%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/159.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Robin</first-name><last-name>Hobb</last-name></author>
            <book-title>V sevření intrik</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Snědý muž kniha 6</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Robin</first-name><last-name>Hobb</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>fc115e38-f61e-4d18-8f26-7dde21a2d9ae</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2006</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>SNĚDÝ MUŽ</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>V</strong><strong> </strong><strong>SEVŘENÍ</strong></p>

<p><strong>INTRIK</strong></p><empty-line /><p>ROBIN HOBB</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>NÁVRAT®</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>THE TAWNY MAN:</p><empty-line /><p>Book 2</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>GOLDEN FOOL</strong></p>

<p>Volume 3</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>© Copyright by Robin Hobb – 2003</p>

<p>Published by agreement with the autor and the autor's agents,</p>

<p>Ralph M. Vicinanza, Ltd.</p>

<p>© Cover by Thomas Thiemeyer / via Thomas Schlűck Agency – 2006</p>

<p>© Translation by Jan Kozák – 2006</p>

<p>© for the Czech edition by Radomír Suchánek – 2006</p>

<p><strong>ISBN 80-7174-</strong><strong>645</strong><strong>-</strong><strong>2</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>Vysvětlivky k mapě:</p>

<p><strong>GLACIER PLAINS</strong> – LEDOVCOVÉ PLÁNĚ; <strong>CHALCED STATES</strong> – CHALCEDSKÉ STÁTY; <strong>ICY SHORES</strong> – ZALEDNĚNÉ POBŘEŽÍ; <strong>MOUNTAIN KINGDOM</strong> – HORSKÉ KRÁLOVSTVÍ; <strong>RAIN WILDS</strong> – DEŠTNÁ DIVOČINA; <strong>SIX DUCHIES</strong> – ŠEST VÉVODSTVÍ; <strong>WHITE SEA</strong> – BÍLÉ MORE</p>

<p>Jednotlivá vévodství:</p>

<p><strong>BEARNS, BUCK, FARROW, RIPPON, SHOAKS, TILTH</strong></p>

<p><strong>Antler Island</strong> – Ostrov parohů; <strong>Besham Island</strong> – Ostrov Besham; <strong>Claw I</strong><strong>sland</strong> – Ostrov klepet; <strong>Cold Bay</strong> – Studený záliv; <strong>Egg Island</strong> – Vaječný ostrov; <strong>False Bay</strong> – Falešný záliv; <strong>Fish Cove</strong> – Rybí zátoka; <strong>Hook Island</strong> – Kotevní ostrov; <strong>Near I</strong><strong>s</strong><strong>lands</strong> – Blízké ostrovy; <strong>Neat Bay</strong> – Krásný záliv; <strong>Rook Island</strong> – Havraní ostrov; <strong>Scrim Isle</strong> – Tylový ostrov; <strong>Seal Bay</strong> – Tulení záliv; <strong>Southcove</strong> – Jižní zátoka; <strong>Tide Shallow</strong> – Odlivové mělčiny; <strong>Trader Bay</strong> – Kupecký záliv; <strong>Watch Island</strong> – Strážný ostrov; <strong>White Isle</strong> – Bílý ostrov</p>

<p><strong>Bingtown Traders</strong> – Bingtownští kupci; <strong>Buckkeep</strong> – Jelení hrad; <strong>Ferry</strong> – Přívoz; <strong>Forge</strong> – Huť; <strong>Gulls</strong> – Rackové; <strong>Highdowns</strong> – Vysoké duny; <strong>Ice Town</strong> – Ledové město; <strong>Sandsedge</strong> – Písečné pomezí</p>

<p><strong>Bear R</strong>. – Medvědí řeka; <strong>Blue Lake</strong> – Modré jezero; <strong>Buck R</strong>. – Jelení řeka; <strong>Cold</strong><strong> – </strong>Studená; <strong>Gem R</strong>. – Drahokamová řeka; <strong>Rain R</strong>. – Deštná řeka; <strong>Vi</strong><strong>n R.</strong> – Vinná řeka</p>

<p>Legenda, obdélník vpravo dole:</p>

<p><strong>Towers</strong> – města</p>

<p><strong>Border</strong> – hranice</p>

<p><strong>Ice Shelves</strong> – ledové šelfy<strong><emphasis>1 Růžový cukrkandlový dort</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Ať si student lehne na záda. Neměl by ležet ani na pohodlné posteli, ani na holém povrchu. Oboji odvádí pozornost. Po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stačí pokrý</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>ka složená na podlaze. Ať si student sundá ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bo uvolní jakýkoli oděv, který ho omezuje. Některým studen</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tům se bude nejlépe cvičit, když budou nazí a když je nebude rozptylovat oděv dotýkající se těla. Jiní se budou rozptylovat zranitelnosti své nahoty. Ať si každý student ro</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>hodne, co je pro něj nejlepší, aniž by to zdůvodňoval.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zdůrazněte, že jediným pohybem těla by mělo být pravi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>delné dýchání. Oči by měly být zavřené. Potom studenta vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zvěte, aby si uvědomil svoje tělo, aniž by n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>kterou jeho</emphasis><emphasis> čás</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tí hnul. Možná bude zprvu potřebovat vedení. Povězte mu, aby se snažil uvědomit si prostředni prsty na nohou, aniž by se jich dotýkal nebo s nimi hýbal. Potom ať se zaměří na svá kolena, ale ať je neohýbá. Pokračujte s kůží na jeho prsou, na čele, na hřbetech rukou, a vyjmenovávejte mu hranice je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho těla, jak dlouho to bude nutné, až tím studenta přimějete, aby se doopravdy zamyslel nad fyzickou omezeností těla, jež obývá. Až bude takto připraven, vyzvěte ho, aby si uvědomil </emphasis><emphasis>okraje svých myšlenek. Končí s kůží na jeho čele? Cítí je uza</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vřené ve své lebce, nebo pol</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>pené ve své hrudi?</emphasis></p>

<p><emphasis>Všichni, až na ty nejhloupější studenty, si hbitě uvědomí, že tělo myšlenky nesvazuje. Ze se prostírají mimo tělo, stejně jako nás naše smysly, zrak, sluch, hmat, čich a chuť, spojují s vnějším světem, z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>tímco zůstávají funkcemi fyzického těla. A tak naše myšlenky sahají ven, neomezeny vzdáleností či do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>konce časem. Zeptejte se studenta: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Můžeš cítit vino, které je otevřené na druhé straně místnosti? Slyšet výkřiky námořní</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ků, kteří pracují za vodou? Pak neodmítej věřit, že můžeš sly</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šet myšlenky muže v poli, které vanou směrem k tobě</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p>TREEKNEEÚV PŘEKLAD „PŘÍPRAVY STUDENTA“</p>

<p>•    •    •</p>

<p>Nejprve jsem zašel do Verityho věže, abych se podíval, jak se vedlo princi se sháněním položek z Thickova sezna­mu. Ke svému údivu jsem zjistil, že Dutiful nejenom opatřil každou z věcí, ale že tu na mě dokonce čeká.</p>

<p>„Nebudou se tví přátelé pozastavovat nad tvou nepřítom­ností?“ zeptal jsem se, když jsem přejel očima poklady polo­žené na stole.</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Vymluvil jsem se. Občas mi má pověst, že jsem trochu divný, dobře poslouží. Nikdo se neptá, proč mám náhle potřebu být o samotě.“</p>

<p>Pokyvoval jsem hlavou, zatímco jsem třídil jednotlivé po­ložky. Rudý šál jsem složil a dal stranou. „Viděl jsem tě, že ho nosíš. Když si toho všimnu já, ostatní určitě taky. Kdy­by s tím šálem viděli chodit Thicka, lidé by si mysleli, že ho ukradl. Nebo že mezi ním a tebou existuje nějaký zvláštní vztah. Obojí by pro nás bylo špatné. To samé se týká tady toho nože. Oceňuji tvoji ochotu rozloučit se s ním, ale tak kva­litně vyrobená čepel by v jeho případě jen zavdala podnět k otázkám.“ A položil jsem nůž na složený šál.</p>

<p>Dortík s růžovou polevou byl po vytažení z trouby ještě trochu teplý. Stoupala z něj sytá vůně mandlí. Páví pero by­lo dlouhé, a když jsem ho uchopil, ladně se prohnulo. Byla tam i kameninová miska plná buclatých hrozinek. A mezi hrozinkami se třpytily vyloupané, v sirupu máčené ořechy. „Tohle je báječné. Děkuji ti.“</p>

<p>„Já děkuji tobě, Tome Badgerlocku.“ Dutiful se hlouběji nadechl a pak se zeptal: „Myslíš, že Laudwine přijel, aby tě zabil?“</p>

<p>„Podle mne je to možné. Ale Chade se zřejmě domnívá, že by mohl patřit k delegaci Moudrých, již vyslali najedná­ní s královnou. A tak mám rozkaz dát od toho ruce pryč, do­kud neobdržím další instrukce.“</p>

<p>„Takže teď nebudeš dělat nic.“</p>

<p>„Och, budu dělat spoustu věcí,“ přemítal jsem. „Prostě se jen vystříhám toho, abych šel ven a Laudwina okamžitě za­bil.“</p>

<p>Princ se nahlas zasmál a já si najednou uvědomil, jak jsem před ním neopatrně mluvil. Měl jsem štěstí, že to pokládal za žert. Přinutil jsem se k úsměvu. „Vezmu teď tyhle věci na­horu Thickovi a uvidíme, co mi k tomu ještě řekne. A ty mu­síš mít na paměti, že máš žít svůj normální den, jak jenom to půjde.“</p>

<p>Princi se to příliš nelíbilo, ale uznal, že je to nutné. Ode­šel jsem dveřmi v krbové římse. Když jsem pak stoupal po nerovných schodech a prodíral se úzkými chodbami, snažil jsem se přijít na to, co by mohla přítomnost Laudwina ve městě Buckkeep znamenat. Kettricken vyzvala Moudré, aby s ní jednali. Protože Laudwine vedl piebaldovskou frakci, dávalo by smysl, kdyby předstoupil a přednesl jejich stanovis­ka. Ale protože to byl muž, který málem unesl prince v na­ději, že si přisvojí jeho život, žasl jsem, že si vůbec troufne stanout před Kettricken. Možná by ho nepověsila za to, že je nadaný Moudrostí, ale určitě si zasluhoval zemřít za to, jak konspiroval proti Farseerům. Přesto to mělo háček. Kettric­ken proti němu nemohla vznést žádná obvinění, aniž by od­halila, že její syn má v krvi Moudrost. Všechny události, jež provázely Dutifulovo zmizení, byly buďto ututlány, nebo vysvětleny jinak. Šlechtici u jeho dvora věřili, že se prostě stáhl do ústraní, aby trávil čas v meditacích. Přemýšlel jsem, zda nemá Laudwine v úmyslu využít všech těch okolností jako zbraně proti Farseerům. Vzdychl jsem a doufal, že se najdou jiní, umírněnější lidé ze Staré krve, kteří předstou­pí rovněž. Cítil jsem, že Laudwine reprezentuje ty nejhorší a nejradikálnější z naší sorty. Že díky jemu podobným nás lidé nenávidí a mají z nás strach. Kdyby nyní předstoupil jen on sám s prohlášením, že zastupuje všechny Moudré, tato po­věst by přežívala dál.</p>

<p>Když jsem došel až k Chadeově komnatě, odvrhl jsem ty myšlenky stranou. Vešel jsem a zjistil, že Thick sedí zkrou­šeně na krbových kamenech před skomírajícím ohněm. Zí­ral do plamenů a jazyk mu trčel z úst. „Myslel sis, že jsem zapomněl?“ zeptal jsem se při vstupu do místnosti.</p>

<p>Obrátil se ke mně, zvedl oči a spatřil věci, které jsem nesl. Vzápětí z něj vyšlehla strašlivá vlna vděčnosti a úplně mne obestřela. Thick vstal, doslova rozechvělý vzrušením. „Po­ložme ty věci na stůl,“ navrhl jsem. Zdálo se, že dočista oně­měl. Třepal se jako dychtící štěně, když jsem opatrně odhr­nul svitky a kalamáře a kladl jsem ty věci jednu po druhé na stůl. „Princ Dutiful mi pomohl ty věci pro tebe sehnat,“ řekl jsem mu. „Vidíš, tady je růžový cukrkandlový dort. Je ještě teplý z trouby. Tady mám pro tebe misku hrozinek a kandované ořechy. Princ si myslel, že bys mohl ořechy ochutnat. A páví pero, pero s okem. To všechno pro tebe.“</p>

<p>Thick se ani nepokusil na něco z toho sáhnout. Jenom stál a zíral, ruce položené jednu přes druhou na svém vypouklém břiše. Ústa se mu naprázdno pohybovala, jak přemýšlel nad tím, co jsem právě řekl. „Princ Dutiful?“ zeptal se posléze.</p>

<p>Přitáhl jsem mu židli. „Posaď se, Thicku. Princ ti tyhle vě­ci posílá, aby ti udělal radost.“</p>

<p>Thick se pomalu svezl na židli. Ruce se mu ostražitě su­nuly po stole, až se jedním prstem troufl dotknout okraje pe­ra. „Můj princ. Princ Dutiful.“</p>

<p>„Přesně tak,“ řekl jsem.</p>

<p>Čekal jsem, že si okamžitě nacpe pusu dortem a hrozin­kami. A on místo toho dlouhou chvíli seděl a jenom se jed­ním svým pahýlovitým prstem dotýkal hrotu pera. Pak vzal do ruky dortík s růžovou polevou a obracel si ho před oči­ma, prohlížeje si ho ze všech stran. Potom ho zase jemně po­ložil na stůl. Opatrně k sobě přitáhl misku s hrozinkami. Jed­nu vzal, podíval se na ni, přičichl k ní a pak si ji dal do úst. Žvýkal ji velmi pomalu a polkl ji, než si vzal další. Mohl jsem cítit, s jakou soustředěností to provádí. Jako by každou hrozinku zkoumal Uměním, aby plně pochopil, co to je, než ji sní.</p>

<p>Měl jsem zatím spoustu času. I tak mi nošení vody do šaš­kových komnat a pak nahoru do Chadeova pokoje připada­lo namáhavé. Než jsem skončil, jizva na zádech mě šeredně bolela a dobře jsem chápal, že Thick tu práci nesnáší. Nalil jsem poslední vědro do hrnce a dal ho nahřát, mezitím jsem připravoval káď na koupel. Thick si mě vůbec nevšímal. Po­řád jedl jednu po druhé hrozinky. Růžový cukrkandlový dort stál nedotčený na stole před ním. Jeho koncentrace byla absolutní. Zatímco jsem ho nečinně sledoval, jak jí, uvědomil jsem si, že má problémy se zuby. Žvýkání mu zřejmě půso­bilo potíže. Když se pustil do ořechů, bylo to ještě patrnější. Zanechal jsem ho o samotě, aby je svým pomalým tempem zkonzumoval. Když dojedl, myslel jsem, že se na závěr pus­tí do cukrkandlového dortu. Jenže on si ho postavil před se­be a obdivně na něj hleděl. Když uběhl nějaký čas a z horké vody se začalo kouřit, vlídně jsem se ho zeptal: „Copak svůj dort nesníš, Thicku?“</p>

<p>Zamyšleně se zamračil. „Sním ho, a bude pryč. Jako hro­zinky.“</p>

<p>Pomalu jsem přikývl. „Ale možná bys mohl dostat další. Od prince.“</p>

<p>V jeho očích se opět objevil nedůvěřivý výraz. „Od prin­ce?“</p>

<p>„Samozřejmě. Když budeš dělat dobré věci, které budou našemu princi pomáhat, pravděpodobně ti bude dávat dobré věci na oplátku.“ Chvíli jsem ho nechal, aby si to promyslel, a pak jsem se zeptal: „Thicku, máš nějaké jiné oblečení?“</p>

<p>„Jiné oblečení?“</p>

<p>„Jiné oblečení než to, co máš teď na sobě. Další košile a kalhoty.“</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Jen tohle.“</p>

<p>Ani já jsem nikdy nebyl tak špatně zaopatřený. Jen jsem doufal, že to není pravda. „A co máš na sobě, když se tyhle oděvy perou?“ Nalil jsem do kádě horkou vodu.</p>

<p>„Perou?“</p>

<p>Vzdal jsem to. Už jsem vážně nechtěl nic dalšího vědět. „Thicku, přinesl jsem ti vodu a ohřál ji na koupel.“ Šel jsem k polici a sundal z ní Chadeovo šití. Alespoň bych mu mohl ty nejhorší díry zašít.</p>

<p>„Koupel? Jako mytí v řece?“</p>

<p>„Něco takového. Ale s horkou vodou. A mýdlem.“</p>

<p>Chvíli se nad tím zamyslel. Potom řekl: „To já nedělám.“ A znovu se zahleděl na cukrkandlový dort.</p>

<p>„Možná bys to mohl zkusit. Je to krásný pocit, být čistý.“ A vyzývavě jsem plácl rukou do vody.</p>

<p>Nějakou dobu jen tiše seděl a hleděl na mne. Pak odstrčil židli a přešel ke kádi. Pohlédl do vody. Já jsem v ní znovu zavířil rukou. Thick si ke kádi pomalu přiklekl. Jednou ru­kou se pevně držel okraje a druhou hrábl do vody, až to vy­šplíchlo. Pobaveně zamručel a pak řekl: „Je to teplé.“</p>

<p>„Je to fajn, sednout si dovnitř a nechat se celý prostoupit teplem. A jak jsi potom pěkně cítit.“</p>

<p>Vydral se z něj nějaký zvuk, buď souhlas, nebo nesouhlas. Vrazil ruku hlouběji do vody. Zmáčela mu rozedranou man­žetu u košile.</p>

<p>Vstal jsem a poodešel stranou, aby u vody zůstal sám. Do­cela dlouho mu trvalo, než vodu úplně prozkoumal. Když měl oba rukávy zmáčené, navrhl jsem, aby si sundal košili. Voda zatím značně vychladla, než se odhodlal sundat i boty a kalhoty a vlézt do kádě. Žádné spodní prádlo neměl. Tvá­řil se velmi nedůvěřivě, když jsem chtěl přilít do kádě hor­kou vodu, ale po chvíli přemýšlení svolil. S mýdlem a žínkou si spíš jen hrál, než aby je používal. Když ho teplá voda obestřela, postupně se uvolnil. Přesvědčit ho, aby si nejenom umyl tvář, ale i vetřel mýdlo do vlasů a potom ho z nich vy­pláchl, nebylo vůbec snadné.</p>

<p>Z našeho útržkovitého rozhovoru jsem pochytil, že od jar­ních slavností se vůbec nemyl. Po smrti matky mu to nikdo neřekl. V tu chvíli jsem si uvědomil, že musela zemřít tepr­ve nedávno. Když jsem se ho zeptal, jak získal práci na hra­dě, nedokázal mi to popravdě říct. Tušil jsem, že sem prostě jednoho dne zabloudil a že v houfu lidí, kteří se přihrnuli na jarní slavnosti a zásnubní obřad, působil na hradní osazen­stvo dojmem, že musí k někomu patřit. Řekl jsem si, že se musím zeptat Chadea, jak ke svému osobnímu sluhovi při­šel.</p>

<p>Zatímco Thick experimentoval s vodou a mýdlem, spěš­ně jsem mu zašil v oděvu díry, které zašít šly. V místě povo­lených švů to šlo poměrně snadno i navzdory zažrané špíně. Na kolenou a loktech měl oblečení prostě prodřené, a proto­že jsem neměl po ruce žádné záplaty, musel jsem to nechat tak.</p>

<p>Když už se mu začala krabatit kůže na prstech, našel jsem mu ručník k osušení a řekl mu, ať si na chvíli stoupne před oheň. Vhodil jsem oblečení do špinavé vody po koupeli a co nejrychleji je vydrhl. Když jsem je vyždímal a rozvěsil po opěradlech židlí, čisté sice nebylo, ovšem čistší než předtím ano.</p>

<p>Přesvědčit ho, aby si sedl a dovolil mi rozčesat chomáče jeho vlasů, bylo stejně těžké jako dostat ho předtím do kou­pele. K hřebínku měl nedůvěru, i když jsem ho nechal držet zrcátko a dívat se, co to provádím. Tak těžkou práci s vla­sy jsem neměl od doby, co jsem vzal k sobě poprvé Hapa a zdůraznil mu, že hnidy a vši nejsou přirozenou součástí lid­ských vlasů.</p>

<p>Vydrhnutý, usušený a učesaný Thick seděl apaticky před krbem, zamotaný do jedné z Chadeových prošívaných dek. Myslím, že teplá koupel ho pořádně zmohla. Obracel jsem v rukou jednu jeho prasklou botu. S tímhle jsem si věděl ra­dy díky Burrichově škole. „Mohu ti ušít nové boty, až zajdu do města a koupím nějakou kůži,“ řekl jsem mu. Thick ospa­le kývl – má štědrost už mu nepůsobila takový šok. Přemís­til jsem jeho oblečení blíže ke krbu, aby lépe schlo. „Nevím, co v tuto chvíli uděláme s tvým oblečením. Mohu ti ho pouze vyspravit, ale nové ušít neumím. No, něco už vymyslí­me.“ Thick znovu přikývl. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem přešel k Chadeovu starému šatníku v koutě místnosti. Stá­le v něm viselo množství jeho starých vlněných pracovních rouch. Jedno z nich bylo ožehlé a skoro na všech ostatních se skvěly skvrny a flíčky různého původu. Pochyboval jsem, že měl něco z toho v posledních letech na sobě. Přesto by­la roucha čistší a v lepším stavu než Thickovy hadry. Jedno jsem vzal a podržel ho před sebou, abych posoudil velikost, označil jsem si délku a nelítostně jsem ho nůžkami zkrátil. „Tohle budeš moci nosit, dokud ti nenecháme ušít vícero ob­lečení.“ Napůl podřimující a do ohně zírající Thick jen stěží přikývl. Jak se uvolnil, hudba jeho Umění začala být rozpínavější. Začal jsem se před ní obrňovat, ale pak, místo toho, jsem se jí otevřel.</p>

<p>Usedl jsem s rouchem, jehlou a nití na další židli. Pohlédl jsem na Thicka. Vypadal, jako kdyby spal. Navlékl jsem nit a začal pracovat na novém lemu roucha. Přitom jsem se ho velmi tiše zeptal: „Takže, oni mi říkají ,smrdutý pes', že je to tak?“</p>

<p>„Erhm.“ Hudba se mírně změnila. Tóny byly ostřejší. Zvo­nění kovářského kladiva o žhavé železo. Přibouchnutí dve­ří. Kdesi zamečela koza a jiná jí odpověděla. Vpustil jsem tu hudbu do své mysli a svolil, aby s sebou unášela moje myš­lenky, sleduje pasivně jehlu, jak se zabodává a zas vynořuje z látky roucha.</p>

<p>„Thicku. Pamatuješ si, kdy ses s nimi potkal poprvé? S tě­mi, kdo mi říkají ,smrdutý pes'?“ <emphasis>Prosím, ukaž mi to. </emphasis>Se svý­mi tichými slovy a rytmickým pohybem jehly jsem nechal plout i Umění. Poslouchal jsem, jak se jehla s tichým trhá­ním provléká látkou a jak v krbu měkce praská oheň a uči­nil jsem ty drobné zvuky zajedno se svou žádostí.</p>

<p>Thick nějakou dobu mlčel, až na hudbu Umění, jež z něj plynula ven. Pak jsem uslyšel, jak se do jeho hudby vplížily zvuky mé jehly a ohně.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Řekl: ,Postav to vedro a pojď se mnou.'</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Kdo to řekl?“ zeptal jsem se až příliš dychtivě.</p>

<p>Thickova hudba zmlkla. Nahlas pak řekl: „Nesmím o něm mluvit. Jinak mě zabije. Zabije mě domrtva velkým nožem. Rozřízne mi břicho a má střeva vypadnou do prachu.“ Thick ve svých myšlenkách stál a díval se, jak jeho vnitřnosti vyhřezávají na štěrk nějaké ulice města Buckkeep. „Jako stře­va prasete.“</p>

<p>„Nedovolím, aby se ti to stalo,“ slíbil jsem.</p>

<p>Zavrtěl umíněně hlavou. Začal krátce popotahovat nosem. „Řekl: ,Nikdo by mi v tom nezabránil. Zabil bych tě.' Když o něm povím, zabije mě. Když nebudu sledovat toho zlatého muže a starého muže a tebe, zabije mě. Všechny moje střeva v prachu.“</p>

<p>Díky našemu propojení jsem si uvědomil, že Thick tomu věří až do morku kostí. Prozatím toho budu muset nechat. „No dobře,“ řekl jsem mírně. Opřel jsem se o opěradlo židle a opět se soustředil na práci. „Nemysli na něj,“ navrhl jsem. „Jen na ty druhé. Na ty, se kterými ses sešel.“</p>

<p>Zatímco zíral do plamenů, těžkopádně přikývl svou těž­kou hlavou. Po nějaké době jeho hudba znovu prosákla do mé mysli. Přizpůsobil jsem jejímu rytmu svůj dech a potom i pohyb svých rukou při práci. Postupně jsem svoji mysl po­souval blíž a pak jsem ji nechal, aby se otřela o Thickovu.</p>

<p>Stěží jsem se odvažoval dýchat. Tlačil jsem jehlu do lát­ky a z látky a táhl za ní dlouhou poškubávající nit. Thick po­malu dýchal nosem a díval se do ohně. Nekladl jsem žádné otázky, nýbrž jsem nechal jeho Umění prostupovat mnou. To první setkání se mu pranic nelíbilo, ani ten dlouhý poklus z hradu dolů do města, ani to, jak ho jeho společník po ce­lou tu dlouhou a únavnou cestu držel za rukáv. Byl vyšší než Thick, ten, jenž ho za chůze svíral, a tak Thick musel jít shr­beně a příliš rychle. Nohy ho od té dlouhé chůze, kterou ne­chtěl, bolely a v ústech měl sucho. V jeho vzpomínkách jím ten muž, který ho držel za rukáv, třásl vždy tak dlouho, až Thick odpověděl na každou otázku, kterou mu ti lidé v míst­nosti položili.</p>

<p>Thickovy vzpomínky nebyly ani zdaleka zastřené. Pokud něco, byly až příliš podrobné. Vybavoval si puchýř na své patě stejně jako mužova slova. Mečení kozy, které sem od­kudsi doléhalo, a vrzání povozů vlekoucích se po ulici, ty­to zvuky měly stejnou intenzitu jako hlas muže, který ho vy­slýchal. Ten Thickem opakovaně třásl, aby z něho vytřepal odpověď, a on si dobře vybavoval svůj strach a zmatek z to­ho, proč s ním takhle zacházejí.</p>

<p>Thickovy odpovědi na mužovy otázky byly nejasné jed­nak kvůli jeho nedostatečným informacím a jednak kvůli je­ho podivnému smyslu pro to, co je a není prvořadé. Ptali se ho, kterým šlechticům slouží. Thick neznal přesně jejich jmé­na. Ti lidé byli zpočátku netrpěliví a reptali, jeden z nich do­konce proklínal muže, který tam Thicka přivedl, aby marnil jejich čas. Pak si Thick postěžoval na práci navíc, na to stou­pání do všech těch schodů, když posluhuje vysokému starci s poďobanou tváří. „Chade, lord Chade, královnin poradce,“ zasyčel kdosi. A všichni se přisunuli blíže k němu.</p>

<p>A tak se dozvěděli, že Chade požaduje, aby při skládání dříví dával menší kousky na jednu stranu krbu a větší kusy na druhou a že Thick po sobě musí utírat všechnu vodu, kte­rou vyšplíchá na schodech. Nikdy se nedotýkej Chadeových svitků. Nerozsypávej popel po podlaze. Neotvírej ta dvířka, pokud tě někdo může vidět. Zdálo se, že je zaujal až tento poslední fakt, ale když jim jejich další otázky skoro nic ne­vynesly, Thick poznal v jejich hlasech nelibost. Přihrbil se před ní, ale muž, který ho přivedl, trval na tom, že je to po­prvé a že by mohli imbecila naučit, co má sledovat. Pak mu někdo jmenoval další objekty, které má sledovat: „<emphasis>Vyfi</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>tě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ného jamaillianského šlechtice se žlutými vlasy a snědou ků</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ží. Jezdí na bílém koni. A drží si jako sluhu smrdutého psa, s křivým nosem a jizvou ve tváři</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p>Thick lorda Goldena ani mě neznal. Jenomže muž, který ho držel za rukáv, nás podle toho popisu poznal a slíbil, že mě Thickovi ukáže. Právě tehdy vysázeli mužovi do nataže­né dlaně zlato, tlusté zlato, které zvonilo. A nějaký muž dal mince také Thickovi, tři malé stříbrné mince, které cinkaly, když je upouštěl do jeho nastavené dlaně. A varoval Thicka i toho sluhu bez tváře, který ho držel, že by si měli dávat po­zor na „<emphasis>toho smrdutého, proradného psa. Zabije vás, jen se na vás podívá, pokud si bude myslet, že ho sledujete</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p>Cítil jsem, jak se černé oči toho muže zavrtávají do mých. Jak jsem plul na vlnách Umění mezi Thickovými vzpomín­kami, snažil jsem se zahlédnout jeho tvář, ale Thick si vy­bavoval jen jeho pronikavé oči. „<emphasis>Ten smrdutý pes uťal jed</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nomu muži ruku, když jsem ho naposledy viděl. Sek! Jako do klobásy na stole. A udělá ti ještě něco horšího, pokud zjistí, že ho sleduješ. Tak si dávej pozor, imbecile. Ned</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vol, aby tě viděl.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Ta slova, mečení kozy a vrzání povozů se v Thickově mysli mísily s poryvy zimního větru, které sem doléhaly zvenčí z ulice. Kdesi bušila kovářská kladiva, podbarvujíce vše zvonivým rytmem.</p>

<p>A když pak šli zpátky na Buckkeep, ten druhý sluha upo­zornil znovu Thicka, ať si dává dobrý pozor, aby nebyl při­stižen „<emphasis>tím smrdutým psem, před kterým tě varoval. Máš ho sledovat, jenže on tě při tom nesmí vidět. Slyšíš mě, h</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>chu?Prozraď nás, a bude nejenom po tobě, ale já budu bez prá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ce. Tak si dávej pozor. Nedovol, aby tě viděl! Slyšíš mě? Sly</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šíš mě</emphasis><emphasis>?“</emphasis></p>

<p>A zatímco Thick se před ním přikrčil a mumlal, že slyšel, sluha si od něho vyžádal peníze, které dostal. „<emphasis>Vždyť ani ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>víš, co si s nimi počít, imbecile. Dej mi je</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jsou mo</emphasis><emphasis>je. Abych si kupoval sladkosti, povídal. A cukrkandlový dort.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Avšak ten druhý sluha Thicka udeřil a mince mu vzal.</p>

<p>Vznášel jsem se v proudu Thickova Umění a znovu to s ním prožíval. Když ho sluha praštil, když mu uštědřil fac­ku otevřenou dlaní, až Thickovi začalo zvonit v uchu, vlna Umění vyšplíchla a málem mě pohltila. Bylo zbytečné sna­žit se sluhu zahlédnout. Thick se pohledu na něho vyhýbal, krčil se a odtahoval, až nakonec zavřel mžourající oči před tou dopadající pěstí.</p>

<p><emphasis>Podívej se na něj, Thicku. Prosím, dovol mi ho vidět, </emphasis>pro­sil jsem. Ale Thickův znovu vyvolaný zmatek, jakož i můj příval nenávisti k tomu muži, nás oba vymrštil ze společné­ho pohroužení v Umění. Thick vydal poněkud nezřetelný vý­křik a ucukl před vybavivším se úderem tak, že spadl ze žid­le a svalil se nebezpečně blízko ohně. Vyskočil jsem na nohy, hlava se mi od náhlého přerušení kontaktu točila. Když jsem popadl jeho tělo zamotané v dece, abych ho odtáhl od krbu, musel si pomyslet, že jsem na něj zaútočil, neboť udeřil v od­pověď.</p>

<p><emphasis>Ne, psí smrade, ne! Nevidíš mé, neubližuj mi, nevidíš mě, nevidíš mě!</emphasis></p>

<p>Šel jsem k zemi jako podťatý sekyrou. Byl jsem vůči ně­mu po nějakou dobu tak otevřený, že jsem neviděl naprosto nic, a přísahám, že jsem si pomyslel, že cítím ulpívající zá­pach prašivého psa.</p>

<p>Po malé chvilce se mi vidění vrátilo. Musel jsem soustře­dit veškerou svou pozornost, abych se obehnal zdmi Umění. Uběhla další chvilička a skončil jsem na rukou a na kolenou. Pročísl jsem si rukou vlasy v očekávání krve, tak strašlivá to byla bolest. Pak jsem se roztřeseně posadil a rozhlédl se po místnosti. Thick zápolil se svými mokrými kalhotami a zbě­sile kňučel strachem a úzkostí, jak mu nešly natáhnout. Zhlu­boka jsem se nadechl a zaskuhral: „Thicku. To je v pořádku. Nikdo ti neublíží.“</p>

<p>Nevěnoval mi pozornost a pokračoval v zápase s kalhota­mi. Za pomoci židle jsem se vytáhl do stoje. Vzal jsem rou­cho, které jsem předtím zašíval. „Jen chvíli počkej, Thicku. Dodělám ti tady tohle. Je to suché a teplé.“ Opatrně jsem se posadil. Takže, teď jsem to věděl. Věděl jsem, proč mi říka­jí smrdutý pes, kterého je třeba nenávidět, ze kterého je tře­ba mít strach, a věděl jsem, proč mi přikazoval, že jej nevi­dím. I příběh o tom, že ho někdo praštil a vzal mu peníze, dával nyní větší smysl. Thick se nikdy nepokoušel skrývat před námi svá tajemství. Byli jsme prostě příliš pošetilí, že jsme si jich nevšimli, jak nám leží přímo před nosem. Sou­středit se očima na jehlu bylo obtížné, ale povedlo se. Ještě další tucet stehů a byl jsem hotov. Udělal jsem na niti uzel, zuby jsem ji překousl a podržel mu roucho před očima. „Ob­leč si zatím tohle. Než ti tvé oblečení uschne.“</p>

<p>Upustil mokré kalhoty na zem, ale nepřiblížil se ke mně. „Zlobíš se na mě. Vrazíš mi. Možná mi usekneš ruku.“</p>

<p>„Ne, Thicku. Ublížils mi, ale byl jsi vyděšený. Já se na te­be nezlobím a ruku ti taky neuseknu. Já tě nechci praštit.“</p>

<p>„Ten jednoruký muž říkal —“</p>

<p>„Ten jednoruký muž lže. Stejně jako jeho přátelé. Hodně. Přemýšlej o tom. Copak smrdím jako psí výkaly?“</p>

<p>Okamžik zdráhavého ticha. Pak řekl: „Ne.“</p>

<p>„Biji tě nebo ti snad usekávám ruce? Tu máš, pojď si vzít to roucho. Vypadáš prochladle.“</p>

<p>Opatrně se ke mně přiblížil. „Ne.“ Nedůvěřivě si roucho prohlížel. „Proč mi to dáváš?“</p>

<p>„Protože je to jako cukrkandlový dort nebo hrozinky ne­bo pero. Tvůj princ chce, abys měl lepší oblečení. V tomhle ti bude teplo, dokud ti neuschne tvoje staré oblečení. A brzy nechá princ Thickovi ušít nové oblečení.“</p>

<p>Obehnán zdmi, opatrně jsem se k němu o krok přiblížil. Držel jsem roucho tak, aby mohl prostrčit hlavu výstřihem, a díval jsem se jím na něho, načež jsem mu roucho přetáhl přes hlavu. Pořád bylo příliš dlouhé. Rozprostřelo se kolem něj po podlaze, a i když posléze našel rukávy, manžety mu stále visely pod rukama. Pomohl jsem mu s jejich založením. Z kusu odstřižené látky jsem mu udělal provizorní pás. Když měl roucho přepásané, mohl chodit, aniž by zakopával o lem. Thick si látku přitiskl na tělo. „Je to měkké.“</p>

<p>„Vidíš. Možná ještě měkčí než tvoje staré oblečení. Hlav­ně proto, že je to čistší.“ Vrátil jsem se zpět k židli a posadil se na ni. Bolest hlavy už polevovala. Možná měl Chade s tou bolestí navozenou Uměním pravdu. Mé tělo stále trpělo ná­sledky pádu na podlahu; probudily se modřiny a pohmoždě­niny, které mi způsobil Svanjin otec. Ztěžka jsem vzdychl. „Thicku. Kolikrát jsi k nim šel?“</p>

<p>Vstal, jazyk vystrčený, a přemýšlel. Poté řekl: „Prádelní dny.“</p>

<p>„Já vím. Chodíš tam v dny, kdy se pere prádlo. Jenže jak často? Kolikrát?“</p>

<p>Zatímco přemýšlel, jazyk se mu zkroutil přes horní ret. Pak přikývl a důrazně řekl: „Každý prádelní den.“</p>

<p>Bylo mi jasné, že víc z něho nedostanu. „Chodíš za ním sám?“</p>

<p>Při těch slovech se zamračil. „Ne. Mohl bych, ale on mi to nedovolí.“</p>

<p>„Protože chce peníze, které mu dávají. A peníze, které dá­vají tobě.“</p>

<p>Zamračil se ještě víc. „Uhodit Thicka, vzít mince. Pak se jednoruký zlobil. Řekl jsem mu to. Teď bere peníze on, ale dává mi zpátky nějaké penny. Na sladkosti.“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>Chvíli jen nehybně stál. „Nesmím o něm mluvit.“ Zachy­til jsem ozvěnu jeho děsu, když se rozezvučela hudba jeho Umění, plná mečení koz a cinkání postrojů. Poškrábal se na hlavě, pak si spustil vlasy před oči, aby na ně viděl. „Ostří­háš mi vlasy? Matka mi vlasy stříhala, občas, když jsem se myl.“</p>

<p>„Vlastně ano, to je moc dobrý nápad. Ostřiháme ti vlasy.“ Roztřeseně jsem vstal. Když jsem padal, musel jsem se praš­tit do kolena. Bolelo mě. Byl jsem frustrovaný, ale snaha vypáčit z Thicka informace by vedla jen k jejich pohřbení pod vrstvou strachu. „Posaď se ke stolu, Thicku, já zatím najdu někde nůžky. Můžeš mi o nich něco říct? Můžeš mi povědět něco o jednorukém muži? Kde žije?“</p>

<p>Thick neodpovídal. Vrátil se ke stolu a sedl si. Skoro vzá­pětí vzal do ruky růžový dort a zblízka si ho prohlížel. Když ho obracel v rukou, jako by na vše ostatní zapomněl. Já jsem zatím přišel ke stolu s nůžkami. „Thicku. O čem s tebou jed­noruký muž mluví?“</p>

<p>Thick se na mne nedíval, mluvil k dortu. „Nemám o něm mluvit. S nikým. Jinak mě zabijí a moje střeva vypadnou do prachu.“ Oběma rukama si poplácal oblé břicho, jako by se utěšoval, že je pořád celé.</p>

<p>Našel jsem hřeben a znovu jsem mu hladce učesal vlasy. Thicka to uklidnilo a opět začal hloubat nad koláčem. „Zastřihnu ti vlasy po bradu. Tak budeš mít uši a šíji neustále v teple.“</p>

<p>„Jo,“ souhlasil tlumeně, zcela pohroužen ve svém zadu­mání.</p>

<p>Když jsem stříhal Thickovi vlasy, vzpomněl jsem si na Hapa. Náhle jsem si uvědomil, jak mě mrzí, že už není malý chlapec. Když bylo Hapovi deset, mnohem lépe jsem věděl, že to, co pro něj dělám, je správné. Dobře jsem ho krmil, učil jsem ho rybařit, dohlížel jsem na to, aby měl čisté oblečení a dobře v noci spal. Chlapec toho ani víc nepotřebuje. Zato mladý muž, to bylo úplně jiné stvoření. Možná bych si dnes večer mohl udělat volno, abych ho zkontroloval. Stříbrné če­pele stříhaly a nestejně dlouhé chomáče Thickových vlasů padaly kolem židle na podlahu. Napadlo mne, jak to na něj zkusit jinak. „Já vím, že mi o jednorukém muži nesmíš vy­právět. Vím, že o tom nesmíš mluvit. A tak toho necháme. Nebudu se tě ani ptát, nač se tě ptá on. Ale můžeš mi říci, cos mu říkal ty, nebo ne? Nikdy ti přece neřekli, že to nesmíš říkat, nebo ano?“</p>

<p>„Ne–e,“ odvětil ve svém přihlouplém zamyšlení. Zhlubo­ka vzdychl a pod mými doteky se uvolnil. „Jednoruký muž,“ řekl tiše a moji mysl spolu s jeho hudbou zčeřil obraz Laudwina. Byl vyzáblejší, než jsem si ho vybavoval, ale žádný div, ztráta končetiny a následná horečka to prostě s člověkem udě­lají. Shlížel na mě, až mne to na okamžik zmátlo, a pak jsem pochopil, že se dívám na tyčícího se muže z Thickovy pers­pektivy. I přesto byl ten obraz rozmazaný. Thick si vybavo­val spíše zvuky než obrazy; co zraky své mysli viděl, bylo mnohem nejasnější než to, co slyšel. Poslouchal jsem Laudwinův hlas čeřící Thickovy vzpomínky a spolu s ním jsem se krčil a nesouhlasil. „<emphasis>Tohle je tvůj zdroj informací? Co sis myslel, Padgete? Takhle ty se staráš o moje nejdůležitější zájmy? Vždyť on na to vůbec nestačí. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>má rozum ani na to, aby si pamatoval své jméno, natož něco jiného</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Budeš s ním spokojen,</emphasis><emphasis>“ </emphasis>řekl někdo další. Tušil jsem, že to byl muž jménem Padget. „<emphasis>Už nám toho řekl dost, viď, im</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>becile? Ten stařec si ho oblíbil. Je to tak, Thicku? Copak teď neprac</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ješ pro lorda Chadea? Pověz mu o lordu Chadeovi a jeho zvláštní komnatě.</emphasis><emphasis>“ </emphasis>Pak se očividně obrátil na Laudwina, nikoli na Thicka. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Bylo to vskutku velké štěstí. Když ho sem ten čeledín onehdy poprvé přitáhl, my</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>lel jsem si to</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>též co ty, že nebude k ničemu. Ale tam nahoře na hradě ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chávají toho hlupce chodit, kudy se mu zlíbí. Ví spoustu věcí, Laudwine. Jen bys měl vědět, jak je z něho vytáhnout.</emphasis><emphasis>“ </emphasis>Padgeta jsem Thickovýma očima vidět nemohl, ale cítil jsem ho. Mohutný muž, spíše rozložitý než vysoký, a hrozivý – uměl působit rukama bolest, aniž by udeřil.</p>

<p>Pak se ozval další hlas, ženský: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Pracoval pro nás dobře, koňaři. Nesnaž se měnit</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> jakže to říkáš? Měnit koně upro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>střed proudu? Ano. Pokud chceš to, co ti můžeme nabídnout,' pak se nesnaž nar</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>šovat něco, co nám přináší výsledky</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p>Měl jsem dojem, že ten hlas jsem slyšel už předtím. Pře­hraboval jsem se ve svých vzpomínkách a pokoušel se ho za­řadit, ale dospěl jsem jenom ke konstatování, že je to někdo z hradu. Tu myšlenku jsem si nechával pro sebe, aby byla co nejmenší, protože jsem se bál, že bych mohl přerušit odví­jející se vlákno Thickových vzpomínek. Toho dne byl zma­tený a zděšený, zastíněný příjezdem vysokého jednorukého muže a zastrašený tím, jak všichni mluvili bez ohledu na něj. Avšak ten muž, který Thicka držel za ruku, ho ani na oka­mžik nepustil.</p>

<p>Laudwinův hlas zněl jako bušení kovářských kladiv. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Mně je jedno, co vám přináší výsledky, ženská, ani se nestarám o vaši nabídku. Moje pomsta patří mně a já vám ji za vaše </emphasis><emphasis>cizí zlato nepr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dám. O toho Chadea se vůbec nestarám. Chci hlavu lorda Goldena, ano, a zkrvavenou ruku toho psa, jenž pro něj pracuje. Nebo jsi na to zapomněl, Padgete, ve svém úsilí prosadit věc Piebaldů? Že lord Golden mi dluží ž</emphasis><emphasis>ivot a jeho proradný sluha ruku?“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nezapomněl, Laudwine. Byl jsem tam s tebou, člověče!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Padgetův hlas zněl jako hluboké rachocení otáčejícího se ko­la vozu, skřípějícího hněvem a vyčítavostí. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Zapomínáš, že jsem to byl já, kdo jel toho dne na jednom koni s tebou, abys n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>spadl ze sedla? Když ta žena vznesla svoji nabídku, jenom jsem si pomyslel, no co, co je nám po tom, jak zemřou? Jen ať si je nechá a dov</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lí nám využít své zlato pro náš cil, při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vodit pád trůnu Farseerů.</emphasis><emphasis>“ </emphasis>Jeho hlas nyní zesílil v návalu upjatosti, ale v Thickově mysli se mísil se vzdáleným meče­ním kozy.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Drž hubu!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Laudwinův hlas byl žhavý a těžký, zvonil jako kladiva o rudý kov. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Mně záleží na tom, jak zemřou! Jejich smrt patří mně! A má krvavá pomsta není na prodej. ,Náš' cíl počká, dokud nebude uskutečněn můj cíl. Řekl jsem ti, o co mi jde, Padgete. Chci vědět, kdy vstávají a kde jedí, kdy jezdí ven a kde spí. Chci vědět, kdy a kde je můžu zabít. Přesně tohle chci vědět. Copak nám to ten tvůj </emphasis><emphasis>pro</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>ťáček</emphasis><emphasis> ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>může poskytnout?</emphasis><emphasis>“ </emphasis>Každé slovo dopadalo jako úder perlíku a společně utvářela Padgetův hněv.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ano. Může. A už nám poskytl mnohem víc než to, jenom kdybys mi lépe naslouchal. Tenhle lord Chade a všechno, co o něm náš imbecil ví, to je pro nás ve</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>mi důležité. Ale pokud chceš jenom pomstu, bez ohledu na to, co můžeme získat nádavkem, inu, pak ji m</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>žeš mít. Když se ho přímo zeptáš. Pověz mu to, imbecile. Povykládej mu o tom smrdutém zrád</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ci, který mu usekl ruku, pověz, jak mu ten stařec říká. Potom si možná uvědomí, že já jsem v době, kdy on se léčil, vyk</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nal </emphasis><emphasis>pro Piebaldy víc, než kdy vykonal on, když měl ještě obě ru</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ce.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>A potom si Thick vybavil plesknutí ruky o masitou tkáň a vzápětí Laudwinův hlas, po tom vypětí trochu zadýcha­ný: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Pamatuj, kde je tvo</emphasis><emphasis>je místo, Padgete. Nebo o něho při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jdeš</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p>Thick sebou prudce trhl a předklonil se, ruce sepnuté nad hlavou. Chvíli se kymácel a vydával přidušené zvířecí zvu­ky, rozrušen vzpomínkou na násilí, jehož byl svědkem. „Ne, ne, ne,“ žadonil a já ho chvíli nechal být. Držel jsem nůž­ky a hřeben nad jeho hlavou a čekal, až se uklidní. Bylo ode mne kruté nutit toho zakrslého človíčka, aby znovu prožíval svůj strach. Neměl jsem na to žaludek, a přesto jsem to udě­lat musel. A tak jsem čekal, až se zklidní, a co nejjemněji jsem se ho snažil ukonejšit Uměním a přenést zpět do tamté místnosti. „Nic se neděje, když na to myslíš,“ pronesl jsem. „Teď už jsi tady v bezpečí. Tady tě nemohou najít nebo ti ublížit. Jsi v bezpečí.“ Přes naše pouto Umění jsem vnímal, že se zamračil. Zdráhal se. Mírně jsem zatlačil, a v tom se je­ho vzpomínky opět daly do pohybu.</p>

<p>Thick se dlouze nadechl a zase vydechl. Já jsem ho opět začal česat. Myslím, že česání hřebenem a šimrání padají­cích vlasů ho napůl oblouznilo. Pochyboval jsem, že před­tím se ho někdo více dotýkal, a pokud ano, jenom zřídkakdy s jemností. Svaly se mu uvolňovaly, jako kdybych hladil ště­ně. Souhlasně zamručel.</p>

<p>„Nuže. Po tom všem. Co jsi mu vyprávěl?“ Snažil jsem se, aby můj hlas zněl co nejvlídněji.</p>

<p>„Och, nic. Jenom o tom starci. Jak mu skládám dřevo. Jak nesmím natřepat lahve s vínem, když mu je nesu. Jak musím každé ráno odnášet špinavé nádobí a staré jídlo. Jak nesmím hýbat jeho papíry, i když tobě dovolí, abys s nimi hýbal. Jak říká, že musím dělat to, co mi řekneš, i když za tebou nechci chodit. O tom, jak se mnou chceš mluvit. A oni řekli: ,Nechoď! Řekni, žes zapomněl!' A o tom, jak občas v noci mlu­víte.“</p>

<p>„Kdo mluví? Chade a já?“ Pomalu jsem mu hřebenem pročísl vlasy a konečky pod ním jsem zakrátil. Mokré černé špičky dopadly na podlahu a mně se při jeho dalších slovech srdce rozbušilo až v hrdle.</p>

<p>„Ano. Že mluvíte o Umění a Staré krvi. Že ti říká jiným jménem. Fitzshovly. Že nechceš, abych věděl o děvčeti, kte­ré pláče.“</p>

<p>Pronikavý strach, jenž mě posedl při vyslovení mého zko­moleného jména, několikanásobně zesílil při jeho zmínce o „děvčeti“. „O jakém děvčeti?“ zeptal jsem se užasle. Tou­žil jsem, aby řekl o „nějakém děvčeti“ nebo ,já nevím“. Do­čista mi přitom zvodnatěly vnitřnosti.</p>

<p>„Ona pláče a pláče,“ pravil Thick tiše.</p>

<p>„Ale kdo?“ zeptal jsem se znovu s klesajícím srdcem.</p>

<p>„Tamto děvče. Ta Nettle, která v noci kňourá a nechce přestat.“ Napřímil hlavu, takže jsem mu ustřihl příliš velkou délku. „Pláče zrovna teď.“</p>

<p>Struna mého strachu se ještě více napjala. „Vážně?“ optal jsem se. Opatrně jsem snížil své zdi. Otevřel jsem se Nettle, jenomže nic jsem necítil. „Ne. Teď je v klidu,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Pláče sama pro sebe. Na jiném místě.“</p>

<p>„Nevím, co tím myslíš.“</p>

<p>„Na tom prázdném místě.“</p>

<p>„Nevím, co tím myslíš,“ zopakoval jsem, stále více zne­pokojen.</p>

<p>Thick se na chvíli soustředěně zamračil, pak se mu tvář náhle uvolnila. „Nevadí. Přestala.“</p>

<p>„Prostě jen tak?“ zeptal jsem se nevěřícně. Přichystal jsem si nůžky a pročísl mu pramen vlasů.</p>

<p>„Jo.“ Prstem se ležérně šťoural v nose. „Teď už jdu,“ pro­hlásil znenadání. Vstal a rozhlédl se po místnosti. „Nejez mi můj dort!“ varoval mě příkře.</p>

<p>„Ne, nebudu. Víš jistě, že nechceš zůstat a sníst ho?“ Měl jsem za sebou jakýsi šok, po němž jsem zůstal imunní vůči všem pocitům. Dokázal Laudwine vyluštit z Thickovy zko­moleniny moje skutečné jméno? Rozhodně znal jméno mé dcery. Pod námi se rozvírala propast a já jsem s tím prosťáčkem mluvil o dortech.</p>

<p>„Když ho sním, pak bude pryč.“</p>

<p>„Možná dostaneš další.“</p>

<p>„Možná ne,“ podotkl s nevyvratitelnou logičností.</p>

<p>„Mám nápad.“ Přistoupil jsem k jedné z méně přeplněných Chadeových polic a začal na ní věci přesouvat. „Uděláme ti tady místo. A dáme na tuto polici Thickovy věci. Takže je ta­dy vždycky najdeš.“</p>

<p>Z nějakého důvodu tu myšlenku nedokázal vstřebat. Vy­světlil jsem mu to několika způsoby a poté jsem ho přiměl, aby dal cukrkandlový dort a pero na polici. Thick zdráhavě uchopil misku, v níž byly předtím hrozinky a ořechy. Zůsta­la v ní jen hrstka kandovaných ořechů. „Můžeš si ji tam dát taky,“ řekl jsem mu. „A já se pokusím opatřit ti do ní další pamlsky.“ Thick mě uposlechl, načež zůstal chvíli stát a obdivně na polici hleděl.</p>

<p>„Teď už půjdu,“ prohlásil náhle znovu.</p>

<p>„Thicku,“ začal jsem opatrně. „Zítra, až bude prádelní den. Přijde někdo, aby tě odvedl k Jednorukému?“</p>

<p>„Nemluv o něm.“ Byl neoblomný. Neoblomný a vyděše­ný. Mohl jsem slyšet, jak se jeho hudba rozbouřila.</p>

<p>„Chceš tam jít, Thicku? Abys viděl toho Jednorukého?“</p>

<p>„Já musim jít.“</p>

<p>„Ne, nemusíš. Teď už ne. Chceš tam jít?“</p>

<p>Zřejmě si to vyžádalo spoustu přemýšlení. Pak řekl: „Chci penny. Na nákup sladkostí.“</p>

<p>„Kdybys mi řekl, kde Jednoruký je, mohl bych jít místo tebe. A vzít pro tebe penny a přinést ti sladkosti.“</p>

<p>Zamračil se a zavrtěl hlavou. „Svoje penny si vezmu sám. A rád si je kupuji sám.“ Už zase mi nedůvěřoval a sunul se ode mě pryč.</p>

<p>Nadechl jsem se a přinutil se k trpělivosti. „No tak tě uvi­dím zítra na naší lekci.“</p>

<p>Thick zasmušile kývl a odešel z Chadeových komnat. Po­pošel jsem ke krbu, zvedl ze země jeho mokré kalhoty a po­věsil je zpátky na židli. Pochyboval jsem, že se někdo poza­staví nad rouchem, které má teď Thick na sobě. Tento styl se na hradě Buckkeep už dávno nenosil a sluhové, zvláště ta nejnižší sorta, často nosili odložené šatstvo po svých pánech. Vzdychl jsem, usedl na židli a zíral do ohně. Přemýšlel jsem, co budu dělat.</p>

<p>Litoval jsem, že se mi nepodařilo z Thicka vymámit, kde je Laudwine, nebo alespoň to, kdo ho odvedl za piebaldovským vůdcem. Tu informaci jsem z něj nemohl dostat bez toho, že bych ho vyděsil a otřásl křehkou důvěrou, která me­zi námi dneska vznikla. Zítra bych ho mohl během cesty do města Buckkeep sledovat, ale to se mi příliš nezamlouvalo; kdyby Laudwine nebo kdokoli jiný zjistil, že ho stopuji, vy­stavil bych tím toho človíčka ohrožení. Kdybych ho sledo­val a on se s Laudwinem sešel, co bych dělal potom? Vpadl bych dovnitř a prozradil se Laudwinovi, anebo bych Laudwina nechal, aby Thicka znovu vyslýchal a znovu od něj zís­kával další informace o nás? Přemýšlel jsem, že bych Thic­ka sledoval do doby, kdy přijde tajemný muž z Buckkeepu, aby ho odvedl do města, a potom bych toho prostředníka do­padl. Tušil jsem, že bych z něho vyždímal, kde se Laudwine nachází, ale kdyby se pak na schůzku nedostavil, pojal by Laudwine podezření. Nechtěl jsem podnikat nic, co by moh­lo toho ptáka vyplašit, aby mi ufrnkl, ještě než stačím při­pravit sítě. Má poslední přijatelná taktika se mi jevila jako nejjednodušší: přijít na nějaký trik, jak bych zítra zabránil Thickovi v odchodu do města. Rozptýlit ho hračkami nebo ho prostě zaměstnat někde, odkud by ho nikdo nemohl nepo­zorovaně odvést. Tím bych učinil další krok k tomu, abych se dostal Laudwinovi na kobylku. A já jsem zoufale potře­boval mít toho člověka v hrsti.</p>

<p>Toužil jsem ho zabít. Věděl jsem, že není nebezpečnější­ho nepřítele než toho, komu člověk způsobil těžkou újmu. A já jsem nejenom usekl Laudwinovi ruku, ale zároveň jsem ukončil zakrnělý život jeho sestry a učinil přítrž jejich mar­nému usilování o moc. Možná snil kdysi o tom, že jednou získá moc nad tou piebaldovskou skupinou; nyní jsem tušil, že ho žene spíše nenávist ke mně a touha po pomstě na Farseerech. Byla by jakákoli forma pomsty vůči mně tak krutá, že by mu nestála za úvahu? O tom jsem pochyboval.</p>

<p>Zkřížil jsem ruce na hrudi a opřel se, dívaje se zamračeně do ohně. Možná se v tom všem mýlím. Možná že Laudwine přijel do města jen jako vyslanec Moudrých, aby vedl jed­nání s Kettricken. Možná že jeho slídění bylo jen projevem opatrnosti. Ale příliš jsem tomu nevěřil. Vlastně jsem o tom hluboce pochyboval.</p>

<p>Nechtěl jsem to probírat s Chadem. To moje jméno Laud­wine znal, to moje dítě se nacházelo v ohrožení. Co s ním udělám, to teď záleželo na mně. Později bude Chade mož­ná láteřit a vyplísni mne. Ale to mohl udělat později, až už Nettle a Dutifulovi nebude více hrozit nebezpečí.</p>

<p>Čím více jsem situaci zvažoval, tím jsem byl frustrova­nější. Odešel jsem z Chadeových komnat, sestoupil po scho­dech dolů a prošel přes svůj pokoj do obytných prostor lor­da Goldena. Jeho ani šaška jsem tam nenašel. To mi nijak neubralo na podrážděnosti. Potřeboval jsem přemýšlet, ale nedokázal jsem zůstat v klidu. Sešel jsem dolů na zasněžené cvičiště. Popadl jsem svůj nevzhledný meč. Nádherný meč, který mi dal šašek, zůstal viset na zdi, jako němá a nelítost­ná připomínka mé vlastní pošetilosti.</p>

<p>Štěstí mi přálo, protože tam byl Wim. Rozcvičil jsem se se svým opravdovým mečem v ruce a brzy jsem se vzdor stu­denému počasí zahřál. Poté jsme s Wimem přešli na otupe­né cvičné zbraně, abychom se věnovali intenzivnímu výcvi­ku. Wim podle všeho vycítil, že chci používat jen svou zbraň a své tělo, nikoli jazyk, a že nechci zapojovat mysl víc než jenom k ovládání svého těla. Odvrhl jsem všechny své oba­vy stranou a soustředil se pouze na to, že ho chci zabít. Když Wim prudce uskočil a zvolal „Dost!“, myslel jsem, že chce jen krátkou přestávku k vydýchání. Ale on sklopil hrot me­če, dotkl se jím země a prohlásil: „Myslím, že ses stal znovu tím, čím jsi býval. Ať už to bylo cokoli, Tome.“</p>

<p>„Já ti nerozumím,“ řekl jsem poté, co jsem ho chvíli sle­doval, jak těžce oddychuje.</p>

<p>Wim se nadechl o něco hlouběji a řekl: „Když jsme spo­lu poprvé zkřížili zbraně, cítil jsem, že jsi bojovník, který se snaží rozpomenout, co to je být bojovníkem. A teď jím pro­stě jsi. Jsi už zase ve své staré kůži, Tome Badgerlocku. Do­kážu se ti vyrovnat, ale nic víc než to. A budu moc rád, když si na tobě budu moci nadále zlepšovat své schopnosti. Pokud však chceš někoho, kdo by vskutku prověřil tvé síly nebo tě naučil něčemu novému, budeš se už muset poohlédnout po někom jiném než po Wimovi.“</p>

<p>Poté si přendal meč do levé ruky a předstoupil, aby si se mnou podal ruku. Cítil jsem, jak mi celým tělem projel závan tepla. Už roky jsem nepocítil takový nával hrdosti, jenomže nešlo o mě samotného, nýbrž o to, že těmito slovy mne po úvaze poctil tento veterán. Když jsem ze cvičiště odcházel, stále jsem si s sebou nesl všechny problémy, se kterými jsem tam šel, ale tentokrát se k nim družil ještě povznášející po­cit, že možná disponuji prostředky na to, abych se jim posta­vil.</p>

<p>Zašel jsem do parních lázní, stále si dávaje pozor, abych nemyslel na to, co udělám vzápětí. Vynořil jsem se očištěný, s utuženou vůlí a jasnou myslí. Zamířil jsem dolů do města Buckkeep.</p>

<p>Musím vyřídit několik věcí, říkal jsem si. Navštívit Hapa. Koupit nůž a rudý šál. A možná najít rušnou ulici, kde by mohla mečet koza a v dáli vyzvánět kovářská kladiva.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>2 Laudwine</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Král Shield byl veselý člověk, jak všichni dobře věděli, mi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lovník vina a legrace. Post mistryně Umění zastávala v jeho říši Sólem a často si tropila žerty ze svého jména, řkouc, že je stejně vážná, jak zni její jméno.</emphasis>[*]<emphasis>) Solem zastávala názor, že Shield si až příliš libuje ve škádlení a h</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>moru. Stal se krá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lem v době, kdy Solem dovršila sedmdesát let, a spolu s ko</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>runou zdědil i koterii, kterou Solem vycv</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>čila pro královnu Perceptive. Jeho matce sloužili předtím dobře, ale jako je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jich mistr</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>ně i oni svým věkem dalece převyšovali krále. Ten si často stěžoval, že mistryně Umění i koterie s ním zacháze</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jí jako s dítětem, a Solem, s odvoláním na svůj věk, přezíra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vě odpovídala, že je to proto, že se tak často chová dětinsky. Aby unikl z prostředí svého stárnoucího dvora a porad</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ců, král Shield se čas od času o</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>kradl z Buckkeepu, aby se v přestrojení pohyboval po cestách. Převlečen za potulného dráteníka se rád mísil s prostým lidem v hosti</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>cích a krč</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mách drsnějšího ražení, kde s oblibou vykládal oplzlé his</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>torky a prozpěvoval komické písně pro pobaveni lidu, který</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>taková místa navštěvoval. Když se jednoho takového veče</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ra uvedl jaks</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>patří do nálady, začal vyprávět svoje historky a přisprostlé hádanky. A v krčmě pracoval jeden mládenec, kterému nebylo ještě ani jedenáct a který neuměl nic než na</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>čepovat džbánek piva a utřít stůl. Jenže na každou hádanku, kterou král vyslovil, znal chlapec odpověď, jež byla nejenom správná, nýbrž i přesným opakováním králových vlastních slov. Nejprve se králi nelíbilo, že ho chlapec takto připravu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>je o ovace. Ale brzy postřehl, že jeho podráždění, vyvolané chlapcovými pohot</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vými odpověďmi, skýtá jeho posluchačstvu stejné pobave</emphasis><emphasis>ní</emphasis><emphasis> jako samotné říkanky. Než toho več</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ra z krčmy odešel, zavolal si chlapce stranou a potichu se ho ze</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ptal, jak je možné, že znal odpovědi na tolik hádanek. Chla</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pec dal najevo překvapení.</emphasis><emphasis> „</emphasis><emphasis>C</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>pak jste mi je vy sám nešep</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tal, už když jste hádanku říkal?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> zeptal se.</emphasis></p>

<p><emphasis>Král byl</emphasis><emphasis> stejně vnímavý jako veselý. Ještě téže noci vzal chlapce s sebou na Buckkeep a př</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>dal ho mistryni se slovy: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tento veselý mládenec za vámi přichází jako pokročilý za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>čátečník na cestě Um</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>. Najděte další jemu podobné a vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>cvičte mi koterii, která se umí stejně smát jako provozovat Umění.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> A tak chlapec vešel ve známost jako Merry</emphasis>[**]<emphasis>) a koterie, kterou kolem sebe vytvořil, se jmenovala Merr</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>ho koterie.</emphasis></p>

<p>SLEEKOVY „HISTORKY“</p>

<p><strong>•    •    •</strong></p>

<p>Byl mrazivý, studený den. Zdusaný sníh mi vrzal pod bo­tami, zatímco jsem kráčel dolů do města Buckkeep. Když jsem na cestě za sebou zaslechl dusot koňských kopyt, uhnul jsem stranou, aby jezdec a kůň mohli projet. Přitom jsem po­ložil ruku na rukojeť svého meče. Ale Starling přitáhla koni otěže a srovnala jeho krok s mým. Vzhlédl jsem k ní a neří­kal nic. Na seznamu osob, které jsem si přál dnes vidět, byla skoro poslední. „Předal ti Chade můj vzkaz?“</p>

<p>Přikývl jsem a pokračoval v chůzi.</p>

<p>„A?“</p>

<p>„A myslím, že na to nemám co říct.“</p>

<p>Zastavila koně tak prudce, že si vzdorovitě odfrkl. Potom seskočila a oběhla ho, aby se postavila přede mne. Zastavil jsem se. „Co to s tebou je? Co ode mě chceš?“ zeptala se. „Co ode mě můžeš čekat jiného než to, co jsem ti už dala?“ Hlas se jí třásl a k mému udivu jí do očí vhrkly slzy.</p>

<p>„Já… nic. Já ne… Co ode mě vlastně chceš?“</p>

<p>„To, co jsme měli už dřív. Přátelství. Možnost promluvit si jeden s druhým. Jako s někým, na koho ten druhý může spoléhat.“</p>

<p>„Ale… Starling, ty jsi vdaná.“</p>

<p>„A to už se mnou nesmíš ani mluvit? Nemůžeš se na mě ani usmát, když mě vidíš ve Velkém sále? Chováš se, jako bych už neexistovala. Patnáct let, Fitzi. Známe jeden druhé­ho už skoro dobrých patnáct let a ty zjistíš, že jsem vdaná, a najednou mi už nemůžeš říct ani ahoj?“</p>

<p>Zůstal jsem na ni civět. Starling na mne měla často takový účinek, ale nikdy jsem si na to nezvykl. Můj úžas nebral kon­ce, a tak zaútočila znovu.</p>

<p>„Když jsem tě naposledy viděla… potřebovala jsem příte­le. A tys mě odvrhl. Byla jsem ti přítelkyní, když jsi ji po­třeboval, po mnoho let. K čertu s tebou, Fitzi, sedm let jsem s tebou sdílela tvé lože! Ale ty ses ani neobtěžoval zeptat, jak se mi vede. A odmítl sis se mnou vyjet, jako kdybych měla nějakou nemoc, kterou jsi nechtěl chytit!“</p>

<p>„Starling!“ křikl jsem na ni, abych přerušil její tirádu. Ne­chtěl jsem, aby to vyznělo drsně, ale ona najednou zalapala po dechu a propukla v pláč. A já jsem ji reflexivně objal, sedm let je sedm let, a přitáhl si ji na hruď. „Nechtěl jsem ti ublí­žit,“ řekl jsem jí u ucha. Její hebké vlasy se mi zcuchaly na hrudi a chřípí mi zaplnila její důvěrně známá vůně. A náhle jsem měl pocit, že jí musím vysvětlit, co už stejně věděla. „To tys mi ublížila, když jsem zjistil, že nejsem jediný muž tvého života. Možná jsem byl pošetilý, když jsem si někdy představoval, že jím jsem. Nikdy jsi mi neřekla, že to tak je. Já vím, že jsem oklamal sám sebe. Ale bolelo mě to.“</p>

<p>Začala vzlykat ještě víc, zatímco se ke mně tiskla. Její kůň neklidně přešlápl a stoupl si na otěže. S jednou rukou polo­ženou kolem jejích ramen, ukročil jsem kousek stranou a otě­že chytil. <emphasis>Jen klid. Počkej, </emphasis>řekl jsem mu a on trochu sklopil hlavu.</p>

<p>Držel jsem ji v domnění, že brzy přestane plakat, ale ona brečela pořád dál. Pokládal jsem ji za bezcitnou. Či přesně­ji za bezstarostnou, jako dítě, které si bere všechno, co chce, a nepomýšlí vůbec na následky. O následcích jsem toho vě­děl víc než ona a měl jsem sekni chovat lépe. Vlídně jsem k ní hovořil, a jak jsem doufal, její vzlykání polevilo, tak­že mohla moje slova slyšet: „Chci, abys znala pravdu o jed­né věci. Co jsem naposledy řekl o tom, že myslím na Molly, když tě mám v náručí… To nebyla pravda. Nikdy. Bylo ode mě nechutné, že jsem to řekl, protože jsem vás chtěl obě sní­žit. Když jsem tě měl v náručí, naplňovala jsi moje smysly. Mrzí mě, že jsem se snažil ublížit ti lží.“ Slzy se jí však řinuly pořád dál. „Starling. Mluv se mnou. Co se děje?“</p>

<p>„Není to… není to všechno jen tím, že ses ke mně choval krutě. Je to—“ Rozechvěle se nadechla. „Mám dojem… Tu­ším, že můj manžel má… Té noci mi řekl, že si nikdy neuvědomoval, jak velmi možná touží po dítěti. 1 když nemůže nic zdědit a nepotřebuje vlastního dědice, řekl to. A… a já si mys­lím, že má, nebo by mohl mít…“ Její hlas vyzněl doztracena, jak nebyla schopna zformulovat slova, kterých se nejvíc dě­sila.</p>

<p>„On si našel milenku?“ zeptal jsem se klidně.</p>

<p>„Myslím, že ano!“ zaštkala náhle. „Když jsme byli čerst­vě sezdaní, chtěl mě každou noc! Věděla jsem, že to nebude trvat navždy, ale když pak jeho žár ochladí, on přesto… ale v poslední době si mě stěží všimne. I když jsem pryč třeba několik dní, nezdá se, že by už po mně naplno toužil. Zůstá­vá vzhůru pozdě do noci, hraje s přáteli a do postele se vrací opilý. Šaty, šperky, parfémy, ať se zkrášlím jakkoli, nevěnu­je mi pozornost.“ Slova se z ní drala v záplavě slz. Rukávem si ušmudlala tvář, aniž si ji osušila. Vytáhl jsem svůj kapes­ník a podával jí ho.</p>

<p>„Děkuji ti.“ Opět si tvář utřela. Najednou se zhluboka na­dechla a pozvedla ramena, načež zase vydechla. „Myslím si, že už ho nudím. Že se na mě podívá a vidí starou ženskou. Stávám před zrcadlem a dívám se na svá ňadra, břicho a lin­ky ve tváři… Fitzi, to jsem tolik zestárla? Myslíš si, že litu­je, že si vzal ženskou o tolik let starší, než je on sám?“</p>

<p>Nebylo jak zjistit odpovědi na její otázky. Položil jsem jí ruku kolem ramen. „Tady je zima. Radši pokračujme v chů­zi,“ řekl jsem, abych získal několik okamžiků k přemýšlení. Když jsme vykročili, pořád se mě držela kolem pasu, zatím­co její kůň se ploužil za námi. Nějakou dobu jsme kráčeli oba mlčky.</p>

<p>Pak tiše řekla: „Vzala jsem si ho, abych se zabezpečila – však víš. Abych se konečně zabezpečila. Nepotřeboval děti, měl majetky, byl pohledný a já jsem mu připadala vzrušu­jící. Jednou jsem ho zaslechla, jak říká příteli, jak je rád, že mě nikdy nemusí představovat jinak než jako svou ženu. Že mě už všichni znají jako královninu pěvkyni. Byl na mou slávu tak pyšný, že mě to naplnilo novou hrdostí. Když mě požádal, abych si ho vzala a byla navždycky jeho, bylo to… bylo to jako vplout do bezpečného přístavu, Fitzi. Po všech těch letech dohadů, co se mnou bude, až mi odejde hlas ne­bo jestli ztratím přízeň královny. Nikdy mne nenapadlo, že abych měla jeho, musím ztratit tebe. A pak, když jsi trval na tom, že to tak je, inu… dostala jsem na tebe vztek. Dospěla jsem k tomu, že naše chvíle strávené spolu patří <emphasis>nám. </emphasis>Šoko­valo mě, že jsi mi je mohl vzít, ať se mi to líbí nebo ne. Ale přes to všechno jsem stále měla svého lorda Fishera. A říka­la jsem si, že přijít o tebe je jenom malá cena za bezpečí ve stáří.“</p>

<p>Na chvilku zmlkla a mezi námi profukoval vítr. Už jsem myslel, že skončila, když řekla: „Ale jestli si najde milenku a udělají dítě nebo jestli mu bude pouze připadat zajímavěj­ší než já… pak tě ztratím pro nic za nic a ještě z toho vyjdu s prázdnými sítěmi.“</p>

<p>„Starling. Jak si můžeš myslet, že by královna Kettricken a Chade někdy dopustili, abys měla něčeho nedostatek? Pře­ce víš, že o tebe bude vždycky postaráno.“</p>

<p>Vzdychla a náhle vypadala starší. „Ano, postel, jídlo a ně­co na sebe. Tímhle si myslím mohu být jista. Ale přijde do­ba, kdy mi selže hlas a mé plíce neutáhnou dlouhé tóny. Při­jde doba, kdy už pro nikoho nebudu pohledná nebo žádoucí. A pak veškerá úcta k mé osobě zmizí a z pěvkyně Starling bude babizna Starling sedající v koutě. A nebudu už pro ni­koho důležitá. Nikdo mě nebude mít v úctě. Nakonec stejně zůstanu sama.“</p>

<p>Uviděl jsem Starling v nové perspektivě. A možná to by­la jediná perspektiva, kterou kdy měla. Starling se činila výlučně kvůli svým vlastním potřebám. Byla dobrá hudebnice, dokonce výborná, ale postrádala onu brilantnost, která člo­věku zajistí věčnou slávu. Byla to také žena, která nemohla mít dítě, a proto se musela neustále obávat, že o muže ji při­praví jiná, přitažlivá a plodná žena. A jak stárla a její krá­sa začínala uvadat, tato obava pouze sílila. Jelikož neměla děti, které by k ní manžela poutaly, bála se, že o něho přijde, až ho její vnady přestanou vzrušovat. V tom pro ni možná z velké části spočívalo moje kouzlo: že mi vždycky připa­dala žádoucí, že jsem se nikdy neunavil jejím tělem. Kromě toho jsem byl něčím, co vlastnila, velikým tajemstvím, do ně­hož byla zasvěcena, stejně jako mužem a milencem, který od ní nikdy nežádal víc než to, co tak bezstarostně nabíze­la. Když teď pozbyla mé nadšení pro její vnady, o němž ni­kdy nezapochybovala, a čelila slábnoucí vášni svého manže­la, začala si klást otázku, zda neupadá její přitažlivost. Přesto jsem ji nemohl uchvátit a hodinu se s ní pomilovat, abych jí dokázal, že je stále žena, ani ji ujišťovat, že ji její manžel stá­le miluje. Snažil jsem se vymyslet něco, co bych jí mohl na­bídnout.</p>

<p>Náhle jsem ji zastavil, otočil a podržel ji na délku paže od sebe. Předstíral jsem, že hodnotím její tvář a její tělo, jako kdybych ji posuzoval jako muž. Ve skutečnosti jsem v ní do­kázal vidět pouze Starling, nic z toho, co by třeba viděl jiný. Ale podařilo se mi usmát se a říci jí: „Pokud svému manže­lovi nepřipadáš žádoucí, pak je to blázen. Jsem si jist, že vel­ká spousta mužů v Buckkeepu by s tebou velmi ráda strávi­la noc. Včetně mne, jen kdyby okolnosti byly jiné.“ Snažil jsem se vypadat zamyšleně. „Mám mu to říci?“</p>

<p>„Ne!“ zvolala a pak se z ní vydral smích, i když jen křeh­ký. Vzal jsem ji za ruku, abych ji udržel v přiměřenější vzdá­lenosti od sebe, a ušli jsme po cestě další kus. „Fitzi,“ zeptala se útlým hláskem po nějaké době. „Máš mě ještě vůbec rád?“</p>

<p>Věděl jsem, že tuhletu otázku nemohu nechat dlouho ne­zodpovězenou. A ve skutečnosti jsem pro pravdu nemusel chodit daleko. „Ano. Mám.“ Zatímco jsme šli, střetl jsem se s jejíma očima. „Několikrát jsi mi ublížila. Říkalas mi kruté věci, chovala ses způsoby, které neschvaluji. A já tobě dělal totéž. Ale je to, jak už jsi, Starling, řekla: patnáct let. Když to­ho my lidé máme za sebou tolik, máme sklony brát všechno jako samozřejmost. Chyby, jakož i to krásné, nám připada­jí dané. Kolik písní jsi zpívala před mým krbem, jenom pro mne samotného? A kolik jídel jsem ti já uvařil? Patnáct let vzájemného poznávání směřuje přes všechny sympatie a an­tipatie k prostému bytí. Nebrali jsme navzájem ohled na své city, stejně jako Chade a já jsme bezohlední jeden ke dru­hému. Poněvadž věříme, že jsme to, co jsme, a co o sobě ví­me za všechny ty roky je důležitější než slova vychrlená ve vzteku.“</p>

<p>„Oklamala jsem tě,“ řekla po chvíli tiše.</p>

<p>„Ano. Oklamala.“ Zjistil jsem, že dokážu mluvit bez zatrpklosti. „A já jsem zklamal tebe. A zrovna když jsem měl pocit, že mám právo rozhodnout, co se svým životem udě­lám, ať si ty o tom myslíš cokoli, udělalas to i ty. Vdala ses. Já si zvolil anonymitu. Obě tato rozhodnutí se týkala nás. Ne­jen to tvoje. Ale dovol, abych tě ujistil o jedné věci. Bez ohle­du na to, jak nám roky poplynou, bez ohledu na to, že spolu už nikdy nebudeme spát, tak až budeme staří, budu tě cho­vat ve vysoké úctě. Vždycky.“</p>

<p>Věřil jsem plně všemu, co jsem jí říkal? Ne. Ale přes to všechno mi byla přítelkyní a potřebovala to slyšet. Slova, jež jsem jí řekl, tu potřebu zmírnila a mě nestála nic. Koutek úst mi zkřivil nepatrný úsměv. Ona se mnou předtím spávala právě z těch důvodů, kvůli kterým jsem jí nyní řekl ty drobné lži, které potřebovala slyšet.</p>

<p>Přikývla a žádné slzy už jí netekly. Zatímco jsme šli, po nějaké době se mě zeptala: „A co mám udělat se svým man­želem?“</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou. „Já nevím, Starling. Pořád ho milu­ješ? Chceš ho?“</p>

<p>Na obě moje otázky toporně kývla.</p>

<p>„No dobře. Pak si myslím, že bys mu to měla říct.“</p>

<p>„A to je vše?“</p>

<p>Pokrčil jsem rameny. „Myslím, že v této věci se ptáš na ra­du toho špatného. Někdo úspěšnější v lásce by ti možná po­skytl lepší radu.“</p>

<p>„Třeba jako Chade.“</p>

<p>„Chade?“ Byl jsem pobaven i zděšen, ale zmocnilo se mě příliš velké pokušení. Zachoval jsem kamennou tvář. „Cha­de je na takovou konzultaci ideální.“ V duchu jsem zatoužil být takové debatě přítomen.</p>

<p>„Myslím, že máš pravdu. Vždycky to dokáže zařídit tak, aby byly jeho milenky spokojené a diskrétní. I když se roz­hodne pustit nějakou k vodě,“ přemítala, a potom se zasmá­la při pohledu na můj šokovaný výraz. „Chápu. O jeho afé­rách ses ani ty nikdy nedozvěděl. Ach ano, máš pravdu, je to ten pravý muž, na kterého bych se měla obrátit. Nikdy jsem neslyšela, že by ho nějaká ženská vyhnala z postele – je to vždycky naopak. A přitom už není úplně nejmladší. Dobře. Proberu to s ním, až se u něj dnes večer ohlásím.“</p>

<p>Její poslední slova ve mně vykřísla jiskru podezření. Riskl jsem to. „Ty si tedy myslíš, že zjistíš, kde se nachází jednoruký muž?“</p>

<p>Obdařila mě postranním pohledem, jako kdyby mi připi­sovala bod v nějaké hře. „Dříve než ty. A požádal mě, abych ti sdělila, až tě dostihnu, že od tebe očekává, že se budeš dr­žet od Laudwina co nejvíc stranou. Ne že by ten muž byl ve městě Buckkeep pod tím jménem znám nebo že by ho Chade teď už měl. Nuže. Předala jsem ti jeho vzkaz. Ujišťuje tě, že v této věci je to pořád on, kdo ví, jak nejlépe postupovat.“</p>

<p>„Nebo alespoň věří, že to tak je,“ opáčil jsem zcela chlad­ně. Dával jsem si dohromady, že to nebylo žádné náhodné setkání. Chade nějak zjistil, že jsem odešel z hradu, a poslal Starling, aby mě dohonila a odradila od úmyslu najít Laud­wina. Poskytnout mi příležitost, abych se omluvil načepýřené pěvkyni, bylo jistě součástí jeho plánu. Jak ten stařec rád tahal za nitky! Našel jsem kdesi v sobě úsměv a vylepil si ho na tvář. „Dobře, pak bude nejlepší, když teď nasedneš a po­jedeš si po svých, pokud máš objevit Laudwina dříve než já.“</p>

<p>Zpytavě se na mě podívala. „Ty máš pořád namířeno do­lů do města Buckkeep?“</p>

<p>„Ano. Čekají mě tam ještě další záležitosti.“</p>

<p>„A sice?“</p>

<p>„Hap.“</p>

<p>„On je ve městě? Myslela jsem, že zůstal ve tvém srubu.“</p>

<p>Takže Starling nevěděla všechno, co věděl Chade. To pro mne byla drobná útěcha. „Ne. Na Buckkeep jsem se zčásti, z velké části, vrátil proto, abych umožnil Hapovi dobře se vy­učit. Učí se u Gindasta.“</p>

<p>„Opravdu? A jde mu to dobře?“</p>

<p>Při všech bozích, toužil jsem jí zalhat a říct, že Hap v uče­ní exceluje. „Nebylo pro něj snadné přizpůsobit se městské­mu životu,“ vytáčel jsem se. „Ale myslím, že teď už to začí­ná zvládat.“</p>

<p>„Musím se za ním zajít podívat. Gindast je můj velký ob­divovatel. Když projevím zájem o Hapa, nemůže mu to tam uškodit.“ Způsob, jakým si přisvojovala slávu a důležitost, měl v sobě cosi nevinného, takže se mě to ani nemohlo do­tknout. Pak se náhle zarazila, a jako by ji ta myšlenka pře­kvapila, zeptala se: „Ten chlapec už se na mě nehněvá, ne­bo ano?“</p>

<p>Protože Starling tak bezstarostně ubližovala lidem kolem sebe, možná předpokládala, že jí to budou stejně snadno od­pouštět. Možná že to bylo prokletí pěvcova jazyka – nadání zraňovat slovy. Vidouc mé rozpaky, vyhrkla. „On <emphasis>se pořád </emphasis>hněvá, viď?“</p>

<p>„To vážně netuším,“ řekl jsem spěšně. „Ranilas jeho city dost hluboce. Ale on měl hlavu pořád plnou dalších myšle­nek, stejně jako já. Nikdy jsem se s ním o tom nebavil.“</p>

<p>„Ano. Pak si myslím, že bych mu to měla vynahradit. Po­kud se mi naskytne příležitost, najedno odpoledne si ho při­vlastním. Vím, že Gindast mi to dovolí. Vezmu ho někam na dobré jídlo a ukážu mu části města Buckkeep, kam učni vět­šinou nezavítají. Nemrač se tak. Hap je pořád ještě chlapec; brzy mu jeho rozčepýřené peří uhladím. A nyní, jak už jsi řekl, si musím pospíšit. Jsem ráda, že se to mezi námi trochu urovnalo. Postrádala jsem tě.“</p>

<p>„Já tebe taky,“ odpověděl jsem, zanechav všech pokusů o upřímnost. Říkal jsem si, jak Hap na pozvání asi zareagu­je a zda ona vůbec pozná, nakolik vyrostl a změnil se. Abych řekl pravdu, přál jsem si, aby ho nechala na pokoji, ale nevě­děl jsem, jak ji o to požádat, aniž bych ji znovu urazil. Chade očividně chtěl, aby se mnou měla dobré vztahy. Později si na něj došlápnu, z jakého důvodu. Prozatím jsem jí pomohl do sedla a usmál se na ni, když na mne pohlédla. Když můj úsměv opětovala, zjistil jsem, že jsem ji opravdu postrádal. A že tohle je mi milejší, než kdyby na mne měla vztek. Pak to Starling málem pokazila, když se rošťácky zazubila a řekla: „No tak. Pověz mi pravdu, ať tě má poslední urážka pře­stane hníst. Má lord Golden raději chlapce než dívky? To pro­to u něj mají dámy tak malý úspěch?“</p>

<p>Podařilo se mi udržet úsměv ve tváři. „Pokud já vím, nejraději spává o samotě. Navzdory všem divokým flirtům, kte­rých jsem byl svědkem, jsem ještě nikdy nemusel ráno ně­koho vytřepávat z jeho lůžkovin.“ Odmlčel jsem se a potom jsem hlubším hlasem dodal, pociťuje odpor sám k sobě: „Tu­ším, že ten muž je velmi diskrétní. Já jsem jen jeho tělesný strážce, Starling. Nemůžeš po mně chtít, že budu znát všech­na jeho tajemství.“</p>

<p>„Och,“ odvětila, očividně zklamaná, že nemám v zásobě žádné pomluvy. Pěvci vždycky lační po skandálních histor­kách. Často mi říkala, že námět pro ty nejlepší písně lze na­jít na konci série klepů. Myslel jsem si, že už odjede, ale ona mě znovu překvapila: „No dobře. A co ty, jak se vede v po­slední době tobě?“</p>

<p>Ztěžka jsem vzdychl. „Imituji svého pána. Spávám sám, díky tobě.“</p>

<p>„To nemusíš,“ navrhla a pozvedla čtverácky jedno obočí.</p>

<p>„Starling,“ varoval jsem ji.</p>

<p>„Och, no dobře,“ zasmála se a já si všiml, že moje odpo­věď ji jakýmsi zvláštním způsobem uklidnila. Za nikoho jsem ji nevyměnil. Když jsem její nabídku odmítl, zvolil jsem si, že se bez toho obejdu. Myslím, že ji to potěšilo. Když od­jížděla, poslala mi vzduchem polibek. Kroutil jsem hlavou, dívaje se, jak odjíždí, a potom jsem znovu vykročil z kopce dolů.</p>

<p>Několik minut nato kolem mne projel Civil Bresinga, kte­rý po strmé a zasněžené cestě docela svižným tempem mířil do města. Nezpomalil a stěží se po mně podíval. Pochybu­ji, že mě poznal nebo že by se mnou zabýval, kdyby ano. Jel však bez rukavic a bez čepice a plášť za ním vlál, jako kdy­by opustil hrad ve velkém spěchu. Mělo to něco společného s tím, že princ si s ním dnes ráno odmítl vyjet? Musel něko­ho zpravit o nezdařeném plánu? Potichu jsem zaklel a vyra­zil sněhem za ním, ale on mi mezitím zmizel z dohledu.</p>

<p>Zastavil jsem, zadýchaný, až jsem se zajíkal. Klid, nabádal jsem sám sebe. Jen klid. Neměl jsem jak zjistit, co se s Ci­vilem děje. Budu se držet původního plánu a hledat Laudwina. Tušil jsem, že při tom bych mohl zároveň zjistit, kam jel Civil.</p>

<p>Ve městě Buckkeep jsem se ze všeho nejdříve zastavil na trhu, který se zde konal každý týden. Koupil jsem rudý šál a docela praktický nůž a celou tu dobu jsem se ležérně vy­ptával, kde bych mohl dostat čerstvé kozí maso na jamaillianský pokrm, který si můj vrtošivý pán znenadání poručil. Vyslechl jsem si několik návrhů, ale většinou mě lidé odka­zovali na pasáky koz, kteří žili na úbočích za Buckkeepem, pouze jeden z nich již delší dobu žil nedaleko Kovářské uličky.</p>

<p>Když jsem k ní zamířil, krátký zimní den se chýlil ke kon­ci. Stmívání mi vyhovovalo. Doporučený chovatel koz si dr­žel jen několik zvířat, spíše kvůli mléku než masu. Jeho dům jsem našel podle popisu stejně jako po čichu. V soumračném šeru jsem vykročil klidným krokem k obydlí. Oknem jsem zahlédl rodinu se třemi malými dětmi, které se uvnitř pope­lily, přichystané na noc. Potom jsem v přístřešku za domem objevil asi tucet koz. Na trámech visely sýry. Nejblíže stál ošklivý a podrážděný starý kozel se zlýma žlutýma očima. Odešel jsem stejně tiše, jako jsem přišel, v duchu přemýšle­je, jestli jsem neoklamal sám sebe. Co když ty zvuky, které jsem slyšel v pohroužení do Thickových vzpomínek, nemě­ly nic společného s tím, kde se teď Laudwine nachází. Možná to bylo jen místo dočasného setkávání, a ne obydlí piebaldovského vůdce.</p>

<p>Jako přízrak jsem se mihl kolem tři dalších chalup, které stály v okolí a v nichž se rodiny připravovaly na noc. Me­zi zchátralou kůlnou a dalším domem jsem objevil Civilova koně. Stál tam uvázaný, stále osedlaný a z nozder mu šla pá­ra. Dal ho mezi dům a kůlnu, aby nebyl tak nápadný. Zůstal jsem nehybně stát. Pokud jsem se blížil k Laudwinově skrý­ši, pak tu byli jistě na hlídce Moudří, zvířata stejně jako li­dé. Možná už o mně věděli. Při tom pomyšlení mi na zádech vyrazil pot. V dalším okamžiku jsem si uvědomil, že s tím už nic nenadělám. Opatrně jsem šel blíž, dávaje si pozor, aby můj krok na zdusaném sněhu mezi budovami zněl co nejtlu­meněji.</p>

<p>Zatímco jsem se tam krčil, uslyšel jsem, jak se ulicí blíží kůň. Jezdeckých koní je ve městě Buckkeep jen velmi má­lo. Strmé a dlážděné ulice pro ně nejsou vhodné a jsou pří­liš drazí na to, aby si je někdo držel ve městě, kde jsou prak­ticky nevyužitelní. Tohle bylo podle zvuku mohutné a těžké zvíře. Před domem zvuky kopyt náhle zmlkly. Takřka vzá­pětí jsem uslyšel, jak se otvírají dveře. Na zápraží vyšel kdo­si těžký a pozdravil jezdce se slovy: „Není to moje vina. Ne­vím, proč sem přišel, a mně neřekne ani slovo. Říká, že bude mluvit jenom s tebou.“ Ten hlas jsem poznal, slyšel jsem ho v Thickových vzpomínkách. Byl to ten první muž, před kte­rého ho předvedli.</p>

<p>„O to se, Padgete, postarám.“ Laudwinův hlas. Svým tó­nem uťal veškeré pokusy toho muže o vysvětlení situace. Slyšel jsem, jak Laudwine sesedá. Krčil jsem se za Civilovým koněm. „Hammere, běž s ním,“ řekl svému koni a já jsem zahlédl mihnuvší se stín, jak hromotluk vedl koně své­ho pána ústím uličky směrem ke zchátralé kůlně. Na první pohled jsem ho poznal. Poprvé jsem ho viděl, když jel po Laudwinově boku. Laudwine zatím vešel do chalupy a za­bouchl za sebou dveře. Po chvíli se vrátil Padget, který me­zitím zaopatřil koně, a zašel rovněž dovnitř.</p>

<p>Dům byl dobře stavěný, mezery ve zdech dobře vyspárované a okna zavřená na přiléhavé okenice, aby dovnitř ne­mohl noční chlad. Dovnitř jsem neviděl, ale pronikly ke mně zvýšené hlasy. Slova jsem nerozeznával. Skrčený v hlubo­kém stínu za budovami, přitiskl jsem ucho ke zdi. Poslou­chal jsem.</p>

<p>„Proč jsi tak pitomý a přijel jsi sem? Říkal jsem ti, že za mnou nikdy nesmíš, že nesmíš navazovat vůbec žádný kon­takt.“ Laudwinův hluboký hlas byl prostoupený hněvem.</p>

<p>„Přijel jsem, abych ti pověděl, že naše dohoda je u konce.“ Myslel jsem, že poznávám Civilův hlas, ale strach mu přidá­val na křiklavosti.</p>

<p>„To si myslíš?“ Opět Laudwine. Vlasy na zátylku se mi zježily, když jsem uslyšel výhružný tón v jeho hlase.</p>

<p>Civil hlubokým hlasem cosi odpověděl. Musela to být re­akce vzdorovitá, protože Laudwine se zasmál a řekl: „Inu, to ses přepočítal. Až bude naše dohoda u konce, povím ti to. A naše dohoda bude u konce jen proto, že jsi pro mě přestal být užitečný. A že jsi pro mě přestal být užitečný, to poznáš podle toho, že přestaneš žít. Rozumíš, co tím myslím, Civi­le Bresingo? Buď užitečný, hochu. Kvůli své matce, když už ne kvůli sobě. Jaké novinky mi přinášíš?“</p>

<p>„Kvůli své matce, nic pro tebe nemám. A nikdy už nebu­du mít.“ Civilův hlas se chvěl strachem i odhodlaností.</p>

<p>Laudwine byl přímočarý muž, jak jsem si dobře pamato­val. Svoji levačku se zřejmě naučil používat dobře. Uslyšel jsem, jak Civilovo tělo narazilo do zdi. Potom se přívětivým hlasem zeptal: „A to proč, chlapče?“</p>

<p>Žádná odpověď. Říkal jsem si, jestli toho mládence jed­ním úderem nezabil. „Zvedni ho,“ nařídil komusi Laudwine. Slyšel jsem, jak někdo táhne po podlaze židli, asi proto, aby na ni Civila posadil. Laudwine po chvíli pokračoval: „Polo­žím ti otázku, chlapče. Proč se ke mně najednou začínáš cho­vat jako zrádce?“</p>

<p>Civilův hlas zněl tlumeně. Asi schytal úder do úst nebo do čelisti. „Žádný zrádce. Nic ti nedlužím.“</p>

<p>„Že ne?“ zasmál se Laudwine. „Tvoje matka je stále naži­vu. Za to mi nejsi dlužen? Ty jsi stále naživu. Za to mi taky nejsi nic dlužen? Nebuď blázen, hochu. To věříš falešným slibům horské královny? Že nám chce dopřát sluchu, že chce zlepšit naše podmínky? Pchá! Chce nás nalákat dovnitř ja­ko krysy na otrávené obilí. Ty si myslíš, že jsem pro tebe ne­bezpečný, že bych mohl ukončit vaše životy, kdybych vás prozradil. A to bych mohl. Ale jenom kdybys mě zradil ja­ko první. Prozatím tě mám v hrsti a chráním tě. Je se mnou mnohem rozumnější řeč než s některými Piebaldy, kteří sto­jí za mnou. Buď rád, že je držím na uzdě. A tak už žádné další pošetilosti. Ty a já máme příliš mnoho společného, než abychom šli proti sobě.“ Jeho hlas se pojednou změnil a on se vlídným tónem zajímal: „A co za tím vůbec vězí?“</p>

<p>Civil mu zasyčel do ucha nějaké obvinění, které jsem ne­slyšel.</p>

<p>Laudwine se zasmál. „Inu. Je to žena, chlapče, a je jedna z nás. Vím, že je pro chlapce těžké myslet na svou matku ja­ko na ženu, ale ona žena je, a ještě k tomu pohledná. Moh­la by to brát jako kompliment a jako připomínku. Žila příliš dlouho stranou od nás, popírala, čím je, hledala útěchu me­zi .urozenými', jako by oni, nebo ona, byli něčím víc než my. Už brzy se kruh uzavře, Bresingo. Jen uvaž, jakého se ti do­stalo štěstí, že jsme tě znovu přijali mezi sebe. Protože až se dostaneme k moci, ti ze Staré krve, kteří se neznali ke své magii a ukazovali záda svým vlastním, a dokonce nás zrazo­vali kvůli té farseerovské couře… ti všichni zemřou. Zemřou ve svém vlastním Královském cirku, tak jako ten bastard Regal pozabíjel spousty našich. A kvůli čemu? Proč muselo to­lik našich rodičů a jejich zvířecích druhů zahynout v těch circích? Protože chtěl udělat z někoho z nich odpadlíka, kte­rý by mu ulovil Bastarda nadaného Moudrostí. Za to Farseerové plnou měrou zaplatili, ba ještě víc.“</p>

<p>Jak jsem se tam krčil v houstnoucím soumraku a noční tmě, ucho přitisknuté ke studenému dřevu, ucítil jsem v kos­tech důvěrně známou malátnost. Ach ano. Minulost Farseerů se opět vrátila, aby nás soužila. Neboť to, co říkal Laudwine, byla pravda. Regal mne tolik nenáviděl a měl ze mě takový strach, že připadl na jediný způsob, jak mě srazit na kolena, a sice najít někoho z Moudrých, kdo by mu pomohl. Mnoho mužů a žen zahynulo při jeho mučení, než našel člo­věka, který byl ochoten lovit pro něj Starou krev. Bolestivá jizva na mých zádech byla památkou na šíp toho muže. Přes­to měly být zločiny, jichž se pouze Regal, jak jsem si vždy myslel, dopustil na lidech s Moudrostí, přičteny k tíží celé­ho rodu Farseerů.</p>

<p>Civil řekl hlubokým, ale jasně se nesoucím hlasem: „Ona to nebere jako kompliment, ale jako urážku a krajně hnus­né zneužití. Přinutili jste mě žít na Buckkeepu, dělat vám tam zvěda, zanechat ji samotnou a zranitelnou. Zapudili jste od ní všechny důvěryhodné sluhy a skutečné přátele, které kdy poznala. A teď ji vaši lidé zneuctili, to vše ve jménu toho, že ji vzali zpátky jako součást vašeho ,piebaldovského' dědic­tví. Avšak ona to nechce, nechci to ani já. Pokud máš tohle na mysli, když mluvíš o spřízněnosti Staré krve, pak mezi vás raději nechci patřit.“</p>

<p>Laudwinův hlas zněl takřka lenivě, když řekl: „Inu, chlap­če, buď jsi blázen, nebo dobře neposloucháš. Odpověz mi na tohle. Co jsi, když nejsi jedním z nás?“</p>

<p>„Jsem svobodný,“ zavrčel Civil.</p>

<p>„Špatně. Mrtvý. Zabij ho, Padgete.“</p>

<p>Byl to trik. Nepochyboval jsem, že je to trik, ale rovněž jsem věděl, že Civil na něho skočí. Zastrašováním ho znovu přimějí k poslušnosti. Ani jsem neměl nějaký nutkavý dů­vod, proč bych ho měl před nimi chránit, ať už by ho zmlá­tili či zabili. Snad až na to, že to byl chlapec, zahnaný okol­nostmi do kouta. A tak se mi v břiše rozhostil chlad a zuby mi skřípaly při pomyšlení, co ho čeká vzápětí.</p>

<p>Pak mě zášleh Umění ze strany Dutifula málem srazil na kolena. <emphasis>Najdi Civila Bre</emphasis><emphasis>singu. Je ve velkém nebezpečí. Pro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sím tě, Tome, vyraz ihned. Myslím, </emphasis><emphasis>že je</emphasis><emphasis> dole ve městě Buckkeep. </emphasis>Princ vyslal tento naléhavý požadavek jako povodeň. Matně jsem si uvědomoval, že Thickova hudba kdesi užasle zmlkla.</p>

<p>Přišel jsem k sobě a poslal mu myšlenku v odpověď. <emphasis>Jsem ned</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>leko od něj. Je v nebezpečí, ne však tak velkém, jak si myslíš. Jak ses to dozvěděl?</emphasis></p>

<p>Do mysli mi bezohledně vtrhl výron bolestných myšlenek. <emphasis>Řekl mi to jeho k</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>cour. Civil mi ho přinesl svázaného v pyt</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li a požádal mě, abych ho držel ve svém pokoji a nepouštěl ven, ať se bude dít cokoli. Takovou laskavost ode mě chtěl už předtím. Řekl, že musí něco zařídit někde, kam s sebou koč</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ku vzít nemůže. Tome, nečekej. Kočka říká, že to nebezpečí je reálné, velmi reá</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>né. Oni ho zabiji.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já ho ochrá</emphasis><emphasis>ním, </emphasis>slíbil jsem a potom jsem vztyčil své zdi Umění, abych ho udržel venku. Pak jsem se rozběhl kolem domku. Je zvláštní, jak se člověku změní rázem vnímání. Ci­vil odjel na tuto konfrontaci v očekávání, že zemře. Plánoval to. Právě proto předal svého zvířecího druha Dutifulovi, aby zachránil malé kočce život, protože by mohla vyra­zit za ním, aby o jeho život bojovala. V ruce jsem držel svůj ohyzdný meč, když jsem ramenem rozrazil dveře do chalu­py. Jeden muž šel k zemi – z břicha mu mezi prsty vyhřez­ly vnitřnosti. Nebyl ozbrojen ani mě neohrožoval, pouze mi stál v cestě. Obrnil jsem se proti záplavě jeho bolesti a vpadl jsem do místnosti.</p>

<p>Letmým pohledem jsem zjistil, že Civil měl pravdu. Laudwine seděl u stolu, před sebou sklenku vína, a díval se, jak Padget chlapce rdousí. Padget se v tom vyžíval. Byl dost sil­ný na to, aby to s chlapcem rychle skoncoval, kdyby chtěl. Místo toho svíral Civilovi zezadu hrdlo, držel ho nad zemí a pomalu z něj vymačkával život. Civil, kopající bezmocně nohama, byl ve tváři rudý jako rak, oči vypoulené, a nehty se zoufale zarýval do Padgetových předloktí, která měl chrá­něná kůží. Kolem nich zvesela hopsal ošklivý psík, nějaký krátkosrstý pinč, a chňapal po Civilových klátících se cho­didlech. Ten pohled ve mně probudil zuřivost jako v žáru bitvy, až jsem začal vidět rudě. V jednom okamžiku jsem cí­til, jak se mi nadouvá hruď, a slyšel jsem bušení vlastního srdce. Všechny ohledy byly ty tam. Zabiji je oba.</p>

<p>Když jsem vpadl do místnosti, Laudwine seděl opřený na židli a sledoval představení. Aniž zpanikařil, nařídil stroze Padgetovi: „Skoncuj to s ním,“ načež vstal a jedním ladným pohybem tasil krátký meč, aby mému útoku čelil. Potom mě poznal a jeho výraz se změnil. Koutkem oka jsem viděl, jak se Padgetovy prsty zarývají do masa na chlapcově hrdle.</p>

<p>Mohl jsem odrazit Laudwinův výpad s mečem nebo za­chránit Civilovi život, ne však obojí. Mezi Civilem a mnou stál velký stůl. Protáhl jsem v běhu krok, odrazil se a přistál kolenem na stole. Můj zkrvavený meč se mihl podél Civila a pronikl hluboko do Padgetovy hrudi. Zároveň jsem ucítil, jak mě bodl Laudwinův meč. Zapíchl se mi do svalů na pra­vé straně zad, mezi žebra a pás. Vykřikl jsem a odkulil se, abych se oderval z jeho čepele. Udeřil jsem v odpověď, je­nomže můj výpad neměl sílu. Svalil jsem se ze stolu a pravá noha se pod mou vahou složila. Ještě štěstí, protože Laud­winův následný výpad mířil vysoko a minul mne. Nadechl jsem se a křikl na Civila: „Utíkej!“ Když ho Padget pustil, aby se chytil za hruď, chlapec se složil jako hadrový panák na zem. Zůstal tam natažený ležet, držel se za krk a za zbě­silého sípění vtahoval do plic vzduch. Padget šel do kolen, pokoušeje se zadržet proud jasné krve tryskající z jeho hru­di, zatímco jeho zvířecí druh ňafal a hopsal jako pominutý kolem něj.</p>

<p>Laudwine zatím obešel stůl a v mžiku se nade mnou tyčil s mečem v levé ruce. Skulil jsem se pod stůl a bolestivě vy­křikl, když jsem ranou dolehl na podlahu. Na druhé straně jsem se vyškrábal na nohy. Mezi námi stál sice stůl, jenže Laudwine byl vysoký a dosáhl i s krátkým mečem daleko. Já jsem se zaklonil, abych se vyhnul jeho prvnímu výpadu. „Zabiju tě, ty proradný bastarde,“ sliboval mně s krutým sebe­uspokojením.</p>

<p>Ta slova ve mně probudila vlka. Bolest nezmizela, jenom prostě ztratila na významu. <emphasis>Napřed zabij, rány si vylížeš poz</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ději. A musíš vrčet víc než on. </emphasis>„Já tě nezabiju,“ slíbil jsem přívětivě. „Jenom ti useknu druhou ruku a nechám tě naži­vu.“ Výraz hrůzy, který se mihl v jeho očích, mi říkal, že má slova mu pronikla do morku kostí. Chytil jsem stůl za hra­nu a vymrštil ho jedním koncem do výše, načež jsem jej na Laudwina svalil. Deska stolu se o něj opřela a já do ní prud­ce vrazil. On o něco klopýtl dozadu, buďto o Padgeta, nebo o ňafajícího psa. Aby přerušil svůj pád, musel by pustit meč.</p>

<p>Když padal k zemi, přesto ho pošetile svíral v ruce. Využil jsem své výhody a srazil stůl na něj, takže mu nohy po pádu uvízly pod ním. Jakmile zůstal ležet na zádech, pod sebou Padgetovo tělo, ohnal se po mně mečem, ale jeho máchnu­tí postrádalo sílu. Vyhnul jsem se tomu, i zpětnému seknu­tí, pak jsem vyskočil na stůl a uzemnil Laudwina na podla­ze. Svíraje meč oběma rukama, zarazil jsem mu ho do hrudi. Vykřikl, a já v tom zaslechl ozvěnu bojového zaržání váleč­ného koně. Meč se mi smekl a zkroutil, jak jsem na něj na­léhal vahou celého těla, zajížděje s ním mezi žebra a do or­gánů vespod. Laudwine pořád křičel, a tak jsem meč vytáhl a bodl ho znovu. Tentokrát jsem mu ho zarazil do hrdla.</p>

<p>Venku na ulici jsem uslyšel lidi, jak na sebe hlasitě po­křikují otázky, a něco jako vzdálené hřmění. Nějaký kůň zu­řivě zařehtal. Kdosi vykřikl: „Ten kůň zjankovatěl!“ A někdo další houkl: „Zavolejte městskou stráž!“ Z těch zvuků jsem usoudil, že Laudwinův kůň rozkopává zeď kůlny ve snaze urvat se a běžet Laudwinovi na pomoc. Ten zatím umíral na podlaze; srdce mu stále pumpovalo krev z hrdla ven, oči měl prostoupené zuřivostí a strachem. V kratičkém záblesku jsem dostal nápad. Otočil jsem se k Civilovi. „Nemám čas ti teď pomáhat. Vstaň a uteč ven, zadem. Vyhni se stráži a vrať se zpátky na Buckkeep. Pověz všechno Dutifulovi. Všechno, ro­zumíš?!“</p>

<p>Chlapec měl oči dokořán a řinuly se z nich slzy, ale jest­li to bylo strachem, prožitým šokem nebo v důsledku skrče­ní, nemohl jsem říci. Když jsem zamířil ke dveřím, Padgetův pinč vyrazil za mnou. Zatvrdil jsem své srdce, otočil se a jedním dupnutím jsem to zvířátko rozšlápl. Pronikavě zakvičelo a zůstalo bez hnutí. Skonal s jeho smrtí i Padget? To jsem nevěděl jistě. Ale když jsem vyklopýtal na ulici, spat­řil jsem Laudwinova válečného koně, jak se vrhá proti konstrukci kůlny, jež ho věznila. Na druhé straně úzké ulice se v otevřených dveřích tísnily děti pasáka koz a v údivu zíra­ly. Veliká okovaná kopyta válečného koně zatím roztříštila prkenné obložení, jak se zuřivě snažil uniknout. Konstrukce staré kůlny povolila, takže se teď kolem něj hroutila na stra­nu, a pro koně bylo ještě těžší prokopat se přes zeď na svo­bodu.</p>

<p>Nebyl to však jenom kůň. Teď již ne. Mátlo mne to, má Moudrost mi říkala, že vnímám člověka a koně v jednom tě­le. Viděl jsem, jak hřebec odstoupil od otvoru, který vytvo­řil, a jak pojednou hodnotí situaci lidskou inteligencí. Ne­mohl jsem mu dopřát čas, aby vymyslel, jak utéci. Ignoroval jsem lidi, kteří okouněli na ulici, a rozběhl se směrem ke ko­ni, vydávaje neartikulované skřeky. Válečný kůň se pokusil vzepnout, aby mohl udeřit svými smrtícími předními kopy­ty, ale kůlna měla nízkou střechu, protože nebyla stavěná na ustájení zvířete takové velikosti. Pouze mi tak odhalil svou hruď, a já si opřel jílec zbraně o svoji hruď a vrazil ji do něj, jak hluboko to šlo.</p>

<p>Zvíře zavřeštělo a mými zdmi málem pronikl zášleh zu­řivosti a nenávisti na vlnách Moudrosti, který mne <emphasis>odrazil. </emphasis>Odmrštilo mne to dozadu a svůj meč jsem nechal trčet v je­ho hrudi. On se vrhl kupředu proti roztříštěné zdi a přitom vřískal zuřivostí. Nebýt kůlny, která ho věznila, určitě by mě před svým skonem zabil. Takhle se konečně zhroutil v pří­valu krve, jež se mu řinula z tlamy a nozder, a zrovna v tom okamžiku dorazila městská stráž. Jejich pochodně se divoce míhaly zimní nocí a vrhaly matoucí stíny, které se prese mne nesly jako skákající vlci.</p>

<p>„Co se to tady děje?“ zeptal se seržant, a když jsme se na­vzájem poznali, zavrčel. „Tohle je podruhé, cos mi v ulicích vyvolal pozdvižení. To se mi nechce líbit.“</p>

<p>Snažil jsem se přijít na nějaké vysvětlení, jenže v tom po­de mnou povolila pravá noha a já se zhroutil do zdusaného sněhu. „Jsou tu dva mrtví!“ křikl kdosi. Natočil jsem hlavu a uviděl, jak se z Laudwinovy chatrče vynořilo děvče v uni­formě městské stráže, ve tváři dočista bílé. Zamžikal jsem očima a pak jsem upřel zrak do setmělé ulice. Civilův kůň byl pryč. Buďto uprchl, nebo na něm chlapec ujel. Pokusil jsem se pohnout, ale v tom jsem si uvědomil horký, mokrý proud stékající po mém boku. Chytil jsem se za ránu.</p>

<p>„Vstaň!“ vybafl na mě seržant.</p>

<p>„Nemůžu,“ vysoukal jsem ze sebe. Zvedl jsem obě ruce a ukázal mu krev ulpívající na nich. „Jsem raněný!“</p>

<p>Vzteklý seržant frustrovaně potřásl hlavou a já věděl, že by má zranění nejraději rozmnožil. Byl to typ muže, který bere své povinnosti osobně. „Copak se tu stalo?“</p>

<p>Zalapal jsem po dechu a děkoval v duchu pasákovu syn­kovi, který vyběhl bosý ze dveří domu a zmateně křičel, že ten kůň zjankovatěl a snažil se prokopat z kůlny ven a že pak jsem se objevil já a zabil jej. Sníh pod mými zády byl stále mokřejší a teplejší a já jsem na okrajích zorného pole viděl, jak se smráká.</p>

<p><emphasis>Tome? </emphasis>Skrz mé bortící se zdi ke mně pronikl hlas prince, který se úporně snažil kontaktovat mne Uměním. <emphasis>Tome, jsi raněný?</emphasis></p>

<p><emphasis>Běž pryč!</emphasis></p>

<p>Seržant se nade mnou naklonil a zeptal se: „Co se to tam stalo?“</p>

<p>Nenapadala mne žádná lež. Řekl jsem pravdu. „Ten kůň zjankovatěl. Musel jsem ho zabít.“</p>

<p>„Ano, jistě, to víme. Jenomže co se stalo těm lidem v do­mě?“</p>

<p><emphasis>Tome, jsi raněný?</emphasis></p>

<p>Snažil jsem se princi odpovědět, ale teď už mnou zmíta­ly vlny ostré bolesti. Snažil jsem se před ní odtáhnout, jenže ona mě svým velkým bodcem přitlačila na zasněženou ulici. Kolem nás se srocoval dav lidí. Prohlížel jsem si jejich tvá­ře, pátraje marně po někom, kdo by mi pomohl. Všichni jen zírali, oči a ústa dokořán, a do toho si ukazovali a pokřiko­vali na sebe různá vysvětlení. Potom jsem zahlédl tvář, kte­rou jsem poznával. Jen na kratičký okamžik přistoupila blíž ke mně a výraz v její tváři se mi zdál upřímně znepokojený. Mračila se na mě Henja, služebná narčesky. Když jsem se pak střetl s jejím pohledem, rychle se ode mne odvrátila a zmize­la opět v davu.</p>

<p><emphasis>Pověz Chadeovi! Henja je pořád tu, je tu ve městě Buckkeep. </emphasis>Na okamžik jsem si uvědomil, jak je to důležité. Bylo nezbytně nutné, aby se to Chade dozvěděl. Pak ode mě bo­lest odplavila všechny další starosti. Umíral jsem.</p>

<p><emphasis>Přestaň. Ať to přestane. Kazíš hudbu. </emphasis>Thickovo utrpení mne zasáhlo jako příboj na pláži.</p>

<p>„Odpověz mi!“</p>

<p>Neměl jsem po ruce žádnou lež, žádnou pravdu. Vzhlédl jsem k seržantovi a zkoušel něco říct. A pak už jsem sklou­zával, ujížděl jsem jim všem do tmy. <emphasis>Drž nade mnou stráž, Nighteyesi, </emphasis>zaprosil jsem, jenže se neozvala žádná odpověď, žádný vlk nade mnou nestál.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>3 Koterie</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Lid Šesti vévodství byl vždy nezávislý. Už sám fakt, že krá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lovství zůstává rozděleno do šesti samostatných vévodství, která jsou všec</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>na loajální vůči farseerovské monarchii, je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nom mají ve svém čele vlastni šlechtu, dostatečně vypoví</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dá o tomto svébytném duchu. Každé vévodství pře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>stavuje separát</emphasis><emphasis>ní anektované území, zpravidla prostřednictvím vál</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ky. V mnoha případech projevil farseerovský dob</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>vatel to</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lik moudrosti, že ponechal ve správě část domorodé šlechty. To platí zejména o Farrow a Bearnsu. Výhoda tohoto zřízeni spočívá v tom, že zákony jsou uzpůsob</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ny konkrétním pod</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mínkám v každém vévodství, jakož i odvěkým obyčejům oby</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vatel. Dobrým příkl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dem této samosprávy je skutečnost, že větší města i městečka si často drží své vlastni městské strá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>že za účelem udržení pořádku, ale financují tuhle milici ze systému dani uvalených na obchod a kárných pokut vyměřo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vaných těm, kdo porušují zákon.</emphasis></p>

<p>FEDWREN, „REŽIM ŠESTI VÉVODSTVÍ“</p>

<p>•    •    •</p>

<p><emphasis>Tome.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tome.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tome.</emphasis></p>

<p>Zprvu mne to neobtěžovalo. Ocital jsem se tak hluboko dole, že moře jako takové na mě nemohlo dosáhnout. Všude vládla tma a já jsem zůstával zticha, bolest na mě nemohla. Pak se mi do popředí mysli pomalu vplížilo to slovo. Jako by mi někdo tupě tloukl do stěn lebky kladivem.</p>

<p><emphasis>Žádný Tom, </emphasis>řekl jsem tomu rozmrzele. <emphasis>Běž pryč.</emphasis></p>

<p><emphasis>Žádný Tom? </emphasis>Dychtivý zájem v Dutifulově myšlence mne posunul na pokraj bdělosti. Reflexivně jsem se před chlap­covou zvědavostí obrnil zdmi. Vzápětí jsem pocítil tak vel­ké nepohodlí, že mne opustila veškerá vůle a síla provozo­vat Umění. Ležel jsem na břiše na něčem, co vypadalo jako slaměná matrace. Množství slámy uvnitř však nestálo ani za řeč. Přes matraci prostupoval chlad z kamenné podlahy. Byl jsem ztuhlý a bylo mi zima po celém těle s výjimkou pasu. Tam jsem cítil oheň. A když jsem se zkusil hnout, zachváti­la mne prudká bolest. Slabě jsem zasténal a uslyšel šoupavé kroky.</p>

<p>„Jsi vzhůru?“</p>

<p>Pohnul jsem malátně rukou a otevřel na škvíru oči. I tlu­mené světlo mnou proniklo jako šíp. Zíral jsem na muže, kte­rý stál nade mnou. Shlížel na mě malý otrhaný chlapík, s di­vokou změtí vlasů kolem obličeje. Nos a tváře měl zarudlé jako notorický piják.</p>

<p>„Lékař ti to zašil. Mám ti říct, aby ses.nehýbal víc, než bu­deš muset.“ Zamručel jsem na souhlas, muž se usmál a řekl: „To ti asi nemusím povídat, viď?“</p>

<p>Znovu jsem zamručel. Když jsem teď byl při plném vědo­mi, bolest o sobě dávala naplno vědět. Přemýšlel jsem, v ja­ké se nacházím situaci, ale v ústech jsem měl takové sucho, že jsem nemohl mluvit. Hovorný chlapík působil přívětivě; že by to byl lékařův pomocník? Pohnul jsem ústy, a když mi to bolest dovolila, hlouběji jsem se nadechl a zaskuhral: „Vo­du.“</p>

<p>„Uvidím, co se dá dělat,“ odvětil a popošel ke dveřím. Já jsem ho očima sledoval. Teď jsem si všiml, že nevelké okén­ko v masivních dveřích je zamřížované. Chlapík přes něj za­volal: „Hej! Ten raněný muž je vzhůru. Chce vodu!“</p>

<p>Pokud někdo odpověděl, neslyšel jsem to. Muž odstoupil od okna a posadil se na stoličku vedle mého slamníku. Stá­le více jsem bral na vědomí svoje okolí. Kamenné zdi. Noč­ník v koutě. Rozsypaná sláma po podlaze. Aha. Můj přítel byl můj spoluvězeň. Ještě než jsem tu myšlenku mohl sledovat dále, dal se znovu do řeči: „Vida. Zabil jsi tři lidi a koně, co? Vsadím se, že to musela být pořádná bitka. Škoda že jsem to neviděl. Já jsem se minulou noc taky zapletl do bitky. Jenže jsem nikoho nezabil. Pobil jsem se s takovým hubeným ča­hounem, celým zjizveným jako Poďobaný muž. Ale nebyla to moje vina. Mluvil jsem možná trochu nahlas, a víš, co on mi řekl? Povídá: ,Zavři hubu a nic neříkej. To je pro chláp­ky jako ty vždycky ta nejlepší rada. Chlápek jako ty jen mlu­ví a myslí si, že něco vysvětluje, ale jen to všechno poplete. Měl by raději nechat mluvit svoje přátele.' Pak mi vrazil a já mu taky vrazil. A v tom přišla stráž a zatkla mě, a tak jsem tady, ve stejné bryndě jako ty.“</p>

<p>Podařilo se mi kývnout, že vzkazu rozumím. Byl to jeden z Chadeových poslů. Chade chtěl, abych mlčel a čekal. Pře­mýšlel jsem, zda ví, jak ošklivě jsem raněný. Přemýšlel jsem, jestli se Civil vrátil zpátky na Buckkeep. Pak mě napadlo, že si nemusím lámat hlavu. Nechal jsem klesnout vička, sebral v sobě tu žalostnou hrstku sil a chabě zašmátral v éteru. <emphasis>Dutifule?</emphasis></p>

<p><emphasis>Tome! Jsi v pořádku? </emphasis>Jeho Umění se rozpilo v mé mysli jako slova napsaná inkoustem na mokrém papíře. Ta myš­lenka se mihla a zmizela, ještě než jsem ji stačil zachytit.</p>

<p>Zkoušel jsem se nadechnout a soustředit. Zasáhla mě pro­nikavá bolest. Nadechl jsem se tedy méně a nerozhodně za­šmátral. <emphasis>Ne. Laudwine mě bodl do zad a jsem ve vězení. Zabil jsem ho, a taky někoho jménem Padget. A tohle je důležité. Pověz Chadeovi, že jsem viděl v davu Henju. Je stále ve měs</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tě Buckkeep.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ano, o tomhle ví. Říkal jsem mu to. Byla to poslední věc, kterou jsi mi sdělil Uměním, že He</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ja je pořád tady. Proč je to důležité?</emphasis></p>

<p>Odvrhl jsem jeho otázku stranou. Odpověď na ni jsem ne­znal a sám jsem měl naléhavější otázky. <emphasis>Co se to děje? Proč jsem pořád tady? Vrátil se Civil za tebou?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ano, vrátil se. Teď poslouchej a nepřerušuj mě. </emphasis>Chlapcem zmítalo vzrušení a strach. Jeho Umění ve mně rachotilo ja­ko koňské podkovy na dláždění. Věděl jsem, že se bojí, abych znovu nepozbyl vědomí. <emphasis>Chade vzkazuje: ,,Nic neříkej.</emphasis><emphasis>“ </emphasis><emphasis>Vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mýšlí pro tebe historku. Celé město a hrad šveholí o tom, co se stalo dole v Buckkeepu. Trojnásobná vražda se ve městě Buckkeep nestala už roky, pokud v</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>bec, a tak lidé o tom t</emphasis><emphasis>la</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chají jako diví. Tolik lidí vidělo, jak jsi zabil toho koně, že bude, nu, bude důležité říct, že Laudwina a jeho muže jsi ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zabil. Takže Chade teď vymýšlí d</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>vod, proč to vražda být ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mohla. Ale nemůže jen tak přijít a vytáhnout tě odtud. Chá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>peš proč, ne?</emphasis></p>

<p><emphasis>Chápu. </emphasis>Mezi Chadem a tělesným strážcem, který spáchal trojnásobnou vraždu, nesměla být žádná spojitost, nesměla být žádná vazba mezi královnou a mužem, který zabil tři de­legáty ze Staré krve, žádné pouto mezi princem a najatým vrahem, který splnil jeho příkaz. Chápal jsem to. Vždycky jsem to chápal. <emphasis>Se mnou si ned</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>lej starosti. </emphasis>Ta myšlenka zně­la chladně.</p>

<p>Mohl jsem Dutifulovi říci, že se pokouším dostat pod kon­trolu jeho strach, ale jeho Umění se zkalilo hrůzou. Nedoká­zal uhlídat své obavy: Co kdyby Chade nedokázal vymyslet historku, co kdybych zemřel na infekci v ráně, líbezný Edo, on je všechny zabil, muže a zvíře, kdo ten Tom Badgerlock doopravdy je, kým byl, že dokáže takhle zabíjet? Abych je­ho obavy přerušil, uzavřel jsem se před ním. Beztak jsem byl příliš unavený na provozování Umění a on mi právě řekl vše­chno, co jsem potřeboval vědět. Cítil jsem, jak se separuji, ne­jen od Dutifula, ale od nich všech. Uzavřel jsem se ve vlast­ním těle. Byl jsem Tom Badgerlock, sluha na Buckkeepu, obviněný z vraždy tří lidí a ze zabití ušlechtilého koně. Nic víc než to.</p>

<p>K okénku přistoupil strážník, řekl mému spoluvězni, ať od­stoupí ode dveří, a pak vešel dovnitř s vědrem a naběračkou. Postavil vědro vedle mého slamníku. Zpod spuštěných víček jsem se mu díval na boty. „Nevypadá, že by byl vzhůru.“</p>

