%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/153.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Robin</first-name><last-name>Hobb</last-name></author>
            <book-title>Hra o krále</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Farseer kniha 9</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Robin</first-name><last-name>Hobb</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>6c727dbd-1551-4703-9772-f4ee5515a64e</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2006</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>FARSEER</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>HRA</strong><strong> </strong></p>

<p><strong>O KRÁLE</strong></p><empty-line /><p>ROBIN HOBB</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>NÁVRAT®</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>THE FARSEER:</p><empty-line /><p>Book 3</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>ASSASSIN</strong><strong>’S QUEST</strong></p>

<p>Volume 4</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>© Copyright by Robin Hobb - 1997</p>

<p>Published by agreement with the autor and the autor's agents,</p>

<p>Ralph M. Vicinanza, Ltd.</p>

<p>© Cover by Roman Kukalis / via Thomas Schlűck Agency - 2003</p>

<p>© Translation by Jan Kozák - 2002</p>

<p>© for the Czech edition by Radomír Suchánek - 2003</p>

<p><strong>ISBN 80-7174-</strong><strong>5</strong><strong>32</strong><strong>-</strong><strong>4</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>Vysvětlivky k mapě:</p>

<p><strong>GLACIER PLAINS</strong> - LEDOVCOVÉ PLÁNĚ; <strong>CHALCED STATES</strong> -CHALCEDSKÉ STÁTY; <strong>ICY SHORES</strong> - ZALEDNĚNÉ POBŘEŽÍ; <strong>MOUNTAI</strong><strong>N KINGDOM</strong> - HORSKÉ KRÁLOVSTVÍ; <strong>RAIN WILDS</strong> -DEŠTNÁ DIVOČINA; <strong>SIX DUCHIES</strong> - ŠEST VÉVODSTVÍ; <strong>WHITE SEA</strong> - BÍLÉ MOŘE</p>

<p>Jednotlivá vévodství:</p>

<p><strong>BEARNS, BUCK, FARROW, RIPPON, SHOAKS, TILTH</strong></p>

<p><strong>Antler Island</strong> - Ostrov parohů; <strong>Besham Island</strong> - ostrov Besham; <strong>Claw Island</strong> - Ostrov klepet; <strong>Cold Bay</strong> - Studený záliv; <strong>Egg Island</strong> - Vaječný ostrov; <strong>Fal</strong><strong>s</strong><strong>e Bay</strong> - Falešný záliv; <strong>Fish Cove</strong> - Rybí zátoka; <strong>Hook Island</strong> - Kotevní ostrov; <strong>Near I</strong><strong>s</strong><strong>lands</strong> - Blízké ostrovy; <strong>Neat Bay</strong> - Krásný záliv; <strong>Rook Island</strong> - Havraní ostrov; <strong>Scrim Isle</strong> - Tylový ostrov; <strong>Seal Bay</strong> - Tulení záliv; <strong>So</strong><strong>u</strong><strong>thcove</strong> - Jižní zátoka; <strong>Tide Shallow</strong> - Odlivové mělčiny; <strong>Trader Bay</strong> - Kupecký záliv; <strong>Watch Island</strong> - Strážný ostrov; <strong>Wh</strong><strong>i</strong><strong>te Isle</strong> - Bílý ostrov</p>

<p><strong>Bingtown Traders</strong> - Bingtownští kupci; <strong>Buckkeep</strong> - Jelení hrad; <strong>Ferry</strong> -Přívoz; <strong>Forge</strong> - Huť; <strong>Gulls</strong> - Rackové; <strong>Highdowns</strong> - Vysoké duny; <strong>Ice Town</strong> - Ledové město; <strong>Sandsedge</strong> - Písečné pomezí</p>

<p><strong>Bear R</strong>. - Medvědí řeka; <strong>Blue Lake</strong> - Modré jezero; <strong>Buck R</strong>. - Jelení řeka; <strong>Cold </strong>- Studená; <strong>Gem R</strong>. - Drahokamová řeka; <strong>Rain R</strong>. - Deštná řeka; <strong>Vin R.</strong> - Vinná řeka</p>

<p>Legenda, obdélník vpravo dole:</p>

<p><strong>Towers</strong> - města</p>

<p><strong>Border</strong> - hranice</p>

<p><strong>Ice Shelves</strong> - ledové šelfy<strong><emphasis>1 Kamenná zahrada</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Hrad Dimity, tato malá pevnůstka na pobřeží Bucku, padla krátce předtím, než se </emphasis><emphasis>Regal</emphasis><emphasis> korunoval králem Šesti vévodství. V této děsivé době bylo zničeno mnoho vesnic a nikdy se doopravdy nevyčíslilo, kolik životů přitom bylo zmařeno. Malé pevnosti jako Dimity představovaly časté cíle rudých lodí. Jejich strategii bylo útočit na vísky a menší pevnosti za účelem oslabení všeobecné obranné linie. Lord Bronze, je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>muž byla pevnost Dimity svěřena, byl starý muž, nicméně se postavil do čela svých mužů při obraně svého malého hra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>du. Vysoké daně odváděné na ochranu pobřeží jako tak</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vou naneštěstí vysály na nějakou dobu jeho prostředky a opev</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nění hradu Dimity bylo v bídném stavu. Lord Bronze byl me</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zi prvními, kdo padli. Rudé lodě dobyly hrad skoro bez potí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ží, ohněm a mečem jej přeměnily </emphasis>v <emphasis>haldu suti, která je </emphasis>v <emphasis>těch místech dodnes.</emphasis></p>

<p>Na rozdíl od cesty Umění byla trasa, po níž jsme se ubíra­li následující den, silně poznamenána pustošivým zubem času. Kdysi to byla nepochybně široká dopravní tepna, jež by­la zúžena vlivem rozrůstání lesa na pouhou stezku. Zatímco já si takřka radostně vykračoval po cestě, která mi nehrozila každým okamžikem ukrást mysl, ostatní reptali kvůli hrbolům, trčícím kořenům, spadeným větvím a ostatním překáž­kám, přes které jsme se po celý den prodírali. Nechával jsem si své myšlenky pro sebe a mlčky se radoval z hustého me­chu, jenž pokrýval kdysi dlážděný povrch, ze stínu pučících větví, které sahaly nad cestu, a občasného cupitání prchající zvěře v podrostu.</p>

<p>Nighteyes byl ve svém živlu, pobíhal vepředu a tryskem se vracel k nám, aby po nějakou dobu cílevědomě klusal ve­dle Kettricken. Pak vyrazil opět kupředu. Jednou se přiřítil k šaškovi a ke mně, jazyk vyplazený, a prohlásil, že dnes ve­čer půjdeme na hon divokých prasat, protože je zde hodně jejich stop. Sdělil jsem to šaškovi.</p>

<p>„Já jsem žádná divoká prasata neztratil. Proto se za žád­nými ani nebudu honit," odpověděl povzneseně. Spíše jsem s jeho pocity souhlasil. Díky Burrichově zjizvené noze jsem se měl víc než na pozoru před těmito velkými zvířaty s kly.</p>

<p><emphasis>Králíci, </emphasis>navrhl jsem Nighteyesovi. <emphasis>Pojďme lovit králíky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Králíky pro králíky, </emphasis>odfrkl si pohrdlivě a znovu vystřelil pryč.</p>

<p>Jeho urážku jsem přešel bez povšimnutí. Bylo akorát tak příjemně chladno na dlouhé putování a vlivem pachů zele­najícího se lesa jsem se cítil jako doma. Kettricken kráčela v čele, ponořená do vlastních úvah, zatímco Kettle a Starling šly za námi, zabrány do rozhovoru. Kettle měla pořád ten­dence jít pomaleji, ačkoli se zdálo, že tato stařena od počát­ku naší cesty nabrala na vitalitě a síle. Byly však od nás do­statečně daleko, když jsem se šaška tiše zeptal: „Proč necháš Starling při tom, aby věřila tomu, že jsi žena?"</p>

<p>Otočil se ke mně, zastřihal obočím a poslal mně polibek. ,A nejsem, princátko?"</p>

<p>„Já mluvím vážně," pokáral jsem ho. „Ona si myslí, že jsi žena a že jsi do mě zamilovaná. Myslela si, že jsme minulou noc měli schůzku."</p>

<p>„A neměli, ty moje bázlivko?" Dotčeně po mně střelil po­hledem.</p>

<p>„Šašku," řekl jsem varovně.</p>

<p>„Ach." Pojednou vzdychl. „Možná je pravda, že se bojím poskytnout jí důkaz, jinak by už jí muži napříště přinášeli jen samé zklamání." A významně na sebe ukázal.</p>

<p>Zpříma jsem se na něho podíval, dokud ne vy střízlivěl. „A záleží na tom, co si ona myslí? Ať si myslí to, čemu nej­snáze věří."</p>

<p>„Jak tomu mám rozumět?"</p>

<p>„Potřebuje někoho, komu by plně důvěřovala, a na nějaký čas si vybrala mě. Snad to pro ni bylo snazší, pokud věřila, že i já jsem žena." Opět vzdychl. „To je jedna z věcí, na niž jsem si za ty roky mezi tvým lidem nikdy nezvykl. Ta velká důležitost, kterou přikládáte tomu, jakého je člověk pohla­ví."</p>

<p>„Ale to je důležité..." spustil jsem.</p>

<p>„Nesmysl!" zvolal. „Pouhé flikování, až už je všechno ře­čeno a uděláno. Pročpak je to důležité?"</p>

<p>Zíral jsem na něj, neschopen slova. Všechno mi bylo tak jasné, že jsem nic nepotřeboval říkat. Po chvíli jsem pravil: „Nemohl bys jí prostě říci, že jsi muž, a tím ten problém po­hřbít?"</p>

<p>„Tím by se to sotva pohřbilo, Fitzi," odvětil vážně. Pře­lezl přes spadený strom a počkal, až přelezu i já. „Poněvadž pak by potřebovala vědět, proč po ní netoužím, když jsem muž. Buď by musela být nějaká chyba ve mně, nebo by za</p>

<p>tím bylo něco, co jsem postřehl jako chybu u ní. Kdepak. Já si nemyslím, že je k tomu třeba něco říkat. Avšak Starling má stejnou slabost jako všichni pěvci. Myslí si, že všechno na světě, ať je to jakkoli privátní, by mělo být námětem dis­kuse. Anebo ještě lépe, ztvárněno v písni. Ach, ano!"</p>

<p>Vtom uprostřed lesní stezky zaujal pózu. Svým postojem tak dokonale napodobil Starling, když se chystala zpívat, až jsem se zděsil. Ohlédl jsem se, když vtom šašek od plic zapěl:</p>

<p>„ <emphasis>Och, když náš šašek čůrá, řekni, prosím, v jakém úhlu? Když kať</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ta stáhneme mu, bude mít bimbasa, či ďouru? "</emphasis></p>

<p>Zrakem jsem střelil od Starling k šaškovi. Ten se uklonil, vyseknuv složitou okrasnou poklonu, kterou často zakončo­val svá vystoupení. Pojednou jsem měl chuť smát se na ce­lé kolo a sesunout se k zemi. Viděl jsem, jak Starling zrud­la a vyrazila kupředu, ale Kettle ji chytla za rukáv a něco jí drsně řekla. Pak se obě zlostně podívaly na mě. Nebylo to poprvé, co mě některý z šaškových kousků uvedl do rozpa­ků, ale tento se v břitkosti řadil mezi ty nejkrutější. Udělal jsem na ně bezmocné gesto a pak se otočil k šaškovi, Hop­sal po cestě přede mnou. Přidal jsem do kroku a dohonil ho.</p>

<p>„Pomyslel jsi někdy na to, že bys mohl ranit její city?" ze­ptal jsem se ho zlostně.</p>

<p>„Myslel jsem na to asi tolik, jako ona na to, nakolik by ta­kové tvrzení mohlo ranit ty moje." Vtom se ke mně otočil a pokynul mi svým dlouhým prstem. „Přiznej si to. Položil jsi mi tu otázku, aniž ses zamyslel nad tím, zda to neraní mo­ji ješitnost. Jak by ses cítil, kdybych po tobě chtěl důkaz, že</p>

<p>jsi muž? Ach!" Náhle svěsil ramena a jako by pozbyl veške­rou energii. „Plýtvat slovy na něco takového, když musíme čelit tolika jiným věcem. Nech to být, Fitzi, a já to nechám taky. Ať si o mně mluví jako o ,ní', jak chce. Já se vynasna­žím to ignorovat."</p>

<p>Měl už jsem to vážně nechat být. Ale nedalo mi to. „Jen­že ona si myslí, že mě miluješ," pokoušel jsem se mu to vy­světlit.</p>

<p>Zvláštně se na mě zadíval. „To ano."</p>

<p>„Já myslím tak, jako když se milují muž a žena."</p>

<p>Nadechl se. „A jak to je?"</p>

<p>„Já myslím..." Napůl mě rozčilovalo jeho předstírání, že mi nerozumí. „Kvůli souloži. Kvůli..."</p>

<p>„A takhle muž miluje ženu?" přerušil mne náhle. „Kvůli souloži?"</p>

<p>„To je jen část!" Pojednou jsem měl pocit, jako bych pře­šel do obrany, a nevěděl jsem proč.</p>

<p>Pozvedl na mě obočí a klidně řekl: „Opět směšuješ flikování a lásku."</p>

<p>„Je to víc než flikování!" křikl jsem na něho. Vtom se v blízkosti vznesl nějaký pták a hlasitě zakrákoral. Ohlédl jsem se po Kettle a Starling, které si spolu vyměnily zmate­né pohledy.</p>

<p>„Chápu," pravil. Na chvíli se zamyslel, zatímco já vykro­čil po cestě před ním. Pak na mě zezadu zavolal: „Pověz mi, Fitzi, miluješ Molly, nebo to, co má pod sukněmi?"</p>

<p>Teď jsem byl pro změnu dotčen já. Ale nechtěl jsem se nechat vyvést z míry a umlčet. „Miluji Molly a všechno, co je její součástí," prohlásil jsem. Cítil jsem, jak mi do tváří stoupá nach; bylo to k vzteku.</p>

<p>„Vidíš, teď jsi to řekl," odvětil šašek, jako kdybych mu potvrdil jeho stanovisko. „A já miluji tebe a všechno, co je</p>

<p>tvou součástí." Nachýlil hlavu a jeho další slova obsahovala výzvu: „A to můj cit zůstane neopětován?"</p>

<p>Čekal. Zoufale jsem si přál, abych tu diskusi nikdy nebyl začal. „Ty víš, že tě mám rád," řekl jsem po chvíli zdráhavě. „Po tom všem, co bylo mezi námi, jak se vůbec můžeš tak­hle ptát? Ale mám tě rád jako muž, který má rád jiného mu­že..." Tu po mně šašek potměšile pohlédl úkosem. Pak mu náhle zajiskřilo v očích a já věděl, že se mi chystá provést něco hrozného.</p>

<p>Vyskočil na spadený kmen. Z této výšky obdařil Starling triumfálním pohledem a teatrálně zvolal: „Říká, že mě mi­luje! A já miluji jeho!" Pak s divokým halekavým smíchem seskočil a rozběhl se po cestě přede mnou.</p>

<p>Prohrábl jsem si vlasy a poté pomalu přelezl kmen. Usly­šel jsem Kettlein smích a hněvivé komentáře Starling. Krá­čel jsem mlčky lesem a hořce litoval, že jsem neměl tolik ro­zumu, abych držel jazyk za zuby. Byl jsem si jist, že Starling nyní kypí vzteky. Bylo už tak velice špatné, že v poslední době se mnou nemluvila. Bral jsem to tak, že ji má Moud­rost něčím odpuzuje. Nebyla ostatně první, koho to vyděsi­lo; alespoň však ke mně zaujímala určitý tolerantní postoj. Nyní však hrozilo, že hněv, který v sobě měla, bude mít ví­ce osobní ráz. Další menší ztráta, odpočet z toho, co mi v ži­votě zbývalo. Jedna moje část velmi postrádala blízkost, jež mezi námi po nějaký čas byla. Postrádal jsem lidskou útě­chu, kterou jsem pociťoval, když se ke mně ve spánku zeza­du tulila nebo když mě náhle vzala za chůze za ruku. Mys­lel jsem si, že jsem už vůči těm potřebám zatvrdil své srdce, ale pojednou mi ta prostá vroucnost scházela.</p>

<p>A jako by ta myšlenka prolomila mé zdi, pomyslel jsem najednou na Molly. A Nettle, jak jsou obě v nebezpečí kvů­li mně. Pojednou jsem měl srdce až v hrdle. Nesmím na ně</p>

<p>myslet, přikázal jsem si a připomněl si, že s tím nemohu nic dělat. Nebyl způsob, jak bych je varoval a přitom neprozra­dil. Neexistoval žádný možný způsob, jak se k nim dostat dříve než Regalovi pochopi. Nezbývalo mi než důvěřovat v Burrichovu silnou ruku a upnout se k naději, že Regal ve skutečnosti neví, kde jsou.</p>

<p>Přeskočil jsem zurčící potůček a zjistil jsem, že šašek na mě čeká na druhé straně. Neříkal nic, když se dal do kroku vedle mě. Zdálo se, že bujará nálada ho již opustila.</p>

<p>Připomněl jsem si, že ani vlastně nevím, kde Molly a Burrich jsou. Pravda, znal jsem sice jméno blízké vsi, ale dokud si to nechám pro sebe, budou v bezpečí.</p>

<p>„Co víš ty, mohu vědět i já."</p>

<p>„Co jsi to říkal?" zeptal jsem se šaška stísněně. Svými slo­vy odpověděl tak přesně na mé myšlenky, že mě přitom za­mrazilo v páteři.</p>

<p>„Řekl jsem, že co víš ty, mohu vědět i já," odvětil nepří­tomně.</p>

<p>„Proč?"</p>

<p>„Přesně to si myslím. Proč bych měl chtít vědět to, co víš ty?"</p>

<p>„Ne. Já myslím, proč jsi to říkal?"</p>

<p>„Vlastně, Fitzi, ani nevím. Ta slova mi vytanula v hlavě a já je prostě řekl. Často říkám věci, které jsem moc neuvá­žil." Poslední větu vyřkl skoro jako omluvu.</p>

<p>„Tak jako já," přitakal jsem. Už jsem nic dalšího neříkal, ale hlodalo to ve mně. Od toho incidentu u pilíře jsem měl dojem, že je zase více tím starým šaškem, kterého jsem znal z Buckkeepu. Jeho náhlý nárůst sebedůvěry a dobré nálady jsem uvítal, ale zároveň jsem se bál, že by mohl mít až pří­liš velkou víru v příznivý běh událostí. Rovněž jsem si vy­bavoval, že jeho břitký jazyk měl spíše sklony konflikty odhalovat než je řešit. Já sám jsem nejednou pocítil jeho ostří, ale v prostředí dvora krále Shrewda jsem to bral. Jenže tady, v tak malé skupince, jsem cítil, že se zatíná mnohem hlou­běji. Přemýšlel jsem, jestli není nějaký způsob, jak bych je­ho břitký humor otupil. Potřásl jsem si pro sebe hlavou, na­čež jsem odhodlaně vylovil Kettlein poslední herní problém a udržoval ho v mysli, i když jsem se škrábal přes suché ha­luze a klády a uhýbal nízko visícím větvím.</p>

<p>Jak se pozdní odpoledne znaveně vleklo, cesta nás vedla hlouběji a hlouběji do údolí. V jednom bodě se nám ze sta­ré stezky naskytl výhled na to, co leželo pod námi. Zahlédl jsem zeleně roubené převislé větve vrb, na nichž rašily listy, a kmeny papírově bílých bříz s růžovým nádechem, jež do­minovaly louce s vysokou trávou. A za nimi, hlouběji v údo­lí, jsem viděl stojící zahnědlé klasy loňského rákosí. Šťav­natá bujnost travin a kapradin věstila asi zrádnou bažinatou oblast, a stejně tak vegetativní pach stojatých vod. Když se rozdováděný vlk vrátil po břicho mokrý, věděl jsem, že mám pravdu.</p>

<p>Zanedlouho jsme dorazili k místu, kde dravý proud kdysi dávno strhl most a pohltil i kus cesty po obou stranách. Ny­ní zde zurčel blyštivě stříbrný potůček ve štěrkovém řečišti, ale popadané stromy po obou stranách svědčily o jeho zbě­silosti v době záplav. Když jsme se přiblížili, žabí sbor po­jednou utichl. Z kamene na kámen jsem se suchou nohou přenesl na druhou stranu. Nešli jsme dlouho, když nám zkří­žil cestu druhý potok. Když jsem dostal na výběr buď mok­ré nohy, nebo mokré boty, zvolil jsem první možnost. Voda byla ledová. Její jediný klad spočíval v tom, že mi zmrtvěly nohy a já tak necítil ostré kamínky v řečišti. Na druhé stra­ně jsem si znovu natáhl boty. Naše malá skupinka se na dél­ku poněkud smrskla, když začala být stezka náročnější. Nyní jsme pochodovali mlčky pohromadě. Okolo zpívali kosi a bzučel časně jarní hmyz.</p>

<p>„Je tu tolik života," řekla tiše Kettricken. Její slova jako by zůstala viset v sladce poklidném vzduchu. Přistihl jsem se, že kývám na souhlas. Tolik života kolem, rostlinného i zvířecí­ho. Můj smysl Moudrosti ho byl plný, zdálo se, že se vznáší v ovzduší jako opar. Po holých kamenech v horách a pusté cestě Umění byla zdejší hojnost života přímo opojná.</p>

<p>Pak jsem spatřil draka.</p>

<p>Na místě jsem se zastavil a pozvedl ruce v náhlém gestu, dožaduje se klidu i ticha, jemuž všichni ostatní zřejmě poro­zuměli. Pohledy všech mých společníků následovaly pohled můj. Starling se zajíkla a vlkovi se naježily chlupy. Zůstali jsme na to civět, nehýbalo se to.</p>

<p>Zlatě a zeleně zbarvený drak ležel natažený pod stromy v jejich skvrnitém stínu. Byl poměrně daleko od cesty, tak­že jsem ho skrze stromy viděl pouze částečně, avšak i to by­lo úchvatné. Jeho obrovská hlava, dlouhá jako koňské tělo, spočívala hluboko v mechu. Jedno oko, na které jsem viděl, měl zavřené. Velký krejzlík z pernatých šupin, duhově zbarvený, mu ležel schlíple po obvodu krku. Podobné chomáče nad každým jeho okem vypadaly takřka komicky, až na to, že na tak mohutném a podivném stvoření nemohlo být nic komického. Viděl jsem jeho šupinaté plecko a dlouhý ocas vinoucí se mezi stromy. Kolem bylo navršeno staré listí na způsob jakéhosi hnízda.</p>

<p>Po dlouhém bezdechém okamžiku jsme si vyměnili po­hledy. Kettricken na mě pozvedla obočí, já však jenom s re­spektem malinko pokrčil rameny. Neměl jsem tušení, jaká nebezpečí by to mohlo představovat ani jak jim čelit. Velice pomalu a potichu jsem tasil meč. Náhle vypadal jako strašně ně hloupá zbraň. Jako kdybych čelil medvědu s příborovým nožem. Nevím, jak dlouho ta podívaná trvala. Zdálo se to nekonečné. Svaly už mě začínaly bolet napětím, jak byly po­řád nehybné. Jepové netrpělivě přešlapovali, zůstávali však v řadě, dokud Kettricken držela jejich vůdce v klidu. Nako­nec Kettricken mlčky učinila nepatrný pohyb a pomalu ved­la naši skupinu dál.</p>

<p>Když už bylo spící zvíře z dohledu, začalo se mi dýchat o něco lépe. A stejně rychle se dostavila reakce. Ruka mě zabolela od svírání rukojeti meče a všechno mé svalstvo by­lo pojednou jako z želatiny. Odhrnul jsem si zpocené vla­sy z tváře. Otočil jsem se, abych si vyměnil ulehčený pohled se šaškem, jen abych zjistil, že nevěřícným zrakem zírá za mne. Spěšně jsem se otočil a ostatní jako hejno ptactva na­podobili moje gesto. Ještě jednou jsme se zastavili a zůstali stát jako přikovaní, zírajíce mlčky na spící dračici.</p>

<p>Tato ležela natažená v hlubokém stínu jehličnanů. A stej­ně jako první byla uvelebena hluboko v mechu a lesní půdě. Zde však podobnost končila. Dlouhý vlnitý ocas měla sto­čený a ovinutý okolo těla jako girlandu a její hladká šupina­tá kůže zářila sytou měďnatou hnědí. Viděl jsem její křídla, jež měla složená a těsně přimknutá k úzkému tělu. Dlouhý krk měla natažený dozadu přes hřbet jako spící husa a tvar její hlavy byl rovněž ptačí, měla i sokolí zobák. Z čela ono­ho stvoření spirálovitě vyrůstal blyštivý roh, jenž byl na kon­ci ostře zahrocený. Čtveřice končetin složených pod trupem mi připomněla spíše laň než ještěrku. Nazvat obě tato stvo­ření draky byl zajisté protimluv, ale přesto jsem pro ně žád­né jiné pojmenování neměl.</p>

<p>Opět jsme tiše stáli a civěli, zatímco jepové neklidně pře­šlapovali. Pojednou Kettricken řekla: „Já si nemyslím, že to jsou živí tvorové. Mám dojem, že jsou to velmi zdařilé vý­tvory z kamene."</p>

