%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/183.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Unknown</book-title> <lang>en</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>774c80f3-30c2-4c98-93f6-1ac5d16b149b</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> </publish-info> </description> <body> <section> <p>Jimmy se k návratu do napůl zhrouceného tunelu a do achty, která vedla do hlavní cely krondorského vězení, musel nutit. Větinu svého mladého ivota strávil prolézáním smrdutých kanálů a páchnoucích uliček, take byl na zápach a sametově černou tmu zvyklý. Ale pokud mohl být nějaký zápach opravdu příerný, byl to tento. Připadalo mu, e se na něj smrad vrhá. Měl chlupy a zuby a malá očka, měl vlastní osobnost, velmi zlou osobnost, která na Jimmyho tíivě doléhala přímo fyzickou váhou. Kdy si vak Jimmy řekl, e to u nikdy nebude muset dělat znovu, dokázal se s tím poprat. Uvázal si přes obličej hadr naputěný octem a za koili si dal dalí hadry a lahvičku s octem pro ostatní. Věděl, e cestou dolů by někoho mohla přemoci nevolnost a pak by přistál na spodku achty mnohem rychleji a v daleko horím stavu, ne by potřebovali. Ne e by zápach octa moc pomáhal, ale cokoliv bylo lepí ne holý obličej.</p> <p>Natáhl si rukavice, uvázal si provaz kolem hrudi a začal plhat…</p><empty-line /><p>MIDKEMIE RAYMONDA E. FEISTA</p><empty-line /><p>Sága Trhlinové války</p> <p>Mág - Učedník</p> <p>Mág - Mistr</p> <p>Stříbrný trn</p> </section> <section> <p>Zlo v Sethanonu</p><empty-line /><p>R.E. Feist & J. Wurtsová - sága Impérium</p> <p>Dcera impéria</p> <p>Ochránce impéria - Otrok</p> <p>Ochránce impéria - Milenec</p> <p>Správce impéria - Vrah</p> <p>Správce impéria - Císař</p><empty-line /><p>Odkaz Trhlinové války</p> </section> <section> <p>Zrada v Krondoru</p> </section> <section> <p>Vrazi z Krondoru</p> <p>Slza bohů</p> </section> <section> <p>Plazivec**</p> <p>Temný mág**</p><empty-line /><p>samostatné romány navazující na Trhlinovou válku</p> <p>Královská krev</p> <p>Královský bukanýr - Crydee</p> <p>Královský bukanýr - Novindus</p><empty-line /><p>Hadí sága</p> <p>Stín temné královny - Vrazi</p> <p>Stín temné královny - oldáci</p> <p>Vzestup magnáta - Risk</p> <p>Vzestup magnáta - Zisk</p> <p>Hněv krále démonů - Ústup</p> <p>Hněv krále démonů - Boj</p> <p>Střepy rozbité koruny - Chaos</p> <p>Střepy rozbité koruny - Boj</p><empty-line /><p>Konkláve stínů</p> <p>Spár stříbrného jestřába</p> <p>Král liáků</p> <p>Návrat z exilu*</p><empty-line /><p>Legendy Trhlinové války</p> <p>R. E. Feist & W. Forstchen - Čestný nepřítel</p> <p>R. E. Feist & J. Rosenberg - Vrada v La Mutu</p> <p>R. E. Feist & S. M. Stirling - Jimmy Ručka</p><empty-line /><p>* vyjde v roce 2005</p> <p>** autor plánuje</p><empty-line /><p>R. E. FEIST & S. M. STIRLING</p> <p>JIMMY RUČKA</p><empty-line /><p>RAYMOND E. FEIST & S. M. STIRLING</p><empty-line /> </section> <section> <p>JIMMY THE HAND</p><empty-line /><p>Published by agreement with the author</p> <p>and the author’s agents.</p> <p>Copyright (c) 2003 by Raymond E. Feist & S. M. Stirling</p> <p>Czech translation (c) 2005 by Simona Holubcová</p> <p>from Voyager imprint of HarperCollins Publisher 2003 edition</p> <p>Cover illustration (c) 2005 by Michal Ivan</p> <p>Czech Edition (c) 2005 by Václav Soukup - Wales</p> </section> <section> <p>All Rights Reserved</p> <p>ISBN 80-86390-97-7</p><empty-line /><p>Distribuce tel.: 241 741 952</p> <p>e-mail: wales@volny.cz</p><empty-line /><p>Jako obvykle musím nejprve poděkovat matkám a otcům Midkemie, kteří mě naučili, e je moudré naslouchat i jiným hlasům.</p> <p>Poděkování také patří vem skvělým spisovatelům, kteří mě učili, jak by se mělo psát. Stále to zkouím.</p> <p>Rád bych opět a jako vdy poděkoval Jonathanu Matsonovi.</p> <p>Děkuji Jane a Jennifer, dvěma znamenitým vydavatelkám a dobrým přítelkyním.</p> <p>A také obvyklým podezřelým za vechnu lásku, podporu, dobrou náladu a hojnost přátelství.</p> <p>A nejvíc ze veho chci poděkovat své dceři Jessice a synu Jamesovi, e to udrují skutečné.</p><empty-line /><p>Mým čtenářům:</p> <p>Bez vaeho nadení bych se ivil prodejem aut. Děkuji z hloubi celého srdce.</p><empty-line /><p>Raymond E. Feist</p><empty-line /><p>Poděkování Janovi… a Rayovi, Willovi a Joelovi, jediným průvodcům, kteří to dokázali snáet.</p><empty-line /><p>S. M. Stirling</p><empty-line /><p>kapitola první</p> <p>ÚTĚK</p> <p>Mui, pevně zaklesnutí do sebe, kleli.</p> <p>Jimmy Ručka se protáhl jako úhoř mezi hloučky bojujících muů na ztemnělém nábřeí. Ocel se ve světle pochodní a svítilen blýskala a zářila v narudlých obloucích, kdy jezdci sekali do unikajících Jízlivců, kteří se je snaili zadret. Jen pár vteřin navíc bylo zapotřebí, aby princ Arutha a princezna Anita unikli. Boj začínal být zoufalý. Nocí zněly výkřiky vzteku a bolesti doprovázené údery okovaných kopyt, od nich při dopadu na kámen odlétávaly jiskry. Výkřiky byly protiváhou řinčení oceli o ocel.</p> <p>Zloději a vrahové z ulice bojovali proti cvičeným vojákům. Koním vojáků to vak na vlhkých prknech a kamenech v docích klouzalo a ujídělo a mihotavé světlo je znervózňovalo jetě víc ne podklad. Pouliční rváči na zemi pouívali noe a koně se plaili, jak jim ze sedel strhávali ozbrojené Bas-Tyrovy mue. Pach krve byl dokonce silnějí ne přístavní zápach odpadků. Kůň alostně zařičel, kdy padal zmrzačen k zemi. Jezdec, jemu se zachytila noha ve třmeni, byl drcen pod svým koněm a křičel, dokud sebou kůň mlátil. Potom nastalo ticho, kdy se na něj sesypaly otrhané postavy.</p> <p>Jimmy se vrhl na břicho, aby se vyhnul úderu meče, nezraněn se překulil mezi mávajícími kopyty válečného koně, jen hledal pevnějí půdu pod nohama, klopýtl přes jednoho mue ve zbrani, který spadl z koně a bojoval se třemi Jizlivci, a pak se řítil podél doku, dolapuje lehce na prkna.</p> <p>Na konci hráze sebou pratil na hrubé otřískané dřevo, aby pozdravil člun pod sebou: “Nashledanou!” zavolal na princeznu Anitu.</p> <p>Obrátila se k němu a její krásný obličej se ztrácel v bledém světle rozbřesku. On vak věděl, e její oči barvy zeleného moře jsou údivem doiroka otevřené.</p> <p>Jsem rád, e jsem se rozhodl rozloučit, pomyslel si Jimmy a ucítil neznámé svírání v hrudi. Stálo to za malé ohroení ivota a údů.</p> <p>Usmál se, avak nervózně. Bitka s mui Jocko Radburna se blíila ke konci a Jimmy cítil, e má příli odkrytá záda. Nebude dlouho trvat, ne to Jízlivci vzdají a utečou. Výdr v boji nebyl jejich styl.</p> <p>Druhá, vyí postava se ve člunu zvedla. “Tumá,” zavolal princ Arutha, “uij ho ve zdraví!”</p> <p>Do ruky mu letěl rapír i s pochvou. Jimmy jej ve vzduchu zachytil a překulil se právě včas, aby se vyhnul úderu jednoho z Radburnových rváčů. Jimmy se znovu překulil, kdy se ho mu, obutý v těkých holínkách, pokouel rozlápnout jako hmyz. Nechal meč být, natáhl se a zkříenýma rukama popadl muovu nohu za pičku a kotník. Prudce zabral, čím násilníka donutil zařvat a stočit se, aby se vyhnul zlomenině. To ho vyvedlo z rovnováhy a úder, který Jimmy umístil se záludnou přesností, ho srazil s výkřikem do vody. Zbroj ho stáhla pod hladinu, jetě ne dozněla ozvěna jeho křiku.</p> <p>“Je čas jít!” Jimmy sotva popadal dech.</p> <p>Vyskočil na nohy, vytrhl rapír z pochvy a rozhlíel se po vhodném terči - pokud mono takovém, který by blokoval nejlepí únikovou cestu. Pod sebou zaslechl rytmické plouchání vesel, je vytvářelo jakýsi protiklad bitevnímu zmatku vude kolem něj. Nashledanou, řekl jetě jednou v duchu. Pak vzplanula hromada srolovaných látek: Hups!</p> <p>Na lodích kolem něj se začaly objevovat lucerny a z okolních skladi vybíhali hlídači, přičem na vechny mue v okolí volali: “Co se děje?” a “Kdo tam?” A narůstající křik: “Hoří! Hoří!”</p> <p>Mu oblečený do černé a zlaté barvy Bas-Tyry sebral jednomu z hlídačů lucernu a vykročil na konec doku, čím Jimmyho přivedl na nápad, koho napadnout. Kdy před sebou voják spatřil hubeného, otrhaného chlapce, uklíbl se.</p> <p>“Donesls mi nový meč, e jo?” zeptal se. “Vypadá nějak dobře. A moc dobře pro otrhance z ulice, co mu jetě teče mlíko po bradě. Mé díky.”</p> <p>Rozmáchl se na Jimmyho. Byl to lenivý úder, který byl spí silný ne stylový. Bezpochyby si představoval, e mladému zloději dokáe velice snadno vyrazit rapír z ruky a pak e ho připendlí k zemi.</p> <p>Kvalitní čepel v Jimmyho ruce byla jako ivá. Těká, zato skvěle vyváená, pruná jako útočící had. Vyletěla nahoru skoro sama od sebe a odvrátila neohrabaný úder, a kov dlouze zaskřípal. Mu údivem zabručel, jak ho přesměrovaná síla jeho vlastního úderu roztočila, a kdy pak Jimmy mrtně odtančil stranou a zasáhl jej, zařval bolestí.</p> <p>Jimmy měl víc těstí ne zručnosti, zasáhl mue na zápěstí. Ostrá čepel roztrhla tuhou kůi jeho rukavice a vyřízla mělkou rýhu do masa pod ní. Mu zalapal po dechu, zatřepal zápěstím a o krok ustoupil. I ve tmě byl patrný jeho nevěřícný výraz.</p> <p>Jimmy se s překvapeným potěením zasmál. Ne kadý dosahoval s čepelí Aruthovy zručnosti. Hodiny, které Jimmy strávil výcvikem s princem, zatímco čekali na paeráky Trevora Hulla, aby nali loď pro Aruthu, a na toho starého piráta, Amose Traska, aby ji pro ně ukradl, se vyplatily. Jimmy měl pocit, e se voják ve srovnání s princem Aruthou pohybuje poloviční rychlostí. Znovu se zasmál.</p> <p>Smích vojáka vyprovokoval k akci a on začal útočit na mladého zloděje jedním úderem mocnějím ne druhým.</p> <p>Jako rolník mlátící obilí, pomyslel si Jimmy - měl jen málo zkueností se zemědělskými pracemi, zato hluboké pohrdání pro dříče.</p> <p>Údery byly tvrdé a rychlé, ale kadý byl kopií toho předchozího. Jimmy instinktivně zvedl rapír a odráel zásahy ocelovou čepelí a sloitě prolamovaným koem. Mu musel opakovaně poloit levou dlaň na pravé zápěstí, jinak by mu silný zásah vyrazil zbraň z ruky. Jimmy vak věděl, e za chvilku uskočí doleva, učiní tvrdý výpad a zasáhne vojáka do břicha. Při posuzování protivníka ho Arutha vdy nabádal k trpělivosti.</p> <p>O chvíli později narazil Jimmy zády na ok. Rychle se rozhlédl na obě strany a zjistil, e je elegantně chycen do pasti v krátké slepé uličce mezi nákladem. Mu před ním se zaklebil a provedl kádlivý výpad mečem.</p> <p>“Chytil ses jako malá krysa z kanálu, co?” zavrčel.</p> <p>Mu zvedl meč a Jimmy se připravoval k výpadu, přesvědčený, e v dalím okamiku bude s vojákem hotov. Pak se náhle přihnali dva zápolící mui. Navzájem se dreli za ruku s noem, dupali a kleli a točili se v kruhu jako při nějakém zběsilém rejdováku. Narazili do zbrojnoe z Bas-Tyry a hodili jej dopředu. Stačil jen překvapeně vykřiknout. Jimmy nezaváhal. Na malou chvilku pocítil lítost, e nebude moci provést svůj nápaditý výpad, nemohl vak ignorovat tak snadno dosaitelný cíl. Bodl a cítil, jak se pička jeho rapíru noří do svalu a naráí na kost. Úder Jimmy cítil přes čepel a jílec a v rameni.</p> <p>Mu upustil lucernu s křikem, který se změnil v ječivé klení, kdy se sklo roztřítilo. Olej vyplíchl a donutil zraněného vojáka k ústupu. Mu pustil zbraň a utloukal plamínky na svém oděvu, zatímco Jimmy plhal na hromadu oků jako opice.</p> <p>“Měl bys umět něco víc, ne zahánět krysu do kouta!” volal přes rameno, kdy seskakoval na druhé straně hromady.</p> <p>Uslyel jak někdo píská signál k ústupu a viděl Jízlivce prchající do uliček jako chuchvalce mlhy rozfoukané silným větrem. Jimmy se rozběhl za nimi, ale ne se vnořil do uličky, otočil se, aby se rozhlédl po zálivu. Trevor Hull a jeho paeráci se potápěli do vody, někteří plavali pod doky, zatímco druzí se vydali k loďkám na hladině. Za nimi Jimmy rozeznával obrysy Mořské střely, která se otáčela k prolomené linii blokády, plachty se jí ve větru vzdouvaly a odráely světlo jako přízračné mraky v temnotě. Zvedl ruku, aby zamával. Věděl, e to nemá smysl. Princezna si u pospíila dolů do bezpečí, jakmile ji vzali na palubu. Nemohl jí vak nezamávat, stejně jako neodolal říci jí to poslední slovo.</p> <p>Mladý zloděj se otočil a běel uličkou. Dolapoval lehce jako kočka a stejně pozorně si vímal okolí. Moná, e nebyl tak dobrý ermíř - zatím - ale utíkat ztemnělými ulicemi Krondoru uměl dávno předtím, ne dosáhl zralého věku třinácti let.</p> <p>Jak se tak proplétal uličkami města, v mylenkách se vracel k těm posledním několika týdnům, které strávil s princeznou a princem. Princezna Anita byla taková, jaké by dívky měly být a jaké podle jeho zkueností nikdy nejsou. Pro chlapce vyrostlého ve společnosti lapek, veselých enkýřek a kapsářek byla… něco nezvyklého, něco jemného, oivlý příběh minstrela. Kdy jí byl nablízku, chtěl být lepím, ne byl.</p> <p>Dobře tedy, e je pryč, pomyslel si. Mladík v jeho postavení si nemohl dovolit tak vzneené představy.</p> <p>Kromě toho, uklíbl se hořce při té mylence, se jednoho dne provdá za prince Aruthu - i kdy on sám to dosud netuil -take Jimmy neměl právo chovat k ní nějaké něné city. Ne, e by ho někdy zastavilo, e na něco nemá právo.</p> <p>Předpokládám, e kdy se bude muset vdát, a to princezny musí, je on tím pravým, kterého bych pro ni chtěl.</p> <p>Jimmymu se Arutha líbil a bylo v tom i něco víc. Váil si jej a… ano, věřil mu. Princ mu ukázal, proč mui následují svého vůdce, jdou za ním do války na jediné slovo, a to bylo něco, co si nemyslel, e někdy pochopí. Jimmy měl dosud zkuenost jen s mui, kteří veleli prostřednictvím strachu nebo proto, e mohli udělovat výhody těm, kteří je poslouchali. A Jimmy slouil, aby se zavděčil Spravedlivému mui, který ovládal obojí.</p> <p>Jimmy přejel rukou po pochvě Aruthova rapíru, jen mu teď patřil, a usmál se. Pak náhle vystřízlivěl. Čas strávený s nimi vnesl do jeho ivota něco zvlátního a teď to bylo pryč. Ale stejně, kolik lidí v Království se dostane tak blízko k princům a princeznám? A kolik z nich jsou zloději?</p> <p>Jimmy se usmál. Při setkání s královskou rodinou obstál víc ne dobře: dvě stovky ve zlatě, pěkný meč včetně lekcí, jak s ním zacházet, a dívka, o ní můe snít. A jestlie mu chybí princezna Anita, dobrá, přinejmením se s ní seznámil.</p> <p>Bezstarostným krokem vyrazil k Matce, připraven na lehké jídlo a dlouhý spánek.</p> <p>Nejlepí bude se vyspat, ne Radburn vychladne, pomyslel si. I kdy to moná znamenalo, e bude muset spát do doby, ne z něj bude stařec.</p><empty-line /><p>Jimmy se přiblíil k velké prostoře zvané Matka nebo Hnízdo Jízlivců, vytesané mezi podzemními chodbami kanálů. Obyvatelům horního města by to tu připadalo poněkud pochmurné. Kapala tu voda a na starobylém kameni se leskla vrstva ledku. Ale vypadalo to jen jako dalí spojení kanálů v systému odpadních stok města, jen o něco rozlehlejí ne obvykle, ale nic pozoruhodného. Pro průměrného obyvatele města nahoře by oči sledující Jimmyho, kdy se přiblioval ke vstupu do Matky, zůstaly neviditelné a dýky sevřené v připravených dlaních neodhalené a do posledního osudového okamiku, kdy by skončily v těle nezvaného návtěvníka, aby chránily tajemství Hnízda Jízlivců.</p> <p>Pro Jimmyho to byl domov a bezpečí a monost si odpočinout. Zatlačil na kámen a po hlasitém cvaknutí se objevil malý otvor, protoe dveře z plachty a dřeva, vtipně natřené, aby vypadaly jako skála, se otevřely dokořán. Jimmy byl dostatečně malý, aby mohl projít shrbený tam, kde by se vyí mu musel plazit, a rychle přeel krátkou chodbou ke vstupu do ukrytého sklepení. Jeden ranař stál na strái a jakmile se Jimmy objevil, přikývl, čím Jimmyho přivítal. Kadá neznámá hlava, je by prola touto chodbou, by měla stěí vteřinku, aby odříkala heslo: “U Matky je zábava”, ne by se její mozek rozplácl na kamenné podlaze.</p> <p>Místnost byla ohromná, vytesaná přes tři podlaí se schoditi vedoucími ke třem budovám, které vlastnil Spravedlivý mu. Nevěstinec, hospoda a obchod s levným zboím poskytovaly rozmanité únikové cesty a Jimmy je vechny dokázal najít se zavázanýma očima, stejně jako to svedl kadý Jízlivec. V kadou denní či noční hodinu tu udrovali tlumené světlo, to proto, aby bleskový odchod do kanalizace Jízlivce neoslepil.</p> <p>Jimmy kývl na pozdrav několika ebrákům a výrostkům, kteří byli vzhůru. Větina lidí vak chrápala, nebo k rozednění zbývalo jetě několik hodin. Normálně by byli vichni na triti u pár minut po východu slunce. Ale dnes bude ve jiné, jen ne normální. S princem a princeznou bezpečně pryč bude jako první na řadě odveta. Městská strá a královská garda, s těmi se dokázali za ty roky vypořádat, ale tajná policie, kterou zřídil Guy du Bas-Tyra v okamiku, kdy převzal úřad místokrále, byla něco jiného. Nejeden Jízlivec se změnil v práskače a nálada v místnosti tomu odpovídala. I kdy tu panoval tichý pocit triumfu, e pomohli princezně Anitě k útěku, výhody byly dlouhodobé. Spravedlivý mu to podle Jimmyho bral takhle: jednoho dne se princezna Anita vrátí do Krondoru - nebo v to Jimmy aspoň doufal - a ti, kdo podporovali ji a jejího otce, prince Erlanda, nyní byli Spravedlivému mui zavázáni, z čeho on dokáe vytěit co nejvíc.</p> <p>To ve ale bylo pro budoucnost, pro Spravedlivého. Dnes vak z toho obyčejný zloděj, kapsář nebo prostitutka nic neměli. Místo toho se město nahoře bude hemit rozzlobenými pehy a informátory, snaícími se odhalit ty, kdo ztrapnili Jocko Radburna, éfa tajné policie. A Jimmy chápal, e to není mu, který se nechá ztrapnit bez odvety.</p> <p>Útěk princezny byl utajený podnik. Jen pár Jízlivců a paeráků Trevora Hulla vědělo, koho paují z města. Jakmile vak jednou boj propukl, nejeden Jízlivec spatřil obličej princezny a její nápadné rudé vlasy a při východu slunce budou po tritích, hospodách a obchodech kolovat zvěsti o jejím útěku.</p> <p>Mnozí budou předstírat, e je ta záleitost nezajímá, kadý vak bude znát důvod náhlého vpádu Bas-Tyrových vojáků a tajné policie.</p> <p>Jimmy se přesunul k protějí vzdálené zdi a sebral nějaké hadry, brousek a malou nádobku s olejem ze zásobní bedny vedle uzamykatelných skříněk na zbraně. Z takových mylenek se mu točila hlava. Ani nevěděl, kolik má let - snad čtrnáct, moná estnáct, to nikdo netuil - a takové úvahy pro něj byly poutavé, přestoe věděl, e vemu úplně nerozumí. Politika a intriky byly přitalivé, ale cizím způsobem.</p> <p>Přeel do odlehlého kouta, aby vyčistil svůj rapír. Jeho rapír, a navíc jetě darovaný! Takových dárků dostal v ivotě jen pár, take pro něj byla jemná zbraň o to drahocennějí. Nejznamenitějímu řemeslníkovi by trvalo půl roku, ne by vytvořil takovou věc nesmírné krásy. Liila se od hrubých, těkých zbraní obyčejných vojáků jako válečný kůň od mezka.</p> <p>Jimmy znovu vytáhl čepel z pochvy a ke svému zděení zjistil, e ji tam strčil zakrvácenou. Trpce zkřivil rty. Dobře, nikdy předtím takovou věc nevlastnil. Nemůe se od něj očekávat, e si hned zapamatuje kadý detail, jak o ni má pečovat. Při bliím ohledání zjistil, e pochva drí pohromadě pomocí spon ze slonoviny a mosazi a e se dá rozloit na díly pro snadnějí čitění a promazání.</p> <p>Jeho radost z dárku poskočila o stupeň nahoru, pokud to bylo vůbec moné. Byla to výhra!</p> <p>“Takovou kořist má odevzdat k prodeji, abychom se mohli spravedlivě podělit,” řekl Smějící se Jack. Natáhl se po meči a Jimmy proklouzl i s mečem kolem jeho ruky jako úhoř.</p> <p>“To není kořist,” opáčil, “to je dárek. Od samotného prince Aruthy.”</p> <p>“Aha, ty dneska dostává dárky od princů, jo?” Jacka ve skutečnosti nikdy nikdo neviděl se usmát. Přezdívku mu přidělil Jimmy ertem.</p> <p>Ale klebí se lépe ne kdokoliv, koho jsem kdy potkal, pomyslel si Jimmy.</p> <p>Správce noci se znovu natáhl po čepeli a malý zloděj mu opět vyklouzl. Jako vrchní poručík Pána noci měl Jack značnou autoritu. Větinou, kdy ho přivolali, se Pán noci přidával na Jackovu stranu. Jimmy vak věděl, e je v právu, a byl si jistý, e tentokrát bude Pán noci na jeho straně.</p> <p>Jimmy vzdorovitě stál. Nejeden z členů Jízlivců u Jimmymu sliboval, e ho Jack jednou zabije kvůli tomu ertu s přezdívkou, kterou zamračenému mui dal. Teď se předpověď mohla stát skutečností.</p> <p>Jimmy byl nejméně o dvě hlavy mení ne Správce noci. Byl to tíhlý chlapec, mrtný, s rychlýma rukama a nohama. Jen málo Jízlivců by se mu v rychlosti vyrovnalo a ádný by jej nepřekonal. Jeho přezdívka byla zaslouená, vdy ádný Jízlivec neuměl lépe sebrat měec na přeplněném triti, ani by si ho vimli. Byl to hezký chlapec, s kudrnatými hnědými vlasy ostříhanými hodně nakrátko. Ramena se mu začínala slibně roziřovat do muské velikosti. Měl nakalivý úsměv a smysl pro humor, ale právě teď měl v očích náznak hrozby, kdy stál s rukou na hruce jílce, připravený hádat se s Jackem a do krve, kdy to bude třeba. Jeho věk byl nejistý, snad třináct, moná patnáct, ale u viděl ve svém ivotě víc nebezpečí a smrti, ne větina muů dvakrát starích. Jemně řekl: “Je můj, Jacku. “</p> <p>“Tvůj. Jasně,” pronesl Potrhlý Blake hlasem, jako by promluvila skála. Mohutný ranař neřekl nic víc a pokračoval ve své cestě do vzdáleného kouta místnosti, jako by vůbec nepromluvil.</p> <p>Smějící se Jack se nejistě zahleděl na záda mizejícího ranaře. Blakovi se neříkalo Potrhlý pro nic a za nic. Byl nepředvídatelný jako divoké zvíře a míval děsivé záchvaty zuřivosti. Pokud by se Jack rozhodl odepřít Jimmymu právo na meč i po přímluvě ranaře, mohl by tak na sebe docela dobře přivolat spoustu potíí, a u byl vrchním poručíkem Pána noci, nebo ne. Jack se jetě jednou s úsměkem obrátil na Jimmyho.</p> <p>“Tak si ho nech, ale měl by být pod zámkem.” Hodil hlavou k uzamykatelným skříňkám se zbraněmi.</p> <p>“Hned, jakmile ho vyčistím,” souhlasil Jimmy. To pravidla dovolovala a oba to věděli.</p> <p>Správce noci se otočil a odkráčel. Jimmy se ohlédl na Blakea, který se usadil u stolu s cínovým korbelem v mohutné tlapě a s pohledem upřeným do prázdna. Ani se neobtěoval jít poděkovat. To jste Potrhlému nemohli udělat. Jimmy si vak v duchu poznamenal, e mu je dluen slubu, co bylo mnohem cennějí a uitečnějí ne vechny vyslovené díky.</p> <p>“Hleďme, to je hezká věcička.”</p> <p>Jimmy vzhlédl a usmál se na Floru řečenou Horké prstíky, protoe dříve s úspěchem kradla koláče majitelům, kteří je povaovali jetě za příli horké ke snězení. Nanetěstí byla Flora kvůli této své vlastnosti velmi patná kapsářka i navzdory tomu, jak se Jimmy usilovně snail. Kdy jí bylo estnáct a protoe nebyla zrovna karedá, dala se na jinou profesi.</p> <p>Sedla si k Jimmymu, ovinula mu pae kolem krku, nohy mu poloila do klína a dala mu típanou na tvář.</p> <p>“Nazdar, Jimmy,” zavrněla, zamrkala a buclatou rukou mu přejela po hrudi.</p> <p>Zasmál se. “Jako kdybych zrovna tam nosil něco cenného,” řekl.</p> <p>Flora napulila rty a pak se lakovně usmála. Odtáhla nohy z jeho klína a přitom ukázala na meč. “A s tímhle zamýlí co?”</p> <p>Jimmy přejel po meči naolejovaným hadrem a podrel jej zvednutý, aby se zaleskl ve světle pochodně. “Nechám si ho,” prohlásil s jistotou.</p> <p>Hloubavě se na něj zadívala a rozhlédla se po velké místnosti. “Venku byla dnes v noci docela sluná bitka,” poznamenala. “Rozířily se zvěsti, e princezna a nějací dalí lechtici utekli na západ.” Udělala obličej a dodala: “Radburn a jeho parchanti budou zralí na to, aby je někde nechali pořádně vychladnout, pokud je na tom něco pravdy. A se vrátí vévoda…” nechala mylenku nedokončenou, ale z jejího výrazu vyzařovalo radostné očekávání, co asi vévoda udělá veliteli své tajné policie. “Tritě bude klidné místo, kdy tolik Jízlivců bude leet a lízat si rány.” Flora vrhla na Jimmyho prostopáný pohled. “Má nějaké zranění, které chce olízat, zlato?”</p> <p>Zasmál se a přátelsky ji ouchl. Pocítil mírné vzruení, jaké u něj flirtování často vyvolávalo, a navíc flirtování s Florou často končilo v posteli. Flora nebyla Jimmyho první, ale jen těsně. Pohyboval se v blízkosti prostitutek celý ivot - jeho matka byla jednou z nich - Flora vak pocházela z lepí třídy, ne větina ostatních. Její otec, ne zemřel, býval pekařem, take vyrůstala jako spořádané děvče, dokud jí nebylo deset. Uměla mluvit jako dáma, kdy to potřebovala, čím si občas získala zákazníka z lepí třídy. A byla hezčí ne větina holek. Měla velké výrazné modré oči a světle hnědé vlasy, které měly snahu kroutit se jí kolem obličeje. Měla jemnou bradu a nos, jen byl “tak akorát”. A také se uměla hezky usmívat. Je koda, e nemá zručné prsty, pomyslel si Jimmy u víckrát. Nehodí se prostě k tomu, aby si vydělávala na ulici.</p> <p>Flora kdysi řekla, e se s ním cítí bezpečně, a on bez lítosti usoudil, e je to proto, e je o stopu vyí ne ona. Co se jeho týkalo, měl Floru rád a velmi si uíval jejich společných intimních chvil. Usmál se její dotěrné výzvě a přisunul se trochu blí. Pak vak zalapala po dechu a ruka jí vyletěla k ústům. “Och!” vyhrkla. “Já zapomněla, já, hm, musím se za hodinu s někým sejít.” Přitulila se k němu. “Ale do té doby můu být celá tvá.”</p> <p>Jimmy si to promyslel. Zaprvé by museli najít nějaké soukromí, co vzhledem k nedostatku času, který měli, znamenalo místo nepohodlné a páchnoucí, a Flora by musela odejít brzy, aby stihla svoji schůzku… take to byla spí méně ne hodina, moná jen pár minut. Přesto by to nebylo poprvé, kdy si s některou z dívek bleskově uil v nějakém tmavém koutě, zatímco ostatní spali hned vedle. Vyrůstal v místě, kde dvojice prostě chňapla po potěení, kdykoli a kdekoli mohla - ale i kdy byla Flora jednou z jeho favoritek, necítil obvyklý ár, jen trochu lechtání.</p> <p>Byl opravdu unavený. Navíc se mu princezna kadým okamikem vzdalovala stále víc a jemu usedalo srdce. Náhle bylo několik minut ve Flořině náručí tou poslední věcí, kterou chtěl. Nelíbilo se mu, e cítí takový smutek…</p> <p>Ne, e jsem si zrovna jistý, jak se cítím. Ale nebylo by správné přenáet tuto podivnou náladu na kamarádku.</p> <p>“Mrzí mě, e se ti teď nemůu věnovat,” pravil s úsměvem, zatímco skládal pochvu do jednoho kusu. “Nikdy bych nemyslel, e to někdy v ivotě řeknu.” Ale nyní, kdy to řekl, cítil se pod psa.</p> <p>Flora se zachichotala. “Neměj obavy,” zaeptala, “budou jiné příleitosti.”</p> <p>Jednou rukou ji objal a políbil ji na tvář. “Ach, Floro, můj kvítku, jsi na mě příli hodná. Kromě toho bych tě asi zklamal. Mám sílu jen na to, abych si nael místo na spaní. Cítím se, jako bych byl na nohou ode dne, kdy jsem se narodil.”</p> <p>“Moná jsi tu poletoval, ale já tě neviděla,” zabručela Flora. “Kdes byl?”</p> <p>“Myslel jsem si to samé o tobě,” zalhal s lehkostí Jimmy. “Myslel jsem, e si tě najali do některého z vykřičených domů.” Kdy u nehodlal vyuít Flořino pozvání, neunesl by, kdyby odela uraená.</p> <p>“Ne,” zadívala se povýeně mimo něj. “Vede se mi dobře na volné noze.”</p> <p>Podíval se na ni. Její nové aty byly pěkné, ale z laciné látky, hrubě setkané a obarvené. Ty se brzy onosí a vyblednou. Nikdo neplýtval dobrým kamencem, aby barvy ustálil. Na nohou měla Flora křiklavé střevíčky a přes hnědé vlasy přehozený átek zdobený flitry. To bylo víc věcí, ne kdy v ivotě vlastnila. Vypadala vak unaveně a ne příli čistě.</p> <p>Její pel bude do esti měsíců pryč, to věděl, a za rok bude vypadat na třicet. ivot v městských vykřičených domech nebyl ádný med, byl to vak lepí svět ne na ulici. Aspoň měla děvčata nějakou naději do budoucna.</p> <p>Nedokázal zapomenout na to, co se stalo jeho matce. Zabil ji opilec jen proto, e pracovala sama, take nebyl nikdo, kdo by ho zastavil. Velice dobře věděl, e eny někdy získávají nezávislost za příli vysokou cenu.</p> <p>“Ne, nevede se ti dobře,” řekl tie. “Riskuje ivot a zdraví pokadé, kdy s někým jde. Hele, Floro, jestli tohle je opravdu to, co chce dělat, já jsem ten poslední, kdo by ti chtěl stát v cestě. Poslechni si ale malou přátelskou radu. Jsi dost hezká na to, aby tě kadý dům v tomhle městě vzal, a lepí domy se o tebe postarají. Mluví dost dobře, skoro jako dáma, take bys to podle mě mohla zkusit třeba v Bílém křídle.”</p> <p>Flora pohodila hlavou, ale Jimmy poznal, e ho poslouchá.</p> <p>“Vykřičené domy zákazníky hlídají, take nedostane pinavé opilce nebo darebáky, kteří tě zbijí pro legraci a nezaplatí ti. O dost lepí ne ulice.” Váně se na ni zadíval. “O moc lepí, samozřejmě, je dělat něco jiného.”</p> <p>Pokrčila rameny. “Jako co? Ví, e jsem patná zlodějka. A nehodlám se dát na ebrání.”</p> <p>ouchl ji znovu do ramene a usmál se. “Ale jdi, jsi chytrá holka. Můu pro tebe získat pár padělaných doporučení. Jak si myslí, e dostala práci v paláci Carstenova sestra?”</p> <p>Flora vypadala, e přemýlí, pak se na něj úkosem podívala. “Líbí se jí to?”</p> <p>“Zdá se,” zalhal Jimmy, protoe neměl tuení. “Proč by se jí to nelíbilo? Spí v teple a ve své vlastní posteli, v ní není nikdo jiný, pokud ho tam sama nechce, kadý rok dostává nové aty, dobrou stravu a plat k tomu. Pravda, pracuje těce a neplatí ji nijak královsky, ale zřejmě si myslí, e to stojí za to.”</p> <p>Jazyk ho svrběl, jak chtěl říct: a pomáhala při záchraně princezny Anity, ale udrel se. Pak by toti následovalo: A já taky. To vak nebylo něco, co chtěl, aby se o něm rozířilo. Poslední, co potřeboval, bylo ocitnout se na listině hledaných osob Jocko Radburna.</p> <p>Flora otevřela ústa, aby něco řekla, kdy Smějící se Jack vylezl na lavici, z lavice pak na stůl a zavolal.</p> <p>“Poslouchejte!” Kdy se dav utiil a vichni se k němu otočili, pokračoval: “Rozkaz přímo od samotného Spravedlivého mue! Vichni Jízlivci mají zalehnout.” Zvedl ruce, aby je utiil, jeliko toto oznámení vyvolalo mumlavý protest. “To znamená nebýt na očích. Buď zůstaňte tady, nebo jestli máte jinou skrý, padejte tam. A zvlá vy, ebráci a mladí zloději. Zdá se, e Radburn se zaměří na vás. Vůbec se neukazujte.” Odmlčel se a rozhlédl se po místnosti: “Ne bez zvlátního příkazu od Pána dne nebo Pána noci. Dostaneme sem později nějaké jídlo, take neumřete hlady, ne se to celé přeene. Případné otázky,” opět se rozhlédl po místnosti, “si nechte pro sebe.” Pak Smějící se Jack slezl a odcházel. Posluchači se začali nahlas dohadovat, co to má vechno znamenat.</p> <p>“A co prostitutky?” zeptala se zamračeně Flora.</p> <p>“U Banatha, Floro,” vybuchl Jimmy, dovolávaje se boha zlodějů, “strava zdarma a bezpečné místo na spaní! Konečně dostáváme něco za vechny ty příspěvky, co jsme zaplatili. Proč pracovat, kdy se můeme líně válet, jako -” chystal se říct “královská rodina”, ale změnil to, “- jako rváči z Bas-Tyry. Kromě toho ti to dá anci popřemýlet o budoucnosti.”</p> <p>Přikývla s plachým úsměvem, jeho pozornost ji těila. “Ach, pro…”</p> <p>Správce noci znovu vylezl na stůl a podráděně zařval: “A pokud máte jinou skrý, odejděte hned! Ti, co tady nemůou zůstat.” Opět slezl a tentokrát odeel úplně.</p> <p>“Dobrá,” prohlásil Jimmy a vstal. “Jdu spát.”</p> <p>Zahleděl se na rapír ve své ruce a rozhodl se, e ho nechá v uzamykatelné skřínce na zbraně. Chlapec jeho věku a postavení, který nese prvotřídní meč po ulici, kdy za chvíli bude den, by poutal nevítanou pozornost. Cena rapíru představovala desetiletou mzdu krejčího nebo hrnčíře, nato obyčejného dělníka nebo dítěte z ulice. Jen stěí by přesvědčil hlídku, e rapír neukradl, e mu ho dal jeden cizí princ…</p> <p>“A co ty, Horký prstíku?” zeptal se. “Potřebuje doprovod?”</p> <p>“Jdi ty!” Smála se. “Doprovod!” Plácla ho přes zadek. “Ne, zůstávám tady, abych vyuila tědrosti Spravedlivého mue.”</p> <p>Jimmy se nervózně rozhlédl. Flora dost přeháněla, ale nikdo si toho neviml.</p> <p>“Tak tedy dobrou noc,” řekl, zvedl meč a zasalutoval jí.</p> <p>Flora se rozesmála. “Doprovod!” slyel ji jetě, kdy odcházel.</p><empty-line /><p>kapitola druhá</p> <p>PROTIOPATŘENÍ</p> <p>Jimmy pozorně hlídkoval.</p> <p>Navzdory časné hodině se ulice rychle zaplňovaly lidmi. Vyzáblí pouliční metaři s koaty a lopatami se začali vytrácet. Na okamik si Jimmy myslel, e za tuhle práci by měl platit král. Kdyby musely vechny podniky na kadé ulici zaplatit mení poplatek, bylo by to pro chodce lepí, ne kdy se uklízely jen větí třídy v bohatích čtvrtích, kde si tamní obyvatelé platili úklid z vlastních kapes. Kdybych já byl vévodou z Krondoru, pomyslel si líně, tak bych to tak dělal.</p> <p>Metaře nahradili kuchaři a jejich pomocníci, vracející se z tri s čerstvým zboím, ovocem a drůbeí. Řezničtí učni pospíchali kolem se čtvrtkami hovězího nebo půlkami vepřového. Ti obchodníci, kteří nebydleli nad svými podniky, byli na nohou, aby za hodinu otevřeli své krámky, a ti, jejich pracovní den začínal o něco později, se rozhlíeli po něčem k snídani.</p> <p>Z komínů se vinul kouř a byla tu cítit ovesná kae, občas ryba nebo opečený párek - dalí vůně, které se přidávaly svou trokou k pachu starého zelí, jen se zdroval v chudích čtvrtích města. Na kočičích hlavách klapaly dřeváky, klouzaly bosé nohy, rámusily podkovy.</p> <p>Černou a zlatou barvu Bas-Tyry nebylo vidět tolik, jak tomu bylo v posledních dnech po ránu a Jimmy se culil při pomylení, e si stále jetě někde oetřují podlitiny. Několik členů staré pouliční hlídky vak vypadalo podráděně, jako by nastávaly problémy a oni nevěděli, jak to s nimi dopadne. Jimmy proel bránou, kde se krčili čtyři vojáci, stále oblečení do princových tabardů, a raději hovořili s hlavami skloněnými, ne aby hlídali, kdo bránou prochází. Něco viselo ve vzduchu a zvěsti se ířily. Jimmy věděl, e vichni mui v docích minulou noc byli bas-tyrtí vojáci nebo tajná policie.</p> <p>Chvíli si pohrával s nápadem, e se vypraví k provizorním kasárnám kde bydleli bas-tyrtí vojáci a zjistí, jaké jsou ztráty. Tento nápad vak zahnala vzácná chvilka zdravého rozumu. Vzhledem k tomu, jak dnes byly bezpochyby stráe nedůtklivé, značnému mnoství chudých chlapců hrozilo, e stráví několik dní v městském vězení. V jeho případě by hrozilo víc ne několik dní a byly by mnohem bolestnějí.</p> <p>Náhle se objevil serant bas-tyrské stráe a princovi čtyři stráci s trhnutím oili a zaujali svá místa po obou stranách brány. Jimmy opatrně přihlíel z hlubokého dveřního výklenku naproti bráně. Serant měl patnou a jedovatou náladu, a kdy odeel, čtyři princovi vojáci studovali kadý obličej, který proel. Někoho hledali. Kdy se Jimmy chystal proklouznout pryč, uviděl, jak zastavili jednoho otrhaného dobráka a začali se ho vyptávat. Jimmy toho chlapíka znal: nebyl to opravdový Jízlivec, jen jeden z oumělých chudáků, kteří občas balancovali na hraně zákona. Byl to dělník jménem Wilkins a Jimmy jej v minulém roce dvakrát viděl, jak vykládá paerácký náklad pro Trevora Hulla. Jeden z hlídky mu poloil těkou ruku na rameno a odpochodoval s ním pryč.</p> <p>Jimmy se vnořil zpátky do vchodu. Pokud brali takové nicky jako Wilkinse, tak jeho seberou určitě, jakmile vystrčí nos. Ačkoliv, kdyby se mohl dostat do vězení, moná by dokázal něco udělat pro otce princezny Anity.</p> <p>Kdybych zachránil prince Erlanda, Anita by na mě nikdy nezapomněla.</p> <p>A mohlo by to být velmi výnosné. Vyslouil si dvě stě zlatých za pomoc princi Aruthovi, a to princ jen potřeboval odvést do bezpečí. O kolik víc by si mohl vydělat, kdyby musel skutečně přiloit ruku k dílu?</p> <p>Mladý zloděj chvíli hleděl do prázdna a ruka se mu přitom zachvěla, jako by o své vlastní vůli chtěla popadnout buchtu z tácu procházející prodavačky, která se dostala blízko ke vchodu, kdy vyhýbala projídějícímu vozu s koňským spřeením. Jimmy pohnul rukou v jemném neuspěchaném oblouku a buchtička skončila pod osem jeho kabátu, zatímco on nenápadně zmizel zpátky ve skrýi. Statná ena pokračovala, ani by si krádee vimla, a neustále vychvalovala své zboí. Jimmy se zakousl do teplé buchty, zvaoval své vyhlídky a těil se z chuti skořice a medu.</p> <p>Potřeboval by si promluvit s Jízlivci, kteří u ve vězení byli. V tom případě by se měl obrátit na ebráky. Zloději se nikdy nedostali z vězení iví a ranaři, kteří by mohli vyváznout, kdyby je alářníci povaovali za nevinné opilce co se jen přestali ovládat, byli lidé, kterým se snail vyhnout. Obzvlátě kdy plánoval něco, co by Spravedlivý mu nejspí neschválil.</p> <p>Dobrá, rozhodně by to neschválil, připustil. Určitě by to odmítl s… ach… výraz “chladná zuřivost” by to asi vystihoval nejlíp.</p> <p>Hlavou mu proběhla výstraha Smějícího se Jacka, aby se dreli z očí a nic neprováděli, ale Jimmy ji zapudil. Opatrností člověk nikdy nic nezískal, aspoň ne dle jeho zkuenosti, a na třináctiletého kluka měl ivotních zkueností a a.</p> <p>Hlasitě mu zapraskalo v pantech, jak si mohutně zívl. Proto se rozhodl, e si trochu zdřímne, ne naplánuje něco dalího. Počkal, dokud tři zbylé stráe neodvrátily pozornost jiným směrem, a pak vystřelil jako ipka ze stínu u dveří. Zahnul za roh a zamířil do jednoho ze svých příbytků, do toho, za něj skutečně platil. Byl to ovem jenom pokojík s úzkým oknem a stěí se tam veel slamník a vratký stůl s levným svícnem. Starý manelský pár, který dům vlastnil, věřil, e je učedníkem u mistra komediantů, čím si vysvětloval jeho častou a někdy dlouhou nepřítomnost. Staříci si počítali jen několik stříbrných za měsíc a zřídka stoupali a nahoru do jeho úzké díry, je mu poskytovala jak bezpečí, tak i soukromí. Přesto tam nechával jen pár starých hadrů na sebe. Nebo aspoň to bylo ve, co zatím v pokoji kdy nechal. Nahoře v podkroví by pár úkrytů nael, ale dosud ádný nepouil. Teď, s těkým zlatem u boku, se Jimmy rozhodl jednu skrý vyzkouet. Zauvaoval sice o pořádném bezpečném domě, ale rozhodl se, e na čas bude bída nejlepím maskováním. ádný z jeho kolegů Jízlivců, ani ádný z nečetných nezávislých zlodějů, kteří se uchýlili do Krondoru, by neměl podezření, e je zlato schované v doupěti jako je toto.</p> <p>Jimmy zaklepal, čím probudil staříka, a ten jej přivítal rozmrzelým remcáním - od té doby, kdy před lety starý pár prodal svůj obchod, spali staříci v domě, často a do sedmi či do osmi, a nelibovali si, kdy museli za rozbřesku poutět Jimmyho dovnitř.</p> <p>Stařík zamkl za chlapcem dveře a zamířil zpět do svého pokoje. Jimmy zůstal sám v tmavé a zapráené vstupní hale. Vystoupal po schodech, přičem zaznamenal, e místo smrdí hůř, ne kdy tady byl naposledy. Bylo to jeho jen napůl ucházející hnízdo. Pokud se to bude i nadále zhorovat, bude se muset přestěhovat.</p> <p>“Poslouchej se,” zamumlal unaveně, “začíná mluvit jako nějaký pán.”</p><empty-line /><p>Baron José del Garza, za nepřítomnosti vévody úřadující guvernér Krondoru a dočasný velitel tajné policie vévody du Bas-Tyry, seděl za stolem velitele palácové stráe. Vřelo to v něm a hleděl na úzké, lomené okno v kamenné stěně naproti sobě. Místnost čpěla inkoustem, plesnivým pergamenem, laciným vínem, lojovými svíčkami a starým potem.</p> <p>Kdyby záleelo na něm, byl by se dnes ráno nacházel kdekoliv jinde v Království, jen ne v Krondoru. Býval by daleko astnějí, kdyby společně s vévodou z Bas-Tyry vedl útok proti keshanským nájezdníkům suujícím Jiní marku, ne aby musel dohlíet na záleitosti, které ho čekaly.</p> <p>Del Garza byl mu skromných ambicí. Slouil, aby se zavděčil vévodovi, a přáním vévody Guye bylo, aby v době jeho nepřítomnosti spravoval město, dohlíel na placení účtů, vybírání daní, trestání zločinů a na obvyklé drobnosti v chodu kníectví, zatímco princ chřadl ve svých komnatách. To, e je princ upoután na lůko, by se vlastně dalo povaovat za něco jako domácí vězení, avak před princovými komnatami nestály ádné stráe. Chatrné zdraví by mu toti útěk z města v kadém případě znemonilo, a a byl princ jaký chtěl, byl posluný vůči svému synovci králi. Kdy do města přijel Guy s dokumentem potvrzujícím jeho jmenování místokrálem, který podepsal samotný král, princ Erland milostivě ustoupil.</p> <p>Teď del Garza tie seděl a proklínal den, kdy opustil svůj rodný Rodez, aby se ucházel o slubu v Bas-Tyře. Vévoda Guy byl tvrdý mu, ale čestný, od příchodu do Krondoru vak byl del Garza nucen trpět ve společnosti Jocko Radburna. Tento nebezpečný maniak měl tvář prostého vesničana, zato srdce vzteklého vlka. A tím, e nedokázal udělat něco tak jednoduchého, jako udret estnáctiletou dívku pod zámkem, nyní ohrooval i del Garzu, jemu se tak ivot obrátil vzhůru nohama.</p> <p>Radburn přenechal del Garzovi velení tajné policie, ujal se velení jedné z vévodových lodí, Královského gryfa, a vrhl se do divokého pronásledování necelou hodinu poté, co dívka a její společníci utekli z města. Garza teď měl za úkol celý zmatek uklidit, a co bylo jetě důleitějí, zařídit vechno tak, e pokud Radburn neuspěje a uprchlou princeznu nedopadne, padne na něj co nejméně viny.</p> <p>Ozvalo se zaklepání a del Garza odpověděl: “Ano?” Strá otevřela dveře a nahlédla dovnitř. “Přichází, pane.” Del Garza s nehybným obličejem přikývl, ne se dveře opět zavřely. Přizpůsobil tuto kancelář velmi zvlátnímu rozhovoru, po něm osloví podřízené. Ale ze veho nejdříve si promluví s kapitánem Paragonu, blokádní lodě, která dnes ráno zrovna v kritickém okamiku opustila svoji pozici.</p> <p>Slyel, jak se blíí muský hlas, zřetelně zvýený hněvem. ádný dalí hlas neodpovídal, kdy ten, kdo křičel, přicházel blí. Na zavřené, kovem pobité dřevěné dveře někdo zabuil a del Garza krátce zvaoval. Po úderu následovala chvilka ticha, brzy je vak opět přeruil protestující hlas.</p> <p>“Dále,” pronesl úřadující guvernér klidně.</p> <p>Dveře se ihned otevřely a del Garza hleděl do očí svému podřízenému, který vstupoval do kanceláře. Viděl v nich jak pobavení, tak rozhořčení, a nemalý náznak znechucení. Napadlo ho, jestli je slabý závoj opovrení určen jemu, v poslední chvíli se vak mu podíval stranou a del Garza si uvědomil, e pohrdání patří mui, který el hned za ním.</p> <p>Ačkoliv agent tajné policie nebyl právě malý, rozloitý a velmi sebevědomý mu oblečený do plátě námořního kapitána se skvrnami od soli ho prostě odstrčil stranou.</p> <p>“Co to má znamenat?” doadoval se kapitán. “Musím protestovat proti takovému zacházení! Jsem urozený mu, pane, a přivedli mě sem navzdory mým protestům! Dali mi úřední list, ve kterém jsem zván na schůzku s úřadujícím guvernérem, ale jetě ne jsme stačili dorazit do doku, tak tento -” zaklebil se na mue vedle sebe, kterého prve odstrčil, “- bandita mi řekl, e jsem zatčen, a zabavil mi meč. Můj meč, pane! Co by mohlo takové jednání omluvit?” Odmlčel se a zíral na mue za stolem. “A kdo, jestli se můu zeptat, jsi ty, pane?”</p> <p>Del Garza na něj hleděl, dokud dalí dva ze stráe nezaujali místo za kapitánem. Kapitán Alan Leighton byl opravdu urozený mu, třetí syn niího lechtice, jeho rodina byla ochotná zaplatit, jen aby jej dostala pryč z domova. Jinými slovy, byl někým méně uitečným ne průměrný skladitní dělník nebo kopáč. A z obou těchto prací by ho pro neschopnost do týdne vyhodili. Nevyslouil si důstojnický dekret ani loď, ty mu koupili, zatímco lepí mui museli čekat. Baron znal tento druh lidí a opovrhoval jimi. Kapitán byl mu, který byl jen tak důleitý, aby byl na obtí, ale ne zase tolik, aby měl vůbec nějakou skutečnou cenu.</p> <p>“Já jsem guvernér,” řekl del Garza hlasem tak bezvýrazným a chladným, jako okno o zimním slunovratu.</p> <p>Kapitán přelápl a nerozhodně na něj pohlédl. Del Garza vypadal dost obyčejně. Měl krysí obličej a jednoduché aty, i kdy z drahé tkaniny.</p> <p>“Skutečně?” zeptal se pochybovačně kapitán.</p> <p>“Skutečně,” potvrdil klidně del Garza. “Sedni si, kapitáne Leightone.” Kývnutím ukázal na stoličku před stolem.</p> <p>Kapitán se podíval na ni, a pak nevěřícně na úřadujícího guvernéra. “Na tohle?” uklíbl se. “Tahle věc se rozpadne.” Otočil se na jednoho ze stráců. “Ty tam, dones mi pořádnou idli.”</p> <p>Del Garza se předklonil. “Sedni si,” vytěkl. “Nebo bude usazen.”</p> <p>Oba stráci se posunuli o krok blíe ke vztekajícímu se kapitánovi, připraveni srazit ho k zemi. Poprvé se Leighton pořádně podíval do jejich tváří. Zamrkal a pomalu si sedl. Pohledem klouzal od jednoho mue v místnosti k druhému. “Co to má znamenat?” zeptal se. Pokouel se zachovat vzteklý hlas, teď se mu vak chvěl.</p> <p>Del Garza si jednou rukou třel strnitě na bradě a díval se na něj jako na nějaký obtíný hmyz. Vechno, co ho ode dne, kdy vstoupil do Krondoru, a do této chvíle rozčilovalo, jako by se najednou spojilo v osobě tohoto bídného námořního kapitána. Del Garza se v tu chvíli rozhodl, e Leighton musí za to vechno zaplatit. “Neuhodne?” ucedil přes zaaté zuby. “Ani se nepokusí hádat?”</p> <p>Leighton na něj hleděl jako my okouzlená hadem. “Ne,” vypravil ze sebe konečně. Chtěl se opřít, ale včas si připomněl, e sedí na stoličce a zamračil se. Kapitán se naklonil nad stůl a přeel do protiútoku. “Hele, je to nějaký ert? Pokud ano, má velmi ubohý vkus a ujiuju tě, e si kvůli tomu budu stěovat tvému nadřízenému.”</p> <p>“Vypadám, e ertuju?” zeptal se del Garza. “Usmívám se? Směju se snad já nebo mí mui? Připadá si jako mezi dobrými kamarády?”</p> <p>Kapitánovi na irokém čele vyrazil pot. Přejíděl očima sem a tam. “Ne,” odpověděl a zavrtěl hlavou. “Předpokládám, e ne.” Narovnal se. “Ale stejně nevím, proč jsem zde.”</p> <p>“Byl jsi zatčen za zradu.”</p> <p>Leighton se vymrtil, nevímaje si stráí, které se posunuly jetě o krok blí. “Jak se opovauje, pane? Ví, kdo já jsem?”</p> <p>“Jsi jedovatá ropucha, která vzala úplatek, aby poruila blokádu,” řekl del Garza. “V době válečného stavu není takový čin nic jiného ne zrada.”</p> <p>“Takovou věc jsem neudělal!” hájil se kapitán.</p> <p>Baron se usmál. “Ví, kolik hlupáků se u snailo obelhat vévodovy agenty?” zeptal se. Posunkem zahrnul dva statné stráce a několik dalích muů, o nich věděl, e čekají venku. “Obvykle dál říkají něco jako: Dost! Bohové, prosím, dost!”</p> <p>“Připoutím, e moje loď odplula ze svého stanovitě,” zahučel Leighton. “Takové věci se občas stávají, není v tom nic úmyslného. Kotevní řetěz zrezivěl a příliv zachytil nai příď. Byla to pouze neastná náhoda, e se to přihodilo zrovna v té chvíli. Kdy jsem zaslechl hluk, vstal jsem, el na palubu a ihned se vrátil na správnou pozici. Nanejvý to bylo oputění sluby, i kdy i to by vzhledem k okolnostem bylo trochu moc.”</p> <p>Del Garza pozvedl obočí, opřel se do křesla a ruce sepjal na vyklenutém břie. “Skutečně?”</p> <p>“Samozřejmě,” odpověděl Leighton a dovolil, aby mu do hlasu vklouzl náznak jeho předchozí namylenosti. “Říkám, e takové věci se stávají, není to ničí vina, můj pane. Nikdo nemohl předvídat, e si nějaká loď vybere zrovna ten okamik k…”</p> <p>“Víme, e tě podplatil Spravedlivý mu.” Úřadující guvernér čekal na výbuch, nepřilo vak nic. Kapitán na něj pouze hleděl, střídavě otevíral a zavíral pusu jako harpunovaná ryba. Nejene byl tento mu vinen, ale neměl ani páteř. “Co to bylo, zlato? Nebo nějaký nepatřičný pocit věrnosti rodině prince Erlanda?”</p> <p>“Známe je u dlouho…” začal Leighton.</p> <p>Del Garza ho přeruil. “Klidně to můe přiznat, ví. Máme důkaz.”</p> <p>Kapitán tie zavrtěl hlavou.</p> <p>“Och, skutečně máme,” trval na svém del Garza. “Máme mezi Jízlivci vlastní zdroje, ví.”</p> <p>Neměli samozřejmě ani jedno - ani důkaz, ani zdroje. Mui od tajné policie vak bylo jasné, e Jízlivci mají zájem na osvobození princezny Anity. Byli to určitě Jízlivci, s kým on a jeho mui dnes ráno bojovali. Kromě toho mu vlastní instinkt říkal, e není pravděpodobné, aby se loď jen “náhodou” odsunula z pozice přesně ve patnou chvíli.</p> <p>Lhal vak s klidnou myslí, protoe jestli se del Garza bude muset zodpovídat za Anitin útěk - a on bude - pak se jiní budou zodpovídat první a ve větích bolestech.</p> <p>Leighton si olízl rty. “Dalo by se to jen stěí nazvat zradou,” řekl.</p> <p>Del Garza se s rychlým mrkáním předklonil a nedůvěřivě zvedl obočí. “Ach ano,” pravil. “Vzít úmyslně úplatek a neposlechnout rozkazy v době válečného stavu nemůe být nic jiného.”</p> <p>“Jsme jen stěí ve válce s Jízlivci,” hádal se kapitán.</p> <p>“My jsme vdy ve válce s Jízlivci,” opravil ho del Garza. “To, e to nikdy nebylo formálně vyhláeno, neznamená, e to válka není. Protoe i kdybychom s nimi nebyli ve válce, ujiuju tě, e tito zloději a nájemní vrazi jsou a vdycky byli ve válce se slunými obyvateli Krondoru.”</p> <p>“Dají se jen stěí povaovat za pořádné…” začal Leighton.</p> <p>“Protivníky?” zaklebil se del Garza. “Pokud jsou jejich peníze dobré pro tebe, tak proč by neměli být povaováni za… pořádné?”</p> <p>Kapitán stiskl rty a zhluboka se nadechl. Pak se narovnal. “Rád bych viděl ten “důkaz”, který údajně má.”</p> <p>Del Garza se zachechtal. Prostě se nedokázal ovládnout. “Chystá se teď prohlásit za nevinného poté, co ses přiznal?”</p> <p>“Já jsem se k ničemu nepřiznal,” odsekl kapitán. “No tak, sem s ním, bude muset předvést důkaz u soudu.”</p> <p>Baron smutně potřásl hlavou a zeptal se: “Skutečně bys svoji rodinu zostudil natolik, e bys vláčel její jméno po soudech, kdy je závěr nevyhnutelný? Musíme jim a celému světu ukazovat, jaký jsi padouch?”</p> <p>Leighton ztratil barvu. “Co navrhuje?” tázal se, očividně otřesen.</p> <p>“Nemusí dělat nic zvlátního,” řekl del Garza, náhle plný velkomyslnosti. “Přirozeně si nemůe ponechat svůj dekret.” Z malé hromádky vytáhl jeden dokument a přisunul jej ke kapitánovi společně s brkem, ji umístěným v kalamáři. “Tímto odstoupí ze své funkce. Jen podepi dole tu stránku, i druhou stránku, a pak tě poleme domů.” Vytáhl pero z kalamáře a s úsměvem je nabídl Leightonovi. “Tvůj starí bratr nebude prvním lechticem, který bude muset pro mladího bratra najít jinou kariéru. Je to mení problém ne zostuzení rodinného jména.”</p> <p>“To je ve?” zeptal se kapitán, kdy váhavě bral pero.</p> <p>Del Garza přisvědčil. “Postaráme se o vechno ostatní. Ve zařídíme,” vysvětlil. Ukázal prstem na spodní okraj stránky. “Tak prosím,” vyzval jej.</p> <p>Jako zhypnotizovaný Leighton podepsal. Del Garza zvedl roh stránky, aby odhalil dalí pod ní.</p> <p>“Podepi také zde, kdy bude tak laskav.”</p> <p>Třesoucí se rukou podepsal kapitán také spodní stránku a úřadující guvernér je obě sebral, pískem zasypal podpisy a vysuil je.</p> <p>“Velmi dobře,” řekl. “Jen malá drobnost, která uzavírá nae jednání.”</p> <p>Leighton si otřel čelo kapesníkem. “O co jde?” zeptal se.</p> <p>Na del Garzův pokyn tři stráci přistoupili blí. Dva uchopili kapitána za pae, zatímco třetí mu uvázal smyčku kolem krku. Stolička se s rachocením převrhla a Leightonovi se v ní zachytily nohy, take je nemohl dostat pod sebe. Del Garza naklonil hlavu a díval se, jak Leightonovi pomalu dochází, e je na prahu smrti. Brzy jeho podpatky vydupaly do podlahy krátké staccato a zakrátko byl mu mrtev.</p> <p>Baron úhledně sloil a zapečetil dva listy papíru.</p> <p>“Uboák,” řekl del Garza ke stráím. “Doneste ho do jeho ubikace a upravte to tam. Ujistěte se, e trám, na kterém se sám oběsí, je pevný. Byl to svalovec.” Podal papíry veliteli stráe. “Nezapomeňte nechat jeho rezignaci a hlavně jeho přiznání tam, kde je snadno najdou.”</p> <p>Kdy stráný přebíral papíry, usmíval se. “To bylo hezky provedeno, pane,” řekl. “Konečně jim to můeme aspoň trochu vrátit.”</p> <p>Del Garza na něj hleděl dost dlouho, aby mu poznal, e na lichotky nedá, a pak stráe propustil.</p> <p>Kdy zůstal sám, zvaoval svoji volbu. Leighton musel zemřít, nebyla jiná monost. Kdyby zůstal naivu, ířily by se pravděpodobně řeči o vévodově zranitelnosti. Nezáleelo na tom, zda Leighton zradil z věrnosti k princi, nebo z touhy po zlatě Jízlivců. Záleelo na tom, na koho se budou dívat, a se vévoda Guy vrátí z bojů s Keshany v Dolině snů.</p> <p>Del Garza by mohl značný díl odpovědnosti hodit na Radburnova bedra. Kvůli tomu, jak dusil město, ířila se mezi obyvateli nespokojenost, a způsob, jak zadupal do země princovu strá a městské konstábly, určitě spoustu lidí zahnal do princova tábora.</p> <p>Kostky byly vreny, jak se říká. Erland umíral bez ohledu na to, co kněí-léčitelé a doktoři dělali, aby smrt zahnali. Bez syna jako dědice bude Anita výhrou pro kadého ctiádostivého mue. A jeliko král neměl ádné potomky, její manel bude jen jeden krůček od trůnu v Rillanonu. Take Guy si vezme Anitu a jednoho dne, spí dříve ne později, usuzoval del Garza, se Guy du Bas-Tyra stane králem Guyem I.</p> <p>Del Garza si poklepal ukazováčkem na bradu, jako by ho udivilo, kam se on sám moná dostane. Nebyl od přírody ambiciózní, ale jeho hvězda zřejmě bude buď stoupat, nebo spadne. Rozhodně nezůstane v klidu. On sám by si tedy vybral vzestup. Kdo ví? Hrabství na východě, moná blízko Rodezu?</p> <p>Ale aby povýil, musí se vyhnout pádu. A na to bude muset přečkat Guyův hněv, jakmile se vévoda vrátí a zjistí, e dívka je pryč. Doufal, e se Radburn brzy vrátí s dívkou v provazech, nebo se nevrátí vůbec. Pokud bude Jocko tak laskav a nechá se během lovu na Anitu zabít, tak a del Garza vévodovi vysvětlí, jak se to vechno seběhlo, bude jasné, e to je pouze Radburnova vina. A to znamenalo mít moře dalích viníků, které bude moci vévodovi předvést.</p> <p>“Crayi!” křikl, přivolávaje sekretáře velitele stráe. Kdy se mu objevil, řekl mu: “Chci vechny velitele vech jednotek, které měly co do činění s misí dnes ráno, od serantů nahoru, v této kanceláři do jedné hodiny.”</p> <p>“Ano, pane,” odvětil Cray a vystřelil ven.</p> <p>Del Garza se v křesle opřel. Radoval se z toho, jak Cray vyběhl, aby provedl rozkaz, radoval se z toho, e mohl převzít velitelovu kancelář, radoval se při vzpomínce na výraz v Leightonově tváři, kdy si uvědomil, e v této chvíli má moc v Krondoru v rukou del Garza.</p> <p>Snail se nemít z vyhlídky na své pravomoci radost. Jak by se mohl z něčeho radovat, kdy jeho pán byl dnes ráno pokořen? Jak jen mohla ta bezboná dívka opustit svého otce? A proč? Aby se nemusela účastnit svatby vévody du Bas-Tyry, jednoho z největích, jednoho z nejvzneenějích muů v Království? Jak se opovauje ten malý hubatý fracek takhle zacházet s jeho pánem?</p> <p>Chudák princ Erland, e má takové nevděčné dítě. Ne, e by byl princ o moc lepí, protoe on taky vzdoroval vůli svého pána. Nu, bude muset sníst to, co mu nadrobila jeho vlastní dcera. Del Garza zvaoval: moná kdyby prince přesunul do nějaké méně pohodlné cely a rozneslo se, e tam zůstane, dokud se jeho dcera nevrátí…? Usoudil, e to udělá, pokud se Radburn brzy nevrátí i s dívkou. Jestli byla Anita přinucena opustit město, mohlo by ji to přesvědčit, aby se vrátila dobrovolně. A jestli princ nepřeije, dalo by se to také hodit na Jocka, a vévoda opět poctí město svou přítomností.</p> <p>Del Garza si povzdechl. Tolik toho bylo třeba udělat a on měl přece jen mnohem radi rutinu, ne nečekané zvraty osudu. Ale aspoň e věděl, co dělat teď.</p> <p>Tyto… zlodějíčky, tyto nicky je nutné srazit na kolena, zahnat na místo jako psy, kterými ostatně jsou. e se opováí ukrást zákonitou nevěstu Guye du Bas-Tyry, zasahovat do záleitostí, o nich nic nevědí a rozhodně by nic vědět neměli…</p> <p>S námahou se uklidnil. Několikrát se zhluboka nadechl, a se mu tep vrátil k normálu. Neměl by svým vztekem plýtvat. Měl by si ho schovat, dokud nebude mít provinilce před sebou, a pak ho vypustit s plnou silou. Věci se tady brzy změní. Ne se Guy du Bas-Tyra vrátí z jihu, Krondor bude město, kde vládne pořádek a pevná ruka. Ano, pomyslel si, pevná ruka.</p> <p>Řekl si o pergamen a pero a zahloubal se nad seznamem věcí, které bude muset udělat. A první na seznamu byl zátah na Jízlivce. Bude jich třeba pochytat tolik, kolik jich jen bude moné vyhnat z tmavých děr, a se skrývají kdekoliv.</p><empty-line /><p>kapitola třetí</p> <p>NÁSLEDKY</p> <p>Křiovatky byly zacpané.</p> <p>Flora Horké prstíky si povídala se svými kamarádkami a smála se a zároveň házela sladké, svůdné pohledy na kadého muského, který proel kolem. Náhle vedle nich zastavil vůz. Nejprve se na něj ani nepodívala. Ulice byly plné lidí, nosičů s těkými náklady, příručních vozíků naloených zlatavými bochníky chleba, atstvem, krabicemi a oky, byla tu vidět i nosítka - Flora se zvědavě zahleděla na kurtizánu, která si v nich hověla - a mnoství povozů dopravujících potraviny do města.</p> <p>Kdy před ní ten vůz zastavil, uvědomila si, e je jiný ne ostatní. Na pohled byl zvlátní, měl vysoké postranice a nahoře obruče, je měly slouit k přetáhnutí plátěné plachty. K obručím vak byly připevněny mříe se zapičatělými hroty, take vůz vypadal jako klec. Řídil ho párek bas-tyrských stráných a za nimi kráčeli čtyři dalí vojáci. Kovem obitá kola vozu řinčela, mui cvakali podpatky o kámen a jejich halapartny se do kroku houpaly.</p> <p>Některé z Flořiných kamarádek opatrně poodstoupily - ve, co vybočovalo z normálu, bylo nebezpečné. Ale větina dívek přihlíela s rukama zkříenýma na prsou a očima poilhávala k postranním uličkám. Setrvávaly na místě navzdory svému podezření. Koneckonců větina jejich práce byla svázána s vojáky.</p> <p>Z vozu slezl serant a přistoupil k dívkám. Pohupoval se jako mu, který strávil víc ivota v sedle koně, ne aby chodil pěky. Jeho podřízený el sundat zadní čelo a otevřít klec. Zbytek oddílu srazil halapartny ostrými háky k sobě, čím vznikla jakoby kostra stanu.</p> <p>Serant poimral Floru na bradě a otočil se s úsměvem na své mue, kteří se také usmáli a posunuli se blí. Serant páchl potem, kůí a zkyslým vínem. Flora na to byla zvyklá, ale tento mu byl odpornějí ne větina, a tak trochu nakrčila nos, pohodila hlavou a s lehce nervózním úsměvem se zeptala; “Můu pro tebe něco udělat, vojáku?”</p> <p>“Ano,” odpověděl serant a přisunul se blí. “Můe jít se mnou, můj malý zkaený kvítku, ty a vechny tvoje kamarádky. Chystáme pro vás večírek v pevnosti.” Silněji uchopil za pai a krutě se usmál, a mu byly vidět křivé zuby.</p> <p>“No, není třeba být kvůli tomu tak hrubý,” kubla sebou Flora ve snaze se odtáhnout.</p> <p>“Předpokládám, e není,” souhlasil přátelsky. “Ale jak vidí, chci takový být.”</p> <p>S těmi slovy ji popadl za vlasy a za opasek sukně a vhodil ji do klece v ječícím klubku nohou a atstva. Uhodila se kolenem o cosi dost tvrdého, a jí vyhrkly slzy. Ne se mohla postavit na nohy, dopadly na ni její kamarádky. To Floře vyrazilo vzduch z plic takovou silou, a zalapala po dechu. Dokonce se kousla do vnitřní strany rtu. Ucítila malé bodnutí a slaná kovová příchu jí zaplnila ústa.</p> <p>“Počkejte!” zakřičela po chvíli, popadajíc dech, kdy se pozpátku snaila vylézt ven ze svíjející se hromady. “My jsme nic neudělaly! Co to děláte?”</p> <p>Ostatní dívky kolem ní křičely, a se ve slévalo; protesty, vzlykání, kletby a zuřivý vřískot. Flora se vytáhla nahoru s pomocí mříí vozu právě včas, aby zahlédla dvě své kamarádky peláit ulicí s podkasanými sukněmi, a ten pohled ji posílil. Zpráva se dostane ke Spravedlivému mui a ten s tím něco udělá. Flora vztekle zacloumala dřevěnými příčkami klece, jak nejsilněji mohla.</p> <p>“Nemůete nás pro nic za nic uvrhnout do vězení!” zaječela.</p> <p>Serant k ní doel a pleskl ji přes prsty. Ne tak silně, aby něco zlomil, ale dost, aby to bolelo. “Ale ano, můeme,” opáčil způsobem, který by se dal zaměnit za dobrou náladu, pokud jste se mu nedívali do očí.</p> <p>V očích měl cosi, co ji přinutilo se otřást a připomenout si, co Jimmy říkal o nebezpečí při práci na volné noze.</p> <p>Serant tleskl rukama v rukavicích s kovovými krouky na hřbetech, které přitom dutě zazvonily. “Tak to říká úřadující guvernér. Můeme dělat, co chceme, s takovým mejdem jako jsi ty, a dobře ti tak. Teď dr hubu a chovej se jako hodné, posluné děvče, nebo ti vyrazím zuby.”</p> <p>Flora si cucala zraněné klouby na ruce a dělala, co jí řekl. Bolest byla nepatrná, ale srdce jí builo strachem, hrdlo se jí stahovalo a v ústech měla sucho.</p><empty-line /><p>Ne dojeli k pevnosti, byla klec nacpaná k prasknutí a Flora byla těsně přimáčknutá na příčky - co bylo přece jen lepí ne být ve středu, protoe tady byl aspoň z jedné strany čerstvý vzduch. Vůz byl přeplněn lehkými holkami, ebráky a několika malými kapsáři, kteří, kdy je sbalili, nedělali naprosto nic nezákonného. Vojáci dokonce naloili i pár lidí, kteří byli prostě chudí nebo kterým se potěstilo jen postávat příli blízko nějaké povětrné eny. Flora si vak vimla, e větina z těch v kleci jsou Jízlivci. A to ji vystrailo. Jocko Radburn očividně nebral dobrodruství Jízlivců s princeznou Anitou na lehkou váhu.</p> <p>Brána za nimi se s třeskotem zavřela. Dalí stráci z Bas-Tyry je vyvlekli ven z vozu, aby je připojili k rostoucí řadě vězňů, je odváděli ke schoditi vedoucímu dolů. Vojáci je botami a pěstmi a také ocelí obitými pabami halaparten a pík mlátili a do krve. Téměř vechno klení vak pocházelo od stráí. Jejich vězni byli větinou potichu, s výjimkou občasných výkřiků bolesti.</p><empty-line /><p>Jimmy spal celý den a celou noc. Probudil se dopoledne druhý den po odplutí Mořské střely. S poitkem se protáhl, vstal a oblékl si čisté aty - nebo spí dobře provětrané hadry, které nechal v tomto pokoji, kdy tu spal naposledy - a seel ze schodů. Instinkt jej nabádal, aby el těsně u stěny, kde prkna pravděpodobně méně vrzala. V podstatě se mu dospívání líbilo, ale nedalo se přehlíet, e člověk přibíral, a on se svědomitě učil, jak svým umem kompenzovat přírůstek na váze.</p> <p>“Jestli hledá něco k snídani, můe se poohlédnout jinde,” sdělila mu paní domu. Byla to bezzubá dáma, která na něj hleděla vodnatýma očima. “Ví, e v tuto hodinu pro tebe nic nemám,”</p> <p>“Ani by mě nenapadlo po tobě něco chtít, abych tě neobtěoval,” ujistil ji Jimmy galantně. Usmál se. “Stejně jsem se potřeboval spí vyspat ne nasnídat.”</p> <p>“V tvém věku?” uklíbla se stará ena.</p> <p>“Tentokrát to byl dlouhý výlet,” odpověděl Jimmy.</p> <p>A skutečně byl. Svým způsobem do úplně jiného světa. Teď vak nastal čas vrátit se zpátky k práci. Nejdřív by se měl zastavit v Hnízdě Jízlivců a podívat se, co se děje. Pak by mohl začít plánovat něco větího, ne je vybírání kapes.</p> <p>Posledních pár měsíců byl učedníkem Dlouhána Charlieho, i kdy byla jeho výuka přeruena té noci, kdy Jimmy zahlédl prince Aruthu, jak se snaí utéci samotnému Jocko Radburnovi.</p> <p>Princ, jeho vrchní lovčí Martin Dlouhý luk a Amos Trask - legendární pirát Trenchard - přili tajně do města několik dní předtím, ne se Jimmy s princem setkal. Pokoueli se ukrýt, ale podle Jimmyho stáli venku jako rudí býci ve stádu ovcí. Kdy Jimmy narazil na Radburna, který pronásledoval Aruthu, Spravedlivý mu vydal nařízení, aby ty tři nově příchozí vyzvedli.</p> <p>Jimmy věděl, e se mezi paeráky a Jízlivci něco děje, něco nad rámec jejich běného neklidného příměří, protoe mui Trevora Hulla se pohybovali i v těch oblastech kanálů, které byly jasným územím Jízlivců. Jeliko vak byl jen chlapec, i kdy velmi talentovaný, o tajemství princeznina útěku z věe mu nikdo nic nesdělil.</p> <p>To, e nael Aruthu, ve změnilo a zapojilo Jimmyho do srdce spiknutí, je skončilo předelou noc úspěným útěkem Anity, Aruthy a jejich společníků. Nestal se jen spiklencem, ale stal se také společníkem prince Aruthy a princezny Anity, zatímco čekali na příleitost k úniku. Hrál svoji roli, vyslouil si královské poděkování a poprvé ve svém mladém ivotě v sobě nael něco větího, ne byl on sám.</p> <p>Takové úspěchy zanechaly Jimmyho v náladě, kdy neměl chu vracet se k učení, k procvičování otevírání zámků, zatímco by mu Dlouhán Charlie přihlíel přes rameno. Kromě toho uměl zámky odemykat u dávno a nezdálo se, e by mu to, co viděl kolem sebe, dělalo nějaké větí problémy. Upřímně řečeno, výcvik, kterého se mu dostávalo, byl nudný a Jimmy věděl, e je předurčen k dobrodrunějím věcem. Někdy to vypadalo, e mu Charlie přiděluje jen fádní práci, aby si Jimmyho drel od těla. U před dobrodrustvím s Aruthou a Anitou doel Jimmy k závěru, e si vyádá nového učitele. ivot je příli krátký, abych čekal na to, na co mám právo, myslel si.</p> <p>Jednu z věcí, kterou by měl dnes udělat, bylo ukrást nějaké dalí sluně vyhlíející aty. Ty, které měl na sobě, smrděly, a to i jemu samému.</p> <p>Nebo bych si mohl nějaké koupit, jen tak, aby byla změna, uvaoval. Ale nejdřív ke směnárníkovi.</p> <p>Směnárník pracoval v úzkém krámku označeném párem vah na títě nade dveřmi. Malba byla tak vybledlá, e ze zarané píny vykukoval jen náznak zlata. Jimmy přeskočil pinavou struku uprostřed uličky, kývl na pozdrav ranaři, který postával venku a letil svými rameny cihlovou zeď, a zatlačil na dveře. Ranař si najde důvod, aby zabránil komukoliv ve vstupu do obchodu, pokud uvnitř bude někdo z Jízlivců.</p> <p>Směnárník Ference vzhlédl a řekl: “Ha, Jimmy! Co pro tebe můu udělat?”</p> <p>Jimmy si sáhl pod tuniku, vytáhl měec s mincemi a rychlým pohybem zápěstí vysypal půl tuctu mincí na pult. Ostatní byly bezpečně ukryty za podkrovním trámem v jeho pokoji.</p> <p>“Zlato?” podivil se Ference dívaje se na mince velikosti nehtu u palce, které Jimmy rozhodil na ohlazené dřevo stolu.</p> <p>Směnárník byl mu středního věku s úzkým, rovným obličejem a ilhal jako kadý, kdo má obavy o svoji pokladnu, kdy by měl spát. Oblékal se se střízlivou důstojností, která by asi činila dojem na prosperujícího maloobchodníka.</p> <p>“Začíná být ctiádostivý, Jimmy, chlapče?</p> <p>“Poctivě vydělané,” odpověděl Jimmy, “na výměnu.” A pro jednou to byla dokonce pravda.</p> <p>Bedlivým zrakem hlídal váhy, kdy se mince od prince Aruthy měnily v cinkání opotřebovaných a méně podezřelých stříbrňáků a měďáků. Opatření Spravedlivého mue nutila chlapíky, jako byl Ference, zachovávat poctivost - zlomené ruce byly prvním obvyklým trestem za okrádání Jízlivců při výměně a přechovávání zboí, a poté přicházely na řadu skutečné nechutnosti - ale nikdy nekodilo, kdy člověk spoléhal sám na sebe.</p> <p>“Tady,” řekl konečně směnárník. “Tohle bude přitahovat mnohem mení pozornost.”</p> <p>“Právě to jsem si myslel,” opáčil Jimmy a trochu se sám pro sebe usmál.</p> <p>Koupil si opasek na peníze - příli velký cinkající měec byl taky podezřelý - a vyel na ulici.</p> <p>“Vepřové patičky! Vepřové patičky!” uslyel a při těch slovech se mu sbíhaly sliny. Zmekal snídani. “Dvě nejlepí, paní Peaseová,” objednal si vzneeně.</p> <p>Prodavačka patik postavila káru na zem a vytáhla dvě patiky. Byly jetě teplé a voněly, e ho to tahalo za nos. A co víc, vepřové patičky paní Peaseové byly opravdu vyrobeny z vepřového masa a ne z králíka, kočky nebo dokonce z méně chutné lichty jako ty patiky, které dostanete u některých prodavačů. Do jedné se zakousl.</p> <p>“Vidím, e jsi byl úspěný,” řekla, kdy jí předal čtyři měďáky.</p> <p>“Tvrdá práce a čistý tít, paní,” odpověděl. Celá se roztřásla smíchem.</p> <p>No, hubený kuchař by nebyl takovou reklamou, jakou je ona sama sobě, e? pomyslel si.</p> <p>Zapil patiky lahvičkou motu, koupenou u opodál stojícího prodavače, a se spokojeným říháním se usadil na slunci, zády opřený o kamenný kryt studny.</p> <p>Právě si olizoval prsty, kdy ho do temene hlavy udeřil oblázek.</p> <p>Au, pomyslel si a vzhlédl.</p> <p>Za rumpálem na něho hleděl Dlouhán Charlie. Pohnul rukama. Hlas se v Hnízdě Jízlivců, pronesl znakovou řečí. Hned teď. Bezodkladně, ádné výmluvy.</p> <p>Jimmy vyzunkl zbytek motu a se zdvořilým poděkováním spěně vrátil lahvičku prodejci. Pak zamířil k nejblií uličce.</p> <p>Jakmile byl v kanálech, s jistotou se pohyboval klusem - dokonce i místy, kde byla tma jako v pytli a kterých bylo mnoho - a minul stráe, je Jízlivci rozmístili na různých stanovitích a které dnes vypadaly neobvykle ostraitě. Ne, e by někdy nebyly zcela vzhůru, protoe usnout či se opít na hlídce mohlo člověku přivodit těké ublíení na zdraví, nebo ho dočista usmrtit.</p> <p>Zápach připomínal domov, i kdy byl hutný. Jimmy kopl do strany a poslal krysu, která byla agresivnějí ne větina ostatních, do vzduchu. Její skřek ukončilo tupé uchnuti - museli jste být opatrní, protoe ty, které neutíkaly pryč, pravděpodobně měly nějakou nemoc. Jimmy u viděl mue s pěnou u úst po krysím kousnutí a nebyl to pohled, na který by rychle zapomněl.</p> <p>Hnízdo bylo jako rozkopané mravenitě, celé v pohybu -ačkoliv mravenci nevytvářejí takový hluk a nemávají rukama tak, e málem dostanete ránu do obličeje, kdy projdete kolem. Rozruení lidé se rychle pohybovali od skupinky ke skupince. Vypadalo to, e mluví vichni najednou. Jimmy si vyhlédl chlapce, kterého znal a který stál bokem, a přeel k němu. “Co se děje?” zeptal se ho.</p> <p>Chlapec, kterému říkali Larry Ouko kvůli jeho nadměrným uím, stál napnutý jako tětiva luku a sledoval ílené hemení. Odpověděl Jimmymu, ani by spustil zrak ze scény před nimi. “Bas-Tyrovi mui uvěznili dívky a ebráky a kohokoliv, koho dostali do svých zatracených spárů,” zavrčel Larry. “Chytili Geralda.”</p> <p>Jimmy zamrkal. Gerald byl Larryho mladí bratr, nebylo mu víc ne sedm, a to kdo ví jestli. Jimmy věděl, e je Radburn pomstychtivá svině, ale věznění dětí bylo přespříli.</p> <p>Začal se ptát: “Sebrali ho při krá…?”</p> <p>“Ne!” vytěkl Larry a stočil zrak na Jimmyho. “Nedělal vůbec nic. Jen si hrál, je to jen dítě!”</p> <p>“K čertu s Radburnem,” řekl Jimmy s klidem.</p> <p>“K čertu s ním,” řekl Lany. “Ale tohle byl del Garza. Radburn je pryč z města - odplul lodí ani ne hodinu po princeznině odjezdu.” Jimmy zamrkal. Pokud Lany ví, e princezna byla jedním z uprchlíků z minulé noci, pak to vědí vichni. Konec s tajnostmi. “Del Garza je u moci a zeílel.”</p> <p>Zeílel jako lika, pomyslel si Jimmy a ani se nehnul, kdy si představil důsledky. Princezna je pryč, Radburn ji honí - del Garza chce hodit vinu na spoustu lidí, ne se vévoda vrátí zpět. Radburn můe přinejmením říci, e se dal hned do pronásledování. Jak znělo to staré přísloví? Vítězství má tisíc otců, ale poráka je sirotek. Del Garza chce mít tolik dalích kandidátů pro roli poraeného otce, kolik jich dokáe sehnat.</p> <p>“Del Garza je had ze stejného hnízda jako Radburn,” vybuchl vánivě Larry. “Něco zamýlí, a i kdy to ublíí malému chlapci, udělá to!”</p> <p>Jimmy souhlasně přikývl. “No, my mu to nedovolíme,” prohlásil klidně. “Uvidíme, jak rozhodne Spravedlivý mu, a kdy se nerozhodne správně, no, tak uvidíme.” ouchl Larryho do ramene. “Ty a já?”</p> <p>Mladímu chlapci zasvitla v očích naděje a on přikývl.</p> <p>“Kdo jiný myslí, e se k nám přidá?” zeptal se tie Jimmy.</p> <p>“Zjistím to,” odpověděl Lany, utíraje si pinavým rukávem oči a zanechávaje přitom tmavé mouhy.</p> <p>Jimmy přitakal. “Já taky. Ale nebudeme o tom dál mluvit, dokud nezjistíme, co udělá teď.” A měl na mysli jak del Garzu, tak i Spravedlivého mue a jeho velitele. “Pojďme to obejít, uvidíme, co dokáeme zjistit.”</p> <p>Larry přisvědčil a oba vyrazili.</p> <p>“Postihlo to některý z domů?” ptal se tlustý mu skupinky prostitutek. “Mám na mysli domy, které nám patří.”</p> <p>“Jetě ne,” odpověděla jedna ena se pičatým nosem, která vypadala dobře přes čtyřicet. “Ale pokud tohle starého Jocka neuspokojí, budou na řadě. Jsou první na ráně, jak se říká.”</p> <p>“Do těch domů chodí hodně panstva,” podotkla jedna její kamarádka. “Těm by se nelíbilo, kdyby jim něco naruilo zábavu.”</p> <p>“Och, tajné policii to tak bude vadit,” prskla ta se pičatým nosem. “Ta zrovna miluje, kdy má něco na vzneeného pána nebo bohatého obchodníka se árlivou manelkou. Dejte na má slova, i kdy tímhle ten bastard získá to, co chce, stejně to bude jejich dalí krok.”</p> <p>“Pravda,” souhlasil tlusoch. “Kdy jednou začal, proč by měl přestávat?”</p> <p>Jimmy musel souhlasit. Mnohem překvapivějí mu připadalo, e tajná policie jetě takový krok neudělala - Radburn byl dost chytrý, aby na to dohlédl. Zdálo se, e pro bastarda bez srdce zaslepeného mocí je to logický krok. Mnohem logičtějí, ne sbírat na ulici děvčata. Mohli jste se toho hodně dozvědět, pokud jste měli moc a dreli pod krkem vykřičené domy. Stěny měly doslova ui - příhodně umístěné odposlouchávací body za falenými zdmi v několika draích bordelech. Nejeden obchodník kadý měsíc rád zaplatil madam něco navíc, aby byl informován o tom, co říká jeho opilý konkurent, kdy chce udělat dojem na přítomnou favoritku. Jimmymu nedalo ádnou námahu představit si za zdí spí královského agenta ne bordel-mamá.</p> <p>I před událostmi minulého týdne se povídalo, e Guy du Bas-Tyra má ambice stát se přítím princem z Krondoru a e Jocko Radburn míří na místo přítího vévody z Krondoru. Západní lechtici by určitě proti takovému uspořádání ve Sněmovně lordů otevřeně protestovali, ale západní lechta, která měla co skrývat, mohla být méně ochotná vykřikovat své námitky příli nahlas. Navíc čím víc toho Radburn a del Garza vymáčknou z tohoto zmatku, tím pravděpodobněji jim vévoda odpustí, a se vrátí.</p> <p>Jimmy sám vystopoval Smraďocha Nevilla. Seděl v koutě, co nebylo neobvyklé vzhledem k aromátu, který vydával. Pach měl základ ve starém potu a vycházel z jednoho kouta. ebrák býval v krondorském vězení častým hostem a mohl mít uitečné informace. Záleelo jen na tom, jak smrdutý je dnes.</p> <p>Jimmy si před starého ebráka sedl na bobek a zamával mu pod nosem kouskem stříbra. Věděl, e je to nejlepí způsob, jak přilákat staříkovu pozornost. Neville se pozvolna přestal kolébat a očima začal sledovat minci. Pak zvedl ruku a pokusil se ji chytit. Jimmy s ní ucukl a zavřel ji v pěsti.</p> <p>“Neville,” řekl, “potřebuji nějakou informaci.”</p> <p>Starý mu na něj hleděl. Byl naprostý blázen, ale hluboko v jeho očích se skrývala rozváná inteligence. Koneckonců zatím neumřel hlady ani zimou a ani ho opilci neukopali k smrti.</p> <p>“Co chce vědít?” zeptal se ilavě.</p> <p>“Vyprávěj mi o celách ve věi,” řekl Jimmy, “chci vědět vechno, na co si vzpomene.”</p> <p>Neville se začal pochechtávat, dokud se nezačal dusit. Pak se rozkalal, a Jimmy čekal, e kadou chvíli vyplivne plíce. Jimmyho to otrávilo, protoe měl podezření, e kael je ádostí o tekutou odměnu. Nicméně vstal a pro starého ebráka opatřil hrnek piva.</p> <p>Jak očekával, jakmile se nádoba dostala Nevillovi do sukovité ruky, křeč ustala.</p> <p>“Bude to víc ne jeden stříbrňák za to vechno,” zaskřípal starý mu a pak si lokl.</p> <p>“Kolik?” zeptal se Jimmy.</p> <p>ebrák pokrčil rameny a nahrbil se. “Dvacet,” řekl, i kdy dobře věděl, e tolik nikdy nedostane.</p> <p>Jimmy vstal a odcházel.</p> <p>“Hej!” zavolal Neville, viditelně podráděný. “Kam de?”</p> <p>“Promluvit si s někým, kdo není blázen,” odvětil Jimmy přes rameno.</p> <p>“Poď sem,” doadoval se ebrák. “Copa nevi, jak se smlouvá? Co mi dá? Sem blázen, ne hlupák.”</p> <p>Jimmy zvedl minci a Neville se začal kolébat a neslyně bručet.</p> <p>“Dej tři,” ádal.</p> <p>“U jsem utratil dva měďáky za tvoje pivo,” řekl Jimmy. “Nedávám peníze pro nic a za nic. Dá mi za ně něco, a kdy si budu myslet, e to stojí za víc, zaplatím víc.”</p> <p>“To je fér,” souhlasil nedočkavě Neville. “Co chce vědít?”</p> <p>Jimmy si před ním sedl, dýchal přitom ústy, aby se vyhnul silnému zápachu starého mue, a vyptával se ho na cely. Jak hluboko jsou, jak se do nich dostane, kolik je cel, kolik hlídek, jak často se hlídky mění, jak často vězně krmí, jak často vynáejí výkaly, pokud je vůbec vynáejí? Smraďoch Neville odpovídal na kadou otázku s očima ádostivě upřenýma na tvář mladého zloděje a s kadou odpovědí Jimmymu klesala nálada.</p> <p>“Je nějaký způsob, jak se dostat ven, ani by o tom hlídka věděla?” zeptal se konečně.</p> <p>Smraďoch Neville vybuchl smíchem. “U bohyně těstěny, která mě nenávidí, jak bych to měl vědít?” tázal se. “Nikdy sem se nepokusil dostat ven. Za ty problémy to nestojí. Čtyři dny bylo nejdýl, co sem tam byl.”</p> <p>Jimmy se naklonil blí a zeptal se: “Slyel jsi někdy o někom, kdo uprchl?”</p> <p>Starý ebrák se začal chichotat a hrozit mu pinavým prstem. “Co to? Jocko ti lohl milou?”</p> <p>Jimmy se na něj tvrdě podíval. “Zbývají ti u jen tři zuby, Neville,” ukázal. “Chce, abych ti je vyrazil?”</p> <p>Rychle jako útočící had popadl ebrák s překvapující silou Jimmyho za pai.</p> <p>“Rád bych viděl, jak to zkouí, to teda jo,” zavrčel. “Děátko.” Odstrčil ruku mladého zloděje. “Myslí, e sem zůstal naivu tak dlouho náhodou? e snad Lims-Kragma, velká bohyně smrti, na mě zapomněla? To si myslí? Ha! Hloupé mládě!” Uplivl si.</p> <p>Jimmy z toho usoudil, e starý mu si stále jetě chce vydělat své stříbro. Kdyby Jimmy ukončil hovor, Neville by na něj asi plivl. A pak bych toho starého zmetka musel zabít. Nebo sebe. Představa, e na něj plivl Smraďoch Neville, ho pohorovala.</p> <p>“Slyel jsi,” opakoval vyrovnaně Jimmy, “e by někdy někdo uprchl?”</p> <p>Starý mu se podíval stranou, potřásl hlavou a nad otázkou jen mávl rukou.</p> <p>“Je nějaká cesta dovnitř nebo ven, kterou stráe nehlídají?” vyptával se Jimmy zoufale.</p> <p>“Vím jen o odpadu v podlaze velký cely.” Pochichtával se a ďábelsky se na Jimmyho podíval. “Ale to by se ti nelíbilo, je to díra, do který sme čůrali.”</p> <p>Jimmy na něj jen hleděl a usilovně přemýlel. Ne, nelíbilo se mu to, ale mohlo to mít něco do sebe.</p> <p>“Ten odpad, ten vede přímo do kanálů?” zeptal se. “Nebo má vlastní vyústění v přístavu?”</p> <p>Neville se znovu zasmál a Jimmy zauvaoval, e ten starý liák má z jejich rozhovoru větí potěení, ne by měl mít.</p> <p>“Jak to mám vědít?” opáčil Neville. “Myslí, e sleduju svý chcanky, kam tečou? Ta díra je jen takhle velká!” Pozvedl ruce, aby naznačil kruh velikosti talíře, a Jimmymu opět klesla nálada.</p> <p>“Hej!” řekl Neville a strčil do chlapce. “Moná zná cestu z vězení Spravedlivý mu. Proč se nezeptá jeho?” A divoce se rozesmál.</p> <p>Mladý zloděj vstal a měl se k odchodu.</p> <p>“Hej!” zavřískal ebrák. “Kde sou mý prachy?” natáhl kostnatou ruku.</p> <p>Jimmy mu hodil ten jediný stříbrný, který mu předtím nabízel.</p> <p>“Hej!” zakřičel Smraďoch Neville. “Má mi dát víc! Taková byla dohoda.”</p> <p>“Dohoda byla,” odsekl chladně Jimmy, “e pokud si budu myslet, e tvoje informace stojí za víc, dám ti víc. Dej mi něco, co můu pouít.”</p> <p>Starý mu bručel a zlobně se na něj mračil, něco vak přinutilo Jimmyho vyčkávat. “Vede do kanálů,” přiznal Neville na konec. “Ale tunel je napůl zavalený, není bezpečný.”</p> <p>“A odpad?” zeptal se Jimmy. “Můe se jím někdo dostat dolů?”