<p>„Ale ještě před chviličkou byl. Moc toho neřekl, jen .vo­du'.“</p>

<p>„Až se znovu probere, zavoláš. Seržant si s ním chce pro­mluvit.“</p>

<p>„Určitě, zavolám. Nepřišla ještě moje žena, aby za mě za­platila pokutu? Poslali jste za ní posla, aby jí to vyřídil, nebo ne?“</p>

<p>„Už jsem ti říkal, že jo. Včera. Pokud přinese peníze, pus­tíme tě ven:“</p>

<p>„Je nějaká šance, že tu dostanu jídlo?“</p>

<p>„Už jsi jedl. Tohle není hostinec.“</p>

<p>Strážník vyšel ven a zabouchl za sebou dveře. Slyšel jsem, jak zastrčil několik západek. Můj přítel přistoupil ke dveřím a díval se, jak se strážník chodbou vzdaluje. Potom přišel ke mně. „Myslíš, že se můžeš napít?“</p>

<p>Neodpověděl jsem, ale podařilo se mi trochu kývnout po­zvednutou hlavou. Muž mi podržel u úst přetékající naběračku a já jsem opatrně nasál do pusy vodu. Byl trpělivý, krčil se vedle mě a držel mi pevně naběračku, zatímco jsem pil. Musel jsem zpomalit. Nikdy mě nenapadlo, že se zádové sva­ly mohou nějak podílet na nasávání vody do úst a udržení hla­vy ve zvednuté poloze. Po nějaké době jsem nechal hlavu zase klesnout a on naběračku odložil. Ležel jsem a tiše od­dychoval. Okraje mého zorného pole se ztrácely ve tmě, kte­rá postupně ustoupila. „Je noc?“</p>

<p>„V těchto místech je pořád noc,“ odpověděl truchlivě a já jsem před sebou na okamžik uviděl muže, který v takových situacích strávil příliš mnoho času. Říkal jsem si, jak dlou­ho asi pro Chadea pracuje, jenomže potom jsem zapochybo­val, že by mohl něco vědět o tom, kdo ho takhle zaměstná­vá. Přitáhl si stoličku blíž a tiše řekl: „Je odpoledne. Jsi tu už celé dva dny. Když mne sem přivedli, lékař na tobě zrovna pracoval. Myslel jsem tehdy, že jsi při sobě. Nepamatuješ se na to?“</p>

<p>„Ne.“ Možná bych se rozpomněl, kdybych to zkusil, jen­že náhle se mi udělalo nevolno a já jsem jistojistě věděl, že se rozpomínat nechci. Dva dny. Srdce mi pokleslo. Kdyby se Chade chystal dostat mě odsud co nejrychleji, teď už bych byl venku. Ale protože mezitím uběhly dva dny, mohl jsem se připravit na to, že zde pobudu déle. Moje úvahy náhle pře­rušilo ostré píchnutí. Snažil jsem se znovu soustředit svou mysl. „Nikdo za mnou nepřišel nebo se nenabídl, že za mě zaplatí pokutu?“</p>

<p>Vypoulil na mě oči. „Pokutu? Chlape, vždyť ty jsi zavraž­dil tři lidi. To žádná pokuta nespraví.“ Potom náhle zmírnil hlas. Pořád jsem ještě zpracovával myšlenku, že můžu skon­čit na šibenici, když dodal: „Když s tebou lékař skončil, při­šel sem nějaký muž. Nějaký vznešený lord, noblesně vystro­jený, jako cizinec. Tys byl v bezvědomí a oni ho sem nechtěli pustit. Chtěl vědět, co se stalo s měšcem, který jsi mu nesl. Stráže říkaly, že o něm nic nevědí. To ho vážně rozlítilo a po­věděl jim, ať se zamyslí nad tím, co mu to povídají, že jest­li mu jeho majetek nebude v pořádku vrácen, podnikne kraj­ní opatření. Říkal, že jsi u sebe měl malý červený měšec, na němž byl vyšitý nějaký pták, a, uhm, bažant. Neřekl, co bylo uvnitř, jen že to bylo velmi cenné, že to patřilo jemu, a pro­to to chce zpátky.“</p>

<p>„Lord Golden?“ zeptal jsem se tiše.</p>

<p>„Ano, tak se jmenoval.“</p>

<p>Neměl jsem ani ponětí, o čem to šašek mluvil. „Na měšec se nepamatuji,“ řekl jsem. Bolest mne zachvacovala pořád víc. Snažil jsem se udržet své myšlenky, ale nešlo to. Odvrhl jsem svůj strach a zjistil jsem, že pouze halil můj hněv. To­hle jsem si nezasloužil. Proč mě tu nechali? Přece tu nemo­hu zemřít.</p>

<p>Mohl jsem cítit, jak Dutiful šmátrá na okrajích mé mys­li. „Jsem moc unavený,“ řekl jsem; chtěl jsem mu to sdělit Uměním, ale místo toho jsem to řekl. Bolest z rány mi vy­střelovala do nohy, takže mě rozbolel bok a koleno. V pravé ruce jsem necítil žádnou sílu. Zavřel jsem oči, soustředil jsem se a snažil se dosáhnout k princi. Místo toho jsem se pono­řil do tmy.</p>

<p>Dalších několik dní mi uběhlo jako nesouvislé obrazy, let­mo zahlédnuté v záblescích uprostřed bouře. Těch několik vzpomínek, které na tu dobu mám, je jasně a ostře vyleptá­no v mé paměti, a přitom jsou tak prchavé, až skoro pozbý­vají na významu. Nějaký muž, tušil jsem, že lékař, pohlédl do mísy s mou krví a prohlásil, že je příliš tmavá. Můj spo­luvězeň si trpce stěžoval někomu u dveřní mříže, že v tom zápachu by se udusila i koza. Hleděl jsem na podivný vzor ze slaměných stébel na podlaze a poslouchal, jak Hap komusi sprostě nadává. Zoufale jsem chtěl, ať je zticha, aby snad ně­co neudělali i jemu. Být při vědomí znamenalo cítit strach. Malátnost, bolest a strach. Samotu. Nechali mě tady o sa­motě zemřít, a tak jim nebudu komplikovat situaci. Spánek vyvolal Nighteyesovu starou noční můru ze špinavé klece a z chovatele, který ho mlátil.</p>

<p>Umění je magie, jejíž provozování vyžaduje fyzickou sí­lu, jasné soustředění mysli a pevnou vůli. Jenže nic z toho jsem neměl. Vlny Umění vysílané Dutifulem na mě nará­žely a omývaly mne, ale nezůstala po nich žádná jasná myš­lenka. Věděl jsem jen, že se na mě snaží dosáhnout, a ze srd­ce jsem si přál, aby s tím přestal. Chtěl jsem jen ticho a klid, abych se mohl ukrýt před bolestí. Občas jsem si uvědomo­val taky Nettle. Nevím, jestli vycítila, že ke mně pronikla, ale pochybuji o tom.</p>

<p>Mezi těmi záblesky bdělých stavů a spánku obtěžkaného noční můrou jsem žil další život. Zaoblená úbočí byla hlad­ká a bíle zasněžená pod šedou oblohou. Nebyly tam žádné stromy, žádné keře, ba ani vyčnívající kameny. Pouze sníh, šeptající vítr a věčný soumrak. Tu sněhovou hladkost přeru­šovaly pouze Nighteyesovy stopy vedoucí přede mnou. Vy­trvale jsem je sledoval. Najdu ho a připojím se k němu. Ne­mohl být daleko přede mnou. Jednou se vítr změnil ve vlčí vytí v dálce a já jsem se pokusil přidat do kroku. To vypětí mne pouze probudilo a já se ocitl uprostřed zapáchající stu­dené cely. Pohnul jsem se a zjistil jsem, že mi z rány vytéká něco horkého a odporného. Zavřel jsem znovu oči a hledal mír na zasněžených kopcích.</p>

<p>Musely uběhnout celé týdny, než jsem si dal z kousků do­hromady celý sled událostí. Pohřešovaný měšec páně Goldena, plný surových drahokamů, byl nalezen v Laudwinově chatrči. Ne že by byl ve městě Buckkeep znám pod jménem Laudwine. Starling měla pravdu. Sousedé znali jednorukého muže jako Kepplera. Nějaký svědek potvrdil, že viděl ně­jakého muže, možná mne, jak pronásleduje někoho, kdo by mohl být Padget, do Kepplerova domu. Bylo zřejmé, že mi ukradli měšec mého pána, když jsem s ním šel za brusičem drahokamů, aby mu je vybrousil. Vyrazil jsem za zloději, oni se mi postavili a já jsem je všechny zabil a přitom jsem utr­žil vážné zranění. Potom jsem udatně zabil vzteklého koně, ještě než se prokopal z kůlny a poranil lidi na ulici. Z obvi­něného trojnásobného vraha jsem se rázem vyšvihl do posta­vení loajálního sluhy, který byl ochoten nasadit život kvůli pánově majetku. Jelikož nikdo nepředstoupil, aby tuto smyš­lenku vyvrátil, ani aby vznesl nárok na těla „Kepplera“ a Padgeta, ve městě Buckkeep se to začalo brát jako fakt. Souse­dé pasáka koz brzy vypověděli, že Keppler míval poměrně mnoho návštěv, které přicházely a odcházely v nezvyklých hodinách.</p>

<p>A tak si lord Golden směl vyzvednout to, co ze mě zůsta­lo. Poslal dva sluhy, aby mě dopravili domů. Naložili mě na nosítka, zapáchajícího a stále napůl v mrákotách, a uprostřed zimy se mnou vyrazili na kodrcavou cestu nahoru na Buck­keep. Neznal jsem muže, kteří pro mě přišli, a oni se o mne příliš nezajímali. Cítil jsem každý jejich krok a byl bych pla­kal, kdybych měl sílu. Byla to taková bolest, že mne neustá­le probouzela k vědomí. Robustní svalnatí muži, kteří se se mnou vlekli do kopce, prohlašovali, že jsou vděční za ten studený vzduch, protože má hnisající rána v něm není tak cí­tit. Dopravili mě ke dveřím lorda Goldena, který si držel u úst a nosu navoněný kapesník a nařídil jim, aby mě položili na postel. Pak jim štědře zaplatil a poděkoval za to, že mě při­nesli umřít domů. Ve tmě svého zavřeného pokoje jsem za­vřel oči a snažil se přesně o to.</p>

<p>V paměti mi jako padající listí vířily útržky rozhovorů – vpluly mi do hlavy a zaplnily ji, jako když se nábytek cizích lidí nastěhuje do kdysi důvěrně známé místnosti. Nedokázal jsem se od nich odpojit. Cosi mě tam drželo stejně pevně ja­ko ruka, které svírala tu moji.</p>

<p>„…nemůžu s ním znovu hýbat, i kdybyste se po těch scho­dech dokázali vyštrachat s nosítky. Musíte to udělat tady.“</p>

<p>„Ale já nevím jak. Já nevím jak. <emphasis>Já nevím jak!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>To řekl Dutiful. „Při Edovi a Elovi, Chade, já nejsem paličatý. Ne­myslíš, že bych ho zachránil, kdybych mohl? Ale já nevím jak. Vždyť já ani nevím jistě, co po mně žádáš.“</p>

<p><emphasis>Teď páchne hůř než psí lejno. </emphasis>Thick se nudil a nejraději by byl někde jinde.</p>

<p>Chade to znovu trpělivě vysvětlil: „No a co, že nevíš jak. Pokud nic neuděláme, on zemře. Když to zkusíš a zabije ho to, inu, aspoň to bude rychlejší než to, co snášíme teď. Chci, aby sis pečlivě prostudoval ty svitky. Je to moje vlastní prá­ce, už z dřívějška. Ukáže ti, jak by ty orgány měly vypadat, nepoškozené…“</p>

<p>Odpadl jsem od nich. Na nějakou dobu mne obestřela mi­lostivá temnota. Právě když jsem objevil zasněžené oblé kop­ce, stáhli mě zpátky. Cítil jsem na sobě jejich ruce. Odřezá­vali mi oděv. Kdosi se začal dávit a Chade jim upjatě řekl, ať vypadnou z místnosti, dokud je nezavolá zpátky. Pak jsem cítil přikládání drsných hadrů, teplou i studenou vodu na rá­ně, a kousek ode mne nějaká žena smutně řekla: „Je to bez­nadějně znečištěné. Nemůžeme ho prostě nechat pokojně odejít?“</p>

<p>„Ne!“ Myslel jsem, že ten hlas patří králi Shrewdovi. Po­tom jsem si uvědomil, že to nemůže být pravda. Musel to být Chade, měl podobný hlas jako jeho bratr. „Přiveďte zpátky prince. Je čas.“</p>

<p>Pak jsem na svém těle ucítil princovy ledové ruce, jak je pokládá z obou stran podél rány. „Prostě vejdi Uměním do jeho těla,“ řekl Chade. „Vejdi do něj, podívej se, co je špat­ně, a sprav to.“</p>

<p>„Já nevím jak,“ zopakoval Dutiful, ale měl jsem pocit, že to zkouší. Jeho mysl dorážela na moji jako můra na cylindr lampy. Snažil se vniknout do mých myšlenek, ne do mého tě­la. Chabě jsem ho odstrčil. To byla chyba.</p>

<p>Na okamžik se naše mysli dotkly a spojily. <emphasis>Ne, </emphasis>řekl jsem mu. <emphasis>Ne</emphasis>. <emphasis>Nec</emphasis><emphasis>h mě na pokoji.</emphasis></p>

<p>Sundal ze mě ruce. „Nechce, abychom to dělali,“ prohlá­sil Dutiful nejistě.</p>

<p>„To je mi jedno!“ osopil se na něho Chade. „On nesmí ze­mřít. Já to nedovolím.“ Náhle ta slova zněla hlasitěji, křikl mi je přímo do ucha. „Fitzi, slyšíš mě? Slyšíš mě, chlapče? Já ti nedovolím zemřít, takže bys mohl spolupracovat. Pře­staň se litovat a bojuj o život.“</p>

<p>„Fitzi?“ Dutifulův hlas se zachvěl úžasem a hrůzou.</p>

<p>Otevřela se puklina mlčení. Pak to Chade drsným hlasem vysvětlil: „Narodil se jako bastard, stejně jako já. Je to tako­vý náš starý vtip, to slovo zabolí jen od někoho, na koho se nevztahuje.“</p>

<p>Chabé, Chade. Jak chabé, chtělo se mi říci, Dutiful tě zná až příliš dobře, aby se tím nechal ošálit.</p>

<p>Kdosi mi odhrnul vlasy z čela a vzal mě za ruku. Myslel jsem, že je to šašek. Snažil jsem se sevřít v dlani jeho štíh­lou ruku, abych mu dal nějak najevo, že bych ho poprosil za prominutí, kdybych mohl. Najednou jsem si vzpomněl na všechny lidi, s nimiž jsem se nerozloučil. Hap. Kettricken. Burrich a Molly. Vždycky jsem chtěl, ještě než zemřu, uvést na pravou míru své vztahy s těmi, na nichž mi záleželo. „Panen­ce, matko,“ řekl jsem, ale nikdo mě neslyšel. Možná jsem ta slova ani neříkal nahlas.</p>

<p>„Ukažte mi ten obrázek,“ řekl lord Golden. Pustil moji ru­ku a já se rázem propadl do temnoty. Padal jsem, dokud jsem nezemřel. Z nadýchaného průčelí zasněženého kopce jsem spatřil letní krajinu. Vysokou trávou se mihl šedý záblesk. <emphasis>Nighteyesi! </emphasis>zavolal jsem na něj. Otočil se a pohlédl na mne. Vycenil zuby a tiše zavrčel, varuje mě, abych se vrátil. Sna­žil jsem se jít k němu, ale opět jsem byl tažen zpátky na hla­dinu. Bezmocně jsem sebou zmítal jako ryba na vlasci, ale mé tělo se vůbec nehýbalo.</p>

<p>„…dělal už předtím. Alespoň něco podobného. Byl jsem u toho, když za pomoci Umění vyléčil svého vlka. A před lé­ty jsem se zabýval tím, z čeho se skládá lidské tělo. Já sám vlohy k Umění nemám, ale znám Fi… Toma. Můžete-li po­užít Umění skrze mne, jsem ochoten to podstoupit.“ Šašek byl neoblomný.</p>

<p>„Musím jít na záchod.“</p>

<p>„No tak běž, Thicku, ale vrať se rovnou cestou zpátky. Ro­zumíš mi? Hned potom jdi rovnou cestou zpět.“ V Chadeově hlase jsem slyšel jistou podrážděnost. A nejistotu. „No dobře, čemu to může uškodit? Jen do toho. Zkuste to.“</p>

<p>Poté jsem na zádech ucítil šaškův dotek. Pokud jsem Dutifulovy ruce na své rozpálené kůži vnímal jako studené, pak šaškovy ruce byly jako rampouchy. Jako kdyby mne vyšet­řoval bodající led. Uběhla celá věčnost v očekávání toho obá­vaného, žádaného doteku.</p>

<p>Kdysi dávno mě šašek doprovázel cestou do Hor na vý­pravě, jejímž cílem bylo najít Verityho. Když mi pomáhal pečovat o našeho vyčerpaného krále, v neopatrnosti přišel prs­ty do styku s Verityho rukama, které byly postříbřeny Umě­ním. Tato fyzická manifestace Umění zářila jako rtuť. Pro šaška znamenal kontakt s čirou magií pořádný šok a zůsta­la mu na něj navždy památka. Stříbroskvoucí magické zna­mení na konečcích jeho prstů časem vybledlo, ale stále si za­chovalo takovou sílu, že jsem šaška viděl, jak ji využívá při řezbářské práci. Umožňovala mu, aby důvěrně poznal coko­li, čeho se ty prsty dotkly, ať už dřeva, rostliny nebo zvíře­te. Nebo mě. Před dávnou dobou zanechal otisky svých prs­tů na mém zápěstí. Rukavice lorda Goldena vždy halily jeho prsty poznamenané Uměním, zabraňujíce nechtěnému kon­taktu. Ale nyní byly ruce, které se dotkly kůže na mých zá­dech, obnažené.</p>

<p>Poznal jsem ten okamžik, kdy se jeho tenké prsty potaže­né Uměním dotkly mé kůže. Ten dotek se do mě vnořil, byl jako malé studené břitvy, řezající mnohem ostřeji než meč, který mi porýpal vnitřnosti. Nebyla to ani bolest, ani rozkoš; bylo to spojení, ryzí a prosté, jako kdybychom měli společ­nou kůži. Ležel jsem pod tím pátravým dotykem naprosto nehybně, neměl jsem ani sílu se třást, zatímco jsem se mod­lil, aby nezašel ještě dál. Nemusel jsem se obávat. Cítil jsem v tom doteku šaškovu čest, čest, která se mezi námi skvěla jako pancíř. Zkoumal výlučně mé tělo, ne moje srdce nebo mysl. Tehdy jsem si se strašným pocitem viny uvědomil, jak jsem svými předchozími obviněními tomuto příteli ukřivdil. Nikdy by ode mne nežádal něco, co bych mu nenabídl jako první. Slyšel jsem ho mluvit a ta slova se ve mně rozléhala prostřednictvím Umění, zatímco zvenčí mi omývala uši.</p>

<p>„<emphasis>Vidím to poškození, Chade. Svaly jsou jako přeseknuté provazy, jež se smrskly. A </emphasis>v <emphasis>místě, kde ho ťal meč, jsou hni</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>loba a jed, které mu prosakuji z vnitřností. Jeho krev to roznáší po těle. Toxická není jen tahle rána. Špatnost probles</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kuje celým jeho tělem, jako barvivo šířící se vodou nebo kaz, jenž prostoupil stromem až ke koruně. Přemohlo ho to, Chade. Problém není jen tady, kde čepel vnikla dovnitř, ale i na jiných místech, kde se to jeho tělo samo snaží napravit a mís</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>to toho podl</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>há otravě.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Můžeš to spravit? A můžeš jeho tělo vyléčit?“ Chadeův hlas zněl přidušeně a slabě, ale mohlo to být proto, že šaško­vy myšlenky se rozléhaly jako burácení hromu.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ne. Mohu vidět, co je špatně, jenže vidět poškození ještě neznamená zhojit jej. Není to kus dřeva, takže tu hnilobu ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mohu prostě odříznout od toho, co je zdr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vě.</emphasis><emphasis>“ </emphasis>Šašek zmlkl, ale já jsem cítil, jak s tím mlčením úporně zápasí. Pak hla­sem plným zoufalství řekl: <emphasis>,,Zklamali jsme ho. Umírá</emphasis><emphasis>.“</emphasis></p>

<p>„Ne, ach ne. Ne, můj chlapče, ne, můj Fitzi. Prosím, ne.“ Starcovy ruce, lehké jako lístky, spočinuly na mně. Věděl jsem, jak strašně touží dát mě do pořádku. Pak jako by se je­ho ruce do mě začaly nořit a žár jeho doteku pálil jako lihovi­na tekoucí mými vnitřnostmi. Kdosi vyjekl, a pak jsem cítil, <emphasis>cítil </emphasis>jsem. jak se šaškova mysl spojila s Chadeovou. Spojili se ve mně. Bylo to chabé, tahle snaha použít Umění. Starcův hlas zaskřípěl, když vykřikl: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Dutifule. Podej mi ruku. Půjč mi sílu.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Dutiful se k nim připojil. Vše se tím přerušilo. Světlo ex­plodovalo v temnotu. „Sežeňte Thicka!“ křikl kdosi; nezále­želo na tom. Dlouho jsem padal a přitom jsem se stále zmen­šoval. Slyšel jsem vytí vlků. Bylo stále hlasitější.</p>

<p>Pak jsem si uvědomil světlo. To světlo nebylo žhavé, ale strašně pronikavé. Padal jsem do něj a stal jsem se jím. Jako by vycházelo zevnitř mých očí. Nedalo se mu uniknout. By­lo to světlo, které sežehovalo, ale neosvětlovalo. Nic jsem neviděl. Bylo nesnesitelně zářivé, a potom ta záře prudce zesílila. Vykřikl jsem, celé mé tělo vykřiklo silou světla, kte­ré ve mně vzplálo. Byl jsem jako zlomená končetina jedním trhnutím narovnaná, jako náhle uvolněná přehrazená řeka, jako drsně pročísnutá zcuchaná kadeř. Trhavě mnou proni­kala správnost. Ta léčba byla horší než nemoc. Srdce se mi zastavilo. Hlasy zděšeně křičely. Pak se mé srdce dalo zase prudce do pohybu. Do plic mi vnikl palčivý vzduch.</p>

<p>Prožil jsem okamžik divoké bdělosti, v níž jsem viděl vše, věděl vše. cítil vše. Stáli kolem mě v kruhu. Šašek měl své Uměním potažené prsty přitisknuté na mých zádech. Chade svíral jeho volnou ruku a sám držel v druhé ruce Dutifulovu. Dutiful zase svíral Thickovo boubelaté zápěstí a Thick stál, strnulý a netečný jako socha, nehybný, a přitom hučící jako vatra. Chade měl oči dokořán, bělmo všude po obvodu, a je­ho zaťaté zuby byly obnažené ve sveřepém výrazu radosti. Dutiful měl tvář bílou strachem, oči pevně zavřené. A šašek, šašek se třpytil jako zlato a radost a let skvoucích se draků po čistě modrém nebi. A tentýž šašek najednou vykřikl, za­ječel jako žena: „Přestaňte! Přestaňte! Přestaňte! Je to příliš, zašli jsme příliš daleko!“</p>

<p>Pustili mě. Pádil jsem dál i bez nich. Teď jsem se nemohl zastavit. Jako když záplava blesků pročísne roklinu a sebere všechno popadané dříví i se živými stromy, jež vytrhá z bře­hů, tak jsem pádil. Uzdravení? Nebylo to uzdravení. V uzdra­vení je jemnost, zotavení a čas. Uzdravení, pochopil jsem ná­hle, není něco, co dělá jeden člověk pro druhého. Uzdravení je něco, co dělá tělo samo pro sebe, když obdrží odpočinek, čas a výživu na to, aby to zvládlo. Kdyby člověk zapálil oheň u svých nohou, aby si ohřál ruce, bylo by to něco podobné­ho jako tenhle druh uzdravení. Mé tělo odvrhlo hnijící tkáň a vyčistilo se od otrávených tekutin. Ale nelze odtrhnout ně­co jen tak, aniž byste to nahradili, odněkud se musí vzít stavební prvky na vznik toho nového. Mé tělo kradlo samo so­bě a já jsem cítil, že to dělá, ale nemohl jsem ten proces za­stavit. A tak jsem se stal opět celistvým, ale za cenu síly té celistvosti. Jako když postavíte zeď bez potřebného množ­ství malty, tak byla pro nedostatek materiálu obětována síla. Když bylo vše skončeno a svět kolem mne se vyhřímal do ti­cha, ležel jsem a civěl na ně ze záplavy té špíny a jedu, jichž se zbavilo mé tělo, a neměl jsem ani sílu zamžikat.</p>

<p>Shlíželi na mě, čtyři muži, kteří přestavěli moje tělo. Sta­řec, zlatý lord, princ a idiot, ti všichni na mě zírali a v jejich pohledu se úžas mísil se strachem a uspokojení se přelo s lí­tostí. Tak vznikla Dutifulova koterie, přičemž ubožejší způ­sob spojení pěti lidí jsem si stěží dokázal představit. Od dob Crossfireovy koterie mrzáků svět neviděl tak žalostnou slá­taninu adeptů Umění. Šašek k němu žádné skutečné vlohy neměl, pouze stříbrné stíny na konečcích prstů a vlákno, kte­ré ho tak dlouho spojovalo se mnou a přes které si uvědo­moval Umění. V Thickovi se Umění nakupilo vrchovatě, ne­měl ovšem vědění a ani ambice shromažďovat vědění k jeho správnému upotřebení. Já jsem vlohy měl, ale jako vždycky upadly a potom nečekaně vytryskly, neusměrněné výcvikem a nespolehlivé. A Chade, bohové, pomozte nám všem, obje­vil svůj talent až na sklonku života. Oháněl se jím, jako když chlapec mává dřevěným mečem, aniž by měl ponětí, co do­káže skutečné ostří. Informací a ambicí měl víc než dost a přesto postrádal vnitřní chápání, jímž se vyznačoval Thick. Pouze v našem princi se intelekt a ambice vyvažovaly, ale byl poskvrněný Moudrostí. Zíral jsem na to, co jsem způ­sobil výlučně tím, že jsem málem zemřel, a veškerá odvaha mě opustila. Katalyzátor jen co je pravda. Koterie by měla být schopna v čase nouze poskytovat farseerovskému panovní­kovi sílu. Tahle bez něj vůbec nemohla účinkovat. A měla by být zbudována na přátelství vzájemně vybraných společníků. Tohle připomínalo spíše náhodné setkání pocestných v krč­mě.</p>

<p>Část mého soužení se musela promítnout v mých očích, protože Chade poklekl vedle mé postele a vzal mě za ruku. „To je v pořádku, chlapče,“ řekl konejšivě. „Budeš žít.“</p>

<p>Věděl jsem, že to myslí dobře. Zavřel jsem oči, abych ne­viděl tu škodolibou radost, která se mu zračila ve tváři.</p>

<p>Prospal jsem čtyři dny a čtyři noci. Spal jsem, zatímco oni koupali moje zničené tělo a znovu mě oblékali. Později mi řekli, že v těch dnech jsem pil víno i řídkou kaši. Někdo mě udržoval v čistotě. Nevzpomínám si na to a jsem rád. Možná jsem ve spánku i pil. Později mi řekli, že několikrát za mnou přišla Starling a že dorazil i Wim, který přinesl posilující eli­xír, připravený podle receptu jeho matky. Nikdo z nich mě nesměl vidět. Stydím se říci, že na nic z toho se nepamatuji. Místo toho se mi vybavovaly vzpomínky, o nichž jsem ani nevěděl, že je mám. Běhal jsem se smečkou vlků, sledoval jsem je jako stín z kopce na kopec. Sledoval jsem, jak žijí, a toužil jsem připojit se k nim. Ale vždy mnou kdesi škub­lo nějaké vlákno, které mi připomnělo, že se posléze musím vrátit.</p>

<p>Vzpomínám si však najedno mezidobí. Nějaká žena mi dala ruku kolem ramen, vytáhla mě do sedu a přidržela mi u úst hrnek s teplým mlékem. Teplé mléko mi nikdy nechut­nalo a snažil jsem se odvrátit, když jsem ho ucítil, ale ona se nedala. Buď to vypiješ, nebo se v tom utopíš, jako by říkala, a většinu z toho mi dostala do krku. Teprve když mě položi­la zpátky na polštář, poznal jsem tu sílu vůle, jež vycházela jedině z královny. Otevřel jsem na škvíru oči. „Odpusť,“ zaskuhral jsem, když mi Kettricken otřela rozlité mléko z vou­sů a noční košile.</p>

<p>Usmála se na mě a já spatřil v jejích očích úlevu. „To je poprvé, co jsi v sobě našel sílu dělat potíže. Mám to chápat tak, že se zotavuješ a že brzy budeš zase sám sebou?“ Polo­žila mi tu otázku škádlivě, ale přesto se její slova chvěla úle­vou. Odložila utěrku stranou a uchopila mé ruce do svých. Cítil jsem, jak se moje kosti o sebe třou v jejím jemném se­vření; všechno maso z mých rukou zmizelo a teď vypadaly jako pařáty. Pohled na nejsem nedokázal vystát, ani na něhu v jejím modrém pohledu. Pohlédl jsem mimo ni a zamračil se, poněvadž své okolí jsem nepoznával. Ona sledovala můj pohled. „Změnila jsem to tu,“ řekla. „Nemohla jsem strpět, abys tu ležel v takové cele jako předtím.“</p>

<p>Na podlaze byla tlustá horská předložka. Já jsem ležel na nízkém lehátku, zatímco má vznešená královna seděla s no­hama zkříženýma na nadýchaném polštáři na podlaze vedle mě. Na spirálovitém stojanu v koutě jsem viděl řady tlustých navoněných svíček, které místnost ohřívaly a osvětlovaly. Na prádelníku se zásuvkami, se zdobně vyřezávaným průčelím, stál půvabný džbán a mísa na vodu. Pod džbánkem jsem za­hlédl krajkový lem nějaké tkaniny. Na nízkém stolku vedle postele byl odložený prázdný hrnek a miska s natrhaným, ve vývaru máčeným chlebem. Při té vůni jsem ucítil hlad. Kettricken musela vidět, že můj zrak zbloudil směrem k misce, protože ji okamžitě vzala a nabrala mi lžíci.</p>

<p>„Myslím, že se dokážu nakrmit sám,“ řekl jsem spěšně. Zkusil jsem se posadit a zahanbilo mě, že potřebuji její po­moc. Když jsem seděl, vzal jsem na vědomí tapiserii visící na zdi naproti mně. Byla čerstvě vypraná a vyspravená, ale shlí­žel na mě jako vždycky vytáhlý král Wisdom, jenž právě uza­víral dohodu s Elderlingy. Ve tváři se mi musel zračit šok, protože Kettricken se usmála a řekla: „Chade říkal, že tě to překvapí a že budeš mít radost. Mně ta tapiserie připadala tak trochu deprimující, jenže on říkal, že ji máš v oblibě už z dřívějška.“</p>

<p>Tapiserie zabírala celou zeď. A stejně jako v dobách, kdy visívala na zdi v mém dětském pokoji, zasáhla mě nyní i je­jí úděsnost. A ten staroch velmi dobře věděl, že mi nahání takovou hrůzu. Navzdory mé slabosti mne jeho drsný žert po­hnul k úsměvu. Přesto jsem se ohradil: „Ale vždyť tato míst­nost by se měla udržovat jako obyčejná komnata sloužícího. Když pominu její velikost a absenci oken, vybavilas ji jako pro prince.“</p>

<p>Kettricken vzdychla. „Chade mi to vyčetl také, ale já jsem to odmítla poslouchat. Už tak je dost špatné, že musíš churavět v tak stísněné a temné komnatě. Nedovolím, aby byla ještě nuzná a studená.“</p>

<p>„Ale i tvoje komnata je prostá a skromná, zařízená v hor­ském stylu. Já nech —“</p>

<p>„Až na tom budeš tak dobře, abys mohl přijímat návště­vy, pak to můžeš nechat dát všechno pryč, budeš-li chtít. Ale prozatím se ti postarám o pohodlí. Ve stylu Šesti vévodství.“ Řekla to přísně, ale potom vzdychla. „Jako obvykle se to vy­světlilo za pomoci lži. Lord Golden odmění svého sluhu za věrnost. Takže to toleruj.“</p>

<p>Její tón nepřipouštěl žádné argumenty. Podepřela mě pol­štáři a já jsem pojedl namočený chleba. Snědl bych i víc, ale ona mi prázdnou misku vzala a řekla, ať se zotavuji pomalu. A pak na mě náhle dolehla únava. Lehl jsem si zpátky, zmo­žený únavou, ale překvapený tím, že necítím žádnou bolest. A vzápětí jsem si uvědomil, že ležím na zádech. Můj výraz se musel změnit, protože Kettricken se mě úzkostlivě zepta­la, jestli jsem v pořádku.</p>

<p>Překulil jsem se na bok a sáhl si opatrně na záda. „Necí­tím tam žádnou bolest,“ řekl jsem jí.</p>

<p>Obvazy byly pryč.</p>

<p>Nahmatal jsem hladkou kůži, pak výstupky páteře a žeb­ra, která mi lezla zpod kůže jako vyhladovělému psu. Začal jsem se třást a jektat zuby. Kettricken mě zavinula do pokrý­vek. „Rána je dočista pryč,“ vykoktal jsem ze sebe.</p>

<p>„Ano,“ přitakala. „Kůže se zacelila a zhojila. Po bodnutí mečem není ani památky. A právě proto k tobě nepouštíme žádné návštěvy. Lidé by se tomu určitě divili, a taky by žasli nad tím, že jsi vyzáblý a vyčerpaný jako po dlouhodobé ne­moci.“ V tu chvíli se odmlčela a já si myslel, že k tomu ješ­tě něco řekne, ale neřekla. Láskyplně se na mě usmála. „Teď si s ničím nedělej starosti. Potřebuješ odpočívat, Fitzi, a ne se znepokojovat. Odpočívej, jez a brzy budeš zase čilý ja­ko veverka.“ Královna se dotkla mé zarostlé tváře a poté mi uhladila vlasy.</p>

<p>V mysli se mi pojednou vyrojilo na tisíc otázek. „Ví Hap o tom, že jsem v pořádku? Přišel sem za mnou? Dělá si sta­rosti?“</p>

<p>„Psst. Nejsi v pořádku, teď ještě ne. Hap sem přišel, jen­že my jsme usoudili, že bude nejlepší, když tě neuvidí. Lord Golden s ním promluvil a ujistil ho, že se zotavíš a že máš tu nejlepší péči. Řekl mu, jak velmi je rád. že se Tom Badgerlock snažil bránit jeho cennosti za takovou cenu, a slíbil Hapovi, že pokud bude během tvého zotavování něco potře­bovat, má o tom dát vědět lordu Goldenovi. A přišla tě na­vštívit nějaká žena jménem Jinna, ale tu jsme rovněž nepus­tili.“</p>

<p>Chápal jsem, že je to rozumné. Hapa a Jinnu by můj sou­časný vzhled šokoval, ale doufal jsem, že si můj chlapec ne­dělá příliš velké starosti. A potom, jako by se otevřela něja­ká brána, na mě zaútočily všechny moje další otázky. „Byli tam kromě Laudwina a Padgeta i další Piebaldové? A Henja.</p>

<p>Viděl jsem tam Henju, a nemyslím si, že by to byla shoda náhod. A získal jsem dojem, že Civilova matka žije pod ne­ustálou hrozbou. Chade by měl někoho pověřit, aby jí po­mohl. A je tu ještě ten zvěd, který zavedl Thicka za Laudwinem. Chade musí —“</p>

<p>„Ty musíš odpočívat,“ řekla rázně. „Tím vším se teď za­bývají jiní.“ Vzápětí ladně vstala. Potřebovala jen dva kroky k tomu, aby přešla moji malinkou komnatu. Sfoukla všech­ny svíčky až na jednu a tu vzala ze stojanu. Uvědomil jsem si, že moje královna je jen v noční košili a županu. Vlasy jí splývaly v tlustém zlatém copu po zádech.</p>

<p>„Je noc,“ řekl jsem přihlouple.</p>

<p>„Ano. Je hluboká noc. Teď už musíš spát, Fitzi.“</p>

<p>„Co tady děláš tak pozdě v noci?“</p>

<p>„Bdím nad tvým spánkem.“</p>

<p>To mi nedávalo smysl. Přece mě záměrně vzbudila. „Ale co to mléko a ten chléb?“</p>

<p>„Poslala jsem pro ně svoje páže, kterému jsem řekla, že nemůžu spát. Protože, abych pravdu řekla, nemůžu. A pak jsem je zanesla sem, tobě.“ Znělo to, skoro jako by se bráni­la. „Na všech těch špatných věcech, které tě potkaly, je něco dobrého. Živě mi to připomnělo, kolik ti dlužím a jak velmi si tě cením.“ Na okamžik ke mně sklopila zrak. „Kdybych o tebe přišla,“ řekla zdráhavě, „pozbyla bych jediného člo­věka, který zná můj úplný příběh. Jediného, kdo se na mě dí­vá a ví, čím vším jsem se svým králem prošla.“</p>

<p>„Ale vždyť u toho byla i Starling. A lord Golden.“</p>

<p>Zavrtěla hlavou. „U všeho ne. A nikdo z nich ho nemilo­val tak jako my dva.“ Pak se se svíčkou v ruce shýbla a po­líbila mne na čelo. „Běž spát, FitzChivalry.“ Když mi potom vtiskla polibek na ústa, bylo to, jako kdyby dlouze pila vodu, a já jsem věděl, že ten polibek nepatří mně, ale muži, kterého jsme oba ztratili. „Odpočívej a nabírej znovu síly,“ napo­menula mne, potom vstala a tajnými dveřmi odešla. Hrnek a misku vzala s sebou, takže tu po ní nezůstalo nic než její vůně, vznášející se ještě chvíli uprostřed tmy. Vzdychl jsem a ponořil se do spánku, sice hlubokého, ale jinak skoro nor­málního.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>4 Rekonvalescence</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Svědecké kameny stoji na útesech nedaleko hradu Buckkeep stejně dlouho, jako existuje s</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>motný hrad, a možná i déle. Vysoké a černé, tyto čtyři kameny se tyčí ve čtverci ze skal</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>naté země. Buďto čas, anebo ruce lidí </emphasis><emphasis>ohladily</emphasis><emphasis> značky, které kdysi krášlily každou ze stran stojícího Kamene. Tyto runy jsou teď nečitelné. Sám k</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>men se velmi podobá černým ku</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sům, z nichž je vystavěn hrad Buckkeep, až na stříbrná vlák</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>na, která </emphasis><emphasis>protkávají</emphasis><emphasis> každý pilíř jako kazy v jeho struktuře. Nikdo neví, odkud se vzala tradice vzývání Kamenů, aby do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>svědčily buď přísahu, či potvrdily pravdivost něčího prohlá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šení. Čas od času se před Svědeckými kameny odehrávají souboje, ve víře, že odvolání se na jejich přítomnost umožni zvítězit bojovníkovi, jehož věc je správná. K prostoru upro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>střed této čtveřice se váže mnoho pověr. Někteří říkají, že ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>plodná žena tu může počít dítě; jiní zase, že žena zde může požádat Kameny, aby jí odňaly to, co roste v jejím lůně.</emphasis></p>

<p>LADY CLARINE. „ZVYKY ŠESTI VÉVODSTVÍ“</p>

<p>•    •    •</p>

<p>Druhý den jsem vstal ze svého lože. Ve tmě svého zavře­ného pokoje jsem udělal tři kroky k prádelníku. Potom jsem spadl a nemohl jsem v sobě najít sílu, abych vstal. Tiše jsem ležel a odhodlával se, že nebudu volat o pomoc, nýbrž po­čkám, dokud v sobě neseberu sílu, abych se vrátil do poste­le. Ale takřka vzápětí se dveře mého pokoje otevřely a do­vnitř vtrhli světlo, vzduch a lord Golden. Rýsoval se vstoje na prahu a shlížel na mne s aristokratickou nelibostí. „Tome, Tome,“ řekl a přitom vrtěl hlavou. „Musíš být pořád tak pro­tivně paličatý? Hybaj zpátky do postele, dokud lord Chade neřekne, že z ní můžeš ven.“</p>

<p>A jako vždy mě zaskočila síla, která se odkudsi vzala v je­ho štíhlém těle. Nepomáhal mi na nohy, ale celého mě zvedl a položil mě zpátky na postel. Zašmátral jsem po pokrývce. On ji popadl za cíp a přehodil ji prese mne. „Nemůžu tu celé dny jen tak ležet,“ stěžoval jsem si.</p>

<p>Lord Golden se zatvářil pobaveně. „Raději bych tě viděl, jak zkoušíš dělat něco jiného, neboť očividně nemůžeš. Ne­chám dveře otevřené, abys tu měl trochu světla. Chceš tu ne­chat i svíčku?“</p>

<p>Zavrtěl jsem zvolna hlavou, zchlazený jeho neosobním, ač laskavě tolerantním chováním. Odešel z mého pokoje, ale dveře zůstaly otevřené. Mohl jsem vidět, jak v jeho úhledně vymeteném krbu hoří oheň. Posadil se zpátky ke svému psa­címu stolku a vzal opět do ruky brko. Začal energicky škrá­bat po papíře.</p>

<p>Po chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a na lordovu vý­zvu, ať vstoupí, vešel jeho sluha Char, který nesl podnos se snídaní. Položil podnos na stůl a všechno pečlivě vyskládal. Když skončil, na podnose zůstalo jen několik misek a hrnek. Vzal podnos a vykročil k mým dveřím, ale lord Golden, aniž vzhlédl od psaní, mu nařídil: „Nech to na stole, Chare.“ Chlapec odešel a lord Golden stále pokračoval v psaní. Krátce nato se ozvalo další klepání. Chlapec tentokrát přinášel věd­ra s vodou. Nějaký muž, který ho doprovázel, měl plnou ná­ruč dříví. Lord Golden si jich vůbec nevšímal, zatímco plni­li své úkoly. Když oba odešli, vzdychl, vstal od stolu, přešel ke dveřím a zavřel je na zástrčku. Potom ke mně znovu pro­mluvil.</p>

<p>„Najíš se ve svém pokoji, nebo u stolu, Tome?“</p>

<p>Místo odpovědi jsem se na posteli posadil. V nohách po­stele leželo přehozené nové modré vlněné roucho. Přetáhl jsem si ho přes hlavu a poté jsem vstal. Nízká postel mi to ztížila víc, než by se hodilo, a já jsem nějakou chvíli jen ti­še stál a motala se mi hlava. Poté jsem opatrně vykročil smě­rem ke stolu. Na prahu jsem se zastavil a přidržel se zárubně, abych nabral dech, potom jsem pokračoval v chůzi. Lord Golden se již usadil za stolem a sundával poklice z misek, které mu chlapec na stole rozestavil. Já jsem se po chvíli se­sul na židli naproti němu.</p>

<p>Dali mi jídlo jako pro invalidu, masový vývar, řídkou ka­ši a chléb namočený v mléce. Na straně stolu, kde seděl lord Golden, jsem viděl míchaná vejce a klobásy, chléb, máslo a marmelády a všechno ostatní, nač jsem měl chuť. Na chvíli jsem na něj dostal absurdní vztek. Pak jsem snědl všechno, co mi dali, a spláchl jsem to šálkem vlažného heřmánkové­ho čaje. Potom jsem vstal a šel zpátky do postele. Nevymě­nili jsme si jediné slovo. Nuda mne po chvíli otupila natolik, že jsem usnul.</p>

<p>Probudily mě tlumené hlasy. „Takže už je na tom tak dob­ře, aby vstal a najedl se?“ zeptal se Chade.</p>

<p>„Jen taktak,“ odvětil lord Golden. „Raději postupovat po­malu. Nemá žádné rezervy sil, z nichž by mohl čerpat. Ale když mu zadáte úkoly, přesto —“</p>

<p> „Jsem vzhůru,“ zvolal jsem. Vyšlo to ze mě jako zaskuhrání. Odkašlal jsem si a zkusil to znovu: „Chade, jsem vzhů­ru.“</p>

<p>Rychle přešel ke dveřím mého pokoje a vrhl na mne do­vnitř úsměv. Bílé vlasy mu v blyštivých kadeřích jen záři­ly a zdál se být plný života a síly. S opovržením pohlédl na Kettrickenin polštář vedle mé postele. „Dovol, abych si vzal židli, chlapče. Posadím se a trochu si popovídáme. Vypadáš už mnohem lépe.“</p>

<p>„Můžu i vstát.“</p>

<p>„Vážně? Ach. Dobře, chyť se mé ruky a pojď nahoru. Ne, dovol, abych ti pomohl, nebuď tak paličatý. Nesedneme si k ohni?“</p>

<p>Takhle ke mně mluvil, jako kdybych byl trošinku zaosta­lý. Vzal jsem to tak, že o mě má starost, a nechal ho, aby mě za chůze podpíral. Svezl jsem se na jednu z polstrovaných židlí postavených před krbem. Chade se s povzdechem po­sadil na druhou. Podíval jsem se po šaškovi, ale lord Golden se už zase pilně činil u svého stolu.</p>

<p>Chade se na mne usmál a natáhl si nohy směrem k ohni. „Jsem tak rád, když vidím, že se ti vede dobře, Fitzi. Docela jsi nás vyděsil. Museli jsme v sobě sebrat všechny síly, aby­chom tě stáhli zpátky.“</p>

<p>„A právě o tom si musíme promluvit,“ řekl jsem mu váž­ně.</p>

<p>„Ano, ale teď ještě ne. Prozatím musíš dělat vše pomalu a nepřetěžovat se. Především potřebuješ spánek a jídlo.“</p>

<p>„Opravdové jídlo,“ podotkl jsem rázně. „Maso. Z té břečky, kterou mi přinesli dnes ráno, žádnou sílu nezískám.“</p>

<p>Chade pozvedl obočí. „Jsme trochu nabručení, no ne? Inu, to se dalo čekat. Dohlédnu na to, abys v poledne dostal ma­so. Bylo jen potřeba, abys nám řekl, že už jsi na to připraven. Ostatně od doby, co jsme tě přinesli domů, jsi až done­dávna vůbec nemluvil, pokud jsem dobře slyšel.“</p>

<p>Bylo to ode mne nerozumné, ale cítil jsem, jak ve mně sílí hněv. Do očí mi vhrkly slzy. Odvrátil jsem se od něj, abych se opanoval. Co se to se mnou dělo?</p>

<p>Chade promluvil, jako by odpovídal na mou myšlenku: „Fitzi. Chlapče. Moc toho od sebe ještě nečekej. Viděl jsem tě prožívat hodně těžkých období, ale tohle je přesto nejhor­ší z nich. Dopřej své mysli i svému tělu čas na zotavenou.“</p>

<p>Nadechl jsem se, abych mu oznámil, že jsem v pořádku. Místo toho jsem řekl: „Čekal jsem, že tam umřu. V osamění.“ A mé nepříjemné vzpomínky na pobyt ve vězení mne opět zaplavily. Vybavil jsem si svoji hrůzu i zoufalství a pocítil jsem vztek, že tyto vzpomínky musím snášet. Oni mě tam ne­chali. Chade, šašek, Kettricken, Dutiful – ti všichni.</p>

<p>„Bál jsem se téhož,“ pravil Chade tiše. „Byla to těžká do­ba pro nás pro všechny, ale nejhorší pro tebe. Přesto, kdybys mě uposlechl —“</p>

<p>„No jistě, byla to všechno jenom moje chyba. Vždycky to tak je.“</p>

<p>Lord Golden prohodil k Chadeovi přes rameno: „Nedá se s ním mluvit, když je na tom takhle. Ještě ho víc rozčílíte. Nejlepší bude, když to teď necháte být.“</p>

<p>„Buď zticha!“ zařval jsem na něj, jenže hlas se mi při dru­hém slově zlomil v zaskuhrání. Chade na mne pohlédl s ně­mou výčitkou a obavou v očích. Přitáhl jsem si kolena k hru­di, takže jsem na židli seděl schoulený do klubíčka. Přitom jsem těžce, přerývaně dýchal. Otřel jsem si rukávem oči. Ne­budu plakat. Oni čekají, že se sesypu, ale já se nesesypu. Byl jsem nemocen a prožil jsem ošklivý šok. To je vše. Zhlubo­ka jsem se nadechl, abych se uklidnil. „Jen se mnou mluv,“ naléhal jsem na Chadea. Spustil jsem rozechvělé končetiny ze židle a spočinul chodidly opět na podlaze. Strašně mi va­dilo, že mne přemohla taková slabost. „Pověz mi, co se to dě­je, aniž bys mě nutil klást všechny ty pitomé otázky. Začni s Civilem.“</p>

<p>Chade si ztěžka povzdechl. „Nemyslím, že je to rozum­né.“ Už jsem se chtěl ohradit, jenže on pozvedl ruku. „Nic­méně ti v tomto vyhovím. No dobře. Civil. Dostal se ke své­mu koni a vrátil se co nejrychleji na hrad Buckkeep, aniž na sebe upoutal pozornost. Když se potom dostal k Dutifulovi, stěží ze sebe vysoukal slovo, jak byl přidušený. Ale vysvět­lil to tak, že sluha lorda Goldena ho ve městě Buckkeep za­chránil před vrahy. Aspoň tolik toho řekl Dutifulovi. Princi to stačilo, aby s tím šel za mnou, a já jsem uvedl do pohybu další páky.“</p>

<p>Odkašlal si a pak připustil: „Najít tě nám trvalo déle, než by mělo. Nečekal jsem, že budeš zabíjet, ani jsem si nemys­lel, že by ses nechal zaživa dopadnout městskou stráží. Ale když jsem se dozvěděl, že jsi byl zatčen a obviněn, urychle­ně jsme k tobě do cely poslali muže. Naneštěstí tě mezitím prohlédl lékař, a tak jsem tam nemohl poslat vlastního. Ten seržant nadělal kolem tvého propuštění spoustu cavyků. Měl jasno v tom, že jsi ty tři muže zabil, a dík nějaké rvačce, do které ses předtím zapletl, na tebe pohlížel jako na výtržní­ka. Lord Golden si musel třikrát stěžovat, že mu chybí mě­šec, než někoho ze strážných napadlo prohledat Laudwinovu chatrč, kde ho našel. Já jsem mezitím zajistil svědka, jenž potvrdil, že jsi bitku nezačal. Víc jsem to popostrčit nemohl. V době, kdy si ten seržant dal dohromady, že jsi bránil maje­tek svého pána před zloději, a vydal tě nám, nechybělo mno­ho, aby bylo pozdě.“</p>

<p>„Hlavně že jsi je popostrčil,“ řekl jsem tvrdě. Já jsem tam v osamění a zimě umíral, a on je „popostrkoval“.</p>

<p>„Královna chtěla udělat víc. Chtěla tam dolů prostě poslat svoji stráž a vytáhnout tě z cely. Ale to jsem nemohl dovo­lit, Fitzi. Ano, protože tu byli další Piebaldové. Den poté, co jsi zabil Laudwina, se na několika místech objevily vyvěše­né svitky, které hlásaly, že Laudwine a Padget byli nadaní Moudrostí a že lidé najatí královnou je oba zabili i s jejich spřízněnými zvířaty. Text potom zesměšňoval proklamovaný královnin záměr, že učiní přítrž pronásledování Moudrých. Varoval všechny ze Staré krve, ať nejsou tak hloupí, aby jí důvěřovali a dostavili se na její shromáždění Staré krve. „A končil slovy, že ona a její pochopové zabijí každého, kdo se pokusí říci pravdu: že její vlastní syn je nadaný Moud­rostí.“ Na chvíli se odmlčel. „Takže teď už to chápeš. Musel jsem tě tam nechat. Nechtěl jsem, Fitzi. Ale to ti přece ne­musím říkat.“</p>

<p>Zabořil jsem tvář do dlaní. Ovšem. Měl jsem Chadea upo­slechnout. Jen jsem to tím uspíšil. „Myslím tedy, že jsem je měl nechat, aby Civila zabili. A pak utéct a vraždu nahlásit.“</p>

<p>„To by byla jedna možnost,“ souhlasil Chade. „Ale mys­lím, že by tím utrpěl tvůj vztah s Dutifulem, i kdybys mu za­tajil, žes mohl smrti jeho přítele zabránit. A teď si myslím, že už to pro dnešek stačí. Hybaj zpátky do postele.“</p>

<p>„Ne. Alespoň to dopověz. Cos udělal s těmi svitky, které obviňovaly Dutifula?“</p>

<p>„Co jsem s nimi udělal? Nic, samozřejmě. Ignorovali jsme je jako směšné pomluvy. A dávali jsme si velký pozor, aby nevznikl dojem, že se královská rodina zajímá o sluhu lorda Goldena uvězněného v cele. Městská stráž měla svého vra­ha. Nyní bylo zapotřebí dát průchod spravedlnosti. Vyvěše­ná obvinění byla směšná, jen čísi zbrklý pokus očernit prin­covo dobré jméno. Byla dvojnásob směšná s ohledem na to, že na princi byly stále vidět hluboké šrámy způsobené loveckou kočkou jeho přítele. Je přece jasné, že lovecké zvíře by na Moudrého nezaútočilo. Všichni vědí, jakou moc mají nad zvířaty lidé s Moudrostí. A tak dále. V pravý čas se ukázalo, že ti mrtví nebyli nic než obyčejní lapkové. To, co se stalo, nemělo nic společného s Moudrostí, a královská rodina se do toho rozhodně nevměšovala. Lupiče zabil dobrý sluha, který chránil majetek svého pána.“</p>

<p>„Takže. Tys mě tam musel nechat hnít kvůli tomu obvi­nění z Moudrosti.“ Snažil jsem se, aby moje slova vyzněla smířlivě. Zčásti jsem to chápal. A zčásti jsem ho za to nená­viděl.</p>

<p>Při mých slovech sebou trhl, ale přikývl. „Je mně to líto, Fitzi. Neměli jsme na výběr.“</p>

<p>„Já vím. A navíc jsem si to přivodil já sám svým počíná­ním.“ Pokoušel jsem se skrýt hořkost v hlase a málem se mi to podařilo. Pojednou jsem byl hrozně unavený, ale potřebo­val jsem se dozvědět ještě něco. „A co Civil?“</p>

<p>„Jakmile jsem zjistil, kdo je mrtev, věděl jsem, že ho mu­sím vyslechnout. Všechno jsem to z něho vyždímal. A zjis­til jsem taky, co ho k jeho činu dohnalo. Jeho matka se zabi­la, Fitzi. Poslala chlapci dopis, v němž ho prosila za odpuštění a uvedla, že za dané situace už nemůže dál žít. Že nemůže žít s tím, aby jí on musel kupovat bezpečí, i když to byl jen falešný azyl, kde ji ti muži mohli libovolně zneuctít.“</p>

<p>Udělalo se mi zle z té ohavnosti, kterou mi naznačil. „Tak­že Civil měl v úmyslu nechat se od nich zabít.“</p>

<p>„Jeho matka byla po smrti. Myslím si, že on chtěl zabít je a že mu bylo jedno, jestli při tom sám zemře, ale ani pořád­ně nevěděl, jak začít. Byl plný vznešených ideálů o soubojích a čestných výzvách. Laudwine mu ani neposkytl šanci dožadovat se svého práva na souboj.“</p>

<p>„A co teď s Civilem bude?“</p>

<p>Chade se nadechl. „Je to složité. Dutiful trval na tom, že až ho budu vyslýchat, bude s ním. Civil je teď Dutifulův člo­věk, srdcem i duší. Jeho princ ho přede mnou ubránil. Když už musí mít ve svých službách někoho z Moudrých, alespoň jsme se podívali na zoubek tady tomuhle. Princ je zcela pře­svědčen, a já skoro také, že Bresingové jednali pod nátla­kem. Pokud byl Civil vůči Piebaldům někdy nějakým způso­bem loajální, pak sebevražda jeho matky a jejich předchozí chování mu to vyhnaly z hlavy. Nenávidí je víc, než jsme kdy měli důvod my. Piebaldové přinutili lady Bresingu, aby princi darovala tu kočku, pod pohrůžkou, že odhalí jejího sy­na a ji jako Moudré. Když to ale učinila, měli ji dočista v hrs­ti. Byla nejen poskvrněná Moudrostí, ale navíc se dopusti­la zrady na princi. Piebaldi je separovali, oddělili matku od syna. Civil byl poslán na Buckkeep. Nařídili mu, ať udržuje svůj vztah s princem, aby ho vtáhl hlouběji do područí Moud­rosti a aby ho špehoval. Slíbili mu, že pokud v tom setrvá, bude jeho matka v bezpečí. Její dům, Galekeep, se pro ni stal vězením. Piebaldové se začali brzy chovat stále lačněji. Na­před to byl její domov, její vinný sklep a její bohatství. Ale kdyby je zde neubytovala, ohrozili by jejího syna. Nakonec se někteří muži evidentně ukojili na lady osobně. Nedokáza­la s tím žít. Myslím si, že podcenili sílu její vůle – i jejího syna.“ Byl to hnusný příběh, který mi vzal poslední zbytky iluzí. Ale nemohl jsem se jím dlouho zabývat. Měl jsem na­léhavější starosti.</p>

<p>„A co Henja? Řekl ti princ, že jsem ji viděl?“</p>

<p>Jeho tvář pojednou zvážněla. „Řekl. Ale… není možné, že ses mýlil? Protože mí zvědové se o ní ve městě vůbec nedoslechli.“</p>

<p>Přinutil jsem soustředit svou mysl na tu letmou vzpomín­ku. „Byl jsem raněný a byla tma. Ale… nemyslím si, že jsem se mýlil. A. jsem zcela přesvědčen, že je to táž žena, která by­la i u výslechu Thicka. Nabídla Padgetovi a Laudwinovi zla­to za šaška a za mne… mám ten dojem. Bylo těžké vyvodit, co se od nich vlastně pokouší koupit. Laudwine ji neměl rád. Zdá se, že je do toho všeho nějak zapletena.“</p>

<p>Chade pozvedl rozevřenou dlaň. „Pokud ano, pak za sebou dobře zametá stopy. Ve městě Buckkeep jsem po ní nenalezl ani náznak stopy.“</p>

<p>To byla jenom malá útěcha. Jeho zvědové neobjevili ani Laudwina. Tu stížnost jsem si ponechal pro sebe.</p>

<p>„Pořád máme piebaldovského zvěda tady na Buckkeepu. Toho muže, který odvedl Thicka k Laudwinovi.“</p>

<p>Chadeův hlas zněl neutrálně: „Civilův čeledín měl velmi nešťastnou nehodu. Byl nalezen mrtvý v kóji jednoho hřeb­ce, ukopaný k smrti. Proč do té kóje vůbec šel, to je záhada.“</p>

<p>Přikývl jsem. Další rozuzlené vlákno. „A co Civilova mat­ka a jejich majetky?“</p>

<p>Chade pohlédl stranou. „Den po tvém uvěznění se nám do­nesla tragická zpráva. Lady Bresinga zemřela na otravu jíd­lem. Mnoho hostů a sluhů zemřelo spolu s ní. Bylo to strašně smutné, ale ani náznakem ostudné nebo skandální. Její tělo objevili jako první, ale za pár dní přepadla nevolnost i ostat­ní a brzy skonali. Slyšel jsem něco o zkaženém rybím mase. Tělo lady Bresingy bylo posláno domů k její matce, za úče­lem pohřbení. Civil se nyní účastní této smutné povinnosti. Princ Dutiful s ním poslal svoji čestnou stráž, jako symbol vy­soké úcty, kterou k němu chová. Civil je srozuměn s tím, že až se vyřeší všechny náležitosti, vrátí se na Buckkeep, aby na hradě zůstal, dokud nedosáhne plnoletosti. Galekeep bu­de zatím uzavřen, ačkoli paní královna tam poslala Civilův personál a majordoma, aby o sídlo v jeho nepřítomnosti pe­čovali.“</p>

<p>Zvolna jsem pokýval hlavou. Princ možná nazýval Civila svým přítelem, ale Civil bude v příštích několika letech Chadeovým dobře zaopatřeným a hýčkaným vězněm. Vskutku vhodné řešení. Mohl to vnímat jako ochranu či jako uvězně­ní. Všechno bylo precizně zařízeno. Říkal jsem si, jestli la­dy Rosemary neměla náhle důvod navštívit svého přítele na Galekeepu nebo jestli tam ty lidi otrávil nějaký zvěd, které­ho Chade poslal místo ní. Pro Rosemary by však bylo obtíž­né cestovat s těmi popáleninami, k nimž nedávno přišla. Pak jsem náhle stočil zrak k Chadeovi. S tázavým výrazem můj zkoumavý pohled opětoval. Předklonil jsem se, a ještě než se stačil odtáhnout, dotkl jsem se jeho tváře. Žádné líčidlo mi na prstech neulpělo. Zdravá, růžová kůže. Ani stopy po hojí­cích se popáleninách.</p>

<p>„Och, Chade,“ pokáral jsem ho a hlas se mně v úleku za­chvěl. „Dávej si pozor, člověče! Jdeš do toho poslepu a ni­kdo z nás neví, za jakou cenu. Nikdo z nás.“</p>

<p>Povolil si nepatrný úsměv. „O cenu se pramálo starám, když už dobře vím, jaký bude přinos. Mé popáleniny se zho­jily. Poprvé za ty roky mohu chodit zcela bez bolestí v kole­nou a kyčlích. V noci bezbolestně spím. Dokonce i jasněji vidím.“</p>

<p>„Tos nedokázal sám.“</p>

<p>Pohlédl na mě, odmítaje odpovědět, ale já jsem odpověď již znal.</p>

<p>„Ty odčerpáváš Thickovi sílu,“ obvinil jsem ho hlubokým hlasem.</p>

<p>„Jemu to nevadí.“</p>

<p>„Nevíš, jaká to obnáší nebezpečí. Ani on ta rizika nechá­pe.“</p>

<p>„A ani ty!“ odvětil zostra. „Fitzi, jsou chvíle, kdy je třeba být opatrný, a chvíle, kdy je třeba být odvážný. Přišel čas, abychom ta rizika podstoupili. Musíme zjistit vše, co Umě­ní opravdu dokáže. Až princ vyrazí na výpravu, aby zabil Icefyrea, ty půjdeš s ním. A v tu dobu musíš znát schopnosti, jež Umění nabízí, a musíš být schopen těmi silami vládnout. Tohleto,“ – a přitom se důkladně poplácal po tváři – „to je zá­zrak a div. Kdybychom to měli k dispozici, když Shrewd churavěl, nebyl by nikdy zemřel. Jen pomysli, co by to bylo znamenalo!“</p>

<p>„Ano, pomysli,“ opáčil jsem. „Představ si Shrewda, kdy­by byl pořád naživu a vládl tady. Potom se zeptej sám sebe, proč to tak není? Poněvadž ho neučil Galen. Jeho mistryní Umění byla Solicity. Nemůžeme tedy předpokládat, že vě­děl o Umění mnohem více než my? Možná i to, jak si pro­dloužit život? Tak si položme otázku, proč to neudělal? Proč to neudělala ani sama Solicity? Co když věděli, že se k to­mu pojí jistá cena, cena příliš vysoká na to, aby ji člověk za­platil?“</p>

<p>„A co když pouze postrádal koterii, která by mu v jeho úsilí pomohla,“ oponoval mi Chade.</p>

<p>„Kdyby to tak bylo, mohl by přece použít Galenovu kote­rii.“</p>

<p>„Pchá! Ty to ale nevíš, nevím to ani já. Proč musíš být ta­kový pesimista? Proč musíš vždycky předpokládat to nej­horší?“</p>

<p>„Možná jsem se naučil opatrnosti od jednoho moudrého starého muže. Od starého muže, který se teď chová pošeti­le.“</p>

<p>Chadeovi zrudly líce. Oči se mu zablýskly hněvem. „Ty nejsi sám sebou. Neboje to možná ještě horší. <emphasis>Ty jsi </emphasis>sám se­bou. Poslouchej mě, ty štěně. Díval jsem se, jak můj bratr umírá. Díval jsem se, jak se král Shrewd scvrkává – a byl jsem po jeho boku v oněch dnech, kdy ani nevěděl, že blouzní, stejně jako ve dnech, kdy si byl slabosti svého těla a své mysli vědom a styděl se za to až k pláči. Nevím, které ty dny pro mne byly horší. Kdyby ovládal Umění natolik, aby to změnil, byl by to udělal, bez ohledu na to, kolik by to stálo. Jsou to informace o Umění, které jsme ztratili. A já je hod­lám získat zpátky. A použít.“</p>

<p>Podle mě čekal, že se na něj s křikem osopím. I já jsem to napůl čekal, a možná bych to udělal, kdybych necítil tako­vou směsici slabosti, zoufalství a strachu. Chade mě nedáv­no zle vyděsil, když mu začalo chřadnout zdraví a mysl, a já jsem se bál, že by mohl přijít o své bohatství v podobě in­formací a konexí. Když nyní sálal zdravím a z očí mu sršely blesky, vyděsil mne též. Tuto stránku jeho osobnosti jsem znal, věděl jsem, že vždycky prahl po ovládnutí Umění. Ale nikdy jsem netušil, že budu s touto lačností takhle konfron­tován. Dvakrát jsem se hlouběji nadechl a tiše jsem pravil. „A je opravdu na tobě, abys toto rozhodnutí učinil?“</p>

<p>Čelo se mu zkrabatilo. „Co tím myslíš? Kdo jiný by ho měl učinit?“</p>

<p>„Třeba by měl mistr Umění povědět, jak se má Umění na Buckkeepu praktikovat. Zvláště v řadách nezkušených stu­dentů.“ Přísně jsem se střetl s jeho pohledem. Ve skutečnos­ti to byl on, kdo mě dotlačil k tomu, abych tuto odpovědnou funkci přijal. Říkal jsem si, jestli teď sebou netrhl kvůli to­mu, jak se jeho vlastní umíněnost v této věci obrátila proti němu.</p>

<p>Nevěřícným tónem řekl: „Ty chceš říct, že mi to zakážeš? A čekáš, že tě uposlechnu?“ Vsedě na židli, ruce na kolenou, předklonil se, aby mi pohlédl do tváře.</p>

<p>Nechtěl jsem se s ním střetnout v čelní srážce vůlí. Nyní jsem na to neměl sílu. Nastolil jsem otázku jinak: „Existoval jiný Farseer, který se snažil používat Umění za svými účely. On sám nebyl v Umění ani silný, ani talentovaný, ale použí­val sílu své koterie, aby uskutečnil své záměry. Využíval je nelítostně, bez ohledu na to, co jim to působí, jak je to vy­sává a jak to mrzačí jejich vlastní vůli. Chceš se stát dalším Regalem?“</p>

<p>„Já nejsem jako Regal!“ vyprskl Chade. „Za prvé se jeho zájem týkal výlučně jeho osoby. Sám víš, že já jsem zasvě­til celý svůj život neúnavné práci pro věc Farseeru. A pokud jde o další rozdíl, já budu rozvíjet své <emphasis>vlastní </emphasis>Umění. Nebu­du dlouho záviset na síle někoho jiného.“</p>

<p>„Chade.“ Vyšlo to ze mě jako nakřápnutý šepot. Odkašlal jsem si, ale přesto jsem mluvil mátožně: „Možná že rozvi­neš své vlastní Umění. Ne však v případě, že budeš pokra­čovat jako doposud, experimentovat o samotě, riskovat svůj život a teď ještě Thickův, který nemá ponětí, jaké nebezpe­čí můžeš představovat.“ Nevěděl jsem jistě, jestli mě vůbec poslouchá. Zíral mimo mne, zelené oči upřené do dáli. Přes­to jsem mluvil a slyšel, jak můj hlas slábne a začíná drhnout. „Potřebuješ se poučit o nebezpečenstvích této magie, Chade, než do nich zabředneš a než ji začneš využívat pro své vlast­ní účely. Umění není žádná hračka, ani to není něco, co by měl každý praktikant využívat výlučně ve svůj vlastní pro­spěch.“</p>

<p>„Nebylo to spravedlivé!“ ohradil se náhle Chade. „Oni mi odepřeli výuku, výuku, na kterou jsem měl nárok. Byl jsem stejnou měrou Farseer jako Shrewd. Měl jsem prodělat vý­uku.“</p>

<p>Už mě to začínalo poněkud zmáhat. Musel jsem naši de­batu vítězně ukončit nebo jej alespoň odrazit a stáhnout se, než se zhroutím bezmocně do postele. „Ne. To nebylo spra­vedlivé,“ souhlasil jsem. „Ale využívat Thicka jako berličku a nástroj není rovněž spravedlivé. Ani to nenahradí řádnou výuku, jíž se ti mělo dostat. Tu si musíš zajistit sám. Thick je v Umění silný a nemá ponětí o nebezpečích, která pro něj může představovat. Nemá ani vůli na to, aby ti odepřel vy­užívat jeho magické síly pro své vlastní účely. Nebude tě va­rovat, až si od něho budeš brát příliš, a ty nebudeš vědět, žes přebral, dokud nebude příliš pozdě. Je špatné, že odčerpáváš jeho sílu, jako by to byl vůl zapražený do tvého povozu. Mož­ná je to prosťáček, ale alespoň v Umění je nám roven. Je čle­nem naší koterie. A tak byste měli být jako bratři, bez ohle­du na vaše rozdílné schopnosti.“</p>

<p>„Koterie?“ Prověšená čelist a užaslý výraz v Chadeově tváři mi náhle připomněly, že on sám neviděl to, co pro mne bylo zřejmé.</p>

<p>„Koterie,“ zopakoval jsem znovu. „Ty. Já. Dutiful. Šašek. A Thick.“ Odmlčel jsem se a čekal, že něco řekne. Ale mís­to toho jsem uslyšel tichý zvuk, jak šašek odsouval židli od svého stolu. A ještě tišší zvuky jeho kroků, když zamířil přes místnost, aby zůstal stát kousek od nás. Říkal jsem si, jak se asi tváří, ale nespouštěl jsem oči z Chadeova upřeného po­hledu. Když nadále mlčel, připomněl jsem mu: „Chade. Já jsem u toho byl. Nebyl jsem plně při sobě, já vím, ale musel bych být mrtev, abych si neuvědomoval, co se se mnou dě­je. Co jste se mnou vy všichni, spojení v jeden celek, dělali. Copak jsi nepochopil, že právě takhle pracuje koterie? Jed­ná se o shromáždění sil a schopností za účelem dosažení ně­jakého cíle. A právě to jste dělali. Thickova síla. Všechny tvé znalosti o vnitřním uspořádání lidského těla. Dutifulova kon­trola a záměr. A šaškovo napojení na mne. To všechno by­lo zapotřebí k tomu, abyste vykonali, co jste vykonali. A co můžete vykonat znovu, bude-li to zapotřebí. Dutiful má svou kotem. V mnoha ohledech sice ne kdovíjakou, ale přesto koterii. Ovšem, jen když budeme fungovat jako jeden. Svedeš-li Thicka na scestí, abys ho využíval jako svůj vlastní rezer­voár sil, zničíš nás, ještě než stačíme objevit náš potenciál.“</p>

<p>Zmlkl jsem. V ústech jsem měl sucho a došel mi dech. Kdykoli jindy bych se zděsil nad tím, jak jsem zesláblý, ale v daném okamžiku jsem si ani nemohl dovolit, abych se nad tím pozastavil. Cítil jsem, že jsem ve vztahu k tomu starci do­spěl na rozhraní. Tolik let mi byl učitelem a vůdcem. Jako je­ho učeň jsem jen zřídka zpochybňoval Chadeovu moudrost nebo metody; vždycky jsem věřil, že přesně ví, co je v dané situaci nejlepší. Ale od léta jsem začal pozorovat, že jeho jasná mysl začíná slábnout a že jeho paměť není tak bystrá jako kdysi. Jenže pro nás oba bylo ještě horší, že jsem začal pohlížet na jeho rozhodnutí i na jeho myšlenkové pocho­dy z mužské perspektivy. Už jsem nebyl ochoten přiznat mu právo, že ví všechno nejlíp. A když jsem z hlediska svých více než třiceti let hodnotil rozhodnutí, která za mě a za Farseery v minulosti učinil, nebyl jsem si jist, že s nimi ještě po­řád souhlasím. Když jsem teď viděl, že jeho moudrost není absolutní, cítil jsem větší oprávněnost požadovat, aby uznal, že existují sféry, kde já vím více než on. Byla to podivná rov­nost, kterou jsem si chtěl nárokovat, rovnost, která netvrdi­la, že vím tolik co on, ale spíše to, že i když je stále v mno­ha ohledech moudřejší než já, jsou oblasti, v nichž mi prostě musí dát za pravdu.</p>

<p>Tak dlouho mi byl učitelem, o němž jsem neměl pražád­né pochybnosti, že teď bylo velice těžké pro nás oba vidět v něm člověka. Těžce jsem nesl, že jsem spatřoval jeho ne­dostatky. Nikdy jsem nechtěl být tím, kdo mu podrží před očima zrcadlo, aby mu je ukázal. Jakkoliv to pro mne bylo obtížné, musel jsem si přiznat, že byl vždy ambiciózní a lač­ný po moci. Jakkoli byl ve svém úsilí vypracovat se na poli své magie svazován politikou, jakkoliv byl poznamenán nehodou, jež ho odsoudila k činnosti mimo zraky veřejnosti, přesto se Chade stal mocnou silou. Právě jeho vůle držela trůn Farseerů nad vodou v dobách, kdy král Shrewd chřadl a dva jeho zbývající synové mezi sebou soupeřili o trůn. By­la to Chadeova síť zvědů a sluhů, jež pomohla královně Kettricken udržet si trůn, dokud její syn nedospěje. A nyní byl blízko, tak velmi blízko k tomu, aby dosadil na trůn dalšího z Farseerů zrozeného dědice.</p>

<p>Přesto jsem se na něj dokázal dívat a vidět, že tyto úspě­chy mu stačit nebudou. Nebude pokládat žádný úspěch za opravdové vítězství, dokud pro sebe nezíská věci, po nichž vždycky prahl. Nyní měl moc, a s ní všechny nástrahy, kte­ré ji provázely. Mohl jí otevřeně vládnout, a lid to akcepto­val jako jeho právo královnina poradce. Avšak uvnitř tohoto váženého rádce stále číhal onen ošizený bastard – vyděděné dítě. Žádný triumf ho nikdy nemohl uspokojit, dokud neo­vládne Umění, ano, a nedá ostatním znát, že ho ovládl.</p>

<p>Bál jsem se, že při dosahování cíle podkope všechno, co za tu dobu vytvořil. Jeho odhodlání by jej mohlo zaslepit. A takhle jsem se na něj díval, zatímco on zvažoval má slova a myslel si o nich své. Zatímco jsem čekal, pozorně jsem si ho prohlížel. Běh času zvrátit nemohl. Umění mu nemohlo vrátit znovu mládí. Ale možná by, stejně jako Kettle, mohl pozastavit proces stárnutí a opravit škody, které mu již způ­sobil. Vlasy měl pořád stejně bílé, linky ve tváři pořád stej­ně hluboké. Ale naběhlost jeho kloubů poněkud ustoupila a tváře mu sálaly mohutným zdravím. Bělmo jeho očí bylo jasné.</p>

<p>Zatímco jsem ho sledoval, viděl jsem, že dospěl k rozhod­nutí. A srdce v hrudi mi pokleslo, když spěšně vstal, proto­že ve spěchu, s jakým odcházel, jsem viděl jeho touhu ukon­čit náš rozhovor. „Ještě nejsi v pořádku, Fitzi,“ řekl, když vstával. „Bude trvat ještě spoustu dní, než budeš dost silný, abys pokračoval v předávání svých znalostí z Umění Dutifulovi a Thickovi. A ty dny pro mne představují čas, který nehodlám promrhat. A tak zatímco se budeš zotavovat, já bu­du pokračovat ve svých vlastních výzkumech Umění. Budu opatrný, to ti slibuji. Nebudu riskovat ničí život kromě své­ho. Ale když už jsem s ním začal, když jsem pocítil první do­tek toho, co by pro mě mohlo znamenat, už neustoupím. Ne­jde to.“</p>

<p>Vykročil směrem ke dveřím. Já jsem se celý rozechvělý nadechl. Byl jsem již na samém pokraji svých sil. „Copak to nechápeš, Chade? To, co cítíš, je vnadění Umění, před kte­rým bývají studenti varováni! Odvažuješ se do proudu Umě­ní na vlastní nebezpečí. Pokud tě ztratíme, síla celé koterie poklesne. A když strhneš Thicka s sebou, bude celá koterie úplně zničena.“</p>

<p>Měl už ruku na zástrčce. Neotočil se, aby na mě pohlédl. „Potřebuješ odpočívat, Fitzi, a ne se takhle užírat. Až se bu­deš cítit lépe, potom si o tom znovu promluvíme. Víš dobře, že jsem opatrný člověk. V tomhle mi důvěřuj.“ A pak už byl pryč a dveře se za ním zavřely. Odešel rychle, jako dítě spě­chající z místnosti, aby nedostalo vynadáno. Nebo jako člo­věk, který prchá před pravdou, kterou nechce slyšet.</p>

<p>Svezl jsem se zpátky na židli. Hrdlo a ústa jsem měl vy­prahlé, hlava mi třeštila. Zvedl jsem ruce, abych si zaclonil oči před světlem. Do té polotmy jsem vyřkl otázku: „Stalo se ti někdy, aby sis náhle uvědomil, že někoho miluješ, ale že v současnosti ho nemáš moc rád?“</p>

<p>„Zvláštní, že se <emphasis>mě </emphasis>ptáš zrovna na tohle,“ poznamenal ša­šek suše z těsné blízkosti. Pak jsem ho slyšel odcházet.</p>

<p>Musel jsem tam usnout. Když jsem se vzbudil, bylo odpo­ledne a celé tělo mě bolelo od toho, jak jsem zůstal zkřivený na židli. Na stole vedle mě ležel podnos s jídlem. I když bylo přikryté, mezitím vychladlo. Na hladině vývaru plava­ly kousky ztuhlého tuku. Bylo v něm i maso, ale vystydlé. Po dvou soustech mě žvýkání unavilo. Přinutil jsem se po­krm dojíst, ale cítil jsem, že mi zůstal vězet v žaludku jako kámen. Přinesli mi i ředěné víno a obvyklý chleba máčený v mléce. Nechtěl jsem to, ale nedokázal jsem říct, co vlast­ně chci. Silou vůle jsem to snědl.</p>

<p>Hrozivá únava, která na mne dolehla, vedla až k návalům dětinské plačtivosti. Dopotácel jsem se zpátky do svého po­koje. Chtěl jsem si umýt obličej, abych viděl, jestli se z té le­targie neproberu. Měl jsem tam džbán s vodou a ručník, ale mé zrcátko se někam podělo, nejspíš ho uklidili, když Kettricken nechala předělat můj pokoj. Umyl jsem se, ale živěj­ší jsem si nepřipadal. Vrátil jsem se zpátky do postele.</p>

<p>V tomhle obluzení způsobeném slabostí a malátností mi uběhly další dva dny. Jedl jsem a spal, ale zdálo se, že síly se mi navracejí strašně pomalu. Chade už za mnou nepřišel. To mě nepřekvapovalo, ale neobjevil se ani Dutiful. Nenařídil mu snad Chade, aby se ode mě držel stranou? Lord Golden mi neměl celkem co říci a moje návštěvy obracel u dveří se slovy, že na tom pořád nejsem tak dobře, abych je mohl při­jmout. Dvakrát jsem slyšel úzkostlivý hlas Hapův a jednou Starling. Neměl jsem sílu se hnout, ale celé tělo mě od té ne­činnosti bolelo. Ležel jsem sám v posteli nebo jsem seděl na židli u krbu. Byl jsem ustaraný a znuděný. Myslel jsem na svitky o Umění nahoře v Chadeově staré komnatě, ale odra­zovaly mě všechny ty schody, které bych musel zdolat. Ani jsem se nedokázal přimět, abych o tu laskavost požádal šaš­ka. Nešlo jen o to, že se nikdy neodvážil sundat masku lor­da Goldena. Situace dospěla tak daleko, že jsme se navzájem chladně a korektně ignorovali. Naši roztržku to mohlo jenom zhoršit, ale já se přesto nedokázal sklonit, abych se pokusil jít na něho jinak. Měl jsem dojem, že jsem se již snažil dost, abych náš vztah zlepšil, a že jsem byl odražen. Chtěl jsem mu nějak naznačit, že chci věci mezi námi uvést na pravou míru. Ale on nereagoval. A tak jsem protrpěl dva nekoneč­né dny.</p>

<p>Dalšího dne jsem vstal s úmyslem, že se dám do pořádku. Možná že když vstanu a začnu se pohybovat, jako kdybych byl zdravý, začnu se tak cítit, myslel jsem si. Začal jsem se mýt a pak jsem si řekl, že bych se měl oholit. Porost na mé bradě už neměl daleko k solidnímu plnovousu. Přešel jsem pomalu ke dveřím svého pokoje a rozhlédl se. Lord Golden seděl u stolu, prohlížel si tucet hedvábných kapesníků v růz­ných odstínech žluté a oranžové a zkoušel, jak k sobě pad­nou. Odkašlal jsem si. On se nehýbal. Nu dobře.</p>

<p>„Lorde Goldene, odpusťte, jestli vás vyrušuji. Asi jsem ně­kde pozbyl své zrcátko na holení. Nemohl bych si snad půj­čit to vaše?“</p>

<p>Vůbec se nerozhlédl. „Myslíš, že je to rozumné?“ „Půjčit si zrcátko? Holit se bez něj mi nepřipadá o nic mé­ně rozumné.“</p>

<p>„Ptal jsem se, jestli si myslíš, že je rozumné se holit?“ „Myslím, že jsem to měl udělat už dávno.“ „Tak dobře. Je to tvoje věc.“ Jeho tón byl neutrální a chlad­ný, jako kdybych se dopustil něčeho riskantního a on s tím nechtěl mít nic společného. Zašel do svého pokoje a po chví­li se vrátil se svým vlastním, v okrasném stříbrném rámu za­sazeným příručním zrcátkem.</p>

<p>Zvedl jsem si zrcátko před obličej, velmi se obávaje, co mi ukáže z mé zpustošené tváře. Když jsem se uviděl, úplně jsem šokem oněměl. Upustil jsem zrcátko z ruky, a jen díky zásahu štěstěny se při dopadu na kobereček nerozbilo. Bolestí jsem už několikrát předtím omdlel, ale myslím, že ni­kdy ne v důsledku ryzího překvapení. Přesto jsem nepozbyl vědomí úplně, ale svezl jsem se na hromádku na zem.</p>

<p>„Tome?“ zeptal se lord Golden rozmrzele a překvapeně.</p>

<p>Nevěnoval jsem mu pozornost. Přitáhl jsem si zrcátko po koberečku k sobě a zůstal jsem do něj civět. Potom jsem se dotkl své tváře. Jizva, kterou jsem tak dlouho nosil, zmize­la. Nos jsem sice neměl dokonale rovný, ale dávná zlomeni­na byla mnohem méně patrná. Vrazil jsem ruce pod roucho a osahával si záda. Rána po meči byla pryč, to ano, ale spo­lu s ní i stará vyhnisaná jizva, kterou mi v zádech zanechal hrot šípu. Zkoumal jsem místo, kde můj krk přecházel v ra­meno. Před léty mi odtud jeden Vykovaný vyhryzl kus ma­sa a zůstala tam svrasklá jizva. Nyní byla kůže hladká.</p>

<p>Vzhlédl jsem a zjistil, že lord Golden si mne užasle pro­hlíží.</p>

<p>„Proč?“ zeptal jsem se rozlíceně. „Proč jste mi to, při Edo­vé jméně, udělali? Všichni si na mně té změny všimnou. Jak to vysvětlím?“</p>

<p>Přistoupil o krok blíž. V očích se mu zračil zmatek. Lord Golden zdráhavě promluvil: „Ale Tome Badgerlocku, my jsme ti nic neudělali.“ Nevím, jak jsem se při jeho slovech tvářil, ale on se ode mne odtáhl. Neutrálním hlasem pokra­čoval: „Opravdu jsme ti to neudělali. Pracovali jsme na tom, aby se ti zacelila rána na zádech a abychom tvé tělo očistili odjedu. Když jsem viděl, jak se i tvá další jizva začíná krabatět a jak poté vylučuje kousky zdravé kůže, křikl jsem na ně, že musíme přestat. Jenže i když jsme ruce sundali a od­stoupili od tebe…“</p>

<p>Snažil jsem se na ten okamžik upamatovat, ale nešlo to. „Možná že to, co jste uvedli do pohybu, dokončilo mé tělo a Umění. Já si na to nevzpomínám.“</p>

<p>Zatímco tam stál a díval se na mne, zakryl si ústa rukou. „Chade —“ Zarazil se, ale poté se donutil pokračovat. Hovo­řil tónem, který se blížil šaškovu: „Myslím si, že lord Cha­de získal dojem… Neměl bych se dohadovat, jaký měl dojem. Jen si myslím, že nabyl přesvědčení, že ty sám víš, jak to udě­lat, a žes mu to zatajil.“</p>

<p>„Při Edovi a Elovi,“ zaúpěl jsem. Chade měl pravdu. Ni­kdy jsem neuměl rozpoznat, co lidé cítí, dokud mi to přímo neřekli. Vycítil jsem, že to mezi námi někde drhne, ale tohle jsem nečekal ani v nejmenším. I kdybych věděl, že se mé tě­lo zbavilo jizev, nedomníval bych se, že by si Chade mohl při­padat odstrčený kvůli nějakému pomyslnému tajemství. To­hle tedy způsobilo jeho nakvašený odchod; byl odhodlán, že bude pokračovat v bádání, ať už před ním tajím cokoli. Skr­čil jsem nohy pod sebe a bez pomoci jsem vstal. Ne že by mi lord Golden nějakou nabídl. Podal jsem mu zrcátko a otočil se zpátky ke svému pokoji.</p>

<p>„Takže s tím holením sis to rozmyslel, Tome Badgerlocku?“ zeptal se mě lord Golden.</p>

<p>„Prozatím ano. Jdu teď nahoru do Chadeovy staré kom­naty. Kdybys mu mohl dát nějak vědět, že bych se tam s ním rád viděl, byl bych ti vděčný,“ řekl jsem mu, jako by to byl šašek. Odpověď jsem nečekal a žádné se mi ani nedostalo.</p>

<p>Prostě jsem neměl sílu. Na schodech jsem musel tolikrát odpočívat, až jsem si myslel, že mi svíčka dohoří a zůstanu potmě. Když jsem do komnaty dorazil, veškeré mé ambice již vzaly za své. Ve dveřích proti mně vyskočila fretka. Gilly divoce zatančil, vyzývaje mne na souboj o území. „Jenom si posluž,“ řekl jsem mu. „Beztak bys asi vyhrál.“ Ignoroval jsem, že se mi motá kolem nohou, a šel jsem rovnou k po­steli. Sedl jsem si na ni, potom jsem si lehl a takřka vzápětí jsem usnul. Myslím, že jsem spal dlouho.</p>

<p>Když jsem se probudil, fretka mi spala pod bradou. Jak­mile jsem se pohnul, utekla. Bylo jasné, že sem někdo me­zitím přišel a zase odešel. Znepokojilo mě, že jsem to mohl prospat. Když jsem byl ještě připoután ke svému vlkovi, je­ho mysl se vždy napojila na mé smysly a držela nade mnou stráž. Jakmile by postřehl, že slyší vetřelce, okamžitě by mě vzbudil. Až moc jsem si na ty vlčí instinkty navykl, usoudil jsem, když jsem spouštěl nohy přes okraj postele. Stal jsem se příliš závislým na všem a na všech.</p>

<p>Na uklizeném konci stolu jsem uviděl nádobí a láhev od vína. Na kraji krbu se ohříval hrnec s polévkou a někdo tu před chvílí přiložil dříví na oheň. Vstal jsem a zamířil jsem přímo k jídlu. Najedl jsem se, napil se a čekal jsem. A za­tímco jsem čekal, pročítal jsem si svitky, které zde pro mne zanechal. Byla tam zpráva od nějakého autora, pojednávají­cí o Icefyreovi a ostrovanských dracích. Dále špionážní hlá­šení o dění v Bingtownu a jeho válce s Chalcedem. Nějaký starý svitek s náčrtkem svalů v lidských zádech, doplněný o nejnovější poznatky. Detaily a poznámky byly provede­ny Chadeovou rukou, lnu, alespoň má cesta chřtánem smr­ti přinesla nové informace. Vedle něho jsem uviděl tři další svitky, svázané dohromady. Byly hodně potrhané a vybled­lé a všechny psané toutéž rukou. Byl to soubor cviků Umě­ní, sestavených výhradně pro sólisty. Zamračil jsem se, pře­mýšleje v duchu, co to má znamenat. Po několika minutách četby mi svitlo, že jsou to cviky pro praktikanta Umění, kte­rý nemá k dispozici koterii. Nikdy předtím mě nenapadlo, že by něco takového mohlo existovat, ale když jsem se nad tím zamyslel, pochopil jsem, že to tak být musí. Sám jsem se jedním takovým stal, nebo ne? Vždycky se našli lidé, kte­ří byli společensky nepřizpůsobiví nebo prostě upřednost­ňovali samotu. Při vytváření koterii se dalo předpokládat, že někteří budou vyloučeni. A tato cvičení byla určena právě ta­kovým jedincům.</p>

<p>Když jsem svitky pročítal, napadlo mne, že je asi nejčastěji využívali zvědové nebo léčitelé. Cviky popsané v prv­ním svitku se podle všeho zaměřovaly na rafinované využití Umění buď při odposlechu, nebo při podsouvání návrhů do něčích myšlenek. Další svitek pojednával o nápravě lidské­ho těla. To mě fascinovalo nejen proto, že jsem tím nedáv­no prošel, ale i proto, že se mi tím potvrdilo něco, co jsem již déle tušil. Co člověk zahájí za pomoci vůle a Umění, to již tělo dokoná samo. Tělo ozdravnému procesu rozumělo. A ta­ké chápalo, že spěšné opravy jsou občas důležitější než ty do­konalé, že zacelení rány může být důležitější než vyhlazení kůže posléze. Tak to uváděl svitek. Tělo chápalo nutnost za­chování sil a rezerv v zájmu příštího použití. Svitek nabádal praktikanty Umění, aby nepřehlíželi tendence těla jako ta­kového a aby se měli na pozoru před vlastní horlivostí při ná­pravě škod tělu způsobených. Říkal jsem si, jestli si Chade přečetl i tuto část.</p>

<p>Třetí svitek pojednával o údržbě těla. Jasné poznámky psa­né Chadeovou rukou zde ostře kontrastovaly se starými vy­bledlými zápisy. Tyhle dodatky zachycovaly jeho předchozí marné snahy jakož i nejnovější úspěchy. Chtěl, abych prá­vě tohle viděl; právě kvůli těmto poznámkám zde svitky za­nechal. Chtěl, abych věděl, že od doby, co se svitky o Umě­ní dostaly do jeho vlastnictví, se neustále marně pokoušel napravit své tělo. Úspěch se dostavil až poté, co se stal svěd­kem uzdravení mého těla a co objevil, že může odčerpávat Thickovu sílu Umění, aby podpořil své nejisté a naslepo pod­nikané pokusy.</p>

<p>Četl jsem si v deníku jeho zklamání a zakoušel jsem strach, který se k nim družil. Věděl jsem až příliš dobře, jaké to je, žít v poškozeném těle. A když jsem potom viděl, jak Nighteyes odchází, zakusil jsem, jaké to musí být zestárnout. Cha­de se k normálnímu životu vrátil teprve v posledním dese­tiletí. Své mládí strávil v odloučenosti tady, v této komnatě, prací v utajení nebo v přestrojení. Jak trpké pro něj muselo být, když se pak vynořil do světa lidí a hudby, tance a kon­verzace, ba i moci a bohatství, jichž si mohl užívat, jen aby zjistil, že má stárnoucí tělo, které mu hrozí to všechno zase vzít? Nemohl jsem mu vyčítat to, co udělal, i když při tom podstoupil značná rizika. Chápal jsem to až příliš dobře. Dě­sil jsem se dne, kdy já sám stanu před takovým rozhodnutím, protože jsem se bál, že se rozhodnu stejně.</p>

<p>Přečetl jsem si pozorně a několikrát svitek, který pojedná­val o nápravě těla za pomoci Umění. Sdělil mi spoustu uži­tečných věcí, ale ne všechno, co jsem potřeboval vědět. Bylo mi smutno, když jsem si uvědomil, proč přede mnou Chade ty svitky tajil. Kdybych je byl viděl, věděl bych, že kráčí po osamělé cestě s vidinou ovládnutí Umění. A bylo zřejmé, že na ni nastoupil už před léty, ještě než mě odlákal zpátky na Buckkeep.</p>

<p>Opřel jsem se v křesle a snažil se do toho starce vžít. Co si představoval, o čem snil? Vrátil jsem se o mnoho let zpát­ky. Válka s rudými loděmi konečně dospěla k závěru. Dra­ci Šesti vévodství zapudili nájezdníky od našich břehů. Do země se navrátil mír, královna čeká farseerovského dědice, Regal nejenom vrátil chybějící knihovnu se svitky Umění, ale i příhodně zemřel poté, co znovu odpřísáhl svou loajali­tu koruně. A Chade, po tolika letech strávených ve stínu, se může vynořit na veřejnosti jako královnin spolehlivý porad­ce. Může se svobodně pohybovat po Buckkeepu, vychutná­vat si jídlo a pití a společnost šlechty. Co si ještě může více přát? Pouze to, co mu bylo před tolika léty odepřeno.</p>

<p>Královští bastardi se v Umění neškolili – i když k němu měli vlohy. Někteří králové zašli tak daleko, že podávali ne­legitimním potomkům elfi kůru, aby v nich vlohy k Umění usmrtili. Nepochyboval jsem, že jiní farseerovští panovníci nemrhali časem a prostě ty bastardy zabili. Mne učili Umě­ní jen proto, že lady Patience a Chade se za mě přimluvili. Přesto jsem si jist, že kdyby tehdy nevyvstala tak zoufalá po­třeba koterie Umění, král Shrewd by mě byl odmítl.</p>

<p>Chade se v Umění nikdy neškolil. A já jsem tuhle infor­maci o svém učiteli, jak je to u chlapců běžné, vzal jako ho­tovou věc. Nikdy jsem se ho nezeptal: „Prověřovali někdy tvé vlohy k Umění? Požádal jsi, aby tě učili, a byl jsi odmít­nut, nebo jsi ani nikdy nepožádal?“ Na podrobnosti jsem se nikdy neptal. Přesto jsem věděl, že po tomto zakázaném vě­dění toužil. Poznal jsem to podle toho, jak se horlivě zasa­zoval za mne a jak velmi doufal, že v Umění uspějí. Že jsem tuto magii neovládl, to nesl Chade stejně těžce jako já.</p>

<p>Přesto jsem se až do tohoto okamžiku nikdy nepozastavil nad tím, jakou mohly tyto faktory sehrát roli, když se mu ty svitky dostaly do rukou. Od doby, co zavítal do mé chalupy, jsem věděl, že ty svitky čte. A protože jsem Chadea znal, měl jsem také vědět, že se pokusí, ať už s učitelem či bez, ovlád­nout to, o čem se tam dočítal. Měl jsem se tehdy nabídnout, že mu předám to, co vím. Vždy, když nadnesl otázku kandi­dátů Umění, nedoufal snad potají, že má volba padne na něj? A proč jsem tu myšlenku vlastně nikdy nevzal vážně? Ano, jistě, jednou jsem to nadhodil, asi jako když člověk předho­dí hladovému psovi kost, aby ho uchlácholil. Ale nikdy jsem se doopravdy nezamýšlel nad tím, že by se Umění dokázal naučit. Proč?</p>

<p>Měl jsem více otázek, které se týkaly mě, než těch, které souvisely s Chadem. Zatímco jsem nad nimi přemítal, ohřál jsem si vodu a našel jeho zrcátko. V Chadeově vražednické zbrojnici bylo hodně nožů dost ostrých na to, abych se s ni­mi oholil. Dal jsem si opravdu záležet, nespěchal jsem a dí­val se, jak se mi před očima objevuje moje nezjizvená tvář. Seděl jsem u stolu a díval se na sebe do zrcadla, když vešel Chade. Nečekal jsem, až promluví jako první.</p>

<p>„Netušil jsem, že mé staré jizvy jsou pryč. Myslím, že koterie uvedla kola do pohybu a že poté už moje uzdravení by­lo jako vůz řítící se strmou ulicí. Prostě to nabralo svůj vlast­ní spád. Vlastně jsem ani nevěděl, že k tomu došlo.“</p>

<p>Promluvil stejně pokorně jako já: „Takže lord Golden ti to dokázal říci za mě.“ Potom přišel blíž. Zatímco nade mnou stál a prohlížel si moji tvář, natočil hlavu úkosem. Když jsem k němu vzhlédl, nostalgicky se usmál. „Ach, můj chlapče. Vy­padáš jako tvůj otec. Pro naše nynější záměry až příliš. Ne­měl ses holit; vousy aspoň zakrývaly část změn ve tvé tváři. Než se budeš moci projít po hradě, musíš počkat, než ti do­rostou, abys utajil, nakolik ses změnil.“</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou. „To by nepomohlo, Chade. Na to by nestačil ani hustý plnovous.“ Ještě jedenkrát jsem se na se­be dlouze zadíval a představil si, jak bych asi vypadal. Pak jsem se zasmál a odsunul jsem zrcátko stranou. „Posaď se. Oba víme, co je třeba udělat. Přečetl jsem si tvé svitky, ale nezdá se, že by se příliš hodily pro naše účely. Dnes večer budeme ve svém snažení tak trochu průkopníky.“</p>

<p>Společně nám to příliš nešlo. Myslím, že povahou jsme byli oba sólisté, přesto jsme se však museli naučit pracovat spolu jako součást Dutifulovy koterie. A tak jsme podnik­li několik nezdařených úvodních pokusů a podrážděně jsme nadávali na Galena, že mi zamlžil mysl vůči Umění, na to, že jsem kdysi užíval elfí kůru, a na ty krátkozraké lidi, kteří Chadea neskolili, když byl ještě chlapec. Ale nakonec mezi námi Umění jakžtakž proudilo a já, jako častokrát předtím, jsem se svěřil jeho dlouhoprstým rukám. Předával jsem mu sílu a Umění jako takové, neboť jeho magické schopnosti by­ly zatím jen nepatrné a namátkové. Chadeovy znalosti stav­by lidského těla se skloubily s mým vědomím vlastního těla, abychom ve svém počínání neztratili nit. V jistých ohledech to bylo mnohem obtížnější než mé předchozí uzdravení, pro­tože každé části jsme se museli věnovat samostatně a v roz­poru s tím, co moje tělo pokládalo za správné. Ale zvítězili jsme.</p>

<p>A když jsme skončili, vzal jsem opět zrcátko do ruky. Mo­je nová jizva byla méně patrná než ta stará a můj nos nebyl tak křivý jako prve. Ale muselo to stačit. Ty stopy tam opět byly. Stejně jako stará jizva po kousnutí na mém krku, hvěz­dice po šípu kousek vedle mé páteře a nová pavučina šrámů v místě, kde mělo být zranění po bodnutí mečem. Tyto nové jizvy byly snesitelnější než ty staré, protože jsme je vytvoři­li pouze na kůži a neukotvili je ve svalech pod ní. Přesto se mi svědivě stahovaly. Věděl jsem, že si na ně nakonec zvyk­nu. Byl to Chade, kdo si všiml, že „jezevčí“ bílý pruh v mých vlasech je u kořínků černý. Potřásl nad tím hlavou. „Nemám ponětí, jak to změnit. Ve svitcích není nic o změně barvy vla­sů. Radím ti, aby sis celý ten bílý pruh obarvil načerno. Ať je ta změna nápadná. Lidé si pomyslí, žes to udělal z ješitnos­ti. Ješitnost jako vysvětlení postačí.“</p>

<p>Přikývl jsem a odložil zrcátko. „Ale až později. Teď ne. Teď jsem hrozně unavený,“ řekl jsem a byla to čistá pravda.</p>

<p>Podivně si mne změřil. „A co bolest hlavy?“</p>

<p>Zamračil jsem se a přiložil si ruku k čelu. „Není horší než obyčejný bolehlav, přestože jsme dneska večer provozovali Umění ve velkém. Možná jsi měl pravdu. Možná jsem si na to jen potřeboval zvyknout.“</p>

<p>Potřásl zvolna hlavou, obešel stůl a položil mi ruce na hla­vu. „Tady,“ řekl a přejel po neexistující jizvě, z níž mi před­tím vyrůstal pruh bílých vlasů. „A tady.“ Dloubl do místa kousek pod mou oční jamkou.</p>

<p>Ze zvyku jsem sebou trhl, ale potom jsem zůstal klidně se­dět. „Nebolí to. Hlava mě vždy bolela, když jsem si česal vla­sy, a tvář mi pokaždé trnula, když jsem dlouho pobýval v zi­mě. Nikdy předtím jsem se tím nezabýval.“</p>

<p>„To zranění pod okem bych datoval na dobu, kdy se tě Galen pokusil zabít na vrcholu věže. V Královnině zahradě, ješ­tě jako svého studenta. Burrich říkal, že jsi na to oko málem přestal vidět. Copak jsi zapomněl, jak tě tam zmlátil?“</p>

<p>Mlčky jsem zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Ani tvé tělo ne. Viděl jsem tě zevnitř směrem ven, Fitzi. Viděl jsem újmy, které tvá lebka utrpěla v Regalově žaláři, a další, dávno zahojené fraktury ve tvém obličeji a na páte­ři. Zdá se, že léčba Uměním napravila mnoho starých škod. Jeví se mi jako zajímavé, že nyní po Umění netrpíš bolestí hlavy. A ještě zajímavější bude, jestli už se nebudeš muset obávat záchvatů.“</p>

<p>Poodešel ke stojanu se svitky a vrátil se s opisem nejpří­šernější knihy ze všech, s názvem <emphasis>Lidské tělo </emphasis>od Verdada řečeného „Stahovač kůží“. Její provedení bylo vskutku nád­herné, vrstvy papíru vyvázané mezi vyřezávanými deskami z hinkového dřeva, a voněla použitými inkousty. Tento opis očividně vznikl nedávno. Verdad, tento zkažený a krutý jamaillianský kněz, působil v té daleké zemi v klášteře, kde po mnoho let stahoval z kůže a čtvrtil lidská těla, ale když se na jeho hříšné počínání přišlo, Verdadova nechvalná pověst se rozšířila až do Šesti vévodství. O tomto pokladu jsem již sly­šel, ale nikdy jsem neviděl jediný opis.</p>

<p>„Odkud se to tu vzalo?“ zeptal jsem se překvapeně.</p>

<p>„Před několika roky jsem si pro ni poslal. Trvalo mi téměř dva roky, než jsem jednu objevil. A text je očividně překroucený. Verdad o sobě nikdy nemluvil jako o ,stahovači kůží', jak uvádí tenhle rukopis. A pochybuji, že se někdy vyžíval v zápachu hnijícího masa, jak se zde tvrdí. Ne, sehnal jsem ji kvůli kopiím jeho ilustrací, ne kvůli slovům, která připoji­li jiní.“</p>

<p>Chade knihu uctivě otevřel a položil ji přede mne. Jak mi poradil, ignoroval jsem okrasné jamaillianské písmo a místo toho jsem se soustředil na detailní popisy vnitřní skladby těl. Jako chlapec jsem vídal skicy, které vyhotovil Chade, i ty, jež pocházely od jeho učitele, ale v porovnání s těmito kresba­mi to byly jenom primitivní náčrty. Schémata, která znázor­ňují místa, kam nejlépe vrazit dýku, aby člověk co nejrych­leji zemřel, nelze srovnávat s mapou obnažených lidských orgánů. Ty barvy působily velmi věrohodně. Bylo zvláštní dívat se na ně a přistihovat se, jak si vybavuji kouřící vnitř­nosti vykuchaného jelena. Mohu vůbec vysvětlit, jak jsem si náhle připadal zranitelný? Všechny ty měkké orgány, temně rudé a třpytivě šedé, blyštící se játra a složitě zavinutá stře­va, byly uvnitř mého těla tak přesně poskládané do sebe. Pak mi Laudwine vrazil meč do zad a zasáhl je. Bezděčně jsem položil ruku na falešnou jizvu po meči v dolní části svých zad. Nechránila mě tam žádná žebra, pouze překrývající se pruhy svalstva. Chade si toho gesta všiml. „Teď vidíš, proč jsem se o tebe tak bál. Od začátku jsem tušil, že zdraví ti mů­že vrátit jedině Umění.“</p>

<p>„Zavři to, prosím,“ řekl jsem a odvrátil se od jeho draho­cenné knihy s pocitem nevolnosti. Chade mě neposlechl a oto­čil stránku na další kresbu. Byla na ní ruka; rozříznutá kůže a svaly byly roztažené do stran a přišpendlené, aby byly vi­dět kost a klouby.</p>

<p>„Studoval jsem to, než jsem se odhodlal spravit si ruce. Nemyslím si, že jeho kresby jsou naprosto přesné, a přesto mám pocit, že mi pomohly. Kdo by si myslel, že v lidské ru­ce a prstech je tolik samostatných kůstek?“ Potom konečně vzhlédl, a když si uvědomil mé rozpaky, foliant zavřel. „Až se zotavíš ještě víc, doporučuji ti, Fitzi, aby sis to prostudo­val. Myslím, že by to měl udělat každý praktikant Umění.“</p>

<p>„I Thick?“ zeptal jsem se jízlivě.</p>

<p>Překvapil mne tím, že pokrčil rameny. „Nic by se nesta­lo, kdyby se mu to ukázalo. Občas je s to udržet velmi fixní myšlenku, Fitzi. Kdo ví, kolik toho přechovává v té své de­formované lebce?“</p>

<p>Při těch slovech mě napadla další myšlenka. „Deformova­né. Myslíš tedy, že by se Umění dalo použít i na Thicka? Opra­vit, co je špatné, a udělat z něj normálního člověka?“</p>

<p>Chade jen zvolna zavrtěl hlavou. ,,,Jiné' ještě neznamená ,špatné', Fitzi. Thickovo tělo chápe samo sebe jako správné. Jeho odlišnosti pro něj nejsou nic víc než… inu, zde se jenom dohaduji, ale má to podle mě tak, jako když je jeden člověk vysoký a druhý malý, takhle to vnímá Thick. Jeho tělo do­spělo ke svému vlastnímu plánu. Thick je takový, jaký je. Možná bychom měli být vděční za to, že ho máme, i když je jiný.“</p>

<p>„Takže jsi to studoval nanejvýš důkladně.“ Snažil jsem se, aby se mi do hlasu nevetřelo odsouzení.</p>

<p>„Neumíš si představit, jaké to pro mne je, Fitzi,“ prohlá­sil tiše. „Je to… jako kdyby se mi otevřely dveře cely a… já se směl procházet svobodně po světě. Všechno, co kolem se­be vidím, mne uchvacuje. Stéblo trávy je pro takového osvo­bozeného vězně stejně úžasné jako široce se prostírající údo­lí. Nesnáším vše, co mě od tohoto zkoumání odvádí. Nebaví mě spát či dělat pauzy kvůli jídlu. Je pro mne těžké soustředit svou mysl na královniny záležitosti. Co je mi po bingtownských kupcích, dracích a narčesce? Moji představivost a mé srdce uchvátilo Umění. Chci je zkoumat, jak to jde, na ničem jiném mi doopravdy nezáleží.“</p>

<p>Srdce v hrudi mi pokleslo. Poznal jsem Chadeovu posed­lost, bez ohledu na to, čeho se týkala. Až příliš často jsem ho viděl v područí takové horečné fascinace. Jakmile jeho mysl uchvátil nějaký studijní obor, vrhl se do něj po hlavě, dokud jej se vším všudy nepochopil. Nebo dokud nepropadl jiné má­nii. „Dobře.“ Snažil jsem se mluvit zlehka. „Znamená to te­dy, že teď na čas zanecháš svých pokusů s trhavinami?“</p>

<p>Na okamžik se zatvářil zmateně, jako kdyby na to úplně zapomněl. Pak řekl: „Och. Tamto. Myslím, že zde už jsem přišel na to, co jsem se pokoušel zjistit. V jistých ohledech to může být užitečné, ale velmi těžko se to usměrňuje, není na to zkrátka spolehnutí.“ Mávnutím ruky celou záležitost od­byl. „Prozatím jsem to odložil. Mnohem důležitější teď je, abych pochopil tohle.“</p>

<p>„Chade,“ řekl jsem tiše. „Do tohoto se nesmíš pouštět sám. A co víc, nesmíš do toho s sebou strhnout Thicka. Nyní už doufám chápeš, že to říkám z obavy o tebe, ne proto, abych ti ve své sobeckosti odepřel nějaké své tajemství.“ Nadechl jsem se. „Potřebuješ pevné základy. Až se mi vrátí síly, až s Dutifulem a Thickem opět zahájíme výuku, musíš přijít do věže za námi.“</p>

<p>Chvíli mlčel a prohlížel si mě. „A co lord Golden?“ Na­točil hlavu úkosem. „Předtím jsi říkal, že členem této koterie je i on.“</p>

<p>„Opravdu?“ Na malou chvíli jsem předstíral zmatek. „Ach ano. Byl u mého uzdravení také přítomen. A myslel jsem, že jsem cítil… ty myslíš, že opravdu přispěl k mému uzdrave­ní?“</p>

<p>Chade se na mě zadíval zvláštním pohledem. „Nemyslíš, že bys to měl posoudit lépe než já? Ještě včera jsi mi říkal, že to tak bylo.“</p>

<p>S trochou odstupu jsem pohlédl na svou velice zvláštní, ale výraznou neochotu přibrat šaška na naše lekce v Umění. Stejně by nepřišel, říkal jsem si, a pak jsem se zamyslel nad tím, jestli mám pravdu. „Mohl bych říci, že tam byl, ale ne­mohl bych říci, co dělal,“ doplnil jsem se.</p>

<p>Chade zvážněl. „Vedl nás, měl jsem dojem. Říkal, že jed­nou se účastnil něčeho podobného, když onemocněl Nighteyes.“ Odmlčel se a pak monotónním hlasem pravil: „Dob­ře tě zná. Myslím, že právě v tom přispěl nejvíc. Dobře tě zná a zdá se, že zná i… cestu dovnitř tebe.“ Povzdechl si. „Fitzi, to jsi už přece připustil.“</p>

<p>„Byl u toho, když jsem použil Moudrost i Umění, abych uzdravil vlka. S léčením však nepomáhal. Pomáhal mi pak, abych se zotavil.“ Pak jsem se zarazil. Po chvíli jsem dodal: „Zdrženlivost a tajnůstkářství. Nestal se už z toho zvyk? Pří­sahám, Chade, já nevím proč… Zatraceně. Ano. Mezi šaškem a mnou je pouto Umění. Tenké, aleje tam, památka na to, jak poprvé přišel do styku s Uměním, když se prsty dotkl Verityho a pak mě. A když ho použil, aby mne vtáhl zpátky do mého těla, zesílilo. Mám podezření, že kdybych se nad tím zamyslel, zjistil bych, že je od této léčby ještě silnější. Dost pochybuji o tom, že sám ze sebe nějaké Umění má. Pouze to, co je na jeho prstech, a je možné, že se může navázat pouze na mne.“</p>

<p>Chade se usmál takřka provinile. „Dobře. To je hned dvo­jitá úleva. Slyšet, že mi říkáš pravdu a že mi dáváš na sro­zuměnou… inu. Znám šaška už dlouho. Cením si ho. Jenže pořád je na něm něco divného, i když nosí maškarádu lorda Goldena, něco, co mne čas od času uvádí do rozpaků. Příliš toho ví, či občas se to tak jeví, a jindy zase si kladu otázku, jestli se ho věci, na kterých nám záleží, vůbec nějak týka­jí. Teď, když jsem trochu okusil Umění a uvědomil si, jak nás otevírá jednoho druhému… inu. Jak jsi řekl, zdrženlivost a tajnůstkářství se nám staly zvykem. Zvykem, který musí­me oba zachovávat, máme-li dál žít. Moje neochota zasvětit šaška do všech mých tajemství je stejně velká jako neocho­ta sdílet ta jeho.“</p>

<p>Svou upřímností mne zaskočil a svým názorem ohromil. A přesto měl pravdu. Bylo mi dobře při vědomí, že mezi ná­mi existuje upřímnost. „Sám si s lordem Goldenem promlu­vím o tom, jaké místo v naší koterii zastává,“ navrhl jsem. „Hodně věcí závisí na tom, co je ochoten dělat a co ne. Ni­koho nelze nutit, aby nám pomáhal.“</p>

<p>„Ano. A zároveň urovnejte tu pitomou roztržku, již me­zi sebou máte. Být s vámi dvěma v jedné místnosti je stejně příjemné jako stát mezi dvěma vrčícími psy. Kdo může vě­dět, kdo skončí pokousaný, až se na sebe nakonec vrhnou?“</p>

<p>Tuto poznámku jsem přešel. „A připojíš se k našim lek­cím ve věži Umění?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Chvíli jsem čekal, ale potom jsem si řekl, že i o tomhle si musíme promluvit otevřeně. „A co tvoje soukromé experi­menty s Uměním?“</p>

<p>„Budou pokračovat,“ odvětil s klidem. „Protože musí, Fitzi, znáš mě. A znáš taky můj zažitý vzor. Vždy jsem studo­val o samotě a v klidu a vždy, když jsem něco objevil, pus­til jsem se s vervou po cestě vědění, o němž jsem si myslel, že si ho musím osvojit. Nechtěj po mně, abych to teď měnil. Nemohu.“</p>

<p>A já jsem opravdu věřil, že i tehdy řekl pravdu. Ztěžka jsem vzdychl, ale netroufl jsem si mu to zakazovat. „No tak postupuj opatrně, příteli. Postupuj velmi opatrně. Ty proudy jsou silné a terén zrádný. Kdyby tě to někdy strhlo…“</p>

<p>„Dám si pozor,“ řekl. A pak mě tam zanechal a já si vlezl do postele, která byla teď více moje než jeho, a upadl jsem do hlubokého, bezesného spánku.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>5 Souvislosti</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Váš odhad nákladů potřebných na tuto cestu se vskutku mi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nul se skutečností; ani bych se do takového šetření nepouš</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>těl, kdybych měl úplné informace o špatném počasí, špatném jídle a ještě špatnějších lidech, kteří tyto ostrovy obývají. Až se vrátím, budu očekávat mim</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>řádnou odměnu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Konečné se mi podařilo navštívit váš prokletý ostrov. Na zajištění plavby na tento kus ledu a skály padly mé posled</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní finance plus jeden den mé práce při uskladňováni naso</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lených tresek pro jednu špatně naloženou mořskou čubku. Poskytnutý člun, jaký jsem nikdy v životě neviděl, pros</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ko</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>val a velmi těžko se ovládal a neměl ani pořádná vesla. Byl to zázrak, že se mi podařilo pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>plout ledovými vodami k Aslevjal Islandu, kde jsem přistál na černém a skalnatém po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>břeží. Led</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vec, který kdysi pokrýval celý ostrov až po přílivo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vou čáru, zdá se, ustoupil. Je tam vidět opuštěný dok a kůly, jenže všec</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ny věci, které šly snadno ukrást, jsou pryč. Pláž přechází v pustinu z černého kamene. Malinké ostrůvky pů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dy dávají život pouze mechu a zakrslým travinám. Kdysi tu možná stály primitivní budovy, ale stejně jako v případě do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ku bylo všechno použitelné odneseno. V minulosti zde oč</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>vidně probíhala těžba kamene, ale podle vzezření místa skon</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>čila nejméně před desetiletím. Byly zde osekány a od jedno</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho konce na druhý seřazeny obrovské kamenné bloky jako na obrovskou zeď, aleje to zeď, která začíná a končí jedinou řa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dou těchto bloků. Očividně proběhly i snahy otesat tuto řa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>du kamenů do podoby nějaké horizontální sochy, ale od prá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ce se upustilo dříve, než byla ze čtvrtiny hot</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vá. Nebyl jsem schopen poznat, co to mělo být.</emphasis></p>

<p><emphasis>Prochodil jsem většinu pláže, jež je holá, a nakrátko jsem se odvážil na glaciá</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>ní led, kde mě zastihl soumrak. Žádného draka jsem neviděl, ani živého, ani uvízlého v ledu, ani nic, co by vzdáleně př</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>pomínalo živě stvoření. Poslepu jsem se dostal k pláži a strávil ledovou noc v zákrytu za kamennými bloky. Nenašel jsem ani ko</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>sek naplaveného dřeva, abych si rozdělal oheň. Spal jsem špatně, protože mě sužovaly hrůz</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>né sny, v nichž jsem byl jeden z lidu Šesti vévo</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ství, uzavře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ný v strašlivém kamenném vězení. Když začalo svítat, byl jsem rád, že mohu ostrov opustit. Všichni ti, kteří se sem odváží po mně, by měli věnovat pozornost tomu, aby si s sebou vza</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li všechny věci potřebné k přežití, protože tento ostrov člově</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ku rozhodně nic nenab</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>zí.</emphasis></p>

<p>ZPRÁVA PRO CHADEA FALLSTARA, NEPODEPSANÁ</p>

<p>Obnovení mých jizev oddálilo návrat mých sil. V příštích třech dnech jsem se stáhl do sebe a soustředil se výhradně na obnovu svého zdraví. Spal jsem, jedl jsem a znovu jsem spal. Zůstal jsem v pracovně. Chade mi sem nosil jídlo. Nebylo to v žádných pravidelných intervalech, ale kdykoli přišel, přinášel mi hojnost jídla a já jsem tam měl k dispozici krb, abych si připravil čaj nebo horkou polévku, takže mi to nevadilo.</p>

<p>V pracovně nebyla žádná okna a čas pro mne úplně po­zbyl na významu. Vrátil jsem se k vlčím zvykům, které jsem s Nighteyesem tolik let praktikoval. Za úsvitu a za soumra­ku jsem byl nejbdělejší a v té době jsem studoval svitky. Po­tom jsem se najedl a zdříml si u krbu nebo jsem zbytek dne prospal v posteli. Ne všechny hodiny v bdělém stavu jsem věnoval četbě. Bavil jsem sebe a Gillyho tím, že jsem mu schovával kousky masa, když v místnosti nebyl, a pak jsem se díval, jak po nich po svém návratu slídí. Dělal jsem jedno­duché věci, které uspokojovaly mou fantazii. Zhotovil jsem si hrací plochu, do níž jsem vypálil čáry pro hru s kameny, a pak jsem si vyřezal figurky z velrybího klu, který mi tam Chade nechal se slovy, že by se mi mohl hodit. Obarvil jsem je červeně a černě a nechal jsem stejné množství nenabarvené. Marně jsem však doufal, že si s Chadem zahraji partičku. O svých studiích v oboru Umění se mnou mluvil jen málo, a kdykoli přišel a odešel, vždy působil dojmem, že má velmi naspěch. Asi to tak bylo nejlepší. Když jsem zůstal o samo­tě, spal jsem hlubším spánkem.</p>

<p>Chade byl skoupý na slovo, i co se týkalo zpráv o dění na hradě. To málo, co jsem z něho dostal, mne znepokojovalo. Královna pořád vyjednávala s bingtownskými kupci, ale vé­vodům z Shoaksu a Farrov udělila milostivě svolení, aby po­dle libosti vyvíjeli nátlak na Chalced podél svých hranic. Žád­né formální vyhlášení války se nechystalo, ale běžné výpady a nájezdy, jež probíhaly podél hranic mezi Chalcedem a Šes­ti vévodstvími, měly s jejím tichým požehnáním nabýt na intenzitě. Na tom nebylo nic nového. Otroci z Chalcedu už po generace věděli, že když se jim podaří uprchnout do Šes­ti vévodství, mohou si nárokovat svobodu. Jakmile se stali svobodnými, často se obrátili proti svým bývalým pánům a vyráželi přes hranice na lup dobytka a dalších zvířat, o něž kdysi pečovali. Navzdory tomu mezi Chalcedem a Šesti vévodstvími nadále probíhal čilý a výnosný obchod. Kdyby se Šest vévodství otevřeně postavilo na stranu Bingtownu, moh­lo by to znamenat konec obchodního styku.</p>

<p>Válka mezi Bingtownem a Chalcedem těžce narušila pří­sun informací z Chadeovy tamní výzvědné sítě. Musel se spo­léhat na zprávy z druhé a třetí ruky, a jako v případě všech těžko získatelných informací, se i zde vyskytovaly rozpory. Oba jsme brali skepticky „fakta“, která se nám dostávala do rukou. Ano, bingtownští kupci měli vysoko na horním toku Divoké deštné řeky chov draků. Jeden nebo dva vzrostlí dra­ci byli za letu zpozorováni. Svědkové je různě popisovali ja­ko modré, stříbrné nebo modrostříbrné. Bingtownští kupci draky krmili a draci na oplátku střežili Bingtownský přístav. Nezalétali však z dohledu pobřeží, a právě proto mohly chalcedské lodě stále ohrožovat a plenit bingtownské obchodní loďstvo. Na chovné dračí farmě pracovali podvrženci, napůl draci, napůl lidé. Nacházela se uprostřed nádherného města, kde v noci zářily ve zdech úchvatné drahokamy. Lidé, kteří tam bydleli také, dávali přednost životu v tyčících se dřevě­ných hradech vysoko v korunách obrovitých stromů.</p>

<p>Takové zprávy nás spíš frustrovaly než informovaly. „Mys­líš, že nám lhali, když nám o těch dracích vyprávěli?“ zeptal jsem se Chadea.</p>

<p>„Je spíš pravděpodobné, že nám říkali svoji pravdu,“ od­pověděl Chade ironicky. „To je celý účel vyzvědačů – po­skytovat nám jiné pravdivé verze příběhu, abychom si z nich všech mohli poskládat svoji vlastní pravdu. Není to dost ma­sa na uvaření jídla, pouze na to, aby nás trýznili hladem. Co můžeme z těchto zvěstí s jistotou vyvodit? Jenom to, že byl spatřen nějaký drak a že kdesi na Divoké deštné řece se děje něco podivného.“</p>

<p>Nic dalšího k tomu tématu neřekl. Já jsem však vytušil, že ví mnohem víc, než připouští, a že má další želízka v ohni kromě těch, o nichž se se mnou bavil. A tak mi dny ubíhaly ve znamení spánku, studia a odpočinku. Když jsem se jednou probíral Chadeovými svitky, abych našel jeden, který pojed­nával o historii Jamaillie, našel jsem pera nalezená na pláži s poklady. Stál jsem a chvíli na ně hleděl v šeru místnosti, pak jsem je vzal k Chadeovu pracovnímu stolu. Tam jsem si je prohlížel v lepším světle. Už jen dotýkat se jich bylo zne­pokojující. Vyvolávala u mě vzpomínky na dny na té opuš­těné pláži a probouzela ve mně stovky otázek.</p>

<p>Bylo jich celkem pět, asi o velikosti zakřivených per v ko­houtím ocasu. Byla vyřezána s mimořádnou schopností pro detaily: každé samostatné žebírko se opíralo o sousední dvě. Měl jsem dojem, že jsou zhotovena z nějakého šedého dřeva, ačkoliv v rukou se mi zdála podivně těžká. Vyzkoušel jsem na nich několik nožů; jen ten nejostřejší dokázal na povrchu zanechat tenký stříbrný škrábanec. Pokud to bylo dřevo, by­lo skoro stejně tvrdé jako kov. Řezba nějakým trikem zvlášt­ně zachycovala světlo. Pera byla jednobarevná a šedá, ale při pohledu úkosem jako by se přes ně mihl barevný odstín. Nebyla nijak zvlášť cítit. Když jsem k jednomu přiložil ja­zyk, ucítil jsem slabou příchuť soli a vzápětí trpkost. To by­lo vše.</p>