<p>Můj smysl Moudrosti mi však říkal něco naprosto jiné­ho. „Oni jsou živí!" upozornil jsem ji šeptem. Zašmátral jsem směrem k jednomu z nich, jenže Nighteyes se málem pomi­nul. Stáhl jsem svou mysl zpátky. „Spí velmi hluboce, jako­by stále ponořeni do zimního spánku. Vím však jistě, že jsou živí."</p>

<p>Mezitímco jsme se s Kettricken bavili, Kettle se šla pře­svědčit sama. Uviděl jsem, jak Kettricken najednou vytřešti­la oči, a ohlédl jsem se zpátky k drakovi v obavě, že se pro­bouzí. Místo toho jsem spatřil Kettle, jak mu položila svoji zchřadlou ruku na poklidné čelo. Když se ho dotýkala, jako by se jí ruka chvěla, ale pak se usmála, takřka smutně, a po­hladila rukou spirálovitý roh. „Taková nádhera," pozname­nala zamyšleně. „Tak šikovně vytesané."</p>

<p>Obrátila se k nám všem: „Všimněte si, jak jí loňská réva ovinula špičku ocasu. Jenom se podívejte, jak hluboko leží v listí napadaném za desítky let. Či snad za desítky desítek let. Přesto se každá šupinka třpytí, tak dokonalé je to prove­dení."</p>

<p>Starling a Kettricken vyrazily kupředu s výkřiky údivu a radosti a vzápětí už se krčily u sochy, upozorňujíce se na­vzájem na řemeslné ztvárnění detailu za detailem. Obdivo­valy jednotlivé šupiny na křídlech, pak ladně plynulé vinutí ocasních partií a všechny ostatní divy uměleckého provede­ní. Ale zatímco si ukazovaly a dychtivě se dotýkaly, já a vlk jsme se drželi zpátky. Nighteyes mel chlupy na hřbetě zje­žené. Nevrčel; místo toho zvysoka kňučel, až to připomína­lo hvizd píšťaly. Po chvíli jsem si uvědomil, že ani šašek se nepřipojil k ostatním. Otočil jsem se a zjistil, že přihlíží zpo­vzdálí, jako by se nuzák díval na hromadu zlata větší než v jeho snech. V očích se mu zračila tatáž divokost. Ba i je­ho bledé líce jako by se růžově rděly.</p>

<p>„Fitzi, pojď se také podívat! Je to jenom chladný kámen, tak umně zpracovaný, že to vypadá jako živé. A koukni se! Támhle je další, má jelení paroží a lidskou tvář!" Kettricken zvedla ruku a ukázala před sebe a já spatřil další spící po­stavu nataženou na půdě lesa. Všichni opustili první výtvor, aby si prohlédli tenhle, a znovu povykovali nad jeho krásou a detailností.</p>

<p>Na olověných nohách jsem se sunul kupředu, zatímco vlk se ke mně tlačil z boku. Když jsem stanul u dotyčného pa­roháče, mohl jsem si prohlédnout ochmýřený váček z pavu­čin zachycený v dutině mezi dvěma paznehty jeho kopyta. Žebra se nehýbala vlivem pumpování plic, ani jsem necítil nějaké tělesné teplo. Nakonec jsem se přinutil položit ruku na studený, opracovaný kámen. „Je to socha," řekl jsem na­hlas, jako bych se chtěl přinutit uvěřit tomu, čemu se můj smysl Moudrosti vzpíral. Rozhlédl jsem se kolem, sklouz­nuv zrakem z jeleního muže, kterého stále obdivovala Starling, dozadu do míst, kde stály Kettle a Kettricken a usmí­valy se nad další sochou. Její kančí tělo leželo natažené na boku a kly, které jí čněly z rypáku, byly dlouhé, jako jsem já byl vysoký. Ve všech ohledech se to podobalo lesnímu kan­ci, jehož skolil Nighteyes, až na tu ohromnou velikost a kříd­la přimknutá těsně k bokům trupu.</p>

<p>„Tuším, že je tady alespoň tucet takových věcí," prohlásil šašek. „A za těmi stromy jsem objevil další vytesaný sloup, podobný těm, co jsme viděli už předtím." Položil zvědavě ruku na povrch sochy, načež skoro ucukl při tom chladném doteku.</p>

<p>„Nemohu uvěřit, že je to jen kámen bez života," řekl jsem mu.</p>

<p>„Ani já jsem nikdy neviděl tak realistické detaily u so­chařské práce," souhlasil.</p>

<p>Nesnažil jsem se mu říci, že mě nepochopil. Místo toho jsem stál a nad něčím dumal. Cítil jsem tu život, ale pod ru­kou jsem měl jen chladný kámen. Bylo to opačné než u vy­kovaných; jejich těla byla očividně puzena primitivním ži­votem, přesto jsem je svým smyslem Moudrosti vnímal jako chladný kámen. Snažil jsem se najít v tom nějakou souvis­lost, ale připadl jsem jen na tohle divné přirovnání.</p>

<p>Rozhlédl jsem se kolem, ale zjistil jsem, že mí společníci se mezitím rozptýlili po lese, chodili od jedné sochy ke dru­hé a radostně na sebe volali, jak objevovali nové sochy pod pnoucím se břečťanem či zavalené napadaným listím. Poma­lu jsem se sunul za nimi. Měl jsem dojem, že tohle by mohl být cíl vyznačený na mapě. Skoro určitě tomu tak bylo, po­kud bylo měřítko staré mapy správné. Ale přesto, proč? Co bylo na těch sochách důležité? Význam onoho města jsem pochopil okamžitě; mohlo se jednat o původní sídlo Elderlingů. Avšak tohle?</p>

<p>Vyrazil jsem za Kettricken. Našel jsem ji, jak se dívá na okřídleného býka. Spal, nohy složené pod sebou, mocné ple­ce vyduté a těžkou tlamu spuštěnou na kolenou. V každém ohledu to byla dokonalá kopie býka, počínaje širokým roz­pětím rohů a konče střapatým ocasem. Dvojpaznehtá kopy­ta měl zabořená hluboko v lesní prsti, ale já nepochyboval, že je má. Kettricken mezitím roztáhla paže do šíře, aby ob­sáhla rozpětí jeho rohů. Jako všichni ostatní měl křídla, jež mu klidně spočívala složená na černém hřbetě.</p>

<p>„Mohu se podívat do mapy?" zeptal jsem se a ona se vy­trhla ze svého zasnění.</p>

<p>„Už jsem si to ověřovala," řekla mi docela klidně. „Jsem přesvědčena, že tohle je ona vyznačená oblast. Minuli jsme zbytky dvou kamenných mostů. To souhlasí s tím, co je vy­značeno na mapě. A značky na sloupu, který objevil šašek, se shodují s těmi, jež jsi okopíroval ve městě pro tohle mís­to určení. Myslím si, že se teď nacházíme na někdejším bře­hu jezera. Alespoň takhle jsem to vyčetla z mapy."</p>

<p>„Břehy jezera," kývl jsem si pro sebe, zatímco jsem hlou­bal nad Verityho mapou. „Možná. Možná se zaneslo bah­nem a proměnilo se v močál. Ale co pak znamenají všechny ty sochy?"</p>

<p>Neurčitě rozhodila rukama po okolním lese. „Snad nějaká zahrada nebo park?"</p>

<p>Rozhlédl jsem se kolem a potřásl hlavou. „Žádnou takovou zahradu jsem nikdy předtím neviděl. Ty sochy vypadají  rozmístěny náhodně. Neměla by se zahrada vyznačovat jistou jednotností a tematickou uceleností? Alespoň tak mě to učila Patience. Tady však vidím jen ležící, roztažené sochy, ale ani stopy po cestičkách nebo záhonech či... Kettricken? To všechny ty sochy zachycují spící zvířata?"</p>

<p>Na chvíli se sama pro. sebe zamračila. „Myslím, že ano. A mám dojem, že všechna mají křídla."</p>

<p>„Možná že je to hřbitov," zkusil jsem to. „Možná se pod těmi tvory nacházejí hrobky. Možná je to nějaká prapodivná heraldika, jež vyznačuje pohřební místa pro rozličné rodi­ny."</p>

<p>Kettricken se zamyšleně rozhlédla kolem. „Možná to tak je. Ale proč by to bylo vyznačeno na mapě?"</p>

<p>„A proč zahrada?" opáčil jsem.</p>

<p>Zbytek odpoledne jsme strávili zkoumáním oblasti. Ob­jevili jsme ještě spoustu dalších zvířat. Všemožných druhů a rozličných stylů, ale všechna okřídlená a spící. A musela zde být už hodně dlouho. Bližší průzkum mi odhalil, že so­chy nebyly umístěny mezi stromy, nýbrž že tito velikáni vy­rostli okolo nich. Některá byla skoro pohlcená rozrůstajícím se mechem a zetlelým listím. Z jednoho bylo vidět už jen málo, pouze velký zubatý rypák trčící z bažinatého úseku. Obnažené zuby se stříbřitě třpytily a měly ostré špičky.</p>

<p>„Přesto jsem nenašel ani jednu sochu s nějakým odštěp­kem nebo puklinou. Všechny vypadají dokonale jako v den, kdy byly stvořeny. Ani nejsem s to říci, jak byly barvy na kámen nanášeny. Nevypadá to jako barva nebo mořidlo, ani se nezdá, že by nátěr roky utrpěl."</p>

<p>Vyjadřoval jsem svoje myšlenky nahlas pro ostatní, když jsme toho večera seděli u táborového ohně. Snažil jsem se pročesat si Kettrickeniným hřebenem mokré vlasy. Ke kon­ci odpoledne jsem se vytratil ze společnosti ostatních, abych se poprvé důkladně umyl od doby, co jsme opustili Jhaampe. Rovněž jsem se pokusil vyprat si některé kusy oděvu. Když jsem se vrátil do tábora, zjistil jsem, že všichni ostat­ní pojali prakticky stejný nápad. Podmračená Kettle si právě věšela mokré prádlo na jednoho draka, aby jí uschlo. Kettricken měla líce růžovější než obvykle a své mokré vlasy si mezitím znovu pevně zapletla do copu. Starling zřejmě za­pomněla na svůj vztek vůči mé osobě. Vlastně se zdálo, že dočista zapomněla na nás na všechny. Hleděla do plamenů ohně, ve tváři zadumaný výraz, a já málem viděl ten překot­ný příval slov a not, jež skládala dohromady. Napadlo mě, jaké to asi je, jestli jako řešit herní hádanky, které mi zadá­vala Kettle. Bylo zvláštní sledovat její tvář s vědomím, že v mysli se jí utváří píseň.</p>

<p>Přišel Nighteyes a opřel mi hlavu o koleno. <emphasis>To doupě me</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zi těmi živoucími kam</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ny se mi pranic nelíbí, </emphasis>svěřil se mi.</p>

<p>„Vypadá to, jako kdyby každým okamžikem měli procit­nout," poznamenal jsem.</p>

<p>Kettle se s povzdechem posadila na zem vedle mne. Po­malu zavrtěla svou stařeckou hlavou. „To si nemyslím," pra­vila tiše. Znělo to až truchlivě.</p>

<p>„Takže, jelikož nejsme schopni přijít na kloub jejich ta­jemství a zbytky cesty zde končí, zítra to tu opustíme a vrá­tíme se na naši cestu," prohlásila Kettricken.</p>

<p>„Co budete dělat," zeptal se tiše šašek, „když Verity ne­bude na posledním místě určení podle naší mapy?"</p>

<p>„To nevím," svěřila se nám tiše Kettricken. „Ani si s tím nebudu lámat hlavu, dokud se to nestane. Stále mi zbývá ješ­tě jedna možnost; dokud ji nevyčerpám, nebudu si zoufat."</p>

<p>Zarazilo mne, že mluvila, jako by rozvažovala nad hrou a měla před sebou jeden poslední tah, který by ji ještě mohl přivést k vítězství. Poté jsem si řekl, že jsem strávil už pří­liš mnoho času soustředěním na Kettleiny problémy. Jedním trhnutím jsem si pročísl poslední spletenec vlasů a stáhl si je opět vzadu do copu.</p>

<p><emphasis>Pojď si se mnou zalovit, než se úplně setmi, </emphasis>navrhl vlk.</p>

<p>„Myslím, že si dneska v noci vyrazím na lov s Nighteyesem," prohlásil jsem, načež jsem vstal a protáhl se. Pozdvihl jsem obočí na šaška, jenomže ten se zdál být hluboce zadu­maný a nereagoval. Když jsem udělal krok pryč od ohně, Kettricken se mě zeptala: „Nehrozí ti samotnému nebezpe­čí?"</p>

<p>„Jsme poměrně daleko od cesty Umění. Tohle byl ten nej­pokojnější den, jaký jsem za poslední dobu zažil. V určitých ohledech."</p>

<p>„Možná jsme daleko od cesty Umění, ale jsme stále v sa­mém srdci území okupovaného adepty Umění. Všude tu za­nechali své stopy. Nemůžeš tvrdit, že na pochůzce v těchto kopcích ti nehrozí nebezpečí. Neměl bys chodit sám."</p>

<p>Nighteyes z hloubi hrdla zakňučel, že už chce jít. Zoufa­le jsem chtěl vyrazit si s ním na lov, stopovat a honit zvěř, pohybovat se uprostřed černé noci bez jediné lidské myšlen­ky. Nemohl jsem však nebrat v potaz Kettleino varování.</p>

<p>„Já půjdu s ním," navrhla náhle Starling. Rychle vstala a oprášila si ruce o boky. Pokud to někdo další kromě mne považoval za divné, nedal to vůbec znát. Čekal jsem alespoň posměšný úšklebek na rozloučenou ze strany šaška, ten však jen dále civěl do tmy. Doufal jsem, že se o něj zase něco ne­pokouší.</p>

<p><emphasis>Nebude ti vadit, když půjde s námi? </emphasis>zeptal jsem se Nighteyese.</p>

<p>V odpověď si rezignovaně odfrkl a odcupital od ohně. Já se o něco pomaleji vydal za ním a Starling mě následovala.</p>

<p>„Neměli bychom ho dostihnout?" zeptala se po pár oka­mžicích. Les a plíživá tma okolo nás houstly. Nighteyese ne­bylo nikde vidět, ale já ho přece nepotřeboval vidět.</p>

<p>Hlubokým hlasem, ale ne šeptem, jsem řekl: „Když loví­me, postupujeme nezávisle jeden na druhém. Když některý z nás vyrazí za zvěří, ten druhý se rychle přidá, buď aby ko­řisti odřízl cestu, nebo aby se připojil k pronásledování."</p>

<p>Moje oči mezitím uvykly tmě. Naše výprava směřovala mimo území soch, do tmy lesa nedotčené lidskou činností. V ovzduší se vznášely syté jarní vůně a písně žab a hmyzu byly slyšet všude kolem. Brzy jsem narazil na zvířecí stez­ku a vydal jsem se po ní. Starling šla za mnou, nijak zvlášť potichu, ale ani nemotorně. Když se člověk ve dne či v noci pohybuje v lese, může jít buď s ním, anebo proti němu. Ně­kteří lidé to umí instinktivně; jiní se to nikdy nenaučí. Star­ling kráčela s lesem, obratně uhýbala nízko visícím větvím a obkračovala jiné, jak jsme se společně proplétali útrobami .noci. Nesnažila se klestit si cestu houštinami, na které jsme narazili, ale šikovně natáčela tělo, aby se vyhnula výhonkům větví.</p>

<p><emphasis>Máš ji tak plnou hlavu, že králíka neuvidíš, dokud na něj nešlápneš! </emphasis>pokáral mě Nighteyes.</p>

<p>V tom okamžiku vystřelil z křoví po mé pravici králík. Vyrazil jsem za ním, jda do předklonu, abych se mohl po stezce pohybovat. Byl mnohem rychlejší než já, ale já věděl, že bude s největší pravděpodobností kroužit. Rovněž jsem věděl, že také Nighteyes rychle pádí, aby mu zkřížil cestu. Slyšel jsem Starling, jak běží za mnou, ale neměl jsem čas na ni myslet, zatímco jsem upíral zrak na králíka, který obskakoval stromy a protahoval se pod pahýly. Dvakrát jsem ho málem dostal a dvakrát mne obelstil kličkou. Když však udělal druhou kličku, vběhl vlkovi přímo do čelistí. Vymrš­til se, ale vlk ho tlapou přibil k zemi, načež sevřel jeho ma­lou lebku do čelistí. Když vstal, prudce s ním zatřepal a zlá­mal mu vaz.</p>

<p>Právě jsem mu otevíral břicho a vytahoval pro vlka útro­by, když vtom nás dostihla Starling. Nighteyes s velkou chu­tí vnitřnosti schlamstl. <emphasis>Pojďme si chytit ještě jednoho, </emphasis>navrhl a hbitě zmizel v hloubi noci.</p>

<p>„To se vždycky takhle vzdává masa ve tvůj prospěch?" zeptala se Starling.</p>

<p>„Nevzdává se ho. Nechává mě ho nést. Dobře ví, že teď je nejlepší doba na lov, a tak doufá, že ještě něco rychle ulo­ví. A pokud ne, ví dobře, že mu maso schovám a že se roz­dělíme později." Připevnil jsem si mrtvého králíka k opasku. Opět jsem se vydal na pochod nocí, zatímco teplé tělo mi za chůze lehce pleskalo o stehno.</p>

<p>„Och," řekla Starling kráčející za mnou. Krátce poté, ja­koby v odpověď na něco, co jsem řekl předtím, pozname­nala: „Tvé pouto Moudrosti s tím vlkem mně nepřipadá ne­chutné."</p>

<p>„Ani mně ne," odvětil jsem docela tiše. Způsob, jakým volila svá slova, mě jaksi popíchl. Pokračoval jsem v krad­mé chůzi podél stezky, oči a uši nastražené. Po levé straně,</p>

<p>o kus vepředu, jsem slyšel Nighteyesovo tiché dupky dupky dupky. Doufal jsem, že vyplaší nějakou zvěř a nažene ji ke mně.</p>

<p>Chvíli nato Starling ještě dodala: „A přestanu šaškovi ří­kat ,ona'. Bez ohledu na své podezření."</p>

<p>„To je dobře," řekl jsem jí neosobně. Ani jsem nezvolnil krok.</p>

<p><emphasis>Opravdu pochybuji, že dnešní noci budeš jako lovec za něco stát.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já si to nevybral.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já vím.</emphasis></p>

<p>„Chceš, abych se i omluvila?" zeptala se Starling hlubo­kým a napjatým hlasem.</p>

<p>„Já... hm," zakoktal jsem se a zmlkl, nemaje tušení, co to má všechno znamenat.</p>

<p>„No tak tedy dobře," řekla ledovým odhodlaným hlasem: „Omlouvám se, lorde FitzChivalry."</p>

<p>Obrátil jsem se k ní. „Proč to děláš?" zeptal jsem se. Mlu­vil jsem normálně. Přitom jsem vnímal Nighteyese. Mezitím už zdolával kopec, nyní lovil sám.</p>

<p>„Má paní královna mi přikázala, abych přestala zasévat nešvár uvnitř naší skupiny. Řekla, že lord FitzChivalry ne­se mnoho břemen, o nichž nemohu vědět, a že si nezaslouží snášet ještě moji nelibost," sdělila mi opatrně.</p>

<p>Napadlo mě, kdy se to asi vše udalo, ale netroufal jsem si ptát se na to. „Nic z.toho není nutné," pravil jsem klidně. Cí­til jsem se podivně zahanbeně, jako rozmazlené děcko, jež tak dlouho trucovalo, až mu ostatní děti ustoupily. Zhlubo­ka jsem se nadechl, odhodlán mluvit prostě upřímně a po­čkat, co z toho vzejde: „Já nevím, co tě přimělo odepřít mi své přátelství, leda snad to, že jsem ti odhalil svou Moud­rost. Ani nechápu tvá podezření ohledně šaška nebo proč tě</p>

<p>to tak rozčiluje. Nesnáším tyhle rozpaky mezi námi. Přeji si, abychom byli přátelé jako dřív."</p>

<p>„Takže ty mnou neopovrhuješ? Za poskytnutí svědectví, že si činíš nárok na dítě Molly jakožto svého potomka?"</p>

<p>Zašmátral jsem ve svém nitru po zapadlých citech. By­lo to už dlouho, co jsem na to byť jen pomyslel. „Chade už o nich věděl," pravil jsem tiše. „Našel by si nějaký způsob,</p>

<p>1 kdybys u toho nebyla ty. Je velmi... vynalézavý. A já me­zitím již pochopil, že ty nežiješ podle stejných pravidel jako já."</p>

<p>„Tak tomu bylo," řekla tiše. „Už dávno. Než byl hrad vy­drancován a mě nechali být v domnění, že je po mně. Potom už bylo těžké věřit v tahle pravidla. O všechno jsem přišla. A všechno, co bylo dobré, krásné a opravdové bylo zmaře­no zlem, chtíčem a chamtivostí. Ne. Čímsi ještě podlejším než chtíč a chamtivost, jakýmsi puzením, jemuž vůbec ne­rozumím. I když mě nájezdníci znásilňovali, zjevně z toho neměli žádný požitek. Alespoň ne žádný druh rozkoše... Vy­smívali se mé bolesti a mému vzdoru. Ti, kteří přihlíželi, se smáli a čekali." Hleděla prese mne do tmy minulosti. Věřím, že mluvila stejně k sobě jako ke mně, zatímco se tápavě sna­žila pochopit něco, co se vymykalo veškerému chápání. „Ja­ko by byli čímsi puzeni, ale ne nějakým chtíčem a chamti­vostí, jež by se daly ukojit. Bylo to něco, co mi mohli udělat, a tak to dělali. Vždy jsem věřila, možná dětinsky, že když se budeš řídit pravidly, budeš chráněn, a že se ti takové věci ne­mohou stát. A pak jsem si připadala... podvedená. Pošetilá. Lehkověrná, poněvadž jsem si myslela, že mě ideály mohou ochránit. Čest, ohleduplnost a spravedlnost... nic z toho ne­ní skutečné, Fitzi. Všichni šije předstíráme a držíme je ve výši jako štíty. Ale chrání nás pouze před lidmi, kteří tříma­jí podobné štíty. Proti těm, kteří je odhodili, to nejsou vůbec</p>

<p>žádné štíty, ale jenom další zbraně, jichž použijí proti svým obětem."</p>

<p>Na okamžik jsem pocítil závrať. Ještě nikdy jsem neslyšel ženu mluvit o něčem takovém tak nevzrušeně. Většinou se o tom vůbec nemluvilo. Znásilnění, k nimž došlo při nájez­du, těhotenství, jež mohla následovat, ba i děti, které ženy z Šesti vévodství rodily nájezdníkům, to vše byly věci, jež se zřídkakdy zmiňovaly jako takové. Náhle jsem si uvědo­mil, že tam dlouho tiše stojíme. Začínal mě obestírat chlad jarní noci. „Pojďme zpátky do tábora," navrhl jsem znena­dání.</p>

<p>„Ne," řekla suše. „Ještě ne. Bojím se, že bych se mohla rozplakat, a pokud ano, chci si to raději odbýt potmě."</p>

<p>Byla už téměř úplná tma. Zavedl jsem ji k širší zvířecí stezce, kde jsme si našli vyvrácený kmen a usedli na něj. Žá­by a hmyz naplnily okolní noc písněmi páření.</p>

<p>„Jsi v pořádku?" zeptal jsem se, když jsme nějakou dobu mlčky seděli.</p>

<p>„Ne. Nejsem," řekla úsečně. „Chci, abys to pochopil. Ne­prodala jsem tvé dítě levně, Fitzi. Nezradila jsem tě neuvá­ženě. Zprvu jsem to takhle ani nebrala. Která by nechtěla, aby se z její dcery stala princezna a posléze královna? Kte­rá by pro své dítě nechtěla krásné šatečky a hezký domov? Nemyslela jsem si, že ty nebo tvá žena byste v tom spatřo­vali neštěstí, které ji postihlo."</p>

<p>„Molly je má žena," řekl jsem tiše, ale ve skutečnosti vě­řím, že mě neslyšela.</p>

<p>„A pak, i když už jsem věděla, že tě to nepotěší, přesto jsem to udělala. Při vědomí, že si tím koupím místo tady, po tvém boku, abych se stala svědkem... čehokoli.co vykonáš. Abych viděla nezvyklé věci, jaké žádný pěvec ještě nikdy neviděl, jako třeba ty sochy dneska. Protože tohle byla má jediná naděje do budoucna. Já musím mít píseň, musím se stát svědkem něčeho, co mi navždy zajistí čestné místo me­zi minstrely. Něco, co mi zajistí polévku a víno, až už budu příliš stará na to, abych se trmácela od hradu k hradu."</p>

<p>„Nemohla by ses spokojit s nějakým mužem, s nímž bys měla společný život a děti?" zeptal jsem se tiše. „Mám do­jem, že ti nedělá problém upoutat mužskou pozornost. Jistě by se našel takový, který..."</p>

<p>„Žádný muž se nechce oženit s neplodnou ženou," řekla. Hlas měla náhle mělký, prostý intonace.,,Při pádu hradu Dimity, Fitzi, mne pokládali za mrtvou. A já tam ležela mezi mrtvými, v přesvědčení, že brzy zemřu i já, protože jsem si nedokázala představit, že bych žila dál. Kolem hořely budo­vy, křičeli ranění a já cítila pach spáleného masa..." Odml­čela se. Když znovu promluvila, hlas měla trochu vyrov­nanější: „Ale nezemřela jsem. Mé tělo bylo silnější než má vůle. Na druhý den jsem se přivlekla k vodě. Našlo mě tam několik dalších, kteří to přežili. Žila jsem a byla jsem na tom lépe než mnozí ostatní. Než uběhly dva měsíce. Tehdy jsem nabyla jistotu, že to, co mi udělali, je horší, než kdyby mě byli zabili. Zjistila jsem totiž, že nosím dítě zplozené jednou z těch nestvůr.</p>