</p> <p>Neville otočil hlavou na jednu a na druhou stranu, jako by protestoval proti dalímu vyptávání, a pak přikývl. “Odpad býval větí,” připustil. “Trochu ho vyplnili kameny a maltou. achta je dost velká pro někoho hubenýho. ikovně do toho kopni a odpad se otevře. Dost na to, aby jím někdo prolezl, pokud nemá moc v pase.”</p> <p>Jimmyho osvítilo a on hleděl na starého ebráka. “Tys ho pouil!” obvinil ho. “Tys pouil tu achtu k útěku!”</p> <p>Neville se náhle začal zmítat a jeho pohyby měly znamenat: bě pryč a nech mě samotného, nebo budou problémy - co zdokonaloval během dlouhé kariéry při jednání s veřejností.</p> <p>Na Jimmyho to neudělalo ádný dojem, a tak do Nevilla píchl prstem. “Přestaň!” Čekal, dokud se starý mu neuklidnil a znovu se na něj nezamračil. “Teď,” prohlásil Jimmy vyrovnaně, “mi řekne, co chci vědět, a pokud se ukáe, e je to pravda, dám ti tohle.” Na zlomek sekundy zablýskal zlatou mincí. “Pokud se ukáe, e le, nedostane nic.”</p> <p>Zlatá mince byla pro mue, jako byl Neville, celé jmění. Za ně dostane padesát lahví piva - stovku, pokud zůstane u toho hnusného, jaké prodávají v chudinské čtvrti. Neville seděl, kousal se do rtů a přemýlel.</p> <p>“Proč ne?” řekl nakonec. “Není to nic tajnýho. Kdysi v mládí sem byl zloděj. Chytli mě, nebylo to lehký.”</p> <p>Smraďoch Neville nasadil nepřítomný úsměv, a právě kdy si Jimmy myslel, e s ním bude muset zatřepat, aby ho přivedl zpátky do přítomnosti, začal opět mluvit.</p> <p>“Měl sem viset.” Neville si opět odplivl. “Ale věděl sem, e dy budu mít čas a trpělivost, dostanu se ven. Je tam mříka,” řekl a ukázal pinavým prstem dolů.</p> <p>Jimmy se automaticky podíval dolů, pak se zaklebil a podíval se zpátky na staříka.</p> <p>“Ne moc velká, hele, ale já, já to zvládl.” Neville se vsedě zavrtěl a rukama pracoval nad hlavou, jako by se protahoval úzkým prostorem. “Moje ramena dou vyhodit,” řekl a sípavě se zasmál, kdy se na něj mladý zloděj pochybovačně zadíval.</p> <p>Ne, e by Jimmy o něčem takovém neslyel u dřív, ale bylo těké uvěřit, e lidská troska před ním by mohla umět něco tak uitečného.</p> <p>Neville se plácl do kolena a smál se. Po chvíli pokračoval. “Tehdy nebyla etě mříka ani zazděná, nemysleli, e by se někdo moh dostat dolů tou achtou.” S úsměvem potřásl hlavou. “Přál by sem si vidět jejich obličeje, dy pro mě přili.” Zabublal.</p> <p>Jimmy přikývl. “Take kde to je?” zeptal se.</p> <p>Neville zíral do prázdna, jedním prstem maloval do vzduchu, jak se pokouel vzpomenout si na cestu. “Dej se čtvrtou achtou u Pěti hrotů,” řekl nejistě. “Ne, ne, dej se druhou -” Odmlčel se. Najednou byl čilejí. “Di k dokům, dycky tou nií cestou… ne, ne, ta vede k valchářům. Nechtěj se tam dostat.” Netrpělivě zafuněl. “Vím, jak se tam dostat,” řekl netrpělivě, “nikdy sem jen nikomu nemusel povídat, jak se tam dostat.”</p> <p>Jimmy vstal. “Tak mi to uka. To bude snadnějí.”</p> <p>Starý ebrák se na něj podíval, jako kdyby mu Jimmy právě navrhl, e se má svléknout do spodního prádla a tancovat na stole.</p> <p>“Nic pro mě!” řekl Neville. Mávl hrnkem. “Mám tady vecko pohodlí.” Rozhlédl se kolem a mávl rukou, jako by ukazoval na nejútulnějí zákoutí ve městě.</p> <p>Jimmy se přisunul dost blízko, aby se mu spálily chlupy v nose, a navrhl: “Čtyři stříbrné k tomu zlatu, kdy mi to ukáe.”</p> <p>Neville převykoval, hleděl do prázdna a neodpovídal.</p> <p>Jimmy se netrpělivě kousal do horního rtu a věděl, e právě teď má Neville navrch. Teď musel získat lepí postavení, jinak by při smlouvám se ebrákem zbankrotoval.</p> <p>“Koupím na ten výlet půl měchu vína,” nabídl Jimmy. “Můe si nechat, co zbude, jakmile se tam dostaneme.”</p> <p>“Plný měch,” kontroval Neville.</p> <p>“Půl”</p> <p>“Celý!” vytěkl starý ebrák. “Je to kus dřiny.”</p> <p>“Platí,” řekl Jimmy a trochu váhavě napřáhl ruku.</p> <p>Neville si plivl do dlaně a plácl si s Jimmym dřív, ne chlapec stačil ucuknout. Pak se hlučně rozesmál znechucenému výrazu mladého zloděje.</p><empty-line /><p>kapitola čtvrtá</p> <p>SPIKNUTÍ</p> <p>Jimmy se protáhl davem.</p> <p>“Larry,” řekl.</p> <p>Mladí chlapec sebou neznatelně kubl a Jimmy pocítil malý příval pýchy. Připlíit se k hlídce bylo snadné, ale tento chlapec byl kolega - profesionální zloděj.</p> <p>“Něco jsem zjistil,” pokračoval Jimmy a rozhlíel se po davu, aby se ujistil, e je nikdo neslyí. “Cestu do vězení.” Ukázal, jak někoho mačká. “Ale je tu problém.”</p> <p>“Jaký problém?”</p> <p>“Jediný, kdo zná cestu, je Smraďoch Neville - take ho musíme vzít s sebou.”</p> <p>Larry změnil výraz od radostného k trpkému, jako kdyby právě kousl do něčeho nechutného.</p> <p>“A musel jsem mu slíbit půl měchu vína. Co znamená…”</p> <p>Starý Neville byl ten typ, který najednou zmizí z důvodů, je zná jen on sám, aby se pak objevil a doadoval se slíbené odměny. Navzdory děravé paměti stařík nikdy nezapomínal na odměny, přestoe na čin samotný si vzpomínal jen matně.</p> <p>Otočili se a sledovali, jak Neville vede rozhovor s kýmsi, kdo tam nebyl. Jimmy mu do rozhovoru vstoupil a vylákal Nevilla z Hnízda tak, e vyléval proud trpkého červeného vína, který Neville nedočkavě chytal do úst. Kdy byli venku, Jimmy zazátkoval měch.</p> <p>“Veď nás,” řekl.</p> <p>Starý ebrák zamlaskal, pokrábal se na obličeji a krku a olízl si z prstů kapky vína.</p> <p>Jimmy si okázale přehodil měch přes rameno.</p> <p>“Kdykoli bude připravený,” dodal.</p><empty-line /><p>“To je ono,” řekl Neville.</p> <p>Tři Jízlivci se krčili rozkročeni nad pinavým proudem, který protékal středem kanálu. Z oválného otvoru ve zdi před nimi vytékal do smrdutého proudu dalí příspěvek. iroké pruhy lesknoucího se ledku na cihlách ukazovaly, e struka byla kdysi irí.</p> <p>“Zabralo to dost času,” řekl hořce Larry.</p> <p>Jimmy pokrčil rameny. Neville nehrál ílence pořád. Vraceli se víckrát, ne si dokázal Jimmy zapamatovat, a stařík úpěl, jakou má ízeň. Ale mladý zloděj byl neústupný. ádné víno, dokud nenajdou to místo.</p> <p>Pokud je teď napůl střízlivý, nikdy nespatříme denní světlo, kdy ho nechám, aby se opil.</p> <p>“Jsi si jistý, e je to ono?” zeptal se pochybovačně Jimmy.</p> <p>Jak Neville říkal, tunel byl částečně zhroucený. Su vytvořila svah do hlavního kanálu, čím jim umonila snadný přístup, avak vzduch, který k nim vanul z vrcholku hromady suti, byl odpornějí ne samotný ebrák. Larry řekl: “Něco tam nahoře chcíplo!”</p> <p>Neville si nevímal poznámky, zato odpověděl na Jimmyho otázku. “Ano, jsem si jistý,” vytěkl. Zlostně pohyboval rty, z nich mu vyčníval zčernalý pahýl zubu. “Dybys byl dával pozor, věděl bys to!”</p> <p>Ten starý liák má pravdu, přiznal neastně Jimmy. Proli kolem znamení, která je varovala, e se blíí k základům tvrze.</p> <p>“Fíha!” řekl Larry a začal se dusit, jakmile strčil hlavu a ramena do díry. “To nemůe myslet váně! Tudy neprojdeme! Had by se tím neprotáhl!”</p> <p>Jimmy s Larrym naprosto souhlasil. Hodil měch vína ebrákovi, který pospíchal pryč, ani by se doadoval zbytku své mzdy. Jimmy se zaklebil, kdy sledoval, jak Smraďoch Neville peláí do tmy. Pak Jimmy vyplhal po suti a strčil pochodeň do díry.</p> <p>“Podívej, tady dál je to irí,” hlásil. “A tahle su můe snadno povolit.” Dal plnou hrst stranou a pak si utřel ruku do kalhot. Dobře, stejně jsem si chtěl koupit nové.</p> <p>“Mohli bychom to dostatečně vyčistit, abychom se dostali skrz, za méně ne hodinu, kdy se nebudeme starat o to, jestli děláme hluk. Pak tím bude snadné prolézt. Nakonec, nepojedeme tam na koni.”</p> <p>Pochodeň zablikala v silnějím průvanu. Jimmymu se začal zvedat aludek, a tak zacouval zpátky a vrávoral po hromadě kamení a zeminy.</p> <p>Potřásl hlavou a zaslzel. “Má pravdu, jen naprosté zoufalství by mě tam dostalo. A i pak.</p><empty-line /><p>Tři výjimečně zámoní obchodníci seděli u stolu naproti úřadujícímu guvernérovi města. Byli to členové mocného cechu obchodníků - organizace, k ní patřili nejbohatí mui ve městě společně se zástupci dalích důleitých cechů: koeluhů, kovářů, rejdařů, povozníků a dalích. Cech obchodníků byl nejvlivnějí klikou v kníectví hned po princi a knězích. Příli mnoho lechticů v Království dluilo nejmocnějím členům cechu nebo s nimi obchodovalo. Sklizeň ze vzdálených statků se nedostala na tritě, pokud vozkové neřídili vozy. Zboí zaplňovalo skladitě v docích a nezamířilo nikam, pokud je dělníci odmítli naloit na lodě. Organizace byla původně zaloena, aby dohlíela na soudní neshody mezi různými cechy a nezávislými obchodníky. Během let získala významný vliv na běh Království. Spolupráce cechů byla ivotně důleitá pro úspěch del Garzových plánů, nebo se guvernér aspoň potřeboval ujistit, e nebudou proti němu.</p> <p>Tři obchodníci zachovávali stejně povýený výraz, zatímco očima, které jim ve světle svíček zářily, bedlivě sledovali kadý del Garzův pohyb. S důstojnou zdrenlivostí čekali, a jim věnuje pozornost, a nevímali si průvanu, který pohyboval závěsy na stěnách. Mui se ani nepohnuli, aby si přitáhli plátě těsněji k ramenům.</p> <p>Del Garza pokračoval v psaní. Čmáral po nepříli důleitém dokumentu a byl si plně vědom toho, jak zřídka tito páni předvádějí takovou trpělivost. Těila ho tato malá ukázka moci. Skutečně z toho měl potěení. Teď měly přijít na řadu záleitosti jeho pána.</p> <p>Skončil s psaním, posypal dokument pískem a zatřepal s ním. Pak jej odloil a otočil se, aby se podíval na mue sedící proti němu. “Děkuji, e jste přili,” řekl hlasem chladně neupřímným.</p> <p>Marcellus Varney, lodní dopravce queganského původu, zvedl obočí. Byl to mu s býčí íjí, který zcela zjevně strávil mládí těkou prací. Teď, ve středních letech, byl boháč a pod tukem měl stále jetě svaly. “Nebyli jsme pozváni,” odvětil jasně. “Měl jsem dojem, e jsme byli zatčeni.” Svým celkovým postojem naznačoval znechucení.</p> <p>“Přesto vak,” pravil úřadující guvernér velmi uctivě, “jste mohli klást odpor.” Naklonil hlavu na stranu a rozpřáhl ruce. “Ne, ne, musíte mi dovolit, abych vám poděkoval za vai spolupráci.”</p> <p>“Tak ven s tím,” řekl Varney klidným hlasem, pohled měl natvaný.</p> <p>Del Garza se na vechny postupně zadíval, a pak udělal smířlivé gesto.</p> <p>“Jak si přejete, pánové.” Opřel se do křesla. “Jste si bezpochyby vědomi zvlátních rozkazů a výjimečného stavu, který se chystám v Krondoru vyhlásit. Ji jsem předloil kopii s rozkazy vaemu cechu a předpokládám, e jste měli den na zváení.”</p> <p>Tři mui se zavrtěli na idlích. To ho pobavilo. Museli to snad trénovat, tak byla jejich souhra dokonalá.</p> <p>“Pozval jsem vás sem dnes večer, abych se dozvěděl, jestli je tu něco, co bych mohl udělat, abych si zaslouil vai podporu. Před námi jsou těké časy a já se chci ujistit, e nejrespektovanějí hlasy v cechu obchodníků tomu vysloví podporu.” To přivábí jejich pozornost, pomyslel si a v duchu se usmál. Malé zalichocení společně se zastraováním dělá divy.</p> <p>Obchodníci se na něj zahleděli, jako kdyby věřili, e mu záleí na jejich názoru. Co mu samozřejmě záleelo, pokud byl v souladu s tím jeho.</p> <p>Rufus Tuney, obchodník s obilím se esti strategicky umístěnými mlýny kolem města, se zaklebil a potom poněkud líně mávl rukou. Byl to světák, který měl sklony dávat na sebe nadměrné mnoství krajek a pudru a kterého obklopoval přesycený mrak kořeněné a eříkové vůně, a el kamkoliv. “Nová opatření, která jsi navrhl, nejsou bez předností,” poznamenal. “Problém je, e se zdají být… poněkud přehnaná.” Pohlédl na úřadujícího guvernéra se zvednutým obočím. “I kdybychom my tři srdečně podpořili tvé kroky -” nepatrně pokrčil rameny, “- k čemu jsou pouhé tři hlasy?”</p> <p>“Tímhle se, pánové, laskavě nezabývejte,” řekl del Garza tvrdým hlasem. “Co musíte vzít v úvahu, jsou vae vlastní výhody v této záleitosti.”</p> <p>Jeho poznámka byla přijata s tichým souhlasem a del Garza viděl, e přemáhají nutkání podívat se jeden na druhého.</p> <p>“Výhody?” chtěl vědět Varney.</p> <p>Čekal jsem, e se zeptá on.</p> <p>Třetí host, obchodník s kořením jménem Thaddius Fleet, se zavrtěl na idli. Byl to nezajímavý mu, oblečený do dobře střieného a přitom jednoduchého oděvu. “Podívej, del Garzo. Co přesně navrhuje?”</p> <p>A del Garza také čekal, e vyjednávání se pokusí vést tento mu. Někdy to bylo a příli snadné. Povzdechl si. “Musím zacházet do podrobností?” zeptal se znuděně. “Pamatujte, pánové, kde jste byli, kdy vás moji mui ádali, abyste přili sem.” Postřehl, e to zabralo. Tentokrát si vyměnili letmé pohledy.</p> <p>Co je to za hlupáky! Pohrdal větinou jejich druhu, ale ti tři sedící před ním byli nyní zvlátě nechutní. Tuney a Fleet měli záliby, za které se styděli a díky nim byli zranitelní. Varney měl sluný vedlejí příjem z prodeje mladých dívek a chlapců jako otroků do Keshe. Nadrogoval je a paoval v tajných odděleních svých lodí. Jednou, a u nebude uitečný, pomyslel si del Garza, bude poehnáním pro Království, kdy jeho obchody skončí. Otroctví, s výjimkou vězňů krále, bylo v Království nezákonné.</p> <p>Moná ho prodám do Velké Keshe. To by mě určitě pobavilo. Co se týkalo ostatních, byli to jen vední mui s hloupými hříky. Jednomu se líbilo nechat se plácat po zadku hezkými enami, ten druhý rád předstíral, e je krásnou enou. Nezraňovali nikoho, jen sami sebe. Jsem jim skoro vděčný, a taky Radburnovi, e schraňuje tak uitečné a ucelené informace. Kdy si bude v následujících dnech volat klíčové členy cechu po dvojicích či trojicích, srazí to cech pěkně na kolena.</p> <p>“To zajisté staví věci do jiného světla,” reagoval ponuře Fleet. Podíval se na své dva společníky. Nikdo nemusel nic říkat. Vichni věděli, e del Garza vlastní informace, které by je zničily, a ve Varneyho případě jej poslaly na ibenici.</p> <p>Po chvilce ticha řekl del Garza netrpělivě: “A v tomto novém světle doufám vidíte jasně, e byste měli podpořit moje nařízení. Koneckonců, baron Radburn se brzy vrátí. Ujiuji vás, e narozdíl ode mne bude brát v těchto záleitostech mnohem mení ohledy na stanovisko cechu.”</p> <p>“Já… tomu věřím,” pravil Tuney.</p> <p>“Dobrá. Pak tedy můu počítat s vaimi hlasy?” Del Garza na ně hleděl, dokud jeden po druhém nepřikývli a potichu nesouhlasili. “Výtečně! Nebudu vás déle zdrovat, pánové.” Dobromyslně se na ně usmál, kdy bral dokument z hromady po své levici a pokládal ho před sebe. “Uijte si zbylého večera.”</p> <p>Zazvonil na malý zvonek a dveře kanceláře se otevřely. V nich stála strá. Del Garza obrátil pozornost k dokumentu před sebou a zdánlivě si jich přestal vímat.</p> <p>Tři obchodníci se s úasem dívali jeden na drahého. Nebyli zvyklí, aby je někdo takto propustil. Kdy se zvedali ze idlí, vrhali na del Garzovou skloněnou hlavou pohledy, které slibovaly ďábelskou odvetu.</p> <p>Úřadující guvernér načasoval scénu tak, e kdy vzhlédl, zachytil jejich výraz a usmál se. Výhrůka v jeho úsměvu byla silnějí a oni to věděli.</p><empty-line /><p>“Slyte, slyte,” zanotoval vyvolávač.</p> <p>Jimmy Ručka se zastavil ve stínu vchodových dveří a tvářil se pečlivě nenápadně. Vyvolávače doprovázel ozbrojený mu v černé a zlaté, jeho oči byly nepříjemně aktivní. Od výletu do kanálů se Smraďochem Nevillem a Larry Oukem uplynuly dva dny, ale Jimmy se teprve zbavil rýmy, která ho vzápětí postihla, a taky neměl náladu, aby ho někdo honil.</p> <p>“Prohláením úřadujícího guvernéra města Krondoru byly učiněny následující změny v běném právu: pouliční prostituce bude nyní povaována za zločin srovnatelný s loupeí a vloupáním a bude za ni uloen stejný trest. Vechny vykřičené domy a bordely ve městě musí získat královskou licenci k provozování. ebrání je takté vyhláeno za zločin a bude nyní trestáno minimálně padesáti ranami.”</p> <p>Pokračoval k závěrečnému “mou rukou dneního dne” a tak dále, Jimmy vak přestal poslouchat.</p> <p>Povolení k provozování bordelů znamenalo, e vévodovi agenti a vojáci budou prohledávat budovy a registrovat děvčata. To nebylo důleité.</p> <p>Ale za krádee a vloupání byl trest smrti pověením a padesát ran by zabilo vechny kromě těch nejsilnějích. Jimmy se omámeně vydal zpátky uličkou. To znamenalo, e kadý, kdo u byl chycen - Flora a Gerald a ostatní - byl odsouzen k smrti. Otočil se a spěchal bluditěm uliček k nejbliímu vchodu do kanálů. Byla to teď otázka dní, kdy zemřou.</p> <p>“Úřadující guvernér učinil prohláení,” zabručel si a zahoupal se na mříce, ne bezhlučně dopadl na kluzké cihly. “Uvidíme, co na to řekne Spravedlivý mu.”</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Hnízdo Jízlivců bylo přeplněno. Jimmy zde jetě nikdy neviděl tolik lidí a jen stěí slyel sám sebe. Nálada byla vyděená, ale obličeje kolem něj byly bledé a tvrdé. Nebylo zde Jízlivce, který by jetě neměl přítele nebo příbuzného ve vězení. Jimmyho by zajímalo, jestli vězňové vědí, co je čeká.</p> <p>Protáhl se mezi lidmi a zjistil, e kromě prohláení nikdo nic nového neví. Nikdo nevěděl, co s tím Spravedlivý mu zamýlí udělat, a nikdo u celé hodiny neviděl Pána dne, a to přitom zbývaly jetě dvě hodiny, ne do sluby nastoupí Pán noci. Navíc si nikdo netroufal vyjít ven, hlavně eny a ebráci.</p> <p>Jimmy vypátral Larryho Ouka, který se drel na jedné ze stropních podpěr. Krčil se tam jako chrlič. Jimmy se za ním vydal. Kdy konečně stál pod Larryho hradem a jejich oči se setkaly, bylo to, jako by si potřásli rukama. Mysleli oba na toté, ani nemuseli mluvit. Mladí chlapec vystrčil bojovně bradu a nervózně polkl, pak se rozhlédl a uviděl něco, co ho donutilo ztuhnout.</p> <p>“Co je?” zeptal se Jimmy.</p> <p>“Smějící se Jack,” volal Larry dolů.</p> <p>Ostatní to uslyeli a obrátili se směrem, kterým se díval chlapec. Ticho se ířilo jako vlnky, jak se nesla zpráva o příchodu velitele Pána noci. Ne Správce noci zaujal místo na stole, bylo ve velké místnosti ticho kromě příleitostného pokalávání a zvuků kapek vody. Smějící se Jack se otočil kolem dokola, aby se na vechny podíval, a zaklebil se jetě víc ne obvykle.</p> <p>“Vichni jste to u slyeli,” zařval. “Take nebudu opakovat nařízení. Rozkazy jsou - nic nedělat. Nechte vechno na Spravedlivém mui a drte se při zemi, jak nejvíc můete. Rozumíte?”</p> <p>Dlouho byl dav zticha, nelibost narůstala jako vlna.</p> <p>“Nue?” doadoval se Jack se zlobou v očích.</p> <p>Tam a onde zabručelo pár hlasů, ale větinou Jízlivci jen hleděli a čekali na dalí. Mlčením se toho doadovali.</p> <p>“Nu, nejste vy pěkná sebranka?” dobíral si je Smějící se Jack. “Vůbec ádná důvěra?” křičel. “Kde by byla větina z vás, kdyby nebylo Spravedlivého mue? Ha? Řeknu vám, větina z vás by u byla dávno mrtvá. Je snadné být věrný v dobrých časech. Je snadné dret se pravidel a dělat, co se očekává, kdy ve běí, jak má. Ale právě ve zlých časech se máte dret pravidel. Věrnost nás vechny provede patnými časy.” Utědřil vem tvrdý pohled. “Take, co se bude dít? Budete se řídit rozkazy, nebo vyrazíte do ulic, aby vás hlídky mohly najít?”</p> <p>Otázka byla přijata se zmateným tichem. Jack čekal, e se ozve potvrzující řev, ale Jízlivci se nejistě dívali jeden na druhého. Snaili se přijít na to, jak zařídit, aby to nevyznělo tak, e se chtějí nechat vykopnout na ulici.</p> <p>“No, kdy to stavíte takhle,” zavrčel Jimmy. “Spravedlivý mu!” vykřikl a zvedl pěst do vzduchu.</p> <p>Dav zdivočel a začal křičet. Hřmělo to, a malta začala padat ze stropu a Smějící se Jack zvedl ruce, aby je utiil.</p> <p>“Běte do svých postelí a skrýí,” poručil. “Drte se při zemi a čekejte na rozkazy. Mohu vám slíbit jednu věc. Nebudeme to brát jako zalehnutí, ale nikdo nebude dělat nic, dokud neuslyíte něco jiného.”</p> <p>Následoval dalí výbuch potlesku, který rychle utichl, kdy Smějící se Jack sestoupil ze svého provizorního pódia. Jimmy pohlédl na Larryho a ukázal hlavou směrem ke dveřím. Pak se pohnul, věděl, e ho mladí chlapec bude následovat, jakmile bude moci.</p><empty-line /><p>Jimmy je vedl z kanálů a bluditěm zadních uliček, větinou promočených, některých dokonce čistých, dokud nepřiel k plotu z cedrových kůlů zasazených do kamene. Vyplhal na plot a letmo stoupl na okenní římsu, pak se chytil v díře zanechané po vypadlé cihle a vytáhl se nahoru, kde se mohl postavit na okenní římsu. Udroval rovnováhu a natáhl se, aby se chytil okapu. Povytáhl se za ruce a pod bradu, nael pičkami nohou spáru mezi cihlami, co mu umonilo odrazit se nahoru, a se mu podařilo vytáhnout se na střechu z taek.</p> <p>Pak se tie překulil, aby mohl Larry vyplhat vedle něho. Ani jeden z nich se nezadýchal, poněvad stezky po střechách jim byly známé tak, jako majiteli domu schody do podkroví.</p> <p>Nacházeli se na střee hlučné přístavní krčmy - taky pod nimi lehce vibrovaly, jak se námořníci, posilněni vínem, pokoueli zpívat - přesto vak dělali nejmení moný hluk, kdy se pohybovali v tmavém stínu vikýře. Jimmy zariskoval a rychlým pohledem do okna se ujistil, e je místnost prázdná. Lehl si na záda, díval se na hvězdy a poslouchal, jestli je někdo nepronásleduje. Larry si klidně sedl vedle něj, zjevně dělal toté.</p> <p>“Myslím,” zaeptal Larry nakonec a zněl velmi neastně, “e Spravedlivý mu donutí del Garzu odkrýt karty.”</p> <p>Jimmy přikývl. Pak si uvědomil, e je příli velká tma, aby to bylo vidět, a souhlasně zabručel.</p> <p>“Jediný problém je,” pokračoval mladí chlapec divoce, “e on neblufuje. Proč by měl? Nikdo si nebude stěovat, kdy pověsí tucet Jízlivců. Nebo i stovku!”</p> <p>Jimmy na něj zasyčel, protoe to poslední Larry skoro zakřičel. Mladí chlapec zamumlal omluvu a Jimmy ho krátce a soucitně ouchl do ruky. Ale souhlasil s Larryho pocity. Úřadující guvernér postaví Spravedlivého mue do nejhorí moné pozice, ne bude souhlasit s vyjednáváním, pokud to někdy udělá.</p> <p>V dějinách cechu zlodějů Jízlivci a Koruna jetě nikdy neseděli za jedním stolem, ale během desetiletí od doby, kdy byl cech zaloen, Jízlivci při několika příleitostech dosáhli urovnání s princem Krondoru. Slovo utrousené obchodníkem se známostmi u dvora, řemeslník s obchodními zájmy na obou stranách práva doručující zprávu, a Čas od času se obtíné situaci dalo vyhnout. Jízlivci občas i někoho ponechali jeho osudu, kdy byl přichycen při činu, tomu rozuměl kadý zloděj, rváč i ebrák. Ale občas nějaký horlivý stráník určil pro ibenici patného člověka nebo zatkl nevinné děvče či ebráka pro daleko závanějí zločin, a čas od času byla provedena výměna. Nejednoho Jízlivce vyhodili z vězení hned poté, co krondorský erif získal jasný důkaz neviny - obvykle místo pobytu pravého pachatele, který se někdy schovával, jindy byl mrtvý. Při jiných příleitostech byla tlupa nepatřící ke Spravedlivému mui vydána erifovým muům, co je uchránilo námahy se zatýkáním.</p> <p>Larry řekl: “Spravedlivý mu nehodlá dělat nic, e?”</p> <p>“Vzhledem k postavení, ve kterém je, nemyslím, e můe riskovat dalí vyhrocení situace. Myslím, e nemáme nic, co bychom del Garzovi nabídli,” odpověděl Jimmy. “Jak to vidím já, tak jediná věc, která by ho učinila astným, by byla vidět Radburna, jak se vrací s princeznou v provazech. A ona je teď na půli cesty do Crydee s princem Aruthou. Nedovedu si představit, e by se to stalo. Take kdy nás pověsí hodně, přinejmením můe říct, e se pokusil něco dělat, a se Černý Guy vrátí. A pokud se Radburn cestou zabije, pak můe del Garza shodit vechnu vinu na něj, a bude to vypadat, jako e se snail. Nai chlapci a děvčata jsou bezpochyby v nebezpečí.”</p> <p>Jimmy se odmlčel. Věděl, e situace není jen nebezpečná, ale přímo smrtelně nebezpečná. Konečně promluvil: “Je to na nás.”</p> <p>Uslyel tlumený vzlyk a uviděl lesk v Larryho očích, kdy se k němu chlapec obrátil. “Moná nás zabijou,” varoval.</p> <p>Jimmy se spokojeně usmíval. “Del Garzovi mui nás určitě zabijí, pokud nic neuděláme. A ohledně Spravedlivého mue…” Odmlčel se, aby se zadíval na hvězdu padající z oblohy, a zauvaoval, co by asi udělal Spravedlivý mu. “Nebude nadený, to je jisté, pravděpodobně dostaneme výprask za neuposlechnutí rozkazů. Ale jestli uspějeme a dostaneme vechny ven…”</p> <p>“Vechny!” Larry skoro vypískl.</p> <p>“No, jasně. Proč ne?”</p> <p>“Já chci jen dostat ven svého bratra.”</p> <p>“Ne, to nestačí!” prohlásil Jimmy a posadil se. “Ty chce dostat ven svého bratra. Já tomu rozumím, ale jestli se nám podaří bezpečně dostat ven i vechny ostatní, bude to skvělé. Nebo ne?”</p> <p>Chvíli bylo ticho a pak: “Jo-o?”</p> <p>“A to by z nás pro vechny v cechu udělalo hrdiny. Byli bychom příli populární, ne aby nám podřízli krky.”</p> <p>“No, to si myslím.”</p> <p>Nebyl to nadený souhlas, ve který Jimmy doufal, ale byl to souhlas. Vstal.</p> <p>“Nejdřív půjdeme a prohlédneme si místo, které nám ukázal Smraďoch Neville. Jakmile budeme vědět, s čím máme co do činění, můeme plánovat. Pak uvidíme.” Vyrazil a Larry Ouko ho váhavě následoval.</p> <p>“Uvidíme co?” zeptal se chlapec.</p> <p>“Uvidíme, jestli nás Spravedlivý mu zabije nebo ne,” řekl vesele Jimmy.</p><empty-line /><p>Jimmy měl přes nos a ústa přivázaný hadr naputěný octem, a přesto kvůli zápachu bojoval s návaly nevolnosti. U odstranili hromadu hrubého těrku z blokády, ale jetě ne vechen. Chystali se zachránit lidi, kteří byli větinou malí a určitě hubenějí, ne kdy byli uvězněni. Oba chlapci pracovali tie a rychle. Teď nastal čas, aby jeden z nich vyplhal nahoru svislou achtou, o které jim vyprávěl Neville. Jimmy se podíval na Larryho, který byl nervózní, zelený a na hranici těsně před zvracením, a ani na chvíli ho nenapadlo, e by mu navrhl, aby el on. Jimmy se zhluboka nadechl ústy, jako by se chystal potopit pod hladinu, a vrazil hlavu do otvoru. Pak se vytáhl nahoru.</p> <p>Nebylo tam tak těsno, jak z popisu staříka očekával, ale asi byl starý ebrák o něco svalnatějí, kdy byl mladý. A po stěnách se plhalo lehce, vypadalo to jako přirozená puklina ve skále pod věí s mnostvím chytů pro prsty. I děvčata to snadno zvládnou.</p> <p>Take jediný problém byl, e tu bylo velmi kluzko díky věcem, na které bylo lepí nemyslet, a navzdory ostrému octovému zápachu to tady smrdělo dost, aby se mu scvrkávaly chlupy v nose. Neustále sliboval obětování darů bohyni Ruthii, paní těstěny, pokud ho nechá projít, ani by se na něj někdo vymočil. Čím výe plhal, tím byl rozhazovačnějí.</p> <p>Nad sebou uslyel hlas a ztuhl. Ale a to byl kdokoli, zmlkl. Poděkoval Paní těstěny a podíval se nahoru. Stejně by se nedostal dál. Těsně nad ním zazdili do bočních zdí achty malé kameny ve vzdálenosti asi čtyř stop od vrcholu a zúili ji na velikost hlavy.</p> <p>Jimmy rychle seplhal dolů a náladu měl bídnou. Představoval si, jak odsekávají nadbytečné kameny kolem mříky, a dělal si starosti, jak zamaskují hluk. Neuměl si vůbec představit, jak překonají ty čtyři stopy! Moná o tom starou Neville nevěděl, moná si nemyslel, e na tom záleí, ale byla to určitě velká komplikace.</p> <p>Jimmy si představil hněv, který stihl alářníka, kdy útěk vězně - snad to byl tehdy dávno Smraďoch Neville - objevili. Buď postiený alářník nebo jeho nově určený nástupce dohlédl na to, aby se to u víckrát neopakovalo. Jimmy se na prchavý okamik podivil, jak současný alářník hodlá sdělit del Garzovi a erifovi, e tucet Jízlivců během noci zmizel. Pak Jimmy zábavnou představu odloil a vrátil se k problému, jen byl po ruce. Jak se v rychlosti zbavit hromady cihel a malty.</p> <p>Larry čekal dole pod částečně zhrouceným tunelem.</p> <p>“No?” zeptal se eptem.</p> <p>“Potřebuju se vykoupat,” prohlásil Jimmy. Nebylo to něco, co by říkal příli často, a nikdy to jetě neřekl tak upřímně.</p> <p>“Já taky,” souhlasil Larry. Pak se zeptal: “Tak co?”</p> <p>“Je tu problém,” řekl Jimmy. “Kruh kamenů, který zuuje otvor, take bys jím nedostal ani kočku. Je taky pěkně hluboký. Nech mě, a si to promyslím.”</p><empty-line /><p>“Tam nemůeme jít!” Zasyčel Larry Ouko Jimmymu do ucha. “Tady je to moc nóbl!”</p> <p>To tedy bylo. Dvoupodlaní budova s větím počtem komínů, ne má obyčejný dům, místo, kam úctyhodní lidé přicházejí, kdy se chtějí pravidelně koupat, ale zase ne natolik zabezpečení, aby si mohli dovolit vlastní koupelnu. U dveří stál vrátný, podsaditý mu s edou bradkou a sukovitou holí, který vypadal jako voják ve výslubě.</p> <p>Jimmy popadl Larryho a přitáhl si ho blí, aby ho nikdo nezaslechl. “Potřebujeme se umýt. Del Garzovi mui jsou venku a hledají krysy z kanálu. Právě teď tak nejen vypadáme, ale taky tak smrdíme. Musíme se umýt a pomůe nám, kdy na krátkou dobu nebudeme vypadat jako Jízlivci. Proto jsme tady, místo abychom se pokoueli očistit u něčího sudu s deovou vodou, nebo abychom se umývali u kany na Starém náměstí.” Otočil se, aby se zadíval na dveřníka. “Jen předstírej, e jsi někdo, a buď zticha.”</p> <p>Jimmy doel k mui. Vrátný nakrčil nos - no, nemůu mu to mít za zlé, pomyslel si Jimmy - a oči se mu zúily. Rukou se silnými klouby sevřel sukovici.</p> <p>Jimmy beze slova vytáhl stříbrnou minci velikosti nehtu na palci. Vím, e tyhle věci fungují, myslel si a snail se, aby se tvářil současně rozpačitě i povýeně. Jen jsem si nikdy předtím nemohl dovolit vykoupat se v pořádných lázních.</p> <p>Vlastně na koupání nikdy moc nebyl. Styky s urozenými pány a princeznami, i kdy jen na krátkou chvíli, vak mívají sklon změnit lidské zvyky. Jimmy zjistil, e kdy kadý den nebo obden protrpí vědro studené vody a trochu mýdla, vyslouí si pochvalu princezny Anity, a to za to stálo. Také zjistil, e ho to míň svrbí a cítil se potom lépe.</p> <p>“Dobrý mui, potřebujeme koupel,” napodobil Jimmy intonaci a přízvuk vyí třídy. “A koupit si čisté aty.”</p> <p>“Koupel potřebujete zcela určitě,” zamručel mu. “A bezpochyby jste taky zavivení.”</p> <p>“To poslední ne. Jsme na cestě do…” Jimmy se zatvářil spiklenecky. “No, raději bychom, aby to nai rodiče nezjistili a…” Chvatně dokončil větu: “Můe si to nechat pro sebe?”</p> <p>Podezření vystřídalo pohrdání, kdy Jimmy předával minci, co mu vyhovovalo.</p> <p>“Přepadli nás kluci z ulice,” těbetal Jimmy - díky přehnanému vysvětlování vypadal jejich provinilý výraz jetě věrohodněji. “Ukradli nám aty a hodili nás do prasečího chlívku. Sluebná v domě nám dala nějaké peníze, abychom se dali do pořádku. Prosím, pane, moje matka je velmi přísná a bude se velmi, velmi zlobit, kdy dorazíme domů v tomto stavu.” Jimmy byl vdy dobrý v přetvařování a čas strávený s princem Aruthou a princeznou Anitou mu poskytl mnoství nových způsobů, jak mluvit, kdy to potřeboval. Za roli syna drobného lechtice či bohatého obchodníka by si zaslouil potlesk. Pokud si Larry bude pamatovat, e má dret jazyk za zuby.</p> <p>Jimmy a Larry měli po těle víc ne dost krábanců a modřin, aby jejich příběh vypadal věrohodný. Prolézání tmavých kanálů a plhání po stěnách a domech taky přidalo svůj díl rámů.</p> <p>“Vejděte,” řekl vrátný. “Můete pouít lázeň, ale nejprve se dobře opláchněte. Oacení si budete muset najít jinde - tady není krejčovství, pánové.”</p> <p>Veli. Vrátný sdělil pár slov do ucha eně, která hlídala aty hostů, aby je nevyhodila rovnou. ena se trochu přestala mračit.</p> <p>“Nedám tyhle zamazané hadry vedle atů vzneeného panstva,” řekla.</p> <p>“Odneste je pryč a spalte je,” přikázal jí Jimmy, kdy si s Larrym odkládali. Byl stále v roli - i hadry měly nějakou cenu a ena za ně bezpochyby dostane pár měďáků. Přikývla a usmála se. Jimmy věděl, e později v noci je vyčistí a vyvaří a prodá zítra touto dobou hadráři.</p> <p>“Ty, chlapče,” řekl Jimmy a začínal se bavit. Jeden z posluhovačů odloil kotě a přiel blí.</p> <p>“Můj bratr a já poadujeme nové oblečení,” řekl Jimmy povýeně. Podíval se na chlapce před sebou a odhadoval, e jeho velikost je mezi tou jeho a Larryho. “Potřebuji, abys nám koupil nějaké nové věci. Kalhoty, koile a prádlo,” uděloval pokyny. “Pro mě něco o trochu větího, ne je na tebe, a něco o trochu meního, ne je tvoje velikost, pro mého bratra. Předpokládám, e to budeme muset zvládnout bez bot a ponoek.” Zadíval se na Larryho, který s povýeným výrazem přikývl. “Barvy by měly být nenápadné,” pokračoval Jimmy, sleduje zmatený výraz na chlapcově tváři. “Nic červeného ani oranového nebo strakatého,” vysvětloval.</p> <p>Odpočítal pět malých stříbrňáků, víc ne dost na to vechno. “Můe si nechat drobné,” slíbil mu Jimmy, protoe si byl jistý, e zbudou. “A kdy si pospíí, dostane tohle.” Zvedl dalí dvě stříbrné mince.</p> <p>“Děkuji, pane,” odpověděl chlapec, prohrábl si ktici a vyběhl ven.</p> <p>“Vychutnáme si horkou páru, zatímco budeme čekat?”</p> <p>Larry si přičichl k ruce a zaklebil se. “Ano!” přisvědčil horlivě.</p><empty-line /><p>Umytí a oblečení zamířili oba k chudinské čtvrti. Vypadali dostatečně urozeně, asi jako učedníci, s výjimkou chybějících bot, take měli důvod cítit se i v honosnějích částech města dostatečně bezpečně. Ale za daných okolností se nedokázali přinutit, aby se bezpečně cítili, pocit nebezpečí se jim nikdy z mysli nevytrácel.</p> <p>V chudinské čtvrti jejich nové aty asi udiví kolemjdoucí, ale z jejich chování bude zřejmé, e tam patří, a tak po prvním zvídavém pohledu nebudou následovat dalí.</p> <p>Obyčejně to tak bývalo. Za obvyklých okolností by byly ulice plné dětí a ebráků, nebylo by tu jen několik prostitutek vnucujících své sluby. Teď, kdy dva chlapci procházeli ulicemi, nali je téměř liduprázdné. Pár procházejících se lidí byli větinou dospělí mui s neustále těkajícíma očima, kteří Jimmymu a Larrymu věnovali velký díl pozornosti. Chlapci se cítili, jako by byli obklopeni tajnou policií.</p> <p>“Nemůu to snést,” řekl Larry. “Pořád čekám, e mě někdo popadne za krk. Jdu do Hnízda.”</p> <p>Jimmy zavrtěl hlavou. “Já ne. Mám u dnes dost kanálů. Chci se napít.”</p> <p>Mladí chlapec zavrtěl hlavou. “Ne dnes večer.” Na chvíli se na Jimmyho zahleděl. “Zítra,” pokračoval a znělo to skoro jako otázka.</p> <p>Jimmy přisvědčil. “Zítra.” Přinutil se, aby to znělo jako slib.</p> <p>Pak se rozdělili a jen se po sobě podívali přes rameno. Larry zmizel v bluditi uliček, Jimmy kráčel ulicí.</p> <p>Přitom přemýlel.</p> <p>Vyzděný kruh musí pryč a musíme to udělat tak, abychom nepřilákali stráe. To se snadněji řekne, ne udělá. Uspávadlo? Zauvaoval. Muselo by to být něco silného, aby nepostřehli hluk padajícího kamení.</p> <p>Ke stráím se vak nedostanou, pokud nepůjdou do vězení, jenome tam by bylo zase mnohem těí je přemoci.</p> <p>Někde hluboko v Jimmyho mysli klíčil nápad. Jetě byl příli nezřetelný, a tak Jimmy nechal mylenky volně běet a jen sledoval své kroky. Snail se vůbec nepřemýlet. Zjistil, e někdy jsou nápady takové. Odletí, kdy na ně člověk tlačí, ale jednodue přijdou, kdy je nechá být.</p> <p>Kráčel dál s rukama v kapsách, se zrakem upřeným na bosé palce u nohou, a slunou chvíli a sluný kousek cesty poslouchal zvuky kolem. Nakonec se zastavil a vzhlédl, aby zjistil, e je před krčmou. Nebylo na ní znamení, pokud jste nepočítali krábance anatomického charakteru na kdysi omítnuté zdi. Byl tam vak jakýsi trs větví připevněný nade dveřmi. Z krčmy vycházelo hučení hlasů, pach dlouhou dobu neměněných rohoí a hodně rozlitého piva.</p> <p>Ach, ano, usmál se a veel dovnitř. Kde jinde? Moje nohy jsou dnes večer chytřejí ne moje hlava. Přinesly mě přímo na místo, kam jsem chtěl. A v této chvíli si Jimmy uvědomil, e to, co skutečně chtěl, bylo kouzlo. Jak jinak by to dokázali provést? A kde jinde v Krondoru by nael kouzelníka, který by mu chtěl pomoct? Nikde.</p> <p>A existoval jen jeden kouzelník v dosahu jednoho týdne cestování, který nebude klást příli mnoho otázek a ani o tom neřekne někomu jinému: Asher.</p> <p>Těch několik kouzelníků v kníectví, kteří byli dost mocní nebo bohatí, aby je lidé nenaháněli kvůli odeklínání - mrtvá telata, sraené mléko, zničené obilí - mělo snahu dret se stranou. Poblí jihovýchodní brány stál dvoupodlaní kamenný dům s nádvořím, o kterém ly zvěsti, e je příleitostným domem mocného mága, ale pokadé, kdy Jimmy proel kolem, nedokázal zachytit známky ivota. Čas od času se po městě rozkřiklo, e se v té či oné hospodě zastavil potulný kouzelník, a e hodlá poskytovat sluby nebo kouzelnické zboí za zlato, ale to bylo zřídka.</p> <p>Ne, Asher byl jedinečný: kouzelník a opilec. A podle toho, co se říkalo, také rád hrál a uíval si společnosti en o polovinu let mladích, ne byl on sám. Take si drel trvalé bydlitě v té části města, kde nikdo neměl telata, která by se mohla narodit mrtvá, mléko, které by se mohlo srazit, nebo obilí, které by se dalo zničit. Vzhledem k tomu, e v chudinské čtvrti bylo tak málo prosperujících podniků, se málokdy nael důvod hledat někoho, na koho by se při neúspěchu dala svalit vina. Neúspěch byl kadodenní součástí zdejího ivota.</p> <p>Hospoda u zaila lepí časy. Zastrčené výklenky byly pro klientelu příli exkluzivní záleitost, protoe hosté větinou seděli na svých pouzdrech s noi, take při hře v kostky přesně věděli, kam sáhnout.</p> <p>Jimmy nakoukl do vzdáleného rohu krčmy a zeiroka se usmál. Přitom vak byl Alban Asher v této krčmě stejně jistě jako patné pivo ve pinavém dbánku. Jimmy ho nikdy neviděl jinde ne v jeho koutě plném pavučin. Podle toho, co mladý zloděj věděl, kouzelník tam zapustil kořeny. Naproti tomu vak nemusel Asher nikam chodit. Lidé přicházeli k němu. Navzdory tomu, e byl starý ochlasta, závislý hráč a děvkař, pokud byl dostatečně střízlivý, kouzla, která prodával, fungovala vskutku velmi dobře. Jimmy sice slyel o několika neúspěích, ale to byla spíe zklamání ne pohromy. Určitě jich nebylo tolik, aby odehnaly vechen obchod. Kromě toho, kam jinam by člověk v kníectví zamířil, aby nael kouzelníka, který by chtěl prodat kouzlo za tolik zlata, aby se mohl opíjet, vysedávat u karet nebo přesvědčovat mladé děvče, e má jít do postele s někým, kdo je starý jako její dědeček?</p> <p>Jimmy si obstaral dbánek piva a taky pohár nejlepího vína. Víno bylo dost kyselé, aby se s ním dal ředit lak, a i kdy nebyl Jimmy právě nejvybíravějí člověk ve městě, rozhodně nehodlal pít pivo, které tu koupil. Přeel ke kouzelníkovu stolu, postavil před něj víno a usedl na idli. Sledoval přitom neforemnou kupu černého atstva naproti sobě.</p> <p>Chvíli to trvalo, ne se mu probral k ivotu, ale vůně vína nakonec vzbudila odezvu. Kouzelník vystrčil z rukávu ruku jako spár a zvedl pohár. Usrkl a zabručel. Jimmymu se stáhlo hrdlo, kdy si představil, co mu obvykle musí nasávat. Kouzelník kytl, pak si mocně říhl a pochechtával se výrazu v Jimmyho tváři, kdy jej závan zasáhl.</p> <p>Jimmy seděl a vyčkával.</p> <p>Nebylo moné uhodnout, jak je Asher starý. Zaprvé, krčma byla tmavá a tento kout byl jetě temnějí, a za druhé měl kouzelník na hlavě hotovou houtinu vlasů pískové barvy. Vousy, knír, obočí i vlasy byly husté a neproniknutelné jako ostruiní. Z jeho obličeje bylo moné vidět jen baňatý nos téměř stejného odstínu jako víno a odlesk očí pod huňatý obočím. Dalo se tuit, e mu můe být tak kolem edesáti, ale na druhou stranu někteří tvrdili, e je mu devadesát a e se udruje naivu pomocí černé magie. Jediné, co Jimmy z řečí věděl, bylo, e kouzelník je k okolnímu světu lhostejný, pokud ovem zrovna nepije, nehraje nebo nesouloí. A podle vech zpráv, kdy pití nepřeháněl, byl docela úspěný ve hře i v milování.</p> <p>“Něco chce,” řekl kouzelník Alban Asher věcným tónem. Měl hluboký a chraplavý hlas. Přestoe seděl, kýval se, co ukazovalo, e u s pitím docela pokročil.</p> <p>“Ano, pane,” potvrdil vesele Jimmy. “Zaplatím navíc za diskrétnost.”</p> <p>Po chvíli se Asher zachechtal tak, e bylo jasné, jak je lakomý. Vybídl Jimmyho, aby pokračoval.</p> <p>“Potřebuju jedno nebo dvě kouzla, která bych si mohl odnést s sebou a pouít na místě a v čase, které chci já,” řekl mladý zloděj.</p> <p>“Kouzla lásky,” moudře přikývl Asher. “Vichni chlapci tvého věku jdou po kouzlech lásky.” Chlípně se uchechtl a dotkl se pinavým prstem nosu.</p> <p>Jimmy předpokládal, e zamrkal, ale nedalo se to poznat. “Ne,” vyhrkl, “ádné kouzlo lásky.”</p> <p>“Chlapci tvého věku…” začal kouzelník a mluvil podráděně.</p> <p>“Určitě ne kouzlo lásky,” trval na svém Jimmy.</p> <p>V té věci dávám přednost, kdy mají moje děvčata monost volby, pomyslel si. Je to otázka cti. Ne e by měl nějaký důvod vysvětlovat to někomu, kdo o tom očividně nic neví.</p> <p>“Mám zazděnou stěnu, kterou potřebuju rozbít, ale nechci si zlámat hřbet. Má na to něco?”</p> <p>Asher na něj namířil prst. “Ty jsi zloděj!” zavrčel.</p> <p>Jimmy zakoulel očima. “Zloději nebourají zdi,” poukázal.</p> <p>Hromada chlupů kolem kouzelníkova nosu se zjeila, z čeho Jimmy usoudil, e se kouzelník mračí. “Hm, pravda,” souhlasil Asher a mrkal jako sova, která se náhle potkala se světlem lucerny. “Mám něco, co můe fungovat.” Podrbal se přemítavě na bradě. “Něco by tu bylo, i kdy…”</p> <p>“Beru to,” řekl Jimmy rychle. Byl si teď jistý, e je kouzelník opilý. “Také potřebuju něco, abych sloil k zemi lidi.”</p> <p>“Ha!” řekl Asher a uchechtl se. “Děvčata! Věděl jsem to!” Pak se zachechtal jetě víc.</p> <p>Jimmy si viml, e Asher má ten nejrozmanitějí chechtot, který kdy slyel. V tomto případě naznačoval, e kouzelníkův vztah k enám, kdy neměl dost zlata pro děvky, by nesnesl podrobnějí prohlídku.</p> <p>“Ne, ádná děvčata,” odpověděl Jimmy. “Mui, velcí, těcí mui, pokud je velikost údaj, s kterým bys měl počítat.”</p> <p>“Mui?” zopakoval kouzelník, jako by o nich nikdy dříve neslyel. Po chvíli pokrčil rameny. “Nu co, funguje to na vechno. Mám něco - můu to zesílit. Ale to stěnové kouzlo…”</p> <p>Hlas mu zeslábl a zadíval se nad Jimmyho hlavu tak upřeně, e se chlapec otočil, aby se podíval. Nikdo tam nebyl, jen majitel krčmy dřímal za pultem a jeden mu plakal do svého piva. Normálně by to vyvolalo posměch ostatních přítomných, ale mu vypadal, e váí asi polovinu toho co kůň těkooděnce, a měl hlubokou jizvu, která se mu táhla od brady nahoru přes prázdný oční důlek, nemluvě o půl palce tlusté vrstvě ztvrdlé kůe na kloubech prstů.</p> <p>Jimmy se na kouzelníka podíval koutkem oka a pak zpátky k výčepnímu pultu. Jestli chce Asher dalí víno, bude si muset počkat, dokud neskončí vyjednávání a zboí nepřejde z ruky do ruky.</p> <p>“Co je patného na stěnovém kouzlu?” zeptal se Jimmy. “Nefunguje?”</p> <p>“Ale ano, funguje,” řekl pomalu Asher. Potřásl hlavou, jako kdyby to mohlo přeskládat něco v jeho mozku. “Je tu jen něco…” Natáhl palec a ukazováček, jako by něco uchopil.</p> <p>“Je to nebezpečné?” zeptal se Jimmy a mluvil, jako by taky byl nebezpečný.</p> <p>Kouzelník si odfrkl. “Jen kdy s tím neumí zacházet!” odpověděl. “Funguje! Funguje velmi dobře, to ti řeknu.”</p> <p>“A co to kouzlo na přemoení lidí?” zeptal se Jimmy.</p> <p>Asher zamítavě mávl rukou a upustil na stůl malý váček. “Není to ani ádné pořádné kouzlo,” řekl. “Ale ty to chce pro velké urostlé chlapíky, a ne pro útlá děvčátka…” Odmlčel se, na chvíli se zahleděl na Jimmyho, jako by zkouel porozumět něčemu, co si ani neumí představit, a potom řekl: “Nevadí. Počkej chvilku.” Zavřel oči, mávl rukou nad váčkem a několik minut mumlal.</p> <p>Jimmymu vstávaly chlupy vzadu na krku. To, co nazýval svým “smyslem pro nebezpečí”, mu říkalo, e Asher skutečně pouívá magii. Co Jimmy pamatoval, měl téměř nadpřirozenou schopnost vycítit blíící se nebezpečí nebo rozpoznat, e někdo v jeho blízkosti pouívá magii.</p> <p>Asher skončil a prohlásil: “Teď je to silnějí.” Přisunul váček k Jimmymu. “Vezmi petku a foukni ji do obličeje tomu, koho se chystá sloit, a on půjde k zemi!”</p> <p>“A zeď?”</p> <p>Kouzelník zabručel. Otočil se, popadl vak pod svou idlí a zvedl ho na pinavý stůl. Otevřel jej a začal se v něm přehrabovat. Nořil se přitom hlouběji a hlouběji, dokud ve vaku málem nezmizel. Věci rachotily a cinkaly, jak je Asher třídil, občas se uchechtl, jako by si vzpomněl na nějaký pinavý trik, který hodlal provést, jakmile na to bude mít čas. “Ha!” řekl konečně a vytáhl hlavu. Hodil vak zpátky za idli a poloil maličkou, olovem zapečetěnou lahvičku na stůl před sebe. “Tady to je,” pronesl hrdě.</p> <p>Jimmy na lahvičku zíral. Byla malá jen jako první článek jeho malíčku, a pokud ve patném světle viděl, byla úplně prázdná. Předklonil se, aby se na ni podíval zblízka, ale kouzelník lahvičku zakryl rukou, ne se jí Jimmy stačil dotknout.</p> <p>“Ha!” těkl Asher varovně. “Jetě jsme nemluvili o ceně.”</p> <p>“V té lahvičce nic není,” namítl Jimmy.</p> <p>“Ale ano, je,” zaeptal kouzelník. “Jedna malá kapka. To stačí, abys začal měnit zeď v písek. Nekápni to na sebe, a bude dělat cokoliv,” varoval ho. “Dej to na tu svou zeď a hotovo! Nezáleí na tom, kam to dá - nahoru, dospodu, doprostřed -protoe pokud se kameny a malta dotýkají, splní to svůj účel.” Opřel se. Podle pozice knírů se usmíval.</p> <p>“Kolik?” Jimmy si tím vím nebyl vůbec jistý, ale pořád to byl nejlepí nápad, který zatím měl.</p> <p>Opravdu jediný nápad kromě kladiva a dláta a mnoství proseb k Ruthii, aby hlídka ohluchla. Přesto nehodlal přistoupit na první kouzelníkovu cenu.</p> <p>“Za co ti to stojí?” doadoval se Asher.</p> <p>S veselým úsměvem Jimmy navrhl: “Pojďme si dát dalí kapku, abychom nae smlouvání usnadnili. Hostinský!” křikl na dřímajícího enkýře. “Jetě dvakrát toté!”</p><empty-line /><p>Blíil se rozbřesk, kdy Jimmy opoutěl krčmu se svou kořistí. Zvedl lahvičku a zailhal na ni proti světlu blikající lucerny. Vzduch, jen byl chladný a vlhký, byl odporně cítit jako vdy těsně na rozmezí dne a noci, a taky byl stejně ponurý jako Jimmyho nálada v této chvíli.</p> <p>Pořád to vypadá jako nic. Ale stařík takovou reputaci nemá. Asher byl vechno moné, ale po tu dobu, co provozoval svůj obchod v Krondoru, jej nikdo neobvinil, e by ho podvedl, co v chudinské čtvrti bylo to nejlepí hned po královském rozsudku smrti.</p> <p>Nepovedlo se mu nic usmlouvat. Přestoe na to padlo hodně zlata od prince Aruthy, nikdy by si nemohl dovolit tolik magie, kdyby Asher nebyl opilec. Není to můj problém, ani moje vina. Ale cena byla férová, take si nebude muset dělat starosti, e se někdy v blízké době probudí pokrytý neity. Tedy cena byla férová, pokud v lahvičce skutečně něco bylo.</p> <p>Něco, co nesmím nalít na sebe, pomyslel si. Straidelná představa, kdy se tak nad tím zamyslel. Jak se vůbec dá vylít něco, co vypadá, e neexistuje? Předpokládal, e velmi opatrně.</p> <p>Mysli pozitivně, řekl si. Získals prostředky, abys zachránil Larryho bratra, Floru a ostatní. Snad. Co znamená, e jsme na tom líp, ne jsme byli předtím.</p> <p>Nyní se do toho jen museli dát.</p><empty-line /><p>kapitola pátá</p> <p>ZÁCHRANA</p> <p>Larry vykulil oči.</p> <p>“Alban Asher je opilec!” Zatvářil se spí vyděeně ne nesouhlasně a vyslovil to spí překvapeně ne zlostně.</p> <p>Jen si pomysli, jak bys reagoval ty, kdyby s tímhle vyprávěním přiel Larry za tebou, připomněl si Jimmy. Nepokouí se tě pratit a ani nejde pryč.</p> <p>“To nemyslí váně!” pokračoval mladí chlapec.</p> <p>“Jsme zoufalí,” připomněl Jimmy a upozornil Larryho, aby mluvil potichu. Hnízdo nebylo tak přeplněné, jako tomu bylo, kdy se vyhlaoval nový zákon, bylo tu vak stále ivěji ne obvykle. Hodně lidí, kteří by normálně byli v ulicích, právě spalo. “Zoufalé časy vyadují zoufalé činy,” pokračoval Jimmy. Někde toto přísloví zaslechl a líbilo se mu. Obvykle se mu líbilo, kdy potřeboval najít dobrou výmluvu.</p> <p>“Zoufalí, ale ne pitomí!” stál na svém Larry.</p> <p>“Zoufalé činy často vypadají pitomě, ne je provede,” řekl Jimmy. “Dějiny to potvrzují, můe si to vyhledat v královském archivu.”</p> <p>“Nemůu se dostat do královského archivu a kromě toho neumím číst!” zakřičel mladí chlapec. Obličej měl rudý a v očích se mu leskly slzy zoufalství. “Ale kdybych uměl, tak se vsadím, e bych mohl dokázat, e nemá pravdu!” Ztěka se opřel o zeď a sklouzl jako hromádka netěstí k zemi. “Co budeme dělat?” zakvílel.</p> <p>“Nejprve,” řekl Jimmy a naklonil se nad něj, “přestane řvát, lidi nás začínají sledovat.”</p> <p>Ve skutečnosti se nikdo nedíval. Jízlivci se vak jako vichni zloději a darebáci dívali jen zřídka. Vdy vak měli ui nastraené a Jimmy si nemohl dovolit, aby něco zaslechli. Nicméně jakmile to vyslovil, Larry ztuhl. Jimmy si u mnohokrát viml, e nesmysl ve správném okamiku dokáe zázraky, pokud to je správný nesmysl.</p> <p>“Promiň,” řekl chlapec mrzutě. “To já jen…”</p> <p>“Larry,” řekl Jimmy a nahnul se blí, “jestli má lepí nápad, řekni mi ho. Chci ho slyet.”</p> <p>Jeho přítel svěsil hlavu a pomalu jí zavrtěl.</p> <p>“V pořádku. Hele, pokud pouijeme tohle a nedostaneme se dál, nic tím neztratíme. A i kdy je Asher opilec, ví se o něm, e svou práci umí.” Poklepal chlapci na rameno a nevesele se usmál. “Kdyby neuměl, někdo z cechu by mu u dávno podřízl krk. Co znamená, e by nepracoval pro mě.”</p> <p>Larry se na něj slabě usmál.</p> <p>“Má provaz?” zeptal se Jimmy.</p> <p>Chlapec přikývl. “Svinul jsem ho v tunelu hned za tou hromadou suti a nahrnul jsem na něj nějaké kameny.”</p> <p>“Dobrá.” Musí být dobře schovaný, pomyslel si Jimmy. Ne vyrazili do Hnízda Jízlivců, nechal tam ranec s hadry a láhev octa, a provaz neviděl. “Dobře, tak se do toho dáme,” řekl a vykročil.</p> <p>Larrymu málem vypadly oči z důlků a rychle Jimmyho dohonil. “Teď?” zaeptal.</p> <p>“Čím dřív, tím líp,” prohlásil moudře Jimmy. “A proč ne?”</p> <p>Larry vrtěl hlavou. “Je den!” protestoval.</p> <p>“Take nás nebudou čekat,” opáčil Jimmy a zamrkal.</p> <p>“Ale bude tam víc stráí, e jo?”</p> <p>“Proč by mělo? Jsou snad elezné mříe míň odolné během dne?”</p> <p>“Ne, mám na mysli, e jsou vzhůru, chodí dokola po pevnosti a hrají si na hlídku.”</p> <p>Jimmy se náhle zastavil a zazíral na mladího chlapce. “Chce to udělat, nebo ne?”</p> <p>“Ano!” vyhrkl Larry a rázně přikývl.</p> <p>Jimmy se mu podíval do očí: “Pak to udělejme!”</p> <p>Bez ohlíení vykročil. Po krátkém tichu se Jimmy usmál, kdy zaslechl, jak ho Larry následuje. Bude to fungovat a pak se stane legendou mezi Jízlivci na věky věků. Pečlivě se vyhýbal představě jiných moností - větina z nich zahrnovala provazy, ostré nebo doruda rozhavené předměty nebo věci, které byly ostré a rozpálené do ruda a které byly přikládány k nejcitlivějím částem jeho těla.</p> <p>Jimmymu Ručkovi jetě nebylo ani čtrnáct a jako větina mladých měl pocit, e bude ít věčně. Jako větina Jízlivců vak během těchto let u viděl smrti dost. Sice ne dost na to, aby získal pocit vlastní smrtelnosti, ale dost na to, aby se naučil opatrnosti.</p><empty-line /><p>Jimmy se k návratu do napůl zhrouceného tunelu a do achty, která vedla do hlavní cely krondorského vězení, musel nutit. Větinu svého mladého ivota strávil prolézáním smrdutých kanálů a páchnoucích uliček, take byl na zápach a sametově černou tmu zvyklý. Ale pokud mohl být nějaký zápach opravdu příerný, byl to tento. Připadalo mu, e se na něj smrad vrhá. Měl chlupy a zuby a malá očka, měl vlastní osobnost, velmi zlou osobnost, která na Jimmyho tíivě doléhala přímo fyzickou váhou. Kdy si vak Jimmy řekl, e to u nikdy nebude muset dělat znovu, dokázal se s tím poprat. Uvázal si přes obličej hadr naputěný octem a za koili si dal dalí hadry a lahvičku s octem pro ostatní. Věděl, e cestou dolů by někoho mohla přemoci nevolnost a pak by přistál na spodku achty mnohem rychleji a v daleko horím stavu, ne by potřebovali. Ne e by zápach octa moc pomáhal, ale cokoliv bylo lepí ne holý obličej.</p> <p>Natáhl si rukavice, uvázal si provaz kolem hrudi a začal plhat.</p> <p>Tentokrát to lo rychleji, protoe věděl, co ho čeká. Jeho prosby k Ruthii vak nebyly o nic méně vroucí. Jakmile dosáhl zátarasu, zapřel se nohama a rameny o zdi achty, stáhl jednu rukavici, vylovil lahvičku z váčku, který měl přivázaný k opasku, a nehtem ulomil olověnou peče. Pak se rozhlédl po místě, kam by neviditelnou kapku vylil.</p> <p>Malta hned nad ním byla zcela hladká a Jimmy si pamatoval Asherovo varování, e se nemá tekutinou potřísnit. O něco vý, jako by byl zedník znuděn prací nebo jako by pro něj bylo obtínějí tam dosáhnout zednickou lící, byla stěna drsnějí, s malými vroubky a vyvýeninami cementu, take by to mělo být dobré místo, kam nalít kouzelnou kapku. To vak znamenalo vzepřít se rukou a ramenem a dostat se blí ke kluzké díře. Ta představa v něm vyvolala vlnu nevolnosti, a tak se velmi pomalu a zhluboka nadechl, přinutil se nevímat si smradu a soustředit se na cíl.</p> <p>Osvoboď Jízlivce. Staň se slavným. Vechny dívky tě budou obdivovat… jakmile se vykoupe.</p> <p>Postupně se mu aludek zklidnil.</p> <p>Část problému tkvěla v tom, e stále nebyl schopný něco v lahvičce vidět a e jeho důvěra v opilého kouzelníka nebyla, navzdory tomu, co řekl Larrymu, zase tak velká. Víc se obával toho, e se jim to moná nepovede, ne e je někdo chytí a pověsí.</p> <p>“Do toho,” zavrčel a zaskřípal zuby. Jak u si pro sebe řekl, nic lepího po ruce nebylo.</p> <p>Jimmy se kousl do rtu, vrazil pai do díry a snail se dosáhnout na velký výběek, o kterém si myslel, e by na něj dosáhnout mohl, ale snail se o to poslepu, jeliko rukou zaclonil tu trochu světla, je prosvítalo z cely nad ním.</p> <p>Drahá Ruthie, modlil se, prosím, dej, a to nevyliju na sebe. Zaklínil se rameny pevně o zeď, rychle vytáhl malinkou zátku z fiólky a levou rukou lahvičku naklonil od sebe, přitom přiloil ústí nádobky k maltě. Drel lahvičku bez hnutí, dlouze odpočítával vteřiny a zajímalo ho, jak asi odhadne okamik, kdy bude fiólka prázdná. Nakonec usoudil, e u prázdná být musí.</p> <p>Bylo to hotovo, teď mohl jen čekat. Teprve čas ukáe, jestli kouzlo bude působit. Jimmy zadrel dech a opřel se o boční stěny achty. Byl zvědavý, co má očekávat.</p> <p>Zmekal prvních pár zrnek padající malty, pak vak odpadl kámen a udeřil jej do stehna. Nenapadlo ho, e začnou padat kameny, pak si vak vzpomněl, e je nad ním elezná mříka, a spěně plhal zpátky dolů. V duchu trochu nespokojeně naříkal. Po tom vem bude muset zase plhat nahoru.</p> <p>Netrvalo to ani minutu a těká elezná mříka, která zakrývala achtu, spadla s duněním dolů na vrek rozházených kamenů a hromadu písku, který kdysi býval pořádnou maltou.</p> <p>Jimmy zaznamenal, jak pod mříkou praskl kámen, a s ulehčením si oddychl. Potom si opět navlhčil hadr v octu, dal si ho přes ústa a nos, zakrouil rameny, aby uvolnil svaly, a začal zase plhat. Kdy se dostal na vrchol, koukali na něj v kruhu stojící vězňové. Někteří z nich mu pomohli nahoru. Chvíli pomrkával. I zatemněné ero velké cely působilo ve srovnání s chodbou dole příli jasně. Ve vlhké slámě, je pokrývala podlahu, zaustily nohy a on víc cítil ne viděl obyvatele cely, kteří se kolem něj shromádili.</p> <p>“Jimmy!”</p> <p>To byla Flora. Lokty si probojovala cestu davem a objala ho. Vzápětí se lekla, oči se jí rozířily, krásné rty zkřivila do pohoreného klebu. Kdy vzal v úvahu podmínky ve vězení a jeho obyvatele, mluvilo to za ve.</p> <p>“Já vím,” omlouval se klidně. “Tie, pokud nechcete, aby sem vpadly stráe! Bez zápachu to nelo.” Vytáhl hadry a ocet. “Tohle zmírní ten smrad, je to vak jediná cesta ven, kterou jsme mohli najít.”</p> <p>“Tam dolů se nemůu dostat,” podotkl ebrák bez nohou.</p> <p>“Dostat se dolů kudy?” zeptal se jeden ze slepců.</p> <p>“Kadého, kdo potřebuje pomoc, aby se dostal dolů, můeme spustit na provaze,” vysvětloval Jimmy.</p> <p>Rozmotal provaz a rozhlédl se po něčem, k čemu by jej přivázal, a rozhodl se pro mříe cely. Nahlédl znepokojeně do temné chodby, ale nikoho neviděl.</p> <p>Dobrá. Jestlie pozdviení způsobené jeho příchodem nepřivábilo stráe, jsou pravděpodobně v bezpečí. Alespoň prozatím. Ale proč vlastně věnovat pozornost vězení bez východu?</p> <p>“Proč to dělá?” zeptala se Flora eptem. Usmála se a zakroutila hlavou, viditelně byla na rozpacích. “Nebudou nás tady dret věčně, to ví.”</p> <p>“Ne, nebudou,” uklíbl se Jimmy. “Zítra nebo pozítří hodlají vás holky pověsit a ebráci dostanou padesát ran kadý.”</p> <p>Flora na něj hleděla s úděsem. “Za co?” zeptala se. “Co jsme měli provést?”</p> <p>“Jen to, co obvykle děláte,” řekl jí. “Prostě jen tak změnili zákon.”</p> <p>Zavřela ústa a pohled jí zchladl. “Kvůli princezně,” pronesla.</p> <p>“Nebo jen proto, e je del Garza blázen,” zaklebil se Jimmy. “Na tom nezáleí. Za pár minut tady nezůstane nikdo, koho by mohl věet. Pokud nebude chtít pověsit své stráe za to, e vás nechali jít.”</p> <p>Oplatila mu pomalu úsměv a oči se jí poouchle zaleskly.</p> <p>“Dobře tedy. Dáme se do práce, ano?”</p> <p>Jakmile ty novinky uslyeli ostatní Jízlivci a i několik cizích, pořádně sebou hodili. Kdy byl provaz pevně přivázán, řekl Jimmy: “Jakmile se dostanete do kanálu, rozptylte se. Nečekejte poblí, pokud nebudete pomáhat těm, kteří se nemohou dostat pryč sami. Ne se dostanu dolů jako poslední, chci, aby vichni byli pryč. Vydejte se, co nejrychleji můete, do svých skrýí nebo zpátky do Hnízda Jízlivců. Buďte vak opatrní. Jakmile zjistí, e jste vichni pryč, situace ve městě se na chvíli jetě o něco zhorí.” Jimmy poslal Geralda, Larryho mladího bratra, dolů jako prvního. Hlavně aby Larrymu vysuil slzy, ale částečně i proto, aby ukázal děvčatům a vem ostatním, jak je plhání dolů snadné. A na smrad. Jimmy tuto stránku moudře nezdůrazňoval. A jakmile mu budou uprchlíci vystaveni, určitě se jim nebude chtít plhat zpátky, ačkoliv kdyby dopředu věděli, co na ně čeká, někteří z nich by moná dali přednost pověení.</p> <p>Konečně zbyl jen Jimmy a Flora. Se vzrueným úsměvem se k ní obrátil.</p> <p>“Je tu něco, co chci udělat, ne půjdu.” Flora vypadala rozpačitě, ale přikývla, a pokračuje. “Říká se, e del Garza dal vsadit do vězení prince Erlanda. Má nějakou představu, kde by ho mohl dret?” zeptal se.</p> <p>“Jak bych to mohla vědět?”</p> <p>“Ale musí být tady někde poblí, ne?” zeptal se Jimmy.</p> <p>Zkříila ruce na prsou a dlouze na něj hleděla. “To předpokládám. Pokud se říká, e je ve vězení, mělo by to být tady.” Zvedla hlavu. “Uvauje o tom, o čem si myslím, e uvauje?”</p> <p>Netrpělivě přikývl a usmál se jetě víc, pokud to vůbec bylo moné. “Hodlám jej dostat ven.”</p> <p>Flora vykulila oči. “Zbláznil ses?” zasyčela a potřásla hlavou, jako by si v ní zkouela něco přeskládat. “Neumím si ani představit, co by udělali, kdybys to provedl.” Vykulila očí jetě víc. “Spravedlivý mu!” Flora si zakryla ústa rukou. “Del Garza tě třeba nechytne, ale Spravedlivý mu určitě ano!”</p> <p>“Ten bude vskutku velmi potěen,” tvrdil přesvědčivě Jimmy. Mnohem přesvědčivěji, ne se ve skutečnosti cítil. Spravedlivý mu se mi taky nesvěřuje.</p> <p>Spustila ruku a olízla si rty. “Ty to chce váně udělat, e jo?”</p> <p>“Proč ne?” opáčil a oči mu zářily vzruením. “Jakou lepí příleitost bude kdo mít? Který krondorský vlastenec by se jí zřekl?”</p> <p>“V pořádku,” vydechla. “Pomůu ti.”</p> <p>To ho zarazilo. Neměl v úmyslu ji do toho zatahovat. “Já to zvládnu,” prohlásil rázně, “není třeba, abys riskovala, e tě zase chytnou.”</p> <p>“Říká se, e je nemocný, Jimmy. Asi s ním bude potřebovat nějakou pomoc.”</p> <p>Upřeně se na něj dívala, dokud váhavě nepřikývl. Pak el pracovat na zámku od cely. Byl sice důkladnějí, ne očekával, ale byl určen jenom k tomu, aby udrel uvnitř běné vězně, a ne zloděje s plnou sadou paklíčů. Pracoval na západkách po hmatu, podle toho, jak se mu dráty ohýbaly pod prsty, a poprvé blahořečil Dlouhánu Charliemu za vechen ten nudný výcvik. Flora stála vedle něj, tělo měla napjaté strachem a dávala pozor, zda se neukáe strá. Potom odskočila poslední západka. Těký zámek se s cvaknutím otevřel a oni oba nadskočili, jak dveře zavrzaly v pantech.</p> <p>“Kudy?” rozmýlel se Jimmy nahlas.</p> <p>“Vedli nás touto chodbou,” řekla Flora a kývla vlevo do chodby vyzděné kameny. To málo světla, co v ní bylo, přicházelo z kruhového světlíku ve stropě, ne větího ne je průměr lidské hlavy.</p> <p>“Před touto celou byly dalí dvě velké, malá vak ádná. Take si myslím, e bychom měli jít tudy.” Ukázala doprava a hned vykročila.</p> <p>“Radi mě nech jít prvního,” upozornil ji Jimmy. “Mám něco, co můu pouít v případě, e někoho potkáme.”</p> <p>Flora zvedla obočí, ale neprotestovala.</p> <p>Jimmy ji předběhl a cítil se hrozně, protoe i kdy to, co řekl, byla pravda, skutečný důvod, proč chtěl jít první, byl ten, e…</p> <p>Protoe chci být první. A měl podezření, e to Flora ví.</p><empty-line /><p>Chodba, kterou procházeli, byla tmavá a úzká. Jimmy si nedovedl představit, proč ji takhle postavili, pokud ovem předpokládaní obyvatelé dalích kobek neměli být sovy, kočky a netopýři. Přemýlel, e to ve skutečnosti pracuje v jejich prospěch, protoe jim to poskytovalo úkryt, kdy se potřebovali podívat za roh, aby viděli, jestli je čistý vzduch. Zatím tu vak nebyl nikdo, kdo by si jich viml. Vechny cely, které cestou zkontrolovali, byly prázdné.</p> <p>Co ho překvapilo. Byl si jistý, e del Garza zavřel kadého, o kom si myslel, e by ho do vězení zavřít mohl. A vzhledem k povaze Jocko Radburna si byl Jimmy jist, e za mříemi najde polovinu města. Přinejmením tu oficiální polovinu.</p> <p>Začínal být netrpělivý. Kráčeli tak dlouho, a mu připadalo, e teď musí být na druhé straně tvrze.</p> <p>Potom před nimi blikající světlo pochodně, která byla připevněná mimo celu, odhalilo přítomnou strá. Bas-tyrský stráce v černo-zlaté uniformě stál a opíral se o halapartnu, téměř přitom spal, co se dalo usuzovat ze způsobu, jakým mu hlava s přilbou padala dopředu. Zdálo se, e spaní vestoje je jednou ze základních vojenských dovedností.</p> <p>Jimmy se posadil na bobek a mávl na Floru, aby udělala toté. Nacházeli se v ohybu klikaté chodby. Pak vylovil z brany malý váček, který koupil od Ashera, a rozvázal ňůrku. Tehdy ho napadlo, e nemá nejmení představu, kolik látky pouít. Natvaně se zaklebil. Přemýlel o nesprávných věcech, jako kolik bude platit, a nezeptal se, kolik toho má pouít a jak dlouho to bude působit. Teď bylo pozdě.</p> <p>Rozhodl se připlíit ke kymácející se strái a fouknout asi tak petku do muova obličeje. Bude to opakovat, dokud se strá nezhroutí. Jimmy v duchu pokrčil rameny. Nebylo to perfektní, ale bude to muset udělat. Koneckonců dosud ve velmi dobře vycházelo za pouití metody pokusů a omylů.</p> <p>Obrátil se k Floře a potichu ji upozornil, aby zůstala stát. Přikývla a udělala vyplaený posunek. Kdy se Jimmy odvrátil, zailhal a vyplázl jazyk, grimasa, jakou by ho ani ve snu nenapadlo udělat před ní. Ale nenáviděl, kdy mu někdo říkal, co má dělat. Zvlá kdy to byl původně jeho nápad.</p> <p>Soustřeď se, řekl si a el do toho.</p> <p>Pohyboval se po pičkách jako kočka, plynule a beze spěchu. Spícímu stráci právě klesla hlava. Jimmy nabral petku kouzelného práku a kdy stráný hlavu zase zvedal, foukl mu ho do obličeje. S hlasitým zachrochtáním připomínajícím prase spadl stráný jako pytel brambor a mladý zloděj sotva stačil zachytil muovu halapartnu, která se k zemi poroučela taky.</p> <p>Flora se postavila vedle Jimmyho a oba udiveně zírali na padlého vojáka.</p> <p>“Cos to pouil?” zaeptala Flora.</p> <p>“Něco, co jsem dostal od kouzelníka,” vysvětlil jí Jimmy víceméně normálním hlasem. Chňapl po klíčích na opasku stráného. “Mám toho víc. Uitečná věcička!” Vytáhl váček z tuniky a předal ho Floře. “Tady má, vem si to. Kdy někdo přijde, foukni mu petku do tváře a ujisti se, es sama nevdechla ani trochu.” Přikývla a dala si malý váček do záňadří. “Pospě, otevřeme ty dveře.”</p><empty-line /><p>Úzká cela byla smolně černá, dokud nepřinesli pochodeň. Bylo tu chladněji ne venku v chodbě a páchlo to tu plísní a lidskými výkaly.</p> <p>Na podlaze se nacházel tenký, vlhký slamník a na něm, pod potrhanou přikrývkou, leel mu. Obličej měl voskově bílý, oči a líce hluboko propadlé a dech skřípavý a bublavý, jako by zápasil o kadé nadechnutí.</p> <p>Flora soucitně vydechla a dřepla si vedle mue. Vzala jeho ruku do svých a ihned ji začala třít. “Je tak studený, Jimmy.” Otočila se a vzhlédla k němu. “Bě a přines plá stráného.”</p> <p>Jimmy zvedl obočí. Neočekával, e Flora začne někoho oetřovat. Ale pokud to je princ, bude zapotřebí, aby byl mnohem aktivnějí ne je, pokud ho chtějí odtud dostat. Umístil pochodeň do elezného dráku u dveří a el udělat, oč jej poádala.</p> <p>Kdy se vrátil, řekla: “Pojďme pod něj něco dát. Tahle sláma ho vůbec nechrání a podlaha je hrozně studená.”</p> <p>Jimmy přisvědčil, vyděsilo ho vak, e mue nael stále v bezvědomí. Jak se dozví, jestli mají toho pravého vězně, kdy jim to nemůe říct? Mladý zloděj viděl prince pouze z dálky a tehdy byl zdravějí ne tento mu.</p> <p>Vsunul mui ruku pod hlavu a ramena a nadzvedl jej. Téměř jej odhodil, protoe vůbec nic neváil, jako by měl tělo z hůlek a vzduchu.</p> <p>“Dobře, jestli ho u musíme nést, tak to zvládneme,” zabručel.</p> <p>“Ale Jimmy, je tak nemocný,” namítla Flora. Zastrkala plá nemocnému kolem bezvládného těla. Pak zoufale rozhodila rukama. “Jen si poslechni jeho dech, má bezpochyby zápal plic a horečku.”</p> <p>“A my nevíme, jestli je to princ,” dodal ponuře Jimmy.</p> <p>“Kdo jste, děti?” zaeptal mu a otevřel horečkou zakalené oči.</p> <p>Potom zakalal, dlouze a těce, zkroutil se, dokud záchvat nepřeel, obličej zkřivený bolestí. Kdy bylo po vem, znovu se s opatrným vzdechem poloil. Jeho případní zachránci ho bez mrknutí soucitně sledovali, a kdy mu znovu otevřel oči, zváněli.</p> <p>“Nu?”</p> <p>“Jsme Jízlivci,” řekl Jimmy. “Kdo jsi ty?”</p> <p>Mu vytvořil rty slovo Jízlivci, ale nevyslovil jej. Pak se usmál, s opravdu hrozným výrazem na bledém a unaveném obličeji. “Já,” zachraptěl, pečlivě odděluje slova, “jsem princ Erland z Krondoru.”</p> <p>Mohli vidět jeho pýchu i za těchto příerných podmínek.</p> <p>“Má s sebou něco k pití?” zeptala se Flora. “Má tak suché rty.”</p> <p>Jimmy zavrtěl hlavou. “Prohledám stráného.”</p> <p>Za chvilku byl zpátky a předával Floře polní láhev.</p> <p>“Myslím, e je to víno,” řekl.</p> <p>Flora princi zvedla hlavu a přiloila mu láhev k ústům.</p> <p>“Děkuji,” vydechl Erland po dlouhém douku. Zvedl obočí. “To bylo docela dobré a já jsem neměl nic od chvíle, kdy mě sem ráno přinesli.”</p> <p>Moná si to Jimmy jen představoval, ale připadalo mu, e se princi zlepila barva. Erland naznačil, e by chtěl víc, a Flora mu dala.</p> <p>“Přili jsme, abychom tě odsud dostali, hm, Výsosti,” řekl Jimmy. Aspoň si myslel, e Výsost je to správné oslovení. Byl si celkem jistý, e Veličenstvo je patně.</p> <p>Ale princ zavrtěl hlavou. “Je tu jeden malý problém.” Usmál se na ně. “Ne e bych neoceňoval vae úsilí, mladí Jízlivci. Ale,” odmlčel se, aby nabral dech, “nebudu u dlouho ít.” Odkalal si a v očích měl obavy, e dostane nový záchvat kale. Kdy se záchvat nedostavil, pokračoval: “Jsem u dlouho nemocný a jsem unavený. e mě dali sem, jen urychlí moji smrt. Smrt se vak blíí bez ohledu na to, kde právě jsem.” Zavřel oči a lehce potřásl hlavou. “Kněí a lékaři udělali ve, co mohli, ale mám nemoc na plicích, a ta mi je pomalu rozeírá.” Obličej měl bledý a křečovitě staený. Jimmy by si myslel, e je ve vězení u celé roky, ne hodiny, take usoudil, e princ je skoro na prahu smrti. “Příli unavený, abych se pokusil uprchnout. Ale vy byste měli.” Usmál se na ně.</p> <p>Jimmy věděl, e má princ pravdu, protoe v muově vyčerpané tváři viděl smrt.</p> <p>“Tvoje paní!” navrhla Flora. “Můeme v útěku pomoct jí.”</p> <p>“Hlídají ji nahoře v naich komnatách,” řekl Erland. “Nikdy se k ní nedostanete.” Dlouze a pomalu se nadechl, přičem se pokouel vyhnout dalímu záchvatu kale. “Del Garza poručil, aby mě umístili sem, kdy má dcera utekla z hradu. Skrývá se někde ve městě. On si myslí, e kdy mě vystaví smrti chladem, má dcera se vrátí a on nebude muset rozebrat město na kusy, protoe to by určitě vyvolalo občanskou válku.”</p> <p>“Ne, pane,” řekl Jimmy. “Ona není ve městě. Plaví se u víc ne tři dny do Crydee s princem Aruthou.”</p> <p>“Arutha!” zachraptěl Erland, pak ho začal mučit dalí záchvat kale. Kdy mohl zase promluvit, řekl: “Co tady dělal princ z Crydee?”</p> <p>Jimmy rychle vypověděl, co věděl, e Arutha a jeho společníci přili do Krondoru, aby vyhledali Erlandovu pomoc při přítí jarní výpravě proti Tsuranům, a e nali město pod krutovládou a zákony Guye du Bas-Tyry. e se pokusili ukrýt, jakmile odhadli, o co se v Krondoru hraje, a e je hledala jak Radburnova tajná policie, tak i Jízlivci. Jízlivci se k Aruthovi dostali jako první, ale bylo to jen tak tak.</p> <p>Rychle řeč zakončil vyprávěním o noční bitce v docích a úspěném odjezdu Mořské střely, a dodal, e je Anita z Krondoru bezpečně pryč, pokud teď není na cestě zpátky.</p> <p>“Děkuji ti za to,” řekl princ. “To mě uklidnilo. Pokud du Bas—Tyra přijede zpět a uslyí, e moje dcera není ve městě, téměř určitě mě vrátí do mých pohodlných komnat a péče mé eny. Nemohl jsem ádat o lepí zprávy, ne e je moje dcera v bezpečí se synem Borrice z Crydee.</p> <p>Nyní musíte jít. Strá se probere nebo přijde brzy dalí, a vy tu být nesmíte. Vrate měch s vínem a plá, kde jste je nali. Stráný si musí myslet, e usnul. Můe si myslet vechno moné, nikdo se vak nesmí dozvědět, e jste mě viděli. Pokud se ve městě roznese, e jsem na pokraji smrti, hlupáci, kteří si hrají na čestné mue, se mě třeba pokusí osvobodit. Krveprolití ve jménu někoho, kdo má skoro smrt na jazyku, nemá smysl. Slibte, e se nikomu o této návtěvě nezmíníte.”</p> <p>Oba řekli, e budou dret jazyk za zuby.</p> <p>S překvapující silou princ Erland rozkázal: “A nebudete se o tom bavit ani spolu, jinak by vás někdo mohl zaslechnout. Vae slovo!”</p> <p>Jimmy překvapeně zamrkal, ale slíbil: “Při Ruthii a Banathovi, mé slovo, Výsosti.”</p> <p>Flora zopakovala stejný slib a princ se trochu uvolnil. “Dobrá. Teď běte.”</p> <p>Jimmy rychle vrátil plá a měch vína stránému. Vyuil chvilky, aby trochu vína nalil na muův obličej a jeho tuniku, take serant nebude příli ochotně věřit nějaké povídačce o nevysvětlitelné dřímotě. Pak se Jimmy obrátil, aby se podíval zpátky, ne zavře dveře cely. Viděl prince, který vypadal, jako by se scvrkl a zmenil, jakmile si lehl a zavřel oči. Jimmyho bodlo u srdce.</p> <p>Oba Jízlivci čile vyrazili zpět k velké cele. Cestou nikoho nepotkali. V cele nali podlahu pokrytou pískem.</p> <p>“Odkud se to tady vzalo?” divila se Flora. “Přísahám, e to tu předtím nebylo.”</p> <p>Jimmy nervózně vzhlédl ke stropu, ale připadal mu pevný. Pak se podíval na díru ve středu cely a spatřil proud písku, který se z ní neustále sypal. Ach, pomyslel si a srdce mu kleslo. Asher neustále mumlal něco jako “Něco…”. Zjevně to “něco”, co zapomněl, bylo, jaké mnoství látky pouít. Moná jen část kapky, zatímco Jimmy vylil celý obsah! Dávka zřejmě byla daleko mocnějí, ne Jimmy předpokládal.</p> <p>Co mohlo znamenat, e se achta brzy propadne.</p> <p>“Pojďme!” řekl Jimmy a ouchl do Flory.</p> <p>Otočila se a ouchnutí mu vrátila.</p> <p>“Teď, Floro! Ne na nás celé tohle místo spadne!”</p> <p>Dívka na něj zírala doiroka otevřenýma očima. “Magie!” řekla. “Tys pouil magii!”</p> <p>“Co jiného?” zeptal se a vrazil jí provaz do rukou. “Bě u!”</p> <p>Ne se k němu obrátila, zasypal ji padající písek a po pás. “Neříkej mi, es el za Albanem Asherem.”</p> <p>“V tuto chvíli ti řeknu cokoliv, co bude chtít, Floro!” Mávl směrem dolů. “Bě! Abych mohl jít taky. Prosím!”</p> <p>Poslední věc, kterou řekla, ne zmizela v díře, byla: “Pro lásku Banathovu, Jimmy, je to opilec!”</p> <p>“Jako bych to nevěděl,” zabručel Jimmy a popadl provaz.</p> <p>Toto bude jeden z případů, kdy kouzelníkovy čáry nefungují, jak se čekalo. Takhle se Jimmy rozhodně do legend dostat nehodlal. Ale stejně byl z větí části tento hrdinský čin úspěný, take Jimmy předpokládal, e se můe smířit s jednou malou nehodou. Uvázal si hadr přes obličej, zavřel oči a naposledy se spustil dolů smrdutou achtou.</p><empty-line /><p>Smějící se Jack dal Jimmymu facku dostatečně velkou, aby s ním pratila o zem. Pak ho zvedl za límec a silně jím zatřásl.</p> <p>“Dost,” řekl Pán noci.</p> <p>Jack po něm loupl očima a vycenil zuby.</p> <p>“Řekl jsem, dost,” zopakoval Pán noci tie, ale podráděně.</p> <p>Smějící se Jack pustil Jimmyho tak náhle, a se chlapec zapotácel.</p> <p>“Můe jít.”</p> <p>Jack kývl, tvářil se vak, jako by nesouhlasil. Pak se podíval na Jimmyho, obrátil se a odeel. A zavřel za sebou dveře.</p> <p>Nacházeli se v horní místnosti naoko oputěného domu v chudinské čtvrti a slyeli, jak podlaha skřípe s kadým krokem, kterým se Správce noci vzdaloval.</p> <p>Pán noci potřásl hlavou a zasyčel. “Jsi příli smělý, Jimmy Ručko. Ví, e téměř polovina věe dnes spadla? Přímo dolů do západní poloviny vězení. Jen zázrakem to nikoho nezabilo.”</p> <p>Pán noci se tvářil nezaujatě, ale Jimmy v jeho hlase postřehl úsměv. Dělal ve pro to, aby se na oplátku neusmíval.</p> <p>“Říká se, e jsi dole pod tou hromadou,” pokračoval Pán noci. “A Spravedlivý mu je skoro bez sebe, es zase jednou neposlechl přímé rozkazy. Ví, co to bylo za rozkazy?”</p> <p>Jimmy myslel, e nejlepí bude zapřít, e ví, a tak zavrtěl hlavou.</p> <p>“Dret se z dohledu a nic nedělat. Ty si nepamatuje, es to slyel? Jak zvlátní, protoe mám svědky, e jsi byl při tom, kdy se tyto rozkazy oznamovaly.” Pán noci poposedl a sloil ruce před sebou na stole.</p> <p>“Dostal jsi Spravedlivého mue do těké pozice, Jimmy Ručko. Záměrně jsi neuposlechl rozkazy, zároveň jsi vak zachránil přes třicet Jízlivců před jistou smrtí.” Koutek úst mu pocukával. “Nemluvě o tom, e jsi dokázal zamaskovat jejich útěk. Potrvá měsíce či déle, ne del Garza objeví, e pod vemi těmi kameny ádná těla nejsou. Ty hrozné krysy tam dole, které okousávají mrtvoly, a hlavní stoka, která se zavodňuje při jarním deti -kosti mohly být spláchnuty do moře dřív, ne se k nim dostanou dělníci.” Pán noci bojoval, aby se mu úsměv nerozířil příli, kdy dodával: “I kdy o tom ná nepřítel ani neví, udělal jsi z něj pěkného hlupáka.”</p> <p>Pán noci rozpřáhl ruce. “Take, co můeme dělat? Spravedlivý mu je ti vděčný, e jsi zachránil třicet svých bratří, je vak stále připraven ti podříznout hrdlo a hodit tě do zálivu. Kdy takové přestoupení zákonů nebude potrestáno, pak ostatní uvěří, e si také můou dělat, cokoliv je napadne. Ti, kteří nejsou tak chytří nebo nemají takové těstí jako ty. To přináí zmatek a Starou noc.” Přetřel si horní ret a zadíval se na Jimmyho. “Samozřejmě kdy nebude k nalezení, abys mohl být potrestán, pak se to snad vechno přeene a nebude třeba dělat vůbec nic. Koneckonců, Spravedlivý mu kadou chvíli uděluje veobecnou amnestii.” Opřel se a nespoutěl přitom oči z chlapce.</p> <p>Jimmy přikývl. Amnestie byla nabízena vem, kdo předstoupili pravidla a přiznali své prohřeky. Obvykle to vyadovalo, e kadá kořist, která nebyla rozdělena, jak by měla, musela být nabídnuta společně se slibem, e se to víckrát nestane. Jimmy to povaoval za dobrý nápad, poněvad to znamenalo nějaký podíl navíc pro vechny, jakmile si Spravedlivý mu a jeho zástupci vzali svůj díl, a pro Pána dne a Pána noci bylo snadnějí vědět, na koho mají dávat pozor, aby nepodváděl. Díky tomu také Spravedlivý mu nemusel vybít vechny Jízlivce, protoe dříve či později kadý z nich nějaké to pravidlo poruil. Ale bude to taky platit pro někoho, kdo neposlechl rozkazy?</p> <p>Jimmy řekl: “Nebýt k nalezení? Jako opravdu nebýt k nalezení, nebo nebýt k nalezení, protoe člověka shodili v přístavu do vody s těkým závaím?”</p> <p>“To první. Kdybys hodlal opustit Krondor a trochu cestovat… Říká se, e cestování je velmi poučné, a v tomto případě by bylo i velmi dobré pro tvé zdraví.”</p> <p>Jimmy cítil, jak se mu stahuje hrdlo a u srdce je mu těko. Zakoktal: “A-ale, já jsem nikdy, ni-i-kdy předtím ve svém ivotě nebyl pryč z Krondoru!”</p> <p>Pán noci se opět předklonil. “Dovol, abych ti to řekl takto - buď se vypaří, nebo přijme to, co tě potká. Mluvím srozumitelně?”</p> <p>“Naprosto.” Jimmy se snail zachovat klid. Jak patné to můe být? Jiní lidé taky dokázali ít mimo Krondor. Tam venku byl k prozkoumání celý svět!</p> <p>U teď se mu stýskalo po domově.</p> <p>“Take můe jít.” Pán noci se na Jimmyho přísně podíval. “A kdy říkám jít, myslím tím jít daleko odsud. Jen pro případ, e bys nerozuměl, kdy jsem to řekl poprvé.”</p> <p>“Ano, pane.”</p> <p>Jimmy vystřelil z místnosti Správce noci kolem vrčícího Smějícího se Jacka a vydal se rychle z Hnízda Jízlivců. Musel si dojít pro své zlato, ne padne noc, a potom najít bezpečnou cestu ke karavanseráj za východní bránou. Dostane se nějak přes stráe - nepochyboval o tom, e to dokáe - a pak si buď vyprosí nebo koupí vstup do první karavany mířící na východ nebo na sever. Sice mu bylo řečeno, aby el daleko, ale on hodlal zůstat v Království, nechtěl riskovat cestu poutěmi a do Velké Keshe za nimi.</p> <p>Byl stejně nervózní jako rozčilený a pospíchal jetě jednou do kanálů.</p><empty-line /><p>kapitola está</p> </section> <section> <p>CESTA</p> <p>Jimmy zvedl ruku.</p> <p>Vztyčil dva prsty a majitel hospody naplnil dva vysmolené dbánky z nádob, které stály na podstavcích podél jedné stěny.</p> <p>Hospodský byl středního věku, pleatý a tlustý. enkýřka za barovým pultem byla zřejmě jeho manelka a vypadala stejně, měla vak navíc vlasy. Vyčkávala, dokud Jimmy nezalovil ve svém měci a nevytáhl měďáky. Hospoda nebyla nic moc: podlaha s hrubou slámou, cihlové zdi se záplatami čehosi, co kdysi bylo omítkou, hrubé dřevěné stoly a z prken stlučené lavice a idle. Ačkoliv to tu nevonělo zase tak zle. Větinou rozlité pivo, ale tomu se nedalo vyhnout.</p> <p>Místo mělo určitě výhodu v tom, e se zde nepoflakovali Jízlivci. Právě přítomní zákazníci byli větinou nosiči a dělníci z doků, etřící si pivo ve dbáncích, aby jim dlouho vydrelo, a případně i chléb, sýr a nakládanou zeleninu k tomu.</p> <p>Nic moc reklama pro poctivou dřinu, pomyslel si Jimmy mrzutě, dal si douek a utřel si ústa hřbetem ruky. Taky mě to nikdy nelákalo.