<p>Když jsem pera všemi smysly ozkoušel, před záhadou jsem kapituloval. Tušil jsem, že by se hodila do šaškovy Kohoutí koruny. Znovu jsem si lámal hlavu nad tím, odkud se ten po­divný výtvor vzal. Vybalil ho z látky tak skvostné, že mohla pocházet jedině z Bingtownu. Přesto ten starý dřevěný krou­žek působil příliš obyčejně na to, aby pocházel z města divů a kouzel. Když mi tu prastarou korunu ukázal, okamžitě jsem ji poznal. Viděl jsem ji už jednou předtím, ve snu. V mé vi­zi zářila pestrými barvami a pery, která trčela z kroužku a ve vánku se čeřila. Měla ji na sobě nějaká žena, bledá stejně, ja­ko tehdy býval šašek, a lidé z nějakého starodávného města Elderlingů přerušili oslavu, aby naslouchali a smáli se jejím žertovným průpovídkám. Usoudil jsem, že dívka zastává po­stavení baviče lidu. Nyní jsem si říkal, jestli mi náhodou ne­ušel nějaký méně patrný význam. Díval jsem se na pera, roz­vinutá ve vějíři, a pojednou mnou projel záchvěv. Spojovala nás, uvědomil jsem si s náhlým zamrazením. Ona spojova­la šaška a mne, nejen mezi sebou navzájem, ale také s jiným životem. Spěšně jsem je zase zabalil do látky. Ukryl jsem si je pod polštář.</p>

<p>Nedokázal jsem určit, jaký to má význam, že se pera do­stala do ruky mně, a přesto jsem se o nich nechtěl s Chadem bavit. Šašek by možná odpovědi znal, vytušil jsem, a přesto jsem cítil tutéž neochotu jít s nimi za ním. Nebyla za tím jen naše současná roztržka, která mezi námi vytvořila propast, ale i fakt, že jsem je měl u sebe tak dlouho a neřekl jsem mu o nich. Věděl jsem, že další čekání ničemu z toho nepomů­že, ale opravdu jsem si připadal příliš slabý na to, abych mu je ukázal. A tak jsem každou noc spal s pery pod polštářem.</p>

<p>Když jsem spal v pracovně třetí noc, do mého hluboké­ho spánku vtrhla Nettle. Přišla jako plačící žena. V mém snu stála v proudu slz, jež prolévala, jako socha. Její slzy tvoři­ly stříbrné roucho, které měla na sobě, a její zármutek mlhu, která ji obestírala. Nějakou dobu jsem stál a díval se, jak plá­če. Každá stříbrná slza, která jí skanula po lících, se promě­nila v pavučinové vlákno, které se stalo součástí jejího rou­cha, než toto přešlo v proud, jenž ji obtékal. „Copak se děje?“ zeptal jsem se konečně toho zjevení.</p>

<p>Ale ona pořád jen plakala. Přiblížil jsem se k ní, a nako­nec jsem jí položil ruku na rameno v očekávání, že se dotknu studeného kamene. Ale ona ke mně obrátila své oči, které byly šedé jako mlha. Její oči byly tvořeny slzami. „Prosím,“ řekl jsem. „Prosím, mluv se mnou. Řekni, proč pláčeš?“</p>

<p>A najednou z ní byla Nettle. Opřela se mi čelem o rameno a pořád plakala. Vždy předtím, když jsem na ni natrefil ve svých snech, jsem měl dojem, že mě hledá. Tentokrát jsem vycítil, že já jsem přišel k ní, přitažen jejím zármutkem, na nějaké jiné místo, které měla obvykle vyhrazené jen pro se­be. Myslím, že můj příchod ji překvapil. Přesto jsem nebyl nevítaný host, pouze tentokrát nehledaný.</p>

<p><emphasis>Copak je? </emphasis>I ve spánku jsem věděl, že jsem ji oslovil Umě­ním.</p>

<p>„Oni se hádají. 1 když nemluví, jejich hádka visí v míst­nosti jako pavučina. Každé slovo, které někdo z nich řekne, uvízne v té hádce. Chovají se, jako bych je nemohla milovat oba, jako bych se musela rozhodnout pro jednoho z nich. A to já nemohu.“</p>

<p><emphasis>Kdo se hádá?</emphasis></p>

<p>„Můj otec a můj bratr. Vrátili se bezpečně domů, jak jsi mi sliboval. Ale jakmile sesedli z koně, cítila jsem, že mezi nimi visí bouře. Nevím, čeho se to týká. Můj otec o tom od­mítá mluvit a zakázal bratrovi, aby mi to pověděl. Je to něco ostudného, temného a hrozného. Ale můj bratr to chce udě­lat. Touží po tom celým svým srdcem. Neumím si představit proč. Swift býval vždy tak hodný chlapec, klidný, pokorný a poslušný. Co mohl objevit, že to tak touží dělat a že se to­ho můj otec tak hrozí?“</p>

<p>Skoro jsem cítil, jak se její mysl snaží nahmatat temná tu­šení jejího navenek mírného bratra. Chtěla zřejmě vědět, co jej v otcových očích tak zostudilo. Její představivost nedokázala zplodit nic dostatečně zlého, co by hoch v jeho letech mohl udělat. To ji přivedlo k myšlence, že se její otec cho­vá iracionálně. A tu myšlenku nedokázala snést. Proto ve svých spekulacích váhala mezi dvěma nepřijatelnými alter­nativami. A napětí v domácnosti po celou tu dobu sílilo a sí­lilo.</p>

<p>„Nedovolí mému bratrovi, aby chodil sám ven. Po celý den musí otce doprovázet při výkonu jeho povinností. Ale nesmí mu pomáhat cvičit nebo hřebelcovat koně. Místo toho mu­sí jen stát a dívat se. Nedává mi to smysl, ani mým bratrům. Ale když se na to zeptáme, otec je na nás rázem velmi přísný a zamlklý. Je nám z toho všem nedobře a já nevím, jak dlou­ho to můj bratr ještě vydrží. Obávám se, že provede něco zou­falého.“</p>

<p><emphasis>A proč se bojíš právě toho?</emphasis></p>

<p>„Já nevím. Kdybych to věděla, mohla bych tomu zabrá­nit.“</p>

<p><emphasis>Nenapadá mě žádný způsob, jak bych ti s tím mohl pomo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ci. </emphasis>Velmi pečlivě jsem tu myšlenku orámoval a oddělil ji od všeho, co jsem věděl. Co by si o Swiftovi pomyslela, kdyby věděla, že je nadaný Moudrostí? Jak Burrich a Molly o této magii u nich doma mluvili, pokud o ní vůbec mluvili? Ne­zmínila se o tom, jak na situaci reaguje její matka. Nedoká­zal jsem v sobě najít odvahu, abych se zeptal.</p>

<p>„Ani jsem nemyslela, že bys mohl. Stínový vlku. Právě proto jsem za tebou nepřišla. Ale jsem vděčná, že tys přišel za mnou, i když mi nemůžeš pomoci.“ Povzdech. „Když se přede mnou ohradíš, připadám si tak izolovaná, že to neu­mím vysvětlit – ani sama sobě. Tak dlouho jsi pořád prodlé­val nablízku, na okrajích mých snů, a skrze nejsi mne sle­doval. Pak ses odebral pryč. A já nevím proč. Ani nevím, co nebo kdo ve skutečnosti jsi. Nevysvětlíš mi to?“</p>

<p><emphasis>Nemohu. </emphasis>Slyšel jsem drsnost svého odmítnutí a v ozvěně Umění jsem cítil, jak ji má slova ranila. Proti své vůli jsem cí­til, že to musím zkusit. <emphasis>Nemohu to vysvětlit. V určitých ohle</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dech jsem pro tebe n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>bezpečný, a tak se snažím držet se od tebe stranou. Ty mě vlastně nepotřebuješ. Přesto budu všemi možnými způsoby nad tebou bdít a chránit tě. A přijdu za te</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bou, až si pomyslíš, že mě potřebuješ.</emphasis></p>

<p>„Ty si protiřečíš. Jsi nebezpečí, které mě bude chránit? Já tě nepotřebuji, ale přesto za mnou přijdeš, až tě budu potře­bovat? To nedává žádný smysl!“</p>

<p><emphasis>Ne, nedává, </emphasis>připustil jsem poníženě. <emphasis>A proto ti to nemo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hu vysvětlit, Nettle. M</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hu ti nabídnout jen tohle. Co je mezi tvým otce</emphasis><emphasis>m a bratrem, to je mezi tvým otcem a bratrem. Ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dovol, aby se to postavilo mezi tebe a někoho z nich, jakkoli to pro tebe bude obtížné. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ztrácej víru </emphasis>v <emphasis>nikoho z nich. Ani nikoho z nich nepřestávej milovat.</emphasis></p>

<p>„Jako kdybych mohla,“ řekla trpce. „Kdybych je mohla přestat milovat, mohla bych se přestat rmoutit kvůli tomu, co si navzájem provádějí.“</p>

<p>A u toho jsme zůstali a já jsem se z jejího snu vytratil. Ta­kový kontakt s mou dcerou mi nabízel nulovou útěchu a ne­pochybně jenom mizivou útěchu jí. Vzal jsem její starosti na svá bedra. Burrich býval vždy přísný, ale spravedlivý v rám­ci mezí, jež pro něj představovaly spravedlnost. Často se ke mně choval drsně, ale nikdy ne surově. Možná mi v podrážděnosti uštědřil políček nebo do mě netrpělivě strčil, ale jen málokdy mě bil. Těch pár výprasků, které jsem od něj schy­tal, mi měly uštědřit lekci, ne mi ublížit. Fyzické tresty, kte­ré mi čas od času vyměřil, jsem nyní viděl jako oprávněné. Přesto jsem se bál, že by se mu Swift mohl otevřeně vzepřít, jako jsem to já nikdy neudělal, a nevěděl jsem, jaký by to na Burriche mělo účinek. Věřil, že chlapec, který byl svěřen do jeho péče, zahynul hroznou smrtí proto, že on z něho nevymlátil Moudrost. Nepokládal by za svou povinnost uchránit svého syna před podobným osudem, bez ohledu na drsnost zvolených prostředků? Měl jsem strach o ně o oba a neměl jsem tu obavu jak ventilovat.</p>

<p>Za úsvitu čtvrtého dne jsem se probudil silnější a odpoča­tější. Dnešního dne, řekl jsem si, se už cítím natolik dobře, že mohu jít ven a pohybovat se trochu po hradě. Byl nejvyšší čas, abych se vrátil ke svému dřívějšímu životu. Vytáhl jsem zpod polštáře pera. Sešel jsem dolů do komnaty Torna Badgerlocka, abych si vyzvedl nějaké čisté oblečení. Sotva jsem za sebou zavřel dveře od tajného schodiště, už se ozvalo za­klepání na protější dveře. Dvěma kroky jsem byl u nich a ote­vřel je. Lord Golden překvapeně ustoupil o krok dozadu. „No ne, mám dojem, že je konečně vzhůru. A taky oblečený, jak vidím. Nuže. Už jsi zase ve své kůži, Tome Badgerlocku?“</p>

<p>„Trošku,“ odvětil jsem, pokoušeje se dohlédnout za něho, abych viděl, komu je ta šaškárna určena. Měl jsem jen stěží čas vstřebat šok v jeho tváři, když zíral na obnovené jizvy v mém obličeji, když v tom jej Hap takřka odhodil stranou, aby se dostal ke mně. Můj chlapec mě popadl za obě ramena a v hrůze na mě zíral.</p>

<p>„Vypadáš strašně. Běž zpátky do postele, Tome.“ A pak, aniž se stačil pořádně nadechnout, se obrátil na lorda Goldena: „Sire, prosím za prominutí. Měl jste pravdu. Myslel jsem, že mě klamete, když jste mi vysvětloval, jak velmi je nemocný. A měl jste pravdu, že jste k němu žádné návště­vy nepouštěl. Teď už to chápu. Co nejponíženěji vás prosím, abyste mi má nevhodná slova prominul.“</p>

<p>Lord Golden si nepatrně odkašlal. „Dobře. Zdvořilé způ­soby bych od vesnického chlapce stěží čekal a chápu, že ses o svého otce velmi strachoval. A tak, i když se mi pramálo líbilo, žes mne vzbudil v tak nepatřičnou hodinu a že ses cho­val jako hulvát, když jsem ti zakazoval přístup k Tomovi, tvo­je chování ti prominu. A jsem si jist, že po dobu návštěvy mne oba omluvíte.“</p>

<p>Odvrátil se od nás a zanechal nás v mé komůrce samotné. Hap mě ani nemusel příliš pobízet, abych se posadil na svou nízkou postel. Dlouhá cesta schodištěm od Chadea mne po­někud vyčerpala. Hap mi držel jednu ruku na rameni, zatím­co si sedal vedle mne. Očima mi bloudil ve tváři a soucitně mžoural při pohledu na mou vyzáblost. „Jsem tak rád, že tě vidím,“ řekl sevřeně. Ještě okamžik na mne hleděl, tvář na­pjatou v návalu citového pohnutí. Potom se mu oči zalily sl­zami a on si zabořil tvář do dlaní a kolébal se na posteli sem a tam. „Tome, já myslel, že zemřeš,“ vysoukal ze sebe skrz prsty. A pak jen seděl a oddychoval, potlačuje vzlyky, kte­ré ho hrozily přemoci. Dal jsem mu ruku kolem ramen a při­táhl ho k sobě blíž. Začal nasucho, přerývaně vzlykat. Náhle to byl zase můj chlapec a bylo vidět, že si prožil své. Mezi vzlyky ze sebe soukal: „Chodil jsem sem před rozedněním od prvního dne, co tě přinesli, a každý den mi lord Golden říkal, že na přijímání návštěv jsi příliš slabý. Zpočátku jsem se snažil zachovat trpělivost, jenomže posledních pár dní —“ Pojednou se zajíkl. „Byl jsem na něho velice hrubý, Tome. Byl jsem hnusný. Doufám, že si to nevyleje na tobě. Bylo to prostě —“</p>

<p>Promluvil jsem mu u ucha, klidně a konejšivě: „Byl jsem moc nemocný a pořád se zotavuji jen pomalu. Ale nezemřu, synu. Teď ještě ne. Ještě nějaký čas tu pobudu. A lord Gol­den ti již řekl, že ti odpouští. Takže kvůli ničemu z toho si ne­dělej starosti.“</p>

<p>Natáhl se a sevřel mi v dlaních pevně ruku. Po chvíli se na­rovnal a otočil se obličejem ke mně. Po tváři mu kanuly slzy.</p>

<p>„Myslel jsem, že zemřeš a už nikdy nedostanu šanci, abych ti řekl, jak mne to mrzí. To, jak jsem se choval. Věděl jsem, žes už to se mnou skoro vzdal, podle toho, že jsi se mnou moc nemluvil a už jsi za mnou nepřišel. A pak jsi byl raněn a já jsem se za tebou do toho vězení nemohl dostat. Ani po­tom, když tě přinesli sem nahoru. A myslel jsem jen na to, že zemřeš v přesvědčení, jak jsem hloupý a neprojevil jsem ti vděk za všechno, co jsi pro mě udělal. Víš, měl jsi pravdu. Měl jsem na tebe dát. Tak moc jsem ti to chtěl říct. Měl jsi pravdu. A já jsem se poučil.“</p>

<p>„O čem?“ zeptal jsem se, ale srdce v hrudi mi pokleslo při vidině odpovědi, kterou jsem již znal.</p>

<p>Posmrkl a podíval se jinam. „O Svanje.“ Jeho hlas získal hlubší a zastřenější tón. „Odkopla mě, Tome. Přesně takhle. A už jsem slyšel, že má někoho jiného – nebo možná vždy měla. Nějakého námořníka z jedné z těch velkých obchod­ních lodí.“ Upřel zrak na podlahu mezi svýma nohama. Na­prázdno polkl. „Myslím, že se spolu… sblížili, než jeho loď posledně vyplula, bylo to na jaře. A teď se vrátil, přivezl jí stříbrné náušnice, noblesní prádlo a kořeněný parfém z dale­ka. A taky dárky pro její rodiče. Mají ho rádi.“ Jeho hlas při řeči stále slábl, takže poslední slova jsem stěží slyšel. „Kdy­bych to byl věděl,“ řekl, a pak už se nevzmohl na slovo.</p>

<p>Nemohl jsem dělat nic než mlčet.</p>

<p>„Jednu noc jsem na ni toužebně čekal a ona prostě nepři­šla. A já jsem si dělal velké starosti, měl jsem o ni strach. Dě­sil jsem se, že se jí cestou na schůzku se mnou něco zlého stalo. A nakonec jsem sebral odvahu a šel k jejímu domu. Zrovna když jsem se chystal zaklepat na dveře, uslyšel jsem ji, jak se uvnitř směje. Netroufal jsem si zaklepat na dveře, protože její otec mě hrozně nenávidí. Její matka ke mně ne­chovala tak silnou nenávist, ale ty ses pak pobil se Svanjiným otcem a – No co. To je jedno. Takže jsem si myslel, že se jen nedostala ven, nebo vlastně neodkradla na schůzku se mnou. Protože její otec teď zvýšil ostražitost, však víš.“ Za­razil se, ve tváři rudý jako rak. „Je to zvláštní. Když se teď ohlížím zpátky, jeví se mi to hanebné a dětinské. Jak jsme se kradli po ulicích, schovávali se před jejím otcem, jak ona lha­la matce, aby si urvala čas pro mne. Tehdy mi to tak nepři­padalo – to ani náhodou. Zdálo se mi to spíše romantické a taky osudové. Tak to Svanja vždycky říkala. Že jsme osu­dem předurčeni být spolu a že nesmíme dopustit, aby se me­zi nás něco postavilo. Že na lhaní a klamání nesejde, protože spolu tvoříme pravdu, kterou nikdo nemůže popřít.“ Přejel si hřbety rukou po čele. „A já tomu věřil. Věřil jsem tomu vše­mu.“</p>

<p>Vzdychl jsem, ale připustil jsem: „Kdybys tomu nevěřil, Hape… inu, pak by to bylo horší než pošetilé počínání, kte­ré jsi předváděl. Takže.“ Vzápětí jsem se zarazil, přemýšle­je, jestli jsem to celé ještě nezhoršil.</p>

<p>„Připadám si právě jako pošetilec,“ uznal po krátké chvíli. „A nejhorší na tom je, že kdyby se ke mně vrátila, vzal bych ji okamžitě zpátky. I když je, jak vím, nevěrná, nejprve je­mu a teď mně, přesto bych ji vzal zpátky. I kdybych se už napořád musel trápit tím, jestli si ji dokážu udržet.“ Po chví­li se tiše zeptal: „Takhle ti bylo, když jsem ti řekl, že je Starling vdaná?“</p>

<p>Vskutku tvrdá otázka, ale hlavně proto, že jsem mu ne­chtěl přiznat, že jsem Starling nikdy doopravdy nemiloval. A tak jsem jen řekl: „Nemyslím, že by dvě bolesti mohly ně­kdy být úplně identické, Hape. Ale pokud jde o to, že si při­padáš jako pošetilec, ano, to jsem poznal taky.“</p>

<p>„Myslel jsem, že to nepřežiji,“ prohlásil zaníceně. „Dru­hý den jsem šel něco vyřídit pro mistra Gindasta. Začal mě teď pověřovat nákupy ve městě, protože dokážu velmi přes­ně vystihnout, co chce a kolik je za to ochoten zaplatit. Tak­že jsem pospíchal, a pak jsem spatřil nějaký pár, jak se blíží ke mně. A pomyslel jsem si: ona vypadá hodně jako Svanja, mohla by to být její sestra. A pak jsem zjistil, že je to Svan­ja a že má stříbrné náušnice a šál fialové barvy, jakou jsem ještě nikdy neviděl. A ten muž po jejím boku ji držel za ru­ku a ona k němu vzhlížela úplně stejně jako předtím ke mně. Nemohl jsem tomu uvěřit. Stál jsem tam a civěl, a když pro­cházeli kolem, ona na mě pohlédla. Tome, ta panečku zrud­la, ale předstírala, že mě nezná. Já… nevěděl jsem, co mám dělat. Spolu jsme se museli po venku vždycky jenom krást, takže jsem si pomyslel, nu co, možná je to její strýc nebo muž, který se zná s jejím otcem, a ona musí předstírat, že mě nezná. Ale už v tu chvíli jsem věděl, že to tak není. A když jsem dva dny nato zašel k Vepříkovi v naději, že ji tam uvi­dím, muži v krčmě si ze mne tropili žerty a ptali se, jaké to je být potěrem, když teď znovu zabrala velká ryba. Nevěděl jsem, co tím myslí, ale brzy mi to vysvětlili. Dopodrobna. Tome, nikdy jsem si nepřipadal tak ponížený. Málem jsem odtamtud utekl a styděl jsem se jít tam někdy znovu, abych je snad nepotkal. Jedna moje část chce – jedna moje část prahne po tom, říci jejímu námořníkovi, jaká je to nevěrni­ce, a říci jí, že jsem zjistil, jak je bezcenná. Ale druhá moje část touží pobít se s ním a přemoci ho, abych zjistil, jestli se pak ke mně nevrátí. Připadám si jako blázen i jako zbabě­lec.“</p>

<p>„Nejsi ani jedno,“ řekl jsem mu, i když jsem věděl, že mi neuvěří. „Nejrozumnější, co můžeš udělat, je odejít a nechat to být. Kdyby ses s ním pobil a získal ji zpátky, co bys z to­ho měl? Ženskou, která není lepší než hárající čubka, která jde s tím nejsilnějším psem. Kdybys ji konfrontoval, pohrdala by tebou a jen bys svoje ponížení umocnil. Vezmi si to takhle, jestli tě to aspoň trochu utěší. Bude si vždycky lámat hlavu nad tím, jak lehce jsi ji pustil k vodě.“</p>

<p>„Trpká útěcha, Tome. Existuje něco jako opravdová že­na?“ Zeptal se tak zmoženě, až mi hrklo u srdce, když jsem viděl, jak můj chlapec brzy pozbyl iluze.</p>

<p>„Ano, existuje,“ prohlásil jsem. „A ty jsi ještě mladý a máš velkou šanci, že takovou potkáš.“</p>

<p>„To si nemyslím,“ prohlásil. Potom prudce vstal. Koutek úst mu zkřivil znavený úsměv. „Protože nemám čas nějakou hledat. Tome, velmi mě mrzí, že jsem tě přišel navštívit je­nom nakrátko, ale teď už musím běžet, abych byl včas zpát­ky v dílně. Starý Gindast je přísný mistr. Když jsem se do­zvěděl, že jsi byl raněn, umožnil mi, abych šel každé ráno na hrad a pokusil se k tobě dostat, ale trvá na tom, abych si vše večer nadpracoval.“</p>

<p>„To je od něho rozumné. Práce je na starosti ten nejlepší lék. A co se týče tvého zlomeného srdce. Vrhni se do plnění svých povinností, Hape, a nevyčítej si svou pošetilost. V tom­hle se každý muž dopouští chyb.“</p>

<p>Ještě chvíli stál a hleděl na mne. Pak potřásl hlavou. „Po­každé, když si myslím, že jsem o trochu vyspěl, rozhlédnu se kolem a zjistím, že se opět chovám jako dítě. Přišel jsem sem za tebou, abych tě viděl, protože jsem si dělal hrozné staros­ti, a jakmile jsem zjistil, že můžeš stát, hned jsem na tebe na­valil své trampoty. Neřekls mi nic o tom, čím vším sis pro­šel ty.“</p>

<p>Silou vůle jsem se usmál. „A byl bych rád, aby to tak zů­stalo, synu. Nemám chuť si něco z toho připomínat. Hoďme to raději za hlavu.“</p>

<p>„Prozatím tedy ano. Ale zítra se za tebou přijdu podívat znovu.“</p>

<p>„Ne, ne, nedělej to. Pokud jsi sem chodil každý den, a já vím, že ano, pak už z toho musíš být unavený. Zotavuji se dobře, jak můžeš vidět. Už brzy tě přijdu navštívit dolů do města a pak požádám Gindasta, aby ti dal odpoledne volno, a můžeme si někde sednout a promluvit si spolu.“</p>

<p>„To bych rád,“ řekl a upřímnost v jeho hlase mě vzala za srdce. Před odchodem mě objal, až jsem dostal strach, že mi ve své mladické síle zláme moje oslabené kosti. Potom mne tam zanechal a já jsem zůstal sedět a díval se za ním. Poprvé za ty měsíce jsem měl pocit, že mám Hapa zase zpátky. Pře­mýšlel jsem o tom, zatímco jsem si pracně chystal čisté ob­lečení a soukal se do něj. Má úleva způsobená tím, že jsem Hapa znovu získal, byla podbarvena vinou. Nemohl jsem po něm chtít, aby zůstal pořád chlapcem. Neměl bych očeká­vat, že bude „mým Hapem“, o nic více, než by měl Chade doufat, že já budu jeho „chlapcem“. Pociťovat úlevu kvůli tomu, že mi ho zlomené srdce a zklamání přivedly zpátky a přesvědčily jej o moudrosti mých slov, to byla z mé stra­ny tak trochu zrada. Až ho příště uvidím, předsevzal jsem si, musím mu říct, že jsem nevěděl předem, že se k němu Svanja zachová falešně, že mi jenom dost vadilo, když ho odvá­děla od učení. Přesto se mi ta představa dvakrát nezamlou­vala.</p>

<p>Oblečený jsem opustil svůj pokoj a přešel do komnaty lor­da Goldena. Už jsem neklopýtal, ale bylo stále lepší pohy­bovat se pomalu a opatrně. Jeho sluha ještě nepřinesl snída­ni. Stůl byl holý. Lord Golden seděl před krbem a vypadal unaveně. Pokynul jsem mu a poté jsem položil na stůl pera zabalená v látce. „Myslím, že ta jsou určena tobě,“ řekl jsem bezvýrazným hlasem. Když jsem látku rozbaloval, on vstal ze židle a přišel se podívat, co dělám. Beze slova přihlížel, zatímco jsem pera skládal do řady na stůl.</p>

<p>„Jsou jedinečná. Jak jsi k nim přišel, Badgerlocku?“ ze­ptal se konečně a já jsem cítil, že tu otázku z něj vytáhlo mé mlčení. Hnětlo mě, že pořád mluví goldenovským jamaillianským přízvukem.</p>

<p>„Když jsme Dutiful a já prošli pilířem Umění, zavedlo nás to na jednu pláž. Ta pera jsem tam nasbíral podél čáry příli­vu. Ležela mezi naplaveným dřívím a mořskými řasami, ja­ko kdyby je vyvrhlo moře. Chodil jsem po pláži a nacházel jsem je, jedno po druhém.“</p>

<p>„Panečku. Takovou historku jsem nikdy neslyšel.“</p>

<p>V té jeho neutrální poznámce se tajila nevyřčená otázka. Ukrýval jsem je před ním záměrně, nebo jsem je nepokládal za důležitá? Odpověděl jsem, jak nejlépe jsem uměl: „Doba strávená na té pláži se mi pořád jeví divná. Jakoby oddělená od všeho ostatního. Když jsem se vrátil, tolik se toho semlelo najednou: boj o život Dutifula, Nighteyesova smrt a po­tom naše cesta zpátky sem, aniž jsme měli možnost si v sou­kromí promluvit. A když jsme dorazili na Buckkeep, konaly se ty zásnuby a všechno kolem.“ Už když jsem ty výmluvy říkal, zněly mi nepřesvědčivě. Proč jsem mu o těch perech neřekl? „Nechal jsem je nahoře v Chadeově pracovně. A po­řád se mi nezdálo, že by byla ta vhodná doba…“</p>

<p>Lord Golden na pera jenom mlčky hleděl. Podíval jsem se na ně znovu. Jak tam ležela srovnaná na hrubém ubruse, dík své monotónní šedi vypadala ještě fádněji. Ale zároveň pů­sobila naprosto cize, jako příliš dokonalé výtvory na to, aby mohly vzniknout v lidských rukou, a přitom je někdo zhoto­vit musel. Cítil jsem zvláštní nechuť dotýkat se jich.</p>

<p>„Chápu,“ pravil lord Golden po chvíli. „Dobře. Děkuji ti, žes mi je ukázal.“ Otočil se a šel ke krbu.</p>

<p>Nedokázal jsem pochopit, co se právě stalo. Zkusil jsem to znovu. „Šašku, myslím, že patří do Kohoutí koruny.“</p>

<p>„Nepochybně máš pravdu,“ odvětil zpříma, ale bez náde­chu zájmu. Sedl si před oheň a natáhl k němu nohy. Po chví­li si založil ruce na hrudi a spustil bradu. Hleděl do plame­nů.</p>

<p>Projel mnou záchvěv hněvu, očistný jako plamen. Na oka­mžik se mne zmocnila chuť popadnout ho a zatřást jím, po­žadovat, aby pro mne byl znovu šaškem. Potom mne vztek zase přešel a já jsem zůstal stát, roztřesený a malátný. Cítil jsem, že jsem šaška nějak zabil, že jsem ho zničil, když jsem se dožadoval odpovědí na otázky, které se mezi námi vždyc­ky vznášely nevyřčené. Měl jsem vědět, že ho nikdy nemo­hu pochopit tak, jak chápu jiné lidi. Vysvětlení mezi námi dvěma padla jen zřídkakdy na úrodnou půdu. Hlavní byla důvěra. Ale já jsem ji rozbil, jako dítě, které něco rozebere, aby vidělo, jak to funguje, a zůstane mu plná hrst dílů. Mož­ná už nemohl být šaškem o nic víc, než jsem se já mohl vrá­tit k existenci Burrichova čeledína. Možná náš vztah doznal příliš velké změny na to, abychom si ještě mohli říkat Fitz a šašek. Možná nám zbyli jen Tom Badgerlock a lord Golden.</p>

<p>Pojednou mne znovu přepadla únava a slabost. Beze slo­va jsem zabalil pera do látky. Sevřel jsem je v pěsti, přemís­til se zpátky do svého pokoje a zavřel se tam. Pak jsem ote­vřel tajná dvířka, zavřel je za sebou a vyrazil jsem na dlouhý výstup zpátky do své pracovny.</p>

<p>V době, kdy jsem se dostal k posteli, jsem se už třásl úna­vou. Aniž jsem se svlékl, zalezl jsem opět pod pokrývky. Po nějaké době jsem upadl do hlubokého spánku. Když jsem se po několika hodinách probudil, měl jsem hlad a oheň v krbu již skoro vyhasl. Probrat se, najíst se a přiložit na oheň: měl jsem dojem, že nic z toho mi nestojí za námahu. Zavrtal jsem se hlouběji do postele a prchl zpátky do bezvědomí.</p>

<p>Když jsem se probudil podruhé, bylo to proto, že se na­de mnou kdosi skláněl. Procitl jsem se zděšeným výkřikem a popadl jsem prince za hrdlo, než jsem zjistil, že je to on. Chvíli nato jsem seděl na posteli a hekal, zatímco panika ode­znívala. „Promiň, promiň,“ vysoukal jsem ze sebe.</p>

<p>Princ stál notný kus stranou od postele, třel si krk a zíral na mě. „Co to s tebou je?“ zaskuhral napůl vztekle a napůl zděšeně.</p>

<p>Nasál jsem do vyschlého hrdla vzduch, připadaje si upo­cený a roztřesený. Oční víčka a ústní dutinu jsem měl lepka­vé. „Promiň,“ vysoukal jsem znovu ze sebe. „Vzbudil jsi mě příliš náhle. Lekl jsem se.“ Vyprostil jsem se zpod pokrývek a vyklopýtal z postele. Nemohl jsem popadnout dech. Moje zděšení jako by bylo pokračováním zlého snu, na který jsem si nepamatoval. Rozhlížeje se po pokoji, cítil jsem se otupě­lý a dezorientovaný. V Chadeově křesle seděl Thick, nohy natažené směrem k ohni. Halenu a kalhoty měl v barvě služebnické modři, ale vypadaly nově a jako by byly střiženy právě pro něho. Jak je to dlouho, co jsem pro něho chtěl boty a lepší ošacení? Musel mu to opatřit Chade. Oheň v krbu ve­sele plápolal a na podnose na stole bylo jídlo.</p>

<p>„Tos zařídil ty? Děkuji ti.“ Zamířil jsem ke stolu a nalil si do sklenice víno.</p>

<p>Princ zavrtěl zmateně hlavou. „Zařídil co?“</p>

<p>Postavil jsem na stůl sklenici, již jsem vyprázdnil. V puse jsem měl pořád sucho. Nalil jsem si další sklenku vína a vy­pil ji, potom jsem se nadechl. „Jídlo a oheň,“ vysvětlil jsem. „A víno.“</p>

<p>„Ne. Když jsem přišel, už to tu bylo.“</p>

<p>Smysly se mi pomalu vracely a srdce začínalo normálně tlouci. Zatímco jsem spal, musel tu být Chade. A pak mi svit­lo. „Jak ses sem dostal?“ zeptal jsem se prince.</p>

<p>„Přivedl mě Thick.“</p>

<p>Prosťáček při vyslovení svého jména otočil hlavu. Vymě­nili si s princem spiklenecké úsměvy. Vycítil jsem, že mezi nimi něco proběhlo, příliš rychle a koordinovaně, než abych to mohl vysledovat. Thick se zakuckal a s povzdechem se oto­čil zpátky k ohni.</p>

<p>„Nemáš tady co pohledávat,“ pronesl jsem ztěžka. Seděl jsem za stolem a naléval si další víno. Položil jsem ruku na přikrytý hrnec na podnose. Poklička již moc teplá nebyla. Jedení by mi beztak působilo velké potíže. Raději jsem pil víno.</p>

<p>„Proč bych tady neměl co pohledávat? Proč bych neměl znát hradní tajemství, když mám být jednoho dne králem? Působím snad příliš mladě, příliš hloupě, nebo příliš nedů­věryhodně?“</p>

<p>Dotkl jsem se bolavějšího místa, než jsem čekal. Najed­nou jsem si uvědomil, že na jeho otázku nemám vhodnou od­pověď. Přívětivě jsem řekl: „Myslel jsem, že Chade nechce, abys tady byl.“</p>

<p>„To asi ne.“ Přišel a sedl si za stůl vedle mě, zatímco jsem naléval další víno. „Je asi mnohem více věcí, které si Cha­de chce ponechat jen a jen pro sebe. Ten muž je milovníkem tajemství. Napěchoval Buckkeep po vrch tajemstvími, jako když straka shromažďuje blyštivé oblázky. A výlučně z to­ho důvodu si v nich libuje.“ Změřil si mě kritickým pohle­dem. „Máš jizvy zase zpátky. Takže léčba Uměním pozbyla na účinku?“</p>

<p>„Ne. Chade a já jsme je dali zpět. Mysleli jsme, že to tak bude nejrozumnější. Méně otázek, rozumíš.“</p>

<p>Přikývl, ale pořád na mě hleděl. „Vypadáš lépe a zároveň i hůře než předtím. Neměl bys pít tolik vína ještě před jíd­lem.“</p>

<p>„To jídlo je studené.“</p>

<p>„Není nic snazšího než si jídlo ohřát.“ Mluvil netrpělivě, popuzen mou hloupostí. Myslel jsem, že tím úkolem pověří Thicka. Místo toho vzal hrnec, zamíchal jeho obsahem a za­se jej přikryl. Jako by měl v takových věcech praxi, pověsil hrnec na hák a spustil ho na řetězu nad oheň. Rozlomil ma­lý bochník chleba na půlky a přistrčil ho na talíři k ohni, aby se nahřál. „Chceš dát vodu na čaj? Prospělo by ti to mnohem více než všechno to víno, kterým se nalíváš.“</p>

<p>Postavil jsem prázdnou sklenici na stůl, ale už jsem ji nedolil. „Občas mě udivuješ. Věci, které znáš, jsou pro prince netypické.“</p>

<p>„Však znáš mou milovanou matku. Služebník lidu. Když jsem byl mladší, chtěla mě vzdělávat způsobem, jakým její lid vychovává Sacrifíce, to značí, že bys měl ovládat ty nej­běžnější věci stejně dobře jako rolnický chlapec. Když pro­stě nešlo naučit mne na Buckkeepu všemu, co jsem měl po­dle ní znát, rozhodla se dát mě do pěstounské péče, pryč od sluhů, kteří na každé mé přání okamžitě přiskočili, aby ho splnili. Chtěla mě poslat na nějakou dobu do Hor, ale Chade ji nabádal, aby mě ponechala v Šesti vévodstvích. Matka usoudila, že zbývá jen jedna volba. A tak když mi bylo osm, poslala mě k lady Patience, abych u ní rok a půl sloužil ja­ko páže. Je zbytečné říkat, že tam se mnou nezacházeli jako s rozmazleným princátkem. První dva měsíce ustavičně za­pomínala mé jméno. Přesto mne lady Patience naučila řadě skvělých věcí.“</p>

<p>„Jenže vařit ses od lady Patience nenaučil,“ poznamenal jsem dříve, než jsem stihl dát si pozor na jazyk.</p>

<p>„Ach, ale ano,“ odpověděl s úsměvem. „Byla to nutnost. Chtěla mít pozdě večer v pokoji něco ohřátého, a když to by­lo na ní, jídlo připálila a zadýmila si všechny komnaty. Hodně jsem se toho od ní naučil, to ano, ale v tomhle máš prav­du. Vaření není její nejsilnější stránka. To Lacey mne nauči­la, jak ohřívat jídlo v krbu. A ještě další věci. Umím háčko­vat lépe než polovina dvorních dam.“</p>

<p>„Vážně?“ zeptal jsem se s přátelským, ale neutrálním zá­jmem. Když míchal jídlo v hrnci, stál ke mně otočený zády. Pojednou to zavonělo. Můj menší výpadek prošel bez po­všimnutí.</p>

<p>„Ano, umím. Jednoho dne tě to naučím – budeš-li chtít.“ Vytáhl polévku z plamenů, ještě jednou jí zamíchal a posta­vil ji i s chlebem na stůl. Když mi ji servíroval, jako by byl moje páže, poznamenal: „Lacey říkala, že ses to jako chla­pec nikdy nenaučil. Žes byl příliš netrpělivý na to, abys vy­držel tak dlouho sedět.“</p>

<p>Už jsem držel v ruce lžíci. Teď jsem ji znovu položil. Dutiful se vrátil zpátky ke krbu, aby zkontroloval kotlík s vo­dou na čaj. „Voda ještě není dost horká,“ řekl a pak dodal: „Lacey mně vždycky říkala, že pára by měla stoupat ze zo­báčku na dobrou délku dlaně, má-li se čaj dobře uvařit. Ale vím zcela jistě, že totéž říkala i tobě. Lady Patience a Lacey mi o tobě vyprávěly mnoho historek. Předtím jsem se o tvém pobytu tady na Buckkeepu doslechl jen málo. Lidé na tebe často vzpomínali s klením i lítostí. Ale když jsem se dostal k nim, jako by si nemohly pomoci, i když Patience se často zhroutila a rozplakala. To je jedna věc, kterou na tom všem nechápu. Myslí si, že jsi po smrti, a rmoutí se pro tebe. Kaž­dý, každičký den. Jak to můžeš dopustit? Tvoje vlastní mat­ka.“</p>

<p>„Lady Patience není moje matka,“ řekl jsem malátně.</p>

<p>„Ona tvrdí, že je. Že byla,“ poopravil se rozmrzele. „Vždy mi říkala, co chci <emphasis>doopravdy </emphasis>jíst nebo si vzít na sebe. A když jsem protestoval, že bych si raději vzal něco jiného, prohlásila: ,Nebuď směšný. Já vím, co chceš. Já chlapce znám! Sa­ma jsem kdysi měla syna.' A myslela tebe,“ dodal ztěžka pro případ, že by mi ten logický závěr unikl.</p>

<p>Seděl jsem tam a mlčel. Říkal jsem si, že na tom ještě ne­jsem dobře, že dny strávené v bolesti a zimě ve vězení, léčba Uměním a opětovné vyvolání jizev, ba i šaškovo odmítnutí mých nabídek míru mě oslabily a vyčerpaly. Proto jsem se chvěl, hrdlo sevřené, a nenapadalo mě, co mám dělat, když pojednou nahlas zaznělo tajemství, jež bylo tak dobře a tak dlouho drženo pod poklicí. Zaplavila mne strašlivá temnota, horší než všechno, co mi kdy způsobila elfi kůra. Do očí mi vhrkly slzy. Říkal jsem si, že když nebudu mrkat, možná neskanou. Možná že když budu dostatečně dlouho tiše sedět, mé oči ty slzy opět nějak absorbují.</p>

<p>Kotlík začal vyfukovat oblaka páry a Dutiful vstal, aby připravil čaj. Spěšně jsem si otřel oči rukávem. On postavil bublající kotlík na stůl a zalil horkou vodou bylinky v čajo­vé konvici. Když odnášel kotlík zpátky na oheň, promluvil ke mně přes rameno. Cosi v jeho tlumeném hlase mi řeklo, že mé mlčení ho neoklamalo: „Matka mi to říkala,“ řekl ja­koby na obranu. „Ona a Chade, oba šíleli kvůli tomu, že tě někdo zranil a že jsi ve vězení. Hněvali se jeden na druhého a nemohli se na ničem shodnout. Byl jsem s nimi ve stejné místnosti, když se pohádali. Ona mu řekla, že prostě půjde tam dolů a vytáhne tě odtamtud. On říkal, že to nesmí udě­lat, že bychom se ty a já ocitli v ještě větším nebezpečí. Na­to ona odvětila, že mi poví, kdo tam dole pro mne umírá; on se jí to pokoušel zakázat. Ona řekla, že je čas, abych poznal, co to je být Sacrifice svého lidu. Pak mě poslali z místnosti pryč, zatímco se o tom přeli.“ Postavil kotlík zpátky ke krbu, vrátil se ke stolu a přisedl si ke mně. S jeho pohledem jsem se nestřetl.</p>

<p>„Víš, co to znamená, když tě takhle prohlásí za Sacrifice? Víš, jak o tobě moje matka smýšlí?“ Přistrčil chléb blíže ke mně. „Měl bys jíst. Vypadáš otřesně.“ Nadechl se a pravil: „Když tě nazývá Sacrifice, znamená to, že tě pokládá za prá­voplatného krále Šesti vévodství. Patrně od doby, co zemřel můj otec. Či vlastně vstoupil do svého draka.“</p>

<p>Při těch slovech jsem strhl pohled k němu. Ona mu sku­tečně všechno řekla, uvědomil jsem si a v páteři mě úlekem zamrazilo. Ohlédl jsem se po Thickovi, který klimbal před krbem. Princ mne očima sledoval. Neřekl nic, ale Thick ná­hle otevřel oči a obrátil tvář k němu. „Tohle jídlo je hroz­né,“ poznamenal princ směrem k němu. „Myslíš, že bys nám mohl v kuchyni sehnat lepší? Možná něco sladkého?“</p>

<p>Thickovi se po tváři rozlil široký úsměv. „To můžu. Vím, co tam dole mají. Sušené bobule a jablečný koláč.“ Olízl si rty. Když vstal, překvapilo mě, že na prsou jeho haleny vi­dím znak farseerovského jelena.</p>

<p>„Běž stejnou cestou, kterou jsme přišli, a toutéž cestou se i vrať, prosím. Je důležité, aby sis to zapamatoval.“</p>

<p>Thick neohrabaně přikývl. „Důležité. Zapamatuji. To vím už dlouho. Projdi pěknými dveřmi, vrať se pěknými dveřmi. Ale jen když tě nikdo další nemůže vidět.“</p>

<p>„Chlapík, Thicku. Nevím, jak bych se bez tebe obešel.“ V princově hlase znělo uspokojení, a ještě něco jiného. Ni­koliv blahosklonnost, ale… ach. Rázem mi to došlo. Hrdost nad tím, že ho vlastní. Mluvil s Thickem tak, jako by člověk mluvil s prvotřídním vlkodavem.</p>

<p>Když imbecil odešel, zeptal jsem se: „Tys udělal z Thicka svého člověka? Otevřeně?“</p>

<p>„Když mohl mít můj dědeček za šaška a společníka vyzáblého albínského chlapce, proč bych já nemohl mít imbe­cila?“</p>

<p>Trhl jsem sebou. „Nedovolíš lidem, aby si z něj tropili žer­ty, nebo snad ano?“</p>

<p>„Ovšem, že ne. Věděl jsi, že umí zpívat? Jeho hlas pro­půjčuje hudbě zvláštní zabarvení, ale noty zpívá dobře. Ne­mám ho u sebe pořád, ale dost často na to, aby mu už nikdo nevěnoval zvláštní pozornost. A je k dobru věci, že spolu on a já mluvíme důvěrně, takže pozná, kdy ho chci mít u sebe a kdy naopak chci, aby odešel.“ Přikývl, velmi spokojen sám se sebou. „Myslím, že je teď šťastnější. Objevil rozkoše v po­době horké koupele a čistého oblečení. A dávám mu na hra­ní jednoduché hračky. Jen jedna věc mi dělá starosti. Žena, která mu pomáhá o sebe pečovat, říká, že v životě už pozna­la dva jemu podobné. Tvrdí, že nežijí tak dlouho jako běžný člověk, že Thickovy dny se už mohou chýlit ke konci. Ne­víš, jestli je to pravda?“</p>

<p>„Nemám tušení, můj princi.“</p>

<p>Pronesl jsem jeho titul bezděčně. On se usmál „A jak mám titulovat já tebe, když mi takhle říkáš? Ctěný bratrance? Lor­de FitzChivalry?“</p>

<p>„Tome Badgerlocku,“ připomněl jsem mu monotónním hlasem.</p>

<p>„Samozřejmě. A teď k lordu Goldenovi. Přiznávám, že je pro mne mnohem snazší akceptovat tebe jako FitzChivalryho než představit si lorda Goldena jako šaška v úboru.“</p>

<p>„Od těch dob urazil dlouhou cestu,“ řekl jsem a měl jsem co dělat, aby se mi do hlasu nevetřela lítost. „Kdy se králov­na rozhodla povědět ti o všech rodinných tajemstvích?“</p>

<p>„Tu noc poté, co jsme tě vyléčili. Později mne přivedla zpátky tajnými dveřmi do tvé komnaty a celou noc jsme pak proseděli u tvé postele. Po nějaké době prostě začala mluvit. Řekla mi, že s těmi vymazanými jizvami vypadáš hodně ja­ko můj otec. Že občas, když se na tebe podívá, vidí ve tvých očích jeho. A pak mi to vše řekla. Ne během jednoho veče­ra. Myslím, že uběhly tři večery, než mi příběh dopověděla. A po celou tu dobu seděla u tvého lože na polštáři a držela tě za ruku. Mně řekla, abych se posadil na zem. Nikoho dal­šího do pokoje nepustila.“</p>

<p>„Ani jsem nevěděl, žes tam byl. Nebo ona.“</p>

<p>Pokrčil jedním ramenem. „Tvé tělo se uzdravilo, ale zby­tek tebe balancoval tak blízko smrti, že v tom vlastně nebyl žádný rozdíl. Uměním jsem na tebe nedosáhl a Moudrostí jsem tě vnímal jako malou jiskérku na konci knotu svíčky. Mohl jsi v každém okamžiku zhasnout. Ale zatímco ona tě držela za ruku a mluvila, jako by ses rozhoříval. Myslím si, že to cítila i ona. Jako by se pokoušela tvůj život ukotvit.“</p>

<p>Zvedl jsem ruce a nechal je klesnout bezmocně na stůl. „Nevím, jak se s tím mám vypořádat,“ přiznal jsem náhle. „Nevím, jak mám reagovat na to, že všechny tyhle věci víš.“</p>

<p>„Myslel bych si, že cítíš úlevu. I když tady na hradě mu­síme ještě nějakou dobu hrát tu frašku, že jsi Tom Badgerlock. Aspoň tady, v soukromí, můžeš být tím, kým jsi, a ne­musíš si tolik dávat pozor na jazyk. Což se ti ale tak jako tak příliš nedaří. Sněz si polévku. Nemám chuť znovu ti ji ohří­vat.“</p>

<p>Znělo to jako dobrý návrh a já získal čas na přemýšlení, aniž bych musel mluvit. Ale on seděl a tak pozorně mě sle­doval, že jsem si připadal jako myš před očima kočky. Když jsem se na něho zamračil, hlasitě se zasmál a potřásl hlavou. „Neumíš si představit, jaké to je. Dívám se na tebe a říkám si: Budu také tak vysoký, až vyrostu? Mračil se můj otec rov­něž takhle? Kéž bys ty jizvy neměl. Je tak pro mě těžší vidět ve tvé tváři sebe. Když tady sedíš a já vím, co jsi zač… je to, jako by do mého života poprvé vkročil můj otec.“ Chlapec se na židli při řeči pohupoval a vrtěl, asi jako štěně, které se na mě chystá skočit. Bylo těžké dívat se mu do očí. Hořelo tam něco, nač jsem nebyl připravený. Princův obdiv jsem si nezasloužil.</p>

<p>„Tvůj otec byl mnohem lepší člověk než já,“ pověděl jsem mu.</p>

<p>Zhluboka se nadechl. „Řekni mi o něm něco,“ zaprosil. „Něco, co bylo jen mezi tebou a jím.“</p>

<p>Vycítil jsem, jak je to pro něj důležité, a nemohl jsem ho odmítnout. Zapátral jsem v paměti. Měl bych mu povědět, že Verity nemiloval Kettricken od prvního okamžiku, kdy ji spatřil, ale že jeho láska sílila postupně? Měl jsem dojem, že bych ho tím příliš upomínal na jeho absenci citů vůči Ellianii. Verity nebyl typem muže, který by si liboval v tajnos­tech, ale ani mi nepřišlo, že by po mně Dutiful chtěl nějaké tajemství. „Měl moc rád dobrý inkoust a dobrý papír,“ řekl jsem mu. „A sám si seřezával brka. O svá psací brka velmi úzkostlivě pečoval. A… když jsem byl malý, byl ke mně las­kavý. Bez nějakého důvodu. Dával mi hračky. Malý dřevěný vozík a pár vyřezávaných vojáčků a koní.“</p>

<p>„Opravdu? To mě překvapuje. Myslel jsem, že si od tebe musel udržovat odstup. Věděl jsem, že nad tebou bděl, ale ve svých dopisech, které psal tvému otci, si stěžuje, že kocour­ka Torna málokdy vídá, pouze když cupitá Burrichovi za pa­tami.“</p>

<p>Seděl jsem jako zkoprnělý. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozpomněl, jak dýchat, a pak jsem se zeptal: „Verity o mně psal? V dopisech Chivalrymu?“</p>

<p>„Samozřejmě nepřímo. Patience mi musela vysvětlovat, co to znamená. Ukázala mi ty dopisy, když jsem si stěžoval, jak málo toho o svém otci vím. Přinesly mi velké zklamání. Byly jenom čtyři, krátké a většinou nudné. Má se dobře; dou­fá, že Chivalrymu a lady Patience se vede rovněž dobře. Obvykle žádá svého bratra, aby si promluvil s tím nebo oním vévodou, aby urovnal nějakou politickou rozepři. Jednou po něm chtěl, aby mu poslal zprávu o výměru daní v předcho­zím roce. Potom tam zpravidla bylo pár řádků o průběhu žní a o tom, jak dopadl lov. Ale na konci se vždy objevilo ně­kolik slov o tobě. ,Kocour Tom, kterého si Burrich osvojil, se tu zřejmě začíná zabydlovat.' ,Málem jsem šlápl na Burrichova kocoura Toma, když včera pelášil přes nádvoří. Zdá se být s každým dnem větší.' Tak tě v dopisech nazývali pro případ, že by je četli zvědové, a dokonce, na samém počát­ku, i Patience. V posledním dopise jsi prostě ,Tom'. ,Tom se postavil Burrichovi a schytal za to výprask. Zdá se být po­divně zatvrzelý. Ve skutečnosti je to Burrich, koho je mi lí­to.' A na konci každého dopisuje pár řádek o tom, jak se tě­ší na nov nebo jak doufá, že odliv za úplňku bude příznivý pro sběr lastur. Patience mi vysvětlila, že takhle se domlou­vali, kdy se kontaktují Uměním, až se jim podaří vzdálit se od ostatních lidí a urvat si pro sebe trochu klidu. Víš, naši ot­cové k sobě měli velmi blízko. Bylo pro ně moc těžké zůstat v odloučení, když se Chivalry odstěhoval do Withywoodsu. Zoufale jeden druhého postrádali.“</p>

<p>Tom. A Patience, pomyslel jsem si, mi to jméno tak leh­kovážně přidělila. A já jsem si ho ponechal a jenom pramá­lo jsem znal jeho historii. Princ měl pravdu. Hrad Buckkeep byl napěchovaný tajemstvími a půlka z nich vůbec žádnými tajemstvími nebyla. Byly to jen věci, na které jsme se báli jeden druhého zeptat ze strachu, že by nás odpovědi nesne­sitelně bolely. Nikdy jsem Patience nepožádal, aby mi vy­právěla o mém otci; nikdy jsem se jí nebo Verityho nezeptal, co si o mně Chivalry myslel. Neochota ptát se přerostla v ta­jemství. To mlčení mne přimělo, abych si o otci myslel jen to nejhorší. Nikdy se na mě nepřijel podívat. Sledoval mne bratrovýma očima? Měl jsem jim dávat vinu, že mi neřekli něco, o čem možná předpokládali, že to vím? Nebo jsem měl vinit sám sebe z toho, že jsem o to vědění nestál?</p>

<p>„Čaj je hotov,“ prohlásil Dutiful a zvedl konvici. Poprvé jsem si uvědomil, že mi chlapec posluhuje stejně, jako bych já v jeho věku posluhoval Chadeovi nebo Shrewdovi. S re­spektem a úctou. „Přestaň s tím,“ řekl jsem a přikryl jsem mu dlaní ruku. Donutil jsem ho postavit čajník zpátky na stůl. Když jsem ho pak vzal a nalil si čaj sám, upozornil jsem ho: „Dutifule, můj princi. Poslouchej mě. Musím pro tebe zůstat Tomem Badgerlockem, a to ve všech ohledech. Ano, dnes si o tom promluvíme. Jenže potom se musím vrátit ke své roli Torna Badgerlocka. Musíš ve mně vidět jeho a v lordu Goldenovi musíš vidět pouze lorda Goldena. Dali ti do ruky ostří bez rukojeti. Není způsob, jak to tajemství, které nyní znáš, bezpečně uchopit nebo s ním zacházet. Máš radost z toho, že víš, kdo jsem, a z toho, že ve mně vidíš vazbu na svého otce. Z celého srdce bych si přál, aby to bylo takhle prosté a dob­ré. Ale stačí jen špitnout o tom tajemství v nevhodné spo­lečnosti, a bude to znamenat konec nás všech. Víme, že by se mě naše královna pokoušela ochránit. Domysli si, k čemu by to vedlo. Jsem nejen usvědčený praktikant Moudrosti, ale i domnělý vrah krále Shrewda. Nemluvě o tom, že jsem za­bil několik členů Galenovy koterie v místnosti plné svědků. Ani nejsem tak mrtvý, jak si mnozí myslí, že bych měl být. Kdyby vyšlo najevo, že jsem naživu, nenávist vůči Moud­rým a strach z nich by vystrměly do nových výšin, a to prá­vě v době, kdy se královna snaží skoncovat s pronásledová­ním těchto lidí.“</p>

<p>„Myslíš nás,“ poopravil mne princ vlídně. Opřel se na žid­li a na chvíli se zamyslel, jako kdyby si ty následky předsta­voval. Nejistě se rozhlédl, když po chvíli řekl: „Už jsi královniny plány nechtěně narušil. Navzdory všemu, co Chade podnikl, aby nevzniklo zdání, že se o tvůj osud zajímají ofi­ciální místa, se pořád šíří zvěsti o tom, že smrt ,Kepplera', Padgeta a toho druhého muže prošla bez potrestání prostě proto, že byli podezřelí jako Moudří.“</p>

<p>„Já vím. Chade mi to řekl. I to, že nařkli tebe jako Moud­rého.“</p>

<p>Princ na to kývl. „Ano. To snad jsem, nebo ne? A Piebaldové to vědí, a možná že to vědí i někteří z těch, kteří se na­zývají Starou krví. Zrovna teď má Stará krev zájem na tom, aby mé tajemství zůstalo zachováno. Přejí si to shromáždění stejně jako královna. Ale smrt těch tří lidí je přiměla k mno­hem větší opatrnosti, než jakou projevovali doposud. Mluví o tom, že budou požadovat větší záruky, než svolí ohrozit sa­mi sebe svým příchodem sem.“</p>

<p>„Chtějí rukojmí.“ Učinil jsem v mysli skok. „Požadují vý­měnu lidí, některé z našich, aby se pojistili proti rizikům, do­kud budou jejich lidé v našich rukou. Kolik?“</p>

<p>Princ zavrtěl hlavou. „Na to se zeptej Chadea. Nebo mé matky. Podle toho, jak se hádají, tuším, že ona komunikuje přímo se Starou krví a říká tomu starci pouze to, co podle ní potřebuje vědět. Je z toho frustrovaný. Myslím, že mé mat­ce se podařilo zklidnit jejich obavy a odložit termín setkání. Chade ji zapřísahal, že to nebude možné, dokud nepřistou­píme na jejich směšné požadavky. Přesto to dokázala. Neřekne však Chadeovi jak, a to ho rozčiluje. Připomněla mu, že ona pochází z horského národa a že splnění požadavku, který jemu připadá .směšný', nebo akceptování rizika, které by on prohlásil za ,nepřijatelné', je pro ni otázkou principu.“</p>

<p>„No ano. Neumím si představit, že by ho něco rozčílilo víc, než když vidí koláč, který nemůže dostat do rukou,“ ří­kal jsem přívětivě, zatímco jsem znepokojeně přemítal, kam nás Kettrickenina horalská etika Sacrifíce ve službách lidu může až zavést.</p>

<p>Zdálo se, že Dutiful mé výhrady vycítil. „Souhlasím. Ale v tomto i tak stojím při matce. Je čas, aby ho přinutila vzdát se skryté moci, kterou nad ní má. Když to neprosadí teď, ne­mohu počítat s tím, že budu mít v rukou skutečnou moc, až dosednu na trůn.“</p>

<p>Při jeho slovech mě zamrazilo v páteři. Dutiful měl prav­du. Ale uklidňující bylo, že se na to dokázal dívat tak chlad­nokrevně a zpříma. Pak ale můj názor na věc zčeřila ironic­ká myšlenka. Dokázal vidět Chadeovy machinace zejména proto, že byl jeho žákem stejně jako Kettrickeniným horalským synkem. Dutiful pokračoval nenuceným tónem, jako kdybychom se bavili o počasí:</p>

<p>„Ale o tom jsme spolu nemluvili. Ty říkáš, že tvoje sku­tečná identita nemůže vejít ve známost. Já souhlasím v tom, že se to nemůže stát v tuto chvíli. Určitě by se našla nějaká frakce, která by měla zájem na tvé smrti. Velmi mnoho lidí by tě nenávidělo a bálo se tě. A Farseerové by byli nařčeni z utajování královraha jen proto, že jsi z rodiny. Ještě zají­mavější by byl dopad, jaký by to mělo na Starou krev a na Piebaldy. Bastard nadaný Moudrostí jim roky sloužil jako útočiště a zvěst o tvém přežití se mezi nimi traduje jako po­svátná legenda. Když o tobě slyším vyprávět Civila, jsi pro něj bezmála bohem.“</p>

<p>„Snad ses o mně nebavil s Civilem?“ zachvátil mě děs.</p>

<p>„Samozřejmě že ne! Tedy ne o tobě jako o tobě. Probírali jsme legendu o FitzChivalrym, Bastardovi nadaném Moud­rostí. A to jen letmo, ujišťuji tě. Ačkoli si myslím, že o tvé identitě by Civil pomlčel stejně jistě jako já.“</p>

<p>Vzdychl jsem, deprimovaný a unavený. „Dutifule. Tvoje loajalita je obdivuhodná. Ale o Civilově pochybuji. Bresingové tě už dvakrát zradili. Dovolíš jim, aby to udělali potře­tí?“</p>

<p>Zatvářil se umíněně. „Byli k tomu donuceni, Tome… Je to zvláštní, říkat ti teď takhle.“</p>

<p>Nenechal jsem se rozptýlit. „Znovu si na to zvykni. A co když začnou Civilovi znovu vyhrožovat a on pro ně bude znovu špehovat, nebo něco horšího?“</p>

<p>„Už nikoho nemá, aby ho mohli ohrozit.“ Pojednou se za­razil a podíval se na mě. „Víš, nikdy jsem se ti neomluvil ani ti nepoděkoval. Poslal jsem tě Civilovi na pomoc, aniž bych se zamyslel nad tím, že by to pro tebe mohlo být nebezpeč­né. A tys šel a zachránil mému příteli život, i když sám jej nemáš příliš v lásce. S tím výsledkem, žes málem zemřel.“ Natočil hlavu úkosem a hleděl na mě. „Jak ti mám za to po­děkovat?“</p>

<p>„To nemusíš. Jsi můj princ.“</p>

<p>Tvář mu úplně znehybněla. Z jeho očí na mě hleděla Kettricken, když říkal: „To se mi moc nelíbí. Jako by nás to od sebe více vzdalovalo. Kéž bychom ty a já mohli být jen bra­tranci.“</p>

<p>Zadíval jsem se na něj pozorněji a zeptal se: „A ty si mys­líš, že by v tom byl rozdíl? Že bych odmítl poskytnout po­moc tvému příteli, protože bys byl jen můj bratranec?“</p>

<p>Usmál se na mě a potom mohutně vydechl spokojeností. „Přesto tak docela nevěřím, že je to pravda,“ řekl tiše. Jeho tváří se mihl výraz s nádechem viny. „Thick a já tě ještě ne­máme chodit navštěvovat. Chade to zakázal, stejně jako vše­chny pokusy spojit se s tebou Uměním, dokud nezesílíš. Ne­chtěl jsem tě budit, když jsme sem nahoru přišli. Jen jsem tě chtěl znovu vidět. A když jsem viděl, že máš ty jizvy zpátky, naklonil jsem se blíž…“</p>

<p>„Jsem rád, žes to udělal.“</p>

<p>Nějakou dobu jsem jen seděl a mlčel, zčásti nesvůj a zčás­ti se kochající jeho úctou. Jak to bylo zvláštní, být milován jednoduše pro to, kým jsem. Uvítal jsem skoro s úlevou, když se vrátil Thick. Ramenem otevřel tajné dveře. Ruce měl plné a supěl, vysílený během do schodů. Mezitím se zakousl do závinu, původně určeného pro dobrý tucet lidí.</p>

<p>Spokojeně jsem ho sledoval, jak skládá svoji kořist na stůl. Široce se usmíval, velmi potěšený sám sebou. Uvědomil jsem si, že takový výraz jsem v jeho tváři ještě neviděl. Jeho drob­né rozestouplé zuby a jazyk trčící z oválné tváře mu propůj­čovaly výraz veselého skřítka. Kdybych toho muže neznal, asi by mi jeho zjev připadal děsivý, jenže Thick si svým při­hlouplým úšklebkem vysloužil spiklenecký úsměv ze strany prince a já sám jsem se přistihl, že se na ně oba usmívám.</p>

<p>Thick položil plech se závinem s žuchnutím na pracovní stůl a horlivě odstrčil mé nádobí stranou, aby si vytvořil pro­stor a mohl se pustit do práce. Přitom si pobrukoval a já jsem poznal refrén jeho písně Umění. Zdálo se, že mužíkova nevrlost je ta tam. Všiml jsem si, že nůž, kterým porcuje závin na obrovité díly, jsem pro něho toho hrůzného dne zakoupil dole ve městě. Takže se věci, které jsem nakoupil, nějak do­staly nahoru na Buckkeep a jemu do rukou. Princ našel v po­koji talíře a Thick nám na ně s plesknutím naservíroval por­ce. Dával si velký pozor, aby si při té činnosti neušpinil nové oblečení, a později jedl s opatrností, za niž by se nemusela stydět ani urozená dáma v nových šatech. Rozdělili jsme si ten obrovitý závin, až z něj na plechu nezůstalo nic, a mně vůbec poprvé od mého zranění chutnalo jídlo.</p>

<p><strong><emphasis>6 Odhalení</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Nemoudří často vyprávějí děsivé historky o Moudrých, kte</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ří na sebe z ohavných důvodů b</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rou podoby zvířat. Lidé ze Staré krve vám nepokrytě řeknou, že žádný člověk, ať by byl ke svému zvířecímu partnerovi připoután sebevíc, na sebe nemůže vzít podobu zvířete. Stará krev však hovoří jen zdráhavě o tom, že člověk může obývat tělo svého zvířecího part</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nera. Obvykle k tomu dochází jen přechodně a za krajních okolností. Tělo člověka v takových případech nezmizí</emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>ve skutečnosti zůstane velmi zranitelně a může dokonce působit jako mrtvě. Extrémní fyzická újma na lidském těle nebo bez</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>prostřední nebezpečí smrti mohou způsobit, že se lidské vě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>domi uchýlí do těla jeho druha v Moudrosti. Lidé ze Staré krve neradi mluví o tom, že se to děje, a ostře proti tomu vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stupují.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mezi Starou krví platí striktní zákaz, aby se takové opat</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ření uskutečnilo natrvalo. Člověk ze Staré krve, který opustí své umírající tělo a uchýlí se do těla svého partnera v Moud</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rosti, se ve společnosti Staré krve stává vyvrhelem. Totéž pla</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tí o člověku, jenž k sobě přijme prchající duši svého zvířecího partnera. Takový čin se pokládá za projev nejvyššího sobectví a současně za nemorální a pošetilý. Všichni, kdo vyrůs</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tají v komunitách Staré krve, jsou varováni, že bez ohl</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>du na to, jak jsou okolnosti lákavě, to jejich partnerovi žádné štěs</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tí nepřinese.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tímto význačným způsobem se praktikanti magie ze Sta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ré krve odlišují od takzvaných Piebaldů. Piebaldové degra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>duji své partnery v Moudrosti do nižšího p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>staveni, než ja</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ké náleží jejich lidským partnerům, a nevidí nic špatného na tom, když se člověk rozhodne prodloužit si po zániku své</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho lidského těla život tím, že bude obývat tělo spolu se svým zvířecím druhem. V některých případech člověk tělo zvířete ovládne a takřka jej z jeho vlastního těla vypudí. Vzhledem k dlo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>hověkosti některých zvířat, jako jsou želvy, husy a jis</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tí tropičtí ptáci, se stává, že bezohledný člověk si na sklonku života pořídí takového partnera s cílevědomým záměrem za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jistit si tělo, které bude obývat po své smrti. Takovým způso</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bem si člověk může prodloužit život o jedno století i více.</emphasis></p>

<p>BADGERLOCKOVY „PŘÍBĚHY STARÉ KRVE“</p>

<p>•    •    •</p>

<p>Po své rekonvalescenci jsem si připadal jako právě vylíhnuté mládě, jež se poprvé vybatolilo na sluneční světlo. Svět mě oslňoval a uchvacoval a já nestačil žasnout nad svým ži­votem. Ba co víc, Dutifulovu nově nabytou úctu ke své oso­bě jsem vnímal jako hřejivý ochranný plášť. Cítil jsem tu jis­totu hned druhý den zrána, když jsem stál na nádvoří hradu Buckkeep a díval se, jak lidé kolem mne chodí sem a tam za svými každodenními povinnostmi. Byl velmi zářivý den a já jsem ke svému údivu cítil ve vzduchu, že zima už má na kahánku. Ušlapaný sníh pod nohama se zdál těžší a hustší a modrost nebe nad hlavou hlubší. Zhluboka jsem nasál do plic vzduch a protáhl jsem se, až mi v kloubech zapraštělo po jejich dlouhém nepoužívání. Dnes to napravím, předse­vzal jsem si.</p>

<p>Přesto jsem svým nohám ještě tolik nevěřil, že by mě do­nesly do města Buckkeep, a tak jsem zašel do stájí. Čeledín, který se pravidelně staral o Myblack, se na mě jednou podí­val a řekl, že mi mou klisnu připraví. Opřel jsem se vděčně o její žlab a sledoval jej. Zacházel s ní pěkně a ona byla pod jeho dotykem povolná. Když jsem od něj převzal otěže, po­děkoval jsem mu za to, že se mi staral o koně, kterého jsem zanedbával. Obdařil mě rozpačitým pohledem a svěřil se mi: „Vlastně nemůžu říct, že by vás postrádala. Tahle klisna je navýsost spokojená se svou vlastní společností.“</p>

<p>V polovině strmé cesty svažující se do města jsem začal litovat, že jsem se rozhodl jet. Myblack měla sklony zápolit s otěžemi a dávala mi pocítit, jak málo moje ruce a paže ze­sílily. Ale přestože se takhle vzpírala mé vůli, nakonec mne dopravila ke Gindastově dílně. Tam jsem ke svému zklamá­ní i radosti zjistil, že Hap nemá na návštěvy čas. I když za mnou hned přišel, když mě uviděl stát u dveří, omluvně mi vysvětlil, že mu jeden z tovaryšů dovolil pomáhat s hrubým vzorem řezby na čele postele. Kdyby šel nyní se mnou ven, onen muž by si na tu práci zřejmě vzal jiného učně. Ujistil jsem ho, že se mohu klidně zastavit jindy a že jsem mu chtěl pouze říci, jak se cítím lépe. Díval jsem se za ním, jak spě­chá zpátky ke své práci, dláto a rydlo v ruce, a byl jsem na svého chlapce jen a jen hrdý.</p>

<p>Když jsem nasedl na Myblack, zahlédl jsem tři mladší uč­ně. Dívali se na mě zpoza rohu kůlny a něco si mezi sebou šeptali. Žádný div, vždyť nyní jsem byl ve městě Buckkeep znám jako muž, který zabil tři lidi. Vražda či legální zabití, to nehrálo roli. Musel jsem počítat s tím, že lidé si na mě budou ukazovat prsty a šířit zvěsti. Jen jsem doufal, že tím neutrpí Hapova pozice v Gindastově dílně. Předstíral jsem, že jsem si jich nevšiml, a odjel jsem.</p>

<p>Zamířil jsem k domku Jinny. Když mi otevřela dveře, na­před při pohledu na mě trochu vyjekla. Chvíli na mě civěla, pak pohlédla prese mne na ulici, jako by čekala Hapa. „Dnes jsem sám,“ řekl jsem. „Mohu dál?“</p>

<p>„Vida, Tom. Samozřejmě. Pojď dovnitř.“ Dívala se na mě, jako by ji můj zchátralý vzhled vyděsil. Pak ukročila zpátky, abych mohl dovnitř. Mezi nohama mi do chalupy proklouzl Fennel.</p>

<p>Uvnitř jsem se vděčně svezl do křesla u krbu. Fennel se mi okamžitě uvelebil na klíně. „Ty jsi panečku mazel, kocoure. Jako by celý svět byl stvořen jen pro tebe a nikdo tě nemohl odmítnout.“ Pohladil jsem ho, a když jsem vzhlédl, zjistil jsem, že Jinna mne znepokojeně pozoruje. Její starostlivost mě dojala. Přiměl jsem se k úsměvu. „Dám se zase do po­řádku, Jinno. Byl jsem oběma nohama v chřtánu smrti, ale podařilo se mi vycouvat. Po čase budu opět sám sebou. Teď jsem pouze trochu ohromený, že mě jízda sem mohla tak vy­čerpat.“</p>

<p>„Ano,“ řekla nepřítomně a prsty se jí zašmodrchaly do se­be. Pak sebou trochu trhla, jako by přišla zpátky k sobě. Od­kašlala si a o něco důrazněji řekla: „To mě vůbec nepřekva­puje. Vždyť ty jsi samá kost a kůže, Tome Badgerlocku. Jen se koukni, jak na tobě visí košile. Ještě chvíli seď a já ti při­pravím posilňující lektvar.“ Při pohledu na můj výraz se opra­vila: „Nebo možná jen šálek čaje. A kus chleba a sýra.“</p>

<p><emphasis>Ryba? </emphasis>zeptal se mě Fennel.</p>

<p><emphasis>Jinna říká sýr.</emphasis></p>

<p><emphasis>Sýr není ryba, ale je lepší než nic.</emphasis></p>

<p>„Čaj, chleba a sýr – to zní dobře. Vývarů, lektvarů a kaší jsem spolykal do sytosti, když jsem se zotavoval. Ve skuteč­nosti mě nejvíc ze všeho unavuje být invalida. Jsem rozhod­nutý, že od nynějška každý den vstanu a budu se trochu po­hybovat.“</p>

<p>„To je asi to nejlepší, co můžeš udělat,“ přitakala roztrži­tě. Natočila hlavu úkosem a změřila si mne. „Ale co má být tohle? Tvůj jezevčí pruh je pryč!“ A ukázala na mé vlasy.</p>

<p>Silou vůle jsem se začervenal. „Obarvil jsem si to. Obávám se, že jsem chtěl vypadat mladší. Můj vzhled vlivem nemoci velmi utrpěl.“</p>

<p>„To ano, v tom ti musím dát za pravdu. Ale barvit si vlasy, abys to napravil… inu, mužští. A teď.“ Malinko trhla hlavou, jako kdyby si ji chtěla vyčistit. Přemýšlel jsem, co ji asi trápí, ale vzápětí se zdálo, že to odložila na později. „Slyšel jsi, co se stalo mezi Hapem a Svanjou?“</p>

<p>„Ano,“ ujistil jsem ji.</p>

<p>„To víš. Viděla jsem, že se k tomu schyluje.“ A zatímco dávala ohřívat vodu, podrobně mi vyprávěla, neustále mlas­kajíc jazykem, co jsem již věděl: že Svanja opustila Hapa kvůli svému námořníkovi, který se vrátil z cest, a že se po­chlubila svými stříbrnými náušnicemi snad všem ostatním děvčatům ve městě.</p>

<p>Nechal jsem ji, aby mi to celé vyložila, zatímco nám krá­jela chleba a sýr. Když skončila, poznamenal jsem: „Co se dá dělat, asi je to tak pro oba nejlepší. Hap se teď více sou­středí na učení a Svanja má nápadníka, kterého její rodiče schvalují. On se pro ni trochu trápí, ale myslím, že se z toho dostane.“</p>

<p>„Ach ano, dostane se z toho, zatímco Svanjin chlapec bu­de v přístavu,“ poznamenala Jinna trpce, když kladla podnos s jídlem na stoličku mezi křesly. „Ale pamatuj na má slova. V okamžiku, kdy mládenec nastoupí na palubu, půjde Svanja zase po Hapovi.“</p>

<p>„Och, o tom dost pochybuji,“ poznamenal jsem přívětivě. „A i kdyby za ním přišla, myslím, že Hap se již poučil. Jen hlupák se spálí dvakrát o stejná kamna.“</p>

<p>„Hmf. V tomto případě by bylo lepší rčení: Kdo to jednou zkusil, bude po tom dychtit víc a víc. Tome, ty ho musíš va­rovat, a to důrazně. Nedovol, aby znovu podlehl jejím vna­dám. Ne že by to bylo zlé děvče, pouze takové, které jde za tím, co si umane. Škodí sama sobě úplně stejně jako těm dvě­ma mladíkům.“</p>

<p>„lnu, já doufám, že můj chlapec je dost rozumný na to, aby se to nestalo,“ poznamenal jsem, když si sedala do druhého křesla.</p>

<p>„To já také,“ odvětila. „Ale pochybuji o tom.“ Když pak na mě pohlédla, zmlkla a její rysy znehybněly. Dívala se na mě, jako by před sebou viděla cizince. Dvakrát jsem viděl, že se chystá něco říct, a pokaždé svá slova spolkla.</p>

<p>„Copak?“ zeptal jsem se posléze. „Je snad něco, co o tom Svanjině námořníkovi nevím? O co jde?“</p>

<p>Po chvíli tíživého ticha se tiše zeptala: „Tome, já… Jsme už nějakou dobu přátelé. A známe se víc než jenom povrch­ně. Slyšela jsem… Ale nezáleží na tom, co jsem slyšela. Co se doopravdy stalo toho odpoledne na Falldown Street?“</p>

<p>„Falldown Street?“</p>

<p>Pohlédla stranou. „Znáš to místo. Tři mrtví lidé, Tom Badgerlock. A jakási pohádka o ukradeném měšci s drahokamy a sluhovi, který byl odhodlán získat je zpátky. Jiný by tomu možná věřil. Jenže pak, sám napůl mrtvý, ses ještě zastavil, abys zabil koně?“ Jinna vstala, aby sundala bublající kotlík z ohně, a nalila vodu do čajové konvice. Velmi tichým hla­sem řekla: „Týden předtím jsem byla před tebou varována, Tome. Kdosi mi řekl, že jsi příliš nebezpečný na to, abych se s tebou přátelila. Že by se ti mohlo brzy stát něco zlého a že by pro mne bylo lepší, kdyby se to nestalo v mém domě.“</p>

<p>Jemně jsem odstrčil kočku z klína a vzal jí z roztřesených rukou kotlík s horkou vodou. „Posaď se,“ navrhl jsem mír­ně. Jinna si sedla a složila si ruce v klíně. Když jsem vrátil kotlík na krb, snažil jsem se v klidu přemýšlet. „Nepovíš mi, kdo tě varoval?“ zeptal jsem se poté, co jsem se k ní otočil zpátky. Odpověď jsem již znal.</p>

<p>Chvíli jen hleděla na své ruce v klíně. Pak zavrtěla poma­lu hlavou. Po chvíli řekla: „Narodila jsem se tady ve městě Buckkeep. Hodně jsem se sice toulala a toulám, ale tohle je můj domov, když začne sněžit. Ti lidé tady jsou mí sousedé. Znají mě a já znám je. Znám… znám v tomhle městě velkou spoustu lidí, lidí všeho druhu. Některé již odmalička. Četla jsem v rukou mnoha z nich a znám spoustu jejich tajemství. Mám tě ráda, Tome, jenže… zabil jsi tři lidi. Dva z nich byli z města Buckkeep. Je to pravda?“</p>

<p>„Zabil jsem tři lidi,“ přiznal jsem se. „Pokud v tom pro te­be bude rozdíl, kdybych je nechal, zabili by oni mne.“ Cítil jsem, jak mne prostupuje plíživý chlad. Náhle se mě zmoc­nil dojem, že její dnešní zdráhání a starostlivost se vůbec ne­týkaly mě.</p>

<p>Jinna přikývla. „O tom nepochybuji. Ale pravdou zůstá­vá, že jsi šel tam, kde byli oni. Oni tě nehonili. Tys šel za ni­mi – a zabils je.“</p>

<p>Vyzkoušel jsem lež, kterou mě vybavil Chade. „Pronásle­doval jsem zloděje, Jinno. Jakmile jsem tam přišel, nedali mi na výběr. Buď zabiji, nebo se nechám zabít, tak to bylo. Nevyžíval jsem se v tom. Nevyhledával jsem to.“</p>

<p>Jinna jen seděla a hleděla na mne. Opřel jsem se v křesle. Fennel stál a čekal, až ho pozvu zpátky na svůj klín, ale já jsem to neučinil. Po chvíli jsem řekl: „Byla bys raději, kdy­bych sem už nechodil.“</p>

<p>„To jsem neřekla.“ V jejím hlase jsem zaslechl mírný ná­znak hněvu, ale patrně se zlobila za to, že jsem to řekl tak otevřeně. „Já… Je to pro mě těžké, Tome. To zajisté chápeš.“ A opět ta výmluvná odmlka. „Když jsme se poprvé dali do­hromady, inu… myslela jsem, že rozdíly mezi námi na věci nic nemění. Vždycky jsem říkala, že všechny ty řeči, které li­dé šíří o Moudrých, jsou lživé. To jsem vždycky tvrdila!“</p>

<p>Popadla konvici a jala se zarputile nalévat čaj, pro sebe i pro mě, jako kdyby chtěla dokázat, že jsem u ní stále vítán. Usrkla ze svého šálku a postavila ho na stoličku. Vzala kra­jíc chleba, položila si na něj kus sýra, ale pak ho zase odlo­žila. Řekla: „Znala jsem Padgeta od doby, kdy jsme byli ješ­tě děti. V dětství jsem si hrávala s jeho sestřenicemi. Padget byl všelijaký a spoustu věcí jsem na něm neměla ráda. Ale nebyl to zloděj.“</p>

<p>„Padget?“</p>

<p>„Jeden z těch mužů, jež jsi zabil! Netvař se, že neznáš je­ho jméno! Musel jsi vědět, kdo to je, když jsi ho šel hledat. A já vím, že on znal tebe. A jeho ubohé sestřenice byly pří­liš vyděšené, než aby vyzvedly jeho tělo. Ze strachu, že by s ním mohly být spojovány. Protože lidé by si mysleli, že jsou jako on. Ale právě tohle nechápu, Tome.“ Odmlčela se a pak tichým hlasem dodala: „Protože ty jsi stejný jako on. Jsi jed­ním z nich. Proč lovíš a zabíjíš své vlastní?“</p>

<p>Už jsem nesl šálek k ústům. Opatrně jsem ho však posta­vil zpátky a nadechl se v domnění, že promluvím. Pak jsem zase vydechl, počkal okamžik a začal znovu: „Nepřekvapuje mne, že se o tom klevetí. Co lidé řeknou strážím a co si po­vídají mezi sebou, to jsou dvě odlišné věci. Vím také, že ve městě se objevily piebaldovské svitky hlásající všemožné nesmysly. Takže. Promluvme si otevřeně. Padget byl nadaný Moudrostí. Jako já. Proto jsem ho nezabil, ale je to pravda. Rovněž je pravda, že to byl Piebald. Což já nejsem.“ Vida je­jí zmatený výraz, zeptal jsem se: „Víš, kdo je to Piebald, Jinno?“</p>

<p>„Moudří jsou Piebaldové,“ řekla. „Někteří z vašich místo toho říkají ,Stará krev'. Je to jedno a totéž.“</p>

<p>„Ne tak docela. Piebaldové jsou Moudří, kteří však ostat­ní Moudré zradili. To oni vyvěšují ty zprávičky, které tvr­dí: Jinna je nadaná Moudrostí a jejím zvířetem je vypasená žlutá kočka.'„</p>

<p>„To nejsem!“ vykřikla rozhořčeně.</p>

<p>Přistihl jsem ji při pomyšlení, že ji ohrožuji. „Ne,“ sou­hlasil jsem klidně. „To nejsi. Ale kdybys byla, zveřejnění té­to informace by tě mohlo stát živnost a možná i život. Právě tohle dělají Piebaldové ostatním lidem nadaným Moudros­tí.“</p>

<p>„Ale to nedává žádný smysl. Proč by to dělali?“</p>

<p>„Aby ostatní Moudří dělali to, co oni chtějí.“</p>

<p>„A co po nich chtějí?“</p>

<p>„Piebaldům jde o to, uzurpovat si moc. Aby ji získali, po­třebují peníze a lidi ochotné dělat to, co jim přikážou.“</p>

<p>„Stále nechápu, oč jim jde.“</p>

<p>Vzdychl jsem. „Chtějí totéž, co chce většina Moudrých. Chtějí jenom otevřeně provozovat svoji magii, beze strachu z oprátky nebo upálení. Chtějí být akceptováni, ne aby se mu­seli se svými vlohami skrývat. Předpokládejme, že bys moh­la být zabita prostě za to, že jsi pokoutní čarodějka. Nechtě­la bys to změnit?“</p>

<p>„Ale pokoutní čarodějky nikomu neškodí.“</p>

<p>Sledoval jsem její tvář, zatímco jsem říkal: „Ani Moudří ne.“</p>

<p>„Někteří ano,“ opáčila vzápětí. „Och, všichni samozřejmě ne. Ale když jsem byla malá, má matka chovala dvě dojné kozy. Obě se nadmuly a v ten stejný den pošly. A to jen tý­den předtím odmítla prodat jednu z nich ženě nadané Moud­rostí. Takže chápeš, že Moudří jsou jako všichni ostatní. Ně­kteří z nich jsou pomstychtiví, krutí a zneužívají svou magii za těmito účely.“</p>

<p>„Moudrost takhle nefunguje, Jinno. Je to stejné, jako kdy­bych řekl, že pokoutní čarodějka mi může nahlédnout do dla­ně a vytvořit tam rýhu, která způsobí, že dříve zemřu. Nebo bych tě mohl obvinit z toho, žes nahlédla do dlaně mého sy­na, řekla jsi, že má krátkou čáru života, a on pak zemřel. By­la by to tvoje vina? To, žes řekla, co jsi tam viděla?“</p>

<p>„No, samozřejmě že ne. Ale to není totéž jako zabít něko­mu kozy.“</p>

<p>„Právě tohle se ti snažím vysvětlit. Nemohu použít Moud­rost, abych někoho zabil.“</p>

<p>Natočila hlavu stranou a pohlédla na mě. „Och, no tak, To­rné. Ten tvůj velký vlk by tomu muži ta jeho prasata zakousl, kdybys mu tehdy řekl, nebo ne?“</p>

<p>Dlouhou chvíli jsem tiše seděl. Pak jsem musel připustit: „Ano. Myslím, že by to udělal. Kdybych byl takový, mohl bych svého vlka a svou Moudrost zneužít tímto způsobem. Ale já takový nejsem.“</p>

<p>Její mlčení trvalo ještě déle než to moje. Nakonec velmi zdráhavě prohlásila. „Tome. Zabil jsi tři lidi. A koně. Nebyl to ten vlk v tobě? Nebyla to tvoje Moudrost?“</p>

<p>Po chvíli jsem vstal. „Sbohem, Jinno,“ řekl jsem. „Děkuji ti za tvé četné laskavosti.“ A zamířil jsem ke dveřím.</p>

<p>„Takhle neodcházej,“ zaprosila.</p>

<p>Zarazil jsem se, úplně deprimovaný. „Neznám jiný způsob, jak odejít. Proč jsi mě dnes vůbec pouštěla dovnitř?“ zeptal jsem se hořce. „Proč ses ke mně pokoušela dostat, když jsem byl raněný? Bylo by od tebe jistě laskavější, kdyby ses ode mě prostě odvrátila, než když mi dáváš najevo, co si o mně doopravdy myslíš.“</p>

<p>„Chtěla jsem ti dát šanci,“ řekla zasmušile. „Chtěla jsem… Doufala jsem, že existoval jiný důvod. Něco jiného než tvo­je Moudrost.“</p>

<p>S rukou na zástrčce jsem se zarazil. Moje poslední lež se mi hnusila, ale musel jsem ji říct. „Existoval. Byl tam přece měšec, který patřil lordu Goldenovi.“ Ani jsem se neohlédl, jestli mi uvěřila. Už tak znala více pravdy, než bylo pro ni bezpečné.</p>

<p>Tiše jsem za sebou dveře zavřel. Mezitím se prudce zatáh­lo a stíny na zasněžené zemi byly temně šedivé. Vše se změ­nilo tak nečekaně, jak je to možné jen za časně jarních dní. Fennelovi se nějak podařilo proklouznout ven se mnou. „Měl bys jít zpátky dovnitř,“ řekl jsem mu. „Tady začíná být zi­ma.“</p>

<p><emphasis>Zima není zas tak zlá. Zima tě může zabít, jen když se ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hýbeš. Prostě se poh</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>buj.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dobrá rada, kočko. Dobrá rada. Sbohem, Fennele.</emphasis></p>

<p>Nasedl jsem na Myblack a otočil ji hlavou k hradu Buckkeep. „Jedeme domů,“ řekl jsem.</p>

<p>Byla jenom ráda, že může zamířit ke stáji a žlabu. Nechal jsem ji, ať sama nasadí své tempo, zatímco jsem seděl v sed­le a přemítal nad svým životem. Včera mne hřál Dutifulův obdiv. Dnes na mě dolehl Jinnin strach a odmítnutí. A co hů­ře, dnes mi Jinna předvedla, jak hluboce a široce zakořeněné mohou předsudky proti Moudrým být. Myslel jsem, že mne přijala takového, jaký jsem. Jenomže to nebyla pravda. Byla ochotna učinit v mém případě výjimku z pravidla, ale když jsem zabíjel, jen jsem to pravidlo potvrdil. Lidem s Moudrostí nebylo radno důvěřovat; zneužívali svoji magii za zlými účely. Cítil jsem, jak se nořím do zoufalství, a současně jsem si uvědomoval jeho hloubku. Šlo tu totiž ještě o něco jiného. Už zase jsem se poučil, že nemohu sloužit Farseerům a ještě si nárokovat život pro sebe sama.</p>

<p><emphasis>Tohle už ne, Changere. Jak by mohly okamžiky tvého ži</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vota patřit někomu jinému než tobě? Jste Farseerové, krev a smečka. Musíš to vidět jako celek. Není to ani připoutání, ani separace. Smečka, to jsi ty ve své celistvosti. Vlčí život je ve smečce.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nighteyesi, </emphasis>vydechl jsem. Ale přitom jsem věděl, že tam není. Bylo to takové, jak mi předvídal Black Rolf. Byly oka­mžiky, kdy se ke mně můj mrtvý společník vracel jako něco víc než jenom vzpomínka, ale zároveň méně, než když byl ži­voucí součást mě samotného. To žila dál moje součást, kte­rá se kdysi podvolila vlkovi. Napřímil jsem se v sedle a pře­vzal nad koněm kontrolu. Klisna si odfrkla, ale přistoupila na to. A pak, protože jsem si myslel, že by to mohlo být dobré pro nás pro oba, jsem jí nasadil ostruhy a vyrazil s ní po za­sněžené cestě k hradu Buckkeep a domů.</p>

<p>Ustájil jsem Myblack a sám jsem ji zaopatřil. Trvalo mi to dvakrát déle než obvykle. Styděl jsem se, že jsem vyšel ze cviku při zaopatřování vlastního koně, a ještě víc mě zahan­bovalo, že se klisna chová tak svéhlavě, aby mi to ještě ztí­žila. Potom jsem se přinutil jít na cvičiště. Musel jsem si půj­čit meč. Dnes jsem si vyrazil do města neozbrojený, pouze s dýkou u pasu. Možná to bylo pošetilé, ale neměl jsem na výběr. Dnes jsem zašel do svého pokoje, abych si tam vzal svůj ošklivý meč, jenom abych zjistil, že tam není. S největ­ší pravděpodobností se ztratil nebo si ho výhodně přisvojil některý z městských strážníků. Na zdi stále visel zářivý meč, který mi kdysi daroval šašek. Chvíli jsem na něj zamyšleně hleděl, ale nedokázal jsem se přimět, abych si ho připnul. Byl to symbol úcty, kterou už ke mně nechoval. Na výcvik bude beztoho nejlepší cvičný meč. S otupenou čepelí v ruce vydal jsem se hledat partnera.</p>

<p>Wim tam nebyl, zato Delleree ano. Ve velmi krátké době mne dostala tolikrát, že jsem to přestal počítat, ať si na mne vzala kteroukoli ze svých zbraní. Cítil jsem, že nemám na víc než držet meč nad sebou, natož abych se s ním oháněl. Nako­nec toho Delleree nechala a řekla: „Už vážně nemohu. Při­padám si, jako bych bojovala s kostlivcem. Pokaždé, když tě zasáhnu, cítím, jak ti zarachotí v kostech.“</p>

<p>„Já už taky ne,“ ujistil jsem Delleree. Nucené jsem se za­smál a poděkoval jí, načež jsem se odbelhal do parní lázně. Když jsem viděl soucitné pohledy, jež po mně vrhali přítom­ní strážníci, zalitoval jsem, že jsem se vůbec svlékal. Z lázní jsem zamířil přímo do kuchyně. Kuchařská pomocnice jmé­nem Maisie mi řekla, že mě ráda vidí zase na nohou. Nepo­chybně ji k tomu přiměl soucit, když mi odřízla plátek z ký­ty, která se ještě pekla na rožni, a pleskla jej na krajíc chleba z ranní várky, načež mi řekla, že sluha lorda Goldena se ta­dy po mně přes den sháněl. Poděkoval jsem jí, ale na pánovo zavolání jsem nespěchal. Místo toho jsem stál venku, opře­ný zády o zeď nádvoří, a sledoval osazenstvo hradu, hltaje jídlo, které mi Maisie dala. Muselo to být už velmi dlouho, co jsem takhle naposledy v klidu stál a okukoval lidi z Buckkeepu. Myslel jsem na všechny další věci, které jsem nevi­děl nebo nedělal od doby, co jsem se vrátil do domu svého dětství. Nenavštívil jsem Královninu zahradu nahoře na vě­ži. Ani jednou jsem se neprocházel v Ženské zahradě. Náhle jsem zatoužil dělat právě takové prosté a dobré věci. Jezdit na Myblack po zalesněných kopcích za Buckkeepem. Večer pak sedět ve Velkém sále a sledovat šípaře, jak vyrábějí šípy a probírají vyhlídky chystaného lovu. Být toho všeho spíše součástí než stínem.</p>

<p>Vlasy jsem měl pořád vlhké a neměl jsem na kostech dost masa na to, abych při delším postávání v zimním odpoledni udržel tělesné teplo. Ztěžka jsem vzdychl, zašel dovnitř a za­mířil po schodech nahoru, pln hrůzy a očekávání při vidině setkání s lordem Goldenem. Uběhlo již několik dní od do­by, co o mne projevil osobně zájem. Shovívavost, s jakou mě přehlížel, byla horší, než kdyby setrvával v zatvrzelém ml­čení. Jako kdyby si doopravdy přestal dělat starosti s roztrž­kou, ke které mezi námi došlo. Jako bychom byli odjakživa těmi, koho představujeme nyní, lordem Goldenem a Tomem Badgerlockem. Vyskočil ve mně malinký plamínek hněvu, a pak zase stejně rychle zhasl. Neměl jsem sílu udržet ho při životě, jak jsem si uvědomil. A potom zčistajasna, s vyrov­naností, o které jsem nevěděl, že ji v sobě mám, jsem to ak­ceptoval. Věci se prostě změnily. I všechny mé role se změ­nily, nejenom ve vztahu k princi Dutifulovi, Jinně a lordu Goldenovi. Také Chade na mě pohlížel jinak. Nemohl jsem nutit lorda Goldena, aby se vrátil do postavy šaška. Možná že nemohl, ani kdyby chtěl. Bylo to snad se mnou jiné? Byl jsem v tuto chvíli stejně Tomem Badgerlockem jako Fitz-Chivalrym Farseerem. Nadešel čas nechat to být.</p>

<p>Lord Golden ve svých komnatách nebyl. Zašel jsem tedy do svého pokoje a oblékl si košili, která nebyla propocená. Sundal jsem si amulet dobré vůle, který mi dala Jinna. Když na mne onehdy zaútočila Dutifulova kočka, na dvou korál­cích zůstaly stopy po zubech. Předtím jsem si toho nevšiml. Chvíli jsem na amulet hleděl a přistihl se, že jsem Jinně za tohle gesto dobré vůle stále vděčný. Přesto má vděčnost ne­byla tak velká, abych ho mohl dále nosit. Dala mi ho proto, že mě měla ráda, navzdory mé Moudrosti. Má vděčnost bude tou myšlenkou už navždy zkalená. Upustil jsem amulet do kouta své šatní truhlice.</p>

<p>Když jsem vycházel ze svého pokoje, potkal jsem lorda Goldena, jak vchází do své komnaty. Při pohledu na mě se zastavil. Od incidentu s pery jsem ho neviděl a nepromluvil s ním. Teď si mě prohlížel od hlavy až k patě, jako kdyby mě nikdy předtím neviděl. Po chvíli škrobeně řekl: „Rád tě zase vidím na nohou, Tome Badgerlocku. Ale podle toho, jak vypadáš, bude ještě pár dní trvat, než se zase ujmeš svých povinností. Dopřej si ještě trochu času na zotavenou.“ V je­ho stylu vyjadřování jsem postřehl cosi divného, jako kdyby nemohl pořádně nabrat dech.</p>

<p>Složil jsem mu služebnickou poklonu. „Děkuji vám, mylorde, a děkuji za čas poskytnutý navíc. Využiji ho za dob­rými účely. Dnes jsem již byl na cvičišti. Jak jste pozname­nal, může trvat ještě pár dní, než budu moci efektivně plnit úkoly vašeho tělesného strážce.“ Odmlčel jsem se; za chvíli jsem však dodal: „V kuchyni mi řekli, že jste dnes poslal slu­hu, aby mě vyhledal.“</p>

<p>„Sluhu? Och. Ano. Ano, to je pravda. Vlastně jsem ho po­slal na popud Chadea. Abych pravdu řekl, málem jsem na to zapomněl. Přišel sem lord Chade a hledal tě, a když jsi nebyl u sebe v pokoji, poslal jsem sluhu, aby se podíval, jestli ne­jsi v kuchyni. Myslím, že chtěl, abys za ním zašel. Já ne… to­tiž, měli jsme jistý rozhovor, který…“ Hlas lorda Goldena se nejistě zadrhl. Zavládlo ticho. Pak řekl tónem, který mi sko­ro připomínal šaška: „Chade sem přišel, aby si se mnou pro­mluvil o něčem, o čem chtěl diskutovat s tebou… Chci, aby ses na něco podíval. Máš chviličku?“</p>

<p>„Jsem vám k službám, mylorde,“ připomněl jsem mu.</p>

<p>Čekal jsem, že na to malé dloubnutí něco odpoví. Místo toho s roztržitým výrazem řekl: „No samozřejmě. Takže moment.“ Jeho jamaillianský přízvuk se z jeho slov vytratil. Za­šel do ložnice a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>Čekal jsem. Přešel jsem k ohni, trochu jsem ho prohrábl a přiložil polínko. Pak jsem opět čekal. Sedl jsem si do křes­la a všiml si, že mi povyrostly nehty, takže jsem je začal pří­ručním nožem okrajovat. Pořád jsem čekal. Nakonec jsem však vstal a šel s podrážděným povzdechem zaklepat na dve­ře. Třeba jsem jeho slova špatně pochopil. „Lorde Goldene. Chtěl jste, abych tu na vás počkal?“</p>

<p>„Ano. Ne.“ Potom velmi nejistým tónem dodal: „Šel bys, prosím tě, sem? Ale napřed se ujisti, že dveře na chodbu jsou na zástrčku.“</p>

<p>Byly. Zalomcoval jsem jimi, abych měl jistotu, načež jsem otevřel dveře do jeho pokoje. V místnosti panovalo šero, na oknech byly okenice. Několik svíček ozařovalo lorda Goldena stojícího zády ke mně. Měl na sobě jako přehoz prostě­radlo ze své postele. Ohlédl se po mně přes rameno a z jeho zlatých očí na mě pohlédl někdo, koho jsem v životě nevi­děl. Když jsem popošel o tři kroky dále, tiše pravil: „Zůstaň, kde jsi, prosím.“</p>

<p>Jednou rukou si nadzvedl vlasy a odhalil svůj zátylek. Pro­stěradlo mu sklouzlo z holých zad, ale volnou rukou si ho po­řád přidržoval na hrudi. Vyjekl jsem a popošel bezděčně blíž. On sebou trhl, ale potom zůstal stát. Útlým, roztřeseným hla­sem se zeptal. „Tetování narčesky. Bylo podobné jako to­hle?“</p>

<p>„Mohu blíž?“ vysoukal jsem ze sebe. Ve skutečnosti jsem ani nemusel. Pokud tohle tetování nebylo identické s teto­váním narčesky, pak se mu alespoň silně podobalo. Na mou otázku lord Golden trhavě přikývl a já jsem učinil další krok směrem do místnosti. Nedíval se na mě, nýbrž civěl do zeše­řelého kouta. V místnosti nebylo zima, ale on se přesto chvěl.</p>

<p>Exotické tetování začínalo na jeho zátylku, pokrývalo vše­chny partie jeho zad a ztrácelo se pod pásem jeho kamaší. Vinoucí se hadi a draci s roztaženými křídly se mu plazili, do nejmenších detailů vyvedení, po jeho hladkých zlatých zádech. Zářivé barvy měly kovový lesk, jako kdyby mu ně­kdo vpravil pod kůži zlato a stříbro, aby je osvítil. Každý pa­řát a šupina, každý blyštivý zub a blýskající se oko byly do­konalé. „Je to až neskutečně podobné,“ vypravil jsem ze sebe nakonec. „Až na to, že tvoje vzory jsou všechny ploché. Je­den ze vzorů na jejích zádech, ten největší had, byl napuch­lý, jakoby zanícený. A zdálo se, že jí to působí velkou bo­lest.“</p>

<p>On se rozechvěle nadechl. Málem jektal zuby, když hoř­ce poznamenal: „No jistě. Zrovna když jsem si myslel, že už není způsob, jak by svoji krutost vystupňovala, ona najeden přijde. Ubohé, ubohé dítě.“</p>

<p>„A tebe to taky bolí?“ zeptal jsem se obezřele.</p>

<p>Zavrtěl hlavou, dívaje se pořád jinam než na mě. Část ka­deří mu vyklouzla z ruky a rozestřela se mu po zádech. „Ne. Teď ne. Ale když mi tetování prováděli, moc to bolelo. A jak dlouho to trvalo. Drželi mě tak pevně, že jsem se nemohl po­hnout, několik hodin v kuse. Přitom se mi omlouvali a sna­žili se mě utěšit. Tím to však jenom zhoršovali; ti lidé, kteří se ke mně jinak chovali s takovou láskou a úctou, mi mohli udělat tohle. S převelikou pečlivostí vypichovali vzory přes­ně tak, jak jim nakázala. Je to hrozné, udělat něco takového dítěti. Kterémukoli dítěti.“ Mírně se kolébal, schlíplý v ramenou. Jeho hlas zněl vzdáleně.</p>

<p>„O kom to mluvíš?“</p>

<p>Hlas měl sevřený, veškerá melodičnost se z něj vytratila. Slova ze sebe přerývaně soukal: „To místo velmi připomína­lo školu. Byli tam učitelé a vzdělaní lidé. Už jsem ti o tom vyprávěl. Utekl jsem odtamtud. Mí rodiče mě tam poslali – lou­čili se se mnou s hrdostí i lítostí, protože jsem byl Bílý. By­lo to daleko od našeho domova. Věděli, že už mě asi nikdy v životě neuvidí, ale také věděli, že dělají správnou věc. Měl jsem osud, který jsem musel naplnit. Ale mí učitelé trvali na tom, že Bílý prorok pro tuto dobu již existuje. Ona pod nimi již studovala a již vyrazila do světa, aby naplnila svůj osud na dalekém severu.“ Pojednou otočil hlavu a střetl se s mým pohledem. „Tušíš, o kom mluvím?“</p>

<p>Toporně jsem přikývl. Bylo mi zima. „O Bledé ženě. Po­radkyni Kebala Rawbreada během války s rudými loděmi.“</p>

<p>Moje kývnutí opětoval stejně toporně. Znovu se zahleděl jinam, do temného kouta místnosti. „Takže jsem možná byl Bílý, ale nemohl jsem být Bílým prorokem. Proto jsem mu­sel být nějaká anomálie. Tvor zrozený v nesprávném čase a na nesprávném místě. Byli ze mě unesení a naslouchali každé­mu mému slovu a zaznamenávali každý sen, o kterém jsem vyprávěl. Velmi si mě cenili a moc pěkně se ke mně chovali. Naslouchali mi, jenomže nikdy se neřídili tím, co jsem řekl. A když se o mně doslechla ona, nařídila, aby mě tam drželi. A oni ji poslechli. Později nařídila, aby mě takhle pozname­nali. A tak to udělali.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Já nevím. Leda snad proto, že jsme o těch tvorech oba snili, o mořských hadech a dracích. Ale možná se to tak dě­lá s Bílým prorokem, který je navíc. Potetuje se, aby už ne­byl bílý.“ Hlas se mu postupně stahoval, až poslední slova připomínala tvrdé uzly. „Zahanbuje mě, že jsem takhle po­znamenaný, přesně jak si ona umanula. Teď je to ještě horší, když vím, že i narčeska je zkrášlená znameními Bledé ženy. A pokud nás prohlásila za své nástroje, za své kreatury…“ Je­ho slova vyzněla do prázdna.</p>

<p>„Ale proč ji oni poslechli? Jak mohl někdo udělat něco ta­kového?“</p>

<p>Hořce se zasmál. „Ona je Bílý prorok, jenž přišel, aby udal času lepší kurs. Má vizi. Její vůle se nezpochybňuje. Zpo­chybnění jejího příkazu může mít vážné následky. Zeptej se Kebala Rawbreada. Budeš konat tak, jak ti Bledá žena řek­ne.“ Jeho chvění přešlo v prudký trhavý třes.</p>

<p>„Je ti zima.“ Rád bych přes něho přehodil pokrývku, ale musel bych popojít o krok blíž. Myslím, že by mi to nedovo­lil.</p>

<p>„Ne.“ Obdařil mě skleslým úsměvem. „Bojím se. Jsem vy­děšený. Prosím. Prosím tě, jdi ven, než se zase obléknu.“</p>

<p>Vzdálil jsem se a tiše za sebou zavřel dveře. Potom jsem čekal. Zdálo se mně, že mu oblékání košile trvá neskutečně dlouho.</p>

<p>Když potom vyšel ze svého pokoje, byl pečlivě ustrojený a všechny prameny vlasů měl správně přičísnuté, jako ob­vykle. Pořád se na mě nedíval. „U ohně máš brandy,“ řekl jsem mu.</p>

<p>Krátkými, nervózními kroky přešel pokoj. Vzal si sklenku, ale nenapil se z ní. Místo toho, s rukama jakoby zimomřivě zkříženýma na hrudi, si stoupl velmi blízko k ohni a přitiskl si sklenku k tělu. Civěl upřeně na podlahu.</p>

<p>Zašel jsem do jeho pokoje a vytáhl z jeho šatníku jeden z tlustých vlněných plášťů. Přistoupil jsem k němu a přeho­dil ho přes něj. Přitáhl jsem mu židli blíže ke krbu, pak jsem ho vzal za ramena a posadil ho na ni. „Vypij tu brandy,“ řekl jsem mu. Můj hlas zněl velice drsně. „Já dám vařit vodu na čaj.“</p>

<p>„Děkuji ti,“ zašeptal. K veškeré hrůze mu začaly po tváři kanout slzy. Vytvářely stružky v pečlivě naneseném líčidle a matně bílé kapky mu stékaly na košili.</p>

<p>Rozlil jsem vodu a při věšení kotlíku na hák jsem se spá­lil. Když konečně kotlík visel na svém místě, přitáhl jsem si židli blíže k němu. „Proč jsi tak vyděšený?“ zeptal jsem se ho. „Co to má znamenat?“</p>

<p>Ozvalo se posmrknutí, od ctihodného lorda Goldena sku­tečně nepatřičný zvuk. Aby to nebylo vše, uchopil cíp svého pláště a utřel si s ním oči. Na látce ulpěla jamaillianská kos­metika a mně se naskytl pohled na lordovu holou kůži. „Kon­vergence,“ pravil ochraptěle. Nadechl se a dodal: „Znamená to konvergenci. Všechno se sbíhá k sobě. Já jsem na správné cestě. Bál jsem se, že jsem zbloudil. Ale tímhle se to potvr­zuje. Konvergence a konfrontace. A správně nastavený čas.“</p>

<p>„Myslel jsem, že právě o to ti jde. Myslel jsem, že právě tohle Bílí proroci dělají.“</p>

<p>„Ach ovšem. Tohle děláme.“ Zmocnil se ho nepřirozený klid. Pohlédl na mě a střetl se s mým zrakem. Nahlédl jsem do zármutku staršího a hlubšího, než jsem si přál vědět. „Bí­lý prorok najde svého Katalyzátora. Toho, na němž mohou záviset dalekosáhlé události. A použije ho, nelítostným způ­sobem, aby vychýlil čas z kursu. Opět se mé cesty budou sbí­hat s jejími. A dojde ke střetu našich vůli, abychom viděli, kdo zvítězí.“ Jeho hlas zněl pojednou přiškrceně. „Opět o te­be bude usilovat smrt.“ Slzy mu přestaly téci, ale na tváři se mu pořád třpytila vlhkost. Uchopil do ruky lem svého pláš­tě a znovu si jím otřel tvář, „Pokud neuspěji, oba prostě ze­mřeme.“ Zatímco seděl žalostně schlíplý na židli, pohlédl na mě. „Posledně to bylo o vlásek. Dvakrát jsem cítil, že umí­ráš. Ale držel jsem tě a odmítal tě pustit, abys došel klidu. Protože ty jsi Katalyzátor, a já zvítězím jedině tehdy, když tě udržím na tomto světě. Naživu, bez ohledu na to jak. Pří­tel by tě byl pustil. Jenže já jsem tě nepustil. Přitáhl jsem tě zpátky. Protože jsem tě musel použít.“</p>

<p>Snažil jsem se mluvit klidně: „Právě tohle jsem nikdy ne­pochopil.“</p>

<p>Smutně na mne pohlédl. „Chápeš to. Jenom to prostě od­mítáš akceptovat.“ Na chvíli se odmlčel a pak to řekl prostě: „Ve světě, který se snažím vytvořit, žiješ. Jsem Bílý prorok a ty jsi můj Katalyzátor. Farseerovská linie má dědice, kte­rý vládne z trůnu. Je to jen jeden faktor, ale zato klíčový. Ve světě, který se snaží prosadit Bledá žena, neexistuješ. Když v tomhle selžeš, nepřežiješ. Nebude žádný farseerovský dě­dic. Farseerovská linie se naprosto zhroutí. Nebude žádný odpadlický Bílý.“ Zabořil hlavu do dlaní a přes prsty řekl: „Ona osnuje tvou smrt, Fitzi. Její machinace jsou lstivé. Je starší než já a daleko rafinovanější. Hraje děsivou hru. Henja je jejím výtvorem. To si nevykládej jinak. Nerozumím to­mu, co chystá, ani proč nabízí narčesku Dutifulovi. Ale za tím vším je ona, tím jsem si jist. Sesílá na tebe smrt a já se tě snažím vyrvat z jejích spárů. Až dosud jsme se jí pokaž­dé vyrovnali, ty a já. Ale zachránilo tě spíš tvoje štěstí než má chytrost. Tvoje štěstí a tvá… troufnu si to říci? Tvá ma­gie. Obojí. Ale přesto jsou vyhlídky takové, že pokaždé, úpl­ně pokaždé hovoří proti tvému přežití. A čím více se noříme do té hry, tím horší ty vyhlídky jsou. Posledně… Posledně už to bylo příliš. Už nechci být více Bílým prorokem. Už ne­chci, abys byl mým Katalyzátorem.“ Jeho hlas přešel v za­střený šepot. „Ale není způsob, jak to zastavit. Zastaví se to jedině tehdy, když zemřeš.“ V tom se rozhlédl prudce kolem. Nahmátl jsem láhev brandy a postavil ji do jeho dosahu. Ani se neobtěžoval s naléváním. Odzátkoval láhev a pil přímo z ní. Když ji postavil, natáhl jsem se a vzal ji k sobě.</p>

<p>„To ničemu nepomůže,“ řekl jsem mu přísně.</p>

<p>Usmál se na mě, dolní ret pokleslý. „Nemohu absolvovat další tvoji smrt. Nemohu.“</p>

<p>„<emphasis>Ty</emphasis> že nemůžeš?“</p>

<p>Zoufale se zahihňal. „Vidíš. Jsme v pasti. Já jsem tě dostal do pasti, můj příteli. Můj milovaný.“</p>

<p>Snažil jsem se srovnat si v hlavě, co mi říká. „Když pro­hrajeme, zemřu,“ řekl jsem.</p>

<p>Přikývl. „Když zemřeš, prohrajeme. Je to jedno a totéž.“</p>

<p>„A co se stane, když přežiji?“</p>

<p>„Potom zvítězíme. Teď není moc velká šance. Není příliš velká a je s postupem času stále menší, řekl bych. S největ­ší pravděpodobností prohrajeme. Ty zemřeš a svět se zvrtne do temnoty. A ohavnosti. Zoufalství.“</p>

<p>„Přestaň už s tím optimismem.“ Tentokrát jsem se napil z láhve já. Pak jsem mu ji podal. „Ale co když budu žít? Co když vyhrajeme? Co pak?“</p>

<p>Oddělil láhev od svých rtů. „Co pak? – Ach.“ Blaženě se usmál. „Pak svět bude pokračovat, můj příteli. Děti budou pobíhat po blátivých ulicích. Psi budou štěkat na projíždějí­cí povozy. Přátelé budou sedět a popíjet spolu brandy.“</p>

<p>„To se moc neliší od toho, co máme teď,“ poznamenal jsem jízlivě. „Člověk má projít tím vším, aby se vůbec nic nezměnilo?“</p>

<p>„Ano,“ přitakal blaženě. Oči se mu zalily slzami. „Příliš se to neliší od toho báječného a úžasného světa, který máme nyní. Chlapci se zamilovávají do dívek, které pro ně nejsou ty pravé. Vlci loví na zasněžených pláních. A čas. Nekoneč­ný čas odvíjející se pro nás pro všechny. A samozřejmě dra­ci. Draci plující po obloze jako nádherné třpytivé lodě.“</p>

<p>„Draci. To už zní jinak.“</p>

<p>„Vážně?“ Jeho hlas přešel v šepot. „Opravdu si to myslíš? Já ne. Rozpomínej se srdcem. Běž zpátky, běž zpátky a zase zpátky. Nebesa tohoto světa byla vždycky určena pro draky. Když tam nejsou, lidé je postrádají. Někteří na ně samozřejmě nikdy nepomyslí. Ale některé děti, už odmalička, vzhlí­žejí k modrému letnímu nebi a pátrají po něčem, co pořád nepřichází. Protože vědí. Něco, co tam mělo být, se ztratilo a zmizelo. Něco, co musíme vrátit zpátky, ty a já.“</p>

<p>Zabořil jsem obličej do dlaně a mnul si prsty čelo. „Mys­lel jsem, že musíme zachránit svět. Co to má co společného s draky?“</p>

<p>„Je to všechno propojené. Když zachráníš kteroukoli část světa, zachránil jsi celý svět. Ve skutečnosti je to jediný způ­sob, jak toho lze docílit.“</p>

<p>Jeho hádanky jsem nesnášel. Ze srdce jsem je nesnášel. „Nevím, co po mně chceš.“</p>

<p>Mlčel. Když jsem zvedl tvář, abych na něj pohlédl, s kli­dem mě pozoroval. „Nic se nestane, když ti to řeknu. Stejně mi neuvěříš.“ Nasál do plic vzduch a zklidnil dech. V jedné ruce kolébal láhev brandy, jako by to bylo jeho dítě. „Mu­síme s princem vyrazit na jeho výpravu. Na Aslevjal Island. Najít Icefyrea. Potom musíme princi zabránit, aby ho zabil. Místo toho musíme osvobodit černého draka uvízlého pod ledem, aby mohl vzlétnout a stát se chotěm Tintaglie. Aby se mohli spářit a aby ve světě mohli znovu být skuteční draci.“</p>

<p>„Ale… to já nemohu! Dutiful přece musí setnout drakovi hlavu a přinést ji ke krbu Ellianina mateřského domu. Jinak se za něj nevdá. Všechna tahle jednání a naděje vyjdou na­zmar.“</p>

<p>Pohlédl na mě a zřejmě poznal, jak jsem rozpolcený. Tiše pravil: „Fitzi. Pusť to z hlavy. Teď na to nemysli. Čeká nás konvergence a konfrontace. Nemusíme k nim spěchat. Až přijde čas, slibuji ti, že ty sám budeš tím, kdo učiní volbu. Dostojíš svému slibu věrnosti Farseerům, nebo pro mě zachráníš svět?“ Odmlčel se. „Povím ti ještě jednu věc. Neměl bych, ale udělám to. A tak si nemysli, že to bude tvoje vina, až ten čas přijde. Protože, a to ti slibuji, to tak nebude. Předpovídal jsem to už dávno, aniž jsem chápal, o čem mluvím, dokud se mi nevyjasnila ta věc s tetováním. Snil jsem o tom už dávno, ta­kový hrůzný dětský sen. Už brzy jej budu žít. Takže až k to­mu dojde, musíš mi slíbit, že se tím nebudeš trýznit.“</p>

<p>Zatímco mluvil, opět se roztřásl. Cedil svá slova skrze jek­tající zuby.</p>

<p>„Co to má být?“ zeptal jsem se v hrůze, protože už jsem to věděl.</p>

<p>„Tentokrát, na Aslevjal Islandu…“ Koutky úst mu roze­chvěl strašlivý úsměv. „Bude řada na mně, abych zemřel.“</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>7  Souvislosti</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Legendu o Bílém prorokovi by bylo možná lepší charakteri</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zovat jako nábože</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ství pocházející z dalekého jihu, z něhož pouze ozvěny se donesly do Jamaillie. Jako mnoho filozofii z jihu je i ona prostoupena pověrami a rozpory, takže žádný rozumně uvažující člověk nemůže s takovou pošet</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lostí sou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hlasit. Jádrem heretické nauky o Bílém prorokovi je teorie, že pro </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>každý věk</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> (přičemž toto časové rozm</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>zí není nikdy definováno) se zrodí Bílý prorok. Bílý prorok přichází pro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>to, aby uvedl svět do lepšího kursu. On nebo ona (a v téhle dualitě pohlaví můžeme spa</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>řovat jakousi výpůjčku ze sku</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tečné víry Sa) toho dociluje prostřednictvím svého Katal</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>zátora. Katalyzátor je osoba vybraná Bílým prorokem proto, že se nachází v jakémsi ústředním bodě voleb. Tím, že mění udá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>losti v životě Katalyzátora, umo</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ňuje Bílý prorok světu sle</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dovat pravdivější, lepši kurs dějin. Rozumně uvažující člo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>věk může vidět, že jelikož tu není možnost srovnáni toho, co se stalo, s tím, co by se mohlo stát, může Bílý prorok vždyc</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ky tvrdit, že svět zlepšil. Nikdo ze stoupenců tohoto bludu nemůže ani vysvětlit představu, že svět a čas se pohybuji po kruhové dráze, donek</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nečna se opakujíce. </emphasis><emphasis>Ze studia histo</emphasis><emphasis>rie, kterou jsme zaznamenali, docela jasně vyplývá, že to tak není, ale přesto budou na této falešné víře její v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>znavači tvr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>došíjně lpět.</emphasis></p>

<p><emphasis>Delnar, moudrý starý kněz Sa, napsal ve svých Názorech, </emphasis><emphasis>že je</emphasis><emphasis> třeba litovat nejen vyznavače téhle hereze, ale i </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Bílé proroky</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> jako takové. Přesvědčivě dok</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>zuje, že tito v sebe</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>klamu žijící fanatici ve skutečnosti trpí vzácně se vyskytující chorobou, která jim odsává z kůže veškerý pi</emphasis><emphasis>g</emphasis><emphasis>ment a záro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>veň navozuje halucinace v podobě prorockých snů seslaných bohy.</emphasis></p>

<p>WIFLEN, KNĚZ SA, KLÁŠTER JOREPIN,</p>

<p>„KULTY A HEREZE Z JIŽNÍCH ZEMÍ“</p>

<p>•    •    •</p>

<p><emphasis>CHADE! Potřebuji tě, hned teď tě potřebuji! Přijď za mnou do pracovny. CHADE! Prosím, slyš mě, prosím, přijď!</emphasis></p>

<p>Zatímco jsem klopýtal po schodech do své pracovny, di­voce jsem se ho dovolával Uměním. Ani si nevzpomínám, jakou naléhavou záležitost jsem si vymyslel, abych mohl ode­jít. Zanechal jsem ho, šaška, který už nebyl více šaškem, vse­dě u krbu s lahví brandy v ruce. Nyní jsem s bušícím srdcem proklínal své zesláblé tělo a nutil své nohy, aby se ohýbaly a nesly mě pořád dál. Nemohl jsem říci, jestli mě Chade sly­ší. Pak jsem si vynadal za svou hloupost a přesunul pozor­nost na Dutifula a Thicka. <emphasis>Potřebuji se okamžitě vidět s lor</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dem Chadem. Je to velmi naléhavé. N</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>jdi ho a pošli ho pak za mnou do mé pracovny.</emphasis></p>

<p><emphasis>Proč? </emphasis>ozval se Dutiful.</p>

<p><emphasis>Prostě to udělej.</emphasis></p>

<p>Když jsem potom upocený a zadýchaný vklopýtal do pra­covny, objevil jsem Chadea, jak sedí netrpělivě u krbu. Otočil se a zabodl se do mne pohledem. „Co tě zdrželo? Slyšel jsem, že ses vrátil zpátky na hrad, a vím, že ti lord Golden musel předat můj vzkaz. Nemám celý den na to, abych tu na tebe čekal, hochu. V pohybu jsou důležité věci, věci, které si žádají tvoji přítomnost.“</p>

<p>„Ne,“ vyjekl jsem. A potom jsem dodal: „Já budu mluvit první.“</p>

<p>„Posaď se,“ zavrčel na mne. „Vydýchej se. Přinesu ti tro­chu vody.“</p>

<p>Doplahočil jsem se k židli u krbu, na niž jsem se zhroutil. Ten den jsem dal svému tělu pořádně zabrat. Už jen jízda na koni a výkon na cvičišti stačily na to, aby mě vyčerpaly. Ny­ní jsem se třásl stejně ošklivě jako předtím šašek.</p>

<p>Vypil jsem vodu, kterou mi Chade přinesl. Ještě než stačil něco říct, pověděl jsem mu vše, co mi vyprávěl šašek. Když jsem domluvil, pořád jsem ještě supěl vyčerpáním. Chade v zamyšlení seděl, zatímco můj dech se zklidňoval.</p>

<p>„Tetování,“ zamumlal znechuceně. „Bledá žena,“ vzdychl. „Já mu nevěřím. A přitom si netroufám mu nevěřit.“ Zatím­co přemítal nad mým vyprávěním, mračil se. Potom se ze­ptal: „Viděl jsi zprávu od mého zvěda? Nenašel na Aslevjal Islandu ani stopu po nějakém drakovi.“</p>

<p>„Nemyslím si, že by pátral nějak důkladně.“</p>

<p>„Možná ne. V tom je ta potíž s najatými lidmi. Když do­cházejí peníze, odchází s nimi i jejich loajalita.“</p>

<p>„Chade, co budeme dělat?“</p>

<p>Obdařil mě zvláštním pohledem. „To je přece jasné. Fitzi, ty se teď ze všeho nejdřív potřebuješ zotavit. Tak snadno se v posledních dnech rozrušíš. I když přiznávám, že šaško­vo tetování je pro mě stejně velkým překvapením jako pro te­be. Stejně jako souvislost, do níž ho dává. Když jsem s ním dnes o něco dříve mluvil, abych se zeptal, jestli neví něco o tom, že by takové tetování bylo ostrovanským zvykem, řekl, že neví, a v klidu změnil téma. Stěží mohu uvěřit, že by se přede mnou tak přetvařoval, ale…“ Díval jsem se, jak si Chade znovu třídí vše, co ví o šaškovi a lordu Goldenovi. Pak ztěžka vzdychl a připustil: „Víme, že nějaká Bledá žena radila Kebalu Rawbreadovi po většinu války s rudými lodě­mi. Ale předpokládali jsme, že zahynula spolu s ním. Co by mohla mít společného s Ellianií? A i kdyby přežila, proč by se měla snažit ovlivňovat naše jednání o sňatku, natož aby projevovala zájem o tebe a lorda Goldena? Je to celé za vla­sy přitažené.“</p>

<p>Polkl jsem. „Ta služebná, Henja. Ellianiina služka. Mlu­vila o nějaké ženě, stejně jako Elliania a Blackwater. Ti dva se o ní bavili s hrůzou. Možná že je to ta Bledá žena a mož­ná že je šaškovým Jiným Bílým prorokem'. Pak by mohla mít své vlastní plány, které se s našimi plány kříží způsoby, jež nemůžeme předvídat.“</p>

<p>Sledoval jsem, jak starý vrahoun v mysli prochází všech­ny kombinace, které by mohla daná situace obnášet. Pak po­krčil rameny. „Přes to všechno,“ odvětil Chade nekompro­misně, „se na našem řešení nic nemění.“ Vztyčil dva prsty. „Za prvé. Šašek ti slíbil, že bude na tobě, jestli dostojíš pří­saze věrnosti, kterou jsi složil Farseerům, nebo jestli se pro něj pokusíš zachránit toho zamrzlého draka. Takže. Dostojíš své přísaze. O tvé loajalitě nepochybuji.“</p>