<p>A tak jsem šla k ranhojičce a ta mi dala bylinky, které ne­účinkovaly. Šla jsem za ní znovu a ona mě varovala, že když to nezabralo, pak bych to raději měla nechat být, ať se to sta­ne. Já však šla k jiné ranhojičce, která mi podala jiný nápoj. Po něm... jsem krvácela. Dítě jsem ze sebe vytřepala, ale kr­vácení neustávalo. Vydala jsem se zpátky k ranhojičkám, za oběma, ale žádná mi nemohla pomoci. Říkaly, že se to za­staví samo, časem. Ale jedna z nich mi sdělila, že už asi ni­kdy nebudu moci mít další děti." Hlas se jí sevřel a vzápětí zastřel: „Já vím, že se ti to hnusí, to, jak jednám s muži. Ale když jsi k tomu jednou byl přinucen, je to... jiné. Říkám si: Přece vím, že se mi to může kdykoli přihodit znovu. Takhle se aspoň sama rozhodnu kdy a s kým. Nikdy už nebudu mít děti, a proto ani žádného muže nastálo. Tak proč bych si ne­mohla nabrat toho, co mít můžu? Víš, díky tobě jsem o tom nějakou dobu pochybovala. Až do Moonseye. Moonseye mi znovu ukázalo, že mám pravdu. A z Moonseye jsem přišla do Jhaampe s vědomím, že mohu udělat cokoli, co bude tře­ba, abych si zajistila vlastní přežití. Protože až budu stará, nebudu mít žádného muže ani děti, kteří by se o mne posta­rali." Křehkým a kolísavým hlasem poté dodala: „Občas si myslím, že by bylo lepší, kdyby mě vykovali..."</p>

<p>„Ne. To nikdy neříkej. Nikdy." Bál jsem sejí dotknout, ale ona se náhle otočila a zabořila mi tvář do hrudi. Položil jsem na ni ruku a zjistil jsem, že se chvěje. Cítil jsem nutká­ní přiznat svoji hloupost: „Já to nepochopil. Když jsi říkala, že Burlovi vojáci znásilnili některé z žen... Nevěděl jsem, že to potkalo tebe."</p>

<p>„Och." Hlas teď měla silně přiškrcený: „Myslela jsem, že to nepovažuješ za důležité. Slyšela jsem ve Farrow říkat, že znásilnění vadí jen pannám a vdaným ženám. Myslela jsem, že ve tvých očích to pro někoho jako já nebylo víc než pou­há povinnost."</p>

<p>„Starling!" Pocítil jsem záblesk iracionálního hněvu, že mě mohla pokládat za tak bezcitného člověka. Pak jsem se zamyslel. Viděl jsem přece modřiny na její tváři. Proč jsem si to nevyvodil? Nikdy jsem s ní nemluvil o tom, jak jí Burl zlámal prsty na ruce. Předpokládal jsem, že ví, jak hrozně mi při tom bylo, a je jí jasné, že mě udržela na uzdě jen Burlova výhrůžka dalších fyzických postihů vůči ní. Myslel jsem si, že mi odepřela své přátelství kvůli mému vlkovi. Co si asi myslela o mé odměřenosti?</p>

<p>„Vnesl jsem do tvého života příliš bolesti," přiznal jsem. „Nemysli si, že nevím, jakou cenu mají pro pěvce jeho ruce. Nebo že přehlížím násilí, jež postihlo tvé tělo. Přeješ-li si o tom mluvit, jsem připraven naslouchat. Mluvení občas po­máhá."</p>

<p>„A občas taky ne," odpověděla. Její stisk pojednou zesílil. „V ten den, kdy jsi stanul před námi všemi a do detailu mlu­vil o tom, co ti Regal udělal. Toho dne jsem krvácela za te­be. Neodčinilo to nic z toho, co ti udělali. Ne. Nechci o tom mluvit ani na to myslet."</p>

<p>Pozvedl jsem její ruku k ústům a měkce políbil prsty, jež jí kvůli mně zlámali. „Nesměšuji to, co ti udělali, s tím, kdo jsi," pronesl jsem. „Když se na tebe podívám, vidím pěvkyni Starling Birdsong."</p>

<p>Kývla hlavou na mém rameni a já věděl, že je to tak, jak jsem tušil. Sdíleli jsme spolu ten strach. Nemohli bychom žít jako oběti.</p>

<p>Nic dalšího už jsem neřekl, pouze jsem tam seděl. Znovu mi došlo, že i kdybychom našli Verityho, i kdyby jeho ná­vrat nějakým zázrakem zvrátil průběh války a my zvítězili, pro některé by vítězství přišlo příliš pozdě. Měl jsem za se­bou dlouhou a strastiplnou cestu, ale stále jsem si troufal vě­řit, že na jejím konci by mě mohl čekat život, který si sám zvolím. Starling neměla ani to. Ať už by uprchlá jakkoli hlu­boko do vnitrozemí, válce by nikdy neunikla. Přitáhl jsem ji blíž k sobě a ucítil jsem, jak se její bolest přelila do mne. Po nějaké době její chvění ustalo.</p>

<p>„Je už úplná tma," řekl jsem nakonec. „Raději bychom se měli vrátit do tábora."</p>

<p>Vzdychla, ale napřímila se. Vzala mě za ruku. Už jsem ji chtěl vést do tábora, ale ona mě zatahala za ruku. „Buď se mnou," řekla prostě. „Jenom tady a jenom teď. Něžně a přátelsky. Abys ze mě sejmul... to ostatní. Dej mi ze sebe aspoň tolik."</p>

<p>Chtěl jsem ji. Chtěl jsem ji tak zoufale, že to nemělo co dělat s láskou, a přitom, jak jsem věřil, skoro ani s chtíčem. Byla teplá a živá a byla by to sladká a docela prostá lidská útěcha. Kdybych mohl být s ní a nějakým způsobem z toho vzejít nezměněný ve svém smýšlení o sobě a ve svých citech k Molly, udělal bych to. Ale to, co jsem cítil k Molly, neby­lo něco, co by existovalo pouze v době, kdy jsme byli spo­lu. Ten nárok na sebe sama jsem Molly jednou dal; nemohl jsem to zrušit pouze proto, že jsme byli nějakou dobu oddě­leni. Nemyslel jsem si, že by existovala slova, kterými bych Starling dokázal vysvětlit, že svou volbou Molly ještě neza­vrhuji ji. A tak jsem místo toho řekl: „Blíží se Nighteyes. Má králíka."</p>

<p>Starling přistoupila ke mně blíž. Rukou mi přejela po hru­di až k šíji. Prsty mi opsala linku čelisti a pohladila mi ústa. „Pošli ho pryč," řekla tiše.</p>

<p>„Nemohl bych ho poslat dost daleko na to, aby nevěděl o všem, co spolu máme," odvětil jsem popravdě.</p>

<p>Její ruka se mi pojednou zastavila na tváři. „O všem?" ze­ptala se. Hlas měla plný děsu.</p>

<p><emphasis>O všem. </emphasis>Přišel a sedl si vedle nás. V čelistech se mu hou­pal další králík.</p>

<p>„Jsme svázáni Moudrostí. Sdílíme spolu všechno."</p>

<p>Odtáhla mi ruku z tváře a odstoupila ode mne. Sklopila zrak k temné siluetě vlka. „Pak tedy vše, co jsem ti říkala..."</p>

<p>„Chápe to svým vlastním způsobem. Ne jako jiný člověk, ale..."</p>

<p>„Jak se k tomu stavěla Molly?"</p>

<p>Ostře jsem se nadechl. Vůbec jsem nečekal, že náš rozho­vor vezme takový obrat. „Nikdy se to nedozvěděla," prohlásil jsem. Nighteyes vyrazil zpátky směrem k táboru. Já ho následoval o něco pomaleji. Za mnou šla Starling.</p>

<p>„A kdy se to dozví?" naléhala Starling. „To se jenom tak smíří s tím... sdílením?"</p>

<p>„Nejspíš ne," zamumlal jsem neochotně. Proč mě Starling vždycky nutila myslet na věci, kterými jsem se odmítal za­bývat?</p>

<p>„Co když tě donutí zvolit si mezi ní a vlkem?"</p>

<p>Na okamžik jsem se zarazil. Potom jsem znovu pokračo­val v chůzi, nyní o něco rychleji. Její otázka se vznášela ve vzduchu, obestírajíc mne, jenže já na to odmítal myslet. To se nemohlo stát, k tomu nikdy nesmělo dojít. Přesto ve mně zašeptal nějaký hlas:,,Povíš-li Molly pravdu, dojde k tomu. Nevyhnutelně."</p>

<p>„Chystáš se jí to povědět, nebo ne?" položila mi nelítost­ně Starling tu jednu otázku, před níž jsem se ukrýval.</p>

<p>„Já nevím," řekl jsem pochmurně.</p>

<p>„Och," řekla. A pak po chvíli dodala: „Když mužský říká tohle, obvykle to znamená: ,Ne, neřeknu, ale čas od času si budu s tou myšlenkou pohrávat, abych si mohl předstírat, že to nakonec hodlám udělat.'"</p>

<p>„Zavřela bys už laskavě pusu?" Má slova postrádala veš­kerou sílu.</p>

<p>Starling šla mlčky za mnou. Po nějaké době poznamena­la: „Nevím, koho mám litovat. Jestli tebe, nebo ji."</p>

<p>„Snad oba dva," navrhl jsem ledově. Už jsem o tom ne­chtěl nic dalšího slyšet.</p>

<p>Šašek držel hlídku, když jsme se vrátili do tábora. Kettle a Kettricken spaly. „Dobrý lov?" zeptal se přátelsky, když jsme se přiblížili.</p>

<p>Pokrčil jsem rameny. Nighteyes už se mezitím zahryzl do králíka, kterého si přinesl. Spokojeně se natáhl šaškovi u nohou. „Ušlo to." A pozvedl jsem do výše druhého králíka. Ša­šek ho ode mě vzal a ledabyle ho zavěsil na stanový kůl.</p>

<p>„Snídaně," řekl mi klidně. Očima střelil po Starling, ale jestli z jejího výrazu poznal, že pláče, netropil si z ní žerty. Nevím, co vyčetl z mé tváře, protože opět nic nekomentoval. Starling mě následovala do stanu. Stáhl jsem si boty a vděč­ně se sesul na lůžko. Když jsem o několik okamžiků pozdě­ji ucítil, že se mi přitulila k zádům, nebyl jsem překvapen. Vyvodil jsem z toho, že mi odpustila. Usínání mně to však neusnadnilo.</p>

<p>Nakonec jsem však přece jenom usnul. Vztyčil jsem ko­lem své zdi a nějak se mi podařilo snít svůj vlastní sen. Zdá­lo se mi, že sedím u Mollyiny postele a dívám se, jak spolu s Nettle spí. U nohou mi ležel vlk, zatímco v koutě u komí­na seděl na stoličce šašek a navýsost spokojeně si pro sebe pokyvoval hlavou. Na stole bylo prostřeno Kettleino hrací plátno, ale místo kamenů na něm byly malinké sošky rozlič­ných draků v černém a bílém provedení. Rudé kameny před­stavovaly lodě a já byl na tahu. Měl jsem v ruce kámen, se kterým jsem mohl vyhrát hru, ale já si jenom přál, abych se mohl dívat, jak Molly spí. Byl to takřka pokojný sen.</p>

<p> <strong><emphasis>2 Elfí kůra</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Existuje spousta starých „bílých proroctví", která se vzta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>huji ke zradě Katalyz</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>tora. Bílý Colum o tom říká: </emphasis><emphasis>„ Skr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ze svou laškuje zrazen, a jeho láska zrazena ro</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>něž." Méně známý písař a prorok, Gant Bílý, zachází do ještě větších podrobností: „Srdce Katalyzátora je obnaženo důvěryhod</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nému. Veškerá důvěra je dána, a vešk</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rá důvěra zrazena. Ditě Katalyzátora je vydáno do rukou jeho nepřátel tím, je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hož láska a oddanost jsou nad veškerou pochybnost." Ostat</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní proroctví jsou více zaob</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lená, avšak </emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>každém případě je závěr ten, že Katalyzátor je zrazen někým, kdo má jeho ab</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>solutní důvěru.</emphasis></p>

<p>Druhý den časně zrána, když jsme pojedli opečené kous­ky králičího masa, jsme se s Kettricken znovu poradili s ma­pou. Sotva jsme to již měli zapotřebí - to jsme oba dobře věděli. Ale bylo to něco, co jsme spolu museli ujednat a vy­zdvihnout při debatě o našich záležitostech. Kettricken sle­dovala prstem vybledlou linii na potlučeném svitku. „Budeme se muset vrátit k tomu sloupu v kamenném kruhu a pak jít po cestě Umění ještě kus za něj. Rovnou k našemu po­slednímu cíli, jak věřím."</p>

<p>„Neprahnu zrovna moc po tom, abych po té cestě znovu šel," řekl jsem jí upřímně. „I chůze podél ni pro mne zna­čí velké vypětí. Ale mám dojem, že tady už není žádná po­moc."</p>

<p>„Žádná, pokud dobře vidím."</p>

<p>Byla příliš zaneprázdněná na to, aby mi projevila nějaký přílišný soucit. Pohlédl jsem na tu ženu. Své kdysi třpytivé plavé vlasy měla zapletené v krátkém ubohém copu. Vlivem zimy a větru měla ošlehanou tvář, rozpukané rty a vyryté jemné linky v koutcích očí a úst, nemluvě o hlubších ustara­ných vráskách na čele a mezi očima. Oděv měla obnošený a poskvrněný po velmi dlouhé cestě. Královna Šesti vévodství by na Tradefordu neobstála ani jako pokojská. Najed­nou jsem zatoužil natáhnout se v duchu po ní. Nenapadal mě způsob, jak to udělat. A tak jsem prostě řekl: „Dostaneme se tam a najdeme Verityho."</p>

<p>Zvedla oči a střetla se s mým zrakem. Do svého pohledu a hlasu se pokusila vložit veškerou víru, když řekla: „Ano, určitě." Slyšel jsem pouze kuráž.</p>

<p>Tábor jsme bourali a přemísťovali tak často, že jsme to dělali už bezděčně. Počínali jsme si jako jednotka, skoro ja­ko jeden tvor. Jako koterie, pomyslel jsem si.</p>

<p><emphasis>Jako smečka, </emphasis>poopravil mě Nighteyes. Přišel a vrazil mi hlavu do dlaní. Ustal jsem v činnosti a důkladně ho podrbal za ušima a na krku. Zavřel oči a zálibně sklopil uši dozadu. <emphasis>Když tě tvá družka přiměje, abys mě poslal pryč, tohle mi bude moc a moc chybět.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nedopustím, aby se to stalo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Stejně si myslíš, že tě postaví před volbu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Teď na to odmítám myslet.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ach! </emphasis>Překulil se na bok a pak na záda, abych ho mohl po­škrábat na břiše. Obnažil zuby ve vlčím úsměvu. <emphasis>Ty žiješ v přítomnosti a odmítáš myslet na to, co může přijít. Ale já, já zjišťuji, že dokážu myslet takřka jen na to, k čemu může jednou dojít. Tohle jsou pro mě dobré časy, bratře. Život s ostatními, společný lov, dělba o maso. Ale ta skučící fenka měla minulou noc pravdu. Smečce je zapotřebí mláďat. A tvé mládě...</emphasis></p>

<p><emphasis>Zrovna teď na to nemohu myslet. Musím myslet jen na to, co mám dělat dnes, abych přežil, a na všechno, co mám udě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lat předtím, než budu moci doufat, že se vrátím domů.</emphasis></p>

<p>„Fitzi? Jsi v pořádku?"</p>

<p>Byla to Starling. Přišla, vzala mě za loket a trochu mnou zatřásla. Pohlédl jsem na ni, vytržen ze svého obluzení. Skučící fenka. Měl jsem co dělat, abych se neusmál. „Jsem v po­řádku. Byl jsem s Nighteyesem."</p>

<p>„Och." Sklopila zrak k vlkovi a já viděl, jak se usilovně snaží pochopit, co jsme mezi sebou měli. Pak to odbyla po­krčením ramen. „Připraven k odjezdu?"</p>

<p>„Pokud i všichni ostatní."</p>

<p>„Zdá se, že ano."</p>

<p>Odešla pomoci Kettricken naložit posledního jepa. Roz­hlédl jsem se kolem, kde je šašek, a uviděl ho, kterak mlčky sedí na svém ranci. Ruka mu zlehka spočívala na jednom z kamenných draků a ve tváři měl nepřítomný výraz. Poti­chu jsem se k němu zezadu přiblížil. „Jsi v pořádku?" zeptal jsem se tiše.</p>

<p>Nevyskočil. Nikdy se nelekal. Jen stočil svůj bledý zrak vzhůru a střetl se s mým. Ve tváři měl výraz zádumčivé roztouženosti bez jediné známky své obvyklé nabroušené du­chapřítomnosti. „Fitzi. Měl jsi někdy dojem, že si na něco</p>

<p>vzpomínáš, ale když ses po tom natáhl, vůbec nic tam neby­lo?"</p>

<p>„Občas," řekl jsem. „Myslím, že se to stává snad každé­mu."</p>

<p>„Ne. Tohle je jiné," trval tiše na svém. „Od okamžiku, co jsem předevčírem stanul na tom kameni a najednou zahlédl ten dávný svět, který tu byl... pořád mám jakési divné polovičaté vzpomínky. Jako on." Pohladil draka něžně po hlavě, laskaje jako milenec jeho klínovitou plazí hlavu. „Jako bych se rozpomínal na to, že jsem ho znal." Náhle mě uzemnil prosebným pohledem. „Co jsi tam v té minulosti viděl?"</p>

<p>Malinko jsem pokrčil rameny. „Bylo to něco jako tržní náměstí, s obchody okolo a s lidmi, kteří mezi sebou smlou­vali. Rušný den."</p>

<p>„A viděl jsi mě?" zeptal se velmi tiše.</p>

<p>„Nejsem si jist." Náhle jsem si připadal velmi nesvůj, když jsem o tom mluvil. „Tam, kde jsi byl ty, byl někdo jiný. Ona byla jako ty, svým způsobem. Taková bezbarvá a chovala se myslím jako klaun. Mluvil jsi o její koruně s vyřezávanými kohoutími hlavami a ocasy."</p>

<p>„Opravdu? Fitzi, já si pamatuji jen málo z toho, co jsem říkal bezprostředně poté. Jen si vybavuji ten pocit a jak rych­le pohasl. Nakratičko jsem byl propojen se vším. Byl jsem částí toho všeho. Bylo to báječné, jako cítit příval lásky ne­bo zahlédnout něco dokonale krásného či..." Usilovně hledal další slova.</p>

<p>„Takové je Umění," pravil jsem měkce. „To, co jsi cítil, je jeho vábení. Právě jemu musí praktikant Umění ustavičně odolávat, jinak ho to smete pryč."</p>

<p>„Takže to bylo Umění," poznamenal si pro sebe.</p>

<p>„Když jsi z toho vybředl, byl jsi v první chvíli v extázi. Říkal jsi něco o něčím drakovi, kterého jsi měl ohlásit. Dávalo to jen malý smysl. Počkej chvíli. Realderův drak. A on slíbil, že se s tebou proletí."</p>

<p>„Ach. Můj sen z minulé noci. Realder. To bylo tvé jmé­no." Zatímco mluvil, laskal hlavu sochy. A přitom se stala ta nejpodivnější věc. Můj vjem sochy skrze Moudrost prudce zesílil a Nighteyes mi přiskočil k noze, všechny chlupy na hřbetě naježené. Věděl jsem, že i mně na zádech naskočila husí kůže, a vtom jsem se zapotácel v domnění, že socha se náhle pohne a obživne. Šašek po nás střelil zmateným po­hledem. „Co to má znamenat?"</p>

<p>„Ty sochy se nám zdají být živé. Nighteyesovi i mně. A když jsi vyslovil to jméno, málem se to pohnulo."</p>

<p>„Realder," zopakoval zkusmo šašek. Když to řekl, zadržel jsem dech, ale nepocítil jsem žádnou odezvu. Pohlédl na mě a já zavrtěl hlavou. „Je to jen kámen, Fitzi. Studený a nád­herný kámen. Mám dojem, že ti asi povolují nervy." Vzal mě přátelsky za ruku a vydali jsme se od soch pryč, zpátky na zvětralou cestu. Ostatní už byli z dohledu, s výjimkou Kettle. Stála opřená o svou hůl a zlostně na nás civěla. In­stinktivně jsem zrychlil krok. Když jsme došli na místo, kde čekala, vzala mě za druhou paži, načež velitelsky pokynula šaškovi, ať jde před námi. Vydali jsme se za ním, ale o něco pomaleji. Když už byl dost daleko vepředu, sevřela mi ruku ocelovým stiskem a zeptala se: „Nuže?"</p>

<p>Chvíli jsem na ni nepřítomně hleděl. „Ještě jsem na to ne­přišel," omluvil jsem sejí vzápětí.</p>

<p>„To je mi naprosto jasné," odpověděla přísně. Sykla me­zi zuby a zamračila se na mě, jak se chystala něco říci, na­čež si pro sebe krátce zavrtěla hlavou. Moji ruku však ne­pouštěla.</p>

<p>Po zbytek dne, co jsem mlčky kráčel po jejím boku, jsem dumal nad její herní hádankou.</p>

<p>Nemyslím si, že by bylo něco tak únavného jako vracet se ve svých stopách zpátky, když se člověk zoufale potřebuje někam dostat. Nyní už jsme nešli po prastaré cestě skoro se ztrácející v porostu, nýbrž jsme postupovali po námi ušlapa­né trase skrze bažinatý les a vzhůru do kopců, přičemž na odchodu jsme byli rychlejší než při příchodu tam. Jak jedno roční období přecházelo v druhé, denní světlo se pomalu prodlužovalo a Kettricken nás nutila k pochodu až do úpl­ného soumraku. A tak jsme se nacházeli pouze jeden kopec od náměstí s černým kamenem, když jsme si té noci zřídili tábor. Myslím, že to kvůli mně se Kettricken rozhodla strá­vit další noc na zmíněné cestě. Neměl jsem potřebu spát blí­že křižovatce, než bylo skutečně nutné.</p>

<p><emphasis>Vyrazíme si na lov? </emphasis>zeptal se Nighteyes, jakmile jsme si zřídili přístřeší.</p>

<p>„Jdu na lov," oznámil jsem ostatním. Kettle jenom nelibě vzhlédla.</p>

<p>„Drž se hodně stranou od cesty Umění," varovala mě.</p>

<p>Šašek mne překvapil, když vyskočil na nohy. „Já půjdu s nimi. Pokud to vlkovi nevadí."</p>

<p><emphasis>Ten Bezpachu je vítán.</emphasis></p>

<p>„Jsi vítán, můžeš jít s námi. Víš však jistě, že se na to cí­tíš?"</p>

<p>„Když se cestou unavím, mohu se vrátit zpátky," podotkl šašek.</p>

<p>Když jsme vykročili do houstnoucího soumraku, Kettric­ken byla zahloubaná do mapy a Kettle držela hlídku. „Ne­buď dlouho pryč, jinak si tě půjdu najít," varovala mě na od­chodu. „A drž se stranou cesty Umění," zopakovala.</p>

<p>Kdesi nad stromy proplouval po obloze měsíc v úplňku. Jeho světlo se v stříbrných proudech prodíralo a protahova­lo skrze takřka zalistěné větve a osvětlovalo nám cestu. Nějakou dobu jsme jen mlčky kráčeli pospolu nádherně roz­lehlým lesem. Vlkovy smysly nahrazovaly ty moje. Noc oží­vala pachy všelijakých rostlin a zpěvy žabiček a nočního hmyzu. Noční vzduch měl o něco ostřejší nádech než před­chozí den. Narazili jsme na zvířecí stezku a vydali se po ní. Šašek s námi držel tempo a neříkal nic. Zhluboka jsem se nadechoval a pak dlouze vydechoval. Navzdory všemu jsem se slyšel říkat: <emphasis>Tohle je dobré.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ano. To je. Bude mi to chybět.</emphasis></p>

<p>Věděl jsem, že má na mysli to, co říkala Starling minulou noc. <emphasis>Nemysleme na z</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>třek, který snad ani nikdy nepřijde. Pojďme jen lovit, </emphasis>navrhl jsem a tak jsme šli. Spolu s šaškem jsme se drželi stezky, zatímco vlk slídil všude po lese, aby vyplašil nějakou zvěř a nahnal jí k nám. Postupovali jsme le­sem, proklouzávajíce takřka neslyšně nocí, všechny smysly nastražené. Narazil jsem na dikobraza, který se valil nočním lesem, neměl jsem však chuť umlátit ho k smrti, nemluvě ani o tom, že bych ho musel opatrně stahovat, než bychom ho mohli sníst. Ten večer jsem prostě chtěl maso. S velkými obtížemi jsem přesvědčil Nighteyese, aby se se mnou poo­hlédl po jiné kořisti. <emphasis>Když nenarazíme na nic jiného, může</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>me se pro něj vždy vrátit. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mají zrovna rychlé nohy, </emphasis>zdů­raznil jsem.</p>