</p> <p>U Plachty a kotvy byla typická krčma námořníků, co jste mohli najít v přístavní čtvrti Krondoru. Jimmy u vypátral karavanseráj a povaoval za nepravděpodobné, e by mohl proklouznout ven během dne či dvou, protoe důkladně prohledávali kadého, koho podezřívali, e se pokusí opustit město. Zhroucení věe nad celami zachránilo přes třicet Jízlivců, dohnalo vak del Garzu k zuřivé odvetě. Několik Jízlivců, kteří byli dost hloupí, ne aby se dreli z dosahu, bylo u zase v městském vězení v blízkosti tritě - erifovi konstáblové si pospíili, aby ho učinili nepřístupným - měli vak slunou anci, e se vyhnou ibenici, protoe nikoho neobvinili z hrdelního zločinu - pokud vak del Garza zase nezměnil zákony. Sebrali toti i několik obyčejných dělníků a pár manelek a dcer obchodníků, take se nyní proti del Garzovi bouřily cechy a měané.</p> <p>Z toho mála, co Jimmy viděl za soumraku předchozího večera, se u na zbytcích věe hemili vichni stavitelé a zedníci z Království, které del Garza sehnal - vypadalo to, e ji chce mít zpátky na místě dřív, ne se vévoda Guy vrátí z keshanských hranic. Jimmy se usmál. Vytáhnout na to jednoho či dva kouzelníky a mohl by to postavit raz dva.</p> <p>“Díky,” řekla Flora a usrkla, sledujíc Jimmyho přes okraj svého dbánku. “Přemýlí. O čem?”</p> <p>Nahrbil se nad svým pivem, foukl do tenké vrstvy pěny a uvaoval, jestli vypadá tak depresivně, jak se cítí. “Musím teď opustit město. A proklouznout na palubu nějaké lodi. Nemám moc rád lodě.”</p> <p>“Byl jsi někdy na nějaké?” zeptala se s mírným nadením.</p> <p>“Ne, ale vím dost, abych věděl, e jak jsi jednou na ní, je jen málo míst, kam můe utéct, pokud ovem neumí plavat jako ryba. Jsem dost dobrý ve schovávání, ale ukrýt se na lodi… říká se tomu černý pasaér.”</p> <p>“Dobře, neschovávej se. Jeď jako cestující.”</p> <p>Jimmy si povzdychl. “Del Garza tam kontroluje cestující stejně důkladně jako v městských branách.”</p> <p>“Hlavu vzhůru, Jimmy! Není to konec světa,” řekla měkce a zamyslela se.</p> <p>“Ne, Spravedlivý mu jen chce, abych na konec světa el,” postěoval si Jimmy. “A na chvíli přepadl přes jeho okraj. Moná by se mu opravdu líbilo, kdybych se nechal unést do Velké Keshe nebo do toho světa, z něho pocházejí tihle vetřelci.” Jimmy na Floru vzhlédl zpod obočí. Nebyl si ani jistý, jestli ho poslouchá. Kdy chci bručet a kvílet a litovat sám sebe, mohla by aspoň poslouchat podrobnosti, myslel si.</p> <p>Neočekával, e dnení večer stráví takto. Někdo či lépe někteří by mu měli kupovat pivo a k tomu večeři, zpívat mu chvály a plácat ho po zádech, dokud to nebude bolet. Místo toho se nemohl přiblíit k Hnízdu Jízlivců a ani ke kanálům. Musel zmizet z města, a to brzy. I tohle dlouhé otálení bylo poněkud riskantní.</p> <p>Místo aby byl hrdina, byl zcela sám v této dělnické krčmě, tváří v tvář vyhnanství.</p> <p>Dobře, jasně, nejsem sám, ale vzhledem k pozornosti, kterou mi Flora věnuje, jako bych sám byl. Jsem hrdina, bohové to vědí. Děvčata, mnoné číslo, by se o mě měla rvát.</p> <p>Teď se na něj rozváně podívala. Znal ten pohled. Tak se na vás dívá ena, kdy se chce na něco zeptat. Jimmy pozvedl jedno obočí a čekal, a to přijde.</p> <p>Najednou se Flora zářivě usmála. “Vím, kam můeme jít,” řekla.</p> <p>“My?” To bylo nečekané. “Co tím myslí, my?”</p> <p>“Moje matka mi vyprávěla, e mám dědečka a tetu na Konci světa. Říkala, e dědeček neschvaloval mého otce.” Flora se zadívala nepřítomným pohledem, jako by si něco připomínala. “Ne, e by to někdy moji rodiče říkali, ale dívali se jeden na druhého a měli ten zvlátní úsměv… smutný jako… V kadém případě,” pokračovala, “bychom mohli jít na Konec světa a podívat se, jestli tam jetě moje rodina je. Bylo by to něco jako návtěva! Co si myslí?”</p> <p>Jimmy zamrkal. Byl to nápad, připustil. Nebo aspoň směr.</p> <p>“Kde je Konec světa?” zeptal se. Samozřejmě o něm slyel, to vak neznamenalo, e ví, kde to je nebo cokoliv dalího.</p> <p>“Nevím. Nikdy jsem tam nebyla. Ale můeme to zjistit. Co říká? Zjistíme?”</p> <p>Oči se mu rozířily, hlavu dal na stranu a pokrčil rameny. “Proč ne? Musím někam jít, ale… budeme tam vítáni, kdy se tam jen tak bez varování objevíme? Myslím tím, kdy tvůj dědeček nesouhlasil s tvým otcem…” Neikovně kličkoval.</p> <p>Flora stiskla rty. “No, podle toho, jak se můj táta projevil po matčině smrti, bych mu to jen těko mohla mít za zlé, e?”</p> <p>Jimmy odsunul stranou téma, jak se z jejího otce stal opilec a výtrník, otázkou: “Proto jsi nela na Konec světa, kdy umřel?”</p> <p>Flora se uklíbla a zavrtěla hlavou. “Bylo mi jen devět, Jimmy. Neměla jsem peníze a ani představu, jak se tam dostat.” Pokrčila rameny a hořce se na něj usmála. “A jediní lidé, které jsem znala, byli zde.”</p> <p>“Tak ví, jak se cítím,” řekl Jimmy.</p> <p>Flora se na něj usmála. “Já vím.” Pak poloila svoji ruku na jeho a stiskla ji. “Moná, e po večeři dokáu, aby ses cítil líp.”</p> <p>Trpce se usmál, zvedl obočí a vzdychl si. Aspoň někdo dnes večer dostane večeři zadarmo.</p><empty-line /><p>No, skutečně se cítím líp, pomyslel si o několik hodin později, kdy opět otevřel oči a se samolibým úsměvem se protáhl. Svíčka u skoro dohořela a vytvářela na stropě hru stínů. Mnohem líp.</p> <p>Vzal Floru na své nejlepí místo, do napůl zbořeného domu s jednou velmi dobrou místností, kterou si zařídil. Jimmy otevřel oči dokořán, znovu se protáhl, zívl a otočil se - jen aby zjistil, e je Flora pryč. Jeho pocit sebeuspokojení se nezmenil. Jimmy zkříil ruce za hlavou a vzpomínal.</p> <p>Těsně předtím, ne usnuli, poděkovala mu.</p> <p>Zazubil se. Jsem hrdina, o tom není pochyb, na mou dui, pomyslel si.</p> <p>Náhle se otevřely dveře, Jimmy vyskočil a pevně přitom svíral přikrývky.</p> <p>“Dobré ráno!” zazpívala Flora.</p> <p>“Myslel jsem, e jsi pryč,” řekl Jimmy s jednou rukou na buícím srdci a druhou ukrývající dýku zpátky pod poltář.</p> <p>“Nezbaví se mě tak snadno,” zasmála se.</p> <p>Stáhla si ál. V jeho záhybech byl schovaný bochník chleba posetý rozinkami. Z té vůně, sladké a kynuté zároveň, se mu v ústech sbíhaly sliny. Z jedné kapsy vytáhla hrníček medu a z druhé hroudu másla zabalenou do kapesníku.</p> <p>“Kdes to koupila?” zeptal se Jimmy. Poblí tohoto místa nebylo ani tritě ani pekárna.</p> <p>“Koupila?” podivila se. “Nejsem tak dobrá jako ty, Jimmy Ručko, ale připomínám, e jsem si své jméno vyslouila krádeemi pečiva!”</p> <p>Pravda, pomyslel si.</p> <p>Jimmy se zvedl z postele, zamotal se do prostěradla a usmál se, kdy se Flora zasmála jeho náhlé cudnosti. Ukrojila chleba, zatímco Jimmy nalil zbytek vína, které si minulou noc přinesli s sebou, a posadili se k důleité záleitosti, k naplnění svých aludků.</p> <p>Jakmile dosnídali, začali si hrát s medem a máslem a brzy opět skončili v posteli.</p> <p>Kdy leeli jeden druhému v náručí, řekla Flora: “Zjistila jsem, kde je Konec světa.”</p> <p>Její slova jím projela, jako kdy mu roj bzučícího hmyzu zaútočí na břicho. Hned věděl, e se to nebude vyvíjet dobře.</p> <p>“Je to na jihu,” pokračovala, kdy nic neříkal. “Blízko Doliny snů.”</p> <p>Díky, pomyslel si trochu kysele. Právě jsem dokázal pěkně zapomenout, e odcházím z Krondoru do vyhnanství, a ty přijde a připomene mi to.</p> <p>Kdy Flora promluvila, zněla trochu podráděně. Jimmy ucítil lehké bodnutí viny. Jen se mi přece snaí pomoct, myslel si.</p> <p>“Trvá to tam pět dní lodí,” řekla a zadívala se na něj. Kdy neodpovídal a ani jí nepohlédl do očí, pokračovala: “Lístek je za čtyři stříbrné na osobu, kdy budeme spát v nákladovém prostoru. Mají kajuty, ty jsou vak plné lidí plavících se za Konec světa, do Velké Keshe.”</p> <p>Po delím tichu, během kterého cítil, jak ho její oči spalují, se na ni Jimmy koutkem oka podíval. “Kolik to stojí dostavníkem?” zamumlal s nevolí.</p> <p>“Je tady loď, která odplouvá dnes za přílivu.”</p> <p>“Čtyři stříbrné je dost přehnané,” vrčel. “Nenapadlo tě smlouvat?”</p> <p>Flora jej zpraila pohledem. “Ano, Jimmy, napadlo. Proto to není est. V pořádku?”</p> <p>Hleděla na něho takovým způsobem, e bylo lepí přisvědčit. Změnil téma.</p> <p>“Kdy je příliv?” zeptal se. Měl by to vědět. il v přístavním městě celý ivot, měl vak o tom jen mlhavé ponětí, nebo tyto znalosti nebyly moc k uitku zloději, který nepracoval v docích.</p> <p>Ne Flora odpověděla, rozkonicky se protáhla. Pohled na ni mu trochu zvedl náladu. “Asi za tři nebo čtyři hodiny, řekla bych,” odpověděla.</p> <p>“No, pokud máme být na palubě té lodi, měli bychom se raději připravit,” řekl Jimmy.</p> <p>“Vím, e nechce odjet,” pronesla náhle Flora se soucitným pohledem.</p> <p>Usmál se na ni. Oceňoval její porozumění a naklonil se nad ni, aby ji políbil. “Ale musím,” řekl. “Děkuji ti, e dělá to, co bych asi ani do zítřka neobstaral.” Změřil si ji. “Měli bychom pro tebe asi sehnat nějaké nové aty, nemyslí?”</p> <p>Zamračila se. “Proč? Větina mých věcí je nově spíchnutá.”</p> <p>“Ach, pravda,” stáhl se trochu zpátky.</p> <p>Nenapadlo ho, e si bude Flora chtít nechat své nové aty. Byly laciné a blýskavé a vůbec nenechávaly pozorovatele na pochybách, čím se iví. Přitom teď právě mluvila o nalezení ztracené rodiny, zatímco je měla na sobě. Jak by to jen měl říct?</p> <p>“Ale, jsou, hm, jsou trochu, ach, nápadné pro díru jako je Konec světa. Nemyslí? Co se nosí tady v Krondoru, by mohlo být pro tvého dědečka příli odváné. Zvlá kdy hned tak s něčím nesouhlasí.”</p> <p>Flora na něj hleděla s otevřenými ústy, potom vybuchla do potěeného smíchu, vyhazovala tíhlé nohy do vzduchu, zatímco ji Jimmy překvapeně sledoval. Pokadé, kdy se podívala na jeho zmatený výraz, zase vyprskla, a trvalo to chvíli, ne popadla dech a dokázala říct: “Ach, Jimmy, ty jsi takový drahouek!” Mocně ho políbila. “Ty se tady kroutí, abys mi nemusel říct: “Ale, Floro, obléká se jako děvka!” Nemůu si vzpomenout, kdy naposledy někdo bral ohled na mé city jako ty. Jsi opravdový přítel.”</p> <p>S velkou úlevou se usmál. “Jsem rád, e souhlasí.”</p> <p>“Souhlasím,” řekla a zvedla se. “Vůbec jsem o tom nepřemýlela. Ale teď si opravdu myslím, e má dočista pravdu. Ale co mu mám říct o tom, jak jsem si vydělávala na ivobytí těch posledních pár let?”</p> <p>“Ví, e je tvůj otec mrtvý?” zeptal se Jimmy.</p> <p>“No, určitě to neslyel ode mne,” řekla. “Ale nemůu spoléhat na to, e neví. Takové zpráv se umí ířit.”</p> <p>“Podívej…” Chvíli přemýlel. “Co takhle toto? ila jsi několik let po otcově smrti u sousedů a pomáhala u nich v domácnosti. Potom se tě ujala laskavá stará dáma, co měla trochu zlata, a posledních pár let jsi jí dělala společnici - pořád jetě umí mluvit elegantně, take pokud neupadne do pouliční hantýrky, nikdy se nedozví, e je to pohádka.</p> <p>V kadém případě teď stará dáma zemřela a její příbuzní pro tebe neměli místo. Ale zaplatili ti jízdenku na Konec světa, abys mohla najít rodinu své matky. A co tvůj otec? Měl tam rodinu?”</p> <p>Flora zavrtěla hlavou, kdy si zavazovala něrovačku. “Pokud měl, nikdy o ní nemluvil. Kdy o tom tak přemýlím, nikdy vlastně moc nemluvil, ani kdy byla máma naivu.”</p> <p>Jimmy vzal hrst stříbrných a dal jí je. “Jdi se převléct za společnici milé staré dámy,” řekl. “Kterou lodí to pojedeme?”</p> <p>“Paní Krondoru” odvětila Flora a neuvěřitelnou rychlostí počítala. “Jimmy, to vechno si nemůu vzít!”</p> <p>“No, nemusí je vechny utratit. Nedělej si s tím starosti. Koneckonců, potřebuji tě pro svůj převlek, toti pro mladího bratra hezké dívky, která byla společnicí staré dámy. Musím si opatřit nějaké novějí aty a pak se sejdeme v docích,” řekl a rychleji políbil. “Sejdeme se za přílivu.”</p> <p>Prolétla dveřmi dychtivá nákupů a zanechala Jimmyho, aby se sám oblékl. Kdy si natahoval kalhoty, pomyslel si, e by měl asi najít krejčího, který by mu rychle dokázal opatřit sluně vyhlíející plá, ten by si oblékl přes svou druhou nejnovějí koili - tu, kterou si opatřil, zatímco se s Larrym koupali, spálil po druhém průlezu odpadním kanálem pod celou. Také by měl mít boty a klobouk, uvaoval.</p> <p>Ano, mladá dvojice… ne, stále vypadal příli mladě. Flora byla o několik let starí, take zarmoucená dívka a její mladí bratr, ano, to bude ono. Na cestě na Konec světa, protoe ztratili rodinu.</p> <p>Náhle byl o dost optimističtějí, e vezme Floru s sebou, ne před několika málo minutami. Stříbro bylo cenné, ale ne tak drahé jako jeho krk - kterým by del Garza tak rád zakroutil - nebo jeho hlava - kterou by ranaři Spravedlivého mue s radostí rozbili - take to nebyl tak patný obchod. Ano, bratr a sestra jedou navtívit dědu. Kromě toho Flora zaplnila jeho postel lépe ne jakákoliv dívka, kterou znal, a myslel si, e by to mohl být během vyhnanství vítaný oddech. Kdy opoutěl doupě, skoro si hvízdal. Pak se zarazil. Kdy se z “já” stalo “my”? zamyslel se. Já jsem ten, koho Spravedlivý mu vyhání z města, Flora tu klidně můe zůstat. Kdy se vydal dolů po schodech, uvaoval, e ji nikdy nevyzval, abys ním la, a ona nikdy nepoádala o svolení. Prostě se to nějak stalo. Udiveně zavrtěl hlavou, uvědomil si, e teď začíná chápat, co myslí někteří starí Jízlivci, kdy říkají, e mohli zatraceně dobře dělat cokoliv, co je bavilo, pokud to bylo to, co jejich manelky chtěly, aby dělali.</p> <p>Přesunul své mylenky od podrádění zpět k vnímání měkké Flořiny pokoky a její kulaté zadnice a najednou mu cena, kterou zaplatí, nepřipadala zase tak velká. A je tedy po jejím. Kdy vycházel na ulici, skoro si zase začal hvízdat.</p><empty-line /><p>Paní Krondoru byla stará, malá a obtloustlá. Na délku měla asi sto stop a ve středu íři třicet stop. Díky pachu linoucímu se z jejího břicha připomínala trochu domov tomu, kdo strávil spoustu času v kanálech.</p> <p>Ukázalo se, e je překvapivě snadné dostat se na palubu. Zatímco větina stráí v docích byli Bas-Tyrovi mui, Paní Krondoru byla pod dohledem jednoho z erifových drtičů, jak se říkalo konstáblům. Krátký příběh o návtěvě dědečka, přičem Flora vypadala skutečně zoufale - nedalo jí to moc práce po přídělech ve vězení - a byli vputěni na palubu. Jimmy byl vděčný za změnu v oblečení, které si dříve ten den oba zvolili. Jeden pohled na meč u jeho boku a konstábl usoudil, e jde o mladíka z majetné rodiny.</p> <p>Flora se la podívat dolů, kde jim bylo dovoleno spát, zatímco Jimmy zůstal na palubě, aby sledoval odjezd.</p> <p>“Plavíte se tam často?” zeptal se Jimmy námořníka, uhýbaje skupině dalích, kteří utíkali s rolí plachtoví a zcela zjevně byli připraveni odkopnout z cesty pasaéra, který zacláněl na palubě.</p> <p>“Dvakrát, třikrát do roka,” řekl námořník a prováděl cosi námořnického se dvěma kousky provazu a noem. Prsty mu přitom kmitaly s automatickou přesností. “Obvykle ne tak časně. Bouře, ví.”</p> <p>“Ach,” řekl sklesle Jimmy.</p> <p>Poslední sí nákladu - balíky, krabice a pytle - se přehoupla z doku dolů do nákladového prostoru. Námořníci přitloukli na místa klíny, které drely mříku na poklopu v palubě, a dělali různé záhadné věci s provazy a plachtami, větinou za pomocí tahání a plhání do ráhnoví, zatímco jiní námořníci na ně křičeli. Kapitán byl malý proedivělý lachovitý mu se zlatou obručí v levém uchu a bez malíčku na pravé ruce.</p> <p>“Uvolněte plachtu!” zavolal ze zádě lodi. Plátno s hřmotem spadlo dolů a vyboulilo se do zákrut s hnědými záplatami. “Uvolněte příď, uvolněte záď, vechno uvolnit, odrazit! Odrazit, nelechtejte ten dok, vy čubčí chásko!”</p> <p>Námořníci uvolnili provazy a zatlačili na dok dlouhými vesly pro dva mue. Jimmy polkl a sledoval, jak střechy Krondoru začínají plout pryč a jak se paluba pod jeho nohama lehce houpe. V aludku se mu usadil studeně vlhký pocit.</p> <p>Nahoře na můstku naváděl přístavní lodivod kormidelníka, zatímco kapitán pokračoval ve vyřvávání povelů na posádku.</p> <p>Právě opoutím Krondor, pomyslel si Jimmy. Nepřipadalo mu to zcela skutečné. Bylo to, jako by si prostě řekl: Letím na Měsíc. “Odjet z Krondoru” bylo vdy něco, co dělali jiní lidé.</p> <p>Jako princ a princezna, pomyslel si pak, co ho trochu rozveselilo. Dostávám se na větí jevitě, to právě dělám!</p> <p>Lodivod vedl elegantně loď mezi ostatními loděmi, které byly buď zakotvené, nebo právě připlouvaly. Jejich loď se vyhýbala nákladním lodím, dlouhým elegantním válečným lodím, rybářským lodím, pramicím a člunům. V určitém bodě, který Jimmymu nebyl jasný, si lodivod pospíil dolů na hlavní palubu a s čilostí, pro mue středního věku překvapující, přehodil nohu přes bok lodi a seskočil dolů na čekající veslici.</p> <p>Kdy loď vyplouvala z přístavu, pohybovala se překvapivě pomalu. Jimmy se podíval dozadu na můstek a uviděl kapitána, jak drí ruku na kormidle a vytěkává rozkazy.</p> <p>“Ach, jde na to trochu zčerstva,” řekl námořník.</p> <p>Oblohu postupně zakrývaly mraky, je vypadaly studeně a edě. Voda taky změnila barvu z modré na zelenoedou a začala se lámat do vysokých kopců s vrcholky bílé pěny, které se pohybovaly směrem k němu. Tupá příď lodi se zvedla, aby se s nimi potkala, ponořila se do nich a znovu se zvedla s bílou pěnou přelévající se přes zábradlí na přídi a padající v ostrém úhlu z paluby. Jimmymu se zdálo, e v jakoby nerozumném spěchu ze země zůstala jen tmavá čára po jejich levici a loď změnila houpavý pohyb do jiného stočení, v něm se nakláněla zleva zepředu směrem dozadu vpravo.</p> <p>Námořník, jakýsi důstojník, uviděl, jak Jimmy Ručka bledne jako křída a jak si přikládá ruku k ústům. “Závětrné zábradlí, ty čertovské nemehlo!” zavrčel, pak popadl chlapce za límec a opasek a hnal se s ním na závětrnou stranu. Dal Jimmymu hlavu přes zábradlí ve chvíli, kdy na něj přiel první nával. “Nakrm ryby a nepiň nám palubu, proklatě!”</p><empty-line /><p>“Nenávidím tě,” mumlal slabě Jimmy. Nebyl si jistý, zda tím míní sám sebe, Floru, která ho do tohoto dostala, loď, posádku nebo vechno dohromady.</p> <p>Bolelo ho v boku, třetila mu hlava a oči ho pálily, jako by je měl vyválené v horkém písku. Teď u vím, k čemu vynalezli slovo zoufalství, pomyslel si, kdy ručkoval k zábradlí a přila na něj dalí chvilka suchých záchvatů zvracení, dokud mu uvnitř nezbývalo nic, co by mohl vyhodit.</p> <p>A smrdím.</p> <p>Tak hrozně, e větinu svého času trávil na palubě, kde nechával prudké větry, aby odfoukly pryč jeho zbabělost. To znamená, e byl větinou na můstku, jeliko vánek přicházel z jihu. Rychle se naučil, e plivání není jediná věc, která se nedělá proti větru. Čerstvý vítr mu trochu usnadňoval, aby sám se sebou vydrel. Přesto se vak vyhýbal společnosti..</p> <p>Občas ho mezi záchvaty nevolnosti suovaly vzpomínky na jeho původní plány při této cestě. Představoval si, jak hraje kostky s posádkou a snadno ji obírá. Dělával to dost často v Krondoru, i kdy tehdy bývala větina námořníků opilá.</p> <p>Místo toho se mui z posádky bavili tím, e se k němu vdy přitočili a říkali věci jako: “Grrr, je ti blbě? Bys potřeboval, hezoune, pěknou unku plovoucí v míse s teplou máčkou! Nebo bys radi kousek studenýho rybího odó?” Potom se smáli, kdy slabě nadával, a netuili, e by je byl rozsekal přímo tady a teď, kdyby jen nebyl tak zesláblý a kdyby mu z pohybu nebylo jetě víc patně.</p> <p>Nebo si mě moná pamatují z hraní v kostky a z hospod, a toto je nějaký druh zlé, pokřivené pomsty.</p> <p>Flora vrávoravě přila a donesla mu álek vývaru. Přidřepla si vedle něj za dopravní klecí připoutanou k palubě, kde se schovával před mokrým větrem.</p> <p>“Floro,” zalapal po dechu a pokusil se vypít slaný vývar. Zdálo se, e ho to bolí míň, kdy má něco, co můe odevzdat moři. “Myslí, e mě poznali? Mohl jsem někomu vybrat kapsy nebo vyhrát příli moc v kostkách, co myslí?” Pak zavrtěl hlavou. “Ale nic z toho nemají, tak o co jim jde?”</p> <p>Pokrčila rameny. “No, kamaráde, kdybych si myslela, e je někde blízko mne někdo, kdo mě okradl nebo podvedl, a jediná odplata, kterou bych mohla provést, by byla donutit ho zvracet, pak bych to s radostí provedla. A povaovala bych to za víc ne dostatečnou odplatu.” Flora se usmála, kdy se zatvářil zděeně. “Ale nemyslím si, e tě opravdu poznali, Jimmy. Stěí bych tě poznala já, kdy jsem tě poprvé viděla čekat na molu, vypadal jsi tak nóbl!”</p> <p>Zachumlala se pevněji do svého tlustého álu a přitulila se k němu, celá se chvěla zimou. Uvítal její teplo a taky skutečnost, e ho z té strany chrání před větrem.</p> <p>“Vlastně to zřejmě dělají pokadé, kdy někdo dostane mořskou nemoc, námořník nebo cestující,” pokračovala Flora. “Myslím si, e je to sprosté a poádala jsem je, aby to u víckrát nedělali. Nemyslím ale, e dokáou odolat.”</p> <p>Jimmy se pokusil vylít zbytek vývaru přes palubu - jeho scvrklý aludek začínal protestovat - ale Flora mu vývar hned přistrčila zpátky.</p> <p>Take posádka se mu nechtěla pomstít, jen ho chtěla trápit sobě pro radost. To bylo pěkné.</p> <p>Je moc dobře, e nedokáu provádět kouzla na lidech, jinak by se teď celá posádka kroutila v mukách. Nebo ve smrtelných křečích. A člověk dokáe v záchvatu kruté mořské nemoci vymýlet opravdu velmi příerné věci.</p> <p>Věděl, e kdyby nebylo Flory, chovala by se posádka jetě hůř. Nevěděl, jak mu je Flora drí od těla.</p> <p>Moná by měl.</p> <p>“Nedává jim…” zaváhal.</p> <p>“Úplatky, aby tě nechali být?” Flora zavrtěla s úsměvem hlavou. “Kdybych dávala, pak bych za své úsilí moc zpátky nedostávala, nebo ano? Ale ne, to u teď nedělám. Chci být počestná dívka, i kdyby mě to mělo zabít. Aspoň dokud nezjistím, jestli mám opravdu rodinu.”</p> <p>Sledovala ho, jak zničeně hledí do álku chladnoucího vývaru, a zlehka mu poklepala na rameno. “Jen to vypij, Jimmy. Musí do sebe něco dostat, nebo doopravdy onemocní.”</p> <p>Lítostivě se na ni podíval, ale jediné, co udělala, bylo, e povzbudivě kývla. Přimhouřil oči a vypil vlanou polovinu vývaru. Věděl, e půjde opět ven, ale přinejmením teď to bylo příjemně teplé. Flora by byla čekala, dokud by to nevypil, i kdyby se z tekutiny vytvořila ledová tří.</p> <p>Potom se zamyslel nad tím, co Flora řekla. “Já jsem nemocný,” upozornil.</p> <p>“Neumírá. Ale pokud nebude pořád pít vodu nebo vývar, skutečně bys mohl.”</p> <p>No, to bylo příjemné pomylení.</p> <p>Jimmy začal cítit, jak mu vývar tancuje v rozbolavělém aludku a věděl, e nebude dlouho trvat, ne si tekutina udělá v tanci přestávku. Příli se za svůj stav styděl, ne aby v takových chvílích vyadoval Flořinu přítomnost.</p> <p>“Kuchař říká, e kdy to dokáe udret v sobě a bude chvíli jen koukat na obzor, aby se tvé smysly přizpůsobily, můe se tím přes mořskou nemoc dostat. Někteří lidé to dokáou.” Potom s lítostivým pohledem dodala. “A někteří ne.”</p> <p>“Asi bys měla jít dolů,” navrhl Jimmy.</p> <p>Podívala se na něj úkosem a pak přikývla. “Tady venku začíná být zima.” Flora si zastrčila svazek vlasů zpátky pod zavázaný ál. “Později se vrátím s něčím dalím.”</p> <p>“Ach, bohové!” zasténal Jimmy a vrhl se k zábradlí.</p> <p>Flora pospíchala pryč. I přes záchvat dokázal pocítit tichou zvířecí vděčnost.</p> <p>Jimmy se snail udret obsah aludku v sobě. Dělal, jak mu poradila, díval se na obzor a brzy si viml, e vzestup a sestup lodi je pro jeho aludek méně stresující, kdy dokáe pohyb sledovat a současně ho vnímat. Pomalu a zhluboka se nadechl a pokusil se usrknout z vývaru.</p> <p>Postupně si uvědomoval, e ho jeden z pasaérů pozoruje. Mu měl kolem třiceti, byl střední postavy a lehce udroval rovnováhu, co někde v koutku mysli Jimmymu říkalo: mistr ermíř, navzdory tomu, co měl na sobě. Mu byl oblečený do tmavých atů z dobré vlny, které vak vypadaly obnoeně a byly zbarveny solí. Takové aty by mohl nosit obchodní cestující, podnikající v malém, nebo lodní důstojník.</p> <p>Ten opasek ale má na sobě úchytku, pomyslel si Jimmy, rád, e má něco, co odvrátí jeho pozornost od mokrého, chladného zoufalství. Podívej, jak je vyčitěný a trochu vytahaný. To je upevnění pro závěsný řemen meče.</p> <p>Stejně jako Jimmy se mu drel stranou, i kdy měl asi jiné důvody. Kdy moře začalo být neobvykle kruté, pomáhal příleitostně a poučeně námořníkům. Jinak trávil svůj čas buď díváním se na moře nebo zíráním na mladého zloděje. Jimmy začínal zjiovat, e ho to velmi obtěuje.</p> <p>Taky mu to dělalo starosti. Poté, co se s Florou v Krondoru rozdělili, vyzvedl své zlato a slunou část z něho vyměnil za stříbro a měď. Hodně toho pak ukryl na svém těle. Byly chvíle, kdy si myslel, e cizinec nějak ví, e Jimmy nosí víc ne sto padesát ve stříbře a zlatě, ačkoliv by to přece nemělo být nikomu zřejmé.</p> <p>Pokud ho ten někdo neviděl, jak zlato za stříbro směňuje.</p> <p>Jimmy určitě nevypadal jako boháč. Flora ho oblékla do obnoených atů v jednom z těch obchodů, kam chodí úctyhodní prodavači a řemeslníci. Pravda, aty měly velký počet kapes, ale to bylo něco běného u vech chlapců, které Jimmy znal, těch z města nebo Jízlivců. A mít hromadu kapes neznamenalo nezbytně, e je kadá z nich plná peněz. Přestoe tomu tak v jeho případě bylo.</p> <p>Jediný světlý bod je, e kdy mě bude chtít okrást, bude to muset udělat na palubě před zraky kapitána a posádky, a taky Flory, pokud tady bude.</p> <p>Také mu to zabere pěkně dlouhou dobu, protoe jako jeden z nejlepích kapsářů v Krondoru u Jimmy dávno dokázal ocenit rozdělení veho cenného na různá místa. A s více ne dvaceti kapsami, nepočítaje ty, které si sám uil, měl hromadu míst, kam zlato dát. Samozřejmě, kdyby přepadl přes palubu, el by ke dnu jako kámen, nemůete vak mít vechno. Kromě toho se zrovna teď cítil tak, e ta mylenka měla i jistou přitalivost.</p> <p>Jimmy se přilepil k zábradlí a po očku sledoval cizince, který se zády opíral o hlavní stoár. Mu zachytil jeho pohled a jedním plynulým pohybem se zvedl. Jakmile se cizinec přiblíil, vytáhl něco z váčku u opasku.</p> <p>Jimmy ztuhl.</p> <p>Mu mu podával koený pásek. “Dám ti tohle.” Ani by čekal na Jimmyho odpověď, popadl jeho levé zápěstí a pásek na něj upevnil. Potom mu pustil ruku dolů. “Nemohl jsem se u dívat jak se trápí, chlapče,” řekl mu. Hlas měl hluboký a klidný.</p> <p>Jimmy cítil něco jako oblázek, který se mu jemně vtlačuje do zápěstí. Podíval se podezíravě na cizince.</p> <p>“Dr ho tam a za pár hodin by měl být tvůj problém vyřeený.”</p> <p>“Je to kouzlo?” zeptal se Jimmy.</p> <p>Mu odfrkl. “Nemyslím si,” řekl. “Ten trik mi ukázal jeden starý keshanský námořník a vsadil bych svůj poslední stříbrňák, kdyby na něm bylo něco kouzelného.” Natáhl ruku. “Jmenuji se Jarvis Coe.”</p> <p>Jimmy mu slabě potřásl rukou. “Jestli to bude fungovat, mistře Coe, budu ti nadosmrti vděčný.” V ten okamik se loď nadzvedla, pak postupně padala, a toté provedl Jimmyho aludek. Kdy se zase obrátil, byl Jarvis Coe pryč. Vyvalenýma očima civěl na náramek. Nezdá se, e by to fungovalo, pomyslel si zničeně, kdy otočil oči zpátky k obzoru a zauvaoval o dalím douku vývaru. Snad mu to pozorování obzoru nebo ten prouek na zápěstí pomůe nějak přečkat tuhle cestu…</p><empty-line /><p>A přece to funguje! jásal Jimmy v duchu o hodinu později. “Ach, bohové, funguje to!” mumlal si hlasitě.</p> <p>Podíval se dolů do své misky. V ní bylo trochu dueného, nevyhnutelná potrava cestovatelů, a byly tam fazole a loupaná rajčata a kousky slané ryby plující kolem, a nevyvolávalo to u něj potřebu, e by se měl plazit se sténáním k zábradlí na závětrné straně!</p> <p>Dokonce ani to pobíhající zvířátko, které vypadlo z jeho tvrdého sucharu, kdy jím poklepal o stůl, jak to udělali vichni ostatní, v něm nevzbudilo odpor, a e se mu to v Krondoru stávalo. Teď se prostě cítil…</p> <p>“Hladový,” zaeptal sám k sobě. “Je to u tak dávno, úplně jsem zapomněl, jaké to je!”</p> <p>Flora se na něj zvlátně podívala. Cestující jedli u stolu, jen byl umístěný v průchodu před kapitánovou kajutou. Usmál se na ni a viděl, jak ho sleduje, kdy ponořil líci do misky a metodicky z ní ve vyjídal. Nebylo to velké hodování a on se cítil nasycen - není divu, po třech dnech ničeho jiného ne vody -zůstávalo to vak dole v aludku.</p> <p>Flora s ním kubla, aby se probudil, těsně předtím, ne spadl obličejem do misky.</p> <p>“Pojď se mnou, bratře,” řekla a pomáhala mu vstát.</p> <p>Kdy se ocitl pod hrubou hnědou přikrývkou, která leela na jeho pryčně, uvnitř něj mu cosi říkalo, e nespal dohromady víc ne jednu hodinu. To taky nebylo divu, jeliko nebyl schopen ani spát ani jíst.</p> <p>Jestlie se takto budu cítit ve stáří, pak doufám, e umřu mladý, pomyslel si a otřásl se hrůzou. aty měl navlhlé a ulepené, kdy je skládal v malé bedýnce označené jako kajuta, ale to mu nebylo cizí, a nohy mu skoro tancovaly, kdy se vydal chodbou a nahoru na palubu po strmých schodech ebříku, aby se porozhlédl po svém ochránci. Procházel se a sledoval námořníky při práci. Je to vdy příjemná činnost, kdy sledujete někoho jiného, jak se potí.</p> <p>Tak se radoval ze zázraku, e u nemá mořskou nemoc, a celý svět vypadal růověji. Mladý zloděj se rozhodl, e cesta na Konec světa by mohla být něco, na co se koneckonců dá těit. Jen se prostě polekal, kdy ho Pán noci poádal, aby odjel, tak to bylo, a na chvíli si dělal starosti, e nebude mít nic ani nikoho známého, k čemu nebo ke komu by se uchýlil. Vůbec to nebyl strach, co cítil, byl jen… překvapený.</p> <p>Kromě toho, zvládl ty nevzdělance dost ikovně, kdy u se s Florou vypravili do Krondoru. Proč by měl mít zrovna problémy, kdy by zůstali doma? Tohle bude dobrodruství, při Ruthii! myslel si. A se dostanu domů, budu mít o čem vyprávět.</p> <p>To, e se těil, jak se dostane domů, jetě ne dosáhl cíle, mu na tváři vykouzlilo ironický úsměv. Jimmy dovedl obalamutit větinu lidi, ale nikdy nedokázal oklamat sám sebe. V pořádku, pomyslel si, take to není nic, co jsem si měl vybrat, e udělám. Ale zatím jsem převracel smůlu v prospěch. Nevím, proč by tohle mělo být jiné.</p> <p>Rozhlédl se. Stále ani známka po Coeovi a Jimmy byl u teď na palubě po větinu dopoledne.</p> <p>“Kde je ten chlapík, který včera podpíral hlavní stoár?” zeptal se, kdy kolem něj procházel námořník.</p> <p>“Ve své kajutě, předpokládám,” vytěkl mu a dál drhnul palubu. “Nejsem jeho chůva, to jediné vím.”</p> <p>Buď si jistý, e teď se mnou při rozhovoru není taková legrace, kdy mě nemůe přinutit ke zvracení, myslel si Jimmy zlomyslně.</p> <p>I tak to bylo divné. Jeden den se mue nemohl zbavit, dalí den zmizel. To se Jimmymu nelíbilo. Takové chování bylo podezřelé. A příli mu to připomínalo Radburnovy mue.</p> <p>Jeho týraný aludek se straně prudce naklonil a Jimmy si pomyslel: Ach, bohové! U ne, myslel jsem, e jsem vyléčený. Ale nebyla to mořská nemoc, která způsobila tyto pocity. Takovou nevolnost v něm vzbudila mylenka, e by ho mohl pronásledovat někdo z Bas-Tyrovy tajné policie.</p> <p>Jimmy znal od vidění hodně Radburnových tajných pehů a obvykle, kdy měl čas, dokázal díky jejich chování uhodnout, kdo to je. Ale znají oni jeho?</p> <p>Pokouel se té mylenky zbavit. V tuto chvíli vypadal úctyhodně, co znamenalo, e nebyl k poznání. A kdy promluvil -co díky jeho churavosti bylo jen občas - dával si záleet, aby mluvil jako dobře vychovaný chlapec. Nebyl tu vůbec ádný důvod, aby si někdo myslel, e je Jízlivec. Kdy se Floře dařilo, mívala dost vzneených muů z horní vrstvy, aby procvičovala řeč jako dívka z majetné rodiny, take za ním s pouliční hantýrkou nezůstávala pozadu. Říkala “mistře” a “pane”, a ne “drahoui” a “brouku” - a ani jedna obscénnost z jejích rtů neunikla - od chvíle, kdy vyměnila svoji garderobu pouliční holky za sluné aty, álu přes ramena a klobouk. Kromě toho, kdyby ho Coe znal, proč by ho jednodue neodhalil v doku nebo prostě nehodil přes palubu?</p> <p>Bylo by to tak snadné, uvaoval Jimmy. Peklo a čerti, býval bych mu za to poděkoval!</p> <p>A jetě k tomu, kdy se záhadný cizinec konečně přestavil, zmizel. Byl Coe jen soucitná due, která přihlíela, aby se ujistila, e mladý zloděj nespadne přes palubu? Teď, kdy dal Jimmymu lék na jeho mořskou nemoc, se moná mu rozhodl uchýlit do relativního pohodlí své kajuty. Je to podezřelé? Jimmy se zamračil. Ve skutečnosti opravdu povaoval cizincovu velkorysost za podezřelou. Uitečnou v případě nutnosti, připustil. Zvlá, kdy byl dárce naivní a snadno zmanipulovatelný. Ale Coe nevypadal jako ten, koho můete vyuívat. Ve skutečnosti vypadal jako někdo, kdo vás čistě zmáčkne, jakmile se o to pokusíte. Jimmy tohle dokázal v člověku vycítit. Mladý zloděj si s pocitem marnosti odfrkl.</p> <p>Soustřeď se, koncentruj se, přikázal si.</p> <p>Pokud by ho jeden z Radburnových pehů viděl, poznal e je Jízlivec a věděl, co Jimmy udělal, co bylo nepravděpodobné - spí nemoné - potom by ho bez řečí neprodleně zatkli. ádný z Radburnových hochů neměl důvod, aby Jimmyho sledoval na Konec světa.</p> <p>Ale co kdy jeden z Radburnových pehů jede na Konec světa tak jako tak? Konec světa byl předsunutý bod v blízkosti keshanských hranic. Přesněji, bylo to panství lorda Jiní marky, vévody ze Sutherlandu, ale tento úřad byl u léta volný díky politice, které Jimmy nerozuměl nebo netouil rozumět. Ano, moná je to tak, myslel si. Moná se jen Guy du Bas-Tyra snaí posunout svůj dosah. Kdo ví, kam a chce vévoda rozířit svou moc? Jimmy sledoval kopce vody, jak stoupají a klesají, opravdu si uíval čistého pohybu lodě, kdy sledovala pohyb vln.</p> <p>Dokud můe, samozřejmě!</p> <p>Zápasil s nějakými dalími představami, co by mohl vévoda kout, ale nudilo ho to. Kupodivu stačilo, e se vůbec o tuhle otázku zajímal. Dokud nepotkal prince Aruthu, neměl ani ponětí, jak má vypadat vláda, ale strávil pěknou řádku večerů posloucháním Aruthy, Martina Dlouhého luka a Amose Traska, kdy hovořili o státních záleitostech. Fascinovalo ho to a čas od času se podivoval, jestli by dokázal dělat takové úsudky, které byli nuceni zvaovat oni, a rozhodnutí, které mohly měnit budoucnost národů.</p> <p>Ne, zauvaoval znovu, ta otázka ho nenudila. Byl zklamaný, e nemá ádné informace, na kterých by zaloil rozumný hrubý odhad, pokud jde o současné dění. A to ho stejně tak překvapilo. Usmál se té hloupé představě a pomyslel si: Moná se mi jednoho dne znovu podaří potkat prince Aruthu. To by bylo zajímavé. Věděl by, co chystá vévoda Guy, a Jimmy by se ho mohl na takové věci vyptávat. Do té doby vak to, co chystá vévoda, není Jimmyho starost.</p> <p>Vměovat se do mocenských záleitostí přináelo jemu a lidem jeho druhu jen potíe. Pravda, potěilo ho, kdy myslel na princeznu Anitu, e je volná a v bezpečí, ale pro Jízlivce byla cena vysoká, moná příli vysoká. A on zatím litoval prince Erlanda a jeho enu, jejich záchrana byla více ne nemoná, a i kdyby to nebyl ten případ, udělat to by velmi pravděpodobně pouze věci zhorilo. Za to by mu Spravedlivý mu nepoděkoval.</p> <p>Ne, nastal čas vrátit se a postarat se o Jimmyho Ručku, co bylo něco, co dělal velmi dobře. A si strojí úklady a a intrikují mezi sebou, s ním to nemá nic společného.</p><empty-line /><p>Jimmy se zastavil, aby se porozhlédl, kdy se společně s Florou ocitli na přístavní straně Konce světa se svými skrovnými zavazadly u nohou. První ulice naproti přístavu byla iroká a dláděná kočičími hlavami, kostky vak byly téměř ohlazené kopyty a elezem obitými koly a saněmi. Nad nimi, nad hlavami lodních nakladačů, námořníků a cestujících vybíhaly v řadě čeleny lodí. Vozkové přisunovali vozy blí, aby získali vykládané zboí a rychle je převezli do blízkých obchodů a skladů, a obvyklý výběr lůzy lemoval kraje. Jimmy okamitě zmerčil dva chlapce, kteří byli pravděpodobně kapsáři, a jednoho, který vyhlíel a moc nenápadně, jak si Jimmy viml - moná vyhlíel, jestli z lodi nevystoupí někdo neobvyklý, nebo jestli nevyloí zvlátní náklad, a byl připravený dát znamení někomu, kdo pravděpodobně číhá o půl bloku dál v ulici, nebo vyhlíí z přilehlého okna. Jimmy si nechal úsměv pro sebe. Jestli toto bylo to nejlepí, co měl Konec světa v nabídce, asi se do Krondoru nevrátí a místo toho tady zapustí kořeny a převezme to tu.</p> <p>Rackové jim nad hlavami předváděli bouřku - vdy znamení kvetoucího přístavu - nad mnostvím odpadků. Zelenomodrá voda pleskala do boků lodí, do černých a mořskými řasami pokrytých trámů a taky do pilířů doků a stěn. Její hluboké mlaskání doplňovalo lomoz hlasů, nohou a eleza o kámen.</p> <p>“Ani zdaleka tak velký jako Krondor,” řekl rozhodně Jimmy. Jsem z velkého města, pomyslel si. Tohle je zapadákov. “A nemá tak dobře chráněný přístav.”</p> <p>Největí lodě zde taky nebyly tak velké jako ty, které vídal v krondorském přístavu. Soudkovitá Paní Krondoru byla asi tak velká jako ostatní lodě, taky jich větina byla keshanských. Ulice podél doků byla na suchozemské straně ohrazena skladiti, vysokými dvě a tři podlaí, ze títů jim vyčnívaly trámy do tvaru písmene “A”, je byly určeny k vytahování nákladu. Sledoval, jak některé z nich za pomocí kladek a navijáků snáejí dolů náklad čpící surové kůe. Proudy přístavních dělníků pospíchaly po přistavených prknech nahoru a dolů s pytli, balíky a krabicemi, pod jejich váhou se dělníci prohýbali. Oblečení, nitě, smotaný hrubý len, suené ovoce, sýry, elezo pro kováře, měděné hrnce… Těí náklad se přehupoval v sítích zavěených na konci ráhen, která jindy nesla plachty.</p> <p>Za skladiti směrem do kopců obklopujících přístav mezi ulicemi schodovitě vyrůstaly budovy. Letmo zahlédli městské hradby, brány a za nimi pastviny a les. Jimmy chvíli koukal a uvědomoval si, e nahoře na nejvyích stráních kopců vidí farmy, úzké domky s dokovými střechami a kolem nich louky a pole. Nikdy předtím farmu neviděl.</p> <p>“Je větí, ne jsem si myslela, e bude,” řekla slabým hláskem Flora.</p> <p>Jimmy byl rád, e to řekla, protoe to bylo přesně to, co si myslel. Odfrkl si. “Krondor to nenahradí,” prohlásil. Narovnal se a lopatky stáhl k sobě. “A to se nám tam zrovna dařilo.”</p> <p>Flora se s vděčným úsměvem dotkla jeho pae. Potom se zadívala na město, stále nejistá. Povzdechla si. “Nemám představu, kde začít.”</p> <p>“No, zná jeho jméno a co dělá, nebo,” pokrčil rameny, “dělal, aby se uivil, je to tak?” Chtěl s ní o tom mluvit u na palubě, ale po větinu cesty byl příli nemocný a po její zbytek příli hladový.</p> <p>“Ano,” řekla Flora. “Byl právní zástupce a jmenoval se Yardley Heywood.”</p> <p>Och, to není dobré, pomyslel si Jimmy. Jestli její dědeček byl právní zástupce u dvora, zastupoval pěknou řádku kriminálníků. Co znamenalo, e bylo a příli pravděpodobné, e uhodne, co dělala jeho dávno ztracená vnučka, aby přeila těch posledních pár let, bez ohledu na to, co mu vykládá. Jetě horí bylo, e bude schopný uhádnout, co dělal Jimmy.</p> <p>“Yardley Heywood,” zopakoval nahlas. “To zní jako jméno bohatého mue.”</p> <p>Flora se zasmála. “To zní, e?”</p> <p>Jimmy zvedl rozhodně svůj vak a jeden její, to aby udrel iluzi svého dobrého vychování, a ukázal směrem k městu. “První věc, kterou bychom měli udělat, je zamířit na pevnou půdu. Cítím, jak se tenhle dok pohybuje nahoru a dolů a znervózňuje mě to.”</p> <p>“To není dok, chlapče,” řekl Jarvis Coe s úsměvem.</p> <p>Jimmy překvapeně zamrkal. Dvakrát. Protoe si neuměl představit, jak se dokázal mu dostat tak blízko, ani by si ho viml, a protoe se taky trochu změnil. Měl jen o trochu honosnějí aty, ne to na lodi, snad proto, e k nim přidal vysoké jezdecké boty a dlouhý tmavý plá s kapuci, a taky měl navíc plochý koený klobouk, který okázale doplňovala paví pera. Spí vak proto, e měl meč, o kterém měl Jimmy podezření, e se k němu hodí: jednoduchou, úzkou čepel se spirálovitou zátitou v řemeslné koené pochvě, soupeřící s dýkou na druhé straně - bojová krátká dýka, devět palců dlouhá, ne jen obyčejný nů k opasku, který lidé nosí ke kadodennímu pouití na krájení chleba nebo na vytaení kamene z koňské podkovy.</p> <p>Coe přesto nevypadal bohatě nebo nápadně. I tak vak působil jako urozený mu. Smekl klobouk a lehce se uklonil Floře, která na něj reflexivně udělala pukrle.</p> <p>“Tak se cítí kadý, jakmile vystoupí z lodi. Za den či dva se ti vrátí nohy na zem, jak říkají námořníci. Kam máte namířeno?”</p> <p>Oba mladí Jízlivci se na něj zamračili. To se mi nelíbí, pomyslel si Jimmy. Ten mu mění svůj vzhled příli snadno, jen tím, e si pořídí nový plá a e změní drení hlavy.</p> <p>Coe se zachechtal: “Předpokládám, e mi do toho nic není. Ale jestli hledáte čisté, laciné místo k pobytu, můu vám jich pár doporučit.”</p> <p>Jimmy a Flora se podívali jeden na druhého. lechetnost od cizince, zvlátě tak blízko u Velké Keshe a jejích otroků, byla poněkud podezřelá.</p> <p>Coe se na ně podíval a přemýlivě podotkl. “V pořádku tedy. Vidím, e se zařídíte po svém. Jen, jestli můu,” kývl na hospodu v docích, “vyhněte se Kohoutkovi.” Dal si prst vedle nosu a mrkl. “Chytrému jen napověz.” Pak se zavířením tmavého klobouku odeel.</p> <p>“Kdo to je?” zaeptala Flora. “Nikdy jsem s ním na palubě nemluvila.”</p> <p>“Jmenuje se Jarvis Coe,” řekl Jimmy. “Ale kdo to je, to nevím.”</p> <p>Zatáhl za náramek na zápěstí, dokud se koený pásek nerozvázal. Pak jej pečlivě studoval. Lehký tlak, jen proti svému zápěstí cítil, byl způsobený malým oblázkem přilepeným ke kůi. Oblázek vypadal dost obyčejně, i kdy… Hodil ho do vody. Kdo by dokázal říct, co je a co asi není kouzelné, nebo co by to kouzlo mohlo udělat?</p> <p>“Co to bylo?” zeptala se Flora.</p> <p>“Něco, co mi dal proti mořské nemoci. Fungovalo to. Asi to byla magie.”</p> <p>“Nu, to bylo pěkné,” řekla neurčitě.</p> <p>Jimmy se na ni podíval. Flora hleděla do vody a mračila se. Potom se zadívala k dokům. Jimmy následoval jejího příkladu. Viděl, e Coe zmizel. Nepospíchal, jen odkráčel pryč a rozplynul se jako chomáč mlhy. Něco, co uměli i Jízlivci.</p> <p>“Dobře,” řekl Jimmy, “pojďme si najít místo k přenocování a uschovat nai výstroj. Pak můeme začít hledat tvoji rodinu.” Ukázal palcem přes rameno a usmál se. “Ale co s tím Kohoutkem? Moná se ukáe, e je to nejbezpečnějí místo ve městě.”</p> <p>Flora zvedla svůj vak a vykročila. “To by byla vůbec první přístavní krčma,” řekla.</p> <p>Jimmy přikývl, pak se zarazil. “Počkej!” zavolal.</p> <p>Flora se ohlédla a čekala na něj. Neřekl nic, posadil se na bobek vedle zavazadel a odmotával látku ovinutou kolem dlouhého úzkého rance.</p> <p>Rapír se uvolnil a Jimmy rozvinul pás k pochvě a uvázal si ho kolem boků. Pláty, kterými pouzdro procházelo - ikmá řada smyček na trojbokém kousku kůe přiitá k opasku - chránily dřík - kovové zesílení na spodku pouzdra - před otloukáním o zem, kdy Jimmy kráčel s levou rukou na jílci. Za pár let, a dosáhne dospělého vzrůstu, si kvůli tomu nebude muset dělat starosti, ale právě teď byl o trochu mení ne větina ermířů.</p> <p>“Je to rozumné?” zeptala Flora.</p> <p>“Je to odznak důstojnosti,” řekl Jimmy. “Nebo aspoň toho, e nejsi někdo, s kým by se dalo ertovat!”</p> <p>A na Konci světa není ádný Spravedlivý mu, myslel si mladý zloděj. Démoni a bohově, jak je mi jen zle, kdy do mě ouchají!</p> <p>Vyrazili. Kráčeli mírně do kopce podél čehosi, o čem měl Jimmy podezření, e se změní v hlavní městskou dopravní tepnu k přístavu. Měl za to, e někde před nimi by mělo být velké náměstí a blízko něho věhlasné hospody. Oči mu rejdily a Jimmy opět studoval vzdálené farmy a uvaoval, jaké to tam nahoře asi je. Z toho, co městský lid vyprávěl o farmářích, vedli pěkně nudný ivot.</p><empty-line /><p>kapitola sedmá</p> <p>TRAGÉDIE</p> <p>Dívka vzhlédla, kdy na ni matka promluvila.</p> <p>“Jakmile s tím bude hotová,” řekla Melda Merfordová svojí dceři Lorrie, “chci, abys vytáhla len z rybníka.”</p> <p>“Mami, prosím!” protestovala Lorrie.</p> <p>Otočila se od velkých kuchyňských kamen, která právě vymetala, a třela si oko, v kterém ji pálila kapka potu. Pouila hřbet zápěstí, protoe ruce měla černé, ale i tak si na tváři udělala mouhu. Jemný poletující popel, který byl cítit prachem z ohořelého starého dřeva, jí vlétl do nosu a ona kýchla. Čitění kamen nepatřilo k těkým domácím pracím, bylo vak nepříjemné.</p> <p>“Chtěla jsem dnes jít na lov.”</p> <p>Zcela jistě neměla v plánu vytahovat kluzké svazky lnu ze stojatého rybníka, kde se máčely. Nikdy to nebyla příjemná práce a byla by jetě nudnějí, kdyby se při ní nemohla těit na příjemný výlet do chládku lesa.</p> <p>“Ne,” řekla Melda a ani se na ni nepodívala. Odměřila hrubou mouku z dózy do dřevěné díe. “Nechci, abys ses jetě někdy v okolních lesích potulovala sama.”</p> <p>Lorrie si v údivu sedla na paty “Proč ne?”</p> <p>“Jsi u dost stará na to, abys kolem pobíhala jako nějaká uličnice,” řekla její matka klidně. “Kromě toho musíme mít ten len nachystaný. Jestlie dokáeme vyrobit dost ňůr a nití, abychom je mohli vzít na trh, budeme moci zaplatit daně.” Podívala se zamračeně na Lorrie. “Nechceme ztratit farmu, jako se to stalo Morrisonovým.” Lorrie se zadívala jinam a mračila se skoro víc ne její matka. Morrisonovi přili o farmu, protoe nedokázali zaplatit daně, a to v celém okolí vyvolalo ok. Existovala spousta lidí, kteří nedávno ztratili své farmy, ale tady v okolí nikdo, dokud to nepostihlo Morrisonovy. Kadý měl za to, e se to farmářům stávalo buď z toho důvodu, e vichni synové odeli do války, nebo třeba proto, e byli líní. To se vak nedalo říct o Morrisonových. Protoe u nich i dítě pomáhalo při domácích pracích. Během několika posledních let, dokonce i před válkou, stoupaly daně vý a vý, a čím mení byla farma, tím pro ni bylo těí daně platit. Teď u i středně velké farmy, jako byla ta jejich, musely bojovat, aby splatily své dluhy.</p> <p>Stále to vak jetě nebyl stav nouze.</p> <p>“Ale ve piírně u nemáme ádné čerstvé maso,” namítla Lorrie.</p> <p>Ani to nebyl stav nouze - nebyli lechta, ani bohatí obchodníci, aby jedli čerstvé maso kadý den - zvěřina vak pomáhala zpestřit to, co získali z polí. Čím víc by toho dokázali prodat, neli sníst, tím lépe by vyli. Pár měďáků navíc za prodané obilí, které by jinak přeměnili v chléb, by mohlo znamenat ten rozdíl, jestli po zaplacení daní zemřou během zimy hladem, nebo zaplatí daně a zbude jim dost na ryby z města a sýr z mléčných farem.</p> <p>Její matka se kousla do rtu a zvedla oči k nebi. “Pro dívku tvého věku je nebezpečné pobíhat osamoceně v lesích. Kdo ví, koho bys mohla potkat tam, kde není nikdo, kdo by ti pomohl.”</p> <p>“Take a se vrátí Bram z Konce světa, můu jít s ním?”</p> <p>“Ne! To vůbec ne!” řekla pevně Melda. “To by bylo jetě horí.”</p> <p>Lorrie vstala, aby se své matce postavila s rukama v bok. “Tak já nemůu jít sama, protoe je to nebezpečné, a nemůu jít s přítelem, kterého znám celý svůj ivot, protoe by to bylo horí ne nebezpečné?” prohlásila a hlas měla plný jedu. “To vůbec nedává smysl, mami.”</p> <p>“Lorrie,” řekla unaveně matka, “dospívá. A jsou, bohuel, jisté věci, které můe dělat dívka, ale ne ena. Jedna z nich je stýkat se s chlapci, s nimi vyrůstala. To můe dělat jako dítě. Ale kdy dospívá, někdy… ti stejní chlapci, kdy oni dospějí -” Melda si vzdychla a podívala se dceři do očí, “- chtějí věci.”</p> <p>Lorrie zakoulela očima. Byla děvčetem z farmy a u kdy se dokázala batolit, viděla, jak se zvířata páří. “Mami, já vím o těchto… věcech.”</p> <p>“Proto je to tak nebezpečné! Myslí si, e ví, jak to mezi mui a enami chodí, ale neví, a nejde o dívání se na býka a krávu nebo kohouta a slepici. Jde o to, e se v tobě vechno poblázní, kdy se na tebe mládenec usměje a zapomene, co si myslí, e ví. Jsi sluné děvče ze sluné rodiny a jednou, kdy ten pravý mládenec poádá o tvoji ruku, mi za to bude vděčná. Jsem tvoje matka a je mojí povinností a povinností tvého otce ti říct, co je správné a co ne. A dokud nejsi vdaná a pryč z domu, bude se dret svých povinností.” Zhluboka se nadechla, aby se postavila Lorriině výbuchu.</p> <p>Ale Lorrie odpověděla jako kus ledu. “Take ty teď říká, e ode dneka nemůu chodit na lov, ve kterém jsem velmi dobrá a který miluji a který jsem provozovala od chvíle, kdy jsem byla mladí ne Rip. Můu vak zůstat doma a dělat tuhle vechnu pinavou, smrdutou, bezútěnou práci, co si dokáe vymyslet, jen proto, e jsem ena? Tak je to?”</p> <p>“Bude dělat práce, které ti řeknu, protoe jsi moje dcera a protoe to je tvoje místo v tomto domě. Tvých rukou je dnes zapotřebí tady a já u o tom nechci slyet ani slovo. Tak to dodělej a padej dolů k rybníku.” Melda si zkříila ruce na mohutné hrudi, hleděla na Lorrie a doufala, e neuslyí ádný dalí argument. Měla o tom asi začít dřív, Lorrie vak ty lesy tak milovala. Tak jako ona sama, kdy byla děvčetem. Melda nikdy nezapomněla, jaký to byl převrat, kdy se toho musela vzdát. Vechna ta svoboda, pomyslela si touebně. S úsilím potlačila vzdech. Nu, začala o tom teď.</p> <p>S posledním dlouhým pohledem a napulenými rty si Lorrie klekla a vrátila se k práci. Záda vak měla ztuhlá, pohyby prudké a neustále si brumlala něco pod nosem, čím dávala matce přesně najevo, jak se cítí. Konečně s posledním klepnutím dřevěné lopaty povstala a bez řečí nesla kbelík s popelem z kuchyně.</p> <p>U ádný lov, hm? hučela si pro sebe. To jetě uvidíme.</p> <p>Len zůstane do zítřka v bezpečí rybníka. Matka se na ni bude zlobit, a se to dozví, velmi moc zlobit. Ale čerstvé maso, zvlá kdy přinese domů nějakého baanta, bude hodně velký vstřícný krok, kterým ji ukonejí.</p> <p>Lorrie vysypala popel do sudu, kde ho nechávali vylouit a draslo pak pouívali jako mýdlo, a zanesla kbelík zpátky do domu. Pak vykročila ke chlévu, kde sebrala hrábě se zubatými kolíky na vyhrabávání svazků lnu a taky plachtu, na které je pak odnese k vysouecímu poli. Také si do ivůtku pod zástěrou zastrčila prak a taku s kameny a vydala se k namáčecímu rybníku.</p> <p>Udusaný dvůr farmy byl přeplněn věcmi - zlomené dradlo od pluhu, staré kolo, kuřata shánějící potravu a pípající, kdy se rozbíhala od jejích nohou, otýpky třísek na podpal - Lorrie vak mezi nimi kráčela, ani by se musela dívat, kam lape. To vechno jí bylo tak známé, stejně jako vechny pachy - z udírny, záchodu, kupky hnoje. Příli známé. Právě teď jí to ve připadalo jako vězení.</p> <p>Lorrie cítila, jak ji matka sleduje z domu přes pokroucenou tabuli zavřené okenice, a věděla, jakou má náladu. Mrzutou, tak se cítila její matka. V těchto dnech mezi Lorrie a její matkou srely jiskry jako nikdy předtím.</p> <p>Co s tím vak můu dělat? ptala se Lorrie sama sebe. To je pořád: “jsi skoro ena” nebo “u jsi téměř dospělá”. A pak se mnou zacházejí jako s dítětem víc ne kdy jindy! Kdo by se nerozčílil! A teď najednou u ádný lov! A ne, obzvlátě ne s Bramem! To prostě není správné.</p> <p>Kdy Lorrie zamyleně kráčela po pěině lemované křovím, pomalu si začala uvědomovat přítomnost svého mladího bratra a vzdychla si. Tohle silné povědomí o rodině byl dar zděděný po její prababičce, která byla zasvěcenou čarodějnicí, nebo tak to aspoň říkala její matka. Lorrie dokázala vdy říci, kdy na ni myslí její matka nebo kdy je poblí. Zvlá si vak uvědomovala svého malého bratra Ripa. Právě teď Lorrie cítila, e je na ni soustředěn jako íp, který spěchá ke svému cíli.</p> <p>Úasné, pomyslela si a zaklebila se.</p> <p>Její bratr bude mít o přítím slunovratu sedm roků, ale u objevil výhody vydírání a byl v něm bezesporu zběhlý. Lorrie předpokládala, e by mohla pracovat na lnu, dokud se Rip nezačne nudit nebo dokud ho smrad dostatečně neotráví a on neodtáhne pryč.</p> <p>Ale kdy u začnu, tak bych to mohla i dokončit, myslela si. Jakmile jednou ten pach nachytáte na sebe, odstraníte ho jen mýdlem. A tento smrad dokázal zahnat i větí stvoření ne ptáky a zajíce, po kterých la.</p> <p>Snad by zahnal i lupiče a vrahy, kterých se její matka tak obávala. Take by nemělo smysl chodit do lesů.</p> <p>Rip byl někde vpravo a trochu před ní, bez uitku se plíil od jednoho keře k druhému na kousku zakrslé pastviny po pravé straně pěiny. Věděl, e o něm Lorrie ví. Dovedl ji cítit stejně zřetelně jako ona jeho. Někdy si Lorrie myslela, e je v tom bratr lepí. Nevolala na něj, protoe potřebovala čas, aby si promyslela způsob, jak se ho zbavit.</p> <p>Konečně stěna z rybízového křoví skončila a on vyskočil s výkřikem: “Ha!” Ruce zvedl nad hlavu a zakřivil prsty jako pařáty.</p> <p>Lorrie zvedla obočí jeho směrem a bez poznámky kráčela dál.</p> <p>Po krátké pauze začal poskakovat vedle ní.</p> <p>“Můu jít s tebou?” zeptal se a vzrueně skákal nahoru a dolů.</p> <p>“Chce mi pomoct při čitění lnu?” zeptala se neurčitě.</p> <p>Rip se zasmál a Lorrie se zamračila. Věděl to, vdycky věděl, kdy se Lorrie k něčemu chystala.</p> <p>“Je to pinavé a smrdí to,” varovala ho.</p> <p>“Chystá se na lov!” obvinil ji, pak si zakryl ústa, aby schoval úsměv.</p> <p>“Proč si to myslí?”</p> <p>Rip zakoulel očima nad jejím vypracovaným nenuceným přístupem, poloil si ruce na její boky a obdařil ji úsměvem tak dospělé blahosklonnosti, e se musela usmát. “Slíbila jsi, e mě naučí lovit a stopovat,” řekl. “Řeklas, e naučí.”</p> <p>Přikývla a pocítila trochu smutek. “Já vím. A kdy o tom budu moct pohovořit s tátou, pořád to mám v úmyslu.” Zastavila se a podívala se na něj. “Skutečně to mám v úmyslu, Ripe. Čestně.”</p> <p>Rip se zahleděl dolů a zaoupal bosýma nohama. “Já vím,” zamručel. “Ale jestli je to tentokrát naposledy, kdy můe jít. Vzhlédl na ni zpod svých řas. Na okamik si uvědomila, jaký je to hezký chlapec, a on to věděl. Nejednou u ty své dlouhé řasy pouil, aby vymámil na otci a matce, co chtěl.</p> <p>Malinko se na něj usmála. “Je to na tátovi.” Pokrčila rameny. “Kdybych tě vzala dnes, pak bychom byli potrestáni oba.”</p> <p>Zvaoval to a stále přitom oupal nohou dopředu a dozadu.</p> <p>Lorrie ho soucitně sledovala. “Jakmile se vrátí Bram od svého strýce z Konce světa, poádám ho, aby tě vzal s sebou. Hej,” jemně ho ouchla do ramene, “potom moná budu moct jít taky.”</p> <p>Promnul si rameno a alostně se usmál. “To je v pořádku,” pravil.</p> <p>“Pak to tak zkusíme udělat,” řekla pozitivně Lorrie. “Ale dneska by to byl patný nápad.”</p> <p>Rip moudře přikývl. “Jo. Tys na to přila.” Přemýlel o tom a pak dodal: “Tys na to skutečně přila.” Podíval se na ni výrazem napůl mezi úctou a pochybami.</p> <p>Lorrie zahlédla ten okamik, kdy se v mysli vrátil k tomu, e můe vyuít situace, díky mírné změně v jeho výrazu a nasměrovala ho. “Kdy to na mě řekne, řeknu Bramovi, aby tě nikdy s sebou nebral. A ty ví, e mě poslechne.”</p> <p>Rip zachmuřil obočí, podíval se na ni a zvaoval to. Lorrie sloila ruce a ohlédla se s jedním obočím zdvieným. Neúspěně se ji pokusil napodobit a a po chvíli to se zklamaným zasyčením vzdal.</p> <p>“V pořádku,” zamumlal natvaně. “Ale jestli se mě máma zeptá, kde jsi, nebudu lhát.”</p> <p>“Samozřejmě, e ne,” řekla Lorrie a zvedla hrábě a plachtu. “Řekni jí pravdu, řekni jí, e neví, kde jsem. Co vědět nebude.” Usmála se a prohrábla bratrovi vlasy navzdory jeho poválivému znechucení. “Nebude litovat, Ripe. Slibuji.”</p> <p>Odfrkl a po chvíli se otočil a kráčel pryč. Lorrie se usmála na jeho záda a vydala se k rybníku. Jen jakoby náhodou, s klanícím se lesem za sebou, si notovala taneční melodii.</p><empty-line /><p>Rip byl zmatený a trochu rozzlobený. Proč by u nemohla Lorrie chodit na lov? A kdyby skutečně nemohla, proč by potom nemohla počkat a s lovem skončit, a kdy ho naučí vechno, co zná? A co e by to chlapci chtěli a poadovali po Lorrie, aby jim dala? Svůj lovecký nů? Rip touil po Lorriině loveckém noi. Měl střenku z jeleního parohu a sedm palců dlouhou ocelovou čepel, která byla tak ostrá, e na světě nebylo nic, co by nepřeřízla.</p> <p>Jednou bude asi jeho, ale teď jetě ne. Jestli byla Lorrie příli stará, aby mohla dělat nějaké věci, potom je on jetě “příli mladý”. Ohlédl se přes rameno směrem, kam odela jeho sestra. Doufal, e bude v pořádku. Máma mluvila, jako by si o ni skutečně dělala starosti. I o Brama.</p> <p>Proč by si měla dělat starosti o Brama? divil se Rip. Bram byl tím nejlepím člověkem ze vech. A dalo se poznat, e má Lorrie rád. Rip zavrtěl hlavou. Dospělí se znepokojují tolika rozličnými věcmi, které nechápal. A vyptávání věci větinou jen zhorovalo.</p> <p>S povzdechem se Rip rozhlédl kolem. U splnil své ranní povinnosti, take měl volno, aby si hrál a do oběda. Jsem válečník! rozhodl se a cválal na vymyleném koni, aby zabil nájezdníky z jiného světa. Vybral si vhodnou hůlku a bujaře s ní mával.</p> <p>“Cha! Darebáci! Chcete útočit na můj hrad?”</p> <p>A bitva na záchranu Království započala.</p><empty-line /><p>Pojď k Lorrie, říkala si v duchu dívka.</p> <p>Králík byl mladý, buclatý a i na králičí standard ne příli bystrý. Právě teď pomalu hopsal podél okraje lesa skrz podrost, jen byl smaragdový a vybarvený první jarní vegetací. Občas se zastavil, aby udibl bobule nebo výhonky. A chystal se objevit králičí ráj - mladý výhonek divokých ostruin.</p> <p>Teď!</p> <p>Králík měl hlavu skloněnou a ui nataené dopředu. Vekerou svoji pozornost upíral na to, co jedl. Přítí generace by měla být víc ostraitá.</p> <p>Lorrie měla prak připravený, nabitý kulatým kamenem. Vnitřní gumu drela bezpečně mezi palcem a ukazováčkem, vnějí přitiskla prostředníčkem proti dlani. Plynule se zvedla z podřepu se strnulým drením těla. Jak se napřimovala, prak se začal pohybovat. Potom se ve rozmazalo, kdy uvedla pae, ramena a trup do pohybu a kdy zatočila prakem v plném kruhu nad hlavou. Králík se zvedl na zadní, oči a ui se mu otáčely, jak se snail zachytit zvuk, z neustále pracujících čelistí mu vypadly rostliny.</p> <p>Hup!</p> <p>Kámen vylétl v dlouhém ladném oblouku. Pohyboval se a příli rychle, aby bylo vidět víc ne jen edá mouha. Zasáhl králíka z boční strany do hlavy, právě kdy se chystal vyrazit. Kámen udeřil s plochým mlaskavým zvukem, který Lorrie vdy přinutil mrknout. Přece jen, potrava je potrava a králík zemřel dřív, ne se vůbec stačil bát. Mnohem víc Lorrie nenáviděla období zabijaček, protoe prasata byla dost chytrá na to, aby věděla, co přípravy znamenají.</p> <p>Stvoření s dlouhými chlupy naposledy zakopalo nohama, kdy k němu přiskakovala.</p> <p>“Nejmíň dvě či tři libry,” řekla radostně, kdy ho zvedala za zadní nohy. Dobré jídlo. Králičí maso s brambory a kořením, grilované králičí stehno, míchaná masová patika s cibulí a mrkví… Vnitřnosti také nepřijdou nazmar: psi a prasata je milovali, a kosti se nalámou a hodí do hromady hnoje.</p> <p>Dobrý den, pomyslela si astně. Čtyři baanti a čtyři vykrmení malí králíci. A protoe je nemají jak uskladnit, budou celý týden večeřet jako o hodech.</p> <p>Slunce stálo nízko nad obzorem, kdy Lorrie spokojeně leela pod velkým dubem a snila. Bram by měl být z Konce světa brzy doma a ona si představovala, jaké to bude, a za ní přijde. Moná jí přinese malý dárek, vlásenku nebo nějakou pěknou látku na átek, který by si mohla vzít k tanci. Jestli mu chybí smysl pro takové hračky, zcela určitě přinese polní kvítí. Předá jí je se svým okouzlujícím úsměvem a moná ji políbí. Cítila, jak jí při té mylence rudnou tváře.</p> <p>V patnácti byla Lorrie víc ne připravená, aby začala přemýlet, kdo se stane jejím manelem, a Bram byl ten nejlepí kandidát v sousedství. Hezký, zběhlý ve vem, co potřeboval venkovský mu vědět, a dědic dobré farmy. Tvrdě pracoval, byl čestný a upřímný, ale ne bez inteligence a humoru, kvalit, které těký ivot farmáře často vymlátil i z tak mladého člověka, jako byl Bram ve svých sedmnácti. A Lorrie si byla jistá, e uvauje stejným způsobem o ní. Se spokojeným povzdechem si připomněla jeho hezkou tvář, zlaté vlasy a zvlátní úsměv, kterým ji obdařil, kdy se s ní přiel rozloučit.</p> <p>Bramova matka, Allet, chtěla, aby svoji pozornost soustředil na kyprou, rozmazlenou Merrybet Gliddenovou, její otec vlastnil nejrozsáhlejí farmu v oblasti a která se chlubila, e nikdy nemusí přiloit ruce k poctivé práci, jeliko mají tři děvečky a tucet čeledínů. Lorrie se pochmurně usmála. Bezpochyby by tahle nafoukaná Merrybet uvítala, kdyby jí Bram věnoval pozornost. Pak Lorrie nakrčila nos, usmála se a zanořila ramena hlouběji do měkké trávy pod sebou. Jak Bramova matka, tak i Merrybet budou zklamané - Bram bude patřit jí. Prostě to věděla.</p> <p>Lorrie si vzdychla. Nastal čas, aby vyrazila zpátky, i kdy to bylo dřív, ne plánovala. Plán byl, e zůstane venku a do setmění. Pokud to mělo být naposledy, co lovila sama nebo lovila vůbec, a bude potrestaná tak jako tak, nepociovala Lorrie povinnost být ohleduplná. A si dělají starosti, řekla si. Chtěla strávit co nejvíce času v chladné, zelené samotě lesa mezi plísňovým pachem hub a spadlým listím od podzimu - bude jí tak scházet.</p> <p>Ale pocit viny ji volal domů. Lorrie nenáviděla představu, jak si její matka a otec dělají starosti. Dokud by se Lorrie neukázala, táta by trpělivě snáel znepokojenou náladu její matky a poslouchal hrozby, které by byly s kadou minutou výhrunějí. Pak by se ale hádali kvůli jejímu potrestání, kadý z nich by prohlaoval, e ten druhý je příli tvrdý, dokud by se neshodli na něčem, co by jen sotva bylo nějakým trestem. Lorrie se usmála: byli tak čitelní.</p> <p>Jakmile si stoupla, aby vyrazila, začal v ní narůstat divný pocit. Proudil jí dolů krkem a usazoval se v jejím aludku. Nejdřív si myslela, e si to jen představuje, potom vak ucítila záblesk čehosi, co ječelo strachem. Nebo jetě víc ne strachem, bylo to vak hned pryč. Lorrie byla tak daleko od domova, e pocit musel přicházet od Ripa. Otřáslo to s ní tak, e poklusem vyrazila zpátky a snaila se přemýlet o jakékoliv monosti, která by mohla způsobit takové vzplanutí hrůzy u estiletého chlapce.</p> <p>Kdy se teď blíila k domovu, její obavy vzrostly, take běela plným tryskem, dlouhé tíhlé nohy se jí míhaly jako srnce, kdy přeskakovala křoví, a přeběhla přímo přes chrochtající polodivokou svini, která vyhrabávala aludy.</p> <p>Cítila Ripa, ale bylo to, jako by spal. Projel jí strach, kdy si náhle uvědomila, e vůbec necítí svoji matku. Po celý Lorriin ivot zde ten kontakt byl, teplá přítomnost matky kdesi v koutku její mysli. Nikdy tam necítila prázdnotu, která byla jako bolavá díra po vytreném zubu. Brana, ke které měla přivázanou ňůru s králíky a baanty, jí otloukala nohy a potom Lorrie začaly pálit plíce a srdce jí builo. To vechno ignorovala.</p> <p>Postupně si začala uvědomovat, e cítí kouř. Co to hoří? divila se Lorrie. Zastavila a pokouela se určit, odkud ten kouř přichází. Kdyby bylo uprostřed zimy, myslela by si, e její otec vypaluje pole. Na to vak bylo v tomto roce u příli pozdě. U bylo zaseto a spálení vech hromad plevele by nevytvořilo tolik kouře. Kromě toho bylo u ten den dost pozdě. V mylenkách přeskočila k popelu, který vyhodila dnes ráno. Ne, pomyslela si. Sud nebyl dost velký, aby vydal tolik kouře, a byl hned vedle kádě stojící pod okapovou rourou, do které sbírali měkkou deovou vodu ze střechy pro máčení lnu, a mohli jste sud do ní přímo vysypat zatáhnutím za provaz.</p> <p>Nový záchvat hrůzy jí proběhl aludkem, kdy si pomyslela: Hoří dům!</p> <p>Lidé v ohni umírají - kadých pár roků byl v kraji nějaký zlý… “Mami! Tati! Ripe!”</p> <p>V panice zalapala po dechu. Shodila dolů loveckou branu a opustila pěinu skokem přes plot s točitými příčkami, který odděloval sedmiakrové pole od lesa. Seno bylo posečené, strnitě jen poloviční a ona přes ně běela jako vítr.</p> <p>Kdy se vyhnula mohutnému a starobylému dubu - o kterém její otec soudil, e by jeho pokácení bylo příli problematické a ponechal ho jako znamení mezi poli - nohou zakopla o sukovitý kořen. Rukama zatočila jako větrný mlýn, aby udrela rovnováhu, bylo vak příli pozdě. Země se zvedla a udeřila ji. Lorrie přistála nataená v celé své délce, úder byl dostatečný, aby ji omráčil. V ústech ucítila chu krve - kov a sůl - jak si zuby pokrábala vnitřek tváří.</p> <p>Chvíli leela a sténala. Chystala se zrovna vstát a zase běet, kdy uviděla dva cizince. Byli to dva drsně vypadající mui. Polekaná Lorrie znovu klesla k zemi. Hnědou domácí zástěru a koené oblečení bude obtíné vidět na pozadí země a uvadlé slámy, a i její vlasy měly dost podobnou barvu. Slunce pozdě odpoledne vrhalo dlouhé stíny a krajina byla nyní vykreslená v jasných okrajích kolem nejasné temnoty. Ve stínu starého dubu byla pro mue neviditelná. Bývali by se museli dívat přímo na ni, kdy běela dolů z kopce, aby ji viděli těsně před jejím pádem.</p> <p>Mui vypadali přesně jako druh lidí, o kterých se matce zdávalo, e ji pronásledují v jejích nočních můrách. Měli mastné vlasy a pinavé aty i obličeje, co svědčilo o tom, e vedou tvrdý ivot. Byli vak mladí a silní. Lorrie viděla lachovité svaly na jejich íjích a předloktích.</p> <p>Stáli nad něčím na zemi, co ona nemohla vidět z místa, kde leela, a jeden z nich vytáhl z jutového pytle nějaký nástroj. Vypadal jako druh kletí s dlouhou rukojetí, je pouívají kováři, měl vak iroký přední konec.</p> <p>Jeden z muů za pouití rukojetí s nástrojem pracoval, zatímco druhý se skláněl nad čímsi na zemi. S výkřikem znechucení mu s nástrojem kubl a ustoupil. V čelistech, které vypadaly jako zuby, drel cosi mokrého a kluzkého.</p> <p>Lorrie si uvědomila, e je to krev a maso, a hrůzou zatajila dech. Pokud porazili ovci, proč ji takto trhají na kousky? Proč ji nerozřeou dokonalými, k tomu účelu vhodnými noi, které nosili u pasu?</p> <p>“Chce se mi zvracet!” řekl mu s kletěmi. Upustil vytrené maso do pytle a znovu natáhl nástroj dopředu. “Proč to musíme dělat takto?” Upustil dalí prouek masa do vaku.</p> <p>“Musíme to dělat takto,” řekl druhý mu a vstal, “protoe je to způsob, za jaký jsme placeni, abychom to dělali.” Kdy se usmál, odkryl pahýly zubů. “A kdybych byl věděl, e jsi baba, mohl jsem z tebe mít větí uitek.”</p> <p>První mu si odplivl těsně k nohám společníka, avak ne zcela na ně.</p> <p>Druhý mu studoval, co právě roztrhali. “Myslí, e to stačí?” zeptal se.</p> <p>“Já mám dost,” odpověděl ten s kletěmi a hodil nástroj do pytle. “Pojďme odsud pryč.”</p> <p>Odcházeli a Lorrie je sledovala. Počkala, dokud nezmizeli za ivým plotem. Pak v předklonu pospíchala, aby se podívala, co ti dva dělali. Nervózně se rozhlíela vemi směry, přičem spatřila jednoho z cizinců mizet za kopečkem směrem k jejímu domovu a ztuhla. Zadrela dech, dokud si nebyla jistá, e jsou pryč, potom opatrně opět vyrazila kupředu, dokud nestála nad tím, co trhali na kousky.</p> <p>Na chvíli nemohla Lorrie vůbec dýchat. Tak ji okovalo, e jediné, co poznávaje, e tohle býval člověk. Náhle jí cosi klaplo za očima a ona si uvědomila, e ho zná.</p> <p>Byl to Emmet Congrove, jejich pomocník. To dokázala říct podle jeho atů, řídkých edých vlasů a bradavice na hřbetě jeho pravé ruky, vdy zanícené, kdy za ni zachytil.</p> <p>Byl s rodinou od doby, kdy se narodil Rip. Jak mu to mohli udělat? Jak mohl někdo udělat takovou věc?</p> <p>Lorrie se odtrhla od fascinujícího pohledu na strané rány na těle, otočila se bokem a rukama si zakryla ústa. Dopadla na kolena a udělalo se jí okamitě neuvěřitelně zle. Zvracela a nekontrolovatelně vzlykala. Konečně ji nevolnost přela a Lorrie se chytila za břicho, aby utiila bolest. Přitom plivala, aby si vyčistila ústa.</p> <p>Náhlým záchvatem strachu, který nebyl její, vystřízlivěla. Rip! Lorrie vyskočila na nohy a běela k domovu. Rip byl v nebezpečí. Ale kde je máma? Proč ji necítím? Z celého srdce se Lorrie bála odpovědi a odmítala tomu uvěřit.</p> <p>Kouř houstl.</p> <p>Kdy se dostala přes kopec, který zakrýval výhled na jejich dům a hospodářské stavení, vběhla do plátě černého kouře tak hustého, e nic neviděla. Lorrie se s klením zastavila. Slyela údery kopyt a rání koně, ale u necítila ten panický strach, který teprve chvíli předtím Rip vysílal. Závan větru rozdělil kouř a ona spatřila stodolu, celou ověnčenou oranově červeným plamenem, který burácel v napěchovaném seníku a vybarvoval se u střechy téměř nabilo. Myslela si, e vzadu zahlédla dvě postavy na koních, jak rychle jedou po cestě.</p> <p>Hustý a jako saze černý kouř se valil ze vech oken jejich domu. Chomáče kouře vycházely i z dokové střechy, kde Lorrie zahlédla malé snaivé plamínky ohně. Vydala skřek beze slov, jen připomínal sokola, a běela dolů z kopce. Nevímala si, kam dopadají její nohy, a nevadil jí drtivý otřes, kdy naráely na hrůbky brázd.</p> <p>Vítr se opět otočil, vysílal k ní velké vlny kouře, které ji oslepily a zalily jí oči slzami. S mučivou intenzitou se rozkalala, plíce měla suché a hořely jí námahou a pronikavým kouřem. Potom o něco klopýtla a se zaduněním spadla dopředu. Přes co to zakopla? Pomalu se otočila, srdce jí builo hrůzou, a podívala se za sebe. Byl to její otec s rozervaným hrdlem, oči mu upřeně hleděly vzhůru, vousy se mu lehce pohybovaly ve větru, který nesl i kouř. Jeho krev se rozlila kolem něj, tolik krve, e se půda pod ním proměnila v bláto. Otcova sekera na kácení stromů leela nedaleko jeho rozevřené ruky, ostří stále lesklé.</p> <p>Pokusila se zaječet, ale hrdlo se jí stáhlo a ve, co vylo, byl vyděený pískot, kdy pospíchala zpátky přes pínu. Potom se s dusivým vystřízlivěním přinutila zastavit. Dlouhou chvíli hleděla dolů na stralivý výjev. Lorrie se k němu natáhla, zastavila se a zase ruku odtáhla. Přidrela si ruku na prsou a kroutila nevěřícně hlavou. Pak se podívala směrem k domu - hlava se jí trochu třásla - a spatřila matku, milosrdně leící tváří k zemi. I pod ní byla krev, tolik krve, e Lorrie věděla: její matka nemůe být zřejmě naivu.</p> <p>Lorrie jednou popotáhla a zarazila se. Rip byl jetě naivu! Rip měl teď pouze ji a jenom ona jej mohla zachránit. Přinutila se od té hrůzy odvrátit. Odtrhla zrak od matčina těla, otočila se a běela kolem domu a po cestě za mizejícími jezdci.</p> <p>Běela, dokud ji nerozbolely plíce a vzadu v hrdle neucítila krev. Vyběhla na jeden kopec a seběhla druhý, a se dostala na vrchol stoupání a uviděla je. Dva mue, jeden z nich zápasil s malým chlapcem.</p> <p>Rip, pomyslela si. Jedna bota chlapci spadla a mu, který ho drel, mu dal tulec přes spánek. Za necelý okamik byli z dohledu za zatáčkou cesty a brzy neslyela ani dutý zvuk kopyt na udusané hlíně.</p> <p>Lorrie celou cestu k místu, kde spadla bota jejího bratra, běela naplno. Natáhla se po ní, svezla se na kolena a popadala dech, protoe ji přemohly vzlyky a zoufalství. Konečně, stále plačící, se přinutila narovnat a vrávorat po cestě ve směru, kterým zmizeli únosci. Po několika krocích se zastavila.</p> <p>Potřebuji koně, pomyslela si. Jediný, kterého měli, byl Horace, jejich starý taný kůň. Nebyl to závodní hřebec, byl vak lepí ne noky ponyho. Únosci nemohli udret cval, budou muset někdy zpomalit.</p> <p>“Pomalu a jistě se práce udělá,” říkával vdy její otec. “A člověk dokáe dojít dál ne doběhne.”</p> <p>Dech se jí zachytil v hrdle tak ostře jako rybí kost, kdy si vzpomněla, e u ho nikdy neuslyí takovou věc říkat znovu. Ta bolest byla fyzická, jako jehly zarývající se do očí a srdce.</p> <p>Kdy se obrátila k domovu, uviděla skrz kouř valící se přes vrchol kopce záblesky plamenů. Vechno hořelo. Lorrie myslela na matku a otce, jak leí ve vlastní krvi…</p> <p>Jsou mrtví, donutila se to v duchu říci. Černota hrozila, e se zvedne a přemůe ji. Nechtěla nic jiného, ne se vzbudit z toho straného snu nebo zjistit, e je to jen bláznivá představa z horečky. Neustále se kolem rozhlíela, čekala, e se věci změní. Věděla, e kdy se rychle otočí, její otec bude kráčet směrem k domu, nebo e kdy bude rychle utíkat domů, její matka bude stát v kuchyňských dveřích.</p> <p>Roztřásla se prvním velkým vzlykem, za kterým následoval výkřik - víc ne jen výkřik: hluboký řev vzteku, bolesti a zoufalství, je způsobily, e zatnula pěsti, zaklonila hlavu a ječela, dokud neměla odřené hrdlo a v plicích nezbyl ádný vzduch.</p> <p>Zalapala po dechu a přinutila se dívat jasně dopředu. Musí bolest odsunout stranou. Truchlení přijde později. Rip je naivu! pomyslela si znovu a vechno v ní zchladlo, její rozhořčení i bolest se změnily z ohně v led. Rip musí být zachráněn! Hysterie a zmatek by ho uvrhly jen do větího nebezpečí. Zjevně ti, co ho vzali, jej z nějakého důvodu chtěli ivého, jinak by byl mrtvý společně s rodiči.</p> <p>Rip jde asi vstříc otroctví nebo něčemu horímu. A nebylo nic, co by mohla udělat pro svoje rodiče. Alespoň teď ne. Rozhlédla se jetě jednou kolem, ukládala obrázky tohoto okamiku do své mladé paměti. Nikdy nezapomene.</p> <p>S tichou rozhodností se vydala směrem k domovu.</p><empty-line /><p>kapitola osmá</p> </section> <section> <p>RODINA</p> <p>Lorrie běela.</p> <p>Nebyla jetě zcela doma, kdy uviděla Bramova otce, Ossreye, jak přichází přes pole. Byla s ním jeho ena Allet a pomocník. Za nimi přicházeli dalí sousedé, vyhrnuli se z celého údolí. Mui nesli lopaty a sekery a eny měly vědra. Lorrie k nim běela, vrhla se Ossreymu do náruče a plakala tak silně, e nemohla mluvit.</p> <p>Ossrey ji chvíli drel, pak ji pohladil, jednu ruku jí nechal kolem ramen a vedl ji k domu a stodole.</p> <p>“Kde je tvoje máma a táta?” zeptal se jemně. “Poslali tě pro pomoc?”</p> <p>Lorrie zavrtěla hlavou, díky pláči byla úplně bez dechu a nemohla odpovědět. Hned vzápětí se dostali na dohled domu i stodoly a těl její matky a otce.</p> <p>“Sung nás ochraňuj,” zaeptala Allet v hrůze.</p> <p>“Zůstaň tady, Lorrie,” řekl Ossrey a postavil ji něně stranou.</p> <p>Ale Lorrie ho pevně chytila za rukáv a nepoutěla se, jak bojovala, aby se ovládla. Konečně byla schopná mluvit.</p> <p>“Mui, kteří to udělali… vzali mého bratra,” dokázala vydechnout. Ukázala dolů na cestu a řekla: “Pomozte mi ho dostat zpátky.”</p> <p>“Nejprve se musíme podívat, jestli můeme pomoci tvým rodičům,” řekl Ossrey klidně.</p> <p>Lorrie zavrtěla hlavou, slzy jí tekly po tvářích. “Nemůete, nemůete,” plakala. Pak jetě zopakovala: “Nemůete.”</p> <p>“Ach, Lorrie,” řekl Ossrey a objal ji. Nad její hlavou si vyměnil pohledy s Allet.</p> <p>“Prosím,” vymanila se Lorrie z jeho náruče, “pomozte mi najít Ripa.”</p> <p>V tom se zřítil kus střechy stodoly, vylétla hromada jisker a Ossrey ukázal hlavou k ohni.</p> <p>“Musíme se postarat o oheň, děvče,” řekl jí. “Kdy se rozíří na úrodu, nebude v celém okolí jediná, kdo ztratí pole.”</p> <p>Mezitím dorazili ostatní sousedé a hleděli na hrozivou scénu před sebou.</p> <p>“Co se stalo?” zeptal se někdo omámeným hlasem.</p> <p>Lorrie se podívala z jednoho na druhého a viděla, e jsou v tu chvíli vichni zaneprázdněni ohněm a hluí k čemukoli, co ona řekne.</p> <p>“Vrazi unesli mého bratříčka,” řekla. “Pomozte mi ho dostat zpět!”</p> <p>“Jsi si jistá, e chlapec je… nebyl v domě, děvče?”</p> <p>“Ne, mui ho vzali!” řekla Lorrie a byla na samé hranici hysterie. Vyčerpání a strach ji dovedly na pokraj zhroucení.</p> <p>Ossrey se zeptal: “Viděl dnes někdo z vás nějaké mue jet po cestě?”</p> <p>Mumlání hlasů odpovědělo záporně. “Já je viděla!” křičela Lorrie.</p> <p>“Lorrie, děvče, někdo zajde pro konstábla, to on bude honit ty mue.” Ossrey kývl na několik muů, aby si pospíili na druhou stranu stodoly, zatímco dalí běeli ke studni pro vodu. Dohlédnou, aby jakýkoliv oheň v polích, který vznikne rozfoukáním uhlíků, byl rychle uhaen.</p> <p>Vzhlédla do Ossreyho laskavé tváře a věděla, e nikdo zabijáky pronásledovat nebude, aspoň ne dnes. “Já půjdu,” hlásila Lorrie zaníceně. “Vezmu Horace a zajedu za konstáblem. Tak tu zůstane víc muů, aby bojovali s ohněm.”</p> <p>Ale Ossrey zavrtěl hlavou. “Ty půjde s Allet,” řekl. “Prodělala jsi velký, hodně velký ok, děvče. Pro konstábla zajde někdo jiný. Zkus si odpočinout,” radil jí. “My se o vechno postaráme.”</p> <p>“Tohle jsou stopy zubů,” řekl farmář Roben, kdy se podíval dolů na tělo jejího otce. “To udělalo nějaké zvíře.”</p> <p>Lorrie se na ně překvapeně podívala. Stále víc jich odcházelo bojovat s plameny. Bylo to, jako by ji neslyeli nebo jako by nerozuměli, co právě řekla.</p> <p>“To nebylo zvíře,” začala.</p> <p>Allet poloila Lorrie ruku kolem ramen. “Necháme to na muích, ano?” Otočila dívku směrem ke své farmě a zlehka jí poklepala na rameno. “Měla by sis hezky odpočinout.”</p> <p>Lorrie se odtáhla nebo se o to aspoň pokusila. Allet ji uchopila za pai pevněji.</p> <p>“Potřebuji najít svého bratra!” křičela Lorrie. Zuřivě mávla svojí volnou rukou. “Vidí ho někdo tady? Odnesli ho vrazi a ne zvířata, a potřebuje nai pomoc! Musíme za nimi jít teď, nebo je navdy ztratíme!”</p> <p>“Tak dost!” vytěkla Allet a zatřásla s ní. “Nechá to na muích a půjde hned se mnou! Nebuď na mě hysterická, děvenko,” varovala ji.</p> <p>Lorrie na ni zírala s ústy dokořán. Pak se rozhlédla po krouku sousedů, těch, kteří jetě nebojovali s ohněm. “Vy mi nevěříte,” řekla Lorrie nakonec a hlas měla plný údivu.</p> <p>Jedna z en postoupila dopředu a poloila Lorrie ruku na tvář. “Není to tak, e bychom ti nevěřili, dítě. Je to tak, e děláme, co můeme. Na vaem starém Horaci bys nikoho nechytila a kdokoli z nás by musel běet celou cestu zpátky k naim farmám, abychom získali koně, kteří nejsou o moc lepí.” Povzdechla si. “Mezitím by se mohl oheň dostat mimo kontrolu - ztratila jsi dům a stodolu, ale jetě je tady úroda, a kdy půjdou, oheň by se mohl rozířit na dalí farmy. Kromě toho, kdybychom odeli teď, k tvému bratrovi bychom blí nebyli. Dáme vědět konstáblovi. On bude vědět, co s tím dělat. Zkus mít víru, drahouku.”</p> <p>Lorrie začala opět plakat z naprostého pocitu marnosti, pak ji posedlo zděení, e je pátrání mimo její kontrolu. Allet jí znovu zatřásla rukou a neodpustila si přitom tvrdý pohled. Druhá ena se přisunula, aby ji něně a současně pevně sevřela. “Co zmůe jedna dívka proti dospělým muům, ne e se dostane do potíí?” zeptala se jemně.</p> <p>“Nechá to teď na muích,” řekla Allet, “a věř, e udělají, co bude v jejich silách.”</p> <p>Lorrie je nechala, aby ji zavedli k farmě Ossreye a Allet. Věděla, e to stačit nebude.</p> <p>Jak jim můu věřit, e udělají pro Ripa, co bude v jejich silách, kdy u to vzdali?</p> <p>Mylenky jí přestaly vířit v hlavě a přelétl přes ni chlad jako vítr, trhající kouř či mlhu. Kdy budu dělat povyk, budou mě bedlivě sledovat. A je po vaem a já můu proklouznout pryč, myslela si.</p> <p>Allet ji uloila do postele v Bramově pokoji - byla to známka dobré farmy a malé rodiny, e i nejstarí syn měl pokoj sám pro sebe - a Lorrie ucítila bodnutí, kdy ji obklopila známá, velice jí chybějící vůně.</p> <p>“Tady má okořeněné teplé mléko s pivem,” řekla Allet. Byla vynikající bylinkářka. “Rovnou to vypij, drahá.”