. Chlapec rostl tak rychle! Už brzy z něj bude muž, uvědomila si; musí si promluvit s Keyokem, aby mu vybral válečníka, který ho naučí ovládání zbraně, protože mu už za necelého půl roku bude deset let.</p>

<p>Návrat člunem po Gagadžinu se uskutečnil bez incidentů, ale Mařiny starosti ustoupily až tehdy, když přestoupila hranice své usedlosti a ucítila něco z obvyklého klidu, který jí návrat domů vždy poskytoval. A přesto měla poprvé v životě pocit, jako by jí něco chybělo. Uvažovala o důvodu, zatímco nosiči na cestě, vedoucí k usedlosti, přidali do kroku.</p>

<p>Příčina jejího neklidu jí došla ve chvíli, kdy vystoupila na dvůr své usedlosti a setkala se s Lujanovým, Keyokovým a Nacoyiným uvítáním. Mara ucítila prchavý smutek, když se dívala na dům, který kdysi patřil jejímu otci a který už dávno nebyl tím nádherným místem, v němž strávila dětství. Jako vládnoucí paní a válečný náčelník klanu viděla jen zemi, jejíž obrana by byla velmi obtížná, a příbytek, který sice byl příjemně zařízen, ale chyběla mu velikost a hostinské pokoje, jež ve svém postavení potřebovala. Na okamžik Ma­ru zaplavila hořká myšlenka na to, že její nejhorší nepřítel žije na místě, které patří v Císařství k nejlépe bráněným i nejkrásnějším.</p>

<p>Když Mara překročila práh s Kevinem na obvyklém místě u jejího boku, vykročila za nimi i Nacoya. Podrážděná tím, že ji její paní pozdravila jen zběžně, stará žena málem překročila meze zdvořilosti. „Co tě to jen napadlo, Maro? Copak jsi přišla o rozum?“</p>

<p>Výčitka vytrhla paní z myšlenek. Otočila se ke své rádkyni a její zamračení bylo otevřeným varováním. „O čem to mluvíš?“</p>

<p>„O tom uzurpování titulu válečného náčelníka.“ Nacoya jí pohrozila prstem, jak to dělávala, když byla Mara ještě ma­lým děvčátkem. „Proč ses se mnou o svých záměrech nepo­radila?“</p>

<p>Mara stála pevně s rukama založenýma na hrudi. „Napadlo mě to, až když jsem byla na půli cesty do Kentosani. Když jsem odjížděla, myslela jsem jen na to, jak bych dokázala přesvědčit klan, aby udělal to, oč žádám, ale na řece jsem měla čas přemýšlet -“</p>

<p>„Kdybys tak raději ten čas využila k něčemu užitečnějšímu!“ přerušila ji první rádkyně domu Acoma.</p>

<p>„Nacoyo!“ Maře se v očích zuřivě zablesklo. „Nenechám se hubovat jako malá holka. Na co si vlastně stěžuješ?“</p>

<p>První rádkyně se uklonila v přesně odměřeném úhlu, což znamenalo, že se nenechá zastrašit. Tónem, který zněl skoro urážlivě, řekla: „Prosím o odpuštění, paní. Ale zároveň s tím, že jsi uchvátila nejvyšší trůn klanu Hadama, jsi dala veřejně najevo, že máš dostatek moci na to, abys budila obavy.“</p>

<p>Mara, kterou to překvapilo, se pokusila celou záležitost zamluvit. „Nezměnilo se vůbec nic kromě -“</p>

<p>Nacoya položila své vrásčité ruce Maře na ramena a podívala se své paní pevně do očí. „Změnilo se toho hodně. Předtím tě všichni přijímali jako důmyslnou dívku, která dokáže unikat nástrahám, posílit svůj dům a ubránit se. I po Jinguově smrti pokládali mocní Impéria tvé úspěchy za pouhé štěstí. Ale nyní, když jsi donutila ostatní, aby se vzdali své cti, jsi oznámila celému světu, že jsi pro něj hrozbou! Tasaio musí jednat. A to velice rychle. Čím déle totiž bude čekat, tím více jeho vazalů a spojenců začne pochybovat o jeho rozhodnosti. Dříve mohl zůstat klidný a čekat na jasnou příležitost; teď musí něco udělat. Zahnala jsi ho do kouta.“</p>

<p>Mara ucítila náhlý záchvěv chladu. S jistotou věděla, že Nacoya má ve svých vývodech pravdu. Zavřela na okamžik oči a nové starosti se smísily s těmi, které se týkaly obav o obchod. „Máš pravdu.“ Trochu zarmouceně se usmála a dodala: „Jednala jsem zbrkle a... nu, to nejlepší, co mohu udělat, je poradit se se svými rádci okamžitě po tom, co se převléknu. Musíme... uvažovat o plánech.“</p>

<p>Nacoya souhlasně přikývla. Když Kevin odváděl Maru do jejích pokojů, stará žena se zamračila - nejen proto, že Mara jednala bez přemýšlení, ale také proto, že vypadala una­veně. Přestože jí Nacoya sloužila mnoho let, nevzpomínala si, že by někdy viděla dceru svého srdce tak vyčerpanou.</p>

<p>První rádkyně domu Acoma si povzdechla a potřásla hlavou. Rádcové se mohou sejít a mluvit, jak budou chtít; plány mohou být schváleny a mohou se podle nich řídit, ale popravdě řečeno, co může být podniknuto pro zajištění bezpečí a úspěchu domu, co už nevyzkoušeli dříve? Stará žena, která cítila v kostech každý rok svého věku a již všechny klouby pálily v objetí artritidy, se pomalu odšourala chodbou pryč. Každým dnem od chvíle, co zemřel lord Sezu a zanechal svůj majetek na bedrech své dcery, cítila Nacoya strach z toho, že se její milovaná Mara stane obětí Velké hry. Přesto se její paní prokázala jako chytrá a obratná hráčka. Proč je tedy dnes její strach dotíravějsí než jindy? Nebo je to jen bolest ve starých kostech, které už jsou unaveny dlouhou službou? Nacoya se zachvěla, i když bylo teplé odpoledne. Zdálo se jí, jako by se každým dalším krokem blížila ke svému hrobu.</p>

<p>Z Ontosetu dorazila zpráva. Mara si ji přečetla dvakrát se zachmuřeným výrazem ve tváři. Potlačila divokou touhu do něčeho udeřit a hodila svitek na svou psací desku. Ten tah byl naprosto nečekaný. Ale Netoha odmítl její nanejvýš velkorysé ceny za použití Trhliny, ležící na jeho pozemcích.</p>

<p>„To přece nedává smysl!“ vybuchla Mara nahlas a Arakasi v koutě místnosti zvedl obočí.</p>

<p>Vrchní špeh, oblečený jako zahradník, si prohlédl ostří malého srpu, který používal k prořezávání keřů kekali. Stále trval na tom, že se na usedlost bude vracet jen v přestrojení, protože jeho obavy z možné infiltrace jejího služebnictva Tasaiovými špehy nebraly konce. Jeho paní o této záležitosti možná nechtěla mluvit, protože musela uvažovat o spoustě dalších věcí, ale Arakasi si to vzal na starost sám. V poslední době prověřoval služebnictvo a otroky v usedlosti se stejným úsilím, jaké věnoval vedení záležitostí, jimiž jej jeho paní pověřovala. O jeho starostech věděla jen Nacoya, protože stará žena byla mimo veškeré podezření.</p>

<p>Arakasi zkontroloval ostří nástroje prstem a zaujal postoj, který by každý náhodný kolemjdoucí pokládal za postoj služebníka, jehož paní domu hubuje za nešikovnost. „Paní, o Netohovi jsem mnoho nezjistil. Nemluví o svých pohnutkách veřejně. Pro odmítnutí tvé nabídky musí mít nějaký skrytý důvod; zjevně nemůže vést obchod přes Trhlinu sám, protože ty vlastníš výlučná práva. Přesto nedokážu odhadnout, jaké důvody ho k tomuto kroku vedly.“</p>

<p>Mara si zklamaně posunula ve vlasech jehlici. Žádost, kterou poslala Fumitovi ze Shromáždění, se vrátila neotevřena, takže Netoha byl její jedinou nadějí. I když nikdy nemusela Arakasiho k ničemu pobízet, řekla: „Dokážeš dostat někoho do domu Čičimečas, abys zjistil něco nového?“</p>

<p>„Mohu se o to jen pokusit, paní.“ Arakasi, který se snažil netvářit unaveně, dodal: „Je sice velice nepravděpodobné, že se něco nového dozvíme, ale mohu poslat někoho, kdo se dá do řeči s dělníky na poli a v domě. Netohovi dělníci jsou z větší části barbaři -“</p>

<p>Mara jej přerušila: „Midkemiané?“</p>

<p>Arakasi přikývl. „Odpadlý mág Milamber před útěkem osvobodil všechny své krajany a tento Netoha je zaměstnal jako dělníky. Podle zpráv, které jsem dostal z Ontosetu, bych řekl, že si jako sedláci vedou velice dobře. V každém případě předpokládám, že budou daleko řečnější než naši vlastní otroci, takže nebude příliš těžké od nich získat něja­ké informace. Rozumí se, pokud budou vědět něco, co pro nás bude mít nějaký význam.“</p>

<p>Mara si uvědomila, že Nacoya u jejího boku jen mlčí, a obrátila se k další záležitosti. „Co Minwanabi?“</p>

<p>Arakasiho ruce se sevřely na rukojeti srpu. „Mám obavy, paní, hlavně proto, že ti vlastně nemohu nic ohlásit. Tasaio vede své záležitosti podobně jako ty ve svém domě, ale ne­ní nic, co bych mohl označit za neobvyklé.“ Vrchní špeh si vyměnil pohled s Marinou první rádkyní. „Je to dost nečekané. Poté, co se Tasaio doslechl o tvém jmenování válečným náčelníkem klanu, bych očekával, že podnikne oka­mžitě nějaké kroky. Ale místo toho...“ Arakasi se rozhlédl a pak řekl: „Je tu něco jiného: dům Minwanabi začal zřizovat vlastní výzvědnou síť a pokouší se uvést své agenty na několik důležitých míst v Císařství. Není těžké je sledovat, protože Incomo, Tasaiův první rádce, jedná velice těžkopádně.</p>

<p>Mí muži sledují jeho muže a jsem si jist, že brzy jeho síť dokážeme infiltrovat. To nám poskytne další možnost přístupu k jeho usedlosti a záležitostem, a až celou akci dokončíme, budeme se moci cítit klidněji. Přesto nechci pokračovat příliš rychle. Celá operace může být jen složitým plánem na to, aby nás zmátl.“</p>

<p>Přesto Maře připadalo, že by to nebylo v Tasaiově stylu. Svou povahou tíhl spíše ke krutosti a jeho taktika vždy nesla pečeť vojenské přímosti. Znovu se hluboce zamyslela a pokynem ruky dovolila svému vrchnímu špehovi odejít. Nevšimla si ani, že odešel, a úplně zapomněla na to, že je s ní Nacoya, dokud stará žena nepromluvila.</p>

<p>„Cítím chlad v kostech, dcero.“</p>

<p>Mara sebou lehce trhla. „Co ti dělá starosti, Nacoyo?“</p>

<p>„Lstivost domu Minwanabi. Příliš se spoléháš na Arakasiho informátory. I když jsou sebelépe umístěni, nemohou být všude. Nestojí Tasaiovi po boku, když si dřepne v ústraní nebo když si lehá se svou manželkou, a musíš si uvědomit, že stojíš proti muži, který plánuje vraždu i tehdy, když si ulevuje nebo si bere do postele ženu.“</p>

<p>Mara v oněch představách neviděla nic zábavného, protože Nacoya měla pravdu. Arakasiho agenti nemuseli zjistit nic, co by její dům ohrožovalo, ale zprávy byly i tak znepokojující. Tasaio řídil svou domácnost s nepředvídatelnou, vychytralou krutostí. Jeho mysli i srdci vládla zvrácenost a Mara věděla, že není krev, kterou by v celém Impériu pro­lil raději než krev její a jejího mladého syna Ayakiho.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola osmá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ÚTOK</strong></p>

<p>Uplynul rok.</p>

<p>Mara, sužovaná pokračujícími problémy s obchodem a obavami spojenými s Tasaiovou zdánlivou nečinností, přečkala období dešťů. Telata needer byla odstavena od matek a po pastvinách poskakovali malí býčci; když dostatečně vyrostli, oddělili pastevci ty, kteří byli určeni na prodej, od těch, kteří byli vybráni na chov. Obilí bylo zaseto a sklizeno a nad vším panoval nejistý mír. Dny míjely a žádný nepřinášel konec Mařiny nejistoty. Probralo se tisíc odpovědí na tisíc možných ohrožení z Minwanabiho strany a žádné z nich nepřišlo. Naplánovalo se tisíc tahů ve Velké hře, ale císař neodvolal svůj výnos o rozpuštění Nejvyšší rady.</p>

<p>Mara seděla v chladných ranních hodinách ve své pracovně a pročítala tabulky a svitky, které tam pro ni zanechal Jican. Od jejího nešťastného nezdaru v Kentosani se majetek domu Acoma opět rozrostl. Převzetí úřadu válečného náčelníka ji neuvrhlo do žádných těžkostí. Stáda se pomalu vzpamatovala z ran uštědřených prodejem nutným k zajištění tažení do Dustari; obchod s hedvábím vzkvétal. Ačkoliv Nacoya využívala každou možnost, aby svou paní přesvědčila, že by měla začít vyjednávat svůj nový sňatek, Mara vytrvale odmítala. Poté, co Tasaio upevnil svou moc jako lord z Minwanabi, by i muž z tak vysoce postavené rodiny, jako byla Hokanuova, byl blázen, kdyby souhlasil se sňatkem dříve, než se vyřeší spor mezi domy Acoma a Minwanabi. S výjimkou domu Xacatecas a s jistými výhradami i domu Anasati nebylo nikoho, kdo by s ní chtěl spojit svůj osud. Mara vzdychla a odhrnula si z očí uvolněný pramen vlasů. Ještě nebyla dost silná, aby sama zahájila útok, a tak se naučila čekat.</p>

<p>Vyrušilo ji tiché zaklepání na přepážku.</p>

<p>Mara pokynula sluhovi, krčícímu se za přepážkou, ať vstoupí.</p>

<p>Uklonil se. „Má paní, v předsíni na tebe čeká posel.“</p>

<p>„Ať jde dál.“ Mara strávila dvě hodiny v tichém rozjímání a po tomto nevítaném vyrušení se obávala nových zpráv.</p>

<p>Posel před ni předstoupil zaprášený, ve vybledlé tunice, která měla na rukávech označení cechu z Pěše. Mara neměla styky s žádnou rodinou z tohoto města, a to probudilo její zvědavost.</p>

<p>„Můžeš si sednout,“ vybídla posla, když se jí uklonil. Neměl žádnou listinu; vzkaz, který jí přinesl, byl ústní, zajištěný proti vyzrazení jeho přísahou mlčení. Mara pokynula sluhovi, ať přinese jomachovou šťávu, aby si posel mohl svlažit hrdlo, vyprahlé cestou.</p>

<p>Poděkoval kývnutím hlavy a dlouze se napil. „Přináším pozdravy domu Acoma od lorda Xaltepa z Hanqu.“ Posel se odmlčel, znovu se napil, a zdvořile tak poskytl Maře chvilku na to, aby zapátrala v paměti a vybavila si, co ví o domě, klanu a politických vztazích tohoto lorda.</p>

<p>Mara ten čas potřebovala, protože Hanqu byl menší dům, se kterým nikdy předtím neměla nic do činění; patřil k Nimboni, klanu tak malému, že se pravidelně přidružoval k jiným, větším klanům; které klany to byly v současné době, si Mara nemohla vzpomenout. Arakasi by to věděl. Také by jí asi prozradil, jestli Xaltepo po rozpuštění Spojenectví pro válku obnovil své členství ve Straně žlutého květu. Strana žlutého květu neměla žádné styky s domem Minwanabi, ale příležitostně využívala společných zájmů a podporovala ho předtím, než Almecho oblékl bílou a zlatou a než změny, zavedené jeho nástupcem Axantucarem, zpřetrhaly všechna stará spojenectví. Strana žlutého květu se nyní starala jen sama o sebe a klan Nimboni se přikláněl ke klanu Kanazawai. Možná že odtud vane vítr.</p>

<p>Mara si vzdychla nad nepředvídatelnými zvraty v politice, které se udaly v této době. Kdyby neměla Arakasiho výzvědnou službu, jen by tápala, spoléhala se na dohady a nebyla by schopna zodpovědně vést svůj klan.</p>

<p>Posel dopil a zdvořile čekal na její pozornost. Na Mařin pokyn pokračoval.</p>

<p>„Lord z Hanqu formálně žádá, abys zvážila spojenectví s jeho domem. Pokud usoudíš, že toto spojenectví je v zájmu domu Acoma, navrhuje lord Xalteco schůzku, na niž by se projednaly podrobnosti.“</p>

<p>Otrok vzal prázdnou sklenici od šťávy, aby ji odnesl. Mara využila této chvilky, aby zformulovala rychlou odpověď.</p>

<p>„Jsem polichocena nabídkou lorda z Hanqu a odpovím mu prostřednictví vlastního posla.“</p>

<p>To bylo zdvořile vyhýbavé, ale nikoli neobvyklé, neboť vládce sídlící poblíž Sulan-Qu nevyužívá služeb cechu z jiného města. Mara měla i z důvodů bezpečnosti v úmyslu najmout si posla z jí známého cechu. Ale propustit tohoto posla bez poděkování by bylo nezdvořilé, pokud ne přímo urážlivé. Paní poslala pro Sarika. Ten už byl obeznámen se svými povinnostmi druhého rádce a doprovodil posla do vzdálenější místnosti, kde s ním setrval v nezávazném rozhovoru, dokud neminulo největší horko a muž mohl být konečně propuštěn.</p>

<p>Mara už se na finanční záležitosti nedokázala soustředit. Celé ráno přemýšlela o Hanquově neočekávané nabídce a nemohla přijít na to, co se za ní skrývá. Lord Xaltepo mohl mít upřímný zájem o spojenectví, a to nebylo možné brát na lehkou váhu. Po Mařině vzestupu na místo válečného náčelníka to mohl být první z mnoha pokusů o sblížení. Nevzít to na vědomí by bylo pošetilé.</p>

<p>Mnohem nebezpečnější by však bylo, kdyby byl jen loutkou v rukou známého nepřítele, který ho použil, aby zamaskoval svou další léčku. Mara počkala na poslův odchod a povolala k sobě Arakasiho.</p>

<p>Po večeři svolala poradu. Zesláblá dusnou nehybností vzduchu ve své pracovně s uzavřenými přepážkami a zataženými závěsy se rozhodla, že porada v zahradě přiléhající k jejím pokojům bude mnohem příjemnější. Zahrada měla jediný, přísně střežený vchod.</p>

<p>Usazena na polštářích pod stromem vedle fontánky Mara zalitovala, že musí mít takovou starost o bezpečí. Na okamžik si se závistí připomněla Tasaiovu usedlost, nádhernou prostornou budovu na úpatí kopců, přirozeně chráněnou v údolí s jezerem a přístupovou cestou po řece. Na rozdíl od jiných šlechticů, sídlících v rovině, lord z Minwanabi nepotřeboval množství vojáků, aby střežili kilometry hranic. Stačily mu hlídky v strážních věžích na vrcholcích kopců a na klíčových místech na obvodu jeho pozemků. Zatímco dům Acoma potřeboval pět set válečníků jen k ochraně usedlosti - což byl cíl po letech starostlivého budování armády stále neuskutečněný - Minwanabi si bez potíží vystačil se dvěma sty na dvakrát větším území. Díky nízkým nákladům na obranu statku zbývalo Tasaiovi na politická dobrodružství dost prostředků, které Maře navzdory jejímu rostoucímu finančnímu impériu chyběly.</p>

<p>Mara se rozhlédla po kruhu rádců, většímu než dříve, s mladými tvářemi, střídajícími staré, které nyní byly ještě zestárlejší. Nacoya byla s každým přibývajícím měsícem scvrklejší a sehnutější. Keyoke už také nedokázal sedět tak vzpřímeně, přesto si ale na své vzezření stále potrpěl. Zdravou nohu si překřížil přes pahýl té druhé a berlu pečlivě uklidil z dohledu. Mara si pořád nemohla zvyknout, že ho vidí v domácím rouchu namísto v brnění.</p>

<p>Při formálních poradách nebyli přítomni sluhové; ale Kevin v úloze osobního otroka seděl za Marou a pokradmu si hrál s jejími rozpuštěnými vlasy. Pak tam byl Jican s rukama zaprášenýma od křídy a Sarik, mladý, dychtivý a soustředěný na rozdíl od zdánlivě bezstarostného Lujana. Vrchní špeh se stále ještě nevrátil z přístavu v Sulan-Qu, kde se měl setkat se spojkou z Pěše. Protože Arakasiho slovo bude mít největší váhu, věnovala Mara čas před jeho příchodem tomu, aby vyslechla své další rádce.</p>

<p>Začala Nacoya. „Paní Maro, nevíš o tomhle Hanquovi vůbec nic. Není to stará rodina. Nesdílí tvé politické zájmy a já se obávám, že to může být rukavice na ruce nepřítele.“</p>

<p>Názory první rádkyně byly poslední dobou stále opatrnější. Paní z Acoma si nebyla jista, jestli je to následek jejího vzestupu na místo válečného náčelníka, nebo Nacoyina stále se prohlubujícího strachu z Tasaia. Mara pohlédla na Sarika, aby od něj získala vyváženější názor na risk a zisk.</p>

<p>Ačkoliv sotva překročil třicítku, byl voják, povýšený na rádce, pohotový, vychytralý a jeho rady byly často sarkastické; ale svými postřehy mířil vždy k jádru věci. „Nacoyina úvaha je správná,“ začal s očima upřenýma přímo na Maru a prstem si přejížděl po lakovaném náramku na svém zápěstí, jako by zkoušel ostří meče. Po vojácku pokrčil rameny. „Ale dodal bych, že o tom lordu z Hanqu víme velmi málo. Pokud má dobrou vůli, udělali bychom chybu, kdybychom s ním odmítli jednat. I kdybychom si mohli dovolit urazit tak malý dům, určitě si nepřejeme, aby dům Acoma získal pověst nadutého povýšence. Můžeme jeho spojenectví zdvořile odmítnout poté, co ho vyslechneme, a vše proběhne bez urážky.“ Sarik naklonil hlavu na stranu a jako obvykle zakončil otázkou. „Ale můžeme si dovolit ho odmítnout, aniž prozkoumáme jeho důvody?“</p>

<p>„Správný postřeh,“ uznala Mara. „Keyoku?“</p>

<p>Válečný rádce zvedl ruku, aby si urovnal přilbu, kterou neměl, a tak se prohrábl v řídnoucích vlasech. „Já bych si blíže povšiml okolností vašeho setkání. Lord s sebou může mít vraha nebo tě může vlákat do pasti. To, kde se s tebou bude chtít setkat a za jakých podmínek, nám hodně prozradí.“</p>

<p>Maře neuniklo, že bývalý velitel vojsk nevyjádřil pochybnost ohledně nezbytnosti rozhovorů.</p>

<p>Lujan připojil nový pohled ze svých dnů šedého válečníka.</p>

<p>„Mocné rodiny v Peši považují Hanqua za nerudného samotáře. Jeden můj poddůstojník měl manželku, jejíž bratranec sloužil u Xaltepa jako velitel hlídky. Říkal, že lord z Hanqu je muž, který se zřídka svěřuje se svými názory a činí tak jen v případě, že mu to přinese výhodu. Za svůj vzestup rodina vděčí obchodním úspěchům na jihu.“</p>

<p>Jican rozšířil obraz nastíněný Lujanem. „Obchodním artiklem domu Hanqu je chocha-la. Dříve, když byl ještě slabý, ho nemilosrdně vykořisťovaly cechy. Otec lorda Xaltepa už měl dost toho, že ztrácí zisky. Jakmile se chopil moci, najal si vlastní drtiče bobů a zisky z prodeje investoval zpět do svého podniku. Jeho syn úspěšně pokračoval v rozšiřování obchodu a nyní má, když ne největší, tedy alespoň jeden z nejvýznamnějších podílů na jižních trzích. Může se pyšnit vynikajícími výsledky a zpracovává také úrodu dalších pěstitelů. Je možné, že si od našeho spojenectví slibuje, že i náš vazal Tuscalora bude vozit své zboží do jeho sušíren.“</p>

<p>„V Peši?“ napřímila se Mara. „Proč by měl lord Jidu riskovat, že jeho úroda zvlhne a zplesniví na moři, nebo platit za nákladnou dopravu po souši?“</p>

<p>„Kvůli zisku,“ vysvětlil Jican svým nenapodobitelným věcným způsobem. „Půda a podnebí dole na jihu poloostrova je pro pěstování chocha-la nevhodné. Dokonce i Hanquovy podřadnější boby tam jdou dobře na odbyt. Většina pěstitelů zpracovává svou úrodu co nejblíže domova, aby se při dopravě zbavili váhy slupek. Hanquovi drtiči mohou dostat dobře zaplaceno za všechnu chocha-la, kterou mohou zpracovat i mimo sezónu. A účinně odstraňují z trhu všechny možné rivaly. Možná že se snaží rozšířit své aktivity až do srdce Impéria.“</p>

<p>„Ale proč se tedy nespojil přímo s Jiduem?“ zeptala se Mara.</p>

<p>Jican rozpřáhl paže. „Paní, ponechala jsi lordu z Tuscalora právo, aby si mohl sám řídit své finanční záležitosti, ale mezi obchodníky a správci ve městech jsi ty známa jako jeho paní. Nedovedou si představit, že by byl nějaký vládce tak velkorysý jako ty; proto se domnívají, že se musejí obracet na tebe.“</p>

<p>„Jidu bude protestovat,“ poznamenala Mara.</p>

<p>Nyní se kupředu naklonila Nacoya. „Má paní, toho se neodváží. Má svou mužskou pýchu; hryže ho, že ho přemohla žena. Lord Jidu se raději vyhne možnosti, že by se stal předmětem dalších klepů, než aby si stěžoval.“</p>

<p>Rozhovor o tomto bodě pokračoval dále a Kevin uchváceně naslouchal. Midkemian nemlčel ani tak z podřízenosti jako ze zaujetí intrikami tsuranské politiky. Pokud v poslední době projevil nějaký názor, nebyl to už okamžitý nápad neznalého člověka, ale spíše podnět cizince, který se na známou věc dívá z poněkud jiného úhlu.</p>

<p>Mara zvážila připomínky svých rádců a snažila se vyhnout vynořujícím se myšlenkám na to, jak jí bude její barbar chybět, až nakonec bude muset přijmout svou odpovědnost a vyvolit si vhodného manžela. Znepokojena probíhajícím politickým vývojem se těšila z této chvíle, kdy byla obklopena milujícími lidmi a vlahým uklidňujícím teplem letní noci.</p>

<p>Měkké světlo luceren dopadalo na tváře Keyoka a Nacoyi a zjemňovalo rysy jejich zestárlých tváří; odrazilo se v Sarikových živých očích; a skrylo ochablost v Jicanově držení těla.</p>

<p>Neminul den, aby hadonra nenavštívil i ta nejodlehlejší pole náležející k statku; od tažení do Dustari se každé ráno ještě před úsvitem vydával do města a dopoledne se vracel; obětoval každý den dvě hodiny cesty na to, aby přímo od obchodních správců získal nejčerstvější zprávy. Díky jeho horlivosti mu uniklo jen málo příležitostí, ale Mařiny těžkosti se zmírnily, a tak nebyla tolik závislá na jeho schopnostech. Jican ji naučil hodně o složitém světě financí. A její další rádcové ji uchránili podobných pohrom jaké na sebe přivolala svou nezkušeností během prvních dnů svého vládnutí. V duchu poděkovala Lašimě za pomoc těchto dobrých lidí. Při vědomí slibu, kterým se zavázala klanu Hadama, a krevní msty, jež jí hrozila ze strany domu Minwanabi, se neodvažovala ani pomyslet na to, že by někoho z nich mohla ztratit.</p>

<p>Nakonec hovor utichl. Mara zopakovala hlavní body a zamyšleně se zamračila. „Vypadá to tak, že bych se měla s lordem Xaltepem dohodnout na setkání, při němž mi bude zajištěna největší možná bezpečnost. Jicane, mohl bys zařídit pronájem některé z cechovních síní v Sulan-Qu?“</p>

<p>Ale dřív, než mohl hadonra odpovědět, ozval se suchý hlas. „Má paní, při vší úctě, veřejné místo by nemuselo být nejlepší volbou.“</p>

<p>Arakasi tiše jako stín vklouzl do zahrady; když se ukláněl, Keyoke sevřel rty. Znepokojilo ho, že nepostřehl okamžik, kdy stráže vpouštěly nově příchozího do zahrady. Starý válečník by nikdy nepřipustil, že mu slábne sluch.</p>

<p>Arakasi se uklonil s tváří začleněnou kněžskou kápí. Svým klidným způsobem počkal na Mařino svolení a dodal: „Měl bych tě hned upozornit, že Minwanabi ví o žádosti lorda Xalteca. Mé zdroje zjistily, že Tasaio se osobně zajímá o to, kde se toto setkání uskuteční. Obávám se, že pokud najmeme cechovní síň, mohou se v jejích zdech skrývat špehové. A pokud v nich v současné době nejsou výklenky pro zvědavé uši, můžeme předpokládat, že v době setkání už tam budou. Natolik je Tasaio důsledný, když mu o něco jde.“</p>

<p>Vrchní špeh se zarazil, jako kdyby v něm jeho vlastní slova budila odpor. „Můj zdroj si byl jist, mnohem více než kdy předtím. Tasaiovi velmi záleží na tom, aby získal informace o tomto setkání.“</p>

<p>Mara zaťala prsty do lemu svých rukávů. „Z toho usuzuji, že Hanquovy zájmy stojí proti zájmům našich nepřátel.“</p>

<p>„Což by dodávalo váhu názoru, že Hanquova žádost o spojenectví je míněna upřímně.“ Ale Arakasi nevypadal uklidněné. „Zůstává příliš mnoho nezodpovězených otázek. Rozšíření Hanquova obchodu může být důvodem, ale je to jen dohad. Kolují také zvěsti o tom, že klan Nimboni se sblížil s klanem Šonšoni.“ Arakasiho chování prozrazovalo znepokojení. „Jsou tady věci příliš jasné, než aby nebudily podezření.“</p>

<p>„Máš starostí?“</p>

<p>„Ano, paní. Něco v jeho...“ Zavrtěl hlavou. „Možná mě znervóznilo, že jsem tak snadno získal tolik informací.“ Pokrčil rameny. „Nevěnoval jsem se příliš lordovi z Hanqu, takže je pochopitelné, že jeho záležitosti unikly mé pozornosti. Proto žádám o nejvyšší opatrnost. Setkej se s lordem Xaltepem na místě, kde se budeš moci snadno bránit; tady, na tvých pozemcích; a pokud to nebude možné, tak někde poblíž, kde si budeme moci udržet výhodu.“</p>

<p>Mara zvážila jeho radu. „Mluvíš moudře, jako vždycky. Opatrnost je nezbytná. Nemůžeme promarnit žádnou příle­žitost, která by nám mohla poskytnout výhodu, jakkoli malou. Setkám se s lordem Xaltepem nikoli v cechovní síni, nýbrž v horské soutěsce, kde kdysi tábořila Lujanova banda. Není to na půdě domu Acoma, ale přesto budeme ve výhodě, kdyby nastaly nějaké problémy.“</p>

<p>Arakasi byl po svém spěšném výletu do města zaprášený a vyčerpaný. Mara ho propustila, aby se občerstvil, a zbytek jejích rádců odešel také.</p>

<p>Jediný Kevin zůstal na svém místě. Ovinul paže kolem Mařina pasu a zabořil tvář do jejích vlasů.</p>

<p>„Co bys řekla zvláštnímu druhu porady jen mezi námi dvěma?“</p>

<p>Mara k němu otočila tvář, aby se nechala políbit. Kevinovy vlasy rudě zářily ve svitu lucerny a jeho ruce velmi dobře věděly, kam sáhnout; když přitiskl své rty na její, cítila Mara, jak všechny její starosti zůstávají daleko za ní.</p>

<p>„Má paní,“ vyrušil ji Nacoyin kyselý hlas. Nevítaná jako úřední návštěva stála první rádkyně v zahradě. „Nech těch pošetilostí a poslouchej mé varování.“</p>

<p>Mara se vyvinula z Kevinova sevření. Její oči byly jasné, její vlasy lehce rozcuchané a její nálada výbušná. „Mluv, matko mého srdce. Ale nepokoušej příliš mou trpělivost.“ První rádkyně v poslední době nevynechala jedinou příležitost, aby Maře nenaznačila, že nepovažuje Kevinovu přítomnost za rozumnou. Ačkoliv Mara chápala, že Nacoyino naléhání pramení ze starosti o ni, byla rozhodnuta užít si dnes večer těch několik okamžiků se svým milencem, které jí zbývaly. Jakkoliv ji Nacoya mínila dobře, její starost nebyla vítána.</p>

<p>První rádkyně ji ale neudělila lekci týkající se nevhodného výběru milence. Zkřížila paže na prsou a narovnala se, kolik jí shrbená záda dovolovala. „Příliš se spoléháš na ty Arakasiho špehy.“</p>

<p>Mařin pohled potemněl. „Nikdy mě nezklamali.“</p>

<p>„Nikdy neměli nic do činění přímo s Tasaiem.“ Nacoya přísně zahrozila prstem. „Vzpomeň si na karavanu s hedvábím! Desio odhalil jednoho Arakasiho agenta, a jaké to mělo následky. Jeho bratranec nebude tak hloupý. Nenechá se ukolébat pomyšlením, že nemá ve svém domě cizí špehy. Ale na rozdíl od Desia Tasaio nepodlehne nenávisti při zjištění, že byla narušena jeho bezpečnost. Ušetří zrádce, dokonce ho bude hýčkat a bude čekat na příležitost, kdy ho využije.“</p>

<p>Větřík rozhoupal lucernu. Mara, pokryta sítí pohybujících se stínů, učinila rozzlobené gesto. „Navrhuješ, abychom se setkali v cechovní síni? Aby naše bezpečnost závisela na mužích, kteří nepatří ke klanu?“</p>

<p>Nacoya si stáhla rukávy, které jí rozevlál póry v větru. „Nic takového neříkám, jen tě upozorňuji, aby sis dala pozor. Arakasi je velmi dobrý, nejlepší muž v tajné službě, o jakém jsem kdy slyšela. Ale jeho předešlý pán Tuscai padl navzdory síti špehů. Tohle nezapomeň. Informátoři mohou být užiteční, ale nejsou neomylní. Všechny nástroje se mohou polámat, nebo mohou být přeměněny ve zbraně.“</p>

<p>Mara ztuhla, pocítila zamrazení, když ji opustilo teplo Kevinova těla. „Matičko, tvé varování bylo vyslyšeno. Děkuji ti za tvou radu.“</p>

<p>Nacoya věděla, kdy přestat naléhat. S výrazem hlubokého nesouhlasu se uklonila a vybelhala se ze zahrady.</p>

<p>„Má pravdu,<strong> </strong>ta stará čarodějnice,“ zamumlal Kevin laskavě.</p>

<p>Mara se otočila a utrhla se na něj: „Ty taky! Copak musí být každý můj večer naplněn strachem a výstrahami?“ Pohodila hlavou, dotčena víc, než by se z jejích slov dalo soudit; ačkoliv si o tom Kevin možná myslel své, vyhověl jejímu rozmaru a přivinul ji k sobě. Slíbal z ní její starosti a pak ji na polštářích v mihotavém světle lucerny rozhoupané větrem přiměl zapomenout na nepřátele, kteří prahli po jejím životě a konci celé její rodiny.</p>

<p>Během tří týdnů nastalo nejparnější léto; tráva ztratila poslední zeleň, která jí zbyla z období dešťů. Mara vyšla ze své usedlosti do kalného šera před úsvitem. Její nosítka už na ni čekala, obklopena stráží třiceti válečníků, jimž tentokrát velel Kenji, který potřeboval získat zkušenost z pole. Mara předpokládala, Že na místo plánovaného setkání s lordem Hanquem v horách dorazí před poledním horkem, a na Ara­kasiho radu si zvolila jen malý doprovod, aby mohla cesto­vat rychle a v tajnosti. Její válečný rádce trval na tom, že ji vyprovodí; Nacoya už nevstávala tak brzo ráno.</p>

<p>Avšak na dvoře nečekal žádný rádce, když se Mara objevila ve dveřích. Kevin kráčel krok za jejím ramenem, jak se slušelo, ale jako vždycky nedbal na vhodné chování. „Ten<emphasis> </emphasis>starý strejc musel zaspat,“ řekl barbar vesele. „Měl bych vy­užít příležitosti a oplatit mu, jak mě budil kopancem s vá­lečnými sandály na nohou.“</p>

<p>„Já jsem to slyšel,“ ozval se hlas, který své síly nabyl na cvičišti. Keyoke se vynořil z řad Mařiny tělesné stráže, vzpřímená postava, k níž se nehodila berla, o kterou se opíral. Přestal udělovat Kenjimu důrazné pokyny a s očividnou nechutí, že musí opustit své válečníky, vrhl pohrdavý pohled na Kevina a přistoupil k Mařiným nosítkům.</p>

<p>„Má paní,“ Uklonil se s dobře nacvičenou rovnováhou a posunul si berlu v podpaždí. Pak se upřeně zadíval na svou paní, jako kdyby řadil slova místo jednotek. Ztišil hlas, aby ho vojáci neslyšeli. „Dcero mého srdce, nemám z tohoto výletu dobrý pocit. Skutečnost, že ti lord Xaltepo předává své vzkazy ústy posla, místo aby je posílal písemně pod rodinnou pečetí, je podezřelá.“</p>

<p>Mara se zamračila. „Je to malá a slabá rodina. Kdybych odmítla spojenectví a listina s jeho osobní pečetí by padla do Tasaiových rukou, co myslíš, že by se s nimi stalo? Dům Minwanabi vyhladil jiné rodiny z mnohem bezvýznamnějších důvodů.“ Kousla se do rtu. „Ne. Myslím, že Arakasi má pravdu a že Tasaio si konečně uvědomí, čeho jsme dosáhli na obchodním poli, a bude se muset smířit s dalším rozmachem domu Acoma.“</p>

<p>Keyoke zvedl ruku jako by se chtěl poškrábat na bradě, ale pak si to rozmyslel. Místo toho vzal Maru za loket a pomohl jí nastoupit do nosítek. „Ať tě provází milost bohů, má paní.“</p>

<p>Ustoupil a Mara pokynula nosičům, aby zvedli nosítka. Pak dal Kenji rozkaz k pochodu a malá družina vyrazila kupředu. Když Kevin vykročil vedle nosítek své paní, sevřel Keyoke jeho paži stále ještě překvapivě silným stiskem.</p>

<p>„Chraň ji,“ řekl s takovou naléhavostí, jakou od něj Kevin dosud neslyšel. „Nedovol, aby jí někdo ublížil, nebo ti udělám víc, než že tě jen nakopnu válečným sandálem.“</p>

<p>Kevin se bezstarostně ušklíbl. „Keyoku, starý brachu, pokud se Maře něco stane, budeš si moci kopnout jen do mé mrtvoly, protože v té době už budu po smrti.“</p>

<p>Válečný rádce přikývl. Pustil otroka a rychle se otočil, zatímco Mařina nosítka s jejím doprovodem mizela v Šeru. Kevin si pospíšil na své místo, ale ještě se ohlédl přes rameno. Byl by přísahal, že se mu starý válečník pokoušel něco naznačit.</p>

<p>V době, kdy vycházející slunce ozářilo mlhu v údolích, byla už Mara se svou stráží v hlubokých lesích, které pokrývaly úpatí hřebene Kyamaka. Ještě než na silnice vyrazily první karavany a poslové, odbočila její družina z hlavní silnice a vydala se úzkou pěšinou stále hlouběji do lesů. Světlo tam nebylo příliš silné a stále ještě se tam převalovala mlha propůjčující mokrým stromům přízračný nádech. Ale už nyní bylo vlhké vedro úmorné. Velitel jednotek Kenji rozkázal svému malému oddílu zastavit ke krátkému odpočinku a také, aby se mohli vyměnit nosiči. Družina byla příliš malá, než aby měla roznašeče vody; otroci naplnili lahve u blízkého pramene. Kevin jim pomohl, protože mu jich bylo líto. Mara sice nebyla příliš těžkým nákladem, ale dnes museli kráčet rychle a ti, kterým právě skončila služba, byli zesláblí a pokryti potem.</p>

<p>Kevin s lahví v ruce klečel u malého jezírka napájeného z pramene v skalní puklině. Zaujal ho cizí oranžový mech, který lemoval břehy, a duhové rybky míhající se ve vodě, takže jen na půl ucha zaslechl, jak velitel jednotek říká Maře, že zvěd, jehož nechali za sebou, aby zjistil, jestli je někdo nesleduje, se opozdil s hlášením.</p>

<p>„Musíme počkat. Pokud se do minuty nevrátí, navrhuji ukrýt se v podrostu a vyslat dalšího muže, aby prozkoumal, co se stalo.“</p>

<p>Kevin se ušklíbl a sklonil se, aby naplnil svou nádobu. Zvěd, o němž se mluvilo, byl Juratu, bystrý veselý muž, který měl rád svá potěšení; minulého dne hrál dlouho do noci se svými přáteli kostky. Pokud při tom vypil jen polovinu množství vína, o jakém se v kasárnách vyprávělo, určitě se nyní pohybuje mnohem pomaleji, než by si přál, neboť na zádech vleče praotce všech kocovin.</p>

<p>Jeden z vojáků to právě říkal Kenjimu a dodal, že Juratu se možná zdržel pozorováním šedých válečníků, kteří se v těchto končinách pohybují. Další suše poznamenal, že s nimi možná právě smlouvá o měch vína. Kevin se zasmál; kdyby tu nebyla paní, přesně tohle by se od Juratua dalo očekávat. S myšlenkou na šedé válečníky a několik svých druhů, kterým se podařilo uprchnout a ukrýt se v těchto lesích, Kevin vstal a pohlédl mezi stromy.</p>

<p>Mlha se začala zvedat. Bledé sluneční paprsky se prodíraly klenbou větví. Kdyby Kevin napůl neočekával, že by mohl zahlédnout některého z uprchlých mužů, nepostřehl by ten pohyb: kratičký záblesk světlé skvrny obličeje mezi listím, který se rychle objevil a stejně rychle zmizel.</p>

<p>Tvář měla ostrý zahnutý nos a přilba nepatřila Juratovi.</p>

<p>Kevinovy ruce trhly s nádobou a voda se mu vylila na prsty. Neodvážil se vykřiknout ani rozběhnout, aby pozorovateli neprozradil, že byl spatřen. Zpocený a s roztřesenými koleny se Kevin otočil zpět k prameni. Pak napodobil netečnou chůzi otroka a pomalu se vydal k Mařině karavaně.</p>

<p>Kůže mezi lopatkami ho svědila, jako by čekal, že se mu každým okamžikem do zad zaboří šíp.</p>

<p>Tucet kroků, které ho dělily od Kenjiho a Mařiných nosítek, mu připadalo jako věčnost. Kevin se nutil vléct se tam, kde se mu chtělo utíkat. Záclony na Mařiných nosítkách byly roztaženy a Mara se nakláněla, aby něco řekla Kenjimu.</p>

<p>Kevinovými nervy projel strach jako otrávená šipka. Svíral láhev s vodou a v duchu si zoufale přál, aby se opřela do polštářů a ukryla ve stínu nosítek.</p>

<p>Ale Mara to neudělala. Naopak, roztáhla záclony ještě víc, vyklonila se a otevřela ústa.</p>

<p>Kevin ucítil, jak mu záda ochromuje strach, a rozhodl se jednat. Předstíral, že zakopl o kámen, a vychrstl obsah své lahve na svou paní a jejího důstojníka. Svou ukázku nemotornosti završil tím, že plnou vahou upadl na nosítka.</p>

<p>Jeho paní překvapeně vykřikla a začala se zoufale zmítat pod jeho hrudí, která ji tlačila dolů a dozadu do polštářů, kde byla bezpečně chráněna jeho tělem, když převracel nosítka na bok a vytvářel z nich obranný val.</p>

<p>Jeho čin přišel v posledním okamžiku. Kevin se ani nestačil vymotat z hedvábných záclon, a už začaly dopadat první nepřátelské šípy.</p>

<p>Hvízdaly vzduchem a zarývaly se do země a brnění mužů se zlověstným zvukem jako údery trestajících rukou. Kenji padl první. Klesl k zemi a ještě vykřikoval rozkazy, zatímco šípy bubnovaly do spodní strany převrácených nosítek, která se nyní tyčila před Marou jako barikáda.</p>

<p>„Je to léčka,“ sykl jí Kevin do ucha, když do něj nepřestávala bušit pěstmi, aby se vymanila z jeho sevření. „Buď tiše.“</p>

<p>Jedním z polštářů prolétl Šíp a vyryl do země rýhu. Mara to uviděla a okamžitě zmlkla. Vyděšeně naslouchala výkřikům těch vojáků, kteří zůstali naživu a uposlechli rozkazu svého umírajícího velitele, aby se semkli kolem nosítek a vytvořili živý štít před svou paní.</p>

<p>Situace byla zoufalá. Šípy se snášely jako déšť a podlaha nosítek se pod jejich nárazy chvěla a odlétávaly z ní třísky. Kevin se pokusil vyhlédnout ven a šíp ho škrábl do ramene. Zaklel, stáhl se zpět a začal<emphasis> </emphasis>ze sebe strhávat šedou tuniku otroka.</p>

<p>Dva válečníci vedle Mary umírali na zranění utržená při její obraně. Zlověstné syčení šípů teď nahradil třesk mečů, neboť z lesa se vynořila vlna útočníků a obklíčila zbytky stráží, které ještě zůstaly naživu.</p>

<p>„Rychle,“ křikl Kevin. Natáhl ruku se svou tunikou. „Zahal mou paní do tohohle. Její zdobené šaty z ní dělají snadný cíl.“</p>

<p>Jeden z nosičů na něj vrhl nejistý pohled.</p>

<p>„Udělej to!“ vykřikl Kevin. „Její čest jí bude k ničemu, když bude mrtvá.“</p>

<p>Z úkrytu lesa vybíhalo stále více válečníků. Mařini obránci se stáhli do kruhu kolem nosítek. Bylo jich příliš málo, nepatrná hrstka proti lavině nepřátel. Kevin se vzdal další hádky, protože z chumlu útočníků se vynořil jeden s mečem namířeným na něj. Kevin popadl zbraň vypadlou z ruky mrtvého vojáka a utrhl z nosítek záclonu, kterou si ovinul kolem paže, aby mu sloužila jako štít; pak se vrhl do boje připraven na to, že bude zabíjet, dokud sám nepadne.</p>

<p>Doma, v usedlosti Acoma, se Ayaki temně mračil na Nacoyu. Tvář měl rudou a pěsti zaťaté a Nacoya se spolu se dvěma otroky a chůvou přichystala na výbuch vzteku hodný válečníka.</p>

<p>„Tohle si neobleču!“ vykřikl Ayaki. „Je na tom oranžová, a to je barva domu Minwánabi.“</p>

<p>Nacoya si prohlédla dotyčný kus oděvu. Byla to hedvábná košile, pošitá ozdobami ze škeblí, jejichž barva se s jistou dávkou představivosti dala považovat za oranžovou. Skutečným důvodem Ayakiho odporu bylo, že by v letním vedru nejraději nenosil vůbec nic. To, že byl příliš vznešeného rodu, než aby běhal po chodbách nahý jako otrocké dítě, nemělo pro devítiletého chlapce žádný význam.</p>

<p>Ale Nacoya už měla léta zkušeností s výchovou vzpurných dětí rodiny Acoma. Uchopila Ayakiho za napřímená ramena a zatřásla s ním. „Ty válečníku, oblékneš si to, co se ti dává, a budeš se chovat jako lord, kterým se staneš, až vyrosteš. Když neposlechneš, strávíš celé dopoledne drhnutím špinavých talířů v kuchyni.“</p>

<p>Ayaki vytřeštil oči. „Toho se neodvážíš! Nejsem sluha nebo otrok!“</p>

<p>„Tak se přestaň chovat jako otrok a oblékni se jako šlechtic.“ Nacoya sevřela oteklou ruku s pokřivenými prsty kolem Ayakiho zápěstí a odvedla ho přes místnost ke sluhovi, který čekal s košilí v ruce. I když už byla stará a nemocná, měla Nacoya stále ocelově pevný stisk. Ayaki se přestal vzpouzet, vsunul zaťatou pěst do rukávu a pak zůstal stát a třel si rudý pruh, který mu na zápěstí zanechalo Nacoyino sevření.</p>

<p>„Teď druhou ruku,“ přikázala Nacoya. „A žádné hlouposti.“</p>

<p>Ayaki se přestal mračit a usmál se. „Žádné hlouposti,“ přitakal v jedné ze svých náhlých změn nálady. Natáhl druhou ruku a dovolil sluhovi, aby ho oblékl. V širokém úsměvu odhalil chybějící přední zuby a pak z košile odtrhl první ozdobu. „Košile je v pořádku,“ oznámil vzdorovitě. „Ale nic oranžového nosit nebudu.“</p>

<p>„Ďáble!“ zaklela Nacoya tiše. Už se cítila příliš stará, než aby zvládala umíněné chlapce. Uštědřila mu políček, což jím tak otřáslo, že se vztekle rozkřičel.</p>

<p>Jeho jekot byl tak hlasitý, že sebou sluhové trhli. Stráže na chodbě hluk vyrušil, takže nezaslechly zvuk tichých kroků černě oděné postavy, která proklouzla přepážkou.</p>

<p>Sluha, který stál nejblíže, klesl k zemi s nožem v zádech.</p>

<p>Padl bez výkřiku. Pak vrahův stín na okamžik zakryl slunce a druhý sluha se skácel s podříznutým hrdlem.</p>

<p>Nacoya zaslechla zadunění, když mrtvola padla na dřevěnou podlahu. Vycítila nebezpečí, popadla dědice domu Acoma, který pořád ječel, a mrštila jím do kouta. Dopadl na spací rohož, jejíž pokrývky a polštáře byly po ránu stále rozházeny.</p>

<p>První rádkyně začala křičet na stráže, ale její hlas byl poznamenaný věkem a příliš slabý. Její volání nikdo neslyšel. Ayaki nyní řval slepou zuřivostí a snažil se vymotat z pokrývek. Pouze Nacoya a dva otroci krvácející na podlaze, věděli, v jakém nebezpečí se nachází.</p>

<p>„Ďáble!“ vykřikla Nacoya znovu, tentokrát k černě oděné postavě nájemného vraha ze spolku. Ten vytáhl z opasku další nůž a v jeho levé ruce se objevila smyčka. Tvář měl zahalenou černou rouškou; ruce ukrýval v rukavicích. Nebylo z něj vidět nic kromě očí pátrajících po své oběti, chlapci, který byl Mařiným dědicem. Pouze Nacoya mu stála v cestě. Zvedl nůž, aby ho na ni hodil.</p>

<p>„Ne!“ Nacoya se vrhla kupředu, když nůž vylétl z jeho ruky. Skočila po smyčce, kterou svíral v levé dlani, aby ji utáhl kolem Ayakiho hrdla. Nůž proletěl nad její hlavou a zabodl se do zdi. Vrah zaklel a ukročil stranou. Ale Nacoya zachytila jeho ruku se smyčkou.</p>

<p>Její nehty pronikly tenkou kůží rukavice, jako pařáty se zaťaly do jeho kloubů a snažily se vytrhnout smyčku z jeho sevření. „Nesmíš,“ Znovu se pokusila zavolat stráže, ale její slabý hlas na tento úkol nestačil.</p>

<p>Vrah neztrácel čas bojem. Pohrdavě přimhouřil oči a pravou rukou vytasil další nůž. Zdálo se, že mu působí zvrácené potěšení, když vrazil ostří mezi žebra staré ženy. Nacoyiny rty se stáhly v bolestné křeči. Ale nepovolila. „Zemři, stařeno!“ Vrah divoce zakroutil nožem v ráně. Nacoyino tělo se otřáslo. Unikl jí výkřik bolesti, ale její ruce sevřely smyčku ještě pevněji. „Nezemře nečestnou smrtí,“ zasípala.</p>

<p>Ayaki přestal křičet. Viděl nůž ve zdi nad svou hlavou a krev rozlévající se po podlaze. Jeden z padlých sluhů stále ještě sténal ve smrtelném zápase. Ayaki, ochromený hrůzou, potlačil vzlyk. Usoudil, že maskovaný vrah musí být Tasaio. S touto myšlenkou se v něm naplno probudila odvaha, kterou zdědil po svém otci.</p>

<p>„Útok!“ zaječel. „Útok!“ A s hlavou plnou představ o válečnících se vyhrabal z pokrývek a začal bušit do vetřelcova stehna. Vrah mu nevěnoval pozornost. Vrazil nůž hlouběji do Nacoyina těla. Horká krev se mu vyřinula na ruku a vsákla do jeho rukavice, když se snažil vytrhnout smyčku z jejího sevření. Nacoya se zhroutila, padla na Ayakiho a zalehla ho svou nevelkou vahou.</p>

<p>„Ať tě postihne prokletí Dobrého boha,“ zaskřehotala chraptivě na vraha. Síla jí neúprosně opouštěla. Ayaki se vyškrabal na svobodu.</p>

<p>Vrah hmátl po Ayakim a klopýtl. Nacoya ho chytila za kotník, ale život z ní rychle vyprchával. Vrah se hbitě narovnal, přišlápl jí zápěstí a vytrhl se z jejího sevření.</p>

<p>Stará žena svým slábnoucím zrakem zpozorovala, že stráže konečně zareagovaly. Vrazily do místnosti a jejich brnění se nesnesitelně lesklo ve sluneční záři. Vojáci s vytasenými meči a bojovým pokřikem běželi vstříc nájemnému vrahovi.</p>

<p>Vrah uskočil zpět. Malý Ayaki zuřivě vykřikl. Nacoya se marně pokoušela zvednout hlavu z kaluže krve. Neviděla, pouze slyšela, jak Ayakiho bosé nohy buší do podlahy. Zrak se jí zakalil a její poslední myšlenkou bylo poznání, že škrticí smyčka zůstala zachycena v jejích prstech. Nedokázala nic než přinutit vraha, aby místo smyčky použil nůž... Chlapec, který zemře čestnou smrtí ostřím, bude i přesto mrtvý.</p>

<p>„Ayaki,“ zašeptala a pak, zlomeně: „Maro...“ Potom ji obklopila tma.</p>

<p>Kevin udělal výpad, bodl a nepřítel mu s výkřikem padl k nohám. Přeskočil zmítajícího se muže a narazil na dalšího. Někde při potyčce získal štít a ten mu zachránil život. Utrpěl další ránu do levé paže a seknutí do žeber. Krev se mu řinula po nahém těle a vpíjela se do jeho bederní roušky. Každý pohyb ho bolel. Nepřátelský šermíř si s ním vyměnil tři výpady, než zjistil, že bojuje s otrokem. Zaklel a uskočil zpět. Kevin ho bez okolků probodl zezadu.</p>

<p>„Zemři se svou tsuranskou ctí,“ vykřikl barbar divoce. „Bohové, prosím, zachovejte všechny zakrslíky takhle hloupé.</p>

<p>Nedopusťte, aby jejich bojové schopnosti převýšily moje, ať Mara zůstane naživu.“</p>

<p>Ale bylo jich příliš mnoho. Mezi stromy se stále rojili nepřátelé. Když se Kevin otočil, aby zahnal dalšího útočníka, zjistil; že družina domu Acoma je více než obklíčena. Jejich kruh byl prolomen. Nepřátelé vnikli dovnitř a začali sekal do těl ležících na nosítkách, které chránily Maru.</p>

<p>Kevin ze sebe vyrazil divoký výkřik a probodl muže jednou ranou. Nechal meč v mrtvole a ze země sebral druhý. Zároveň kopl do nosítek. Dřevěný rám se převrátil a přinutil útočící vojáky uskočit; podlaha nosítek se z rámu uvolnila a Mara se svými umírajícími strážci zůstala pod ní.</p>

<p>Kevin se vztyčil. „Zpět, vy zahnojená prasata!“ Přidal několik nadávek v tsuranštině a vrhl se přes trosky nosítek kupředu.</p>

<p>Jeho zkrvavené, téměř nahé tělo a řev berserkera vyvedly nepřátele z míry natolik, že zaváhali. Kevin doskočil na hrot šípu a ucítil, jak se mu jedno z jeho čtyř ostří zařízlo do paty. Zaklel v yabonském nářečí. „Ať Turakamu sní vaše srdce k snídani,“ zakončil, když na něj začaly dopadat meče.</p>

<p>Nemohl čelit tolika protivníkům. Ani nestihl pomyslet na to, jestli jeho použití nosítek jako zbraně nezranilo Maru. Věděl jen, že tady zemře, a tato vyhlídka ho vůbec netěšila, Meč ho zasáhl do holeně. Klopýtl, upadl a překulil se. Nad jeho hlavou svištěly zbraně, kterými se ho snažili probodnout. Meče narážely do země; cítil, jak mu sprška hlíny pokropila ramena. Stáhl si štít z paže, překulil se ještě jednou a vrazil jeho hranu do rozkroku muži, který se pohybovat příliš pomalu. Kevinovo tělo se konečně ocitlo pod překocenými nosítky. Jeho pátrající prsty nalezly odhozený štít. Otočil se, vztyčil se za nosítky a zvedl štít před sebe. Okamžitě na něj začalo dopadat tolik ran, až ho rozbolely ruce.</p>

<p>„Bohové, tohle nemůže trvat věčně.“ Jeho kletby nyní zněly spíše jako vzlyky. Meče nepřetržitě bušily do jeho štítu. Rozsekaly tvrzenou needří kůži a dřevo a zanechaly mu  v rukou jen rozedrané cáry. Z velké dálky, možná z lesa, zaslechl zvuky dalšího boje. „K čertu s nimi.“ Hořce se usmál. „Jsme poraženi a oni nás stále chtějí rozsekat na kusy.“</p>

<p>Meč zasvištěl vzduchem. Černě zakuklená hlava odlétla a odkutálela se mezi pokrývky na spací rohoži. Avšak stráže domu Acoma sekaly dále, a než tělo vraha dopadlo na zem, bylo na tři kusy. Mrtvola se svalila do zakrvácených polštářů.</p>

<p>Zbrocený krví vraha a křičící hrůzou se Ayaki vyplazil zpod rozsekaného těla. Řezná rána na jeho šíji krvácela a on se bezmyšlenkovitě vrhl proti zdi v pokusu o útěk před hrůzou, kterou právě prožil.</p>

<p>„Dojdi pro Keyoka,“ vykřikl válečník se zkrvaveným mečem na dalšího, který se skláněl nad Nacoyiným tělem. „Může tady být víc vrahů!“</p>

<p>Za přepážkou byl slyšet pleskot sandálů, jak přes zahradu přibíhali další vojáci, přilákáni hlukem viděli kaluže krve a mrtvoly a vzápětí dorazil druhý velitel útoku a rychle vydal rozkazy k prohledání okolí. Pak určil šest mužů, kteří zůstali jako stráž u dědice domu Acoma.</p>

<p>V příštím okamžiku se objevil Jican, jehož klid zmizel při pohledu na spoušť na podlaze dětského pokoje. Vrazil své tabulky do rukou ohromeného otroka, který šel za ním, a s nezvyklým spěchem se vydal přes místnost plnou mužů v brnění. Za hradbou zkrvavených polštářů se choulil Ayaki, bušil odřenými pěstmi do zdi a křičel: „Minwanabi, Minwanabi, Minwanabi!“</p>

<p>Válečníci, vyčlenění k jeho obraně, se ho zjevně zdráhali dotknout.</p>

<p>„Ayaki, pojď sem, už je po všem,“ řekl Jican pevně. Zdálo se, že chlapec neslyší. Mařin hadonra natáhl ruku. Nevšímal si Ayakiho pokusu uhnout před jeho dotykem, zvedl vyděšeného chlapce a přivinul ho k šatu, který páchl křídou namísto jatek.</p>

<p>„Odvedeme ho odtud,“ obrátil se na nejbližšího válečníka. „Sežeňte ranhojiče. Je zraněný.“ Pohlédl na nehybná těla Nacoyi a dvou sluhů a dodal: „A ať někdo zjistí, jestli zůstala naživu jeho chůva.“</p>

<p>Údery na štít se zdvojnásobily. Kevin ucukl rukou o vteřinu dřív, než málem přišel o prst. Matně si uvědomoval pohyb mezi těly po jeho boku, když se jeden ze smrtelně zraněných válečníků natáhl a vsunul mu do dlaně rukojeť nože.</p>

<p>„Braň naši paní,“ zachroptěl. „Ještě žije.“</p>

<p>Kevin odmítl poraženeckou úvahu, že už asi příliš dlouho naživu nezůstane. Nahý, krvácející a zachvácený bojovým šílenstvím přijal nůž, sklonil se a pod dolním okrajem štítu bodl jednoho z útočníků do nohy. Okamžitě při tom přišel o nůž, protože nepřítel se zuřivým výkřikem uskočil.</p>

<p>„Hezky si zatancuj,“ popřál mu barbar, omámený adrenalinem a ztrátou krve. Chvilku mu trvalo, než si všiml, že rány na jeho štít ustaly.</p>

<p>Ruce v zeleně lakovaných rukavicích uchopily okraj štítu a odhodily jeho rozedrané zbytky stranou. Kevin vzhlédl a zamžoural do slunce. Mezi barevnými kruhy, které mu ze slabosti tančily před očima, rozeznal chochol a tvář velitele vojsk domu Acoma.</p>

<p>Úleva převládla nad jeho smyslem pro humor. „Díky bohům, že jsi tady,“ řekl. „Ocitli jsme se v nepříjemné situaci.“</p>

<p>Lujan si prohlédl Kevinovy zkrvavené ruce a řeznou ránu na předloktí. „,Hezky si zatancuj’?“ zeptal sezmateně.</p>

<p>„Později,“ zamumlal Kevin. „Všechno ti vysvětlím později.“</p>

<p>Navzdory zraněním a bolesti se otočil a dvojjazyčně zaklel. Bylo mu špatně a slunce svítilo příliš jasně.</p>

<p>„Kde je naše paní?“ dožadoval se Lujan náhle ostrým a starosti zabarveným hlasem.</p>

<p>Kevin omámeně zamrkal na převrácená nosítka. Mrtví domu Acoma leželi kolem rozdrceni stejně jako mnoho brouků pod nimi.</p>

<p>„U Nebeské záře, tam dole ne!“ křičel Lujan další rozkaz, který Kevinovi připadal jen jako hlučný zvuk. Pak se dolů napřáhlo mnoho rukou a vytáhlo jeho rozbité tělo z trosek.</p>

<p>„Ne,“ zaprotestoval Kevin slabě. „Chci vědět, jestli Mara...“ Mluvil namáhavě; vzduch ho pálil v plicích.</p>

<p>Navzdory svým protestům byl vytažen a položen na zem. Mrákoty mu zastřely smysly právě v okamžiku, kdy výkřiky válečníků, kteří obraceli nosítka, oznámily jejich objev; pod hromadou mrtvých a zraněných nalezli zkroucené zakrvácené tělo Mary, jež byla sice v bezvědomí, ale kromě rudé podlitiny na hlavě neměla žádné zranění.</p>

<p>Mara ležela na měkkém suchém mechu u pramene. Obklopovala ji stovka válečníků a Lujan držel její hlavu ve svém klíně. Nadzvedla hlavu, když jí na bouli nad obočím položil hadřík namočený v ledové vodě. „Keyoku?“ zamumlala, když otevřela oči.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl velitel vojsk jemně. „Ale Keyoke mi při kázal, abych sem šel. Myslel si, že by ses mohla dostat do potíží.“</p>

<p>Mara se s káravým výrazem zavrtěla. „On není tvůj velitel, ale můj válečný rádce.“</p>

<p>Lujan odhrnul vlasy z tváře své paní a uličnicky se na ni usmál. „Starého psa novým kouskům nenaučíš. Když můj velitel řekne skoč, skočím.“</p>

<p>Mara se s bolestným zasténáním posadila. Připadala si jako zmlácená. „Měla jsem ho poslechnout.“ Zamlžily se jí oči. „Kevin,“ řekla. „Kde je?“</p>

<p>Lujan naklonil hlavu směrem k vojenskému ranhojiči, který se skláněl nad druhým tělem ležícím na mechu. „Přežil. V bederní roušce, beze zbraně a s bohatýrskou sbírkou zranění. Ó jé, to je válečník.“</p>

<p>„Zranění!“ Mara se vyděšeně napřímila a Lujan musel vynaložit překvapivé množství síly, aby ji udržel.</p>

<p>„Klid, paní. Bude žít, i když mu zůstane pěkných pár jizev. Asi bude kulhat a levá paže se mu zahojí až za dlouhý čas. Svaly má zle posekané.“</p>

<p>„Statečný Kevin.“ Mařin hlas se chvěl. „Zachránil mě. Moje hloupost ho skoro zabila.“</p>

<p>Její velitel vojsk se jí znovu, téměř něžně, dotkl. „Škoda, že je to jen otrok,“ zalitoval. „Taková odvaha by si zasloužila nejvyšší poctu.“</p>

<p>Vzduch najednou při dýchání zraňoval; Mara zabořila tvář do Lujanova ramene a roztřásla se. Možná že plakala v nehlasném zoufalství; pokud tomu tak bylo, důstojník, který ji konejšil, nikdy nevyzradil její hanbu. Nějakým způsobem pochopil, že její bolest nemá původ jen v tom, že o vlásek unikla smrti. A jeho láska a oddanost by mu nikdy nedovolily vyjevit, že jeho paní veřejně podlehla slabosti. Vojáci stojící kolem si rychle našli nějakou práci a ponechali jí chvíli na uklidnění.</p>

<p>Paní z Acoma plakala pro Kevina, jehož smělý duch si podrobil jejího a který svými činy nezvratně dokázal, že není a nikdy nebude otrokem.</p>

<p>Musí ho propustit na svobodu, a to na území Impéria Tsuranuanni nebude možné. Aby mu poskytla, co si zaslouží a vrátila mu čest muže, nezbude jí nic jiného než ho navždy ztratit. A uskutečnit toto předsevzetí bude nejtěžší věcí, jakou kdy podstoupí.</p>

<p>Přeskupení po přepadení v lese zabralo většinu dne. Těla zabitých válečníků byla uložena na nouzová nosítka, mohla být doma po pohřebních obřadech spálena; mrtví nepřátelé byli ponecháni v lese jako potrava jagun a jiných mrchožroutů. Lujan vyslal zvědy, kteří se vrátili z místa předpokládané schůzky s tím, že neobjevili žádné známky Hanquovy přítomnosti.</p>

<p>Mara přijala tuto zprávu špatně. Xaltepovo navrhované setkání s ní byla smyšlenka, a s největší pravděpodobností Minwanabiho léčka. Byla příliš rozčilená, než aby i v tomto horku klidně odpočívala, a dělala si nyní více starostí než jen o Kevinovy rány.</p>

<p>„Tasaio nikdy nezaútočí jen jednou,“ stěžovala si Lujanovi, když začal na ohněm osvětlený tábor válečníků padat soumrak. „Ačkoliv budou naši ranění trpět, musíme se ještě tuto noc vrátit domů.“</p>

<p>Její velitel vojsk neprotestoval proti této nezbytnosti a ihned se vydal shromáždit vojáky a učinit přípravy k opuštění tábora. Vyčerpaným a obvázaným válečníkům, kteří přežili z Mařiny původní družiny, bylo určeno čestné místo v čele průvodu. Pak byl nesen Kevin a dva další těžce zranění následováni nosítky s čestně padlými. Mara trvala na tom, že půjde pěšky. Její nosiči přežili, ale se svou vycvičenou schopností nosit náklad bez otřesů byli určeni, aby nesli zraněné. Paní z Acoma kráčela vedle svého otroka. Kevinovi byl podán prostředek proti bolestí, po němž upadl do hlubokého spánku. Mara ho držela za neobvázanou ruku a zmítala se mezi žalem a zuřivostí.</p>

<p>Nedbala varování, že Tasaio může proniknout do Arakasiho sítě. Viděla jen svou rostoucí moc a nechala se zlákat představou, že když je nyní válečným náčelníkem klanu, menší rodiny se budou ucházet o její přízeň. Nacoya ji na to upozorňovala; Keyoke se úmyslně vyhýbal sporu s ní, očividně proto, aby mohl bez omezení zasáhnout, když tak hloupě vlezla Tasaiovi do pasti.</p>

<p>Dvacet sedm dobrých válečníků z její čestné stráže bylo mrtvých. Lujan ztratil dalších dvanáct v boji za její záchranu a Kevin bude možná do smrtí kulhat.</p>

<p>Cena byla příliš vysoká.</p>

<p>Mara sevřela dlaň, pak si uvědomila, co dělá, a uvolnila stisk; mačkala ruku pouze Kevinovi, který ji bránil stejně věrně jako všichni její válečníci. Necítila kameny pod svýma nohama a ani nevnímala, když ji Lujan občas uchopil za loket, aby jí pomohl přes výmoly. Sotva si všimla zvědů, kteří přicházeli a odcházeli, aby v okolních lesích pátrali po nepříteli; myslela pouze na svou zahanbenou falešnou pýchu; znovu a znovu uvažovala o tom, co řekne Arakasimu.</p>

<p>Měsíc zašel za obzor. Temnota pod stromy se podobala temnotě v Mařině srdci. Strnule kráčela a přemýšlela o odvetě, dokud nedospěli k hranicím jejích pozemků.</p>

<p>Čekala tam na ně další hlídka, ozbrojená a nesoucí pochodně. Mara byla tak vyčerpaná, že jí chvíli trvalo, než si uvědomila nezvyklost tohoto zvláštního oddílu. Lujan hovořil s velitelem hlídky, a když zaslechla Ayakiho jméno, zamrazilo ji. Odtrhla se od Kevinových nosítek a rozběhla se ke svému veliteli vojsk. „Co se stalo mému synovi?“</p>

<p>Lujan ji pevně uchopil za ramena. „Je naživu, má paní.“</p>

<p>Jeho ujištění neotupilo Mařin strach. Dokonce i v mihotavém světle pochodní viděla napětí ve tváři velitele hlídky. Vyděšena, že pohroma, která ji postihla, se nemusela omezit pouze na údolí v lese, se zeptala: „Byl podniknut útok na můj dům?“</p>

<p>„Má paní, poslali vraha.“ Velitel hlídky se krátce uklonil. Vycvičen Keyokem ke stručnosti jí podal zprávu jako vojenské hlášení. „Ayaki utrpěl menší zranění, ale jinak je v pořádku. Dva sluhové zahynuli a první rádkyně Nacoya zemřela při jeho obraně. Pozemky domu byly prohledány, ale nenašli jsme žádné stopy po nepříteli. Vrah přišel zřejmě sám. Keyoke posílil všechny hlídky na hranicích a nás poslal tvé družině naproti.“</p>

<p>Ale Mara neslyšela žádné podrobnosti kromě toho, že Ayaki byl zraněn a Nacoya, která jí byla od dětství matkou, ji mrtvá. Podlomila se jí kolena. Necítila ruku, kterou ji Lujan uchopil za loket, aby ji podepřel. Slyšela, ale nechápala slova, jimiž velitel vojsk přikazoval veliteli útoku, aby poslal jednoho z vojáků pro náhradní nosítka.</p>

<p>Nacoya byla mrtvá a Ayaki zraněný. Potřebovala Kevinovo objetí a péči svého milence, aby jí pomohla překonat tento strašný sen; ale Kevin ležel obvázaný v nosítkách, omámen léčivým lektvarem.</p>

<p>Mara klopýtla kupředu. Noc byla zoufale pustá. Zdálo se, že v temnotě se skrývá neviditelná hrozba a při cestě pod její vlastní modlitební branou na ni číhá nepojmenovatelné nebezpečí.</p>

<p>„Musím jít domů,“ řekla otupěle.</p>

<p>„Paní, dopravíme tě tam s největším možným spěchem.“ Lujan vykřikoval rozkazy svému oddílu a hlídka, která jim přišla naproti, se seřadila kolem Mary a jejích raněných a mrtvých. Pak, bez čekání na nosítka, se válečníci dali na pochod k usedlosti.</p>

<p>Mara kráčela s myslí zahalenou mlhou otupělé nevěřícnosti. Nacoya byla mrtvá; tato skutečnost se zdála být nepochopitelná. Mara cítila, že by měla plakat. Ale nedokázala myslet na nic víc, než aby kladla jednu podlamující se nohu před druhou. Uvědomovala si, že velitel hlídky podává Lujanovi podrobné hlášení o vrahovu útoku, ale ve své hlavě slyšela pouze Nacoyin hlas, reptající a kárající ji za hloupé nápady, marnivost nebo tvrdohlavost.</p>

<p>Ayaki byl zraněn.</p>

<p>Její srdce křičelo hrůzou, hněvem a žalem, že tak malé dítě vůbec mohlo být ohroženo intrikami Velké hry. Kacířsky si pomyslela: Kevin měl pravdu; zabíjet pro politický zisk je nesmyslné a kruté. Její smysl pro čest rodiny sváděl boj s její bolestí. Jak těsně Tasaio minul svůj cíl - během jednoho dne vyhladit dům Acoma!</p>

<p>Keyokova moudrost, Nacoyina odvaha a neúcta otroka k pravidlům chování: pouze tohle stálo mezi jejím domem a naprostou zkázou. Minwanabi téměř splnil svou přísahu Turakamuovi. Marou otřásla zimnice. Vzpomněla si na déšť šípů, které svištěly nad její hlavou, dokonce i když ji Kevin svou vahou srazil k zemi mimo jejich dosah. Vykročila rychleji a neodporovala, když konečně dorazila nosítka: a Lujan ji vzal do náručí a posadil ji do nich, aniž přerušil chůzi.</p>

<p>Nosiči byli odpočatí. Mara pokynula Lujanovi, aby jí určil stráž a nechal ostatní vojáky, doprovázející raněné a mrtvé, jít pomaleji. Rozrušena až za hranice sebeovládání křičela na nosiče, aby poslední kousek cesty k osvětlené usedlosti běželi co nejrychleji.</p>

<p>Ve dveřích už na ni čekal Keyoke, od pasu nahoru oblečený do brnění. Měl nasazenou svou starou přilbu s ustřiženým chocholem a k pasu si připnul meč, aby čelil nejhoršímu v případě, že by přišla zpráva o smrti jeho paní.</p>

<p>Mara se vypotácela z nosítek dříve, než Lujan mohl zachytit její ruku. Vrhla se do náručí starého válečníka a s tváří přitisknutou na jeho prsní plát bojovala s přívalem slz.</p>

<p>Keyoke stál vzpřímeně, opřený o svou berlu, a volnou ru­ou ji hladil po vlasech. „Mara-anni,“ řekl hlubokým hla­em a použil při tom oslovení, jakým se obrací otec na milovanou dceru. „Nacoya zemřela statečně. Bude přenesena do Turakamuovy síně se všemi poctami válečníka a dům Acoma je na ni hrdý.“</p>

<p>Mara potlačila rozechvělý vzlyk. „Můj syn,“ zašeptala. „Jak je mu?“</p>

<p>Nad její skloněnou hlavou si válečný rádce a Lujan vyměnili rychlý pohled. Velitel vojsk bez potřeby slov vzal Maru za loket a ulehčil Keyokovi od její váhy.</p>

<p>„Můžeme jít k Ayakimu hned,“ řekl starý rádce. Záměrně se neptal na její poničený vzhled ani na stopy krve na jejích šatech. „Tvůj syn spí, je u něj Jican. Rána na jeho šíji byla ihned ošetřena, ale ztratil dost krve. Brzy bude v pořádku, ale měla bys vědět: nemůžeme zastavit jeho pláč. Utrpěl strašlivý otřes.“</p>

<p>Mara se zastavila a odolávala všem pokusům ji odvést. „Kevin,“ řekla horečnatě. „Chci, aby byl odnesen do mých pokojů a aby o něj bylo postaráno tam.“</p>

<p>„Paní.“ řekl Lujan pevně. „Už jsem si dovolil udělit příkazy týkající se této věci.“ Uchopil ji ještě pevněji kolem pasu a strkal ji do chodby vedoucí k jejím pokojům. Někdo uvážlivý, pravděpodobně Jican, dal zapálit všechny lampy, takže žádný její krok nemířil do šera.</p>

<p>Oči velitele vojsk a válečného rádce se ještě jednou setkaly. Keyoke věděl, že Mařina družina v lese padla do léčky; netrpělivě čekal, až si bude moci vyslechnout podrobnosti. Lujan přikývl v mlčenlivém souhlasu, že mu bude o všem vyprávět, ale až v Mařině nepřítomnosti. V jejím srdci už bylo tolik žalu, že nebylo nutné ji zatěžovat připomínkou nešťastných událostí uplynulého dne.</p>

<p>Došli do jejích soukromých pokojů. Přepážky byly doširoka rozevřeny a střeženy tuctem ozbrojených válečníků. Uvnitř, napůl ztracena v záplavě polštářů, ležela malá postava s bílým obvazem ovinutým kolem hrdla. Někdo u ní seděl; Mara se ani nepodívala, kdo to je, ale vytrhla se z Lujanova držení a klesla na kolena vedle svého syna. Dotkla se ho a jeho teplo ji překvapilo. Pak ho opatrně vzala do náručí. Neovladatelně se rozplakala a její slzy kanuly na Ayakiho tvář.</p>

<p>Důstojníci odvrátili obličeje a postava u polštářů taktně vstala a obrátila se k odchodu.</p>

<p>Mara vzhlédla uslzenýma očima a poznala Jicana. „Zůstaň,“ řekla roztřeseným hlasem. „Vy všichni, zůstaňte. Nechci tu být sama.“</p>

<p>Lampy hořely ještě dlouhou dobu, zatímco seděla a kolébala v náručí svého syna.</p>

<p>Pozdě v noci, když byl přinesen Kevin a uložen na polštáře vedle Ayakiho, Mara přikázala, aby byly lampy uhašeny. Propustila Keyoka, Lujana a Jicana k zaslouženému odpočinku a uklidněna hlídkou válečníků u každých dveří zůstala sedět na tiché stráži u svých milovaných. Přemýšlela a jasně pochopila, že to bylo sobectví, co ji dovedlo tak blízko ke zkáze. Její domýšlivé uchvácení křesla válečného náčelníka jí nyní připadalo jako čin hlupáka.</p>

<p>Nepřevlékla se do nočního úboru, ačkoliv ji ranhojič, který pravidelně přicházel zkontrolovat své dva pacienty, prosil, aby si vzala lék na uklidnění. Oči ji nepříjemně pálily z pláče a ona si nechtěla dopřát zapomnění spánku. Srdce jí tížil pocit viny a v mysli se jí rojily myšlenky. Za úsvitu sebrala všechnu svoji odvahu, vstala z polštářů a opustila pokoj a své drahé. Sama, pouze pod dohledem bdělých stráží, jako zatoulané zvíře kráčela chodbami k dětskému pokoji, kde na márách leželo tělo ženy, která ji vychovala.</p>

<p>Nacoyiny zakrvácené šaty byly vyměněny za roucho z drahocenného hedvábí lemované zelení domu Acoma. Její vrásčité ruce pokojně spočívaly po jejích bocích, skryty v rukavičkách z jemné kůže, aby nebyly vidět kruté rány, které utrpěla při boji s vrahem, a nůž, jímž byla zabita, ležel na její hrudi jako znamení Turakamuovi, že zemřela čestnou smrtí válečníka. Její tvář, lemovaná stříbřitě bílými vlasy, vypadala mnohem pokojněji, než kdyby spala. Starosti, revma a jehlice, které jí nikdy nedržely ve vlasech rovně, už ji netrápily. Léta oddané služby skončila.</p>

<p>Mara cítila, jak se jí zpod nateklých víček derou nové slzy. „Matko mého srdce,“ zašeptala. Klesla na polštáře vedle mrtvé ženy a uchopila její chladnou ruku. Silou vůle se přinutila ke klidu. „Nacoyo, věz, že tvé jméno bude ctěno předky rodiny Acoma a tvůj popel bude uložen v posvátném háji v zahradě s natami. Věz, že tvá krev, která byla dnes prolita, byla krví rodiny Acoma a že jsi jako má vlastní příbuzná.“ Mara se odmlčela, aby se mohla nadechnout. V kalném světle, které sem pronikalo přepážkou, zvedla hlavu a vyhlédla do mlhy, jež pokrývala zemi jejího lidu.</p>

<p>„Matko mého srdce,“ pokračovala se zahanbující nejistotou v hlase. „Neposlouchala jsem tě. Byla jsem sobecká, domýšlivá a lehkomyslná a bohové si vzali tvůj život kvůli mé hlouposti. Ale poslouchej mě: stále ještě se mohu učit. Tvá moudrost žije v mém srdci a toho jitra, kdy tvůj popel bude odevzdán bohům, ti odpřísáhnu: pošlu barbara Kevina pryč a napíšu domu Šinzawai žádost o sňatek s Hokanuem. To udělám, než se změní roční doby, moudrá. A do konce svých dnů budu litovat, že jsem se rozhodla neposlechnout tě, když jsi ještě byla živá po mém boku.“</p>

<p>Mara něžně položila scvrklou ruku zpět vedle boku mrtvé ženy, „Ještě jsem ti neřekla toto, Nacoyo: tolik jsem tě milovala, matko mého srdce,“ zakončila, „a děkuji ti za život svého syna.“</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola devátá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ZMATEK</strong></p>

<p>Bubny umlkly.</p>

<p>Poprvé od doby před třemi dny, kdy skončily pohřební obřady, zavládlo na statcích domu Acoma ticho. Turakamuovi kněží, pozvaní k této příležitosti, sbalili své hliněné masky a v zástupu odešli. Pouze rudé vlajky u vstupních dveří zůstaly jako připomínka jejich přítomnosti; ale Mara věděla, že už jí její usedlost nikdy nebude připadat tak bezpečná, jak si ji pamatovala z dob svého dětství.</p>

<p>Nebyla ve svém znepokojení sama. Ayaki každou noc křičel ze spaní; Kevin, který v bílých obvazech vypadal skoro jako duch, odpočíval vedle něj, a pokud mohl, bavil ho vy­právěním, volal sluhy, aby zapálili lampy, když se chlapec třásl ve tmě, a konejšil ho, pokud se probudil vyděšen zlými sny. Mara často sedávala u lože svého syna: buď mlčela, nebo roztržitě rozmlouvala s Kevinem. Snažila se nebrat na vědomí dvanáct válečníků, kteří stáli na stráži u každých dveří a u každého okna. Nyní už by nedokázala projít ani stínem pod stromy ve své zahradě bez rozhlížení, jestli někde nečíhá vrah.</p>

<p>Po vyčerpávajícím pátrání Lujanovi zvědové odhalili, jak a kudy vnikl vrah do usedlosti; zabiják věnoval svému průniku hodně času. Našli strom, na němž strávil noc, keř, pod nímž si vyhloubil úkryt a několik hodin bez hnutí čekal a pozoroval pohyb hlídek a sluhů. Tasaio z Minwanabi po Noci krvavých mečů očividně změnil taktiku. Když selhalo množství a hrubá síla, nasadil na další pokus jediného muže, jednajícího vskrytu, Lujan neměl dost mužů, aby denně prohledávali každý keř a plot a pátrali po případných vetřelcích. Vojáci domu Acoma v žádném případě nebyli nedbalí; pozemky byly prostě příliš rozlehlé a otevřené, než aby se daly neprostupně ochránit.</p>

<p>Nacoya a stateční válečníci už byli proměněni v popel, ale Mara stále bolestně cítila jejich ztrátu. Uplynul týden, než se natolik uklidnila, aby si dala zavolat Arakasiho.</p>

<p>Bylo to pozdě večer a Mara seděla ve své pracovně u té­měř nedotčeného podnosu s jídlem. Pro Arakasiho poslala otrockého chlapce, který se před ní nyní ukláněl, až se čelem dotýkal podlahy.</p>

<p>„Paní,“ řekl s tváří přitisknutou k zemi. „Tvůj vrchní špeh tady není. Jican ti s lítostí oznamuje, že opustil usedlost hodinu po útoku na tebe a tvého syna. Nikomu neřekl, kam jde ani kdy se vrátí.“</p>

<p>Mara zůstala na svých polštářích pod rozžatou lampou sedět bez pohybu tak dlouho, až se chlapec začal třást.</p>

<p>Hleděla na nástěnné malby, které dal namalovat její bývalý manžel Buntokapi. Zobrazovaly s mistrovským uměním zachycené válečné scény. Podle zaujatého výrazu v Mařině tváři by se mohlo zdát, že je vidí poprvé. Bylo nepravděpodobné, že by si paní nevšimla neklidu svého malého otroka, protože ho měla ráda a často ho pohladila po hlavě, když rychle splnil svůj úkol.</p>

<p>„Paní,“ hlesl ustrašeně, když minuty míjely a jeho už začala bolet kolena.</p>

<p>Mara sebou trhla a vzpamatovala se. Uvědomila si, že měsíc, jehož světlo pronikalo přepážkou, stojí vysoko na obloze a knoty v jejích olejových lampách už jsou téměř vyhořelé. „Můžeš jít,“ propustila ho s povzdechem.</p>

<p>Chlapec s úlevou vyběhl z místností. Mara zůstala, jak by­la, zatímco sluhové vcházeli a odnášeli nedotčenou večeři. Poslala pryč komorné, které čekaly, že půjde spát; pohrávala si se suchým perem a dívala se na prázdný papír položený před sebou. Hodiny míjely, ale ona nepsala. V zahradě za přepážkou bzučel noční hmyz a o půlnoci se vystřídaly stráže.</p>

<p>Bylo prostě nepředstavitelné, že by byl Arakasi zrádce; a přesto si to členové domácnosti šeptali. Mara ztrápeně převracela pero v ruce. Odkládala formální předvolání v naději, že Arakasi přijde sám a mimo jakoukoli pochybnost dokáže, že se žádným způsobem nepodílel na Tasaiovu útoku na její dům. Keyoke na toto téma nemluvil a obvykle upovídaný Sarik se odmítal vyjádřit. Dokonce ani Jican se nechtěl zdržet na běžné popovídání poté, co jí předložil zprávu o finanční situaci. Mara odhodila pero a začala si prsty třít spán­ky.</p>

<p>Bylo bolestně jasné, že Arakasi může být podezřelý.</p>

<p>Pokud by skutečně převlékl plášť, její ohrožení by se zmnohonásobilo. Po léta byl zasvěcen do nejtajnějších záležitostí domu. Neexistovalo nic, co se jí týkalo, s čím by nebyl důvěrně seznámen. A nenáviděl dům Minwanabi stejně jako ona.</p>

<p>Skutečně nenáviděl?</p>

<p>Mara se zapotila. Pokud byla jeho touha po pomstě jen přetvářka, jakým lepším způsobem by si získal její důvěru než předstíráním, že nenávidí ty, kdo zničili jejího otce a bratra?</p>

<p>Arakasi, tak dokonale měnící role a převleky; byl tak dobrým hercem, že předstírat vášnivou nenávist pro něj bylo hračkou.</p>

<p>Mara zavřela oči a vzpomínala na své rozhovory s Arakasim během všech těch let. Ten muž ji nemohl zradit. Mohl? Vzdychla. V hloubi svého srdce si byla jista,<strong> </strong>že Arakasi nemůže být Minwanabiho agent; nenávist k Tasaiovi a jeho rodině byla příliš skutečná, ale možná, že vrchního špeha zlákal někdo jiný. Někdo, kdo mu například mohl nabídnout lepší postavení, z něhož by vedl svou válku proti domu Minwanabi. A cenou za toto postaveni by byla zrada domu Acoma.</p>

<p>Mara si tiskla prsty na spánky, až jí na kůži zůstaly bílé stopy. Pokud byl vrchní špeh rellim v jejím hnízdě, všechno co udělala, bylo k ničemu. Jak by teď uvítala Nacoyino popichování, znamení toho, že se chyby ještě dají napravit.</p>

<p>Ale stará žena už je proměněna v popel, prach mezi prachem tisíce předků rodiny Acoma, jejichž čest se Mara zavázala nést dále.</p>

<p>Znovu a znovu se trápila otázkou: Jak mohla udržovat tak hluboký vztah s člověkem, který jí chtěl ublížit? Jak mohla?</p>

<p>Noc jí neposkytla odpověď.</p>

<p>Mara spustila unavené ruce do klína a ohlédla se po odhozeném peru. Ačkoli lampy kolem ní jasně hořely a před dveřmi stály její nejvěrnější stráže, cítila se jako zahnaná do kouta. Rukou chvějící se strachem zvedla pero a papír. Naškrabala z hrudky suchý inkoust, rozpustila ho v připraveném kalamáři a do záhlaví stránky napsala formálním písmem jméno Kamatsua ze Sinzawai.</p>

<p>Minula dlouhá chvíle, než se přinutila pokračovat. Nemohla si ulevit ve své bolesti tím, že by poslala pro písaře. Přísaha daná Nacoyi byla svatá. Vlastní rukou dokončila obřadní fráze nabídky sňatku, v níž žádala Kamatsuova ctěného syna, Hokanua ze Šinzawai, aby přijal její ruku jako druh paní z Acoma.</p>

<p>Slzy zalévaly Mařiny oči, když dopsala poslední řádku, připojila svůj podpis a přitiskla rodinnou pečeť. Rychle listinu složila a zapečetila, zatleskala na sluhu a se staženým hrdlem mu předala své pokyny.</p>

<p>„Tato listina bude ihned předána zprostředkovateli sňatků v Sulan-Qu. Ten ať ji co nejrychleji doručí Kamatsuovi ze Šinzawai.“</p>

<p>Sluha přijal dokument a uklonil se své paní. „Paní Maro, tvůj dopis bude odnesen hned za úsvitu.“</p>

<p>Mara se zamračila. „Řekla jsem, hned! Najdi posla, ať okamžitě vyrazí!“</p>

<p>Sluha se dotkl čelem podlahy. „Jak si přeješ, paní.“</p>

<p>Netrpělivě mu pokynula, aby odešel. Pokud si všimla jeho rychlého zmateného pohledu na tmu za přepážkou, nezavolala ho zpět, aby mohl počkat na rozumnější dobu. Věděla, že kdyby čekala s nabídkou Kamatsuovi až do rána, neposlala by listinu vůbec. Bude lépe, když posel postojí několik hodin ve tmě při čekání na to, až zprostředkovatel vstane, než aby riskovala další příležitost změnit rozhodnutí a porušit svou přísahu.</p>

<p>Místnost jí náhle připadala příliš dusná a vůně akasi příliš těžká. Odsunula psací stůl stranou. Naplněna zoufalou potřebou vidět Kevina vyskočila na nohy a rozběhla se osvětlenými chodbami kolem řad bdělých stráží do ložnice.</p>

<p>U dveří se napůl oslepena náhlou temnotou zastavila. Zamrkala; aby zastavila nový příval slz, a počkala, až se její oči přizpůsobí; ve vzduchu se vznášel těžký pach ranhojičových bylin a mastí. Nakonec překročila práh.</p>

<p>Měsíční světlo měděné zabarvilo přepážky a proměnilo řady vojáků venku v temné siluety. Ani jejich bdělost Maru neuklidnila. Přistoupila k rohoži, na níž ležel Kevin; jeho obvazy bíle zářily v přítmí a jeho tělo se převracelo na prostěradlech, jako by ho ve spánku něco trápilo. Mara se zastavila, podívala se na Ayakiho a zjistila, že chlapec spí mnohem pokojněji, s ústy napůl otevřenými a zaťatými pěstmi položenými na polštářích. Rána na jeho šíji se hojila mnohem rychleji než Kevinova zranění, která nebyla ošetřena tak rychle. Ale vrah zanechal mnohem hlubší šrámy na chlapcově duši. Mara, spokojena, že Ayakiho netrápí noční můry, opatrně popošla dále, aby ho nevyrušila. Poklekla vedle Kevinovy rohože a pokusila se narovnat prostěradla, shrnutá pod jeho tělem.</p>

<p>Trhl sebou, když se ho dotkla, a otevřel oči. „Paní?“</p>

<p>Mara umlčela jeho šepot svými rty.</p>

<p>Kevin se neobratně natáhl a objal ji kolem pasu. Přitáhl si ji k sobě, silný navzdory svým zraněním. „Chyběla jsi mi,“ zašeptal jí do vlasů. Pohnul rukou a díky jeho dlouholeté zkušenosti z ní za chvilku sklouzlo její lehké roucho.</p>

<p>Mara potlačila svůj žal a pokusila se napodobit jeho bezstarostnou náladu.</p>

<p>„Můj ranhojič hrozil strašnými následky, když k tobě přijdu a budu tě pokoušet za hranice tvých možností. Říkal, že se tvé rány mohou pořád ještě otevřít.“</p>

<p>„Ranhojič je ufňukaná baba,“ řekl Kevin přívětivě. „Moje rány se hojí dobře, pokud se ovšem nerozhodne, že se mi v nich bude vrtat.“ Midkemian ji hřbetem ruky sebejistě pohladil po hrudi. Pak ji k sobě přitiskl pevněji. „Ty jsi můj lék. Úplně celá.“</p>

<p>Mara se zachvěla, napůl smutkem, napůl vzrůstajícím vzrušením. Zavrhla bolestné přání vzít zpět nabídku sňatku Hokanuovi a přivinula se ke svému milenci. „Kevine,“ začala.</p>

<p>Z jejího tónu poznal, jak je utrápená. Nedal jí příležitost domluvit. Přitiskl se k ní a políbil ji. Objala ho kolen ramen, ale opatrně se vyhýbala obvazům. Kevin ji konejšil a poskytoval jí tak to, co věděl, že Mara potřebuje; a důvěrně známým a přirozeným způsobem sklouzli do milování. Kevinova vášeň nebyla o nic menší než jindy, až na to, že pak rychle usnul.</p>

<p>Mara se natáhla po jeho boku a široce rozevřenýma očima hleděla do tmy. Přejela si rukou po plochém břiše a uvědomila si, že si toto dostaveníčko v dětském pokoji neplánovala. Nevzala si odvar z byliny teriko, aby zabránila početí. Nacoya by ji ostře pokárala za toto opomenutí.</p>

<p>Nacoya by byla moudrá.</p>

<p>Mara v tlumeném měsíčním světle pozorovala Kevinovu tvář lemovanou hřívou rudých vlasů. Zjistila, že si nepřeje být moudrá. Musí se provdat za Hokanua, jestli to Kamatsu dovolí, a bude mu patřit; ale pokud má obětovat Kevina, nenajde v sobě tolik vůle zavrhnout jeho lásku a své štěstí bez toho, aby jí po něm něco nezůstalo.</p>

<p>Možná že je hloupá, dokonce sobecká. Ale chtěla Kevinovo dítě. Všechno, co dosud dělala, bylo pro čest jména rodiny a předků. Bolelo ji srdce, rozežrané nekonečným utrpením vládnutí. Tuto jedinou věc udělá jen pro sebe.</p>

<p>„Miluji tě, barbare,“ zašeptala nehlasně do tmy. „A vždycky tě budu milovat.“ Slzy jí kanuly ještě dlouho poté.</p>

<p>Uplynul týden, pak ještě jeden a ranhojič dovolil Kevinovi krátké vycházky. Při jedné z nich našel Maru ve východní zahradě, kde kuchaří pěstovali byliny a koření. Zahalena ve volném rouchu, jež si obvykle oblékala k rozjímání, seděla mezi stonky vonných rostlin a pozorovala silnici. Běhali po ní sem a tam poslové, většinou v Jicanových službách. Jestli sleduje ruch, nebo je pohroužena do svých myšlenek, nebylo zřejmé.</p>

<p>„Už se zase trápíš,“ obvinil ji Kevin a odložil hůl, kterou používal, aby ulehčil zraněné noze.</p>

<p>Mara převracela v prstech rozdrcený kousek zeleně. Ještě před chvílí to byla křehká větvička liry, nyní zvadlý, lístků zbavený pahýlek. Rozemnutá kůra vydávala v poledním horku ostře kořeněný pach. Paní, týrající snítku, neodpověděla.</p>

<p>Kevin se s potížemi posadil vedle ní, nohu v obvazech natáhl před sebe. Vzal jí ubohou větvičku z prstů a vzdychl, když uviděl zbytky kůry za jejími nehty.</p>

<p>„Byla mi matkou, a víc,“ řekla Mara neočekávaně.</p>

<p>,Já vím.“ Kevin se nemusel ptát, jestli mluví o Nacoyi. Jemně řekl: „Potřebuješ se pořádně vyplakat, vyplavit ze sebe svůj žal.“</p>

<p>Mara se prudce napřímila. „Už jsem plakala dost!“</p>

<p>Kevin naklonil hlavu na stranu a prsty si prohrábl neposlušné vlasy. „Tví lidé nikdy nepláčou dost,“ namítl. „Nevyplakané slzy zůstanou uvnitř jako jed.“</p>

<p>Neměl v úmyslu Maru odehnat; ale ona náhle vstala a Kevin se nedokázal zvednout tak rychle, ne s nohou na cáry. Ve chvíli, kdy konečně našel svou hůl, postavil se a chtěl se vydat za ní, zjistil, že mu zmizela mezi keři. Usoudil, že by nebylo vhodné ji pronásledovat. Večer v posteli se ji znovu pokusí utěšit. Ale zapomenout na neštěstí, které ji postihlo, bude nemožné, když na každém kroku člověk narazí na ozbrojené vojáky. Vrah sice nezabil Ayakiho, ale způsobil jiné škody. Mara nedokázala nalézt mír ve zdech vlastního domu.</p>

<p>Kevin se vybelhal ze zahrady a rozhodl se vyhledat Ayakiho. V chráněném dvoře mimo dohled služebnictva učil chlapce bojovat s nožem. Otrokům bylo sice zakázáno používat zbraně, ale na usedlosti Acoma mu nikdo nebránil. Jako skuteční Tsurané vždy odvrátili zrak, aby neviděli jeho poslední prohřešek proti zákonům. Kevin už svou věrnost prokázal a nyní ho napadlo, že by chlapce mohly přestat trápit zlé sny, když se naučí aspoň trochu používat zbraň na svou obranu.</p>

<p>Ale dnes zjistil, že dvůr není opuštěn, když do něj vstoupil s ukradeným kuchyňským nožem a dědicem domu Acoma v patách. Ve stínu stromu ulo seděl Keyoke se dvěma cvičnými dřevěnými meči položenými napříč přes klín. Uviděl Kevina s jeho kořistí a oči mu zazářily vzácným úsměvem. „Když jdeš cvičit mladého válečníka, měl bys mít po ruce někoho, kdo dohlédne, aby byl výcvik veden správně.“</p>

<p>Kevin se bezstarostně ušklíbl. „Chromý bude vést chromého?“ Podíval se dolů na Ayakiho, prohrábl mu tmavé vlasy a zasmál se. „Tak co, tygříku, co bys řekl nápadu dát výprask dvěma staříkům?“</p>

<p>Ayaki odpověděl válečným pokřikem, před nímž se všichni sluhové v doslechu dali na útěk.</p>

<p>Mara zaslechla jeho výkřik v koutě kekaliové zahrady, v níž se rozhodla nalézt útočiště. Koutky úst se jí nadzvedly v lehounkém pobaveném úsměvu, ale ihned poklesly; smutek byl stále silný. Slunce pražilo a vysávalo ze zahrady život a barvy. Keře zešedly a okvětní plátky temně modrých květů na okrajích osychaly. Mara kráčela po pěšince a pohrávala si s rudými střapci na svém smutečním rouchu. Měla pocit, že za sebou slyší Nacoyina ducha.</p>

<p>„Dcero mého srdce,“ jako by stará žena říkala, „jsi hloupá a budeš stokrát litovat, pokud budeš trvat na nápadu porodit Kevinovi dítě. Jednoho dne se vrátí posel od zprostředkovatele sňatků s odpovědí Kamatsua ze Šinzawai. Opovážíš se vstoupit do manželství se synem ze vznešené rodiny, když budeš pod srdcem nosit dítě otroka? Kdybys to udělala, uvrhla bys na jméno domu Acoma neodčinitelnou hanbu.“</p>

<p>„Tak řeknu Hokanuovi přímo, jestli jsem těhotná, nebo ne,“ přerušila Mara pomyslnou řeč.</p>

<p>Obešla zahradníka, který shrabával uschlé rostliny, a bezcílně kráčela dál po pěšince. Když ho minula, odložil sluha své nářadí a vydal se za ní.</p>

<p>„Paní,“ oslovil ji hlasem měkkým jako samet.</p>

<p>Maře vynechalo srdce. S krví ztuhlou v žilách se pomalu otočila. Strachem ji na celém těle vyrazil pot. Pohlédla na sluhu ve vybledlé tunice: Arakasi... S neobvyklou mírností k ní přistoupil blíž s dýkou v ruce. Když už měla na rtech výkřik o pomoc, vztáhl k ní ruku s dýkou rukojetí napřed.</p>

<p>„Paní,“ řekl Arakasi. „Prosím tě o dovolení, abych si směl vzít život svou dýkou.“</p>

<p>Mara bezděky couvla. „Říkají, že jsi mě zradil,“ vyhrkla bezmyšlenkovitě. Její slova zněla vyčítavě.</p>

<p>Skoro se zdálo, že Arakasi sebou trhl. „Ne, paní, to nikdy.“ Odmlčel se a pak zmučeně dodal: „Selhal jsem.“ Byl vyhublý. Zahradnická tunika na něm zplihle visela a jeho ruce byly vyschlé jako pergamen. Ale prsty se mu nechvěly.</p>

<p>Mara polkla. „Věřila jsem ti.“</p>

<p>Arakasi, nemilosrdně vystavený slunečnímu světlu, nepohnul jediným svalem; všechny jeho masky zmizely. Vypadal jako obyčejný sluha, ošumělý, poctivý a slabý. Mara si nikdy předtím nevšimla, jak hubená má zápěstí. Hlasem stejně ubitým jako jeho zjev řekl: „Pět špehů umístěných v domácnosti Minwanabi je mrtvých. Byli zabiti na můj příkaz a vrahové ze spolku, který jsem najal, mi jako důkaz přinesli jejich hlavy. Jedenáct agentů, kteří předávali zprávy z provincie Szetac, zemřelo také. Ty muže jsem zabil vlastní rukou, paní. Už nemáš žádné špehy v domě svého nepřítele, ale ani Tasaio nemá nikoho, koho by mohl využít. Nežije nikdo, koho by bylo možné přinutit, aby tě zradil. A já tě znovu prosím, nech mě odčinit i mou vlastní chybu. Dovol mi vzít si život ostřím.“</p>

<p>Nečekal, že Mara splní jeho žádost; nebyl kdysi nikým víc než šedým válečníkem a nenarodil se ve službě jejímu domu.</p>

<p>Mara znovu couvla a ztěžka dosedla na kamennou lavičku. Její náhlý pohyb přilákal pozornost stráží a několik vojáků se vydalo zjistit, co se stalo. Velící důstojník poznal ve sluhovi u Mařiných nohou vrchního špeha. Vydal rozkaz a hlídka se dala do běhu. O úder srdce později uchopily ruce válečníků Arakasiho vztažené paže. Bleskurychle ho odzbrojili a znehybnili.</p>

<p>„Paní, co máme udělat s tímto mužem,“ zeptal se velitel hlídky.</p>

<p>Mara zamyšleně mlčela. Všimla si, že válečníci zacházejí se svým vězněm opatrně, jako by měli v rukou prudký jed nebo jako kdyby na ně mohl nějak zaútočit. Zvedla pohled k Arakasiho bezvýrazné tváři a netečným zastřeným očím. Neukrývala se v nich žádná tajemství. Vrchní špeh vypadal jako prázdná slupka, vyprchal z něj všechen duch. Očekával konec, oběšení. Zápal a hrdost, kterými se spolu se svým výjimečným intelektem vyznačoval, zmizely.</p>

<p>„Pusťte ho,“ řekla Mara sklesle.</p>

<p>Vojáci bez otázek uposlechli. Arakasi spustil paže, sklopil hlavu a zůstal stát se zdánlivě nekonečnou trpělivostí, na niž bylo utrpení se dívat.</p>

<p>Kdyby jednal, jeho neobyčejné nadání by ji porazilo.</p>

<p>Vzduch se zdál být těžký, když se Mara nadechla. „Arakasi,“ řekla pomalu. Téměř čekala, že uslyší hádavý, protestující hlas; pak si vzpomněla. Nacoya byla mrtvá. Pokračovala dál v tom, co měla na srdci. „Sloužil jsi mi tak, jak jsi uměl nejlépe. Ty se svou sítí jsi mi zajišťoval výzvědnou službu; nezaručoval jsi pravdivost zjištěných skutečnosti. Nečinil jsi rozhodnutí. Já, jako tvá vládnoucí paní, jsem rozhodovala. Pokud tady bylo selhání nebo nesprávný úsudek, vina padá jen na mou hlavu. Takže ti nemohu dovolit, aby sis vzal život svou dýkou. Místo toho tě já žádám o prominutí za mou chybu, že jsem od věrného muže požadovala víc, než bylo možné splnit. Budeš mi sloužit i dále? Budeš pokračovat ve své práci, abychom společně přinesli zkázu domu Minwanabi?“</p>

<p>Arakasi se pomalu narovnat. Jeho pohled byl náhle ostrý, znepokojivě, nepříjemně přímý. Ve sluneční záři se zdálo, že jí proniká až do mozku a čte její myšlenky. „Nejsi jako jiní vládcové v Císařství,“ řekl a do jeho hlasu se vrátil měkký, sametový tón. Jestli se mohu odvážit vyjádřit svůj názor, řekl bych, že jsi nebezpečně jiná.“</p>

<p>Mara odvrátila pohled jako první. „Možná máš pravdu.“ Zatočila jadeitovým náramkem na svém zápěstí. „Budeš mi sloužit?“</p>

<p>„Vždycky,“ odpověděl Arakasi okamžitě. Unikl mu dlouhý, slyšitelný povzdech. „Mám nové zprávy, pokud je budeš chtít vyslechnout.“</p>

<p>„Později. Teď jdi a občerstvi se.“ Když Mara vzhlédla, viděla, že vrchní špeh už odchází a do jeho chůze se znovu vrátila pružnost, zatímco spěchal pěšinkou k východu ze zahrady.</p>

<p>„Jak jsi zjistila, že je nevinný?“ zeptal se mladý velitel hlídky.</p>

<p>Mara lehce pokrčila rameny. „Nijak. Ale podívala jsem se na něj a vzpomněla jsem si na jeho úžasné schopnosti.“</p>

<p>Vstala před svými zmatenými válečníky s téměř vzdáleným, zamyšleným pohledem. „Kdyby mě chtěl takový muž zabít, určitě by svůj úkol nepokazil. Kdyby byl Tasaiovým agentem, nebo kohokoli jiného, natami domu Acoma by už neexistovala. Tomu věřím. A proto mu důvěřuji.“</p>

<p>Soumrak pokryl zahradu závojem stříbřitě zeleného přísvitu, když se Arakasi vrátil, aby podal svou zprávu. Najedl se, vykoupal a oblékl si tuniku sluhy přepásanou zelenou šerpou. Sandály měl zavázané s puntičkářskou dokonalostí a vlasy si dal čerstvě ostříhat. Mara si všimla těchto podrobností, když se jí ukláněl a další sluhové tiše chodili kolem a zapalovali první večerní lampy.</p>

<p>Arakasi se trochu váhavě narovnal. „Má paní, tvá důvěra ve mne není neoprávněná. Říkám znovu, jak už jsem učinil dříve, že uvidím tvé nepřátele mrtvé a jejich jména vyhlazena. Od okamžiku, kdy jsem přísahal před tvou natami, pat­řím cele domu Acoma.“</p>

<p>Mara přijala jeho ujištění mlčky. Nakonec zatleskala na sluhu, aby přinesl čerstvě nakrájené ovoce. Když se svým vrchním špehem opět osaměla, řekla: „Nezpochybňovala jsem tvou věrnost.“</p>

<p>Arakasi se zamračil a dotkl se přímo jádra věci. „Že jsi to neudělala, je pro mě důležité stejně jako můj vlastní život.“ Podíval se na ni temnýma očima, které se nyní neskrývaly ve stínech. „Paní, jsi jedna z mála vládců v Impériu, jejichž myšlení není omezeno starodávnými tradicemi, a jediná, která se těmto tradicím chce vzepřít. Vstoupil jsem k tobě do služby z důvodu naší společné nenávisti k domu Minwanabi. Ale teď se to změnilo. Sloužím ti kvůli tobě samotné.“</p>

<p>„Proč?“ Maře zablýsklo v očích.</p>

<p>Stíny lamp potemněly zároveň s tím, jak ztmavla obloha nad jejich hlavami. Arakasi netrpělivě mávl rukou. „Nebojíš se změn,“ řekl. „S tímto jediným rysem dojdeš daleko a možná přivedeš svůj dům k velikosti.“ Odmlčel se a jeho tvář rozzářil upřímný úsměv. „Chci být u toho, chci být součástí tohoto rozmachu moci. Moc sama mě nezajímá. Ale pokud jde o to, co se s ní dá udělat - tady se přiznám k opovážlivé ctižádosti. Přichází doba velkých změn a toto Impérium už setrvávalo ve svých tradicích příliš dlouho.“ Vzdychl. „Nevím, co budeme muset udělat, abychom změnili náš osud, ale za více než padesát let svého života jsem nepoznal vládce schopnějšího ujmout se tohoto úkolu, než jsi ty.“</p>

<p>Mara pomalu vydechla. Poprvé od okamžiku, kdy poznala tohoto muže, si uvědomila, že mu pronikla pod kůži. Konečně zjistila pravé pohnutky jednání svého nejzáhadnější­ho rádce. Mistr převleků Arakasi si sňal masku. V jeho tváři se zračila dychtivost chlapce, ale viděla v ní také, že o ni má Arakasi skutečnou starost a poskytne jí vše, oč ho požádá. Usmála se. Tím nejledabylejším tónem, na jaký se zmohla, řekla: „Zmiňoval ses o tom, že máš nové zprávy.“</p>

<p>Arakasiho oči zajiskřily nadšením. Natáhl se pro kousek ovoce a začal: „Zdá se, že mágové jsou velmi zaneprázdněni nějakou vlastní hrou. Řeči, které se o tom vedou, jsou matoucí a popisují věci skoro nepředstavitelné.“</p>

<p>Mara, která se s úlevou usadila na svých polštářích, mu pokynula, aby pokračoval.</p>

<p>Arakasi spolkl zbytek svého kousku ovoce a olízl si rty. „Je to hodně podněcující. Říká se, že deset Ctihodných ze Shromáždění proniklo spolu se třemi tisícovkami válečníků klanu Kanazawai Trhlinou do Midkemie. Byla svedena bitva a vedou se divoké dohady o důvodu. Někteří tvrdí, že se císař chtěl pomstít králi Ostrovů za zrádná jatka během mírových rozhovorů.“ Vrchní špeh zvedl ruku, aby zadržel dychtivé otázky své paní. „To není příliš neuvěřitelný motiv. Jiní - osoby na spolehlivých místech - říkají, že mágové svedli boj proti Nepříteli.“</p>

<p>Mara se na něj dívala s nechápavým výrazem ve tváři.</p>

<p>„Nepřítel,“ opakoval Arakasi. „Ten z mýtů před Zlatým mostem. Tví učitelé ti určitě tyto příběhy vyprávěli, když jsi byla dítě.“</p>

<p>Mara si vzpomněla a pochopila. „Ale vždyť to jsou smyšlenky!“ namítla. Rozhlédla se kolem, jako by stíny kolem kruhu světla, vrhaného lampami, náhle narostly a potemněly. „To přece není skutečnost.“</p>

<p>Arakasi potřásl hlavou, tajuplně a vzrušeně zároveň. „To jsme si mysleli,“ souhlasil. „Ale kdo může skutečně odhadnout, jací nepřátelé se mohou postavit Ctihodným, zvláště od doby, kdy se do věcí zapletl odpadlík Milamber? Tyto mýty jsou starší než dějiny samy, stejně věkovité jako jména pěti bratrů, kteří založili Pět rodin. Jak můžeme posoudit, co byla v dávných dobách pravda?“</p>

<p>Mara se kousla do rtu s náhlým palčivým strachem. „Klan Kanazawai se toho účastnil? V tom případě se můžeme zeptat na to, co se stalo, přímo lorda Kamatsua.“ Její myšlenky se pustily do trysku. „Můžeme usuzovat, že císařova roztržka s Radou mohla mít něco společného s touto akcí mágů.“</p>

<p>„To předpokládám i já.“ Arakasi si vzal další kousek ovoce. „Ale jsou to jen domněnky. Mé zdroje nejblíže Nebeské záři mluví o tom, že se vedou rozhovory o výměně zajatců mezi Impériem a Královstvím.“</p>

<p>„Takže Trhlina je otevřená!“ vykřikla Mara. Její hlas byl nezvykle naplněn city.</p>

<p>Arakasi správně odhadl spojitost s jejím barbarským milencem a tiše si odkašlal.</p>

<p>„Nic z toho, co mi bylo řečeno, zatím neproniklo na veřejnost. Ale zdá se, že kdybys znovu požádala o slyšení na správných místech, mohla bys konečně uplatnit svá práva na obchod s Midkemií.“</p>

<p>Vypadalo to, že Maru jen velice nepatrně zajímá záležitost, která byla kdysi jejím hlavním problémem. Arakasi taktně využil nastalé odmlky k tomu, aby si vzal poslední kousek ovoce z tácu. Vzpomněl si na rozhovor Mary s Kevinem o Trhlině, k němuž došlo v Kentosani; jeho téma se točilo kolem barbarovy svobody. Arakasi se nechal vést zkušeností a intuicí a došlo mu, že celá záležitost je příliš citlivá.</p>

<p>„Prozkoumám pro tebe celou tu věc, paní, a pokusím se získat více faktů.“</p>

<p>Mara mu věnovala pohled naplněný tichým vděkem. „Je to pro Kevina,“ řekla šeptem. „Nezaslouží si, aby zůstal otrokem.“</p>

<p>Pak změnila předmět hovoru, jako by se chtěla zbavit mučivých představ. „Pokud se bude moc i nadále odvracet od Rady, dojde k pozdvižení. Minwanabi se bude snažit uklidnit své spojence a znovu se pokusí získat úřad Vojevůdce.“</p>

<p>Povzdechla si, zamračila se a dodala: „Bylo by krásné, kdybychom se dožili toho, až z mých výsadních obchodních práv začnou plynout zisky.“ Pak přimhouřila oči. „Říkal jsi, že jsi nechal povraždit špehy v Tasaiově usedlosti. Proč tedy náš nepřítel ještě dýchá?“</p>

<p>Arakasi se opřel lokty o kolena a vypadal přitom jako dravý pták, který si načechrává peří. „Má paže není tak dlouhá, abych dosáhl do Tasaiova domu a nechal ho zavraždit - ale jeho služebníci? To je úplně jiný a delší příběh.“</p>

<p>A v tiché letní noci pod září lamp a hvězd jí o tom vyprávěl.</p>

<p>Mrtvoly sluhů byly nakonec objeveny v zeleninové zahradě v jámě na vápno, která byla příležitostně používána jako místo, kam byla pohřbívána těla, jež měla prospět úrodnosti půdy; ukládáni sem byli jen ti, kdo byli zbaveni cti, bez obřadů, v místě, kde pach jejich rozkladu nerušil obývané části usedlosti. Pěti mrtvolám chyběly hlavy, a když domácí posel, který je našel, přiběhl ohlásit svůj nález jednomu z dozorců, starší člen domácnosti okamžitě pochopil, že o tom musí být ihned zpraven pán domu. Kolena se mu třásla a hlavu ustaraně vtahoval mezi ramena, když věc spěchal ohlásit Murgalimu.</p>

<p>Hadonra domu Minwanabi se hrbil nad účetními knihami pečlivě vyrovnanými do výšky a snažil se vypadat pokud možno nenápadně. Celá usedlost věděla, jakou má Tasaio náladu poté, co selhal jeho pokus zavraždit Maru ze zálohy. Podrážděn vyrušením vyslechl hlášení sluhy a zaklel, když si uvědomil jeho význam. Tato záležitost s mrtvolami nebylo něčím, co by mohl pustit ze zřetele.</p>

<p>„Běž,“ rozkázal sluhovi. „Nech těla odnést ze zahrady a polož je do prázdné ložnice.“</p>

<p>Když stařec odešel, Murgali unaveně vstal. Promnul si zápěstí, ztuhlá artritidou, obul si své nejpohodlnější sandály a odspěchal najít Incoma tak rychle, jak mu jeho staré nohy dovolovaly. První rádce domu Minwanabi byl možná jedinou osobou, která se mohla k Tasaiovi přiblížit beztrestně. Když hadonra procházel chodbou, z níž vedla odbočka do dětského pokoje, tiše mlaskl jazykem; i děti byly tiché, jako by si uvědomovaly zuřivost svého otce.</p>

<p>Ani Incomo nebyl vyrušením příliš potěšen. Seděl mlčky zpocený ve vaně a nechal si mýt kostnatá záda otrokyní, která byla čtyřikrát mladší než on, pak procítěně vzdychl s pohledem na vodu, která mu tekla po kolenou. „To je nanejvýš nešťastná chvíle,“ zamumlal směrem ke svému přirození.</p>

<p>Murgali souhlasně zabručel. „Pravda. Mrtvoly byly odneseny do prázdné ložnice. Pán domu si je tam může prohlédnout, pokud bude chtít.“</p>

<p>Incomo se ztěžka zvedl z vany a nechal se otřít sluhou, který čekal s ručníkem, a hadonra se rychle vykradl ven.</p>

<p>Incomo, který věděl, že musí špatnou zprávu doručit sám, ze sebe vyrazil vzácný proud kleteb. Musel si nechat ujít příjemnou chvilku s otrokyní, jež nyní odložila houbu a pomáhala mu s oblékáním, a to jej přivedlo do kousavé nálady. Spěšně si zavázal pás se střapci neupraveným uzlem a vykročil, aby našel svého pána a vládce.</p>

<p>Během hledání prošel jídelnami, velkou síní, kolem nespočetných jednacích místností, nahlédl do Tasaiovy soukromé pracovny, do písárny a do tělocvičny; nakonec svého pána našel na střelnici lučištníků, která ležela na vzdálenějším konci cvičiště za kasárnami. V té chvíli už Incomo prudce oddechoval a byl zbrocený potem, jako by se v koupelně ani neotřel. Uklonit se a promluvil velice jasně a hlasitě, aby si ho lord nespletl s dalším válečníkem.</p>

<p>Tasaio, oblečený ve své nejlehčí hedvábné tunice a neskutečně otlučené válečnické přilbě, vystřelil v rychlém sledu sedm šípů za sebou. Všechny se s neomylnou přesností zabodly do středu malého štítu pomalovaného jako terč, který držel v rukou roztřesený otrok.</p>

<p>„Mrtvoly,“ štěkl lord z Minwanabi. Slovo zdůraznil dalším šípem, který se s ostrým hvízdnutím zabodl do vyschlé země mezi otrokovýma nohama.</p>

<p>Otrok sebou trhl a zapomněl, proti komu stojí. V hrůze s bledou tváří ustoupil.</p>

<p>Výraz Tasaiova obličeje se ani na okamžik nezměnil. Příštím šípem zasáhl nešťastného muže přímo do hrdla. „Mohu jim to říkat pořád dokola, aby se nehýbali!“ Lord luskl prs­ty a přispěchal k němu sluha, aby odnesl luk a toulec. Tasaio si sňal rukavici, kterou používal ke střelbě, a obrátil své jan­tarové oči k prvnímu rádci. „Předpokládám, že slovem ,mrt­voly’ máš na mysli to, že jsi objevil chybějící špehy domu Acoma?“</p>

<p>Incomo ztěžka polkl. „Ano, pane.“</p>

<p>„Říkal jsi pět,“ štěkl Tasaio. „Ale věděli jsme jen o třech.“</p>

<p>„Ano, pane.“ Incomo rázně vykročil, aby stačil rychlosti svého pána, který se otočil a odcházel ze střelnice.</p>

<p>Tasaio pravicí sáhl po prstech své levé ruky a postupně zalupal všemi klouby. „Podívám se na těla. Hned.“</p>

<p>„Samozřejmě, pane.“ Incomo zrychlil, aby stačil kroku vyššího válečníka, a po tváři mu přitom stékal pot. Když došli k budově usedlosti, trvalo mu několik minut, než zjistil, ve které ložnici jsou mrtvoly uloženy. Služebnictvo se v přítomnosti pána domu vyjadřovalo bázlivě a musel položit příliš mnoho otázek na to, aby získal jen několik odpovědí.</p>

<p>Tasaio hodil poblíž stojícímu otrokovi svou přilbu a netrpělivě snášel nucenou nečinnost. „Nejsi příliš schopný,“ poznamenal k Incomovi, ale naštěstí příliš spěchal, aby si mohl prohlédnout mrtvá těla, a nijak to nerozváděl. Vykročil rychle chodbou, odstrčil klanějícího se strážného a odsunul stranou přepážku. V ústrety jim vyrazil pach rozkládající se tkáně. Tasaio se ani nezastavil. Vešel do místnosti, očividně nedotčen přítomností smrti, a poklekl, aby prozkoumal hlínou ušpiněné, ztuhlé mrtvoly pěti mužů.</p>

<p>Incomo se zastavil přede dveřmi. Mlčky se snažil uklidnit svůj zmítající se žaludek a sledoval, jak jeho pán pátravě prohmatává těla dlouhými prsty. Tasaio prozkoumal řeznou ránu na krku jedné mrtvoly stěží o vlásek pod místem, kde byla hlava oddělena od těla. „Tento muž byl uškrcen,“ zamumlal. „Tohle je práce nájemného vraha ze spolku.“ Prohlédl poslední tělo a objevil malý útržek látky s vyšitou červenou květinou, který měla jedna z obětí v kapse. „Hamoi!“ Vstal a v očích se mu zablesklo vzteky, když se otočil k Incomoovi. „Po všech mých darech v kovu by mi měl tenhle spolek patřit!“</p>

<p>První rádce domu Minwanabi si vyložil zachmuření svého pána jako varování. Okamžitě se uklonil. „Pane, tvé dary byly bohaté.“</p>

<p>„Tohle se nemělo nikdy stát!“ řekl Tasaio s ledovou zuřivostí. „Okamžitě vyšli posla. Chci, aby se velmistr spolku dostavil sem a zodpověděl se mi z toho.“</p>

<p>Incomo se uklonil hlouběji. „Jak si přeješ, můj pane.“</p>

<p>Nedokázal pohnout svými starými koleny dostatečně rychle, aby se vyhnul úderu Tasaiova lokte, když se jeho pán dral ze dveří.</p>

<p>„Ať ty mršiny hodí zpátky do jámy a řekni mé ženě, že si přeji lázeň, abych ze sebe smyl ten pach rozkladu,“ štěkl lord na prvního sluhu v doslechu.</p>

<p>Incomo usoudil, že je to dobrý nápad. Toužebně si vzpo­mněl na mladičkou otrokyni a její jemnou masáž houbou, ale rozruch tohoto dne ještě nebyl u konce.</p>

<p>Tasaio si ke své vaně přivolal nekonečný zástup sluhů k výslechu. Mnoho z nich připustilo, že vidělo zabijáka ze spolku, jak přichází spáchat ony vraždy; velitel hlídky dokonce přiznal, že mu povolil vstup jedním z kontrolních stanovišť v kopcích na hranicích usedlosti.</p>

<p>Válečníkovo vysvětlení, proč vraha pustil dál, bylo naprosto logické. „Všichni vojáci vědí, že si můj lord koupil věrnost spolku. Ten člověk otevřeně přišel ke kontrolnímu stanovišti, tvrdil,<strong> </strong>že ho povolal můj pán a ukázal průvodní listinu.“</p>

<p>Tasaio poslouchal s přimhouřenýma očima a sevřenými rty. Pak dal Incomovi záporné znamení a první rádce smutně nařídil písaři, aby připsal válečníkovo jméno na seznam těch, kteří měli být okamžitě popraveni. Voják bude mrtev dříve, než se Tasaio osuší po své koupeli.</p>

<p>Paní Incarna jako stroj pokračovala v mytí zad svého manžela, ale její tváře byly voskově bílé a pod očima měla tem­né kruhy. Jako loutka na provázku znovu a znovu mydlila svalnatá ramena lorda z Minwanabi, dokud Tasaia její pozornost neunavila. Náhle vstal. Incarna upustila houbu a s výkřikem uskočila.</p>

<p>„Ticho, ženo!“ Tasaio trhl mokrou hlavou a otroci s ručníky přispěchali, aby ho osušili.</p>

<p>Cechovní posel si pro svůj příchod nemohl vybrat horší okamžik, a stejně tak sluha, který zaškrabal na dveře, aby ho ohlásil.</p>

<p>Tasaio neměl náladu spěchat, avšak podráždilo ho, že sluha s jeho oblečením neposkočil dost rychle, a tak mu vytrhl z ruky lehké, ale bohatě zdobené roucho, a přehodil si ho přes ramena. Pak natáhl ruku pro pás vykládaný škeblemi a černě lakované pochvy na meč a dýku, nově připevněné k bandalíru z jemné needří kůže. Poté, co mu otrok obul sandály, si ještě přetáhl přes hlavu vatovanou kazajku posilou kostěnými kroužky, která mu poskytovala stejnou ochranu jako lehké brnění, ale byla mnohem pohodlnější.</p>

<p>„Ať za mnou posel přijde do mé soukromé zbrojnice,“ nařídil sluhovi. Pak pokynul Incomovi, aby ho následoval, vyšel ven a ponechal svou manželku, ať dohlédne na otroky v koupelně, jako by nebyla nikým víc než dozorcem.</p>

<p>Zbrojnice lorda z Minwanabi byla malá místnost bez oken s dřevěnými stěnami obloženými stojany na meče a věšáky na brnění. Tasaiovou jedinou zálibou poté, co se stal vládnoucím lordem, bylo nakupování drahých zbraní pro své potěšení. Některé byly prosté a smrtící, určené do válečné vřavy. Jiné bohatě zdobené pro slavnostní příležitosti; třetí druh tvořily tenké a nenápadné zbraně vyrobené tak, aby se daly nosit tajně pod oděvem. Tasaio přecházel od stojanu k stojanu, od police k polici, hladil přilby a prsní pláty a jílce mečů a pak se podíval na prsty, jestli na nich neulpěl prach. Otroci a sluhové, kteří pečovali o tuto místnost, dobře věděli. že ji musejí udržovat v naprosté čistotě; jejich předchůdci, kteří neuspěli při pánově kontrole, nepřežili jeho nelibost.</p>

<p>Incomo se v těsné dusné místnosti necítil dobře a snažil se stát co nejdále od sálající lampy. Tichý stejně, jako se v poslední době naučili být všichni sluhové domu Minwanabi, čekal, zatímco jeho pán přecházel od meče k meči, od přilby k přilbě, občas se zastavil a urovnal přezku nebo přejel prstem po čepeli.</p>

<p>Tasaio právě zkoumal ostří dýky, když se posel uklonil u dveří. Lord na něj vrhl letmý pohled, dostatečný právě k tomu, aby si všiml barev cechu ze Sulan-Qu. Promluvil svým ošidně mírným způsobem. „Jakou zprávu mi přinášíš?“</p>

<p>Muž se napřímil. „Nabídku od Mary z Acoma,“ začal, ale vzápětí umlkl, když Tasaio náhle provedl bleskurychlý pohyb.</p>

<p>Posel vystrašeně polkl a ucítil, jak se jeho hrdla dotkl hrot meče. Pohlédl do očí muže, jenž držel zbraň, a naprostá lhostejnost, kterou v nich viděl, ho vyděsila k smrti. „Pane,“ zajíkl se, „jsem jen cechovní posel, najímaný k doručování dopisů.“</p>

<p>Tasaio nehnul ani brvou. „A donesl jsi mi dopis?“ Jeho hlas se ani o vlásek nezměnil.</p>

<p>Incomo si opatrně odkašlal. „Můj pane, cechovní posel nenese žádnou vinu a jeho život je chráněn přísahou.“</p>

<p>„Opravdu?“ opáčil Tasaio. „Tak ať promluví.“</p>

<p>Posel se ztěžka nadechl. „Mara žádá o schůzku,“ začal, ale tlak ostří jej umlčel.</p>

<p>„Nechci nikdy její jméno slyšet pod svou střechou a ve svém domě.“ Tasaio znovu lehce bodl zbraní a z kůže pod jejím hrotem vytryskl tenký pramínek krve. „Proč mě ta třikrát prokletá paní žádá o schůzku? Nechci s ní smlouvat. Chci, aby zemřela.“</p>

<p>Posel nervózně zamrkal. S podezřením, že podává svou zprávu šílenci, a přesvědčen o tom, že skončí s podříznutým hrdlem, sebral veškerou svou důstojnost a odvážně pokračoval v předávání zprávy, za jejíž doručení dostal cech zaplaceno.</p>

<p>„Tato paní žádá lorda z Minwanabi, aby navštívil její usedlost, kde zasednou k oboustranně prospěšným rozhovorům.“</p>

<p>Tasaio se pomalu usmál. Poslova odvaha na něj udělala dojem, a tak odtáhl svůj meč, otřel jeho hrot kouskem látky určené k čištění zbraní a vrátil zbraň na stojan. Jako by jej to právě napadlo, hodil útržek látky poslovi společně s pokynem, kterým mu dovoloval, aby se postaral o své poranění na hrdle.</p>

<p>Členovi cechu chyběla drzost k tomu, aby gesto odmítl; zvedl látku lehce napuštěnou tukem ke krku, a začal si jej opatrně otírat. A jako by nebyl žádný cizinec přítomen, dokončil Tasaio svou prohlídku. Kráčel pomalu mezi stojany a policemi, na nichž byla rozložena jeho sbírka, a hovořil ke svému rádci, jako by s ním byl v místnosti sám.</p>

<p>„Ech, Incomo, řekl bych, že jsem ji pořádně vystrašil,“ řekl. „Má léčka a nájemný vrah sice celou záležitost neukončily, ale Sezuova malá čubka je k smrti vyděšená. Pomáhalo jí sice štěstí, ale to netrvá věčně. Ona ví, že další rok nepřežije.“ Lord z Minwanabi přešel od jednoho stojanu s brněním ke druhému. Prsty přejel po plátovém okruží, jako by pátral po kazu. „Možná nám paní domu nabídne příměří, řekněme oběť jména a rodu Acoma výměnou za přežití jejího syna?“</p>

<p>Incomo se uctivě uklonil. „Můj pane, to je nebezpečný předpoklad. Paní ví stejně dobře jako ty, že čas k uzavření příměří už minul. Obnovila krevní mstu s tvým strýcem Jinguem; a Desio složil přísahu Turakamuovi. V zajmu cti svých předků a s vědomím hněvu Rudého boha musí chápat, že není nic, oč by mohla vyjednávat.“</p>

<p>Tasaio nechal okruží dopadnout na polici se zachřestěním podobným zvuku vržených hracích kostek. „Je zoufalá,“ trval na svém. „Ať přijde sem, když touží po rozhovoru se mnou.“</p>

<p>Zbrojnice byla nepříjemně těsná a dusná. Incomo si nenápadným pohybem otřel pot z čela a odvážil se další poznámky. „Můj pane, zdráhám se ti připomenout, že lord Jingu podcenil tu dívku, jež pak něj přímo v tomto jeho vlastním domě nastražila léčku, která ho stála život.“</p>

<p>Tasaio se loktem opřel o zdobené brnění. Oříškové oči, které upřel na svého prvního rádce, se leskly ve svitu lampy. „Já nejsem zbabělec,“ řekl měkce. „A můj strýc byl hlupák.“</p>

<p>Incomo spěšně přikývl na souhlas. „Ale i nejstatečnější muž udělá dobře, bude-li jednat obezřetně.“</p>

<p>Tasaiovy oči se zlověstně zúžily. „Naznačuješ, že by mě mohla ohrozit?“ Sklonil hlavu a odplivl si na voskovanou podlahu. „Tady? Nesmíš se nechat zmýlit jen proto, že je právě teď dost silná, aby odolala otevřenému útoku. Je to jen otázka času, kdy zasáhnu a jednou pro vždy ji vyřídím. Opravdu, vychutnám si tu chvíli, kdy mí válečníci budou plenit a pálit její usedlost. Možná bych mohl její žádosti využít k tomu, abych tam šel a prokoumal to místo pro upřesnění taktiky útoku.“</p>

<p>Zdálo se, že cechovní posel obratem rozhovoru znervózněl. Jeho práce kurýra vyžadovala diskrétnost, ale diskusi, jíž byl svědkem, nechtěl poslouchat. Znepřátelené strany jej mohly mučit, aby zjistily, co vyslechl; jeho cech byl sice uznávaný, ale neznamenalo to, že byl nedotknutelný i ve chvílích, které trávil se svou rodinou, a kdy odkládal oficiální odznaky svého úřadu.</p>

<p>Incomo si znovu otřel čelo, ale pot mu stejně pořád stékal za límec. Znal způsoby tří generací lordů z Minwanabi, a tak reagoval na rozepři mlčením.</p>

<p>Tasaio už si prohlédl všechna brnění. Nemohl opustit místnost, aniž by se ve dveřích vyhnul svému prvnímu rádci; a když Incomo s něčím nesouhlasil, dokázal stát pevně jako balvan zaklíněný v říčním dně bez ohledu na sílu proudu, který se o něj otíral.</p>

<p>„Dobrá tedy,“ pokračoval lord z Minwanabi. „Nesetkám se s tou čubkou na prokleté půdě domu Acoma.“ Pak štěkl na posla: „Tak zní má odpověď: řekni paní, že budu o setkání uvažovat, ale jen pod širým nebem na svých pozemcích. Uvidíme, jestli má dost odvahy nebo hlouposti, aby přijala.“</p>

<p>Posel se s úlevou uklonil a vyběhl ze zbrojnice mezerou, která vznikla tím, že Incomo ustoupil stranou. Rádce se podíval na Tasaia, vzpřímený jako strom a svrasklý věkem.</p>

<p>„Můj pane, pokud myslíš na nějakou lest, radil bych ti, abys ji nebral na lehkou váhu. Mara není obyčejná holčička, ale nepřítel, který si zaslouží úctu. Sjednotila klan Hadama, což není úkol, jaký by mohlo vykonat dítě, a dokonce i kdyby ji tví muži před tebe přivedli nahou, spoutanou a obklopenou tvými strážemi, i tehdy bych ti radil opatrnost.“</p>