<p>Zdráhavě souhlasil a znovu jsme se jali pročesávat les. Na jednom rozlehlém úbočí, stále vyhřátém od slunce, Nighteyes zahlédl mihnuvší se ucho a třpytivý záblesk z oka. Dvě­ma skoky se ocitl na hřbetě králíka. Vyplašil přitom dalšího králíka, který prchal směrem k vrcholu kopce. Vyrazil jsem za ním, ale šašek zavolal, že už se vrací zpět. V půli kopce jsem již věděl, že ho nechytím. Byl jsem unavený po dlou­hé celodenní chůzi a králík se bál o život. Když jsem dora­zil na vrchol kopce, nebylo po něm ani vidu. Zastavil jsem</p>

<p>se a oddechoval. Noční vítr zlehka pročesával stromy. Vtom ke mně zavál pach, zvláštní a zároveň nezvykle povědomý. Nemohl jsem ho identifikovat, ale vyvolával ve mně značně nepříjemné pocity. Zatímco jsem stál a nasával chřípím, jak jsem se ho snažil zařadit, přiběhl ke mně neslyšně Nighteyes. <emphasis>Skrč se! </emphasis>nařídil mi.</p>

<p>Zbytečně jsem nepřemýšlel, ale hned jsem ho uposlechl a na místě se skrčil, rozhlížeje se, odkud mi hrozí nebezpečí.</p>

<p><emphasis>Ne. Skrč se ve své mysli!</emphasis></p>

<p>Tentokrát jsem vmžiku pochopil, co míní, a v panice jsem vztyčil své mentální zdi. Jeho vnímavější čich si okamžitě spojil ten mdlý pach ve vzduchu s pachem Burlova oděvu v jeho sedlových vacích. Krčil jsem se, jak jen to šlo, a sta­věl jsem a přestavoval hranice okolo své mysli, ačkoli jsem se úpěnlivě vzpíral skutečnosti, že je takřka nemožné, aby tu byl.</p>

<p>Strach dokáže být mocná vzpruha mysli. Najednou jsem pochopil to, co mi mělo být vždycky zřejmé. Nacházeli jsme se nedaleko od křižovatky s náměstím a tamního černého rozcestníku. Symboly vytesané do návěstních sloupů ozna­čovaly nejen to, kam přilehlá cesta vede, ale i to, kam mo­hou ukazatele člověka přemístit. Pokud se někde nacházel nějaký pilíř, mohl být od něj člověk přemístěn k dalšímu pi­líři. Z toho prastarého města do kteréhokoli jiného vyznače­ného místa to nebylo dále než krok. A ti tři se teď mohli na­cházet jen pár kroků ode mě.</p>

<p><emphasis>Ne. Je tam pouze ten jeden a není zas tak blízko od nás. Používej nos, když už ne hlavu, </emphasis>ujistil mne kousavě Nighteyes. <emphasis>Mám ti ho skolit? </emphasis>nabídl se ležérně.</p>

<p><emphasis>Prosím. Ale dávej na sebe pozor.</emphasis></p>

<p>Nighteyes si potichu odfrkl. <emphasis>Je tlustší než to divoké prase, které jsem skolil. Funí a potí se, už jen když jde po cestě. Tiše lež, bratříčku, já to s ním zatím skoncuji. </emphasis>Pokradmu jako smrt vlk zaběhl do hloubi lesa.</p>

<p>Krčil jsem se tam celou věčnost a čekal, až něco uslyším, zavrčení, výkřik, zvuky, jak někdo běží porostem. Nedělo se nic. Nasával jsem chřípím, ale nebyl jsem s to zachytit ani stopu toho prchavého pachu. Náhle už jsem nevydržel krčit se a čekat. Vyskočil jsem na nohy a vydal se za vlkem, stej­ně pokradmu jako on. Když jsme předtím lovili, nevěnoval jsem moc pozornost tomu, kam až jsme zašli. Nyní jsem si uvědomil, že jsme se dostali blíže k cestě Umění, než jsem tušil; že náš tábor nebyl vůbec daleko.</p>

<p>Jako když zaznívají tóny vzdálené písně, náhle jsem vzal na vědomí jejich Umění. Na místě jsem se zastavil a tiše stál. Přinutil jsem svou mysl ke klidu a nechal jejich Umění otírat se o mé smysly, zatímco jsem nereagoval.</p>

<p><emphasis>Jsem velice blízko. </emphasis>Burl. Sotva dechu popadaje, pln stra­chu i vzrušení. Cítil jsem, jak v nehybné póze čeká. <emphasis>Cítím ho, blíží se. </emphasis>Odmlka. <emphasis>Och, to místo se mi nelíbí. Vůbec se mi nelibí</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Buď v klidu. Stačí jen dotyk. Dotkni se ho, jak jsem ti uka</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zoval, a j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ho zdi se zbortí. </emphasis>To mluvil Will, mistr ke svému učni.</p>

<p><emphasis>A co když má nůž?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nebude mít čas ho použit. Věř mi. Zdi žádného člověka to</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mu doteku neodolají, to ti zaručuji. Stačí jen dotknout se ho. A já tvým prostřednictvím přijdu a vykonám zbytek.</emphasis></p>

<p><emphasis>Proč já? Proč ne ty, nebo Carrod?</emphasis></p>

<p><emphasis>To bys opravdu raději plnil Carrodův úkol? A krom toho jsi to ty, kdo měl Bastarda v moci a kdo ho ve své hlouposti chtěl udržet </emphasis>v <emphasis>kleci. Běž a vykonej ten úkol, který jsi měl spl</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nit už dávno. Nebo bys chtěl znovu pocítit hněv našeho krá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>le?</emphasis></p>

<p>Cítil jsem, jak se Burl zachvěl. A já se zachvěl taky, pro­tože jsem ucítil jeho. Regala. Ty myšlenky byly Willovy, ale nějak, někde je slyšel i Regal. Napadlo mě, zda Burl ví tak jasně jako já, že nezáleží na tom, zda Bastarda zabije či ne, protože Regal mu opět s chutí způsobí bolest. Protože vzpo­mínka na mučení Burla byla tak opojná, že Regal už na něj nemohl ani pomyslet, aby si nepřipomněl, jak hluboce ho to uspokojilo. Jenže tak krátce.</p>

<p>Byl jsem rád, že nejsem v Burlově kůži.</p>

<p><emphasis>Támhle! To byl Bastard! Najdi ho!</emphasis></p>

<p>Tehdy jsem měl podle všech zákonitostí umřít. Will mne objevil - odhalil mou neopatrnou myšlenku plující vzdu­chem. Stačilo nakrátko soucítit s Burlem. Pustil se po mé stopě jako pes. <emphasis>Mám ho!</emphasis></p>

<p>Nastal okamžik strnulého napětí. Srdce v hrudníku mi di­voce bušilo, jak jsem svou Moudrostí pátral všude kolem. Nablízku nebylo nic většího než myš. Našel jsem Nighteyese, jak se s kradmou hbitostí pohybuje po úbočí pode mnou. Přesto Burl říkal, že se ke mně přiblížil. Našel snad způsob, jak se zaštítit před mým smyslem Moudrosti? Při té myšlen­ce se mi málem podlomila kolena.</p>

<p>Kdesi dole na úbočí jsem zaslechl zapraštění, jak se něja­ké tělo prodralo křovím, a lidský výkřik. Vlk už ho má, po­myslel jsem si.</p>

<p><emphasis>Já ne, bratře, já ne.</emphasis></p>

<p>Stěží jsem vlkovu myšlenku chápal. Zavrávoral jsem po nárazu Umění, přesto jsem necítil jeho zdroj. Mé vjemy si navzájem protiřečily, jako kdybych se vrhl do vody a vnímal ji jako písek. Aniž bych jasně věděl, co dělám, začal jsem se belhat po úbočí z kopce dolů.</p>

<p><emphasis>To není on! </emphasis>Will, strašně rozzlobený a rozčilený. <emphasis>Co je to? Kdo je to?</emphasis></p>

<p>Odmlka, ohromení. <emphasis>To je ta zrůda, šašek! </emphasis>Pak obrovská zlost. <emphasis>Kde je Bastard? Burle, ty pitomý nešiko. Tys mu nás všechny proz</emphasis><emphasis>radil.</emphasis></p>

<p>Nebyl jsem to však já, ale Nighteyes, kdo shora vyrazil za Burlem. I na tu dálku jsem slyšel jeho vrčení. V temném le­se pode mnou se vlk vymrštil na Burla a výkřik Umění, kte­rý Burl vyslal při pohledu na ty rozevřené čelisti blížící se k jeho obličeji, byl tak pronikavý, že Will ztratil pozornost. V tom okamžiku jsem prudce semkl své zdi a vyrazil dolů, abych se ve fyzické podobě připojil k vlkovi při útoku na Burla.</p>

<p>Čekalo mě však zklamání. Byli mnohem dále ode mě, než jsem si myslel. - Burla jsem vůbec nezahlédl, nepočítám-li pohled vlčíma očima. Přestože vlk Burla pokládal za tlusté­ho a neohrabaného, projevil se jako dobrý běžec, když mu byl vlk v patách. Přesto by ho Nighteyes skolil, kdyby měl běžet jen o něco dále než ve skutečnosti. Při prvním skoku Nighteyes zachytil pouze jeho plášť, když mu Burl udělal vývrtku. Při druhém útoku mu rozerval kamaše a kůži do masa, ale Burl prchal, jako by se mu nic nestalo. Nighteyes viděl, jak dosáhl okraje černého dlážděného náměstí a vyra­zil směrem k pilíři, jednu ruku prosebně nataženou před se­bou. Vtom Burl dlaní pleskl o blyštivý kámen a zčistajasna <emphasis>zmizel </emphasis>v pilíři. Vlk začal brzdit zapřenýma nohama a chodi­dla mu klouzala po kluzkém kameni. Před stojícím kame­nem se nahrbil dozadu, jako by Burl skočil do plápolajícího ohně. Zastavil se na šířku dlaně od kamene a přitom zuřivě vrčel, nejen vzteky, ale i ukrutným strachem. Tohle všechno jsem věděl, ačkoli jsem byl daleko na úbočí, běžel a klopýtal ve tmě.</p>

<p>Najednou přišla vlna Umění. Neměla žádný fyzický pro­jev, ale její náraz mnou mrštil na zem a vyrazil mi dech. Pocítil jsem závrať, v uších mi zazvonilo a já byl bezmocně otevřený komukoli, kdo by se mě chtěl zmocnit. Ležel jsem tam, malátný a omráčený. Snad právě to mě zachránilo/že v tom okamžiku jsem v sobě necítil ani špetku Umění.</p>

<p>Slyšel jsem však ostatní. Jejich Umění bylo chaotické, to­liko hrůzyplný strach. Pak zmizeli v dálce, jako by je odpla­vila sama řeka Umění. Málem jsem se vydal za nimi, nata­huje se po nich v údivu nad tím, co jsem cítil. Jako by byli roztříštěni na kousky. Ještě na mě vyšplíchl jejich slábnoucí úžas. Zavřel jsem oči.</p>

<p>Pak jsem uslyšel Kettle, jak zběsile volá mé jméno. Její hlas byl prostoupen děsem.</p>

<p><emphasis>Nighteyesi!</emphasis></p>

<p><emphasis>Už jdu. Dohoň mne! </emphasis>řekl mi ponuře vlk. Uposlechl jsem.</p>

<p>Když jsem došel k jurtě, byl jsem poškrábaný a špinavý a jednu nohavici jsem měl u kolena roztrženou. Kettle stála venku a čekala na mě. Mezitím tu rozdělaly oheň jako ma­ják. Při pohledu na ni se tlukot mého srdce poněkud zmírnil. Napůl jsem věřil, že ženy byly přepadeny. „Co se děje?" ze­ptal jsem se, když jsem vyrazil k ní.</p>

<p>„Šašek," řekla a dodala: „Uslyšely jsme výkřik a vyběh­ly jsme ven. Pak jsem uslyšela vrčení vlka. Šly jsme za tím zvukem a našly jsme šaška." Zavrtěla hlavou.,pořádně ne­vím, co se to s ním stalo."</p>

<p>Už jsem se kolem ní tlačil do stanu, ale ona mě zadržela za paži. Na starou ženu byla překvapivě silná. Zarazila mě a přitáhla mě k sobě tváří v tvář. „Byl jsi napaden?" zeptala se.</p>

<p>„Svým způsobem." Stručně jsem jí vypověděl, co se sta­lo. Když jsem mluvil o vlně Umění, vytřeštila oči.</p>

<p>Když jsem skončil, pokývala si pro sebe a zachmuřeně potvrdila svá předchozí podezření: „Hmátli po tobě a místo</p>

<p>toho se zmocnili jeho. On nemá sebemenší ponětí, jak se bránit. Pokud se nemýlím, tak ho stále mají."</p>

<p>„Cože? Jak to?" zeptal jsem se ochromeně.</p>

<p>„Tehdy na tom náměstí. Vy dva jste byli spojeni Uměním, ač krátce, s využitím síly kamene a síly toho, kdo jste. Zane­chává to... jakousi stopu. Čím častěji jsou dva jedinci spoje­ni, tím pevnější se stává. S rostoucí četností styků přerůstá v pouto, jako je pouto v koterii. Ostatní, kteří jsou znalí Umě­ní, dokáží taková pouta vidět, když je hledají. Často jsou ja­ko zadní dvířka, nestřežené vstupy do mysli adepta Umění. Tentokrát bych však řekla, že místo tebe našli šaška."</p>

<p>Při pohledu na můj výraz pustila mou paži. Vrazil jsem do stanu. Na pánvi hořel docela malý oheň. Kettricken klečela u šaška a hlubokým, vážným hlasem k němu mluvila. Bledá Starling seděla nepohnutě na lůžku a civěla na něj, zatímco vlk neklidně slídil uvnitř zaplněného stanu. Srst na hřbetě měl stále zježenou.</p>

<p>Rychle jsem přistoupil k šaškovi a poklekl u něj. Při prv­ním pohledu na něj jsem se zarazil. Čekal jsem, že tu bude schlíple ležet v bezvědomí. Místo toho byl ztuhlý, oči ote­vřené a zorničky mu poškubávaly, jako by sledoval nějaký strašný zápas, jehož jsme nemohli být svědky. Dotkl jsem se jeho paže. Ztuhlost svalů a tělesný chlad mi připomněly mrt­volu. „Šašku?" oslovil jsem ho. Nejevil žádné známky toho, země slyší. „Šašku!" křikl jsem hlasitěji a naklonil se nad něj. Zatřásl jsem jím, nejprve zlehka a pak prudčeji. Žádný účinek.</p>

<p>„Dotkni se ho a spoj se s ním Uměním," přikázala mi stro­ze Kettricken. „Ale buď opatrný. Pokud ho stále mají v mo­ci, vystavuješ se riziku rovněž."</p>

<p>Stydím se říci, že jsem na okamžik ztuhl. Jakkoliv jsem měl šaška rád, přesto jsem se obával Willa. Nakonec, o vteřinu a celou věčnost později, jsem se natáhl a položil mu ru­ku na čelo.</p>

<p>„Neboj se," řekla mi zbytečně Kettle. A pak dodala něco, co mě takřka ochromilo: „Pokud ho stále mají a drží ho, je to jen otázka času, než využijí vazby mezi vámi k tomu, aby dostali i tebe. Máš jedinou možnost, utkat se s nimi v jeho mysli. Tak běž, dělej."</p>

<p>Dala mi ruku na rameno a na jeden tajuplný okamžik to byla Shrewdova ruka na mém rameni, jež ze mě čerpala sí­lu Umění. Pak mě malinko povzbudivě plácla. Zavřel jsem oči, vnímaje dlaní šaškovo čelo. Strhl jsem své mentální zdi.</p>

<p>Řeka Umění hučela, až se hrozila vylít, a já do ní padl. Trvalo mi hodnou chvíli, než jsem se zorientoval. Zažil jsem okamžik hrůzy, když jsem na samém pokraji svého vnímání ucítil Willa a Burla. Horlivě se čímsi zabývali. Stáhl jsem se před nimi, jako kdybych zavadil o žhavou pec, a zúžil oh­nisko své pozornosti. Šašek, šašek, jedině šašek. Pátral jsem po něm, málem jsem ho našel. Och, ten byl ale divný, do­konce ještě divnější. Vystřelil a unikal mi, jako zářivě zlatý kapr v řasnaté tůni, jako mžitky, jež tančí člověku před oči­ma, když byl oslněn sluncem. Pokoušet se zachytit tu byst­rou mysl bylo stejné jako chňapat po odrazu měsíce v ne­hybném půlnočním rybníce. V kratičkých záblescích vhledů jsem poznal jeho nádheru a moc. V jednom okamžiku jsem pochopil a užasl nad tím, kým je, a v dalším už jsem to po­chopení pozbyl.</p>

<p>A pak, díky vhledu, který se vyrovnal prozření Kettleiny hry, jsem náhle věděl, co mám dělat. Místo abych se ho po­koušel chytit, obestřel jsem ho. Nesnažil jsem se do něj pro­niknout nebo ho dopadnout, ale jen jsem obsáhl vše, co jsem z něj viděl, a podržel to mimo nebezpečí. Připomnělo mi to počátky, kdy jsem se učil Umění. Tohle se mnou často dělával Verity, jenž mi pomáhal opanovat se, když mě proud Umění hrozil rozstříknout široko daleko do světa. Ustálil jsem šaška a on se opět sebral sám v sobě.</p>

<p>Vtom jsem ucítil studený stisk na zápětí. „Přestaň," zaú­pěl krotce. „Prosím," dodal, a mne zasáhlo, když si pomys­lel, že je mu zapotřebí takového slova. Zanechal jsem pát­rání a otevřel oči. Několikrát jsem zamžikal a potom jsem s překvapením zjistil, že se celý třesu, zbrocený studeným potem. Bylo nemožné, aby šašek vypadal ještě bledší než obvykle, ale v očích a kolem úst měl váhavý výraz, jako by si nebyl jistý, že je vzhůru. Mé oči se střetly s jeho zrakem a já pocítil jakoby záškub jeho vědomí. Pouto Umění, sice tenké jako vlákno, ale bylo tam. Kdybych neměl tak obna­žené nervy po tom pátrání, nejspíš bych to vůbec necítil.</p>

<p>„Nelíbilo se mi to," pravil tiše.</p>

<p>„Odpusť," řekl jsem mírně. „Myslel jsem, že tě mají, a tak jsem se tě vydal hledat."</p>

<p>Mátožně mávl rukou. „Och, ty ne. Myslel jsem ty ostat­ní." Polkl, jako kdyby se mu zvedal žaludek. „Byli ve mně. V mé mysli, v mých vzpomínkách. Ničili a káleli jako zlé, nezvladatelné děti. Oni mně..." Oči mu pojednou zesklova­těly.</p>

<p>„Byl to Burl?" napovídal jsem opatrně.</p>

<p>„Ach. Ano. Takhle se jmenuje, ačkoli si v tyto dny sotva pamatuje, že je to on. Will a Regal si ho přisvojili pro vlast­ní účely. Jeho prostřednictvím vtrhli do mne v domnění, že našli tebe..." Jeho hlas vyzněl doztracena. „Či tak to alespoň vypadá. Jak jsem mohl něco takového vědět?"</p>

<p>„Umění poskytuje moc zvláštní vhledy. Nemohou přemo­ci tvou mysl bez toho, že by vyjevili hodně ze své," sdělila mu mrzutě Kettle. Sundala z pánve malou konvičku s vrou­cí vodou. A mně řekla: „Dej mi elfí kůru."</p>

<p>Okamžitě jsem hmátl po ranci, abych ji vylovil, ale ne­mohl jsem si odpustit jízlivou poznámku: „Myslel jsem, žes říkala, že ta bylina není moc prospěšná."</p>

<p>„To není," odvětila stroze. „Pro praktikanty Umění. Ale pro něj - jemu to může poskytnout ochranu, kterou si nedo­vede zajistit sám. Pokusí se o to znovu, o tom nepochybuji. Budou-li do něj moci vtrhnout, byť jen na okamžik, použijí ho, aby našli tebe. Je to starý trik."</p>

<p>„O tom jsem nikdy neslyšel," podotkl jsem, zatímco jsem jí podával váček s elfí kůrou. Vytřepala trochu do šálku a za­lila ho kouřící vodou. Pak s klidem vložila můj váček s by­linkami do svého rance. Bylo zřejmé, že se nepřehlédla, a já pokládal za zbytečné žádat ji, aby mi ho vrátila zpátky.</p>

<p>„Jak to, že toho víš tolik o věcech Umění?" zeptal se jí ostře šašek. Už se mu trochu vracela nálada.</p>

<p>„Snad jsem se to naučila tím, že jsem poslouchala, místo abych pořád kladla osobní otázky," obořila se na něj. „A teď vypiješ tohle," dodala, jako kdyby téma pokládala za vyří­zené. Kdybych nebyl tak plný úzkosti, bylo by humorné vi­dět šaška tak hbitě umlčeného.</p>

<p>Šašek vzal šálek, ale pohlédl ke mně. „Co to bylo, to, co se v závěru stalo? Drželi mě a pak náhle - všude samý oheň, zemětřesení a povodeň naráz." Svraštil obočí. „A pak jsem byl pryč, rozptýlený. Nemohl jsem najít sám sebe. Potom jsi přišel ty..."</p>

<p>„Mohl by mi někdo laskavě vysvětlit, co se tuhle noc sta­lo?" zeptala se poněkud podrážděně Kettricken.</p>

<p>Napůl jsem čekal, že odpoví Kettle, ta však mlčela.</p>

<p>Šašek spustil ruku s hrnkem. „Těžko se to vysvětluje, má královno. Jako by vám do ložnice vtrhli dva hrubiáni, vy­táhli vás z postele a třásli vámi, a po celou tu dobu na vás křičeli jiným jménem. A když zjistili, že nejsem Fitz, měli na mě vztek. Pak přišlo zemětřesení a já se propadl. O ně­kolik pater níž. Metaforicky řečeno, samozřejmě."</p>

<p>„Oni tě nechali jít?" zeptal jsem se potěšené. Okamžitě jsem se obrátil na Kettle: „Takže nejsou tak chytří, jak ses obávala!"</p>

<p>Kettle se na mě zamračila. „Ani ty nejsi tak chytrý, jak jsem doufala," zamumlala pochmurně. „Opravdu ho pustili? Nebo jimi otřásl ten zášleh Umění? A pokud ano, od koho ta síla pocházela?"</p>

<p>„Verity," pravil jsem s jistotou. Zaplavila mě vlna pocho­pení. „Dnes večer zaútočili i na Verityho! A on je porazil!"</p>

<p>„O čem to mluvíš?" zeptala se Kettricken královniným hlasem. „Kdo zaútočil na mého krále? Jaké vědomosti má Kettle o těch ostatních, kteří napadli šaška?"</p>

<p>„Žádné osobní vědomosti, má paní, o tom vás ujišťuji!" prohlásil jsem spěšně.</p>

<p>„Och, sklapni!" osopila se na mě Kettle. „Má královno, já mám učené vědomosti, chcete-li, znalosti člověka, který ně­co studoval, jenže nemohl to dělat. Od doby, kdy se Prorok a Katalyzátor tehdy na tom náměstí na okamžik spojili, jsem se bála, že je mezi nimi možná pouto, které by praktikanti Umění mohli použít proti nim. Ale ani ta koterie o tom ne­ví, nebo je dnes večer něco vyrušilo. Možná ta vlna Umění, o níž mluvil Fitz."</p>

<p>„Ta vlna Umění... ty věříš, že to bylo dílo Verityho?" Ket­tricken se náhle zrychlil dech a nabyla barvu.</p>

<p>„Jedině od něj jsem kdy pocítil tak mocnou sílu," pověděl jsem jí.</p>

<p>„Pak tedy žije," pravila tiše. „On žije."</p>

<p>„Snad," řekla nevrle Kettle. „Takový zášleh Umění může člověka zabít. A možná to vůbec nebyl Verity. Možná to by­la neúspěšná snaha Willa a Regala dostat Fitze."</p>

<p>„Ne. Už jsem ti říkal. Rozptýlilo je to jako plevy ve vět­ru."</p>

<p>„A já ti říkala — možná se zničili sami při neúspěšném po­kusu zabít tebe."</p>

<p>Myslel jsem, že Kettricken ji vyplísní, ale ona i Starling s očima dokořán užasle zíraly na Kettleiny nečekané odbor­né znalosti o Umění. „Jak bylo od vás obou laskavé, že jste mě tak dobře varovali," řekl šašek s trpkou zdvořilostí.</p>

<p>„Já nevěděl..." spustil jsem na protest, ale Kettle mě zno­vu převálcovala.</p>

<p>„Vůbec ničemu by neprospělo, kdybys byl varován, jen by ses tím v mysli zabýval. Můžeme učinit tohle přirovnání. Stálo nás to všechno společné úsilí, abychom Fitze udrželi v koncentraci a při rozumu na té cestě Umění. Nikdy by ne­byl přežil cestu do toho města, kdyby neměl smysly napřed otupené elfí kůrou. Avšak ti ostatní si putují po cestě a svo­bodně využívají majáky Umění. Je zřejmé, že jejich síly da­lece převyšují ty jeho. Ach, co si teď počít, co si teď počít?"</p>