</p> <p>Lorrie si vzala trochu do úst na chu - ostré, pimové a příli sladké současně. Potom se svět zatočil, kdy poloila hlavu zpátky na peřím naplněné poltáře.</p><empty-line /><p>Probouzela se pomalu. Hlava jí třetila, celé tělo bolelo, hrudník měla jako v ohni a vude modřiny.</p> <p>Bohové! Pomyslela si Lorrie, kdy se jí rychle vrátila pamě. Kolik je hodin?</p> <p>Rozplakala se, zanořila hlavu do Bramova poltáře a silou vůle se snaila zadret vzlyky. Teď na to nebyl čas.</p> <p>Potichu vstala, la ke dveřím a objevila, e jsou na závoru - na závoru zvenčí.</p> <p>Málem zasyčela vzteky a přesunula se, aby vyzkouela okenice. Milostivě se otevřely a proud jasného měsíčního světla odhalil, e její aty jsou pryč. Zavrtěla hlavou a v duchu nadávala na Alletinu prozíravost. Potom Lorrie přela k truhle v nohách postele. Po chvíli přehrabování nala nějaké Bramovy obnoené aty a boty. Kdy je oblékla, cítila se v nich divně, ale počítala, e si na ně dost rychle zvykne. Přehodila si přes ramena starý plá a vydala se k oknu. Pak se zastavila. Vedena instinktem zaátrala Lorrie pod napěchovaným slamníkem Bramovy postele. Prsty se dotkla měkké kůe. Měec, velký jako polovina její pěsti, zpoloviny plný. Konečky prstů nezaměnitelně uvnitř měce rozpoznala malé kovové mince.</p> <p>Na okamik zaváhala - pravděpodobně to byly úspory za roky těké práce, kterou vykonával na farmě - a pak měec vzala. Jako kadé dítě z okolních farem byla vychována, aby opovrhovala zlodějem jetě víc ne lenochem, a skoro tak jako zbabělcem. Ten měec vak moc potřebovala.</p> <p>Je to jako půjčit si sekeru nebo vědro, kdy není čas se zeptat, řekla si. To lidé berou jako samozřejmost.</p> <p>Lorrie si vyhlédla dvě cesty. Bramova rodina měla raritu -druhé podlaí v domě, přistavené v roce, který byl pro jejich dědečka úspěný, a z tohoto podlaí to bylo deset stop dolů na zem. Rychlý pohled na měsíc a hvězdy jí prozradil, e je asi uprostřed mezi půlnocí a svítáním. Nebylo pravděpodobné, e by se touto dobou někdo probudil. Pod oknem byl úzký pruh trávy, kterou spásly ovce. Vytáhla se ven, pověsila se za konečky prstů a pak se pustila.</p> <p>Bum.</p> <p>Něco se pohnulo. Čekala, potom vydechla úlevou, kdy viděla, e to jsou jen farmářovi psi, Grip a Holdfast, velcí kříenci, kteří ji znali, kdy jetě byli těňata. Byli venku ve slubě, aby zajiovali, e se ádná lika nepokusí o drůbe či jehně.</p> <p>“Tie,” řekla a nechala je, aby jí očichali ruce. Byli to svědomití psi a chtěli se ujistit, e Lorrie není cizinec, který napadl jejich území. “Tie!”</p> <p>Letmý pohled zpoza zadního rohu domu, kdy přitiskla obličej k rozvrzaným, roztípaným polenům. ádná světla, jen stříbrný měsíc osvětloval dvůr, dvě stodoly, kolnu a zábradlím ohrazenou pastvinu, kde chovali taný dobytek a krávu na mléko.</p> <p>Jak si myslela, přivedli s sebou dobytek její rodiny, a ona snadno nala Horace. Není rychlý, ale jezdívala na něm celý jeho ivot, v období orání ho brala, aby se vyplavil, jindy ke kováři nebo občas jen tak pro radost. Zarál a očichal ji, jako by byl rád, e vidí někoho známého, a Lorrie ho pohladila po sametovém nose. Kousla se do rtu a přemýlela, co musí udělat. Potřebovala sedlo a popruh a nějaké zrní pro koně. Byla to kráde, opravdová a jednoduchá, a Lorrie věděla, e by se na ni matka i otec zlobili.</p> <p>Moná ne, pomyslela si prudce, moná by je znechutilo nicnedělání jejich sousedů.</p> <p>Hned za dveřmi mení stodoly bylo staré sedlo - jednodue čalouněné, protoe farmáři nejezdili často.</p> <p>Kdy to neudělám já, neudělá to nikdo. Rip zemře, nebo něco horího.</p> <p>A věděla, e to by rozladilo její rodiče jetě víc.</p> <p>Vyvedla Horace ze stáje, přetáhla mu přes hlavu ohlávku, pečlivě urovnala pokrývku, potom mu přehodila sedlo přes hřbet a hlasitě přitom funěla, protoe váilo asi čtvrtinu toho, co ona sama, a uvázala podbřiník. Kůň si odevzdaně vzdychl, věděl, e to znamená práci.</p> <p>Zpátky do stodoly. Zadívala se mezerou mezi prkny směrem k domu, ale nikde ádné známky ivota. Jen závan kouře z přitlumeného ohně z komína. Na chvíli se jí z toho začaly třást ruce, ale přinutila se ke klidu, kdy se několikrát zhluboka nadechla.</p> <p>Oves, rozhodla se. Nasládlá vůně ji zavedla k zásobníku a poblí něj bývalo vdy několik plátěných pytlů. Naplnila dva, pak ke své kořisti přidala pár koňských houní, kdyby nocovala venku.</p> <p>Horace zastříhal uima, kdy mu přehodila pytle přes kohoutek. Věděl, co je to za vůni. “Později,” zaeptala mu. Nala si chvilku, aby ho zklidnila, ne se mu vykrábala na záda, protoe to byl pro patnáctiletou dívku vysoký kůň, a přitiskla stehna k irokému soudkovitému tělu.</p> <p>Kůň se vydal posluně po cestě, která se vinula jako stuka měsíčního světla k jihu.</p> <p>U jdu, Ripe! pomyslela si.</p><empty-line /><p>Najít Flořina dědečka bylo snadné. Ve městě této velikosti nebyli víc ne dva právníci. Přichystat se duevně na setkání s ním bylo těí.</p> <p>“Co kdy mě kvůli mému otci nenávidí?” zeptala se znepokojeně Flora a posté si prohlíela vysoký dům z bledých, maltou spojených kamenů, který stál nedaleko hlavního náměstí. Při pohledu na drahá, skleněnými tabulkami vykládaná okna vzbuzoval úctu.</p> <p>“Pak není příli dobrým dědečkem,” řekl nekompromisně Jimmy. “A v tom případě, kdo ho potřebuje?”</p> <p>Jeho odpověď byla stejná, jakou jí dával skoro pokadé, kdy se zeptala. Teď u to podle jeho hlasu byla automatická odpověď. Jimmy u přestal pořádně poslouchat a byl si dost jistý, e ona ho neposlouchá u vůbec.</p> <p>Nacházeli se při vyústění uličky U dědiců, je vypadala blahobytně. Byly zde krásné budovy s velkými skleněnými okny doplněnými vyívanými záclonami, červené takové střechy vytvářely milý kontrast k medově zbarveným kamenům a v kadém okně stály květináče překypující zářivými kytkami. Byl zde dokonce i metař, otrhaný mladík s kotětem, lopatkou a bednou na odstraňování koňských koblih z dlaebních kostek.</p> <p>Bylo tu čisto, bylo tu útulno.</p> <p>Jimmymu Ručkovi se z toho sbíhají sliny, pomyslel si Jimmy. Ach, stříbrné příbory a svícny, které zde budou mít, ve vyloené, aby měli hosté co obdivovat! Skleněné zboí, malý trezor “schovaný” někde, kde si obchodník myslí, e je v bezpečí, pak… Přestaň s tím, člověče! Jsi nevlastní bratr nóbl eny, který přiel dohlédnout, aby bezpečně skončila v náručí své rodiny!</p> <p>Pak ho něco napadlo a on se usmál. A jestli nás Flořin dědeček odeene ode dveří, proč ne, potom u dál nejsem nevlastní bratr nóbl eny. Jsem Jimmy Ručka a potřebuji penění prostředky!</p> <p>Tak či onak starý mu přispěje k zabezpečení své vnučky. A stejně tak zabezpečí i Jimmyho, pokud bude kořist dost velká.</p> <p>Konečně k nim přistoupil jeden mu a zeptal se: “Co tady pohledáváte?” Mluvil autoritativně, ale mírně, a měl na sobě odznak hlídky Konce světa.</p> <p>“Hledáme dědečka této mladé dámy, pane,” odpověděl Jimmy. Nasadil svůj oblíbený ztracený výraz a doufal, e není příli starý na to, aby se výraz minul účinkem.</p> <p>“A kdo by to měl být?” vyptával se mu.</p> <p>Nezdálo se, e by ho ztracený výraz nějak zasáhl, z čeho Jimmy usoudil, e sice u není účinný, ale není zase tak úplně pitomý.</p> <p>“Pan Yardley Heywood, pane,” řekla jemně Flora.</p> <p>“Ach, je to pan Heywood?” Mu se otočil a ukázal svou holí. “Třetí dům, se zelenými dveřmi a macekami v květináčích.”</p> <p>“Děkuji, pane,” řekla Flora a udělala pukrle.</p> <p>Hlídač vlídně přikývl a usmál se.</p> <p>No, zdá se, e její ztracený pohled stále jetě funguje, pomyslel si Jimmy. Hádám, e děvčatům vydrí déle. Zastrčil si jeden z ranců pod pai, vzal Floru za ruku a vykročil k domu, který jim hlídač ukázal. Po několika krocích začala Flora zaostávat, dokud se úplně nezastavila a jejich pae nezůstaly nataené, jako by byli partnery při tanci.</p> <p>Netrpělivě se otočil. “Floro, riskovala jsi u daleko víc za mení odměnu.”</p> <p>Dola pomalu k němu a nespoutěla přitom zrak z pěkného domu před nimi.</p> <p>“Nepřipadá mi to tak,” řekla slabým hláskem.</p> <p>“Pak to nech na mně.” Jimmy se otočil na podpatku, vystoupal po schodech a uchopil mosazné klepadlo na dveřích. Ne je mohl upustit, nějaká ena dveře otevřela a začala scházet po schodech.</p> <p>“Ach, nazdar,” řekla upřímně překvapená a ustoupila. “Neviděla jsme vás tam.” Byla oblečená na ven. Na sobě měla ál a klobouk a na ruce prázdný koík na nákup. “Můu vám pomoci?” zeptala se.</p> <p>Pak zahlédla dole Floru a obličej jí ztuhl. “Orletto?” řekla udiveně. Vzápětí zavrtěla hlavou. “Ale ne, to není moné, jsi tak mladá.” Protáhla se kolem Jimmyho, jako by tam nebyl, a sestoupila po schodech do ulice. Kráčela přímo k Floře. “Kdo jsi, drahouku?”</p> <p>Flora předvedla pukrle, které poprvé od doby, kdy je začala rozdávat, vypadalo hrozně. “Jmenuji se Flora, madam, můj otec byl pekař Aymer a moje matka Orletta Heywoodová.”</p> <p>ena vykřikla: “Ó!” A přivinula si Floru do teplé náruče.</p> <p>Jimmy se zaklebil, kdy viděl Floru, jak třetí oči přes enino kypré rameno. Byla to její babička? Jestli ano, pak nebude ádný problém.</p> <p>“Jsem tvoje teta Cleora,” řekla ena a odtáhla si Floru na délku paí. “Ó, já myslela, e tě u nikdy neuvidím, dítě.”</p> <p>Zavinula Floru opět do své náruče a Jimmy měl co dělat, aby se výrazu tváře své přítelkyně nesmál. Tvářila se napůl otřeseně a napůl vyděeně.</p> <p>“Odkud jsi přila?” zakřičela Cleora.</p> <p>“Z K-Krondoru,” zakoktala její neteř, zcela ohromena.</p> <p>“O, ty ubohé dítě! Musí být vyčerpaná! Pojď se mnou a postaráme se o tebe. O!” řekla Cleora a obrátila se s úsměvem k Jimmymu. “A kdo je toto?”</p> <p>“Jimmy je přítel,” řekla Flora nervózně. “Prakticky bratr, doprovodil mě.”</p> <p>“Pak musí jít taky! Najdu ti něco dobrého na zub. Chlapci vdy rádi něco malého sladkého,” svěřovala se Cleora své neteři. Vyrazila ulicí, ruku ovinula Floře kolem úzkých ramen. “Myslím, e asi taky bude potřebovat trochu vykrmit, má drahá,” řekla a smála se.</p> <p>Jimmy polekaně zamrkal, pak zvedl taky u svých nohou a běel za nimi.</p> <p>“Promiňte, madam,” řekl. “Ale nebydlíte tady?” Ukázal zpátky na dům za nimi.</p> <p>“Ne, ne, to je dům mého drahého táty. Teď si zdříml, drahouku. Setkáte se s ním později. V kadém případě, milá Floro, tě chci mít po zbývající čas pro sebe. Ne, můj drahý manel a já bydlíme blízko. Ná dům není sice tak velký jako dům mého otce, ale je dostatečně rozlehlý, aby nám vem pohodlně stačil. Uvidíte!”</p> <p>S těmi slovy si pospíila se astně udivenou Florou v závěsu a stejně tak z míry vyvedeným Jimmym se zavazadly.</p><empty-line /><p>Jimmy leel na měkké čisté posteli, která mu byla přidělena, a spokojeně se poplácával po zakulaceném břie. Kuchařka tety Cleory byla úasná a její zaměstnavatel vůbec nemusel Jimmyho pobízet, aby si neustále přidával. Jimmy pouze litoval, e musel přestat. Rozhlédl se po pokoji. Byl malý, ale útulný, umístěný v hlavní části domu. Měl malý krb a stěny nesly ve smetanově zbarvené omítce vytlačené vzory.</p> <p>Očekával, e bude vypovězen do ubikací sluebnictva, ale to zjevně Cleoru ani v duchu nenapadlo.</p> <p>“Je to malý pokoj,” řekla, kdy ho vedla nahoru, aby mu ho ukázala. “Ale chlapcům takové věci nevadí, e?” A stále se na něho usmívala a v laskavých hnědých očích měla náznak obavy, co jen bude dělat, kdy se mu jeho ubytování nebude líbit.</p> <p>“Je to pěkné!” ujistil ji.</p> <p>A opravdu si to myslel. Bylo to bez pochyby to nejměkčí lůko, jaké kdy poznal. Kdy si nedá pozor, ovlivní ho teta Cleora natolik, e si brzy začne hledat poctivou práci. Zaklebil se. To byla mylenka, která v člověku vyvolávala studenou hrůzu.</p> <p>Strýc Karl, Cleořin manel, byl námořní kapitán a touto dobou byl zrovna v Krondoru. Flořina teta je oba ujistila, e bude úplně uchvácen, kdy u nich zůstanou. Jimmy se rozhodl, e ji bude muset vzít za slovo, protoe Cleora neměla vůbec představu, kdy se její manel vrátí. Jimmy se starostlivě zamračil. Pokud by to bylo déle ne dva týdny, byl si docela jistý, e se do té doby vystěhuje. Mezitím bude Flora zcela zabydlená.</p> <p>Yardley Heywood u nevykonával právní praxi. Flořin dědeček začátkem roku onemocněl a pomalu se uzdravoval.</p> <p>Zotavoval se doma a teta Cleora ho denně navtěvovala. Slíbila Floře, e za den či dva bude moci jít s ní, jakmile sdělí starému mui tu novinku, e se děvče vrátilo k rodině. Jimmy se zamračil. Znamená to značné potíe ve vztazích a v udrování historek v souladu, myslel si. Přesto Floře asi tahle práce seděla a po pouhých několika hodinách v tomto domě bylo těké si představit, e ila v Krondoru na ulici.</p> <p>I tak Jimmy věděl, e role, kterou hraje on, bude při bliím zkoumání odhalena. Flora ila v pěkném domě po prvních devět let svého ivota a hodně jejích zákazníků bylo vzneených. Uměla mluvit jako sluná dívka a Jimmy, i kdy dokázal dret krok ve vzezření, pokud nemusel moc mluvit, naslouchal lidem z vyí společnosti zatím jen několik týdnů, kdy byl s princem a princeznou.</p> <p>Ne, bude dret ústa a odpovídat jen na ty otázky, které dokáe zvládnout, a přetrpí teplou postel a dobré jídlo, mezitím vak naplánuje, co ve svém vyhnanství bude dělat dál. Konec světa moná není Krondor, bylo to vak velké město a byla tu kořist, na které se mohl mladík s jemnými prsty prosadit.</p> <p>Potom se znovu usmál a dal si ruce za hlavu. Toto by bylo pěkné místo, z kterého by pracoval. Nikdo by nepodezříval sladkou tetu Cleoru, e skýtá útočitě zloději, a nebyl tu ani Pán noci ani Pán dne, kteří by jeho kroky řídili. Ubohý starý Konec světa se nedozví, co v sobě skrývá. Ďábelsky se zachechtal.</p> <p>“Čemu se směje?” zeptala se Flora.</p> <p>Jimmy se takřka vznesl nad matraci. “Nikdy jsi neslyela o klepání?” doadoval se.</p> <p>Zamračila se na něj a vela. Zavřela za sebou dveře. “Mluv potichu,” zaeptala. “Neměla bych být tady uvnitř.”</p> <p>“To říkala tvoje teta?” podivil se. Ze způsobu, jakým se Cleora chovala k němu, Jimmy očekával, e Floře kadým okamikem předá klíče od hlavních dveří.</p> <p>Flora se na něj podráděně podívala. “Ne, samozřejmě, e ne. Očekávala by, e vím, jak se má mladá dáma chovat.”</p> <p>Jimmy zvedl obočí, jakmile se na něj přestala dívat. Flora si sedla na postel a propadla sklíčenosti. “Musím jí říct pravdu, Jimmy,” řekla.</p> <p>Posadil se a naklonil k ní hlavu. “Zopakuj to?”</p> <p>“Zaslouí si vědět pravdu.” Flora se na něj zadívala zpoza řas a ukázala neikovně na sebe. “O tom, jak já… jsem si vydělávala na ivobytí.”</p> <p>Jimmy přehodil nohy z postele, dal Floře ruku na rameno a zadíval se jí váně do očí. Není divu, zeje tak patnou zlodějkou, myslel si, je k smrti upřímná!</p> <p>“To nemůe udělat, Floro.”</p> <p>“Musím, Jimmy. Zaslouí si pravdu.”</p> <p>“Nemůe být tak sobecká, Floro, vím, e nemůe.”</p> <p>Floře klesla brada. “Coe?”</p> <p>“Pomysli, jak bys ji ranila,” poukázal Jimmy. “Řekla jsi, e tvůj otec zemřel, kdy jsi jetě byla malá. Viděla jsi, jak se tvářila. Pak, kdy jsi jí řekla, e jsi ila se starí dámou jako její společnice, bylo vidět, jak se jí ulevilo! Kdy jí řekne pravdu, bude trpět záchvaty viny. Ví, e bude! Jak bys jí to mohla udělat?”</p> <p>Flora stále vypadala, e je v oku. Ústa otvírala a zavírala, nic z nich vak nevycházelo a oči se jí zalily slzami.</p> <p>“A-ale, jak jí můu dál lhát? Je tak milá, Jimmy, opravdu ji mám ráda. Nechci budovat ná ivot na li.”</p> <p>“Pak bychom asi měli jít,” řekl a vstal. “Jestli nemá sílu ochránit své příbuzné před pravdou, pak,” potřásl hlavou, “tedy jdeme. Je to milosrdnějí.”</p> <p>Flora se rozplakala a Jimmy zakoulel očima. Teď byl on ten ničema. Podíval se na ni. No, moná jsem ničema. Mladý zloděj si sedl a poloil Floře ruku kolem chvějících se ramen. A jestli udělá tu bohy prokletou rozumnou věc a bude lhát jako námořník, dostanu bydlení v tomto příjemném pokoji a budu jíst Cleořinu úasnou kuchyni.</p> <p>Moná bylo nejlepí přiznat ve hned na začátku, byla by to nejvzneenějí a nejpoctivějí věc. Ale ve svém srdci byl Jimmy přesvědčen, e je to také nejlepí způsob, jak se nechat vykopnout z domu a ze ivota, pro který byla Flora tak viditelně určena. A tetě by to zlomilo srdce. Zavrtěl hlavou. Stává se ze mne úplný sobec a zároveň jsem straně uitečný. K čertu, není o tom pochyb: byl jsem zrozen pro velké činy.</p> <p>“Někdy, Floro, není správné udělat vdy tu nejlepí věc. Vidím mnohem větí bolest v srdcích a větí ztráty, které pocházejí z čestného přiznání tvrdých skutečností, ne které jsou z tvé velmi přijatelné nedůleité li. Moje rada zní: vyspat se na to. Věci můou být ráno jasnějí. Ve, o co ádám, je, e to řekne nejdřív mně, ne se odhodlá vyprávět jí o tom, e jsme Jízlivci. V pořádku?”</p> <p>Popotáhla nosem a váně se na něj podívala. Pak ho krátce objala a zvedla se. “Má pravdu,” řekla a utřela si oči hřbetem ruky. “A já si to promyslím. Zítra ti řeknu své rozhodnutí, slibuju.” Naklonila se, lehce ho políbila na tvář a pak byla pryč, a jí sukně zavířily.</p> <p>Jimmy hořce zkroutil ústa. Najednou mu vechno to dobré jídlo leelo v aludku jako těké olovo. Proč by si eny nemohly věci promýlet? Vdycky vechno braly z té emocionální stránky, nikdy z té logické. Vyčerpaně vzdychl. Nikdy nespal s břichem plným takového trápení. Moná by mu prospěla hezká večerní procházka.</p><empty-line /><p>kapitola devátá</p> <p>SETKÁNÍ</p> <p>Osamělá postava se plahočila po cestě.</p> <p>Bram opustil obchodní karavanu - pokud to nebylo přehnané označení pro dva vozy a dvě skupinky mezků - včera večer těsně před západem slunce v místě, kde cesta vydávala odbočku směrem k vesnici Relling.</p> <p>V Rellingu byla dobrá hospoda. Měli prvotřídní jehněčí patiku, i kdy ne tak dobrou, jakou dělala jeho matka, a čepovali sluné pivo, i kdy ne doma vařené, jako to dělal jeho otec. Jakmile se mladý mu rozloučil, srovnal záda, hodil ranec přes rameno vedle pičky oblouku luku a vydal se po cestě.</p> <p>Vyhnul se zákrutě u Královské silnice, kde cesta směřovala k Rellingu, a kráčel skoro celou noc - obvykle spával čtyři hodiny - take by měl spatřit domov těsně před rozedněním, právě včas na snídani, kterou chystá jeho matka. Na stezce, po které putoval, bylo málo nebezpečí, jen několik zvířat, která by mohla způsobit potíe dospělému mui a nebylo pravděpodobné, e by na takové vedlejí cestě uprostřed noci číhali nějací lupiči.</p> <p>Kadý kopec, který byl výzvou pro jeho nohy, byl krokem blí k domovu. Poznával stromy, na které plhal jako chlapec, pole, na nich pracoval nebo pečoval o dobytek. Přeskočil potok, který kříil silnici, a usmál se při vzpomínce, kdy to poprvé zvládl bez namočení. Ve svých sedmnácti letech byl u vysoký jako mu, na tvářích měl nízké měkké luté strnitě a na hlavě hřívu hustých vlasů barvy zlatého obilí. Měl iroká ramena, dlouhé nohy a přátelské modré oči. Díky celoivotní tvrdé práci byl pěkně urostlý a svalnatý, bylo to vak plíení se za zvěří, co ho naučilo ladnosti a lehkému kroku, kdy kráčel v měkkých holínkách po hliněné cestě.</p> <p>A vzpomínka na koho, pomyslel si a zvedl hlavu. Něco hodně velkého se řítilo podrostem u cesty. Prase? zauvaoval a pak se sehnul. Neúplné rozednění dávalo dost světla pro stopování. Ne, jelen, naprosto správně. Roztěpený otisk byl o trochu větí a o trochu roztaenějí ne u prasete.</p> <p>Bram se spokojeně usmál. “Vyběhni a uloví tě lechtic,” řekl.</p> <p>lechta lovila jeleny na koních a se psy. Co Bram povaoval za srovnatelné se zabíjením kuřat válečnou sekerou - snadno provedené a přitom ádná zábava - pro takový vkus vak nebylo ádné vysvětlení. Radost spočívala ve stopování a sledování, a ne v zabíjení. Po zabití přila těí část, vyvrení poraeného kusu a jeho odvlečení domů. Ale na těkou práci měla lechta sluhy, připustil Bram.</p> <p>Zhluboka se nadechl zatuchlého chladného vzduchu a pokračoval po silnici. Přitom si pískal. Ostrá chůze dlouhá čtyři míle jej přivedla téměř k jeho vlastním dveřím a on se s úsměvem na tváři zastavil, aby se zadíval na staré místo.</p> <p>Stezka k farmě v časném ránu vypadala, e ho vítá, take pohled na ni mu zvedl náladu. Na kůlech plotu podél cesty k domu byly svítilny a jedna taky vedle dveří, a okna v přízemí domu planula světlem svící. Jejich plamen se rozmazával do sytě luté přes okenní tabule, tvořené okrabanými ovčími střevy či tence nakrájenou rohovinou z rohů. Viděl, e i u dveří do stájí je lucerna.</p> <p>To je opravdově uvítání! pomyslel si. Svíčky ze včelího vosku byly drahé a lojové svíčky také nebyly zadarmo.</p> <p>Pak si připomněl, e nebyl ádný způsob, jak by se dozvěděli, e se dnes vrací domů. Co znamenalo, e vechno to extravagantní světlo bylo z nějaké jiné příčiny. Svatba? Ale kdy odcházel, ádná v dohledu nebyla. Kromě toho, nebyl estiden odpoledne, kdy se větina svateb odehrávala. Nejpravděpodobnějím vysvětlením tedy asi bylo bdění u mrtvého, jeliko na jeho počest by nikdo neskrblil. A hodně muů by pilo celou noc, dokud by jejich eny neřekly dost a neodtáhly je domů.</p> <p>Kdy odcházel, byli vichni zdraví, to vak nic neznamenalo. Nemoc nebo nehoda zcela náhle dokázala odvést zdravého mue či enu a farmáři to věděli stejně dobře jako vichni ostatní.</p> <p>Bram pospíchal po cestě, zastavil se jen, kdy si viml vozu farmáře Gliddena, který byl schovaný za matčinými eříky. Pak nahlédl do stáje, kde byla rozsvícená dalí lampa, a zaznamenal několik koní patřících sousedům a několik zvířat z majetku rodiny Lorrie Merfordové, včetně jejich krávy Tessie.</p> <p>Něco se tu určitě dělo a pravděpodobně to nebylo nic dobrého. Proč byl Merfordovic dobytek v otcově stáji? Bram věděl, e jeho rodina by si ho zřejmě nemohla dovolit koupit a Merfordovi by ho ani neprodali.</p> <p>Bram spěchal do domu. Uvnitř slyel narůstající hlasy a tie vstoupil zadními dveřmi, protoe tak lépe uslyí rychlou a zuřivou diskusi, která právě probíhala. Velká, jednoduchá místnost, ve které se nacházel hlavní krb, byla přeplněná sousedy. Řada jich seděla na lavicích u kuchyňského stolu, dalí na idlích kolem místnosti, zbytek stál nebo se opíral o zeď.</p> <p>“Byla to zvířata! Divocí psi nebo něco takového!” řekl Tucker Holsworth a pro zdůraznění mávl fajfkou do vzduchu a udeřil do stolu. Obličej měl začerněný od sazí a píny.</p> <p>“Ale co s tím, co říkala Lorrie?” zeptal se Bramův otec.</p> <p>“Má na mysli mue, co to dělají nějakým druhem nástroje?” popotáhl Holsworth ze svojí fajfky, jak se snail, aby mu nezhasla.</p> <p>“No, byla tam. Jestli říká, e to viděla, neměli bychom jí věřit?”</p> <p>“Ale ty stopy způsobily zuby nějakého zvířete! ádný nů to neudělal,” předhodil Rafe Kimble, který stál u kuchyňského krbu. Byl taky černý od sazí.</p> <p>“A malý Rip? Kam se tedy poděl, jestlie ho nikdo neunesl?” zeptala se jeho ena Elma.</p> <p>“Mohl zahynout v ohni a dívka to prostě neviděla,” naléhala Allet.</p> <p>“Jestli to zvíře bylo dost velké, pak ho mohlo odtáhnout do své nory.” To promluvil Jacob Reese, který seděl u stolu s dalími dvěma mui.</p> <p>“Ale jak by v této oblasti mohlo být tak velké zvíře nebo dokonce smečka zvířat, ani bychom si toho vimli?” zeptal se Ossrey. “Kam se pak poděli? Neslyel jsem nikoho povídat, e by se něco takového jako Merfordovým přihodilo někde jinde.”</p> <p>“O čem to mluvíte?” vykřikl Bram. “Co se stalo?”</p> <p>“Brame!” zvolala jeho matka. Allet vyskočila ze stoličky a prodírala se davem, aby ho objala.</p> <p>“Synu!” řekl Ossrey. “Dobře, e jsi tady, chlapče!” Nabídl mu svoji ruku přes kuchyňský stůl a Bram se natáhl přes dav sousedů, aby mu ji s krátkým úsměvem stiskl. Ze zbytků jídla na stole a otevřených dbánů bylo jasné, e eny byly v kuchyni celou noc a vařily snídani pro mue, kteří právě teď dojedli.</p> <p>“Musí umírat hlady,” řekla Allet. “Posaď se, Brame,” nasměrovala ho k místu u stolu, “a já ti něco dám.”</p> <p>“Jsem v pohodě, mami,” řekl Bram, ale přece jen si sedl. Nejdřív vak shodil svůj ranec a opřel luk a toulec o stěnu vedle dveří. “Co se stalo? Vypadá to zle.” Rozhlédl se po sousedech, potom se s očekáváním obrátil na otce.</p> <p>Ossrey sklonil hlavu a podíval se zpod hustého obočí na Brama. A na zmenující se políčko na temeni hlavy byl vude porostlý tmavými chlupy a mohutněji stavěný, ne kdy bude jeho syn. “Je mi to tak líto, es přiel domů, abys vyslechl takové patné zprávy, synu,” začal. “Merfortovy postihla hrozná tragédie.”</p> <p>“Lorrie?” zeptal se okamitě Bram.</p> <p>Jeho matka sevřela rty a lehce se zamračila. Očima zabloudila k farmáři Gliddenovi, aby viděla jak přijímá Bramův neobvyklý zájem o Lorrie Merfordovou.</p> <p>“Byla v pořádku, kdy jsme ji viděli naposledy,” řekla Allet a zkříila ruce.</p> <p>“Co tím myslí, kdy jste ji naposledy viděli?” tázal se Bram. Kdy nepřicházela ádná odpověď, uchopil matku za ruku a zeptal se: “Mami, co se stalo?”</p> <p>“Lorriini rodiče byli oba zabiti,” řekl spěně farmář Glidden. “Jejich dům a stodola shořely a my jsme tam strávili noc a hasili oheň v polích. Právě před hodinou jsme se vrátili.” Chvíli mlčel a pak dodal: “Její bratr se pohřeuje. Řekli mi, e Lorrie vzala svého koně a odjela. Pravděpodobně hledat chlapce.”</p> <p>Vypukla změ hlasů, jak sympatizujících tak odsuzujících, doprovázená přikyvováním a vrtěním hlav.</p> <p>Bram uvolnil matčinu ruku. “Take Lorrie a Rip se oba pohřeují?”</p> <p>“Copak jsem to právě neřekl?” otázal se Glidden.</p> <p>“Vydal se někdo za nimi?”</p> <p>Z pohledů, které si vichni v místnosti vyměnili, mohl Bram vyčíst, e nikdo.</p> <p>“Kdy se to vechno stalo?” Bram si zoufale prohrábl rukou vlasy. Rozhlédl se přitom zmateně kolem.</p> <p>“Stopy na tělech Meldy a Sama vypadají, jako by je udělalo nějaké zvíře,” řekl Ossrey. “Myslíme si, e chlapce muselo odvléci něco, co je zabilo.”</p> <p>“Zvířata!” zvolal Bram. “Tady?” Znovu se rozhlédl. “Vystopoval někdo ty elmy? Říkáte, e… e seraly Meldu a Sama?” Náhle mu to dolo. “Hodláte mi tu vyprávět, e Lorrie odela sama, aby stopovala nějaké zvíře dost veliké a nebezpečné, aby zabilo dva dospělé? Kdy odela?”</p> <p>“Lorrie říkala něco o muích, co to udělali,” řekla Dora Commerová a hleděla vzdorovitě na Allet a Ossreye. “Říkala, e trhali těla nějakým druhem nástroje, aby to vypadalo, e to udělala elma. Pak se vydali po silnici směrem ke Konci světa. Chtěla jít hned za nimi, ale samozřejmě jsme ji nemohli nechat. Mysleli jsme, e zpanikařila.” ena pokrčila rameny, vypadala provinile. “A byl tu ten oheň, museli jsme se o něj postarat. Ve, co jsme věděli, bylo, e chlapec byl v domě nebo ve stodole a ona tomu prostě nemohla uvěřit. Kromě toho,” pokračovala, kdy stále mlčel, “kdyby to byli mui a zabili oba její rodiče, co by proti nim zmohla jedna dívka?”</p> <p>“Vzali jsme ji sem a uloili do postele,” řekla jeho matka. “Mui museli celou noc bojovat s ohněm v polích a od chvíle, co jsou tady, se o té záleitosti dohadují. Kdy odcházeli Lormerovi, chvíli předtím ne jsi přiel, vimli si, e je Merfordovic kůň pryč. Zkontrolovala jsem tvůj pokoj a byl prázdný. Dostala se ven oknem, oblékla si nějaké tvoje staré aty a ukradla tvůj měec zpod postele!” To poslední řekla, jako by to bylo důleitějí ne ostatní zprávy.</p> <p>“Dobře udělala,” řekl Bram, “pokud ho potřebuje, aby nala Ripa.”</p> <p>“Zkontroloval jsem její farmu,“oznámil Long Paul, předák z Gliddenovy farmy. “Vzal jsem lucernu a jel jsem to tam zkontrolovat. Po ní ani stopy.”</p> <p>“No, teď tam pro ni nic není, e?” zeptala se ena Jacoba Reese a smutně popotáhla.</p> <p>“Chceme dát vědět konstáblovi po východu slunce,” řekl snaivě Glidden. “Řeit věci, jako je tato, je jejich práce.”</p> <p>Bram se zatvářil nedůvěřivě. “Konstábl?”</p> <p>Glidden vypadal rozmrzele. “Pochybuju, e z toho něco bude. Bezpochyby mají mnohem důleitějí věci na práci, ne aby pátrali po dívce, co hledá svého bratra.”</p> <p>“Ale nebyl na místě na minutu přesně, kdy dolo k soudnímu vystěhování Morrisonových z farmy, kde jejich rodina pracovala u odnepaměti?” řekla Dora rozhořčeně. “Jdou rovnou na to, pokud jsi lichvář, který potřebuje hypotéku prohlásit za propadlou.”</p> <p>Poté vypukla hádka a hrozilo, e bude pokračovat donekonečna.</p> <p>Bram je udiveně pozoroval a pak konečně překřičel vřavu: “Co jste zatím udělali, abyste nali Floru a Ripa?”</p> <p>“A co bychom dělali?” zeptala se jeho matka a znělo to uraeně. “Nabídli jsme jí ná domov a nai útěchu a ona utekla s tvým měcem, ani by aspoň poděkovala nebo se rozloučila. Pokud nás nechce, nemůeme ji nutit.”</p> <p>Podíval se na ni a pak se obrátil k otci. “A nebyla tu ádná dalí známka těch takzvaných zvířat?” zeptal se.</p> <p>“ádná,” odpověděl Ossrey. “ádná předtím a ani potom.”</p> <p>“Nenali jsme ádné stopy, které bychom mohli sledovat,” sdělil mu Long Paul.</p> <p>Bram na něj hleděl. Long Paul byl nejlepí lovec v kraji. Byl to on, kdo naučil Lorrie a Brama lovit. Pokud Long Paul nemohl najít stopy, pak tu ádné k nalezení nebyly. “Nikomu to nepřipadá divné?” zeptal se Bram. “Merfordovic farma je sedm mil od nějakého pořádného lesa. Jakékoliv zvíře dost velké na to, aby pokousalo vzrostlého mue a enu, by byl někdo zahlédl, kdyby přecházelo pole od Starého lesa nebo od Svobodného remízku. Pokud si ale nemyslíte, e jen tak klusalo po Královské silnici, ani by si ho nějaký obchodník, cestující nebo jezdec na koni viml, a pak se vydalo po Staré mlýnské stezce k Lorriině farmě.”</p> <p>Sousedi se na sebe zmateně podívali.</p> <p>“Nu, ano,” řekl Long Paul. “Nic na to neukazuje. Mám na mysli stopy. Ty známky na tělech určitě udělaly zuby zvířete, Brame. Na to bych přísahal. Skutečnost, e je to divné, tento důkaz nezmění. Mohlo to být něco, co létá.” Pokrčil rameny.</p> <p>“Něco, co létá?” zeptal se Bram.</p> <p>“No, nikdy jsem to neviděl, ale slyel jsem vyprávět, e v horách jsou nějaká stvoření s křídly, co jsou dost velká na to, aby napadla člověka. Draci a podobně.” Pak dal hlavu na stranu a zamračil se. “Jaký z toho má dojem?”</p> <p>“e tady není něco v pořádku,” sdělil mu Bram. “Lorrie říkala, e viděla mue, jak odvádějí jejího bratra, a vy jste jí nevěřili.” Podíval se významně na matku. Začala se tvářit sklíčeně. “Ale jediný důkaz o přítomnosti zvířat jsou známky na tělech a Lorrie říkala, e to mui dělali nějakým druhem nástroje. Mezitím Lorrie utekla sama a vy vichni tu jen sedíte a mluvíte o tom.”</p> <p>Ossrey vypadal zahanbeně a nebyl sám. Nikdo vak nepromluvil a nikdo se ani nepohnul. Bram zvedl svůj ranec a vstal.</p> <p>“Kam jde?” zeptala se znepokojeně Allet.</p> <p>“Mami, Lorrie je sousedka, jetě víc, je to moje kamarádka a je jí jen patnáct. Právě ztratila vechno na světě a je tam venku dočista sama. Rip je tam asi taky, nebo je moná mrtev, stejně jako jeho rodiče, to je něco, co nevíme. Ale určitě víme, co je s Lorrie. Máme povinnost jí pomoct.”</p> <p>“Ne,” řekla jeho matka se semknutými rty. “Ne, já to tak nevidím. Pokoueli jsme se a ona nai pomoc odmítla. Pokud se mě týče, nae povinnost tím končí. A ohledně jejích patnácti let, ty sám má jen sedmnáct. Take není důvod si myslet, e dokáe víc, kdy půjde za ní, ne by dokázala udělat sama.”</p> <p>Brama zklamala, ale nepřekvapila. Od chvíle, kdy se o Lorrie začal zajímat, se jeho matka proti děvčeti obrátila. Tímto se to jen umocnilo. Podíval se na otce.</p> <p>“Udělej, co myslí, e je správné, synu,” zabručel Ossrey.</p> <p>Allet pratila Ossreye do ruky a upřeně se na něj zadívala.</p> <p>“Chtěl by mi někdo dalí pomoct dohonit Lorrie?” zeptal se Bram.</p> <p>Odpovědělo mu patřičné mnoství oupání nohou a mumlání o tom, e se jim nelíbí být pryč od rodiny, zatímco poblí číhá nebezpečí. A konstábl, měli by počkat na konstábla.</p> <p>“V pořádku,” řekl Bram. To taky čekal. Políbil matku na tvář a kývl otci. Pak se otočil ke dveřím. “Budu tedy zpátky, a se vrátím.”</p> <p>Allet se natáhla, obličej jí hrál kálou údivu, ale manel ji stáhl zpátky. Dal jí velký prst na ústa, kdy Bram házel do brany pár věcí - bochník prostého hnědého chleba, kus sýra a nějaké uzené vepřové - pak mladík zvedl luk a toulec, kývl shromáděné společnosti a vykročil znovu do noci.</p><empty-line /><p>Lorrie zarazila koně půl míle před branami Konce světa. Za zády jí zapadalo slunce. Starému Horaci to trvalo déle, ne si myslela, aby překonal tu vzdálenost. Místo aby dorazil do města časně ráno, ubohé staré stvoření zvládlo dostat se tam v poledne. Lorrie byla ve městě jako dítě, samozřejmě, bylo to toti jediné město s tritěm v okruhu dvou týdnů cesty, a otec ji vzal jednou s sebou na slavnosti slunovratu. Jinak vak neměla o místě ani ponětí.</p> <p>A jsem u celou noc na cestě.</p> <p>Vůbec se nezdálo moné, e uběhla jen jedna noc od chvíle, kdy její svět zanikl…</p> <p>Kolem ní projel vůz taený mezkem a stádo koní. Lidé pospíchali do města, aby vyřídili své záleitosti, ne se stánky na trhu vyprázdní. Ti, kteří chtěli směnit zboí, měli před sebou jetě půl dne obchodování. Lorrie pobídla Horace do rychlého kroku a pečlivě si ve prohlíela.</p> <p>Město leelo v dolíku mezi kopci. Ty, které byly hned kolem něj, byly příli strmé a skalnaté, ne aby na nich leela dobrá orná půda, byly vak vyčitěny od klád a značnou část dopravy na silnici představovalo palivové dříví ze vzdálenějích míst. Za Lorrie se zvedaly kopce poseté roztomilými farmami, mnohé z nich jí připomínaly její vlastní. Stačil vak jen jediný den a ve, co z farmy zůstalo, byl jen doutnající popel.</p> <p>Kolem byly nějaké ovce, větinou vak dojnice, co ji překvapilo, dokud si neuvědomila, e město bude dobré místo, kde se dá čerstvé mléko prodat. Blí k městu po obou stranách prané bílé silnice se nacházely stálé dílny s podnikáním, které nebylo povoleno ve městě a které vyadovalo víc prostoru - velká koeluna, její zápach ji nutil mrkat a kalat, hrnčířské pece jako velké stupňovité včelí úly, co vydávaly vlny tepla, které cítila na vzdálenost desítek yardů, nějaké kovárny a… ano, obchodník s dobytkem. Větinou s koňmi. Viděla je chodit dokola v ohradách za zdmi, postavenými a do výe hrudi za pomocí kamenů vysbíraných na polích. A hned vedle byl sedlář s nějakými vlastními zvířaty. Pravděpodobně oba půjčovali koně nebo taná zvířata a zároveň s nimi obchodovali.</p> <p>Lorrie cítila, jak jí díky vůni ze stánku, kde vařili, kručí v aludku. Od včerejího rána nic nejedla. ok z událostí toho dne ji zcela zbavil hladu. Teď jejímu aludku připadalo včerejí ráno příli vzdálené.</p> <p>Věděla, e si Horace nebude moci ponechat, jakmile se jednou dostane na Konec světa, i kdy jí ta mylenka lámala srdce. Neměla peníze, aby ho ustájila a krmila, jen to málo v Bramově měci pro sebe.</p> <p>Ty peníze pro Brama dám dohromady! pomyslela si. Raději bych měla dostat nejlepí cenu, co dokáu.</p> <p>Sedlář seděl ve svém polootevřeném stánku, chystal se u dnes zavřít, a tak si balil nástroje. Vzhlédl, kdy se svezla ze sedla. Byl to mu kolem třiceti v jezdeckých kalhotách a kazajce bez rukávů. Pae mu hrály svaly a ruce měl velké a rozbité, zjizvené sídlem, noem a silnou voskovanou nití. Oči měl zelené a bystré. “Můu ti pomoct, chlapče?” zeptal se.</p> <p>Zaváhala. Nikdy ji nenapadlo, e oblečená do Bramových atů a s vlasy staenými pod klobouk vypadá jako kluk. Chvilku zvaovala, e by to pro ni mohlo být výhodné, protoe mladý mu bude při přesunech mnohem volnějí, ne dívka z farmy. Pomyslela si, co by tomu řekla její matka? Tím si připomněla matku a donutila se odpovědět dřív, ne přily slzy: “Potřeboval bych prodat koně.”</p> <p>“Přiels do města hledat těstí, co?” řekl sedlář a posuzoval přitom zvíře a uzdu. “No, tenhle kůň je přestárlý a uzda není mladí. Podíváme se na obojí.”</p> <p>O několik minut později seděl sedlář zpátky na lavici a klebil se. “Pět stříbrných za vechno, za uzdu, sedlo a podbřiník. Víc ne,” řekl. “A to jsem přitom tědrý.”</p> <p>“Je pěkný,” chválila koně Lorrie. Lidé z venkova nejsou snadnými terči, a si lidé z města říkají, co chtějí, dodala pro sebe.</p> <p>“Dám ti dvacet pět za toho koně,” řekl sedlář. “To je dar, vimni si, dar.”</p> <p>Lorrie zaváhala. Cena byla sluná, ale pohled na dobytek za stánkem se jí nezamlouval. Nemyslím, e je krmí dost dobře, myslela si.</p> <p>Byli mui, kteří lacino koupili koně, utahali je k smrti a koupili dalí. Obchod pro hlupáka, myslela si, ale moná se vyplácí tady ve městě, kde se krmení kupuje za hotové a je drahé. Co nemohla snést, bylo pomylení, e Horace, na kterého byla tak zvyklá, uvrhne do zmatku, proč byl oputěn.</p> <p>“Poprvé za dlouhý rok dává Swidin Betton někomu dárek, a u rodině, příteli nebo cizímu,” ozvalo se.</p> <p>Mu, který se opíral o plot, byl starý asi jako sedlář, měl kudrnaté zrzavé vlasy a přátelský úsměv.</p> <p>“Vezmu si ho od tebe, mladíku,” řekl mu. “A respektuju cenu. Je to dobrý kůň, připadá mi vak spí jako tané zvíře, co?”</p> <p>A tví koně nevypadají podvyiveně, pomyslela si. Sedlář pokrčil rameny a předal peníze za uzdu a sedlo. Lorrie zavedla Horace do ohrady obchodníka s dobytkem. Na jedné straně byly otevřené nějaké stáje a ona je zkontrolovala. Sláma vypadala, e byla vyměněna docela nedávno, a kopyta ustájených zvířat byla v dobrém stavu a udrovaná v čistotě, bez prasklin, podkovy nebyly příli onoené.</p> <p>“Je jako starý přítel,” řekla, kdy předávala Horacovy otěe. “Nebyl jsem tak starý, kdy ho můj otec přivedl domů.” Pokrábala Horace pod bradou a starý valach přivřel oči blahem.</p> <p>“Vdycky se najde někdo, kdo hledá krotké, těce pracující stvoření, jako je on,” řekl obchodník. “Není to zelenáč, bezpochyby vak má jetě pár let před sebou. Nedělej si starosti, najde domov.”</p> <p>“Umí orat nejrovnějí brázdu, jakou jsi kdy viděl,” zdůraznila Lorrie.</p> <p>Obchodník se spokojeně usmál. “Mladíku, u jsi ho prodal. Ale budu si pamatovat, e to mám říkat moným kupcům.”</p> <p>Lorrie se usmála a přikývla. Potom se otočila, nějak zvládla, aby se neohlédla, přestoe Horace tázavě zarál. Dola na okraj trhu se zvířaty a povzdechla si. Před ní stála jedna z městských bran a za ní někde ve městě byl její bratr.</p><empty-line /><p>Lorrie kráčela ulicí, nebyla si jistá, co má dělat dál. Nějaký pocit, e je Rip stále naivu, měla, ale necítila jeho blízkost. Moná udělala chybu, e sem přila. Nala u kancelář konstábla, ale jediný chlapík ve slubě byl starý alářník, který řekl, e pro ni nemůe nic udělat. Nejlíp, kdy přijde ke konci dne, kdy konstábl moná přivede nějakého zatčeného. Těsně před večeří bude plnit cely, sdělil jí ten mu.</p> <p>Lorrie začala přemýlet, e by si měla najít místo k přespání. Vrazila ruku do kapsy a svírala měec, který vzala Bramovi zpod postele. Teď byl nacpaný třiceti stříbrnými, které dostala za Horace a postroj. Vedla si při smlouvání dobře, ale nebylo to jmění. Jak dlouho jí vystačí, neměla Lorrie tuení. Ceny ve městě jsou vyí ne na venkově, to je ve, co věděla.</p> <p>Připadalo jí, e se jí při chůzi začíná motat hlava, a uvědomila si, e jetě nejedla. Musela si najít něco vhodného k snědku, ne padne.</p> <p>O půl hodiny později olizovala Lorrie z prstů pár zbylých drobečků masové patiky a uvaovala o koupi dalí. Odpoledne letělo a ulice byly přeplněné, začaly se vak u vylidňovat. Prodavač měl jedinou zbylou patiku a přesouval se pryč. Kdyby chtěla dalí, musela se rozhodnout teď. Právě se hodlala vrhnout k patikáři, aby vyzvěděla, jestli by mohla dostat slevu na poslední kousek toho dne, kdy k ní přistoupil nějaký mu.</p> <p>“Hej, ty tam, mladý příteli,” řekl vesele.</p> <p>Lorrie se na něj podívala. Byl starý asi jako její otec a malý, jen o trochu vyí ne ona. Nebyl ani příli čistý, i kdy ne za hranicí důstojnosti, a oblečení mu nedoplňoval límec a manety. Vcelku vypadal jako mu z města a snad jako bakalář. Nosil okázalý iroký černý knír a jetě irí úsměv. Lorrie si podle vrásek v jeho obličeji byla jistá, e si mu barví vlasy i knír, tak moc byly černé. U slyela o lechtičnách, které si barví vlasy rozličnými látkami, ale nikdy neslyela, e by to dělali mui. Připadalo jí to divné, zdál se vak dostatečně přátelský.</p> <p>“Haló, pane,” řekla opatrně.</p> <p>“Vypadá jako slibný mladík,” řekl.</p> <p>“Děkuji, pane.”</p> <p>“Jak by se ti líbilo vydělat si dvě třpytivé stříbrné mince?” zeptal se.</p> <p>“Velmi moc, pane,” řekla Lorrie dychtivě. To by pomohlo. Bohové vědí, jak dlouho to potrvá, ne najde Ripa.</p> <p>“Umí běhat, chlapče?”</p> <p>“Ach ano, pane,” ujistila ho Lorrie, “rychleji ne kdokoli.”</p> <p>Mu se zasmál a ukázal na nedalekou uličku. “Na vzdáleném konci této uličky čeká přítel, který potřebuje někoho, kdo by mu odnesl malý balíček přes město. Jmenuje se Travers a bude tě instruovat. Řekni mu, e jsi mladík, kterého posílá Benton. Teď bě, uka mi, jak utíká!”</p> <p>Vyběhla k uličce a běela po ní a na roh, kde pod skřípající tabulí hospody stál mu, který se oural v zubech. Byla to úleva dostat se ven z úzké ulice, kde denní světlo stěí prolo skrz. Město připadalo Lorrie díky domům, které se na kadé straně tyčily do tří nebo i do čtyř pater, horí ne les za tmy. Pokrčila nos. Dívka z farmy nevyrůstala tak, aby byla vybíravá, ale tam, kde byla vychována, ly výkaly na pole, kam patřily, a taky lidé nemočili na budovy.</p> <p>“Pane?” řekla, “je tvoje ctěné jméno Travers?”</p> <p>Mu přikývl a prohlédl si ji od hlavy k patě. “Kdo jsi?” vyptával se.</p> <p>“Jsem chlapec, kterého posílá Benton,” řekla mu Lorrie.</p> <p>“Aha.” Vytáhl z kapsy měec. “Potřebuji, abys tohle zanesl k Ohnivému draku, to je hospoda poblí severní brány. Je tam vzneený mu jménem Coats, který na to čeká.” Předal jí měec. “Tak bě. Na co čeká?”</p> <p>“Hm, Benton říkal, e dostanu za tu pochůzku dva stříbrné,” řekla.</p> <p>“To dostane, kdy to udělá,” zahulákal Travers. “Čím dřív to udělá, tím dřív dostane zaplaceno. Tak do toho!”</p> <p>Lorrie cítila, e se jí klepou kolena a e je trochu nervózní. Samozřejmě nedostane zaplaceno, dokud nedoručí balíček, nikdo se tady o tom s vámi nebude bavit. Ale nemohla si pomoci, aby nezapřemítala, e Travers je velmi hrubý mu a zdaleka ne tak milý jako Benton.</p> <p>Ulice byly nyní o dost méně zalidněné, jak se den vytrácel, a ona stále jetě nevěděla, kde stráví noc. Moná kdyby Ohnivý drak vypadal jako vhodné místo, mohla by zůstat tam. Lorrie se zastavila a rozhlédla. Pak to vzala krátkou ulicí směrem k městským hradbám. Logicky usoudila, e kdy je bude sledovat, zavedou ji nakonec k severní bráně.</p> <p>Náhle ucítila, e letí. S duněním přistála čelem na vydláděném chodníku a zavalila ji vlna bolesti. Krev jí crčela do obočí, teplá a lepkavá. Přes hukot v uích slyela kdesi vzadu křik: “Zastavte ho! Zloděj!” a byla ráda, e se přes to místo dostala bez potíí.</p> <p>Lorrie se začala sbírat, kdy ji cosi tvrdého udeřilo doprostřed zad a srazilo zpátky dolů.</p> <p>“Zůstaň, kde jsi!” vytěkl známý hlas.</p> <p>Dívka otočila hlavu a udiveně zírala na veselého Bentona, který v tu chvíli ani zdaleka nevypadal tak vesele.</p> <p>“Aha, ha!” řekl Travers, kdy přikvačil. “Vidím, es tu malou krysu chytil!”</p> <p>“Tak tohle je zloděj?” řekl Benton.</p> <p>“Vskutku, pane! S mým měcem v ruce!” řekl Travers hlasitě.</p> <p>Lorrie se nevěřícně podívala z jednoho na druhého. Pár lidí kolem se zastavilo, aby se podívalo, co je to za pozdviení, a ona cítila, e musí protestovat.</p> <p>“Ale tys mi to dal!” křičela. “Řekls mi…”</p> <p>Benton ji pratil klackem do íje s přesně vypočítanou silou a ona omámená upadla.</p> <p>“Nic z toho!” zakřičel. “Můe povídat své li soudci a uvidí, co si o nich bude myslet.”</p> <p>Někteří lidé kolem nich vypadali upraveně a souhlasně přikyvovali. Pár jich mělo pochybnosti, ale neměli chu zasahovat.</p> <p>“Jsem Gerem Benton, nezávislý lovec zlodějů, pane. Musím tě poádat, abys el se mnou jako svědek,” oznámil Benton.</p> <p>Pochybovači mezi přihlíejícími se nyní zdáli uspokojeni. Lovci zlodějů pracovali nepřímo pro barona a byla jim vyplácena prémie za kadého zloděje, kterého chytili a předvedli k městské policii.</p> <p>“Není to nic, ne moje povinnost,” souhlasil Travers. ouchl do Lorrie nohou. “Vstávat, chlapče!”</p> <p>Lorrie připadalo, e nedokáe koordinovat končetiny, a po chvíli to přestala zkouet.</p> <p>“Jakou vybíravou hlavu má tenhle tvor,” řekl Benton. “Kdy ho vezme pod paí, pane, pak já ho vezmu pod druhou, a bude to.”</p> <p>Zvedli ji nahoru a Lorrie před očima vechno zčernalo. Buící bolest si proráela cestu nahoru po obou stranách krku.</p> <p>Kdy přila k sobě, zjistila, e leí na zemi v tmavé uličce za jakousi budovou. Benton a Travers se hádali se dvěma dalími mui.</p> <p>“…je moje území, Gereme Bentone, a ty to dobře ví!” vrčel mu se skvrnitýma očima. Tyčil se nad Bentonem, který se s ním pokouel domluvit.</p> <p>“Vechno to začalo tamhle na Východním triti,” říkal Benton. “Ale musíme projít tvým územím, abychom se dostali k vězení. Měj rozum, Jaku.”</p> <p>“Viděl jsem to celé!” řval Jake, vůbec nehodlal mít rozum. “Nezajímá mě, kde jste začali, vynesli jste závěr obchodní záleitosti na mé území!”</p> <p>Napřáhl pěst, jako by chtěl uhodit, a Travers ho chytil za zápěstí. Potom se rozhodl zasáhnout Jakeův společník a dal Traversovi silný tulec.</p> <p>“Ach, a to vezmou čerti,” zaklel Benton. “Má na to tedy právo, kdy je to tvé území.”</p> <p>Napůl se otočil a pak vrazil klacek Jakeovi do břicha. Silný pohotový úder hned pod volné ebro. “Ale kdo říká, e je to tvoje území, psí vocase!” Benton popadl druhého mue za vlasy a kubl mu hlavou dozadu. Přidusil mue klackem a zavrčel: “Pamatuj si, kdo tady řídí věci, ty pse. Ty a tvoje malá parta můete klidně utrhávat a řezat měce, ale jenom proto, e já vám drím konstábly těla. U skoro tři týdny jsem neměl zloděje, kterého bych předvedl, take jestli budu muset, přeměním na zloděje nějakého farmářského chlapce. Ale nebudu u poslouchat o “tvém území” a “mém území”.” Nechal mue být a díval se, jak se potácí. “Kdy na to dojde, tak celý Konec světa je moje území.”</p> <p>Lorrie se jako krab odsunula o několik kroků, potom se obrátila a vykrábala na nohy. Ne udělala dva kroky, ti čtyři ji pevně popadli a fackovali ji hlava nehlava, křičeli na ni a na sebe navzájem a tahali ji za ruce.</p> <p>S pronikavým vzlykem klesla na kolena. Někdo vytáhl nů…</p><empty-line /><p>Asi to bylo noení rapíru u boku, přestoe byl schovaný pod plátěm, co dodávalo Jimmymu pocit, e je větí - nebo dokonce, e je zcela dospělý. Dával to najevo svou chůzí, pyným vykračováním - a mi zkříí cestu, kdo si troufá! Narovnal svá útlá ramena a iroce se usmál.</p> <p>V Krondoru ho nikdy ani ve snu nenapadlo, aby nosil meč na ulici. Hlídka by mu ho sebrala a on sám by skončil v cele, ne by o tom mohl začít diskutovat. Pokud jde o Jízlivce, tak pokud jsi nebyl ranař, nepodporovali veřejné noení zbraní. Přivolávalo to potíe.</p> <p>Předpokládám, e by tomu tak mohlo být i na Konci světa.</p> <p>Ale tady byl Jimmy oblečený docela úctyhodně, co, jak věděl, hrálo velkou roli, a, co bylo jetě důleitějí, bydlel na velmi úctyhodné adrese. Samozřejmě doufal, e na to nebude muset spoléhat. Flora by ho zabila - za předpokladu, e zatím tetě Cleoře nic neodhalila a e teď právě neseděla s pláčem na domovních schodech. V tom případě by pravděpodobně byli oba zatčeni. Kdy je vak viděl naposledy, seděly pohromadě, přičem teta Cleora častovala Floru rodinnými historkami a drela ji za ruce, jako by byly ze zlata. Jeliko teta Cleora neměla vlastní děti, zdálo se, e nala vhodný objekt pro vechny své mateřské instinkty. Jimmy předpokládal, e se dnes někdy večer konečně vydají navtívit dědečka.</p> <p>Pokračoval v chůzi a odolával nutkání shodit plá z ramen a ukázat čepel. Není důvod přivolávat potíe, myslel si. Musím stále vypadat co nejúctyhodněji, připomínal si. A má to navíc i své výhody. Můu sbalit, co se mi líbí, a majitelé obchodů se dvakrát ukloní a poádají mě, abych si vzal jejich zásoby, místo aby volali hlídku nebo házeli koňskými koblihami!</p> <p>Tak se naparoval, kdy se procházel. Uíval si přitom klidného vzduchu, který doprovázel nastávající soumrak, a způsobu, jakým mu plá poletoval kolem holínek z teletiny. Tohle město se mu dost líbilo. V porovnání s Krondorem bylo tak celistvé a tak tiché.</p> <p>“Nechte mě na pokoji!”</p> <p>Jimmy kubl hlavou směrem, odkud přicházel hluk. V tmavé uličce uviděl čtyři mue, jak se perou nad bránící se obětí. Hele, pomyslel si samolibě, tady by se teď hodila organizace, jakou mají Jízlivci. V Krondoru by taková nesluná situace nikdy nenastala. Kadý zloděj na volné noze by přece měl vědět, e při boji o kořist s Jízlivcem či při boji mezi dvěma skupinami Jízlivců by prostě o lup přiel, protoe by o něm rozhodl Pán dne nebo Pán noci. Toto bylo necivilizované. A to jetě ani nebyla tma!</p> <p>Poslední zlatý paprsek slunečního svitu jen na okamik ozářil obličej oběti, obrácený směrem ke konci uličky, kde stál Jimmy. Jako by se mu zastavilo srdce a v hrdle se mu zarazil dech. Potom hlavu odvrátila a světlo bylo pryč, přičem ulička zůstala temnějí ne předtím a Jimmy ve stavu ochromení.</p> <p>To nemůe být! pomyslel si.</p> <p>Přesto to bylo nemoné… V tom posledním záblesku denního světla by byl přísahal, e spatřil tvář princezny Anity. Ale ona byla bezpečně na cestě k vzdálenému pobřeí. Co by dělala sama tady na Konci světa?</p> <p>Dívka vykřikla bolestí, co mladého zloděje donutilo, aby začal jednat.</p> <p>Jimmy zrovna minul nádobu na popel u schodů jednoho domu. Popadl plnou hrst popela a vetřel si ho do tváře. Potom si přehodil kapuci plátě přes hlavu, jak nejdále to lo, a běel zpátky k uličce. Vytasil meč a s řevem, při kterém tuhla krev v ilách, pospíchal k těce oddychující skupince zápasníků na konci uličky.</p> <p>“Na ně chlapci!” řval Jimmy. “Nikoho neetřete!”</p> <p>A doteď lo o silná slova a silnějí klacky, a taky jeden mu mával krátkou dýkou, ani by ji pouil, ale hrozba ostré zbraně a monost, e se objeví dalí útočníci, v rozhodující chvíli čtyři lovce zlodějů zmátla. Jimmy sekl v úrovni zápěstí a mui pustili dívku a odskočili.</p> <p>Nače ji Jimmy popadl za tuniku a zatáhl. Byla starí ne on, rychle zhodnotil, ale nebyla vyí. A statečné děvče, pomyslel si, protoe byla na nohou během vteřiny, take jej hned následovala ven z uličky. Pustil ji, zasunul rapír zpátky do pochvy a vedl ji k nádobě s popelem.</p> <p>Těm čtyřem muům to netrvalo dlouho, ne se zotavili z jeho neplánovaného útoku, nebo ne si uvědomili, e tam nebyli ádní “chlapci” dychtiví “neetřit nikoho”, a byli brzy Jimmymu v patách. Měl podezření, e by asi klidně nechali dívku svobodně odejít, jen aby jeho zatloukli do dlaby. Bylo to smutné, ale takto na lidi často působil.</p> <p>Kdy se dostali k domu s popelem, Jimmy zvedl nádobu, otočil ji dnem vzhůru a hodil její obsah do vzduchu, a to přímo do tváře pronásledovatelům. Stáhli se zpět a přitom nadávali a kalali. S obratností hraničící s nadpřirozenem Jimmy opět vytáhl meč a zasadil několik dobře umístěných řezů a seků čtyřem muům, kteří se pokoueli odráet mnohem delí čepel krátkými dýkami a jednoduchým tesákem. Jimmy měl jen několikatýdenní výcvik s mečem, jeho učitelem vak byl princ Arutha a navíc byl mladý zloděj rychlejí ne nejzkuenějí mistři ermíři. Mui se pokusili rozdělit a přiblíit se k němu ze dvou stran. Za své úsilí dostali od Jimmyho mnohem delí čepele několik oklivých zásahů do paí a do rukou. Jimmy je bil, jeho čepel syčela, kdy prořezávala vzduch, a pokadé, kdy zasáhl, útočník zavyl bolestí a ustoupil. Potom se ho vedoucí skupiny, mu s černým knírem, pokusil zaskočit, a Jimmy jej řízl hluboko do ramene. Jeden z muů se otočil a utekl a v tom okamiku se ostatní útočníci dali zmateně na útěk, zahájili zběsilý ústup. Cena za dívku a chlapce nebyla zase taková, aby kvůli ní vykrváceli k smrti.</p> <p>Jimmy popadl dívku za ruku a vedl ji úzkou mezerou mezi dvěma domy. Mezera byla stěí dost iroká pro něho a po pár krocích se mu plá zachytil za výstupek kdesi vzadu a krtil ho. Dokázal vsunout ruku nahoru, aby uvolnil sevření, a s dívčinou pomocí se osvobodil.</p> <p>“Tudy nás nebudou moct pronásledovat,” řekl.</p> <p>“Co jim zabrání vrátit se uličkou a obejít to?” zeptala se dívka. Měla hluboký, chraptivý hlas a kladla velice rozumné otázky.</p> <p>To se Jimmymu líbilo, nemluvila vak jako princezna, co znamenalo, e se pravděpodobně zapletl do něčeho, do čeho mu nic nebylo. Aha, dobře. Něco vyhraje, něco prohraje, filosofoval. Moná tu bylo něco, co by mohl obrátit ve svůj prospěch. A pokud to bylo ílenství, bylo to vzneené ílenství.</p> <p>Kdy vyli za domem, Jimmy se rozhlédl a naplánoval cestu k vrcholkům střech. Tady na Konci světa byly střechy jiné, trochu strmějí a větinou měly taky. Nebyly vak nepřekonatelné. Ve zdech bylo víc kamenů, méně cihel a byly napůl vyztueny dřevem. Měl vak silné prsty s mrtnými konečky.</p> <p>“Umí plhat?” zeptal se.</p> <p>“Ano,” řekla krátce.</p> <p>“Pak sleduj kadý pohyb, který udělám,” poručil jí.</p> <p>Odepnul si opasek a připevnil jej přes jedno rameno tak, aby mu jílec meče leel mezi lopatkami.</p> <p>Nahoru po odpadové rouře, myslel si. Byla vyvrtaná ze dřeva a dostatečně silná, připevněná svorníky ke kamenům. Na příčný trám okna, odtud přes okap a na střechu. Z toho místa se Jimmymu zdálo, e je město jejich. Dívka zvedla ruku a on ji uchopil a zatáhl, aby jí pomohl vykrábat se nahoru. Potom ji vedl do nejhlubího stínu, který dokázal najít, a doufal, e zespodu z ulice budou neviditelní.</p> <p>A ani ne za chvíli zpoza rohu ulice vyli čtyři velmi rozzlobení mui a tentokrát nesli meče a dýky. Podívali se nahoru i dolů ulicí, potom se chvíli přeli, dokud ten malý neukázal jedním směrem a pak drahým, nače se dva mui vydali ulicí nahoru a druzí dva dolů. Mu s kníry zakřičel: “Najděte je. Kadý z nich má cenu tří stříbrných!” Vyrazil nahoru ulicí, zatímco drazí mui se vydali různými směry.</p> <p>“Tři stříbrné!” zvolala dívka. “Ti parchanti!”</p> <p>Take určitě ne princezna.</p> <p>“Co to bylo?” zeptal se Jimmy.</p> <p>“Ten mu říkal, e je lovec zlodějů. Chystali se mě vyměnit za prémii.”</p> <p>Jimmy byl chvíli zticha a potom řekl: “To je starý trik. Dva nebo tři “občané” dosvědčí, e jsi zloděj a kdy tady v okolí nemá nikoho, kdo se za tebe zaručí, jsi odsouzena na nucené práce nebo něco horího.” Odmlčel se. “Podařilo se ti zaslechnout jméno toho chlápka s kníry?”</p> <p>“Ano,” odpověděla Lorrie. “Říkal, e se jmenuje Gerem Benton.”</p> <p>“Aha,” řekl pomalu Jimmy.</p> <p>“Ty ho zná?”</p> <p>“Znám ho,” přisvědčil Jimmy. “Gerem přezdívaný Had. Prováděl podvody v Krondoru. Myslel jsem, e je mrtvý.” Vstal. “Já jsem Jimmy. Jestli chce, doprovodím tě domů.”</p> <p>“Já tady neiju,” řekla dívka mrzutě, a pak byla chvíli zticha. “Děkuju ti. Nevím, co by se stalo, kdybys nezasáhl.”</p> <p>“Přijde na to,” pravil Jimmy. “Ale nic dobrého, na to se můe spolehnout. Tak jak se jmenuje?”</p> <p>“Hm, Jimmy,” odpověděla.</p> <p>Mladý zloděj se rozesmál tak, e sklouzl po střee pár yardů dolů. Razil si cestu zpátky a smál se na ni.</p> <p>“Ne, ne, to je moje jméno,” řekl. “Tys nedávala pozor.” Přisunul se trochu blí a zaeptal: “Já vím, e jsi dívka.”</p> <p>Zatvářila se polekaně a pootevřela ústa, jako by to chtěla popřít.</p> <p>“Já vím, e jsi,” trval na svém.</p> <p>“Jak? Oni určitě ne!”</p> <p>“No, já jsem… ostraitějí, předpokládám. Nebo je to moná proto, e jsi neuvěřitelně podobná někomu, koho znám a kdo je zcela určitě dívkou.” Jemně ji plácl do ramene. “Tak jak se jmenuje?”</p> <p>“Lorrie,” řekla a znělo to ustraeně. “Lorrie Merfordová.”</p> <p>“Těí mě, Lorrie,” řekl Jimmy co nejzdvořileji. Podařilo se mu v miniaturním vydání napodobit elegantní úklonu prince Aruthy, zatímco leel na kluzkých červených takách.</p> <p>Usmála se na něho. “Taky mě těí, Jimmy.”</p> <p>Slunce nyní zapadalo a nad nimi byla skoro noc. V nastávající tmě bude stále těí vidět, ale mladý zloděj zkříil kotníky, jako kdyby měli spoustu času. Raději nechá jejich pronásledovatele jít dál, ne se sami přesunou.</p> <p>“Kdy tedy nebydlí ve městě, kde ije?” zeptal se nedbale.</p> <p>“Na místě, o kterém jsi pravděpodobně nikdy neslyel,” řekla. “Nejblií vesnice je malinké místo zvané Relling.”</p> <p>Ne, nikdy jsem o něm neslyel, myslel si Jimmy. Zní to jako země “časně do postele časně z postele”, země poctivé dřiny a zemité sedlácké síly. Doufám, e tam nikdy nebudu muset jít.</p> <p>“Chtěla ses tam dnes v noci vrátit?” zeptal se.</p> <p>“Hm, ne,” zavrtěla Lorrie hlavou. “Mám tady nějakou práci.”</p> <p>Vsadím se, e má, myslel si. Také by se vsadil, e je to něco, co by její rodina neschválila. Proč by jinak byla v převleku? “Tak kde bydlí?” zeptal se. “Jak jsem řekl, dojdu s tebou domů.”</p> <p>Krátce se zasmála: “Nebydlím nikde. Zrovna dneska jsem přijela na Konec světa a hned první věc, kterou jsem udělala, byla, e jsem potkala Bentona a souhlasila, e pro něj doručím zásilku.” Hlas jí překypoval sebeopovrením.</p> <p>“Nebuď na sebe tak tvrdá,” radil Jimmy. “On je pěkně úlisný. Já sám jsem tady cizincem, take nevím, které hospody by pro tebe mohly být dobré. Má nějaké peníze?”</p> <p>Na to následovala dlouhá pauza. “Trochu,” připustila opatrně.</p> <p>Téměř nic, pomyslel si Jimmy. Ubohé dítě.</p> <p>“Dobře,” řekl a zvedl se, “pojďme to prozkoumat. Moná někde najdeme opravdu levné místo k přenocování.” Pomohl jí na nohy a vedl ji zpátky k místu, kde mohli seplhat.</p><empty-line /><p>Jarvis Coe seděl v nejtmavím koutě u Kohoutka zahalený do svého plátě a popíjel pivo. Na roni nad ohněm se otáčela nevábně vyhlíející vepřová pečeně, on se vak spokojil s velkým kusem tmavého chleba a trochou sýra a několika dobrými jablky. U takového jídla bylo méně pravděpodobné, e bude vystaven aludečním křečím. Jedna z výhod, kdy byl mimo Krondor, byla, e potraviny z tritě byly čerstvějí a méně drahé.</p> <p>Na úvod večera zaplatil za pouívání stolu, protoe neměl v úmyslu moc pít a nechtěl z toho mít ádné potíe. Byl tady, aby tajně poslouchal. Během let zjistil, e člověk jeho zájmů najde nejuitečnějí drby v nejvykřičenějí krčmě. Dnení večer to zcela potvrzoval.</p> <p>Stoly podél zdi byly odděleny přepákami z prken, které nesahaly a k podvalům a litám nad nimi. Díky tréninku a soustředění mohl sledovat velmi zajímavý rozhovor u vedlejího stolu. Pomáhaly mu i díry po sucích a mezery v prknech. Občas jimi letmo zahlédl mluvčí.</p> <p>“Přiveď je sem, vem je tam. Řeknu ti, nelíbí se mi,” vykládal právě rozloitý mu svému společníkovi. “Je to tam pokadý čím dál horí! Nechci tam u víckrát jít, to ti povím!”</p> <p>“Klid, Roxi,” tiil ho vyzáblý společník. “Nikdy jsme nebyli tak dobře placení.” Zvedl svůj pohár. “Pijem to nejlepí víno, ne?”</p> <p>Které u Kohoutka pomyslel si Coe, musí být celé dva stupně nad octem.</p> <p>Rox se ke společníkovi nahnul a nervózně střílel očima po místnosti. “Není správný, co děláme, vůbec to není správný!”</p> <p>Hubený řičel smíchy. “No jasně, e není!” řekl.</p> <p>“To není to, co mám na mysli,” zavrčel Rox.</p> <p>Hubený se nedůtklivě podíval jinam.</p> <p>Rox ho ouchl do ramene. “Ví, co mám na mysli,” řekl. “To místo, něco s ním je.” Rox si přetřel spodní ret pinavým palcem. “Není to správný.”</p> <p>Hubený zavrtěl hlavou a pak i tělem, jako kdy pes setřepává vodu.</p> <p>Rox ho popadl za ruku. “Ty ví, co mám na mysli!”</p> <p>“Já jen vím, e to sou nejlepí peníze, jaký sem kdy viděl,” řekl Hubený tvrdohlavě. “A to je vecko, co potřebuju vědět, nebo co chci vědět, a jestli se chytrej, bude jako já.”</p> <p>Rox na chvíli přestal a hrozivě se mračil. “Co asi chce se vemi těmi děcky?” otázal se náhle.</p> <p>Hubený se rozřehtal. “Moná, cheche, moná, e provozuje sirotčinec!” Plácl se do stehna a válel se smíchy. “Třeba to dělá z dobroty svýho srdce.”</p> <p>I Rox se na chvíli zaklebil, jakmile usrkl z poháru. Ale kdy jej poloil, znovu se mračil. “Nechci tam u víckrát jít,” reptal. “Proč si nemůe vzít někoho jinýho, aby je bral?”</p> <p>“Myslím, e to drí v tajnosti,” řekl Hubený. “My o tom víme, take,” pokrčil rameny, “vyuívá nás, místo aby řekl někomu jinýmu. Udrí to tak víc v tajnosti, ví?”</p> <p>Rox nějakou chvilku seděl a tie bručel. “Chci s tím pratit,” řekl najednou.</p> <p>“Nemůem s tím pratit!” vytěkl Hubený. “Potřebujem ty peníze, nejlíp vydělaný peníze, který sme kdy dostali. A kromě toho…” zarazil se a třel si rukama obličej, a pak se ohlédl přes rameno. Naklonil se ke společníkovi a zaeptal: “Nemyslím, e s tím muem pratit.”</p> <p>“Co tím myslí?” Rox se narovnal a vypadal znepokojeně.</p> <p>Hubený se naklonil jetě blí. “On je významný.” Podíval se přes rameno. “Mue nám něco provést.”</p> <p>Rox na něj jen zmateně hleděl a hlava se mu lehce třásla.</p> <p>“Ty ví, co tím myslím. Kdy lidi, jako sme my, natvou lidi jako on, nepřeijem to zdraví.”</p> <p>Rox vyvalil oči. “Oooch,” řekl.</p> <p>“Tak to jen vydr, jo?”</p> <p>“Předpokládám, e jo,” zakončil Rox. Zvedl pohár a vyprázdnil jej . Potom s ním hlasitě udeřil. “Hej!” zakřičel. “Hospodský! Jetě jedno!”</p> <p>“Take my jen doručíme toho kluka do sídla, vezmem nae prachy a půjdem. Snadný. Jen vydret. Moná to teď bude naposled, co musíme podniknout výlet na venkov.”</p> <p>Větí mu neodpověděl, ale donutil hospodského, aby jim ponechal dbán vína, který přinesl, take znovu naplnili číe a pak v nalévání pokračovali dokud se neopili.</p> <p>Coe tohle vechno vyslechl a rozhodl se, e asi taky podnikne výlet na venkov. Asi bude velmi zajímavé podívat se na to místo, které “nebylo v pořádku”.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Jimmy vedl dívku směrem ke skladitím na nákladovém nábřeí. Ze své zkuenosti dávno věděl, e tam obvykle člověk můe najít oputěný prostor pro dva či více lidí. Navíc byla spousta těchto míst zřídka hlídána. Na jednu řadu jeden nebo dva hlídači, kteří obvykle nepatřili k nejostraitějím. Nebo k nejzvědavějím.</p> <p>Drel sebe i Lorrie ve stínu, co mělo za následek, e dívka hodně klopýtala. Nejdříve s ní soucítil, potom byl pobavený, ale teď Lorrie začala nadávat a on měl obavy, e upoutá pozornost. Hlídači se pravděpodobně podívat nepřijdou, ale jestli na ně on a Lorrie narazí, nebudou přivírat oči.</p> <p>“Lorrie,” zaeptal. “Musíme být potichu.”</p> <p>“Nevidím, kam lapu!” procedila skrz zuby.</p> <p>Jimmy stáhl jazyk za zuby a dlouze a zhluboka se nadechl. Věděl přece, e kdy se zaplete s běnými obyvateli, budou s nimi jen potíe, ale přesto tady za sebou jednoho táhl za ruku. “Chápu, ale mohla bys aspoň přestat klít? Nahlas, myslím.”</p> <p>“Oh. Promiň.”</p> <p>Pohnuli se. Hledal někde průchod, pokud mono oputěný. Ale vechna skladitě, která dosud minuli, byla pevně zamčená a dobře hlídaná. Konec světa vypadal jako runý přístav, přestoe byl mení ne ten v Krondoru. Předpokládám, e tak blízko Keshe by takový měl být, myslel si Jimmy. Pak vypátral slibně vyhlíející místo. Vedl dívku k tmavému záhybu mezi dvěma budovami. “Půjdu to prozkoumat,” řekl. “Proč si trochu neodpočine?”</p> <p>Chvíli nic neříkala, ale potom se hlasem plným podezření zeptala: “Proč?”</p> <p>Nic ne potíe, myslel si. “Protoe si myslím, e jsem zahlédl místo, kde můe zadarmo přespat. Jene mám lepí noční vidění ne ty a nechci tě tam tahat pro nic a za nic. Budu hned zpátky. Slibuju.”</p> <p>“Oh!” řekla, jako by ji mylenka spát zadarmo nikdy nenapadla. “V pořádku.”</p> <p>Jimmy ji poplácal po rameni a odsunul se. Vedly tam schody do prvního patra a on poloil jednu nohu velmi lehce na nejnií schod, jen aby to zaskřípalo, přestoe drel svoji váhu na vnitřní straně stoupání. Kdyby el nahoru, pravděpodobně by způsobil dost hluku, aby to vzbudilo mrtvého. Bude muset nahoru najít jinou cestu.</p> <p>Poté, co se porozhlédl kolem, nael mení budovu, která se opírala o jím vybraný dům. Vrchol střechy měla hned pod jednoduchým oknem a dalo se po ní pozoruhodně dobře plhat. Otestoval cestu a zjistil, e okno není zamčené. Protáhl se dovnitř…</p> <p>Pěkná, dlouho oputěná podkrovní místnost nad hlavním skladem. Asi pouívaná příleitostně jako skladitě pro vysoce ceněný náklad - brandy, řekněme, nebo koření. Nyní toho v ní bylo velmi málo, soudek nebo dva čehosi, co asi byly hřebíky, jedna nebo dvě role laciných pytlovitých látek, nějaký rozbitý nábytek a hromada prachu. Jimmy kráčel opatrně, ale podlaha byla z pevných dubových prken, je byly úhledně přitlučeny a nedělaly hluk. Tento způsob konstrukce vydrel věky, pokud byl udrován v suchu, a střecha se zdála být velmi kvalitní. Dveře k hlavní půdě se otvíraly dovnitř - ale byly před nimi naskládány obaly téměř do výe jeho prsou, kdy si stoupl do rámu dveří. Pokusně do nich strčil a zjistil, e s nimi nemůe hnout. Alespoň ne bez větího hluku a úsilí, ne které hodlal vynaloit. Strčil nů opatrně skrz těrbinu mezi dvě příčky a tupě to zacinkalo, kdy narazil na náklad uvnitř, ale ukázala se i vycpávací sláma a vrbové proutí.</p> <p>Nějaký druh nádobí, pomyslel si. Proklatě těké. Dobré jako opevněná stěna před vámi - mohli byste příchozí zaslechnout hodiny předtím, ne uvolní dveře - a jediná dalí cesta dovnitř je okno.</p> <p>Bezpochyby i jiní před ním zjistili, e budova pod nimi je dokonalá cesta do tohoto skladitě a majitel nádobí přestěhoval, aby zablokoval dveře.</p> <p>“Perfektní,” řekl a mnul si ruce.</p> <p>Lorrie byla přesně tam, kde ji zanechal. Seděla opřená zády o budovu.</p> <p>“Pojď,” řekl. “Nael jsem místo k přespání.”</p> <p>Byla hbitá, to musel přiznat, i kdy a příli důvěřivá. Mohl bych být lovcem otroků nebo agentem bordelu nebo jen násilníkem a vrahem na volně noze. A ona je malé jehně daleko od domova.</p> <p>Jakmile jí popsal cestu k oknu a začal plhat, vydala se za ním bez otázek nebo stíností. Kdy byli v místnosti, začal rozbalovat jednu z rolí látek.</p> <p>“Co to dělá?” zeptala se a kýchla kvůli prachu, který se zvedl.</p> <p>Jak předpokládal, jakmile se jednou dostal přes prvních pár vrstev, látka je čistá a bez prachu, ačkoliv stále čpěla kyselostí z dlouhého skladování. “Dělám ti postel,” řekl s úsměvem.</p> <p>“Nemůu ji pouít,” upřímně se zhrozila.</p> <p>“Samozřejmě, e můe,” ujioval ji. “Jen si to půjčuje. Jakou kodu můe udělat, kdy se na tom vyspí? Kromě toho je zřejmé, e je to tady roky, take to nikomu nechybí.” Kdy stále váhala, zakoulel očima a pokračoval: “A kdy to nechá, jak jsi to nala, nikdo se to nikdy nedozví.”</p> <p>“Předpokládám, e má pravdu,” řekla Lorrie. Popadla dalí roli. “Snad jednoho dne budu schopná udělat na oplátku něco dobrého pro mue, kterému to patří.”</p> <p>Jimmy pokračoval v rozbalování a díval se na její obrys ve tmě. Čestní lidé nikdy nezklamali v tom, jak ho udivovali.</p> <p>Společně upravili látku ve sluně pohodlnou postel a Lorrie mu poděkovala. Jimmy zvaoval, e se jí pokusí ukrást polibek, ale pak se rozhodl, e by to mohlo věci a moc zkomplikovat.</p> <p>Potom se rozhodla zkomplikovat věci otázkou ona: “Uvidím tě zase?”</p> <p>“Zkontroluju to tady zítra,” řekl., jestli tu jetě bude, tak se uvidíme.”</p> <p>“Děkuji ti,” řekla. Natáhla se, aby nala jeho ruku a potřásla jí.</p> <p>Zaznamenal, e má na rukou mozoly, ruku vak měla malou a tvarovanou, zuby dobré a na svůj věk byla vysoká: pracující lid, ale ne chudý. “Není zač.” Najednou se cítil hrozně. “Dobrou noc.”</p> <p>“Dobrou noc.”</p> <p>Jimmy seplhal z okna a po druhé budově a potom si to namířil k domu tety Cleory.</p> <p>To bylo divné, myslel si. Zajímalo ho, co přivedlo venkovskou dívku do velkého města. Navíc převlečenou za chlapce. Rád by ji viděl za denního světla. Podíval by se, jestli ten záblesk, který viděl, říkal pravdu. Skutečně tak moc připomínala princeznu, jak si myslel? Moná by se měl zítra vrátit. Kdy čas dovolí.</p><empty-line /><p>kapitola desátá</p> </section> <section> <p>BARON</p> <p>Spáč se převaloval a sténal.</p> <p>Strá venku před pokojem si zvuků nevímala, protoe je slyela u dřív. Jen málokdy spal baron celou noc, ani by se mu něco nezdálo. Strání byli tvrdí mui, vybraní pro svou schopnost nevímat si podivných věcí v baronově domě a taky pro schopnost chránit svého lenního pána. Byli to vechno bývalí oldnéři, mui, kteří byli oddáni zlatu a ne tradici a kteří byli ochotní zapomínat na jekot, jen často vycházel z komnat jejich pána nebo z jiných částí sídla.</p> <p>Bernarr ap Lorthorn, baron z Konce světa, vazal lorda Sutherlanda, vévody Jiní marky, se trápil v neklidném spánku. Zaaté pěsti a zkroucené nohy měl zapletené v jemných lněných prostěradlech, jejich tkanina u byla zvlhlá potem. Ve svých snech nebyl vychrtlý, stárnoucí mu se zplihlými edými vlasy, jako tomu bylo v bdělém stavu, ale mladý a silný a hluboce zamilovaný do své krásné eny Elaine.</p> <p>Prosím, ne, myslel si. Svými stárnoucími rty kňučel ona slova. Prosím ne.</p> <p>Ty sny byly nádherné a protivné, nedaly se popsat. Byly vdy stejné, jako by proplouval svým vlastním mladím vědomím, viděl a cítil, chutnal a pocioval jako kdysi - ale v nějakém ztraceném koutku své mysli věděl, jak příběh skončí. Pohroma se nejasně rýsovala na obzoru, tyčila se jako nějaká příerná pevnost démonů za hranicí času, vrhala stín, díky němu se mu ze ví té krásy a slávy dělalo nanic. Přesto byl odsouzen, aby ve svých snech znovu proíval minulost, snáel radost a údiv, jen aby nakonec nael…</p> <p>Potkal ji v Rillanonu.</p><empty-line /><p>Byl počátek léta, kdy poprvé navtívil Rillanon, čas květů, vude byly květiny. Kamkoli mu padl zrak, shluk oblíbených barev přírody lahodil oku. Dokonce i přístavní krčmy měly v oknech květináče, nebo byly zahaleny nějakou kvetoucí révou.</p> <p>Jakmile opustil doky, jel na koni ke Královskému paláci. Ryzí velkolepost hlavního města Království mu vyrazila dech. Nenáviděl i mrknutí, protoe se bál, e zmeká nějaký nový a snad jetě krásnějí pohled. Jen dlouholetá ivotní zkuenost mu umoňovala vést koně, kterého dobře neznal, přeplněnými ulicemi tak, aby ho neshodil, zatímco jeho oči byly zajaty a jeho mysl uchvácena.</p> <p>Město bylo postaveno na kopcích, je byly dokola obtočené stříbrnými stukami řek a kanálů. Zdálo se, e Rillanon nemá vrcholek, nýbr e se neustále natahuje k mrakům. Půvabné mosty se klenuly nad vodními cestami. Nespočetné hroty a tíhlé, ozubené věe nesly barevné korouhve a vlajky, které vechny plápolaly ve větru, jako by mu tleskaly.</p> <p>Jeho srdce, od smrti jeho otce minulou zimu tak těké, se při tom pohledu vznáelo. Bernarrovy oči slzely hrdostí a srdce se mu dmulo velkou pýchou, e je součástí Ostrovního království.</p> <p>Díky bohům, e mě povinnost zdrela, myslel si. Tohle musí být nejkrásnějí roční období v nejkrásnějím městě. Viděl jsem je v nejlepím a ten obraz bude v mém srdci navdy.</p> <p>Přijel, aby nabídl svoji loajalitu králi a aby byl ustanoven jako nový baron Konce světa. Tradičně byl jeho kraj součástí Západní říe a jeho pán, lord Sutherland, byl vazalem prince z Krondoru, ale bylo zvykem, e kadý lechtic Království, bez ohledu na vzdálenost provincie, přicestoval v co nejkratím moném čase, aby ve starobylém místě zrodu státu poklekl před králem.</p> <p>Pak přiel vír obrazů: ubytování v hostinských komnatách, prohlídka města a jeho okolí, setkání s mnoha učenci, se kterými si dopisoval, návtěva knihoven s více ne stovkami svazků v jejich sbírkách.</p> <p>Potom se vrátila chvíle jasu z té doby: Jsem astnějí, ne jsem kdy v ivotě byl, uvědomil si náhle jednoho dne, kdy nechal těký svazek ve svém klíně zaklapnout. Nechci jet domů, abych dával do pořádku spory o krávy, počítal ípy ve skladitích, hovořil o úrodě a lovu a počasí, o bezvýznamných hlídkách podél keshanské hranice, kde byly potíe jen zřídka, a dával pokyny kapitánům, aby se vydali na moře a vyhnali durbinské piráty. Ké bych mohl zůstat zde po vechny dny mého ivota, mezi učenými a moudrými, mezi těmi, kteří rozumějí hodnotě znalostí…!</p><empty-line /><p>Konec, vyslovil starý mu tie svými rty, kdy rukama kubal za přikrývky. Zpod tenkých vrásčitých víček mu vyrazily slzy. Oh, prosím, a je konec.</p><empty-line /><p>Bernarr odtáhl ruce, které jeho lenní pán drel mezi svými, vstal a zadíval se do starostlivého obličeje. Byl dostatečně blízko, aby v dechu starího mue cítil pach skořice a hřebíčku ze svařeného vína a aby spatřil jemné tmavé kruhy obav v jeho očích. Oba je obklopoval dvůr zářící barvami.</p> <p>Ceremonie proběhla rychle. Král Rodric Třetí, unavený a starostlivě vyhlíející mu, obětoval novému baronovi několik slov. Potom byl Bernarr rychle tlačen pryč dvorními ceremoniáři. Za ním byli dalí a na krále čekalo mnoho muů, aby jej pozdravili. Bernarr nějak věděl, e tohoto krále u nikdy znovu neuvidí a e brzy po odcestování z Rillanonu dostane zprávu, e král zemřel a jeho syn, také pojmenovaný Rodric, převezme korunu.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Recepce a audience, krátké setkání s princem Rodricem; a dny letěly. Na barona z provincie se dívala větina přítomných dvořanů lhostejně, ačkoliv několik z nich dalo najevo závist, kdy princ projevil zájem o učeného mladého lechtice ze západu. Ze vech u dvora projevila o Bernarra osobní zájem pouze lady Lisabeth, jedna z dvorních dam královny, ale její tlustá postava a smilné chování ho odradily. Nechtěla jeho, chtěla jakéhokoliv mue s titulem. I venkovský lechtic jako Bernarr to věděl.</p><empty-line /><p>Vzpomínka, která byla snem, byla ivá. Bernarr téměř vyskočil do vzduchu, kdy Lisabeth vyjukla z křoví. Razil si cestu do středu bluditě a hodlal si uprostřed příjemné vůně zeleně a pěstěných rostlin o samotě číst. Jen zvonění fontány by mu dělalo společnost. Rychle schoval svůj výraz za nepřístupnou masku. “Má paní,” řekl chladně a lehce se uklonil. Pak sevřel knihu a vykročil.</p> <p>Prosila ho o pozornost a on, zmítaje se mezi zdvořilostí a strohostí, se pokusil zbavit jejího sevření, take jí vysvětlil, e hledá samotu a ne společnost. Viděl, jak se její rty pohybují, a pamatoval si útrky konverzace, ale na chvíli se vechno rozmazalo a pak náhle zaostřilo, kdy za zvoněním veselého smíchu následoval hlas: “Oh, Lisabeth, nech toho lechtice pokračovat v jeho studiích a pojď se mnou, no tak. Potřebujeme dalího do karetní hry a uvítáme tvoji společnost.” Bernarr obrátil pozornost od nepříjemného vzezření lady Lisabeth, aby zjistil, e stojí tváří v tvář zjevení v jednoduchých zelených atech.</p><empty-line /><p>Ne! Hlas starého mue prořízl tmavou těsnost jeho lonice. Toto ne! Prosím, tohle ne! A se probudím, a se probudím!</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Bylo to, jako by mu někdo vzal knihu a pratil ho s ní přes hlavu. Ve, co viděl, byly zářící zelené oči mladé eny a bujný vodopád jejích tmavých vlasů, bílý sloupec jejího hrdla a ten sladký, tak sladký úsměv. Ptáci s ocasy zdobenými peřím a krouky stříbra na pařátech kráčely kolem ní a květy trubače se za ní chvěly nachem a karmínem ve vánku, který pohyboval prameny jejích vlasů. Srdce se mu při pohledu na ni rozbuilo.</p> <p>Lady Lisabeth po tomto přeruení vypadala chvilku mrzutě. Pak se podívala na Bernarra a zvedla ruce. “Vidím, e má pravdu, Elaine,” řekla a pohnula se k přítelkyni. “Baron na mne nemá čas.”</p> <p>Jak se chystaly odejít, Bernarr se opět probral k ivotu. Cítil smutek, který neuměl pojmenovat, takový, co mu svíral srdce a hruď jako stín budoucího zármutku. “Moje lady Lisabeth,” řekl bez dechu, “nepředstaví mě své přítelkyni?”</p> <p>I kdy se ve tváři Lisabeth objevil příval zloby, nebyla v pozici, aby baronovi seznámení odmítla. “Můj pane, smím ti představit lady Elaine du Benton?” Její tón a styl byly zběné. “Její rodina má malý velkostatek u Timonsu.” Lisabeth si zlomyslně dala záleet, aby zdůraznila slovo “malý”.</p> <p>“Těí mě,” řekl slabým hlasem sotva nad hranicí epotu. Nejsou to ádné dvorské lichotky, myslel si, protoe se mnou pouhým úsměvem provedla nějaké kouzlo.</p> <p>Elaine udělala pukrle, sklonila oči a nevstávala.</p> <p>Lisabeth netrpělivě zakoulela očima. “Má lady Elaine, mám čest ti představit lorda Bernarra, barona z Konce světa.”</p> <p>Elaine se zářivým úsměvem povstala a nabídla mu svou ruku. Něně ji vzal a políbil, najednou si byl a bolestně vědom inkoustových skvrn na svých dlouhých prstech.</p> <p>“Je mi potěením, barone,” řekla Elaine.</p> <p>Měla dolíčky. Poprvé viděl, proč je lidé povaují za pěkné.</p> <p>“Prosím, omluv nás,” řekla Elaine, “nai přátelé čekají.”</p> <p>“Samozřejmě. Doufám, e tě brzy opět uvidím, má paní!” Uklonil se a vemi zbytky vůle, které měl, se donutil, aby uvolnil její jemné prsty ze svého sevření.</p> <p>Ruku v ruce u obě odcházely. Těsně předtím, ne zahnuly za kadeřavý roh plotu, se Elaine obrátila a věnovala mu plachý úsměv a lehké pokynutí ruky. Tak jednodue z něho udělala svého otroka.</p><empty-line /><p>Sen ztratil obrysy a jeho myslí probleskovaly útrky paměti. Přely dny a týdny a jejich známost nijak nepokročila. Vymýlel si důvody, aby jí byl nablízku, přesto vak nikdy nevypadal, e hledá příleitost, aby s ní mluvil o samotě. Vdy měla prvořadějí závazky anebo povinnosti vůči královně zabránily setkání. Shledával, e se vnucuje skupinkám mladích dvořanů, kdy byla uvolněna ze sluby a byla se svými přáteli. Dívali se na něj jako na naruitele, ale jeho titul mu poskytoval dostatečně velký tít proti jejich mladistvému pohrdání. Také byl slepý vůči jiným, kdy byla Elaine poblí, co mu bránilo vidět, jak se pobaveně vysmívají jeho viditelnému pobláznění. Čím víc se mu vyhýbala, tím víc po ní touil. Navzdory jeho téměř třiceti rokům, navzdory jeho odpovědnosti jako barona a navzdory rokům, kdy vedl baronii, zatímco jeho otec stále leel nemocný, nebyl připravený na dívku, je byla stěí starí, ne byla polovina jeho věku. I kdy o Elaine nevěděl takřka nic, pozoroval, e se do ní zamilovává stále víc a víc.</p> <p>Touebně na ni myslel během kadého bdělého pohybu i ve svých snech, nebo mu připadala být vím, co je krásné, enské a sladké. Bylo nemoné, aby ji mohl milovat tak hluboce a ona k němu nic necítila. Ona musí jen skrývat své city a čekat na čas, kdy budou sami.