<p>Mně se to až tak prosté nejevilo. Nicméně jsem mlčel.</p>

<p>Chade se lehce dotkl druhého prstu. „Za druhé. Lord Golden s námi na Aslevjal Island nepojede. Takže i kdybychom v ledu draka objevili, o čemž silně pochybuji, nepokusí se za­bránit Dutifulovi, aby draka zabil. Či aby aspoň usekl zmrz­lou hlavu nějaké letité mrtvole, což pokládám za mnohem pravděpodobnější. Takže i kdyby ta ,Bledá žena' stále žila a znamenala pro něj nějakou hrozbu, nikdy se nedostane do její blízkosti. A proto lord Golden nezemře.“</p>

<p>„A co když se na Aslevjal Island přesto dostane, s námi, nebo bez nás?“</p>

<p>Chade se na mne podíval. „Fitzi. Uvažuj, hochu. Aslevjal Island není snadné navštívit, ani když se vypravíš z některé­ho z Ostrovů. Ne že by se dostal až tak daleko. Nemyslíš, že .nohu vydat rozkaz, který zakáže lordu Goldenovi, aby na­stoupil na kteroukoliv z lodí odplouvajících z města Buckkeep? Udělám to samozřejmě rafinovaně. Ale zařídím to.“</p>

<p>„A co když si změní vzhled?“</p>

<p>Pozvedl na mě obočí. „Chceš po mně, abych ho, zatímco budeme pryč, zamkl do žaláře? To bych myslím mohl zaří­dit, kdyby to přispělo ke klidu tvé mysli. Do pohodlného ža­láře, samozřejmě. Se vším příslušenstvím.“ Jeho tón mi jas­ně říkal, že se podle jeho mínění strachuji zbytečně. Tváří v tvář jeho klidnému skepticismu jsem zjistil, že je pro mě těžké živit v sobě zběsilý strach, který ve mně šašek probu­dil.</p>

<p>„Ne. To samozřejmě nechci,“ zamumlal jsem.</p>

<p>„Pak mi důvěřuj. Důvěřuj mi jako v dobách minulých. Věř trochu svému starému učiteli. Pokud nebudu chtít, aby lord Golden nasedl na loď plující z Buckkeepu, pak nenasedne.“</p>

<p><emphasis>NEMOHU HO NAJÍT. CO MÁM DĚLA T? </emphasis>ozval se zpani­kařený Dutiful.</p>

<p>Chade natočil hlavu. „Neslyšel jsi něco?“</p>

<p>„Moment.“ Pozvedl jsem na Chadea prst. <emphasis>Nestrachuj se, Dutifule. Je tu se mnou; teď už to bude v pořádku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Copak se děje?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nedělej si starosti, povím ti to. Nedělej si starosti. </emphasis>A pře­sunul jsem pozornost od Dutifula k Chadeovi. „To, co jsi ,slyšel', byl Dutiful, který na mě volal, že tě nemůže najít. Rozprostřené pátrání Uměním, k němuž se stále uchyluje, když je zneklidněný.“</p>

<p>Chadeovi se po tváři zvolna rozlil úsměv, zatímco říkal: „Och, ty ses musel splést. Byl jsem si jist, že slyším nějaké vzdálené volání.“</p>

<p>„Tak se může Umění zpočátku jevit. Dokud se tvá mysl nenaučí interpretovat, co vnímá.“</p>

<p>„Och, panečku,“ vydechl Chade. Zdál se být mimo a za­myšleně se usmíval. Pak se s trhnutím vrátil do přítomnos­ti. „Málem bych zapomněl, proč jsem tě sem zavolal. Kvůli královnině shromáždění Moudrých. Ve skutečnosti má pro­běhnout, k mému nemalému překvapení. Máme zprávu, že je máme očekávat za šest dní. Dali si na čas, než se sešli, a po­žadují, aby královna vyslala svou osobní stráž, aby je při­vedla a zajistila jim bezpečný průchod. Samozřejmě žádali i o výměnu rukojmí, ale já jsem jí řekl, že je to nesmysl! Od nynějška za šest dní nám pošlou ptáka se zprávou, kde je má­me čekat. Slíbili, že to nebude dále než jeden den jízdy od Buckkeepu. Až se dostavíme na místo setkání, oni za námi přijdou. Budou mít pláště a kapuce, aby utajili svoji totož­nost. Byl bych rád, kdybys jel s nimi, až jim vyrazí v ústrety.“</p>

<p>„Nepůsobilo by to dost divně? Osobní strážce lorda Goldena vyjíždějící s královninou gardou na tak ožehavou mi­si?“</p>

<p>„To ano, nebýt jedné věci. Do té doby vystoupíš ze služeb lorda Goldena a staneš se příslušníkem královniny gardy.“</p>

<p>„Nebude to poněkud nenadálá změna? Jak to vysvětlíme?“ A kdy ses pro to rozhodl, ty starý lišáku?</p>

<p>„Docela snadno. O tvoje služby se bude ucházet kapitán Marshcroft, protože na něj učinilo dojem, jak jsi dokázal za­bít tři lidi jen proto, že se pokusili ukrást tvému pánovi měšec. Muž takových schopností bude v královnině gardě vždy vítaným přírůstkem. Bude-li mít někdo dotazy, můžeš říct, že ti nabídli skvělý žold a že lord Golden byl jen rád, proto­že si získal přízeň královny, když svolil, aby jeho muž na­stoupil do jejích služeb. Možná už se na našem dvoře cítí na­tolik bezpečně, že pochopil, že tělesného strážce ani nikdy nepotřeboval.“</p>

<p>Chade to měl vše krásně logicky zdůvodněné. Tušil jsem, že za tím vězí pádnější motiv než jen snaha mít ke mně snaz­ší přístup jako ke zvědovi. Říkal jsem si, jestli mě nechce se­parovat od lorda Goldena, aby ten snad nějakým způsobem nenaleptal moji loajalitu vůči Farseerům. Tu otázku jsem zaobalil tím, že jsem se zeptal: „Proč je tak důležité, abych jel s královninou gardou nyní?“</p>

<p>„Inu, kvůli jedné věci: Bude se mnohem snáze vysvětlo­vat, proč jsi byl vybrán, abys na jaře doprovázel prince na Ostrovy. Budeš jeden z těch šťastlivců, kterým se dostalo té cti, že byli vybráni do jeho doprovodu. Ale hlavně je to pro­to, že Moudří požadovali, aby na důkaz našich nezákeřných úmyslů jel jako součást jejich doprovodu princ.“</p>

<p>To mě rozrušilo. „Myslíš, že je to bezpečné? Mohla by to být past, aby ho vlákali do nebezpečí.“</p>

<p>Chade se zasmušile usmál. „A proč myslíš, že chci, abys jel s ním? Samozřejmě že to může být past. Ale Moudří se musejí obávat téhož, nebo ne? A tak žádají jeho, protože vě­dí, že bychom neriskovali jediného farseerovského dědice, kdyby existovala sebemenší šance, že dojde k šarvátce.“</p>

<p>„Stará krev,“ řekl jsem mu. „Musíš se naučit říkat ,Stará krev“, a ne ,Moudří'. Takže ty ho pošleš, aby je cestou sem doprovázel?“</p>

<p>Chade se zamračil a připustil: „Nemá v tom moc na výběr, stejně jako já. Královna už jim to slíbila.“</p>

<p>„I přesto, žes nesouhlasil.“</p>

<p>Chade si pohrdlivě odfrkl. „Můj souhlas nebo nesouhlas pro královnu v poslední době skoro nic neznamená. Možná si myslí, že už mě jako poradce nepotřebuje. Inu. Ještě uvi­díme.“</p>

<p>Na to jsem neměl co říci. Abych pravdu řekl, potají jsem se zaradoval, že královna svoji autoritu prosadila, i když ve mně trochu zatrnulo, že jsem neloajální vůči Chadeovi.</p>

<p>Další dny uběhly v takovém shonu a napětí, že mi to vy­tlačilo z hlavy skoro všechny obavy o šaška. Přestože moje zdraví bylo stále křehké, začali jsme se s Chadem, Thickem a Dutifulem scházet každé ráno v přímořské strážní věži. Ša­šek se našich schůzek neúčastnil. Chade to nijak nekomen­toval; vzhledem k tomu, co jsem mu řekl, mu asi připadalo ještě více žádoucí, aby šašek nebyl součástí naší koterie. Ni­kdy jsem to téma nenadnesl. Scházeli jsme se jenom my čty­ři a provozovali jsme Umění s horlivostí, která mně naháně­la strach a je ostatní uváděla v nadšení. Dělali jsme pokroky, opatrné a řízené pokroky, jež neuspokojovaly nikoho kromě mne. Thick se naučil spoutat svoji hudbu, ačkoliv jsem měl dojem, že ho to rozrušuje způsobem, jejž nedokázal vysvět­lit. Dutiful se zlepšil v adresném posílání vzkazů jedincům. Chade, jak se dalo očekávat, za ostatními dvěma žáky zaostá­val. Když jsme byli ve fyzickém kontaktu, dokázal neurčitě číst v mé mysli a já v jeho. Thick na něj dokázal vyvinout ná­por, který sice upoutal jeho pozornost, ale nic mu nesdělil. Dutiful ho, zdá se, nemohl najít. Nebo ho Chade nedokázal vzít na vědomí. Já jsem nedokázal přijít na to, který z pro­blémů to je, a tak jsme pracovali na vyřešení obou. Tato rá­na pro mě byla vyčerpávající i nervově zničující. Pořád jsem trpíval bolestmi hlavy, i když se nedaly srovnat s těmi, které mě postihovaly dřív.</p>

<p>Pod Chadeovým přísným dohledem jsem každé poledne snědl nějaké nemastné neslané, ale zato zdravé, výživné jíd­lo. Možná jsem převzal do svých rukou jeho výuku Umění, ale pořád zůstával mým učitelem a věřil, že sám nejlépe ví, jak jsem na tom se svým fyzickým zdravím. Právě v té době mě konfrontoval v souvislosti s elfí kůrou a chovankou, kte­ré objevil a odnesl z mého pokoje, když jsem se zotavoval ze svého „uzdravení“. Došlo mezi námi k ostré hádce, ne­příjemné pro nás pro oba. Chade tvrdil, že je mou povinnos­tí nedělat nic, co by mohlo narušit nebo potlačit mé Umění, zvláště nyní, když jako mistr Umění vyučuji prince a koterii. Já jsem tvrdil, že mám právo na soukromé vlastnictví. Žád­ný z nás neustoupil, natož aby se omluvil. Byla to prostě ob­last, o níž jsme se napříště odmítali bavit.</p>

<p>Lord Golden mě propustil ze svých služeb krátce poté, co mu Chade navrhl, že by to mohl udělat. Nabídli mi zaměst­nání v královnině gardě a já je bez meškání přijal. Vzali mne mezi sebe s klidem, který mě překvapil. Evidentně jsem ne­byl první divný chlapík, jehož Chade vpašoval do jejich řad. Přemýšlel jsem, kolik z nich je asi něčím více, než se napo­hled jeví. Nekladli mi mnoho otázek, ale spíše si mne ohod­notili prostřednictvím svých rutinních cvičení a praktik. Čas­ná odpoledne jsem trávil na cvičišti s královninou gardou. Často se zjistilo, že při výcviku nestačím, a na důkaz toho jsem se honosil modřinami.</p>

<p>Oficiálně jsem měl v kasárnách palandu spolu se zbytkem mužstva, ale stejně často jsem přespával ve své pracovně. Pokud se někdo pozastavoval nad tím, že má příslušnost ke královnině gardě je nezvykle volná, nijak se k tomu přede mnou nevyjadřoval. Když jsem se na cvičišti potkal s Wimem, blahopřál mi, že jsem „opět počestným bojovníkem“. V oblékání jsem se vrátil k jednoduché modři buckského strážníka a při příležitostech, kdy jsem se musel prezentovat jako královnin voják, jsem si na sebe bral purpurovobílou tu­niku. Měl jsem velikou radost z toho, že mohu otevřeně no­sit na hrudi znak s liškou. Pěkně ladil s lištičkou na jehlici, kterou jsem nosil pod košilí, kousek nad srdcem.</p>

<p>Měl jsem dojem, že se rychleji unavím a že se uzdravu­ji mnohem pomaleji než kdy předtím, ale i přes Chadeova doporučení jsem se nepokusil urychlit ten proces za pomo­ci Umění. V pozdních odpoledních hodinách, kdy se Chade zpravidla věnoval diplomacii, jsem posílal Thicka na nájez­dy do kuchyně. Společně jsme hltali sladkosti, hutné těstíč­ko a tukem bohatě prorostlé maso. Zjistili jsme, že Gilly mi­luje hrozinky zrovna tak jako Thick. Když fretka prosebně zatancovala, aby je dostala, Thicka vždycky přepadl takový smích, až slzel. Všichni jsme začali nabývat na váze. Thick možná více, než pro něj bylo dobré. Tělo měl buclaté a vla­sy lesklé jako psíček od nějaké šlechtičny. Když se mu nyní dostalo požehnání v podobě jídla, péče a přijetí, tento mužík se občas projevil jako mírná a dobrotivá povaha. Užíval jsem si těch dobrých, prostých chvil v jeho společnosti.</p>

<p>Dokonce se mi podařilo strávit několik večerů s Hapem. Nechodili jsme již k Vepříkovi, ale do jedné poklidné piv­nice, poměrně nové, která se jmenovala U Ztroskotané rudé lodě. Tam jsme pojedli levné a tučné hospodské jídlo a po­hovořili si jako staří přátelé, jimiž jsme se teď stávali. Při­pomínalo mi to dny prožité s Burrichem krátce předtím, než mě Regal zabil. Nyní jsme jeden ve druhém poznávali mu­že. Při jednom zvláště vydařeném posezení mne počastoval dlouhým povídáním o tom, jak se Starling vnesla do dílny, oslnila mistra Gindasta svým šarmem a slávou a odvedla si Hapa na celý den do města Buckkeep. „Bylo to tak zvláštní, Tome,“ řekl mi v jakémsi údivu. „Chovala se, jako kdyby mezi námi nikdy nedošlo k sebemenší hádce nebo ostřejší slovní výměně. A tak co jsem mohl dělat jiného než chovat se podobně? Myslíš, že už doopravdy zapomněla, co mi řek­la?“</p>

<p>„Pochybuji, že zapomněla,“ odvětil jsem zamyšleně. „Za­pomnětlivý pěvec brzy zemře hlady. Ne. Naše Starling po­dle mě věří, že pokud usilovně předstírá, že se něco má tak a tak, vskutku to tak je. A jak jsi sám viděl, občas jí to vy­chází. Takže už jsi jí odpustil?“</p>

<p>Na chvíli se zatvářil rozpačitě. Potom se mě s ironickým úsměvem zeptal: „Postřehla by to, kdybych jí neodpustil? Dokázala s takovou obratností přesvědčit Gindasta, že je mi bezmála matkou, že jsem tomu sám napůl uvěřil.“</p>

<p>Musel jsem se zasmát a pokrčit rameny. Starling vzala Hapa do krčmy, kterou navštěvovali potulní pěvci, a tam ho představila spoustě mladých, hudebně nadaných dam. Krmi­ly ho masovými pirožkami a nalévaly pivem a svými písně­mi, zatímco mezi sebou soupeřily o jeho pozornost. Ihned jsem ho ve své nejapnosti varoval před poddajnou a uvolně­nou morálkou pěvců a jejich kamennými srdci. Byla to chy­ba. „Nezbylo mi žádné srdce, které bych nějakému děvčeti mohl dát,“ sdělil mi velevážně. Nicméně z toho, jak mi ně­které z nich popsal, jsem usoudil, že i kdyby pro ně neměl srdce, oko pro ně pořád má. A tak jsem vskrytu blahořečil Starling za to, že mého chlapce tak rychle vyléčila.</p>

<p>•    •    •</p>

<p>Jak šašek, tak lord Golden se mi vytrvale vyhýbal. Když jsem občas večer sestoupil tajnou chodbou z pracovny a přes svoji ložnici v tichosti prošel do komnat lorda Goldena, zjis­til jsem, že není doma. Dutiful mi řekl, že teď mnohem více hraje, dole ve městě, kde tento druh zábavy získával na stále větší oblibě, jakož i na soukromých večírcích na hra­dě. Postrádal jsem ho, ale zároveň jsem se děsil, že bych mu mohl stanout tváří v tvář. Nechtěl jsem, aby mi vyčetl z očí, že jsem ho zradil a vše řekl Chadeovi. Bylo to pro jeho vlast­ní dobro, vymlouval jsem se sám sobě. Čert vzal draky. Po­kud zůstane naživu, když mu prostě zabráníme odjet na Aslevjal Island, pak to vyvolá jen jeho nelibost, což byla cena přijatelná. Takhle jsem se utěšoval ve chvílích, kdy jsem se přistihl, že jeho divokým proroctvím věřím. Jindy jsem byl pevně přesvědčen, že není žádný zamrzlý drak a žádná Ble­dá žena, a on tudíž nemá žádný důvod, aby na Aslevjal Is­land jezdil. Tak jsem si ospravedlňoval skutečnost, že pro­ti němu kuji s Chadem pikle. Co se týče důvodu, proč se mi vyhýbal, tušil jsem, že se jakýmsi zvláštním způsobem sty­dí za tetování, o němž jsem nyní věděl, že ho má na těle. Vě­děl jsem, že nemohu vyžadovat jeho společnost nebo mu tu svoji vnucovat. Mohl jsem jen doufat, že s postupem času se hojící se trhlina mezi námi ještě více zacelí.</p>

<p>Takhle mi plynuly mé dny.</p>

<p>Nikomu bych to nepřiznal, ale má obnovená hrůza z prin­covy výpravy na Aslevjal Island u mě ze všeho nejvíce po­sílila odhodlání naučit prince Umění. Bez ohledu na to, jak jsem počítal dny, které zbývaly do naší jarní plavby, nikdy jich nebylo dost. Nyní jsem se shodoval s Chadem v tom, že princ musí mít koterii, která bude mít alespoň základní pra­covní znalosti z magie Umění. A tak jsem se pustil do roz­víjení našich magických vloh, pravda, s rozličnými úspěchy. Chadeova úroveň se během našich ranních lekcí pomalu zvy­šovala. Se svými pokroky byl sám velmi nespokojený, což mu současně bránilo ve větší koncentraci. Nedokázal jsem ho přimět, aby se uvolnil, ať jsem se sebevíce snažil navodit u něho stav klidu a prázdnoty. Dutifulovi připadaly mé ro­zepře s tímhle postarším studentem nejspíš zábavné, kdež­to Thicka nevýslovně nudily. Ani jeden z těch postojů neumenšil Chadeovu vznětlivost ve vztahu ke mně. Zjistil jsem, že můj laskavý a trpělivý učitel je úděsný student, umíněný a vzpurný. Nakonec se mi podařilo otevřít jej Umění po čty­řech dnech neutuchajícího úsilí. Když si proud Umění po­prvé uvědomil, vrhl se do něj po hlavě. Neměl jsem na výběr než vyrazit za ním. Když jsem Dutifulovi a Thickovi přísně zakázal pouštět se za mnou, ponořil jsem se do proudu Umě­ní.</p>

<p>Nerad na tu nešťastnou příhodu vzpomínám. Nejen že se Chade v Umění rozplýval. Šlo o to, že ho tam byl k rozply­nutí takový mohutný kus. Všechny okamžiky všech jeho let se od něj v proudech vzdalovaly. Když jsem se ho nějakou dobu snažil sbírat, uvědomil jsem si, že Umění ho necupuje. Spíše on sám vysílal pátrající vlákna sebe samého. Stařec se rozprostíral do všech směrů jako kořeny žíznivé rostliny, bez ohledu na to, jak dravý proud Umění trhá a rozptyluje jeho vlákna. Zatímco jsem shromažďoval kousky jeho pod­staty, on si liboval v divokém přívalu spojitostí. A nakonec jsem ho vyrval z vodopádu Umění, silou svého hněvu jako i silou magických schopností. Když jsme se konečně vrátili do svých těl, zjistil jsem, že to moje se nachází pod velkým stolem, kde se třáslo a škubalo sebou na pokraji křečovitého záchvatu.</p>

<p>„Ty hloupý, paličatý starý bastarde!“ zasyčel jsem na něj. Neměl jsem sílu křičet. Chade ležel natažený v křesle. Za­tímco oční víčka se mu chvěla a on přicházel k sobě, mum­lal jenom: „Úžasné. Úžasné.“ A potom spustil hlavu na stůl a ponořil se do mrtvolného spánku, ze kterého nebyl k probu­zení.</p>

<p>Dutiful a Thick mě vytáhli zpod stolu a posadili zpátky do křesla. Dutiful mi třesoucíma se rukama nalil přetékající číši vína. Thick pouze stál a hleděl na mě, oválná očka vytřeště­ná dokořán. Když jsem vypil půlku číše, Dutiful zahanbeně řekl: „Něco tak děsivého jsem ještě neviděl. Bylo to stejné, jako když jsi vyrazil za mnou?“</p>

<p>Byl jsem příliš otřesený a rozzlobený na Chadea i sebe, než abych princi přiznal, že nevím. „Ať to slouží jako pona­učení i pro vás dva,“ láteřil jsem. „Každý z nás, kdo se pod­dá takové pošetilosti, riskuje životy všech. Teď už dobře chá­pu, proč staří mistři Umění kladli bariéru bolesti mezi Umění a umíněné studenty.“</p>

<p>Princ na mě zůstal v šoku hledět. „Přece bys něco takové­ho neudělal lordu Chadeovi?“ Řekl to takovým tónem, jako bych navrhl vsadit královnu pro její vlastní dobro do želez.</p>

<p>„Ne,“ připustil jsem poněkud zdráhavě. Roztřeseně jsem vstal a obešel stůl. Šťouchl jsem do chrápajícího starce a po­tom jsem do něj rýpl. Otevřel na škvíru oči. Usmál se na mě, hlavu pořád položenou na stole. „Ach. Tady jsi, můj chlap­če.“ Jeho úsměv se přihlouple rozšířil. „Viděl jsi mě? Viděl jsi, jak se vznáším?“ A v příští chvíli jsem nevěděl jistě, jest­li obrátil oči v sloup či jestli zavřel víčka, ale už zase byl ten tam, vyčerpaný jako dítě po dni stráveném na pouti. Zoufal jsem si nad tím, že si zřejmě neodnesl ani zdání o tom, ja­ké tragédii jen o vlásek unikl. Probudil se až za hodinu a na­vzdory všem svým omluvám měl v očích lesk, který mě na­plnil úzkostí. I poté, co mi slíbil, že nebude podnikat žádné divoké experimenty na vlastní pěst, jsem vskrytu naléhal na Thicka, aby mě ihned kontaktoval, pokud vycítí, že se Chade oddává Umění. Thickův vážně míněný souhlas mi byl je­nom chabou útěchou, neboť takové sliby zpravidla nepodržel v hlavě dlouho.</p>

<p>Ráno druhého dne mi nepřineslo o nic větší klid. Napřed jsem vybídl Chadea, ať tentokrát nic nepodniká, ať všechno jen co nejbedlivěji pozoruje, a pokusil jsem se vést Dutifula, když si půjčoval od Thicka sílu, aby dokázal Umění lépe využít. Třebaže při mém uzdravení všichni zažili, co společ­nými silami dokázali, nikdo z těch tří nedokázal popravdě vy­světlit, jak tu sílu načerpali nebo co se vlastně stalo. Zdálo se mi, že Dutiful přinejmenším potřebuje mít po ruce Thic­ka, aby od něj mohl čerpat sílu. A tak jsem jim připravil jed­noduché cvičení, či to jsem si alespoň myslel.</p>

<p>Dutiful sám o sobě dokázal kontaktovat Chadeovu mysl pouze slabounkým šepotem. Uměl Chadea přimět, aby vzal na vědomí jeho úsilí, nikoli už vzkaz, který se mu snažil sdě­lit. Nevěděl jsem jistě, jestli to naznačuje, že Chade je vůči Umění stále příliš uzavřený nebo že Dutiful ho nedokáže do­statečně správně zaměřit. Chtěl jsem se přesvědčit, jestli po načerpání síly od Thicka dokáže Dutiful přimět Chadea, aby ho slyšel. „Princ Verity mi říkal, že člen koterie nebo sólis­ta využívaný takovým způsobem se honosil titulem králův muž. Takže. Thick bude sloužit Dutifulovi jako králův muž. Zkusíme to?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„On je princ. Žádný král,“ přerušil mě úzkostlivě Thick.</p>

<p>„Ano. A co?“</p>

<p>„Takže nemůžu být králův muž. Nepůjde to.“</p>

<p>Sebral jsem v sobě trpělivost. „To je v pořádku, Thicku. Půjde to. Budeš sloužit jako princův muž.“</p>

<p>„Sloužit? Jako sluha?“ urazil se okamžitě.</p>

<p>„Ne. Pomáhat. Jako přítel. Thick bude pomáhat Dutifulo­vi jako princův muž. Zkusíme to?“</p>

<p>Dutiful se usmíval, ale nebyl to posměch na adresu jeho muže. Thick se k princi otočil, zachytil jeho úsměv a posadil se hned vedle něj. „Mělo by vám to jít oběma snadno,“ prohodil jsem. Nevěděl jsem, zda lžu nebo ne. „Thick musí být jednoduše otevřený Umění, nesmí však vyvíjet žádné úsilí. Dutiful by měl od něj načerpat sílu a za pomoci Umění zku­sit kontaktovat Chadea. Dutifule, postupuj opatrně. A když ti řeknu, abys přestal, musíš kontakt okamžitě přerušit. Jde­me na to. Začněte.“</p>

<p>Myslel jsem, že jsem počítal se všemi možnostmi. Měl jsem s sebou sladkosti, které Thick miloval, a láhev brandy, kdybychom potřebovali něco k posílení. Obojí stálo připra­vené na stole. Říkal jsem si, jestli to nakonec nebyl špatný nápad. Thick neustále zrakem zabíhal k hrozinkovým bo­chánkům. Nebudou příliš odvádět jeho pozornost od Umě­ni? Chtěl jsem mít připravenou také elfí kůru a horkou vo­du, ale Chade to striktně zamítl. „Bude mnohem lepší, když princova koterie nikdy nepřijde do styku s tak destruktivní drogou,“ pravil se spravedlivým rozhořčením. Nepřipomněl jsem mu, že mě ji naučil užívat právě on.</p>

<p>Postával jsem úzkostlivě za princem, když položil ruku na Thickovo rameno. Pokud by to vypadalo, že mužíčka vysá­vá, byl jsem připraven jejich spojení fyzicky přerušit. Dob­ře jsem věděl, že praktikant Umění může takhle záměrně za­bít. Nepřál jsem si žádné tragické nehody.</p>

<p>Čekali jsme. Po nějaké době jsem na Chadea významně pohlédl. On na mě pozvedl obočí.</p>

<p>„Začněte,“ vybídl jsem je oba.</p>

<p>„Já to zkouším,“ řekl Dutiful podrážděně. „Mohu Thicka kontaktovat Uměním. Ale nevím, jak mu mám odčerpat sílu a použít ji.“</p>

<p>„Hm. Thicku, nemůžeš mu pomoci?“</p>

<p>Thick otevřel oči a pohlédl na mě. „Jak?“ zeptal se.</p>

<p>Nevěděl jsem. „Prostě se mu otevři. Mysli na to, že mu po­síláš svou sílu.“</p>

<p>Opět se do toho pustili. Sledoval jsem Chadeovu tvář, zda nespatřím náznak toho, že Dutiful se s ním v mysli spojil. Ale po krátké době ke mně Dutiful zvedl oči, ústa zkřivená v ne­patrném úsměvu. „On ke mně vysílá ,síla, síla, síla',“ svěřil se mi.</p>

<p>„Řekls to!“ ohradil se zlostně Thick.</p>

<p>„Ano. To jsem řekl,“ ujistil jsem ho. „Uklidni se, Thicku. Nikdo se ti neposmívá.“</p>

<p>Zabodl se do mě pohledem a odfrkl si nosem. <emphasis>Psí smrad.</emphasis></p>

<p>Dutiful sebou trhl. Chade zkřivil rty, ale podařilo se mu úsměv potlačit. „Psí smrad. Tohle jsi mi chtěl sdělit?“</p>

<p>„Myslím, že tu poznámku adresoval Thick mně,“ pravil jsem obezřele.</p>

<p>„Ale prošlo to přese mne k Chadeovi – mému cíli. Cítil jsem to,“ vyhrkl Dutiful vzrušeně.</p>

<p>„Výborně. Alespoň činíme pokroky,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Mohu si už dát bochánek?“</p>

<p>„Ne, Thicku. Ještě ne. Musíme všichni pracovat na tom­hle.“ Na chvíli jsem se zamyslel. Dutiful usměrnil Thickovo Umění. Znamenalo to, že od něj ve skutečnosti načerpal sílu, aby pronikl k Chadeovi, nebo že prostě přesměroval Thickův vzkaz, určený mně, k Chadeovi?</p>

<p>Nevěděl jsem. Ani jsem si nemyslel, že bych se mohl ně­jak přesně ujistit o tom, co se právě stalo. „Zkuste to spolu,“ navrhl jsem. „Oba se pokuste poslat tentýž vzkaz Chadeovi, pouze Chadeovi. Pokuste se vyvinout soustředěné úsilí.“</p>

<p>„Soustředěné?“</p>

<p>„Dělejte to společně,“ doplnil pro Thicka Dutiful. Nastal okamžik ticha, kdy se ti dva mezi sebou radili. Tušil jsem, že vybírají vzkaz. „No tak,“ pobídl jsem je, nespouštěje oči z Chadeovy tváře.</p>

<p>Chade se zamračil. „Něco o bochánku.“</p>

<p>Dutiful podrážděné vzdychl. „Ano, ale tohle jsme přená­šet neměli. Thick má trochu potíže s koncentrací.“</p>

<p>„Mám hlad.“</p>

<p>„Ne, nemáš. Chceš jen jíst,“ řekl mu Dutiful. Nato Thick začal trucovat. Žádné pobízení ani přesvědčování ho nepři­mělo, aby to zkusil znovu. Nakonec jsme mu jídlo povolili a rozhodli se přeložit tuto lekci na druhý den.</p>

<p>Jenže příštího rána se zdálo, že nám osud nedopřeje více štěstí než předtím. Ve vzduchu bylo cítit jaro. Otevřel jsem okenice dokořán vstříc rozbřesku. Slunce se na horizontu teprve začínalo ohlašovat, ale čerstvý vítr přinášel z oceánu silný a svěží vzduch, který vypovídal o životě a změně ob­dobí. Stál jsem u okna a dlouho vdechoval, zatímco jsem če­kal, až dorazí ostatní.</p>

<p>Pokud se jednalo o to, co jsem chystal proti lordu Goldenovi, mému svědomí se ani trochu neulevilo. Začal jsem už litovat, že jsem obsah našeho rozhovoru vyzradil Chadeovi a že jsem mu řekl také o šaškových tetováních. Kdyby chtěl, aby o nich Chade věděl, jistě by mu o nich pověděl během jejich rozhovoru o tetováních narčesky. Měl jsem hluboký a intenzivní pocit, že jsem se rozhodl špatně. Už to ale nešlo nijak odčinit a přiznat se s tím šaškovi mi připadalo nemys­litelné. Ještě nemyslitelnější by bylo nechat ho odjet na Aslevjal Island, když věřil, že ho tam čeká smrt. A tak, ačkoliv jsem se cítil pošetile, rozhodl jsem se, že budu prostě držet jazyk za zuby a ponechám tu věc na Chadeovi. To on lordu Goldenovi nedovolí, aby nás doprovázel. Znovu jsem se na­dechl svěžího jarního vzduchu v naději, že si budu připadat mladší. Místo toho jsem pocítil ještě větší úzkost.</p>

<p>Mezitím se vrátil na Buckkeep Civil Bresinga. Stráž, jež ho cestou doprovázela, měla formálně ztělesňovat soustrast Farseerů k úmrtí jeho matky. Přesto Civil věděl, i když ostatní ne, že se může těšit na dlouhé roky na Buckkeepu pod ne­ustálým dohledem. Měl na hradě zůstat, dokud nedosáhne plnoletosti, zatímco koruna se ve své dobročinnosti uvolila spravovat jeho pozemky. Galekeep byl uzavřen a zůstal tam jen nezbytně nutný personál poskytnutý královnou. Jevilo se mi to jen jako mírné pokárání ve srovnání s jeho velezrádným počínáním. O jeho Moudrosti se pomlčelo; domníval jsem se, že od další nekalé činnosti by ho mohla odradit prá­vě hrozba, že bude odhalen. Nebyl dán do vůbec žádné spo­jitosti s úmrtím tří mužů ve městě Buckkeep. Hnětlo mě, že z toho vyvázl tak lehce, když jsem uvážil, že vystavil prince takovému nebezpečí. Podle toho, co mi řekl Chade, Dutiful prohlásil, že Civil předal Piebaldům jen velmi málo infor­mací o princi a že většinou to byly údaje, které by měl i ten nejnižší sluha. Nijak mě to neutěšilo. Ještě více mě znepo­kojilo zjištění, že nejen Laudwine, ale i Padget projevil živý zájem o všechny informace, které by Civil mohl poskytnout v souvislosti s lordem Goldenem a mnou. Věděl toho málo, takže jim málo pověděl. Přesto se Civil princi svěřil, že je­jich zájem v něm probudil značnou zvědavost ohledně nás dvou.</p>

<p>Krátce po jeho návratu jsem se vydal špehovat Civila v je­ho pokojích. Vypadal jako osamocený a dost zničený mladý muž. Na Buckkeepu s ním zůstal pouze jeden rodinný sluha. Byl to mládenec připravený o rodinu a domov, obraný o vše­chen majetek kromě nejnutnějších osobních věcí, a jeho zví­řecí partner v Moudrosti byl svěřen do péče královské stáje. Prostý, jednoduše vybavený pokojík, který mu byl přidělen, odpovídal postavení nižšího šlechtice, ale doma se měl jistě mnohem lépe. Večery trávil většinou tím, že seděl a zíral do ohně. Tušil jsem, že komunikuje se svou kočkou, ale nezjis­til jsem žádný tok Moudrosti mezi nimi dvěma. Místo toho jsem cítil jeho tíživou mizérii, takřka hmatatelnou v malém pokoji.</p>

<p>Přesto jsem mu nedůvěřoval.</p>

<p>Pořád jsem se díval z okna ve věži, když jsem uslyšel na schodech princovy kroky. Chvíli nato vešel a zavřel za se­bou dveře. Chade a Thick měli přijít tajnou chodbou co ne­vidět, ale prozatím jsme měli pár okamžiků jen my dva pro sebe. Nedíval jsem se na něho, když jsem se zeptal: „Mluví s tebou Civilova kočka?“</p>

<p>„Pard? Ne. Je to kočka, takže by samozřejmě mohl, kdy­by chtěl. Ale pokládalo by se to za… nestydatost, řekl bych.“ Zamručel, zatímco přemýšlel. „Je to zvláštní, když se nad tím zamyslíš. Mezi lidmi ze Staré krve, kteří preferují koč­ky, se dodržuje množství společných zvyků. Nikdy bych se nepokusil zapříst řeč s kočičím partnerem někoho jiného. By­lo by to jako, povězme, jako flirtovat s něčí snoubenkou. Za celou tu dobu, co Parda znám, neprojevil nikdy sebemenší zájem o komunikaci se mnou. Samozřejmě že mi sdělil, prá­vě onehdy, že Civil je v nebezpečí. Ale mělo to spíš charak­ter výhrůžky. Civil mi ho přinesl ve velkém plátěném pytli. Z toho, co mi řekl, jsem pochopil, že kočku nalákal do pyt­le při nějaké drsné hře, kterou spolu hráli. Teprve pak Civil pytel zavázal a odvlekl po schodech do mého pokoje. A tím myslím odvlekl. Pard je totiž velká kočka.“</p>

<p>Pojednou vzdychl. „Už jen podle toho jsem měl poznat, co se děje. Kdyby Civil nebyl v koncích, nikdy by s Pardem nejednal tak neuctivě. Ale Civil působil tak rozrušeným a tak uspěchaným dojmem, že jsem svolil nechat si kočku u sebe v pokoji, dokud se pro ni nevrátí, a moc jsem se ho nevyptá­val. Ale když potom odešel, nedokázal jsem vystát Pardovo prskání a to monotónní kňourání. Snažil se pařáty na zad­ních nohou prorvat z pytle ven, ale Civil vybral vskutku pevné plátno. Po chvíli tam Pard jen ležel a ztěžka oddychoval, až jsem se začal bát, že by se mohl udusit. Zvuky, které vy­dával, napovídaly, že je strašlivě rozrušený. Ale ve chvíli, kdy jsem pytel otevřel, vyrazil pařáty po mně a skolil mě na zem. Popadl mě tady,“ a Dutiful si rukou sevřel z boku hrd­lo, „a zaťal mi drápy do břicha. Přísahal, že mě zabije, když ho z místnosti nepustím. A pak, ještě než jsem stačil něco podniknout, zavřeštěl a smekl se mi pařáty po těle odshora dolů. Právě v tu chvíli byl Civil atakován. Pard řekl, že je to moje vina a že mě za to zabije, pokud Civila nezachráním. A tak jsem tě kontaktoval Uměním.“</p>

<p>Stoupl si k oknu vedle mě a díval se přes zvlněnou hladi­nu do dáli, zatímco slunce ždímalo z černých vln první ba­revné odlesky. Nějakou dobu tak jen mlčky hleděl.</p>

<p>„A co se stalo pak?“ pobídl jsem ho.</p>

<p>„Och. Řekl bych, že jsem myslel na to, co se v tu chvíli dě­je s tebou. Proč jsi mi neodpověděl? Nemyslíš, že bych ti po­slal pomoc?“</p>

<p>Jeho otázka mě zaskočila. Chvíli mi trvalo, než jsem na ni v sobě našel odpověď. Zasmál jsem se. „Myslím, že bys to udělal, kdybych na to pomyslel. Ale tolik let jsme si stači­li jenom vlk a já. A když jsem Nighteyese ztratil… nikdy mě nenapadlo, že bych se tě mohl dovolávat o pomoc. Nebo že bych ti dal vědět, kde jsem. Prostě mě to nikdy nenapadlo.“</p>

<p>„Snažil jsem se tě kontaktovat. Když oni… dusili Civi­la, jeho kočka běsnila jako pominutá. Pard ode mě odskočil a začal pobíhat po místnosti, bouraje všechno ve svém dosa­hu. Neměl jsem ponětí, jaké škody dokáže svými pařáty na­páchat. Závěsy u postele, oblečení… Pořád mám pod poste­lí srolovanou tapiserii, protože jsem nenašel odvahu někomu o ní říct. Patrně je zničená. Ale myslím si, že byla stejně bez­cenná.“</p>

<p>„Nic si z toho nedělej. Mám jednu, kterou si můžeš vzít.“ Princ se při pohledu na můj křivý úsměv zatvářil zmateně.</p>

<p>„Snažil jsem se s tebou spojit Uměním, zatímco Pard cupoval můj pokoj na kousky. Jenže jsem k tobě nemohl pro­niknout.“</p>

<p>Vzpomněl jsem si na něco, co se mi dlouho nevybavilo. „Tvůj otec si mi stěžoval na totéž. Že když vyrážím do bo­je, nedokážu s ním udržet kontakt na vlnách Umění. Ani je­mu se nedařilo navázat se mnou v takových okamžicích spo­jení.“ Pokrčil jsem rameny. „Málem jsem na to zapomněl.“ Bezděčně jsem se dotkl prstem jizvy po kousnutí na rozhra­ní ramene a krku. Potom jsem si uvědomil, že Dutiful na mě hledí s výrazem chlapeckého obdivu, a rychle jsem rukou za­se ucukl.</p>

<p>„A to bylo jedinkrát, kdy s tebou Pard mluvil?“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Tak nějak. Znenadání přestal trhat moje věci. Poděkoval mi. Velmi upjatě. Myslím, že pro kočku mu­sí být velmi těžké někomu děkovat. Poté si vyskočil na mou postel a ignoroval mě. Zůstal tam, dokud si pro něj Civil ne­přišel. Můj pokoj je stále cítit po kočce. Řekl bych, že Pard v boji prská.“</p>

<p>To málo, co jsem o kočkách věděl, se mi jeho slova zdála potvrzovat. Taky jsem mu to řekl. A pak jsem se ho opatrně, protože to téma bylo mezi námi stále citlivé, velmi opatrně zeptal: „Dutifule, proč Civilovi důvěřuješ? Nedokážu pocho­pit, proč ho po tom všem, co udělal, ještě pouštíš do svého ži­vota.“</p>

<p>Obdařil mne zmateným pohledem. „Věří mi. Myslím, že není možné, aby někdo důvěřoval jinému člověku tak jako on mně a nestál by mu za opětování té důvěry. A krom toho jej potřebuji, mám-li pochopit lid ze Staré krve žijící v mém království. Zdůraznila mi to moje matka. Že musím poznat velmi dobře alespoň jednoho z nich, máme-li jednat s nimi se všemi.“</p>

<p>Na to jsem nepomyslel, ale věděl jsem, co tím míní. Ži­votní styl Staré krve, to byla kultura skrytá v naší vlastní kultuře na území Šesti vévodství. Letmo jsem do ní nahlédl, ale nemohl jsem to Dutifulovi vysvětlit jako někdo, kdo se v tom narodil a kdo v tom vyrůstal. Ale přesto. „Musí exis­tovat někdo další, kdo by ti mohl v tomto ohledu posloužit. Pořád nechápu, co Civil udělal pro to, aby si zasloužil tvoji úctu.“</p>

<p>Dutiful si malinko povzdechl. „FitzChivalry. Svěřil mně svou kočku. Kdybys věděl, že vyrážíš na smrt, a nechtěl bys, aby Nighteyes zemřel po tvém boku, kde bys ho nechal. Ko­mu bys ho svěřil? Člověku, kterého jsi dobrovolně zradil? Nebo příteli, kterému důvěřuješ přes všechna zdání a pře­tvářky?“</p>

<p>„Oj,“ řekl jsem, když mi jeho otázka došla se vším všudy. „Chápu. Máš pravdu.“</p>

<p>Žádný člověk by přece nesvěřil polovinu své duše člově­ku, na němž by mu nezáleželo.</p>

<p>Zakrátko se ze dveří v krbové římse vynořili Thick a Chade. Stařec se mračil a otřepával si pavučiny ze zdobně vyší­vaných rukávů. Thick si pro sebe pobrukoval zvláštní tóny, jež vhodně zaplňovaly mezery v písni, kterou vysílal Umě­ním vstříc ránu. Zdálo se, že ho to velmi uspokojuje. Když jsem naslouchal jen ušima, jako by vyluzoval pouze náhod­né rušivé tóny. Jaký rozdíl mohl způsobit přístup do mysli ji­ného člověka, kterému jsem rozuměl.</p>

<p>Thick ihned zabloudil zrakem ke stolu a já jsem vycítil je­ho zklamání, že tam na něj nečekají žádné těstovinové dob­roty. Vzdychl jsem a doufal, že jeho zmařená očekávání se špatně nepodepíší na našem dnešním úsilí. Posadil jsem své studenty stejně jako o den dříve: Chadea na jednu stranu sto­lu, Dutifula a Thicka těsně vedle sebe na stranu druhou. Já sám jsem si jako prve stoupl za Dutifula a Thicka, připra­ven vrhnout se na ně a fyzicky je oddělit, bude-li to nutné. Věděl jsem, že Dutifulovi to připadá poněkud dramatické, a i Chade si asi myslel, že jsem přespříliš úzkostlivý. Ale ani jednomu se ještě nestalo, že by z něj jiný praktikant Umění vysál všechen život.</p>

<p>Dutiful, stejně jako předtím, položil ruku Thickovi na ra­meno. A jako předtím se pokoušeli adresovat Chadeovi pros­tý vzkaz a nešlo jim to. Dutiful dokázal navázat spojení s mou myslí, stejně jako Thick, ale ani ve svém úsilí navázat mne, úkolu důvěrně známém, se nedokázali sjednotit. Začínal jsem si myslet, že je to beznadějné. Jeden z nejzákladnějších úkolů koterie spočívá v tom, že praktikanti spojí svá Umění v jed­no a dají ho k dispozici králi. Nám se nedařilo ani to. A opa­kované nezdary začínaly způsobovat, že jsme byli jeden na druhého stále více nakvašení.</p>

<p>„Thicku, hned přestaň s tou hudbou. Jak se mohu soustře­dit, když tvá hudba nepřetržitě zní na pozadí v mé mysli?“ ozval se Dutiful poté, co náš poslední pokus skončil nezda­rem.</p>

<p>Princova výtka s Thickem trhla. Když se mu oči zalily sl­zami, pojednou jsem si uvědomil, jak hluboké a silné pouto již s Dutifulem navázal. Myslím, že i princ si uvědomil svo­ji chybu, poněvadž vzápětí nad sebou zakroutil hlavou a po­znamenal: „Právě půvabnost tvé hudby mě rozptyluje, Thic­ku. Nedivím se, že se o ni chceš pořád dělit se světem. Ale prozatím se musíme soustředit na naše lekce. Chápeš?“</p>

<p>V Chadeových očích se náhle zažehly zelené jiskry. „Ne!“ zvolal. „Thicku, nepřestávej s tou hudbou. Protože já jsem ji nikdy neslyšel, i když jsem často slyšel od Dutifula a Toma, jak je půvabná. Dovol mi slyšet tvoji hudbu, Thicku, aspoň jednou. Dej ruku Dutifulovi na rameno a pošli mi svou hud­bu. Prosím.“</p>

<p>Dutiful a já jsme zůstali na Chadea civět, ale Thick se ce­lý rozzářil. Nezaváhal ani chviličku. Ještě než Dutiful stačil sundat ruku z Thickova ramene, mužík ji uchopil a pevně se­vřel. S očima upřenýma na Chadea, s ústy radostí dokořán, nedopřál Dutifulovi vůbec čas, aby se soustředil. Hudba nás všechny naplnila jako příval. Matně jsem cítil, jak se Chade pod tím nárazem zapotácel. Jeho zraky se rozšířily, a i když se mu rysy triumfálně rozjasnily, postřehl jsem rovněž stín strachu.</p>

<p>Thickovu sílu jsem nepodceňoval. Nikdy předtím jsem ne­byl svědkem takového výlevu Umění. Až dosud Thickova hudba vždy jen podbarvovala jeho myšlenky, podvědomá ja­ko dech či tlukot srdce. Ale nyní se s ní vrhl široko do světa, raduje se ze své mateřské písně.</p>

<p>A jako může rozvodněná blátivá řeka zbarvit celý záliv, do kterého ústí, tak Thickova píseň zbarvila mohutný proud Umění. Jeho píseň vstoupila do proudu a změnila ho. Nikdy jsem si nic takového nedokázal představit. Jelikož sám jsem jí byl uchvácen, zjistil jsem, že nejsem s to ovládat svoje tě­lo. Ve své fascinaci jsem byl vtahován do Thickovy hudby, obestřen jeho rytmem a melodií. Kdesi jsem cítil, že Duti­ful a Chade jsou se mnou, ale nedokázal jsem je odlišit od clony vábivé hudby. Ani jsem nebyl jediný, koho strhla s se­bou. Cítil jsem v té cloně Umění i ostatní lidi. Některé jako jednotlivá vlákna, úponky magie táhnoucí se od těch, kteří měli stěží jaké vlohy k Umění. Možná se kdesi nějaký rybář podivil, jaká to prazvláštní melodie zní na pozadí jeho mys­li, nebo nějaká matka pozměnila nápěv ukolébavky, kterou pobrukovala. Jiné to zasáhlo víc. Vnímal jsem lidi, kteří ustali ve své činnosti a rozhlédli se zastřeně kolem, pokoušejíce se objevit zdroj této šeptající hudby.</p>

<p>Nebylo jich mnoho, ale našlo se několik jedinců, kteří si ve svém žití uvědomovali Umění neustále, jako šum tlume­ných hlasů na pozadí, který se naučili ignorovat. Jenže ten­hle příval hudby prolomil všechny obvyklé bariéry a já jsem cítil, jak se obracejí směrem k nám. Někteří asi v úleku vy­křikli, jiní možná spadli na zem. Pouze jeden hlas jsem sly­šel, jasný a nezatížený strachem: <emphasis>Co to je? </emphasis>ptala se Nettle. <emphasis>Odkud se vzal ten bdělý sen?</emphasis></p>

<p><emphasis>Z Buckkeepu, </emphasis>odpověděl Chade celý rozjařený. <emphasis>To z Buckkeepu přichází tohleto volání, urč</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>né vám, kdo jste nadaní Uměním. Procitněte a přijďte na Buckkeep, aby se vaše ma</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>gické síly mohly probudit a abyste mohli sloužit svému prin</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ci!</emphasis></p>

<p><emphasis>Na Buckkeep? </emphasis>zopakovala Nettle jako ozvěna.</p>

<p>A pak, jako troubení polnice v dáli, ozval se vzdálený hlas: <emphasis>Už tě poznávám. Už tě vidím.</emphasis></p>

<p>Snad nic jiného by mne nemohlo vytrhnout z okovů fas­cinace Uměním. Odtrhl jsem Dutifula od Thicka silou, kte­rá nás všechny tři udivila. Hudba se zapraštěním ustala. Ab­sence Umění mě na vteřinu oslepila a ohlušila. V srdci jsem po něm nepřestával prahnout. Bylo to mnohem čistší spojení se světem než prostřednictvím slabých smyslů. Ale brzy jsem přišel k sobě. Podal jsem Dutifulovi ruku, protože po mém odstrčení se natáhl jak široký, tak dlouhý na podlaze. V obluzení uchopil mou ruku, a už když se stavěl, vyhrkl: „Slyšel jsi to děvče? Kdo to byl?“</p>

<p>„Och, je to děvče, jež pořád jen pláče,“ odbyl princův do­taz Thick a já jsem pocítil vděčnost zato, že jeho odpověď zaplnila vzniklou mezeru. „Slyšel jsi mou hudbu? Líbila se ti?“ vyptával se Chadea.</p>

<p>Chade neodpověděl hned. Otočil jsem se a uviděl ho, jak sedí schlíple v křesle. Ve tváři se mu zračil pošetilý úsměv, ale čelo měl zkrabacené. „Och ano, Thicku,“ vypravil ze se­be. „Slyšel jsem ji. A moc se mi líbila.“ Položil lokty na stůl a podepřel si dlaněmi hlavu. „Slyšeli jsme ji,“ vydechl. Zvedl oči ke mně. „Je to vždycky takové? Ta bujarost, ten pocit úplnosti, spojení sebe sama se světem?“</p>

<p>„Před tím je třeba mít se na pozoru,“ varoval jsem ho oka­mžitě. „Kdybys vstoupil do Umění s tím, že budeš hledat ten pocit souvislosti všeho se vším, mohlo by tě to úplně odnést. Praktikant Umění musí mít vždycky v popředí mysli svůj zá­měr. Jinak můžeš být uchvácen a ztracen —“</p>

<p>„Vím, vím,“ přerušil mě netrpělivě Chade. „Nezapomněl jsem, co se stalo posledně. Ale přesto si myslím, že to byla událost, která si zasluhuje oslavu.“</p>

<p>Ostatní jeho pocity zřejmě sdíleli. Jsem si jist, že mě kvůli mému mlčení pokládali za mrzouta a bručouna. Přesto jsem vytáhl přikrytý košík, který jsem prve dal pod stůl, a i Thick v něm našel dost laskomin, aby byl spokojen. Všichni jsme si zavdali brandy, i když si myslím, že jako jediný potřeboval povzbuzení Chade. Starci se třásly ruce, když zvedal sklen­ku k ústům, ale přesto se usmíval a před napitím pronesl připitek: „Na ty, kteří možná přijdou, aby utvořili skutečnou koterii pro prince Dutifula!“ Nevrhal po mně žádné potutelné pohledy a já si připil spolu s ostatními, zatímco jsem doufal, že Burrich zadrží Nettle doma a nedovolí jí odejít.</p>

<p>Pak jsem se obezřele zeptal: „Co podle vás byl ten druhý hlas? Ten, který říkal: ,Už tě poznávám.'„</p>

<p>Thick si mě nevšímal a nadále předními zuby uždiboval hrozinky. Dutiful na mě zmateně pohlédl: „Druhý hlas?“</p>

<p>„Myslíš to děvče, které tak naprosto jasně komunikovalo Uměním?“ zeptal se Chade, očividně šokován tím, že se je na ni snažím upozornit. Patrně už si totiž vyvodil, že se jed­ná o Nettle.</p>

<p>„Ne,“ odvětil jsem. „Ten druhý hlas, tak cizí a zvláštní. Tak… jiný.“ Nemohl jsem najít slova, abych vyjádřil ostraži­tost, kterou ve mně probudil. Bylo to jako temná předtucha.</p>

<p>Po mých slovech následovala chvíle ticha. Poté se ozval Dutiful: „Já jsem slyšel jen to děvče, které řeklo: ,Na Buckkeep?' „</p>

<p>„Já taky,“ ujistil mne Chade. „Po ní už nezazněla žádná souvislá myšlenka. Myslel jsem, že právě kvůli ní jsi naše spojení přerušil.“</p>

<p>„Proč by to dělal?“ zeptal se Dutiful.</p>

<p>„Ne,“ trval jsem na svém, ignoruje princovu otázku. „Pro­mluvilo ještě něco. Říkám vám, že jsem slyšel… něco. Něja­kou bytost. Ale ne lidskou.“</p>

<p>Můj výrok byl dost překvapivý, takže se Dutiful přestal pí­dit po totožnosti Nettle. Ale protože se všichni tři zapřísaha­li, že nic necítili, nebrali má tvrzení vážně, a na konci sezení jsem si i já sám začal klást otázku, jestli jsem si to jen nena­mluvil.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>8  Shromáždění</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>…</emphasis><emphasis>a nic nemohlo princeznu uspokojit než to, že by měla tan</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>čícího medvěda sama pro sebe. T</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>kové žadonění nepředvedla už mnoho roků, ale nakonec prosadila svou a její otec dal medvědáři za zvíře celou hrst zlaťáků. A princezna sama se chopila řetězu od kovového kruhu, který měl medvěd kolem krku, a odvedla si to veliké, mohutné stvoření nahoru do své komnaty. Ale upr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>střed noci, zatímco všichni ostatní na hra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dě spali, chlapec vstal a shodil ze sebe medvědí kůži. A když se pak princezně ukázal, zjistila, že krásnějšího mladíka ješ</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tě neviděla. A nešlo ani tak o to, že on si ohledně ni prosadil svou, jako o to, že ona si prosadila svou ohledně něho.</emphasis></p>

<p>„MEDVĚDÍ CHLAPEC A PRINCEZNA“</p>

<p>•   •   •</p>

<p>Jednoho odpoledne břízy zrůžověly a zdusány sníh na ná­dvoří začal břednout. Jaro v tom roce zavítalo na Buckkeep velice brzy. Když večer zapadalo slunce, na nejvíce ušlapa­ných cestách prosvítala odspodu místy holá zem. Té noci se opět ochladilo a zima umlčela vše, na co sáhla, ale příštího rána se země probudila uprostřed zurčení vody a vanutí tep­lého větru.</p>

<p>Nocoval jsem v kasárnách a spal jsem dobře i přes chrá­pání a převalování dvou tuctů dalších mužů. Vstal jsem spo­lu s ostatními, dal si ve strážnici vydatnou snídani a pak jsem se vrátil do kasáren, abych si oblékl purpurovobílý stejno­kroj příslušníka královniny gardy. Připnuli jsme si meče, vy­zvedli si koně a shromáždili se na nádvoří.</p>

<p>Pak se samozřejmě čekalo, až se objeví princ. Když vyšel ven, doprovázeli ho poradce Chade a královna Kettricken. Princ působil uhlazeně a současně nervózně. Na nádvoří se dostavil asi tucet nižších šlechticů, aby jej vyprovodil. Mezi těmi, kteří přišli princi popřát šťastnou cestu, se nacházelo i šest zástupců ze všech Šesti vévodství, původně vyslaných za královnou za účelem projednání problému Moudrých. Po­dle jejich tváří jsem soudil, že nikdy nečekali, že se stanou účastníky přímé konfrontace s Moudrými, a že se na to ani nijak netěší. Lord Civil Bresinga byl mezi těmi, kteří postá­vali v rozbředlém sněhu, aby se s princem rozloučili. Ze zad­ní řady královniny gardy jsem pozoroval jeho nehybnou tvář a říkal si, jak se mu asi zamlouvá nynější běh událostí. Na krá­lovnin výslovný příkaz nesměl Buckkeep opustit nikdo kro­mě gardy a prince. Nehodlala riskovat, že by někdo zaplašil již tak dost nedůvěřivou delegaci ze Staré krve.</p>

<p>Královna udělila stručné instrukce Marshcroftovi, veliteli své gardy. Co mu říkala, to jsem neslyšel, ale viděl jsem, jak se jeho výraz změnil. Uctivě se jí poklonil, ale všechny rysy jeho tváře prozrazovaly nesouhlas. A potom jsem zažil kraj­ní šok, když se k nám náhle připojila žena v sedle, vedoucí na uzdě královnina koně. Chvíli mi trvalo, než jsem poznal Laurel – měla nakrátko ostříhané a načerno obarvené vlasy.</p>

<p>Chade předstoupil, aby protestoval, ale královna vypadala neoblomně. Krátce s ním promluvila. Její slova jsem neslyšel, ale viděl jsem, jak královna zaťala čelist a jak Chade zrudl. Když na svého rádce naposledy kývla, nasedla a pokynula Marshcroftovi, že je připravena. Na jeho povel jsme nased­li i my ostatní a pak jsme se rozjeli za princem a Marshcroftem, kteří vyvedli náš oddíl branou z Buckkeepu. Ohlédl jsem se a uviděl Chadea, jak za námi v hrůze zírá. <emphasis>Proč s námi je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>de ona? </emphasis>zeptal jsem se ho naléhavě, ale pokud moji myšlen­ku zachytil, nereagoval.</p>

<p>Položil jsem tutéž otázku princi.</p>

<p><emphasis>Já nevím. Pouze řekla Chadeovi, že došlo ke změně v plá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nech a že nechává na něm, aby zaji</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>til, že nás nikdo nebude sledovat. Mně se to nelíbí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mně taky ne.</emphasis></p>

<p>Díval jsem se, jak princ říká něco matce. Ona jen zavrtě­la hlavou. Rty měla pevně semknuté. Laurel jela s pohledem upřeným před sebe. Když jsem ji letmo zahlédl, zjistil jsem, že má nové vrásky na čele a hubenější tvář. Takže královni­nou vyslankyní, která jednala s Moudrými, byla ona. Takhle tedy bojovala proti Piebaldům? Tím, že se pokoušela získat více politické moci pro umírněnější skupinu? Dávalo to jistý smysl, ale nemohlo to pro ni být vůbec snadné ani bezpečné. Říkal jsem si, kdy se asi naposledy pořádně vyspala.</p>

<p>Pod kopyty našich koní ujížděla tající sněhová břečka. Vy­jeli jsme západní branou. Cíl naší cesty znali oficiálně jenom princ a Marshcroft. Pták se zprávou přiletěl včera. Ve sku­tečnosti jsem věděl i já, kam míříme. Když královna souhla­sila, že se sejde s vyslanci ze Staré krve, vyvolalo to reptání a nespokojenost. Vedení usoudilo, že bude lepší uchovat mís­to setkání v tajnosti, aby se některý ze vzpurnějších šlechti­ců nepokusil naše plány zmařit.</p>

<p>Vítr sliboval, že brzy začne pršet či sněžit. Bezlisté stromy ožily a zarděly se novým přívalem mízy. Na křižovatce jsme se nedali po odbočce, která vedla dolů k řece, nýbrž jsme na­jeli na cestu, která vedla do zalesněných kopců za hradem Buckkeep. Na obloze hlídkoval osamělý jestřáb, který mož­ná pátral po nějaké odvážnější myši. A možná taky ne, po­myslel jsem si. Když se cesta začala nořit více mezi stromy, vydal Marshcroft rozkaz k přeskupení, takže princ a králov­na jeli nyní v našem středu namísto před námi. Zmocňovala se mne stále větší hrůza. Ani slůvkem či znamením mi Dutiful nenaznačil, že si je vědom mé přítomnosti za jeho zá­dy, ale byl jsem alespoň vděčný za to, že mezi námi vibruje utužené vědomí Umění.</p>

<p>Jeli jsme v ranním vzduchu pořád dál a na každé křižo­vatce jsme se dali po méně využívané cestě. Pranic se mně nelíbilo, že zužující se průchod mezi stromy nás přinutil jet v dlouhém a roztroušeném jednostupu. Myblack nelibě nes­la, že musí udržovat stálé tempo v závěsu za koněm, který jel před ní. Musel jsem s ní ustavičně zápolit, aby na něj nedotírala. Její svévolnost mě nepříjemně rozptylovala, zatím­co jsem se snažil rozšířit vědomí Moudrosti na okolní les. Vzhledem k tomu, že mne obklopovalo tolik koní a mužů, bylo takřka nemožné uvědomovat si cokoliv za nimi, asi ja­ko kdybych se pokoušel slyšet pištění myši obklopené ště­kajícími psy. Přesto jsem spílal sám sobě, a když jsem poprvé postřehl, že nás po stranách sledují nějací muži, vyslal jsem k princi Uměním úsečné varování. Jejich předvoj si počínal skvěle. V jednu chvíli jsem vzal na vědomí dva z nich, a než jsem se stačil nadechnout, všiml jsem si, že podél cesty se me­zi stromy kradou tři další. Postupovali pěšky, tváře měli za­halené kapucemi, aby je nikdo nepoznal. Byli vyzbrojeni luky.</p>

<p><emphasis>V těchto místech na nás čekat neměli, </emphasis>odpověděl znepo­kojeně Dutiful, když Marshcroft náhle vyhlásil zastávku. Se­skupili jsme se kolem prince, jak nejlépe to šlo. Moudří, jak jsem mohl vidět, měli šípy zakleslé do tětiv, ale luky nebyly natažené.</p>

<p>Potom se lesem rozlehl něčí jasný hlas: „Zdraví vás Stará krev!“</p>

<p>„Dutiful Farseer pozdrav opětuje,“ odpověděl jasným hla­sem Dutiful, když královna mlčela. Znělo to velmi klidně, ale já jsem skoro cítil, jak mu buší srdce.</p>

<p>Zpoza lučištníků rázně vykročila malá snědá žena a před­stoupila před nás. Na rozdíl od ostatních neměla zbraň ani za­halenou tvář. Vzhlédla k princi. Pak stočila pohled ke králov­ně. Oči se jí rozšířily, ve tváři se jí objevil nepatrný úsměv. Jasným hlasem řekla: „FitzChivalry.“ Ztuhl jsem, ale Duti­ful se uvolnil.</p>

<p>Kývl na Marshcrofta a řekl: „To bylo smluvené heslo. To jsou ti lidé, kterým jsme slíbili vyjet v ústrety a doprovodit je na hrad.“ Otočil se zpátky k ženě. „Ale proč jste tady a ne na dohodnutém místě?“</p>

<p>Zlehka, avšak nahořkle se zasmála. „V minulosti jsme se, můj pane, při jednáních s Farseery naučili jisté opatrnosti. Od­pusťte nám, když se jí přidržíme i nyní. Zachránila nám ne­jeden život.“</p>

<p>„Pokaždé se s vámi nejednalo čestně, takže vám vaši ne­důvěru prominu. Jsem tady, jak jste žádali, abych vás ujistil, že nabízíme vyslancům naprosto bezpečný přejezd na hrad Buckkeep.“</p>

<p>Žena přikývla. „Přivedli jste nám rukojmí, jednoho z uro­zených, jak jsme žádali?“</p>

<p>Královna poprvé promluvila: „Je tady. Dávám vám svého syna.“</p>

<p>Dutiful zbělel. Marshcroft vybuchl: „Má královno, zapří­sahám vás, to ne!“ Otočil se zpátky k mluvčí Staré krve. „Pa­ní, prosím vás, mně o rukojmí neřekli ani slovo. Neberte prin­ce zpod mé ochrany. Vezměte si místo toho mne!“</p>

<p><emphasis>Věděl jsi o tom? </emphasis>zeptal jsem se Dutifula.</p>

<p><emphasis>Nevěděl. Ale její pohnutky chápu. </emphasis>Jeho reakce byla podiv­ně klidná. Další slova řekl nahlas, ale patřila mně stejně ja­ko strážníkovi: „Klid, Marshcrofte. Je to rozhodnutí mé mat­ky a já se mu podřídím. Nikdo ti nebude klást za vinu, že ses řídil vůlí královny. Poněvadž v tomhle jsem Sacrifice svého lidu.“ Otočil se a pohlédl na matku. Tvář měl pořád bledou, ale hlas pevný. Byl na tento okamžik hrdý, uvědomil jsem si náhle. Hrdý na to, že může takto sloužit, hrdý na to, že ona jej pokládá za sdostatek dospělého, aby se této výzvě posta­vil čelem. „Je-li to vůle mé královny, pak vkládám svůj ži­vot do vašich rukou. A pokud bude komukoli z vašich lidí ublíženo, pak jsem ochoten zaplatit daň.“</p>

<p>„Rovněž já zůstanu jako záruka, že královna dodrží slo­vo.“ Měkký hlas Laurel jasně zazněl v šokovaném tichu, kte­ré následovalo po princových slovech. Mluvčí Staré krve na toto prohlášení vážně kývla. Bylo vidět, že Laurel velmi dob­ře zná.</p>

<p>Myšlenky mi běžely na plné obrátky, jak jsem se snažil dát si vše dohromady. Nebylo divu, že lidé ze Staré krve žádali rukojmí. Bezpečný přejezd a utajená identita by neochránily jejich zvolené vůdce, jakmile by se ocitli uvnitř buckkeepských zdí. Přestože Chade o jejich žádosti odmítal uvažovat, měl jsem vědět, že někdo bude muset takto posloužit. Jenže proč to musel být zrovna princ? A proč si královna nemohla vybrat mě místo Laurel, abych zůstal po jeho boku? Uviděl jsem královnu v novém světle. Ta léčka mě zaskočila, stej­ně jako způsob, jakým obešla Chadea. Dobře jsem věděl, že by s tímhle nikdy nesouhlasil. Ale jak to všechno zařídila? Prostřednictvím Laurel?</p>

<p>Marshcroft se vrhl z koně na zem a klekl si jí k nohám do sněhové břečky, zapřísahaje ji, ať to nedělá, ať raději vybe­re jako rukojmí jeho či alespoň ať s princem nechá jej a pět vybraných mužů. Jenže ona zůstávala neoblomná. Princ se­stoupil z koně a vytáhl Marshcrofta zpátky do stoje. „Nikdo ti to nikdy nebude klást za vinu, i kdyby se věci zvrtly,“ sna­žil se ho uklidnit. „Má matka královna je tady, aby jim mne předala; právě proto jela s námi. Všichni budou vědět, že k to­mu došlo z její vůle, ne z tvé. Prosím tě, dobrý muži, nased­ni a doprav naši královnu bezpečně domů.“ Pak zvýšil hlas: „Ano, a ti, kdo pojedou zpátky s tebou, ať mě poslouchají. Střežte tyto lidi, jako by na tom závisel můj život, neboť vás ujišťuji, že to tak je. Tak mi posloužíte nejlépe.“</p>

<p>Mluvčí Staré krve poté promluvila k Marshcroftovi: „Sli­buji tobě i jeho matce, že se mu dostane dobrého zacházení, dokud se bude s našimi lidmi zacházet podobně. Na to máš mé slovo.“</p>

<p>Nevypadalo to, že by její slova Marshcrofta nějak zvlášť utěšila.</p>

<p>Zatímco jsem seděl a jen mlčky přihlížel této výměně, byl jsem jako na trní. <emphasis>Vrátím se a budu vás sledovat, </emphasis>slíbil jsem princi.</p>

<p><emphasis>Ne. Má matka dala své slovo, že s nimi budeme zacházet spravedlivě, a tak se tím budeme řídit. Kdybych tě potřebo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>val, dám ti vědět. To ti slibuji. Ale teď mě nech dělat věci, ji</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>miž mě pov</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>řila.</emphasis></p>

<p>Tou dobou už se vyslanci Staré krve, s maskovanými tvá­řemi, trousili po dvou a po třech z lesa. Někteří si s sebou vzali své zvířecí druhy. Uslyšel jsem nad hlavou zavřeštět jestřába a poznal jsem, že jsem se prve ve svém odhadu nemýlil. Další muž jel na koni, po boku skvrnitého psa. Přišla k nám jedna žena, která vedla dojnou březí krávu. Ale jinak z toho tuctu lidí, kteří s námi měli odjet, na koních a dalších zvířatech různé kvality, většina s sebou nikoho neměla. Ří­kal jsem si, jestli nechali své druhy doma nebo jestli nejsou v současné době sami.</p>

<p>Jeden muž okamžitě upoutal moji pozornost. Mohlo mu být asi tak padesát, ale ve svých letech se nesl jako mnohem mladší, aktivně žijící muži. Šel houpavou námořnickou chů­zí a vedl koně, jemuž očividně nedůvěřoval. Vlasy i krátce zastřižené vousy měl ocelově šedé a jeho oči měly tutéž bar­vu, ale s nádechem modři. Kromě oné ženy, která nás přišla uvítat, to byl jediný příslušník Staré krve, který šel nemasko­vaný. Nebyl to však jeho vzhled, který mě tak udeřil do očí, jako spíše úcta, kterou mu prokazovali ostatní ze Staré krve. Ustupovali mu z cesty, jako kdyby byl buď svatý, nebo šíle­ný. Žena, která nás přišla přivítat, na něj ukázala rozmách­lým gestem.</p>

<p>„Svěřili jste do našich rukou prince Dutifula. To jsme od vás příliš neočekávali, navzdory zprávě, která nám byla za­slána. Přesto jsem byla rozhodnuta, že pokud nám vydáte ru­kojmí, jež bude vyjadřovat, že nás máte opravdu v úctě, uči­níme totéž. Svěřujeme vám Weba. Pochází z nejstarší, dosud nesmíšené linie Staré krve a je jejím posledním dědicem. My mezi sebou žádnou šlechtu nemáme, žádné krále ani králov­ny. Ale čas od času máme někoho, jako je Web. Nevládne nám, ale naslouchá nám a my nasloucháme jemu. Dbejte na to, abyste se všemi mými lidmi jednali dobře, ale s Webem jednejte, jako kdyby to byl váš princ.“</p>

<p>Představila ho vskutku velmi zvláštním způsobem. Věděl jsem o tom muži jen malinko více, než když začala mluvit, a přesto se všichni ze Staré krve chovali, jako kdyby nám svěřila dar. Uložil jsem si to do paměti, že to později povím Chadeovi.</p>

<p>Uvažoval jsem, že kontaktuji Uměním Thicka, aby pově­děl Chadeovi, co královna udělala, ale pak jsem se rozhodl, že to raději neudělám. Thick často zprávy zkomolil a já jsem nechtěl podnítit Chadea k unáhlené akci. Projeden den jsem už toho viděl až dost. Když se pak naše dvě skupiny loučily a princ a Laurel zůstávali, sedíce na koních, v kruhu ozbro­jených Moudrých, znenadání se prudce rozpršelo. Žena, kte­rá k nám předtím mluvila, za námi zavolala: „Tři dny! Při­vezte mé lidi zpátky, zdravé a živé, za tři dny!“</p>

<p>Královna se otočila a vážně na ni kývla. Ta připomínka byla stěží nutná. Ty tři dny se jevily jako příliš dlouhá doba, během níž měl osud našeho prince spočívat v jejich rukou.</p>

<p>Marshcroft si dal velmi záležet, aby svá vojska co nejtěs­něji seskupil kolem delegace Staré krve, ale byla početnější, než jsme čekali, a garda kolem ní utvořila jen tenký ochran­ný kordon. Nacházel jsem se na konci průvodu a jel jsem za ženou, která si vedla krávu. Myslel jsem, že vousatý muž bu­de trvat na nějakém čestném místě v naší formaci, možná po boku královny. Ale Web jel naopak na konci, přímo přede mnou. Ohlédl jsem se, abych naposledy spatřil prince sedí­cího na koni v mrznoucím dešti. Když jsem se otočil zpátky, zjistil jsem, že ten muž mě pozoruje.</p>

<p>„Je statečnější, než jsem od chlapce jeho věku očekával. A houževnatější, než bych čekal od prince,“ poznamenal ke mně Web. Strážník po mé pravé ruce se na něj zamračil, ale já jsem vážně přikývl. Web mi ještě chvíli hleděl do očí, než pohlédl jinam. Byl jsem nesvůj z toho, že si pro svá slova vy­bral právě mne.</p>

<p>Než jsme dojeli na Buckkeep, byl jsem promoklý skrz na­skrz. Déšť se změnil ve sněhovou plískanici, takže cesta začala podkluzovat a zpomalila náš postup. Stráže u brány nás vpustily bez otázek či okolků, ale když jsme projížděli ko­lem, viděl jsem, jak jeden z nich vytřeštil oči, a odečítal jsem mu ze rtů, když zašeptal ke svému spolubojovníkovi: „Princ je pryč!“ Takže zpráva dorazila na Buckkeep před námi.</p>

<p>Na nádvoří Marshcroft pomohl královně sesednout. Chade tam na nás už čekal. Na okamžik se neovládl, když viděl, že princ se nevrátil. Svým pronikavým zeleným zrakem mě mezi gardisty okamžitě vyhledal. Jeho pohledu jsem se vy­hýbal jednak proto, že jsem pro něj žádné informace neměl, a jednak proto, že jsem nechtěl, aby si nás lidé dali do spo­jitosti. Šlo to celkem snadno. Na nádvoří, uprostřed čvach­tajícího sněhu a bláta, se mezi sebou proplétala spousta lidí a zvířat. Nesouvislé bučení rozrušené dojné krávy se mísilo s všeobecnou změtí hlasů. Čekali tam již lidé z našich stájí, aby odvedli naše zvířata i zvířata hostů, ale nebyli připrave­ni na březí krávu ani na promoklou, ve tváři zahalenou ženu, která nechtěla své zvíře opustit, ale bála sejít do stájí sama.</p>

<p>Nakonec jsme se Web a já přihlásili, že ji tam doprovodí­me. Našel jsem prázdnou příhradu a připravil jsem ji tak, aby se kráva na cizím místě cítila v co největším pohodlí. Žena s žádným z nás příliš nemluvila, zdála se být zcela zaujatá péčí o blaho své krávy. Ale Web byl vlídný a hovorný nejen ke mně, ale i ke koním v jejich stáních a k čeledínům, které jsem poslal pro vodu a čerstvé seno. Poté jsem se mu před­stavil jako Tom Badgerlock z královniny gardy.</p>

<p>„Ach tak,“ řekl a přikývl, jako kdyby si ověřoval něco, co již stejně tušil. „Vy tedy budete Laurelin přítel. Mluvila o vás velmi dobře a doporučovala mi vás.“</p>

<p>Po této zneklidňující poznámce se otočil a začal si prohlí­žet stáje. Zdálo se, že ho zajímá vše, co se kolem něj děje; vy­ptával se nejen na to, kolik je tu ustájeno zvířat, ale i na jednotlivá plemena koní a na to, jestli jsem strážníkem už dlou­ho a jestli se těším jako on, až se převleču do suchého a dám si něco horkého k pití.</p>

<p>Odpovídal jsem zdrženlivě, aniž bych byl vůči němu hru­bý, ale přesto se mi velice ulevilo, když jsem ho doprovodil do hradu a nahoru do východního křídla, kde se královna rozhodla ubytovat všechny hosty ze Staré krve. Tyto poko­je, situované stranou od ostatních hradních pokojů, jim za­jišťovaly soukromí. Byl zde jeden velký pokoj, kde se moh­li společně a bez masek najíst, jakmile personál naservíroval jídlo a byl vykázán ven. Všem jim zřejmě záleželo na tom, aby jejich totožnost zůstala utajena. Všem, až na Weba. Do­provodil jsem jej a ženu od krávy na podlaží, kde se nachá­zely jejich pokoje. Tam je uvítala služebná a vyzvala je, ať ji následují do přidělených pokojů pro hosty. Žena odešla, aniž se po mně ohlédla, ale Web si se mnou srdečně stiskl zápěs­tí a řekl mi, že se nám možná brzy naskytne šance znovu si promluvit. Ještě se ode mě nevzdálil na tři kroky a už se ptal pokojské, jestli má svoji práci ráda, jestli žije na hradě dlou­ho a jestli to není ostuda, že jarní den skončil takovým lijá­kem.</p>

<p>Když jsem splnil všechny své povinnosti, odebral jsem se jako správný strážník, promoklý a znavený, ihned do stráž­nice. Panoval tam velký povyk, jak muži pěkně od plic pro­bírali ve vší diskrétnosti královnino rozhodnutí. V jídelně se tísnili nejenom strážní, kteří se právě vrátili, ale i ti, kteří si chtěli příběh vyslechnout z první ruky. Na to však už bylo příliš pozdě. Mezi strážemi se zvěsti množí rychleji než krá­líci. Zatímco jsem hltal dušené s chlebem a sýrem, vyslechl jsem si, jak jsme byli obklopeni třemi desítkami Moudrých s luky, meči a nejméně jedním kancem, který po celou tu do­bu cenil kly, chrochtal a upíral na nás zlé oči. Poslední přídavek jsem musel vskutku obdivovat. Alespoň ten muž, jenž tak hlasitě vykřikoval svou verzi, vykládal o tom, jak se náš princ zachoval statečně a chladnokrevně.</p>

<p>Stále mokrý a prochladlý, odešel jsem rychle ze strážni­ce a zamířil chodbou, která vedla podél kuchyně ke špižírně. Počkal jsem na klidný okamžik, vklouzl jsem do Thickovy místnůstky a odtud do tajného labyrintu hradních chodeb. Co nejrychleji jsem spěchal do své pracovny, kde jsem se pře­vlékl do suchého oblečení a to mokré jsem rozvěsil po sto­lech a židlích, aby okapalo a uschlo. Na papírku, který zde zanechal Chade, stálo pouze: „Královnina soukromá porad­ní místnost.“ Pocákaný inkoust mi napověděl, že když vzkaz psal, lomcoval jím vztek.</p>

<p>A tak jsem vyrazil na další cestu vinoucím se labyrintem. Nadával jsem na jeho provedení a říkal si, zda ti, kdo ho sta­věli, byli tak malí, jak naznačovala výška stropu, i když jsem věděl, že celé to bludiště nikdo nikdy neplánoval. Spíše vy­užívalo mezer mezi zdmi a dávno nepoužívaných schodišť pro služebnictvo, pouze některé části byly za tímto účelem dostavěny během rekonstrukce starého hradu. Sotva jsem po­padal dech, když jsem dorazil k tajnému vchodu do králov­niných soukromých komnat. Než jsem zaklepal, zastavil jsem se, abych nabral dech, a v tom jsem zaslechl zpoza tajných dveří prudkou hádku.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>A já </emphasis>jsem královna!“ pronesla Kettricken důrazně v od­pověď na něco, co řekl Chade. „A také jeho matka. Ať už z té či oné pozice, myslíte si, že bych riskovala svého dědi­ce nebo syna, kdybych to nepokládala za svrchovaně důle­žité?“</p>

<p>Chadeovu odpověď jsem neslyšel. Ale Kettrickenin hlas zněl jasně a bezmála hlučně: „Ne, tady nejde o moji zatra­cenou horalskou výchovu'. Tady jde o to, přinutit mé šlechtice, aby se Starou krví jednali při vědomí, že mají co ztra­tit. Viděl jste, jak předtím banalizovali mé snahy. Proč? Pro­tože je nic nestálo nechat věci při starém. Ta nespravedlnost jim nevadila. Nebyl v sázce život žádného z jejich synů či žen. Nikdy se v noci nepřevalovali na loži v obavách, že ně­kdo, koho mají rádi, bude usvědčen jako Moudrý a zavraž­děn za to. Já však ano. Něco vám povím, Chade. Můj syn ne­ní jako rukojmí Moudrých v o nic větším nebezpečí než včera tu na hradě, kde by proti němu důkaz o jeho Moudrosti moh­li předložit jeho vlastní vévodové.“</p>

<p>V tichu, které následovalo po jejích slovech, jsem zakle­pal hlasitě na dveře. Za okamžik jsem uslyšel: „Dále,“ a tak jsem vešel dovnitř, kde jsem je oba nalezl zrůžovělé ve tvá­řích, ale již klidné. Připadal jsem si jako dítě, které se při­pletlo do hádky svých rodičů. Ale Chade se bez meškání po­kusil vtáhnout mě do ní taky.</p>

<p>„Jak jsi to mohl dopustit?“ zeptal se mě. „Proč jsi mě prů­běžně neinformoval? Je princ v pořádku? Neublížili mu?“</p>

<p>„Je v pořádku —“ spustil jsem, jenže Kettricken mě pojed­nou přerušila se slovy: „Jak mohl <emphasis>on dopustit, </emphasis>aby se to sta­lo? Rádče, vy zacházíte příliš daleko. Radil jste mi mnoho let a radil jste mi dobře. Ale pokud zapomínáte, kde je v té­to hierarchii vaše místo, musíme se rozejít. Jste tu, abyste ra­dil, ne abyste konal rozhodnutí, a určitě ne proto, abyste ob­cházel mou vůli! Myslíte, že jsem dobře neuvážila všechny aspekty této věci? Tak tedy sledujte mé myšlenky, vy, kte­rý jste mě naučil právě takhle intrikovat. Je zde Fitz, a jeho prostřednictvím se dozvím, jestli můj syn musí snášet byť jen urážlivé chování. Po boku mého syna je žena, která zná způsoby Staré krve, je mi oddaná a umí pro případ nutnos­ti zacházet se zbraní. V mém držení je tucet lidí, kteří jsou všichni ohroženi, kdyby prince něco postihlo, a navíc jeden muž, který má pro ně, zdá se, velký význam. Vy jste zavrhl jejich žádost o rukojmí slovy, že když jim ho nenabídneme, budou možná protestovat, ale nakonec nám své lidi stejně ráčí svěřit. Laurel mi doporučila něco jiného; dobře ví, jakou nedůvěru k Farseerům chovají a že tato má základ v mnoha generacích, které byly vystaveny špatnému zacházení. Řek­la, že musíme rukojmí poskytnout, a to rukojmí dobrého po­stavení. Koho jsem tedy mohla nabídnout? Sebe? To mě na­padlo ze všeho nejdříve. Ale kdo by potom zůstal tady, aby s nimi jednal? Můj syn, jehož mnozí pokládají za nezkuše­ného mládence? Ne. Musela jsem zůstat tady. Přemítala jsem nad dalšími volbami. Nějakého šlechtice, mezi nimi obáva­ného, z něhož oni mají strach a který jimi pohrdá? Představ­te si ty protesty mých ostatních vévodů. Kdybych nabídla vás? Potom bych se připravila o vaše rady. FitzChivalryho? Aby pro ně vzrostl na ceně, museli bychom odhalit jeho sku­tečnou totožnost. A tak jsem se rozhodla pro svého syna. Při těchto jednáních se mi netajili s tím, že o jeho Moudrosti vě­dí. A tak je v jistých ohledech jedním z nich, stejně jako je jedním z nás. Má pro jejich situaci pochopení, protože ji sdí­lí. Nepochybuji o tom, že zatímco u nich bude, naučí se víc, než by se naučil, kdyby zůstal tu, po mém boku, během těch­to formálních jednání. A to, co se naučí, z něj v konečném důsledku udělá lepšího krále všeho svého lidu.“ Zarazila se. Tak trochu zadýchaně dodala: „Nuže, můj rádce. Ukažte mi, kde jsem se dopustila chyby.“</p>

<p>Chade seděl a hleděl na ni, ústa malinko pootevřená. Ne­obtěžoval jsem se skrývat svůj obdiv. Pak se na mě Kettricken usmála a já jsem uviděl, jak to v Chadeových zelených očích zajiskřilo.</p>

<p>Prudce ústa zavřel. „Mohla jste mně o tom předem říct,“ řekl zahořkle. „Nechce se mi líbit, že vypadám jako blázen.“</p>

<p>„Pak si vyberte, že budete vypadat jen překvapeně, jako všichni ostatní,“ poradila mu jízlivě Kettricken. Pak jemněji dodala: „Starý příteli, já vím, že jsem vás přiměla k obavám o synovo bezpečí a že jsem ranila vaše city. Ale kdybych vás do toho zasvětila, zabránil byste mi, abych to udělala. Nebo ne?“</p>

<p>„Snad. To ale přesto —“</p>

<p>„Upokojte se,“ umlčela ho. „Už se stalo, Chade. Nyní to přijměte. A snažně vás prosím, nedopusťte, až zahájíme ta­to jednání, aby vám to bránilo ve spravedlivém a duchapřítomném přístupu.“ Tak rychle ho usadila. Potom se obrátila ke mně. „Ty budeš stát za zdí, FitzChivalry, a budeš vše po­zorovat. A budeš mít samozřejmě úkol sledovat, jak se vede mému synovi. Mohl by ti třeba předat informace, jež by nás postavily do výhody.“ Předstírala klid, když se mě zeptala: „Uvědomuješ si ho nyní?“</p>

<p>„Přímo ne,“ připustil jsem. „Nejedu s ním, jako kdysi Verity jezdil se mnou. Tento aspekt Umění ještě plně nezvládl. Ale… počkat.“ Nadechl jsem se a zapátral po princi. <emphasis>Dutifule? Jsem teď s Chadem a královnou. Je s tebou vše v pořádku?</emphasis></p>

<p><emphasis>Jsme v pořádku. Je na ni Chade hodné rozzlobený?</emphasis></p>

<p><emphasis>S tím si nedělej starosti. Umí to s nim dobře. Jen se chtě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li ujistit, že se spolu dokážeme spojit.</emphasis></p>

<p><emphasis>To ano. Hovořím teď s Fleriou, jejich vůdkyni. A teď mě nech, musím jí věnovat pozornost, j</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>nak si začne myslet, že jsem víc než jen nadaný Moudrostí.</emphasis></p>

<p>Když jsem obrátil pozornost zpátky k Chadeovi a Kettric­ken, stařec se na mě mračil. „Pročpak se tak usmíváš?“ ze­ptal se naježeně, jako kdybych si z něj tropil legraci.</p>

<p>„Můj princ si ze mě trochu vystřelil. Je opravdu v pořád­ku. A jak královna předpokládala, hovoří teď s jejich vůdky­ni Fleriou.“</p>

<p>Královna se obrátila triumfálně k Chadeovi. „Tak. Vidíte? Už nám uvedl její jméno, informaci, jež nám dlouho zůstá­vala odepřena.“</p>

<p>„Tím myslíte, že mu uvedla nějaké jméno, kterým ji má oslovovat,“ opáčil podrážděně Chade. Pak se obrátil ke mně: „Proč ho nemohu slyšet já? Co mám udělat ke zdokonalení svých schopností, abych je mohl využívat, jak potřebuji?“</p>

<p>„Chyba asi není v tobě. Dutiful se konečně naučil směřo­vat své myšlenky přímo ke mně. Ani Thick by si nebyl vědom toho, co mi Uměním sděluje. Aspoň myslím. Je možné, že až budete s princem spolupracovat déle, navážete mezi sebou pevnější pouto. A možná budete vůči této magii více recep­tivní, když ji budete častěji provozovat. Ale do té doby —“</p>

<p>„Do té doby musíte počkat, proberete to spolu později. I ti nejliknavější z našich hostů teď už budou usušeni a převle­čeni v suchém oděvu. Pojďte, Chade. Máme se s nimi sejít ve východní sněmovně. A ty, Fitzi, hajdy na své stanoviště. Po­kud uslyšíme něco, co bude mít vliv na bezpečnost mého sy­na, chci, aby se to okamžitě dozvěděl.“</p>

<p>Jiná žena by na Chadea možná počkala nebo by si na oka­mžik odskočila k zrcadlu. Ne však Kettricken. Vstala a vy­nesla se z místnosti, ani trošku nepochybujíc o tom, že Cha­de jí vyrazí v patách a že já odpeláším na své pozorovatelské stanoviště. V pohledu, který po mně Chade střelil, když od­cházel, se mísila hrdost se zlostí. „Možná jsem ji učil až pří­liš dobře,“ poznamenal ke mně šeptem.</p>

<p>Vrátil jsem se do krysího bludiště chodeb. V pracovně jsem se vybavil dostatečnou zásobou svíček a polštářem kvůli po­hodlí. Když jsem vyrážel na zdlouhavou cestu na své odpo­slouchávací stanoviště, připojil se ke mně Gilly. Zklamalo ho, že dnes u sebe nemám žádné hrozinky, ale spokojil se místo toho s vyhlídkou na dobrodružství.</p>

<p>Všechna jednání, kterých jsem byl kdy svědkem, začínají nejméně jednodenní přehlídkou nudy. Ani tohle nebylo ji­né. Navzdory tajuplnosti, která obestírala maskované zrozence ze Staré krve, se toto dlouhé odpoledne neslo ve znamení složitého manévrování a podezíravosti, halících se pod pláš­tíkem zdvořilosti a rezervovanosti. Delegáti nechtěli prozra­dit, ze které části Šesti vévodství pocházejí, natož aby uved­li svoje jména. Na konci prvního sezení nebylo rozhodnuto prakticky o ničem jiném kromě toho, že musejí aspoň uvést název vévodství, ze kterého pocházejí, a že stížnosti na špat­né zacházení s Moudrými v tomto vévodství je nutno zdoku­mentovat při uvedení jmen osob, kterým se staly křivdy, ja­kož i časových údajů a konkrétních podrobností.</p>

<p>Web se nadále vymykal všem pravidlům. Tento první den se postaral o jediný okamžik, jenž mi připadal zajímavý. Při představování uvedl, že pochází z Bucku, malého pobřežní­ho městečka na naší hranici s Bearnsem. Byl živností rybář a poslední potomek kdysi velké rodiny ze Staré krve. Větši­na nejbližších členů rodiny zahynula během války s rudými loděmi a jeho přestárlá matka podlehla tíze svých let teprve loni na jaře. Web byl svobodný a bezdětný, ale nepokládal se za osamělého, protože byl spřízněný s jedním z mořských ptáků, kteří teď často kroužili s větrem nad hradem Buckkeep. Ptačí samička se jmenovala Risk, a kdyby prý králov­na měla zájem střetnout se s ní, s radostí by ji svolal dolů na vrcholek jedné z věží.</p>

<p>Web postrádal rezervovanost a podezíravost, jež společně vykazovali ostatní delegáti Staré krve. Jeho výmluvnost ví­ce než dostatečně kompenzovala mlčení mnoha z nich. Po­dle všeho vzal Kertricken za slovo, když prohlásila, že hod­lá skoncovat s pronásledováním Staré krve. Využil několika příležitostí, aby jí veřejně poděkoval nejen za to, ale i za její úsilí, s nímž umožnila konání tohoto sněmu. Řekl, že semk­la lidi ze Staré krve způsobem, který nebyl k vidění po mno­ho generací, každopádně ne od doby, co se museli začít se svou magií skrývat a přestali žít v komunitách. V další řeči zdůraznil, jak je důležité, aby děti ze Staré krve měly mož­nost znát se otevřeně ke své magii a mohly ji tak v plném roz­sahu zvládnout. Zahrnul mezi ně i prince Dutifula a řekl, že s ní sdílí její lítost nad tím, že magie jejího syna musí zůstat utajená a nerozvíjena.</p>

<p>Potom se odmlčel. Přemýšlel jsem, co si od toho asi slibo­val. Že mu královna poděkuje za jeho soucit a starostlivost? Viděl jsem, jak Chade trne v napětí. Poradil Kettricken, aby i přes všechna prohlášení Staré krve o tom, co všechno „ví“, před nimi nepřipustila, že její syn je nadaný Moudrostí. Krá­lovna tu záležitost šikovně obešla, když Webovi pověděla, že s ním sdílí jeho starost o děti, které musí vyrůstat v atmo­sféře utajování a jejichž talent není náležitě rozvíjen.</p>

<p>A tak se to vleklo po celý zbytek večera. Web jako jedi­ný se stavěl nejenom ochotně, ale přímo neodbytně k výzvě podělit se o informace o své osobě a své Moudrosti. Začínal jsem si uvědomovat, jaký odstup si od něho ostatní ze Staré krve udržují. V jejich postoji se mísil zmatek s bázní. Ti lidé nevěděli jistě, co si o něm máji myslet, jako v případě mno­ha těch, kdo nosí štítek génia nebo šílence. Uváděl je do roz­paků; nebyli si jisti, zda ho mají napodobit, či naopak vypu­dit ze svého středu. Rychle jsem z toho vyvodil, že ze všech delegátů jen on sám přišel o vlastní vůli. Žádná komunita si ho nevybrala, aby ji zastupoval; prostě se doslechl o králov­nině výzvě a zareagoval na ni. Ta žena v lese si ho zřejmě velmi cenila, ale já jsem silně pochyboval o tom, že všich­ni ti lidé v sále její úctu sdílejí. A potom si Web získal krá­lovnu.</p>

<p>„Člověk, který nemá co ztratit,“ pronesl v jedné chvíli „je často v nejlepší pozici na to, aby obětoval sám sebe v zájmu ostatních.“</p>

<p>Při těch slovech se oči královny rozzářily a já jsem rázem věděl, že Chade i já v tu chvíli litujeme, že nezvolil jiné slo­vo než „oběť“ – Sacrifice.</p>

<p>Rozhovor trval až do večeře. Chade a královna poté shro­máždění opustili, aby povečeřeli v soukromí, jenže já se ani na okamžik nerozpakoval ty lidi sledovat i poté, co si sunda­li kapuce a masky. Neviděl jsem nikoho, koho bych si pama­toval z doby, kdy jsem se stýkal s Rolfovou Starou krví, ani jsem nepoznal žádného z Piebaldů, které jsem prve proná­sledoval. Pěkně si dopřávali a nenucené se vyjadřovali k to­mu, jak jim jídlo chutná. V tu chvíli se objevilo jedno drob­né zvíře, které až dosud unikalo mé pozornosti. Jedna žena měla veverku, která vyskočila na stůl a pobíhala po něm, pí­díc se mezi servírovacími talíři po potravě, aniž někdo pro­testoval. A právě tuhle večeři a jejich uvolněnou konverzaci jsem měl na příkaz Chadea a královny doopravdy sledovat. Nepřekvapilo mě, když se ke mně u špehýrky brzy připojil Chade.</p>

<p>Mlčky a se zájmem jsme naslouchali, jak se naši hosté ba­ví o směru, kterým se konverzace ubírala, a o tom, jestli jim královna doopravdy naslouchala. Nejvíce slyšet bylo dva de­legáty Staré krve, nějakého muže, který si říkal Boyo, a že­nu používající jméno Silvereye. Vytušil jsem, že se spolu ve­lice dobře znají, a postřehl jsem, že vystupují jako vůdci této skupiny. Snažili se semknout ostatní, aby ve vztahu ke krá­lovně zaujali pevný postoj. Boyo přednesl seznam požadav­ků, jež by měli vznést, a Silvereye při každém nadšeně kýv­la. Několik z nich bylo nereálných a ostatní nastolily složité otázky. Boyo prohlásil, že je potomkem šlechtické rodiny, jež byla během šílenství kolem prince Piebalda zbavena ti­tulu a majetků. Požadoval navrácení všeho a sliboval, že ti, kdo ho v jeho snahách podpoří, budou na jeho rodinných po­zemcích vítáni jako obyvatelé a dělníci. Jistě si všichni uvě­domují, prohlásil, že uznávaný šlechtic, jenž se hlásí ke Sta­ré krvi by mohl zlepšit životní podmínky jich všech. Já sám jsem tu spojitost tak jasně neviděl, ale někteří na jeho slova přikyvovali.</p>

<p>Silvereye šlo spíš o pomstu než o odškodnění. Navrhla, že těm, kdo popravovali Moudré, by se mělo dostat téhož za­cházení. Oba neústupně trvali na tom, že královna musí na­vrhnout reparace za staré křivdy, než bude zahájena debata o tom, jak by Moudří a ti druzí mohli pokojně žít vedle se­be.</p>

<p>Srdce mi při těch slovech pokleslo. Chade vypadal v mat­ném světle zacloněné svíčky velmi unaveně. Věděl jsem, že královna chtěla pojmout problém z druhé strany a pokusit se vyřešit dnešní problémy a eliminovat ty zítřejší, spíše než se vracet o desítky let zpátky a pokoušet se zjednávat nápravu minulých křivd. Chade se ke mně naklonil a zašeptal mi do ucha: „Budou-li se držet této linie, pak to všechno vyjde vni­več. Tři dny nebudou stačit ani na to, abychom ty věci pro­brali. A jen předložení takových požadavků dožene vévody k tomu, aby vyrukovali se svými vlastními tvrdými požádavky.“</p>

<p>Přikývl jsem. Položil jsem mu ruku na zápěstí. <emphasis>Doufejme, že jsou pouze dva a že převládnou klidnější hlavy. Například ten Web. Nezdá se, že by mu šlo o pomstu.</emphasis></p>

<p>Když jsem se s ním pokusil komunikovat Uměním, Chadeovo čelo se zkrabatilo. V reakci na mé sdělení pomalu kývl. Zachytil jsem jádro jeho odpovědi: <emphasis>Kde</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Web?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ve vzdáleném koutě. Pouze je všechny pozoruje.</emphasis></p>

<p>Bylo to tak. Skoro se zdálo, že podřimuje, ale já jsem vy­tušil, že je sleduje a poslouchá stejně pozorně jako my. Ještě chvíli jsme se tam s Chadem krčili. Pak mi tiše navrhl: „Běž se najíst. Já tu zatím budu hlídkovat. Budeme chtít, abys na tomhle stanovišti dnes večer zůstal co nejdéle.“</p>

<p>A tak jsem šel. Když jsem se vrátil, přinesl jsem si další polštáře a pokrývku, láhev vína a hrstku hrozinek pro fretku, která mě doprovázela. Chade si odfrkl, čímž mi jasně nazna­čil, že si podle něj dopřávám příliš, a potom zmizel. Delegáti Staré krve si znovu nasadili masky, než vpustili do sálu slu­žebnictvo, aby odneslo nádobí. Pak přišli hudebníci a žong­léři a k zábavě se připojili královna a Chade. Účastnili se jí také zástupci vévodů. Všechno vcelku mladí muži. Nepůso­bili dobrým dojmem. Shlukli se dohromady, očividně nesví z pomyšleni, že tráví večer ve společnosti Moudrých, a bavi­li se většinou mezi sebou. Zítra se měli při rokování se Sta­rou krví připojit ke královně a Chadeovi. Tušil jsem, že pří­liš velkého pokroku dosaženo nebude, a pocítil jsem strach o prince.</p>

<p>Zapátral jsem po něm a vzápětí jsem ucítil, že mě vzal na vědomí. <emphasis>Kde jsi a co děláš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Sedím a poslouchám pěvce ze Staré krve, který zpívá pís</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně ze starých časů. Jsme v jakémsi úkrytu v průčelí nějakého údolí. Podle toho, jak to tu vypadá, bych řekl, že to stlouk</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li dohromady právě za tímto účelem. Tuším, že nás nechtějí vzít do žádného ze svých domovů, neboť se obávají pozděj</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ších represálií.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jsi v pořádku?</emphasis></p>

<p><emphasis>Je mi trochu zima a jídlo je velmi prosté. Ale není to horší než noční lov. Chovají se k nám dobře. Dej mě matce vědět, že jsem v bezpečí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dám.</emphasis></p>

<p><emphasis>A jak to pokračuje na Buckkeepu?</emphasis></p>

<p><emphasis>Jen pozvolna. Dřepím za zdí a sleduji Starou krev, jak po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zoruje žongléře. Dutifule, já vážně pochybuji o tom, že v příš</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tích třech dnech dosáhneme nějakého p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>kroku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tuším, že máš pravdu. Asi bychom si měli vzít k srdci po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stoj jednoho zdejšího starce. Pořád všem vykládá, že úspě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chem bude, když ta jednáni vůbec absolvujeme bez krveprolití. A že to bude víc, než Farseerové Staré krvi nabídli za celý jeho život.</emphasis></p>

<p><emphasis>Hm. Možná na tom něco je.</emphasis></p>

<p>Delegáti Staré krve, jež jsem sledoval, zábavu brzy ukon­čili. Nepochybně byli unavení z dlouhé cesty a všeho toho napětí. Byl jsem rád, že mohu jít také spát, ale napřed jsem se rozhodl sejít dolů do strážnice, abych zjistil, o čem se tam vedou řeči. Už dávno jsem zjistil, že strážnice je tím nejlep­ším místem, kde si člověk může vyslechnout zvěsti a naráž­ky a získat ponětí o tom, jaká je nálada mezi většinou lidí.</p>

<p>Cestou tam jsem ke svému šoku narazil na Weba, který se procházel po ztichlých nočních chodbách hradu. Srdečně mne pozdravil jménem. „Ztratil jste se?“ zeptal jsem se ho zdvo­řile.</p>

<p>„Ne. Jsem jen zvědavý. A mám v hlavě příliš mnoho myš­lenek, než abych mohl spát. Kam máte namířeno?“</p>

<p>„Jdu si sehnat ještě něco k snědku,“ řekl jsem mu a Web se náhle rozhodl, že sám se rovněž potřebuje najíst. Příliš se mi nechtělo brát s sebou do strážnice jednoho z vyslanců Staré krve, ale on zamítl můj návrh, aby si našel klidné mís­to u jednoho z krbů ve Velkém sále a počkal tam na mě. Za­tímco kráčel vedle mě, sílila ve mně hrůza, že nás tam mů­že čekat nějaká konfrontace, ale on se zdál být vůči takovým obavám imunní, protože se mě pořád dokola vyptával na ta­piserie, prapory a portréty, kolem kterých jsme procházeli.</p>

<p>Když jsme vešli do strážnice, hovor náhle zmlkl. Zmocnil se mě strach tváří v tvář nepřátelským pohledům, jimiž po nás muži šlehali, a ještě více jsem se polekal, když jsem na konci stolu nejblíže u krbu uviděl Bladea Havershawka. Od­vrátil jsem se a poznamenal jsem: „Host naší královny by si rád zašel na plátek z kýty, kus řeči s přáteli a džbánek piva.“ Takhle těžkopádně jsem se pokusil připomenout jim pohos­tinnost, kterou jsme povinni prokazovat hostům, v naději, že nálada v místnosti pookřeje. Nestalo se.</p>

<p>„Raději bychom se o to podělili s naším princem,“ řekl ně­kdo zlověstně.</p>

<p>„Já také,“ přitakal Web srdečně. „Protože jsem stěží do­stal šanci prohodit s ním pár slov, než s mými přáteli odjel. Ale zatímco on s nimi dnes večeří a poslouchá jejich příbě­hy, já bych rád pojedl chléb s vámi a vyslechl si příběhy hra­du Buckkeep.“</p>

<p>„Nevím, jestli máme krmit tady u toho stolu Moudré,“ po­znamenal kdosi jedovatě.</p>

<p>Nadechl jsem se při vědomí, že musím něco odpovědět a najít nějaký způsob, jak dostat Weba beze šrámu z místnos­ti, ale Blade mě předstihl. „Kdysi jsme to dělali,“ řekl ztěžka. „A byl to jeden z nás a my jsme ho měli moc rádi, než jsme ve své hlouposti připustili, aby nám ho Regal vzal.“</p>

<p>„Ach ne, nezačínej zase s tou starou historkou!“ zaúpěl někdo a jiný muž si přisadil: „I poté, co zabil našeho krále, Blade Hawershavku? Měl jsi ho rád i potom?“</p>

<p>„FitzChivalry nezabil krále Shrewda, ty mladý hlupče. Byl jsem u toho a vím, co se stalo. Je mi jedno, co potom zpíva­ly ty houfy pěvců s hadími jazyky. Fitz nezabil krále, kte­rého miloval. On zabil ty praktikanty Umění, a já vám ručím za to, že to bylo přesně tak, jak on sám říkal. To oni zabili Shrewda.“</p>

<p>„Ano. Takhle jsem to vždycky slyšel vyprávět i já,“ ozval se nadšeně Web. A zatímco jsem v hrůze přihlížel, prodíral se mezi muži, kteří mu schválně neuhýbali z cesty, až při­šel k Bladeovi. „Máš na té lavici vedle sebe místo, starý vá­lečníku?“ zeptal se přívětivě. „Protože já bych si to rád vy­slechl znovu, od muže, který u toho byl.“</p>

<p>Následoval nejdelší večer, jaký jsem kdy ve strážnici strá­vil. Web překypoval zvědavostí a snad stokrát Bladea pře­rušil při jeho líčení oné osudné noci; kladl mu bystré otázky, které muže kolem stolu brzy přiměly, aby vznášeli své vlast­ní dotazy. Opravdu začaly pochodně svítit modře a opravdu byl viděn Poďobaný muž té noci, kdy Regal vyhlásil, že má právoplatný nárok na trůn? A je pravda, že královna během té krvavé noci uprchlá? A že když se vrátila na Buckkeep, ni­jak ty události nevysvětlila?</p>

<p>Jak bylo zvláštní poslouchat tuhle debatu a vědět, že i po všech těch letech se stále živě spekuluje, co se tehdy stalo. Královna vždycky tvrdila, že FitzChivalry zabil ve spraved­livém hněvu tři skutečné vrahy krále, ale nikdy nebyl před­ložen důkaz, že tomu tak doopravdy bylo. Přesto se muži shodovali, že jejich královna není žádný blázen a že ani ne­měla důvod v téhle věci lhát. Jako by potomek Horalů jako ona někdy zalhal! A odtud se doškobrtali k omšelé historce o tom, jak jsem se vyhrabal z hrobu a zanechal tam po sobě jenom prázdnou rakev. Alespoň tu prázdnou rakev ukazova­li, ačkoli nikdo nedokázal říci, jestli z ní bylo mé tělo odci­zeno nebo jestli jsem se vskutku přeměnil ve vlka a uprchl. Shromáždění strážní se stavěli skepticky k Webovu tvrzení, že žádný Moudrý se nemůže tímto způsobem proměnit. Od­tud se hovor stočil k jeho vlastnímu zvířeti, nějakému dru­hu racka. Web opět zopakoval výzvu, že všichni, kdo budou chtít, se mohou nazítří s jeho ptákem setkat. Několik mužů v pověrčivém strachu zavrtělo hlavami, ale ostatní to očivid­ně zaujalo a říkali, že přijdou.</p>

<p>„Bojíš se, co by ti ten ptáček moh udělat?“ zeptal se jeden přiopilý strážník svého méně odvážného spolubojovníka. „Co kdyby na tebe nasral? Na to bys měl už bejt zvyklej, Reddy. Ta tvoje ženská ti to přece dělá často.“</p>

<p>A po těchto slovech se na tom konci stolu, na stísněném prostoru, strhla krátká pěstní bitka. Když kamarádi dva rvá­če vyhodili do mrazivé noci, Web prohlásil, že najeden ve­čer má už piva a historek víc, než dokáže pojmout, ale že by se rád zastavil zase zítra, pokud nejsou proti. Blade a něko­lik ostatních se k mému úleku srdečně usnesli, že Web je ve strážnici vítán, ať je Moudrý nebo ne, a jeho pták také.</p>

<p>„Víte, ona moje Risk by do místnosti nešla a v noci také nelétá. Ale zařídím, že se s ní budete moci setkat zítra, po­kud chcete.“</p>

<p>Když jsme se s nimi rozloučili a kráčeli přes nádvoří k vý­chodnímu křídlu, postupně mi svítalo, že Web dnes večer vy­konal pro věc Moudrých patrně víc než všechny ty předcho­zí řeči během dne. Možná byl pro nás skutečně darem.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>9  Jednání</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Jeden člověk vyzbrojený správným slovem může vykonat to, co armáda šermířů nemůže.</emphasis></p>

<p>HORALSKÉ PŘÍSLOVÍ</p>

<p>•    •    •</p>

<p>Referoval jsem o Webovi Chadeovi a on mou zprávu tlu­močil královně. A tak na zasedání druhého dne, konaném za účasti zástupců ze Šesti vévodství, se královna postarala, aby Web dostal příležitost promluvit jako první. Já jsem se krčil za zdí, oko přiložené ke štěrbině, a poslouchal jsem, co říká. Než ovšem promluvil, královna ho představila delegátům ze Šesti vévodství se slovy, že Web zastupuje nejstarší z rodin Staré krve a že ona si přeje, aby s ním jednali se vší zdvoři­lostí. Když mu však předala slovo, on ujistil všechny přítom­né, že je jen obyčejný rybář, který měl to štěstí, že pochází z rodičů daleko moudřejších, než kdy on sám bude. A potom s náhlostí, jež mi vzala dech, předložil své vlastní návrhy na ukončení nespravedlivého pronásledování Moudrých. Hovo­řil stejně tak k Moudrým jako ke královně, zatímco navrhoval, že při sbližování těchto dvou skupin bude na úvod pa­trně nejlepší, když královna přijme některé z Moudrých do své vlastní domácnosti.</p>

<p>Při řeči působil spíše jako jhaampský mudrc urovnávající nějakou rozepři než jako mluvčí Staré krve. Mé královně se při jeho slovech rozzářily oči. Zjistil jsem, že nejenom Chade, ale i nejméně dva ze zástupců Šesti vévodství pokyvují zamyšleně hlavami. Web soudil, že nespravedlivé pronásle­dování bylo velkou měrou zaviněno strachem a strach zase velkou měrou nevědomostí. Za nevědomost mohla podle něj potřeba Moudrých zůstat v zájmu vlastní bezpečnosti v uta­jení. Kde lépe začít s mýcením nevědomosti než v královni­ně domácnosti? Ať v sokolnici pomáhá žena ze Staré krve, jež umí komunikovat s ptáky, a Moudrostí nadaný psovod ať asistuje královnině lovčí. Ať si k sobě vezme páže nebo slu­žebnou ze Staré krve, a to jen z toho důvodu, aby lidé zjistili, že se nijak neliší od pážat a služebných, kteří vlohy k Moud­rosti nemají. Ať ostatní šlechtici vidí, že tito lidé neškodí je­jí domácnosti ani jiným, ale spíše prospívají. Královna se sa­mozřejmě zasadí o jejich ochranu před pronásledováním, dokud pro tuto věc pevně nezíská i ostatní. Takto zaměstna­ní lidé ze Staré krve složí přísahu, že nebudou zavdávat pod­nět ke svárům.</p>

<p>A pak se snadností, která mi vyrazila dech, nabídl králov­ně své vlastní služby. Udělal to se zdvořilostí a korektností šlechtického synka, obeznámeného s dvorními mravy, takže jsem se neklidně pozastavil nad tím, jestli doopravdy pochá­zí z rybářské rodiny. Poklekl před ní na jedno koleno a po­prosil, aby směl zůstat na Buckkeepu, až ostatní odjedou. Ať ho nechá žít na hradě, aby se mohli jeden od druhého učit a být tomu druhému učitelem. V opatrnosti pomlčel o prin­cově Moudrosti, když hovořil před jejími rádci ze Šesti vévodství, ale přesto se nabídl jako „drsný učitel, to připouš­tím, ale zároveň takový, který bude s láskou vzdělávat prince v tom, jak naši lidé žijí a jaké dodržují zvyky, aby důkladně­ji poznal tuto skupinu svých poddaných“.</p>

<p>Chade protestoval: „Ale když se nevrátíte ke svým lidem, jak jsme slíbili, neřeknou někteří, že jsme vás zadrželi proti vaší vůli jako rukojmí?“ Vytušil jsem, že můj starý učitel ne­chce, aby princi radil někdo ze Staré krve.</p>

<p>Web se při vyslovení jeho obavy zakuckal. „Všichni v té­to místnosti viděli, že jsem se nabídl sám. Pokud se poté, co mě tady nechají, rozhodnete, že mě rozčtvrtíte a spálíte, pak ať se říká, že jsem mylně důvěřoval dík své vlastní zabedněnosti. Ale nemyslím si, že se to stane. Nebo snad ano, má pa­ní?“</p>

<p>„To určitě ne!“ prohlásila královna Kettricken. „A ať už z těchto věcí povstane cokoliv dalšího, já budu pokládat za přínos, že jsem do své domácnosti přijala tak bystrého člo­věka.“</p>

<p>Jeho pečlivé hodnocení situace a jeho přednesení návrhů trvalo celé dopoledne. Když přišel čas oběda, Web prohlá­sil, že on bude jíst se svými novými přáteli ve strážnici a pak jim představí svého ptáka. Ještě než Chade stačil navrhnout, že by to nebylo rozumné, královna prohlásila, že ona, Chade a její poradci ze Šesti vévodství tam půjdou s ním, protože i ona chce vidět Risk.</p>

<p>Jak jsem toužil být při tom, nejen abych to viděl, ale abych si vychutnal i reakci stráží, až zjistí, že je královna poctila svou návštěvou přímo u jejich stolu. Webovu postavení me­zi nimi jistě nemohlo uškodit, když s sebou přivede někoho takového. A nepochyboval jsem, že na setkání s Webovým ptákem přijde více lidí, když se sama královna jeho zvířecí­ho druha nebojí.</p>

<p>Musel jsem však zatím zůstat na své pozorovatelně a být Chadeovýma očima, zatímco on sám v místnosti nebude. Dí­val jsem se, jak si delegáti Staré krve po přinesení jídla sun­dali masky. Boyo a Silvereye, tak jako předtím, hlasitě ho­vořili o spáchaných křivdách a nutnosti odplaty, ale nebylo slyšet jen je. Někteří s údivem mluvili o Webově vystoupe­ní. Slyšel jsem nejméně jednu ženu, jak říká druhé, že když se teď setkala s Kettricken, nerozpakovala by se svěřit jí své­ho syna, aby u ní sloužil jako páže, neboť slyšela, že všech­ny děti na hradě mají možnost naučit se počítat a psát. A je­den mladý muž, podle hlasu určitě pěvec, nahlas přemýšlel, jaké by to bylo zpívat písně Staré krve u královnina krbu a zda by to nebyl nejlepší způsob, jak poučit ty, kteří nejsou ze Sta­ré krve, o tom, že jeho lidé nejsou ani hrůzostrašní, ani zrůd­ní.</p>

<p>Vzniklá štěrbina se rozšířila. Možnosti zítřka nabývaly na síle a utěšeně rostly ve světle Webova optimismu. Přemýšlel jsem, jestli mohou vyrůst natolik, aby zastínily semínka křivd včerejška.</p>

<p>Ale odpoledne, vleklé a úmorné, přineslo zklamání. Když se královna a její rádci spolu s Webem vrátili, povstal Boyo, aby si vzal řeč. Protože Chade a já jsme již před ním králov­nu varovali, vyslechla si v poklidu jeho detailní výčet všech křivd, kterých se Farseerové obecně dopustili na Staré krvi, a potom podrobnosti jeho vlastního případu. Alespoň v této věci jej mohla královna umlčet. Rázně, leč zdvořile mu řek­la, že teď není vhodná doba na řešení osobních křivd. Pokud byly jeho rodině neprávem odebrány pozemky a majetky, pak je třeba předložit jí tuto záležitost v soudní den, a ne v tuto chvíli. Chade mu pomůže sjednat řádnou schůzku a také mu sdělí, jakou bude potřebovat dokumentaci. Většina toho se bude s největší pravděpodobností týkat nutnosti jasného vymezení dědické linie od degradovaného předka až po něj, včetně pěvce, který bude moci dosvědčit, že se jedná o rodo­kmenovou linii nejstarších potomků.</p>

<p>Velmi pěkně mu dala najevo, že na zasedání prosazuje vlastní zájmy na úkor ostatních, což taky byla pravda. Ne­odmítla zjednat v jeho věci nápravu, ale odkázala jej v jeho snahách na úřední postup, jemuž by se musel podrobit kte­rýkoli z občanů Šesti vévodství. Připomněla všem, že tento sněm má za cíl umožnit všem přítomným, aby dali hlavy do­hromady a vymysleli způsob, jak skoncovat s nespravedli­vým pronásledováním Staré krve.</p>

<p>Zato Silvereye zkalila vody do té míry, že bylo mnohem těžší zachránit situaci. Promluvila o těch, kdo vyvraždili je­jí rodinu. Její hlas se při těch slovech barvil hněvem, nená­vistí a bolestí, a já jsem najednou viděl, jak se tyhle emoce zrcadlí v mnoha tvářích kolem ní. Web se tvářil znechuceně a zarmouceně a královnina tvář dočista znehybněla. Chadeovy rysy ztuhly jako kámen. Ale hněv nejčastěji plodí hněv a tváře zástupců Kettrickeniných Šesti vévodství se zakabonily. Odplata a potrestání, které Silvereye žádala, byly vel­mi přemrštěné na to, aby je někdo mohl pokládat za přijatel­né.</p>

<p>Jako kdyby vytyčila překážku, přes kterou by se žádný vyjednavač nedokázal přenést, a poté prohlásila, že s ničím jiným se nemůže spokojit. Konstatovala, že je to jediný způ­sob, jak lze skoncovat s pronásledováním Staré krve. Učinit z něho zločin, který se dočkal tak úděsného potrestání, že už nikoho ani nenapadne, aby se jej znovu dopustil. Krom toho chtěla vypátrat a zlikvidovat všechny, kdo kdy spáchali nebo tolerovali takové zacházení se Starou krví. Svoji ukřivděnost vztáhla Silvereye ve svém osobním bolu na všechny Moud­ré, kteří byli popraveni za posledních sto let. Žádala potrestaní a odškodnění, přičemž potrestaní mělo přesně zrcadlit to, co kdysi postihlo oběti. Moje královna projevila tolik moud­rosti, že ji nechala mluvit, až jí došla slova. Určitě jsem ne­byl jediný, kdo v jejích požadavcích postřehl náznak šílen­ství. Protože však hnací silou šílenství byl žal, neměl jsem žádné právo kritizovat.</p>

<p>Když Silvereye skončila, povážlivě přibylo lidí ze Staré krve, kteří dychtili po zúčtování za všechno, oč během pro­následování přišli. Vykřikovali jména lidí, kteří si zasloužili smrt, a hněv v místnosti vířil jako bouře nabývající na síle. Ale královna pozvedla ruku a klidně se jich zeptala: „A kde to všechno skončí?“</p>

<p>„Skončí to, až bude poslední z nich potrestán!“ prohlásila zaníceně Silvereye. „Ať se šibenice prohýbají pod jejich va­hou a ať dým z jejich hořících mrtvol začerní na celé léto ob­lohu. Ať slyším jejich rodiny stkát hlasitě žalem, jako jsme my museli svůj žal skrývat, aby ostatní nevěděli, že patříme ke Staré krvi. Ať je trest přesně vyměřen. Za každého zabi­tého otce ať zemře otec. Za každou matku matka. Za každé dítě dítě.“</p>

<p>Královna vzdychla. „A co až ti, kdo zakusí vaši pomstu, za mnou přijdou, aby se sami dožadovali pomsty? Jak je mám pak odbýt? Vy navrhujete, že pokud někdo zabil dítě z rodi­ny Staré krve, pak by společně s ním mělo zahynout dítě z je­ho rodiny. Ale co bratranci těch dětí a prarodiče? Nepřišli by pak oni za mnou a nežádali by po mně, co nyní žádáte vy? Nebyli by ve stejném právu, kdyby říkali, že při šíleném pro­následování zahynuli nevinní? Ne. Takhle to nemůže být. Žá­dáte něco, co vám nemohu dát, a dobře to víte.“</p>

<p>Viděl jsem, jak se pohled Silvereye zažehl nenávistí a hně­vem. „Věděla jsem, že to tak dopadne,“ prohlásila zahořkle. „Nabízíte nám jen plané sliby.“</p>

<p>„Nabízím vám stejnou spravedlnost, o jakou může usilo­vat kdokoli v Šesti vévodstvích,“ pronesla znaveně králov­na. „Předstupte přede mne v soudní den, se svědky, kteří do­svědčí křivdy, které se vám staly. Pokud došlo k vraždě, pak bude vrah potrestán. Ale ne jeho děti. V tom, oč usilujete, ne­ní spravedlnost, pouze pomsta.“</p>

<p>„Nenabízíte nám vůbec nic!“ prohlásila Silvereye. „Dob­ře víte, že si netroufáme předstoupit před vás a domáhat se spravedlnosti. Mezi nás a hrad Buckkeep by se postavilo až příliš mnoho lidí, připravených umlčet nás jednou provždy.“ Odmlčela se. Královna Kettricken zůstala tváří v tvář jejímu hněvu zticha a Silvereye se dopustila chyby, když pokračo­vala v nátlaku, aby zužitkovala svoji domnělou výhodu. „Ne­bo to nebyl vždycky váš záměr, farseerovská královno?“ Sil­vereye přejela shromáždění spravedlivým pohledem. „Neláká nás planými sliby ven z utajení, aby se nás všech mohla zba­vit?“</p>

<p>Po jejích slovech nastala chvíle ticha. Pak klidně promlu­vila Kettricken: „Oháníte se tu slovy, kterým sama nevěříte. Vaším záměrem je ranit. Ale i kdyby vaše obvinění vskutku měla nějaký základ, nebyla bych jimi raněna, spíše bych se cítila oprávněná nenávidět Starou krev.“</p>

<p>„Takže připouštíte, že nenávidíte Starou krev?“ zeptala se s uspokojením Silvereye.</p>

<p>„Tohle jsem neřekla!“ odvětila Kettricken v hrůze a hně­vu.</p>

<p>Hněv sílil, a to nejenom v řadách Staré krve. Kettrickenini rádci ze Šesti vévodství se tvářili uraženě i znepokojeně, když viděli, jak bouře v místnosti získává na intenzitě. Ne­vím, jak by jednání dopadla, kdyby osud nezasáhl v osobě oné ženy spřízněné s krávou. Prudce vstala a řekla: „Musím jít do stájí. Na Wisenose už to přišlo a chce, abych u ní byla.“</p>

<p>Kdosi v pozadí sálu se rezignovaně zasmál a jiný se na ni obořil: „Vědělas, že se má otelit. Proč jsi ji sem brala?“</p>

<p>„A to bys chtěl, abych ji nechala doma samotnou? Nebo abych zůstala úplně stranou, Briggane? Dobře vím, že mne pokládáš za popletenou, ale mám právo být tady stejně jako ty.“</p>

<p>„Klid,“ zvolal náhle Web. To slovo z něho vyšlo jako zaskuhrání, takže si odkašlal a zkusil to znovu. „Klid. Vždyc­ky je lepší nechat hněv a vznětlivost vychladnout, a jestliže Wisenose svoji partnerku potřebuje, potom tady určitě nikdo nebude proti tomu, aby k ní šla. A já ji doprovodím, pokud si to přeje. A možná že v době, kdy se vrátíme, všichni zde se rozpomenou na to, že hledáme řešení současných problé­mů, nikoli způsob, jak změnit minulost, ať je bolestivá se­bevíc.“</p>

<p>Tehdy mi svitlo, že Web má nad průběhem setkání větší kontrolu než sama královna, ale pochybuji, že si toho někdo v místnosti všiml. V tom spočívá výhoda sledování zvenčí, jak mi často zdůrazňoval Chade. Pak se vše stává představe­ním a člověk může jednotlivé hráče nestranně ohodnotit. Ny­ní jsem se díval, jak delegace Šesti vévodství vypochodova­la v závěsu za královnou a Chadem a poté Web doprovodil dolů do stájí ženu spřízněnou s krávou. Zůstal jsem na svém stanovišti, protože jsem usoudil, že to, co bude následovat, může přinést nejvíce informací.</p>

<p>A taky že ano. Někteří Moudří, včetně pěvce a ženy, kte­rá předtím mluvila o tom, že by dala syna jako páže do slu­žeb královny, se ptali Silvereye, jestli chce zničit jejich bu­doucnost kvůli minulosti, kterou již nelze napravit. Dokonce i Boyo tíhl k názoru, že Silvereye zašla v prosazování jejich věci příliš daleko. „Pokud tahleta farseerovská královna do­drží slovo, pak jí možná budeme moci předložit naše stížnosti k posouzení. Slyšel jsem říkat, že je ve svých rozhod­nutích spravedlivá. Možná že bychom měli její nabídku při­jmout.“</p>