<p>Na otázku, kterou si položila sama, jí nikdo neodpověděl. Vtom vyčítavě vzhlédla ke mně a k šaškovi. „To nemůže být pravda. To prostě nemůže být pravda. Prorok a Katalyzátor, a jste sotva víc než chlapci. Muži nezralí, Umění neznalí, sa­mý šprým a roztoužené hořekování. Tohle mají být ti, kteří byli vysláni, aby zachránili svět?"</p>

<p>Vyměnili jsme si s šaškem pohledy a já viděl, jak se užuž nadechuje, aby jí odpověděl. Jenže v tom okamžiku Starling luskla prsty. „A právě o tom bude píseň!" zvolala najednou, tvář prozářenou radostí. „Nikoli píseň o hrdinských silácích a svalnatých válečnících. Kdepak. Píseň o dvou mládencích, obdařených pouze silou přátelství. Každý vybaven věrností vůči králi, která se nedá zapřít. A na to v refrénu... ,Muži ne­zralí,' něco, ach..."</p>

<p>Šašek zachytil můj pohled a významně pohlédl sám na se­be, odshora dolů. „Muži nezralí? Opravdu jsem jí to měl už předvést," řekl tiše. A navzdory všemu, i navzdory podmračenému výrazu královny, jsem vyprskl smíchem.</p>

<p>„Och, přestaňte," pokárala nás Kettle a její hlas byl tak odrazující, že jsem vmžiku vystřízlivěl. „Není čas ani na pís­ně, ani na lumpárny. Copak jste oba tak pošetilí, že nevidíte nebezpečí, ve kterém se ocitáte? Nebezpečí, do něhož uvrhujete nás všechny svou vlastní zranitelností?" Díval jsem se, jak opět zdráhavě vytáhla moji elfí kůru ze svého rance a dala znovu vřít vodu. „Je to jediná věc, která mě napadá," omlouvala se Kettricken.</p>

<p>„A co to má být?" zeptala se.</p>

<p>„Nadopovat šaška alespoň elfí kůrou. Otupí ho vůči nim a ukryje před nimi jeho myšlenky."</p>

<p>„Takhle elfí kůra vůbec neúčinkuje!" namítl jsem rozhoř­čeně.</p>

<p>„Že ne?" obrátila se na mě rozčilená Kettle. „Tak proč se tradičně po léta využívala právě za tímto účelem? Když se podala královskému bastardovi v dostatečně útlém věku, do­kázala v něm zničit jakékoli vlohy k Umění. Často se to dě­lávalo."</p>

<p>Potřásl jsem však vzdorovitě hlavou. „Užívám ji už roky, abych obnovil své síly po použití Umění. Stejně tak Verity. A nikdy..."</p>

<p>„Dobrý milostivý Edo!" zvolala Kettle. „Řekni mi, že lžeš, prosím!"</p>

<p>„Proč bych měl lhát? Elfí kůra obnovuje lidské síly, ač­koli po použití může přivodit melancholii ducha. Často jsem nosíval čaj z elfí kůry Veritymu do věže, aby ho udržela při životě." Zde jsem se zajíkl. Úděs v Kettleině tváři byl až pří­liš upřímný. „Co je?" zeptal jsem se tiše.</p>

<p>„Elfí kůra je mezi adepty Umění dobře známá jako něco, čemu je radno se vyhnout," řekla tiše. Slyšel jsem každé slo­vo, protože ve stanu zřejmě nikdo ani nedýchal. „Umrtvuje člověka pro Umění, takže sám ho praktikovat nemůže, a ani ostatní k němu nedosáhnou skrze jeho mlhu, aby se s ním s pomocí Umění spojili. U mladého prý potlačuje či umrtvu­je jeho vlohy k Umění a u starších adeptů brání jejich roz­voji." Pohlédla na mě a v očích sejí zračil soucit. „Musel jsi být hodně talentovaný, kdysi, že sis zachoval alespoň zdání vloh k Umění."</p>

<p>„To nemůže být..." řekl jsem mátožně.</p>

<p>„Jen uvažuj," pobídla mě. „Cítil jsi někdy, že by bezpro­středně po požití byla síla tvého Umění velká?"</p>

<p>„A co můj pán Verity?" zeptala se náhle Kettricken.</p>

<p>Kettle jen zdráhavě pokrčila rameny. Obrátila se ke mně: „Kdy ji začal užívat?"</p>

<p>Bylo pro mne moc těžké soustředit mysl na její slova. To­lik věcí se pojednou ocitlo v odlišném světle. Elfí kůra mi vždycky vyčistila hlavu od třeštění, jež bylo způsobeno in­tenzivním praktikováním Umění. Ale nikdy jsem nezkoušel vejít v Umění bezprostředně po požití elfí kůry. Verity ano, to jsem věděl. Ale nakolik úspěšně, to už jsem nevěděl. Mé nevyzpytatelné vlohy k Umění... nemohlo to být způsobeno užíváním elfí kůry? Jako blesk mě zasáhlo zdrcující uvědo­mění, že Chade se dopustil chyby, když ji podával Veritymu a mně. Chade se dopustil chyby. Jaksi mě nikdy nenapadlo, že Chade by neměl pravdu nebo by se mohl mýlit. Chade byl můj mistr, Chade četl a studoval a znal všechnu dávnou tra­dici. Ale nikdy nebyl vyučen v Umění. Bastard jako já sám, nikdy nebyl vyučen v Umění.</p>

<p>„FitzChivalry!" Kettrickenin povel mě s trhnutím přivedl zpátky k sobě.</p>

<p>„Hm, pokud vím, začal ji užívat v počátečních letech vál­ky. Když byl jediným adeptem Umění, který stál mezi námi a rudými loděmi. Jsem přesvědčen, že nikdy předtím nevy­užíval Umění tak intenzivně jako tehdy, ani po něm nebýval tak vyčerpaný. A tak mu Chade začal podávat elfí kůru. Aby ho udržel při síle."</p>

<p>Kettle několikrát zamžikala. „Nevyužívá-li se, Umění se nerozvíjí," pravila jakoby pro sebe. „Užívá-li se, rozvíjí se a začíná se uplatňovat, a člověk se učí, takřka instinktivně, mnoha způsobům jeho využití." Zjistil jsem, že při jejích ti­chých slovech mátožně přikyvuji. Její stařecké oči se pojed­nou střetly s mýma. Mluvila bez obalu: „Jste nejspíš zakr­nělí ve vývoji, oba dva. Díky elfí kůře. Verity, jako dospělý muž, se z toho může dostat. Možná pozoroval, jak se jeho Umění rozvinulo během doby, kdy bylinu nemohl užívat. A možná i ty. Cestu absolvoval zřejmě určitě sám." Vzdych­la. „Tuším však, že ti ostatní ji neužívali a že jejich vlohy a uplatnění Umění vzrostly a předčily tvé vlastní schopnos­ti. Takže teď máš na výběr, FitzChivalry, a můžeš to doká­zat pouze ty. Šašek nemá co ztratit, když bude drogu užívat. Neovládá Umění a jejím užíváním může zabránit koterii, aby ho znovu našla. Ale ty... Můžu ti dát tohle a to tě umrtví pro veškeré Umění. Bude pro ně těžší tě najít a pro tebe mnohem těžší vyjít ze sebe ven. Takto můžeš být před nimi v bezpe­čí. Ale pro změnu opět zmaříš svůj talent. Dostatečné množ­ství elfí kůry ho dokáže zcela usmrtit. A je to jen na tobě."</p>

<p>Sklopil jsem zrak ke svým rukám. A potom jsem vzhlédl k šaškovi. Ještě jednou se naše oči střetly. Zdráhavě jsem zašmátral jeho směrem s pomocí Umění. Necítil jsem nic. Snad mě znovu šálil jen můj nevyzpytatelný talent. Zdálo se mi však pravděpodobné, že Kettle měla pravdu; elfí kůra, kterou šašek právě vypil, ho pro moje smysly umrtvila.</p>

<p>Zatímco Kettle mluvila, pomalu sundávala kotlík z ohně. Šašek k ní beze slova natáhl svůj šálek. Dala mu do něj dal­ší špetku elfí kůry a opět to zalila vodou. Pak pohlédla na mě a mlčky čekala. Podíval jsem se do tváří lidí, kteří mne sle­dovali, nenašel jsem však u nich žádnou pomoc. Vzal jsem hrnek z hromady nádobí. Viděl jsem, jak Kettleina tvář po­temněla a rty se jí semkly, ale neříkala nic. Prostě sáhla do váčku s elfí kůrou, šmátrajíc prsty po dně, kde se elfí kůra mezitím rozdrolila na prášek. Hleděl jsem do prázdného hrn­ku a čekal. Pohlédl jsem zpátky ke Kettle. „Říkala jsi, že ten zášleh Umění je mohl zničit?"</p>

<p>Kettle pomalu zavrtěla hlavou. „Na to se nedá spoléhat."</p>

<p>Nebylo nic, na co bych se mohl spoléhat. Nic, co by bylo jisté.</p>

<p>Nato jsem položil hrnek a přelezl ke svému lůžku. Najed­nou jsem byl strašlivě unavený. A vyděšený. Věděl jsem, že tam někde venku je Will a hledá mě. Mohl bych se ukrýt v náručí elfí kůry, ale to by nemuselo stačit, abych ho udr­žel z dosahu. Mohlo by to jen oslabit mou již tak dost ochro­menou obranu vůči němu. Náhle jsem věděl, že po celou noc oka nezamhouřím. „Vezmu si hlídku," nabídl jsem se a zno­vu vstal.</p>

<p>„Neměl by hlídkovat sám," řekla nabručeně Kettle.</p>

<p>„Bude s ním hlídkovat jeho vlk," odvětila sebejistě Kettricken. „Může Fitzovi pomoci proti té proradné koterii jako nikdo jiný."</p>

<p>Přemýšlel jsem, jak to asi ví, ale netroufal jsem se jí ze­ptat. Místo toho jsem popadl svůj plášť a šel si stoupnout ven ke skomírajícímu ohni, kde jsem hlídkoval a čekal jako od­souzenec na smrt.<strong><emphasis>3 Capelin Beach</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Moudrost je mezi lidmi vedena ve velkém opovržení. V mno</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ha oblastech je p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>kládána za zvrácenost a zdejší příběhy vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>právějí o lidech nad</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ných Moudrosti, kteří se párovali se zvířaty, aby získali tuto magickou sílu, nebo nabízeli krvavé oběti na lidských dětech, aby obdrželi dar znalosti zvířecích a ptačích jazyků. Někteří vypr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>věči mluví o smlouvách uza</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vřených s prastarými démony země. Já věřím, že Mou</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>rost je přírodní magie, může-li to tak člověk říci. Je to Moudrost, jež umožňuje hejnu ptactva v letu náhle zabočit jako jeden tvor nebo hejnu rybiček zaujmout společně místo </emphasis>v <emphasis>pru</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ce tekoucím proudu. Je to rovněž Moudrost, jež vysílá matku k postýlce dítěte právě v okamžiku, kdy se probouzí. Věřím, že leží u kořene všech bezeslovných komunikací a že všichni lidé disponují nějakými menšími vl</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hami k ni, ať rozpozna</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nými či nikoli.</emphasis></p>

<p>Na druhý den jsme znovu dorazili k cestě Umění. Když jsme se vlekli okolo obávaného kamenného pilíře, cítil jsem,</p>

<p>jak jsem k němu přitahován. „Verity je možná jen na krok ode mě," pravil jsem tiše.</p>

<p>Kettle si odfrkla. „Anebo tvá smrt. Copak ses dočista po­minul na rozumu? Myslíš si, že by nějaký adept Umění do­kázal obstát proti cvičené koterii?"</p>

<p>„Verity to dokázal," odvětil jsem, vzpomínaje na Tradeford a to, jak mě zachránil. Zbytek toho dopoledne Kettle kráčela se zamyšleným výrazem ve tváři.</p>

<p>Nesnažil jsem se přimět ji k hovoru, poněvadž sám jsem nesl vlastní břemeno. Cítil jsem v nitru sžíravý pocit ztráty. Bylo to skoro jako neodbytné nutkání, že člověk něco zapo­mněl, avšak nedokáže si vzpomenout co. Někde jsem něco nechal. Nebo jsem opomenul udělat něco důležitého, něco, co jsem hodlal stůj co stůj udělat. Ke konci odpoledne jsem v náhlém úleku pochopil, co mi schází.</p>

<p>Verity.</p>

<p>Když byl se mnou, stěží jsem bral jeho přítomnost na vě­domí. Myslel jsem na něj jako na skryté semínko, jež čeká, až bude moci vzklíčit. Ten nespočet pokusů, kdy jsem se ho uvnitř pokoušel najít a selhal jsem, náhle neznamenal nic. Tohle nebyla pochybnost nebo zvídavost. Tohle byla sílící jistota. Verity byl se mnou po více než rok. A nyní byl pryč.</p>

<p>Znamenalo to, že byl po smrti? Tím jsem si nemohl být jist. Ta mohutná vlna Umění, kterou jsem pocítil, to mohl být on. Nebo něco jiného, něco, co ho přinutilo, aby se stáhl dovnitř sebe sama. Takhle to nejspíš všechno bylo. Byl to stejně zázrak, že náš kontakt, který navodil svým dotekem, vydržel tak dlouho, jak vydržel. Několikrát jsem o tom za­čal mluvit s Kettle nebo Kettricken. Ale nikdy jsem to ne­dokázal vysvětlit. Co bych asi řekl: Předtím jsem nemohl ří­ci, že Verity je se mnou, a teď ho nevnímám vůbec? Za nocí u ohně jsem zkoumal vrásky ve tváři Kettricken a ptal se sám</p>

<p>sebe, jaký by mělo smysl zvyšovat její obavy. A tak jsem své starosti zapudil a mlčel jsem.</p>

<p>Nepřetržité těžkosti ústí v monotónnost a zcela jednotvár­né dny, které ve vyprávění navzájem splývají. Bylo deštivé počasí a k tomu foukal přerývaný vítr. Naše zásoby se ne­bezpečně ztenčovaly, takže pro nás nabyly na důležitosti jar­ní byliny, které jsme si mohli za chůze nasbírat, a jakékoliv maso, které jsme s Nighteyesem dokázali v noci přinést. Šel jsem podél cesty místo po ní, ale byl jsem si ustavičně vě­dom jejího magického bzukotu, jako kdyby vedle mě zurče­la opravdová řeka. Šašek byl hojně udržován na elfí kůře. Velmi záhy začal projevovat neomezenou energii a mdlého ducha, což byly průvodní jevy elfí kůry. V šaškově případě to znamenalo nekonečné skotačení a kotrmelcování, zatím­co jsme se ubírali po cestě Umění, krutě jízlivé šprýmy a na­broušený jazyk. Až příliš často žertoval na téma marnosti naší výpravy a na každou povzbudivou poznámku reagoval s ostrým sarkasmem. Koncem druhého dne už mi ze všeho nejvíc připomínal nevychované děcko. Nedbal ničích výtek, ani Kettrickeniných, ani si nepamatoval, že mlčení může být ctností. Nebál jsem se ani tak toho, že by jeho nekonečné žvanění a břitké popěvky mohly upoutat pozornost koterie, jako spíše toho, že jeho ustavičné rámusení by mohlo pře­hlušit jejich příchod. Prosit ho, aby byl zticha, bylo asi stej­ně účinné jako řvát na něho, ať zavře hubu. Hrál mi zjevně na nervy, až jsem si v duchu představoval, jak ho zardousím, přičemž si nemyslím, že bych podobné nutkání měl jen já.</p>

<p>Mírnější počasí bylo to jediné, co za těch dlouhých dnů chůze po cestě Umění zlehčilo náš úděl. Déšť pozbyl na in­tenzitě a vytrvalosti. Na opadavých stromech, jež lemovaly silnici, vyrašilo listí a kopce okolo nás se zazelenaly takřka přes noc. Díky pastvě se zdraví jepů zlepšilo a Nighteyes nacházel spoustu menší zvěře. Strádal jsem vlivem kratší doby vymezené k spánku, ale nepomohlo by ani to, kdybych ne­chal lovit vlka samotného. Bál jsem se již spát. Či ještě hů­ře, Kettle se bála nechat mě usnout.</p>

<p>O své vlastní vůli si stařena vzala na starost moji mysl. Nesl jsem to nelibě, ale nebyl jsem zase tak hloupý, abych se tomu vzpíral. Kettricken i Starling akceptovaly její zna­losti z oboru Umění. Už jsem nesměl chodit pryč sám, pouze výhradně ve společnosti šaška. Když jsme si s vlkem v noci vyrazili na lov, šla s námi Kettricken. Se Starling jsem drží­val hlídky, během nichž, na Kettlein popud, udržovala moji mysl zaneprázdněnou učením recitací písní a příběhů ze své­ho repertoáru. Během kratičkých hodin spánku nade mnou bděla Kettle, zatímco po ruce jí ve tmě kouřil lektvar z elfí kůry, aby mi ho mohla v případě nutnosti nalít do krku a za­dusit jím mé Umění. To všechno mi bylo na obtíž, ale nej­horší to bylo přes den, když jsme společně putovali. Nesměl jsem mluvit o Veritym, o koterii ani o ničem, co by je moh­lo zaujmout. Místo toho jsme se zabývali herními problémy nebo jsme podél cesty sbírali byliny na večeři anebo jsem jí recitoval historky Starling. Měla-li podezření, že má mysl není plně soustředěna na ni, mohla mě kdykoli ostře praštit svou chodeckou holí. Když jsem se několikrát snažil usměr­nit hovor otázkami na její minulost, povzneseně mi sdělila, že bychom mohli skončit až u témat, jimž se musíme vyhý­bat.</p>

<p>Není ošemetnějšího úkolu nežli se zdržovat myšlenek na nějakou věc. Uprostřed mého snažení mi třeba květina u ces­ty připomněla Molly a od ní se mé myšlenky skokem pře­nesly k Veritymu, který mě od ní odvolal. Nebo mi při ně­jakém šaškově nesouvislém brebentění vytanula na mysli shovívavost krále Shrewda, kterou měl pro jeho posměšky, a to mi zase připomnělo, jak můj král zemřel a čí rukou. Nejhorší ovšem bylo Kettrickenino mlčení. Nemohla už se mnou mluvit ze strachu o Verityho. Nedokázal jsem se na ni podívat a přitom necítit, jak ho touží najít, načež jsem se po­káral, že i já na něj myslím. A tak mi ubíhaly dlouhé dny na­ší cesty.</p>

<p>Okolní krajina se postupně měnila. Zjišťovali jsme, že scházíme hlouběji a hlouběji do jednoho klikatého údolí za druhým. Občas naše cesta vedla podél šedivě mléčné ře­ky. Ta se místy zakusovala do okraje cesty, takže z ní zbý­vala pouze pěšina. Nakonec jsme došli k velikánskému mos­tu. Když jsme ho poprvé z dálky zahlédli, jeho pavučinově křehké klenutí mi připomnělo kosti a já dostal strach, že ob­jevíme pouze rozštěpené fragmenty trčícího trámoví. Místo toho jsme přešli přes výtvor, který se zbytečně vysoko kle­nul nad řekou, jakoby z čiré radosti, že může. Cesta, po kte­ré jsme přecházeli, se černě třpytila a pableskovala, zatímco obloukovité klenutí, jež se zdobně vinulo nad a pod výdutí mostu, bylo práškově šedé. Nedokázal jsem zjistit, z čeho bylo zhotoveno, zda z ryzího kovu nebo nějakého zvláštní­ho kamene, protože to spíše vypadalo jako upředené vlákno než kovářská práce či tesaný kámen. Krása a ladnost mostu umlčela na čas i šaška.</p>

<p>Za mostem jsme přelezli řadu menších kopců, jenom aby­chom zahájili další sestup. Údolí tentokrát bylo úzké a hlu­boké, v podstatě příkře se svažující puklina v zemi, jako by ji tady kdysi dávno nějaký obr vysekal válečnickou sekyrou. Cesta se přimykala k jednomu úbočí a neúprosně směřovala dolů. Viděli jsme jen málo, kudy jdeme, neboť údolí samot­né bylo plné mraků a zeleně. To mě dost mátlo, dokud nám cestu nepřeťal první potůček horké vody. Bublavě vyvěral z kouřícího pramene hned vedle cesty, ale už dlouho nebral</p>

<p>ohled na ozdobně vytesávané kamenné zdi a odtokový ka­nál, který tu umístil nějaký zapomenutý stavitel, aby ho za­držel. Šašek se okázale zamýšlel nad jeho pachem, jestli by měl být připsán na vrub shnilým vejcím či nějaké plynatosti v zemi samotné. Už ani jeho hrubost mě nedokázala přimět k úsměvu. Měl jsem z toho dojem, jako by jeho rošťárny tr­valy už příliš dlouho, veselost se vytratila a zůstala pouze obhroublost a krutost.</p>

<p>Počátkem odpoledne jsme dorazili do oblasti dýmajících tůní. Vábení horké vody bylo příliš silné, než aby se mu da­lo odolat, a Kettricken nás nechala zřídit tábor o něco dříve. Naskytla se nám dlouho postrádaná útěcha horké vody, do níž jsme mohli ponořit svá znavená těla, ačkoli šašek jí opovrhl, protože příliš páchla. Mně nevoněla o nic hůř než kou­řící prameny, jež plnily lázně v Jhaampe, avšak pro jednou jsem byl až příliš rád, že se mohu vzdát jeho společnosti. Šel se poohlédnout po nějaké kvalitnější pitné vodě, zatímco že­ny si zabraly největší tůň a já se uchýlil do relativního sou­kromí menší tůňky o kus dále. Na nějakou dobu jsem se po­nořil do vody a potom jsem se rozhodl, že si trochu vyperu špínu z oděvu. Minerální zápach vody byl mnohem menší, než jaký na oblečení zanechalo mé vlastní tělo. Když jsem s tím byl hotov, rozprostřel jsem oděv na trávě, aby mohl uschnout, a šel jsem si znovu lehnout do vody. Přišel Nighteyes, usedl na břeh a rozpačitě mě sledoval, ocas těsně ovi­nutý okolo končetin.</p>

<p><emphasis>Je to příjemné, </emphasis>sdělil jsem mu zbytečně, protože jsem vě­děl, že moji rozkoš cítí.</p>

<p><emphasis>Musí to nějak souviset s tvým nedostatkem srsti, </emphasis>usoudil po chvíli.</p>

<p><emphasis>Pojď dovnitř a já tě vydrhnu. Pomůže ti to zbavit se zimní srsti, </emphasis>navrhl jsem mu.</p>

<p>Pohrdlivě si odfrkl. <emphasis>Myslím, že </emphasis><emphasis>si ji</emphasis><emphasis> raději vyškrábu po troškách.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nemusíš tam jen tak sedět a dívat se na mě a přitom se nu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dit. Běž na lov, jestli chceš.</emphasis></p>

<p><emphasis>Šel bych, ale ta vysoká fena mě požádala, abych na tebe dohlížel. A tak jsem t</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dy.</emphasis></p>

<p><emphasis>Kettricken?</emphasis></p>

<p><emphasis>Říkáte jí tak.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jak tě požádala?</emphasis></p>

<p>Obdařil mne zmateným pohledem. <emphasis>Tak, jako bys to udě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lal ty. Pod</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>vala se na mě a já věděl, co má na mysli. Měla strach, abys nezůstal sám.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ona ví, </emphasis><emphasis>že ji</emphasis><emphasis> slyšíš? A slyší ona tebe?</emphasis></p>

<p><emphasis>Skoro, občas. </emphasis>Vtom ulehl na trávník a protáhl se, vystrčiv zkroucený růžový jazyk. <emphasis>Snad když ti tvoje družka přikáže, abys mě zavrhl, měl bych se k ní připoutat.</emphasis></p>

<p><emphasis>To mi nepřipadá legrační.</emphasis></p>

<p>Nic na to neřekl, překulil se však na hřbet a chvíli se vá­lel, aby se podrbal. Téma Molly teď mezi námi představova­lo ostří nejistoty, trhlinu, ke které jsem se netroufal přiblížit, zatímco on do ní posedle nahlížel. Náhle jsem si přál, aby­chom byli jako kdysi, spojení a celiství, žijící pouze v pří­tomnosti. Opřel jsem se zády a spočinul hlavou na břehu, na­půl z vody a napůl v ní. Zavřel jsem oči a nemyslel vůbec na nic.</p>

<p>Když jsem je opět otevřel, stál nade mnou šašek a shlížel na mě. Viditelně jsem sebou škubl. Stejně jako Nighteyes, jenž se zavrčením vyskočil na všechny čtyři. „To je pane hlí­dač," podotkl jsem k šaškovi.</p>

<p><emphasis>Nemá žádný pach a pohybuje se tišeji než padající sníh! </emphasis>postěžoval si vlk.</p>

<p>„On je pořád s tebou, viď?" poznamenal šašek.</p>

<p>„Tak či onak," souhlasil jsem a lehl si zpět do vody. Bylo načase jít ven. Odpoledne již ustupovalo večeru. Přibývající chlad v ovzduší pouze zdůrazňoval konejšivost horké vody. Po chvíli jsem pohlédl k šaškovi. Pořád tu stál a zíral na mě. „Děje se něco?" zeptal jsem se.</p>

<p>Učinil neurčité gesto a potom nemotorně usedl na břeh. „Přemýšlím o tvé svíčkařce," pravil náhle.</p>