<p>Tasaio se podíval do oddaných očí svého rádce. „Já jsem opatrný,“ řekl tiše. „A nanejvýš opatrně se snažím, aby se pro mě ta záležitost nestala posedlostí, která zachvátila mého bratrance Desia. Mám v úmyslu Maru zabít. Ale k tomu, abych celou věc dotáhl do konce, nepotřebuji skládat sliby Rudému bohu a nemám v úmyslu potěšit její předky jedinou noci, kterou bych kvůli tomu neprospal. A teď mi ustup z cesty. Chci nechat zbrojnici zamknout a nechat si přinést lehké občerstvení do terasové zahrady na břehu jezera.“</p>

<p>Lord z Minwanabi zůstal v terasové zahradě dlouho poté, co zapadlo slunce. Na podstavcích v hliněných nádobách jasně plály dlouhé pochodně; na koberci nataženém přes kameny stál dřevěný stupínek a na něm sedel Tasaio se sklenicí vína v ruce - stejně jako na válečné výpravě. Břeh jezera vypadal jako válečný tábor, z něhož vojáci prováděli cvičný výpad proti pahorku, jehož svahy spadaly do vody. Tiché pleskání ryb, vyskakujících nad hladinu, bylo přehlušeno křikem rozkazů. U Tasaiových nohou seděl chlapec, který byl nedávno přijat jako písařův učedník, se zaostřeným ku­sem křídy pevně sevřeným v prstech, aby nebylo patrné chvění jeho ruky. Když lord napůl šeptem činil poznámky ohledně cvičení vojáků, sepisoval chlapec jeho slova za­mračen zoufalým soustředěním. Jen opakoval to, co ho nau­čil jeho mistr, ale kdyby ho lord z Minwanabi za jeho práci vyhuboval, dostal by výprask. Že nedokázal uspokojit přání svého pána.</p>

<p>Válečníci na pahorku postupovali v přesně vyrovnaných řadách a Tasaio, který se do jejich cvičení vpíjel zrakem, si nejdřív ani nevšiml domácího posla ležícího na břiše na nejvyšším schodě k terase. Nešťastník musel zvýšit hlas, aby zaujal pozornost svého pána.</p>

<p>„Co je!“ štěkl Tasaio tak nečekaně, že písař upustil svou břidlicovou tabulku. Křída mu vypadala z ruky a odkutálela se po koberci, až se nakonec zastavila o poslovo čelo, přitisknuté ke kameni posledního schodu.</p>

<p>„Můj vznešený pane, dostavil se velmistr spolku Hamoi, jehož jsi nechal povolat.“</p>

<p>Tasaio krátce uvažoval o nechuti, kterou vůči spolku cítil, a pak večerní bojové cvičení přerušil. Výslech velmistra spolku zvítězil.</p>

<p>„Přiveď ho sem.“ Pak se, očividně zaujatý problémem, který musel řešit, podíval na učedníkovu břidlicovou tabulku, a porovnal jeho neumělé písmo s jemně vykrouženými znaky jeho mistra. „Odnes to a buď rád, že tě tím nenechám zbít.“ Pokynul staršímu písaři, aby učedníka nahradil, a podíval se dolů na vojáky na břehu.</p>

<p>Učedník se uctivě uklonil a odvážně se snažil nerozplakat nad drsnou výtkou, když si sbíral své nástroje. Pak spěchal pryč a skoro vrazil do domácího sluhy, který přiváděl ke stupínku svého pána pozvané hosty.</p>

<p>Velmistr spolku, ve starodávném jazyce Obajan, byl muž nesmírné šířky a výšky, ale jediný gram jeho těla nebyl tvořen tukem. Kromě dlouhého pramene vlasů, sepnutého na temeni a splývajícího dolů po zádech, měl hlavu oholenou a ozdobenou vytetovanými rudými a bílými obrazci. Nos měl plochý, pokožku zbarvenou temně bronzově a ušní boltce mnohokrát probodnuty. Jeho ozdoby se skládaly z kostěných jehlic a náušnic, které do sebe při chůzi s lehkým cvakáním narážely, a ke koženým poutkům na opasku měl připevněnu sbírku nejrůznějších vražedných nástrojů: půl tuctu dýk, škrticí smyčku, vrhací hvězdice, chrániče kloubů, bodce, lahvičky s jedy a dlouhý kovový meč. Ačkoliv byl podle tsuranských zvyklostí považován za vyvržence, od každého, s kým se setkal, vyžadoval úctu, jaká se prokazovala vládnoucím lordům. Doprovázeli ho dva vrazi, celí v černém, jako čestná stráž. Velmistr spolku předstoupil před Tasaia a lehce pokynul hlavou. „Jsi zdráv, můj lorde?“ Měl hrozivě dunivý hlas.</p>

<p>Tasaio mu dlouhou, významnou chvíli nevěnoval pozornost. Pak krátce přikývl, že je zdráv. Ale nezeptal se na zdraví vůdce spolku, což byla očividná urážka.</p>

<p>Velmistra zahalilo ticho. Jako kdyby bohatství v kovu, které obdržel od muže na polštářích, najednou získalo příchuť sraženého mléka, zeptal se kysele: „Co si můj lord přeje?“</p>

<p>„Toto: jméno muže, který si najal vrahy z tvého spolku, aby zabili pět služebníků mého domu.“</p>

<p>Vůdce spolku neprozřetelně zvedl ruku. Válečníci seřazení před stupínkem okamžitě vytasili meče a přinutili mohutného muže znehybnět. Ale velmistr spolku Hamoi nebyl otrok ani člověk slabé povahy. Upřel na svého hostitele chladný pohled, pomalu dokončil pohyb rukou a poškrábal se na bradě. Kousavě odpověděl; „Lorde Tasaio, přikázal jsi to ty sám.“</p>

<p>Tasaio vyskočil z polštářů tak rychle, že nyní dva vrahové uchopili jilce svých mečů. Velmistr jim pokynul, ať zaujmou dřívější postoj. „Já?“ vykřikl Tasaio. „Já že jsem to nařídil? Jak se opovažuješ vyslovit takovou lež!“</p>

<p>Velmistr zkřížil pohled s Tasaiovým a přimhouřil oči před mihotavou září pochodní. „Tvrdá slova, můj pane.“ Na okamžik zaváhal, jako by zvažoval potřebu žádat zadostiučinění za urážku své cti. „Ukážu ti dokument s tvým podpisem a tvou osobní pečetí.“</p>

<p>Tasaio, ohromený a poprvé v životě naprosto vyvedený z míry, klesl zpět do polštářů. „Má osobní pečeť?“ Hlas mu zledověl. „Ukaž mi ji.“ Mohutný muž sáhl do tuniky a vytáhl listinu. Tasaio mu Ji téměř vytrhl z ruky. Dýkou přeťal stuhy, rozvinul papír a zamračeně studoval jeho obsah. Převracel listinu na všechny strany, pak štěkl na otroka, aby mu přidržel jednu z pochodní blíže, a otočil se k Obajanovi zády. Škrábl nehtem do inkoustu na otisku pečeti. „U Turakamuova dechu,“ zamumlal. Pak vzhlédl s leskem smrti v očích. „Který sluha doručil tento vzkaz?“</p>

<p>Vůdce spolku se dotkl jedné ze svých náušnic. „Žádný sluha, můj pane. Tvůj příkaz byl zanechán na obvyklém smluveném místě,“ řekl klidně.</p>

<p>„Je to padělek!“ vyjel Tasaio a dal volný průchod své zděděné divoké povaze. „Nenapsal jsem z toho ani písmenko! A mí písaři také ne.“</p>

<p>Velmistrova tvář zůstala netečná. „Opravdu?“</p>

<p>„Právě jsem to řekl!“ Lord z Minwanabi se najednou otočil s rukou sevřenou kolem jílce meče. Pouze gesto jejich vůdce zabránilo vrahům, aby se opět nevrtili do útoku.</p>

<p>Tasaio přecházel jako hladová šelma z jedné strany stupínku na druhou. „Zaplatil jsem ti celé jmění v kovu, abys mi sloužil a ne abys dělal spoušť v mém vlastním domě na příkaz mého soupeře, který umí padělat listiny! Nějaký blázen se odvážil napodobit rodinnou pečeť domu Minwanabi. Najdeš ho. Chci jeho hlavu.“</p>

<p>„Ano, lorde Tasaio.“ Velmistr spolku se dotkl levou rukou čela na znamení souhlasu. „Vystopuji, odkud ta listina pochází, a pachatele ti pošlu nasekaného na kousky.“</p>

<p>„Udělej to.“ Tasaio vytasil meč a švihl jím před sebou. „Udělej to. A teď mi zmiz z očí, než tě předhodím svým mučitelům na pokusy s živým masem.“</p>

<p>Velmistr spolku řekl: „Nesnaž se mne rozzlobit, lorde Tasaio.“ Pokynul svým vrahům, aby ho následovali, a pokročil blíže k vládci domu Minwanabi. Tichým hlasem řekl: „Hamoi nejsou vazalové, to by sis měl zapamatovat. Já jsem Obajan Hamoi. Udělám to proto, že má rodina byla zneu­ctěna stejně jako tvoje, ne proto, že to ty přikazuješ. Osud nám určil společného nepřítele, ale už mi nikdy nevyhrožuj.“ Sklopil zrak a Tasaio sledoval jeho pohled. Mezi palcem a ukazovákem držel muž malou dýku, skrytou před oči­ma ostatních.</p>

<p>Lord z Minwanabi sebou ani netrhl, ani se nepokusil uskočit. Prostě upřel zrak zpět do Obajanových očí. Věděl, že tomu muži stačí nepatrný pohyb, a jeho dýka ho zabije dřív, než se dotkne svého meče. V Tasaiových očích se divoce zablesklo, když velmistr spolku řekl: „Miluji krev. Je mým mateřským mlékem. Pamatuj si to a můžeme být spojenci.“</p>

<p>Tasaio se bez ohledu na riziko odvrátil a řekl: „Odejdi v míru, Obajane Hamoi.“ Klouby prstů sevřených na jílci meče mu zbělely.</p>

<p>Velmistr spolku se otočil, mrštně na muže jeho velikosti, a dýka zmizela v záhybech jeho tuniky dřív, než ji mohl kdokoli spatřit. Odešel klidným krokem se svou čestnou stráží v patách a nechal za sebou zklamaného a rozzuřeného muže sekajícího mečem do duchů ve vzduchu kolem sebe.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola desátá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>SETKÁNÍ</strong></p>

<p>Zazněly trumpety.</p>

<p>Tucet nosičů v livrejích neslo otevřená nosítka, na nichž se Mara pevně držela dřevěného zábradlí. Snažila se působit sebejistě navzdory vnitřnímu přesvědčení, že v nově vyrobeném brnění válečného náčelníka klanu Hadama vypadá směšně. Tvrdé náholenice a chrániče předloktí z laminované needří kůže ji tlačily a v prsním plátu se cítila celá nesvá. Keyoke a Sarik ovšem trvali na tom, aby se při svém prvním veřejném vystoupení v roli válečného náčelníka oblékla takto, i když na klanová setkání chodila ve svém obvyklém obřadním rouchu.</p>

<p>Jak může někdo bojovat a mávat mečem v sevření tako­vého těžkého postroje. Mara nemohla pochopit. S novým obdivem k válečníkům, kteří v řadách pochodovali za ní, vedla vojsko klanu Hadama o síle téměř deseti tisíc mužů k bránám Svatého města.</p>

<p>Kevin usazený u jejích nohou se snažil vypadat jako pokorný osobní otrok. Ale při pohledu na nadšené davy tlačící se po obou stranách cesty sotva dokázal potlačit vzrušení. S hlavou zvednutou ke své paní, takže skoro nikdo nemohl zaslechnout jeho slova, s úsměvem řekl: „Zdá se, že jsi je uchvátila, má paní.“</p>

<p>Mara se uvolnila natolik, aby na půl úst odpověděla. „Doufám, že ano. Válečnice jsou v dějinách Impéria vzácné, ale těch několik, o kterých se ví, je stejně legendárních jako Ochránci Impéria.“ Pokusila se pokrčením ramen zlehčit svou čerstvě nabytou proslulost. „Davy milují divadlo. Jása­jí bez ohledu na to, kdo stojí na těchto nosítkách.“</p>

<p>„Možná,“ připustil Kevin. „Ale já si myslím, že cítí, že Impérium je v ohrožení a že ty jsi ta, na kterou mohou pohlížet s nadějí.“</p>

<p>Mara se pozorněji podívala na lidi, kteří se tísnili u vnější brány Svatého města. Byly tu zastoupeny všechny kasty a stavy, od sluncem ožehlých rolníků a povozníků až po obchodníky a představené cechů. Všichni vypadali, že paní <emphasis>z</emphasis> Acoma vítají s opravdovou upřímností. Mnoho volalo její jméno a další mávali a házeli na ni talismany pro štěstí, vyrobené ze skládaného papíru.</p>

<p>Mara se k takovému obdivu stále stavěla nedůvěřivě. Kevin dodal: „Oni vědí, kdo je tvůj nepřítel, a znají Tasaiovu temnou povahu stejně jako ty. Vy šlechtici možná ze zdvořilosti nemluvíte jeden o druhém špatně, ale ujišťuji tě, že obyčejní lidé tyhle ohledy postrádají. Kdyby měli tu možnost, prosadili by toho, jehož politika je k nim milosrdnější. A to jsi ty, nebo lord z Minwanabi?“</p>

<p>Mara se přinutila projevovat klid, který necítila; Kevinova logika jí připadala rozumná. Dokonce mohl mít pravdu. Ale podpora prostého lidu nebude mít v nadcházejícím souboji žádný význam. Mara se při pomyšlení, že příštích několik dní jí přinese buď triumfální vítězství, nebo smrt, snažila neuvažovat o možných následcích. Neměla na vybranou. Útok na ni a jejího syna rozhodl. Musí odpovědět, nebo setrvat v obranném postavení až do dne, kdy její válečníci, její stráž a její výzvědná síť selžou a Tasaiova čepel si najde její srdce.</p>

<p>Kdysi se její otec Sezu stal obětí Minwanabiho léčky a raději zvolil boj a smrt, než aby zahanbil své předky útěkem a životem zbabělce. Mara nemohla jinak než řídit se jeho příkladem; pokusila se uspíšit události žádostí o setkání <emphasis>s</emphasis> Tasaiem. Pokud ji odmítne, musí se s ním střetnout. Jenže neměla žádný plán, jak zachránit svou čest a svůj dům, a tak její postoj nebyl ničím víc než předstíranou sebejistotou. Nechala se triumfálně nést v čele válečných sil klanu Hadama, ale její mysl se utápěla v záplavě strachu.</p>

<p>„Podívej se na to!“ vykřikl Kevin.</p>

<p>Mara, vytržená ze svým chmurných úvah, pohlédla, kam ukazoval, a ucítila, jak se jí stahuje hrdlo. Na západ od Svatého města tábořila armáda. Kopce byly posety barevnými stany a praporci, které Kevin rychle počítal. Po hrubém výpočtu řekl: „Odhaduji, že v tom táboře je asi patnáct tisíc válečníků.“</p>

<p>Mařino napětí pominulo, když rozpoznala praporce. „Je to část klanu Xacala. Lord Hoppara přivedl vojsko domu Xacatecas. Ostatní ho následovali.“ Ale nejen spojenci se dostavili v plné síle. Mara ukázala přes řeku. „Podívej se tam.“</p>

<p>Silnice vedla podél řeky Gagadžin a na jejím druhém břehu Kevin uviděl další armádu s hustě natěsnanými stany, mezi nimiž se ježily praporce. „Bohové! V těch kopcích musí být padesát, šedesát tisíc válečníků. Vypadá to, jako by polovina lordů Impéria přivedla všechny muže schopné udržet meč.“</p>

<p>Mara s pevně semknutými rty přikývla. „Tady se vše rozhodne. Tamti za řekou podléhají Tasaiovi. Je tam mocný klan Šonšoni, vazalské rodiny a spojenci domu Minwanabi. Tamhle u řeky vidím praporce domů Tondora a Gineisa. A samozřejmě, Ekamči a Inrodaka se konečně připojili k Tasaiovi.“ Udělala rukou široké gesto. „Vsadila bych se, že na severu táboří lordové z Keda a Tomnargu se svými spojenci v počtu přibližně Čtyřiceti tisíc mečů. A jsem si jista, že dalších sto tisíc válečníků táboří ve vzdálenosti jednoho dne pochodu od města. Stovky menších rodin se drží stranou, aby nepřišly k úhoně, ale dost blízko, aby prošacovaly mrtvoly, kdyby došlo k boji.“ Ztišila hlas, jako kdyby ji mohly zaslechnout nepovolané uši. „Když je tu tolik vojáků připravených k boji, je možné, abychom se vyhnuli občanské válce, i kdybychom chtěli?“</p>

<p>Jásání davu jí najednou znělo prázdně. Kevin si uvědomil, že se jeho paní pod svým brněním chvěje, a povzbudivě se na ni usmál. „Jen málo vojáků se třese na zabíjení. Dej jim příležitost a opijí se spolu - nebo se zapletou do malé přátelské hádky. Alespoň to je tady stejné jako v mém světě.“</p>

<p>Ale přesto nemohl přehlédnout rozdíl mezi živými vztahy mezi lidmi, které si pamatoval z Midkemie, a strojeným chováním i nejhodnějšího žebráka na Kelewanu. Kevin si nechal pro sebe, že nikdy nepoznal národ tak připravený na smrt jako Tsurany. Tak dlouho, jak lidé dokáží zachovat klid a nezačnou navzájem urážet své matky, bude možné vyhnout se krveprolití. Ale pokud jediná nevymáchaná huba neudrží jazyk na uzdě...</p>

<p>Tuto myšlenku ani nemusel dokončit. I když ji nevyřkl, Mara nebyla slepá. Stačil jediný meč vytasený ve jménu cti a celé Císařství by se otřáslo. Dalo se tomu vyhnout? Poté, co byl svědkem událostí Noci krvavých mečů, neměl Kevin zájem pokoušet osud.</p>

<p>Když se Mařin průvod přiblížil k oblouku městské brány, jásající davy zmizely. Do ticha náhle prázdné ulice vstoupila stráž císařských válečníků a zahradila vojskům klanu Hadama cestu. Mara dala zastavit před bránou a velitel útoku, jehož bílé, zlatě zdobené brnění zářilo v ranním slunci, jí vyšel vstříc. „Maro z Acoma!“ zvolal.</p>

<p>Mara, nepřizpůsobená váze přilby s chocholem, která jí sklouzla do čela, opatrně přikývla na souhlas.</p>

<p>„Z jakého důvodu vedeš klan Hadama do Svatého města?“ otázal se císařský důstojník.</p>

<p>Mara se z výšky svých nosítek podívala na domýšlivého mladého muže, svrchovaně sebejistého ve svém postavení. Nakonec řekla: „Zahanbuješ Nebeskou záři svým nedostatkem dobrého chování.“</p>

<p>Důstojník její výtce nevěnoval pozornost. „Paní, budu se zodpovídat ze svých činů, až Turakamu rozhodne, abych opět vstoupil na Kolo života.“ Mladý muž pohlédl nejdříve na vojska utábořená na březích řeky a pak, významně, na válečníky doprovázející Maru. „Chování je nejmenší z našich problémů. Když si to bohové budou přát, osud mnohých z nás se brzy naplní. Mám své rozkazy.“ Očividně nervózní z toho, že má za sebou pouze dvacet vojáků, zatímco na Mařin pokyn jich čeká deset tisíc, odměřeně zakončil: „Velitel císařských vojsk trvá na tom, abych zjistil důvod vstupu vojsk klanu Hadama do Svatého města.“</p>

<p>Mara si uvědomila, že její odmítnutí vyhovět jeho žádos­ti by mohlo být jiskrou, která zažehne válku. Rozhodla se, že bude moudřejší nebrat na vědomí jeho urážlivé chování.</p>

<p>„Přicházíme na poradu s ostatními našeho postavení pro dobro Impéria.“</p>

<p>„Pak tedy vejdi, paní z Acoma, a věz, že tě provází Císařský mír. Smí tě doprovodit čestná stráž vojáků domu Acoma a stejný počet vojáků spolu s každým lordem tvého klanu, který tě bude následovat. Ale upozorňuji tě, že Nebeská záře vydala rozkaz uzavřít Síň rady, dokud nerozhodne jinak. Každý, kdo se pokusí vstoupit do paláce bez císařského svolení, bude považován za zrádce Impéria. Jdi tedy dále.“</p>

<p>Mladý důstojník ustoupil stranou, aby dovolil projít nosítkům a Mařině čestné stráži. Než se Mara vydala na další cestu, naklonila se a udělila Lujanovi rychlé pokyny. „Předej zprávu lordu Čekowarovi a ostatním: setkáme se za soumraku v mém městském domě.“</p>

<p>Její velitel vojsk se krátce uklonil. „A válečníci, paní?“</p>

<p>Mara se naposledy rozhlédla po kopcích zaplněných stany, praporci, vojáky a zbraněmi. „Vyhledej Minwanabiho praporec a utáboř naše muže co nejblíže. Přeji si, aby Tasaio věděl, že ať dělá cokoli, dýka domu Acoma je vždy namířena na jeho hrdlo.“</p>

<p>„Jak si přeješ, paní.“ Lujan odspěchal předat její rozkazy příslušným poddůstojníkům a shromáždil čestnou stráž. Pak Mara formálně pokynula svému doprovodu, aby pokračoval v cestě městskou branou. Když se lord z Čekowara a další lordi klanu Hadama vydali za ní, přála si, aby našla nějaký způsob, jak zastavit chvění, které se jí usadilo v útrobách. Během několika příštích dnů se všechno rozhodne a ona stále ještě nepřišla na to, jak odvrátit osud, který jí přichystal lord z Minwanabi, když přísahal, že ji a jejího devítiletého syna obětuje Rudému bohu. Brnění ji tížilo na ramenou a jásot davu jí náhle připadal nepříjemně hlučný. Najde vůbec nějaké místo, kde bude mít klid, aby si mohla promyslet své další kroky?</p>

<p>Cesta k jejímu městskému domu prověřila Mařiny pocity. Připsala své vyčerpání skleslé náladě, posunula počátek setkání na později a odpoledne vyhradila odpočinku. Změna plánu poskytla Arakasimu více času na to, aby vyhledal své agenty ve městě a získal informace, které potřeboval. Mara, její vrchní špeh a Lujan povečeřeli sami a probírali přitom všechny možné způsoby, jak zmařit Minwanabiho záměry.</p>

<p>Nikdo neměl žádný výjimečně skvělý nápad.</p>

<p>Příštího rána se uskutečnilo setkání klanu Hadama. Ve vnitřní zahradě se nejmocnější vládnoucí lordi klanu spolu s půltuctem spojenců rozesadili do kruhu kolem fontánky. Do zurčení vody promluvil jako první lord z Ontara. „Paní Maro, vládcové, kteří nemají rádi Tasaia, stojí s ním v jedné řadě proti císaři prostě proto, že Ičindar jedná v rozporu s tradicí. Mnoho členů našeho klanu se obává Impéria ovládaného jedním mužem, i kdyby to byla Nebeská záře. Bo­hové vědí, že Vojevůdce může vládnout, ale on je jen první mezi rovnými.“ Ostatní zamručeli na souhlas.</p>

<p>Mara se stále necítila dobře, ale pokusila se soustředit. Kevinova suchá poznámka o tsuranské politice byla v jednom bodě správná: tito muži byli zamilovaní do svých výsad a nezajímala je krutost, vraždy a oběti. Mara si uvědomila, že změna jejího myšleni dosáhla takového stupně, že bylo nepochopitelné všem kromě hrstky jejích nejbližších přátel. Rozhlédla se po členech svého klanu a spojencích a pokusila se promluvit taktně.</p>

<p>„Ti, kdo se slepě obracejí k tradici a bojí se změn, jsou blázni. Podporovat Tasaia je jako chovat si na hrudi relliho. Přijme teplo a péči, ale nakonec zabije. Dovolit mu omezit moc císaře by bylo horší než podřídit se absolutní císařské nadvládě. Lord z Minwanabi je mladý muž. Může nosit bílou a zlatou celá desetiletí. Je lstivý, bezohledný a - pokud mohu mluvit upřímně - posedlý působením bolesti druhým. Je dostatečně vychytralým hráčem Hry na to, aby dokázal vytvořit z otázky nástupnictví spornou záležitost. Almecho a Axantucar z toho udělali takřka rodinný úřad. Je snad Tasaiova ctižádost menší?“</p>

<p>Několik lordů se na sebe podívalo, protože mezi nimi byli zastoupeni i ti, kteří by Tasaia podpořili, kdyby vznesl požadavek na zlatou a bílou. Klan Omechan byl znemožněn Axantucarovou hanbou a dům Minwanabi neměl protivníka, který by s ním o tento úřad mohl soupeřit. Lord z Xacatecas byl příliš mladý a lord z Keda příliš úzce svázaný se Stranou modrých kol na to, aby se postavil na odpor císaři. Jediným možným rivalem byl lord z Tonmargu, ale jen v případě, že mu poskytne podporu dům Anasati; nicméně Jiro nebyl pokládán za spolehlivého - o jeho přesvědčení panovaly spory a on sám dal jasně najevo, že nebude pokra­čovat v otcových šlépějích. Nejen podle pouličních klevet a prodavačů informací byli všichni přesvědčeni o tom, že příštím Vojevůdcem bude právě Tasaio. Daleko spornější otázka se ale týkala toho, zda získá bílou a zlatou v míru, nebo díky krvavé válce.</p>

<p>Ze všech přítomných byl lord z Čekowara jediný, kdo se dokázal uvolnit natolik, aby se pustil do koláčků, připravených na tácech s občerstvením. Smetl si z brady několik drobečku a nadhodil vlastní názor. „Maro, ve všem, co jsi dokázala od chvíle, kdy ses stala vládnoucí paní, jsi důsledně projevovala vynikající schopnost improvizovat. Můžeme předpokládat, že máš v rukávu schovaný nějaký nečekaný zvrat, i pokud jde o Tasaia?“</p>

<p>Mara si nebyla jista, nakolik má jeho otázka původ v hořkosti nad tím, jak získala jeho bývalý úřad, a nakolik v upřímném zájmu, a zapátrala v jeho tváři po výrazu, který by jí poskytl vodítko. Ale masitý obličej lorda Benšaie zůstal netečný. Mara se neodvážila odpovědět bezstarostně. Přinutila svůj klan bezvýhradně se podřizovat její vůli a tím na sebe také vzala zodpovědnost za jeho přežití. Ačkoliv stále ještě neměla ponětí, co udělá, rozhodla se, že než aby svou nejistotou otřásla základy nově založeného spojenectví, odpoví raději vyhýbavě. „Tasaio bude vládnout leda červům v zemi, můj lorde.“</p>

<p>Ostatní přítomní lordové si vyměnili pohledy. Vznést námitky proti tomuto jednoznačnému prohlášení by znamenalo vzít v potaz čest mluvčího, a tak se nikdo z nich nepokusil zpochybnit její slova. Po chvíli rozpačitého ticha se lordi klanu Hadama začali zvedat ze svých míst a loučit se se svým válečným náčelníkem. Všichni věděli, že do týdne vstoupí Tasaio v čele svých vojsk do města a bude na císaři žádat obnovení moci Nejvyšší rady. Jak mu v tom chce Mara zabránit, nikdo z nich nedokázal uhodnout; zcela nepochybně jí chyběla vojenská síla, aby se mu mohla postavit v otevřeném boji.</p>

<p>Ale měla důvtip a tolik sebejistoty, že se ani Benšai z Čekowara neodvážil promluvit proti ní pod její vlastní střechou.</p>

<p>Poslední z lordů odešel a Sarik, který je vyprovázel ke dveřím, se vrátil do zahrady a překvapeně zjistil, že jeho paní stále ještě sedí u fontánky. Protože už neoficiálně plnil Nacoyinu roli prvního rádce, jemně se zeptal, jestli Mara něco nepotřebuje.</p>

<p>Maře dlouhou chvíli trvalo, než odpověděla. Obrátila k němu znepokojivě bledou tvář a zamumlala: „Pošli mi sem mou komornou, prosím.“</p>

<p>Tato žádost byla od ní neobvyklá. Sarik si uvědomil, že v jistých věcech nikdy nedokáže nahradit Nacoyu, a také vycítil, že jeho paní potřebuje více pochopeni, než jí on dokáže nabídnout. Nejistě se zeptal: „Jsi nemocná, paní?“</p>

<p>Mara zalapala po dechu. „Je mi jen špatně od žaludku. To přejde.“</p>

<p>Ale Sarik poznal čistý strach. Mara náhle vypadala velmi zranitelně. Zachvácen obavou, že by jeho paní mohla dostat letní horečku, nebo ještě hůře, zejí nějaký nepřítel zamíchal do jídla jed, přikročil k ní rádce domu Acoma blíž.</p>

<p>Jeho znepokojení bylo tak výrazné, že si ho Mara všimla.</p>

<p>„Do hodiny budu v pořádku,“ ujistila ho a slabě pokynula rukou. „Moje komorná bude vědět, co dělat, aby se mi ulevilo.“</p>

<p>Sarikův ustaraný pohled se změnil v pronikavě pátravý, jemuž se Mara beze slova vyhnula. Nelhala. Konečně si uvědomila, že únava posledních dnů nebyla způsobena pouhým vyčerpáním; žaludeční potíže po ránu byly důvěrně známými příznaky těhotenství. Když nosila Ayakiho, nebyla prvních devět týdnů schopna udržet v sobě snídani. Najednou si vybavila skutečnost, že Sarik byl dost dlouho vojákem, aby si mohl všimnout, jak to vypadalo u prostitutek ve vojenských táborech, a tak mu přikázala odejít dříve, než se jeho podezření změní v jistotu. Ponechána do příchodu komorné o samotě cítila, jak se v ní zvedá vlna smutku. Dovolila slzám, aby se jí nashromáždily v očích, protože chápala, že její city jsou vyvolány změnami v jejím těle. Teď si mohla dopřát trochu slabosti, když zvažovala hořké možnosti volby, protože přijde čas, kdy bude třeba, aby měla... jak tomu Kevin říkal? Ocelové nervy! Ano, v její duši bude muset být jen tvrdost. A když pomyslela na svého milence, jak sedí v jejích pokojích a čeká, až ho k sobě zavolá nebo až k němu přijde, začaly jí slzy kanout po tvářích.</p>

<p>Víc než kdokoli jiný právě Kevín se nesmí nikdy dozvědět, že Mara nosí pod srdcem jeho dítě. Tato prostá skutečnost by ho k ní připoutala natolik, že by bylo kruté toto pouto přetrhnout. Jeho oddanost Ayakimu jí hodně napověděla o jeho vztahu k dětem. I když o tom nikdy nemluvil. Mara si přečetla touhu v jeho očích. Věděla, že si Kevin přeje mít vlastního syna nebo dceru a že podle kodexu cti jeho vlasti se takové věci neberou na lehkou váhu. Na Kelewanu levoboček počatý s otrokem neznamenal problém. Nemanželské děti šlechticů často dosáhly vysokých postavení ve svých domech. Ale pro Kevina to byla záležitost závažnější než jeho vlastní život. Ne, muž, jehož milovala, se o tom nikdy nesmí dozvědět, a to znamenalo, že jejich společné dny jsou sečteny.</p>

<p>Objevila se komorná, a když viděla, v jakém stavu je její paní, okamžitě přiběhla až k ní. „Paní, co pro tebe mohu udělat?“</p>

<p>Mara vztáhla ruku. „Jen mi pomoz vstát tak, aby se mi neobrátil žaludek.“ Svou žádost vyslovila přiškrceným šepotem.</p>

<p>Když paní z Acoma konečně stála na roztřesených nohou, pochopila, že těhotenství je jen částečnou příčinou její nevolnosti. Cítila, jak se jí útroby chvějí jako tětiva napjatá na hranici prasknutí.</p>

<p>Jednoho dne, jak doufala, bude dítě, které rostlo v jejím lůně, prohlášeno za Hokanuova syna a stane se z něj lord ze Šinzawai. Že to bude Kevinův syn - už doufala v chlapce - byl Mařin způsob, jak splatit dluh cti, který cítila k barbarovi, jenž si získal její srdce a několikrát jí zachránil život. Jeho krev zapustí kořeny do země Kelewanu a jeho stín bude ctěn a navždy vzpomínán.</p>

<p>Ale Mara věděla, že nejprve musí přežít následující tři dny. Dokonce ani tak mocný lord jako Kamatsu by nespojil svého dědice s domem, jehož nepřítelem je Tasaio z Minwanabi. Mara, jejíž bledost nepocházela pouze ze žaludečních potíží, se těžce opřela o rámě své komorné. Musí vymyslet plán, jak uchvátit vítězství, které už všichni připisovali Minwanabimu. Prostě musí; jedinou další možnosti by byla smrt jejího syna i Kevinova nenarozeného dítěte.</p>

<p>Zapadající slunce rudě ozářilo široké venkovní přepážky místnosti. Tasaio z Minwanabi trůnil jako vládce na hromadě polštářů v největším a nejpřepychovějším pokoji své rezidence ve Svatém městě. Na rozdíl od většiny vládnoucích lordů, kteří vlastnili městské domy, Minwanabi měl na kopci nad městem rozlehlé sídlo shlížející na císařskou čtvrť. Tasaio štěrbinami v očích pozoroval výměnu bíle oděných stráží u vnitřní brány císařova paláce a sotva věnoval pozornost listině, kterou mu podával jeho první rádce.</p>

<p>Incomo s krajní trpělivostí řekl: „Pane, Mara se svou čestnou stráží je vzdálena jen kousek od městské brány. Doprovází ji císařský posel s odznakem svého úřadu a nad městem je vyhlášen Císařský mír. Pokud budeš souhlasit, vydá se na dohodnuté místo schůzky.“</p>

<p>„To, že si zvolila právě tento čas, ji nezachrání.“ Tasaio si přejel palcem po bradě a očima sledoval pohyb stráží v zářivě bílém brnění. „Ten hloupý chlapec, který si říká císař, si ještě několik dní může namlouvat, že má moc, ale ani jeho Císařský mír mi nezabrání zničit mého nepřítele.“ Po krátké odmlce Tasaio dodal: „Přesto bude výhodnější zaútočit v čase a na místě, které si zvolím já sám. A může být zábavné poslechnout si, po čem ta čubka z Acoma tolik touží, i kdyby jen proto, abych zjistil, čím ji mohu nejvíce ranit.“</p>

<p>Incomo se s obavami narovnal. „Pane, nevykonával bych svou službu pečlivě, kdybych tě před touto schůzkou nevaroval. Ta žena je daleko nebezpečnější než kterýkoli jiný vládnoucí lord Impéria, což ostatně nejednou dokázala.“</p>

<p>Tasaio, kterého to vytrhlo ze zamyšlení, svého prvního rádce zamračeným pohledem umlčel. „Mám s sebou své vojsko, Incomo.“</p>

<p>„Ale získáš tím něco?“ zeptal se jej první rádce naléhavě, protože si velice dobře pamatoval, že strýc tohoto lorda zemřel kvůli Mařině lsti pod vlastní střechou obklopen vojáky. „Pokud si paní z Acoma přeje smlouvat, pak všechno, co řekne, musí prospět jedině jejím zájmům. Nevidím v tom žádný zisk pro dům Minwanabi, můj pane.“</p>

<p>Tasaio zabubnoval prsty na polštář, který měl opřen o koleno. „Pošli té čubce zprávu. Přijmu její příměří a promluvím s ní.“ Když si všiml, jak se Incomovy rysy zachmuřily, přimhouřil své žluté oči. „Nevidím v těchto nekonečných starostech žádný smysl. Mara se svým spratkem možná o vlásek unikla smrti, ale až získám bílou a zlatou, bude prvním z mých nepřátel, kteří padnou.“ Vstal, vzpřímený, rychlý a plný důvěry ve vlastní sílu. „Možná budu velkorysý. Ti ubozí hlupáci z klanu Hadama budou možná moci zůstat naživu, ale jen v případě, že se všichni stanou mými vazaly, až uvidí, jak se jméno Acoma navždy rozpadá v prach.“ Se vzácným úsměvem dodal: „Děláš si příliš velké starosti, Incomo. Vždycky mohu říct ne na cokoli, s čím na mě Mara vyrukuje.“</p>

<p>Incomo nic neřekl. Měl strašlivý pocit, že pokud Tasaio Mařinu nabídku odmítne, udělá přesně to, co od něj paní z Acoma chce. První rádce se uklonil, otočil se a odešel, aby odeslal zprávu.</p>

<p>Tomu větru se říkalo butana ve starodávném jazyce lidu pocházejícího z části Císařství jménem Szetac. V překladu to znamenalo ,vítr démonů’ a vanul celé dny a občas i týdny. Jeho poryvy byly suché a přicházely od vzdálených hor v prudkých nárazech. V období horka dokázal tento vítr vysušit za několik hodin nechráněné maso i ovoce. Za chladných období byl vzduch mrazivý a v noci teplota klesala a zaháněla lidi do jejich domovů, kde se choulili u krbů pod vrstvami oblečení. Mezi lidmi se říkalo, že když zavane butana, psi dostávají záchvaty zuřivosti a démoni procházejí zemí v přestrojení za lidi. Muži prchali s křikem do noci, odkud se nikdy nevrátili, a ženy propadaly skleslosti, která vedla k sebevraždám. Kolovaly legendy o nadpřirozených bytostech, které se potloukaly krajem, když duje butana. Říkalo se, že za nocí, jako je tato, kráčí Císařstvím Šedý muž, starodávná postava. Když se s ním setkal osamělý poutník, musel odpovědět na jednu z jeho hádanek. Jestliže Šedého muže svou odpovědí uspokojil, byl odměněn, ale pokud selhal, přišel o hlavu. Takové byly historky o butane, ostrém větru, který vál dnes v noci.</p>

<p>Pod jasnými hvězdami na kopci za městskými hradbami se setkala dvě vojska. Prapory pleskaly ve větru při záři pochodní, které vrhaly mihotavé záblesky světla na zachmuřené tváře. Důstojníci s chocholy na přilbách setrváva­li v nehybném pozoru před svými oddíly, seřazenými v bezchybných formacích. A v čele každého vojska stál vládce - na jedné straně to byla žena, oděná v měňavém zeleném hedvábí a smaragdech, a na druhé vysoká, dravčí postava v černočerném brnění s oranžovými a černými ozdobami.</p>

<p>Přesně uprostřed mezi nimi čekal císařský herold a jeho obřadní roucho svítilo ve světle ubývajícího měsíce jako vybělená kost. Hlasem, který se nesl v silných poryvech větru, promluvil ke dvěma vyčkávajícím armádám. „Nechť je dáno na vědomí, že ve městě a okolním kraji je vyhlášen Císařský mír! Nechť žádný muž netasí meč v hněvu nebo pro pomstu. Tak nařizuje Nebeská záře!“ Herold se otočil k družině obklopující Tasaia a obřadně zvolal: „Tato paní vznešeného rodu a postavení prohlašuje, že s tebou přišla jednat pro dobro Impéria. Bereš to na vědomí, můj pane?“</p>

<p>Tasaio lehce sklonil hlavu a herold usoudil, že to postačuje. Obrátil se k místu, kde za úzkým pruhem trávy čekala Mara, a zvedl hlas, aby překřičel hvízdání větru. „Má paní, tento lord kladně odpovídá na tvou výzvu k jednání a bere na vědomí tvůj záměr hovořit pro dobro Impéria.“</p>

<p>Mara se zdvořile uklonila v protikladu k přezíravému chování jejího nepřítele.</p>

<p>Herolda svým gestem nepřesvědčila. Jeho postavení zprostředkovatele mezi dvěma nepřáteli, kteří si navzájem přísahali krevní mstu, bylo choulostivé a on to věděl; dalo se spolehnout na to, že představitelé starodávných vznešených rodů neposkvrní čest svých předků, ale jediná horká hlava v řadách jejich válečníků mohla snadno vyvolat krveprolití. Potřeboval všechnu svou zkušenost, aby se jeho hlas nechvěl, když zvolal: „Co je nejvyšší povinností?“</p>

<p>Každý muž, žena i válečník v doslechu odpověděl: „Sloužit Impériu.“</p>

<p>Císařský herold dal pokyn, aby k němu zúčastněné strany přistoupily. V tom okamžiku se zvedl prudký poryv butany doprovázený kvílením, které znělo jako žalozpěv. Herold se pokusil nebrat tuto náhodu jako zlé znamení a dokončil svůj úkol. „Má paní, můj lorde, budu vyčkávat opodál, abych nerušil váš rozhovor.“</p>

<p>Odstoupil na vzdálenost, která se pohybovala na hranici vhodnosti, a ponechal Maru a Tasaia stát tváří v tvář dva kroky od sebe.</p>

<p>Mara nechtěla překřikovat kvílející vítr, a tak ponechala první slovo Tasaiovi. Jak se dalo očekávat, nezačal ani pozdravem, ani zdvořilostními frázemi. Jeho tenké rty se v koutcích lehce zkřivily a oči mu v chvějivém svitu pochodní zářily jako sarkatovi. „Maro, toto je situace, kterou jsem nikdy nepředpokládal.“ Gestem ruky obsáhl okolí, zahrnující válečníky a třepetající se praporce, které v celé scéně jediné vypadaly jako živé. „Mohl bych vytasit meč a učinit všemu konec.“</p>

<p>Mara odpověděla: „A zneuctít jméno svého domu? Myslím, že ne, Tasaio.“ Suše dodala: „To by bylo příliš“ - upřela na něj tmavé oči - „i na Minwanabiho.“</p>

<p>Tasaio se zasmál; zvuk jeho smíchu nečekaně jasně pronikl skučením butany. „Bude třeba, abys poznala pravdu. Muž s dostatečně vysokým postavením si může dělat, co se mu zlíbí. Beztrestně, Maro.“ Pohlédl na ni zpod přivřených víček a řekl: „Ztrácíme čas. Proč jsi tady?“</p>

<p>„Pro dobro Impéria,“ zopakovala Mara. „Přivedl jsi do Kentosani celé své vojsko a většinu vojsk klanu Šonšoni. Předpokládám, že chceš vést válku proti císaři.“</p>

<p>Tasaio vypadal zaujatě, ale Mara pod slupkou jeho zdvořilosti vycítila vlnu nenávisti. Odolala popudu ustoupit zpět a veškerou silou vůle si udržela sebeovládání. Cítila, že podobně jako u psů, kteří kolem sebe krouží před bojem, první, kdo uhne pohledem, dá najevo svou porážku.</p>

<p>„I ty sis s sebou přivedla všechny síly klanu Hadama,“ odpověděl lord z Minwanabi klamně líným tónem. „A přesto tě neobviňuji z toho, že se chystáš zaútočit na Nebeskou záři.“</p>

<p>Mara řekla: „Ale já neusiluji o bílou a zlatou.“</p>

<p>Tasaio pokynul hlavou, jako by přijímal lichotku. Ale jeho lstivé pátravé oči sledovaly každý její pohyb a hledaly slabé místo.</p>

<p>Paní z Acoma sebrala všechnu odvahu a jízlivě dodala:</p>

<p>„Přestaň se vychloubat, Tasaio. Tvá převaha nemá nic společného se zásluhami. Ostatní uchazeči jsou v nevýhodě jen z důvodu svých vztahů k Axantucarovi.“</p>

<p>„Skvělý postřeh,“ štěkl Tasaio. Pak se usmál. „Nakonec, bez ohledu na to, z jakého důvodu, stejně zvítězím.“</p>

<p>„Ne.“ Mara si dovolila krátkou odmlku. „Patová situace může trvat donekonečna. To by vyhovovalo Nebeské záři, protože protahováním této situace získá nad Impériem svrchovanou moc. Císařská vláda spí, ale není mrtvá. Postupem času se stále více lordů začne podřizovat rozhodování císařských soudů a místodržitelů a Nejvyšší radě už nezbude téměř žádný vliv. Pokud Ičindar přikáže menším lordům, aby svými silami podpořili Císařské bílé, brzy budou silnice a řeky mezi tvými statky a městy ovládány jeho vojskem. Klan Kanazawai už mezi Bílými slouží. Kdo bude další? Klan Xacala? Jak dlouho bude trvat, než ti jako jediné místo k vládnutí zůstanou tvé statky?“</p>

<p>Tasaiovy oči zazářily studeně jako hvězdy na obloze pokryté pruhy oparu způsobeného hutanou.</p>

<p>„Mluvíš pouze o možnostech, Maro, a to dost nepravděpodobných.“</p>

<p>Ale přesto zpozorněl. Mara se snažila využít své nepatrné výhody a vyvést ho z rovnováhy. „Nejsou tak nepravděpodobné, Tasaio, a ty to dobře víš.“ Než mohl promluvit, pokračovala: „Je tu ještě jedna možnost: co když lordi z Keda a z Xacatecas podpoří lorda z Tonmargu?“</p>

<p>Tasiao se pozorně zahleděl na Maru. Dokázal nedat najevo své překvapení. Věděl, že lord Hoppara je Mařiným spojencem, ale zmínku o lordu z Keda nečekal.</p>

<p>Když na ni Tasaio stále mlčky upíral pohled, Mara řekla:</p>

<p>„Mám návrh. Ostatní tři uchazeči o bílou a zlatou se mohou spolčit jen proto, aby ti znepříjemnili život. Ale ani pak si nebudou moci být jisti výsledkem. A já kontroluji dost hlasů v Radě, abych dokázala pohnout jazýčkem vah.“</p>

<p>Tasaio vypadal, že vyčerpal všechnu svou trpělivost. „Tak to udělej. Maro. Dej bílý a zlatý trůn Frasaiovi z Tonmargu a jdi domů.“</p>

<p>Mara cítila, jak ji závan větru zamrazil na kůži. Hrála nebezpečnou hru o nejisté sázky a věděla to. Ale neviděla jiné východisko. Bylo by prolito příliš mnoho nevinné krve, kdyby se věci vyvíjely tím nejhorším směrem. Pečlivě volila slova. „Potíž je v tom, že i když bych raději zemřela, než tě viděla v bílé a zlaté, jsi jediným mužem, který je schopen udržet se na trůnu. Lord z Tonmargu by nedokázal čelit Nebeské záři. Takže nám zbyly dvě možnosti: Vojevůdce jakožto císařova loutka... nebo ty.“</p>

<p>Tasaio nebyl tak marnivý, aby to, co řekla, nevyslechl bez podezření. „Pokud je Vojevůdce jako loutka v rukou císaře horší než smrt, ale ty si přeješ mou zkázu, co vlastně navrhuješ?“</p>

<p>„Mohu pro tebe udělat to, co bych mohla také navrhnout Frasaiovi z Tonmargu: pokud se o to zasadím, bude tě podporovat dostatečná většina lordů k tomu, abys pevně usedl na trůn Vojevůdce.“</p>

<p>Vítr svým hučením vyplnil další mlčenlivou pomlku. Tasaio stál nehybně a chocholy jeho přilby se v neklidném vzduchu chvěly. Tvář měl tak klidnou, že připomínala masku, a rukama svíral jílec svého meče, zatímco se jeho planoucí jantarové oči ani na okamžik neodvrátily od Mařiny tváře. Uvažoval o jejích slovech a pak řekl: „Předpokládejme alespoň na okamžik, že bys měla pravdu. Řekni mi ale, paní, proč bych si s tím měl lámat hlavu, vzhledem k tomu, že se mohu domoci Vojevůdcova pláště i bez tvé pomoci.“</p>

<p>Odpověď zněla z Mařiných rtů hořce. „Za jakou cenu? Byl bys snad ochoten obrátit Impérium v trosky jen proto, abys získal svou trofej? Zvítězíš, o tom nepochybuji, protože zatímco tě bude podporovat jen málo lordů z čiré lásky k domu Minwanabi, daleko více se postaví proti Ičindarovu porušení tradice - a zároveň se budou snažit chránit i svůj majetek. Takže budeš nakonec po ničivé válce sedět na zlatém a bílém trůnu a oženíš svého syna s jednou z mnoha osiřelých Ičindarových dcer, aby se mohl stát dvaadevadesátou Nebeskou září. Pak nebudeš mít potíže s tím, aby nový císař uznal tvůj nárok. Ale budeš vládnout zničené zemi.“ Mara jen s námahou udržovala zdání klidu; samotná představa ceny takové touhy po moci způsobila, že se v ní bouřila každá kapka krve. Po odmlce, nezbytné k tomu, aby se neroztřásla, dodala: „Po takové válce bys byl zajisté velice oslabený. Jsou tvé pokladnice dostatečně hluboké na to, aby po takovém boji zadržely ty, kteří se ti budou chtít mstít, mimo hranice tvé usedlosti? Menší domy se na tebe budou chystat jako červi na mršinu.“</p>

<p>Tasaio vůbec poprvé odvrátil od Mary oči. Pyšně nadřazený a v hloubi duše přesvědčený, že poznal Mařino slabé místo, se otočil a přehlédl své jednotky. Jeho zkoumavému zraku se jevily jako dokonalé, v bezchybných řadách uspořádané na úbočí kopce a připravené okamžitě splnit každý jeho rozkaz. Ve svých neposkvrněných brněních vypadali válečníci tak, že by na ně byl každý velitel hrdý. Nad nimi se ve větru třepotaly černooranžové praporce domu Minwanabi. Co ještě Tasaio viděl ve tmě halící jeho vojsko, věděl jen on sám. Po chvíli se jeho sebejistý pohled opět vrátil k Maře. „Předpokládejme, že jsou tvé domněnky správné, paní. Co mi nabídneš, když si nevezmu to, o čem si myslím, že už mi beztak náleží?“</p>

<p>Mara potlačila zuřivost, která neměla nic společného s nepřátelstvím ani krevní mstou, ale tkvěla v její touze chránit život. „Jednám s tebou pro dobro Impéria, Tasaio. Nejsem bezbranná.“ Pokynula rukou a z řad jejích vojáků se vynořil neozbrojený sluha. Lord z Minwanabi nevěděl, že tento muž v prosté tunice je ve skutečnosti Arakasi v převleku; vrchní špeh v dokonalé nápodobě pokorné uctivosti přinesl zabalený předmět, rozbalil ho a lidskou hlavu zapáchající prostředkem proti rozkladu hodil do trávy k Tasaiovým nohám.</p>

<p>Mara řekla: „Tu tvář bys měl poznat. Ještě na ní zůstaly rysy muže, jehož jsi chtěl použít k narušení mé výzvědné sítě.“</p>

<p>Tasaio odpověděl prudkým výbuchem nenávisti. „Ty!“ vyštěkl vztekle. „Tak to jsi byla ty, kdo nařídil vraždu v mém domě! Pouze já mohu na statcích domu Minwanabi rozhodovat o životě a smrti!“ Jeho oči se zaleskly šíleným, nelítostně ledovým světlem. Mara se proti své vůli otřásla; vycítila ve vzduchu hrozbu. Vítr trhal jejím rouchem, čuchal pečlivě vyčesané vlasy a chladil pot na její kůži. Nikdo nepromluvil, ale Mara v hloubi duše tušila, že pouze nepatrný zbytek zdravého rozumu Tasaiovi připomíná závazek příměří. Věděla, že v tomto okamžiku by si její nepřítel nepřál nic víc než svírat svýma rukama její hrdlo a možná ji i surově znásilnit.</p>

<p>Pak se se stejně děsivou náhlostí Tasaiův výraz proměnil ve spokojený úsměv. „Takže připouštíš, že jsi zabila svého vlastního agenta?“</p>

<p>Mara se silou vůle přinutila ke klidu. V duchu byla jeho náhlými změnami nálady vyděšena a uvědomovala si, že jedná s mužem, který mohl být považován pouze za šílence. Přikývla. „Více než jednoho, Tasaio.“</p>

<p>Tasaiovy zuby se zablýskly v krutém úsměvu. Po dlouhou chvíli byla jedinými zvuky na úbočí kopce pleskání pra­porců a svištění větru v trávě. Pak Tasaio řekl: „Takže ty jsi padělala mou rodinnou pečeť? A zaplatila spolku Hamoi za zabití svých agentů v mém domě? Paní, máš opravdu origi­nální nápady.“</p>

<p>Ne vyhrožoval ani nezuřit, a to Maru znepokojovalo. Že v jeho srdci byla vražda, a ještě něco horšího, o tom nemohlo být pochyb. Přesto na něj tlačila dále. „Musíš brát ohledy na všechna ta dlouhá léta, kdy nebudeš moci vzít k sobě do služby žádné cizí lidi, Tasaio. Víš, že mezi nimi mohou být mí agenti. Možná budeš muset ze své usedlosti vyhnat všechny obchodníky a návštěvníky, a dokonce snad nebude bezpečné ani povolovat průjezd obchodním karavanám, aby se k tobě nevetřel nějaký špeh domu Acoma.“</p>

<p>Tasaiova trpělivost náhle vyprchala. Vykřikl: „Copak si opravdu myslíš, že pro mě tvé patetické výhrůžky něco znamenají, Maro? Až zemřeš, stanou se z tvých sluhů otroci a z vojáků šedí válečníci. Z čeho bych pak měl mít strach, až budeš pokrmem červů?“</p>

<p>Mara nemusela předstírat, že jí poklesla ramena, když se unaveně nadechla. „Mám pro tebe návrh.“</p>

<p>Tasaio udělal krok dopředu. Neobvykle klidný a krásný jako dravec ani nepohnul svalem, když se k němu donesl zvuk provázející pohyb stovky vojáků domu Acoma, kteří sáhli po mečích. Bezstarostný ve svém opovržení lord z Minwanabi řekl: „Nechci tě poslouchat, Maro. Můj předchůdce složil přísahu krve Turakamuovi, že tato krevní msta skončí naprostým vyhlazením tvého rodu. I když postrádám Desiovu vášeň a pokládám tuto záležitost za zbytečnou, jsem jí stále vázán. Musím se postarat o to, aby rod Acoma zahynul. Nelze hovořit o ničem jiném. Náš spor není možné ukončit.“</p>

<p>Mara vycítila Arakasiho neklid, ale nedokázala najít z této slepé uličky jinou cestu. „Mohl bys alespoň uvážit... odklad?“</p>

<p>Tasaio překvapeně zamrkal. „Co tím myslíš?“</p>

<p>„Přestávku. Neznamenalo by to konec našeho nepřátelství - ten nemůže nastat, dokud se jedna z rodin nestane pra­chem - ale odložení války do doby, kdy v Císařství znovu zavládne klid.“</p>

<p>„Dobro Impéria,“ zamumlal Tasaio. Jízlivost v jeho slovech byla jasně patrná. Navzdory tomuto sarkasmu se zaujetím dodal: „Pokračuj.“</p>

<p>„Navrhuji ti setkání s vládnoucími lordy Impéria, ale v císařském paláci. Tam seznámíme Nebeskou záři s naší potřebou vyřešit tento spor a zabránit krizi, která by způsobila pád celé země do záhuby. Nebo snad chceš vládnout Impériu, jehož východním hranicím by vládli thurilšti vůdcové se svými divokými kmeny horalů? Na jehož severní hranici by každé jaro útočili nájezdníci z Thunu, kteří pokládají tsuranské hlavy za nejlepší trofeje? Návrat pirátů na Odlehlé ostrovy?“</p>

<p>„Maluješ obraz v temných barvách,“ připustil Tasaio. „Když budu s tímto setkáním souhlasit, poskytneš mi bez krveprolití hlasy, které potřebuji k získání Vojevůdcova trů­nu?“</p>

<p>„Pokud se v míru setkáš s císařem, zavazuji se, že vynaložím všechny sily na to, aby nikdo z ostatních uchazečů nevystoupil na tento trůn před tebou.“ Mara se roztřeseně na­dechla. „To stvrzuji nejsvětější přísahou na čest celé své rodiny od nynějška až k první generaci předků domu Acoma.“</p>

<p>Tasaio nad nejposvátnější ze všech přísah povytáhl obočí. Do jeho hlasu se vloudil zlý, posměšný tón. „Pokud kterýkoli z tvých předků vůbec za takovou přísahu stojí, na jak dlouho si přeješ dodržet příměří?“</p>

<p>Ačkoliv jí vmetl do tváře jednu z nejhorších urážek, obrnila se Mara vůči nerozumnému hněvu. Teď bylo v sázce víc než jméno její rodiny a spory šlechticů - služebníci, děti, řemeslníci a tisíce bezejmenných otroků by trpělo, kdyby vládcové Impéria rozpoutali nesmyslnou válku. Mara už nebyla ženou omezeného rozhledu jako kdysi a pod vlivem Kevinových cizích názorů udělala to, čeho by dříve nebyla schopna: nebránila čest své rodiny. Jedinou pohnutkou jejího jednání se nyní stalo chránit Impérium. Spolkla ponížení a řekla: „Oddálíš svůj konečný útok na mne, dokud se nevrátím domů a nedohlédnu na záležitosti svého domu. Pak můžeme pokračovat v boji až do hořkého konce.“</p>

<p>Její odevzdaný tón vyvolal u Tasaia výbuch smíchu. Nebyl schopen odolat tomu, aby si nepohrál se zranitelností, kterou právě dala najevo. „Předpokládáš, že už znáš mou odpověď, paní. Přeceňuješ mou lásku k Impériu. Moje čest patří mně, ne mému národu.“ Prohlédl si ji od hlavy k patám a hledal známky znepokojení.</p>

<p>Ale Mara znala jeho záludnost. Neprojevila ani náznak neklidu, kterým by uspokojila jeho rozkoš z působení bolesti.</p>

<p>Po chvíli zamyšlení Tasaio doplnil: „Přesto však by mi rychlé vyřešení mého nástupu na trůn ušetřilo jistou dávku obtíží.“ Usmál se a Mara viděla, jak dokonale tento šílenec dokáže skrýt svou zvrácenost pod masku vojenské přímosti i zdvořilého chování. „Souhlasím. Ať se Nejvyšší rada shromáždí před Nebeskou září a ukončí neomezenou vládu tohoto císaře. Ty přivedeš své spojence a ve vhodné chvíli spolu s nimi podpoříš můj nárok. Pak, až budou tyto záležitosti vyřízeny, zaručím ti bezpečný návrat na tvé statky, kde budeš moci dát do pořádku své věci. Ale ujišťuji tě, že pak proti tobě vytáhnu, a ty budeš počítat zbytek svého života na hodiny, které ti byly dány jako odměna za tvou službu Impériu.“</p>

<p>Mara byla tak vyčerpaná a skleslá, že dokázala jen úklonou beze slov stvrdit svůj závazek. Neodvážila se ani pomyslet na to, co by řekli její otec a bratr, kdyby byli naživu a viděli, jakou dohodu uzavřela. Všechno, v co mohla doufat, bylo, že odvrátí válku, zachrání tisíce životů a získá tolik času, aby mohla porodit dítě, které nosí ve svém lůně. Pokud by pak ona a Ayaki zahynuli, královna cho-ja by snad mohla ukrýt novorozeně ve svém úle...</p>

<p>„Kdy se setkáme?“ zeptal se Tasaio a jeho hlas prozrazoval uspokojení.</p>

<p>„Pozítří,“ odpověděla Mara. „Pošli zprávu císaři a všem členům Rady a mě nech, ať mohu zařídit podporu, kterou jsem ti slíbila.“</p>

<p>„Bude zajímavé sledovat, jestli paní splní svůj závazek. Pokud ho popře, neopustí město živá,“ zakončil Tasaio. Uklonil se jí tak lehce, že to bylo sotva víc než pokynutí hlavou. Pak se s mrštností sarkata otočil a odešel ke svým čekajícím jednotkám.</p>

<p>Mara, ubitá větším pocitem beznaděje, než jaký kdy zažila, se vrátila pod Lujanovu ochranu.</p>

<p>Ze svého místa opodál císařský herold oznámil: „Tento rozhovor je u konce! Rozejděte se a vězte, že bohové jsou potěšeni, neboť této noci nebyla prolita krev.“</p>

<p>Když Mařini důstojníci začali vykřikovat rozkazy k odchodu, první rádce domu Minwanabi se nadechl, aby promluvil ke svému pánovi, ale Tasaio zvedl ruku. „Je poražena, Incomo.“ Pozoroval vzdalující se Mařinu postavu s vědoucím úsměvem na rtech. „Viděl jsem ten pohled v očích válečníků čekajících na bojišti na smrt.“ Lehce pokrčil rameny. „Ano, bojovali dobře a přinášeli čest svým předkům, ale věděli, že jejich osudem je zemřít. Mara ví, že jsem zvítězil.“</p>

<p>„Pane,“ řekl Incomo naléhavě. „Nebyl bych tvým nejoddanějším služebníkem, kdybych tě neupozornil, že ještě může dojít k neočekávaným zvratům. Jsou tady i jiné záležitosti než to, kdo se může ucházet o bílou a zlatou. Ičindar nemá syna. A mnoho z těch, kdo jsou spřízněni s císařem, je přesvědčeno, že přisel čas dosadit na trůn člena jiné větve císařské rodiny. Jiro z Anasati může být jejich volbou; Kamatsu ze Šinzawai také může prokázat své příbuzenství s císařem a jeho syna si všichni váží. Co když zjistíš, že tato nabídka je jen-“</p>

<p>Tasaio ostře přerušil jeho úvahy. „Mara ví, že jsem vyhrál. Je po všem.“ Podivně podrážděný, jako by chtěl čelit výzvě, která nepřišla, pokynul lord z Minwanabi svému veliteli vojsk, aby odvedl své řady vojáků zpět do tábora.</p>

<p>Incomo zůstal pozadu, ponechán o samotě s žalostným zpěvem butany. Nedokázal si představit, jak by Mara mohla zvrátit vývoj událostí, které měly přijít. Ale věděl, že spor má ke svému konci ještě daleko. Při nejlepším Mara získala dar několika měsíců, během nichž může vymýšlet další intriky; přinejhorším byla už tato schůzka součástí její pasti, do níž se Minwanabi chytil. Incomo si v prudkém větru ovinul vlající roucho pevněji kolem těla a pospíšil si za svým pánem. Když se v temnotě ubíral stezkou z kopce, přemýšlel, co by měl udělat: poslat svým agentům pokyn, ať zjistí o Mařiných úmyslech všechno, co se dá, nebo dopsat svou nedokončenou závěť a modlitbu smrti. Nakonec se s hlubokým pocitem neodvratitelnosti osudu rozhodl udělat obojí.</p>

<p>Události oné noci neskončily setkáním na kopci. Mara se vrátila do svého městského domu k smrti unavená. Shodila ze sebe svrchní roucho, uhladila si prameny vlasů rozcuchané prudkým větrem a až po dlouhé chvíli začala přes svou otupělost chápat, co se jí Sarik snaží říct.</p>

<p>Během její nepřítomnosti se dostavil císařský posel.</p>

<p>„Co říkal?“ zeptala se Mara sklesle a podle znepokojeného výrazu na jeho tváři pochopila, že po něm chce, aby zopakoval, co jí už řekl.</p>

<p>Sarik jí to tedy jemně vysvětlil znovu; a obsah Ičindarova posledního prohlášení zasáhl Maru přímo do srdce.</p>

<p>Hned po prvních slovech zůstala jako omráčená: císař Tsuranuanni vykupuje všechny midkemianské otroky náležející obyvatelům Císařství. Slova „výhodná cena“ a „císařská pokladnice“ zněla, jako by byla výplodem zlých nočních můr přinášených butanou. Mara zavrávorala, jako by se rozpadly všechny opory jejího života. Necítila Sarikovy ruce, když ji vedl ze vstupní síně do jejích pokojů. Polštáře, na nichž ji usadil, jí připadaly neskutečné, a slzy hromadící se jí v očích jako by patřily někomu jinému.</p>

<p>Její tělo, duše, srdce - všechno jako by pokrývaly otevřené rány.</p>

<p>„Proč?“ ptala<strong> </strong>se otupěle. „Proč?“</p>

<p>Sarik nepouštěl její ruku, hlavně proto, že se teplem jeho dotyku uklidnila. Poskytl jí všechno pohodlí, jaké mohl, ačkoliv pochyboval o úspěchu svých snah. Konejšivým hlasem se pokusil zmírnit její utrpení. „Říká se, že Nebeská záře chce Kevinovy krajany prodat midkemianskému králi. U Města plání se znovu otevřela původní Trhlina. Všichni otroci, kteří byli válečnými zajatci, tam budou shromážděni a posláni Trhlinou domů.“</p>

<p>Mara sebou trhla, když slyšela jméno svého milence, a nedokázala zabránit slzám, aby se jí nevyřinuly z očí.</p>

<p>„Císař dává otrokům svobodu?“</p>

<p>Sarik tiše řekl: „Při vší úctě k bohům by člověk řekl, že se to všechno děje spíše z popudu krále Ostrovů Lyama.“</p>

<p>Mara se zahleděla na své bílé prsty sevřené kolem Sarikovy ruky. Její předsevzetí mít nervy z oceli jí nebylo nic platné. Cítila se naprosto poražena. To, že musela čelit Minwanabiho hrozbě, ji stálo téměř všechny síly a teď má ještě ztratit Kevina. Skutečnost, že už se dříve rozhodla dát mu svobodu, neměla význam. Bezprostřednost tohoto okamžiku ji drtila.</p>

<p>„Kdy Nebeská záře požaduje, aby byli otroci odevzdáni?“ zeptala se a podivila se, že je její jazyk schopen tvořit slova.</p>

<p>Sarik odpověděl s hlubokou účastí. „Zítra v poledne, má paní.“</p>

<p>Na to nebyla připravena. Zdusila vzlyk. Zahanbena svou slabostí slyšela Nacoyin stín, jak ji hubuje za nešlechtický projev citů, a upnula se k jediné myšlence, která mohla pozvednout její odvahu; pouze osobní statečnost jí pomůže přenést se přes trosky jejího štěstí a nepohřbít naději, kterou se opovážila v sobě chovat, týkající se přetrvání jména Acoma.</p>

<p>Ze všech těch chmur vyvstávala jediná dobrá věc: Kevin bude ušetřen pohromy, která musí nastat po její podpoře Tasaiova nároku na trůn Vojevůdce. Pokud byly barbarovy citáty z Královského práva a Velké svobody pravdivé, dá mu jeho král Lyam svobodu. Pak Kevin počestně dožije své dny v Zünu a unikne nadcházejícímu šílenství a zkáze.</p>

<p>Mara se snažila přesvědčit samu sebe, že bude nejlepší, když svého milence pošle pryč, ale rozumná úvaha nedokázala zmírnit bolest v jejím srdci. Zjistila, že ruku, kterou nesvírá Sarikovu dlaň, má položenu na břiše, jako by chtěla chránit jiskru života, již v sobě chová. Pak, jako proud světla pronikající otevřenými dveřmi, přišlo odhalení. Uvědomila si, že všechno, co udělala této noci, bylo pro její nenarozené dítě. Ona a Ayaki byli rození Tsurané, spoutaní staletými tradicemi, které stavětý Čest nad Život, a bez zaváhání by zvoliti smrt před zneuctěním. Ale dítě v jejím lůně bylo napůl midkemianské; a ona cítila, že musí uznat jeho právo na život podle zásad, jimiž by se řídil jeho otec. Toto poznání bylo provázeno nemalou dávkou strachu, když si Mara uvědomila, že opět překročila hranice stanovené její kulturou. Nadřadila starost o prostý lid Impéria nad jméno své rodiny; kdysi by věřila, že takový postup urazí jejího otce a všechny předky, a dokonce vyvolá hněv mnoha tsuranských bohů.</p>

<p>Nyní neviděla žádné jiné východisko.</p>

<p>Zmítána mezi slzami a úlevou z toho, že brzo, velmi brzo budou roky trápení u konce, se Mara pomalu vzpamatovala. Pustila Sarikovu ruku a otřela si oči. „Budu potřebovat služby své komorné,“ řekla rozechvěle. „Kevin si nesmí všimnout, že jsem byla rozrušená.“</p>

<p>Sarik vstal a uklonil se, ale drobný pokyn Mařiny hlavy ho zadržel. „Pošli Keyokovi pokyn, že všichni cizozemští otroci musejí být bezodkladně posláni do Města plání. Pak vyber naše nejsilnější válečníky, aby odvedli Kevina na místo, které císař určí pro shromáždění Midkemianů. Neříkej o tom nikomu kromě Lujana, aby se o tom nějaký sluha neopatrně nezmínil.“ Mara se odmlčela, neboť se jí zadrhl hlas. „Protože můj milenec má vzpurnou a divokou povahu. Ačkoli touží po svobodě, mohl by se vzepřít způsobu, jakým mu bude poskynuta.“</p>

<p>Mara už nebyla schopna pokračovat, ale Sarik jí porozuměl. Kevin se nikdy nepodřídil rozkazům, pokud sám nechtěl, nebo nebyl donucen hrubou silou. Dokázal, že je pozoruhodným bojovníkem, a ani Mara netušila, jak bude reagovat na své odloučení od ní. Pro jeho vlastní bezpečnost a pro ochranu válečníků, kteří ho musejí předat do císařovy péče, nesmí Kevin předem vědět, jaký osud ho čeká.</p>

<p>Posmutnělý Sarik, který si oblíbil Midkemianův zvláštní smysl pro humor i jeho rozhodně podivné názory na život, se uklonil moudrosti své paní. Ale když pospíchal, aby jí poslal komornou, uvědomil si, že ještě nikdy neviděl v očích žádné ženy tak nešťastný výraz.</p>

<p>Noc připadala Maře jako děsivý, nekonečný sen. Zatímco v korunách stromů hučela butana, divoce se s Kevinem milovala a nakonec se v jeho náručí rozplakala. Hladil ji tak něžně, že jí to málem zlomilo srdce. Její mlčení ho zraňovalo stejně jako její neochota hovořit o svém strachu, nevšímal si ale své bolesti a marně se ji snažil utěšit.</p>

<p>Mara se k němu tiskla v narůstající vlně hysterie. Připadalo jí, že se rozpadá cely svět, a nedokázala si představit svůj další život bez muže, který ji přinutil přezkoumat každou stránku její víry a donutil ji poznat nedostatky její kultury. Kevin byl teď více než jen milenec, více než člověk, jemuž se svěřovala: byl hlavním kořenem stromu její rozhodnosti. Mohla se spoléhat na jeho sílu, když chtěla změnit Impérium a přivést je k čistotě novým a poctivým způsobem. Bez něj bude moc, cíle a zářivá představa, již chtěla naplnit, aby dostála přísaze, kterou dala Tasaiovi, náhle zbavena jakékoli radosti. Mara ležela ovinuta Kevinovými hřejivými pažemi a naslouchala tichému, pravidelnému bušení jeho srdce, které se mísilo s dutým rachocením větru, narážejícího do přepážek.</p>

<p>Kevin nějak - navzdory své divoké barbarské povaze - vycítil, že by její zmatek otázkami nevyřešil. Jeho citlivost ji zraňovala, zbavovala ji možnosti najít si záminku k předstírání zlosti, aby jej mohla od sebe poslat pryč. Mara snášela jeho něžné laskáni a neustále musela myslet na to, že je to poslední noc, kdy se ho může dotýkat. Nakonec ji vyčerpanou dostihl spánek naplněný neklidnými sny. Kevin zůstal ležet s její hlavou opřenou o rameno.</p>

<p>Za všechna ta léta, kdy ji znal, nebyla nikdy tak vyděšená. Nikdy ho nenapadlo, přestože byl v odhalování vlastních vášní tak otevřený, že by láska k němu mohla být zdrojem jejího strachu.</p>

<p>Jitro přišlo neočekávaně jako rozsudek smrti. Mara našla v bolavém uzlíčku svých nervů kousek odvahy a poslala Kevina pryč, aby nebyl svědkem její ranní nevolnosti. Strávila nepříjemnou dobu v slzách, které jí tekly z opuchlých očí a s nepříjemným stahováním žaludku. Služebné se pustily do práce, aby vypadala na veřejnosti přijatelně. Když se cítila a vypadala tak, jak se vyžadovalo, bylo skoro poledne. Mara vykročila ze svých pokojů a zjistila, že její doprovod vedený Sarikem, už čeká u dveří. Kevin, který o císařově výnosu nevěděl, stál na svém obvyklém místě u nosítek se svými rudými vlasy sčesanými jako vždy a s ustaraným výrazem na tváři. Když Mara pohlédla do jeho modrých očí, málem se zhroutila.</p>

<p>Pak ji zachránilo pevné chování, které zdědila po silných válečnících svého rodu. Rozpomenula se na své chrámové vychování, nechala ze sebe vyprchat všechny city a donutila se dělat jeden krok za druhým, dokud nakonec nedošla ke svým nosítkům. Pak řekla hlasem, který nepoznávala ani ona sama: „Musíme jít.“</p>

<p>Neřekla, kam míří: o tuto záležitost se už dávno postaral Sarik a Lujan věděl, co je čeká. Ale nezvyklá stručnost probudila v Kevinovi podezření. „Kam dneska půjdeme?“ zeptal se ostře napjatým hlasem.</p>

<p>Mara se neodvážila promluvit. Uvědomila si, že jí před očima všechno plave, rychle zatáhla záclonky a byl to Lujan, kdo dal pokyn k odchodu; její čestná stráž vykročila ze dvora městského domu a Sarik se podíval na Midkemiana s výrazem, jenž mohl vzdáleně připomínat lítost.</p>

<p>„Řekne mi, prosím pěkně, někdo, proč se všichni chovají, jako bychom šli na pohřeb?“ zeptal se Kevin žalostně. Jako odpovědi se mu dostalo pouze tsuranské netečnosti, a to jej odradilo od pokusů o vtipkování.</p>

<p>Kdykoliv jindy by svou ztřeštěností těžce zkoušel vážnost Mařiných válečníků, ale tentokrát jeho nejlepší žerty narážely na hluché uši. Nikdo se ani neusmál, natož aby se dal do smíchu.</p>

<p>„U všech bohů, i mrtvoly jsou živější.“ Kevin, zklamaný, že jeho nejpovedenější kousky nenalezly odezvu, upadl do pochmurného mlčení a družina se vydala přes Kentosani do méně přepychové čtvrti na jižním břehu řeky.</p>

<p>Tam se tyčila ohrada zbudovaná ze silných širokých prken. Kevin zůstal stát jako omráčený uprostřed cesty a pouze válečnické reflexy vojáků kráčejících za ním jim zabránily, aby do něj nevrazili. „Už jsem vidět pár míst, jako je tohle.“ V jeho hlase zazněl ostrý, opovážlivě obviňující tón. „Proč jdeme na trh s otroky, Maro?“</p>

<p>Válečníci domu Acoma nečekali na rozkaz; na takovou bezstarostnost bylo Kevinovo chování příliš nepředvídatelné. Rychle Midkemiana obstoupili a pevně ho uchopili za zápěstí.</p>

<p>Kevin se začal okamžitě zuřivě zmítat, jenže už bylo pozdě. Vojáci sice s námahou, ale přece udrželi své sevření. Ruch na ulici se zastavil a hlavy se otáčely směrem k nim. „Bohové!“ vybuchl Kevin zoufale zrazeným hlasem. „Ty mě chceš prodat!“</p>

<p>Jeho výkřik Maře téměř rozdrásal srdce. Odhrnula záclony svých nosítek a pohlédla do modrých očí, v nichž plál bezmocný vztek. Nedokázala promluvit.</p>

<p>„Proč?“ křičel Kevin. „Proč mi tohle děláš?“</p>

<p>Byl to Lujan, kdo odpověděl, a drsně, protože i jemu hrozilo, že jeho hlas prozradí city nevhodné pro vojáka, natož pro tak vysoce postaveného důstojníka. „Nedělá to z vlastní vůle, Kevine, ale na císařův příkaz!“</p>

<p>„K čertu s Nebeskou září,“ vybuchl Kevin. „Ať se propadne do horoucích pekel!“</p>

<p>Z oken začali vystrkovat hlavy čumilové a stále více kolemjdoucích se zastavovalo. Několik selek udělalo ochranné znamení proti kacířství a nějaký obchodník s kyselým obličejem volal, aby se poslalo pro kněze. Jeden z válečníků, který nechtěl, aby kvůli nevymáchaným ústům nevěřícího barbara měli ještě potíže s chrámy, ale který také dostatečně neznal Kevina, vztáhl ruku, aby ho umlčel.</p>

<p>Do barbara jako by vjelo šílenství. Vytrhl jednu ruku ze sevření a odhodil stranou dva vojáky dřív, než se kdokoli mohl pohnout. Muži podle rozkazu nesměli tasit meč, ale když se Lujan připojil k zápasícímu chumlu, v jehož středu byl Kevin, modlil se, aby na to nikdo nezapomněl. Kevin bojoval jako posedlý a při jeho velké výšce mohl každý přihlížející postřehnout, že překročil všechny rozumné meze. Byl natolik rozzuřený, že nebral ohled na protokol, a kdyby uspěl při svých pokusech zmocnit se meče některého z válečníků, ani císař by ho nedokázal zachránit před smrtí.</p>

<p>Lujan zpozoroval strach na Mařině tváři. Pak se se soustředěnou zuřivostí haruitha vrhl do klubka bojujících.</p>

<p>Zápasnický chvat, který použil, vyvedl Kevina z rovnováhy. Lujan ho srazil na záda na dlažbu ulice, zatímco další voják připojil váhu svého těla k veliteli vojsk.</p>

<p>Většinu mužů by takový pád alespoň na chvíli vyřadil z boje. Ne tak Kevina. Vztek tlumil jeho fyzickou bolest a city přehlušily poslední zbytky rozumného myšlení. Vrhl se na Lujana s divokostí schopnou zabíjet. Velitel vojsk domu Acoma se vyhnul kolenu, které mu mířilo do slabin, a sevřel zmítající se. tělo. Nějak přitom ještě dokázal vykřikovat rozkazy na své muže. „Semkněte se! Použijte štíty k tomu, abyste zakryli tuhle rvačku před očima veřejnosti.“</p>

<p>Do tváře mu narazila pěst. Bolest Lujana přiměla, aby si ulevil kletbou. „Zatraceně, chlape, přestaneš, nebo ti mám ublížit?“</p>

<p>Kevin ze sebe vychrlil proud nadávek. „...ani kdybys měl matku!“ zakončil.</p>

<p>Lujan si byl vědom toho, že muž, jehož chtěl přemoci, neváhal vrhnout se beze zbraně proti přesile ozbrojených nepřátelských válečníků, a jednal podle toho. Ačkoliv si Kevina hluboce vážil, neviděl jiné východisko než použít bezectný zákeřný chvat, kterému se naučil v horách, když byl šedým válečníkem. Nějaký zločinec by mohl jeho pohyb rozpoznat; pravý tsuranský válečník by nikdy neudělal něco - tak nečestného, jako byl úder pěstí do rozkroku. Kevin sražený záludnou ranou zbělel bolestí a se sténáním se svinul do klubka na špinavém dláždění ulice.</p>

<p>„Promiň, chlapče,“ zamumlal Lujan a jeho intonace a výběr slov zněly jako vypůjčené od Kevina. „Skončíš svůj život ve cti a na svobodě, ať chceš nebo nechceš.“</p>

<p>Pak se s pocitem, že má duši stejně zmlácenou jako tělo, zvedl na nohy. „Svažte ho a dejte mu roubík,“ přikázal ostře svým mužům. „Nesmíme riskovat další takovou událost.“</p>

<p>Pak, i když ho srdce bolelo kvůli jeho paní, která všechno viděla ze stínu svých nosítek, nasadil opět netečný tsuranský výraz a vydal příkaz k pochodu na místo určení.</p>

<p>U brány do tábora vyšel ze své boudy představený kentosanského cechu obchodníků s otroky, aby zjistil, co si paní z Acoma přeje.</p>

<p>Mara se snažila dostat slova z křečovitě sevřených rtů. „Tento otrok... má být vrácen do své vlasti, podle příkazu Nebeské záře.“</p>

<p>Kevin, bezvládně visící v sevření jejích válečníků, k ní obrátil oči. Jejich pohled úpěnlivě prosil, ale kvůli dítěti ve svém lůně zůstala silná. „Je mi to líto,“ zašeptala navzdory tomu, že představený cechu na ni hleděl s neskrývanou zvědavosti. Dál už nebyla schopna promluvit, a tak pouze její rty vytvořily nehlasná slova „má lásko“. Zbytek toho, co chtěla říct, jí beznadějně uvízl v hrdle.</p>

<p>Obchodník s otroky kývl hlavou. „Je silný, i když už není nejmladší. Myslím, že bych ti za něj mohl dát -“</p>

<p>Mara zvedla ruku a muže umlčela. „Ne. Pošlete ho domů.“</p>

<p>Pokud obchodník shledal její chování zvláštním, nic neřekl. Už měl dost starostí s pochopením toho, že se císař rozhodl nakoupit otroky jen proto, aby je pak poslal někam pryč. Císařský výnos už nadělal dost zmatků, a jestli paní chce být velkorysá, on proti tomu nebude mít námitky. „Má paní,“ řekl a hluboce se uklonil.</p>

<p>Nakonec, neschopna snést zoufalou bolest zračící se v tváři svého milence, Mara zašeptala: „Prožij dlouhý a vznešený život, Kevine ze Zünu.“</p>

<p>Dokázala nemožné a našla silu přikázat svým válečníkům, aby odvedli Kevina na místo vyhrazené pro otroky zakoupené císařem. Představený cechu jim ukázal cestu a Mara jako ve snách slyšela jednoho z válečníků, jak říká, že s Kevinem má být zacházeno s veškerou úctou a péčí, až mu budou sňata pouta.</p>

<p>Brána ohrady se zavřela a navždy ho od ní oddělila. Lujan zůstal po jejím boku s tváří jako kamenná maska ve stínu své přilby. Ani si nevšiml, že si v bitce pocuchal a potrhal důstojnický chochol.</p>

<p>Mara seděla skleslá v polštářích s očima vyplakanýma ze slz, příliš zesláblá, než aby dokázala byť jen zvednout ruku a zatáhnout záclony. Stín brány, který na ni dopadal, jako by mrazil. Nedokázala zaplašit vzpomínku na jeho oči v okamžiku, kdy nařídila, aby ho odvedli. Až do smrti ji bude trápit, že ho poslala pryč svázaného a bezbranného. Otupěle se zamyslela nad tím, kolik jí Tasaio dá času, až nadcházející přiměří dospěje ke svému nevyhnutnému konci. Kolik probdělých nocí se bude trápit otázkou, jestli by ji Kevin opustil z vlastní vůle, kdyby měla sílu si s ním o tom promluvit.</p>

<p>„Paní?“ Lujanův tichý hlas přerušil její bolestné úvahy. „Je čas jít domů.“</p>

<p>Ani si nevšimla, že se válečníci vrátili.</p>

<p>Mara ochable pokynula. Napadlo ji, zdali je vůbec v celém Císařství místo, kde by se s bolestí, která ji bodala v hrudi, cítila jako doma.</p>

<p>Den a noc, které následovaly, byly bezútěšné a nekonečné. Mara se převracela na své spací rohoži, trápena střídavě žalem a děsivými sny. Probouzela se, usínala a ve snech viděla Kevina, jak stojí u jejího lože s bolestnou výčitkou v očích. Touto dobou už je loď, na níž pluje, daleko na řece. A v době, kdy ona, Tasaio a lordi v Nejvyšší řadě budou řešit své spory s císařem, muž, jehož nadevše miluje, vstoupí na vzdálenou, pro ni nedosažitelnou půdu cizího světa, Mara se modlila mezi okamžiky, kdy znovu a znovu natahovala ruku k místu, kde lehával Kevin, a nacházela tam jen prázdno, nebo když se jí před očima objevoval Tasaio z Minwanabi s obětním mečem nad rozpáraným tělem jejího syna.</p>

<p>Prosila Lašimu o vědění, jež by jí dopomohlo k vítězství nad nepřítelem, který usiloval o moc více než o mír a který se snažil pohřbít natami jejích předků a navždy ji zbavit hřejivého doteku slunce. Nakonec vzdala všechny pokusy o odpočinek, ačkoli jí bylo špatně a věděla, že bude vypadat ztrhaně. Až do rána přecházela po svém pokoji a pak svolala své rádce.</p>

<p>Butana nepřestávala vát. Její přerývané, nekonečné nárazy se opíraly do přepážek, když se Mara, velitel vojsk a první rádce posadili k poradě v obývacím pokoji.</p>

<p>Paní z Acoma promluvila chraptivě, jako by měla hrdlo rozedřené pískem. „Mám jediný den na to, abych se připravila na střetnutí císaře a Minwanabiho.“</p>

<p>Sarik, bolestně otevřený ve své důvěře, se zeptal: „Jaký máš plán, paní?“</p>

<p>Mara zavřela opuchlé oči, unavená do morku kostí. „Nemám žádný plán. Pokud tebe a tvého bratrance nenapadlo nic nového, kráčíme vstříc tomuto osudovému dni pouze s dobrou vůlí. Přísahala jsem Minwanabimu, že na Vojevůdcův trůn nikdo mimo něj nedosedne.“</p>

<p>„V tom případě,“ řekl Sarik prostě. „Je naši jedinou možností dosáhnout toho, aby na Vojevůdcově trůnu neseděl nikdo.“</p>

<p>Rozhostilo se mlčení, jež rušily jen poryvy butany. Služebná přinesla chochu a zákusky a pak mlčky odešla. Nezdálo se, že by někdo z přítomných měl o občerstvení zájem.</p>

<p>Mara se podívala na tváře, které se k ní obracely s očekáváním. „Nu, jak tedy můžeme dokázat vytvořit zázrak?“ zeptala se vyčerpaně.</p>

<p>Velitel vojsk, který měl na tváři modřinu a krk poškrábaný od Kevinových pout, řekl bez sebemenšího pokusu o humor: „Paní, podobné věci lidé očekávají od tebe.“</p>

<p>Mara mu jeho pohled oplatila. „Tentokrát mi nějak došly nápady, Lujane.“</p>

<p>Její velitel vojsk naprosto ledabyle pokrčil rameny. „V tom případě zemřeme se ctí na mečích Minwanabiho psů.“</p>

<p>V Maře se vzedmula vlna protestu. „Kevin má -“ Hlas se jí zadrhl a do očí jí vhrkly slzy. Umlčela žal a bolest za stěnou pevného sebeovládání a přejela si po čele zpocenou rukou. „Kevin měl pravdu. Jsme vraždící rasa a stravujeme sebe samé tím, že zabíjíme jeden druhého.“</p>

<p>Butana zavyla, opřela se do přepážky a do místnosti vnikl chladný průvan. Mara potlačila zachvění a nevšimla si hned toho, že ji Sarik žádá o dovolení promluvit. Když to nakonec zaznamenala a pokynula mu, zeptal se jí s nepatrným přídechem netrpělivosti: „Paní, je to tak, jak si myslím? Nezáleží na tom, jestli Minwanabi neprohraje, pokud bude císař vyhrávat, ano?“</p>

<p>Mařiny oči se rozšířily. „Vysvětli mi to.“</p>

<p>Sarik hledal slova, jimiž by objasnil představu, která jej právě napadla. „Pokud dokáže Nebeská záře podepřít své postavení, může získat dostatečnou podporu Nejvyšší rady pro svou neomezenou vládu -“</p>

<p>Mara vyskočila a volně sepnutý účes se rozpadl v kaskádu, která jí splynula na záda. Zamyšleně se zamračila a nevšímala si služebné, která přispěchala, aby dala do pořádku neupravený stav své paní.</p>

<p>„Pak by mohl Minwanabimu přikázat, aby...“</p>

<p>Potlačila reflexivní instinkt, který velel postavit se jakémukoli porušení tradice, a snažila se do svých myšlenek zahrnout cizí představu neomezené vlády. „Odejděte,“ řekla s náhlou příkrostí svým rádcům. „Musím o tom přemýšlet.“</p>

<p>Když Sarik vstal, Mara mu řekla: „Pošli zprávu Nebeské záři, Sariku. Požádej o slyšení. Přísahej na veškerou čest, kterou tento dům má, že na výsledku onoho setkání záleží císařovo bezpečí.“</p>

<p>Mladý rádce potlačil zvědavost. „Kdy, paní?“ Do svištivého zvuku butany Mara vykřikla: „Hned jakmile bude moci, ale rozhodně ne později než hodinu před dnešním polednem.“ Její hlas utichl, když začala zvažovat možnosti, zavrhovat ty, které byly postaveny na zbytečné naději, a prosazovat ty, jež byly docela možné; nápad přišel tentokrát skoro příliš pozdě. „Pokud máme zmařit Tasaiovy snahy, budu potřebovat každou minutu.“</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola jedenáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ROZHODNUTÍ</strong></p>

<p>Císař naslouchal.</p>

<p>Ičindar, jedenadevadesátý císař v nepřerušené linii, seděl na svém obřadním trůnu ve své velké přijímací síni, místnosti velké tak, že by pojala dvacet oddílů válečníků. Jeho obrovský trůn byl vytesán z věkovitého dřeva, vykládaný po stranách zlatem a topasy, masivními rubíny, smaragdy a onyxy. Spočíval na pyramidovitě vystavěném pódiu se schodištěm po obou stranách. Podlaha u základny pódia byla vykládána kruhovitými vzory v teplých tónech achátů, bílých opálů a dalších topasů. Po každé straně mohutné pyramidy stálo dvacet vojáků Císařské bílé stráže. Na podlaze přímo před Marou byla umístěna křesla určená kněžím a rádcům, ale v tomto okamžiku zde seděli jen tři: písař, který zapisoval dění pro ty, kdo nebyli přítomni, velekněz Juranův a Nejvyšší otec představený řádu Lašimy. Maru potěšilo, že se slyšení zúčastnil zástupce řádu Lašimy, pokládala to za dobré znamení, protože onen muž vedl přerušenou bohoslužbu svěcení toho dne, kdy pro ni - tehdy sedmnáctileté dítě - do chrámu přišel Keyoke, aby ji odvedl domů jako vládnoucí paní z Acoma.</p>

<p>Mara, která s sebou neměla ani čestnou stráž, protože válečníkům bylo zakázáno doprovázet své pány při slyšení u císaře, vyložila poslední část svého plánu. Písař po její pravé ruce chvatně zapisoval její slova, jež se nesla ozvěnou v rozlehlé síni. V místnosti s obrovskými okny zasazenými do rámů zdobených zlatem a křišťálem a leštěnou mramorovou podlahou si při zvuku vlastního hlasu připadala nepatrná.</p>

<p>Když domluvila, hluboce se uklonila, a jak nařizoval protokol, zůstala stát s pažemi uctivě zkříženými na prsou u nízkého zábradlí, za něž už žádný žadatel nesměl vstoupit. Navzdory všemu úsilí se chvěla, když čekala na císařovu odpověď. Ale minuty míjely a ticho se prodlužovalo a ona se ani neodvažovala pozvednout oči ke tváři mladého muže na vrcholu pódia ze strachu, aby v ní nespatřila nesouhlas.</p>

<p>„Mnoho z toho, co jsi nám předložila, je založeno na pouhých dohadech, paní,“ řekl císař tónem nepopiratelné autority.</p>

<p>S očima stále upřenýma na nádherné vzory na podlaze Mara odpověděla: „Je to naše jediná naděje, Veličenstvo.“</p>

<p>„To, co navrhuješ... nemá v dějinách obdoby.“ Že Ičindar dává přednost tradici před vlastní bezpečností, naznačovalo hodně. Tento štíhlý mladík s jemnou tváří nedychtil po absolutní moci; dokonce i když měl čelit problémům ohrožujícím celé Impérium, zdráhal se přijmout příliš odvážné řešení.</p>

<p>Mara pocítila obdiv ke zralosti a statečnosti skrývající se v tomto křehce vyhlížejícím těle. Řekla: „Mnoho z toho, co jsi ty sám vykonal, Veličenstvo, také nemělo v dějinách obdoby.“</p>

<p>Ičindar přikývl a dlouhá zlatá pera na jeho čelence se zhoupla jakoby na potvrzení jeho souhlasu. Zahalen ve vrstvách obřadního roucha seděl na svém trůnu bolestně osamělý a na jeho tváři už byly patrný známky těžkého břemene vládnutí. Zelené oči lemované tmavými kruhy a tváře pohublé z probdělých nocí vyvracely představu o tom, že císaře se starosti nedotýkají. Pod klenoty a nádherou Mara viděla utrápenou duši. I přes své mládí si byl Ičindar vědom toho, že stojí na půdě nebezpečné více než pohyblivé písky. Neutěšoval se sebeklamy. Jeho síla pocházela z nezměrné úcty, kterou tsuranský lid pociťoval k jeho úřadu, ale ačkoliv hluboce zakořeněný, i tento cit měl své hranice. Mezi Ičindarovými devadesáti předchůdci se královražda vyskytla sice velmi vzácně, ale nebyla neznámá. Smrt císaře se vždy považovala za důkaz, že se bohové odvrátili od Impéria. Tyto okolnosti odradily od podobného pokusu každého kromě těch nejvíce ctižádostivých. Ale Mara věděla, že Tasaiova ctižádost se nezastaví před ničím. A dnes už se vyskytli i takoví, kdo pokládali zrušení úřadu Vojevůdce za tak strašlivé porušení tradic, že byli schopni zmíněný čin ospravedlnit.</p>

<p>Mara si byla vědoma nebezpečí, které povolávala tím, že navrhovala něco tak neobvyklého. Zvedla oči ke vznešené postavě na trůnu. „Veličenstvo, nabízím pouze naději. Mohla bych se Minwanabimu postavit sama, ale pouze za cenu velkých ztrát. Tasaiovi může být udělen titul Vojevůdce. Jeho hladký nástup na bílý a zlatý trůn zaručí, že vojska, která nyní leží za branami Kentosani, bez krveprolití odtáhnou. Připouštím, že by to bylo jednoduché řešení. Přijmi ho a můžeš se stáhnout z Velké hry, vrátit Nejvyšší radě její právo rozhodovat a opět se v ústraní věnovat rozjímání. Ale i když odhlédnu od všech osobních sporů a rozdílů, tvrdím, že toto řešení by bylo pouze odsunutím problému na pozdější dobu. Minwanabi na trůně Vojevůdce by vedl Impérium do zkázy.</p>

<p>Věřím, že teď a tady existuje možnost trvalé změny - a snad i konce zbytečných krveprolití, která provázejí naši politiku. Věřím, že není nutné zabíjet v zájmu cti a získání převahy. Už nikdy v našem životě se nám nemůže naskytnout podobná příležitost k nastolení milosrdnější vlády. Pokorně tě prosím, uvaž, jaký by to všechno mohlo mít význam.“</p>

<p>Císařovy zelené oči si ji pronikavě měřily; bylo to patrné i na vzdálenost, která ji dělila od jeho pódia. Když neodpověděl, vstal ze svého křesla kněz Jurana Spravedlivého; lehký pokyn štíhlé ruky postavy na trůnu mu dovolil promluvit.</p>

<p>„Maro z Acoma, napadlo tě, že nebesa nemusí tvá slova potěšit? Jméno tvé rodiny je staré a vznešené, a přesto se zdá, že se vzdáváš své cti. Zavázala ses Tasaiovi z Minwanabi nejsvětější přísahou a nyní hledáš způsob, jak se vyhnout jejímu splnění.“</p>

<p>Mara pocítila, jak na ni padl strach jako temný stín. Hrozba toho, že bude obviněna z kacířství, jí nescházela z mysli, a tak se se svou odpovědí obrátila přímo na Nebeskou záři. „Pokud mě mí předkové zavrhnou, je to jen má věc. Nepřestoupila jsem zákon, ani neurazila nebesa. Ve všem, co jsem učinila, i v tom, co ti nyní předkládám k uvážení, jednám pro dobro Impéria.“ Obrátila pozornost ke knězi a dodala:</p>

<p>„I kdybych měla zneuctít jméno své rodiny, udělala bych to s vědomím, že sloužím Impériu.“</p>

<p>Po jejím prohlášení zavládlo ticho a pak si hrstka rádců a kněží začala mezi sebou šeptat. Představitel Juranova chrámu usedl s poněkud otřeseným výrazem.</p>

<p>Císař upřel bystré oči na ženu, která stála vzdorně vzpřímena u podstavce jeho trůnu. Po chvíli zamyšlení pokynul směrem ke svým kněžím. „Ať nikdo tuto paní nepodezřívá z nečestného jednání. Neudělala žádnou hanbu svému jmé­nu ani domu, ale svou statečností a službou přináší Impériu čest. Kdo další z tisíců vládnoucích lordů se odvážil před­stoupit před nás s touto pravdou?“</p>

<p>Odmlčel se a pak si sám sňal z hlavy ceremoniální čelenku. Okamžitě přiběhl sluha, poklekl a převzal ji od něj. Zdálo se, jako by Ičindar spolu s vahou vysoké opeřené koruny ze sebe shodil i strnulé formální chování. Rukou si uhladil neposlušné hnědé vlasy a zadumal se. „Když jsem se poprvé vložil do záležitostí týkajících se Nejvyšší rady, bylo to proto, že jsem viděl, jak můj strýc Almecho zneužívá svou moc, jen aby se udržel na trůnu. Výsledkem bylo, že mnoho nevinných lidí trpělo. Jeho ctižádost ohrožovala celý národ... i mne,“ dodal smutně. „Spolu s lordem Kamatsuem a dalšími jsem se snažil učinit přítrž krveprolití a během těch událostí jsem začal pochybovat o způsobu, jakým žijeme naše životy, a myslím, že chápu pohnutky, které tě sem přivedly.“</p>

<p>Ičindar vstal. Mávnutím ruky odehnal stráže, jež se k němu chtěly připojit, a sestoupil ze svého pódia. „Maro z Acoma, podělím se s tebou o něco, co ví jen málo lidí.“ Císařovo chování bylo sebejisté, ale za maskou rozeného vládce Mara viděla zranitelného chlapce, který byl i přes nádheru svých obřadních rouch stejným člověkem jako ona sama. Pomalým krokem přišel až k ní. Kněží sledovali, ten z Juranova chrámu napjatý jako dravý pták a představený řádu Lašimy s mírným úsměvem, jak Nebeská záře vztahuje ruku přes zábradlí a bere do ní Mařinu dlaň.</p>

<p>Protože tato neočekávaná důvěrnost vyvedla paní Maru z míry, pohlédl jí císař přímo do očí. „Původně jsem se snažil pouze dosáhnout míru mezi národy, protože jsem pro nás jako pro lid viděl nebezpečí v tom, že by dobývání mělo být naším jediným cílem. Ale když se vrátil Milamber, změnil jsem názor. Možná že jsi slyšela zvěst o velké bitvě ve světě Midkemii. Protivník, s nímž byl tento boj sveden, není nikým jiným než bytostí z našich legend zvanou Nepřítel.“</p>

<p>Maru už po rozhovoru s Arakasim císařova slova nepřekvapila. Četla starodávné příběhy o strašlivém neznámém zlu jménem Nepřítel, jež zničilo původní vlast jejích předků, kteří se pak dostali přes tajemný Zlatý most do nového útočiště na Kelewan. Ačkoliv většina jejích krajanů neměla důvod věřit, že tyto příběhy jsou něčím víc než jen legendami. v jejím klidném, vážném chování nebyl ani náznak nedůvěry nebo výsměchu. To císaři neuniklo.</p>

<p>Povzbuzený Ičindar pokračoval: „Nebezpečí, které nás ohrožovalo za úsvitu našich dějin, existuje a ve skutečnosti je daleko horší než v legendách. Shromáždění mágů je se mnou zajedno v tom, že kdyby toto zlo pohltilo naše bývalé nepřátele v Království a obrátilo jejich hněv proti nám, musíme jim čelit sjednocení. Nejvyšší radu jsem rozpustil proto, že jsem nemohl dopustit, aby nás intriky Velké hry oslabovaly, když stojíme tváří v tvář tak strašlivé hrozbě. Na můj příkaz Ctihodní a tři tisíce vojáků klanu Kanazawai vedených Hokanuem ze Sinzawai -“</p>

<p>„Hokanu byl vyslán do jiného světa?“ vyhrkla Mara. Pak si uvědomila svou neomalenost a dodala: „Prosím svého císaře o odpuštění.“</p>

<p>Ičindar se usmál. „Vidím, že ti na tom mladém muži záleží. Ano, Hokanu strávil několik týdnů válčením v Midkemii a ještě více Času se svým bratrem Kasumim.“ Císařův úsměv se prohloubil. „Nechápeme naše bývalé nepřátele v Království. Kasumi se odměnou za svou statečnost ve službě novému pánu stal lordem a zařadil se mezi Šlechtu Království. Nevyznám se v jejích titulech, ale ten, který byl udělen Kasumimu, není bezvýznamný, jak mi bylo řečeno.“</p>

<p>Takže Velká svoboda, o níž Kevin s takovou zálibou mluvil, skutečně existuje! Mara zamrkala, aby potlačila slzy, tento nesporný důkaz zpečetil změnu jejích názorů. Od tohoto okamžiku už nemohla žít smířena s přísným systémem kast jejího vlastního lidu. Muži a ženy byli pouze lidskými bytostmi - bohové jim neurčovali s nezvratitelnou platností osud šlechticů, otroků nebo řemeslníků. Že je v její kultuře možné, aby se někdo narodil a vyrostl se vsí ctí, a přesto nezískal postavení odpovídající jeho schopnostem, byla nespravedlnost a plýtvání prvního řádu.</p>

<p>„Je to naše hanba,“ zamumlala nevědomky nahlas, „že zajatec může získat svobodu a založit šlechtický dům, jenž se může jednou pozvednout k velikosti mezi jeho dřívějšími nepřáteli - které my nazýváme barbary - a přitom mnoho stejně vznešených synů jejich Království zajatých naším Impériem nemohlo být ničím více než otroky. Obávám se, že barbaři jsme my, nikoli Midkemiané.“</p>

<p>Překvapen jejím názorem, který předtím vyjádřil pouze Kamatsu<strong> </strong>ze Šinzawai, zahleděl se císař Tsuranuanni na ženu za zábradlím. „Přesné to si také myslím. Možná, že oceníš skutečnost, že všichni otroci vrácení Trhlinou se ve své rodné zemi stanou opět svobodnými muži. Jejich král Lyam mi to slíbil, a přestože naše první mírová jednání skončila nešťastným krveprolitím, vím, že je to čestný panovník.“</p>

<p>Mara, trýzněná vzpomínkou na Kevina, dokázala pouze přikývnout.</p>

<p>„Nemám chuť vrátit Nejvyšší radě vládu nad Impériem,“ vrátil se Ičindar k tématu, které ji sem přivedlo. Ztišil hlas, takže ho nemohli slyšet ani kněží, ani písař. „Také jsem pochopil, že se objevila příležitost začít úplně znovu.“ Pustil Mařinu ruku s náznakem rozmrzelého úsměvu, který jí zvláštním způsobem připomněl Hopparu. Pak pokynul sluhovi, aby mu opět posadil na hlavu obřadní čelenku, a vystoupil po schodech ke svému vznosnému trůnu.</p>

<p>Když na něj usedl, zformuloval oficiální odpověď. „Ať se zítra stane cokoli, navždy to změní osud Impéria. Mágové se o této záležitosti radili, ale odmítají zasahovat do politiky, dokud nebude zažehnáno nebezpečí hrozící od Nepřítele. Mnoho mých spojenců proti tomuto nebezpečí mě opustilo“ - ukázal na prázdná křesla - „někteří kvůli tomu, že jsem odsoudil Axantucara.“ Ičindar se dlouho a naposledy zahleděl na Maru., .Myslím, že tvůj plán má svou hodnotu, ale nebezpečí je stejné, ne-li dokonce větší, než to, kterému se chceš vyhnout.“ Nezmínil se o tom, že se může zhroutit ví­ce než jen moc mnoha lordů, pokud by se její plán nezdařil. Celé Impérium se mohlo proměnit ve zkrvavené trosky. „Pošlu ti zprávu o svém rozhodnutí zítra ráno,“ prohlásil nakonec Ičindar. „Tasaio už mě požádal o schůzku za přítomnosti všech vládnoucích lordů - myslím, že se mám objevit před Nejvyšší radou, abych odpovídal na jejich obvinění.“</p>

<p>Ičindar vzdychl a právě teď vypadal jako chlapec klesající pod tíhou klenotů, kovových ozdob a hedvábí. „Obávám se, že nemám na vybranou. Musím se setkat s Tasaiem.“ Zakončil slyšení unaveným úsměvem. „Ať se stane cokoli, paní Maro, patří ti můj obdiv. Cekej zítra mou zprávu a bohové nechť chrání tebe i jméno tvých předků.“</p>

<p>Mara se hluboce uklonila a pocítila úctu k tomuto mladému muži, který byl celý život vychováván k tomu, aby ctil tradice, a přesto v sobě nalezl dostatek představivosti a inteligence, překonal falešnou pýchu a dospěl až k takovému pojmu, jako je blaho lidu. Mara si byla vědoma jeho výjimečnosti i toho, že císařský trůn už nikdy nemusí být požehnán osobou tak nezaujatých názorů. S těmito pocity odcházela z trůnní síně.</p>

<p>V předsíni na ni čekala její družina zahrnující Sarika, Lujana, Arakasiho v úloze sluhy a vybraný oddíl válečníků jakožto čestná stráž. Když jeden z Ičindarových pobočníků vyprovázel skupinu z císařských prostor, ponořila se Mara do hlubokého zamyšlení. Venku, poté, co jí Arakasi pomohl do nosítek, přikázala: „Domů, rychle. Máme hodně práce a hrozivě málo času.“</p>

<p>Mara zůstala vzhůru celou noc. Přicházeli lordi z mnoha politických stran a klanů a hledali u ní radu. Dvě hodiny před úsvitem Mara shromáždila doprovod a vydala se ve svých nosítkách na návštěvu k muži, jenž se u ní neobjevil. Ospalému strážci, který odpověděl na Lujanovo zaklepání na vrata městského domu onoho muže, řekla: „Oznam lordu Iliandovi, že Mara z Acoma čeká venku na jeho přijetí.“</p>

<p>Lord z Bontura přišel o chvilku později, rozespalý, s rozcuchanými vlasy a jeho roucho neladilo s trepkami. Ačkoliv byl nabručený kvůli tak časnému probuzení, pozval paní Maru do svého domu. Když ji pohodlně usadil ve svém přijímacím pokoji a dal vytáhnout z postele sluhy, aby jí přinesli občerstvení a chochu, vyhrkl: „Maro, proč jsi přišla neohlášena v tuto noční hodinu?“</p>

<p>Mara pokynula Lujanovi a čestné stráži, aby se vzdálili, „Přišla jsem tě požádat o pomoc.“</p>

<p>Iliando zvedl ruku. „Cítím s tebou v tvých těžkých časech, ale proti Tasaiovi -“</p>

<p>Mara se napřímila. „Cože?“ Měl snad lord z Bontura špehy v Minwanabiho doprovodu, nebo promluvil někdo z Incomových podřízených? Nikdo vyjma úzkého kruhu jejích nejbližších by neměl vědět o obsahu rozhovoru na kopci s jejím nepřítelem.</p>

<p>„No tak, děvče, přece si nemyslíš, že setkání s Tasaiem na kopci se dvěma vojsky za zády se dá udržet v tajnosti.“ Mařin výraz prozrazoval, že si to myslela. „Ušetřím ti čas. Už jsem slíbil podporu Jirovi z Anasati,“ přiznal lord z Bontura.</p>

<p>Přiběhl otrok s podnosem a ihned začal nalévat chochu. Zatímco lord foukal do svého šálku, aby si ochladil horký nápoj, Mara přimhouřila oči. „Jiro? Co s tím má on společného?“</p>

<p>„To se musíš zeptat jeho.“ Lord z Bontura neprozřetelně usrkl, spálil si jazyk a znechuceně odložil šálek. „Dej pozor na chochu,“ upozornil zbytečně. Netrpělivá, ale natolik taktní, aby zůstala klidná, Mara čekala, až starý lord upřesní svá slova.</p>

<p>„Jiro poslal všem členům klanu Ionani dopis, v němž vyjádřil přesvědčení, že jeho dům je v lepším postavení než dům Tonmargu.“</p>

<p>„Takže se uchází o úřad Vojevůdce,“ domyslela se Mara. Najednou potřebovala chochu, aby měla čím zaměstnat ruce. Napětí, nervozita a potíže, s jakými se její tělo přizpůsobovalo těhotenství, ji těžce zkoušely.</p>

<p>„Pokud se Frasai z Tonmargu bojí střetnutí s Jirem, nasta­nou obrovské změny v postavení velkých rodin. Dá se to očekávat,“ dohadoval se lord z Bontura. Nemusel zdůrazňovat skutečnost, že lord Frasai nenávidí spory.</p>

<p>Mara ohromeně vstřebávala důsledky tohoto nečekaného zvratu. Smutně si uvědomila, že jak Nacoya, tak Kevin měli pravdu: po všech těch letech jí Jiro pořád neodpustil, že si místo něj zvolila za svého manžela jeho bratra. Jiro očividně zjistil jedinou možnost, která Maře zbyla, a podnikl kroky k tomu, aby nemohla zvítězit - kdyby totiž neměla podporu klanu Ionani v koalici, která měla domu Minwanabi zabránit v uchvácení většiny, všechny roky shromažďování vlivu a příslibů by vyšly naprosto vniveč. Dědic domu Anasati mohl také odmítnout podporovat jak dům Minwanabi, tak i Acoma, čímž by Nejvyšší radu zablokoval. Její předpověď, o níž říkala Tasaiovi a která se týkala zneužívání císařské vlády, by se pomalu naplnila.</p>

<p>Ale Mara by z toho neměla žádné uspokojení, protože její zapřísáhlý nepřítel by v okamžiku, kdy by se tato slepá ulička stala skutečností, obrátil veškerou pozornost k tomu, aby dosáhl vyhlazení jejího domu. Bylo jasné, že paní z Acoma by se v tom případě nemusela dožít toho, že by viděla, jak se její proroctví uskutečňuje. Instinktivně si položila ruce na břicho, jako by chtěla chránit život Kevinova dítěte. Ať už to je chlapec nebo holčička, nemusí se dožít svého narození.</p>

<p>A kdyby byl Jiro trpělivý a dostatečně chytrý, aby celý konflikt bez úhony přežil, mohl by se sám stát kompromisním kandidátem na úřad Vojevůdce. Mara, hluboce zamyšlená nad důsledky těchto tahů, se v myšlenkách vydala spletitými smyčkami Velké hry.</p>

<p>„Paní, jsi nemocná?“</p>

<p>Otázka lorda Ilianda ji vytrhla ze zamyšlení. „Ne, jsem jen... unavená.“ Mávnutím ruky odmítla zájem svého hostitele a řekla: „Něco mi dlužíš.“</p>

<p>Muž sklonil hlavu a uznal, že je to pravda. V jeho hlase se ozvala lítost. „Nemám v úmyslu porušit svou čest. Maro. Dlužím ti jeden hlas v Radě - pouze za okolností, že tím nezahanbím čest svého domu nebo klanu. Takové byly naše podmínky.“</p>

<p>„Nepožaduji po tobě nic tak velkého,“ ujistila jej Mara. „Místo toho chci, abys shromáždil podporu klanu Ionani. Pokud členy svého klanu dokážeš přesvědčit, aby podporovali válečného náčelníka Ionani proti Minwanabimu, splatíš tím svůj dluh mně stejně jako své klanové cti.“</p>

<p>Iliando pokrčil rameny. „I ti, kteří nakonec podpoří svou volbou Tasaia, nejdříve budou v prvním kole projevovat přízeň lordu Tonmarguovi, Maro. To se očekává.“</p>

<p>„Nepleť si mou žádost s obyčejnou hrou na zdvořilost, kterou budou všichni předvádět, aby lorda Frasaie neponížili,“ přerušila ho Mara. Za přepážkou se objevilo první šedé světlo nového dne. Čas utíkal příliš rychle, a když si to uvědomila, ztratila něco ze své trpělivosti. „Vyžaduji tolik přísah, kolik jen bude třeba v případě, že dojde k rozepři mezi Tasaiem a vaším válečným náčelníkem. V tom případě chci, aby se klan Ionani zavázal, že bude stát na svém, dokud ti jasně nedám najevo, že už toho není zapotřebí. Obzvláště tehdy, pokud by se zítra touto dobou Jiro z Anasati ucházel o úřad válečného náčelníka.“</p>

<p>Lord Iliando si zhluboka povzdechl. „Žádáš o složitou věc. Zkusím udělat, co bude možné, počínaje lordem Ukudabim. Je vlivný a jeho bratrance, lorda Jadiho, zničil Tasaiův strýc, takže dům Minwanabi nijak nemiluje.“</p>

<p>„Dobrá.“ Mara odložila svůj napůl prázdný šálek s chochou a vstala. „O lorda z Tonmargu se postarám sama.“ Když ji její hostitel vyprovázel k předním dveřím, pokračovala: „Je v tom daleko více než jen záležitost krevní msty mezi mnou a Tasaiem, lorde Iliando. V Impériu se chystají velké změny a je jen na mně, na tobě a na ostatních šlechticích, abychom rozhodli, jestli bude důsledek změn dobrý nebo špatný. Pamatuj si jedno: ať už si myslíš cokoli, sloužím Impériu.“</p>

<p>Jakmile vyšla ven, mohla Mara konečně spěchat. Vydala rychlé rozkazy Lujanovi, nastoupila do svých nosítek a mlčky snášela houpavou cestu, když se její nosiči proplétali městem. Ulice byly v tuto hodinu takřka prázdné až na několik zelinářů, kteří řídili naložené vozy tažené needrami, a kněží, prozpěvujících jitřní modlitby. Mara byla příliš nervózní na to, aby se cítila ospale, a tak jen zavřela bolavé oči a setrvala tak, dokud nedorazili k určenému cíli, nenápadné, ale krásně umístěné vile ve staré části města Jejíž brány hlídali strážní v modrých brněních.</p>

<p>Její nosiči ještě ani nestačili položit nosítka na zem, a Mara už odhrnula záclonku stranou a zavolala: „Mara z Acoma!</p>

<p>Důstojník stráže, který byl zrovna ve službě, k ní přišel a zasalutoval jí. „Paní, čeho si žádáš?“</p>

<p>„Oznam svému lordu, že s ním musím okamžitě hovořit!“</p>

<p>Důstojník v přilbě s chocholem se zdvořile uklonil a vykročil k bráně. Navzdory časné ranní hodině Kamatsu ze Šinzawai nespal. Už dosnídal a vydal rozkaz, aby byla Mara vpuštěna dovnitř a uvedena do pohodlné pracovny, kterou si zařídil v zahradě.</p>

<p>V odlehlé místnosti, obklopené květinami a zelení, našla Mara lorda ze Šinzawai, který hovořil s postavou oděnou v černém rouchu mága.</p>

<p>Mara, kterou to překvapilo, zaváhala, a pak se hluboce uklonila. „Ctihodný, omlouvám se za své vyrušení.“</p>

<p>Zahalená postava se obrátila. Když na ní spočinuly tmavé oči. Mara poznala Fumitu. „Nerušíš, Maro z Acoma. Jen jsi zastihla dva staré muže, zabrané do vzpomínek.“</p>

<p>Jeho slova nebyla myšlena nijak zle, ale už zběžný pohled člena Shromáždění byl pro Maru v jejím stěží skrývaném rozrušení zneklidňující. „Vrátím se tedy později,“ omlouvala se. „Ale čas je omezený a potřebuji s lordem Kamatsuem nutně mluvit.“</p>

<p>Válečný náčelník klanu Kanazawai pokynul paní domu směrem k velké hromadě polštářů. „Už jsi jedla, paní Maro? Pokud ne, mohou ti mí sluhové přinést občerstvení.“</p>

<p>Mara vděčně přijala místo, ale při pomyšlení na jakékoli jídlo se jí zvedal žaludek. „Trocha teše mi bude úplně stačit.“ Když se jeden ze sluhů nenápadně vytratil do kuchyně, rozhlédla se po místnosti. „Kde je Hokanu?“</p>

<p>Starý lord ze Šinzawai se shovívavě usmál. „Určitě ho bude mrzet, až se dozví, že mu tvá návštěva utekla, paní Maro. Ale jako velitel vojsk domu a zástupce velitele klanu lorda z Keda, je nutné, aby byl v kopcích s armádou.“ V jeho tváři se objevil smutný výraz, když dodal: „Stejně jako všechny ostatní klany se i Kanazawai připravuje na válku.“</p>

<p>Pak, protože předpokládal, že přišla zjistit odpověď na svou nabídku sňatku, si Kamatsu povzdechl. Jako by mu na ramenou leželo těžké jho, pokynul unaveně rukou. „Maro, v jiných, klidnějších dobách by mě nic nepotěšilo více než to, že bych spojil svůj dům s jiným, požívajícím podobně dobré pověsti jako dům Acoma.“ Jeho upřímnost byla nelíčená, když pokračoval. „Ani bych si nemohl přát moudřejší snachu, než jsi ty. Ale třebaže můj první syn nezahynul, jak jsme si zprvu mysleli, nevrátí se sem, aby mohl převzít vládu po mně. Získal vlastní titul v zemích Ostrovního království. Jako jeho otec ctím jeho rozhodnutí zůstat v Midkemii. Mým dědicem je Hokanu.“</p>

<p>Mara, která si uvědomila, že se starší muž odmlčel a hledá další slova, se mu pokusila ulevit v jeho nervozitě. „Nepřišla jsem sem kvůli svatební smlouvě. Prosím, nechci, aby ses cítil zavázán tím, že mi musíš odpovědět v dobách, kdy nás obklopují jiné těžkosti.“</p>

<p>Kamatsu se na ni hřejivě usmál. „Oceňuji tvou laskavost, paní Maro. Vždy jsem chápal, proč si tě Hokanu tak váží. Ve skutečnosti, kdyby bylo toto rozhodnutí osobní záležitostí, s radostí bych ti předal souhlasnou odpověď hned toho dne, kdy tvůj návrh přišel. Vina za odklad odpovědi na tvou žádost leží jen na mně, protože budoucnost naší země je nejistá. Pozítří už nikdo z nás nemusí být v takovém postavení, aby mohl pomýšlet na sňatek.“</p>

<p>Takže už i on se dozvěděl o Tasaiově snaze postavit se císaři. Mara úplně zapomněla na přítomnost Ctihodného, který seděl nehybně v koutě, když si prohlížela muže, jenž patřil mezi nejuznávanější vládce v Císařství. Jeho věk na něm byl patrný jen mírně. Díky prošedivělým vlasům na spáncích vypadal spíše důstojně než staře a pohled jeho očí změkčovaly vějířky vrásek. Tam, kde se Hokanuova inteligence projevovala ohnivou prudkostí, dospěl jeho otec během dlouhých let ke klidné, uvážlivé moudrosti. Mara intuitivně poznala, že toto je vládce, jemuž se může bez obav svěřit se svými plány.</p>

<p>„Vyslechni mě,“ řekla naléhavě. „To, co ti chci říct, je myšleno pro dobro Impéria.“ Po tomto formálním úvodu před ním načrtla plán, který se snažila uvést do chodu už od včerejšího večera.</p>

<p>Před vchodem do té části paláce, která byla dříve určena zasedání Nejvyšší rady, byl Tasaio se svým doprovodem zastaven jednotkou dvanácti vojáků Císařské bílé stráže. Stáli v semknutých řadách před vchodem, který tak zahrazovali, oděni v plném obřadním brnění a vedeni velitelem útoku, jehož zlatý chochol se pyšně nesl nad lesklou přilbou.</p>

<p>Dříve, než mohl Tasaio promluvit, zvedl císařský velitel útoku ruku. „Lorde z Minwanabi, máš okamžitě předstoupit před tvář Nebeské záře, která tě očekává v místnosti, již kdysi užívala Nejvyšší rada.“ Důstojník vydal rozkaz a jeho válečníci ustoupili stranou, aby mohl Tasaio projít dovnitř.</p>

<p>Ten, oděný ve svém nejkrásnějším brnění s rodinným obřadním mečem v černě lakované pochvě u pasu, pokynul svému doprovodu, aby ho následoval. Když procházeli rozlehlými síněmi budovy Rady, věnoval svému prvnímu rádci spokojený úsměv. „Ičindar se snaží zachovat zdání, že to tady vede, i když jeho skutečná moc je nanejvýš pochybná.“</p>

<p>Incomo neodpověděl. V obřadním oděvu mu bylo horko a při rychlé chůzi lapal po dechu, takže ani nebyl schopen zachovat alespoň zdání důstojnosti, zatímco se snažil držet krok se svým pánem a zároveň předvídat, co by se mohlo v nadcházejícím střetnutí pokazit. Když dorazili ke vchodu do poradní síně, byl Incomo překvapen tím, že se Tasaio náhle zastavil ve vysokém klenutém portálu hlavního vchodu; starší rádce se v posledním okamžiku vyhnul srážce. Vyděšen možnými důsledky své vlastní nepozorností se pokusil podívat svému pánovi přes rameno, aby zjistil, co způsobilo náhlé zastavení.</p>

<p>Místnost byla zaplněna vládnoucími lordy, což se dalo očekávat, protože nejníže postavení usedali na svá místa jako první, a jako vládce v současné době nejmocnějšího domu Císařství přicházel Tasaio do Rady coby poslední. To, že dnes nešlo o žádné obyčejné zasedání Rady, potvrzovala skutečnost, že byly zaplněny i ty nejvyšší galerie. I nejméně mocní lordové Impéria pokládali za vhodné, aby se účastnili shromáždění, což byla spolehlivá známka krize. Incomo zamrkal krátkozrakýma očima, aby si lépe prohlédl centrální pódium. V paprscích slunce, které se dovnitř draly kupolí, rozeznal postavu v zářivě bílém šatu a brnění z pečlivě vyleštěného zlata. Uprostřed pódia stál samotný Ičindar, jedenadevadesátkrát císař. V blýskání klenotů a zlata Incomovi chvíli trvalo, než si všiml hlavní změny.</p>

<p>Když mu to došlo, vysvětlil se i důvod Tasaiova neočekávaného zastavení: z pódia zmizel starodávný trůn ze zlata a slonoviny, na nějž usedaly generace předchozích Vojevůdců.</p>

<p>„Proklínám jméno jeho předků,“ zavrčel Tasaio tiše. Poté, co zaznamenal nepřítomnost zlatého a bílého trůnu, si všiml i Mary, oblečené v měňavě zeleném hedvábí, která stála pod pódiem u nohou Nebeské záře.</p>

<p>„Lorde Tasaio,“ přerušil Ičindar trapné ticho, zatímco se Tasaio vzpamatovával ze svého překvapení. Lord z Minwanabi měl očividně v úmyslu vejít do místnosti a před celou Nejvyšší radou a samotným císařem vystoupit po schůdcích na pódium a posadit se na trůn určený Vojevůdci. Mara zařídila, aby byl trůn odstraněn, a zabránila mu tak v tomto teatrálním výstupu. Když se všechny oči obrátily k lordu z Minwanabi, který se zrovna nacházel v zuřivých rozpacích, Nebeská záře pokračovala. „Žádal jsi mou přítomnost na setkání s lordy Impéria. Přišel jsem.“</p>

<p>Tasaio se vzpamatoval s reflexem rychlým jako úder meče. Jako by měl od samého začátku v úmyslu hovořit ze svého místa u hlavního vchodu, přelétl pyšným pohledem celou síň. „Veličenstvo, lordové.“ Podíval se na Maru. „Paní.“ Vkročil do místnosti se ztichlým obecenstvem a pomalu se vydal po schodech dolů. „Sešli jsme se, abychom ukončili toto narušení tradičního způsobu vlády v Impériu.“ Aniž se odmlčel, aby se uklonil, pokračoval: „Veličenstvo, chci říct, že přišel čas, aby se Nejvyšší rada znovu shromáždila k volbě nového Vojevůdce.“</p>

<p>Zářivá postava na pódiu okamžik mlčela, zatímco Tasaio scházel na galerii nad nejnižším okruhem sedadel, a pak pokývla hlavou. „Souhlasím.“</p>

<p>Tasaio, už podruhé překvapený, se zastavil. Uvědomil si, že kdyby pokračoval v sestupu po schodišti, nacházel by se pod úrovní císaře, a tak zůstal stát na místě, odkud se mu mohl dívat přímo do očí, aniž by musel zaklánět hlavu. Přesto váhal. Toto byla ta nejméně očekávaná odpověď ze všech, které mohl dostat. „Souhlasíš, Veličenstvo?“</p>

<p>Ičindar zvedl své obřadní žezlo, vykládané drahokamy. „Dříve, než se dnešek nachýlí, musíme dojit k jasnému rozhodnutí. Nejvyšší rada musí buď uznat a potvrdit má rozhodnutí, která jsem učinil loni, nebo musejí být znovu nastoleny staré zákony.“ Podíval se dolů na Maru. „Mám vůči paní Maře dluh, protože mě k porozumění musela přivést ona. Nyní uznávám, že vláda jediného člověka není vhodným způsobem, jak získat podporu ke změnám nutným k zajištění naší budoucnosti. Pokud má naše Impérium přežít, musíme my všichni přehodnotit své potřeby. Díky trhlinovým bránám se nám nyní otevřely nové světy a kultury. Při své první zkušenosti jsme se ke svému vlastnímu hoři naučili, že staré způsoby dobývání a válčení jsou špatné, pokud jde o jednání s lidmi z jiných světů.</p>

<p>Nejenže se naši bývalí nepřátelé ukázali být čestnými lidmi,“ pokračoval císař, „ale také nás velkoryse informovali o svých bojích proti starodávné hrůze známé z dějin našeho Impéria.“ Nato se ozval zmatený šum rozhovoru, ale Ičindarův hlas jej přehlušil. „Abychom se mohli vyrovnat s Midkemiany a dalšími, kteří přijdou po nich, musíme změnit své způsoby.“</p>

<p>Tasaio ke shromážděným lordům procítěně zvolal: „Abychom se vyrovnali s cizozemskými silami, musíme být silní! Utrpěli jsme hanbu proto, že Almechovi chyběla odvaha k tomu, aby sjednotil milion mečů v jedinou zbraň ovládanou jedinou pevnou paží!“ Lord z Minwanabi se opovržlivě podíval na císaře, zahaleného do mnoha zdobených oděvů, a pak na drobnou paní domu u jeho nohou a pohrdavě mávl rukou. „Přišel čas.“</p>

<p>Mara mu jeho tvrdý pohled vrátila bez mrknutí. Celému shromáždění pak oznámila: „Přísahala jsem ti, že se postarám o to, aby na trůn Vojevůdce nikdo neusedl před tebou, Tasaio. Podívej se - bílý a zlatý trůn byl odstraněn. Podle toho poznáš, jak držím svou přísahu. Nikdo na trůnu nebude sedět dříve než ty, Tasaio.“</p>

<p>V přeplněných galeriích se rozlila vlna mumlání a Tasaiovy rty se zkřivily vztekem. Než ale mohl vymyslet odpověď, ozval se z prvních řad hlas. „Chci dát na vědomí svou volbu.“</p>

<p>Všechny oči se obrátily, aby sledovaly Jira z Anasati, který vstal ze svého místa a přešel k místu ležícímu na půli cesty mezi císařem na pódiu a postavou v oranžovém brnění na schodech. Po chvíli dramatického ticha se obrátil a postavil se k lordu z Minwanabi. Z toho místa se pak na Maru triumfálně zašklebil. „Paní, tímto se srovnává náš starý dluh. Možná teď stín mého bratra najde klidné spočinutí, když bude vědět, že jeho vražda byla pomstěna.“</p>

<p>Mara náhle cítila každou hodinu, kdy se od ní spánek odvracel, a bolest všech zmařených nadějí. Chyba, kterou udělala, se nyní nedala už nijak napravit. Znovu podcenila Jirovu touhu po pomstě a vkládala příliš mnoho nadějí do jeho ctižádosti. Nicméně se postavila porážce s bojovným duchem stejně jako její otec. „Teď budeš podporovat Tasaia,“ zvolala s výsměchem, který se nesl až do nejvyšší galerie. „Chceš jej snad zasáhnout, až bude oslabený poté, co mě zničí?“</p>

<p>Tato představa byla vzhledem ke vzestupu domu Minwanabi nepravděpodobná. Jiro se jen usmál a podíval se na Tasaia. „Budu podporovat nového Vojevůdce, protože v Impériu musí být znovu obnoven pořádek.“</p>

<p>Jeho slova vyvolala vlnu pohybu, když se k Jirovu volání po obnovení starých způsobů připojilo mnoho dalších lordů. Se šustěním svých oděvů vstali, aby se připojili k Tasaiovi, až bylo schodiště, na němž stál, přeplněno, a tak se začali tísnit i ve vedlejších uličkách a galeriích. Někteří lordi byli v tlačenici uvězněni a někteří z nich vzdali jakoukoli snahu dostat se z davu. Jejich počet zvýšil množství těch, kteří byli pevně odhodláni, a vytvořil tak pevný klín podpory stojící za lordem z Minwanabi.</p>

<p>Mara se nicméně ani nepohnula, „Lorde z Xacatecas?“</p>

<p>Hoppara z Xacatecas vstal a přešel k ní. Ti šlechticové, kteří patřili ke klanu Xacala, se k němu připojili s tvářemi odhodlaně zamračenými.</p>

<p>K Mařinu boku přistoupil i lord Iliando z Bontura. Pak se k němu u centrálního pódia připojili členové klanu Kanazawai.</p>

<p>Tyto zisky nicméně nestačily, protože většina klanu Ionani stála za Tasaiem. Přítomní členové klanu Omechan se rozdělili takřka přesně na dvě poloviny.</p>

<p>Když se všichni přítomní lordi rozdělili na dva tábory, patřila převaha Tasaiovi. Ten se líně opřel o zábradlí a sebejistě obrátil pohled svých zastřených očí na svého nepřítele. „Nu, Maro? Tohle je všechno, co dokážeš?“</p>

<p>O trochu méně sebejistě, ale pevným velitelským hlasem, se Mara podívala na ty, kteří ho podporovali. „Lorde z Tuscalora, věrnost jsi přísahal mně.“</p>

<p>Její tvrdohlavý vazal, který doufal, že se ztratí v zadních řadách, se se zahanbeným výrazem vydal dolů po schodech. Cestou se musel omlouvat všem, kolem kterých se prodíral, takže když nakonec dorazil do Mařina tábora, byla jeho baculatá tvář zarudlá a potil se rozpaky.</p>

<p>Mara jeho pocitům nevěnovala nejmenší pozornost. „Lorde Randalo,“ zavolala. „Slíbil jsi mi jeden hlas v Radě. Nyní se svého dluhu dovolávám.“</p>

<p>Velký lord z klanu Xacala - a možný protivník lorda z Xacatecas ve volbách válečného náčelníka - vládce domu Xosai s pískovými vlasy, se oddělil od Tasaiovy strany síně. Dva další lordi klanu Xacala opustili své spojence a odešli s ním. Poté se k nim přidal muž z horní galerie oděný v purpurovém a hnědém brnění. „Nechť všichni vědí, že Tasaio z Minwanabi zneužil poctivé jméno domu Hanqu k tomu, aby se pokusil vyhladit dům Acoma. Takové jednání pokládám za urážku a připojuji se k paní.“</p>

<p>Mara, kterou nečekaný důsledek ničivého střetnutí ze zálohy v háji překvapil, vystoupila na nejnižší schod pódia. Všem přítomným pak oznámila: „Už nikdy více žádný šlechtic Impéria nebude zastávat úřad Vojevůdce.“ Zatímco neklid, který vyvolala svými slovy, hrozil, že přehluší její další slova, podívala se pevně na pět lordů, kteří stáli vedle největšího nepřítele jejího domu. „<emphasis>Mí</emphasis> lordi, všichni jste mi v případě nutnosti slíbili svůj hlas. Dnes se na tento dluh odvolávám.“</p>

<p>Dotyční vládci opustili své zvolené místo. Když se se svými vazaly a spojenci připojili k davu po Mařině boku, na přesun sil v místnosti reagovali i ostatní. Další a další lordové opouštěli Tasaiovy řady, aby se připojili k Mařině skupině.</p>

<p>Tasaiovy rysy se zkřivily zlostí. Napjatým hlasem řekl: „Máš svůj pat. Maro, a já se klaním vychytralosti, která ti dovolila dodržet svou přísahu do posledního písmene a přitom ji nesplnit vůbec. Získala jsi ale přinejlepším jen několik dní, tak proč tuto přetvářku neukončit?“</p>

<p>„Dnes nehraji Velkou hru pro osobní zisk nebo slávu,“ odpověděla Mara. „Pro dobro Impéria vyzývám lorda z Tonmargu.“</p>

<p>Ze zadní části síně vystoupil obklopen čestnou stráží dvaceti válečníků druhý nejmocnější kandidát na úřad Vojevůdce. Vzpřímený navzdory svému vysokému věku opatrně prošel po schodech kolem Tasaia a zastavil se u Mary. Pokud jeho tělo vypadalo stářím sešle, jeho hlas zůstal pevný a znělý. „Při ctné krvi mých předků vyslechněte mou žádost. Jednám pro dobro Impéria.“ S těmito slovy vystoupil na pódium a uklonil se před zářivou postavou císaře. „Veličenstvo,“ řekl, „v nejlepším zájmu mého lidu se vzdávám své kandidatury ve tvůj prospěch.“ Zvedl svou hůl, která byla odznakem úřadu válečného náčelníka klanu Ionani a podal ji Ičindarovi.</p>

<p>Jiro vztekle pokročil dopředu. „To nemůžeš!“</p>

<p>Lord Frasai z Tonmargu otočil svou prošedivělou hlavu k muži, který zdědil plášť zesnulého Tecumy. Smutně řekl:</p>

<p>„Mýlíš se, synu mého příbuzného. Ičindar pochází z naší krve. Opovažuješ se snad tvrdit, že máš v klanu vyšší postavení?“</p>

<p>Jiro s tváří zrudlou vztekem vypadal, jako by se chtěl hádat. Ale jeho hlas přehlušila vlna neklidného šepotu. Mezi­tím vstoupili do síně další dva muži - lord Kamatsu ze Šinzawai v brnění svých předků a s holí klanu Kanazawai v ruce, a za ním lord z Keda, jeho předchůdce a další muž z těch, kteří vznášeli nárok na úřad Vojevůdce.</p>

<p>Kamatsu došel k Ičindarovu pódiu a uklonil se. „Mluvíme jako jeden a jednáme pro dobro Impéria.“ S velkou důstojností, kterou nahrazoval naprostou neobvyklost svého jednání, předal svou obřadní hůl válečného náčelníka klanu Kanazawai do rukou postavy ve zlatém brnění na pódiu.</p>

<p>Tasaio zakřičel přes narůstající hluk mumlání: „To je porušení tradice, Kamatsu!“</p>

<p>Lord ze Šinzawai na toto obviněni reagoval výtkou. „Má rodina je vznešená stejně jako ostatní rodiny našeho Impéria. Můžeme vystopovat svou rodovou linii až ke čtyřiadvacátému císaři a jsme pokrevně spřízněni s Nebeskou září. Tradice říká, že úřad Vojevůdce může zastávat kterýkoli válečník klanu.“ Pak s nádechem ostré výzvy dodal: „Chceš snad zpochybnit Ičindarův pokrevní nárok?“</p>