<p>Silvereye takřka syčela. „Zbabělci, vy všichni. Zbabělci a patolízalové! Nabízí vám úplatky, bezpečí pro jedno nebo dvě z vašich dětí, a vy jste na oplátku ochotni nechat celou minulost upadnout v zapomnění. Zapomínáte na výkřiky va­šich bratranců, zapomínáte, jak jste jeli navštívit své přátele a našli jste jen vypálený flek u potoka? Jak můžete být vůči své vlastní krvi tak falešní? Jak můžete zapomínat?“</p>

<p>„Jak můžeme zapomínat? To není otázka zapomínání. Je to otázka pamatování.“ Řekl to muž ze Staré krve, kterého jsem si předtím příliš nevšímal. Byl středního věku, štíhlé postavy a působil dojmem měšťana. Nebyl dobrý řečník, po­lykal slova a rozhlížel se nervózně kolem, ale lidé mu přes­to naslouchali. „Já vám povím, co si pamatuji. Pamatuji si, že když mé rodiče odvlekli z jejich chalupy, bylo to proto, že je prozradili Piebaldové. Ano, a Piebaldové jeli spolu s tě­mi, kteří je pověsili a rozčtvrtili. Laudwinova sekta si trouf­la označit mé rodiče za zrádce Staré krve a vyhrožovat jim potrestáním, poněvadž odmítli poskytnout útočiště těm, kte­ří podněcovali k nenávisti vůči nám. Takže kdo byl toho dne skutečným zrádcem? Mí rodiče, kteří si jenom přáli žít v kli­du, který si pro sebe najdou, nebo ten piebaldovský zrádce, který nesl pochodeň, jež zažehla jejich těla? Musíme se obá­vat horších nepřátel, než je tato farseerovská královna. A já po ní chci žádat, až se vrátí, spravedlivý postup proti těm, kte­ří nás zastrašují a zrazují. Spravedlivý postup proti Piebaldům.“</p>

<p>Místnost se naplnila tichem, hustým jako tuhnoucí krev. Přišel pěvec a položil ruku štíhlému muži na rukáv. „Bosku, s tím nám ona nepomůže. To si musíme vyřešit sami. Jenom bys tím vystavil většímu riziku sám sebe, ano, a svou ženu a dcery také.“ Vzápětí se pěvec rozhlédl po místnosti, takřka bojácně. A mě přepadl smutek, když jsem si uvědomil prav­du. Stará krev se bála svých vlastních. Přímo v této místnos­ti mohli být piebaldovští zvědové. Ta myšlenka se tiše šíři­la a všech se zmocňovala hrůza. Za chvíli se někdo z nich omluvil, že odchází do svého pokoje, a brzy byla místnost skoro prázdná. Silvereye mlčky seděla a hleděla do ohně. Pě­vec pocházel bezcílně po pokoji. Těch několik lidí, kteří zů­stali, mezi sebou příliš nemluvilo.</p>

<p>V chodbě za sebou jsem uslyšel šoupavé kroky a vzápětí se ke mně přikradl Chade. „Něco důležitého?“ zašeptal.</p>

<p>Položil jsem mu ruku na zápěstí a sdělil mu všechno, če­ho jsem se stal svědkem. Jeho tvář získala zamyšlený výraz. Po chvíli tiše řekl: „Vida. Tím se mé úvahy dostávají na no­vou kolej. Nebylo by to poprvé, co jsem zvrátil omyl ve vý­hodu. Hlídkuj tady, Fitzi.“ A pak se skoro mimochodem ze­ptal: „Nezačínáš mít hlad?“</p>

<p>„Tak trochu. Ale nic se neděje, to bude v pořádku.“</p>

<p>„A co náš princ?“</p>

<p>„Nemám důvod myslet si, že je na tom jinak.“</p>

<p>„Ach, ale máš. Pokud se v té místnosti nacházejí piebal­dovští informátoři, pak mohou být Piebaldové i mezi těmi, kteří ho zadržují jako rukojmí. Varuj ho, chlapče. A zůstaň na stráži.“</p>

<p>A vzápětí byl pryč, šoupaje nohama v ohybu chodby, kde se stáčela skoro do protisměru. Díval jsem se, jak odchází, a přemýšlel jsem, co má asi za lubem. Potom jsem zapátral po Dutifulovi. Byl v pořádku. Trpělivě snášel zimu, nudil se, ale nikdo ho slovem neurazil, natož aby mu fyzicky ublížil. Většina hovoru se dnes týkala toho, co se děje na Buckkeepu. Bylo evidentní, že nějaký pták, možná Risk či ten jestřáb, létá se zprávami sem a tam. Dosud byly všechny zprávy uspokojivé. Ale Dutiful mi sdělil, že ve vzduchuje cítit na­pětí z čekání a obavy.</p>

<p>Kráva měla snadný porod a přivedla na svět pěkného býčka. Žena, která k ní patřila, byla jenom ráda, že má k dispo­zici zateplenou stáj a útulnou příhradu, protože tele se na­rodilo nevhodně brzy. Když se spolu s Webem vrátila do východní sněmovny, byl čas dalšího jídla. Díval jsem se, jak se delegáti Staré krve znovu shromažďují, zatímco sluhové přinášeli jídlo, a přihlížel jsem, jak si po jejich odchodu sun­dávají masky. Každou tvář jsem nyní studoval pozorněji, ale pokud mezi nimi byli někteří z Laudwinovy bandy, nepoznal jsem je.</p>

<p>Už skoro dojedli, když se ozvalo zaklepání na dveře. Ně­kteří ze Staré krve křikli na domnělé sluhy, že ještě nedojedli. Pak hlas za dveřmi tiše řekl: „Vpusťte mě dovnitř. Sta­rá krev zdraví Starou krev.“</p>

<p>Web vstal a šel ke dveřím. Odjistil je a otevřel, aby vpus­til Civila Bresingu a jeho kočku. Veverka na stole v panice zaprskala a vyběhla po své partnerce vzhůru, aby se jí skry­la ve vlasech. Pard jí nevěnoval sebemenší pozornost. Vkro­čil do místnosti, rozhlédl se kolem a přešel ke krbu, kde se pohodlně uvelebil. Nikdo, kdo by sledoval vstup kočky, ne­mohl mít pochybnosti o tom, že je spřízněna Moudrostí s ho­chem, který za sebou tiše zavřel dveře a pak se otočil tváří k shromáždění.</p>

<p>Pohledy, s nimiž se střetl, by každého zastrašily. Jenomže Web v reakci na jeho výzvu opět vstal, položil Civilovi ruku přátelsky na rameno a hlasitě zvolal: „Stará krev vítá Starou krev. Pojď dál a připoj se k nám, chlapče. A kdo ráčíš být?“</p>

<p>Civil se nadechl a napřímil v ramenou. „Jsem Civil Bresinga… nyní lord Civil Bresinga z Galekeepu. Jsem loajální poddaný královny Kettricken a přítel a společník prince Dutifula Farseera. Jsem ze Staré krve. Přičemž moje královna a můj princ o tom oba vědí.“ Dopřál jim chvilku k zamyšle­ní nad tím, že hledí na šlechtice ze Staré krve pobývající­ho u farseerovského dvora. „Přišel jsem sem na popud rád­ce Chadea, abych vám pověděl, jak se tady ke mně chovají. A abych vám řekl o svých stycích s Piebaldy. A o tom, jak bych v jejich rukou zemřel, kdyby nebylo farseerovské in­tervence.“</p>

<p>Přihlížel jsem v jakémsi úžasu. Chlapec svůj příběh oči­vidně neměl nazkoušený předem. Při vyprávění se dost čas­to musel vracet a vysvětlovat předchozí události. Když líčil, co musela snášet jeho matka a jak zemřela, zadrhl se a ne­mohl pokračovat. Web ho posadil na židli, podal mu sklen­ku vína a poplácal ho konejšivě po zádech, jako kdyby měl před sebou jen dítě. A já jsem mrkal a viděl sám sebe ve vě­ku patnácti let, uvrženého do intrik, které jsem vlastními si­lami nemohl zvládnout. Pojednou jsem uviděl, že Civil je jen o málo více než dítě. Nadaný Moudrostí a ustavičně v ohro­žení, uchýlil se k vyzvědačství v zoufalé snaze zachránit mat­ku a jmění své rodiny. Nevyšlo mu to. Nyní byl připraven o rodiče a domov, vydaný napospas okolnostem: velmi níz­ko postavený šlechtic u velmi politického dvora. A naživu byl jedině díky tomu, že měl za přítele Farseera. Kterého zradil ne jednou, ale dvakrát, a pokaždé mu bylo odpuštěno.</p>

<p>„Poskytli mně azyl,“ končil svůj příběh. „Královna, princ a rádce Chade jsou si zcela vědomi toho, že jsem ze Staré krve. A vědí také to, jak jsem byl využit proti nim. A co mě to stálo.“ Odmlčel se a zavrtěl hlavou. „Nejsem příliš velký řečník. Neumím nastínit všechny spojitosti, které bych vám chtěl vyjevit. Pouze řeknu… že mě neodsoudili za to, co jsem v minulosti udělal. Nesoudili Starou krev podle toho, co chtěli princi provést Piebaldové. Královna se neodvrátila od své­ho syna nadaného Moudrostí. Nemůžeme pro ně udělat to­též? Jednat s Farseery takovými, jací jsou nyní, aniž bychom se dívali hluboko do minulosti?“</p>

<p>Silvereye si pohrdlivě odfrkla. Ale Boyo, jenž možná usi­loval o přízeň tohoto šlechtice ze Staré krve a o titul, který doufal získat zpátky, zamyšleně přikývl. Civil náhle pohlédl na Weba a já jsem vycítil, že mu právě přišlo něco na mysl, nějaký jeho vlastní nápad. A jakoby v odpověď na své vrou­cí přání jsem opět zaslechl Chadeovy šoupavé kroky. Nalé­havě jsem mu kynul, ať se ke mně u špehýrky připojí, a zá­roveň jsem mu ukazoval, ať je zticha. Chlapec právě mluvil s Webem. Jeho slova se k nám stěží donesla.</p>

<p>„Rádce Chade mi řekl, co navrhujete. Že kdyby příslušní­ci Staré krve mohli přijít na Buckkeep a svobodně tu žít, po boku těch nenadaných, tito lidé by mohli zjistit, že nejsme zrůdy, ze kterých je třeba mít strach. Také mi řekl, co jste prohlásil: ,Člověk, který nemá co ztratit, je v nejlepší pozici na to, aby obětoval sám sebe v zájmu ostatních.' Neměl jsem moc času přemýšlet o tomhle, ale nemyslím si, že potřebuji mnoho času, abych viděl, že jsem vskutku muž, který nemá co ztratit. Jediná hrozba, která stále přetrvává, se týká mě sa­motného. Nezůstala mi žádná rodina, aby nesla následky mé­ho konání.“ Rozhlédl se po místnosti. „Vím, mnozí z vás se obávají, že když se odvážíte vyjít z utajení, vaši sousedé vás zabijí. Velmi dlouhou dobu to byla obava vskutku opodstat­něná. Kterou jsem sdílel i já, stejně jako má matka.“ Civil pojednou zmlkl. Pak se přinutil pokračovat, až mu hlas pře­skakoval: „A tak jsme zůstávali v utajení. A tím jsme umož­nili našim ,přátelům', aby nás zabíjeli pro změnu oni. Ne­vidím důvod, proč bychom se měli nadále skrývat.“ Nemohl jsem říci, jestli se zadrhl vlivem emocí nebo jestli se odmlčel, aby si promyslel svá další slova. Opět pohlédl na Weba, a pak přikývl jakoby sám pro sebe.</p>

<p>„Všichni na hradě už teď vědí o Webovi nadaném Moud­rostí, který mezi námi chodí nebojácný a přátelsky naladěný. Skoro se stydím za to, že on, který je zde cizincem, vystou­pil na světlo, zatímco já, který znám prince Dutifula nejlé­pe, jsem se dosud kradl v přítmí podél zdí. Zítra to změním. Hrdě se přihlásím ke své Staré krvi a dokážu všem, že člo­věk jako já může být svému princi zcela oddán, i to, že on si zaslouží mít mě po svém boku. To přísahám.</p>

<p>Učil jsem ho našim způsobům a princ Dutiful se o všech­no živě zajímal. Řekl, že až pojede na jaře na Ostrovy, aby zabil draka a vznesl svůj nárok na nevěstu, mohu jet s ním. A až se k němu připojím, pojedu jako jeho druh v Moudros­ti. Tady na Buckkeepu žádný mistr Umění nepůsobí a můj princ pojede sám, bez koterie, kterou měli dávní farseerovští králové vždy ku pomoci. Protože je mu tato magie ode­přena, dám místo toho do jeho služeb tu naši a dokážu, že je ve všech směrech stejně mocná, za to ručím. Hrdě jim všem představím svou magii, magii Staré krve.“</p>

<p>Chadeův pevný stisk na mém zápěstí mi říkal, že všechno je pro něho novinka: nejenom to, že Civil se chce odhalit ja­ko Moudrý, ale i Dutifulovo prohlášení, že jeho přítel by jej mohl na výpravě doprovázet. Chadeovo Umění bylo nestálé, ale proniklo ke mně. <emphasis>Neříkal jsem, že zvr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>tím omyl ve výho</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>du? Možná jsem uspěl až příliš a naše výhoda se opět zvrtla v další omyl. Pouze jsem chtěl, aby ten hoch řekl, že se k ně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mu královna chová dobře a spravedlivé, ne aby ze sebe dě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lal u dv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ra vyslance Staré krve.</emphasis></p>

<p>Připojil jsem k jeho úvahám své myšlenky. <emphasis>On nechápe, že je pro prince ri</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>kantní přiznat se k příteli ze Staré krve. Vidí jen nebezpečí, které hrozí jemu, a kochá se tím, že by ho pro Dutifula ochotně podstoupil. Myslíš, že bys mu to mohl rozmluvit?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nejsem si jist, zda by to bylo rozumné, </emphasis>sdělil mi Chade. <emphasis>Je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho odvaha už uchvátila jejich pře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>stavivost. Podívej.</emphasis></p>

<p>Nebyl to zdrcující příval podpory. Web byl jediný, kdo se široce usmíval a prohlašoval, jak je na mladého lorda Bresingu hrdý. Ostatní, s nápadnou výjimkou podmračené Silvereye, projevovali svůj souhlas poněkud zdrženlivěji a roz­ličnými způsoby. Pěvec a Boyo se tvářili nadšeně. Žena od krávy, zčásti uchvácená tím, jakého zacházení se tu dostalo jejímu zvířeti, se vlídně usmívala. Ostatní to probírali z prag­matičtějšího hlediska. Královna by nemohla jen tak poslat Civila na smrt, když už požádal o azyl a když sama přislí­bila, že nikdo z Moudrých nebude usmrcen výlučně pro své magické vlohy. Pravděpodobně byl tedy v bezpečí. A bylo by docela dobře možné, že mladý muž, urozený a pohledný, by mohl pro věc Staré krve získat několik srdcí. Jeho prohláše­ní by tudíž jejich věci nemohlo ublížit.</p>

<p>Pak předstoupil před Civila měšťan Bosk. Kroutil si prs­ty, jako kdyby si je chtěl vyšroubovat z rukou. Pak se nejis­tým hlasem zeptal: „Farseerové zabíjeli Piebaldy. Víš to jis­tě?“</p>

<p>„Vím to naprosto jistě,“ odpověděl tiše Civil. Zvedl ruku a dotkl se svého hrdla. „Vskutku naprosto jistě.“</p>

<p>„Jejich jména,“ zašeptal ten muž. „Znáš jejich jména?“</p>

<p>Civil nehybně stál a chvíli mlčel. Pak řekl: „Keppler. Padget. A Swoskin. To jsou jména, pod nimiž jsem je znal. Ale princ Dutiful říkal Kepplerovi jiným jménem, jež znal z do­by, kterou strávil mezi Piebaldy. Říkal mu Laudwine.“</p>

<p>Bosk zavrtěl hlavou, očividně zklamaný. Ale někdo další v místnosti se hlasitě zeptal: „Laudwine?“ Žena se prodrala do popředí a já jsem poznal Silvereye. „To nemůže být pravda! Byl to vůdce Piebaldů. Kdyby byl zabit, určitě bych se o tom dozvěděla.“</p>

<p>„Och, opravdu?“ zeptal se pěvec zvědavě. Výraz v jeho tváři nebyl dvakrát přívětivý.</p>

<p>„Ano,“ odsekla. „Mysli si o tom, co chceš. Znám lidi, kte­ří znají Laudwina, a, ano, někteří z nich jsou Piebaldové. Já sama k nim nepatřím, ačkoli rozhovory, které jsem tu měla, mě přivedly k pochopení, co je k těmto krajním činům do­hnalo.“ Otočila se k pěvci ramenem, aby ho vyloučila, a ze­ptala se Civila: „Jak je to dlouho, co k tomu došlo? A jaký máš důkaz, abys své tvrzení doložil?“</p>

<p>Mládenec od ní o krok odstoupil, ale odpověděl: „Je to už déle než měsíc. A co se důkazu týče… Jaký důkaz ode mne můžeš očekávat? Viděl jsem, co jsem viděl, ale uprchl jsem, jak to jen šlo. Stydím se k tomu přiznat, ale je to tak. Přesto pochybuji, že by zvěsti šířící se po městě Buckkeep byly fa­lešné. Jednoruký muž a jeho kůň byli zabiti, a také jeden ma­lý pes. A další dva muži v domě.“</p>

<p>„I jeho kůň!“ zvolala Silvereye a já viděl, že ji to zasáhlo dvojnásob.</p>

<p>„Pokud je to tak, je to pro Piebaldy obrovská rána,“ pro­hlásil Bosk. „Mohlo by to znamenat jejich konec.“</p>

<p>„Ne. To v žádném případě!“ prohlásila zarytě. „Síla Pie­baldů se neopírá pouze o jednoho muže. Tento boj nevzdají, dokud my nedosáhneme spravedlnosti. Spravedlnosti a po­msty.“</p>

<p>Bosk vstal a se zaťatými pěstmi pomalu přešel k ní. Jeho hrozba by možná vyzněla pateticky, kdyby nebyla míněna upřímně. „Možná bych se měl chopit příležitosti k pomstě tam, kde se mi nabízí,“ navrhl zadýchaně. A při dalších slo­vech se mu málem zlomil hlas: „Kdybych vyvěsil tvé jmé­no ve spojitosti s Moudrostí a tys byla oběšena a spálena, sežehlo by to i tvé piebaldovské přátele? Možná bych si měl vzít tvou radu k srdci. Udělat jim přesně to, co se stalo mně.“</p>

<p>„Ty jsi ale hloupý. Což nevidíš, že bojují za nás za všech­ny a zaslouží si naši podporu? Slyšela jsem zvěsti, že Laudwine něco objevil, něco, co by mohlo svrhnout Farseery z trů­nu. Možná si to tajemství vzal s sebou do hrobu, ale možná taky ne.“</p>

<p>„Teď ses projevila jako hloupá ty,“ přerušil ji rázně Civil. „Svrhnout Farseery? To je panečku pěkný plán. Sesadit je­dinou královnu, která se kdy pokusila zarazit to věšení a pá­lení. A co bychom tím získali? Pouze rozsáhlé pronásledo­vání, aniž by se pronásledovatelé museli bát represálií nebo zásahu stráží. Pokud se Stará krev někdy pokusí svrhnout mo­narchii, bude to nahlíženo jako důkaz, že jsme tak zlí a ne­důvěryhodní, jak o nás naši nepřátelé prohlašovali. Jsi snad šílená?“</p>

<p>„Je,“ odvětil klidně Web. „A za to bychom ji měli litovat, ne odsuzovat.“</p>

<p>„Já nepotřebuji vaši lítost!“ vyprskla Silvereye. „Nepotře­buji ničí soucit. Ani nepotřebuji vaši pomoc. Jen si podlézej­te té farseerovské královně. Odpusťte a zapomeňte na všech­no, co se vám stalo, a nechtě se od nich využít jako sluhové. Já <emphasis>neodpouštím, </emphasis>a až přijde můj čas, vychutnám si svoji po­mstu. Já ano.“</p>

<p>„Tak jsme to dokázali,“ zašeptal mi do ucha Chade. „Ne­bo bych měl možná říci, že to za nás dokázala Silvereye. Ve­hnala nám do náruče všechny, kdo nesní o krveprolití a upa­lování. A to je většina z nich, řekl bych. Dívej se, jestli jsem se nemýlil.“</p>

<p>A s těmi slovy mne opět opustil, šouraje se chodbami pryč jako šedivý pavouk. Až pozdě té noci jsem i já ze svého sta­noviště odešel, abych si sehnal něco k snědku a pak abych se trochu prospal. Ale všechno šlo tak, jak Chade předvídal. Civil zůstal s delegáty Staré krve, a když se vrátila králov­na s Chadem a vyslanci Šesti vévodství, on předstoupil a po­zdravil je jako šlechtic nadaný Moudrostí. Viděl jsem neklid ve tvářích vyslanců, když je ujišťoval, že v každém vévod­ství žije šlechta se Starou krví v žilách, která je po genera­ce nucena provozovat svoji magii v malém a ve vší tichosti. Několik mladíků, k nimž takto hovořil, ho dobře znalo. Jez­dívali s ním na koni, popíjeli s ním a hrávali s ním hazard­ní hry. Vyměnili si mezi sebou pohledy a bylo jasné, co si říkají: „Jestliže je on nadaný Moudrostí, tak kdo ještě?“ Ale Civil jejich výhrady buď neviděl, nebo ignoroval, zatímco pokračoval ve svém prohlášení. Měl nyní v úmyslu nechat svou magii zazářit ve službách prince Dutifula a farseerovské vlády. Zavázal se k tomu a já jsem měl dojem, že ve tvá­řích těchto tří vyslanců vidím zdráhavý obdiv. Možná že by tenhle mladík ze Staré krve mohl posloužit jako živoucí dů­kaz, který by vyvrátil jejich předsudky.</p>

<p>Poslední den královnina shromáždění Moudrých přinesl docela výrazný pokrok. Pěvec se objevil bez masky a požá­dal o svolení zůstat u dvora. Královna předložila delegátům Šesti vévodství prohlášení, že od tohoto data smějí popravy na územích Šesti vévodství probíhat pouze pod záštitou pří­slušné vévodské rodiny a že hlava každé rodiny odpovídá za všechny nespravedlnosti, k nimž dojde v jejím vlastním vé­vodství. Každé vévodství mělo mít pouze jednu šibenici a ta měla být pod kontrolou vládnoucí rodiny. Každé vévodství mělo nejenom zabránit místním orgánům v popravování věz­ňů, ale vévodové a vévodkyně museli každou navrhovanou popravu individuálně prošetřit. Usmrcení provedená jiným způsobem měla být nahlížena jako vraždy a nad takovými vrahy měl být vynesen královnin soud. Neřešil se tím problém, jak by mohla Stará krev bezpečně vznést proti těmto osobám obvinění beze strachu z odvety, alespoň však byly pro tyto případy formálně stanoveny následky.</p>

<p>Právě z takových drobných kroků, ujistil mě Chade, bude sestávat náš pokrok. Když jsem vyjel s královninou gardou, abychom doprovodili delegáty ze Staré krve zpátky k jejich přátelům a vyzvedli si na oplátku našeho prince a Laurel, postřehl jsem výraznou změnu v chování těchto lidí. Zatím­co jeli, bavili se mezi sebou a smáli se a někteří si dokonce povídali se strážemi. Žena s krávou a za ní se vlekoucím te­letem jela po boku Civila Bresingy a zdála se být velmi po­ctěna konverzací s tímhle uhlazeným mladým lordem. Po jeho druhém boku jel Boyo. Jeho očividné snahy nárokovat si rovnocenné postavení s lordem Bresingou do značné míry mařil sám tento mladý muž svým rovnostářským postojem vůči ženě s krávou. Civilova kočka se vezla v sedle za jeho zády.</p>

<p>V lese kolem nás již sníh skoro všude roztál a zůstaly jen tenké ledové prsty zarývající se do půdy v přítmí větví. Do sluncem zalitého světa odvážně rašily nové zelené výhonky a větřík, který nás ovíval, jako by vskutku šeptal o změnách k lepšímu. Silvereye jela v našem středu osamělá. Vedle mě jel Web a rozmlouval se mnou o všem možném, neboť krá­lovna a Chade trvali na tom, že musí cestu absolvovat, aby všichni ze Staré krve viděli, že se vrací na hrad Buckkeep o své vlastní vůli.</p>

<p>Když jsme dorazili na místo setkání, Civil a Pard se zdá­li být stejným dílem rádi, že svého prince opět vidí. Dutiful dal najevo své překvapení a potěšení, že mu přijeli v ústrety. Princovo vřelé shledání s přítelem a jeho zvířecím part­nerem učinilo velký dojem na Starou krev, jak na ty, kteří po­bývali na hradě Buckkeep, tak na ty, kteří zde na ně čekali.</p>

<p>Princ se o jejich příjezdu samozřejmě dověděl předem ode mě, prostřednictvím Umění.</p>

<p>Když jsme se vraceli na hrad Buckkeep, přijížděli s námi nejenom princ a Laurel, ale i Web a pěvec, jenž se jmenoval Cockle. Cestou zpátky zpíval a já jsem jen skřípal zuby při jeho interpretaci „Věže na Antler Islandu“. Tato dějově na­bitá a sentimentální píseň vyprávěla o obraně Antler Islan­du proti nájezdníkům rudých lodí a zejména vyzdvihovala roli, kterou zde sehrál Chivalryho nemanželský syn. Je sice pravda, že jsem tam byl, ale pochyboval jsem o dobré půlce činů připisovaných mé sekyře. Web se při pohledu na můj utrápený výraz rozesmál na celé kolo. „Neškleb se tak, To­me Badgerlocku. Bastard nadaný Moudrostí je zajisté hrdi­nou, jenž může naše lidi spojovat. Byl přece z Buckkeepu i ze Staré krve.“ A svým basem se připojil k pěvci při dalším ref­rénu: „Chivalryho syn, oči jako z plamene, sdílel jeho krev, i když jméno ne.“</p>

<p><emphasis>Nenapsala tu baladu Starling? </emphasis>zeptal se Dutiful s předstí­ranou starostlivostí. <emphasis>Pokládají za svůj majetek. Asi se jí ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bude moc líbit, když ji Cockle zapěje na Buckkeepu.</emphasis></p>

<p><emphasis>To nebude sama. Já sám ho možná zardousím, abych jí ušetřil čas.</emphasis></p>

<p>Ale při dalším refrénu pozvedli své hlasy nejenom Duti­ful a Civil, ale také půlka strážných. Takovýhle účinek, říkal jsem si, může mít na lidi jarní den. Doufal jsem, že brzy ode­zní.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>10 Před jarní plavbou</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Na počátku světa byl lid Staré krve a zvěř v polích, ryby ve vodě a ptáci na n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>besích. Všichni žili pohromadě v rovnová</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ze, ne</emphasis><emphasis>-li </emphasis><emphasis>harmonii. Lidé Staré krve se dělili jenom mezi dva kmeny. Jeden tvořili poživači krve, a to byli lidé, kteří se vá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zali na tvory, kteří se živili masem jiných tvorů. A ti druzí lidé byli dárci krve, a ti se vázali na ty, kteří požírali pouze rostlinstvo. Tyto dva kmeny spolu neměly sp</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lečného více, než má vlk s ovcí; to jest, setkávaly se pouze ve smrti. Přes</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>to jedni respektovali druhé jako součást země, tak jako člo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>věk respektuje strom i rybu.</emphasis></p>

<p><emphasis>A zákony, které je od sebe oddělovaly, byly přísné a spra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vedlivé. Jenže vždycky se najdou l</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>dé, kteří si myslí, že jsou chytřejší než zákon, nebo si myslí, že v jejich konkrétní situ</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>aci by pro ně měla byt učiněna výjimka. A tak to také bylo, když se dcera poživače krve, spjatého s liškou, z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>milovala do syna dárce krve, spjatého s volem. Jaká škoda, mysleli si oba, by mohla z jejich lásky vzejít? Jeden druhému by ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ublížili, ani žena muži, ani liška volovi. A tak odešli od svých národů, žili v lásce a časem přivedli na svět vlastní děti. Ale z jejich dětí byl první syn poživačem krve a první dcera dár</emphasis><emphasis>kyní krve. A třetím bylo nebohé bezduché dítě, hluché vůči všem zvířatům všech druhů a odsouzené navždy k tomu, aby chodilo jen ve svém vlastním těle. Veliký byl zármutek rodi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ny, když se jejich nejstarší syn navázal na vlka a jejich nej</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>starší dcera na jelena. Neboť jeho vlk zabil jelena a ona na oplátku vzala život svému bratrovi. Pak pochopili moudrost starých zvyků, protože predátor se nemůže sbližovat s kořis</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ti. Ale horší mělo teprve přijít, protože jejich bezduché dítě plodilo pouze bezduché děti, a tak se zrodili lidé, kteří jsou hluší vůči všem zvíř</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>tům světa.</emphasis></p>

<p>BADGERLOCKOVY „PŘÍBĚHY STARÉ KRVE“</p>

<p>Jaro zaplavilo zemi. Stromy na kopcích za hradem se odě­ly světlou zelení. Další dva dny se pak listí rozvíjelo a rost­lo a kopce se znovu potáhly lesem. Ze země rašily traviny, které vytlačovaly suché hnědé stvoly z loňska. V pasoucích se stádech ovcí se objevily do očí bijící bílé skvrny, nová jehňata. Lidé začali hovořit o jarních slavnostech. Šokovalo mě, že uběhl teprve rok od doby, co jsem dovolil Starling, aby vzala Hapa z naší poklidné chatrče do Buckkeepu. Tolik se toho mezitím stalo. A až příliš se toho změnilo.</p>

<p>Uvnitř hradu panoval všude ruch a shon. Tentokrát nešlo o obyčejné přípravy slavností jara. Během toho slibného ob­dobí měl vyplout na Ostrovy náš princ a všechno muselo být za tím účelem pečlivě připraveno. Kapitána a posádku <emphasis>Maid</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>n's Chance </emphasis>potěšilo, že k převozu výpravy byla vybrána jejich loď. Strážníci mezi sebou velmi soupeřili o to, kdo se stane členem princovy osobní stráže. Nakonec se jich při­hlásilo příliš mnoho, mezi nimi já, a princ musel nechat muže losovat o to, kdo se mezi ty šťastlivce dostane. Nepřekva­pilo mě, že jsem skončil v jejich řadách; ostatně Chade mi dal noc předtím los, který si „vytáhnu“.</p>

<p>Civil Bresinga měl jet vskutku s námi. Součástí výpravy byl i Chade, stejně jako Thick, k velkému překvapení prin­cova dvora. Web, který se rychle stával královniným oblí­bencem, zažádal o svolení, aby směl jejího syna doprovázet, a ona mu vyhověla. Slíbil, že jeho mořský pták poletí dale­ko před lodí a bude sledovat proměnlivost počastí.</p>

<p>Civil nebyl jediný šlechtic, který chtěl prince doprovázet. Zájem připojit se k naší výpravě vyjádřilo celkem dost jeho lordů i dam. Brzy se mi vybavila obrovská expedice, jež vy­rážela do Hor tehdy před léty, kdy byla Verityho snouben­kou Kettricken. Teď, stejně jako tehdy, s sebou každý šlech­tic bral družinu sluhů a zvířat. Rychle musely být najaty další lodě. Šlechtici, kteří neměli čas nebo peníze na to, aby prin­ce doprovázeli, se chtěli přesto nějak zpřítomnit. Na hradě Buckkeep se tak shromažďovaly i dary nejen pro narčesku, ale i pro její mateřský dům a otcův klan.</p>

<p>Ve Verityho věži zatím pokračovaly lekce Umění, ale vši­chni moji žáci se chovali roztržitě a problémově. Thick pří­liš dobře vyciťoval Dutifulovu úzkost a nedočkavost a rea­goval vzrušivostí, jež mu bránila, aby se na cokoli soustředil. Princ Dutiful přicházel a odcházel v ustavičném spěchu. Po­řád musel někde být, ať na zkoušce oblečení nebo na hodi­ně ostrovanských mravů či jazyka.</p>

<p>Litoval jsem ho, ale sám sebe jsem litoval ještě víc, když jsem se po večerech snažil vyčíst ze svitků všechno, co bych mohl potřebovat. Dokonce i Chade byl dost roztržitý. Měl na Buckkeepu rozehraných příliš mnoho věcí na to, aby mohl hrad jenom tak opustit. Navzdory svému dychtivému zájmu o studium Umění musel věnovat mnoho pozornosti výběru lidí, kteří po něm převezmou jeho odpovědnosti, až bude pryč. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že Rosemary s námi nepojede, ale zároveň mě hnětla představa, že zatím tu pove­de větší část Chadeovy výzvědné sítě. Tušil jsem, že Chade po nocích rovněž pokračuje ve svých experimentech s třas­kavým prachem, ale čím méně jsem o tom věděl, tím jsem byl raději.</p>

<p>Hlavu jsem měl plnou blížícího se odjezdu, ale život člo­věku přesto nedovolí, aby se v daném čase soustředil pou­ze najeden úkol. Dutiful a Civil docházeli na pozdně noční lekce s Webem, který je vyučoval historii a obyčejům lidu Staré krve. Probíhaly před krbem ve Velkém sále a Web se nechal slyšet, že na ně může docházet každý, kdo má zájem. Sama královna na lekci několikrát přišla. Účast byla zpočát­ku jen nízká a v mnoha tvářích se zračil nesouhlas. Ale Web byl mistr vypravěč a mnohé z jeho historek byly pro obyva­tele Buckkeepu zcela nové. Rychle si získával posluchačstvo, zvláště mezi hradními dětmi. A ti, kteří se zdánlivě pilně vě­novali mykání vlny, operování šípů nebo spravování oděvů, začali tyto úkoly vykonávat v doslechu Webova hlasu. Ne­vím, jestli se nechali všichni přesvědčit, že Staré krve není třeba se bát, alespoň se však poučili o tom, jak tito lidé žijí a smýšlejí.</p>

<p>Web měl na těchto sezeních ještě jednoho žáka, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že ho na Buckkeepu uvidím. Na kra­ji Webova kroužku často mlčky vysedával Swift, Burrichův syn.</p>

<p>Roznesla se zpráva o Kettrickenině prohlášení, že na hra­dě jsou vítáni lidé ze Staré krve. Zareagovalo jich jen málo, jak se na veřejnosti vědělo. Potíž byla nasnadě. Jak by mohl někdo nabídnout svého syna nebo dceru jako páže s vloha­mi k Moudrostí, aniž by odhalil, že Moudrost se v rodině dědí z generace na generaci? Tady u dvora mohla královna tako­vé dítě ochránit, ale co jeho příbuzní doma? Lord Brant, niž­ší buckský šlechtic, přivedl svého desetiletého syna a jedi­ného dědice. Představil ho královně jako nositele Staré krve, ale tvrdil, že magie pochází od jeho matky, která je už šest let mrtvá a má jen málo žijících příbuzných. Královna jeho vysvětlení akceptovala. Choval jsem ještě podezření ve věci jedné švadleny, která přibyla na Buckkeep v nedávné době, ale jestli se ke své Moudrosti nechtěla otevřeně hlásit, na to jsem se nevyptával.</p>

<p>Dalším královniným pážetem nebyl nikdo jiný než Swift. Přišel sám a pěšky, měl na sobě nové boty a také nový ka­bátec a u sebe dopis od Burriche. Ze své pozorovatelny jsem viděl, jak ho předává královně. Burrich v dopise psal, že pře­dává chlapce Farseerům; uvedl, že ho vychovával, jak nej­lépe uměl, ale připustil, že se mu žádnými prostředky nepo­dařilo svést jej z nastoupené cesty. Pokud nechce této nízké magie zanechat, tak ať se do ní pohrouží, a jeho otec s ním skončil. Nemůže si dovolit, aby se chlapec vyskytoval v pří­tomnosti mladších bratrů. Burrich v dopise současně požado­val, aby hoch nebyl u dvora znám jako jeho syn. Když se jej královna vlídně zeptala, jak si chce nechat říkat, Swift zvedl bledou tvář a tiše odpověděl: „Moudrý. Takový jsem a nebu­du to popírat.“</p>

<p>„Takže se ti bude říkat Swift Moudrý,“ odvětila s úsmě­vem. „A myslím, že to jméno ti sedne. Teď tě předám svému rádci Chadeovi. Najde pro tebe odpovídající povinnosti a za­řídí ti i lekce.“</p>

<p>Hoch malinko vzdychl a pak se hluboce poklonil, očivid­ně rád, že martyrium v podobě královské audience skonči­lo. Když odcházel z audienční místnosti, šel velmi toporně a rovně.</p>

<p>Do hloubi duše mě šokovalo, že se Burrich chlapce zřekl, ale zároveň se mně ulevilo. Kdyby Swift zůstal v Burrichově domácnosti a bodem sváru mezi nimi by byla Moudrost, vedlo by to jenom k hádkám a utrpení. Tušil jsem, že to roz­hodování muselo být pro Burriche těžké i trpké, a skoro kaž­dou noc jsem proležel vzhůru v úvahách, co si o tom myslí Molly a jestli synův odchod oplakala. Měl jsem trýznivé nut­kání kontaktovat Nettle. Ode dne, kdy Thick a Dutiful tak bu­jaře oslovili svět Uměním, jsem se toho zdržel. Nejenom že jsem nechtěl, aby si dala do spojitosti, co za tím voláním vě­zí. Pořád mne děsila vracející se vzpomínka na ten cizí hlas. Nehodlal jsem riskovat, že bych intenzivním spojením upou­tal jeho pozornost ke mně nebo k mé dceři.</p>

<p>Ale té noci, jako kdyby moje srdce zradilo mou mysl, se Nettlina mysl dotkla mojí. Působilo to skoro jako náhodné setkání, jako bychom zrovna snili jeden o druhém v tomtéž okamžiku. Znovu jsem se podivil nad tím, jak lehce se na­še mysli dokážou sjednotit v Umění, a přemýšlel jsem, jestli Chade nemá pravdu. Možná to bylo něco, co jsem ji učil od­malička. Zdálo se mi o ní, jak sedí na trávě pod rozložitým stromem. Držela něco v dlaních, něco tajného a malého, a lí­tostivě na to hleděla.</p>

<p><emphasis>Co tě trápí? </emphasis>zeptal jsem se jí. Už když jsem k ní mluvil a ona se na mě zaměřila, cítil jsem, jak na sebe ve snu beru tvar, který mi vždycky přisuzovala. Sedl jsem si a ovinul si přední nohy ocasem. Cenil jsem na ni v úsměvu zuby jako vlk. <emphasis>Tohle se mi nelíbí, však víš.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jakpak bych věděla, jak vypadáš? </emphasis>zeptala se podrážděně. <emphasis>Neřekneš mi o sobě nic. </emphasis>U nohou jí rychle rašily sedmikrás­ky. Na větev nad její hlavou usedl modrý ptáček a vsedě tře­potal jemnými křidélky.</p>

<p><emphasis>Co to tam máš? </emphasis>zeptal jsem se zvědavě.</p>

<p><emphasis>Ať mám co mám, je to moje. Stejně jako tvoje tajemství jsou tvoje. </emphasis>Sevřela v rukou poklad, který držela. Přitiskla si ho na hruď a ukryla ho v srdci. Že by se zamilovala?</p>

<p><emphasis>Dovol mi hádat, jestli neuhádnu, jaké je to tvoje, </emphasis>navrhl jsem žertovně. Pocítil jsem přemrštěnou radost při předsta­vě, že se má dcera zamilovala a že to první uvědomění cho­vá v tajnosti jako poklad. Doufal jsem, že ten mladík je jí hoden.</p>

<p>Zatvářila se zděšeně. <emphasis>Ne. Drž se od toho stranou. Není to ani moje. Bylo mi to svěřeno.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nevyznal se ti snad nějaký mladík ze svých citů? </emphasis>zkusil jsem to zvesela.</p>

<p>Vytřeštila v hrůze oči. <emphasis>Běž pryč! Nehádej. </emphasis>Větve nad hla­vou jí zčeřil vítr. Oba jsme vzhlédli právě v okamžiku, kdy se modrý ptáček změnil v zářivě modrou ještěrku. Stříbrné oči jí jiskřily a kroužily, když přicupkala po kmeni blíž, až skoro do jejích vlasů. „Pověz mi to,“ zašveholila. „Miluji ta­jemství!“</p>

<p>Pohlédla na mne s opovržením. <emphasis>Tvoje lest mě neoklame. </emphasis>A ohnala se po ještěrce rukou. <emphasis>Zmiz, dotěro.</emphasis></p>

<p>Stvoření jí místo toho hupslo do vlasů. Zaťalo drápky, za­motané mezi jejími kadeřemi. Pojednou se zvětšilo, až zís­kalo rozměry kočky, a z ramen mu vyrazila křídla. Nettle vy­křikla a plácla jej, ale zvíře se tam pořád drželo. Zvedlo hlavu, náhle posazenou na konci dlouhého krku, a pohlédlo na mě stříbrnýma koulejícíma očima. Šklebil se na mě modrý drak, malý, ale dokonalý. Hlas se mu hrozivě změnil. Cize a mra­zivě drásal moji duši. <emphasis>Pověz mi své tajemství, Snový vlku! </emphasis>do­žadoval se. <emphasis>Pověz mi o černém drakovi a ostrovu. Řekni mi to hned, nebo jí servu hlavu z ramen.</emphasis></p>

<p>Hlas se do mne pokoušel zaseknout háky. Snažil se mě zmocnit a znal mě přesně takového, jaký jsem byl. Vyskočil jsem na nohy a otřepal se. Napjal jsem vůli, aby ze mě má zdánlivá vlčí podoba odlétla a já tak mohl ze snu uniknout, ale ona se mě držela. Cítil jsem na sobě pohled toho tvora, to slídění jiné mysli v mojí, mysli, která se tiše dožadovala, abych vyzradil své pravé jméno.</p>

<p>Nettle pojednou vstala. Zvedla obě ruce a popadla jimi syčícího tvora. Zatímco jsem na ni civěl, zlostně na mě po­hlédla. <emphasis>Je to jen sen. Tohle je jen sen. Tímto způsobem ze mě žádné taje</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ství nevymámíš. Tohle je jen sen a já ho přeru</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ším a probudím se. TEĎ!</emphasis></p>

<p>Nevím, co udělala. Nešlo ani tak o to, že ze snu vymístila svoji formu, jako o to, že polapila draka. Změnil se v mod­rou sklenici v jejích rukách, kterou vzápětí zahodila. Ude­řila na zem u mých nohou a rozprskla se ve smršti ostrých střepů. Bolest z řezných ran, které mi způsobila, mne uvrhla zpátky do bdělého stavu. S vyjeknutím jsem se posadil, sví­raje v rukou Chadeovu starou pokrývku. Vyskočil jsem z po­stele a přejel si rukama po hrudi, abych z ní smetl střepy ze sklenice a ohmatal si bolestivé krvácející vrypy. Ale zjistil jsem jen to, že hruď je zpocená. Náhle jsem se zachvěl a po­tom jsem se roztřásl jakoby v zimnici. Zbytek noci jsem strá­vil vsedě před krbem, zavinutý do pokrývky a zírající do pla­menů. Ať jsem to zkoušel jakkoli, nedávalo mi smysl, co jsem právě zažil. Co z toho byl sen a co z toho jsem sdílel prostřed­nictvím Umění s Nettle? Nedokázal jsem to od sebe oddělit a zmocnil se mě strach. Strach nejen z toho, že si nás oba na­šlo něco z proudu Umění, ale i ze silných vloh k Umění, kte­ré jsem vycítil u Nettle, když nás oba zachránila před tím smrtícím pohledem.</p>

<p>O svém snu jsem nikomu nevyprávěl. Věděl jsem, jakou odpověď by mi na mé obavy dal Chade. „Přiveď to děvče na Buckkeep, kde ji můžeme chránit. Nauč ji Umění.“ To jsem nechtěl. Mé nejhorší obavy se týkaly jenom toho bizarního zakončení snu. Věřil jsem tomu veškerou silou, kterou jsem v sobě našel, jako kdyby z toho má víra mohla učinit prav­du.</p>

<p>Přes den bylo snadné ty obavy odvrhnout. Zaměstnáva­la mne spousta dalších starostí a musel jsem před odjezdem zařídit mnoho věcí. Zašel jsem do města za Gindastem a za­platil jsem Hapovi výuku na dlouhou dobu dopředu. Vypada­lo to, že se mému chlapci v učení daří. Sám Gindast mi řekl, že hoch ho teď skoro denně něčím překvapuje. „Teď, když se konečně soustředil na učení,“ dodal ztěžka a já jsem v mistro­vě hlasu postřehl výtku za můj ledabylý rodičovský přístup. Ale byl to Hap, kdo si sám zvolil disciplínu, a já jsem mu to v nejmenším neupíral. Každý třetí nebo čtvrtý den jsem si ve svém rozvrhu udělal volno, abych ho alespoň krátce navští­vil. O Svanje jsme nemluvili, pouze o tom, jak se mu daří v práci, o blížících se jarních slavnostech a podobně. Ještě jsem mu neřekl, že odjedu s princem z Buckkeepu. Kdybych to udělal, jistě by o tom povykládal ostatním učňům, a mož­ná i Jinně, protože ji u ní doma stále občas navštěvoval. Ze zvyku jsem chtěl udržet své plány v tajnosti až do doby těs­ně před odjezdem. Jenom dobře, když si mě nebude spojo­vat s princem, říkal jsem si. Nechtěl jsem si připustit, že se zčásti děsím dlouhodobého odloučení od svého adoptivního syna, zvláště když jsem předpokládal, že vyrážím vstříc ne­bezpečí.</p>

<p>Vzal jsem si šaškovo varování k srdci. A kromě toho, že jsem vyplenil Chadeovu zbrojnici, abych si pořídil úctyhod­nou sbírku malých smrtících položek, rozhodl jsem se upra­vit si oblečení tak, aby se mi do něj všechny vešly. Byla to vleklá a frustrující činnost, a já jsem často postrádal šaško­vy šikovné rady a ještě šikovnější ruce. V těch dnech jsem ho vídal jen málo. Sice jsem na hradních chodbách a nádvořích občas lorda Goldena zahlédl, jenomže pokaždé ho doprová­zeli ostatní mladí a průbojní šlechtici ode dvora. Buckkeepské chodby se zdály takovými mladíky překypovat. Princo­va výprava fascinovala určitý typ mládenců, kteří se toužili jednak předvést a jednak rozhazovat jmění po předcích, aby se pobavili. K lordu Goldenovi je to táhlo jako můry k lam­pě. Pak jsem se dozvěděl, že lorda Goldena do krajnosti roz­lítila zpráva, že dík chalcedským lodím, které narušují ob­chod, byla pozdržena dodávka jamaillianských plášťů, které si lord nechal ušít konkrétně pro účely expedice na Ostro­vy. Povídalo se, že na nich byly vzory draků, vyšité černý­mi, modrými a stříbrnými nitěmi.</p>

<p>Zeptal jsem se na to Chadea. Toho večera přišel nahoru do věže, aby mi pomohl zvládnout výslovnost základních slov v ostrovanštině. Tato řeč měla mnoho společných slov s ja­zykem běžně užívaným v Šesti vévodstvích, ale Ostrované je komolili a vyslovovali hrdelně. Také už mě hrdlo z těch nevalných pokusů bolelo. „Věděl jsi, že lord Golden má po­řád v plánu nás doprovázet?“ zeptal jsem se ho.</p>

<p>„Inu, ani jsem mu neposkytl důvod myslet si opak. Použí­vej hlavu, Fitzi. Je to velmi vynalézavý muž. Dokud si bude myslet, že s princem prostě nasedne na loď, nebude podni­kat žádná alternativní opatření. A čím méně času mu poskyt­neme na promyšlení alternativních opatření, tím menší bude šance, že se mu podaří naši vůli obejít.“</p>

<p>„Myslel jsem, že jsi říkal, že mu dokážeš zabránit nased­nout na loď plující z Buckkeepu.“</p>

<p>„To ano. Dokážu. Ale zdá se, že disponuje pěknou sumou peněz, Fitzi, a ta mu může zajistit spoustu věcí. Proč mu te­dy zbytečně dopřávat čas na plánování?“ Odvrátil svůj po­hled stranou. „Až přijde čas nastoupit na loď, prostě se dozví, že došlo k chybným propočtům. Že na lodi pro něj není místo. Že možná bude moci odplout později na některé z lo­dí, které budou výpravu doprovázet. Ale já se postarám, že se nenajde žádná, na níž by pro něj bylo místo.“</p>

<p>Chvilku jsem mlčel. Snažil jsem se představit si tu scénu a pomyslně jsem ucukl. Potom jsem na jeho slova tiše řekl: „Mám dojem, že vůči příteli je to dost tvrdé jednání.“</p>

<p>„Jednáme tak s ním právě proto, že je to tvůj přítel. To tys mu v tom chtěl zabránit. Povídal ti, že kdysi předvídal svou smrt na Aslevjal Islandu a že ty musíš nějak zabránit prin­ci, aby draka zabil. Jak už jsem ti tehdy řekl, přikládám jen malou váhu tomu, že by se něco z toho mohlo stát. Když nás lord Golden nebude doprovázet, nemůže tam zemřít. Ani tě nemůže vyprovokovat, abys narušoval princovo poslání. Tak jako tak pochybuji, že to bude nějaké dobrodružství. Přijde jen o trochu dřiny uprostřed ledu a zimy. Myslím, že princo­vo ,zabití' draka nebude obnášet víc než useknutí hlavy ně­čemu, co bylo už před věky pohřbeno v ledu. Jak spolu vy dva v poslední době vycházíte?“</p>

<p>Tu poslední otázku připojil tak šikovně, že jsem na ni od­pověděl bez přemýšlení: „Ani dobře, ani špatně. Většinou se s ním moc nevídám.“ Pohlédl jsem na své prsty a začal jsem si škrábat záděr. „Jako by se stal někým jiným, někým, koho moc dobře neznám. A koho bych ani neměl důvod poznávat, v tomhle životě, který vedeme nyní.“</p>

<p>„Já také ne. Mám dojem, že v poslední době je hodně za­neprázdněn, a přesto si tím nejsem jist. Z řečí lidí se dozví­dám jenom to, že propadl hazardním hrám. Rozhazuje vel­ké sumy peněz, za večeře a dary v podobě vína a luxusního oblečení pro své přátele, ale ještě více utrácí při hazardních hrách, které s nimi provozuje. Takovému náporu dlouho ne­odolá žádné jmění.“</p>

<p>Zamračil jsem se. „To mi vůbec nesedí na muže, kterého znám. Jen zřídka dělá něco bezdůvodně, ale za tímhle žádný důvod nevidím.“</p>

<p>Chade se nevesele zasmál. „Inu, takhle mluví hodně lidí, když vidí svého přítele propadat nějaké slabosti. Ze zkuše­nosti mohu říci, že by to nebyl první inteligentní muž, který podlehl nesmyslné vášni pro hazardní hry. A svým způso­bem z toho můžeš vinit sebe. Od doby, co zde Dutiful zavedl hru s kameny, získala prudce na oblibě. Mladíci ji nazýva­jí ,princovy kameny'. Jako všechna povyražení, která zača­la jednoduše, stala se hra strašně nákladnou záležitostí. Ne­stačí jen, že se soupeři vsázejí mezi sebou, muži nyní sázejí i na oblíbené hráče a sázky uzavřené při jediné hře se mohou rovnat menšímu jmění. I hrací plochy a kameny získaly na ceně. Místo látky vytvořil lord Valsop hrací desku z leště­ného ořechu vykládaného linkami ze slonoviny a jeho hrací kameny jsou z jadeitu, slonoviny a jantaru. Jeden z lepších hostinců ve městě upravil své horní pokoje výhradně pro hrá­če této hry. Už jen vstup do nich je jaksepatří drahý. Podává se tam jen to nejlepší víno a jídlo, a jen z rukou těch nejhez­čích číšnic.“</p>

<p>Zděsil jsem se. „To všechno vzešlo z prosté hry, jež měla Dutifulovi pomoci soustředit mysl na Umění.“</p>

<p>Chade se zasmál. „Člověk nikdy neví, kam až takové věci povedou.“</p>

<p>To ve mně vyvolalo další otázku: „Když už je řeč o ně­čem, co vedlo k něčemu jinému: dorazil už na Buckkeep ně­kdo z těch, které jsme zburcovali, když Dutiful a Thick oslo­vili svět Uměním?“</p>

<p>„Ještě ne,“ odvětil Chade a snažil se skrýt zklamání v hla­se. „Doufal jsem, že si sem pospíší, ale mám dojem, že ta vý­zva byla jednak divná a jednak příliš náhlá. Měli bychom si udělat čas, kdy se všichni v klidu posadíme a cíleně tímhle způsobem vyšleme výzvu. Posledně mě až v tom okamžiku jen tak napadlo, že bychom mohli povolat ty, které jsme pro­budili. Myšlenky, jež jsem k nim vyslal, byly chvatné a ne­jasné. A nyní nám do vyplutí zbývá tak málo času, že nemá smysl je sem svolávat. Nicméně by to měla být jedna z prv­ních věcí, které uděláme, až se vrátíme. Jak bych si přál, aby princ vyrážel s tradiční koterií šesti cvičených praktikantů Umění, kteří by mu byli na zavolání k dispozici. Místo toho je nás pět a princ sám je jedním z nás.“</p>

<p>„Čtyři, když necháme doma lorda Goldena,“ podotkl jsem.</p>

<p>„Čtyři,“ souhlasil trpce Chade. Pohlédl na mě a mezi námi se vznášelo nevyslovené jméno Nettle. Pak, jakoby pro se­be, řekl: „A není čas cvičit jiné lidi. Vpravdě máme stěží čas na vycvičení těch, které už máme.“</p>

<p>Přerušil jsem ho, ještě než si začal zoufat sám nad sebou. „To přijde časem, Chade. Jsem přesvědčen, že si to nevynutíš o nic lépe, než by se za pomoci vůle samotné zlepšil třeba takový šermíř. Musí to být spojeno s nekonečným opaková­ním a prováděním cviků, které zdánlivě nemají nic společné­ho s našimi cíli. Trpělivost, Chade. Musíš mít trpělivost sám se sebou i s námi.“</p>

<p>Stále nebyl schopen slyšet při individuální komunikaci ni­koho z koterie, pokud spolu nebyli i ve fyzickém kontaktu. Byl si vědom Thickova Umění, ale znělo mu jen jako bzu­čení komára u ucha a nic mu nesdělovalo. Nechápal jsem, proč se nám nedaří proniknout k němu a proč se on nedoká­že spojit s námi. Umění v krvi měl. Při mém uzdravení i při navrácení jizev se ukázalo, že v této konkrétní oblasti dispo­nuje výraznými vlohami. Ale Chade byl muž stravovaný am­bicemi a nedopřál by si odpočinku, dokud by celé spektrum své magie nezvládl.</p>

<p>Jenomže mé snahy uklidnit jej pouze přesměrovaly jeho úvahy jinam. „Nevzal by sis raději sekyru?“ zeptal se mě ná­hle.</p>

<p>Chvíli jsem na něho zůstal civět a pak jsem jeho myšlen­ku pochopil. „Už roky jsem se se sekyrou nebil,“ řekl jsem. „Myslím, že před vyplutím bych si s ní mohl trochu zacvi­čit. Ale myslel jsem, žes mi právě řekl, že to bude spíše plahočení než boj. Ostatně, s jakým nepřítelem bychom tam mě­li bojovat?“</p>

<p>„Přesto si myslím, že sekyra by se při sekání ledu kolem draka uplatnila jistě více než meč. Zítra si jednu vyžádej od zbrojmistra. A začni trochu cvičit, abys oprášil svoje schop­nosti.“ Natočil hlavu úkosem a usmál se na mě. Ten úsměv jsem dobře znal. Už jsem byl připraven, když dodal: „Budeš učit bojovat se zbraní Swifta, a taky číst a počítat. Při výuce u krbu si mezi ostatními dětmi nevede moc dobře. Burrich ho učil s předstihem, a tak mezi chlapci svého věku se nudí a mezi staršími je naopak nesvůj. Kettricken rozhodla, že nej­lépe mu to půjde s učitelem přiděleným individuálně. Krá­lovna vybrala tebe.“</p>

<p>„Proč mě?“ zeptal jsem se. Když jsem viděl, jak si hoch vedl při Webových lekcích, příliš jsem netoužil, abych ho směl čemukoli vyučovat. Bylo to zasmušilé a náladové dítě, které po celou dobu vážně sedělo, zatímco ostatní děti se při Webových historkách válely smíchy. Mluvil málo a hodně vše sledoval Burrichovýma černýma očima. Nosil se toporně jako strážník, který právě dostal výprask, a překypoval také stejnou veselostí. „Na učitele se nehodím. A krom toho si myslím, že čím méně s tím chlapcem přijdu do styku, tím lépe pro nás pro oba. Co kdyby ho přišel navštívit Burrich a chlapec by chtěl, aby se otec sešel s jeho učitelem? Způso­bilo by to vážné potíže.“</p>

<p>Chade lítostivě potřásl hlavou. „Kéž by byla nějaká šance, že by k tomu mohlo dojít. Za těch deset dní, co je chlapec ta­dy, se ani jednou neproslechlo, že by Burrich litoval, že ho sem poslal. Podle mě se ho opravdu a se vším všudy zřekl. Právě proto pokládá Kertricken za důležité, aby se ho ujal je­den člověk. Potřebuje ve svém životě někoho takového. Mu­síš u něj navodit pocit sounáležitosti, Fitzi.“</p>

<p>„Proč já?“ zeptal jsem se znovu kysele.</p>

<p>Chadeův úsměv se ještě více rozšířil. „Myslím, že Kertric­ken se zalíbila právě ta symetrie. A přiznám se, že v tom vi­dím jistý kus drsné spravedlnosti.“ Pak se nadechl a vážněji dodal: „Kam jinam bychom ho podle tebe měli dát? K ně­komu, kdo by jím pohrdal za jeho Moudrost? K někomu, pro koho by byl břemenem a kdo by vůči němu necítil žádný zá­vazek? Ne. Už je tvůj, Fitzi. Něco z něj udělej. A nauč ho bo­jovat se sekyrou. Až ten hoch vyroste, měl by mít postavu ja­ko Burrich. Zrovna teď je to jen kost a kůže. Ber ho každý den na cvičiště, aby mu trochu narostly svaly.“</p>

<p>„Ve svém volném čase,“ přislíbil jsem trpce. Přemítal jsem, jestli se mě Burrich kdysi děsil stejně, jako se teď já děsím jeho syna. Pokládal jsem to za možné. Ale ať jsem se toho děsil sebevíc, Chade vše svými slovy zpečetil. V okamžiku, kdy se mě zeptal: „Kam jinam mám toho hocha dát?“ jsem zakusil hrůzu, jež by mohla padnout na Swifta, kdyby skon­čil v rukou někoho jiného. Ne že bych si přál mít jednu odpo­vědnost navíc, ze všeho nejméně teď. Ale nemohl jsem snést pomyšlení, že by se ho ujal někdo jiný a choval se k němu krutě či nevšímavě. Tak domýšliví jsou všichni muži, jakmi­le se jednou stali rodiči. Člověka se prostě zmocní přesvěd­čení, že nikdo jiný se na ten úkol lépe nehodí.</p>

<p>S hrůzou jsem myslel na to, že se opět chopím sekyry. Vě­děl jsem, že to bude hodně bolestivé. Chade měl však pravdu. Se sekyrou jsem to vždycky uměl nejlépe. Břitké čepele pro mě byly příliš dobré. S lítostí jsem myslel na nádherný meč, který mi dal šašek. Když jsem opustil jeho služby, zů­stal u něj, spolu s mým extravagantním šatníkem. Nebylo mi dvakrát po chuti, když jsem se musel jako jeho sluha navlékat do té maškarády, jenže nyní jsem zjistil, že mi to chybí. Alespoň jsem měl příležitost trávit čas s ním. Náš posled­ní rozhovor tu trhlinu mezi námi trochu zacelil, ale v jistém smyslu navodil jiný druh odstupu. Stanul jsem tváří v tvář skutečnosti, že šašek je jen jedním aspektem člověka, o kte­rém jsem si myslel, že ho znám. Chtěl jsem obnovit své sta­ré přátelství se šaškem, ale jak jsem nyní mohl, když jsem věděl, že je to jenom jedna z jeho četných tváří? Bylo to ja­ko přátelit se s loutkářovou loutkou a pokoušet se ignorovat člověka, který jí propůjčuje řeč a pohyb.</p>

<p>Přesto jsem o něco později té noci přišel ke dveřím od je­ho pokoje a zlehka jsem zaklepal. Zpod dveří prosvítalo mat­né světlo, ale já jsem stál ještě dlouhou dobu na chodbě, než se uvnitř ozval podrážděný hlas: „Kdo je tam?“</p>

<p>„Tom Badgerlock, lorde Goldene. Mohu na okamžik do­vnitř?“</p>

<p>Po chvíli ticha jsem uslyšel zarachotit zástrčku. Vešel jsem do místnosti, kterou jsem stěží poznával. Zdrženlivou ele­ganci vystřídala roztahovačná opulence. Na podlaze se na­vzájem překrývaly drahé koberce. Stojany na svíčky na sto­le byly zlaté a sytý parfém, který stoupal z hořících svíček, byl cítit takovou drahotou, jako kdyby se zde pálily mince. Muž, který stál přede mnou, byl oděný v nařaseném hedvábí a ozdobený šperky. Dokonce i závěsy na zdech se změnily. Prosté lovecké výjevy, nacházející se na tolika buckkeepských tapiseriích, byly nahrazeny přeumělkovanými vyobra­zeními jamaillianských zahrad a chrámů.</p>

<p>„Půjdeš dovnitř a zavřeš dveře, nebo tam chceš jen stát a zí­rat?“ zeptal se nevrle. „Je už pozdní noc, Tome Badgerlocku. Stěží vhodná hodina na přijímání náhodných návštěvní­ků.“</p>

<p>Zavřel jsem za sebou dveře. „Já vím. Za to se omlouvám, jenže kdybych přišel v rozumnější hodinu, nebyl byste tady.“</p>

<p>„Nezapomněl sis tu něco, když jsi odešel z mých služeb a odstěhoval se ze své komnaty? Třeba tu ohyzdnou tapise­rii?“</p>

<p>„Ne.“ Vzdychl jsem a předsevzal si, že do té role se již za­tlačit nenechám. „Postrádal jsem tě. A litoval jsem, pořád do­kola, té hloupé hádky s tebou, kterou jsem začal, když tu byla Jek. Je to tak, jak jsi říkal. Jsem nucen si ji každý den připo­mínat a každý den si přeji, abych ta slova mohl vzít zpátky.“ Přešel jsem k jeho krbu a svezl se u skomírajícího ohně na jednu z židlí. Na malém stolku vedle něj stála karafa s pálen­kou a sklenka s jednou či dvěma kapkami na dně.</p>

<p>„Nemám tušení, o čem to mluvíš. A právě jsem se chystal na lože. Takže. Co tě sem přivádí, Tome Badgerlocku?“</p>

<p>„Jenom se na mě hněvej, jestli chceš. Myslím, že si to za­sloužím. Chovej se ke mně, jak uznáš za vhodné. Ale přestaň s tou šarádou a buď zase sám sebou. To je vše, co chci.“</p>

<p>Chvilku tiše stál a shlížel na mne s povýšenou nelibostí. A potom šel a posadil se na druhou židli. Nalil si další sklen­ku, aniž mi nabídl. Ucítil jsem, že je to meruňková pálenka, kterou jsme spolu pili u mne ve srubu před necelým rokem. Usrkl a poté poznamenal. „Být sám sebou. A kdo by to měl být?“ Přitom postavil sklenku na stůl, opřel se a zkřížil si ruce na hrudi.</p>

<p>„Já nevím. Přeji si, abys byl zase šaškem,“ řekl jsem tiše. „Ale myslím, že jsme zašli příliš daleko na to, abychom se mohli k té přetvářce vrátit. Ale kdybychom mohli, byl bych rád. Velmi rád.“ Pohlédl jsem stranou. Dloubl jsem nohou do polena a posunul ho dále do ohně, až se v zášlehu jisker obje­vily nové plameny. „Když o tobě přemýšlím teď, ani nevím, jak ti mám sám před sebou říkat. Pro mě nejsi lord Golden. A nikdy jsi doopravdy nebyl. A přitom už nejsi ani šaškem.“ Obrňoval jsem se, když mi ta slova přicházela na mysl, neza­mýšlená, ale přesto zřejmá. Jak může být pravda tak obtížně vyslovitelná?</p>

<p>V jednom nejistém okamžiku jsem se bál, že by si má slo­va mohl špatně vyložit. Pak mi ale bylo jasné, že musí přes­ně vědět, co jsem jimi myslel. Celé roky dával najevo, že mé city chápe, svým mlčením, v němž setrvával. Nyní jsem byl rozhodnut, že ještě než se rozloučíme, musím nějak zacelit trhlinu, která mezi námi zela. Přičemž slova byla jediný ná­stroj, který jsem měl. Rezonovala starou magií, silou, kterou člověk získal, když znal něčí skutečné jméno. Byl jsem od­hodlán. A přesto mi přicházela na jazyk velmi těžkopádně.</p>

<p>„Kdysi jsi prohlásil, že ti mohu říkat ,Milovaný', pokud ti už nechci říkat,šašku'.“ Nadechl jsem se. „Milovaný, po­strádal jsem tvoji společnost.“</p>

<p>Zvedl ruku a přikryl si ústa. Potom své gesto zamaskoval tím, že si začal mnout bradu, jako kdyby nad něčím usilov­ně přemýšlel. Nevím však, jaký výraz se za jeho dlaní skrý­val. Když spustil ruku z obličeje, ironicky se usmíval. „A ne­myslíš, že by to tam na hradě mohlo zavdat podnět k jistým řečem?“</p>

<p>Nechal jsem jeho poznámku být, protože jsem na ni ne­měl žádnou odpověď. Promluvil ke mně posměšným hlasem šaška. I když to mému srdci lahodilo, musel jsem si položit otázku, jestli to nebyla přetvářka jen kvůli mně. Ukázal mi, co jsem chtěl vidět, nebo to, čím vskutku byl?</p>

<p>„Nuže,“ vzdychl. „Řekl bych, že kdybys měl mít pro mě vhodné jméno, byl by to stále šašek. A tak to tak ponechme, Fitzy. Pro tebe jsem šašek.“ Zahleděl se do ohně a zlehka se zasmál. „Řekl bych, že teď je to v rovnováze. Ať už na nás přijde cokoli, budu si teď pořád moci vybavovat tato slova.“ Pohlédl na mě a vážně přikývl, jako kdyby mi děkoval za to, že jsem mu vrátil něco drahocenného.</p>

<p>Chtěl jsem s ním prodiskutovat tolik věcí. Chtěl jsem s ním probrat princovu misi, promluvit si o Webovi a zeptat se jej, proč teď tolik hraje hazard a co mají znamenat ty divoké vý­střelky. Ale pojednou už se mi nechtělo přidávat žádná dal­ší slova k těm, která zazněla dnes v noci. Jak řekl, nyní se to vyrovnalo. Jako by se mezi námi vznášelo rameno vah. Ne­riskoval bych žádné další slovo, které by je mohlo znovu vy­chýlit. Kývl jsem na něj a pomalu jsem se zvedl k odchodu. Když jsem došel ke dveřím, tiše jsem řekl: „Tak dobrou noc, šašku.“ Otevřel jsem dveře a vyšel na chodbu.</p>

<p>„Dobrou noc, milovaný,“ řekl z křesla u krbu. Pak jsem za sebou zavřel dveře.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Epilog</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Ruka, která kdysi vládla mečem a sekyrou, nyní bolí po ce</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lovečerním psaní. Když čistívám hrot psacího brka, často se ptám sám sebe, kolik věder inkoustu už jsem za život vypotřeboval. Kolik slov jsem zanesl na papír či velín </emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>domně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní, že tímto polapím pravdu? A kolik z těch slov jsem svěřil plamenům jako bezcenná a mylná? Dělám to úplně stejně, jako jsem to dělával již mnohokrát. Dopíšu, popr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ším mok</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rý inkoust pískem a zamyslím se nad svými slovy. Pak je spá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lím. Je možné, že když to dělám, jde pravda vzhůru komínem jako dým. Je zničena, či naopak vypuštěna svobodná do svě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ta? To nevím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vždycky jsem pochyboval o šaškových slovech, když mně tvrdil, že celý čas je jeden veliký kruh a že my jsme navždy odsouzeni opakovat to, co se stalo již pře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>tím. Ale čím jsem starší, tím více se k tomu přikláním také. Tehdy jsem si mys</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lel, že měl na mysli jeden veliký kruh, jenž vězní nás všechny. Ale nyní si místo toho my</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>lím, že se rodíme do svých vlast</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ních kruhů. Jako hříbě na konci cvičného lana klušeme po kruhové cestě, která je nám vymezena. Běžíme rychleji, zpo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>malujeme, na povel zastavujeme a začínáme znovu. A pokaž</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dé si myslíme, že ten kruh je něco nového.</emphasis></p>

<p><emphasis>Výchova mého otce byla před mnoha léty svěřena nevlast</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nímu bratru mého dědečka Chade</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vi. Můj otec mne dal pro změnu do výchovy k muži, jenž býval jeho pravá ruka. A když jsem se stal otcem, věřil jsem, že tatáž pravá ruka dokáže nej</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lépe a </emphasis>v <emphasis>bezpečí vychovat moji dceru. Místo toho jsem si vzal syna jiného muže a učinil z Hapa svého chlapce. Princ Dutiful, můj syn, který přesto není můj, za mnou přišel také, aby se stal mým studentem. A po čase ke mně přišel i Burr</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>chův vlastní syn, aby se u mé učil tomu, čemu jej jeho otec odmí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tal naučit.</emphasis></p>

<p><emphasis>Každý kruh roztáčí svůj vlastní kruh. Každý se zdá být no</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vý, ale vpravdě není. Je to jen náš poslední pokus o nápra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vu starých chyb, o odčiněni starých křivd, které se nám staly, a o dohnáni věci, které jsme zanedbali. V každém cyklu mů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>žeme staré chyby napravit, ale myslím si, že se dopouštíme stejného počtu chyb nových. Ale jakou máme jinou možnost? Učinit tytéž staré chyby znovu? Mít odvahu hledat lepši ces</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tuje možná totéž, jako mít odvahu riskovat, že se dopustíme nových chyb.</emphasis></p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p>

<p>1 Růžový cukrkandlový dort              5</p>

<p>2 Laudwine              19</p>

<p>3 Koterie              32</p>

<p>4 Rekonvalescence              44</p>

<p>5 Souvislosti              63</p>

<p>6 Odhalení              82</p>

<p>7  Souvislosti              95</p>

<p>8  Shromáždění              111</p>

<p>9  Jednání              125</p>

<p>10 Před jarní plavbou              136</p>

<p>Epilog              147</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Snědý muž:</p>

<p><strong>Kniha </strong><strong>druhá</strong></p>

<p>svazek 3</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Robin Hobb</strong></p>

<p><strong>V</strong><strong> </strong><strong>sevření intrik</strong></p><empty-line /><p>Z anglického originálu</p>

<p><strong>TAWNY MAN: </strong>Book Two</p>

<p>GOLDEN FOOL – Volume Three</p>

<p>vydaného firmou Bantam Books,</p>

<p>a division of Random House, Inc., 1540 Broadway,</p>

<p>New York, NY 10036, USA v roce 2003</p>

<p>přeložil Jan Kozák</p>

<p>Vydáno v nakladatelství NÁVRAT</p>

<p>Vydal Radomír Suchánek,</p>

<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>

<p>jako svou 875. publikaci v roce 2006</p>

<p>První vydání</p>

<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.</p>

<p>Doporučená cena včetně DPH 219 Kč</p>

<p><strong>ISBN 80-7174-</strong><strong>645</strong><strong>-</strong><strong>2</strong></p><empty-line /><p>[*] Solem, odvoz, od solemn – vážný, slavnostní, velebný</p>