<p>„Opravdu?" zeptal jsem se tiše. „Zato já se snažím o pra­vý opak."</p>

<p>Na chvíli se nad tím zamyslel. „Když zahyneš, co s ní bu­de?"</p>

<p>Překulil jsem se na břicho a opřel se o lokty, abych na ně­ho viděl. Napůl jsem čekal, že to má vyústit v nějakou další potměšilost, jeho tvář však byla vážná. „Burrich se o ni po­stará," řekl jsem tiše. „Dokud bude potřebovat pomoc. Je to schopná žena, šašku." A po chvilkovém zamyšlení jsem do­dal: „Stará se o sebe sama už roky... šašku, já se o ni nikdy doopravdy nestaral. Byl jsem jí nablízku, ale ona stála vždy na vlastních nohách." Když jsem to říkal, cítil jsem se za­hanbeně i pyšně zároveň. Zahanbeně proto, že jsem jí kromě trampot dal tak málo, a pyšně proto, že mne taková žena mě­la ráda.</p>

<p>„Ale chtěl bys, abych jí alespoň předal zprávu, nebo ne?"</p>

<p>Zavrtěl jsem zvolna hlavou. „Věří, že jsem mrtev. Oni oba věří. Pokud vskutku zemřu, raději bych ji nechal žít ve víře, že jsem zahynul v Regalově žaláři. Kdyby se dozvědě­la něco jiného, pouze bych v jejích očích klesl ještě hloubě­ji. Jak bys jí dokázal vysvětlit, že jsem za ní okamžitě nešel? Ne. Pokud se mi něco stane, nepřeji si, aby jí o mně někdo něco vyprávěl." Opět se mě zmocnila sklíčenost. A kdybych přežil a vrátil se k ní? Uvažovat o tom bylo ještě skoro hor­ší. Zkusil jsem si představit, jak před ní stojím a vysvětluji ji, že jsem dal opět předost králi před ní. Při té myšlence jsem pevně stiskl víčka.</p>

<p>„Ale přesto, až tohle všechno proběhne a skončí, rád bych ji znovu viděl," poznamenal šašek.</p>

<p>Otevřel jsem oči. „Ty? Nevěděl jsem, že byste spolu vů­bec kdy promluvili."</p>

<p>Šašek se tím zdál být trochu zaskočen.,,Ale, totiž, já mys­lel kvůli tobě. Abych se přesvědčil, že je o ni dobře postará­no."</p>

<p>Připadal jsem si podivně dojatý. „Nevím, co na to říci," řekl jsem mu.</p>

<p>„Tak neříkej nic. Jen mi pověz, kde ji mohu najít," navrhl s úsměvem.</p>

<p>„Já sám to přesně nevím," připustil jsem. „Ví to Chade. Pokud... pokud nepřežiji všechno to, co nás čeká, zeptej se jeho." Měl jsem z toho nepříjemný pocit, když jsme mluvili o mé smrti, a tak jsem dodal: „Samozřejmě oba víme, že to přežijeme. Je to přece předpovězeno, nebo ne?"</p>

<p>Obdařil mě zvláštním pohledem: „A kým?"</p>

<p>Srdce v hrudi mi pokleslo. „Nějakým Bílým prorokem, tím nebo oním, doufal jsem," zamumlal jsem. Napadlo mě, že jsem se nikdy šaška nezeptal, zda bylo mé přežití před­povězeno. Ne všichni se dožívají vítězství v bitvě. Sebral jsem v sobě kuráž: „Je předpovězeno, že Katalyzátor přežije?"</p>

<p>Zdálo se, že usilovně přemýšlí. Náhle poznamenal: „Cha­de vede moc nebezpečný život. Není jisté, že i on to přežije. A pokud ne, inu, pak musíš mít jistě nějaké ponětí, kde to děvče je. Nepovíš mi to?"</p>

<p>To, že mi na otázku neodpověděl, mi najednou připadalo jako odpověď víc než postačující. Katalyzátor nepřežije. Ja­ko by mě zasáhla ledová vlna slané vody. Cítil jsem, jak se</p>

<p>zmítám v tom chladném vědomí, jak v něm tonu. Nikdy si nepochovám svou dceru, už nikdy nepocítím Mollyinu hře­jivou náruč. Byla to skoro fyzická bolest a o mne se pokou­šely mrákoty.</p>

<p>„FitzChivalry?" naléhal šašek. Najednou zvedl ruku a při­tiskl si ji na ústa, jako by ztratil řeč. Druhou rukou si prud­ce sevřel zápěstí. Vypadal přepadle.</p>

<p>„To je v pořádku," řekl jsem malátně. „Snad je lepší, že vím, co se má stát." Vzdychl jsem a zalovil v paměti. „Sly­šel jsem je mluvit o nějaké vesnici. Burrich tam chodí naku­povat. Nemůže to být daleko. Mohl bys začít odsud."</p>

<p>Šašek malinko kývl, aby mě povzbudil. V očích mu stály slzy.</p>

<p>„Capelin Beach," pravil jsem tiše.</p>

<p>Ještě chvilku seděl a zíral na mě. Pak se náhle svalil na bok.</p>

<p>„Šašku?"</p>

<p>Žádná odpověď. Vstal jsem, teplá voda ze mě crčela na zem, a pohlédl jsem na něj. Ležel natažený na boku, jako by spal. „Šašku!" zvolal jsem podrážděně. Když se stále ne­ozýval, vybrodil jsem se z tůně a šel k němu. Ležel na trav­natém břehu a pravidelně oddechoval, napodobuje hluboký spánek. „Šašku?" oslovil jsem ho znovu, napůl v očekávání, že mi vyskočí přímo před očima. Místo toho učinil nezřetel­ný pohyb, jako bych ho rušil ze snu. Nevýslovně mne po­pudilo, že se mohl tak najednou od vážné rozmluvy uchýlit k jakési rošťárně. Přesto to bylo typické pro jeho chování v několika posledních dnech. Horká voda už mi pojednou neskýtala žádné uvolnění ani klid. I když stále mokrý, začal jsem si sbírat oblečení. Odmítal jsem se na něj dívat, zatím­co jsem si z těla utíral a otřípal většinu vody. I tak byl oděv, jejž jsem na sebe natáhl, ještě trochu vlhký. Šašek stále spal,</p>

<p>když jsem se od něho odvrátil a vydal se zpátky do tábora. Nighteyes se mi ploužil v patách.</p>

<p><emphasis>To je nějaká hra? </emphasis>zeptal se cestou.</p>

<p><emphasis>Dá se to tak tuším říci, </emphasis>řekl jsem mu stroze. <emphasis>Mně se nelíbí.</emphasis></p>

<p>Ženy byly už zpět v táboře. Kettricken hloubala nad ma­pou, zatímco Kettle po troškách rozdělovala zbytky obilí me­zi jepy. Starling seděla u ohně a pročesávala si vlasy, když jsem se však přiblížil, vzhlédla. „Našel šašek čistou vodu?" zeptala se.</p>

<p>Pokrčil jsem rameny. „Když jsem ho naposled viděl, nic neměl. A pokud ano, nic s sebou alespoň nenesl."</p>

<p>„I tak máme dost vody ve vacích, abychom si vystačili. Jen bych chtěla čerstvou vodu na čaj."</p>

<p>„Já taky." Usedl jsem k ohni a pozoroval ji. Jako by vů­bec nevěnovala pozornost svým prstům, které jí tančily ve vlasech a splétaly mokrou lesklou hřívu do úhledných copů. Obtočila si je okolo hlavy a pevně přišpendlila.</p>

<p>„Nesnáším, když mi mokré vlasy padají do tváře," pozna­menala a já si uvědomil, že na ni celou dobu civím. V roz­pacích jsem odvrátil pohled jinam.</p>

<p>„Ach, on se stále umí červenat," zasmála se. Načež kou­savě dodala: „Nechtěl by sis půjčit můj hřeben?"</p>

<p>Zvedl jsem ruku ke svým zašmodrchaným vlasům. „Mys­lím, že bych měl," zamumlal jsem.</p>

<p>„To určitě," přitakala, ale nepodala mi ho. Místo toho při­šla a klekla si vedle mě. „Jak se ti to podařilo?" podivila se nahlas, když mi začala vlasy pročesávat.</p>

<p>„Takhle se mi to udělá vždy," zamumlal jsem. Její něžný dotek, mírné tahání za pokožku na hlavě, to vše mi dělalo neuvěřitelně dobře.</p>

<p>„Jsou moc jemné, v tom je ten problém. Nikdy jsem ne­potkala muže z Bucku s tak jemnými vlasy."</p>

<p>Srdce v hrudi mi poskočilo. Větrný den na buckské pláži, a Molly na rudé houni vedle mne, s blůzkou ne moc zašněrovanou. Říkala mi, že jsem to nejlepší, co vyšlo ze stájí po Burrichovi. „Myslím, že je to těmi tvými vlasy. Nejsou tak hrubé jako u většiny buckských mužů." Jedna krátká mezi­hra, vyplněná svůdnými lichotkami, zahálčivou rozpravou a jejími sladkými doteky pod širou oblohou. Málem jsem se usmál. Ale nemohl jsem vzpomínat na ten den, aniž bych si vybavil, jak skončil v hádce a v slzách, ostatně jako mnoho­krát, co jsme byli spolu. Hrdlo se mi sevřelo a já zavrtěl hla­vou, abych si ji od těch vzpomínek vyčistil.</p>

<p>„Seď klidně," napomenula mě Starling a o něco ostřeji mě zatahala za vlasy. „Už jsou skoro učesané. Vydrž, tohle je poslední kadeř." Podržela mi vlasy rukou a prudkým trhnu­tím je pročísla, přesto jsem to skoro necítil. „Podej mi ten řemínek," řekla a vzala si ho ode mne, aby mi vzadu svázala vlasy.</p>

<p>Kettle se mezitím vrátila od jepů. „Nějaké maso?" zepta­la se rázně.</p>

<p>Vzdychl jsem. „Ještě ne. Ale už brzy," slíbil jsem. Zna­veně jsem se vytáhl na nohy.</p>

<p>„Dávej na něj pozor, vlku," požádala Kettle Nighteyese. Zavrtěl malinko ocasem a vyvedl mě z tábora.</p>

<p>Bylo už po setmění, když jsme se vrátili. Byli jsme se se­bou spokojeni, protože jsme přinesli nikoli králíka, ale jaké­si sudokopytné stvoření připomínající kůzlátko, jen s heb­čejší srstí. Otevřel jsem mu břicho na poraněné straně, aby si Nighteyes mohl vzít vnitřnosti a mně se tak lehčeji neslo. Hodil jsem si maso přes rameno, ale zakrátko jsem toho li­toval. Ta kousavá havěť, kterou mělo v kožichu, mi s rados­tí naskákala za krk. Vypadalo to, že se ještě v noci budu mu­set znovu celý umýt.</p>

<p>Zazubil jsem se na Kettle, která mi přišla naproti, a sho­dil jsem kůzle, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Místo gra­tulaci se mne však pouze zeptala: „Máš nějakou další elfí ků­ru?"</p>

<p>„Dal jsem ti všechno, co jsem měl," řekl jsem.„Proč? Do­šla nám? Podle toho, jak se po ní šašek chová, bych tu zprá­vu skoro uvítal."</p>

<p>Podivně se na mě zadívala. „Nepohádali jste se?" zeptala se. „Nepraštil jsi ho?"</p>

<p>„Cože? Jasně že ne!"</p>

<p>„Našli jsme ho u tůně, kde ses koupal," pravila tiše. „Šku­bal sebou ve spánku jako snící pes. Vzbudila jsem ho, ale i když byl vzhůru, působil malátně. Přivedli jsme ho zpátky sem, ale on se hned odebral na lůžko. Od té doby spí jako mrtvola."</p>

<p>Došli jsme k ohni před stanem a já shodil kůzle na zem, načež jsem se hrnul do stanu. Ale Nighteyes se tlačil přede mnou.</p>

<p>„Přišel k sobě, ale jen trochu," pokračovala Kettle. „Po­tom se zase svalil a spal. Chová se jako člověk, který se zo­tavuje z vyčerpání nebo z hodně vleklé nemoci. Mám o něj strach."</p>

<p>Sotva jsem ji vnímal. Jakmile jsem byl ve stanu, padl jsem na kolena vedle něj. Ležel na boku, stočený do klubíčka. Ve­dle něj klečela Kettricken, tvář zastřenou obavami. Vypadal pouze jako spící člověk. Úleva se ve mně svářila s rozčile­ním.</p>

<p>„Dali jsme mu už skoro všechnu elfí kůru," pokračovala Kettle. „Když mu nyní dám poslední zbytek, nebudeme mít nic v zásobě, když se ho koterie pokusí napadnout."</p>

<p>„Copak není žádná další bylina..." spustila Kettricken, ale já ji přerušil.</p>

<p>„Proč ho prostě nenecháme spát? Možná je to jenom zá­věr jeho další nemoci. Anebo snad účinek elfí kůry samotné. I s pomocí silné drogy může člověk tělo šálit jen tak dlouho, dokud se proti tomu neozve."</p>

<p>„To je pravda," souhlasila neochotně Kettle. „Ale on je dočista jako vyměněný..."</p>

<p>„Je jako vyměněný od třetího dne, co začal užívat elfí ků­ru," podotkl jsem. „Jeho jazyk je poměrně ostrý a posměšky příliš břitké. Kdybyste se zeptali mě, řekl bych, že bych ho v současnosti nechal raději prospat, dokud se sám neprobu­dí."</p>

<p>„Tak. Snad na tom, co říkáš, něco je. Necháme ho tedy spát," připustila Kettle. Nadechla se, jako by chtěla ještě ně­co dodat, ale nedodala. Já se vrátil ven, abych připravil kůz­le k úpravě na ohni. Starling šla za mnou.</p>

<p>Nějakou dobu jen seděla a dívala se, jak zvíře stahuji. Ne­bylo moc velké. „Pomoz mi rozdělat oheň a pak to celé upe­čeme. Tepelně upravené maso v tomhle počasí vydrží lépe."</p>

<p><emphasis>Bude se to péci celé?</emphasis></p>

<p><emphasis>Počítej se štědrým podílem pro sebe. </emphasis>Nožem jsem obřízl kolenní kloub, nohu jsem ulomil a zbylou chrupavku odřízl.</p>

<p><emphasis>Budu chtít víc než jen kosti, </emphasis>připomněl Nighteyes.</p>

<p><emphasis>Důvěřuj mi, </emphasis>řekl jsem mu. Když jsem skončil, měl pro se­be hlavu, kůži, všechny čtyři kosti a jednu zadní kýtu. Moc se mi nedařilo připevnit maso na rožeň, ale nakonec jsem to dokázal. Bylo to mladé zvíře, a třebaže nebylo moc tlusté, čekal jsem, že maso bude měkčí. Nejtěžší bude počkat, až se upeče. Plameny ho olizovaly a ožehovaly konci svých jazy­ků, přičemž pikantní vůně pečeného masa mne uváděla v sil­né pokušení.</p>

<p>„To máš na šaška takový vztek?" zeptala se potichu Star­ling.</p>

<p>„Cože?" Ohlédl jsem se po ní přes rameno.</p>

<p>„Za dobu našeho společného cestování jsem vypozorova­la, jak se jeden ke druhému máte. Jste si bližší než bratři. Če­kala bych, že budeš sedět u něj a užírat se, jako jsi to dělal, když byl nemocný. Přesto se chováš, jako by mu vůbec nic nebylo."</p>

<p>Pěvci vidí snad až příliš jasně. Odhrnul jsem si rychle vla­sy z tváře a zamyslel se. „Dnes o něco dříve za mnou přišel a mluvili jsme spolu. O tom, co by udělal pro Molly, kdy­bych to nepřežil a nevrátil se k ní." Pohlédl jsem na Starling a potřásl hlavou. Když se mi sevřelo hrdlo, překvapilo mne to. „On nečeká, že přežiji. A když něco takového řekne pro­rok, je těžké věřit, že by to mohlo být jinak."</p>

<p>Zděšený výraz v její tváři nebyl zrovna utěšující. Její slo­va proto zněla lživě, když mi tvrdila: „Proroci nemají vždyc­ky pravdu. Řekl s jistotou, že viděl tvoji smrt?"</p>

<p>„Když jsem se ho na to zeptal, tak neodpověděl," odvětil jsem.</p>

<p>„Neměl takové téma ani nadnášet," zvolala náhle hněvivě Starling. „Jak může čekat, že budeš mít odvahu vykonat to, co vykonat musíš, když věříš, že ti to přinese smrt?"</p>

<p>Mlčky jsem pokrčil rameny. Po celou dobu lovu s Nighteyesem jsem na to odmítal myslet. Jenomže místo aby ode­zněly, mé nepříjemné pocity pouze zesílily. Sklíčenost, kte­rou jsem náhle pocítil, byla zdrcující. Ano, a také vztek. Byl jsem rozzlobený na šaška za to, co mi řekl. Přinutil jsem se rozvážit to. „Ta poselství jsou sotva jeho dílem. A nemohu mu vyčítat jeho úmysl. Přesto je těžké čelit smrti, ne jako něčemu, co se jednoho dne někde stane, ale jako tomu, co nejspíš nadejde ještě dříve, než tohle léto pozbude svou ze­leň." Zvedl jsem hlavu a rozhlédl se po svěže zelené divoce rostoucí louce, která nás obklopovala.</p>

<p>Je docela zvláštní, jak odlišně se něco jeví, když člověk ví, že už to pro něj víckrát nebude. Každý lístek na každé větvi přede mnou najednou vyvstal v množství zelených od­stínů. Ptáci si mezi sebou prozpěvovali nebo mávali kříd­ly v záblescích barev. Vůně pečeného masa, země samotné, dokonce i zvuk křupající kosti v Nighteyesových čelistech, to všechno byly náhle jedinečné a drahocenné věci. Kolika takovými dny jsem procházel jako slepec, soustředěný pou­ze na žejdlík piva, až se dostanu do města, nebo na to, kte­rého koně mám toho dne vzít ke kováři? Kdysi dávno na Buckkeepu mě šašek upozornil, abych žil každý den tak, ja­ko by byl význačný, jako by každý den osud světa závisel na mých činech. Nyní jsem najednou pochopil, co se mi to snažil říci. Nyní, kdy se mé dny ztenčily, takže se daly spo­čítat.</p>

<p>Starling mi dala ruce na ramena. Sklonila se a přitiskla se ke mně tváří na tvář. „Fitzi, je mi to tak líto," pravila tiše. Sotva jsem její slova slyšel, vnímaje pouze její víru v moji smrt. Zíral jsem na maso, jež se opékalo nad plameny. Kdy­si to bylo živé kůzle.</p>

<p><emphasis>Smrt je vždy na pokraji přítomnosti. </emphasis>Nighteyesova myš­lenka byla něžná. <emphasis>Smrt na nás číhá a je si vždycky jista svým úlovkem. Není to něco, o čem bychom měli přem</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>tat, ale ně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>co, o čem všichni víme, co cítíme ve svých útrobách a kos</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tech. Všichni kromě lidí.</emphasis></p>

<p>V úleku jsem najednou uzřel, co se mi to šašek snažil vští­pit o čase. Pojednou jsem si přál, abych se mohl vrátit zpát­ky, abych mohl znovu prožít každý jednotlivý den. Čas. Byl jsem v něm lapený, ohrazený na malinkém kousku přítom­nosti, jež byla jediným časem, na nějž jsem měl vliv. Všech­ny brzy a zítřky, které jsem mohl plánovat, byly přízračné věci, které mi mohly být v kterémkoliv okamžiku odervány. Záměry neznamenaly nic. Přítomnost byla vším, co jsem měl. Prudce jsem vstal.</p>

<p>„Chápu," řekl jsem nahlas. „Musel mi to říci, aby mě po­strčil. Musím se přestat chovat, jako by existoval nějaký zít­řek, kdy budu moci dát věci do pořádku. To všechno se musí udělat nyní, teď hned, bez ohledu na zítřek. Žádná víra v zít­řek. Žádné obavy ze zítřka."</p>

<p>,.Fitzi?" Starling se ode mě trochu odtáhla. „Mluvíš, jako by ses chystal provést nějakou pošetilost." Její temné oči by­ly plné obav.</p>

<p>„Pošetilost," řekl jsem si pro sebe. „Šaškárnu, jako dělá šašek. Ano. Mohla bys dohlédnout na to maso, prosím?" po­žádal jsem pokorně Starling.</p>

<p>Nečekal jsem na její odpověď. Vstal jsem, přičemž ona ode mě odstoupila, a zašel jsem do jurty. Kettle seděla u šaš­ka a jen se dívala, jak spí. Kettricken si spravovala šev u bo­ty. Když jsem vešel, obě vzhlédly. „Potřebuji s ním mluvit," řekl jsem jen. „O samotě, pokud vám to nevadí."</p>

<p>Ignoroval jsem jejich zmatené pohledy. Už jsem litoval, že jsem Starling sdělil to, co mi řekl šašek. Nepochybně to poví ostatním, ale zrovna teď jsem se jim svěřovat nechtěl. Musel jsem říci šaškovi něco důležitého a chystal jsem se to udělat ihned. Nečekal jsem, až obě ženy opustí jurtu. Místo toho jsem si sedl k šaškovi. Jemně jsem se dotkl jeho obli­čeje, vnímaje chlad na jeho lících. „Šašku," pravil jsem tiše. „Potřebuji s tebou mluvit. Už rozumím. Myslím, že jsem ko­nečně pochopil, co ses mě to snažil po celou dobu naučit."</p>

<p>Potřeboval jsem několik dalších pokusů, než sebou trhl a procitl. Posléze jsem pojal některé z Kettleiných obav. To­hle nebyl spánek muže na konci dne. Nakonec však otevřel oči a zastřeně na mě pohlédl. „Fitzi? To už je ráno?" zeptal se.</p>

<p>„Večer. A venku se peče čerstvé maso a už brzy bude ho­tové. Myslím, že dobré jídlo tě postaví na nohy." Užuž jsem začal váhat, ale potom jsem se rozpomněl na své čerstvé od­hodlání. Teď hned. „Předtím jsem na tebe měl zlost, za to, cos mi řekl. Teď už však myslím chápu proč. Máš pravdu, ukrýval jsem se v budoucnosti a jen marnil svoje dny." Na­dechl jsem se. „Chci ti předat Burrichovu náušnici, k tobě do úschovy. Po... potom bych byl rád, kdybys mu ji vzal. A řekl mu, že jsem nezemřel u nějaké pastýřské chýše, ale dostál jsem své přísaze vůči králi. To pro něj bude něco znamenat, mohlo by to pro něho být jisté zadostiučinění za to, co pro mne udělal. Naučil mě být mužem. Nechci, aby se o tom ne­dozvěděl."</p>

<p>Rozepjal jsem pojistku na náušnici a sundal si ji z ucha. Vtiskl jsem ji šaškovi do ochablé dlaně. Ležel na boku a zce­la mlčky naslouchal. Tvář měl velmi vážnou. Potřásl jsem hlavou.</p>

<p>„Nemám nic, co bych poslal Molly, nic pro naše dítě. Bu­de mít jehlici, již mi dal kdysi dávno Shrewd, ale nic víc." Snažil jsem se o vyrovnaný hlas, ale důležitost mých slov mi rdousila hrdlo. „Možná by bylo nejmoudřejší neříkat Molly, že jsem přežil pobyt v Regalově žaláři. Pokud to půjde zaří­dit. Burrich pochopí důvod pro takové tajemství. Už jednou mě oplakala jako mrtvého, nemá tedy smysl říkat jí něco ji­ného. Jsem rád, že ji vyhledáš. Zhotov Nettle nějaké hrač­ky." Proti mé vůli se mi do očí vedraly slzy.</p>

<p>Šašek se posadil, tvář plnou obav. Jemně mi stiskl rame­no. „Jestli po mně chceš, abych našel Molly, víš, že to udě­lám, pokud na to dojde. Ale proč bychom teď měli myslet na takové věci? Čeho se bojíš?"</p>

<p>„Bojím se své smrti," přiznal jsem. „Ale strach ji nezasta­ví. A tak dělám opatření, jež jsou v mé moci. Což jsem měl</p>

<p>udělat už dávno." Střetl jsem se zpříma s jeho kalným po­hledem. „Slib mi to."</p>

<p>Pohlédl na náušnici ve své ruce. „Slibuji. Ačkoli proč si myslíš, že mé šance jsou lepší než ty tvoje, to opravdu ne­vím. Ani nevím, jak je najdu, ale udělám to."</p>

<p>Pocítil jsem velkou úlevu. „Už jsem ti říkal. Vím jen to, že jejich chalupa se nachází poblíž vesnice zvané Capelin Beach. V Bucku je víc než jedna Capelin Beach, to je prav­da. Ale když mi říkáš, že ji najdeš, věřím, že se ti to podaří."</p>

<p>„Capelin Beach?" Zahleděl se upřeně do dáli. „Myslím, že si vzpomínám... Myslel jsem, že se mi to zdálo." Potřásl hlavou a skoro se usmál. „Takže teď jsem zasvěcen do jed­noho z nejstřeženějších tajemství v Bucku. Chade mi říkal, že ani on přesně neví, kam Burrich Molly ukryl. Zná pouze místo, kde může nechat Burrichovi vzkaz, aby za ním Bur­rich mohl přijít. ,Čím méně lidí tajemství zná, tím méně jich ho může vyzradit,' řekl mi. Přesto mám dojem, že už jsem ten název slyšel předtím. Capelin Beach. Nebo se mi o tom snad zdálo."</p>