</p><empty-line /><p>Ta část Bernarra, co byla starým muem v osamělé posteli, u déle neprosila. Slabě vzdychala jako zbitý pes, který leí v prachu a ani neuhne, kdy bič dopadne.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Baron Hamil de Raise byl lechtic, který měl na dvoře o dost větí vliv ne Bernarr a který byl také vlastníkem nějakého skutečného jmění. Na vykládaných stěnách v jeho komnatách byly standarty předků a zbraně, ale i hudební nástroje a knihy. To jeho učenecký zájem způsobil, e se s Bernarrem vzájemně přitahovali.</p> <p>Jejich ranní setkání se bez zvuku míhala Bernarrovou myslí. Záblesky sklenic vína, které společně popíjeli, banket, na kterém seděli vedle sebe a vyměňovali si erty. Pak se stal sen náhle ivým, jako by znovu proíval vzpomínku.</p> <p>Hamil právě vedl Bernarra tmavou ulicí v oumělé části města. Zápach odpadků v uličce, kterou minuli, ne doli k cíli, byl ivý, stejně jako zvuk podpatků holínek mlaskajících ve vlhkém těrku a blátě. Hamil řekl: “Hers je velmi nízká rodina, bez nějaké zvlátní důleitosti, pěkné staré jméno, původně linie dvorních baronů z Bas-Tyry, ale nyní zredukovaná na jednu osamělou nemovitost na jihu. Její otec působí potíe dobrému jménu rodiny. Nebo aspoň tomu, co z něho zbylo. Byly mu postupně odejmuty vechny dědické tituly, které si vyslouili jeho předkové, a takřka zoufale se drí třídy “venkovské lechty”, co mu Koruna dovoluje jako akt zdvořilosti. Ona je pouhá “lady du Benton”. Z něj se stal hráč, který během let promrhal značné jmění. Bez muského dědice jím linie vymře a já bych se vsadil, e Koruna prohlásí hypotéku za propadlou.”</p> <p>Byla to herna nií kategorie, umístěná do suterénu domu, který byl pravděpodobně bordelem. Jakmile jste seli dolů po esti olapaných kamenných schodech, ani ne v úrovni hlavy vysokého mue trčely staré očouzené trámy. Kdy Hamil a Bernarr vstoupili, dreli si dlouhé plátě těsně u těla, ale jemná struktura tmavé látky je prozrazovala. Zraky se přesunuly jejich směrem. Tvrdé, divoké oči ve zjizvených tvářích. Osazenstvo herny, oděné do hadrů či rozedrané křiklavé parády, se pohnulo. Provinilci se ve strachu odtáhli, zatímco dravci se přisunuli blí.</p> <p>Hamil se slabě usmál a rozevřel plá, aby byl vidět jílec jeho meče. Kůí opletená rukoje s perlivým drobením vysílala výstranějí znamení ne vykládané zdobení ochrany. Rozliční zloději a pouliční vrahové se stáhli.</p> <p>“Není to místo, kde bych hledal lechtice,” zamumlal Hamil, čím jen nahlas zopakoval, co si Bernarr myslel.</p> <p>“A ádného jsme nenali,” řekl mladí mu stejně klidně.</p> <p>Du Benton se nedal přehlédnout. Seděl na lavici, nakláněl se nad stůl a nově příchozích si nevímal. Byl hubený a pinavý a jeho oblečení, kdysi dost kvalitní, bylo skvrnité a roztrhané. V bledých očích mu svítily ílené plamínky, jak sledoval hru v kostky. Jakmile du Benton umístil svoji sázku, olízl si s neskrývanou touhou tenké rty.</p> <p>Bernarr odvrátil hlavu. Tohle bylo víc, ne by kdy chtěl vědět o jakémkoli člověku, a nejméně ze veho o otci té, kterou miloval.</p> <p>Ano, miloval!</p> <p>Hamil měl pravdu. Ten mu byl hanbou. Vzpíral se uvěřit, e květina jako Elaine vykvetla z takového sliza. Musím ji zachránit, myslel si, ne ji ta bestie, její otec, popiní. Nebo mu bylo jasné, e mu jako du Benton ji nějakým hnusným způsobem stáhne s sebou, jestlie se od něho neosvobodí. Zoufalství ve tváři mue, jakmile ztratil sázku, prozradilo Bernarrovi, e du Benton by radostně nabídl ruku dcery kterémukoli mui s měcem zlata. Musí získat svolení, aby se s ní oenil. Musí ji zachránit před jejím otcem, který by nabídl jej í ruku nějakému tlustému starému obchodníkovi nebo rozmařilému synovi zahálčivého východního lechtice. “Pojďme,” řekl svému příteli. “Viděl jsem dost.”</p> <p>“Doufám, e ano,” řekl Hamil, ačkoliv z jeho tónu bylo zřejmé, e ví, e Bernarr nepochopil, co měl Hamil v úmyslu. Jakmile se vrátili k Hamilovu domu poblí paláce, starí baron věděl, e se tato lekce, kterou svému mladému příteli udělil, minula účinkem.</p><empty-line /><p>Bylo třeba vyřídit formality. Bernarr v tichosti poádal krále o povolení k sňatku a po svárlivé schůzce s dvorním úředníkem, který byl zodpovědný za doporučování záleitostí králi, bylo povolení se zdráháním vydáno.</p> <p>Jakmile měl Bernarr královo svolení, i kdy ne poehnání, obrnil se a vydal se namlouvat a vyhrát dámu svých snů. Zjistil, e láska je nádherný cit: působí závra, stravuje, je to útěcha přesahující vechna měřítka.</p> <p>Nejprve si nebyl jistý, jestli Elaine sdílí jeho city, a nacházel se v agónii nejistoty, o to bolestnějí, e překypoval láskou k ní. To, e zdvořile odmítala jeho pozvání, a její povinnosti ke královně, ji činily nedosaitelnou. Začal hledat způsoby, jak být s ní, i kdy to znamenalo vymýlet si pozvání na společenské události, kterých se účastnila. Bylo vak těké získat její pozornost. Vdy byla obletována svými elegantními přáteli. Byl tu zvlátě jeden chlapík, který si uzurpoval její čas, hezký, ale zhýralý mladík jménem Zakry, třetí syn malého dvorního lechtice. Oblékal se podle poslední dvorské módy a nosil se s vychloubačnou nadutostí, ne se smělostí, kterou by si vyslouil ve válce. Ústa měl téměř enská, kdy pulil rty v nesouhlasu nad nějakým pomyslným kazem na Bernarrově oděvu, a jeho úsměv byl neustále výsměný. Bernarrovi bylo zřejmé, e jeho záměry s Elaine nejsou počestné, bylo vak zároveň jasné, e je tím chlapcem zaslepena. Měl by jednat rychle, nebo ji její ulechtilá přirozenost a naivita uvrhnou do hanby. Bernarr si byl jistý, e jakmile se jednou Elaine ujistí, e ji opravdu miluje, její dětská sympatie ke zpustlému chlapci, jakým je Zakry, bude odstraněna.</p> <p>Kdyby byl jetě naivu jeho otec, nikdy by si asi netroufl ádat o její ruku. Starý baron by byl vyadoval pro svého syna a budoucí vnuky politicky výhodnějí partii. Bernarr vak byl volný, aby jednal dle svého vlastního těstí, a tak tedy jednal.</p> <p>Brzy začal ignorovat společenské konvence a vymýlení způsobů, jak být s ní. Jednodue se postavil po jejím boku, kdykoli to bylo moné, a nevímal si temných pohledů Zakryho a jejich dalích přátel, kdy vyuíval svého postavení, aby je přinutil stát stranou.</p> <p>Elaine byla vdy laskavá, avak vdy korektní. Její úsměvy byly srdečné a zdvořile se smála jeho vtipům. Po chvíli si uvědomil, e je plachá a čistá a e neví, jak mu má ukázat své hlubí city. Byla to skutečná dáma, navzdory svému příernému otci. Schovávala se za maskou, jinak pro něho toti bylo nemoné si představit, e by jeho city nemohla opětovat. Musí ho milovat! Být milován bohyní jako Elaine mu umoňovalo cítit se zvlátně a mocně, byl teď schopný dosáhnout čehokoliv. I vyhrát její ruku a srdce, navzdory její cudnosti. Náhle měl nový vhled na romantické básníky a na posedlost muů, kteří li do války z lásky k eně. Po necelém měsíci setkávání v paláci se odhodlal ukončit tuto záleitost a vyhledal jejího otce.</p><empty-line /><p>Elainin otec souhlasil se okující hbitostí. Baron, co touí po ruce jeho dcery, a co víc, nezajímá se o neschopnost otce poskytnout třeba jen náznak věna. Souhlasil s kadičkým Bernarrovým návrhem, včetně skromné roční renty na zajitění bytu venkovského lechtice v Rillanonu. Bernarr se nestal velkomyslným, přál si, aby ten mu byl co moná nejdále od nich. Kdyby byl souhlasil, Bernarr by mu býval nael nějaký byt v Roldemu nebo v jednom z východních království. Venkovský lechtic slíbil Bernarrovi, e jeho dcera bude v královském labyrintu přítí den v jednu, aby vyslechla Bernarrův návrh. Ten starý mu byl vyloeně bez sebe radostí, kdy Bernarr opoutěl oumělou hospodu, kde právě vyjednal ruku eny, kterou miloval.</p><empty-line /><p>Bernarr ji nael na jedné z laviček ve středu bluditě. Vypadala bledě a nervózně jako polekaná srnka. Okamitě klekl na jedno koleno a vzal jednu její ruku do svých. Dnes byly jeho prsty čisté a lehká snědost jeho kůe vytvářela půvabný kontrast k její jemné bělosti. “Mluvil jsem s tvým otcem a on souhlasil s naím sňatkem,” řekl a srdce mu obrazně skákalo v hrdle, kdy pozoroval její reakci.</p> <p>“Ty mě přece nezná,” řekla měkce a bez dechu. “Jak bys mě asi mohl miloval?”</p> <p>S úsměvem jí políbil prsty. “Vidět tě znamená milovat tě,” ujistil ji. “Znám tě lépe, ne si myslí. Ale ty mě nezná, co je moje chyba.” Bernarr sklonil hlavu nad její rukou a dotkl se palcem jejích prstů, na chvíli ztracený v údivu nad jejím dotykem. Pak vzhlédl. “Skutečně tě miluji, má paní. Slibuji, e ti budu dobrým a něným manelem. Prosím tě, abys ze mě učinila nejastnějího mue na světě tím, e mě poctí svou rukou. Moje láska probudí tvé srdce a ty dospěje k poznání, které mám i já, e bych tě nemohl milovat tak hluboce a tak vánivě, ani bys ty nemilovala stejnou měrou mne. Budeme astni, to ti slibuji.”</p> <p>Hleděla na něj jakoby v údivu, potom zavřela oči, zatajila dech a kousala se do spodního rtu. Po chvíli těce vydechla a sklonila hlavu. “Samozřejmě se za tebe provdám, můj pane. Nikdy bych nemohla odmítnout takovou poctu.”</p> <p>Natáhl se a zvedl jí bradu. Čekal, dokud se její oči nestřetly s jeho. “Provdala by ses za mne ze své vlastní svobodné vůle?” zeptal se. “Protoe mě miluje?”</p> <p>Osamělá slza stékala po její bledé tváři. “Samozřejmě, e miluji,” řekla a hlas se jí zajíkal. “Samozřejmě.” Potom vyskočila na nohy a řekla: “Odpus mi, můj pane, jsem dojata a musím se dát dohromady.” S těmi slovy uprchla a zanechala ho zmateného chováním en, ale rozechvěného a potěeného. Krev mu bublala radostí.</p> <p>Milovala ho!</p> <p>Kdy ji přítě potkal, Elaine trvala na tom, e obřad proběhne co moná nejrychleji. Její smělost mu vyrazila dech a rozproudila krev v ilách. Na chvíli mu bylo zatěko myslet a tentokrát ji vzal do náruče celý udivený a potěený. Kdy jí zvedl hlavu a zadíval se do její krásné tváře, myslel, e se rozpustí árem své váně. V tu chvíli si uvědomil, e by se mu bez váhání odevzdala. Odsunul svou váeň a zaeptal: “Tak bych tě nezneuctil.” Elaine zamrkala a udiveně se na něj podívala. “Ale vezmeme se hned, jakmile to jen bude moné zařídit.”</p><empty-line /><p>Svatba byla intimní záleitostí v kapli zasvěcené Ruthii - bohyni těstěny - v paláci a mezi svědky bylo více Bernarrových, ne Elaininých přátel.</p> <p>“To nic není,” zlehčovala to. “Tak to tady chodí. Jsem u jinde a oni taky.”</p> <p>Myslel si, e ji jejich útěk zranil, přestoe tak bezstarostně pustila z hlavy jejich podivnou nepřítomnost. Pokouel se jí zvednout náladu tím, e byl během jejich malé, ale vkusné svatební hostiny zvlátě pozorný. Později, kdy byli sami, jí předal svůj osobní svatební dar, nádherný smaragdový náhrdelník. “Aby ladil k tvým očím,” vysvětlil jí.</p> <p>Elaine byla okouzlena a celou minutu se dívala do zrcadla, ani by řekla slova. Dotýkala se kadého kamene, potom vzhlédla a podívala se do jeho očí v zrcadle. Odtáhla rty od sebe a zatáhla za ňůrku, která drela její noční úbor pohromadě. Kdy pokrčila rameny, pěkný at se jí svezl k nohám a ona se otočila, usmála se a a na smaragdy úplně nahá k němu vykročila.</p> <p>Ta noc, ta vánivá, nádherná noc byla nejastnějí v jeho ivotě.</p><empty-line /><p>Mučený starý mu křičel ze spánku, slzy mu vyráely zpod zavřených víček. Ne! volal v duchu, jeliko věděl, e opět jednou navtívil a nechal za sebou tu jedinou nejradostnějí noc, kterou kdy poznal, a věděl, co za bolest a trápení přijde.</p><empty-line /><p>Cesta domů byla tak pohodlná, jak ji jen dokázal udělat, Elaine vak nebyla dobrý cestovatel. Pořádně si oddechl, jakmile přijeli do přístavu na Konci světa, protoe se začínal obávat o její zdraví. Bylo jí patně téměř v kadém úseku jejich cesty a on se usnesl, e by měla navtívit doktora, jak jen to bude moné.</p> <p>Kdy stál vedle ní u zábradlí lodi s paí omotanou kolem jejích útlých ramen, cítil Bernarr její zklamání, které skrývala za úsměvem. Poprvé ve svém ivotě srovnával Konec světa s Rillanonem, Saladorem a Krondorem, a pro jeho město to nedopadlo dobře. Bylo malé, vední, oumělé, jednoduché a obyčejné.</p> <p>“Učiní je krásné pouhou svou přítomností. Moji lidé tě budou milovat,” sliboval.</p> <p>Elaine se oslnivě usmála, objala ho a jemu se zvedla nálada. Byla nádherná, vechno, co předtím myslel, e bude a jetě víc. Kdyby jen nebyla tak často nemocná.</p> <p>Vzal ji na své sídlo na venkově. Myslel, e tam bude čistí vzduch. Elaine vypadala znuděně a zvadle, ale barvu měla lepí, a on myslel, e se zdá být silnějí.</p> <p>Byli u doma necelé tři týdny, kdy do přístavu připlula loď a přivezla řadu Elaininých přátel. A oni přili a přinesli patné zprávy. Její otec byl zavraděn při hospodské rvačce. K jeho hrůze Elaine padla jako bez ducha. Bernarr poručil slouícím, aby ji odnesli do její komnaty, a pak obrátil svůj hněv proti jejím přátelům.</p> <p>Zakry, třetí syn malého lechtice, ke kterému byla Elaine kdysi tak laskavá, se zdál být přemoen úasem. Jeho hezké rysy pod baronovým slovním útokem pomalu přely z údivu v hněv. “Nikdy bych se ani nepokusil ublíit lady Elaine!” vybuchl. “Je mi velmi drahá.” Na okamik byl Bernarr přesvědčený, e chlapec vytáhne meč a uvědomil si, e střetnutí vítá s potěením. Potom se zdálo, e se Zakry vzpamatoval, protoe ukázal za sebe, kde stáli jeho přátelé. “Nám vem. Omlouvám se, e jsem byl necitelný ke křehké povaze tvé paní. Měli jsme předvídat, jaký ok zpráva způsobí.”</p> <p>Vichni přikyvovali a klaněli se a souhlasně mumlali.</p> <p>Bernarr se na ně podíval, nozdry sevřené nesouhlasem a obličej bílý vzteky. “Protoe moje paní má k vám takový vztah a protoe jste to mysleli dobře, kdy jste sem přijeli, chci vám samozřejmě poskytnout pohostinství svého domu. Ale varuji vás, při nejslabím náznaku, e ji vyvádíte z míry, vám poručím, abyste odjeli.” S tím se Bernarr otočil na podpatku a následoval slouící do komnat paní, aby seděl u její postele, dokud se neprobere.</p><empty-line /><p>Bernarrovi vskutku připadalo, e Zakryho názor na Elaininy city k jejímu otci byl správný. Nebo ačkoliv měla dret hluboký smutek, po zotavení z mdlob neprokazovala ádné známky úzkosti. Spí trávila vekerý čas se svými starými přáteli, smála se a klevetila, dokonce i tancovala a zpívala. Bernarr s tím nesouhlasil. Bylo to nesluné. A přesto jí nedokázal nic odepřít. Zvlátě kdy se s jejím ničemným otcem setkal a dovedl dobře porozumět nedostatku jejího zájmu. Musela to být hrůza vyrůstat osamocená u někoho takového, jako byl on. Po několika společenských večírcích, které Elaine zorganizovala, a mnoha výpadech do města za nákupy, místní venkovská lechta a bohatí obchodníci jen stěí dokázali skrývat svůj nesouhlas s jejími lehkovánými způsoby. Cítil se na rozpacích. Přesto jí vechno odpoutěl a připisoval přitom její činy jejímu mládí a vlivu jejích neopeřených přátel.</p> <p>Chtěl být v kadém okamiku po jejím boku, ale povinnosti, které zanedbával, se mu za měsíce, kdy byl pryč, navrily a vdy byla práce, kterou bylo třeba udělat. Často ho odvolali do města nebo ven do nedalekých vesnic, kde zařizoval záleitosti baronie, a byl pryč dva nebo tři dny. Starý hrad stojící nad městem byl opatřen posádkou, jinak vak byl prázdný, take v něm nebyl dokonce ani náznak zabydlení. A na vojáky, osobního sekretáře a městské úředníky, kteří za ním přicházeli, byl Bernarr sám. Při těch příleitostech hořel árlivostí a nenáviděl se za to.</p> <p>Věděl, e to její přátelé ji ponoukají k neslunému chování. Elaine to myslela dobře, ale byla tak nevinná, e opravdu v jejich hloupé hře neviděla ádné zlo, co v tomto čase smutku hraničilo se sebezničením. Moná ne v Rillanonu, ale určitě na Konci světa.</p> <p>Musí něco udělat! Přinejmením musí něco udělat se Zakrym. On byl provokatér, on byl tím, kdo je vechny sváděl z cesty. Zbaví se ho a problém bude hned vyřeený.</p> <p>Ano, něco se musí stát, a to brzy.</p><empty-line /><p>Bolest starého mue se ve spánku nezmenovala, tenké rty s hlubokými svislými rýhami se vak odtahovaly od jeho lutých zubů. V jeho tváři zůstávalo malé napětí, ale na chvíli ho mohl přihlíející vidět, jaký býval v mládí a v hněvu. Studené bledé nadení smrtelníka, je přichází z mysli a stejně tak i z těla. Ale nebyl tu nikdo, kdo by to viděl. Vůbec nikdo. Venku za dveřmi stáli dva členové gardy. Vybraní vojáci, kteří poslouchali rozkazy, a rozkazy dnes v noci byly stejné jako kadou noc, kdy měli u barona slubu. Bez ohledu na to, co z baronova pokoje slyeli nebo mysleli, e slyí, poté, co se odebral na lůko, by nikdy nevstoupili dovnitř, pokud by nebyli přivoláni baronovým jménem. Oba mui ve slubě byli přivyklí výkřikům, sténání a kletbám. Oba mui si nevímali alostného pláče, který v tuto chvíli slyeli.</p><empty-line /><p>Obrazy se překrývaly, jeden přecházel přes druhý, a Bernarr svíral prostěradla, jako kdy se topící drí nitě ivota.</p> <p>Byl na lovu a Elainini přátelé byli s ním. Letěl íp, zabil kance a Bernarr se vztekle otočil. Drzý fakan oloupil Bernarra o jeho trofej!</p> <p>Najednou byl blízko útesů, příboj burácel o skály pod ním, kdy seděl a poslouchal Zakryho křik: “Pane! Budete mi naslouchat!”</p> <p>Ale Bernarr skrz nárazy vln na skály nic neslyel, a zatímco Zakry pohyboval rty, Bernarr nedokázal porozumět významu slov. Bernarr zakřičel, zamával zuřivě svým otěpem na kance a Zakryho kůň se splail, a najednou tam na svém koni seděl Bernarr sám.</p> <p>Jízda a rázem byl zpátky na hradě, jeho hosté sesedali z koní, kdy doktor pospíchal v ústrety se astným oznámením na rtech. Měl se stát otcem!</p> <p>Potom byl po Elainině boku a ona plakala, ramena se jí třásla a on si nemohl vzpomenout proč. Byla to zpráva o Zakryho zmizení? Nebo slzy radosti?</p> <p>Pak viděl kočáry, jak její rillanontí přátelé odjídějí, dychtiví odplout lodí, ne jim v tom zabrání zimní bouře.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Nyní leel starý mu tie, jediným pohybem bylo rychlé zvedání a klesání jeho hrudníku a pohyb očí za zavřenými víčky.</p><empty-line /><p>Na krátký okamik si připomenul klid a mír. Pamatoval si tichou radost, kterou v předtue otcovství pocítil. Elaine ve svém očekávání příli nemluvila, jen trochu hovořila s ním nebo s děvčaty, které ji doprovázely. Příleitostně ji navtívila ena z baronie, manelka lechtice či jednoho z nejvýznačnějích obchodníků a ona se ve společnosti jiné eny troku rozzářila, zatímco popíjely čaj nebo se procházely v zahradách, ale větinou se mu zdála smutná způsobem, kterému nerozuměl.</p> <p>Pak přila noc, kdy Elaine dostala porodní bolesti. Nad mořem vypukla bouře, kopce a stěny nachově-černých mraků se kupily nad západním obzorem a blesky je osvětlovaly, slunce je vak malovalo zlatem, jak za nimi zapadalo. Před bouří přila velká vlna, vysoké hory, které posílaly rybáře vytahovat lodě z vody výe a uvazovat je ke stromům a valounům, a modlit se, jakmile přiel nápor vzduchu a naříkal nad jejich střechami. Kdy začalo pret, kapky padaly téměř vodorovně, jak do nich foukal mocný vítr.</p> <p>Bičování detě zasáhlo také stavení a oblohou se rozbíhaly blesky, zatímco hrom třásl okny. Bernarr podplatil porodní bábu, aby poslední dva týdny zůstala v domě a vzhledem k hroznému počasí byl rád, e to udělal.</p> <p>Bouře se opírala do cestujícího a jeho sluhů, kdy ebrali o přístřeí je jim Bernarr rád udělil - pohostinnost přináí těstí, a v tuto chvíli ho chtěl mít plnou hrst. Dům byl v těchto dnech tak tichý, e uvítal společnost a byl potěen, kdy objevil, e jeho host je učenec, jen se stará daleko víc o knihy ve svém voze ne o své koně, sluhy nebo sebe samého.</p><empty-line /><p>“Lyman,” řekl starý mu ze spánku, jeho rty to jméno stěí vyslovily.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Bernarr neviděl mui do tváře. Stál ve stínu a a se Bernarr snail sebevíc, vzpomínka na muův obličej mu unikala. V horečnatém snu si starý mu připomněl, e se s muem podělil o víno. Viděl ho v denním světle, přesto v tuto chvíli, kdy znovu proíval tu příernou noc, nedokázal ve stínu vidět muovu tvář.</p> <p>Potom přiel výkřik a Bernarr slyel Lymanův hlas, jako by k němu přicházel z velké dálky a nesla ho bouře: “Měl bys jít k ní, můj pane.”</p> <p>Bernarr vyběhl z místnosti, právě kdy dalí výkřik prořízl vzduch, hrůza propůjčila křídla jeho nohám. Přestoe pospíchal, nohy ho odmítaly nést. Hala byla nemoně dlouhá a kadý krok byl boj. Cítil se, jako by jeho tělo bylo uzavřeno ve zbroji, olověné boty zaklapnuty kolem jeho nohou, a hrůza narůstala, kdy bojoval, aby se dostal do svých komnat. Za několik okamiků poté byl u dveří Elainina pokoje, rozrazil je dokořán…</p> <p>Porodní bába tam stála, v obličeji současně radost i strach. Dítě bylo na světě, ale Elaine v tísni.</p> <p>“Má syna, moje paní!” řekla porodní bába o chvíli později. Předala dítě jedné z dívek a ta s ním spěchala k dalí dívce, která chystala koupel.</p> <p>Ve svém snu Bernarr stál neschopen pohybu a pak se sledoval, jak se přibliuje k posteli, stojí v jejích nohách a v hrůze hledí na Elaine. Bernarr viděl sám sebe dívat se na svou bledou, milovanou enu - obličej měla splavený potem, tmavé vlasy přilepené k hlavě. Noční koili měla vyhrnutou přes břicho a vude pod ní viděl krev.</p> <p>Elaininy oči naly jeho a byla v nich tichá prosba a najednou byl někdo po jeho boku.</p> <p>“Můj pane,” řekl tichý hlas u jeho lokte.</p> <p>Bernarr se viděl, jak se otáčí, aby se podíval na svého hosta. “Co tady dělá?” zeptal se Lymana.</p> <p>“Je tu moná něco, co můu udělat.”</p> <p>Pak přiel rychlý sled obrazů. Lyman zvedl ruce a místnost se ponořila do tmy.</p> <p>Porodní bába se mu pokouela předat syna, ale stačil jeden pohled na dítě, aby Bernarr zakřičel: “Zbavte se ho! U ho nechci nikdy vidět.”</p> <p>Najednou byl v místnosti mnich, kněz-léčitel Dalova řádu, doprovázený doktorem. Potom slyel hlas mnicha. “Je mi líto, můj pane. Je chvíli před smrtí, není tu nic, co můu udělat.”</p> <p>Nyní byl venku z místnosti a Lyman prozpěvoval zaříkadla. Bernarr opět hleděl na tu postavu, ale pod kloboukem s irokým okrajem nedokázal rozpoznat ádný obličej.</p> <p>Naposledy viděl tvář své eny, leící v agónii na posteli, obličej bílý a oči zalité krví. “Nech mě jít!” prosila.</p><empty-line /><p>Bernarr se probudil a zalapal po dechu. Srdce mu builo a v očích měl slzy. Bolestně zvedl hlavu nad poltář. Se vzdechem mu dopadla zpět a on zavřel pálící oči.</p> <p>Měl ten sen u dříve. Ve skutečnosti příli často. Ale konec byl nový. On pouze snil, e k němu předtím kdy mluvila.</p> <p>“Nechci tě nechat umřít,” zaeptal k nikomu.</p> <p>Otočil hlavu ke dveřím jejího pokoje. Svíce dohořely. Dokonce i kdy se v jejím pokoji čas pohyboval pomalu, utíkal. Od té strané noci přilo a odelo sedmnáct roků. Kadý den Lyman obnovoval kouzlo a kadý den zkouel najít kouzlo, které by Elaine zachránilo.</p> <p>Nejprve se o to pokoueli jen za pomoci bílé magie. Hledali léčitele po celé zemi, dokonce jednou za drahé peníze poslali do Velké Keshe pro jednoho, o něm slyeli, e umí dělat zázraky. Pak zkoueli uzdravovací kouzla; ádné z nich se nezdálo, e by na ni působilo třeba tím nejslabím způsobem.</p> <p>Pokadé, kdy ztlumili kouzlo, které ji udrovalo naivu, měl strach, e proklouzne pryč, ale pokadé ila dost dlouho, aby neuspěli a pak kouzlo obnovili.</p> <p>Později se obrátili na černou magii, to kouzlo nali ve starém svazku, který Lyman získal od obchodníka z Keshe. Na té knize bylo cosi zlého, ale Bernarr u vyčerpal vechny ostatní monosti. Musí zkusit tu hroznou a krvavou věc, nebo se z toho nakonec zblázní.</p> <p>Lyman ho ujistil, e brzy uspějí. Musí uspět, jinak bude Elaine ztracena navdy.</p><empty-line /><p>Kapitola jedenáctá</p> </section> <section> <p>OBJEV</p> <p>Lorrie se s trhnutím probudila.</p> <p>Ozývaly se obvyklé ranní zvuky. Kokrhání kohoutů, zpěv ptáků, ale pach byl jiný. Kolem ní byla praná prázdnota, příli mnoho kouře, příli mnoho hnoje a nic zeleného. A podlaha pod ní byla z tvrdých prken, ne slámou napěchovaná cícha, na které spávala.</p> <p>Kde? pomyslela si.</p> <p>Dolo jí to naráz, jako kdyby ji do břicha kopl kůň: Jsem na Konci světa. Jsem tady, protoe hledám Ripa. Máma a táta jsou mrtví.</p> <p>Podle lutého světla, které procházelo dovnitř skrz okenice a vytvářelo sloupec plný tancujících snítek prachu, bylo pozdní ráno. Byla sama, dost sama na to, aby chvíli tie leela a nechala slzy smáčet své líce.</p> <p>Mami! pomyslela si. Potřebuji tě, mami!</p> <p>U nikdy vak svoji matku neuvidí, a přitom se při posledním rozhovoru pohádaly. Nikdy u neuvidí otce přicházet z pole, jak se usmívá a cuchá jí vlasy, nebo jak sedí u krbu za zimních večerů a hlubokým hlasem pomalu vypráví staré příběhy.</p> <p>Měla pocit, e se rozpláče, ale slzy nepřicházely. Místo nich tu byla tupá, bodavá prázdnota. Seděla s obličejem v dlaních. Rip je naivu, peskovala se. Musela se na to soustředit. A já ho najdu!</p> <p>Ale kdy se zkoncentrovala, ucítila něco jiného: e Rip u není na Konci světa. Odhodila na stranu látku, kterou pouila jako přikrývku, nacpala si nohy do bot, vstala a přela k oknu.</p> <p>Dole nikoho neviděla a ačkoliv byla v okolních skladitích okna, neviděla, e by se za nimi někdo pohyboval. Musí spoléhat na to, e ji neuvidí ani oni. Vrhla jeden pohled na zmuchlanou látku, kterou chtěla předtím znovu zavinout do role, a lítostivě zavrtěla hlavou. Nebyl na to čas. Nejdůleitějí byl Rip. Poloila jednu nohu na okenní římsu, otočila se a volnou nohou hledala střechu pod sebou. Mezi oknem a střechou přístřeku pod ní byl odstup. Pamatovala si Jimmyho upozornění, e má natáhnout levou ruku a současně pouít pravou k udrení rovnováhy na zdi, potom se maličko zhoupnout vlevo a vytáhnout se. Rozhodla se postup obrátit a dostat se na přístřeek. Odtud to byl krátký skok do uličky pod ní.</p> <p>“Co k čertu myslí, e dělá?”</p> <p>Zdálo se, e se muův křik ozývá přímo pod ní. Lorrie zalapala po dechu a skoro se pustila. Sklouzla dolů a tvrdě dopadla na okenní římsu. Dlouhou dobu se drela bez hnutí, brada se jí chvěla. Svírala okno, jako by jí lo o ivot, jeliko pod ní, dvacet stop hluboko, nebylo nic ne tvrdá dlaba. Se strachem se podívala přes rameno, ale nikoho neviděla. Nikdo se taky nedíval ze ádného okna naproti.</p> <p>“Co má na mysli?”</p> <p>Hlasy přicházely z hlavní ulice, hned za vyústěním uličky. Přímo tam, kde asi byly hlavní dveře skladitě.</p> <p>“Mám na mysli tyhle bedny, které mají být za méně ne hodinu v doku, pokud Krab nemá zmekat příliv. Proč nejsou na vozech? Co jsi dělal celé dopoledne, dloubal ses v nose?”</p> <p>“Před pár minutami jsem dostal rozkaz! Není to moje chyba!”</p> <p>Lorriina úleva, e pokřik nebyl určen jí, způsobila, e sklouzla o několik palců ní. Chtěla se pokusit přehoupnout pár stop napravo a dosáhnout na takovou střechu. Jakmile se zkusila zhoupnout trochu nalevo, ucítila bolest. Náhlé, prudké pálení, které bylo zároveň studenějí ne led v zimě, překrylo oklivý pocit, e se pořezala.</p> <p>I dříve mívala nehody s nástroji a ostrými větvemi. Ne vak takové. Něco velmi ostrého se jí hluboko zarývalo do nohy. Horký pramínek vlastní krve jí stékal po noze, a se roztřásla a zalapala po dechu rostoucí bolestí, kterou působil i nepatrný pohyb.</p> <p>Chtělo se jí z toho řvát, schoulit se do klubíčka a současně se chytnout za nohu, ale oboje by znamenalo, e zemře.</p> <p>A Rip nebude mít nikoho.</p> <p>Hlavu měla chvíli jako na vodě, ale překonala závra a ztěka dýchala ústy. Nepoddávej se tomu! rozkazovala si. Podívala se dolů a spatřila na první pohled nekodné rozbité sklo vklíněné mezi kameny. Nějaký sklenář byl při práci nepořádný, dlouhé úlomky rozbitého okna mu upadly a vklínily se mezi kameny. Jako skleněná dýka se Lorrie zařízly do nohy. Přinutila se zhluboka nadechnout a věděla, e bude muset pouít kadou unci vůle a síly, aby znovu vyplhala do okna.</p> <p>Ruce měla přilepené na římse, prsty bolestně zarývala do roztípaného dřeva. Nemohla vak takto zůstat. Pád z této výky by byl daleko bolestnějí ne to, co cítila nyní. Lorrie se zhluboka nadechla a vytáhla se nahoru do okenního rámu. Záchvat křeče, kdy ji zranění jetě více hryzalo, způsobil, e se málem pustila. To ji okovalo tak, e se ani nezmohla na výkřik. Jakmile byl moment překvapení pryč, jen zatnutí zubů a mylenka na Ripa jí zabránila vykřiknout.</p> <p>Kdyby ji chytili, mohla skončit ve vezení, a kdyby byla zavřená, nemohla by mu pomoct. Nemůu jim dovolit, aby mě chytili, myslela si. Musím být silná.</p> <p>Hádka v ulici pod ní bez přestávky pokračovala. Nabývala na hlasitosti, kdy nic jiného. Lorrie mohla doufat, e je hádka dostatečně hlasitá, aby zamaskovala hluk jejího supění a jejích pohybů, kdy se probojovávala zpátky do ukryté místnosti. Potřebovala se vak pohnout dříve, ne jekot přivábí lidi k oknům kolem ní. Lorrie natáhla zraněnou nohu, jak nejdále to lo, ale kdy se opět zhoupla zpátky, zjistila, e to není dost daleko. Vzlykla bolestí a pocitem marnosti. Potom pokračovala v postupu, i kdy jí v noze kubalo.</p> <p>Teď byla napůl v místnosti a přehozená v pase v okně. Přes zatnuté zuby se nadechla a vydechla, rychle a zoufale, pak sebou kubla, co ji téměř přinutilo zaječet, a osvobodila se od vystouplého skla. Tak tie, jak jen mohla, se Lorrie vydrápala zpátky do místnosti. Svezla se na zapráenou podlahu a kousala si spodní část pravého palce, aby zabránila ječeni, které si razilo cestu ven jejím přidueným hrdlem.</p> <p>Jakmile zase nabrala dech, posadila se, aby zkontrolovala kody.</p> <p>Bolestí neomdlela, ale při pohledu málem ano. Dlouhý, hluboký a nerovný řez začínal hned pod kolenem a končil nahoře na stehně. Z roztrhaného masa se valila krev a vytvářela u na podlaze jezírko. Jediná dobrá věc byla, e to netryskalo a nestříkalo. Kdy v hrůze kubla nohou, pohnula se, take lacha přeřízlá nebyla. Střep se zaryl přímo do středu svalu. Ale tak velké krvácení ji mohlo během hodiny zabít. Dívka z venkova toho o říznutí věděla dost - a taky kolik krve má prase, co bylo zhruba stejně jako má člověk.</p> <p>Udělej něco! křičela na sebe.</p> <p>Třesoucíma se rukama uvolnila od opasku láhev s vodou a nalila si trochu na nohu. Pálilo to jako oheň a ona na okamik zpopelavěla a láhev upustila. Rychle ji chytila, naslouchajíc, jestli si někdo toho zvuku neviml. Nic se nestalo a ona se znovu zadívala na svoji nohu.</p> <p>Kdy Lorrie smyla krev, viděla, e bude třeba ránu zaít. Jednou sledovala svoji matku, jak seívá ránu Emmetovi, jejich mui pro vechno, kdy mu sklouzla sekyra, a pečlivě naslouchala jejím instrukcím. Ale toto vypadalo daleko hůř a neměla nic, co by pouila jako jehlu. A neměla svoji matku. Lorrie si přiloila ruku k ústům a silněji přitiskla. Na pláč nebyl čas, krvácela, a to zle.</p> <p>Odvlekla se k roli látky, z které odřízla pořádně dlouhý kus. Potom si stáhla kalhoty a zavázala si nohu tak těsně, jak jen mohla. Pásy kolem nohy tvořily na ráně tlustý poltář. Kdy ji nemohla zaít, aspoň přitlačila okraje rány k sobě. Moná to bude stačit. Pak si kalhoty zase natáhla a lehla si na záda na provizorní postel.</p> <p>Co budu dělat? zamyslela se. Cítila Ripa, jak se od ní stále vzdaluje. Ale i kdyby tam dole nikdo nebyl, nemohla z tohoto místa se zraněnou nohou ani seplhat, ani sama pronásledovat dva mue na koni. Neměla jsem prodat Horace.</p> <p>Byla si vak tak jistá, e Konec světa je jejím konečným cílem. Kvůli čemu jinému by ukradli jejího bratra, ne kvůli prodeji do otroctví? Přesto byl nyní unáen do vnitrozemí. Ten pocit byl jako skrytá korouhvička, pomalu se natáčela a ukazovala cestu. Proč? opakovala si neustále.</p> <p>V duchu začala ze zoufalství křičet a ukončila křik v hněvu. Proč Rip, proč její rodiče, proč její rodiče, proč ona, proč teď? Kdo byli ti lidé, co to dělali? A pro vechno na světě, proč?</p> <p>Lorrie zavřela oči. Černota ve překryla jako náhlá vlna.</p><empty-line /><p>Bylo těsně po rozbřesku, kdy Flora proklouzla do Jimmyho pokoje. Na poměry v Krondoru tichý rozbřesk.</p> <p>“Kdes byl včera v noci?” tázala se velmi hlasitým epotem.</p> <p>Jimmy, nemile překvapen, si natáhl kalhoty tak prudce, e se zranil. Díval se na ni přes rameno a bojoval s nutkáním chytit se za bolestivé partie.</p> <p>“Ty…” Vydal ze sebe tak vysoký hlas, e zakalal a začal znovu. “Má nejdřív zaklepat, pamatuje?”</p> <p>“Ts! Nemá nic, co bych neviděla předtím,” řekla s opovrením.</p> <p>Jimmy zvedl obočí. “Ví to tvoje teta?” zeptal se sladce.</p> <p>Flora se podívala jinam, zkroutila koutky úst a s ruměncem ve tváři si pročísla vlasy dozadu. “Ne. A měls asi pravdu. Moná bych si to měla nechat pro sebe.”</p> <p>“Opravdu si myslím, e to bude nejlepí,” řekl soucitně. “Tím myslím, nejlepí ze veho.”</p> <p>Odfrkla zcela neensky. “Jo, nesmím zapomenout, e jsi v tom taky.” Pak se na něj zadívala přimhouřenýma očima. “Tak, kdes byl včera v noci?”</p> <p>“Vyel jsem si na procházku,” zamračil se. “Jen do města. Měl jsem pocit, e se potřebuju protáhnout.”</p> <p>Flora přitiskla znepokojeně rty k sobě, přela němu a poloila svou ruku na jeho. “Nesmí dělat nic patného, dokud bydlí tady,” zaeptala. “Prosím, Jimmy. Je to důleité.”</p> <p>“Nedělal jsem nic patného,” protestoval.</p> <p>“Dobře,” zamávala podráděně rukama. “Nedělej!”</p> <p>“Co jako? Nikdy u nedělej? To nemůu slíbit, Floro. Jsem Jízlivec, ne kněz.”</p> <p>“Aspoň ne, dokud jsi tady,” řekla a prosila očima. “Kdy udělá něco patného, odrazí se to na mně a na nich, a ta hanba bude straná.”</p> <p>“Mám podezření, e tím “něčím patným” má na mysli víc ne jen “neukradne”,” řekl. “Vsadím se, e tím myslí, abych nechodil do hospod, neopíjel se, nezapletl se do rvačky nebo nehrál…” Zavrtěla hlavou, oči doiroka otevřené.</p> <p>“Nebo…” přejel prstem po její tváři.</p> <p>Flora ustoupila, jako by nikdy ve svém ivotě neobastňovala námořníka. “Zvlá tohle ne!” řekla. Jimmy na ni zíral. Nebylo to tak dávno, co to dělali. Teď se na ni podívejme! Netrvalo to příli dlouho a Flora se stala protivně slunou. Dal si ruce v bok a smál se jí.</p> <p>Tiila ho, přičem se ohlíela po zavřených dveřích jeho pokoje.</p> <p>“Floro,” zavrtěl Jimmy hlavou, “neumím si představit, jak chce přeít tenhle druh sebeomezování.” Přestoe hojnost jídla, pohodlí a ádné obavy o budoucnost tomu asi napomůou. “Ale jestli to takhle chce, pak bys to tak měla mít. Dělal jsem si o tebe starosti, kdy tohle vechno začalo, vzpomeň si.”</p> <p>Stále vypadala podráděně, a tak se nad ní slitoval. Poloil si ruku na srdce a řekl: “Nezamýlím zneuctít tebe ani tvé příbuzné.”</p> <p>S tichou rozhodností se zeptala: “Potom mi, prosím, řekni, cos dělal včera v noci.”</p> <p>Jimmy si zhluboka povzdechl a svěsil hlavu. “Dobře. Kdy to musí vědět, zachránil jsem dívku.”</p> <p>Flora vydala přiduený zvuk a kdy se na ni podíval, viděl téměř komický výraz překvapení na její tváři. “Koho? A před čím?”</p> <p>“Opravdu!” řekl. “Byla to venkovská dívka převlečená za chlapce a náhodou se setkala s nějakými velmi zkorumpovanými lovci zlodějů. Pamatuje na Gerema Bentona?”</p> <p>Přikývla. “Gerema zvaného Had? Podvodníka, co vymýlel úskoky na farmáře a snail se rychle zbohatnout vindly s holubím kapáním a s falenými diamanty? Jasně, co je s ním? Je mrtvý, ne?”</p> <p>“Je naivu a vede tady tlupu lovců zlodějů. Zřejmě se dal dohromady s místními konstábly, alespoň tak se mi to jeví. Málem to děvče měl, ale já jsem ji dostal pryč. On nevěděl, e je to dívka, jinak by se jí asi tak snadno nevzdal.” Jimmy zavrtěl hlavou. “Ví, tohle město by na tom bylo daleko líp, kdyby měli svého Spravedlivého mue,” připojil moudře.</p> <p>“Venkovská dívka převlečená za chlapce?” pokrčila Flora nerozhodně nos. “Proč byla převlečená?”</p> <p>Jimmy se zamyslel. “To neřekla. Ale určitě byla poctivá. Nechtěla pouít jakousi starou látku jako přikrývku, jen aby ji nezničila.”</p> <p>Flora přikývla, očividně v tomto závěru shledávala logiku. “Tak kde je teď?”</p> <p>“Nael jsem jí místo k přespání v oputěné místnosti ve skladiti,” řekl. “Pokud si udrí zdravý rozum, měla by být v pořádku.”</p> <p>“Zaveď mě k ní,” řekla náhle Flora.</p> <p>“Co? Proč?”</p> <p>“Moná jí můu pomoct,” odpověděla.</p> <p>“No, nejsi ty paní tědrá? Ty mi nevěří?” Zasáhlo ho to, a tak ulevil své rozmrzelosti intonací.</p> <p>“Moná, kdyby mi býval někdo nabídl pomoc, kdy jsem se kdysi stala sirotkem,” řekla Flora s horkou hlavou, “nebyla bych se musela stát děvkou!”</p> <p>“Oh,” řekl Jimmy. Ouha. “Dobře. Ale nemusí tam u být,” varoval ji.</p> <p>“Dobře, aspoň to zkusíme,” podívala se na něj tvrdě Flora. “Půjdu a vezmu si ál a řeknu tetě Cleoře, e jdeme na nákupy, tak mi připomeň, abych něco na zpáteční cestě koupila.” Jak procházela dveřmi, dodala: “A se vrátíme, měli bychom se jako sluná mláde pustit do domácích prací. Chci udělat dobrý dojem, ne mě teta Cleora vezme k dědečkovi.”</p> <p>Jimmy hleděl na zavřené dveře. Domácí práce, myslel si. Nádhera.</p> <p>Vyhnanství se zdálo být čím dál horí.</p><empty-line /><p>Flora si protáhla zadní část sukně mezi nohama a zastrčila si ji za pás. Vytvořila tak pytlovitý ekvivalent kalhot, co jí dovolovalo plhat.</p> <p>Vypadá to, e se ničím nenechá odradit, myslel si Jimmy a nedbale se zadíval na druhou stranu. Na konci uličky byli lidé, kteří by je mohli vidět, kdyby se podívali… ale asi to neudělají. A i kdyby to udělali, asi by jim to bylo jedno. Ti mui - nakládali bedny s hrnci na vůz taený mezkem - byli zaneprázdněni a Jimmyho zkuenost s vozky byla, e nevyhledávají problémy, pokud nemají po práci a nejsou opilí.</p> <p>Jimmy obrátil pozornost ke plhání. Aspoň e jasné ranní světlo ukazovalo dobře úchyty pro ruce. Začali zručně plhat na nízkou budovu pod oknem oputěné místnosti. Flora trvala na tom, e si přinesou taku s jídlem, kterou si přivázala k sukni, a malý měch na víno, který si k opasku připevnil Jimmy. Pokud nás někdo zastaví, hádám, e bych mohl říct, e jsme tady, abychom umývali okna, myslel si Jimmy, kdy se Flora sunula vzhůru.</p> <p>Pak Flora chraptivě zaeptala: “Jimmy! Je tady krev!”</p> <p>Podívala se dolů a ukázala Jimmymu ruku, její dlaň teď byla zamazaná lepkavě hnědou skvrnou. Krev byla téměř suchá, take tu u nějakou chvíli byla. Jimmy vytáhl z opasku nů a dal si ho mezi zuby. Bylo několik situací, při kterých to bylo uitečné, a pohostinný vstup do místnosti byl jednou z nich. Pobídl Floru, aby uhnula stranou, take mohl projít.</p> <p>Neustále pečlivě hlídal pohyb svého jazyka - udroval nů ostrý - přikrčil se pod oknem, pak se přes něj překulil, pustil čepel a chytil jílec, zatímco jeho oči a pička noe prozkoumávaly ve kolem.</p> <p>“Do prdele,” řekl tie, dávaje nů do pouzdra. Zároveň se otočil a natáhl ruku. “Je zraněná. Pojď.”</p> <p>Flora se vytáhla do okna a při pohledu na krev na podlaze zalapala po dechu. Věděla stejně dobře jako on, jak vzniká váné zranění, a kdy spatřila bledou Floru leet na krví potřísněné látce, dala si ruku před ústa a opřela se o zeď.</p> <p>“Banath nás ochraňuj,” zaeptala. “Zavradili ji!”</p> <p>Jimmy si klekl na jedno koleno vedle Lorriina kavalce.</p> <p>“Ne, dýchá,” řekl s úlevou. Ale přesto tu kolem bylo hodně krve. “Lorrie,” řekl tie. Dotkl se jejího ramene. “Lorrie,” zaeptal.</p> <p>Dívka se s trhnutím probudila a zalapala po dechu, jako by se nadechovala, aby zaječela. Jimmy ji spěně zakryl rukou ústa. “To je Jimmy,” řekl. “To je v pořádku. Přinesl jsem nějaké jídlo.”</p> <p>“My jsme přinesli nějaké jídlo,” řekla Flora a odstrčila ho stranou. Tónem dávala najevo, e nehodlá zapomenout, jak moc protestoval, kdy ho poádala, aby koupil chleba, sýr a víno, které sem přinesli.</p> <p>“Co se stalo?” zeptal se Jimmy. “Kdo to udělal?”</p> <p>Kupodivu se usmála: “Já.” I teď ho podoba s princeznou zarazila. “Lezla jsem ven z okna a někdo zařval.” Vytáhla se na lokty a omámeně se na něj podívala. “Překvapilo mě to a uklouzla jsem. Noha se mi o něco zachytila.” Opět se poloila. “Dala jsem si na to obvaz, ale bolí to.”</p> <p>Vsadím se, e bolí, myslel si, dívaje se na utaený prosáklý obvaz. Bohové, jak je neohrabaná! To v něm vyvolalo pocit viny: Dobrá, není to Jízlivec. Jen dívka z farmy.</p> <p>“Je tady plno krve,” řekla Flora. “Raději mě nech, a se na to podívám.”</p> <p>Lorrie na ni mrkla a pak se obrátila na Jimmyho.</p> <p>“To je moje přítelkyně Flora,” řekl. “Je v pořádku.”</p> <p>Lorrie přikývla a s námahou se rovně posadila. Uvolnila si ňůru v pase rovně a pak se podívala na Jimmyho. “Je to na noze,” řekla.</p> <p>Jimmy přikývl. “Potřebuje pomoc?”</p> <p>Dívka na něj ohromeně koukala.</p> <p>“Jimmy,” procedila Flora mezi zuby, “otoč se.”</p> <p>“Oh!” řekl a učinil tak. Jako kdyby mé to zajímalo, myslel si. Slyel Floru, jak se hlasitě nadechuje. “Co?”</p> <p>“Je to patné,” řekla. “Opravdu hluboký, oklivý řez. Potřebuji, abys el a obstaral nějaké věci.”</p> <p>“Teď chvíli počkej,” řekl a začal se otáčet. Obě dívky okamitě udělaly takový povyk, e se zastavil a otočil se k nim zády. “Co potřebuje?” zeptal se hrubým tónem.</p> <p>“Nějakou suenou mydlici na rány, suený řebříček a odvar z řebříčkových listů, tinkturu z kontryhelu, něco odvaru z vrbové kůry a -” mohl by říci, e zaváhala, “- něco opiové ávy. A jemnou jehlu a nit. Střevovou, pokud ji seene. Voskovaný rybářský vlasec, pokud neseene.”</p> <p>“Coe,” řekl po chvíli, “nic dalího? ádné tanečnice, ádné slony, ádné…”</p> <p>“ádnou opiovou ávu,” zamumlala Lorrie. “Musím najít svého bratra.”</p> <p>“S tím zraněním na noze nikam nepůjde,” řekla Flora. “Ne dnes. Jdi!” vytěkla na Jimmyho.</p> <p>el, značně popuzen. U téhle Lorrie koupil víno a chleba, teď pro ni musí vykoupit apatyku? Co jiného se od něj očekává, aby dělal? Opiovou ávu! Ví Flora, co áva z opia stojí? Ačkoliv Lorrie říkala, e ádnou nechce. Přemýlel o tom, kdy kráčel po ulici. Ne, raději ji opatří. Se ví tou krví musí být těce zraněná. Jimmy si vzdychl. Proč se vdy ukáe, e dobré skutky jsou tak drahé?</p><empty-line /><p>Kdy se vrátil, Lorrie opět spala a Flora vypadala zamyleně. Vzhlédla, kdy se Jimmy lehce přehoupl oknem.</p> <p>“Děkuji,” řekla, kdy přebírala léky. Pak po chvíli dodala: “Děkuji moc, Jimmy, nikdy ke mně nikdo nebyl tak milý.”</p> <p>“To nic,” řekl mrzutě a pokrčil rameny.</p> <p>Princezno Anito, co jsi to se mnou udělala? ptal se sám sebe a cítil, e je to jen napůl ertem. Nikdy jsem nebyl tím, kdo se zdráhá pomoci příteli, ale tohle je směné! Flora nepotřebuje pomoc, válí se v hromadě peněz a já tenhle venkovský balík jen sotva znám! Dokonce i kdy opravdu vypadá jako ty - jak bys vypadala ty, kdyby ses bývala narodila jako venkovský balík, tak je to.</p> <p>Viml si, e se Flora snaila krev vytřít. V jednom rohu byla hromada nasáklé látky a Lorrie měla na noze čerstvé obvazy. Stále tam byl zápach, mdlý vzhledem k zatuchlé plísni a prachu skladitě, ale aspoň si teď nemuseli dělat starosti, e by si někdo viml, jak krev prosakuje prkennou podlahou. Flora také zala pro vodu, co bylo pro někoho, kdo ztratil hodně krve, nezbytné.</p> <p>Flora si přichystala léky a jehlu s nití. Lorrie se probudila, ačkoliv vypadala zmateně. Flora jí pravděpodobně proti bolesti dala celou láhev vína.</p> <p>“Pomoz mi ji obrátit,” poádala ho.</p> <p>Udělal to a zamrkal, kdy odhalila ránu a dala se do práce. Předpokládal, e cudnost je méně důleitá, kdy ve, co bylo obnaené, byla část stehna, je vypadala, jako by byla na cestě do řeznictví. Ale stejně se díval jinam.</p> <p>Svým způsobem člověk nemusel tolik zatínat zuby, kdy mu seívali vlastní zranění, ne kdy se díval, jak to dělají někomu jinému, pokud o tom nedokázal uvaovat jako o mase.</p> <p>Lorrie to snáela dobře. Nemuseli ji ani dret, jen se chvěla a naříkala a jeho prvotní dobrý dojem z dívky zase o několik příček postoupil. Navíc, uvaoval, ji to bude bolet mnohem déle, ne jeho.</p> <p>Flora také dělá dobrou práci, myslel si. Neměla dostatečně hbité prsty, aby vybírala kapsy, měla vak zručné ruce pro práci s jehlou a nití.</p> <p>“Máme něco, na co se tě musíme zeptat, Jimmy,” řekla Flora a ani nevzhlédla, kdy zavázala poslední zaloený steh a odřízla střevovou ni malým ostrým noem.</p> <p>“Ne,” řekl směrem ke zdi. “Přemýlel jsem cestou zpátky, e mě poádá o něco dalího, a odpověď je ne.”</p> <p>Lorrie otevřela oči a zadívala se na něho.</p> <p>“Ne!” řekl, dívaje se jinam. Lorriiny smutné oči byly na jeho vkus a příli podobné princezniným. Stěí se dalo uvěřit, e by snad mohl být přístupný dívčím očím, ale obával se velice moc, e je.</p> <p>“Mého bratra unesli,” řekla Lorrie chraptivým hlasem. “Je mu jen est let.” Zhluboka se nadechla, očividně se snaila nerozplakat. “Moje rodiče zabili a spálili ná dům a stodolu. Moc toho nezůstalo, ale půda má cenu a je tu jetě nějaký dobytek a vůz. To vechno vám dám, kdy mu pomůete.”</p> <p>“Připadám ti jako konstábl?” zeptal se Jimmy. “A není tohle něco, co by měl dělat konstábl?” Vrhl na Floru pohled, který říkal: Ano, tohle je něco, co by měl dělat konstábl, a ty to ví.</p> <p>“Nikdo by mi nevěřil,” lkala Lorrie. Flora ji utěovala. “Omlouvám se,” eptala. “Vichni nai sousedi si mysleli, e moje rodiče zabili divocí psi nebo nějaké zvíře a e mého bratříčka odtáhli. Ale neodtáhli. Byli to dva mui. Jeden velký, druhý hubený. Odjeli na koních a přijeli sem. Teď se přesunuli, jdou do vnitrozemí a vzali Ripa s sebou. Cítím je, jak se neustále vzdalují.” Zhroutila se a plakala, jako kdyby jí mělo prasknout srdce. “Prosím, najdi ho. Prosím.”</p> <p>Jimmy se s údivem podíval na dvě mladé eny. “Jak to můu udělat?” zeptal se. I kdybych chtěl, co nechci. “Nevím, jak ti mui vypadají nebo kam odeli. Neznám tvého bratra, nemám koně, a i kdybych měl, neumím na něm jezdit. ádá nemoné!”</p> <p>“Buď zticha!” zasyčela Flora. “Jdi a přemýlej o tom, zatímco já Lorrie očistím.”</p> <p>Takto proputěn Jimmy seděl a díval se z okna. Proč jsem najednou ničema? myslel si a připomínal si, e nemá ohrnovat nos. U jsem ji zachránil! Dvakrát!</p> <p>Po tom, co se zdálo jako velmi dlouhá chvíle - a jeden nebo dva malé přiduené zvuky bolesti, je neruily o nic víc ne řada těch, co slyel předtím - Flora řekla: “Teď se můe otočit.”</p> <p>“Hele,” řekl, vímaje si, jak jsou obě dívky bledé, “nepokouím se být hanebný. Je to jen, e…”</p> <p>“e by ses raději u dál nezaplétal,” zakončila Flora za něho.</p> <p>Zvedl na protest prst. “To jsem neřekl.”</p> <p>“Nemusí,” řekla opovrlivě. “Znám tě, Jimmy. Ale…”</p> <p>Flora se zarazila a vzdychla, přičem svěsila ramena. “Pomáhat Lorrie není něco, cos měl dělat v Krondoru. Nemůu si pomoct, ale asi tě zklamu: myslela jsem, e ses změnil.”</p> <p>Jimmy zvedl jedno obočí a koutkem úst se uklíbl. Zcela určitě by pomohl Lorrie, dokonce i v Krondoru. Ale to nebylo něco, co by Flora měla vědět. Nikdy nepotkala princeznu a nevěděla nic o jeho citech k ní. A moná to nebylo něco, co chtěl, aby věděla. Pohlédl na Lorrie, která se opravdu velice podobala princezně Anitě, i s tím svým pronásledovaným pohledem, který princezna měla, kdy myslela na svého uvězněného otce.</p> <p>Lorri pohnula očima a jejich pohledy se střetly. Jak Jimmy sledoval křiálovou slzu, stékající klidně po její tváři, těce vzdychl. Byl ztracen. Nedalo se nijak odejít od těchto očí a necítit se jako mu.</p> <p>“Dobrá, pokusím se,” řekl. Vstal a kadý jeho pohyb vyjadřoval nechu. “Nic neslibuju a nevím, kdy se vrátím.” Floře řekl: “Bude muset přijít s nějakou historkou, abys tetě vysvětlila, proč jsem pryč.”</p> <p>“Povím jí, e trochu cestuje…”</p> <p>“Řekni jí, e je to pracovní příleitost. Učedník obchodníka nebo něco. Buď obecná, neřekl jsem ti podrobnosti - a se vrátím, budu mít nějakou vymylenou historku.”</p> <p>Flora přikývla. “Myslím, e se pohybují směrem na severovýchod po pobření silnici,” řekla Lorrie. “Zkus jít nejdřív touto cestou. A buď opatrný, ti dva dost zručně zabili mou matku a otce a Emmeta a ádný z nich nebyl slabý nebo churavý. Dávej na sebe pozor.”</p> <p>“Díky,” řekl, “budu.” Podívala se na Floru, která utahovala obvaz. Tvářila se příli hrdě na to, aby vybuchla. “V případě, e to nějakou chvíli bude trvat, pozdravuj ode mne svoji tetu.”</p> <p>Ne mohl říct cokoliv jiného, narovnala se a pevně ho objala. Pak uvolnila sevření a trochu do něj ouchla.</p> <p>“Tak bě a buď opatrný.” Zkříila si ruce na prsou a za tvářila se váně. “Ví, kde mě najde.”</p> <p>Jimmy se na ni usmál a zavrtěl hlavou. Měnila se tak rychle, e ji sotva poznával. Pak se otočil a seplhal z okna. První věc, kterou by měl asi udělat, bude, e si opatří koně.</p><empty-line /><p>“Ne,” řekl hostinský netečně. “Odjeli hned po rozednění, to udělali. Jako obvykle.”</p> <p>Jarvis Coe hodil na pult dvě mince. Překvapivé, myslel si. Podle toho, jak mluvili včera, bych očekával, e budou pít a do snídaně. Spatně placení hrdlořezové mívali zřídkakdy dost disciplíny nebo smyslu pro povinnost. Pokud odjeli, mají nějakou dalí práci… nebo aspoň dohadují vyí cenu.</p> <p>Hospodský si měďáků nevímal, letil stůl kolem nich. kubl obočím, kdy vedle matného kovu zazvonil stříbrňák.</p> <p>“Kterou cestou se dali?”</p> <p>Mince zmizely ve velké ruce hospodského. “Na sever po pobření silnici, jako obvykle.”</p> <p>Nemohli jste si ve stáji půjčit koně, ale mohli jste jednoho koupit s tím, e ho případně vlastník stáje koupí zpět. Coe rychle proel severní bránou, proklínaje zpodění. Na toto roční období byl docela teplý den, vynikající na cestování - pro jeho úlovek bohuel taky. I teď jeho trénovaný zrak sledoval detaily - nedbalý způsob, jakým se hlídka opírá o kopí a halapartny, co bylo v protikladu se značnou ostraitostí očí jejich kapitána, a stav jejich výstroje, která byla sice obnoená, ale provozuschopná. Podle veho, co slyel, pán Konce světa přistoupil na neobvyklou péčí o své hlavní město baronie. Převánou část svého vojska - asi dvě stě muů ve zbrani - umístil posádkou ve staré pevnosti na okraji města a na svých pozemcích vzdálených mnoho mil drel pouze malou čestnou gardu. Vzhledem k tomu, e neměl dědice, asi cítil, e bezpečnost obyvatel je důleitějí, ne jeho vlastní.</p> <p>Zdálo se, e správu ponechal jedinému královskému úředníkovi v kraji, vůdcům městských cechů a správci přístavu. Pravděpodobně to byl zcela dostačující systém, pokud by nepropukla válka nebo pokud by barona nepovolal vévoda. Místní posádku to vak vedlo k opomíjení venkova. Nebylo co dělat, nanejvý pravidelně hlídkovat mezi starým hradem a baronovými venkovskými statky na pobřeí.</p> <p>To ponechávalo venkov ve zmatku. Toto opomíjení způsobilo, e se přistěhovali bandité. Nebo e se tucet místních rváčů rozhodl, e bude raději znásilňovat eny a krást ovce, ne aby pracoval. A místní konstáblové neměli ani čas ani zdroje, aby právo opravdu prosadili, kdy se jim nedostávalo baronových rozkazů nebo dokumentů od smírčího soudce.</p> <p>Kdy Coe procházel bránou, přemýlel o tomto podivném stavu záleitostí. Konec světa byl pořád spíe velkým městem ne velkoměstem. Zahrnovalo v sobě obvyklé seskupení obchodů a dílen, které byly neprakticky či nedovoleně umístěny uvnitř hradeb města, take ádnému skutečně zkaenému podnikání nebylo dovoleno, aby vykvetl za hradbami. Místo toho bylo vzkvétající tritě provozováno za mýtinou pod hradbami. Zamířil za nezaměnitelným pachem obchodníka s koňmi a zpomalil, jakmile se dostal blí.</p> <p>“Pane Jimmy!” řekl. “To je příjemné překvapení. Jak se daří tvé mladé nevlastní sestře?”</p> <p>Pokud byl Jimmy taky tak překvapený, předvedl mistrovský výkon, aby to zakryl. Ve skutečnosti hleděl zpříma a chladně uvaoval. Takový přístup přesahoval rámec jeho věku, i kdyby rychle vyrůstal v drsném prostředí, co by se Coe vsadil, e vyrůstal.</p> <p>Coe si ho prohlédl od hlavy k patě a poopravil úsudek, který si o Jimmym vytvořil na palubě lodi: odrostlý chlapec, starý necelých patnáct let. Ale velmi neobvyklý a nadaný. Uvnitř té skořápky chlapectví je mu, který se z ní klube, a to nebezpečný mu, dle vech projevů. Kudrnaté hnědé vlasy - patně stříhané, pravděpodobně seřezané noem - kontrastovaly s pečlivě úctyhodnou, přesto vak nenápadnou tunikou a kalhotami. Coe Jimmyho podezříval, e se boty jetě nepřizpůsobily jeho nohám.</p> <p>Ale je to osobnost, pomyslel si Coe, nosí se beze stopy pubertální nemotornosti… Pohybuje se jako akrobat, plynule jako kočka slídící vude kolem sebe. Má ve zvyku vyhýbat se lidem, ani by je musel pozorovat, obratně proklouzne davem, ani by do lidí strkal. Coe se usmál. Moná to nebyla tak úplně pravda, ale Coe měl podezření, e kdyby Jimmy do někoho na ulici narazil, byl by to záměr.</p> <p>Meč při jeho boku poutal dostatečnou pozornost: byla to čepel pro vysokého mue, pro chlapce jeho postavení, někoho na hranici hrubé vzneeností měla a moc zdobený jílec. Coe vak měl podezření, e čepel je stejné kvality jako ko a pochva, co znamenalo, e má hodnotu pronájmu tuctu farem. A nebyl zajímavý jen způsob, jakým se meč dostal do chlapcových rukou, ale i skutečnost, e jej chlapec dokázal uívat s dostatečnou zručností, která ho podněcovala k velmi hazardnímu výběru. Dokonce i teď bude moudrý mu opatrný. Vsadím se, e tento je rychlý jako fretka, a kdyby el po hrdle, varoval by jen málo.</p> <p>“Flora? Obastňuje tetu Cleoru,” řekl Jimmy. “Rád tě opět vidím, pane.”</p> <p>“Já tebe taky, chlapče. Hledá práci jako stájník?”</p> <p>“Bohové, ne, pane!” usmál se Jimmy. “Já o koních nic nevím. Ale mám se vydat po pobření silnici a myslím, e budu jednoho potřebovat.”</p> <p>“Kterým směrem?” zeptal se Coe.</p> <p>Jimmy se na něho podezíravě podíval. “Hm, severovýchod.” Pokrčil rameny.</p> <p>“Stejnou cestou, co jedu já,” řekl Jarvis vesele. “Co takhle jet společně?”</p> <p>Ani by čekal na odpověď, zavolal na hlavního stájníka, aby osedlal jetě jednoho koně, a ne mohl Jimmy protestovat, hodil mui zlaák a řekl: “A se vrátíme, budeme je chtít prodat zpátky.”</p> <p>Hlavní stájník chytil minci a pravil: “Kdy je přivedete zpátky, dohodnuto, koupím je.”</p> <p>Coe se obrátil, podíval se na Jimmyho a řekl: “Tak. A je to.”</p> <p>Pokud chlapec nesl takovou panovačnost s nelibostí, dobře to skrýval. Řekl jenom: “Nemám ádné zkuenosti.”</p> <p>“Připrav mu krotkého,” zavolal Coe na stájníka.</p> <p>“Nechci tě zdrovat, pane,” namítal Jimmy.</p> <p>“Jsem si jistý, e nebude, Jimmy. Nehodlám jet cvalem - je to jako u člověka, kůň dokáe dojít dál, ne můe doběhnout. Má nějaké zásoby?” Nebo něco víc ne aty, co má na sobě, tu nesmyslné velkou čepel a podezřele velké mnoství tvrdé měny?</p> <p>“Hm, ne. Myslel jsem, e si seenu koně a pak koupím, co potřebuju, na triti,” odpověděl Jimmy. “Jak jsem řekl, pane, nechci zdrovat.”</p> <p>“Vůbec ne, vůbec ne,” opakoval Jarvis a srdečně chlapce poplácal po zádech. “A jak jsem já řekl, nemám nějak íleně naspěch. Kde jsi vázán?”</p> <p>S tím chlapcem bylo něco, co neznělo věrohodně. Na to mohl přísahat. Ale to, jak on a jeho takzvaná nevlastní sestra byli mladí, mu nehrálo dohromady s tím, jak jsou zkuení a málo laskaví, i kdy se to snaili skrývat. Mátlo ho to a chtěl vědět víc. To chci vdycky. Díky tomu jsem ve své práci tak dobrý, pomyslel si naprosto realisticky. A to, e mohl dát průchod své zvědavosti, ani by se odchýlil od své cesty, bral jako něco navíc. Tentokrát. Při jiných příleitostech ho jeho zvědavost přivedla do situací, v nich někdo skončil mrtvý.</p><empty-line /><p>Jimmy se nepřirozeně usmíval. Z toho srdečného poplácání ho jetě bolelo v zádech. Měl by být asi chytrý a dret se od tohoto chlapíka dál. Obecně nevěřil lidem, co plácají po zádech, povaoval je za rváče, kteří nemají odvahu se předvádět. Ale rváči vám berou věci a Coe se mohl horlivostí přetrhnout, aby byl nápomocen. To Jimmyho znepokojovalo.</p> <p>“Jen doháním kamarády,” řekl Jimmy. “Odjeli za úsvitu.” “Aha,” řekl Coe a očividně zbystřil pozornost. “Zajímalo by mě, jestli je znám. Já jsem se taky opozdil za dvěma svými přáteli, se kterými musím mluvit. Podělíme se o mé zásoby, můj mladý příteli.” Stájník přivedl dva koně, osedlané a připravené. “Na koně.”</p> <p>Jsem mu teď zavázán, pomyslel si Jimmy. A vypadá to, e budu jetě víc. Nenávidím závazky, je vak hloupé odmítat pomoc, kdy ji potřebuje. Co já vím o pronásledování muů v polích a lesích? Uličky a kanály a dokonce i Radburnovo vězení dokázal zvládnout. Na venkově by byl ztracen jako… no, jako byla ztracená Lorrie tady ve městě, kde i úplný cizinec jako Jimmy mohl zabloudit.</p> <p>Jimmy zváil situaci. Mohl bych prostě utéct, ale to by přitáhlo pozornost. Kromě toho, nikdy člověk není osvobozen od volby, dokud není mrtvý, myslel si. Mohl by vyuít příleitost a cestovat s Coem a uvidí, co se stane. Kdy budou věci vypadat nahnutě, zastaví někde v dohledu lidí a řekne, e jsou to jeho přátelé. Nebo kdy bude nejhůř, můe se rozběhnout do lesa a schovat. Byl vdy dobrý ve schovávání a plhání.</p> <p>O kolik těí můe být schovávání v houtině stromů ne v uličce?</p> <p>Ten mu mu byl podezřelý, na druhou stranu vak byla Jimmyho podezíravost reakcí na kadý nový obličej. Coe pomohl Jimmymu náramkem, kterým ho zbavil mořské nemoci, a dal mu dobrou radu, kde se na Konci světa ubytovat. Jedna z věcí, které se včera v noci při toulkách naučil, byla, e Kohoutek je skutečně tak patné místo, jaká jsou i v Krondoru. On a Flora nepotřebovali varování, Jarvis Coe to vak nevěděl. Ve skutečnosti ten mu nemohl nic získat ani z jedné věci, protoe neměl důvod očekávat, e Jimmyho zase někdy uvidí.</p> <p>A jsem na něho zvědavý. Zvědavost je jedna z mnoha věcí, které ze mne dělají dobrého zloděje a která z tohoto honu na Lorriina bratříčka udělá zatraceně měně nudnou záleitost. Konec konců ho zajímalo, co by udělá, a ty únosce dohoní.</p> <p>Dobře, řekl si, jsem zloděj. Ukradnu toho chlapce zpátky.</p> <p>Ale byl to bravurní kousek a on to věděl. Jedna z věcí, které se nedávno Jimmy naučil, byla, e skutečně nemůe dělat vechno, co si představuje, pouze větinu z toho. Postavit se jednomu tvrdému mui s mečem v ruce bylo znepokojivé. Postavit se dvěma, no, to byla hotová pitomost. Kdyby dokázal získat Coeovu podporu, pak by moná získal anci Ripa zachránit.</p> <p>Na tomhle mui bylo něco, co neznělo pravdivě, ale instinkty Jimmymu říkaly, e je Coe v pořádku. Moná je tajnůstkářský, kdy skrývá své pravé důvody stejně jako Jimmy, ale není zlý. Pro mladého zloděje, který il v Krondoru, byla patnost něco, co dokázal vycítit, ani by přemýlel, a devětkrát z deseti moností měl pravdu. Jeho smysl pro nebezpečí na Coea prostě nereagoval.</p> <p>Skutečné starosti mu dělalo, koho se Jarvis Coe pokouí dostihnout. Na krátký okamik Jimmy uvaoval, e by mohl být kolegou těch dvou, kteří unesli Ripa. Pak tu mylenku zavrhl. Kdyby to tak bylo, Jimmyho smysl pro nebezpečí by se určitě ozval.</p> <p>Hlavní stájník si odkalal. Coe se na něj se zvednutým obočím podíval.</p> <p>“Promiňte,” řekl. “Přemýlím.”</p> <p>Jeden ze stájníkových pomocníků sepjal ruce. Jimmy se podíval na ně, pak na vysokého koně a vloil do sepjatých rukou nohu. Ne e by potřeboval vyhoupnout do sedla, ale viml si, e prostý člověk je trochu zmatený, kdy předvádíte přehnanou aktivitu.</p> <p>Ruce měl stájník hodně svalnaté. Také Jimmyho překvapil svou silou, kterou vyvinul, kdy mu zvedal nohu a téměř ho přehodil přes koně. Přesně to by se stalo, kdyby byl mladý zloděj méně pohotový. Zahleděl se na mue, který pokrčil rameny a usmál se. Vypadal přitom skoro zklamaně.</p> <p>Jarvis potřásl hlavou. “Vichni jsou takoví,” obrátil se na Jimmyho. “Kadý si myslí, jaká je to legrace, dělat si srandičky ze začátečníka.”</p> <p>Chlapík opět pokrčil rameny a předvedl velké luté zuby, jejich stav odpovídal jeho péči o ně. “ivot je nuda,” řekl, “musí si najít zábavu, kdy můe.”</p> <p>Jimmy na něho hleděl. “Má rád spropitné?” zeptal se, vytahuje stříbrňák ze svého opasku.</p> <p>“Hm?” zeptal se chlapík.</p> <p>Jimmy přeel k pouličnímu dialektu: “Rád baki?”</p> <p>Mu se zeiroka usmál. “Jasan!”</p> <p>Mladý zloděj schoval minci a řekl: “Pak si hledej zábavu někde jinde.”</p> <p>Coe se zasmál. “Pojďme,” pravil a obrátil koně.</p> <p>Jetě ne vyjeli ze dvora, mohl Jimmy říci, e jeho kůň má podobný smysl pro humor jako stájník.</p> <p>Najednou, myslel si, je kadý, koho potkám, osobnost. Bohové, kdy se budu moct vrátit domů do Krondoru? Ne minuli poslední stánek na hranici tritě, měl u Jimmy bolavý zadek. Nikdy to nemůe být dost brzy, pomyslel si.</p> <p>Jetě stále nebyli mimo dopravní provoz - od stáda ovcí, které přiváděli k městu, a po vyjídějící vozy a moře pěích vlekoucích se podél prané bílé stuky silnice, je se klikatila směrem na sever. Větřík přinesl slabý závan moře a osamělé stromy ukazovaly směr převládajícího větru, jak se nakláněly vpravo. Prach, zvířený nohama, kopyty a koly, se mu dostával do zubů. Hluboké koleje ukazovaly, e bláto bývá zřejmě horí.</p> <p>Jimmy zakalal a poposedl kvůli nepohodlí. Kůň to povaoval za znamení, e se má dát do klusu, a nebylo nic, co by Jimmy mohl udělat nebo říci, aby svůj názor změnil. Coe popojel na jeho úroveň a očividně se pokouel nesmát. “Sedni si dozadu,” radil. “Nekubej za uzdu, to ho jen podrádí. Zatáhni jednou, jakmile poposedne dozadu, potom tah uvolni. Jestli se nezastaví, zatáhni znovu.”</p> <p>Jimmy dosedl a přenesl váhu na zadní část sedla.</p> <p>Kůň zaváhal, jako kdyby si nebyl jistý, co jeho jezdec chce, ale po několika krocích zpomalil a pak zastavil.</p> <p>Druhý kůň naznačil, e ho chce kousnout a Coe zručně hlavu zvířete odtáhl.</p> <p>Jimmy vydechl: “Díky.” Je hloupé mít strach, e spadnu z tohoto zvířete! myslel si a třel si přitom ebro, kde ho bolestivě rýpl jílec meče. Skákal jsem u z vyích střech!</p> <p>“Ty opravdu neumí jezdit na koni, e?” zeptal se Coe.</p> <p>Mladý zloděj zavrtěl hlavou. “Nikdy předtím jsem neopustil Krondor,” řekl. “A tam jsem na koni jezdit nepotřeboval.” Zaklebil se. “Viděl jsem často, jak se to dělá, a vypadalo to tak snadno. Byl jsem si jistý, e to zvládnu.”</p> <p>Coe začal kalat a a moc podezřele to znělo jako maskovaný smích. “Dobře, pro začátek, vidí tu smyčku před svým levým kolenem? Můe jí protáhnout pochvu svého meče. Dokud nebude mít najeděno trochu víc, můe být nebezpečné, kdy ji bude mít uvolněnou při boku.”</p> <p>Jimmy uvolnil dar prince Aruthy z úchytu na opasku, protáhl jej smyčkou. Pochva seděla pevně.</p> <p>“Jedění na koni je spí tancování, ne jen sezení na zvířeti. Ačkoliv, jsi rychlý a silný, nemělo by to být příli těké. Jen si pamatuj, e koňský zadek se houpe, kdykoli se hýbe. Čím rychleji pojede, tím rychlejí je jeho pohyb. Proto se drí - take neskáče nahoru a dolů jetě víc. Pouij kolena jako péra - jako bys skákal z výky…”</p> <p>V pořádku, zkusím to, myslel si Jimmy. Připomnělo mu to způsob, jakým ho princ Arutha učil ermovat. Ihned si uvědomil, e je klisna uvolněnějí. Aspoň jeden z nás, pomyslel si hořce.</p> <p>“Teď si pamatuj, e kůň vycítí, co chce, aby udělal. Kdy pevněji sevře kolena a nakloní se dopředu, ví, e chce jet rychleji. Kdy se nakloní dozadu, ví, e chce zastavit. Zkus ho otočit tak, e zatlačí jedním kolenem, dotkne se ho uzdou na stejné straně jeho krku a nakloní se malinko dopředu a směrem, kterým chce jet - jen trochu, je to spí otázka přesunutí váhy ne pohyb - za udidlo zatáhne jen, kdy musí volat. Správně, tak je to dobře. Nyní -“</p> <p>“Je to pěkně únavné,” řekl Jimmy po několika minutách.</p> <p>“To je asi proto, e jsi příli napnutý,” řekl Coe. “A pouívá svaly, které jsi předtím nepouíval. Neměj obavy, cvikem to půjde snadněji.”</p> <p>“Doufám, e nemusíme jet daleko,” zamumlal Jimmy.</p> <p>Coe se tomu zasmál. “Podívej se na to z té lepí stránky: na koni se dostane dál.”</p> <p>“Jen v cíli nebudu moct chodit.”</p> <p>“Jsi mladý a ve formě, Jimmy. Rychle to přejde.” Coe najel trochu dopředu a nějakou dobu nic dalího neříkal. Nechával Jimmyho, aby si to přebral. Jakmile si Jimmy s koněm porozuměl, vyjel dopředu, aby byl starímu mui po boku.</p> <p>Jimmy cítil nepohodlí v nohách, ale to se nedalo srovnat s nepohodlím, které cítil ohledně Coeho a jeho vztahu k muům, je pronásledovali. Tváře se nedbale, zeptal se Jimmy: “Ti mui, co hledá, jsou tví přátelé?”</p> <p>Coe zavrtěl hlavou. “Ne. Jen si myslím, e by mi mohli dát nějakou informaci, kterou potřebuji.” Stočil pohled na Jimmyho. “A ty?”</p> <p>Mladý Jízlivec si jasně připomněl, jak mu říká, e se chce potkat s přáteli. Mu mu zjevně nevěřil. Chystal jsem se, e mu dříve či později musím říct pravdu. Stejně tak dobře mu ji můu říct teď. “Pravda je,” řekl nedbale, “e jsem je jetě nikdy neviděl.”</p> <p>“Dopisujete si?” usmíval se Coe.</p> <p>Jimmy se ani neusmál. Místo toho zavrtěl hlavou. “Ne, pane. Je to takto: Flora a já jsme potkali dívku. Farmářská dívka právě přijela do města, aby hledala svého bratra. Zranila se a nemůe nikam jít a říká, e ti mui vzali jejího bratra z rodinné usedlosti. Poádala mě, abych ho dostal zpátky.”</p> <p>“Tak je to?” zeptal se Coe. Nepředstíral překvapení. “To je od tebe velmi lechetné, mistře Jimmy, ale jak jsi plánoval, e je přesvědčí, aby ti vydali chlapce?”</p> <p>“Nejdřív jsem potřeboval koně,” opáčil mladý zloděj, “take jsem se soustředil na tento problém, kdy ses objevil ty. A problém s koněm se vyřeil tak rychle, no…” Jimmy zaváhal. “Pravda je, e jsem vlastně tak moc dopředu neplánoval.”</p> <p>Coe se pochechtával. “No, není to něco?” Potřásl hlavou a pak pokračoval: “Zdá se, e pronásledujeme ty samé dva mue. Jsou velmi, velmi nebezpeční.”</p> <p>Jimmy se pokouel mluvit sebejistě. “Jednal jsem s nebezpečnými mui u předtím.”</p> <p>Coe se podíval na Jimmyho a v jeho pohledu nebyla dobrá nálada. “Tohle není legrace, chlapče. Take jestli má o konání hrdinských skutků takovou představu, e se nikomu nic nestane, navrhuji, abys teď hned obrátil koně a pospíil zpátky na Konec světa. Protoe tak tomu není. Ti dva mají informaci, kterou potřebuji, a nebudou mít asi chu dát mi ji po dobrém. Očekávám, e ne se k ní dostaneme, poteče krev. A protoe nechci, abys mi ruil plány, musím trvat na tom, e to bude moje starost. Protoe já mám plán a mám taky za to, e jsem v tomto druhu věcí také zkuenějí. Sleduj mé pokyny a pokusíme se co nejlépe zajistit, aby krev, která poteče, nebyla nae. Jsme dohodnuti?”</p> <p>Jimmy tie seděl a pak se zasmál. “Ani ti nedokáu říct jak se mi ulevilo, e jedu s někým, kdo má plán. Protoe mě do toho umluvily proti mému přesvědčení a protoe nemám představu, co budu dělat.” Dramaticky si oddechl. “Tak co budeme dělat?”</p> <p>Pokud starího mue zarazilo Jimmyho opravdové nadení, skryl to za nezaměnitelný výraz čistých pochyb. Potom si vzdychl a pobídl koně.</p> <p>“Nejdřív,” řekl, “je musíme najít.”</p><empty-line /><p>kapitola dvanáctá</p> <p>ÚTĚK</p> <p>Dva mui stoupali do svahu.</p> <p>Spatřili je jakmile dojeli na vrcholek dalího kopce. Jimmy na ně upozornil a pak se otočil, aby viděl Coeho reakci. Jeho společník se tvářil zaskočeně a neastně, jako by mu právě někdo vysypal něco studeného a slizkého za krk.</p> <p>Jimmy se zamračil, v tu chvíli zapomněl na oblasti, které ho svědily. A těch bylo hodně. “Co je?”</p> <p>Jarvis se pokrábal v jednom místě na prsou, potom uchopil něco pod koilí a odtáhl si to od těla. Byli na koních u celé dopoledne, asi tak pět hodin, odhadoval Jimmy. Neuvědomil si, jak je zvyklý na stíny města, je mu říkaly, kolik je hodin. Nezastavili se ani, aby nechali koně odpočinout a Jimmyho netrénovanému oku se zvířata jevila minimálně stejně tak unavená jako jeho nohy a zadek. K tomu vemu se během cesty Jarvis Coe neprojevil jako příli hovorný a Jimmy stále jetě neměl jasno, čeho e hodlají dosáhnout, a se konečně dostanou tam, kam jdou. Obrátil svoji pozornost ke Coemu, který stále hleděl na dva mue na následujícím svahu.</p> <p>“Mistře Coe?” napovídal.</p> <p>Mu přesunul zrak a zadíval se Jimmymu do tváře, ale trvalo to chvíli, ne se zdálo, e ho opravdu vidí. “Z tohoto místa mám patný pocit,” promluvil Coe.</p> <p>Jimmy se rozhlédl: napravo byl porost stromů, nalevo pole a před nimi lehké zvlnění krajiny s výčnělky skal, kolem nich se vinula silnice a které teď skrývaly jejich kořist. Na poli pracoval rolník, vytahoval cosi z pytle a rozhazoval to na hroudy zorané půdy. Mladý zloděj potřásl hlavou. “Připadá mi to tu dost obyčejné.”</p> <p>Coe se na něj po očku podíval, stále přitom svíraje to, co nosil pod koilí. Potom pokrčil rameny. “Moná se mýlím. Konec konců je to jen pocit.” Mocně potřásl hlavou a zamrkal. “Dozvěděl ses z toho něco?”</p> <p>V pořádku, myslel si Jimmy. Jednou nebo dvakrát u měl své vlastní “pocity”. Nastal čas být opatrný. Moná můj smysl pro nebezpečí nefunguje mimo město, zatímco ten Jarvisův ano. “Viděl jsem před námi dva mue na koni,” řekl nahlas.</p> <p>“Tak je zkusme dohonit.” Coe pobídl koně do klusu. Kdy ho Jimmy dostihl, starí mu si ho zkoumavě prohlédl. “Má nějakou jinou zbraň kromě meče?” zeptal se.</p> <p>“Svůj nů,” odpověděl Jimmy a tónem hlasu naznačil pokrčení ramen, které v klusu nedokázal provést.</p> <p>“Dr se za mnou, jakmile se k nim přiblíím. Řeknu jim, e potřebuji nasměrovat na Konec světa. Kdy mi řeknou, e je to za námi, budu ti nadávat, es patně pochopil, kdy nám to hostinský vysvětloval.”</p> <p>Jimmy se zaklebil a Coe se zeptal: “Co je?”</p> <p>“Je dost těké minout Konec světa na této cestě, kdy o tom tak člověk přemýlí.”</p> <p>Coe se pokusil nesmát. “Nikdy jsem nebyl dobrý ve výmluvách. Co navrhuje?”</p> <p>“Jen se zeptej, jestli jim nevadí, kdy pocestujeme společně, to kvůli lupičům. To by je mělo zneklidnit, i kdyby řekli “ne”.”</p> <p>“Velmi dobře. Dojedeme je společně. Zastavím je a začnu mluvit, zatímco ty bude pátrat po chlapci. Pokud se ti povede dostat se dostatečně blízko, popadni ho a utíkej. Postarám se o zbytek. Jasné?”</p> <p>“Ano,” řekl mladý Jízlivec. Vypadalo to jako dostatečně rozumný plán. “Jestli jsou to oni, musí u pěkně plést nohama, abychom jim mohli lapat na paty, kdy vyjeli tak dlouho před námi.”</p> <p>Coe neodpověděl, a vlastně ani nemusel. Jimmy měl zcela evidentně pravdu. Jakmile objeli nízký kopec, nali ty dva mue na stojících koních, jak se očividně hádají. Mení mu měl za koňským sedlem přivázaný ohromný vak, ale po dítěti ani památky. Oba mui se po nich ohlédli a jejich koně začali nervózně tancovat.</p> <p>“Promiňte, pánové,” zavolal Jarvis. “Mohli byste na okamik, prosím?”</p> <p>Ti dva se podívali jeden na drahého a přitáhli uzdy. Potom, ne se Jimmy stačil připojit ke Coemu, zaryli koním ostrahy mocně do boků a vystartovali po silnici, jako by je pronásledovali démoni.</p> <p>“No, to určitě vypadá jako přiznání viny,” zamumlal Jimmy.</p> <p>Coe ho neslyel. Popohnal za mui svého koně hned, jak vyrazili. Byl to hon, při kterém neměli naději vyhrát, protoe jejich koně byli sotva tak svěí jako koně únosců. Jeli předtím rovnoměrně, zatímco ti dva zjevně s mnoha zastávkami lelkovali, kdy je Jarvis a Jimmy dostihli tak brzy.</p> <p>Přesto to musíme zkusit a moná budeme mít těstí.</p> <p>Jimmy zabořil ostruhy do koňských boků. Ten vystartoval za prvním ořem. Koně mají zřejmě stádový pud, rozhodl se Jimmy. Cítil, jak mocně kůň drí krok, cítil hromobití kopyt a zběsilou rychlost, rychlejí ne cokoliv, co okusil předtím - a tlučení sedla o jeho týranou zadnici. Jimmy mával lokty jako kuře, měl vak téměř nadpozemskou rovnováhu a bez potíí se dokázal dostat do rytmu koňského kroku. Měl divné tuení, e nemá ádnou představu, co udělá, kdy se kůň rozhodne náhle zastavit. Jarvis se nezmínil, jak se jezdí na koni ve cvalu a Jimmy skutečně neměl ádnou představu, co dělat, aby zvíře zpomalil. Sedlo ho těce mlátilo do zadku a zuby mu cvakaly. Dal ostrahy dolů, jak mu Coe několikrát během dne připomínal, a postavil se ve třmenech. Najednou mu přestaly cvakat zuby a hlava mu poskakovala jen tolik, aby měl jasný výhled dopředu. Aha! Řekl Jimmy a boky mu ly současně s koňským krokem, zatímco vrek těla zůstával v jedné rovině se silnicí.</p> <p>Jeden prchavý okamik si Jimmy pomyslel: tenhle jezdící podnik není tak patný, kdy si udríte zdravý rozum. Pak se kůň rozhodl, e ho běh unavuje, a pouze díky svým ďábelským reflexům a skvělému smyslu pro rovnováhu se Jimmy udrel, aby ho to nevymrtilo z koňského hřbetu a on s bolestivými následky nepřistál na tvrdý povrch silnice. Tak se stalo, e seděl před sedlem a objímal zvířeti krk. Kůň se zdál podráděný nečekaným projevem lásky a s odfrknutím se dal do klusu, take Jimmymu opět začaly cvakat zuby.</p> <p>Jimmy se posunul zpátky do sedla a začal v klusu vysedávat. Chystal se pokusit o cval, kdy kůň začal stoupat do svahu.</p> <p>Za dalím kopcem bylo rozlehlé, opevněné sídlo - prakticky hrad - s hradním příkopem kolem. Leelo mezi poněkud zanedbávanými zahradami, kolem nich stála nízká zeď s eleznou bránou na konci cesty, která odbočovala z hlavní silnice. Ti dva mui k bráně zamířili jako ztracená kuřata ke kvočně.</p> <p>Jimmy náhle zabrzdil, nebo to moná udělal jeho kůň. Cítil zlo téměř přesně tak, jako by mu něco velmi mrtvého a velmi studeného přejelo rukou po páteři a pak tu ruku vrazilo do něho, aby mu sevřelo vnitřnosti. Zakřičel, ani by chtěl, a kůň na protest zařehtal. Pak Jimmy náhle zjistil, e míří cvalem zpátky ke Konci světa a e si nemůe vzpomenout na ádný z pokynů. Jen s obtíemi dokázal zabrzdit. Nahnul se v sedle dozadu, zapřel se nohama ve třmenech a táhl koni hlavu dolů, dokud se chřípí takřka nedotýkalo hrudi zvířete.</p> <p>Jimmy se rozhlédl a přitom těce oddychoval. Coe mu byl hned v patách, vypadal bledě a pochmurně, i kdy svého koně ovládal lépe.</p> <p>“Co to bylo?” zeptal se mladý zloděj. “Ruthie, co to bylo?”</p> <p>Trvalo dlouho, ne starí mu odpověděl. “Nevím,” pravil. Podíval se rychle na Jimmyho. “I kdy je dobré vědět, e jsem nebyl sám, kdo to cítil.” Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. “Měli bychom odsud zmizet pro případ, e polou někoho, aby nás hledal. Jsem si docela jistý, e bych tyhle dva bandity zvládl, ale nechci narazit na tucet gardistů domácí stráe.” Vyrazil po silnici, pak se ohlédl přes rameno. “Ty zůstává?”</p> <p>Jimmy se podíval na něj a pak zpátky směrem k sídlu. “Ne, pane,” řekl a vyrazil taky.</p><empty-line /><p>“Kde jste byli? Chtěl jsem, aby tady byl včera večer!”</p> <p>Rip ten hlas nepoznával. Znělo to jako hlas velmi mrzutého starého mue. Chlapec se cítil legračně, jako kdy byl minulou zimu nemocný a pořád spal. Bylo mu příli teplo a byl příli zabalen, ale kdy se chtěl pohnout, zjistil, e je příli unavený, ne aby s tím něco udělal. Nedokázal se ani obtěovat, aby otevřel oči. Kromě toho by se mu ruce nepohnuly. Nohy měl zastrčené pod sebe a jemu zrovna nepřipadalo, e by dokázal přemýlet o tom, co dělat dál. Mohl vak poslouchat.</p> <p>“Omlouvám se, můj pane. Ale místo, kde byl chlapec, bylo daleko odsud. Odjeli jsme z Konce světa dnes za svítání, pane.” Toto byl bručivý hlas, který slýchal nedávno. Nikdy předtím nezněl tak hezky.</p> <p>“Za svítání, říká! A trvalo vám půl dne, ne jste se sem dostali! Nesli jste koně na zádech? Chodili jste po rukou jako kejklíři? Pět hodin!”</p> <p>“No dobře, pane, jestli sme se moc zpozdili a nedotáhli ho sem včera v noci, co na tom, dy sme dnes ráno hýčkali koně? Ty ubohý stvoření sou tak unavený, pane.”</p> <p>To byl hlas lasičky, nebo tak o něm Rip aspoň přemýlel. A i teď nezněl hezky, ale vemlouvavě, kníkavě a protivně.</p> <p>“Drzost!” zařval starý mu. Ozval se tlumený zvuk, jak někdo dostává pohlavek. “Vemte si vae peníze a ven!”</p> <p>Následoval cinkavý zvuk, poněkud tlumený, jako kdy na zem dopadne váček s mincemi. Pak bylo ticho, které trvalo příli dlouho. Rip se nepohodlně posunul a přál si, aby vichni zmlkli a li pryč.</p> <p>“Děkuji ti, pane,” řekl konečně bručoun.</p> <p>Ripa něco zvedlo a cítil, jak ho někdo nese. Nebylo to nepohodlné a tato osoba nemluvila, co byla úleva. Uslyel cvaknutí odemykaného zámku, pak otvírání dveří. Potom dalí chůze, přičem po chvíli následoval zvuk dalích odemykaných dveří. Pak cítil, jak ho někdo dává dolů na cosi měkkého. Uvolnil se a konečně se uvelebil ke spánku.</p><empty-line /><p>Rip se probouzel, jako by vyplavával z tmavého místa. Zamrkal a zahýbal se. Nevěděl, kde je. Pak vycítil něčí přítomnost a posadil se, protíraje si oči.</p> <p>“Je vzhůru!”</p> <p>Rip překvapením otevřel oči. Před ním stála dívka s tmavýma očima a kudrnatými hnědými vlasy. Vypadala o rok nebo dva starí ne Rip a i kdy byla dost útlá, byla ani ne o půl hlavy vyí. Usmála se. “Já jsem Neesa,” řekla. “Kdo jsi ty?”</p> <p>Byl v místnosti - velké místnosti, větí ne celý dům jeho rodiny! A postel byla taky veliká, větí ne postel maminky a tatínka, s hladkými prostěradly. Na stěně visely závěsy, v nich byly vytkány obrazy jako ze starých příběhů.</p> <p>Úplně ho překvapilo, kdy na postel hupsl chlapec přiblině jeho věku a začal poskakovat nahoru a dolů.</p> <p>“Jak se menuje? Jak se menuje? Jak se menuje?” křičel chlapec radostně.</p> <p>“Přestaň s tím, Kayi!” řekla starí dívka a ouchla do chlapce tak, e se svalil na záda. “Ví, jaké to je, kdy se probudí.”</p> <p>Kay se zahihňal. Dívčina pohledu si nevímal. Ta nabídla Ripovi hrnek. “Má ízeň?” zeptala se.</p> <p>Rip přikývl, vzal hrnek a vyprázdnil jej. Několika velkými douky vypil jeho obsah. Byl to nějaký druh ovocné ávy, ale ne jako jablečný mot, spí něco z bobulí.</p> <p>Zalapal po vzduchu a řekl: “Díky.”</p> <p>“Měla jsem ízeň, která se zdála být věčná,” řekla dívka. “Já jsem Amanda. Moje rodina mi říká Mandy.” Byla starí ne Rip. Vypadala, e je asi tak stará jako Lorrie, ale narozdíl od jeho sestry vypadala Mandy váně, se svými světlými blonďatými vlasy a bledýma modrýma očima.</p> <p>“Rip,” představil se. “Kde to jsem?”