<p>Mara řekla: „Tasaio, možná jsi vynikající velitel ve válce, ale tvé znalosti dějin jsou ubohé. Copak ti nikdy nedošlo, proč se podle tradice mohlo o úřad Vojevůdce ucházet jen pět rodin, pět prvních šlechticů Impéria hned po Nebeské záři?“</p>

<p>Tasaio na to jen tsuransky pokrčil rameny.</p>

<p>„Těchto pět prvních domů, včetně tvého je přímo spjato se zakladateli Impéria!“ Mara si prohlédla svého největšího nepřítele s pohrdáním. „Pokud by ses zeptal, řekl by ti to každý učenec nebo správce císařských archivů. Původní Nejvyšší rada začala pěti bratry, kteří byli sourozenci prvního císaře!“ S pokynem ruky Mara pokračovala. „My všichni pocházíme ze stejných kořenů, Tasaio. Zkus se podívat dostatečně daleko proti času a zjistíš, že ať tak nebo onak jsou všechny velké rodiny klanů příbuzné.“</p>

<p>Promluvil lord z Xacatecas, který stál vedle Mary. „Jednám pro dobro Impéria!“ Připojil se ke svým dvěma předchůdcům na pódiu a předal císaři hůl válečného náčelníka klanu Xacala.</p>

<p>Zlaté brnění se zalesklo, když Ičindar zvedl ruce a všichni přítomní si všimli, že drží ne tři, ale čtyři hole. Do narůstající vřavy císař zvolal: „Hůl klanu Omechan jsem obdržel dnes ráno, Tasaio. Povšimni si a uvaž: čtyři z těch, kdo by se mohli ucházet o bílý a zlatý trůn, postoupili svůj nárok mně.“</p>

<p>Jiro z Anasati vrhl na Maru pohled naplněný neskutečným vztekem, ale sklonil se před nevyhnutelným. „Tasaio, osud chce jinak. Omlouvám se.“ S těmito slovy druhý největší nepřítel domu Acoma opustil své místo po boku lorda z Minwanabi. Jeho odchod předznamenal odliv dalších šlechticů klanu Ionani a Tasaio zůstal sám s hrstkou svých vazalů a zastrašených následovníků.</p>

<p>Jeden z nich se ale náhle od jeho skupiny odtrhl. Když kráčel dolů po schodech k lordům stojícím u paty pódia, dal Tasaio najevo svůj hněv. „Bruli z Kehotara! Znesvěcuješ památku svého otce! Celou generaci věrně sloužil domu Minwanabi a tvou zbabělostí je jeho věrnost zostuzena!“</p>

<p>Bruli, ve svém obřadním rouchu krásný jako málokterý z přítomných mužů, se otočil. „Zostuzena, říkáš! To je urážka od člověka, jehož rodina se mě kdysi snažila použít jako nástroj ke zničení paní Mary. Ani ty, ani Desio jste neuznali za vhodné, abyste se ke mně, svému věrnému vazalovi, chovali tak velkoryse jako tato paní v okamžiku, kdy mě porazila.“ Bruli pohrdavě plivl směrem ke schodišti, na němž Tasaio stál. „S domem Minwanabi jsem provždy skoncoval.“</p>

<p>„Postarám se, aby byla země tvých předků posypána solí a tvá natami roztříštěna!“ zaječel Tasaio v návalu vzteku.</p>

<p>Tato výhrůžka lorda Bruliho ani trochu neznervóznila. Kráčel pryč bez jediného ohlédnutí, až dorazil k Maře. Tam se jí veřejně uklonil. „Někteří by mohli tvrdit, že jsi dnes zradila čest svého domu, paní Maro.“ Pak se usmál. „Já ale myslím, že ne. Ačkoli mezi námi byly v minulosti rozpory, věřím celým svým srdcem, že skutečně sloužíš Impériu, paní. Nechť mezi námi od tohoto dne panuje mír.“</p>

<p>Mara se na něj usmála. „Před Nejvyšší radou dávám na vědomí přátelství panující mezi domy Kehotara a Acoma.“</p>

<p>Tasaiovy oči planuly zklamáním. „Možná hraješ Ičindarovi na ruku, ale tohle není konec. Dal jsem ti slovo na to, že se v bezpečí vrátíš domů, ale v okamžiku, kdy mi mí zvědové dají zprávu o tom, že jsi vstoupila na půdu domu Acoma, dopadne na tebe stín moci domu Minwanabi. Daleko více.“ Otočil se a vykřikl k těm, kteří stáli za jeho zády: „Dovolávám se cti klanu! Dům Acoma zneuctil Impérium a klan Šonšoni! Vypovídáme válku klanu Hadama!“</p>

<p>Ičindar řekl: „Zakazuji to!“</p>

<p>Tasaiův úsměv se zkřivil špatně skrývaným vztekem. „Mám padesát tisíc vojáků, kteří sem připochodují na jediné mé slovo.“ Ačkoli bylo v síni Rady přísně zakázáno obnažovat zbraně, porušil nařízení, a aby zdůraznil svá slova, tasil meč. Na vzácném kovovém ostří se zalesklo světlo, zatímco se síni šířil rozruch. Přes vřavu vykřikl Tasaio svým velitelským hlasem: „Pokud to chceš ukončit, Ičindare, vyřiďme to na bojišti! Budou za tebou stát ti, kdo tě nyní podporují?“ ptal se Tasaio s tváří zrudlou vzrušením.</p>

<p>Mara cítila, jak jí tělem prolétlo zamrazení. Stál před ní šílenec, který by raději viděl celou civilizaci obrácenou v prach, než aby snesl porážku od svého protivníka. Oněmělá obavou, že by se mohly vyplnit její nejhorší předtuchy, a zraňovaná představou, že veškerá její snaha byla obrácena vniveč rozmarem bohů, zavřela oči, aby nedala najevo svůj strach. Kvůli její hrdosti a špatně připravenému pokusu určit běhu budoucnosti nový směr padne více než jen dům Acoma. Stáhne s sebou dolů ty nejlepší mezi mocnými a s tímto strašným poznáním přišla i osobní lítost, že Ayaki zemře dříve, než dosáhne dospělosti, a Kevinovo dítě nikdy nedostane příležitost k tomu, aby se jedinkrát nadechlo.</p>

<p>Mara se cítila zestárlá odpovědností, protože do této slepé uličky se události dostaly díky ní. Její jednání dovedlo národ k občanské válce.</p>

<p>Jakoby zdálky slyšela, jak Ičindar mumlá starostlivá slova. Byla příliš vysílena na to, aby ze sebe dostala jediné slovo, a tak se s úklonou otočila. Když viděla, že mladík stojí bez jediné známky strachu, donutila se promluvit. „Dům Acoma čeká na tvé rozkazy, můj císaři,“ Najednou spousta lordů žádala o pomoc nebo se okázale odtahovala od svých sousedů; krvavý chaos byl příliš blízko a nebylo jasné, na čí straně kdo stojí. Ti, kteří se nechtěli ocitnout mezi mlýnskými kameny blížící se války, hledali únikovou cestu, aby nebyli zničeni.</p>

<p>V tom okamžiku se ozval místností neochvějný rozkazující hlas: „K žádné válce nedojde!“</p>

<p>Vřava utichla. Mara otevřela oči do ticha, zatímco šlechtici kolem ní se nevěřícně dívali směrem nahoru. Do síně sestupovaly po schodištích tucty černě oděných postav. Ctihodní ze Shromáždění, podivně mlčenliví a nikým nezadržováni, sešli až dolů do nejnižšího kruhu Nejvyšší rady.</p>

<p>Přání mágů bylo rozkazem a bylo více než síla vojsk. Žádný z přítomných lordu se při vzpomínce na peklo rozpoutané v aréně jediným mužem v černém plášti neopovažoval postavit vůli Shromáždění. Tasaio stál jako zkamenělý nenávistí a uvědomoval si, že prohrál. Z tváří mu vyprchaly poslední zbytky barvy, když zahanbeně zasunul svůj meč zpátky do pochvy.</p>

<p>Padesát mágů utvořilo kruh kolem lordů stojících kolem císaře. lecích mluvčí kývnutím krátce pozdravil paní z Acoma. Mara s úžasem poznala Fumitu. S podivným záchvěvem strachu si uvědomila, že byl přítomen celému jejímu rozhovoru s Kamatsuem. Po jeho bocích stáli dva další mágové, které neznala, jeden malý, otylý a druhý vyhublý s ostrými rysy. Tváří v tvář jejich přísným, lhostejným po­hledům, neuvěřitelně prostoupeným mocí, ucítila náhlé bodnutí hrůzy. Určitě si přišli pro ni, aby ji potrestali za její neodpustitelnou drzost.</p>

<p>Pokud byl totiž Tasaio dychtivý moci, spadala vina i na ni pro její porušení tradice. Přesto ani jeden Ctihodný nepromluvil, aby ji obvinil. Fumita se postavil mezi ni a zapřísáhlého nepřítele její rodiny a oslovil celé shromáždění. „Hovoříme za Shromáždění. Sešla se naše rada a ta rozhodla, že Mara z Acoma jednala pro dobro Impéria. Ohrozila samu sebe v nesobeckém pokusu předejít boji a její život je v tomto okamžiku nedotknutelný.“</p>

<p>Tlustý mág navázal na Fumitova slova. „Jsme v mnoha věcech rozdílného názoru, ale jedna věc musí být jasná. Nedopustíme, aby začala občanská válka.“</p>

<p>Jako poslední promluvil hubený mág. „Tasaio z Minwanabi, od tohoto dne je ti zakázáno vést jakýkoli spor s Marou z Acoma. Tak zní vůle Shromáždění.“</p>

<p>Tasaiovy oči se rozšířily, jako by jej udeřili. Jeho ruka se znovu sevřela na jílci meče a v očích mu problesklo znepokojené světlo. Chraptivým šeptem řekl: „Ctihodný, má rodina složila přísahu krve Turakamuovi!“</p>

<p>„Zakázáno!“ opakoval hubený mág.</p>

<p>Zbledlý Tasaio se uklonil. „Jak si přeješ. Ctihodný.“ Odepnul si od pasu meč, rodinné dědictví vyrobené z oceli se složitě vyřezávaným kostěným jílcem. Každý jeho pohyb byl ztuhlý odporem, když sestoupil ze schodiště a podal zbraň Maře. „Trofej pro vítěze.“ Ruce se mu třásly stěží skrývaným vztekem.</p>

<p>Mara přijala zbraň rukama, které se na rozdíl od jeho chvěly naprosto otevřeně. „Bylo to tak tak.“</p>

<p>Tasaio se hořce zasmál. „Myslím, že ne. Dotkli se tě bohové, Maro.“ Pak se rozhlédl po místnosti. „Věřím, že by změna nastala, i kdyby ses nikdy nenarodila nebo kdyby tvá rodina nezemřela, takže bys nedostala příležitost k vládnutí. Ale tohle!“ Gestem zahrnul shromážděné lordy, mágy a císaře. „Nikdy by se nestalo nic tak převratně závažného. Myslím, že raději předstoupím před tvář Rudého boha, než abych se díval, jak se Velká hra našich předků mění ve směšné divadýlko a naši lordi zahazují svou pýchu a čest a poklonkují Nebeské záři.“ Jeho tvrdé topasové oči ještě naposledy přelétly Radu, o níž snil, že jí bude vládnout. „Ať se nad vámi bohové smilují, i nad Impériem, které jste uvrhli do hanby.“</p>

<p>„Mlč!“ štěkl Fumita. „Šimon ze Shromáždění tě doprovodí zpět na tvé statky, můj lorde z Minwanabi.“</p>

<p>„Počkejte, prosím!“ vykřikla Mara. „Desio přísahal Rudému bohu na krev svého rodu. Podle této přísahy nesmí přežít nikdo, kdo se hlásí k příbuzenství s Tasaiem, pokud nebude dům Acoma vyhlazen.“</p>

<p>Tvrdý jako skála se Fumita obrátil k pani z Acoma. „Je blázen takový lord, který si myslí, že bohové budou věnovat obzvláštní pozornost jeho nepříteli. Desio svým závazkem překročil rozumné meze. Avšak bohové nestrpí, aby přísaha nebyla splněna. Jeho příbuzní musí nést následky.“</p>

<p>Ale Mara měla pocit, jako by za jejím ramenem stál Kevin a jeho nezkrotné cizí názory v její mysli tak křičely, že je nedokázal umlčet ani Ctihodný. „A co Tasaiova nevinná manželka a děti?“ naléhala. „Mají být jejích životy promarněny v zájmu cti?“</p>

<p>Zoufale se otočila ke svému nepříteli s prosbou v očích. „Propusť své děti z věrnosti natami domu Minwanabi a já je přijmu do domu Acoma. Ušetři jejich životy, prosím.“</p>

<p>Tasaio se na ni podíval a poznal, že její účast skutečně pramení ze srdce. Jen proto, aby jí ublížil, s krutou lhostejností zavrtěl hlavou. „Ať jejich krev trápí tvé svědomí. Maro.“ Po těch slovech vytáhl ze svého pásu hůl válečného náčelníka klanu Sonšoni. „Můj lorde ze Sajaio,“ oslovil zavalitého muže po svém boku, „toto nyní patří tobě.“</p>

<p>Když předal odznak svého úřadu, ještě jednou se rozhlédl po síni moci. Pak věnoval krátký výsměšný pohled Maře a císaři a se vší vznešeností a povýšeností se obrátil na štíhlého muže stojícího za Fumitou. „Jsem připraven. Ctihodný.“</p>

<p>Mág vyňal ze svého roucha malý kovový předmět a místnost naplnilo slabé bzučení. Pak položil ruku na Tasaiovo rameno a bez jakéhokoli varování oba najednou zmizeli.</p>

<p>Lord ze Sajaio pohlédl na hůl válečného náčelníka, kterou držel, a zdráhavě předstoupil před císaře. „Veličenstvo! Nevím, jestli jednám pro dobro Impéria, nebo ne.“ Podíval se na lordy, kteří se shromáždili kolem Mary a Fumity. „Ale říká se, že ve Velké hře bohové přejí vítězi. Předávám ti úřad válečného náčelníka klanu Sonšoni.“</p>

<p>Ičindar přijal poslední z pěti holí. Pak hlasitě, tónem opět nezpochybnitelné autority, prohlásil: „Úřad Vojevůdce už neexistuje!“ Beze vší obřadnosti zlomil jednu hůl po druhé a odhodil je na podlahu. Pak, ještě do ozvěny zvuků, jak se padající kusy holí odrážely od stupňů pódia, zavolal Kamatsua ze Šinzawai.</p>

<p>Hokanuův otec se uctivě uklonil. „Veličenstvo?“</p>

<p>„Impérium tě potřebuje,“ řekl císař. „Přiděluji ti nový úřad císařského kancléře.“</p>

<p>Kamatsu se znovu uklonil. „Chci sloužit Impériu, Veličenstvo. Rád přijímám.“</p>

<p>Shromáždění šlechticů Ičindar oznámil: „Kamatsu ze Šinzawai bude mýma ušima i mými ústy. Vyslechne vaše žádosti, vaše potřeby i vaše návrhy, když se pustíme do přetváření naší země.“ Jakmile nový císařský kancléř ustoupil, zavolal císař další jméno.</p>

<p>„Frasai z Tonmargu!“</p>

<p> Starý voják se pohnul kupředu. „Veličenstvo!“</p>

<p>„Potřebujeme někoho, kdo dohlédne na vojenské záležitosti. Když je Kamatsu mýma ušima a mými ústy, budeš ty mou paží?“</p>

<p>„Chci sloužit Impériu!“ odpověděl lord Frasai svým hlubokým hlasem.</p>

<p>Ičindar jasně vyznačil jeho nové povinnosti. „Frasai z Tonmargu bude mít titul císařský nejvyšší velitel vojsk. Bude řídit záležitosti Impéria tak jako kdysi Vojevůdce, ale pouze na můj příkaz.“ Pak se císařova lesknoucí se přilba naklonila k postavě stojící nejblíže Maře. „Dále určují Hopparu z Xacatecas jako jeho zástupce.“</p>

<p>Mladý lord se usmál na Maru. „Chci sloužit Impériu!“ vykřikl vesele.</p>

<p>Mara mu podala Tasaiův meč. „Pošli tohle mužům pouště, abys splnil přísahu svého otce.“</p>

<p>Hoppara z Xacatecas přijal starodávný meč a uctivě se uklonil.</p>

<p>Pak se Nebeská záře obrátila k paní, která klidně stála v šatech z měňavého zeleného hedvábí. „Maro z Acoma!“</p>

<p>Žena, která mu pomohla udržet se na trůně a díky níž mu zůstala možnost absolutní vlády, zvedla hlavu. Její očí byly nečitelné a city skrývala za bezchybným tsuranským chováním.</p>

<p>„Zabránila jsi tomu, aby se národy vrhly do víru chaosu,“ prohlásil Ičindar. Pak se v jeho hlase objevil osobní tón. „Jakou odměnu ti můžeme nabídnout?“</p>

<p>Mara zjistila, že se červená. „Veličenstvo, popravdě řečeno bych nechtěla nic víc než vést záležitosti svého domu v klidu a míru. Obávám se, že jsem obětovala příliš cti na to, abych si jakoukoli odměnu zasloužila.“</p>

<p>„A přesto jsi nedbala na své potřeby a čest, abys sloužila většímu dobru,“ podotkl Ičindar. „Připomněla jsi nám zapomenuté pravdy a skutečnou velikost.“ Odmlčel se a učinil gesto paží zahalenou ve zlatě. „Díky tobě jsme se dnes opět upamatovali na záležitost zanedbávanou celá staletí. Svou obětí, tím, že jsi pro dobro celého národa odsunula stranou svou rodinu, sis zasloužila nejvyšší ze všech poct. Není snad žádná odměna, po níž bys toužila?“</p>

<p>Mara okamžik uvažovala. „Veličenstvo, žádám o nárok na usedlost a pozemky, které patřily lordu z Minwanabi.“</p>

<p>Síní se rozběhla vlna nervózního, drsného šepotu. Tsuranská tradice tvrdila, že padlý dům je proklet bohy a nesmí být předmětem zájmu jak šlechticů, tak prostého lidu. Mnoho krásných usedlostí se jako důsledek pevně zakořeněného přesvědčení, že lordovo štěstí je spoutáno s jeho půdou, rozpadlo a zarostlo býlím.</p>

<p>Císař učinil nejisté gesto. „Proč takový nešťastný dar, paní?“</p>

<p>„Veličenstvo,“ řekla vážně, „dnes jsme se zde shromáždili, abychom započali změnu. Podle mě je větší urážkou nebes zanechat místo tak proslulé svou krásou ležet ladem. Nemám strach z neštěstí. Dovol mi zabrat tyto pozemky a já pošlu zprávu do chrámu Rudého boha a postarám se o to, aby byly požadavky Desiovy přísahy krve naplněny. Pak mohou celé území vysvětit Čočokanovi kněží - pokud bude zapotřebí, každý jeho kámen - a ode dne, kdy neklidní duchové domu Minwanabi odejdou v míru, se tam usadím.“</p>

<p>Mara se snažila skrýt slzy úlevy, když pokračovala: „Zemřelo příliš mnoho dobrých mužů a žen, Veličenstvo. Další se stali otroky a jejich nadání není využito a na jejich snahy nikdo nebere ohledy.“ Při vzpomínce na Kevina ucítila bodnutí žalu, ale zklidnila svůj hlas a pokračovala. „Pracuji pro budoucí změny, a proto žádám, abych byla první, kdo tuto nesmyslnou tradici naruší.“</p>

<p>Ičindar na její podivnou žádost souhlasně přikývl. A do ticha, které se nyní stalo přímo hmatatelným, když každý z přítomných lordů uvažoval o svých pozemcích v novém světle, Mara vykřikla: „Toto plýtváni musí skončit. Hned. Všem, kteří v minulosti stáli proti mně, přísahám toto: přijďte ke mně s mírem v srdci a já všechny staré neshody ukončím.“ Podívala se na Jira z Anasati, ale ten jí pohled neoplatil. Jeho tvář pod okrajem purpurové a žluté přilby zůstala naprosto nehybná.</p>

<p>Císař ze svého pódia celou scénu sledoval a ve tvářích mnoha šlechticů spatřil zájem. Něco z Mařiných pocitů odhadl, a přesto rozuměl jen zlomku toho, co tuto složitou a moudrou ženu pohánělo. Hluboce pohnut její představou odpouštějícího vítězství řekl: „Paní Maro, pozemky nejsou dostatečnou odměnou za dar osvícenosti, který jsi vnesla do této Rady. Máš moc i sílu, vliv i slávu. V tomto okamžiku není v této síni nikdo, kdo by stál nad tebou ve vážnosti a velikosti.“ Usmál se v náhlém záblesku trpkého humoru. „Požádal bych tě, aby ses stala mou desátou manželkou, kdybych věděl, že neodmítneš.“</p>

<p>Mara se zmateným výrazem zrudla a síň naplnila vlna smíchu. Do všeobecné veselé nálady císař vyřkl svůj poslední příkaz toho dne. „Rozhodla ses chránit zájmy druhých, místo aby ses starala jen sama o sebe. Za to budeš uznávána po celý svůj život i dějinami. Když v minulých dobách některý obyvatel našeho Císařství na sebe vzal úkol neobyčejné velikosti v zájmu ochrany Impéria a riskoval při jeho splnění život i čest, udělovali mu mí předchůdci zvláštní titul, aby celá země věděla, co vykonal, a mohla ho za to velebit. Maro z Acoma, uděluji ti starodávný titul Ochránce Impéria.“</p>

<p>Mara ztuhla v němém úžasu. Ochránce Impéria! Žádný muž ani žena, co její paměť sahala, nebyli poctěni tak vysokým vyznamenáním. Pouze dvacetkrát během dvou tisíc let byl tento titul udělen. Jména oněch dvaceti osob se citovala pro štěstí a děti se je učily nazpaměť, když se seznamovaly s dějinami svého lidu. A mimo jiné tato hodnost také přinášela formální přijetí do císařské rodiny. Maře se zatočila hlava, když si uvědomila, že by se s Ayakim mohla nastěhovat do císařského paláce a žít v jeho nádheře až do konce svých dnů.</p>

<p>„Ohromil jsi mě, Veličenstvo,“ vypravila ze sebe. A uklonila se mu jako nejpokornější z jeho sluhů. Pak lord Hoppara z Xacatecas vyrazil válečný pokřik a celá Nejvyšší rada propukla v ovace. Mara stála v kruhu svých obdivovatelů a stále se nemohla vzpamatovat z toho, že zvítězila, a nejen to: zajistila své rodině, že už nikdy nebude ohrožena intrikami domu Minwanabi.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>Kapitola dvanáctá</emphasis></strong></p>

<p> <strong>ZAČÁTKY</strong></p>

<p>Hokanu zůstal nehybně stát.</p>

<p>Pak syn domu Šinzawai, zalit zlatou září, která pronikala západním oknem, opřel ruce o parapet. Zády k Maře, s očima obrácenýma k nádherným barvám soumraku setrvával v hlubokém zamyšlení.</p>

<p>Mara seděla na polštářích v Kamatsuově soukromém přijímacím pokoji a trápilo ji, že nevidí Hokanuovi do tváře a nemůže zjistit jeho reakci na svou návštěvu. Její úzkost ještě zvyšovala zátěž slov, která kdysi vyřkla. Přistihla se, že přejala Kevinův zvyk a prsty rozplétá jemná vlákna třásní na polštáři. Silou vůle zapudila smutek a stesk. Musí žít teď a tady jako paní z Acoma, i když její milovaný je nyní svobodným synem Zünu.</p>

<p>„Paní,“ řekl Hokanu tiše, „od doby, kdy jsme spolu mluvili naposledy, se hodně věcí změnilo.“ V jeho hlase zazněla úcta a jeho ruce sevřely krásně vyřezávaný rám okna. „Jsem dědicem domu Šinzawai, to je pravda, ale ty... jsi Ochránce Impéria. Jaký bychom spolu vedli život, když mezi mým a tvým postavením že je taková propast?“</p>

<p>Mara s námahou zaplašila vzpomínky na vzpurného barbarského otroka. „Žili bychom jako muž a žena. Jako sobě rovní, Hokanu. Naše rodiny a jména by měly pokračování v našich potomcích a obě naše rodné usedlosti by řídili správci.“</p>

<p>Zmatený Hokanu dokončil za ni. „Bydleli bychom v paláci, který kdysi patřil Minwanabimu?“</p>

<p>Mara zaslechla zaváhání v jeho hlase a řekla: „Bojíš se zlého osudu?“</p>

<p>Hokanu se krátce zasmál. „Jak bych mohl, když ty jsi ten nejlepší osud, jaký si já nebo kterýkoli jiný muž může přát, paní.“ Okamžitě doplnil: „Ochránce Impéria...“ Pak se vrátil k probíranému tématu. „Vždycky jsem obdivoval sídlo domu Minwanabi. S tebou po svém boku bych tam zcela určitě nalezl své štěstí.“</p>

<p>Mara vycítila, že dospěl až k tomu, aby vyřkl formální přijetí jejího návrhu na uzavření sňatku, jak mu to dovolil Kamatsu. Rychle promluvila, aby tomu předešla.</p>

<p>„Hokanu, než řekneš více, je tu ještě jedna věc, o níž musíš vědět.“</p>

<p>Její vážný tón ho přiměl obrátit se od okna. Přála si, aby to neudělal. Jeho přímý pohled způsobil, že jí její úkol připadal ještě těžší. Vážné tmavé oči se zahleděly do jejích, a když Mara v jejich čisté hloubce spatřila úctu a obdiv, pocítila, jak se jí sevřelo srdce. Bolestně shledávala slova.</p>

<p>„Musím ti to říct. Jsem už měsíc těhotná. Otcem mého dítěte je otrok, jehož chovám v nejvyšší úctě. Vrátil se Trhlinou do své vlasti a já ho už nikdy v životě neuvidím. Pokud se vdám, trvám na tom, aby mé dítě bylo uznáno za legitimní.“</p>

<p>Výraz na Hokanuově hezké tváři se nezměnil. „Kevin,“ zapřemítal nahlas. „Vím o tvém barbarském milenci.“</p>

<p>Mara čekala, připravena na výbuch mužské žárlivosti. Zaťala ruce do polštářů, až hrozilo, že utrhne střapce.</p>

<p>Její napětí nezůstalo bez povšimnutí. Hokanu přešel místnost a jemně uvolnil sevření jejích prstů. Jeho dotek byl něžný, lehce rozechvělý city, které zdvořile nedával najevo. „Paní, domnívám se, že ses pro toto těhotenství nerozhodla lehkomyslně, pokud tě znám tak dobře, jak si myslím. Mohu pouze předpokládat, že Kevin byl čestný muž.“</p>

<p>Její překvapení mu zapálilo v očích veselé ohníčky. S náhlým úsměvem se zeptal: „Zapomněla jsi, že jsem byl v Mídkemii? Můj bratr Kasumi se postaral, abych se důkladně seznámil s jejich ,barbarskými’ zásadami čestného jednání.“ Jeho tón prozrazoval, že onen výraz použil v žertu. „Povaha midkemianského lidu mi není zcela neznáma, paní Maro.“ Pak se jeho úsměv pokřivil. „To já jsem ke svému otci přivedl ,barbarského’ Ctihodného Puga, protože jsem cítil, že je v něm něco výjimečného.“ Když viděl, že to jméno u Mary nevyvolalo žádnou odezvu, dodal: „Toho, který se stal známým jako Milamber ze Shromáždění.“ Mara nedokázala ovládnout závrať, která se jí zmocnila, když si uvědomila ironii celé věci. Zasmála se a on řekl:</p>

<p>„Svým způsobem jsem i já přispěl k průběhu událostí, které máme všichni ještě v živé paměti.“</p>

<p>Paní z Acoma vzhlédla k Hokanuově tváři a vyčetla z ní vzácné porozumění. Nemusela do spojení s domem Šinzawai vnést žár vášně, ale toto byl muž, jehož si mohla vážit a s nímž mohla sdílet svou vizi nové budoucnosti. Spolu by dokázali vytvořit větší Impérium. Poklekl k ní.</p>

<p>„Ty bys pečoval o dva nevlastní chlapce?“ zeptala se, když se jeho tvář ocitla na úrovni její.</p>

<p>Hokanu na ni něžně pohlédl. „Víc než to, miloval bych je.“ Usmál se jejímu neskrývanému úžasu. „Maro, copak jsi zapomněla? Sám jsem Kamatsuovým osvojeným synem. Ačkoliv jsme nebyli spojeni pokrevním poutem otce a syna, naučil mě cenit si silné a milující rodiny. Ayaki už ukazuje, co v něm je. A Kevinovo dítě vychováme tak, aby na ně jeho otec mohl být pyšný.“</p>

<p>Mara, přemožena náhlým přívalem citů, sklonila hlavu, aby skryla slzy. Když ji objaly Hokanuovy konejšivé paže, dala své úlevě volný průchod. Nedoufala v nic než v to, že Kevinovo dítě bude vzato na vědomí; Hokanuův dar naprosté podpory předčil i její nejodvážnější sny a rozhodně byl víc, než si její tvrdohlavé, vrtošivé rozhodnutí zasloužilo. Téměř slyšela Nacoyin hlas, jak ji hubuje, že muž, který ji nyní drží v náručí, je výjimečný a hoden její úcty. Něžně řekla: „Bohové zvolili moudře, Hokanu, neboť žádný jiný muž narozený na tomto světě by nedokázal lépe pochopit mé potřeby a brát na ně ohled.“</p>

<p>„Přijímám tvou nabídku k sňatku, paní. Ochránce Impéria,“ zašeptal jí Hokanu do vlasů formální odpověď na její návrh. Pak ji políbil, ale jinak než Kevin. Mara se snažila, ale její tělo se jeho dotekem nerozehřálo. Jeho polibek jí nebyl nepříjemný, byl prostě... jiný.</p>

<p>Hokanu nějakým záhadným způsobem vycítil, že Mara potřebuje čas, aby si na něj zvykla. Trochu se odtáhl, i když z objetí ji nepustil, a v očích mu zableskly veselé jiskry. „Jak si ve jménu všech dobrých bohů můžeš být tak jista, že dítě, které nosíš, je chlapec?“</p>

<p>Poslední stopy Mařiny stísněnosti se rozplynuly v pobaveném smíchu. „Protože,“ řekla, zase jednou spíše žena než vládce, „to tak chci.“</p>

<p>„Pak, má cílevědomá budoucí manželko,“ prohlásil Hokanu a zvedl ji na nohy, „to tak bude. Teď bychom měli jít a oznámit mému adoptivnímu otci, že se bude muset uvolnit z císařových služeb, aby se mohl zúčastnit naší svatby.“</p>

<p>Mara pokynula a družina se zastavila. Turakamuův kněz k ní otočil rudě maskovanou tvář v nevyslovené formální žádosti. Měl na sobě svůj obřadní háv, což znamenalo více barvy na holé kůži než látky. Přes ramena měl přehozenu pláštěnku z peří, která zahalovala náhrdelník z dětských lebek. Přišel pouze s odznaky svého úřadu, bez pomocníků, protože měl jen dohlédnout na vynětí modlitební brány z majetku domu Minwanabi. Mara vstala v nosítkách, aby s ním promluvila. „Má paní,“ oslovil ji formálně. „Tvůj velkorysý dar chrámu byl přijat s vděčností.“</p>

<p>Mara si o kus dále u silnice všimla ohně, na němž hořelo několik velkých kůlů. „Co je to?“</p>

<p>„Desiova zlým osudem poznamenaná brána nebyla nikdy dokončena. Chrám rozhodl: svým pádem dům Minwanabi nezvratně dokázal, že se od něj Rudý bůh odvrátil. Proto brána není ani posvěcena, ani požehnána a může být bez obav z pomsty našeho boha zničena.“</p>

<p>Ukázal na dva velké vozy se zapraženými needrami čekající opodál na rozebrané části druhé brány. „Tato konstrukce bude převezena na místo, které jsi určila. Půda bude zno­vu vysvěcena.“ Za maskou lebky zněl knězův hlas téměř družně. „Je to poněkud zvláštní požadavek, Maro, přemístit modlitební bránu, ale usoudili jsme, že v něm není nic kacířského ani znesvěcujícího. A při pomyšlení, s jakou přísahou byla stavba této brány spojena, je pochopitelné, že poté, co jsi získala tyto pozemky, si přeješ, aby byla odstraněna.“ Kněz po tsuransku pokrčil rameny. „Teď, když je Nejvyšší rada pouze poradním sborem, mohou chrámy sehrávat mno­hem aktivnější úlohu v péči o blaho Impéria. Máš na tom velkou zásluhu a služebníci bohů ti jsou vděční.“</p>

<p>Zamával na dělníka, který se blížil s lopatou k západnímu sloupu. „Opatrně!“ vykřikl varovně. „Pozůstatky obětí musejí zůstat netknuty. Postarejte se, aby kolem jejich hrobů byl dostatek půdy.“</p>

<p>Dozorce dělníků přijal knězovo upozornění. Spokojen, že má vše pod kontrolou, obrátil se Turakamuův služebník opět přátelsky k Maře. „My, kdo sloužíme Rudému bohu, jsme často špatně chápáni, paní. Smrt je součástí života a všichni jednou vstoupí do Turakamuovy síně. My nespěcháme, abychom shromažďovali jejich duše. Pamatuj, že i ty možná jednou budeš potřebovat naši pomoc.“</p>

<p>Mara s úctou sklonila hlavu. „Budu si to pamatovat, knězi.“ Pak se obrátila k Lujanovi a řekla: „Trochu se projdu.“</p>

<p>Sestoupila z mírného vrchu k přístavišti, kde u mola čekaly lodě na propluti jezera. Na vzdálenějším břehu se v sluneční záři koupala rozlehlá usedlost, která brzy přivítá domácnost Acoma a její hosty. „Lujane,“ zamumlala Mara, když se kochala nádhernou vyhlídkou na jezero, hory a vzdálené ústi řeky, „napadlo tě někdy, že bychom mohli prohrát?“</p>

<p>Lujan se zasmál a Mara pocítila vlnu příchylnosti k tomuto muži, svou škádlivou povahou tak podobnému jejímu barbarovi. „Paní, lhal bych, kdybych řekl, že jsem nepřemýšlel o porážce, a to při více než jen jedné příležitosti.“ Vážněji dodal: „Ale ani na okamžik jsem nepochyboval o tobě.“</p>

<p>Mara ho z náhlého popudu uchopila za ruku. „A za to ti z hloubi srdce děkuji, příteli.“</p>

<p>Paní a velitel vojsk spolu sestoupili na molo k lodím, jež je měly převézt přes nádherné jezero. Do bárky s Marou nasedli Lujan, Sarik a Keyoke, zatímco dva velitelé jednotek dohlíželi na vojáky domu Acoma, kteří nastupovali do dalších lodí.</p>

<p>Zanedlouho se na vodě tísnila celá flotila jejích vojsk. Mara pohlédla na Keyoka držícího na klíně balík, jako by to byl vzácný poklad. Pod zelenou látkou zdobenou drahokamy se skrývala natami domu Acoma. Mařin válečný rádce cvičil až do úmoru se starou dřevěnou bednou, aby těžký náklad dokázal zvládnout i se svou berlou. Považoval tuto důvěru za největší čest, jaká ho kdy potkala, a cenil si jí dokonce víc než poct získaných v bitvách.</p>

<p>Čluny rychle propluly jezero. Maru, která si palčivě přála, aby po jejím boku mohl stát Kevin, se s překvapením vytrhla ze svého zasnění, když zahlédla, že na molu před velkým domem čeká mág. Za ním stál Čočokanův kněz, který dohlížel na vysvěcení nové usedlosti Acoma při přípravách na Mařin nadcházející sňatek s Hokanuem ze Šinzawai.</p>

<p>První hosté dorazí za necelý týden. Pro Maru to znamenalo úlevu, protože podle odhadu přijde Kevinovo dítě na svět necelých osm měsíců po svatbě, což sice možná vyvolá nějaká zdvižená obočí, ale neposkytne to nevyvratitelný důkaz toho, že otcem je někdo jiný než právoplatný manžel.</p>

<p>První člun přirazil k molu. Mara, které Lujan pomohl vystoupit, se mágovi uklonila. „Ctihodný, prokazuješ nám poctu.“</p>

<p>Obtloustlejší ze dvou mágů, kteří doprovázeli v síni Rady Fumitu, se představil. „Jmenuji se Hočopepa, paní.“</p>

<p>Mara ucítila záchvěv neklidu. „Došlo snad k nějakým potížím, Ctihodný?“ .</p>

<p>Muž v černém rouchu jen mávl baculatou rukou. „Ne. Zůstal jsem zde proto, abych tě informoval, že sem můj kolega zavedl Tasaia a pak se účastnil jako svědek obřadu, při němž bývalý lord z Minwanabi čestně ukončil krevní mstu a vzal si život.“</p>

<p>K Maře se připojili všichni její rádcové, když Ctihodný smutně dodal: „Prosím, pojďte se mnou.“</p>

<p>Členové domu Acoma jej následovali po širokých chodnících na odvrácenou stranu rozsáhlé usedlosti. Tam už na ně čekalo v přesně vyřazených řadách skoro deset tisíc lidí. Před nimi stál velký katafaik, potažený červeným suknem. Mara zvedla pohled ke čtyřem nehybným postavám, které na něm ležely.</p>

<p>V očích se jí zaleskly slzy, když si všimla, že dvě z nich jsou děti. Služebníci domu se snažili, aby jejich těla vypadala přijatelně, ale čerstvé rány zakrýt nedokázali. Tasaio jim podřízl hrdla. Mara, které se zvedal žaludek při myšlence, že na jejich místě mohl být Ayaki, cítila, jak se k ní Lujan postavil a vzal ji za paži.</p>

<p>„Ušetřila bych je,“ zamumlala otupěle.</p>

<p>Ctihodný se na ni lítostivě podíval. „Linie domu Minwanabi je ukončena, paní Maro. Shromáždění se stalo oficiálním svědkem. Nyní, když můj úkol skončil, se musím omluvit. Prožij dlouhý a šťastný život, velká paní.“</p>

<p>Hočopepa sáhl do kapsy, kde měl svůj cestovní přístroj. Ve vzduchu zazněl bzučivý zvuk a mág najednou zmizel.</p>

<p>Mara zůstala stát před přeživšími členy domácnosti Minwanabi. Ti, kteří klečeli v prvních šesti řadách, měli oblečena šedá roucha otroků. Za nimi stály řady vojáků s přilbami a zbraněmi položenými u nohou a hlavami skloněnými na znamení porážky.</p>

<p>Postarší muž, oblečený jako otrok, ale vznešeného chování, předstoupil před Maru a padl na kolena. „Paní,“ řekl uctivě.</p>

<p>„Mluv,“ přikázala mu.</p>

<p>„Jsem Incomo, bývalý první rádce lordů z Minwanabi. Byl jsem určen, abych ti poskytl pomoc při určení osudu nás všech, kteří jsme sloužili tomuto neštěstím navštívenému domu.“</p>

<p>„Nemohu přece rozhodovat o jejich osudu,“ řekla Mara, stále ještě otřesena pohledem na těla mrtvých dětí.</p>

<p>Incomo vzhlédl a v očích měl prázdný výraz. „Paní, můj lord odvedl své pokrevné příbuzné do věčného domova, nařídil každému příbuznému, aby nejdříve zabil svou ženu a děti a pak nalehl na svůj meč, a na vykonání svého příkazu osobně dohlédl. Ale ještě před necelou hodinou čekal na to, až se tvá noha dotkne půdy domu Minwanabi, a teprve pak ukončil životy členů své vlastní rodiny. V okamžiku, kdy zemřeli, nalehl i on na meč.“ Incomo, rozechvělý strachy, prokázal svému bývalému pánovi poslední službu. „Lord Tasaio mi přikázal, abych ti řekl, že raději uvidí své děti v síních boha smrti, než aby vyrůstaly pod křídly domu Acoma.“</p>

<p>Maru zamrazilo hrůzou.</p>

<p>„To zabijácké zvíře! Své vlastní děti!“ Otřásla jí slepá zuřivost, která se změnila v zármutek, když si znovu vzpomněla na malé postavičky chlapce a děvčátka. „Nechť je jim vzdána veškerá čest,“ řekla tiše. „Dnes došlo svého konce velké jméno.“</p>

<p>Incomo se uklonil. „Jsem tvým otrokem, paní, neboť jsem zklamal svého pána. Ale prosím, měj se mnou soucit, protože jsem starý a nehodím se pro práci. Daruj mi možnost čestné smrti.“</p>

<p>Mara skoro vybuchla vzteky. „Ne!“ Probodla očima vylekaného muže a vykřikla: „Vstaň!“</p>

<p>Incomo, ohromený jejím neobvyklým chováním, nebyl schopen pohybu.</p>

<p>Mara nemohla déle snést pohled na jeho otrocké postavení. Překvapivě silným stiskem ho uchopila za paži a postavila na nohy. „Tasaio tě nikdy neprodal do otroctví, nebo snad ano?“ Incomo byl tak překvapený, že se nezmohl na jediné slovo. „Do otroctví tě nikdy neuvrhl císařský soud, nebo snad ano?“</p>

<p>„To ne, paní, ale -“</p>

<p>„Kdo o tobě tedy tvrdí, že jsi otrok?“ Její znechucení bylo hmatatelné, když napůl odvlekla starého muže k místu, kde stál její vlastní rádce. Sarikovi, jenž byl oděn do obřadního šatu, řekla: „Tvůj výcvik, který vedla Nacoya, byl naneštěstí velmi krátký. Přijmi tohoto muže jako svého čestného pomocníka a dobře mu naslouchej. Jmenuje se Incomo a - jak ví všichni bývalí Tasaiovi nepřátelé - je to muž, který dokáže poskytnout velice cenné rady.“</p>

<p>Stařec jen ohromeně hleděl na svou novou paní, jež se na něj nečekaně přátelsky usmála. Pak přesunula pohled z jeho nechápající tváře na poťouchlého Sarika, který stěží zadržoval výbuch smíchu, a řekla: „Pokud chceš jako první rádce za něco stát, budeš pozorně naslouchat mínění tohoto moudrého muže.“</p>

<p>Mara se odvrátila a bývalý rádce domu Minwanabi se zeptal: „Pane, co to má znamenat?“</p>

<p>Sarik se uchechtl. „Brzy zjistíš, že naše paní dělá spoustu věcí po svém, Incomo. Také přijdeš na to, že jsi dostal nový život.“</p>

<p>„Ale osvobodit otroka?“</p>

<p>Nato se Mara prudce otočila zpátky. „Nikdy jsi nebyl prohlášen otrokem! A v mém domě k tomu nikdy nedojde. Je to tradice, co činí ze svobodných mužů otroky, když padne jejich pán, nikoli zákon! Služ mi dobře a tím ukončeme tento rozhovor.“</p>

<p>Když vykročila dál, zvedl Sarik pobaveně obočí. „Ona je Ochránce Impéria. Kdo by se jí stavěl na odpor, když chce změnit nějakou tradici?“</p>

<p>Incomo ztratil řeč, a tak jen stál a kýval hlavou. Představa, že by mohl pracovat pro někoho, kdo by nebyl postižen náladovostí nebo netrpěl krutými choutkami, mu připadala jako dar bohů z nebes. Nebyl si docela jist, jestli náhodou nesní, a tak jen udiveně vrtěl hlavou. Zvedl ruku a s překvapením zjistil, že mu po tvářích stékají slzy. Silou vůle se znovu vrátil do obvyklé tsuranské netečnosti, když zaslechl, jak mu Sarik šeptá: „Když ses už připravil na smrt, připadá ti nový život trochu nezvyklý, že?“</p>

<p>Incomo dokázal jen beze slov přikývnout, zatímco Mara obrátila svou pozornost k Čočokanovým kněžím. Ti už dokončili své obřady nad tělem mrtvého lorda z Minwanabi, jeho manželkou a dětmi. Když zažehli svíce, aby zapálili pohřební hranici, podívala se Mara naposledy na pevný, ostrý profil muže, jemuž se ji málem podařilo zničit a jehož rukou zahynul její bratr a otec. „Náš dluh je vyrovnán,“ řekla tiše a pak zvedla hlas k rozkazu: „Vojáci domu Minwanabi! Vzdejte čest svému pánovi!“</p>

<p>Čekající válečníci se jako jeden muž sklonili a zvedli své přilby a zbraně ze země. Stáli v pozoru a salutovali svému zesnulému vládci, zatímco jeho tělo, oblečené v překrásném brnění, mizelo za stěnou plamenů.</p>

<p>Když k nebi začal stoupat sloup kouře, postavil se Irrilandi před shromážděné vojáky a začal hlasem, vděkem roztřeseným skoro tak, že mu nebylo rozumět, číst dlouhý seznam Tasaiových hrdinských skutků ve válce. Mara spolu s doprovodem domu Acoma stáli a s upřímnou zdvořilostí naslouchali. Z úcty k jejich pocitům vynechal velitel vojsk padlého domu Minwanabi jména Mařina otce a bratra, když se zmiňoval o bitvě, která ukončila jejich životy. Jakmile dokončil čtení, obrátila se Mara k těm, kdo před ní byli seřazeni. Zvedla hlas, aby ji bylo slyšet i přes hučení a praskání ohně, a zvolala: „Obracím se k hadonrovi, k rádcům, sluhům a správcům: vašich služeb je stále zapotřebí. Služte mi od dnešního dne jako svobodní muži, jimiž jste se právě stali.“ Několik těch, kteří klečeli v šedých šatech, nejistě vstalo a postavilo se stranou. „Vy, kteří jste byli otroky: služte mi s nadějí, že jednoho dne Impérium dospěje k moudrosti, která vám zajistí svobodu, jež vám nikdy neměla být upírána.“ Všichni zbylí v šedém se váhavě připojili ke stojícím.</p>

<p>Pak Mara zavolala na vojáky: „Stateční válečníci, jsem Mara z Acoma. Podle tradice byste měli nyní začít život bez pána jako šedí válečníci a ti z vás, kteří byli důstojníky, by museli zemřít.“ Muži v přední řadě, již kdysi nosili na svých přilbách chocholy, přijali její slova s kamennou tváří. Nic jiného neočekávali a uspořádali si své záležitosti tak, aby dnes mohli se ctí ukončit svůj život.</p>

<p>Avšak Mara jim nerozkázala, aby nalehli na své meče. „Pokládám tuto věc za zločin a zneuctění mužů, kteří byli věrni svému pánovi. Nebylo vaší chybou, že vás vedli muži špatných povah. To, že by osud nařizoval jiný konec válečníka, než je čestná smrt v bitvě, je nesmysl, který nemám v úmyslu dále podporovat!“</p>

<p>Pak se Mara tiše obrátila k veliteli vojsk domu Acoma, který stál po jejím boku: „Lujane, našel jsi ho? Je tady?“</p>

<p>Lujan sklonil hlavu, aby jí mohl šeptat do ucha. „Myslím, že stojí napravo v přední řadě. Už je to spousta let, takže si nejsem docela jistý. Ale zjistím to.“ Udělal krok před svou paní a zavolal hlasem cvičeným v poli. „Jadanayo, jenž jsi byl pátým synem domu Wedewayo, vystup!“</p>

<p>Voják, který byl jmenován, se uctivě uklonil a udělal krok dopředu. Neviděl Lujana od svého dětství a předpokládal, že zahynul při zkáze domu Kotai, takže se jeho oči rozšířily úžasem. „Lujane, starý příteli! Jsi to ty?“</p>

<p>Lujan se uklonil Maře. „Paní, tento muž je Jadanayo, podle krve můj druhý bratranec. Je to čestný voják, hodný služby.“</p>

<p>Paní domu naklonila hlavu k bývalému válečníkovi z Minwanabi. „Jadanayo, jsi povolán do služby domu Acoma. Přijímáš?“</p>

<p>Muž nebyl samým překvapením chvilku schopen slova. „Co to znamená?“ zeptal se pak.</p>

<p>Lujan se na něj vesele zašklebil. Pak se smíchem řekl:</p>

<p>„Řekni ano, ty pitomče, nebo ti to mám snad vtlouct do hlavy jako tenkrát, když jsme byli ještě děti?“</p>

<p>Jadanayo s rozšířenýma očima zaváhal. Pak radostně zavolal: „Ano! Přijímám službu domu Acoma!“</p>

<p>Mara mu obřadně zasalutovala a pak k sobě povolala Keyoka.</p>

<p>Tónem, kterým kdysi dokázal postavit do pozoru celou armádu, její válečný rádce zakřičel: „Irrilandi, který jsi byl kdysi mým přítelem, vystup!“</p>

<p>Veliteli vojsk domu Minwanabi okamžik trvalo, než poznal svého bývalého přítele a protivníka, oblečeného v bohatém šatu rádce.</p>

<p>S užaslým pohledem na jeho berlu a na tvář, v jejíž hlubokých vráskách stále ještě přetrvávala vitalita a hrdost, vykročil ze svého místa v čele vojáků. Podle všech tradic očekával, že dnes společně se všemi svými důstojníky zemře. Byl už příliš starý na to, aby vkládal nějakou naději v zázraky, a tak nevěřícně poslouchal, jak Keyoke říká: „Paní, tento muž je Irrilandi, bratr muže, jenž se oženil se sestrou manželky mého bratrance. Tímto je i mým bratrancem a je hoden služby domu Acoma.“</p>

<p>Mara pohlédla na bývalého Tasaiova velitele vojsk a s maskou železné odvahy, pod níž skrývala vír svých citů, řekla: „Irrilandi, nebudu zabíjet odvážné muže jen proto, že čestně vykonávali své rozkazy. Jsi povolán ke službě domu Acoma. Přijímáš?“</p>

<p>Starý důstojník mlčky a dlouho pátravě hleděl do jejích očí. Pak pochyby, podezření a nedůvěra ustoupily chlapeckému nadšení. Naplněn neskrývanou radostí odpověděl:</p>

<p>„Celým svým srdcem, má nejvelkorysejší paní, celým svým srdcem.“</p>

<p>Mara mu okamžitě dala první rozkaz. „Shromáždi své vojáky a nech je porovnat jejich krevní linie s válečníky mého doprovodu. Většina z nich je pokrevně svázána s vojáky domu Acoma, nebo přinejmenším bude v okamžiku, kdy se shromáždí, aby mi odpřísáhli službu. Všichni jsou jí hodní; proto nechť je všem formalitám učiněno zadost tak, aby všichni mohli vstoupit do služby mému domu. Pokud je mezi vámi někdo, ať už důstojník nebo prostý voják, kdo by nemohl s čistým svědomím odpřísáhnout věrnost mému domu, je mu dovoleno nalehnout na meč nebo odejít v míru, podle jeho volby.“ Z řad vystoupila hrstka mužů a odešla, ale devět vojáků z deseti zůstalo. Mara řekla: „Irrilandi, předstoupí před před natami domu Acoma a budeš přísahat věrnost, aby mohla započatá práce pokračovat?“</p>

<p>Starý důstojník se jí s vděčností hluboce uklonil, a když se se zářivým úsměvem narovnal, začaly řady vojáků, kteří byli ještě před chvílí připraveni na smrt, jásat a křičet. Volání „Acoma! Acoma!“ se rozléhalo ranním vzduchem, dokud Mara hlukem skoro neohluchla. Jásot pokračoval ještě dlouho poté, zatímco ze zapomenuté hranice lorda z Minwanabi stoupal k nebi hustý oblak kouře.</p>

<p>Mara se pokusila překřičet hluk a přikázala Sáňkoví a Incomovi: „Vyřiďte to tady a připravte muže k tomu, aby mohli složit přísahu věrnosti před posvátným hájem. Já půjdu uložit natami na její nové místo.“</p>

<p>K posvátnému háji doprovázeli Maru kněz Čočokana, Dobrého boha, a Keyoke. Před vchodem čekal s rýčem v ruce zahradník, který se podle tradice staral o toto území. Předpokládal, že podle prastarého zvyku bude natami poraženého domu Minwanabi pohřbena vítězným domem do země horní stranou dolů. Nyní vítěz přišel a Keyoke předal natami domu Acoma Maře. Její doprovod se zastavil před vchodem a dovnitř ji doprovázel jen kněz a zahradník.</p>

<p>Háj byl daleko větší než ten, který se nacházel na usedlosti domu Acoma, a byl udržován dokonalým způsobem s květinami, ovocnými stromy a křišťálově čistými jezírky, vzájemně propojenými zurčícími vodopády. Mara se ohro­meně rozhlížela. Krása tohoto místa jí brala dech. Zeptala se zahradníka: „Jak se jmenuješ?“</p>

<p>Věrný služebník, roztřesený strachy, odpověděl: „Nira, velká paní.“</p>

<p>Tise řekla: „Děláš čest svému úřadu, zahradníku. Velkou čest.“</p>

<p>Sluncem opálený muž se při její pochvale celý rozzářil. Poklekl a přitiskl čelo k zemi, o niž pečoval s takovou láskou. „Děkuji své velké paní.“</p>

<p>Mara mu přikázala, aby vstal. Kráčela stinnými chodníčky až k místu, kde spočívala starodávná natami domu Minwanabi. Dlouhou chvíli si prohlížela kámen, který se tolik podobal jejímu; kromě počasím ošlehaného znaku to mohlo být dvojče natami, již nesla s sebou. S bolestí si vzpomněla na to, že všechny velké domy Císařství mají společný začátek, a opět si připomněla své odhodlání znovu v budoucnu jednotu obnovit. Nakonec řekla: „Odstraň tuto natami se vší úctou.“</p>

<p>Nira poklekl, aby vyplnil její přání, a ona se mezitím otočila ke knězi. „Nepohřbím natami domu Minwanabi.“ Nepotřebovala žádný symbolický akt pomsty, aby si připomněla, že válka, kterou bojovala po většinu svého života, skončila. Riskovala příliš a ztratila mnoho z věcí, které milovala, ale myšlenka rituálního vyhlazení rodinné památky jí nepřipadala nejlepší. Nechybělo mnoho a poraženým domem mohl být ten její.</p>

<p>S hlubokým uvědoměním svých vlastních sil a slabostí a dědictví, které měla zanechat svému synovi a všem budoucím dětem, pokývla k rodinnému symbolu domu Minwanabi. „Kdysi patřilo toto jméno hrdinným mužům. Nebylo by vhodné, aby byli zapomenuti jen proto, že jejich potomci nedosáhli téže velikosti. Natami domu Acoma spočine zde, kde budu se svými dětmi odpočívat ve stínu našich předků. Ale pro kámen domu Minwanabi bude vybráno jiné místo, ležící vysoko na kopci, odkud bude výhled na usedlost. Chci, aby duše těchto starých hrdinů viděly, že je o jejich země dobře pečováno. Pak budou i oni odpočívat v míru.“</p>

<p>Zahradníkovi řekla: „Niro, volba onoho místa spočívá na tobě. Vysaď plot a květinovou zahradu a ať dovnitř nevstoupí nikdo kromě tebe a těch, které určíš za své nástupce. Nechť předkové, kteří se zasloužili o velikost a sílu tohoto národa, nejsou odříznuti od slunečního světla a deště, aby vzpomínka na velký dům vytrvala.“</p>

<p>Muž se hluboce uklonil a zkušeně začal odhrabávat hlínu kolem věkovitého kamene. Zatímco Čočokanův kněz pronášel požehnání, vyzvedly jeho mozolnaté ruce kámen a odsunuly jej stranou. Mara předala svůj vlastní rodinný symbol do rukou kněze Dobrého boha. Ten zvedl natami domu Acoma k nebi a odříkal své nejmocnější vzývání, jež mělo zajistit Čočokanovu věčnou přízeň. Pak vrátil natami Maře, která ji předala zahradníkovi. „Toto je srdce mého domu. Pečuj o ně stejně jako o své dítě a budeš znám jako člověk, který prokázal čest dvěma domům.“</p>

<p>„Paní,“ řekl Nira a sklonil hlavu, když s úctou přijímal pověření. Stejně jako všichni ostatní sluhové očekával otroctví, ale místo něj se mu dostalo nového života.</p>

<p>Kněz vysvětil půdu kolem natami, zatímco Nira upěchovával hlínu kolem základny. Když ukončil obřad, zazvonil Čočokanův kněz na malý zvoneček a odešel, následován zahradníkem.</p>

<p>Mara zůstala sama s kamenem, v němž přebývaly duše jejích předků předtím, než se vrátily na Kolo života. Nedbala na své drahocenné hedvábné šaty, poklekla na zem a přejela prstem po jemných liniích šatry, zpola setřených věkem.</p>

<p>„Otče,“ řekla tiše, „toto bude náš nový domov. Doufám, že se ti toto místo bude líbit.“ Pak dodala pro mrtvého bratra, jehož nepřítomnost ji i po všech těch letech bolela: „Lanokoto, odpočívej a poznej zde mír.“ Pak si vzpomněla na všechny, kteří zemřeli v její službě, ty, kteří jí byli blízcí a jež milovala, stejně jako ty, které stěží znala. „Statečný Papewaio, který jsi položil svůj život, abys zachránil můj, doufám, že se vrátíš na Kolo života jako syn tohoto domu. A Nacoyo, matko mého srdce, věz, že žena, kterou jsi vychovala jako dceru, zpívá píseň ke tvé chvále.“</p>

<p>Vzpomněla si na milovaného Kevina, který byl nyní zpátky ve svém domově, a modlila se, aby bez ní žil šťastně. Po tvářích jí stékaly slzy, vyvolané radostmi i strastmi, vítězstvími i prohrami. Hra rady, jak ji znala, se navždy změnila - a hlavní zásluhu na tom měla ona. Přesto znala dobře lid Impéria a věděla, že vstřebají nový řád jen pomalu; politika se bude měnit a bude nutné, aby se postarala o zachování míru. Bohatství, které získá ze svých výsadních práv na obchod s Midkemií, pomůže těmto snahám přežít, ale problémy, jež budou provázet prosazování Ičindarovy vlády, spotřebují stejné množství financí jako každý jiný plán, jenž spřádala, aby porazila své nepřátele.</p>

<p>Mara vstala, vystřízlivělá a zároveň nadšená tíhou nové odpovědnosti. Okouzlená nádhernými zahradami a starými, překrásně udržovanými stromy, došla k bráně, která nyní ohraničovala vchod do posvátného háje jejího domu. Tam už ji čekali její rádcové spolu s tisícovkami vojáků domu Minwanabi, kteří klečeli před klenutým vchodem. „Paní,“ zavolal na ni Lujan, „všichni tito muži se rozhodli přijmout službu domu Acoma.“</p>

<p>Mara mu zasalutovala. Stejně jako mladé děvče tenkrát, když vrátila čest a naději bandě vyhladovělých psanců, řekla: „Vezmi je do přísahy, veliteli vojsk Lujane.“</p>

<p>Velitel vojsk domu Acoma, hrdý na svůj chochol, odříkal krátkou přísahu, kterou před několika lety skládal sám, když byl jedním z prvních, jimž byla udělena milost druhého začátku počestného života.</p>

<p>Jakmile skončil a odvedl válečníky, čerstvě zasvěcené natami domu Acoma, zvedla Mara oči ke vzdálenému břehu jezera. Její pozornost upoutal rychlý pohyb a v duši se jí vzedmula vlna citů. Položila Keyokovi ruku na rameno a řekla: „Podívej!“</p>

<p>Její ošlehaný válečný rádce se podíval Směrem, kterým ukazovala. „Mé oči už jsou staré, paní. Co vidíš?“</p>

<p>„Satry,“ odpověděla Mara uctivě. „Díky milosti bohů při­létly hnízdit do pobřežních mokřin.“</p>

<p>Ze svého místa u boku mladého Sarika řekl Incomo: „Zdá se, že bohové jsou potěšeni tvým velkorysým srdcem. Maro.“</p>

<p>„Můžeme jen doufat, Incomo.“</p>

<p>Pak řekla svému kroužku rádců: „Pojďte. Připravme náš nový dům. Brzy dorazí můj nastávající manžel s mým synem a dědicem.“ Mara vedla své staré i nové pomocníky k domu, který už tak dlouho obdivovala a jenž se nyní stal domovem její rodině a střechou, pod níž se spojí dva domy oddané růstu Impéria.</p>

<p>Mara z Acoma prošla kolem řad svých nových vojáků, mužů, kteří byli jen před několika dny jejími zapřísáhlými nepřáteli, odhodlaní vyplnit rozkazy, jež měly jejímu domu přinést zkázu. Většina z těch, kdo ji nyní sledovali, věřila, že dokáže vykonávat zázraky, protože nejenže porazila tři lordy nejmocnějšího domu Impéria, ale odpustila jejich služebníkům a přijala je za své, jako by jí nikdy neuškodili. Taková velkorysost a moudrost je mohla zaštítit a přinést jen bohatství.</p>