<p>Srdce mi ztuhlo. „Co tím myslíš? Měl jsi snad vizi Cape­lin Beach?"</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Kdepak vizi, to ne. Ale noční můru mno­hem drsnější než obvykle, takže když přišla Kettle a vzbu­dila mě, měl jsem dojem, jako bych vůbec nespal, ale místo toho běžel několikahodinový závod o život." Pomalu zavr­těl hlavou a promnul si oči, přičemž zívl. „Ani si nevzpomí­nám, že bych si byl lehl, abych spal venku. Tak mě ale na­šli."</p>

<p>„Měl jsem vědět, že s tebou něco není v pořádku," omlou­val jsem se. „Byl jsi u toho zřídla, mluvil jsi se mnou o Mol­ly a... tak. A najednou sis lehl a usnul jsi. Myslel jsem, že si ze mě tropíš žerty," připustil jsem ustrašeně.</p>

<p>Šašek si mohutně zívl. „Ani si nevzpomínám, že bych tě vyhledal," přiznal se. Vtom zavětřil. „Neříkal jsi, že se tam peče maso?"</p>

<p>Kývl jsem. „S vlkem jsme dostali jakési kůzle. Je mladé a mělo by mít měkčí maso."</p>

<p>„Mám takový hlad, že bych snědl snad i podešve," pro­hlásil. Shodil ze sebe pokrývky a vyšel ze stanu. Šel jsem za ním.</p>

<p>Večeře byla mnohem lepší, než jakou jsme mívali v po­sledních dnech. Šašek působil unaveným a zamyšleným do­jmem, nicméně alespoň zanechal svého štiplavého humoru. Ačkoli maso nebylo tak jemné jako z vypaseného jehněte, už týdny jsme neměli lepší. Ke konci večeře jsem s Nighteyesem sdílel pocit ospalého nasycení. Stočil se venku u no­hou Kettricken, aby s ní držel hlídku, zatímco já se odebral na lůžko do stanu.</p>

<p>Čekal jsem, že šašek bude plně bdělý, když takto prospal celé odpoledne. Místo toho šel na kutě první a hned hlubo­ce usnul, ještě než jsem si vůbec stačil zout boty. Kettle roz­prostřela hrací plátno a zadala mi herní problém. Lehl jsem si, abych si ve zbytku času odpočal, zatímco Kettle bděla nad mým spánkem.</p>

<p>Té noci jsem si však odpočal jen málo. Sotva jsem zadříml, šašek začal ze spánku sténat a škubat sebou. Dokonce i Nighteyes strčil hlavu do vchodu stanu, aby se podíval, co se děje. Kettle se ho několikrát pokoušela vzbudit, a když znovu zadříml, vklouzl zase rovnou zpátky do svých hluč­ných snů. Tentokrát jsem se natáhl já, abych jím pořádně za­třásl. Když jsem se však dotkl jeho ramene, zalilo mě vědo­mí jeho přítomnosti. Na okamžik jsem s ním zakusil jeho noční děs. „Šašku, probuď se!" křikl jsem na něj, a on se ja­ko v odpověď na můj povel posadil.</p>

<p>„Pusťte mě, pusťte mě!" vykřikl zoufale. Potom, když se rozhlédl a zjistil, že ho nikdo nedrží, sesul se zpátky na lůž­ko. Obrátil zrak ke mně.</p>

<p>„O čem se ti zdálo?" zeptal jsem se.</p>

<p>Zamyslel se, načež potřásl hlavou. „Už je to pryč." Roze­chvěle se nadechl. „Ale bojím se, že kdybych zavřel oči, če­ká to na mě. Myslím, že se půjdu podívat, zda Kettricken ne­potřebuje společnost. Raději budu vzhůru, než bych čelil... tam tomu, čemu jsem čelil ve svých snech."</p>

<p>Díval jsem se, jak opouští stan. Potom jsem zase ulehl na lůžko. Zavřel jsem oči. Našel jsem to, slabé, stříbrně se třpy­tící vlákénko. Bylo mezi námi pouto Umění.</p>

<p><emphasis>Ach. Tak to je ono? </emphasis>podivil se vlk.</p>

<p><emphasis>Ty to také cítíš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Jen občas. Je to jako to, co jsi měl s Veritym.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pouze slabší.</emphasis></p>

<p><emphasis>Slabší? To myslím ne. </emphasis>Nighteyes se zamyslel. <emphasis>Slabší ne. Je to spíš odlišné. Vyp</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dá to více jako pouto Moudrosti než</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li propojení Uměním.</emphasis></p>

<p>Vzhlédl k šaškovi, který právě vyšel ze stanu. Po chvíli se šašek sám pro sebe zamračil a sklopil zrak k Nighteyesovi.</p>

<p><emphasis>Vidíš, </emphasis>řekl vlk. <emphasis>On mne vnímá. Ne moc jasně, ale vnímá. Ahoj, ša</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ku. Svědí mne ucho.</emphasis></p>

<p>Venku před stanem se šašek pojednou natáhl a poškrábal vlka za ušima.<strong><emphasis>4 Kamenolom</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Mezi horským lidem se tradují legendy o prastaré rase, hoj</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně obdařené magi</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>kými schopnostmi a vybavené mnohými znalostmi, jež jsou pro lidi už navždy ztrac</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ně. Tyto příběhy se </emphasis>v <emphasis>mnoha ohledech podobají vypr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>věním o elfech a Sta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rých, které jsou známy v Šesti vévodstvích. V některých pří</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>padech jsou tyto příběhy tak podo</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>né, až je z toho zřejmé, že tentýž př</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>běh byl převzat různými národy. Nejpatrnějším příkladem toho je pohádka O létajícím křesle vdovina syna. Mezi horaly má tato buckská verze obdobu v pohádce O lé</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tajících sáňkách malého sirotka. Kdo může říci, které podá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní bylo první?</emphasis></p>

<p><emphasis>Lidé z Horského království vám poví, že tato dávná rasa má na sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>domí některé </emphasis>z <emphasis>nanejvýš podivných monumentů, na něž lze narazit v jejich lesích. Rovněž se jí připisuji, to už s menším úspěchem, též některé strat</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>gické hry, které si stá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>le hrají horské děti, a velice zvláštní dechový nástroj, který nerozeznívají lidské plíce, ale dech spoutaný v nahuštěném měchýři. Vyprávějí se rovněž příběhy o prastarých městech hluboko v horách, která byla kdysi domovem těchto bytostí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale nikde </emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>celé jejich literatuře, ať už ústně tradované či psané, jsem nenalezl zmínku o tom, jak tento národ zanikl.</emphasis></p>

<p>O celé tři dny později jsme dorazili ke kamenolomu. Mě­li jsme za sebou třídenní pochod v nečekaně horkém poča­sí. Vzduch byl plný vůní rašícího listí a rozvíjejících se kvě­tů, zpěvu ptactva a bzučení hmyzu. Po obou stranách cesty Umění bujel život. Vykračoval jsem si vprostřed toho vše­ho, smysly zbystřené, a přitom si uvědomoval, že jsem na­živu víc než kdykoli předtím. Šašek už neříkal nic o tom, co mi předpověděl. Za to jsem mu byl vděčný. Zjistil jsem, že Nighteyes měl pravdu. Už tak bylo dost těžké ji znát. Ne­chtěl jsem o ní ještě přemítat.</p>

<p>Potom jsme došli ke kamenolomu. Zpočátku se nám zdá­lo, že jsme se ocitli na slepém konci. Cesta se propadala do vytěženého jícnu obnaženého kamene, dvakrát většího než buckkeepský hrad. Kolmé stěny údolí byly rovné a holé, ro­zeklané v místech, kde byly vylámány mohutné bloky ka­mene. Na několika místech pokrývala zakrojené kamenné srázy zeleň, jež kaskádovitě rostla z půdy na okraji lomu. Na dolním konci jámy byla nashromážděná dešťová voda, zele­ná a stojatá. Jinak zde bylo vegetace poskrovnu, protože ze­mina se tu vyskytovala jen velmi vzácně. Pod našima noha­ma, tam, kde končila cesta Umění, byl hrubý černý kámen, v němž byla cesta vyražená. Když jsme zvedli zraky k úte­su, který se tyčil přímo naproti nám, naše oči spočinuly na černém kameni protkaném stříbrnými žilami. Na dně lomu mezi hromadami suti a prachu leželo zanechaných několik obrovských kusů kamene. Tyhle velikánské bloky byly větší než budovy. Nedovedl jsem si představit, jak byly otesávány, nemluvě o tom, jak by mohly být odtaženy pryč. Vedle nich se nacházely pozůstatky velikých strojů, které mi jaksi při­pomněly obléhací zařízení. Dřevo na nich bylo již zpráchnivělé a kov zrezivělý. Jejich zbytky se tam kupily jako roz­padající se kosti. Lom překypoval tichem.</p>

<p>Dvě věci na tom místě okamžitě upoutaly moji pozornost. Za prvé černý pilíř, který se nám tyčil v cestě; byly v něm vy­tesány tytéž prastaré runy, s nimiž jsme se setkávali už před­tím. A pak absolutní nepřítomnost zvířecího života.</p>

<p>U pilíře jsem se zastavil. Zapátral jsem kolem a vlk se ke mně přidal. Chladný kámen.</p>

<p><emphasis>Snad abychom se teď naučili jíst kameny? </emphasis>navrhl vlk.</p>

<p>„Dnes v noci budeme muset lovit někde jinde," souhlasil jsem.</p>

<p>„A najít někde čistou vodu," dodal šašek.</p>

<p>U pilíře se zastavila Kettricken. Jepové se již toulali po okolí a zoufale hledali něco zeleného. Umění a Moudrost vyostřily moje vnímání ostatních lidí. Ale v tom okamžiku jsem z ní nic necítil. Tvář měla nehybnou a prázdnou. Pře­padla ji jakási skleslost, jako kdyby mi zestárla před očima. Očima těkala po neživém kameni a mimoděk zabloudila ke mně. Kolem úst se jí rozprostřel malátný úsměv.</p>

<p>„Není tady," pravila. „Vážili jsme takovou cestu, a on tu není."</p>

<p>Nenapadlo mě nic, co bych na to řekl. Ze všech ostatních věcí, které bych čekal na konci naší výpravy, se mi opuště­ný kamenolom jevil jako nejméně pravděpodobný. Snažil jsem se vymyslet něco povzbudivého, co bych jí řekl. Ne­bylo zde nic. Tohle byla poslední lokalita vyznačená na na­ší mapě a zjevně i poslední místo určení na cestě Umění. Kettricken se pomalu sesula k zemi a usedla naplocho u pa­ty pilíře. Tam pouze seděla, příliš vysílená a sklíčená na to,</p>

<p>aby mohla plakat. Když jsem vzhlédl ke Starling a Kettle, zjistil jsem, že na mě zírají, jako bych měl mít nějakou od­pověď. Neměl jsem. Dolehlo na mě horko teplého dne. Tak kvůli tomuhle jsme vážili tak dalekou cestu.</p>

<p><emphasis>Cítím mršinu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já ne. </emphasis>Byla to poslední věc, na niž bych zrovna v tom oka­mžiku chtěl myslet.</p>

<p><emphasis>Ani bych to od tebe nečekal, s tím tvým nosem. Ale neda</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>leko odsud je něco moc a moc mrtvého.</emphasis></p>

<p>„Tak se v tom běž vyválet a přestaň s tím," řekl jsem mu trochu příkře.</p>

<p>„Fitzi," napomenula mě Kettle, když Nighteyes soustře­děně odklusal pryč.</p>

<p>„Mluvil jsem s vlkem," odvětil jsem nepřesvědčivě. Ša­šek přikývl, takřka nepřítomně. Vůbec to nebyl on. Kettle tr­vala na tom, aby i nadále užíval elfí kůru, ačkoli naše skrov­ná zásoba ho omezovala jen na velmi malou dávku stále téže kůry, zalévanou pořád dokola. Čas od času jsem měl dojem, jako bych nakrátko zachytil náznak pouta Umění mezi námi. Když jsem na něj pohlédl, někdy se otočil a můj pohled opě­toval, ač třeba z druhé strany tábora. Nijak víc se to však ne­projevovalo. Když jsem s ním o tom mluvil, řekl, že občas něco cítí, ale není si jist, co to je. O tom, co mi řekl vlk, jsem se nezmínil. Bez ohledu na čaj z elfí kůry zůstával šašek ve­lice vážný a apatický. Zdálo se, že noční spánek mu nepři­náší oddych; ze snu pořád sténal a mumlal. Připomínal mi člověka, který se zotavuje z dlouhé nemoci. Všemožně po trochách shromažďoval síly. Mluvil málo, i jeho trpké vese­lí vyprchalo. Byla to pro mne jen další starost navíc.</p>

<p><emphasis>Je to člověk!</emphasis></p>

<p>Zápach mrtvoly v Nighteyesových nozdrách byl opravdu silný. Málem jsem se pozvracel. „Verity," šeptl jsem si pro</p>

<p>sebe v náhlé hrůze. Vyrazil jsem tryskem ve směru, kterým se vydal vlk. Šašek mě následoval o něco pomaleji, jakoby unášený větrem. Ženy za námi nechápavě hleděly.</p>

<p>Tělo bylo zaklíněno mezi dvěma mohutnými kusy kame­ne. Bylo schoulené, jako by zde ve smrti hledalo úkryt. Vlk pobíhal v kruzích neklidně kolem, srst naježenou. Zastavil jsem se kousek opodál a přetáhl si manžetu košile přes ruku. Pak jsem si jí zakryl nos a ústa. Trochu to pomáhalo, ale nic nemohlo ten zápach úplně potlačit. Přišel jsem blíž, připra­vuje se k tomu, co - jak jsem věděl — musím udělat. Když jsem byl u těla, natáhl jsem ruku dolů, popadl jeho skvostný plášť a vytáhl ho na světlo.</p>

<p>„Žádné mouchy," poznamenal skoro zasněně šašek.</p>

<p>Měl pravdu. Nebyly na něm žádné mouchy a žádné larvy. V rysech toho muže byla činná pouze tichá hniloba smrti. Byly tmavé, jako oráčova sněd', jenom o něco tmavší. Byly zkřiveny strachem, avšak já už věděl, že tohle není Verity. Přesto jsem na něj pár okamžiků zíral, než jsem ho poznal. „Carrod," pravil jsem potichu.</p>

<p>„Člen Regalovy koterie?" zeptal se šašek, jako by to mohl být ještě nějaký jiný Carrod.</p>

<p>Přikývl jsem. Když jsem k němu poklekl, stále jsem si dr­žel manžetu na nose a ústech.</p>

<p>„Jak zemřel?" otázal se šašek. Zápach mu zřejmě nevadil, jenže já si netroufal mluvit, abych se nezačal dávit. Pokrčil jsem rameny. Kdybych chtěl odpovědět, musel bych se na­dechnout. Převelice opatrně jsem se natáhl a zatahal ho za šaty. Tělo bylo ztuhlé a měknoucí zároveň. Těžko se ohle­dávalo, nicméně jsem na něm nenacházel žádné stopy nási­lí. Trochu jsem nabral vzduch a zadržel dech, načež jsem mu oběma rukama rozepjal opasek. Stáhl jsem ho z těla i s měš­cem a nožem a rychle se dal na ústup.</p>

<p>Kettricken, Kettle a Starling nás objevily, zrovna když jsem se pokoušel otevřít měšec. Nevěděl jsem vůbec, co se chystám najít, ale byl jsem jaksi zklamán. Hrstka mincí, pa­zourek a malý brousek, to bylo vše, co u sebe měl. Pohodil jsem to na zem a otřel si ruku o kalhoty. Ulpěl na ní zápach smrti.</p>

<p>„Byl to Carrod," sdělil šašek ostatním. „Musel se sem do­stat s pomocí pilíře."</p>

<p>„Co ho zabilo?" chtěla vědět Kettle.</p>

<p>Střetl jsem se s jejím pohledem. „To nevím. Věřím, že to bylo Umění. Ale ať už to bylo cokoliv, snažil se před tím ukrýt. Mezi těmi kameny. Pojďme radši z dosahu toho zá­pachu," navrhl jsem. Vrátili jsme se zpátky k pilíři. Šel jsem s Nighteyesem poslední o něco pomaleji. Byl jsem zmaten. Uvědomil jsem si, že vynakládám všechno, co jenom mohu, na to, abych udržel své mentální zdi. Když jsem viděl mrt­vého Carroda - šokovalo mne to. O jednoho člena koterie méně, řekl jsem si. Byl však tady, přímo tady v lomu, když zemřel. Pokud ho zabil Uměním Verity, pak to snad zname­nalo, že tu byl i on. Napadlo mě, zda někde v lomu nenara­zíme i na Burla a Willa, zda sem i oni nezavítali, aby zaúto­čili na Verityho. Ještě mrazivější však bylo moje podezření, že je spíš pravděpodobnější, že objevíme tělo Verityho. Ale o těchto svých myšlenkách jsem Kettricken nic neřekl.</p>

<p>Myslím, že vlk a já jsme to ucítili současně. „Tam vzadu je něco živého," řekl jsem tiše. „Hlouběji v lomu."</p>

<p>„Co je to?" zeptal se mě šašek.</p>

<p>„To nevím." Projel mnou mrazivý záchvěv. Můj vjem to­ho, co tam bylo, získaný Moudrostí, slábl a těkal. Čím více jsem se snažil pocítit, co to je, tím víc mi to unikalo.</p>

<p>„Verity?" zeptala se Kettricken. Zasáhlo mě u srdce, když jsem viděl, jak naděje v jejích očích opět ožila.</p>

<p>„Ne," řekl jsem mírně. „To si nemyslím. Nevypadá to na člověka. Nic takového jsem doposud nikdy necítil." Odml­čel jsem se a dodal: „Myslím, že byste měli všichni zůstat ta­dy, zatímco já s vlkem se půjdeme podívat, co to je."</p>

<p>„Ne." Řekla to Kettle, nikoliv Kettricken, ale když jsem se ohlédl po královně, viděl jsem její naprostý souhlas.</p>

<p>„Pokud něco, tak budu mít tebe a šaška za zády, zatímco my budeme pátrat," sdělila mi přísně. „To vy dva tu riskuje­te. Pokud byl Carrod tady, Burl a Will mohou být támhle."</p>

<p>Nakonec se rozhodlo, že půjdeme všichni, ale velice opa­trně. Rozestoupili jsme se do vějíře a vydali se kupředu po dně lomu. Nedokázal jsem jim konkrétně říci, kde jsem to stvoření vycítil, a tak jsme byli všichni napjatí k prasknu­tí. Lom připomínal podlahu v jeslích, kde jakési obří děti za­nechaly poházené svoje kostky a hračky. Prošli jsme okolo jednoho otesaného kamenného bloku. Ničím to nepřipomí­nalo jemnou sochařskou práci, které jsme byli svědky v Ka­menné zahradě. Bylo to velice nešikovné a hrubé, a též jaksi obscénní. Připomnělo mně to zárodek potraceného hříběte. Odpuzovalo mě to a já co nejrychleji proklouzl kolem vý­tvoru do další výhodné pozice.</p>

<p>Ostatní si počínali podobně, pohybujíce se ze zákrytu do zákrytu, přičemž jsme se všichni snažili, abychom měli vždy alespoň jednoho člena skupiny v dohledu. Myslel jsem si, že neuvidím nic rušivějšího než hrubou kamenickou práci, je­nomže další výtvor, který jsme míjeli, mi vyrazil dech. Ně­kdo tu vytesal, v srdce drásající detailnosti, zabředlého dra­ka. Křídla toho stvoření byla napůl rozepjatá a jeho oči pod napůl přivřenými víčky byly obráceny v sloup bolestí. Jezdkyně v lidské podobě, jakási mladá žena, mu seděla obkročmo na hřbetě. Svírala jeho ladně zakřivený krk a opírala se o něho obličejem. Její tvář, to byla maska plná agónie; ústa</p>

<p>agónie; ústa měla otevřená a rysy napjaté, svaly na krku jí vyvstávaly jako provazy. Dívka i drak byli zhotoveni v de­tailních barvách a tvarech. Mohl jsem vidět dívčiny řasy, jed­notlivé vlasy na její zlaté hlavě, jemné zelené šupiny okolo dračích očí, dokonce i kapky slin, jež ulpívaly na drakových zkroucených rtech. Avšak v místě, kde se nacházely mocné dračí nohy, byl pouze kalný černý kámen, jako by ti dva při­stáli v dehtové jámě a nebyli schopni vyváznout.</p>

<p>Byla to jen socha, leč srdcervoucí. Viděl jsem Kettle, jak od toho odvrací tvář a jak jí do očí vystupují slzy. Nighteyese a mne však víc zneklidňoval onen svíjivý pocit, který jsme z toho Moudrostí zachytili. Byl slabší než to, co jsme vnímali ze soch v tamté zahradě, ale o to svíravější. Jakoby poslední smrtelný zápas lapeného tvora. Obdivoval jsem se tomu, jaký talent dokázal vtisknout tak živoucí detaily do kamenné sochy. Ale i když jsem oceňoval umělecké prove­dení, nebyl jsem si jist, zda to obecně schvaluji. Ovšem to platilo o hodně věcech, které tato prastará rasa nadaná Umě­ním stvořila. Když jsem se protahoval okolo sochy, napadlo mě, zda jsme s vlkem v zahradě necítili právě tohle. Nasko­čila mi husí kůže, když jsem uviděl, jak se šašek otočil a zí­ral na to zezadu, čelo zachmuřené hlubokým znepokojením. Bylo jasné, že to cítí, ačkoli ne tak dobře. <emphasis>Snad právě tohle jsme cítili, Nig</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>teyesi. Snad tady v tom lomu není žádné ži</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vé stvoření, pouze tento pomník vleklé smrti.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne. Já něco cítím.</emphasis></p>

<p>Roztáhl jsem chřípí a tiše si odfrkl, abych ho vyčistil, na­čež jsem zhluboka, pomalu nasál vzduch. Neměl jsem tak vytříbený čich jako Nighteyes, ale vlkovy vjemy znásobily mé vlastní. Ucítil jsem pot a nejasnou příchuť krve. Obojí bylo čerstvé. Vtom se vlk přitiskl ke mně a jako jeden jsme se plížili okolo hrany kamene o velikosti dvou chýší.</p>

<p>Nakoukl jsem za roh, pak jsem opatrně popolezl kupředu. Nighteyes proklouzl okolo mne. Viděl jsem šaška, jak ob­chází kámen z druhé strany, a cítil jsem ostatní, jak se blíží též. Nikdo nemluvil.</p>

<p>Byl tam další drak. Tenhle byl velký jako loď. Byl celý z černého kamene a ležel natažený v spánku na kamenném bloku, z něhož vystupoval. Země okolo kvádru byla pose­tá kamennými úlomky, odštěpky a drtí. I na tu dálku mě to ohromilo. Přestože spal, každičký rys onoho tvora vypovídal o síle a vznešenosti. Křídla složená podél těla byla jako svi­nuté plachty, zatímco oblouk jeho mocného krku mi přivedl na mysl válečného oře. Nějakou dobu jsem na to hleděl, než jsem spatřil malou šedou postavu, jež ležela natažená podél něj. Zíral jsem na ni a snažil se zjistit, jestli onen mihotavý život, který jsem vnímal, pocházel z ní nebo z kamenného draka.</p>

<p>Popadané kamenné odštěpky tvořily bezmála rampu vy­stupující na kvádr, z něhož vystupoval drak. Myslel jsem, že postava sebou trhne při mých křupavých krocích, ale nehý­bala se. Ani jsem neregistroval nepatrné pohyby, že by dý­chala. Ostatní se drželi zpátky a jen sledovali můj výstup na kvádr. Doprovázel mě pouze Nighteyes a tomu se přitom je­žily chlupy na hřbetě. Byl jsem už na dosah ruky od oné po­stavy, když tu se s trhnutím zvedla, čelíc mi tváří v tvář.</p>

<p>Byl starý a vyzáblý, šedivý ve vlasech i vousech. Jeho rozedrané svršky byly šedé od prachu z lomu a šedivá šmou­ha se mu táhla i přes jednu tvář. Kolena, která mu čouhala z kalhot, byla strupovitá a zkrvavená od klečení na ostrém kameni. Chodidla měl zamotaná v hadrech. V ruce v šedé kovové rukavici svíral notně poškrábaný meč, ale nepozvedl ho k boji. Cítil jsem, kolik ho stojí sil, aby tu čepel vůbec udržel. Jakýsi instinkt mě přiměl, abych nadzvedl ruce od těla a ukázal mu, že nemám zbraň. Chvíli na mne tupě hleděl; pak pomalu zvedl oči k mé tváři. Chvíli jsme civěli jeden na druhého. Jeho zírající, takřka slepé oči mi připomněly harfenistu Joshe. Pak se mu ve vousech otevřela dokořán ústa a odhalila překvapivě bílé zuby. „Fitzi?" pravil váhavě.</p>

<p>Poznal jsem jeho hlas, i navzdory zchátralosti. Musel to být Verity. Ale vše ve mně křičelo hrůzou, že se z něj moh­lo stát tohle, taková lidská troska. Za sebou jsem zaslechl hbité křupavé kroky a otočil se právě včas, abych viděl Kettricken, jak běží vzhůru po rampě z drolícího se kamene. Ve tváři sejí svářily naděje a děs, ale přesto zvolala: „Verity!" a v tom slově byla pouze láska. S rukama roztaženýma vy­razila k němu a já ji jen taktak dokázal zachytit, když se hna­la kolem.</p>

<p>„Ne!" křikl jsem na ni nahlas. „Ne, nedotýkej se ho!"</p>

<p>„Verity!" vykřikla znovu, načež se mému stisku vzepřela a vykřikla:,,Pusť mě, pusť mě za ním." Jedině mé sevření ji drželo zpátky.</p>