</p> <p>V místnost, ve které byl, byly pod látkou kamenné zdi. Na chvíli pocítil úctu k tomu, jak velké mnoství honosné látky tam je. Věděl, jak dlouho maminka a Lorrie musí pracovat, aby jí vytvořily dost jen na novou koili.</p> <p>Kameny úhledně opracované do bloků, ne jako kameny v krbu u nich doma. Lidé ve směných atech na koních se vlnili v průvanu. Příli tepla tu skutečně nebylo a ve vzduchu byl divný plesnivý zápach, který se mu moc nelíbil. Na posteli, rozhlédl se kolem - ne, na postelích - byla spousta přikrývek. Ta jeho měla dokonce střechu na způsob ozdobného stanu.</p> <p>“Jsi v mé posteli,” řekla Mandy. Ne e by ho z ní chtěla hned vykopnout, ale jako by mu jen dávala vědět, e v ní nemůe zůstat navdy.</p> <p>“Jsme na nějakém hradě?” zeptal se Rip. Nenapadlo ho jiné místo, kde by byly kamenné stěny. A - to slovo mé naučil Emmet, kdy mi vyprávěl příběh o králi Aktérovi - tapisérie! Ano, to jsou tapisérie! A králové bydlí v kamenných hradech.</p> <p>Mandy pokrčila rameny. “Předpokládám, e je to hrad.”</p> <p>“Nemůeme jít ven,” dodala Neesa. Rozhlédla se kolem a ovinula pae kolem těla, jako kdyby jí byla zima.</p> <p>“Občas přijdou a někoho odvedou,” řekl Kay. Sníil hlas do epotu: “A nikdy se nevrátí zpátky.”</p> <p>Rip se rozhlédl. Nevěděl, co se stalo, proč není v bezpečí doma u svých rodičů. Byl vyděený. “Moná přili jejich mámy a tátové a odvedli je domů,” řekl s nadějí.</p> <p>Kay zkroutil obličej do skutečně alostného výrazu. “Právě ses sem dostal! Nic neví!” Seskočil z postele a běel k jedné z dalích postelí. Vrhl se na ni a otočil se k nim zády. Rip slyel, jak Kay vzlyká do přikrývek.</p> <p>Rip jemně řekl: “Chci svoji maminku a tatínka.” Z očí mu vytryskly slzy. Mandy ho chvilku pozorovala, pak se k němu přisunula a dala mu ruku kolem ramen. “On je jen vystraený. Berou víc chlapce. Jsem zde u dlouho a zatím odsud vzali čtyři chlapce.” Ztiila hlas jetě víc a ukla se prstem do spánku. “Kay nemá docela pravdu. Má deset let jako Neesa, ale chová se jako pětiletý.” Jetě víc ztiila hlas. “Ani Neesa nemá pravdu. Vidí a slyí věci.” Ripa překvapilo, kdy se dozvěděl, e má Kay deset roků. Nevypadal na ně, ani se tak nechoval.</p> <p>Rip byl na svých sedm statný a houevnatý. Motal se kolem, kdy jeho otec poráel zvířata a pomáhal sestře stahovat králíky, které ulovila. Byl povahy spí tiché a odtaité, ne aby křičel nebo si stěoval. Tie řekl: “Mám strach.”</p> <p>Mandy ho poplácala po rameni. “My vichni máme strach, chlapče. Má hlad?” zeptala se.</p> <p>“Jídlo pomůe,” řekla Neesa. Oči jí zářily a ona přikývla.</p> <p>Rip se zcela posadil a sunul se dopředu, dokud nedokázal přehodit nohy přes okraj postele, kde se opile kýval, ne přepadl na záda.</p> <p>Mandy si povzdychla a vstala. “Zůstaň tady. Něco přinesu.”</p> <p>“Asi bych neměl,” řekl. Opět se mu zvedal aludek.</p> <p>“Jedl jsi dneska?” zeptala se ho.</p> <p>“Nevím.” Zamračil se. Kromě příleitostných poznámek ve tmě, pronesených Bručounem nebo Lasičkou, si nemohl na nic vzpomenout. Kde byli jeho otec a matka? Vůbec nemohl cítit mámu, to bylo divné. Bylo to, jako by přiel o zub a zůstala po něm díra, ne naroste zub nový. Moná tentokrát nic nového nepřijde. Lorrie? Natáhl se po ní a cítil, velmi slabě a daleko, ozvěnu její přítomnosti. Moná byl jen příli daleko od své matky, aby ji cítil. Něco mu vak říkalo, e tomu tak nebude. Cítil to jako vzpomínku, ale bez obrázků a zvuků, které se vzpomínáním přicházejí.</p> <p>“Kde je tvoje matka?” zeptal se Mandy.</p> <p>Upustila mu talíř s uzeným masem, sýrem a jablky do klína a chladně se na něj podívala. “Nemluvíme o nich,” řekla.</p> <p>“Proč ne?” doadoval se a myslel si, e dostatečně sluně.</p> <p>“To je tvoje postel,” ukázala na lůko v rohu.</p> <p>Rip věděl, e mu to říká, aby ztratil nit. Opatrně sklouzl z okraje vysoké postele a vstal. Na chvíli si nebyl jistý, jestli neupadne. “Nezlob se,” řekl. “Nerozumím.” Zavrtěl hlavou. “Proč jsme tady? Kde jsme? Chci jen vědět, co se děje.”</p> <p>“Bě si sednout na svoji postel a najez se,” vytěkla Mandy. Vyskočila na svou postel a sedla si. Objala si kolena a koukala přes ně na Ripa. Viděl, e jí svítí oči, jako kdyby se snaila neplakat.</p> <p>Uveden do rozpaků a trochu zraněn přeel Rip k posteli v rohu a posadil se. Svěsil hlavu nad talířem, tak aby neviděli, jak mu slzy tečou po tvářích, a nacpal si velký kus masa do úst. Nechtěl plakat, ale nemohl si pomoci. Dokonce ani Lorrie, kdy na něho byla natvaná, s ním nezacházela tak, jako by se ani na nic nezeptal.</p> <p>“Nevíme nic,” řekl Kay do těkého ticha. Pláč ho přeel “Nikdo s námi nemluví. Přinesou nám jídlo, ale neřeknou ani slovo. Přicházejí jen, aby přinesli jídlo a vodu a aby uklidili.”</p> <p>“Nebo někoho přivedli či odvedli,” dodala Mandy. “To je ve, co víme.”</p> <p>“Ale my si myslíme…” začal Kay.</p> <p>“My si myslíme, e jsou nai rodiče mrtví,” doplnila Mandy.</p> <p>“Ne!” Neesa vykřikla, obličej jí hněvem zrudl, kdy uhodila Mandy do ruky.</p> <p>“Au! Jdi z mé postele, hned teď!” poručila Mandy a strčila do mladí dívky.</p> <p>Neesa dopadla na zem a rozplakala se. Kay zakoulel očima a přetáhl si poltář přes hlavu, zatímco Mandy zkříila ruce a nevímala si jich. Rip odloil talíř. Přeel k dívce a objal ji. Ona se k němu přitiskla a plakala, jako by jí mělo puknout srdce.</p> <p>“Nechci, aby můj tatínek a maminka byli mrtví,” naříkala.</p> <p>“Moná jsou v pořádku,” pokouel se ji Rip utěit. “To my nevíme.”</p> <p>Popotáhla a vzhlédla k němu. Pak přikývla. “Ano, moná jsou v pořádku.” Zvedla se na nohy. Krátce se na něj usmála a přela ke své posteli, kde posbírala balíček látky a přinesla si ho s sebou zpátky. Sedla si vedle Ripa a začala důkladně houpat raneček na rukou, přičem hlasitě zpívala.</p> <p>Alespoň, e zpívá, pomyslel si Rip. Nemělo to melodii ani slova, ale myslel si, e to má být ukolébavka a balíček látky e je dítě. Vstal a el zpátky ke své posteli a svému jídlu.</p> <p>Sýr byl úasný: voněl měkce a jemně a měl lehce oříkovou příchu. Nikdy předtím nic podobného neochutnal a rozhlédl se lačně po talíři po dalím kousku.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>O dva dny později se Rip probudil rozhodnutý, e ze svého luxusního vězení uteče. Byl příli mladý na to, aby rozpoznal, e byl nadrogován, věděl vak, e se cosi změnilo hned, jakmile se probudil. Měl strach a chyběla mu rodina, cítil vak, jak ho Lorrie někde tam venku uklidňuje. Také vak nějak věděl, e jeho jediná naděje, e někdy opět uvidí svou rodinu, se začíná vzdalovat.</p> <p>Nelíbilo se mu ádné z ostatních dětí. Dobře, neměl nerad Neesu, ale ona byla po větinu času hodně otravná. Pořád zpívala. První noc nemohl usnout, protoe nikdy nepřestávala. Tak k ní přiel a poádal ji, aby byla zticha. Pak si uvědomil, e zpívala ze spaní a e stále jetě zpívá!</p> <p>Mandy se převalila a řekla: “Dělá to pořád. Zvykne si na to.”</p> <p>On vak nemyslel, e si zvykne. A dočista nenáviděl Kaye. Byl moná větí a starí, ale jak Mandy říkala, choval se, jako by měl jen polovinu svého věku. Rip si byl jistý, e pokud se odtud rychle nedostane, pokusí se Kaye zabít. Kay kousal a típal a rád se k člověku připlíil a něco z toho mu provedl. Rip ho u jednou pratil do aludku tak tvrdě, e se Kay skoro pozvracel a seděl na podlaze, kde dlouho lapal po dechu. Přesto se zdálo, e mu to nevadí. Kay se chvíli drel stranou, moná hodinu, pak típl a utekl, snae se ukrýt pod postelí. Mandy ani Neesu netrápil tak jako Ripa, take ho Mandy musela naučit, aby je nechal na pokoji. Nyní vak Rip věděl, e musí Kaye zbít, aby ho donutil přestat, a Rip nikoho bít nechtěl. Jen se chtěl dostat domů. Kromě toho nevěděl, jestli by Kaye přepral, pokud by nějak neměl navrch.</p> <p>Taky měl obavy z pocitu, e ho někdo sleduje. Předchozího rána se probudil a cítil, jak se nad ním někdo sklání. Ale kdy otevřel oči, nikdo tam nebyl. Ten pocit vak nezmizel, dokud se neprotáhl. Od té doby cítil, jako by za ním někdo stál, hleděl na něho nebo mu drel něco přes hlavu. Občas to bylo, jak by ho sledovalo víc osob.</p> <p>“Mandy,” zaeptal.</p> <p>Vzhlédla na něho a on přeel k boční pelesti její postele.</p> <p>“Co?” zaeptala zpátky.</p> <p>“Cítí někdy jako… jako e tě někdo, koho nevidí, sleduje?”</p> <p>Mandy se natáhla, chytila ho za krk a přitáhla k sobě. “Buď zticha!” procedila mezi zuby. “Kdy se tom mluví nebo se na to myslí, je to horí.” Pleskla ho a pak nahlas řekla: “Teď bě z mé postele.”</p> <p>Mandy strávila zbytek dne tím, e na něj hleděla a odmítala mluvit, a on jí to skutečně nemohl mít za zlé. Měla pravdu, zhorovalo se to.</p> <p>Celý ten den cítil, jako by těsně u něho stáli lidé, nakláněli se nad něj a dívali se. Zkouel si toho nevímat, bylo to vak tak nepříjemné, e byl jen stěí schopen sníst večeři. Potom ho později v noci probudil pocit, e se ho někdo dotýká. Otevřel oči, aby spatřil černý obrys mue, který stál před ním. A pak byl mu pryč, z ničeho nic. Rip tie leel, úplně potichu, s pocitem, e tam ten mu pořád stojí, e nezamýlí nic dobrého a e nemá ádný obličej, viděl jen temnotu jako zhutnělý stín.</p> <p>Rip měl takový strach, e slyel tlukot vlastního srdce a chtělo se mu plakat, ale netroufal si, tak ho bolelo v hrdle, těce dýchal a ústa měl suchá jako bavlnu a potřeboval jít na nočník, ale nemohl. Chtěl probudit někoho z ostatních, aby nebyl v té tmě tak sám, ale bál se promluvit nahlas. Rip byl tak probraný, e ho ani nenapadlo, e by se měl uloit k spánku. Nějak vak usnul. A kdy se vzbudil, měl pocit, e se nad ním sklání někdo neviditelný. Leel tam a říkal si: musím se odtud dostat.</p> <p>Dvakrát denně přiel tlustý mu, který měl protivný obličej a který smrděl, aby jim přinesl jídlo, odnesl vědro s výkaly a nahradil ho prázdným. Jinak byly dveře zamčené a v oknech byly mříe. Stejně byli vysoko. Take by se Rip musel dostat ven, jakmile se otevřou dveře.</p> <p>“Chci se odtud dostat,” řekl ostatním.</p> <p>Dívky se na něj jen podívaly. Mandy pohrdavě, Neesa s očima navrch hlavy. Rip si nemyslel, e by věděla, o čem právě mluví.</p> <p>“Oh, oni přijdou a opravdu brzy tě teď odvedou,” trápil ho Kay. “A useknou ti hlavu, huuu!” Předstíral, e mává mečem.</p> <p>“Pravděpodobně přijdou nejdřív pro tebe,” vytěkl Rip. “Jsi tady déle ne já!”</p> <p>Kay zalapal po dechu, tak ho překvapila prudkost a pravdivost toho, co Rip právě řekl. Pak se pomátl a vyrazil na Ripa.</p> <p>“Přestaň s tím, Kayi,” vybuchla Mandy.</p> <p>Ze způsobu, jakým se druhý chlapec v průběhu své dráhy zastavil, Rip věděl, e měl ohledně Mandy, která párkrát poučila Kaye o tom, jak se má chovat, pravdu. Kay stále zíral, dělal to vak z bezpečné vzdálenosti.</p> <p>“Jak myslí, e se odtud můe dostat?” řekla Mandy.</p> <p>“Já nevím,” odpověděl Rip. “Asi mu přehodíme prostěradlo přes hlavu a zatímco se bude pokouet se ho zbavit, vyběhneme ze dveří.”</p> <p>Kay vyprskl smíchy. “To je tak hloupé! Je dvakrát větí ne ty. Ve, co svede udělat, bude hodit mu prostěradlo přes zadek a jeho mozek, který se tam asi nachází, ale oči a ruce jsou to, s čím by sis měl dělat starosti.” Smál se a ukazoval na Ripa. “Hlupák!”</p> <p>“Dr hubu, Kayi!” vytěkla Mandy. “S tím jsme si dělali starosti my vichni. Dosud jsme měli těstí, ale to nebude trvat věčně.” Mračila se na něho. Pak ztiila hlas. “Navíc… se to zhoruje.”</p> <p>Kayovi se rozířily oči a rychle se rozhlédl kolem. Zjevně ho polekalo, e i ona naráí na přítomnost těch, kteří je straí.</p> <p>“Jo. Tak přestaň předstírat, e nejsi vystraený stejně jako my ostatní a pomoz nám vymyslet, jak to uděláme,” zaječel Rip.</p> <p>Kay vypadal natvaně a paličatě, potom se vak rozzářil. “Hej! Já vím, můeme mu podrazit nohy! Pak přes něj můeme přehodit prostěradlo.”</p> <p>Mandy vypadala zamyleně. “A mohli bychom ho moná svázat tak, aby se nedokázal vyprostit.”</p> <p>“Mohli bychom mu vzít klíče,” řekl Rip, “a zavřít ho tady.”</p> <p>“Mohli bychom ho vzít holí přes hlavu!” křičela radostně Neesa. “Bong! Bong přes hlavu!”</p> <p>Ostatní se smáli. “Dobrý nápad!” řekl Rip a poplácal dívenku po zádech. “To je přesně to, co uděláme.”</p><empty-line /><p>Kdy přiel statný pečovatel s jejich snídaní, Rip a Kay byli na opačných stranách místnosti a házeli si s jablkem. Mu se otočil, aby postavil tác s jídlem na stůl, který obvykle býval u dveří, jen aby zjistil, e ho přestěhovali do středu místnosti a zakryli prostěradlem, které sahá a na zem.</p> <p>“Co to tady dělá?” zavrčel.</p> <p>Neesa zvedla prostěradlo na jedné straně a řekla povýeně: “To je můj dům a tady je místo, kde má být.” Pustila prostěradlo.</p> <p>“Vy dva,” řekl mu chlapcům, “přeneste ho sem zpátky.”</p> <p>“Ne!” zakřičela Neesa. Bylo ohromující, e tak mocný rozhněvaný zvuk mohl vycházet z tak drobného zdroje.</p> <p>“Prosím,” řekla Mandy a tvářila se bolestně, “můeme počkat, a si s ním přestane hrát? Kdy s ním pohneme, zbourá ječením dům.”</p> <p>“Ne! Ne!” vřískala Neesa a čím dál hlasitějím jekotem polekala i své přátele.</p> <p>“V pořádku!” křičel hlídač. Zavřel dveře tím, e do nich kopl, nemohl vak zamknout, protoe nesl těký tác. Díval se na děti. Ti dva chlapci teď seděli na podlaze, Mandy stále leela na posteli s očima dokořán a Neesa polohlasem pobrukovala své panence pod stolem. Uspokojen, e se nikdo nepohne, kráčel hlídač ke stolu.</p> <p>Tehdy Rip a Kay kubli za saténovou ňůru, kterou odvázali ze závěsů na posteli, ta vylétla z ukrytého místa pod kobercem asi do výe kotníků a velký mu el k zemi. Podnos společně s jídlem s obrovským řinčením dopadl na zem.</p> <p>Hlídač se snail rukama zastavit pád, ale za vyraeným dechem, kdy dopadl na podlahu, a rychlým, hlubokým sténáním, jak se něco - zápěstí nebo ruka - zlomilo, následovalo o něco později hlasité třesknutí jeho brady, kdy narazila na kameny.</p> <p>Mui se protočily panenky a ztratil vědomí. Dva chlapci ovinuli ňůru kolem hlídačových nohou. Mandy vyskočila z postele, stáhla prostěradlo ze stolu a přehodila ho stránému přes hlavu. Pak společně s Neesou popadly cípy kadá z jedné strany a Mandy je svázala do uzlu, čím stráného zabalila.</p> <p>“Pojďme!” řekl Rip.</p> <p>Děti posbíraly rozsypaný chléb, sýr a ovoce do povlaků na poltáře a vyběhly z místnosti. Pro Ripa to bylo jako vylézt z teplé vody na mrazivý vzduch a nedobrovolně mu začaly cvakat zuby. Pohlédl neklidně na ostatní a oni mu pohled vrátili, bledí a očividně roztřesení. Mandy se zadívala zpátky do místnosti za nimi.</p> <p>“Ne!” řekl Rip a zabouchl dveře. Otočil klíčem, který natěstí nael stále v zámku. “Nemůeme se vrátit. Pojďme odsud pryč.”</p> <p>Otočili hlavami doleva a doprava a zjistili, e jsou uprostřed chodby, která vypadá na obou koncích naprosto stejně: kamenné zdi, malá okna vysoko na jedné straně, dláděná podlaha, obrovské začerněné trámy vysoko nad hlavou.</p> <p>“Tudy,” řekla Neesa a ukázala doprava.</p> <p>“Proč?” zeptala se Mandy.</p> <p>Neesa řekla: “Protoe to je správná cesta.”</p> <p>Mandy pohlédla na Ripa a Kaye si nevímala. Potom pokrčila rameny a vydala se doprava. Mohla to být patná volba, ale aspoň to byla volba. Podle výhledu z úzkých oken museli být u střechy domu. “Hledejte schody,” zaeptala Neesa.</p> <p>Mandy se na Neesu podívala, ale neřekla nic.</p> <p>Rip se cítil hrozně, protoe to on vnutil ostatním mylenku na útěk, někdo to vak udělat musel. Nevěděl, proč starí děti připustily, aby se jakkoli příerné věci staly těm dětem, které předtím zmizely, on to vak snáet nehodlal. Nevěděl, jestli můe jednat jako vůdce bez ohledu na to, kolikrát u ho ve svých představách hrál, ale někdo jednat musí.</p> <p>Kdyby nebyl zavřel dveře, mohli být vichni zavření zase uvnitř. Nebylo tam bezpečno, ale tady venku se cítil opravdu v nebezpečí. Kvůli čemusi se zdálo, e se ochlazuje, jako by se v chodbě shromaďoval dav lidí nebo se k tomu aspoň chystal.</p> <p>Schody, pomyslel si Rip zoufale. Kde jsou ty schody?</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Neesa plakala, tie, unaveně a skutečně vystraeně. Slzy se jí hrnuly po tvářích a ona bojovala, aby nenadělala příli hluku. Přesto z ní vak vycházelo vysoko posazené naříkání, které snad ani nezahrnovalo nádechy, tak bylo nepřetrité. Svírala Ripovu ruku jako horký svěrák, táhla ho za sebou, na jednu stranu, pak na druhou. Nikdo jiný neměl představu, kam jít, tak ji prostě nechali, aby je vedla.</p> <p>Rip myslel, e má příli strach, aby si stěovala. Věděl, e on má. Drel ji za ruku, aby spí ujistil sám sebe, ne… Jinak by pořád musel myslet na tu neviditelnou věc, co neustále vypadala, e se na ně vrhne. Nebo na kousavou zimu, díky které viděl svůj dech, přestoe byl podzim jetě daleko.</p> <p>Plíili se tím obrovským domem, a jim to připadalo jako celé hodiny, a vichni byli vyčerpaní. Nali schody, ale kdy seli dvě patra, museli se otočit, aby se vyhnuli komusi, kdo el nahoru. A to byl kdokoliv, hnal je nahoru po schodech tři patra, ne se vydali po chodbě k dalímu záhybu. Zapadli do místnosti, zatímco kroky přede dveřmi přepochodovaly tam a zpátky a zdálo se, e se jim přitom něco vznáí nad hlavami. Aspoň si trochu odpočinuli, jinak by u nebyli schopni pohybu. Jakmile se kroky zastavily, proklouzli ven a dokázali sejít dvě poschodí. Stále vak byli chyceni do pasti na stejném podlaí, kde začali.</p> <p>A vechny místnosti byly prázdné a plné prachu a neviditelných pozorujících očí.</p> <p>Rip uvolnil Neesinu ruku a po pičkách přeel ke schoditi. Přikrčil se, vykoukl přes okraj, aby se podíval, a natahoval ui, aby slyel kadý pohyb na podlaích pod nimi. Konečně uspokojen zamával na ostatní a začali se plíit dolů po schodech. Ne se mohli dostat k dalímu mezipatru, uslyeli kroky a jako o závod vběhli do chodby před sebou, a se jim rozbuila srdce.</p> <p>Pocit neviditelného pronásledovatele se zvýraznil, kdy začal narůstat pocit hněvu, který je chtěl rozmačkat. Děti běely rychleji a lo jim to ztěka, vzduch jim tady připadal řidí a zima kousavějí, take začaly klopýtat a vzlykat.</p> <p>Musíme se schovat, pomyslel si Rip.</p> <p>V chodbě před nimi jako by na ně kývaly dveře. Popadl kliku a zatáhl, zjistil vak jen, e jsou zamčené. Rychle vytáhl klíč stráného a zkusil ho napasovat do zámku, ale ruce se mu příli třásly. Klíč byl jako ivý, jako by se pokouel dostat pryč, a Rip s pocitem marnosti vzlykl. Mandy ho popadla za rameno a on překvapením zalapal po dechu.</p> <p>“Pojďme!” pronikavě zaeptala. Tahala ho za koili.</p> <p>Ale Rip uchopil kliku dveří, protoe se nechtěl nechat odtáhnout, a jako zázrakem se dveře otevřely. Byly jen zaseknuté! Teď on popadl Mandy za sukni, otevřel dveře a zároveň ji táhl za sebou. Druhé dvě děti je následovaly. On a Mandy společně zavřeli dveře a plnou váhou se o ně opřeli. Něco do nich zvenčí udeřilo a dveře se otřásly v rámu, co způsobilo, e se z omítky na podlahu snesl oblak prachu.</p> <p>Rip cítil, jak cosi zlého mlátí do dveří a pak uskakuje, buď zraněné nebo vystraené. Ale neodelo to daleko. To také cítil. Přesto měl na chvíli pocit bezpečí. Větí ne v jejich vězení nahoře. Otočil se, aby se rozhlédl po místnosti, ve které se nacházeli. Kay a Neesa na něj hleděli, bledí a vystraení. Mandy, která stála vedle něho, vzdychla a sesula se na podlahu, schoulila se do klubíčka a dívala se do prázdna.</p> <p>Rip se rozhlédl. Byli v lonici, která byla vybavena strohým a jednoduchým nábytkem, který vak byl precizně vyroben, jako v celé řadě starých Emmetových příběhů nebo v těch o palácích v nebi, které mu vyprávěla maminka. Vechen nábytek byl jemně vyřezán z tmavého dřeva a vyletěn, a idle byly potaeny jemnou vlněnou látkou se vzory. Na stěnách nebyla ani zrcadla ani obrazy nebo velké látkové závěsy jako ve druhé místnosti, přesto vak Rip věděl, e tuto místnost pouívá panstvo. Pak si viml, e Neesa někam hledí a otočil se, aby viděl, kam. Naproti místu, kde stál, byl dveřní výklenek.</p> <p>Neesa ukázala prstem a řekla slabě: “Ona je tam.” Jako by ho něco přitahovalo, el k výklenku, ale kdy se k němu dostal, zaváhal. Za těmi dveřmi bylo cosi zlého. Ne něco samo o sobě zkaeného jako to, co na ně čekalo venku na chodbě. Bylo to, jako by se v místnosti za dveřmi stalo cosi patného.</p> <p>Ale Rip se musel podívat a strach mu v tom dlouho nebránil. Otevřel dveře. Místnost byla tmavá, jako by tam stále spočívaly stíny noci, a svíčky ji osvětlovaly jen slabě. Uprostřed místnosti byla postel a na posteli krásná mladá ena. Spala? Ne, nedýchala. Ta ena byla mrtvá. Nechtěně o krok ustoupil, pak se zarazil.</p> <p>Podíval se na enu blíe, fascinovaný a vyděený. V hrůze se pomalu nadechl. Nějak si uvědomil, e ačkoliv by měla být mrtvá, tak není. Pak zabouchl dveře a opřel se o ně. Bylo mu patně. Kdy vzhlédl, viděl, e i ostatní viděli to, co on. Cítili jste to? zajímalo ho, ale neodvaoval se nic říct nahlas. Bylo to jako postavy. Z nějakého důvodu si nemyslel, e by bylo moudré přiznat, co cítil.</p> <p>“To je mrtvá paní,” řekl Kay, bělejí ne kdy jindy.</p> <p>Neesa zaeptala: “Ne. Ona není mrtvá.”</p> <p>“Ale nehýbe se,” řekl Rip. “Nedýchá.”</p> <p>“Ona není mrtvá,” zopakovala Neesa. “Mluví ke mně.”</p> <p>“Nemůeme tady zůstat!” řekl Rip alovačně a panicky.</p> <p>Ostatní se na něj překvapeně podívali. Mandy řekla: “Kam jinam můeme jít?”</p> <p>Rip na tom trval. “Nemůeme tady zůstat!”</p> <p>Kay si sedl do křesla, co stálo nejblíe u dveří, a řekl: “Nemůu se hnout.”</p> <p>Neesa přila a poloila Ripovi ruku na rameno. “To je v pořádku. Tady budeme v bezpečí… na malou chvíli.”</p> <p>Rip nevěděl, co říci. Neměl představu, kde jinde by se mohli schovat, a tak si sedl na zem. Byl unavený a hladový a vystraený. Právě teď, navzdory té paní v sousední místnosti, bylo toto místo bezpečnějí ne kterékoli jiné, kterými od probuzení proel.</p> <p>Rozhlédl se po místnosti. Na stole vedle postele stála karafa a číe. Přeel k číi a přičichl si. Víno. Pokrčil nos - neměl rád víno, pokud nebylo dostatečně smíené s vodou. Měl vak dost velkou ízeň, ne aby mu to doopravdy vadilo. Napil se a polkl.</p> <p>Oči se mu rozířily. Bylo dobré! Voňavé teplo se mu ířilo ústy a hrdlem a do aludku. Odtud pospíchalo, aby mu prohřálo kůi. Podíval se nejistě na Neesu a pak se rozhodl, e by jí troka neublíila. Bezpochyby měla stejnou ízeň jako on.</p> <p>“Najíme se,” řekl. Vzal karafu a číi a sedl si doprostřed podlahy. Mandy si olízla rty, potom přikývla a vytáhla chleba a sýr ze svého povlaku na poltář. Neesa si z bochníku pořádně ukousla a tak úporně se přitom soustředila, a se Rip málem rozesmál.</p> <p>“Tady nemůeme jíst!” řekl Kay a stěí zůstával u epotu. “Tam vedle je mrtvá ena. Umřeme!”</p> <p>Mandy si odfrkla. Vzala od Neesy bochník a kus si z něho ulomila. “To je ta nejhloupějí věc, jakou jsem kdy slyela. Vdycky se jí, kdy někdo zemře. Děda umřel a my vichni jsme jedli vechny ty moučníky a tak. Dokonce i máma, a to plakala.”</p> <p>“Vypij tohle,” řekl Rip a nabídl Kayovi číi vína.</p> <p>Kay odskočil, obličej plný znechucení. “Nebudu to pít! Je to určitě otrávené.”</p> <p>Rip zakroutil očima. “Není to otrávené. Právě jsem něco upil, vypadám, jako bych byl otrávený?”</p> <p>“Navíc,” dodala Mandy, kdy Kayovi nabízela kousek chleba a pořádný kus sýra, “kdo by nechával jed na nočním stolku?”</p> <p>“Trochu si vezmu!” řekla Neesa, natahujíc se po poháru.</p> <p>Rip jí ho dal. Kdy třikrát polkla, Mandy jí stlačila ruku dolů a řekla: “U jen jeden douek. Můe nám taky něco nechat.” Rip přikývl. Jako kadý chlapec z farmy byl svědkem, jak příli mnoho vína působí na jeho otce a ostatní mue v oblasti během slavností, a věděl, e není třeba mnoho, aby se malá dívka úplně opila.</p> <p>Zdálo se, e si Neesa začne stěovat, kdy Rip odtahoval číi pryč, ale nechala si námitky pro sebe. Kay se s provinilým výrazem natáhl po poháru.</p> <p>“Počkej, a na tebe dojde řada,” odbyla ho Mandy a zabavila pohár pro sebe.</p> <p>Kay se na ni slabě usmál a otočil se zády. el k oknu a vyhlédl ven. “Mohli bychom se odsud dostat ven, kdybychom svázali prostěradla?” zeptal se.</p> <p>Rip přeel k němu a taky vyhlédl z okna. Přímo dolů na vydláděný dvůr to bylo přiblině čtyřicet stop. Jen se na Kaye podíval a přeel zpátky k ostatním.</p> <p>Kay se otočil od okna, napulil rty a sklouzl podél zdi, kde si sedl na bobek a jedl svůj chléb. Po chvíli začal popotahovat a pak doopravdy plakat. Byl na něho smutný a nepřitalivý pohled, tváře měl rudé, ústa iroce otevřená a odhalující napůl sevýkané drobky chleba.</p> <p>Rip a Mandy se neklidně podívali jeden na druhého, nebyli si jistí, jak mají reagovat. Tohle vůbec nebyl Kay. Ten by se nelítostně smál, kdyby se tak úplně sesypal někdo z nich. Neesa se na okamik na Kaye podívala, pak se zvedla z podlahy a přela k němu, aby ho poplácala po rameni. “Nebuď smutný,” řekla.</p> <p>Po chvíli Kay pohlédl na Ripa a slzy mu tekly proudem. “Omlouvám se,” řekl chraptivě. “Omlouvám se. Ale mám takový strach.” Předklonil se, opřel si tvář o Neesinu hlavu a stále plakal.</p> <p>Neesa se zamračila a pak si poloila ruku na temeno. “Zmáčí mi vlasy,” obvinila ho.</p> <p>“Promiň,” řekl Kay a zvedl hlavu. Přestával svůj pláč kontrolovat.</p> <p>“Vichni máme strach,” ujistil ho Rip. “nerad to říkám, ale bojím se.”</p> <p>“Ale co budeme dělat?” zeptal se Kay a hrozilo, e se zase dá do pláče. Ukázal na protilehlé dveře. “Za nimi je mrtvá ena.” Potom ukázal na vnějí dveře: “A na chodbě je duch. Nemůeme se dostat ven oknem. Co budeme dělat?”</p> <p>Mandy k němu přisunula pohár, ne mohl znovu začít. “Pij,” pravila prudce a důrazně. Kay tak učinil a zdálo se, e to pomohlo.</p> <p>Rip hleděl zádumčivě na protějí zeď. Byla zdobená dřevořezbou rostlin v nádobě. Bylo to velmi vypracované dílo se spirálami, ne moc hezké, ale dobře provedené. Jak tak koukal, zdálo se mu, e se stěnou není něco v pořádku. Podle způsobu, jakým vyčnívala do místnosti, by za ní měla být toaleta, ale nebyla. A teď, kdy o tom tak přemýlel, stěna chodby byla rovná a hladká. Tak proč je ta zeď zevnitř tak skloněná? Můe to být tajný průchod, který pouil král Akter, aby unikl zlému strýci? zamyslel se.</p> <p>Náhle Neesa řekla: “Ano!” Vstala a rovnou kráčela k místu na zdi, na které hleděl Rip, jako by byla zhypnotizovaná. Pak začala mačkat na kadou bobuli a na střed květiny, sledovala kadé vinutí listu, hledala něco, na co by se dalo zatlačit.</p> <p>Rip si tehdy, kdy mu Emmet vyprávěl o tajném průchodu, nebyl příli jistý, co to je nebo jak to funguje, ale taky tehdy jetě neviděl skutečný hrad. Byly tak veliké. Mohl by se teď dívat na jeden z průchodů?</p> <p>“Co to dělá?” ptala se Mandy.</p> <p>Neesa zmáčkla poslední výstupek. Pod jejími prsty se zanořil a cosi cvaklo. Stěna s měkkým zaskřípnutím odhalila vstup. Rip se přiblíil a dlouze na něj bez dechu hleděl, ne se Kay a Mandy postavili vedle něho.</p> <p>“Otevři to,” řekl Kay, celý bledý a omámený.</p> <p>Rip to udělal. Vstup odkryl pár schodů vedoucích do hluboké temnoty.</p> <p>“Tma,” řekla Neesa a popadla Mandy za ruku.</p> <p>“Budeme potřebovat svíčky,” řekla Mandy, vdy praktická. “Nějaké jsou v místnosti s tou enou…”</p> <p>“Ne!” řekl Kay a chytil ji za ruku. “Nechoď tam!”</p> <p>Rip tie souhlasil.</p> <p>“Dobrá, co tedy máme dělat?” tázala se. “Kdy vezmeme tuto,” ukázala na noční stolek, “budou vědět, e tu někdo byl.”</p> <p>“Tak jako tak budou vědět, e tu někdo byl,” pravil Rip. “Vypili jsme větinu vína, vzpomíná?”</p> <p>“Ale kdy vezmeme tu svíčku, snadno si domyslí, e jsme li tudy.” Mandy se tvářila tvrdohlavě.</p> <p>“Nebudou to vědět!” trval na svém Rip. “Museli by najít průchod, stejně jako Neesa.” Pak se podíval na Neesu. “Přemýlel jsem o tajné chodbě, protoe mi o ní jednou vyprávěl táta. Jaks to věděla ty?”</p> <p>“Nevěděla,” odpověděla Neesa. “Ona mi to řekla.” Kývla hlavou směrem k sousednímu pokoji.</p> <p>Rip se neovládl a pokrčil rameny. “Podívej, můou si myslet, e jsme tady byli, ale budou si myslet, e jsme odeli dveřmi.” Přeel ke dveřím a odemkl je, najednou si byl jistý, e a je pronásleduje cokoliv, není to tam. Nedokázal říct, proč to ví, jen e to tak cítil. “Tak, budou hledat vude, a i kdyby se vrátili a nali tento průchod, budeme u dávno pryč,” vysvětloval Rip.</p> <p>el k nočnímu stolku, zkontroloval zásuvku a nael dvě dalí svíčky a zapalovač. Jednu dal Mandy, druhou si strčil za koili, pak zapálil tu, co Mandy drela, a převzal ji od ní. Byly to velmi dobré svíčky - z vosku, ne z loje - máma měla tři takové ke zvlátním příleitostem. Pak si dal zapalovač za koili k druhé svíčce.</p> <p>Rip a Mandy se dlouze podívali jeden na druhého, pak Mandy zailhala směrem k chodbě. Zhluboka se nadechla. “Jdi první,” řekla. “Půjdu za tebou.</p> <p>Rip se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a doufal, e to není znát. I on se bál tmavé díry mezi zdmi. Ale jeliko neměli jinou cestu, předpokládal, e by se stejně tak dobře mohli vyrovnat s touto.</p><empty-line /><p>Plaché klepání na dveře laboratoře donutilo Lymana Malachyho zvednout hlavu od pracovního stolu. Pohlédl na barona, který seděl vedle něho a který se mračil.</p> <p>“Vstupte,” řekl Malachy. Utřel si ruce a udělal krok ke dveřím. Baron vstal z křesla a odloil knihu.</p> <p>Velmi nervózní a umatěný oldák otevřel dveře a doel do poloviny pokoje. Jeho drení těla bylo nemoně uctivé.</p> <p>“Lituji, e vás vyruuji v práci,” řekl mu, téměř neustále se přitom klaněl a očima těkal po geometrických tvarech na pergamenech připendlených na stěnách, po věcech nakreslených křídou na podlaze, po knihách a nástrojích.</p> <p>“Ty, hm, ty děti…”</p> <p>Lyman zavřel oči. Věděl, e to budou patné zprávy, ale pokud se něco stalo těm dětem, budou padat hlavy. “Aaa-no?” řekl nahlas.</p> <p>“Oni, hm, ti malí spratci utekli, urozenosti.”</p> <p>Baron změnil postoj a Lyman věděl, ani by se podíval, e se na posla dívá tak, e by snad omdlel i silný mu. Tento hlupák silný nebyl. Čaroděj se pohnul, aby zmírnil napětí.</p> <p>“Má na mysli, e se dostali ze své místnosti,” řekl Lyman klidně. “Vzhledem k tomu, e se nemůou dostat z tohoto domu.” Přes rameno směrem k baronovi řekl: “Přijal jsem opatření.” Obrátil se zpátky k oldákovi. “Take budou někde v domě.” Zatřepáním ruky naznačil, e ho propoutí, a řekl: “Jdi a najdi je. A dej pozor, abys je nezranil. Moc pochybuji, e by se ti líbily následky, kdybys jen jednomu z nich způsobil malé krábnutí. Rozumí?”</p> <p>Mu přikývl, s úklonou vycouval a zavřel za sebou dveře. Lyman pokrčil rameny. “Zatracená nepříjemnost!”</p> <p>Bernarr se zamračil. “Vskutku,” řekl chladně. Opět se posadil. “Proč jich má tolik najednou? Dalího nebudeme potřebovat dřív ne za týden.”</p> <p>Čaroděj se kousal do rtů a zamyleně hleděl na barona. Pak přeel a přisunul křeslo blí ke křeslu, na kterém seděl Bernarr. “Sesbíral jsem je z několika důvodů,” připustil. “Za prvé není tak snadné najít dítě narozené v den, kdy tvoje paní… vstoupila do současného stavu. A i kdy kouzlo, které jsme nali, aby jí prodlouilo ivot za pouití ivotní energie těchto dětí, přinejmením zabraňuje zhorování jejího stavu, nu,” rozevřel dlaně a pokrčil rameny, “vůbec ho nezlepuje.”</p> <p>“Myslel jsem, e jsem posledně něco viděl,” řekl Bernarr. Hleděl do dálky, jako by si něco připomínal. “Pohnula ústy a prstem, jsem si jistý, e jsem viděl, jak se prst, i kdy velmi slabě, pohnul.”</p> <p>“Hm, hm, ano, dost moná,” souhlasil Lyman. “My vak potřebujeme víc, mnohem víc, můj pane. Koneckonců naím cílem je osvobodit ji zcela, nebo ne?”</p> <p>Bernarr přesunul pohled na čaroděje a přimhouřil oči. “Co má na mysli?” zeptal se pomalu a tie.</p> <p>Lyman si vzrueně mnul ruce. “Právě ta kniha, kterou čte, mě na ten nápad přivedla,” řekl. “Pokud dokáeme dostatečně zvětit ivotní energii, moná v léčbě uspějeme a probudíme tvou paní.”</p> <p>Baron se náhle rozlíceně nahnul dopředu a uchopil čaroděje svojí sukovitou rukou za přední část atů. “Proč jsi mi to neřekl předtím?”</p> <p>“Protoe jsem o tom nevěděl,” řekl Lyman se sklíčeným úsměvem. “Zrovna jsme tu knihu získali, jak ví.”</p> <p>Baron ho pustil a opřel se. “Uka!”</p> <p>Čaroděj vzal nervózně knihu, listoval stránkami a předloil ji baronovi, jakmile nael, co hledal.</p> <p>Bernarr studoval text, mračil se nad zvlátní starou formulací. Pak zvedl obočí a otevřel ústa.</p> <p>“Sedmkrát sedm,” zabreptal čaroděj. “Mystické číslo, ví.”</p> <p>“Čtyřicet devět?” řekl Bernarr nevěřícně. “Čtyřicet devět! Zbláznil ses? Proč ne devětkrát devět? To je také mystické číslo.”</p> <p>“Není třeba,” mávl Lyman rukou. “Účinnost se s vyím počtem obětí nezvyuje.”</p> <p>“Je mi zle, kdy vradíme ty děti jednou za čas!” vyvolával baron. “Ale… čtyřicet devět? Budeme se koupat v krvi.”</p> <p>“Myslím, e účinnost se zvýí,” řekl Lyman, jako by baronovy námitky neslyel, “kdy je obětujeme vechny najednou.”</p> <p>Bernarr na něho zíral. “Čtyřicet devět najednou? To říká?”</p> <p>“Ano. Uvidí, vytvoříme prostředky, abychom najednou sebrali vechnu ivotní energii a nasměrovali ji k tvojí paní. Tak obrovský impuls bude určitě účinný.”</p> <p>“Právě teď navrhuje, e najmeme čtyřicet sedm pomocníků na tak krvavý čin?” Bernarr se na něj podíval ostraitě, jako by si nebyl jistý čarodějovým zdravým rozumem.</p> <p>“Bohové nás ochraňujte!” vykřikl Lyman. “Ne, ne, to vůbec ne. Náraz musí být absolutně stejný ve vech čtyřiceti devíti případech. Člověk by je nikdy nezkoordinoval, i kdyby to tvoji pomocníci nacvičovali celé týdny.”</p> <p>Zájem překonal baronovo znechucení a on se zeptal: “Jak tedy navrhuje takovou věc provést?”</p> <p>“Sestrojil jsem stroj.” Čaroděj vyskočil a el k pracovnímu stolu. Vrátil se se svitkem pergamenu a roztáhl jej na kolenou. “Vidí,” ukázal několik bodů na kresbě, “jakmile je uveden do chodu prvotní úder, vechny ostatní noe taky sestoupí.”</p> <p>Bernarr se nahnul nad kresbou a studoval podrobnosti. “Ale jak si můe být jistý, e bude mít dost tlaku?”</p> <p>“Proto jsou tady ty válce,” ukázal Lyman na kresbě. “Váí dvacet liber a noe budou samozřejmě velice ostré. Tak?” Podíval se na svého chlebodárce. “Co si myslí?”</p> <p>“Fascinující,” zamumlal Bernarr. Pak zavrtěl hlavou. “Ale nemůe se mi to líbit. Je dost patné brát jednoho po druhém, ale tolik naráz přitáhne pozornost.” Na okamik se zamyslel, pak opět zavrtěl hlavou. “Ne. Nevím, jak to můeme udělat.”</p> <p>Čaroděj se otočil zády, urazil se. “Dobře, samozřejmě ideálním řeením by bylo pouít dítě narozené přesně ve stejném okamiku, kdy byla tvoje paní ohroena. To by měl být tvůj syn.” Podíval se na barona s pevně stisknutými rty. “Ale nanetěstí jsi to impulzivně znemonil. e ano?”</p> <p>Bernarr na něho hleděl. “Mohl jsi tehdy něco říct,” poukázal.</p> <p>Lyman si odfrkl. “Moná,” řekl. “Ale tehdy jsi mi nevěřil a asi bys mě neposlechl. A byl jsi pochopitelně rozruený. Jiný mu by moná podlehl otcovskému impulsu a dítě si ponechal, zatímco by svoji milovanou nechal jít, ale ty jsi viděl chlapce jako příčinu její smrti -” pod černým pohledem Bernarra byl nucen své prohláení opravit, “- jejího neastného stavu a zbavil ses ho.”</p> <p>Přes baronův obličej něco přelétlo a nebylo to poprvé, co se Lyman divil, jestli v té volbě nebylo zahrnuto něco víc, ne čemu dokonce i po těch vech letech rozuměl. Řekl: “Přesto je to koda.” Na chvíli se zamyslel. “Um. Ví, kde ho pochovali? Snad bych mohl něco udělat s jeho kostmi.”</p> <p>Bernarr o tom přemýlel. “Nevím,” řekl nakonec. “Tehdy mě to nezajímalo. A ty ses nikdy nezmínil.” Zamračil se. “Zeptám se porodní báby. Stále ije v sousední vesnici. Bude vědět, co se s tím stvořením stalo.”</p> <p>“Výtečně, můj pane,” usmál se Lyman. “A dr se plánu a přemýlej o mých dalích návrzích. Obávám se, e bez tvého syna to asi bude jediný způsob, jak přivést tvoji paní zpět.”</p><empty-line /><p>Baronka Elaine se probudila s pocitem, e ji někdo volá. Ale nyní se nic neozývalo a volání, pokud nějaké bylo, se nezopakovalo. Myslelo jí to pomalu. Dokonce i její dech se zdál být nepřirozeně trhaný a Elaine se podivovala, jestli se jí to nezdá.</p> <p>Cítila se slabá. To byl první fyzický vjem, jeho se bála. Pak to byla bolest. Trhala ji jako divoká kočka, zarývala se jí do ivotně důleitých orgánů ostrými drápy a zuby, které páraly a kousaly. Elaine se chtěla svinout, chtěla v agónii křičet, ale nemohla. Nemohla ani otevřít oči a ani sebou kubnout. Chycena v temnotě za svými víčky v duchu křičela, prosila o něco, co by zmenilo tu bolest, aby někdo přiel a pomohl.</p> <p>Nebylo to jako příerné porodní bolesti, je přicházely ve vlnách a stále narůstaly. Ty byly pryč. Tím si byla Elaine jistá. Slyela křik svého dítěte. Viděla jsem jeho obličej, přemýlela. Vzpomínka jí přinesla pohodlí nebo přinejmením z její mysli odstranila bolest. Ne vak nadlouho - bolest se nedala odehnat a Elaine chtěla plakat, a přitom nemohla.</p> <p>Cítila, jak její ivot odplouvá pryč, pomalu, ale nezadritelně. Děsilo ji to. Bojovala, aby ho udrela. Chtěla ít! Chtěla vidět, jak její syn dospívá. Chtěla Zakryho!</p> <p>Představila si ho, jak ji drí za ruku a říká jí, aby byla silná. Jeho dotyk se zdál být tak skutečný, e navzdory vemu byla nakrátko astná. Pak se bolest zakousla hlouběji a ona v duchu zaječela, a ječela a ječela. Brzy nato zase prosila o smrt.</p> <p>Ale smrt nikdy nepřila. Po chvíli se Elaine začala propadat do temnoty, dokud konečně jak ona sama, tak i bolest nebyly pryč.</p><empty-line /><p>kapitola třináctá</p> <p>SCHOVÁVÁNÍ</p> <p>Kouzelník vzhlédl.</p> <p>“Není to sloité kouzlo,” pravil Lyman Malachy, kdy dokončil přípravy. “Je vak důmyslné. Stupně podobnosti musí být citlivě vyrovnané.”</p> <p>Zadíval se po očku na svého… zaměstnavatele? Hostitele? Přítele? Mecenáe? Na někoho, kdo mu sedmnáct let poskytoval přístřeí a nechal ho pokračovat ve výzkumech, na které by se… přinejmením dívali s opovrením… vude jinde. Ne, opravil se, vude jinde by ho pověsili nebo zaiva pohřbili.</p> <p>Byli sami v místnosti, kde jim společnost dělal pouze plamen svíčky. Pochopitelně, ostatní obyvatelé hradu na to byli zvyklí. Mimo velká města a domácnosti velkých lordů byli asi nejlépe placeným domácím sluebnictvem a nebyli právě těmi nejkvalitnějími. Ale jako domácí strá byli placeni dost, aby si nevímali, co při vykonávání sluby uslyí a uvidí.</p> <p>Kouzelník lehce napulil rty, kdy si přitahoval aty těsněji k tělu -jarní dé byl dnes večer vydatný, buil do okenic a na kosočtvercových okenních tabulkách vytvářel potůčky. On sám by dal přednost veselému ohni, ale Bernarr si kvůli vlhkému chladu této kamenné stavby nedělal ádné starosti.</p> <p>Zlato dokáe mnohé, myslel si Lyman. Dokonce i překonat pověrčivý strach slouících a vojáků. Nedokázalo vak přeměnit pevnost v pohodlné místo k ivotu.</p> <p>Bernarr mávl rukou, je se vdy trochu třásla. “Ano, ano. Ten spratek musí být podobný jak mně, tak i lady Elaine, pak tvoje kouzlo tu podobnost najde,” řekl. “K čertu s porodní bábou! Poručil jsem, aby toho spratka zlikvidovali!”</p> <p>Lyman přikývl nad třemi mělkými zlatými kotouči v tenkých křiálových pouzdrech. Kadý byl zhruba o velikosti kruhu, který se dá vytvořit palcem a ukazováčkem. Stříbro a tyrkys, platina a černý jantar vytvářely soubor intarzií na vnitřním povrchu zlata. Nad tím byla tenká vrstvička vody a na ní plavala jehla. Vechny tři jehly byly obtočeny vlasem - u středního kotoučku měla jehla obtočené vlasy dva, je se proplétaly. Křiálové pouzdro to ve chránilo před okolními vlivy.</p> <p>,,Nicméně můeme mluvit o těstí, e neuposlechla,” řekl Lyman. “koda, e jsme od ní nemohli získat víc podrobností, ale i toto bude fungovat - dokonce lépe, protoe znalost, kterou to nese, nebude sedmnáct let vyčpělá.”</p> <p>Lyman vstal a vyhrnul si rukávy. Zavřel oči, pohyboval rty a maloval rukama sloité a přesné obrazce nad prostředním pouzdrem.</p> <p>Zatímco mu, o něm Bernarr stále přemýlel spí jako o “učenci” ne jako o “čaroději”, kouzlil, připomněl si baron první noc, kdy se potkali.</p> <p>Té noci byla velká bouře, kopce a stěny nachově-černých mraků se kupily nad západním obzorem a blesky je osvětlovaly, slunce je vak malovalo zlatem, jak za nimi zapadalo. Před bouří přila velká vlna, vysoké hory, které donutily rybáře vytahovat lodě z vody výe a uvazovat je ke stromům a valounům, a modlit se, jakmile přiel nápor vzduchu a naříkal nad jejich střechami. Kdy začalo pret, kapky padaly téměř vodorovně, jak do nich foukal mocný vítr. Útok doprovázel jeho milovanou při porodu této malé nestvůry, kterou se teď pokoueli najít. Baronova radost nad nastávajícím narozením syna způsobila, e byl velkomyslný, kdy nabízel pohostinnost cizinci, podivně vyhlíejícímu mui s vypouklýma hnědýma očima a velkým nosem, jen se zdál být ve srovnání s velmi slabou bradou obrovský. Vypadal, e je o několik let starí ne Bernarr, táhlo mu asi na čtyřicet, ale Bernarr si jeho skutečným věkem nebyl jistý, nebo mu připadalo, e je asi stejně starý jako on, kdy sem před sedmnácti lety poprvé dorazil.</p> <p>Lyman se představil jako přítel Bernarrova otce. Dopisovali si, ani by se kdy se starým baronem setkali osobně, ale Bernarrův otec s ním občas konzultoval učené záleitosti. Přesněji nákupy starých svazků a rukopisů. Přijel, aby pátral po Bernarrových záměrech s knihovnou, nevěděl toti, jestli syn sdílí otcovo nadení pro vědu, a chtěl zakoupit několik prací, pokud by syn nehodlal v péči o sbírku pokračovat. Potěilo ho, kdy zjistil, e Bernarr sdílí jeho lásku k vědě.</p> <p>A pak dorazily zprávy, e baronka má při porodu potíe, připomněl si Bernarr.</p> <p>Pamě Bernarrovi přinesla i vzpomínky na bolest. Celý zalitý potem se opřel do křesla. Pak uviděl, e dva vlasy obtočené kolem centrální jehly se kroutí jako hadi - hadi, kteří se navzájem nemají rádi. Odtahovaly se od plovoucí jehly, tlačily na protilehlé strany pouzdra a pak zase ochabovaly.</p> <p>To je ten nejvýraznějí případ nepodobnosti, jaký jsem kdy viděl, pomyslel si kouzelník a ani nehnul brvou. Jen jedna věc je jistá, e tento pár spolu dítě neměl.</p> <p>“Co to znamená, Lymane?” vytěkl Bernarr. Oči se mu leskly podezřením. Kdy dolo na záleitosti týkající se jeho eny, baron Konce světa byl téměř nepříčetný.</p> <p>Co já vechno vím o lidech, pomyslel si Lyman. Nahlas pokračoval: “Ach… můj pane barone… bylo by moné, e bys měl nějaké dalí dítě? e by ses stal otcem, ne jsi poznal lady Elaine?”</p> <p>To zastavilo Bernarrův hněv. Namísto toho se trochu posunul v křesle a natáhl se pro svůj dbánek svařeného vína. “No,” řekl a oči mu těkaly. “Byl jsem dospělý mu, ne jsem se enil… třicet roků… občas nějaká holka… a samozřejmě, pokud vím -“</p> <p>“Samozřejmě, můj pane, samozřejmě. Jsme dospělí mui, ty a já,” uklidňoval ho Lyman. “Ale díky tomu by pak spojené vlasy byly neslučitelné s podstatou kouzla, jak vidí. Proto tě prosím o dalí z vlasů paní. Kouzlo na tak velkou vzdálenost sice nebude zcela zřetelné a ani tak úplně funkční, ale stále by mělo působit.”</p> <p>Vstal a pohnul rukama nad pouzdrem vlevo. A nepouiji ten vlas pouze s tím tvým, můj pane barone, protoe mám podezření, e by to pro nae účely bylo zcela bezpředmětné.</p><empty-line /><p>Kdy Bram doel na hřeben hor, zastavil se a podíval se dolů na Konec světa. Město docela znal, u tam několikrát byl. Zkusil se na ně podívat tak, jak by to udělala Lorrie.</p> <p>První věc, kterou bude potřebovat, jsou peníze, přemýlel.</p> <p>Navzdory své úzkosti a bolesti v nohou se usmál. Na cestě neztrácel čas a byl víc ne zralý na spánek, nemluvě o pivu a jídle. S několika měďáky, které měl schované pod matrací své postele, by se příli daleko nedostala. Byly to sice Bramovy ivotní úspory - a doteď příli nerozhazoval - ale na ivot ve městě to nebylo moc. Potlačil palčivou mylenku. Za bílého dne míval sny, jak právě leí v jeho posteli, ale chová se trochu jinak.</p> <p>Posunul si luk, toulec a ranec do méně nepohodlné polohy a kráčel obvyklou tlačenicí, která se na silnici těsně před městskou bránou dala očekávat. Pokud si dobře pamatoval, pár obchodníků s koňmi se nacházelo jen kousek před severní bránou.</p><empty-line /><p>“Potřebuje pomoc, chlapče?” zeptal se koňský handlíř a vzhlédl.</p> <p>Stál, mezi koleny svíral přední nohu mohutného hřebce a prohlíel mu kopyto. Statný koník se trochu posunul, protoe si myslel, e mu nedává pozor, a začal otáčet hlavu - pravděpodobně měl v úmyslu kousnout mue do zadku. Handlíř vrazil loket koni do boku a Bram natáhl svůj tisový luk a ukl koně lehce do nosu.</p> <p>Kůň si mocně vzdychl a zklidnil se. Handlíř pustil kopyto dolů, a to tupě zadunělo. “Plíseň,” řekl přes rameno majiteli hřebce. “Měl bys trochu přemýlet, ne ponoří koni nohu do dehtu. Přede mnou nemocné kopyto neschová, Ullete Omsone. Nevezmu ho za ádnou cenu, ani kdybys kopyto oetřil a přivedl ho znovu. Má vadu.” Zklamaný prodejce vyvedl koně ven a mu se obrátil na Brama. “A co můu udělat pro tebe?”</p> <p>“Hledám dívku,” řekl Bram a pak pod svou snědou kůí celý zčervenal, protoe koňský handlíř vybuchl smíchem a prohlíel si Brama od hlavy k patě.</p> <p>“Dobrá, řekl bych, e moc potíí při tom mít nebude, i kdyby byl tvůj měec prázdný,” zasípal mu po chvíli, “protoe vypadá dobře. V tom já vak nedělám. Klisničky a kobyly, ale pouze s kopyty. Mimochodem, jmenuju se Kerson.”</p> <p>Bram se představil a potřásl mu rukou. Ke svému překvapení zjistil, e je stejně silná jako ta jeho, ne-li o něco silnějí.</p> <p>“Měla prodat valacha,” řekl Bram. “Není to víc ne tři dny. Kůň z farmy, osedlaný, ale pouívaný spí do pluhu a zuby u opotřebované.”</p> <p>Pokračoval v popisu Horace, jeho odznaky znal jako své vlastní. Po celý Bramův ivot si jejich dvě rodiny neustále vyměňovaly taný dobytek.</p> <p>“Počkej chvilku!” zvolal handlíř. “Protoe, ano, koupil jsem to zvíře - ale od mladíka a ne od děvčete. Nemohl ho ukrást?” Zamračil se.</p> <p>No, samozřejmě, e se vydává za kluka, hlupáku! pomyslel si Bram. Nemůe se procházet po venkově a městě jako děvče v chlapeckých atech, kdy má na sobě tvoje kalhoty, nebo jo? “Ne, toho mladíka znám,” řekl Bram.</p> <p>Handlíř pokrčil rameny. “Vypadal jako dost pěkný mladý floutek. Přestoe byl hezký jako dívka a o několik let mladí, ne jsi ty. Jeho kamarád si přiel pro koně právě dnes.”</p> <p>Kamarád? přemýlel Bram a v duchu zaklel.</p> <p>“Zaslechl jsem toho mladíka, který kupoval koně, jak mluví s pánem, co koupil druhého koně. Zdá se, e ten chlapec je bratr vnučky Yardleye Heywooda a e teď bydlí u její tety. V kadém případě ti dva kolem poledne společně vyjeli. Vyrazili na sever. Chlapec se zmiňoval, e jeho přítel mi prodal koně…” Handlíř postřehl Bramův udivený pohled, přesto vak pokračoval: “Povídal, e dívka, která původně vlastnila zvíře, taky bydlí u Heywoodovic vnučky.” Zadíval se pátravě na Brama, kdy se zeptal: “Jsi si jistý, e ten kůň není kradený?”</p> <p>“Hm, zcela jistý,” odpověděl Bram.</p> <p>Podivoval se, co to můe být za mladíka a proč koupil Horace, aby jel na sever. Rozhodl se vak, e se místo toho bude soustředit na to, kde Lorrie asi je. “Kde bych nael tu mladou dámu, vnučku Yardleye Heywooda?”</p> <p>Handlíř ho nasměroval. Bram pospíchal na Konec světa a v hlavě měl zmatek. Čekal, e najde Lorrie ztracenou nebo schovanou v nějaké levné hospodě. A ona má přítele? A podle toho, co slyel, dost bohatého. A co je s Ripem?</p><empty-line /><p>Elaine se pohnula. Stále si jetě nebyla jistá stavem, ve kterém snila, protoe věděla, e se jí to musí zdát. Nejprve ve snech zaívala bolest, ale po mnoha probuzeních byla Elaine schopná se od bolesti vzdálit. Nikdy to nebylo snadné. Vyadovalo to pozornost a odmítalo se to podrobit, ale za chvíli bolest dokázala překonat a cítit ji jako cosi vzdáleného. V těch časech trpěla a napínala ui, jestli je někdo poblí. Někdy rozpoznala skřek nočního páka nebo snad nějaký vzdálený křik. Jindy si připadala sama.</p> <p>Drádilo ji to. Byla baronovou paní a právě porodila dítě. Kde jsou vichni? Proč jí nikdo nepomáhá? Jak dlouho u to trvá? A nejhroznějí ze veho: co s ní bude po zbytek jejího ivota?</p> <p>Věděla, e její tělo leí bez hnutí, nebo aspoň měla takové podezření. Take usoudila, e se chytila do jakéhosi vypracovaného snu, který vak měl spojení s bdělým světem.</p> <p>Jako první ze veho si podrobila bolest a pak přila ta příerná bytost, která ji mučila. Čas se dal těko měřit. Byla si jistá, e uplynulo mnoho hodin či dokonce dní od chvíle, kdy porodila dítě. Moná bojovala s nemocí spojenou s porodem nebo horečkou, která přila po porodu.</p> <p>A byla příčina jakákoliv, bojovala, stavěla se čemusi, co připomínalo bezvědomí, pak upadla do zvlátního stavu, ve kterém plavaly vzpomínky. Někdy proívala představy tak silně, e ji zajímalo, jestli jsou skutečné. Moná to byl drah věteckých předpovědí, které údajně měly mít některé čarodějnice a svaté eny, nebo snad ozvěny vzdálené minulosti či vzpomínky někoho jiného. Pak opět přila černota. Dvě věci byly stálé, černota a bolest.</p> <p>Mezi černými obdobími volala Elaine v duchu o pomoc, vztekala se a křičela a přála si, aby se jejímu manelovi přihodily hrozné věci, kdy ji takto opustil. Jednou ucítila, jak se někdo dotkl jejího těla. Studený dotek, pocit čehosi slizkého, co jí klouzalo přes kůi pod aty. Násilná intimnost, nezvaná a odpudivá. Přesto s tím nemohla nic dělat. Byl ten hrozný dotek skutečný, nebo to byla vzpomínka? Strach a potupa, které pocit doprovázely, byly skutečné, protoe si pamatovala, jak v němém odporu vykřikla: Nech mě na pokoji! A dotek se vytratil. Vrátil se nebo byl dalí dotek jen vzpomínkou na ten první? To nedokázala říct.</p> <p>Časem její mysl zesílila a strach a odpor se přeměnily ve vztek a vypočítavost. Občas si připomněla spor, chvíli vzdora, kdy odmítla něco, co ji utiskovalo, ale nemohla si vybavit podrobnosti. Trápily ji odporné bytosti a ona na ně nějak útočila. Ve své mysli si vykouzlila představy hnusných bytostí, co měly těla a po nich se svýma rukama, je si také v duchu vytvořila, natahovala a svírala je. Zkouely utéci, ale kubala je na kousíčky, rvala je a trhala, dokud nebyly nic ne cáry a prouky, které vypadaly, e se vypařují do prázdna a zanechávají za sebou vlekoucí se křik bolesti a strachu.</p> <p>Pátrala po něčem za tou bolestí a tím studeným vetřelcem, jak si označila ten ďábelský, slizký dotek. Pak ty bytosti nala, vykukovaly z koutů panství.</p> <p>Cítila jejich přítomnost, okovaná, plná strachu, rozhořčená, e jí kdykoli můou ublíit. Schovávaly se před ní. Brzy opět usne, protoe byla velmi unavená. Ale chtěla dál, straně moc je vechny chtěla zničit. Přestoe se plíily poblí, nemohla ádnou z nich najít. Musí je přinutit, aby přily k ní. Mezi obdobími temnoty spřádala ve svých snech léčky. Jas přicházel nepravidelně, ale uvědomovala si, e kdy sní, můe diktovat pravidla toho snu a vypořádá se s těmi plíivými stíny ve své mysli.</p> <p>Elaine předstírala, e spí. Potlačila vechny mylenky a čekala. Nakonec jeden z jejích nepřátel přistoupil, aby ji vyzkouel, a Elaine ho chytila.</p> <p>Zmáčkla to a ono to skučelo. kubalo to sebou na vechny strany, jak se to pokouelo uprchnout. Nakonec to dolo k jakési zábraně a začalo se to protahovat skrz. Elaine drela, pokouela se to stáhnout zpátky, aby to mohla lépe uchopit. Ale tenhle byl silnějí ne ten první a ve svém snaení vytrvalý. Nakonec jí vytáhl ruku nahoru k zábraně a zanechal toho v jejím imaginárním sevření jen málo.</p> <p>Jako by byla přititěna k něčemu horkému a tvrdému, přesto cítila, jak prokluzuje skrz a drí rukama tu věc pevněji. Jestlie to pustí, nevěděla, kde by se mohla ocitnout, ale nechtěla být v horím stavu, ne u byla, a tak se drela holého ivota.</p> <p>Náhle mohla vidět! Elaine to tak překvapilo, e uvolnila tu věc, kterou drela. Byl den, ale tady vude kolem její postele byly svíčky. Pak ucítila, jak se zvedá, lehká jako pampelikové chmýří a bez jakékoliv kontroly. Pokouela se svůj výstup zastavit a podařilo se jí pouze obrátit, aby pod sebou spatřila samu sebe.</p> <p>Elaine zjistila, e hledí na své vlastní tělo leící na posteli. Jsem mrtvá? podivila se. Slyela historky o lidech, co se vznáeli nad svými těly a co viděli truchlící nebo obrazy svých domovů, ne byli vzati do sálu smrti Lims-Kragmy. Takové příběhy vyprávěli ti, které kněí-léčitelé zavolali zpět chvíli předtím, ne přeli od ivota k smrti.</p> <p>Pak uviděla, jak se jí, i kdy pomalu, zvedá hruď. Vdy dýchá! Podrobně se prohlédla. Vůbec nevypadala dobře. Umírám? Zpanikařila a pokusila se dostat blí ke svému tělu. Mávala přitom rukama jako při plavání, pak zjistila, e nemá skutečné pae. Neměla ádné tělo! ok z této skutečnosti ji donutil instinktivně se natáhnout, jako by se pokouela uchopit své vlastní fyzické bytí svýma neviditelnýma rukama. Najednou byla zpátky ve svém těle, zpátky s bolestí a dlouhým a pomalým tichem. Její trapiči byli pryč. Cítila, e je zase sama. Potom náhle, jako kdy se sfoukne svíčka, bylo vědomí pryč.</p><empty-line /><p>Kdy se jí vědomí vrátilo, porozuměla. Ty “sny”, jak je označovala, byla její mysl, která opoutěla její tělo, zatímco stavy probuzení byla její mysl do těla chycená. Rozhodla se, e se musí tuto schopnost naučit, aby svoji mysl osvobodila.</p> <p>Jak dlouho to trvalo, nevěděla, ale kdy se Elaine víc soustředila, zjistila, e dokáe nechat tělo za sebou a poletovat z místnosti do místnosti, procházet zdmi a podlahou, jako by byly z vody.</p> <p>Sídlo bylo pinavé a skoro oputěné. Několik lidí, které nala, patřilo k oldácké spodině, kterou by ani její otec nenajal, přesto měla řada z nich na sobě oděv domácí gardy.</p> <p>Její nepřátelé se tu stále potulovali, ale u se k ní nikdy nepřiblíili. Někdy to v ní vřelo při pomylení, co jí provedli, a honila je. Jindy jim byla skoro vděčná, protoe jí ukázali cestu ven z temnoty a bolesti. Hlavně je chtěla spatřit a zjistit, kde jsou. Pak se rozhodne, co s nimi udělá. Byly to nadpřirozené bytosti? Nebo duchové? Nebo agenti nějaké cizí moci?</p> <p>Kde je mé dítě? podivila se náhle. Pak ji překvapilo, e se jí tato mylenka nevybavila dřív. Jak mohla zapomenout na své jediné dítě? Svého chlapečka. Musí ho najít.</p> <p>Ale bylo příli pozdě, cítila, jak ji to táhne zpět. Elaine dokonce ani moc nebojovala, věděla, e není nic, co by mohla dělat, aby to zastavila. Aspoň e tam nemusela být pořád. Ne ji to vtáhlo zpět do jejího nemocného těla, zahlédla, e svíčky o pěkný kus shořely.</p><empty-line /><p>Kdy se přítě probudila, slyela hlasy dětí! V dálce na ni volala ozvěna dívčího hlasu. Najednou Elaine zjistila, e je na chodbě a poprvé za dlouhou dobu cítila přítomnost těch hrůz, které ji tak obviňovaly. Zavolala: Tudy! Za rohem rozířené chodby vyla malá skupinka dětí, dvě dívky a dva chlapci. Vypadaly vyčerpaně a taky vystraeně.</p> <p>Kdy se Elaine vznáela nad nimi, poprvé uviděla své nepřátele. Vypadali jako úponky černého kouře, které se kroutily a vinuly dovnitř a ven z černého středu, a vycházel z nich strach a ledový chlad.</p> <p>Tudy, zavolala znovu a ukázala ke dveřím svých komnat. Znovu a znovu na ně volala. Konečně jedna z dívek asi porozuměla a vedla je ke dveřím. Děti se nakupily do jejího pokoje a zabouchly za sebou dveře.</p> <p>Elaine se zuřivě dovlnila k černému mraku a chňapla po jednom z úponků. Odtáhlo se to, lehce ustoupilo, drelo se to právě tak blízko, aby ji to drádilo. Ne aby plýtvala energií, la Elaine zpátky do pokoje a vznáela se ochranně nad dětmi, potěena jejich přítomností. Zvlátě tím nejmením. Měl asi sedm nebo osm roků a navzdory tomu, e se hodně bál, vedl si velmi dobře.</p> <p>Cítila, jak její nepřítel číhá na chodbě, ale nepokouí se vstoupit. Tehdy také poprvé uviděla tajné znamení na stěnách, světla z gotického okna s příkazem, e se nic nemá měnit. Snad někdo konečně vyslyel její prosby o pomoc.</p> <p>Kdy naslouchala rozhovoru dětí, zjistila, e jsou odhodlány k útěku. Zesmutněla, e ji povaují za stejně hrůzostranou jako bytost na chodbě, předpokládala vak, e jim to nemůe mít za zlé. Kdybych jen mohla pomoci těm ubohým malým bytostem. Elaine vykoukla do chodby. Ta věc se jí hihňala a ona se stáhla.</p> <p>Kdy se rozhlédla po místnosti, vycítila starí tajné znamení a vyhledala ho. Prola zdí a objevila za ní tajnou chodbu. Její manel jí chodbu ukázal ten den, kdy ji uvedl do těchto komnat. “Procházejí celým sídlem,” řekl.</p> <p>Viděla, jak se nejmladí chlapec na tu zeď dívá a něco v jeho očích jí řeklo, e je na hranici poznání. Promluvila na dívku, která zavedla ostatní do jejích komnat a řekla jí o průchodu, řekla, kde najde v řezbě na stěně klíč. Brzy Elaine poznala, e jí naslouchá, protoe vstala a la k řezbě, zkouela vechny malé výstupky, dokud nenala ten správný. Ach, bystré dítě! pomyslela si Elaine.</p> <p>Pak byla zase mimo čas, vleklo ji to zpět k jejímu tělu. Nikdy se asi nedozví, jak to dopadlo, a to jí vskutku přináelo pocit marnosti. Ké by se mohla probudit nadobro.</p><empty-line /><p>Kdy se přítě probudila, ptala se Elaine na děti, zvlátě na dívku, která vypadala, e Elaine slyí. Kdy si ji představila, najednou stála vedle ní. To se stalo i předtím, neměla vak nad tím kontrolu. Myslela na nějakou osobu nebo místo a ocitla se tam, ale platilo to pouze v rámci sídla. Jetě nikdy se jí nepodařilo vstoupit do růové zahrady. Měla vak přístup vude a ke kadému uvnitř domu. Kromě Bernarra. Kdy na něj pomyslela, ocitla se v blízkosti mnohem starího mue. Strýc nebo bratranec, předpokládala, jeliko věděla, e je jeho otec po smrti.</p> <p>Skutečně jí nevadilo, e sem nikdy víckrát nepřiel. Nikdy ho nemilovala a nechyběl jí. Chtěla vak vidět své dítě a její maličký musí být určitě s baronem. Vzdychla si a plamen svíčky, kterou drel jeden z chlapců, se zatřepal.</p> <p>“Dávej pozor!” nejstarí dívka skoro křičela a její hlas se v chodbě rozléhal.</p> <p>Mladí dívka, ta, která někdy slyela Elaine, zakňourala, statečně vak zadrovala slzy.</p> <p>Elainino srdce se nad ní rozplývalo. Vichni na sobě měli mouhy prachu a vypadali vyčerpaně. Vak s jídlem, který měla starí dívka uvázaný u pasu, vypadal smutně prázdný. Uboáčci, pomyslela si. Potřebují útočitě, ale její pokoje to nebudou. Postraila je a starý mu, který vypadal jako Bernarr, tam spal.</p> <p>“Není to moje chyba! Je tu průvan,” řekl chlapec, který drel svíčku a jeho hněv, e je obviněn za něco, co neudělal, převáil opatrnost a nutnost být potichu.</p> <p>Ostatní nic neříkali, zato znepokojeně sledovali zbytek svíčky. Bylo zřejmé, e mají strach, aby nezůstali ve tmě.</p> <p>Elaine si vzpomněla na místo, kde by se mohli schovat a které by vyhovovalo. Bernarr ji tam vzal, hned kdy přijela. “Je schované, aby tě tam nikdo neruil, kdy si bude přát být o samotě.” Pyně se usmíval. “Bude to tvé vlastní útočitě.” Vůbec necítila potřebu takového místa, ale byl tak pyný na svůj dar, e se usmála a sklonila se, aby ho políbila na tvář, jeliko si svými rty polibek vyádal.</p> <p>“Pojď se mnou,” zaeptala dívce, která jí naslouchala. “Znám místo, kde budete v bezpečí.”</p><empty-line /><p>Neesa vstala a zadívala se do tmavé chodby. Přestala plakat a usmála se.</p> <p>“Co je?” zasyčela Mandy. Oči se jí blýskaly ve světle svíčky, jak se pokouela dívat současně vemi směry.</p> <p>“Pojďme tudy,” pronesla Neesa jako ve snu. “To je správná cesta.” Vykročila.</p> <p>Kay a Mandy se podívali jeden na druhého, ale Rip vyskočil na nohy a vyrazil za Neesou. “Pojďte,” řekl netrpělivě.</p> <p>Mandy vstala a následovala je. “Jde?” zavolala přes rameno na Kaye.</p> <p>Rip kráčel opatrně, aby nezhasí svíčku, jejich jediný zdroj světla. “Počkej!” řekl Neese a dechem sfoukl plamen svíčky.</p> <p>Mandy zalapala po dechu a Kay vykřikl strachem.</p> <p>“Nedělej hluk!” napomínal ho Rip. “Jsem před vámi. Chyte se za ruce! Musíme zůstat pohromadě.”</p> <p>“Není to moje chyba!” vytěkl Kay</p> <p>“Na tom nezáleí,” unaveně řekl Rip, “stejně u jí moc nezbývalo. Dávej pozor! Správně, vichni jsou tady?”</p> <p>“Jo,” zamumlal Kay, strach ztlumil jeho hlas do chraplavého epotu.</p> <p>“Tak tedy jdeme,” řekl Rip. “Pokadé, kdy měla Neesa tenhle pocit, dovedlo nás to někam do bezpečí.”</p> <p>“Neříkal bych tomu bezpečí,” odfrkl Kay.</p> <p>“Je to bezpečnějí ne chodby,” připomněl mu Rip, “nebo místnost, kde jsme byli zamčení.”</p> <p>“Nemůeme se dostat ven!” zakřičel druhý chlapec.</p> <p>“Pst!” tiila ho Mandy. “Nemohli jsme se dostat ven ani předtím. Dokud nebude mít lepí nápad, přestaň s tím, Kayi.”</p> <p>Pak byli zticha a pečlivě se pohybovali v naprosté tmě. Protahovali se chodbami tak úzkými, e se museli natáčet bokem, a slézali úzká a vrzavá schoditě nahoru a dolů, dokud je konečně Neesa nezastavila.</p> <p>“Tady,” řekla mírně.</p> <p>Ostatní tie stáli a naslouchali, jak Neesa zjevně oukává zdi. Poté se ozvalo tlumené cvaknutí a vichni couvli, kdy se úzká těrbina pootevřela do oslepujícího světla. Pak Neesa silou zatlačila, aby panel otevřela, a vedla je dál. Vykřikla radostí nad tím, co nala.</p> <p>Ačkoliv bylo ve pokryté prachem a vzduch byl zatuchlý dlouhým nepouíváním, místnost byla beze sporu útulná a dobře osvětlená vysokým oknem.</p> <p>“Tady nám svíčky nedojdou,” usmála se Mandy.</p> <p>A se podívali kamkoliv, vude byly víceramenné stojany se svíčkami. Taky tam byl plný uhlák černého uhlí. Nadbytek kyprých čalouněných křesel a pohovek dodával místu ovzduí klidu.</p> <p>“Teď jediné, co potřebujeme, je něco k snědku,” řekl Kay. “A vodu. Cítí ji někde?”</p> <p>Rip zvedl obočí a okamitě ho samotného potěilo, e to poprvé po dlouhé době udělal. Místo aby ho chování druhého chlapce otrávilo, zapřemýlel o jeho otázce. “Ano,” rozhodl se. Zvedl prázdný vak a podíval se na Kaye. “Chce jít taky?”</p> <p>Na znamení odpovědi vytáhl Kay dvě svíčky ze stojanu a rozehl je zapalovačem. Nehodlal odmítnout udělat něco, co chtěl zkusit starí chlapec.</p><empty-line /><p>Rip koukal dírkou v dřevořezbě. To je legrace! pomyslel si. Svojí mladou myslí měl problém porozumět vem hrůzám, které kolem něj byly, od chvíle, kdy se na tomto místě probudil, ale pehování lidí z úkrytu bylo něco, co konečně dokázal pochopit a co mu připadalo jako hra.</p> <p>Ukázalo se, e tajné chodby mají řadu dveří a pehýrek. Úzké chodby skýtaly mnohem větí bezpečí ne stará místnost. Pokrčil rameny, otočil se a dal si prst na ústa. Pak přiloil oko zpátky ke kvíře.</p> <p>Znovu uviděl opravdu ohromnou místnost. Taková vak byla větina místností. Tahle měla otevřená okna a on se na ně chvíli díval. Byl tam dlouhý stůl prostřený honosnými kovovými příbory a nádobím, ne ze dřeva a hlíny, ani ne z cínu, nýbr pravé stříbro. Staře vypadající mu seděl v čele stolu a hovořil se dvěma dalími mui, kteří stáli se smeknutými čapkami.</p> <p>Rip napulil ústa. To byli ti mui, kteří ho vzali a přinesli sem. Poznal je po hlasech. Vypadali nelítostně a taky měli jizvy. Třetí mu seděl zády ke kvírce a mlčel.</p> <p>“Vezměte si to,” řekl a nakonec postrčil cosi po stole směrem k nim.</p> <p>Jeden z muů se natáhl a pak ruku stáhl, jako by malá věc pálila. “Magie! “vyhrkl.</p> <p>“Samozřejmě, e je to magie, ty hlupáku,” pravil starý mu. “Ta jehla ukazuje na mue, kterého mi má přivézt.”</p> <p>Promluvil druhý sedící mu. Hlas měl hladký a uklidňující a něco v něm připomínalo Ripovi mast, kterou ho matka někdy mazala, kdy se spálil, nebo kdy ho ahla kumpa či kopřiva. “Je to naprosto nekodné, ujiuji vás,” řekl. “Musíte jen hezky sledovat pičku jehly. Můe vás zavést daleko - mu, o kterém je řeč, je asi v dosahu padesáti mil - ale nemělo by to být příli obtíné.”</p> <p>“A platím dobře,” vytěkl starí mu. “Víc ne za vechny ostatní.”</p> <p>Jeden ze stojících muů ouchl loktem svého společníka. Vzal váhavě ze stolu malou věc, omotal kolem ní hadr a strčil si ji za opasek.</p> <p>“Tentokrát je to mu?” zeptal se. “ádný chlapec?”</p> <p>“Mělo by mu být právě sedmnáct,” pravil starý mu a natočil hlavu trochu stranou. Na chvíli Rip viděl, jak smutně vypadá, a bylo mu ho líto. Stařík ztiil hlas, take chlapec jen stěí rozuměl. “Právě sedmnáct… měl by být vysoký, snad světlovlasý, moná tmavovlasý.”</p> <p>“Jsme tvoji mui,” řekl stojící mu. “Za est set jsme celí tvoji, můj pane.”</p> <p>“A kdy ho přivedete, dejte mu pytel přes hlavu. Nepřeji si vidět jeho obličej. Vůbec!”</p> <p>“Jak potom poznáme, e je to on, pane?”</p> <p>Jednotvárně mluvící mu odpověděl: “Ta jehla ukáe jen na jednu osobu na celém světě. Na tu, kterou sem přivedete. Teď běte!”</p> <p>Oba mui se hluboce odporoučeli. Po chvíli je následoval i starý mu a jeho společník, kteří spolu při odchodu neustále hovořili.</p> <p>“Oh, dobrá,” zaeptal Rip a s vrznutím otevřel dveře. Byly zasazené do panelů a dokonce i Mandy se musela sehnout, aby jimi prola. “V pořádku - dělejte - vichni jsou pryč!”</p> <p>Čtyři děti tryskem vběhly do místnosti. Rip se skoro zastavil, kdy opět pocítil přítomnost těch zlých, měl vak hlad. Mandy a Neesa běely přímo ke stolu a začaly sbírat jídlo do kapesníků. Chléb, pečené kuře, patiky plněné zeleninou. Rip a Kay se tím nezdrovali, i kdy to dost dobře vonělo. Místo toho přeběhli ke dveřím.</p> <p>Rozrazili dveře a vykoukli z nich. Cekali, dokud děvčata neposbírají tolik jídla, kolik unesou. Rip chtěl do chodby vystrčit hlavu, ale odolal pokuení.</p> <p>Kay ho chytil za pai. “Cítím, e něco přichází,” zaeptal.</p> <p>“Já taky,” odpověděl Rip. Zvedal se mu aludek, jak tomu bývalo v místnosti, ve které předtím byli zavření, a zhorovalo se to.</p> <p>Beze slov si nacpali kapsy svíčkami a vyběhli k tajným dveřím. Děvčata s očima dokořán u jimi proběhla a vichni si oddechli, kdy se panel s cvaknutím uzavřel.</p> <p>Okamitě se vichni také cítili lépe. Pocit, e na ně patnost zírá, byl pryč, jako by hutná tma tajné chodby byla částí jiného světa.</p> <p>Zajímalo by mě, proč to tak vdycky je, kdy vyjdeme z tajných chodeb? pomyslel si Rip.</p> <p>Pak začala Mandy rozbalovat jeden ubrousek. “Co tam máte?” zeptal se ádostivě, kdy se vydali na zpáteční cestu do bezpečné komnaty.</p><empty-line /><p>kapitola čtrnáctá</p> <p>ÚNOS</p> <p>Jimmy přitáhl uzdu.</p> <p>Společně s Jarvisem Coem objíděli pozemky patřící k velkému domu, který předtím viděli, a to od hrany ke hraně mořského útesu. Byla to dlouhá jízda ve větru, jen se zvedal a s kadým krokem jim připomínal, e je časné jaro.</p> <p>Dlouhá a nepříjemná cesta. Jediný způsob, jak zjistit, kde jsou hranice toho pocitu, při kterém jim naskakovala husí kůe, byl pokus: jeden krok dovnitř - rychle pryč! - jeden krok ven - naprosto normální.</p> <p>“Co je?” zeptal se Jimmy a bojoval, aby udrel starého koníka, protoe se plail jako dostihový kůň.</p> <p>“Nic dobrého,” odpověděl Coe.</p> <p>Jimmy si odfrkl. Skvělé! Jaké těstí, e má s sebou někoho, aby mu to řekl. Zdálo se, e ten hrozný pocit nemá konce. Zcela určitě nehodlal zkouet, jestli se dá plhat po útesu, aby se podíval, jestli je cesta k sídlu z tohoto směru volná, protoe zřejmě nebyla. U kdysi dávno se naučil neplýtvat energií.</p> <p>“U jsi někdy něco takového cítil?” zeptal se.</p> <p>Coe se otočil, aby se na něj podíval. “Byls někdy ve straidelném domě?”</p> <p>Jimmy se usmál. “Ne, e bych si toho viml.”</p> <p>“Oh, viml by sis,” řekl starí mu. “Pokud si vzpomínám, je to velmi podobné tomuto.”</p> <p>Jimmy chvíli zíral na iroká záda svého společníka a pak se zeptal: “Kdys byl ve straidelném domě?”</p> <p>“To je na dlouhé povídání,” odpověděl Coe, ani by otočil hlavu. Potom nastalo ticho.</p> <p>Jimmy podráděně zabrblal. Připadalo mu, e je právě čas na dlouhé povídání. A na ty svíravé chvíle, kdy se dostali příli blízko k sídlu, se toti k smrti nudil. Kdy takto budou pokračovat, začne být vděčný za kadé odvedení pozornosti od jeho bolavého zadku.</p> <p>Dostali se k hraně útesu a Coe nasál vzduch, přináený větrem, a prozkoumával bílou čáru burácení příboje, kde moře naráelo na zelenobílé skály, za nimi byly modroedé vlny pokryty pěnou. “To bude ale dnes v noci počasí,” řekl. “Musíme si najít nějaký úkryt.”</p> <p>“Hádám, e nemá smysl ádat o něj v sídle,” zamumlal mladý zloděj.</p> <p>Coe se na něj zaklebil, obrátil koně a vyrazil k okraji lesa a skrze něj do volných polí za ním. Hranice… nepříjemného pocitu… nikde nezasahovala zoranou půdu, ale vytvářela mírné záhyby do lesů a pustého vřesovitě, které slouily jako honitba pro usedlost.</p> <p>Jimmy vzdychl a rozjel se taky. Cítil, jak tlak na jeho dui ustupuje, jakmile se vraceli zpátky na půdu, která nesla stopy člověka, nemluvě o ovcích, kozách a dobytku. Jediné, co od této stezky viděl - byla příli úzká a nepravidelná, ne aby se dala označit za cestu - bylo pole s čímsi zeleně raícím, pravděpodobně mladé obilí, a hřeben lemovaný vysokými stromy.</p> <p>“Nemyslím, e i pro tebe to byl typický straidelný dům,” zamumlal.</p> <p>“Ne zcela,” řekl ponuře Coe.</p> <p>I teď cítil Jimmy v jeho hlase mírné podrádění. Coe se díval za sebe k opevněnému sídlu a rty měl pevně sevřené. Pravá ruka mu neustále bloudila k hrudi a mladý zloděj myslel, e tam někde za látkou musí mít snad ukrytý - amulet.</p> <p>“Mezitím je den skoro pryč a pokud máme zjistit, co se tu děje, potřebujeme útočitě,” řekl Coe. Zvedl obočí. “Pokud bys vak raději nejel zpátky ke Konci světa?”</p> <p>“Jestli zůstává ty, zůstanu i já,” vzkypěl Jimmy. “Dal jsem své slovo.”</p> <p>Coe se usmál a kdy se Jimmy zamračil, usmál se zeiroka. “Ne, chlapče, nesměji se tomu, e drí své slovo,” pravil. “Jen jsem si právě vzpomněl na situace, do kterých jsem se jednou svými sliby sám dostal. O to víc si tě váím.”</p> <p>Popustil uzdu svému koni a Jimmy udělal toté. Zapadající slunce znemoňovalo výhled na západ - nic neobvyklého v Krondoru, kde byly vysoké budovy běné. Navzdory patnému výhledu je Coe vedl západním směrem a ke křiovatce dvou stezek. Pak natočil hlavu na jednu stranu.</p> <p>“Ach, myslel jsem si to,” pravil. “Tam je potok. Slyí ho?”</p> <p>Jimmy se pokusil. Dokázal vak rozeznat jen elest, ramocení, praskání větru ve vegetaci, ptačí zpěv a spoustu hmyzu. Ale…</p> <p>“Ten zvonivý zvuk?”</p> <p>“Má dobré ui, Jimmy.”</p> <p>“Děkuji, Jarvisi,” odpověděl.</p> <p>“No, na venkově tam, kde cesta nebo pěina kříí vodu, je naděje, e najdeme lidské obydlí,” poučil ho starí mu.</p> <p>Jeli po stezce pásem stromů, je se klenuly nad cestou. Jimmymu to připomínalo uličku, ve které vás to nutí dívat se naráz sedmi směry, abyste se ujistili, e se za vámi nikdo neplíí. Vechny stromy vypadaly stejně veliké a větina z nich se shlukovala kolem silnějích pařezů.</p> <p>“Podrost,” řekl Coe, kdy si viml jeho zmatku. “Kdy porazí dub nebo buk, z pařezu vyraí shluk mladých stromků. Nech je deset roků a jsou pak dobré na podpal, nebo mají správnou velikost, aby z nich bylo dřevěné uhlí či sloupky. A kdy je porazí, dostane víc výhonků podrostu - můe je povaovat za farmářské stromy. Dalí znak, e jsme blízko nějakého obydlí.”</p> <p>Ha, rolnické záhady, myslel si Jimmy trochu zlomyslně.</p> <p>Jarvis zabrzdil koně u pěiny, která vedla k malé chalupě. “Tímhle směrem je statek,” ukázal dopředu na oblak kouře. “Ale my zůstaneme tady. Chalupník bude mít z několika mincí větí radost a taky bude asi hovornějí.”</p> <p>Zvedl se ve třmenech. “Haló, někdo doma?” zavolal.</p> <p>Chalupa leela asi sto yardů po jejich pravici, ve směru sídla. Stínil ji mohutný dub.</p> <p>Co není těké, pomyslel si Jimmy. Zastínilo by ji i malé křoví.</p> <p>Bylo to jednopodlaní stavení z proutí a mazaniny, vybělené bláto překrývalo propletené větve a klády. Příkrá střecha byla z doků a mezi nimi nade dveřmi jako nos vyčnívalo nezasklené přední okno. Z komína, jen byl postavený z kamenů a bláta, vycházel kouř a nedaleko stála kolna stejné konstrukce. Za chalupou byla čerstvě vysázená velká zeleninová zahrada, pěkně zrytá tmavá půda připomínala hadí upiny a na malé oplocené pastvině poskakovala kromě mladé bachyně i koza. Několik kuřat hrabalo kolem prkenných dveří prostého domku.</p> <p>“Haló, cizinci,” řekl mu, kdy se otáčel od branky do zahrady z vrbového proutí, kterou právě zakolíkoval hrstí vrbových ratolestí.</p> <p>V ruce měl rýč z dubového dřeva se elezným okrajem. Usmál se, kdy rýč opíral o plot, ale tím se jeho ruka dostala do blízkosti lesního sekáče, opřeného o stejnou překáku. Byl to est stop dlouhý sloupek z bílého ořechu s noem - čepelí upevněnou na konci, běné nářadí venkovana, ale v případě nutnosti i zbraň. Nosili je někteří vojáci, i kdy vojenský typ měl navíc hák na zadní straně čepele, aby se s ním dali stahovat mui ze sedel.</p> <p>Mu měl na sobě podomácku spíchnuté kalhoty a koili, záplatované a vybledlé, a k tomu bosé nohy. Nebyl u nejmladí, ale podle pohledu houevnatý jako starý kořen.</p> <p>Jarvis Coe se lehce uklonil v sedle. “Jsme pocestní,” řekl a oba je představil. “Uvítali bychom místo k přenocování, protoe jsme neviděli ádnou hospodu, a rádi bychom se za pohostinnost odvděčili stříbrem či podobně.”</p> <p>Chalupníkovi se rozířily oči, potom se zúily. Za přespání to byla značná částka. Jarvis vyhodil do vzduchu minci a mu ji chytil, prozkoumal a schoval.</p> <p>“To je od tebe velkomyslné, pane,” řekl mu.</p> <p>Jimmy povaoval jeho přízvuk za silnějí ne měla Flora. Mu patně artikuloval jako nějaký křupan, přičem polykal poslední slabiku kadého slova.</p> <p>“A pomůe mi to zaplatit daň z lůka. V patře je místnost pro dva - moji synové ijí jinde, pracují pro farmáře Swiddena - a mám nějaké přikrývky s čistou slámou a je tu i ohrada pro vae koně. Moje Meg má na římse krbu něco fazolové polívky a dnes pekla.”</p> <p>Horní polovina dveří chalupy se otevřela a vyhlédla ena -postarí, stejně hnědovlasá a nevýrazná jako její manel. Rty měla vtaené a ústa skoro bezzubá. Také měla bystré tmavé oči. Přikývla a běela dozadu do domu, zatímco mui odsedlali koně, napojili je, vytřeli slámou - Jimmy pečlivě napodoboval, co dělal jeho společník - a zavedli koně do malé ohrady.</p> <p>Chalupník přiel s velkou dávkou sena na konci vidlí s dřevěnými kolíky a hodil seno koním. Přitom ouchl do eber kozu, kdy se snaila trochu sena uchvátit.</p> <p>“Mám oves,” řekl. “Dostal jsem nějaký od farmáře Settina, co bydlí támhle, kdy jsem mu pomáhal při sklizni.”</p> <p>Kdy zapadli do chalupy, Jimmy se rozhlédl. Byla to jedna místnost, ne přehnaně velká, s povlečenou postelí na mříce z ohlazených polen v jednom a s krbem v druhém rohu. Za podlahu slouila udusaná hlína - co by Jimmymu tolik nevadilo, kdyby tu nebyly známky, e jejich hostitel nenosí boty a ani si neokrabává chodidla, ne vstoupí ze dvora. Do podkroví vedl ebřík, tam pravděpodobně spávali jejich nepřítomní synové.</p> <p>Co se týkalo zbytku místnosti, na skobách viselo několik nástrojů - srp, dvě motyky, kosa - a bylo tam několik oděvů a taky elezný hrnec, který bublal na malém plameni v krbu. Bylo tu dost teplo a nebylo to tak malé, aby se cítili stísnění. Lepí ne spát venku, rozhodl se Jimmy, i kdy jídlo nevypadalo zrovna přitalivě.</p> <p>Chalupník opřel lesní sekáč o stěnu vedle dveří. Jarvis a mladý zloděj se dovtípili a opřeli své meče hned vedle.</p><empty-line /><p>“Počkejte, jestli tomu rozumím,” řekl nejistě Bram.</p> <p>Cítil se zaskočen vysokým kamenným domem ve městě a těmi dvěma - nu, dámami - které seděly naproti němu.</p> <p>To nic, vypadají dost přátelsky, myslel si.</p> <p>Jedna, které zřejmě vichni říkali teto Cleoro, byla oblečená vybraně jako ena lorda, i kdy ne ve zcela stejném stylu. Byla asi stejně stará jako jeho matka, ale v jeho očích vypadala o deset let mladí. Slečna Flora, její neteř - právě přijela z Krondoru -byla dost pěkné děvče, i kdy by ji za Lorrie nevyměnil. Samotná Lorrie vypadala zvlátně, měla na sobě jedny ze atů slečny Flory a ovázanou nohu poloenou na stoličce.</p> <p>Dokonce i kuchařka, která zřejmě dokáe být opravdu nesnesitelná, kdy chce, na něho byla sladká jako med. Ale u ní předpokládal, e má potřebu mateřské lásky. Bram, který si neuvědomoval, jak je vysoký, svěí, světlovlasý a jak dobře vypadá díky koupeli a čistým atům, dojedl poslední patiku a utřel si ruku do poskytnutého ubrousku. Upamatoval se, e si nemá olizovat prsty. Co byla asi koda, protoe byly pokryty čistým jetelovým medem. Kuchyně byla asi stejně velká jako přízemní podlaí farmy jeho rodičů, byla vak mnohem útulnějí ne zbytek honosného domu. Podlaha s dladicemi, měděné hrnce a pánve na stěnách, dlouhý jídelní stůl a pytle s cibulí a unkou a provazce párků a svazky česneku a bylin visící z podvalu.</p> <p>Mohl se zde pohodlně najíst a byl rád, e to slečna Flora navrhla. Byl stále jetě ohromen reakcí, kterou vyvolal, kdy se objevil v tomto domě. Lorrie téměř křičela radostí, jakmile ho uviděla - co způsobilo, e výbuch citů, s kterými se zrovna snail vypořádat, mu málem rozerval hruď - díky čemu se k němu Flora začala chovat jako k dávno ztracenému příteli. Její teta okamitě vzala mladého mue pod svá křídla, trvala na koupeli a osvěení, poskytla mu oacení, které patřilo jednomu z muských rodinných přísluníků - měl jen mlhavý dojem, komu přesně - a pak se usadila, aby ho nakrmila. Zjevně se teta Cleora ráda dívala, kdy někdo jedl.</p> <p>“Tak bratr slečny Flory…” řekl Bram s ústy plnými jídla.</p> <p>“Jimmy,” pomáhala mu Flora.</p> <p>“Tě zachránil před lovci zlodějů a nael ti místo k přespání a pak ti oba ovázali nohu a on se vydal hledat Ripa?”</p> <p>Lorrie prudce přikývla. “A tys přiel za mnou. Děkuji ti, Brame.”</p> <p>Bram cítil, jak rudne, a ve stejném okamiku se nadmul pýchou. Jako kadý mu byl připravený slunit se v obdivu en.</p> <p>“No, nemohl jsem dopustit, abys to vechno vyřeila sama,” řekl. “A si ten dav edivých brad doma myslí, co chce. Divoká zvířata nezapalují farmy, ani neútočí na lidi za denního světla. Proč ti nedokázali uvěřit, ví jen sám Astalon,” poznamenal, odvolávaje se na boha spravedlnosti. “Lorrie není ádná prázdná hlava, jako někteří, které bych mohl jmenovat, ale nebudu, jako Merrybet Gliddenová.”