<p>[**] Merry = Veselý</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAFUAjUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6R8Z+O9F8C2dlc60tywvJ
BbwJa2pnkd9m7G0DPQGuU/4Xl4XAYnQ/E2Bz/wAgKXn6cUnxTRG8dfC0MfmXXQyZOOkB596
pT+Ifin4g+JPirQPCeoaJp9hob26A6hbPI8pkj3HlW+tAGgnxz8JMqkaN4kXceB/YUvH1+W
j/AIXr4S3bf7J8SDnHOhS9f++aQ2Hx7Dhl8T+EG56GwmGf/Hqd/Z/x4KkHxL4Rzn/nxm/+K
oAQfHXwidxOj+JeOpGhTH/2WpB8c/CAIH9l+I8nnjQ5s/8AoNQLYfH1V58SeDmb/aspx/I1
Itj8egcHxJ4QJz1+wz8f+PUAPX46+EDv36T4lj2920Kbn6YWm/8AC+PBy5B0vxIcemhTHn0
+71p/2D47mPH/AAknhEMe/wBhnz/6FUMen/HwAl/FHhA/Swm5/wDHqAFPx28H5UDS/EgJOM
f2DN/8TT1+Ong9uul+I1PodCm/wpBZfHpeR4k8IOPQ2Mw/9mpfsHx6IO7xL4PJPf7BNx/49
QAo+OPg8lgNN8RDHJzoU2P/AEGl/wCF5+EM7V03xIzdONBm/wDiaYtn8ev4vEfg73xYz/8A
xVILP49q/HiTwd06Gxnxn/vqgB7/ABy8IRSlH0nxIrg7T/xIpuD6fdpB8dfCATL6b4jU5xh
tCmz+i0hsPjxyp8S+D1Gc5+wz5/8AQqVbH49DbnxL4Pcjrmxn/wDiqAA/HbwYIt5sfEPqB/
Yc3P8A47SJ8d/BhQs1h4iQcddCm5/JaRrP49cbvEHg7HGSLKfOPX71As/j4Dj/AISDwaQT1
+xzj/2agB3/AAvTwVtDmx8QKufvHQp//iacvx18FnBFnr49v7EmyPf7vSkFn8e/LO/XvBhc
+lpcYH/j1N+xfHzgf294MHHJ+xz8ew+agCST47eBkKh01sFsYzok/P8A45UY+PPgQrlYNdP
bA0Of/wCIpXtvj4QQNZ8Fg7eP9FuOD+dILb4/AZ/tfwXg9hbXH+NAEn/C9vAgUHbrg/7gc/
H1+Shfjv4Bf5g+scnHOi3A/wDZKjNv8fGdduseDOOv+j3HP61ynh3xn8bfEF9rVrDJ4Rik0
e/fTrhZYp/vrghhgngg5oA64/HbwEcfNqwBPGdGn/8AiKcPjp4CXhn1YH0/sWf/AOIqktz8
dmHzXngzGMhvJuPm9O9MS6+PMjErc+C1jH/LQw3BH060Aaf/AAvPwB5akz6qM/8AUGn/APi
KYPjp4BJK+dqgxx/yBp8f+gVTW6+O8kSqLnwWDkjPk3GGHqOelQfbvjthz9o8FbhkbfLuOc
fjQBpH48fD1WYG51RdvH/IGn/+Ipp+PPw9VSzXGqY/7A0/H/jlc9rniX466NpZvFtvCmoOS
iLbWsFy0kjscAAZ49ycAVpwXnx6kRTI3gmNyOYdtwWzj64OKAND/he/w9ICi71LHTH9jXH/
AMRTf+F9fDthlbzUiox/zB7jj/xyq7XXx2DIiHwUT3ylxn+dH2n47xh2dvBW3OBhbjg/nQB
cHx2+HmB/pmognof7InH/ALJSD47/AA8YZ+16kR6jSJ//AIis9NQ+OwZlkh8FHuAv2jP41L
FefHSXYBB4KBZMld1xn6UAWk+PHw6cZGoX6jOCW0icY/8AHOlNPx5+He1mF5qJAGR/xJ5+e
cY+5VZLz46u52QeCtnQZ+0cH0qJ7349SKzQQ+C2QdGK3HY0AaK/Hf4dyuFS/vsn10mf+qUg
+O/w534OoXxBAIYaTP8A/EVRa++OaKCYPBLZG45Nxx7UG/8AjsiDdaeCd4H3i9wASegFAFw
/Hn4cDj+0L4n/ALBM/P8A45Ui/HX4cnBOrXag8ZOlzj/2Ss6PUfji+M2XgoDnLeZcfyxT21
L43oGDWHgshRnJkuOPb60AXz8d/htlcavd4YZB/suf/wCIpo+O/wAN2BYardDb66XPn8Pkq
hLqvxzCERab4LbA6Ca46Z68imjUvjqFPmaP4IKdm864y34YoA0W+PPw1GNurXR+mmT/APxF
Kfjt8Ng2P7XuSSM4/syf/wCIqlFqXxxckzaF4Lj5Aw1xOOfyqU6l8ai650PweUPC4uJwfx+
WgCx/wvf4b4LHVrkY7f2ZPn/0CkHx3+GecLrM57/8gyf/AOIqF7z42/eXRvBbAjj/AEmcEn
05FVjq3xtQEHQPBZcdP9Jn/wAKANIfHj4Zjf8A8TyYhRk406fj/wAcprfHv4ZDg63OD6f2b
Nz/AOOVnHWPjgIiw8OeCyducG7nH/stKdV+NrJFs8PeCmYgF83Uy7eM+nNAF8fHr4Znldbn
J7f8S2fP/oFKPj18MSu7+3ZAPU6dMP8A2SsyTWvjeADD4W8HTZOGIvZflGP92pW1b41eWvl
+FvBjZwSPt03Q/wDAKALf/C/fheMk+IZAAP8AoHTcj/vinf8AC/PhfnYfEL5Hrp83/wARWU
mvfGtiwbwf4PJIxkXsuM/981INa+NJcRy+DvBw4y2b+Tj0/hoA1l+O3wybH/FQMM562Mw/9
kprfHf4ZDr4gcH0/s+bP/oFZTa38agPl8G+EC4z8pvpMg9hytOGt/GcSESeB/CXGBuXUHOP
X+GgDUX47fDIgH/hIGUHgZsJv/iKRPjv8MGcBfELDPHNhMP/AGSqUGr/ABllYD/hDPCKqQS
Cb6Tt/wABqFtY+NW1WXwT4SXcOB/aEhyf++aANU/HP4ZljjxCxAxyLCb/AOIpv/C9vhlk/w
DFR8KMnNjN/wDEVlx698aWfLeDPCKg8ZF/ITn04Whdc+MpZmPgXwntB25/tCTnPQ/doA1B8
ePhhuOdfcDGc/2fNz/45Tl+O3wvdj/xUJxjPNhMM/8AjlZQ8QfGdJVRvAfhQYzg/wBoycj2
+WlGufGdmdH8E+ESVIOP7RkGB/3xQBon47fDP5tviE5HGfsMvP8A45SH46/DIDnxGBx0+wy
8/wDjlZB8Q/GcZjfwF4ULDqBqL4b6fJTjr/xiILDwD4XcDAGNRcfgPkoA1W+Ovwz+8PEQwu
SQLGU5/wDHKcPjn8Myu7/hIMg9cWEv/wARWRFrnxnBCSeAfCnIz8upP0+m3rSDXvjGVDN4H
8Kx8fMo1Fzg/wDfNAGmfjx8MgRjxAeen+gS/wDxFL/wvf4Z858Q/nYTf/EVkrrnxll2sPAv
hXAORm/fI/8AHeKd/bXxkUsT4H8LMemBfvx7n5aANlfjr8Mthx4i74yLGXB/8cpjfHn4XoO
fEXJOMfYZuP8AxystNf8AjQwZf+EF8KKg5ydRft/wGmprnxleTb/wgPhQnHUai+c/itAGwv
x3+GBQN/wkfB7fYZc/+gUp+O/wwXP/ABUfA7/YZcf+gViReIfjK8vl/wDCA+FQScf8hFv/A
ImlPiH4xeYUfwB4VVd20M2osVP/AI77UAa5+PHwwU/N4jCknALWMoz/AOOU5fjt8L/L8weJ
AF7k2Uox/wCOVinxB8YTw3gHwlJx8o/tJsj6/LVjwx4v8S6l4y1Dwf4u8L6PptymltqCPYz
GYOu7Zg5A96APTNC17S/E/h+01zRLtbvT7oFoZlUqHAOOhAPUGiuI+BwCfAzw0qAgCOXgdv
3rUUAZvxWA/wCE++FpDbca5wCP+mB4qLwIGHxx+KTFuDNY4GOP9T1zVj4rrGfGPwwZhlv7f
Xb/AN+Gpngj5fjf8TRkn5rDv0/cmgD1NPm7c0p6dOnrTVGBxnP8qcTiP5jkflQAu4k/d9qe
BgkYxUacnnp61NQAncmkPXoMUv8AWigAwO3Smf7op5BxwabwPmJoAaWAI3ZzQAhJHQ04nkH
jFIqFQSTyaAEUfkO5px6ZApuD0U4P86kAwMZzQA3njJzSleBS4o9qAGhRg44NOHAxR0NFAD
W9iRXMeJPiF4J8I20sviHxNp9m0a7vJMytK3sEBLEn6Vxvxi1Z9Ul0b4W6VdmHU/Ekoa5kR
iGtrNDudxju2No/Gr+gfDbwR4dHmaP4btWuFYYuJ4hNIW9Sz5NAGKmofEf4mJ5tj5/gLws/
Kz8HUrxOuQOkII57nmuo8JeDtH8FaRHpuhI7IWaWa4nbfNcyt/G7HkscflWxJ5yiMeYF3kj
cF4J+np1rkfEnxF8PeHra4gu72O61GHBktEkAeId3JP3VGct1IHOKAO1adyZUKiGRRubf/C
O5B7UsbhkaQBOF4aMfKw9R68V4HceKdZ8aTX2ms2IdTtY7jT4LJkmUru4LDawOGVgzOQu0q
dvNeteEbDUrDwvZ2Gr3PmXsG5VDFTgZ+UZUBSQMDgAcUAdKftMMKySyByPlVB1JP06cVheI
fEll4ftLa4v7V7q7uZFgtrSBd0txKf4VHt1J6AcmtKWV4YolnkEJiXczSNgcZBYntWFon9u
32papfa1BFBZrN5elxhQ7ooBDyl+vznnHYAUAT6B4fksrrWNWuLmS9vtTmB3sNvkRKMJGo9
B+pJrbCESkhwXyThjzSwpKy7ZgMBhwSeMelWNib5JEYhyS2WOcj/H/ABoAgi2rIWJx8xA2D
JJA45pxKyxBjliSThgc/hjtTtiP/EE+YNzyfx9O1OmCvEAApO4ZGSSD+NADYcsGARC+SSWb
kCoFO+RWzsbsR/TjpTpUJdohzI2Qq9PzxxQPngRVfZIAApzjgdT/ADoAleGZkUnqB1JHPrT
SHVSxlVkA3Lnjafb8albEjqWyV6ZJznjuKolojIsbRggdWH6DHYUAXJSrM2+Qlmxu2DbgDr
yf880yRNj7/MCxHGemB/n2qPzPNKHaU/hbaeCK80j+Pfw2i1/UtIuLu7s7mxlaGaWWzkKB1
ODgrnHI7gUAeoBAkP3xluAx9fX6URqHZ0lJwAc8ZI7D61S0zVdO1/RrbWNLu47m1uFLRzRf
MHXnp/ntVtJykquqYVRggDnHvQBCsWCVcDYv8Rzz7U95Ijgj7y42k8g89KknfzA0gUkkknj
A46fzqu4iRFDKRuwCy8kfUD8OaAJS7yIAEaTccdep/p9anAcQu0gOSCEBHf0/SmoxcCHdiJ
uAyL+nvUS3BLNEAGKuVJHOT/8AWzQA4SAoocruyoycj1PWo5G+aQqh8wnbzwcmnhSijYm4d
CD39TUaGH55C+RjAJJ4z3x3oAVWZIRGMAYwSBkn61D5Ie4OH5Q5w3Vh+FPaWO33TYZYlTfj
qMfSuL8HfFrwb461e/0bw7cTy3VvE0kgeEx7lzjcpPXtQBw/ir4peK5Ideu/DU2iad4f02/
/ALNj1WbzLia7n2glbeBeJGycDnHXNa3wri+LEniG71DxdNfnQLq3/dR6t5S3ImyPmVIwfL
QjPBJrgfgoln4h8ZadaXO+4h8LWUssEW3AtbyW6k3MwOMvsAwe1fT5TeyJGxIUnG84H6fjQ
BANzMqOitwcFGwMU9sGZ4ljG45OdwHQetAjiWVw77SG27h1bI6e9DLCIBChGVYBiw5GfSgA
RZsHbsLnADD5ufSnQyFkCFty4wVK45z14qQeSgUmXaijkA5FRJtUE2srEA/PngEH+nNAFjl
0DE7WwDgLzx247VCm8yMhUEqQoXtn+lOijBLMULFRypNVkyTlJMEvwOz49f8AGgAkzEQyy7
G2jKqOM/49aUMVj+YEuGBxuyD7Y/PNSBoSSBlkPJK8YOew9aVLcIcRuu9jjB6Y7mgCNlXeZ
MBSvy8Mfw4/CnzOx3uVU4AUqAahWPKMq7SFH3R/F75/pT4IXWJ9rszEAY9vx/GgCKRpWUEf
INp7Y9+tOdyjvIgYZUEDrt9qc7CJvmUNGy/3sd/X+dG0clQ/3sAkdQT3PrQBGfNaRJAWAUj
IA6A9anO5C+FGwnhTjPPSmTKWuN4Z2QKCQeMfQ07y9w3CUCM8uB3oAYZI/LUiMoTkDBztNK
HbJZDlMdR1P+PP8qaxJkL7RIAv97GDj/8AV0qSHMe0AoXGOMHBOOg9MUASyMghONrcDJbqD
n2+tQxyyMm4rtZc845alKNEkaxuoIBJJHAH+e9RIju27bgEZ28Dn+goAMhJjE6F88gE5A9B
Tw8pIXy1XBOFxgEen9akeJwHGznAKnOT9KC8ZiDMcLkKecdPagCFIEjkyYtzNllBJwOOlec
2BR/2iNVdWYsfCpySMZ/fHkV6TmaQg+aAc8DGMCvNrZWH7ROtLxx4VAEg/wCup7UAb/wT4+
B3hkAlv3cpJP8A11ail+CSlPgd4YDnJMLnjn/lo1FAFH4ssV8W/DFl2ll19MBjjgwkf1p3g
yPb8cviUwPLCwO3P/TI80nxaDHxR8NCDjHiCL1/55Gn+DiW+OfxK6H5NPGf+2RoA9P9etI7
BY2eR1RFGSW4AHcn2p4+5x+dZ2uaZ/bHhzUtH84wfbbaS381RkpuUjd+Gc4oAx5PH3hqAym
W7uUijt3u/NNnKEeJMbnRtuGAyOlat7r+l6fo0es3tz9nsX8vErKRjzCFTI6jJYdema4LUf
C/jrXNK+zX4srZ7fSbjTvLhu2MV5I6BEkxtGwAAkg5POO1Sa14d8X+LbO28NaxplrpmhRw4
lmt7xZpZnWMqg2smAobBz1HB7UAdprXivRPD6SHUriXMMfmyrbwPMYk/vuEB2jg8n0qg/xA
8LoyA3dyxe6+xKq2crEzbd+wALydvNc/oGj/ABA0m4ae/sdL1RdRtYLa/ie7K+W8S+X5gOw
71dMErwQc+tUtT8FeJLq5zHZQeQniJ9WCwX7W7GAweWqBlXKtn07CgDqZPiP4ThVGnvLmAN
D9pPm2Uy+XHvKb3+X5BuBBJxitHWPFuh6FPDDqdzLG8sL3KCK3klzGmNz5RSMDIJ9jXnGre
AfGWpapp99GsMNvZ6ctrLp82pPKl+BOWMMz7dzKUI+bP3uoIrrfEnhS98QeK9AuJI2j0i3t
Li3vFgvDC480INo2j5l+Ug8jrQB0Ol+ItI1u5u4NLuWuGtNnmsI2VfnUMmCRhsqQeM8EVVl
8YeHoNBvdalv2+w2Vy1pcSLEzGOVX2FSoBP3iB+Irm4NK8YeHNT19/D2haZJaXs8P2QzX5j
EMccKxjK7D/d4Ga5wfDvxjZ6PrGlWUtre2utRWtxObm5EbRXiOplZdqYKsF69SQDQB6N/wm
Xh8JduLx2ayu0sbmMQuXgmfGxWXGQDuGD0561Yt/FOi3WvjRIJ5Xu28zafIcROU++FkxtYr
3ANcbN4E1W48TP4hjaDTbt9VWW4CSb1vrLcrBJBjiRWXKntkjoam8NeENc03xlPrFywsbdp
rh3gt795oLrzGO1hCwxCw6kqeTn1oA9FzjtSAk/nS8ZxXEeK/ij4S8I3g0u4uZNR1l8BNL0
5DPcMT0yo+6PdsUAduT2FeZ+PvFniq38Y6L4H8GNZWeo6lbS3k2oX0RlWCJCFwqA/MxJ71i
pJ8VvHWoNctfP8AD7R41/dW9tsubuZifvSkghQMdBUmj/D3XdP8e2Xi3XPHV/r81payWkP2
qCNAFcgkZXB6j0oAt+H/AAVd6Dr994o8UazJ4k8SahEkJunhWFIIl5EcarwBnmutk1TTbO8
jtXu1M104RYI2+ZmIyM+nAbk8cGud+IGoeIdN8O/btDhULbndcqULO0RBBMfoVJDY7gY6mu
b0Hwg+otpmqPoH/CK6haypOL/zhcyXLYxIo5z5bgn73IJzgc0AZmveNte1a7utK022ns4pJ
nsnRYZlkRGYIJg4XIZH2kqmQVbr1rY0bwV4j1HTIbTxbNaSWXnPcS2gtx57SkEN+9BwEbr0
3YO016HDo+l6bfy6lZ6ZbxX1ycTXEYIkkxjG49+nbrTdRvk0yylvriO4ulVQPKs4jJM3QDa
g5J/+vQBW0Xw7o3hu0trLSNNgsrZIwGWMYYkDALHqxwByav4gYqXfCjJCFR0+orAk1fxNq2
iQXfhzw2LO6kcxmPWZPJaJRnEjKm4tz/DkE/SpF8MQX+r2Gra3qN1dXdlGuy3gcxWwlH3pP
LHUn0YnigDLkNn8RdNuLOKLUIdFgnjDXG0LFqKqTujUHkJuC5P8XQV2RTyLcBIhHGVxlM4H
TBA7VI4SErHGg3HnbjAHHTI7U4kZQIoCYycnr7D9aAC0G+PlhknIODwOc5z0p8u5VWNM4To
pwMj1/nTUQyREOCqZ49Px/OiRGmjZYhsYxMiHrgnvzxweaAGFFZcoSJBkEH19KfblwqI0ZV
geVHbr371822/j/wCImr6Prdz/AG5PDDpoFs7wWKLLLM+1VRPlHO8nBB6Ln0rsV+OOm2ZtJ
xYXkmnfZ98skiqJUIjXoAxDEs6DjpkmgD18k/KR98kFQOo471EkoPloyHKjC7vlGe9cN4p8
af2U2hXcd0bO1a0l1S9t2RGlMKIuEwf4i7qODzzWX4L+JeneJPG+o2EUepFr0LNbW8qfurW
NIhuJ9Czk9M8r1oA9SKtKXjCBSeqrxx/iK5DXfib8P/Djy2+p+J7BJY+sMUgeVm9Nq5JPt7
Vm698U9IsNUk0HSNJ1fxVqMK5uY9Hi88WuezsOA3tXjU3gvwE16dSHwg+Idrds5k8y33bgx
5JB3dcnrQB6Vb/EDxx4nhvLrwd4QttL0KNsDWPE0xtImHXesWAzL7k15npWj+Kdf+I93rfg
jxDHqmvzqbfUNbtbBbfSIEIwwUMCbiTHQ+vOavS6H4Xe1Qt8KPiFr9ygYwwau0skJbsGy5G
Ce+K9Eh+HHxS1fSLe1vvF+meFdLl8tZdJ0O0KvBEOsSTZzuxxkCgDqfDP/CP/AA+8MWPhaf
XbRPskRAkupkjkkYsSzFScAEk1a1n4g+FdE02LULjX7KVZJEgWO3mWZy7naoCqSTyfyrgbz
Qv2cPBt7caX4nu9MvtTLbp21iZ724Bx0Zjnb9OKx/C/hjwd4x+K1tr/AIO8K2GmeDvD8fmR
XUdmYW1G7PRl3clE4I4GSaAPekIaJWZWVWXqTgk46k0kkjLJ+62twBuK8dKYDNJcZ5GBg85
B/D3qwjJGiytywYA4HU0AQ+YsSswxIGGQoA2p0zz/AEpFeaRd7R5UDLKSF59/wpzoqKZyVJ
9QMAHPGa53xd4s0nwhoj6trEsmDMI4oIoy0k8rHCoijqxoA6PJEkZMoQlckj0Pb9Ky9W1rR
tHjf+2NWstPLD5Fu7lELZPuRx715B4a+N2s+L38Sw2/gy801NNsp7i2lkJdZZY+PLbC43ZP
QE+lcb4f8Aa/8QPD1nDqPhEWEmpss2peJdYm86+lTOSkERH7oE8D/Z5oA+nYIo7m2wo8yGc
DO07gynv78Y/OsPQfA3hPw3fXFzoGg2WlXFxhHe3j2syg5IJ9M81r2y/2fbQWMAO23t1RVQ
4ICjC5P0rP8LeKbHxJZWhuJYrTUJImkaw80M6BGKHnuNwIzQBqxWVta3UkttZ28c8uXdo41
Vn9CxAyT9aVy3lQSoh3n5sEjOO5pGZ/Pkc/KFGE2nsDyM/lSrIiRuYolwh+8rdM9aAFm8kS
DClT1Bbjp3pY5NrxgRny3BBzyT7nv+VPidZXVCoywIDbSMVHI7LdoY0BjkG1WJ4BoAsIYAM
LkhR8vByDyPwxUaeVHGzszBT/AHCR6f5/GmlzvLSEoynkH/PNNBElu8coBYgFVHy5x3oAl3
f6GzruYu2W55x70oRWKMg34GTtIwO+Pc1IkkRDhkCtjBwQc46mmDeMY2qpbPzc9fSgCPEbP
Gz5jYZPHpnOaeZBld0YyeAAOvv7mp3AEsTbd5BYgjjAI5BquZFluCijBJ+7jG3FAEiRMJGd
Y9xPIJOAaaImjBQsm7+7nP61LCgeLLcgZAK+v045qEI0VzGHlJEikk7chQeOfT/9dAEYMI2
FlJAPy4HbJpyfvFAVSgLcknj8OfWkdljhym1s8rg+nbn/ADzUhKErmNUU8Bi3T1wOh5oAjA
OyP5i6NkKze/Xim+SoZYwVY4OB3b0HvTWbbKF3ghWHzA9Prn607dtVt8YPYHv7fSgCESbTE
8gKKFxnPy5z09v/AK1Wc5Rnbq453evb6VEZFyH3nC4G01Mjx4fOAAdy4fg+9AA5EiEEFYww
G1jgDAoihGzyvMRSmCuBnJOfzpWVTiSMb2AwSScHPb8qZHgMpkPzL09ee/FAEbvGSRGBvzt
5zzz1pu1jEYAxKPz1wOvWpl8kEkBY1Y5bcffr+PpUAVVmDJ86odm7HGT1z7UASKyEOmXVck
jGDn2HpXm1rtHx/wBfHmCVj4UB4GMfvG4NemRRxOVwCGj+Ysw4Oc15tbBz8e/FGCTt8KqFP
1dqAOg+C2R8DfCvAH+jNkD13tRU3wZUL8DvCeCObTPryWNFAFL4q5HiL4b4A/5GGLj/ALZN
TfBqMvx1+JRI4Kafx/2yPNJ8VjIPFfw0G0eUfEEe49wfJbH9aPBin/hevxLkOdoGngZPT90
e1AHqAXjFBB2nB5p1JnmgBFXBJNNZ2EoUDjHX39Kf3prqxxtYBgcgkZoAcvK03PI96VMlOR
gmjbzkHgdqAHUgINBzg4x+NIqORwDgelACtzx2NHbiml0GcuoIOCCRxXK+KPiP4I8GNBD4h
8Q29tcT/wCqt0zLK/uETJoA6sH1FLketeYN8dvh2yEpdaq4HdNJuD+H3KpTfFvUfEA+x/Dv
wbqeoXDHab/VrdrK0t8/xEty/wBAKAF8X654h8VePpvh/wCEtYl0W002DztY1WAKZVdh8kE
ZP3WI5J61reFfBfh7wXbMmm2z/aLg77i8mbzLi6Ynq7nk5/AVx3w70Dx7pEfiGXxImmSalq
lzLePeG4JEk2AFBRVAWMADuTXX2lv47l0a5a5vdEGqMymJ44JGiVOjBgWyx54wRigDpGiId
hCTg7htUYJP078/yqNIibhi8mXXACsMAf8A16wZNH8Sz2FlPL4smtdRty26S0gVba4G7gPC
2c9MZ3CrH2bxNceKYLiTVdOj0aIgtatZN5hHfEm7qfp+FAG5E8p+WSNVxu2JkHBPbpnPeoL
m6gtIGm1G6is7e3XcZJ22Ko75J4HFZNjZeKP7RvDe+Jo306dXSGO1shC8J/hO8kksB+vNJb
+DfD1ppk1rLZtqsFzOs9y+pSNdGaQDh2LZ569Bj2oAbeeJ3ujpk3hXTW8QjUFLpdLJ5dvDH
nDO8h79cBQScVJp3hm1s/EF3rU11dXmo3Z2+bO+TbxZyIkGMKoPtyepreiMMbQW8MSxCL5Y
9ibQo9AAB2p6tsmYFt6jPJ+b8vrQA5olBM6ncxIZlUYyOmRUaSGd/wByqJIvcnJHFMBlVXj
TDOwLcE4Iz6+uO1TxCO3VgEPOAuTnkDt+FADScXGwRl5GwOME9ODSynY6CWTa4PKkZBJ/p9
aleT52laMIU5IByWBPGD+FQ7iRvSLd/fZj09uOtADmYxxCNdx2EdOmf8KtBU8gP5eQBtwOf
x+n1qGJU2llfcvDBGPPv/8AqpY5MO0XlffyGB7nqD+VACRwWg3KscSDO7YQOSB146Y/OqLa
ZZypzp1oUI+6UUgDuAPfH6VbIdMosS7eu/g7j1A9qhilBkZnjUqOQ3oT/PGKAKGsJotjZyX
2qwWUEUSEvcXSptROuCW7d68Y8UeNrHxVpst1Y6lH4O8FRgrd+IpIxFc6gmeYbOM/MQTwXA
r1Lx14Hs/H/hn/AIR/Ub6a2tGmE2bbG4MhyowwII5zjFcFq3wk8UajptvZ3/xBtdWghAjhT
VtCt5zCvGArDBA6cCgCpdfE628CeCtI0f4afDDV3l1NN2mtc24WG5XGfNd0JZmI5w2DXaze
NvFng7QrHXPFlt/bel3lsJ2bT7GSK6tpNm7yzCNwI7biy471j6b4Q+LWiaNZaNpPxE0S1sr
RRBCkWighFH1atIeGvi/LGTL8Wo4uM/utFiAHHuaAJfCnxL8U+ItAtvFr+E7ddCuZ3t5IIr
kpeWRVsbpRKFQjudpyM963PHnxI0Xwl4NvdWtNQs9Q1Er5VjZw3Cu9zO3CKAuT156dq4p/h
jrniG+tZfH/AI2PifRrR2kXTPsa2kMsh4DSBPvAcnB7mul074Z+AdC1UajpvhnTLO9Q5ilh
gy6HuFznb9aAM/4feDV8NeB7K31WxtZ9YuVa5v5yiuZZnbcxLEZ4ziu6S1O6NIQsaKv3MYH
Tp6Y715v4h+NPh3SfFM/ha00zVNa1HTypnisIQwiJAOCzED8q871bx58RreO711fE0Vhc32
oJBofhSW2gubq6jYjiUxsTGPvYPbFAH0fBtRxhyu4fMD1A+v614+vxR8YeKodS0vwJ8O9UF
5aXpsXvruWPy7STOC7pnfgKQwGOazNH+Dnib/hb0fjvX/GDvDDdm8isoHdm9oW3NtCr0wBz
itDxjafDvTvH9xrVx8UrnwXrt3CkN3Bp94iGdVyQ0i4JLDpk+lAHAW/wy8ffFe51KTXPijd
SaVpGozWEIEZXzTGQHdVUhRz0zk8V6F4t+Cx8U6zo15c+N9Rt7XSbRLKOERqznAw0iufuu3
GWxkdq7b4d+H9I0HwNDa6Dqs2r6ddzSXiX053NMZG3E5AAOfXFefPD8RLjWbqXRzHq9zZNf
WVneSyKhgO4FY5lxsLY+6+OehoA9P0XRNJ8KeHrHQNMSOx0+P5Yoi3JYtksSeSxPJ9ea878
W+P5ltv7AvbWS41htVm+yrpynaRbOjgsSc5ZD0759K1fDXw916TXIPEXjjWlvbuBhJHBEfl
jfaw3HPAIDAEKAPlBrvNO0HR4L271GCwhivbtzI87LukdiAM7j93IAHHagDzKC2+LPjI+bL
dDwlZK0gETw7XmU4xuXJYkKXHUAkKeldB4L+F2k+C72K+W7mvdXEMkAlkxGnlsxcqqLxjJO
Mk16EUkKyIqlVUgAHLH1yKjMU2QgI2LghnBBBxQA7L4ZdqIUzhRVWWHyx3IjyCBwPwPapZc
I28sQZOCcd/6ipZBMUUSOqptJ5Xr/wDXoAjUEs24KuOAWPPb0570jqUfeSvlr12DB9se9Te
S2wnliADl1yd31HaoiZp0cnhRypBHy49KAHwxvtcyIdz4O1vT3qK3STz1xGpxk4HAVs0saS
h0V/n35wDwR369xVgJtQqX2sOSeuB9aAGRFQcuSzZ6joOf0oAM0zKoVFb5s9wfTBp3ktwWQ
DcnHbPFJ5ciHr5mTtwepWgCcjdw02UwO+0fhUTwr55eCJJAgzhRuB/+vSuHFxtyMn5cMc4z
0I/xpqrPPgHCoRhcDHI70AWENwRJvUYCnbkck+v0qrlxkR8sVCAD0qwB5tqIJt7DgsQcHP8
A+ugEPIyhMHJGWOOAKAKhEhRI3BITIOQNoz0qSKB/sbHA+U4G7p6UrQfMjREuqtglicEf/W
qRmSI4SQuvU4XI+mPyoAgKYdQ4QLgEnGfrgU0xJCELcEkuV24wKmeDhPNy67l2YOMD0omUo
5VAWJ5K8nj19v8A61AEKRjcHjMaRHk9yef1pDGYy0i5iQZ4xnHpg1KojbZthIGfnJ6n2FNj
Vkt5Ig5+U5G4Z+lABuckK6rgLwc9KbtWYGRPlbP8AxkDr/8AqqcpnYZRkMcj24qgULsVAZM
AsSCQB6igCyvlCbzA6svI+vHb1qFikkQXaUyM4AwSR1qWNFNukisTwc8dKYJHXdI23oM7uC
TQAwIkUR2YBZc45PPpXntsjn47eLpn+Xb4WjTHI/ievRpxFCFL55Ock9Bjua82s5d/x08Z4
wGHheLAzkD536UAdV8HP+SI+E9wyfseef8AeNFP+DxU/BPwnyM/YVzj6migDK+K7hPFHw0L
EBT4hjDZH/TFsUvgxgfjn8TFXqo0/P18k0nxWDHxX8MkAPPiBCT6Yham+CBJ/wALx+J78Bd
9gBx1/cnnNAHqdJgGil9fegBq4GQDmhhkVwHiL4seFdE1I6Lp7XHiLW84Gm6QnnyA+jkfKn
4msB774yeKpGBbTvANiw+RFUX1649SfuLQB6drOvaN4d01tR13U7bTrVOstxIEBPoPU+wrz
ub426Tdkr4U8KeIvFGDjzLOyMcTH2eTArmfD3g7TNLvtQ1z4iWOq6pqmnIZW1LV5ftlvsDH
DQBRhT0yu3IruB458Lvoi6rp97LcWKy/Zw1tbSuVYDO0Iq5/HGKAMaTx78Wb/H9i/Cu3skY
ZMmq6oo2D1KoCaoN4C1bxCZtY+JXjC+nlwZBaaTdPaWdogHKgLhmx3Y11j6h4lvoNPm8L6d
axWl0okkn1MOjRjd08nG4kgdyAKntvDmmDxDN4iuZbu51CQsqefOWjt1IwUjj+6oOOvU+tA
Hlq/DvwDrmiXV34R0aeY+YkUd5q15drBIMcyKd26QDn0ye+K67wf8MPB/hOeLULfRLabWFj
CvqBUls9cqGLbfwOQO9dyWmjQhxGUyMKeo46ipQFJbyXypBJwMFcigBJkEs2GbMZHG04/Tv
3pTCjRRxCR9gBPOQv1H40jBmUqJwQ53blAOBUgYxAGSQi5QHcqr96gCv87EgJhF2gHI/l3N
Nlh4VHOXAyEcc/j71OoAUzOGBj5UA5H0/WolJ2GBY1aVuSx9OvBoAkhWGNeZtpJ/hGRnH6j
npSxCbesc37wZLMei+1RCRyWG8M4xuiI25Prip4Q5UhvnUMA46FQOmTQAgRZHcjJ5+8w4zj
oPQUwK0cuVUxq7YcgnnnjHpjGKnJCsYN5jUZbd/e/KhcwqxLMVGSpY9/egCN9zcI+ZkYsoz
kgZ6mkYhkaLa+0Nxx39/xp4lkRNqK4RsDcF5HHr9etPi86SPzCE4+8f8ACgBEXdbKXjGQmS
QOw7eooUZ2RLGY1x8pYn5cjPNQt5jKJA6FpBj72TjP+eKsRb1lh6uF5OOR9aAFldhu2xkqw
xt4OfxqussxQbQBtPI+8eOvWrJ+bcgTljuJ6/5FRwKEIM0eS5OFUcY9aAJI0iTEgy/POOqj
6dSfYU+VgFaRIkLBsDcD0+n50yOUqUWN8HHpjqTk4+tOTBiY5XlsEZ6+5oAjkjG9lDt/ezn
hB3GPxpgUxxvHAzAE5Ctzx1Oc1Mu9yVVQpJw2B37Uk52q0jKqbW24z97I68d6AI40l8xt4Z
iBnBYY9e/IqKYSAgxBTuw2Pr0//VUOpanY6bEbi/v7eygVSd88wQD35ODmuCuPjB4elZtM8
FWF74x1XlY49NiLRKT3eYgKoHc5oA9CAZWJPGw7Q+MfXFNln/cSTSoxRELlV+84APA/p614
74p8cfErwvpEV/rWt+BNOW7cRwaeGnupmboEXZ985Iz0HvWdZ+Jvivb+MdNit7i48RXzpI+
peHZrGLTHgTaNjxF2O5MnqCenNAE/wv8Air4++IviK/l/sDSrXQNPl23Mr+YsyhicRr2L4G
SelcNq1jb/AA/+Ky+LfifrwnX7TcT2lvZ3ck9xdgtmImLIWJIxxjua3fi14h+Lfh3wt/bF7
/ZHhW0nuUg/s3TZ0lvpFY8uZMdQOPlBPPpXLy+BdL17xFp+vfC7Q/FOq6razR3Mmpa/KI7T
cpUnPmje/cYAxz7UAegaTqXwI+KniXyR4bW71i8Rp/NvLF4Wm28O28HBI4716jofw88B6Df
x3Wh+EtNsbyPHlzwwDeowR94881y3gv4Wy6T4wvPiD4hu7e58SX6urW1lH5VnahsZEa9WPA
BJ5PWvTkjZU2GVS+BgjPT39qAEeBFmHkygjBc/X3rwaz+EXjgaLqnhm8ufDVvY6pcSvqGsQ
2j3GpXCSEnG5+FOPlHoK95WBzOnzkbAASM4Udx+dXAArbQ/LHOSOuRQBk6TpEWj6TZaRZjZ
b2cCwxDH3FUALn8BVpWtcybQIigO0hBwfUU+5Zo4m8wKrOQcgHiiNHJyZQBnO0DCj86AGhZ
pJDIXBZD6DLZFIzSGRsS7mYcAjt7etSxRqkkcjOxBk4AH5/Wnv5yruLbsg+23B9fXFADHEk
aFIi0uBlSpx+H1qKYkTsg3KzEcdjxnr61MPOCxSGRWQ98ZOPypJd6EmRg5B+XJIP1waAI2G
LkuxOB1PXOO1NkScmVtokBHykNjj0/Ss7W9Wi0HSZ9SvQ7LEw2LEhd5XZsKiDPJYnAFeda/
8VfGGj2013qHwj1W307otwt1HJsJ4BkVfujOM46UAet2rYdXIBZuGD5prl4ixiQFchvlAP4
j161xXjvx83gHwpHr1/oFxfWBCpcSQTorxOw4G1uSOvNE/jbXLLwIviz/AIQy9ntTD9okhj
u42mSEqCr4HXIPQcigDuDMJUIj3beuCvDf/XNJGWWJo5cbs8Z5/WvNtL+LEOt/Di78dWGhO
thZ7i0LXcQdlU/Pk9AR2U8txiuv8LeIdR17Q11a98PXWipLtaJLmVGkkUjOSF5U9OD60AbY
aWEBlbcMHHfHf+XFNiY+akmCUIKk5+79a53xp4om8IeHJteGkXGoW9sDLdJHKqPGgH3gG68
9utclY/FHUb7wfD4yj8Bal/Y0oZy8NxG8oQEhnMIIJHB6c8UAelBXlBZRgKcb+fl9asxAsi
qzMi9BjjP+fauXsvFen654J/4SPwpnXI3QlIkdY2JHWM54Uj0NY3w4+JA+IktxPYeHb2xsb
JzBJd3EkeRKBygUHPTqen50AelhmXftJJxkAnr+dUAXaUEqSOTu6DH41yc/jy+b4gt4JPhO
+e68oXIuTcw+UIN+3zCc56/w4zRrfj7T9L1u08LadZya34kukLrY2ZUeVF/fkYkKi/Xk+lA
HZJIJFRYmDLu4wPu9c80KuPL2DYeMqv8AEf8AHvXnd78RNU0zxHo3h/VfB91p11rFwsFtMZ
0mgI5L5ZcYcDJxjmm6/wDFJ/D3xA0/wcfDGo3Go6iT9iaKWIRXI/vZY/L0OQRQB6AZCJmBR
5FByFz1NSO5KhkixIQAGH4/pXDfED4hR+BdNs9V1bQby5sJGWN57WWP5JTyIyCcnoeelXta
8cT6N4GbxfeeF71Y4k8y5s1miMkEWPv9cHtwOeaAOs2fvIyoyRgEDqOM03yy0iNJuzjBA9O
nJrkvDnje68V+CH8S6T4avPIkXzLeGaaJHu1GQcEHC9D97risTwz8XLnxtaXl74c8EandRW
srQSCW5giIkHVRk89uaAPRp87k2s4OSN2PlU59T/k01mjMDMNwLZA55Bz1rB8L+J9Q8SWmq
NrOgz6HcWF15JtZ5Fd9uwMHJXjBz27Vyl38T7sRy3+h/D3xBrelxuSL+AJGkijq0aE5cdcH
vQB6PGroVR5MjaSCDnFMZRJCpwwRSOd3U+1YfgjxO/jPwvF4gGnNYQ3E0qwwy/eCK5UbvRj
jkV0LFFBRcfJkkg5Jx/KgCAoJ7dpjJtIJG0n7w9684spIz8b/ABlsJ8xPC0QOV/2n/TpXpQ
SMTRFlONrfKec9zXmdm6t8cPHO1ApHheEA7uOr9aAOu+D5P/CkvCRxybFen1NFL8HVKfBDw
ihGSLFf5migDN+KCK3jL4YkuQRroGP+2BP9KZ4HlL/Gr4oK2BsmsQOeo8in/E/efGfwxAOR
/bozx/0wauPfxzbeC/ib8RmjspNT1a+vrG3sNOiba91IYe3oB1JoA9j8SeKdD8I6HNrGv36
WttEMD+J5GPRUUcsx9BXlV5/wnfxOY/2ibzwd4TfBSwhbbfXydcyMP9WpH8Iqx4d8DXep6v
F40+Ijx6l4nkbNtAuTBpo6iONehIzy3rXo4XL8uFJyuepHXgGgDH8K+G9D8M2a6d4e0mGwi
VQHaMfPKfVm6sfr61tgSusjyruIGfTp0H6VWGJtkgEiMQGZAcEDPNWEKbMWw5LfMCfvehoA
c0itGjPtWVvmVT0z0/8A1UyGUlXcfMI+TgYH/wBerirGEzOFByC57D6VVSPEjiRtoB+Vicj
6YHWgBrSHyl2q7AnPqQO386EctEkSxHIXAcDAye9K3mui7lYKhGSowCe5p+6SOKNJQoUHJX
GME9PrQAjRblzMq4OcFiThs/rSZ2krswGHKDjIzinxs5/cNGfkbnHI2gU9fK8uQxoEcgkbu
MfjQBAm5HAGSpzlmGTg+v5VKsuI5HnAzjaDnGfSqzywqM/aAAW+eNnC5Pfr7d6Vrm1m3lCk
SgHOWGM54oAkMY3AKU24LAA8AGi4EUqxkSbgVyApyy8VXjliRwyvH1AADj/POKb51rPbCSM
qEAw3lsCFYc8ke3NAFhwI7VPNATJ6r1b29/erCIyu5Hz5B3YAx9KpyTWk9srtdxkDIV96rv
JOM5JqzBJCY3DNkKNvyDP0yf8AGgCCSVxeMyjChcZI6n6VOzviXy0KOcYwAfxIqG53eX5zo
VHB+fgfQfrViN43jB3GQoTt39enT6UAMRpWHyxMDwSzdDx/9epoo2WUA5EkajK9v5Vz1v41
0i88S3PheNriK8gdogxiISSREDOqt3wGB/GrV/rgsNU0mye3leTVLgwjGAUxGXLEd1wO3qK
ANKWR4pfMlK7lxgqowfanW8kkrKYyWG4sQKxzrsK+KIPDbJMl21p9qGIzsRN+AS2euegqz4
d1xdatPtUNs0ISeW3UEBjIEZl3DHYkGgDRErBjmLbg4xx6dacVbYfLyCABwcfhj1rJvNWjt
fEWn6ILXNxqEU8oKniERhckgepOM1cm1GztJhb3F1DC8n+rDyhS7E/wgnn6UATxBsKSNr5y
hP3hVlGLGUiJE6DP8+PTNV7XjckilmjypZjkjv3rgtQ+KYh13UtA0bwb4i8SXenyiG7bTrZ
fKhk+9t3sQCSCOnrQB6AJDK5XaQ4xwOoOD09q4v4neLm8G+C72/haD+1JVW30+Aj/AF1w7b
QAnVsZz+FYcnxgutLtri91b4W+MbGOAF2f7KsioAPmyVbgAZPNeafDf4iaR4v8Zah421DS7
7xR4jsonnhtPNiig0a03EARiRh5kpHJI9etAFi98M3Fn4z0XSr7wLq/iHVb2dI7zxP4iia6
tIHbvBbqwXZk8Zxgdq6PxDoeveNIbnwZc+Lf+ETsIZPsiSaHZ7bHUJF3ZUsFBRugMe8jIIG
TXX6R4vm19oPE2nXGsXi3N9Itppyg2ySWqAZKK6gSNg7juIzhsHis3xd46sfBvh5521FtNv
1uGfTdAjiS6nmGMsJo1bjLlnyWGz17UAcd4q8L+BtC0bSvGnirwBp92pthY2tvp8zRz3MzL
iPdAAFLMeflJKbsnOK66y8HeOPFFlDqPjfxxqWjmaPH9jaIFto7VT0Qy4LuQODzzVD4Y+CL
7UrpfiX451GHWNevpDc2kcbBrXTw2MiIZxvIwCe2K9I1Dxd4YsL+XTL3X7O1u4SHeKWQK20
8jg9elAHO6F8LfBfh/UItUh0U32rIc/br+ZrqcfRpCcdewFS+MbuWLUBb3g1NdPmsJDaPZG
RQ12rHajtGCynGNueM5rseWKycZZTllOcn1qeFnUiN2Kq6kggHnH+c0AeHav4i8Q6hoNt4f
v8Aw3e280H2Z3uGSWU7lMR+ZguCSGbPPG1uK6z4X69f6xZjQr7Qrywg0W0t41vLkMv2pmX5
wAQPunAHU16PbSpM20MoXHIBI/8ArU0SI6E7GZwwBJGeKAJNypJFAJBgkk7uOKYyks8iByN
+VbPXjv6U1ZAl0V2qCBhgBhvb/PvQqsrlS/KEEn356+1ACklZA0m7eSCA5GAOmaQeUqCJtp
zyATnAPvSgQysVTccjOR0C/wCe1SxxRMoQMmxuVJPJHegBkKBZ8vIXRORluPSgwmRAhdsNl
8Y4YCnRwqXxkODggU51j3FFGMcDGDg45AoAiEIjlVVdYjnkgcN/n1pqKWuQjMxUDqeQR6VZ
jiU8q43Fcev6VCN0Cujbic8FsYbj9KAOM+KujR6/4ObSRqbaLfXNzALC8UE+Tcq+Y87egJH
WvGZ779onwSs174wsrHxf4aTK3wCxuWh/iJ2hWGBzyDXt/j/wc3jTwrFoB1CSwiaeKeaaN8
SKiHdmM4+9nFYGmfDbxObWPS9f+KGraxoigK1o0McTzp/ckkHzEdiO4oAw/wBoRzd/Ai7u0
gVIpZraQEE5CkgjNen+F0WXwjpBlkRo2sYQVBzuHlisP4heAD498PL4cfVpNN04MryJbQqx
cjG05Y/KBzwKr3Hg/wAUf8IfD4atfHUtsIrf7JJdwWMayvFtAUDnggD7w5Oe1AHgl9/Zvw+
+K6aikVxcfC7U9W27P+XdbyPjcB/EiOxI7Haeu2vrKMi4tY5Ld9yybW3K331x+vFef6n8M/
7X+EcPw/n1i3W1jRYmmFgpYIpyu0bsK2RncOSSfWtjwN4X1Twfow0O68Uya7Y2yrHarPbhJ
Ix6GRTyBwB6UAVfisJD8JPFjOxVF0+dhk/7PGf8+lY/wTiB+BPhjzMFTbMPXILt19jXW+N/
C194v8HXGgw64dMgvIjDdSJAJC8Z6quSNp6c81yGmfDHxBpXgy28F2/je4i0WKMwf6PZJHc
GM53KZCTjryQM0AcX+zZbzxWfjlbbMmmDVWS2ZOVJG7OPw21a/Zra5/4RfxS8QTeNdm3Bjg
rx0NeyeH/D2ieFdBt9B0K2Szs7UYCD5tzd2Y92PXNcRYfDbUvCnibU9S8FeIU0yLWJvPutP
urX7RF5hz86HcGXOTkZxQBtpb+d8Zbm6j6xaDGpZW6Brg468DoeteUfBO8kvfjR8Tp9Qx/a
8t2Pvj51jVmHBPQDC/pXtOjeHm0pbq6v9Ul1TVdRKm4unURKQuQiIo+6g54755Nclr/wljv
fGsfjzwv4hm8NeJCPLnlRBLDcgDGHTgHjHOecfjQB3WoaTbarLZveIM2Nwt5EzH7rqDj9CQ
a8P+Kb6lH+0d8N/wCzUtmnSGQwpO5Eecn7xALD8q9V0/wvrsl7Z3/izxE2uNbHdb28FuLa3
jfoXKgku2Om44HpXOeLPhhq/iP4laV41TxcLW40sn7BALAOqrznflvm6+1AHCftDz+K2+G1
qmsabpUFq2owfvLO4kdw3OOGUDB+ua9K+IxaP4Ka65TcTopDbjz9wcr+lL8Tfhxq3xF0Gz0
ibxEmn2UUiXEscdqHaSVcjIbcMLz0x+NW9f8ACGt6/wCAf+ERm8RRI1zEba5u1seZI8YwF3
/KcAc5NAFD4JzovwI8MYj5S0ZmPHzfM2ev8q8w+Ak3jVdA8UN4YtdIlthrEjbtReRCremEB
4xXrHhDwXrngvwX/wAI3a+J4Z/JTZY3MtjzCM5O5Q3z9eDkVjeA/hj4h8B2WoafoXja3aPU
bhruQXOmBykh64w4446H0oA6Tw2+ty+Fdabx1BFZ3pnuhK1rnYkIX5fLzyV25wT714lap+0
N4LtbaHQHtPFnhuBFNoUVGkaEj5AeVfO3617XofhnxPp9l4mh1rX4tbu9TybebyRCq/utgB
UZwAfSuS0D4afETwzpcGmaf8UHXTkQYinsVleE45WNmPTOcZ/KgDqPht4gtvEnge21eLRxo
07yzLc2nP7qYOfMznnliT7ZrrZSGI2nA2ksueT7VU0Pw/beHdOh0+CR53UtK9xIctNIzbnk
bAxljk1dkQSy5YDaSMFeM56/WgAjUFHkGTjklj8w7YyfrXmEcccfxr+IChcA+FoTxxj/AFm
a9P2lYNh25Odqg4yD+teXwsR8ZviABEQF8MQ/M/Vv9ZQB1XwcY/8ACjvCHH/Lgvf3PrRTvg
9/yRDwgSDk6eh+brRQBR+J0jL44+GOB11sg+37g1yXhnSLG4/aP+IOqz2wlv7WS2jt5mwRC
rQjdj34HPpXVfE8L/wsL4WIQTnWnPB9Lc1ieFPKHxx+J0zhWkF1aBeCCAIKAPQ3V44JGRce
W3B3cgen5HFPhdZYlLMV2ZHXrntSmVHDPCxZiORjrn27VJCHkgVX++G4VflAGMfrQAiNgny
1HmBCoVl56/y96mQv5AkWEKVyg7D/ADmoWgiXfIrbGkUDaf6CpTbJE6bg+1wd7H+Z/wA+tA
D45SI8GNAHGefX6imLKiqYYlJCZKj+HJ96VWRIkAYMZMEEH73P6U1xncsSjOM5I9uaAHJJK
IEZQXUgAY4KjP8A9eo5dsjK8rbiemxh0qWJwVk3pt6DZkgfpUJWLeNi/M5O7+IjpyKAJ42U
BcJJuK8AtgnpyKNwZt7A7SAH2rg4HbNLIkjPCqtuWM/Nu6//AFqQsZQ6KB5ZGGDHG3P/ANe
gDyTxd8Kx4o+Ldr4ouL2MaK0KR3VuSyyylCSAAOCPujn/AApP+EG8Sx63qutR21kHkS9eC3
EqrGk0qiOEcLnAiBPPfgV635ce9iT+7b5V7bu5IqNCzKxjBDgDLDuPp9KAPLZfA5X7VJpuj
afFLBokdhZvLLyJ8YaRjjjHAB56dK0tJ8I6jp3wjvPDlvBCl9Nncnnou5eBkSRoBu2Lwdp9
813ojiy0sa7on6g9G+tSmBpEMK7QAu6NRxx+ftQB49H4D16C78ORXtpZ3drpqOPkdBvleXz
GLKUx0VBuXbzk8Diuw8IeHPEem6zrmo67LEw1V4rlVhl+WOQKQ0YHoAEwe+O1dlL5zITGuw
KNrbemP8Ovap/NiZRImSwO1VPTnpxQBF5s0qqGgDOclS3A6dKZHvAjjdyu1tuUHTjJzT9sr
zmRkJXBAPp3P5Yp0bxgIDIvynduHPP07nmgDye4+EV2NSvL638S7ZNTleXUGa2BeUFiwCnd
lAAQDjg7Uz05pD4KJLr2mX83jPVpZbO4SYq5OJtpB+f5sliowSMZwOOK9nlwgSSN/n+6ATk
4qupUFicKh/76PHr+tAHn/in4a33inXb2abxXcWdvdm3Kx28f7yNIixCBt3dmyeMdKx4fgs
+WtW8YaiYpItinaVdBu3kFlb+9+mR3Jr1xHBAZUZMjCt3696SFWE/3QHbkkA/IOw/WgDxZL
XTfhHr41LVNY1TxRreoWv2Wz06C3D3HlR8lh8xwoAAJOBx3rhdA1bwn8R/HeunXfCD+K/Ed
8nnwWMV8saabaxqAFSQsA0xzkhenrXbeHdU1XT73x3490rwhfeLdck1WbS7QRuMQQRBRs+Y
5CFs/dBJq3pniXUfDuhaX8QfG8fhrSJ7tpI7q0urQWFzakNtPkMNzTcLjBHPHIoAZ4CnuNG
+K1j4e0rXdfvtAvdKnuPsGuRlZrCRJAoX5gGYfNjPIPY1yPiC9vLFvipbr8S4PA9v/AGwjS
J5O+e43wpxGyneMgfwj6kV0EvjPStf+Kmn/ABRmkk8M+FdNsZLD+0NWYwPq245VY4TzsU85
xzWT4WuPg/4u1Txj4g8WWdvrD6nq0ktlttpJ547aNVj80hAWRCecnFAFGTxd/wAIPbeG7Dw
54P8AEMXi65sl+2RtE8dlfoF+aZ42LGXueCp9T2rvNE059T+JWmC78KaLqdpD5sr61aae1p
HONmDEUIKu6uAfvYOPUV30OuwMkNr4TudKk0nTLOJlnbdcNIpBCxxhDnhUOTyfbrV3wfcI7
XFnpUs8+g2kMUVtNNEUzJli6qSAWABXnHX8aAPHoPiRPNoM1/Y6VqUWvRX1xpPhzRJ7JLcN
Ow+abCdVRTyTgD3JzXbeCfhxpfhbwnKIbG2uvFVxbyJfaow/fXM7AlsuckDce2OKzbtI7f8
Aaoc+ILhbo3ei50ImQAWeGxPHt9WJB3Hkjiq2r+KbzxVLrng/R/8AQtZjgE9tbrKY3Z42Ky
27kHGTwwII4YGgDLOkfFXTdL0jQbPxDpOnXyxQwwRCdSHRFHmKqsn3htZt2cEHGM16Dr2iX
99rXhvUoYbWYWbTPdTOApJaIxqcAHeM8444rm/DPw3nF/Z+JfGOrT3uu2032iJWwEt2CbNv
Gc5GCcEAkfifTYYmlBjaTy0wONvUk8YoA8hn8P8AxmnvNPvLLxbBZj7Skd5AdjJ5e3DuhCe
uSF/Ouw8H6f44sNW1AeJdRN9ZOpa2YyoWQiRuMKowCmzPvmu0MRZUC48wZyyjOD9PpSxxqs
wUq+HxwxweOtAEBBfCMTtkHzc9PerKJGoaL5WQgKwHXOKasG12IZSpJJOORj1qeNRJCECBR
kHcp5oAqhoPLZ9haXGAepyKsEgxrMSgUgE44zTJoQzjgg/eUIMcjtnPWmuY1XazIvKkjHIz
7UANP7sfIeB90etCN5bZQpx1PBKHt+FHKNtQsX4XawGV98fT+dKI0MagupBJy3JzzQAQ8uY
d5UqMg49f5U6V/nki2NuC4+Ucfh35p0cZMLOVI8zGDjJx6HmkKoJJA2/JAPfr1oAkji8rjG
FP3snjn0pv2eLy5GkYuCM7m9umKdHtMf77kpgkg559KRlbJ3HbGgC/Nx070AM3fOFAyGH3T
/ninRxlyc8jggjtzTW3B9mxUUArvPJYZ4/DmnKrK6R+cxG3nnG49+KAJXTaVKhiAwAAI/ya
ryr/AKS3ys7AZLBcE1aiUsv3jnJIBGOagZCnmFkG4YAOPvf5zQA1Fd0YK4CsnHGO3OaERsi
M8qoGOR271MqBYVGN+T9M1F5xhZdqBd3U/wBaAHTBk2YYGNgflGfz4ppKmaMMxWMHcB6cc/
hT5VHlCJhnBzjHr2HrSKN6bsYKnBD9OeoNADPLiaTcwHyjgJkA+9IpOZARufHQjk/j6U5hI
CNhVRu6dCQO/wDOmeU6tHICzZGB3x+NABLGXWAfwnrg9RSqQGZYxgE9+B/nHpUk8kogSQoV
5ztxUESxmM5LMwO4+w/z2oAm3xIhTexyN3y855p21leNMMoYkgD26DNQRlnlATGOCDtxkem
e1TxsQdjLy/TH06fWgBCZGBLMFO7IwMYH9aa6yLC6M2HY4yByvuPek4DZYkEEJ05x68/TFT
NLG1ztK72A3YIx+FAETRO2ArklRuBxknscCljxvDqB5n3QOwpzb2K7RtXPtgD+lOVAhDMhI
HTJ/SgBFjO0ucA9FTPAPrVSYHkyI7gSYIOeP/rVZRwoclmc7snsQfSmeYCTlWVj19x06djQ
BFKBHKAWIXOSAD8ox/KmyNG5DyqXyMrxjgDPT3qRpFk3OQ4jyFIxxjvSFUZFeKRpGHBGMke
vNAECuqIwZPkOWGO3Ga8xik/4vP8AEAtHt/4piH73Q8SV6fl94VBtYE5BHI59f89a8yTafj
D8S3T5gvhuAYPf5ZKAOu+EQ/4sn4Q3f9A+OipfhNlvgt4QJGD/AGdFnB9qKAMP4nZ/4WF8L
GGQf7Zf6f8AHua47SdbTTfj18QbF9L1G5a7u7MJNbWzSRw/ugMuw+716/Wuv+JpA+IvwsHX
drL9/wDp3NcRbWHxAuvjN8SJPBM+ipEbm3W4XUlkzu8kbdpX2z19qAPRLbXri61y50uHQ9U
SKFXT+0Z0VIXYDgLklmBPG7FRW9345fSby6utD0priIJ9ltLW9bMn94M7KADjp2zxWKIPjr
ZETSaJ4T1VFTHlwXcsJ49CwPJq1pHxNszqy6F4s06bwlrQUlLbVGUJOvZo5PusPbrQBuXXi
DxL/ZFpeReB7ia+MhSW1F7EGjA6HeTg5OOn41DqPiDX42sYLXwbd3scgRp5Y7mFRBk4KnLZ
JXuR1xxXTowW3+0MFYOMggZGPX0P501rciNEhKtuJGFYj3AH0oAyINS1OTxH/Y7eHbsWO4f
8THzY/LI6/dzvHp09+lMs9c8R3cupQv4Nltfs8b/Znmu4sXLBuF+Ukpkc5PrWynnSYcziIM
wyMdfb8afbHErRgkkA4LcZoA5vTNe1m11PTtO8WQw219qxma3+xtujjVAGELOfvOVyc4AOD
XTfKDGN+CwyxUH+dQapp0OpWhMc0KXUHNrcyReYLeTGAwBI5xnv0zWZoF7qktjFp/iOOyGs
WxfzUgfIePcQkyrnKhgAcHoeM0AbcgjDiVpSQG27QxGBzzmk48hZBlV+8VYAg+mfrTwUJiY
lYgQS4Pf8qjRw251TO1QCBj5cdD78UAO2hLiF2bBfh42PrTYmiVpUZmYjj8fb1pse0zMInK
nqxJBBP/1v6U949kqhZGY4AIPO4UAP+ziUOUJjj5c7uR7HFNRWZVCIFZHDBs9eOfzzTtgkX
zFlK7jjDD07YoDTibfGiupX5iMqB69frQACNgAFhG08ZzjB7/rTihije1d0VmICup6j05qO
Wd4TtkwTyA7Hpnjt709kITzJI1djwBnB9jQAhcjauREyZQHOcZH/AOvmmrIohUg7WJOARzj
PeogZTEAAzGNvmB6g/j2pmqXB0rTrzWLomVbK3NwQDjKqMkE9O1AE6oCUlkYRux+9kc5HfH
anNHbwMuM4HP0OcYrjfDfxCsfEKvJLp6aXGVSSKWW4hdSGCnG5WIVgWA2k5zmrmmeNdM1Hw
fqXiO9eKC0tJpUcxS+YSqOVUkdQzY4XHcUAde/Lbj8uRnKjAIFQwsgeUAMyg7QN3XpzXP6V
4rmuJbu31PSX0VoCnlLdTJ++VlyGXB5wOo7VpX2v6dpmn32q315bpDZx+dLIsoZUTB5OM8U
AeT6Lpvxi8Lz6x4e8N6doVrYXOq3F9Fq+oStIxSVshREvO4e9b+leBNJ0e/u/F3jfUv8AhI
9c8pnuNT1KNfKt4h/DCh+WNf1Na3hb4h+EvGMEq6HrMN9crhpLZ1MUsYPRtjgHHTkDFeWah
oOp/E/SvE/ivVPEFvHpmm6lLYadp2qXDQaescPBllCEGRt+SATjigCpb6/aLoV/8Vdd8Eaj
4s1PU2kTQrEW7PbWdiG2Ic4KoWwSSAWwRjFdN4C8Ev4Vu08baJ4PsIH1bS3kt5tNupEjgZ0
3LDLDM2X5AwV754Fc38MtanbQkvtZ8XatZXUWoPaW/iG2RpdImjAAEHlthFAOVB2joOea9h
1+50nUdSvNQjaz1yDTrBQoRkkFlJ5nzy+WflY4weP7hXjNAFPwvoM0+oJbi5g+zWs8OoTFk
ZLguV3qBGUVYwWJzgkfKRgHNem3Emy2mlaVY9kbN5jnhMDqfYVlaNo09hc3l/qGpvqV/ebA
83lCJERQdqIgzgck9SSSa8j+Mknxa8Sai/gXwh4Rd9BuQhutT+0CJblDy8RYn5F7HGSRQBz
/AIB8HW2p+ENH+IFrpdrq/iOee4ku7nUpnzdAOwV0bB2hdqsoAGRmua+GGq6zq2svo/g630
Dw5qurCS7n1bUphdX1zEGKlkiUAAZB4J5689a9Lil+Kfw/0i1u/EGlaJrPhuCJYri00KB1u
NOhAxuQN/rVUdcc965L4N614Ls7T+0bLQotSv7e5v7fTtULxwN9kWVWEZMhHOJRjvjIoA5T
4g3PijQfinZeFNT8feItUd1tyzwXa2Ts87FVa3hRSJFTGWBPT0r3X4U63quv/DTT77WHebU
4jJaXMrH/AFrxyGMv7Z2g13k50GS/tr27XT2u4MiKWYx+ZEe4BPI98V5pZfBnQw8p0b4h+J
7W3lkknNvp+pqIwXcs2Ao4GSaAPTMsHYopLY4C8elOjEhuR5WETuWPDDua81+HGp61YzeJf
B3iS+k1C/8AD12IEvJSXe4tZBvhdvVgvB+lekKrtBiRiuTnIAUDPQ0APZZJk3MUx0JHGeab
FhH5OYweMnGB34/xqCyv7C6ubi3t7u3mntSyTJFKHaJvRgPunNO1HUrCy024vL+5gt7G3Uv
LJKdoVQMnJNADJCMETyH53BUdN1SYAdVUndnJZz0z7145pGufFzxla3/irwtcaEvhuG8kTT
rfVoJIJJoU480uOgPJBPpVr4d618QvE3w18ValNqNleawLq4h0e5jiC28oRQBs45TdkDOaA
PWzGCMxlvNI6g/rzUTPHKhKFxwqZxjPavnbR/GXxd8Z+BtPsptPhsYbq7EF74lsJVH9nQox
E4ljbmOQAdenOa6PwNr2r6T+z7a6hDfTX1/PeSW9hJdgzPcq9xsjJyQSSvI5FAHs9u13G4U
5jGO/IxnvVwBolEa/MvPB4yff2rzDSvihpVvNfHxBdyQRrfG0tQLVg2F+UmQAnBaRXCjvtp
/hL4m6N4y+IGvaNpt/cT29taQtFbtblFhYZEpZiODkqME/wmgD0eBnWJQRjcxIOcj3xUzbi
xgdGOcNk9K8au/iv9n0S/tLvU4rXW70zPpTRwEIluJvJSR2OVJOCfcV0b/FzwbDPBbXF9dC
WYtGZDbOqExtgsxxhQaAPQPKBYgOVcZKkDqKZ95gPOKsOAyjiuc8F+IJvEsms6mskgsDeNB
ZwyRBCqooVz0ycvnrzW4lw+5y+cFuCBnbngcUAWWE29flVsE4PcH0p6tKwjdg+4qR1xg571
FEZJUBDBsHGVJ5A68VM0jC4Ko5BVRlCOBn3oASRnbk7UIBAyCe3NNdlKBWJJUjG4cHI/Sl8
yWVl3xYBAJI5IpFx54LOU9cZxz/AJ60ARSeW0kXmEF0O4MScAn/AD+lFwxlDISuWbDEL27e
/FOkidnCksyknAP3ck0pMYlaJ9xYjZtxkN3xQA3DON0gwSOwweByB9aYPMe4ZFc/7QbGVFP
KMCeqjHKjjHoT6dKUCQNwAzHgMTnt+lADhGsShDl4lOAGxioyAgwQNhIIwev59afcNKshKx
DCryWHHXpTYZHcl5FjcHkLuHy0AJ504VsxiPCjO7+oqSN2kYoq7Onz+oqDLyfOyvmTovUjH
PNPjkmcSJKqsQBhOnX0oAcUSRirKQOCWJznuPwoYFUZ1XauSMYGQP8ACkZ3E235gmACuck1
I5UKAA4VhwR0HtQAJLMIcSLhcDDNxn8KkGJExywTB3d2qHzA25W+XjIz3GKWN2hgLBlkxx1
6f4UAErkSqhXcGzlgeg47VG6mRwJGbC90AOT1okOXkK5jK4JB7n2p1uheIyy/LJGcggEYoA
iLZlyzMcKCHxxnGD+FP+VIt2AGb5gwGMe1SOTGRtUscZO7JwPX6VVERMvzk8N16UANkdG2F
t+6TjAHB/8A1815ekZHxY+JYC43eGYCCOf4ZMV6mZPKADOGB5DtjkE9Pwryy1ynxV+JgQ7i
PDcJz1ydsnegDtvhMW/4Ur4PwP8AmGxd/ail+FCsvwX8IDGf+JdFzj2ooAwPiac/Ej4VjIx
/a8hwRn/l3NHw9wnxd+KSgfev7Vj9fIFL8TAD8SvhbuYqv9rSY75P2c8U34d5Pxb+Kh2Y/w
CJjagZ7/6OOaAPUyccYrM17w5oPifTW07xBpFrqdqekdxGGCn1B6g/StSg80AeUP8ABSwsJ
RL4P8X+IfC4Bz5EF158A/4BJn+dM/4Qj4v2LZsfifp2poCT5epaQFJ990ZBzXrdFAHkB8Nf
HN5lf/hJvCQWP7qmzm59P4u1Znh/4s6Za3+seH/iNq2l6Pr+kXT2kjRllhnQAEOobnnmvcq
pXOkaReyGS80myuXPVprdHJ/EigDltI8W+FfERkPh7xBY6msIzKlrKHYE/dyOwPvTb/Q9Hv
NbsdSuo5YdRsmzDdxOUYq3WJsffQ91PHFcd8VtCsPB19oPxP0HTobE6VdJbaslrAFSeykOG
Z1UclDgg1a8Wvb+NNH02x8L6zYXNzNdRXq7LpdyxICd6rklvmC5HpmgDobbw9qNhqc+ojxV
qdys29UtrzY0ERI+UrtUNx6Z5qpZ63q3h7QrmfxdAvmx3AjW50uCSbzkIyHMYBaPBGDnPsa
5KTw1rhfQpbD+3NHv55EtNUzdi5iC+WwknAyRuJ27WOMHHHBpnijxt4i0XxFqkNlIUs9Ktt
iCSEMJJtoCCTcATuZlwysQcEEDrQB3dz418LWWk2WoX+pLBa3qloXkgl6A88bcqeehxViXx
Z4asdVs9In1q1gvLpV8iGRvnkL/AHcD0JHFcdZeP9Z1C71bT49Ps1vLASyhLiUw+YsIUSAE
bgW3lunAAGetZ8Hxd0i4nnkk0WdYrNow8qtHI0bN5e3zAceXnzOOedrUAehW/iPQptVudJs
9csZNQgYiW2S4UyIR94lev1p1v4o8P3Nncy2/iCyuLa1XzJpIrhGSEdPm5+UZz1rJ03xB4e
1DV7eG1tjDfXkXnKGtwWQkE/PImQMqCRzyMetb1ppGjxGeOPSbALMmJMQoFlH+0MYI9qAI1
8SeGpNNbUV12yGnIwja4a4Ty2cdt2euO31qK68U+FbOzs7zUPEGlwxXWXgme4TEyjjCnODj
pUkujaG1kbZ9HsXtl+drVbeMIZAfvbcYz71OdK0kxxJJpdkywj91EbdMIvXCjHHPpQBU1Hx
r4Zs9bt9Bu9Qt4L+fYY7fBZ2DfdIwOM+p4rJ1LVdG8XJqXhBW1iyd4XSeZbGRFZQRuCuybD
npx17V1ghjZ1nKqQx2h9oLDA6Z6+tWI9scBdphktgjHGOxxQB43rehfDHxtby6reSX+m2+l
GE3R+yPaDCMSpYGMZy3Jx6CrGh+H/hpZeA9StNN8QRRaPrc4MlybtIysyKMYZgPnyAxzyT7
VueJ/iboej6y3hqy0+/8S+ICm8WGnQeay9gJSPlTp3rIs/hv4l+IF9bar8U4LPT9JtZRPbe
GLLDRsw6PcSfxnB+6OKAFl8FeEPFke7VPF1xrcwgEWUuYSQ3PzhQvynDHgcHqc4rnviF4C0
zw74YfQ9CkuZ7vxhqlnpo+0SCTEe7c+3AGBgMfT0r0q++CXwpvYth8E2FqR0ksw0Dj6FCKq
ad8Ivhl4Ov7PxO0M1tLpj+ZDc6hqcjRwsQRn9423ODxQBifFZfhFDJpWneIZTH4l3pb6d/Y
0gTUUbhVAII2r0+/xXlWreNtJ8PS6T8FB4PvYLJLgyajfeIrNbyZN5LGZYUJV+v389PpUPx
Jks/FHx88OWTN4a8WWs9yzDTNDfyLiTg4M1xnBcAAgbgOOlemfD74deEdM8Wap8Qor3xM2r
6c0jT2uqFzJarsbdCWORMuOhBPQUAavgeKw8JeH7nw7YabZX1nqIkuLWfw6fMNwpUAytExx
DgbR98gnpXRaRpdreanaeH9UEdxFpmnW8nl2k7pDkMQFliB27jgMM++c4FYkUEVnEdYt9Ms
tEuNXsZHtY9DjeSWdpNrKso8vYWztOcjHPUc1V8UeMNR+Hl8NM0rTtIsoRojarJHHYSN5lw
jBGQmM4VTn75GB9KAPZiepNIM968rX4ga/ceML7SAbOGCAae6GKxmutwuFDMrSI21cc4bGO
c4rUHxHt7rx34m8J2XkLNpmntdWs7neJpEyJlYA5+U7B2zk0AegEAjBGR71zcvgrQX1+z1Z
bSCJLWKWIWiW0fkyeYVLMw2/eyq8+1eZaD8XvFviLwvNrOh6XpOr+TDbOywrLEq3EjhXsyW
P+swwYMOPUc1e1H4sarNouq634esku7C2e3iMaWckt1ZO6sZVmiDAkoVwQMdc9KANOX4J+F
5Gn/0q6JuDcFmkSOVh5wAOCyk5XHynqK6Twh4Mt/C93ql1DFbRy38y7Ut12pHEoAUBcAAsc
s2ONx4q14K1ubxJ4OsdZuLq0upLjfmWzR442w5A+V/mU4HIPIOa5n4yeKfEXhX4dT3XhrTZ
7q8upRatcRQtN9hjYHdOUXk7R098UAeW2en3Wq2XjrWbC31C6k1bxRJA8tqguDHDB93dGxG
+PeMFQehPpW1putfGHSIv7Hsvh/aQ2lvGscEkbecGc5Zjgyfd5IAz8uMc8VN4R+IPwm8E/C
y30ux8X2d3Lp1sxaPDRTXc20sSUIzudj371S8R+NfjRpXwwbxt/YPh3R7aS2SRVM0kk8AkY
BMqRgthh1IAoAg0qP4s+GdW17VLHwYt1LqztLKXiVnVsM8ZXDjeNzFSv8ADjOT0rp9Gv8AV
Pilpvijwl4l0j7Hpixi1kuoG2vIzdVQ5IyuCD7kCuD+DGopqPxlvYLbUtemv4NIZdWTVLoT
H7YJsMV2nYFweAvSvovy3jzFEuMvkMq9Cep+vvQB5Zc/CzWbnTH8Ow/FHxINDmURS2UzRu7
RDgxiQjKggYr0ywsLLR7G30qxt4rW0tEEUUcalQqge1TumyNWKrkEZJHT/E0oM0pIDLluAd
vQUAcBq3wh8Aazrlxq11orGe6cSXKx3MiQzseCzRghWyPXrXWNoukz2VpaPpcElvp7o1vCY
gVgdeFKgdMY4xWhKhYSGIgCTALdyMfpUtt5mxkBLbTyQevH+NAGMfBPhaOaV28PWMu9Cjgw
D59x3N19Tk/U1La+HvDunyNcWmjWdrJKhiYwxqjGMkEqcdvrWtulaNi7jIHuCe9OjZ5FO5U
YsRncMduM+tAHMx+CfCsLYTw5prgBY4y0C/Kg/hwR0H9ani8H+FRYi3Xw5piW+WKIIQATzw
B+J/P3romcs6Ikvrg46Yxml3bmVNgQL8oY9FPtmgDP0zTbLR7IWNhp8FhaRk4ht0CquTnIH
Tk9frU8ySQFpcLhmwNo6fhVtmUMTKrDjGDyAB3qpOqvL8zFSBnkngigCdJkUsixkKRyy8H/
ADml3skTbgC27cAe49fekjcNEpUu+R127cZqPzeBI7MMAAepPY884oAsxbJFUIuQB978elV
t0uTlfKYc9MgdeKlSYFG8uTjHpg59qglby5X8xm3bd3Hr/UUASIVkViYyD1Unjih3fZGxik
3ZwPY+4qOGbykSM4XjoTTpJlUB5H4JLAr6Y/OgCZZQLcswLMBjJ43etQ5G6Mxr83qedmegP
+e1OSVN5UYODgAfdOP68/pThJ5EJIIY7gpU8de+aAG3BlYCNWJ5ALY96cF25d1DcAAZ4NRy
yn5/lSOTOd2P61CGdwNgIzjJIIHToaAJxsErAM23hQOnPsP607fGEUt+8xxnqTjnmoJPJVE
IALEjBC8H2/OpPlYb2JBKZweooAc0u6ZnVMsCMZHUU5mdoch8rg/KnJ4oJiVi24ErjgdsD/
69Mh82MNsfJzlQoHOeeTQAhC+YA8e5gedwHI/yamWZcvn5inBb0z61HL5hc7lYj+7jnHXH5
0pAeNwY+pzgkgnigBpkgMywttwckYAHHoaXzWhbCR/u16BWwPrTY1UBlyuzZkEj5vpRNtRv
m4UgMqj1z1HtzQAKQ7B9jbj8u4/4UkiMC4ViRkZA4IpzSeY4bbvQAgDPf1NMLsm7HIAwGHK
n2oAahBVgDtCE4H90Zz+NeV2rJ/wuT4jLGNsY8NQdMY6SV6yoDLnO1STkf3R715LbqF+Lfx
LQMCB4bgAIGMfLJxQB2/wlYv8ABfwk3XNgnNFHwnUj4L+EAM/8g2LoMdqKAMX4lqT8R/hYF
BP/ABOJD7cW5o8AsT8WfigvJxf2uB/2wFO+JH/JTfhZzz/as3GcZ/0c0nw9Vl+K/wAUizbs
6ja49v3A4oA9OwKWiigAopAc0tABRRRQAyWKKaF4Zo0likUq6OoZWB6gg9RXm+rfA34cX8b
y6Xoa+HtUDeZDqWlMYZ4H9Rzgj2IxXpdFAHjEtj8a/C22IW+k+PrGIbUmL/Yr3b23Z+Qke3
Wqlx8ULjTIo/8AhJfhn4p0lPmaRxZi7iQ9d2UPT8K9yoB9D1oA800iPwR470W21LT4dN1S2
EhMciRrujc43ZHVTxyD171Uv/hr4WnuLp7a1lsZZpBPK9tMVMjq+8MwOVYhuQCO9aOtfBb4
f61q0+q/2bc6XeXBzNJpV3JaeafVghAJ/Csif4FaPYItz4L8T674b1SPlbgXbXMch9JI5CQ
woAu6b4E0jTPEcWvW95NLcwRLBEZVRdibQpBZQCynGdpGASSK6SO4jjnbCiRuV4HBPqPauI
Fn8etKAiktfCnidFPEwmktJGH+0DxUX2746bj5fw60NJGBy7auCAc/SgD0WX5m5UJt5YdT6
c+tVdT1fTLGIveapa2YRes0yxn/AMeI9OlcdF4F+KPiIq/ivx5D4fte9l4chw5Ho0z8/kK0
9O+Bvw2sZ/tV5oba5eHlrnVpmuXJ9eTgfgKANzRtY0zVo2k0u+tdRjXq1vMsuSfdTxxXPfE
TX9R0bT4ND8OWss/iXxBI1lp6HAWNtmWkLHoEHNM1/wCEdhZyxeIPhlFaeFvEtqQymJSlte
p3imQcYP8AeAyDTPCvhfxzqvxCtfGHxBtNN0/+ybV7fT7OyuDOWkkwHlZsegwB70AdH4L8G
eHPht4TWOIW1vcCFX1PVJWCtcyAfNJJI3bJPU965a/+PPhv7Nrl54Y0fUvFVjoS7r+80/yx
FF16F2BYcHJAI4rtPHFt4qvfC1xZeEbTR7q9nUoyauGaLbjjCgEMc44bivmmD4WeBLbwVc2
fjL4iWfhbxI127601jqCPHexByQhiUgL14UDj07AA7HwB8WfGvxGOrajZahp2j3do6zWOh3
dv+6vrbHzETffZvdBwccGuU1YeIviv8crFNHudV0uXR0N/DB4ghc2UsybSYo4tg2rz958kg
59BXUfDzX9P8R6Guh+CPCFr4i0nwbLm1n1u5Ed4+SWBgUKQoHQFiMkDNe+aHrMevaWmoLY3
1idxRotQtzDKhGM8Ht7jg4oA+bPC/wAJdQi8Wa347+LGnafocl62bMaTIySWd0GARoUjzuY
gZHU8cjk16nb2d/dtFdahqmpa5evKItJnuJHsIpAqbnV0jA2uSHBLIQcDtWzea7Hqb6bqt2
8GhadbyPeWV7d3MZNwqoyH90cEAhsjBJHHHNJpNuYH8Na3qj6jd3+pNsjhupyY7JniZ2ZFI
zyFx8xJAOKANrw1pN7YSajfX8VvaS38iN9jtW3RwKiBAM4GScZJAA6DtUes+BvD2v6o2o6p
DdSTvamyfy7qSNXgJy0ZVSAVJ6jvVnXvFmgeGvJXV9RSGadgscCgvK/qQg52gZJboADW2CG
UMpDKRkEHIIoA5SX4feHHvru9g/tGymuxEs32O/lhVliGI1wpwAo4AFQv8NfCph02JYLxP7
NSaO3kS7kEgWXPmBmBy2cnrmuyooA4i0+Ffg2wREsbW8tVVIUIhvZFDiJsxFsH5iuAATzgA
Voal4D8NancT3MltPaXFxdR3ss1lcPbu8yIUVyUI52kg+veunooAqadp1ppVhHY2UZSFMn5
mLMxJyWZjySSSSTVuiigCg2i6K90Lp9GsGuAciU2yFs/XGak1GxsNV06fS9Vs4ryyulMUsE
ybkkB7EVbooA8XXw/oXgb9oHw5a6BplvpthqGg3UCW1uuxQ8cquWz3JDd/Sjx5pL+K/iv4Q
8K3+qahZaZc215dyLp901vJKyKoUFlOeMmtD4xxahp0ugeNtBa1udW8ONPcPps0oWS8tGT9
8Ix1LKAGHHasj4h6d4R8VeDNB8Z3MD3yo0It5oL2S1McVwyBmzHycZ6exoAyPHegaZ8MdOD
+H/iV4ltNemQtYaRPOdRN83QL5bgnaTwWyMV2HiXXPEGl/CzS726zp2v3v2aDy1dAsczkeY
AX4GBu5bpiuI8BweAtD8X6prJRYZ7f7RaR3d1qMtwfIiKZYCXlSSw4UHp712SfEjRrzQ/EE
82sacZrSSSSzjnjwGi2AxEqeuS317UAcpoPxwsodLktdcs9Svr+BwzlFQM4eUiNARgMQnJc
DBxxmrXh74wadZWmoR6hY6nJPc6lI8KTkDdFLINhXceFClTg84JI4rqLPxv4OGgWFzrOr6X
bX5ghlmDBQUdlBwB2wSfpWtF488EslwZ/EemeXDGZDKxHyKMZJJHuP0oAoeFfipp/i7XH02
HQtSsxDE8/n3ShEIXbkjBJxhwfxrh7/4uR2+ganZ/bry8u9R+1XNncQIAtlb+b5cXKjOcAs
OCfeva7SS1NstzbJEIJkBDADLqRxj2PFRrZ2SEKbWGLcvISIAkZ4Xp684NAHm1t8bPC6xW2
7T9UlikfyvPZEkC7cDzHKsevJA68Gul8C663iYa1ryNONPur7ybWCRg/lLEoBIIOPmbJ/Ku
rks4XgVfslvHHjICqvJ7duetEMcVs7rBCFB6KAFAP4UAW/MRsNjDA4H9c1UZ1kPyxtnqFHc
Z/wAan3AzMZRltuOTg59qhEflyKpjRWPRh0AzQBKHXcSCkXRSTzk+mKQxrLcbWUOV79B0pC
jElPNJjHzDaP0HFMMfluqOxyBk4OCB9aAJlIAUEDLfKCP4uetNkAdywZd2QCG5IHXg0+QIi
fu5G3HnGc8dePSoppI/KBRHVlfb6d6AECRLMqMQ4UEkNz15/A0syIGRCCVblV4x/wDWqZTG
js+8oGIG09qZPId7Rlwq8NuHGaAHQuAvJw2SMHv/AEH/ANanfL9oQ5Aj6Edm/wDr01iGEzq
fL/hOfTsRTZEJZJDjcnzbgv8ASgBsixvuOwlzk5J/r6VLKVigDqQWzyRxnil271OFZieTjj
OeuDUO0RxCF1HzEgMT19BQBEH3gLIoDZ+8Bn36e9WEGQpKO2eWYgZOf61Wj8qWVgzKVJzgH
kgc1a6qUIYsBkE9Pp9KAEVoipLD5uQoXj/9VIiIkPChSvzDnnP4fjUT+YHJRVYhweO3v+VS
MjLHhnUJIDxszwf5UANCvIS7gAEY3J1H4elWFeMIQSzAZBx3qCNZllkXfjnhTyW4/lTolIg
EixnLnp6f5xQAkMbFghBBQcFun4/nTUWO4QFhlVydoXoamEjCPAUeYRgjdz1x+VV2cJMrRv
gHO1euOv4UAJ5aJcSZyCQOg7VGQsuVypRDu3YIzx0qVlcqCyMxJKkc5J7dKCs/DEbc/KBjJ
JoAIhjP7w8ZwSeAD6V5Um5fi/8AErdggeGYCOMZ+WTPFeq5EavJIjht2Pc//rryuPb/AMLe
+JBZiVbwxA2euBiTigDsfhED/wAKS8H5Yk/2dHyevSin/CVw/wAFvCLDvp8f8qKAMT4kuo+
KHwrXIy2qzdf+vc074dsW+KnxTzj5dTtlGD/0wFHxF3D4pfCz5RtOpT85/wCnc8UfDty3xP
8Ail2H9q24H4QCgD0+iiigAoJxRRQAUUUUAFFFFABSD3oxmlCtjgE/QUAJnnpRjjFLVTU9S
0/RdNm1LV76CwsoF3ST3DhEQe5NAFuiuLsfil4HvpFVtYNgkkRnhm1GB7SK4jHVo3kADDvw
elc7pnxntvFl/rMHw98N3HiiDR1BnuFukthISCQIlfl+h54FAHq1HSvlHw38Y9c+IPxLS38
TXdz4Y8IhmthFp9w0JhnxlTPPj1G3GR8xHFdj8TvEvxT+HfhiWHTfEGi6laXJWCxvLkkal8
xwAqDKzPyBuA98UAe+SMsMLzTMsUSKWZ3O1VA6kk9BXBwfF3wPdPNLZX11eabbzfZ59WgtH
eyhf0abGAORz0GetfKvjzX7B/hfaaNqUfir/hYbOPtiXctwsVwm4jfIkhAww6Ko4PWvbPhF
4R1zwP4FsJdBa28ZeHNfhjnmtiBbPbMygMyhyVdSM7gcEkD6UAHx1+Inhy08ItaaZ8SZrO9
uY2jjsdEMUz3RPA3ydY1z1II4rzfVfDnxE8NfCS2+G48DWOtDWJ/OtNYj/wBINuXKnlkUYk
BJIcnAHrivqK48E+DryBYLjwppflpnYFtUTbkEHG0Ajhj+daV3cWfh/wAOz3XkmKx0+3JEc
Q6Ii8Ko+gAFAHiHw5+HDeDvhtpviCPUJfBfihEaLUZtQl+0W9wA7DEkZYDBJ3LggjPfNemX
WrXeqXMKad4kFrbG2QwXNnEkgvbklsopfKjGz7mQfm5NZ2s64xjhm8SQado9zpw/tK2tZbt
bj7QdjqiFMKdwYjG3dz0rfsdCvLiey1HUNSnaBWF6mnmCNBFMy/xOoBfbuIGfTnOKAKfhyw
eTU3lbQ7jT9Kgt0jht79VJM29maRI9zeWBux15+gFbGuafdanY281iywajZXC3Vt5xOxmXI
KtjnaylhkdM59q2MHoBRg+lAHivxOQ6to/9st4ekt9f0AxXF3p8yeel5abiCFKkCVQScE4I
5yBXrWi6rY63odnqmnMptriMMqhlbyz0KHaSMqcg4PUVnavHHH4t0K4lVTDdJcafKHGQ4ZA
6qfXJQ/nWFp9j4vT4i3EUd1YWfhzT3QwWVvD5IkidW3MQAd7ZAAOVAIJwaAO+ooweuKSgBa
KKKAOT8eeK7jwfo1hqEFvazLc38Nk7XUjIkQkON5Kg8DuKwdE+JN/rOr+GLOPTLJYNZnvYG
uEnZl/0f+OPjlWHTdgiur8UeGLXxTZ2Nvd393ZrZXcd7G1qyqTKnKZyDkA84rLg+HOi2kdl
JY3d7bahZ3k1/HfCRWlaaYYlLAjaQw/hxgYGKAM+w8b+INV15fDVnpemx6uIp7qZ5ZpDBFC
kxiToNxdmUnHQD1rJl+J3iaDxpbeCp/D+mQ6/d2cFxBFLdOkZd2YSKzbeAqoSMZLZAA641v
FmgaJ4esrTxZFPqtpeaYos2ubGdFlmillG4SeYNrDe27PUEkiqjeDPC/ik3Ws6tqV3bz3sM
dtGG1GF2h+zSFkmikXPzhsndk9SD6UAWvHnhzwXFLafEzxpDKbjw3atzbuxjIbgjZ/FyxAz
6814f8JvEo1W+T4c6xptxDoUN3MdHlaRobqOSBxKkMyg8EKykDvivpnUYfDuuaPceHNWurX
Uba5t1SeGWZS0qNwGOD1JHBHfpXj+ueFfDHgj4ifDPw54XthaYv7u+mQyNLKy+Tt8x2JLYz
hQTxxQBt+JPhLoniKwvWtru8s7+8kabz/tDOFZ2VnIXI25KKOOmBVtfhF4VaOJLhLy5mCjf
KZ2jycKWYKMBPuDgfSu0CStOFQCPeMlm6YHXpxmrQnWPbibZvfYozgufqaAPP5fhT4EudKk
0u80dprWUYVZJ5P3fIJ25PGSoJ9SKnu/hX4Pv7WWC7sbkQlFi8lLphFtCKgAUHjKoB+Fdur
TFt/lOmRjPHHPp604SQRFIy4w5JCFwCQPTnPfNABaWcFrZwxQwbUijSNAxyVAGAB9ABUqow
kDrho9hyxbuf5d6jNzGvmDK7VTc8jHGB6/QUyOcyQq6FBG3KhfmEieoI65oAnVm81QHyoXI
C9Dx196rrE8mGYE5z1Jwo61JK+24V1ZWA4XI6CpjImxRKykMDnaO1AEUwnneOYDBXGfUdf5
Ux2l8whlZ2K/dHB9e/FSuBIjt9zdwuMgk9j9aa8ybQku1XUfdBOaAJo3+Qfu8BTgg+9QPJK
yOqo3zH8sVMgVIZHAbMgyFIIHT0ptzOpUKcblAYhTkUARwSGUKsrgEZYEDaVYcde4xSyJG0
p8vbuH3hjdu49frT45Nx8xyyRgAjI46c1FJtQq4X51Uqrjkc+1AEodnCyFFLBcL9R14qORd
xUcHccZA49R+OMUkbM2I2Vk6jg/qPXmpgWGQ21QWJ39OB1oAWQMI8ucgcnvj3NNkXJTy9wO
MHHcetOZkZjtYgKBgYwCB061BvZ7kgqVQdAWz+GB2oAepkiBCgsPuDnNJIjyrk8AgYJHAJ7
+tHPzTAjBbOBk4P0/z0pjlpIjuYklCGIP+cUARwqCcPhW5w2QfqPrU6GeNWTPycgBMkj0yf
XpTEMbEZKpkArx/OpWCEIBwTkELk7v8mgBIw7JiMjdgFlJOAacrtvwd20KflXkY61IigFX2
rmTAIVT2zwaaWAl6ZJU/Lgj8PegBI5CZDIPL5BPzfeQ+n8qkmyi/KvlkDj0Pt/Wq8YQ5LkC
RuWDY/zmp4iwtAsqnbng54AzQBWeTaGUJzkkEckjvnFFubchnyyjH3G9M/rVh1jjdWbkgjb
/ALWe1V8oNxAXOMbQeBz+maAFdDJIu1+cnoSKZuyjKr4cEAYyee9PkgzIqqfnI6A8f41ENr
KPMQKo6qR0Prk/yoAftYKF3ZKNzu4z6Yry63Ib4yfEXg7l8NQ5HUHIkPFenyROFKRYZTkjv
tP+TXlUbKPip8T3UKoHhyHIHb5JKAO2+Emf+FKeD8sVP9nR/wAqKd8Kdo+DHg8B8gabFgn/
AHaKAMj4h5/4Wp8K+AR/aU+c/wDXsaX4eOW+J/xS4wP7Ut8Z5z+4HNN+IxA+KfwsYg5Go3H
br/o9Q/Dgk/Ff4qfLtU6lbED/ALYCgD1WikzRnmgAyD0paQHIzS0AFFFFABWJ4l8WeHPB+l
HVPE2r2+m2vO1pW+aQj+FV6sfYVt4OM44ryX4vwfFXVtJm0TwN4f0xracCNtRuJVkmRWHzb
YmXC9/m5PoKAKNr8ZNe8SeCdc8YeDfC1jc6XpLupS+vzHcOFGS+wLgLg5A3ZODXm3w08U6j
8QfEV3rPxSvNQi0fUAYtJvYZJ7KztZQ2AqMuF3MOQWPVcHk4rr/+Gd9M1r4eaNaWt5qXhe7
mtojqVnJO88crBADuXcAGXHHYZxivSNE+GPh/SPhte/D/AM+5u9EuGkGyVwWhRznamc4weQ
fUk0AeGfEHxv8AGXwzeWfhRdZtrywuJS0V7p5WXU57VMHkRg7Sy9Hxye4rhviNfeE/HHxA8
OeGPCvinXdQ0qSeOK//ALWlnmtbV2YLn5iGJydp9D0NfRXgv4DeH/APjmHxToGs6kXVHieG
5kDhoigAjz6Bhu/AAYxXoNv4R8L2mrXmr23h6wiv71lkuJ1gXdKynKsfcHnPrzQB5Fr9j8Q
dA+HUXgmT4d2nj1tOjVLLUpCjw4HCloXy3mL0wDggDnrXAab8MbS0+EN/rQ8aS+BfEkhlh1
bzbpY7aRRKxZAifMqHnbt5PuK9y+Jnhf4i+K9Ll0vwh4vs9Bs51VJf3D/aGBPzYlB4GOwAP
bNcfe/BnwD/AMKk06D4gQ2OkXumRf6Vq1o6xu5GRl3bO8sME5zz0oA5b4M3Wj+FvAmpvZaN
qviLwLfyhLvUHRHjSRVCTSeRnzDGWx2yABx1NcHqWi+BvG/xl0vQPh5/afh8wFnh1bU3maF
ZB+8RYI2OVHysRkgHnjivXdL8WaH4f8FrN8K9NOj6VqVzga9rNo/2DcF8vcCrZXlcAsAuev
WovBHwcufEFnr978V47LX73WRHcW2tWtwTIoZSNsTKcKqjbgjg5IwRQB5T4sufHvxJ+OEem
3Ol6d4sPhNxI9vpaK1vJEHXO5i+W3DOVJ4PGOtfS/gix8H3l+2teBdWubGzX5bzQ4MRwpLg
j95CwzE4xyAQDjvWN4V+GHg74QRw6rpcN/qWqzM9pGUCrJdtKQQhAwvAQ8kgAbjXR6hLJqo
sbnULS+0axlka3lt4bgRSXF0zKsYMkRJZOW5B6jkcUAbuqeJtN0i8+yTxXt1MsfnSpZ2rzm
GPON77RwOD7nB4rkPJuLrVDOLW61fVJy928DagYoJbF3ZI1RTmMrgLlWAPOc5q9pFhqN1qU
cE2m6taQNbmHU57+Vd9xtBESI6HLFdxPmDHAGck1PY+DdY0u/u7zT/F8pkuSAZL20FzKsa5
2x72f7oyew5OaALUXhdNQ8NvaeI/3Mr3T3g+yzlTaAvuEaS8EAYGSMZ57V47ps0v/CuPBfi
KTxhqxvNQ8QRWVzI+pyFZYftEgK4LYHyhc+2K9ne18a2atJFqmna2oHNtPa/ZWf2EiswB+q
4qJfFfhiNBbarB/ZVyh+ezu7Nsxt3wQpVv95SQaAON8H3+la3oevaTqviu5kuP7dvfs6rqT
LN5MLZVVIbcIwBzjgjvXHWF3fp8O/h74lTxLqd5q+ratDbXCTas6RzqHkyh5IUcKDx6etew
/wDCUeCxIJLVEu5sFQLPTpJXOeCPlTvTxrsDBY08DayYkO5M2ESgH1Cl8g/hQByPgeO/8UW
HjKHUNVf7dZ+IJPsbC6NyLBkVTGEJxlQS2RgZBIrpovH1hZzXGneI4JrDUbFlW7MMTzW6Bh
lZfMUYVD/tYK9/Wr0Ws3iB2sfA+pIz/Mdwt4dx9/n5rlvDutadpOkLp3iuCTSdWuXkku49S
XatzK7HeVk+5Ip4AwemBigCPV7ybT/Emv65aDW9Qt9Na0KWkU8xjmlkcl2RQCGRUKjABHH4
1ka3458SXGoaNqkvge8isrN3uIlBlZ3lMGAHVUyqgyEdySp4HWuu8FeKNGEU/hd9asTcaZN
5Fvtu0bzoW+aLbzyQvyEf7PvVLR/iSb34ianol6YbLToyy20twDFJlcLzk/xEOcELhQp53C
gDl9E+IHii38Yap5/w81LGs31skMzb1RF8sJk/KQFXa/zcckZAr248EgHNVY9TtZdSk02K4
8y5jhWd1XkBGJAJPTkqePap5ZYoIXmmmjhjUZLyMFVfck0AMuLi3tYGuLq4it4U5aSVwij6
k8CuF8ZfF/wN4LtYnvdYhv7q4ZUgs7CRZpZCTgZwcKM9yQK8F1q48U+O/jVDNomvx/EXTfD
LLc3WnW8SW1mnzkbAjNiViu7nn5gO1Zek+GrX4o/Go3reArzwt4XkY21zDY7UcXHlthpPlw
nyghgo4yO5oA+iNV1lNfhh8KeMtEv/AA22oyRS2ssLLeRXG2RWCGRFKochchgBjoaxPi7pv
gzw/op1vXbTUntr6aOyFtpcMZ2SMrr5gyPlGHbIzhjjgmu78LaX4j0GOTStS1S11DRraMJZ
TlSl0EHAWXHyHA43DBPGafe+OPA1k7Q6h4t0SF1OWSW9jyCPbNAHgni/QdB0PxDe2sWoL4h
1+8uIZtD8PWgAkiIX/luAuI4gDuIPIPIIr03wf4QudIv7zxj4sv11jxVeKftNwgPlwR4yII
EzkKOfdq4jVNU8Na38ddF1n4USHVNZuZDb69PawFrN7X+J2lOB5gwoG3OarfGHxX4li1uPT
PBFy5Xwqkes641mdzbBIqiAgdflLMQT0FAGy2reOYfFl7rlh4duLhdUtI49PtJVkWOHZMV/
fcfI+xmbHPQCs3Vtd+J97rGnapP4SNzHY3McsFqLd0jgcwBNxbO5gGkbPptr1/TbyO+0yz1
TT2aS3ukFzE55yjLlcjpn8a0UBCnemWOSQQOfp7UAeeand+J9X+Gcya5phivtRuVtkXT1lL
wwGUBpGP3lO1SeOmRXHSeKfiBc63Z6wvw6kVbRbiCwidJDhCVUGTHOSqH0AyPx9nSZZoXlD
IVgDCRVfIjbOecdOO1ZWi+LtB1oyQWU029AhR5YSiShidrIzcODtOMelAHAax4w+JF7oura
bJ4HWP7aptLWZI5JMRsWUlh2O3B9B39K9csrVLTRLaythsgtEjiTJxtCgDA9u9SRPA6yxKd
xjZRJGgGU3DI3Dt61n6lq9rpEmn2Vy8xl1GYxWwhjLZdQSSSPujaM80AaxOHKsQVJJ285+u
aiUI8w6qxO0FTnioLHV4r/AFjU9PSJlk03ylmkcfKxddwxjuB1z61eZI0d183JYhskYxj0o
Ac6LGSAoO4Dk8Ec84FQOkLAllBIBZvXOe9TkgBomcE5zuUZwPQ0sLljgSKeQMP14oAjAY4X
7i9AeuRj0p7qpdowjKm3arZ6ev51KFI3uGzz06dOw9KjnZ14XHygAZyeT2+uKAJESNOIypA
G1eep96qzlCrAuwwQVCrkirKOJIhIPnbHA7DBzn+VV5gXuG3My5Ixg98cmgBsOYhuQhwPnA
yRyenPr7VK7hpNvGDknzP5imqPMkiXy2HAwG6N+XfvTWiUtlm+deCwJwPX+dAEikyR/fUsD
gYGM4pEiYTb0kRcDDZ6kU4JGke0kkuDtPvj1oCuYd5wXxuOfyxQA1gyKEQrhFPBBOTjim+a
JVVVQIQeQO/rUSxF5cxswxjkZ4xVmUbUTexCt1I+bntQAxDEcAKqhGK7MEnnjB/nUpAIjRC
sgGcqTn6CoMx8q8byI55ye/qKtYjkBKDfwPlAoAqnz3ZUwSvcDjuf0qxIuICDgkDKsO/0pj
M/lSOBuLHhMZA5/wAKHZNoAPzscgBeBx1+lADYh5zB5cknjOCDjH6VNLjyizbigwAQeQKij
kZlB/1PzAblGQfw+lTTMyqzRRmRiAAvqPQ+lAEUm0RlJPuk8MuOMdMflUKMIWfYN5Jwqheh
69akD7PLl4APysoAH+PP+FKSMEkN5fckZyc0ARSKUmBV8sfw5+v49aJkkWNwAWGAwzyAfSn
FkMTkrvOdoU/pRvxACQoJO04bOOaAGJcgxbiVypKjIxn3ryeFlf4pfE9ozlf+EcgxkYA+WT
PvXq5Ty1x82ASSCuB9K8njZX+JnxQCIP8AkW4Me/ySUAd58K1I+DXhANkn+zYv/QRRTvhYm
34OeER1/wCJbD1H+yKKAMH4kE/8LK+GHz4P9py8eo+znNR/D5gPiz8Uhjb/AKfa8/8AbAU7
4jAr8R/hg/yk/wBqSLk/9e5pPAO9fiz8UFIIBvrQgsf+mAoA9QBz82c46UuR1JOR6VH0PWu
a1vx34c8P6nDpN5ePPq0wLR6fZQtcXBUdWKICQB6nFAHSiXg9AR1xUwOec186eI/2i7GXxN
ZeGvCNrLC81wsN3qupWrqtoC4RiIThmIJA5xya6zxH8RvFnw2LR+JtBn8VWjQvNDqmkweUF
2jlJk5Ceu4HGOccUAewVXmvrG3uI7a4vbeGeX/VxSSqrP8AQE5P4V84X3xe8b6j8INR8e2n
ibw/oM0UzQjSZrbdKmCPlWRm+dypDD5cc1ifCi2ddAutf+L2kyX2l+KESa31y7UTtC53YBd
SXhBGCpwPmHbigD17xR4J8X6p4tu9Y0y+aKy+3WM39nmcCO5WFlLSE/wHG8Ff4vl9Kib4f+
J7maSGe5jiZ/7S+0agLhi2oJOGEKMo+6Eyp56bPl60eOPCvilvCOhaZ4L1XVb+SO8Msl1dX
hLmAxN8jOCp2klQDgkZz2qndaB4unuLz+yrfWdEM50wWrrdiX7GY1bziwLkOoO0MP4hQBo3
vgbX9Q0PTkjjbSNUiltC9zBd7jb+RCyeYOzhmIyndc55pum/Dq5ibwdLqel2lzPp8c51SSG
UosshBMW0HqA5JHpWZNoPxGGiwWl5p015LcWUyqIdQZY7S9M7MJGO4MYym0LgnbjGKmudC+
IMnizUrjRGubCRrp5I7q4ut1q0JtAmwR7j/wAtsMPlGME98UAPn8KfEW9sNYtdVjt7pdS1G
01SILd4+yMsqmWEeqhEGCMZJPHNafhzwR4i0zx+NcurwNpHnXs0djLKXa2eVvkMZHGxlHKn
7rdOtc6nhn4gf2dMtlLrFlNcW9kjtcX3nmO+WTMtwo3cRbRyP4t33a6jw1ql94M8M6xefEr
WEt5W1SZ0up3AWdG27REgJOM5AQc9OKAKfxR0X4v6/aNp3gbW9L0exlYCSVS63ZXHzfN0Az
2Xk8cise9+AXhrxV4Q0GDWYbjRdTt40a9W1nMyzvtwwfeSCc5O4cgk4qx42/aC8J+GNMYaV
Z3+sazIB5NgbSWA5JwC5dQQCfQEmtnw94m8fXuiaR4lbT9O8Q6VqsIkNvpgNvPZk+8rbZAD
kH7p4zzQB1nhjwjonhHw+2gaNbldNaV5RBKd6puOSgB4CjsKnTV7e4sdVi0ZBJfaYrxmzZN
jLIFJQbf7rcYI4I6VrjtXkfiLTotf1XVNCn1S7sfGslw9xpO2Z7fdbR4KBHQYaPuQ2fmJ6U
AagbU2mktJINe16/gijmO9oY4re6ePcrLyrRqAxH8Q9iRz0uj+EdK042l/PaJLq0aBpZw7F
DMVAkkVCdoZjnLAAnPvWB4M1qDS9Hso9ctRp8mqKJ11F5mkjvJSMFXd8lJBgABjggfKT0rd
t/FLz6w9t/ZUq2Qv201bgPufzVUlmZAPlj4xuJ7g4waAOloormvHfiSfwh4E1LxLbWsN09i
quYpnKKwLhTyATnmgDpaXccYySvp2NeZ3nxRTSPBmq+JNQWxvUs7mO3ij09pPnyoZ93mKCC
q7m4yMCq3jH4q3XhrxT/ZVjZabfwyaZHqNqsly6T3259vlRKFIZz1AoA0X8I+LNKi3eGtXt
1nSVoYHuCf3VpyUQgghmUu3XsF9KTWPCXinVPFPhfXpLqwdtNt1W+jDtGZpQ4bKMF+UZHPq
CV6Vjt8XryDxleaJc6PZtHY3wtbiCG4ZruOIxeabgx4xsQHDc8Hoa01+IOuHQfDuuyaDaLZ
eJZVt7KMXDeZDJIrGHzeMENjnb93PegD0hdxUFwA2OQDkA0kiRyxmKWNZIz1R1DA/ga8P0P
40+Ktd1FtOtvB1gl0I0cI164y7TeSY8bc7lcPnthc969xXdtAfbvwN23pn29qAKU2jaPcW0
ltPpNlJDINrobdMMPyrj/EfgNbvTPJtk/tiziYuNM1GTdgYwRDOfnjOOmSRkDPFTax8QrfR
fGq+HbqyjCFrdTO1yFbEoc7gpGMLsO7kcdK0Ne8ZaRp/hi/1LTdX065uooJHt0MwZZJFTeF
ODnpj8xQB5zpPhbVINR1C88AeMZ7C5maOG70jUwiSW+1doG3HPXduHXs3NdHb+Jxqt7H4F8
f+CbgTXOyNC6C6t7shd24+mAMk8getObxP4G8ReIVg12bw9c2n2CGe1uZZFL+YWcSIHJ/h2
jgVN9u8IaUDceHPHul6TDsEhtpZ0uLY56OFLBkJ/wBlhn0oA2dD+H3g3wvrkmtaBokOnXck
bxMYSQpVmDHjp1Ax6AYFVPEvxL8EeF3aK+8Q20l6wJWws2E9xKfRY0ySfrXD/Eq5vdW8Oap
4Oh+JduPEd7pzXtvp1rbrbrcQqN5Af5mAZQed2ce1a3ww0HwangvSfEfhfwza6b/aFskhJi
Uy8jkFzycHPOaAMnUR45+K0UVnf6c3hLwZK6vLbSvm/vkBztfbxEp4yM55rZufCPwl8IadL
e3vhvw/p1rBjM11AmFx0yzZJPPua6vUNX0ixKjU9XtNPdfmKz3CxE59NxH515p418N+EviF
qOnarpvjrTrfVNGBezzPDc27SZ43xMcN2FAEg8e3niloPD/wV0lJHddtxq1xZtBZaeueWAI
HmP6KBXG634z0n4O2mq/DUaMNUWeAnVtTkmCXl9cXKOfNjhwTIing8/LVb4h/EvxVP4f0nw
1q4fw1qlrdZvZLG7Npa6rDsIV4LoAiPDYYo2OK6TWvGWhT/Cux0Bb/AEzxv8S73TTYQvpoS
5lWR1KmRpQPkVQeWJGcUAdt8KpZD8I/CDSYy2nRbsdwF4+tchrPiPxRqvxm1bwhb/Eiw8G2
kaW4sobqyVp7neh3mFmIGQeO5ya9O8K6UdC8HaXo58spY2UULFPmAZUCkDv1qLxN4X8PeK9
Fm0vXdNhuYplwC6DzIT2ZH6qwPIIoA8Z0LVk+D2q+K/B/irUtdtLG91EnTfEF9amS3UyRAm
R5MYyXyce1dVD8KRqFgZE8QwCCdDMsVnE6QpOUGy6iQP8AI55J/h5OAOtZXiTRvjDdeANS+
HT22k+KdLvIfs9trN1deRcwx5GDIhUh2UfxDrXsVhaHTdHtoXdfMihiiZ1AwcKB37cUAec3
PwkmmtWtk8ZanaBQ3lqssoIJAHzNvy2MD82xjNbPijwVq2rQ2Mdl4gXT1t9PmtFdYy7rI4V
WkDAjB2qQO/zHmu3UykeeoICMeSSTn6VM4Vg2W3nGSCQBnvxQB5v4L+Gl74U8WJr1x4qv9S
tzCY/scqlcvtChid2G+VR1zzXoNtdadqEP2mxvI5YhuAdGEiNg4PI9DxXL/EbxbpvhnwZfT
XNyx1G8tngsLROXuJSpVVjUZJOSPpXmGg+HfEvwt1DwH4b0XXbi8l8QASanoN4u9LZQoaeZ
JAQU5OMc5NAH0ALhuZAgAQYPy4JAOMH9KDIxwFdVDDk49en5Vy+ua/qUWtXWj+H9OivbqCy
+2S/aHZECZIRAVBJZtp56DHNYXhf4kaPqHh+yk8Qaxp9jqMpaVoVY4jiLsIwT64HPP5UAel
FghRWHJIBAPIOP0qGf5JMD50fnZ2H171zuteJkttD0zVdEe3vItQvY4ElZz5ew5Mj5HZQrH
8KyLfx9oF14ncxa7px0treE20ySEtPM7MNoI424UdupoA9CVohEn97ZgYPB+lV3iT7QVCbg
+Dznj8fqK4fW/iDpD6AbjwxrFhfalJOlpbQhi6ySOyjHHoGBz0rvGkkRFWVwrsOCe3pn3oA
QS5lKADeBnOeT/wDWpJQpkZEYrh8lMfepiszybSyswGDjvz6+lEuVnVpHbOc/N6fh2oAs4K
KjoqZYfKrckj602MbrZjjl+SgHTPrUZlGCYH3xE4BHQfQ1JKsv2fKYdgDnHf8A+vQBGhEe+
J18vdnkdT370kbs37r5Wj3Etk9vc0sKSbix+Yn74PJB9Ka4Kr9zD7iG2d/QUAKAkUmIn3Kp
6E52+lSRghBGcPHwBt4y3f8ACq67jcSI4KqUB3Nwxp6bQFh4faTxz170AWTsjZ3ZgCW43cY
9argL5CJJkFjkrjOQecCmyEhwFRdiMOR90n8aV2lAQ7vMYkqe3t/WgCRdgJTOMDAOOo/xps
KMAA7sSSDt/lQpMqokYK+XgFsg7fwp4YtneQdp/h9D70AMWOR5GDINrE7/AMO/8qTaFUKGQ
FxjAOCeadz5ykIcZ2jBwQO2KUsHkDdGUEFm4x7+5oASP5p5JUbdt+XaPT1qFgYlBA+bA7dD
0x/n0qxmB2I3rgDDEHBJ/wD1UkjbokCrleB5YXt6+1AFeJhsO9eFPQtg15REsn/C1vimdpX
Ph2HaSeo2Sc16tIUd/LMeRgDcvOR9eua8ogG34s/FMPnd/wAI7Acg5zlJKAO/+FyqPg54RG
QcabD/AOgiim/CjLfBjwgc/wDMNi5H+6KKAMD4lEDx58MS33f7YYfQ/Zzim+BwB8YPiYhUA
faLJs9/9RSfFCTy/G3wwbIGdcxnGf8Al3aovCl1a2HxZ+Jl3e3cVvbrLYlnlcIi/uO5PAoA
7Hxjr+j+HvDVzd6y199nlVogLCKR5WJB4XYCVPoeMV8v/DXw/q/iPxPr/j/4eT/2Fqdic22
na00txLdIyMuZJSR8rEEd+V9BXuFp8YNO8Ralqtt4E0O88VrpIH2qe1mjiXJzxHvIMnQ9Bi
vHtA+MGqeO/il/ZmpyT+CfDjubY/YGWKcTAfu/PmK4AHIwMYJAoA6X4dfCrxVc+OdS8Y/FH
StN1N9WilW4gu4o2eBgV2FQpK8jcPYAdzV7xt8KviVfaTdaH4e8eqvhZ2JTTbglZIoVUkRG
Xqy54wTjB56VhePPi18R/h1eHw8+n+fYvL5dr4g1C2CSSRqcudgbbIwXoeM8cZNcl8WfEmt
a7r2heAtB+KSeI7TWSiTQRmO1MbNghZZEG3BB6dj1BoA9bX4XfCPxvc6bHappceqaZDGby2
0eSNo5MEbldecjcpGRg4PXmvW/D/h7SvDWiw6PpVv5VpCWKITuI3MWP4ZPTtXjWlS+FNB0n
w/4U+J1qnhzxHpkQjtL+1ZoUukUdY54gN3AAZG5yOnIr2fS9Y0zWdLGoaLew31ocgSwvuGR
1BPY+xoA4/4i/GPwb8N7SVdUvRd6oFHl6XbHdMxI43f3AeOT+tecfEv4w/Enw14G03WbTw9
pNlBrYUWt9Bdm6aIsMgeWVALEd+RmuO+LPi7Vb7xTp9x4u07RoPCNjdxNdw6RqMM97P8AMV
H7xcOCvXaAAAOuax7fwRYeL7my8ZJba+PhxtaCxZbs3d3prrlFYRKSRGGG7ABYHGeKAPS/A
Cf2j4RN5rXi7U/DHj2yLS3V3qVxIBNESSHaCYhGiI4wBxjqK7W++OXgDw/4cS9vdel1aYJt
ja0sZB9ucDkxZG0jjOQ2BXiXxz1/4deMbvQ9Ft9U1O/1ZVit47u53xWdihZQ8ku5AxYj72O
nXima54Q+KPiXwzpfwq0a+0HWvD1hhhq2nSLN5QBYrHIS26PaPlGB83GT1oA9V8K/Fjxf4v
8ACOqeOtPs9Ih0jS5T52jSCQ3bQgBt3m52h2U5UbcH15rx/VZdG+N/xX0yy8NT61pd+iS3A
uPEE0hjhlxuSKGNfukfeHPIHTAr6J8L/DK10XR9FutGd/Ceqx28S6hFp5EkN0wUbldXyGOR
wwwevOK7z+y9MF8uoGwg+1Rkus/lDeCVwTnrnaAPpxQB8malp3xC+InxZS48Wx6Jead4SCv
LEhzb3NuJNsrGQEsxADMQeQRjbzXu3w1t/CGqxDxX8ONfvYvDUryRNo6rttRKOCwRhujPQ4
Ugd8c1xl5Y+K/CyT+M0urLRNNdrlpU1GdYg8clzJJtkVlJztKkAc5yK57wPr3jmKxsdBsdT
sdCgksJXtvNtxZLdyNJuE0e+IIxC8EDqDnFAH1BXE6zpN2de1NUtrGUaxHGsE8100EimNfm
g+Uh9rAFsoe5yMVw8svxaQWFjb+JFuZry5MS3cDQzpEQsh/eFY8KvEWe5O4AjNaEOg+L4In
1X4jXmm6n526yYef5CWyu67XjKgEhjwY87iMDJ5FAHpOktp2r+FLIpp8S6fc2ygWjoGQJjG
zHQgYx+teQ+K9M8QaJqyXPhl7s3WkziKSGBBNNNYygiJ0DAglCWjJYH7qE9K9Y8PXlzJHe6
ZeLa+fpcy2pezUpE67FZcKSdpAIBXJxina/odpq1r9oLvaajaozWl/DxLbt14/vLnGVPBFA
B4ZXU49Ahi1S0ktZE+WOOe5+0T7OxlfoXPOQMgetL4m8O2nizw5daBfzXEVrdbRIbdgrkBg
2ASDjkCuZ0DxxqX2DTJvGFha2MOoRqYdRtZSbfeRwkgYAxE9jypPGRxWj8Q3upPAN7bacs7
z3xjgjkt0dzGGcZk/d/NgLk5FAE2r+DNH1vULWXVp5ro21pJbLbSlGjYOoVpShXl8AYbtXO
v8ABjwxObbz9R1meSztY7Szke5XzLRY33xtGwUEMrd/Tg5Fcf4dvfHHh3WRfS+C7/UPO32k
KBXxFG0pcFSxLKhGzhzkYNdbqus674i+FRm1Pw/e6Xc6jfJbG1to5Xmt7cSjdIwUBgdqnpx
yMUAXh8LPDUHiKXxLLf6j/aclx58t1JOilwUCPE3ygGN1CgqfQYwa1NO8B6JpsumBJr24tN
IcyadZ3EoeK0YggFRjJ2gkLuJwDxXn/jLxX4p1TSLzS/D3w81G604mNl+0W8kbyiORGyc9F
KqePvcepxXonhHXtd1+PUJta0JtIWCVYoVcMGlO352+YcrnoR260AV7H4ceEdN8aSeMLPTj
Hq8ks0zShuC0gUNx6fLkehZj3rrqKKAOev8AwZoGqaxNql/bzXEs5iMkTTN5TmIHyyUHB27
iR7msxPhf4Qigmhitr2NJ4Wt5Qt7J+8jZQpQ88jCjHpiu0ooA85X4J/DlTb/8SidltrdrWF
Hu5GVIjklQCeeWPJyaj1L4O+GpYIU0RDpkhnhe4k3uzSxoMEAgjazDALe1elVzfirxV/wjM
mjwrpM2oy6td/Y4VjmSIK+wuNxc8DCmgB8vgnwnLdx3raFam7isjp0dzt/eJblduwN6YOK8
9j+D3ibSNLXRfCvxU1TTtIERgFrd2sVwYEPGIm4KkDjv61rxfF+wuYEmtfD1+ytpVxqx3yR
phIXKSJ15O4cEcEc5qH/hcVofKjHhy8M8xs9qJcxMoW6B8pi+cDkYIPI69KAK8nwQ8HaV4M
v49L8PWmt+JfsbiHUNY/0iSa42nDMXyBk+gxXDfBv4KWY0vV4/iH4CtjC0kZsxqcMRug+39
8QY+BHu+73Ar1HRvihbeIriTTtB0C7vNWtlma6tGmjQW4jkMfMmSrbmB24647VDYfGHw9qO
o6fYx2d1A+p2clxZPOVRZZUZle2Jz8koZWAzwccUAcb4x8K6F8J9Y0jxToVglp4TvJl07Xb
B/wB7born91PtcnaVc4JHY16fo2jaBp6GfQ7LToUnQsJbKCNFdT3yv3l615D8ctD1nx58Od
J8Yw2ix6Pa2E1xc6XeXLI0RcApOPL4d1A4U8fNUnwO03VdNm1X7No+saV4Yns7VrKHU3G9p
dp82RFBOyNuCBmgD20xRlCsbgKV3Ag8du/vSbsTSBYjIOMEDOOOeD61x+tePNO0XW7vRDZT
XN3DbxTrbK6qLhZH2bUJ7qSpOexFbt7r/h/T9KkvtR1i1WGOJpWczAkqn3iADzjpx9KANKQ
7SLmIEqfnIzxj0HpWVrA1RtA1VtA8qPVGt5BaPLjYr7Tsz26461S8OeLtO1q21NzdWNulre
tYwBZwWkUAYLDsxYnj2rctri3kgKwTRzR7SHaNgwLdhxQB4x4I1T4leDfAXinXPiFdzNFYW
3nWw1CSOWTeEJcEx8bC+Ao610/wu+It1400680/WdJSw13TUiluYrWQPCySLujdWBPUZyvU
YrutR0bTNZ06403VLNL2yukzNbzjcJO+CO+MVylz8PdA0vwjrOm+E/DlhZT6jAE2xDygz/w
lmHPGSRQA34keH7vVLGw13SdTj0zxB4dMmoWUrxiRGfyyGQqeoYDt0rlfBXiuP4n/ABY8Oe
JLO1dX07w48epkxMqwXMki/uwWHP3SeM8Vm2lv4obxppuleHdX0U6fZ3rtFbyNJJJEpULIS
SCCQocdcZJ716/Ya7os3iXUvD1lJuvrGOOW4jjjZQiv935sAH6daALd94X0e/1OO+vLd3u1
iMJkjneMGMtnYwUjcMknBz1rl/8AhUPw9kjktm8ORmFz80YmkxwScAbuBkk8Y5rvJVXcSFP
mY7jGOnSozGyyMs8hKtxknOD2P6UAZd54P0C/02xsJ7GX7LpwZbaJZnRVVlKt0PzHaSMnnk
1jRfDDwHGIJIdDSGS1/wBURLIOFwRxuGcEd/f1rs1QJEfJPyhs5wf5UwmPaHYhky2CRgdPW
gDlbX4deD4NSttQtNJEUsDLJCBK4EZAG07c4ONvGeldVKrSqq7AYwACR3HenQuVhYJIG2jO
7r+dK7ytKF+Y4XBXPGfUUAQZjcCEspkBJDY+YfjUqoNzKuMb8EHg/wD6qilty04YucqOCuV
6ckE1NuXchjcAE8725PtQAMht03RRFgM8+nqakSVNhkAIPUjOBmkYna6hnZtuTkcGmCMfZW
DfKDxnoRjpQAJ9ofeoOEJJY7OM96IiWVsBFXOAwPIPQmiJBGm0uQx6gcilUo7B1cMVBJJPB
z2x0oAdHG6yEl+MdAPl/wAmno/mAOAAOScDt+VVyroq5ZdoGQirkk/h2qVR5UJkZeDyiqfX
t9fegBGSPK/LkHnDcHPqBS+UMKM/LnkCjGZgzqQTyOeCM/zpCJiBGdofkkjpQACNElTDAY9
Ovvk96XawmwyJk9GHU/41JFEkZA4DEccdKa+zy3K9Bx1xj6+1AEUbvvTKKQ3AAGCPrTmjby
v3jF5VGFY9fwpPLHmeYHIOBtzwPf8AOpUdHt8gfJjI+lAEaRocscYcbgSOh+tQvsDg7eCuF
UnGT0qSVG4Cn90evPIJPpTGywEwG7oNy8gY6/jQBEka/NvBZe2P4fb2ryW1wfib8U9rkbfD
sAUEYwNklewjlTJHGxx1yMD64rygIq/FX4nIWZv+KbgOCc/wSUAdt8K12/BzwiCQf+JbCcj
/AHRRTvhaFHwd8JAHdjTYef8AgIooA5r4opu8XfDU43BNdQn/AL8tzXnWvXHiCP4k/FC10T
wJD4s882BMdyyvFAwhOGMR5Y88AV6R8UEY+MPhmwbj+3V3DHX9w2Kj8FRFfjd8TXPzEvYj8
PJNAHmfhH4M65d/Du51HStY1Pwl4su5ZoLyLIit3TzSWRAi7lQ9mB7eleifD34PL4J8Fa14
bm1j+0YtYjVpvPhWVEmKbZHw33gTjg9gO9esAAE8gmlAH4jpQB8+eHfgdqPgrxpF4rk1yTx
Za2ccqRadcwBnEbLykQc7VbfjHIAGepNeSRw6BcfHTVY/E9sfAGhFvlhhlhcwTKVlUucMEB
YZIXjdgV9deK/D174l0VtNtPEmoaFv3B5rHYGcEYwSwJA+mDXIeAfhBYeD/C2s+GNTu01/S
9TlErpcwjcWK4csevJ6c8Y9aAPnjwtZ+LPiF8cbzXtD8V/2/J4dkFxY3GrSGD7VEGwVSPaQ
vGQTgYyG9Kn+JepaV4+8YRWXhnWtS0fxPqM8dhc6FDGIFZsDc0k4fY/AwGxzxX1joPgvwz4
Ziji0TRoLPYjxq6gs+123MNxJJyeTn0qpP8OPA1xfR6h/wi+nx3Mbo6ywwiMgqwcfdx/EAT
64oA+U/iBonirXrfw74DHwqi0/W9ItwbrU7RVzcxKnziNkG0hlHck7ugFfR3g7wJd+Co7KP
whqTQ6HdYnvdP1TM0iOQMtFImMMRwQcjgYrvNUuTZaJfXe7Bht5JR9QpNVvDdm9l4T0mzcf
PFaRK/8AvbRn9c0AfOn7TK6cbVk1f4gPEww8OgW1mplkBHALjnBYA/Mcex4rQs9c0zw74P8
ACXjfxroNro1j9liRdV8M3TJLkqPkniULvUkcgbsGvoS90nTdSQLqGn210qsrDzolbDA5B5
HY1y2tfCX4e+IreC31XwvaypboscOCyGNQd2Bg8AnOfXJoAr2Xxa8PTWdjqmpWGpaLouogG
01a/hVLaXIyMsGPl5HTfjNWIPi34JujdS2V7dXenWkvk3GqW9pJJZwt/tTAbcdOelZHi7wJ
4Ws/hhbeGrjwtrPiHS7NmEOn6dM28liSC3zKNoPAzkDjivFfhYur+GfD3i2W7vrzwDpcJil
ttKv7L7XBOGDKPNJBYs+whgoXI5HagA+KmueEfil430bSdHsNWkhu7mJJtcuvP+xQKH2fu4
cgMWbCFhjrWt46+GfxU1PTtO8Ka34l01vCOiIssGoTbIUlZFOxZizbgxOF4+UDmuo+GvxS1
v4hWd5aeGvBOgaUujbZBZXUrp9pbJ+aABAEAYYyQcE80uofDfxX441bT/F+teLNTso9LnFw
uka3aRRwwsrqScISroF3cnkkDkCgCTxH4v8AhF8P4NP8Q6Zq8dtqwjSOTTvC06CK9I/hlTl
ducjccNg11eoeJfEd0NBvtR8Lx2pMyXljPbSvfWrlkK7JiibojtfIfBUEdawPEmqfs9Qa0f
F2o3GnXGo26MFSxDN9qIUrgRoNsjAMcHt68Vc8EfEPXfF/hSbVfDHhCw/4RuxJs/7KW5db/
wAoKACox5fKEFVzz60Adj4T1FDq02lWk1nc2c1sdRX7LD5Zt2aQgq5/j3csrEAsAT0wa7Eg
MpVujDB+leX2+nhbMWqx6x50enNd2yxwfY7u22nZEJij4lf5QoyMAKSetdhP4o03R/B0Wu6
zfJJHFGi3ElmpuMy7fmVRHnJzmgDkre5h8PWEPhnxVFHF5ZNvbTTpm3vYxxHhj8u7GAUbnP
TIrT0OJtB8X2mmaczx6RqkM8v2Mn5LeVNpzGDyqsGOV6Z5AFeYw/Hi08a3mt6dbRaJo+lWo
Cxw+I4pGfURkhvlXiMAjBzkjNem+Ao9GutFt/Ey6Jc6O/l+TF9qv/tMKocEmB97LsJA54Jx
0oA7ppETG+RUycDcwGTTgT6muB8faPq+t3+lR6ZaG4hVHZjJBFcW5YlcB1dgy8ZxIhyOeua
zDrPxfWe6DeGrdY0vJPI2Kjh7cBdgJ8wYJO75sdMcUAelx3ttPdT2sNzHLPbkedGrgtFkZG
4dsjpSvc26XMVrJPGtxKrNHEWG5wv3iB1IGRn6149FN8YrXxBqOp2Phe1ae/lXzhOUWLy44
mCKjByeuOSMnPaqOv678VdKWHxXq/hmJn0q1lSP7MiEbpvLXJBkzuBDDb93gHPPAB7pRXDe
AtS8d6iZn8V2lvHY/ZoHtLhI9j3DMoLMwz8vU5UgYPrXc0AQ3U721pLPHazXboMiGHG9/Yb
iB+ZrBe78beUb2PRtMWNef7Pa4Zrhx/114jVvbBH+1XSUUAZ+kavZa3p4vLJmGGMcsMq7ZI
JB1R16qw9PxHFcx8Rfh5afEbT9M03Ub3yLGzuTcSxCLcZsoUADbhsI3EgjPIFbep6PcjU11
3QvIh1TASdJcrFexjoshXkMP4XwSOnINRSah4vgia5l8O2FxGvJt7S+Zpsd9u5FVj7ZGfWg
DkX+FupSmNp/FqytHoc2gq32BVzE5yHIDY3AADgAGrN38LbO48DaJ4YguLK2XTri3ubiUWC
lb4wjADoGHXvkmqL/ALQPwvBeGDVr27vkLK1hb6dM9wrDgqU28HPHJrGj8QfGrWo28VaVFp
OmWjOTZ+GNRjxcXFuP4pJAcpI3YDgd6AO+n8Fmz8TjxB4VvbfRLh7IWE0H2QSQvGrFkZVBX
aykn2OeRWL/AMKi0h9Ln0W5vnn0uaz8jaY9syXHmtL9pWQHh97k8AY4Fangr4leH/GUMlsr
NpOuWp2XmkXxCTwN3xn76+jDg10upa3omjW5udX1mx0+FRkvc3CRj9TQBm32n6Ppfw3n0vX
2+26RZaaYrxpVyZokjwxIHcgfnXzl8M/iRrmi6tqGj2nhnX9d8G2qRy2waJZ9Q0+KRC0Wdp
/eRkA4zyOBXrWpfGXw1qIudK8J6HqfjeZ0KOlhbH7KQeCGmfC45561xfhf4KXd1Fd3HiF18
Kabdy+b/wAI/wCHLl4lPoZ587pCB0UHaM0Adnp+i+D/AB/oy+Lba+nvhPdtcwSbgklvII/K
eMDAK4HVT3ANZln8DvCdqkUcV7qDwBdmyWVGUk9W+71PcdOTxzXZ+GPCOj+C9BGh+HreaHT
43aZS0pkbexydxbk5NdAvmKnlllUM+Mggk5Ht05oA8wf4NeH45vt1pfXZvUkM7MXQCVhJ5i
hwF6BwOR8xBIJrofh94Vl8I6E9rc3YuLyaYz3DDlV4AVFOBkKOOQK6t7d1Rd5QMuCASamYM
Qdu3KDkE+o5xQBKBI4Ulg4xuwOSfpUJUbZJQwLBeQvf/CpdjxiNVViwHzDqBSMC1upj5DYG
AOFOPX86APLH+DkU9+uoReLNXsZg7yk27KnLHBYqBgk9/XGcZplv8FVtru8uYvG+uQ3FygV
7lJQHJVdqNkdSBxzmvUU3iUFCjKW2kEcKPw71OjAb/PwRkcgYx1wKAOX8NeE5fDX2x/7a1D
VDdMjE3b7vL2Lg7R/tEkn3x6V0TxBuYvLVlOUYt2qwysxOGYAjJJbp7UxtkMLJJIpVQAGbj
9O9ADtz4CSZjVRyd2c1ALcq+4hPL/hjBwMeuaf5wlmcADcDhfmxuGKQOnmM7kkYBwxBwfQe
tACwxAOAEOxHLcYIJ9fpTm84SqCQBnnHRVp6bAqFQTG3XcO39OaXKKoUuR3Zc/zoAjTDHdG
SM5AUtjjPWphbxgggBSfvKRncPemkI0wTcGJwRgfdoG0ErIQpY9+fXHNAEmSV5RunI6jigx
Kbcp90bcEentTSzlSqhmKnk9AadjaNyozEjOD06UARxxA7fMUHb0PpxT0RSAPL2k87egqJm
lG2SM7o8ZK5yT/hxUe55IwhVnJHBHAx/jQAphDPuJ46DPJX2A/Cpwv3Q52Z6YGPwqNY/LHL
bQ+B8oyFpQ2BgMygMcY7jHp+tADwmHABKdehwCaNro6BQWIz8xNRRsyom9NzA7Tk4znpU5Z
WUFXJzwB2OKADykMhlDNyMFT0pskeFGPlA5oikVcg4+TGWH0ppx5hbAMmehPAHvQAPESpVW
GGHAqJAY2w3ygj7g4yc/rUuRHJtJ4xgnsOnannCryN5UZGRzigCCQOYpCDszkE+h7fhTDMf
KRBweBhec/U1KZ43UIOVI6429Kros4D7sAZAxnJ9/rQBOpG8umH2gg4PQDoPevJgwX4rfE3
DpIE8NQDbn/Ykr1byQ/mFPlD+nYYx+uK8k8pl+K/xUExGR4at+eoxskoA7v4WDPwb8IZAP8
AxLYv/QRRR8Kv+SMeD85/5BkPXr90UUAYHxRAfxv8MExz/bobH0hNHgxXf40/EwgsoElkAf
fyTTvidvPjz4WgbQv9uNuJH/Tu1J4FVT8Z/ig6nI+0WQ69/IoA9Jd1hiMk8qRKvVmYAfmap
3Ot6PZ2puZtQgEXkvcgqwfdGgy7KFyWAyM4rL8e+HZvFfgDVtBtPJF5cxD7M0/3ElVgyMeD
0I9K4HSPhBrcEOktf+Jbe2utGWRbR7G3O1xK7NP5qMdpDhtu0YAxkD0AOstPiZ4R1HU7bS9
PvJLi7uJoohH5ZjYCRC6SYfBKED7wz1FclN8XtXn+I0/gHT/CsVlqkTFQ2oXWRIP7yqg5G3
5uvSun0X4VeHtKi083c0+qXWmmFrS4mCo1u0a7VKbRkZXAIJIOBXXto2kPq66w+mWzaiqhB
dGIGQKARjd16MR+JoA8ZT4na3qfhPWXGoQ22qfZLS806KxgLtJvB82IZ3bmDI65xxxToIPi
RfeNdF1EG/v9Jt7x/IN3GYA1uGGHl2suHwzAbkbIQcDNe3Q21tbKEtraKBRwBEgQD8qkI45
5oAzta086roOoabHMIWuoHhVyMhSwIBIqp4f1QajZG3uIvsupWQWK7tCcmNscMPVG6q3ce+
a2zjgc5rmvE1skF/ousQfub6O+htDMhwZIZGw8bf3lPXB6EZFAHRMOD69c0qdTzTnA/GmLn
ueKAJCM0hRWzuUN9eadSc59qAKltpWmWd091aafbwTyLsaSOMKzLktjjtkk/U1xnxE+Gi/E
Sy+xXXizWNMsjt32do6iGTBySwxkkjPU474rv6z9X1RdJslm+zyXVxNIsFvbxkBppWzhcng
Dgkk9ACaAOZ0v4b6DF8OdL8E+IraDXrLTl2xGaPbtAJ2hSMEYU7c5ye9b+nR6Vp2p3Gj6Xp
yWhSGO4lMSBVOcooPqcJ+QFV/snjC5hAm1vTdPZuv2SyaUqPQNI+Cffb+FXtK0i30mKYRSz
3NxcP5txc3D7pJmxjJPQADgAAAdhQBHqegWWrXcF3JNd2t3CpjWezmMTshOSjdmUkdCPyrg
9NuBJp+o6z+90W31SEW6J4fhMs0TIzlpXUKQjquEJI7H2r1GuR12C00PXLHW7a0TT4ZpJP7
Rv7W1DyE7P3fmbQSULdT6hcnFAHC+Bvg5b+FPFF3438OeL5tWfVreYtJfxrKJw4UoWK4JAY
FjjBOQOK+bk1SRf2iotLTVNK1CC6u/IeCewmi0+3mkyCRas2cqT+JbNfUV7Z+JdR8O2HhHw
5rcvhqC5t5UttTRVne5IG8hshWgYgluAeDjtWBofwf1bwv8M9T0BtM0jxVq014Z4Ly5lNtM
uVBMhmALhg4JXBBx3oA6vwB4e8VeE/EF5pOppcXWkyK0ltLaSqLC36HasTkyxtnIwGZeeMV
0fjzxRYeE/CV1qN3r1josxUi3mvIzKpYc4EakM5x2FeUfDbwJ8Sbiz1WP4l6hrA1SGJX0q9
j1VwsDZYBMKcOQQrEsG4IBzUF34Q+MfiTxVpNj8S4NP1vwnC4S5ttNYReflW/eORhjtKgkD
AO4CgDzm01f4rXfhd/FY0vVPEOr6/dp/YWuWl6yrZYYqVe3QlVU4+6wxyQTxX0P4VPj6z0P
S9b8U69ayWk1uH1W31aBLZ7Ju5jZBtI9n9ue1eT6Vqfj/QPHll4H8O6NrXhXwJcXKpHNc2U
ctzatIW+VGORtLgnncQMmuh8ZfBr4geN9YbTte+Is934biJmtxhIm3BflSSJEAb58Hfk8ds
mgDt/Efxs+G3hzSJtQl8S22oyopKWli3mSyn2HYf7R4qt4d+InifWvDVh4vbwhHcaBfZxFp
k7XF9bckDzIioDcjDBTkZ6GujvfAPhvXLbRW8S6Xbanf6VGipchPK3MoGchcZUsoO05FdHZ
WNlptqLTT7WK1twzOI4l2qCxLMcepJJ/GgCWKQSwxyhHQOoba42suRnBHY+1PoooAKz9b1r
TfDmg3mu6xci2sLKMyzS4JwPYDkknAA960Kz9b0XTfEWg3uh6xbC5sL2MxTRZI3L7Ecg5wc
0AfO8viqbVPi7dfEHwJ4H1fV9NTS/7P1JLS3W3uUuBJvxLG+CTtxz1waytf+I+g3niOPxfZ
eKNLg1C1BT+x9Yt5bW4tsDITB4LBtwzn5g/PQV9FeEPBeg+B9MuLHQY5wt1Obm4nuZmmlmk
IAyztycAAD2qpq88Gqa2+laFpek6hqMce+7vLpFkjswThQwAJdzyQuRwMkigD581Pxx4Z+I
EukSeIfBVpb2t4UjXWpS0nlHd86bo8EcAgZY4Jz2r1Hw/8PPhJK0V7ouiadqjJ92eZ2uWQ+
4cnB9iM1ieEvDY8GeN9W+F+rNDrei39u2uWjS2yoAzyFZUZRkY3YIxjArWu/hHoSarHrvh7
UL3w5eROpk+wzkLJHuJKHPIzu6g8UAaWrfE3wd4c1CTw9bQX17fWo/eWWj2LXBi4/i2Dapx
jjOawh4y8Y+O/Eceh+C9PuvCliLVp7vVtb0qRW4IGyNWO3ODnJNU9B8SSfB7XvEWn+KNH1J
/Dl/qJv7bxBDbCSNFlGWExX5uGyASDgV3uv8AxS+GK6K9nqXjjT1h1G1YKtvMZJDG6kbgEB
IOD3oA80+1TeHvGXhPU9L+Kt54xg1LVH0vVojPG8AZo2ZMRp9whh+VerXPizwnaPNBca/pi
SwNtkElyimN+hDZPHTv6GvmzwL4J0i5+MXhu58Na1qmu6dpgZ7i6k0s2UEKRqVgXoPMkJZs
t1Nem3fwn1a/+KOp+I2bT7jSbgPLDbTlsyz4BUSDpt3g59sjuaAPYI5YJV8yMeYGAO8fdII
4x+HNQWd9aX017Ja3HmfYpGt58ghY3UAsOepGe2RXldp4Y+MMl1a3kusQkQrIhjjnRfLV3T
IUmLGQqnBwcdO9b3hjw3478O+GfEMV7qFvq15do01orSBFSZ95YltuRyV5OenagDuP7d0U6
TDqQ1COW0nkWGOeJt6yO7bVAK9ecCr04BRUG1TjOSccj1rxOTwP8UYobS1tdRsItJ0w232K
wdx8pSMhmJCfeLkkFsjPrVoaL8bY7WCX+3bS4CweVPbmSPBcAZcPs+8ctjjjGe+KAPVNP1W
y1O0a602bzo1leHKA4DqxVxgjsQavhjsOVJMZKHHGPT8K57wjp2paJ4O0ewvWR7uKDM8ivv
DzMSXYnAz8xPatuBVyEcsc8k8HnPXnoKALiOGYyFcKVHLcHPpioLj97MkbRnJ6sOcDNTeaB
95ShbgKe5ppJJO5UBXCjjgHtQAog358pgFBxwP896ikYFM98+nJx3P+FTKoWPkqCOQR0+tC
7t7EgkbSTwPz/H0oAPNTITGWwckj7tYfiDxAvhz+z5ZNOvNTnvZhaxQWaKXdyC3G4qOinOT
WsiK5Gcjd2I6+2PSuc8Ulf+Ek8EhwVk/tjGAeM/Z5aAGv4v1cBWHw58SFh0wkHT3/AHlRHx
ZrD75D8PPEpJXGGihxn0x5v613dFAHCJ4u1dlkLfDnxMPmyqtFD+f+tqQ+MtVPB+HnifHTi
CHPT/rrXb0YOM4OKAOE/wCEt1VUCn4e+JiOT8sEPXtn95U8Xi7UUTB8B+JiT1Jtos/pJ612
eecc1BfX1npthNf6hcx2tpAu+WaQ4VF9SewoA5H/AITHUHQKfh/4oUjgqbWPBH/fymjxhqC