<p>A byl jí udělen nejstarodávnější a nejčestnější titul, jaký kdy existoval: Ochránce Impéria.</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAJlAYADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDy7XbsX2r3V8jl0ncMGIwT
x3rPXpjj8qj3s+HP+qIyMDpT+RGMkZbkfSvp0rKyPOld6sduwQCMp3OOaYMsdwwRSbmPFJk
7SsZGe3FMkeTuOBjj2pVbGFXHPXimYYjEZG4fezQSNxUfeHWrVugDn++F4yfb+tNOAcH9BS
fWlHyfKeSe9DWo7gcAYONv0pOMY/hHtR2x2oxkUNdhDRzliPk7cd6TOxixxz2xTvl2Efw+h
pu5tox9ztS0AdnK5A/SlXcgyMZ7UKeAaOM5zRe2wAxYjOBn6URjIO0Dk4PFIx+Ukc0qZC8f
WlYCMde3HtSjJBIx+VKRjp1HBpoJAwKQDlI5J7e1IW3HOPvdeKbjP4U8AEbqbVgEOfvNjd2
pd2RjAz9KRcHDODkdKcVIznlvUUgEwc44pVbLbQOfpQuc4P3u1PK7RjOGPeqvbYFYhZxvK+
nU44FMwqj5/uDnOKlManhuPfPBqKVQyEN+J7f41Em7XRSUW9RwIbO/7mOwp0e6NQWHBH15p
kYwuG4XHBHNSDdt+flO2KhLm1ZUmo6Reginaecc+ozQDtY5A59qCjI48wg/3cU5l/hYjLdK
0RmIwZBuQAg9SO1JtyO209TUgyiGNuc9zUf3TgdD+NN6AKPlHGDGTgnFMOVkMpA2dBxzTvm
ZcJ9zOaaQSuW/1Z7d80gEAIYscfSlYkKSME/Sj7q7m/1X92jpy3IPTPagBg3dUAJPXin5ZV
wgB3fe46UgGCSM89TnpSnJH7vnHXtQA4KuAIyCBTJFZ8bADg0/sNmAe/HemncPunB9qTV1Z
lRk4tSXQXdnpj8qM/T8qapBHAxThQlZWQpNyfMyNj8xHGT7UnJyoxmngAkE9aaxCAkfeJo0
Wo1d6IXB9qY6nI6VIcovzkZ9aQfMeetLmQ0mtyHAzx1rW0bVZrC5SMbcu4K8cqR3zWW67Dw
Kfa/8f0BwCd4HSs6iXLqVHV2L0kwd2ZUCIxyVHAHsPaoWUu2f4e1SMqxkR7gwI9ajLsjnBy
mOlbGd2KQVUMOT2pCSoDIME09TxuP3frimn5WJ6ZoENKMSDGwX1zT1ADZP3vWk5Bz60Zwcm
tLWG3cUuo2iQFn7EUhGF3SfM+eCO1IRtwH+dj0b0pDlUO9t5zQ9hAWAYrnIHAxSjIUKP0qP
YVySOpzUy3506OS6W1trrCn5LlCyfoRzWE5unBzZVruyGsAMgdKYATnB470N4jgljgjm0iw
X7YAVeENG0Z5Hy/MRj1zStlcYOPX3rKhiVXV0mvUcoOO45QMYXj1pjoXTgj6UcucRkqO5FO
/tvydTgsTpmmlCDhniYuR6k78E0sRWVKKbTd+1v1Y6abd0xqqQAT1H4VMhYKSvB96dNcSXc
jTSWMFi6ceXApVcdjyTzj3qPccZzx61tTlzx5kTO99Ri5ZCOj+tIEz9zhu5PrUc9x9ms3lW
JJJFAOXJx+YNLBqf2q3hA0iCHzFIMySSHB7HBOKxniIwnyNMuMG1dDlBPyg4bqx9acDhfu4
FPjhlkP7tW4GC2OuOtLBdCOXbHYrchhtcnJ2L6gCtalaNOLl2IUW3YYDkGgNuPIxinJGZnJ
iQgg9AOlKYnLcodwGeew9faq51bmuHL0GFgDwPn7GhgSMNy3Y0mUMYkAOG+7k80pzjbn5yO
CKpSUlcTVhF2hguP3mOT2oJ3Ng8v/e7U3k4UHEnd6a7GKJ0HMgGQ30pSdlcSV9CQEfdPGO4
4qRThsHp61nWF41/AzuioAeCpq6GyCrHilSqe0jzRKcbbjwVyzSjK9sdqTapG6Vd2fu4qC4
uPs9tLK0fmEcgbves99aCxw7bXmRMjMuQTn6VjUxMKbtJMqMGzXZSEOfmJ7jtTf8AV8DlvX
0pqXi+Y0ElsySYU5D7hkjOMYp5UAkNwW6k8VrCpGavElxaEL+xNIxGSW+6KUA8jaRxnOOlS
wW/nysuDHGil5H7KB3NW5dxIqNId65UGM9icYp4YHDtyrfdAoaOOTJT54eikDk/hSxr5fz/
AMGcAEd/Sptd3LbVkkhdhznIx6elDKQM9aeePmPANJuVAckYPPNUZjQuRwaNpOSpBxT1UsQ
keNzHGS2AM96nursktp8EMItLdtqyKg3SMPvNnqc/XFZTqKMlF9SlG6uUxjqBz3/rRnjJ6/
5zRSNnHFaiVhA4JHBAPekJDD3HSlABjx2zn8aZ3pajuh3EibHHXilCmMLuOXPQjtSYJOeR7
ihi2QGOfQ0NXHzO1kKW3D5uW9akslJ1K2/3xUH3eGOT6irenAHVbRepMqgA9+aip8IQ+Ia0
Tqq7nBOev1pQMcMePWlKbFBLbjnoaRiFU7jkDk5rVtE3bFDBdx4ZAOgNNIKM0meG7U2GZHZ
mDBlAzs7UrH593UE/c9KSfYGmtxQdxLdM9BSjOOeD2pMjrjbSn5hnOD+dUtdwdgG7+LPtmg
kAZIzUTybdodyv608Alh3FO9tAt1FB+XceR6VQ1XcukXBDYBXAGKvHKSlm+56dqr3cIudNu
VDsHkG2NQMjOe/bFc+Ju6bSRUHZnP6bie/tIrslY44y0IH8TdcZrpyS54FYB0m5jOmybFBi
wZEz6HPX3ree4vkmWOzWD7KTukMsYLn2B7CvPw85Uo6xfQ2mlLqPI+UBTt9T61z+pvIdfi8
j5ZAvy963m3c7Rx6E1kXkF1/b63cFu80KqBlcDJrfGJuKSRFLc17dZpLWKWUkPt+fJ+8akU
blLfwjtVC0F6sNxPt2OH3RwvyMfSrcE888JnuERJWHzIiBF/IcD8K1ozbSjZ7CnFLW5T1Vc
aXMxbnjr161X0dpTFGhO1dnBFWtTRrnTpfLU7zjCDnP40/TYhFp8CtgTYwykYK+nNYzpuVe
9uhUJJRKPn3d0Z5oixmiYJDs6L6mrd7f3kFtCkLeSZTibAwz/U+ntSWcT2d/cBoZHR+V2kA
Bs989qTVYZrm3g8uMGQPlhH0ArmUZKErp39C20Pvblg8cSqRERiQKcM1OubiZ9NdhcyMI1w
pfqBn7p+npSXhElwsPlHydpywHeq32aV9KlhjzvHRWP+fSp9m3OV10/QpNWLNod1ojs7Fzz
k/09BT5pxbxNcvGJDGM7W71FZHdZRBoGiaMYJYg7vpTL1Jp7ZliBZj94DuPau6N40FyrUy0
cieC5+2W4uhEsG44ADEj8zTpBuhdc4YqcN6cVR0uCSKB1aPY/wDDn0rQKNIjKvVgQDn2rWi
26V572M5L3tDL0Jf9BkQcF3yD6VqgBm8rv6+tZmlq8WmsShDbs8deO1XbaeWeECaIQSDOWB
6issPLlio23Lqau46dN8EkZ7qRXKb1W3h3cmKQ5+nWut+bftK4HrXPXGmSvLdGOLGT8mP6V
hjISdnFGlNrZmzBM4trq7t3eEvuZWRsMMDjn8KrLeXz2umySX07mdjuBc84x/jU8StHYNCR
1jK498Y/rVeOB1i02FsgxgliRkIf8iuapLlUW1rY0UUm1c0ry/v7RrWHT5BA1xkmQcs3b5s
9vaoNQkvX8O3EV3O24OpO0gB8nA3Y64p19Ev2nTZRKJU5Lnn5emP61PeLHJo13CqhpPkKL1
3fNk1ooqfPN316ENcskiWbUZdP0hZ1n3zl0g851X93HszkADr2zU9ufMuGme5Oo20SNMS75
Lqq7iCcd8YzVSUWk2mpC0ZKu2N78FML1x354qGxt0sJtQhgmL20qyQpMeAVZSN360JuMvc7
foLRqw251m/k0hNXkKvHJP5UkWAI41x8oVR06H61pT6re2MelrDeYs5naJ1aKNsAHOclSc4
P6VkS27r4LisZE2TSXqyBSQTsVW547fMKs6jbrc6JJGh+eORJI+cZHRse/I/KslGU4ytrax
Tsmi7Pql3Nby6gJEubvzBFbrJGvTOASFABxVWe5lXU7rT/ALT9qRAkm4gZDEDcOPc0yaWXT
9CnktB/pb7Yw46xofvEe/as7TVhXVJCoeCLyvlLDOWwMj8SKv4a8YrYl6xuadNGXO0cUoYE
c8H0pGBxhOD6jtXtHKKPukDimqMrjuO9PADYUHGeM0mVHy9NvGfWgBNwOAf4fWkJyemKQ/O
T/D/Wg5AAIwO3vQNWEJAGSM1Ppu5td0/DY/0iPj/gQqAnAPGas6NC83iCwhDgbp0Iz9axrN
KDbNYJXHspVN+4N0GKgf50ZAc7xipmB2eYeBjtSAYUOoBz2reSujJOxUs4ZkkLMoAXtnrVn
qdxBB64qRBycCkf5jjpipjGy0HKTk7sjH7wbsEbe3rS78nLDp+lBzIAOmz9aa5LNggACqRI
7CvzIMAd6duC/N2qLqwX1qTjO3qavzC4HMjbwMrScKDJjjpt7UhOMsvIHYcVe0qwl1P7XLE
6qLW2e5kV/wC4uM/zqZSS3ApAbW8w/NnsegpGGwlh37VaWwvliS8+xzm3lxtYoSpycDBxzz
U17pFzY2Wn3hinMl4jFkeMja28gDkdSBwKhzh3HZmaclsqfwp6Yx1OfY1o2Gj3t9b6jNbQs
/8AZ8Pn3AxyiZAz+Zp91ouo2iWbPaOWvLcXUaINzGMkjOB06GlzR7hqZYO8kcAD9aUPuJfb
gLxt7Gp0s7qU4W2lX5gv+rPJ546deKaLW5efyxA4YDlSpB/LrTTQWZCRtO8du1CjOZBy3XF
PktrmKURywSRyA8I6lSfTr61p6voWqaJfRW19bbLmWJZURGD7g3bjuOhHY07x7isZbAklxj
d3BpMjfsJCn19alME2C7ROMNtOVIAPp9ab5TgbzEyDjJcYzntzT07hZjTycAEY7jvUbDzGO
Ds5/OrEiMrhGQq3oRg0wwyOrBUZccscdOep9KTHdkD4kYYGwKeg70BQfmY8g9amjhknmEUS
bm3KowepJwB+NSiwnbVVsLiMx3AmEDKf4XzjB9+aLisyozhPmIwarXEL3E8cgmMZxggdDWh
cwtFdzQuB+6cpnoOOP6VEqhn25UEtgEkAD8egqJqMlaWxSGRRhIlhUAAAKMVIEVXEWDn1rb
i8Lao9y9pN5Vq4hab55VbgIX4AOeVU81Rl0fULe3mnkWNreJ/LaWOVWXdgHAIPPUdKUZwek
WHK+pQZcZXOfek2Cp4Ld7i48ncsZILFnOBgcHHqfaptS06bS9Yn02U73t2Ksw6cVpdPQRSV
drZYZFLt+bcR9Kfg5J+8oGSR0FRSK5lDrygGMnhfzpPRDir9QAKsWwWU8DPY1IIwq4zmmoN
o84nCdDk8DnGakEZ3R+X83mMFH4nFJRS1HzStboMUDGwjIzmnBtnGBjtVq+tJNOvZbSbmSO
QxPt+6COtVm+VgoG444qrLcnUYcZLBQDRvPU9PagjCkghlHUg5APcVZawvVs0vxbObXp5oH
y/nSXLAp3ZVIUsT94HqKZ5YDZznvxUjOu3zRjHsOtBG1dxI9cCqst7E6jNmeh5oBJO3o1By
RvHemBsrvzjI6DpUtpbhZvUkJy+1eM8ZpM7nKYxt7jvTQMnFIehj6D1phdDsbmx/d9O9IWY
/KwAx0oOHOH4HtTRKGyvZBSbS3HFXFb7pzwe1XvD/AB4o0s/9PCgfWs/BByegq/ohH/CR6c
wJA85eR161nV+BmkLXELEqNoBUetMU5PmdAeOKcoxDjr06Ug+Vtw61tcxH/dTI6k8imPwM9
zQWK5cDluKRpOQwBJbrRcAyXGDgY9OtG4n5eMUtRsQp+bjNPYBWA/1Y6nnNLtEa7ASc9z1o
U7Y9pHDUgcIm1Rke9G4AVAzHzg8571saFqVtpU12Lu2kuLa6tZLaRYnCMA2OQSD6elY+Sse
zOVPNbyy2mheFLDVJtJh1aS+nkjCTswW3VCARhT945zzWc3FLUpJvY6RPHtnBGWSwvSrxwR
NEbgGOMR8bkGOGPBz60+18W2kekTTxyXEsNla+VBFeyiaV7kuWjmUjpsyx96z7vwxLqVnpt
xpk1lEosbVp7dGbcm9WbeeORhWJwSfaqdv4MvrvSZNVs9QsprVQ21wXUS7QC2NyjGM98Vyp
UX1sVqhmgeJV0eC7lS1M9xeTI1wXJIliGS8bf7xJ/StoeN7a5spI7u2uLaZ96xz2rqHii3q
6RjPYBduKzm0ZYfCaSS2ltJcRPcs7pKDwEjKncuQ2M9KoWHhq81TT4LuC8tY2uJJIoIJXIe
R0UMQOMdDxk1ry0pasltnS33j+G+1F5jHdQWskVxE5icGRHkORIO2QOPzrFn1+zv8AxdZ6q
7XotbdIY5SJf37hFAJDD7pNXh4EmvXEWjzw+bCka3K3Eh4mddyoPl7j8B604eFtOGkafd29
2JppllaaBZsEFFLNjK44A65rCLoRejKak1sUNS17Tb/xvDrs5vtRgiYO6XW0MSPurhT93OP
1rVTx1bajJHNqunC0urdplim09MvEJMlmXeT8wbmuX8SaVFofiK70uK7S78gAmRM91DYPHo
RWjJ4H1YStBHc2U8yBDPHFMSbdXTcGfjGMema1kqejkJJrobln46061WGRjfzNEvltay7PJ
uSHB85+p8zAPFRQ+Pg1wLjUYp7uNl5hkKkE+eHBGRxhQQKhsPARmt4ry51K2ktJJUET2sm4
TRlGLOuV7bGyDjpTrPwJeteW2pI0U+mSS5Rmc7mhLFVk6Y2nH4VmnQ6sqz6Iy/EOt22p/wB
lrBc3lxJZli1xdRqJG3PuwAD2HHNdJ/wnmkRpeiO1YXM4QvLJaqxmwhRl2lvkGcH0rmB4O1
Z7aC7jltZoLmSKKKaOXKSNIWVQpxzyjA/Snw+DNX1G3NxZ28caxqEdpZgd74J2jA4PynrVv
2LSV9g97sO8Oa9Yabpep214Zd88kbxpHGD8yuGUliRgDB45B4roLvx5pt+bm5mnvPMlBX7K
0KFS/mh/N3YzkgbcVxujeGNU10Smy+zp5TiIiaYIWchjtGevCmppPCesieK3VIJGmZFiZJQ
Vk3RmQEH02g05RpbNi17G5deKtKuPDt3aCS5Vnt/Jjs2t1EayCTPmb+uSKnsdY0rS/BOlPq
E7mOWO6WSzSFWW5O/am5j0x1rLbwPd3Vlp0+kz29wbmN5XLXCbUCY3HjnAyAeOvFczqGmXO
n6jPpt9H5U1u2GBOefaly05e7Fhr2O0j8YaVLPdXNy828XNx5ASILsieBkUAD0J6VBquvaP
e+H9RsUV4rie7Se2jWLbjCgEk55HHA4rMPgjxBHIkbQwBicPidf3J2lz5nPyYUE81al8I6i
+kWclsttPOol87yp1YviXaCuDyORUwjSg9ym2yWLWtAj8KWFhcpKdQhjnjOyDC/MvBJzywb
v6VoXXirQpb7y57Uz2EvmPLGYF3O5kBXnr90N+ZrJXwJrokmiJs94j3rsuUdZTvVCgYHG4F
hkU208Fa+dR+wS24MbR72kt5FcfeKAAg4zuBGKq1JvcnVdDUv8AU/DN9F9jkvDKz7nF8LEJ
5S+YpWLaPvDap5rIj1PR/wC39bu0H2OO6DtZTNbLIIjuzjaenA9KztK8P6lqupPo1jCn2pe
HjmkWPBB5HJFLceGdYtdON9NbItqoDMRMjEAnAO0HOCe9UlTWlxas1v7X0iPxzeatFbp9ga
3kWDdAAPMMWFbZ0++c1tQeJ/DCq08mnwb5NhlZ4T+8YRryAv8AtA+lcfb+HdVlsVvxaE2DD
dvDqWZQ+w4Gc/eOKjt9D1C+1C8tbC2L/ZdxfewXYoYLySfU4pOEGtWPXodwviPwub+9uL2F
Lt55pntZmtSvkblBAIGcndnnBotdV8Pzag1vZxWuL6/jxb/YtyiPjcEJGcsck5rlYfCPiIN
O0mmuqQOUmJcA4GCSo6sMHqKs6p4S1uz1fU59NsZDp9rcuqSiQbgobG4DOce/QVi1STtcpK
TV9Dom1XwlaPLFdQWs90jSrDcrbGONV8xcKcA8hQ3OD1rNl1nQV1BJrZbU6UDK7WBtydku1
tjAnqM7f61BJ4F1WDUYbBFklku1R43bbsDM4X5iGOBlsZrM03wnqep+Jrvw9AM3NuzLJggn
KnBA5GT6VSpUpdbiUpR2NuDV/DMyQTzQ2sUoKG7ElqW8xNgBVAOh3bv0rI1mTRP7Ikk0+SJ
pppIWjiWEq0SqhVwxPHJI6VXvPDGpw+QbeyuJVlYRMSoAEpLAKME8fKefY1asPA/ie8ubdE
05o0uEd0kkYBcKpY59OAa1Uaa15idX0OXydvmHHPaowuBvAJJ5x2FSyIQ5PRh1BqJZM/vVB
JPArcmzF+7gqck0mCScfe70rEj5xyT1pu4Y3YJJ60xCkZBBOPeo1QHcOQPX1qX9aQqXjKDH
PWpav0NIScdEGMjFWdKYx6/p+3/nunX61TRdnyt0q5pjKuu2H9wToT/31ioqaxYRWpIAsab
Y+mPXNMUADI5FOZdoynBoC9Nh2qeorazMwXOS47jpTGO0bx99jzUwjKknPHrURQF954B6H1
pALxtz/EaYy5X5uG7ZpwAIz3HSgHcMvimlcCI5AwTzxg08oVBIwaUqG69ulL8oHPSnZAMVV
x/jV231fUtPtpLeyn2xTNveNkV13f3gGBwfeqTHJ65pc7OeueKmUV1GnYtW+va5ZxoYtRl3
IsYBGM4TO0HjkDcRj3qyfEmsz2UkEs6eU5JeMQRjGRg7cL8ucdqyiMGnqCO/XqKSpx7Dcmy
4mp3qWP2RJyYMP8mB/EAG6+u1a1LbxRd2vhy307T5TbvDLNIzhBnLhRlSRlTgEZHrXP4w4I
5H8qWUEupX5lHU03CPUm7NeHxJrMFxPcR3IMlyqiQSRqwbaMK2CPvAcZp1x4n1q6sIbR7lM
W0TRRFIUVlRlKlcgZOQTWMfmOc7sd6enyqZOmO9Q6UOxXM+5avNSnvrb/ScNeyuZZpcDLfK
FC+wAAre1jxxqd3qnn6dL9lhURY/dIJHKRhcOwHzDrwfWuQYHaJB949KUBigbq3cUckXo0L
mfc35vFmt3HH2hI4wciOOFERflZMAAYAw7dPXNLB4p1mCwtbSK4iEdqAsJMKllUHIXJHIye
lYR6Zxk/rSMCV45J7UOlHqg5n3N9PG2t26M8c1uke1USHyF2RlSSrIpGFYFjyOeTTk8W3sN
kkNkyrHJCiyJNGHzIoILjPQ81z0iCRATyq9aQLkqwPSl7KF9i+Z23NLT9Z1DSwVsZxGTKs+
CoPzhWUHn2dvzq7D4w1mCEQRywMUjSKMtCCY9iFFKnsdpIz3zWCRldw+92ppUhCT19Kt0ob
tEXZ0y+M9WjuYQsFipig+y4SDaGi4+UkHpkZ4781l3+pnUpQ8qBbwu0ksw43HgKB6AAdqy+
iAgfN6d6czZTHIY9V9KXs4LVD5mdMPG+qO5j+zWMaStm6VYBi8O0rmU/xcE/z61BB4t1Szv
Y7yzjt7E28bpCI4iFjVn3HGSc8iuf5YYXlgOlbXh3RtR8R+JNN0DR1L6neSgREplIEHLSt6
gentXPWdGjFzki4KUmWz41vlnR4LWxtFUiRIIIyqFt6uWxk8llBqTTPHes6OvlRrAVK4C4Z
RnzDIGyp6hmPFdX8XfA2reBotMS/8QQ+IYbpiGzbpDLbvjhvl6qewrysAHO7jHQVlhqlOvG
6jYdSDhuza07xHLpd/e3Mlla6g98GWQ3Ib5dxy20qQQTk96feeJJL2zksxpdnB9ogS3eeJW
3+Whyi5LHGAAM1gdUOfk9Ae9IOIypGG6hfWuv2cd2jNSaNy38SX9tbRWEKx/Z4oGtwzLnKt
IJDk9vmXNWdG1yzs5Nek1O2S7h1GAoIGBCyFpVZgWHI79K5zblfK6Z7UhyuImOUHb3pummt
UClY69vHt5LKLq50+1a6hDRWc/wAym2jYAFAAcEYHU80XHjeS5klubnTLaS6kWSMTlnBEMh
JePA4wcnnqM1yXJYqT+7HQe9IOpDEBB0zUexh2Hzs6+fxiIrl57DRbWydxErqkrupWN1dAA
fujK9B61naRr0Wj6vd6k+kpfPd7yMyshgLHJKFeQe1Yanap9D04pVYIrq3G7p71UaUVsJyb
N+XxdfwK8OmRpZQyWhtCiuX2qSTuyf4hk89eanXxm8cm620uKCeQD7TN5rP5p8spkKeF69A
K5dlCYUDjv70nl7TkH5fSk6Ub7DUrKw0tj5h9zAHSkwAC6DA6Yp45bDcJ3NRg7ZMAHZ61qR
cRsoNw5J7Uo+XlfvEc05Rkux+Ue/eo1BDNg4z0PpS1GKT5YJjOfXvTDIdu6PqecYpQpXJTA
J9aVVC9O9J3KiJuZlAfjPWn27NHfQGMDh1bOe4Oajc5BU8GkhwtzCCeWkX+YqZK0dS763Re
DEfNIfkx3704H5+D8p5qPO7Cn7u3pQDg7W+6OhNbu/UxLBb5cZOPeo8kLhfuCjcCmex6H1p
NxSMZGDS0ASTgrs6HrilRRJuHmxxIg3PJI21UHqT/AC9aOVGcHJ616P8ABfwQnxA8dvFqUO
/w/o225uUxxcTfwo309PQVx4qu6ULx3ZpTgpvUqeDvhp4t8bWf2vQtCii01gR/amrSNDGcd
SiL8x+tb8PwY1+4eW00zWvCPiG8tY/3tlbyPFL/AL2/PJ9D09RXqv7RviWbw38NbPQ9KmNl
Lq0/2cC3+QiFVyyjHQHgV8yeE9fuPAnivSfEmn3LBoblI7mBcBJY24bJH5V4alXmnNSeh12
hF8tivqWi32i6zNpWq6bd6beISTaXfDBfVW6MPeqB2nPIZR3r7p+IngDRviP4QaznxFeKnn
2F4B88T4yBnuD6V8LyQTWs9xp93E8F1byGOWNhyjA4IP416WCxTl7lR69DGrTtrFCDAw7Dj
NWYLaaW8t7WO1nvLy8P7iyt0LTSj29B7mqbSmIY8vzmJCxR4++56L+NfaPwb+GVt4H8MRX2
pKl14l1MLNd3Lp80SnpEp/hUZ7U8ZjJUnyQFRpqWrPCdO+C/jiPT21DVdI0PR7Z0Bxq9+7S
IfpHjaT6c1Q8R/CXxt4c0S51e68MW13YovmG40e9Mvlx4yW2PyR3yKzPi14puPGvxV1S4bU
LiPTdPc2VqiSHChTgvj1JyT9K9X+BHju6v/BHijwRqd8Li80e1mmtZicmSEqeMH0P6GvL9p
Xj+85n950KMG7JHziJoHSO4ST/RcZLbckD/ABrtfDngPxT4o0ZdW0Dwlc6hpsjEJNHexBzj
1U9PpXCWUhWzKMAWZmGTwM5r139nqefT/jNaaZaX0os7i1nmktCTtVwv69BzXoYmpWVOM4y
sY04x5mrFA/CLx267YPAOtrIOB5lzb7c/4VyZ0LULbxoPCt1ot5DrQGx7Np41LP1+ViNuMe
9fbvxFvrvTPhb4l1CwmMN1BYSNHIOqnGM/rXwLJLNqViNQ1XVLx7hYy8c7MZH3AZHJOetcE
a2Ile09tf60NXCHY9Cu/hb44idfsvw+8Q7j97LwuPwIFUNZ8BeKPD+hTavqfgzWrCCMgPcT
SxMkeeMkAZ619oeB5ri5+Hfhy5upjNPLp8Lu56sSgP8AWvl74/eINcHxpu9ITWbqDTIdPhU
20bfu2Dglsr0P1qo4nESkoxmEowS2PKtLsptT1SDS9LsbnULuc/LBCVDN68tXQXHw3+Isch
8vwDrWwf8ATMNkduRxXNRsLa4W7W4ks5I/mjuEJJQ9QcD3xX2/8HdRvtV+DHhu+1C6e5upb
cl5n5L4dhz+ArXE1sRSnZysRTjCS2PkJPhx8R3YE/D/AFwdhiMDP51U1Lwl4p0JDdeJPC2r
6Rb5wk0luZEz7kdK9W/aI8S+LLD4rWWj6Jr15YQLp8UiRW77QXZmGT78V7j8JvFUvjf4X6b
qmpRBrxA1ndK53BpIztJI9SOTWTxmJWrl+RbpQ7Hw46bWS5jdXVx8rLyrfSoznLuPv46Y6/
hXrPx88DaV4K8a2N7o0S2uma2ryvbKPlilU/MV9jkHFeTA/Nu6L6elezhK/toXe5yzhysVg
Nm6MBpeuK9U+FniLX/CngfXda8PeB7vWNclmaOXVFXdHbRhc4HpjqRXk8zNFbXFxgEKhIBP
fFfb3wS8ML4c+DekWVyg8+/jN5c5HJ8zsf8AgNefmT96KTNaGzPiq41jVvE99Lr2salJfXc
/zMXYkLz0UdqgI3nB6rzWz4q0aTw18QfEegONv2O8cLxjKN8yke3NY4JH3VyT1rvwagqScT
Ko3fU09N0yLWJ2hhi1O+mjTe6adYmYRf7xJFTnw/fbpDdaF4iyn+rK6YT+fzCn+EfFGreD/
E1pqvh+5aCR541njHSZWbaQffBr9BllaQbg/fBwe/cV5lfE4inO17fcdEIU5LRH5xMsSxGS
OVXVydpxgjHUFexFTLZi70xLmwtNUvZCxVpIbB2h+gYHk/hXp/x+8BxeEvHKeI9MiC6TrzF
5Y1XiGcDn6ButZHwg8Za94R8c6Jpun3m/RtVvY7S5tXGeWJG5fTnmrljKsqSlF7bijSipWa
OLXS9tptv2utMnJ/dC9tJI1mH+yT0NZ7JvbymULtOMZzXQ+J/F3iHxJ4q1tdWvluoYr2VIo
5Yw/lAMQNpPTgVgMwy0hJ/djc+R2H9a7MLVqSg51diJxinZEnkg25llKxwREAyO21Bnpz3P
tV608Pa3q8Al0DQdV1hAcGSKzZI+vGCTzX0F8FPg3a3enad418YW7zTSjzLLTJlzHbpn5XI
PVj1//XXnPxR+JGua18TL/TvD12ttp2lSGCAxjbtZT95R0ByOoFcMsbXqT5aWhoqcEryPPN
U0fxDoSM3iLw9qWmherT25VVHvxVFJo3CsJFKsMgnoRX1n4L8fHx/8DfEltqUq3Or6TZyQ3
W/G6cBCRLjsSOM+1fIFkFlhbjC5IUeg9K2w2Jq1JOM9bETpxjqjXhXSJ4sPq7KepCWUzgf8
CAwal+xac4McGrqydRus5kz7civYP2ePF2raf4ss/AlwiXek3sMrwM6DdCyDJA9jX0J8RtT
m8N/DbWtb06KFbq0hDITGvdgPT3rlljMQpuNzT2UGkz4WS2tZg0X21B5fVfJckfiBzUE8Vt
b3DQSXseduQrxtHn1xnqa91+Hv7Q1w2p2mm+MdNtzY30gRb1BzCxOAGGMFfypv7U0tnHrvh
qGGGN/NtmkWRMAAb+owOc1ccZXUkpfkTKlG2h4L/EzMMCm9Dz0PSnlsjbj2qMjOOele8tjj
2GNy2TzjpUcf/H1AcfOZFA9uRUnIPIwPWn28ZfULbaxx5idP94VnVvyOxrB+9qSwFzAsbg+
YR3HNSKMtsPDAcmnBQU5+8B97vQDmPGOR37mtlqZCjAOCOB0NMkkKyjzF3xtxx2p4Unj+Id
aYF3ysh529RQ0A5yVjeQ4IA4B7+1fXn7N2jppnweivyuJdUupbhmP3mUMUXJ78CvkCYnyZB
2A4FfanwCnhuPgX4e8p9xjWRHHoRISf514WZNqaR10djyT9qO5k/wCE28JWxf8AcpayyhSe
N2/Gf0FfP2or5umXDA7W2cHoQc54/GvoH9qe2K+LvCF5k7Xglh/Ji39a8Av132E2DtGMH1q
sLrhpoJp86Z+gfgDUjrHwz8OamSS09hEST3IXGf0r5V/aA0EaT8Zbi9t2+TV7RLorjoy/Kx
/OvpX4OZPwS8I/9eCD9TXg/wC1DdoPiD4dtUAWZNPdmPqpfj+VedTly1Y2N5fCzzP4X6SfE
Xxu8M6VIgaGG5W6kGOvl/Pnn6V96atdG10XULvqYbeWUfUITXxX8BJBF+0HpZlAPm2kgU+n
yHmvsPxgXHgTXvL4b7BPg+nyGtMW/wB5K/cUNEj88LF3ubeW4fhppXc5PcnJq3bS6jZag+o
6TqEunXTxG3domKl42GGGR2xVLSyTo9uR1y341ejjklyY1LFeoUEmvap0oTpRjM5JScZaEU
cSw2YiON4JIJFen/s9bh8drRnOStlcEn0G0V5ptL53AqV7V6f+zyd3xwtSR/y5XA/8dFRjF
FUUlsOk7yPqH4ojd8IfFSgZJ0+TA/Cvz8W/sxoyxNKrERFdqnkNiv0U8a6uvh/wJrWtNZx3
osrV5fs8v3Zcfwn2r5I/4XzeFTdH4V+EZIwN2RaHNeJTlOPNyq91Y62kz618CqV+G3hlWGG
GmW4I/wC2Yr5N+P5T/hfWpbun2C3B/wC+a+vfDWoHV/Cmk6sbdLY3dpFMYUGFi3KDtHsM18
gftAIW+Peqen2G2P8A46KrDfxokztbU8vunP2OTJ4AyvtX2/8AA3j4FeFM/wDPs/8A6Nevh
68/48pf9lSa+4/ggv8AxYrwmAeTaMf/ACI9deZ/xIk4fY+ev2kp1X40x5b/AJhMXJ/4HXuf
7PWk3WmfBbTDdwsk19NNdhduMKzfL+grI8WaX8LvEP7QVhofi3T7i51t7CKS38yQi2lIJ2o
VHVsc88VpfE3w18Urjw/fS+DvFlta21sjtFp9vZiORogv+rDg9RjjivPvzKz6Gp5F+0v4k0
3W/G+iaDp9xHctpEcj3TocqjucbCfXA/WvEyNoJYFlHeq2nIBBJIxdriR2815Dl9+edx9c1
aLFht253cV9BgaSp0rvqcVaXM7E+gaa/ibxroWgRhgl/eRxuAf4MjcfoACfwr7w8BeMNM8Y
6JeXOlKI4dNvZdO2DpiM4VvxXBr5A+FVsttqXivxlIP3XhnR5WifHAnkUqg/XNd5+yZ4mc6
l4j8NTOpScLfp6mTO1/0INeLip89VnVCPKjM/aT0MaR8V7LXlUm31mzw3p5kfy4/LmvHsr9
5TnPpxivrX9pXQV1X4Vx6uoxcaRdxzDGOUc7WBNfJEfzjf0WvQy2aa5GY4iOqZPp4z4i0ZV
XJbULcEZxkeYvFfU/w++Ibx/Hjxt8PtRn/cSajPPYF2+44I3Rj2I5A9a+XNKVW8U6CDyran
bqfp5i1t+Or660/49eMdSspTBd2mpyTwyL1V1fg/pXPjo81e0SqOkLn21468JWXjbwTqHh2
7UBrhN0EpAzFKoyjD8ePxr4f8GWt5Z/F7w1p97E8d1Z6zDBMjDBDB+cj9a+2fh741sfiB4I
svEFmQsjr5dzFnmGUfeU/zH1ry34o/D3yvjT4K8e6XARHPqcEGobeAHDfI5Hv0JrzuZpNLq
b9bny9cc+INbbv9tkJP/AjWx4K0RvEnxJ8O6Ayb4Ly9QzAHrEpDMPyBrGnBOu6ww/5/ZM/9
9GvS/gEscnx50vKg7LOdx7Hb1r2Kj5cGkjH7bPsTV7hNL8Palep+5S2tJGXH8IVDjGPoK/O
W2nkunub0kvLNKWJJ5Oeev1r9DfGp2/D/AMQMO2nz/wDoBr879KX/AIlinPLMaxy+KdUKux
u+H/EeveFLvVLjQJkI1S0axukfpsI6/Uc/nWLawukIjK7WzyBVg/L0pCcNx3r1qeHhCbqLq
c0qja5T074AgP8AHfTiVy0VlcE+3y9a+lfjUSPgh4owcH7MMf8AfQr5r/Z7O7472oxj/iXT
/wAhX1V8Rr3SNP8AhxrNzr1k97pghAnhRsEqSOQfbrXzteT9tI7IfCj4G0bTrzWRbaBY2f2
i4uoJJcNnaiKpJf6jFSa34o8ReLLTQ7LXGLvokBs0k53MoOQTnqa+kfh3ZfCSbwr4u1XwKZ
31iDTblHW7l3PEjRscpwPlPAJAr5e00OsE6swLeYec5PQd66sMvbVE5Cm+WLJ8EcHrSfLnA
BB9zT8cbicnrTe2K+hOAjYHnPSltWJ1K1VWKjzUyR/vCkJ4xRbFY9Qtuf8Alqn/AKEKyq/C
y4bl4Ddg52gc0mcgtjAz0ofJ5BxSBs4bGMdq6b3IHKDk4/nTWOcqvDA8k85pynEZbvTSON4
5Y1EtwHDDARnoetfRf7L/AIkSCx1bwReTqs0Ehu7VM5JVvvf0r5ut5ZWQmVQrZwOMVo6R4j
1Pwl4ns/EuiADULPIcBch4+MgjvXm46m5RTR0UdGz6O/aq0xpvBfh/Xooy4sL/AMuRh/Csg
xn9K+WdVcRaZKQcqVyCO9fY83iXwb8dPhhdeHodThtNSvIPMFvK20xTqMgj1Gevsa+e9B+B
3xA1TxLb6BruiS6Xp1pMDfajM4ERjB6xt/FkCvLo1lShOD6nQ43aaPrr4Y2L6X8JfC1jMNk
kWnxF+emRn+tfH/xb8Tx+LvjHrOp20gksbFVsIG9Qp5I/EGvc/i18bdI8N6E3hbwNfR3utO
ggM0BDJZRjAJJ6FiOgr5VhhEEIhPLMSzN3J9TV4Kj7Sp7R9CKsklY3fBurN4e+J3hvX2by4
ILpVmfOMRscN+ABzX33qUcepaDeQ27CUXdq4jx/EGQ4/mK/OeeJZVaMnqMD2NfSfwS+N2nx
6XB4N8b3ptb61Pl2l5KPkdeysfb1p46lNTcraMdKV1Y+a4bd7GW5snUrJbzvGyn+EhiK7f4
SeCLbx/8AEifSdU+0f2RaWclxcGGUxkMRtQgjr81dX8YPhfruneOLvxP4W0qbVdB1UibdYj
zjFIRzlRzjPQ16N8H/AAzD8Lvhpq3i3xjLHpeo6rGXaK4IVoo1B2LjruJOcVFTE81BU1uNQ
aldny2zET3Vss5uVhlaJJmGC6g4B/LFeo/s/H/i+FqR0+wzj/0GvK7RRMsjRnBmndgW+vFe
9fs/eDNZXxnH41urJ7LRhaPHDLO6gzOxA4Gc44Nb4ia+rQg9zOC99nvPxX4+Dniz/sHyf0r
4Fkd00AYkZCsXbvxX6CeO7CbxD8O9f0XTZYJLu8tHjiUyDDN6V8Ft4f1661Y+C4tFuk8QjM
L2RALIR3Jz071yYepGPOpPdG0k3ax99+Bf+Sc+GQev9l2//osV8l/H0H/hfWr/APXlbf8Ao
Ir698MWculeEtG0u7ZFuLOxhhkG4cMEAI/Svlb9ojQtXsfidd+KJ9PnbSLu3gjS8jXdGGUY
KkjoazotRqxcgkro8Zvf+PGf/cr7o+C42/A3woo/58yfx3tXw5BZ3+tXseiaRYTX+pXQKxQ
QrknvnPavvb4baLe+HvhZ4d0XUovJvbazVZoyQSjnkj9a7MwlGVRcrIpKy1PmL9ovUrnR/j
/YarZkie0sraZSPVWY/wCfrX11oWs22veH9M1u1bdDfQJOvb7y8j25yK+W/wBpbw3qa/EG2
8VS2MsmiS2cdtJcqpKxMCwwxHTrnNejfs1+LE174af2DNIGu9DlaAA/xQEkxsP1rz2rGp86
/Enwv/whvxc13RwClvct9tts9CjnP881yMnyRsx4xzmvqT9pbwJquuaRpPirQ7BrufSSy3S
RrukaE85A74r5atLHU/FN9b6F4fs5r68u3EYWFCcKerH0A9a9bC4qKpOMnqjnlSfNc9R8Ne
MdR+F3wQ0++020tp9U8W6nLII7yPept41C5weoLcc1r+Bvjp4lHxB0ax1Pw1oFlZajcLaSz
WlqsMgDHj5h70749eA9a0ax8DNY6Xc3ei6LpgtbieBN4hlB3FmA6A9c14kL24meBLIT3N95
qy26RKWYsrZGAO/+NcVOEZUpSb1NtU0kfol4p0SHxD4O1jQZl3pe2skIz64OD+eK/O20int
0ewuBiW2keF+ejA4/z9a/R/SZrq40PT7q7t5ILmS3jeSNx8yPtGQfxr4e+MXhy68JfF/XjJ
YS2+manMLq1mKnY+4fNgj/AGs8U8FVUKqb2ZNRNxdjj9JUnxl4aQdf7Utx/wCRFrV+ILqfj
h43b+EalNn/AL7NVvB+nahr3xD8PWejWst5LBqMMkvlxsRGFcEljjAGAa3PjB4f1Hw58aPE
9zqNrLFY6lcm5guWQ7JA/PDYx1OPwrrnUj9b5r6Izin7PU6L4EePYfBfjo6XqEvl6LrzKhc
/8sZ+itjsD0NfaDqrIfMRWwN2CAcEd/rX5tPFvG1WKkcq4P3T2P519qfBX4hN47+H+y8kDa
xpIFtef9NOMK/4gVhi6Xs6l1szWEuZHxi7Aapqkg5/02Uj/vo12nwi1VND+Nvhy8kbbDcSG
0diOnmDaP1IriEdm1TU3VDIftkihB3O6pN0ttKlxE5WeNhIhBxtZTkfrXc6fPhuUyk7TP0O
8Q2b33hnVbBV3PPaTRqPUlDivzls43t4WgkG14ZGRx6EV90fCv4naX8QfDFs/nRxa5boEvb
Jjgq3QMPUEDNfLnxa8Ez+DPiVqMbR/Z9J1WU3NnM/3Bk5ZSe2CTivOwdRU6qcnY0nHmWhge
DvDWq+M/FqaDostpBOLaW6kmuk3qqIAcbe+SQKwvtP2maSWWGOGeNyjpEMJkeg7V7/APAXw
7HpXhfxR8RtQAhga1ktLOWUbQUH3m/E4FfOlk+43Ej4YmdiTnAP4+ldOHryqYhyvoKcFyWP
Wv2fDu+PFsR306c/yr6Q+N7bfgl4iJGR5aZ+m8V87/s5WU9z8axfQr5ltBYTeZKvKjOBjPQ
19JfGDTb7V/g/4hsNNh8+5eAMIx1YKQTj34rz6rXtpMuKtFHxH4Z1m98KaidY01FfzrCWyu
UY8GORSpx64zmq0nh3XLbwPH40cKNKur17WMdGbaBk49K1fD3hrXdXurTTNF06e91OYhGjN
u3lQAnDFyRgY617F8fPD9v4L+BnhLw1aSZS0mKOem9imWP51tzpTi6T9RNXTTPn8nzMHG3H
QA0w/Mu8Hp604YIUjgY7UMoc724wOgr6SF3FNnG99CIncpY8EUQEC7hJ7Ov8xRxIpbO0Clt
VD3kIYEZlUfhkVE5LldxxWpcZmP3OtNIwcZzTm4+516etMlZY492Mmt9jIcpwc+lCgg+YvU
/ypEYPFlRk96cpCpkUtwBskZYjI6U0H+I/Lj070vDkZBBHQngUbRITu4A/AfrQ0F7EZtoBK
Z43lt7hfuvG2PxNXJL/AFya3a1n8RanPbOADG9y+0gdMjNVhhiQ/bgds04Ng/N90Cud4Wi3
zOJoqklsxiRQwYEaDp3GKe5IUkdzUaOJGPOR0qXcvByOegrogoxVloQ23uMxtI20kkUc4Cu
m4LyHJ5WlK7DjBPeoZGk89BC2FJwwHNTKMZXjJXQJtO6Naw17xbpKJHo3i3UrOJeNqSfKB6
Y6VBql7q2u3f2rXNau9UYtuPnP8uR046CoTuEigdO+KcwCuCD8oGTWCwdC9+U09pPuA2K6s
FOAQeDU8VzqNvarbwatdrEmdiJJtABJPb61X4bOORT41wrtjIA4HvVToU5/EiVOS2Yj3Wpy
483Wb53z3nbp+FJM11PqFvqRv5kvYAFWYH5iB6t1J96jZQB53Ruw/wDrUNnAJyCeTmoWEof
yj9pPuLJJqTgu2u6g8hOSftLnH61JHeaoLGa1fVrm5t512vFcOZVx6jPQ+9RMRwAc80m4Z2
7hj61f1Sjvyg6kn1H2hezv47+yne3uocbJFOCKmluNduGad/EuoCVjkhbhwPw5qucMMoRjv
S5BUMODjIz2qJ4SjKV2g9pJdSz9v8QrYz2UviK7uLS4QpLBM+9X+oOarWkt/psnn6Hqt3pk
zKEdoZCu4D6U0kht5YZFIzHls/NR9To9UHtJGmvifxssqFfGmqkr2MzEflnmsvTZ7vS9a36
Rq6aVdyqyn9+It4PODkjHTOPamlpneC3tYmuL65cRQwqMl2PQACvomHwV8KvhD8MTbfEm0s
9Y8T6nEzTJs82UORwqZ+6Acc+teZiVh6L5YR1Oim5y3Z4Ra+IfGkQZD4tv3jK4kieZvLlU9
QQDyCKz9Le+0bVYdW0i+NhfQsWDRZC4PVRzkCo7YKLUrH5nlKSyCQchT0FPC7hhjgJzk8Zr
sp4WjOCk4mcqkk7GmPFXxBaQv/wnuqIxJPy3LDH0Gagv9Y8U6zaHT/EPia91e0Y7hHdyM4R
h/EuTwaqKN65b5SvQj+tKpDN+84x0J4zWqwVF9PxZHtpFjSNX8SeGlvIPDuvXOnRXeN/kOU
II78flVm78T+M9T0+bStc8T3WsafcD54buRmCkdCOeCKzx8qnPGemaQjGUPBPPNDwVJdB+2
mJjYq2y/cUcGr+ieJvFHhDU573wpqjWEk8Pkz55WQZyBWflsbDyM9aVuW2dF9TWtSjGpHll
sZxk4u6G2b3FrJLdyzZmklMpZeDuJzn86kMjb2mJyzktn1PrTR/rCj/c9exqKaRowznlB0q
4QVOPKtgbcndlm1uL/Tr6PUdL1CaxvUO5JIW2nPvXZ3Hxb8fahprab4jntdbttuVjuoEcF+
zcg4rz+G8WTIPGKs7jsJBIyK5p4WlUd2i1UlDRm3q3jnxlrmkx6Ff6s0GkoNi2tuAqAfTAA
FYCwJErRL80ZBU4NPb5UCj5g/HqMUKxQ7AcqRjPoKqGFpwT5VuDqyZ1Ol+P/HmgaFBpPhrW
2sbaLODGgUkeh9frUo+LXxhP/M43DezBcf8AoNceWbfsRiFAzxTAWDE5bbjrnj86zWBpD9t
I9Es/jF8VYC8k/iR26kKEAB+uMVy3i/xn4w8ePBF4ivQ9tAd0cYZmw3c8+uKyFZoyWY5DDA
prb1XIbNKOBpRlzIPbSsGAigJyOlN+9Jx2pQdikgZz+NIwCYVOT3PWu5KysjPV6kbsGOR2N
Oi+fU7Yjj94vX601lABohJ+1Q47OMfnWNWPus0juXwCpyOTimkAHO3c3cU/O0qwOTj7tJuB
ZmC4k9DzXToYgqhcBBgk/N9KVtuDt6UAj1y/fHakxkED07f/AF6XoA37+0dMd6VyG4YYpoy
coOMck0HLA5XGe9O7AUDcMMOB0ppVT8pPy0oPGA2R6+lAUY+Y/L3alYCC4lureMvaDkcAqv
OPY9j717t8O/hj4X+J/hqS607xl4gtJrcILqKQxybXYEkAjHoa8SXYueQUA7V9I/sp+X/Zv
i8xxLEpu4sKBjAw1eJmMOWSlfc66D3M7xP8FPBvw80A6zrnxI1y1i3eXF5cabpJDyAo5zXz
3H56TT4mNzGJWWOVhzIM5DHFfT37V2R4O8MY/wCgmf8A0CvmgMVyFXjpgDhazwFPnk5tvQq
s0kdJ8PfC+j+LdeTw9rfiTUdKub6YJbLaqrIzEdCDXt3/AAyppYVgvjzVAWGPmhTGe2ea8g
+EWyT44+FLcIDtuGkJxyMKTj6V9waZqen6xZfbtNuY7mDe0W9DkblOGH4EVzV1JVGuYqFmj
8+NY0y50PxJqnh+6bfNplw1szkYMgU4DfiMH8a1vA3hi78a+NLPwta3TWa3YZp7hE3NFGoy
T/Sut+P+hnRvjXcXkceIdat1uhx951+V/wCQrpP2aNOhXxF4i8U3kixWlvHHYQu/A3u2cZ9
en510zrN4aKb1JULT8jdH7LEUb5g8f3ajGPns0J/PNeDeK9I0jQ9bjt/DXiGbxBBveGeSWN
UaORTjgL24r9A7sZs7gMP+Wb8f8BNfnDCdk946YMomYFccnmufCqU6qXM0XO0Y3saWgWuna
hrL2ur6zJotuAGW4hhRyWyB8249Oe1e7H9l/VJgJE+IkLRuAysdOGSDznrivnG88pbOTeFM
hwcHqDmv0Z0MEeGdKBGD9jhyP+ACqxkZU6u+4qbTifH9z8M9DsviOPh/dfE5odYYKFZtMTy
gzDIUknqam8afAbxp4T0qbVo7q08Q2NqN0zW8bRzovdtnQ49M1zvxtRo/jl4ovoXMU9pLDK
jqcMpCLjH5V9r+HdQOq+D9I1M4c3dlFN83csgJz9awU6kFzqTL5U9LH53yNE8Zmib5guQPU
+n1rvfhv8NX+JcB+y+N7XS9SjVmeyay3FQDjIbd835VmfE3RYvD/wAZvE2lxRiG1Fx58EQ+
6quAwA/Ouo/Z58s/HSwKxskosLrfk8EFeMCu+tVnVoKre1jGEVGTR07/ALNfifw9exeJ4Pi
HYxy6b/pAme2aPy9vOeCa57Svgw/xG1iXULf4t6ZrepZ3PuSV5OPQNg4+lfU/j8D/AIVr4n
/7Bk//AKAa+AdF1G98Mz2HiDRZ/Ju7MrPtjbb5gBGQcdjXmpSndm7909D+KHwy1T4bjT7m5
1K01G21FmiQRRMjQFQO5JyDnrXmszS/aLaCIqm99hkddwT3xXuvx+8aaN4x8MeAdW0q8jka
5EsskIfLxEhQQw7YORXio2CRg20KepIFerhOedKcUznqJKSZ6xpf7PHi7XdHg1LSfFmiXVt
KvytNBIhU55BwDyKj1r4JeKfDS2g1fxF4ZBnYqg+yyOcDqx4HA717J+zSd3weJySv9ozhM8
4Hy9K4z9q2O3lm8HRzIpBac5Izj7orzHUqX5eZmyS3sc7P+z14+uNMj1PTNR8NarE0YeKO3
3w+aCOMNjivH9R0++0vVrrStWsp9O1G1bbNbTpgqe20/wAQ96+of2ZPEFxfeEtY8M3crT/2
Pcq0Dkk7Y5Bnbz0wQfzqj+1PotmvhfQ/FEESR6nBeCzMu0EvE6nKn1xitqWJq0Z6u6FKEWf
McsgtbdpWj87bzs6bvau+8G/CDxV4/wBFOqeH9f0Ly1ID2swkDxE84Py4/GuF4xg4IJ4z3F
e7/sthR4y8UxR5EYsoSVBwM769LHynFc0XZGNOzdmc5q37PfjnSdKl1DUtd8N2FlB80kpkl
wB/3xXk93AFd9Kuok82Hn7VEWCTLn5Ww2CPyr7J/aPdl+BWqhX2bp4FODjIL8ivjlI0WFIj
yhAO5jnPoM1y4KVWpU1lojSpyxjexVjtvLIy24D8KvWFpd6prNlo9jbrPeX0ywQoxIXLHGT
jnA/pTcAEjt2r0r9nvRm1n44W95JAZLfR7WSdiR8qSH5UP15rvxtT2dO8dzCmueXvHOeO/A
HiD4cXNjp/iZLO5/tJWaC6snbCsvVGyOeK5IJhcZr64/aZ0X7d8KotWiT99pV4khYAfLG3y
tXyQc+WCASCMgnrWOX1pTvGTuy60UtUMYfL5Z4U9TQMBSpPy9zSkMwAIwO5ppXACEZXPNeq
coo+983K9jSfxE9vSlOOn8NKMZJP3fWgBo4z70irtJ96cepprZ7UDTsRvjacHJ9KW1Ob63X
HJlXj8aY4wpI61PpaCTWbQMcnzBwawqP3Xc1irstFT5gYZJx0xTORIxAy/ZacnJ8zJBxjaK
Zkhiw5f0PatzEWPO0gDMmelPxkELwf4qFwWYr98ik5Y7Izhx973oAT7o9aQndx27n0pV+8Q
RyOp7U4gLxxhupFPcCPaFXaGyp6n0pynI2gZXuaRsfdByD1pBhXAH3cc09dgH7VLLk5hHWv
o79k9t+l+MmIxi+iA/75avm/GSO0Y619H/sm86X40PUG+hwf+AtXkZkrKPzOmh1LP7V0h/4
RXwtFjg6kWz9F/wDr182kbCT1ya+jf2r3VfD/AIVUn5/t7lRjtsFfOB5+bPXtU5ZZpjr3ur
HcfBdwPjpozhRmKOeTPpiFz/SvZv2ZPEX23RPEHh+aQs8F615EM5wkh+bH0I/WvEfg6Snxn
gm/gisLp2PoBA+T+taP7OmtnTPi5YWkshjg1GKa1YZOCx5UfmK8yu260rG8dj1n9qXR1k8G
6L4liXEun3ZhY46o4PBP4frXH20i+DvhJ8NdCDtHe+INXj1W4C/3N6hQfUcrX0X8Q/CMfjr
wDqPhh3WE3ewpIRnYysDkfkR+NfJ3xJ1mG9+N9hpFln+z/DslppVuAOAI2Tcf++s/lWBR9s
3KloZlHdGH6Gvznvbb7FrmpwjJKzuBkYzzX6NuCSw9c1+d/igbfGuuFCWAvXCj2zXXgbrEI
zq6wsYOori0ZifmLKD+Yr9INJA/sDTQeR9kiH/jgr84NSINnk/eeRRj8a/SDSQRoOmjOD9l
iGfT5BW2YfxSaWx8PfGeCe8+Nviy1gJkuJ54okjUfNIdigAV9s+HtObSvCekaU2N1paRQn0
BVQDXzN40+KPh7wn8d9ZuZPhzYand2MqxfbizecXCjLYPy598ZrH8a/tG+KfFGiS6P4d0ca
HHcKUmujMWkA/2TxiuPllOKijW6W5xnxV1aDXfjb4ov7eRXgScQRujbg4RQuc/hXTfs8c/H
m2z202c/wDjteQWts0a/LuLk5kZm6sepr139nYN/wAL3tT/ANQ64z+VejVg6eF5WjKLTnof
WPjqC4uPh14jhtYTNNJp8yJGvJYlegr5M+EPwsv9c8Ux6j4k0K6i0TS7aV5xcxmMXD7MLGA
evXOfavrLx5f3Wl/DrxDqNi5ju7axlkicHG1scGvn/wCCnxX8R69rOoeFvFuq/a/t1jLJYz
TNyJApyuSe4yefSvLSkk+U6Hq9T54t7W2W4unti3lRzSLArdk3EVYPzjafQ80yxjdre4iRS
Xjkfd7AMe9BB2bejAHNfRYVRVLTscVRvm1Pr39mf/kjMftqE/8AJa4v9q10S78Hb2wMzflu
Su2/ZoBHwXjyPvahcEf+O1Y+LnjvS/B/jHwZba1oNlqen3sknmyXMKyNbjKruXPTrmvnZO0
mzqjsZH7Ofhq48OeCNS8Rayy2smt3HmRib5CIUyFJz0B/pXnH7Q/xL03xbfWHg7QJFubeyu
POuLpDlS+CMD1Az1r3nx18KtH8eQNI2s6hps7xBI5rObCY7fLjpz2I618SX2jt4Y8Sat4bv
BuvLC6eF3AIEmDw35VrRiqlTlkwk+WNxvQqOuDivdv2V1/4rHxcxPP2SEf+PGvBt2MnOB6V
7t+ytuHjTxfk8fZYf/Q69fHv9yvU5aK949P/AGkW2/AnVDnH+kW//odfHkZBijz02jH5V9f
/ALS//JCNSA6m6gA/76r47UPtjYfdCD+Vc+W/FIuttqSt1Hp3r1r4P+JE+H1toeqTBf8Air
tXa3lDn5ltoxsDew8w/kK8euJZYbeRoRubGFB5JY8AY/Gu18deGPEGla1oPh5tOvWtdK0qE
QyrExVpGHmMcjgHexH4UsxqptQ7BSjbU+2vFmjQ+IvB2s6JInmC6tpI1GM5bGV/Wvz2KPAW
tJl2ywM0Lj0KnBr9BfBepz6v4G0PVLmJ4bie0iaSN1IKsBg9fpXxT8VdEPhz4w+JbER7ILm
4+1xf7rjP5ZzXLgp8tZW6mtRXicazcbcU0sT275qKZJnmRo2+QdR0qQAnpX0qOBhxnPVe9H
8WT9ynDbtwaUFcj+6OtMRHz3paXILZzwabIx4YD60ARPnBwM1PpJVddsy5wfMHFQEE8dzTr
cFNQt2wN4cYrnqxvBo2juWgyt+8T7p6Z4/SlAyd3ekA3YZflX+6OlCuMHr1rpSuYj1G0eYO
tGMOxXO48n6UdRmgquMjOT14oegCM2OMcnoabuIBD9TTWwpGR83Y+lIxIU+YdzH7p9KfyAG
JTiTg+1LQymPG/vyMUfdGD1NJ3QC7sIV7GvpT9lBUXRfF20k7ryEnP+61fMV1cS223y0Rt5
C72XcI/wDar6R+GPjr4T/CvQLrTm8UXOpXt44muJhbFQCBwoGa8TMKnNJRXQ66Ksi1+1WAb
Hwjnp9plP8A46K+ccgEsx+U19BfE7xz8MPilotjaWXil9N1KxlaW3e4tSVckY2nB4FfOM1z
LGly5hQmB/K2oDsfH8Q9jWeX1VTcosuqua1j0L4QRNJ8QtZnPH2bQryRCO58rHP51w2h3su
jXmka1buUksrpZ930avXPhPf/AA48JaDe674v8Tk6nrlnJai1t7diLWNuGGe55715r4s0TT
PDUEEmgeIIdf0y6YiGRIikkWMYDA9K5HNOcpMpJpH3xd+IrW08Fz+KXIW0isjek/7OzcP5i
vz9tr6a71yDVpwDLf6olw5OcgmUHFemaz8XLC9/ZpsPBMDTrrh2W0x25BhRi2c56/dGPrXJ
/Dmz8L6jqVle+KdZg0iw0y4SSSMxs8tyVwcccBcgfrWUbLoUz77Riz/Uf0r87vETlvGOuk4
4vX/ma+yW+OXwwHzHxCAo/wCmTV8k/EWDQrPxVea54Y1m21nStTuDIY4NyyWrE/xAjnJrXD
S9nVU5imuaOhx+oEtBEexmQfrX6R6X/wAgTT/+vaL/ANAFfnl4fsbHX9fSy1DVbLRrG0kWa
4uLstuZQw4VQDk/lX2dH8b/AIUW0cdsni6DESBAdjYwBjritMZPnqvlJpqyPlb4ouT8bPGf
/X+R+grkWyUIHGa734tR6HfeLdX8X+FPENhrVjfSiaW2hc+dCSACSuOmfeuAO0pwSWxXq4G
adNQ6o56sfeuM2E/c7fer1f8AZwUP8c1c9V0yYj9P8a8kY7FL5IKjPHcele3fAOHQ/DOtv4
88S+KNK02G7tGtrezMjGReRlmOMDp0rPMJe5Yqitbn0b8T3K/CfxSVwWGnSda+B7a2NzFbS
rd/Y5YFJSXdtAGORntkZr7Y8U/ET4YeIPC2qaBL4402IX1s0O/zD8pPTtXz/wCHPhT4WudX
tV8Q/FDRJ9NtiJJINPV984B6MWHA9a8qlL2alzK9zpldvQpat8O9K0L9mPT/ABhd2Uh8Qah
exyJNk4SJidqkZ6EDP1NealgsO/A3lcnivpj9oXxb4S1D4UWmg6BrFncSi+t/Kt4GztjQEd
PxFfMZDPNBZxKpnuX8qNnbaqk9yfSuzBSUITlIxqq7SPsn9m+Ix/BK1du97cMP++hXmX7W7
M+q+EIyflMFwePXelem/CXUfDvgf4b2Hh3WPFGmNqETyPKtvMXVSzZAzjniuI/aEg0jxpp2
k614Z1/Tb690YSebZfaAkkkTYJKg9SMdK8zVs3R6x8GvEK+JvhBoN60hluIIvsk5PZo/lx+
W2vBf2lvC6aT8QtN8VQIVt9Zi8q46ACVBjI+oxUv7M/j3SNI1DXPDepajHZ2N1i9tXuHCIr
dGGTxk/wBK9Y+L2neGfiT8Pp9F0/xVpY1KBxdWZ+1ptLrxtPPAINVG8ZKSDyPjfbk/PwvtX
vX7LIB8Y+LCO9rB/wChmvBbiWGyM9vfRPG9m3lTQ5B+YdMexr6K/Z000eFV1rxF4l1DT9Ni
1WOJbaN7tC20EnJGeK9PGVoTpJRe5hTg4u7O2/aXcp8DrwjB/wBMg6/U18gR8W6f7o/lX2R
8Xm0fx58K9R0PQPEelzXzsjxL9qTDFTnHXrXxvK32K5lsL+N4bi2+SVOHIIHOMHBzWWAqxh
NqXUdaLaRv+B9Nh1n4l+H9OuCBbRTNfXGf+ecKGQ/yp8/xV+Jeo6xe3ln4nu4raSd2jjEjB
UGSQAM9AO1d58E/CNnfWev+KNX1Wz0z+0dNl0/T47i6TeC4ILkZ+XoMfU15Hf6bc+Frw6Lq
gUXMTHMsEqyxSD+8CtQpwqVm5vQqzjHQ+vv2fPHWqeMPBN7aa3P9o1DSbjyjIc7pY2GVY5/
EVwX7UegFdR8PeLYFKiRXsp8Dg4+ZCf1rE/Zq1CPTvF2sanc3ltZaNdWoQPdTrGWkVsjgnP
c17F8XovDvjb4b3mlWXiLSpL6F1ubeM3kY3Mv8PXuK5fejPmj0KtdWZ8ZKcgntnilHyruHU
8UP5COVjc+YhKSwMB+7cehBIIqMnC7u1fUUqiqQUkcE42Yv060dAR+dJnADDvQDliR98VqS
KMH7nTvTcK+HBO2hCCSE/HNCOHVmXOF6g96ABgM7h2pI5AlzHKwHysD+VNDDlsYHpTI/LN1
GZchd3UVjVvyvU1i3cvsuFAXgDj/GhQrDOPf8KVvmHyEAccUuBwF7dq6NjIV/lUbT3pucrm
grlQuQCvOKAcqeP/r0twG7Q5y3b3pXCgAuM46UoYOTngDsaCckqeaencBjYYguCfTFGQD83
JpwJXg8+lRgYfNK4BtAJ3AMG4IPPFASIAqI0weSMcc0hO0knoTnNAGDnqDxms5QjJ3krjux
PIh3bjEpPutPI3ADACr/AAgYFKRg4zmk53ADoetNU4x1SHzPuILe1YBhCmBy3H3vrTkht0l
MkUKoScnAwCaULjlOnenIQxDE4A9an2cOkUHM31E2RrKZRGoY9cCj7PbPlmiVt3UNUjFQxZ
G8xf7wGKYvQk8DPWh04PRoXM+5D9jtc/LCg+gxTkhtYzuSFRg5IHc9qcQQob17UbTtyDmkq
NNbRQ+eXcjaK2lZnliLD+LHeoza6e0mRartPbHapwCfun6+9d1H8JPHUuh/2/b6NHPpqwmf
z4rmNgUAySADk9+KmcKK1mlqNOb2ZwcEFnCTLBD5ZHXB6+lOZw5ZxgZOeK6vwz8PfGHjWwl
1Dw3o5vILeTynPmKnzYzj5jzitnwN8MrrxV8Sp/CWqXH9ntYxNJdNAVkIwOAD0zk1PPQpt2
aXoU4ze550ygge9VprSzmfc8OW6DJ4H4V6hpPwl1TXviTrHg+z1Kzgk0mUq89w2CyA9Qo5J
rkvF3h4eGPFupaCbj7S9lMYvNxjOADn9afNRqvl3ZK5o6o5oafZPx9mXd7CkGm2PRY2jYdS
DgEVYx82Bw3UtTidymLGD13DrVfV6L+yvuDnl3IYbK0gkMkK/N2zzj6VMAHYbx06e1CnJKD
OVHX1ozvyOhHY1XsYJW5ULmb6ldrC1J3OsmW7hz/Q06Czt7O6S4gd4LhTlJI3O4U4nO4MOR
0pyfKm6QbmJ4I7VH1el/KvuHzy7jJLO2dkWRMkn7wOCc8nNKLOKLCw3NxA3do5mGfyNSBdv
3jknkVG8gg2xMCSx6joKTw1J/ZQc8+5KyJM8r3DtdNNjfJLyzY4HNJOrXC7H1G9EaqFWIXM
m0D6ZxRuBIUjOePpTm2htnYd+1N4ek1ZxQe0l3IYbdbbPkXt1bA9fLncZ9uDVq4kFzKLi8d
ruUgBpJfmZwOBnPXjiocBCQRlB0xScBiWGVPQUlhqS1UQdST6izK4MflX11bRqMIlvcOiAe
mAaSVjLHDFeXElwISTGJTu25689aX7mQ3Kt0x1FNOVOD8xPrS+q0f5UP2ku4yWGF7eG3W4l
hhiBwI329fUDrUa2gRsi9uM9iZCf51KW27R6/pTuhwOR6jpT+rUv5Q9pLuPkkZ5GmldZHbG
5woBYjucd6gLbvnP3PQVJ1bafu0zGwnH3a1jCMFaJDd9xVIUbj0PQUjfJll6mkzhi55HGBU
jgoN5P3qsQ0AKCVOC3eo0Ux52tkdTT2fAOOSfTimAlvuj60BYG/eDcnAFECq9zFwcFxxS9M
7OAOxpYAZLuAxnad3esaukGzaO5aYBR8nX2p2dpLZ5IxikI2At1wKFGH808qRwK3uYi4PlD
A+YHmjll56inAkIZAMk8baQjg7fmJ6j0ouAxfnyNw4oA+fGfxp4AAwBz3oIBXAGD60WAYxy
wUDnFNpcHOwnJI60h4O32oswAAbskcUpyOT3pOqhTwM5zT9wwFJwo70gGdOvFLnBx3NIOp3
cL2pQcE/pQAD93x0BoJGQq4xTR8iNu5z69qUAruXruoAUAAgD7op4xyR6VGBsG0nr3qRMYP
PAHWgBobJyx4HrTgVUZHSm7Qq8nK9aVVBOc/J2oAUYEYcYHsecV9mfB4QX/wAEtP0oPiT7H
Krj0EjSBTj86+MjtXfIx+U8Y9K+q/gjeNBqkWhtLlX8P21yq+/myE/+hCvOx6vTT7M3o/Fq
b/wHjtrT4byaUkZS5tp3knz3Lltp/wC+VH6V4h8NNF8d6j8Rb7VfBV1aWs0E0sVzc3ZDKis
3OU6t2xXvvwyu7bUPFfxAls9q2yaqluip0ASILx+IJ/GvJf2fV2/GLxCgYndBOT6f64Y/Kv
Og2lN+R0y6WHfCe3vbb9pjXIdTu/tt/HBcrPc7dvmPlckDtXEeN/D+p+J/j5rujaVB9purj
UGRRnAUYGWJ9BXoXw6IP7V3isg5GLvPtytaXw9hWb9qvxrMwBeBbgoT2JdRn8q6I1HTm5rp
Ey5eZHlfi34RXfh7RNR1PTtct9bOjyLFqkNtGVezYjPJP3h9Kh0P4L+Mte8KTeIobeO3txD
5tuDKGe59lAzj8a9D8XfETwh4YHxA8KW2i6jLqGqzutxPNIhQvgAEAnO0Vr+Dbu5t/wBkHW
LqCd45oo7rYysQUAYDAPatJV60aal3J5Yt2PI/HPwg8ReCPDmn63fTW91Dc7Vk8knEDsMhS
e/1o8KfCrUPE/hWTxLd6vaaDpSSiGO5ukZxK5IUAAe5xmvXPipM7/st+H5ZGZ3dLMlmOSfk
PJNb2qf8I3oP7O/hqXX7e5k06AWdw0VkBullzvGfYnrUvF1eTXe9h+yj0PmDXPBeuaN4zm8
J3No0upxSKirEu7zt33Sv1966vV/g5rGj6LfT3GqWE2qabbLd3mlxkmWCJujlulei+HPEmk
/Ej9p/TtesLWSG3tbFmKXIG5mRSAcD0z3rkvin4j1HR/jN40it2Drf2Y0+RZOR5bIDx7g1s
q1SU1HZ2M3FJHjyjIyw6dM1HJGkikuuT2qcjggjaO1Rg5zkYwc16S2MRMBTjoaaw3N5fQ+v
pUgxnJ596TtyPmz1oACV/wBWeaZjLlTxt7nvTgykkbefWmkbjt9Dk+9AACGchug6UclgTTe
+PSnLICduMY70ANK/K2RyaB8i7D3pS25iSMenvQozw3WgAxnCUjAZK9qUg/dz+NNYEgrnn1
oAQDLkY+UYqSUEgNgsPamqCVKE/jUqNuULjpQBXWNhuLHinqAgyOAafuycEUhGDycjsKAI5
ML90Zz1AqazRV1K2B+6X5B6YqNRhsnmhH2TJu5XOayrfAzaC1LBOH5OVxnNNUuJycYjwPm7
U8kONgA6Y4pMn/V44xWpiKhIdnY8djTlO13bs3T3pCF24Y4X1pACoJb7vY0AL7559KQsMHs
aTf6cjvTTljlOaaAP4TzlscClI3REdHxx603vuXketLnJ39SB34oAaSTCIyMSenemllZfKB
+cckYpXOGEg+9jpTPusTj96exNIasP3AgITkjtQDg4Y4x60x1LN8n+sHUU/lxtwN460CFQk
uzOflHTPeiM7d5lPJ6A96aSQNpFKf3hGeCOgoAcvyqQwxntT1wI9nf0qOT5sGQfMOlPXLxM
ZPlkHQCgBOoweRT1xsx2FR9sH73YVIhUJtkOGPUUAEYRrkJLJsiJAL7d20Z5OO/Ga9n0bx9
4V8KfETR9f0zU7u80+LRv7NuIzamM71HykZP3Sea8ZYBl2gYFMkO5QrcBe5rKdKNT4ioyts
fQfwf+Jfg3wXoWqS+INYnF/q18108cdo7eX1Aye5I5NZHwx8XeDPBfxB8Q65fa7K9pOGW12
Wb7pVd95J9McDBrxLzNyhW4A6H1pSwIw52f3SO9c7wcNdXqX7Vnt/hLxp4L0P46+I/GF3rc
v9m3iyGDFqxdzJjIwOmMd6pWnxJ0jw18fr7xfpk8mpaLqjn7RtiMbqj4J4PUqQD7143yM7x
hj933FAyFwxKv2xxVfVYXvfpYPas9v+KWt/C2e51LxJ4bvm1XXNZi8p0WM+VbtxukO4cNjg
Ad6v6F418Fad+z3feCJ/EKjVLq2mbBt32K78hM4614DjK7T0pPLL5DcrU/U48nJdgqrvex9
CeOfG/gfW/gXp/haw8QxS6lp8VufLMMgEhRcFQce56+lXPCfjzwR4t+DP8AwhHjnWf7KntY
xEszqfuryjLgHOOhFfN75TC7D5eR8w4p6gFyWK7Mf3hSeDha13vcr2sr3sej6P4r8O+Ffi9
Y6xoHmtoVkotixTbJMpXDyHHUk849K7X4sXvw0vZrvxhout22qazf2xgWyWPfhyAombP3St
eDhAW3K2R9aQxFASEAycnHBP41o8NFyU7u5HtHa1iNpdzcnJHamMxLYxjjGKQqUJduDnOKC
fnDe1dRmOz+7x3zSBgRy1MwxQEfePb2p+3cPl6+lAASo4B59fWjPyAkbW4/GmHge4oU5Ct1
zQAuTwCuCf1pWACkAfNSHnD91p6/Nl+h60AMIyFxzg0HJfcKeqhc46nmkKEnj9RmgAXBGTS
dOTT+APlJIHWmE7vw5oAVMAc9aYVbCgMV9SKUHPNKTkc9e1AIaDhck0bskZPB703cejgCoy
cfU9BSbsXa+4922tw2V9aSM+ZMoHzCo23EYIwKsabEZtTht+gfdlvTg1hWl+7ZpDct5yA7c
sBTQOC54c9qd94bqT09q6UzABjYA33jkYpMggR5OQe1L3H97tShByw+93oYCEBMLz83rUZ/
dNhOQ3X2qRnI7c+uM1GCQc4LE+2aQCD5D5acq3U+lBAztU5ToWPWgDDckbTycdRSqMnCDcv
rQBGAC4I+4vc09sBt3QegpSqrkA5QdaAu/n+Dv6+9NK4EbAjLjpTdxT51GSamwEJ7ofWmhQ
CTRYBN3y/LyT60rjOCvXvRtGc0tDVgEcFgNvPrmn/63leccc0FPkIXvzQiZGU6UgG989x0o
6Hd1Y9c04KScUhxnjpQA5jlfl+8e1NYMRtAy+eQaH+QAgc+9OTLjcpzIT36YoAQp8uMc96R
0LAAAHB71JtbPUbu4oIJGOhoAYAZBxzt45p5TzOvDVJEmeE9cY9T2r1Dw38MZZtOGra66Ij
LuitVOWY+prx80zfD5ZT56z1ey6s7sJgqmKnaOi6s8903Rr3UV/c2zNzjceF/Ouy0/wCG15
cKGnMrn+7GhCj8a9o8G+HNPCsbqBSiD5I3HGa9GitoI+EiUfQV+TZpxni6knGj7q8j6engs
Jg3Zx55d3t8kfPWm/DDT9im5sZXfOSWTI/U1o3vgjS7aL9xHbjaORJEBivdpQhj8vb+Arnb
vw2txex3BKkA5aJud1fLvOcRVlzVJv7z0qWMhH7KXyPNbe08PP4dWwv9IsfOiXYkqwDJHvV
eL4Y+EdfRlso3tZcfN9jkIz7hWr1eX+w7O0Ml9ZR25TAKsgJYnoB60+60+JNttYlLe5mhLL
GAFYjv+Wa9fLuJK2ElyL4WeVisNh8RJzStJ/ceEa38C9VgtzPourW98uAy2tyvlSH2z0NeR
6jpmoaVfy2Wp2UlpcIf9U64/L1r6g1S5mt447GeZ7Z4CcnJ+cdunNY95Jo3iS1/srVoI5UI
wBMdpX/aR+o+hNfpGD4koTdue689PxPGnleIUefkdvI+aGVkQOeAaMHbuHQ13Hi3wHe+G0a
7t2a+0f8A57bfmh/2WA6/71cW6EINv3Ox65HrX2dGvCtHmgeRKLjuQ9+mc9/Sg7QOTlRUm1
aNg7kn61uSR/KDtUEA9acBjp92k2BBgE4PrSg5+XtQNu4Me/b1oU4Oc0MMDB+73pvbigQ5j
/F69aaclM5w3cUhYqQfams5J3d8UAPHyrwPqKafm+7SnJjG373emjdt+Xr/ABUD0FJGMdTT
DgHJ6jpT8AqSvHrUTdqluxSdxpJbk8GrekXD2mppKFDsCcKwyOVI/rVMnAzVvS2xqkL4BPz
DB6fdNc9b+GzSG5d3gqG9fw/Sk3D3pAN7KR90dqXCsSF4IrqMBWGRgdB0o5288mkG4kg9Ry
TTgQxPpTsBE+E+9yezelNAKkknk+vNSfK27eM46U3jB3DPpQgGj92SD3PfmhQV/E+maACxJ
fnniky8fLHNHUCQ8H/69Q5PQDIPB+lSKDjJ7mkOAOKpq4EZUFsZBjHpTwfmIIylIB2Ap21a
WwCEFssMH6UKQAfX0pcMTwRt9BS7QPmP3R1FJsAb7tInSnDa3XhTSoq4ODnmkBFgk4xz6U5
CCAR0owNmR1zSqMACgBpORgdBQq5UNkYpSuB8o+tCqCoIBxQA9QGBI6joKcscjDOQp/OkRM
HcM4Hb1rrvCOjjUr1LuSJnjgbJAHB//VXnZjjoYGg60/l6ndgsNLFVVSj8/Q7z4ZfDuS/iX
Vr4Irlf3Ydfu+hx617fpnh2202EmQCeUrje3JB/wp3hWzjtdAtyqgF1z+Fb6KGYBhxX84Zn
mNfH4mVSo92fUyqKivY09EjiJNHvtGkOpRSeeN2Sg/h+la9lrN1dt5aWboSCQW6V0MsKTRm
ErlT6VYis4lj4jGPUVjCjVrvkSuyJYlSXvLU56wM5u5J7tNjPgJiqWuX9/p9/bWsVxYw219
KsSyTybGhPUkDuMCqHxc8aWfw+8DS6qVDXs2YrSMtgs5H3vw618Ga74n17xJqbahrWpTXcz
nI3vkJ7Adq+iynhypi251WlFfM4q2IXQ/QXxfDb6v4QurTTpY7y6lAWDy5QT5uflIIzj1rI
0TS5fD9+LrWNRuNZ1f7MIhK3Cop6qo+or4V0HxZrnhm/gv8AR9Tmtp7d/MUbyU/FelfZHhH
4jnxN8NIfGVvp8Fzqcbrb31uJAghYHBbJ9RzW+a5JXwNNey96D+8rD4hS92R02s6XqWuNG9
tEltj7zOcNXNN4NubLUUu75o5YU5PJyR6dK9Xjlt5NN+1oyGPZvyHBHTPUcVzmmX8+vWV3/
aOlNYLHMY1QsSXGAQ2ffPavmFKvQjy2sketQxsopxjsZ2qQafb6cZLaSFYMbWiYja+e3tXz
X448HnQ7yTUrDdJpDMQ0Wf8Aj2Y8jHqp7GvZte0B7WZlguGdeu3vXM6lfC4hEN7aG4Hl+Vk
DBC9Mehr7vh/OJYN8s5XizHGZPLEQ56DvLzPBWBVhkDaR8uOgp4HyAZz2q9qmnjTtWmtfna
2Q5iL8Hb6H3FU8bCdwyOor9ioVo1qaqQejPjK1KdKbhNWaGD5Tz3pCQrZXkd6fgfdYdehpN
uwAN1PTPatzEaW3Nt/hxkmkK7Qcg7R1okIVCpVmJxyCM4zzVjUWU67ewId9ukhWJvVQOtc8
q1qqpd1c05Pd5ioQCM9U9DQBsXP8NKwIbaB8mKQZYc/dHaugzHE4XdTG28EA5PftSklDkjK
mhgMbh0PFA7DeVP7rk/xUwksuU7HnNPPyAY/i9ajfKHanQ9alspKwwsCDt/GprJgLtB35/l
VZgf4OPXNTQk+YuwHd7Dmues/cZpDc1SCrAr044PWhl5yvU9qkOU5xnioyx35HBrqMBWDmI
Aff/iPtSAhvlUexz3pSem0/PTAd8mAcNnk01YBdpzjPSmZ+bbUjHnaDg+tNOz7uBu6bv61S
t0ASggEYNH9eaG4YelDuA3JXg89/8KRADljTsA89aQ4UcA8+lCSYApKEA8nNI38C/XmlA4y
xBPrQx6DuabdkAZClVHfv60P/AKwDOV70KFQcEEmkI+Xao+X0qb9wH8dulOVsA+9RrkYHan
ds9qkCPIB3ggJjuafuGwOeFNJ8jDcMbRxg04naoduV6DFACM2MHGQTjNSBug60wpgZPzBu/
pQBjABoAt28Ms8ypEu4kgY9Sa+nfht4Og0mye3vYFeUKrE44O4c8V4v8MdHh1bx/pdpLgxA
tLLxnIUcZ/HFfVtvbKl0ZEUDKgMR7V+O8eZnL20cFF6Wuz6PLH7OlKS3ehPbQJbQiGMAIvT
AxgVYkkSFNzkBfWmj5gQOR3plxbJdRCO4QsoYMB2yOlfl0W3sdbd37xdt2DRhx0NZsWhzR3
T3cuu3zTsx2YcCNB2ATpxWlEcRgHHHFTD5jgn8PWvoMLNwhFx0ZyTWrsfG37Teu6lqPjDSt
BuYubCNvuDCyM/IYD1wR+NfPjRSYXcjLnPUV9P+PbTT9e+NOp6vco15FpU8aRqvKGRVXAb2
yORTZ/A/g/xR4W1OwhW10LUki3xSeW+WAYsVHzEEc9ua/QcLmVLCUYU5p+bCWEqNKSPl0jB
IrYh1HVbXwq+nxXDxafd3G91ViN7Kvf1Fa/iXwLqnh/ZcMjzWsmPLlKbN3vgk4pdP05tc0f
RtER4LNvPlkkuJSflT+Jj/AEFfRxq06sFKLumcMoOLsyfSfEvjjUfCd14T0vUJ3sbdWvXiS
XYwRRggHOcdOK7zwd8WPi5q9lpOgeGoTqEmlp84Ee95484AkJ6AZryi7ntYNW+y6BcMkKvs
FzK3lvMem4/3R7V9g/s/eDvCmneFoPFtjBcw6vdxNb3ImmBXg87MdQa8POJYelRc6lNPsmu
vmaQbT0PHfippfxO8FeLl8SXeoSPa3REkU9ruMMbcfIQele1eF7Wy8efDuw8SxD7NdTxnzo
1GV8xeGx6ZNdh8SNCk8TfD3U9GjjEkkyjywf4TnqPerng/QLLw54P07SLOLYkEIDZ6lu5P4
1+e4vNadfBx5YqNSLtpbY9fD1q1Orz8x8z+PdD/AHay7DHJC2GyOSO9eeoMsyschfX0r6g+
KGjW8kXmLGCZIzxXzFIhMskZ6xsQa/UODMf9ZwrpyesTDPoKfJiYr4tH6oibBOG6DpTU5Pz
/ADH16047TwecU0jBz0A6HFfenyxd0qC1m1q0t75sQzSiMtjpnOB+eKzGbF3LbMvzrNImSc
966bwxa2011qE9zsM1val4Fk55LAFh7gfzrkrfcGlZ/vGVgCfrXg+1Usx5V9lW+89WNFfUn
Luy0TgGLqwPNNPD7Dz60HPKtyTwDR0+X0r3jyhu4FirjC9jUfcg/dHbvT2Bc7cZAoA+X5hx
QAhBQbmO7+lNY7Wx1J6U4nlg/QetNPP3uh6UFRI3Hb1qzpwxqMX/AAL+VVidp5G70qa3kEE
plJ6I3PpxXLW+BmsNy8AqnK8nFBJPOOfQULtU5U5OOlKc5EgGM8cV1GA4LhevzetJw0mAMH
1px6HgE0HHG0AEdcUAMcjO3HPrScAYI59RTnPb160zAXjPBqogHfH60EA8Z49aMAExZyD39
6MbfkP0odwG5CnA5HtSFs9Bx60/AztIBUUwAD7w4prQBRwmab/CCec804sAvJBoAx879PT0
pMBp4K98+nancp9D3pP9Ww/2vSlft71IDvTHT3pyLuyxPy4po+UBfWn9SAv3QOlAERwuXxl
fSnbgFEgHB7UNy2e2Kacq3mdRjpQA4Akb88HtSgkMpHJz2pM4TzccHilU7WDDq3XFA0eq/B
ySG38ZT37nK29sQTjuxxX0DcSalfPay2WI7cEFz6ivnL4URJN4v+zsWAdQSFOAwHY19URBF
RFChQABj0r+feMnbNZye+n5I+twijHCQaWrv+ZZiACkA56ZqRn+XpUIYdj+VOU5PPNfGxm0
9BNX3FHmM2FHFWQkqnJZePWmRcewrM8UNqSeGb1tJx9sEZKZOO3P6V6tCnFx5m9SIrmmonz
F4zWDRfGF7PcebLELyaZivIkkJ+UEevIFZtvrMsSQSyjypJSVCjqoPUY7VPqzzvbq1yjsXY
yOHbcS2c5z3NYMV1Zy6lnUYJGDEJG8R5TPcjuK+4w8FUhFS+89+cHSpuUNX0Rc8SX1tBb3E
dwbdhqEyiNWh2mRtu0tvLEHnjoK891aeOyCWVzax2T2oKSKsgZ3XOduFPGeOc11ureEdS1j
Tki0fRnc2rmS38lvMQ4OST3GT2Oa8z16PU4dYml1+zmt752zIzKEyenToK+mwVOnB2jJM+S
rYh1FyTVmi5Yav4aj121ubvwustiHHn2zXTsHXvjjg+lfe/hX/hFNb8F6Le+HoVj0+OIG3E
J2mMjqp+h9a/OsQI0ZaKdJPVM7WH9DX2H+zeLrSfhRqOo6u5h077W0kLk7sKFUMQBnjNeVx
Nh5Sw6nTet7W3v8iaMrM9o1KWe3s/MhhMrAg49qhTVrWO0SW6JtwRyHUjmrsN3Hf2qXFuRJ
BIuVcdDVC9Fy9uYY40cgHIfuPSvyRwSfLJWPbp8smkzivG17BeNHBbkS7oshkOcV8u6zCI9
XuoTx8xbnnPtX0HlbfxFdR3dv9mRoyAoOcewrwXxKQ3iG7XoN+4H8P/rV+rcDr2deUI7Wua
Z3TjDBRS6MxdvGM8dhThwOfw96BycCnIPmBbpniv1s+GO10XQrGP4c6x4qu8meKY28XzYBQ
LyPc5xXmFjIyxqj/MD0J4wT1r2O6mgh+DmjO1vta2nLz2pP/H0jk4lX+9juOvFeSoFjYNIB
vlkZ0AxkLXw+V4idbG1JS1vL8tD6SVJRwfyJiCp2k5PrQPQ8knrTwPx3Hr1xUTEgAAdeM+l
fcHzY7rw3IHr2o4GSfu/zpAuBtzn601zghf0oAXADbj8w/nUYGCSeR6elSgcYNMcgYPSgpI
jKjBPX0qN/9VL/ALhp/L554oVd5bP9xh+lclf+GzWG5qbRH8w5wOh70pGcSA4J7UABTuBzx
3pMB2BJwTXYYDicIreuaFzj1ZuwpcA59qATkE9fekA1gRgEc9uaYcoMMMk/pUkincc4qJuF
Oec9O9NAO6KB3I+8e1NYcbN3X+I9qACvyHo3BpW/dtsXkHjNPUBn3MJkHH8XY05gd3P+r7M
PWl2jcI/4ex7UdOM8fpVWAZwr5PK9qXftJcgFKCvOTgL2PrScoS2M+gqQFxty3fqaf09we1
MGUYt1HWlPyjf1LUWAU4XgcA0obbkn7tIfkYKvzA9/SnglBgcg85pAM6nI5WgcEs33e1FFF
gFk+Q+YBkHselMC7W8wE5bqKcWIzIozjoKZuKtuHO7tSA7n4eX6ad43sZypHmAqcdK+or3V
oUtIooZAZ58BR3HevjGxuWs7uK7UnfE4fA9q+gPCurG+1W1vd3mLJHuX24r8c43yz/aVils
1+SPr8otXoOLesD2i2TFuuSckc1ZXrVS3Ytbox9KWW6t7VVkuriOBGYKGkYKCT0GT9K/Klf
mLmtS+GIGKZdYns5oHA2yIyEeoIwajDg9DnjNOM0KENJMkSjqzkKP1rsp1ZXSjuY2s7ny1r
mmanZJPanSL0JAW+doyQBzznpiuDitLufULWR12IZl6H71eo+OP2j7bTk1fQdL043GowTNF
DeBw8DrnrjvxxXPaPc/aBHqFvMsF5IplRmUbUYgk49PSv0LCxxNGinWha+x61DEOqnbdHCf
FG61GLWLCwg1AwwRW277PbSbTG27ksAfvHr9K5vTp/Gup4sYdPvNaibgRywtLx7MeR+ddDd
6hZaT40stc1PTGv7C1mEs1s7/NL/eBPoW5r6Y+Ffxb8L+KtKlF1PaaTqD3BWPTwgUheigf3
q9eriZ4WhFwpKS6vt9x4daD571ND5ObwqDq6abquj3mg3T9TMpjjA9y3FfQvhjxVea3pMPw
58MabbxmxgCkW8hVNo6szHPU8475rofjhaeJodT8Na54ZnDSeeIGt9gYyg+oIPGM16lZWlt
bQo8NjBayzANL5MYXLkDOSBXhY/POWjCq4Jy6a7PvYXslLVFbQNN/sDQLfS1ma4MIy8jnli
epqzPe20cbOZFwvUg027jWaHynJG/oR3qnLpkCQHcMhRzzX52purLmm92enCnG6R5Z41vku
9Va4tz9xMbhXgOqztNq05bkl+v0FexfELVLe1FwLcY2L8pA714ipP3idzE5ya/bOC8PaEq1
vIx4hrJUadBepsaFoU+v6jPp8EgiKWslxvIzyuML+JNJZaQ92mpQFmiv7FUkW22gu+JNrkA
8Ejg47/SpvCur2+k+JLY3TMtpcI9vM6jJVXGAR+OK0Ndhupma0tCsmowMHhkZgMkEHBPoRX
tZnjsVQxMqMfha08jxMJh6VWl7SWjXQt+Nb60hgh0tiiWS25MMkQEcYl79OFzzwO9eWpPJJ
boB+8be3lk9SnY16d4psdV1yFdaF3ZxaW8KTPp1xFn7GnIC8AZyQxx715nEx1Ca6trZC8jE
oJtvlxxRnvjtXj5bP2UeaGrPYqpSjyS2LNlO1wrBRwCV3HoMd81NVlniICw4EEaiOM4xlQM
ZxVSMNkHtX2GXYqpiFJz6HjY/CwoKLi97i46D1oxkqvatTTdD1XUx/wAS6xluEDYeRFJWP/
ePardx4S1+Cd7f7GxkQFnjxllx2+vetq2Y4ajP2dSaT9Tjp4SrUjzRRgDHROcdc0yQKcAHk
datXFpcWkpimicMvXiq7ICcZ6elddOrCpHmg7oylTlB2loVzyfSpYuS3sjfypjbhnOMU0MM
OP8AZNYYj+Gy4fEkapQbS2Tkkd6NobBOQRQgywb8TSkFnPNdhzgvzElv4elO3Z5akBDZ9qU
bSQX69SaAB3bPBxuqMEqTu5J9qeSQxJHXvTOMnccZ6dqpAKwCqAvOetN+4Ni8g/3utEeUzn
ueOKQnYpUcZ7daroApAxtJ+U9SacVAXKjKetRqMrs/hJyacchwg+4etSmA0thumBSlivzrj
HbNLgbtg4U96aBtJz+dJ9wHZIGR1pfukkc5pqg7tykcc05SVJI79aaVwE5VSF7nmnAlMgcj
rzzTQxXJ7mnoABx/EeaGAyik3HOFBpcAEAHg/pSsAzcwO4Dke1OHJ39yacjhJA5BIU8j1po
Y9VHfikA4EqxIPJGK9E8A659nnW03fvkG9PYeleclu7feq1ZXc1ndx3dsdsyHIP8AOvGznL
lmGGdLqenluL+q1+eWz0fofX1h4o0+w0SO61W9itoSyp5spwuT2z2rkPj3CdR+D0txaXIaS
G4iuYmjfAIGeeOvWuCtdRsfGHha+0K7mjgS8hAUykDy5h9wj3z/ADrybT31/S7jUPD2pXVy
qwIyiCRi0YB43KD269K/KMtyH2VRYmUrOLaasfTYqMXWUIPSSumd/wDDj9oi90C0XSvGEE+
qWiL+6uY+Zox6N2YeldH4/wDj/wCBdf8AAt/o9jpmoXU92myOSeLy0ifscg9RXgy+HJra8u
LVpIZDCc74ySrZ5GKpvo19Np1yqsgSzzLKSMAewr6iXDuCdVYpws99Hp9x5PPJrlTuUdG0m
bWb1VMiCJWHmE8cZ5xXsVuh01v3UhMUcQAycg+lcp8PksZtFn3wK8qzfM2OoxkV1M91Zaeg
S4t5SJSDlYyRjtzXLmFWVSr7NLRH0GXUIwp819zD12x+22MmcEyqTk881yvg/WpPh/8AEvT
tZurRLo2Uw3xyHgqwxnp2zmu/jjttTuGDF44+oaM5H4mvK/Eio/ii7S2k81FIUN6114G9RO
hLY4s0jGyktz7auvjR8MJ3TUZPEVu9xDGQIwCxUnrtGOvvXinxO+N2peIp4NA8HSXOnQzHE
kynEki++On0ryjQtMhGnTXt0AzdBgjKgCmaRp/2jU11a5Rnt0fdtVzGxHTAYDg1nT4dwlBv
ESvKS72t+R5lKpKTUO59RfBvxRfar4Mtv7Vu2uHtiyIx5ZhnvXXeIfEE5t3S2Hkxj70rcfh
ivjNfHev2VlDo/h6Q6NBA5V54GxNMServ6ewruNC8Y6rD4Tu11fVLm+lWcqksz72BI5wfSv
ncXw1N1/awt7z0XY9fDV6cp3krKO9yXxxrD3V+LZQDHyxfP3j0rklI2g9veh7iS4uXmfkN0
pMc7jwK/W8twUcFho0Yny2YYt4nEOp9wMT0H3WyDWqNTSSwgs7ppA8KCOK5jOSijsw74rJR
tm49zUtqyW91DK9sl1ErgvDISA655HHtWuLw1KtD343a2tuctKtOEvddrmhc3eoL4O1icag
LiLzIouQQcndgHNcnbaaLdi/2w84MgGeSP0616F4vfQIfhvcXGhW1zaWeqX6uIZpPM8kqu0
qD1xnpXKS+SsiLaRkQheSTkk4r5fLaVPETmoppX8vxPdxVadKnCTSuxrTs6gKcIO+OacI/3
RnwdudvHQH0pBw/zn5K3HWBfBlrLCC8jXEkkz/3QGCr+ma+iqShgowhBaSdjyOapi5tzetj
uvh7ommtoM2sXEzM8TmQRK6rtI4BPBLVYs76/uPE0lytyQhYnLHJAo+H2qwJ4M1K0ghjF3z
vkODuQ89MfqTSeHIRLqdxIfvBSwr8ozGdSWMryq9G1+J9xlVOCoJtHIePZIrrV5GiEMZI3f
L1z/8AXrinLK2DwB+VdP4y1BVvJ0JKNGCxBIrghfTSliqsHIyoIBGD3r77KKn1fAxutX0Pn
czh7TE8sdkXHmRpDCxCt2Gck/4UgABcD+6aoR/Z7SJzLMvmtyzE81atZY5vM2OOFPWvVnUv
SfM9WeZy/vFyo3V5II4XHQ0pLZyD14zTDnIx0OMfSpOPLwvavYPPGqOcnIxxj1NP5JyQM4F
IrZGMUp5x2xTAYCxZg4wB0pvADZ/DNSFVb72cDpio8LyG6DpmhIBFLc7s+1JnHX7tPHP3jg
Dp70Mo2ZY49qq2lgExgY7daM4Xb2pqZ2nP4e9PZOKVrAJxtAP3aQ8kA/cNBKhQGOR7dzSPn
AI+6e3pRYAQbThfuU9gPvA8DrSegU/L3oYhen3e9F7AKpGQe1PUAZ29T2qPgjI6U9OlD2Ai
yV5ThumBzxSqABhe/UUgBA3A+1OBBGQMVAB3A7HOabkghFOEx1p3Pbp3o+UjjpQA1uQGH3R
TlLYyhCtj5eePxpOHUbeAOtGQFyOn1xQ2J7GxG8I0sX2iyz200gNveQvziTGQVPYHrVZ/F1
3PZR2niCAw3kUeLWdotrzKTj5ieq+hqxpl8r6dFp+oMYtIN+jPLEoDhmAHLHqBXRXJkXS7r
w9dXVjfaZJMRZrqQylvzxslxlfzx7V8hOmpVakWtLn1NKryUabjul17M4yymWzmSwmhEV3D
I2Tn/XK33fY455Fbwh0m1vbq01O1llgu4lYwKSolfnPzD064B9Kx/D/hl28XTxzEeXpw3bS
3mIzZ+UK/90+tddr8hksYrNF8y5N2jQQGPeHYAkqD2GOprqryTo8j08zlo/xuaxVbwrD4St
ILayWST7SDK0gJcMCfkX5eOBXN+ILi8HlyR3krQpjenmblx9K7/wATTz6Z4ahkjBtzFtVdp
B2gDkZ781wt7rA1t7JdCgj1C+ubfbLEq8IeQxY9BwM18dh+erU57XXc+slOnSoqF7MxR4vi
stHntrS2KX0xKrjkD/a57+1ZemaTHa3O/VDK0ssW+NY2HJYZGc12Wm+FLDRNNXUftaajrsk
6AW8KsPsi/wB4nGDSa9byQRJPcX5uJoR5YBQAAdgK+qw2HjF3ij5qtWclebuzlZLvytL+wx
x+VI6gMD13E85NasU63UaWsA8m1so8AHjzH781xt1ft9qDFNxVuQx4PNbfh5Itau2S5cw4P
yqp4x6VriXeHInZdxYaovaKTIbe90nTb28iuLM3zzOuw5+UZ6/rSapqK299dQxwSRM7+YhR
h5YHHY9Pwror/wALW9pD51rF5kSMMkDv9a5HU3/tDUVijiMLj5fnPb1rFc0JJ9F1KqU1KnK
+7aOhs5TLbh3Ty1x39asjhiHOE7GoTtNw8Ik3R7VIJHtilDENtc5UdK+lw9R1KamzwcTT9l
VcOxIg3SMuMjHBojYqSGbIJwD6flTBhyQwG3qM1f028s7O6kn1K0juUKYjDf8ALM/3hTr1J
UqbqRjdroiKNNVKig3a/cseKBPB8MtEsm8vZc3T3BUFWfBbGSM5HSsZSVGEPyY5qvrd5b3V
+EuZpC0n3Seg9Oamt4BvWFSQhGWPXj1r5vAVnh4TqTW92e5icGqk4UYTTtoOMqbtiMG9cHO
K2tKUXNhdWMaF23llQZwwPUfnmp47XTZrJjbDbKCc4H3h61l6VePpmrKy5MbNg46rWVXMJY
2k4xjaUdV8jqWWfU5xnJ3T0fkd18Nrqa2u9Z0w280oubY5jjX50I/iz2UV0OgmGJNQd2Kts
ILCuH0/VLjQ/G9pqcOfIclJu29W4IP866YXUcAv4lcBZ0kKN26Z5r5XNaTq1/axVlNJ/Pqj
18vfs4SpN/D/AEjyzxN+9vLmc7njL43jn8DXOqGNud7eW7tkf7J/wqz4hnc+UPKUk5YSK/b
PQish7mSYJbqecda+sw2kIvsj5/ESvUl5kV2UGI0AZuuetXvDu5rmeIqCvlk4Pr7VW+ytEA
Y4xK5/iBxitDTLcxztLI4RypwB2A//AF1pV2uc1OK5jqGwUUp0HTFJ0bCcN3pu7y4gAM4AN
OPEfnd/Svq0eMKcbNi/6z+9S4MilU+VgOc0hG0b/UUucLlflJ6kcUMABJJBBGOKYw3HBNSH
07+vrUfVsVSTAUbWGGA46U1zn7xyM0pGKjPzHb05p3AVM5+boDkUEuFy2cHpRn5tg5NAJKh
T2pSAUZ2bWOQD3o3D7vXNAGFxnNJwg9SelPoKw7bt+UUmB6fL3pFYpww5bpTn+QBByW5peg
xuDvGPu1KhAOScj0ppG11X1FGMMF9qlpgMRwDvYZX+7T2UL84bg9vSm4CkHGQOMUgfByRke
lIB2cKTnC96QAYwOlKW2ktt3L6UmdqgnoelPcAXHIXp3xTWQOeG+QdR2PtSn91053Vp6LpM
mr63a6XEsjRzEGaRRxHF/Gx9APWs5vlTuNK5t+F7LQr/AECeTUY/OZLsQx26twcrnfjqcGq
Xi2eXwxemxjuYr61u4t7K3IUf3Sp6VseJoLOC3sx4ZklVI3+zW/2ZgY5Dn7pP8b9/lPHesm
DwTFf63jXrvM0UIuZYlYnyTk5DnvhcHj1r5ypyQvI9ygpSja4/4U3kL23iGyurP91e2u+CV
iQQ0QLkL+FWPGOqPotxpupRW0hUXt3HDAy7fKxsAXHrjP51rtYppN0YrC5juYFglWKWMFAV
aI9j0xXH/Ee7S5ttMuUdHjF5cMpjIZeVjOAw64rgdeGI9y2h2ewlQtVuczc+KNQ8TXctte3
Igt9jv5YfamcH+vauu0G7OjeFLDTtDnSHUdRg8y8hOJVkUqcux/hbkYXt1ryq3n+xySyoQ2
9WXBGRzXomm6va6lqsGpt9htWs7WKLyrVQnmfJgsR3PFXHDxilGKsvIlV5VPem7s6q0mfSN
DW1+0N5Ue5y/TfnufwrzPxH4i+1TtFFJuUE5x6/lXV6tqkJtpMZIYEZJryq6KtdyMpzk10R
qTu4taGFWMVC99RshLDc3UnNOtrqezuFnt3Kuvv1qNmyBx0ptW3c402tj2Hwv4httfsha3D
AXUanKuflb6e9Utf0BGjN7FEVMLccevWvM7S6ms7lJ7YssinPynrXrF4dbPhO1kvbcs74mk
YEqYFI+VWzwSevFVFL4Tq9rKT0OEuLyM3kTW07bidrqRjI9K2wpbAPb171QvNHjXw6PEEd3
5UizeWYJBhm4zuHtUumXDXNhGx5k6HnrXoYGSi3TuceN5pfvGty7tBGMcCm43E7uVwetPfM
bBSOWHFJtwFU9+K9XozzVuZ2pKrXOl+YAQNzHPcZOK3NHI8025fZ5uSzdPw96xNUH/Ey0y3
7fZ87vqauHKuACQR0NfMRwzxGFlFb3dj6J4mNDFxm9lY2LnzdMmJV2KAcD2qG/Fm1olxaor
Fhk7T1NOXUxPbiC7GSONwGTj6Vnz27WSma0u0mibrET/KvAp0quHneatJfifUTrUsTTfs3d
P70bFrdQ3+lXFvcSGKeOPzI29SOgH+e1VIp9T1bT/s8DumM4uHzsXseaytPvb9bqSS1tmRS
PLaWQfJGTyDzxxXWW+j6hLYRWEl2LhZkMsjJ/wAtWJ+5xxjv7121atOnF8y91627PyPmk5y
rckHrtfuecaql3f600Msflz7VUv6BRgH6Go4rWzt3ImkVpQeS39B3rd1ixkt7ueGKPLwDhg
2GI7rn0FZkMNu+6RSQ7cMCc16NOKlBOOl+5xzk/aOM9WuxTBFwSiOpjGRubPyn6DtWhZERq
2Z5CwQgZAAP070jR21uu9ZEgUdQO9NtbmznmkjhJ+4xyBWcuVaJ3/I6PZyS5pWX5nSKAqp5
g6DnPNL0kL9UwOO1A/eHaemO1HWQxfw4FfX2b3PnE0xcqhMn3u2D0ochBvA3A9j2pV5Yoel
N3fvHXAxUtalC443djUZ+99elSc9ewqNjl8jtWgm7AQQBu59qHwU+Uc0E7ju/hxTSwCBqQB
jKgD79JwyKAcEdaUEbBIOppMbUDDqaWjGKuPuE9O9KMMSByRTSNy56H2pF9KeoDjhiw7rSb
hg7vvDpmgruGRxt6+9BDSMGwBt/Wk0A4ZUYPJPc07KmMpg7853U0EuGf+7xSx/MrOeopNAN
IDERA9e9IoAYxj7wpdoJzk5xTHG4BF4Yd6kBQfmKntSgEuc9BQmduzq3c0Hc5MY4I64p6dA
DpuDfhXo3hDSo4fDcM99biSLU52lcN/HFHwqfQtkkdOBXnaYkOxuqjtXsXh949Q+GOizxuo
eyeW1kGOh3k/8AoJFcWMbUDalrJGT4vv3HiHw3LawrFbWQYKqjAVieuPX6Vr6DDFd3PiCe9
HzlCFk2A7MyKR19cVQ1ZUkh8hwGCtvXjLZ9Kw4deu9O1i62GOSGUKJEPBI69exBAxXymL5/
dtt1Pp8LTU7qO50HiWNk0+wnMw+0NcTogMYQeWInK8/iP0ry34jJL/ZGlSyEtI91cB237ss
Fj+n+Fddquq3Gp3aXVwxNvCpWGEsDsG09e2eBXLfEC6muvDemz3C4kluZnwMtglUz8xJ9uK
56EVGpeLN8RFqhyyPObCFZL2ETRl45W28HrXVCxW90B9atfD9zZ2MDmKPUITlARx8/f8a56
wuYLPVLV9RhKwwqdoVeSSO5712vgHW5mNxollabisc0qXYIG2PGSkoPymM8A11YiU0uePQ+
dSTlqzhri+vi7pcuJMH7yHIP5VnHHXPJ61393oWiSTXVzPaT+c85RYdMG+3jPfB5JA/KuTv
tNMU07W0hnt4mwDtII+tbU60ZvlR1Sw8lBTv+Jl0UV0nhDwhqHi7Vxa20csdpH81xcqm4Rq
Ow9WPYVu9Fc57M0fht4ai8QeKIZLu/trG3tGWTdcDKyuCCE545r1HxVMjXM8N7F5EgJPzHO
4HuO1bH9i+EfDGiTae8TyWsmPmDAvuxxJnoVI9uvFeZalcGJZomuTcRwBljkLcjHTB9Kwp4
iDk0elTws0rrc53xNdK8SQpIW2nGM9BVTw4X2TKudoORz69apzFtSlBJyw+Zm9B71o6Ko+z
sVOCrkcd67sP+7qLzOLEOVWLb6GyMnO7kjpmnpFcShkhgkmlKllWNSxwB1wKYpyMenWuk8L
XE8c17qEFzJbJDCbZmjh35DdT+lejmOK+q4eVVbnFg8O8RWUEclq8P2bxelo3LQ2saeuDtH
9as4AARurDGe+ao3MgvfFU1yp3so2tMTgSHscdq29JhtLq8dtScpbW6mSUR8lwOAo+pxz2r
z8Fi6dHDc0997HTjKE5Vmo7FSWBlgQzlYLVuk8x2ofoepqjPd2ayrZ6e/wBvx0MYIH5Y/rU
uqzz69qDveAraocRxKNu0D+gpwghht5IY18veP4eMVtTjiMTH2lR2XZf5mPNGm+WCuyrBc3
R8yzv1zZMcvDnH1P8An0qxN4rOmmC20C3uLfyFKZnk5bJ649MGuy1K38PW0On23lvPdvaK1
xHAMIBjg/iOvvXM6roVjezr5fntEFBhdDkY/uMf5Gvm1iKVab9128z1I4epBKUtDnXuri/m
ku1Z7YRnkE5/XvmoJ3tba58u6tmZTg71PWr1wbOKdbOO6DCFvlQfdJ9/Wp4DHdKzOg3DgjH
Q19BQo+0ha+h59SapTbRQJ0eTCRxghqlFnb25kmtyQRETtzUdxpMBDmMskpOVIPfNR2skiR
XUEn+uEZBz3rCph+V66fkdEMU3G0kn521Oyura/Gn29xPZS28FxgwyOu0SD1GeoqOa2vrMO
l7GI4CcIxYE469AatRaxdyWUem6g1xdaYfmW2kcjY395SeR+FUbGeysry/hS3bUHjmZIvOz
sjUjOT6nNeg69aNRRbWx5DinBtbXL19Y32nNbR3ts9sLmITwbx/rEPcY/keaqkMHEZxhakj
ub2ZJzdTz3ChS7ySZIBxgH09qh28BO/UHGK9GlJvSRzt20QOSxAHTvUYwp9hUmGBAOMetMc
YfC9M966RpWBjl9w6AUhwDv7YpHyCAuMEc5pCoyMdKnS5YH73nLzgfdNBfcTKOG6babnY2/
tSkMh80dB2qhNXEYlcSDkntTgQw3d+4qPJQtKeSecUjkqDMuctjIHSlqMmKrgnvTD8xUD+H
rTudvqaQjbgqOT1qG7gOJ3fMOAKASyl+4OBTX5jpVXOCKp7AJj5t7dKaWz84HPSntg8k4po
IK+aVxnjFQAp+bgD86CRgKTnHU0vCru9e1NfHlqw+8eopp2AUqJBjOAK9P+GE63WkeIdHlc
JH+6kjJ/hdsrn9BXmCgEDNdv4BZtuvFTh0tI5FAPXbJjP0wTmufELmgVG10dBL5ksjWrEMU
+Usy4yfWubh0eW41+4tYwpkeRYI9wyA2M5Oa6i5RbpY7iObYxUE+5pPDEKz+JLkyffeSQsc
4PEQxjP418dj6vJBo+swF4K5n6ppkVhNb21rfQX0U4OJVjwN+xgy4PHHHNee/EK4tzo1pHC
3y/amYAHIH7mP2FexeJDYpommw2kKRyR3DH5E+Ukoc7R+A5+teI+NLmS+0GwnuNzSvK5LnI
BwiAcfhXm4O0pJx2R3V7ui2zI0nTLu8sYpLWWN5ArfIy+ZtBYKMgjjnNbFlMtxdWlgJ4bNZ
pTbm2jmEUfmL0aUHqpGc1l6fELYMqyshEUYxkj7zZNU7i0jGlTZjyWvipc9cZ9a9BpznY4/
Yr2d0dlaap9mtHX7RbaPYQhoWkhG+S5IY4VOuF9Kjs7ldR0+WGJ3uBG/LywBTz68c1zVvdy
aUivaokk0XCSzHfsHoAeBUbeLtea5Ja4EueoWMVlUwU4PbU6KOLpxioy29B+m+FYNQ8UR6d
dalHp6yuxV3IUEc/KCeNxPAFezaO+m+CBaWtvDcwMindISSsqH/lqjcfMpzlfavEZrzU7sN
/oqq7neGwcjHP50s3iHWNymRxlH3khATnGDz6Y7V1zpuvS9lUZwRlTo1XKCdj0fxNf2uo6h
9oOqfaIj8jOSPu8nATr3rgvEWofamaVAolkbcwjHHp/IViTavfzsTLcFu3AFSaQGl1Bcqzj
I4PT8TTp0PZxS7DeKVR8iNUWEdl4VF8D++uD8w9u1M0mMxrJH3jwT+NS+JRc21/babIojjY
gmNTnHP6GiJvJvL6QDKqEXA+tdsH70WzCcU4y5TTyHU4429Sa2N1zp3hyVbmAQiXbIMNlip
GQ3HFZtnfaTpONT1KP7RtBMVqx4d8cbv9n+dc1deJby9uS0jBDLkGJR8qAn7oHYVOZV/rLV
Kn8Ke5llv+zTdSejtsUbm4W4vg8TkNnHA6+9dbDIx08xlR5rkHcfTFYVjbxPq12UjGIWAX0
FbrAElkI4r0MHhouKnI4cRiJc7QucHBOPTntWs1mlvd3Oi6lBG88hUxXET5I4z8p7gis21t
LjUJTDZ28txMBkxxIW49T6D3rXsvEd/Zm2S3WCSR4JIpGkwxTZ8vB57GsM1ryhHkp63vdXt
2JwkY8/tJaWMLxBa3M3iCCXS0aeKeyQoWHIxx+BBqprcWv6DokNlfzDddDIVTnj3NWNPvns
NcsIJbnaq2p3nqAXYt0/Gq3jG7bULiIvfCYR/KoMJTivnqTmpxg9j6Kag6Mp31fQ48qyKFI
+bpwc4ro9FEjrN5gKlmBGcenvWCyqZihUDapOAe9TWk8zyRxNIXXGTu5x7Zr26U+V6HiVFd
q+x1JkLffHPaoPsvnNPKCAyREnPpSLJvTcpGBT4mYxXBPUxlR+Yr1a9pUtTlpu09D01NL0O
PSpBe6jJfanPsVe6RIOTgnnNaOq+HfDXiS2tLbwxb3drq9ufOdJm3fbcDkEj+LHSm2OgTXF
zaiON3SbBPlrkKK9LvdG07RbaCLT7OW0vpk/1qZV246j/wCtXjqSn763OSEq6912scFqXw9
0m78OQXXhnxEPJmG99MvpNrpIByoxxweOa82uIri3la3uYzFMnDgivSdT0+d9Qd2iSK4lba
WAJ3yAfzP86y59Ij1ezZAqvejJjYn5icfdr0MLiLe62Z1JWlscC5GMfKM/nSgbU2k9R3pxV
1Rlnj8qUNtKdMEcEU0ZCjdwR+FezGzBSG7/AC1KHJBHOKaTsYKoypFB+YkMDn1NLgp8p6+t
VboVo9SNhhwDyv8AKn9GCg/L6mk2ggjGN38XpS9FKHkUJWKE24cnORSD5D5h5BpPZeFHenN
jZljhR60vQBEBViwPXmnqxXJHBPWmZOc9qcCCMg5AoTYCHIUhe/WnKSgwD15NISQMjmkUEA
5PWjYBN+COCadnkNTWB25QflSH5VXb03c01ruAu4eYGI6UAAsX/ibrSMM/dGcdcUAnjHSoA
kC5OfSu3+Fzp/wn62bglL+zmt2wewG4Z/EGuHzjnOPb1rf8FyzxePtCe3do3kuRH8o5wQQa
yqxcoNDW50NnMkGs3unOQjW85VR7VLa35sdavJFTewK7h/eBHSuX8Vatt8YXGo20ZgEz7iB
6jg5/KtPTJn1TUWEYDSyiMAE4BOOST2r43OMPKMVVPr8rqqS5JFm/uPtN2ZImkVDvcq+Mlt
p9OmBXD+LITB4a0y2uUIkjlmJBIJ+6npXoWoaXJZXKRLPbXccsbuktu5dCcdCT368VxPxND
Qw2cZMSM09wSkQAUDKgYArxcJVk5Rh0Z7GL9n7L3eiOZt0Mts91KTiSWNcfQgUpLXMWoWO/
y1W53jNX7aJP7DtV2femTI9eaqRxqutX0ZHPmA49q9qg1Kpr0OKUHGnFd7D9P006rqPkvja
Djp1NddB4btrWLAVQxP8ACP51R8O7Vne2RVM0rnAJ2nPpW/Fflr97SSBo3i7SnYG/E9a8jH
4mrObV9D1cJh6NON5L3iudHhFu8coDcZPtXPT6NplrIyiLlxyM4Brr5nkgjC3BJSXox4B/x
4rD1a0N06ohxuHLj+GuSjUl1Z01aMJRuo3PL9Ugiguj5YKg9qksbt4oiI0KjHzbT1xU+p2U
7SyvISHiJ3ZXG4e1Yyu6jglQe1fX05XVz4KtBxm+htvNcaxqolmc7mbKseq4/n9ac9+0DX8
hOCQqHb/Os2xvWt7jezZGMYNDStLaXMxfhnAx60pXbLhNKFupG8lxJCbln3At09PTIrf8P6
ANSjudX1SwuptNjUgyWZXckv8ACWUnIX3rlnY4xng9a6WGT7L4dilQxK7DJaPh+T0f1FRVW
lonNGaUryJtLudNga++13M0U7TAqYwpBXHvTP7bton2BvNUHAONrflXNP8A60uD1OeK2NL0
e2fZfa1eNYafnkooaWX2Remfc1vCrUormUn6EypRqSu+psXGtXS6FdQ6RqUsMVxj7TFC4Qy
AdAe5HtWXZDU1sYDbadduFDjesDYIY9uK228cabo9s1r4S0C1s88fbbpBNcMPUluh+gFc5d
+KfEWpDdd65eyr/dMxAH0A4rmlOdWTkoKN+71fyNElFcrehJfC/GryXh065RCAMPE2QAMel
JquqWt+qtFbiORQFOMjPHWs7+0tTJB+33JA9ZCajaV5H3zMX45J71apq6b6GntWouK2ZFuy
eRg09ZniyFPWh1jPKLtx2ppGecdK1Ofc2tMuGYGNnGTyRjvW3BmRJ8jAEfT15FchapNJcol
tjzG6Z6V11jGyW1yrHcywHJHrkV1xn+6aI5b1Ez7T8P2LWXn27WSCLAERC8qMV0Vzof2jTF
cxqXVcHI5H0NcwuszLJbMkm+JkHz5yD0xW9e+IvJsEieTyy4JBzjdXmJPZGd11OcuvDGmjS
pUmZFypkV2JUq6jcP5Yrx2+vrWDVLW+0wrJBKBKBGfunPI/PNetHxFaPFdo7JN5UDyMCMjp
jGfXJFeX6jY2UMVpYIY4fssQEjhcfMfmb68muvDU5czv1OTFNOFo7nC+Lmgk8V3NxDEYYp1
WeNDj5iRz+orAb51zLwR2FbPieSGfXNkTDZbRLGHHG7qfrWKQ0mGfp2zX0lPSJzxv3EALZJ
PGcClOQuGHNIBx87bR296GLZG8kj3rW3UrqNP3StB5GKMHJz3PFKVK9RjJ4otc0Ghf3ewnA
9aRuiqwync04+ho4I2n7vpSATqBgfL39qAADx93vTlBAx0Xv70HbuAUfL3FPcBOO3Sig4HK
/dzjmnLgHLdKhsCMIA24E5p3A5AwaRVZjuwcelKflBY846ilcBiE546d6edvAHAFAUbhtbL
HqAeg/pTvLZmCIpYt0VeSfoBzQnpdCvYjcdCpzir+jXzad4g0nUhx9luY5Dz23c/oTVN1wQ
qH5h95e4+oqO5Utbbo8Yxng4zWcpJplJdTb+IBjXxRqVvGoUrcM6Af3GO4fzpngC783Ur4z
y7BBbFg3cZO0YHrkiq/xDlI8QreKVPnW8Tbl/i+UVwdtqc9rfm5BYMOCpyNw9PpXkYyKnHl
kj1MPVcdYnuWv3LQ2qy+cpB2KhRQgz5LBwBnsR+NeaeNZpbnT9MnkYuz+cNxJOTvGeTSN4s
a9traJ8RiAOAo43ZUgfzrP1++W90rToIG3GCaViAMYDYP9K8VUUpppHruunSs3qatgrS6dC
o7oHX/AGSDTRbMt48rqQznJYmk0vUbK309Q8wSRBjk/wAqzrvVI2uDKh3+5ramnzNxVjq+s
wUFzM3dJMaeLLRnlTCOZN8h2qMD3rvr2Ua1DbrcIsr2rfK+O2c8Y7V4jNrGbyK5aNZBEwba
wyDjtXr+jXc11pVvcQxKiyxhsBe/pivCzim3KNXqejldWFTmgteo7xK4uIIIYnZY0wWwe9Y
0dsxt5riKcQxwKS5Z8sxPQAVpPDcXLO8o8tATlSOvNZwtLWbVnMse6JIW4x1PavMpStGx7F
WPU4XVwbxYry2QsCh3qD8o+tcvNs80+Wu0cceh716Rb6QW0aUHLYJAU8Y9K8+vdPurKQpLC
yHd3Oc19PhasZe6j47MKE4pTa33KlW0DHTJlHRWVzx+FVK1dIljWYxSxq8b/e3dK9Bp7Lc8
ynyp6uyMj73qMU9d2Nu4kHtXV3dhZXUDfZ4FjK/xDjFZz6dbWlsbh5DIyjkEYGfShqcVeUb
AoQk2oSTsYpBHUU5pHdFRmJUdBnpTSS3LHJ9qVPvjjPtR6GL3sjR0/TTdfNkbc4rdj0G3MQ
VSTgk8iqWmXaJGERBuLdhXaWsQWFWMYyR1xXFiKsoWscNao4s5WTQAAQg7HHFJpHhwzG9t5
cARoGUlc8kV2qwA89vatyy0xNO0K8vJo/mly+doO0EYArzqmYuCt1O/LqcsTJp7JHg5t5fM
8vbk5IHvSHfDIVI+oNeqaV4UF3cLqdzbeXaRLlVYAFz3Y+wrhr3S5bzXLlbFfMjDMVIHBUV
6dHFQqycY9CpUpwipTVrlfTGhjIKj5z39K6G0dfJucdXjK4/rXFqzwycEqVOCK6DSJXlikY
sT/CD716Uq6VJxsZxjeaZ9I6V4hksbW1mnDOYlWNtzA5A6Y/8Ar1qeKvEljf6ZAbViJE5IV
sqa5+ys9Oa0i1CLU4JbJysDtnBQHo5B5HOaqWeveCbrVZ/DrX4M0ZIE54jfHXBzVOVJSs3q
eX7Ks1eJmXWsziMxQTMm/G4KeMVUn1CWSB7mdmYqCTu9K05dLslZ7q4u44IgDIsedz+V0Uk
DufSuK1LUxfzbLVWjtkJADcFh716FHlklKBxToVE7SKJuDeXEkpyuWJ471G8oxhsBR3pxZT
ynA+mKjnjE8QjzsA5J9a9DU6YRWw5QJhndwvpTXO7huCKZHEY12rkfQ9acVz98kDuatFNa2
TFADYOeB0pN3PPX/OKTpwD8o4BpcYCsehpjVxAD0PWnMMU08cmnc4579KVhgDnikKtnA5GK
TlcetKCQx9xg+1JsC2q6Q0Ean7XE+MyN5mQW9MY6VZt7DSZlZlvZkVeTjB+tZXQYUlgOM1f
0p7dLiZLyRoYJo/LMqrnbyCfp06189jcLVhB1KVWV+256WFr0nJQqU163f+ZoJoltPerDae
ZOD1y/+Aq3ceHP7Nvba4jcrslRiDyOGB71ctNWbw5aSPahZhcSFd/B2AccH1NZF/rhv1Yuz
OD0B4wfr3r5Wh/aeKqWjJ8ve59NUjgcPC84q56l4p0GOO6l1C1UY1CLdPhR8/fGf8KydDsp
dDs2ewsYofPyHuhGDL9N55A+lWPD1tqd34Us5mLyp9mEm5jjC9q1fDWrrb291pV5EGhnyFd
v4W7Gvk6uIxNDnoxm3yuz1Z6eGhh6tGM/ZpsoWEbwPOpjjie5wHlEalm9OSK27bwQlxIt7P
o0EkTNgxvgCQHuK0dCtIrvXIonCl920ggYI7EGu9ubu2lv7fS0wvkOHcbc5HpXiYjMq9OS5
G7+osQqSXKqaPN9Y8Ladf3LxvoCRtDGFKyQhiAOwNc1afBnQfEUU8cmmfYnQFlltyVbPoQa
+iZJtp/eJ+5zjdjOKfElur74sevHesHxBjt+d39Ty0qKjZU0fHI+BjXV/c2tnr6w3MTFRHd
rgY7c1geIPhH440O6W0fThMHbidHBR/fPpX2pLothPqRuZoQZJOM461aTS4FTawEgxjDDIH
516dPivGU7N6rzRM6WGlrax8F3fw08YW6q5s42J/uvnH41qaP8J9UvFDancGDPRI+T+Jr7b
n0LTZ7V7d7cbH6nA4+lc6dJtNJeO1u7bfbl90c6jmM+59K2/wBb8RONrJM1o0MJe7i38z5B
1P4eLpN35Ls4wVkRn/iWu70y80+C2Qy5QqMbRjp6V7Z480Kx1HQY2jVBPZgvDKqgiRT1Qn+
VfNOsRyG6ljA5BwOa9PC455lBe0dmj2cM6dKLnThY15tbsNT1d9Jgukhbls57elOaBbNLmF
AJMJ/rAMk/jVP4Z+EtOvviXZ/2tObdMM8bAjDSY4B9q6fRfB11rGp6vpNxqcdg1s8zNMQXI
CN0wO/I4zXTXnRoS5YvRK7Jp4uc7upGzOM1fz7Kx+32cDTRDC/LzyfWvN9Wlv7mVZLtRGFG
QB7969e1GOCC2i0rTriWeytyR5sgwbh+7kdvYelc3qFraR2cl1qIUW8BBAxy7dhXqYOuoPV
XbOLFUqleDu7I80SB2OWBjTGcsOv0qaCdLacNCwcAjBYcflXrPw/+E+tfETVE1TU0k07RQw
LN90uufuqPp3rV+IvwTsvD+tt/Ysj/ANnyRho1dslO3JrslnOEjWWHlL3vyPnVhpyfuo8ws
7y5nLfaI0aIjIKptx+VVPECSxJEgy0DfMGPUk+tMurTUNCuWiZyVHY+lJPrD3dq1s9umWGN
x7V3x5nLni7xNHOCg4SVpGHWhYWwP+kS/Kq9sVQYYODViG8eKRWcCRBwU9a64tLVo8009Li
8zUcxncmc59a9IhRI4wrSKo6At3qj4N0LwzrSC4k1xtHcH5kkUMPwr6F8B+HPCluWSzvLbV
r1TmSVlUsB6AV8lnGaU8Or2b+X6mf1SWImldJHlfhfTIr3xFDDM5VSheMY4cjk1393pkaoA
sSncfmBGRjtxXf6hoNpNdrevFGJYvuERjIFZeoWbCNCqA45I44r4mtmXt6iktD67LcPHCw5
L3ueZeItKuLuwEGnvFHuP7wNkcVxeqWtt4R8OTKuJ7yY43sAM5/oBXq98gLOVjxjvmub1KC
CZP38KSbDkbxuxXr4PGONk9jvxGFjVvJfFsfNt/pd5a28d9Ou2O4Y7c9/U1e8PthJBjIJ/p
Wx49ttUa+N3fGGG3U7IIUk3EjPXHasrw0pY3BxkKpJ/Kv0FVFOipHx7hyTsz02K0h0HxDd6
VqhhuomhyJGb5HBHytn19q8y8RGN9fjaGQBDgAxngAV1l3eLeeQZVIMcSxuCOC3tVHWLT7V
dabfKY/MbL7SMcg4/pXRicNyV41tfeVmvMeGxCqYWVGS1jqbFxcQTaPp9nZXPmsqGW4kGMs
3QAn2FVgqsg2Z460wozTbFQeaxLOQMZp8ZVwVTK7e9e/hacaUFTT1R4k587uAKuxAGCOtNP
WnZ3/KMqV6n1pvmD7mDnpmu9GFmFNzk4PSndTtPSmFcZ5GKZaQjDBx29DSY53DpjFOCljtJ
G3rTT94leE9KCgHy5J5HvScqA3Un+VKfkBZuhFIAVGeoYcAdqAFTgetHc+/akPyqvfPp2pe
eAOh61LQABwRHwO9PUEqe8Z4ZT0NM4UHZ90Uq8j5PudSD61O+gE73k0lktqNv2dWBxjk4GA
M+lRL8uWIG08ADnH4U1Tg5xx6DpTj8uJiBtPGKyjShBWirFSnKW7PoP4Za3b6t4Kk0SSNBe
wQeUqhcZUDgn1rAEEUN40c4bAbBHSuL+HN6tl8QdMvWlKRxh2YBsA8Y5rqtZ1BZfFDRiZZ3
e5aGHB+8C3GPavyXOssdDMJ+w1Ulf0Pscmxf7nlm7WOr017jSb23u1cSwIwKt6D0rv5YYLp
4tYhU7Jkw3PJNecaHd+bcDStQUpCwKh242v2/Cu98PTuiXOhXTFLlDuDHhX9xXwmMg02z3a
8HbmLmm63dPdzWl/tMLDCZ4wKXUL248O3CXAQ3Nm4wMdVpJIJx/rIGUq3K9m96h8SXhTRmW
U/KQOB2rz4xU5JJbnHGMZySSNjS9ds9at3SGUJKvIz2rUS5kwVkVd6+h+8PUV892Gumyvo5
LV2U+dtcY7V7oWg1KxjuUlKuoyGHaqxeFdHXox4nCeyfkyS71oWmWlt5THjghDVWHXNNvoz
CZVKsPmSTsKtWE091DLBepuEZ4bHWo7nQtKuQ0jptJ4yTiuJOmtGckeSLs0YWo2UtrZyNp8
YvrJ+fI67c+lfPXivSjaay5EbJA7ZVGHK+oNfTEOmRWEZW31MRIR/GwIFef8AxB0b7bo095
/aFpdvGQ22MgNjv9a+hynFOnVUVsz08PUV+Tozxm1iSGdHQH5Tng16Lov2VYrjxB5iOWsJn
vCH4M3MYz9flrzyJx5mI/mGeOOorSlhhltUhiMAmMWJLYIUWXD8NwfmYe4r6mvD2u7sbVo8
srRM6S3wSegHbsM81FpXhqTxT410yycMdOhYNICPlLk8A/hWo+SCACO2OgNdx8J1jGranA4
BnxFcRZPXYTkfrUYjEyoUpTjukZ1vgsen+HLH+xmk0wALCjYRV6dM5rB8W6TL4l1g2sBCss
LKm7gN6kfjiuvvQ1xdQNbfOkw2F1/g7nNQWkMtxrzXaZSGFPLjDDr618JCtKM3WvqzzrpPm
Plr4leEJrCya6mVkuIPl+UdRXhxJWUqBtwenpX3D8UNFub3QZ54IzIFbBUdenpXxZqls1rq
k0DLtK5zxjnNfq3DmNeJw/vPVHl5ioycZxW5QkOSKaACeelK/WkX7305r6o8k7zws3mWwHG
3OMYr2P4W2nn+OYbyS5S3t7GJppnZgg29ACT1yefwrx/wulrLCr2LTyyuSr2gUsynsUHevS
Lm4hs9CXQEO+eZhcah8vAcDCw5/wBkcn3Jr5bNIe0Tprqccfdq88tkfSdprfh7VblrOz1i1
uZgf9Wkgz+dNv8AS/MEjRE9PWvmS1uZLW6gu4CEmhcOjDjaQcjn04r11/iZelNK17yv+JXd
A215agDfHKvV1PoQc4NfB4nJqtGS9jK/qe5hsyUtXpYw9Q1dLbXrjSr6BonGDFKOkgPY+lU
b42scLPO+xcfeJGBUvxRexvbu013TT5tpPH5W5Ox7fSvJ9a1XVodLaC3nUx9pH++B3HvXt4
HBLEU4yjo+vqd6zj2M3TqrzRxfjOeO41meVYtuWwGWTcrDsQO1U/DkrI10gxhk5rPvFVSwX
pnNWdGkeFbqRSOI+fpX6HGny01BHje0558z6namNMkbR2Jps8UM8liGYv5McmBjhOcgDHUn
Oa2vEegTeH9ck0+5uYbhcbo54TlJB0/CsgoFntXibLRJK5KnAHbA45Jr2cwakoSX8y/U4sI
/j/wv9AwSq4zux1HWnbQwAHBA7UqghAw+8e3pSMp6rwa9iNrHnpsVSW4yARTSOTScbTx83r
QM7cHrjFUrg0wJ4xTDz8rdKfn5SgAyTmkIwNh6n1pgn0G9PkH3fTrTT97Halx8232oAy+3P
y/3u1JFiZ2/MenvzRu2nzD0YcUEbm2MPlHQ+tW7Kwn1C+jtYU3s3GfQeprCrWjRi6lR2SKh
CU5KMVdsqBgmW6A0uDjPZqfd272GpTWryCXYeoHFIg6n1pwqRqRU4u6YThKEnGS1Q1lCxcD
rT1UBAFHakb5UIHzZ/SnRkBfWtCGMdcD5eOaN207l6e9DNnjFAXPJ5HpSsCFtpbiC4+1QOU
YDGRV+x1N7XXbDVbiXPkTxsSx6KG5rNadVYAttz/DS4VmEuAysfuntXNOhTldtatWuac00r
J6HusBs31eZjIsqucjYc5B5GP8AGu5sls7u1hh+2FNRhH7h3PPT7pz1r538P+IXtCILiQ+U
p+RjyR7fTpXdJrbT24KSoTjIYNk1+L5vk1ahVaasujtofoWExVPFUV7+ttUe26Zq/wC7Fpq
mI7pOCrHr7j1qbXrK3vdFmBAyFypBrwwa7grI9y6yRnau45J+lTTeOdRmtxAl23BxjHWvnP
7Kq86lFmsKK5k4yMDUElsdSbcpjAfPTBr2Twjrtj/YPnPcYlQfNGTkNXil9dz310pfLMxwd
3WoC2o2FsywXDJGDjGete1WwaxEFTm7M9yrRVamlI9k1r4m/YN0dt5KOP4T8x/KuA1f4p6v
fMBvxt9CF/lXDSTTTvunfLY6mremacs0H2yXDRRt0x1/D0q6OWYagryV2YLD04bIsT/FDxB
bwzW0P2fY+Rl03N+ZrktU8a67qEZiubg7R90DpXT+IdBN07zwwqH25ARdqn3ArF0bwHqXib
SNamsnZbnTYxJ5RQ4fJ6bume9fS4ZZbTpe0cUpHk4xVoax0RV0/VJGtYJy+2Q5Bxxg12dvr
2lXWi2mnPALfUIJDMJwufMBByd36Y9q5T4b/D7xN4r8Qz6bHbvaWduT595IvCY7Lnqf5V71
N8AfDaWfl2uq6gtyF+aVyG3n129K8zMMbgcPV9nUnr5dPWxxxxcmlzbo8mNygTcjgpnrnit
/wZ4hi0TxVaXjttjd/Kc54wa5fxj4E8WeFrmS3S2/tCGNDIJohghB1JFcPol5qOteKNN0iM
skk9wiDJwMhgelafVqWKoSlCacbG9XGRS5XE+87RYWdrqAjy5Bxg/K3vj1qrd3thDcpCs4W
YMP3Q6k/wCFW7S2uY7ZIJ3jYooXcq4Bx6Co7i1s7ZJbpo1WQAsZTyRgV+VNR52k+pxRkmyn
eX8EVpdGeLMZB3BhwRivhL4kC0Xx1ffYgFgYllUfw5NfYfiDXhY+Bry7uivn3J8uKOU84/v
CviHxJeNe+ILu4P8AHIQPbFfovCOHlGU59Dlx1owSsZBAPWmZweKV+tNr9HWh43U6bwu0jT
FEZgQeNhwQfYjmvT9I0XVL+2eXTLOS5ijcrJMWAG/uCzcZry7wels2uRvqd4bHTV5mlX7zj
+6o9a9Kl8QS61DbKCLWytVMdtZRcRxpnqf7zepNeNj1JySgcdaMN5M2/wCxWgBGoa5pdiw6
r5pmYfggPNWr3VdKg8NDQbCae8drgXE1y8floMDGEGc9K5QuM8AfhQGGD2xXjOjzNOb2OX2
1lywVj0Hw22nan4SuNLnkSbZcFjAGw0a9Rz2zXlXjgHSNQltFdWhb5kUNuZV9DwOanuNYfR
pPt1m37xQd8ecCUehrh/EXii416RY5kyQQVz95TjkAjtnJGa68DgakK/tE/dZ7iq0cRhoQt
70fyMGeQyTE5+Uk4qzYkrbXpH/PKl/sjUBB5ptyF6+9SWjpDp2qW80ZZpIhtYHG0g19MpRe
zJ9nKL95WPUWeHxFq0cd3dixgRGeSd1JKdzgDua9AsNEmv8ATYdHm0DTV0aU74b22mT7VC5
H33GckH0rymJMTKz5U8MyZwRjqDXR2up29hq9od1gkkzh0EyMz/gRwfoarMKjp14cz9x7Bh
KKq0JuK95FLxFotx4a1260maYXMsRGJUGA4PIOO1ZTFuMHcT1B7Vr+KHuZNUXVbkgvcMYyg
JwncY/CsdWAbchyx+8PSvo6c1KKaZ5DVnZhgAnPUdB600ZKksNrenrTiVLks20joPWmF/m/
ejYR0HrW97CF5WL5+CTxmgnYmCPmPamZ4+c8ngD0pd+B8w59BTTELjICOck9AaUIMGIcDvS
Y3DOeex9KmWIu2xQTk5wBRKSirtjGIhdhHjIXpXbeFtMMVjLqjFQjKdueu0dTVPRfDFzfQr
JMoNruwo6MT1z9K0fGDx2PhC5tI2MaKoRNhxj15718JnmawrNYKg73er+ex9PlGAqJvE1Fo
tjz+8umu9cu5SSys5wevFOUEDkcdqzNLBRUGDjA5zWrX2ODgoUIxXRHgYmfPVk/MQnapwKE
UgfWn4Cjd19qQHb755rrauct+xCc9hnPOPT2pxBHA5FGCF3AZ56U7cDjaCRnBPpS0RSTZEY
VLrIwBI457CnLnHGQvvTn6DHPr7UisBgDkUkgFwuPanLIyHdE5U9tpxTfv8gbQOtAUZznil
KKkrPYE7O6Jo7u5jv7O5Ny5limTaDz/EO1dfeTy3V7JI6RJudtnlDhhmuQtIDcapYru2kzA
nPoM12eg+Xe6rHAUf8AcbgxcYB57V8nxAo08M5JH0WQuUsUk2a+g6S0krXV2pAUYVG6j3pN
Y0mf+zDdxqTFu5X0Fd5Jp+zTmMcQ3bQcD0rkNc1W4WzfToAE8wYZSOgr8vo15VKt1sfpEar
nscA6sOG4XtWhoN8Ev4LK7lLWzSAMC20EHtntUF5Ftj5PQVh3Dsm11z15Gete/Ckq6cTKrK
x6pd31h9qfTtXkWJ0/1ZEgfC9hkV6p4cmj0vwLp9zYWcVzDNHukdCB5hyevrXzxpuiNfWK4
bzHk+4W7Zr6DtdZ0fQdAtPDC2weS3gVNi9CxGT+pr5jM6UYpU4u7vqjzq7lUskroXw3r6W0
t45tTBayyFlRF4U963dV1GVbjS72ynYQzShJEPVgazfCmmCWGe5cI1tIzKsWOQff0rpxpcL
+QGQbIG3BQO9fMV3TVRtnmVpU1PYz/Edr9oihuAPmjVgQByRj7v41zem+C9MXSLTWYtLhi1
i2k82F/LHyNnGPyrX8a6qulWVpbRS7Zp5RweDtHWtfTtQspbaNYnwnXk9TQqlWlSTg2kyZJ
+yTtpc0EnaO2ia4UQyFfmGcjP1rB1e4a4nFqsjbGOZAP7vc/lV3WtRgt7aJUxNJI4RQD0J7
1zWqX3nRiyt5FV3bZOy9SPQH0rOjSb9+wqVJtc1jy/4nal9qnuZEYi2t4/LgToF4xkV8u3s
E0F0UmDAkbsnvX014+tI4BBHEDtkLEg87gAK+dPEszyaw+8BCvRfQV+u8PRUaGh5maO01BG
I/Wm0pOTSV9SeOLk8cng5Hsa6PSfEBtMRuMjHU1zgGSB6nFbVvo01xniQqq7tyLuGM4/pWV
Tk5bTJlGM/dZ1K+JLZ1BV1UH1PSobjxJFEoUTqxOeRXNyaRMpCxSylWwFzEeSe3FQz6HqNv
GJJIJdh7lcdq5Y0aF7owWHgmLf6tNdNlpiwPUdK6LwRpsdw899cR7ihCIGGc8c/0rlYrRCi
TszeWecbeTjqP8K7nTrkaMllbeSZvNG4qgO7J9RU4uX7vlp7nsYKnGLc5aJHTnwrq2qWV7d
aWLcLblVaKRtjNnrg9K841TSrjTmvxeWctuTF1YcE57Gu+1fxIkNvB4fjuGimuZ/tFyI2wY
1C8KCOlc7qiyS+E7555pJ2gJIeQ5YrkYyfxrjwarU5LntYqvi6dV8qvf8D1n/hE/CuuXMN9
c+IxFeTvGtyLa3xFI4GSFbsSOv1rkPiN4ZsPDerY0mZpYpleeBC5fyOQNu726/jXH2Os34g
CMZ44XlGXB+UcYOB/e967zVZtHvNQ0+SwhkjtorcrL577i5xnJP1r1swq01GPK7u5lgKFRy
k3tYwNH1oX2jX7azbtIUidIpCDkzY+Ug+3JPtVOI7i0vBDjIYd65Yakw8Uo8eVg80x+WXLB
QeDj611MSskjWxQqkZKg+wr3cBPnhzHj14ck2SLGsjjgEj2qB1Lk/xY7mrGTHIhiUvk4PFP
vLZrW4kt1Vt64yGwTzXoqcVLl6mBTCeZz3XjNSBA5wwyfXpTo1GDs5P8XsatWVrJd3McduC
0jttCjByfxpVZqnFzeyHGLk7IgSORuCnQ49K9B0TQW0yxWa7Qfa5v4WXlF7Cus0nwb4fgtd
OlvIx59qT+8B4ll9Wz2GelZt1euPEd5pv22O8htQCXQciTuoPevzDN8/8Ar8fYYZNRV736+
h9plGWOjU9pWWvQW7AhtvMErxxhP3gX5cegrz3xabldNAnkbyHYsoPOc9vwrp/EeqtZadPc
TNv/AHZ2g+oGRntXj934gvtYMIvVVFi4Taeua58kwM6tRT6HpZjilRi4ssWJZTtKEDtmtLn
cBjjufSq0Ee1VMmS5HWrPfPev1elFxikfnlR3m2BPHXIp64K5qLOTtNSRjjZ2rY515AMLhm
4QnmrNzJp62tsunJMrbT5wkPGc9RVRyCNh4Qd+tC7QcucRY4Nc1WkpzjNtrl8/zNo1XGLhb
cRwwHA4Jo27Vx36VIGDZY/6k9HHemYwcDmqhUjUXNF6BUg6b5ZbjSu0qqHOepoIKt8vzr/E
T2p3bkfrSH5FGckNxxzVNkblrSGVtfgfCYjR3yT3A966a1mcTGSCTEifMcN2IrntDjiS5v7
kkGKGFU3EZ2sWretLea5zGnBDZbjHB6V85n1SmsK1PqfQ5DTlPFJx6HtHw+efW0lSZTJGiA
Mx5x7c1zvxB0NdLvEZDh25GO4Neg/DnSTp2ktM2cTAAE+1cz8VYZZb+D5chFyAOpr8PpV7Y
60Xofb0618Y1HY8fu/LEoVgW+U5rlr2aFHCAOvJ75rvptGnuLWe85BjXd9BjmvOtRUef1r9
EydQqVGjbHtqKsdv4L1O3lt2sPM3Sx8x/wB4n0Fd097Lc/ETR764t2tlhCedA54LAYJPr2N
eFp4g1TS7UJYTmFYvm+RcMT9etd9aazaTaPZyyPK17Moldw5ZvYMTXDm2Xyp1XUS3uedSr+
0jydj6C0/zNI8Xy2yNmzu/nUk8KTzXalhFl2faOuc9K8ePiSLWPD1pukEOoWoXeR14HX8eK
1o/F/2zw/d2E58ueSIoJM9TX5zWwVScjKrhpTtJfMoy3lr4q8QT3N9IYrWN/Kt2ODgdzzXW
6folhFGsEOpGUYwBuya8+0Ce7spHtvsttcQNw6Tck/TFdXbW2hXU4Vo5NPmI+XZJuT/61dG
JpuKUU7JF1INKy0R0z6DamJo4ZHWTH3mO4iss+FHgVjbt5jA8bjyayNWkfRI/Ni8QI/HClv
6VyGo/FDVbS1KRXMe7aQZG/h96jD4PEV3akzK04xcubRGN8U7d9N1ki6ZY1SEmJd2RnHNfL
+pXP2vUJpSc5PBrrPHPiybxLrEpWaS4kHDSE8H6VxBXDlcYr9hyrBywmHjCb1PmMVW9rO/Q
bRSsMUlescgoBJGBzXe6EbpLeJQkipIjxM7AhUwQcn8zXBoxV1Poa7nT7omyjEU0vmvKVKl
tykZ5JB9q5cQpW0Mqja+E6GfT57Wa1u5oUMIYEbWBPmtwo4/uqKTVDGbKZW+80b7TjvtqvP
qen28lnZPLiWd2uvLAwAx4UY7cDP41BrEoew64IbjHuCK8uEJ86uTNx9tBrt+hzehz25iQN
Aq28KgyFwDvk7Z9h1FXDqOoLaXlzbrHCJZGAlOd5UdMegrl4ruWGznst+I3YcY54rt5LRD4
bhhUnlOvevQlFRd31N8RWdlFbHE2ckz6ks80rM5bl2J5ro5p3uNO14RyO0YtFJTPAO8dB9K
xktjCJHfjaSBnvV3T0Mnh3xDIzEMsKAY7jdXXy63FFJyuem/EPXNJtbux06wsY7a2hdEWNB
29a04Ws7mfS44IVCW9lI0hJA80nk5rxW+1O61G+F5fDc8bDjHevS/D2oxz2ovLUxGVbKYFH
JGxsDg+1eLmEG7SPdy6fLH2fRHmeuJGniC++zoI1EpKIONoznFel6RpN9rHhm01+xRLhbmY
2cka/wCsSRFzn6EV5zd6bqUl689wIV81iWfzBsX6d8V7H8N5bbRPh9qGom4E8FtcFVZeBJM
yjOM9gMD8a7pY+eEoKUNX+B5csNGtXcW7II7GDwbaR6jqSltUuUIhtWwRGP7xrlZpmkleV+
ZJDuY+9R3+q3WtazcXVyFZQ22M5yR7D2qxZ2VzcXKQwxNM8nKqoycY5zXvYCm6VN4rEy9+W
r7JdkceJcXP2FFaL8X3GwRs0ywxRtJLIQAiDJJ6CvbPD/gmLwtZJcXyq+oTKnnZORHznYPf
1qH4faDZaRoU2ralHEL9j5sYl+8qjjK+la+q6xDbj+0I1dmmfYrzH5gfXHcV+d8RcQTxs3g
8O/3aer7/APAPfyrLPZy9rVWpk+IdUkks5EgkMRyxViuMg1wukTyaPokwuFwJWMpkIyw7V2
UtkLnSb26k2rIo3xD7u7NcFqTz3Xh26jxm5KnylHGeO9eTgoRceT0PpqsuWNzkvEGs3Gr3p
tkI+yR8hieSe/H1rmZIQ4aMOPmHpWpo+mX91A4EZ+VSzlgfx5rOurZCTscuN2QR29q/Ssvh
Tp/u4Pbc+UxbnUi6jNi3ctBEZeGwO3WrHmbiC33z0FQ2u1o0ZBgYqYHeGLfwkivqIN2PlZK
7dx+CSN3DdqApLbQeaaC2zPG7HGadGpf5m++BxjpWmrIty6hg7tmMn1NKuGUoegz0610Xhz
QYdVnme7DkRkBQpxnNWtR8GX63apZwgW7HHvXyuK4gw9GtLD223Z9PhsirVaKr3WvQ5+9tI
YrOzlL4Vxx+VUFYTM4lyFXpiu48Q6JDbaLD5gBMS/Jtbof61w8ZLIFfGe3ao4exarUnC/U1
4hwfs6kalugrfKR5nGemKic4IMvHOeOanO18+Z/D05xUDlSrvJ0UEjnFfVW0PlU0tDZ8PW6
3FvLDMjh5bjeWUZAUCvRPB1gJ9dNtNkwyny945GfQ15pbx3iW1q9q7LN5Ks/ZcE/WvQfAfi
ex0/VI7W/u4GfeHP7wBd341+e8WU5yp3gfacPyjCM+7PpjTLRLKzjtIvuRjAqvrei2eo22y
8GQnIcdaWDxBpCwpM+p2YVhnHnKf61jax8SfAdpau03iazcdNsbhmP0Ar8Yp4arP3oJuXoa