</p> <p>Lorrie se zaplnily oči slzami, díky čemu se cítil patně a zároveň dobře. Flora si nad ním povzdechla a teta Cleora sepnula ruce pod mírně dvojitou bradou.</p> <p>“To je stejně dobré jako příběh minstrela!” řekla starí ena. “Mladí mui se vydávají do světa, aby zachránili lid! Nu, to je přímo hrdinské!”</p> <p>Bram zčervenal jetě víc. “Já nejsem hrdina,” mírně odporoval. “Jen syn farmáře. Ale chci se jetě stále vydat za Ripem, abych pomohl tvému bratrovi, slečno Floro.” Mohutně zívl. “Tak tedy do toho. Pěky to bude hon pěkně postaru, kdy jsou na koních.”</p> <p>Flora souhlasně přikývla. “Take si musí taky opatřit koně,” řekla.</p> <p>Bram se zasmál. “Slečno Floro, nic jiného bych neudělal radi. Nemůu si vak dovolit koně, stejně jako bych nemohl na sever tancovat po rukou.”</p> <p>Lorrie sáhla do kapsy vypůjčené sukně. “Ale Brame, mám peníze, co jsem dostala za Horace!” řekla. “Určitě za to nějakého koně dostane.”</p> <p>Bram se upřeně na Lorrie zahleděl a oba věděli, e se záměrně nezmiňoval o mincích, které uzmula v jeho pokoji. Nebylo to moc, ale bylo to ve, co měl.</p> <p>“A jestli nedostane, doplatím zbytek,” řekla Flora.</p> <p>“A můe si vzít z kuchyně, co potřebuje, jako zásoby na cestu,” ozvala se teta Cleora. “Nejlépe, kdyby sis vzal také výstroj do detě mého synovce Joshe, kdy se tak na to dívám.”</p> <p>Bram se celý ohromený zadíval dolů na pičky doma lepených bot. Něco mu připomněly. “Aspoň e dokáu sledovat stopy tvého nevlastního bratra, slečno Floro,” řekl. Kdy se na něj podívala iroce otevřenýma očima, doplnil: “No, vypadá to, e koupil Lorriina Horace. A v jeho levé podkově je hřeb, který bych poznal vude.” Pak tie dodal: “Pokud dé vechno nesmyje, poznám ho.”</p><empty-line /><p>Jimmy vykoukl ven na liják a povzdechl si. Proč se Jarvis nemůe prostě zeptat na to, co chce vědět, tomu nerozuměl. Teď u vak věděl Jimmy o rodině, která jim poskytla přístřeí, mnohem víc ne o některém ze svých přátel.</p> <p>“Byla jsem porodní bába baronky,” řekla pyně stará ena. “Byla tak útlá, ubohé děvče.” Zavrtěla hlavou. “Vykrvácela, je mi líto, e to říkám. Baron u nikdy nebyl takový jako dřív,” svěřovala se.</p> <p>“Baron nebyl nikdy jako druzí ani ve svých nejlepích dnech,” řekl její manel trpce.</p> <p>Jimmy se otočil a el dozadu k ohni. To bylo pravděpodobnějí.</p> <p>“Bývávalo, e kdy měl nájemce stínost, mohl jít do toho domu, kdy tam pán byl, a věc srovnat. Dokonce i chalupníci jako my! Ne, u to víckrát nejde.”</p> <p>“Po smrti paní poslal baron vechny slouící a stráe pryč,” řekla ena. “Hned den poté, co zemřela.”</p> <p>“A najal si ty, ty…”</p> <p>“oldáky,” doplnila jeho ena pevně a pohlédla varovně na manela s pevně sevřenými rty.</p> <p>“oldáky,” zopakoval starý mu a odtahoval rty od toho slova, jako by bylo pinavé. “Soused el, aby navtívil barona, kdy tam jednou byl, a tihle…” podíval se na enu, “chlapíci toho chudáka málem ubili k smrti. Ptám se vás, dá se pánovo chování nějak omluvit?”</p> <p>Z toho, co Jimmy dosud ve svém ivotě viděl a slyel, se tak chovala řada pánů. Moudře vak nic neřekl.</p> <p>“S tím místem není něco v pořádku,” nadhodil Coe.</p> <p>Manelé se podívali jeden na druhého.</p> <p>“Jo,” souhlasil stařík. “Rok od roku se to zhoruje. Nikdo tam teď nechodí, krom těch raubířů, co si občas najímá, a ti nezůstávají dlouho, pokud nemusejí.”</p> <p>Coe zvedl obočí a řekl: “Hmmm.” Tahal nějakou dobu rozjímavě z fajfky. “Musel to být velký pohřeb,” podotkl.</p> <p>Dvojice staříků si opět vyměnila pohledy.</p> <p>“Myslím, e je pohřbená na Konci světa,” řekla stará ena.</p> <p>“Moná ji dokonce poslali lodí zpátky ke dvoru, odkud přila,” navrhl její manel.</p> <p>“A co dítě?” zeptal se Jimmy. “Co se vlastně stalo s ním?”</p> <p>Dvojice staříků se na něho překvapeně podívala, jako by zapomněli, e tam je. Jarvis se na ně vyčkávavě zahleděl.</p> <p>“No,” vyhrkla stará ena, “my, hm, my jsme ho nikdy neviděli.”</p> <p>“Přeilo to dítě?” zeptal se klidně Coe.</p> <p>“Nikdy jsme neslyeli, e ne,” vytěkl stařík a očima zailhal po manelce.</p> <p>“Měl by teď mít asi osmnáct,” zasnila se jeho ena.</p> <p>“Ptám se, protoe se o něm nikdy nikdo na Konci světa nezmínil,” řekl Jarvis. “Take mě překvapuje, kdy slyím, e má baron dítě.”</p> <p>“Museli ho poslat pryč do opatrovnictví,” navrhla postarí porodní bába. “lechta to tak dělá, víte.” Autoritativně přikývla.</p> <p>Coe opět řekl: “Hmmm.” Pak poznamenal: “Ten dům vypadá, e je ve sluném stavu. I kdy jsem ho viděl jen z cesty.”</p> <p>Starý mu zabručel. “Pán musí najímat tyhle par -” podíval se na svou enu, “- oldáky, aby se o místo starali. Nikdo z nás nebyl poblí sídla hezkých osmnáct let. A říkám vám pravdu,” stařík vstal a vyklepal svoji fajfku do ohnitě, “nedokázali byste mě uplatit, abych tam teď el.”</p> <p>Ani mě ne, pomyslel si Jimmy. Ale mohli byste hrozit křikem nebo mi lichotit a odvolávat se na mé lepí já. S trpkostí se ptal sám sebe, jestli bude vdy tak přístupný enským lichotkám. Nebo to udělal proto, e měl radost, kdy občas dělal velká gesta? Jen nesnáím, kdy se zmíněné velké gesto ukáe jako zatraceně nerozváné a vypadá víc jako sebevrada ne jako hrdinství.</p> <p>Záchrana prince a jeho paní měla být krásným velkým gestem a současně bonus navíc, jeliko skutečným cílem byla záchrana jeho přátel. Ale záchrana nějakého prcka, kterého nikdy neviděl, protoe Flora od něj očekává, e se do toho cítí zataený, a jemu se to přitom ani trochu nelíbí.</p> <p>A přesto se, jakmile si byl jistý, e jeho hostitelé a Coe usnuli, vydal se k domu hrůzy, aby se podíval, jestli dokáe najít chlapce a dostat ho ven. Koneckonců jestli na takovém místě dokázala setrvat řada sprostých ranařů, pak to dokáe i on, při Ruthii.</p> <p>Pak se doopravdy rozprelo a Jimmy zamumlal: “Asi si zítra v noci vyjdu ven.”</p><empty-line /><p>Baron se převaloval v posteli, mačkal provlhlá prostěradla, co během tří nocí dělal častěji ne jednou. Sny byly vdy stejné, lov, útes, smějící se mladík. Bouře, přijídějící mu v tmavém, ve přicházelo a pokadé odcházelo v jiném pořadí. Někdy to byl jemný záblesk, někdy se díval sám na sebe, jako by stál kousek stranou, zatímco jindy znovu proíval minulost. Někdy věděl, e sní, zatímco jindy to bylo, jako by byl mladý a pokouel se zápasit s láskou a nenávistí, co svíraly jeho dui.</p><empty-line /><p>Celé dny hledal Bernarr příleitost, aby si s mladým muem promluvil v soukromí. Smějící se uličník stále zcela zaplňoval nepřiměřené mnoství Elainina času. Vypadalo to, e jí vyhovuje, kdy musí strpět pozornosti toho hlupáka, ale nejen e se vyhýbala zodpovědnosti k ostatním hostům, ale skutečně od Zakryho příjezdu Bernarra přehlíela.</p> <p>Příleitost se konečně naskytla nečekaným způsobem. Baron zorganizoval hon, aby zabavil své hosty, a vichni kromě Elaine se radostně připojili. Bylo jí zase jednou patně. Tentokrát k ní poslal lékaře s pevnými příkazy, aby ji vyetřil a nenechal se odbýt.</p> <p>Ostatní byli rychle vtáhnuti do vzruení z honu za chladného ostrého vzduchu podzimu a chraptivé melodie rohů. Nadháněči a psi vyrazili za nádherným jelenem a ochotně se hnali do lesa. Psi těkali, nadháněči rozeznívali své nástroje z beraních rohů, styloví jezdci byli oblečeni do vech barev a blýskali zlatem a perky dokonce jasnějími ne listoví vinohradu a stromů. Byl to nádherný pohled.</p> <p>Jak jeli, Bernarr rychlým okem postřehl pohyb v houtí.</p> <p>Kanec! myslel si, kdy zahlédl nízké mrtné tělo, masivně tětinatá ramena a dlouhé zakřivené kly. A taky lstivé zvíře, kdy raději směřovalo pryč v pravém úhlu, aby nepřitáhlo pozornost psů svým během vpřed.</p> <p>Smečka ho nezvětřila. Vítr foukal směrem ke zvířeti. Bernarr věděl, e lesní prase, kdy je patně naloené, potřebuje jen málo, ne začne být agresivní, a e jen přítomnost tolika psů a jezdců způsobila, e je na útěku.</p> <p>A já cítím, e dnes večer bude na stole maso z divočáka. Byl by to okamik pýchy, kančí hlava s ozdobenými kly přinesená na míse a Elaine planoucí nadením nad činem svého manela.</p> <p>Bernarr si posunul luk na zádech a z pouzdra vykubl svůj otěp na kance se irokou čepelí. Prudce se řítil na koni podél stromů a přeskakoval kameny, přičem nespoutěl zrak ze své kořisti. Podle velikosti a ostrých, neobrouených klů lo o mladé zvíře v plné síle, ale přitom jetě bezstarostné, podle čeho se baron zcela důvodně domníval, e bude snadné je zabít. Starí, agresivnějí samec by se u otočil a doopravdy bojoval.</p> <p>Náhle kanec narazil na houtí příli husté, ne aby jím prolezl. Stočil se nejprve doleva, pak doprava a potom se dostal do pasti, ocitl se Bernarrovi tváří v tvář ve zvířeném spadaném listí, které kancova zadní noka drtila, jak se chystal vyrazit a zarýt kly do břicha koně nebo nohou jezdce.</p> <p>Baron zpomalil jen trochu, aby pohyb předloktí zacílil otěp, kterým hodlal zasáhnout zvíře buď do srdce nebo shora do hřbetu. Nedá nezkuenému kanci čas, aby mohl zaútočit a ohrozit koně.</p> <p>Ne mohl zacílení poopravit, přiletěl zezadu z pravé strany íp. Silná kost a chrupavka v oblasti kohoutku kance by íp zastavily, ale hrot se zaryl přímo za lopatkou, iroká lovecká čepel projela srdcem a plícemi zvířete jako nů.</p> <p>Zvíře padlo, dávilo krev a kopalo, pak se vyprázdnilo a zemřelo.</p> <p>Bernarr zastavil tak prudce, e se kůň splail a málem dosedl na zadek. Baron se otočil a zjistil, e je za ním Zakry. Mladí mu právě skláněl svůj lovecký luk vyztuený rohovinou.</p> <p>S nezbytným výrazem výsměchu na tváři Zakry promluvil, Bernarrovi vak připadala slova nezřetelná, a pak byl mladý jezdec pryč.</p> <p>Bernarr teď jel s dalími manelčinými přáteli z Rillanonu, za nimi nadháněči pyně nesli jelena. Pak obrazy vybledly.</p><empty-line /><p>No, být plíivým zlodějem v Krondoru není zase tak moc odliné od tohoto, uvaoval Jimmy Ručka. Jen buď vnímavý a nezkouej jít příli rychle.</p> <p>U uplynul den a noc, co se ubytovali v chalupě. Stará dvojice vypadala, e jí nepřipadá divné, kdy se rozhodli zůstat a trávit dny touláním se po lesích.</p> <p>Nebo moná stříbro mého přítele Jarvise tlumí jejich zvědavost, myslel si Jimmy, potlačuje kýchnutí. Schovaný za pásem křoví pozoroval sídlo a cosi v křoví ho típalo do nosu a očí. Navíc k tomu vemu ho jetě vyváděla z míry plesnivě zelená svěest. Krondor zapáchal, a to dost a dost často. Ale byl to zápach, na který byl zvyklý, ne tahle luční sladká zeleň. Konečně se jaro rozhodlo být jarem, s modrou oblohou a teplem a sem tam beránky mraků nahoře, namísto studeného detě.</p> <p>Jejich zvědavost, ale ne moji! přemýlel dál. V domě starého barona Bernarra se děje něco opravdu hnusného a pokud můj smysl pro nebezpečí neztratil svoji účinnost, pan Coe to právě zjiuje - zjiuje pro někoho.</p> <p>“Něcos nael?” zeptal se nedbale Jimmy, vědom si toho, e Coe jde za ním. Moná neumím rozeznat kadičký ramot a skřek v lesích, ale lidské kroky poznám dost dobře, pomyslel si se zadostiučiněním. Stejně jako ve městě lo jen o to odliit, co není podstatné.</p> <p>“Divné je, e kdy se blííme k domu, chybí tu vysoká zvěř,” řekl Coe. “Spousta hmyzu, spousta jetěrek a ptáků a dokonce i veverek, ale zřejmě ve, co má přiblině lidskou velikost, cítí stejnou nejistotu ohledně tohoto místa. Hlídej bránu, obejdu to dokola na druhou stranu.”</p> <p>“Ano, pane, správně, pane,” zamumlal Jimmy neslyně, kdy starí mu jako duch překříil cestu a ponořil se do houtiny na druhé straně. “Proč tam prostě nevpadneme?” Coeova obezřetnost ho začínala píchat skoro stejně jako tohle prokleté křoví. Jimmy chtěl, aby se něco stalo.</p> <p>Něco se stalo. Zpoza hlavního bloku opevněného sídla se vynořily dvě postavy. Věděl, e tam jsou stáje a kůlny, které tak aspoň nekazily pěkný výhled od cesty. Mui vedli koně. Dost brzy na ně nasedli a vyjeli mírným klusem k vnějí zdi a bráně.</p> <p>Aha! pomyslel si Jimmy, kdy přijeli blí.</p> <p>Bylo jim tak dvacet a třicet, ale vypadali starí. Jeden byl tíhlý a lachovitý, druhý jako něco, co kovář právě rozklepal z hroudy eleza. Lasička a prostoduchý bojový pes, myslel si Jimmy, kdy na ně získal lepí výhled. V Krondoru by je povaoval za ranaře - nebo za erifovy rváče. Oděni byli do pláů z nevyčiněné kůe a surové vlny, cestovních atů a krátkých koených kabátců z hověziny. Měli vak dobré meče, pokud ne výborné, a za zmínku stála i sbírka bojových noů zastrčených za opasky a v holínkách. Jeden z nich měl taky v pouzdře u pravého kolena krátký luk z rohoviny.</p> <p>Pojďme za nimi, myslel si. Ale opatrně.</p> <p>Jakmile proli bránou z tepaného eleza, ten hubený zarazil koně.</p> <p>“No tak, Hubený,” volal ten větí. “Slyels toho mue - můe být edesát mil daleko.”</p> <p>“Tím větí důvod neztratit se na první míli, Roxi,” odpověděl mu s obličejem lasičky a díval se přitom dolů na cosi v sevřené pěsti. “Aha, přímo na jih.”</p> <p>“Tak proč se nedá na větectví,” posmíval se Rox. Jeho přítel cosi zahučel, znělo to jako obscénní rozkazy, a oba se rozesmáli.</p> <p>Jimmy čekal, dokud nebyli napůl z dohledu na cestě směrem k jihu, a pak vyvedl koně a nasedl. Jarvis Coe má bod k dobru, e dokáe stopovat koně a odliit je, pomyslel si. Můe stopovat mého, kdy ho bude zajímat, kde jsem.</p> <p>Větina Jimmyho boláků z první jízdy v sedle se po dvou dnech zvolna vytrácela k příleitostně vystřelující bolesti. Byl mladý, ohebný a silný. Coe stále činil občasné posměné poznámky o jeho stylu, obzvlátě o plácání rukama, ale Jimmy obvykle dokázal udret mírně zhýčkaného starého koně, aby el ve směru, kterým chtěl on, i kdy se zdálo, e má snahu chodit mimo. Ani dva koně ranařů nebyli právě ohniví a nebyli to ani frkající hřebci.</p> <p>Tento úsek cesty nebyl přetíený dopravou, ale bylo jí tu dost, aby jeden mu na koni nebyl nápadný. Jimmy si drel ty dva na hranici dohledu celé dvě hodiny, ne se zastavili u vodního toku, aby napojili oře. Jimmy zajel mimo cestu do dolíku, který ho před nimi schoval a naopak, nael vhodný strom, ke kterému přivázal koně - byl poučený, e to musí udělat v úrovni hlavy, jinak by si kůň mohl přilápnout uzdu a způsobit si oklivé věci - a po pičkách se plíil dalích sto yardů. Kdyby se dokázal dostat na doslech, ani by si ho vimli, moná by se dozvěděl něco zajímavého o jejich zaměstnavateli a o tom, jak to chodí v baronově domácnosti.</p> <p>Vpředu na cestě bylo slyet mumlání hlasů. Hubený a Rox tam postávali na kamenech přes brod, zatímco jejich koně stáli po rousy hluboko ve vodě se skloněnými hlavami a hlasitě pili. Jimmy se protáhl jako úhoř podél břehu za spadlý bolehlav, který vyráel jako pěkné hojné křoví z tlejícího kmene, a poslouchal.</p> <p>“To je divný,” řekl větí mu jménem Rox. “Podívej, jak jehla ukazuje přímo, a nezáleí, jak ji natočí.”</p> <p>Bylo to zjevně něco, co Hubený drel v ruce. Natáhl to k Roxovi a mu s tlustým obličejem mopslíka uskočil dozadu, jako by mu nabízel korpióna. “Je to magie!” řekl a hlas se mu chvěl. “Samozřejmě, e je to divný. Je to zatraceně prokletý!” Ticho. “Ten dům je taky prokletý. A tenhle kouzelník - ten milovník démonů, co si ho baron drí - z něho kouzla přímo odkapávají.”</p> <p>“To je prokletý, tamto je prokletý, nejsi spokojený, dokud nemá dobrý kouzlo,” posmíval se Hubený. “Je to est set zlatých, kdy ho přivedeme, ty hlupáku. S tolika penězi můem jít na odpočinek - koupit si ten bordel, o kterým pořád mluví.”</p> <p>Nu, to jsou ambice, pomyslel si Jimmy. est stovek ve zlatě. To jsou sluný peníze, dokonce i pro barona s příjmy z města a farmy. Za to byste si mohli koupit skromný bordel i s jeho obsahem - pokud by dívky nebyly příli hezké. Kdo je to “on”, o kterém mluví? A kouzelník? To bude přítele Jarvise moc zajímat.</p> <p>Dva nájemní zabijáci vyvedli koně z vody a chystali se nasednout. Jakmile Rox vloil nohu do třmenu, Hubený ho s tichým zaklením zastavil.</p> <p>“Počkej,” řekl. “Jehla se jakoby chvěje. Hele, hýbe se, a ji dám doleva nebo doprava, vdycky míří přímo před nás! A něco slyím.”</p> <p>Jimmy taky něco slyel, navzdory zurčivému hluku proudu, který naráel do jeho lůka a do plochých kamenů brodu. Povědomé dunění kopyt koně, co jede rychlým krokem.</p> <p>Vzhlédl a zailhal mezi kapradinami vybíhajícími z mrtvého kmene stromu, který ho zakrýval. Půda pod ním byla vlhká. Byl skoro na úrovni řeky a chvilku trvalo, ne poznal, e jezdec sjídí nízkým bahnem směrem k vodě. Kůň nebyl nijak zvlátní a postroj laciný. Mu na koni…</p> <p>No, mladík na koni, pomyslel si Jimmy. Nemyslel si, e by byl jezdec starí ne on o více ne dva nebo tři roky. Hrubě zastřiené zlaté vlasy, obličej uchráněný před přílinou krásou silnou bradou a rovným nosem. Upřímné modré oči a snědá barva pleti mue ijícího na čerstvém vzduchu. aty měl hrubé a solidní, asi farmář nebo lovec. Přes záda měl přehozený dlouhý tisový luk společně s toulcem ípů a za opaskem dlouhý nů pohromadě s obvyklým kratím nástrojem pro vestranné pouití.</p> <p>“Zdravím, příteli!” zavolal Hubený.</p> <p>Ohlédl se přes rameno na svého společníka. Hubený stále drel “a to bylo co bylo” v ruce. Pohyboval s tím zleva doprava v plném rozsahu a pak s potěeným úsměvem přikývl.</p> <p>“To je on,” řekl. “A přímo do naí náruče! Lehce vydělané peníze!”</p> <p>Hubený se loudal nahoru vyjetou cestou směrem k nově příchozímu. “Dobré místo na napojení tvého koně,” řekl a hlasem se rozplýval, kdy patně napodoboval dobrou vůli.</p> <p>Zjevně si to hezký cizinec myslel taky. Jimmy viděl, jak se zamračil a dotkl se luku. Očividně nebyl zvyklý na koňský hřbet - dlouhý luk byl zbraní pěáka - a byl trochu nejistý.</p> <p>Lepí jezdec ne já, ale ne o moc, myslel si Jimmy.</p> <p>“Projedu kolem, příteli, jestli ti to nevadí,” řekl mladý mu. Měl sedlácký přízvuk dost podobný tomu, co měla Lorrie.</p> <p>To mám pořád zachraňovat děti farmářů? pomyslel si Jimmy podráděně a současně i se zdravým náznakem strachu.</p> <p>Zaměstnat dva dospělé mue a takové zkuené zabijáky, které jetě nikdy neviděl, nebylo nic lehkého - ale to nebyla ani pouliční arvátka. Nemohl spoléhat na to, e je lepí v běhu a skrývání se v lese ne oba oldnéři.</p> <p>Co dělat, co dělat?</p> <p>Hubený vypadal, e nemá ádné pochybnosti. Čekal na okraji cesty, dokud cestující nebyl u něho, pak s řevem vyrazil a popadl mladého mue za kotník. Hezky si naplánoval, e ho vyhodí ze sedla a zanechá omráčeného a bezmocného na zemi.</p> <p>Místo toho do něj mladý mu kopl a Hubený s dalím řevem zavrávoral dozadu, přičem se drel za obličej. Cestující zabodl ostruhy do koně a cvalem projel vodou.</p> <p>“Ne, ty hlupáku!” zaječel Rox, kdy Hubený vytáhl krátký silný luk z pouzdra u sedla a natáhl íp s tětivou.</p> <p>Křik velkého mue přeel do jekotu beze slov, kdy Hubený tětivu pustil, pak vytáhl dalí íp, natáhl a znovu povolil. První íp proletěl tak blízko světlovlasého jezdce, e si Jimmy myslel, e ho zasáhl. Pak se k němu přiblíil a Jimmy viděl, e zasáhl -ostří hrotu rozalo okraj uního lalůčku, rána se rozklebila a hodně krvácela - mladíka to vak nezpomalilo. Druhý zásah el s hlasitým zadrnčením do hruky sedla.</p> <p>“Zabije est stovek zlaáků a já zabiju tebe!” řval Rox.</p> <p>Vytáhl cosi zpoza hruky sedla a roztočil to nad hlavou. Jimmy měl jen tolik času, aby rozeznal tři hladká elezná závaí hrukovitého tvaru spojená silnou ňůrou, ne se to ve nad hlavou velkého mue rozmazalo. Ten s tím hodil, jakmile byl mladý jezdec dvacet yardů daleko a rychle se vzdaloval. Mířil na koně, ne na jezdce.</p> <p>Taky se ta zbraň pohybovala rychle, točila se ve vzduchu jako vodorovný kotouč. Kůň mladého mue stralivě zarál a silně kopaje padl k zemi. Leel, svíjel se a bojoval se závaím omotaným kolem zadních nohou v úrovni hlezna. Lukostřelec se zlatými vlasy chvíli nehybně leel a potom se pohnul. Rox a Hubený triumfálně zařvali, vytáhli meče a vyrazili přes brod k padlému koni a mladíkovi.</p> <p>Mohl bych klidně ukrást jejich koně, pomyslel si Jimmy. Ne, přisunu se blí a uvidím, co se s tím dá dělat.</p> <p>ádný z nich se nedíval ke stromům podél cesty. Podrost tam bývá hustí, protoe okraj získává víc slunečního svitu, říkal mu Coe. Jimmy potichu spěchal podél podrostu, doplazil se několik kroků za dva oldáky, dost blízko, aby slyel jejich vzteklý dech a nadávky.</p> <p>Ne dosáhli cíle, mu i kůň byli oba zase na nohou. Kůň zjevně skopl bola, protoe elezná závaí leela pohozená v hlubokém prachu cesty. Blonďák byl jetě otřesený, bok a rameno měl pokropené kapkami, které stékaly z jeho rozříznutého uního lalůčku. Pokouel se zpoza ramene vytáhnout luk, ale mezitím se dostali oba oldnéři moc blízko a on přestal natahovat pro íp a dal luk stranou, a místo toho raději vytáhl dlouhý nů.</p> <p>“Pokouel ses mě zabít!” křičel - překvapeně ale i rozhořčeně, pomyslel si Jimmy.</p> <p>“No, no, má mnohem větí cenu, kdy jsi naivu,” řekl Hubený, usmál se a ukázal zkaené zuby. “Odlo ten kráječ a zklidni se, aby ses nezranil.”</p> <p>Dva bandité se rozdělili, aby obklíčili mladého blonďáka a jeho koně. Postupovali s profesionální zručností, meče připravené. Mladík couval a mával přitom mezí nimi noem. Byla to deset palců dlouhá čepel z velmi ostré oceli, ale ty jejich byly kadá třikrát delí a taky měli koené kabátce a navíc chrániče paí.</p> <p>Nemá přímluvce, farmářský chlapče, pomyslel si lítostivě Jimmy. Rozhlédl se a nael pár pěkných kamenů velikosti pěsti. Musím něco udělat, abych vyrovnal rozdíly.</p> <p>Stejné propočty asi napadly i blonďáka. S výkřikem skočil dopředu, aby zaútočil na Hubeného a pokusil se ho odvést stranou. Kdyby proel kolem něj, moná by se mohl dostat k brodu a vyskočit na jednoho z koní oldnéřů.</p> <p>Hubený se usmál, předstíral útok a pak mávl mečem dokola. Plochou zasáhl mladíka do ruky s noem, čepel mladíkovi vypadla a její nabrouené ostří ve slunečním světle zazářilo. O vteřinu později Hubený zaječel. S obdivuhodnou duchapřítomností ho mladík kopl do rozkroku. Hubený se zapotácel a drel se za zraněné místo.</p> <p>“Hej!” zavolal Jimmy a uháněl dopředu.</p> <p>Rox se otočil za zvukem. Kdy Jimmy vyrazil, hodil první kámen. Rox to dostal do břicha. Pevná kůe kabátce zachytila větinu zásahu, ale stejně vyhekl a zavrávoral dva kroky dozadu.</p> <p>“Ne!” křičel Jimmy. “Utíkej, zatraceně! Utíkej k brodu!”</p> <p>Mladík měl víc kuráe ne rozumu, kdy se pokusil zvednout nů navzdory pěkně bolestivému a znecitlivěnému zranění na zápěstí. Ne Jimmy dorazil na scénu, Hubený se trochu zotavil. Druhému kameni se vyhnul, i kdy ho měl mimo zorné pole, a pod jeho karedým sekem mladý zloděj s ječením upadl. Hubený neměl ádný důvod nechávat cizince, kterého náhodou potkal, naivu a pravděpodobně stále jetě cítil následky kopnutí. Pod těmi umatěnými kalhoty z teletiny musel nosit koenou ochranu, jinak by se vůbec nemohl pohybovat.</p> <p>Jimmy přistál v prachu na zádech, ruce roztaené. Jednou dlaní narazil na něco chladného a kovového a reflexně to sevřel. Nad jeho zmateným obličejem se zablýskl meč Hubeného. Blonďák doválel sudy k Jimmymu a narazil do něj dřív, ne mohl meč dopadnout. Jimmy se odkulil a vykrábal se zpátky na nohy.</p> <p>Hubený el po něm s připraveným mečem a plný zlých úmyslů. Za ním se Rox začal rvát s mladíkem. Zasáhl ho do ramene hrukou meče, mladík přidueně zachraptěl bolestí, potom Rox uchopil jednou lopatovitou rukou mladíka za íji a poslal ho čtyři kroky dopředu. Mladík se obličejem prudce střetl s vlastním sedlem. Odrazil se a bezvládně spadl. Kůň se otočil a vyrazil k brodu. Jimmy udělal toté, ponořil se vedle do podrostu jako nic, kdy ho cosi s nepříjemným svistotem těsně minulo.</p> <p>Byl to nů. pička se zaryla do podrostu a čepel se s nervy drásajícím bzučením chvěla. Kdy vak překonal asi sto yardů, dalí zvuky pronásledování se u neozývaly. Zastavil se, popadal dech a prohlíel si věc, kterou sebral. Byl to jakoby medailónek, ale uvnitř křiálového pouzdra byla na destičce jen jehla s omotaným vlasem. Pokrčil rameny a strčil věc do kapsy.</p> <p>Poblí pod nohou zapraskala větvička. Okamitý impuls mu velel: nahoru! Po velikém buku vedle něj se dalo plhat jako po zdi. Vylezl na něj a lehl si na větev, silnějí ne jeho tělo.</p> <p>Lasička a mopslík se zastavili pod ním. “Říkám, e bychom ho měli najít a zakroutit mu čistě krkem,” řekl Hubený. “Nechci ádné svědky.”</p> <p>Větí mu se rozřehtal. “Kdo tak bude poslouchat jeho povídačky?” smál se. “Baron? No potě! Jestli se vydá zpátky na Konec světa, aby promluvil s konstáblem, tím líp, protoe to zabere dny, ne sem někoho pole, aby tu čmuchal, za předpokladu, e vůbec něco udělá. Pojď, a jsme pryč.”</p> <p>Jimmy leel bez hnutí na velké větvi, listovím občas zahlédl oba mue. Zvedli bezvládného mladíka na nohy a Rox ho drel, zatímco Hubený mu svazoval kotníky a zápěstí. Pak ho přehodili přes koně Hubeného. Jimmy viděl, jak odjídějí a čekal, dokud si nebyl jistý, e jsou ti dva mui pryč. Vydal se dolů, posledních est stop seskočil, aby lehce přistál na pičkách. “Co udělám teď?” mumlal si pro sebe.</p><empty-line /><p>kapitola patnáctá</p> </section> <section> <p>OBJEV</p> <p>Bernarr leel a zdál se mu sen.</p> <p>Na čele mu vystupovaly krůpěje potu a on sténal a zatínal prsty do přikrývek. Sen byl jako ivý. Slyel, jak větřík evelí ve stromoví a jak příboj naráí na útesy. Barvy byly syté a i vůně lesa, koňský pot a naolejované kůe mu drádily nozdry.</p> <p>“Jak ses opováil vzít mi můj úlovek?” doadoval se baron vztekle. “Nemá vůbec ádné způsoby?” Kanec leel v křečích u nohou baronova koně, zatímco Bernarr odolával touze vytáhnout ocel a zaútočit na mladíka.</p> <p>Mladí mu se v sedle uklonil. “Omlouvám se, můj pane. Měl jsem strach, e mine a dostane se do ohroení.” Zakry mluvil hlasem, z kterého ukapávala upřímnost, ale lehce zvednutý ret nabízel výsměch.</p> <p>Bernarr na něj chladně hleděl. “Lovil jsem kance ve svých lesích, kdy jsi ty jetě pinil plenky,” řekl. “A jetě nejsem stařecky dětinský. Ujiuji tě, e dokáu ulovit jednoho ze svých kanců.”</p> <p>Zakry nachýlil hlavu. “Je mi líto, můj pane. Řeknu lovcům, aby kance vyzvedli,” omlouval se.</p> <p>“Nechá ho tam, kde leí,” přeruil ho Bernarr. “Nechci ho mít na svém stole.” Dotkl se otěemi krku svého koně a obrátil ho směrem k honcům.</p> <p>“Můj pane,” volal za ním Zakry. “Rád bych si s tebou promluvil o samotě.”</p> <p>Bernarr zastavil koně a zatnul zuby. Taková drzost! I přesto se otočil a vrátil se na místo, kde mladý pán seděl a nervózně si pohrával s otěemi. “Jeď tedy za mnou,” vyzval ho baron. “A se dostaneme z tohoto lesa. Zajedeme někam, kde nikdo z tohoto “soukromého rozhovoru” nic neuslyí.”</p> <p>Projel lesem na louku pokrytou lutými květy, je se lehce vysouela do zlatavého odstínu, jak slunce nabíralo na síle, a vyjel na kopec. Ptáci před nimi vylétávali z vysoké trávy, kdy koně svými kopyty vyhazovali hroudy půdy. Bernarr udroval rytmus mohutného cvalu, dokud se nedostal na vrchol stoupání. Zastavili jen kousek od útesu, moře pod nimi poskytovalo nádherný výhled. Nad hlavami jim krouili rackové.</p> <p>Zakry zarazil svého koně vedle baronova a poplácal koně po krku. “Velkolepé,” pronesl a zhluboka se nadechl.</p> <p>“Co chce?” zeptal se netrpělivě Bernarr.</p> <p>“Můj pane,” řekl Zakry, “lady Elaine neměla nikdy opustit Rillanon. Touí po něm a i ty vidí, jak je hubená a bledá. Měla by se vrátit do hlavního města. Tohle není ivot pro ni! Potřebuje povyraení a půvab dvora. Chtěl bych tě poádat, můj pane, aby ses jí pro její záchranu zřekl.”</p> <p>Bernarr na něho nevěřícně hleděl. “Prosím?” zeptal se. “Zopakoval bys to, pane?”</p> <p>Zakry vypadal překvapeně. “Můj pane, měl jsem za to, e jsi světaznalý. Musel jsi přece vědět, e Elaine a já jsme milenci.” Nervózně se zasmál. “Určitě jsi poznal, e není panna.”</p> <p>“Přestaň!” zařval Bernarr. Kotníky na rukou, které svíraly otěe, mu zbělely a oči se mu rozířily. Dech mu hvízdal mezi zuby, jak se pokouel zadret hněv.</p> <p>“Já ji miluji,” řekl Zakry, kdy starí mu nepromluvil. “Nikdy jsem ji neměl nechat odejít. Ale jetě není příli pozdě, mohl bys nechat sňatek anulovat. Poděkovala by ti za to.”</p> <p>“Zříci se jí? Zbláznil ses? Elaine by zemřela hanbou, kdybych takovou věc udělal!”</p> <p>“Ona tomu tak chce, pane! Miluje mě, můj pane. A já vím, e si přeje být se mnou. Prosím, smiluj se nad námi a dovol, a jsme spolu.”</p> <p>Bernarr se ani nesnail skrýt svůj vztek. “Okamitě se vrátí do hradu! Sebere si věci, opustí můj dům a odpluje první lodí z Konce světa, kterou najde, nebo neručím za tvůj ivot po slunce západu.” Otočil se, e odjede, a kubl uzdou takovou silou, e kůň s naříkáním zaprotestoval.</p> <p>“Pane!” zavolal Zakry. “Vyslechni mě!” Zabořil ostruhy do koňských boků a málem se srazil s baronovým hnědákem.</p> <p>Vztáhne na mě ruku na mě vlastní půdě? uvaoval Bernarr. Ale nic neříkal. Otočil se, hvízdal přitom námahou a prudce udeřil druhého mue hřbetem zaaté rukavice, elezné cvočky se zaryly do masa. Zakry s výkřikem bolesti couvl. Úder mu roztrhl tvář zlomek palce pod okem, a to a na kost. Mladík pustil otěe a v obranném gestu zvedl obě ruce.</p> <p>Zakryho kůň zacouval, zmatený a vystraený, a vyhodil hlavou. Bernarrův kůň vycítil hněv svého jezdce a věděl, e otěe povolily. Splail se. Poloil ui dozadu, zatočil se a vykopl. Zakryho kůň dostal mocný zásah do hrudi a vztyčil se. Na znamení protestu zařehtal - skoro vykřikl jako velké dítě - udělal krok dozadu a stranou: jeden, dva, pak třetí krok.</p> <p>A najednou byli oba pryč.</p> <p>Bernarr silně zatáhl za uzdu, donutil neklidného koně, aby kráčel v těsném kruhu. Kdy konečně zase získal kontrolu, zavedl pomalu koně na sráz útesu a postavil se ve třmenech, aby se podíval přes okraj.</p> <p>Oba dva, mu i kůň, zmizeli. Pod ním naráely vysoké vlny do rozeklaných skalisek, při kadém velkém úderu dosahovala vodní tří výky čtyřiceti či padesáti stop a rozechvívala pevnou ulu útesů. Pak na chvilku mezi pěnami vln spatřil trup mrtvého koně, odliv táhl zvíře dál na moře. Po Zakrym nebylo ani stopy.</p><empty-line /><p>Zakryho zmizení vysvětlili vymylenou omluvou: přila zpráva z východu, bylo potřeba, aby se vrátil domů první lodí. A pak tu byli ti, co ochotně naslouchali, aby neurazili svého hostitele, kdyby naznačili, e mu nevěří. Zakryho zavazadla poslali do města na druhý den, aby ho následovala do Rillanonu, a Elainini přátelé pokračovali v uívání si pohostinnosti jejího manela. Elaine zachovávala odstup a odtaitost.</p> <p>O pár dní později musel Bernarr poslat pro doktora, aby Elaine vyetřil, nebo se uchýlila do postele a stěovala si, e je nemocná.</p> <p>“Mám pro tebe ty nejradostnějí zprávy, můj pane,” rozplýval se doktor.</p> <p>“Moje paní není nemocná,” řekl Bernarr a zvedl koutky úst v úsměvu.</p> <p>“Jetě lépe, můj pane!” Mu se naparoval, jako by vykonal zázrak. “Baronka čeká dítě! Rychlá práce, můj pane, co?”</p> <p>Baron na něj hleděl a na obličeji měl nečitelnou masku. Nehýbal se, dokud se doktor znovu neuklonil. “Můj komorník dohlédne, abys dostal zaplaceno,” řekl chladně Bernarr a veel do domu. Přesto vechno doktorova hrubost nezničila potěení ze zprávy nebo z baronovy úlevy, e Elaine není skutečně nemocná. el přímo do jejích komnat.</p> <p>Vzhlédla, zmatená jeho příchodem, zelené oči rozířené. Bernarr klekl po straně postele, vzal Elaininu ruku do své a políbil ji. Ve svém snu stále cítil křehké prsty, jejich měkkou kůi, stále viděl puls tepající na jejím hrdle, kdy leela bledá oproti bílým poltářům a závěsům.</p> <p>Slzy se jí hromadily v očích, přesto vak její výraz nebyl radostný. Mluvili v přeruovaných větách a nepamatoval si nic, co řekli, kromě toho, e kdy opoutěl pokoj, potichu plakala.</p> <p>Hosté splnili povinnost a předstírali, e mají radost z novinky o jejím stavu, pouili to jako výmluvu pro zorganizování oslavy a vypili pořádnou část vína z baronova sklepa.</p> <p>Ale brzy byli přinuceni k odjezdu. Plavba lodí do Krondoru, pak přes pevninu do Saladoru a potom dál k Rillanonu, to byl výlet na víc ne jeden měsíc. Jakmile byla Úina temnot zachvácena zimními bouřkami, dalo se proplout jedině kolem jiního cípu Velké Keshe, co byla cesta na tři měsíce plná bouřek, pirátů a keshanských nájezdníků. Kdy bylo jasné, e je baron nevyzve, aby strávili zimu na Konci světa, zdvořile se s hostitelem a hostitelkou rozloučili a odjeli.</p><empty-line /><p>Baron se převaloval ve vlhkých prostěradlech, oči se mu chvěly, kdy sténal. Ta bouře…</p><empty-line /><p>Té noci, kdy baronka Elaine začala mít porodní bolesti, nad mořem vypukla bouře. Kopce a stěny nachově-černých mraků se kupily nad západním obzorem a blesky je osvětlovaly, slunce je vak malovalo zlatem, jak za nimi zapadalo. Před bouří přila velká vlna, vysoké hory, které posílaly rybáře vytahovat lodě z vody výe a uvazovat je ke stromům a valounům, a modlit se, jakmile přiel nápor vzduchu a naříkal nad jejich střechami. Kdy začalo pret, kapky padaly téměř vodorovně, jak do nich foukal mocný vítr.</p> <p>Bičování detě zasáhlo také stavení a oblohou se rozbíhaly blesky, zatímco hrom třásl okny. Bernarr podplatil porodní bábu, aby poslední dva týdny zůstala v domě a vzhledem k hroznému počasí byl rád, e to udělal.</p> <p>Kdy se chystal večeřet, sluha ohlásil cestujícího a jeho sluhu u brány, prosící o přístřeí. To Bernarr rád udělil - pohostinnost přináí těstí a v tuto chvíli ho chtěl mít plnou hrst. Dům byl v těchto dnech tak tichý, e uvítal společnost a byl potěen, kdy objevil, e jeho host je učenec, jen se stará daleko víc o knihy ve svém voze ne o své koně, sluhy nebo sebe samého.</p> <p>Byl to vysoký, impozantní mu s velkýma očima a pronikavým pohledem, o několik let starí ne Bernarr. Jmenoval se Lyman Malachy.</p><empty-line /><p>“Ano,” řekl Malachy, “kdy jsem slyel o náhlé smrti tvého otce, vydal jsem se na dalekou cestu. S mnoha zmatky a zpoděními, které jsem zail, jsem dorazil dnes večer.” Otřepal si rukáv, jako by se zbavoval zbylých kapek deové vody na manetě. “Vyměňoval jsem si korespondenci s tvým otcem, nevěděl jsem vak nic o jeho dědici. Obával jsem se, e nebude vědět, co je v jeho knihách a e je moná prodá někomu jinému dřív, ne ti stačím udělat nabídku.”</p> <p>Baron se usmál a zavrtěl hlavou. Chystal se promluvit, kdy si viml, e Lymanovy oči znepřítomněly, co ho překvapilo. A do této chvíle byl malý chlapík vynikající a ten nejpozornějí host. Téměř okamitě se vak Lymanovy oči projasnily a on se váně zahleděl na barona.</p> <p>“Této noci se v tomto domě narodí dítě,” řekl. “Chlapec.”</p> <p>“Jak to můe vědět?” zeptal se udiveně Bernarr. “Baronka čeká dítě, ale neměla by ho porodit tak brzy.”</p> <p>Lyman se střízlivě usmál. “Nevěřil bych kadému, kdo má takové znalosti,” řekl. “Ale jeliko jsi vzdělaný mu, nevěří pověrám neotesaných venkovanů, a taky jsi velkomyslný hostitel, přiznám se. Jsem kouzelník.”</p> <p>“Aha,” bylo ve, co Bernarr řekl. Zajímalo ho vak, co má dělat. U se mu ten záhadný host začínal zamlouvat a přitom jako větina obyvatel Království měl pochyby o těch, kdo měli co do činění s magií. Přesto pocítil o Malachyho zvědavý zájem. Usoudil, e bude jednat citlivě. Koneckonců ráno bude ten mu pryč. “To ti musí působit určité… těkosti.”</p> <p>“Občas působí,” připustil Lyman. “Existují předsudky vůči nám, kteří se věnujeme tomuto umění, kteří máme ten dar… Ale natěstí pro mě byla moje rodina zámoná a poslali mě z domu na studia. Výsledkem je, e nikdo, kdo mě znal jako dítě, neví o mém nadání, a jeliko mi rodiče zanechali sluné dědictví, jsem schopný docela pohodlně vyít. Co znamená, e si můu dovolit koupit knihy!”</p> <p>Tomu se oba usmáli. Pak někdo zaklepal na dveře.</p> <p>“Dále,” zavolal Bernarr.</p> <p>Objevil se sluha, obličej skleslý a oči vyvalené. “Můj pane! Nastal čas lady Elaine!”</p> <p>Bernarr vyskočil na nohy, srdce mu skákalo a v hrdle. Kdy proel kolem svého hosta, v koutcích kouzelníkových úst viděl malý úsměv.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>Obrázky se zrychlily.</p> <p>Porodní bába stála ve dveřích, znepokojený výraz ve tváři. “Dítě je na cestě…” a pak její slova vymizela.</p> <p>Potom tvář Elaine, bledá a vlhká potem, kdy jí porodní bába poroučela tlačit. Ječení a krev.</p> <p>Křičící dítě, drené pyně porodní bábou, která říkala: “Má syna, moje paní,” k omdlévající baronce, je byla v příli velkých bolestech, ne aby rozpoznala, e jde vůbec o dítě.</p> <p>Krev byla vude.</p> <p>Krev.</p> <p>Bernarr se obrátil na posteli, zasténal a vykřikl. Ne! pokusil se říci, ale z jeho úst vyel jen dalí hluboký vzdech.</p> <p>Pak stál Lyman za jeho zády. Způsoby měl chladné a poroučel. “Vichni opustí místnost,” pravil prostě.</p> <p>Pak ječení ustalo.</p><empty-line /><p>Bernarr se posadil na posteli. Lapal po dechu, jako by běel celé hodiny, a jeho tělo, je bylo stále v kondici, bylo napjaté a smáčené potem, jako by bojoval v bitvě. Skulil se z postele, stáhl si nasáklou noční koili a hodil ji na podlahu. Viděl, jak za oknem právě vyplhalo ranní slunce na hřeben hor a ohlásilo tak nový den. Jen hodiny, pomyslel si, kdy seděl nahý na posteli. Natáhl se po hrnku a dbánu vody na nočním stolku. Napil se a znovu naplnil hrnek.</p> <p>Ale ta druhá ízeň - ízeň ke konci jeho noční můry, která ho mořila sedmnáct let, aby spatřil svou Elaine znovuzrozenou a osvobozenou od nekonečné bolesti - stále trvala.</p> <p>Vstal a přeel k nádobě s vodou, čekající na jeho ranní toaletu. Studená voda mu nevadila. Byl na ni od dětství zvyklý. Musel smýt ten hloupý pocit z kůe a neobleče se, dokud to neprovede. Vstoupil do malé měděné nádoby, posadil se na bobek a uchopil houbu, leící na vedlejím stole, nevímal si přitom chladného kousání vody. Kdybych tak jen mohl smýt svou bolest, myslel si, tak jako to dělal kadé ráno po sedmnáct let.</p> <p>Ale brzy…</p><empty-line /><p>Teta Cleora zbledla. “Ó, Ruthie!” vydechla a ruku si přiloila k hrdlu.</p> <p>Koňský handlíř dloubl prstem do sedla, které leelo na dláděné podlaze v kuchyni. K sedlu přilo černobílé kotě a očichávalo je, protoe je fascinoval pach koňského potu, kůe a krve.</p> <p>“Jo, je to krev, naprosto správně,” řekl Kerson. “A toto -” pičkou se dotkl zbytku ípu, který vyčníval z hruky sedla, “- taky zrovna není lovecký íp.”</p> <p>Vytáhl kletě ze smyčky u opasku a sklonil se. Dal jednu nohu na sedlo a nasadil nástroj těsně ke kovovému třpytu, kde se íp zarýval do kůe.</p> <p>“Pojď ven,” zabručel, zakýval se dozadu, svaly na paích a ramenech se mu napnuly.</p> <p>Vysvobodil íp a strčil jim ho pod nos. “Vidíte? Zahrocená pička, ádná iroká hlava. To nepouívá nikdo kromě zabijáků - má to projít zbrojí nebo koenou kazajkou.”</p> <p>Lorrie na sedlo zírala s hrůzou v srdci, která byla jetě horí ne studený pocit, co ji drel od chvíle, kdy zemřela její rodina. Věděla, e jsou mrtví. Věděla, e je Rip stále naivu, protoe ten pocit tam ve vzdálených záblescích byl. Ale nevěděla, jestli je Bram ivý či mrtvý.</p> <p>“Kůň přiel za rozbřesku,” řekl Kerson. Od svítání uplynula hodina a rodina právě končila se snídaní, kdy koňský handlíř dorazil ke dveřím jejich domu. “Ubohé zvíře mělo ebra rozbitá od ostruh a bylo pokryté suchou pěnou od půlky těla a k ocasu. Vypadá, e cválal celou noc. Hodně se vyděsil a kdy to tak vidím, myslím si, e ten vysoký světlovlasý chlapec, přítel tvojí mladé neteře, který ho koupil a byl na cestě, e dohoní druhého přítele tvé neteře, chlapce, kterému jsem prodal…” ukázal na Lorrie, “…tvého starého koně, no, to je jedno, koukám, jak to vecko jaksi zapadá dohromady, myslel jsem, e byste měli vědět.”</p> <p>Teta Cleora se rozhlédla. “Konstábla?” zeptala se.</p> <p>Kerson si odfrkl. “Pro nějakou výtrnost v rámci města určitě,” řekl. “Přestoe vyuívá víc tyhle lovce zlodějů za dvě penny ne své vlastní mue. Ne, na venkovní silnici by to měli být baronovi ozbrojenci, kteří by se na to měli podívat, a na to, e v posledních víc ne patnácti letech baron nevěnuje pozornost ani problémům obyčejných lidí. Vojáci by se moná ukázali, kdyby Kesh napadla město, ale ne kvůli ztraceným mladíkům, co je zajali banditi nebo otrokáři. Nebudou se v tom ourat.”</p> <p>Podíval se na Lorrie a Floru, které seděly na lavici bok po boku. “To je ve, co můu udělat, slečno Floro. Mám svou vlastní rodinu, příbuzné a obchod, o který se musím starat. Jen jsem si myslel, e byste to asi měli vědět.”</p> <p>Kdy mu odeel, nastalo na chvíli hluboké ticho. Cleora přela, aby vzala Lorrie kolem ramen.</p> <p>“Jel, aby vyhledal Ripa, a je moná mrtvý,” zaeptala Lorrie. “A to vechno kvůli mně.”</p> <p>Flora kupodivu zavrtěla hlavou. “Ne,” řekla. “Stejně by jel hledat tvého bratra. Byl u takový - řekla bych.”</p> <p>Lorrie ohromeně přikývla, zadrovala slzy a utírala si oči hřbetem ruky.</p> <p>“A Jimmy je můj… nevlastní bratr a el hledat Ripa taky a moná je mrtvý,” řekla Flora rozhodně. “Nebo jsou moná oba zranění. Musím jít a podívat se po nich.”</p> <p>“To je nemoné!” vyjekla teta Cleora. “Mladá dívka na vlastní pěst venku?”</p> <p>Tomu se i Lorrie musela smát. Teta Cleora si asi myslela, e skřítci a bandité číhají za kadým křovím. Nebo moná číhají, pomyslela si a znovu se podívala na sedlo. Nechtěně přitahovalo její oči.</p> <p>“Nepojede sama. Já pojedu taky!” ozvala se Lorrie.</p> <p>Je to můj bratříček a můj milý. A nemůu nechat Floru, aby la sama po tom vem, co pro mě udělala!</p> <p>Obě eny se na ni podívaly. “Vdy sotva můe chodit!” namítla Flora.</p> <p>“Můu si vzít hůl,” řekla tvrdohlavě Lorrie. Pravda, uzdravuje se to rychle, ale jak daleko se dostanu? přiznala poctivě. “Můu třeba jet na koni. Nebo se plazit, kdy to musí být.”</p> <p>Teta Cleora se podívala z jedné na druhou. “Chtěla bych, aby tu byl Karl se svými mui,” řekla neastně. “Bude to trvat jen pár týdnů, ne se jeho loď vrátí z Krondoru.” Opět se na ně podívala. Lorrie věděla, e se Flora tváří naprosto stejně vzpurně jako ona. “Nelíbí se mi to. Vůbec se mi to nelíbí,” zopakovala Cleora. “Ale jestli musí jít, vezme si můj dvoukolový kočár.”</p> <p>Flora vyskočila a mocně tetu objala. Dvoukolový kočár byl vozík se dvěma vysokými koly s příčkami a s koenou opěrkou přivázanou k trupu, s vycpaným sedátkem a taený jedním koněm. Uveze je snadno obě a na dobré cestě by to nemělo být pro hojící se nohu příli nepohodlné.</p> <p>“Děkuji ti, teto Cleoro!” řekla a Lorrie nadeně přikývla.</p> <p>Pěkné, zralé rysy starí eny se prohloubily starostí, ale Flora u byla na nohou a sbírala věci do taek.</p><empty-line /><p>“Co je to?” zeptal se Jimmy a dloubal prstem do přístroje velikosti medailónku, který leel na stole.</p> <p>Stará dvojice, v její chalupě se krčili vzadu u ohnitě, se nevědomky drela za ruce, kdy se na tu věc dívali. Právě povečeřeli, astní, e mohou za dalí Jarvisovy stříbrné mince poskytnout ovesnou kai, vajíčka, pár jablek a velmi hořké pivo, které se dalo málem zaměnit za skutečné.</p> <p>Jimmy si myslel, e za jiných okolností by svou skutečnou pozornost soustředil na měec Jarvise Coea, nebo se zdálo, e jsou v něm nekonečné zásoby stříbra. Ale to bývalo, a teď bylo právě teď a byly tu záhady k rozlutění a chlapci k zachránění.</p> <p>Jarvis Coe seděl na stoličce, ruce opřené o kolena, jak se nahýbal dopředu. Jeho rozbrázděný obličej prozrazoval zaujetí a nízké plameny z krbu vytvářely neklidná červená světla přes jeho vrásky a plochy. “To je kouzlo,” řekl klidně. Jimmy cítil, jak mu při tom slově podél páteře vstávají chloupky. “Zakázané kouzlo. Je to hledač lidí, kteří jsou svázáni krví, kostmi a semenem.” Prstem sledoval jehlu. “Vidíte tady? Ta jehla je kost z mrtvého dítěte vykopaná za tmy v měsíčním -“</p> <p>Stará ena zasténala a otřásla se. Schoulila se blí pod manelovu ochranitelskou pai.</p> <p>“- a ten vlas je od mue, kterého chcete vyhledat, nebo od jeho blízkého příbuzného. Matka nebo otec nebo oba, pokud chcete najít jejich dítě. Řekl bych, e tentokrát je to tento případ. Říkali jste, e chlapec měl dost vlasů a tato kadeř je hnědá. Ne nekromancie, ne zcela, ale je to blízko. Dost černé magie, aby to v kadém případě vyvolalo problémy.”</p> <p>“Kdo jsi, e to ví?” zeptal se Jimmy.</p> <p>Jarvis rychle vzhlédl a oči měl zastřené. Po dlouhé chvíli přikývl. “No, předpokládám, e má právo to vědět, kdy jsi do té záleitosti zapletený. Jsem agentem hlavní kněky chrámu Lims-Kragmy v Krondoru.”</p> <p>Mladý zloděj uskočil dozadu a ruka mu zabloudila k noi. Stará porodní bába udělala znamení rukou a její manel také vstal a bokem se kradl ke dveřím, kde se opíral jeho lesní sekáč.</p> <p>K jejich úasu se Jarvis Coe rozesmál. “Ne, ne, přátelé, nemusíte si dělat starosti. Ona je Paní smrti, není vraedkyní. My vichni k Ní nakonec přijdeme jako domů, take na nikoho nemusí spěchat.” Zkroutil rty a citoval v archaickém dialektu:</p><empty-line /><p>“Pod její vládu ten, kdo jmění se má zříci,</p> <p>jest časem doveden - princ, kněz i básníci,</p> <p>neetří ni prince, an čestným je přec,</p> <p>ni mnicha, an chytře na se béře věc,</p> <p>neuteče ádný pod straným úderem jejím.</p><empty-line /><p>Jimmy, který neměl čas na takové výstřelky, prkenně přikývl, stále jetě polekaný a trochu mimo sebe. “A co dělá na stopě muů, kteří unáejí děti?” zeptal se.</p> <p>“Chrám obzvlá nemá rád lidi, kteří provádějí kouzla smrti,” řekl Coe.</p> <p>“Proč ne?” řekl Jimmy a myslel na řeči, které zaslechl o kněkách tohoto řádu.</p> <p>“Protoe to bohyni bere dobré jméno,” řekl Coe. “A to ohrouje chrámy. V dávných dobách, ne se chrámy dohodly s králem a souhlasily, e Ishapův chrám urovná rozepře, vypuklo nejedno pozdviení, při kterém rozhněvaná lůza pronikla do chrámu a zabila vechny přívrence. Dokonce i v průběhu staletí a navzdory větímu míru mezi chrámy, je zde stále silná snaha ničit, kdy se řeči o něčem takovém dostanou ven a kdy si lidé usmyslí, e Lims-Kragmin chrám v tom má prsty.</p> <p>Navíc je to okrádání Lims-Kragmy. ivotním energiím, je by měly být vráceny do Jejího sálu, aby je mohla soudit, je odnímáno jejich pravé místo na dalím obratu Kola ivota. Tyto due jsou mučeny, týrány a nakonec mizí, jako by nikdy neexistovaly. Je to hnus a kacířství nejhlubího zrna.</p> <p>Z těchto praktik nikdy nic dobrého nevzejde a pouze ti, kdo jsou opravdu zlí nebo skuteční hlupáci, to podstoupí.” Zazubil se. “Já budu ten obzvlá “nedobrý”, kdy přijdu k nekromantovi, který pracuje v blízkém okolí. Sám nejsem kouzelník,” pokračoval. “Ale mám přece jen nějaké… nadání v těchto oblastech… a mám zdroje od svých zaměstnavatelů, které mi pomůou se s ním vypořádat.”</p> <p>“Ale určitě ne se oldáky, kamennými zdmi a eleznými mříemi,” řekl zatrpkle Jimmy.</p> <p>Opravdu nemám radost, myslel si. Byl bych raději, kdyby byl jedním z Jockových pehů. Na druhou stranu bude pravděpodobně daleko uitečnějí ne člověk od tajné policie a pokud mám proti zlému čaroději vykonat skutky, co vejdou do hrdinských legend, přece jen by se mi nějaká pomoc mohla hodit.</p> <p>Nechtěl se vrátit k Lorrie a říct jí, e Ripa nedokázal najít. Koneckonců to slíbil. Na druhou stranu taky nechtěl být přikován k rudě rozhavenému plátu ve vězení na dalích tisíc let, nebo mít svou esenci smrti pouitou k moci kouzla. Riskování byla jedna věc, osud druhá.</p> <p>Kromě toho mám podezření, e naléhat na přítele Coea by nebylo astné. Nechci přece, aby mi nenávist bohyně la v patách. Na druhou stranu, její přízeň a přízeň jejích kněek…</p> <p>“V pořádku,” řekl nakonec. “Co zamýlí tenhle nekromant s naím blonďatým přítelem?”</p> <p>“U jen čtyři dny a pak budou tři měsíce v novu,” řekl Jarvis a prsty si bezcílně pohrával s drobky ječmenného chleba. “A určité hvězdy se dostanou do konjunkce. A v tu chvíli… no, řekněme, e pocestný, kterého sebrali a dotáhli do sídla, bude pouitelný pro jisté černé umění. Pouitelný v konečném smyslu. Stejně jako mladý Rip, bratr tvojí kamarádky.”</p> <p>Jimmy zamrkal. Byl zvyklý na bití, bodáni a rvačky, často se jich sám účastnil. Ale lidská obě byla dočista jiná záleitost. “To je k nevíře,” řekl. “Děti, pak pocestní -“</p> <p>“Jeden určitý pocestný,” řekl Jarvis pečlivě, jako by na tom faktu záleelo.</p> <p>Stará ena se ozvala a její manel se ji pokusil utiit, ale ona ho odsunula stranou. “Čtyři dny, říká, přisluhovači kněek?”</p> <p>Jarvis se uklonil. “Dobrá eno.”</p> <p>“Bude to sedmnáct let ode dne, kdy paní Elaine při porodu zemřela,” řekla. “Sedmnáct let na hodinu přesně o půlnoci.”</p> <p>Jarvisův obličej se změnil. Přeběhl přes něj stín strachu -a moná i znechucení. Ojoj, pomyslel si Jimmy. To je patná zpráva.</p> <p>“Vidělas… byla sis jistá, e zemřela?” zvedl Jarvis ruku. “Vidělas vystavené tělo?”</p> <p>Porodní bába zavrtěla hlavou. “Vyhnal nás vechny z pokoje a později se rozneslo, e se děly divné věci,” řekla tie. “Vechny nás vyhodil, ale náhodně příchozího hosta, učence, kterého tu noc hostil, si podrel.”</p> <p>“Aha. Pochybuji, e to byla čistá náhoda, ne té noci - některé události vrhají v čase své vlastní stíny dopředu i dozadu.” Jarvis se podíval na talisman. “Má něco, co patřilo paní?” zeptal se. “Něco, co se dotýkalo jejího těla?”</p> <p>Stará ena vstala, přela k posteli z naskládaných polen a vytáhla truhlu z cedrového dřeva, která vypadala, jako by do proutěné chalupy příli nepatřila. Chvíli v ní hledala a pak vytáhla malý svazek zabalený do hedvábí, je bylo zbarvené starou zaschlou krví. “Měla mě ráda, byla to milá paní,” řekla porodní bába. “Věděla, e můe staré Meg důvěřovat. Porodní báby vyslechnou spoustu tajemství. Toto mi dala, abych to uchovala. Kdyby to byl baron nael, stálo by ji to přinejmením ivot.”</p> <p>Jimmy přistoupil blí. Jarvis převzal svazek od staré eny a dočista utřel drsný dřevěný povrch stolu od drobků a nádobí, ne svazek poloil a začal rozbalovat.</p> <p>“Měl by ten talisman dělat tohle?” zeptal se Jimmy.</p> <p>Jehla pod křiálovým víčkem sebou kubala. Nejdřív ukázala na jihozápad k sídlu barona Bernarra, potom se otočila k balíčku.</p> <p>“Ne, to by neměla,” řekl Jarvis. Uprostřed hedvábného kapesníku byl opravdový medailónek, jemná schránka z jantaru. “Pokud je tohle krev paní, kdy rodila -“</p> <p>“To je,” řekla stará ena.</p> <p>“- nebo vlasy nebo odstřiené nehty,” pokračoval. “Kouzlo je spojeno s podstatou podobnosti. Mělo by ukazovat na syna.” Jarvis otevřel medailónek a prsty se jemně probíral úlovkem. V jedné polovině byl miniaturní portrét, malinká věc ne větí ne Jimmyho palec. Ta druhá obsahovala chomáč lásky, spletené pramínky vlasů, jeden světlý a druhý hnědý. “Mohl bys mi donést trochu světla, Jimmy?” poádal.</p> <p>Jimmy el k ohniti. Bedna s březovou kůrou stála na holé zemi vedle krbu a v ní leely dlouhé třísky měkkého dřeva z pryskyřičné borovice připravené na podpal. Vzal jednu a přidrel ji nad nízkými plameny. Kdy chytla, zasyčela a zapraskala. Zavoněla pryskyřicí, léčivou vůní. Jimmy ji přinesl zpátky ke stolu, drel ji vý a k jedné straně, aby ádná krůpěj horké ávy nedopadla na stůl, a pečlivě také hlídal, aby ádná nespadla ani na něj.</p> <p>Světlo se mihotalo a ve srovnání se svíčkou nebylo příli jasné, ale stará dvojice nic takového neměla, dokonce ani lojové svíčky ne. Stále vak bylo dost světla, aby na portrétu uviděl hezkého světlovlasého mue.</p> <p>“Ruthie!” vyhrkl Jimmy. “To je ten, kterého zajali!”</p> <p>“Ne,” řekla stará ena. “To je mladý lord z Kethry, jménem Zakry, který byl přítelem lady Elaine z Krondoru. Jetě ne potkala barona. Ten, který zmizel.”</p> <p>“Oh-ho,” řekl Jimmy. “No, podle jeho vzhledu -“</p> <p>“A podle chování té jehly -“</p> <p>“- bych řekl, e zatímco lady Elaine má asi sedmnáctiletého syna, baron ho určitě nemá,” dokončil Jimmy.</p> <p>Jarvis se pousmál. “Umí se dívat dál ne větina lidí, Jimmy,” řekl.</p> <p>Chalupník si vzdychl. “Musíte jim to teď říct,” řekl unaveně. “Není zbytí.”</p> <p>Jeho ena Meg přikývla. “Baron neměl nic ze svého syna… no, ze svého dítěte. Na chvíli ho dojalo, e má dědice, ale potom uviděl svou enu na pokraji smrti a stal se z něho posedlý člověk. Obvinil dítě a řekl mi, e se ho mám zbavit, aby ho u nikdy neviděl. Měl na mysli, abych ho předhodila vlkům, ale to jsem nemohla. Tak jsem dítě vzala k jednomu farmáři, kterého znám - jmenuje se Ossrey - blízko Rellingu, jeho ena ztratila své dítě, ale stále měla mléko. Rádi je přijali a vychovali jako vlastní.”</p> <p>“Relling odsud není daleko. Na jih a trochu na východ. Stále na baronově půdě, samozřejmě,” dodal její manel. “Slíbil, e o tom nikdy nepromluví a dodrel slovo, protoe jsem nikdy neslyel ádné řeči. Ne e by zapomněli, e dítě není jejich. Věděli jen, e jeho matka při porodu zemřela a asi si mysleli, e je to nějaký levoboček od sluebné.”</p> <p>“To z velké části vysvětluje ten nepříjemný pocit,” řekl Jarvis Coe. “Baron zřejmě straně miloval svou enu.”</p> <p>“K zbláznění,” řekla Meg, posadila se na postel a vzdychla si, kdy se podívala na truhlu z cedrového dřeva. “A nikdy jsem si nemyslela, e ho nemá ráda - dokonce kdy se jí po Zakryho zmizení udělalo patně.”</p> <p>“Zmizení?”</p> <p>“Během lovu. Baron říkal, e Zakry odjel do Krondoru a nechal na místě své sluhy a zavazadla, aby je poslali za ním, ale nikdo z něj u neviděl ani vlásek. Mladý lord Zakry nikdy do Krondoru nedojel.”</p> <p>Jimmy si odfrkl. Znám tento druh náhlých odjezdů, myslel si. Vsadím se, e kdy se zeptáte, jestli ho někdo viděl přijet někam jinam, taky se nic nedozvíte. Moře ukryje spoustu velkých hříchů.</p> <p>“No…” řekl Jarvis, podíval se na zbylé tři a zjevně přemýlel, jak moc jim toho má říct. Jimmy zvedl ironicky obočí. Bylo příli pozdě, aby byl Coe opatrný.</p> <p>Pokud vak neplánuje odjet beze svědků a já pochybuju, e je opravdu tak nemilosrdný.</p> <p>Jarvis potvrdil jeho dohady tím, e pokračoval: “Jestli byl kouzelník toho… správného druhu… po ruce, kdy lady na loi umírala, mohl… ji udret naivu, i kdy to není přesné. Spí zavěsit mezi ivotem a smrtí, aby se ji později někdo mohl pokusit zcela uzdravit.” Natáhl se pro dřevěný pohár s pivem. “Nechte mě, a si propláchnu ústa! Je u zavěena mezi ivotem a smrtí… po… při bohyni! Sedmnáct roků, kdy kadou vteřinu umírá!”</p> <p>Jimmy cítil, jak se mu obyčejný chléb a nesmrtelná fazolová polévka přeměňuje v těkou hroudu pod prsní kostí. “A jí dá Lims-Kragma odpočinutí!” Napadlo ho něco dalího. “A proč chtějí jejího syna?”</p> <p>Připomeň mi, e se u nikdy nesmím zaplést s kouzelníky, myslel si. Kdy si to zpětně probíral, cítil dotek strachu z toho, jak lehce jednal i se starým Albanem Asherem.</p> <p>“Nu, síla ivota se ve smrti uvolňuje. Mohli by se ji pokusit oivit něčí smrtí, ale snadnějí je to při co největí podobnosti. Smrtí dětí, protoe ztratila ivot při narození dítěte. Nejlépe ze veho je vak dítě samotné - jde o přirozený řád, kdy ivoty rodičů pokračují v jejich dětech, ale za pouití síly se tomu můe dít i naopak.”</p> <p>Starý mu si odplivl do ohně, který zasyčel.</p> <p>Jarvis vzhlédl. “Máme čtyři dny,” řekl. “A ty má i mladý -” Podíval se dolů na medailónek.</p> <p>“Bram,” řekla Meg.</p> <p>“- Bram,” dodal Jarvis jako ozvěna.</p> <p>Jimmy si vzdychl. “Předpokládám, e jestli ji tak moc miloval… je to zlé a bláznivé, ale je v tom jistý druh vzneenosti.”</p> <p>“Mení, ne si on myslí,” řekl Jarvis. “Můe nějakým způsobem dostat některé lidi zpátky, ale jsou často…jiní. Odpečetění svazku mezi ivotem a smrtí umoní… jiným bytostem… vstoupit.” Zavřel oči. “Bytostem, které kdy jsou jednou v naem světě, dají se vyhnat velmi obtíně.” Coe si povzdechl při představě, co to obnáí.</p> <p>Jimmy cítil, jak mu vstávají chlupy na krku a paích a přál si víc ne jindy, aby byl jen zalezlý v Krondoru a nepokouel se být takový hrdina.</p><empty-line /><p>kapitola estnáctá</p> <p>VÝVOJ</p> <p>Rip se skrz dírku pokouel něco uvidět.</p> <p>“Připoutej ho dobře,” ozval se hlas starého mue. “A nech mu pytel na hlavě, jak jsem ti řekl!”</p> <p>Rip sklouzl dolů a tlumeně zalapal po dechu. Problém s dírkami v tajných chodbách byl v tom, e byly udělány pro dospělé.</p> <p>Zazněl dalí hlas - hlas Lasičky.</p> <p>“Jak si přeje, můj pane. Aha, můj pane -“</p> <p>“Zbytek peněz dostanete, nemehlo. Nemám tady tolik drobných. Člověk, co má na starosti mé obchodní záleitosti na Konci světa, je přiveze přítí týden. Stejně vás tady do té doby budu potřebovat. Buď zticha a bě.”</p> <p>Zacinkaly řetězy. “Tvůj syn se probouzí, můj pane,” řekl vtíravý hlas. “Asi bychom měli jít. Vyetřil jsem ho a kromě několika krábanců a modřin je zcela zdráv. Víc ne zdráv, aby přeil tři dny.”</p> <p>“U ho nikdy nenazývej mým synem,” vyhrooval rozčíleně starý mu. “Zavradil moji lady Elaine.”</p> <p>Kroky se vytratily a světlo lampy procházející dírkou zmizelo, jak se vnějí dveře místnosti s bouchnutím zavřely. Slyeli, jak se klíč otočil v zámku.</p> <p>“Chytili někoho dalího?” zeptala se Mandy. “A svázali ho řetězy?”</p> <p>Rip přikývl a potvrdil to zabručením.</p> <p>“To je kruté,” řekla Neesa. “Myslím, e je to dokonce velmi kruté.”</p> <p>“Ale starý mu říkal, e je to jeho syn,” zamračil se Rip.</p> <p>“Ty myslí, e dal do řetězů svého vlastního syna?” zeptal se Kay a zněl, jako by ho to současně děsilo i těilo. “Jako v pohádce Zlý král a dobrý princ?”</p> <p>“Půjdeme a podíváme se,” rozhodl Rip.</p> <p>Nahmatal západky tajných dveří a pak vkročili do místnosti. Byla pustá a prázdná, měla kamennou podlahu a kamenné zdi a byla tlumeně osvětlená jedním zamříovaným oknem vysoko na vzdálené straně. Nebyla tak velká, jak místnosti ve velkém sídle bývají. Rip si myslel, e ji asi kdysi pouívali pro uchovávání zásob. Leela na úrovni přízemí blízko kuchyně, take byla chladná a vlhká.</p> <p>“To je dospělý!” řekla Neesa a její epot se rozléhal.</p> <p>Postava připoutaná řetězy k protějí zdi zvedla hlavu. Byl to vysoký mladý mu s jutovým pytlem přes hlavu. Měl na sobě jen kalhoty a koili. Na zápěstích měl pouta, která byla spojena se elezným kruhem, jen také propojoval pouta na jeho kotnících. Kdyby se postavil, musel by být nahrbený a dělat malé kroky. Dalí řetěz běel od jednoho kotníku k eleznému svorníku, který byl zasazený hluboko do kamene jedné zdi. V dosahu měl mu mísu s vodou a kbelík na odpad, ale jinak nemohl jít za půlkruh o poloměru esti stop.</p> <p>“Kdo je tam?” zeptal se omámeně.</p> <p>V Ripovi zasvitla naděje a pocítil závra a rozčilení. Přeběhl přes kámen, vydával utiující zvuky a mátral po tkanici, která drela pytel na hlavě mladého mue. Rukama ho pevně objal, ale ne tak, aby ho zranil.</p> <p>“Brame!” zaječel Rip a a v poslední chvíli si vzpomněl, e má být potichu.</p> <p>“Ripe! Ripe, chlapče!” řekl Bram a objal ho.</p> <p>Rip objetí opětoval. Cítil se tak dobře, e vidí známou tvář.</p> <p>“Přiel jsem tě zachránit!” smál se Bram a podrel si chlapce na délku paí.</p> <p>“A teď můu zachránit já tebe!” těil se Rip. “Mám klíče.”</p> <p>Bram se smutně pousmál a nastavil spoutaná zápěstí. Natočil je tak, aby na ně Rip v tlumeném, mizivém světle viděl. Nebyly tam klíčové dírky, jen překrývající se kloub s tenkým prutem z měkkého tepaného eleza, jen byl protaený skrz a vyklepaný kladivem.</p> <p>“Udělali to na kovadlině a s nohama to stejné,” řekl Bram. “To jediné si pamatuji, a pak ty dva, co mě chytili - lidi by měli platit, aby viděli ten boj, a vůbec nepochybuji, e by se umlátili smíchy.”</p> <p>“Jeden silný a velký a druhý hubený, co mluví jako lasička?” zeptal se Rip.</p> <p>“To jsou oni,” odpověděl Bram. “Take, Ripe, pokud nemá pořádné dláto a kladivo, chlapče, neosvobodí mě.”</p> <p>Podíval se přes chlapce na děti, které stály s vykulenýma očima vzadu. Neesa svírala panenku a palec měla strčený v puse. Bramův výraz zjemněl.</p> <p>“No, ale vy tu zřejmě nejste dreni pod zámkem?” řekl.</p> <p>“Byli jsme,” přiznal Rip. “Dostali jsme se ven.”</p> <p>“Byl to Ripův nápad,” řekla Mandy. “Podrazili jsme nohy mui, který k nám přiel s jídlem.”</p> <p>“A svázali jsme ho!” dodal Kay a usmíval se.</p> <p>“A pak jsme přes něj přetáhli prostěradlo a svázali je,” vyloila Mandy. Styděla se a dotýkala se svých světlých vlasů.</p> <p>“A já jsem ho udeřila svícnem,” přidala se Neesa s úsměvem.</p> <p>“Dobře jste to provedli, vy vichni,” řekl Bram. “Ačkoliv bych měl vědět, e je toho Rip schopen, potom co mi dal svědivý práek do kalhot, kdy jsem se vloni koupal.”</p> <p>Rip zrudl a ostatní na něho s uctivým respektem koukali.</p> <p>“Poslali tě máma a táta?” zeptal se dychtivě Rip.</p> <p>Bramův obličej se změnil. “Chlapče -” řekl. “Mám smutné zprávy a není čas, abych ti je jemně sdělil.” Vysvětlil ve o Ripových rodičích, upravil detaily jejich smrti, a pak ho rychle ujistil, e je Lorrie v bezpečí na Konci světa.</p> <p>Rip se mu zhroutil do náruče, i kdy slzy netekly dlouho. Svůj díl si u odplakal od chvíle, kdy ho zajali, ve tmě, kde ho nikdo neviděl. Po chvíli vycítil, e se kolem něho seskupují děti, a Bram je druhou rukou taky objal, kam a mohl dosáhnout.</p> <p>“Chci je zabít!” řekl Rip po chvíli, kdy si utíral obličej dlaněmi. “Jsou… jsou zlí!”</p> <p>“To jsou,” řekl Bram. Zachrastil trochu alostně řetězy. “V tuto chvíli jsem vak trochu svázaný.” Přestal se usmívat a zamračil se. “Stále nevím, proč vás zajali nebo proč zajali mě,” pokračoval. “Ani baron nemůe takové věci provádět dlouho. Krást děti - kdy to vyjde najevo, bude povstání. Rodiče nebudou čekat, a přijede princův smírčí soudce z Krondoru. Ti, kteří u své děti ztratili, se seběhnou jako první.”</p> <p>“Měli tu děti i před námi,” řekla Mandy slabým hláskem. “Po nějaké době přili, vzali je pryč a ony se u nevrátily.”</p> <p>Rip polkl. “Myslím… Myslím, e jeden z nich je kouzelník,” řekl.</p> <p>Bram se zamračil. “A ten starý mu -“</p> <p>“Baron? Nevím. Ačkoliv vichni dělají, co jim řekne.”</p> <p>“Baron,” potvrdil Bram. “Baron Bernarr z Konce světa.”</p> <p>“A… Brame, jsou tady… bytosti.” Rip se rozhlédl po stínech. Cítil je. “patné bytosti.”</p> <p>Bram přikývl a hlas měl najednou tvrdý a nelítostný. “Take teď víme, co dělá se stříbrem, na kterém jsme se vechny ty roky potili, abychom mu je odevzdali. Mohli jsme koupit dobrý chleba, který jsme nejedli, a aty, které jsme nenosili, kdy přila zima. Neplatil zbrojnoům, aby chránili nae bezpečí, neudroval si dvůr a nesoudil ani nespravoval cesty. Ano, cítil jsem to taky. Dokonce i hrdlořezové, co mě sem přivlekli, to cítili. Je tu cosi patného, něco shnilého.”</p> <p>Vzhlédl, téměř se najeil a vycenil zuby. Vánek, který vichni cítili, je pohlavkoval a čeřil tmavý vzduch.</p> <p>“Co to bylo? Kdo volá?”</p><empty-line /><p>Dojmy vybledly a vzpomínky se vrátily.</p> <p>Ty děti!</p> <p>Nebyly tam, kde je viděla naposledy. Nerozuměla cyklům, jimi procházela, nerozuměla bolesti, černotě, které byly chvíli uvnitř jejího těla a chvíli vně. Síly s ní mocně cloumaly a někdy jen touila, aby zůstala v zapomnění. Byly doby, kdy se vztekala nad pocitem marnosti, e není schopná ovlivňovat ostatní kolem sebe, a často se cítila zmatená náhlými skoky z noci do dne a zpátky i rychlým střídáním světla venku za okny. Někdy studená a mlhavá zimní obloha, tak běná pro toto pobřeí, jindy zářivé zlaté letní slunce. Mátlo to její smysly tak, jako nic jiného, protoe netuila, jak dlouho po narození dítěte v tomto stavu setrvává. Plula pryč od svého těla a hledala děti.</p> <p>Děvče, kterému ostatní děti říkaly Neesa, bylo téměř schopné s Elaine hovořit, a Elaine byla dychtivá kadého lidského kontaktu. Bez ohledu na to, jak dlouhá doba uplynula od narození jejího syna, jí připadalo, e u velmi dlouho nezaila dotek ruky nebo zvuk hlasu. Cítila, e se děti přesunuly do jiné místnosti, a spěchala za nimi. Jakmile vstoupila, uviděla černý mrak, přítomnou dui bezejmenného zla, jemu se tak dlouho vyhýbala. Vznáel se nad dětmi.</p> <p>Elaine se zuřivě přesunula k černému mraku a popadla jej za jeden z úponků. Zarazil se, lehce couvl a pak utekl. Ne aby Elaine plýtvala energií a honila ho, ochranitelsky se vznáela nad dětmi, radovala se z jejich přítomnosti, potěená předevím tím nejmením chlapcem, a cítila spojení s děvčetem.</p> <p>Pak si uvědomila, e se cosi změnilo. Byl tu někdo dalí! Byl to…</p> <p>Zakry! zvolala Elaine.</p> <p>Přivedli Zakryho - spoutali ho řetězy a zbili. Její hněv krouil kolem mue kterého milovala a oni před ní ustupovali, báli se, stahovali zpět svou nejasnou přítomnost, jako kdy se vytrácí zápach zkaeného masa.</p> <p>Její hněv se dal nahmatat. Bylo ho dost, aby jim pročísla vlasy a zacloumala jutovým pytlem leícím na podlaze vedle něj. Zbitý! V řetězech!</p> <p>Potom uslyela, jak ho děti oslovují. Bram. Podívala se - dokázala se prostě nějakým způsobem zahledět do člověka hlouběji, ne kdy byla schopná předtím - a věci se jí propojily.</p> <p>ádný Zakry. I kdy vypadal jako jeho kopie, byl mladí, o deset let mladí a jiný. Měl trochu jemnějí rysy a vlasy víc luté, ne tak pěkné. Oči byly víc tmavě modré. Ramena irí a pae silnějí.</p> <p>Můj syn! To poznání ji zasáhlo, nebylo moné je odmítnout. Mé děátko, Zakryho syn! Hrozilo, e ji přemůe zoufalství. Kolik let! Jak dlouho jsem spočívala na tomto místě mezi ivotem a smrtí? Ve se rozjasnilo a ona nyní pochopila. Ty temnoty, ty časy, kdy si myslela, e spala jen minuty, to byly dny a týdny. Měnící se světlo bylo střídání ročních období. Byla celé roky chycena v tomto příerném stavu neití a neumírání. Roky, kdy si myslela, e jde jen o dny! Hněv v ní narůstal. Kdo mi to udělal? Beze slov zakvílela bolestí a Neesa zřejmě vycítila, e je Elaine blízko. Dívka se podívala doprava, kde se vznáela Elaine, a v jejích očích byl smutek. Sklonila hlavu k Bramovi, jako by říkala: Vidí, to je to, pro co jsi přiel. Elaine se znovu podívala na svého syna a sladká touha začala vytěsňovat hněv. Chtěla ho sevřít v náručí, utěit ho, říci mu o své lásce. A chtěla ho chránit, nebo nyní rozuměla přítomnosti černých úponků zla, nač potřebují její dítě, nepochybovala, e je Bramův ivot v nebezpečí. Někdo ho musí varovat.</p> <p>Řekni mu to, chlapče! Řekni mu to! křičela Elaine.</p><empty-line /><p>“Řekni mu to, chlapče,” pronesla Neesa, jako by naslouchala cizímu hlasu. “Řekni mu to!” zopakovala tie.</p> <p>“Brame…” začal Rip.</p> <p>“Hm?” řekl Bram a silnými bílými zuby se zakousl do chleba. Ukradli ho ze stolu stráného, kdy si mu odskočil. Chléb byl tvrdý a černý, vyrobený ze směsi ječmene a ita a plný slupek. Nevadilo to ani Ripovi ani mladému mui. Byl stejný jako ten, který jedli kadý den.</p> <p>“Omlouvám se,” řekl Bram, jakmile měl prázdná ústa. Dlouze se napil vody a ukousl si z uzeného vepřového masa. “Mám opravdu hlad. Dnes jsem toho moc neměl, a na ty tvrdé rány.”</p> <p>“Brame, ten starý mu - baron - říkal něco hrozně divného.” Rip se zamračil, kdy vzpomínal. Nedokázal vzpomínky zastavit. Znovu a znovu si je přehrával v hlavě. “A ten slizký mu. Říkal, e jsi baronův syn a baron řekl, aby to neříkal, protoe jsi zabil jeho paní.”</p> <p>“Já a baronův syn!” rozesmál se Bram. “Baron Bram ze Stodoly! Můj pane z Hnojného vrku!” Potom se jeho výraz změnil. “Co říkal o paní?”</p> <p>“es ji zabil a e proto chce, abys měl přes hlavu pytel.”</p> <p>Kay se do toho vloil. “To je jako Zlý král a dobrý princ!” řekl. “Zlá macecha chce zabít prince a král ho nenávidí, protoe jeho matka zemřela, kdy ho porodila, a tak ho zanese do lesů, ale dřevorubec ho přinese domů a vychová jako svého vlastního!”</p> <p>“To je jen pohádka, mladíku,” řekl Bram neklidně. “Právě teď jsme v části před astným rozuzlením.”</p> <p>Rip se na něho podíval. Bram si nemyslí, e to bude mít astný konec, pomyslel si. Ale bude! Bram je hrdina!</p><empty-line /><p>“Co to dělají?” divila se Flora a ukazovala prstem.</p> <p>Lorrie vytřetila oči nejdřív na ni a pak na pole vedle cesty. Směrem k dívkám sedícím ve dvoukolovém kočáře se nesla silná sladká vůně posečeného sena a jak enci postupovali po poli posetém květy, kosy se jim přitom blýskaly. Z trávy před enci vylétávali ptáci a krouili jim nad hlavami, vrhali se po bzučícím hmyzu, který byl vyhnán čepelemi. enci si při práci zpívali - lo jim to snadněji, jak Lorrie sama dobře věděla, kdy vzpomínala na dny se sekerkou a máselnicí, kolovrátkem a motykou či hráběmi v ruce - dokud jeden z nich nezavolal dost. Sundal z ramen malý dřevěný soudek, který nosil kolem krku na tkanici od oblečení, vytáhl zátku zuby a soudek naklonil, a proud vytékal obloukem do jeho otevřených úst. Pravděpodobně jablečný mot.</p> <p>Lorrie viděla, e se mu koile, kterou měl na sobě, lepí potem k zádům. Jakmile předal soudek dál, podíval se nahoru a s úsměvem jí zamával. On je Pán sklizně, co vede senoseč. Lorrie věděla, e se nezmýlila, protoe o chvíli později vydal pokyn, aby se opět vrhli do práce.</p> <p>S kosami jich tam pracovalo est, pět muů a jedna ena. Při práci s kosou vám narostou svaly na paích a zádech, a to mnohem větí ne při nutí obilí srpem. Za enci li mládenci, dívky a eny, hrabali a převraceli seno a trochu je na zemi upravovali do dlouhého válce. Vrátí se, samozřejmě, aby je obrátili, dokud nebude úplně suché, a naloí je pak na vozík a přivezou domů, aby je pouívali jako stelivo a píci pro dobytek po celý přítí rok.</p> <p>“Proč? Sečou seno,” řekla Lorrie a byla si vědoma, e díky svému údivu dlouho mlčela. “První senoseč, ale trochu pozdní. Neviděla jsi nikdy předtím senoseč?”</p> <p>Flora zavrtěla hlavou a Lorrie téměř ztratila kontrolu nad otěemi, jak ji to zaskočilo.</p> <p>Jeli pomalým klusem. Kůň zapraený do vozíku tety Cleory byl velký valach s lesklou srstí, daleko jemnějí konstituce ne ubohý starý Horace, ale nebyl výrazně rychlejí. Dvoukolový kočár se taky díky koeným řemenům podivně oklivě kolébal, ne jako farmářský vůz, který se pruně natřásá a kodrcá. Lorrie vak musela přiznat, e je to pohodlné pro její nohu, která ji bolela jen o trochu víc, ne kdyby s ní leela v posteli v domě své přítelkyně.</p> <p>“Nikdy jsi neviděla senoseč?” zakřičela.</p> <p>“No, tys nikdy neviděla princovy mue, jak pochodují ulicemi Krondoru,” řekla Flora.</p> <p>“Oh, nevysmívala jsem se ti,” ujiovala ji Lorrie. “To bylo jen… dobře, nikdy předtím jsem nepotkala nikoho, kdo by neviděl senoseč. To je ve.” Povzdechla si. “Tehdy mě Bram poprvé políbil,” řekla stydlivě. “Loni při tanci při zakončení senoseče.”</p> <p>“Tak ty se bude vdávat za Brama?” zeptala se Flora, celá astná, e můe změnit téma.</p> <p>“No, myslím, e on to chce,” přiznala nesměle Lorrie a soustředila se na otěe a koně.</p> <p>“Při bozích lásky, je dost hezký!” chichotala se Flora.</p> <p>Lorrie se na oplátku taky zachichotala. “To je, e?”</p> <p>Cítila výbuch těstí, co bylo vzhledem k jejím obavám absurdní. Není mrtvý, myslela si. Nemůe být mrtvý! Ale kdy mohli umřít její matka a otec, opory jejího ivota, na co se dalo spolehnout? Odhodlaně to odloila stranou, aby si radostně uila dnení den. Podívala se na Floru. “Floro,” řekla náhle. “Proč mi pomáhá?” Potom spěně dodala: “Ne e by mi to vadilo! Ale ty a tvůj nevlastní bratr se ke mně chováte jako ke své rodině - a já jsem jen děvče z farmy se čtyřmi krávami a jedním koněm, ne tak nóbl paní, jako jsi ty.”</p> <p>Flora se mračila, lehce zamylená. Zasmála se tomu. Byl v tom i kousek hořkosti. “Nóbl paní!” řekla.</p> <p>Zmatená Lorrie zamrkala. “No, to jsi,” poukázala.</p> <p>Zařízení domu tety Cleory mělo cenu, která se rovnala pronájmu kterýchkoliv deseti farem v jejím rodném údolí na dobu deseti let i s hospodou u brodu v Rellingu k tomu a moná i s mlýnem.</p> <p>“Jsem dcera sestry tety Cleory,” řekla pomalu Flora. “Ale ona utekla s pekařem. Utekla do Krondoru.”</p> <p>“Aha!” chápavě přisvědčila Lorrie. “A otec tvého táty s ním přeruil styky?”</p> <p>To se někdy u nich doma taky stávalo. Vypadalo to, e mladí mui se začínali hádat se svými otci v době, kdy jim raily první vousy, a někdy se hádky dost vyostřily. Dokonce i Bram, jinak dobrosrdečný a ochotný, se s Ossreyem občas srazili hlavami jako berani na jaře. To byl kromě peněz druhý důvod, proč se čas od času nechával najmout obchodní karavanou jako hlídač a honák.</p> <p>“Správně. A pak ten pekař… můj otec prokázal, e je úsudek mého dědy správný a úsudek mojí matky patný, kdy otec spadl do sudu s brandy a zůstal tam.”</p> <p>Lorrie přikývla. To se u nich doma stávalo určitě taky. “Aha, bude si to muset odpracovat,” řekla. “Prát, ít a tak.”</p> <p>Jen mlhavě věděla, e to byla jedna z věcí, které chudé eny ve městech dělají. Nepředpokládala, e by se mohly nechat najmout jako děvečky nebo dojičky.</p> <p>“Ano, něco takového,” řekla stručně Flora a pak se spokojeně usmála. “Město dokáe být pro mladou dívku tvrdé místo. Jsi tak sama a kadý je cizí. Já… přijela zpátky na Konec světa a vylo to, ale tys neměla nikoho.”</p> <p>Upadly do druného mlčení. Po chvíli se země zvlnila. Projíděly kouskem lesa, poskytujícím chladný vděčný stín, který Lorrie připomněl bolest při jejím loveckém dni. Za lesem se pod nákladem otepí, téměř dvakrát větí ne on sám, prohýbal mu, sekerka na vrcholku nákladu se zarývala do spletené kůry, která to ve drela pohromadě. Kdy projíděly, dřevorubec hromadu sloil, zvedl ruku, aby se pokrábal na zádech, a podíval se na ně - dvoukolový kočár a pěkný kůň s dvojicí hezkých dívek v něm, to nebylo něco, co by vídal kadý den. Smekl vlněnou čapku neurčitého tvaru. “Slečny,” řekl uctivě a lehce se uklonil.</p> <p>Lorrie se tím cítila zaskočená. Kdyby byla la po silnici ve svých vlastních atech a potkala ho u nich doma, oslovila by ho “mladíku” a zamávala by.</p> <p>“Hledáme mladého mue,” řekla.</p> <p>Kdy mu uslyel její hlas, trochu se uvolnil. Byli dvacet mil od Rellingu a jeho vlastní přízvuk byl lehce odliný od jejího, ale nikdo jí nemohl naslouchat a pochybovat, e je taky člověkem z lidu - nanejvý asi dcera dobře prosperujícího farmáře. Právě tak povaoval Floru za městské dítě a vzneenou dámu, jakmile otevřela ústa.</p> <p>Nejen e se uvolnil, ale taky se usmál, kdy se napřímil. “Sám u nejsem mladý mu, slečno, ale ké bych jím byl, kdy vidím vás dvě tak pěkné jako jarní sedmikrásky,” řekl. “Jste z Rellingu a míříte tam?”</p> <p>Flora se zasmála a Lorrie cítila, e se navzdory svým starostem také usmívá.</p> <p>“Blízko u Rellingu,” souhlasila Lorrie. “Jsme příbuzné toho mladého mue a máme zprávu, kterou by rád vyslechl, rodinné záleitosti. Měl tudy projet předevčírem na koni - na dobrém edivém valachovi. Mladý mu, zrovna mu bylo sedmnáct let, ale vysoký jako mu a silně stavěný, vlasy jako zralý ječmen a modré oči, a tisový luk přes rameno.”</p> <p>“Aha!” řekl dřevorubec, třel si zase záda a pak oběma rukama zatlačil a protáhl si je. “Ano, u si vzpomínám. Já sám jsem ho neviděl, víte, ale Bessa - Bessa od Cesmínového keře - rovnou nahoru po silnici a odbočit po stezce u Vrbového potoka - se o něm zmínila. Nepletu se, podle vaeho popisu. Usmívala se jako měsíček, kdy o něm mluvila!”</p> <p>“To je můj Bram!” řekla Lorrie.</p> <p>“Aha, tenhle Bram je tvůj příbuzný, děvče?” trápil ji dřevorubec. “astný to mu, kdy má takové sestry!”</p> <p>“Příbuzný díky brzké svatbě, dosti moná,” řekla. “Zeptáme se tedy v hospodě.”</p> <p>Mu se zamračil. “No, nechci vás patně navádět, tak buďte opatrné,” řekl. “Zastavují se tam drsné typy.”</p> <p>“Honáci? Lupiči?” řekla. Ti, co brali dobytek na cestě, aby ho prodali, měli opravdu patnou pověst - člověk se nekrotil, kdy se ocitl jinde ne mezi svými sousedy, na místě, kam se nikdy nevrátil. Honáci a gardy často působili víc potíí ne peníze, které oprávněně vydělali.</p> <p>“Vojáci přímo ze sídla,” řekl dřevorubec a odplivl si. “O panu baronovi neříkám nic zlého, chápete -“</p> <p>Nechce výprask, ani přijít o majetek nebo ui, myslela si Lorrie, kdy přikyvovala.</p> <p>“- ale někteří z jeho stráe, které si najal v uplynulých letech, jsou skuteční hrdlořezové, parchanti prohánějící enské a často zvedají sukně, a děvče chce či nechce.” Zamrkal a dal si prst vedle nosu, jako by dělal místní poznávací gesto. “Vyvrhelové. Cizáci. Bez uráky,” dodal.</p> <p>“ádná nebyla,” řekla mírně Lorrie - vichni u nich doma povaovali kadého, kdo byl z místa vzdáleného víc ne den chůze, za cizince a taky za trochu podezřelého.</p> <p>“Moná si vá příbuzný myslel, e vstoupí do baronových slueb?” navrhl dřevorubec. “Sídlo je jen o pár mil dál. Bylo by dobré mít v sousedství nějaké dobře vychované chlapce v baronské livreji.”</p> <p>Lorrie zavrtěla hlavou. “Bram je syn farmáře a občas pracuje pro karavany jako honák,” řekla. “Díky za tvůj čas a pomoc, tatíku.”</p> <p>“ádný problém, kdy si můu za pěkného jarního dne pohovořit s hezkou dívkou. Aspoň budu mít v přítím ročním období o čem mluvit!”</p> <p>Lorrie s díky přikývla a jakmile se dvakrát ujistila o směru, rozjely se. Věděla, jak můe být těké poradit někomu správný směr, kdy znáte kraj jako své boty a neumíte si představit někoho, kdo ho nezná.</p> <p>“Jsme blízko,” sdělila Floře. “Já… cítím Ripa.” Zamračila se. Ten pocit opravdu nebyl příli navádějící. “Tam na Konci světa bych dokázala říct “na sever a trochu východ”, ale tady můu říct jen “blízko”.”</p> <p>“A kde je Rip, tam je i Bram a Jimmy,” řekla Flora. “A já vím kam zajít, jestli chceme něco zjistit.”</p> <p>Lorrie se na ni podívala a Flora se pousmála, vypadala tak na svůj věk starí. Podle Lorriina způsobu uvaování to dělala často, jako dospělá ena. “Kam?”</p> <p>“Do krčmy. Kde mui pijí, tam i mluví.” Flora trhla zápěstím a pobídla valacha k trochu rychlejímu kroku, celá dychtivá dostat se do krčmy.</p><empty-line /><p>kapitola sedmnáctá</p> <p>PLÁN</p> <p>Jimmy byl nervózní.</p> <p>“Proč nejsme tam uvnitř?” zeptal se.</p> <p>Dívat se na sídlo barona Bernarra byla nuda. Důkladná, hluboká nuda i pro někoho tak trpělivého a na čekání přivyklého, jako je zloděj. Ta velká čtvercová budova tam jen tak dřepěla mezi neupravenými a zanedbanými zahradami, tichá a na občasný hlas nebo na jezdce přijídějícího po stezce z hlavní silnice, a a na ustavičné naráení příboje na půl míle vzdálené útesy. Dokonce i réva plazící se po edých ulových stěnách vypadala, e umírá nudou, protoe byla hnědá a dost suchá, přestoe jaro bylo na cestě.