EY+H3idlUcD7LED7/APLStpfGng95Io4/FGlu8rrHGi3Skux4CgA9Tmt7kHFAHCR+MtQDr/
xb3xSqA8qbWLBPr/rKnHjC9EpC+AfE6Iq8D7LHzz/10rtKKAOLTxddj7vw/wDE/wAhyCbaI
Z4/66UkvjHUFB2eAvFHzDAxbRk59/3ldrRQBw//AAmF/wBR8P8AxOduAP8ARoxn3/1lIvi+
7ywbwD4qwDz/AKJHyfX/AFldzRQByGi+KIdY1q+05tI1HSbu2gSVo76IRs6uSAVwT3U1rtB
IZCDlmzgAnjbnkVjWhI+MOtjpu0mzGR1PzzVvswUKivIp343dvx/OgBVYl2AVgATkqe/0ry
SBmb4qfFRGYYXw7ABkdgkn+NevxAZ25IbLZG7qfbHSvIwC3xV+JwaLymPhmDcByCdklAHdf
C5lb4OeEGXAB0yH/wBBFFM+FmB8GPB4XJH9mQ/+giigDF+JWT8RPhbGPunWJD+Vuab4CjH/
AAuD4pThSP8ATLNM9jiDNN+I+w/FX4VB920alOePX7PxmnfDw/8AF0/ioAAF/tO2x65+zjN
AHp1FFFABRRRQAUUUUAFZHiPTrnU9FaKxKC9gljubfzDhTJGwYAnsDjGfeteigDmm8YWVum
/VdK1bS0BxJLc2TeVEfeRcrj/a6VvRSRyok0MiyQyKGRkO4MCOCD0Iqc8jB5Hoa5caBqOjX
bzeFp7eK0lYvJpt1u8gMf4omGTHnuoBU+goA6YNxzjPoKzp9e0W0vJ7O61S3hnt4fPlWR9o
jTj5mY8DqO+eazJbzxrAnmf8I7pl3jkxwagyuR7b4wM/UivPPFX/AAiV/Z3d9rusLJaSXTM
vh3UFEMovmTb5ZcHcFIwdoyD1B6UAaXiLxHp/xD8N67pGgXVzYnT181NSul8q0kdTgo5J+6
c/xYz1H3a2vCkWr6w+lXWoyibT9Jj/AHE4haIXMvl+WGVXyxULk7m+8zccDNRLa+FNGuYLf
xbrtncXtttkSyCeXbWzdmEQzlv9qQlu/FegJIs0aSxtvRwGVh3B6GgB1FZS+JPDrXEluuu2
Bmj3b4/tC7lwCTxnsAT9BVh9X0pLeS4fUrVYY40meQyrtVH+4xPoex70AXaVW2sD6Vn3mta
Pp06QahqtpaSuNypNMqEj1wT7H8qhTxJ4ekeJE12wZpjtjAuF+c8dOeeo/MUAcomn6lpd/D
ayNaWN5Jc3D22sSMJhcGQlyphLBg+0AFuQFTg4NdT4Z1SfW/C+n6rcwLBNcR7mVPukgkblz
/CcZHsRSa5p11cta6hYXcFtd2PmEfaovMhdGXDq4BBHAByD27g1ieG5L5tVs5bZ9TfTrq0e
WZLzJiQ5XynizkoG+bCZ+6ASB3AOzooooAMnpRg+lcf4q0rxZeaklxol/KLMQbTaxX32Q+Y
GJLbgjbsggdRjFclf7rMJbw2XjS312ciOzElzJIhm2lvv7zEUGCTnsDxQB6vdXVtY2ct5e3
EdtbQqXkllYKqKOpJNZNn4w8KagIPsPiPT7j7RKYItk4JkkABKL6sMjj3qh4/06/1bwBd6d
aWE+oXcxhHl2kwhkBDqS6O3ClcZGeOK8/tPBPjAXXhWS7N/M9prM17NfSG2W7hhaDyx5u3K
O+e4BO0DPNAHqaeKfDUli99Hr9g9qk32dpVnUqJf7n+97daux6nps2nJqUWoW0lk+AtwsoM
ZJO0Dd0znj61474W8G+LNA1nTNdvNInvI9P1HU3e0MkJmdLlwyXKYIUuANpHB5OKh1LwH4y
1jSNa0RbNtKtNXv7nWvkdHS3kAHkQAK4+cuvmMR8oOBzzQB6/e+IvD+m3E1vqOt2NnNAgll
jmnVGjQ8BmBPA5HNUrrxPpVxcx6Po3iLR/7auArQwTy7yykZzsUgn5eR0ryvVPC/wAQvEHi
nTPFc2gi31HT9Jt1ms7qWF7a/uY5CzxsAx4IOUboGxmtbQvDfi6T4otrjaXqOl6c1/JczWt
5Jb3FttZCN8JU+ZHITgYHy9e1AHdP4evtWkH/AAlOpRXtohBSxtI2hgcj+KXLFn9hkLx0NW
dR1Twr4H0Br3Urmw0DSo2ALkCJNx6cAck/nVLV/iB4V0bXP7CmvZbzVghlex0+B7qaJB1Z1
jBKjkdfWsfxT4e8N/F/wtYjT/ETQmzuBd213Z7HeCQAqQ8bjryQVYAgigDnr7VdL1D9ovw3
eWd9Bc2t34ameCRHBWcGYEFT0I4J45r0/cjNI2N6Bc8cYrlbb4R+CF8E6T4V1LSl1S30pCt
vczkrOpJJZg64K5JJwOK5DXfD+sfDsW0+jfGGLT7eZ/Lt9O8VbZ4n/wBlJOHH15xQB6ZPFZ
XNm9rPbie2mQxvGQTuXGCCO4rj/Ckfwv0zWbvQ/CsOgQalDIwuLa1WPzlYdffjFXPA3ivU/
Edrq1l4jsLay1nSLz7HcJaSmSGQFVZXQkdCGzXyx491+68L/FLxVb6TY2FpqllriapbX8jN
5771RWt02jDK2dzBscA4oA+04o1MW1VC4+7x0XnkVLC0kUYO9cKcNz1z9a4n4aeLr/xdoE2
oalpsNndW13JaMbWUvBOVwC0bH+E/0ruPusSv7ksc7cZB/CgBsAYRbvMG5uABxjJ9uKsNJ5
cIK5YdsjrzxUMWSnzsrr0+7tAOc1JIjS7WUupPIxzj1HNABIVRWJJIVfrwRzVZY8wiJpAy5
DZTg9Ov4VYCjAVHAOCMnJye30qNS0LbpFU7Rv4GD9Pc45oAeyfenWRuOoY4z6daZskU7227
mPOR0PXHp+NBuEjVZlXKjgqBhsHpnNStL80cQxmT5gpFAEW9ZjtlXaSRwCccf54qYiMs8RA
H8Qzng/8A1qYAGw+1cKRgZyAT/wDrp7yIFLPl9ozj2oARZGcEqcbSOi4/SmzxFomEWV3EFg
OSMHmlhWRkMcp2uBkhexx2p0fzExqwAVQueCMetAB8wVBJIC3OAOMjPrXLeKRv8U+CdpG1N
XySO+beWurU7YgplUADsfzrlvE2xdf8Exoy4GrliO/+ol5oA7OiiigBVALAHpmvmbWtfMuj
+L/FesfEXUtD8Y6PqE8NhoqXXlxxhGxBGLc/60SDHzc53V9MVl3Xh3w/e6zBrV5oVhcanb4
8q7lt0aVMdMMRmgCxpc93c6LYXN/B5F3NbxyTxf3HKgsPwOanuLe3u7d7a6hSeGQYeOQZVu
c8j8Klo6UAedeH49Mn+IvxIW5gt7iOCaxkaPYrbdtvuBx6gj86qXPxK1xdJg1Ox0Gyvk1DS
5tVsoY7ljIscRUssuARkq3BH8QK+9eg2mi6NY6hPfWGl2dteT5M00MSrJJk5O4jk8+tJZaJ
o2mtO2n6TaWhuM+aYYVTzMnJBwOhJPFAHk1p8bbu70K+1aHRLWeLT32XLQySbRvdEt3Usoy
r7y3sqmti2+Ifi26u9I0+LwxpqXuoS3UW2e+KDEAVt4ChsBlboTkHrxXb6gnhfQNAvJ9Tt7
Cw0jy1juTJEoiKABFVhjkAYAFSxeHfDsa2bQaHp6C1X/Riluo8kHn5MD5c9eKAOc+H/ji88
ZPqy3mmLp7WLR7Y8MGIcMeSeGHy8Mpwa7iqen6VpekQNb6Vp1tYQs29kt4ljDH1IA5NXKAC
iiigDi4Hb/hcer7ThU0yz3nHq8vFdPKkUmUDEIR1A5/OuViCj4z6ufLDFtJs8knGP3kv+Fd
JKGLMSRuxkEDHHpQArSgKDKrqynOV6ccc/wCNeTAPH8WPij5rjb/wjUDAn02Sc16qIt0i7n
CLtI2Dg9e/p2rysow+KnxTiKhVHhqDC57FJaAO5+FZ/wCLNeECeM6bD/6CKKd8Lf8AkjfhD
nP/ABLIef8AgIooA574iZPxV+FmMcahPnI/6dzT/hxI0nxI+KhIxjWIABn0t15pvxEWQ/FH
4XFW+X+0py3qf9GNJ8N8D4j/ABTwQQdZh78j9wtAHqFFFFABRRRQAUh5FLRQAUUUUAFIDml
pAMfSgBa8+8TaLpN/4/jGsafBdRahpDWyGRBklJQzKGxkHDAj6e1eg1jeIvD8fiLT4rf7XJ
ZXlvIJrW8iALQSYxnB4IIJBB6g0AZXgC1kg0O/kmu5L15dRn23UpUvKiERqWIABICYz3xXU
XMC3VlPas7RrNG0ZZDhl3AjI9+a8mg8b6l4T0bQtEsPDi6okVo/2ucTsnlOszRbiAjE73Bx
jueeOa9dQlo0Zl2kqCR6HHSgDzjU/A2q3+naRZ32sadHLp8E1uLiBXt3nQwGJNxB7bssBx1
9ao/8K6124jlkHiPT3lnsU0yeIKxiEMQQxbQOdwZXJyejnpXSa94XvNa8d6ZqM0UU2lW0W2
WKbY6OfmyNpXcpORyGwe4rmbPwP4m0vSvD0Ok2FhaTaVM11cIJRi+d3KOjEDp5LHkg5OB2o
A3n8P61dNrpv9Y0SVNYiJKCJm+yuIzGjIxbkYwTkcHOOtZY+HmpXFrDYzavp7oLCSwmY+ZN
II3MfzruPBxHwDwM8dKqX/w2u2iDWGj2MLLq9xdbI2iG63aNljT5kK4BP3SOO1dV4a8O6np
vinVNXvfKjhuU8uOIMkjKAQRhwqkLgfdbOOxxQB1vlI0P2dl3xlPLIbncMY5rzqETi1tRo9
3rEjwXy2mlyOcpJCrhZg4XhogAwDyDdwMe/pAODkV55rVlFbXOo6dpUOrTtEBcW620uFs7u
TJQRgfNhjlmDHYo+uKAPRDjccdO1JTIvN8iMT483YN+3puxzj8afQAVg+JmNtbadqp3eTp1
6k8+1dxWIhkdsegD5PsDW9SEBgVYBgRggjIIoAAQyhlYMrDIIOQR60tYPhWNLfSLmzhJ8i1
vriCFSSfLjWQ7UGew6D0GK3qACiiigDE8U6jrOk+HZ7/Q7PT7m5i5b+0bv7NDGuD8zPg9OO
OPrXy3pXxCbVdD13XPixqniBZ7nP8AYsuhtcQRD7wKQhcIx+UNuJIwfrX0L4/+GOjfEWzFp
rWq6vBANv7i2uisLYOcmPoSRxmr+k+CNF034e2vg7WVj1zS7NTgX8YZQgYlRg9Ao4B64FAH
zj8AvCfigrdfErRbiFtWhmaKfR7tJI5LyB1Vl3SlsBmX51JBGevBFfQGi6Z4i0i1l1Wx0my
ae8Yy3NndxpDet8xIVp4iUkIzwWHpk1e8IeNfA/ipr2z8HapaXZsGCTRwRlMADaGGQNy8AB
hkcVD8TfFsvgr4d6jrNoEfU2C21hE//LW4kYKgA74Jz+FAE0/xF8E2Nklxq/iOy0h2Yo9tf
TLFNE4+8jITkEfl6V5N8SdY+DfxDuLG6f4s2Wk3FpDLaO0SLMJYJcb1w68Nxww5Fdf4O+GH
hzQLYXesabDrHiK5Pmahql9GtxLNKy5JUtnaAeMAV2Nv4d0LOF0TT42xg4tUAyT7CgDzn4I
WNtP4c1zXLaR2tdT1N/siyNlmtIQsUbevRKZqfwUtPEPjDWNX1HxJeromqTR3FxpNmBH50i
RhBul5bbgHI4r1qKG3hjVIoRCiH58KFUds4x/9amrwTJjK4wNvHB9R2+vvQBxdtq3h7wTqG
n+B9H0S4NvFDG8ZtFXZAkkhUE5bJJIJPBPBNdu7IXOcNKCTG24fMPUY615n4r+HV/qV3q2s
6frSSXdwkfkx/Z40eIoCqhZ2yVABYnjnOKreB/hhrHh3xK2o6pewSwWcDJaiFiMvKAXIXA2
oDkBORk5FAHbS+MrJNB1vVxaT7NFaWCWOTCee6AEhDzkcgZ9a345HnEbSIsJZclc5Kk9uO/
rXlt/8FRe3kF3feL77zYElCiONEDNJIZHYjuTnH0AqJvgnaSLbTSeLdUW5hmeeOaIKCHbbl
sA4z8q9enJoA9IsNUi1DVNX04WoVNNkihabcCJWZN5A9CAVz9a0/IIkwzElhxt+6P8ACue8
I+EbPwdoz6ZBdm6eaZ7mSR4Vj8xmIzhV47D3rpWEjqoC4DcMQ20jsSKAGeSr3C5ywxxz1x6
ikRFQH5gAGPHepFRiSysdwHJPeoombYZGAGDkqOuD29aAFwEkZl+9nc4POB2x+lJ8+AwVWb
HJHOfyp6bZAwDZdR24wCf5+9MQOjBsDBXBXGB/9egCRRvTn5UGQWB5PrShURf4AdvH0pqAq
jLJjOfv56nFNkVsbtwYgZ6f1FAEjEHfmLgcnoetcl4jEX/CReDCqtuGsYyO/wDo8tdcrb2w
q9+cf41yfidtvizwWigANqx79f8AR5KAO1qrbX0NzfXtmoZZLN1SQMOu5QwI9sHH1Bq1WXq
GhWGo3SXkjXNtdovli4tJ2hkKZztJU8jPY9O1AGWbF7+4uXvvE15aXy3Hkxx2dxsitmIyib
SMSMVwTuznParK3viNtP062SxhXU5lf7RPMCIIAhxvwOSW4KrkdTzxVl/D+njRBpdkGsljk
E8UsZ3OkwO4SEtnc2euc55zUcWmatPe282sapBcQ2reZHDbW5hDyAYDuSzZxk4UYGeecUAO
sb3U4tVOlaukDyPEZ4Lm2VlSVQQGVlJJVhuB6kEH2rVkhiuIngmjWSKRSjowyGBGCDTsDOc
DPrSSIJYniYsFdSpKsVOD6Ecg+9AHz14bjXTtK+HmoSaFJpkcmqvFLrkM4YygyShYXQHdtc
4GWyFxXp7fEjTwLaf+x75rK/tri5sLlTHtuxCpZ1A3ZQlQSN2MgVp6d4E8MaUbL7LYSslgx
e0iuLmSaO3YkksqMxAbk84zyaSHwH4Wgglgi0+QQvFLAsZuJCsEcn+sWIbv3Ybvtx6dKAOA
8YfEMeIPhvrdlZeF9RimutHN9tuWiTZavgJMRuOcnPy9flJ9K6pPiPpcevnw7baZf3s1t/o
0k1ugZFmWESFD6DHG48Z4rRu/h34Rv7K3srrS5JYbe0Ngo+0ygtb5z5bENllBAIBzinw+Df
CNnqsjW1oLa8uIfmiiu5FLqF2eZs3cttwN+M+9AFnwn4lHizQItai0i9022nCvALzaGlQgH
eApOB25weK3qoaTpVhoOkQ6XpyvFZWy7Y0klaTYvpliTgfpVyKaG4hWaCVJonGVeNgysPYj
g0APooooA4bCL8YdYdnKt/Y9oB3/AOWkvauoY+U3lyMCWXg9TXNxrE3xj1Ytw39j2gz6fvZ
a6SQNIdjfMyYUv+PXp1oAIwkiMYm2ybsN2H4ZryWPf/wtT4o7pdz/APCNQAk/w/JJxmvWIp
Pl/dksQCDuOefX34ryWJk/4W38T5E6f8I1BvBPU7ZKAO8+Fob/AIU14P3/AHv7MhyQevyii
k+FWz/hTPhDy87f7Nixnr90UUAYXxFQ/wDC1PhW3UDUp/8A0nNL8OE/4uJ8UnOATrMS8HOQ
LdaT4ilR8VPhWGOCdSnwPf7MaPhsG/4WF8Uy5HOuRkY64+zrQB6cAR3yKWiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKzdd1CTSvD19qMKq0sERaMN03EgLn2yRVy6u7WxtXur26htbdPvSzOERfqT
xXH+K/FnhK48D6s0fivRyDbsUb7dFgsOVH3u5AFAHOW/hnUNN+MGgCGKa5js9MkV9VkgOPM
d3dxxhRuLEY6jIr1mvDJ/GWl+PfGdtceEvitDp6m3hUab9qMImJJLtg9XXptHXua9zPODjg
8igAooqG7u7TT7KW9v7qK0tYV3STTOERB6kngUATUV5T/wALO8SeJdQkHw18JRaxpMGVfVd
Sma1huG9IOCWA9SMelSy+KvjLZqJbj4a6NdREj5bbWsP9RuWgD1GuS8R2mnprEMjWd9eTaj
GY7q0tn2xzQxjJeQdSV3DbtwxJArmW+K+v2cROrfCLxTAyDLtb+VOg+hDc1m6j8TY9TNpeS
fDfx5Z3Fo5aKe3tFV1z95fvEMpAGQR/KgDsbPxRo3hHQNJs/GOuw6Tc3kjx2cWozjzmTefL
Vj3YKVBJ78E5rtOoyDmvmL4jXNt8QdS0/VbjwB4804xwm0uRDYwv9oty4bb87fIdw+8Oa9G
t/jTotpClvfeCPGOmpCioBJpTSAKBgcqT6UAer0qjLAepry//AIXt4BA5XXVIySDo1xkDGf
7tZ8vxF8ceMWeL4a+FUtdNJaP+29fDQqzY58uAfOfTJxigD0Lwm3m+Hzd8Yuru5nGPRpmx+
gFbteQ+FfiZD4bt9P8ACHxH01/DWpQIkFve7S9jfAYUOkoGEJPVWxzXr4BPQZHtzQAlFZ+s
a5o3h7T/AO0Nd1W10y03BPOupRGpY9Bk96tLdWz2YvUuYmtSnmicONhTGd27pjHegCao5oI
7q2ltZk3xTI0br6qRgj8jXnOrfHL4baabiC013+2r6I7EtNMiaZppCcBFYDZkn3rFk0r4l+
O2a68Q+IJ/BWjOcxaRpBVrl07ebP2P+ytAHLJ4el+HHxItPCXw11iG+8QapaOss+sP5y6TZ
RHckQjjA+8xOC3JxXa+H/htqL+MF8W/EDxL/wAJLrMDA2caR+VaWXAG6OIkjd/tfjXSeEvA
nhXwfBNF4e00CS4Obm5mlMk8x9XdiS38q6VkZd2xtwQj7/THoKAIyI47qV5WIYY4J7f15pb
csW80O4ZQQd4ycdvxqF2Iun379ygHjnqOKtJIfKcI0gIXcGJ3Yz35oAe5Hl8qvqVI5/L1qm
kczOzZcqD0JAz7H/CrQRZF2mQ888jB49M1GHAPmEK+RtwDkfl60AKSUCFpMsRyFXgj34p4Y
PG0ZOUJ4z1A9c1XWLMxj3YDqec9R6j9BUrrsIEmUZvlOP4sDjj6UAICrKAoRzGdrelAJdm4
UJjDDsQOlRs8ijcmMHsOM4P606YrMGZt2AMBhyD0zxQASP8AvNj5BbACD73Pf/63pSxmUTm
PzVTCAEv3/Cnbk4O75kAOVHXj9KaCkkin5gR1K9x70AWwWWMNkbsDLYzmoDujlabJctw309
vpTmz54LYKkfKQOnvQwZY2VGDOAQB/nvQA4GNmZkOwsASQM8D1prySDbhguV5wOOenX/PNM
+eNiFjL5VVORx1/lSzKyxl2JVtvyopJx60ASsg3FtpLDJJUd6aImaVzKAUONnqPalhbMK5k
LH16Go/MJXCuZGY8jP3aAJG34UKeCMDPGTn2rlvEyAeJvBMucn+1SCO+Tby811BRtrBwXwc
Ak5x74rkfFM3/ABVngYZADase3J/0eWgDuaQkAEkgAdSe1LUVxbwXdtLa3UKTQTKUkjcZV1
PBBHpQBKATjHOeRio5p4LdC9xPHAg/ikcKPzNYcfgvwtFokuiQ6NFFp0some3R3VS46Hhs/
h0qd/CnhmbT7TTrjQLG4tLLP2eGeISLFnrjdnrQAsuvRL4hi0S306/u5mCtLPFD+4t0IyGa
Q4BzjouT7VqzRCe3kgZnUSKVLIxVhkdQRyD705QFRUUBVUYCjgAelNlV3gdIpTC7KQrgAlD
64PBoA858DeJ7fS/hVo+oa/qGoX95cpPK7FXup5FjkYM+FyQoUD2/OuktPHXha+1+30K21P
ffXIPlKY2CswQSFN2MbwpBK9axtP8Ahoul6fo1vp/inUra50kTRRXSRRbpIJW3PEylSpG7k
NjIq7pXw+0zR/Ftzr9peTETzNcm2kiiO2Vl2swk278HrtzjNAGR8QdYfT9ZtodUsPElxoJt
t5k8PbjJFNuPMoQh9u0DbjjO7Oa56y1vQ9F13wh4ll1G81e0bQb/ADqLW8ktzKgmRsOoG7K
jIOcYINehal4X1G68WDxDpniu90mQ2y2stvFBHLHKqszAkODhvmOD/Oql14Bt5ri2ktdavL
SOCwuLDYqI5cTndLIzMMlycH0z2oAsz+O/Bv8AaFppE+qxPJqCxKilCyN5ykxoxxgF16A9a
5nwL4v8O6H8PdM0y7mlgmsNPFy0KWzn900xjUpgfN8xC4XOKvWXwr0uw1WLUoNXuxMtvBDJ
ughbzGhXZFJkoShC4BCkBsc1a074a6NYx+GhPeXV7L4dMn2eSTaplVjuCSBRhgrAMPcCgAX
4reBGlmiXWSzxruUCFv3+JPLIj4+ch/lOO9dXpep2ms6Tb6pYs7W1wu5DIhRsZI5U8jkV59
/wprQ00q+0uDVLlbO5lMkcUltBIIVaTzGQ5TMiluzk4HSu58PaHZeGfDdjoOnFza2UflxmQ
5OMk/hyTwOB0oA56BN3xi1z5ip/sizwQOfvzflXSgPFCxVDM5OSRz17D0/CuSiUn44ay7HC
Lo9oOD0O+XrXXrlRn+NCVGBxj+X/AOqgCEq6Jz8oAwPUZHXj3zXkkcyJ8VPiwA37uPw7bnp
1/dyevWvXzIrFgxwMHjqR65rx3zEk+JnxbxtKr4ctx14/1cn9aAPQfhdtHwc8IDd/zDYeg/
2RRTvhkM/CDwjkDP8AZkH/AKAKKAMH4iIW+K3wrwcEajcH8Ps5zTfhukafED4pFcknW48j3
+zpS/EKU/8AC2/hagQMhvrlic8g/Z+P51D8NXVviF8VApO4a5HnHT/j3WgD1JWzx3Fec/FD
xRrvhptNbRbsxebbXkzxrHExdoowyZ8wjC5znByR05r0QHHJqvc2GnX7xyXthbXLR/caaJX
K/TIOKAOAtPi9oy3ENpqdvcCWSby2mhiAiiGQoLAtu5Y9h0I96raV8atG1XUpFj0m6j01kH
2W5MkZN25kCAIN2AMnkk8Y5xVjxVpLt4607Tre9sraDVormVkOmwPIpiVW+V2G4lstkk8ds
Yrk9F8bfCTQ9AXw1Y6DPbxSWjXEEV3DE7uJHCgbixALEq3OBgZPSgDpE+O3g6S+urJLHWGu
LWBbqSP7OoPlH+PlhxyPzGM16DoWt2niHR49UskljjZ5ImjmADxujFWUgEjIIPevIfDPxP8
AB7eF9PsNQ0q61rVEgtrK5kW0jkM0jjKoWJAbAA9uOOlel+BvEmgeK/CcOs+G7RrTTXlkjW
NoREdythjtXjk0AdNXN69498FeF7oWniHxTpum3JG7yJpwJMeu0civP/Eni34i+CrTxvrHi
S4006fIRb+FobdQ00k75CKVHJPIJz6elS+Bfh/onhvwpBLq9jb6vr16hmvb+9hWWSWZ/mYE
sDgAnGPagD0vRfEWgeI7X7VoGs2eqQ9S1rMr4+oHI/GtSvJdZ+FXhXUNTTW9IE/hnWMEJd6
Mfs7hh3IHysOOhHeqGneM/Gnw6C2HxAtLrxHoKs3l+I7KIyTQrnhbiJR/48KAIvi1oXiLVf
H2k3kvga78ZeFrS0J+wW9yqKt0X++6MQH+XGM1zb6XZG4juR+y5NHJHglwbfOR7Z+ld9f/A
B28GPGtv4UN34s1aXiKx0+Fwc/7bsAEH1qFdb+Od7K7w+HPClgmAUgnu5ZZF9QzLxn6UAUN
Ib4afEXTZtIm8KQwXtgBFc6ZfWggubduxBABH+8DzRbfDHVdCWRPB/xH1/QY05FpPKt5Cvs
BIOn41HpPhv4gXvxYtfG3iu10Swji097O4XS53ZrkE7kLbhj5T0OeK9Q8uLYiv8wfONrDB+
p/zigDzo6P8bIl/d/E/S5FIPM+jJnjvwabD8MNS1/VodR+Jfi6XxUtuP8AR9MaAW1mjZzvZ
FPzn616O0ab8SptVExnGSf8/mKkBYASSsdi8Mr8ZXpQBYghjghWGzt44oEUJGqKAqccYHQY
HaorlS0wKAPggk7e/bJ96nkf9+NgysLc4OMccfWoZZ2eRVMXmMD8rZxk/wCRQBCUkeOJ3U5
Xhty5B+n5VIH/AHKeZExcAHC5PHc1IWJQuZBhtwJOeOKgT53j8tUBC5O5umOMcUAWtxkh+d
BneQAecj6+lMVpS6bVYxgktk7e3U1IzeVEqoHLAEdc49fwpDukkVSAmUwxUZGKAKl7OLPTn
uJ2DRwgs7A/KiAZJ968OsPGviLw9pUPiPUrLUdVj1jc9vEt60saxmXPK7DsdUKDHOec4xXu
OXYDfgr5m3C8EY7nFeE66vi2L4n3+vaZ4c1O5tbW8DCOJJImaNIduQchXjZ25QAsdvFAFbT
/AIgWmp6VP4O1zwRquqQaleeRNIxJTdM5fbyMoI1Ix3yO3FdnH8I7pNPWyt/in4vjjgQixQ
3oCW5A+QDAywHuelO8F/EHxDrfi+20DUvDkdmY7X7TdyqrAQjn5SCeGJKcHsT1r09WzyiZY
HO05wtAHzj481XVdW0bR/DfxLsNZ0rxLo8zNaano+m/2laaoCmxm2dFYrzg9Dk1r+GNA1rx
9oGl+H9T0nUtC+Huh26xQ2N7JtutXkU8NNt+7GOuz1PevdvNaOFVOZHLbSpHSnwRGNXRZNn
J3K44J9qAKVppWlabZQ2umWFvaxwLtWKKJUCdOgA/WrjNJFG0J6gbstnkHoPrTTlcsyjeCX
zn9aV55HtmR8yEDg4GOnegCUZBjjXDSY3Z+lNVxLh53Vk6jHXjqDUUeyWZJXUgfdKkfKDjn
+lTO7snk5SM45DHOe9ACYZpiIAFABXaCCG9BmkVW3ZACMSAFY9cf/XpVC+Zlty5AyOmT+VP
JMS4RgSRkZPCnPX60AR+ZKkwDbW9SD39BzUkrBQXU7ZQwJ246ehHrTHVPMcs7eYV2b2UDjr
/AI1BEAI5XK4z17Eg8d6AHySKzMByAvyk9M+/v/hSGTyo4mBIfkBnHQ45pA2MhVCO5BKkdB
j0qQSPIojLrhfmOf4h3Ht+NADUlaUhpEVWBODnIb1AHrU7RyZby3TJwVRs9Peq6+WWMzKRL
IMjnpip4pFJLspxgg7Tk8Ht/hQAKVzIrEFsgE45I9KbJITJnzCp7DGQTxz9P8alZ42wUbBU
YJDAf/XqnHKr3jSqGcKBgMOSOufp160AWy6pgsCpzjYOePX6f4U5N2P3mSc7s8Z9sYqNwZH
QqTtJycf0FKxQSifonfDZyf8AJoAkMjKzvsy235iB1xTWQi4EknzBsgYPTvn61CJI443SM+
ac5UKOevQcc1OMO65ff5eDz0+poAazOtxIo7/PtGCWHtSK6iRo9jIzg7SRUm2GR8s2fTPVe
c9aa+0EuRjA2klck+nIoAcxYjYuVdVyDnBx0zXM+JdF1bU5NJm0m+trDUNOuxdRPPB5qN8j
KwZQynHzHoe1dHEV8nzjGrOBg+3+eKaC7TKAVZujMRwKAOYVPiRuKv4k0DH8JOlyc/8AkWk
C/EocP4h8O9ccabKfp/y1rqxIqO0bsd/UccD0GagdQ8jbFwHAXp0PegDnki+JbuNviHw6Uy
Bn+y5cn8PN+tE0HxLV/wB34k8PFQef+JVKenX/AJa10dvmPAkkV2XJUA8HrUryMxLKPlyB6
fj/ADoA5JYvio6h11/w1gnj/iWy9Pf97UscHxNdz/xUPhxlXqBpsoP/AKNrpzMTGcMFb+HZ
mq6s4LbpgkwwfmPf0oA56RfiTuAi8QaAxP8AD/ZcvP0Pm+lK1v8AE4Fx/wAJJ4cJxhQumS5
J9P8AW10kd0zuyMxweVIx+FPYSIior5mUgsPXPf8A+vQByrxfE9IyzeI/DqEYAB0uXDH6+b
TfL+KHmRhvEPh3DjJA0yX9P3tdYXi2uSFCg49efUe9N+VismIxtB5Hb2xQBy0UHxRcDd4k8
PYIyCulSdfT/W/X8qaIfii24r4m8OnBI/5BcvB/7+12AJKB9zHPAHTI/wAKqPIASscij5vQ
jac9D7UAcsY/iiZBEvijw+GI76RJn/0bTCvxUA3HxP4eHHI/sqTPXr/ra6ry13FSGBJPzDn
JpDKwf7gdwmN30oA5vw/o3iGHxBqOt+I9Xtby8vYIYEjs7cwKixljxliSTuNdajsIgX3CMg
hgx5+tQmUF12ENx0YZA565p5GYyG+ZMjnOMUAAVWTcoJD9MHn8q8e3lPiV8XW2qVXw9b456
/upK9dyYkkAkAA/gcZ2/T/69eOvLu8e/F99hTboEAx/2xkoA9H+GfyfCHwipkbP9mQdP9wU
UfDpdnwn8JrgjGmQdRn/AJZrRQBzvj+Xb8XvhcMZ3XV0N3b/AI9qZ8N3jPxE+KQQtu/tqLd
6f6hazfipqdhpHxH+GWp6lcxWlrFqEySzzPsjjDW/Uk8CuevdP0f/AISzXNf8NfHm28PRa1
OtzPbW8ltIu8IEyCxz2oA+hBJnvShh3IH0r5/UXYVm/wCGnYio5OEs/wDGpF+1oQH/AGmo/
m5+7Z56duaAPdpLe0muUuJbOJ5ogQkrICyg9cE8gGqo0TRAGUaPYBWXyyPsyfd646dPavFn
GoMgA/aZhUDjiOzyT+dOSPUSMt+05E3OTiKzwPbrQB7UNG0NGBGj2QPynIt0HK9O3bPFLNc
6VoOjT3cohsNPs42mk2qESNAMk4HFeMt/aYfy2/aStiCuceTZ5x65zxWXrvhlvFPh650bV/
2jobrTbtQs0QW0UOAc4JDA446UAXtKsL/4k6lP8S/FdvPbaVDDImg6byGt4CMG5OOfNcfdx
yBjFZOma14j8N6HY6rbaDqWrvf2zzXMlzcXEhtA0ziKPYQTkDG7vgVbtNAubW3ht7b9pKFI
rdVSOPy7PaFUYC9eg7Vbj0nVMmVf2loT1BbyrPj6fNQBh3XxF8X3Os6LqyfD7UGltI2TZ5E
yIs821CznbwgXdjGTzk4rs/EOs+I9S+FsJvNPOlX+rXcdukdtJM5hi8zJeQoNy5RTkYPUVk
rpWqeVt/4aUti6Z3ZitMH6/NThZ6kFDP8AtM2uwDaN0Np1H40AZukePdZ8KeHvs194NuoY4
BLPLPMsgIBkBRVYqdy7W43Hd8pyOK9f0K/bU9EsNak0/wCxvfwiYwM2dinH45xivMJ9BudR
CwXv7QlhfwhlcQzW9m6hgcg4J6g1Zk0rUhJlf2irMFQePItOP/HqAPV/3DTPt27pBjyyenX
r14pY4hiOLCkqcPleoryIaTqrRtbp+0XZlRgkCC0z07ndmnQ6ZrrMUb9o6yKjsLe0B/8AQq
APXXeOC4lO8MpXoOBketNeQnLAEocZRhk/ln+VeSSaZrhuW2ftHWWSPmU29od3/j1L/Zesw
SKX/aK08gncR9mtc5/76+lAHsEpZ5ASWjCf3R0BHX0ppTYoEbbWzjOdxb14NeS/YfEO5v8A
jIuxKknhra0PPuN2KH07XjGxf9oexILBvltrRf8A2agD1yPzDBGCqMvq3fHbH+FSLG8Gwx7
Xzncg7ivHZrLXy6JL+0Np65OE/wBFtASceu7rSDT/ABAIgq/tFafjB+f7LaZxn13daAPYk+
eAZDhSvyqWPJ75qHf5kgaaVOh49h34ryeWw8QmQE/tFaaQy8A21rzx2+aqyaf4hRg6/tD6b
nPB+x2uM+3zUAeyAiXbIjMxL8jOd2OOtNVIYFU9SGwrHqntk+9eRCz8RhFRf2hNNG5di4tL
UE/+P81F/ZnicK6D9oTTOXyQbK1wPw3deaAPWIrSNy8sdlHDM5UzSou15CDwWPfjvVhTGUc
RyESYILY+9XkA0/xINzD9oXTixIG77NbcY6D79I1h4nkdXb9obStqZwosrUDn6PQB7CZ3eH
AQDcclgen49aro0Ji2SSfM54x1bHX9P5V5XNY+JTHtb9oPS1XPP+iWuCf++uKiTTdf80T/A
PDQulu23AY2doQB7fNxQB68lxucszMqgjrz+FBlEscX7wCMnb8oAyR3/lXkD6P4ibLt+0Lp
fPc2dqc/+PU1dL8RRwIB+0RpQHJGbS1wf/H6APXo3ff5bHcWPU9ueSf88VZWQpbk5EkseVG
7gema8cTT/EiIcftC6VuYj5vsdqePT79KmneJWzGP2htNkLZzm0tTz3x8/vQB7CZJWwAqh8
jaAMkf/rqRh5bnI24J4YcA9q8WbR/EvmvIP2idPG7PS2tuOOgG+p47DxMnJ/aG0xwc9bO14
56D5qAPXN7BmLgk5YlWPGP/ANVKTGdjKGJ28Hdx+YryJ7PxHnY37QmmBEGebS1yPQ53U2Ox
8Qj95F+0NpTBuN32O0PH/fdAHrbNtkR5Bhiu1lDZx/8AXp4MMiOkS7iCMZ6nvkGvHV03xAs
gdP2iNMbGeTa2h/8AZqkFh4nVcj9orTFDEkYs7QZ9vv0Aet4kJ2LuBUnG498f4VJuZVMpTa
zk/KMDJryL7J4p3B4v2i9KLDofsdofr/HTGs/EwJDftEaP1DEGytP/AIugD2AvGX2LCqrgE
svTPFMkVBIr7y45DleAMDv715EbHxLwiftEaRkcY+x2n8t9Sf2d4rMRUftB6SVIwR9iten/
AH3QB65G6M5KrtG3OT2H9c5pWlCqDGR8uRnrz24rx59G8UtIuP2gNLCKOP8AQ7b8f46kSw8
URyED9oHSN5xjNlak5x/v0AesyNFInl5+cE7uD0xVkzLhCjMoI6AfTHuK8cXSvFxYR/8AC/
tJfncB9ittxP1D9KeNO8YRuDF8edF8xRgBrG2/H+OgD2B5kw3lAEZywA/lUXmeZJvzngHkE
Z7Y9a8k/szxgh2n466JtIwAbC3/APi6ctj4w4Rfjzo7dl/0G3z7/wAdAHr4lOxVU5fnAHGP
/rVVeSZrhdpj2oCQhGSy968sOmeNCq/8X20YqvIzYW5J/wDH+agfTvGzFQfjtom6Lp/oNuG
H1+egD1wyqynAKPghQRgnH1+tNdpGKqMk5xjoMEZz+FeV/YvGoifd8ctCO75SxsLfj8d+ah
GleM2EYPx00MhOOLG359vv80AeuRy2/nBgFUYPLDg9j0pZZN1xwQcDGe9eVRad46R9sXxx0
MJjhTp8GPy31WbSviAWOfjjoI5PTT4QT/4/QB65cN5cH+sJKYzzyBUStFM+XTPPBPUe+f8A
GvKX0/x0Q2fjdoBZgBk2EHH/AI/QNO8dBNv/AAu3QcY5AsIAMf8AfdAHrEspDCZiEGV9iBz
/AJzSmZmJZZGDHg4AOBjNeU/2f49MAJ+NWgYI4KafCA3/AI/QNN8cgKo+M+hcAjP2GHPPP9
+gD1MSPJKDKoTc2SSMdP60rYaI5GNpO0gcHnrXlP8AZ3jhW3L8bNFVRwR9ggIx2/jqMad43
jcSD456H93b81jB/wDF0Aesib90omkIw2FA78UwlV81mBAJ7DBI9815X/Z/jcjK/HTQ2U8k
fYLcj8PnqI6b40CbF+Omigk5P+g2+SPrvzQB61Gz+Zuxledpz+dSRNGWwS2QRjPpnoK8h/s
7xkyeW/x30YqBnAsbcc9s/PzSNpnjANGf+F7aRGFPayt+f/H6APYd0gYE7gQScEZyPUd6jk
vEicKHLhhyoHP1ryP+z/GoZc/HPRWAzw9jBz/4/Smz8ZPll+OmiKzdSLG3JPr/AB0AessWW
AOduCONwzgcV487lfFfxml8wYGjQDGPu/6O5xVtrLxiyBW+OGj+WBgAWVvyP+++tZU2mWXh
jwP8RdW1Px9p+v6nrWnNuaMxREbImVVCqxyeaAPWfAbN/wAKy8MY+U/2bBkH/rmtFR+DQ0P
w88OROACunW49P+Wa0UAXtY0bRNdiig1vRbLU4o8MiXUXmBTtxkA96xD8O/h2Rz4C0E5x/w
AuS0UUAL/wrj4dAIo8BaCAc8fY14qQfDX4cc/8UDoPT/nzWiigBp+Gvw3LBj4A0EkEYP2Na
l/4Vp8N2Jc+AdBLE9fsa0UUASJ8M/hwGXHgPQhjgf6ItNf4X/DUg58A6F1P/LmtFFACj4Xf
DQyE/wDCA6Fn1+yLUi/Cv4ZhCv8AwgOhY3f8+a0UUAPHwu+Gu8/8UHoYznJ+yLRL8LvhrtB
PgPQ2we9otFFAEX/CsvhvHMGTwFoYIPUWi0P8MfhthB/wgWh4OR/x6LRRQAn/AAq/4ahmx4
D0TgY/49RSN8Lvhoijb4B0Pr/z6LRRQBD/AMKx+GrsS3gHQuP+nQVN/wAKv+Gp5/4QLQ8n/
p1FFFAB/wAKs+GbfM3gHQyT/wBOi0z/AIVZ8MwS3/CAaHk+toKKKAGt8MPhqAB/wgOhH5s/
8eg60v8Awq34Zr08AaFwf+fQUUUAR3Hwv+GgaOL/AIQDQiuM/wDHoB/Kmf8ACsPhoQynwBo
WB/06j/GiigBf+FW/DIkE/D/Qjn/p0FNHwt+GQl2f8K/0LB6/6KP8aKKAHt8Mvhru/wCRA0
L/AMBBSr8MPhrt48A6HwM/8eooooAb/wAKv+GZXB+H+hYHb7IKkPww+GitgeANCGP+nQUUU
ANl+FvwzZwH+H+hNyetoKafhd8MlJcfD7Qdw6E2goooAQ/C/wCGZJz8PtBOfW0FL/wq/wCG
aYC+ANCwOB/oooooAenwu+GeAB8P9CAHT/RBUjfC/wCGpYMfAOhEkf8APotFFAAPhh8NQCg
8A6Fj/r0FA+F3wzLsP+Ff6Dgf9Oa0UUAI3wx+GoLKPAGg4H/TmtNX4WfDFsZ+H2g9hxZrRR
QAL8KfhgjB1+H2ghs9fsgpx+FfwxIwfh9oOP8ArzWiigBB8K/hkY9v/Cv9BwvA/wBEWkPwv
+GmQP8AhAdCwOB/og4oooAB8K/hlj/kQND64/49RTW+F3wzGG/4QDQienNqKKKAEHws+GWV
P/CvtByOn+iDig/C34ZHk/D/AELIOP8Aj1FFFADR8KvhgrZHw/0POO9tn+tKvws+GS4I8Aa
GM8/8e3/16KKAD/hVnwy2lv8AhANEyf8Ap2/+vTf+FV/DHZ/yT/Qzzn/j2/8Ar0UUANPwq+
GDgbvh/oh/h/49+3504fCb4Xbcj4faGO/Ft/8AXoooAfF8KvhjvDDwDooPtb//AF6gk+E3w
uGT/wAIBouRnH7g/wCNFFAAPhV8MWUE+ANE5H/Puf8AGo2+E/wvAwPh/ovHA/cHj9aKKAEX
4TfC7aP+KA0YZ/6Yn/GnL8Kfhgr5XwBooLcE+Sf8aKKAEX4WfDEdPAGifOMHMBP9aB8J/he
SR/wr/RP+/B/xoooAkb4U/DDI/wCLf6J0x/x7/wD16hX4T/C4kH/hXuh5Hf7Of8aKKABfhX
8MV+78P9EGeP8Aj39Pxph+F3wzUZHgDROP+nf/AOvRRQBKfhZ8Mm6+ANEP/bv7fWmN8LPhi
QB/wr/Qx24t8f1oooAB8KvhioAHw/0Qf9u//wBeoo/hX8MQc/8ACAaLkdP3B/xoooA7OLy4
bWOCCFIYoxsREBwoAAA/AUUUUAf/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMeAhoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDVdyHxxgAdR7VZDDajYB98
CqT5JX/aA6/SpwwQRjmvpxPckkmDyxsFTchz0FUpLe3kcsyLuJ/OnBh57EjjoKRwQQM5osh
E0VnaCMRmAEZxisy+ihhnKQRhR34zWxFwFx68VmXqn7XJg57UbA2Z2B1wB64Ap4OWyVU9ug
pzIWUL3FPRCCM9DQKxA6nggLk8YAFV3VnOPlB6DgVdxtYkjOR1zUMgXB/nVpiKbJhxuwDjg
AA1DNEWGMDJ9QKuMoJGeCKQr8nHUH61omQ0ZpjZDyByPSqUtvhmcoOTnpW6NrEKc01o0bgg
HtVcxNjnPLkhZSqjaD0IqK6tVm5ZVLDkVuy2gDDY3Bqq9qVYNjKnOTVO0lZkW6GGkMakbCI
5OmCP1pRG28DO1gMHKjir93ZFpldUw2Ccj0qrEg+1fOrEsMcVCjbRIyadyIhg23AB+lWrKY
QTCTYrHnIx1GOlOlhJXc/G04+tMjRBwVz3GD0rUuMdS3LIskgnXarB8hQmQKyr0bnkjaPGT
uGBj3rRjuPs7sUClfVhVK7fc5lVwpPX3rCotLjkjmru22SsrAbT046VnGI+WC2Co7Y6egro
ZuhcHkdM84+tZksYMhPHqa8SrBXN4SvoZLRN5gzxjkDFM2nec49gBV54wx3DIyfxpxg2sp/
vdRnkVzchrchWMoRuCnjgVYRPM7hQD2HNPFuMk5B2+lWUhKqskYXOBnn3raMCGygd4uFiAz
nOCRSheWLAcjB47VcS3QMzun8XU8kUNAiSlmPmDP8A+qr5GLmKyxsyHBHHoen4UeWFYMsbM
SCcMO1W0i34KopJODx1pzqRIFi64xz/ACqlAnmKgDEhpVynBAHSrlvADxjIHIHSrEcDuSZA
FUD7qjFWIbYHLjJI6AnFawpmcpjI4hIqoqsCO+Mgfj3q7FAdg25DY7jr+FTIoEZAAzjnFTR
RuTgAkV6UKKWrM78xF9n3hQq5GM4xTghyeASewxkVbjiUDBQswOGAOOKRk+bhdpPrW/KgcS
vtXewwOePmxTCu5hgAkVblidY0T5S4G7ihLeRn8zpx06UcqDlKUsaYUKoCntjNMaNcZUo34
YNW2Q7csxXnAFRiELNh8DjIpOmnsDTRUXeACoGc+lKV3qdwAGeMipm3A8cfSmEfKDjvS9n0
JuMUFCQEBP0p258biF49AKkdcckgE+1QkgEqDkD070KmIarAnGMEHrinKrF8jGT3NKMcYAx
1qTncNvYdqtQsHUiG1WJKgk9qQuMEgDOcjinSbSwyPyqNiSOgo20BscGy3QfQDpTmDocFBn
6CowfrmnqR15G0YpoA3MEx8pz7UbmHQDjnoKXAAwSPrQykEj05ODVW01F1GF+nTj1FOy4Xt
g+1Jg8ZH40FDwc8Gs3dsGJ824HamM+lNLOxPyDI6cU7Yp6np+tIFwepArNp7BsNAO7naOee
OtPzkdvwFGGzgDB6mlwMe9UoJDGnO0Njp04607cAeo49qcQu0c9OMU0r83GD9K0UbbAOG1g
cYP4UuP3WSOMY5HWkA2j/AOtTx0OTwaqwxOcDBBwOmKfuIzyOnPFMABTkYpyDnHvRawDuS3
AyfpQ0ib2yGzn0FKRjnHNK0BLE7n6+lIaZ6g7FSORwB/KngM5Rsgc81Wc5YEk8gfyq3Cvyp
kcdeK4tjuIgmJSSc80rMQ2KRjskb600knHHXpSeodC6oXah561mXYDXTnOCavqwRYwe9VJ1
Rp344+lAFQKOQTye9SRoG47+nrQYwq5FCZEvHSgEMMeScgAelQsm0MSue2Ks4yc5AxSuoxu
z7VSAz3jyBgYHbmq2OcZOc9a0WjDEd+/NQvbbAWXv71aIZXCDJ68dDSKpLjcvA71ZEOMZPU
d6cFwBkYz/ACpi0KzqrNuVSBj0qq6qFO3jJ6VptGM4Bx3FVJUOPp6U0yHG7K1zaEQJMSARk
H1rK+yeY7SrwM8gnk10DwmREBJwV5qvFZtuIT5VAq4y0JkiqLeBrVlVGLrgEvyDUDWsO5f3
RyPbitT7KViJIPzdzUexioB596VwRjTWkZb904x3HvWdLHg4rpGtUOSzck8EdDWbd2mHGw8
fSno9GJrQ5y4hLEkKRnrWf5BAY7eGPU10jQ/Mysp3daz5rXzGHzHZ6DjNefWoNO6CMraMxj
AxhZigBB4Oc0xIw4y7c+lbDW7RZ+Vdh4AzVf7JHuxhgAc7h61y+yd7M157oprGIm5BcDkgc
E1aUhVLkHB4AFW0gXy2B5foCOtKkJyUXgr15rVU2RzES2znbIu31z3pqRkttIGe5PrWgqEI
oxtx6GgQAZJH3uSa39k9COYo+ThWCkHHX0p0VmzsWkdT15xV4x8fLj0wRTlTgKoI4q40bvU
jmZAkWIwucKe+asRxAEY5bpzTmjO0Menrip4YRu3s20+tdMKajuJJsI4QSSp3EfeWrZiZQs
aAODyQT0qzDbFypYZXqOcH8asrAF5Crg9RnNaXNUrFFowkbuSUGMDmlRC4LOA54BLHB9quv
bIzcylh1wo4NLHGkYXd82eQeo/KgZGqKDjOfl6nqDQEwQzHA/ukdPrUxh37AcAZ49B75qzL
bxmM4yFwBnPU1LYGQ8JkbMf3lBIyKqGNiCJ94kHIAXj8a2THiAqmSR6DGaoEOx2T4IB5BJz
+FVFiaMqZFwuSqgnjBzUIXceOe2MYrQkghB/d5AXrmoNqmM/PtYNnaRkVZFiBk4APU9aaQh
zsUjjv1qQoQB8wbJ4Ipyo5++enGRTAhVX43ADNO6EqM8jg4pxA52ksc9c9qaQFz839eKAsN
dABnODUJUEn9KlGWP3snrimZPQ9KdkyWIPTr+FKowSAMfSk55449RSgMRu6UrEocATxx6Ub
fm5A6d+9OXIHHU8D3pGByd2cDimVaw0HPGw5HbNIVynAOR70EHGAcZ7CkYZBAyMCk0JiFht
x074FJxnI6U0g4yCaVe5pNCHbsn1+lA6kY6UgJ3DH/wCqnDA5zn3pbDEBwwIHSnDOcfoKbw
M47808DcQBnpk1oAi4GeCR61ICMdcfhUZ6cg+tKGJGCMfU0ikOOOcZH170/wCXHXnuKaN59
KVVOTg5+lADmJOP4iKRn+c/I3X+8KegXGO471G6/vG5PU96LAepHGBwOgqXzSoG3oKjkGGU
dTtHb2q1BGhUbgCfSvPbO+xW++7E9cflTWYqB0OO9LMNkrAcD27VAxyfvcGhAWhuco3AGcf
SoJcrMyg55qzCPlTIwKhlhBkJzzmkJbkH3jggY6cU7awYfwiqt7eRaVb/AGidZJI84IjQuR
+Aq+kWovY/2imi3xtNnmibyxt29c5z0rOVSMXqxkKgltuM+tBTPIb8KbZyXOo273lhpl3c2
6H53hj8wL9QpJp8LRzxmWOTemcZHY+hHrVRnGT0YhAh5AApGj4we/NTYO04HFNwu0gDn3rR
CKckWGGOnalHGAQDxU4Tdxjv+lHlyTee1nay3QgBMrRL8kWOu5zhV/OiU4x3YrIqyBsjAHI
xmomi3MTjBosLi41O4eG006e5dAW2RYZtvchc5YfSp0ZGUkHdg7SpGCp9CDyDSjUjJ2TAZs
PfA4x1pmCp2r09+9WDsZMheKiAAfjrWiZNhvlsUAYcZzj0qJ7ctnGePSpZZfLhklKM+xd21
RknjsKs6Lp+t6/p/wDaOkaDe3EBYoWAUEMOoIJyDWc6kYfEwRR+x7juQjb6VTns2IOQAB6m
tbTodT1OK7aw0i7uVtWKTCJQ7RkdQVBzUQKSr5gGccFSMEEdiOxpwqxk9GDRlLpPms2HAY9
jWHd2TQS4KbT06120GyOVS+MZ4AqveWiyTtPEvzH1HFaKeuonBW0OHeIq23YB7EVXMSK3zA
+5Fa+oJLaCWd45Jj6Iu5j+Fadl4K8V6lpUWrWPh64ns5k8xZVdMFfXrWdR009XYzcOxzCxh
SdnBJ6D0p6phjwB60QymfzCsbxlH2HeuMn1HqKe0bBz8nb8a1ilZNEuLDZ8xUA5zn1xTjHz
k9/0p6q2PmHPUii3E1zqkGmW1tJNPdHagGACfTJOAa0lJRV2NRuIqFyCcbvenmAmQgIePwr
Z1Lw14k0CFLnW9BurK3dwiyyY27vQ4NZMkwS+trcRzO8zbFCLwCTwCe341mqsWrp6F8hIkD
FAwboe/NWorY7t4YHpjpmktLhpL64tGt5YXtW2OXHykjqAe9asEaZ8zaeTkZHSmpJq6KasM
jjOfuYJ5IPep/LBC9Co5qVIZC38OSMYpTCyy7AuB1FK4rEaIiEFRg4+tBUCIYIC9Cccj6VI
sboSM4yMkYxT9jFgWXBA5B6UxWK+3ODt3duvapNrCMxjgA5OORUqAKxTyxnrj/69RX14tha
iZoJpFZgpES7tvufQVEpJasdhjx7YvLXBGchs81A8LCQtja/qRW7Poev2ulHUZfD13HZohl
MzBduzruzmsPT7yXWdRi07TdKvnnuFLxxumMgdQMnr3xURr090waZDLbBg2UDAjk9CKyp4I
1OFiLYPOTx7V0Guw6t4bii/tzRL22S4k2xkqCXx7A9PWs+SORZGlONrH7vpW9OpGfwszaaM
fyvl2lSNoGCTn8KZ5WdoUH39zWhKBtwIxuxyc/55qvGNqkIPnHJAPQ1sSQSKgUhiVA7DtUW
FK8duvvVyOJ7i5SO3tpZp5DhYY13M5/3R1qOe1vbTVBp11ZeVdFsNC8iKcnoCM8H2rKVWEX
ZstJlQoASVJCjpmoyGYEntzjGKu3VtdabffZb+xms7hefKnQqSP6j6VAxYqTt9sdMVrCSkr
ohog28etJtYdUJPXNTO5PPrwc9qAzEjAAHT2psmyGKrnOeD1+lI2Qdw575NWNMtNS8QanPp
+jaZcXtzANzpGg+76jPUe9Wp9A8Q22sx6RcaLdR38yb47dlAeRfUDPNZOvTTs2VysyXVw3o
ew9aApJwepq5eWl9p101rqVhPZ3GM+VcRlGx6ioeHOFTn8q0jJSV4u4miDHBpArY24wam2j
AyPfIoUAnAO41YWIyhDA9u9LtOQD09KuaLp+qeJGuF0XSbu+a2bbKI4+VP0q0mg65Jq8ukr
o14dQhXfJb7AXVT325zWDr01uyuRsySNwJA9qUZBy3arE9vNb3MltPbyQXEZ+aGZSjL9QaZ
gEdOfX1rVNSV4sjla3I8/KSeMUAMQBjI96l2MgznOfxoKMV4+770xpDRjdz1pyDg4Aznr3F
N5BO7rT1BxzjPrTfkCQpBXJI+lNbG9uB19aeAzgKMnHOR2qN/J8xs+p70h2PUZD8w47D+VW
4QuAc8+lU2bKrlcnA/lViDBCqo5z37CvNO1ohnXMrgZ5pgA2DC8fWnSFvMdu+eBSMMbfUiq
TBkwm2gbQCBTOGBYk5zmp4YlMYLD8KjUBcgj8ahsaRGyEKTnIxzmvRdGOfgQSTnGmyDP4NX
n/yBTnnIr0TRnVPgO+AAw06XH5NXn4p7Dtqc38L2I8dw/Yivk/2e32kp93quzd79aq+KzYy
fEDWH0zyzCxjEhj+6ZQvzdO/TPvXT/D77Br/w7vvDSpHp2ppD5U81sojdwR8kvHr3+hrz6C
3k0+SbTJ4RDc2chhmRf7w/i+hHOfelRfNVu9BWJ4omc4OOaR4HyMHPGalifY2QOKczKx5A4
r07k2Kn2ee4mtbG3cRy30yW6v3XccE/gM16F8R7W08P+D9F8MaZAIbOefEiKPvqi7vmPfJw
TXCm6j06+03U5FOyyuop3x/dB+b9CTXoXxZ8u6sPD+pwOJLbz2Xep4IdPlOfwrz8Q37RJ7D
SPLGuZbC5tNUt2KT2U6Soy8dwCPoQSK9H+Kug2saWHieyiWKWWRbe52jAkVh8rH3B7+9ecX
0BlgFvGpaS4kjhRR1JZgMV618Vb+CPQdM0JCpuJ5klK55WOMZLH8cCnWdq0eUEjyMxsrbTj
FN28gheO1XCQQeAfrSbMgFV4r0dSGkUWXPThu9es/BhiPD+tj/p/J/8cWvMWQHJ2816j8Gy
o0XXFCdL89f9xa48Y/cQ0kcp8MXaDx7qmpFxBY28U63c7/LGCZflBY8ZHNYfie7sNU8Y6vq
GklTZTyLsdBhZGCgM49ie/fFafgK7dfHDaJMn2rTNXluVubSb54yVLMGAPTpg1H4w0TT/AA
94zudN0qPy7N4UnWEHIhJJBA9BxnFc1B2q6ja0OdZVCAYxnrx3pCxXJ6Zq0Ygedn4GonRcc
jOOgr1L3DYzpIWkO8+uK9p8BAp8CynQLb3IHty9eTbVIG4YB7+leueBGX/hRr5H/LC6/m9c
ONekQSPCrHSkbT9h+bMa7TjgHGaoyaHO0znKrgdT3rqNOKHTreM44jUg/hVmW3aYM8C7+xy
vU+1dsJtJDcEzhWspFTYIztVvmI/xqu0c9q8c8LFGSaNh6jDDFdXc2uxCfL69TjgVj30CLZ
73OGEiAY/3hV1JXgyLantXgLxVa+P/AAvP4R8WhZr8xYLsMfaU7OPRgev51494u8Nah4U1W
60q9Yui4e3mx/ro8jDD3HenadJPZLZ3tlcGG6tyskUq9UYD+XYivbyuh/GHwH5V6PseqWbA
ybOXgkHceqsPz/CvKfNQ1WzKaueFadbtLAkjnI57e5rUigBz94rjt1NJp6LHaINu7aWAJHu
av2ymV2AG1RXpU5PkQOKHfZZBlliAXGQc1bhtA8CSudjNwFPb3rRjRDEsSLk+vep1sjIcMM
nvU84+VGQ1pmIMBuycZAqrNGAuByegzXXDTx5ACrnvn0qmdF8w5CbgDzijnFZHK+U7x7SuM
+tRTRuLObA2jy246g8V176PgAjb06Gsm7sEW0uFZTlEYenam53Qcp6LrMrD9nqFy3I0+DJ9
vlry/wAK3ME/xH8N+VKjOt5khOeNjc16jrRUfs9RAErnT4F3A4OPl715j4RtLey+IXh2S2M
is93sbMjMCNje9eVS5vZysDSudh8acvreiAcgQyn/AMeWvJ3VtrDYxAJr1z4zLG2vaKS20C
CU5x/tLXlVwU4ySd3Tb1r0sE/3ZlNamYyBSWOM5z7CqwUb8uo54LVoGIsCFBUc9apm3HSUn
I7dM16F3Yyse0/DXR7bw/8AC6+8ZtCH1O7t5ZllbkxxqDsUfln8a8JmJuVlecGVpiWcsOWY
8k5r6G8GXcOufAS50uDBu7W0mtJIx1DAHH5gg14HDGrW4RlymASc9PpXl4R805OW5tNWR7d
o2lRfEH4DWyaiofUrOOSO3uT99XjJCnPuAAfWvnsiYKPMySetfSXw6u4PDfwJOp3x2xYnuF
z1YMx2gfXjH1r513HYxaEKxGSCOhJzTwTfPJLYU0rFYRySNgcgDOTxQgMjYANSyALngYxxj
sKcoZF5AwfQV692Y2PQPg4pj+K1mwXbm0nBx/wGtf4zrcz/ABT0qOwSR7828P2cxAlg/mnn
2xWP8GmH/C17PIJH2Sbk9O1bvxj1fUdD+Jlnq+kzvb3NrYqylejDe2QR3BxXg4hP6xZI6IW
5WbHxx1DR5dB02xMsE+sxTB9qEF402kPn0z6V4M7AMu0YIHX3r3T4meFNAv8AwHF44tbBLH
VZVhmmZOPO34yGHc89favDXCnKKh59DXZgH7jRE1sQ4O7I5HrSjKghevXmnEHaBxxzzRwMH
AP45r0jJHq/wCdv+E41fk4Nguff56d4hS+l/abtm00SGdLqBnZB92LYN+fbFSfAlAnjnUgV
5Onqc/8AbSq/jDxHqHhv483V9p8jCN5beGeHqsqMqgqR688V8/WTdeVkdEV7u5N8cb7R77x
Hpqaa8FxewROLp4iDtUkbVJHfrxXk4QO2BH973r134y+DNC0KKw1rRbcWDXkxjnhj+45Klg
2Ox4/WvIcAHkt16nivRwOtKyIqbhsznaMdutOJIbYQSvTil3nBHIGfXrUbld3ynnrXc0Zpj
TwuBkD1I60oyfXHen7QEPBx+dSqECLnpn7voKdw5RqBhggE544FDQOXJx1NWkVCflHA5OT1
qRxJvbCsOahsqx3cgAIOewA/Kp7dRvAyfzqq7KGjB5xj+VWrJhvJbPB4Iriex1MryD984zn
nrSM3TI7d6nmAE7HHFNTazfTsaEJk8QG0NnPFRck7jyOlWARsbCgelVcYVjyBSYRK9+moSW
LJp0sUNwTjdMpYAd+K27PxB4gtvCQ8PLaae1oLc25LM+5gRgn681TTcyDJ5P51KUIUFeefw
rnnTjN6lGf4an8ReHr6HUIry2lvYwYiPLISSI/wsM5JB5zVzWp9c17xFBrMv2C0fAjuBCjH
z1HTOTwR61IdhP3Tkc8GnqRvwMgEc1fsY3uRew3y/nAIxn0FNMLLkk8nmrKkY5fOePpSttx
g81tcRTcB0IKgg9jS/aNVh0GbQkuo7jS5fu2lypYQnqCjD5lweRUpUqx3HC+tIwBUDJJ7Vn
OEZ7lIydJj1vTtUhv2mtZ54CTbtMC4iP8Ae28At7mtWVLm7uJL/UbqS8vZvvzSdcegA6Aeg
pU+8QMcDtRISFzyewqY04p36gQ+UoI4z6Um0AAKcZq3tDYyc/SmHBbLKM9gK2uQ0VngkltX
S3cRyYO1mGQD7jvV7wprvivwtpU1nbf2ddPNKZpZZI3BZjx0B4GAKIcDjv71ZSFerALnvWV
SEZ/ECZh6S2u6Fr9zrdvLZefJvMQeNmW33nLbRnnPvSyyXV1eXGoX9413eTnMsrDBOOgAHQ
D0rZkgByACc9vSqrxKgOE+aiFKMXdC5jMZWxlm5x0NMZMoSoJI6mrkseRkcCoYt7khgMDgc
1rce5Qu47qSydLCdLe4PKyum8L+Fb2k+L/EmieF4/D8EWnS2qRtGzuj7n3Z3Hr3yaz5oih3
Dvziq4JJHG445BrKdONTcsoaVbXtpA8d9dRzgf6som3YvofX61pxSSBxt5weMULEJEHABPW
p1QRx/MCcd/eqskrFIJiZQy8bX5Arlb+1vzqlq8ckBtI2DyW8ikiQg5HI5Arq0G7AA9SKik
sFlKsDg9arRqzJkrnNWVhdWlswvLiOZS37tY1I2L/dPr9a09G1fUtC1hdT0iQRTlDG6OCUl
T0YD9PSrEtuUhG1tw5zkdDUQt8KS+Q+OtHLFx5XsTYZaRSeSkTMDJ1YqMAZOa1rBAsgUjAH
61mg7UZQcMfU4qzBIVOUJHPWnaysh3Ojji2jeGBbP5Vet2hIXLHOcEmsKC4OQuOc8nNbtjC
XYM6sU9qxasNvQ3ba2Uwjdke1Wo41jBVMYPXNMiMbRqgyCOx71Y+0QhCG49q5m2StTPnEbA
ggcda5XxDY3d1YtFpF4trM5IkeSPeChGCB6H3rqJ2Esx2jAqmY9sjZHPp2rRbWYzD1HxB4k
n8Jt4XeDTVtPs4gUqH3KBjB69eBXIaSviHSdcsdVe6srqSyyyxNEyqZMEbuD6HpXbXNmruw
OFfsT2rCubaWKQbxkNwWU5Bq4UoWshPuVvFuueJ/FstjNKbCzmtCQDGjNuVsZBBPsKx5oHY
sVwcY5961wuHwMYA71BJHtfC556GuinFU1ZENX3MvYVG3y8Z6/WqjRnzWLYJ9+1a80QGQRk
t05qsYgWGTwB6V0KRnYj0nV9W8O37X2i3v2SRxiRWXdHMOwdf69aw78zXGqS3JtoIYpGMkl
tDMyxsTyQMjKg56A1qSQ5bgYA7A1VaIYYuSPT5c1HsYN83cHJo0tU8R61rtpb2N9JFHYWgV
YLK1G2KPAwCc8tj1Nc6+9p2OOcfXFXwFCsuFLMeSeCKiMSKrFcFz1/8A11pTpxpq0UJybKE
qNlgAB0wO5phWVyB/d6981ckA8rnaW/h4569aiVwCVHc88VsIv+Edd1nwn4ok1uO3tLxxE0
UMchZQgOMk46nirXjLxLqXjLWbTU7/AE63gMUflSRwyNiZAc4Ppznp2rIDKrFucjipWDyAK
cqpPHIzmuWWGg5c73K5raG/4l8b6/4jsbexvZILWxtyDHa2y4XgYBYnk4rlpByoBYP0OBxV
h43ZgrvwDyTUWHyNoO0cE55+ta06caatETlcr4UIdxJx046UB0AZWjBDDqvFSlWBBJPXvyD
71CzK+V2nH5c1t0JNnwH4v1bwVql/fQWFpf3FygiXezJsQHPbqaTWfFN9rPjuLxRdaXbBg0
cj2nmtseRPuk8Z9OPasZAyOOCRnpUseSwztOQevJrleFpt8xXM7G14p8Y694vvY59YnhMcI
IiggXakeep55J96wUQzTHd1UYyO4qd0jaJNmN2cgGpI4SqjadxPAPtW0IRprliS5XeoxIVV
AFYvjqQO1Ise8nHPHBIq6ImAxtJx1A5NOitiRhDjHc+lVcEU4oCVIUBj3ANBUM43JsJ4yK0
I4drg5AzkEE4BqRrdWcLLkjOaLjuVUgUuCpO3HSrDyP5jfOvU1KYwqhdvyYxjvVCSFxK4Gw
DceMVm2XY7LZgjBycD+VXbMnzAB3FV24IHJOBx+FSCQxBdoxnuK5Gm0dVxJuZ3BPJqOJT5n
I4PTNC9Xxn8afC37wbj1p3JaLKnKtnnHaqnzqnrzVxW2swAAz+NRFQFXIwScGpY4joVBGWy
D0Bqyq4XB7elEKqAFI/OnJvywboD8pHcVINjTGCpLDrwD6UqJtPzc4GMiphnOCNwB47c0bQ
yk5x3xVkDdox6+lMkXbDnPfmpcfKCOvqTUbMcFSMseAaBohbIUc5J7joKYGYqAOn50HcMBh
wKlT5mO3j1xTGQgtvHBx3AqfsQCB71Iqbm+U/jTJCFbd0C0hDYjhuSD60pZW5A57VErB5Mg
9eKVVaN9y/dYUxFmNtrDOPWp3Mj28iRECQqdhPY9s1WiJZiSMVaTs2eOlJohnjzeNfGEUkk
MuoxJJGxjdfs68EHBFRHxp4rPXVI8H/p3WrPjzTBp3iprhVCw6gomXHTeOG/oa5K5UPb7Dn
DMoOD2LCvicXiMTRrOm5M+jw9GhUoqfKa1x8Qtdtz5Z1ZJHA+4lupP41oeDPGPiDWvGFtp9
9PE9rKrZURAMMDIORWx4f+FVp4h0xtRjmtrVDM8Yj8ktwpx13Vtw/BZbaYTQapBDKOjJAwI
/ENVUcfUi05SbRjUpU5JpKzOnNtkkMAw9zUDWnl/KeP6Vk/8Kqv/vf8JGf++H/+LpT8Kb51
GfEZ/wC+H/8Ai69RZvH+U5Pqr7mjBb/M2VPpU4jKk5Ukduaxh8J73t4i5H+w/wD8XQPhRfc
j/hIz/wB8P/8AF0f2vH+UPqz7mp5JySQM+3erItxIo2bt3bHpWD/wqe+J/wCRh/8AHH/+Lo
/4VRfBvl8RYHb5H4/8fo/teP8AKH1Z9zoVslmDEHBx37msyW0wzBly6nrnrVIfCm/6jxGPr
sf/AOLpv/Cp71mJPiEf9+3/APi6azdfyieFfcsG3Mx2AYbA6U6RPLZUxt4xjNV1+Et8rbl8
QhT7I/8A8XSf8KmvC2X15WPuj/8AxdV/bMf5fxD6q+5q2KhZcsvHv0rorO6xECrDJbgdBiu
J/wCFS3n/AEMK/hG//wAXTh8KL9QMeIgD/uP/APF1DzaL+yH1V9z0C5vnhG0kBu+abFcyXD
E7htHX2rgm+FV+x+bxJkjplHP/ALPQvwrvhnZ4jwf9x/8A4up/tSP8ofVWup6G08b2oKP+8
HYDtVaS5Hl5yd4rhh8LNSGSPEh/74k/+LpD8K9RP/Mx/msn/wAXS/tSP8o/qr7nb+aZY2JB
54b3rIvGYeYqqux1BwRXPf8ACq9R6f8ACRDH+4//AMXTT8Kr/PzeIQcf7D//ABdUs2j/ACi
+qPuXXULJubHIrkvG+r3uk6ALrTnWOZ5lTLruGOe1b5+FF5uz/b6/Xy3/APi6rz/B+a5UJc
avDMmc4eJyM+v36dTN04tKNmEcJZ3bPKIvHetthbm9WJs/eWBStX08Sa7ImY9UiZT/ABCFT
Xf/APCkYe97Z4/692/+KrzK70620zUlggiSMhXWTy8gMVfGcGvHqY6utVNno06NGUuXlLp1
rXSCDqS/hCtbPh64v760nnv5POUybYjs25A69PeuWfcy7IhmSQhEHqx4Fei2litnYW9jHkL
Eu3d6nufzr2cmq1683OpK6Rx5jTpU0owjqRyqIlAKA59uahkGYyqDBIy2ORVuZAeWIAUYJ6
5qAHjCpkkcjPJr6xHheRWWE7ld4z0wB1prWwRsqoDdTmr+xhblmxwcAd6jMJI+YEn2NO47F
VUyQuQqnjOM09I4kQptyBnGRUq27qN27jvx2qQHD5KjHTmi4FdYsvwnOM5qMxggN3J/Cr4T
GdpBIFR+WS+duD2NFwsZ5twJAeckfd7fWoxGGdskHA9KvSRvt3uAc8cU1ImJfJPPTjAqiXo
VhbGMYUkMxHPUfSpfKklQLkEj0HWrSq33dq88k96cocDcGI54FJspIrrb7AnHAHT0q0sQcA
gADGeaRkG4oD0FPiEgYLgnI5OMVLYWFSAeawUD+8T0NOeNF5ViFA6Dv9atqi+YONo6DHJpT
Dy+W+Ydz0qWxqJUVUZARyvTBWnmPozHCnoKnWPDZOOnQc08qMDjOelDY7FURLtKfexyDTJI
F81unU+tWzAy/e5B680jwjzG/eHqf4TUuxSTNRnHmjv8oGfwqdVLWueQVOfrUBTGMZ6D8eK
0o0Cx+XjIAya5WzpSKDK6hQRy1LEpMvI6HpU1yVLKQcY6VXVyJAMiqQpFqOQFnGD1xUhU4x
jpzUEaAFstk54qYSEAHFSxInVgRyeBTg5ZsBc8VAZNzBABk96U7o+hJJ61KQ2WlIzjA4681
NkEHAqtbnIGT161cXbuBzk+vtVEEOFC5xwelRZBGQPmHarcqhxkDAFRSKFOegI5oGipvzgE
7h7jpSjnqOpx0okGBngEdqFbkE5xQykSr8o6Y44qFvvAnpnpTnZQwBbApMBsMPx+lIYKpEh
cdxjpVhV3IOcHHNRqACfmAA9ae24J8p49qBDolB7/ADDrUwO0jkYHQGqqvxxwT15qaPjqRy
e9BLRy/wARrFbzwp9uwBNYOJVycfKeGH5H9K8hmGUXHXen/oQr074l6oosLLRYyN1w3nS4/
uL0/X+VeYz/AOrXHXenP/AhXx2cSi66S3se5gE1Rbex9C/DY/8AFGZPU3U3/oddTeajYafG
JL+8htUY4DTOFB+ma5b4aj/ijRz/AMvU3/oZrh/jd4c8QazeaLd6Pps2oQ24YSRx84OQRke
9edSipNRYTfKrnqf/AAlHhr/oPWH/AIEL/jWk1zbC1+1mdBbhd5kJ+Xb659K+cNQ8Zatodp
HNrPwr0y1t2ITfNBtDHHTNezX15BqPwiub+3gFtDPpbSJEOiAp0/CtpUuWxEal0zobHWNJ1
J2TT9Rtrt0GWWGUMQPfFTteWiXiWT3Ea3Mi7liLAMw7kCvmZ9I1X4d2vh3x/oG97K5to/tc
XYMR8wPs3b0Nel2Wv6d4m+KfhbV9OkDwzaXcEjPKNkZU+4pSpW1WwRq333PQtZ1mz0Wyee5
liEm0mOJ5VjMmOwLHGa5fSPidoes6hHaxxvaqU3Sy3MqRrGem3r8x+lcH+0QAbLQef+Wkn8
hXQaRAX0rT0b4VRyKYowZy0RyMD5vX3qlTioKTE5tzsj1C4u7W0tTc3M8cEKjJkkYKo/E1n
HxP4cH/ADHbD/wIX/Guf+KqKvwn1lVACiFQB6fMK5T4O6BouofDFLm+0i0uZjNKDJLEGbg+
pqYwXLzNlOb5uWx6zZahY6jGZLC9gulXgmKQNg/hUI1zSDdfZF1O1a4zt8nzV359Mdc14X8
BWKeNPEsKErEqcIOnEhxW78Y/BOy3/wCE60RxaajYlZJyhxvAPDfUfrVOmlPlbJ9o3HmSPS
LDxOtw9zJeabPpdjC/lrdXpESynoNoPP510KsGUMhBVuQfUV494KvtR+KZsdX16NE0vSCF+
zqci6uQPvsPQenrXsXGMY4FROKi7FwfMrle5ntbO3a4vLiOCFfvPI21R+NRWWpabqO86fqF
vdiP73kyBtvpnFct8VQp+GOrqwBBRBj/AIGK8n0Fz8MPjBHZSsYtF1eJSrE/KAwyD+DcfjV
Rpc0brcUqnLKz2PoG71TTdP2i/v7e1L8r50gXd9M1Kt1ataC7S4ja2K7/ADQw249c+lfOHx
TL6/ot14wdmNqbwWNgD08tQdzj/eb+Vet6Pj/hSFsT/wBAk/8AoBpukkk77kqpdtdjrrTUd
P1EObG8hulThjDIGC/XFSfa7UXgtDcRi5K7hFu+Yj1x6V43+z2P+Kd1k9B9pX/0GuwmA/4X
paEY/wCQO/1++KiULSa7Fqd0n3NnxJ4q07w3bmWfbcSLgvAkqiQKf4gpPNVNB8d6Nr1xKlu
4tYlYJG9xIiGZvRVzmsz4kal4W8O6LNrGqaVZ3uoyjy7dJYwzSN269hXGfCHwFJPcnxtrts
qyTMXs4SoAXP8AHjt7VooR5OZkSlLmsj289a+XNeGNdYHn5pv/AEaa+pfxr5b1/P8AbxOO8
3/o01yy+E66Xxj/AA7ZLfa/GG27bZDNg9z0H9TXduHigXece45rzzSbsWGt2l0ThWbyZP8A
dbj9DivT2t2Zcd+oxX2GSSh9Xst76nk5ipKtdmW6+WQwUtnkN1FNXcmSc7m4Bq+YixwFIAH
UCoxDlsknjjnpX0FzyrEKKp+YkliOe2TSKuUGUUYOM1aI+cAEjimso28456HilcZW4aMDkk
dyOtDKyj7xxnaQcVOFYIApDHrx0qMqu3cwGAc807gRKF6AZyOTS7Wcg7cpjoe1SKoJJTKn2
7CpQCAB3Ock07girLEoTrhs9qYwLldxwParxhYnggjsfSmCAgEgZ559aEwcSv5R3HJxkc85
qQKwiyx64qdYsvuz355609UQKdy8etK4WKxHRRhieSSKkFqMgdc9xUwjDtkdABzUq5C5C5Y
HHtSbGiSG3IK7QNvfPapHtQMtvzg9B3qUEkckjjpikXdg88dx3FRdl20K/lpkGNee/tSPFu
Hzk5zxgcVcOMBiQaaiAgMU4PT2pXYtCqI1CkEZA60rxR+Y3B6ntVto9qg8jj86R4v3jfMOp
7UrjNFoUV1JReg7dOKmVEkXeo9qgIk3KAcggfyqZBtQ8nGe9cyTOhszb9PLlRe5HHvVaJcy
AYI+tWruQyzA7MbPlqFWCtnj2xW60Rm3dlyNN2QQcg5qZYASPSqSzOkgznk1qqCVXB6is5A
iKOI575BpVjLjJXP1qdN3I/KpIlAYgAAEY+lJMbK0cbDJxzVmL5sZxipPLzkAH39qd5SeZh
f1ouKw1SG4OMjpTHRs4YcnoattCVROAR2xTTGPL3LksDwD6UXAzpF5w4w3b3pjL0+Uk+lWZ
oxuPy8jqarOxHCAE+uaopIilCbiMZzSqCqccKOeTTiFj7nPrioTkA7evuc0B1FVs9/c8Uu9
lbDc9qVcFcDgnjjpQrY46446ZzSHYlXOQVGPrUyYKYIAx1qopZzyST6HipjD5yyRElA6ldw
PIyO1SwPGfEeonVvE99d5zEjeRD/uLxn8TmsacHyxkfxp/wChCvUF+GGlqoH9p33qPmX/AA
qhr3w/03S9AuNRj1G8d4NrBHZdp+YdeK+TxOX15zlVZ7FPF0o01TR6F8NTjwbzz/pU2B/wM
1ta3o1/qpgay1670kxghhbhSJM+u4HpXF+CPFnh/R/DbWOo6gILhLiVihVjgFuOg710p+IX
hAHDawv/AH7b/CvLjdJNFOzMLXPhdJ4ktIrTXPF+p3lvG/mCNlQDP4CuvfQLUeEm8NwO8Nr
9m+yqw5ZVxjP1rN/4WL4OJ51lP+/b/wCFN/4WH4Pz/wAhhOP+mb/4VXNJkqMUaMHhrT4/B8
Xhi5T7XZR24tj5g5dQMZPvXJ+EfhNpPhDxEmsWOpXc7IjosUuNoDda3f8AhYvg44H9sL/37
f8Awpv/AAsPwgWz/bKf9+2/woUpJWDli9Sv45+H9j46jskvr2e1W0LMvkgHcT65+lJB4N1u
2t4reLx1qgiiUIq+XH0HQdKtj4h+Dif+Qyn/AH7f/Cl/4WH4O6f2yn/ft/8ACmpStYTUb3N
DxF4fh8R+GLnQrq4kijuECPKoBYYI55+lcro/w2u9A0oaZpHjPUra0DFvLWOM8nr1FbX/AA
sPwf31lP8Av2/+FA+Ifg8H/kMJ/wB8N/hQpySsDjFu5T8E/DjS/BN3fXlpeXF3c3uA8k2Bg
ZzwB710XiPRIvEXh280Wed4YrtNjOgBYDPbNZP/AAsTwfj/AJDKDt/q2/wp3/Cw/B/X+2o/
++G/wocpN3Y0klYPA/gu08D6LLpdldy3MUkpl3SgZBIxjj6V1IHUYxXK/wDCw/B+P+Q0n/f
Df4U3/hYfg/n/AInKfijf4Undu7GrJWRpeJdCh8SaBc6RcTPDHOAC6AZGCD3+lYfi/wCHel
+MNPsLe+nlgksRhJogNxXGCDntxmrR+Ing/H/IZT/v23+FH/CxPBx/5jKf98P/AIU1KUdhN
Re5X8R/D3TPEHhCy8M/aJbKzsipQxAEnAx3+ua2rDQbey8KQeHTI8ttHb/ZtzcFlxis7/hY
fg/OP7Yj/wC+G/wpD8QfCH/QZj/74b/ChuTSBRijA0T4XP4Zinh0HxbqFlDO+90VEbnoOo9
K6DR/CLad4hfXL/WbrVb7yPs6POqqETOSAFHrSf8ACwfB/wD0GY/++G/wo/4WF4PIz/bMf4
I3+FNzk9xKEUYXi34V23i/XRquo67doUAEUKqpSMDsAa2LDwvrNldW7SeML64t4CP9HMUaq
yj+HgcCpf8AhYXg4jP9tR/98N/hSH4geEMAjWY/++G/wo55NWEoxTudOeufWvl7XAf7dbI7
zf8Ao017z/wsHwgT/wAhqP8A74b/AAryCx0W18Ta/LvupoolSSVWiwCwMpx1ohSlVahHdmi
qKm+ZnJvGskbIf4hj6V6v4Yuzqvh21uMr5qDy5R6MvBrOHw4sC2Dqd4ufUr/hW5oHh638Px
TRQ3M06zPubzSODjHFfR5dg62Gm+bZnFi8TTrpcu5ZaEYwowfUVUaEKTuPPpjmtWRVIwWOO
v0qnIvOQcj3r6BM8xoptH8o29fQ1DIjbirEYHTir+Iz8xHGPxqIR7mHIwfUdKu5NiiYzE+T
lj1zimOhcbj+NaTxrsILZPQkColU7T29jTuTy2KsMe1iSvBqcLgbyDyciljxvIYAkdasKis
uzlc9ABQ2NIqkHB4FBQndkAdOlWvKwzZGRTSuQCO3U0rjKhjj346GpFjONmeKlWLJLNmnBV
wOD9RTuAxY94BFTqm4/KoP14pyDnkEj+VTqnHyYPPQ0hjVhIBOcjHNNZAqlt2Dnt1q2oPYY
A7Z4qLaWkYKAQR6VIIrqC33gd2eKs8BE4DE9T6GnpC3PAAPXNTrGUXaeeewpNg0VQCWClOn
O4U2QTea/wC6B5PP+TWh5IwpJI7cVHKsHnP+7P3j2qbjROEGNpHYH9Ka+FU+1ObOAe2B/Ko
pHxE2azsa3MyUbrlucdz9ajjGZfQU6Q7piep6UyIjzOeBWhJpRpGV+6COuTVpSFXOO1VI9u
Co5/GphnGODjkCoaHcso4HyjAOOtWIgu3LNk1SUAvvYHNWUwu5T07UiblgPyBkjPORUgA2h
gBzUCIWYt/D061oxCMA4QgEdM0nZAmQwkkEMfu8ZolQCb5Rww7npV2K3zGQFAHY1DOMMB3I
6VNx2MiddspJbPbrVSTAzj8sVfuCN2QOvWqTsJGxn5R61aLRXY5AOQT+tRjnnIOetSOFDY/
UDpUO0jIBOM9apAx29WHA56celPJIwQc+o9agU7CWHHanq5yqgDk84oGWYwoPJPzc1ahAIy
pA+lVVVQCQ+Pc1KrjGMnioYF7Py5H6VFPb295bSW1zGs0LjDIwypFOT504PNIAytnFRZEma
nhXw0Of7Gt8j0FKfCvhtgWXRbcY9Qa2N2RSsSwzngdaz9lT7DcpdzKh8H+GmTI0W24A6g1M
fB3hbIVdFtgT7Vpq+FAySDxU2EK/eO4d6XsodibvuYR8HeGS3y6LbAjrkUp8HeFzG3/Ent8
/Q1tKASG6k8UMoTdg4FHsqfYq77nLL4S8Og4/sm3wPY/41IvhbwypCnRrcjOc4P8AjWpIR1
XIHTI9ajEjAbOcZ5qvZU/5UF33IE8JeFsAf2LbE+4P+NWYvB/hMfM+i2xz/snj9antmBYBu
h4B9K0It2Sn8OKl0Yfyibfcgi8F+D5BldBtSSe6n/GqOreDfClvgxaLaoccjB/xrpIpvJQB
R061Uv4ZbhWIJy3SoVGF9UK8u55vdeG9Ea6Jj0uFY8f3TUT+HdEkYqmmQLjvg12NzpV6IDK
FDIP4e9ZU1rdIgbAQMc88V0KnTfRFc0jJj8M6EzAnToCB1+U81fi8KeHmBzpVvznopqeAsR
8x2kHJJ71oRyb4wg6k8e1J0qf8qHzN9SpbeFvDOcyaPbHttxzVxPB3hdJ8HRbd0Psf8a0rW
FF2nfg/zq4cvko+P61m6VPsQ5Puc/J4Q8LiXA0W3x6Y6frVuLwV4YkQkaJbc9DtrRmZTgEb
tx5NW7ScRERsflB/Ck6ULfCLml3OW1LwL4fhiWSPR7bA7gHn9ayW8KaAAP8AiUQZPpn/ABr
0bUCJIOMEYwAK5cwgv8zYI7CrjTptfCgu+5zy+FPDuMf2VDuHHOeK0NM0jTNMZmsbCOCVxh
nA5I9K0ggCnDYHUE02NGJLN1HatFTgndJCbb0uNdTtBz3yPaoW2lgGGR645q6yjy1bBJbrz
Uflc9PetSSnIqgkcnjpUM0asu449sdqvPEC+MYOajkjTZsAG71NNMZmlAMFSCSOcU0qOdid
eM5q+YNwAwcjgkcCmPasFDAHnjNVcCjsDjcBnjmo/K+Zsc454ODV3yvm8vJOe/rSPEA3X8q
dydyosQ+ZinNSbMAFRjn1qZUKn7uM+vahs5UjjPvSuMh8sqoy2Af50wofNIY89qsHc6Dgk9
qY8bAk7cH61QMjCnABzz1p6pwM/jk0qLuChyW5xx2qVU2EZ547U7iCJcbjwBVhIwOd4DY61
EqDzD24z16VMoVVbOT74qQY9YlIBLHPanRRKGyF5Penx5BywGPUfyqRdo45A64NIBXX5xlB
tHU0bRkN29u9KzEpgtkdsUBQACBwO1SA1o1yGIz+lJJbgzOfl5Y/wVKxcr8o49qZKp85+f4
j2/8Ar0AVTLjC55wP5VVnk4PP5Ub8P8x/hH8qilfJx1osaFUlt4IHHrSg7pOVyB3oxhyBn2
oULvwPzpj6F5CdpYcZ4A/CpVwGOGxUMYHlE88H86sIoIP05zUiJIifL64I6d6nU5bBPzCoY
Ux82Mg/jU6HEuQcZFIksxsBgMvSrdrIg+8SDVNTFIMMdvo2asQ+XtLM65BHfrXNKvSWjkvv
KUZdEbUcyFQo+U+1V7mOPdk/fPf0qHzbdHV/NBPUAGny3AkkBRlIx0HNTGtTk7RkrlcslrY
z7mEAkB8rVB4VYZU8ZxWtcyIcErjocDtWcxwxwR1rSVaEHaUkilFtXRTkgAO0NtAP5VEYyy
lciru0SE7j7UbRgZGO1aQqRmrxdwaa3MnaVYKOdx+oqWOPKF1GcdRV14kYbSMY71EAI3wAO
fequJAijHAGBT1VdwznNSgAY7eoNB2Z3LjmuWeLowdpTS+ZapyfQVXwCoXPOPpUynB6/N3q
MAcYP61IFHXIq1VhJc0WmieVrRjt+MYOcc08OpbGOTyahbAYgnHHShWCnnn3z0qZVqcXZyV
/UFB7pFvapwQc47mn7tsnyknjvUCzgDBYY9zUu5DxvUZ5znpU/WaP8y+8PZy7Dxyc9PTFNk
VnjOGyD29aRpIxEP3ik+xqJ5kPOB+fSj6xR/nX3hyS7FdwOQWH4dqhBB78jmprgb1DKxXvU
Chgw71q61OO8kLlk9kWVUZGGq0j7cguaz1OG9M9s1YSQbgzYzUfWKX8y+8HCXYupIZG+aQ+
laVu4aMAHJHrWQnVgp/OrdpKi48xgufU4p1JxirydhJN7Gkg2SfeyW4xjikuNJhnU5AA64H
empc24O4SoAPU1oJc2bIv+lR8YOC1cjxNNbTRfJLscjqWirBgxkFcZ96zFQxsCp6Y4Nd7dm
wlUEXcWcf3hXE+In/s23kvLW3e/I5MNuQWP0zXiY/E4inNV8LO66xOukotctRW8yVbvahKj
knpjpXPJ48sJvFY8MWcE15dDmV4ANkPruauY17xF4p1DTvsGgeGb+0urg+X9ouFAWJT1bg9
a6PwZ4Ts/C2k+Rjz72c77m6PJkb0+lTgK2LxVb2leXKl9lCqxhBcsFc7AHcx/hKjFND4kO4
9Ogx3qBJeT94HoTjg1MSwjVz07mvrLpK7OHyLby7rdgHzjtVBLbe5cnk8dKVJtpw3I7c1ZW
4jCg/KB6DrWKr0l9pfeDhLsV5LRQFXd81JFbOBlsYzjJq280cyLhwpB5NPWSBI8Mynv1p/W
aX8y+8nll2KTwwqAQQeveoMjPcZGKkKLtO6RSSe1RsNzHH1znpWkK1ObspJsHGS3QyQAnKn
aQOhqJV3J82Gb1qcopX7wHoDTQVU7SAykdKbr007OS+8OWT6DTFs6dcUzJCkZz7CncsCB3N
JtCZHUmrhUjP4XcTTW5AwwAwGD6VGQO5OOhJqwcEc8468VGyvsIBzk9MZFVKcY6ydhJN7Fc
hAqkScDr3p0sYbYflwQck085KYMeOeeKlRMIcc8ccVPtqf8yGovsVtihMgEfhT0h3ZMjc9g
O4ok8zeCFZlHYcZNcJPe+PvEVzLZ6Tp48P2asUa7uuZGx/dH9a+bzbF4mpJYfCO195XOzDw
gk51PuOkXWbF/FNx4fh3fa4IVm68bT1H1Fau1gu3IwOtc/4Z8F2vhyaa5M019qFz/rruZss
309BXSlGT159eK93AuSoxhUnzSW5yVbczaVkQiL5gdyip0jBHB496QIM/P8xPHpUsYCoFYE
DNd7Mb3JIwCSGQH0qUDI2sRjrxSIVOTgf4UoPIwSM8VDHckTbjJbIxxTiQw3L09qhxtDANx
609FDcryc0ANK5A2jB+tRyqnnyfe+8f4R61ZZQA3HXjrSSZErjnqfSiwXObJO9Sc5wD+lMD
5am7mEgA9B/Kh1OcqMUNGw08MMmmBslgODnNOMZY4z70oQhhmgZqQYNvgoc7c1IhHlgnior
fP2bJPTPfrTlbdGDio31EyyhxwG4PFSSwlHw2MkZyO1VYiN3v1qxvLZyST60WJ6jDBl0l81
lABBTAw3uaXj6fWn+ZtcDg4qMksx+XFfAcT4BQUcTTVujPVwVVv3GZ+uvfReH7+XTWAvEgZ
osjoQKqeB9BuotOsdc1DxHe6jcXMPmGJnxENw6Ae1bZ5BDAEHt61n+C5DatqXh+Vv8AkHz7
4c94X+ZfyOR+FcnDVSHtZQmtehpjE7Jo6mWNHUrnIPHNc9cCHRNPnmurySWGBWlaWUjIHXF
dQQu3cp7da8k+J19PepYeE9PObvV5gh2/wxg8mvoM7pwrKFC3vSf4HLhm43l0RT8N2/iXx1
cy6/daxc6Vo4kK2ttbHaZFB6k+leoiPAUE5wMfWmaZpsOk6Xa6ZbRhIreMRgfQdatPFjLYP
HXJr3MLh4YemoQVjnlNzd2RMuDnGKrMAJOO/pVsDp3qmTlya8PiHHVMLQUaTs5dTqwlNTlr
0Oc8Y+Iz4Z0A3kMH2i6kcQwR/wB5z0rP0rQvG9/At7q/ik2MjgMLa1gUhM9iT1re1zRbfW7
a3jlID206XEZxnDKeh+tdDH5ZwUfHHSvDyGOErxft7OfmdGJ9pF+7sYtnZa5asFmv4r9OhL
R+W/6cGm+Iby4s/DepXELbJYbd2U+hA4Nb6sFB6tWB4vRn8H6s0aEn7LIMAc/dr1MxytU4e
1wt1qrpdUYUq1/dmQ6HHLrHgPTPtN1Ok89rGzTo2JM4znPrWnHC1vCkLyvMVGN79W9zVHwZ
keBtGJ/59I/5VqzEmTJ9Ky4how+qKrb3rrUrCSftLdCBjjgg1yWoaj4iuvHqeHdIvLW0T7H
9pLzwlzndjHWuuOT0rkLUEfG8ZP8AzCT/AOh18tktKFfFRhUV0d2Kk4QvE1E0bxzHhm13TJ
f9n7Kw/rWtaR6gsP8AxMYokkBxmFiVb355FaOoahDpthJd3bbIIVLu47KByafbzw3unRXMD
h4pkDoSMEgjIr7HF5Rg60Jwoq04nm08RUi05PRnE+Cry8v9R8Tpd3EkyW+oGOEOchFx0FdO
kTwIImmaYj+JutYPgXTrmx1XxWLqF0Euo70JXhwVHI9a6mWBuSeD24qsZgFXy9XXvxXzClV
5avkyuD3riNbs9d1fx5ZaRDrU2l6Y9s0xNvgPIynBGfxFdtjAxmsHxJ5lpDZ69CCZNMmErA
d4j8sg/I5/Cvhcrqxhio+0V0enXi3TfKdbpOnDTtOitDdT3JT/AJa3Dbnb6mrN7pialGhS5
ktmicOWix8wA6HPapbdhLGkyuGicBlPXI7UX1wsdoQpKluM9sV+n46VKOGlKorpI8Skm5pI
818c+Ib3S0s9H0NBJrOpyeVAuM7B3bFdToXg7U9F0KS51XxBcandFQ0gkwEQ+i965DwBbHx
V8T9X8XSpvsdMH2OzyOC3dh+v517DqLMNKmQZCkZr5qll1OGXynOPvNNnY60nWSTOPzzxWB
4y1e80LwndanYhPtEZULvGRywHIrofauO+Jf8AyIF9/vR/+hivi8IuevCMtmz1KjtBtHRaX
YeLBFDJqTWF1FIobMAZGUEZ6HINaB3ISOhFdJZTQjTrRu5iQY/4CKwb/aL6YKeN3avpM8wN
PCxhVoaXOHCVXUbjIYbyO2heS4XMUY3MQOgrWRYJrVXRleJ13KVOQQaw2VZI3RwCrDBz6Vn
fDK8lvPBPks+/7FdTWysecqrcfpXp8PY6piIyoVndIwxtNRanHQ0IdNfTxLm9nukdyy+cQS
mewx2qQ4FaN/EFiLAfxVmHp7187n1ONHGONNWVkduEblTVznPF+r6jo9hYf2YYluLu7jt90
q7gA3fFakfhfx5IFL6/pAPp9lf/ABrnfHn+r8Pnp/xNoP51660oitnmxuKDP1r2cmwmHq4R
1KyvY5MVUnGooxZyS6Vr9htTVTZzgjiW2JX81Ncut/eD4sxaaLh/sZ04ymHPy7t2M16Fb6r
Z+IrN5bF/MEM7QSYGNrjqK4SXS7y0+MkN3JA3kNprqHA+XIfpmvUo5dChi6dfD35XuYSruV
NwnudBdWctw0UkV09vsfJCAfOPQ57UYIODxWiY+mRgn1rjvFOs3WjXGkvCFZbm+W3kU91bN
c3EeDi+SVJe8395rgqrV1LY6HgfhUEczwXXkTktHM37uRv4W/un+lTgMrEGmzRRzxmJxlT/
AJzXyeX4+rgMRzdOqPQq0o1YWJhGysRnGeoqld2M8txBcw30sHlZzGmNso9GBH8qntJ2Uta
3BBnQZDf89F9fr61dLbm4IXPSv1RuhjsPz25k0fPvmpTscB481vV9PttL03RJBDfapcCBZS
M+WMcmren+GdTtY9134r1O5lZdpOVAU+oGKpeLhv8AHHg0EZ/0uT/0Gu6VDjluRnivDyLB0
J4dynG7uzpxVSanoyKONo4VjkkaVlABduC3vxT8dx1p8uN5I9Bxim47dK+CzKKpYupCGiTP
ZoPmpqTPPvEF/wCIdX+IEXhXRdSOmW8NuLi5uEUM5BPAFdho2kz6bC8dzq9zqUjHO+6IJUY
6DArm9HXd8a9bOOf7Oh/nXoJiGQcY7V+l5FQpwwsKiWrR4OKk3UabKxjGG+ZT6HNKMHC7ec
cDtUywgE7mOR7UixjJwTn0Ar6K5x2ECcA4GSMY9acR+7BC8DjJqQYAyw6fpTyg8rcMjJ6Gl
cZC0aleeh6igMAcBeOwFT7VK5CngYNDJtONoz15pXCwxhn7oJ9yKjkVvNf5F+8f4asopIyw
ORU8jJ5r/Iep7ClcRxHy+b3zgc/hTW++SRmkY/Nx6Dr9KTaTtyevWqN+g9XjyA3rVpIUJEm
7PtVd1X5F2jPrVmJQAHBBXpgmgRIYj8pVsBaQMG3YwAD2p0pYBMHBI7VGu0SEdfWpBlgZyM
cYqZAN3IJGMVGhzjGD2qxGBk/pxSAay/MeevFOdBsyp6frUhUMe4PrTcDaUrgx+HWKw86T6
o0pT5JqRCBnvWNdSjSvGGlaseIbnNhcH/e5Q/8AfXH41sjI6is7XLD+09Du7NPllZN0Tf3X
HKn8wK/JMHWlhMVGXZ6nv1YqpTOpvpxDaEswB/kO9eV+B7ZvFfxE1fxbIC9pY/6JZZ6Z7kf
h/OrvjbxTdQfDyCcxNDqN7EtukX8QkYYau78EeHY/C/gqw0zb/pAj3zH1kblq/QMJJYzFyx
O8Y6L9TyKn7uCh1LrKTKCR0pcqJMMvB4wavSRgnO3PvUTQmRWKjOOor6S5ylKSIhyYxwaoT
w+XJ0yD0rXKsuFx7VG8aOpRlzmvFzfL/r1Dli/eWx1Yer7KVzHOenelwetMuTJZktPCxhzx
KgJA+o6ikiminQPBIsinupyK/L8RhK+FlapFpntxqwqL3WTrM64ycj3qyDFOhUjcGGCpqlg
VHOjyW7LExjkI+Vh2PavWy7O6+Gmo1HzR8znrYaE1daMvbI4VWONdqDgIowBUExJkzgZxVf
QdWXWtGjuym2VWaKZR/DIpww/OrU5Al6YGK+p4imp4BSWzaOHCK1UhyK5q2sLpfi5/aj27f
Yf7N8rzj93fuzj6103H41x97f69dfEZNA03UIbSAWX2k+ZD5mTuxivi8odZYlOgk5eZ6OJU
XD3tjT+IUwfwFrRTIAtmANbnh9SPDGk5/wCfWIj/AL5Fc346inh+HerrcsjS/ZTuKZ2k+oz
XTeHsL4V0st/z6xY/75FfcZJKtKpWdf4rnl4lRtHk2sbEZwABnntUUmScA5Y9DSpLhsdRUr
YbaQoyPftX07V1ZnFfUx5UZHIPUGoJoY7i2kt5VDRyqUYeoIwa0r2IYWQduDVPFfj2aYZ4T
FyivVH0VCaqU0yDwNcyPoUmlXL5uNMla1bPUqOUP4qRWP8AE3XzpHhi4W1Ym6uD9mtwOpZu
CRVqFJ9N8brdQRMbbUbYxzbeiyJyjH6gkVzCQnxn8abaxOZNM0BfPl7gynoPzx+VfVxxTzG
FGgvWXyPOcPY80n8j0jwD4dHhfwTp+l8LcFPNnPrI3Jz/ACrodQU/2VcZOeKsxx5O5h1qHU
iP7KmHtivoMeuXCTS7M5aX8RM47t0Fcj8R45JfAV7HFGzuXjwFGT98V154HtWL4m1j+wNBk
1QQCfypEBQnqCwB/nX5Rhm41ouKu7nv1LOLTOztp4otLtxIy5WNdw7/AHRWNM5llZ+7HNKw
K7dykEgMAfQjNQXCTS20qQSeTKykI+M7W7GvUzPM6mNkoSXKkYUKCpK61MPxb4ktfDmhSyv
IpvJVKW8OfmdzwOK6T4ZeHbjw/wDD2xttRjK3lyWuplbqrOc4P4Yrn/AXw/064kTxPrt5Lr
OsxyFHFx922cHoF/Ig163JIuzBGM9zX2OTZfHC0+e92zy8TWdSVjA1qNI7ZQMnLCsA+1dFr
fFknf5q50EZr5PiH/fX6I9HBfwjlfGVjdXy6GLW3abydShlkC/woDyT7V397qCtbtbwj5T1
I/lXCeMNR1TT7bS49JmSGe8vY7Yu6bwA3HSuoi0jWNPs86rc2904ON8KFPzBrTDVMVHL5Kk
vc6vqKoqTre89TN+D86L4c1Qnl/7VuDzzkbq9Iu7JLgMzJtXqCOa8w+EIY+HdVwvTU7g5/w
CBV6dHdMkDrMcgHj6V+gYS6owa7Hi1F7zMCeMxfKBnd0OP515p8QgDP4eHb+1oq9TvJPMdV
XCkE5UntXlnxC/1/h0Dk/2tF0rz811q0P8AF+hvQ+Gfod3MgJZs5Pp61W6D2rRI+UADk8Hi
q1zDsbKrgd68niDKFJfWqK9V+p1YPE2fs5FG4g85VKnZKh3I/of8Ks2k6XUXzKUmTh4/7p/
wpgHPNQzRuky3dsP3qDDL03r6f4V4uTZq8JJ0qj9x/gdWJw/tFzR3OR8U4HjzwbnGBcyf+g
16AAdxYdPXNef+Jznx/wCDODzdScf8Ar0RQmMY/CvtMgd8Ldd3+Z5WL/iFSY/ven41H1yKm
uRiXjsKhH61+dZt/vtX1Pbw/wDCicdoY3fGrXOcY0+H+dehk5YZyCP1rz3QV3fGnXsEg/2f
Dx6816OyF32DAxycda/T8l/3Kn6HgYn+IxgAYc9T1pnIb5iPwqZEMaDBzSuN4+YDB9K9o5i
uSQhHerEYLQZI3cZpuxQoG0+nSpY12R8cZ7UMZHsO0AHk/lQ6k7go+6B1qyItw29SP1p4TJ
PPpU3AqIDsPQ/WpJQfOf5l+8e9WBGNsnHTtSyRR+a/A6n+IVDYHnzFBJn1AB/Ko2YAcHHtT
HdiQSMDAJ/KgA8HAzXRY0bLKANsY5JBqaTJi+T1zTYUICY5+tWmQLECFGMnAqGxMgG8gNnk
dQaY5ZssBz9Ks7BlW7USKVAYjr2poHsRxvICCBxVuOUhhgZNRRqGGOmKk2ABQOtJiRZWXLA
c0A4Yt2PSoQjZx3qRR8x3DpSsMVuTkdKTAPWpSFEWKydb1SHRdBvdUmOFt4iwz3PYfnX5Vn
2CdLG+4tJ6o93C1b0tehyKRDxb8ZrWyI36b4eXzpfRpT0H8vyr2wjeCV5ryn4T6TLaeF5NZ
vATfatIbmQt1xn5R/WvUYZCEBC8mvvcvwv1fDxgeRVqc822LgkEH/8AVSgckc5NSlc9cUFQ
MdFxXeZkTpjjrmuUj1S8XxfHpMyobS4hZ4ZP4jIp5U/hz+FdntJUZ5PriuKu4VmuQxJEkUv
mRuOqsO9fN5tjXg61Kp01uduHp+0jJHTLHycDDDpWZcaDY3EpnRDbzn/lpCdpP1HQ/jWhbX
kMwXLBW6EE4zVhgpfGQB2r1VVw+Kp3ummY8s6bOcks5raMGSUSjpuAwfxFRE9BWvqUsQh8l
NrOeuOcVwHjTxTB4c0d1jPm6ncDy7a3XlmY8A49BX5xmWEp/XfZYXVM9ijUl7LmqEfw2n82
HxI4BMZ1WXZj8M12Nx/rBj061ieAPD9xoHgu2trsf6ZMTPceu9uSPwrcnA8zC+lfTZ5H2eX
Qpt66HFhdatyAjiuOg4+N2ecf2T/7PXZjqeOK5ZLC8T4spqnkMbRtNMQlA+UMG6Gvmsgko4
2Lk7Hbi03T0NnxrYz6r4J1S0tE3ztbsEVRyx9BVzRkki8PabFKjLIlvGjKeNpCjINXgxxkk
DjtTXlAHynk/pX6FUr4XCc9dyWp5MYTnaKRRvdesrDVbDTp93n30hihVBnJAySfatuEhuQx
9wK8yRBqfx2tImJaPS7BpSPRmP8A9evUVCgHaR/hV5ZWnXw6qz66k1oqM7IdJCXgYFevFYp
44x0NdAuCmM4NZV/CFuSyjCuM/jXzfE+E5oRxCW2jOzA1LNwZgeINXi0Pw7e6rL0t4yyj1b
sPzpPg/oE+m+EDq18pOoaxIbuViOQp+6Py5/GuT8YRv4o8ZaH4GtSTG8gur3b2jXsa91ghh
t4I4IgERFCqB2A6Cr4dwns6LrS3kRjanNPl7EikgelVtTKjSp1HUDOatqmELDms/VJAmnSg
4ywxg969zMWlhal+zOaivfRymexrj/iSf+KAvef+Wkf/AKGK7LCkgiuY8fWU174Gv4beMyS
Ltk2gZJCsCf0FflWEdq8G+571X4GehalY+ZpFnfRjLCFA/HbaMGsI4GMV3tgIrvRrRTho5L
dOPYqK4y/s3sr6S3bt0PqO1e5nmC9lUVeG0vzObCVeZcj6FbR7/wDsPxPHcOcWOokQ3GeiS
dEf8fun8K9Pa2iCj5QceteV3FvHdW8lvMuUkXaRXceDdRn1LRDZXrbr6yIhlJ/5aL/C/wCI
/UV6WRY7mh7Cb1Wxz4ylZ86K3iSERWuEXC7x/KuUwCa7PxZtisY4yfmZvu9+K4zBx0ya8XP
pKWMbXZHThFamcd45Yh/DnOMavB/OvVtQlMls6FM7x1rzHxhY3V6miPawtL9n1OGSTaM4UH
k/QV6ZLIrR/fT2Ga+kyD2U8HKnUe9zjxakqvMjjfh1Z32j6FqdtdQNE76lPIpZcb0J4I9jX
Ra94hsvD9iNQ1RiLdBl9oyQCcDA7mrU15bRR/fDHH3RXlfxGmkv7rw9o/Ja+1GPK+qqc16O
IxkKUqeFoSvJv8DCFJtOpNaHp90GmCXW3aHXK5GDgjIrzLx+f9I8N5HP9rxf1r0udmcf3R2
HoK878c20syaLdLGzx22pwyS7RnaucZ/Wnm00quHu/tBQT5Z+h6HGh8vr82e3pTpELEkqOR
T4Sdx2jgn9KlZcMMDGOor6PSSsziejMee3MT5C/Kar8Vuyx+YpDcg1jzwSQS7WHuDX5jnmU
vC1PbUl7j/Bnu4TEKouSW6OH8SDd8QfBa+tzL/6BXpSRIM5OcDOa848Rc/EfwUAP+XmX/0C
vUBHnPAHrX1fDrtgkedjP4rMe7A8/I5BA5qDqeTzVu9K/aML2ABqrjtjivz7NXfG1Gu57WH
/AIUTkfDoU/GnX+3+gQ/jzXpgiGdqk885rz7w5ZTRfGTV5pIyI7nTojG5HB2tg4+lelrFiT
IB9K/TslkvqcLdjwcSv3jK3lkDkYOaZsBz6jtWgY/T7vcVDJGVJxnI9K9pM5CqE5781PHHg
45JxjFOWLPY1PHE3HGKGwEWIg4I+6aaIwZQMDnjpV3yzjcT/wDXpwgA56kfyrO49yo8Z2uc
HrVSXb5z/OfvHuK22UFCMcD1qlLaHz5Ov3j/ADqeYaPLjGu8c9h39qOQAOcmlk9Cew5xSMB
wB0xzXY2XYkzIy5A+lXrbdJDhwcg1FbkKAP4vWrZYYGO1ZtjtcQqgOzNLsUr1P0qN3xIR14
p4wFAHBHrRdhZDtgUAA8Z/KnsmApxj0NQsMNnNSKw5O7PrTuTYlTCybWOc1ZCIRg8mqS8sW
XtVhDu9qTY0iYx5b5fxFcX408N674mNppNmII9JMqyXUjPhyAeVA9K7VCd+4jPGKkAwcgmu
PEYWliJRlUV3HY0jKUbpMLGCO1gSCFQiIoRAOwAwK2oFBGN2CBWKpO/5q0YHbcG29ewroeh
FjTRMHr9akKHI3YAFV1kG7PT2q0jhlzjH1rJtjsSCIFD6etefax8PbnV/GcepXGuXMGkQxA
JbW8hjZpM8kkdq71S55HTPX1pxG5ec59MVy1aFOs06kb2KUnHRM4yTwbqUH/IL8RS4AyI72
MSj8xg1m3GmfECAkQ2mk3Y7MJ3j/QivRkGSeePSkkAGSp4PrXBPK8LN35Lemhsq1RfaPJZt
E+KF+3lfaNI0iJusiFpnA9uKueH/AIZabo2o/wBs6neTa1q/X7Tc8hD/ALK9q9GZSPx71Xm
BIPPT0row2Aw+Hd6cbMmdSU/iZjarbXs+nOmlzxw3eP3byDKD6gVyTaR8QFyP7X0j/wAB3/
xrvuBjpg9qrzK24DIB6EU6+X4bES5qkLscKk4q0WcM2mePQvOsaR04/wBGb/GmjTPHx4Gr6
T/4DN/jXaSOQwAbPqAKYDtzu6k+tY/2Ngv+faL9tU/mOObTPHw4OsaTn/r2f/GlGmePsZ/t
jSOf+nZ/8a7EOfqehFAbLHHIHYVX9jYJ700T7ep/Mcr4T8J6ppfifVNe1i+t7q8vkSMeQhU
IF+tdvtXAIGCOoNQKWXoR1qYOxI45716dKnGjBQgrJHO7t3bJtnPGN2OpqG9tZZ7OT7PtM6
KTGG4BPoT2qUHLBh0qRWO7IOKzxFGFem6dRXTHFuLvF6nGfD3wZq2neJtZ8T+JhCNSvSEiS
F94ijHbP5flXpZiUhs5U1nRzYBJPPtVrzS5zu/KopUo0oqEFogfvO7epMYw/wAgY9McVxOq
eGvG1zqczaZrGmR2Wf3aXMTs4HuQa7aKTOC38qsI+FZTjB71zYnDUsRpUjc0hJw+Fnmn/CH
fEUj/AJDein/t2f8Axp3/AAh/xDxj+29FP/bu/wDjXqEbjcADmnOGU8j3rgWVYNP+GjT21T
+Y4DRtC+I1lqMEl1rOkSWqkCSNYXBKd9vPBrr/ABD4duNV01zpk0VvqCr+6eZdyA/7QFXom
y+V4A7VbWYqwy2M9q3nhKTp+ycbx7EKcubmT1PLT4D+JOP+Q3of/fiT/GpYfBHxNgfdD4g0
WNj3WGQf1r1RJXznIxUwfjOK4/7Mw0dYwSZft6j0cjyabwJ8TppN8uv6K59WhkJ/nUT+Afi
UOmtaEf8AthJ/jXsYfcOuKTmsHl+GbvKCGq09uY8VPgj4k7tg1bQ/r5EnH61Vn8L/ABEgk2
HVtDJ/64v/AI17i8WYyV5JrHuNNZn3j5sc4ropZdg39gl16n8x5GPDPxEIJGq6L0zjyH/xq
pD4B8V3Xi7SNd168sJYdNLlIrdGUkkcHmvXwhV9pX5unSrscbFAGA+Xviuynl+FozVSEFdG
cq05KzZ574m0bxElpE+jy2sEzt832oErtx2A71yDaV8QzhTeaKQegMT/AONet6wJZmQht0a
jtWCjMbjLAgKeK2ll2Grv2lSN2ONWcVaLOf0Sw8cQ38Z1a80uWywd6wRuHHpjNdUsQeI5O5
h61YCyIu5gSoH51Cr4kHUg9eK9ClCNKPLDYwl7zuxsEYZsbc84Gadd2Uc1uY3Pz9mA5FPwY
m3K2cnIqxw5JORkUq0IVoOFRXTCPuvmTPLh4K8VXnjTSNW1O/09rXTJnkVYEZWcEY5z36V3
GsWmoTaZINKnijvQP3ZmB2fjjmtYqRwfWhUP/wBeueGEowpexirRLc5SlzN6nnX9ifEcgk3
uh7veOSpE8O/EojP2rQf++ZK9DCtnkcetWULBSBiuGWTYJ/8ALs1WIq/zHma6F8SkkDrd6E
GX+IJJnFdd4eg8Qw2zp4jmspJgw8s2gYDb7571uSBlyQQcjpUS7icsB6Cu3DYOjhtaSsZTn
Kp8THrBmTI5Gaka35LA7RQM5Az1p+4+v4mu3mZlyoiEKrlsjJ/WnrGABTWYnOexoODhc8D1
pczDlRc8pWZDxx3xUggBBbuB0qGMMQCDjOBVpSQCD16ZrGU2hqKIjECCexHGKZLEwmcbsfM
f4v8A61XUUCPO7ovSq0zr58mf7x7+9L2jY7HijYD89cD+VI27j09aVx8/B5wOv0pvzBQuef
evRKsXYWUqMD8cVcUDK5FUIGzhSQOcn3q9HkAE85pPcQyYr52eBx1qQKMrxmoZMNN0+72qS
LIGex9aZJYIQ4BA5pPs+07l6DtSfIxUkdKsK2BtwCKQiuBg5HGOoqePC4x0Pc05gB97gChM
lwrD5OxpDJ1AABLAZp4znIORSbdpPQ9+aFDemKVgFXDsB0xV23fDYHC+9VUQFs7RxVyFgGz
jpUsRoxqhjJGD34qVPuZAOPrVaJ8nhelXFICkY4NZMpDl34UipMMR12n1xWdq1xfWdi11p9
s10yDPlRgF357ZrJ/trUlwZI/KZlDFHTBH1FeLi8zpYR2qxdu9tDpp0HV+FnUFcDCnnNRPk
EAj8a5sa7fdcp/3zXP698Rzot7bad9lmvtQuv8AVWttHucj1rjpZ9hqsuSCbfoaywk4q7PQ
nGWxionC4Ynr2rlrHXvEt3bJJdeG72xEj7dsiKSBjO44PA7VYbVbvdtO0Edsd62r51Rw7tV
i18iYYaU/haNYjBwcA1EybhnpWW2qXLEFtnHtVuyv4ryFmVTHIh2ujdVP+FdOBzXD4yTjSe
q7k1aE6auxZIUEmR1x0qB4wwwwxir8o+XduGT7VhXt9f22pRW32GaWGUE+eigoh9Dzmu/EY
hYePPKLa8jOEeZ2TLRQjoeB0zSxgq+QcE9QK5nxJ4xsvDVrFPfB5JZ22QwxLueRvQCpNF8Q
ajqgaS48O3mmRldyyXO0BvbAOa8+nnFGpTdWMXyrrY3eHkpcvU6yJdyjJHFShecAAfSuWv8
AxXpmilRqOp21qx6LI3J/DrS6X410/Wrh49Mvo7iRF3NtQgY9cmudZ/h3HmUZW9A+qTva6O
oU4PU8dqkzgggcDmsgX85bd8v5VR1XxVZ6MkUmp3UdukzbEypO4+gxWceIsJN2in9w3gqiV
2dRu4IUdakjkIyMZrjrHxjpmoP5VpqUEjn+DofyNPvvFkel6ppen3ELvJqcpgiZMYU4z83t
W9POcPUqKkk7vyIlhZJc3Q7yN1KDafzqWKRCwDYwTXGrrGorfXFvJZzRLD0mZP3cn+6asJr
N2q4Gz/vmsa+d4ejLkqJp+hcMLOavE7N3UAPHx/Wn/PjMj9q4HUPFh0qze+1CeOC2ixudl4
Hamaf49h1TC2N/BOw52YwfyNYrPcNJc0U7eg/qk07Nnfwqd+G5qxv3sAR93pxXHxeJrpcCS
FGHqODW5pusW16wVflkHOxu9dGHzTDYh8sJa+ZM8PUhq0bq54xnn1qYMeM1nXRuhasbUr5w
5UN0NcjH4m17yBLdWD2TEldk8e08fj0oxWNhhleonbuRToup8LPRAwxkHmpwVIrzYeLNVz1
i/wC+azNd+KEvhrTft+ougQsEREjyzt2AFeYs5w1SSjBO/oavBzWrPXfqOD6VGSmCCOleU6
b8QPGeq2zXMfgvU4Ydm9WkhC7xxwBnOe9aU3irW4yFnhWFyASjx4YZ9RWtXMadHWomvkZxw
zn8LO3lVcngVT+0bSQ7nHrXHnxVqZU58vn/AGa5rWfie2k6va6ULOTUdRuRlLW1i3OR6n0r
TD5zh6suSKbfoVPCTirs9IvG3RKEkDIT+VUbeON5lVkBwc1Xjvbu+0NLsadLY3Mi7zbTj50
Pocd6wk1+8hiF3cQfZCF3Ms42lB788V6mJzGlhUvaJ6+RjToyqbM7u5IeDZgFRWS8Y3kgYw
M8d684h+Lg1PUzZaLo99raxtiR7KH5P++icV6RFK0sKSNG0ZdQxR+CmR0PvXThcQq8bxTXq
ZyhyO1xdqNEGAzjipY+Y87c9qitm3LtJyMmrSJsbrwwya7GQVmUlskce1PC4A468VO0PI6U
ojIzuHHpS5gIwgxnGCaegO7A6+gqUR8cN0pVQ7h0x7UnLQSI2Xcu7vnvUKopU4GKvyR8Yx0
qMxADJqIzVhlfyyVxk5oEZxgk8VYAwDyOaMkjA5xV8wrFYRgHIGc1Ls4GPT0qQqd3AH40oX
5vWocx2JIhgAH1xUwTHBbvTYIzu2nFW/Lw5XB5HFc8p6lDVXMZHUnrVKeP/SZcDjef4vetF
UwQQM1DPD/pEnyn7x7+9Qp2HY8IZec47DGfpSkqMEdTQ5Bk9go/lUZfO3bk45+le7YC7bjL
gYzVtQcAY49Kp2W4M3AwexrSLDf0wcVPUlkLLjJPJ96XHPAytSFSck/hS8DHHOKZNxee+QR
+tAyGyDz6U4ksvBqSJctknBHaiwXJV5wCuT71IoGwlRyKRR+lTxKCeRz/ADqdQGxruGAD+F
S7QG5P5U9UCZYE5p4VcgGlYQkajeAO/WrIjViCFx3pkceDkfn6VLkjG0nbUNMaZLCpjbIH4
Voqu7np7CoIlVrfceDVhWCrxk461k7srYlVW7jjFctroxqI/wBwV0oduo5zXN64c34JHOwZ
r5biRf7H80d2Cf7wyT14FYHhW2Sf49X88q7mttLQx5GdpLYJH4Vvk/NWN4OP/F8taGf+YVF
/6FXymQa4xeh34z+GexAbhkj2rzXVb+1tdfSxmcJNdSOIQf4iOSPrXpCv0BHArxnxXtf4pe
DwRgHU34P+4a+mzzD+3dKm+rf5HBhanJzSN5uh4qMGa3nW8txmRRhk7SL6fX0rY1XT2tLh5
FH7hjlSO1ZmRnmviWq2X4jtKJ66cK0PJm9BPFd2yzwHfGwz7iklX5DxnHrWFbXTabcmYc20
p/eqP4T/AHx/Wui3I0e4fMGGdwPGK/TcFj4Y3DOpHe2qPEq0nSmkeTa1bxXPxe8JRzLuVI5
5Ap9QODXoGpOYdPkm67FLBfoK4bUcj4x+GNvJ8i4/lXo80SzwyRyKGV1KsPb0rhy3D+3y90
u9zSrLkq3PK/hn4VsdW0+bxf4gtlvr/UJnaMzDcIkBwNoNemXVtbwWgWGBIhnA2qBRplha6
TY2+n2EIitoV2pHycCnXzZT8a6syoqll84R6Img71U2ZvTjFcd4yA/4SDwcDgg6qvB78V2R
x34rjfGZ/wCKh8HcdNUX+VfnWVf73T9T1sR/DZ6hLYWMvMllCSO5QV5r42hMXjnwcAhCjUD
0/wB2vUWI2krzms+/0rT9Tls7i6iDyWUwmhbONrYxmv1HEYNVp06i3i7nhxqcsWu5PeLmzk
xjhawSDjmt68OLOY8Zx+dYQIyRivh+KF/tUfQ9TAfw2cj8SP8Akn9/j1j/APQxXqVja2jaf
as9rCzeUmG2DI+Ud68u+JJH/CAahx1Mf/oYr1XT1/4l1tgY/dJ/IV6XDcVLDzUtrnPjXaor
HO3UflXcsY4CtgVXkEvlMIZGilwdki9VPY1cvWD38zA8biOKpzzRW1tLcTOEjiUuzHoABmv
i6nuYh+z6PT7z046w1Ox8C+IW8T+EbbUpQouEZoLgDoJEO1v5Z/GpPFoU2Fscchz/ACri/g
a00vgG7vSrCO71GeePPdSetdn4rG2wgyP4+fyr7zMryy+TlvZHkUdKyscdnviuT1y0jv8A4
jeBLS5TfA+oF2RuQxVciut4zx0rm9Q/5Kp4Dxn/AI/pP/QK+Mypf7XA9PE/wmfRQyQPlFed
eMlUa6Co5MYr0dQFxkV5340P/E9Bx/yzFfS57/u69TzsF/EOYx+dZfw7sobr43eJ72VA01r
ZQpESM7A3XH5Vqbhzis/4dXMFr8VfGtxOwVEtLcnP48V4uSSUMQ5S6I7cZrBJHq+r3cWn2D
SuRvPCr/eNfPOu3Oo/EbxmPBmjTsljE2/VLxOiLn7gP+ea7zxleanrel366dN5F00TLbn+7
/8AXrT+G3hbSPD/AIDtP7Ok8+4vAJbm5I+aSTuD6YORivo8LVjmWIcpP3YbL9ThqRdCFluz
e0zSNG8NaJBo+jWscVtEo2lR8xPqT3Jolm/dfMu7J5xV2W2AG1MknkAiqDQSYYgEA19jCKS
sjz7iQO4YBVAAPNbS4PBA6dax41CKBjkVqQPvi29wKJopNF6OMMhyfYe1RmJxwQMCpLdhyC
Sc1aKKeSK422mUU0Qjkg809VI6KKn28DC9PelGCMdaXM2IRQcZ29aY0ftweatRqO4xjigxr
gCs09QuUTEpBIGaFhXOSMmre0bcUwx/MG5xWt2IqmNm/h5pRFkg4yR1NWWAJwKUJipu2UNg
AWQADPvV/wAv5hjnPNQRKfOHGKvhQB7AVhN2YiuIyyjjJqOdD9pl4H3j3960FAHTP1qpOF+
0y8fxnv71KkFz50wS4OTyB/KniMAdMAU8RnhenAOT9KnWLcEYZwTjNfR3GLaD94M8Ajmrx2
k4U5xjmqjRHeAmTz+dXFjCbuNuf8Km+oNANwI55pWXOCMZpBuDbj19BUh7DjpTM7CqoLcnG
OoFTqFXp061FHknLgAg/pUoB6Hmi4rE0YJOR+tToF34Hf2qBBwAGxU6hR8pPXvUiJ1++N3Q
9ak+Tdhew9KgzlRzjA7VKmQB81Idib5hxjGe4FTrBlSd2dvOOlRoA4+Y/wCFTiMD7j556VD
GiaMDZ1P0qdByQ2QCMU2JEUZz83pUrKWww4FZtjsMyQABXO67/wAhAf7grpOMA9SK5vXTnU
BznKCvluJP9z+aO/BfxDII9eax/BoP/C8tZP8A1Cov/Qq2etZPgvb/AMLy1gFsf8SuL/0Kv
lsg/wB7Xod+M/hnrzfKN2M/SvGvE/zfFTwbxn/iZv8A+gmvZXGBx061414nYH4qeDlH/QSf
p/umvr8w/j0PV/keXR+GR7DcWkVxA8ci5UjkVw99ZS2VyY2GVP3T6iu/xyB1FU9Q06O9tGj
b73VT6Gs84yxYunzx+NF4au6crPZnA4B6jINWNMu/skosZWP2d8+S5/hP9w+3pTLi3ltp2h
lBVge/86hdVdCjjcpr4PCYurgara9Gj16lONWJyl8pb4z+Fx/073P8q9O8s/dHY5rzScE/G
jwrj/n3uOv0r1mS2wm7f3r9FyKV8HFnjYlWqNFB1OQcVn3yDyVcEjnGK1TFn3yfzNUdUTFo
B33V0Zu/9iqegYf+JEyM5Ga4vxmAdf8AB2R/zFV/9BrswB0rjfGWP+Eh8HZ6f2qv8q/Nsq/
3un6nsYn+Gz1TdtXp8tJGA+QBinsgI/qKRE7jgV+vrY+dZXvFJspQwHA4IFYmOecc10F4pF
jLnoBx71z/AHxn8a/OeJ/96j6Hs4D4GZHiXTbPVtBm0++uja28rLukBAwQwI6+9dMNTuFtE
t48IqoFyBzgDFcJ8Ryw8BXxBI+aPn/gYrt7uzMENvKpyksSnPvgZryKMsTTwkqlKT5b2ZvL
kdS0lqUJ5lgt5Z3BKxqWIUZJA64HeuFEHij4oOun6RZzaP4cZgLi+nXa0y9wgrvcggggGtH
wdfmyvZfDszYh5nsj/s5+ZPwJyPY11ZJChUr2rb9DPF86h7p22g6Lp+g6HZ6Pp0Xl21rEI1
Xuff6ms/xioGn2+Bj94e/tXRRBcfKT0rnfGRxY2wz/ABn+VfVZv/uc0jzsN/FRxPGP61zt4
P8Ai63gMk4H22Tn/gFdDgHHr1rnL8Fvir4DUHGb2T/0CviMq/3uB6uK/hM+jcqW2jmvOvGn
GvD/AK5CvR0jCgZPzGvOfGv/ACHh/wBchX0mef7svU83BP8AeWOY9+/8qo2ljaWmpXt3DgX
d7tMpzyVXhRj0q8eaxfA+jRa78YvE73VxL/oNhFHAgb5Bv6kj8K+VwlCdZyjB20PVqzVNJt
G1gg8c1d8L3w0rXjpkpxZaixeHPSOfHK/8CHP1HvVe5t5LW5kt5AQ8Z2mqd1bi5tmi3lH4Z
HHVGHIYfQ1pgMVLB11P7xVqaqwseoNbzE5A4XpRCq87wDis7w1rz63oqPNhbyEmC5j/ALrj
v9D1H1rQmGIjtOCBz71+rUaqqRUovRnzk4uLszOu0C3HyYHPBA6iks7nZcbSuevFEoBMYJ5
qvHtWcsHGBxiuy2lgRvwkBw3RSa0Dgj5c81kREPCCGzitO1bfHgtyOlcU1Ytj1HY0u3GAOD
S4wSM5Ip+3ng5rLqIWIZ7c+9PYe1LFkEZ9elSOhKnAHNZN2Y9ypgEdhRtwD3FSNHjrzQFOM
A1qpXJGLGGBbpn1p6xhSeM09RxjoKlCg45xiolKxRFGp3gbT1zVoA4x2qKPG7k81Zxxz0rC
bGhhU7eKhmaP7RJ8v8R/nVrCgYBpsyR/aJPu/eP86i47I+fxCnmfMeigFamjRVVsdBkZqWd
NrrhcPtGPypYx+5YnGTX06JbI0AbABxu4OasGMqAWAzxxUaIMgnAwatLh05OeBzQyCvgb84
owp5A56VIVw4wefpT1jUqSRgn0FMREFJOQKsRgHqeD2NCqRjB6ChT3BwaQDypDZC5xTuSST
Rk5zT0UFiM/iaCRUBAJ/LNWVH8J54qAIpkAB/Gp1LB8DJA6mpYy2AAuN23jpUsQK8jtxVdC
G+/n61cjXb35xUsZOqEEY44qdAQvJyKgjIZyOfXJqwG4IHQcVkxoTbySTyemBXL69kakD/s
DitfWtZj0XTpL+5T/AEaMZkk/u/gOa86u/iB4cu7hppNS5IwAIn4/SvkeIKjqUfYQTbv2PR
wa5Zcz2NkcdOKxvBykfHHWSV4OlR4/77qD/hNvDOf+Qlnj/nk/+FR6d4u8J6f4qHiFNQJma
3Ns6+W2HXOR26g185lEamGxKnUg7eh2YlqcLRZ7bkFQFHbrXi/ihcfFHwewzj+03HT/AGTX
VSfFTw8NP+1RTfuy3lByjYDYzjGK4q88U+FL/UbC+l1IiexuRdRuIn+93B46EHFfR4/FxnW
pOEW0nrozipU2oyue4QlgST0FSMw2ZBHNcr4c8c6B4lvTYWN1m5ClhGUYZHc5IrqfKDHHOK
+lpzjUipR2OGSs7MyNXsRfwBlUCdPun19q45lZHZGGCpwQa9FfCpwASf0rmdYsN2+7iB3Ly
4A6j1FfJZ5lPtf9poLXqu56WExHL7knoebTqT8aPCx64tp/5V627HHXIHavGLXVbHV/jJ4c
fTpjcJBBcLIQjAKcdDkV7EwJ56fSvayOnKGDjGSszlxLTqNoXcpJI4x61n6sMWYJPVu1XHJ
SMuFL/wCyK4PUviB4alla3bUo4zExVlKseRx6Us5rKOHnSSbk12Kwy99Sexpgda4zxeufEn
g49v7VX+VaX/CbeF8f8haP/vlv8KztS8ReD9Reylm1dUksrhLmJgrZDKfp0NfA4GnVo4iFS
UHZPserWlGcGkz1p1YnCjCg0ijBORk1haJ438P69fiwsL5XuWBZYwpG7HXtXS7QBkrnHOBX
6tTrRnDnWx4Mk07FK9U/YJs9MVzhHJHWoNc8daHaXc2mXd4ttPGdskbBiR+QrEPjbwwD/wA
hZMEf3W/wr87z1yxWIUqUW0lbZnsYS1OFpMqfEbP/AAgV/wB/mjz/AN9ivW/sf23QYIiPmE
KFT77RXkmp+I/B+raVcaddasnkzrtbCNkeh6V3GhfEfwxctY6T/aSNPtWFW2t87AADt3rry
aMfYzw1eLXN5GWJb51OD2KrKY5CjcMDgiql3HNtiurMhbu1fzoG/wBofwn2IyPxrpfFkEOn
wyaxKfLtlGZmAyE9+K4T/hM/C+BjVo/++W/wr56phMRha/uxejO2NSFSGrPZtD1WDWNIttQ
t8hZl5U9Ub+JT7g5FZ3jE5srb/f8A6V53oHxE8M6JJchNTR4J380x4b5X7kcd6l1n4neHNW
eMHU4o40zhQGP9K+mxuL9vg3FRfM+ljz6dPkq3voWRkmufvcj4reAjjgXsnP8AwCnDxn4XP
/MXjz/ut/hVafxN4Tn1XS9SOsRifTbgXERCn0wQeOhFfOYCnUo4iM5xdl5HbXcZwcUz6QVi
2CSOa888agLrwGefKXNVYPjF4XlikkinDmJN7jJ+UevT3rkdT+IXh3VNQku5dVhUtwFCtwP
TpXu5vUVakoU03r2OHC0+SfNJmgc9RUXwsH/F4PGOT1tbY/zrHPjPwwf+YvF+Tf4VN4c8ae
ENC8WXWujVY2+126286AHnacq3TqMmvKyqM6Ne9SLSfkdWKtOFos9R8ZaSGiXUoAMr8sgHp
2NcP6V2eu+PdBtPD8V/I6vpt8mIbknCOSOnTrXlp8ZeGc/8hmD8j/hSzTDfv+eim0/IWFm+
S0zds9ROga9Hqv8Ay5z4gu19Bn5ZPwJwfY+1emZD8jBBGfavFJfF/hSWF4ZdXgeNhtZSDyP
yrqPCnxB8M4s9Dk1hJ5ifKgY5Jb+6p4/CvoMhxc4R+r1k/I5cXTTfPFnZvD5021GAIzz6Vm
SxPFcHIrZbajvLzz1AFZ+oXAmcMFK4GMV9tFnmJ6lqxlcAL3NaloxEuP1rnYZSsqANjPOa2
YpArh1ON2O9ZVImq2NornkYyaftJHXB9aiDbo0ckZNSREs3zH5RxXEyR4JBAA5q0AQvNVww
LccEVMp3AYrGZSI3BwaYoJOM1OVznI4qIqQ/HT1qoWaE9x6R4BpSCBzxSqSTjOOKMk/e7Vm
9xAq4bgjirAOcc1GpHc8H9Kk4C9Ofas5NsuLDB3c0kyp9ok4P3j/OlB74zUkyfv5OP4j/AD
qUNux4vPZuW3OOgGMd+KrG3ZYmwPxxXTXUB2ZHdR/KqnlBrdzjBr6SMjNswFQjBbkA1awm/
wBBinSx7QBjjP5U5iu49gcVTEVyT5pA9akGN2GPSl2gsSTz60qsDuUkn8KYPcV49+cAkD07
1GIiCC/H07VOpZc7cEGpAob5SB70XEyFQc8dKkVCV+X5h/KnKFDHj2qRUKkkfpRcRHGgHJF
TgnHzDj1HFIVbdnBGe1TjBb5lH4UhghDj1x6irIyvJ4FQxw4yRyM1YhGAQ3K9hUMCaPI5Xn
uasgjA9+9RRrwSKkU8c9KzY0OISSPayblPUEZp32W0VN5t4v8Av2DmpFACZ681MoUg1nIpE
KWVozAmCIf8AFSNY2pYr5EJH/XMVMOBu25xUhUfezjNZOyY7EH2K2UhFtoiBzjYKkextQm4
W0Ocf3BU8cOG3E5zUwQbcenap0B2KK2kMJBWCNCe4UA1Y8rAORwfTpTySGKsOG/SnqAF2Y+
XrxTuKxlyptywIwe1UmX5tp6Vsy228ccfSqrwAfLj862jJEmObWFH3JFGCf4ggBpfLQEdT7
1oPBgYxj2FVjGdw+XjNWgIniXy85A9qpCytAdz2sWW9UFazJxuAx7VE0YkYEkZp77gVEs7N
Rt+ywk/9cxU32CyOF+yQ/8Afsf4VLt56YIqRDxyalxQEUdnbJ80dvEh7MqAEU/yx0zg1OMH
G2nADdkLmlsLconT7aRy7W0TE9SUBJpDplm8mWtofl6DyxWjtXqOCaaRg0rIZWFjaD/l1i/
79inx2loHDJaQgjkEIKl5Hcg08D04pcqGSmNXQrIAynqp5BphsrAIFNjb89/KH+FSovHJz7
Uj5DjB4qHFMdxw0+w4JsrfJ/6Zjn9KlXT7EDiyt/8Av0v+FLCDjB/Cpl4B3Vi4IbZF9g088
Gxt/wAIh/hUv9laeduLC3/79L/hUqMMhQanV9pzmsnHUm5AumafGf8AjxtxuHIES8/pSnS9
OHWwtuf+mS/4VcB3fMSMdKUH1rBrUaKP9lafj/jxt/8Avyv+FIdL00HnTrY/9sV/wq8c447
dajOQM4pJFFZ7OzeIQyWkLRL91CgIH0Haq7aZpf8A0D7X/v0v+FXC5Oahc55FaqnrqTcptp
ml9f7Ptv8Avyv+FV20uwjxIlhACDwREoI+lXmbHNIWJTOcZroikgMyZ0QFduB785qjPEkgB
X5WFWbiCSW4ID4B7etMntyItqNhl6H1rtiQ9DELEPjJHPUVsRn/AEfOckDOB2rMuCRghSSD
07VLa3CrIdxPPFaNXKTOmsZ1lg2/xCrqsd2T3rn7KQQ3HlFuPStnzcEL0PauKpDUdy/Hjbk
9RVkY2VTjfI46YqWF92VbrXJOLsCZPgkHoKiYAE85NSgZ61A/yuaVNdBsQ/dHOKmQqO/Wog
cjIbmlHJAGMmqauImOAcHvUwwcE+lQY6c/WpgcgZNYztYI7kqbQfWo55B9plwT949velB46
cetJNu+0Sf7x/nWKKauzhZovmUEdQP5VSmt3EJDcDPGK25lAAGP4R/Kq8tuTbEnPXgV70ZE
M5ye0EseCThfSoGgPbnPXFbsluyx5VMjvVFoj2GcHtWykSZjQkHk9aeIZOhq3syxHOfWniE
iPO3pVXBlPynHIHy+tPCPvHX8e9XUj3RkgYxUjQlhwQSeuaXMIz1TnkD39qfjpgnHarTQ4b
PXHGKatucfMDkU7g0NzuKgduKftUEDGPpSeWQckHipUUlME80hoRQQuFGR1z2qVAWbqeOxp
wTaq4BJPWp1jCkEg7qlsBBuUZ6HrUiYZQxzx1pwX0/KkC7c5IqRonjOFHoamA+QFRioFbjB
GasxYGM9KzY0Txjjnk0/o4A5FCJg9qeEyQSOK52USkHbnPTtS8np9aQg7sGnoh3ZOQMUhCC
PPGcE07ylGQTxTiPmBxmnbSE+bnPepuBEThSKhMQkUHP51ZMeRlj9MU7y84Jqk2FyoIUIKu
M+hqs1mScKMgVoFWDM2enYU5D8uSMH0pqTQGK1s+cDjH51DJbFHwPzrdkg3ncOvtVeWIgFQ
uRnitFMkyTGpYnPNIse7OcjirkkGGPr6UxoSo56H0rTmC5BsIbilAPUVLtHcEe9KFHTt6ii
4DFAz060u3njk0/bjGCKUY4xSAhI45zmhd27J596mKkjtQVGcEdKBpgucbqeASMgUgUAD+V