c01U5jzPxe8FrpctnHIECZy46keleE6mBMRJEylcnkH2rvPHHjZ/ElrLB4c0uWKzLbX1C6H
lIMkj5R1Y8fnXl1vatp0M9sbnzombcvqD3r9T4fwtSjHmqKzfT/M9KviVUgox+bKb/wAVan
hzdPqSWcqloEUynB647VlSvuciNST3GK1tGsdStbsamy+VHGuCmOWBr6TMHB0nd6nl0L+1V
tUejXFw9x5d3C+2VVAyvAPHeoYvE8kUhjnURuOQex96pWszOoMONp5A9B6Gor62ikiaRowW
U9h2r4xUor40fQcvMrpnQR+ImlkDCQgjkMAN2fwq1J4sl2/6TcDavRmI3fjXiOuyzWLBrO4
kj3Hop7Vn2ks18A93cSy4OCC/WvSjlFKcee+h408bOEnC2p7FqPi3TJTvvtdjCDosLbifY4
6V5x4i8SafLFNDpqSSM+VaSTJG32qzZ2NkyBkt1jYjlEWr4srUoVaJcYxgYGK6aFGjh9Ipn
FWq1Kru7HnllaSzuEi/1jdB7VpXXh5orYSq4MgA3DPetwWcenXou7JttuTiROuPcVT8R6hZ
2wSLTJmuDIu4ueMA+1eoq8qkrQODlhFPmOTkhKNioq057i3mt08tCrgYbJ6ms9lABrsje2p
yO19Bla1jepbu3m7lDIQp25wTWTSl2wBnPam4p6Mlq+jOxvNXS6XTzcJENjmVygwTj5Vq1J
fQzWjiPBYDNcOZGLgnnAwM1LHcvEQAQfrWHsYoy9lrcLtDb6hIMBtrbgM9a6aLxHbzW0dsI
2D4CgCsOa1W4sFvlYkr8rD3FWPDVmtzqJmdcrEKupyuN30LqRi48z6F7V2WCz2AcMBmodMB
bwV4ilH3VEGf++zUHiG7828MK42qO1XdMi8v4ea8r/euGgx/wFs/1prSOpVKOhhyzRlw0Ss
vrk9TXf8Aw6ErWWoNHG0j+RcnanJJ2LyBXL+HvDF14j1hbaBhb2wYCWdvuxj/ABr2WDTdF8
LeKLC20KHyrdrSUSb5CzO+0BjnPf8AKvHzLF01H2K1luezl+HqTlzvRHMXngrV9dkxLCkA4
IlkwGINXPGdkmg+DtM8PWaZtIi00jDhmkPevQhqUIQyNGuSOpA5Hsaz9W0my17S5YJpMXLo
VjJP3M9D718/h8waqxdde4ux62JwqjB+z1kzzTQtJkuDDbKDJvYBVPUevNe326aPp+jLDDa
+T5abC8YG/Pck9Tmua0zQYfD8gmkkW4dUC7hwAfWr82oST2jrHs+ZsM5xkD2Hets8zBY+cY
UX+7ivQyyrL/YJzrL3i4ZYtQ1m0shKY4tgYlAOFI7+9V/HdzBpsmjWlu0bNM+wBDnA7mnab
AbVjKcGWRQgc8kIP5ZrAWca34/bUSM2unoEiQ8ru9zXgU4L2nN0S/E9yScbW6m9rl/GuhiK
3nM7hdgYAAis/SbFDpvmy7HwdpOMCrOoR6eby1W2ARXYh0B5Oe/NWprdLeBo4wMKdxYdDVK
fLHlj1Hyu5majcQ2FjLa29kqLIjKJMYAyK8PnuIbAR2/lkjJLknknPavXfEupm30hplkQJu
VmdhnnPQdq8o1mfTr7U5poFGS4IxyoPXrX13DrlCe254mbWlD0LsWFjQwcDGT2zVgDdkg5A
6+9ZUdxKFPzgDsBz+taFu+YQy8BunrX6XCd0fA1IPmJByPlHHpW/wCHvD8utpcGB3V4uFQD
lqxVUApgcHrXo3wojl/4TJfsxZQi7iqrkMc9DXz/ABBiquGwUqtGXK0erlUacq/72N0dB4G
8F6zbGe6vIyqswIYpt6U3XbwRXcoF4sTKxBIPFeyyz3z6iInhMVv9wkjAOa+efG9lbQ+Jpo
pLiRH8wquB8p+tfj+Cr1MzxTnWer7an3dCsqMbRSstle34nI69fPNOFhvPtHzYOegrGy0jN
sO1z94mrF0sqTukgX5WIG0dahHygv0J7mv2vJ8JGhhlbqfCZ1i5YnEyT2joMyNpXHzDqfWq
0wLxNGDgsdoPTGTipJW2rvDY9fSqrzfvgR8yJ8zgHv2Gf1r1W0tzyoxbRvW9/wCRFcR7wrJ
CVyTwxHFc7YWlktuomsYrl1yx35AYntkc1Hc3k82YvPbGclTwDVizYgFXOHJGFPU18/jqfM
m0fTZco/DItSXXh572DT38OWtrLd74Y7mS6kCQs5G1zz0Xk/jWLfafqHhnxDMiQx3t5YzKF
u7YGeDd95WUjg8DOK9I0bw34E8SeDr0a7q9tZaukr/YsTqGlIiI2MOy5IPvWz4LtJfAenRW
ll4i8O6lYapDJOj3DGN7aby8bHA6nGcZ44r5JYyNO8Yp8y0s76+aZ016Tc3a1jyXxdfTaz4
rW60/WbvXVMYupSYfLEbEBpAEHQA1dtdPudUaH7OMxygN5mOK6nwx4q8CeE9MsJ/siz32pr
eQand53PCrBgFjTOAOnNZvhe5urbwxfanbwSjS7e6WGFrkEFlY/dXA5bnOM11/WqlOnKMIW
XRvqVRgub33ubWl+HrWwQSlhLL/AHu1ak2mO8YKvtz0rdSzgWJPk5wCCabcPaxsA0qxDGQC
1fMTxVSc7vc+lUIwj7pyN1ZyaIyXEhBtZSAxGfkJ7/nUt1cRtaKI5A6ydCpxzXQ3E9hcW0t
tMUaKRQpGQeK4GOS507UZ9O81Y4FbCFhnep6EGuqjeonzbmbnyySOY8RtHDES0qMZOoBziu
YtCYxI4beqgEke5rqPFGhSLKZRdQlAAcqP61zFgyLJJby48qQYJ+lfV4blcLpnzGOUlVvJH
Q2moBFVo423HA+Vs/mK0nuVjHnByrE/MB0JrkHnazfMGHib7vcipodQzbMrEA4yFJ6HtinK
gpO9ji9o0bF9qCsBtTAYYYLXMz4Ej46E8VK1w6gkvnd61V37up/OuiEOQ55S5iN+tOIyuK7
fwv4AuteQXEqSGPYJPJR1jKxnpLLI/wAkUfueT2BrqI9E+Eei/udZ8RWV9cjhlsYrm7RT/v
howfwodRIFFs8dKml2H1r2bHwNbkan5fbB0u6/+PGrkej/AAXEkfnX+1GXcS2nXijGOufNq
Pbq9rMORnh+MLimKCzBR1Neyyad8EH3eV4hiUjoPsV50/77qxaeAfh7rD+doHiOwupVB2Wi
XElrcSN2CLcDa5/2dwJrT2iGo66nk6SCy0545HPnSDKoOMe5/CtTRytpoM1z1Zh0Hak8XeE
dW8PajK1yss9u0gXzmhMbRsRnY6HmNu+DwRyM1Y1HbZeHoECbTImSMcms27WsZ4iabUUtDm
4In1DUPLjIUuSST6dTXW3EMbeENWAZQsKxBc9/m/8ArViaDafuZLwqRk7F9627uAzeFNX29
QYRgfU12Rh+7c2W2o2gj0nTrfQ9DM1tprR/vT5hH2jB3HHBDVVv2ki8QWDq8c+yOUsEcMRl
RgcGuauNQuZLwNHGrAdd1vuHvzU9hcXGqeIrezMiRqyks4iCAYGcD3wK+U9kpPmkrPqz6xp
4eDjF3XQ6WTVbl7UQRwlnIxweg+tL/aLpNHKswbygBtY5NU2kitZnZpMvgKAOn1qEJ9pWR4
FzkdR1xnmk8DTjTcpaI5oYxVJWS10O1j1A6haOADyAOeh9xRbQi1gLSESOR06VkWO6KCONS
zcYx/dq/Mz/AGfcJCCO3rXzsqaTsj6WMla7INT1WazsLp7ddjbcDnvVPwms/wDZsnmqVMkh
fP8AerM128zC1mwbdJhsiug0S5g/s2JnJRcbVX1rZQ5KD06kSnea10J5oJBrdtISFCZPqDW
i1xIIdu5XKj5iwzkemKzJ5We9QRKxA7Z6mnXcrQJjAEkh2jd6+tcrje1yJeRi+IY4r22u7i
UqlvFG6iMDjODivHbeF4VKM2Sxzx2r1bXre+l0Wa2i/fTEksq968j1E3VswVS8QC4cdOfev
uMkcYUnd6ny2a35k0jSt7iIv5Cupf0zV+1mMV4bcp95dy49q5TTfMOqQMuc7vmI9K6mwdTf
3UkymTaQqD0GMkV9bQqua+Z81WR0ljAlxfWtvKMrI4Br6y8CeENO0exintl2NNEC27tkdc1
8iRXDW08UoYBozkbugx6/nXc6x8aNc8RW48P+H5X03SIUEct1bx5lcgdh2Gc18RxVl2JxeJ
gov92etgcTCOF9nH4r/gfT+r39tZWkspeJ3jBIQyKDx35NfL/ivxULjU5S1lDcAtuZm6g//
rrznVEvZra6njmlKSyItp9rvXMs244ymBtbB6+lRy2+p6Zc3FteJOkdpKtvcLK4ZoJCMqp/
vA9c152ScP4TD1+avPmT+R1vHVqdKSpR97v/AMAu3E5lnku36uc4NSw2N3cMsyusMTnhpTj
j29abYOUvN4iWVRG+N3QcdR71zk2sXC3vnJK4MSfIemATgiv0GeI9mvZU1ZI8FUPa/vaj1Z
0q29hBbia6Vrp5PuJnAJ9PT86pGe4kMkVpHAguODBLGFX6g1lW2tXRt5HjQPu+6rgFQTyT7
Guks/7NvrLMkSKmM4DHKt1LNXlYjFYiGtzpw2HhTlepG6OVeyfz2SX9zIPlVicqT6ULcXWx
lDeXcx/6t++a6Ke0hhgj+0Mr28/+qkfpz0IrH1PT5rCRRcRZWTGyc/dkHp7VnSxiqLllo/z
PYeFiv3lJ3X5FmC28GXNleG6vr7SrhVjEcTRq3nyE/O2ccKK3W8NfCNNQliuvGupzxrGJBK
iKCzbuV46ZHeuPmkuIyYZ4N6bCQDzkH0NWobK4vdLllhtEOxdzqUwSB3rjr0Jp3VSUV8tPw
GlGV24ptGwdd+HGg2d7baT4eN7fCT9xeXMhddqtuQ7egPQH1FdXo2q3PjHPiXWUEM7TK0dn
arst1KjAYoOp968h0Gws9R8R29pct5cbtkg98dhXsZv7bT7NLa1i8lF4VRx0rzMfRhTSUbu
Xdu51YC9STnZJLojWvdbjUMjQP5g/iA6muR1LxK6yfPFtQ9RJ0P49qz9U1G+upVh08q9zI3
KjJIHqT2/WpofDlpJLE1/M93MeZTuwinsB61yU6FOklOZ6VSpKV1TW33GNd61HvZ7e62MTw
oOQazJvEJa6jkuojLJECvHGBXd3GkWFvaHyrKFSOPujOM+tYF1Y2/njZax8j5sL1r0KVWi1
ZI4pqta7aTGXvl3FgWhyqleRKgP9a87lJS6YAggHoBivRfDKySabNZ28HmXEbMpCwqSR/vE
1w+q2tyuuS2xR2m3Y25BOfTiu/BzUZShfRHnYz34xlbUos7YORgdhTdrbssNtSzRyQMY50K
SKfunqKGlD7Qx6Dk+teonc8p6aMiwWUEmtfwxp9vqXiextbzm13mSdc43Ropdhn3CkVkgnd
hcFfftXR+CYFm8Xw2blf9KhuLeNj0MjwuEA9yxA/GplsRE7H4oeILiys7TwJZhbeJI47/VT
GNpuLyRAxU/7CKVUL04rE0PwFq9zoP8Ab91ZzwadKyQWjmMA3sr8BI93HADEt0GK6Tx1a+H
o/ifca3r9yVt9Sit9QtYZrZ5IZ42iUYZo2DABlZSAO1dlret3XxgvfCujaR/YVzb6TA0SaD
aai9iZ224BQyJkYUYxnNct2opItNX1OS8V/Deys7PQChuNNtxaqskupKkcUX718mSVCeeeM
Kc+tW/HGkC4fQrO0voLrzbK3igtLe5e4u51dSN8cRUb1PUHIyBXpev+APG2maT4el0j4cza
nqdppL20I+0RSxac28kRurgiYjOQxIznFL4v8E+PJ5dDtT4CutU0ZtIg+3x6etvBcRXAHzL
HIQSmDzheBUxblqynLld4nk3in4VanZQ+G7rRbK7kM1rFFKs9mYQZctwxyQGbgBfXvXl2or
crdNbtazQvbSFXR0IeJwecjsc19ReLPhb4qjl8O3WjeFdeur+xsrZ7aa3uotlmY33GOZW5k
k9+5ro/if4On8T+XrOmeC9Q0rV7qeKO4knWJUuVbAZmAbhgKpSaehEr25jybwTqEXxB8D3F
lr87HUtKaGymupG5urSRsQs57vFLgKepDYNeW+IkuZwzeWY47f8Ad7WGCSOvFel+B9K1nwy
niyG63RWsWo2NjFkACWX7UsjbT3xGhP4V5NrOpQXOq3MtkZRG8zkGVy2QXPatI8rldmLhd3
N7QtOe58PRXEcgEUe53OOQfTFNtLyK48P6uIskB4CT+LcVPYXcWheFJGmdA03MWCc5Pt2rH
8NN5mga6j4LEROvthj/AI06dabhKL2OuUF7TmH+Gru3n1eWLUwbgFN0e9j19MV1tlNZWWuW
5iVYofMcZHbKH/Gubh0uHVNdiSziW3hYMwCghhj1rfm8K3bugiVZAMNkvtOetctaphEvZye
p20cLiW3NstTSx3c0ssLbUK5HBGe3FNGvroOmBtoBkB+cHJDZx/hxVaG9YNLp7BlZchsqec
9ea5LXpLb5rSMsRAcqQeCT1rKhKbfKtvvNa2HpUqV73l+R3fhzxiNSaS2u5Abknghdu5foK
6uO8gkQqWART3714HprMl9Dcee8Cq4BlQfMo9vWu01fxXaxIy6ddTyM2AvmJgEDnJ7VjiMq
hOTlF28gw2ZyhHkkrna6x9nkaGaOFpZNuJAAOBn71VNOvJbexlVcsI9xVyMAd6dolzBqFpa
3A/eJKob5xyD3rT1r93pMsSQq+725FeXKHL+4kjvp4iM5e0vYn0jV47i0gupCBIRyPU0/WL
xZbZroJ88fzAZritHvlaFYQNoyQta95PJEhgAJlY4IYHBGM9a554TllsejTxtNQte7NOxuX
mjN6Vy7rgKeAMiuQ1DRBeQ3Esy/MXPI5ArpNOuY3sw43AZ6HrxWbY6g0PjAwkM0cg2iPsGx
1ruwXtIzn7PdI5cVOnOmufVHG2litlevEIwrthST6VorAltPIxGG4yPWtPxDGltfrMYgjSN
lunpWN5z3Ewznaepr7vLqsa2HVRKze58bj6LpVXDoXshUYHkNxmk0OW08O6fJPfGeWO7842
xs5/LlguUwVZgOdo/KnbMgBiSB361mXVpMNXivA5trYKVmmhwHVT944PXINRmlKVSndbI58
JKKnaRr2Fv4q8aaLoWlXU6avpGkQyXXkae6C4tI93zbs45zzWNJolxFJBM9wt5NPatfPIl2
CzqeEQ/7ak1R1HxHqM2rRR6bcrB9mj+yRTwKIDPEOhkx3rCuYfs8gT7SkjqeQhOB9DXz1Kh
U3TSXax7HtIxunqdrbzyWcSo+Q8UbCQHqBj2rB0/S5rycNNcMWfCrGh6c963bVI47AKcybo
W6/eIIzyapeHGaCKVlJMolzk8/rXtTpSqVOXaVt+5wRnGMU5bXNu58DXFnYq0E0jvjdhwMc
1jWlxPp982R/pKKEkjbhCDwa9I0/VVvbfyWc70GMHJrlfEWlXD3X2uOLai58xj3FfL0sVVV
SVHEeh9nXwFCeHVbD9jo4tOh8S6E6Wc1xK2CDFJEB5IAGAD2yf6VzSF42l07V7R2+bYryDh
gD+h/WqOg60+m37XUkriCcqtwik5wDndXqFxp+la/Ys1rPGS7NM6y5InUDIOexJ4yvNYVua
hOz1T2djy8PUeHk2tup5qNJjjklMMsyIuQiB8jFSWdzHps5eeWV1ul8mTcxbOehxWhLpF7H
M6WTSNasM4n4aL2ZuAfrWjpWk+daTXVpC8siq2wvHktwBlc9F561cqztab0OydfDyjemtTy
yK2uNP8AF0EHltHItwowfQsOfpivS70K022Ru5xgZFch4ytP7I1GwdbgyzD5zgg+Xz0z3qv
d65eOqsgYqw3Fs8D8Otddak8Ryyj2OTCVo0FJS6nUCa3tdwAB2+nFN/tuMqQTtA4x6159da
hdEsRdnB5+U8VqaRpF/q9xbBr0BZs/KH5Kjr7ClLCRjHmqM1WNdWXLCLOoufECmHYTgqOpP
BFY819q1xAslrbARyPtWTNbeoeBm8i0WzuFkMjHKXEuAPQcUJoMsKtZ3F5axNCeVTcwT369
fpWEKlCK913NHTqzeqaLjWel6RaIdKuC80uA0TNjyj/EQ3pXPXd3YxXD3NskZG0rE7qTvPd
vWrN0qiORb+8MaRnYjxKC0yk9+1YF/qNssrJbTM4RNqMy4/DitMPTbldtsdepCMbaHNXEjy
3Du5ySaiq7dtbPDG0capLuO7aeMdqp4OM4r3IvTY+ZqfExVzzgZq5Zz3dpdw3FoXhuAwaOR
fvAjoV981XiVg2SpxXWeDFjk8c+HBIu/wD4mEK4YcEbxxzxSlJJEJXPabLwy3xV8GNoWqwG
18RW2nS6ppe6PY8Eqt+/t2XtG7Heuem4jtXO/D220Twj4Ym1NLjWLDxtcjZHdS6BPcRacnQ
hABzLj+KvT/B1rrL+KNF/s24Oh6fd+F21W+1Kyij+0zyCVxh5JATwccdDit7QPFnxgheS6m
8R6Je6NJcQ2djPqlvtkuJ5ekRaA4yvQnGMn2rm9orWTK5TzCHxH4+lIEfxq8TAHqX8N3H+F
WofE/jn7Q4T41eIBGB96bw3cD/2WvXIfjJ4xg1LTNJ1n4bhb7Up7m2gS21NDl7fPmk7gAAM
HHPNdDf/ABF8V2ejR6snw7m+xyhCsz6rBtAfAUkAk9WHbvU3Bngd14s8aCyLj426yCkg3n+
wLhcrjoPk61r634w03xvFp8Gn6vq9z4pTVYbawjmtZkjMAcLvkyoXcRlz716pc+LfixdX8G
lf8IzoPh2e8laC2a9umuRIypvP3AB06e4Irz7W3+Jdx8LNS8eal471C9iitS1vZ6LarbtBd
LKUcMQCTGm3OaSk76BZNHnnxUmk0KTUbLR/tMtjpdzLbRSKpIa5YAXVzKexw2xB2614Fcvb
M6/ZI3SIdnOST3NfWzxW918CtD8X+JbSzm17X7W6N3fqm1rtPJkK+YFGC2FU59Vr5OX7NH5
nmJ5vPy4PAFbU30Ym7Fy+uWv9Gt4owN1v99QOfrWj4cQxeGdblKnLGJRkY4zXORTtDOZY38
vr7/hXQ6fqTS+HdRebC+Xt6Dg88U2nDRbHSpxlrLc9Ui0u0hu5JkzvIAHPSrDMAkjRlWCjB
wehpzSxS27ByyFlxkDkcVjwW9npUMtvBLJIshMhL9Sa+IhzTer1P0N2jsrIwtSjhimZ5JmU
AFyw65xXnDZnuGXfxI3UnI+tdbqMsusSXE1u+2O2jO/cevbj1rlIliVv3pZWCEjb1HvX1uE
g4U1fc+HzGoqlV8uxu6cdK0/SGurmDfMCQuTwx+lc88jXc6hsYeTAA6AE1aN5ayIUlhYnHy
v1K1FbWk2pXiWlq+52Ofm4AHqTXoXcnax5Tsk2ez6Bp1vbWMSQqW2pgbjyD6itm7jMi+Xgn
IwfWue02SW1gjhYltihc+4HWtdb0NJ8zsEUfdA6152IwMozlU6o5Y423u3OWv8ATJLViLVA
edyKWwQc8mrpNzqNhtLBZFOBz8x962pZY3QL1B5qm8do4A2hCOhB71ySvO3OtUdEMZyfCyK
ys5o7VfNYebkkr268VS1N47XVdLZI1W4e5GeOvGCK3nYPEGD845x7dK5nXQ9xNDNESZoyCg
PQGtMJRlKrzbXuvwOl5hzpRlsafiW2huY5JEziMcH3FcXAuC20gIDyT1rqLy9jvbUWrswnZ
cMewPtXF6rBdQq6QyFlwSa+iyyjUw1FwlrY58XXjiZ83U3A4CZHKgZBoUiQMTyv3SKwbPWF
FrAJgUUcMQcYxjn3PFbrgSRCeIgwycoQR0r2IVo1NEeY4tbGPeaFaTEzRF0Z+ykY/lWBd2S
2UqFsnDAkHpjNdr5nChs4HpWPrce6JbqMbwnySxn+JT3/AArlxVCPLzQ0Z0UZu9pMvtKI44
DbSHbIhBAPRSKzdLJh1h7dVzG6ls+gqHR3+06a8IZnkhOwDp8tbNtZJZN5lv8ANI/3gTTjH
2k41I6JDqSUYcj3On8PQxl53V/3ibSATyf84rVu4zMXMjlo3G0oa5izYQz9MrLhW/2c9xXS
GO5srcQyssixMcMpzuHY18PnWEnRxPtb6S2Pv8ix9OthlRe8dzidUsza3WLSMgMcEHqc8Yq
bRtbu9JvmitsiOBlxbljkE9dvfPt0ror6ZUtGuZRtQdyOa5rUtMjnUahYnLEBiSPvVlRrKc
eWotDbGYPmfNT+49HS4h1WxhuvLXULUozTRGMFuudwY9MDPFYuu+JbfQJru1sGzcTtgq+MR
DGfmx0Y/wB3tXHL4hv9I0BILdWVXkPkSf8APMN9/I79Bj05rn5U81pERhIVbB56sTzz3+ta
08Hyybm/dPnOW8iTV1uL5XeWYvcSMGUOQCB6YFGjabf6x5JWHbbRsY5HJxnHauh0rQngilv
NQP3ATEvXbx3NUNF1OW1vrvSLJBK92+YsnAVj611OvdOFLodyw0ISjOton0Niz8NkSkXGkQ
xxdBtO7j39KbfeFVj2SaRfpbzrk7Vbp9fSm/2rrT6Zqej3gWG6gTKNGeCO/NcvZ+H9Z1C1+
2x3wRX5wzkH8a5KaqtudSokl80dVWpRVoU6V7/Jo1Z4PFsNsYSwmQEENE2SD2NU2i8VW0ZY
27S7uS+ckn14rq9OnTwz4dgj1aQyTyNkKo3MR9KVfEGj6lN5FvdGzm7eYuP0pKtNXUYJrvY
Tw1LTmqNPtdHBWOlavq86p+9jQnl36Cr9/wCEoNPx9s1yFW6kba7g3TWdxH9sGxDyjDhX+l
Tajb6UbaS+vLQ3bKNzBRlgO3FN46rzqysvIJZbRVNtyu13PMotE024kEcGtRs5GcFCv86dL
4Y1CFlKMksWeZFPSuls9W8I3sbRMpiO/Kl4wD7fNWykcRttsDoqD5mG4gH6etazxdaG6a9U
c1LBUKr0s/RmFB4QsJ4FCCV5GXLEt0rZ8HeErWLx7oXls4lS+iKlmyud3AxV1b5IIh5kJyO
u7gD0qtJfMrLeWc3zK4cGJ8MpHeuX6xWlu9D0JYLDxjytanuI+Huu6t4etLmDxPqltby6FH
pqWunR7kmjyzSIzYbDbieMD61X0TRtN+HulQ6BYfEjw1qgsrkahaWOuIyyWF1twWDRMeQT0
I6+leUyeNNUeLdiykd+WZrYbmPvjqa5DVdc8VvJLdRa3cQIMYitpDCq+wVccV3YeTfuyPn8
Tg3S95O6PeLXXW0+HSLzV9Z8Pa/rml/bpLe8h1xYIpGus7i6SR7sjPGDXIRNqq/Dnw74Ym8
RaBcXOmas99PK/iCPbNESpWMHrxtrxY+L/E7cSeIdRx7XL/40z/hLfE46eIdQ/G4Y/wBa7/
ZM8266n1nqXxI1/wARX+mXK6t4K02TS9Ta+tbi41sPujKlRGyxr6Nyc84pNJ0XU7mD7X/wt
aG8sRdTyyWnhSIOLRbg5kLhtzNGCMAbe9fJ48W+KfLLf2/fHH/TZqv6Z8QPEdhKZJbtbssN
oklBEieuHQq36mn7Fiuuh9L/ABBt30b4I+GtEdpW+zPqKWpuY/KllgWCXa7IeQcHpXx95hK
gYHIz0rqdT8eazqtpJb3kcG6ZTG1yTJJLsPVAzu2Ae4HWubaFniEseWiHfGMVpCPLuS3chM
b+XuPA9+DWtaFo/BusMoBXzYVJPuTUMcCSae0nkbn+VcnjPPau48V+Erzwl8JtOe/jEV3qd
3HcmMfwpsOAfervrZjirs6y+uHsbmKGP5lfA56jio9HtrXWdUvo71JCiW7soSQqQR05oor4
f4Ycy3P0JNzhaWpwekRRtaahB8wQSDkNz+dcezYZyBjOR+tFFfVYdtt3PjMWkkrd2IVUQ78
HOQOtb/g3b/bE+RyIScg+9FFezhVeqjyKz909AhferBi3Qt96lSZgFPP+RRRXsYuEXTba6H
hdSZH65z+dPEu2y27QQRyT1oor5CcVyp+ZcWxyykRHA4H+BquxQ3AyueR39qKK96hTj7OGn
UV3coXaxicOFwzdTmoGSOT5XTIxRRXr0UrNGsTk9ct4LS9h+zx7M/N1zySM1u22xraEFAMo
ckcUUVyU0lUnY7pfAiXChdwBGOMZqCZUZJCylgUK4J9RRRXRa8dSYnK+H3Meq4UkCQEMM9c
V15fYkjqPmVgo+lFFcOFb9l8zWulcsNJsU4HYHn6GrsVxJHatCHcouMZOTRRXnZylLD69Gd
+TNxxaSLqJHd6c6zqW2tgc47UrRxIEhRMIO2aKK+ETfNY/UqcU4XaOQ17T/wDiRLdi4fyo7
t4FgwMAAZznr3qlokcO2EvFvyhfk98iiivd5pPD6s+KaSxbSPQdNZZdIlLp0O3r2rgNZEdh
4202W0QRncrEDvziiivPwjbqTXkezmGtOk33O/1Wzt4teWcKSzpg89QRmtS1itIoLZ0tI1Y
8EqAM4oorzJSbgrs9ajCLu7HC6zCmq+OHtrouYwmVw2NtVtc8FWOnossN5cEmMv8AMQec0U
V7VKrOEoRi7I8CrShOUnJXZFoF9PfaPd2V43npEu5Gb7ykehrnI9T1G3vJriG+mRo24+bII
9D7UUV6NKEeeeh5WIk1RptMlv7OCbR4NaVPKnuXO5E4UfQV1Oh6eh8PNdGaVnCZALZFFFZY
pvkRlgv4tzO1q4lbSZGMj5JA69q5zTJJH1m3QSMuWAypxRRW1NL2TZeKnL6wtTrNSKR3w8t
NoyqkA9aoySGXT79myPLHy4NFFYUlomb1ndtHM2McdxerFKCVKk8HFRBVyBg9+9FFeqtzw5
pJKxYhANtJkdCKqPgBSOp60UUr6g0uUaGJYe1WY7gx2rwhFO4j5iORRRVmR7B8GtJ07WvE+
zUbfzobKHzkjJ4Z8gZPr16V0/7SkxNjp8QGEScKB6AA4oorz+Zuslc2if/Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAJ9AYgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD63nuY4AplkijBAA3lRnge
tRfb7U/8vdt/32leTfGPS9M13xf8OdJ1myhvbG5vbvzIJ13IxW03LkexArAPwy+HEav5ngX
SiA2Fxa5wRyQSOuf5UAe8fb7Ydbm2H/A0pft1vjP2m2x/vpXz5F4C+Grx+ZF8P9OlkYEEtZ
bVx1JAPoRisS8+HXgO9iSSy8FaVZwSYPmvaSMQRxgBSAMngUAfT3262/5+bY/R0NH22Ani4
tz9GQ18+2Hwz+G62zibwZo7KwBjE8Zy2eMA+oalt/hR4Da/NrJ4J0q0ZCFK7GJznJz2I/8A
1UAfQf2uH/nvB1x95etAuULFQ8ZI542mvEL34Z/DiKKWdvBVkXEm3Cqyjp1GOAa8s+Ffg/Q
dL+OWt/DPxZoMOrWt1AdS0u7klk3pGOQhIYZGDj6r70AfYZuFVdzNGB6naKXz/dPyWuAf4M
fC+UYk8H2rj0aWUj/0OpD8H/hoRj/hErbH/XaX/wCLoA7vzx6p+QoE2emz8hXB/wDCnfhn/
wBClb/9/wCb/wCLoHwe+Gg6eE4B9J5v/i6AO887nHyfktOLuCBtBJ7BBXn6/CH4aNI//FJx
jacczzAfh89S/wDCo/hzkEeGUBHQi6nBH/j9AHdh2JwFUn0CjNKDKRkRH/v3/wDWrg1+Efw
5RxInhiNXHIYXM+fz31J/wqrwDgAaCwA7C9uB/wC1KAO4zL/zxb/v3/8AWozL/wA8j/37/w
DrVw0nwp8AyxtG+iS7W4O2/uQfzElVj8HPh4Rj+yL1Rt24XV7wcfhLQB6H++/55H/v2P8AC
j99j/VH/v3/APWrzw/Bz4esuDpV/j/sMXn/AMdpH+Dfw8kcu2k3+T6azej/ANrUAeifvv8A
nkf+/f8A9aj97/zyP/fv/wCtXnP/AApn4d/9Am//APB1ff8Ax6j/AIUx8Ov+gTf/APg6vv8
A49QB6N+9/wCeR/79/wD1qP3v/PI/9+//AK1ec/8ACmPh1/0Cb/8A8HV9/wDHqX/hTPw7xj
+ytQx/2Gb3/wCPUAei4m/55f8AkP8A+tR+9/55H/v3/wDWrzn/AIUx8Ov+gTqH/g6vf/j1K
Pg18PAQRpeocHP/ACGb3/49QB6LiX/nn/5D/wDrUhMuf9Vn/gArgB8IfAQORp+og7t/Gs3v
X/v7UrfCvwW8m9rXUy3/AGGbz/47QB3W6T/nnn/gA/wpN75xtHP+x/8AWriP+FW+Ds58jVR
/3Grz/wCO04/DLwkeseq/+Dm8/wDjtAHahnPRB/3wP8KUNIQT5YwOp2DiuHHww8JqhQHWQC
MD/id3nH0/eUwfC3wqGz5+ut8mzB1u7wR6/wCs6+9AHdgyE4Ef/kP/AOtSbn/uD/vgV5+3w
l8LM5b7f4kXJzhddugB/wCP0N8JfCzY/wCJh4kGPTXrof8As9AHoJaQDJQAeuwf4Um9z/Cv
/fIrz0fCTwuGLf2p4n57f29c4H/j1Sp8K/D0Y2x6x4oQdcDXrn/4qgDvQ0hJGwcf7Io3t/d
X/vkc1wx+GWhsCP7b8UjPprtx/wDFUj/DLSHdG/4STxauwEALr04H169aAO63tjJUD6qKQy
MD90fXaK4A/C/TVYtH4v8AGkZbGdviCbtTH+FtjIB/xWnjhcd18QzAn60AeheY391f++RS7
2xnaP8AvgV54fhbZE5Pjjxyv08Qzf4U6P4X2cciyL468ckjoG16Rh+RGDQB6B5h7Af98D/C
jzG/uj/vgVwJ+GNozFj458cAn012Qf0pF+Gdusisvjvxt8vUHW3Of0oA7/zT/dB/4CKTzj6
L/wB8CuJj+HccabU8b+Msf7WsEn9VpZvABaPaPHXjCPnkrqgJI9PuUAdr5p/uj/vkUvmHvt
H/AAEV55J8NL5ynl/FHxpEUGDtvY2B9+Y6m03wDqVhqMN5N8SfF2oLEwbyLq6iMbeoYBBkU
AdU9vat4h+2yQl5mt1jyVBTAkyvHTdk5BoqtJOjeK57Z94jSwE7KpODmQ4/lRQBwnxVBbx/
8MgrbWN9eAEHHP2I4rJjvlttNj1BpGYBmzAr5G5TtPXnkr+FbXxQeJPH/wANfNlaHdd3oWQ
DO0/YzyfbrWJFolxFbXc7+VNbgFUvAxDH5ixAVhjuee9AGu2otNO4Fmkx8td0juD5LkchQO
Mc9RWTenzYvsVrKJhFMHklmZQMHsO5IJ64qzp4Nrcys8sbxFSIp3QBmyeVO3g/gAK1ba0tJ
ra4gnWKOS4UKojTBOM4Az05PXNAHNWCyWDr5ijc0pVJUJcRtkDBBPTmtG70+2fUbe4kuLyO
4MjqyxswVtvXt0Oa0LvTjLqNrevZww3TbgVYYR+mXxyAT9O1XFt4ZryCeJY1miyp8wAlS2M
Hb2P1oAo3U1xDp5jWeWKRDlBGTnI7MRXn3ivXYfC3x18A+OdRtvL0l7V9EvLhcEwyyDKlvb
JBz6Zr1K7sbVrK5ANtczlmG6RMlCe5Oe3Ned/FrQYk+DHjEvGjp9hWYbFygZGUqVznH19KA
PoYAAnHfmiue8C3c998NfDF5ctumm0u2Z2znJ8tcmuhoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoopFLHO4Ac8YOcigBaKKKACikYMQNpwc0o6UAF
FFFABRRRQAUUUUAFMSaGWSWOOQM8LbZAM/KfSn0celABRRRQBnzLOup3EkAjci2UrHvKuzB
iQCcHCnp3+lFR3LxW2p3F5OFij+zxxmaRsL948UUAcB8U1Sfx14BszL5cjHUH3bdxUfZQuQ
PUE1FotpJBpU0LyS3YC7iQBGCwwCfoSM496l+IsfnfGL4cKckCDUmIHX/Ux/wCNXoBM1sqJ
BN5MikyGQL8oz1OPX0oAyksZEleJmVJInHIjwCD2ArUFqskwV1L7sMMcdO2KZfW0gWK7eC3
aZBmMR7skHqMf40otWUW88c5EayFioYE4K/cP4nP4UAT6g6I0TyRkPuB2qpHAAwPc1XSYSy
SSiEzo4+6WAJI5PB7Zqb7L5uWPygMQMrtOBxn6VBJFNBcDyzDJFFGyiPGCGJ5OfpQAwajtv
fKNvKqyJ5nm9YxyBg+h56d65T4o3hn+FXieC4iiYtpVwQQCCPl4HXg5HSuvkjiCC4YZjcZb
kkL2AAH+RVZ9PsrwS6fNAk1rKPLkjVc7kPUEH1FAHS/DC4guvg/4Qnt5FkiOlW4BU5GQgBH
5g11teEfswX0jfDjWfD80+G0TWrm2igdvnhjJBVSOwyWxXu+RjORjGc56UAFFIrxvnZIj46
7WDY/KloAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAqagsk+m3dtDMkc0kbKpLEbSRwTt569xRWbrNo
9vFqmrWlx5V5LbLCC0ZlVQpJztBGfeigDhfiW7R/F34dSIQCtvqJ59oo6u2GqTRC2sI7Q3J
f5uGHIY8VS+JgY/FXwEEDFzZ6kF2ruI/dRfl9au6XZu1jZl7gJIiDeyZz1PI7YoAfNd53yg
tcMA0fD7QQGwVC9PUZpYEkW4thtj8tc+Wyrg7hnqfocfhU0gQrG8QRgRukG/aBzjPTqeKcR
JLbBXbyWLPl88KMEAknjr6UAZ+2dHdLiWFYwvDxvkovofXn+dOjkk87EcgEajLkAZbGSeew
PHvVS5SJIltJLsNcrCGmzIcAZwGJ6Y5pZJsWVxawkRRxAgyOCFVsckt3zQBbuJB9mFrb3G1
t6O0qkZ652c9jTmlVrOQxLLLcL/cwPMOOBnpVJohZRqj2620TRiSMs5crjg565ye9X4rS5i
kdjP5ksUHmCEE4cn7vt37AUAeT6Y1x4P8A2kkvvD6fa28X6Rcj7C7iKOW8hAZRu6c4HOO5r
vvCcvjTxjceM/APxNilgjtmheG8sIza/aYXOWVWGcoSu3PUjrivPvjPqzeHtd+F3iqMtb2+
m6viVxuCxo20OTwOo3D8xXtHi3XPEOr2+l6V8NpYpX1V2Z9fXbNa6fChyx9GkOQAvuT2oAu
r8PPDlt4j0jXdLin0q50x5WEdnKUjuRIAGSVTncvAI9K62uF8Aab480JrvQPGGpf8JFGmLq
DXQQhkLH54Gj6jb1UjjBxXdAg9KACiiigAoopGLD7ozQAtFHaigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAopQC33VJ+gJowckYOR2xQAlFLg+h9OBRtbupHfkYoASijI2lugHXNIWA70
ALRRkeox9aCQOvyg9zxQAUUyaaK3heeeVYooxud3O1UHqSegpyOkihkYMpGQQcgj1FAC0UU
UAFFFFABRRRQAUUUUAVbvzzb3KRuyZjIVo+WBI6j3oqS5RpLd1iKLJwVLMVBPYE9vwooA8x
+JFwtr8V/AU7AHZZ6keX2Y/dxd/pVqXU7XTtFhlWMxO6Dy5SzbQw5IHy5HNZ/xSSV/iV4IE
KjzBY6kVZuifu4Ru/XtWtZW1nGLWL7QWkto2aNicDGfmXnsetAFHVr29jg8q206/kSN0maX
cDEVGCRjGf51C81rLdmCaFnCh7mORGdSYyPmUjnIB/ma1biXT5tTtBBOIgsjOxjw27PYA8d
SKllljjEMUMzC4G8B9m0kE/Tg4P60AZVm0HmyWirFdSW0ZGJwoZWZVIUlhgjJ6dfWpLg3fl
SxsqC3eDdJu6dQPl9Kr2tjFbT27QuZYlLCVcA5JPUg9Tz2z+lN3v8A2rJNNbfaLZYjHJbqr
KBjGD7gnn2oAtadpcyz3Mgllngby9sbY45yQB14x175rUe3S7u4YZBPDJCMTOSFJx0Xgd6y
01S5ttGvo2ERuU+eG2dHAQHlVLAZ56mlTVXlQLLEiSNtLiMO+6RVJdc9uRkewoAXWtD0nxB
9vt9Ys7bUbKTcjJcJvRSeRgdQc15X4Khj+DXx2sfD1lcTR+DPGKGO3t5WLi0uhjAyex/XcK
9OtL2O7kjWSLZvHmLKqlFjOeAxyAcg5HrXknx+vreDw7o99abTd6drVpLbyIvygYJPzfUCg
D0D47eLfFNnpE2leCtLvZrrRzDq+qXqBkjjhRwVhU/8tGc9QOgU5r13Q9SXW9A0/WUge3W9
t45/KkUq0ZZc7SD6VJql61rol3ew2suoOkBljtoRlpmxkAD3zXnPg2/+MQ+J99YeNdOspfD
txZLc29zZIESxm/54bj8zkDhu2elAHqdFAH1OeelHfGDQAUUZGM54piyhiw2Ou04+YYz9KA
H0UyWaGC3kuJ5UihiUvJI5AVFAyWJ7ACvnaw+JfxGt/ilqVzJb3GreDpYU1OG1h09pJYrV5
fKXymXq2MSY5yGNAH0WTgZrC8SeMfDHg/S5dS8Ta1a6bbxLk+Y+XbPQKg+ZifYUo1wa74Rl
1bwZe2V7NNG32SWct5PmDjEgHzDB6r14rC0X4XeHLPS5m12yh1jXL4SNf6vNF++neUESbD1
RQDhQOgoA0vBvxA8J+P7K5u/Cmpm/itSizExNGVLruAwwB6fWtS/8R6DpWp2um6nrNjZXl2
cW8E9wqSTH/ZU8mvOLHwPP8OfiVP4r0CIzeGL+xaPWIZbkg2giA8loowDvCouzA55zXmvxF
0Dxj4q8C3GtWHha4l1/xxqFsIpTHk6Np0bL5AZuqMT87Y5G456UAfU34UleY/DrxxPLr2o/
DTxhqdrceMNBWNJLiI7U1GMoCJFB/iHRh9DXp2cgcHmgAopcEdQR9RSUAFFFFABRRRQB5Z8
WPDw1XWfA8qXGoxNPrUVlcC2vJoVa3YM75EZHOVHJ6V5bqHiPV7aFPCkWrasdd0vxDql7cW
2ZvMSwWCYxMWP3kPygc8npX1LgHqAaNq7y+1dxGC2Bkj0z6UAfFV/4h8ZaJ4c07w7resavF
DY6PHLPfO0kf2m1ubm2k37hlg8atKhPUACrPiXxFrdpco3hLV9f1vwWmoTy6WyX88U0qraq
0rrMVLPEkjZwQc4OK+ynjjkUrJGjqRtIZQQR6c9vagRxKECxIojGEAUAIPQen4UAfMjfEDx
tp3jfwzcHVbzVfCmiRWGna1qdsm+yupZ1zJKznBypeIDg9TnFej/FRfEdr4v8DJovjLVNEj
1rVk0q6htBEYynlvJvAdDhiVA9Mdq9S+zWxgMBtYfJPWPy12n8MY7D8qJbe3nkhknhjleBt
8TOgYxt/eXPQ0AfPd18VfGtnararZ3cy/8ACTXlgNaeGJ7eSCNJmWEKCSHyi84/hbmuavvF
fiLwvaW+r+Cr5p9e8Q+HLLVLv7VKbhGvJ7uOMYViVjBDyDAwBX05JoWjypHG+l2ZjinN2im
AECYggyAf3iGIz7msq0+H/gmyt7mC18K6dDHdSJNMqwjDujblPthuQBwKAPGLP4l3XxE8QQ
eCtcsrePRb+5t9L1axkjMbxym2lkni3gg4EsQwfQ16v8L9Zu9b8DGa5ERW0v7uxt/KXaogh
lMcYHrhVH5VpXvgPwbqMOpRXvhmxmTVJxd3e6PDTTAYDkg5BxxkVtadpthpGmwabpdnDZ2d
uuyKGFdqoPYUAWqKKKACiiigAooooAKKKKAK93ZwX1pLbXNutzG45jc4DenPaioRqUX/AAk
B0cK/2gW4us4+UoW29fUHtRQB5x8SzcD4neCTbReZKLDUsDPT5IRmrojd7eHMYZ9x3CP5VJ
PXOego8all+MPgEq6piy1IlnOABsh5qzbRvNqGoQsiCKM70bOVk3HJyOmPzoApXrmLULSB7
SQsModu3GccnPA7UzaLmDdtjliyFTorcN/CeQ3Tv9K0rtp7xYLiGSJFtriOTZG42nnnB71S
gs5pIv8ARIDbLKWeMqp2yckkn0x7UAWFkjjc+ZHtKhdyYCkKVzx+fas4vbtFdPDDMrMciWV
N6uSfTkjj6VBBHqT31xeXNzD9mz5cUqIzySnHJbIyD2644pbeO5ijELlo3LsYmLkIcDgMB0
FACxO0aXMksc0k6BXja4X5GKqVVzjIxg8VDd2sst1dzXl5bbZ1QjyoyAHx9/jqw246d63bL
eXuPtEYSQRqoCyEkDHI54qOLybfMEazpNM6LkEFVbkHOeB74xQBy8lzcRXaXUksiJLEC1s3
CsRkYCngEgZ/GuF+OlrcXPwhuNJ0yzW6nshDeSNEmNiK3UDrwMmvX49P8i7uGBDmSTZLEWB
LDGeD19Oc1TSC6h1OSAXalmj8lop5FO0tlvXI7D8aANr4c+PtE8X/AAz07xBbajavJb2CNf
x27lmtXVPmDL97sah0f4lprHjG30IeDfE+n2t0nmW2q3VgVt5RjJz1KcdN2M+leKa14Zv/A
IPeJo/i14Fhim04rt8RaPHKpVoi3zSRqCcY64/hPsa+mdC1zTvEXh2z8QaRdfaNNvoRPDIO
rLjOCPUc5HrQB534w8FePPE97qurQeJH0i5s7dotAtdNuZEVJgwYTXDfdfdjbsIIAzVmTXP
Hln4N0Dw/qklh/wAJ/q0jQGW1HmRwwo37y7K/7KY+XuzAVmeIW+KniOe+8U+FLmTQtN0eJp
NL0yaMGXW5FwW85CPljZQVTnIPNW9B17SPD3hNvit45uZ9P1HW0RXWWBw1hFk7bWNME4Ugk
tj5vvGgCH4RfF2w8bWMnh/W9Rjg8Y6dLLBc2sqeTJOEYgSBemSMbgOhrq/F3iLULC7sPDXh
tYJfE2qZEAnUtFZwry9xMBztHAA43EgVyM/wy+GXxL1uy8e2U1vf2BA+XTiscNw+WLOzJhw
/PPIPyrXX3TeFfh7YQTw2Uhur4x2UCRKZry/dQfLjBJy+BnkkAdyKAOEtpNYtvFc/w9+Lmq
J4g0nxFFHdWF4YTa27XCkmSzJB4X5VZVJ5AIOc17REghjWKMeWkY2hF4CgcYAHAA9q4W607
wf8Y/BxTU7ScxQXEkTRyHybqxuVO1xwTtcdiM+ore1HWdI8E+FY7nXdSkW1tI0gWaY75rl8
BVVR1eRj2HJNAHM6kLX4aWWuanpMcmq6z4m1NZbHSyQqzXbKECKB0QAb2b0BNeIar4m+Lfw
++J15qdzq99rsEbxtd6XOR5F3G7RxhrcdVBldwg/6Z89a7zwj8UT4g+Kdpa+NPA6eHb3yWX
Rb+aRi0Pmgt5EobiOZo1zj0GK9h1fw7pGui2bU7US/ZbmG7jfO0q8Lb48nuASTg8UAJpPiP
SNb8LW3iexulOlzwGcTSHb5agHcG9CpBBHqK5Xwh8YvAvjPUf7P0nVJbW+kG63gvl+zvdx5
I3w54kUkHpUXjLSLnxRFZeBtF09bTw1qe641jU7cqkSwh8vBGUP+skOMnsMmsLX/AIAeG7y
Vbvw7KNEvLezFvaSlDOYJFaLypQWORsWLaFGPvE96AO+vvA3hnUPHeneN7nTwde02Bre2uN
xCopzyV7kAkAnsTXnnxL+IniK50nXND+F6Nd3unRFNQ1aOIyR2rt8qW8WPvzsSM44QZJr1H
Rf7ROkR2Oualp2oarEhW7NmuxW6jJjLErkdRVnStI03Q9Ki0vRLCHT7KLJSCBQqqTyT+Peg
Dwj4PeLbjw7rP/CG6zqVzqtrrd/ONK1a8vUcyzRIqzpsPz7TKJArD5TjFfQvHauS1b4c+D9
YtLKCTR4bR9OeNrOW2QI9tslE2EPYFxk+ua83+OfxH8UaRcQ+D/AckUOpTQtPqOqSqSumpg
sgZgCEcqrEZ7fUUAe60VxXw08cQeOfBdtqEqSWusW6pBqVlMNskE+0ckejD5gehBrsppore
3kuJ5UihiUu8jsFVQOpJPAFAD6KzNB8QaL4o0KDXPD+oxahptxu8u4iPyttJB688EVp0AFF
R/abf7X9j+0R/adnmeTuG/Z03Y64z3qSgA96FIZA6MGRuQynIP0NeU+LdX1Px1q+oeAvC63
0Gmae23xDqkKlDsxuNnbk/elfozDhR3rzj4cazrnwz+IlpoGvWN3o3hnxRcGCx025l3/YLk
/vFWEHnyQrpGx/vZ+tAH07RR9B+A5rjtP+Jvg3VfiNeeANP1VbjW7SFppFQZjypw0YfoXHU
j0+lAHY0VEbm3FytsZ0E7J5ixFgHZB1YL1IB71KDkZxigAooooAKKCcDP4Adya8f+J3x20D
4c+KtG0Ka1Gom5uNmoSoxC2KEDGSON4zuK9QOfSgD2CioLW7try0ivbSdJ7aeMTRSqeJEP3
WH1rzDxf8ZdN8L/FHTPCCQi4tIl87XrwDKaaj/LEXYcDLFc+gIoA9WoppljDIrTRkyDKfMP
mHt68elNnnitreS4uHEcMSl3c9FUDJJ/CgCUAk4AyfSkryDUZvEXxYmlj0L+09B8H21vJJH
fNI9lPqt1jEQQ43pAp5Jx83pUPwm8X+MYNfvfhx8Swx16zhE1hfPHtOowgkMSR8pZcfUg5P
NAHqTKB4qSVGHm/YSgUocEeZ3bt9KKqyyXA+INpEryiFtMkZk2/u93mrgk/3sHiigDi/iC0
3/C2vAht3h82Ow1OQiZsDaI4uoqSZjJFb2kBQmUuZxC23OV4HJ5A9RxVD4pxR/wDCyfCMwt
1mmbSdTjAZCwPyRdQOcVM0oigsvtFgIMuQGlGNg4Axg9OKAA7rZzFBbtIJYhI7NwoxwP8A9
VTobsbv3wiSPkxxuSABjA56H271UilvolWJII1hRm89T86sD2XsMdaYkbXWmLFZyxWsvnrJ
JJFzuAJ4P4DnFAFy2uDGZksp18yFNj7jnB3ZJBPB61YllmuHlECxQwn53R2A3cYOR7kZplv
LuLPcxxZt2YyFcguDggKM4596jUvIJLi43oQozHFgEADIOe45x7UAWTJJJEFtkhjMuQqytu
Iwec85A+tRJHey6xbOkiR2kSOsuWBG/rjnrTLeQpLEZIFgE7DLjPyHOFHqxPr0FXL23+xag
kluFWBlX92T9w53M7E9+CKAIL2O9NzHu2sxf5jnGB7kAHNcX4h8R2Og3In1rWIotOtZziS7
VeCSSFDHkkYPvXYspYJI7gRSKZGLSFgpGT07DHc+lfNf7ROnXtxpWmagAby10i5P25VULgy
kFC2D3CkZx3HrQB7Xovifw/4xur86Lq1nqloVWKdrdANiHJMZXqM9Mnv3xTPgzM3gTx74m+
EF7cK+nxoutaNIWAH2eXG+L/gJP6GvJ/gdfWGr/GjxV4q8GeGZNA8Lf2b5CWjAyL5uEwCeh
YsGbFdX8Z7LRdH8efD3xx4htft+jWsv9n6sCjbVjbmNjtwNoOT9eKAPo3Xtai0uCJ2Se7un
nEcNpZFWmnfHKhSeQByfQc1l634YuvE3i62k1iOJvDtlazBYlkIknuZUMbFwPuhULAc9WJ7
CuFtNDsNUubP4jateafZ3z6xby2epeHJJbpL2IxiHbIGGE3g7WIHAAzWrpHjGx8V+JI9U8H
LONVnV4ZrfWTNDH9ljZlMsC/dfEgTOOSpxQB1HhTwD4R8CC8fwtpbWAu1zPGkzushGSDtYk
bucZHOOKpeG9L1PWPGF1438SadJp8kcZsdIspnDva22cvM2OFkkIHA5AAHc0zVPGXiDQJNR
S+8Hz38Om6cl4b20nREvJM4kiiVjkFQGbB5wKsWPj7StU8cW3heJ3tLmWy+1+Re28kLzBlD
DyWPyvtB+bHSgDznw98LvHPgjWLzxP4Qvrd77UtSuH1DTL+4aWK6tmlHlkN2lC7m3Hkng5r
qdH1v4e+L/AIwTyQG9vvEGlW7m0a8DfZlRXKSS2wPylt+VLgZ+XArSutS17xTc+LPBVps0G
8szDGupKTL5trMDuePptlADL6KcGsTxL8GrafVvD/iPwTqbeG/EHh6Bbazl2mSG4hBP7qZc
8g5bOOu4k5oA6TxF8KvA3iyZn13QxetLfLqDg3EiB5wgjDHB5G1QMdOvrXAa1b+LfF3gjUv
BXwt0uTw74dsopbIXd9vimu5A2DDCHyyRDJJkPUDCjvXQ/GP4gap4S8G3Vj4Y0+TUPE91CB
FHEjMtsjEJ5px/tHCjqT9K479n7VrrRvEHib4W6hd3N8NLZby2u7lTmdjgXGH/AIgJMgeoF
AHC/C258SfDH4iWFlY2HiS/8C6qJbXYbaSWOJ0Kp9pA/hDSBzjg7TX034w8TxeEfDkuo+U1
9fuwt7Cxj4lvLhuEjA+vJx0HNdGqtgpGSAB90dqyrjw/pF5r9hr93ZJPqenRyRWlw5JMKv8
AfwM4ycDnGRzQB8fabonxC+EHxsn8V61eNrHmCO71j7GxMbxzsytbqH+/MG2lFXJIB6V678
RvFnxB8e+ELnQfhX4P1iKG9Ajn1rUY/sOxcjKRI5DlvVsDGDivWPFTeG7DSR4k8UW0U1roB
OoRyyR72gZRjeg7tzgdeTXkqeGPi219/wALQ0PWXTVNRXz5vDl3OfJkiaQeXC2eEKw/xDnd
1oA634R+KNVu/DU3hfxWs8XiLwzm0u7ueJkhukViqTRuwAYYHJ9s1uah8PfDl94X1TRbZJb
a21m7S+v5I5DJJesHVyru2SVIULx0XgV4r8Zfidrmv+A9Z8G2XhjWdF1SzCtr6ALMLe2Iyq
xyISGDnHoQoYkV1vwB8cXeo+HovA/iOZf7b0uxiubYmTc89m4zH5npIoKhl7ArQBb8CeAfi
HoPxn8Q+NfEmv6de6frVqInt7UFdhQ/ulVSOiKMZ75rX+Ii6p4ovW8FWlrJFosdsdR1i8mV
hHKigtFaqQMtvYZfHO0Y6mlsfirYar8er74ZWv2cpZ2Bladj873QILRL2O1Dz7/Ss74s/GO
2+HOraBpUSCd7u6iOpuwLJY2rHbufH3Sx+7nqFNAHnP7PviHVfBWpWXw68T20NsPEavqunQ
xgrJZM2T5UyY/diRV3IDyB1r6cu7u1sLGe+vbmK2tbdDJLNKwVY1AyWJPaoorXTJLg6tawW
zyXIST7WiBmlUL8jbu/yk4+tc34i1zwHqXiC3+G3iK7s7rUdSQTppk2T5ir8wLducZCnrig
DwHxJe/Em8+I2mfGLQvDVzNZSXUdppgMmxTpiq5kMy/wCX72WHy4FfQXhr4g+GPFPgNvG+m
34XSIo3kuXnG02xQZkVx2Kj88jtXUGONrVoDGnlMnllAPlK4xjHpjtXnGo+AbnUNfGh2ljZ
6N4BWUahfwWx/eavc54Rh/BENqEj+LHpQBl+GvjTY6n43g8P67oi+HINUgju9JuJZwxn8wn
YJgABDJIq7lU8kCvVprGyubmG5uLOCaeDIilkjDNFzztJ6cjtXmPxQ+EcPj63AsL6DTJCwa
VfJwkz/KizMRg74o/MCDoC2a1dF1zUPAXwltrv4l3eb7Tt1p5kbebLeYYrAABy0si7eBnnr
QBt+L9P8AEes2FtpGiagmlWd25TUdQBP2iGHHKwrj77dN38OcivJvFHwx1bwlqmg6h8MtFS
QQazb31zLIQZQmBB5KjrsEbSO7EkknJzWl4T+MusXHxKfwx420WDR11W4EGliGQM1vKIw7W
85/vgMuSOAx29a9tB4BHegD5h8U+Bfi54e+NHh34i6ddT+Kb+4uvJvIbdStvYW5ODEqk8oV
Oc+q819M3VzbWdpPd3M6w21vG0ksrHhEUZLH6AVj3Xi/QLLxnp3g+41BU1rUoXnt7buyJ1J
9M9QO+DVDxv4LHjmxttJvNcvdP0bcXvLWzwj3vA2K0nVVB6gfe6GgDn/AHxU/4S/xNc6Dqm
k/2ReXEH9qaTGX3m705jtSVu6uSMlfQisT4r/GPUvBJSLwvow1s2M6f2zckEwWUfUx7hx5p
XLY/hA56ir/AIv+CemeJvFFhren6vN4feOQSX0lkpFxejaE8vzgwZI/LG3auBznFdnN4F8M
SeCp/CEelQw6RKpzCASC3Z2J5ds8ksTnFABrp8Q694atG8F6rbab/aASRtRmTe8Nuy5LRL0
MmDgbuKzbn4YeFZvAf/CKNp6XcKy/bFmviZXlugd3nSnOXJb7wzyPl6VseDPC1v4L8H6d4Y
s7671CCxQpHPduGkOSTjjtzwOwrA1/xBd69r7eDfCMq3DojPrF7DIB9jj2kLCrjIWZzx6qu
ScHFAHHfD/w98XNA8P6n4HmuIdMsYZQ+m624WeRIWciWNYxwrdWjByFDAHOBU2q/s8eG77T
b/TdP1nUNPt9Xlhm1SViJp7wRLwjOeQGc729SBjpXMfDL4gXXgDxJd/DXxzqDx6faW0k9rq
GoSkOjow3wKW5lXLEJgkkD8K910DxZ4c8UaQmqaDq1vd2zEqfn2NGQSCHRsMpyDwRQB5zrv
wD8LXVnbyeHrq90rUtPhc2VzNdSzGObAETszMSAmOFHHPSu/8AEXi/Q/CFrpbeJ9SjtGv5l
tUkK5VpNuSxx0UdSTwMitm/1Cy0uwudR1G5jtbO1jM008p2rGg6sfYV5Df+FNd+Kmh3fiC7
ePTor1Uh0jTrgEqbDzFkkMoHIe4CAf7K4HrQB7Mo6ENuHUYOeO1cx4n8MXOteIPCWs2V8tt
NoGoNcskikrPG8ZR046HBBHbI5rzD4Ba54psIJfh74shEjWKzz6ZcqxLPBHN5TxlW+baHbC
seoFd9e6n4g8QfEOHQNCM+maRoM8c+q6g8ePtjFSVtYs9RyCzdO3WgDtGDvCY0nMZwP3i4L
Dt0OaKpXltAkl1qT27zyfZfKaBOQ6jJwAeCe3NFAHBePJhD8XvBbyhniXS9TLKvJOVhHH51
ajSF54ZJ5iwIyPOk3B8deOMcEUzxlF5vxi8GHcgKaVqJw2D2h9aWOH5ohIG8vedxznPrx6c
UAVbeKzeC8W1uRmSUFUbHy9cEHHal8kx28b79siEsWAxvAyM/Xr+dXVhtfKZIWIyN53OAMC
onKyXVvGgKoPl6Z4z1/HpQBClv5it5WY3dRKMR5yzDOPqKWOzuJyrIjvn5W3fKTx94YxToR
JvZYlYyiTvjoP5VZiaRZ48zEDdwMZXHcc+lAEdpaW/2wPLO7xDgNKfmHY1furJJoWHmNtA9
PvLngc9qrwyW7QwKu4xqSS/HOexqRJ3kilzDKpiGCG+Ziueo/CgDxj9oBfEFt4a0uPRbnU7
fR3mZ9Xk0yDMkUCgEtkEfL14JxXmfgGy8JWPxV8ReF9X1KbUvD/iLToJNP/tByG1BTteMMe
zjkDBHIIr6W8WaXca14B8QWGlyyG5nsZ4beF4xksUOB175/WvA/h1+z1rt1d+HvE/jnV38q
xVGh0jYxki2sWSN26KM845oA63xp4nu/BK6X8Ofhz4VW81ae3+0Jp1vEVWKJCSzsAdxbCnk
k9K6rwD4n0H4peDb681CxF7CIWi1DTLp2cQv3VgT+KnAxiuV+OXhS9swvxe8Na3c6Lr+gwI
GRct56b+MHPAAJyMEHPNZnwn8Sad41+M3iXxT4fsG0yzfQoI763hAiS4uyR5khXo3zBsY9j
QA74fwahofi7xR8HNNnSHTL+Ea5pCXjyJ5bICxRXQgr8wB3eiV69rk/iS88LeHtct4JdI8T
SW6va6YsSfZoJ0fzJw83OxJIwQcnBAB615B4612CX9rDwKunn96NOa2uoryQRIySCUBGbHA
IbGeeor3HTni0bxa2m29vJPowsl0qKw8yT9x5ERd9sb8Tbs7Mpz0zQBi+JU8ReH7VL2/g/4
Trw9bSrqljdy3iRXlnMmTgBAPtKbWJAXkqMHNU/DYni+JvhefXr3V9Yh1Wyl1TS727VkFrc
7SLlCjYaKIxshCt3xWp4i8V3dzYeHdY8LeD9N8SaNPeRWtmJFeK40+53FSzIE/dKmCCOoNZ
euWOnS/DOfS/AHifUNfm0m7ltpNLSUXf2x3kHmW84YBvKGWweNoOcmgDsbiHSk+Ldomk3TW
WuR6a8hs5IytveW8k6mSQEfekUg/TeK7wDOeuMnAPauGsNa0vVvGYsJbbRLXxDpTtFDCLtL
m4W0IHmFQnzR+mG9K7O7uPsdm9y8E0wQZKQIZJG+g7mgBL24srGylv9QnhtbS2XzJp5WCKi
jnJY9Mdee9eDa/8Z9Wh8RaP4u0fS518DfbV0t2a1YT6uXBLyxjGVjiA3Anh8mvYPFehaLrW
jpcaxor6yumk3sFjuIE0irlVKZCufQNkZqx4e1qz8U+GbDXLS0ubaC4TekF3b+VLCwGCpUj
gjkZHHpQB5zcfD3WfGemvJB8aNbu/DN5G0+nDTxHE+6TlS06cyIp6Lx6GoPD3iL4x+FvDUG
h698OLzxVfaYrJJrEGpwqt8gJKMqt8xbZgYPJIrQt7XSfgz4buvD/AIdub3W9Q1e6kl0bQn
cPJ5rLkqDj5YtwLMxwAM1wPwq+KvjTSfF48KfF2Ca2m164eSxvJ1MSwTE/8e2TwVIA2kHgk
DvQB7j4U8W+HPHnh86potwt3biTyp7eePbJbyjrHLG33WB7H610QxgFT06H8a8U+Jdm3w58
b6T8WNFPkWd1dQ6d4jsoxhLyORtqTkDjepPXvkV7Zx1DbgeQfUdqAMvSvDui6JFex6Zp8UC
6hO9zddWM8jfeLk/e/HtXLeKPAc1zc2Gt+DJ7HQNesLma4Fy8G5ZRNH5cm4DqdoBA6ZVa72
myMqRtJIyoiDczM2AoHUknsKAPnTxT+z9c2Pinwz4r+H/iRbXX9Okj/d6lKFF44YvJMSBks
+5ty+/bFeoXXwo8LXuh6hp95FPd3GoXr6hPeTuHlachlVjnhljDHapGBgcV87/FLVvEfjX4
g6b4i8J29z5NnMZtJv59yWttaW+TLcFxwBLICvPVUH96vp3wD450f4i+C7PxTozYiuAVlhb
78Eo+8h/Hp7UAcT4T0nxB8FvhI+k6he3HjO8W8MOlWttGwbMhwkJbnCg5Yt0UZxXHePfgl4
w1vwXa63b6oLnxuNQOqXnlHYJZmwqRwydUWEYC9jhj3r3LxV4r0nwdoUuraxKQhxHBbxczX
cp+7FEo5ZifT+VeHeF/iF4u8N/HK6074j3gt7DxGqLBA+RFp1ztUrGh7x4ZUZ+AZM0AehfD
nx5fXngrWz4/ZdN1PwpO9pql1LGYklVVytwAezrz7n615tc/FbxxonxV0TxP4qL6N8Otb22
1raTqgZFcHypm/i3nG5+yKyg17l4k8Had4qvNNbVp7iSysZftD6ehxDdyDHlmbHLBCMhc4z
1rC+JXwm8LfEywhXWoNmoWiMtpeLk+Ru/2MgMM849QKAO1vNQ03T9Jl1a+vra30+CPzpLqW
UCJUAzuL9MY71xfhjSNI8Ta4vxIfxF/wk8UpddG/d7LfT48kMY1/ikJBy559OK87Hwy1PxT
4Yt/hKt9rNj4H0CVkudVvUVLnUnDHy4oV6eSmT8x4OBgV0/ws8D+Mfh94k1rQDc20vgTPm6
fHuJkhkbkiMHJ29N2Ty2SMZoAv/EP4U2vijSr+48N/ZtF8S391ayS6r5e51SGUSEr2U8Z4+
8etdhrd7r2k+E/N0mwPiDWlRIYkbESyyH5fMkxwqDlmx2HHWl8T6trOlaVG2heHpNb1G6kE
MUAkEUUeRy8rn7qAegJPQV5NqVl+0D4e8WrrmlXVn4ssJLUSX2nyyCGAy7j+6tkxuj2rj5y
TuzyKAOgufhDDqPhl/7a16+m8VNerqsuuWCiKc3KIwRIgQQsSg4Cd6k+C3xC1rx14VvofFG
my6d4h0Wf7LeLLEYzNxxJtP3SR1xxnpW5b/EKzg8AXPizxlpV54Pjs2K3VtqGC6kYxsK/fz
kYxzXSPeSX3hz+1NBit7i5ubYT2onOxJCygrvYDIGD70Acl8TPiXY/DvSLK4a3F/d3Vwq/Z
lbBjgDASzN6KuRyeCTiu9DKyCRWGxhuDdtvY14d4r+Cmr+MfB2oHxF4mW48U6pPDJdPAPLt
lgjJ22sa8lUGSd3dsMemKj1P4XfFjxR8M9N8Naz8S10to1SC5gsYOHgHy4eUYaV9uP7qk9q
APVvDfjHw74vbVBoF+Lz+ybs2lwyjAEgHY/xL156GtWw0zTdKgeHTLC3sonkaV1gjCB3Y5Z
jjqT3JryTwd8JNY8I+J9F1i01KGIWoks7yNHYrJYIhW2gCdGbJLs553EgcV6B4t8X2/hq1t
oY7STVNb1FvK07TIf8AWXUncn+7GvVn6Ae9AF2ex8Lar4gje5ttMv8AWNOj+QSBJZrVWOc7
Tkpkjrise8+GPw81DXX1y78H6fJqNxIJHnWMozuDuDttIyc9zXjvivQfFPwx1PR/iRGTql1
BMDrclnHzeCZs3Jl7lF/dpEg/uk169rfjd30fSz4N0+XXdR16Myae8a5t4kwMzTv0VVzyvU
kYxQB0D6r4cv8AVrnwrJqGn3WoLD5s+mF1eQRZxlo/7v1q1f31jo2kXOpXs0dpZWcZmlkbh
URRn+QwBXzv4v8AhD4y8IrF8RPCHiu71bxPpT/aJIXgjU3nmEG5aWQkFlwOARwoAHrXofhb
xn4E+OvhaOCKC6mhhMN3d2bo6JHKrZETuBtcbhnbnkYoA1fBviHwR421u+8S6Gz/ANtxQLp
95FcoYriCMMXVWjP3VJ5B713nJ9/6V5ZafCCz0P4zL8Q/DWqTWkuozStq9nNIWS5Rk4WMdj
vGeeg6Vcv/ABDP4r+JmleGvC2oyfZNAuPtuv3MBzDwhEdoX6Fix3Mo7CgD0L52uGDKDGRjk
dT6UVW1O0W+0u6tmc7njIIEhjPT+8OR9R0ooA898axtN8cfBSso2/2NqJz33fuMVdzK2pCI
FVhDBlk3Z3DByNo5/WqfjBz/AML48FxqvzNompEEE5z+54rSMMin5lbAjUs3dTQBKohZW4y
Vz/D6c4qCVVYR3TybGY42nIPXuKSOQg4Uk7zznPH51DKssko+75SjPyggnJoAQyRQIW3MQc
f99UwvvuWVpZVkB2EnoR6mrOGWEgHcCQcEZIpsiqXlAT7q7ep5J/w70AQtGbdBCZSwZiMgd
MVJC3k3ErsuWYbVbJyfekSWd2jhljCIF2pj19c1LPZlLVxJCPMUE+aH7+mPf1oASJrlISkV
2Bwv3snvn/8AVVqJUVFW2BjdZMvvyRgdT9TVdWTzPJlYeWhxjB4z69/yrRN3b7IlVUOW25O
VJxQBlXDyT3IgeyWaCVCjCRt28HqGB4p9skUDLbQWNvbW8aHyzboExgEc4HTJqdJnm8140+
UHIPANKkLSxxZVIXUPIAJAQwzg5xjPFAHidppM837Y8QvHS4mvPD/mW0lzEJY8pjcNpwOin
Hoea9KsNa8vxO2leKfBmm+G9YsPM1mwuH1NXglSSTyZJd4HyPhx8rcEkYrzj413Vx4Y1vwN
8UrPa58N6gbW8iRSpeGRuCxB7qCAPevVdd1S21nxtpOk3I0t/DetaM1+k9zaJKZoomV5oXL
cKjK6Nu42laAKcGu33hjUNesYvELXQDTSW1ndaSVunnG2SR4ViwLiMq2cjBz3PNNT4datqn
xL1rxBdPbW2n61ojWUd5YRi0ubcuwIVkIJdsc725XpW+2u/Y/CtjLZ6uusvaRxSNNpkUbtd
QyPsRIwD8mVIIYdkNdjF5Onx21hLdvI5/dRPO+6SQgZ5Pc4/lQBg+HbnTb23tLvwzHbSw28
stlfzzw7LovENpB45beFJyeQc1Nofh++0XxFr1y+stdaTqUy3MFnKpLWkpGJNrk/cbAIX1z
61tW1naWfnNaQRwCeVp5digeY7dXPueOfasafWtB1W5bS7tBNZvMkCTOf3U1wGJMQIOdy7M
nPGCKAGw6lqmswX1pp721jewCSF7lJVuUtJ1cYRk4JJQhj6Zx2rjR4h1638e2mraqNStI9S
lu9Gh0cFTa3U0OXhnV3IKeYoIGBzjk0zwbZ2PiXw1rHgzxhYf2hqOh6i016IpWMdwXZniZZ
EI3kxkKQTnIANZvwt8PC+stJZr59b0LSJ7gaQt1Y+RNotwrshSUFyXcK5HIwMCgD0LwxNpf
iF28WN4XuNI1mRWsZhqFvsuY1Q8x55BTPQrwa4n42a5pEFhaaWvgeHx5r1sft6aUyMxtYB9
+diPu9ML6npVe08WeMxpmj6vqniaz025ttdfw/qFre2hW1vz5pCyK4BZHZNoXnaT1rpfFPj
RfCGv2WsXOk2k/hy8P2S41eyZprmCQBiquiKSyZG3qcMaAPMPiT8SPC/j74HaTPpF4lvaz6
3p9vqlvOcPpiLJubzV6hQUHJ4r6Js76x1KzjvdMu4byzlGYpoHDow9iOD2rGsz4d1zw1JrO
i2Fhe2+p2rMsqQLi6G04V/lBJz2PIryb9lzVbB/hjfeGlMsGq6Pqc/wBttJRjyC7Haq/7Py
4+oNAHvNQ3drb31lPY3kCXFtcIYpYnGVdCMEEdwRU1I6LJGyNnawIODg4PvQB5/f638NNVv
Lv4KyX9lDcS2Hkf2XGQgSMqQET+EOo52dcEVZ8L6d8Nvhrokvh/RdS0nSobYqbpZb1FkLhQ
N8gJ4Y4yaw9V+BnwwSWLXbTwtOmp6YRcwGxuXSaV0YuAST8xY5GT64p3hTwx/wAJaNU1T4o
/Czw9YawL0mA+RHOZYioZSzfxMCcE+ooA6DTbb4feLPFQ8Z6VqFjr+p2C+Qk8V2LiOzyOdi
AkRse5ABNVviN8MtL+IuhzadNdPpV5cNEH1GCNXmKRvvWPJ/h3fNj1Ga5v4h6ZpvgnXfC3j
PwvZ2+navJqdvpElnaoIk1S3mba0TKOCU++GxxjFen6/ptlq2g6hpeoXMtvZXETRzTRTGFk
T+IhxyvGcn0oA+evi94/8S6kmlW3w+1ZrfSNIvc3etYcreTwJuaNdn3oxgBuxZgOcGvUfBP
xV0Lxb8K5vHd8RpMWno66rDJkmzlQfOuOuO4HXBFY3gz4qfDULb+D7S1/4Ru2gYW+lwXkO2
C9i3ERSRP9079pOD8x61t/FXSdOh+CfjwW9jbwfatOmnm8qML5sgX75A6njrQB56/7Wnw7F
rNJJo/iBCELWiy2wAvDngIcnGfU1Tl1j42/Ee0e5/tm0+Gmms6yQWkcJmvZYj0ZmGdufQ4N
bXwgGn33wT8Gyz2NrfiK0VI2mt1m8t1JBwSDtIwfoa6jxH4i8NaBcodU17TtNuBGXZb26WO
WdRwrY7+1AHmOuaB8ZPBur6b4p8E+NdX8aPEwivNH1WVQswxyyLkKF5+o65rv/ht8ZD4ytP
ENhrvhi60fxNoC+ZeaVAPNaVP4TFkjJJ4wfb1rZs9RsrrTbbUbW5jmhlG+J4m8wSR9ypzyO
a868XDUvBHxGs/jBommSalbQ250/wARW1sMl7YsCkyDuVI5/wB0UAS/EPwP4y8f6ba+J/EO
jqPstwi6d4Y/13ko/wArS3JU7WYEh2AyAqbRkmuu+C2pa/D4Zm8IeIrK7gu9DVRZz3ce1p7
Ns+UXI4DjGCoPTFegeHfEei+LdAtde8PXyXunXSh45VPIPoR/Cw7g1oXYupLK5jsZ44Lpo2
EUsibljc9CV74POKAPKvHvxX1Hwl45t9J0fwxNr2l2NqbvxBPAQGsI2GUJJ4B2gsQeSOleq
2t1b31lBeWsqzW88azRyL0ZWGQf1rmPD/gLQtI8K3fh++RtYXVXefVrm8GX1GV/vvJ7cYA6
ADArmvhX4U8XeC9R1PQtTljfw9sNzZxxlTHBNJM5McXcRrHs4Pc8UAeoOUVcuwRQCSScAAD
1+n8q4vwR4k8HePpbvxZoMdtNf2kkmlyT5VpVRH7HqEfgjsa3fEvhrT/FekDSNVlulsTKkk
0VvMYvtAU58tyOShPVe9V9G8E+FvD2v6lr2iaPDYahqaot1JDlVdU+6Ao+UAewoAv3ur6db
3E1tclnkiEYkUW7yACQ7U6KQcn06d8VJZx6To9tBpNitpp8KIxhtYtsYCryxVR2GeSOKx/H
U95Z+Epb6z0m71ZrSSOeS1srhoZ2RWySmPvEddn8WCK8x8Sn4t3+uG10d/C0Ur28X2O/1Oa
NLq3hZ2ErPDs483hSoOAQec0AerPrXhTxAz+HE1axvm1C0eTyIZtxngJ2OyleoHQ4PHepdP
0PS/CmgT2vhnQ7e2jUNMtpbAR+fIFwOegJwOTXiWqiXVfh5Zn/AIVnDp/xE0K8+y6dpumXK
wlJfldpUMbAi3IYMyt174q1B8WdX1H4e3ek+I/h94k1HVLeCTTvES6bEiSWcpjDbgobhSjF
gw6Y96AGeNvC/wAVb3QoviPJcTDxdpM0VxpXh/TZla2s4ixEiyE4852Xhj26KK9e8GXd5qH
hK01DUvDH/CMX9zmS507aoKSZ5YleuevPNcJ8LtVu9C07T9D1nxNb6vo2rSAeE72abfd3sI
j3Mkm0bV2gY559a9bLBSu9wN7BRuONzf1NAFC7huoria9tmDu0aIEPQfP8zH8KKmurv7PHJ
9zcoUkODgKTgk0UAec+Mwy/H7wM5VgraPqKBumDmGtsh5JmO9TGV5YvjisXxhci3+Ong9Wx
sOh6hjPY5gq1LeyRhSEZkb5VYHA9+1AF1YVWNY4nVo15VjyT/Wq8yHeCrBFyMru6mnRX0gj
VBgNk4yeCB36U+W5LopmdI8KGVlwc/Ng8Y4oAgmhivYJLSdiI2+UkHa3XqMGluEUXBSMAEK
QHxy4AGR7dqjs9R2SYzvZmZJBxxjpjPbmmNMzRu8c26N5iCd/3BjBHI9qAJreCVkMpi85Fb
BBkwRz6Zp95FG0s4O2OLZuMi85I7Gq8Etxa42xAyyBnTzJcBvqMVPMHlm3PiJ5YhwrAgnGC
B2xQBVhnt4xIUm+bgAHqeOOpqeORot6uR5eQeDx+VTS2wWBXecBipB4HGB9KsSWKSQKF2oT
hmOCcemBQBViVpQhgYlQ2zKP97P8ADU0UbLPL5LrFOFCjI3ADuB25pI43hu3SOPbGoyuVBD
Z7f/Xq4yKTGD82W2n6elAHAfFnw3B4i+E/iPRrW3BupUM8a8n96i71AJ9cH86q/Dr7J4s+A
PgjxAfC8XiTVNKsZrJEa78ggqDG0fPDbwqjaeOld5LHE7DzsSLO+109RyuPyryH4NeFbTV/
B/xG+FtzqFxbx6L4gL2V3bNte2bO6ORfoyDI7jNAHrWl2Wh65rek6la6FeaWsmlJJ5TWYiS
JlfaiFxyksXzgAY4atXw14c17QtRvFv8AxXPrmks5eyhvYQ1zbZAyGnzlhnOOOldNAkqW0K
XE5nmVAskuNvmMBgtjtn0qSgA9B+lcDP4yWTWNT0C7kt/C9/pzRSyy3RWcNFMHWKWPacZ3q
chvQ133bkf/AFq4rxFrGgaZB4nv/EOjXdla21vFa3Oppb7zPbyAjcrLlgqFmzn7vXvQBi+C
H8Qf8IRFa6NbaHpOqy6d9tfT2JZlvJJGP2htrEeVIBuUep9Kuw+FtL1zwrrHh5/DupaJLNc
DUpZRM1sZb1xvMiSISQA4wew9DVDTNE07w5aQP4I1ew1nXY9Aa3tmuZg8l9bxA/ZRlCE2q5
2liMkHtXCeLtU13XfGum+GW8fNpGoixfV7q3jQx/2HdQQKfldeJkZi2YyG+XkHigDQ1DVfF
Hi6BNK1O2sWsLa+i0vXfDN7bfbJwysuLmGVGVpFYlTkgY5Patfw94i8OeFvEl7pngPR5bnQ
5NXe31qC2D+bpFztWNCIMYEDFQS+epJNWdTv/Csmk6ZefEDxHHq2k61cWdzpV1ZWsipbzoi
liZ4hkKz8jdjg4NYunwanpni3x2dF8H3kWoS3EN5/YUjeXbXchdQLyK7UfdI5eI55B45oA6
C58UaL4b8P+J4fAGn29tdeHg+oXGmC1Zhfq65WWHY33GbILLkAg8V5Z/a/iTwN46uvir4a0
PTPEdp4lsUutd0vRbkzNZpuylwhwCd2GySPvAiu3Z73w34hn8YeJPh1rNo1rJDai70y/jlt
rK0U7j5SJhzCWO5gVJOT2FXPC/xHgXxdcnTfD8974Jv547PSdS0rRSiGTcfNRznLRZbIkwF
yT6UAem+FfEuleMPCen+JtEmMun38XmRkjDL2KsOzA8Gtn+vFeKfAhG0+z+IkkBUeH4vEd0
bBYgWVVQHzfLHcZ6Ae9dB4X+IOr+NNA1BtHsorPVtPaKc/aELwXlq5ZkaNlPDsikYP3W65o
A9FaWJ2eJJEd48eYgIJTPTI7VN0XOw49h0rwfVNc8MeCfDE/wAUtC0G407xhrtpFGdGllYl
rid9qearf3XGMjHGalb4JeOL9odV1L42+JYPEEg/fNaKqW6ZHKJECOnrQBN8bLy28ZW9t8M
vCinUvGP2qG8SS3cgaMEbJuJJBwhxwFJyc17DcadDe6KdK1IC9hkgEM4kz++4AOcevP515J
4b8MeB9LSH4e+EfEl3BrkU0WuXWrRN5kmptFKVkWSTOH5+Vk/hzXReMvi1pngzUr2x1HQtT
aW2i+0oQiol1CrKsrQsT8xTcDt7jNAHYT+G9Aujpxn0ezcaZIstmphAEDBSi4A44UkD0p/i
HSV13wrquiPIYRqNnLa78cqHUjP9abrUut/2BNJ4YS0l1JwBC16xWKPP8ZAyTjrjv0zXnGi
eA/H/AIR8RjWrb4gXWvWV1L5+sabfQbxJ8nzNbnOUbd91BxggY4oA4X4B63qsHh/W/Amv2m
2/8EytZhEAAZCWJz6NwefSvHNXk8Bp8f8Ax3P8Xorya3e3eXTOXALkAxjA56Hjt616V4l0b
4ifCbxR4t8eQaZD4k8I+I5xeX5hOy7slySMr0G3dg4yPpXX6bqHw9+KemRag8ejazkB1huE
jaeBgANpRiD27cUAeQeAbD4j2P7PaXPhuwuJNUm1FbnTQGDMtoMFwAf4CQRgcnNNtvGHx58
PraWT6TclYNJnuGhntGmV3kkJGQoOWHAAPHr1r3X/AIWF4ThuWsp9a0SwubUeVFby3CRqgU
BWUAE7fpXES+M/HHjb4p6l4D+FGp6Fb29hbJcT6xNmbevy52DkEZIHQ96AMD4Z+N/GPg69G
gab4UaM6tqxuLqyl0+SNoywiURIq/KmVLybvujaQea9I+InxY+InhD4qTaJo3hWLU/DyLbM
16YJCYgRulJKdeDxgdq3vh18K/EOgeOtR8e+OfFaa/4hurf7HF9mi8qCGHjovHzcenHPrXq
lxdW1hAJru7itYchd80gRNx4AJJHJ7UAfNWkftH6+ltCdS8PW1xLcz3DQrmS2mmhUuUMMRQ
7wAvJYjk16V4P+JtxrOjaO40u61lLvVW0qTU4EWONcRiQTFB0UZKHHdSe9a3ii/lHiZv7C8
DR65rmi2kdzFcXMQQGKSQq0MMpB/ebctg8cc9ayPEvxB06wtHhhnvvD1pY34tNWaKwBuNPD
qHil2DKiJiMGTBBBPSgDuNU1e+/sm6uPCtjba7f2sxhktjdCIKw++pfBAYDsa56bxzqkvhm
PWtI8OSXUou7aGTTmnVZ0EnDhx/yzZT/e4xz3rziy0f4Y6BBdas7f27rt7fzRSCLVpXhe4d
mCxyvwkJlBA+ZQCQBniiT4b39ho2neH/DFlIY7LVIbu8ittQQQ3KPc75Le4QMWLQqFw+ecA
YxQB6L4i1bUbnwPbavLq138P7xZxEUu4kmzMzeXGr43ZjLkEFcZrnfH+mx3Ooiy8TaYmvI0
DanbSCBbNzPDIhhtI7jIBLNvOxuSD1rovFEra349tPA+pWEF9ot2qXoezvfLureWJt6edFk
MYiwGGHAxzXAWuiab4mvn0FviXa+K9D0YS/29pms2/wBouUaN2/eQjhom2nbvBPTIoA0J3+
KMPhy+8daV4m0e5VFkvJNOn0H/AEpZF4az3ocnGNm/GcgdRWXp9j4mul1W8HjO2bRPFUU66
lcwwQ2U+kX4VBHE0ufnfJ8ohgPlHvW74U8U31h4U8Ox+DdGku/D+pw3gsdS1vUGlZbhWJgE
r8lY5eQueQcDFYHiv4Wabf8Ag658UXlvD4ev7qSXWNVlOozXS2F4oystuiZRx5g+bIPy570
AV/A2v+LNH17wt4P8WfCyG1Tw7btCt/p0f2gB5GEIkh2fKi8kyZOQPStDWbO8139szR7DV9
WuI9N0nSRqmmWkeVillBw4PZupJ9hitL4Z+BPEuieNNT8XeJXhtReW/nBdG1GU2EssgG9mg
cZDn72QdvPSqPibU49a/a98CaVokqSz6DZXM2ptEv8AqY5F4Rm9MEHb2JHrQB7mTuLNMQpK
5OD0HtRTEeQ3wXyVMaxj98W5J/u4ooA8z8cMf+F5+DEC7kXRNQYjBz1h9K1guI0AILKARtP
3ayfGc0a/HvwYCPm/sPUMckfxQ8VsTXEfmIEOHHBz0+hNAApBgVNwaUn5kbIKj3x3qrOn71
hOzEYGwpj1xz+VXlk8uDeNj5bLZALE/wA8VBNNFBE00bMs80Z2lQAB6Yz3yPyzQBiX2s6Jo
mnS6tqupRWdsoIeS4dVCH/6+Kfaazot7HHNpWq21/aSEYaCUPnP4+/SvHfjzfWEeq/DyLxZ
My+GpNQe41IQr5pO0JwQBg8E8e59K0Pgb9im8H+K77SNDGnWWoa5JNpSsvEUBGFwTzgEYoA
9jeymknRVdYjHFu+bnHp+lWkt5FtWM58xoxuV2wCq9QB+NRxC9lmaNzGI0gxLKBzu7AHue1
RNcyRRbSEjiRRmSVMEe3PX0oAZc73KW2GDlmZWQfKeB1Ppwa04Y5XjCmbbycDOCV7e2aypG
nujJkTLGgJLY56AcAfSrF3d3KfZtq5DJgJ0HPc9847UATeasUUsbBn3HgvzwTn146VaM+UV
5okRWXIdBktkf4VmWwh8tU2SOCSctlSfwrSkeKGxjmYHZuC7VPQUAS7IZId8SImVwpAGVPb
B6814P4jGtfDv9oDQPEnhPUmuv+E2vVsNU0yWMbZWTYCwP0bPsc+te3yylYxEAWZ24YH5ea
8s+L/grX/E+gaXeeG7z7J4k0m9a8sHBCFiQA21uxO0Ef7tAH0UwAYgdAaSvLPgJ441vx78K
o9T8SbH1azu5LKeVAAJSmPmIHGcHtXqdABUVzHLNaTQQGMSyIyr5i7kyQQNy9xk8juM1LVT
UYkn0u8hlupbON4XVriFtrxKQcup7EUAeJ+Dtd8O6f4dsINI03+ydej1aTRNUe3RS2nTPK0
h+R+fs8kgyuBwD+FbOpeIfDVnpXh2/wDivczaL4g0GVT5qwyGCS7eJ1+VlUrJlRuKgkA8Gt
HRZvDbXl3N4ivNIRNeQWWj332kpc6lp8aL/rHIU+YG3HJ55pLG21ceH9T0uCKx8Z30N5fXW
mzXU4aK3Kttit3LfMrBWZd3QetAHF+M9Dl8P/AKfS/ATXs+gxw/2pdamfIlgvoZnzOrRnk4
U7sIFxt4Ir0LQ7XQdW0l/BtsuoDQbTT0tzaXaMsV/HKiyLLFIzGRgAdvUYPFch4V8U3TeDP
C9vf+G9L0/wANX1/deHrzS1SR3sJBNIsSnBZSMqFbI6tkcVD4wmsvhf4t0q+0qfW/Ffi3U4
JdO0PQ7q4EkcIkdTJIWxuEeVXqeADjAoA7XTPCXhH4Wx6v4qh1O9sNOFikd0t5eNLGqR5w+
XJJfB2/gBXF/wDCzPGnxK0KbTfhd4Gv9LtL4NAniLWNtvbwxkYMkaDLM2DwOeauaZ8NfGvj
S6gvfjfq9nqFnauJbbw7pg2WocdDMRjzMdhkjrXs0caRRpHGioiKEVFGFUDoAOwoA53wf4Q
sPBngTTfCOmufs9pB5TS52mZ2/wBZIfQsSTXlmneN00/w74f8M6z4bbw94alnn0HUri/eS3
MTjf5ckMpwGV9v3jg5YV7uQCcmvN/H+m/EbWdP1XQ9NsdB1bS9Us54UF6Cn2VuNhcHPmZG8
AjG07TQBzvxqvII/hla38cF1BF4f8RaczSXaMPNRJVG9WP31ww+bvzV/wAdS+KbzXrzwree
LtB0rTNYjF1pN20rW95ayxMjIu3OJkLA5OeATxXBfEm4uL/9mn4f+CIRcT6z4huLHTxFcDE
itER5m8dRgr17V7d4lk0a31fw7put+Hhf29/I9hHevGJBaO0ZwvQsvmAMuR7UAcXfatdHwv
q138KZvC+qQaPEqCw0qHfcCTeGuUDBgo3LuIA5Jwea586j4m8QeFNU8V+EYv7QtPD91by6V
p+t2XnXe6NMXULZG9HywwRknFbTWGqeHUZ/D1no+l6pJYPCl7oNg90r/ZC7fZ5QTtAKbFBH
z79wqteeNvGQ8Q+Ff+EeutGuNaltEute8FK8UN0WdAzSo7DKuM5KtzgUAT2Hx08A2r65Jqn
ie8tNQH7yPQ9Ys2t5LRljGIlKqSQ5wwySea6AfEeW/wDBGj3ujaOJvFOs2cN1a6HLMI3i8w
keZJuwfLUgkkZJAximjVbTSPiXe21p8MNUmOoz273+uQQpIiztHhMgnJVVGGdeAaxrLQ5/F
2pa7p/jSN7LXtDv4jp3iWyZYGuI1LSQtGrdCiuVcAYJPU9gDE8KeGPHfgH4hainizWIPEPg
/wASYN07KXL6hMdpCxclVOGB/h2471oeKf2evgzDp95rMulTeHVtFaaS7sLt4zEBnJVTkew
H0r17Sr221PSLTUrNpGtriMMjOAu4euB0z1q3JDFLG0csayRt1RwGB/A0AfMHhgfstf8ACO
T6ZcaCEvrOULJba7asdTuXblSqg7nLZGAvryBVSTwp4H1rVPEI+H/h/UPhp8QfC1qLyzT7Q
qG5Tbv+dAzDpwVzkZGa+i9L8DeEtG1u/wBc07Q7aLVNQm+0XF2y+ZI0nPzBmyV6npitBPD2
gx6i2opo9ot25kZ51iAdy4AfJ6ncFUH6UAeG+G/H+vzaFoPxY+zm5sfEOmLpl7biYiGDU0k
McDlTnZG7HaWHQsM12GovrXjlfDOueHLhb7w7qataatZyxJJHaOhz9pRZRy6SIyEHqCOlcV
4O0p/C3irVPghqOo3WkQyz3GreG7qEK8VzBIMmJlcEM0TDcAe4r0/UPh7EbvRdS8MarJ4e1
HTbjzJpIY8xXaNkzRtDkJ85JbOOCc9qAK/2zxTpXiwaf4g16wm0zW7+a2sbd5Y7a4ihMY2v
GervuDDb2BBrA+LJv9D+Hp0rTdG1DVLSWGGDVdUm8uQfYwwWVZ3JDklCxyoyOta2p/DBtbu
fENnrGsztpd1cQXWjukjPdaVMvzSMkh5VS2MKDiut1nw4Na0q60y51O9W1urFrGWLKMr7gA
Xbcpy2PX1oA878c6faaVBqEegafpt1qEFjZSm0uUe4a/soZB97JVA4Y5VixJxWVqeqeHNC8
WXHiC1tEGteH7yKPX7ySNIrjULK5/d+coiyGCSFQehBjwa70+E9c1aTWdA8W3Vpd+Ebi3WC
0itQ0EoTgbJV5yV2qVZSOp4qzY2Gq3niWU6n4bs9J062DJFPBPFOdRRj9yRdgZAMB+p5NAH
mkGleG/EV9e+GX8WJ4s1Xw/PPLp0Euba+mK8xxC8yrOqfMj7cjBweldEtxpNvf6TJdDStD+
KF7pE9oi2ri5jsQq+Y7SgHlV2DlskngZr0WLQNPR2kcPPN50k8E8+1ntHcYPknHyD2HvXm3
ju10j4eWdl4u0tEF/bu0VzZrIsZ1MTkRySyADdKy7twBOOO1AGf8Nfh9pD+Hpor7xHJ4pku
oZbu0vYrRorCNJ5BIDFH9xnWZC47rntmswfDDxVc+CrjwHq0Mc03hqzF14a1nT7ia2E9228
/vQzEFg2CcgjnivQbPTLjw18MYvDmr+HftthbyCyEGjTMR9lznzmLFWTHJYAkjHBOa5rRbD
x9BDO3w/1XSrjwn4huW1K01a+8ySfTo3AJUQNw6kjgbs8nIFAG9r/hbx3qWn+HNY0XxS2n+
JtOgjS8tJJCbG+yoEyuoHDZyQ4HFeefArVPDOl+KfHH9v6jbWnjPVfEUtn9mnk/fSRrzGiZ
+Zl6nPtXtHh/TPE9u73nibxFDqV08YjMFnbfZ7dCrkh1VizbiCAeccVE/wAP/Bj+N4vGreH
rU+IIl2re7fnz/ePYtjjPWgDpXcojOkbSsoyETG4/TJFFBSPDbhnK4PqRRQB5Z43i8747+D
IG3EvomoD5frD1rSuLaSCWO5d1SKIAAJyM+/uPeqPjEMfj54M/cmUf2HqG4AkEDdBk1atpl
e/nWEKIV6q4JIwP8aALpaY24liw+0noACM9xVEQjU3fyp87U8tkHT6nPT8KuKjXFpBdgMSP
ugNg5xjGKrS38FuJ/OgEMUaqJnVemDyM+vIoA8C8ReK/F3iDxP400qy8KaJr2j+ESJJNL1K
PZdvEoOZ0Pfbt5A7EetejfDvxzdeM/h/o+pQWC2MZ32+2I4WEgHgKAMjJ47dawPiH8GYvHn
iVPE1p4lPhe9uoWjuJ4xI5uYumGAI6DAPJzkZrsvCHg7SPAvh228NWUsd5CifJcsjLJIc5Z
yM4ByRxQB0SSPDo/wBlmjaRuChzgvIMksfbHNRXNu93BayQTsuXLmJzjfg5Hrgcmm3MCrME
aRMJG2GBKkccZHcHkVqLczXdo0UltDEduRtfkDGcDGP1oAbbC5it40mlcSA4yqZOOx6Vbzc
pPASd6qcHIyz+59KyrNZWhRyTBMpfzBv3FRtyoOcVo75Wfe0TRAKAd55788etADioDKVG2Q
ZBEjZyPwqrHEkSMjIpUZO0Zwp/pTfM3oZHYfLwWzwKRlm8sCMMvmH5SCcH8e9AF6OQeRbfK
WjKnlgFXI6cmmXX2R5UmujcGPaqeXGuM8Atxnj5Q3NUWmnhlWGVJJIlQmRnOCvbAyeauw6f
aS2gmcxo87IuZHJYDGQBk8E0AeGfBzxXpvwk8a+Ifhz4yeXT7fVNUa60a9dCLeZW+Xbntn5
fxzX1URg47ivFfiZ4J0fVvhZ4o064s4rm8jjnvLMjJeGdV3Ag5+XpjHTtVz9m3WtW174A6J
e6zdPdXMck9us0hyzRo5C5PfA4oA9dpehzSUZGcfjQBzvi/wAJad4w0aHTL+K1KQ3Ec6Ge0
ScLtOSAGGBkcZGKi1O18Hw+LbK/v7mCw1Wxs5pI2WfySLViFcv2KglevQ4Irp8j1rN1rQ9M
8Q6Te6TqtrHPbXsDWswPDNG33k3DkA+xoA5D4e+An8L+FBpOuLbXU0WpyahFdwSSMZyWJil
kJPMmDg9jxXGQv9p/bknhuj5osfCwNoM5EJZhux7ncfzrv/ENx4a+Gvh2/wDG98twkWl6cl
mA9w7+YiH93GFJxuJwN2Mkd6+ffg6viq8/aU07xt4sRY7nxhol1fW8QPEUIcKiD6Kq/hzQB
9b0UtJQBU1DU9N0izN7q2oW1haqQpmuZVjTJ6DJPU15hpWqWni258T+Eo/FHiYX11ctqdnd
28RtlS3IHli3nG5GiJXAJ65PFeqXNpaXsPk3tpDdRZDeXNGHXI6HBGMiuT1C0v7vWp4vC+r
2Vqttps+nG2jmwbW4IDRMIh8gIyvUcA+lAHjN/Nrf/CVfDHxj4kvGuF8O67Po+ptcNultXn
jVUMzABSwY43J8vK9816L8Y7XxoLfSNZ8KeJrvSbfTrgm8ihhMiHrseQIC7IGwCFzw2e1P0
KCb4lfCvWfBvjXTZtP1e3H9l6ozFXLXCorrcoygA5JDA9j9KT4Z+Ory61S5+G3jMeT400CM
LMR9zUYBjbcIf9oEZHbNAFbRrDTtG+LOq2um6xqGjv4ls2LactnItr9uVQzXNvIw8skqeR3
6nnNVzZJ4f8N+H/HnjLSoZ/G+mLJLOq3MFnJeOFMbSMThXIjC8D1qfxEyWHhWS0+Ksl3dRQ
auzaRrVhCzyQpwYp5Ng2xFNxXLfKcDiumufC+rXmjWOj65eaf4qtN9wt6+o2a754pFPlKmO
FxlQzdxQBzZ0Ow1/T5tfs7jxX4X1rxDA040RNT+zSSOn8QVtyoSAOQQMYrPXwp4d8YDVfC3
i23efxvo2npbv4hvbXy3ljIJWeHDAEJkqSP4hznNeg+AfD954a+HmhaJqswub+xt9kkhbfs
JYnYrHkqoIUeyitN9EtZPFVt4iz5d3BaSWZIQZkjZgwBPYBgTjvmgDh/A8HhGfx9qF94X1q
6vpbewjgvCl4JLaZmcnJQnKuCD0wADjFem1HHbW8MjNDbxQtJ8zGNAu76461J16c0AFFA5x
jvyPejqKAPC/wBog/2Q/wAPfGNvIbe+0rxDDCsx4XyZfvhm7D5f1Ne6nG47SCvUEdx2rhPj
Dp9hqHwS8YW+oRq8S6ZNKu4Z2yIhKEe+4Cp/hRfy6n8GPB19cXD3E8ulQeZJIcszBADn8RQ
B2dFFFABRRS0AJVHVdH0vXLF7HWLCC9tpBhkmQN78Z6cgdKvUtAGbPpKz6zZ6kby5j+yRSw
i2jfEMwkCjLrjkrt4+pq7BBFbQJBbxRwQxqFSOJdqqB2A7CpMg5wenBooAKytZ1+w0KXSY7
7zN2q30enQbFz+9cMRn0HymtWvNPitv/tb4atHncPFtqOM9DHLn2/OgD0cP/pajacbM59Pa
inqF45ByKKAPNPF3z/HjwiMDnQNRwT2+aCtCxtSxaP5FV1OOgPJ/iB71m+LYpZPj54OETbC
NC1A7j0HzQVowQRM0zLeFsnERBy3fO76YNAE98v7yEtHEjhwiDcTv78Y7+9OvYoJ0WNFC7y
zFCeW554/CpVEE0gZANiAKhOVEgxzz36ZqKVQZJImzKu0FSsnOMHI6ce9ADJII1hiCoJUDh
1BIwSP4Tmobi3aRbe3j2h1/eOjESBztODnPB6flSQvcXMSqoD2ZRyNzfLjOFx7nkUtvayK+
XTyY1wpXBGfQZzQBQk8zUVE8MMjh0AKnDCE9CPoKVreEW6zi5jEsW2MwwZ+YZwSRxnnvU7w
u2pJDaZMMUbtIh+4d3GCc9e/0p7/ZVnEdupXZIsrB02hwOgHPXpmgDa8uJrYeZAn2mUhljc
7mUY25H5VTvEmV7pydxk4jAGCvb86jhkMUmQkiMSdodQeTyfm7DFTzrEZ3S4jCxzJkKCQU7
gN75oAyAqJZywuCXKhRtGRkd6ehMSwS+WrMylWETEYPvzT38+W62IrIdgYrtOS2Oec4qWO0
cRkyMqALkbjgqPWgBhje9Hmoixb8qSHyfc81cNn9khVBF5pwrMuem3GGH61XR86hA0SF40w
gxyCvU/1p+qz3ckEUMB8xyN7WvnFJIx2PuD6GgCzJarq9jdGKYolxE6MWU8hgR0/GvKf2Xt
fFp4b1X4Wahp1zZav4auJJpDMMebFLISDjsRkcd816oJZba2lUkFmG9ZHOAMgfKPevFdVn8
Z+EP2ttJ1PSltJtJ8X+Rp0isQzukS5f3Ur1zQB9N15b8SPHHjDS/F+h+B/h5pmm3/iLU7ea
+c6jIVjigj9h3Y5x9K9I1PULPSNJvdUvpClpZQPcSuBkhFBJIHrgV5J8MrPVvHHja7+NOt2
g0+1vbAWGgWRbdIlpvLGV+wZzyPagDNfxv8f9cdNCsPhNb+HLyX93Jq95febBbk/8tAo647
Dmprv4ffHiytY4tI+Ncd+8/wAt0dR01V8kHq0RAJyOw47civccAnOBzRgZ3Y5PegDw4fs3a
Ldw2kXiHx74t16JJVnura8vy8F04OeUPQZ961/jFpd5o2jaN8SPDdkj6n4JkMy2sa7VmsnX
bNDgdAFAIPOMdK9apGgiuEeCZFeOZTG6sMhlPBBHpQBkeGvEWn+K/C2m+JNKbfZahAs0RJ5
XI5U+4ORWwORmvCf2Zb27TwX4m8J3URRPDeuz2kIJztRiW2/gQfzr3agArxb476Dp+qWnhe
NNPW51KfV8RWiP9nW/BjxIjzblEZ2gbWJOSAMGvaa5zxZ4ek8Q6ZFbRxQXTJKp+y3jMLaZd
wyXC8llGSp4wwFAHmkWn3/i/RfDlnZ6ZHHp0dw9vHbG7kJ0dIUCOtyYpf37sUIXJAGe9VpI
o5P26rfnYIfCpdQBjcd4GCe/H8qs6/rXhnwvpena5oE9zp2sXtw0Laxe6S8qiH7TiUXONoR
C7YDn5u/vVf4geC/iDHqVr8U/B+qWGp+KdIklEcNvDsS/01juWA8kOy889+xyKAOr+M9+ll
4FCTa/pulR3k62rwapH/ouoIw+aGRgCyDbkhhjBxXf6THbxaFp8dnIslqlvGsTJIZFKhRjD
nlh6E1zHw/8b6L8TfAttrsFtErtmG9sJgHNrMPvRsCPy46V2SIkUaxxoqIowqqMAD0A7UAL
Ve+uBaabdXhGfs8Ty4zjO1ScfpVisvxIwTwhrbkkBdPuCSDyP3bdPegD5Ni8X3+q3w+Nt18
LfEkXhsTreS/Y9eBtXkjynntCVycdOMDNeq+JvFFp43+I3hXw8niLV9M8N3uiP4ikbTpRAb
lV+YK8i/OBtzkAjkV4j4JXxO/w18E+EPEPjaXR/h14uhngWe2s490VwJ2BtnlblVfGd3viv
WWsdH0r9qix8NOq22h6P4Ee3GTkrDkhiT7L3FAHHaf8SNUk+IEXjLd48X4Xz3qCCTcrQ+dn
y8sfveTnHy9c969T1v8AaC0DRfF2r+GovCHifWbrSp/Jnl02yEsYOAeCDnoe9cHKniz4I+E
tF1bw7410/wAW/Di8vYYoNMuYFMohlkz+5cfe659qXwPB8UtX+KnxW1P4fa5oukwnXPKuE1
K1eZnKqQhUr04HPuaAPffCHii08c+E4dct9KvtOhnd4WtNTg8uUFTg7lPGK5HVvjr8L/DGr
3Whaxqd3ps9lKYCp02URkjshC4I+ldx4aj8Tx+HrVfGVzZXWt7T58lijJCeeNoPt1968k/a
P8ySw+HtvHked4rtVYrjd0JGKAOsi+OXwvl8J3XikeJQulWtx9leSS3kRmlIyERSoLHHPFW
dF+Mnw41/QtW1vTvEsRs9HjEt950bxyQIeAxQjJBPHHesb4wfDrWPFU/h7WPCI0xdW8O3zX
0en3y4gvB3BA78dcV5l4u8bQa34A+J2l+IPANv4U8d2OiD7SF2yLcWzyIAysOvLAjOcZoA+
jX8S6HH4SPimXUoo9CNsLo3rHCeURnd61lX/wARPAWhabpl3q3izTrC11KDz7KW4m2i4j4+
ZcjkcivPvFy+R+xZdCAeWg8L24wvbKR5/PmvM/G17pGna58E77XfD8uv6bp/hqW6uLGGFZS
6iJeSjcEDr+FAH1Dofinw34ntnufDmu2GrwoMs1pOsm36gcipbjxBodrrcGh3OsWcGqzgNF
ZyTqszZ6YUnNeCfCTShq/xdvfitoHhIeDvA0+j+TEjlEF22STMEQ4GADnNeM+JfFHhXWzrv
xeh8T2ieL7fxLHc6bp7SnzjYREIFA6Ddnd9BQB9z3WqaZprxR6hqNrZvcEiMXEyxmQ+24jP
4VPNdWtu0Sz3EURmbZEHcKZG/urnqa+Yv2gtLT4l+Lfhbo1pIYxrtndz27IoJWQxK6ZP90H
H0FZMviibxv4Y+B51d5Tqmn+JzpupA/eWaHaMN7ldp/GgD61SeCSSSKKeOSSLAkRGBaPPTc
O1Zet6Faa9NpJuJdr6RqMWooFIJ8xFYBW7gHea8g+EImb9or4zync0AvoFUlvlzliQB+VT/
Bo+b8YvjLMZZZdmsRRKZGPC4fjH4fpQB7Q7JDlpJCsUY3HjNFSnfvbbgZXscGigDzrxSEPx
78Iq7EL/AGDqHI68PAa2Ga2trN7gAwoQQpUYYHk8nvycY9Kx/E7mP47eFJNu7boF+evP34a
u7pLhoQ7tJGmZDu4OeR0NAFme7iVIWtA28ONyxx7lZduTu6Y9qpxpK8EsqTTwRy4AXJMic5
ypOSAc4xUsl7A8iwi3CyStvG7kkgE4wPQc56VDK+6OUwXCiMhQfl2lz2OeuKAGWWwWjRQXU
5ViylpgQEAPzDkD2p8Fv5t1czSQSy2+1X+duV28ggVoqYpUhiKqxKfefGAw5PX8KhiurUGe
1Fw5ZiFDJ/F7H0oApzJB9s+1CdDbmHduVMbG6dfWnFhK/wBraNWiyAHdeBxkg46cUnkp5QT
y0e33EbXGPmHtVCUBLq5m3uIZdrKqElVYHHAoA0rqUWhurm7SGa3aMNmKRi5Xrgj/AAPSiS
8FreW6NqP2uOZcKSuFI65+oz19qhmSY28wjlTc4JbdzufHBxipwhlZjJFb27pFsWHqyk+p6
J7YzmgB0SbJ2Cx4kb+EnqM8Efnmi1WaaCXJMThhHsz2HpmmXcDwRhjlmcBQVJLKQM4/GpbO
SMyRWxRtqqGEjcDg9Pc0AMMCoqK0UssSMQyGTBA7429uaf8AY0u9TmvHuJjMoI2swIIHKjH
br61K8Il1D5Yv3bAoSBj73vnrxSxkpCyb0MKHbhVO7cWyTkUAH7qC2KoZJN7MpCkHbz7+nt
XinifxJb6Z+1Ba6tqiyPpvgzw5calKTgszOvAAHAJJUCvafsVwbkOt00iiQfIy9uQcY+teO
+CPDNl8Rfit8bbrViU064RNDDg48pQPmIPTjYDQBofDn436j488WQeCfH3hSDSbbxLYSXGm
ujEi4gIYbWB9VDYI7j3rZ+AviCe0j8S/CrVrgSah4OvXtrVc/M9kT+7+u3p9CK+al1PU3+E
U+pWl+kuo/CzW449Ov404uLeSQrtz1wGUN6YNaPi7Xb28+M2qfFfw1ezaTPYy6N51umUM5u
Ih5iH1Hy4IPUGgD7woqCK+tLm9urWCUNPa7fOjAP7vcMrn8KnyD0oAKcn+sXPTNNrnfHHiq
y8E+A9Z8T38qxx2NszJn+OQjCIPcsQKAPN/2erZbrS/G/i7ed2veJLqRUAwqxxsVUgepyc/
QV7VXlP7PPh/VPD3wP0qHWomhvr2aa/eF/vIsr7lz+HP416tQAUdqKKAMjUfDun6tqElxqR
lvLSW0NnLp0zb7WVS4cs0Z4LZGM+laNra21jZwWdlBHbWsChI4YlCoijoAB0FTUUAfPni+w
v/AIU/HjQ/Gvh9zH4b8Y3senazYr9wXDfdkUdieufXPrXvt9d22m2Vxe306QWtsjPLK5wqK
Bkkn0wDXjnxqnj1Hxv8LvCXmZa511dSmTdgCG3UszH2z39q6Xx/440O18Gk21kviqHWbhtJ
WKzlUwu7DDxvN92MlScEnrgUAehQSJc20dzAwkhkRZEdeQykZBB9CKbPDFc20ttOiyQzIY5
I2GQ6kYINeAfDXWvEOueHfC93dWs88Okrc3lgftUiXV3YRu0IjeGICN5AFUDcSD1Fek/Dz4
i2/j+XxAIdKuNL/si7S2EN5mOd1KBt7xEZj5JA65xQBrXPgPwfeeD4/B9x4ftX0GIho7HaR
HGwbcGXByDknkHvUq+C/C6+JW8RjR4TqbWP9mNMxZi1t/zz5Ppxmt+igDzHTvgJ8L9K1y21
i00GUzWk32i2t5buV7aCTOQyxFtoweai1H4AfDfVNc1HWbi21aO81G4a5uDb6pNErSMck7V
IFep0UAZXh3w/YeF/D1poWltcNZ2ilYzcSmWQ5OfmY8muR+LPhzR9Y8NWWva5eXlva+E7td
c22cau83lA5TB7HNeh1W1DT7TVdLu9MvkZ7a8haCYA4JRhg4/A0AeZa/FoHxV8EaD8Q9F8Z
3/hNLIvc22qRFUMKsdrrKrHaRnHBqPw98GdHiTxRdeK/EV54y1TxFbfYL69uNkbRw4GI1VS
Qh4BB9hXHfAqyh0XU/HvwM8SxQ31ppd2bi0guVyLi2kPPB+8OEPsa7waNrfhT4i+LPEOi+F
nvdMv9Pt3ijttQVBc3KfKQ0TnAbGBvBAIXuaAOauPgZ4tv9Hi8H6p8WdQuvA0QRP7N+xoty
8SkFYml7qMAZrt734c2tx8TfC3i62u0gtPD2ny6fHpvlbllR12gbugAHtWanxVl1jwLpGte
F/Dl1NfavsW0h1DdFbrIzshjeZVYAgqeMDtzWx4T1rx7fan5Pizwrb6dZXFotxbyW8hZoJA
drwzgnJbuCoxg0AclF8JPEGieGvG/hTwn4phtdC1+Nzp9pPE5bTJJD+9CsP4CM4FbVl8Ffh
/beBLbw7ceFdIubmOw+yPfNZr5rOUwZN2Mg7jnPWtfS/HFtNfy+HNQubGbxJGksiw2Rf7M7
oxCwrMwx5owNy5yPSt3w5fazqfh2zvvEGjHRdTlUm4svMWTymB6blJBGOaAPItB+EXizT9Z
+FN9qWsafeR+CorqG5ePeGmR8iPaCOSBwfpVHX/AIIeIpvj1YeNfDmqWkPhldUh1e5sHdlI
uVAWSRVAxkgetfQOc8j5j7c1h69B4gluNHk0K7hgFvdNJewzcfaovKcCMccHfs+lAHkWo+F
vif8AD74n+JfFnw70Ox8UaV4okSWewuLnyZLeZR97J6rkk9a3fhf4R8XeDrfU9Y123s9R1/
xVrH2rU1t5wI7GLaeh/iK+nvSfEnxt4j0zwVpPhXSNPSL4heKovs1vYwyiRbXjEspfoVUZ5
9a6f4W+BI/h54CtvDZ1CTUb3d595cu5fzJmGWIB6L2HrjNAHaD/AFlFJIwETsFLttLBQ20n
8e31ooA818XrGfjb4VaQZC6DfEEDIzvg/wAa3rprd2COSJhEcMqkHAPOPxNY3isqvxu8OrI
37pvD96HXGdx8yDHFQXS3M2qzXUFwwkOFOBtVsZB4/EfWgC9bpiX7Y8LP5fEZI+ZWxjp6Yq
W2t0iMpkc3AkRgxCcg5yB9Oe1UpftM6Nscx42BiP4CB1PuanW5EIkLRrJGRkFztCj1b1oAW
6SW5f7PNhUCcANg8dD7GnW6XD5ea2hFv1UjOQo6EnoDURk84b0YlNu7CqMH25+tNjl+XEks
jRpgFCOhznjFAEhluJGwAqjOAcnn3pxRXtnVmUl32/cO373P496jVIoLCSWQ/KZCQBjGCfr
mnKJBdIApVdgwCflOR0AoA0ZbOaVo7hIgcoFC78AEegHToP1qO0uI5vMhVJ3CAxCY5Gc5wR
2IHGKhtppxHIigxxqgJzGDzjoBnk1MbWaZmAIiebaAqJk/ixoAiZpnjctcidTmMOowcDj86
njh8sQws5dNgAY8AYokixdOlv8AOyEIxAwACOtSzTXFvYs86DZjpnIx3z6cUAV3ufsxEnlN
IqOD5cS5J7Zxnt1zUiXzMTHG5jWMYk2xYRWzzk5/PrSWsyTMypGLeMEKg4xyMjn0p9ykSPP
BdgpNs3eawOAO59MHHWgBsN+jwMFkdpwnm4RDhicHg+mK8V8RfBW8u/Eev3mlfEa78OaNr9
ws97pkOSZGIJYZBH5c9a9C1DWZLLQxeS6jbxx+aA4kIVUUHBPJGQOPSmWvifSb4vr+ja3bX
VnJhRc/aP3O9SS+5m4Xj0oA8u8bfDzRPAn7P/iXwr4YkvJvMtV1C4abBacoVJdiBjCgHAGM
V5HpiX+o/AbxB451FQq3niTToZGUfKI4V2jH/fQH4V6p8R/iLpfirwtbad4e8XjS9NvtcWz
1XVIg5itU2FjuJGSrY47NgiuJtdX8XeM/hN4+8FWiWGq6LotrDNZXmmWP2dLkxzhmKrgZYp
vJ4zxQB9N6vrRtbhn1XVf7W1/SD52nadpZmsnvWaJpPJcklJSUXIHquO9ek2F22oaXaag1t
Lam6hSbyJl2vFuUHYw7EZwa8d034j6J8T/hGmp+G9Fg1DVre7hsrax1EOojuynytvjBMfG/
a/AHcipfCfxS8HaJ4Dutd8QWOs+FkgvE0+8GqebcA3AGz93IxO9flyWHTvQB7LXhPxain8a
/GrwD8LWfbpDbtd1JOgnSInah9eVP517ja3VtfWcN7ZzpcW06CSKWM5WRSMhge4NfL/7Qut
+J/D3x08Faz4N8ptYtdLncQyY/0iMPlo8HqSueBzQB9SBVX7qhRgDA9BwKWuW+H3jTTfiF4
F07xXpQZIrpNskLHLQyqcOh+h6exFdTQAUUUvPYZPoO9ACUdxxn2rjNO+KXgXVvH114EsNc
SXxBbM6PbeWwBKjLAPjacD37UWHxS+H2r6dql9pfi3TriHSlDXbtIUWDJIXcSOAWGKAPPoY
4vGP7X+pSsqXWl+FND+wy7xlPOnzuU/gxBrnfiH4L8C6rq1lbweIr2zsLDV4tKtdM0eNbe3
064ETOsUnIVHkkKsJSG6AVe+CEWm+Dm8UeKfGvjnw62qeKb03KGHUkeJ41ZuVY453Fh+Ar1
nV7bw3qsRvdX1jR5PDWoQ7JbaUQiK7lDArL5xOSVwAKAPnf4hSaiLrR9In+HWtWPiHS7Wys
zrmnaiqR2yM67FBACb2kJV8jgc967nzbTxl4+1S18G+Pdb8Oatd2JuI7eKyEcd9dxKUaQzy
ofNVSFBCgDnI617Na2/h6zleS3+wRvq04uSVkUi7kAADLk8kADp6VjeLvAXh/xprGl6jql9
qFrfaRG5t2sL42rRq5XJbbzt+QdeKANDwo3i8aRbw+L4tP+2xW8KyTWcrN5su394SCMAZ6Y
Jz7V0NNBQKmHUggbTuB3D29aeQQoZgQD6igBKKO1FABRRRQB5B8VfA3iO48SaL8TPACRHxT
oQZJbV22f2lbdWh+uMgZrU07xjY/Ff4Z3l34Rt7FtYt5FD6ZrIcLY3KNkrKEIbjBwQea9Lr
zLxf8Mb258SP44+Herp4Z8XlQszlN1rqajolxH3Pbd1oAxIdf03w/cwL490C10H7bd28txB
brJNFaXr7ljuTOD5axtswAoyrEZ61saXoVvomseOVvvEGpaxo89pbKlgbuWe6TETGUIeCzO
BxsJP0rG0P4pX+v3Fx8PvGemWXhTx1GVWKDUYTPY34DZ3R5IzkDIGeuMV0c3wuTUrO6i1fW
743A1A39hNFOXNg4k3K8e/lWx8pXO3BwBQBw3w/uvCkEWjaG1x/aHhlbi41jRNdnzbmzuFZ
g9tcZ581AzfMx+YA5ziux0m4S41iCU/Em1vvDEMsP9nMl+pury7Uv5scrgfOp3DCj0FWLr4
Taa731np2sahpui6pJcT6hp8Um5JZZGVt8e7Ij5U5Hfearaj4F8L+J/iTqMN3HHJb2+kw28
tpFuhNpKZvNjljKqACduSwOeAOlAHI+JPEC3WoT6d4x8UWeqeCdUAvGjuVm0690sbnSHeIw
C0LSrjeemKPD+tQXfw80nXrL4p/ZtZ8JrDZ6xJdmZ7Ng0mAJYpArEkHCuOeOuK0NU0W2tbT
x+9zpHifXvD+uzLaPp0MTNdi4/wCWrRO3PkMNnOcZ3YFemWVhpHiLwekV94eMNnqFuqT2Oo
QgSsoG0LL1yQOhzQB8/eNvEl/p/wC0v4lW2Y/bH0vTtLsbiNjvs4LiVBLMnB5G4HPQZ5zXW
+Ctb1bxD4wsNe1bw1YWr3N4Laa3guppL2G4iSRPtFx0VYykeFUjktnNUPiH4P0z4d+PPhp4
48OoLGwsr5dDvVldnXyJidm5mJOASw9sj0rV0a58Tah8cZ7RreHQtU06ZJtdtbSRXg1mzdH
W3nVm+fcmAGU8UAe1ONpZl+VwpAbGSPwop0sfnxshCurDowyD9aKAPNvF4iHxq8OTynHlaF
e4J5APmQgZFXYZ42szdPbNGzqNqL95SDzkfX3rG8XOyftDaMQzAf8ACMXBOATx9oj7D6VrX
TxXMZSGN/LBG4knJOPTqKAHyR2+/KhtxAyGJwzZH0qRbVGt3jkAZdpO0jKn8e9Vd8rTBWOx
s4K4Pp14pyTyyORHE5Hdgx4Pb+dAEbwhTgZYYCgM2wAfWpbGfyJkjCpsdv3hIBOMYxk02/S
aC2QXUpkeQ5C46Af/AK6hRJnu5JNuCFEhyRwPagCeS2jjn2wcRuNxYsG288MMdCaEuWuI5k
bh1YFWZuM8g5pLqQeStykiFXYYyMbvqO2KjtDOupvGCCY5QCxHBzzwT7UASxM6s8zYAVTjy
+eT0rQhut0LxSyTcoWL4wQA3GffApsUSztMYmURls5zzkGlWO53bIFEiOvLNxty2On/ANeg
Biz3Uf34VZUYGJy3zOCepx3xVqVYpFOYjjGSw5J5qFrd7cLFIqj73Cn0pkd1lkTyZNrnAP8
Ae9qAJHEQeaILs8xwCU79+/sKqXl4LeXy7iVJJpExycMyrjkkZ4GRnirBKz3UiRl0cKFIJG
AfT/GoRHdXEkEaxwzqEMrySMCSmPusO4+lAHz3+0pa303gOwumuLmKyi1L/SIVb/WIw27zj
jAI4z/eFeL6vNY26ap4P8PPL4m8D6RfRar9tjDRskR2rIjHoc7go9xkV9efEax0LxL8P9Y0
vXb2Q6TasLq6eOYIUAAlBDdNvIXHftXmWi/Gz4U2Ph2Pwn4a02exEtoRFDLp4EFzcYIjRzk
swJxyQecGgDnPA1nodtL4w1vxB4YPhH4e6tc2xtoNSjEiqUyQuH5JIJIwDyRzXuXgfxT4Y1
/RrC+8LWCJYiSWO3itYViUKpH3lHRvY+uK+Y/Bul/C/W9C1qH4pa/4jsfFenpc3ktjezeXB
cOAdoTgnf2wcZ7Zr1v9nDw7r2lfDH7dqFu0cWpXRubAMTlIyMFv+BEHH0oAzdV0m7+Dvxmv
JkvL3SPh741mENxeafIYm0+UtuwGwdpBz/wFiO1aHx4+H/jb/hDNKvbzxHN428IaFK9zdW7
7I7qKEj75mB/e7VPBx9a6D9omMv8As+6qzKh8qa3fnncxlGWA9cHrXFyeIfCXhz9nnxvomm
ajq8V1dWkVkbS4JuLQSyQI3mxMB8iyrnG4jlSKAOn/AGXPE13FNr/w7ub2a+stOSO/0iaYH
d9lkPT2HKnHuccV1P7R1lYJ4a8K+I/KC6rp3iGzS1uehRWf51J/u8A814toz+LdK8LeGfix
8LXtdVn0zRl0vXLN1yCE3MNy5GSFHODkYFeteOfE+l/FD9jjUfF1/b/YfNtPtKRq+7yrqKX
aoB9CwHvg0AU/gBr+meFPEni34Q6tMLXXItauLu0ix8k8TKp+VumcAce9fRec84x+Oa+O/H
ejz2vg/wAEfGO13p4h8PQ2U2o+ssWQD+I3Dk9iR2FfX1ldQ6jp9tf2YZ7e5jSWMqM/KwBH6
GgCas/Xb2503w3qeo2VpJeXVtbSSwW8S7nlkCnaoHc5xVq6u7Wxs5ry8uI7e2gQySzSsFSN
R1JJ6VzFh8SPBOpXN/BBrsSDT4xPLNODDC0ZxiRJWAV15AyCaAPkbRPCHxL8C6v4E+IeseF
4mE2qyz3ElnA732bjhlnTGFAGcema850PQPGNvp95ocWmXNvaeMGaKWR4nBRbaUyMDx3wK+
zLr4uz6Tpg8ZCS11/wjf6jFaxzWy/Zp9Mic7FaVXJMoZzkEbeBms/4l/Fbxb8PPD3iaLVNK
t7m/eeKDQbq2DiO484NgMGOd8YXJxkEstAHyjcRWFjZeCIdX/s+COLw3czbNWs5ZYzK0821
dqYO4kDaegPWuh8M2vgxtX8B2/xUW7svBa6BNLapcM6q1yZX8wgryAWzgfSvsX4a+ELnw38
NtJ0nxHcNrGrbDNdz3wEzrI/zMgJz8q5xj2rqNQ0PRtXtY7XV9HstQgiOY4riBXVPoCOPwo
A+CfCerWWj6l8MbzW7o6d4atPEV9c2dxcFiVtVMZB9du7jpyc13HxT12y1v4s+ONZ0nVPtV
hL4I8+1nt5GVH3Mg3Dp6mvrS88J+F9Rhtre/wDDelXkNqnlW6z2iMIk67VGMAZ7VTk+H3ga
WKWKXwjpJiltxaOgtlGYQdwj4/hzzQB8ZeA9U8R6L8Vvh54N1+8uBaaPPJrCytcNte1ltxM
M89AFb88VP4J+J91P8cvD3iy98S6pIdY1q4hudOnLrbQW0hCwspPynqeP9mvsDU/hr4D1e8
jvb/wvYzXcVr9ijm2lWjh2ldg2kYGDimXvwy8C6j4a0zw5d+Hbd9L0plezhyQYWUkghh8x6
9zQB2BBBIPBFJQAAAAMADAHtRQAUtJS96APA/2hPi94s+F934Yi8LwWs7agJ5LiO4g8zcq7
cAY5GMknFcVqP7TPiYWPizWNGTRp7DTbqwisBLC+JBMCZAzhh0wfTGK928W/DTTvGHjrwt4
pvr6aNvDvm4tUQMlwsgwwYnp+FeKy/sq3Fn4O1rQLfx7a29heajDfxPNZ5EIjWQKjZfBPzg
fh0oAyJP2mvE8WhjUtW8L+EtTuZbqK3sZLO63JbOQxYylixU4AxyP4q7yz+PfiG0u/Bln4p
8JabpZ8Q3E0Ul02pqtvFFGVHnK5yCpyxHPaqFn8C/iDYeCtQ0m38VeF57u6uBIwl0ZPs9zE
Iim2TC9QTkEA4yeea4vwV8G9Pf4oeHvA+ralZa3J4RFxc61p88MiwulxgoINww6gkZzjmgD
u7j9qCwttK1S+XwtJfGHWW0ewS0ulYXhAyJC2MAEYxjPWtRP2h7K0fw9D4n8G6roN1q9xcW
8i3Dqq2qw43SEkAsPmH5Vx5+A/i7R/h1rWg6foPhbVzea3LfiyuXkAEGzbGsT8FHX+VYD/A
LOPjzWdA8C6D4jnWeGzN/JeFLzd9hEoXyUVjksAU5xkc0Aex23x/wDDMnwy1T4hTaRqlto1
leLZWzSRqG1BiesQz055zXa+AfHei/EjwonifQUuI7RpntylygWRWXrkAmvnfUPAnxg8Z+G
vh98PNV8Of8I3b+HLh3uNYUxS277B+5cRqwJ4ByCBkmu9+Afhjxr4E17xt4U8T2UktjJeDU
LPVEjCQXJckPtHbPynb2waAO5+L/hN/Gvwj8QaHACLz7P9ptSDj97Ed6Y/EEfjXnPw98f6j
448afDvV7ayhhW50S6h1e4kUBp5ImCmJTjqpAfr0f2r3q9v7XTLG51C9kSK1tYmmmdzgKij
Jz+ArxL4Gm50/wABeGvI0y8hg8RanqGqiRLcNDDAWby0Yk5QMu0jAoA9yMm0FtpYAZwoyT9
BRS5JO8fMcdOhJooA8p8YBW+P2kMW2r/wjE+fm28faE/+tWxA0LJvR/K2ElgSMuPTNZPi0F
fj5ps7hC8fheYhGGRzcoK3luI5UDICUZPmSLa2z9OaAK0rvDEknmx+aCRhHyduPWnRL5lsk
sLNDn7wPIBBwCPyqvNYsLtlhDlkHzHtt7fjVuONbaFz5kpZmAAXoePyoAoXH2mW4K3DNLIF
yCvGDntT7VWa82qm1mjIKtnawHU8Ul0VjjkJ/wBaBlVIAGfc0kGUuBEIwjhQoDZK4P3uenP
pQBZvImm/1siqQqpsCHp+P9KprLPBfllt5pHRNgVUBJI43ce3rTr03VsSILhVaRcBQu3aw5
757VDb2ly9wl2Uabdhg5c/I2MrkDsDx+VAG1GyJpivFtlcqxjYNuCt7nt1qfzEuLeQNciCF
l2yKWUbsdR7UxCzQzQCQM+TvwAAvH61n2rRZlKyK0RQYJjOOnK8j2oA1Lhis0Hkyq0RchAj
hlXgZB98dqhk8pvLcFiGGAEfbz9M0hH2ojVLWOGGIZXc/wDFngjAIqOaPyYwV27mlLlSehx
jj2oAhe4sobpGeXykXaGXgjnv7964L4l/FTRfh9qGmaVa2tzqPiGWPdb6fZAOzL/CJABkZ4
wBzxXLeNPEXjTU/jLpXwz8BfYra+ubQ3TX18NyxAhiSo5xgA9ic9qTwZ4Q0TQ9B8UeLtX+I
c2h+M5L99KfxJrUCL5ZUjJt43OdrgYDHnA4oAzdN8Uj4oaB4q8GeJtOuvDuuzxqslrL8syx
ZDKxDAFsH9COtcsfhF8RF8W+GfDD6rHrPhPTriK8W5ECIbZQ3KnjcSPTJFXX0ubQvi78L7j
VrgrqUct5pM1+jGSO/WInyZ0Y9QwlAxk9KxtN8O+KPFvhq11T/hP7ux1LWJrw7rzWhaWyrb
ytviEYUtnYAc5AGRQB6X8Vb74d3Gs6NonxCht7i9uZkeEwJiePkDDspyqMT0Nesrby21tHb
248uGJQEAjKbUxhQB2AxXgeleHfBcOkw3k+n3Vt4V8SaZP/AGjqesQh763uY0yptZG/eTfN
ggIuCvPNdC+ofE/wp4LsPEcHjPw7458DxSW8AuzEyXIikdYwW7AruGcnPrQB6p4m0H/hKPC
WoeGrhRLHeWjxMsuNqkqdrL3yGxg18y/ChPDesaNqOg+LNB8U3F5o0K3F4um3m6C6itWYrH
NF0XZj5e55xX10YIoZ/MjMTSISVbLYwB9a+cPidomm/Dn4l+FvivoTnTo31NYtYhgY7SGPL
kH+8u7I6GgCPQLCx8HfFTRtV8OSqPAHxENxAsIuDJGGBOzdlRtY5I28kcjJxWFHYeJf+FV/
Ez4Haem650G5Gs2q7cG4s94aRBnuPkYfiK2PG2k65p3wM8RWeoLdLe+FNTttT0+4VUa0lhl
ndlngdQMFg43KScbfeuhs9Sg0v9ojwP4xcCGHxj4cmS7ifkM6Rk/Nzg52rQBriHS/HPwTuJ
NLunTTtT0tooxINzPIkeAmB0Kunb8e1eEeCIfiJ8QdG1m90nxXqeiDw7p1vbwwxXTiOeWNd
oQrnglVz6Zr1n4Klb/4OaTaSo5he+u3gX+5+9yNoyOc5/WvTms9P0PXIrCx0iKO3vZS901n
bhFLudvzADJbB+lAGBpHxg8Ma38G/Bv/AAntmNVGvMlnqAljP2ePZJsaSVsbR820leOuaam
heD/DWrz+EvNu9S8MeHkurzVdGuLNpEYznzopNuNjwps2qVGQ2K8P8MXPiHS/Dvjb4e6N4Y
/t1Zry70m2nWY7oAw8yQGFvlOUiYq5GQ3HevbryLw1pPhrwz4803wv4r1i2fw22myX6Xeya
xtQjKWkhLKZGGWJI6YyO1AEXgXwZ8PdHm1maC3sE0jX4jNrVlfarE0ejxZDWybeVOXBIJII
4GOKp+J7/TZvjL4csPF+qNq+i/DvRW1rU9SaIbZp5CoiJRBjuhAHWm+GvAHhPxZ+z/qHhDU
ddUaJpFyt0/ifTwgXU0AMpLA5YFA+0hyTkA1xnwIj0T4geP8A4iaFqVnPDpOr6TBDbQSSFZ
TaRuqoAe52hTmgD6K0r4z/AAz1m6jhsvF1r+8Z1SSf9zGxQKW+ZsD+MVt2vj3wRdxSSW/jH
RpEiO12F7HweuOvsa8+f9mv4bDS/wCzIINQtbVm3FY7nlj8mOSMjDRg8e9H/DOfg3y/KGq6
qFjnWe2bdHvtihdowrFcsFeRm+brnB4oA9Z03VtL1m0N3pOpWuoW6uY2ltpVkUMOqkgnBHp
V2uQ8AeArD4faHeaZYaleai17eSX09xeFd7yPjcflAHb0rr6ACiiigAooooAKKKO1AHl3xY
nvr+zXS/DWuyWWv6Mo1trDzjbrfwLlfL80cA7sY7ZwCMGuL+Llj4g8XeCdY1bUfD+oiO3WC
x07RfK80vcSuhe8G0/PtDsoXoCpJrobvVfAnibxF4g1K78RW72Vqbexlm8xJQoZvns2hZCR
EzhSWOc44IrlV8EQeMNE1K20nVb+61+z1a6S9lsrxobSwuolOzbbyE5ikGyMgHHGRQBi+HP
iBL4M0mSHwT4Y8TNLP4ghsrjQNUt/mgJtx8qckxq5G/J6dBxzXWfA3VI/GvxM+J3j6VWWSS
8h0yCN/vRQxg4HH0Fa/i/xxrnw+8CXnjbW7nSmvLnT4bRdGtYQZE1XaFYeapyyjJ+U8gAc1
5D4Cs/Fn7OnjCz1bxpm48KeLoYze3FspKWF03zASA9NpYjPcfSgD7DwOM9vejAznApsciSx
JLG6ujgMrKchlPQg+hFOoABwMDge350EMQAp75wTj60Vn67DPP4a1WK1JFw1nMIipwQ3lti
gDwr4leNY/iNpes+GfDdxeJ4M0ghvE2uW1uzmVAwBtrZR99j1ZugArc07SvGujfHizk8ORX
Evwzv7OEuXZHitnW3Owwr96MYCAnGDmvLf2e/iJ4xsYPBvw+tPBLNoVxLc/aNVZmJLeY5kb
I+UYPGG5Nem6D4ul1P48Np2pafr8LPcajb2Ny8h+xpHF5a7VRRhgxBOW6HAFAHtDRSF/NRy
hUY2kZGM9PriioLpt10tuqzMXjb5Y/lxyBnd2ooA868TRvL8erFQvKeGJfmLjvcoP8auW8E
sTIHhEBjL7Ah+UqOmcdM+hqrrmo+R+0NFExWNY/CTyB2Gdp+1DGR+FTx3M91G0B2yNL++L4
2hicDacelAEaakYtabSYTMZnh+0s6qDiNTs2nPuT+VXJVESTBW3SLIoBOASCOelZLQfZdV1
TUxcGRpmSFIgGzhFYlfoxbPtirErebpoS2lVJ5trGPcwVfXOfoaAIrl4oYEnuLkCLzCpVjg
D147mlgu1Ec1tcQjfIxKSOrASsechvp39aozWVteWV5bzTJJyhWVSdsZHBBX+EkknrzxVKG
OZJo4bPUHvntpUt5Cke3y0LEAlm4JHpQB0aPeXOlKs0KPJEvMhQ78BhkHI25/HkVNYz2slh
Lc+TcB1cYKA5bJPQDpwD7cVnvcXFrJGrym7nLAOGIRgBwzbc4GTjkCnWkGopqKXLTKqzxOZ
sSlwMnKAf3cYAJOM9qANNorxPMkMJNtEF2MWySCMsT07nj6U5YbeDU45UeY4IMjDnuOxHpW
fJPcWVlNcXNycRLiSBFyc9Mqc88/oKsz6qlspv7yaC1t49zSTzSKoQlRt+Ynj8aALNxa282
9UVxaAMQMgLkk4JHpmvG/GHxD8cQeM/8AhC/B3hmz1a+0/TV1HUJZJwPJReWGeAOMep5GKi
8b/G6SyuJU8JaHD4otNKjE2r3sTkwWgLYADr95ufpUMfw68HfEfXLrx5pni3WdmpwjznsJR
AsKKqqYyRkk5/hNAHnd9c3fj7xhofxE1vwy/hnwtaokV3qNtq6RysHzhWkJ3LwThQu4rmup
h8T/AA2fxPF4lPjzw7aTaXdXFtbRzWdzctdacYdkay7x+8fdgj2z61Q1zwrren+PbDwPp90
nxE1JRJf2ejXtolvbxAjH2i6ZSvmvtGF5x/I2Lb42+C54NFtNW+H0f2qGf7JfEWcfkWEhYK
ArEHIOGOM8YoAwPGXj34b63pfhvS/BWg6hoOreH9Tin0hUtykGpCWRPNcA5ZASoIGT6VNo9
1Y23xk8T+ClubW20ZNSdoGuhC1xYySIVnMEc3DZ5DAfNgDFfSNzpWk3nkXtxpdnPNpyhrJ/
JXNqAeNpxkY9qx9Y8H+DvFWnXdrq3h2x8m8UmWeKILOJD0l8z724HHfmgDG03xjoV5feEvD
ekWtv4/0jTYoWFlBasuqaTPD8q3DoxAC7sKVyCo9aueLF8Cy/Dn4j/Dqz0q/0C6+x3WsG0v
LcxpLtYN58ByV8suo4HvXnfhLxN8Tfgu11oup+D4L3wrod6Dfa2Yf38lrIwCsrD723OT1x0
4xXtPxv1HT1/Z98U67ZPDOtxpfkW95GQxaOV1GFb0ORkUAV/CV7eXXw18OX99DI2oSaZbvM
pOS7lPvE/jmm694b0LxPZJo/iTSP7QhuyVeVV4XAJUk9iD0xS+FjnwR4eecbh/ZFrl40+7+
6XIx1zxXTRzrLaK6RbTEykbgcMOmfagD5H8eeAtd+EHhrU7nTb+917wv4gsZNNuI7oENYvu
DRF1zjjbkNgfrXRJJDe+Ifh5cardyG30DwTcaretOMfZy0LKmRxglto9+K+ktQjiW3aCSCG
9aQYkgdfMDAnOCh4NeO/EH4S6z4z+LFlqSa8ln4YvrWKy1SCOTY+yNi4hA9CdvHY0AeTaFH
8S7/AEnR/AHw6vV06503QF1i7jLLHK7SEyYjbBO4q6cDHOa6uH4nX9v+z7H43S6a419Zk0W
4ikVt32oZIlZj1JXkj3xTPE/gv4k3fx/1yTwhcyeGNMvNPhsl1OV1Ae2WJUCoR8xJ8vGF54
7VH468KaDp+l+C/gXoGriW8e/F/qk7MAI+Dvmm7IQM4BPAHNAHVeALT4k/CHRvHXxI8faXZ
XMWoWkOoeWl2sbNOHA2YAIVirH8gK9AudZ8La5rWnab48tbBPEFxpUt5puoOWtLSOGcYS2W
RmG99rDdjr6Vz9hqXi3xh8Ql+G+tQWPiTwP9rkm/tExx+VeWCw/IgIOWZJCo3KOoPPFF74M
uNZ8RzeHvB3jTT7C8s1S5l8K62i6rFZiFwqSRnnyAyhcqOcGgDkba5vfEmlaN+z3pN3BFa6
PAp8W6naNgSBH5t4zwWzwpY9cY7V0vhS2tdO/bXm0+xtUtLW18JLBHEOiqvlgY/AfpXM/Dz
SrzQ/2nfiRp+sm3N41mLyWSAGOLezo5CA87SWOPpWxd65Z2H7XlzrcuqHT4Y/CMrz3Jj3iA
KuQwXqcYBx3xQB3C3lk9/pEvw98dXWra9rOoRXzjULwlLuwjldZ44wQFwmCOADwK9Hi8W6d
J42k8ISW19aaiIWuIGuYNkV3GCNzRtn5tpYA/WvNPE3nD4deC9Q8MeLzdeJlC/wBjyafEBa
avORl1kjVcKrDJJOAppLTxtbaJolpFd65r12NWvWsU8SXtnG8ejXJIU2zEhWK7gQGII5HNA
HtucNtbhvSiuV8H6V4m0OLW7DX9Sl1S1XUGl0uaZg0otmAIRz3KkkD2AretdU069uru0s76
3ubixk8q6iikDNA+MhWA6HHY0AXKKAcjOMUUAFFFHagAyCMg0ZwR2rxf41aR8YNR1TSH+F1
09vbrazQ3e25EWXbGGweMjHB964aDxh8edG8WT+Gf7KuLq6d3mgFzbCaHyWBwzzj/AJaK3I
TOMdaAPo1fDfh5PETeI00SyXWJIvs7XqwgSNH/AHSe4rhte8I6c3iXxP4hX/iVi+is7a8e7
m+yW1x5cm4TLLGQ+8AleeCQBXnVx49/aCsvEuv6FZeGxqdppu8xatd6X5Il8qMuyKqHDbyN
qtnHNeh6h8SfAeq+NdK+Ffiay8/XL+KGeSymtvMt4piokVGJ/iGPpQB4J4v07UZLb4OaR4s
sVsdS1TxHcXd9GE+a4HnIqSygcF2THI7fWvqD4nxaPN8LPFia7HE2njTp2kEp+UEKdh9ju2
4968T8c6/Y+Nf2h9Ej0t1l0T4bxTaprN4PuJIoz5Snp/CowPf0ryHx/wCMfiX8XZvCUGqyR
6R4f8TXxisNLtCQZUVwrSyH+Lk8Z446UAe6+DtS1fXP2c/CHh/RvFz2fi77LazGOzuEF0tr
54VmKtk48ok/gKZrXjj44WF7FDaeEdRNpZXDwTvHpqzTXwDybZI/m27Nnl5JwSc4rvtK+Df
hDRPih/wsC1F1/a0dstrHH5gEMYWMR7lUDrtX1xXb6rqEGj6Hf6tdM/kWUD3Em1dx2qpJ47
9KAPE/AHjT45azrWhf8JV4YisdOmuPs92rWTRSMhSZhN947cbEXbzyw55rpvib8XdA8NeAf
Edx4c1/T7/xFYosEdrDMrvDLI4jUsM9ASc+leUa38XfFXxj1q20L4YX194W0JLaZtR1i8hw
JCVxsXHQjtg55z2ry/XfhwfAN3ptxpnh+/8AFMep6Td6fqXlhnP2t1YLJjHygEow9160Aeq
fAa28QfDr4wXnw21K/e+tNa0pdXcKQfs9wAPMPHQElh7/ACmvqQRxiTzBGofBG4DnBOTz9a
+ZvgNLrNz8cPFUHiSLGqaV4fsNP3OBkBVXJ4J6nmvpugBrkhGEYVpMEqhbAJoqN9wkMqojO
qlQDwT+PYUUAeX+NDLD8aEmtUTzW8KujEqDlTdpkfzqnZLrUtnJbwRxywOxjVS2WQZDYzu4
wo7Vp+IbpIvj5bNOp8uPwuz7g20N/pS8Z5z+lXNNvVtkFssAY7efMmXdgg7iOOo/lQBTu2k
ktJbKzQXM3XlyCJAOz9u/bmqV/rGkaJokmo6nMljZwRCaa6ALBCVDMDhSSR278ils9USO6N
klk95I8ZV4vMyzgHK847DBqxHpdolm9lItvew3bSwyxswkVsjgFScEjpz9KAPLfEPxf0MeJ
dA0W9ju73TPEVpbi31SyYYYGXbuKgbtwIwf4hViy+JXhGz+ImpeA53vYrmCeSISah8sErqp
AkyzcZAJ5wOmK818feLtR8A/Ho6RouiaVpltpEkKWVlFYLIzpKoMkkbY+QnJbjvXodx8L5T
p2ut4+ZvGdvAD/Zl2gIvhbkbmjMhGCegH3sHOKAOyT4geCrHRrrxSnifTr/T7DbHO6sZGVy
MLHgcnJBwOh61S8DfFLSfifcS2Gi2kxnhdPPjuEEbiFmxuQDOR7V8uaNqWsX0er+FPh58ND
NaanIFuba7iku5XEZJTcxICFTzxjmuo1fU7X4f3XhzwVpf2vwXe39ut74hutNBub1JGyyW8
fOQBgfLnvyaAOr8ffFXxbeeLvFWneBdQ0nRNJ8Pfvbi5vmRJJ5AcFY1YcljldoHOO1WfEvi
/wv43+DOm2XivxnB4X1XWLZZXi8tnDyocDzFRSwRsZ5x2pPg94Ai8RaBrOs+OfBEE9x57fY
b/AFC2MU8ykHMjpnBIJU8jkkjnFUPD3wF+IOn3d/d3N34Vv7nUcMq6lY/axJznglf3f4UAc
94e+IerfYJfCMfxA8F+GdJjUQCzt9IaS11AngmZvLzz3Ymuv8MW158IZ7fRdAsbXxr4r8aN
9qt9O06Yx2ENuoOGVm6gktg+i1Z1TwV8Xdc0YeCJfhl4G8P6dDvMt+lsgiuJOzIQSyH6Yqs
fhHrPhT4D6lqGuXEkni/QhLd6XLp9wwksUGMorr95MZbb25x1oAj0ifxMfiBq+t3N2dT8Za
1LFplrHoV4ILOyeImR7WW4IJDbYwCgHzZOGrMsdF8Y/FXwtqVhomg+FfDeg6hrv2m9t42c3
lvcRk787uo5OAMdTjvVzw/411XXm0Wx+Gt/cN4l15baXxFq/wDZaNHpvlQ7f3fyhd2Wdmfl
iT17V658OvAVn4CsdRSXU31jVdTuTd3l7MnltIxzxgE4HJP4mgDpp4J4MRK8kkKfKGzncFG
M0/T18uSQtGHjwN8eP4fXirMssKg7NgDdCq5GaWxltt0kzpIkeCp5wrf59KAJb2GK6sZYL+
zNzZy5hk3sNpQjABz7GvKG+B9oIE0hvFuvTeEo5Bcp4eknzBuznZnqQDzivV2hPmFt0pVpN
+0sG5wPlx6Y79qS6k2AJMW80kPlG3cZ4z6fhQBYFqsNvGiQJF5aKgQAKo7AUwIqw7N5Vg4B
3ccZqe8DXOl3LKEMwkAyyYJGOvPANZ9qY5VizGXHKlmfkjp36460ATXEEKXCzkIoVM4zknB
zk+31pL9rKCxl1OdjHBHEbnbyxAUEscfh9asNb2Udx5EUIWV0Kszfd2fX0rIurqzkuGtTBE