</p> <p>U velkých elezem pobitých vrat se občas kmitl záblesk oceli, jak před nimi pochodoval stráný. Jarvis Coe pokrčil rameny. “Ze tří důvodů,” řekl, zvedl ruku a ohnul prsty. “Za prvé, uvolnilo se tam něco, co kadého přinutí váhat, ne vejde. Take jsme si hledali důvody, proč tam nejít.”</p> <p>Vypadal váně. Jimmy vykukoval zpoza stromu, za kterým se schovával, a s otevřenou pusou udiveně zíral na Coea. “Myslí tím, e to odkládáme a vymlouváme se a e ty o tom ví?” vybuchl.</p> <p>“Ano,” zvedl Jarvis ruku. “Není to otálení. Je to magie. Někdy nedokáe poznat rozdíl.”</p> <p>“Oh.” Jimmy neměl představu, co znamená “otálení”, ale nehodlal se tím zabývat. Navíc si myslel, e v podstatě rozumí tomu, co Jarvis říká. Jimmy se trochu otřásl, kdy si představil bytosti, je napadají jeho mysl a emoce, ani by o tom věděl. “Jaké jsou dalí důvody?”</p> <p>“Za druhé je obtíné dostat se dovnitř - je.to pevnost, přestoe není příli silná, a má posádku, přestoe není početná a ani příli dobrá. My jsme jen dva.”</p> <p>“Proč nemůe dostat… oh.”</p> <p>“Ano. Právě teď zajímají Bas-Tyru jiné věci. Ne by dola oficiální stínost, vechny důkazy by byly bezpečně spáleny.”</p> <p>“Oh.” Jak jsem si myslel, moře schová spoustu hříchů. “Co je za třetí?”</p> <p>“Jetě nenastal pravý čas. Musíme udeřit, a budou zaneprázdněni - a to znamená, e budeme čekat do doby těsně před jejich obětováním.”</p> <p>“Ale-“</p> <p>“Ano. To znamená riskovat, e tím projdou, ne se dokáu dostat dovnitř, abych to zastavil.” Jarvis vytáhl tyčinku sueného masa a začal ji výkat. “To by bylo velmi zlé. A ta magie -vedlejí účinky magie toho nekromanta - působí na ná úsudek.”</p> <p>Chci jet domů do Krondoru, pomyslel si Jimmy. Hněv Spravedlivého mue a hrozba tajné policie vypadaly kadým okamikem lákavěji.</p> <p>“Aspoň e Flora a Lorrie jsou v bezpečí,” řekl.</p><empty-line /><p>Cesmínový keř krčmu moc nepřipomíná, rozhodla se Flora, kdy na sklonku dne seskočila z kočáru.</p> <p>Podle vůně sena, zkypřené půdy, hnoje a bláta se dalo usuzovat, e je to ve skutečnosti spí farma. Měla dvě podlaí, to určitě, a byla obedněná prkny, která vlivem počasí získala stříbroedou barvu, protoe byla řadu ročních období bez nátěru. Byl to vak skutečný farmářský dům s dokovou střechou, se stodolou a přístavkem vzadu, polem mladé penice za ním a ovocným sadem jetě stále pokrytým závojem květů. Jediným znakem ivnosti byla cesmínová větev připevněná nad překladem, lavice umístěné venku po obou stranách dveří, íře ulapaného blátivého chodníku, který vedl od vyjetých kolejí silnice, a ohrada pro dobytek větí ne bylo obvyklé a v které mohla být umístěna zvířata cestujících.</p> <p>Ne, beru to zpátky, myslela si Flora. Poloili půl tuctu dladic kolem dveří a je tu dřevěná krabka. Civilizace!</p> <p>Jedna z dílen byla kovárna, ne plně vybavená, ale malé kovářské zařízení představované mením ohnitěm s dřevěným uhlím, měchy a jednou kovadlinou: dostatečná výbava pro podkování koně nebo mení opravy. V pilné práci tam byl mu, za zvonivých zvuků vyklepával elezo do tvaru podkovy. U koených měchů pracoval mladík. Flora zamávala a mu ponořil polotovar do nádoby s vodou a pak jej odloil vedle ní. Potom mohutným krokem přeel dvůr, nazuté dřeváky mu chránily cennou kůi bot před blátem. Přistoupil, aby podrel jejich koně za uzdu, a přitom se s respektem díval na zvíře.</p> <p>“Tedy zůstáváte, slečny?” zeptal se a polykal slova podobně jako dřevorubec.</p> <p>“Pokud má pokoj,” řekla Flora a viděla, jak zastříhal uima, kdy zaslechl její krondorský přízvuk.</p> <p>“Pokojů nadbytek,” řekl hostinský a farmář v jedné osobě. “Zrovna teď tu nejsou ani obchodníci ani cestující.”</p> <p>Byl to mu střední výky a postavy. U začal získávat letní snědost a z těké práce měl mohutné svaly. Neobvyklý na něm byl jen nádech rudé barvy ve vlasech a pihy, které mu vystupovaly v obličeji.</p> <p>“Jsem Tael a vlastním tuhle hospodu a farmu. Besso!” pokračoval a otočil hlavu, aby znovu zavolal. “Besso! Pojď sem a vezmi dámám zavazadla. Davy, vylez!”</p> <p>Flora se pohnula, aby pomohla Lorrie dolů z kočáru, jeliko se Tael zarazil při pohledu na její hůl, kterou pouívala, aby si nohu etřila. “Tady, opřete se o mě, slečno,” řekl. “Je tu trochu bláta po deti.”</p> <p>“Děkuji,” řekla plae Lorrie. “Jmenuji se Lorrie.”</p> <p>Při jejím přízvuku zvedl obočí. Byl tak podobný místnímu a zcela odliný od Flořina. Podíval se z jedné na druhou. Vůbec nevypadaly, e jsou ze stejné rodiny, ačkoliv on zřejmě měl za to, e jsou.</p> <p>“Hledáme Lorriina přítele Brama,” řekla Flora a Tael bleskově na chvíli změnil výraz.</p> <p>“Později,” opáčil rázně. “Pojďte dovnitř. Pokoj stojí tři na noc a je v tom i večeře.”</p> <p>Přispěchala dvě děcka. Patnáctiletý chlapec, jen byl stejně jako Tael ostříhaný nakrátko a měl úasné mnoství uhru s nachovými okraji, a baculatá mladá dívka s pihami. Vzali proutěný ko, ve kterém byla jejich zavazadla.</p> <p>Hostinský je uctivě zavedl ke stolu v hlavním výčepu a Flora si uvědomila, e se jí to líbí. Bylo pěkné, kdy se o ni někdo s úctou staral - nevyháněl ji ani s ní netřásl, aby se s ním podělila o výdělek nebo osobní přízeň někde stranou.</p> <p>Jak zapadalo slunce, uvnitř hospody bylo ero a ena středního věku obela místnost a zaehla četné, olejem nasáklé hadry v hliněných nádobkách. Ke kuchyňským pachům v místnosti přibyla kouřová příchu lněného semínka. Ale na podlaze leely dobré čerstvé rohoe ze slámy a krb vesele plápolal.</p> <p>“Fazolová polívka se unkou,” volala ena od velkého elezného hrnce visícího nad uhlím, z kterého nabírala sběračkou dvě plné misky. “Je tu sladký mot, silný mot, pivo a slabé pivo. Svařený mot, kdybyste chtěly. Budete vyhládlé, kdy cestujete zdaleka. Z Konce světa?” Postavila před ně misky z kameniny a k nim bochníky chleba, másla, sýra a navíc cibuli, a taky dřevěnou mísu s mořskou solí.</p> <p>“Ano,” řekla Flora. “Já… iji u tety Cleory na Konci světa. Pro mě svařený mot.”</p> <p>Tael veel dovnitř, vyzul dřeváky a nohama zachrastil na stříhaném říčním rákosí, které pokrývalo podlahu a které vydávalo příjemnou vůni zeleně, nebo bylo promícháno s pronikavými bylinkami a květinami, je voněly jako suená vzpomínka, obdobně jako seno.</p> <p>“To by mohla být Cleora Winsleyová,” řekl Tael, jeliko zaslechl, co říkala. “Manelka Karla Winsleye a dcera Yardleyho Heywooda?”</p> <p>“Ano,” řekl Flora trochu překvapeně. Je taky pěkné mít rodinu, kterou lidi znají, myslela si.</p> <p>“Obchodoval jsem s Karlem Winsleyem,” řekl Tael. “lo o nákup chmelu.” Podíval se na Lorrie. “A Bram je tvůj přítel?”</p> <p>“Jsme sousedé,” řekla Lorrie. “Jeho… jeho kůň se vrátil na Konec světa s prázdným sedlem a se ípem v něm. Bydlím u paní Winsleyové. Přijely jsme se podívat, jestli je v pořádku.”</p> <p>“To vám nedovedu říct,” řekl Tael.</p> <p>Jeho ena se vrátila s hrnky vyrobenými z javoru a s eleznou tyčí s dřevěným dradlem. pička kovu bílorudě zářila.</p> <p>“Díky, miláčku,” pravil Tael.</p> <p>Převzal od ní rozhavené elezo a ponořil je do Flořina motu. Nápoj zabublal a vzkypěl, syčel, jak se kov ochlazoval. Kdy elezo o chvíli později vytáhl, bylo tmavé, ale pořád jetě dost horké, aby byl opatrný, kdy ho vracel do ohnitě. Místností se linula příjemná vůně jablek a koření. Flora opatrně usrkla.</p> <p>Kdy Tael přiel zpátky ke stolu, pořádně se napil piva a otřel si ústa hřbetem ruky. Odstranil si tak zbytek pěny z knírů a silně se zamyslel. Flora nabrala na líci trochu polévky - měla hlad a pěkně to vonělo - a odtrhla si z jednoho malého bochníku na namáčení. Polévka byla dost horká, aby se z ní lehce kouřilo, a chléb byl pěkný peničný, téměř bílý.</p> <p>“Dobrá, pokud jde o mladého Brama, před pár dny se tady kolem poledne zastavil na jídlo,” řekl Tael stroze, jako mu, který si pořádá mylenky. “Pěkný chlapec, zdvořilý, přestoe je od Rellingu. Omlouvám se.”</p> <p>“Nic se neděje,” řekla Lorrie. V koutku jí hrál malý úsměv.</p> <p>“A přijel, aby nael mladého chlapce jménem Rip, o kterém si myslel, e je ve společnosti dvou muů a asi z toho nemá radost.”</p> <p>Flora a Lorrie přikývly. Hostinský zaváhal a znovu se napil. Potom přikývl jakoby sám sobě po nějakém vnitřním rozhovoru.</p> <p>“Nu, takového chlapce jsem neviděl,” vyprávěl dál Tael. “Ale viděl jsem dva mue, kteří by mohli být těmi, které hledal, víte.” Dalí zaváhání a pak: “Ozbrojenci ze sídla. Baronovi mui. Hubený a Rox, tak se jmenují. Zralí pro ibenici. Kdy jsem byl mladí, taky jsem byl u vojáků a potkal jsem celou řadu takových, jako jsou oni. Schopných veho, pokud vechno bylo něco, co znamená peníze bez práce, ale ne takových, které by měl kapitán ve své skupině nebo kterým by moudří kamarádi svěřili své měce či hřbety, jestli mi rozumíte.” Přikývly. “To jsem řekl i Bramovi, protoe se zdál být dost dobrý a protoe to nejsou moji kamarádi, přestoe zde utrácejí svůj old. Pak mi zdvořile poděkoval a vydal se na sever k pánovu sídlu. Tuhle jsme viděli jeho koně, jak běí na jih. Zkoueli jsme ho chytit a nedokázali jsme to. Nenapadlo nás nalákat ho na zrní, dokud nebyl na půli cesty ke Konci světa. Jsem rád, e se dostal zpátky k vám. Kdybych to zvíře chytil, dal bych vám vědět.”</p> <p>Lorrie nepochybovala o tom, e to tak i myslí, ale věděla, jak to na venkově chodí, a “dát vědět” znamenalo, e by se zmínil projídějícímu vozkovi, který by mířil do města, e nael koně, jen v případě, e by k němu někdo zavítal..</p> <p>“A dalí večer sem vpadli Rox a Hubený, smáli se a vesele utráceli - kromě jiného za pečenou husu a taky vechno nejlepí. Víno a pivo a lihoviny a musel jsem poslat Bessu brzy do postele.”</p> <p>Flora se podívala na Lorrie a nálada jim klesla. Lorrie se přisunula blí a zaeptala: “Rip je tady… není vůbec daleko. Je blízko.”</p> <p>“A jestli je blízko Rip a ti dva mui taky, pak je tu snad i Bram.” Pokud není mrtvý, myslela si Flora. A to by byla koda. Je milý a hezký jako obrázek. A Lorrie je kamarádka, nechci, aby ztratila mue dřív, ne si ho vezme.</p> <p>Tael sledoval tu vedlejí hru a svými silnými lutými zuby drtil cibuli. “Jde o to…” začal, jakmile se na něj podívaly.</p> <p>“Ano?” řekla dychtivě Lorrie.</p> <p>“Děvče, oba vypadali, jako by byli v boji, sice ne ve velkém, ale měli modřiny a tak. A tenhle Hubený měl v pouzdře u sedla luk. Krátký, vyztuený rohovinou a s dvojitým prohnutím, jaký pouívají ve Velké Keshi.”</p> <p>S těmi slovy na ně kývl a el po práci. Zatímco obě dívky jedly, Flora se rozhlíela. “Mám nápad,” řekla a pohled jí zabloudil ke střee.</p> <p>Nebyla moc vysoko - nanejvý sedm stop, pravděpodobně byla nízká, aby bylo snazí vytopit hlavní místnost. Podvaly byly z kmenů hrubě otesané borovice a k nim přikolíkovaná prkna měla četné trhliny, asi aby uetřili za drahé stavební dříví z pily. Ve kvírách byly nacpané kousky slámy.</p><empty-line /><p>Zpěv v místnosti pod nimi utichl. Flora a Lorrie leely nataené na prknech. Lorrie měla oko přititěné ke kvíře a obě si pečlivě vybraly čisté místo mezi dvěma prkny. Od stolu pod nimi přicházely silné hlasy, hrubé a nezřetelné. Flora se trochu třásla.</p> <p>Jimmy měl pravdu, pomyslela si, kdy si připomněla rychlý horký záblesk v očích seranta, který ji v Krondoru vhodil do vozu do klubka Jízlivců. Jsem u mimo řemeslo.</p> <p>“To jsou oni,” zaeptala Lorrie.</p> <p>V obličeji byla bledá. Flora si náhle uvědomila, e to je hněvem, ne strachem. Vraedným hněvem.</p> <p>“Jsou to ti dva, co unesli Ripa,” řekla a její hlas byl jako led na zimní loui, kdy na ni stoupnete a led praská a ve prosakuje skrz. “A spálili můj dům a zabili mi rodiče.” Flora jí nemotorně poplácala po rameni. Ona ztratila své blízké dávno a z toho, co si pamatovala, stejně nebyli ádnou výhrou.</p> <p>Pak opět přitiskla oko ke kvíře. Kolem stolu seděli čtyři mui a na stole leely obrané zbytky několika kuřat. Podle Lorriina popisu poznala Hubeného a Roxe. Ti zlí, myslela si a nakrčila nos. V jejich potu cítila zvětralé pivo a na sobě měli koené kabátce, které snad nikdy nečistili, na nich zaschlou krev a dalí skvrny, a na zbraních čistý olej. Nejhorí z nejhorích.</p> <p>Hubený se příli často usmíval a Rox vůbec ne. Opravdu vypadali, jako by nedávno proli bojem. Hubený měl na oku blednoucí modřinu a Rox pár oteklých kloubů na pravé ruce. Ti druzí dva se nedali popsat, nic zvlátního na nich nebylo -kromě neobvyklého počtu jizev, tvrdých divokých očí, které dívky občas zahlédly, kdy si mui zavdávali z lahví, a umatěných tmavých vlasů, které měli z čel sčesané dozadu.</p> <p>Jeden z nich vytáhl cosi z měce u opasku a zatřásl s tím v sevřené pěsti - pravděpodobně kostky. “No tak, vy dva,” řekl. “Ukate něco z toho zlata, kterým se tak chlubíte. Slyím, jak na mě volá - chce spočinout v mém měci, to chce.”</p> <p>“Určitě by spočinulo, kdybych byl takový hlupák a pouil tvoje kostky, Fortene.”</p> <p>Fortenova pěst se sevřela kolem kostek, které předtím vytáhl. Moná by i něco udělal, kdyby nebylo mohutného Roxe na druhé straně stolu. Flora z místa, kde leela, viděla, jak Hubený prsty pravé ruky hladí jílec noe, který má zastrčený v botě.</p> <p>“A my jetě nedostali vecko, nezaplatili nám za toho novýho,” řekl Hubený.</p> <p>Kdy Forten sklízel svoje kostky, zabručel a potom si nalil do hrnku dalí víno ze dbánu. “Dost zlí jsou tihle malí, co se schovávají a ukrývají ve zdech. Málem sem si rozbil hlavu, kdy natřeli sádlem schody u hlavní brány. Tenhle nový by opravdu mohl dělat potíe, kdyby útek, je velký jak dospělý mu. Stejně ho rozmáčknou jak těnici. Baron a kouzelník ho dost brzo pěkně srovnají.”</p> <p>Na chvíli oldnéři zmlkli, vypadali neklidně. Několik z nich udělalo prsty znamení proti zlu, a pak se vichni napili.</p> <p>Flora otočila hlavu. Lorriin obličej zářil nadějí. Stáhly se do druhého koutu místnosti a tie hovořily. “To budou oni!” řekla Lorrie. “Ten nový - velký jako mu - to musí být Bram. A ti malí, to musí být Rip a nějaké dalí děti!”</p> <p>Bram ano, pomyslela si Flora. A moná to je tvůj bratříček. Spí ano ne ne, jasné.</p> <p>Přikývla a Lorrie pokračovala, zatímco se její úsměv pozvolna vytrácel: “Musí tedy být v tom sídle. Jak se tam dostaneme? Je jako pevnost, střeí ji a… ví, co říkal hostinský o tom hradu.”</p> <p>Flora se zachvěla. “e je tam něco divného? Ano. Ale -“</p> <p>“Ale my je musíme dostat ven,” řekla Lorrie. “A brzy. Slyelas. Pro Brama plánují něco zvlátního!”</p> <p>Dívka z Krondoru přikývla a málem se zase zachvěla. Pak rychle přemýlela o věcech, které slyela od jiných dívek a Jízlivců. “Počkej chvilku,” vydechla. “Myslím, e se můeme dostat dovnitř! A tihle oldáci nám v tom pomůou.” Zamátrala v kapse sukně. Malý váček s “něčím zvlátním” tam stále byl. Jimmy věděl, co dělá, kdy mi ho trochu nechal! pomyslela si. “Tady s tím to provedeme.”</p><empty-line /><p>Flora si poopravila ivůtek. Uvolnila si ho, aby pod ním mohla popotáhnout aty, čím dosáhla tak hlubokého výstřihu, jako nikdy předtím v ulicích Krondoru. Rozvázala si átek, který měla na hlavě v kočáře, a prohrábla si vlasy, ty se uvolnily a spadly jí a na ramena. Jetě jednou zatáhla za ivůtek, aby se ujistila, e její přijatelné pracovní aty toho ukazují dost. Chladná a zamračená noc uplynula, vítr od moře přivál vůni detě. Udělala se jí husí kůe, co jí vak nezabránilo, aby se iroce usmívala, kdy dva banditi vyklopýtali ze dveří Cesmínového keře. Na pozadí červeného světla ohně se na chvíli vynořily jejich siluety, a pak oba nejistýma nohama dovrávorali do bláta.</p> <p>“Nu, nazdárek,” zabroukala Flora.</p> <p>oldnéři se zastavili a vyvalili oči. Byl to Forten a Sonnart. Jejich společníci vyrazili domů dřív a nebyli tak opilí.</p> <p>“Kdo se?” zeptal se jeden z nich.</p> <p>“Nejse dcera hostinskýho s velkými cecíky,” viml si druhý a moural jako sova.</p> <p>“V těchto končinách jsem nová, hoi,” řekla vesele, zakroutila boky a mrkla. Předváděla vechny své triky, které se kdysi naučila, aby ji nikdo neodbýval. Lehávala kdysi s daleko odpornějími mui, ale to bylo předtím, ne dola k názoru, e bude mít ze ivota víc, kdy nebude ít jen ze dne na den. Potlačila nevolnost a zeptala se: “Jdete domů, nebo chcete nejdřív zajít do stájí a zajezdit si?”</p> <p>Vyjednávání probíhalo rychle, mui byli prakticky úplně hotoví, jak po ní touili, ouchali jeden do druhého a těce oddychovali, jak v jejích stopách vrávorali kolem zadní části krčmy.</p> <p>“Tohle je dost daleko,” zachrochtal jeden z nich a natáhl se po ní.</p> <p>“Tady je bláto a bude pret,” prohodila Flora přes rameno. “Ve stájích je střecha, pěkná sláma a koňské houně. Jen jetě pár kroků!”</p> <p>Přesto, e měli oldnéři dost vypito, smysl sebezáchovy jim fungoval dobře. Nechali ji, aby dveřmi ztemnělých stájí prola první a jakmile tam uviděli stát Lorrie, ly jim ruce k jílcům.</p> <p>Kdy viděli, e je to dalí dívka, opět se uvolnili a usmáli. “Ruthie!” vyhrkl jeden. “Máme astný den!”</p> <p>Lorrie natáhla ruku dlaní nahoru. Jak se po ní Forten natáhl, zhluboka se nadechla a foukla přes ruku přímo do jeho obličeje.</p> <p>Flora u předtím uskočila stranou a zadrela dech. Stáj byla jako erá jeskyně, pouze skrz dveře a skulinami pod okapy procházelo slabé světlo, ale Flora rukou nahmatala dradlo sekery z bílého ořechu přesně tam, kde mělo být a kde ho předtím nachystala.</p> <p>Forten u byl dole, dopadl nataený a obličejem dolů do udupaného hnoje a slámy na podlaze stáje. Sonnart, který byl za ním, moc práku do obličeje nedostal. Přikrceně zařval a dokázal povytáhnout meč, jeho jasný kov ve tmě zablýskl. Flora pevně oběma rukama popadla hladký povrch hutného dřeva, je bylo pruné i tvrdé současně.</p> <p>Bum!</p> <p>Násada sekery přistála na pravém koleni, jako kdy palice dopadne na kus dřeva. oldnéř zaječel vysokým hlasem, jen postupně přeel v bublání, kdy se Flora vzpamatovala a jetě jednou ho zbraní udeřila, tentokrát do týla.</p> <p>Lorrie odstranila vědro z lampy, kterou předtím vynesly, a světlo zaplápolalo. Ve stáních neklidně dupali koně a jeden z nich si odfrkl, kdy ucítil pach krve. Oba oldnéři byli naivu, ale a se Sonnart probere, nebude se cítit dobře.</p> <p>Lorrie vytáhla nů ze svého opasku a vycenila zuby, co se zcela určitě nedalo pokládat za úsměv. Flora přispěchala a chytila ji za ruku.</p> <p>“Ne! “řekla.</p> <p>Lorrie se k ní otočila. “Proč ne?” řekla divoce. “Pracují pro mue, který unesl mého bratra a zabil moje rodiče!”</p> <p>“Ale to nejsou ti, co to udělali,” odporovala Flora. “Nezastavovala bych tě, kdyby byli. Ale jestli ty dva zabijeme, Tael se dostane do potíí - potíí zavánějících ibenicí - jsou to moná svině, ale jsou to baronovi ozbrojenci, Lorrie!”</p> <p>“A slyela jsi, co říkali o Bramovi!” pokračovala Lorrie, ale divoký pohled z jejích očí se pomalu vytrácel a ona se u nesnaila vyprostit svoji ruku z Flořina sevření.</p> <p>“Aha,” řekla Flora. “No, přemýlela jsem o tom.” Zvedla dvě suché borové iky z kovářova křesadla. “Vidí, jak vechny upiny na ikách z borovice jdou jedním směrem?”</p> <p>“Ano?” řekla zmateně Lorrie.</p><empty-line /><p>O půl hodiny později jely po silnici od Cesmínového keře k sídlu barona Bernarra dvě postavy v plátích a kapucích. Jedna z nich se znechuceně krábala.</p> <p>“Vyvarují to vůbec někdy, aby dostali pryč hnidy?” zeptala se.</p> <p>“Mohlo by to být horí,” odpověděla druhá.</p> <p>“Jak?”</p> <p>“Jednou si nech vykládat o Smraďochu Nevillovi,” odpověděla.</p><empty-line /><p>Baron zasténal a opět sevřel prostěradla. Teď vak sen a vzpomínka vybledly stejně, jako probuzení a usínání. V mylenkách, kdy věděl, co je to za noc, se baron přesunul k představě, e je mladí a e stojí tváří v tvář hrozné volbě.</p> <p>Stál a v hrůze se díval na bledé tělo své eny, z ní unikal ivot, kdy její krev vytvářela v posteli kalu, a její křičící dítě svírala porodní bába.</p> <p>Hlas u jeho lokte. “Můu pomoci.”</p> <p>Ani by se podíval, věděl, e je to Lyman. “Co můe dělat?”</p> <p>“Přikryjte paní a opuste místnost,” rozkázal návtěvník, a tak se i stalo.</p> <p>Pak byl venku z místnosti, porodní bába u byla pryč s dítětem, aby je předhodila vlkům. Ale…</p> <p>Bernarrovy oči se chvěly a on si uvědomil, e je noc a e je sám, a to dítě je teď mladík spoutaný v řetězech v tajné místnosti. Baron zasténal a převrátil se. Jak zavíral oči, sevřel pevně poltář.</p> <p>Lyman říkal: “V této místnosti je hodina jen okamik a den pouhá vteřina. Paní zde bude setrvávat, zatímco budeme hledat způsob, abychom ji udreli mimo sál smrti.”</p> <p>Přili léčitelé, doktoři a kněz Dalova řádu a jetě dalí ze sekty z dolní části poutě Velké Keshe, ale nikdo nedokázal paní domu oivit, jakmile Lyman ztlumil časové kouzlo. Pokadé, kdy selhal, slíbil, e zdvojnásobí úsilí, aby způsob nael. A pokadé kdy Bernarr jeho slib přijal, cítil, jak víc a víc temnoty svírá jeho mysl a srdce.</p> <p>Brzy se Lyman stal členem domácnosti, byly mu přiděleny vlastní pokoje a místnosti pro jeho sluhy. Nakoupili knihy a přes celou íři civilizace si od sběratelů nechávali posílat svitky i svazky. Bernarr platil bez ohledu na cenu, ale ádné řeení se nenalo.</p> <p>Pak se objevily knihy černé magie a byla zapotřebí krev. Nejprve zvířecí, ale potom…</p> <p>Bernarr se posadil, z hrudi se mu dral řev mue týraného za hranici únosnosti. Donutil se otevřít oči, chtěl se probudit a přinutil sejít ke skleněným dveřím vedoucím na balkón. Odsunul stranou zasouvací okno, otevřel dveře a vyel do studené noční temnoty. Jen dvě dalí noci. Zhluboka se nadechl studeného vzduchu. Potom zaeptal: “Za dvě noci bude po vem.”</p><empty-line /><p>kapitola osmnáctá</p> </section> <section> <p>KOUZLO</p> <p>Bouře vrcholila.</p> <p>“Meg!” hulákal hlas před chalupou.</p> <p>Venku rachotily hromy a mezi prkna okenic pronikala záře blesků. Dé uměl na dokové střee, ta vak byla pevná a zatím neprosakovala.</p> <p>Jimmy vzhlédl, kdy naposledy obtáhl ostří své dýky. Jarvis si u přehazoval plá přes ramena.</p> <p>“Meg!” ozvalo se znovu a tentokrát volání přelo v pubertální zapitění.</p> <p>Jarvis otevřel dveře a dovnitř vklopýtal chlapec. Jimmy odhadoval, e je asi o dva roky starí ne on. Chlapec měl odpornou úrodu uhrů, kterých byl Jimmy doposud uetřen, pochválen budi Banath, bůh zlodějů, a díky vytrvalému deti venku z něj crčela voda. Lapal po dechu, jako by několik mil běel -co potvrzovaly i bohaté stříkance bláta, které mu sahaly a do výe pasu.</p> <p>“Pojď dál, chlapče,” zabručel chalupník. Z malého hrnce, který stál po straně krbu, odlila Meg do álku cosi horkého s příměsí bylinek a přinesla to chlapci.</p> <p>“Copak, Davy, co dělá venku v takové noci, jako je tato?”</p> <p>Chlapec při pohledu na dva cizince zaváhal. Jimmy se na něj usmál a zastrčil dýku zpátky do pouzdra u opasku, přičem světlo z ohně zachytilo zdobení na ochraně jeho rapíru.</p> <p>“Pocestní,” vysvětlil chalupník. “Teď, Davy, chlapče, proč sem běí a volá Meg? Někdo je nemocný nebo přila jeho hodinka?”</p> <p>Směrem k Jarvisovi a mladému zloději chalupník utrousil: “To je Davy, syn Taela z Cesmínového keře. Není to poprvé, co by Meg volali o tak karedé noci.”</p> <p>“Dva z baronových ozbrojenců,” řekl Davy, usrkl z bylinkového nápoje a uklidnil se. “Zbili je! Jsou nazí a zbití ve stáji.”</p> <p>“To jim patří,” zabručel jejich hostitel. “A si to uijí, říkám.”</p> <p>“Tvoje matka zvládne modřiny a dá dohromady i kosti po rvačce,” řekla Meg. Jak mluvila, přela k posteli a vylovila dalí truhličku, tentokrát z prkýnek pokrytých nevyčiněnou kůí. “Co jiného zlého s nimi je?”</p> <p>Davy se podíval na mue, přelápl z nohy na nohu a pak zabrebtal: “Vyli ze dveří a prohlaovali, e… je jakási děvka nalákala do stájí a její pasák je zmlátil!”</p> <p>Chalupník se jetě víc zamračil. “Slibná historka. V Cesmínovém keři nejsou povětrné eny.”</p> <p>“Tak to říkají oni,” prohlásil Davy. Jeho uhrovitý obličej vypadal ohavněji, kdy se červenal. “A… no, jejich aty a zbraně a vecko je pryč, a mají ostříhané vlasy a vousy a jsou celí vyválení v hnoji a… a -“</p> <p>“Ven s tím, chlapče!”</p> <p>“A někdo jim strčil borovou iku do zadku! Oběma!”</p> <p>Meg se začala dusit smíchy, jak se probírala svými bylinkami, léčivkami a nástroji. Po chvíli čiré nedůvěry se k ní přidal její manel, vyl, a se skoro prohýbal, a musel se dret za ebra, skákal kolem chalupy a naráel do zdí.</p> <p>“Aha, kolikrát jsem to u já sám chtěl udělat jednomu z těch namylených, hrdla podřezávajících parchantů,” sípal starý mu. “Cha, cha, cha! Celé měsíce si budou opatrně sedat, to budou - a sedět na bobku opatrně jako na jehlách. Cha, cha!”</p> <p>Davy se neklidně usmál, ale jak tam stál, taky se mu svíraly půlky k sobě.</p> <p>Jimmy se také pochechtával. Asi je směnějí o tom slyet, ne to vidět, myslel si. Ani by mi nevadilo, kdybych takové zprávy slyel o Jocko Radburnovi, del Garzovi, nebo jejich pánovi.</p> <p>“A ta děvčata jsou pryč,” pokračoval Davy.</p> <p>“Děvčata?” zeptal se ostře Jimmy.</p> <p>“Ta děvčata, co včera kolem večeře přijela ve dvoukolovém kočáře z Konce světa,” řekl Davy. “Byla hezká jak obrázek.” Nadeně je popsal.</p> <p>“Flora!” řekli Jimmy a Jarvis zároveň.</p> <p>“- třebae jedna kulhala,” dokončil chlapec.</p> <p>“Lorrie!” pravil Jimmy.</p> <p>aludek se Jimmymu obrátil naruby a Jarvis Coe tie zaklel v jazyce, který Jimmy nepoznával. Podívali se jeden na druhého.</p> <p>“Je rozhodnuto,” řekl zasmuile Jarvis.</p> <p>Jimmy přikývl a natáhl na sebe olejem oetřený vlněný plá. Přehodil si kapuci, trpce přitom zauvaoval, co se to jen vyvrbilo z Flořina nově nalezeného smyslu pro zodpovědnost. Zase ho donutila, aby strkal hlavu do doupěte krys z kanálu.</p> <p>“Není čas na detaily,” řekl.</p> <p>“Není vůbec čas,” opáčil Coe.</p> <p>Dé jim foukal chlad do tváří, kdy opoutěli útulnou, zakouřenou a teplou chalupu.</p> <p>Jimmymu vyráela husí kůe na íji a on si nemyslel, e je to z čůrku studené vody. Spí to bylo z představy, e Flora a Lorrie jsou na tom místě.</p><empty-line /><p>Bram prudce vzhlédl, jak byl vytren z neklidné dřímoty. Udeřil hrom a blesk zazářil za vysokým okýnkem - příli malým, aby se jím člověk protáhl, i kdyby nebyl spoután řetězy, a navíc zamříovaným.</p> <p>Nenastala hodina skrovného přídělu chleba, který dostával. Kdyby nebylo potravy, kterou mu nosily děti, byl by teď u zesláblý hlady. Nenastal ani čas vynáení vědra s odpadem. Přesto slyel rachocení klíče v zámku. O chvíli později moural do lutého světla lampy, kterou alářník drel vysoko a která měla naraený cylindr, jím plamen svíčky procházel ven.</p> <p>Potom zhasla. Zrůdný závan ji přeměnil v chomáč hořce páchnoucího kouře, jen vylétal z kovu. alářník zaklel, stejně jako oldnéři srocení za ním.</p> <p>“Dobrá, přineste dalí světlo, potřebujeme ho,” řekl jeden z nich mui, který stál za ním.</p> <p>Bram se usmál. Necítil ten studený strach, jen někdy touto místností proplouval. Místo toho cítil něco, co vyzařovalo hněv - ale ten nebyl určen jemu a nějakým způsobem mu to přináelo teplo a bezpečí navzdory tomu, jak bláznivé to bylo. Připomínalo mu to jeho matku.</p> <p>Přinesli dalí lampu, a i ta zhasla. Třetí zběsile plápolala, ale nezhasla, jeliko ten, kdo ji nesl, chránil plamen svojí rukou. Se světlem se ozbrojenci obrátili na Brama. Jeden z nich nesl jednoduchý hever, lehké kovářské kladivo a dláto.</p> <p>“ádné srandičky,” řekl mohutný oldnéř. Bram ho poznal, byl to ten, co s ním bojoval u brodu, a zamračil se. Velký mu se na něj usmál a pokračoval: “Lord Bernarr říká, e tě nemůeme zabít. Ale můeme ti dát pěkně do těla, he? Nikde nebylo řečeno, e musí mít zdravé nohy a nezlámané ruce, jasný?”</p> <p>Přetáhl Bramovi přes hlavu jiný jutový pytel a bolestivě kolem něj utáhl ňůru. Mladý mu zalapal po dechu, vdechoval sladkou vůni ovsa, který nedávno v pytli byl, a bezmocně kýchal.</p> <p>“Hloupost,” řekl kdosi - Bram teď vůbec nic neviděl, jen cítil, jak ho strkají a tahají drsné ruce. “Proč mu nenecháme ty řetězy?”</p> <p>“Kvůli čemusi se studeným elezem, říkal kouzelník,” odpověděl jiný hlas - hubený mu s obličejem lasičky.</p> <p>Kladivo rytmicky dopadalo na rukoje dláta a pouta odpadla, take si Bram s ulehčením oddechl. Pak se začal kousat do rtů, aby neječel, kdy se mu hrubý provaz zakousl do zápěstí, která měl rozedřená od eleza. Nohy měl vak stále volné, take ho to lákalo kopnout.</p> <p>Raději ne. Jen tě zbijí, myslel si. Počkej si na příhodnou chvíli. A mě vezmou kamkoliv, nemůe to být horí, ne kdy jsem byl připoutaný v této místnosti s neviditelnými duchy, kteří se tu prohánějí.</p> <p>Jakmile ho mui vystrkali ven, uslyel nepatřičný zvuk: hvízdání pěnice, jednoho z malých ptáků, kteří se zdrují v ivých plotech u nich doma v údolí.</p> <p>Pod hrubou látkou se Bram usmál. To on minulé léto naučil Ripa takto hvízdat. Měl tady víc přátel, ne si jeho alářníci představovali.</p><empty-line /><p>Lorrie se rozhlédla, přitom odolávala pokuení pokrábat se na noze. Svědělo to a bolelo. Svědění bylo dokladem, e se zranění hojí, ale do úplného vyzdravění bylo jetě daleko a kdyby to příli přeháněla, mohla by si ránu zase otevřít.</p> <p>Bram, pomyslela si. Rip. Dokázala by udělat cokoliv, co by dělat musela.</p> <p>“Ké by tady byl Jimmy,” řekla nervózně Flora.</p> <p>“Nikdo z něj neviděl ani vlásek,” reagovala Lorrie.</p> <p>“Neviděli by, kdyby nechtěl, aby viděli,” řekla Flora. “Ale my teď musíme něco udělat.”</p> <p>Opět proletěl blesk a osvětlil ponuré rozlehlé sídlo před nimi, které se rýsovalo proti noční obloze. Dé bez přestání uměl. Flora zailhala. “Tam je světlo!” ukázala. “Podívej, támhle ve věi v rohu.”</p> <p>Mihotavá lutá záře vycházela z úzkých oken. Dost úzkých, aby byly dvojnásobné jako těrbiny pro ípy.</p> <p>“Moná si nás ani nevimnou,” řekla Flora.</p> <p>Kdy se posouvaly k území, dostavil se nejasný nepříjemný pocit. Zdálo se, e s kadou vteřinou, co se přibliovaly ke vchodu, je silnějí. “Něco je patně,” zaeptala Flora.</p> <p>Lorrie řekla: “Moná bychom se měly podívat po Jimmym?”</p> <p>Flora řekla: “Myslím, e má pravdu.” Téměř u obracela dvoukolový kočár zpátky, kdy vyhrkla: “Počkej chvilku!”</p> <p>“Coe?”</p> <p>“Opravdu se chce vzdát pátrání po Bramovi?” zeptala se Flora.</p> <p>“No, tak úplně se ho ve skutečnosti nevzdáme, ale měly bychom…”</p> <p>“Pátrání na chvíli odloit?”</p> <p>“Ano, to je přesně to, co bychom měly udělat,” souhlasila Lorrie. “A navíc bude zítra moná lepí počasí a já myslím, e bychom se raději měly podívat…” Zarazila se, kdy viděla, e se Flora začíná tvářit divně.</p> <p>Flora měla čelo svratělé soustředěním a čelisti sevřené tak, jako by se pokouela bránit, aby neječela. Zúila oči a řekla: “Zatraceně!” a vihla otěemi. Flora pobídla koně kupředu, dokud nedojely k elezem pobitým vratům. Vedle nich byla malá místnost, kterou vystavěli do zdi obkruující zahradu. Zeď byla jen est stop vysoká, ačkoliv se nahoře jeila ostny. Byla postavená dlouhou dobu po hlavní budově, aby spí ne vysokou zvěř a dobytek zadrovala nepřátele. Jako kdyby ta slova chtěla ven, Flora se zeptala: “Co bys tedy raději dělala místo toho, abys teď la přímo tam?”</p> <p>Lorrie se opřela do kůe sedátka, jako by se snaila co nejvíc zvětit vzdálenost mezi sebou a vraty. “Vlastně cokoliv. Klidně cokoliv, na co si vzpomene.”</p> <p>Flora důrazně přikývla. “Jo. Myslím si, e jsme právě vjely do jedné z těch ochran, za které někdy boháči platí starému Albanovi.”</p> <p>“Kdo je Alban?”</p> <p>“Kouzelník, kterého jsem kdysi znala,” bylo ve, co Flora řekla. “Tyhle věci, zvané ochrana, se dávají kolem něčeho, o co nechce, aby se lidi zajímali, a lidi si pak vymýlejí důvody, proč se tím nechtějí zabývat, jako by si to vechno vymysleli sami.”</p> <p>“Myslím, e rozumím,” řekla Lorrie, “ale nebylo by lepí, kdybychom nejdřív naly Jimmyho?”</p> <p>“To by bylo,” řekla Flora, kdy předala otěe Lorrie. Slezla z dvoukolového kočáru, jednu ruku v kapse pod plátěm, v ní svírala hrst práku, který působí na lidi, a kráčela k místnosti hlídačů brány. Přes rameno řekla: “Ale kdybychom ho opravdu naly, naly bychom jiné důvody, abychom sem nechodily. Právě teď chci být kdekoliv jinde ne tady, take to mi říká, e právě tady teď mám být.”</p> <p>Lorrie tak úplně nerozuměla, ale řekla: “Take jdeme stejně?”</p> <p>“Kdybychom tu měly Jimmyho, bylo by to lepí, ale stejně půjdeme.” Strčila hlavu do okna, které bylo jediným otvorem na této straně, a rozhlédla se. “Nikdo tu není,” ohlásila a vytáhla hlavu ven. “Ale smrdí to. Někdo tady bydlel.”</p> <p>“Jak se dostaneme dovnitř?” zeptala se Lorrie. Dívala se s obavami na vysoká elezná vrata. Asi bych na ně dokázala vyplhat, kdybych měla obě nohy v pořádku, pomyslela si neastně. S tímhle jsem měla problém dostat se zpátky do sedla, jakmile jsem z koně slezla dolů. Moná bychom měly počkat, dokud moje noha nebude lepí…</p> <p>“ádný problém,” přeruila Flora Lorriin dalí důvod, proč by neměli jít dovnitř.</p> <p>Svlékla si plá a prostrčila ho mříovím brány. Potom si odepnula zapůjčený - ukradený - opasek s mečem a provedla s ním toté, opatrně ho protahujíc skrz.</p> <p>Potom ustoupila několik kroků, vyběhla lehce dopředu a vyskočila jako kočka. Tak se dostala hlavou téměř k okraji eleza, vyplhala po zbytku kluzkého kovu jako po ebříku a přehoupla se hladce přes vrek, ne seplhala na druhou stranu. Kdy byla jetě vý, ne jak byla vysoká, volně seskočila a lehce s přehledem přistála, kdy dopadla s pokrčenými koleny.</p> <p>Lorrie vyvalila oči. Čím se to jen v tom Krondoru ivila? podivila se. Byla u kejklířů a akrobatů?</p> <p>Flora se usmívala, kdy rozhoupala dlouhou závoru, která zevnitř drela vrata pohromadě. “ádný zámek!” řekla. “Jen tahle závora a řetěz, který jí prochází.”</p> <p>Řetěz volně zarachotil a Flora si oblékla svůj plá a zbraně, ne se rozjely k bránám sídla.</p> <p>“U jedu, Brame, Ripe!” usmála se Lorrie. Jakmile to vyslovila, zdálo se, e slova zahánějí ten hrozný pocit, který měla. Pocit, e by měly udělat jetě něco dalího, ne se pokusí vstoupit na to území.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>“Kdo jste?” řekl Bram.</p> <p>“Ticho,” odpověděl úlisný hlas a krátká bodavá bolest vycházela odevud a odnikud.</p> <p>Mezi svými zuby cedil dech. Místnost divně páchla, jako pokoj nemocného. Stará zaschlá krev a zlomyslnost. Pod zády měl Bram studený kámen a oldnéři ho k němu přivazovali koenými pouty. Divné bylo, e mu ly kolem kolen a loktů, ale ne přes zápěstí a kotníky.</p> <p>Ach, bohové, pomyslel si mdle. Je to určeno pro děti! Tady obětují děti, které ukradli. Dokonce i pak se mu aludek kroutil nevolností.</p> <p>oldnéři plnili svoje povinnosti tak rychle, jako by k poráce připravovali prase. Zůstal nataený jako hvězdice, bolelo to, jeliko pouta byla na trochu nií úrovni ne rozbrázděný povrch, na kterém spočíval. Studený vzduch mu proudil po kůi, jak mu rozstřihli a stáhli kalhoty a koili. Potom čísi prsty zaátraly po ňůrce pytle, který měl na hlavě. U přes hrubou tkaninu látky viděl rozptýlenou záři světla. Kdy mu pytel stáhli, jen krátce zahlédl rozlehlou a bohatě zařízenou místnost s okny, dvoje dveře a za jedněmi z nich postel, na které spočívala krásná ena s bledým obličejem, zřejmě spící.</p> <p>“Zakryj mu obličej!” vytěkl nějaký mu. Hlas zněl staře a unaveně, ale v rozkazu byla autorita.</p> <p>Bram z něj viděl pouze záda a sepjaté ruce, na kterých byly prsteny, a kabátec měl z přepychového tmavého sametu.</p> <p>“Je to hotovo, můj pane,” řekl mu středního věku, který se dal těko popsat a který stál Bramovi u hlavy.</p> <p>Nedal se popsat, tak to bylo, dokud jste neviděli jeho oči. Byly jako okna do… ne pustiny, ale do prázdnoty, kde by i temnota byla osiřelá. Nic podobného Bram v ivotě neviděl. Ty oči způsobily, e jeho aludek ovládl strach, led se mu rozběhl po zádech a chlupy mu vstávaly na rukou. Oči mue byly okny do čehosi prázdnějího ne nicota.</p> <p>Mu se usmál a upustil dlouhou hedvábnou álu na Bramův obličej.</p> <p>“Nechtěl bych, abys přiel o slavnost, chlapče,” zamumlal, kdy si začal hledět své práce.</p> <p>Hedvábí bránilo, aby ho někdo viděl, ale Bram přes řídkou látku viděl - nejasně.</p> <p>Během krátké chvíle měl oči čisté a také viděl vepsané obrazce nakreslené kolem stolu z kamene, ke kterému byl přivázán, a černé svíčky, je se mihotaly na bodcích. Pokrývka smotaná u jedné stěny naznačovala, e byly obvykle přikryté. Bram uměl číst. Nevěděl ale, co tyhle klikyháky znamenají, a ani to nechtěl vědět. Kdy se na ně díval, bolely ho oči a musel odvrátit zrak. Na pokraji jeho vědomí se něco chichotalo a hihňalo.</p> <p>“Puste mě, vy parchanti!” zaječel Bram.</p> <p>“Ticho,” zopakoval mu a bolest se vrátila. Vráela mu hroty do břicha, slabin a kloubů.</p> <p>Ticho to je, myslel si Bram a zkouel, jak je uvázán. Silná kůe, cítil z pout, mnohem silnějí, ne bylo pro děti zapotřebí. Nedokázal by ani povalit ten kamenný stůl. Bylo potřeba est silných muů, aby s ním pohnuli, nebo dva s vozíkem.</p> <p>patné, myslel si. Velmi patné. Pomoc!</p> <p>Kupodivu se něco na chvíli dotklo jeho obličeje - něco jako enská ruka, teplá a něná.</p> <p>Kdesi v dálce cosi s třesknutím a řinčením upadlo. Slyel vzdálený hlas, jak skučí bolestí, a pak: “To jsou zas ti malí parchanti! Honem písek, vodu, uhas ten prokletý oheň!”</p> <p>Nezajímavý mu s hroznýma očima pokrčil rameny.</p> <p>“Je čas začít, můj pane,” řekl. “Máme jen hodinu a -” podíval se na přesýpací hodiny, “- asi pět minut.”</p> <p>“Elaine,” pronesl starí mu.</p> <p>Bylo to spí prozpěvování. Touha v tom slově způsobila, e si ho mladý mu viml navzdory tomu, e mu krev buila ve spáncích a e měl sucho v ústech..</p> <p>Bram viděl mue se zlýma očima. Kouzelník, jak o něm teď Bram přemýlel, zvedl malý nástroj a hrnec. Bram se připravil na větí bolest, ale byl to jen krátký vlhký chlad, je se ho dotkl těsně nad chlupy ohanbí. Kouzelník si polohlasem zpíval v jazyce s rychle stoupající a pomalu klesající melodií. Ten jazyk Bram nepoznával.</p> <p>Dalí dotek, jen o něco vý ne ten první. Bram nadzvedl hlavu, dokud mu nezapraskalo v krku, jak se pokouel dohlédnout přes svalstvo hrudi a vidět, co ten mu dělá. Chvíli trvalo, ne si uvědomil, co se děje. Pak začal opět kubat za úvazy.</p> <p>Ve středu těla mu mu kreslil úhlednou čáru rudé barvy, která Bramovi mířila k prsní kosti.</p><empty-line /><p>“Proč tady nikdo není?” divila se Flora, kdy se rozhlíela po vstupní hale sídla.</p> <p>Ve velké budově by měl být někdo ve slubě u předních dveří, přestoe bylo těsně před půlnocí. Místo toho tu hořel jen jasně modrý plamen drahé lampy naplněné vonným olejem z dovozu.</p> <p>“Jen buď ráda, e není,” řekla Lorrie.</p> <p>Obě shodily mokré plátě - mastná vlna nepáchla o nic lépe, protoe byla celá prosáklá, a bylo jim teď pod nimi chladněji, kdy se dostaly z detě - a nechaly je spadnout na podlahu.</p> <p>Potom: “Rip je tady. Je blízko - myslí na mě!”</p> <p>“Kde ho -” začala Flora.</p> <p>Pak uskočila a vyjekla. Vedle velkého krbu se odsunula část dřevěných panelů na hladkých, bezhlučných závěsech.</p> <p>Lorrie sáhla po noi. Pak zatajila dech, navzdory bodavé bolesti v noze klesla na koleno a rozpřáhla náruč.</p> <p>“Lorrie!” zakvičel Rip.</p> <p>Běel k ní tak rychle, e uklouzl a málem ji porazil. Za ním následovaly dalí tři děti. Lorrie těce zalapala po dechu.</p> <p>“Oh, omlouvám se,” řekl Rip a stáhl se zpět. “Zapomněl jsem. Bram mi říkal, e sis poranila nohu.”</p> <p>“Bram!” řekla Lorrie. “Kde je?”</p> <p>“Je tam nahoře.” To řekla blondýnka asi Lorriina věku v zapráených atech. Ukázala do rohu místnosti, kde se nahoru točilo kamenné schoditě. “Vzali ho pryč,” řekla a její velké modré oči vypadaly znepokojeně. “Lidé se nevracejí zpět, kdy je odvedou.”</p> <p>Dalí dvě děti přikývly. Ty dvě byly mladí - chlapec se vzdorovitým, i kdy vystraeným pohledem, a dívka, která odhodlaně svírala panenku.</p> <p>“Přihlíeli jsme, ale nemohli jsme nic dělat,” řeklo malé děvče a vytáhlo si palec z pusy. “Jsou velcí.”</p> <p>“Mají meče!” dodal chlapec a pokouel se mluvit statečně, přestoe tím jen odhaloval, jak moc se ve skutečnosti bojí.</p> <p>Mladí dívka ukázala na Lorrie. “Ona má meč.” Buclatý prstík přesunula na Floru. “Ona má taky meč.”</p> <p>“Ale jsou to jen dívky,” odpověděl chlapec, který se nechtěl nechat uklidnit.</p> <p>“Ty bude zticha, Kayi!” řekla starí dívka.</p> <p>Lorrie se přinutila narovnat. “Opravdu máme meče,” řekla a poklepala na nepouitou zbraň při svém boku. I kdy ádná z nás je moc nedovede pouívat. Ale já jsem machr na mávání sekerou!</p> <p>Promluvila Flora a trochu se přitom přisunula. “Máme něco lepího ne meče,” řekla a poklepala si na kapsu. “Kouzlo!”</p> <p>Děti vyvalily oči. “Tady jsou kouzla,” řekl Rip. “Zlá kouzla.”</p> <p>“Doveďte nás tedy za Bramem,” rozhodla Flora.</p> <p>Lorrie se připojila. Po chvíli jí Flora nabídla rameno, aby jí pomohla vyskákat schody, ani by se musela příli opírat o zraněnou nohu. Schody jí připadaly nekonečné. Nikdy nebyla v tak velké budově, ani si takovou nedovedla představit, dokud nespatřila Konec světa. Působilo to dost zastraujícím dojmem, ale bylo tu cosi jiného, co způsobovalo, e jí cvakaly zuby, a nebyl to vlezlý chlad vlhkosti zapůjčených atů. Bytosti se neustále vynořovaly na okraji jejího zorného pole, bytosti, které neviděla, ale které vypadaly jako stvořené z černého drátu, bytosti, které se chichotaly a hihňaly a dělaly malé náhlé výpady směrem k ní.</p> <p>A ve vzduchu bylo napětí jako před bouřkou - přestoe skutečné zdi hradu se otřásaly venkovním náporem, take to nemohlo být tím. Hlava jí třetila, jako kdyby ji něco zevnitř roztahovalo, a úleva by byla, kdyby explodovala.</p> <p>“Tam,” zaeptal konečně Rip. “Já… já můu říct, e je to támhle.”</p> <p>Ukázal do dlouhé chodby. Byla tmavá s kamennou podlahou, těkými vyřezávanými stoly podél zdí a tapisériemi, které se v průvanu lehce nadouvaly. Na konci byl roh a zpoza něho vycházela slabá záře lampy.</p> <p>“Vy běte,” řekl Rip - hlavu natočil na jednu stranu, jako by někomu naslouchal. “My budeme připraveni. Chystají se teď opravdu velmi brzy ublíit Bramovi.”</p> <p>Lorrie přikývla, lehce podráděná, ale rozhodnutá soustředit se na úkol před sebou.</p> <p>Dívky ly chodbou, boty dusaly po kobercích na podlaze. Světlo zesílilo, kdy se přiblíily k rohu. Jetě blí a Lorrie uviděla, e má chodba tvar písmene T a e ona kráčí podél dlouhé přepáky. Po jejich pravici bylo světlo, nalevo tma.</p> <p>“To jste vy, Fortene, Sonnarte?” zavolal kdosi. “Vy líné svině, je skoro půlnoc! Věděli jste, e máte být zpátky před hodinou!”</p> <p>Flora vydala tlumený zvuk tak, aby hlas zněl sípavě, a toté provedla Lorrie. Podle hlasů stál mluvčí ne víc ne zhruba est stop za rohem.</p> <p>Lorrie se v duchu beze slov pomodlila k půl tuctu bohů, mírně ustoupila a dala hlavu mezi ramena, nadechla se a prsty jí hrály.</p> <p>Bram. Mysli na Brama.</p> <p>Zahnuly za roh. Po obou stranách hořely lampy v kovových drácích. Před vysokými zavřenými dveřmi z letěného dřeva se poflakovali čtyři mui. Dva seděli na lavicích, druzí dva stáli vedle sebe a opírali se o halapartny.</p><empty-line /><p>Jarvis Coe těce zalapal po dechu, kdy přitáhl otěe před vraty pobitými elezem. Vrata byla otevřená, ale jen kousíček. Museli z rychlého cvalu skoro zastavit, aby se skrz ně dostali.</p> <p>Obzvlátě kdy je tady tma jako na skládce kdesi v hnízdě kanálových krys, pomyslel si Jimmy. Sedlo ho tlouklo do půlek, a to bolelo, a taky rapír ho několikrát dobře zasáhl pod ebra. Nechtěl ho mít z dosahu, pokud by musel sesednout ve spěchu. “Něco je patně?” zeptal se starího mue a zíral skrz vrata sídla. Vechno zakrývala vzdálenost a dé, bylo vidět jen mihotavé světlo nahoře v okně.</p> <p>“Velmi,” řekl upjatě Coe. “Jdeme pozdě. Jdeme hodně pozdě. U to začalo.”</p> <p>Protáhli se vchodem a pobídli unavené koně do neochotného pomalého klusu. Zastavili před vchodem do sídla hned vedle kočáru s koněm, který trpělivě stál na deti. “To je kůň Flořiny tety!” řekl Jimmy. “Viděl jsem ho v malém přístřeku za domem. Flora a Lorrie určitě přijely, aby nás naly!”</p> <p>“Nebo aby naly toho mladého mue, se kterým ses setkal,” připomněl Coe.</p> <p>Hlavní dveře sídla byly lehce pootevřené a Jimmy cítil, jak mu neádoucí úsměv křiví rty - Flora neztrácela čas, nebo nezapomněla ve, co pochytila jako zlodějka, ne se dala na matracové řemeslo. Seskočili ze sedel a protáhli otěe kruhy v nízké zídce, která se svaovala k mostu přes hradní příkop.</p> <p>Moná budeme při odchodu spěchat, pomyslel si Jimmy.</p> <p>“Já jdu první,” řekl Coe a vytasil meč.</p> <p>“Ty jde první,” souhlasil Jimmy a provedl toté.</p><empty-line /><p>Skrz vnějí dveře obětní místnosti procházel tlumený křik. Bram slyel, jak mu křičí na poplach a jak řinčí ocel o ocel, a pak vysoký řev, který mohl pocházet jen z enského hrdla, a potom pláč z bolesti, který mohl vycházet od kohokoliv.</p> <p>Mu v sametovém kabátci vydal rozkaz. Hubený a Rox stáli u dveří. Jeden z nich odsunul kryt z kukátka a opatrně se podíval skrz - nechtěl asi, aby ho někdo bodl.</p> <p>“Asi zase ty malé krysy, můj pane,” řekl Rox. “Otto je na zemi - nekrvácí, to vidím. Vypadá to, jako by ostatní vyrazili za nimi.”</p> <p>“Běte tam, ale zůstaňte u dveří,” řekl baron Bernarr. “Nenechte nikoho, aby se přiblíil, za nic na světě.” Otočil se zpátky ke kouzelníkovi.</p> <p>“Načasování je teď velmi rozhodující, můj pane,” řekl mu s prázdným pohledem. “Musíme udeřit přesně v tom správném okamiku. Máme jen několik vteřin, zatímco paní leí mezi ivotem a smrtí. Mohl by ses postavit na své místo?”</p> <p>Baron Bernarr přiel blí. Kouzelník mu nabídl dlouhý zakřivený nů a on jej se znepokojujícím vědomím převzal. Čepel byla také popsána symboly a stejně jako ty na podlaze, které mladý mu u nemohl vidět, byly jaksi skrytě odpudivé a znervózňující.</p> <p>“Buď opatrný,” řekl kouzelník. “Nejlepí symbol ostrého noe je ostrý nů.”</p> <p>Druhý mu se trochu pousmál. Běným způsobem, jakým se člověk zasměje vtipu, který u předtím slýchal tak často.</p> <p>Místnost byla studená, ale Bram cítil svůj vlastní pot a pichlavé svěděni, jak mu kapky potu stékaly dolů po tváři a po bocích. Vdy se povaoval za statečného mue - u stál tváří v tvář nebezpečí - ale zrovna teď se obával, e by prosil a adonil, pokud by to nebylo tak zřetelně zbytečné.</p><empty-line /><p>Lorrie viděla, jak se stránému roziřují oči, jakmile zahnuly za roh.</p> <p>“Hej, vy nejste Forten a Sonnart,” řekl mu s halapartnou. Jednu ruku měl zavázanou, asi ji měl spálenou.</p> <p>“A se propadnu!” promluvil druhý s halapartnou. “To je dívka!”</p> <p>Flora foukla přes svoji dlaň.</p> <p>Voják se okamitě zhroutil. Ti dva mui na lavici vyskočili a zaječeli na poplach. Sáhli po mečích. Lorrie u měla svoje zbraně připravené, v kadé ruce svírala dlouhý, kůí omotaný jílec. Dokázala jimi zatočit včas, aby zasáhla vrchol jedné halapartny, která mířila na Floru. S pronikavým skřípotem zazvonila ocel o ocel. Pak její meč sklouzl po vrcholku halapartny, a se zastavil ve spoji mezi ním a sekerou. Mu se usmál a stočil zbraň vi silou svých mocných paí a ramenou, a Lorrie vyletěl meč z rukou a jemu přes hlavu. Jeho kamarád odtančil stranou, aby ho meč mohl minout a zarachotit o dveře za ním.</p> <p>Potom mu zařval a skočil. Flora ho bodla noem do stehna.</p> <p>“Utíkej!” zakřičela.</p> <p>Lorrie tak učinila. Postřehla, e se Flora vydala druhým ramenem písmene T a e dva ozbrojenci jdou po ní - ale podle toho, jak kleli, Floru nechytili. Lorrie utíkala, jak nejrychleji mohla, lapala po dechu pokadé, kdy levou nohou dolápla na zem. oldnéř za ní vyvolával směs výhrůek a obscénností. Krátký pohled dozadu a uviděla, e kulhá skoro stejně těce jako ona.</p> <p>Závody mrzáků, pomyslela si a skoro se usmála.</p><empty-line /><p>Je to, jako bych zase byla Flora Horké prstíky, myslela si, kdy utíkala chodbou a hledala místo, kam se schová. Ale nevydrím to dlouho. Za ní dupaly boty. Oni znají budovu, já ne. Dostanou mě do pasti. Dech se jí zadrhával v hrdle a cítila kyselou příchu strachu. Ké bych byla zpátky na Konci světa a společně s tetou Cleorou jedla borůvkové dorty se lehačkou!</p> <p>Pak se boty zastavily a Flora se otočila. Dívala se na své pronásledovatele, jak letí svými obličeji vstříc podlaze. Jeden se řízl levou rukou o svůj vlastní meč, kdy padal, a zakvílel, jakmile oba přistáli na koberci. Za nimi leela přes chodbu nataená tmavá ňůra. Jeden její konec byl uvázaný k noze těkého dubového příborníku. Ze zdi vyčníval panel a čtyři malé postavy vylézaly a házely věci - Flora zahlédla odlesk stříbrného svícnu. Potom Flora slyela, jak se rozbíjejí hrnce, a ucítila olej na vaření, co byl ve dbánech.</p> <p>Utíkej! řekla si. Děti se u schovávaly zpátky do stěny a oldnéři se kolébavě zvedali. Utíkala, hnala se podél zdi a pak kratí chodbou a dolů po schodech.</p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis> *</p><empty-line /><p>“Tudy!” zakřičel Jarvis Coe a vrhl se nahoru po točitém schoditi.</p> <p>“Jsem za tebou,” supěl Jimmy. Noční běh domem nějakého lorda pro něj sice nebyl nic nového, ale pocit napětí za jeho očima se zhoroval. “Doufám, e si s tím kouzelníkem poradí?”</p> <p>“Zavázal jsem se,” odpověděl Coe. “Nech mi ho.”</p> <p>“Oh, nemám námitky.”</p> <p>“Cítím, co právě dělá. Při bohyni! Není moc času.”</p> <p>Běeli dlouhou chodbou a zdálo se, e je eptání pronásleduje. Nyní Jimmy slyel hlas narůstat, byl tlumený jakoby za dveřmi, ale hrubý a rozkazovačný, a usekával jednotlivé slabiky jako havý popel.</p> <p>Oh, opravdu toho mue nechci potkat, myslel si Jimmy a pokračoval v běhu. Kromě Albana Ashera, kadé setkání s kouzelníkem, obírně popisované některým z Jízlivců, skončilo patně - pokud někdo nevěřil a obával se kouzelníků víc ne zlodějů, Jimmy si nedovedl představit, co jsou zač.</p> <p>Zahnuli doprava. Asi tucet kroků za rohem byly dveře a před nimi stáli dva mui s přichystanými meči. Velký tmavovlasý mu a tenký hubený. Oba se pohnuli trochu vpřed.</p> <p>Jarvis Coe neztrácel čas. el přímo na ně v náhlém výpadu, pičku nataenou. Velký tmavovlasý mu udeřil mečem na stranu, potom se pokusil kopnout Coea do kolena, kdy se čepele zaklínily. Coe nechal kopnutí projít těsně kolem své nohy a nabral velkého mue ramenem do břicha. Hodil ho zády na zeď a pak vklopýtal do místnosti za ním.</p> <p>“Pospěte!” křičel mladý mu v místnosti. “Pro smilování boí, pospěte!”</p> <p>Jimmy neměl kdy, aby tohle vechno sledoval, hubený oldnéř po něm el s mečem v pravé ruce, dlouhý nů v drahé, raku s noem měl vpředu současně s levou nohou. Mladý zloděj se usilovně snail rozpomenout na vechno, co mu říkal princ Arutha, vechno najednou a beze slov.</p> <p>“Hubený tě čistě rozporcuje, můj milý synu,” řekl vychrtlý oldák. “Pojď k tatínkovi, ty malý parchante, a dostane výprask!”</p> <p>“Pomoc!” volal mladý mu v zadní místnosti. Řinčela tam ocel. “Dostaňte mě odsud!”</p> <p>Hubený provedl kráčivý výpad - krok vpřed a současně výpad, čím získal ohromný dosah. Jimmy se nepokusil ustoupit. Místo toho vyuil svého meního vzrůstu, aby zvedl protivníkův meč a proel pod ním, pokoueje se mu propíchnout hrdlo. To nefungovalo. Rapír proel oldnéři nad ramenem a jílce na sebe narazily. Jimmy se zoufale stočil, protoe voják druhou rukou bodl dýkou, a pak se střetli hrudí, Jimmy přitlačil oldnéřovu ruku s noem mezi svoji ruku a bok.</p> <p>Není to dobré, myslel si Jimmy, jak se pokouel dostat starího mue na koleno tím, e ho bodne ve slabině a místo toho zasáhl stehno. Je mnohem silnějí, ne jsem já.</p> <p>Chvíli se motali dokola a dech vanoucí ze oldákových úst byl skoro tak smrdutý jako od staroue pinavce Rona, a pak se Jimmymu podařilo dupnout a přistát patou na nártu druhého mue. Hubený zavyl a posunul se. Jimmy skočil dozadu - a ocitl se uvnitř místnosti za dveřmi. Úplně se otočili dokola, ani by si toho viml.</p> <p>Místnost byla světlejí ne chodba venku. Jimmy rychlým pohledem zhodnotil situaci a kdy přitom získal půdu pod nohama, učinil následně prudký výpad se zastavením, kterým dychtivého Hubeného málem probodl. Stáhl se v otočce a oba zakrouili, Hubený na vnějí straně, Jimmy se točil na jedné noze, levou ruku na boku a pička mířila od stočeného zápěstí, jak ho to učil princ.</p> <p>Stál tam mu v honosném kabátě a kalhotách, který drel zahnutý nů nad nahým mladým muem - co musel být Bram. Bram měl na břie nakreslenou rudou čáru a křičel taky. “Pět tisíc zlaáků, jestli je udríte venku!” ječel mu. “Pět tisíc - prominutí trestu a pět tisíc!”</p> <p>I v této napjaté situaci Jimmy cítil, jak se mu oči roziřují. Za pět tisíc bych si mohl koupit tohle sídlo.</p> <p>Hubený si myslel toté. Vyřítil se opět kupředu, usmál se jetě víc a z koutku úst mu tekly sliny.</p> <p>Nad tím vím se ozýval zpěv, jako kdy mlýnské kameny rozemílají základy světa.</p><empty-line /><p>Flora zahnula za roh a vykřikla. Na jeho druhém konci byla Lorrie a kulhala směrem k ní - a stráce, kterého bodla do nohy, kulhal za Lorrie!</p> <p>Co dělat, co dělat? pomyslela si Flora. Pak zavolala: “Lorrie! Zahni doprava u dveří ve středu chodby!”</p> <p>Pospíchaly k sobě a křik pronásledovatelů narůstal do těkající dychtivosti. Obě dívky se málem srazily. Potom se společně opřely rameny o dveře, prolétly dovnitř a těsně za sebou je zase zabouchly.</p> <p>Ocitly se v lonici se čtyřmi dvojitými palandami postelí, je byla prázdná - a na hliněnou lampu hořící na stole a obyčejnou dřevěnou idli. Flora ílenýma očima zapátrala. “Podej mi tu idli! Můeme jí zatarasit dveře!”</p> <p>Lorrie se po idli rychle vrhla, téměř upadla, jak si podvrtla nohu, popadla idli a táhla ji při návratu za sebou. Flora se pro idli natáhla. Dveře se přitom neustále otvíraly. Společně s Lorrie se pokouely udret je zavřené, ale váha stráných je s brutální silou odhodila zpátky.</p> <p>Dveře se rozletěly a dva mui si vzájemně překáeli, jak se jimi snaili oba současně projít. Flora zavrávorala dozadu, dokud ji stůl neuhodil do hýdí. Opřela se rukama dozadu po obou stranách, aby nespadla, a třísky se jí bolestivě zaryly do dlaní. Mui se vztekali. Plivali nadávky nenávisti a zklamání, jejich vousy se blýskaly olejem ze lněného semínka ze dbánů, které na ně děti hodily…</p> <p>Flora rychle zapřemýlela, ale vechno ostatní se jakoby zpomalilo. Napůl se otočila a zvedla hliněnou lampu, opatrně, aby jí při prudkém pohybu neutopila knot. Pak udělala dva kroky vpřed a lampu hodila. Sledovala, jak se ve vzduchu otáčí a jak líh ze zásobníku stříká muům do obličeje.</p> <p>Olej okamitě chytil. Nevzplanul jako smůla z borovice, ale přesto vzeel dost rychle mohutným lutým plamenem v jejich vlasech a vousech. Vypadalo to, e oba mui tančí na místě, ječeli, jak se bili do tváří, a oheň se ířil k oleji nasáklé látce a kůi jejich oděvu. Flora stála nehybně a s rozířenýma očima je sledovala.</p> <p>Lorrie se postavila vedle ní, sehnula se, aby zvedla jeden z mečů, které mui upustili, popadla ho pevně obouruč a znovu a znovu s ním mávala. Její cíl byl zcela zřejmý.</p> <p>Předpokládám, e pomáhala řezníkovi při poráení spousty prasat, pomyslela si Flora.</p> <p>Mui li k zemi, kroutili se a naříkali. Lorrie stála a popadala dech, zakrvácený meč v ruce.</p> <p>Poslední oldák stál a sledoval, jak jeho kamarádi hoří, a meč mu vypadl z ruky. Ústa mu pracovala, kdy od dvou en couval pryč. Pak se otočil, aby utekl.</p> <p>Kay zády zasáhl vojákovy holeně v přesně správné výce, take to oldnéře hodilo dopředu, a narazil obličejem na dladice. Za Kayem vystoupila Mandy s pohrabáčem v ruce a za ní Neesa se svícnem a Rip s dalím, těím.</p><empty-line /><p>U mě to unavuje, myslel si Jimmy.</p> <p>Dvojice hrotů se při pohybu blýskala. Hubený měl lehce krvácející rám na jednom koleně, ale ten jej asi jen rozběsňoval. “Moje zlato,” sípal, jak opět vyrazil dopředu.</p> <p>“Já ho zvládnu,” řekl Jarvis Coe a postavil se vedle Jimmyho.</p> <p>Hubený a Jimmy se oba podívali vedle. Rox leel napůl opřený o zeď, nohy nataené před sebou, díval se dolů a svíral si břicho oběma rukama. Mezi prsty mu prýtila krev.</p> <p>“Osvoboď toho obětovaného!” vytěkl Coe. “Bohyně, to je jako zkouet zacpat čtyři díry jednou zátkou!”</p> <p>Hubený cosi zaječel a zaútočil. Jimmy s radostí uskočil stranou.</p> <p>Byla to velká místnost a ta za ní byla jetě větí. Jimmy potřeboval est kroků, aby se dostal ke kouzelníkovi, který stál se zvednutýma rukama v nohách stolu. Kolem mue se nacházel mlhavý prstenec, který připomínal spí tmavý lidský obrys ne cokoliv jiného. Jimmy skočil dopředu v čistém dlouhém výpadu.</p> <p>Nemůe zpívat, kdy mu projdou dvě stopy ocele plícemi, napadlo ho.</p> <p>Jedna zvednutá ruka se pohnula. Jimmymu vzadu za očima explodovalo světlo a on v mukách zařval.</p><empty-line /><p>“Ne!” zaskučel Bram, kdy chlapec s rapírem zavrávoral dozadu. “Ne, ne, ne!”</p> <p>Starý mu zvedl zakřivený nů. Kouzelník prozpěvoval. Bram cítil, jak fouká vítr - vítr zuřivosti, a náhle to byl jen vzduch. Ze vech stran a přitom odnikud vycházel srdceryvný enský jekot.</p> <p>“Teď!” zahromoval kouzelník. “Hned! Udeř!”</p> <p>A z Bramova obličeje vítr odfoukl hedvábí. Bram hleděl vzhůru do svratělé tváře mue, jen ho měl zabít, a vzdorovitě zavrčel.</p> <p>Nů navzdory kouzelníkovu skučení upadl. “Zakry?” zaeptal baron.</p> <p>Kdo? podivil se Bram, náhle zaskočený strachem a hněvem. Jetě nikdy neviděl takovou bolest, jaká se zračila ve tváři věkem selého mue. Rysy se mu zkroutily a slzy stékaly po lících.</p> <p>“Zakry! Zakryho syn. Byla to pravda! Elaine, ty děvko! Ty mrcho!”</p> <p>“Je mrtvá,” vzdychl kouzelník. “Oh, zatraceně. Čekal jsi příli dlouho.”</p> <p>Jsem mrtvá!</p> <p>To běelo Bramovi hlavou, jako kdy velký bronzový zvon zvoní na poplach. Před baronem teď stála postava. Slyel její hlas, ne tak silný, jen jako ozvěnu vibrující v kostech.</p> <p>Sedmnáct roků umírání! Sedmnáct roků umírat kadou minutu. Tys mě zabil! Zabils mého Zakryho, mého milého, otce mého syna! Pokouel ses zabít také moje dítě, ale já jsem tě zastavila, ty zrůdo!</p> <p>“Děvko,” zasípal starý mu. “Sedmnáct let jsem il jen proto, abych tě přivedl zpátky, a teď vím, e mi Zakry říkal pravdu. Byla jsi jeho milenkou a toto je jeho dítě! Jak tě nenávidím!” Zvedl dýku a vrazil ji do nehmotné postavy před sebou.</p> <p>Její ústa se iroce otevřela a vydala ze sebe nekonečné bolestné kvílení. Bramovi se chtělo mlátit hlavou o kamenný stůl, jen aby to kvílení u přestalo. Nů bodal znovu a znovu.</p><empty-line /><p>Jimmy Ručka sípal bolestí tak velkou, e nemohl ani křičet. Křik neustále pokračoval a prolétával jím jako vítr, jako agónie smrti, je se roztáhla do věků. I kdy se mu zrak trochu projasnil a on věděl, e dalí bolest cítit nebude - nebo něco jiného, někdy jindy - pokud se v přítím okamiku nepohne.</p> <p>Tam. Záblesk oceli. Otočil se a učinil výpad.</p> <p>Úsilí zabolelo, ale pročistilo mu hlavu. Viděl barona Bernarra, jak uskakuje dozadu, aby se vyhnul pičce rapíru. Tím se dostal skoro a k oknu.</p> <p>Okno bylo postaveno, aby vyhovovalo střílejícímu lučitníkovi. Průzory o íři člověka na vnějím okraji stěny měly skloněné strany na vech vnitřních hranách tak, aby lučitník mohl střílet na obě strany. Baron patami klopýtl o práh a přepadl dozadu. Pustil nů, ten se zableskl a přistál zabodnutý pičkou v prknech podlahy. To vak baronovi umonilo zachytit se hladkého ikmého kamene a dret se ho, i kdy mu dlaně klouzaly. Potom bojoval, aby dostal nohu pod sebe a napřímil tělo.</p> <p>Něco mezi barona a Jimmyho vstoupilo. Jimmy myslel, e je to ena, ale hlava ho stále příli bolela, ne aby si tím byl jistý. A také si myslel, e skrz ni vidí barona.</p> <p>Zaječelo to a Jimmy upustil meč, aby se chytil za hlavu. Viděl, jak i ruce starého mue vylétají vzhůru a spatřil jeho dokořán otevřená ústa, kdy s dlouhým řevem padal dozadu a ven z okna. Rozbil přitom křehké, drahé sklo a propadal se pryč do blesky ozářené noci.</p> <p>“Padesát stop dolů, na kameny,” zasípal Jimmy, sehnul se a zaátral po jílci svého rapíru.</p> <p>Jako by se z jeho ramenou zvedla obrovská váha - nebo z nitra jeho hlavy. Noc profukovala skrz rozbité sklo a černé svíce se mihotaly. Deset stop od něj Hubený vyvalil oči a pak sklouzl dozadu. Krev vytryskla, kdy se jeho hrdlo oddálilo od pičky meče Jarvise Coea.</p> <p>Povzdech prořízl ticho.</p> <p>Kouzelník u Bramových nohou potřásl hlavou a zastrčil ruce do rukávů svých atů. “Zdá se, e musím hledat jiného patrona pro své… umění,” řekl, hlas měl rozmarný a lehký. Zvedl ruku a najednou byl pryč.</p> <p>Coe se podíval na prostor, který před chvilkou zaujímal kouzelník, a zaklel. Jimmy nerozpoznal jazyk, ale tón byl nezaměnitelný.</p> <p>Za ním vela do místnosti Flora a podpírala Lorrie. Ale farmářova dcera se osvobodila a s poskakujícím bratrem v závěsu kulhala směrem k Bramovi.</p> <p>Bram zvedl hlavu a vechny přejel pohledem. “Prosím, uvolní mi někdo pouta?” zeptal se prosebně. “A obstarejte mi nějaké kalhoty!”</p><empty-line /><p>Jimmy Ručka zarazil koně a ohlédl se na silnici. Kolem dveří sídla bylo dost lidí, aby byl bzukot jejich hlasů slyet i půl míle daleko. Zavrtěl smutně hlavou a poklepal na jílec svého rapíru, přivázaného k hruce sedla. “Tolik pro minstrely,” řekl a zhluboka se nadechl chladného jarního vzduchu.</p> <p>Nad ním poletovali vzduchem rackové a s tupou bolestí, je ho překvapovala, mu připomínali domov.</p> <p>On a Coe jeli na koních, zatímco Flora řídila dvoukolový kočár. Lorrie si vybrala, e zůstane s Bramem a dětmi, které pocestují na Konec světa ve starém voze z baronovy stáje. Jimmymu zabralo dost času, aby vysvětlil Floře, kdo vlastně Coe je, zatímco před ostatními pravdu skrýval. Jimmy cítil, e Flora musí vědět celou pravdu, ale rozhodl se, e Coeovu pravou identitu nezmíní před Bramem, Lorrie ani ostatními. Nevěděl proč, snad jen e Jízlivci měli ve zvyku tajit věci před cizími.</p> <p>“Minstrelové?” řekla Flora.</p> <p>Jimmy po ní hodil očkem. Očividně odkoukala, jak Lorrie zachází s otěemi, protoe zvládala kočár s jednoduchou samozřejmostí.</p> <p>Jarvis Coe se uchechtl. “Myslím, e mladý Jimmy přemýlí, jak hrdina dostane dívku, zlato a půlku království,” řekl.</p> <p>“Místo toho to dostane Bram Tupec,” řekl Jimmy. Flora si vzdychla a on po ní loupl očima. “Jaký myslí, e z něj bude baron?” zeptal se Coea.</p> <p>Coe pokrčil rameny. “Lepí ne ten poslední, jestli ho dvůr a vévoda uznají. Existuje řada svědectví, e je ztraceným synem baronky Elaine - a bude výhodné, kdy tu budou mít někoho místního poté, co Bernarr ve dovedl k úpadku a odmítal plnit své povinnosti. Vévoda Sutherland mu nevěnoval pozornost, protoe trávil spoustu času spí v Rillanonu ne na západním dvoře, a baron platil včas daně. Myslím, e s Guyem du Bas-Tyrou v Krondoru se na Konec světa upře kritičtějí zrak. Velká Kesh je blízko. Musí tu být silný mu. Mladý Bram moná má předpoklady být hrdinou.”</p> <p>Jimmy pokrčil rameny. “Jaký hrdina,” řekl. “Oh, částečně tak vypadá - ale co udělal? Dostal úder do hlavy, svázali ho a byl zachráněn…”</p> <p>“Dvojicí chlapců, čtyřmi dívkami, zlodějem a hledačem čarodějů, který oficiálně neexistuje,” řekla Flora ostře. “Přesto si myslím, e je Bram milý.”</p> <p>“Děvčata,” řekl Jimmy a pak se zasmál. “Moná jsem tedy hrdina v záběhu.”</p> <p>“Nebo hledač čarodějů,” navrhl Coe. “Prokázal jsi velký talent, Jimmy. Mohl bych tě vzít do učení…”</p> <p>Jimmy se otřepal a zvedl ruku. “Oh, děkuji, ale to je příli velká čest. Váím si tvé bohyně - a těím se, a ji za mnoho let ode dneka potkám.”</p> <p>“Dobrá, jestli změní názor, dej mi vědět do chrámu. Musím se porozhlédnout po tom kouzelníkovi a mohl bych vyuít něčí pomoci.”</p> <p>“Kde myslí, e je?”</p> <p>“Někde tam venku,” odpověděl Coe. “Připravuje se, aby působil potíe.” Zadíval se na Floru, která pozorovala Jimmyho, a pak chlapci řekl: “Na světě jsou věci, můj mladý příteli, které asi nikdy nedocení. Jako třeba vzdálená válka s Tsurany na západě. Moná jsi o ní slyel a třeba má nějaký dopad na tvůj ivot, ale asi zůstane blaeně nevědomý o tom, co se děje. Ale také se třeba ocitne ve střetu s nějakým aspektem boje, který si sám nedovedu představit, nech mě vak, abych ti o něm řekl.</p> <p>Ten kouzelník, tenhle Lyman Malachy, nebyl tu noc, kdy se Bram narodil, náhodným návtěvníkem sídla. Proč tam na tom místě té noci byl, asi zůstane navdy tajemstvím, ale můu ti říct tohle.</p> <p>On nebo někdo jemu podobný se vrátí, aby způsobil více zla. Koneckonců jsem v tom domě cítil zlé duchy. A si o tom, co se stane, myslel baron cokoliv, obávám se, e se mělo objevit něco jiného, mnohem temnějího. Myslím si, e to moná byl dalí agent zla, který čekal, a v kritickém okamiku ovládne tělo lady Elaine.</p> <p>Na tomto světě existují temné síly, můj příteli. Temné síly, které tyjí z krve, vrady a zmatku. Mohli bychom vyuít bystrého chlapce, jako jsi ty, a tomu zlu se postavit.”</p> <p>Jimmy se smutně zasmál. “Díky, ale myslím, e se budu dret něčeho trochu méně nebezpečného, jako třeba krádeí zlata pod nosy spících draků.”</p> <p>“Mohl bys zůstat se mn… s námi, Jimmy,” navrhla Flora.</p> <p>Mladý zloděj zvedl obočí a ona zrudla.</p> <p>“Nemyslím, e je mi předurčeno být tvým… nevlastním bratrem,” řekl vesele. “A kdybych zůstal, viděla bys mě, jak pomáhám starým dámám přes ulici a poráím démony a Ruthie ví, co jetě dalího! Kromě toho, co za práci by mi nael kapitán Karl tvojí tety? Stevarda na lodi, co zvrací svoje střeva na kadé hlídce?”</p> <p>Flora a Coe se tomu zasmáli.</p> <p>“Co tedy bude dělat?” vyzvídal Coe.</p> <p>“Vrátím se do Krondoru - a po soui!” řekl Jimmy.</p> <p>Coe se zasmál. “Potom obra svého koně, můj příteli, protoe míří patným směrem.”</p> <p>Jimmy zamrkal jako sova chycená ve světle lucerny. Potom se zasmál. “Já to věděl!” zakřičel a pobídl patami koně, aby se otočil dokola. “Nashledanou, přátelé! Jestli se někdy dostane zpátky do Krondoru, Floro, ví, kde mě najde!”</p> <p>Zastavila kočár a stoupla si, aby mu zamávala. “To udělám, Jimmy Ručko!”</p> <p>“A bez uráky, mistře Coe, budu spát lépe, pokud se nae kroky víckrát nezkříí!”</p> <p>Coe se zasmál. “Tak nashledanou, mladíku!”</p> <p>Oba se za ním dlouhou dobu dívali, jak kopyta doznívala v dáli a vydupávala rytmus, který se jako ozvěna vracel zpět od mořských útesů. “Myslí, e se bezpečně dostane domů?” zeptal se Coe.</p> <p>Flora se zasmála. “A se zlatem v kapsách k tomu, to ti garantuji.”</p> <p>“Se zlatem?”</p> <p>Pobídla koně vpřed a usmála se. “Vyhne se Bramovi, Lorrie a dětem ve voze, objede les a pak cestou zpátky domů znovu navtíví sídlo. Jestli se Bram vrátí a najde tam jetě stříbrný svícen nebo některý ze perků lady Elaine, pak neznám Jimmyho.”</p> <p>Jarvis Coe se zasmál a dojel s koněm vedle kočáru. “Doufám, e ten chlapec najde v ivotě jiné poslání. Byla by koda, kdyby ukončil své dny na konci provazu.”</p> <p>Flora se znovu zasmála. “To se nikdy nestane, mistře Coe. Nevím, co s ním bude, ale vsadím svůj ivot, e ádný mistr popravčí neuváe nikdy provaz kolem krku Jimmyho Ručky!”</p> <p>Pokračovali v jízdě.</p><empty-line /> </section> <section> <p>epilog</p> </section> <section> <p>KRONDOR</p> <p>Pán dne vzhlédl.</p> <p>Dveře poloviční velikosti - ty, o kterých větina členů Jízlivců nevěděla - se otevřely. Byly ukryté v kamenné stěně, maskované tmavými okraji a tlumeným světlem, člověk musel vědět, kde je má hledat.</p> <p>Ze tmy se vyloupla malá postava. Kout rozlehlého sklepení pod bordelem, jen byl známý jako Matka či Hnízdo Jízlivců, byl vyhrazen pro Pána dne nebo Pána noci a jejich přímé podřízené a větina ostatních Jízlivců udrovala iroký odstup, dokud do kouta nebyli přivoláni.</p> <p>Pán dne potlačil uchechtnutí. “Nu, mladý Jimmy Ručko,” poznamenal, “tak brzy zpátky?”</p> <p>“Měl jsem důvod,” řekl Jimmy. “Uběhlo dost času, ne?” dodal, kdy si sedal na dřevěnou idli u stolu naproti Pána dne.</p> <p>“Jak se to vezme,” řekl Pán dne. “Venku se to stále hemí drtiči, kteří chtějí zjistit, kdo a coe to na tom hradě udělal. Vévoda Guy se triumfálně vrátil, jakmile zpracoval Keshany v Dolině snů, a nikdo dosud neslyel o posádce Královského gryfa, take se dá předpokládat, e se starý Jocko Radburn utopil, pokud to není čirá fantazie. Del Garza dokázal svalit větinu viny na Radburna.” Ztiil hlas, jako by si nepřál, aby ho někdo slyel, co bylo trochu dramatické, jeliko byli sami hluboko uvnitř Hnízda. “Říká se, e princ Erland leí na smrtelném loi, a Guy byl zralý k uvázání, kdy se dozvěděl, e byl princ vsazen do vězení, ale del Garza to taky shodil na Jockova bedra, take to vypadá, e si to nikdo ani neodskáče. Kromě prince, samozřejmě. Take jsou věci o něco klidnějí, ale přece jen bys měl mít něco pro Spravedlivého mue, abys utiil jeho hněv, vzhledem ke vem potíím, které jsi na hradě způsobil.”</p> <p>Jimmy sáhl do tuniky a vytáhl malý váček. “Dvě stě zlatých,” řekl s přehledem. “Bude to stačit?”</p> <p>Pán dne přikývl tak, e se mu čelisti trhaně pohybovaly, kdy promluvil. “To je skutečně dobrý začátek. Odhaduji, e to mu zabrání, aby tě vymáchal v zálivu, ale měl bys raději mít něco navíc, co přidá k praní peněz, jinak jsi stále na cestě k ranařům, protoe ses vrátil brzy.”</p> <p>Jimmy se na dřevěné idli posunul dozadu a zářil.</p> <p>Pán dne si nemohl pomoci, ale nakalivý úsměv se mu vrátil. “Má něco v rukávu, mladý Jimmy, o tom nepochybuju. Tak sem s tím.”</p> <p>“Pamatuje na Gerema zvaného Had?”</p> <p>“Gerema Bentona? Jasně. Co je s ním?”</p> <p>“Vedl tlupu lovců zlodějů pro starého barona na Konci světa.”</p> <p>Pán dne poposedl. “Myslel jsem, e je starý Gerem mrtvý.”</p> <p>Jimmy řekl: “Myslím, e to tak chtěl, kdy opoutěl Krondor. Měl tam svůj vlastní malý podnik a jeho lovci zlodějů pracovali docela sluně. Zavřeli kadého, kdo byl nápadný a přiel na Konec světa, ale bokem chytali své vlastní podezřelé, take si baronovi mui mysleli, e si musí Gerema dret poblí. Objasnil jsem ten vindl novému baronovi a on mě odměnil zlatem. Take jsem jen postavil Gerema a jeho chátru mimo podnikání.”</p> <p>Jimmy povaoval za nejlepí se nezmiňovat, e “nový baron” je farmářský chlapec, který jetě nebyl uznán královským dvorem v Rillanonu, a e “odměna” přila, ani by o ní Bram věděl, protoe Jimmy ukradl značný počet cenností z nestřeeného sídla v noci, kdy si vichni mysleli, e odjel z Konce světa. Vzal vechno, co dokázal unést a snadno prodat: svorky ze stříbrných svícnů a pěknou dýku, která patřila jednomu z baronových předků. Dlouhou dobu se Jimmy trápil, který z kousků perků lady Elaine má sebrat a který nechat Bramovi, aby jej dal Lorrie. Stále jetě byl zmatený tím, co mu Coe řekl o úloze mrtvé lady během událostí té poslední noci, ale pocit, e jí je zavázán, převáil nad jeho chamtivostí, a proto jí toho ukradl jen málo. Na cennosti nael dychtivé kupce jetě předtím, ne dojel do Krondoru, take kdy vstupoval do města, nemusel jednat s ádným z místních překupníků.</p> <p>Jel na koni, měl na sobě přepychový plá a čistou koili a hlídka v bráně se víc zajímala o lotry a zloděje, kteří se pokoueli opustit město, ne o dobře vyhlíejícího chlapce z Konce světa, který přijídí na návtěvu. Prodal koně a sedlo, take ve, co teď měl, aby ukázal, e jeho dobrodruství není vymylené, byl honosný klobouk, plá a dalí pytel zlata, o který se se Spravedlivým muem nedělil.</p> <p>Pán dne Jimmyho dlouho studoval a potom řekl: “Take ty říká, e Konec světa je zralý pro dobře vycvičenou tlupu, aby se tam nastěhovala?”</p> <p>“Přesně tak,” potvrdil Jimmy a usilovně se snail nevypadat příli samolibě a nedostatečně uboze.</p> <p>Pán dne se zachechtal. “Dobrá, promluvím o tom se Spravedlivým muem. Zdá se to být dost dobrá cena za odputění, pokud jsi nám k podnikání dohodil celé město. Taky pěkně umístěné, přímo v blízkosti keshanské hranice. Vydej se do své postýlky, zalez na pár dní a jestlie on řekne ne, dám ti vědět, jak dlouho se jetě bude muset skrývat. Počítám, e jeden či dva měsíce. Ale jestlie řekne “dost dobré”, chce se vydat zpátky na Konec světa s tou tlupou a pomáhat, aby se tam zavedla?”</p> <p>Jimmy svině vyskočil ze idle. “Ne, díky,” odpověděl. “Budu se dret Krondoru. Tady jsou jen drtiči, strání, vojáci a občas obchodník s noem, se kterými bych se potýkal. Hra pro děti. Venkovský ivot je přece jen o trochu nebezpečnějí, ne aby se mi to zamlouvalo.”</p> <p>S těmi slovy se mladý zloděj otočil k Pánu dne zády a vrátil se do kanálů. Kdy se Jimmy protahoval pinavým tunelem z cihel, zhluboka se nadechl a cítil se bezpečně zpátky na místě, které pokládal za svůj domov. Věděl, e Spravedlivý mu ho nechá zalezlého asi tak týden, jen aby se ujistil, e se Jimmy neplete v tom, kdo vládne tomuto městu. Jimmy vak věděl, e je třeba uřezávat měce a vykrádat domy a e cech neustále lační po kořisti. Dříve či později mu dají vědět a Jimmy Ručka se vrátí ke svému řemeslu. Měl u dost zachraňování princezen a farmářských dívek, i boje s temnými agenty jakési nepoznatelné hrůzy.</p> <p>Jak mizel v temnotě, začal si pohvizdovat.</p><empty-line /> </section> <section> <p>DOSLOV</p> <p>“Proč spolupráce?” ptají se mě často.</p> <p>Toto je třetí kniha v sérii Legendy Trhlinové války. V přítích několika letech se chci soustředit na sólové práce, ale do budoucna plánuji, e budu spolupracovat více, pokud to půjde. Důvody, proč to chci, jsou dva.</p> <p>Za prvé pro mě Midkemie vdy byla o “jiných hlasech”. Abyste porozuměli, co tím míním, musíte si připomenout, e svět Midkemie se vyvíjel, kdy řada velmi vzdělaných lidí během řady let, kdy jsme byli studenty University v Kalifornii v San Diegu na konci sedmdesátých let, hrávala hry na hrdiny.</p> <p>Osobnosti těch, co byli zapleteni do stvoření tohoto světa, měly důkladný vliv na to, jak vidím Midkemii, její rozmanitost a její jedinečnost. Kdy si v tom světě volím místo, kam umístím děj své knihy, povaha toho místa je často taková, jakou ji před lety určil někdo jiný.</p> <p>Take práce s jinými autory znamená monost, e se do hry zapojí “jiné hlasy”. První tři, William R. Forstchen, Joel Rosenberg a spoluautor této knihy, Steve Stirling, jsou spisovatelé, jejich práci obdivuji a těím se z ní. Jejich styl se podstatným způsobem lií od mého, ale vem se nám dohromady pracovalo snadno.</p> <p>Způsob, jakým jsme pracovali, byl pozoruhodně podobný a velmi odliný od způsobu, jakým jsem spolupracoval s Janny Wurtsovou na sáze Impérium. S Janny jsme procházeli kapitoly zepředu dozadu a zase zpátky, několikrát jsme přepisovali, dokud nevznikla místa, o kterých jsem nedokázal říct, kdo je napsal.</p> <p>S Billem, Joelem a Stevem jsme se dohodli na obecné dějové linii a pak jsem jim dal volnou ruku. Kdy jsem dostal jejich hrubý text, přepsal jsem ho, přičem jsem se snail udret jejich “hlasy” netknuté a zároveň jsem se ujistil, e dílo zůstalo shodné se světem, ve kterém píeme. Vyměňovali jsme si e-maily nebo jsme si telefonovali a během této cesty nezřetelné hlasy nabraly obrysy.</p> <p>Pro tuto knihu, Jimmy Ručka, si Steve Stirling vybral představitele, který byl jedním z jeho oblíbenců, a já jsem měl radost, e vytvořil příběh o Jimmyho “prvním” sólovém dobrodruství dlouho předtím, ne zachránil Aruthu před vrahem na střechách Krondoru. Myslím, e s určitostí mohu říci, e poté, co jsem napsal řadu knih o Jimmym/lordu Jamesovi, bych nebyl schopen se k této postavě vrátit, ani bych byl zatíen tím, co jsem věděl, e ho čeká. Steve dokázal najít chlapce, který se vynořil v posledních čtyřech kapitolách první poloviny Mága, a připomenul mi, jaký ten chlapec byl.</p> <p>Ve Vradě v La Mutu jsme Joel a já získali “klon” tří mých oblíbených postav z jeho světa, jen jsme je trochu pozměnili, aby se z nich stali Midkemiané. Přesto jsou stále odrazem svého dobře zachyceného příběhu v Joelově sérii Stráce plamenů. Moje původní mylenka pro tento příběh se vrátila o mnoho let zpátky k představě, kterou jsem jednou nadnesl, kdy jsem pracoval na sólové knize o Roaldovi, oldnéři a příteli Laurieho, kterého jsem vykreslil ve Stříbrném trnu. Zasadit děj do města obklíčeného bouří, kde se stala vrada. Myslím, e to zvládl lépe ne já.</p> <p>Bill chtěl napsat o ústupu Xenofona Persií jako fantasy a já chtěl napsat příběh ve stylu Rychlých pistolí, a tak jsme to spojili v Čestném nepříteli. Bill má velké znalosti vojenské historie a je obeznámen s historickými postavami, čím mi dodal pevné hrdiny, které jsem opatroval společně s těmi, které jsem vytvořil, ale nikdy jsem si je nedovedl představit sám.</p> <p>Se vemi třemi autory byla radost pracovat a jako vdy jsem se učil tím, e jsem nakukoval do hlavy jiného autora. Doufám, e moji čtenáři bavili stejně, jako jsem se bavil já. Těím se na budoucí spolupráci s dalími talentovanými spisovateli.</p><empty-line /><p>Raymond E. Feist</p> <p>SanDiego, CA 2003</p><empty-line /><p>RAYMOND E. FEIST & S.M. STIRLING</p><empty-line /><p>JIMMY RUČKA</p> <p><emphasis>Jimmy the Hand</emphasis></p><empty-line /><p>překlad (c) 2005 Simona Holubcová</p> <p>ilustrace na obálce (c) 2005 Michal Ivan</p> <p>české vydání (c) 2005 Václav Soukup - Wales</p> <p>Vekerá práva vyhrazena</p> <p>Vydalo nakladatelství Václav Soukup - Wales</p> <p>jako svou 104. publikaci</p> <p>ISBN 80-86390-97-7</p> <p>Doporučená maloobchodní cena: 259,-</p> <p>Cena Klubu čtenářů SF: 199,-</p><empty-line /><p>Distribuce tel.: 241 741 952</p> <p>e-mail: wales@volny.cz</p> <p>web: http://www.wales.cz</p><empty-line /><p>??</p><empty-line /><p>??</p><empty-line /><p>??</p><empty-line /><p>??</p> </section> </body> </FictionBook>