O4yFBxmpY0SxEFcDqKl5J9KgA2Hdng1YXg7uufWsmDHoMcnmpwUZBggE8VV3HdjseKXG3GB
n61m1cRcXEYAz+NPLoFJzk+lUwxJx3oJPrUKmO5YaUgcd6haX5SOlMaQBSTxisW/1RIlK78
Y9K0hSC5pPcqmQTzVWXVLeNfmcBgK5qbUpJBlG2gdyaxp72IsSX3nPQGuyNG+5LZ1s2u2iK
zyShQo5rzbxP43ur68WztZGt7eM5GxiCx9zVfXdV3gQIuxWHzetcBe3Ae8Z0bcBwQK7qOHj
e7RnOVloeqeHfHEq3sNpq7eZG5AScnle3PrXp7Rq3zthkx/k1842Lx3+ngkYlh+Un1Fa9h4
w8UWkX2SK8cxL8oMi7tv0qauGu7w0Ep9z2G98oBlTJ9x1rDJCNw5ye9YcHi9HtYhdWzfaCM
SOh4b3q5b6taX0m2CUFv7rDBrNQaVmaG4Lk/K4GGX5Tn9K22uFeGO4XJGMmuTUhQwJzkcc1
s6bchrZoX7DIFZyj1KOhtbn5MliQa0oXVmDA4J4rmYZRtU5xjjArTiuNnzrk/SuSpSvsCNw
kgZqCZxwfWpYnEsIf2qndMVlHBxXHTTUrDepKm1gDnAqQHBBziqsbAg0wzfPg9q6eW4jQLZ
PX8qsJgoAeazEnGauW7hnwHGfSuepTaQ09S1/DgU2Yjz5PnP3j296kA5Pp3qCd/wDSJOn3j
/D71zJFNnPvglcjnAz+VIVUjmlY7QMrn5Rj8qTOQCRivVMytMjCLP6VnNDyBjjrW0U3REnt
VMrylaKRSRQa3ABboTUXl5GD271oSDk8DHpUe3NWmElYgEQ2jK8/SlwcEYGSasFWzgHp2qN
gdwzmmSVgjAkZOak28dx/SpWwSDwe2RT9oJ659adxFUI393NHl7RkAnP6VaVQuSPpTdm5sZ
zTuFhFA/SpMHO3J471KsWVAFP2bVPUk1LYEYGec9P4qURgdfzpVQYIFCuNwGRk9qQwVdw6d
O9TKuSCOn1pANrY6VKq4GD+dIC1EjKASKnHzDPpUEROCD6YFWEGB6GudlDghyBg4PPNSFCG
BU4x3pPZuTTgdqnJ61n1EPVVIx0ppUg8EnHapUAbAyORT1jAyQwArO9hXIlX5eR9KGGRgd6
lZkI3dSPSmnBAOMetUpAQJnJVh707GW6VKE3N7dqd5fGPSlzoZDn5elQvyBgYq2VOCcH8Kj
A4AI4p84mUjCfvcHJprwbvmrQ2KM4GBmgoOvGMUvaWGZnk8YyPp61C8O0HZjjtmtVo0YAYw
w/WoTAVJx1PatI1LgUBC23OM01kwMY21f8ALGCOhppToCAfWrUwKIBBwBk9qTH596tGEnJP
BqMxEY9KrmGMIOOtIAMnP4VYEYxSBOlFwGqPkBPTPSpVPvkU0LwfanYIPSkAHAfPenfeFRs
QDkDmkMgVcscVIrEu7jA7U2WZUXkgVSmv0Xp17GsufUN5YE4PrWkabbFcsX+pFDtB57AVyd
/czHBXDMSTluAKfe3jC4xEcsO57Vz2o3awxu8kvmyk4CZ/nXbCFhbkkolnLFp9xPZelUbi9
trFDHBiWY8M5GQKzbrUZdxiTK/L82O1UorS7nXzTG4R2CFsdCa6FHuD0M68vGnlbe5JJwuO
tZW0Q3nyxOOpy44P4VvXkFrZMztIA68L3rC1VJ43iujKzvMu4HptFdMeyMJd2T6fqCQ3WyR
cI52semK3YkWaVv3gUKu8EelcY08kyhnA46AcGr+jag1pfjzcmOQbT3I9MVUoaXJTsbQvCA
xeNgBwMDA/Op7a5QOsySujLznPSsu+nVpnjWU7M/KD/LFRQBGJVpWjP8PpWfLoa31udk/iD
UAUMXlsB1OPvVq6f4vSKZDd2jxr90yL8w/KuAjuXjzkDb3IPWraahsQqjq6npnqKzdNNFcz
PYItasOGa5iVCMjLdavprmmLGM6hCp/ulxmvFoPtHzSthkboG/pU8sbPGGMQxj16Vg6Cb3L
vofQ+nXsb2SmNw6noQcg0y7kaQgsenf1rxnQdf1PRl2WsqmFv+WT8gf4Vu/8ACc6kICLi1h
c5+VhkY9sVyfVnGTaGmj0NZgODk+2acrKTnNefQeNboHdPZoRnopOcVv6T4n06/DCVhbyJy
Vc9foabpuPQVjpAeT1Aqe2k2yKc9O9Yr67pCnBv48+xzVGbxdpsAHkpLO3oBgVm4OXQLHet
OChAPJHas+adxcSDcfvH+dc5p3i+wvp44Gjkt5H+7u5BPpW5NzPIcD7x7e9Yez5NGhsrHtj
kBR/KjJwBTehz1yBx+FBySCO1O+gDmcCI9uahI9uAakxlOOcVAxBJAPFaW0LjYR9jHIFRcA
47dc049KXgj0qkEyP+I8/401wScGpNuMkDB9aRxgDPPvVmRAwI4yM0q8fePWlYE5AOKZgbx
yc/SqGSgAk4NPUHrjBz0qBSd5BqyMY5NICVAc5NSqSeGAzUYA25HOKkAAwMcmpEHlgnOM/S
jYvJABJoUtg+lPGR+PpSGNQjOCOnrUowwBphHVuuPWnoOc9RU3HYsRr7c9BUwIyAeDUKDDA
5zVlRvGRWcguKDkkYzxUiBSucdu9MAwcnr60uSoJHIzWbT6CJtuAGTnFSJvyCSOajDhk+Xh
akABYenpWLTAVUxwAPWhgeuMVKqjr3oIPPb8KjmYyEY3LzU/XoKYsanH1qXAGAR0FKQk+gw
KM85pjqCcBcAVJjkU4rwQTx61KB6PUrlcDPFIqcFjUrLzgnigjcpC/SkDkQ+WB6MaaQNx4z
UwQL3yaXGQM9aq9hNlRohnIGKhYcGrzoO3BqAoCcdzVqfca1RBsAGWFJtBPFWimU2kEU3YB
0rRSAqmM8elIYwOvSrRGCAQKaVHTHFUpXYXKyjP8AjS4BGT+dSleeOlV5mSNST0FabsZFM6
xqWbn3rEvtQw+xO36Ul9fmQlVbgds1hzTgnrnNddOn3M3JEz3bAlcbie+apXM7xoWPBqrLd
hGCjqeg9ao3DSTuRLL+767Rxn610qIrdSlf3zbjHGS8p6AdBWfa6fLclpJiUXOcsOv0rU3w
wgssS59cVIhMg8yTOB0WtUhtvoVU05ZJCu4BR/EetYup6vbmVrNHMUFtk5TrK/atLUdQ+zW
c7IymXaRkdFFecSytLKzYJJ5/+vWkI3Ym3YvEvf3JJlBY9BUuso7PZiP53EeAMYxzSaNaOb
gEg+Z1BPpVvVZHXUsFukYGB0+la7PQh6mE9lKobJXKjnHIPtUMYkjlVgMFTnkVo28bm5hLf
LH09uatXdlKs3kKqk46rVXCxUnniupFkddjdyD1pG6Bcf7pNWdPtEEkpmUFh8qrj9anuIZL
e5EhgDRA7gfSpb6IpIZGl+hU/Z1YHjNXorWB4w00G2TuM8D3p0N4kqkK+O/NNkucgrnA9ak
FcuRIGdExhR2FXJFYoU4PFYltcF7jmXaV9D1rX8wEby3LcACoa1LQ5BgAAcirMYMgAIJ56V
XJXIxwelSq5Cghu/Y1LGiXAGVyOTyKUKFbIGaUEEZYZPenggKCeF60gFDYXIBB9aer5wew5
qoXzltxI9KgluYYlV5JAu0GiwtyefVRY3doysC4k3Yz2FeiN4z09nLNFMCTkgV4leXsV7fJ
JEDjG0EmtQ3wyeP/AB6iVFSs2LmaPfeFA9cD+VIBk9aYxy4AHYfypWPTJrxzUdn5CMcVGcA
9OcVMiAxZOahfIk2g9qvoHUaVHakwMADgijHA5oJIPGOlNFNifUU0rlcAgU/PHNMbgHFWiB
mzpk9KZs5JOPagsARn86C3XHbkVSJBR/DjGKmXBBB6etQJuJ3dR2qTeeMjFAyxGBjOcgdql
AAxyRVdW5BHANTAkjJPSpYDs4baetSYGOuPpURHzCnAn7oAFKwm+hPgHAoyAcDGO9RKxxn0
704Nk5OKhotMtLjHWpoiFBGetUg3IIJ4qXe2T24qGgLpZdtNHHQ5FRo4xg1Op5wRxUO6ESR
4CkHpUq45yMj0qsDlsDrViNiXAIrOSAsRld2cYpzc8jJpg+ZDinKGHGOTXO3cEKhAHNPYZ5
FN2lc80HOz1pOViet0Iy/MB3pvIJHX3p4JPTgUxicnAouVuByOPWlU4yB1pmM455NKNwAxg
0ESHEAEHGPem8E5708t8opgzg96QkmIQTTNo65OBUhGB396acE4U4z60Fq9rDPl65yTRheg
FGArcinY6nseTVXJkQkYY5GR2zTdmeR+VWGxkY69KiuHWGB3cgBRk1pGWtguULu7t7Rd0z4
P90dTXOX2ovcAiMbF96gvLhrm5eY8LnArLuJpSQtujMepNepTpWs3uTcjkkJyG+4OpJqlJN
D5yxqS8j/wgdKX7OXdWup8hTuZegzVV7mCC4k+xR/O3/LRjk/hXUgWpXdiNQcyKdqDA4qC4
l2ggqFHXr1o8yWWcgNhupzxWbevsfYXDfSrRSV2SNd7QXbaAOlVbjUmbain73pWfcys8RjX
k5HNUbxzBlUfc7DHA+6KtK43ZaiXV1BeStDJI0cKHkjoTVaOPS7dAWckZznuaz3MkkOyKPC
5JIHr61DJFdRlCo5POSO1bJdDNu7ubraraWDEwR5Ujkk9aoy3kk90JNqgMOoOQPrWXNDO/w
AzDB68jrVuDT1+8kxccZHT9KqyWorloMEKnduQYyPWrv2go6NtVs9McmpksIJIFO0jA+6e9
TW+myGYeXsQD5sk5xUXQ9SOC3ka7WVo3EYO5uMCpdXuoJIjFbnPHJJ5JrQktLyWPyjdARHq
23msu/00wRboyOO3UmloJMyfMEW4gcjnpyaeZVdRx74Paq9wJNhABVweOc5qKBHHzSMcAc8
96sZblk+zglcBmPpV7THkEQluHMjPyob+EViMJJZAx5UcYq7JN5cO5c/LgAA56VLVykblxc
LH8gbDMP0qaCVAipHyF4Jz3rnYpJJX+d9zMfxArVsECTnceFGQDUNFI3Y3G05OT70x5Ao5P
HoKZHJuycdB2qOWUgeYF3HoKge5XnvUjQhCXYnoO1ZM9vc3KyPjKjBAq7DEDM8j4CocnB6m
hbgJG4KnaeQorRabEnPKMMFHG5sEdxVxgocjYOD603zop52kC7D0I7GpXljEjDYvU9xVMnQ
+kz1yD/COv0ob5ivT6U12I4HHA/lSnCgYHUV4KNywWHk4U85qs4Il9amGTFk1C5O7HarQth
CoO4CmAetLxjg0ZYggU0gbGk45zioycinlWYHAyfSmAHnjHNWQmQ7SSeeM0oUg4A6VJsIzj
n3p4BHzVYEa9Tjj1p4UdwKBGM555p/PlgY5HekAqgBcA81IMY681CnykcflUqklc4wTSGSb
sAdyaaGxn1pA2096GyR14pCHIc8H8acSMj09qYAQAAMZpQjDGeT2oCxMvC804NnqM+9Qh+c
HipFJI4JNTYLk6MQvNWEkbHFUC579KnjkwOTWcolXLYcluRggVYUk89MVSWTPy4yKsRsCc5
I5rJpgXI2CggnBHSpwxPzfnVHfkn9KsJKqDD96wcWIt9Qck4NRHIOMUby4wh+XsaMFTzzWd
r7hFWQ4Ekcj8aZJ8mCRj29aUZBwTikYqy8ilsJ7jFXc2ce9Sg9gMGo9u2l34IAoFJNgTluB
zQDzwaN+7qMCkAx0BNItailjgnH1NRnOefSl5x6VGSRjPanqFrC5wcNS8k4HAzTBkkmmyyx
xIZHfaq09wa01G3N1HaQNLKwGOg9a5a81S4uwUZtqddopuqX32q43pnyxwAaxpp2AIUYz3F
epRoqKu9zNsWa8VC2V3ccLjgVnTXzumS5UdOOgqOe4XBVVL+u3+prMnvWiUyBQMHAHX8a74
ojluTOJpid2VQcljWNe3ixTYtzg9M02S7uXfO9n3duufwqlLFOXBMLMeu7tVpGiXccDKS0p
c9MmqU7yH5iOGPFbFtav5RZ1wG7Z7U2eG0AwUXeBxzVCcuiKCxyLbGSNBu9D2FVzaqrGWV4
23dQBWoGRV/e5dT1UVTMbsJBEghQ9+pprQWr3KRns7ckLEMkYyFqi1/DDIVkAYnoO+KS/06
8Fz5gdTAozgHk1UfTfNRZRIwm9B0xVoGitfXm6TEUYHQDHpWvp9rJboJbhlLEA5Pas0aV5T
q07kk8gA9TS3FzJJcLCzkoOWB9Kp67Epam4oRrjMlwVx0weKlk1a1s96RqZXOe9c1f3Vw6K
kChlZdpIBzx05rP3ysxEkjMQcYqVG6Ldk7G3ca9fzuDHJt28FEPFaVtNd3OmvJOdmOd2Opr
mYIbl2KJFgsclm61tWlpdW77GmAibn5TyabSC5VupGdPl4ZuQcYAqnayMhMcpJzkH1BqzdL
LuETgkg5pskSxhHWJmyCCc8U+gupKyFSNoxjnI7iqsjIXZF+o570puSVZDHgdvrTI4IixmA
OQOnvQtBstW0RUea5PmEYPNXYZpIsnPysOOO9UmYEBnPHUfWrKOrrnPT8s0mNI1o7ppYhGq
7T/EfapiN8Q2PgnpWVDO/B/A1O0shuPkIUY4rNlIfcBkiSMcJ1J9aoXYlWAIinLHkjnj1q3
NPK7hQoII5PXFX4LUGAM64bPAqloJnN/Z2ZAQpBHPPBqu9qhkYl+5roLiEAkg4HU8dqyZJU
818Zxk9MVVyT6Tc4Kn/ZHH4UrfdGBikJXzOefkH8qazZUZ65xXh2NLlkSfugApqCYtk9xSl
gE47VCX5ORye1Uo6ieo3JwMYJNSZOOelMCo3T9KQFhuBxk1YmSFctkGhuO3PrUYbC4yc+tS
BiF56+tMQA+oxS4IGe3YUoORx60OCW60ANzg7jxSEd88d6dgED170NwVHY9aBgp9O3FKeQA
Cc57UbcHAOcmpMDGemaGBGRhsgZOKUbsdOKfj5QSOvcUqAkHOMdaVxXIi5IyB0pASfUEU9l
G4cEA0nIHPGKBoAxXIOOe9PDEDJOM9qgzk5AHHc0pYsnNAEocjoM1MH5AHeqytx81SKyg9P
wpDLSOTlf5VYR9qcHPtVBWBx61KJDjBqGhWLa3OTx0p/wBqQH5uDWb5wiUnd+BrIudRw5xk
e9ChcaR2Ud9BsB83AHr3qeO6ik5WRT+NcANUboeRVmDUl3Ebsemazlh0Woneg7ucgfjTWPB
IP0rB07U9zhJH+TGM1thlK8ciuScHB6itqLvYrjuKYS2felYgMCentSZxnnNY63Gh6nilBP
bgVHuAOM0u7jOatAxxbg4FR8nPGRVa6vYbZSZHwfQdaw7rWrh9yxHy0Pp1NawoynsS2kjWv
NUhsgY1xJJjoO1c3dXlxdEtKxPtnAFVnlGSzdc9euaqT3AyN5xxnHevRp0VEzu2OllSIFmO
fYVlzyCUErKFGeQxxSXVwPux5A6msq4kI9zXUkNIe1wQ4UnKDjAqjI0DzEHIT0JoViQXYHH
fHaogq7TN6kjitUDTuSpcoJCkKBAo4wOaqX12UkABIJ5x3qWzheSdn2EZP44qreWssty7sy
+yg5P6U0xKKuSLO3kbj1PoKplbh23gHafbpUDXq29vsbcjkY//AF1W/tdpYNrblByqj1qtS
4pF/wA1I4wHIUR9ecljVCfUH37Q2AeoHasyWZpDiNDgHNMiHmDcxJGeTVWErIvT3bSRYJPy
nGRRG0wgaVlBVVJLHsKnh06WREZkIj6k+tR3rTmFreLKxKvzcYzQuwMw7rVtzL5arkHpnNZ
3ml5WdsqxPfjNRvbtHJ8uSTyAKfFEJJVUksT+lb2SRld3L8lyGt02puVTyOmR9KXeJXEiws
VHOcZ4qWO1SOA9wBz7CpIJFiYc7i3Vm6VGhV2WIjIzKyxn1LE84q4m9AR1J/SoTcRzSi3ib
hBksOhP1qaOEzPgyEkjHFSxmNdXbu+5YtpHDc0qXMYG1n6889BWxJZxbhHhCuMetc9PDHul
8tiwJIxnoBVJphqtya6ljAEaKPnH3u4qFFdGU7sqOPrVXbKZMv8Ac6/SrGXICkbV67qdrAW
pPn2BFzgfdJq4lu7QKEXP0PWq1uC5Qs24jpxWvDGnl7s7WH8OahsooqwP7sgj+eaXOMhCc9
6W4O1jyCxOd3tUSzIoCsOc5zRa4k7GlbgrIkhUYHXB71qCTku/HGRWHb3aZfIyAMcVZjviZ
AOiH9Khoe5acNIxLr8rHIzVSTTojK587GSf4qsSSPLhVYooyM9jTXtJPMbkdT3oQM9yY7QS
fQdPpRndtIzimE7mwT2HT6UFx0HQdDXl2GWCy+WDjmonbc44qIvgdffFL5nz4wMe1VYQ75R
jBAFDdQF5+naomwGIA70oc/dIGPagGSNwnPApVY44PWm5Vlx3FOUKG59KYiZMknPWkDcnPQ
URkA7h1o2kglhSDqOGG+ZTj2p2BjPFRDI6VJk7c8UDsDLtwehFSJySD0qPbkE5APrUkYO3n
GaTESkA4X1pUXawwBj3pEB4yalGBjJ5rNsZGYgzDHSopoykZPvVooGbpjPSmuMgjr2oUiTN
wckdj1qTYpXGcH1qXYx6jp6U1k4wBg1dykyJugwcj2oPXCnNOEfGCcYNOAfacCkMWJRzuBp
WBA68U5JNkeZFHSqNxeqM/wAqauxK5XvrgoMFs1hzXBxwc4NPupwxZiTgmswyljgEDmtkjV
aFgSgucZ4qzC48xAG3ZPNZ0ZDA5ODVu0Rixb8KpoLnQ2bgNtJ4z69K15vEmn6RbD+0LjaCc
LgZJ/CsCCJ8qwOMda818aarFd+KEsLNzcNGuH2ngH0rNUVVdmZymkrnpN98TtNiUiztZJWz
xvYKMetcvffFnUi7JAsMWOuFzj864STTr+Q5kdIk67R6VQudO2bnacLuOORXXDBUY9DB1n0
O5T4p64MlrgNnoAgNNj+JfiO5lAFwVyeiqK4MwlFTy1CkcE9c1NZS36SskcSvkcMRyua2+r
UltEn2kurOwvfiNqcbmN2inkxySvSsib4gapJ9+YIT2QAVi3ekxQxtKyyMGIG7v+VRx2A8o
oIy+R8r4xirVOmlsTzSEuPFGryTljeSY9Axptv4kvvPUSTOd38W/n8aifQ3RN8jsHA+7jpV
aPR5iEMmcclgByK0tDsLmkdRbeKLt1KlzKgOMkc1r2evW8q/6Srg57c4rjrPT7mO4CKhmX+
EFsVsvD8skcdjKk/93jj8aylCPQ2U2dLJq2mJEyhn8s8kinQz2N5aL9m+YYOFJx/k1xFxDq
buYrYxogHJfrVSwvby08u0sT5lwxJbAyM0vY6aB7VX1PRN7xgMmVHcVjXcwNwzRkrn35FaW
ku+oWG+cgPH8jbfu7qmOhxAkySgMRkknoKxvZ6mqd9Tj5YLi5dlC4H971ot9MnuLlLZIzkc
FiP1rtEXT4wvkwh2Axlun1NUpb0oCIY1jDZ3Fe9Vz9gtcyZdPgtT5MT+Ye7Y4/Cqq20EEg4
3Y52rWjLKFhGxd8melY0l1qDyTCG1wydTjmnG7B2Rr3N9AqBA+H4xH3rn9XuJvL8uUbAwyA
O1RxTNFO01wWRs9OrGqGoai10xBjZUBz7n2q4xsJsqRAtKZW3ux7jircdmwJbnp0PFFm4cF
2GVU5UZxitBGYrtDAKR0P8ADVtk9CKOFjIMSEdsgZBqf7EwcIVJz6cY96crNG5RiQwFK13G
Cpabcy8DNS2+g7Jk1tYravuBYo3Ve1VZ7uQziC3Y7ATkjioru+kMePMbJNIiLKBsyWcfNg9
BQk3qx3SLEU4yEfIIz0qndQQwtJlXJcZBU8VJcr5DAADJGORmq0zlYY2BJUjp6Gmo2G5XRW
NuzAMTuDcH2q0sAjG4AlgMgZzSW6yeX5hkByfu1bjkLBeVU9wRQ2CsSwRFYvMXlh2q+iIYF
BwxPT1qKyXzC7KoAOMj1qe5lWMLGihj3HpWdynYpXixiMlQA3T6VlAYJ3k47cf1rcCO4UY3
98Gs+6jiVQpBVgegq0+hFhkCjaSMEe1W4UjHXJLDgGq8O2OPfvGM457+1PcyAgABhnOB2+l
NjRet3UQ7BknPTNaDedvb5B19axYpAg+ZWAzVmS9Hmt856nvUAe69GPODgfypmD1JxxSBjj
seB1+lMDbt1eYMkf8A1fXGKATuXjg0nJQY4+tGQGGO9MQshy5I5xSZIxSOwLehHpTM7epzT
WwPclOcZz1p4J4J6dKjVl2+9OXJbOaAROr4HY04yZ68ZqEY3fN36YpQMNkNn0osMlB3dx9f
SnluiqRnvmoNyjnGDilDYJzz3zSsIsrgoenHalVwBgde2agL4OR0oU5IB70rAXRJk4PUVKh
4BxnFVY+/PNSq/wAnyfj71DQmSk59c0ucDkjOKj3YT5uGqCa5RTjjj9ahRbAtqQFPzcUxzH
jiqDXYxlaqSXwyRvxx1q402M1S0a9SM45FRyXEaD5Tn6VhyXyYHJJPpVd72RRg9e2K0UAsa
ktyzMTu49KyLmbc2Cd2eSai+0yPnPA96hlmiMJ7npmrSsWkUb2fB2jkVRMuGVu2eTRdOfOy
Bn3qqsu8mMHNaos2LdxvJIDA+oratrteFEZZR2A4Fc3ZzqHAbAXoSRXO+LPGgtXNjpkxjCD
53XjJ9KOW7M5NLc6Dxr4sOn2L2dkSJ5PlYj+H1ryoy3UcwukcKzHdkf1rGudSuHm813Mm85
yTk1WOqOQRtYnOPrW1OpThozkm3LY9D0vxHHKqWl+mJCMK+Rhvb2q/d2YuY1ZikKJyORXmE
V8q3kbyRF1BztyV/WtG41wm6SSNVtQgwFUkg+5zVxqReqJWh25n062txJ5O7aeWxmqR8TW8
Lt9ksw5zkZGBXJy67dXoKSXJKE9ANoNbOl2unShYZ72NC4+bPr9a1i4tXuF+hpRm61KT7Re
TJbxHnYMjd9TWql3pdrGfPveEGAE5rPMug2Yjhk1MThSBsQdfqau3EOi3SqY4ohvxgA81La
ZcUxP7c05pVjhd2Vz950yDSXWvRWsLJNZs/wDcaNQM1P8AZbHTbYyziFAg5VmBb8qzLjWNK
kCooMp6jI4FCs9irGJqeuXcjILW0ljBOeByR61nxapqlvKJ0mnVh1Ynj6HNa95qt1Iof7HE
kYGEIXJ/MVh3N5NLKmYY5VViWABCnI6Ghpoh37mnB4kmuJo1vQrxtw7AYP1qjNfLDqkrWbe
U0bZUrVGcfM0iRxw4PCIen51jvdOLhyygbsc1nKt7O1xJOR6p4P1t2ik02eYqWbzIyRkn1r
r7y7srOAG5uS+f4B1avFLC9e3uIpo2O9TuANd1PK+pTC8VW2SKpGe3FJ2n7yNactLM6FtUS
cCO3tzEhzk461VlZlUkRkgelZTR3EUSyBiu7IHvTM35Ksu/J96OVGvMycwXEzE7dnuT0o+z
Bm8t70k46L2qrJPN5befc7QDt2+tSrNCsGy1OeMM2OWq9RPXUsxWFphxGfMPctziuV1KMpe
srDIX5QR3+tbz3JgXy438pyMnC9fSsS+iKuHkLFm5NXHckgUulwsasG9uxq358ioLfYNuTz
3zVSExm5Qsuccg46+1XJBArngByeAT/Km9xpaE6xyxxl5fl479apTxyPwiE84J7VZHnSth/
nX7oNXGj2qYjhPTFK9iSvFbgIDMdzYGFAq0myOMsxVEHHSs65uRbxnymDSY6HtVF7u4mXcz
ZyMEdOKq1yTSvtQ05rd0j3ySEcEjAB9ahiUSaaSzANjqTVS0hhumkUxkuoyuOwrTsdOKRui
hpAeobtQ1ZDjLUy4zJ5haMsQOMelXVOYkVvvDrz1q3Lppgj3/AMHUqD0qpawbwZT8qqeOcZ
pXuadDXtXENnsC/N3pmGkm2nDHHWmPuIVgmQ3TnpV2BNqiRE+Y8nArPbUvfQJIykYZmPygD
isiWCVJP3oaQHo3fFdAkTPu8z5QacUAjCBMY/WhPqJ6aHNi2wS2WU5+6R+tNUtGpVXyCeOK
2bssqkPGSo6N3rIbO48Dr61a1IvYliDyx4xuCnn3NXHZd7fOg596zoIJpJgkOef88V0rWah
yDIuQfWk9BnrTEMBk4OB/KkVs59R6VEXLuOeMD+VOVwGIH44FeWXYnAxHk9PSmncJAcZFP3
fueRzTlI5BHOOKbJRCV+fcD+FMG8ZPXJqQ5OfXFIGPoAB39aYeYoJPB4HWnBvTmm4B/iIxz
QuRjA60BYkzz6+tODdSBxUfIB7inKS3TpQCJN3GVpfM4wee2aj7YpygBs44NIY9SpypzmnA
qmM81FkZz1WlyD90/gaAJtxUgk8E9qRpmVvk7U1X5HtUE1wqK6459qVriJprzCnnOOtZ0t0
WJ4zmqcl0FzvYZzVN7lc/fx+HStYxAuS3WxSuapNKzfe4HpmmTTRCIkNukP6VRaRiwGc5qr
FIvCbLFutIZ89OTVPzAoAZiD3qSNsoxyPl7GgtIkLOzE7iT2FRysv3JHVD7moprsIN6cY9q
yJ7h5ZN3Jz60JDLN3PHkrG+SODxxVRd4YsrdqozahaQyhZZQCfvH0qOK9tbpXktpGmZOnUK
PxrZQZnKaRHr+vNp1p9nhYGeVTz/AHa80nlMshLk4bnk1b1q+e61CWUkZLEbVPAFU1izgo3
boamX8sTknPmdyMYC5znr2qKQuqseSG4yKlDb2CjoOCKR5FBVTnZnkjtWDsStCo0ittG9l2
9BikkcTJtAyQOpNLNMSrKgILHHHeok3hGJHJwMkVn6GhZs34yqhmXpV9rtBGSYjIe4HaqMW
GACkEDkn0qzDP5UuU2yBuqkZB9q6Kc3FcqIe4schkPMbKvQAnpUyNIjkQ3JRscCrSR29zcu
UT7NnkIDkD8TUj6FcNb/AGtriJI/Qt1rpjGSWquRqNt5nBZmcO5+8z5JY0+QXd0fKhj3IOc
BcY9qn0uNY2czttiQ8sBnOK031iygQNp0TPL0AZePyro22KtpqaGm2CfY0VmKFB8wPrVsWk
PkspCGOQkFeOayYrnWdQsm+eG1R+6rgtVywt7o2oFxNtcZG7aDmoaZaaMjVdCAYSWR2KfvB
z/KuP1TTbiCQyPHtXOBnv7+9elXWnX0sO6zuQ5QcgjOT71lXuja3cWxE0aGLptJA2+9Zzpq
otQemqOKJVII5Fk3MozjFei+F9ZhfTltntVeaMfKxOciuGvtMl09uZY3Dc/IcgfjVzw3MYL
u3Zn28kbh2rKmndwaFFpO532o3srlHwqR4wAopkjGSFWWVEXb0XkmpJ0iTyJXcEZOU749an
jhgZFlW3bc3Rc/dq72R0PUy8ZgKPhFx/F1z7Cn2mnSO+9nxF0x3NaTQJ5wzbj6mtS0hRdp8
nk9qHIXQym0yK3LXEwDEDjcOFH9a5u70y9nnWGzt5bkNymENekvbRsW+3KIraNdzsxwK5vU
/EEcrfZ7R54YYv3beTiMsO2D1qIzbehSjpdmNZeFrlpdlxcw20hXKq79R3/GpLjwrqtvJG4
tzcx4O2WL5gfyrQ0z+yp76ELY3JYNjcx3Fj9PWvV7DTJra1SW9u2t0A+WONQv5+9Y18T7DW
RcYKWx5RF4c1FbTzblPJTqqnhmP07fU1kSWN5cy7rVGkQcPjlVr2K8/s65lMYsmuierO2FH
1qaO9t7G3/dWltBgY2wx/1715ks4pxXc2+ryZ4knh+JQz3V0qt6YJNI+lWIZcSSyAHooCjF
evavY6d4h0wL9nEd+vCSRcBvY+tc3/wil7HIY7axkllVcsGHOK9HDY6nXjzJnNUpyg7NHKW
dnEjb4o/JQjG3qTT5zMwcIwiVR16cV2Vr4XvQN00DyOR/qwhH4ZNLL4cvDBIr6YVYDKvJIM
D8K6HXg3uRGDZw3N1ENzYcDBJPBFS2lpEyeSWyAM4NXLqyeKORWQBh1IGKzIY38wyAMGHDY
PFVzJrQ0tY0I4bVCBuAPpTmljtHD7xz6VT2TsApbGCPY0jAPIQCXxxzRYo0Wuw0G5UJOc/j
UaktlpRx1wO1VI1ZYnyeGOcVO0yIgKgljxQGxNviMJym4E8BqzzZ2zt8iHOe5qZG3kOWwq9
zTndZcLbsFB4J9aabE0gihjgG6Mjdj7/YUPI3mN8pPJqwqJhUOMdh/ePrRJaP5r/6VIPmPY
UibnpIk+YEHjaOv0p0T7pDg9Ki2YIweMD+VPtkO9znNcWlwLwYOuBwCKkQAKcnoajRAsIye
fWpM/Kc5Jz6UpAiLvweOtP2980bMNjtTiAQMc0XBikLimBcMSMnFPOdo4FAH+z1oEG7IPP4
UZIAG360qkHKkUuDgAfrQNAqggbSfpU2OOfxqAMVOBT3JK8HgUDBuTx0pMgJyTj1pedvSom
DcgjjtTEhfMzu2fWqFyxIJzgnmpZN6qQep9KqyNkdelWgMiY5mbJ+tQO+08npUzo0krgDgH
rVa4MURw8hZv7q9q1Q7iMwyDnNG0DkvjPYdar+cu3gstMfcQT0HqelBZOq+YdsSFm7Eniny
KYjmeQIR/dNZnmvuPzfL0z0pjZfJycf3iaB2LVxdLJEYkQYB6nrWbeSxw2pct82Mdepqx5a
8YbLE9K5TxFcqZ2t3m2InAxzk9zV01zOwTajG5SluNMeWKKWKSRmP7xt2MfSrOoa3a2mlPZ
WcHlu4xzzj3+tYBaJF3RRmTn77VX1BgQibxvY5cA5x7V1TsonnXuzO8sHLSZPPXvVpML24H
oaqgB3YKN3b6VOuBkKT9DXHT3ZIhQNIecYHapIoUPDksD1BprFVG0HrjI7mnFygyD+ma3hG
KeoXJfKiEgKqoPqB2qG58vf5WAB3PrSltqbmPA/OoCisC7ctjOSc06rSjaI7lO4dVUIFHPH
FVwxAyJDUk0TuQzPn2NXLW3RRgxAt78150YucrI1ukirHcTfLyx2nIyavR3N07IhQhTk89K
mFtC0pLR7T61btl2uNn709CCOldtOlNPVkbl+0sSin7ZKER1BVd386vWdjFbztLH+8b+H2r
NeG4adDP8AKuckn2rpbWWJI1BQMRxXXJ2CwwrIiAiJzyMBQTVa5hu5CREkqZHQvgVvxXMLH
a8otowOSzDmq8r6YHDLe/aFY8j0FZqRpYytOFxpqmVpJFLD5h94fXFGo6lqEsEptpYru3xh
wqEFR7g1tm3s0BK3MTow4Dcke1Z0+pWGlZWCzkm8zhscKPzoutyHfY5u21C7eH7KiRSqw2q
sijC/Ss+5tptPuEhuCg3DOUOcVq6isJlSWG2a3DYOAveqnkwXNyDqF1LvYYYoAxGOnsKU9P
eW5CRu6PfSandJDKCGRQAy+grp7i48k/uwWOdo96x/CieF4rls314LhRtCtGBXeRaBpt0yS
i9nRc5B8vH41zTqLqdcIu2pi2qSTqSsZ3dFAHU/4V0mk6TPGouWj8wkfImM7j/hW7p3h61M
cCpI8cC53uy4Z+fX0rp4Z7GObbbeWBEmCeyrXl4nHRhojeNNvY871fRtcuI4oks5XUnLZ6L
9BVXSPh3LNLLc6jFjLZI74/xr0ibXtOhhe4M4mK9Qp6V5z4g8ceINXvmsdGI0+zTmS4PUjv
iuF5rKMXZWNFQcnqdLomk6RpdzIlvGhnjBJ5yaz9Z12O4lFu94sMW7GQeSfrWXps9zcabcR
2U0Efm8G6bJduxwvrV2z8MaXbFZZYXuLg/NiV8u3uf7orw69erXd5M64QhTdkOslEpL2MU1
25GDkmr13JfWixqlmu8j5lcZGfrVi3uLnzAto0UEYODsHyr9T3rahge9j8q5VZuc7hxisIy
W25pK+5wU15cRXO791CR2j7Gr8fiybTr2NLiQMpX+I9PetHxBpT2IEkEy7W+8rsMn6Vxt7o
sEeye5vRGScuSRnHpk1rHmTstCHa19zrn8dWrTAIk8gPDFEJH4Vfjvba7KS3Nqqo/8TnBH1
rntOu9BWFjbXSTGLAdlPStNb62ux5cMwKsNw+Wpkp97Ci4vRI0brSdDmHCyBWGCnQGuY1Lw
86Zj062hhAGcSgnPv6VuJPMtvmW+Lyk8rsyuO1aVveW1ynlXEatx9R/9au7DY+rTfK3oROi
t4nkup6Xq1q7yXEIlTu0fIH5ViBiiBNhDZzXuF54esrmMGzkNpIeR/Gh/DtXn3iDwrqlkWk
ktBKwP+th+6w9a+pw2LhVjuccotPU5NZGEC4H/ANeo1kUtjaRjuas+RICYliyQOB6Vat9Hn
k5aPCjjk8136Gbdt2ZzytNiOJFz6DvV20tfL4Iyx6+g9q1xpscca7cCTGM9xTFilgP7xBtz
jdnAp+SM3O+pCtqwVmzlz0z1+gqdrZt7ZZc554qyJI2QKFRM9McmoJJlErghshj3pE8x3Lr
yp7YH48U+BAN3anbMHbn+EfyogU5fOQK4DYtLHhcFvwqX5Wi3DgA4qIH5ccmnk/uAcZyaTE
iKQf5FNViDgdaXkj3pjfKoP+TQMlyQeenegsQRUYc7QcfhSg7l3EYzTEKpOdwYVKpyCD3qB
flB3DBpyk4DE4FMCfHXNAAzxyKYrgr1IpA534x+IoAlVgVwR+NRux+9jIHGajZyi7u3rVWa
7G3apOKFEYk0pPzHqOBVN2JG3uaHkDHGelZt1fqgbD8gfjWqQkN1C7tba3MYLNJnqvY+lYE
d6yPuaNWz2bnNRSOzSMWYnvUaYDEnkVslZFJFppZGcyfcB6AU1pM9Wzx0qNpP7tOWPgHPXq
KRohASxAOCO1SA5yAc9qbg44p24HKjj6VJYSSC3gklJ5VSSQK8y1CYz3bsWLHPevRdWBXRZ
2UknH9a8xmyZW75NdNBaNnJiW9hN5AHPQ5/Gqkn+vLntz9KvRW00kbyJGSkYyxxwtUJA7XB
K5AwO3WlWu4o4krbjURju7Z6g1OcAdSOKOoAPNGMknoQKzUbIG7ldsm5UYBzg1ZbhTg802R
1jK44zwMVVuLhg6gfxdjUtqnddSrNioN7klv1ou5GRTtHy/zpYlBjz5eanaOIp+8GaUYuSs
HUpwQtOm+ThB0zWvG0Me0KVA6Z71SMkSx4wMKO9TwSpISUAHbpXTSjCKsnqO5pXENkIPOiu
xnumPmJpLK5+zOQqBw2MnqR9KgSKWYM8VupVOGJHBpRDFcMpS4jtm25KsT1rfyC+uhoQIkj
mZg5ySfmOAQPT3rTs9V0i2tjIzF5m4EbjgfjWFBdiwjBKwTkHIHJI96z5Z03tKwVA3OB0FS
7LcbaRp6jqkl22PKiiixwIx1HuTzWppukGWFGjl5I5GAcfjXPafNYxyrcXCvMB0VTxn3rpU
8UWkOFg087O+WxSu2tAjvqa/8AZljaruuJjhfQ4FSMthPCPLPynphaxY9cW4YvPFHDGDkDJ
JoOu2gVhGC7k8ADrUWZdzZW3t5E27csOjlc/nVabw2s9yrKYwgHzMgxzUFre6tPtXMUIJxk
LuIFdr4a8N6hdS+ZeXBZchjkYBHasa1VUY802EUpNJGf4d8G2i6nFey75SrZjiK43nHGfav
UXTTbBY4ZYVkuZQFcDnA9B6CsXWNc0rw8Zo45EWW3iLZI5Z8cCuEvfHMKaPNqCNJ9vlIWIe
o759K+RxONq13amj1KdKMFeR3HiLxlp+mYt/MG4jColcdF4g1LVneDSkErMcMpJxj3xXmXi
IXLaxYQjURPcXkSzMM8xlj93612f/CUWfgvw7Fp+mBJr+QEyysMlccGuWVByjd6sSrWk0tE
aPizVrnTLeHS7hYYnuFUHylK4x1OT1zThrVm2nwWLIkMZQPPtGSR/CPU59K8f1DxDearqLX
2oXrSHd0Zs4HoPStBtSj0rSo7lo2N4481I84Kx/3uehPb0FCwsbJyewniHd2PUL3xlp+juk
NlCt5eoB8j8LC3uB1Pt2qbSvFWsarFI01ulvbZzLKxwzD69/5V4do93earrUs2VhZuXdj8k
Keorf8AEnikx2A0bSZXW1GC7sTvmJ6k+n0rZ0YSjdmarSWx67beMNK1TWhYRSxKwBVctiIE
duOprsrO81qK58oQQrsIAKyDkfSvjxLi9hlUQbt5PAHWuk03xNr+j3JvP7ceGYg7vm35z6g
8Vy/VY3vB2NY4lpe8rn11epFcxLJJatNKBk8D5TXmms+D2kkE0E8iyvksZTuY89j2rmfCXx
0ltsWmtql0jnicgoV+uO1b/iD4neGtW09YIoZJllH34zzEc9eoP5Vt7OXMkP2iaucZdRaho
+qyW8FzE9w7bfKCFpDXV2Hg7UZUSSTVJI3f5iuCNvtjNUooPLjgu7Y2NzbhxunVm8xV9TyT
WxaeK7W3nS3+1xYxv5JO0e5/pU1U7FQs3obNlomo2cgZLmGTaMZkDjj8DWisVzsLS28qyJy
slsxyPwPWorHxbpmoloILlGdeoTH8zxXY2rWlxEMW5jOBhvMBz+RrjUE+pteUdyhYO8lsJr
e7E+BhsDawPuKnj1FQpW7kYoTsIYfdNMvLDy5BNbM8dx1PGQw+tZpuX8s21+qyddsmMEn3H
es1UlSqXizSylEh1LSbW5jNzYsgkzjAIwT9e1clczXltI0L2xV14IPHP1roJTHazPDkw+YM
qM8Gud1HWJ7meayngLxoB878bQOpz9K+6wlV1IKS2PHqJczWxSN6VDtMUYjksOAv41Ctwkx
2mQSH2Oa57WbyFVUeZ5ttLHvi2NjJBwd3vWNJrD/ZhBar5I7tnk16UY3V0YvR2Z0+pa0ID9
jsgJbo9x0T/wCvWRJpsrSuz3ybiSTlz1qlFOmn24mAJuZF4JP3R/jVWTUpzK5MxySewq7WE
2j6P2r5vXsP5U0L8pIqwV+cZxkAfyoMfzMMZ+lePfU6URoMxkmnpGuwck47U4DC4609du0j
OCOlU2JFZjgZHBqMgk5IwKnZSOcgimnJGB0oQ7EY4G7P500SN7D2p7L8u0fSo9pLYIGcdRV
IkcJOOoNPPzfKOKYpHQ9qftLfdwMdTQCGKm5txOMU7o3AxipOSwGCBUc7pGpGN2RyelG+gF
e9uECKo79qy2YFeOF9KWV/NkJycLwKhdwvWtkrIRHcTBIm2HBx1rmby4aR8A/pWlfttHmhj
l+uKxSxZioBYk1pFFrQYMMc8n1FTFWK46D0oREVSwPNJuLHAOff0ptmiSRIpQDI69BxQJDv
wFz3xSxxtJIAuSB6CrS2bdyFH86livYZDGX5A4HUmhikALMdqjkk96fdXFnp9v507BRjCj1
P0rh9Z8Sfb5FEAZFUYxnrVwpOZnKsom5e3wuw0MMiJHjDM/euZujpsNwEPmTHGCUwPyFZM9
xLK4aZs/7I7CofMIzsJHvmuyEOVHJUqcz1Lt9eb41ggiEFv12qclj6mssYL7m49qJGyMKcH
1phLFdpPA71zVJrm0MtyQnoKrK7PMcZCjOcVIz7F3HrjpVeNsAvuJJ7ZrKcrsaRJLKAQijL
Dv6VWMLMwfOcdzUhiMeNwJyc9atDgKuCBWXK5vUq9tiASjy9hYccfSoGuTuK7SSO4q41krE
S+W5B6BR1NaC6eq2Zu1Ty9nBLDrWipTfUXMjHiQy4zyMZP0q4NOu9sU0IBjb7pU96DltocE
A8nBxmr2nanZ2PmuIGlVgBhm6HPWqjTS3Yk7lZftMI+aZhnp1FSSSh2EjjMhPbhcCpJ9Tlm
lL7R5WDtRhkDNVDk47d+K6oySjoIJZgzswUDcelZ9zEzt98sD1A7025mIl2A/LT4Y3lyfur
/OuCcnN2LStqFmDHLgsfL9Gq9LNt5UZGOMGoDbQswDZx/dHrSSCKPKkYyMZJqlzwjYTabHf
aypAwSe+DWzpdlNfOJMGFByXPase1jV5t6BQARlyPu13mgaO94StlaSzM3WaT5Vx6irp1JJ
NtjsmzqPCVvpNzOyjV4ZZIsbk+6c/jXoV/fwaV4fuLkFVZBuHOOg4rzKax8L6FevJNrdtFe
Ou2WLZvy3boay/FXjGxvNAGnC5VnU7CEBBC5569a+ax3PiJrsj0KPLBXZh6hrtzNfNdXLee
9w5lbB6kZwMGuP1nXrg3zwR5KLgFunPXPtU+rXtlc39kunXLS21uRCzOMEsed305xWJdWc5
1SRlXchfacnPtWbtCNombbnK5HaXsh1WO5Znyj7uDyPfNbN7cvM12sjEsclAx9at6XobzRg
jZvY7dhHI962rbwnMt4iXUZcZABHriuZ4mMLps7KeCq1bNI5bT9GlvdPmEOBJGwdc9+KS58
Pa1quoC4vJN7zHBc+g9O2PavZtO8JxLFHKnyKEw4Axk1sQeFbQxRM6cpyB0AP0ryauZwWx6
8MpSXvM8g0rwPcKu2R3BzyMdR6n2rVufAzzJHKIf3qjO4c/hivWm0SF3R0G3j5/f2qaKy8v
eAo2/w+1cEs1nf3Tsjl1BKx4RqPgfVQFmiGGK7ncNjA/u/WuM1DRbyzbZJE2/kk4r6hmtYk
XaqAnPJrgfGHhttQKzWvyMoZWUHlvp7114bMXUlyzOTE5VGMHOkzxC3s9Rm/dw2skhP3QBz
V2eHUtORXktJ7dezyJwT9a1YfBGqTTbYsgnlcKzH9OKydYtNR04GxuftG+P7wKkL/UGvbjJ
PVM+caaepf0rxHewzktMcgHoOT611Fjq1sYgtzGsqyE7ZF6/Q+teXrI7kKvUHGR1rpdFuYZ
IZbZ1JdVLA+hFXvoxqTR7JomrNpdm0lpHDcwO28xtHwO34V3OmeKLK5t/9PtLW2YDgF8DH5
14NoOpzPYTObjbEDtADck/T0967/TfF0NjZpp98lnk4xJKAzD6k9a4qlGcdYnbCrG1pHqMN
5YTTA6dq0lvLgNsjm3qfqpzVqa7maAjWbWGeHcM3MB2tGOxIP8ASuOttZ0pjClxdWaySjKh
F5YdsYraS+LWpkspFkU8bG7/AP165pKT+JGyt0LGq2cdyiCGYXUSANlR8+O4rmNehSbSza5
aK3YBUnHVW9H9q2LKVvJa6tmaOVSd0TdM/So7lGu1llhCAshWeBvusPpXo5fmXspKk9jCvh
nJc6PEL1biK4NtdAhosqFA4AzU9tB5Ef26dAE6IrfxGtPVora21lmlc7U+Xbgkn2NZV1qKS
qVWM5zgFjnH0HSvvIP3U11PHt1ZVklaSRnfnNMZRvbr1qEuOpbrxzTXM29sA9aynPWxG59a
CMeeDwflHP4UzYRuOc+9WQpEvP8AcH8qSOP5WOOorx76nodCu0eVVscmj7qBm/hFWmUiPC8
nFQKCYyCOAPzrW5K3K5G5D6ioyoU4zzVjaMZNMKBlJ6UXGROm4ZH51CFYdTzVzaNmWOPpTG
8vBO4CmmBAsYPPTFSLtGefwoLRqpyeDVU3Chvlq1qIllmMa5ABPYVmXMjSAnPXtUs8+WOOR
71SaXO7jNaRVhCZwfT1xVaZ+MjpTZp9i46k9M1mXWoRhNisGbpgVokUkUr+UzXBRfurxUCq
EXB4OetRNMNxaTp7GnfaIV6qW756VpZlXSFCs5OFZh6AVPGLaNSbgdOig/zqpLqOAojAC46
DjFZ4dnO9myfc0WE3c2Jr+RZMQqsaY+X3qtFqMlqzSyHzc+tVY0llyAOBVmVdMtbRnnbdIi
5KFwDn6VSSJk7HI6zq81/cMZDkA4A9qxScZxxn3q1dSCSRiDjcSeaqEc4rtgrI4p7jcfjQe
p460pxyc1KuBGXbIz1GaGr6EFERshG4ZpQqsMgkEHNXBBO/OxgrdGI60psHZTgcgdq5vY21
QGZMssjKIU3ds0/+zpQQkqOmOSMYzWpbpPAFMcZ8wthcrmnyNqEUzwT5R5BuO7H50lQV7sq
9kV4I7K1XMpeV2yFx0X8+tWLa7tLMNMImmlOMJIBge/1pt9dW7QLELeLz8AGRGyAB2ArId8
A+YcjNEqkYaIRt22rRJdNNcAuSOFXAAP0pb3WjqEHkFcIDnHasJHtOTLI44JCgdTT0eGBi6
Aug5Xd1NSqt9RstDyzHsL4UHP41PZvp0TyK8YkJHAYZx9Kph4n3NDDsVv4TziogJFk3oSD7
DpVSmtHYlFy6kiaQ7VVEJ+VemKz7iQoFSNwfpUjRyysAzlvepItOnuG2JsX1bPIFZ1HKfwq
w0upmmOW4kUFQAehrUh064t4A8pARmOPpWtbeGLtkaW2JmVezMBTZNGuVjVGeONv+msyjn0
AzRTo8ur3Lbb0MddkwDQ7vcsMVDPF3PQ9cVqXMDW7iMyxONvWNgabDbTXcyQQIGkc4FXUpp
olXuWPDFpFNduko3BP3m1uI1x1Zz2A9O9b9zfavrt3DpenXMtjYMQgC/LLcD+8cfdX0qa6t
LTR7WPTICJZdwaYg8zSdh9BWjpaRWF1IsI3XUaEl3/vdzXM6TcbGyWpdh8N+E/DRxcxtqV6
Fy5c8Z9KoanpFn4w0/wAnR9Gj0y6WUKrInGM8lj9Kl0/TLvX74woM85kds4UevvXp2naTBp
GnLZ2Yzzudj1Y+pr5zM69PDQ5U7zPVwuFdZ67HjUfwvj0OV1v7kXQmGG2LgL6EZ64NQW2iX
N1qapBbrJEpwsydGxXtV1Ym4UCVVI7ZFQRabHbhEiQAD0FfK/2hU5bM+hhgqMdUc5pnhm3W
ONJAXZW3knrmugOj27Js8vjcGz6GtOCFUHQZFWflI4Ge1ebOUpu7Otz5dI7GekCImwD/AOt
TwmBjAxVgjBJxUqopGQKwcCXMolR7jvTGK4yR1q5ImARjtWVOxjQ8HOeKI0yoPmIZGQZGRz
6Vmz2nmAnqSCOO1PeUlv8ADtTN/wA3UitbW2O1RK0aFY1gjhtI4VG2RmJeTP4nFee+MvCJi
ha70TVJrqYZLRJ5ShfbAb+ldLrLypcqtvaiUvyTtzmuQ15oZI5FvPDCTKUObi2YF427ZHWv
pcFNtI+SzHDezk2jymV5nui1wFWYE7yBtNTWUxS6haMNt3benXNQXhTbtWQSjOQ3cexzzUN
lI0N1GM9WGD6V6PU8XobumOLfVLxVGVBwNw+7zVS6vmTU2leHztmcLIcgflWtaWnmC8uo2U
JI5ye64FczbzBb9I7ojyDKGkOMZGfWtfIN9TrtL8QajNEqrefZngbMKxxjA/E81vWnjfxBp
10p1FPtFvE27zAuDg9+K83ubmN9Vle0i+zw7j5catwBVz+2b0RqBLJkDb87BlI9MGsZQi9z
SM2up9L6NrdtqmlLd6fKsokOSO4+tbMs6wTyvKAoeLO79Oa8B8BeJf7O1JbJx5Im6c4BPbF
e32ur6ck1iLqeF/tKtHLC5yQOuceleJVw0oVPd23PTpV1KPvbnA+KI1nt7e7ZCJxmOXHViO
jfiK5CRCHyOD/Kveda8N2ur6ak1sFklJxG6EFXA5wSP515dd6Tb292wlUiQH7jLjmv0fBV4
VqKseJWpuMvI5hLWQyZKMTxgEVfOk3hYnag5/z3rZdd7DyycHgAdvqaV7dBIwMZyCe9dlo9
jLlPo5gOoH8I/lUanahA/I1IzDPTPyjr9KjA+U5OK8Dqdr2JmwY845qJcDPAGTSNcKkfLCq
5nzu2mtOVkoViAcHGaZvVRng/1qAyKRgVWluFjGQfxNWog0WHkDHn8qryugz0AFU5b8RLuc
jn2qobxJ13ISQDg1sotC3Lkkuck5xUJkCgseBVQ3JMuAfwqJpSzNubOelWkFh8kpkOc4Ud6
pTXgUEdBUF1dsDtzhM9Kyri4aRjtHHvWiRVht1dPNIcsQBVZsgjkEU8yIVwOPWoSFzyfpWq
QhjAh+nBpDEWBIGcdqfuQFQcknpxTpLidc7Fy3TCjpVEktvpoB868AjjxkDPzNTYre0aV/M
DJED97IGKZHHdljJdTeUi9Sx5rmtS1NGuG8sExqcYU8VUU5ESdjS1XVUt1eLTC/H3pT1Ncj
LPM8pZ5CSeeetD3UrFjuKj0FV8Z7810QiomM5XFJ7+nWkJPB6/WgnkFeR6UqjcenA61oYoA
Mkk8UjsBJ8pLH1pGOMDPfoKZnDD+dQ2x3NyLUmibEoG3bgZ5NW7bVFLx7IFCg9WHaudRWkG
QfzNasAjdFVZVeQ9lGMUNFJm7JdW14//AB8CAr1KDn86zbu0hmtriRpE3Qq3zEkMx7VLFFO
VaILhB1Y8VBdCy8kxTOVbHUcmoC1zkmQhTjgseSKqhXacLtLDPANdHbWKyO2Udo+isRile1
ZGHkRg4YNjb0/+tXLLD3e4K6MhLGR49xiOBkdOlPELgbcDHoa34nmmIVVGMfMirn9ake0up
UL7PlU8VqqEEKzZiRW+SoKkZ9u9akNjBG6rdXCwbugT94xH0FIml382WEDMoycytgCsu+SW
0lCNKo75jatG1CIWR0T6Il1Ijabaz7MDLT/KCfWr8f8AYFjMfNuE3KuWRGyA3p0rgL6+u7i
3WJryV9uOd5zis1riQAKznaBgEda454pJ2RcY9Tp9b1y4u8/vNqj7qp8vHuBXMiaSScNM2c
jIHpVVbgNJySSD1PNSI3mP93OD29a451nN6GnLbc3bZ4njxGenX1rodDeOGV3kkiQBerHDf
hXM2GnzO5lwwPU89q1prX7PGBcTRx5GcZzXpU3Jw97QzTszRu9aihu1ktY1kkXkO3rjrV/S
JNT1MhUhaaRm/hHNc5a21jcODLdM/IC7R0r1I61a+GdNSxsYFhdRgyHqx7nNclau6R34TDP
ESbvZI7jRdMTTNKRAoEjfNKx4y3/1qtyX1tboWkmUAdwa8nuPHd28Rj+0Dkc4rnpNdvLrMa
yySAngA96+RngadSbqVne59IqlKlFRTPYrrxRpUblTcouO5NZL+OtORjscse2FzXld+NTsb
cXF1YOkTYG9jkc+tY8moXLjKLtNVTwuEavBJmc8bGLtY9mb4iWnOLZmI9utMl+IFuEVo4jk
9RXi32y5xlmIOcVpabo+qapE0tuxVBn5mbAq5xw9GPNJJIyjjnLaJ6b/AMLALIxNtISD2pq
/ENFViY3Q/UV5FqVle2Vy9ncs0UoG47XOCD0NYUy3SS5F1ISenOQKajRmlJRTRlLMJxdrHu
Y+JILMzoxXPWpV+IGm3D4mWRfU9q8Aa4u3YqLpuBknOKfGuqxjekrMvUbj1/CpcKC3giVmc
+iPfH8aaLHgr84I6is6bxvozMzBJePTjNeEvq2oLIy7gNvX2qIavqQbdu/MVLoYZ/YL/tar
0R69deJYJnM1rM8TKMr833vasDU/EUl6VF9FCkh4WSMnd9DjrXnD6peMSDMefaohfXzkkSl
tvNOFOnD4Ec1fHVKyszR1JIS7nZtBO7d3aqLLGt3bpGwYAjt6mqcl1PK+ZHPXpUsmI0t5h1
CfqDWmjPMsdJZX721vfBlLxb3VlA6cVzrSRXMYijj2vnKtn9K3bSZYtYkjlx5V0gkXPIzjk
Vi31sLO/liUgp1U+oNVJdQT6C28m5vLZcj7rDHNTNsD7JAEcL8rgdfqKy9zo+9W57kGta1l
S+hMNxjzMAhscjFShsl2i5xJCTDNDyyDgfUVv6Zr19utpZE8+S39RyUPGaxrDYl4i3WfM+6
H/hcVsNaJaavZw2s3mPKpVoGH3c9BmqXmJeR12gfEC78Na3Lb2ty6WchJjDncoz6ivSZ9Z0
TxWscc1s8dysfmblwA3bg/XtXiWoaJLbRXYuFVHiBYoeScdRVrQtUma9sbBpmGJQpdeqp1z
71rh6jp1FKPU1TuuWR372lqjtFBe+VIThVnG0N9DT3s9QEjD+z5TgnkEGqc88Nxb+dndCjl
ZgeqN2cexqlJeXHmtsLFcnB3dq+qV7GOh9ELKWmUccgfypGnwTjmqyttuV7jAOB9KSViMkD
nPSvK5Vc0FlkVdxOABVdrhFcgsemRUF7KVJUH7+M+9U2l2Z3EkkYrW2gWJZ7zd+7jXBPeqE
8zOuDnYO3qadnJ64JqKTp2wKtKw7FZjJPKF6kU8qIYwijvzjvT1ZYdue55NRzT4RtmCR0zV
hZiFtp6A461SurpgpIP4Yp5neSQbcBccgiqcsbvJyOe1Ug5e5FczKRxnLDNUs7/AJehzyKv
tas0QiYjAPGetQi2jjXdICPQe9Wth2RSERwSOg5yaY3HzZzj9avMsbRD5O/AqOS1A+6CcCq
T7hJdiDy9wDP1POanN3GWESKFVRyPU+tKbJzB/rNpFZ8sLR/IPmkY9vSq3MrdxmoXix5yTg
9feuWup4iBtxgtjAXmukuraO4tgrttZOMA/wA6zLezt4Wad0LEfdLHp74rog7I5p+9oih9j
SOxklaIOeuT0FUCYuSIwAK6K+KJZdfmPRTXPopkZy5ySOijmtE7k8tiufLBPGT+lKBJKdoA
BPpxVj7FK5ykRUf7Rqy1nAIQFOHX7zE8U7iSMoqM7Rk8c0mzOAD+GK0I7OJpRtkJXucdanW
3tjMETzC3XFF0HLqZhtZ+P3TfT0q5Hp0oQMWCuccGugSyJjXcy5BxjPapzYxRBS0oEf8AeP
FS5j5XcxILWV0MBlcZPXdwMVbg0pEYF23k9M1fmFtbosyNlfX1rM1DxAIXZLYjhchz0BqGy
tS/JLY2wH2ltx6bRxVVdUsWkaMQuXHICjqPSuWmv7i8uGklHy/wtmm+dLEh2yFR696z9pEl
yO7MrBF+xWxj3rlmdQoFc1LqFxBdM6THeMjj7orIuNV1PZ5L3kgjAxjPaq0R+QY3Se7dahV
ot2sJ6K6OiXXgZFbUmlnVF+RAwC+nSuYu7z9/mNgOuC3JFWGRncuyY4xzVOS0L5kO0c4AzW
Nac3ohxt1KMszBjnJPBqpKXRSQeDWjHANwZl49KsRQ25+V04PTNcLg5dTXmSMK2SWc5WPgH
nFblm+xlX7OC2cg5rRi012t/NjAjhXjj1pIYo7aTzZVDhRwpOPxrelh5R1ZEp8xNNdzeXsQ
4YclRWFJcXV1NJv4A6kHOK0bu4t9hkjRmkYc5OMf41nO+1FeJWRf49vUmnXm5aX0HAsW1yb
ZxtXqOte66dbQXmh2lzd28bu0a53jJ6V4TYajPNe29qSu1nAI2jkV6NqGs3cWI4i0cSDaMV
4mY0niKHs6crM9zLXyc8pLQreJ7Gxs7spBgFudoqLQZrW0uY7m4AAXPPXHFZVxcm4l86Z9x
/Oqlxfwrj59qj+70rk9heh7Gb6WuOc4qfOjb1/VZ7vzZoGZ7SZtoDcLXOosjIQoJAqObUoF
jCKzMDzgLgVAuoSgfuoSFow9CGHhyRZz1KnPK7NCO3c/JIvU9etdLFrQt9KXSUTDyHaHDbQ
PY1xEuo3kiDGeDjgYxTo7rUGiIMIbA43CjE0qVePLMqnV5H7pbvLmaefbJlmjJVSDk1nSxy
M5zGzDr0pwmv8Af80IDH0FH9pahC/+rAB65Ga0pqEIqKMJO7vIqfZJkZZRAduc4NWry7nlU
P5eccYA5A9Kjk1jUFQ7Ej64+ZeaqjVdUb/lgCM5yB3qJwhJrUm8VsUpVaWWRtu1nGST0qC4
T5QR8w281vR3sjKWu7En1IFH2vSBy9oc5zyKtQXRkcqfU5A5JOVPFW2kWKxjWHCll+fHUmu
iMmivHnydvGegFZ876RgIFdlz0FTKn5iehzs2d+ehIz161oRRGTRmuCnmLDKAwPoRTLpbMP
m1dtvo3UVf8PtDLPcadcHEV0u0Z/vdqI72E7CLB59vDCGyVG+3mB6j+6fQ1dmsm1R0tG2QX
ijrIcA+xPv61BZWs1tJf6dKGUeWZoyR0I71a0e5t9cs3066kFvqSfvLW5VeWx1Q+oIq3oiU
rnN3FnNaXMltcRmOReoNRwytBMjg8j8jXVnTPt9/Np2oSJZ6lAhKM33Z8dBntmuXlieKRo2
UoynaQeoPpWWxdzpdFiivXa3YK8b/AHHJyY27fh71FNbzafqoNw0iSI/O3llx6ZqbwJMkfi
i3ikVPKmPlOGPDBuMV1/jFWhu4YJbfLxytBI5HBZOnPbK4NF+graNmNcak99BGJZncyKS+4
fMO3+RVDSo5bfUY2BDuj7Tj+72NLHeWscyw3jrLByD2kj9wa3NO0pjcyRrJuMQ8yKVBkMhN
b0kuZLzJu3qbllOba5eXaZopVMbo3cHtUrixDsMsMHpxxTYI2BJztG3B471mzW8xnkIiY5Y
85HrX19tCEz6NEwM6DPYfyollUMwzx71RWN/PWTduG3kenFNmaR2JUYHf2ryra2OnSw+aZZ
FO7rng1Vedcc5ORjNKQzphVOKYlvlGJOCRgZrVpIlSIy64O08/zqs7knqR6CrbW65wOnemN
FGOFBJ9aEU5FPYzMMn3xTGiZs56/WtAQOeQKabc+ZxzVmfMUfIZe4p6wMcHHHqa0fssaqSW
Oe1BQsAFXAHNA+ZlDy1XccEn6VE0G4Hf09K0xEASSuTSGLK9OtMXOYjWoyflI96I7F2LHOM
VsyQAL8wx6VEv7tcAYp3GpXMqazKL5jH2xWbPC4JK5UhevrXSOAyEsRjt7Vn30yQ2UsqxrI
/3Rn3q03cV+5y8UJt2eWVt27n5ueKwtQnWaVvKVgCcsScZHoBWteLK0R8yXbGOMDqawZx5k
oKgn+ldUV1Zg99CsZXT5ixOOgJzSPev8pSNR6+9OkgIiL/d579xVcKQmSO/BNaksmMkspaT
dlj0AqaNR5R35I7r7+lVlJT5iDj1Aq1HNDK+M46YzUsZKI2+xkxRnf8A3u4qmXuUO4u2Rwa
3BPYJbbEkfPckdaoy3dik4cwCQDHfFJB6FzT5G8kfai4bnZjvUk8sstrsmfzI/c4xTImWce
ZCVCk/KT/DVbUC0cZhLksQWB7GlpcNWRTzWMX7qWQvnt2X3rCuvKDyBDlCOpFBO/czjce2a
YU8wFTz+NTNtq1jBsptMcosRIRegxVlog6jIJz3o8iNWHPK1MgHTov8qyp0n9oN9iPyVZDk
g45OaNo2kdDjg1ZZG2bgm4etOURiM+YoDDp71uqcVqFmVMHGMnHb2qEwOTgcjPA96vBozkD
gZ9M0LKqHchJOevQ0pU4yBepW+xzKPmTbuxjnFSCxiSTJXe49RwKtLcKEBZjnOcvzmmCdnJ
CsMEYyaFSiugwS2kigMyy7UPPljjisW7vS77drYBzgVbvblrePyw+/PQjsKxoldJCxmBAGT
muLEVLe5EuC6slBZl+divGAOtRS3Uaq0KEk9Dk/pViR1wQrKUA+8e9VFSEzR/aGZYS3zSKu
SB6gd64ZuysjaPmaPh3TlurqS+u90dhaLvkcHlj2Vfc16fqvhfUbuws3hmXzJYVkkV+oJHT
3rl/DjRa/rdpodjA0GmRHc+euwcs7e7Yx7CvZtH3a3pdxqce0RG4ZIh6ovyj+VeRmVV0KHP
T3PUy5c9Vwn8LPMU+Hl0IR/pxDt94YzTx8MpX4kuNy9fSvX7ewUxF5F2kdKJIsN8q8DvXyD
zDE7tn0bwWGeiieWw/DuJNqyPkD2q8/gCyVciYIB0AHWvQTAxIwtQyQOeCNvvXPLG1u5rHC
0VokeVXHhU2srEplexHeoTpSFCVjIOewr1C506WQcJvI6c1j3Gm3KkgIoB7VosdN7nfSoUO
W1kcHc6TtgOSVJ6CsKS0QwNGTtZfbOTXpMmmEAk7hnsayZNFBkc+Xktzk810U8Z3ZGIwNKo
vdOAawVk+7znjiqkloibiqAk8ZHQV38+iuYXCJt7HishtGkViuAGPIB4rrhilLqeNWyqUV7
pyEtoRCSbh146VzMhkjlJMvnJn867i/tZY0dW6+oHIrm2jjiuEWVTJF5gLKOpHcV3UqjPAr
0XB8rRdi0vS9T0siGY2l+E3qjkFHA9D7d65G9HkyiLLCRcq65yv1BroPEFvZW9wX0ydmRTl
sgoUJ7Ef1Fc1KfNjyX+deMHvXWmczI8uCCwPPFPieTzY1iJDFgM55BzxV60WK7j8iYhZADt
56ntVW0R11GJJBtKuNwPtVaEna3Vy2oa/B5jDEMJhMgGGk4wSa4qZDFPJsJGxiAR7GugspC
2rruOQkbPuHvXPGUuWztJJJ+uauWxMTsBdW/iXw1ACzjXtLXaH4/fRdRn1I6VkXzQXdvb3e
3ZK6kTDPVx3rN0y9fTtSiukZl2HnHcdxVnUY/IlaSM5jlbzUIPrUdCmLplxJZ6vBJAhZ1mR
0XuSDwK9Iv7ye+1DU70ozQp/pIUc7JEOD+h5ry/S5W/tq0Yn5jKvJ+tdlo0puNN1IfaHhRT
JuVP4s8Yqkk0F9bEWpaOZLx2JKzjDAY4IIyAfzrpPArRz3badPcGBZ4me2PcEdU/A06wsPt
ej2N4py837qRiMfOoxj8eKxI1ubC/lmRSn2SbzCF6qehH0I5qKibi+V6lQtF3Z2skgjmntp
QVmgPzgenZvxoedfMbEWRk961dZihmt7HX7VDzGI5ePvKehP0rIkMnmvhuMmvp8Bifb0Ize
5FSnyTaPc4Yh9o6cbfz4qOWIfaP54p8UwM6gjov8ASmPMoLZ/SsftFX0HM48vCDAqmAR2qb
PyDHSnRv1yPwrV7EJlQoxZiRx2xR5YAGBz3p7Mobj8qaHKv1PTHFJDbHKvzYI5p3lqrY459
qFcBc4pd+fc1RAhjB74pCnBHFKzk56ZpgfnA6UwuOUY/qKdlBywwfQUzJyNrUjDIx+ZpjuR
y4bGCSOhqpKyhTheQKtYA3bT7VXkAxjOc9zQUipIcDnpjj3rlfEOoSQgW0YUdGz7+ldBeuk
cJO4gAHkVwt3ctLevI6lvrzXRTjd3Jk7FSZrm6xI77jnle1MkhcEqM7j6VdjkGCdqjjoeKh
3tuyW69K6DIoSxOoRHQmm/ZSyNuUBl5Aq6TKzLlc88H1qQRsTjaT24p3C5kOjFmjVznGduO
Ken7tvLVgCPUYxW8mloxV1jIY8kE4qvPFjci2nzsM5Az0ouIy7iK8nCiRlLL0APao3091j8
x3EeOu5gaWV7tFUHKBT6daqSea33iX/HtVA1ctRkx25VZsA8/LVeSaSUBXclVzjJ/SnQyhY
ip4PTPtUbYPO3BHr3pbFrYhaPdyOg5zVdpHzhV2j165qyUdm2hD9aQxJGG3YJ9KUotrRmDj
fUhU/3ievOamIUEMDkelNCZYcHn2p3lvgjj1pxTtqCuhGc7SEYhTTBuLdcknII7VIYzsDGm
NuA4HA9RVNIh33HeQYlyWLHr603ClC24Bh2pcu5HzcVIqxpLiQKfXvilZWsg32KUay+aC48
xAe/erEbmMHjGecVcY2+0YzjP0qjcSoWJUbARx71HKoK4yjqUyM6qVKgDO71rKciSTG4EE5
FXZ/KlZlY7icjPfNC2dukau4JY15NW85Nm0XZFICVyCCNvpTpl3ssYbA7+gNK+FkOzAHbHa
o1yDuIxk5BPc1zeTNF3PWvhzd6LpljPBI0Ud7cNjfKf9ZGBluOwr2vTIrS302OPTLWKOHIY
RRnhQec818qWemzKrXsmq2UTKMjM2WP0AruLX4gXlrpVsiXBWSIckkYx268mvHzSnOpBci0
PWy6VOLfO7M9xnuoIjhuOenf6UQTJdWrhR8inj614pD8Tba6Aa/kEUnUhQSD9K7zw5r0U9u
0izq9vIN6kV8XXpVafxLQ+np+yqR/dyuzqJ5YbUpGCJJH7DtS7Ym4dGArgdV8Z2NrqRuWOY
IvvMOox2A9a47xD8aJJXEGhWpSMdZJeGb8O1cawuLqy9xaEVq1Kj8T1PcVaFRtVRjNRTQW7
Fmc7R6k182n4seKxMWWWEJtKqnl5APr7msuTx54nupN019JIVOSAcD9K6/7KxTeskcP9o0k
9Ln0vLZ2bfduohjnDEAms6TTy4Jjw+O4rwU/EbxDDgWsUMQIwx27yfxbNVR8Q/EpuPNnuXl
TqYwdoP5VayqvbdGyzanHue+Ppk5Q7YSR64rJvdOMiFDEQ2MDivPNP+LeoC5hhNipBYDBlO
3Poc165Z6q13AqapY/ZJWOFYOHRs9CCK56uGrUFzSPRoZhGq7Q1POdd0uSKIuFJ2jHIzXnd
/EfOZdn1r6HvrSFo2U4YHtjNeU+KNE8q4eWJB5fXivSwWK51yvc4cywrqx9pA81ukEuS5BI
+8S2eKxZwFk65xz7V081sxmKeSSOegrAvIQsu1XBXOOBjmvoIO58i00y3Db2d7prNC4jvIf
nKk4DL7e9ZkU7LdI7Ekg85qxLaGOxjuoZNw+647oaia2dESSXA8xdyjvit0SatuLuwuPOaB
mAGWDDgqfeoLzTJFBvbJXktG+bIHKex/xrR0TxBHFbpp+qyE2y8I4GWT2Pqtd7pWgwuwu/D
esRLGF+aItvUt7DsD707q1mB4/Im4blJ961C/2rQI+QGtjtPqRniuk8X+FJrDGpw2hgic/v
4kHyxt/eX/ZP6Vx7LJFZM6n5JDsYe/UUosGJakR38Tnna2etbvhqUPLdW7soE0TlQ3OSBkf
yrnLeXyJS+wP8pAB9SMVZsLlrS7huEJHlsGA9fai9gaPX9B2T2VzFbk7Cq3UYOc7lPzYq/w
CKpdPk1C0uLcNHeSQrHcxOuARt4b9cGsXw1qslxJc2Ly7I5VL2+4Yweo59K5rxDqUsmqW0q
zPK6qchj932z6VKT5rsttcp6joMon8GJBIVcpCcDscVXitmeFHNoMsoPWqnhWdIoPJ2H/VB
sd845rPurfXheziK+KxiRto3dBnivUy58kZR8yKrbaPdIpVjmDMf4QP0oZywY44zxULA5z2
wO/tTxxAQcivTsr3E2TB/3XUU1GJUgdTTOPLGDxTYZCPfNNrQSFkJBAzz9KaGPcD60jupfk
fSk3jp+VCGx28knmjcc5Bpm7LHAyKC2MgcH37VRAu457jFLu+fgcUwvxnhvXFKjg89hVCsS
Bstn07UM7YxSLx8+eaHOULY59c1JaGZwCA3zd/aqN1MYopJT91RVmSVY0GBuOetc/qs007B
Qu1B6HqKqKuyjBvrmR3kMbsFY59qz0QsWbp3yK1XtyVAJ3etPt7MxsWxhe+RXUnZWMnq7sy
DbN8vX5qljtFwBgA+hNbLxIT8wXA7qtIlvAQfvK3t0pcwzINqVA3AjPpVtLJo9ssYOSckk8
CrrwIFA2n1oFuSAm/EZHTuaOYVuxmSyXkZOPnUnHSmma58sx7QhPXA5rVFrghDkDPrxTWtA
JPfFLmLUe5gCxcNubJz685qrLZgE7YyAB+ddP8AZPlxkHPY1D5GGxjjmqU2S4nKrppZt4yA
f0qYWDI44JTGORk10aWy9QmKRoBu4OP5Uc7Hyo5t7ReT0XHXFVvsqA5Zd57/ANK6p7JJE5H
Wqz2S4AI6Gq5hWOaNsxVdsRzknpSraySMAV2nv6V0S2jKFC9uKQWqBySDk8YHanzCtqc3Ja
tGPkBYkc077OVjKOhLHpkdK6lrOMjG0AgY61G9kuSuzJI4NHOS4HIrCplO0DA6ccU9/KXKq
mTj61r3FisR3H5cDgCqDQF2ZV4zyD7VopXRHLYqLENpaQ4GOKztScyRny1HOAPar18hiITc
WPXHpVCSKdj8kgUDt61lWu42RHUxi+SI4FCsvUA9femmaY3GyQjYvp3qeTT2DGUuIz1wDzV
IXaeUI1VSRxzxmvHndbmys9iwoGTuK4PfGTSSj5AhPHpUUTFcuVAB6qKkUNdTrHErFnbAPY
VDd1oVawsUckkgVEyT2FdrYaTZahaW2nXE4ubmVgEhgjzsbp8zf0FY2m6VPe3D22nDKrgy3
LnasY7nPYV6T4O0CeUy3Hh2crb2xCPfOMNO3cJ/dUevU0pWjB3GtZIZb+ANF0Pw7Be+IbMP
btO4kkjBaRQvQe2a4zw3cpceP4rPSEu7TT5pXK20j7htxxmvWdR1HV7J7jRNQt47u1k+ffC
4B+uD3qDwt4U0yC6udfhspop3UrGZWB2jvgV8XiMfD2LU46n0FHBVI1Izg9DyXxGt1Hd3tq
YWjG85HWuFngWLlid7HpXunjuzhLLMo/eN8pryjUNKma4WRUJTOPpTwldTpqQZhhJxnzLW5
zXKc4zzxmrsMEk8ZxKqk/wrksfyrobLwpNd20s9sys0ZB2nrj2ruvAw0mO5RU06K31SAYZT
0nH95c/xe1dqqwvqzz/qtWybR5u2h3FvFFJcafqSCRS6kwEAqvUjPpUdhpdpqoeOz1KMTqC
yxzLtL+w96+gPHB1m60S11LRuLq1V0cBdz7HGDgd68U0bwBrV9dF3tpYD97zpAYwnvVuUOX
4kSqUlJJxuc2lq5uDbhSs4OCjDoa6vSfE9/YYt53eaKJtpbklfasm70vWrzV5Vlkjd7f8Ad
m5TgSY757mtfSNAukkC7nmZjk5HBNYVHBx97U6sNTrxqXpJo9G03xN9oscHdIT0OP0p1zbf
2gCrKcHnBqpoNhdQuMwnymHLf/WrsI7MbefrXzdSUac37M+2ptqmvabnlOteGZoMyIp2E54
7VwWr6XHHE07yiJgcbWGAx+tfROpwobV1KB+OleIeK7TdaymOTcYn3YPpXsYHESq/EfNZng
4Qj7WC3OPsLyG3uQt7CZ7VgVeNTtLHHBzWa7Zl4J254yc4FbFzpZn08X1r88aAGQ5GBWXcR
fZ8RkYl7ivaufMoRFxc4JB9zV6wu7vT7xprS4ktphkqUOPwNUQMjOTwRVu8IW/WQDAIU0xn
tfgvxUPFehTaZfWcM15HGUkjAx5qEdR7143qlpJZXN5ZFGiEE33WOcc8Vp+DNTbSfGVpOsq
xx7yjF/ulT61e8a2+zUppk2f6S/mjZ0dT0xRGNr2G2cQzDJIHNWImIAz3OKruTupwLH8KGB
u6feTrdW7why8JwfRVJ4rT1aaKaRXhQCRWO/J688ViWM6r+8lJLFcDJJJ9KsWrSS6gqPyGH
empEnpXh25mnt7Wz8wIWkXJxg7fT863LrUbFL2dGjG5ZGB6dc1n+EWtEVzLbl5I0Dhz2xVu
bwLNeXEl39uKeexk246ZOcfrXfCjeNyXLU9c2OCM/wB0fyqQxnysjnnvT2+Zs5PAGPbin5b
yeMZzXqps0cVch8omL7vFMWEhMtxjn9avA5t+RkVXRyWO7GMUNsFFFQxnzc9e9IY2C5xzUz
MS3B4H6U3eVGSc546UK42iMLIDgelNIABBBHPerCyNjPJI4qNmbfnJ59apNkuKIwoDkk4zw
MCpY1TeASBxUeXDgqcgVMPvZxjPU07i5Rj8ZwMYHaq8ruXAb8u1X9qngsMelRlcs3r0BFFy
lYz5FIbkdeKzbm3LN0zW7ISVC49s1UeIYJOc+tWmFjDe1IHI2iljhd+GHT1rZEIfqcj1oNs
VGQBjPJq+YVjJFr8xOaPsn8JHX+7Wq0WEGR1pVhJxjg9waTY0jMFvknnA6c08Wm0Y2jGOta
ghOMcZNLtO77hI6UuYNDMNqcDHamfZeuRnPTIrYMQBI3HNN2YJB7dxS5h2MU2pXOAf96q7Q
kdQDjrgVvMh3Hk/lxVaSJi2eCe9NSE7GQkILZzgdhT2tjkZU/hWgsQcjjGDVhYAyDJPtmnz
DsjGa0wNyDj0zTTYEgAnFbaQMCWzwegoEYBy2MY70cwWRhG0KLjHPSofsrDgAZJ5rozCpkL
H8vWojACpLDB9qfOLlMRbY7Tlef50wqWfyivfqK2XhYOPvYx1NMW2dW+YbiejZ4o5h2Rzt3
ZHaw24PYmubuLJ0uN4ZvTrwK7+5s2dtueP0rN/sxXkyymTOcH0rSM7EyppnHG0gz5gBYj+9
0BqhPGkkwWMEgDqBxXb39kljYD5QrucsF7iuNuJPJmkVoxGTyMdPrW0JcxjKKiY93bllIYH
8O9c22mrBO5G8oQSFPUV01xOc/MCW9hVOR8RtsAyfWuHE04ylcyjKxRt4VWID5mY8kt0xVg
K6hsDAK4OOMilhhmdCWJ57npVpInIwWIHrWKgU5GrpNv9sVLS6uktrVW3lWfYrfUDkmvTPC
fiFLvW7Hw1olrt0mzJeeTBBkI6n2GfWvKbK3ma4eZNpEUZOWPTt+dep+FIYPDVvY210my/1
SVZZM9Vj/hB+p5rmxsG8PJx3szpw1vaRTPQtZtbCdhm1V5m4Vh2qxPClhoZRcY24FLHF5l3
5r9ErM8UXwit/K3kADOBX5BWbdoI+4pQ5pKNzzzW/LvbwRSnODnPpVeTS7drLY0IY9jUcDt
JcvO/dvl+lbEDiSTqD7Cu5uVJJLofQ8kXG7RythbTadeyRNnB4B9alutGF04ntj5UgOdy9Q
fWu4OnRXC4dPmI4aoFsvsc6uVJQdfQ0PFNvmW5hyUZQ9m0cWjeK7XPl6tOYx0ycnP1qGceI
rwH7TcTSg84LHFemxw6fP8AMYRk8nHerf2KyUApEKaxbWvKjz5UKKdrM8x0XQNSmulZmwgI
ypXINei22i2drF8sKBj1471f3RImFUKKY9yiD5W6VhUrVaju9ECSirQRUa32twAABnOOtMm
lSBSOOnemXN/gHL4HeuM1nxHsd44nB2jO7tV0aM6rsjSTUI802XNf1NUtH2sNxGOD0rxrxJ
JK0bbGPJywHcVu6trW9WdmGBwD2rir/UMlmT5gcjGeK+kwmGdFHzGZ42NW0IbIypHuYE8ks
fKc52g8GqrgZADZJ6+1aDXxGnG1khUhmyHI5GPQ1XtoWe6CSADcOAa9RHz4rhEZVB6R9/Wm
SMzkEkk4A5NWLi1eG4ALBmP93pT4YPN8+Zv9XEAPxpjKO5llYE9+1a+oNMNPtC0hlwuc9lB
6Csg8yMy/X6VoCbz9DkT5jJHKCpB7HrVIGUHXcd4GPUU1WHPPFS4DWru/LA4FNhEfmfPll7
460hluxRpnEaplx6dcV0NvYvFqdtKqZQfLgevvUXg3SH1bxJ9micFo4WmJHoo5FdToNhLLq
E9tdABJWAjZu25tufzrPnSeo1BvU6XwvvbRb2ARebLIcRhThgehNd1l4/3ZbleOtebaQ13p
GsXMMi8xsRwOnOODXrouonAZreIseT8wq4Y9UG09UzpVBTVzaaGRXClSCABg/SrLwTLACFP
0rMk8QWcl1zKitgYHTHFXLbXPPkmgkSNPKOMFvmbjOcelfQKXkcjkrkrQy+UCBgY6ZqOGCZ
sgjtg4NNTU9DvojNFcKQjbHZJMBSPUHpViGK1UbWuC/mfcYNwR7VTmrDTuVDC4Zl2/SgQy/
wDPPgVbeK1WTCykKemTTTbExboZdwJ5Gc0lUiNtFXyZEyNvP1pvkPu2lCcdTTbwfZlDyzoj
5wAzgFvoKjEzFeWxmtE10AmA2SbfTtTtpbHy/pUKP1yTxUwZgRnNO47DhCf7h+tOSPI2lWG
D1A4pnmEEjJ9+akidx0fgeooERtFzjJz7d6RrdWIDcAelTDqcHA9aGPPUU0wK/kY4UDb39q
R4MLgHINTFlwRnmmtjPcU7kkHkDccgn6ClEOWDdCPWpSGIJV8Umwg8k4Hr3oQXFW3UjlsZ9
6X7OgUjr709SDnFOBz909KAIniAUbRz71H5BJ7D8anZiyZJPpQvX7uM+lILkP2ZtmAO9NNm
cnKjpirsbADk59qUjLDCkCjmGZ62MnI2jrTvszITgDHXFXVHXJIpAhY4VselFxmf5EjcYwK
Gs5Hb7owPU1eVGwTv5p+xh1Ykn0o5hmd9jckDpg01rKVQXOCfbvWgqnPGTz0xT3RwmQ+0+h
pXBszfsjNFgjr1pj2xzgxjjvnitDI2/M+MnpmqrIgc8sQeozTuCKU8ZU9BjFUWXAZlXJAye
1aMhwpCHA9DWNds/IClsfrVJlpHPapdm5ARhg56/wBDXMauvmeXhlwQeBWvqNvJcTyCRGUD
G01hy2rRlFJ3KOMMOtd1O1jkqt2MY28jocdPU80qWgjJO0knnJNdAkOd8bIPJYgcDuPeqN1
aPHIdq4BOQBzTUIJ3aOdRZQETlmHQCneS5AwP/r1MYZFGSDipYHS0l814fPkU5RDyoPv6/S
qajbYrkZv2Nkuk+Gft17bsk17MrQpIPvKvIOPTNSaWdR13xJFLIzSXUjgBv7uP5AVkX0t/f
SRveySSyhcnceFJ7Adhiuv+HhtbG/nubx9smAE3HpzXlZhXWHw06lrs9DC0nOooo9YuhcWV
uD5e5sDPua4fWzcXRZ5DgE889q6nUtdtyojEqnNcVq19bMGU3Cx59TX4vySdS9j7/Bx5NZH
PXKskojtlZ2zwoFZrvq2m3S3FzaSx88Fh8p/Gur0uWxijLxXCyyN1YkZpdYvIWs2jmbcjKT
tBr0IYhqpyOF0dNdyqL3ZWsXtF1OPU7MSR5DjhlJ5U1pXMTPbMmMHHU9q4HR/MtZobsDYjD
DY7jtXYGbzoQQ2QRxWVeEYS93YmEJWTZztxe32nSsIWZkB6HvU8fiqRECzJgn07VaurdZkO
Tz1yO9YOo6bCIHk5Xbz1rop+znZSRvON1dF+TxTGSSSwGKqS+KUVd2dxHUZrirtgu752xjg
+9cneX10m7Y/yg9xXpQwNNq9j5vEZrKjLlUUd5qfieadSqvtA6YPWuQu9XbDYcMcHIJrn7m
8lcDL5x6VQaQ5wWb1Ir06VCNNWijwMRjquIfvMuXd3PMCGOVB7VQYkDkbtwx1pC7dc8k9Ki
JJPX6V0pHBuXHukbTxayw7pVOUfP3RTtOs5Z5Wmz8q9s81WkmieOIRx7XQYYnvW5o4it7P7
VM5VpX4xyFA/lVrUQl5auFaVQwcqNqsarXSyWegogUBriQsSeuBWvqFwJ/mjjCkDH1rF1eZ
59IsmxhUyv1NNDe5lxhiWUY6dafFlVlQZ5XIx65qsud3oKmMmVAB7YFIYOXIKgd8mlRXBJ6
96Yefl5yeBTgw3Nlj6D3oA6fwVNLa641yrMn7tkLL2zXa63MsKaRe2jPueQIR04DZGfxriP
DKot2JJGwAC24+gFdNcXrXulKI4z5SSRhSTyAG/qTWTheSZpGXutGrpU13Jq88Ss8ivlTlc
85yc16grzIoUrggYxsHFeMeEb9pvHcMKKNsswUrnjGa9uuI991M4mI3OTjb05rycwfLNWO7
CyvF3PHpfEV9eOTDJHDgA8nrUEPjnxDo2qvcQ3pb5ChEg3DafT0rmWXEj7m4x3qvKk9wkrR
LvVV557V9W6snE8pxtI69tVg8p9YutaWS6mYMLSIlt7ernoK6HRfG+rGFVe8X7NGSFRsM3/
wBbmvIgJ0h8xIWGP4sEgU6C4ljgLbmDEnJHrU+2a6CUOp9Aw+OLS/ufsr6uizhcAKCM/j61
BqHjzU9L0S6eHbu3bIZdvGe+c14E8ru+9cj3BrUhl1O/WG1DyzqOikkhfWn7fmVrDcLO9zZ
v/EWqatei71G9knn/AIWJxt+npXt3gvXE1jQIC7b7iJQkmR3rwRdH1UT+V9imfB7KSPzruv
B76poepREwTm1kZUmXbwf/AK9a0Zu9mCkkz2dyqnCAg9cUeYQu3nPtVyGxvZE3bVCt2Y44q
vdWlxasGkj49Qcg13Jo25kAAdPlOaFZkwM4zUCO27KjHvUw8wruyM/Sr1Hox+7ByTjNIx5+
9kelRsrK+WySfWhPmk2nr6mjYWjH4BfJODTyyocZznoaYy5JAJzjP1ppbJ2nqelMTSJ1+bg
jpQytu5Bx61ArkNx6dzT1c5z1/GjUTRJs4wSaUcDAP5U/K4Bz9c0zGO/XuKNRWHqQTzg00s
Ox/wDrU3gdaxdc1600ODdPuaVgdiAdfxoSbdkK6W5uo2G65qWSeKOEyTSCNF6sxwBXjd340
1e8/wCPe8W2w3CRDn8SazrvXdT1WMLeXck8MfWNeFz6nHWtvq8nqQ6sTuNY8ehbhrbRo1kC
tgzSfdb2A/rTLTx/IJlhurJDn+JW7V5j9mM7FollEjE5IJGPSlsbS4t5fnMjAn5mY8YraNF
bOJh7Z7n0TbyxzQLNFKrKw3KRyDUhfIAPzf0rzvwhqTWkhsJZ91u/3D/db0/Gu8DkKcH6Vy
zg4ux1RfMroslyrZ/XFRN84OQcH1NRb2AwehoJZl2hiPWosWiORUWMNjOOMVTkbccqdpHBH
rVsozE/Nkd/eq725LZX5QOcCqQyucE8gnvUEygKSq8n1rQEGOCSfrSNAvOOtNCuczc2wdmI
QE46kVQksI+hTOfautNsvXr7VGbRMY24Bq1JoLJnGnTgYiiAqDxiq7aUN2XXJ9TXcNaIR/q
s470x7BXHMeaftGCpxOGfTF5JGR2wKq/2OCASmR6Yrvm04Y/1Y59aaNM+TGwDFP2rHyI5JN
LJbcwyT1BqwdKae2a3hlELt0fbnFdMLAjjFW7exRHBIGKwqvni4vY0jaLTRx934G8ZO8Jsb
i2uGdQc+bt2/nXmniO11/T9QlsNU3RzxsQcE4PuD3FfV2mRAwoz84HArz/4p6ALlLXUY03S
qxVhn+HHFfnVPEuNd06iWjsevOlOrFcsmzwK2GsIR9mmlQgZzmvQfCmj+INSlL6m+62BBDM
OT/jVzQvDhukLzJhBztA4ruLIrZwJCnCpwPpWeNxUF7sFqejg8BOnac5P0My+03yYhGoACj
5cVUsJSreS2TzwD611jGC7Uo4ww9a53UbP7Pclo+AOeDXhRk27M+jpVOZckiaXaeCP/rVl3
8W61cdeCMVbjmE0ee461Uv5QtuWH93rmuqlF3SG/dWp51qaGMMGPJ44rjL7CsUbknmuy1iV
ppScYOep4xXGXS5kZgQT0Jr6ymrRR+d49r2rsZUnzJ8pOM/jVfqRk479asygrzg+9QZGCRk
1sjzhrFVXaq5HqeuahP1qbnbx65qJ0bZuHJ71QA7xP5XlIyuBh8nIJ9qvz3Tro6WrAAlskA
89e9ZquqSB05x69jSu8kjgn5mPeqT7DJftlwUCNKxUe9NVmkVgzHYqkhc8ZqFlwenPfJqyw
8m2JYHfIPyFAFYgqFOOOx9aXqM5qe5UIkKYG7ZuJ+tVRuA9KbQyeR124AwfWmoNzYqMk4Hz
Zqe2iaSZVRhzjJ6ACkBuWLiK2klzsyhjUA9c9TU+nX80d1CsYZxu8xkB6hen61kzuPN8uPm
NPlUjv61YsJLi2iup0OzC7M+lC7EeZt+DJ2HjOyuPL3ZnyV9Oa+gpF1TzW4I5PSvn/wACtF
F4psJJ1ygkHOO/b9a+w/7Jtpf3vmY3/NjPTNYVKCq6tHTTm4rRnzHLoGnW8Iub0tFnBQOQP
mHUY7iucs7eG51hxsMcMrFVeMZVeao634m1TVJI47mYNHEdyqOMZ7U7UPEMAMKabD5MUKAD
Jzub+ImvVU4PY5HGSepqX8kdgUsrW4SRGH70j7rc+nar+l2nh6GczzTQSjG4LnIJ7fKa83u
7yWcDJCjOcCpra58uzVQnJJ5J/Wo9sk9h+zdrHd6PqPhp9XuLe402NLcsWWXd8o9vpXpuja
Xoco8+xkttsf3nRsBB1r5v3ushCEkd6v22p31sMQ3MkQPoxxRDExXxRLdC+zPpeW30iyliv
NQuzJbIwKrGQQxPTgVt+F7601y3k1G2t1t7dZCI1PL5HGTXyiNTvWwBcyZbhsuTmvSfh74v
Xw/DLBqV4IbORuFILuX9R6CuiNWM3orGUocp9FPMVAYGaQ9eO9TLqUMmnCZo2dOhDLyPwrz
s+KfEdjDa3kemnUbO6bO5WAaMHoBj+Zrq7TxJb3VsZUgeOVG8uSKQYZG9DVq72GpJ7G4I7G
4gZYREHxkBaz2tXQrkgDHBrmfEni2fRYAbaK1gkcjynlQ4ZvTirOn+I/EGoaXFdrpkUvOJF
SQAH6ZrRVXHcFUtobbkEBXXIFQlB/APwrFiv9bi1MPc6NL9juCdzrL5uxvUY6D2raaM4ztZ
T6VvCopq6NYyuNbpylRgMTkdvXtUmyTbuOeBUeSq5U5IFapsoApPUZpCABjbz60nnNyD35p
jO/XB/OnqGhKGIAy/51DdalZWMfmXdwsagEjJ5P0FMeXbGWfooJOegryLV9Xn1DVJrsfMA2
1FHO0dq0hByM5ysj0DUfGtnFaM1irT3DcIjLtz715rqeqy6heGfWbxpTn5VQ4VR6VLILtrT
zJyqs45wMH8axJ7WNt6nlvU108nKrw1OSTb3GXt1aENFbRCINgh2ByfxqvHr8llvVI0YMMN
jo1TxWc0IASd9v8AdxlR+dNuNMglJJgEfHJA6n1xXPas9Y6AkkXLLxE93EwjVE2HcIf730N
XU1iJlV5IJY5GPKSDjHtWFDo0ca5XzGP970/KtGD92jQXCPIhOQwPzL/jXRTlV2mTNK+hu2
V/aF/9Y8e89xjB9a9K8P6ymoW/kSTRvPHxnu49a8iU2SJtAlY55Y8Y/Cr1hqht7pHMnlNGf
kkXjIrWdPnRdObjue3AEg/KfwoMibcEcj2rmvD+vvfn7PO4Z9u5HH8Q7j61vvIW+8B9a86U
ZRdmdkZJq6FdgTwe1N34IyM0wkE4XGaMMMDvSLJRIrfKeKZtTduB4pO+c9aYMhi2DjtRqK9
x+zILDAFAhJ+8RgCkDkde/qKXI2F8nNF2CEMeFoXj734ilLts3AHBppyGUj7tSUOZE+7jmk
aPoAMe1A2gsOueSaRCQWOfpntS1GKYxvwueTTiPmIGOO1DOoYccjvSDnODU6jKes+Lr/w8b
VbPSTewEfviM7gPbFaVt4x8MXml/btV1GKO3f8A5ZSDLg+mPWp7S+SwAnkhEoB2tkZ471le
LPAPh3xGg1W0kbT7mVcgxAbW9ytfD4vCU41259H08z16cqnInBFSw8QeE9TknGl3SQZJCpJ
8hPvzVXVwNPtxNkMj9HByK467+EOvrAHtdStZ++CCtc1feE/GujwMXvkWNT937T/IGvN+pU
5TvTnp2O2jj61P44Nnfx67G0XLnIOPcVI1/FMhLOCT2J6V41D4h1SJ/JnCuqt124Yfj3rXt
NbaZmkWQLKO1byyzqmdlPOKMntZnYpqMdtcupO5S3IHUUl9eRSWzFGJyOM1zXmF3MrNhs1W
1HUFt4QCxOc4NbQwqUlY2rZgvZuTG35Lc9VYda5e+hwxK4AznnjFSz62nmEknA7VQudTEis
SqkdRivXtofFV6qqNszpFIJAUgHkYqvsP3ePqTU81y0pG3Ixx+FQKQzfn170zlQ1Y9wYnjH
Oc9Kjm+SPKdG49xVoBDDl+cnnA6VWucHBGRx+dUgW5D8ixjDAhjk57VGMl+CKVseTkMuQen
eljCkZP60FEsERluUjPI6n6CnXRZ7gLndzgAVc06IsZZQOVXaM9yTVO4z5+/PO6n0FfUbdy
b7k8bdo2jnpiq6EcrjqMdetJKW8w8d801WwM9hTKHlMY7VaicwKyIQGYYJ61ArEDJ5x0qZX
UkYj+c9c9qQDjuZkRRg56VrT4V1teRv5aodJt0u7+1jkm8kzP5fmEZCk8Zq/rOny6dJAkuP
PXekpJyQ6t/wDqqbks9G8C+Eobqz1qzOW1O12tGy8qn8QOfrgfjXoS/GLT7VRbXVnOLiIeX
IB0DDg/rXFeANUTSPHQluZgttqlpH5hLZGGAGfwIr2afw/pZuZSdJdyXPzCIENz1zWc8T7N
2sdEKfMrnxnchfMPqQPwqk4ONvQYyKmuG/eHcxJ4qEkhAeAK2Rm9yCRSFGe/Ip4J8hMdB1N
PXfJHtBGM8g05SQSm1SAOnrTsImS3LRBwwB6YHeo2Z1G0nv0xSgSKNy5UHqM1oW9razxZlu
z5h9ulRa+iN09DMJKbHxVm3nwwEmdvoaguFWJzht2Ce1QiRyv3/pzVptGL1PR/DXjLU7FoL
ZGlureFvki3kFPXH+Feg6T4ik1bxYbywtfsxlGJBJzvbGOR2I9a+f7e8uLZ99vO8b9yprRs
PEeo6bOLm2lPnDoxJyK7KddK3MYSp32PTviHqGt3t7HpzxeVBGd6gjBZvX8qwEGuabpayrq
F1ab+scjcH3WuSfxLqc+pPfz3LSTPyWJyfoM9BU+o+LtX1JESWREC9FUdfcmlKrB3dxKElZ
Ha+HviBrVjcpZXV9IYJDt3KcFc969X8Oa5cDUTpl/cNOzDMErHJ/3TXz3pupm7e2tJljAQ7
VyMDmvRbq5ntZrbUoi+5CFGP4cCnSqOM0+hWzPcDPGIyjbsnriqLM0rnB2DPFVtI1SLV9Ig
voMF3XDr/dbvVtt5O0DcfpXrprc2I5CEGAcmoXMuCQdn0qQlgwYjgcYqJznkkj2q0wMa/vb
nBt4UZwc7zxXJT6eDMZkh2vu59K71rONssAAfSqUunpks0gGR3raE0iZJs5AWqTDa3GPUdK
rHSoHm+RS5AxtUV1stghPAyR3WkisfKVmX5Q3WtVU7GXL3ORuNDuBGCGAOOjdP0qaLTpJFR
5IwHAwQO/0rpjbK527iAO9RC0kU7opMjOQT60e0ZaijFXTAgA8kxCopdNjclY0AHqO9b0kN
w4Akk3D1xUJjMakKuT6mkpsbijHh0yNVPmKrcY470XGkRmEFYzx1GOntWqfMQfJGM0qFzua
UkNnjFVzMVonPQz3lhcQPZ7d8HOxlIzXoul65BfxqJEa2m7xuenuDXO+VDKA7AFuhOKmSNy
PkkOB2IqJtTKjDlOx3AjdwaAe4H5VkWlzFHGqs8hYcEE5rSW4HBBIzXOzTlLDZyD1x7Ugdm
6Jj2qMO7DcB064pRLu4xz3xSFYU8HGcCnMQVClRnvSZAGM546UblxjAFFxWFyfu5wB14puc
dORTl/3uPejYCw7ZpDBchWI784pCM8gZPenfKzcjPYGnrx1PSpbKSI9hz1yKmiiwCTkH3ok
y0inAUgdqCx6HrUth0Ib0bLR0J+9Xnb+LNX8NahLYyt9vswcpG5+4PY16NcRCdEVyQpbkjs
Kmi8PeGxHk2iSsfvF+TXxOaV1SxUuZXTSPocLrhko6O55o/wASYpxtm02QD0SQ8Vm3PizQZ
1Bm0y6lI6AuK7/xF4K8N3UeBELOQjiWL+orxrWdGutI1BowRcQqfllUcEe9cNCWHqP3VZml
SeKhG61XoVrkxalcnbCttETjCDnGaqPoV3bzHywWQtww54q3bztE4dlU55HFdNZapHMqo8Y
U98DgV31Kk6fwq5z4fDUMTf2srSIPD0EkFjd3OoIjIilVD964DXb8NO8QxweAewrf1jXgvn
QRPtTJFcBcOZJndhznvWtCErupLqcePqwSVCm7pdRGkB3HrURbAGMc9aQghuhz704qfL4wD
6Guo8cYCzZGcL1pUOOeRjkH1o2tt4zgdTUbufug/WqQErSYTaxO30qrI+QMd6JM7cEk1ERn
BA7UxgBzg9+lWI4+P5VAflFSJKVU7evtTGbWkGOFLh5HXIx8jHrzWbevuvHfZ5fzdB2prQk
qrYYs4yD0x+FQShmOGyT06032JtqEoAO4dD0qMdCooUKsSxAE4z1NOjB3HPcflSGKCCFy3Q
80+MqWHrUTDGVC4Pr61JGMnP4UhmtZsssSwDO4NlTjoa7u704a/ob6hDc7pYAsk4kHQj5G5
+mDXnlspERmD4aNuBn9a7Hwv4gXT7+aGQAWt5EyurNnnHWs5XtoONr2Z1FtYQvoltc7f9N0
vKvsPLwk5DqP4gCTmvRU+IWvpGqReIrMRqAFBBBx27V5Da6vdww2zmZYPLJhErKcwP3BHdW
HUfWuxCaqwDDwJpcwPPmLIAH9x8/esZRvuaqSWx4Rdf60+nHFQSOXIPt27Vaul/eMMH8arO
pGcHnHNda2Ie5GXITCtwTT43Iy3HApjIwjHU+tKin5jimSdFaJb3elKZP3ciMQXA5Ye1VHu
ra33Jb27MzDBaQ5/EAVQWV441AYhf7pqeMRNIQ425GeOealy1NUiHy5Wj3bcIM9aiEUjNtj
Queu0DJre002UbnzyrheSrHjFVLpD9plubFNsIbgg4qrGbZjBsMcgjHaphIDjC8CldHc7mU
A9frUWGUcgjPt1pAOLbWwcj8KQHAGTSquUyTz6GgxHAIzmgCWGSRHBViDng13/hq6lvU+zS
lmacF1JPQr1x+FefKpZgD1H8q63w1rMNjNbLMhVo5PlcHqDwQaabWxLSPWvAupS2PiE2Emf
IuEy+f4T2r1QkY+TBxXm9lbwHVrW8hUb9yq3pg16Ku9QcDGa78BWdSLT6GzVopleZnLH5cD
NU2Yq+farjMeT0HpVRy3QDOa9VMzI5JHVN5GfpVZpY5yC3DAVfMbbMlcjtUD24IIKkfSqUk
O1ysNgH3cnpkGmmFZRhCwzzzUptmzhR1pywMoyZDwKpSRDV0UnsnViSx2gdB1piwnAZzt9j
1rTCEj5mJpu1SDlfzo5wiuhWWBCvO7bVdrYO5XH41oYVRhVxSKihsqxGTmjmLsig9hlCFc5
A71WNnLuCt83qQK2WIVunbrQEDYIAH1oUmDijJNs0eMxjHqKsRSJHCQ8YZj371obATzxQY4
+AQMj1FPmGkVreASy7jhe528VeXyoTtGXI657VEY9wzlR9KFDIMkDHTNS9R3LKyYbCgjvT1
LNkg8VFHNEXUEEjuaurIjR7VwMe1Q9Bke4cbvyFAAYHaOKaxUnO7NM34I7UJk2J0QYyRgel
NJ5JOfT8KQPn8fSkVjuIHQ9qRVh+7CAAZFIHYZFKx4IzUTvxx1FDGTrIdgUnOOfelDqBu7+
5qAKfvbgARQzfLhehqbATGUYZR1x0rK/tAyI00e7aMq6E8gjtV7gKSST9axdS0uaZnvNMlE
N5jBV/uS/X3968DNct+tJThuj08DjVh3yzWjKravbXA2S3BD5woJ6Vh6h5auwdlcdu9cxq6
6zZXDT3ulT28YPMgUlQfqK55tWmlbzjuBb3rwY5TKm7pnsrPKUNFG50t7aWojLCPDtyD2rF
dZEVhGC7MMDBxUSalOsYMr5UnpmoLjWYYASW+auynSnDR6nmYnF0K3vRXKZdzYSrIzFCM9f
as6SyZWDOQE6e1W5tVu7yby7SEuSeoGay7oXzEi4YrjjFdqaWjPAqJXvEYwhExQNwe5HH51
OimR8Rr5igYL7eM1JY2tu7orxmU9Tk8Zrob24htrZEjRQEGSQuBn0p2uQlfU5u6tVgiQyEb
yOEz/ADrKZvOlwPoM8CrszPPdNuc7mIyfaoGit4JS00uV/ugcmkkBD5WcgLvk6DFTiyhij3
3cohA/hX5nPtioTeypuERCbuD647fSqpBJyxLMepq0ktw1ZLNJCwIiiCg8bjyaZFGXbAUkn
oBUkUUjHhCcHr2rqPB0NlB4mie+iEirzHu+6WHOD7VFSTjBySC5iXUd5p/lxzR7MrkA+lZ7
bmBcr+NfR/xC0PQPEfg9PEekW6ZQBWWNQNh75FeBXCRRRMiMOOSKxw1b28eZqzQ3ozKXhye
9SNtVwQc55pZYx1XODzk1EJMdea6GBPMoU5UHBHWokJGRjj2pTNmLac+1JCQTz09aXQCbOx
xtJ5HfvVwylBGjA/KeDVFsnAHpU8gJjAPGOBjikwOshuotQSCyZWjuTGVeXPErLyjH37VjN
fsrsu5eDj/WGtnw3pr3l/bGJgkqp56l+hC84+tU57O1kuZZDdqCzFsADuakdmc9dufN5zn1
qsdwBz271eulyxI9aqOMHcfvd61Ke40yAwAkc+lOhYYK4quw+Wnryw2jGeKdxFhw5P3SV7V
GwIzkEE1ekTAXafyqwtvFJZl45h52chSOtZI6LpIx2cgkVLBfzwYVXyg7EZFRSpiUhl+b0H
SoccnGatGTRvRxm8cNbIoGQdx5waTUbdm/cBsyRA7jjAb/AAqhpdzLBeqqNw52kZra1W3ni
HmO2VlOcNWq1VzPZnNtuSTBXkU5W3DmtcWUEtoXMI83HZ8U3+yTJbE26Heoycmp5GHMjOi+
9nPHFXoYMMCSdvWtzQ/Ct1f8vHgcD6e9eiaV4I0K2jR7yJ76fOVUk7PpgdauNJ7sh1FsHhL
VUk0CJTOWliPIY5bjpXr9hK17YidA6ALlgwI7e9ZukWenWksSWWiWlrOF2swUD8q0tavVaw
NpBII2kGCwkGRjris6dV0HKS2Zam2kmWIUgmbaspcsOAo61XFxYiaS2mgkW4XOF3D5sdhWF
YX81pZvYwXTRgjG8H5gfr0qrFZC4lnY3ibkIw0smWJ9c1osbUmvdE5I2Zp7i4sJ7yyt3t/I
yDFIcliP5Vg2d34klikklkWXPIEMXAH41ZiSeOYQS3StC2dwDcMRT77X9M0ezaWR9qrwGxt
Xd2Ga0lWqtLWwXbFX+2p4y0kckMY6yNhQKe+p2UEgicm4woG5Xzk1wl18StNvGb+0b27CH5
VWNDsArNmuZdXihufC+rxzBjzDM4SRW9MHrWKxMk+WTfqJt2PQ7/XLBYoxZ2srTseVDY471
lXN3r97MZ7OI2lsp2hWcDn3zXCrN43g2XFzZI4iBykiAbh74qeLxVf6nZGG60trbacE5z+W
aTxFS/uMiPO92bDeKNZjlMCzI8inDMVDBR3qb/hLNUZNhnhizxvIA2/nXNx3MUykpkFTg5X
aQfXFZ2qWf29VZZSmOPY10RxFR6Nmup6Xb+Ib+CKNtQSJ424Eqc5+uK6LTr+21GFpbZshTt
IPY14rp63OkKxv0NzYTkK218AY6cDoa6vw3q8Ok6rcm1kkuNOnOXR/vI3Yg961oV5qdpy0E
pWdmekhCSOfxp5j535698VFaXttewCW2dXQdxVguu3GP1r1k76mqYwxOBwetICQNuM1MvYc
kU1owG5HHpTuMYVUDO3Hc0/cxGOgpVUleM4+tIy8A44FO4gCnPWpC5XscfnUZ68HFOJOcZ7
UgEyvUgg59KerAnjPpTeQPm6n2oDEMQAcUhjvvH3PrSchQWFKAGPcf0puAD1JA5pALu6nmm
l8jGCBTiQGIGce9NJXJyaQxQRt5NKnU5PA9Kjyi5yaUMM4BwD3pCJGwysrbZIz1VhkVg3Xg
/w3duJH01YWByGhO3r+lbYkHoD600sr8AEfSs5QT3QrJnOyfDjwvcxMgt543H8Syn868k1v
wnDputXFtcBsRt8oJ6jtX0DC22cYYnPFcl4y04X1x5qqDMmNpx1+tfH1nLCYhwm7p7HuYfC
wxVP3VqjhrLRba30N5Ps4jkPp6V5/rJVJ2hUcKxx7CvYr54E8PRmSZI36MrHGK8b1V41v22
lXXPbvRhpSm22GbU6dOnCMCxpiR+U0juFI5GTUWralBsWFGVyDk4PA/Gsm4vAWKRusaAdFP
86zN5c4JzjpXpqy0Pnb6WLDXZDHYfmJ9OKrsGd8uST6k1bttOmmIO0qvUk8Vpw6VCH2OGc5
ziqjCUiXJIxoYpJSAsecda0FsEyCe/GK1ks0AZQCuOOlMlQIMOh+tbqjbclzvsUysYXYq5P
Y+n1qSGIYy7YI7g85pyw5ZQOADycVK7KqlUUH/ao5Sbj7rxPrVvpc2l297JDZXf8ArY1PEh
HrXNHMi4H3j61YvHVujEY6CqkJO8KW68Vy8qi9DZXsSJ8rbXOT3J7Ux1Q5wFyOOtWl8gykg
9B096rOME5bnqaLAiMoQAAKQjaOMgntQc56YPpT0Uscg4AHTvSKGjOAQTUysxI7getCwtn5
gSDVlLOeUZiQsFGTRvsK51/hqW4srX+1EhMi2iSbgTwcjGP1rm5IC0rt5xGSTgHpU8Woyf2
U1qpI3N8xBPI7ipPssx5WNsdutRy33C/Yy5yN244I7e9VZCCMjC4HIp05/enggHHWoXIUkn
BzWu5bWpEw+ULn34qWFhHKHYblHUetQknjsKUsMHHT3pAi9POd4eIAAmgy4BK5HFVASIgS3
4VJk7AAe1Q0aJ3ElcuFfhe2KhzwSRTzgoCR0phUYwaom4iHDcHkdCK3pdQe7sIxJJlo1HWu
fU4fIzkVbs5hDvDYZW5qkyGbNufMjAcDgcGrunW1zNcK0jFVDZXaOKraLpd1qF15xyFzwh6
Y969Cs9PFjBE9xNGUTDHPG72rojexlJpFO1/0PcunxTTzHozHj8q6PTZ/Ek8kShUj4BYoh+
X6k9Ks6ZeJ9qeKztXdXywjhgOR9WPateW3vntGBufsrDpDtAyD71lWdX4YIztcr3mo3FsVf
f51yD86xqf1rB1Dxxqlo0ZvNGgEfJQyHPPY8V2mn6QEaC0vrwSSyrkcgHHp6mtG58HaZcSx
LJsZUOduwcn3NZQoOUVGpG4uV9DzK08Va/rKLDbWdvKIvnKr8uR7Gq0t/qbOYLue30+eQ/u
zJnj0zjOPxr2iPwvpA+U28PlkHPyAZPtXJ+J9FtbGS2Xw1Z2aztMBNIxGFHXv09K6YUEvdg
tC3dLU8bvNW1vSdQkX+2ZN/wDegfKn6GsC+1O9vF/e3c0oBJ/eSFua98vB4d1KQza3oMVm9
p8pSVVwx7kbTzmuNun+HM19eymzWzgiTLr2f/cHY5rWVGdhqZ5bJe3Elt5UjbkPRiOaqI7R
TLLGxRgchhwQa2tR1Xwy0Cw6bpV0CGJLyzfeHbgdKrRXuhiFDJbsGzyoJauRpt2bNEy5B4p
1uRhb3F1LcoxwADk5/rXS217PPbL9sRYG6cNz/wDWrlLa+sv7RhubZUDKpTytuAfTn1rSk1
Fxlb6xDK38K9xRGOlkVdXDULuFCVWc3bkZ2Q5wPq1Z8mpwSOIrm1mTYAFVZSoWrza1aW6CV
ICgI2cAAmqNxbx6tG9zbwSJKeckjDVWtgNax1vThEwd5EC4BR235+ldjo1lp+owukk4hMgy
hJKlTXjpt5Yg0qqSqcNxWxpOvXqTLC9y7RjGFJ6VElzaJ2Ikk0fQfhvQZbeAzS3m107q3BH
uK6aZoIkiYyDEh2jJxk1wvh3WRHoKX8+Llvu+WJMbR7+lcve+J7y91AC4jc+S5ZItwIXB46
da9Gnz0Wru6IhO2h7Dj0x+dOGc9wBVLR70ahotrdhPmlQFh6HuKv4HdiK9O50J9RBkEYOaX
PHXP1pdv92T68UYIHGDTuUNUMeCRT/4SGX8aYQaQKNuCeKQiT5Nv3uaCoIyG570xVBY4HFK
2cAgUDHgHBGOg70isuSKVSeRjHGMmmZOcYHHBqRjioI+9TSgHJ5FJ1PpQWyMZ560AIVU9ep
pcKFGBk0pJA6Zz1pjDIGMZ+tIV0GByen61DcTQ2kLTXMiwxLyzscAUXE8draS3Ep2xxqWJ9
hXgPibxff61cMLiRktQxMcA6AdiazqVFBakOSR6bqXxJ0WxLLYh72UHHHC/ia4LXvidqd7c
s0BjthjGyMZH5nvXn09y8h5yAey1UYkjcO/868XETjWa5o3sXTrVIX5HYv3erX99I8k9wzF
zkjNZkhd/vMWzVqzs7u+l8q1heRj12jgV3WheAxGBeatMCkZzsToPqaVOjOfw7GFSpreTuz
i9O8P32pENHHsjzyzf0rrrPwUttCZZMO45y1dHKNPhCJACgXgZ9KbJdqQVzu44z3r04YWEf
iOSdVs5qTTmX72NvZcdabDZ7pMEgdeAa0JcySPk7j2x1qizK0hZV2NV2iiLtjEg8idjKcIh
+tUp28+XIwExj6Valbg7uQRnFUJpQqgmMAHjArKbLiNldIkwCOewrOnmdY+QAfu/Sppcsyg
8d//AK1VJo3CtwSo6GuSbb2NkkZzlnLccHvUJIz7571feIqM8Zx0Pf8A+tVUxnAb881ys2Q
iud24Dn3qXjB3HnGeKj2EN7djUyqSpYjPrSERbSBkj8TTkUb8ZzQwbGM8Zp4CgjnJxQMswS
N5ZTOQRgj6VqwuxEY3H0UnGayYcZwSM9eatyzFXQqOnf0rWDtqQzobeO2Yb2hQ4yPu104lt
VUKJl4GPvVw1jcssvLZVuDjtWsZItx4/nXbBxauzGSdzjZDGxbOAPc02RrZEI25bHJBqCX7
2cYwKh4wxPp3rgTOx7j52iKgRDjPNOCxeSWDc46VWYgLgjFOUgx88UASxRB1ABxzT2XICjj
GefWoYgSrHnIp4zkDJFQ7FpCmMqMN1xnio+CcHPNSHLMATz6mnRwKWG99q5p9RPQLaynvJh
DCmfVuy10FvZaLpuDeO1zNnnHCqayFv2gXy7YlRnqaovM7OzMeSck+tXojPVnbrq+m2w3QM
sJbgkNuJH0rW07xNpNlItzcbp2H3VwOvpk15cHIOMU9WOB1q/a6WFyH0TonxL0B7iOIR+Te
T/Ipm+6pPqelRavp97rvi+IHxHaQRTADyoLgO2fwx+Qr5+EnGehq5YTyJdo6SFXXkMDyDWk
aybSsJwPoWbw5DoOrQaz4h16W4s7VQqJLlSG7AYPIqe4+Idqsu6zRrlcnDMdv0rxi517VNa
jjOoXc1zFbDYu9siq9xqc2wiJQipglv7w9q7Y1IpO5i0+h6rf/ABD1aSd3gZIIjwEIBI981
zr67d391JPcSbnJ5J4z+FedyX0z3Hnec7Z4Kk8DjtVmPVnjTaZMnaSDjr9acMWlsgcJPdmp
qmvo8kpa6kmkVshS2VNcldXJnZyxYsWJznjFQSt+8bnGD2qNnJwDzxivOqVZTZtGCiNzkHi
rFtbPPHLIpAEY3En0qrz07mjcyZ2kgEYPvWCtfU1J4j5ZLLIQR0IFWP7QvHRUacFV6AjOKo
hmCg+nP0oilZHYhQSwK89qpNoVi0LlshJfnAORW/YawREwC5UdMjFYVlZteHamC/TaTgn3F
av9lz6cvmuqyHPQHla1hGT16EtpE+ryo0AngDLFOdsig9GA4NYkMbo6yA4I5wOa1o76yeZV
vCyxnqMcLXR2cvg6S3AuNocj72OAKyqOwC6JfSXentCrMyqdrLjg0/QdA14atLPDp00sCvl
nQcV2/hfRvDNsgk0/UvMdjwu8FW46e1d5ayRR6fNZxI0YkXYAowTnjj3rSM5SJaMrwbK/k3
NuzjCEMAT09a6sBRgkZrlbWzh0if7TDkQodsxLZAFdQjxmNWVwysMgjvXs0Zc0VfcqD01H9
DnJH1owwOc0wtgkk4ppZ8dwD71uXck2sWGKQfeIIPH6UwM23GSRQMgZByaBjxznHTtTioK/
eGKj6Djr14pQx+6ev0oC6HsuWyrZGOlNdMLyf1ppkx0+WgODkn5vekF0KEwOXGKcsYPVxSE
gjlc/hSFh2z9MVLK0HtGAPvA1GyDqWB+lSx72JAGR9KnitXlk2iME1xYrHUMJHmrysOFOVT
SKMHXIBNoGoR4DZt34/CvmO9yZiODwOlfZS6InlskzBt6lSh6c1wOo/B7wzIjFEkgYcgxy4
z+dfK4niXBylyq/3FSws73R8zR28s8yxxKzu3QKMk112heDXmUXGpZXuIv8a9QT4djRmQ6Y
qy7siQuPm9sU17OW2cpJEVYdiK9vLZ0MWuaEk/I4a6qQ0asUNN0+1so9ixKiAcbRj/8AXVq
5uBHaeSWUITkikckcDOfSs67XfgkhSw9K+i5OSJxcxRv4MupDKIz0/wAKyZAUmG7O3PNX2V
nkMeCM8jvVK4kUN33gYPFckrPUEBZWkKhSGPQiqkkQjfdjDY5HpU4kLEOp2lar3M4R8FeW6
ms5PQqxl3RKHjqOtZz8uCTjHWr106tkqSp9aziMSE7S3PrXHN6m0diw3lthSSeME561BPdI
oKoocnjJ7e9Ru2ELKAQPXisuWXvnpWMp20NEhZpN0hK85FQgOwOfzNN3EjHYU9DgdecYrnN
SQ7Syrnr/AHanMR+Vc8g4J9qrxgHqcHHGOtSjhM7jkjrTEMnAViCo69qYoaQnyzyBkgU1m5
Iyc00N1GMHpkGkMnQkEEnoMVJGXbfn5sDrVXe+MEn/ABqa2fa3PSgC5by+U2Qx68+9bu6Q8
+b1965vd8wwcfU1fF4gGMtx9aam1oJpMzJoGAzuxkd6X7EvkFkcyyHjao6VqHXYoF8u2tEK
AYJdQTUkWr3Ukf2W1sYkbPJPGT71vGEX1BtmMNNnIUughGOshxk+lNks9nyoTK/cKvQ+lWt
Svr2dsXBj4P3V7VHZ3EkFtOVTzA/GTxipainZFK46a28oBTH5eeozVZEDOeOlSLMZACe3GP
SmK2GOBjNcr6nSiOT5X/WoWkbI54PPFTyjMnHpUAXLHj8KpbGchu7J6UhOGx19KMEnoSetK
Rxx+NWShgOWOKcT/EfpRjBBC47UhDenFAChyCMU4NsKspINRkEjPQUqnsaALsV1KkflB225
zjNE93NIAhf5emKpBucnpS7vl55wKLvYVkWEkUI25yrDG0ev1qJ3JbioyR3pM/WgAJPenMF
CjFR54IxTiwxg9fagYhJPbn605GQSAyKWQHlQcGm9OKMkGgBXZDKwj3FM5BbrTerGng+9Nb
kZZst6YoAkSVoW3IxV+mR2pTczjKtM5B9WNQ5zkgnI9abnnPTPrVKTWwrImVzuy3zfWtG2t
3uIi0abVz949M+lZhfcu0KMg5LdyKmikkj5UkYxjml6isb+lHVrO7VrMyR8/Mo6V7FoPjC4
t7OZrmwCyAAGd5ANuOoCmvDV1O585WaVkXOSsZwav3F5pd/dq/nXVqu0A+Z+93N65zSb6IW
p76mqR6zAzWy+XE42kxDAOa19JtL+2lhtEuHuYifuyL9wexrxHQPEEmhQQXFrei8iB/ewYx
34xX0F4U1eG6WGadHtZ5UDCN1wa6afNH3oslMvzWUkWTw23r7VW2dwCfrRqfi2zN3JBBZ3E
rQtslbZgNz/AAnviopb2z8+NY5PlcZ3EcKf7p969KlX5tJblqSbsPZc8YPNJ26mpSDjio8N
0wa6kymHI6rz7UbZF4wRmnKWHAbj6VMgPdsn6UmxlZlYty36VYhtJ5hhIWOO/ararbwWsl1
d8RoOAeMmucuda1nVJja6cxjhP3VjHavn8wziOGfJHdHoYbAyrLmbsjXaGcMyBOV4IFKtvO
0m0oQ3XBq9ofhvUYUWa9uneRvU4AFbj2CxALG2XJ5NfJ4riysoOFKCv3N/qVOM9ZXRkQ2LK
B5vIPZa0rWOGKQTSOkcSfxM2KJFaD7wxnua4Hx/Nc3ulrYxDaA24MD96vkfrFbH4hOvK51x
jyxtBaGzrfxV0HTvMtdKiF5cI23Kj5c/XvXMRfE661G5WC705Y429Bya4ewsLCG0Mt65WQv
g8crimtcLcXfl2KtleBgctX0EsLh2nG17dTCCdOzZ6q99DJapJ5oQsMrmsG81KW1hdbuLz4
c/Nzk/hUU9zaWmkwx3lyBIIxkAcg1y9/q8PllYLoO45VQa4sBTqQqc1O+50YqUJRszTjubO
9Zn06QORz5TfeFU9Q+WLcYuF6jHIrz+81C5W+MyymOQNk7eCK27LxRcPGY9UHnocDzMYYce
vev0/DZhLk5Kv3nydSirvlJ7yXfh412A9DnBNY8tyUkxN82eDmres3aBI2gKvEfuuOcf4Vh
3NyskAUHEmc7j3rrlNdDmtcttPtcnIw471XuHBdTjmqqzefCASMj19fSllkZkwq4Xp+NZOV
x2sNmjGNx5PaqUuOS2NuKv7lkhBLc9ORVKTGMZxnoBWUkVEzp5DkBSRgd6z3yxLdQO9WrrK
yDjORxVPPB7c9K5JPU3iMxg/hRu4ytBPORnmkOckgdKg0JY2CSZH61MF3DeD2/Kqw5PTA/n
UivtYAHNBLQ+WL5N4yAOuar4G08nHpV1iTFnaMn3qo3ynrSBCZJxkdOKkXauOfpUYJAPGRn
rSh/mwRxzTKsWFboecVIVUsTn9TUcWW65IByfapSwyfkX8qVgKkp+Yp0qZ7u5yZFlZG2gfL
6VM9nNIcxwu/A6KTTv7PueEWCUE9ipFa2a2C6M12O0bicnnmrdgomt5IznA5+tXRod68QJh
w3ua39J8L6jOTFbpG0rDIXdzRySYcyRy8sKJDuQk56VFHEWbJyMCumbRpirxFAHjYhsjv7V
I+nItphWQSDke1KOHm9WW6sUciyuMEqQCeD61Cfvk46d66C5jUTr58LuqjGF4FUprRJJGeE
LCmAQrtR7NpA5JmYABlsEKOuOai3A9DU7+YhdFbIxg4/iHvVfA2kkcmoEOLYUc0zcB15oPJ
4zxTSM9aYx7HI+lAbgDp9KaT0yce1LnnIGfakAhznAJPNKeF4PSlB+ccdKQgEnAwDzimA0E
inZyvr60BeD+tNJI6UAAPPPPp7Up5OMc0h4+npTsd8HnigBMge5o+ppDx2pQc9T36UALkgH
J/Gk+9n2pcHuuT0AppBDEEYx2oATHI45pDz3zj0pQeSKVQHk2ghc9TTAU4UcGtOz0i/u0V7
e2d+Rg9s9qt6dp1vBcQTSlJmzllb7oHrWzbTLqOtTWiyGKBQSFiO0YHT8K66VBPWRjKdtjB
v9MltMicYuc/NH12ms1g0bFGGD7Gtp7nbIoLgt0JOTkelQXy2zW0YRFilDEEZ7VlUppbFJs
qWl00E4YcqeGHqK998A6pb30cWm3WrxyK+3yRuwYweAD+VfPkiGJgD3Gamtbl4JA0UjI2QQ
VODkVEJW3CUbu59g3usafp2ryaNNHEsMCDdJI/JbHHFUby+0vUrV9LigkKyDzDLbw7QOf1r
5ifXtTnvDdS30zTMQWkZiTWtD438RW4Vl1GRwpyMsaE11C3Y9vsNV1TTlMV/ZzyWasVWcoc
gdia6iO5jliWSNw6kZDDoa8v034jX76YzXm29EygIJMAL65I610Hgu6ubqKeNvmtgcjnGwn
sPavToVHfllqOMujOxZgQeo9qkt1aRgqAse9U7maK0tJbq4k2RRKWZvYV45rPj3XNTuZLa0
kaxsCflWPhmH+0a3q1FTXmPmsez+JNZ8KaTZQr4g1OQ8/wDHrbjc7n39K4K8+M9tpZeLwr4
ajSPost11474FeeRrLOsk7pJcsecuc8euTVRNUtRcJutG8rf87Z6/QV8fWwEJzdSavc6PrU
+XkT0Ozb4y/ESW4MwuYEUHAj8gbfyNacHxu8WRMDPpenTsCMkArmvO5L6yErzTK3l7sJgdu
2fep7e70+5t/kiKtgEbzjp1xWFTBUZb0yY1ZL7R7Jo3xe0TW51ttZt20i5c4EhffET9e1dL
qVpaXtt5c0qSxNlo5Yzx+dfMeoogkJABRsbcd6v6B4z1vw5hLebz7MH5reb5l/D0rxcTkqb
9phtH2PRoY/lXJV2PT77w1E0rxy3k4iBztB4xSwx6dokQNrCZGbgSHk5q7pniDTPEunx3Gn
uWm6TQHgocfyrm9avZFZkSeFFBOCevFcVNVqkvZVLm8+Re/F3K+vX0j482UlScgDHFcXesg
beZ0Dk4AQmtScxqFfczSOc/NVG4lRFKSxg/3c9q+kw1JU4qKPOqvmu2Y05j+YthWxyd3NVh
qHk4VWGPzzSahcRhimNp75rLZ8+mAelepGN0cD3N6DVVBKsNyPw69mH+NVrsRpNvgmLRMcq
e49QfespSQwIJAqwW8y3JDAP1NdMajS5WZuOty8rrlWH3fc1bWaMqY9x2ZyAe1YCzPHMhc5
CnoehrUhKvIrZ+STtjpXRCdyJRL8SCNDtJKtziqc5A5JOeQM1oCMLD8oAUfoKyb2RQ5OQMj
jFbTskRHVmXcENIpAO3p9arHGCAcGpmkHmZIz2z6e9V3IB6k+9cDOhDMnrnFLu4AU03P60D
GKChSeewqWHk4LYzxmoWJHHaljOxgT+tAy8oG0q34e9R3MYQjAPTknuavouYQdgJ9PaoJnL
KQVxgDj3ptaEJ6mcRTwBgHkUhAByRS8dMZyOaksvQFREFAAJ7+oqZrVtx+VuvpUMB24YD5V
6itLaG52deen/16ZNz2DTNa0XT2aPfCEABxt7+1dS1/wCEdQ0x3muNPklK/KWwSp/DkV4Xa
LKljPPIyHjr6cVJaebcgQtCqFY8iRe/NeyoxaWhz35bo7p9Jsmi3xavart3YEMJZv14qkdX
07RYHkZpJ7kgthsKG4PpXF6hdS27hIJSDgfMG6CoYh52mPK0rAvn52GT9KU3CKtFajSuR3f
ii6upCUjWBT2SsmS9lLZAOT15PNNWAqQzkZ/rTpFG4EEDjmvJnUm3qzsjFW2I5L+6YY8wgG
qbyzuQTIefWrJ2EjIYAdcd6hmQ7gVPygc+1Lmb3Y2iqxfksecfnUec/j3qZgR82TUZ3Z68V
IhNuCOOOvNJ8ob1HvQC/qaRSck0xDgAcGlA+YUi7j3wKd8wOMmpGJjHNNGASMU4lgMkn8KP
m8vOTjNAajS3PNNbnFLk88nFIS3Y1QtQ5wTj8qXcQPSglguQTSAtwcmgNRSMd6QNheDSEtj
rTlDvgLnHrSDUYSeDjnrSt1yMnuSfWtSGBIVzcxF+fujqfxrbntfDkdnbuuQ05IYMx/d/Wt
YU3JXuQ52djkcLkdT6jpWsyaZKqPBAYwoHDNkmugbw1otxp01xbamUlhjLlDzuI7D1ri1dl
Yckd/pVyi6XxdRJ82xuYu43WeO3cQgYBz1/GpbK/t4DeyyMFl8sooAyxP8AhWQJ7pRHskdk
wSFqursJSxYnvVe1tsHK2WpJcpt53E5P19KrSeYZiZG3E9TTXlkeUsznOabluCCa527l2NW
KJ7ywRU+aWANxjqKo4IIDDBq1pN99kvxI7YiYFW47Vb1aIxiFlb925bB/z7VVrxuTqmZwY5
yB+NT+YQM7cbuMVCVeJyu7cpHBH6VPazBSI7lWMbcbvT3FRuytTSju7mysraAjaHYkg9cV7
B8Nr3fey2RbbviDjPfBryW9s5JYbJ49zIPk3AZ+ldx4cfUdEu0vI4AzxDAEg4ZTXp4Zvm20
OeUrNNnpHxEng0/wVIrS7ZJpFVV5+bHJFeJW4m1G7RWBVTwqZ4xXW+Jdb1DxRfxm8VILeHi
OFAcZPXnvWaUh0WPDuiGQFg55KitZ0ueXNLYmdW7tEq6veWdrZf2aH8tAvLLzlqz1tY/Jjm
j/AHyYPNYF0013dNKu47yTyev+FWdKluLacFnYRP8AKwPFccsRGU7NaDUJJXC4YT3Yhjz8r
ZHf8K1TJaaahMkXmuRkk9BmoZClgTPAN43c981D4i1K0vpYvsVt9mTaN8YfcN3fB9KlpQvJ
7lWctEZkuozySgZxEWztHSrc01rc3K/YY3CMACjnJB7/AFrHZnU8E80JNLEyyRkhk6EV58l
d3N0tDoLaWbTp3urS4aG5iIxtyM+xrU1bxFLq9suor5cVwqhZowPvn+99a52K4MzKivgsed
3rUFwXhn3Dk5554rF0ouV2tRqckuUnfXbp4sK21s9RVf8AtG5kkMjuTkYPvUcluxXzoj+7J
xgdjUO1hjcTn0rZRitiW2y3K8U6qzgq449sVSwwJGOc9RU6KWJBzyOp9KtxW32kLFArtKOM
AZzTuoklMIytgggGljOGIxj3rtbL4ceKr63EsWnMFK7gXOKwdW8NazosmL+zkhK9T2rCOJp
TlyxkriaZlTjcAcZC1LZz7yYyCoHf0oO+VQF9PpUVuh8zoeDjI712U5aktG4l4zrtZSi/dJ
IzWZdR7vkZzxyCa0FdM7VJ2sOuOhrOuWB7sFK9Ca6pvQiKMuT/AFmMAc96hcnnpUshY4zn0
FQENk57cVyI2sNUn0zilJYD69KQlt+P5Up445plCMc/WhSdwPANNO44xn3oG4Hvg9vSgDYt
ZfMjKnHHbOBTbk7QMAE+o7VSiZl4GTnqKtPITCFLYHt3qr6WItqUiMHrkGnZIYelKxO3jpn
oaQbtwweOlQXqaFspwflyBzk1sAHA+Q/gKy7FiJQCCSRj2q/9ocHHmDj/AGf/AK9WloQ73I
Zo7kZXLbHGDg9aVbi4jQp5hClQCPYVp/2fJIDtlB2qGy3vUd5YLZSKjESMV646V0qTXUGZQ
fIwyFsjjHPWnxvIIFiZ2KZwB6VaWDYqupGwnHvmrSad5hEqsPu5waFLS4dTCZlLEhSefWo5
S5BY/dI4xXZjwlcJpi3xmg2lsbRnP8qqXPhqVEgZ7hD54yMA8VyuLepspJaHHhuQBke2aiZ
ieRnOeldpd+CnhtlmN4nPopqnb+F4pJwJJ+mMYWqjTlLYUppanJMTnk03n14rr9S8IixAkF
0HjcZAI5FQ6NoUF1eGJ36jjIyKfsnexPtFa5yWcngcUuMd66/WvCg0yZolnBI5GBxWZBpEM
mPNkbknoKPZyTsJVE1cwgx6YxTi3TIOau31g1tKcMCnUDuBVAgFdxzzWbTTszRO+opPykf1
pQTswT3pqkYORS5GAcZ60hidec4pc+/FICMjqRSEgc45piFc4GD2ppPtSMcscnOaFA25xQJ
AuTj8sVo2sEAh82WUq4OQpHBqtGBHnHUjHNOHK8sSaF5gy1NcHcwZMjp05qo0x3DeNy+hP6
VI0ey42yuWGN2RTbuNYljZSSXBY57U9egh7uvkqRwe4Bqo5BXA4OaaWO3qRTCePai9xrQsL
cv5KxLxg5zUZZsDPNNAwTg9qTd8x4zRe4xQecmjt7dKYMFT160oYEUgJgefTins7HG5ifQE
9KjCjGfWrMMSFSWzntTEy5ZaZPeWrzJklHAIxXoGj+FrDT4orzU1lkIUERuMrk+lY/g9WiN
yWw0ckfTv1rsNPvDqKy287P5EABhjHRecc+tenhsNGaUjjq1JJtFiG0tWlMsVolvBn5I1AG
D6nHenXs6xQvIrbCBhd3am3dwbW2EgGVJ6Y7VgeafEF08RJhgU/dHevSr16eFp8qRFKlKq7
FG51G4uL1rWxO9j/wAtF56+lWoPCl1cBJ9SnYluik811OnWOn2Y/dW+GQgZx+tTXc8ZO1V+
6D1FfH18bOpOx9Lh8thBXmc1H4dgj37UMrjuelZuo2Q8oARkMvQDpXTpMzxHaSPWi8sY7y3
fYxjkVTz2rONTXU0rYSPI3A891BXhlaDdtQHJGelYDtuZmBPXiuh1C1e5kBeXE4wGcdG9Kw
3tjDI6ls7euO9elU97VbHgrQi+8QM07aCT1zRtGQQeAelaVrGyw8leTxx0rNRu7DbaKAUqp
fkAc5pJZHZskHdjvWj9mDsI2bIbn6UosoZbXcSQyjAxVOkyeYo2FysE+ycFoJflYZ6eh+oq
zdQSW05SReeCPcHoaz2UBTnsa2bKX+0dJeOYkvZ42se6E9M+1c8tNS9WUdpPJyG7V2fg2+0
rQtSXUtXQzLH8yonUtXJMNsfXI7Ulw5a3Rixz7emKzq0/aR5XsSnqdx4j+KHiDUbmRrW+ay
hJ+SK3ONo7ZPesC68c63e6fHp+oyi7WLIDyLlyD2J71y0fzNjtmrUcO5xzkHoDUxwlGCSUV
oU22PVnTcyjKt60F8SKytjd1AFWZokjITsfQVWAVhj3rZMzL9uA8DkgllGRuHPFRXUJa2Eo
+UryRWlaRoLceq55x61S1F1jhcKOGxXfZOJnrc51ycjg59KjPQk8c8VPgMSeagYdTn2rmsb
iY5ztxjrSScMRyKeB+73k+1IxBJFMYzoow3Wmchssc1IoBH4GnFFGD6iiwDojyu0+/BqwMN
vB+92zVUfKRjtVtXKpvzz3pCZXbIJB59eaFIwMnFPl2s7YGMCo0IHbJoGjTtFyVK9R1yfet
B7c72+Udf7tZdm2T1IJPaukECEAlmya0jaxLP/Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0