sKhoHeZSByct15IweoGKAPnfwn4UsfiX4T8W/Gb4geMdX0G3trqRNMurWRgtoo7qvJI+ZRt
XHevYPgV8Nvhxa+B28TaPct4rn1qKWC51S+hKtMhJWSPy3ztHGDnr7157d/CHxN4VS7TwB4
kh1Hw/fBjP4d1xGa1mUEMQCPlGT0Pyn3q/pF1+0gpg0jw9oPhfwLolqCiQQojxxZ6sOXZiT
QBB4iuYvg3aeD/CWl6DaeK/HumXF1/Y/lSSh4LORi4aRExknJG08cZrBsbD4h/Fnx5rWu6z
Pqfwxkt7aGKJdPjeIXEznDFsbS+7BOSTjgV6Z4R+Fh0DxLL4u8R69L4i8Z3v8ArL+XhIdw6
Rqe3bnHtXotnE4upbdpopFi+eNQec89B6AnNAHztpfhy6+GUHjLxt4q1258UamLDy1mnLks
NwAVmLEnkp+Fa3wA8P8Ai/xR8RtS+MvjjTvs+mzaa0Nmrx/JKhUA+WnJ2BFI993FH7Qc+u6
foWh+FvD8cbt4suJLOcsRl2DJtUc8ct1r3bQ/C+v+FPgzpnhbR9Zgtda0ywSAahcQGeOMry
52Z+YAbgBQB4rr3gfT734Wwa78PXsfFPhS1mvr5IJnnhu7QuR+4tGQgoVYE7WHXr1ru9fs/
Efg34T6prWrRx+KLn+x4o9QkmvJLczKhCptjwwSXYeXBGXGa5rwJ4s8A+L7Cc+J7rwjpemW
GoS3NrahpbCXzjLgTspcIwfbu46E4rptY8R+LdI8XeLPB9zrYvY9T0iTVPDdzc2aSAzAMz2
gUALLxyB1wc0AVdE8FeNrLxZY683xZuhYWsX219Hu5TcMbIvu2yg9cISnmY+8o5NbGkf2Zr
nxd0r4jeAZ4NR0DVbOfT9XaxOzE6HdFNOpwSQAUyRuGfSuS1DQpdV8KeHtCvdDk8L6X4ksr
OGxvtLgYXGm3zEyyxS87xETnGTtBPNegJ4WuJJ4YvD1laaXoV9fyXGsNFc/vr7aFEVzHJHw
CWT5l79DQB6OuSB3J9O9GeM9vWvnb4t63448TfGew+FvgPxQ+geTpTaleXEJKsZOSqueu0/
Jx/tVy0+j/HPxvcWXhT4k+Io9G8OWoVbq50mZDPft2+6fmOeucAe5oA+siQOvGKMg18j6zY
fG34c6NdzeHPiiupaHosDXcUF7EHnZV/5ZE4O7C89QK+hPBXjaLWvg7o3jzxA0GkpcWQubt
5DtjTkgtn0OMigDtBx04pVO4+VngnkVgeHvGfhLxXbC58N+I7DVYydo8iYbs+m04Ofwrkvj
f8Rb34XfDZ/EOmWkNzqU9ylrAk+QqlgcscEdAOKAPGtL/aK+IK/E/wATWEfhOTxV4a0q8lj
I06Ai4tow5AORkEcHrWB8QPilo/ivVBe+D/h7eaD4j1eaLSJPFOqQ+U9tvwpVMZw+0kbuCB
XYfCHwdeeAvDE+q6v5dzr/AIhmE96fvxxITuReON2W3fjWbb2fiP4z/GlfDrSRQeD/AAZex
XV/LGAPtFyvYe5IK47AGgDrPHHgvSfgv+yh4o0XR43vLq8iEV3eFCZLiWRgpdsdABnHYV51
oiadcfEv9nyKwkimtlsmxkjGVT3/AItwbj1r3X9orWBpHwE8RnI8/UgljChGTI8jgYUdzgH
8q+aPiHo/h3wn8K/DPh8X9xceN9P8prD7O22eB3wzoQOQobOO+aAPuznJz1qG5e0Flc/bjG
LTym8/zcbfLwd2c9sZqh4Zj1CHwho0WrStNqKWcIunb7zy7BvJ985/Kvmn4zeNdS+IfxBtf
hHoOl3zafZaxFFqmoW0jLHKpT54mIHyAfN1PagDP/Z5tLg+DvFTRbZNDk1aX7FG+WVtqH7u
eO6flXtMcsVtORZSsbpYg7xggqi9+RyD045rB07Uj4YtBolpZQQWVo8dvp1vp5BzuzyQcZ5
yM9eK1zeLdXTXE4e0idi0bkopPc/Ue/rxQByPgQ3C/tgeKjCT9nn8PwSXH+/8gX8etfQ9fP
8A8EJBrnxe+K/i3zGkVrqDT4ycYAjBLAeg4FfQFAGRcmFvEUcMcri+NozrGc+WU3gEntnt6
0Vfmt2eQzQlYrjbsEpUHC5z3ooA861pVT9oFpCy8eEjkbun+lDnHQdualns4I/7RuikpklC
Oq4HOB05xg+tV9cZU/aAVliVmj8LDzCwyCDdDAI+oq5fAwpJFEZzcllZ4Gcuz/N1HBxkfpQ
Bm6TYLcpDNa28UfkM2XdgPMHUBvx9KFtbyeKQ4lSSFmmYGRGVXzgAcYGVxn/GlmtpvtMtxH
NNAjYRLdGH3zgjjHXPPNXQ0rB9QkPlRmRQ25ST905OAOOmaAHNpml3l42p/wBlwtNPEiRSz
RLnbyQocjd7YNNi0aH5buaOaOdZFd1MoKHpnZ7dqrNezMkdpp11LEB84mkxhhjlfYc9aure
TwWn/EylWQKwRnRRxwMA56k57UAXIisV6I7bEW8GVIo9q71B+YkjqefWsiy0HTjdSXN4kF1
KsxMNxJAizI2eisBnjgZq9ahLeP7RbA3DxIVeJ5ADk9B0pBDPHHaC7lt7ed5D5gj4UL1DY7
9QKAJr+4hhtJtSvpkjt7VXmnYsVCogyzEfhXCQ/FrwpLY3+pSwa1YxWsCSJHd2LrJdxyyhE
eFM5cFmUe2a7DXNEj8T+DtW0i5nktIryCS1klhPJRhjf744OK8y1L4TeMvFMCT+IPFWlw6x
Y20FlpclvaP5MUcMqyB3BOd7FF4HAx70Adr4f8c+HNau7G1trq8Go3M9xZraXds1vKjxxCR
o5UbocHg96zB8VPCeNb3xaskOkRztdTPYubdjFII5ERv4iGOOeDWJYfDnxdofjTTvGN54ss
NX18ahcT3MtxbSLbyh4RGoUJyCoHeqUXwh1G50rxRaC/0zGtLebb9fPEy+dMHwybvLKjB6c
9M0AdeniLwn4Y19/DNrbRaRcNcWwMNrAEjZ7ksY2O3A52HPpWZfeOLu4+KEPhHRPDs1zZWh
I1LUjC/lwOU3om4ccrySeKzdS+Ej2Hii41bwneWto73en3MNvdCWVGktt+4uck/Pv6dKv2X
w61u0+KF94p1q90uUXTJPcW8YnieKRYAn7td2xxxyGB7UASa58Q/C+meKpNBvri7SWBka4m
S0Z7e0d1HlrLIvyrkEfmKhvvi14Mtrm9uJJdRm07T0G+8h0+R4nwxQmNsYZQwOT04qr4s8G
eIJrvxZY2Wq2Mfh/wAUzwXOpCeJ3uYvLCqUhKfIwYKOD92l074Xa/av4zg/t2ytdP8AEWmS
2lrb2KyiIu/K3Mkb8K38JC9etAGivxO8FnVLe3n1K4t5JEQhprCaIR+YcIzsVwik9yQKpyf
FbwTDFfBb+7Y2zPILh7STy5kjIEhjcjDgE549DWb4g+F154h8TW2t3OvfaIxa2Omz2MpkMN
4IlKyiXacsd3zKTwDjNO074a6nPYaD4f8AEl/p8/hTw6Lu3tEgidbm581CitKD8q7Q/UHBI
BoA7iTx74b0nxEfCup63DFqEcX2sxyZ27TGXBL4252gkDOau6Vq8eraHZ6xpq3D291CJIWZ
fLO1vUHkda8yg+Ed3cfDS98PatrNjq2r3Op213LdSxvgxwlY0UY/6ZAg/U16ubi3tbl7URq
6I+xFjUqMDGAB9AKALtu8tvbb5EaRVjKLh9zbPxz3rOvI57uJXvFt1d1AQu2duDjnnp07c1
esNOSG4wt3I+6QuQxx1/g+gqK+ikn81YCyQsijYzfMArc9uelAGXqFmNW8N6ro8EhgNxBLb
Q3D8hdylc+/PpXhr/Bb4kaRfW40DxxbNZ24YRTyzSxXCIY9gTjggdRivfbWKOFjarcb5ApY
AxYGc5wBn0atSK3jaKLchSSRc4I5x60AY9hFBZaXbabBLc3bW0QikuLm4M0rnqWYnk5Oau+
fGJJFRDyFUvuCkLjnnH6U6KyUtPIjs43cDrkgewpsMW8xSAMsbbiWbg9OAaAPMPjJ4N8UeK
dA8NnwhaJJrGj6n9uhmeRYwqbevv8AOqfnUnhL4w+JPibpMulWOkppvxI8OXMV2dKluWt4d
RjUhZQfThidp4B2mvUooLmd3FkoScRFVlYbgnpx+dcb4v8AhpaeKtOt9V02/bQ/F9mDNYaz
CPKeHBGUlx/rATxzyM96ALvjr4fzeItHl1i08CeE7TXY7JHt31ZRMwYbhLA20BdoUnDgkZO
cZ5rl/APin4keLPC/hvTNKt9Osry30+O8tdUex+1WMyDcjW8uCGt3G0AYySOteT6l8H/iX4
h8F6j428VeJtYn8axuXttMycja2AM54ZhyoUdK7Xwp8QNH8Q/Dm+n8H6zpvgL4lWqiTUrad
Ioo9Tki4+dpMLhuScYIOaAJPiT4/wDFnw9+LFvpfhOM6n4w1+wV9SsVaSWyExOI5I1c7uEV
gV4HenaZpf7Ql5o8MM3jTQ/B0EcQ8mDS7BCygknYdq4AGSeCeTU9zqlv4l/a90e4zBLPpvh
hfts9o6vGszoSRu5BH7zA57ivSY7me71VjDEs1vwsc0SZZB1w3OOo7UAcn8K/h7qfhO81rW
/EGuN4h1rV5UEuoSg71RTxy2Tzxx0/KvRp9MlGo2N5DdLF9nY7gygxuD69Kq21xB9kY5keZ
gy7ip6g8Y/rUGmnUJrFf7S8sTo5DxxnKFM8Zz0OKAGazocOs6PquiXly1lbXkEltMyLj5XG
Mq2a8zl+Cfjy70C38HX/AMWbqfwXCBH/AGcbIRu8aEFY949T0r1u4VPsCLNC0rOTtjb5lHB
I4HXNTXF3J9jgiBAST5Iod5G3C/zoA8G+Mfw48CaD8OdQ8YaBoknh/XNPMQtp7SRo+Qyrlg
CR071n+PvEeofHa/0L4aeFXS90bSBBcavrjPhJJfLAfaT6fMPc19Caro+nanBeafq1jBfWV
5CUuIJYztYcfKSD1yM5rH0jwzoHhPR/7P0bSItO0/G8QxgkucZJJ6nnnmgDnvHWsaL4C+Gq
axd364tYvstrYOSWuJIwFVR79CT7VY/Z28K6v4Y+HeqeMPEqudV8SzHVZYlTLpGASo2/3mB
Y49xXBfEC78Kv+0D4AsfHV5Db+FLOzlvxJOu2KWfJOH68ZVRj/GtHVv2l9e8QaZqOn/D/AO
G+s3E15vttJ1XYTE2PlaQgLgbc5Azx3oA8/wDDd3/ws/4763441a81OPwppV091YR30vyxT
oAUi8tiQD/Liuk1WC1uv2j/AIea94a1BJ9fuz/xM7Z1Eix26gl5HP8AD8pI5xyM1Freh3fw
a/Z4uzNcx3up3E4nmkfnfdTADI55CAHn1zU8nwn0n4c/sw+J/GGpajPP4r1nSYzJcvJjyTI
yN5Sd8nOCe9AHWeOfjl4uu/Gt34e+DemafriaOgbUru4wY2kYhQkZLAHB6nuag+F+jax4S0
O8m8STvLrWu366jfSRjcqu4IMZx3Gf14q78PNE0jwn8LtOt9LsEga6tIby4Xy/OeR2Vd5YZ
5yDj2FdTPe/8SMy+RHaRxIqwu8WV3h9qnAP060Aa1xcWDXxtI3Zn5ZhGADGcfK2PXI4rxHx
38QdP8ND/hHtCtZbvxbMPIt9ORDI5dywDP7jcTtHtXpOsajJplrqt7ezWunSW6tHPOnzBc9
G9jnr6CvEPgbZnxH+0xP4m8J3EQ0yzRzfy3xVpLkNwWiQ/MCxAO4dO+M0Ae5fBDwvpfww8N
xeE9a1+zbxlrROqXlm0w8wfKeAucnAByfUGvZFuLdpnhSeNpY8b4wwLLn1A6V5P49+Cdn43
8Y/8JeuvXOl6klmLSJEiDxx7Q+1sZBJy2fpkd65j4afD2Dwl8XruNvidYeI9RRZb6+sBAFu
llZdu7duO1Bn7vXmgD31wiSG8cuQkRBC8ggEnoOSaKlwrqY2OQQQeetFAHlOuBT+0NMzDcq
+FIyRnGf9K/8Ar1evJkivLcWyyO0TeW+0H59x4yevH0qlr0Ab9oN921w3hZMKeuRddcVeV5
gTLIC8auG2+WWbr29/SgBs9vM75gYmBGIDKfmLf7OO9RzxXEkd5DHdTGVocsbpPvggAjPGQ
D6Vp2NwBK1yImWEAdFACMT0x6+tM1GS5/tWO2e3T7PIuXuMgBAOSCT1z6UAZdjPd3VwbaWx
ENorLHFIzZ87sGI7AY/rWlNpMs11snMpGV3xDOzrw3+FPhijkvVndVdHjDIAcgdeRjvTzv8
AL84SzAiTkqMgDqeooAlgsjHGgvDHuTKod3UZ6flUVzaBdRSdFeF5XyWUZCqPrnb19eaRHu
JCGMgEiLwCy5Prg9qW3eUSmMboVJbIlJBJPTDEYJ9M8UAXhboJbiQXUsyzEYw+MdfyqF5Ps
7JC0kzb32Blxke+fSmbrm3j8sLmRmwzuw+UY6nAx27VV+0XjXMSqn7kOBuKjLfN8vsPrQBo
RSiGJdzCUuxUbgckc574oheC5tYzEC8bkqAAMg5xk06aBDp0zw7ZWt2dlSMAsM9eD1xnNRw
yWkVvaxwyxu7p80gGzcfXjtzQAyRFgK/6O7gHjGOCDzkZzT4gWLTCNXJnJUttZ8kY2gE9Kr
yWFubq7W5glZFUiMhyST3XPcelXALKGAXssBtR027fmU8YPHOD9aAC2unmtxbLaFJbb93Kp
KgIwbJxg+hrKv7me0ujdPI0g2hVJxh2JPGe1bDQ2drA8fm7QShUkE7fqe/41DcW9tNIvmgT
biAG8oAJ6kZ9fUUAQW1ugtI23JHchd37lMDPU89+PzqtuS5ceVLI8f3ShbByQf64qZ/tsmY
oi0T5BT5gC3ODhvTHasPxt4kh8J+C9Y164iad9LtjKmflBfoqZHXLEc0Abu3IDsYy6ZJRSP
mHT5vVh61514w+KPgXwX4hg0HX9UMN3JGryKkTSCNSDy2PukiuB0vU/jp4f8N6P8RNTWXxj
4e15ftF1pVlCfPsVJ3JsAGQCMdMjsfWuu+Dfw11PxB4l8R/E74oeGLNbjXHH2PTb61Vjbxg
537GHy8ADHXvQBp+AvjB4L8ca3daR4dunW42Fkgu4PJJQABipzyPbrXoUm6yVZkjDW0Iwyb
evsDnNeI/FfT9O+FXx28D+PdO0a103w7dRnT742cKxhWJOSQBgHawOf8AZNe1OyfaZUlkVY
3Kgs7fLjg5/XNAEAuFu/NRUCMHIBQctjBwCee9OSaSKM4zGCcKB1B/+t6VXia3F7cRWyAQp
PJvaMk4yV4yeM0xrm4QqkEJcxy7JAQQOTgf/roAuwSIkqWsbeXA3ysyrgZ65+p6U6DbJccK
yJggZ75HGfpWJd3MhWKLy5B5bMGEUu5SVYHGe3/662LS+ivFIVlRox8yn7yk9mHbpQBIWQx
MQHWNUwW7E+nHNNj1iwjWKGETOVX5rdAXKEADBz0HPWl+dURIowCX3q2T1q3BIvn/ALqwSN
3jO6UKNxOeBnrigDIuJC+ssV+1iSTGFklJVeM4Ufga47xJ8JvAHirxHNqGreF0e9dCm6Fmh
LnrubbwWHrXeyBXuQqwybGiJk6YBBwMOeRxngVZnRItQN0iIweNScEjaSOepoA878D/AA38
O+BILw+HdPaJ7lwZHml3Njsu49ADz9a6fTLO+ZDI7w20Q4wSVLcncCR78j61sJdWhluZZLU
Dyfl2nPPGfxFSWos4tPljsYwxkI3RqWLYx29OKAKjWXlwRRwcCR8/NzwelTQSWdncoN2fMR
vm5IBBwM+1SW1xcNPcJHbgQxuvlux5AwarzvJaNE6x7hENuN2MAnv60APmupFntoQ0atuJ3
NFvCjPQdvzqG7SNLnzoQ3ms4VZVUMAO5B6gH1p9tqE63PyW7b5XIGzOQMYyfw70PPJBqF3D
5m92ZcEkb3TcM4JPbJ/CgDRuopsRBjKcRjgtjOPUis+cmNzGp+U/IGI5b6j0qO8lb7ZPe/Z
5QIgYxvLbWyD05weg57VXSS4LZuJvLBUGI7Q3mNjJyB930oAy/HPhDw14u8PfZPEmlQ6sbc
D7IxlMZhc4GAygED25rZ0wW2g+HLTRNNsf7Ot7eHyltY8bVAOODzwTk5z3pGtLqBVlIZI5W
DNGvJK/07VoXVjd/Yp2tbbgRbow+fvgk846D6UAeO/tCW003wXu53UvDBfWxd152DfyxAHv
WP8AHe8n8V+Pvhv4Vmvp5/BGsWy3SLYFc3UijkknjgbRjtk17PPZwXunX9pqWntc2MgKNYs
pcybxjPbjr9MV5FpfwBuNA8b6frc+v3d54e0oSz6fo9wzebZsx+6TnaF+nJwMigD0+G2T7D
CVsAywx+Up3YMUW0DC4HzHgVLolhCrSXFwVjZI3jVZANzSNhs4/AVfsG3Bk8glVfYu8YO08
9O1Ur8wiN78SwXCyyJGu1ijRP0POfYCgDhPH81vbfDjxLfa1Zw6lZRo07WtwzAXBG3ALLgg
byOAa5/9mvwRe3nje++K8vhe28M6TdWflaXZ2zM0b7jh2XcScDb39a3fjtrOk6T8NNc07UN
QEc2o2rW9naOQPMdWG7y8DLEZGSeOB3zXpnwTt9QtPgb4RtNUsnsrqCxCPDKMOo3Hbkdsjn
BoA9BLoiu8jbUQFmbOMADk18a/s9eHrNPidp/jTT76Rv7QvdVspopWLO0YUNG/T3wST1r3X
4++N5PBfwnvBZf8hTXG/sqzJwAruPmYk8ABc/jWN8FPB9j4T0/TdHhmE17p9s63TeZlUmlG
5tvrkEfSgD2YwxDURdvJtZYfLKnGMbs5opbkSfZ3aNUJC4bzBkfjRQB5hqxA/aU5gd93hNM
svAH+lVuTReS32iNkcBhlyTlfqB1rJ1Myf8ND3flPtH/CIphiM7T9qPatO3WWXTZY5EaNpm
Ukbs89e3egCyZ0s7UTMXdEJYoF9arXF1DOOSSH+Qqy57ZwR24psI86CZpZHW3lkwElBBHPJ
P8ASpXeESrsIaMYJVR97A9cUANjSJPLMSlWjUoAuMU998luZC4QOzDZ2PGPzqe3kAmdtyIo
bgMnX8/T9c0yWS2aN0WX5BzgsDg+3v8ApQBRtYQl0okUSOrDBIwQDyAP/r1pTW1yLhY1zOR
IHaMxYCr22kjk/wCNU7acSNLF9nkmfbtDxgE4HRsVevL6XJEUs4uIozsGdpHGC53HGM9RQB
WkSe1svOefcJYgAjKMjrnOODmp7F3aNjYEB9uF8xRkcYziorgxnyreZfNdF+Z1AVXPsBxiq
8CQR+aAjnygCYipy3Iwu4fyoA0orTUVvIZWK7zGRtjXgE/ezkenHWscBrponRDHHAhjncoV
LHP3QD14z0rUWZgLXyLzyHjPIm+ZyADxxggdACfrUGoxtFEkkisUC7iMnJJ/HBP+NAEUMMD
JLK90wCs23IZCpxlQQev6VcbzTb+WIYF8gkKCd4I6c88fj0qi42RxxbpY2EpMmDg/d/H+dT
mNpLmAwo72zINxEhCsM9Mn1OfyoAsTvGvlsM2/lMAw3DuO4Pb0p8TRvdmZCWZB8nHBPUHP0
pYoLiSEwo7iSN+VZtx2dhk/zp17FJFqW4TpEZIiqRspO1ueaAII7aze4muVcPEqkyAyfxdc
qPX2rxn9oUNceBNO0GCRhca9rNvpwCyB2ZMhiBjqMlT9a9gitkspG+15ZyAzsVA3NnsPQ15
D8fbW9h8JeHvH1qDcnwxrUd3Lbou5QjFQScdMbF596APo+xs4tL060021GyGzhS3jA4wqgA
fyqfOTk81heFPFmheNvD1tr/hzUI72yuV3ZU/NG3dGXqpHvW4COD1HXigD5n/ak1q51oeF/
hDo8Czajr12lw7EZ8tQxVMfXJP0U16lptrBZaTaaOskkiW0aRb5FLM20AbiPfv9K8s8Y20N
5+3J4WAwXtNFM8hPIXCS7Tjt1FetR3c8lytxPJt8xzkrxk993oOpxQBFMUjuHW4mZFdy8EK
KQ0nHzHaPvcZI+lOsrT7bfzWttJ5lqVLCUKVBbPQ+wA/M05o4Id1zBLb2+f3geY842nJUnp
jP60tpb32jabdy3GpM8ZRiJUZSDzwenXBxQBHbadI6xx3kMaNlnEqcfKD0Pq1QwPDJeSyxx
hvNycgZLkZAJx3GKcwuVhtY2cr9oxmIjbgHqc9c/SpZ7O9S+KRSlbe1k3BSodpPl4AOcjOa
AHyCZY2YxvM8YDMOnf8AnV23+UNLETLI6ktu4cEAYX071QL3DrI0kYZHPzhsjJ6AEfX+VS2
CxxuP3ZDyPufDY3D1x0AoAc2niHaL1rcF1DBGUHHv368VPPbmW0VwII5o8M5ZTgqODnNUCx
3+ZB5O0psVmy3Pp16VZnMX74wSqo8nAkEfU55K0AVXhjurG4leZ40DDOxSpxjgqR/OklW4i
WVjeJaqrA7gAvBA6Ht1wSaTTbNdOhltzIWE7NNIPMJKscAKu4nA6n8ana4UFVSSNQx4aUhg
T7jv3oAdpVvaWoa5+0Kj3DgrwQJfYep5/Sk1Bo3mWSQ7GfgcEA896iuDYGKKBblkeY+ZFNn
O11wDj0znOMdKmfMUaQyXoupIgEb5lBLetAFfbDbf6UzbDu2sxbIHbgEfjVmWK2vLVbq2lD
lfkMoiHzEYBJPbNV7eRnkuAGLxkhhv5x68HtUssoDIYYyA3AjGArE+3qaAKltbRpf280Et5
PE0ckx3yAEK5wxCnjHH4UtzIlr5lxuaKMuqgz8ZB6YNQTWVi926zCZ7OYlSd+w5LckHPYkc
Y7US3F60riaG4dRJ5ayNFgxgAYGDxnGf50AahjnWCSWQ7gik4Qcg9vr+FWY52vdKjEN9Iyw
9EcYJIOOOMn65qpGJ2l+zQyMsoJJVuWA+vf8AzircXkNCswH2ZsHKyfKS/QY+v4UAQW4kE0
j8sGG3nPHv70mpXHl3vPmq8gG1gN68HOMdDUpjm8zyxGTGF3FlPU0srv5RDSS72QmMHGAcY
6DPJz6UAULeNrRtQeMzT7p3mLTz7vcAZ+6OelQrNYaVpwjihdiXJjJkDESElsN/Q1YlgLpE
Y5FkkJw3depyD+X51R1Q2yXESjUJIECt86sMo5yFyKAPIPiZovixPih4d+I/h/wfa+Io7W1
aBdLmfcsUx3ES7c4PLD8VFP034xfFXw14r8Oav8WNI0mx8P6tM1l+6j8uayzj5mwTj1wewr
0pV+yanPZ7P3sKBkO4FXXJG/I/iGSDnt9aq+IPCei+MtCk0vXreK7hkjwhc7TGwGFKdwR60
AZ3xc8S/Cj4lfBLxMyeKbO8h0YmaIwSYlW5AIj2qeWDZxxwavfB2DWY7fw4L2YW88mlJc6j
bNES0paMKh3dFIwpI615vrXwG+Hlv4hstVtbK5j063nihntVmIguMADJJBYHfnIHB9q940n
UdPi+IkGkSPDFqMtizRQq+GMSAD7ntj9aAOuvp7nzDbWZT7TJC8kJlzsBBHLY5xzmirU3zQ
sSxjLcbgOVooA85vcn9ou6/hT/AIROLLAZxm6PP6VtRW2JNj5UE9c4PJ61z+phm/aEvbdWP
zeEYxnPAP2o4z+tbibnsY4pGYTInltIByzYHegCV7QtNLKYziMGPH8JXOd31qpJYwvcb43J
iZTzjGOKdbzwSNNOod04JwcZI7H3qOe5EdwW3ohmBPU57cgfTvQA5bPJcbI+RvywzjjtUcl
oy+SQ3DZOUQYUcf4UPdySwkq+wfdC8D5fb3pwuoFjkgIkjC4Efm/+PfX8KAFtbc3BeKVVCy
od0q/IwHYA9OtEVtJHqFzJK5UQRiGKZgXEpA3HIGAfqc5qPajo8ZDxAjf5cjEKAO3etFYyD
G0piitmjAKhslmyB6dDwPpQBE6sVDriO4lBZifuoBxkA/d4HaqJExlSQea0UIMmWAB2+/rW
hAkhvZYwgljC8bjjbxzjP0NV7pEjZJmdkYJuYZ7H1/KgDXihWa2gu5JIwh5KtwMfWoMLMHa
WQk4wVDDae2AOoOMc1WimtJJIgrZM6lgZB8pHpjtUrGNbSSVD85+Zdo+90/OgCSzZpLSVnC
TbSwwBknBwMEcH3ohEQRPOjxFGowVOADk8+9OQ3KWuMDLAEMB0JPJxmoJmv0u7X/RmMW75g
q/IF7knIJz6UAWxObdVPDiIb2yc4Y9CD6VXv4zdX0F47lRGQ+1WypIzj+dVzdXBgWe5hyIl
GCOC6kjA4qa6uSrCNIN6HcFkVzkc88Z6UARGO2k1SNro7tiBSjDoBzmkNjaPYahpupw2s1j
f7kmtJBlZFbjn8BmnW0MUYkuZZTKjKTIc5wM8VX1XXdN8P6HqniDWZYvsWnxG4k8pCXA25H
GOew+hz3NAHzV4v8I+E/hn8UfCdh8MtT1ax8Q32qwCawF2ZFSAnDZXHKnHcnjNfaLA5YYxk
np1r5n/AGYvC0OrJr3xZ1/Ti+q6rqEq6fPcDPlwk5Yxg9OSVyOwro/jz8SPGnhDXPCPhf4f
zWg1rX5JI/LuIg3BKqhDE4X5s8mgDF0Uwa/+1X8RNaIEkWkWMOkROrYwxxu59Rhq9Hs4xG0
lv5qxh5D+8LEkEg/mPauQ+GngO58C+G9Tm1fUZNS8QaxeG61SdOMyc/Kh7r8xyT+FdzlBny
jwzZYbQQOmPcmgCS102OXEFziPhCUcZ3DOCR6dvWo76FfMZjCxkfLuoIKxhWxgf3unTFaX2
hogXW3adAojfKHcw7YwccGoJL2OGxe5C+ZGjgt5SAvyf7vXNAEdnLLcyW8ojlwSWQMgDnjj
5Wx296gkd7kXga3kiSQ7mLg7lYcA/XjOO1Fzexzas58gJGkQw7sd5HUcdMcH6VPEEMXnPHM
XC9RIWOTx0J9DQBUmkcRRhgAxYFuMdO59aiiZ3kPlwtA2VWPfzz2OR0/HitR1YSyCbaYSFE
TxHJY9w3pVNZGikd7V0Ul1KEtgFeePpQAywttQhvHHzSpuZtrkEA9+c8/hVqYm2ZI5VlQuN
nlRAsAMcE+mOaW5ucuyxuxkZAQhkAGc8de/X8qmTULWe2eG5jYXCqCRvG7JyCSM8Y4oAY0L
CYSjzWGduQOBkep7VAYEynmRuDnbuZfyxUL3A2GVGCKnHzuGLj049+KSGb7RCHjEhHUBCBj
86AHXNsZ7nyo2ulufLKo5cHdjBI6cZxiqosZLXascSfKczSMwBZu/1xTJrsx3W97eV2UFdp
UNnABBznv0zUd/qD24eC6tF8gAOhlBHyHhiUGf4uM0ASsZVjO1eJVUbuox6j8qmBMRbbJ52
8o65IUAADgGqNxdxztDJbzFYwqqRFyMk9MY6f8A16ljTE0kIk+0KW3bmAAj+UcA4zjg9aAH
mW9iaArCHaSUIWDj5cnOWbGAP6kVKJnTUCrxeYoAUb2wrDoOT/FUsFhH5a7kMjSS5ZScKpX
9ajjjjhikhuYpEnWZ2jAkG1gBn68mgCxHNJbzCaNSCpyMEk/mfxq3bQrfwZNzGrbjIvl8g9
c496dHJ58CtMiRsyg7Om7Ipu24iuUtoB5Skp+7UAHb6D2oAiE1y00XmQyW6FmBJIIYAkfrU
gWWWWymdzEOUX5VIYkg+meMY49abcpKgwykKCQfao5H2WJZiZGiBZAUJK89sDk0AQvHc200
q+WzxtKXURc7M9v/AK9cp8S9YsfDHgTU/EUmmQ3sFt5eYX+UyuzBQDwcjnpXTgrPbyTxsZG
SUSIp4KDGenbFV9Qht7vTWS4hhkhkIlEUyb8spypGR94EZFAHh2kfF3wauuPbata6lpl5PG
pksbm1O2F5CoVF5ycZDc4GDWt4i+J2kav8Jdd1bwvZvNqNlcQWxtryIxhXmk2LIDk7lz0Hf
8K7LWfAPg/xPrh1TWNClnu7iFEurvc6rPsO6PcFPUED6gD0qp4g+EfhHUfCGpaBpZewe+t4
VjfzHfyZYixjYn0G4/XNAHl/hn4e+LPHni/xD4Q1H41m11LSiftmn2FrIyDBH3WJRSATjqS
DXvvw/wDgd4W8AaxF4hh1DVNa18W7QNe385YbTjdtXt+ZryXwv4T+O0dnevHq+g+F9SijKj
VobSOS61p14QTyHPy4HUjOetdB8M9W+LHiv44WWreMdJ1DQ9P0jRzaXMErFYbu46GRF6Et1
zyOOtAHtuvaqlnbXFsgSW6itjeKjsQGVWAwTkDJ9ziir9/9kaGcSxZmMB5EYdgmfQ9RnHHr
RQBwGpyGP9oW6KiMufCkRw4yP+Po1LPJ5MQmMjhZTny/KJbOePwpuqPs+O16u5Fd/DECrI6
kqp+0vzx9K07c21xbx3L3XnSSDBkRD0B5HPOM0AVrKXAO4Rt5LMvCtiTP+HentuBLTEJI3A
wMhPerjXE6xec9isaltrIGUiMf3+PXP41mssum6bHJqDRJHnPLDG3ux7DjmgCO3eY7ndVcu
doO0g4/2vrVu8uolh8qWJGXOwMfm2AjJ21TgeR9LgmjYvGS45JAOG9T1ps0ObcIi7WLDOPm
IX2FAGpt0+5kZSRgR5znqfQVahjgbJkijWQxhdh56d6yYBLFbFIbVTMV3h9uSOcHgVNCsYm
ZrZGV5FEgI4GR2/rQBfgkjWeYqPLaX5QSAdxx1qpNbzf2hJLFJ5sbxBCVBPz5yc/gKgnPl3
B8uKKbKH5cnDHpkDv0q/bokMaxRRsEJ3PE5HI6cH2NADJLiK5hlEkY4X92M/OrYOMe/FMtG
McPmq3mHy/kVgTtOOh9DViNUUmS2bzGXB+fCq3HQHqSKhZEj33EahWxv29yP6mgB6SySQCe
OU8nGAeB9KbNPKWWQyiNQVIGTz15psaeTLKrMoLruUZp0ojmHlxlXA2sSB0HpQA17tWkaGJ
t43YKov6ZNMlu4UXylSWKT7uTzgdx/Kpo1KiPdEi/xBgw/OlumZCXjTcGwfnX7xB5I/CgCt
ZRxOAtxH5Z8riNzuI5qaeDTZ9Hv7PUVE9nPE0M8Lr99CMEE9enFIjSXLvdbWwDwUUckHGef
apVWNbeaS7ExiI+ZXA5OOuKAPmvwv4E/al8MabBo/hvWLKx0zT5XkgsZbyJgyls7SCMlfbI
rqPB3w2+JviT4tR/EP4yrF52lRGKwtbZkIV8Ha4VTgIpJPXk17a088HlXc8aMCpKyLtLEY6
/gOSK1InbaZJ52uIWALOVxkY6Y78UAYlncxzSQRQhv3sW5ruIBt+OpbA6ZFIloEvHSRSwLZ
Xb1C9zUlzdXQvLaOytIIF/1bssXBXk9F9OKbIQknmRu0m7BMkakHvgL7ZoAnMskcK+XKyAs
ei7tuO1QXt9FYwRie8jtYZGUswjyGJPC57Z65qRWi8pbrzQtzsGC54b5ejDtzVO2Z1/eXKb
HuFw6uMkEdj6+1AEstosl6z/AGuIrHEShcAMD1OfTNPtlWCNy5lwEbcUIPPfHHNOBWRsPGq
hDkKT/rB65NToIFErJNnc4VCRyD2HvjNAEZthBGdqKi55ORhgf5VThjf7OreVHMRgDIyQOx
+ta1wAfKQPvCnJVgCf/wBdVEW3IMY2gngFVIYjPSgCvcCaWwuYGY+U64AVMspPf8M1cso5E
0+4nDW6uPkkeSLO4joOtKz24Z1OQoPXkZ9sVAXbajygQxx8c8qQTkcY/WgCncQSahbxqbMq
SSFKxFMd+nYVCIpl2TAH+JV9QPpW/eJbSQNczTHPl4ZkfAUew/KsM3Dskgmt5LZITteIsGO
euTjpznigCBmR5o1AlhbaY3IYHtkdfer1rLDFDcNevDdtIVxJJw3l4wVXPuKpi5tZlVGjL7
uSCvbHTFTRTWQkigu7pWAAdEC/MCRgAHGOvBoApQLuZLfejFZWEZtzxF3VWyMn0q+gtfPJN
3Irty2MHcfwqnbiaMN9pgkRmkzGZMcDPbGTjGOtPMEsEkjsGVFIOGUHAoA1bK7toroyKjI1
wvy9s4GOf8agLtJJPeSs0vKjyg2R6Z5+nas+N5hftE+UlLEbRggD0FaKLutYVj3schdyoSr
Yz19PrQBajnjMMStB83KAMNxHPr60y0uYnukaSUpGFKh8dgSCSOuQabHLK0aiUNFK2ZNmMB
B71FbNbHUGQO6vkE/uzsA789KAJpZ5GsrcSRjaXcB+5UHAJz3NNtViMoiI85HIBBAGMnH4m
pZY3a4XEMjJyQ/Y454qKWTCuzqXwoIX04/nQBn2zLJpc7ebLHcxSA4cDeCc5yB2wB+FAZZZ
Qsj+WNuN65ZExzn6U6yuVuL1kcILh5SAQuCny8BuxqYv8r4aLenIPRSw4oALOOVbG3M9x5o
iVmEoAVW+Yn6DgjrVeIB7hd4CzbWLKjg788ZH4/yqNJreKXzblYisSY3u/BGMhdvpz6U8zC
aVNsexZBtJVSN2O656A0AaETx2MUQNvlE/iZt2G5PPYVqaPdtcauweJwWUuG24C47H3rMtC
VtjEyl0nPIcDgYx681r6N5ovFj5eJUZQ+7r6E9zQBcmhVfEUd602UW0aB4iuVbLggn6UVJP
Mo1ZkMjjFoXKgDGN/qe9FAHnPiJ7pfjfdraMRK/hq2UY5/5emz/KtO0u7lNFuNQhs2lZEld
IpHAwdwwMY4pXwPj1qMp2HZ4Yt0GeoJuW5zWgZEsDIh8yedi0hYbcDpwOf0oAqpM90sdm0Z
ZZEUSIrDcSP4c9cnHfiuQ8X+NdI8JWU15rerQ29pGpjERXLbwuQqj+I9j2zXbxv9juZLeUK
WuT89ySEDDgHJHIP+FfO3xq8LyeMvjD8PvAqai0EdzFcTJmJTEOS4IOcsW2leelAE2k/tJ+
FtSuls7jRdXuZVjJMlpaCQvheCVByPrW6vx68E+QUGj+JSxIO7+zm/zgV8021l4j8G+Mb7x
No2ha1Z3nhzUiZwIQI7Zd5OyTbyAY8e3XtX6SaXqdvrGi2GrWu0wXsEdwmBxhlDf1oA+d9P
8Ajx4Ma4Mc8PiS1QgKsn9lOwj56kDn2pw+OngQuo+zeIFXI/ef2XIcDPPGPSvpP8B+VH4D8
qAPnBvjd4ElHN1rEagkqraPP8nPbA/rVmb47fDOG+VF1HV40fbg/wBkTLnP1X+lfQ34D8qQ
hSclFP1UUAfPlr+0L8Mitza3Gs3Nn5T5XzNPmVmXHfg9fwpkfx7+Dxi81vFUvmPID5S2c5K
j0Hy19CeXETkwxknvsFJ5MH/PCL/v2P8ACgDwH/hoj4QM/l/8JTeH5dgxYy7Tnt92kT9oD4
TxpsbxZMksS7QxsZgSc85+UY4r3/yYf+eEX/fsf4UeVCesER/4AP8ACgDwm3+P3wovdrr4i
uHYAARjT53bGOS2ENR3H7QvwpB8o+I7gyn7uywnQDseCle9iONfuxRr9EAoMUROTDGT/uCg
DwU/Gz4VzxhYPEtwSEMspewuAFweBnZxUUXx7+EIJUeKvLwAGDWswBPfgpX0BsT/AJ5p/wB
8im+TB/zwi/79j/CgDwu3+OPwgaSNZvG8SomdyNDLtkzyCTs4/Cpz8dfg69wbePxnbxx7W/
ebZQMkY6be1e1yW1tIm17WBh6GJT/SqjaJo7tufRtPdvU2sZP/AKDQB5Dpnxn+D1rbeQ/xC
spJQ+/zJIpcduM4z2qDUfjJ8NQ/mWnxB0owqAxVS+W5yRtxnPNeyf2Fov8A0BdOP/bpH/8A
E0f2DoXX+w9Oz/16R/8AxNAHh6/GX4VTyYm8badG2eHKS4HfONvNQn40fC65vLfPjK3crIF
jOyQNnoM5XGPevVvGzaD4V+H+v+JG0awQ6dYyzoVtIiQ4X5ccdd2K+NfCfhD4Na0+m2/iXx
Fro8Sa7Aoks10iXMdzIG3MhC4KhmVgRxhT60AfXmni5uPMuDdxSWskP7oBd+D13bhwQR2rW
hnXyozte4HdiAuDt+6PQmvMvhE2o2Xgq60C/uTcy+H9YutH+1Snc0sUTApx2IDAfhXpkiQt
GjBHwWVpGA69wCBQAjJaGIPhjHu3odwBAPTAHYD9c1AXG5SxCgtkHv8AlTf9ARHu2hh8uRl
YbVLFAONvHFWGhk2SyPFsjVx5e4/NjHcY9aAIA4bftGRu/i9apzJFJHKw8lTJ8iuVJVe/Qd
avMhkdH3gFvu7uCSD6VEI0jZS21jnBCnCj6D1OKAINQla0tInEfmGdgVDMEL5689RjHP1qC
8lRdCv7uGQF7OzkmSLG0B9pPPc8iprlYHDW5SSRGyTk4EYB7A+9Yl3JLqWj6vZ21vlrm2ns
1YybfLMikAkY+bkk59KAPJfBfxK8T+M7TS/7JaxZbK0Nxr+oTQFYy7ZK2sS5+8AOWPHejwt
8RvFka+DtY1V/Dep2fiK6FnFYWbuLyEuzLGzjcRgEAEAe9avhT4Y+I/AOl6O/h+/s1t76yF
n4gspXYxSykELcQnH3xwOgzzTfBPwk1Hwj4j8Kaxp9ppV1eQ2ZsdXimyFzuZluYX2khwCAe
mcUATp8TdVtPhUNefS7OTxm+v8A/CPtaBCEMiyYxHzkDaMnnk1Y8a/GK90b4mxeH7HSrXUN
Dt5re21PUQGzaTTEhY27cYB/Goofh/c2Pxyl8QRXEU3hWG4OrRaaZMyPqMkQjZsH+HgnOfS
su++COpax4W17WvEuqX9r4p1uaW6e0sr0fZkdT/oyOoHzYAGT2oA7GLxdPafEDxVoupw20E
Gi6fHq0M5b5poip8zPphhivO5PiV8QPGVpB4d8J+Hrexv9V0gardTxah5DxwmQqoV3GASoH
QdW4qx418HePvFOk+Eru2017fVp9OfRdfZSgC28jKSwPf7p96k8bfDq51L4mWWpr8PZvFug
2mgx2EVvBqKWYjljJAOdwPTt60AeueEptVi8H2UevW72F7a2m5rN7hrnftDHDTH7xIGc1wv
hX426d4j+HHijxfqOk/2QfDwR/skcoZ5ywBjUccbicV3HhrSoLHwBY2NrpE+hvbWzk6Sbz7
SY8ofl3ZO7np7mvHNC+GXigaj8PrD+zGt9Iv7KxHiRXwDC9pK0iK3u+QOKAO8tPjJb3/gbQ
9cs/Dup3GueILmeGw0S0dXkkMLbXZmPCqOOfesq6+MunDwrr+oalpGqaJqmlzLbXWlqFa5h
aUlY3UnCsM1z3hvw/wCMvA2neB/GVx4V1C+bTItVsdRsbVQ1zbRzXLyJMifxcMai8Y6Prvi
nwz4r8YLoGp6emr3WkWljZPDi8WC3kJa4kUA7eTx9KALvhX4g6np2m+JLn4if2smtaPbLqa
W9zYLa7oCVQFAGO4knJJP0rtNC+Ilp4n1WDTY/D/iDRria3NyDqNiUg254O4nnPBFeTa1ou
uWPh34lW2ty6r4g8SR2SW9vqcwd45bBpFK+UAMKy90rp/h5e2Go+I4re1+IHi7WJILTK2Wq
2DRW6kAKSGZRjBzgUAe0Wskf24G5aXy1QhDGitvyOe2cdeKh3iW5jMMqoyg7Fbj5ABjPvzT
bAz7xajJdPmGGIGw5B/Hj9aigsFGol722upPLOVdlztck5wR1Hv7UAbEW37KGY/vE79fl9q
1NEQQ6i8Yk37wX55KjHQ1TtlaOGcOq7mbO1V+9/KrugtvuC3kRKxQZkQYyc8jHagDSuxJBe
yX9rB9qvFt/Kjty+wMN2clsHAz3oqle3clnr7TXQ2aOlg0k8x6LIJRge/y5ooA4rXZoYvjT
rAmC/J4atVDHPysbl8Zx2rWsFtHc/a7KNpC65lKMeG7j24yKxdTTzvjvrKKrLt8OWbEhM7z
58mCPpW8Z7s2W2dVM5cOwx8rYPcn+VAFsy6datIimItMCiBUBVjkncT29Pxrw74mC38G+OP
hT4v1gSrbadqckE94fmSOB/wC8w7AkkZ7V6/d2Om3FzMt7bZKjzkCoxCsTwT69SPxqpeWOi
ar4an8L6np6appl3nZbPBiNCD9eoz1zQB89+M/jN4bsfi1431LRJY9R8OeItPXR7qa3ILPM
sMmJkX+IAsq7j6n0r6E+Ad1cXn7Png+a6bdILPygSMfKjMq/oBXjPxa+G/wu8G/CfVNbtvC
VrDqQhWO0Y+YoMrttHVuWAyQK+hfhppEug/CbwppFyoSe10yBZFUYAcoCev1oA6uuP8Q/E7
wL4W8Q2/h3X/EMNjq9yIzFbMjMzh22rjAxya7Cvhz9qC/h0r9pjw/qlxbNdQ2VnZ3DwqcGU
JKzFR9cUAfV3ib4rfD3wbrf9ieJ/FVppmoCMSmGQMxCnp90HrioNV+Mfwy0LUjp2teMLPT7
sRpKYZ0kVgrqGX+HupBr5Z+C/hyT45fHHW/iF4xkS6tNPmW7eyJyZHJxDHj+4gHP0rnP2gp
9Gtv2r9VuPENjNf6TH9lNzbW8oieRPs6cK3agD7L0f4w/DHxBqkOk6L4z0++vps+XDGWBYA
Ek8jsAa0vC/wAQvBfjS6u7Xwt4jtNVntFDzRwEkopOM8jpmvkX4S698FLv4paZB4W8C63pW
rsk/wBnurrVBLHGRC5JK454zWh+xlz488ZMMEGxj5/7bUAfWHifxx4S8Fx28vivX7XR0uiV
gNwT+8K8nGAa5lfjv8H5GCJ8QdM3MQBy3+FeJftrAnSvBYHXzbjH5LXiFhqn7PUWkWaan4b
8Zy6gsaLdGC+hWN3x87KCCcZ6CgD73tviZ4CvPFg8JWniixn1wyGMWSMfMLAbio4xnFQX/w
AVfh1pfiRvDWoeMNNttXSQQvbO5DBz0XpjPIr5U8TWEPhL9srwZremobew1h7C8hMh+bZKo
jbd79c15N43F5rHjLxd8QUyLa38ReTgjJyzSMvI9BF+tAH6Ka/488GeFr2Kx8SeKdO0q7mA
eOC4mCuyk4BA69av6z4k8P8AhzSl1bX9ZstMsHKqtxcyhEJIyACeuRXxl49gh+J/7YfhnS4
XEltJBYb+4WMRec4P4E1037X2ty6r4j8IfDuwmRZJX+1yIxwoaRvKi3HtwGoA+m9B8deC/F
N5LaeG/FWmavcRJ5jxWk4dlX+8QO1Q618Q/AfhvU30vxB4v0rS75FV2t7q5COFIyDg9jXx5
4Jtbb4OftkweH7e5B0i7YWIkLhg0cyAqSc4++BVb9qHRrzWf2lLbSrIKbq/sbWKEOdqlzkA
Z+oxQB9pah428I6VoVnr+peJ9NtNJvji2vJZgIpsgn5W78A/lWxYX9lqmm2+paddRXdncoJ
IZ4WDJIp6EEdRX5xa140bVP2a9N8EalKy6l4e14iOKT7wgaOTjH+y+4fjX3d8Hxj4GeBwe2
jW3/oAoA5P9pnUm0z4D37liIbm9tbefb1MRkDMB9Qtcl8LvHvhrx78U/GPxLv5UsNL8OafB
ZadDeOA9vDhjLIB2ZtmOPXFdZ+01pA1T4D6jP5XmjTLq3vXjyRujVwrjj2bP4VjL8A/hBFH
DcReEGlhljS4V1vpirg4cZBbBGPUUAXPhgGvfCN54hlha1/t/WLzWIEYYYRSOBHle2VQH8a
9A+04CrJCUduRzkE9wage3UwQRWkPlyQoIo0CgLEBwFGOemKhZ3jTa0DMVBUk9z6D60AStK
I4wFFwIMlCEBIQ54P0yRUgkDBLN2VmAyrSdc4JGffrVc3CRyxKxdpTnbEjZRvlG7NTzRPax
LdG4imaU5lUEZUkHbjPTPT8BQBDKwMq7uSB97dyPpiq0sZZplif7mH+bnB59wfyqyQttdma
7kVo9oADKDg4xjIFVLlwtwF2sNvXAA/HrQBLP9okuYpYHuxGqFH8iQLuY+jc468ntU1nbyR
tNbSt5BLO+9k3Pt42sCepA4PHpVaK/mFoYUUoFbqRwR9O+e9I8sIhkf54fJRt8pOcpnBB7g
HNAB9kS08qGYCZm3yh2bIBPI59farmmSOGKKXR2QYk2fd9iOlZumzCxhaKaOa5TzDtZuW/E
+mK0YllV5Nrb9xD7SuBn2/CgCvqKCCL7XLtlUyeUTkAD3IODjPrU7yW9swO4tIduHjlLhvo
aW7gtpoURogVlGWRhnqe9ExfZeWLSGCO0RQgRV/dkjqPqDQBbUW8CyJEpjk++RnOzuCOwqr
kDTY1I8+Npf3gAGcE8tk1LDBILkqJJCQdz46Y44z7Us226XaNjgfKAQPzoAn8xDA0aROWXG
cEEe3ToPWm9F2jYrbvMLSA7WOf1GaQWNz50M/2sRMnyhYiCADxyB/WkmkKmOJijvH04yrc5
49RQBbFzcWvmG4uMNKVfCL8uMYI+UZ+uaoSyuJp/KXaHB+ZSRgdcfT2qyjS/bYYxG8m5GjK
7lUEnH8JByBz+VVJ7QySXJTa+ZWjYKQCuDzx/SgCncWjS2TsjRlEjLLtXaoY9cjv0FSi+a9
tUVLlLnYArznARWx0B9KSy8iKU+cVdNh2LtPOTgkjvwKgW2Gl6GZknjeyRAzR3KbF9OO/B5
AxzQBA13d6beB4n2opIUgbhjPOcfStWOW4MUYxHIG/e5X5VGSAcnqOKqwrNPCys+3EYIIBI
9sZ/wA81baHCQXclqiME2vufLKD046UAS7khtZEVndgCTtySM+/8qseHJ0e82RGXCx4IdcZ
9z6H2qs1zAlvKjJLPIo2mPAHGMnIB5AzSeEtrahdTjy99yxmJQY4wAOO3SgDspVheJ0nCNG
QVZX6EdOaKpTWKSap9vlcmNYGhaLJwfnDA49eKKAPN795h8e9dbaUjj8O2To/K+YPNlyAf8
9K1baW5u7OG4EyXEMq7lDKdrc44HbFZF5Gbv49eJreW4Cxjw9p2xcZ2Zlm5H5frXQ2ywmHa
sq+W45IY4U5x+FAELzIt35kauV8sISd3ODzjHpSw29jd6nb3C2pa4y0zHcAEJ64Oe20c9qn
+zyJK0JKhlQsCDwBnrSELKLSNN2EYHdGMFzngE+hyRQB4/8AFSLUPFnxQ+GXwvuB5sFxcf2
re4bOYkJ4bPPRW575FfTHy/wDC9h6CvAPhLFD4r+PPxD8ZzuLqPRDHoOmyN1iVQ3mY/Edfr
Xv4AAwOlABXyR8cfBXifWP2pfC2uad4W1HVdJi+wfaJ4bdpIQFmO8MwGBgdc9q+t6XJxjNA
HxjqXgnx98FP2jZfEXgXw1quueGbtmmkhsYWkVoJCS8J29GU8r+HvWV8XNA+IMn7Sd1458L
eBNR1i3RLS5gE+nPLC/+joCjrjBIOQR2Ir7hIOeDilCsrEAHgZOO1AHyr8NfEPxP1f4h2ln
4x+E2m6HYS21yTfQ6Ebd0byWwA/bJ4x3zXivw6vvjN8KNS1S88MfD/UZJNQURSG60iZxtVi
RtwBX6KZc9SQe4PanBmH8TfnQB8Q/GM/Ej4lfCPwLq2s+EdQbXFur4XVtaafKDCgKhCyYJX
IBxnrzWPp3jD4nWOk2WmR/ALTLiK1gW3LzeHJZJJQBjczYzk196EsWzuP4mjLf3z+dAHyl+
1F4U17VtJ8A+J/DWjXUupWieQ0VhbO7wZVXX5QCVCkEDPSuN8P8Aw38RS/sf+NU1DQdQh1y
fWYr1Laa3dZ5VTaMhCMnO9+g9a+3hnJ5zS85yWJ9qAPiz9ljwT4mX4wX/AIi8UaTqFk9hYG
OKS/t3jLO+EGNwGcICOO1Zmt+AvE/xz/aa1h7yy1PRdELyQw6jLZPsjjhGECk4BLHpz3r7n
OT3OPrRkn736cUAfnz8TP2fPFvwzvdG1DQbm88UNM7Sb7OzcvbtGQy7gM9v5Gup+JK674p/
aJ8AeLbfR9Ta2ktdLmnkFi+23fflgxA4IOc56V9uDcowGPXNKC23G9vTrQB+fn7R3wu1bQ/
jLqN5oOiXd1pusj7dH9lt2kWOQ/6xTtBx8wJ/Gvsz4RiRfgn4Mimglgli0qGJ4pVKujKuCC
DyORXbDeowrbQOmKOe5yaAMbxXoo8SeCtb8PkA/wBpWM1qAem5kIH615L8JvEd1rnwa0g3z
t9r0otpF2D97zYTtAOfVQPzr3TJBBBwRXgOiW3/AAiX7QfjvwaEb+zPEdmviGyRRhUnBCzA
fXJzQB6NZ3jbHWZw5PI/CklupHQLEWAyGBGASRzioNOSRrWSYqrHPloIiCBzjsOlWpLcLCo
L/vF43gblFAGbBA8t5FNHdOjRhk4wcZ+YE/qPxqjca0tvpNxPK7XUQIRpEhJ27W4PfpyK3Y
SyOqBiFf5S64GCOen4057Uae2+a7iVCwZcx4HTofU56fWgDJWffOhjMrRyGNnL7RnIJBOeg
zjmpJy1y006Nt2Njb/e4HT1q9AIjqEYQLOGYFS65A6ZI9OTVjUlSCJ2UqkROdu3GexwaAMz
Crp0ZlDgnqxGcemAKg2CRt72KyrEoBzJksD2YH2HpWhFBCwX5iYyDt77anWBZJBHGdoJwz7
cHpwQexoAzJ3xbu1oAheLcsTJ8jEjnLE9uemKSKdjbxQ2ixgbk3LK+AVxyODz9afNbQ2onA
/fW/nFmRmyEwOSoGCSffNB8gyRGOJgsZI3quR04+n0oAtzMsCJOrFlc7GjUgMqg9cH34qKz
hTN7PcLvS9I3kttzwMnJ46DFVZI5LnmOQRPODhtvI5557Vp3jLd2Uli8PnRIVZnYBgx6Hj6
9MUAMtvME8dqkjvBIjSBsgKmCOOOuefpir4SNoZJTEEVXABxnArOeC3u2nktbfyfsZLxlcq
uF4z15B9DVhBLcuHOyOMqDJHH0c0AX7aeEW/mOGDtz8qkbPTOP61UvVCTr5eWRudynB6Dt6
VJaztGzkKxcZKoOmOSBnsRQyLIokyFAOGRW5+tAEIaKWznuUkYyJ/q3Bxg555NIbxhM4dY2
yxdGLbBnBy2e+T+FOCKbJhGQsik8kYHoMipUtlMKxzKJCqlVzwEUfzoAy7jmYMly0G8DawX
JGevtViK/gVms973xKEyCaTMkQPTaAPWq10qESQhiyEjIyR24/Wo1sRczTyId8kah3fk7WG
OcZxwM8HNAFiJjd2vmQI6QqCqM5yTt6kn+ntU0yy3EW9ZVWT5YwGXAIB6fj61kojGM/Zpk+
zyHdCWOe+Bgj2GOanWWV5LdWcLulGMHJ4PNAFySOTcs0gO6HOfLB3FD1BHpWrok8Vxf+ZH5
SDy8COPHyj3x3rNdLiZXkkxCTnG8HLA9+PyxWvotskU7SKEU7eirg496ALt7AmoTy6TcIPK
mtS5k2glTuxwDx1waK0Nq7/O25OMcdT3wKKAPJJfNP7RHijaQAvh7Tck9v3s2cD1rrFl8td
jSFhkqFUbQik5DdM5rlW3N+0P4rjQcHw/puDnGP3k3rXUzrcpIyrKdiIMgqCTn6UAJPIZmY
rPkqoi83O0qM9cVSn1CDTdGu9UklMslhbyTSYGMhFZuR+FWbiJEUOxcJMPmXaM5z1/QVg+L
Yj/AMK68Uxx2rySyabcHBGCT5TAc0Ac3+ylYSJ8HLzXp2LTa5q1xdMTyeDs/mGr3qvFf2Wn
Vv2ctEVWDbLm6BA7HzSf617VQAd8UZGa8N/aI8c3/gS08KX0es6pp2l3N3NHerpLRpcygR5
UKzggDPXivCl/aC8PLn/iq/imO+BqVnyc/wDXKgD3P406v8b9M8XaSPhjpt7daO9qBdtbwx
SDzfMyQN3IbaAPTDV5oF+NFxJpawv4khmj1e4vb95YpWjg3FQvykAOmN3yKSBkntXE6n8ft
Pezup9H8WfEqLVfLxbyXWo2rwhuwdFjGRWva3v7Rk6W8ifGLQ182PzI9+vWnOcHbjsfY0Ae
hWs/xs8M6Vaw2GoeItQt0u7FZRcWEd00FvJbl7hhkBm2SEDk5HFdZ8OfGXxCvvF7WPih7o2
8+I5or/S2txa3OX/dW7quJFMYVizcc+prxEXH7TO/ePilpZ2nJxr9kcDPJxnpVeT4u+MfDW
sXWl/E/wCJHiNrkRpJZy+E57KeF0bOSzEYzkD3oA92+KPjXxX4b+JFvZaTrOoW2kHSJ5rlL
fRzd+TKudjKcAMW6YLcGr3gHxJ8RdbuobnUdRiubGHw+l3chtO8lWvHDeWkbcFsBcsMdSBX
g4/aJ0NSrD4h/E3KjGDbacQfrVLU/j3qepLDaeBviB40bXbqZIok1iOxitQCeclRx9aAOo0
r42/tAzZTUfCYRfIlKS/2TIoYqrncT26Lj1r6Y0vxRFqx0dbKa1mXUdOa7DuzIS42jhMZ25
Jz0I4r5YkvP2snBH/CY2CnpldUsB/WoJLj9q47WfxrYqVUpu/tawBwT9fagD2PVPG/xaHwt
0u50rSrZ/GN7r82lmMW2YRGjyBT85AVSFX5iR61kad8b/GNv4qkh8V6Lb6Po1xe2sFreSwS
CExBzHdMH9fMxgnjnjjmvHbb42axpX2jTPiB8RfG8Ov2s7QzrobWUlvtHAKsRyfU5qw3x68
OOpWX4jfFORT/AAtFp7D9RQB6p4K+N3i7xLqOm2+pXOg6Jb3V06G4vIzh9jqv2ZQrkiUhiQ
WAzjgV9H5XtxyeCfevhaT4wanr0tjoXw18ZeJ5tfvLpSo1+HT4rc8EltwAw/A5PvW2Lz9rI
A48XaccknnU7A4/WgD7OyPWivjAXn7WLnYPGWnEtwANTsMn9a+iPghrev8AiH4O6TqXie+a
+1bzZ4Z5mKksUlZeq8Hpjj0oA9Hrxn4rWxsfjF8J/FSSeQn2+fSLhsfK6yoSit6gsDgetez
V478epzb2Xw/kC7j/AMJdY4UHk/f6UAdnNFHBE4tisSjew2Ltw2ccD+E5z0HNNje8/s2KXZ
hmBVtwwR6HpUlzaLcSTqYi0hZsCZOBk57fXqKpWLMtqIZQqlXMICjlsHryaAGytPIc24i89
WJxIMj3/n+lat43nwrwgKsu9WTdn3FZv2FmuVaN8uDtIJAz71Ks4mX72GXgrISuecZoASDy
RqL/AOrj2AlFZTubJ6nB6VLqCGRcTLGV6lslt3scc4qCd8XEUUxAt3cLEMMHVgc844xVt1E
892IpBNOke9pHzge2BQBS8yEW6Dy2j38DZjavt+NNYAIxYKwz24AFSx2pEaxjaSSCuwHbnG
T9DVC4zIVjchdpyRuxnHY+3tQBJdJYz2Blu0GLZiCAxBAIIH4fh+NJp9xasn2XeC0qDy8cJ
kDBx175qK2ihnS5S6ZGtpI/LZCgJHXndnOeacsMenWKzQ2cUMCkRoQxV3C55PtQBYEJZltg
plThWULhgCePxqxbq09rdbYhs8vMkUowsoGQTx0wR61lPcypIkyHeqtkD1NaVpfTG2l8qMG
Jk2EsTyO+PxoAm+z3z20IaGNYpY9xtQPlHTt/F+dMaJ4yyKPIkQnhBww7c96sTXMf2WGe6I
mfBSN1JTv3HpQ5IjWTCAr8xUDIx2oAgslmjjKzRttGfmD/ADMOMZHSrFxDfRs0KGERnlVC4
P0+uajS4BJ/d4GA2ccjn0rSleWdJZIyZYpBlCOuD3oAoFZBAqKYrh3X94zPgZHYVIzKREZJ
UV0H3Ax4z16ehyKAwETlYyrnHX17miN1EzxLGkqxAsxbBPTnoPr1oApXctr5jopDFRt9Tnr
TYFkijCDeq7TKzqQCcDP1qOVGSaMsofcN2QNvX14qCzuRBctNHcK7nIAVc44x+lAA1lYpAL
+OCOLzmaYbV4APr78fpTpYCluGaJVWTAEhHXntUkc90l1LFcPKIJ0xFOVXBY8fwgEZxgYOP
XrSpdMfLtWmjnIYBwJc+UcfTigBW8y75j3bVjB3k4Zm9jW7odzAbh7MFRKIw5Xknrjr3rJg
JyRGnmKGAwD8wGepq3oSyDXpmcEq0A2MccjcD270AbM0Mk2rNHKhkszbEFDwpk3Hv6470U+
cLcvLphnkheaBm82JtroCSuVPY0UAebIiSftB+L2kUMB4f0zkrn/lpOa6wSRpM0bLguQvKA
jp/KuPkSZvj14vjgUF20DTBkjIX57jk10UO6SCxWQxySOP4Vx1G3kHtmgCS4kRJFB2SohCq
TGDnPH4fSmXllFe2dxps7eZ58TxbF42hhjn8OetSzWsTgwYAKgKVzgIOmB2OPWqU8DxulvF
MZI4mXa4fk4PfB5oA8//AGULry/hVq/h2RStxouszwOrDBAYAjP4hq9/6V83fCeSbwj+074
+8J3y+Tb+I4hq9hlsh8MSce+Gb/viu5+K/wAdvDHwovLLTb60uNV1S5USm0tnCmKLON7MeA
Tjgd6AKfiTXNVvf2h9G8GX2iWN/oBiWRY7vT/OJVonZ51lYFUKuqJt6kNXo7eDPB7ptfwjo
hP/AGDof/ia4bw18W9V8YeH7bXvDfwx1q/0u63COZb21XocEEFsjmrsvj/x9DNt/wCFKa3J
Hnhk1K1JI9cbutAGT8SrNfCkWjXHhj4ceHNVtrieSG6jfTkMgPlO0e0KvC5Xk/SvI/AWoHX
/ABrommal8O/Ckun3dyIUceF/sr6hCQxkuFZxiMREKpX+LOa9wj+IPj1ss/wR19ApUcahak
89Tjd2qRviH4vQn/iyvihiowNs1oePQfvKAN0/Dn4eZ3/8IH4e3L0b+zYe3T+GvlyfxhJaS
3v2f4d+Cb5be6lWzMegMr6m6sqm2WPaWjbBdwzfeCngV9DxfEPxayoZPgv4rjVuOJrRiPw8
0VKfH+uqdw+DvjE5OT8lpyfX/X9fegDl/hPpHhXxl4XvNR1fwV4WnaC88mK6tNISGOUeWrM
ArDOUcmMnuVJo+MWjeF/Bnw3udf0PwR4Ya/iniSNLjSY5FkDNhlAAHOM4rqYviFrbMEf4Q+
MYwDyxhtMe54mpz/EiZZWik+HHjTK4ORpit/JzQB8zXfjC7Exkh+Gfhe3R5cNaTeGCJLSfz
CqWTN03yIN+88DpXv8A8QfCOgaF8NtR1fwt8KtE1TXUhU29pFpkUmxyBliuOQvPHetWX4mr
CsjP8OfGzlR5hX+yM/8As3XpUS/E/UHw4+FPjkh2BUmxiBOe5zJkYoA+fZNb8X2TiSPwBpu
mxyxhbwr4NVxY/u1MTpxlzK5ZSDnb1r6f0LwvoF14b0u61bwXoVvqE1pFJcxLp8WElZAXH3
eOSawT8VNYL4Hwi8dsoPB+ywYP4ebUbfFTV0jEjfB/x1gn/n0g5/8AItAHnvxXuZ9A8aTaF
pvw+0TUdHuNKEqrFoSXBjl3/PLIQAdir0CnJNYPw1t7HxV8RBofiP4a+HTZPHNKrL4fNq0k
aYMN0WJwBIcjy+2OeK9hf4r6gkIk/wCFSeOs8qFSxiyo+vm9Kpt8aJIp1t7n4SfEKPK53DR
w4x1xlXIoA1tf+Gvw/tfDuo39r8OdCubq0tJZoYRYp+8cKSF4xnJA/Ovnvw38bfiHbeFrCz
03w1p+mPbxybrAaJJFEyF233CBDwkIALcZYmvdYvjRbPEsj/Dfx9ESfunQJGI/EGszXP2g/
CXhu0W817wt4t0mByUR7vR2gDt1KAsRycfjQB3nw+1vU/Efw+0vWdX8l724Vi8sEbRxzAMV
WRVblQygNg+tea/Hm4aTxd8J9KijM0kviJbkxAZ3LGBk/huNd98OfiX4W+J+gS6x4ZklUW0
nk3FtOgSSE4yMgHoR0PtXB6m8Pi79pae6EYnsfAOmiINk4+3XBz27qn60AemySGCedkCNGF
ThmPPPOOKryzRXDoyRKZGk2OqZGzuee3HNRzic2tzJNIXjXayqMKEwD09j3BqGKS5t76a5k
SOOGTJwASM4wOBwM9zmgB0QkiuiHhb5XJDKeCPUVLyXdpSXCAAKV+6PemSq5tUuriMRM3IM
b58v8R60TmR49rzq25vlwcE+xoADNEwaRJGzjO/np61FeC2F1DcXCjyd2FCO3U9uOvvngUx
SctJsCMuPlyME45pt5cSGzX93GRu2AZAZwdwyM98UASRy24LQzSSyPvwQUKpGR33dDjjoe9
Vrg2bMSiCQBeX2E7jgfjUUdsArw/aGVZt222YAggDAOR7AfXNTPC6Wxm+5hi2wdM56L+dAB
aqjoyeWV2gkkDFTTy2ck0377NwhaNWdCy5PP0quzzQrIgQzMDwucB65XV/FXh/SL9dI8Qat
baffahMi21r54E0YY4HyjqDu/QUAb0sU6SJ5m4B0G1Vj24OOeOOKuaa0qlIFVigcAnpt59K
hvkijvpCXz5Uwi2ByS/y5+UdAeuamgkigupGV3bK4UlRg46fl0/CgC/cxyOUiaJ3mlPEcuS
kZwfvHoM8YHvU63kEgaF5YzKUBkRDkrxxyK8s+I/xa1LSPEGheE/Culxa34r1XatrBKxSON
T0dux5XIHoDXFWfiL9pK21C5gi8IeHPET2Mn2e7t7F4y8D4yBJtkBGM5FAHvsMaSlxJMcMc
Ehs5WtKaSOytDNK/k28eFZ3fC/TceBXzZb/FP4ws89v/AMIr4U0q8Sea0kiu70iSOWNNz7k
3kgBeeeDVS/8Ahd8RPHN5a3vxO8XPPo+p2Rl0uLQn3Qm4YZiRkC4Ckc7iMdsigD6cYxMFCq
VJUOrE9V7Go9uJ1lEWIXR/McsQG5747D/61fNXwQ+Lug6X4Ps/Avi/Xbqy122uJLdI7tCIw
uflQufu4ORzX0paeWba5Ty8LhgFJ4JPJwTQBVvIXe6TzcLJIHwVPBAyQfbiq9qBbSBoPMC/
KSGK4PGSOKswztIoiFqSiqSoY9SoPUc/rWfE8Uj+WD5ZHzHnqcdaAJ3voDdCMxR+RFGXzLu
3KemF2+uTntxUi2JgVNOTcke3dhRu347bv8eaztTMZNokesRWEjSKXV2wZE/iI/ujGetbGy
NbRLyB38mUhFLMWCLjjb7H170AR21wZ5ZLOKFo3Rd21hkbieOT1rb0a3+z31wpjAYgsW4+Y
5HYVjSrJ9pbyrjbtJUIuCO2GPHBPb3rY0YYvJeQB5QwvUrz0zQBoyQGXUXKyKha2KDjJB3H
n6UVXaVz4peFFZStiHDsPkOZCCv1ooA84CXL/tA+KVt5dmdC0tHOM5y9xz+BArpTai2fyWE
dyzRAGSI8Rsc4J/Hmuf3zxfHfxm1s0qt/YGl7jEm59vmXGcCugiMOo3Zd2DRKIiJAGXJA5/
iHf2oApyeZZ2UUfzzSuRGNqll3j5hk4+7wefepLS4tPsrwvILeY5m2MpTkFicgdBkjn3p8t
uZLolPIdpiwgJMh24OQTj6GrE8nl6nHbPKwLqsu5EBXB6gn680AeWfFzwBrerR6f4s8Hq8H
i7SpkmsXV+qAEvEG/iB6jPuO9ed+IvDlv8evE1r4p8MXOgr4ik05dO1jR9akeCazuVGDNGg
5fHIHavp3Vt73tqVlMECMNhL4DN15x2xmuE8ZfCPwT491JNW1aF7LVIoyTqOlv5MjZOBkgY
br35oA5/8AZetdatLTx1ZX7W81va6yIYjZofIaVVxJ5fYLwufevonynVf9WfwU14Jb/Aj4f
aTZxWuk6p4o01SN8q2+syRB26FsDjOe9VovhJ4binHneNvFTHe4kf8At6YZAx8h5645zQB9
BlHzjy2/75NJgj+Aj8K8Xb4M+HRIwHjLxqkjDHyeIJSWXt19qhg+GGlxFnX4heN1kU4Q/wB
uOOfyoA9uwT/AT+FKQVOGGD6V4svwusXged/iF45zt3EjXHIyfwqVfASrB5cXxK8cQhejf2
2T2PqtAHseR/kUZ9Oa8SXwbPHGgl+JXjp2P8Q1n73PTAX0q7/wgttI0ccvxF8ekPyVGsnIx
/F939KAPYQ2OhP4Umevv7V5GfhdqFwXNt8VPiBFu5CtqqDYO3VOap2Xw41Ga5ljm+K/xC2R
syFxqcZyckA8J7ZoA9o3expRk5Izx1rxab4c6u1u0v8Awtf4gtKCFQLexrvHqPlrMT4davN
KI7j4t/EGOVXO3N4p4HY/L1oA97LMPukmkUlFxuPXOK8HPw71mQwxP8WviAQeWf7coH5bav
Wvw61i1+eL4weOcAnmW6jf8cMhoA9tLsOd5/Ovn/8AaPa9+3/Dlzo6azp39stFLZSyiNJpX
TbGrOeFHJ5Nbt14D8UXEEYi+NPi+3jblNyW7lyOc8KD+FYOqfCzW/FelXuh6z8WvEmo6ZPI
km25tIA4dDlSp2gqQfTFAHL6Nb6x8Eh4l8VX3hDT/C6ajY2+l6LoNrem7e/vQ7FHY9SRu5O
MV3nw78AXvhXwTPYa1fM/iXWJmv8AUriOT5nnbnG7/ZBx+dVdE+DuneHvEdv4g8QeKNY8XX
9uuywfVZdwtOzFBk4bpz2r0SEiGYAJ93ADct2oAgjhaGRpJmeWVkAO5iV69h0qzJfK1okqI
5U4U+S2GP1XHOMVHcgFgWTzB1wOCPcZp01wiGMvjY2AeAMAjHJ7D1NAEsc4aEMsMhWYsMnO
Wx6DFVIQySzTXCiJzKSBndhSOPxqeOMrOpMqGOH90iqcqGwD8pOc8GqcyAQtIkuEzwDk5NA
Cm6iLokduMxkFgx6j2xzTdS1GIJtgEbqWXzI5Dghc9R1IHvUBGJEkwzMynKgE7uKJktBY3M
pwP3IjKkcn1AyKAHtNHIYwR5B3lURuHfAxjdjBUYzxjPFee/E/4it4D8LjUn043t9LcfZ7e
F8hCxGQWOeBx1FT+NfHieDfh6niG6ZjDHtSG3hOGkkLYKknrwB3OK88vdO8bfF/T9N8QeMt
Fi8E/DvTWXULy4u5cz3ITnKBhkAg7RwAc55oA6KPwL+0B4wS3tde8daF4RW4j877Lp/zXJh
J5I29cdMhse9al9+yj4Rn8Li3sdf1BfEv2hJ2165Jkc4OSAgIAH454rj/AB7p/jO8B+O1qL
jR5lCrpMMjGIaVZofkeZM/O0/A2YwN+T0rvdb/AGh0s/gppvi2y0Nx4m1Znit9LYFwHjfbL
Jx1jzwMcknjoaAPHdQtfFPgL9pXQfCOs/Fa6u7VBFdz3epyvDEQVJCfeOScAD3NfRt9qVpo
Gj6hr+qSLZabbIZHuJHDRlfRfUnsO9WdKb4Z/HLwPaazd6JY6xBIgjlhnQefaP8AxRlhhlI
OcHPPWvLrj9l7QrjXToL/ABK1NfD277Yvh/zQ0iDOMglj8oAxu29qAOJ+HWo6t8U/2kG+Iu
i29q9l4fEcK2t7OYpfs7B4xMAB2ySRnrxXsGr2ltpetaz47s/H39j6xYS2h8R2cSNJp1wuA
sSkFdw3KVXcpwMkkivRbP4eeCNO0ePSbXw5aR2sdi2mgbcMYDyUZhycnknrmuY1rQZYtLst
E+H3h+zkOgubJrXVWmitfJlQZPdbgLwdpz6DmgDy/wAX3Pi7xBpWheM9E+G1zp2s6jpl2ni
CfckNrLaFHV0kc/PuwqtGx9eM5q/4f1P7F4/0zXvDN/rmtWUfhS1tLbT5YhELdZHESsQQGI
DJvJAyc5GQK6TV/h/8RLdrmJPi0L2GbMq6ReWaeTNCU23EZjU5MYX7ij7teOeMtV+GcPgvU
fHfhLxZ4k0uWVYNMtdIa3Oz7TADLErmTLeWpOeGwOg9KAG2MGtfGjxZpGn6zolpHpXgu7kT
U9YgcyHUpFf5UDsoZgdv5HNfTQu23vIMqmeFxg7emAD6ZFcD8H7J9O+BXhm3kslt7qWJrib
chVy0jsdze5GDXeyRosjrLKkTkYLuOCM9s9aAKkl19hiEiIpsXykb8KEk25+Y564B9qZbXa
yDa3lykfKXQbQQfTJzUOoWz+U6OkFxY/cleaQKrpjGcDsOmOCa8u8ZeOviJb/Fm0+H3w88N
Wd7dz2f2pzc5VJwAfnUswCqABQB6Xr+paZp+k3mqasA1tZJ5smTgbQOW98DsK8w0v4+6Lqt
zEvhzwv4y1tLedhGlnbh47gn7qMf4APTqK5P4nQfGbWLbw74T8ey6B4U0zXr5bMSxXAkbOM
5kIYnZntnqOcV7V4B8Ry+CbPw38OrrwhLBFJcCwtdW0qRZrO7Ty9wuCw5ycHcDwDxk0AcRc
T/ALTmp29x4ls/CWg6dYozTx6PdgPdMqnI46k/iK774HfEX/hZGi3urTaXJp97C3lXSbf3f
mAjOw9xz07V6zPbre2c1lIzKlxG8JaM7WAYFSQex5r5t/Zn0f8AsLxr8RdJ0fXF1DwzY3n2
a1WRh5zyqw3SbeoGAFJ6EigD6MlkmbUfsav5SPbmQSrjcrBh6+1FSywbmaWMsJxGUUg4680
UAeYGF5fjj4yMTDemiaWdm7aWw85IzW9brDJpySQxOVkb5DuKYznB9j2rGQxt8cvGMMm0A6
JpZLEZx88/P5V1kL27YiDqxbEiFzguMYwB144oAp27NNK6SRTRPtBdQxIUng4PWpJH8uOWM
7Yo4v3cSyNuEikZJGepFM8lpLiQ5jOwk+WhHNSnZNAisjQqACpbkj8PrQBWuJLW9eIOWXYq
4Dw4PJxjOfrTbC6eed4kgLJCuAM4DgHr+laduqrI/nZaNsE+cck/7WayLmOaGU/ZZfMEu8A
qudiHIPA96ALokgRlJfzFZeBnKkcnA/xqv5Ijklv3tYpJF+VPMwygEZ5PrjjpSxWjiM2M0q
PGsW5GXKtIB2/zzzTEmt0ElmsTG4ji6zSAZy33M9NwFAFiKXzrSKa3UpchmULtY7wOqjjj6
1WEEmR03FdoXBBGR3pLGa8kX9wmEhLA7vmY/MfukHr2rQeZJDJJEdlwc5jkb5hycHHsO1AF
RldYwheNTHyynPQnr161CH2SyeU5KMxOCcYx9frV/KNB5k0odHUJuJADfQfWsyZFW3WR2ZR
vbl0HzEHpkUATSAx3lvGWBIKkEtkdB27UQS7bou8kgZVIxgAY9qVZC1uJZiiuny8YYsfwqJ
pmmcQx7csO4wQO45HegDoLeZDKrmVHdV2kZ4DelFvvtoJWUlsPwiqSQB0A/WsdIQkIllj3B
JDKiRLzu+gq7M6maRjtdXA2q3AY8gAf15oASa8YkpahEeQkhpDjkkcU1RJuhhfCyO29ivC5
/wAigJZkB9ka7SDgbcqQOf5USuigMHxHt6nHT6+lADiz/wDLSN1bJwW/hz1ANMibzJHAwse
QRuPXjmopt0cI+cFyeM9M9hURLoyKCDtHUY5z9aANh5hsXYgfbxt6gH1qKN/3cyLKm95Nyl
yMrjGRt/yaZYzDzgrny+dpHofU4qvPdTPJIIklvXRyN0ezK/T049c0AW7iFgXxFG8O4YUnk
N3PPr/Ss5p41iJZXywVgo5AIPY1ZvJvLEBlSVyQrsykHy2ycZ4rwj4x+O/FOm6xovg/4dtb
zeJdQ3TvbwKskkaBNwUI3QsATzzQB7HK/nyKm/yUI+YsMk89KrTyteQtZNcqYGBDgQAKqKf
mLHsMdc1886D4/wDi18T7W38KeFfDLabr8UbRaprNwpijtfm6qCPlOOo5OegrrZ/2b/iN9i
aO3+M95LLfho79J45PKdG+/tG4+9AEfjD9oXwdpTWtlo8ja3c2tyIZLe3hORgHMkbdOMYwO
vqKxk+KXj/x3rX2b4O+Dn1C2t4gbi6v4tgDHtgsFB/Ek17z8P8A4OeBvh7o9jBp+i2t1qds
CW1S4iDTyORgsCc7R6AdK9AWOGKPYkccSZztRQo/IUAfIVx8XPiH4C1XTtM+LPgkafHckRD
UYXO0DuyhSQSM885rs/8Ahdfw2vXubOLxlZRjZuMk0ciq2OwyvP4V7H45+HvhX4iaJDpPi3
TWu7W3l86FkkaN4nxgkMPXuK+dvGHw28YR/G7R/DmgfDDRrzwJbmIQiWxiMbxbR5rSzY8zd
knv6UAYfhvwnN8fviqLqW7uX+HXhxwkchjMYun6lVHqx6k9B9a+nfiNqnhPwz8OL/VfFtlD
c6LYrGy2bKMSuuPKjUHqdwGB7ZrpdI0PSPD+lx6VoGmQaZp0OdkFtGERc98Drn1rh7jwdq3
jHxi198QYLB9A09pRpOiRN5q3IZdpuJycBjg8Lj5ck96AJ/Cfirwt8ZPh/dOtk7Wd0htdR0
27XbJAWGdjD3BDKR7Gue/4UXouo6RrOn63OYxPNFHpL2DsjaTaQf6mKNjzuOXZj3Zya0rj4
QaRYeOLXxh4O1OTwrdxFPtVvaqBb3cQYl/NQnBLKcbj0xmuJ+I/xwu7GAar4R1KzstAsbja
b65iMja1IjAy29quMbVXO6U8ZwBQB0I8J+DvgfHqfirRotTvdS1kxWFtpfnjF3OSBDEigAD
Hduwya8b1Pwn8btL+L0PxHl055dW+2JbwmL54rqRv+WAAP7u3CErvPBK56mvqaHVvDfibwv
ZeL7COPV9PiRr+ylSPzHVlU/cHUSdVx614Br938dU8eeGfiGkttpWl3qSA6Le3JhtrSLB2x
XLEYEjjADHo5UcYoA9x8BeNk8feE21+LRbrSo/Nktwl4ylZGQ4Z0ZT8ybuMnGcGsPwV4G8d
6F8QNZ8UeJPHi6tbasnz6XHAyRwMPubCT8u0cdOe9ZnxB8A+L/iYmn6OdYj8KeHI1hluba3
+ea5cg+ahIwAI+NvYnJ9KoaDqWu/BXwZp+j+N9avfGE15fG3022sbfzbi1tVGWZiBukCLhj
1x0FAHrGs6FZ6zb7ZJJbO7VDHFf2pCXMAJywRyDgHHNeGfHKKO6+K/wf8ADRWIpJqMl2fMV
Ssrrs4YHAJYjknua9x0vxR4d1vw4viXTNYtZtGZS32zfsjUKcNuLYxg+teV69p3w8/aO8J6
lDoOpMusaFO0VpqC5SW1m7NwcmNiBz7cUAdZdlkggae3ktb8AlomIIYZxkgdOgGPaqaTpJN
LK48pXG3ahOR36df5V5R5P7Tuh+H47S+8LaV4ji05Qi3EdyDPNGvcAMMkj2z7Vzeu/Gb4j2
4sUtfhZeaZc3Vwtmj6qrojTtwEThc5oA+gVvbSR3tIbe5lnMB8yWNQwjBYdd3B7nvivCPB2
qeKfFfxI+IfjTw1NNezaFpJ0HShAEM00rOPLYA4UgeWxPtXVWfw1+Pviu1WHxZ4w0vwhZkM
jW+lQCSVkPYkcD86ZrnwX8NfDf4DapYHxjPYzxXi6pNqhZYZZpY1IiiQ5+Xk4B55NAHV+Mk
ufFXhmx8W6B4hsWv/AAvM0Gs2dzDJc2UjrGBPE0KKWZgzcFR0PWtDwZaeGdL8ePepcQi4ni
/szSoYtOms1to1RZJbcZAjdM4ZDjPJGTXmfh/GleJ/D/iLUIINX07xfp1roniIifyJ7bUJV
3rJMoYKpaPaCRgnGeprVW107w0lq1t4svdQ0bwnd3euaf4antpRcS2yBo/L+cZcxzbip5wh
z0xQB3vib4uWlv4t0/wl4Et4vE/iOW4Q3UMUg8m1tgxEjvJnAYYA2nnpxVf4b+G9M0j4teP
7yHwcnhy5aRIoHjlyL63YljLs3HB3jqMDn1rxW01u7fwB4o8Nf2Xpaavq1jF4u0260kO090
0l2kvkE7cllyF4yABk17F8JrKS88e+L/HElpaXCeIFjePULNyUtyhKyWbKxyJFYbmIGCelA
Hp9zeXUfiGCziTEb2c0vmkZ2srKAOw7+ooq0wkOqxggGHymJz/eyKKAPN4o/N+PPjBQcD+w
9K5zgffnPNdHdRyfa/tBwSo4jjwuxO/49Pyrn7F0k+O3juIbVkh0fS1CluTnzz/Wt6GOGJC
8ly0kuVDHcDvIHA/nQBJDJsCTxSIUdCy7hxgHHXJyfan3iyFtyM+5B5m5zu4L5AIGOBx+VM
t7gIuMhzgEM/XqOMAY71VvZ7q3ZY7YSOXyWKt8rDJOCfb+lACQjUp7Y313qyz+cxVYWU7Vw
c7cZ9enpiql7YwGaeRrd1LIp8sZV2II+UnPOetWLNShhuEiMkbk/wC7yeoY/jU9wLGF2vCF
kWGXJYgkBgMbs+3agCvYaasdzDJDOzKrgyNMpzkgHAJ5A4ArQb7RKlws6maBfvIzBnOT/Cc
DGPSq0d213e+ZFZo+5fLnaVcF3x8oHpxVt0Id3MRQ7Dkod5TnA/woAq2h+waks5Qi3Eio4U
9S2MH88/nV4NNqcFzIWaKIf8smAQS4Iw6t7Y/GqVzKGuDO0gATZ8xUZRhzg+p6ce1RWlw94
Y3mh+0sx4WJcBR2zz0oA01NtHb+TFOizgNndwFySeVzx9Kox4S+W1mVXgIDrtUAP/tf/Wq+
0NobhbmeKOORBjA3EE+gwevvXmNr8YfCGpfFKP4dWs80eoxzNH5rxbIvMXJMZYkEnr2xxQB
6QYYI2eVbfEjDJ2gZPvjt19aFt1DxylTtxznv0ohaeVIzh2CMRITjLdfXrxjpRIJPMQRkqu
CcscCgCaKSIKxWNwR049+1QRXdpeXk0URcS2hCOpQjBIzxkYP1FLbmQId+7JHQnvmiSUxsh
Ck/MQB3z2oAuNbmWFoIlA6+YzEjB4xzULWBmsfs9xEpZuPvZBxTra4YsihGVQS2GcHDHvx1
71S8Q+JdK8O6Re63rup29np9rIEM0pwUYnA4xzntjmgCxeRBLYlZQ7kAHYPT0rN4jlAAZgT
lMDPHrXL+Gvid4I8Yzvo3h/xHFqF/BC0gREYZUdWAYA8ZFdY8YaN7lVZmUghuhycdvSgDTE
YlcAsQjgs2F71yWr65oPg/T73X/FGtjTdOXcEKHYZCvISMdS5JrQjupIHeXZhSSCcnlvQ18
7+IdJ0fx3+2TpHhTxBb3OpaGlkD9jV2RIn8ouSefu7sZPegCXw1bfHz4rve/Ejw34nj0S0a
6MGn6ZdFo7eWAfxAYIIHHJHJzivXvhj8Eh4T8RTeOfGGtHxL4zuRzdlSsdsCMYjHc44z6dA
K9asLGz03T7fT9PtUtbO2jWKGFFwsajoAKtUANWNE3lUVSx3EqMZPqfWnUUUAFHAIJxgEHm
ijgENjODmgD5d1L4V/HWPxr4q1Pw3rEEFpqepieB/7WlRo4/NLgBV4xg4KnFO8S/Cn4y7x/
YniuXVjdTJJd27alIn2e7JY/aAcqdqKUxHyDnJFbeo/BHxtc+O/GHii18TxLPeXsN5owmuZ
gkRVwzrKinG0r8v4VHon7OusWt9FqOseNft12rRNu2SfuyHQy7SWz8yBkyeQMUAV9H+DvxO
M+orq/wAQreC6juXvLAWt5NIbN3ljIlKk4IZUfCkEAtVjS/gb4+t/E2gaxeeMbRYtJuzLNa
xzXBF0CFEjls5DOVBK/dBA4ruPhx8MtT8H69c63quuNqN1dWbWkrOSzyBZyYdzHqEiCKPqa
9R6UAcN4q8G6v4w1qOz1LxEbXweqhptJskMU16+c7Zps/6r/ZUDPetTXvAfhLxNoVpous6F
aTWVi6yWkaRhBbsv3doHQeo6HHNdLgZziigDxvwz4Zh+Bml+JNTvtel1LR7uSJrDTwP3st2
27cFXON8jsoCqMADNeNeA/jdrtt8TPsHxD1+2vtJ1q7eG7065VSmlvuAhKlh/CVIYdAMHvX
1ZfeE9E1TxVpviXU7V7u/0tWFl5kpMVux6yKnTfjjd+VRaz4I8H69PBPrPhzTryS3d5ULwK
PmZCjFsD5sg96ALniDxFonhrw/ca7rt/HaabAm9pic7x2VAOWY9AB1zXmV34W8QeJvBniXx
tquo3eja9qenOmnxRKBJpliMuIV3fdkkAG9sZGcDpWZ8SNa+Gvwo0XQ1l8PjxDqmjRr/AGf
ZzzGVrODdzKxbhcZwpYZJHFeueGfFGg+MvDtv4g8PahFf2NyuQ69UbHKOvUMO4NAHhv7NGq
eF9a+DMXw+1CBZdStmmlvtOvIjiaN5NwYA8Ov3c+h617LY+GPBWl+OJtT0rT7Gx8Q3FqwnS
2xE80JYHeyDr8wHzY9qoatZyeFraCz8B+DIrjVb15BHOUCW1pvbfJJPJ97aSd2wcscAV5do
vw/8YQfFm41y5vLnUfEtnq1tdTazcDyreTTWjKyWsYHGTktsxgbV5zQB3XiX4o6ja+OpPA3
gfwlL4n8QW0InvS1wLe2sVblfMcg5JHYc1zGs+CfjF4/8TeHZPGVz4X07QdG1WPUhb6e8sk
rbDkLuIwT27V6J4S8DWnhPX/FmuNete3viTUPtsssigGNAMJF7hefzrscN6GgAY7nZj1JzX
NeJvCOm+IlW8msrGfVIIJILae+hM8UavjeGjyAwIHf8K6Qc8j60YDqcDcvfAoA8F034bxaj
8U7vwf4k0Wz1Pwboejo2nRKkqRCSWQj58sd8qqpAbPygjFY/iL4YXNpocWj+HYrXTvs+orN
dvvvp5YpLg+Wv2WXO5VMf+sHIz14r6R2yNjylBXq2KXA4I7HA+tAHhcfhjxN4Bnh18nWNai
tNLnt7O1it4byTSp2IVTDtVMxlRk8Y4x1rQ+BF7d6zoEmtXGiX+hPMJUubLaIrR7kS5knEZ
+dZZMgkH5QOBXsgXHAGNo7ds0dyffmgDKumuxrkTW88SRrayblkBILb1weO2M0Ul1JjxHbx
o7IzWM5ymCwIZMEKevWigDg7VIz8d/HWw7ZRpmlK+FzvP74j9BWzdS28V2JpoyEjYSLsIOB
jHIwawBdCL44eOEVcO2l6UilCdxY+dz7YBroZ7qSO1n/diSMKBv449PxFAD45bV7VbhZ0JB
AZcgn60w3FoZoVEgdwwygYA7s9c/SiBrectFFbvKrcq0a4weeTUMSAagzzRAsMIB5YHPYnt
3oAvWkcPlIzXy7ChBSRgQRuPYdKhk+yrJNBHuCMhYBI/kyecjn9KqyTy5kt45SxjYY+XbvA
75/WrcrPJvbCKyHcZD8xkJ4/yKAIo4Y2nZkkeIF95Z1+4cdj6fWpkgszdTM98052hRGnDAc
kE9qFumZmWF2ZnJ8xW+7gcfhUcF6ggWMQIW+6ihckcdyeuc96AOJ+IHxJ8GeB9Nle+1KzF9
HE1xBpjEma54wuRztywPPoK8Y8GfEL4l+DtZsfiN430+/1jwp4riaVWswz/YyGIUKvQdOh6
g5zmsPS38NQ/E/xXqXxq8BeItfvzdYh+ywM9vBGMhchSM5GMc4r1mT9oi91Hw5fWnwi+GGo
6lp2lWnl/aWjEcdm+MKBEM52/wB0HPtQB1Pw++Mfhz4javfabY2ep6Zq1kTO9rdQ4zHkDPB
469DXzpqvhDxin7XGuf8ACJaTDrOq6fdjVFtZ5FRWVgpGcnkAuOPQV654d/sL4NfDe48d+N
NSurrxJ4qdRfXyLunVn+by0B7D+LOOn0rznRfEfjXWvj74i8UfDHV/D091rEQgtrrUJQXSJ
VXhUb5g/wAv900Aer/s6+IvFGu+HPFX/CW3xvbuw1c2yK7bmicj5kU9kBzgV6vqniHQtPnd
L/WbK2aEH5ZbhEOce54rxL4Z6R4q+Flj488f/FER/YL5Ir5o9OIlJm8w7mCLgLyQM9K4K0+
Fr/EL4dfEf4wavot3Nc6mXufD8HmkyBQxy+FPzDooHbaaAPreP99GPIkExYBlKkEODzkHvT
LyIhYhJGykgkjPJx6V4z8F/iVo+uppPgBtM1XR9c07S0HkXIIWURr8xXPPvzXRfGHxhP4O+
Gmpapp9y0eq7ltrMsC5aRyAQF9cZNAHYeJfEGm+EfCV54o1yd49Ps4d77Fy0jZGEXOOT0Gf
WvnvVPFH/DSGteGfCHhnQb2HSbG//tDVr68QLGYV42naTngkDvk12Whfs86n4t8HaXdfEv4
h+Jby8u0jubjTRc5t4ifmCbTxkDGeODXt82qeGvCL6B4emeKwk1OUWFjDHD/rnVOhKjA4HU
4oA+cfiZYeEPhn+1F4H1qzW18MaPd2khv2iiKREZYHIXucr+le2afrOn+IfDsepeHtVtdS0
/OGktnD7eepx0+hrqfEfhHwv4usVsvE+gWWrwJnYtzGGKf7rdV/A181X3wz+I3we+Kl9rPw
n8MHxF4V1WLD6Y1ztWLOMow3A8Ho3PHWgDf+OvjHxL4Q8PaJF4SC2uoatfizWdgDnA4wp45
OOa1/gx8DNW8FeKL3x3481dNY8UXabYtjFlg3DDkserEYHHTFc94a+HHxQ+IfxU03xj8WdL
ttE0TRH82y0eKRXDuOV4BIIzyWJzxivpsjLEkAnPJ9fegAooyB3ooAKKMjj3oJABJPTrQAU
UZGSM8ilwc4wfWgBKKXpSUAFFGQKM5oAKKKKACsnxFBr1zoNxb+GtQtdO1OTaI7q5iMqxDP
zMF7sB0Fa1GBnOOaAPnuz/Z1e/1fWk8U+Jrm+065uI50m3h7m/kyPMknJHA27kVBwoYkc1W
v/D5+Ams6x8RJfH7S6bf3TySaJJEub/5MQxRqMBXB43gYCjmvoe6+0/YphZCL7SUIi83Ozd
23Y5xnrXnEPwh0jUr2w8ReOrhvFXimzkaZLu4BW2jY/dRIM7RGpwQDySMmgDq/BHidPGXgP
RvFKQR2w1G2WdoUk8wRMc5TdjnGOv51oaXr+ja5JeJo2pwX/wBhl8qZoG3Ij/3d3QnHpXz9
cfDr4laF4rfw5o015eeDdcmR9YNrMkG5WYGeZOnklidvlpn5VPc19DaXpemaLpkOlaPYw2V
jbjZFDBGFUDtwOp9+tAFuU7YnYZJVGYAHB4U18HeGPGfxH1270ttB8Z+M9Q8Qy615L6cVZt
PW3D95M46dRivu9tk0JCsJI3BQ7WyCDwRkdK87024+Hfwcn0XwNYNJp8niO9ke0tnlaXMhH
LMxPyqTgfXFAHyJp/jD4k6549Oj6V411+z1e712aC18+9C2IQP8y7mwS4PGAOQRXR/Fn4q6
xa/GbWby18a3dt/wi91Z21tpcG4RX+wj7QzEHaMNnrnNfTEvwQ+HMmkSaUdIuFgk1E6tvS7
dZork9WR87l6dB6VZs/g78PLHwxq3h1dBE9nq8jSXktxKZZ5Wbkt5rfMDnnOetAHiOonxV8
XPjj4t0+2+JN14Q03w9axXGmxW77FkDoGEjAMAy/NktzxjisDXPid488OeJfiXo8V7rfiMQ
aRbRw3+nSkwae/koWuc/wAKk5IPevdda/Z6+F+uf2f9t0u+V7G2SzWSK+kVpYV4VJGzlsDj
PXAA7VrRfBzwPbP4ka0tbq2HiKxTTrtUnbAhVQqhf7pwB+VAHzd42+KvjCx8HeBNLtPiBLo
2pReGW1m8uZDukvJmyYoSeclgOM17r8K/HWpeM9dNzcX/ANotX8OabdGIYAjuXaQSn6kpmt
HT/gZ8PLDVJtSn0ttVlksY9ORNRKzpBCihV8sFflYADmtDwB8KfDXw3mu5dAnv5PtUEduyX
c4lVURmZdvAx94/nQB2kkML38c/lh50hdFGeSpIyPzFFZN4bo+OdJhjP+iyWd15oA7gx7T7
96KAOEglSH45ePJZEV8afpTID1+7JW4N9zbt/o4PzgqAD8/qOOlYkEaj48eOpGCkrp2l4DH
odstdDMr/AG0lLiM7lXABwN3XHX1oAdDGy+X5MLgq3yqwx9cn1pJXKX6M3lhQ2XGzB9epOc
+9SbbvY05PlsW8sohyM9c5qnHGkhhmkI3YG4sMD73v3xQASuJbu4MlrvWWIOrxvuYHp0FPk
I2xwh3wcBo2XBKngYNV7h3jcYlVFYtkxHJxxjOKlk8wQyN+8k8nBZmPHB6j3oAdasBtMk0Q
IAdRnkL0/H9a8w+OviC/8N/CDUdS0bWvsGotcRwpJEPmkDMNwX+78ufwBr1YXDxeSfs8Thl
5Iwenv+NfPn7RFrexT+HfFrINd0uwvkt5dAlLeRcSNuKHC4JzjBH+NAHOWtt8UvgnpNh8SL
W+m8WeFtY0+C4vY7i4YeXNIuVDjJPykjBHBzVfxb4nudfsfhhrS3jeANA1+ed9Qi0uQwqsi
ybXn4xncvQnNbOveBv2jviLpVvp+ua9pVhomoBC2lxyrFHaIPuoUVc5UY4z2r2LxD8IfCvi
3wHpXgzWTOLbRbdI7O7t9sbxsqBWbB65xnB4oA+WL7RtR8SfCXxjrvhqLVbnwnZ63A2mWt2
xuJ0faRLIT1PykZxxzzXp3wz+F3iPXfHWnfFfxVpmk+GLWzRZYdNs4TG858varsB0z1JPPt
Xtnh2z8J/C7wVZaR/aMOl6Tbt5Anv5VTzpTyXJ6ZPcCuC8S/HW7uPFaeEvhV4bXxzqix+Zd
TQMfJUAdFK9cepOO1AHb/EYrF8F/GkgcyodEnVApzwQecDgDJzV/wCANrJafs++DRI7Fnsz
IAewZ2IH0rw3W/2hNIvfA3ijwx418I6n4f8AEl1p01lHYpGTFLI4IU5OGGOODx6V9HfC6xu
9M+EHhHT76FoLmDSrdZImGCh29D70AeefEL4YfELWvjppXj7wVr+maOsFgLJ57mPzXT727E
ePmyD6istPg98TfE/jnQpvib4o0fUvDmg3X2mOCxiMbXb9QXTHBzgfSvoeigBWbJ3HjJ5r5
i/aIuPHEXxj+F3/AAj7QmD7ZmwULlvtO9Q5cd12Ff8Ax6vpyvGPjHpX2/4mfB2eO4McsXiB
lCL3UIJCf/IePxoA9oOc88nv9aTkHIJFKTkkjvSUAGPcmiiigA3bWGRkV89eNfEfx08NeP8
Aw34dt/EXheWPxPeyQWf/ABLWP2dV5BkJPOBjpX0LXi3xXUn44/Bo7SQNTuMnH/TOgClqvi
n4xW3jPw78NbTWPDQ8S31pNqF3qstowg2K5Cxomclsdam1v4hfE7wfpXh228V6Po8eqah4o
t9Fa5t9zQ3Vq45mRCfkbnGDVz4wS/Ci51/R9F+JvnaW72z3NhrkcjQ+QQ2DEJFGQT1weK8S
urjW7z4S22uG81LXPCnhjxxBc2F9dRtJcSWC8GTONzKG7+9AH0d8TvGmq+DtW8EWmkQW0p1
3XY9NnEyklYWByV54PvXEr4s+M/i34l+NfD/gi58NWWn+GL5Lb/iY27s8ispIyQf9k1n+OP
Hfhb4jfEj4W6b4G1VNfns9ej1S5+zIzC3gUclzj5cehrhL61+FV18aviu3xB8Yah4ezqEYt
0tbySEzgod52qCHGcdfWgD3b4YfEfU/FXw/1vXfFVjaafcaHd3Frcy2jE28ohXLOhPOO31r
i/g/8XvG/irx7BpXjWwtLTT9f06XUtCNvBsZ0SQjaxycnaM/lXm+neIdYP7LV/4R00M41vX
/APhHtAmljEUlxaswYuwAGeAQWPPNdB4x8L/Ev4dWvgvxx4j1/Q9Q0rwVdQ2yx6bZNDLHbS
bY3yf4gABx+NAHZ3HjX4v6/wDGjxp4O8DN4ajtPDpgKrqUUm6QPGG+8p6kn07Cuy+Evj7WP
HOj63B4j0yCw1vQdRfTbz7KxaCR15yhJP414H4h8P8AifX/AIxfGXUvAmu6jY6pZR2V3HBY
TmIX8BhUvHkdWI+7717t8EP+EJf4X21z4HimitriZpL5bqQyXIu/+WglZuSwP6UAel0UUUA
FFFFABR2oooAbsJ4B9/YV5r4m8Qax4wvrnwL8Or3yH27NU8RpiSHTlI/1URBxJOfQH5RyTX
od/YW2q6dPpt5CZra5QxSoCRuQ8EZHNcNoXjT4XaP4pX4WaBfWNhe2cY8uzjASJif4Ffo8n
cjOaAPDvgx4xi+FXi7x54J8YaxcxaLZSNcae92GLyyKxDLGp5aSQFW2dTjI61s+KfA/j/x4
t54uv/Dktnc6nGJLW2WYLdWMcbhbOD/Z+djPKw7ALX0UmiaIss0y6RZmWWf7U7NCrFpcAb+
Rw2ABn2qHXvEOieG9Hk1PXdQhsbVW2Zk5LueiKo5dj2AyaAMnwPr+p6l4EgvvFUH9napYmS
21J5h5cZkiJR5lJ/gbG4H3ryP4s/H290qK3sPhr9jvFkn8q48QXCb7KBsbvLQ9HfA56gdOt
WdR/aA+H+u+ZpPifw9qMPgvVZGsI9VvF2pPKmN6NHneqjIBPbnNeuXPg3wZq/h/TNLk0Gwu
dIsdsthBHGPJTK8MoHByDnNAHOfB/wCJ9l8UfAo1iGEW2oWcgtr62ByI5MfeB/ut1HpnHav
Rq8PHgXwJ8B9W1T4lWmtXmkaC9u8N1pRfzI7iRiPLWMdcg5/M1c+EfxmPjm7n0fxPaWmi62
4F1Y2sbk+dbsMqpz/y0UYJXrhlOOaAPZKXBxms3W9c0nw5ol5rWt3qWWn2ab5p36KOwA7kn
gAdTXm/wj8T654x8R+NNe1WGS0s2uYbewtHb/URoGyu3+/kje3Tdx/CaAO/v9SWHxFa6YqG
Sa5tJpI1VQW+RkDYz9fXFFNvLGzm8aaXftO6XsFldRwouDlWMe48+nHtRQB55ucfG7x8FRi
osNKBI542S1tQYRFnLwyllDBCvU/Ws60geX44ePmUKdtlpWQc8/u5K1mgl+0rgeWdwwNxGM
UATpLFE+14o4UV1Oxecsc5yKhu5oEiAwTEzH90Vxx0yD2H9avGeJtm1PMZnwxcYIaqLIzah
Iyq7nIzEpHOCeD14zQBHbpGXdYbUt0BycBQffPt71LeLaSAuypIyPj73QdCSPWpl8gQxPLM
rnaGKOcZySAfp1pNyS3sdwwkUF9mSAAvvz3+lACWskdzKGjR9ioxSMYAGMZ9z/8AXqymnWL
2YDQxmOCbdHJIgfY/UEE9CO3es+Z2huAkULxx24H70/Nu4P6GtJbuT5Xdp1LMGCqAGY7eVx
+FAEiW8cQRFBwMnPP9f51Brep2Wh6fqGp6jKUsLCFp5mVdzBQMmrcShpomw6ExZK4+XjjBP
4V518WvEei6J4B1W01Z5p9R1u0msbHTkTfLeSOu1SFB4Ck8+mKAOF0zRb39ovxtpuv6zo13
pnw40hC0EF2djalK3BI2/wAPv2HFfRPhrwZ4U8G2b2nhfw/ZaTE+N/2ePDSY/vN1b8axfhH
oer+Gvg14W0LXUEeo2lmFlj7x5JYIfcAgGu3oAydR8MeG9Y1az1bV9BsdQv7L/j3uLmESPF
9Ca1gMUUUAUtR1bTdIhhl1XULexjnmWCJ7h9geQ9FB9TV4gg4K4IrN1jR9L8QaTc6PrWnxX
9hdLtkgmGVI9R3B9xXlN54u1P4JTWdh43uptY8EXMnkWGtBS91p7fww3HP7xQOkg5x1FAHp
Gn+J7e+8aaz4Vkha1v8ATI4rhA5BF1BIOJU9gwKkdiPevPPi1qEenfFb4Nyu6qW1yZPm9Hi
Cf+zU34o38Oh3XhX4yaG/2y30iUW2pyWp3rNp0+N2cf3GKsPTJrzz9o/xPJZfF34R/Ynhlj
gul1BGBzu3zRgfhtFAH0T4x8UWPgrwhfeItQjeaO1CqkEWN9xIzBUjXPdmIFbNvJJLaQyzR
GGV0VnjYglCRkqceh4/CvJPGqv41+P/AIX8ERRifSPDI/4SDVQSdvmcrbRnHU5+YD0zTfiH
8aodG8QR+A/ANoniTx1dyCNLdRugtCerSsDzgdh0xzQB68J4PtRtTcRfaQnmGHcN4TON2Ou
M8ZqSuT8HeDIvDQudS1G8k1bxNqCqdR1S4x5kp6iNQOEiXoqj6nJrrKACuF174l+C9EvtRi
1Rru4l0SaKOdrbTpLnyJZF3KAUU4O3r9RXdEV82y/EOX4W2/xUDwL/AMJDceKT9jEufK2XE
amGaQ44RVU59xigDu5/jV8I9Y0m5kvZ576ztXVLiK40aeTyWIJBZTGdvTqali+OHwrh8P8A
9oRau8OnI6WqqNMmQOXUsoRNnzKQp6CsTwwPClp8DvGNj4a8UW/ibWX0+4utZ1KJi73VzJE
xZ2z2HQDsBXOa8uu6h8IvgUPD8y2Wsm7tfssl1D5ixyC1k2ll9OO/rQB6n4Y8X/DK98L6p4
s8K3GnW+mWIY6jPDZ/Z3j2jcQ42hs+3ereheKfAHjHwvP4x0ybTrvS4mYT3s9qF2FRli+8Z
GBXzu5ute+Fs+g2Mr6l4/8AHXiFbfXbe4UW0cMlqN8sWF4WPaigMM5D1Nq1l4rtNE+KngO+
0KHSNQ1uzi8RWWnaZObiKWJHVbqNGwOSFztx3oA9ms/jV8JdWju3t9fgZNLga8LTWUibIl4
Lxbl+bGeq+tLYfGr4WeJtK1iW31kXdjplr9rvhPp8wRYdwGcOnzckcCuG+IvxB+G3i74L61
p/hu9tr/UY9CeWFYrcsdOjwisjtj92e208nFc5q3iGXVPgV42sz8V9F8XrDoCBbCw09LeS2
xJGNzODlgM7cd80Ae92vjbwNJpmha/Z6lbi28RzpZ6fcJFta6fkKnTIxtI56YrE1rxnaaD8
SNK+H/haz0Qa3qjfar4TyfZ1jTGSwVBmSRhnA9ua8N1SGXwh8U/A3w8Fv5WiSeIbTxDpcwH
yQxPERcxZPTD5YD0NUdRbxlqdpq3xosfCkE9iviIa3DrKXqieKwtv3PlCMjJRk3dD60AfYG
oahZaVpdzqeoXK21naxmWaZ+iKBkk4rjtL+MHwx1q6FppfjTT7m4aNpFiBZWZVUsxAI7AZr
oL7xHocHgefxZcyB9DFj9udgoYNCU3dO+QcYr518O6x4f8AG1p4n+I+oa7otvr1zo95a+Hd
BhuI/O023ET5YqP+WrDOeOBQB7TpHxi+GGvaimm6P400+7vHR3Ealh8qqWY8jsAT+FbNn46
8Hah4XufFNl4lsLjQ7Vik1+kn7qNhjIY9jyPzr55+GV7dXHw4tbH/AIT/AMFXcY8OXMa6ba
WqLqcIFs/Vw2cr1bjkA1wuiWE1v4U0j4Rra3K6Z47g0zXBNFjakKRbrwAk/eJiB/GgD6T8a
fGLQ/D3h7S9U0C+0XW5tR/eQ20uprbGaDlTJGzDDYYAYOOM+ldhoHinTNc0/TXXUdON/fWv
2kW1rdrOCoOGKOOHVTwSO9fIvg1cH4YG1uvC9uW8NXw3+J4hJbEfbjgAZH7zng/71ewahHc
L48+CbxPoY1b7Teic6EP9E+y+Wd4T/YzjPbdQB7TrWj2mvaRLpd9JdR28pUs1rcPBJwc4Do
QwB74PIrzHxt8FdO1PTtLTwPFp/h28s7mCR5WhL744pDKFB6hi5yW6nvXr1FAGR4j1TUdJ0
K5v9J0K41y/Hyw2VsQhlkPqzcKvcn0rmfD/AINvr28Hij4gyQah4iliMUVvbkm20uNh8yQf
7RzgydT2xXfUlAHzz8bPhDoFx4O0n+x9G0+ysNKCW0j7ZpbhIXlACQouRuLPku2T1zXVfBT
xVrmoaPN4J8SeHrnTNR8MW1vbvLIeLiM7gjY6qxC52nsRXrbAnkEZAOBXgnxJ8EfHDxikl5
YaxouiRae4vLOw0yeXzbqdG+QzSsg3YXkLjGePegDr9c+FCeNL3VL3xxqz30kjeXptrbrtt
7CEMGHyHh3YjDN3XgYrij8DbvTPHukeMtQ8bmPRfDjPf7BFiaaQKGllkfplsFTgcKqqK9e8
Dal4m1XwhbXPjLRv7H11WaG6hVgyOynHmJg/dbrjtzXF+J/C3i74px3+l6rNN4W8KxFo4rL
g3GqSKeHmKn5ICf4FOW6nFAG5psvgr4w6PoHi6znk1HTbKd7i3tiwRFmwVBmj/vLyVzwCc8
11uk6NpmhadBp+l2iW9vBGIkA5baCTgseTySee5NeGeD/hb4++H3xZOpeHTZXmgXcMUWoxm
byRd54ZlTorxn5h22kCvWPDHjC38U+IPEdpp0ZfTtHnS1W7IIFzLgmTYejKp+XI7g0AXLmV
v+Fg6ba+UuTptzKJcZZf3kYxRVTVYILjx9p8BdoprnSLyISx8uoDxE4zxnmigDmtN4+NnxE
Ibb/oOlYbOMfJJWjdXkou0xZvJHE/MoZRuwPT9aybfEfxk+IbuQEFnpSsD3HlyVt2++e3LF
kuJ3ykYZsRnpxjH3jj60AOtb2zup7Yqqh5kabMeDtXtn3zTL1S5EiBUdRmJl5LHPUlf1FR/
ZY7SPNri28jEki4DAKOMcA1Pm2hj226hYl+dNzZHzc7jxx1oAjtdzXq2t1bwrGI9mJMeZLg
k7sdx6fjVMXUDypFFCZY921HKfeGeT+lWYI4WRJkMDXMUJCzLICQpbOVz7E4qZFCuriQfZ9
pEpAB38gjAA470AQR2EYv8R3BiAfhFXCOSB8pb19qvWVnNZ2Ub6ggeVnbJIPy/McYyOM1Jb
xW9nFHAm6RZJTK0i4IAIxz+XWrVra5YtKEuSckCNfli9OvJ4xxQBVkjeOFtjRx23WUHmTd3
746YrxvxbLbJ+1b8KdTeMGC4t7q3UyKQqyAyDjP8XI5+le1zrDp2jXF5dXEdhFE2+a5lZVS
Nc/Ny3A6D868N0wn4vfH3w7rmh75fCHgsSyHURGViubpmzsjJ+8M4OenB9qAPpcZxzRQDkZ
ooAKMgdTVPVLu5sdJubyy02bVLiFNyWkDqrynP3QWwAfrXFv418dsF+z/AAe1QnncJdWtE2
/+PGgC94og+I1vfjVPBV5pF/CU2vo+qIYgSP4o5k5BPcMCPSuI1D4oeFNY06fwR8XvDl54O
ur9Wt5F1KESWbMQRuhuMbc85BOMU/VfH/xuCOND+CAR/M2q93q0TceuEI/Q15H8RviV+0ZL
4fvLTU/hnBpOnROBcTJYfbUweAPnLLg56gUAebanrXi/4G61q/gy0vYvEXgbWA2xJNstvqE
DKQSjqTtcZwdpHI6VzPiGXxxNrHw+h8VaU5ltbeGDTbR2CTz2yzFkDjOVJ3bQTjgZrA0eTx
fovjPTJINEnm1SCY3VlptzaMyF/vblhwB2zjGOKyvEeua3r/im81vxDeTXOrXEm6eWRdrBu
3HG3Hp2xQB7Tqvxr8e2niPxTo/h/QZdO8SeJr2RdRWeAyXUY5jht4h2Cx45xnJJFesfDKx+
H/wC0qS78Za7b6l4+1Pl7WxQ3d3AD/yxVV5DE/ezivl6/wDG3jjxR4n0nVnedvEMcC2kF3Z
RmK4u1AwMsvLNjjcOa9Z8FfFfxd4FW5/sr4E2ImgkH2m6+xXJuP8AtpI247jzzQB9S6R4r+
IHiyWG50jwUPDGkmcb7nxC5FxNEOpjgTlSfVjxXpBxk46ds14F4c+P3irWL17bU/gn4ohf7
OJ0NmplLknAzvCBQfXJ+ldxb/EfXmtUkuPg/wCM4ZCOY1it3x+Pmj+VAHolQtZ2jyyTPaQN
LIFDu0aksF+6CSOcZP51heG/FF14gluY7nwhr3h/yApDatDHGJc54TY7ZxjnOOoroxyKAIo
7W1iR0itYY0cYdUjVQw9Dgc9aXyIdsaiJAsX+rAUfu+MfL6cHHFSUUARfZbXzRKLaISglhI
I1DZIwTnGckcGneTEZ1nMaGVAQrlQWUHqAeoHtT6KAKcWlaVAbgwaXZxG6OZ9kCL5x/wBrA
+b8aRNI0iJZFi0qyjWVdkirboA6+hAHI+tXaKAIpLW1meN5raGVohiMvGrFPpkcfhUaWFjH
p39mx2kK2OwxfZwgEew9V29McnirNFAFc2Ni2nf2a1lAbHy/K+zGMeXsxjbt6Yx2rLh8HeE
ba4Fza+FtIt51DKJIrONGAYENggdwSK3KKAMW08JeE9PuPtFh4Y0m0mKsnmQWcaNtYYYZAz
ggkEd6sjQdDW6sbpdItBPp8ZhtJBEM26HqqegPcVo0UAc5deA/A99DbQ3vg7RrmK1UpAktl
GyxKSSQoxxySatWHhTw1pV5a3emaFZWM1nbta27W8QTyYmbcyKBwASMmtmigAooooAKKKKA
CiiigA59SfrRxnOBk9T60UuKAM3XNK/tvQb3Svt9zYC7j8l7i2fZIqn7209sjIyORnin6Rp
On6Ho9ppGlWiWljaRiKGJOiqP85PqSTVxHWRdyZxnHIxTqAOc1dLVfFNnc3UzwrFp9zlo1J
IUvFnkDjpiipr3UZLbxjYWEQ3SXNhcyIpyoLIyY+Ycj73aigDj7KNx8YfiAzOQj2mmIWzjJ
ETnt9a6SO3DMqmBl2jerM+dzYxkdwa5a3JT4wePmKo3l22ltyO/lOM10huhADDcDzo253sc
bs9QPTFAGdbBl0aKe4jcXAA4OVZDyME9zVpVYZiAiZXwXCqc7fQ+gx3pBb77nZEzsASYQBs
C4GPm/CpZIneKWWXy3mT5U2p8x425b/OKAIYLa0+3s25LUpAYhHF8odDzjH1z71ZisVazto
5ka88kYCpIwAX8+fxJqlJCzxQ+famJkXC+aQzMPXjtmprzVbqCT7PPFHGpt9qsB5ZJ6AjOe
vtQBedHuJhCqxqqk7JHBCjswbHH3TWgojbTZRAY5EyQrLk8E5J9fU1zdtfSfbZzd26GdCmx
XDY2k4wR2J9s1z/xH8f23g74catqE0btdzRtYWUCj55LlwVVVwOcZz9BQB5npr3n7R3xUv4
bx57b4beGZAj2sUrD+0ps/Lv9QSufYY7mvp2w03T9K0+DTtMsobKzt1CRQQIFRAOwArz74H
+AB8PfhJpmlXMKx6tdD7bfsOvmuMhT/urgfhXpdABjFFFFAB1GDSjI6E/nSUUAcv4r8aWXh
U21s+latrOoXeTb2Wl2hnkcDrk8Ko9ycVxs9v8AGHxkjXFzqlr8M9DwXEUCrdaiyDk73PyR
8dhmvWwWGQrYB614h8Q9V174napc/DP4e6gbGwiyviDX9uYYU6G2jYcNIc8gHjpQB8n+KnP
iP44Wll8KrzU9VvrWdUh1ua6eW4upgcmcueEQEHGOMA9jWd438U3njH4oaVq154c06XWS8d
vcNFuFvrMqvsWXBxgNgAkHBxX1p4i8IaD8HfhLc+GvhzaMniTxRPHpFtNM26aaSTCvJnsFQ
u2B0NeTfGvwJYeGPjH8I9LsXdbZbe00/O3ABhnAJB9SXJNAHk2ueIfGs3jRvGvjbwtDqNpa
zPp0lo0BitbcxnBgQxkeU69iDnPPNfW/g+38Ynwvp/in4SePj4n0KeMMdC8RSmXy27xJcj5
0ZemHz0qzqej6X4e+OV/4c1OxS58I/EyBzJFJgpHqMQO8gHpvTB+ozWJZeCdf+AOs3mu+FG
ute+HU53aho27fdWOVANwmfv4xyBzigD0jR/irZzXqaT400bUPBOqu4iSHVcfZ7h84AhnHy
vn04PtXoA/3QB6YHFUbabS9e0m2vIPJv9PuUS4gd0Do4IyGAPf9QavDgYoAPwooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKAF2njg89PegggZIIHuK+dfiBeeOrf4jav8O9N1PUrW18UyRarZapE5b+
zoIomNxGn90l40wP9quM8F+LbjT/AGma5P4xleSLWtLOryPqdxdSxxF5BIJUdAIhwOF3A0A
fXuDt3YOPWqcOp6bcardaVBfwS39oivcWyODJCrfdLDtnBxXzfrHjW/HxsudS1rxBqUHwzj
uba7t7m0D+XNc/Zg8MLEDcIn+c4xywwetavwV1nxfH8QtWTxjpOoWi+NIW1mzkuFQgvGxyg
K/dURGPAbB4PHNAH0JLJHBbPczuI4I1LPI3CqB1JNV7C/s9V0+31LS7qO9sblQ8NxC25JV9
VPcV8161pnjq+v/iP4m0i71C0i0q+1BRcf2jM/wBohW1IFvHaEFPvspDj0Nc/r2valpE3iK
0s9Z1S/wBSuNHZg1rdXEQ0lBDDlJoCoQDklZE+bJNAH1fq+t6P4ftUutd1O20yCSRYkkunE
YZ26KM9z6VoYPHB56V8nSS+H7y28N2nirxBI/gN/tckl3peqXtwg1FAhiDyyjzVIG4qo+XJ
qp4n1nx9pWseL9S0PVNZuvD+oXthpME0zSM9sfLgljnUYzhhvVsDkmgD6u/tjSf7cGhf2lb
f2q0P2gWfmDzfKzjft67c96vAFl3KCR6ivnDwN4g8ZSfHm88Va3p1+vhbxZNPpmnzSqpVPJ
J8jgDegO2Q/NjqKfqOmfEPxD8WvGx8P3uqWcWmala+TctqLxwwxC3DOi2+MS7jxnIwaAPow
c9Oe1ABOcAnHtXy4njTWfEugaXZ6Z44n0uTTPCznW7qYyRx21350Y2ysFyrkBxxyAc1f0W6
PiOH4eXNvrXiWCO+1+506fGrSzRzwxK7gpJtXdGWC4ZgCRkUAfSgBIyKTOOvGDXyIfHHxO0
ue61+a61K9stP06/+3WiZLKsl5PDFJHkYLRERH/drofDXxD8Y/wDCbeFbu5m1mbwrZRWOia
jcSRboJrmaDLSufvbxI8a5xjk8igD6aGO1FGCAARjHFFAGBqC58ZabI0W9I7G7IIGWDExcD
6iiqOrtqo+JvhqO2jeTTnsr/wC1KMAEgRbOexzRQBz1mwX4uePvkV/3Okbt3YeW+TXTzW9k
XUmTBBYtnk+1cravOPjH49WBhHi20kliuTgo4Pet0uw1J4oDGGZQxYKQcnnofagCU2wa13w
SQscEsB8pYentSPIrNE8kgWQlcnawznjGenvVWMtArrHbbZWYiQkht3HXHanJJ51qGaNTt+
QA8nA9M0AP1BphcABRKFG0DeVHP/16zLiCOK8D30q+WYWdZDJlYxyeSenSrF/dNBDLPJi3g
t4zI7uAAqjk5PbpXg+v+M/Gfxqs9f8AC3wf8KxJoKKlneapc3AjaQE54BOFBx2ycUAa83x/
0G1ilXTbLUdajdzk2WnOY2ZG7O3B/AVtfDbwx4o+J3iiD4m/Eyzls9PsHz4e0ORBHGo6id0
/vDPHHXntXrXw08MT+CvhhoHheeWFrnT7YRzPbjCs5JLEHvyetdaeWLHknueTQAev1ooooA
KKKKACiiigDO1vSv7b0O70lr+7sFuk8trizk8uVFJ52t2OOM+9JoGhaV4Z0C00LRbNLOwtF
2xxIOnqSf4mJySx5JNaVFAHL3vhFdT+JGk+K7+68230a0kisLIrxFcSE75ye52YUDtzXmHx
60G41jx78IpYZo02a+IcOPULJnPpiMivd64P4jWqzX/gW4Me5rfxLbMG/ugpIDQBa+Jng+X
xp4Re202ZLXXLC4jv9Lum48m4jOQCR/Cwyp9jXXwPcPaxNcqsdwyAyBeQHI+bHtnNSHrSUA
cvoHg+38L61qE+i3ktvpF/+9bScZhgnLZaWI5ygYZynTJzXUDpzRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFACbU3BiilhkAkcjPXmkEUQGBDGBkHAQdun5U6igBCqnqin6gUu1eOBx046UUUA
Hrx1OT70YHoPTpRRQAbV6bFx6YGPypc/4UlFABtXOdoz9KDyQT1HNFFADPJhAkAhjAk++Ng
w/wBfX8aFhhRERIY1WP7ihQAvbj06mn0UAIqIo2qiqOTgD160hiiZCjRIVJ3bSoxn1x606i
gAooooA57UNVsrfxtpuj3MUZkvbG5kjduD8hj3ID7g5/Cil1bSLTUfE+l31zEJZNOt7loUc
fuyZAqEN17D0PWigDi7cI3xn8eq77cW2klTzjdskx0rqIIJhb71k813kxwu056EDGDXL28n
lfGH4jSdlsNLOCuQf3cg5rpILp2SH7RLPv4mjhRe2zBAwOmPxzQBZgS18wvEyM0WcoADnqD
ycZ96qzwrFIzRSpsI37CuOD+HHPFZ3jLxjo/gDQJ/EGu38drpqYVY44S08srL8saZ4Jxyc4
xg14joPxu+J3jS7uNS8EfCWbVIIgYYZ3lIi25z8wwFLfQ0AdL8ehc3Wi+DNBkuJrbTdc8QQ
WGorEdrSoRkAeoPNe76D4a0LwnpMejeG9Lt9MsIjkRQJjccYyT1J9zXhvgH4X+OvFHjmL4i
fGaRUmtHEml6DDJ+6tXxwzKCQuMAgZJz1r6GyTyTknnNABgDoKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAprxRS7fNiSTYwddyg7WHQjPQ+9OooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKCQO
tFMlRpE2pK0RyDuTGeDnHINAD+oopaSgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA5
fVZbq38e6PNb2ckyfYL3zGRu48sqAPUnNFb0k1uuox27yp9oeJ2jiI+ZlBXLD2HeigDzWyv
I7b43+P43DHfaaSpwOMGOTNbt1rFikQnkkFpa229riZwMRoBnccZ4wKwrIRP8cPiDHJGWDW
GkjIOMZSUZ/Kvjg+IPE3xM+OsfhLWfEN7baZqWptYPFatsVYd23aFHB4UdaAPU7FdQ/ag+K
CW119psvAHhxizurZa5cnj5v7zDP8Aurmvr7TdPsNI0m20rS7WO0sbWMRQwRLhUUcAAVS8L
eEfD/gbw7a+GfD1j9msbVAOo3St3Zzj5mPrW3+7/ut/31/9agCOipP3f91v++v/AK1H7v8A
ut/31/8AWoAjoqT93/db/vr/AOtR+7/ut/31/wDWoAjoqT93/db/AL6/+tR+7/ut/wB9f/W
oAjoqT93/AHW/76/+tR+7/ut/31/9agCOipP3f91v++v/AK1H7v8Aut/31/8AWoAjoqT93/
db/vr/AOtR+7/ut/31/wDWoAjoqT93/db/AL6/+tR+7/ut/wB9f/WoAjoqT93/AHW/76/+t
R+7/ut/31/9agCOipP3f91v++v/AK1H7v8Aut/31/8AWoAjoqT93/db/vr/AOtR+7/ut/31
/wDWoAjoqT93/db/AL6/+tR+7/ut/wB9f/WoAjoqT93/AHW/76/+tR+7/ut/31/9agCOipP
3f91v++v/AK1H7v8Aut/31/8AWoAjoqT93/db/vr/AOtR+7/ut/31/wDWoAjoqT93/db/AL
6/+tR+7/ut/wB9f/WoAjoqT93/AHW/76/+tR+7/ut/31/9agCOipP3f91v++v/AK1H7v8Au
t/31/8AWoAjoqT93/db/vr/AOtR+7/ut/31/wDWoAjoqT93/db/AL6/+tR+7/ut/wB9f/Wo
AjoqT93/AHW/76/+tR+7/ut/31/9agCOipP3f91v++v/AK1H7v8Aut/31/8AWoAjoqT93/d
b/vr/AOtR+7/ut/31/wDWoA5TWdPnvPGWnzWl21tcRaZexRyBchWcxgMeR0PNFTao5PjvSL
VHkjSewu9zI2G+UxkYOOOc0UAf/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKhAZYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7BZwCBx0Hb2pPMHt/3yK8
0jtfjoGkNxrvgkjC7Athc8nvk76aLT47sGJ13wSpBGANOuTkdxnzP1oA9N8we3/fIpQ+ew/
IV5l9g+ObBA3ijwVEQTvxpVw3Hb/lqKeunfGtkHm+MPB8TDqU0adv0MwoA9J3/T8hRv8Ap+
QrzZdL+NhYhvHfhQDsRoEx/wDbin/2R8a+3j3wr/4T83/yRQB6Nv8Ap+Qo3/T8hXnP9kfGv
/offCv/AIT83/yRR/ZHxr/6H3wr/wCE/N/8kUAejb/YfkKN/wDs/wDjorzg6R8amGB4/wDC
v/hPy/8AyRTf7G+NXQ/EDwsP+5el/wDkigD0kPnoAf8AgIpPMHp/47Xm/wDYnxiLD/i4nh8
KOpGgNz/5GqUaJ8XAcj4h+H8Y6HQGx/6OoA9F3+w/75pN/wDs/wDjtebnw58XWZT/AMLO0l
fl+YDQB19v3lO/4Rz4td/ifpfPX/iQLx9PnoA9G8wYzxj/AHaN/sP++RXnbeGvisXDL8T7C
NR/Avh9Mf8AodN/4Rn4s8/8XTsf/Cej/wDi6APRfMHoP++aXzB7H/gIrzceF/iznn4rWbex
8Px//F0reGPiyWyvxUslHoPD0eP/AEOgD0fzOM4H5Ck8weg/75Fect4Y+LROf+Fq2Q+nh6P
/AOLpP+EX+LX/AEVez/8ACej/APiqAPR/MHoP++RR5g9B/wB8ivOP+EX+LX/RV7P/AMJ6P/
4qj/hF/i1/0Vez/wDCej/+KoA9I8zPYf8AfIo8z2H/AHyK84Hhj4sKct8VrMj38PR//F0f8
Iz8Viwz8VrQD28PR/8AxVAHo3mD0H/fIo8weg/75Feer4X+KYc7/ivblecY0CHPt/FSN4Y+
KWF2/Fa3zn5s6BDwP++qAPQ/MHoP++RQZAADgc/7Irz7/hGPih5P/JVYTJnqNAgwR/31U6+
GviBtyfimzHHJGh2+M/nQB3Ykz0A/75FBkwcED/vkVwLeGPiI2CvxUkUjpjQ7b/GnDwt8Qv
J2j4qSlv7x0O2z/OgDvA+egH5CjzOcYB/AV51N4R+JLSxPB8XZogp+ZTodsQw/A1ZHhf4g+
Xt/4WpKSc/N/Yttn+dAHeF8dQPyFHmD0H/fIrg08LfENcA/FWVwOu7Q7b/Gnf8ACM/EAHn4
oP8A+CS2/wAaAO68we35CjzOcYH/AHyK4A+FPiEXLL8WLhQf4RolrgU5PC3xBSIIfirM5H8
baLa5P60Ad6ZAv3to/AUnmjjpk+wrgR4U+IQx/wAXXnOMddEtecVB/wAIb8RgxP8AwuK+wT
nH9i2fHt06UAejeYAQDtBPqBQJAw42/kK87j8H/ESPG74vXkgClcPotp3+lRN4J+IzY/4vN
qAwMcaNZ8/pQB6T5gHUAf8AAaPMHt/3zXmn/CEfEcdPjRqP/glsv8KX/hCPiR/0WnUv/BLZ
f/E0Ael7j6D8hRv9h/3yK8y/4Qf4k/8ARbNT/wDBLZf/ABNKPA/xIyM/GvUyPT+xbL/4mgD
0sPnpg/8AAaXf7D/vkV5o3gj4jHG3406mv/cFsv8A4mkHgf4k5/5LXqR/7gtl/wDE0Aelh8
9MH/gNLuPoPyFeZnwR8SD0+NWpD/uC2X/xNJ/wg/xJ/wCi2an/AOCWy/8AiaAPTdx9B+QpP
M5xgf8AfIrzP/hB/iT/ANFs1P8A8Etl/wDE1c+F2o65qGj69aeI9ZbV7zStdutNS8e3WF5E
jK4JVAB3PTigD0B3xFzxyOn0org/GXh/4k6pqsVx4N+IFp4csVjCS202lrdlpMn5gxIxxRQ
B3rAZHHYfypKVuo+g/lSUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRx
RVTUtRsdI0m61TU7qO0srSMzTzynCxoOST7UAZ+v+I7Dw/FbPdxzSmeZYVSBQzKWBwzc/Kn
HLdBXCfBPVr3XNH8XahqOnyabeP4kumlspDl7clY/lY14h8UtLg8ZfE3VvFcWr6DYaLLp1m
LG61pWuUv1ffte2Rfu5ZQhB7169+z1f6zf+E/Ecmv2Ellqy65L9rjkRUbcYo+qrwOAOBQB7
Qf9UfrRQQTEcetFAA3UfQfypKVuo+g/lSUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRSMSK
AcjNAC0UUUAFFFH4Z9qAIri5t7SEzXU8cEQxl5GCqMnA5NeIeJfGuo3XizxXJqfiPTdO+HO
hL/Z9/Elr511d3LrgxAMOpzxjNZ/x18Trd+ILTwJqekyX3heK1TWdZubHzDdWMccnyuABtx
kd8964W9uR4++Id80ttrPxD8EhnXRFeVLHTnvdgYxvIoBOBhFZs/NmgDf8Oaf4T8L22u6zN
o+rWECaILHSbnxfrUaC8BBcxRRnJiI4+hxwK679mx7Wbwb4ils5Lt7efWGnQ3s/nTEPDG3z
Pgbjz1wM157Jo/hu+8SwaB4a+Gy2t74cZvMh1aTzdLuXmaP7XAZpB/rEGAhBGTXqHwIuNQv
LXx1datpv9l30niWcvZYA+zr5cYROOOFAoA9WvdNtb4B7hGcg4GJHTH/fJFFXj/qj9RRQAN
1H0H8qSlbqPoP5UlABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFHJ6DJoAQkDrXN6n
458LafGY5dXgluWvf7Ljto2y8l5t3CDpwxHrxWvY6lYatZ/bNMvYL2Dc8YkhfK71O0rn1BG
DXiK+LdC+JGtaH4c8SeAZFmuby7NtdQ3gJtb21ysjMEIdQAU+f/bFAGDqeu6BqHjLxZqvxF
ub3w697o0WkwW15YuHs0uVkYIxhLCRd6NgsAcjA6iuSluvA2j3Wq6KusJP4X1PS9Mljs9K8
uEXN+z+T9qtmlI8koyKWBz15Feo6F8OYrKSPU/GWh3L6l4b0+3kTWZtTlmhvJo/MkXdEp+d
YiwwSCeawvC1hqniGLRb/wASaZoPxM8L6kZQdQs7KOGbRbiRsyLhsYhB5z9/J5oA5DX/AIi
W/iKzs9MvTrlz4U0SxuW12C/mi+0a2FlCFoSuElMbKGMiEEA969d+AGq6NrmjeL9W8OySya
Rca4zWrTZ37BBEAG3ZOeO9eP8AxJsfgz4a13QPAniKbxm2neF5HdU8sS28scmHa3BO0lflH
K54yDmvSv2XYdKg8EeK4dDnW40pfEVx9klVSoaLamzhuRxgc0Ae+H/VH6iig/6o/UUUADdR
9B/KkpW6j6D+VJQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFZuqa5pWim3/tbUbWw+1TC3
t/tEgTzZD0Ue59KALlx5nkP5JTzdp2eZ9zOON2OcZxXlr+Kr+9+FYt/GtxeeGPE+oTXNhAu
kxsJ3mjZ9nkAg8uIxtB+9+NTfF/XzaaHa6RaXsbXEt1AdS06K4SK5nsJH8qQRliMfMyjIOe
K80FzoGia3o/hvVdTsda8VeHtdghlm1i5ktZ1tNzG0O9lxMY/MHcbiOpoA9A1X4gS/Drwhp
Es3hLUtRs4bKC41W/QwwGzMjBS80YO7eSSzYGOtOjvrXSvEepeI/GOm6B4f0O6uXtND1m2Y
i6k8/bmRmAKr5mM7jzwM1wNy2meONU8Zxatq//AAhfjKC4bw7LLb3ZWy1ZVRmiWRJAcKV3D
seTgnpXoQ0Xxxc+HPBdlJomjJpVr5NtrGg3CrdqY1OBNFMTj5QoIXGfegDntK1TVPA/jDSt
K+K0T3djZNL/AGD4sLyS7jNJt8m4ZRtV9hUAng4Fcxr1joGrftFeLfA1oW06z8T6KtmbqwB
EcepRk3BL4wu8IASPTr1rpZvi7deHNWHh74gaMuq6PLc4HiWzhB07yHJMG4YYbw6lD2BWsq
bxF4N8RfD3xBqfjDwNNpt1oniV4Y9O0uY/abq7lUKuHUjc8ivhucYFAHD+PdRGj2dt4M+Lm
nap4z8Tafqa6rpN5pU6BbuB8KFfqYUBGNuOexr2/wCDkjSXPjqT+wpPDxl13zTpcpUvbs1t
EW3Fcr8x5GK8l+HviHxnNr/iPQfCnnRXtlZRyWOi+JVWW9EcE217Z5dq4Rlb5SS23A5616p
8ErvW7yXx3d+JdPTS9auPEDS3NiknmC3Bgj2Lu7/LjnpQB6letqSgfYreGVc8+ZMY8fkpzR
V0/wCqP1FFAA3UfQfypKVuo+g/lSUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFBOASegoAKKzYNc0m41y40KHVLWXVLRBJcWiSAyxqejFew5H51pDPcYNABRRRQ
AUVzPjLxppHgbw8dZ1gyyBnEUFrbJ5k91IRkJGv8TYBP0HNXfDPiXSfF/haw8SaHcrcadfR
iSN+684KsOxBBBHqKANmijqcUUAFFVNS1Cz0nTLnU9RuY7WytYzLNPIcLGg6k1FpGs6br+j
2usaJexX+n3a74Z4jlXXOMj8iPwoAvPu25UAn0PenDOOetFFABSEhVLMQqgZJJwAKbPKlvE
0szrHGoyzuwUKPUk8Vga54k0K00vW4bqVNRksbBrq7062PmTmAqedg5+YZxQBvpNFLGskci
ujKGVlOQwPQgjrTgQehr5j0/Ub7wTN4fs/BfxBeL4ca/ZyrZanq0SXUWmXRJ8qBCCCp5Iw3
TFbXhnXLu88X6Be/EO+1ez8W6JrM/hqCKxhZbbUw6b0lkXkbdgLFgaAPoOk3DOKxPC2p32r
6AL3UZdLmm86WMPpc5mhKq5UfMejYHI7Gqvi6613+wryLwff2MWuWuy4MNypkDxg5ZWVfmG
4AgEd6AN2+tI76xls5WcR3CGNvLdkbB9GUgg+4rxTWh4e1dte8MeI/FF1quhSaxYaZb24h/
0rRbolSm6Rh/q2ZFw/PU81gaP8R/FieIPFHivwhZDxL4au7+CCbT9Sna2vNPvCVSSCOMjlc
Hd+BrtPixZvYTWWsS+Bj4j8Om4huNWXTyReLNCw8hyo/1sa5OV9aAPM28RaZ43+OHhTUvGm
l2SxWN1d6RcWRtyz2d9EcwGWbqwkIJQHjIrZ0HxXoHjDxRP411z4d3suuR6hD4faSyV5bS4
t5JCEnGVxIYyOSfu9q57XviJKlzqHjn4d6FcaRbeLb+K0TXNbuIhaSXEKsoZbduYydhUyMc
g9q2/wC3fH8PjXxJaeMJdQ8Ka3r2nSW3hm3ju/tGlKyQZkYbefMJ+YHA69KAPNNS0ix0X4Y
+L/Amr+EtS1HxUuqG/wBT1uSPMWlxGTbBcNIGy42Fjgdi3pXtEPh3x3rmm6lZy/FeG40TVN
LjjsdSsjHGiXiOcrbhTuChI/m5JbcemKzfAmv+OU07wbJ4u8MtaaNqtsRPd2sRuprtIoGUR
6gJFyoYAuHHsMc1z+g+INO0/wAUeCLbwHp0uraT4iv21OLR9QWN30GEOwkkt0Q5QMWZuc4C
4xQBL43g8KaDoEBg8ZC7+FPibUxb6hBZNltPugC5mikGSFaRMshHU5FaPxW8S+OLrT/DieF
NDsdJh8y6vorzUrdZXV7WPzI7mNxlfni6EjPUYrci1zwH4f0nx/Dptq3iXT5NaBuFvER7Bb
2YYMSlVxEgKhSxBALL615p4WsvEtz+zz4rfQ9dv9H1qymvbWPw8rCVxbsxYW4ifJU/M2HUZ
K8CgDR0i2+J/wASotC8UyXlvbxaxpi6HrN8ksK3dnaNMZTOFXATevyjuK9W+DDwrrvxHs7e
3mtoLLXltIopnDMix20aAZHUfLxXgPkTWfhHX5/Dfw11LwtqU3hyaz186hHIbWOOIIUMR24
aWRd3LfdKivYv2ZtPsdL0LxbaWOuNriDU4m+2Oclt1rG2CcnLDJUnPUUAe+H/AFR+oooP+q
P1FFAHNeOvGOl+BfBeo+JtUceXaRjy4icG4lIwka+pJ9K5j4XfF/RfiNpjxTxro3iG3cx3G
kzyDzMj+JM/fXg8j0NSaV8JtNt9XN94j13U/FsccbLZQ6tIJUtTIP3r8feduzYG0cDFZOr/
AA/+E/w8ni8fX+lvBJo/l/YcTMzIyoUjghXqxYk4Uk5Y5oA9C1nxb4a8O3um2Wuazbafcap
N5FnHM2DO/oPzHJ45rb7kEEEdjXzv4p8Dar4j+H3iHxX4u0S6v/F3iJYbaz061cD+x4N4aK
PeeEAI8yVxzxjirfwC+KNxrl5qHw61/V/7U1LSE8yw1Joyh1G0B27+T1Bxg91INAHvv61yP
i/4i+EfAt3pFv4n1L7EdWlMUMhGVTGMs5/hXJA3HjJFa+u6/pXh3TJb/WLxLeGNHkA6tIFG
SEUcscY4HUkV5Ovw7uvidoGu+J/Gtp9l1PV0I0S1mTc2lWoB8pXXOCzE7mX1wO1AHtqSRyo
skTrIjruVlIII7EH0p1fP37PMfxX8MmbwD8Q9Fli0+ztPO028YiTaNwDRFwSCOcgV7rqep2
GjaXdapql3HZ2NpGZZriU4WNR3NAFrco6nH1rlvGPjXTfCUFoklrdalq2oMY9P0y0QtNeOO
oHZVA5JOMCvBfijrvxB1O30j4m6Z9s0bS7C483RrVxgOhGBLcp1LTswRI+ynJ54r2P4WfEj
Rvih4TXWrW3FtqdsfIvrMjLWsnoG7qcZB9DQB5F4M+LHjjwZ8Vbrw38a7gWNt4glaXT4yfM
WwYsAke9RjYwOBz1X3r6alnt7ZkE88URkcIpZgu9j0Az1J9BWbrmm+H7nTvtHiCzsJrSy/f
iS9jUpbled+T93HXNfM3xPi8cfEnRE+JHhfQ765stOvYYfDlqjlJSiyAvf7B97cwCqD0Xnm
gD6wpCVUEswUAZJPauS8AePNN+IHh+TUrON7W8tJmtNQspcb7S4Xh0OOCM5wR1rlvilqXjH
Wrr/AIV14G0y4ju9QhV9Q1mXMUFnalsMqSY+aVhnAHSgA+G/xr8P/EPxp4m8NWRihl0u4Zb
Ihift0C8NIueOG7DsQa9XHNfL3jH9nzWPDk+g6z8IJWafQpmukt7q42yN82WUMAN28ALg4w
E96+jRrdjFeWWl317aWur3kImjsJJlEjcfMFH8QByOKAOZ+IniXVNMtdK8PeGCo8S69c/Zr
RnQMLWIczXLKeoRemeMla5X4X/ETULnxFqHw38cXTDxPprs9rPOqrJqFuOdzhCVEgXDFQeh
BrqfCHg7UrPxDqfjHxbfR6h4jviYI/IJMNhahsrDFnnnALHufpXO/GTT/BXh3Sbb4o65aXY
1Hw5dRTWrWM/kvKzON0Z7NuHDZ5IGMigD12uI8a+L9U0WZND8K+H59d8S3kRkt4SClvAo48
yaU8Kuew5NafhDxroXjjS31DQ7iRvKKrPbTwtDNbsQGCujcjg8Hoe1dC4LELyR6CgD5c+HX
xU8WeF/GOtaB8Qv7Qv7CCNLvU9Rli+XSrmSQK4U9DAGYLxnGDXu/ib/AITS9ezsPCBsbSC8
BN1rNxJva1Tt5UX8bkdCTtHvT/HHgbQPH3hS68N+IIZDbXBVi8LbHVl+6c98dcHIzXQ6dYw
2GlWen224xWsKQR7jk4UADP5UAfNFz8L/AB/4Et9I8V+HVj1DxmdQlnvL12M8t+00gRLaUj
GIRHl2boGAxXutl4rWz8FLr3jm1i8JSRs8dzBc3CuqsGIyjD74bGVA5II4rmtC+MOnax8Tr
3wbPZyWVvLcS2+j6luzFqTw4E6j0KOSB2OK9Av9E0jV3tJdU0u2vZLKTzrY3EQfyZOm5Qeh
96APnX4qeLviTY+BT8VNFuL7RrK3v4o7HSmZYhJalsGa5jYbpGkIACjBVTXrvhXx5a+NfB0
cuh3dhF4p+yqZ9KvGaM2sxA3K8Z+faD04rptf8NaP4r0ldL1+yF3bLPHc7MkAyIwZSfoR0r
z7xr8Gl8UfFfRPiPpvie60bVdMaJWRI1KTRq+SvGD8wJBzmgDQi+GEuoNd6n431+XxFrlzb
SWqS7PItrFHGGEESn5SehcksRkZGa5v4SfDDXvAXjXX7i4ulg0NoUhW2iOIL2Y4YzJGSREq
D92B1bBJNe2uCxAXjJryJ/jt4bT4hTeGV0bU5bGKWK3OtpGDbea8vlKvrt8z5dw7g0Ac/wD
FPx/4q1zwuun/AA7tbvTdPvLj7Nd+J7lHgW2RctI8S43MoVDlwPYZJrp/gp8RW8b+Gb7StS
n3654elFndyFChuUx+6nKnkFgMkdjmvU2jEhZJACDwwxwa8y1B/CnwzvIdI8E+G4brxjqsA
gtLKFiZJkUk+bcOfuxqzEl25PQc0AWPHfw+f4jy3Nhf+IVOhx2zwJpsOQqXZ486Yq2X2Agq
nHOCaw/hn8OvF/w++IOr2K6t9q8EXFpHLbQk5K3Q2q7HPKlgpdtvBLe1ed/BDV/E3gf4zav
4F8aR77rxRJLexSRuzAzRs++Yq3Kq4wB7IK+pwNwDNgn2oAdXnvxY1/X/AA/4b0p/Dg23t9
rNpZMzQGZPKkbD7gOgx3r0KsHxdpU2ueFL3S7ZgZZQCiO+xJSDnY7YJCHGCRzgnFAHzz4u8
Pa/4GsPEenaedP8b/DzUZzNPoct+0d1aTGXc8UGxtzYHO09h0o0bTfFh1fQNb8BS6volsmm
S2F5pniGRWvI4zOFEwDYLLGr71Y5A2BfWl8M2F/qfj7xL4obwZYyaHekWPiXSLi3xNpV5DA
W8yPA/eow28rhj5g4qrLo+reMvGmpAW1/Zz+KPBkVzfwxq3m2CqwKwWhlwMv8qshI2kkmgD
z7UfBug+M9fi1WPx/Lfnw7Kra7p01ibCQ4k+/awqNpLHg9y3PfFeu/E/xTous2i6p4f+J95
DcWatZaf4f07T1lvmvNpVgyuPMRyDt34G3JPNcHqt7ompeCda1PWIb3xTruhTCy0yyey238
VvcKpZbuJFADKUcK4zggEZrSiSDw54n8QeJTfXJi0vS7SfRdXvbA3N5pD3S5P2rGGkRQCCz
7iobigD0n4Ya78K/h34Z0bRYNWvdFvfEUiyHTtYmkaaK4Iw+4MB5YLdzgMeldvrek+J5tV1
XWPDdtpunXa+Q0N4MPLqiIrZt5SR8ibiACD0JNY9rpOoeNPDMsvjvwX4eu49T0vZcS2VwJ5
bx1P7sxvtwEIO5TnKlq4/4e+Edc8J/F3SbebUAmgy6FL/ZmkX10Bd6eTIC6mPcwmb1kGRjp
igC38NdW1Hxf8SPFmleI/B/hzTX0WW2nvVt3E00mp7MGfPpjjOMjGMk81F8SvEXivTfG08T
+EfE32UKIrbWdAvcFLXAkc+U3ytOHXGCMlM+ta3gnTNDt/E3xL8caP4gW60bUGMdzY2aSGa
CeJCJmfcN4kJ+6q8dD3rhYLnVrT4daA3jjwnqt/c+GNPPiDSNTF9IsV2RztnbAMcqowwrHk
jHNAFjxvaap4j1nwhp/hr4OW+qaHdW8kltd3Lslqi3ARpWnhQDY4PPJ6nIPWqfh7XPEvwsg
1mL4h6fHP4f0+2k1HSF1HUoJ7+1lzsEcZOWJcn5eu1Ryaj1XzYfhjqvjrUPGWtWlppuqC+8
Ka6sjXTSxTqpEUsYO0orgqdw4wce9y/1PT9b1vUNL8U/Dfw5r+qW6WkWs30kqxT3VvcIoiu
LZmxt5ZsqCCMcUAcOnif4jeBNaeKLWJb3xv4oZrS90+4uWu/sHmODb3gWMFFAjbbt9s1jP4
utr74haZp9hPp3hbUfBt3dahrXiOMGJtRC7VmMUJAIL7W/ddCTxXu3g34ha3qnxSHw8sPhn
ceH7WxsDHdaje586FI8pGVbbiQcKQd3PNcl4g/4TC81ufwReaRoOv+M/D+2/t7+6sozb6vb
NlWNw7AeRKi/N97mgCCHxJ4J1L4k6f4aQWNt4E8QSDxTZXVlI8Mx1BcuY7hmO0Fijfu8f3R
3rS0/xx4M8dXPiD46WnhO5h1XwJbyoIJ5EU32UyjPgHaUw2OvU1S8Dy/D7wl8MtQ8GeMtGs
vDurSXL3KSa+n2qwvLjZuWaGVQFdAOgByOOTmvNNCuho2lXngazsdSm1PWrgtaaz4fvVTT9
bWbKJFM04wiKNygdQQRyaAPRPA3x18XaTBqx+JMRun1BvO8P2Pkkyag0jYEUcn3fLQkAk+t
dp+znrsviST4g65cxmOe61mMvF5HkmFhbqDHt9VIK++M968v8IaN4G+EHj2xn8d3cdzqUCp
Y6dpVqkdxdWLyh2/0lUG2Ridu1l9RnBrv/ANl2TUZbT4iTat9pF+3iSRphdLtl3bMneOzeo
oA+hJ76ytowLm7hgJPAkkC5/OivLviZ8EfDXxV1m01HWNY1W1msoRCsNnMoQKSTkgjqfXPa
igDI/Z38ayaz4Y1HwZqhu11jwxObcx3hDTfZWyYd7DgsoGw+mBXpOk614N+IFk13plzZ61b
6deFCWUN9nuIz94AjgjPB6HtXmmsaZpur/EnWvCfw/wBK/sy8vY0j8VeILfKrbRff8iPsZ3
ycnqoOTXnGt+A/H/wm8e6n478KefeWzXEYt9N01cQS2UaFpkmU/dKoqqrdWYk0Aew6l8XxY
Sa5p7+Fri81my1uPRLfTYrhN98ZU3pIM8BSuSfpWAPjt4WhhS88P+CryeXfBYTERw2q215J
uAtHkfADKFbPOBketdjH8O/Cut/FPSfi5CJ/tYsV2WzrhC5XCSsDyHVCVrxz4vatovgOwv8
A4faVc3Op6x4l1aTWLmEadFdxwLL/AMs5I2652sy4w3y0ASeK9W0+/wDiOfGuqReLobnw7P
YyyFbaI22gJIo3QOnmfvC4cFnUHAxXrWkfGXwnrvi+fw1pkF9LdW9zdRXchjAjs44AN00jE
/KjHhe5wa8+8K/Ca31bwZaL4R+I73/g3XYbU6ujW4ee8eEKv7tzzESFVWU5IApzfAnxHBq3
i+Pw74q/seHxI0q6lPNCJluoJWztjUEGN0G5ckkHeeOKAPRvhZ8QY/iNp+t6vbTW5srfUHt
rWJInjlSIAFTKG7sDuGOxrqte8M6N4nhtbfXLP7Zb2twt0kTMQjOvTco4Yex4ry2y8Eal8I
f7YvfAEd5q9pqsljCun3ObhoZRIEkl3Eg7BD78YFe14JYgDvx/SgCtcWtvcxeXdW8U0YIbZ
IoYZHTg1y/h/wACeE/Beva74l0iA6dNq4Q3e6bEK7AcFQeFFc14d+LkXiL4w3/hCGxX+w/K
dNM1TawW+uYdv2hFY8ELuxx6Gk+Pltpl78JpbPVLq+t45b62WJrO3+0M8pb5VMWQXQ9wOaA
O1157TUYLLSLjRk1vSdVJiuT5qGKGPG4O4J+cEgAAUaR4i8Na1daroGjXiSTaORaXdrHG0Z
tsjATkDsOMV85eHvhzY6rdfDO+1rwH/Yp+z6hNqEcYmijURD9wzgsfLyfmCZrhND0+7uPhd
rNtpkqW/i+9vbS2u3tTeR6ipkvduZi/7sjaRjb0HtQB9Z6V4T8P/DLw9eN4O8MXMouJVlks
rSTfJM+AhYFz6cmu2XOwA547Hsa+Ln8XfEzxGdf8Kx2muw+JdRuLPS5orJyDHHaRN9pmiZi
FG9ggznox9RX0J8NfHMc3wJsvE/iq8e2l0iGS21aW4U7opYGKPu/2uBQB6Fqmo2ekaPearq
E/kWdnE1xPJjO1FGWP5CvmTxT4D8WfETwld/FSG2kttZu5ftum2gjzd29rEpFnHH/d3ufMk
6cEelfS2m6hpfiPQbbU9PuINQ0u/i3xyKAySofUH8se1X1VUVVQbVXoq8Af/WoA87+Efj69
+IHhCWfWdIm0fXtMmFpqNtKpXEm0HeM9AwOazPEXww1L4h+PLfVfHN4kfhzRplk0zRrSQst
w4OTLcEjnPACjoKo/ET4l+Ffg3r6+RpKXOp+IJ1v9TP2nyysQ2xed83U/dAUehNew2tzBeW
UF5azLPbzossUi9HUjII+ooA8L1H4TeO9H+PKfELwTr0MWl388X9q2M8z75otwEm7dkMAuS
oGMYArW+IF1P8SNRuvht4Wuc2dupl16/ic7YQB+7tVZcbpHOCQDwB716P4s8R6B4X0B7/xH
efZ7SVhbKiqWkndwQI0Ucsx5wBWN8MtS8Hax4CtL7wLYCw0cyOotzH5ckcisQ4lB5357kk0
AeffA7xzqlnp8Hw38fQXNhrmmu9nZXV4CBfquG8sMSQZUUrkAngj0NeqeMdG13xD4Ym0nQd
c/sK4umWOW9Ee6WOA/6wJ/dcjoe2al1Twt4c1DW9P8R6tYxz3ujo5tZ5mO22BwWfHQHjr16
14xqf7Rw0TxdFPqOhSHwVfOkNlfJDJ9plySpuAMbDEWBAXIY8EA5oA63xH8DvCeqaTaLaQz
xXujaU2n6MwmKC0kzuWYFcfvCwyWPrWv8N4fHHh74fpD8Vta0251G2yTepN/yyx/y1cgAsO
mR1xXW6Hruk+JtIi1fRL+K+sJs7JYj3HUEHkEdwRkV478cviN4E8P6v4d8MeJ9Hh18PfRT3
du4Zls4SD+8Kr99uAQh7AmgDnPi58RfiNq3h9fEnwjhuV8OaPfILjUVUq2pMW27YkIy0IJA
Y9ycjgV694A8ex+MLe60zU9PfR/FWkiOPVtKkIY27suVZWBwyMMEemcHkV1OkX+m6no9jqO
jTRXOm3ESyWrxYEbR/w7fT6V5HPpPg74Ja/rHiWwXUNa8U+Nbxo7PTV+YzOTu2D+6ik5ZyT
gfSgDuPG2ieNfEZi0XQ9ZttB0K5iK39/EGa+IPBSH+FMj+M5I7VwvjD4AaXrukaZ4f8N3R0
PTGngbUrjz3ed4oEIijjB4GWJYk/xc9a4u21f4zfDTx2fEPi6OTxJF4imNu+l2058iB2cC3
S3YnDSHkFcD5QTmvoPwn4t0rxlon9q6OzKscj29xazpsmtZkOHikX+Fgfz60AZ3gttd0P4a
WT/EG6t4r/T45Fu7tpBt8pGYJIzdMmMKT715jo/x38MS/EYy6p4Q/sSHVFjtYtfdldnUkmB
JgBmNWALAdgVJxkV614p8H6b4yjsLXWri6fTbSYTzWET7Yb3H3VmGMsoPOMgcc5rK8XfCjw
d41gkj1S3uLcPCYM2Mvk/IWUtwBjJCKpPXaMUAdi9paS3UV3NbRPdRZ8udowzpkYOD2yK8+
8bfEy70e61Dw/4I0CXxV4osoPtE9qhKw2cYGf3snTcR0QcnIrutG0yPR9EsdIiubi6jsoVg
Sa5ffK4AxlmwMn3q6sMSM7JGqs53MyqAWPqT3NAHm/wk+LVj8T9GuTLps+ja9p+37dp06kF
N2drrnkqcHrXpeRtJxniqUWj6XDrFxrMVhCmpXMSQTXSoBJJGhJVSe4GTV7GBigDxTRo/iJ
B8TvEsc1pJqoingtllM5srOSxlG/zQgB3XEeNhKkZ4rs/h74V17wnaaxYavr9xrNkb5m0r7
XJ5ssFsQMIz4yTnPXsBXbkZABJwKUDAxQBGqqkpl2KJH4LgDc3sT1NeV/GPUJNE8Oy+IbOa
31CS5hfSW0W6uTFBqXmnBQbRkzAZC8jrXrB574r5I+N/hG30j4m6t4o1TRL+TwlPpck26C5
dyuqbG2TxRqflZcJliNo70Ad98Jdf8LaNoWui5sLTwJI10lhm71xLxWmSHAVCWwqoMYGecG
ue0vxrJpfwtsvFjyjxD4m0i5ung1i+tGl+16ct0sc8sbgARqQ2QMnhcjNJb6r4M0/SLnwha
/CeHxfdSaTY67J9nt4YxqqOnz3AUDCuh4wOWyap+OfiFb+IfDvg3/hAbW4v4b9nS88DzW4W
N7WFj5m8KAYyrptHODkAg9KANL4mfEHwR4t8S2/h7wzq+rQaroIn1mbVdKU+XbLEgdy0Zx9
oJAC49zzXPeIviJ4i8U/DfxPqtt4N1BbC60yD+0bzxBMEtfKxgTWlsODI2d554OB6Vp6f8T
Lae6bxR4j0rTNOudIku2XTVtU/tOTTJ40ClY0fblP4t4OVXOBW/wDC0eI/GnizU18YT6Pre
m+G4VsdOvYrJSZ1kAdLhHPy/c25XbtyvHNAHmQ8Pa/4T+CA1XxD4sTxP8PNUMGnrp9ruX7P
YtKWW6DKPlkU4yuMHkN2qlqGi6PF8UtN1nxzrV94s8O6jZ3emTtFpslv5aQxKYTCg5YBXVg
y91Y9q9K8G/AzxVpOjazN/aaRa7dz3ensdUb7VZS2Usm/zY4UwFdh26ZzxXeaR8CfA9r4L0
Pw9r1ifElxo8LRxXd5JID8xJIChvlXnAA7DFAHjuv2fxA03w/rUWs+Mdb8I6V4S0hJ7C6t7
nzIdUl8xvIOW+YsUADJk/Mc4rom8JfEbx34EbxBLp1tc3eux2UM9jeaulxaXNqkTfv/AJVH
lybmBIU5NeoatN8IPh74Rj8Oa/caNYaPbt5q2F9ILghic5VGLNnnivM9W/aOg/s+DSfg38P
tQ19OLeC4+xtBZxMTgIqgcj2yooAoyQ/Cr4C6DbeBviN4kvvFVrfxRTppNxai5htHUndLGO
qKxPAJ/hrsrv4eeFvGf7NMvg/wBq63mnvuu9NlWYBfP3mVUkx0GTgg8iuL0H4ZeK9d8fH4j
fGR9Mur97Q2sekRQExwAjGG7AhWOOTz34rmPgZe3nwc+MuteB/GUq6TpGugyadJLJ+4ldX/
AHbK/TlTjJxQBoeH/wBn7x34EludW0ax0bX9euIbN4LvUMSLYXG8mZkB5+X5drd69J+AWk6
/oWpfEPR/FWpJqOtQaxCLm8jGBMWtlYP0BJIPOa9B8RfEjwB4Wsje654s022jVtmFnWV8+m
xMn9K4z4LapoOu+J/iTq/hm/e+0m71iCaK4Ysd5Nqm4Atzw2Rjt0oA8Z/at8V+LfB3xO0W9
8M63f6MLzShHK8EhRJisrHp3I3DP1or6B+LF38KtL0zTL74nWOmXEbSvFaNf2pn2kjLBcA4
6CigDA+Cnxw0D4laZa6XcodN8TrDvnt2j2pdFQA8kbdG7ZB5Ga9Q8Q+ItH8L+H7vXdcvBaa
fbKDI5GSxP3UVRyzEkAKOSa4y6+C/g9fFugeI9CSXQLrRZvOhhssLA+85kDJ6twCc8AdKqa
bpeq/ED4iyeJfE+mT6f4b8O3LR6Jpt0m1rm5XhryRe4HSMH60Abngbx3afEfwlf3umQXOjX
9vLJZXFrcAedYyjhCy/QhgKi0X4X+HNM8JTaFqKPrN3dtJJeardnN1czOCrSb+qnaSBjoK8
U8faD40+GfxqtPHXw/0xbi11WdIZdNtUIS9Z2O+Nhn5pTh3MhwFG0V6v4o8c6vqM8PgbwHZ
lPF17brJdySkGPw/EwGZJmXIMmD8qDkn2oAp/B74Z6R8NNR1fTPDni7+1tPaKNLqxeRWe3u
wWzIQD8m5Cox7Vp/Ej4kaz4M1G0sdC8Bat4ncKtzetaoRHBb5wSD/E/ov515V4z8HeL/g94
l0jxn8LrBLywg05bTV4ZULvqMhmB3TEfMzuWJ34+X6V7X4C+I+hePPAyeKrKQ2MUSH7bFOS
Psjry6liBlRzhhwaAOh8Pa7p3ibQLLX9JlkayvYxJEJEMbYPYqeQfavPPEXibV/HWrT+CvA
KXMFqspttZ8QlGjjs0/iigJwXmPQMOFqTwP8AGHTPFXic+Gr3SptCvrmNr3SBcEbdRs9xCS
r3RmAzsPOOa7XxLJ4sTR/+KMg0ia/LgEapJJHEFPUjywTn2oA+XvH/AIdOlePoNB8HrceF/
wCyYoZdPeW4Lcwgl70rz5cCIXLMeZXbmvcPhJ8QdP8Aiz4Bi1m5s7aS/sLow3K7QyiZB8sq
Aj5dy4I9ORXNeFvFWsWPxjuPBvxZ0Lw5Drur2Iaw1fT4yEvoQ3NsxfJODk46HB4r1Pwz4I8
MeDn1GTwzo8Wl/wBpSebcrDkK7jPOOg6npQBN4s0zQNb8J6hp/igbtGeMy3eZWjGxPnJLAg
44rJ8Bf8IZquj3Xi7wbL9ps/EEwuZZizEF0XysbW+5tCgYrlvGMuofEPxkPhlY2NxF4dsnj
uPEeoOhRJV+8lpGT9/cQC+OgGO9ee/D6Tx58HfiZc+GfFuky6l4f8V37zWU+lQl4bGUyEBm
VRhFYY47dfWgD6Uvryy06wn1G/nhtbW2QyTXEuAI0HJJPavCPF0Ov/HDTLyx8GmOx8GwDct
5doYk1q5zhdoxkwJyxOPnbHave7mCK4t5Le4ijmgcFZEkUMrL3yDxiszQtZ0DWrJm8N6lZ3
tpav8AZ2+yOrJCy8FMD7v0oA8F+Fll43+DXjCw+HPiaGG78Ka3M0emXdu5YW9ztZimTyQyo
zEdj0r2Dwf45t/FnhzVtaSxlg/sy/u7GWCM+Y7GByMr7sMED3rfv9A0nVtR0q/1CyS4utLu
PtFpI3WKQgqWHvgmvNfgXLHd6R411WAKLS/8VX8sG3pgMFz+YoAd4X8BQ+KdK8QeI/iNoay
33iuVWfTrnlrK0j4hhB6q2Ms2O7V0/wAO/BVz4E0C90P+25NT003jz6ckowbOBsEQZyeFOc
VF8QPEWv6Zb2Oh+ELAXnibWWaG1knT9xZqo+e4lbB+VeML1JIrl/hl4s+LT6vN4X+JngqYM
jMINftEVbeZR3kXPBPYgc9CBQBsx6J4g8VfFK017X9NXTPD/htpf7MtZGV5b6d12G4cDhVV
SwUdfmJrkPD/AMMfiB4K+Nn9q+G9UtJPBmrM02r28hWLMh3Y8uJVAUj5QCDzyTzXuwUKeKW
gDmPGHhFPGVna6Ze6veWmlLMJLy0tWCfbkHSN36hM9QOoGK07/QdM1HSodNns4TBblHtlMY
K2zoP3bIp4yvUVqUYOCfSgDyDwD4B8Z+APBPim2066tr3WtR1OW8shf3BeNA2B5kjKPvsQX
IAxnAre0P4V6JZ+C7zRPEGNd1HVmafVtRnX57uZurZ6qo6BR24rp5PENof7Yh0/Opaho6Br
mwtv9bkpuVRnA3MOlc/feOdV0aGPU9d8Ly2OhOTJLf8AnBmsofKD75owMqQ5KEDPTNAFX4X
/AA1m+GdnfaXB4hn1PSrjZLHbzoF+zzc+YYwOFRgVwvbb716EUQurlFLr91iBlfoe1Z6a7o
73On2y6lbtPqUTT2cQfJuI1AJZfbBBrSHSgCOWKOTYXiRzG4kXcoO1h0I9D71l6N4a0Tw7J
qD6JpsVidSuTeXXl/8ALWYjBb8a2KKACkLAcGlrzn41a1r/AIc+EWs+IfDFyLa/09oZ2kPO
YllXzB+KkigD0UnGODz3xXiXir9o/wALeG/GGqeG7Xw5rmvS6QcahcWEIaK29c88gevsa9n
trj7RbW9yoBEkaSE/VQc182r4f+I/wr+L3jbWvC/gFfGOneLT5sM6Tqn2eQkkrKD/AA7mbj
HTHNAHR+Jv2mfBnh3XZ9JsdF1rXTZxJLeT2UIKWoYAjcTzwCM+/Fb/AIf+OnhTxR458PeFN
Dt7y4bXbBtQhumCqsSruyjrnO75GryjUfDPxL8D+JviHHpnw8fxRH48gzHc2kyiOyd1bzEc
Y6KXOOn3RWDp3w4+KXwz8Y+BPEGg+Bn8TT6Noj293HHMkaebI8xKbs5yokHNAHqfi79oZvC
XjdvCcvw1168uGna3tJYyqi9ZcZMYIyRkipPHf7R2keAJ9Is9S8J6ncX19p6ahdWqOoksFY
4CyA9D/wDWqr448NeNPFfxS+Dfi0eHJYY9ObztVRJFP2FmKEg5PQc8+1cj4n+DvxF+I/xR+
I+uXF1L4asLq1Gn2QeJJf7QhTBC5LfKC0and70Aeg+M/wBofQvCPiWy0GLwrrWt3N1p0epn
7Aqt5UTruGQfQck9K4/Sviz8O/Gnxf8ACfiCzstfN/4g0+50V7CVIzbMobOJATyT/s/jXnM
nwg+K3im70M3+i6joF9p3hqTTBdxXSDdLEX8pJCrE7ZFO3H09K6Dwt8MfFh8ZfCLULb4f3G
h2ehedDqw3KVWQOS027cSQ4YEenI7UAfQN54507QfhP/wnb+Fr+0srSICTTxCkVzaxB9hOP
RRlselebeHNR+KnhbUUhstBtfHOi6qk91o155gt547XHmgSylOC+/AUnJIq5L4c+Ien6drP
gTS7o+IPDVxf+XbXkWrR/btLt2IZklEinzBksNp5x3q1H4j8dacuo+AfCFq+vXOCmjeI8RP
YwKgG+GfYAqMhXaFAP3gaAPP5NE8OeFtcHxA8O+EL7Q/FE9t/xMvC14hlaOzaUR3NwhGTuI
bCknnnivUPEHjf4X/s9eCdM0gRsxMCi1soAGurhRnDyE4wOTyawtG8Ln4M2Xir4w/EfxENU
1+4jcSfZmZYZQ+1khCN3DjjB4Ga89+FHgHUvFnim5+LXxMsG1K91YvLpthc/MiITkOQeiqO
FFAHSaZ+2R4QlvhHrPhLWdMsnOEuhtl2jtleD+RNQ/Gf43/DTxj8EtX0vwx43ZNXuRFJDBH
bzRyPtYExnK4HT1r1jVNP8OtpNyuo6VpyadEn74XSJHCqAfe5GOK+Wr/x18CNL8RsdI+GcW
sXFuGkWWyVgiyKeDtY9ARnoRQB6D8K/h34Lt/CFnrGv+H7XVNXMUV1Ld6krSNvb5iMHoFHr
U/iD406g9+PC/wX0d/FFzCmZhawFba1ReoG3H55Aq/8LPih8P8Axkx07S4ZrTWbmN1m064f
aZVPBCv/ABnGfcVxen/s7+LrXxfqug2/jCXTfAM91580dtK6SzDHCMAOoHGSSKAO2+Gnxct
fiDdN4cltLq18SWkHmXNs6/uyUJDBGycAZHBrrPG3gDw38RNPtdM8V6ZJM9iX+ySwSmJ0DY
PGOq+3rVDwV8HfCnwz8SyanodnqE9zLCYjd3NwJWweuMAAZ9a9Cu7OGALGztA4feZWO4q7P
lQvvnp270AfJ+u6T+z98KvHMdve2t7q+p2anzbNyLmBH9JQcfNg9B0717R+zXqPhvVj461D
wfaGy0O41KGWO3aLZ5cjQjeFA6LnoPSvFfBHh34o+H/Fep+K9S+ENj4tn1uWSbZqjIktvh2
5AP3d2e4OcCvffgPeX2o6h461C/8ACK+EJri/t86Wi7VjPkD5+gzu68UAc18bfjjf/CT4mp
Yw+HLTWoNR02CXFzKV8pleUcYB67v0FFet+Nvhj4T8d3Vte+INHsL2e2Xyo3uLcs6qecZDr
xRQB3LEbgO+B/KvO/iJ8U7XwDMIf+EZ1fXp0tGv7n7DGNlrbKcNI7tx+HWuF+Fvx40Z9Dtv
C/xK1J9E8YaeGgu31NfJjuGVuGDnjdjGRWX8QPjBB8SGvvhR8JoZtZ1PVENrd6mi4traD/l
oQx+98uRnpzQB9CabqdprOiWOsadL5tpfQpcQuRyUZcj6HBqwsUaszRxIjSEFiqgFz6n1/G
vE9N+L/g3wt8EJLrTFdLjwvFFpsuj37lLmORDs2vtDYJ2kg9Kr2XjLW/iv4gvbXwncXUfhT
K6dqlrIiWd5AkkW9buCTknn+HHQe9AHvBPpwT3rzLXfBmu+MvEraTraWmm/D+xdZF06zf8A
e6w4GR55GNkQP8A+8etXdY8X65pHi3TdK02z0LV9Hni3Of7VWK9iWNts0gjIKyKvGQCDnjr
TPCHi+6u/GOp+HNWmu7lrhP7Y0+5mtGgWOzkYIkLbgP3isDkehFAHJ+Ovgjfax8RLH4geCd
dj0bXra4ilC3KGS3UKhUtt6njaoUEAAGvVvC6eKYtCRPGM2m3GrrI259LR0iZP4ThuQ3rXD
23if4j6/e+MbHwzZ6HDLpeqxWmn3F/veGS3MeZHYxk7mDcbRjHQ1n/Dn4uDxjLf+EvFTW2l
+Ko7u5sI0sFkWO7EaDdJEzjjGT19qAOW+KviP4R+MfifpXww8Tm4OsJJst9XsZhE2mTNyEZ
84yTj6HFS6n8LvjB4Msm13wH8VtV8RXlsNz6TrCh1uUB+6CSRnH512+lfCL4WeE9HubOfSb
e6luUa4u7zVJBPd3AU+Yzlz83BGcqB0qTXfivo9rb6vpvhqW21DxLZ6dHqFlZXRMUeooy5Q
wv/AMtM9MDnNAHJ6V+0/wCBksLdfGOna14X1JjtngubCQxxv0JDAcj617JoHiPRPE2hw6z4
d1SDUdOnB2TQNkcdQfQj0NebaV4z8Q+LfGukaHrnhXT9J0nULB7p7DV43kv5cABiI8FI0DN
gFyC3oK5nRdHh+Ev7SUei6EFtfCfjLTp7s2bPiOxuIRudxnhVx/P2oA9d8daDq3ifwpJoWk
60dG+2SpHdXKKWk+zk/vEjx91mHG7tk1yPgv4Y+EvhJql/qum+IX0+wvYyl1bXkyJCzhsq/
JG1lX5eOvU1z3jD4rXXjPWl+GnwfvUvdYuuNQ1y3y9vpMP8TBxwz9hitDQ/2bvhrYyrea7D
qHi29K/NNrN00ylu7BBgDPvmgDP8Q/F6TxtfXXgD4OJLq2sXH7i51xEP2PTYzw8of+NgDwB
3+ler+DvCul+CvB2neGdHQi0so9u9vvSueWkb/aZsk/Wr2laLpGhaeun6LplrptmgAWC1iW
NB+AHP41oUAH4UdaKxvE2szeH/AA7dazHaJdRWgEk6vJ5eyIH53Bwc7VycY5oA1nbC9D1xX
AQfE3wV4i8Yaz8ObPV54dbgEtpIVUptfZyUY/xDJA9Sp9K5rxNBpfxMtbTWrDxVp0vg2K+h
a9ikv9kV9Eq/KA6kGJwzA7W+8QOlQ+EtAbxY+iHV9Gv9Ck8Nzm7F5HNb3SaqSGCP9rj67Mk
kYz+VAFTTPiB4l03wLcWHiW7XQbnQdmmanqupRM9wJncLA8UaBkl3RkHcTy3XFP1iy8S+Lt
a8Q2uieO3g1LTXFx4bkgulibzVjC3ME8WMMgfbywON3FQzfFvwP4X8U6roz+MNX8d7hGsOj
2Oni9+xumAf3qjDkkDr0NM1L4tfEp9Qtp/C37PurStLkCfUisT4bGT8oOM4GST2oA7Dxb4b
hGm2+pPZ63beKNZW00681Pw2w86ErzvbPHlhs545HFcwfiRosNpr/gTx0Lzxu1hObe7utG0
iSeExcFEuNnAkz95V4z+NRNeftOeK3eyGk+HPAllKNr3TTfabiIHqUwSM/UCvS/h34D034d
+EItC0+eW7mMr3F1fTACW7mYks7+vXj2xQBwug6onxB+IvhjUvDHhW/wBJ8OeFhPm+1C1Nr
5u+LyxbxRn5to6k/wCzXtA6DjHtS89yT9eaKACiiigArxP9pY62/wAMrGDTtJu9T01tTgk1
WK0Tc5tUbcy4HPJAr2ykPygsCVPUmgDmfBHjXw1478OR6v4YvBPbKfKkhZdklsw/5ZuvVSK
6fp0r57+GKQ6X+1d8W9NBWzWdLe4hs1G0SggFpAO5yT+dfQYzj5utACjjpxSHoeMmlrmfF/
jrwz4EsLa+8UapFp8F1cLbQl+ruSBnH90ZyT2FABr/AIqsdE1TTNDkSd9T1pbhdPVIS8byR
RlyrEcDgd+teUaB8U7Dxppui6D4s1nUfA/imxvbGS4ilj+zm9kYE+WAekTMCpz1/GuM+J/x
K8Qah4l8YeHodUtrDTNNhjjit2s3ElxayxAtPFeKCI3c/KmRht3rXT+Ir9rX4ZaHcfEfw34
fXQdVlSC5e8umtbuzswyPbLnBaSVUDblBzke9AGB4e0f7N4+v/jD4R8FX+raOt3c6bJpsWo
u8scyyNFJcpGRiRGBHy5G0Amul1v4KeIPE+reEtY0y9TwNDCA2r6bp108kbFJN8WxeFY46k
jv3xXcaz4c8EeNfCOkeItN8R3Gg6faq1zp+q6VefZEiyRlyDhW6YO4HvXmXiL9o22sba38D
/DMXPjzxKEFudUli/c7unmNtA3YyOeF96APUpfhP8L9O8Qt4pk0S30/UfOFy14bpoQ0gJJY
/NtycnPFc14l+PPwm+HkA0PRGj1W8JLx6boMQdS5OTll+UEn6muGtfgRN4rsB4g+K3jXUfE
OtTqGNpbXQS2h7+WPXGe2BXaeDvhj4K8L3IvvD/hyGwugCRcOC8mAcbQWzt/CgDgbjSPHfx
b8ZaT4l+JNinh3wbZE3FloPmlpZmHIaQDqx4POPTFe1fbBc3cNnZ28sIkiBjcrhVXGOnY1Z
mtnaVHw/J5JOahW182Rt7SKsYIy4C8e/r+FAHz7+0vf3Utp4V8Lz372Wl6vfl7y7EXyRoNq
qGKn5sbmbH0rrdW+IXgP4OSW/gL4YeCIvFHiSC2VbsWcQBKqvzGVwCzN1JHbNeZftDX2sxe
NbPQNbsNRn8LC2EunLYx8XN5sO0FjnIUnBA5wK9K+BngC48LeCLi41q0mi8T6yv2i+kmb94
kJzsTnkHjJHvQBheE9J8aeOvjVo/wASNe8DW/g3SdMtJIra2QBHnJ3DLDAJ+8ecDpXvKyxS
AQRSgeYSgL8jgd/Wp2i+1RHfM2RjLk8k0eT5dwkwHleUy8Ej5xn6UAVJrSaKGVLS3N1MjeZ
J+8Ij3Dvk8Dr0p9vDIYrdmdpoxG24lgyNznBPU89D2q9HZrC13MSytM+75mypz1BAB54rJM
aT3kskGogQByogjPC4GMYA4oAXzoy8lw1sty0OChY7SVJOM/TFU/ArsfjD8Q0LHYIdLcJnI
XMD9PyrTe3QJ5MRBDoN6A7t3OAMkDisnwIQfjJ8RMIIx9m0n5R0X9zJxQB6oSChUHJznHtz
zRXyP+0x4m8UeEfibpWpaYNTayvdLWL/AEO6lhUyJI2c7OpwR1ooA6PxHc618Q/Hmn6jpfh
DTNY0ey81YP7UT/iXazauU2zJKQQkynI5HPOKw/h7q88HiT4eeHbnw6dKvrDW9RtZriEJaw
pMmQ9rhE/fDy2UhiRnFe4al4Kmt9Oj8N+G9E0NfDdnY+fY2d0sm2PUFk3xM2D/AKvkkj1rn
/GUH/CKeC7jxFr32C7nvZllvYb+aV7e3uHiKN9kVEL5ZuMdSO9AFa78M6hp+r3PhSHwdba5
4W8U+amqa9bzrHe+cwdmMpRdoUEKoOc5NYPiP4VXSfB3w5L4B0G70DXfDdwL9dME4a4uiTi
SF5kIyWHOc9MCsyDwd418S2XhDxToOlQ+HbaHTpUutMuZpbIf2i7ufO8vPIV9rrnrmq/hr4
Z/H2DSbJtZ8XagbqHHlg6kGEIfzRMGGPn6xYLZwc4oA9V/4V6uv+BNS0e7Muiwa20dytmLa
FZNKBdZJIA6ff3OCST61rfE/wAJXXjX4Y6t4X02WO3v7lE+zTSuV8tkdWD5XnjFeCv4U/aQ
trcjT73XLWSDTkjjYanDcKxCKGj2tj96ZQzbyeEOMZ5rQs9N/abvItWW7vNT0sFw9uhu7eZ
wVgY7Q4UAhpQueOhI96APUNL+GGoeH/EcGpaDrkMUcmI7mKS1VCkLAmdoin/LWSTDlmBA6C
vOvjPqWqeHfG3w40bQdNu9b1jRy+oQzzCQyX7n92IC0S9WzlicDAr2H4bWfiuz0HUW8Y5Gp
XGqXMyrv3ARNt27fQcHitjxb4as/Fvhi80K9ury1W4ClJ7KcwyxMp3KysOmDQB4IfCthoPx
H1O58d+L7Wwudc0eOaWf7RML/TpmkCFLSVsgRF2CkdeQOlYPjvTrCO/1Dwv8XvFNtf2/9mb
fDmoafpX+mTOsw2kSKArSL90xqRnrxXpWk6Fq3jvwJ4i+GPj/AF21vdb0zyrabVLCJ/OwSJ
EdmkQKWOBkISBVvwH8K5/D3iu+bWrK0utF0u6km8NytMZJrfzlHnfL91QWBI7gk4oA5n/hI
PHvw0/Z/wBQ8QJoX77T1gstNsLm1PnIm7bJcTfMSRITv25+XpXm0txffHTxd4NPxCtX0q20
rw/daxqMVqrI91Cs23aq5yu4AfUZr3P4tfFu78EalpfhPwv4dbxN4s1hC9vYAnYiDI3Nj7w
ODxx0rC+EPw48cf8ACVeJPiF8VpIxreuWv2KO0gkx9ng7qMH5BjAAzxj1oAoeCfi98IfCOj
afZ6b4Wm8JWmpQG8GyNJsplhukMbMSfl6Hnmu+tfjv8K7m3eZfFAVI5EjcvazLtLuUHVegY
EE9AetZyfs+/B3REOr/APCOSRtZ5uTcPdzOy7SXJPzc+p9cVWHwX+EvjzRtH1ywl1C50zY0
ttJbX7qkqvM0p3Dv87MfagDrtK+K/gHX9bt9E0PX01C+nuns1jhjb5ZERnYEkDAwp59a7df
u15xo3wc8G6B4q03xJpq3sd9pqqkIafKECNo/mGOSQ5yeuQK9HX7tACk4/lXLa94m0zT/AB
Dpmiya3Z297cJJcnTpYi817CiHcsXON3866hiQOmc9vWvIfF2gfak8Tah8TJoJvB+mTfbtP
vI4s3dshRcmN0w0ZR+ehyDQBDZjwfLba5cyWegX13FLBd6/Fd2EkHlWhDPAzQYbMqqQOnOD
6Vy/xr8vQbbwZ4S0dv8AhE/AOvX5TV7/AE2LyVjDYKodv3A+Se3Wt/V9Af4keFdO0i6njg8
Q6lCt+2vaMHNldxQy7VhlkU5bdG/3CeufSr/xq1i3l8IN8N9HsINW8TeI0FpZaawD+TH/AB
XDg/dVBkgnvigD0XwzoHh7w5odpp3hmwtbWwhiCwtbgEMn+8OW9cnrmtvJ9TzXO+CfDcfg7
wLovhWKd7hdMtEtzKxzvYcsfzNdDQAdsUUUUAFFFFABRRRQAUHoeM0UUAeKfFzQNd0nx54S
+LXh3S5NVPh1ZYtUsrU7bi6tmHVf7+3k4969I8GeM/D/AI78Mwa/4cvDc2khKMHXbJC4OCk
i9Vb610f44Ir5m8axR/Bj9oHwlq3hGT7HpPjW7+y6tpKnMTyF1XzUT+E/ODkd80Ae7eOvEN
z4T+H+t+JLOx+3XGm2r3EcHzYkK9jt5xXz98XovE/xi+B2g+KfDt5pVnbGza61PS7uWE+Tl
C4dZG5VsKcDjIPtX0N4x8Q2fhPwdqniLUraS6s9PhMs8EQBZkyA3B4PBPHevjbxr8TtG1zV
/DVx4PhsNB0KzuL2VYDppuUmMceyO4kiQfMu1mUA5C8kgigD2nwzNpuu+J9H8W6BfS6jrGj
eFrWG98PRxCGW98wKUaRn+UqvUDsQOeah1jQ/h78ZvhLqdxr/AIj1TTYNI1W5lmu9QlQTaV
MGxJCQPlZAOB161zlz4+8T33iDRNSis49NtfD/AJFvrGr6BbPcJeLNC3lbVCAPBGwUsoJAJ
wPWs74n6TLq3ivwT8F7KaFLNrcax4gNhALdbuQnJcqBkFiGOD0LCgDB8OeDtJ+MXi24ugdS
i+HHhi1TTtItfMMYvhEpLtx03EbiR6gVa8O/F3wHoeiTLoPgx/D+nT3cMBmgRHZVJI3Mw+b
PBOMGvbtG0ZbFINJ0ewt9PsbQlbaEnYq7hk7PXOOc1ws3wm+G099DBJ4Zht9QtZjcTyiR2U
k87ev3RnO0UAZFv+0B4Rs9Gna+XUrGS4t/tEMNxYoDLHv4ZGB5BGWGa9X07WbTxDYWmt2yz
va3tr5sf2iMxOF7Ep2Nef6r8I/hpqs9u954afdFbrZQOl04URrjBCdjycV2lroFlo+l6dpm
lyXMNtYwCGMGXdlV5wxOSeKAN9rl2AlaRlgj9+vPHTqaYl/CZYR9qVxIoXEkZwAem4dhnis
51WOOELAcBhvaNwM565B6iq9tHdXF1BdxSi2slIVGMigoCc5YH6dqALWn31tcTALCZJrWZ0
ihZtuCARwCCH/Dpn3rX85VvVklQLIFw6Bifm9Ce9RxWks0scqXEaW8jg5XBDgjrx34P51DK
jx7WTjeeGf7vXrQBdupJfIaY8QDAOGKkZ6YxUFzq9vFCLa4JkMUgEih9zbP7wHU81ERcqdq
Mi78Bg5yH5GAMd6iudOtE1J7mMKs5XLh5CucHnBPTr9KANS11MLCUdmdWDFZN2XHcjH0xUF
pIJZCkSvGiHBLDG4YyT9fep/s0EtovlsYjEMiQnBPsajtFg88AkeYQQdpzk+5oAY01wmoRx
xlHVyUwV+7349c4qh4JEn/AAuf4itIArtbaSSq84PkyVe3xXmpGOHdIqgt0OR8pz9ehrP8F
SGb4z/EUDbvFvpQYpwP9VIMUAeeftHfE3UfBmuaHpnh200251CS3ea4+3IGCxlsJty69w3r
RXsPi7wV8P8AxLeQXfi7wrb6zcwp5UUstm8pRMk7cqOBk0UAc18J/FuvPqfiD4d+PdWt73x
X4dnUfaEAQ39s6B0lC9yB19K9VZRJglQwByMjPI718/8Ahg2/xT/aKg+Jfh6yaHw14ctHsE
1bmNtWnIxwP4kTJ5r2fxF4s0DwlZRXviHUEsYJpPJjZlY+ZJtJCDAPzHHA79OtAHifxn+E3
jrxn8RLTxDoMVtf20NrDFBHc35hS1kVyXLR4w4YNnIOQVFZ0vw7/aCe60iC48SCeG2uHt2u
LfUmiC2qoVjZk6M7biSeSNq17L4d8eQeJLz7dYmwfwteLGmmaqt2A91cElXgaJgGRlIP1q5
N4/8AB8Hh++8QS+ILQaZYXBtbqdWZhBIDgq4AJUg+1AHjvw58CfFSw+Lfh/XPFJuodG0zRD
ZFJ9RW6LTFcOSevzP8wPYACuBvvAv7TUR1ySLVry8tJIbmOKBL5XZRI6s23kfMBnbnkdsZr
6avPH/hG08LWHiFNajl0fVJktIL62UyIskh2oWx90Z9elfPfh/4SfGX4ba/4x8a2uu22sSJ
Y3EtlEZ3cXUzENuaI8ZC7sD1AFAEmlaf+0NZfYbe/uPEX2Kze3jie3SAPnyGCo8eW3xh9m9
t2SCe9dh8ME+Mk/xA09/Fn9sf2GlvdCdtSWNC0pWMYATjaJA+zvt69a4n4d/Gr48614Uj1m
28F6Z44t5J2jaSznS3ntSP4ZUX7ueoJHIre8QePvj94i1nR/BFn4T07wDf62XKXk12LiVY4
1DSMoHAwD6H04oA6r4k/FzXdN8cWHw2+GNjZat4vujuuGuziGzXBKhjkDdgZxngVmHxX+0x
Z3KaK/grwlqN45J+0wagFEa/3mjL5A98VxfhX7D4dtbbwjp2kS6x4zt/O8RanqTYurhp4Zz
A0aBGHzlWJXLYGeQa1vhn8D72bQE8Raz/AG34U8XG+cT30l8Zp7u0PDIyA4jDemSQec0AWP
Del+KPC/irX/jd8Z7aWXU9PVNMtrTSrUyrbQkrmZADyvzEZ/3q6Dxz8UvFMPiTRvCek6Fee
Hl11pUh1holu5hHHj99HAhJVcEHc/AGeK1Lf4d6poXxYsm8OyalD4d/sC6s5ry51CS5dJ3l
DIQsjMWYdRnjrV7wr8J7C01mLxV42SDXfGFswEerJLMAyqNqv5ZbarkD5scE9qAOD0nR/EX
xP8JXd9onxYtLTxbdBYZ7vSp3ktrqxQsgc2zYMTsScnA+7717L8OfBy+AfhzpHhFbpbs6fG
VadU2CRixYtjJ9axfh18NLbwBrfiWe0e1+w6hcB7KGOJfMgjJLOGfG45cnjOAAMCvRaACjt
jpRQeATx+NAHnHjHXNWXxlp2m6brENjo9tGy648R33UBnGy12IFY53c7ug71w40b4h6p4vk
ntvEsOosl1f6BcywotzDBblRLbvPA2F3q2Y3xyRitm80fxFbfF7xbqN3Drcdjr0On2FpeaJ
sTyVDHMjs2TvUk54xtPr0yNDm13xpYal4an8a65o9/Z+IL/S5n020iZpEB3RtM+3jMXAbjJ
+lAGpBqDfAT4MXKa6dNurhLuUabZ6VC0SXU0rbkiWMkkcnkDjAra+FXgHUtEW78b+NJxf+O
NfUSX0zDi0j/ht4x/CqjAPuK4Dw5YWnjP8AaZuNIkglm8OfDGyS2sYpnMhe6OBvcnO84DYP
sK+jRnHPX86AForyvxR8SNY0T4/+CPh5a2to2na7BLNczOpMoKq5AXnA5UdQawvjZ8ctT+F
ur6ZpOieG4ddu7m0kvrgSSMvkRKcBvlHTOfyoA9xorwXxT+0T/ZMPhGz8NeEp/EmueJdPj1
COzgl2rGjA/KDgljkN27Vt+F/jYfEPjrRvCN34RvtJvNQ0p9Sl+0tta2KMysjKQD1Tg+4oA
9forivhp8QrP4l+FJvENhptxYQR3cloFnKkuUxlhg9Mmu1oAKKKKAEJwMmo5rm3t1VrmeOB
WcRq0jBQzE4AGe5NYnizxVpnhHw7e6xqFxGDawNMtvuHmTnoqqvU5YqOPWvnTWPHN34M+G8
cvi/4VeKtVgn1UanHDqjqkOm3Bk3pGkqkuyh8ldw74oA+kfD3ijR/E6ai2kzSO2m3sun3SS
xlGimjPzAg9uQQe4rwz403Ok6d+0n8IdS16J49PjkmT7QVynmlgI1Pphipq/dfFg2vgzUfE
XgLwWbfV7q1XWr8XFs7xSOsgjuIWKYP2iMYJBABFb3xZ8KXPxi+Cdm/hOe0nvpHg1LT52bC
HjPytj5c57+lAHQfGm5ntvgd4untpIUcafJzMiurKcAjDcEkE498V81QSWen+HfF1ppWp6b
pmkeFtGtpLDWNJ06O5vES5BSWGVs/fZid5yCMHGBUXxL8V+JbiTSPDHxw8HPod8qiOx8Sab
dMYA+QQ8kWTHKgIBZc544xXo3inwSbTSbTQU1Xw94W/t+9jeD+yYWVfESiLzJo52bhAx3be
SMMKAOfuNU8a+CpfhG3hLV9QhstVtI7I+G9WRUiSKNVDyyFSSA2/du7cVY+HOpx+M/j38Rv
iMsHl6YNulWczHlwCEJX1BCg+24VN4E8IaHL451WXX9S1hTp+mXMbypqMU2n6LaTKVFqJBz
5ifNyDxgZHFYH7NevTibxN4GtZnvNH0y7aexvY4xsKl8YL45LYUjPegD3+9v301VuUiluow
fKWNRjlj1OenPOe1TQ3r5dXBxkt8g+bIwCGz/MVC8sKFpd67Jo9h8whzEQfmyM+o7U2GaLy
XWAMUHBkcDI/H14oApwiVb7y7ZDJFK5cbhkJx3/AMKstA0cRiAJfO7axICY6mtIKqiJ9sY3
thsE4B9D71mT3ky3lwjoqRxElZBktj37Y4oAJI7+fSlW4uJXyuTMIlLZJ4bA9sVWlmFg72V
5cPKkQIUNFvfPofU5/TtUGp+ItKt9GnlutRt0jhADTv2JznjvzVySGGfT18ydvMdAfMVMFi
TkNjHHFAEkF3Ai7c7VIDHKlcHGcVDNcG71CHBfdB869G6e3fjtUq2cZVt1wyhShVy/Ldtv1
PAqPyoINTjn2tArSCOQeYd+/AwR2oAqxyteam0c1s1sRJzcTSsuFxxtB4zx0FbBvYbjULiS
O4eVWGx0dAMkd+Ov1rNewtdbWcy3HkRnfC2JNxmRv4snpjHarB0m3sWjWJpVgDeYm9gSxVc
Agn6UAarSobdhnaMcqRgj8Kq29zaCJmEwjVBl2HUgdfypdPOyOG4uNpt5YgzNv3gsR0Jo05
4rfzJJrcLLCWxGG3phuCB6/SgBYEDXHnww3PlYx5u8LtGScqe49aqeD7drf4xePHZhJJPaa
XIx9TsmH9K1BFcT+IfslwI1tQBLDIoKBTg8MuffgVneE1eL4yeO9wDFrLTDuzkn5Z+tAHnX
7Q0Xxg0/WtJ1f4e+J7mx06eD7PcWsEgXEqknfyO4bH4UV1vxX+O3h34Xa1ZaJqWiX2r3dzD
9p2WuAsaZIBJPXOD+VFAHoHgzRLXw34G0PQbOJYobKzjj2ryC20Z575OTmsv4m+Do/HPgO5
0X+1m0i5hkjvra+GMW8sR3qxHoMc1r+ENRi1fwPoGqQNuiu7CGVT65QVr3Vpb31lcWV3EJb
a4jMUsZ6OpBBH5GgD5+0Tx9oV/8HfDGn63pP9j6prEE66df20H2ezW+8x41McwDeU7t8ytj
vmub8Oa3p+leP7O8Hh2bwxq8Hm6NrOkXcpWDWb11QwyPNt8ok/vGDMAWz717fe+DbiK88H6
HoNta2Xg/RpDPc2pAZmZAfIRQwPG4lieuQOa4z9ovRba++H9tejUXt7+3vont9P3MY9XlyM
W5ReWf5RtbquKAMKfTvC3hr4dXmjeJ5bPSfCl6G1kvaSyw37XwugdsNs/zBcKoGPWpdC1nx
Ne+JFPwhjFpaQQ/ZNV8L+JfMtzprs5dblQfmcsGYkAnPFdL4w8BeIfFHg7wRf6UthceJtDl
hvWPiKMO0uEO6OR1XPDHJA64qP4fx+Pdb8czeKfHXg/SrF47eeOwvYCyzW2JDGYGBwZFbbv
ViOA3FAHjvjHT9F+EvxF0P4lfCvXjcaZqusvpusWEL74FkLAunHQcnAPTAxXv3xPuNa0C+8
NeM9GsrfUINOvFt7u0ez86Yw3DBGkjcfMhUdR0Iry74l/Be/T4c614n03TopvF1zeWupXen
aXv+yO8Tnc0UZG7cwbn1xVm6+OPxfv9Ph1fw38D9QXTbRR9uN6WEkg6MIlGD+jUAd5pvw98
V+FvGXjPWvCGo2LWuuzRXkFrqKl40uGbNwxKgEArjABxkV6opJU5xnvivku9s/i5+0De6hr
1hPqPw/0DTIWGmWUhdJLq4Az82MZ5zzjA4617h8GfHE3jr4Wadqd7u/ta0JsNQVhgiePhj+
IwaAPRqKKKACiiigAooooAO+e9ZVj4c0jT/E2p+IbS0Eeo6qIlu5Qx/eCMYXjp0qlq/jHw/
pN6dJudZsbfWJIDPb2VxOqPPwdoUHrkjFeW+G/2m/A174YtNS8Tpd6JqDNKlxax2c9wlu0b
EEGRVxyAD7Z5oAg+A32mX4nfGW6njK7teCZPqN/H5Yr3uvl/wjZ/E3Q9R8U+LfhXqXhXxjp
Pia7/ALW+z3E7x3KKxbA28bSeVwe4Fek+Bvjl4S8U6HO+u39p4W12wZotQ0u/nEb27qcEgt
jcvvQBhfEj4YfEbWfjHpXxG8Caxo9ldaZYfZY01EM4LEtu4AI6N1rj9S+A/wAS/H3jPxF4m
8a+I4NCvJtPSxsxo8gkjuF2YZHBAKozAEj3NfSWja9o3iKyN7oOq2mqWoO0zWkwkUH0OOla
VAHxlqXwq+LbfDXw94e1f4caVr0+kwyWdpfW2oeTeWmZGZW3qRujAONuO1RW3wM8f6347sr
f4jWuo39vp/hgxrf2VxjM6bjFDvzlmGQp9SK+0CoJz0PtShQOmf8A6/rQB47+zZ4V13wf8F
rfSfEWnS6ffvezzmCbG9FJAG734r2Omtkcj8a898ceP5/Bfjbwxb6nPp+m+F9RS4F5qN4Dl
JUUGONSDwWyex6UAehkgYyetZ19rujabd2tnqOpwWk94JPISVwpk2LufGfQc147D8Wrvxz4
Z8TLp0//AAhyTWok8OapdkbrxgH3NxuX70Zwv3sHpWbrd9b6x8F9I1bxhq7+INT0iCPWn1S
zsR9nkimDxbSDtDphsOikMQPWgDkfjb4U1TVm/wCE2+J3iK10fwpYXpg0p9DtDc3bQv8ANG
WbcFwSM+xxXE+G7jxZ8QfB2u6Fo1xr2rWN3Omo6Xf6xdj/AI+7ch5llVCcBlK7U7lciui0D
xFqHiXwp4k13xF4YOp+B4dIW1bR01LyknuLaVQ0ttA2XjXG0Y7dM81w1zP8Nrr4KSapoCy+
HfGVlq8l5EyRSpKsSy58lXHy7kR0wzY6UAemQeJvH+j6NonjXRdLbRY9cvHs9Q8H37urahd
TOQ1zACCwUlwTxxtrufB1lovwe8M+Cz478aCK6hF3pcLW0zPp7iSYy4kOOGXoGOACcV5MPG
KaP8Y217XfHkmts1lBYaRrVvbfa7bTJJGUSRy9F3lASSpzkk4ro/CvhfxFd3fxG+H2h2d3p
WnG7XV9Ftdctd1vdxlysschYH92+DjBDcg0AfQvivwp4Q+KPg7+ytYjh1TTLj97BcQSZ2Ny
A6MvevnT4Ta/Y6PrPiT4G/GOaxn0/RpDLpsmrsNmwNwAzHptKsvPciu+uvH+kfCX4E2bw+G
B4c8Q3/mCw8MiQyOtw0hGVHXy8/MD7gV5doHwO0e/jk8U/FjUL7VfEV8pvZ7YSbFUnJ2E9S
RxxkAdO1ADvjP4l8J+LdV0n4VfCdtNii1S4jk1i+0+MJEyLwiu6j5gBknJPOK9OibQ/h98O
p00aCOy0LRrXM8twmPPxgCQhOXLMR7mrPhrwX4f8KaQumaF4fis57sE74ow5yeQGk5OMZ4J
rm/i5qfmfCHxalrbQw2J01VaKRiSH85EBXgD8u9AHZXOv6HpOu+HGvLlLaPWxHaWSMrsZWK
5AwQcfe7+tL4a1bw14gbWpdDu/Ph0m5ktbpV3RKkiY3Hae3Xn1zXkOu6X8RE8Q/B3T/Fesa
Ld2/8Aa8S2kVjC6TIVjUkyMxOflx0xW58GtU0e30/xzpf9q2f9o3PiC+2WLzqksqnIGASCS
SOBQB1U3jXw3D4Si8XtrmNEcc3z7zvG7ZnAGclhj8K53xH8QfC+g+L7TQdT8WLaXETpcTTT
ltkeVDKCgHOVYcmvKZ/EOjSfsYtoZ1KBdWinWFbFZMSs3nkn5ep+mMVFqk2tz/EL4iNol/o
drtsLZbga2AHfFuARCDxu/wDrUAe7+I/Fvg3SfCsWs6zq0C6dfFWtpJsOLxCSTsVRnHH4Ur
eOvDEvhE+NdI15J9FMv+l3I+QwZ4CMp53ZwB3rxHwRdWP/AAlvw3/tyySLTf8AhF5Y7L+1A
BHJceY+fLLfLk8YJ9RVXxkdMk034vXvhkQrpFxfaZbW/wBmH7p7sODIEHTGRnNAHvd/4q0H
R7g6Xf6pAkqQf2kYpGYOIQclyc8DB71xnhb4hN8Q/Gd1pWmz2ENlbK8cSpfbrm5RcEukZ4w
APvE5rgbCOG3+B3xJXWZrlPiEkQj1hb7HnrFvXYEz/wAsyOPl9R7V2fwp07W5NG0xbvTfB0
mnLp5c3Ol4l1ENsygcKcgcYagDt5ddsbW6tYLvV1sb2Z2gt4bqRQLjAP3BnAIyPxrqJvEGk
aZf6Xpd7rdvFqV8u6O3mdVluDnHCepPavA/jn4VOq+JfDVjaTPDexaPe6iCw2kyRBZNqgdO
AQOtc/aXUHjr41eFPHMFxOtncapa6ZZrO3zMY7fdKee3mFQOe9AH0prXivw/YvHpU2vWFlq
l3lo7WeYIxA6cdvxrH8ZfEA+GdKt0i0G41eSeUxzW8U0a44+Xh2BKkjqBivLvDXgfwp4k+A
HiXxf4m0y0udeJ1BtRv5XJnsp42YxqMnAAwoA75rgtR1DSYvEvhrWPGvhm78WWll4PtftFo
0uw28jMUVmOQQoyOv8AeFAH1hpmo3l4RcXssWnOLeMmKWeN2IKncM5wQuccetWfA1xav8Yf
G0cEqyBbDS/uFWBG2bnI47ivli48Majp+qfDfw74h8MzeK5Db38/9j21zlmjdgyAPkZCjHO
egr2r9nzS49F8e+ObGHwpd+FUW1sHGn3k/nSJkTc7sng44oA9jh8P6ZefEvVtVvbGC6mXTb
S3j3gMUXzJmPB6ZO38qKl0++gj+KWuWLkCVtMs5fwEk6/4UUAc3rnxd+H/AIM8d6d8PNRkm
sdRmjhS2jht/wByokOEXI+7z/Otjx78SvCXwy0q01HxdeTW0N3MYIvJhaVmYAk8DtxXxZ4v
8e+A/FS/EfXL64vG8V6lqEL6A6W5kWGG3K7QJO24Zz9BXrnxUv8ATviP4b+Bd7eJ51nrupx
pcrnruVVkH1zuoA93134m+DvDvw9tfHupai/9gXQiMM8URkZ/M+7hRz659MGqGt/FjwDo3x
C03wNq1/JHrl+Int0NsWQeZnYS/RScV8reM573w5+z94w+EWrSM154S122e0kkBzPZyuxjY
Z9Dnp611PxT8Gf8Jv8AHrxPaWgdNV03wjb6jYSxsQwuImDLj6gkflQB9N6h430DS/H+leB7
yab+2dVgkubeNYSy7Ezksw+70NSeE/GvhzxxY3d/4bvmvIbO5e0mZo2QrIvUYNfPXhbxh/w
n3x++EnijevnXXhu5ScL1SdDIsgP4jP4iuu/ZfiaP4d+Ip3xvm8RXmWzySNvbp3oA957596
hRJUmlkMjPuxtBPCY64+tTUc9utAHI/Ebx5pnw98DXnibUj5kkf7uzt+S1zcEfIgHuf0Fcv
8CvBGreDPh1IddCJq+t3kmq3UKdIGkwRH9QM5rz39pjXvB3ibR7b4c2sl1rHjj7Ssmm2emk
FoJiMHzD0Axk469+K9t+G+i614d+GHh7Q/EVyLnVbK0WK4k3l8t6bj1wDjNAHV0UUUAFFFF
ABRRRQB4H+0ppUsnhLTtTPh7Sr/T7e5jS5unYR39sWkXabeQkBckc5PfpXD3/AMUrey8KC2
0j4X+KvDXhe5vWvZ7qwhSf7bGpYTJJnIQOwAJz05r179oBPB8nwa1NvGlnJd2kTK1tFFMIp
TcH5YyhJx1Y568Z4rw6HxZ4q+GPwovdU+Huhay1hZLFp2oDxDqKzpY3HBZ4oVOMNuAyGwMj
igDktCnfwj4DtviD8Hbq6SGxuvK8UyPDiURPIskSKjkgoqkruHU4r1/xxq3w28SXXhb4iD4
f6L4l8LarItvq2ryELc2bswSNWTcMkNwc5x2rjfB+jfFTwxF41s10LT9fv9YMMt1az6iPPm
sgjFmjiDAkkMEUjGCOnrk+Hvhvp3xE+L154e8P6RrHhjwRHaRtqdndWX2SQlGyiDdu3uG6u
eSM0Aet6l8ItAvL3V9S+B3ip/CPiPTJfs11a6dMRaSSoM+XInYnjnpXT/Bz4rXfjm21Lw74
osF0vxnoLmHUbQLtDgHHmKPr1HbPoa878Jaxf6PrdrceANYGtR6l4huo9bTWglrcaq8aKrC
2QZ4iQE84JI96m+I14fDvxE8C/HPw9o95YRajdDR9WtryAwyzRu21HdT0JA4J9FoA+ma5rx
x4x0rwF4SufFGsrO9javEkogXcyB3CbvoM5rpJCEyc4UDJb0HrXyvq3jTwb4k+J1z4vhXVN
c8MXUUnhzxHo/2R5hEQ2LaVUHZmU8jkY96AO68ReM/F+tfESwtPh74k0KSzhs4L0aLOD9p1
aKRh5jEMAUVUJIPXNcZ4u+HPhvR/HsXh63164u9AubW4udQttQ1gFvD5J3Q38MbnIVTuHvm
uY0/xjoXiHx9qHh7VPFEGtXNtMt74RmKtawWeyNv3FwybZFIAC+WSefrXY6dH4d+OWu6L4g
1vQ9U0XUI7G4sddkt7028MSowItZQ6gukinflTkAjJoA811XVtZ8J+E9X8A/DLxZc+OLS3W
WVw+mlbmwwfnuLaYHEiFzg7QT8xrsPA/h2TRfgbf674P8Q3HjXT3ht5L/wxqUG4oYmZpolG
QYhuyclf4M4NbWj/AA71v4Y/FvTD4Qni1zTU0e+XT7e82wpp2+RZAs0yhiVYk4YjnGM1yuk
3Xwh1vXtO8ca9/a3w/wBauRdS3uwXMNjqE53jfHcdOOWG31xQBW8K6no3xV+Icuo6b4xvfC
+lW1rNfTy7IrWXT765KK0EcvAljJTdgj+Gq3irWm+Efxm1W3i1W60WPUdTtrk6ZbwLeWep2
TkCaaQHJSVsMdoH07UQ2uhaf4L1TT/GviXQpR4psYbaytdAVbq51O4VyIrskriMtkI3Q9Tw
a0vAXg7xJBqGmQTa94ctNR023NtJZ+MNNVr63nXcdkTghpIsMSrhsAHHagDMh03R/tUHwxt
dfh17w3rGpSa88llYF4vJm/dxBdvzho5GUnoAPyr3j4efCbQvhzHb69L4s1LVriwsJoLma4
vDJbEE7nZUJIjxj1/Wuc8I+Ck1j4I65oeh+HbTwZ4rU3VgLmKN9is7ZLwysS3lSKFOQeMiv
GLnw94p8J+H9L/Z3sdWW58Q+KL77drMtvIzJZWvG1ATjqFZ2z7DvQBqeB7TVfjF8cdT+LOq
oYdI02by9ISc/I7KSEUeoUcn3Ir6ClGnQbJNamZLi7Z18zdyWHv24xXkWifELwf4K8MReEr
HTtX0ey0W+bTXuL6JHSS535YEryOPmLY6MKsah8SfBuunS7aTUpYTNqDxLcS20ipG7JlGyR
llI3YIGOM0Aepm7Nzpc8N9aGO2PliMwMJS4Xktgd8dTVZrK11KW3065tTc2RJIjmjDKUHPK
9PX15weK5K0+JngGR4lh8TLEQWtjiRkbhQd4G3LIw53Ywa6nSNb0/ULaDVNG1KO9trg4hmj
5ymccHvyDQBc1GxtNRvrW7vLO1u5rOZpbSSSPLQPtAyp7E4rIg8HeDk1uHWY/Cmjyata3C3
LSxQo00T5zvPfIPOa3JZw0mIyzscsFIxmvJPite6j4Mvovi74Zt0hv4QNL1O0kcmO6ikH7p
27Bg2KAPRX8C/D648U2urW2g6ENdRzI1y6L+5IB+ZxnGeQRWLf+CvhxcapfvrfgvR9Z1OQ7
p9RZxmVscvgcD+VeV+OIG8CfAOw0aa7a41jxfqCy6lfW5MzzE4aUxFRyFXauK5Gw1y1T4Hf
Ejwbpt1dy2ulSR3Vjc3CtDLJbSTKDuU85zxQB9O634e8Fa5oGn6XqWkWN7pUJQ2cNxGcA42
hU2kY/DrirH/CLeAx4NbQf7HsBoFlOJRaxY8uOVDnJ53bgeu6vnLTXvbLTPB/w71aY3WpaZ
4s06e1k8w/6TZTo0iEHuoORjtirXhwr4i8ea18MvEd3/Ynhu48S6hqFxOScao8cg22aN04z
kgcnigD2zX/AAn4b1vWrrU9Z0C11CeW3W1aZkGTFxhPvDIzjnnpWjongT4e+EdcXUbDwzpu
j38ULRrcwKYmJ/iwGb0615p4b8IaB8R/iJ42j+IC/a08O3q6Rp1kkzxxWNuFba4VSMk8cnu
K81uNYsZNA+HknjW01DxDoOlajrFkyRuzS3FtFjY3BBITPUnsaAPqeTRtCu9et/EE1mtxLF
byx29wWLqkcuPMXg4HbrWZp3gPwVbP4esbDQIFttGlk1CzjXdjz3OC5JPzNgdD6V4VpPgfx
pd/Ci0udP0m/vfCM+uHVF0BL8G6n09owEwwI6HJ25FGseKND8MeB/BWt+C9O102ul+JbqW8
0u+mLXMUscO7yWwfuDrznjNAHs2sfCb4c6lf3Pia+8OTKlxKst5ax30iW1xKBndLAvHHJ6U
aNpPgDxxquq+I9JglvI5rFtBuZhAUtJrdedkYPDgDA3juBXl3jTStRtfg7pnia/1a51XUvF
2tWV5ql3pk7DdG4Ki3t0U8gAkcdTmu4+Gun+GbO+1L/hGtA8X6JFEY1dPETyBCp3fcDkgc+
1AHQN8I/BupwaEv2jWLaXQYWgsrix1N0mRGwdrPjJxjj64qp8I/Dc3hj4w+O9NOp6hqUf2G
xlEmpzma4Xc02AW9ODxXeLfSW0sVvMVk3r5gB6nthAOprK8NIg+P3jWSGX5ZNG0tijfez+/
HP50Ad7e2UEjfaZLma2c4UtDL5ZbrwT3or5H/AGyPF2p6b4j8LaFpOp3FmY7WW6mMEjJv3s
AucHnG1vzooA+mfBnw90Xwd4A0nwmlpbXaWVuYZJmhXdKzA73yfUmvObL4A3llo/g/Sl8VL
LbeFtfk1W1DwHm3YqRB16ghuf8Aar3huo+g/lSUAeF/Gb4Af8LR8UWHiLTdej0W8giWG4Ek
JlW5VG3JkAjpzXX2Xw8vrT47XPxH/tSF7WfR49NNn5Z3l1P3t2cYr0WigDwrwp+z+PCPxwm
8e2GuxtpP+ktbaV5TA2rTddrbsYBJPSu4+Ffw/m+HHhG80GbU01Iz6jcXyzJGUwJCMKQSeR
jr713tGMnHrQBzfjTxt4b8BeGptf8AE9+LW0jO1VA3PO/ZEX+I15EdQ+MfxktEl8Og/Djwf
Of+P25y2o3S+qr/AAA9un1rL0qyh+NX7Setatqh+0+EvAci2ljbcGKa6z8zMCOcFWOP92vp
MDcOcnr36UAecfDb4NeEfhlHJcaVDJf6zcLi41W8O+eXJycHooPoPzNekKMDFLRQAUUUUAF
FFFABQehoooA80+MkfgiXwNK/jgva2+ySK21FLZ5jYyPGy7ztB2jBIyfWvniT7D4S/Z3v9Q
tbEeOH8U2qWd9dW1wkllZXSExwyOgwyuVKnJx8wGa9d+PPivUfDEdk1xoo1rw9e2klnNpdy
8aw3tw7L5aqvMjupG7aMDGeciuI1fwlZ/DH4dad4E0vwz/wkbai7eJdee63QQLBAA7xoQcB
hgKqknpznNAHDafo1p4R8ZaDLp/gvxfpstho01r4jurZJLlrqaSEKiK0btsG8qcjBHHFUPD
WvePr201u2PxI0/TJ9C0pYrnRpb6V5L9YoX+6+fvgnkKcgjmruRoPiu5g1h774aeF/GdgNX
0aa1v3ka2uUUlXdgerBmVl7h1xjFYNj4n8F6l4IuPEnjL4WQ6hbxaksF/qGnX7xXMlw0RCy
lG+4hGDtzgvmgD2LS/hVcXngXwlr/hnxRqev+JGWJIdTgvo4INL34eaR9gzIcfLhiSTjNdT
8TNVtvH/AMQPDnwk0EyXlxYalb6pr1zGm6Ozhh+ZQW6BmJHHbNcj8OLqT4Vfs/8Ajfxjpxv
oNAmRbjQrfVCPtMUrAxkOgAH+sIII6ivWPgb4Lbwn8MLK71Eed4g10DUtTun5klkk+YBj/s
ggY+tAHY+LrnxJb+Fr+68IWtldaygDW0V/JshbkbtzdvlzXz7f6LrnhXwDm+1DQNWm8T3T6
1rECzlJLu4jkWWSO1lTChUhjONx5OfWvVvijf8AiGC98H6XoWuQaTBrGqizu94USTRFSSsT
MrKGwDwRzXhmueIb3Rfh14n8O+KdGvrz4e7303StUWwjsrmC63Fh5q7gFVXG3cFAbqetABb
w/DQHUPFd98OY9W8NeMfOutOv47kXN3FOttJJMjQk/IwIf7pPb2qj4l064sIJtN1G0mv7Xx
ZbW9tpGpzsVu0uGso4jMII2JkhKbQxOCrZ4Ndd5qQeGLLxj8Olsbv7IhGuM1mloxmeAI15a
tMNgK5G7aNrDPWu98FWnxP1WWE+OF8PX+i3enPbx6lpLqt1ExG0Oki8fvASflwFNAHlEOo+
GPEt3Y61PfTaRrWmWUmmeOobe4kCGwjVrfzG+UAtvClcDODnFYNhoGsaOLbwHpfjHRbXwzr
Wtw3OmWl1eC5urSAOrLOjgbP3qAjy22/e6V3up6dr/gHS/EGuJ8UfC+utGH0eSDWoY4J5ox
krDJcg5MwDfxAg8ZrGuPB1lonwTs7Hwkv7mD7L4kZ4b6G8ur+dJFWWAxKvzIgIIIOM9aALs
Pw08HG8Gg+FYbbSdR8E3R1LUr2dFE+oQeU720sT8oFLnB6D5ea85sD4U+Inw10fSdTj1T+3
76aQXPjHUUjfM8UckzQFi28wgYyy17NqWm674U8SXFrqul2Oh+HvEFxHp8OvaNGkVx5XkuY
7e4ifIQD5vmXABHI5rkrbxFLN4O+GPxf1XT4prDQp5tM1PZCPLeCdTG9yyIPlKkAHg7ieOD
QB1Hhj4kWXgP4IzfEjxFBYwwa3sm03TLSNo5pJQgjKEljuXKAgjGFPNZPwi8IeIjfa98WfH
Nkh1/xF89vbyHm3gPQEdsgKAPQD1rnfiD4i8P8Aif8Aaj+G9kgS88LLaRyWMaRFImkcvhtp
A43KvbtX0H5qPBP5rjBU7lXI7fw+1AHHa/8ADDwP4iWJdf0NJX+2Pes4neMtI6gMW2nJzgf
lVab4TfD+7vbOzj0e4hjsvLMMsN3JGxWNDGoOeoKkj8a357yWK90xpyxhvQclVIYjHHOR29
q2Eudj2rQQso2nk4BTjqxzk5oA89svgj4Z0+O/u7XWNZiv7mxm06O8kuA72sDBVSNAR0jAI
HfBNdH4R8I6X4W8N6R4Y02a5lSz3+U87DMm45JJx0zyBXXRkSRfMAcDrjrUBgVmdiPMCoRj
r5Y9vSgCpNbSFWaFQzBWTzN+ADj9azPEPgXQvGGg3uj6qJntb+ATTfZyFkaVSNhDHIXlcYr
o7hVnaMzpvCfJwCoHGcnbTBAY9KiEFuzC7kUuYhnK8evbjvQByF/4M8PXfjLTfElzNqJvNJ
WSCxtmcGAZUAnbjrwRkVR8ReAPDfizUtRvdZSa3TUNP/s2ZbVxEPLEyzLnOfm3ADPpXbXTg
SWqTIW2oW3phd2SevGO9VikOEkLRRhhjbJltrDq5wOaAOL8S/C3wz4r8U+H/Ec1zdpc6QYY
oGScRnbHgqrcHOMe3WrNz8MPBV54ZvtDnl1JReatJry3kT5ntZyw+eN8YAzjjvXXyWWZBM1
3LKZCGK4AQjGAQMdefWsqcajBqrakizC3ij8l138gdDhP4ug56Dv6UAc94o+EvhvxPqieIZ
9T1nTdTuraOC9msbjyWvgAFzJgYJx3HXNaUXw58L203huXTo5Irfw7BPDaW7uSjLMm19/cn
+ea3pWmSWK1dDAwyGHUZzxz9KA7PZyIfOUKhBZFyT344oA4n/hUGk2vh6z03RfFmvaKunXT
3lld210G+xb8ZiA6GM44Bzjmr2n/AAk0Kxt/DyPqmoXlxpWpy6tNNM6l72aRNriUgcgjjjt
xXVW0bpcG1ggb7K+xjglsbs9MjgexzV20YofKEflhABuI5H1oA87uvgxpEmg3/h/Ttd1HTt
NGoR6lpkcYDHTHRi22In+HJPB6Y4rstC8OatoUmoPrHjjU/FP2rY0C6hFGpt8f7g5JrVEzm
ViWYR5257MKJ55/OEAj27TjdgAUARXwJvrdECrgcSH+DgcD+dU/C8Pk/F/xACPml0SwkA9c
SzjJ49SOKnhaea6Mk3CHgKDwuO/8qqeHr1pfjlrsL4Mn9g2bk46ATyjB/OgCx4r+Dng/xx4
xPiTxTZi/KWcdnDC33Y9rMxb6nd+lFeiZJiP1FFAGfol2b/QdOvXubW6lnt0d5rM7oXO0ZK
H+7npWjWL4Vglt/B+jQ3Gjw6JNHaRq+nQEFLU7eUBHUCtqgAJxQDmub8d6zqHh74fa3rek/
Y/t9lbNLB9ufZBuH985HH4j6ivBR+09fQ+HrdH0GGTWhPGJ/PjkgUW2EL3HljcQvzEDkg4y
CaAPp7nsCfpXnHir40+BvBnxA0rwVq91cnVtQaMYhhLJB5jbULntk+nSuD8MftIt4lvbWNP
Bc6WRuvIub2KcvHGjSGOOSMbQZASOcdOK47xV4r+GniP4waL4g8UeDVnc6gdOsrqK8aO6Es
MiAPd27YCJliVzzwc0AavwN8ceDPClv8TLzxDrdlosR8TzuFnkwWU5xtH3m5B6CvYtY+Mfw
x0PwxD4ivfGOntYXC7ofIk82WX2WNfmz+FctH8IfhD8T7mH4i3fhw3DavBuIEzRxyc437VP
3uOoNcR4m8Cfs+/ABB4l1XRJ9Z1G6lzY6fdyi4YYP/LNSAAB/ebJoAsax+1lo9mz3ul+Adf
v9BhZUfVJE8hCT0xkfXqa+gPDmt2nibwrpniGxSSO21K3S5jSQYZVYZANfNVpc+MPj78QtD
0/xD4K1Xwv8OrGM3tzZzoyRXkinKBm2jOcjjHY19TQRRW9vFBDEsMMahEjUYCKAAAB2FAHm
/i34q2/hT4teE/Adxpgkj8QIzm9M4jFvgkcgjBHFcm/7TfhK10PWNTvtFv/APQtXbR7SG0K
zG+dRnKdMDGOvqPWmfE74Q3PxH+OfhTU9a01L3wfaWDwXm248qQOd5XgENjdt6V5Bo/wO+J
PhnRLXWtO8NLcah4e8Tvf2mmSzqRd22xMFTnk/IBzzQB7Tpf7S/gi58N65qur6Vq+iXOh+U
brTrmAGbEjBFKgYzyRnPTNdJ4e+NPg3xV41g8LaJ9uubuSzF7NKsX7m1QoHAkbPBwcEevFf
O3jL4f/ABQ8Zad8QPHWo+BZtMv9bNjbW+kpIsk2yORGdx642Lx3z7VJ4f0zxp8EvC3jjwlb
eDtQ1a+12zil0vVbKzaU/OoRo5GH3dmSceooA+hfB3xz+HXjnxBfaH4f1K6kvLKGS4cTW7I
pjQ4Yqe/r9KXTPjz8KtW8PX2vW/ihI9PsZUgnkmhdCrvnYNuMnODz7V8s6V4F+I3wi8VeEt
d1PwzbPb3GnXOn7tKiklfdLE3NwBn5wZAOw+X2ry5vh/4q0zwl4e1N7bU47LXbtre5tvJdf
KaKQBdwx3DFhkUAfoxonibwX44v7qLSLy01m50KdfNzESbWUggEFh1xu5FX/Fen2mreC9b0
vUhdPZ3VlNFMtspeVlKHOwDq3oO5rw/9mKzvrW++Jk91Yz2aza7sWOdCrfLvz1+orvviT4W
8Z+M7CW08O+ITokMKkGGX5RPKhWSKVJF+ZPmBU9sHpQB88+LdK8RaJ+y74f0zXfCk+valqm
oS21rd6lE091plu/8AqtqjJjcqoGzOAan1rQtT+EPhjV/Bfgjwnf3UGqXFrFqXirUfLkW3Z
9uzZEucbSTy3Q5qLVPEHxC8c+B/7cfxRbarrI1GWwl8L298FWaETKBIuxlZNrLw5zkH0p3j
6z1TwZYa5L4p8N+Hrh9VWTUJZ7XVJ0S5KYESGIE5kjlPJZsNgjFAHo3ihpPjF8QdO+FWn6i
Lrw14XEN34j1GNsi8mXAWBcf7QJPoc+lfQ8exEWNFKqoCqAOgHAry/wCBvga3+H/wi0qzeM
DUb6IahqErYDGRxuwT6KpA/A10viTxP4Os7+z0PX9dTTJrrbPAZJmt1l2sCAJOFOT/AA5yR
QB5r8ddBSysrXxnZm6t5rW+trl72LUArWzRHy42jgkG18iRsgYNR64t/ZprOjnw9pGpxW4g
sbX+3dZkktdRtpzvUPGdxFwZcgEqABjDYFWfjToPw78dXZ0fXvEtpb6xptsjfZ7m++zRWsU
si/v+hBk6KuTj5vxrN1ew07T/AA/4T0aLwxa6Hp2qm3so9Xt7lL9ra6t5g1pFLLjDRuN3zZ
+UtigDlLbw1Nrfw90O+0Oxl8PX/h7UWMFl4pgxDNHO7L9hjmGd0Od3UE5xXQ3djrPh3wr4b
0jwhJdeDPFelPcvb+GUmOowX8RkUM7sT/qec7uNoJwOK2tdm1rQ73SbPWorPTtL1y3Yapot
hqixXNnctPua8t3fBdem4AjAPFZ3jC48MavqFxZ+LfC2va1fxKyf2loebs6JC4xEySoqszP
tWQr8+CTn0oAr6De/Dy9vtR8cXeiL4r1TUNQlj1Ka5gRU0R1hwsbJJysJKsolI/iya1rnQI
dKax8V+EPBGlal4O1awe21bTtKEQubUSY3y28qH94MZDIpH3cjmsKfTrbXLtvGHgyx1cXMG
nQrearFdWtqNVQNtmhvYZRhZQFBG4DNbd5oGjzarfeF9JtLPwlpnirRzqlveG+5W9AAAhiV
tihA25yvDFqAKWn+GtJHhzw3p3hfxbqTxazqUureHdSuMyw2ShB/osiSOGkVgGXac9/SsvV
bT4peJLyTwv4yv9J8NWl5FLarok2nedpt1FEgcyxzIwZTkZ+crt7ZxWd4POu23hbRLTSDHO
dN0/UdEtrOLUzEk88Mn768gmMZC/IxIJYDIxzTdVuNeXTtS8Pab481vxxqmnaYNS8QWl6Ek
0+e04b7OhCbvMdDwyEg4JPXgA5fVL++8aftA/DTw+dKs7DUfDWnRyaglvJlUwPMKKx5YBNu
OT96vosvatPHEXWWaeN/LCnH8OMZ7185fEGw0v4afFrwF8W/DxuH0rX233URmEhhZlUGJcD
gKjBQD02V9FRRW15M867kW2BBxIBvDAHpgnv2oAjS2eza1kkjUTqyopkY7hnsO1ajW8BhHk
QRq0nyuN3Awar6bbRs7TRzPMBjaHYk/kR0FaM7IsMcbpnyySM4AOfwoAjiiaJVOwkr90g8H
6VBNKIZAUiAZhg4baR15FSS3B/dsshTYDtRR8p7duTUASWR7fzrhYzbhyUkAy4xkHPp+FAE
9sMl3WNY5ZkZXlZSeMfd+nqatjLReXEFRmACbOB0x9QKo2l1MRD580RDHor5wu3OenX29qr
Xl7JZygRPFJGCQr4++vY49KANCa2iZ2WVgQFxE2SQv40QwRXCp9nTy4oiAZHJ/eD7xIXr1F
ZGoalarBtZFWNR91QAob145z7Crts4ay821vBNeTOFDy7cwr1IPOcYH1FAGzPbxGIQtMkMp
U7H8vcSCMHjt9aypbKxtLm4njgSacbElIBIzx69P88VWN7cmzlluxunhddk0EoBbA+6c8Y5
5Heq+mP5VjDJnEkrSO4dSOvqCePxoAnvZoRI5k2RMxZl5DDH4dK0LPfcwqyRNLGU5CqcsOv
HqKyJtNF3ZFCZQqncdhG8jPYjp/8AXNKs95uSyjuxDFEPlDhwJFB+7jv6UAX7Z7mKI3NyjJ
OfkUNCUdsE4JHtmple2ZCFTypVBL5TjJ9ahntVkYFL1ZCjsATy2D6EdT7UgjYKoCyOyrgkH
72KALNvcwRs8ksxVYTk/JkDjrURvXS5XeqBlA3kHnJ6Z54FVFa0V3kWTAfMUwznBOAAfTPU
VHE6wzPN++SSORYpA+CME+uck/yoA2rc2/leaHG77z8559s9axdDuYZfjprsQjPmP4fs3Eg
6EefKMfrV678zy2G/5WXcBuUE1heGgIfj5qduHZ1Hhe1JBbOT9pk5/WgDpNT8aaVoHje70r
VdS063EllBPBHLdpDIfmkDkhyMjO3GPeioNTj1Kz+JV1qMXgtNatpdNhhW6V4lkVhJIShDn
pyDxRQBznwH8TWeqeF9R0VPEQ1ebTb6d4FPmGVLN3Jg3l1BPHTrxivXt4r5UsvF83hvwzpu
i2Gm3GseKbLRHbwfq9sskg1W3ZCDJLEMbSgUAB84OPWsf4ZeJPix4wj1bTIfjGtprRs2mns
9Xsmim091kXLAFcFNvfPGTxQB9huqOhSRVdGGCrAEH2wetRPBbmQubeIsV27jGM49OnSvjC
w+LPxoWDxrqkPjG28Q6BoFjIE1SKzjihkuCVCGPKgtgk+36VoeCfit8avHEcVh4f8AiB4Pv
NXurR5zZz2bxzWoQgsSQm0nHuaAPrlLGxijjjisII0TlAsQUdc8cetZF/4L8I6pNfTaj4W0
u4m1BQl3LLaoWuFByAzYycHnrXg3wi+LXxX8QeGtZ8beMToj+EtHtrnzLmOPy55Z41BUDBx
tzxnFN+E37QnizxD4g1e3+IOlWdlaRaJJrlkLWFkaSFDk5LMc5XOOnSgD6WsrCz06xt9OsL
eK1tIFEcUEK7EjX0A9q+dPAGkWvxT/AGiPGXxF1pReWPhu7/snSbaUZWN0zlyp7jkj3NXPh
98Zfix411nRtYf4b20fgrVL77Kl7BIWmgXcQHb5ugxgnAFZ3wc8b+FvD3xq+J3gO4v4bNr3
W5LuxaVgqTN92RAx4z3A780AfTRJPUk0lcj4i+JXgLwlMIPEfi7S9NnP/LGScF/xVckfjW3
ouvaR4j0eDWdB1GDUdPuBmOeBtyn1H1FAGnRgelFFAB3z3pQSOhI+lJRQAoJGcHGaQ/N97D
fXmiigAwOcADPJwOteefFHXdPttOs/CN1ew2UviYyWBnluhbm3hZD5kqswwWXjC5Gea9Drz
T4oaTonjKbR/A97e+Rftcx6xFG9oZUnjt23PHuI2AkEDBPSgDwG98H2998ItK+Hdp4ehu/F
surNFomu28cWzUIYWDSXG8HPlrGcEEnPQVY1vwzZz+J9E+CvgjxJd67nUo9S16IIptbHa4k
dww6EnI2Z4471hM2raz4F8A6fYpPoviDWNZv9HsXiPlRWMBm3SzIgAxKQwTIOCoOMGvrDwH
8OvCvw70NNN8NaZFbyMoFxdMMzXTDqzseTz26UAdLd2kN7ZXFncW6z2ssZjaA9HXGMflXzX
4vvtM8S69ocPjDQLrSbLwtqn9nX+hSkXVtCkttI1rdgJy2No45HY12fxL8R+IdT8Magml22
q6JY2ut2+lTSCAiW/ikdVd4WX5ogu7IfByR6Vkah4Y0nSNP0s6t4jOu67c+JYrTTtetpENw
pjD+RFcvnDEAshOM/N0zQBnaj4w1a3sfEHiDX9Ehn0ODToE0u9hs4Y5tXAKlZ5GbPlREsAE
Kgc4zkVm6bqup+GPg1eeAvFvwhlOl6Ho0moXl096gtrtg+9WiePuzkkYORiuY8LfDDVdZ+M
Wm+H/HGsWuurpjTjUkSeYO9uuHjhcS7fNi3sMFcgba6q0034g6z8Ro/A3ifxdY6xpUM4N34
ZsoRC9rZJJut5i20KwysQKg9Dg0Acu8mqeL/AAl8O/CUvh/RvGminUHhtNRuNTdJJZlieX7
PN8u9Nikhuu7aPWu7m1K/8IfDZNR+FTW2r2lgLnT9fhst6S2KIJFjkRHZmXyTk4xlwM/TB0
nx78S9P1HxDpXinw7prR6I8c+pWum2ohu4rOTeHvUeM7RIF2ZGc4HSrN54et2+KZj1HWP7X
8LeIrRTPe6JaeTNvcBrdL/yz80RVjhmwG6NQBg6Hd6X8RNM1zS7K+sdJ8Sa7oclpdaa8EiS
6tdQlZY7yQbRgSRhjjOTupNU8R6z8S/CXhfwvJZDTZzZFbrRL60/s+3vhEDuMN2u5oQNg+R
goIHPFXvEA+IFr4xsJraHSNUPgHVnjt452TTRqcTWytGI+gZ4owynBIwehqXT/iRp94niDx
xqnwwaSTU7JLDWLmwuxeWaqwcwFolG5+BtkYcqBQB2fim88MJ8FfFng6e6j8NxaBbxW9ta6
Pcs0+14x5YIAG7fIzLwSrcEmsjwemveH9fvNQ8PaVcadNceHrXT7HStfPlXGqXVr88qgHnI
jYorD5enpVW21q5iHgX4geIvDelTaZ4rgi8O6tBazKyo4m/0R4gScIMAkA5GRnkVzvjzxtB
4NvfHjWvie41S40K5WLQLe9GZrK7uVZZtpf8AeFI1UlSDt+YDmgA8fnRPiP8AEvwh8H/BGk
xRaVoFy2o6v9nOYoXPzSJu6HGSCfU19G20draXF2kSRpIpCrG2PubcV4h8JPBtp8Ofhrc6p
4lZNK1q6UajfajOCcQ9dm4d+emeSay9P/aS0K88YR2d7od1png+WUwWesyI2Hbpl88beucH
I70Ae+i5gdsxhRhWAUJnJHXBqlPdWylLkmWQquCqsMcjpgfhn2rhtd+JnhPwp4ck1KHxFY6
tLKHFlZ2c3myXjtwsQVM4z7iuF0fQ/wBqabVE8ULp2lG1u03Jol3OiCFOqjaeQR9c0Ae82d
3sPFr5Luh8rLEhgTn8PxqVJbeKSPFr5iqjZSZDhW7jd6ntXz7qHxD+JWifETQvBnxI0PQdJ
XUot8cttIzEDnHIcgEnjBr3aEW/9lLNaLOnmx7lDOTtYL8ykA4xyaALhZJWM4gZuSI5HUoQ
doBzj73pVFoN7iNY8jjaAPu+uKhE8qoFLMyghtrAggnsBmpY5rhtpjTZGW2Lv9ffnigC/AI
4pxtlhlYDBWTI/IdzVO4tLR44Y/sksUEUjSNHgbh6t6k+1Ps1uYg8spDS2S7o2jjLs24gd+
DVieeI3VwZobgSDlGIIXcB355HrQBFbWtlbsXgMqlwJCXB5XnsSealBRpdrhmUDA5P60skq
JbgKBnCnIGPqBz601Lkm5UbQgK7mB+83v7igC07JDGrhiACCRzjA7VAtxG4WO2kIT5mXuUf
qVweRVOSe+uXljtx5aRnDTLjIHcj0q3+8g8qR0LSum0l85DHjnHr9KAG3brboJUDGRnAAX+
EEd6WzR4oQqOSH+ZTnGABySe1MlQm3niu5SEPynC4IzTy2zUBKY5UiW2wwZeJCOPwH86AFA
bTr8SAN5Nx8pwyneQM5wRzwe/SnXVzZf2zcLBIAyKCW3cJnoW4qCZtSntXUtBHA0jptRW2n
BwBz97jnPTnHasoJ5V55hV7eRQQ5/vMenHrQBo3bK8iSAyHJy/y8SZ469+hrM8Ovn9oDVAk
oaM+GLUqFGVx9pk6H2q400iBBIgkWE4AZSxRvWqWgPv/AGgL51Eaq/hO0bZH0X/SZOKAPn7
9ry21i7+JmhR6HDfSzrpe6ZbRJGIUyttLbeOxor1z4ip49f43Ifh5ren2N9/YUYvIdRlMKF
BO+xlIzubJbPpx60UAcl8OdJtZvEmo/CDxEmoaTaLpc76OxvDHJNaXMgdVCHJ3pg/xcdxXS
j9l7TjaauJ/iD4gutR1C2WyF/Oys8duCCYyP4s4x1qIfFT4bRfEWbx3qtjr5voNNRY2vLZW
GnWx2bXSNfmAl8wMWJP4V6PY/GPwBey6wia35KaPCZ55rqJoY3RSVJjZsb/mXGB36UAcNpv
7PF9pvgvVPBg+Jmq3OgXtm9rHZTWkXlwMzBg/BySMfrWx8PPgzrHgXU3+1ePJdb0hbFrOGx
ayjhMe7jO8cnHNdV4f+Kvg3xC9zBHfyaZeWgDXFlqcRtp4lO0KxRuzF1x9a7hSSORg9CKAP
Bbf4A6pYfAW9+Fun+L44he6kbqe9NuTugJBMW3PU4HNZ8X7MOn6F4z0vUvCWsyW+lGzmsNX
gvpGlkuYpE2N5RxheCSAehAr6Lo+lAHgHw8+Fvxb8DX+k6A/jnTW8D6VdtcLFBCRdXSEk+W
xI4BJGcGvM4vhb4XX9p3V/hdr1imoaNrCvrdnPA5iurR2+bYXHO37wwfY16r4t+I3xA8TfE
nUvhl8JrWxhuNMjQ6nrl78yWpP8KL0Lc8dehre+HHwY0/wNrV14s1nWrzxN4uvlK3Gp3Rxg
N1VF7D3P6UAT+GvgN8L/CsVx9l8LxalNc8STaoftUhH90Fun4Vw3wjjg+Gnxv8AF/wf+0N/
Zt4q6zpCseVVh88YH0z/AN813/xv8Z6l4H+EWo6vo0kcWqTyxWVrJJ0R5Gxu+oGT+FeM/s9
6Vop+NvildVXWtX8XaLEUl1bUpg0eS21wq4yvcDJOR2FAH1jRXzjrn7ResaX4yutF0rw9Za
/bNLci0lt2lQvHGAquxwQRv3qSPTp3p2uftD+JfClq7eI/BunQXL3ZtbaKC9kfzyk5il52c
YxketAH0ZRXMeB/Et94u8NR69d6ONKhuJH+zxGbzHaNWKguMDa2QeOa6egArK1/xFovhjR7
jVtdv0s7O3Qu7tycDrhRycZycCtRjgfj6V85/Fx/E8vxf0vXV03UoLDwrZvc6eljbm4fWHf
AmQcFUVV4O7kj7uaAPZLDxz4d1iGxm8PXh123viyrcabtmSDC7synP7vPQZ7nFeTapcap4w
1STUrH4h3Gg3uu276PD4P1BBItrcmJiUl2HdGSil89Rnv0rlfDem2mr/GfUfH2i6Xc6RfWO
ofZNS07TJllkCyRiNJsBVjVVJ3srbmBFS6X4ns/AGrfFTxh4ySPXfEeiX1vY2V7JEkT3TeU
RDtjUcMVc7nHUUAQ6H4e8R2Pxf8AhL4A8S6zBrOq+F47zUrloORa2+0LCjMQCx4HJGeRX1J
dxzTWs8MFw1tM6lUnVQxhY9GweK8J+DPhLxXomj6t8UvE9g+reMPFMkbvas4je1tSw+XLdM
DDY9FArQ1v4m6nYfEXxBC/hvWZ18KbUubOwaOQXlrOuRdFWwTsxwq570AZ+l+N/Et149bwV
r+vvY+INOvp7SC8gRFimtwscgmurcnau8EqjKepPesjxF8O7VLHxZ4c8FwWMH/CTzQz6XFe
284aK7td3nsHx8jE7SrnAJJ61DZeLJT8QtDTUfFa3ema1p7XM13remppolEd0NqsCpLjY5Q
KcfdBrp9PddKv9WufFx1iz8VT6rHoTa1ZSl1kilYSQSJGWZYkYAKwC8fjQBd8H6HY/EKGw8
a6hptxqFnqcMsU1hrExL6U4+SRIMKCUdlBIJwMZHWvOfGmoxah8bdU1LRdYu/E1rDpF1p2s
2ujxGCTRrNGOH80ON8qyAkDuoNfSXh+AN9r1drG/wBOudRkEk1rdy7jEU+QYAJVQQM4HXNZ
WvfDrwpr9pd2j2C6f9umhmvJbELE9yI33hJDg7lJzuHcUAeF6B4ZXWfC/h/QIdS0nWH8RQt
q+qat/bjLe39xGGFsEV8sQPlDKVKjkYqt4Ktdb8T/ABA8WeHr4xS397p6WN3e3mlsiWcccZ
xatGu1Btfa6vjDr0rrdU+AyS/FCxuNGt49F8JRul+r2Eyx3Gn3ibuIVZW/dvkZUcZwax/E0
niPwT451vxprVh4g0eS8uI5bjVvDTJe2ktnHtRftMUoBRlQDO085JFAGdD8XPF/iN9P02LW
PBtpqNtrX9mPZ30Yi+224UBp1SXmPPKgDrniu28La58NvAg8V6/pS6jpGhrqw0T7FGpntJr
rdkyW6Ln727Bx02muB1SK/wBIj+Iet+L/AAzovibQb+OKeze+uopr1LV5NqylohvECh9wOA
RjGaz9e0vxLB4PhnstKutI8R+A5LZtKtdC3vpmoQz9JoVkUkykMcnLMDzigD0bStA0b+0fG
FnrkOjReELmS3v9V06ZpTbWMzK++S3nACEs+wkAjaRjrXlXxd0EaJdfCrwv4jNtf6kuqzyC
/U+bJJY+eDBG7kZICsByTgLW1qPwkuda8RfYr/wlr+mtex287Wei6if7NnV5h58shkX93KA
STFtwSMiqFto1t4p/aEu4LfUb3xFYeC7T7D9rnkBee6kkYnkcbV3MoAxwgoA6/wCKKR+OfH
fhL4NWl/K1tqbDUtXkgGNtsmSqg9snP6V7p/whHhN/Btv4Pm0C0uNBt4hFHYzxh0UDvzzn1
PWvnX4B2ba/+0P8QPFbBmtNLT+zbdn5I+bbtGOPup+tfVi5xlhgnk0AeceFvgd8MPB+utru
h+FIYdQVt0Uk0jTeUf8AYDHC/hWt8QPHdh4E8OTahMHvNTnDRafp8ILTXk2OFVRzgcEkdBX
XyOsaF3cIiglmboABnNeCePvi88cr+I/APhmy8U2nh4n7Tq0sLMoZh80NvIvQhQzO/wB1cB
eSaAPmX4W6v8R/E3xkOvWOiR+K9f0y0cta6lN5ZSMNgAFsfMpYAV9H/Df4j3Hi0a1outaIN
E8SaTcNHcabuP3GOchj05/Cofh3pXgpvGmpftBQeOLQadfWji/ilKxC0lkK5jkxwu0AAcZY
5NeVfF/W9XtPiNb/ABb8BLd6DpWrKunvqk9tiO9IHzzeWQTtxjGRlguRxQB9SQ7AIZnhmju
JQTtbLMxHr6nFWlkt2gCTB2jLZ2sMbvcnt+NeAWPwJ+IXjeytvFA+PDXkN7iaCexSUREHjI
AZQPTGO1bfww8XarqfijWPhX44knl8T6PKY0u4oypurdcfvGHPOCD9DQB7I955cqRMmQqBt
7Z2jjpxWRJ4u8Ox3TRtq1v9pgnEDxkkMXZdwjA7kjtTWlgnjaKR5J0hlKQ5fawB6kjjPSsP
xn4x8I+CtHttT8TBLaNn2p5Sb5JT3wPUetAHVpq9pfws9i0cnlkqxVgQrYGVYdQfals5lur
aJ4yu6GM7wVIIOcY5/lXFfD7xR4T8ZaRJrHh64M6MxS6EqhZgwzguAOp6g+1dGkcYMEKecy
5ckg5Cnrk0Abc13CIPNgRpGhUs8QYrJ14K469DWdcgSMrtPEZGUlYYxgKWPBZzznjpT5Pk8
j97sbzcq23+I+vsaZ/aUbzyxSzWkl2wAYRbuwOB0x3oAScmK0uJ2hMhjUBvmOc+gHc1Qiju
nnSa7uMxBEc24kYPhTjqPX0rRllIIt5FjSWIK6Yb1/z0NPlASMSXVs7SdQ4Uc+/uKAHQPKN
OSSHabSdnlTAYMpJyc556moY0Z3BYbj94/vOT+NTw6jH9iSWSIBASDxtwPX2+lUp9WWZpUh
l+zR/LH5oUFozjpjBx9TQBZ1KRwqbiUDHa7ryRjru+lZHhpVb48XVxFIZUm8KwFW7nF02TV
bVFmIW4WW5aSZ0WbyYCFYLk7ck8kYJ4xmpPB8gn+N9yyo4VfC8SqXGN4+1NgketAHl37Sfw
m8ffEP4i6dqXhDShc21ppqQyyNcLD8zSOwA3EZ4orv8A4yeNtD0bxDZaHe+GL7VbhbcXXnW
txbRBVYsoU+d1+6elFAGzrXwZ+C8drp2man4Ys7UXEwitR5zo0z/f8sHPI4+7Udh4K+FWqe
KfEPgqPwqHudNsYobiOcbo/JnZpFMeScMGLc8EV6vcrbxhJrgxqsZVg0uNqHGM5PSvnrx74
Z8TeKPGfiDw5YeFdXglhVdSsvEkGrGJmztVYVGApUENiNidvJ70AZ9z8NfAEuvTJot34l1H
V7DXbfS9V+03DlpAxSWPzW8slok8tSpxj1NexeBPGmqeJr3xFo2v6H/ZGsaBefZ7hI5PMhl
D/NG6N15Qgkds15Pf+LfF3iHV9Ug0uez0yfw1rUcWuWOnXUccuq2W1cTecfm/dqTvHTAPIq
t4Q8Waf4E8TaLofh/xtY/EEeItTFrfywt5stnbxrsgchM8jgMzHnjpQB9Hanqmn6NpN3q2p
3SWtlZxmWaZzgIoGT+PtXi//DVvwaWQMNW1Nu4A06Tn3rlfGk+q/G/483Hwrt7hrHwd4YZZ
9XdMq11ICMofUZOAMdia+gmsPCugaK0j2OmabplhFhnkgRI4owMckjigD5/+B2tWHhzwb4+
+KnilrjTNJ8Q6089tdNCxLw5cK21QSACxyenFe5eD7jSbDS7bwxB4pk1/ULW2W6eW5kDXDx
SMWSRgOgIOB7AV414o8YfDXV9Y13w7p9ydesNQ0W71aS/sb03EWmvFCY9qRD5VBXnGcE/Wo
PD+pQaTomm6nb3VxoXijStHtYpr7WIzJDd6PHKj7pGVSqO6sQoyWAXFAGj+1zd6dF8CRb3j
4vLjUoPsijrvXcWP4IW/Ou7+CXiyy8b/AAm0nxHBDDHqMkYttRZFAZp4wFJY98gA5968d1f
xZZfHb4++FtL8N2L6j4N8K3DXd9eSRny55DwAPUcADPXmrHwoaX4eftReKvhvGzRaNrkR1P
T4BkrG33xj0+XeP+A0AfTywQhg3kRZAIB2DIoktbeYjzYIpMHcNyA4Prz3qaigBiIE4VVUe
ijAp9FFACHt0/GvlXVNd0aTx/ffEbwf8Ur+0tIL2Jr22vkuJLW0KytFLHKifcR8qVyP4Sc4
r6r+hwa8h+I/gbWLvW/D914I8P6TJame4TWbSd/s8N3HJFtUzBRmQAknB70AeU+LPHPhzUt
ctodB8dv4i8PeJtRmGqWt+7WllBD5TBYPOC5U78Nx8x496zPhp4WvPin8QdMjv7h9R8DeBG
EfmTTef9suzzsEmAZEQ4AJ/gVfWux+I3w50j4c/A3xJ4otbW1k8SIrSpPFHtt7Rp/LhlWCM
k7V2Djdkgk81z3wl0j42aB4K1fSbO2jg8Ov4d+1aNPbRxrvu5FV0cMOWfLHcTnoKAPojx5J
4rttK03U/Ccb3d1aalDJdWUe3/S7UnbKvPoG3DHda4fVPBPjWGy1k+CrqXR9WWJzHq93dJN
dapKp/dLKSpAh2swA4KkCuKj1n9oXwU0Wm36S+LLpYRcxQxWnmxTowYSLJdHGxoiFIG35t2
OayJ/il8UNEuLLT7HVb/W4rPSLi/vr7UNDkgCysMqsvTcsZyOAOnegDo9I0Hxj4T1DTbzxb
4a8UfEHVdPtrmze6iS3e3mjnKuQPMk3jaV25Awa0fh34H0/xZ8OoPsPiW7h0tdZa6McVv5F
4PKk3JaXDuWP7piV+XgrjtXN3/7RPju0vNREPhOwlsbC/trQXWZUWVXHzSEHlFJwwbHA461
9H6Lo2m6Raz/2daQ2/wBuna9uPJJKyTPguwz6mgDTGdxJ70tct8QfGln8PfAGqeLr+1ku4r
FARBGcGRmIVRnsMnrXmr/Hm7vvgVZfEzR/DkMYkvvst1DeTny7VFJDyZXlxwOAM89OKAPc6
huLeG6tprW5hSa2mQxyROMq6kYII7ggmvB9M/ab0rWLmeLTvB2pXEUckoW686OOB4okLSSF
3xtwBwCM8itPwh+0X4a8Zaro+n6doOqRf2jKkEs7mMx2ksjSCNHIbkt5TEY9RQBkeJ/AfhH
4R/CXxXdXLQ3Gkajf754Ht8zSWrsAtjEwYFefut0HpTJvD+o3/wAM7TwX4itpY/D8JjutL8
YXF2qvZR7fMhklV2yJVLCM4PPWve7+xstQt1gv7SG6iDrIEmQOoZTlWwe4PINeNfGj4g6Ta
tB8N9N0S18VeLNTZHh0yfmC2IIZZZ+QAB94KeoHPFAEPxc+Ib/DDT7pdL1i/wBa8VeJI44d
K0xiHjtmVdjTRoBkA5zyTk1ifDvwHL8PPAsU04Nzr11L9u1GdMl2kJ5QY6lScf8AfVaPhP4
baV4Fki+I3j7XxrPiy9lHnX8xBhtt2B5UQPA64DflgVxnxCl+JHhX4uwy6V4gZNF8RX0AsU
nVWsbeUAh4ZgDvBIUFdpGSaAOh/ZDubGX4deI084HVTrMkt5ER80eVAUnvg4P619IZGM18o
eC7W/8ABv7W2nWVxFaWT+KtIkk1C3sAy27Tjcdyq3Tlc9TyTX1XPNHb2stzM4WKNGkdsEgA
DJOBzQBn67r2i+HNGk1fX9Tt9N06MhXuLhtqAnoPx9Kp6pofhrxl4NOk3ttBe6FqMYcLCdi
SofmVlKkcHrXjfjTw7rH7ROnXNhYyT6B4O08s1ldTwskup3gGA3ltgrAozgkAknNT+DLj42
eB/hu2i614csdVltYIrDQ/s5/eCQyFAbnnARFAcsMcYHWgD1rQPBPhXwzBcwaDoVtaQ3CxJ
OoTcJBGu2POc5IFO8T+D9B8Z6PHpmu2YuLaORZIwOChHYegI4I9OK8E8VaR4u+FPizwrrvh
vU9Q8Qa1q8pXUob2/Jh1e4cgeTFD/wAsyF3HfwFVRmvpiB5ZLWOSWLypWQFo8g7Dj7uehx0
zQB4TP4u0L4P+DLrwd4C8jXbzRWluNQlvZjHbWXmOXIlkUH94xIVIlyST2rkfHjX3jDT/AA
p8fvhZp003iPSXWHWNOt8+fsGN0Ui/eJXlTxkg57V9OS6Vp08bQ3Om20kbSCZkeFSGkB4c8
csPWud0zwv4J+HMOua5pttBoVveP9s1Cd5yIsqD8x3HjqTx1oA8DvfjH4k1y9aPwh8HvEDa
5OUzDf2pSGFuhO7qRnJ7e9cTfaNJc+JJ/EfxknvPF2qaFi4u9C0FozaaTbqQxa4k+7n/AKZ
Llm7mvZG/aE8N6v44HgnxFod9pPh/WozDY6tdO8IuQeMkYBRG/hbOeRnGa7nV/g14D1X4ft
4Hi0+fStGaUXDJYTmJ5HA4aRuTJ1z82e1AHg3j3R9D8LXGiftAfCdpJ9CvZ1TVrCzG2J4mX
BbYPunOcg9Dg16L4K8aaB4s06PW9C1QXcKqTPE3DwyN0Dx5zjpz07ilj0Pwv8Hop/CHw0sN
Q1bxTrFskcWmTzNcW8R5xcz5wka8kseN2MAcV876RZ6npvxb1qbwtrGn6J4zsr+W1Gn3Vsb
bT9YwPnVNx2o5J4QkZBBBWgD6B8b/ABK0DwXphn8STS72uCUihQMznZwFXjocgntmvnz/AI
Xt8Q9L1G81bU/C9xHpd+WTTFnhdBEeqKHIy4GRn1rqB4H8U6/qtv4++P8AOPDfh/RmC2OnQ
hTNdy79wijjyxbcR7k9q+h/AnxHsvHmoa7omveHrXRtT0GRLhLGZ0ndLdlDJIQAdrjoyjlT
gUAfO+g/Fn4i6dqulj4geHItC03XWYWV29s0QkfAGGySduGHYdc19F2VzePbRxh1QTEbvuk
IoTAwepIPf0rwb9oXxdeeP9E0qRvDl7p3w/trppG1+eFUnuJANmIY3YELk8A8tjPG2uYg/Z
21vxB8P7Xxr8MviJN4gDqZIbaVXtpSVPKgliA4PY4oA+q1h33UUJTAdCSwAIYjjB7A/WvNP
HPjXw54Ag+165qWJZZAqWtsgeaQjqduQMf73FeOad8dfiXq+ix+DvDfgx7rxTaZhnu4fMmk
VlwpcoOAeCOSRntXsnw6/Z10n7JD4y+LSS6/4quT9quIbubMFrxnayjhiO/OPagCx4f+IPg
HXNIsGh8V6fL9ocyJDLcC3nU+jocfNn0rr/DAhX42OlqxeB/DKupDZAH2xu/8q4r4rfBv4M
6x8MNZ8b6daWmlSW1pJdQajpcv7mRl6AqPlbJ46d6wP2YtT8RXWqaPba7bbYh4acWczN80k
CXh28e2Tj1FAHvHin4X+BPGd7FqXirwxaaveQxiBJZSwKoMkDgj1ortD/qj9RRQBleJNB03
xR4bvvD+sQtLYX0XlSqrlGxwQVYdCCAQfavPdQ8JeJtA8ceFNW8MzXer6ZY6ZcWGrR3lyHk
u4lXfCMEgGQuNobsOtdn488X6b4D8Dal4r1VXktrCIN5aD5pHOAqj0ySOa+QtO+N37Qmv6p
b+NdF0hb7QJbprWPSYIA0RwOhP3+4+bOMigD1vT7fwhLZWvifwV8OtCsbyzS8tL211SVrWY
XDx/NajgrOTyDnIHaup0LR7rXdP0r4jeFdF07TNQigMGmWK77SKS1kKiRLldm7cpVioHGQD
3rxeX40+PfDer6ZL8cPh5p2paXDMLm2vLSFfOtJT91l+YrkD6E+pr0DW/wBqDw/cmw0j4X6
RdeMfEeor+5thG0SQk/8APTPJI9Bx7igDG8EXf9t/tjeJPEHgeyuP+Eda2a21y5mXbFJcId
pKZ5PzKOnoTX0tcW8V1C8F3As0Mgw8boHRh7g8Gvjy58MeMfh7aeG9NsNreLvFtrdWOrW9n
Ic2f2m5DrcEKflCAyLu6Z47VmaPG3h6H4iW9k8M2paVb6nFaNJdXx1GNUwiMpIMToeSDndy
aAPUPEnwf17WYfEuveE9C/4QnxD55tRaadfqtrr1pkf6zAAiJUmsz4k2PjHw/wCDLfS9K0O
6tP7T0KLw/Y6SmrJMlvO8mJfkPzTHYOH/AIc1l+NviZfW0fw+k8G+K7iez/sSW31rUreJ5/
sce6BJLhlP/LRCCMtnbk1vppOpRfGC18Lr4pOraBptnH4jttYvwt1fxwyERm3jlYYCO4DZH
OMgEUAdt4F8I6Z4F8BaX4W0/JEAEs87YV3mYfOT6/NwPavMfiR4o0bwB+1j4T8X+I0ubbRr
bRnhaeG2Z9zsJAFGOp+YZ9K9k1C73X7xgweebYYkWTKgZGGAzj+dVtXs7fXrR9N1Wxi1a2Y
kvDcIswHvg9KAO18J+LvD3jfw5b+IPDOopfWE+QHA2srDqrKeVYehrdr5h/Z2udN8L/Fn4i
+Ad0lk8tzHe6fZyjaHiGdxUdOjJ9RX0FfeLPDWm6hLp1/r9ja3kPleZDLKFZfNbbHkf7R4F
AG5RWfp+s6XqkE1xp+pW13DBM1tK8T5VJV4ZM+oPWtAZKhv4T0PUUAFHBOPzPak+bsM/SvE
/wBpXxV4i8P/AAsbTfDOn38+o61J9l8+zhdzbxDlySvIJHAoA4D4qeKvEPxsuNW+HHw7jtV
8P6fMq6nrNxLtSeRTkRpjqM+mc4rN+GU/jH4T/H3S/hz4h8bjVdAvtOEii7lKRxYX5Qm8/K
QQQMHmux+GX/CLQ/C7w9ZeGJhPbWw23Mi4V3uDzIJAcENknqOBW58SfhH4P+IWmNqWoWV0N
XtLJ47SaGUj5yp2KRkhgHx+dAHuAYEYHIIz7GnElgVY5B4IPINfNf7L3xQ0zUvCsPw31i6u
4/FOlmU+Vek5mQNyqk85XptPNfSf1oA57xr4o0bwV4M1LxRrqBrGyj3yKsYZpTnCqM9ySBz
XzdB+1H4y0xbXxB4k+GTx+EdS+ayuLOQmTb0GSflJ46HHtXvnxbtNIvfg14st9dmjgsDp8p
aSQ4COBmM/XeFx714/8BrzUb/9n7TZtWsY4o7Uvb2xdOJ4Vb5Tg+5Iz7UAY/iL9qePUdAup
dP+EWp6nogXZcyamMW+08fNhWHX1NevfDHVfCvxR+EGl6kvg2xsdLErKmlyQpJFE8bEZQYw
ORnOK8Z+Jtnrnjj40eBfhfJczQeGLqIXl5Z2ku0MoZt7Nj2GBn1r6g8PeG9E8KaHBofh3TY
dN06AkxwwjAGTknPU5zk0AVY/BfhONbpF8M6WiXbO04S2QCUuu1i3HccGm6d4I8I6SkCaZ4
Z0yyWBo3j8i3VdjJu2kHHVdzY+proq474j+O7b4f8AhJ9Wa3N7qE8i2unWK/eu7lzhEHt3P
tQBwvxR+L19o+uv8P8A4fWH9qeNJYd7yMB9n06MjmRz3IHOD0yM+lZXw88A2vhTw9FrEUw1
vxZrLPNe6jfIfMut3/LIZyQvHB75rR+F/wANp/Cum6hrPi6RLrxf4ic3WoSZJAycrArdgO4
7kVf8Q6pottPaeEjretaPqmuFjYXsUBMgKYLbWPy529B9aAOA8aeM9H8WS/8ACN2OvrpD2i
yIiaxBu0rUyq/vLd2z94HjqGUgdqn+HWi2+t6Dofi59Uv7jQlt3fStEv5fNFjc79rP5nWRA
VOwtyAazLP4W6n/AMJjqOg3vifU9T8K6h5etbZbO3kiu7vftlWXK4VsgH5RyDXtQ+z2WnLB
FapZwwYEcaDaI1U42gDgL04oA8P8PXU3jr9siyudMiNxpXg60eO4uTnCuVYfq7YA9jX1gp+
UEGvkzQdLvfB37cEMVhcNFp3ii1lu5oQx2uDGxII6cMuR9TX1g8oSdItjncSNwXIH19B70A
Pd8DLEmvNviv8AEK68E6PbQaCllPr18XeKK8YrDHBGu+WWXHIQAbQT/EwHNekk4IOAfrXlk
/hf4YR+LL3w74m1VNb8R+I1WSSDVrnzJpYUbckSqAAsakEhR1xzmgCT4XfFbwv8XdMiubWy
a01q1iE8tncw/NECdnmRuRhlJGMg+xqt4v8AFXijxNJqPhP4b6ddSSQh4tR1mQfZ47fA5gg
Zxh5m+6G5VM5qXQvhHonhbxu/jCLUZbKDT0MWnWVoxht7Wz2lnikU53/Ozvn1rtPC3i/w34
00f+0/DOrw6jaqxjdomIZTnuDyM9ffNAHzNoPjPWfgvrFr9v0G/s/DVx+41LTXleYrcru33
FqHyzRKmzzG+6zcrX0hrfgvwt4wvNJ1fXLD+01sf31rG8jeSdwBDNHnax7jI4roJbCyuJlm
ubSGeRFKBpIwxCnqvI6H0rh/EfjDxOddn8JeB/C9xdaoigS6rfxmHT7IMOH39ZmHZEHbGRQ
Bl+O/APgz4s2t/p1trsFvqlsEs7u4snSaW3gV9xh2E4TJA5AzxW5rviXw98LfBumWFzNc3c
scSWWm2KN5t3fuowqr6k8ZY8DOTXz/AONPC/jT4QLovinSptMgs9CLT3uqwI0U2qeY+ZIp+
fnd2J2qBhR/FzX07pEmjeJtP0fxhb2CtJPaie0lniAlgSRQSozyvocUAfO3iHx3rHw3+Lui
+KvHF/e3dzqdvImpaBpq7oNNgIHkYOP3zr85Y57HpXV+Ifg5oXxU8VW/jCS7tf8AhGNSt4L
3zoEJu7hwAQAW+WJCMFsAsx6mum+KWo6No2o6ZfxeEY/Eviy4tbmG0hkl8oQ2qoWuHZzwo2
8ZxklgKPCOsW3jX4L6X/wqDUbXQIFVLX9/EZm05APnjC55cZ4JyO9AGd4u1z4c+Hvizosmq
6VqGq6vGkOnLcLmW10gSkrEzgkLG8nI45wM8cVRsv2cPDnh/wCKem+NvC2q3ukC2uXurq0W
Uv5+TxECTxGedwOcirPjD4HeFtQ+FFz4el8RahYOLhtVuNZuZd8k9wBzLPjG4ADAHG0dKg+
BNx8TLnQrY+Jb1NT8MIjnTNSlbZczxqdiiWMrkqQNynIOOuaAOh+N/iXw74e+Gs8et2Om6r
PfskFlp162FncsAW4BICKSxYDgCuI+FV14V8d/BO28BeDvEj+F57KaSC9t7O4SW5mjDkyMj
nBKSZ++BkCtzV9U+F/g/wCNM154hnu9Q17UFWN7+7Tz7XRUYYjhJxthEmDjOSccmulb4MeB
B4/0zx3p1hJp+qad88MdjIIreXIPDIByCWzxjNAHnmp/BLwp4P8AGVx4xT4l3Xg2OWOKy0f
ZMkS2snA2EscTKeflb1OTXpnifwdrPi2PR9MvPEbReHETdqsVsvlzam3GE3qcJEeSwHXOAa
4Pxh8JfGnxG0PW73xbrVkusOjwaLp1sT9j09G4ZmYqS8jKME4GO1HgXXfiL8M/CV4vxofT1
8PaVaRJZ6jZ/vJc7/LWEqvLnGCOM/WgDkYfhV43QfET4WLpTxeBNUimvtDn835bSZWDJGBk
kKScYPpmsr9mHV9Wu/iN/wAI9rOkvp1x4c8PNYYcMGk/0rduIP1xxX1RoetaZ4j0K01zRbx
bzTLtPMimQEB1757gggjHrXjfhHxMvin9q7WrqPQ7zS47Xw6LWGS9hMT3irc5Mqqf4ckgGg
D3k/6o/UUVSvG1IAfYjahM8+eGP5baKAF1XTbHV9KuNM1O0ju7O4j2SwyqGV1I5GDXyHrmh
r8F/wBprw5onhW4uIPDXiWNd+mGYukbMxU8NnjOCD9a6c/tJeNLPwtFr2ueBoLG2NsVLSR3
Ck3AiV92NpAjJO3rx615t8PtUk+Mn7R2o+NPEdjNC1hapPbWe4lbdhhUGeDgElh7mgC14vu
PE3xW+Kdz8FfC9tDYaXb3KvqN0ACSkeMsT/dXPA7mvp7wp4O8E/DvUtM0Twz4WeK6vrYpLq
kFtkERgZMsn8JY547184+J9F+LegfHDxfqvwyMVrHqtnHfTXxRMMEQF4lLA4beOVr2Dwp8W
fGPiH4UeHPEuleFf7elvofs9/d2so/0O7D7MtB954xwzbTkA0AcLL+0rqdrYatLL4d01PEM
eqC1s0IZQ1gHcNO7DnarR49MmutT4t6hY6Bpfiu+8HaRF4D1O9mt7d7ecm6ULvZZmQgLh2j
Y4BzjGetc9D8PdMfwfJq0Gi6b4x1q+mfSrM6RcSQQmI3BmlMjSk5COGyy5+XjFbtl4C8Dab
e3fiXWtek/4QJZGk0uGXUg9hFPcB47jam0FQGZgpJxz2oAseG/FnjPQ/CPinx14+0mCXw1e
Wi6no9vFLE7RpKBttCoQZJLLzyDms/w144kvtD8HX2o2rXer+Inu7JwlvHANOFvuYw7QPup
nr1NYY8J393o8XgvxB/wlV9olhdwtp1hqN3aRQalbQK7KsEkZ3SNgK2ODjHpXJeHtN0TXvi
nbeHfh/q+reHl0yJtejguLdZ00+SWJEmtmDtu3E9ST1NAH0DMA9pCzjz/AJdyyFTvx/QfhQ
m+K3aYT4DDDKByBV2SKU+XslDx7DFIQoUk+3NRm1lZSpRSEG0cGgDwL45eE9Rtray+K3hu/
ks9d0MK00gGwtGpG05HUjIGO4zXTah8ItC+ND6D8Vrrxpd6Dea7a28gtSI/vxqoCpkjPzKx
/Gu28a6Oni/4e+IPD1pMbeW9snjhZlJLMCDjb1ydp+leV+Afhza/F74f/D7V7bxLcaPd+CJ
P7PvbJk3gvHLvyMfdZh3PagDVtv2WtbsNOkt7bxRp7yPFcrI0qTus7SKApKs5CNuGS459K9
G8DfDPxd4Y8Z6hq+oa5by2ctjJbwxwTyku7FdgdW+VVjAKqV5I5NexMcsT60lAHyTqv7O/x
J0nQ45PDXiBNW1PULSW31GK4vXtooGcqQ8OD8zfKQS3XNb3h34f/HHTJ9C/4SXxEl3pv2qK
TWIpdTzHFDFKChi4GBsX5ueelfS7EgcDNfLPxe8T+OPiV8Urr4HeFVGj6dbqsmp3rtta4jK
huP8AZ56d6AOX+HeojWP2rPHl14Lk26BN5jyBCDHIwdRvA6AE78H0Ne4arqiDMt9FJbyRw4
hML7Q5OcAj9celRfD/AOGej/DHSf7M8P4ubmR/MmnunG5wQBnIGPXC9qd8QfGen+A/CV1rm
rwC+WMCCKzDBfOlbI2KcZzg5z2oA8Z+M1tpkvxA+GtzoFtDaeNL3UIT5lq65eEMF3SbfcDH
sGzX2OSCxU8knB4618mfDLwV8R/Gnxu0f4seIfDFp4Y0TT4RFa2UoO/ygrBQqn5s5Ync2Oe
1dt8bPjxP4I1eLwP4Q0ltX8W30YGwglbXzB8mAvLP3A4GOaAOT+Jur3Pxm+N1r8JdIv5F8K
6M4n1yeAfLLKvJTI64+6O2c+leyXdnEuhwWGjyRWdtZyBPIjwoCLwAPY4rh/hJ4AfwL4Etr
TUHUa7dTG+1JlUmVpG6ISPvBc/zrS+KnieD4e/Di+8Qu5lupH8qxt3ADSXLH5Dx1VR82PbF
AHEfB2fVtS/ar8ezeIIYLm702wFtbz27borWPeoVF+oJ/I19RKABgZx715H+z/4CuvBXw2W
61ne/iDX5P7T1F3HzKz8qh9wDz7k164BgYoARuSo7k8V8xpFe/Ff9pzUtXEsc3h7wI4s7W3
kztkuSp3P6EhwefZa+l7tmSxnkU4ZI3ZT6EKa+cf2cJ4rP4J3fiK/kMP23VLue8u2xwM7S5
PUAcnJ70Aei67HeW0ek2Oo6jDDFeXLKpknCb2HzBQxI5AGAAcmvC9T8IfEbWdduvBPjHxZc
WOqX1ydR0FriyFxaS7eQIpRiS3kUDBU8EetVpvFOgyfD1kl8WPrkWmJMJdE8Uqoj1m3ExIl
tpVztkA4VlJOewr2DwP4XisLeLxUdd8Q6muo6dHDZWurTBjp8BAYQ/wC0wJ+/1x1oA6mzS5
j061gu5YzPEoEwij2q7BQM47ZqpeIxaALFEUlyHWRwvH0I6VxXjz4n2fw/17S9Hl0XUNauZ
oGurpLMbmtrccGTGOR9a4FPiJrfxJ+It3p/hHx9p3hXw1AkVpZ3eoWyyfbrh13GMbuhznj0
FAG7by/2r+3JoVnZoAuiaOwuGVdoBMbH/wBnWvqRc9ApJ9q+RvCmg/E/4b+P9Y+LXirQJvE
sc7T6ZfRafAI7hIk2iO5jTOGjYL25xXU+Gj41/aB8zxbc+K7zwj4HEzQW2laPPsurkKcM0s
g+6enr1/GgD6A1u51Oz0S7utH0sapqMUZaCzaQR+a/YFjwPX6V86ePPg78Q9W/sLWbLV0m8
YXGopeXN9DGFW0mX7mXPK28SZVVAJZiSetenaZ4G+Inh+W307RPiT9s0NXBZdYsRc3kSDna
swIDE9PmBrtPEXiTSPCnh2617WbsW9jarlm25aRv4URR1YngAdzQB5LrGv8AjTxfYz/CbUP
D8+meIrt0ttT1S13PZCxZd0k8UhA+ZwNmw8gsfSptS8EalofxLvNa8G6rN4bubiztNOs2uo
kn0++2qR5DRqN4YBQfMJGPeoNL+OlzpnitdA+Imkw6NHdSQpFcWzlkspZlLx2lxk/6wJgsy
8DIBr3IIPvdCR1Hf3oAwPB2q69qvhuO58UaE2iaqkrwTW2/ejFTjfG3Uo3UZrxzx/8AFvxN
YeJ5dV8IE3nhzQ5jBdQC23rqbpzckS9I1iTADZ+ZztGa99ubSK7sp7SRnWOeNomKHaQCpXg
+uD1rJ0jwroOg+FbfwrpunxLpFvF5KW0qiRSOpLA/eJPJJ6mgDP8AB3jnwv4/0yW40ouJIQ
n2jT763MU9vkZBZHGdp7N0PrXVnasbIigbVwFXgD0rzzw18KbLw18Q7/xuPEuu6vqd/btay
DUJ1dFQtuAACjAXsOgFYnirVpviTrtx4A8LTO+jWJMniDULOQoHOPksopB/G5+8R90e9AHY
eGvBC6RqOoa5rmotr3iDUMxzXksYVYof4YIo84SMD/vrqa82t/g54x0H4o6t4o8G+INP8O6
Sxt/smmWkJW3mQN+9W4j/AIm2liHHOSPSua8BfEzxX8NNOt9C+IOj315pE16bOxu1JkuoW2
B3iEZ+eaKPO3zRX0L4h1vStH8KXur6zqw0jT0hJkvSdphDDCsuQfmyRjjrQB5P8YPiBrtlf
alo/hDUzpq+HdMfVdYvhbLcBc8W9rtYEBnY5PcKK1Phb8Sj8SvCl/oc+pW2m+J7OExS3Gmk
NHKhGBcW+4YYA8egIxXa+DfCvhzQPC62mi/6da3wFzPeXDCaTUGYcyyOfvk/l7CvLfHOi+D
fDnjXRte8J6tpWk+ItHuo5ry0e+EKx6aoInj8voiYYuQBnPNAFbx18JvAz+F9O+H8d7eWuo
alPJM2rzSfaAbooD515lhlmwVTPAOQOTVbRH8d6N4eb4R2uu397eafcMb3xKsDAaZpigNtD
sPnnIBCqudvc8UajejVfil4W1RvBdzcw+LbdY9Vmstt/p9ysZL2w39ijBXZxjHTk1p2vxz8
SW3g3Wda13wA+/w/rX9k6jPFc7LdV37WkUN83GVyCP4qAON+E37Q6Wmvr4J8Yx6xPZXd+8O
i6vfp+9eFm/drNkAsenzD1wa9u1XwFeeIviEuu69r802l6cu/StKt02JbXG3BuZCc+Y4PK5
GF9K5C08feD9/2nXtH1bWPserPaaVqdzpy3TyK5UmSMKo8qEEqoY9QOCcVU8bfECXxx4kuv
hr8O9bkgvLKCTUNR1OxkBkCxDIt4P8Ano7OVDY4UZoA0fhZ8PvGHw/8f+JNLGs3d94IlVbm
2+3lGllu5DmRl242qMcjAySMCt90I/aZtp2I2t4UkQDOTkXYz+HIrG+DHxgHj2C68NeIbVd
N8Z6ONl7aA5EoHHmKfXPDA9DWo2r6fL+01baVDdLLew+GpftEK4PlAzoyg+hPX6UAemMyiI
88bsUV89fG340+O/hv41s9I8OeFYtbsbmxS4LyQSv5b7nBAKHHQDrRQBr+JfFnxX1vxR4F1
D4d6NbX/gfVY4Zr2Z1RztY/OsmT8oC9MdTXA/G3Srj4T/Fqw+L2iwtLo2rMLLWIIyRtbj51
x0yqjn1HvXFfBXTPiH4Z/aX0z4daz4hunstBhmkltIblnthHsLAY6YJI/GvXv2tb9YPgdFo
8ZY3eqalBBFEDzIVyxx+OKALMs17rvh3UfMvE/s6exnaN4PmkBMbYwwAAya83/Z103xZd/D
HSL3SLVL7StKvtRmubJrryGuLl444o1zjhQjyMfcV6P4f0PxFZeDE0rUIRp97BpotQdx2eb
t+9wcHt+Zrn/wBmrxbZeFfDPiP4e+LzFompaDeNdXM9xII4pFlYAEsTjrgD1BFAG7rvhxdI
1/TPB0N5PZ6a91ZReFLjT2WSfRJ1icy+YDgmN1XndncGIrG063urXxhqWlWvgyXVLTwbp11
ayaHNfR/6Ubu53+cvmfK0Zj3EZ+7jb2rV8QG1m1LUtU8WeG7h/wDhJtXsINITRdbD/wBqiN
XVSGTBRFQlmGcHjFaGp3Gi6jo/iG1n+I+o6lb+JdLujp8FnZxqtra252OE4BaRTlcuwzQBW
0rR00zX/DOpTWun+DDZaTewaL4ZmvVuJkvJmLCZcHDAqpAHbOK89+A1zomi/CzW/Hl+JptU
lu5v7YuSpaT5WyFUdxzu+v0rnPGPivwr4L1e01jw/wCD9e0z4hTwNZ2dpqV0JVjhkjCLO0Y
LeWxzlUUjB56cV0UbaX8F/gTY6Pr93qEOra0WluBbRx3EkMkg+eQKxA2gADnvxQB7lFdJdQ
pd20qTwtl1ljcFSPqODXNfEbxdc+F/AV/rOmafHqzRIshjWXafLDAM6g8kDIyQOM15D8JLH
XIfGWyztda0bToVe6mnu7Tbpl7CB1WNv9S5z1ViODTvGXxG1DU/HkGs+AotP8TR6HBLGLZW
YPJG6lZ08s489M7GHl5xtOaAOq8I/GfWvEXh3W7nT/Bc4On2k8keprcR3MEU6Rb1BzgkYxy
O9dF+yhpsq/Ce/wDFF5IZLzxFqk11KOigqSuQO2TmuV8N+GPENp8FvGFzY29rPrXiESXcdr
bRvbxWryIqmNY3AOSpY+mRXWfsmzKfgedPE7yXNlqM8c8LjBt3yDj8aAPoADPTmsvU/EGk6
Ne6XZ6lcmCbVbj7LaDy2YSSYztJAwOB1Ncd8V9M1TXfCy6X4Y8TnRfE1tImo2apOUaZYz+8
DIPmdNpPHriuL8TfE3RNU8P+GNduJo5vD17qlrax+ZNJpt59tSbDynPBiUZJHGe9AHu79Mc
59hnFfKEFvGv7dHiu5trsKsGm+dJC2SJXMSDZntya9A+NV3c6ht8P6N4slfUNUtHtbDQ9Nl
2zSXodGScyIfkjUZLhsZXOK84+Dksvij47eO/HF3NHLCFi0/7QjbUeZVAYruzwTHx9RQB7p
BNfzaHFelxaiZgTvTzCrI/RsdDg9K8V1COy+Jv7Vl5ovivUYtL8O+CNsttYzzKn2yXIO/JO
CCTn/dAFe8XFxN9htrZIjbb7gli/U5PBbjqf615F8SPgr4Y+IfjG18R6zcX+mXMcKQXENt5
ebnaMLlj90gYHTmgDT+KX7TPhfwf5mk+ETH4q8SMwTZAxa3gyDyWUEMRx8o9a5j4RfDHW5P
F8vxd+I12bnxJe5nhtmTiDcOG9iF4A7Cu/8GeCvCngewOl+HPDQiYyhpLiRfMkcKOrMeep7
YrqooFikKrcKZJIftAcglWGemD37YoAQXQ+124ZZBJvch0iPJ7A14H+0PJpvi6z0D4f6Eft
Xi2TVgwsbdCWjTaVJc9F6g/TJr1Txp490L4epb634qu0toZFL2tpF80krYx8qdeeeTwK4n9
n3Tdb8R/Fjxn8WNT8NT6Rp2txqLB7ofPknnZnnGAOaAPpLTrdrTTrS0Ztxt4I4ic5yVUAn9
Kt0gAHShiFUszBVAySTgAetAHO+NfEmleFPAureINZuPs9lbW77m7sSMBVHdiT0r4o0jXtS
tPgJY/DlohB9onj1i7aadVl8qafEMUUB5uA2FdlHZq9Y1a2j+P/AMT7n7deXB+HXhm4FtBD
bsFXVLleZGJJ+4B3HYj1rnvG/ifRfFmpf2D8MvAd34p1LSLlXjv7CLyf7MZdqhIpsHptB9K
ANf4a/D3xlo2t6np3js2Dadb3cl5b2K2UTRXMsoHzxt1h24HyqBg8c11Hi/4r6P4O1Cw8MW
drd+JfEtwdsOmWWJJUfHHmHtnjpzjmsjULb9o/4irDpkuhWHw9sHdRdX7XIlumUDBKkHPvw
Bk96sQ/D7wz8CLqfV3n1vUX8Rwppk3iCUxf8SuVzsE7Ox3KWd1xgcAc0AZfgJ/F9r4i1341
+JfDV1q9+biXRbnS7VwW0e2jZQ+1eTN1Hyrzwa6jwrpWieIr++8Cr4U0nUvh74gs5dXs9Rs
bSS2aBzIyFZN+SZgxOCMFcdOKg02XVbDwDH4r1TQvE2ieKLVhNqGoaaouVv1iJ3MI2cqY3G
HOACfepfBK3N38WY7P/hLT430nV9PTxFDqgUQGzmjzFGuxDt2fOx2FRg9c4oAgg8fXehaDc
aJ4nuNVu/D2m6ilnb+IdKRQ01om5W+0RsNwVMBJGAwcg5rd+AT+F9HsPFHgHw49/IdB1R3k
mvFUCVJuUaPaT8pCjHqMHvXMWviLxD4d8J65rPxF8P33inxZC9/pmmeTo7bZbNQNxdkAHlO
cMS3JwcVqeBrS/wDDvjzwPD4FtY7z4e61ozfaprZRIkNyuXDvKRuJBO0A9BxjigD30kDrXH
+PbrwLpGjW/ijx4tqLHSLhZ7ea5Uv5cxIClVH3m9B2xmuwbGMnOB1xXjXxB+FOveMbHXdSu
PEEd7rnkSQ6FbPFttLBG4Y7TndKy5HmHO3PAGKAO11Pwt4C+JHh61urvT7LWdPuMXFvdQkD
dyDuDDnnaAfpiuwACqABgAYArwX4FeF/iR4A1TUfCviHTbW08KLAslkVuhNifo5Q9cOcuVP
TIr3oZI9PpQAzzovOSEyKJHBKoSMsPUDqawrfxr4VvLyOys9at7i7me4jhhQ/PM8BxKqA/e
KnqBTvE1vbQaZNrSXNjpup2VvItnqd+B5dqzgD5iSPlJ2g814brNtrGleA7TUbGWw0Txb4e
1GL7No0EiS29xeTOWYpIw3ZuEkb5c8DHpQB6m3xU8OzfD2Px3pltfatoxl8qYWsGZ7fDYbd
ETnII5Xrg11Ggy6PceH7S+0G2ittOvEFzCEh8nO/ncVwCDzznmvnifw1p2meJ7zwf4x07Gk
eKrCW+tb3Sp3/ANMuwyMzSJGAgmQkYZcLtHPWt34GeNdR034P6hZa5ZxzSeFpJLFbDTybjU
ZAjkHzYgThixwCDj3oA92ays5b23vZrOCS6t9ywzyRgtFu+9tPUZwM4614z4v8E+JfjHqF3
aa1JdeF/C+lTGOxt3H77UJgRunkGcCMAMEHXJzXG6z4p/aB8MeIrj4hXXhqaXw+Ar3WiSTr
IkFufuqir83mpj5myRucDGBX0lpmpwatYR3cB2M6I0kLEGSBiA2xx/CwzyKAPFvhhovxG8I
eMr3wQ/m3XhKCKY208q5TS3YloY4nY7plCEZzwrZArkjYeJvDvi3wWfHNpb2k2pXV7PqN5D
p6y2816/7q2kuZOdocYyilQB6V6x8UPHGv+BbnQb7TPDr65b31wNOWIagturXEpwisrKc9D
82RiuT8SfEjwHqv2uLxvoEMur+GNbtrODS3vg7STSGPMqqCN4UueoP3TQBzEl4vgT4X+JJ/
AuuSXWj3tuSjWM2V0d1k8u8mht5cMI97ErtJxge1P+G/jDwxo3h7XtP8beItK1DSpreAahc
pJJdRzyyMYlkZhlULxorOOobk10ek/ETwJo3hez8QWnhK6Mfiy51WaXftmkZ4AzSZ3fwuIx
8owvHSs/RvH/wsXVLjVf8AhXcmmahqKWOnTwxJBJFcQ3IZ49yxsUONhzkbqAOffTNc8O/Fa
/tfAfgjWtYs/s9nFpF2uofZ9PijhjbymL7iLgb3PDds+tO1HSrz4ZeE/D3jjxB4Mt7m3gu/
7S1WSwuit7p97Kx3xwBPkEBYLuQsRya63xZ4h+GOufCPwYl94X1SSx1uUPommaSvkTwOoJ3
R7WVVwMkDPOeBVOHV/hfaabZ+BNH13xb4flW+iLaZA7/bLyW6j3AOJAzYHVum05oAns/iz8
ItJtk+I1l4Uni8SalbNc38FnbZu7eLcA7znICqSFwTy3arfw8tfBjfFjT9f8H6k+rx63ot3
d3OoStvmnla5jYiU9VKj5QuBjFX9D1rw38R/iD408FQaVpd5pWix20Nxe7d1zd3CkhWPGGE
bKeuRurhfhFY+BNI/aY1TQvA8k0sOl6NLDeXsk/mfbrgzKXbAwo2ng4GMigD1Txn8Q/EGg+
Mo/C3hvwjDrlz9iW+mea/S1CIWKKMt945B6UV4D+11oepp440LxLbapY2kElj9hCzXHluSr
sxOO45ooA634LSnxZ+0n8RviRoiqvhWZfsouJf+W0gCHK56D5Cx+ornYbu5+P3x4fXpStv4
R8HymKyTdg3E27IPvkrknsAPWul+Fmm6X4Vg+OS6DOyeFbCaSGzTeXRHWBvM2n2JA/AVn/s
32dta/BKwne3MT3V7NcNcA5JYPsXj/gP86APaltYmg8oyNkku248BuCfw4r55+E0OqePfiN
8WfFWnCwFv9m+x2h1SAS2pZXBTzFPUBUJ9s+1e7zXt0YLjyolMhicKrA9cEc14P8As8fEnw
j4N8GXPhm9ja78Ua3rVwiWECjdJiMBA5bhQx3KPrQB3z+M5dQ0qbxl4V1X7dNo9tDa2GhWt
mg0xLpgI5JI5mUPLGm7JdcBRxmjUr7RLu81aw1fwD4cu/CXh23nu7jVYmMkNxbMvmMsBU4W
Vp87lJ4yDW9aQWniPWdK1HxNFp2j3/hlZtK1jSbSB5oTFeRq0dsGAwSB5bMQMZrxXxdqWv8
AiW21/wCB3w60+xNsdYklu5dMhWCysbVSNsW4AbmyMuSDkjAzigDZ+FOi6VJpWrfGjxd5UG
p3ySXVrlcx2FonygKOm7CgA9gB61neK5/HnxFvbW88O6Fo8+qWNul/p6G68u9S2kJAWaFxs
cSD+DPcEVqeNbi5gl0P4XeDtKfUraysY59WsVmWCW7tgPL8hVbqXwXIB6Y6VpfDn4feHLjW
x4z0LxFq9pommym4utC1hDFLBcwofL3uwGY0UnA5AwOtAE1/dWPgbwHp+gaR4cZtT11y99o
9mJruO2ixtu2UA/KEBOEXqT7VU0DwleeI4fBujaT4t0DV/CHhbUUmttTs4nTUfkBKwyoVwp
7HntyK5jWde8WaFImrfDrxSsvhHXL9bWwuYoEltrS7eXM8Ujy4dQSxZT0avaPDPh6bT4nur
6W0udXvmWXULqygW1W6ZCwQlVzzzyc5NAHSa3FNHALe0jEjGMqZemF7jP15r5ul8O/ET4FW
WoeNvB/idtR0VLr7Te6TLG3lyxs2NzH26EjB6V9I+fcW1nDbxusgIzvfLMMdRnFYfjE6Zff
DzxFp+uTR2OlT2jxz3BG1U3Dg5PBOQKALCeM7HxX4U8Iapa2txo2u+MrGaKw1KC3Sd9OdYz
Iy5bqCV4HeuR8I23jOx8CX/iLWPAg1q4v9OutWv01FVjnk1FW8tVSM5CI0Kg4A61gfs6/FG
7t/h/pfg/VfDd3cXMFpd3Ghzxlc6msTfPDEG+64BxycYrodeufHeq/Gd/B2ofEI6Jpeoaf/
AG3BHDEtvPpSowWNS5yJDuyHUnBHegDjLrT/AA14A/Ze0L4i2uiC08Z3WnyWNpcDKzPLdFl
beOrlUzgnnivRvh14KsvA/wAKPD2g3XlSX7Ibm4dlDYnl+YgkdlGBmua/aNPkeNPhDDd3KX
ka6qvm2ZAUzENGPM2jsefzr1S9uGuo57tmAWP5WiAwF56Y68UAX4GM25g4aQKpUbAVGOCN3
enM0UQVCR5m7AI4B+prPt72zkuFjjxESMgjt0GBVhZGMhkfB3EKEcjPfnFAGb4z8X+HPBGh
f2t4l1FbGyEwVETlpWxkqBgluO1eT/8AC+W8Q3v9k/CLwRqHifUJwF+1XEJighOc/MRjgD1
IrK+P8dtrfj74W+GrzLx6hqO6eLHyshkROn/fQr6u0rRtK0SyWw0bTrXTbUHIitoVjX64A5
/GgDyX4efBtrXVZfHPxNkg8R+NLx95Mnz2+nr2jiXpx64/+v7Oo2oFAAC8ADoPp6V4zD8ft
BPhbxv4im0i5SLwlfGymgWVC10fM2Bk56Zql4n/AGmvCHhq/g05dD1fVrv7JFeXaWUat9iV
1VgrnOMgMM9qAPdDx/Kvnz4j+NtX+Ini67+DPw4maCQfu9f1v/lnaREfNEhHVj0+uQO9bGr
/ALRHw5a10ewW91OL/hJ7QG0uYLcEw+Y7RZYk/KysD615T4Y8VfDj4b+B/FGkWGuaxp1xba
s1nPq0kEc11c3PzfPGoI3KuAefWgDqLzSS0tp8B/hVfG2SKM/25qS4LaZbHAZT286Q9cHOK
938HeDdD8CeFbPw54ctlgs7ZQCcDdM3d3PUknNeO/Cjx58KPDfh/QNE8PahqWp3/iXUpYpL
25s8T3N2NrO03oBvAHXAr0NvjB8P7f8A4SI3OvLbQ+HLlbTUJpomVElYkBVP8Zyp4FAHoNV
b2ws9Rtntb+0hu7eTh4Zow6N9Qa4LRPjf8MfEVjqd7pXiu3li0uBrm6EkbxskQOC+CORyOl
XtP+Lfw51Ow0/ULXxbYm11G5Nnau25TJMOqYIznkfnQBo+LdBv7/w7IfD8hh1aytpV06Iym
O3MhjKqJVHDLzjngda8zT4dad4S1HQtZ1S/fSo7yC30jVNP0ePy7e4dTut2LFgUVMbSQTux
7169oPiPQ/E9lJfeH9Ut9Sto5WheSFshJFOCp96q+K/CnhnxXpJtvFOlpqVlb7plifJ2ttI
LKBzuxnHcHpzQB4nquqeIfCfxc13xbd+C/FR8M3rW8t8LS9SUxSxMy+aYUYsYTHj5MDOK5m
+8O2Gparonjn4I+LYY/CtprUF1q2jvcmCG3nLDc4R8BPkY5T3OK9i+EvgDTPC1lPr8d9e6j
qGqKUS+vjKs32TeTDFIshJ3IPlJ64xXlHxK8FNqyeLtWlvNP8N6HrerWFvPLqcTWgjW3fGE
jCnzGdiW8zuBigD6mBXcNpznkY6fhUF/dRadp1zf3O4Q20TSuUQu21QScKOSeOneuD8V694
nlvV8EeBNJmW/kiQTa1cxFbPTojxvB/5aSbRlVHfrXhPg1fiR8D/ive3HjWz17xRoOvJKkd
3aFrySMI5ZZGQcKSvJA6A8ZxQAvjm0+M/j7x5oHjKyW68HeGLaQ/2bcyOqtZxEfvLq6Un5M
qOjeoFe+/Crx7B8Q/h9aa0DG19AzWt7Gp6SocbsdQGGGHsa6BotB8c+ENl1bLqWiapCrNFP
GVEqE5wynBHIHHtVqw0PSNJnu7nTNOt7Oa72GdoYwnmbF2rnHooA+goA8Q8Ua94Y8Nz21h4
tudW8RWms6lPaQxX+qRzWk0DpiRmKqEARgFWNjuDHNc98M9asNFSG38X+MvEMMS6nLoT6Hr
VtG9vZnaWt0eTkqdhGH3c9Kl+Nuq+Hr20sNH0jWtDufCltqUR1ay08hJtOlZyFumdMjaHPz
BlrmtIu9e8RaK2geJ/D2pa9J4r1AWV9qZLWVvFewFjbSRkIQQ0cYLSL7UAWfFukaCmqeJrT
R01vwr4Ts7X+ztdktY2afTmiXdGyoWO6CVDg7cZIHpXa/D7x34XuviHpdppngr/hHtRu7MC
+1XVxHaT31vtXyHjCHbMztjI6iuJ1+6g0WPxp451e5s4fFmg6nFpuy9bfBrFvFGCUCuPnla
KRlLdDtGAK9A1zRdT8bnwjB4l+HOnahot2jvBrmlXXky6JCwDwsAw4KqFyeRxwBQB6D478b
v4fNr4f8P2Sav4v1VW/s/TCQowBzLMf4Il7k4ycCvmnwxrfxS+EPi678R+JfD97/Y/iC9t4
b+G+ZpJJpnYh7hCmVUjHQ9Rt9a+vrK20m4kj1i1jt7maWBYFv1Cs80Q6DeOSM8/WrkttBPA
0E8SyxEglXUEdQf5gUAct428M6P4lj0K21fUTZCy1eC+tvnVTPLGSVj565GeB6VxetfBXwZ
4gHiSC51JRf6tq8es3E+yJp7QKVPlA/eVDt6n1rX+Negapq3w/h1PQbNrvW/D9/BrFnCqkv
M0TfNGuO7KSK8bu/hX4k1HTvCmv3f8AaGneIvGOryp4o+y5ytlOS/kyDoFRUVf+BGgDrbH9
n6GSFNMf4i3N1pmmR3baTZQwRKbA3SsGdiCS4wTgHANVX+AGleFfDE0MHi6HTPDNnqEGsvJ
LbBnQxQGOTfJnlSx3D0ya8p1TRLzQ9Y8W6P4H8O6tfRmaRr3U47W4truws/OQS2+SSkyGME
IU+YDNWtYh0z/hLZrbw+NXsvgdPf2kerSqbgJvEZLhd3ziIkAOexzQB6fYfCzxP4g+Cel+F
7bxH4R8S6Xax40u7uNNmBSLawEiur5EgJBBAxxVqD4KeL9C8ZJ8QNC8TWN34nghgtI31JHa
G4gW2WKUSEZYOXG4MPoa8/8AG2qx6RZ6ZoPwz8U6nHoEuhGOzeW4kAhM2pRwrJkgHaucKf7
v1qOH4u+NrJ/FGg3t9fjxRa2dl4fhhgTzGW+8yRZbiNMZcmNBJQB6d8PPglqnw9+IGleJ7b
X21JrizuINbSVgq+Y7eYpiUDld5YENz0NbA8PaLoP7TeiTaNpdvp73vhy9M/kLtDlZosEgc
fxGtH4H+J9U8T/C+FtfupbjWtMuptPvWuIzHMWRztMiHlWKFTj3qjd6xa3n7WOl6LAXN1pv
hm6ecFcKBLLEUwe/3TQB4x+2V4l0q31Hwt4en0mG/u445bsvKzr5aMQqgbSM5KsfbaPWiq3
7a1loqXPhTVMsdblSWApn5fs6ncMjrnc3r0ooAq+CdVuvC37KfxM1rUYpdOj8Q3ko0mO7O1
p/MUISgPLdT+Veu/C3w5D4e+F3hjS7mN7a9j07zZox90vISxJ9xmuESy0j40/tD+IdUvNQN
/4a8Ii3h0yzgfMEjkcuCONoZST68V7TdPHDOgkcsQoA56jOaAJ0slWKNV+YgEEEjJ/Ovl3x
/wDByHwL4f134jaffy32rWurRanZPDFtjiiMmSrDuQWHTpivpy4vDHbgopldVD/KMkjuAO5
xUEWg2uveH57OeQy2F4GzGhPypt2bCfXGc+9AHhSfE/xNrWva1p/wI0mW+l8RyrfarreoAh
bWdocGFScKoRRweT6V6F8OfAx8D+BrLTYjb3mo3KG6vbiHO66mbJCljyRyB+Ga6Twl4O0zw
j4ftNF0dEXTbVvM2N953O4bmI+8SD1I7DpW5LHIDGsNvs2fdVmGAoxgDA70AfJFxrPiXxL4
utdA8c2NxFq89/CFgmiNtf2ckkjZ+xSKP9Wi4LbzjNfV2qeF9JvvCz+CdbvLnUI5YUhuLje
UllC4++y8EHHPrVqfTLi5vU1F7e2mltMiJpRvkRmyCFfbkZqpcS32nWE11D9mVFZVaPzHOC
eBzjrQB53/AMIDcp491GFE02z8AXd0mrTWMEwjKXcEYjVdmf8AVk4kIHcAV6FHEYUjEcUcQ
j3MVjU7gT1z2rjPFvhu78VweE3s1tILrQZ/tkunys3l3YYqCjMDwABn3OPWvJp/gz8SLqC6
1GXUI4bn53NvFqch+1HYcy5J+UuSBtHAxQB7zruraZoHhi+8Q6nc+TaWCfaCQpcNgYwPqTi
vAxoHxh+PVrHJLqFl4W8G6ltFna3kyg3CochlUDe/Pfpniukb4beL5fDviixuLiW3TxDpUs
EFnf6mbhYbv7SXSME9zGgH+8fevLvDWtfD83HhfxP4w8Q6lo+reBlisZtBWEyNemJyVMJBA
Tk/OG9M96APtG4+GPhq9+GOn+Ar+1LafZW8cUUkDmKWJ1H+sRhyG3ZPvnmuG8VeDNJ8N+Gh
40+KOtp4mi8P6LLYbJbcRfbC0m5NzA5ZjtRceuTWBqn7YXw9j8Kz6hotjqF3rO4LFp1zH5e
4nuXGRge3NcbqNr8XPj1rOh/8Jjo9r4W8HwSR3oshIQ12vqckljjpnA5oA0vhb4WvfEesr8
Z/iXIJ9Xv5BNpltcg7LGAZ2MFIwc8BfQDPU175Hc2MchZGklEzbi4J/eZ5698VlGRGtkSKQ
xxxvsjh2/Ki4wFA9AB0p013IgA/eMoxvXHA5x/kUAX/AC1up5SB5MQbcVVRwfXpWL4k1/w1
4J0G51vxPfJa2kQ3Epy8xPIVAepPQAdKj1rxXa+GfCupa/qcwWLT4/OmCpuyucBcZ6nOK8e
+GOhp8afiO/jr4gS2y2FoofRvDMk4LFO0zxk5K98/xH2xQBu/DPwBrvxE+KMfxs8ZWj6Tp0
eH0LSJHLsifwu2fujqcdyc19NqcHc3rk5qNtkEIO5IYkAUZAVVHYe3pXBfEj4ueFfhfbWv9
vtcXF9eZ+zWNmoeWXHfHYe9AHy94g+AfiK98I/EjxBc+F9QTX215ptKijmUJNbPISzbQcNw
a2mPir4V+NPGaw+C5/EcXi7SbeGBrJ1ZrZ/J2MsoGSuGJyPYVu2Fn4n/AGh9eTxL4mivPDf
gOw3C10RZHWW+dQfncjHGTgn8B616fongbwr4UsWm8KeHorC6nj+/gtI3cb2diSo9M0AfM8
vwT8QT3XhfwvrWjXoeDw3cOLiP/VW94zSTRIXHBOSoI96g8K+DNSsfhRey+OfCXjC3vI9eW
5iv7C2JnsiIRmYowy6kjFe7fFXxj4rtvDOkeA/DMit4t8T3f2a2mjBQwIB+9kBz8uOg68Em
vXvAnhVfBngXTfDZ1S61WS2Q+dd3UhkeWRiWc5PONxOB6YoA+Q49P+I3jDWfhXp/iFtX0W8
k1C+e31qOz8q5SM7AkjhQFDHb1PasHUPCPiCDwj4om1Kz1PXoNJ8axT6o7wMHu7dVZTJj+L
JznHTOa/QAjLFieTSkBuCBjuMcH1zQB8G+NToHjXxH478b+C9FutP8K2PhgWrSi1NqslwZE
AXb37Z/3a5zQNA1XSfHfw08Lag8raBqVxa+IIGK8q8iDzB+BjPHpiv0ONpbNA8D28TQv96M
xrtb6rjBpDY2ZaJjawkw/wCqPlr+79NvHH4UAeHfsoiM/BO4mVQHl1i7Zj3blcV7zUNta21
nEYrW3jgjJLbIkCLk9TgcVPg+nWgBDz15+teBftDXeiahqvgvwlfnUr+9kvxqKaPYQeYdQW
PhY3bI8tSxxuPQbj2r34hgQNpyTXhnhfWvDPi748eJvG0NpNanw8g0H+0r25X7PIcncsK4B
V8k5yTkduaAOAm+JvxP+GXxlgg8a6featYeIyitYQZeK3kyMfZMdVUEKR1O0nuK9n8f/EK4
0GaHw14OSLUvFt3GZltRGZRaQKMvNKiHPThV43Gtnxzq+ieFtFXxbqGlx6hf2beVpsaxq00
k8vCxREjgscEkdACa4X4MePvAvirUNXt9O0C18O+MXkaTUoFdZHu23ENJHL1kQEfSgDI+FP
7RGm63Yf2V8R2Tw7r8cjIJHgaK2uBvKgg8hGDDaQxHNe93QuJNPnFjJGty8TeS8gygcj5Sf
UZxWYPCXh1NUvNSOjWrXV9ClvcO0YIljRiyqQeMAkn6mtkKFXaOAOmKAPnGTwt4WPxG1vws
mp21n408TWMJ1G0jsm+yTokeZYUyu1VYgP5mSwIrM+F+heLfDeoeOJ/Hfi6Sx1DwzosWjwT
W8fnxW0BTfDKuBmR1GOMZPQ19L32m2Oo28lveW6ypJG0TE/eCMMMA3UZHoaadOtk0qWwt1+
zo8Hkb4wN4AXapz3KjoTQB4dcX1n4i+C+q+GPjJPaWWrwYt11OS0LpKZPltbxcA/Mx7A5BB
yBVzTfD2geJj4Z8X6F8S2l1DRVTTdVmUFU1CJBteB7dyPLZsf3c+mateD/hn4ll+Hdz8PPi
NdW2q6DGXjtpIpWF06LJuhfeuAMde5z3qbVNBEWua3d+H/BsU+sXssdtaHVNOAtjcW6hkuZ
Z1JZg2RtYgHcuKANT4Ua5c6vb6vFYxR3PhSGYHQb2CFYl8jlWtmQHcrxupHzAHBBq74r+JF
nplz/wjnhUxeIPGF2pW0sLcmRIWzjzLh14jjXqcnJxTfhDc2eo+C7vVIfD1v4fvrnUrkaja
2zlozdRuY5HUnsStdfpfh7QtEe6bRtJtNON5J51wbaIRmZ/7zEck0AfNB1n4rfAbXtmryjx
3B4kvpLh7eKNo/KmYgYgY9Xb5v3fYJnvXq2pfHfwNott4XvNVkvLO28RQ/aFZ4ebOPcEDTD
qoLnbn2Nei6lZQzwR3H2G3vbyzLTWYnwNku0gENg7c5xnsDXgvib9n3WfH3hybUPEfiSK38
V38xkuDHEZLWGPkRwIODsjUnB7sSTmgD6FiuI7qCKe2uFnhkUPHJG25XU9CCOorzPxD8Tbv
wdqfiH/AITfw0LTwnY+ULbVbWZZvP8AMYDY8R5DZOenQGrHwb8Fa74A8G3vhvW78XkUF/J/
Z+JC4S2wAoGeVBO47e2a4j4nfB/TfG3xOv7q58T6fa3Op6O0dto8u4NNcRhhHcuqt84QMcY
FAF2X4qrr2o3epfDbRrvxUtnDEdQ0e8iFmYrXkia3WRQZCxGMdOB7V5rF8aL/AEzxlq19rP
hTUJ5J4lvLi2j+zSPoqSERxyLcAbkKqcGNx8pJ5xWWWuL2XTvEEuvfYbK8lXTNE8TT+asKe
XF5E9hdKCGSKRlZkbscng9Legnw1oXirxD4Y8b/AAte78ZNYtFa2ejuxh1KxB6Jzlm2KSXf
JfA70Ae1eBvDfxI8LjxbeXOtab4pjv4UutJZ40gmnlwSvnuqgH5di7uelcj4K8Ox+H/2lLA
6rq41Pxfe6BdXevSiQlUkeWIxoo/hRV+UeoGa7XwH8T9J1PwhrWv6lf6Zp2jadvns7aI4nt
9OQbEaZCcqxdHAHsBXl/w/sNfuP2ntM8feIXNpN4z0m9ubbTiCGt7ZPLWFWz/EVwxHagDif
2wdH1jWfiZoSaRol9ftBpY82S2geUfNK+M7QcHiivY/j18dJPhNLpFho9tBdapfBppUf+CE
cKTx3bdj6GigDoPC/gnwr8O1bS/DmmxwB4YzNOp+aVguMt685P41qXSW13cq7v8AOJAOcjI
49K0NWtoru9S6McrPGq5EPAYbfSsllR7qJXBWMOASp56//XoAsmwslU+VdTOJlIEZbAXOAT
kCi0gji8LxwxhMRNlXdwhK5PUfyquyRQ6lHPcebL5shVlDbdqgBuF7/wA6upFbXdu0nkM7B
iAW4I9OvbGKAKbLJCIo7ePG1RGCq8n/AHj3pyXcUcAtmO5i5zEU5zx3q1HL9rO6S1e3VJvo
cjoc9wajRjb6g95IFRIc+bhOCpOTn8h05oA0L66iurZ7OOdUk+8hzhd+O/p9aggaWKC5glc
yRMd5VFVgSepx3FQQrZz3JvEnkZZJhLFtcZ4z/D1xkmopVjtZZ5LWImWXc8shY7vYc9KAJT
YIVBQeWq8gBc81Etqj3BiVeWUhQxxggd/8Kla9MgcIc7OAuMA+uahe5ilcKzJFMBv5B+cHu
ODzQBDHDeCSJUtuZZVkjuXwfJUH5iOOucYrD/4VX4Ps/iRc+NLnQjcavKghDHEiBzlnuMY/
1mOM4xXUJIblViDtNCkeCUTaW+bofQ8066X/AE1y4CvJiPIcgBcHPf3oApnw94YtQk8fh/T
4HRchzZxqyn3bHJPXHtV//RI5cPGqqygHjOeOBUU1taNaAArEgQJhwQRjHA/IdvWoGRI9vm
StK8YBZ1AIGBjHPpQBP5ccpKqu3Ks5eJSGB2n7vvxXzxZXPx20Tw9daUum6peajqUDxxSXE
EcsaMrxrCwYH5T5Rk3E/wAQFe7JcrdXgdc/Mclw20Hj7owe4q8Y0+VlDwsE80hn2j647dc0
AfLOu23xw1z4YeI9P8TaHdSW1gtlI0d1CFluAjfOqFOZAcKTnnFaegTeI9K8dH4m6D8CPEM
+tXNuu2O5utlrbZQKxjUKG24AwGPAr6eubqb/AEdVvJmy5dVE4QuB2JPB7cCpTJK0kiyQhG
Zi7YlLh8n7mAaAPGNJ+F/jv4sQHXfjX4g1HS4Wm3Wvh7TJVijjj/vPjODz9a2fCfwX8M+BP
EUniGPU9S1y6MTQ20+okS/Ylzwqjucd69TF5cuZg0Zji3AKBgKMHsB0qCT7W7OICzYzwWAA
oAWS9jg0s3Dzfu0X5iV4FeS/Ej4o6d4L0MSHdfeI75TDp+mQli5B6OyjovoOpNeqwwma0S2
FvFcIWXer5xkGvGP2fNPg8X/FT4h/ELxCIb3XrLUv7Pttyg/ZYxkAoO3yqFB9jQB0HwT+Hf
jF9dPxU+KF61z4iu7XyLCyYYFhC2MnHRWI4wOxOea99UYXFGOcnk0tABQeBmmudqliwRR1Z
ug+teE+Ov2g08GeLNd8KX/hue3vbNYHtZ9xlSaKR8STMUB8tVXkZ6nj3oA918xM7ScN1wet
NnuILa3lnuZkgiiQySSSMFVFA5JPYV8uaj4lj0PwZd62vxT0ltRRLS007XNKf7VqGqwqWdo
ZIGJAYsw5wKyvE2q/EO88CaQvx58TQ+DfCt7OIJ7W1ty2o6mBlvnCZEYxjOPxHNAHoupftE
6ZqWlX8PgLw9rOr6uzGCwnlszHZyNnb5plJ2hAfU81Uh+Gfx9a1Z/+FwosmsRodUWWAhrE5
ywtSOBgcZ46fjV3xj4a1D4geGIvhp4PceGPA1rZRO+rMg8u8JUNDBAMjK5wzN68dah8MaV8
cPE/hmDwZ45WDQtPtJjFfatDIPtOp264CxRKp+TcOGc9ugzQByaXuiaJ4U8V+IPhp8b9Ysx
oIaLVLbVgt/8AaJl4EkYk5Xe3AZcg1wtla+F/h94H0DxVr+i3/izxvqMo1d9CuJWW208vIW
EzRoMK7qAUDdSfatbXfhV4c8RftEXvhT4Z6bb6bb6LZfa9QuM74YL3nyo2Vshk3Bcp9T2r6
f8ACXgjS/Dnh2S0uIxqV9ffvtSvLlQ0l3MRhiTjhQCVVRwq8CgDjfCltpXxX1OT4gXWtQ6p
oy25tdJ0y3LIbDemJXmH/Pc5Kg4wq9KwfG/wn+E3hK1svFOtXT6H4c0uV5LiCIuJLiRoVij
VJFIcKAuQq9SST3rrtO8IeHfhTrfifx3/AG9JZ6JqEayXOnsirBCyYEZiVe+PlA5LVzfhrS
dK+L+oX3iDxbrTasNKmMNroTWL2cWlueVllhkyzylSCC3HtQAX9h4qu/h9pOr/AAM+IcEHh
+3t7meR9SZ72S4PULvkDEbdrDaehrL+Efif4y+KfCen+Pde8T6HceHGt7lp7UWZinPlhgH3
AYzuAz7V13gzw9qHw9+DHiex8RvGTDNqd8ssZXMkD7mVm2gKrEHkAACue+DkUdr+xnbSs+F
OlX8xY9F5kzn8qAOw+D3irXPFfwU0zxd4kuEur+5jnmdoYhGoCu20YHsBXmcHx08Zj9nk/E
Gey0xdUl14aXaoUbY8O/aSVz97Ib8qwPhP8EdG8SfATSfEF14p8V2FzdWs8pt7TUjHb8M4G
E29Djn8a4d7d/8AhizwfO277PbeKy00mcBE82Qbie3OOfegD6m+MHj/AFD4a/CqfxdY2EF7
exTQReRIWEZLnB6c8dq5Txl8XvGukfELQvBHhHwTba/qOp6WmpPHLdGDaT94A9MDBqj+09q
2kaj8FbXT7LVbW6n1TUrQ2UUMyu1yofkqAfmAyPxrifiZ/wAJpaftMfa/AdxAuu6Z4OE8cE
8Ql3qpbfGAejEdPWgD0nwx8bbi+fxTo/iTwPceGfEfhvTn1SXT3mUpcKASSpA+hzznNWZvj
ha2fw28CeLrvw/I03i+7SzjtYpxiBmYjJYjkDFeceHNLXUPgn49+NN94rPijxHrGgTW0pMA
iWwCod0AUdCDj04HvXPapbvP8H/2cLGI7vO1WIge+8f4mgD6q8ZeKdH8DeEtQ8Ua9M0dlYr
lgn3nJOFVfUnpXmXhn9oCPWvFGkaNrnw+8QeGoNblWHTr69j/AHU8jfcB4HX8a7j4reB7T4
heAL3wteakumNcyxvBcuAQsqtleCRn6V5rpvi34jeB/HPhLwP8VtN0XxBY6rdi10rWbQbZI
5VwFZ0YcHkcgDFAHfeHviv4Z1+w8X35M+m2HhW7ktLy5u9qK7JnJXn26fSq/h/VvAfxA02D
4pSaBNarpSzpa6jqMRjcQBcvIgz9wgnGR618l+G5Dqniy48M+Lrt9O8A634wupbu8Uf8fd0
h/dwOf4EPH5+1fQv7TPie08H/AAQXw3YumntrUqaZCqdIbcY8wgDttAH/AAIUAYXwouvDvx
G1jVtE0280BvBekzGeHwxDphlEgdjieSScEgk84UdTTdY+Gnh/xx8dtcu4LPXdAn01PsSah
ZlvKW4WFZEuNxOEVVwgXo1cn8N/FPw90r9pvw9Z/D+/SXSdX0RdKukWFo8XMa/K3PUsUBz7
1a8eW2mXX7RGuah8Rtnh3wktq8Icy3CPq6oi5ZfKcjevBAIGV7GgCDStP8TeBPF8sWp6xp/
iRvss03ii2ltY0srISFmtp5JAo3x5UMV5KknGc11PwxbxRqHxs0DUvGPiU65eyaRqUiQeSk
aae4mjUpHt52FcEBsHGOK8m0C68VQXGh/CHWLu91HTdb1IRJpUtmAJtLb50ukn4kyDuIB4U
A5GOK9G+Dg09P2i7lLe5e5u7W11LT7i6uSEnu/Kmi8uWSMAYYocbjy2M0AbHx18B+CPFfxE
s7rxZqd3ZPFpyRwi3O3cN7E5yp9RRXZfE/WF0rxdaxJY6PezS2edupjd5aq5Hy8Hrnn6UUA
dFIs0FzsEmMIo3hiccD8aqKMzeUgiclvnZ1J47lT/AHvSrUUtxDKVBKysAQSMg4AyAe340r
TxpKjsHmV2LABhvPfPTtigDMnjkjvLmcwxF4g21ypUSMcc7eTwO5PsOKvR3TRRoktugYZyc
EA0rztLeTCQR5kVsbmxvOcgDNMupS88boxPG4qvOG5+XmgB8dx5Ns0oXiNxyoJyKjtb8gSF
YnlkmlChYzgKOpJFW7QwyXr2Ek2JMEgsu0g98AjnFWVtLgRIZpkdi7K3l4ORj880AZMrrqV
hbPCfs9vblVEIUjcR3PYAH86qzxOk6fKqIhYOGP3zjII9PxrbhgjjUEHAHY4xnrUD3DtI1v
GBEHG1XaNeuPf/AB9qAK8N1FPaEQnJDAbC20t9DUMDieQ24jaNGBO1SCzLjkg57HrUospnt
oyhEUCTL++MojLgAnJBz1qjJBMtiZ4IFF0rbIok5MSbh8+4AHoSMd6ANnTLiBVIGYNqfdkf
uOCFHce5qWdkSdGZ9meeccZ71kC2nl8vbMojjADRIem4cEc4zx6VLLBtdiqCQxoqtuPPBz1
+tAGo8mbBgzHduycHB9f5Zqkiia7ciZvJfkDeudp7kdhTbo3DQSooMjSZ2g5yOPSkso0Lr9
otdlwY/LEhjJDD+7u/9l70AWfKgTUEurZo9krmJI+QOO5A6cn9a1IB/wASw3DPBBMEKkj0J
wMhvfNZGn2yw2s1vHCow5CiJCCCc5JwckEHGOgxUVuIJIYLSBZGggkcJ5mVAhUlTzk5ORxm
gC1dzu8jy2jIxeVTGuzouzDLkjGc5IIq7b3dkkYQYiJO3awyMY5PA65qne/a5JYoFIfjbt2
5BX8DnP5AUqwNb24N4vKq2zGSeOxA6cUASpOJBOQEOGxkKccehqxMfKuE27SSoyDxjp279a
z5Wb7Jd/uJxtieSKKNfMy2DtwO5PavCb74r+LLbTNLuLPShfw2mhSXurzajFNbbbpSwKJxx
sKDcOc54NAH0XKsklnPLHkSBf3aY6vjgE9hXiMun3nwo/aF0DWNKkVNG8e3AstUtJQQkVzj
IZD6k8/ia5+T4/a3ZXNtosfhqC91C4juGjukE5guMDMLxgDJQtlSfUHpVnxP4i0f4ufBzxH
qWoSp4bm8H6l59vqUEjSL5yqCu0MAcknbjrnBoA+rMgkjuOvtXBeP/EHjXSisXgzw9Hqs8U
D3lwLpHEcsSEZiidekxySAeDXjcv7SPiLwv8IfA+s6z4Nm1DW9cLwuW3RJKkbBQ68El3yCB
9a6T466hepZeDdS0s+IJNW1DULR7PS7JgqK0bCaQleGMhj3Lyce1AFTXV8VfEfwlpPiXWtB
h8Px6dfzrdx6zM9nDd2EsJxkBt339gwcHIyK8+XxTrHh/wCKGv6lqHh3VNEl8U+F3m1CxjC
TXFvNAnlrJbkk/u2/hz/e9q39Xi17wX4f8W+ObKTUv+ET8Q2k9/c/2rblb7T7jeEgt0EjMu
N7A8qQFHWqXhfS7zw9ouq/EfxR43jfxPPDBPrN1Col1CyUmN47aGE/KUeNl3EYPp0oA8tvv
BXw+0/wv4S1DSNYTXLo+Jltp4lia2vZYmWNmidSPvI2RkcfNX1K3gCz8Z+Odf1fxNqOh+Jt
DZJNMNmQ3maRsHyojE4DnJLkgHOMdK89+Ifg68lt/FnjNNJ/4Q3XfC+oSa3pGsROWg1RZQC
27ecCQ7VBXjB7Vx7arr37TXjbQ9K0uK80LwjYWyz61c2wESvdMmZG44ZicAA545NAGv488P
SfFn4oaJ8MfBHiGdPBvhSxSG/vI590cUgzjkkCRwAo4z39KLbw/wDtS+DrNI/D3jG21nQrN
HMc15KvyRqD98TAMMDnqa978FeAfCfgHwo2k+GbJrO3nkEryXDb5Z5AMbmb/wCsBXPfGbU7
zTvgN4qvLWbyphZNEcNnId1Rv0JoA5r9k/Wtd13wN4gv9fht5ZTqTL/aW0efduRufzG/j2k
gA/hXp/iH4seCPDfieLw9qepTi8eeG2keC3aWK2llOI0lcfKjHGcHtzXI/C/RNW0r9l3w7Y
+A3tIdWv7OO4F1d8pG8pJkkwB8zKPuj1AqPxd+z7pHiHwNpvh+31G6M9hLLdSSTSH/AImM7
8vJKR0dmAAbnapIFAHZ3+iw+Kte03UvFMMmnWWj37tZadcTRmK/mGPKuGwecc7U9ea5jS/g
7F4V+L9z480rx/qdu+qTeZe6deMkiXin+DcSCcHkcZHAFeWfFCx1/wCGvwr+GVj4y8TPq40
/xJb3E06R/PDDGuTEDnL7TuAPcV2HhS1u/iHrd58dPGMIOg6XFNJ4Y01ukUSZb7S+OrHbwD
0oA951CfTViNrqc1qsU4KNFcyKBIp7YJ5zTI9N0y30n+yoLG2g00xtGLZYwsWw9V29MHJ47
5r5m+GHwm8P/GfwW3xG+JV7qWratrM83k4u2jSxjVyFCBe/HfIrm9X1DX7D9nn4heAdR1e5
eTw34jt9NtbppSZPIllXarN1OBk0AfXdjpWnabpMOkabZQW2nxReXHbQrtjRDwQPY5rNg8E
eE7fwfN4Qt9BtV0CZXElgEzG4flj65J5zXzbZ63q+g/s3/FL4d6jezprng7dFFcb2WSS2lk
BjcHrg88/SqPjSWy1K9+B2keJfFmo6Fo1/oHm3l9Dfm3IbykZWaRsjr6+tAHvmh/A/4V+Ht
Zg1jTPBsEd7btugeR3l8puxVWJAxXRDwR4d/wCFgP49Fi39vvaiza5LsQI/Tb92vnvxDa+D
/Cfwf8f6v4B+LuqeLNV/s2OJlk1pbtrWMzIu9dvK/eIzVfwT4Z+HMmmeGr5v2hdbTVJY7aa
TSx4hTaZiFYw+WecbjjaeaAPb7b4PeDrK38WW2nQXltaeLI2W/to7giJS2ctGuMK3NZviT4
G+EPE3gvwz4Ru7/VbW08OACya1nVJemMlip59xXm2l+HvE/wARfjp8TrI/ErxJ4ftdGvYor
eDTrjCbWU9jwMY7etVoPFPjvwanxT+GfiLxXcapeaR4fl1bRdWf5bgpsJzu9RkfipoA9Gg+
AHh5fCuq+H77xN4q1S1vzC8bX2oeY9m8RJV4jgBT83P0FN8MfBC10nxtp3izxD411vxfeaS
hj06PUipW2z0YY6sPWvL/AAdoN54l8B+H/EN3+0nqml6hdwLNdWU99E3lsT93BcEdO+a6Dx
Jc+PvEv7QuqeBtA+Jt74asLLQ4LyOSJY5EeQgZLZ6Zzng0AdhYfAnQYfh34n8E6pqMuo2+u
ahLqKTvCEezlbG0oPUY61BonwU1OLxN4Q1bxb4w/wCEng8K20sFrbTWoXezZ2uxJOSBtHP9
0VmfA3xl4sv/ABV458HeKvEaeJ7bwzInk60qAeaDu3LkcHGPfoa888M/F/4m3XxO0Hxbq2p
Y+H/iHXp9ItrQoNkaj5UIOM9Twc8lWoA9v+Jnwu/4S600W+8NPp+h+ING1GK+t70wAZC/eQ
7Rkg8flWN42+HEOk6deeLPD+l6nrmvf29DrsltazIsjNgRypHuU5TZn5D64zTPij4z8a3Hx
Q0H4UfDq/tdM1m/t3vbzUp4hJ9lhGcbQe5wc/hVB5Pjf8P4Ndudf8SWvi7Rho93eRaiLRY3
sbiNMopXurenNAHiet6F4g0ZNd1fQvCPih5NYnME0OoaQ638VpMGMkUMyM8aRggYO0N+ddz
8MNN8SaZ+0joVr420qzstZXwuwF7a7/8AiYIAir5mRgyoowxHpWx4NP7S/jPwTovirTvHvh
2K31OHzljm09d6rnoSE9ueRWtDZ67a/tj6ZcatqtteWdzoc0dtBBPu+zyLHH5pMef3YZiSP
WgC/wDGHX5/D/jPS7mKRIUksHjZpFXk+ZlQCT6Zorgf2oNC1rVfGehvZWllPapZMNtyrn59
5yflI7Y/OigD3m8trdoXluPlMSh9u4bXIGe3es+3Z5GP2dLiTHDvJjC59D3/AJ1bLJ57RSL
EXKo/C4VuOwx/hUhhgVHUSnJJkJDDgnn8qAKssSie3SF5AXXEwI2lQPfFSLDLJAk92oTa5b
EQyc5HT3xU6RB5JJ5pXLAZUZBGQMcVPO9n9iScbm3LlVLFSWHp7/hQBSD4kiEMkkMvnbvmC
v8AIF+Y5/EZojiMdvIIZC+9yVmA6knkY9KrzxJbwm6gUmFm+WCSTeQ3ABG0DAqw010knloq
jGSVfjaMdj+NADoIzPMsnytyBnHyg4/nTL63kmDECMYboU7fX1qC3mmVlk8uMeWMNztwTjt
Uq3Usl5OsoRlBJALbcjjGB3oAhmGpKjxqv2iFpCY2i25ToQnI5GO/WnR/aI0R55HBBJdVTJ
A7DjrjrUV0JbnbKt1FaWxlYSEsdpGAMdflzx0plz51nbm9W7C+SSyK+fl49O/tQBBazhJCi
LIAoHLAqDnPHXtVn7QguYjNIVy4bCtkHA9KrW1z8kj3LeZlckknv09qvC2t0ma2V285yqkk
A7H9j2oAjl1iNb3ypyikqHChCO44BzzRdaosM7pdxeWu4YffhQcY5FLdm1ufPuGiFzEihPJ
UHJjyNzY/hweahvVc3NpEEDB4/nVjlkH8LA4446igBsObmD7XC4aZAd6gEh+o+YVYjW9WBl
ba0W0Krnso5Ix2q1pq+TGY/MWXcGIUfKcHqdv171JGvm3DQsjMFUECX5VGfQ9+tAGaYxBHM
ksiGRuQEP3cdR61PIkwgaOaMnPZSCPz7Vcls45tShL5G2MkNtGfzqwolWACOMrHKoVlbqD3
b34oAhgtJ2li887UlVmcltxUAHGT2q1Dp4u9JJwk0c8e1re4+dW2tnP5jvUKWcVsI1kvZPI
c7VhLH94fTp6Z71OXdIWPk/Z1dmLIDuVufl9x19qAKrNK7Dy1jR4SoO1R8qnkhT2561xHxK
+Hlj43+Hl74WiaPSTPMb2BogFUzgfKzj+IHofwNdXFcQqN8yKEJzMR0LHnHIqWWeN48oELK
MKzZPHpwMUAcN+zl4ouvEnw+m8M+K44pfEPhK5NhLDPGDJHGvEbc9xgrkf3au+PbHw/4b+M
Hh7xTPq50y88R79Ml8yISxiRYiIbhS3EUiHABH3s4rA8T/DTxND49HxN+F2vWej688Spqdl
esfst4QMANtHUgDIP14rB8UfFDxrq/h6/8HfEn4LaxHHNEY3vdEPnbGB4miDKcYIyOaAOaP
i3SdC1knx1c+MtV0y5sJbZdH1GRrlvEsjSuhlSMNsiRSOAMHOKqeEND0fwNfax408dOPA9q
zpP4Xt9VZbvUIUU/OBGeWDRjYA3AzkdM1L4k1D4iePPiZ4a+I3gb4XarBL4cjEPm6yyr9r2
+qEjBwTyp713fhn4aXup+M7vx/8AFmTT9f8AEl2q+RYEF7bS17KFPDMB2/Hk80Acr4L0jUP
jNr2rfEv4kwXN9oEdyYtH0KZ3ihKZyH2g4YAAD3PWvpfStKhtdGt9NsLe0sILaMYghiVFVi
OnHHSqM0S3UPlyJmCJSVgjAUjHRVx271riX/RGVZIT5aqAvmANgDOD2zxQBm6fLepaSz3su
92laLYvzEYPUHFecfG3UtPi+A3i2O8fylltTDAGIG+XzFIA9eld/C88kG5SI45W2tnOASev
/wCqvlyXwn4o/aA8X+M7q11eOCLwncJBp+mTgmC6lVjlX543bDz70AfV3wysv7N+E/hOxEL
ReTpVvlSckEoCcn8a4Txl4gufHVnrVlod1eQeDdHEi6vqGngtNqkgGPsdsV5AycO49cDvXV
/C7xvJ468MT/b/AA3c6BqWlP8AYL6xmjIRJFGMRk/eXFdpY6dYaZZR2Om2kVnax5KQwKEVS
TkkAd8k/nQB8rQ6P438W+AfA1tul8VXHhrxVCt6XhCm1gWNfMikLH96E3Mpcdcd8V23hnwv
4m+FvxN1DwpY6Vfa18M/EW94TCvmjSJmJDKQTkIcnPtg9jXpPi+PwZ4YtofG+uxGzTSZGlQ
2xZTPI4K7fLT/AFrHJwDn1rF+FcK69pl58RbzxB/bl74iBRTbsVgs7dWOy3VOoZf4iRktQB
5n4U13x/8ABHSLj4d3Xwz1fxVb295K+k6jpozDLE53qrHsQx5FZet/DXxrB+zz4hutV097n
xX4m1+21e7s7X940CeYpCH12jOfSvVz4P8A+EE8QxeMpfiJe2OkW0winstQmZrRLVhtSJQW
Pz7yDvJJ5xXqsYKgMWy2OoPFAHzL+0Z4H8XyTnxT4E0aXVJdZ0ptD1iCKPe/l5V45Meo249
qvSeDrzV/iT8Fotf8OSX1hYeHpY78XVvvhil8pQFcHgEMOh9q+iyNuCGII75pwUgc5GRQB4
x8YfAWi6d8DfGNt4J8GWtrqWo20cRTSrICWbEyNghBkjANeXeH/E3whtNW0K2uf2fdestbh
kgiN42khVimG0eYTu5wec4r65wMg9xQdx/jb86APlTSviJYfDH4+fFa68QaLrl1Dql9D9mN
jZNIr7VORu49QKZPoniTxZoHxY+MWueHZtH/ALU8PSWGjWNyD56wLH8zFB0JwOPevq0LhcZ
yfU4zS8Zz1z1J5zQB8P8Ag7UP2drLwX4etPE/w61e+15LZEvp00+bBlzySdwB/AV1Hjn4XQ
/En43eOLCzjltLoeHbK40q42tGnmqFwjHvlRtPp+FfUmu6zo/hzQrvW9cuobLT7SMvLNL0A
9AO5PYdTXm/hT436H488Ma9qng/RNQv9V0tcppUiqs1yGOI3GT9wnqe1AHlUXjnRNF/ZV1q
08OeGE8MeJZJxol1psUTBvtUnyGQk8kMgYg+2KyfF/wM+J2hfBh1l+Jy6jpPh23Go22jpY4
2NGNwCvnORlua+lYdP8ZT+BbVbyTRX8WyCOWeWW0326NvBZdoOSVQkA56jPtXIP4s+JnhvX
7zWviZZ+HtP8ARrJult98tzBk4jD8ndnvgd6APMr3xnaaJ8ZvAXxq1NpG8L+JfDy6fdXixk
i1mHDbsDgbiOfr6V2fxA+Lng3xZ4D8b+FvCerSarcR6DcXU1/ZoTbW4C8AydNx6cV6/Yf8A
CN+I/DNutnHp2paJdxCSGBI1aF4z0ITGPXtXmHjfxPYeBtK8SW/gfwn4cv7fRrYT63ps0LW
hVG5D/cKyqV/h9aAPDfAGm/AqL4f6FLqvxg1rRtWmhRruytNSkijSXPIKbcD869Yt9D8Maf
8Ati6Xq+harFeXt/o1wNQthJvkjkRE2SNnkbkI/L3rHk8X+ANQ8B6t41s/hb4X1LQNL0+O5
kuYFjVjdmQL9n2bAykBt2T14qbwnceGde/aP8KeOdAtLuzu9f0e9lvba8uAZIWRUVE8rrGu
3lT0IPAoA774iatPpXiuHyTaEz2inFyeAA7dPzFFYvxo0PUdW8SWR0/WdP03bbjd9ttjKW+
Zvu8jA9fwooA7yR2SMJbs3zqvzY68cnmmQQlDLtAbKBVf1+vvSWcvnCR5JUVRGpQg5J47js
fYU+Fvsx83cHzjnGMDucZoAr3zSwq4h3GTbtwB0HrzSQ3ltcZVbiRDHMIz56gMWCgtj/Zx3
rWcwXSOzgrKADgrt8wZ52g88VXd2VpmgVYhJIsgBjyG6hse4GKAMm4k83UJ7Musloo+YJPi
RienT3FFjCDYxxefJuUkHzJCCDnNSPCP9TDsjVmaX5vX371ZiilMCIZSvOdydKAIJfKt43u
0QJlQgUv85GcZyevWrtvHaSJeObn94rHIxkgbMEDimGKK5s7gv5fD5LFA2AO+SM8GpH2Rve
tPJ52yTcsoAHG0ccdh/WgCpJJCrm0aZJJXG8HHAA/TNVrmeAeYJgrhgFGz7xPufrRJDALiS
JLYxupD7/NBJ5yaLu1325uANigYzswC3XjPXigByiYiPPkrGynO0bto78d6z5bu4WSST99H
HI4CTQsIwMdsnq2PbirNrbrPbq8TRurqHUEEgjGM/L9057Go9MthqV6s1w7SBJPKw+BGAMj
IBAJIoAbZ2FzLf/YIDPBp0r75omXbyWBHJ78enNTvbzGRZpU3bydyvg7snH+FWhZeRcKkl4
8k2/J2twxU8k55wP61PdusShQpdQNwx9c0AVY4ibZTFBsmj+VmddhwOw9vSnW4GRtdSXG4h
24I9qj8+S5ceaq5cHy42JDAdyTmpYYfJthGi26SA5QzPuG0dSPqfU0AOnDrEszLG0Z/dtmT
hQc4P4cD8asw3UJ0SMBwrLHkqxxhB1IDDNSxRrNuhumhkkUgoqAcH+tJDFGkN1uiRpkLOio
5YjkAk/l07UAZMKq9ul3+5kjY+WPLchkxkndx+lXZb5bm0VYMhS+8qqnso4zU9wsjxi3nke
ZnczbiQCoIOB+NV7aIrBsXmM4JGe/r60AJaXCeUy7DMpkJKHkqCeh46VBfNFbxzM0oLBwqx
g/dbsOBWN4m8UeH/B+lTa/ruprZaejEFwdzysCMIiDlj/KvFNQ/aQ1Ya/pssPgV9J8MardK
iahqaOrSKMBmUj5eM54zQB9GQpZ2tublfOuJGl3nDl8M2NxA9QRVj7dJD5Cb9sqI2HL5JB7
n0rJ0fWLa+sQtlrNjOZFJPkujbc9HGDkDHqKuO0qGRG2kOuyTaACvHYng/wBaAL0FxZzok0
beYrJ8sjcZJqrNcw+dctaMhzHucnjaPXPrVGJl82CZHjKoojWID5e5yRUmoo5WxkWyt3gdm
RirclPYZ5PsaAJpPJaxtra2jeeZGIR920Zx0Jz35q7drIiyLFagQhNu4HnO4ZPWltfLtZRC
zqIEBP7uUbS3Ocr1HbuelRy+QIVeOSImUbs4DbeRQA1lmklSWOUEJhVwowfm9+9fPvwB8Sa
X4d174s+JNXeUQjWIYZGgjLeWrTSrvYL0UZyW7AE17tdXMlrZ3F8ipMYN0qoDjKqCcfUkV4
n+zCLS38M+NvHWs3f2SPxFqEsMcESl3BRXkbaACSQHOBjnFAHdeMU1D4lC41v4c6zqWheMP
B1w6w2k/wAkWoqQGGVzh0cdH/Cu88PeN59e0O5so4LWLxtp9qjXugyXAVoJ2TcFZh0U5ByM
4z7VlfBxNM1Dwlb69/b9l4p1hUeym1mIHzpIVkLRxShsFWUHkYHIqbxt8LdL8R+LNK8b6bd
z6N4n0iRZBd2ajdexLyYZBxuDDIz2zQBiar8J9X8c6VfX/wAQr3T7vXZYtmnWcTSmw0nkHK
gFWkc93OOOBxXBeFPh38UfAfxJF54aluU0i91eG1vLUwRpa3MGwtPdeUpxCo4VAOSRzXaaR
+0Dp+t2UunWHg7V5fG8Ur27eHPL/eRMuMPLIcKkfIyx/KvNfHuk/Efwz4u0HxXda+kfi64Y
yJL9odre5mYgCwSHICwRR7neVvUnigD0bxPLqnxW1HU7XS9CivvCXhxpQsd+Wji1jUFBUJg
DJhjBY9PmYAe9c98DfH/i2z8Q2fws8UwvfrHFKbO/ZWWa2WPlYLgNnDbMEDJYArmu9+FPxW
i8dadZWWp6Hd6Lrc1n9qG6Era3qA4eS3cZDLkd+eR1613w1Dw9Z66uj/bNPt9Xu83P2Usqz
zdi+3qeB19qALOrW2oXemyQ6VqP9m3bY2XPlCXZ8wJ+U8HIBH415Tp+i/EHwPrHxDutJR9V
0QIdR0HTJMMslxIpaSIOSXGGU/KOPmr2SvF/Htvqln8XYRb+LJNFXxRpB0rTvMjeW3W9R9/
zjIUFo9yjGG54oAt+B/jbpnjG60fTT4b1y1u9Tt1mjlFoWtmILLKRID8qqykEtivQ9A8S6X
4jhu5NLNy8dpcPau8sDRh2U4JQkfMv+0OK8M+y6L4pn8P6f8NfE83g3xt4Tglt00C5gaJJU
VhvE0RyArctv5JDdzXQ6Pd6B4A+NEPhlb7WNFtNXtd6WE0e/SZbxjub7PKxyjdfkGAfagD2
yg5xx1rkrX4mfD2+1GHTrLxro895O2yOBbpSztnBGM9c11pyAeOaAOZ8S+C9A8U6ppGo69B
Jd/2PK1xb28kpEBkIGHdOjlduRnpzXk1l4E+GuufEW4+MPgXxZdm602483ULPSG80XDITvj
MfX5xgBQMce9dx8QofGPiaf/hBvDLvottd2pl1DxCyZEEZO3yYQDzI3OT2H1rynQP2dfG3g
DWLnVPAPxGe1nKOI4poxskUFTFFKpBDc7st1HagDT8fWfxk8XfDLW9esrjUdC+17IdP8MWM
aLcGFnC+ZPLywchixVcYFX/hx451Gz+E2q6H8WvDWoWEfhm2S2vbu4heVL6Akpv98D7x9Oa
n+LHxxuvhx4j0XTdM0k62YSJde8lH/wBGjcYjUP0V2YsQpzkADvXdaZ8QND8Z/D3VvEHhex
m8QJaRSJNpcsflyvIFyYGVuASMjB70AeM23hLRtDsr7StFTxBpGvw6RqD6DPZzfallspJsx
sDGPmZS2Qn3grVxmp+BPFOn+A9C0bSvijfeJ9V+S9k8KAkreJHMPNVGYgkoc7kJyOfSu78P
L4t8D6Trz+HNF1i1WG7i8UyNquwRz6eUBmslbGIpFA+7j+GtXwN4w8PeJNGk8F22jap8Obs
2D65pt2zJPM1pK5eWdJGU7WJJ3A9jQB5v4v1nQrD4e6jZWmoav4DvJ/tkGo2Vh4d8mK+kQA
RJKcssYUNtLA/NknsK6b4a2jzfGrwLrNppWix2C6HPp41PSp/NW/kihiVw+TlSp4Gc1Hrvi
/xV42+Dr6RaajJ/wk8Aurf7KYA1t4mtRHzIjDgnymVgQQd4I7VseBry5s/if8OPCN9Y20Fz
4f0a4tp5Yr6KQvO9vG7q8KgMjDaBkjnmgDpfi5BHJ4hs5ZLee4AtlXEJxtOW60VX+Ms1yuv
2SQXDQAW6kkKjbuW/vg46dqKAPQ7xljIaNZEeRfvGPK78cE/UUN9paAQ26xrKyg73jBAzzu
45/DtSag5a2nae3877NEk4hw3DZxx+dVbJZLGa4u7dxnyxGTNuPIBYYI5zwKAEc3N5smnnt
0jjumTzAC2RjAUfXGTTkkeOVlj+4WPIXGfzqVVW5uIS5ACRhwI/us56nIolcxtHGGErFSct
zg0AQykIibl7HKlc7qiEnnw/unZD1kCcGPg9ajvLyKCKKaWbdtJVgucq/wCH8qzLu+1kSwx
NEWilmT51BwijqTg579MYoASFojNktcTSiLKSzhiDhjgkdMD9c1pwvE6CSUt5rZLnorZ9B2
HtTbW1uI9LiTUZUuZQCmWIO5ep5HTFXILdI48rl1xwrMDQBQcIr7nhkkG7O4L1HpVxxGY4o
3LukmQ0TglTgcAVJGxdniOzES5XYwA4+tPGo3UenmASF5AzRl5ARyT8oxn9e9AGbPaCOX7P
bq0BmJJ8mQqAvc/y4qMifyJ447pRFEcrIX3GM55Ufl0p1/Gkc63NwWY4Cbg21UJOCSOwP1I
oijjjaPTgyRQby2Wy2cnPXvQBHFFcy3Kzu6MrLhfLzwxGRn04zxTb8kxqrkR7UA8s5O4dua
uiOMzLM4KqWyFQ4Ge36U24kgivwDtxw2G7dAOT9aAHBC0LxgZcRbFPYHHOfb0osHu7faZJA
qDd0O5c96swm2lYJbYaRv4cdu5NWba9hZ5UnLpGqHY8ke1WGeg7ZoAhSWR5I4kt540iIeRn
K7iSOSM89+BVoROkUkbZbe/yKFBJAHX2NPQie1UOWG85YIOg7A+/FRyzSy2W5WCqu4Dg564
oAjmidoI9smVAB/enPr1PtTY5E+zTbtiKvUsMceoPp6VWku7kQbQqNbq4U4U45HJb/wCtWL
4k1WbQfCWu6zFAJWsLR54g5GG2Rkpkf3QQKAPF/izZTy/tDfCmwu3jubGW9RjbI2+MnzlJY
rnqVIzn0r6L+JHwz8O/E3wonh7XfNtoIJRNBNa7VeFhkcZBGMdq+c/gPL8PdOu9K8bfEDxL
Dc+PfEM0jafDOxYWys20EKAQjMc4J7dK+wFUqu0jGO3XFAHxTqnw58T/AAR+Mzal4C8B6p4
n8OT6eLbhjIZSyjzCWQfKcjpjHNekfDH4lXPxDXW7K50BtKvtHfZNbXEu51DEgAggEbcY/C
vo8DByDj6V8y/EXwB458C/Fq7+Knw60065p2psjato0P8ArSf4mUDk565HIJPagD1Jltl0+
VDHvkYblAzjr3PbrVcW1zLdhJRH5ocrtV8gjAywOMZPWvMo/wBobwDDdva+JLHXvDVx5ZWS
2vbNsgjtx1/IV1PgH4heGPH0N22gSPNBFcKJFdSsik5IwhGQO2elAHaQSQ26RwKpbcwQIDy
ODzT7mGOfS3dbSVA0gZ43JypB6D8q8e+N/jDxF4a+GVxdeHbuTTpzcRQPNCwLRo27LZxx0x
mvFPENj4ItdNurjxJ8fNY13xBLZ/aIINPSR4Vl2Aokj7iM9BxjFAH15r3ibRPC/h+51/W9Q
hs9MiYK7S9WBXlEH8TEHGB618ofCvx/caRceOBoa6np3gk3aai1xZzxpdaapl2J5auGWQnc
AYxywHtW5pWkSeLfHPgjwh8R5Lm90Xw34VOtXcIZi0u4GUA45Y7WUcc8YrqNbtNK8Ut4j0j
QLrSNP8IyaXbT6NqMFrIbO1tt6i4ZkiBZ7oPsA38gZxjmgD2T4Z6cIPFGv3Wm67Y3lhKsBu
YY9INncSXBQESzNgKzFT/CBzXqnBBBJxzyeteL/C/UvEXi3xGNX1bxRsu/D6XGialo0SbFv
CrgxXflk7o9ykdfT0ruPHnjzRPBGi+Zf6zptjqN4jJpsV/IyRzS44DMASFyRk9KAOS+LS6V
4Ztx410XUtD8P+O7gLaWd7qCZ+1qTzAR/tcDfjA9RXR+AfEcXxD8D22u6x4abTr+KSS1uLa
8iz5UgG1yhI5Rgeo9a8P+JHwP8VeKPBSeMLzWrnxV4vktkLW1qY/swctuHlMR/qUGflAy5w
c1X8T6v8erHRvC/wAQLm00zR73S7IvNajUxFHewHBMUlq+P3gA5Kt9MUAfQPjPxIngjwxby
aVoJv76eZNP0ywt0Co0z8IGIH7tBjJPoK+cfil4N1nQ/FWi6trcmoa34g1VRv1CxidWtrv+
AQsDgMpCxxr90L5jP1r6b8E+K9N8deCtM8T6b/qb2ISGM4LQyDhkPoQc1W1m48NeLbvWvh1
Jq0qajHaK93HaPsngik43K3YkcEjnBoAxfg5431nxt4Nkm1/TTBqOmy/Yp7yJg9teyLw0kL
DqM8HtuzXUeJ7DQ7630069ZS3ccGpQT2whjZzHOGGxzt6KD1J4xWhpWk6d4f0W00jSLVLSw
s4lgggQfLGgHAH8ye5qHxDfWeneGdRvNQvV0+2WBw9w0/khcjA/efwnJ69qAPCNVub7Rvi3
P4xtNcs11iTUodH13TPMjVF08K5WfAZnD7QpHf5enJpn2T4e+DtRj+IdvqHjGbSrHUimox3
VtLdQTymMsLxlkGVC5H7xOmMY4rFtdM8PWlvbXur+B5PCuq+HLkWM81ncSXd3eNdpiKe3uQ
QHbc5Jd92BkVv2Oja34e+PF7F491WXUvDuoaNO8t9PfOtlKMqgE8JOxCVO0AH5uoHWgBvxC
8HeFNDFz8SYdIg1nw74gvdPm1JIEMUlkoIC3Vs6YbcWYbh3Br1fwt4n1e/8Sap4f8Q2Wk2N
1aZktEsdRFy9zBu2iRkwGj7DnnNeT+K/C+nfDNp7DwpqelHTvEl/bNN4WubgQO9t8sebeRn
yuG+fjr+FHhm4Pgv4reOX8P6RpllY6nPE5udXuDFNZXLMEWF1ALGOY7mTB56mgD3nWtc0rw
1os2ra9qMVjYQDdJPKeB6ADqW9AOTXgVv+0ZJB8Vb7w14p0e68OeHdRRRpN/cQFJ4dygCWR
D0RjyCR8uOa941bwvoXiDUNKv8AW9NjvbrSZDPaGTJSKQgZYL0J4GCRkdq4j4gH4U23i/SR
43gtjrmtRPpNtK+dzRScMHxwqZO0Me5oA6HRPB/h3QfCU2kvi+trtjPeX18yvJfSsf8AXSO
epzgjsMDFT+E/A3hvwPFfQ+GrBrNb6UTzq0pfc4XaG57nqfeuR+JHhHxR4r0efwZo0FvZeH
ILEZL3BV7+VRiO3yMmOMYBZup4A7muP+EM/wAX/D3jOx8I+N4bu48PXllK9tJeMss9s8QT7
zpwqsSdqkk4xzQBf+IaeNbLWbDbf6leyRa62owTWqGO1t9M2Zkt52JEbsdu1Q/96sXx18QI
NXbUYpBrfg9dD01L0TWVsszEyIHgLTQ5VI0fKshyrd69t8eSvbfDnxJcRWS37x6dPILdwpE
mIyejAqcYzg9cV5X4Tu7PQvhBe+FPFeg3cfhi20e2W31SG3ec3lvcx8hkUZV0ZuVHAGCKAO
I8Eafot/8ADTw14V+NnitVm1S9/t/S7GKR42aF1P7uUquEQsWIAIFU/hT4f1HTvjL4A8TX8
c01hqdjfWWnXZuY5k8mMMYY+AGyIx95iSc12lhqWq+FfgHN4Tv4/Dd14t0W2NpFZX90gF9Z
FsRsMMGUujgAEjmvKvgvbwy/tA+HtZsLC50HRZri+trXRbm6af7PPHbkzFM/dQFtozz7mgD
1L9oG7t7bXNLM3hyXWS0AA2QGQx4Jz3GM/wBKK3fi5pmkXXiW0n1g3Lo1sqxpFcyRBSCc52
kZ6iigDs7oGWS2h8/dI20S3KynLc7gAPXip9121uN0Rw6eY7qwUqW/xxT7SO2CpcG3hVnXe
qFAoDBABj35JqHbM7RI9rLGEGxw8XyN6dPTtQBWgWby9qzHI+6ijoKmVXinjXcJPMOCR1Wp
jMECK2Fy5jKjOBjpVe0PmTSyfMnl5UHGQwAyaAEuYVnkd41RoUXeX2bipB5OKgnjlkXTr+C
4litVk3TFW2mZcEA9+PY1HLc3lzYtc20Mkf2hWVJGGCFxgnB9cVoLMbfTI9JxbyiOJA5ZTu
J689sCgCoXdIzHHvMpXBc4y2erHHGfwqaMmO0kRWklZmJBIyeadFbSTxFoWC5wMdRjvjvnr
XlOuftA/C/RNZvNKl1ueeeEmKUwWrtEXB6ZHoRQB6jAj+RumChA4GSCTkZ7DrmrEd7a3MIW
4xEgztfYdmB74rltP8a+H9X0W2udNnttTExVpZbS43bcjsv3jzjjH8q2rUxJd26eQ2HJE2e
T6A4IwKALOpF0solYLKkpOc8gAdCfX6VSBjltJg0yGRMGKVD1B7e1Wbi9vGlaCJQgX/VHAG
Bzye1Nt4I7qPyHUndjMhwD/KgCOxtjJKFlukaJV+beCTuPbP8AUVI8CXZAM37pCFBKhsEZ4
z/Wo7dQLqa3AlukhOxGA2g8epq3EYWkhLI6NDufoB5fXk/X8aAI53ETJbx2sFpKzK5c7myu
Bke5OOtTz2iOgnjiiwwysQ6cnB49awnsXvruKaN7y08hRK5lmBIQ9MDJ61pSOY7FlZpop2I
8syMN2Bk5H1xQBr2jbZOFQOwILqpBXHAHPWqeoyOl2mZJJTz5ny8bfyps07eXDcRGTy924E
k7j6jHpVcz3ct+sLkhpMKqqQASTyDzxQBfJglhhKRGKMAD5huZw3QemKzfF+kHxB4J13RLW
2C32oWM8GWO0B/Lwi57ZwOPfNbNnaXSOYZShhRRweqcnA5/Cn2kZg1y4nO9t3lyq7y5G0DH
T60AfHPhZfBOn/BDTviPe+Hv7S8X+CdRTT5LbzmijbMrGIyBQScZOMdxXturftL6bY6IskP
h4jVslJ7Oe4ULC4KA5K5O07zgkc7a8p+F/wAQfBXwh8SfEPRPiRZ3cV9e6oXSH7J5ysilyM
9v4sivp3TvCXwz8badpfjK08N2Fwl4YtQgufIEbuQuE3464HGD6UAedeEP2ldL1/xhpvg/U
vDl3a6xf3IhBtiGhiVkVkZi+Dzk5wOMV6f8StROnfDDxNeRxLdG1s5PNiW5MDCPHzEOOVbG
ce+KZbfCvwLpxt5tL8P21ne2jzS2t4i7praSQYLoWz04wDkDHSuZ13wRruj+CPGraPqSwaj
cWiXMGp2tvvvb6aOMlxcA5R95AGFVcg4oA8w8MeOdR8SLYad4vsbKHwq1pHPaah4xtIS0sQ
h8uMowIDM0wycnOD9a83l+F3ii51/w5caM1v4S8X6tqt1azrpL4s4YIkV0mxGW2A88E88cV
7ZcXj+I/hn/AGP4m8I6t4gXUpFg1ZECTN4duZI1VTBGyqWRdwb5CdpyM1xul+GfiV8LtWPi
bSrMXkOm3zQ6jA7Br7U9O+WNJ3hiJzs+YrxnAHXFAHH/APCT6zc+PtM+H/xa8SaZrfg3W4f
M+2CI26KVLKsgfCsrB0IOeK2z8Qf2ZfDWqw6ZY+Bo9WjtZv3l/b2W9UIPDBmOXGe9aXiH4e
eINW8Hwn4n2V7rlnPHJNp+r6XY+dPoweUyBJIwVlkVlPIx8tet/D2/8NWGuXvw2/4Q7TNBE
Vul7phSLcmqWjDJk+dQ29SfnQ5IzQB414Z1O7+JvxY+I/j/AMPQX1t4ai8OzafBfRRmKbcs
YKeWBzuyucDtXUeHL7xVruheH7H4dt9n8U6lo8cmqazc7/sNhtjQ7I1VdhlkYfMcNg7s17n
4buIbPXdU8LwaFaaNbWe24tEs1IWaJ+rthQqtuz8oJPetvSdF0vQdKj0rR7KOyso2dlhjHy
gsxZjj3ZifxoA46PRH0HX9f8aWnh+61HxFc6XbwyeXcIqX0kQ+4nTad3ViACK5g/CCbxRpN
9rXju8t7rxxf20kcMwTzYdGR1KiKGMnBwCRuPO4kivR/GPirSvBPhK88QarKBDbofLh6tcy
n7kSDqWZsAAetfHWna/8S/Cnx/ury+1lJPFuoWv2ySwvC6211EUVxYxggZl7KwOAy45OaAP
YPBjX37PHhdrH4oeO4Lnw88caabhJJZI7kAmWOMAZMYGMZ79MV5FqcPhn42fFHxZ8Q/E1zq
8Hw90y1CWl058tQ6qPlAPTJDcDnLCtSXWx+0t8Ygl7aXFp4I8MxBxZv8sjyscfOPUsCD6AV
7B8SPACeM/hLdeCtDkh0cxFZbeGBRHEWXHyMBxgnHvnmgDgf2ZbDxinwK8SXPg+ezSe91V1
006kW8qBQoV5SAOWHYdCVq947+DfiDwdZx/EDwV4lvj4lsYD9uvgC1xfSHLO7ryJAx2IqAD
aOecV0X7N/iqGHwRqHw71XTo9G1rwYTFfIWAV1LMTMT275P0rK+K/x68T6P4Z/wCEl+H1nY
roS3S2kOpajGzHVJDncLaMYyi45dsZPTNAHrPwo1rxj4g+HNnqPj3SRpmumSSOWIRmPcqnC
ttPTI5rn/jn4S8UeL/BsNr4euo5rW2uFmvtFd/JGrRhlPkmXI2dDzUfwo+Nem/EARaLq1jc
aL4qRGE1nNGRHOyAbzE/fGeV6jNS/FbTB4gvLbTtRtNMn0iws59TLTTytcW8yKdjm1jIM8W
cZUHk0AcZr/g74dfFnVdS8LWGq6r4c8baVaQRLE7yqtmiLt2xoxCyRc4Zl64BFY978HfhV4
p+Fz3mga7NpkGkXIh1HVLiacW94ISPNBDtymQdpHQ9K6aHWNO+HHibxBqh8Lalq0WradDqs
2p2Onyyz24ZNsgYyY2RKAGEYYkc5FYonn0f9nvwrpU1t/afgbxAsun30/keVfxC6lYW8qR5
KdWBPU9OKAKq2mmaz4JtPiM/wtbWdJ1B49NjspW+0XJsEIjhuWkfLxEYJAj6hsseK7Dxdp/
iy5+It9qfgTw/DZavo1iiPLe2sM8OtRb12RiTdujdQDjcOtack/irR/FvhTQbHRobrRtKlj
tFVNU2XphCGP7XLCmEaEY6dc81jaTBpWrftNXEtvplz4W13TYJmvo5t3/E/tWARJlKnZhW/
HkUAe0XJ1B9ImlsYYDqJgLRRzufK83bkBivON1fP/xK+CXjLxL8N7iSLUodZ8c31xHc3128
xgQInK28CgYCKcYB6n5jzXtHgvwbY+CdPv8ATtMvry5srm7e6jiu5fM+zbusaE87c88k9a6
Y/dNAHz5rXxH1f4I/DDw1oXjLxFa6340vLlELysWC2xl+aRzwcKnAJ6ke1e+Wd7ZajZJe6b
cxXVpKN8c0DBkceoI4Ncfc/DLwpqGoa9qOq2K6vfayQWm1FFn+zKF2okQI+VFyTj1PevEJU
uvglZS+GfhJDdeKNUsFjbWnuZJZ4YS7/u4kgQ7Ulk56YwBk0AfUjBZEK5IyCOPcEVleH9Hf
QNBt9LbVLzUvJ3D7TfOGlYFsgEjsM4FQ+EfEth4w8KWPiLTN6292p+SRcNG6kq6EeoYEfhW
xdXENnZT3dzKsMEEbSySOcBFUZJP0AoA8Q+KekeLL/wAUXtp4a0Hw7qT32n4FtfaM8z6gin
DJJdZVYscFRnPHtXKaLH4ktf2mvAOkeK/C2j6VqVtpdy0VzpN05ilg8ll2eW2drBhycnPWv
WvB/iv4ffEvW38RaC8s+q6Er2mZ1eF445ADv8snlWAyGINR+NUQ/GT4WzBAJGudRG4dcC0Y
4z6Z5xQByHxjv57LxdaH+1b60gks1KJa2/mjO5sk4dcZyOuelFaPxR8F6N4s8VxtqRkV7e2
jClMDgl+PmBHbtRQB1tkxt0jQsrZVT13bjtGTU93eb7eBpDhywJwcDiofLZxLK6iNkKgpGw
J6dfT8qp3JZZYbSOBiHDfviCQQRzjt2oAuW9xb3ZkkktkVlUkjzduc+/0qFbazu3ubSTT1u
HQRyMIpsKB2xzwcY46027sPMtQYoYp3SINt83Zu46nOOeelUbG1dLeSb7QIboBA8aOHPlnq
SMAdAOeooA12smiujFPMZbeAhoAz5P146D+dPuLeSWbzI28xZCH3HjHt+NQpLGWEiiRmVzE
xOMFR0xxnFNuL37PKjMoMarjaDg/jQBZuI0W3lCsyIAQMZz+lfLVv4T8T+F/jN4m0LwLYeE
b+0vmileHWTFcNabgSSFJ3nbyTgHrXsXxxmuk+BfiC50q9msrmFA5ltpPmwrpleOQDnr7V8
1WS+GLHXvAGpfCZtW17xkZVuNZmlRpYwXxujYEAf3/w7mgD0/4U/Bq58JfEufxr4h1XS72N
FkMNrpCSRxiRuAcFVwo54969u3zmRmwdiuznAGACc/4VZtlhmCP5q5Y7cKABjPQewpFUorf
O5U5CkAEZ4/WgBijypo0RPMDEs4A9uKdDdi3EUDJmXZuIJIH48VJOQHQBDuOA4UfMoOecD6
VO1ulxDskmBOcCRBtIABx178UAPiEiETC5eMNw4RSdpxjkelPR2jjDDdKd3lho0Od+OAcdv
emfZ0VXlA2Ww4JLFy7HIAOT0NUT9o+zBYp4mDMPLZCTtA/vc9aALtvJCsjzyOA5+SRlX+Id
f/1Ul3cpLPHcqkYigBIDREknoAfwrLju2ht2S3QASOWfvnnrwadPO6coSY925i3XgUATW0p
hDBYI13kExEEgDtyc0WkjreOIIwscbccYHP8A9eq8N202WaJQrY5JPUY7Z96Wx1W4a9MQCR
QpIYm2n7xONp68UAb18k8MHmnLLLIVLr820ew/Cp4o1jtBAuGITAzxuweh/Cs4Xt1qGovZ3
duFkiUykjdtHYcjjkdqfNNciWaURKyowVSUI4I6E/1oAzPFfgnwz4v0maLxBoun3JmtnhS6
kiG+3JB2lX68HFeI+A/i/q3wP0u2+HnxT8MalDp9lIy2Or2671aEnKgjowGexyOlfQ0jXDW
iCCIyeX8wjVsCvHf2h9UjPwH1x7i0jJmlt4ot68xtvwSvpwvtQB9F6bqNlrGk2uq6dOtxZ3
cSzQyjoysMg/rXCePfjL4J+G/iCx0XxNNepdXsBuI/s1q0wCgkc457GtD4S2X9nfBjwdZ5f
5NKgPznJyVyf51478ZfB3jfxF+0n4Ku/CU82lNHp8iLrBtPPhtmG8kNkY5Bxz60AejyfH/4
XJ4Eh8avr8v9myXLWkafZ289phjK+X16EH6Gs2x+Onwan0u+8eW2peSY5Y9PupzYuLgZyUV
lAzs4PPtXjviH4OXvwmv/AAL4qjtbrxnaadqctzrMVpab2Zn5DiPngAY574ra+HGh6lq/iP
4vfEUeFrzSdD1awlTT7C8tgjyuIyciPHXI4P8AtUAep237Rvwgu7O9vYPFLNFYqrysbWUEB
mCjHHPJFNvfjn8E4vETLqXiqyTUdOJRJpbaTdFuHzBX2Hg8ZAr54v8AR72H9g3S7e20aaXU
rvVAsoW2PnIomcgYC7iPlHX1ru/HnhfTtQ/aA+DNtc+HoZ7S4sc3qNbDZKwQH95xgnjvQB7
XrPxi+GPh2S0h1nxnYWb3kKXMKNuYtG4yrYAO0EcjOK7Gx1Cw1TToNR029hvLO5QSRTwOGS
RT3BFfGfiGTwP4K+KnxXtPiP4ZM0usQ7PDrCxLoybCAsRHCY/djI9K92+AGn3nhT9nbQx4n
ZbAxpNdH7S2z7PEzkjeT93g5/GgDuNY8KeGbrxJbeM9ei8650m3byWuJSYLYD5mlEZ4Dgfx
dcVVtdY8AeK9GtfiHBLp+r2elLLPBqflgtb7AfMxnkHAPX6ivP7vxlpvxs8Qt4G8IeKbWHw
9HGX1mRAyXd2mcCKFWA/dn+KQZ4rwX4lfDvx78GPBPiG807xEv9h6tcCyuGSYs17HKCceWR
iMoFClhy2fTigDf/Zp0ybUNT8Y+KAJE03U78xwHO0HDM5P/jyivpaC136h+/KpFEcys/AVR
yfbpXA/DDSF8P8Awo8L6fHFH5sVkkpMQxuMnzsx9WycZ9q7dry3u2eM+TtdSJkZ2+YFT0PT
OPSgDxz4IaHpfxF1j4v69exGTRvEGpi0GxyhkRWZyMjkA5XPqDX0hLoulTaVFpU+m20mnwq
qx27xB0QL0wDXzb8FBffCX406v8HdSuYbmw1mM6tp0ifeRiD8re5VQMe3vXsHjPx15Fzc+C
vCWs6UnjqaOI29rfShBAkjYMvPDMoywTqeOKAKOm6R8NoPiXpmi6LrCxeIfDX2u7GlpLlib
oAyM+fvHoevAruNRsdLlvhds9rZ6zNDJZWl6QonTcCdsZPJ5G7A9K+fNe/Z48RWfxK8PeIv
BviGS2uzO1zq+vXcoluhMF+8qHCmNj/B/TFfQ8ej29zbaZLrEcGo6hY4lS6aIDbNt2tIg52
kgnp60AeDeEJPiTqnh7VvD1r8QrzxDrMNxJpd1/aGjosOmuqs373fh3SQELuAPrXfeFLyDw
fo2l6H41u9N0Cc2GYNGQq9tbLb5MkyS45ByGw33fwp3xB8I+J9U8U+Hr3wjrGq6WLif7Nqz
2lykcS2205kKkZaXoqsDx3q7b/DKwbwKPC+q69quovLO1xd6i8uLi6ZiNwYkEBWUBWUYBH1
oA4nUHvvB3hvW/E8Pjo64+rANomvz6cL37DGFLSLNJEuBAW4B7A1seKPiu3g/wAAeHdZ1DS
tNvvEeqW3nm3huNkSwqoaSQSOAdnK4yOSwFTePfid4E+CujaPoD2YZJCsMWkWWN0Nv/FIV7
gZPB61J4b8I+F/F2l6/wCKl12HxGfE8L20N7CNi2doBiO3jXJ2bScnvn6CgDufCniXTPF3h
HTPE2lSBrPUoFmQZyUJ6qx9QeKz7r4i+ELP4j2nw9uNVVfEN3B58VvtO3HJALdAxAOF6mvO
PA3wp8QfCLw9ql14Z1WTX7yex2robMI7aS6DfJIpb7gC4z3OOTXnfxK+AnjOXR9E8SeGLib
V/HlxqX2/Vb/zFjEchQbRGeNqIRgDmgD6m1iwGr6LeaX9uu7D7TGY/tNm/lzRe6t2Nc7Z+A
dE0P4fah4T0O5u9Hhu4387UYps3TO335mlbq2M/MelQ2c/xHHwiWW5tNNPjyO0IEMjFraWc
HAJIP8AEB69aztMttV+IGi6loPjv+xbnTZY4PMt9Fvn81H5MkMxVuACMcHBHFAHj0fjD/hV
qzL8LoRqvg6XVY4hb3AeZ72XYBcR2O3lgoVpHc5XccCvTNautT+KupaPpGgRunw/nSO/1LV
lkH+np95bSMZz1H7w9ulehzeEvDs2kxaWNLhgtoLaSzt/IXy2tonXayxkcpkcZHNYngD4d2
Hw6XV7DRL2c6LeTrcWmnuSyWPy7XCkkk7m+Y0AeC+Om8K/AH40P8RLLxDLdT6yrC48NL990
cnL7uiRrgFQRk4wK9JvfE2n+L/iV8Jtb8PzR3uhXDX8iXiyDIla0b90ydVYDk578V1N58Jf
B114c1/SJLAXUuutJLc3t+PtMwkYfKwZuQEJyFGAK4HT/APhf4Y/EH4a+G/DVwRLNe3VxcR
TS7nnK2DRGXb/AA5I7cZoA0vitf6lY+Lbb7Hrn9lpJaLu/wBHWXzCGbH3mGMc/nRWP8dY7o
+KLH/QNKubV7VdjX6q5VlZgQoKNgcjPrxRQB1h8TJrtnoHiHQJGvdNuW3LJFD8siqpPIJGB
lT2zxXzX8MPh54m+O1t4l1fU/iLq2lrp9+0NvbozOis+WPG4YA6YFa/gr4/eDfDkemaDc+H
9T8Nafo6mF1ukN2TwfkIAUhjk9R3ru/2R5HvNH8d6pb2hg0q91nzrUlducgkqB7Ar+dAHNX
V58YvgDabPFca+OPBKusaXySEyWoJwc55GQSMNke9eteGfFPhrxnpg1jw3drLYtGIXhiXEk
O0ZAcDoQCOPavW76ws9RsbjT762juLS6UxTROuVkU8EH8K+Hvg7f6d4P8AjH4v0O48UxeF/
D8FxMiaXqZKy3DZwm04wCAByexoA+soJfu+VFBGWJAXqf8AePvVe5NtbWsiTufnYsW6nd6Z
7CqQuWispLmBYp08vzEk39c9MHvxU7GWe2aOVQpnVdqA5Gcc5oA5T4prodv8LtavvE8ct5o
yRNJcRJOyyPITiNMD7vzMAcccV43+zh4w0q9t9Y8KW+i2mi3ixrcl4Q5a8QHnzGYnoD0AGR
TdY1PU/jH8TP8AhTXh0RWmgadcA393cTgzXKQt8wHODznAAz3PSo10iP4cftk6hpdxEtlpG
tRN9kKgBWidRtAJ4zlSKAPpOCW1mtj5Aw0YKEBed2M4/KnwM0EIjViQ38W4gL781yt/qz6R
ozzxWzz3E4z5CYz5uMYLdANuPyryTxZ8bfFcHjUeEPBWgya7fqAZ4BE0hj4BZVCdx3Y8e1A
H0XFNcQxCW2RmO0eS8ikhgQepzn8KdMJTHHJNcSRvKfmCYwCMZOccfhXivwx+MV54i8O69L
feHZLT/hGI5Z9QYsGKx7XO1d3IbKdxxW9e/F3wmbm2TUZL6y+eFfmhMiHzYVkT5x0JBoA9P
vC9paCGO4XyC6xBFbbtyeuRzWeAzo8qFokjB2B+C3PXGOleZ3Hx0+H8YuH8/VoRDi4LXGnO
oZQQcLnqdrBvoa9IsZ9P1Pw3HPpxuZtO1KNZ43Vfm2N8w+nXmgBQ9tGhnmtwrNgMom3EHPX
ir8wL28k8XkhcAj5xgEdc55/KoXjQ4k+yNcEOoUFM8ZAzmrl1FBh1ntRFnfhcbvMPQLx9aA
KdzA15ZCO0vYRcFQX8pwQCOoH+IqXTbK0UQXnmhY5WZk3bRlgemeuaiED2kmlxW0SwwRoqy
Yi3NyhyTz2I7VajslFlGswE3luTGwXAXPRz3HPUUALIPLuIxaMjR7mEm58sODj8MmlSP98j
SudzLtEOfkBJyTUEMQjnCmFfMc4YAdDVuOF55uI064GevFAEsjMgVll2SRn72OHGcYxXzp+
1Rb30Pwrs5IIjDZyayrXUe/JJ8ttp+mc19GXDNFbOwh3sy5APr3rlvFfhiz8ZeEdd0W5BkN
xaGOKGQbUWbHyPkg4IPcetAHaeCdU0zVfAmh3ukXcN1ZNZRKkkLBlyqKCvHQgjBFdGG44PF
fCPwo+L3i/4e+G/+FUeHPAsmr+Kf7QmJ+0O3lx7iF4UDoCM5JA5zXVeJdb/AGm/BmhXHxH1
vxLp0lpZTolzpEIR441YgYwBj0zhs80AfYitzlTg0uSSCSSazNC1OPWvDum6zEuyO/tY7kK
f4d6hsfrWl1GKAOC+I/xY8H/C7T7G58T3Ewe9ciC3t4t8jgcs2OwGevrWX4n+Nngjwm2ltq
5ucanaQX1o3lAb4ZX2lsk8bfvN6CmfHHT/AIeR+AH8T/EHS4dRTRSZbJJHZDLMfuxfL1DED
I6d6wPAHib4XfHfTNL1G50e3TXNDheE6bJj/R1kj8txGB9+Mjv2oAdL+0T8Prye1tE0i/v9
SnMZsrY28bNcB2IDRszYA4z24rj/ABT8f/h54gsNOsvGHg6/fTZriO6S3mvEzIhQvDI0SnL
oeQRyAa9q0v4SfDjRdXGr6Z4RsLe9VI0WUJnZ5f3SoPCnjqOtakvgTwXNPZXE3hTSpJrFVS
2drRCYVUYUKcdBQBxfhj4f+CPFWnaX471HwBa6JrV4Vv1aCcmRMkFcuuOox8oGB0ryH9pbx
Lc+PfE+lfBTwZbNqOpLcrdag0Y+WAgfKpPQBVYsxPTivorx/wCIY/BHwx13xHCEjOmWLvbq
R8okxtjAH+8RxXg37N/hi5i8H33jbWTJc6z4slMzTyLlvKEhGQc5+Zxkj0AoA9a8PW1rodh
Z6bAsk9vp9qlvER96UqNvTvwK1C0c1xPahSyIoicqAQpJJ4PqPajSbG6AD3Zjt5BK3BjH3M
HjPY+pNUL6zE+manJYGP7WySC3lzkK5XCkjOAcmgDwTwst18R/2w/EOsaNftbwaBpj2sd8M
OYpBH5SsFPDYZm4PpXpHjP9nXw/q3gRbTw/tg8UwMs39vXJMl1cOJA7szdmbkgjpgAcV5l+
z5qT/Cjx/dfDrxx4fubLxP4lmWWK98xZEkTadi/Lk8tuOfevaYvj54Mf413Xwzmuo4HhAiT
UGf8AdSXWcGD0BHrnk5FAGj8GpPiQvhC4sPiXaMl/Zz+XaXUjq0tzBtG0ybTjcOhNelnoec
e9Zeua1YeHdC1DXdVl8mysYWnmc9QoGePUngD3Irk/A/j+x+I9hq2lXuj3OianaARXul3Lg
yrDKm6N9y9AyH8DxQB4p8dviJ4q8RQT6F8O7XVZ9L09pftGq6WCBPcwgM6CQf8ALOPIJx95
gB2rvPgj8RvEXiCK18PeNJDPqs1guoaffNatB9tgBCSBlb+JHxlv4s5FeuaVo+k+G9Ct9H0
e1i07S7OIpHCnCRoOfx75J69818+fE7xonjWwaXSpZ9P+H2m3Bg1PX4D5U+oOBlbW0PUqXC
qWHG7HYGgD07U/g/4Yv9H8QRC3Mur6yZ5Rqd+5uJraWRCgKMeQqg4CjpVX4V/CyX4Y3eq2d
hdxtod1b2gjgVmLG5RCJp2zwN5xwP7tUvgB45v/ABh8OZLXXtRivPEGi3L2V4VILEA/u2JH
DZXjd3INevA5GaAOC+IvjW88CXvhvVrqBP8AhFp7p7XWbvaS1mHXEMnHRN+Qx9xWN468ZX0
fxA+GOieE9XikGt6ibi7WDEgnslTLPnsvbPrXfeKbzTdO8IavqGsxJNp1taSy3EUihldApJ
BB6jt+NeD/ALLvw9Fh4aHxG1QO15qqPFpkDvuWxszITtQE8bj6dhQB9IHsq/XpnFeJ+OPCe
o+Ftdn+IXwsk8P6bqWnWMy6xpc6COK8hJ8ze+zkScHBbrXonxBaRPAGqyReJv8AhGJY4w6a
oQCtuwYbS3+wWwG9ia8i1qWC+00fFTRLu4tvFdhE2k6vPp2mSXlre/u8b2hzl4QeQ4ycHvQ
B1Go+MfiJrHw+0/xb4Q0Sys7ZtJj1mb7cfOa4+Us9siLyrFRkOc5yBTPF/wAUPEWieA9H8Y
6do+lQpdWSaleaZqN2UvFh+UyCJQAGKqwJyePSuTt/E3jzxJoOjxajrWj23hzWnSwN54Qd4
7rS22sUll8zhIyVKspUYz1q9ZeDPEdh4R/4QvUvFsVx431WKQwa2lk17HJBCvEUzS5VD8wG
RgkAcHFAB42+M2i6z4L0jWfC/iy80/T9QEvnjSLUT6nbvHhjlG+VEAB37uuRirj614V8XfF
T4a+IfDmojVLqzubzTZ75Iiqyf6GZGUHG0kZ/h4ByK0/D/gy0sIdN8deMfDa2fiy8086Pqs
GlwLIlyZGCmVgg6kDJI6AnNeW+DrnS9D+MnhjwHBbNpGs6Tr1yr2FvfPc2y2rWbbWXPCMw4
I6560Abvx/8VadpXjjT9Nuruzt5lsVlU3MbtlWdhwVI7rRXB/tZaqdF+J2jzy6HFex3Glqq
TTZxkSOSBgdfmFFAFYeL7DTL+7+Kvh+0n1ywSO003xlpWsWYDzMVAS7XOQC4XPHTv1r7I0I
6O/h+xn0CG3i0ueFZbdbZVWPYwyMBeK+dtQ1W+8Fy+G/C1rrfg/XtCu5G0nXLtvJWabjbbo
6hsl1QgZweaZ8Afi74W8M+D4Phr401o6V4g02/ms4re7jdVVC/yJvxgYJI59qAPp05I4rgf
iZ8MdA+Ing/U9Ou9Ksm1aa3ZbS+eICSGXGVO/rjPBrv6KAPjr4XfES08L+HF+GnjWa6tPF1
hdvbxRXMRZCij5AG6H0HrXuWlaq9xGIo0ziFXG9QcjHODnGM5z3GK8+/at8IT3HhfSPiJo1
rCNR8N3IkuJG4LQkjbn+9hwPwJpPgp4/s/F3hJ9Vl0+CLU4XMdxFHxGXznKrkkDDUAc18cP
hxLHHcfEzwmTpXiTQ3F1LLbkKbiMEfPgdHGfxFbJ0+b9pf9naw8RpFFZ+N9GmdLa5jIQSTJ
gkewcEH2Ir0/XNTstP8K6tea0LeHTxbyCd5jtT7pBHPU5xgda+ePgifHq/Bl7j4c65cJqM/
iIWrWjRxy2lpCV3NNKpG5RwOc9qAOf1b40eNb7wnd/DDWfDc1n42uLqOxWeMeVtBO05TrvJ
wMjgjmu0HwW1rwp8MdY1D4ZfEKG51d7tYdZ1FphbfZlhBMsSS8nhyC3IyBivSvEOheM9a8H
+G/Fc0Gg3/AI/0XVLa5a40MK/m2ZfY3LZPKkn044rnf2qr7TfCPwbHhrw/HaWDa3qplu7eB
gruCWkZio5+ZgMmgDhfgno2o+LfEPjjxTqAli0LX7T+znxmM3rsAHlGeR90t9XxXoLfCT4a
/wBsWk11puozXdmiLHI97I4cRrtVW/DoK7Hwq8f/AAiGhQQ2SWG2wgKxxr8qDaBtx3bOSfr
Wo++NWaSAswf5wMrxjg0AcZqfwt+Hes6atlrGkyrbQEFAt24YN5YjG7uBsUV6Fpum6TYeDb
fSrRHhtLaNI0G5mKooAGCeSKybm0N3o0bQxb7oDzIzIMBTz8h9SM+9OttLv4tIWBY5II4VD
Ykyctgk9O3pQBuRx2s1tN9luyS2B8pJIwwz1/zzVpEhe984xyh0kaRGY5P3cdvauYgfUrQT
W0m+SKFmYzRk9gOT27njHYda0LO3uY4gACSVYkhgS2eOfSgCtqUcwv7iSMny3XzRIwB+Ykc
YPoPerzpMPKRZmCyKcKFPzfgOKh+yOyi3LsWK7Wx/d/u59elWrOMIiy/aDGdn+q25+mKAJL
eKO6ljjG4OPkRV9Dnr6Gqt5cSWd3Hb6e0UzMzxmFn/ANZ06e4wc0otEi1I3Ek5jMCRsCF3Y
3Z3DgewNTWtrBPq0EQMgSNmc7V+/u9eO2e1AE8Ly3kZeeX7O0LGJUjl3CRT146kelWXdXHm
yMRKeOeQp9R+FZsF0q3JkMFvGCdoZExkDjIz9P50+6uGaPzIkyQwyjDA+tAFmFozK1xHGgl
YY8wRgN+J6mub+IujW/iT4VeI9Ea3aaW6spXiiUEEyINykepyvT3rYDSAQl2ESBmO/p26Vo
WELy3RErFIgcI54yPXPrkUAeS/sw/FOx8ReCrbwFq8ptvE2iR+QsEoKvPAvQjPdc4I68V9E
E/Ln2718z/Gn4X6jFd2nxQ+Hyiy8XaQ32mSOAbTfoD8zYH3mx1/vDI61teHf2rPhrdeC49U
8R3kukaxCNl1pawO8nmdCYzjBHfkjHQ0Ac7+0PrmlXvxc+GHhI7tTe11AXV7pyIXGxmQKWA
9g3HpXKWqeErL9vS1i0aS38O21tkz7X8uK7naMnaoOAAdy8dyDU/wYI+IPxr8afFNrKVbWS
fy9MnuHIkjLfwr24jBz6ZrR/ao0nTv+EN0DxBPapaatZ6pHbfao1Kv5ZQklj1bG0EE0AfWY
IJIFIzooYs4UDOSTgDjPXtxVPTJ4rjSLK4tZhcwSQRskqnIddowR65r5t+IfjbxL8UPjHcf
BbwdqX9jaNaArrd+jBZZlGPMRD6YOMDqc9hQBzPxq+Itx8Y/E9p8IvhyJrywS6DajqESkxy
bTjt/Ap5z3IFfRfhbw7p3hjwppeg2iqLPTLdbdGfAYkdWPoSST+NYXgvwJ4c8D6OdE8H6V9
nUyFp55fmmnOMfvGzk+oHT2robeaaCMWnkISsoDuV2hed2evJNAGhcXCw2a20LeW0yACRtx
GcAH8c1jsv2W4+xREmYkZYnO89yfrWjd+W7r5kSzZyuXBHucVh6je2+ltdXt6UhtLOBp5CT
wEUZzn6UAeC+GdE1z4nftEePtZ0vUo9KvPDtqdN0+8eLettIxMZZQOrBRIQfcGuz+Jv7OFj
rHh7w/aeDU8i509IbGYswUzx78tcOx5Lrl3OOWJAqP9lDTbm40vxr4zNu9rp2vaoWs4m6lV
LEtk9eXx+Br1Tx7f8AiK81LTvAvhVJrK61dXkvNZEZKafarw5VunnMSFUe+e1AGDH4Jm8R2
/h7wrd+NoPEHhzwu+NUjyDcXtzGQ0EU+3ICKMEjqSBmsPW/gVrd18drvx94c8b3vh2z1KE/
axZt/pHmbQAAGyrISAcEcY4rxy91bx18Efirquq6PoWn6boEYjs5NNRmaO/ijTe0rSMBmXa
w3OP4mA5xX1vcDWfFvw6H2CefwxqOrWaYdlEktnvXJHBxuAPB9aAPFPib8WfFHh5rmHQILD
XdE0iRNGvUvEJk1q6eItIqFOF8sAs2O5Nen+C9d+G3j7wJYWGgtpF7Yw2iZ0uPGbTK8rsPz
Lg5Gf1qPV/DPwy8FfDCCy8RWlvD4c0qMxGa5BLhpRseQsPm3vuOT15qh4N+Efw40pNP8T+F
VE9wk013Z6rBKPmEoxsO3G+NcABW6YoA8+uZfAvwG8bXM3grw5LJYRqj+KboTs/9nwSv+4R
VLYL5Jbbydo96+i9M1PT9X0q11PS7yK9s7pA8M8LAq4IzkYryPxV8KtAtvgV4i8P6nqAu7i
4eTV7zVr+QRma6B3+ZI+DtUY24xwOB1pf2cNAj0H4WOtn4istf0+8vGubeWz3BIVKjKbW5Q
hs8HtQB69e2ltf2ctjeW8dzbXCNFLDINyyKeCpHoa8D+ArDT/iX8UfCmi3L/wDCK6PfIlhb
NIZFt2JYOEJ6DIPFfQvPr718razdX/7M3xN1nxPLp41fwN4vut8ghcLcWk/zPgAnDdW+o7g
0AfRHiOd5bSTRF0+ef+0rS5QXBi328BEfHnegOeODnBrwX4eaLY/D3wTYePruVtNOlWkceo
afoE++PUYidqXNwkgVlKkt06gU1f2w/CazrNc+Cdft9P8ANCJeHYR0646Z9s19BrZeHfFOh
tevYW19Y63aIJTJGD9phZcqr+oAY/TNAHgBm8P2dj4t1LwTpUVrqEvi2K38Q2eqNEq3tpKe
mTgRxEOWU+oPWqnibwt4o8AW+vReE/iV4lhmgdtYvLOz0tZoTbTSFT5LHguigZ54AzXq8/w
Q8C/8IDqfhO0sXiTULSO1kvZG8yY+USYWJbglCxwcdKk8D+BfFvhrVLm48R/EG88UwXVitt
LbXcYEaSB8hkUcBSny89TmgDzLXLW78T+F/BU1p4sl8SeOFYX+i6lZJ5SrDw6/bIEfADY2M
4Bwfxq3ruh20P7RXwn8UXlpYaR4m1VZ01bTreQOTIIGO/I6gHI3HrXUwfs/+EdI8SnxH4X1
HUvDWqG6muBLYPGAqSKoaEBkIEY25A7FjzWVqXhNvDfxE+Gcl/qI1vUW167jh1O4Qfafsn2
aRkgd8ZfaT1oA5j4+eN/AfhP4j21n418Dv4uF3psUsMRmES2215BkepbP6UVB+0paWsPjLR
9XtfiPYeF9Tlsfs8lvdxGTzYlcsrrhGxyxHNFAE1t8J7ceJtd0/Tbfwbq1nY6hBcr4bsQY7
iwIZP3hnJ3h9in5ejE1xvxk1XVPEvwr1u78c+DdO8OeLNN1G0uLQwRnzxZynG9n5ycjBBOQ
QeBXufxb0D4e6bDD4x1ewk0/XRujtL6xSZGkmKcLMYQSV7ZYGsJPAWsWXwZt7Ox8EW3iHXv
EFpBZ6v8AbtVZo/KVTtl3sBkgEHgA59aAPbNJuYLvRrG7trpLq3kgQrPGwZZBtHzAjtVTXf
FnhfwxAJvEXiHT9JRuVN3cLGT9ATmvnfQn1z9mrxja+G9b1Y6p8Ota8z7Fc3DDfYXCoW2H0
BwB6HIPHNY/wV+Gvhz4y6ZrnxM+I8dzrt5e6jJbwRz3DosUa4IxtIPG7GO2KANr41fFDwx8
RfDll8Mvh7qq+INX1u+gSUWisUjhVtzZYjHUD8M0z4nfASyt/FzeK/Ceq3XhSGGzlvdRvbS
TzQjRqBhLdSHJPPI4r3fwx8NvAfguZp/C3hWw0udhgzRR5kx6bmyf1rnvHugas/xE8IeL9C
0y9vbrS0vI5kt5FRJ42hJSKUsehcAA4NAHiGr/AAP04JoV/wDFf4y61qGm6rIsVuGgeOPey
bk3uzEJ9WHXitzwx4V8B+F/DGoaA3ii70+7laLT/EV5os/2eCz8pyYpJN+GTzVIQuMhia66
98SeJvGUtrDLoejpoMcqDU9I1WeOUX1qUEjXEEqnBaFlZSoBwVqfxPH4Y1bxbJqWgW2ia3e
anpcYk07UFeNdYwPMs0hlb93wyliACcYzQBlfCnS5/hj4rk8E694ZvpZmE6aV4khgDxPYLm
RYpnU/KykseR3ArwP4bpD4g/aQ1iUwf8JxYTTSt/bl1E4+yAZYSANxnjABHOOK998RXviRt
YW60az8dXniKxvop72xsZYzZ2peFCbcCQKs0B5G4HKnJ9q8R8KeLNK+G37Rfirw3YTzWHh/
VrnyH81lKWlwPmKlhwVVmZfoKAPq62FrNA000glkG3c6NtC+/wDKpvsxlZHkEkg4wXQ5/Tq
tfP8A40+NU8WoHwR8MtP/AOEk8R3GIxPbpvihPquPv8H2A71k6D8GPiNqOryQ+L/i5qPh7x
I8C3jWqiV444i20fvtwjzn+FTxQB9JtbxveQSyyzKFkz9l2KY2AG3cMnjOfrVS41GKO7SQ6
hBbXoPNpJOqzT54VSCwwAOh5r5uvND8Z+ZI/i74+3C+CdMWSNdYsmbc9yrENaleGMgwT8xO
R0ryLV4fAGo6bc3Wi67421vxfLMo06e7tFCTBWGR8rM5bHTnigD7/AY35uHt4hKoKEs4LAg
cr6HmoJJ9tuI2gfy5AGYtwVNfNmiftK6hoEGj6Z4y8A39m0YjtrjUJ3dS7DgybWQc45PNfT
EAt9QnF7A/nwzIGjlYBiV25BJ79aAElvA8qIUwEI3BVBBP1q3CUkuGiMIbbwSf4fyqo9ojb
HY5ck52/LnHQmr1sDCj3DwxRu4wHeTA570APikaC7jQq4hcKAzIXLYByD6UwzRtIhRBDKrM
5jDHpnocVYW5nuIIjujkjIAY2/IHHJJ+tMvQ6KZndVYKPnjHG3H/ANegCrPJAsqiOBUhJ+d
CNx3Hpg9qiMULbpHjRmZxjGVyRjn9KrSRhbOJwRuLZAJOXPUY96uPcN5+EhUFnHIHI9R6UA
MN9AsX711QyPiN5V+5jOQfUGp8W8NqbeVi6zAthgSV54KjpiqmoWrTW0H2mCB4nlHltG5IL
E42+30qaSBrzSI3dyjghXwwOBjsf8nFAArSxRsJsAMB86kEnHYZ6eteean8NvhTFqt34s1r
w9o0cy7rme4vCVhJGOSpO3OT0716N5MbxmJskxjDHt7AZ9qwvF3hHTPHPh+XwzrTSDTZ4iG
8k7Sj5yrD3BAoA8b/AOF6W0Tajpnw6+GWraxoFs4SG+0uLy03fxYCxnAz+NMHxT8O/FLw94
x8F/FPw1ceGo9NsjqKvcEiWEqAEIBAPmZZcDHIY1dtvgL8QfCunxab8OfjJqGnafI26a2nQ
oI1/vLsJGc/Sr97+zlp97puvvr/AIx1fXfEmtW8du+pzoJPLKFWDADnb8oXk9BQBr/s2ajq
Hh/9nGLWfF98INMgmmns5Lh8FbUAcc+rBtoFeWfs4+d4p+LPj3x46SCO4kOxsgYM0pfGT3A
UcVdtv2UtViNrB4o+Ic9/oULYSztEkG3HYbztX8Aa9y8EeFdD8HaUmg6Dax6fa+Z57BW3F2
6ZZiSScUAdW5lWPInVVlTcJAvO4fz4qSedYYwfJRpkYLJ6Hnr78GkuQoISWZIFCuQZDneAv
BHoOcms5o0W3iDXSuqgbZE5BIzjJ98UAW7i7hWPbLEyqGOGDY/Wsow2viXT73TL2xEtreo9
tKjNtLIw2kflmrzuVtywMeSeFYZUGorDT2XUWnj3jphmXjrzjnp2oA+cPEel/Fv9nfS3vvA
PiD+2/A8EheW1uoVc2ZZuQw67SeNwP1FfVnhXXl8TeB9H8RCD7KNSs4rsxk5Ee9QcZ9s/lX
l/x/aeX4A+LJbSIw3K2yCTHeLzlDj8uak8I6DJ8QP2dvAekW3iOfTNMewhTUVtCBJdRKmx4
g38ILDBOOlAHDfE34zi98VRWuleH08Q+A9MG/VZZrTdDfKH+fyZW4/dkDGD8xyBnFfQnhzx
Z4d8WeHoNa0DVbe+sZYhJuRwDGO4YdVI6EGuX8bfB/wh4z8GWvhma0Nnb6dbtDpqwsyxWjE
ABxGCAxGO+am+Hvwj8HfDnSo4NHsFl1B4PJu9Qk/1t1k5Yt2GT2AoA47VdGtv2grma3uJLm
D4d6c7rbXEDeU+q3YO3zV9YY+QP7x+lcN4Y+CPxP8Ahr48vNa8FanE+kW0kIttMkvMpfwF8
SpJuwFcL8wYDGTgV9QWlnaadaRWdhbJb20K7IoIUCoi+gA4ArzDx98bvD/g7xDF4W0vTLzx
X4nlwTpemjc0S4zl27HHbr60AP8AFGi+I/iR4qm8O3umPpXg3R5BK8k4GdYuVGY12/8APBG
wx/vEAeteA3lj8ZPg58Vru18L2Q1ePxIrWkEjN8l/dbC5uPL+6jpgnaPlAAFe3+Ev2jPh54
j1KLRNRlufC+ulvJaw1aMx7Wzwu/7v54rsPHur6zpum2MHhjQV1jxDqE3k6fJMmbe0baczy
tztVVJPH3jwKAPINR+IPif4M+N9CsvHvjseMNM1iJhdwJaoLvTpyAVZY4+TGSSoHXg15l8b
/GXiP4k6/wCH/EHhfwNrt74X8OT73F5ZuqXUu4OcpjcFwNtb/wAYdO1PwTqGheEPD/2zW/F
viLF7cXgsVaa5vEkDCdZfvAqV2rGMKq8nrX0JeeN9Z8P/AAqs9e8TaSLXxNcRpbx6VFIH82
9f5UjUjrk4J9BmgD5T8Q2/xo/aN1bSNNk8FN4Y8N2kuc+SYoYi3DSMXwXIGcAD19a+2tI0+
HSNAsNItctFY2yWyELjIRQoOPwrwjw3+0Vaad4h1Dwl8Th9i1WxuvKbVbK0kSxkVjhch/mT
DZXceDjIr1Hx7Z+Ktc0a00Twndx2MOqP5eoaqJAJLO1K8tEO7t0B7daAOV8JfGjTfEnxu8T
/AA3DW+LA/wDEvuITkXJRf3yE9Mg9Meh9K9cVlPyg89M9efrXzn48/Z6u5oNGtPhvqEPh+x
sryGVVi/dyq5+WW6klPzSNtCgKMDk13Gq3fjW+nh+Gvhi4vC1pbIuseLtRjAKow4EIACyzM
O44XvzQB1ng3x5oPjdNafRGmb+x799OufMTBMi9SvqpzxWB8RGA+I3wrwMk61PjAz/y6SV5
R4a8BePPhh8WrLUtMmu7rQL3ULTSJI1QFLm38tszMqn5dmF+duSWavRPHmu6RJ8a/hl4aS7
jm1aDU5rp4U6wxG1kALY4GT0B69aAPO/2m/hzpvifxDoes6n428PeFo1t2tkOpq/mTkNu4K
g5Az+tFfSuoabpeowoNTsbS6CNlPtMSPj1xuFFAH57+G9a8X678SLXTdF8ZeJZPEtxrpjih
kuytk0CtliWL53YH3cYxX0n+zfqur6rL8Rxq9/cXrW/iGREE8jP5a/N8q7uQOOldEP2dfAM
EUaWdxq9nJDq/wDbVvNDcqJIJSACitt/1ZwODk+9db4H+HeieAJtdbRLm9mbXL9tQuTdyK5
WRs5C4A+Xk9cn3oA83/asNhP8D/7NniM2pX2o28enRLy7yk8gevyk5+td/wDCLwYfAPwl0H
w1NGqXkEPm3e3n9+/zPz7E4/CuS8K2o+K/xJf4kagm7wzoMkln4cgJyLiVWxLeMD6kbV+ma
9o7dc0AFHHcUUUAeI/EaPRbnW4Liw8Gm4/4RaeGe/1S1u49PbT49/mbVLriSMgkuF7cGtOz
8V+FZp7KHTNS1e5m0mSe7ttOktxNLqUbnieHdktEm/hkIwBjtXq8sEM8LQzxrLG42srgEMP
cHr+NZkeh28fiH+19xfZbLawQeWgW3UHJ2ELuG7jIzjgcUAeWyfFjVNK+Gmp6vNZ/25caPa
tJcazbBYbOfl0LwAnLbJAqkY6g+lc98KPhB4f8W/s9aZD490xdRuNYnm1gynMc0TSnjaw5H
Az+Nema78JvB2qeDdV8OWOmRaT/AGjp7ad9pt1+aKPzDKAATjAkJbHfNeFfD74+t8OYrr4b
+P8AT7/UB4buzp41mxh8yKKBflQy89sdu30oA1/hrp/wx0c3GvfDnTbnR9c8M+d/bVpq0sw
dLVyQxbah3nEYZMD1zWb8ThN4rsm8K2bSxat4tjtNbtLoagRZ3c8SgCyiDgNEWTDKGxlua9
Z1HSvDHj2GPxh8P/FtnZa001tPJqltPvE8ULH91MmRlSrMOR6V5P8AFPU5bj49W9l8JNKtf
Eni64gjmv1mInsrN4+IptuQqyqP4iTgHGKAOG1Hxvot/wDCfxD8KvBngLxRqGu6lOZdQkv3
W4a2ug43ZcAbj8mBxzmuj8O3Nnp1l8PLmLX4tSuLbS57XTNNktdsFtrcaDEZk+Vkc55Vzyc
Y612Xw3+FPxG0UXGneMrLw1fafq+orq+q3Qnla6eZW3IibAANjDdnkc4xU3xM+G+o6d8RdP
8AGWjXV0vhx9STXNZs4wBBA9upd7k9WMjgAAKOo54oA8t+MnjTxB4v/Z5sLjULBry1l1SE3
upzMgNhdFG8y1WIDeoQ5GWznPWvobwXdRf8IhpbW12tzapp0axyqxYOqqFz9eK868Q+E9a8
X/DrVNI8C6FLd+FvFelyeIYjqZAni1F50cANnqU3HHb1rjtJ+Lfib4Q+F7TQ/Hvwm1Cyt7W
1WztrhJSElZR3ZgQPwJoA951rxnoGg3thba5rtjpUl2hKrcTqgf65PH/666eLWNONlZ3Nvf
QXaXKxtFJGQ6OGyByOMV87+EPCGrfFr45T+LfiV8LZ7PwzdaOEtIrqQtEjDaVZWBBJILHp3
rT+Gt1N4A+Mfij4Qaxq1u/h3TkOo6TFdyKpVXG5Yw7EY4bp7UAe8wXMRk8iETZGVVUjwMn7
2fallvIXhlSJmOWwAPujHas3TJLBra3MEkLpOrSs8MvmfKD2boR1/KrECQSy+Us+W2gkbcY
OOmaAC5u7eeFYFkWIAgFdpAc+1Me4tYvPt3tAXcAlAmTu7cipBYrFdWSSyqrXUhjCnqSFJG
D68VJHEkDs829XDht6t8yoeOfUZ4oAbc3MUIjiEKpA/wArBiSeB2HY570+cb9OW1iuN0gAL
ZTYSOvUVXu0t47RYWcpcxgl8H7u7pz/APXqTyvs9oIFkBLoM7mOTkcjNAFCzULdSGQyAMmA
rnPGev1q6Z44gvmuNxZU5AA+c8c+3P51VtLRXbfJhflAwJdwPOOKvXFrGbUs8IlXarfKhJy
vTIBoAbK+4qoZY3dvJjUfLvA75HWpp/taQkRtllUkox4xUNruk2y+UNlozbV24IOQcAdhSG
VlXzAokjf7x53bc9/oaAEazkNsZZrjHG0854yTtBP4VCrSwX1u5KMwjLEORnvkDHUjin28z
T27xS7WjjPG1chTnv3q+lvFLdRSBTJInzIqIAc4BPfvQAzUXV4o0SNpIpA0h24DYOOxqnLK
k2mLc2i4XcUjjbALD+Wa0bg+UwiK74Sm4ZHAyecc1RYmNBEgAijG0KVOAx9cUAVLi6ubaYw
LbOJnxjaQcjufbFa1lIsyo0QDbXxmQgh2HOOOlZ/9nym9kmu3AEreUFTOCex9qbeaePtu2K
EBC21eq+X0DYA/E80AWZ5dNvoNQ0vUrBbqG7Qw3EJ5Ro26jPSvAx8Pfir8LNQk1D4OeIF1P
w+we4fQtSII/wByPPXPbBU59a98jsoFOIJTIygjAPJYH8ulVxu86S2gfcFByCAGHHOCDQBj
/Db4yaB45tpbDUl/4R3xLZER3ek37iORW/vJuxuU+3Suu8R+MfDvhrwxqeu32p2r29hbvO8
cc6l32gnaADkk4xXn/jb4ReB/H+oW134h0yQ3sChRd2jmByCejMPvY96wz+y98G3trWVdKv
1PmiRpGvpDvAPKkHI2nH196AOLb47/ABw8b6Q8PgX4VS2ct2N0GotudViY4DKHwuffkV0/w
d+ETeA7S48R67eQan4x1F3F1c+YZFt1P8CN3Ynqa9nWxhsNMSxs3ZLaONVRQ3CoPugD6VUj
uMBIRuKKfmJUfKPf3oA5zxZ8OvB/jaCOy8TaVaT/AGjIS4K7J4WxjcrDnuOvpXJfs56/cWP
hfxP4J8S6rGx8K6o9lBNdTBGaHJK8segI4+teq3kskMC3EcbSNnCLkAsOnORXlHin9n3wD4
51y41zU49VstTvsy3P9nzhEnfP3irKRu7cYHtQB7gbHSr7UrPW/s1vc3lsrpb3gw5RXxvCt
05wKw7zwVFqXxJsPGWo6hNdx6XbmLT9NcDybeVvvz/7TkcDPQdK8PtPAHxG+EUkOr/CTUpv
EmikH7d4e1SfOMHH7onbg9emPxrptN/ak+H6H7F4xs9V8JaxG2yayvLV32HpwwHT3IFAHfa
l8LPBureM4PFeoaYJ76N/NeOQ7oriQDCSSJzuKD7o6DJrnfGPx/8Ahr4J1yTw/cXtzqurwj
DWWlwecUb+4SOA3t2rz/4h/He/8aWMvg74FWuoa1qtxhLjVreBkjtUbj5S3Rjz8x6YOK2fg
98I7T4c+G2utRxd+Lbz9/d3Bj8xoT3jVj055LdzQBlyftZadBE9w/wv8UxwA7vNaNQuPXJH
FeqfDX4veDfilpJuNBvGhvYQDcadckCaH3x/EPccVamnMqyBw1xAcoVc5QgjBUr3ryzxT8C
PC2pahD4h8D6hceCvE8bGRZdNyiOxz1TI2jjqv5UAe/6pb313pV1b6df/AGC8liZIrryw5h
Yjh9p4JHoa8ouvBVp4N1fwBHp7Ne3d14g8zVNTu333F7J9mm+dz9c4HRe1ed+AvjV4x8C+P
V+HXxsmSUXRAsNbUAh8naCzDhkJ6NgEEc17V8QH2638PT5XnZ8RxgbDwuYJvm+nNAHyz+2d
dXMHxH8Opb3lwgOlklFlIUfvW5wOh9+/4UV9M/EP4I+Bfidq9rrHimG+kurSEW0f2e5MY2Z
LcjB5yTRQB6WSC2Bz8oNUdVsP7T0i+07zmgF3byQedHw8e5SuR7814p8BvivqXi6bU/DXi2
6RtfR2v7RsFVubRzkFM9lPA9Vwa94+tAGH4T8O2PhLwjpPhrTsm2022W3Rj1bHUn3J5rcpA
oBpaACiiigAooo6c0AeR/G34qP8OPDVvYaLbm+8U6y5t9MtlXcVboZSO4BIwO5+hrS+D/w7
bwF8PRZar/pOuas5vtXllIfzJ36r6EDOPzrkPipoGtaL8XvC3xhs9Cn8RaVo1q1pe2FsA88
KtuxLGn8RG7kDnivYPC/iPSfFvhez8RaJdNd2F4u+OQoUY44IKnkMCCCPagDzbxB+zj8Kdf
v3v10a60e5lO6U6ZcNbrJnrlRlefaux8C/DXwb8ObCa08J6SLX7QQ09xI5lmlx2Zm5x7V5V
46+P8nhH456X4YjtvP8NQZttYuViLeVOwD5Vgc5jXBYHsTX0DbTwXVrFc20yTQTKJI5EIZX
UjIYEdQRQBKc4pqjKEPGozwR1yKdRQA1URECIioijAVRgAewqrqOm2OrWbWWqWVvf2jEEwX
EYkQkd8HNXKKAI4olhjSKJQkUahFUDAAHQAdgK8j+KvwA8G/E2a71u4iuLTxEbUxRXUMu1Z
GVcR71OQcYA7cV7BRQB8efAPxxZ6Voknwx8QzR6Z4h0i6lRRdyBFkUnGwFuMg9u4Oa98t9S
Z4GhFxCkhOwgXCZOP7vOKyviX+z54E+JmonWL5brStaZQpvrEgF8dC6kYY+/B965DTf2Qfh
/a6Q9vqGta5eX7sSt8twITHzxhACPzz+FAHpFzq122mGUPL9otXLRNkbU4P3ieB6ZPFc/rf
xP8HeFIIdJ13xZYLfXZRFeOcSSKW5y+Pur7kgdK+frf4QePBd/wDCM+PPGF9p+ky36w6W76
ihgvVUkyIWXJV/KViMjGQc11PxN+AXgO58Ex2HwktNOudfF1bmZp9UBl8l1+T77Y+fKn3HS
gD3dL1ZQrWsiPEVDBlYMr5GQQcnqOatR3JEsglBBCEBiOCcDp9K8m+FXxFmvGk+GOv6Iuj+
K/DcPkyQRnMU0cYA3hieuCCeenIr0cwvKI48YeVFZG2sVfPfOeR9KAL1pcyGW3NmfPRnWOR
EXorNgH6ZxmtCzWW11Ro9gbKAhvMYqScEjr9eKwbLxP4c0XVLbQ7zWtLsdTP7s2t1chJXOA
V2qemfetGJ7eS4SSWzS2kRjF8h7A9QcdeetAF+78uKWWVyfNfBUxewx296oTrcSC2lWQMF+
UAfKB6kjqc1K/2q2klEsoJ5UK3Py5yD1qVJl8jCv8yjcSTwe1AC29qm0mG4CMVLEhSrDjoM
1BNJeJqMUsZPmwxCHAH8LDcScdW4HNXreQKA/wAiKylVQtvJz1PHaoLjKky2B3ls/KxK7uM
ZB9KAKqSpAzyuGi3HaWfg55OB9KWe/DLECqFR0bHynqf6daZarCxlHl7ZVGTnnP4nrVgW8E
jyl43jPy7iDyQD1x+NAD2laSEBjHsZfkEhzkn0xTneObDs4dolwMcAkDpzUMlrDPqqXLyrb
CNgibpdgfcM9u/FNNlPPdwTy5DlMkj5sj29f50AW4UjVVCrHEjDdgDG4nA61UhtB9pnZJVC
tlgmcbSO2epotY4FRCMsoO35sqevanRIkc7YYF9pcfN0H5UAWcSx2crXEvkPGNyFDyV3Cp5
ZWlkaFmT96xO4Pgb8ZXr7dfrVG4WSWNF2ELty/BbgntUs0cMlmyoSWkwcMepH9KAIbyG+t0
WKWd5UmG5yD3pkUjR2oZByke3aG5A9/wD69Pkn/dZWEIzdctwD6fzNJHAJ7OS3k24aIhpFO
QR2Ix1oAfBFqU0/7+I/Z1G5SrYVCR90j+Lt14qOGW4iMbyK82xh84Xaqg5AVR/OtuKOCKx8
gyLuMaxruHtgGuelttg+zuXXYflWPO3g8nntQBJNIIYQqMQuPlyfeqN3p2h6rHGNZ03T9Ul
BKg3FqkrEn3YcUss0V1GsciPEVJGCOecDNWms9MbSrqznMjTTYgDxsVeJnG3IPY88UAR2Nu
ukbE0ewgtehmSBFhAz2+Qc4yT+Fabz3ciSwqpRwwJPTf61k6JpK+GfCtno9tcT3cdmnlm5u
pPMml93bua1S6XEsvzkkDOM44oASzC/2mkbI8Rdmk3CP5ferjbZnMLBPIwwaQjDAenHaqdq
9usgdeQGCgM2Dt5zjNOnlS6FvMsrW0kbMODgKR0/3s0Ach43+HvgTx54fGlavapLKFYxXEQ
AltmOAWU57f3TxXlmi6D8XvCfjL4f+G/EHimx1zwtFrkZtZt2LpFWN9qNkZ2lc8ZPTrXupR
TbJPIfOlRNoU8DOeWGOvauR8Xxi2v/AIbho42Y+KLYAnJIBjl4BoA9duUv3GbKaFBkEiVC3
5YIor5G/as8ZeOdF+IWiaR4V12+0y1XTRO62c5iLs0jD5sEZwF4+pooA7TxZ8MPC3w1+IE3
xrGv3NtLbSD7HosMa7LhzCI0t1yc4JPbgDJpP2ffiDBc+Itd8Lap4gk1G/1WUa1byXETReZ
JIv7+GMHqqYUjHUcirnij46eDh461LSNf8JDV/DugTeVLq0JE7WkpTaztH/Ch3FAQcnB4pv
hzwL8JgJPi3pOvy3uh6PL9v09rMvmzYZMyMv3nLEqNpAwqqOgoA921XWtI0LS5dU1rUrfTr
KIgPPcSBFUnoMnufSrqSxyRpJG4dHAZWHRgehFfKfxC8KfFf4xSLe3fhZ7TQxEbqw02e4WP
anbeO9xIPXhF6ZJrt/g1rfj/AMOSab8PPiLpjiOSCb+xtRJLs6QthopT9OUJ5KjmgD3iiua
8QeOvC/hPUNIsfEWrRafLq8pgtPN4DuPU9FHI5PrXSKSRk/hQAEhRk9KAQQDng964n4lfEj
Rfhr4Uk1nU83F24Is7CPmW6cdgOy+p7V538D/itqGuPq3hj4kalDaeL0uDcxWczqmYJFBWN
cHGUPVfvDPSgD3iSRY4zIzhFUFixOAB3Oew968d1D406JdeJLHwl4TsruddWuJNLtdeiiUW
UN3tONmceaFPJK8e9dN4x8F63451D+yNT8QLZ+C3RDdafZxtHc3bD70by5/1Z7gAE+tcxqv
7PfhPWvGdvr2oatqq6faW5t7LSYJzBFp/TaYCmCgGPxJ5zQBs6R8IfDFh4WstNmk/tDVrK2
u45dQkbc0lxcriad1PVj2z0FSfB/wh4l8B+Ebzwlr18uo2On3bJpV1v+d7UqCAw/hw2QB6V
5tY/DL4heCP2gF8QeBtKtB4OMEVvPA96+66Rjh3feSWlB+bJ7V9Irt2/KcjsT3oAWiuB+Jn
xV8P/C7TLC+1uOWc3tyIUgg5dY/45iP7q9/qK7e0ure+sbe+tJlnt7iNZYpEOQ6kZBH4UAT
0UUUAFFFFABXmPjvwl4oTV7vxd4CvrlNcuVsreW1MypBJHFPudzv4B8vcvHXNenVh+JvC2k
+LdOg0/Wjcm1huEudkE7Rb2Q5AbaeVz1HegDzK4v8ARPBvwz8a2viTVPDdnrcjX981paz5a
NpVIi+RiX3kEDgc5rkNH0BvD/hT4TeMLTToda/tGz03Q76ze2zsySyXSsAdskRyMt24re8R
DWdB8G6prnibQfCuo/EU3F1PoKPaRtPLBHypG1ctIqc/gBXGeGNK0O4tWvPEPi3WvCJstOk
fxRo91eS20lw0q7oriBBIVjUtlgFHXjHagCGL9n/UfHviPV9c+IWs63oGu2lxIs95HHEIb+
2yfKZHUgAhPlbj0rKnm8TfCmN9V+FN/c/ELwLqQazt497XD2F6BjPA6bsnGMHpXp3hbxTru
k/BmODx14h1O1vtTvvI0NhCj6rLaO6iJnhIOW25JOOF61F4o8YeHP2fPFOl+HPDfhOP7Hrz
m+v5ftTqwJlWMsoIKg/MTj5RxgUAeE6/8CPiI/w7vfiH4mtNQ1Px3f6jA8Fpbt5kkcRyWaR
V6HgAAdBXpK/Gy88NgWHjL4YeJNL1WGLM0sUHnRu+0ElSf4eM9eK668/aStdN1KGLUfBOo2
8d5p66nak3MQke2JbdKwJAXAUEL945q7L+0h4aH9ow22g6jqJ0+by5DayRSqYQgdps7sYCk
ZXrQBwT/HmxknstT1rwh4n0zSr2UQrfXNsscRZugyOtevtLNDCb23KMroVGHB3qxAyD3ryH
45fFHw5rfwU059d8NyalBf6xc20CWl2YY0+yyMm/ftP3lI+XHXPpXF+BfFOhfDb40aXbP4g
vtM8F6pokOofZ9ckaU27um4KML/eHBwOKAPp4zXkt4bV7iSSxRzuBjCsgKnnd7kjipEN1HI
JUk/0cKRn1Xp3+leW+Jvjx8N/DtwmlXPiOTUHu0E5n0lftEcIPIBbjOe4HIrqtO+Ivg/XNN
gu7HxRpj2syARq1wsbkdMbG5Bz2IoA7ArAmBBIGdxnb6DFWxuaAyRkh1Ubt3GAeMj1rNDld
nm7gGUFPlxu/wxWxZGJG8+QNGApXDfecDk4B7UAV47a4mmWTcMKpHzLubpxn3phgbzF8+Zn
XOFQnGzkdMVYFwEmEtvGAsm7GCcYzT1SSRA52jOSMt0z1PSgDNlRPJkZo3QBscHJakilhlk
VhOZhFuVSqEPHxgYHVuTVtYYmQzTnAD8qATux7U2JTZz+WYituVYBzPuKbsngdzx+FAFW20
23sbq5W4FyIZIU8yScEs7ZzgHPAovWSS6UQCMFFbDnPcYAz/WrMepQNdBZGZyyEsgOc4Y4O
RwPoaozz2ssqiUbQcp5m3B9cH/a+lAEkzeZEsKx73AywHY/jV2zT/RpNrRqn2fbhuMHng1H
DMsF2fMLBoxuZmXlgTwKsNFbRaaHcIJHXhpE2knPGf8aAMqKUyC2bAIhLOp2knPAywbr7VM
zLPcL5hOJE+bvino9vslfPzwcYDA4GeM1Jb3Mc0kLMikSDcPu0ARQwtdQgIrrHIglJUDhge
mfwFVVRLKe6W8SedXuTIkqR7mVcZ5AxwOmTzVmG7hhmVniAiSTaVjbIGTjPHels7qIX1w0U
K/NI3zPkscngDt0FAFeW7tmtPJjleISbAi+UdoUDnn+9VG1ldHP3GaV+dyEEgfdGK1L2YL9
2NbfJLgLyTz+VPQSTX0JjlSOEEl/mwy49Pb2oAr/Z5kl24dZPv4jbKjAPbt16VJZSzvGiyz
wyyRuwcw9jz1rSiS0bcMSGUDzIm34DA8AAjgkkGqUscccktukLW8g5ZhIOTjv6mgBZ1icIx
O3JwF5/OuP8bgJf/Doevi61x/36lrrLp2+0wQthyTwS3JJ9cVyXjg+Vrfw/iRCVPi21Zix4
U+VIMCgDW+Kvwa8OfFOCwk1hZYbmyYhZoSAzKR9089Biiq3xe+OWgfCJdLg1HTZ9Uu9R3us
FvIEaNF43HPYk4FFAFXW/hX8IvBnwu1OxvdCcaL5q3joJnaae427YwrE5ZyThR6mvnjTviX
ffCC3iTRHt/s9zfPcX+kmMPFdSdJIon/gEKKiFhndJu7Cvs3xR4X0vxVpn2PUldWQE29xGR
5lszLtLx5BAYAnBIOOormNc+EPg7XvDuieH/sIsbLSCqQtCg8wwceZDvIJxJj5j1OTzyaAO
v0HW9M8S6BY6/o1wLrT7+FZ4ZR3U+voR0I7EVmeNvGOi+B/Dkut6vIGO4RWtsp/eXU7cJEn
ux/SuN0H7J8GPh3fJ4hUutxrF1Lp+m6bE8xxLIWigiUDP3fXgZJrlvFvw98X/ABG8M6h4k8
Zzw6Xdx2ztY6FHN+6s4tpbEkvaUnazMoOFTaMZJoAwviR8D/FXxA8CXPifxVqRfxsmZ4LCC
U/ZLGDqLdB6gZLNyWIGK9L+Dfi2/wDEHw0trDVLC8tPEWi26W1xHfQSRCYgYikBI5VlA9xz
msD4GeNvFV1oaeG/HkYNxb6XHqtlqUzEG4sWYqDL/dcbc9ehFc18SPid8R9X8Ot4m+HEl5Z
aNDdNBpxgsxM2q7Buknckfu4FAIXu5oA9S8D/AA+vdPbUfEfji8j1nxbrKFbuYf6m0iPAt7
cfwoB1PUmuQ1r9lz4c6nNd3Np9usbqS3MUDibzBBIW3GYA8l855J7133w18fxeP/Dj3cunz
6Vq9g4ttT064Qo9tNtDd/4SDke1SeN/HcPhQ2elafZNrPibVMppukQH55WHWRz/AARL/Ex/
DNAGR4h+KGgeCPFWh+D9SS7nWaKJbrURyljvPlwtOf8ApoykfhXpG4AckcYzj+deLax8M9d
l+EHiy0uPs2u+N/FBjmvLhnMcKyK6+WiHqscQHy+uDXK/Dv4k+NPBGua54E+K9jqmrT6dIL
k61Zxm7jghl+5vVMsEJBwccdwKAPoLXtc0vw54fvNd1i5W3sbKMySOevoAB3YkgAdya8I+H
Px71vVfGWs2XxB0c+H9Ha+W1srqSPy1tZmGUtp2/vsmDnt0Neo6j4Hi8U+NLLxDrurz32jW
KJNp+jhfLgWbr50vd2B5UHhad4z+FXgnx5pH9meINKJh+1G9LWrmBnnI2l2K/eJHHNAHJt8
GrbxPcaxrnj27TV9d1CfzLRo3YW1nAm7yIlX+JOQzj+JgPSuk+Gng7Vfh14M/4R7WPFK61Z
WgDW80ieUbaMLl1Jz9wHOPQVlWmr/Df4LXWm+B5NfvIDrNyZLK1u52uBbBgAFDHmOPIwAT1
zWv4u8L+JvGOt/2Jf39lY+B9qNdwwFjd6iccws3Aji9ccn1FAHjHhD9pZdR+OGr6Rq7qPBd
/dC20rUGQItu4+UFmPBVyGOT04r6fhmhntUngmjniddyvEwZXHsR1ry3xt4N+C2leF9B0Tx
jpmm6Xo8V6qafBlo1aZtx28dVPOcnFa2seEvEVtpOj+E/h/rFl4W8OW8ZiuJoomlu0TIwsJ
JKrwT8xzQBzfxC+OekeCPiBonhmOKK9tpJFXWrpWz/AGcjnagJHRsnJHoCa9ghmint45oJV
nikAZJIyCHB6EEcEEc14z4s+APh/VPC0Ol+GL6XRL2GOSJbqX9+ZvN5leQnlpGA27znaCcA
ZrH+HnirSvg5LovwX8Y+LINU1eSVjZzRA+XaRsMxxysx+UltwAHQYoA+g6KQE7iCMYpaAMX
X9KutS05fsGoy6ZeQSLMl1BEkkgVTuaMbuzgbT9a80k8TafrviyCDxP4a8jQPGWmpZ6bNfa
ftlS43OHtZmGcZ271zjrxXsjKGGDXF/EjS2vfDcWrW+kNrOpaBcJqdlZiYxB5Ezk8cMQpYq
DxnFAHAWN14P+EqWdlqlu/iHx/Z6Vb26yRofOvkDMqJC8h27gBggHdha5YeIfCNreeBdMl0
Gz1DUbnWHgvtG1sm61PTRcMzgRZABjVuSOQBj0rCvLfwtr/wS8N61oviTV9b0rwr4gjvbw3
1gfMbzZwzGQnnbGGYEqcV3Orx2uh/FWXVPiL4ottWja3v9Y0BIY5IpLGEqFZWkXqu0gKACd
xJFAGv4+8O+CptJvLj4j/DlofD2gzwCwutNJuJJowD95IhuSNcnIbjBzUUfiH9n7w/qx0ka
XpmmxanaG8F22nlba6jdVYqkmCGYqVO0ZNeQeDPiXph8NW2keNvHF1Y6r4a1wy2MMsFxPNq
Fqy4e1lVvv7g+1S3scV0HltewNqd5dahLqGn6qt34U8PTMmkbYIAqzW+zhUKliGOfmCg8g0
Aev8A/CV/BDU9PsNKm1fwvdWt3MJbazl8s/vWbqEIypLH2NedeN9ekX4hfb/F/wALbfVPAz
TppOnpeaeovRMEbdJEu05iLAIAxAPBGBWT8QNb0WLxgvxJ0LwtpjXvhq1hkvI7q2WW3vZJn
B8u2lj4adOcvggV0XiSDU7XxToHhiyuNU8LeEPFk76rPqkF7LPdGRYPNa3YSA/Z1OCflJzg
8UAT+D9N+Go0nV9Y8JfBpo5Irt7DXbC+RFuLNAm9tqOzBx0+VCM1yz/C39nnxBY6BrNn4a1
mz0zxS0gttVhlaKG0lBICOpb93kg44I4616DJ8StPtzrVnrPiPR7HRdbtmbw5q0sbKl0ohA
kMj52uQx65BPpXn7+L9Q8H/s6fD7XYtXFxoCsmk6pZ29nHNbSW5d45JGbBIbbjA6FuvUigD
N1Lwf8AGT4Ra5BqvhvX5/HnhKEea2nPPvufI6cLnLYH8S5HtXqvhHxloHju0+16HqzuAn+k
WLSlJbVs8rKhHXgjjisSG98C/DW60fV/Dt0viO/laCO+vNUu2F3aabMxVZIlIVEjVio2qBw
ea4nxzHBqutah8YvhfY3mleLvDMgGtaNdQCNr62I/12wZyGQ5yOo56igD6BtreG2RkZ3Ylt
4Y8nB9qchWGVj8wV+nsPwriPA3xQ8M/EHSop/D95Eb4Qb7jT2P763I6naeq9cYJrtLe4uLq
ytp3hSOV2CBD94Kf4iuc/rQBqRSwpbOsiO5jUHAGeT0rOVWutRM8MJjMTEZAxnOMilhuI1S
6TyoGkXEWd5zgEjcQeMfjU8qMMBEjG5lLGM8DtkkdjQA1yI0Y+W0atwCmPlPc/SsmVYGhnI
cHPUeWclu2DVoySTSSwE7UX5gDnvwf5VCkEsTTqkitHIygoycY+uePrQBciitXuBGZlFw0e
5ATzxkfzGKswypPa7mUu6RkFnTkn+Mjn06Zqs0bXU6SXEEazxktGY+/OTk9s0+e4b7WXUQr
uX7wIY/QHvQA14UlVobdVC8luAmfT68VBaxI8sRYImV2qPepY5THcRmWQKy8Nu6YP8AWrdi
jrzIoJwWUgYMfBINABbRskspcBIi3lg46gdCRnrzVeXTEimleHKIG3uQ3bHb2pkYEuoCeVn
heIhueQ+R1OT0z0p91M8c4KyFy2A2ExnHc89KAIr+1YzWzR7mMvADndkn+Qq3bWskUDHyTG
6DYYyACoPpn+dIHmnS3jEot4oySR/f9qn/AH67p5HkxuHDMSVHTAA69zz6mgBZZpERZUijI
VSyEnBAx27ViyyXE9yZcOwcszMWC8cYzgVpFFlsY4ZQCQCA2CMCqsdpGJ9pG8g9jxt9aAGR
iK4G6MSFUyT3JAOBj9a5bxpKZb34fOobyW8W2m0smD/q5e+a75PIjSNYiypGfnBGA3v7iuQ
8ZxMp8CdFx4rteN4IxiXnHvnpQBN8Q/hL8NvHer2+qeNbKea9hiEEbxTOg2A5x8vXrRXp2A
Ij9RRQArdR9B/KkpW6j6D+VJQAmAWDFQSvIJHI+lGBjBAI9MUtFAGdq+iaXruh3eianarLY
3cXkTRr8mU/u5Hb2q3Z20FjYw2VnCtvbQIIookGAiAYAGKmooAqRWFlaXF1dW1nFDPduJLi
VEAaZgMAsR1wBivJvih4sTw5qWoWfw/8OjW/idfWAwbaISPa2y9JJWJwAM/KvUk17GQCMGs
qx8N6JpmtanrWn6fFb6jqrrJeXKjMkxUYAJPYAdBxQB5H8HPiFqaajqPw6+JniK1n8aafKh
iMjBHuY5Ilk2DgAshYivZbq403TIbrV7t7eziij33F2+Ewijqzeg9+lUtU8L+HdXbzNT0Wy
upFkScSPAu/zE5VtwGcjA71zfiPwPf+MvE4PinVIp/B9oySwaNAhT7XKOd9y2fnUHogwD3B
oA87tf2mdE1H4yaf4NtdLePQLxliXWLnfCfMYExkIwGEbHBPXINew+K/Eh8L+HpNSTSbzWL
oyLBb2VpHueWVuFBP8K+rHgVzWu/BX4d6+tyNR0iQLdSSTyiGYrmZgFEvsygYXsuTgc1o+B
9H8Y+HLefRPEGtW+taTaIsem3/AMwu5EH8M/8ACzDgbhjPpQB4t49+BHijxd4Lt7zUJEvvG
N/qf9oatLFc7UiiCNsgiBHzBBhFx3Ymuj+Fni/4paR4Y0HRviP4D1BoZJ/7Nh1ONxJOmCQj
XEXULgAbwcHGa94KgA8ZHcV8/ePfGPxK8WQ3Or/CC+istB8O3BF1fXAIXUnX/WhM/ehjA5P
Unp0oAr+Kvhl4k+ON1qmreJ1n8O2mnO1n4f065GQy5xJczAc5f+EdsA1tfBPXPH+l6ld/DT
4i6Tdpc2EDTaZqExEnn2yvt2O68MwyMGuj+E3xc0j4m+HLWR2Ww8QCEPcaeylWYA482IN9+
M9cjp0rO+Jusa74u+2/DD4dXcK63LEf7T1HefL0uDGQjMvSWQ4AUcgZNAHceMbvxnBpUMHg
jSLK81C4fyzcX8/lxWan/loy9ZMddq9a8l8XfsxaB4m8OWzf2zdP4niEks+pztxfTvyzygc
gA4wF6KoFYXhu38efA3U9CfxFc6hqXhKaC1sdXlubo3Kw3cpcLJADykaYRD2O7pXvfi3xhp
Pg3SDd6nvnmmbybSytvnuLyU9I4k/iPv0A5NAHJfBq2+I2jeGLrw98RYRK2lOItP1HzQ7Xd
uSQA+D94YHXnBFeo/jmvnD4leFvjX438MWmq+Tb2Gox3cctnodne+XFYoDnzLmUkec/GNq4
UZJ5xXoPww+LFn45totL1O1bS/E8cTvNalD5NyEbY80EnR4ywP8AnmgD06kIDKQVBBGCD3F
LRQBwfxF0+8tPhFrOh+E/Cf8AahurWSzXT7ORINiyKwZ1zwSCc46mvGdI0/V/Gmi+E/BPxL
+G+mwXGlRQ2F3qGo3oWRIn+WMQFDlbg7VO08kc19QNxg88HNeJ+IPAmneHpVvJkvfEWr674
oh1VZWuYrTbcRIxt4iSD8gxsx1yc0AeXeM/i5Je+IvFVhbeGdO8UeFvD00FxcLqETWk9jJF
KsS4lXJlJfkE84zXQaRe+Bbe98dt8V5JPEZttZivLcXMcl+sNtLCHhcKB8i7TtJwOgzWl8X
Y7/xV8PLXwQNK8O+GPGXihxcT6bdXHzzmN8gRTIux5CcfePTNVfAfgTxbpF9qNlp0nh3Sp7
Sxlsr3ULTU3uri2keMHN4jqBMy4BXBVVz0IFAFO61P4bfEvxxZ3HhjxLq8NlpFhObSHTdQh
09bXZGS8cUDLuJcdZOAKu6m3i7R9Oh+JNj4p8LWF5cWVuLIasx86WxI+ZZyZCHZAQ26MZYj
HeqnjOS9+CGljxV4R0hPFF7rJgTUPFOqXMbwt2EaRxgBQcEAgYGRnNT+DFtL7R7z4m614ej
+Idhe3CzaLHDB9q1LT5W5a0KkCNEjIPIIA9KAKmj3vw9tPBG2HwzpvjLxJp3/ABOW0/SXZr
SVphIgmhikPKhUy0aj5c5ArWsNRv8Axr8Mbi0s9Y0G4mgsjrv2WCxK2li8YDwQwnhHCupEm
4kgnkcVlav8RdB8UX0s2neGb7SdGe3QWnibT9EkFxpF4jfvIZivVQN27bgAHB610/jWNb9v
D8uh+HDqngvU7EJc6h4ejSK4VJZBuCKxO+GTOXQLkDndQBwbaLd6jpXh34t674vtNX8U3dv
/AGjdaNfulnFPpgGJLeOOTKgA4bLDDYrE0DRtJ1D416prGsfELUdA1u+t4b3TNWtTGkNwkk
fEIQgopVBt2lsZHHXFejaf4J03xR8XvED3+k2Gl+J7bT/IOnahp5vbNo1bbb3Nu74AXaAjJ
gDPbjNc9b+KtVvvhZY6p4v8D23iZdB1W8tpNP0i4FnBBHBtQs0AJE4G4kEDC8d6AM3/AIV3
qer6Z4mu73Tf+Eb1HRYzqmh+Jbm1h02+vGALMk0URw6cfexnnkV7N4E8Rr4p+HHhLxRqJaG
41a2EdwkSbtzAkF+B/eXPtmvnn4oWutw+IrfwRq9zZa3oEvk3WkaleFjqjWdxKgaGCUnDMh
JGGB465rrvhTEvgb9orXfhHo+s32veHrWzeXfdEq1hKMMVXB2kfMASAMntQB77qOnRfbbWZ
2MtyCcSluXQdFYdOKnnleSOV2ZYyeNqjA6dMUpYG4UCb965OAO/1xxSKWbbFsAbeQfMbAJH
4c0ARxRksgRd5RQCR9D1prZWR5Q0m1V2bO248Z/CrFmYuSZoxICN3lj9KkjVZLlrb7VsnOX
UbSNw7ZOMdulAEHlGS0MLO4ErrjD7vm/DoKguN8u9ZlKrGh8ry15B6ZPrV6efy55bSB9kwG
RtA/Int3rPuriY3KozCTcAMHjOPXFAAgnkvBBc277IEDgIqs3PHbvU9tLM0SNcWatLOrBcI
Szgdt3QcdqSYyfY0jDFmduUwcMB6kDNSlYTYwzR3GBCSPLLYPPG0+3vQBkQxXH9pTPHbmKM
qAF4OAoHGQemKfFZzTXa+b8pJyvOR14/CtKC7C3ANu0ZCMflUliPb6VDcXQtLkSTSAOpJAJ
x8vrQAt9ZTywSw4ijjfCeb6DI/LOKJIy0AkXFszttcg5Z29O3HFOu7yzaGG5usJG+TGSw9u
fcc0Fo/JikuJI9igTRxMRuDZOOe4/CgBwh3xLbzEAZ68n8vSmiAfY3lDS+YFIAJzk0sd6ss
DuYWCrjOSARmhby6S5khto1lSUgKm4fKx6An0NADLuOdmW4iJeNMKY0A3YOOeenJNYvi20a
B/CRlHzt4ns5Mtyed46+uPStiL+1LlpJLmAWjKQEiV1Zjz/ER9KwvGFyyQeFZJDI/keJbJC
CpLEbmAoA9UzmInB696KaF2xsvXDdR360UAPbqPoP5UlK3UfQfypKACiiigAooooAKKKKAC
j+lFFABRRRQAjAkcUyOGKOEQpDGkeCNioAvPXjpUlHagDxH40+NvCnw2Ok+IbXRLPUPGkMT
2+lwA7BDA2fMkcDpGMd+54rS+CvxIn8eaHONd0G30DxJhLqa1jQxm7gcfu7gA8spxjPPSvR
pvDXh+41K91K40aznvL6Fba5mliDmaIdEOf4eTxWVbfDvwfaeMz4yh0gf27t8tboyMTHHs2
eWq5wqbeigYFAHUSwxTxGGWNJEbgqyhgfwNeBfFb4oeAPAviyDW9K0uPxZ48QJYQwQO0os0
JyQSMhHIzgD5j9K921Kwt9V0q70y88z7PdxNDJ5UhjbaRg4Ycg+4rmovhl4Dg0S20aHwzZx
2dqjpEFX503rtZt/wB7eR/ETn3oAm8D+OPDvxA8MQ+IPDt15tsxMUsTqVkt5P4kcHkHP515
d8ZvjDqXgrxFpXhHwHpNlqPiB9sk6SqNsERBIjGMYZgpbHYc16Pp/g3wT4Cu77xTp8K6JCl
isN23nMtuIogMSMhON4CgbupH1rynTfiP8FPHfjr+z7+xl0PWYtSW6tLy7TyP7QZYtiOZD0
BRiAjYOCKAOt+HXx38N/EXXNP0jT7G6s7i80173NwCoMqOFeGPP38ZJyO1euZzXOaB4K8L+
HNN0qw0jRreGLSVf7E5QF4d+d5Df7Wea6McDGc0AFZ+tac+q6JeWEd9NYSzwskd3Bjzbduz
pnjIrQo7cUAfOfjqx1Y6/wCCx4jtNWvz4Ud7i0uLL7PLea5LGqlpPK3AogAYsc9T61iRapY
3ui+NviNqNxPaaP4t0wKx8L20rPEsbgP57yDas7K4XHpn616v458Nf2bqmpeOofEOq2MUti
9tflbkbbCAISbiBCjHzFIHyqRuyQc1TsRNc3+i65qU8l3pyaMIXkS6Fi5aZtsstzakhVGMH
d1U5HWgDyttRttN/aB8O+FbNr628KaRp8UekadpsIvYrh5U5e5iByhBbJJHbPQ1q/Dy08Qe
DvjHcW2o32maA9432fULOe5Dw6nOZGcT2kSSZjdkALblxwfWtLwNp/i3QNNvNK8YSNZWOsy
T2MN5cSwWdzGQ+LcC4BMlw0i4GewHtV46lpsHjTwhrmt/D/S/DeuavdnT7+41qF5p1eABYv
IlUFCX4CuxGcY5oA4TwjZ6t4f1bxAbTxuknhiTWoJNRvjBNJDqMcxLq0PljKzbgY3A+XGCa
0fG9rp+l+NPE1/4rsdT0vXLFIbvw54h0PzBGkLPsihERxGJFzhl/wCWg96uwWGg+BtO8PL4
xmufC093q1/eW1t/bJS3hkkffDHdImCyErn5QAM8k1BNrfxCuLjUJPFfw31LWbWHV4NTvoZ
JjLZ28Ue1EawCZaXJJk2kdvxoA6/V9c8faB4+0XU/D+s2njLStbiFo2illgkjkji3yyRsPl
QnHKt3OKreCYvh/caZeeMfDemzmHW7F7WXw3AB9otD5pF2fmYEHc43Y7AY7Uvg7UrbXLDxy
mifCTUNEkM8l9avLC9lFqEigGEkEhkkb+IKAMdTXP2WtahpngWHQfEXgCfwt4y8b3s9qrac
32ZHkK7zK0m5mjHQNg5IyaAJdC+IkTaRNFJ4MtPFl/pOtraeGrDTYxJJHaKuEk3HLJtUHLP
gZxzVLwnaroX7WHjvR2UWU/iWwg1O3WYZkAwHkjznrnd09KdZ6rrF9470vQrrwDoF1rg0X7
RpWqaNO7xtPEDsjmuQ3+rXbght2TiuM1HxCh+K3wj1XxJfwyeKdKu5tB15PN3S/aAwCM2Pv
IfMHI45I7UAfSlxNIshjEA8tJBjb8pJ25yM+/ar0iO8ZLxqVK5dMHOSRnHvUNzao+s3SlQ+
0NIuDwSAPSpVkdLdnSAyuhGCHO0ZOOfUc0AMgjg/tFY7WAFXIRBLGQCxyTj6Y61NOZZILky
xhCiBSVBb5M/KQemc5z7UshWE+dAQtxGuAxO4Lu44zz+tTAl4xA8aISAhI7+/X0oAzk2CYv
Gu5iPmzz7U+W2SS6jcEY2HPPWpba1V2BbI7ZGOcVZtY45rhkkGBGTyrYLdOo9OaAKEtlHLA
JJdyM3zD26jipXAgEMIQXTsTuKjdg7eM+grVmRZQZWQ7Rgx7Rkbc9D71lFYWWaVYwZE3N5m
Su0kYPfnigCgrj+27e5TZHbyRMTGyDcTxggg8d+O9JcWdlLYiO4hMkaDLxg5eUE5xgHOee1
XILdZ5J23Bo/lYyJ1UkY4PYcZ/GrU2nWcEaXqwKZlYBG5JUHhuB1NAFR2tktTFBaMIJA4j2
uX444G7IHvVK4QMFgjVmAG7zAMkMeg57fStFIkt3a2SLbAgBUbCAckkn2p8oiBBJzhSNvY5
75oAzYop47UCSQP5se7IHf0NX4bVZ5WJYI0qDbGpGeOM5P8qtsIlt9ykfd+Td046jimRRLJ
bmVljDlRkRkkjv3oApjMluNj7X4D+ikdK5LxpLconhkxZMv/AAkthnLcE+YefyruHt1t7Jw
rl1bDfMc9e4ri/H4MOmeHYssNnijTfm7/AOsPegD147dr4wvzZxn60VTu7KW4bemoXNqAcb
YSoB5PXINFAF1uo+g/lSUrdR9B/KkoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACii
igDnPFHg3RPGdnaWPiGCe4sbadbg2qTtHHMy/d8wA/OO+08ZArL1z4VeA/Ecd0uqeGrRmuw
RNJGPLdxuVzyOmSozjt0rt6KAMLwr4ZtfCOhrotheXtzZRuzQreTmZoFPSNWPO0dsmt2iig
AooooAayJINkihkP3gwyD+FeBSeCtb+33Oi+Lvh3p1/pV7Df2c/iPSroLLDbzu0oLQEA5U9
TzyMjrXv8ARQB8g6P8VfD/AIMS48Satf8AiPxgsJh0uz0y6sPJawhhBAufu+WGYDK9GIznF
b41HVo9R8P+B/BF6up6X4rhk1VrPxG5W8sg5VxJBNyCygllA3FT1r1j4zWOpzeBbfV9FtpL
q+0XU7XUxaxwtMblUfa6lBy2EZjj2ry/Uo9XPiq+127+Gvi3UbKQ3J0y7tL8W8dpaTxYlPl
yHdFJgfdwACowB3AM7WtQ8NTfFl/C/wASPhJpr6lOsosdWv77cdTeBAsPLAD95wPcnpTvDm
gfFvxp8OfF+g/EeDUfDFrZt9r0x7eRo3QgEi3VUOHiCjAA5JIrgdM8MeFNKtPBHxJ8Aazfe
KZX8SLYSWmtLmfDAfuVjJK7lGW3fj2r1HXB4ivPijb3F5pV74W8Gvrwg1aTVNXCf2tK0arG
iRcgx8KAFPOT3oAh0v4naV8PvF+nSSWvi2fwX4hgig027uJxJZ2g4UCOMr5iMDlSGJbvWzd
6rrnhXw94U8OfD+5g8YalrV1d30A8QkJPDbncW8tWKtwWI656+tTaX4+8N+NdY1D4e6Fe6n
rNtcXlwZdUuoI449G8sbkEO5CH2lCVJHGOtZVt4o1i2+J3hKz8UaS+o6DZStFpXjKBxczam
+zad3lggISxDDgDbnPFAFPwzeeLtL8AXdrrF0fB58OBbmbw/wCE7E/aUjlY7TK8pdMclyF5
AHNc74qsbDWPit8JPDz+JIfFCmWe/n16MRebdyI5ZEZ1H3V2gEV1vhjxJqGleB71vDWinXb
XxF4lu9Ktbe+1OSS2tUywy7BSVVjkBe2RzXPtY3utftI+CNEtvDmm+GH8F6aJ9QitJfNiUS
jiJTjk8gZI7mgD6AuY2lX7Rs8tAeCG+907CmG6kilFu6yJEW+bYmePbjrgmrHkMqme3eQsH
2Z27sD6etSGGHziGLOzMQSzMMZHp+NAD2uFIjhihDRsMGRyMoecH3qmLp5omEkqPHnhguNw
4H4HrTbx7mNmWNhvkUosm3qo7fgKrRSFoQrBfLyEYAc5oA0bK4DTY3lRgc/wn2H5U8MgvCr
tIvmFo+vyk444/Ssa1t958zzXATO0A8A+vv8AStLPmz/NbOdjEllcAsAMAgEdeTQBemZ4lK
gqBId2Mdee1QOjKsjB2XI4Sq1xJcqzlkdYs4G4j/P4U5WnkSPZIiDcRz0/CgCWG0lCtHGii
IkZ3uM/7opf7Lt5tYinklnXy5Bt2dJDjIDfSqSfa0LRSROXUKu4sBvU9ce//wBar0VybVN7
zylo0xiRgfMPI7d8UALeNbW8paJWmnYlXUjhfWsq5mkKq20RxEFcHI2nPX3pd/2y8Tc5eQ8
IAAdv41duoBJf2UasNtshLsxU4z1yOeTQASRXAtBFGse7g7mm9fUdx7VLlmtHkW2VW88lnE
mDIRx07cVFm3ltUcq0qysUjkkULu+oAGMY71DHMU3K7CNN4YEDAzmgBlhD5Onxx7mZSxbJb
JB9K5T4hMsttoKtt+TxLpxdkX5uZD39a7aPa5dy3DtuGOFH0riviKqppugPGNhk8TaduwMZ
/eHrQB7ATlX/AN/FFJ2k/wB//GigBSDvB9h/KinFWOCFJ4Hb2pNrf3T+VACUUu1v7p/Kja3
90/lQAlFLtb+6fyo2t/dP5UAJRS7W/un8qNrf3T+VACUUu1v7p/Kja390/lQAlFLtb+6fyo
2t/dP5UAJRS7W/un8qNrf3T+VACUUu1v7p/Kja390/lQAlFLtb+6fyo2t/dP5UAJRS7W/un
8qNrf3T+VACUUu1v7p/Kja390/lQAlFLtb+6fyo2t/dP5UAJRS7W/un8qNrf3T+VACdDkVV
1Cyi1LTbvTrjd5F1E8UhRtrYZSpwexwetW9rf3T+VG1v7p/KgD5l8Rfs6t4buXu/h3omma/
p8sY83R9bu5VdJ1BAuIJQwxIe+eKwNW13xlZ22n6PrFnPrfiHSLGHUb7R9etohZtFG3/Lpg
8zqvJkz0HrX1zsfsCPwqGWzgmkWSW0SSRAQjNGGK56gE9KAPk/RrHwVB8MNQ+JHwu8OyeJr
/UZRZ3+m6hM9zNpcEu4SxIsWD0JP0NejaK2ieFPi/4f8Oad4Z8R288+nx2tuvnv/ZlvbiMu
zhSfv7vlIPNch8VfCHi/wT4FuNRcSeMtIm1cajq8EQ+wskKZ8uMCJf8AV8/O3XjtXaarcaj
r6ReJdA07XrK9s7SPRFhjkEUUUV0Yy19DI2RII16Nj1oA87uvHky+J9f1bw0t/eXjPcaffa
JBp32QWVrG+17iUqSZ3jUtjy+csMin/DqTS/DX7Q93p8EuovpPiXwzby6Tc38TefMIVHL5G
QfkfqB29a1obSw0aAW/hjxBa6N4g8JarPbX934h1ANNd2zsstxMi8rvl45K8AYqX4cxav8A
Fz4y3nxhu/tFp4e0vzNK0GKNMNKhyGlJPbkn6kDtQB7ZamF5kBZZ1Kb9m0Ajjg/XNPnvdtv
LcR2CCRpdoVx82R/EePSrkGmBv3strLFOP3YckMSByG44FUrmKVJ/KlguXIY4k7ZPfpQBm3
szSqh2eU5b1PHy+lOsVVxEsuVUDBzjAovLZjaxo8FwwLnBUcgjvVuztHuIWeOGVChxtK/56
0AOs1glGQwaRW/1akZzzj8KWWTykeaSQs8Z2FuxqddPmtLZnt7d1co5zjnJ6Zpn2KU2jW7Q
O3mYbaVPpQBnzTgu8ch5bAAXBwfX8KtLlYi8qFNinbk8+1DabcGQKsWzeMsGU5B9feraQXY
2qtkok2gGQxnAI70AUEXz5nklgD+TmMMF3AY5/DpUU4ERaUWzbEiBjcMSrMTzkelaDae0b3
tysLS3JJZWCFccZAOOpqtLBdyW4aWJ0bbhv3bcH696AKFqS96CY41lXLDbwP1rZWGFGDGyj
kkRCzS8Fjn9SazZLW7K2zLbymTOCNh5Fa5F08KvHZTROyYb5f8APNAFO9gFzDG5QELk/LnO
OO1Rz24UsghXBHGWOPqanMV8l2Uhs5AGQ7jtNPSC7MuGtmO47TkdKAM6089klWCL5CMHfzg
9uPTrXOfEG08vw1orAYA8S6c3zHP/AC2xxn3Pau2MGpWbNJBau+8chQc5rkviFFdjwvowlj
eXPiOwYbhyn+k/04oA9DnW4ZyYJERQcHcM5PNFJd3Els7KtjcThjndGBjv6kUUASv9/wDAf
yptFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAc940/5J14q/wCwLc/+iWrzw/8AJItN/wCwDYfySiigD4g+OX/JefGH/X83/oI
r7w/Zy/5N18K/9e83/o1qKKAPTE70s3/ILoooAxP+Wa/7xq7p3/L39U/nRRQBeuf9S3+6ar
N/rB/1zoooAoX/APyFLf8A65H+VbA+5a/7q0UUAMtP+PjVP+ux/wDQRVTUf9b/AMD/AK0UU
ATXX/H3p/4/yFSr1l/66JRRQBN/y/j/AHTUTf64/wC9RRQBYX/WR/7v9DXn3xF/5F/S/wDs
Y7H/ANKaKKAPQ5v9X/wL/GiiigD/2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0