<p>„Ne," řekl jsem tiše. A jak to občas bývá, můj tichý povel ji odzbrojil, přestala se vzpírat. Tázavě na mě pohlédla.</p>

<p>„Jeho ruce a paže jsou potaženy magickou vrstvou. Ne­vím, co by se vám stalo, kdyby se vás dotkl."</p>

<p>Otočila hlavu v mém drsném objetí a pohlédla na svého manžela. Stál a sledoval nás, ve tváři měl laskavý, poněkud zmatený úsměv. Naklopil hlavu na bok, jako by nad námi rozvažoval, pak se opatrně shýbl a položil svůj meč. A teh­dy Kettricken spatřila to, co jsem já zahlédl předtím. Před­loktí a prsty mu pokrýval průkazný stříbrný třpyt. Verity ne­měl žádné železné rukavice; maso na jeho předloktí a rukou bylo napuštěno syrovou silou. Šmouha na jeho tváři, to ne­byl prach, ale magická skvrna v místě, kde se dotkl obliče­je-</p>

<p>Slyšel jsem, jak k nám přicházejí ostatní, vnímaje jejich pomalé křupavé kroky na kameni. Nemusel jsem se otáčet; cítil jsem, jak zírají. Nakonec šašek tiše pravil: „Verity, můj princi, tak jsme tady."</p>

<p>Uslyšel jsem zvuk mezi vzlykem a zajíknutím. - Otočil jsem hlavu a uviděl Kettle, jak se pomalu sesouvá k zemi, klesající jako proražená loď. Jak se svážela na kolena, jednu ruku měla přitisknutou k hrudi a druhou na ústech. Oči mě­la vytřeštěné, zatímco civěla na Verityho ruce. Starling by­la vmžiku u ní. Cítil jsem, jak se ode mě Kettricken v mém objetí chladně odstrčila. Pohlédl jsem do její sklíčené tváře, pak jsem ji pustil. Krůček po krůčku šla pomalu k Veritymu a on se díval, jak přichází. Jeho tvář nebyla netečná, ale ani nejevila žádné známky konkrétního rozpomenutí. Na délku paže od něj se Kettricken zastavila. Všichni byli zticha. Ně­jakou dobu na něj hleděla, načež zvolna zavrtěla hlavou, ja­koby v odpověď na otázku, kterou vznesla vzápětí: „Můj pa­ne manželi, nepoznáváte mě?"</p>

<p>„Manžel," řekl malátně. Čelo se mu ještě více zvrásnilo, vypadal jako muž, jenž se rozpomíná na něco, co dříve znal zpaměti. „Princezna Kettricken z Horského království. Byla mi dána za ženu. Jen taková útlá dívenka, divoká horská ko­čička, žlutovláska. To bylo vše, jak jsem si ji vybavoval, než mi ji přivedli." Jeho tvář se trochu vyjasnila mdlým úsmě­vem. „Té noci jsem rozvázal zlaté vlasy jako dravý vodo­pád, jemnější než hedvábí. Tak jemné, že jsem se jich ani neodvažoval dotknout, aby se mi nezašmodrchaly v mých mozolnatých rukou."</p>

<p>Kettricken zvedla ruce ke svým vlasům. Když se k ní do­nesla zpráva o Verityho smrti, ostříhala si je, až jí na hlavě zůstal jenom kratičký porost. Nyní jí sahaly skoro po rame­na, ale jejich hedvábná jemnost byla ta tam, jak jí zhrubly vlivem slunce, deště a prachu cesty. Přesto si je uvolnila z tlustého copu, který je svazoval, a zatřepala rozkošně hla­vou, až se jí rozprostřely okolo tváře. „Můj pane," řekla ti­še. Pohlédla ze mě na Verityho. „Nemohu se vás dotknout?" zaprosila.</p>

<p>„Och —" Zdálo se, že o její žádosti uvažuje. Sklopil zrak ke svým předloktím a rukám, ohýbaje přitom svoje stříbři­té prsty. „Och, myslím, že ne, obávám se. Ne. Ne, to raději ne." Mluvil lítostivě, ale já vycítil, že je to pouze proto, že musí její žádost odmítnout, ne že by litoval toho, že se jí sám nemůže dotknout.</p>

<p>Kettricken se rozechvěle nadechla. „Můj pane," spustila, ale pak se jí zlomil hlas. „Verity, já přišla o naše dítě. Náš syn zemřel."</p>

<p>Až do té doby jsem nechápal, jaké to pro ni bylo břímě, když pátrala po svém manželovi s vědomím, že mu musí sdělit tuhle zprávu. Sklopila svoji hrdou hlavu, jako by oče­kávala jeho hněv. Dostalo se jí však ještě něčeho horšího.</p>

<p>„Och," vzdychl. A dodal: „My jsme měli syna? Nevzpo­mínám si..."</p>

<p>Myslím, že právě tohle ji zlomilo, totiž zjištění, že její otřesné zprávy ho nerozhněvaly ani nezarmoutily, ale pouze zmátly. Musela se cítit podvedená. Její zoufalý útěk z hradu Buckkeep a všechny ty strasti, které snášela, aby uchráni­la své nenarozené dítě, dlouhé měsíce samoty v těhotenství, jež vyústily v srdcervoucí porod mrtvého dítěte, a její hrůza z toho, že bude muset říci svému pánovi, jak ho zklamala: to byla její realita po celý uplynulý rok. A nyní stála před svým manželem a králem a on se na ni tápavě rozpomínal a ke smrti dítěte se vyjádřil pouze slůvkem: „Och." Styděl jsem se za toho roztřeseného starce, který zíral na královnu a tak znaveně se usmíval.</p>

<p>Kettricken nevykřikla ani nepropukla v pláč. Jen se oto­čila a pomalu odkráčela pryč. Cítil jsem, že ji ta chůze stojí velké sebepřemáhání, a zároveň jsem vnímal její obrovský hněv. Starling, skrčená u Kettle, ke královně vzhlédla, když ji míjela. Už se chtěla zvednout a jít za ní, ale Kettricken uči­nila nepatrný zamítavý pohyb rukou. Sama sestoupila z vel­kého kamenného podstavce a odkráčela pryč.</p>

<p><emphasis>Mám jít s ní?</emphasis></p>

<p><emphasis>Prosím. Ale neobtěžuj ji.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nejsem hlupák.</emphasis></p>

<p>Nighteyes mě opustil, aby pokradmu sledoval Kettricken. Navzdory svému upozornění jsem věděl, že běžel rovnou za ní, přiblížil se k ní zezadu a přitiskl jí svoji velkou hlavu k noze. Kettricken znenadání poklekla a objala ho, zabořila mu tvář do kožichu a slzy se jí vyřinuly do jeho hrubé srsti. Nighteyes se otočil a olízl jí ruku. <emphasis>Běž pryč, </emphasis>napomenul mě a já od něj své vědomí stáhl. Zamžikal jsem a uvědomil si, že jsem po celou tu dobu zíral na Verityho. Jeho oči se střet­ly s mýma.</p>

<p>Odkašlal si. „FitzChivalry," pravil a nadechl se, aby mohl mluvit. Potom napůl vydechl. „Jsem tak unavený," řekl ža­lostně. „A stále je tady ještě tolik práce." Pokynul směrem k drakovi za sebou. Zamyšleně se sesul k zemi a usedl vedle sochy. „Tolik jsem se snažil," pronesl k nikomu konkrétní­mu.</p>

<p>Šašek se vzpamatoval dříve než já. „Můj pane princi Verity," spustil, a pak se odmlčel. „Můj králi. To jsem já, šašek. Mohu vám být k službám?"</p>

<p>Verity zvedl zrak k tomu štíhlému bledému muži, jenž stál před ním. „Bylo by mi ctí," pravil po chvíli. Hlava na krku se mu zakymácela. „Přijmout věrnost a služby někoho, kdo tak dobře sloužil mému otci a mé královně." Na okamžik jsem v něm zahlédl cosi ze starého dobrého Verityho. Ale pak ta jistota z jeho tváře opět vyprchala.</p>

<p>Šašek pokročil kupředu a znenadání poklekl vedle něho. Poklepal Verityho po rameni, až se z něj mírně zaprášilo. „Postarám se o vás," řekl. „Stejně jako o vašeho otce." Na­jednou vstal a otočil se ke mně. „Jdu nasbírat dříví na podpal a najít čistou vodu," řekl. Stočil zrak ze mě k ženám. „Je Kettle v pořádku?" zeptal se Starling.</p>

<p>„Málem omdlela," spustila Starling. Avšak Kettle ji ostře přerušila: „Byla jsem šokována až do morku kostí, šašku. A se vstáváním hned ták nespěchám. Ale Starling je volná a může jít udělat, co je třeba."</p>

<p>„Ach. Dobře." Zdálo se, že šašek zcela převzal kontrolu nad situací. Mluvil, jako by pořádal čajový dýchánek. „Tak­že, kdybyste byla tak laskavá, slečno Starling, dohlédla bys­te na vztyčení stanu? Anebo dvou stanů, je-li možné něco takového zařídit. Zjistěte, kolik nám zbývá potravin, a vy­myslete nějaký pokrm. Vydatný pokrm, protože si myslím, že ho všichni potřebujeme. Já se zakrátko vrátím s dřevem a vodou. A něčím zeleným, budu-li mít to štěstí." Střelil po mně bystrým pohledem. „Postarej se o krále," pravil hlubo­kým hlasem. Pak odkráčel pryč. Starling zůstala civět s ústy dokořán. Pak vstala a šla se poohlédnout po zatoulaných jepech. Kettle šla o něco pomaleji za ní.</p>

<p>A tak jsem, po tak dlouhé době a cestě, zůstal stát o sa­motě před svým králem. „Pojď za mnou," řekl mi kdysi a já šel. Zažil jsem okamžik míru, když jsem si uvědomil, že ten dotěrný hlas konečně utichl. „Nuže, tak jsem tady, můj krá­li," pravil jsem tiše, k sobě jakož i k němu.</p>

<p>Verity neodpověděl. Otočil se zády ke mně a jal se při­činlivě rýpat do sochy mečem. Přitom klečel a držel meč za jílec a za čepel, zatímco špičkou ryl do kamene podél okraje drakovy přední nohy. Popošel jsem blíž a zadíval se, jak škrábe do černého kamene podstavce. Tvář měl tak soustře­děnou a pohyby tak precizní, že jsem nevěděl, jak si to mám vysvětlit. „Verity, co to děláš?" zeptal jsem se tiše.</p>

<p>Ani ke mně nevzhlédl. „Vytesávám draka," odpověděl mi krátce.</p>

<p>O několik hodin později se stále lopotil na tom samém úkolu. Při tom monotónním škrábání čepele o kámen jsem rozčileně zatínal zuby a všechny nervy v těle mi trnuly na­pětím. Zůstal jsem na podstavci spolu s ním. Starling se šaš­kem mezitím postavili náš stan a druhý, o něco menší, jenž byl slátaný z nyní přebytečných zimních pokrývek. Oheň již hořel. Nad bublajícím hrncem trůnila Kettle. Šašek třídil by­liny a kořeny, které mezitím nasbíral, zatímco Starling chys­tala ve stanech lůžka. Kettricken se k nám nakrátko připoji­la, ale jenom proto, aby si ze zavazadel na jepech vzala luk a toulec. Prohlásila, že jde na lov s Nighteyesem. Ten mi vě­noval jeden jiskřivý pohled ze svých temných očí a já radě­ji mlčel.</p>

<p>Nevěděl jsem o moc víc než v první chvíli, kdy jsme Verityho objevili. Zdi jeho Umění byly dost vysoké a semknu­té. Nevnímal jsem z něho skoro žádný náznak Umění. To, co jsem objevil, když jsem zapátral jeho směrem, bylo ještě ví­ce znepokojující. Zachytil jsem mihotavý vjem Moudrosti, kterou jsem z něj cítil, ale nemohl jsem to pochopit. Jako by jeho život a vědomí střídavě kolísaly mezi jeho tělem a mo­hutnou sochou draka. Vzpomněl jsem si, kdy jsem naposled na něco takového narazil. Bylo to mezi tím mužem s Moud­rostí a jeho medvědicí. Sdíleli spolu tentýž proud života. Měl jsem podezření, že kdyby někdo zapátral k vlkovi a ke mně, nalezl by tentýž vzor. Naše mysli byly už tak dlouho pro­lnuté, že v jistých ohledech jsme byli jeden tvor. To mi však nevysvětlovalo, jak se Verity mohl svázat se sochou ani proč do ní tak vytrvale ryl svým mečem. Nejradši bych meč po­padl a vyrval mu ho z rukou, ale držel jsem se zpátky. Vlast­ně tím byl tak zjevně posedlý, že jsem se skoro bál, abych ho nevyrušil.</p>

<p>Předtím jsem se snažil dávat mu otázky. Když jsem se ze­ptal, co se stalo s těmi, kteří odjeli s ním, pomalu potřásl hla­vou: „Sužovali nás, jako když hejno vran stíhá orla. Když se přiblížili, skuhrali a klovali, a když jsme se otočili, abychom na ně zaútočili, dali se na útěk."</p>

<p>„Vrány?" zeptal jsem se nepřítomně.</p>

<p>Potřásl hlavou nad mou hloupostí. „Najatí vojáci. Stříle­li po nás ze zákrytu. Občas na nás vytáhli v noci. A někte­ří z mých mužů byli ošáleni Uměním koterie. Nemohl jsem chránit mysli těch, kdo byli citliví. Vysílali na ně noční mů­ry, aby je soužily, a též mylná podezření ohledně kamarádů. A tak jsem jim nařídil, aby se vrátili; vtiskl jsem jim do mys­lí příkaz Uměním, abych je uchránil před sebou navzájem." Byla to prakticky jediná otázka, na niž popravdě odpověděl. Z ostatních, na něž jsem se ptal, se rozhodl odpovědět jen na některé, přičemž odpovědi, které mi dal, byly buď nemístné, nebo vyhýbavé. A tak jsem to vzdal. Místo toho jsem se při­stihl, jak mu sám podávám hlášení. Bylo to dlouhé vyprávě­ní, protože jsem začal dnem, kdy jsem ho viděl odjíždět. Vě­děl jsem, že hodně z toho, co jsem mu říkal, už stejně ví, ale přesto jsem to zopakoval. Pokud jeho mysl blouznila, čehož jsem se bál, mohlo by ho to ukotvit, aby si osvěžil paměť. A pokud mysl mého krále byla bystrá jako vždy, pod náno­sem toho žalostného vystupování, pak mu nemohlo ublížit, když jsem všechny události umístil do perspektivy a správ­ného pořadí. Nenapadal mě žádný jiný způsob, jak bych se k němu dostal.</p>

<p>Začal jsem s tím myslím proto, abych se ho pokusil při­vést k uvědomění toho, čím vším jsme prošli, než jsme do­razili sem. Rovněž jsem měl v úmyslu probudit v něm zájem o to, co se děje v jeho království, zatímco on si tu otálí u své­ho draka. Snad jsem doufal, že v něm opět probudím nějaký smysl pro zodpovědnost vůči svému lidu. Když jsem mluvil, působil nevzrušeným dojmem, avšak občas vážně kývl, jako bych mu tím potvrdil nějaké jeho tajné obavy. A po celou tu dobu špička jeho meče ryla do černého kamene, škrk, škrk, škrk.</p>

<p>Už se schylovalo k naprosté tmě, když jsem za sebou za­slechl Kettleiny šoupavé kroky. Přestal jsem ve výčtu svých dobrodružství v ruinách města a otočil se k ní. „Přinesla jsem vám oběma trochu horkého čaje," prohlásila.</p>

<p>„Děkuji," řekl jsem a vzal si od ní hrnek, ale Verity pou­ze vzhlédl od svého nekonečného škrábání.</p>

<p>Kettle nějakou dobu stála a nabízela Veritymu šálek. Když posléze promluvila, nebylo to proto, aby mu připomněla je­ho čaj. „Co to děláte?" zeptala se mírným hlasem.</p>

<p>Škrábání náhle ustalo. Otočil se a zíral na ni, pak pohlédl na mě, aby se přesvědčil, jestli i já jsem slyšel její směšnou otázku. Tázavý výraz, který jsem si nasadil, ho zřejmě udi­vil. Odkašlal si. „Vytesávám draka."</p>

<p>„Čepelí meče?" zeptala se. V jejím tónu byla zvědavost, nic víc.</p>

<p>„Pouze hrubší části," odvětil. „Na jemnější práci použí­vám nůž. A pak, na ty nejjemnější úpravy, své prsty a neh­ty." Pomalu otočil hlavu a přeměřil si obrovitou sochu.,,Rád bych řekl, že už je to skoro hotové," pravil zajíkavě. „Jenže jak to mohu říci, když je tu ještě tolik práce? Tolik, tolik prá­ce... a bojím se, že to všechno bude příliš pozdě. Pokud už teď není příliš pozdě."</p>

<p>„Příliš pozdě na co?" zeptal jsem se ho stejně mírným hla­sem jako Kettle.</p>

<p>„No přece... příliš pozdě zachránit lid Šesti vévodství." Zahleděl se na mě, jako bych byl prosťáček. „Proč bych to jinak dělal? Proč bych jinak opouštěl svou zemi a svoji krá­lovnu, než abych šel sem?"</p>

<p>Snažil jsem se pochopit, co mi to říká, ale z úst mi vy­skočila jedna otázka za všechny: „Vy věříte, že jste toho dra­ka celého vytesal?"</p>

<p>Verity se zamyslel. „Ne. Samozřejmě že ne." Jenže sot­va jsem pocítil úlevu nad tím, že není dočista šílený, dodal: „Ještě to není hotové." Znovu si přeměřil svého draka zálib­ně hrdým pohledem, jaký si dříve vyhrazoval pro svoje nej­lepší mapy. „Ale i tohle mi zabralo hodně času. Hodně moc času."</p>

<p>„Nechtěl byste si vypít svůj čaj, dokud je horký, Sire?" zeptala se Kettle a opět mu nabídla šálek.</p>

<p>Verity na něho pohlédl jako na úplně neznámý předmět. Pak si ho od ní vážně vzal. „Čaj. Už jsem skoro zapomněl, jak chutná čaj. Žádná elfí kůra, že ne? Milostivý Edo, jak já ten hořký lektvar nenáviděl"</p>

<p>Kettle sebou málem trhla, když uslyšela slova o elfí kůře. „Ne, Sire, žádná elfí kůra, to vám slibuji. Je to uvařeno z by­lin u cesty, obávám se. Většinou kopřivy, a trocha máty."</p>

<p>„Kopřivový čaj. Matka nám dávala kopřivový čaj jako jar­ní tonikum." Usmál se pro sebe. „Dám to do svého draka. Mámin kopřivový čaj." Usrkl si a pak se zatvářil překvape­ně. „Je to teplé... už je to tak dlouho, co jsem naposled jedl něco teplého."</p>

<p>„Jakpak dlouho?" zeptala se hovorně Kettle.</p>

<p>„Už hodně dlouho," řekl Verity. Opět si usrkl čaje. „Tam v potoce, vně lomu, jsou ryby. Je však už tak dost těžké udělat si čas na jejich chytání, o vaření nemluvě. Vlastně, já za­pomínám. Dal jsem do draka tolik věcí... tohle snad byla jedna z nich."</p>

<p>„A jak dlouho už jste nespal?" naléhala Kettle.</p>

<p>„Nemohu současně pracovat a spát," zdůraznil. „A tu prá­ci je třeba dokončit."</p>

<p>„A ta práce bude hotová," slíbila mu. „Ale dnes večer si uděláte přestávku, jenom na chvíli, abyste se najedl a napil. A pak vyspal. Vidíte? Koukněte se támhle. Starling vám po­stavila stan a uvnitř bude čekat teplé, měkké lůžko. A ještě teplejší voda, abyste se mohl umýt. A čisté prádlo, v mezích našich možností."</p>

<p>Sklopil zrak ke svým stříbrným rukám. „Já nevím, jestli se mohu umývat," svěřil se jí.</p>

<p>„Pak vám FitzChivalry s šaškem pomohou," slíbila mu bezstarostně.</p>

<p>,,Děkuji, moc vám děkuji. To by bylo velice dobré. Ale..." Jeho oči se na chvíli zahleděly někam do dálky. „Kettricken. Nebyla tu, jen před chvílí? Nebo se mi o ní zdálo? To nej­silnější, tolik toho pocházelo od ní, a tak jsem to vložil do draka. Myslím, že právě to mi dosud chybělo nejvíc, z toho všeho, co jsem tam dal." Odmlčel se a potom dodal: „Ales­poň v těch chvílích, kdy se dokážu rozpomenout na to, co mi chybí."</p>

<p>„Kettricken je tady," ujistil jsem ho. „Odešla na lov, ale brzy se vrátí. Nechtěl byste být umytý a čistě oděný, až se vrátí?" V duchu jsem se rozhodl odpovídat na ty části rozho­voru, jež dávaly smysl, a nerozčilovat ho dotazy na ty ostat­ní části.</p>

<p>„Ta na takové věci nehledí," řekl mi a hlasem se mu mihl stín hrdosti. „Přesto by to bylo pěkné... ale tady je ještě to­lik práce."</p>

<p>„Už je ale moc velká tma na to, abyste ještě dneska pra­coval. Počkejte do zítřka. Dokončí se to," ujistila ho Kettle. „Pomohu vám."</p>

<p>Verity pomalu zavrtěl hlavou. Znovu usrkl čaje. I tak sla­bý nápoj ho zdá se posiloval. „Ne," pravil potichu. „Obávám se, že to nemůžete. Musím to udělat jenom já sám, rozumí­te."</p>

<p>„Uvidíte zítra. Myslím, že budete-li zítra mít dost sil, pak snad bude možné, abych vám pomohla. Avšak do té doby si s tím nebudeme dělat starosti."</p>

<p>Vzdychl a podal jí zpátky prázdný hrnek. Ona ho místo toho prudce uchopila za paži a vytáhla ho na nohy. Na tak starou ženu byla překvapivě silná. Nesnažila se vzít mu ze sevření meč, ale nechala ho spadnout na zem. Shýbl jsem se, abych ho zvedl. Verity povolně následoval Kettle, jako by ho svým prostým úkonem uchopení za paži zbavila veškeré vůle. Když jsem se vydal za nimi, prohlížel jsem si čepel, jež kdysi bývala pýchou Hod. Přemýšlel jsem, co asi přinutilo Verityho, aby vzal takovou královskou zbraň a přeměnil ji na sochařský nástroj. Ostří byla zohýbána a zbrázděná rý­hami od nesprávného zacházení, špička nebyla ostřejší než obyčejná lžíce. Meč v mnohém připomíná toho muže, pře­mítal jsem, zatímco jsem za nimi kráčel do tábora.</p>

<p>Když jsme došli k ohni, byl jsem takřka šokován tím, že Kettricken se mezitím vrátila. Seděla u ohně a nevzrušeně do něj hleděla. Nighteyes jí ležel skoro na nohou. Uši na­stražil směrem ke mně, když jsem se přiblížil, ale neučinil pohyb, aby se od královny vzdálil.</p>

<p>Kettle zavedla Verityho přímo do provizorního stanu, kte­rý byl vztyčen konkrétně pro něj. Kývla na šaška a on beze slova vzal od ohně kouřící nádobu s vodou a šel za ní. Když jsem se odvážil rovněž vejít do malinkého stanu, šašek mě i s Kettle vyhodil. „Nebude to první král, o kterého se mám postarat," připomněl nám. „Svěřte mi ho do péče."</p>

<p>„Nedotýkej se jeho rukou ani předloktí!" varovala ho přís­ně Kettle. Šašek se tím zdál být trochu zaskočen, ale po ně­jaké chvíli pohodil hlavou na souhlas. Když jsem odcházel, právě rozvazoval notně zauzlený řemen, na který měl Verity zapnutý kabátec, a po celou tu dobu nesouvisle mluvil. Uslyšel jsem, jak Verity poznamenal: „Tolik jsem postrádal Charima. Nikdy jsem neměl dovolit, aby jel se mnou, jenže když on mi tak dlouho sloužil... Umíral pomalu, mnoho tr­pěl. To pro mě bylo těžké, dívat se, jak umírá. Ale i on skon­čil v tom drakovi. Bylo to nutné."</p>

<p>Připadal jsem si poněkud rozpačitě, když jsem se vrátil k ohni. Starling míchala v kotlíku dušené a vesele to bubla­lo. Do ohně okapával pořádný kus masa na rožni, takže pla­meny poskakovaly a syčely. Jeho vůně mi připomněla, jaký mám hlad, až mi zakručelo v břiše. Kettle stála zády k ohni a hleděla do tmy. Kettricken po mně střelila očima.</p>

<p>„Nuže," pravil jsem náhle. „Jaký byl lov?"</p>

<p>„Jak vidíš," odvětila tiše. Pokynula k hrnci, načež ledaby­le pohodila rukou, aby mi ukázala zkrvavenou pilku na dře­vo. Přišel jsem blíž, abych se pokochal. Nebylo to zrovna malé zvíře.</p>

<p>„Nebezpečné zvíře," poznamenal jsem ve snaze navodit ležérní tón, abych zastřel hrůzu, že královna zvládla takové zvíře sama.</p>

<p>„Právě takovou jsem potřebovala ulovit," pravila stále ti­chým hlasem. Chápal jsem ji až příliš dobře.</p>

<p><emphasis>Byl to vynikající lov. Ještě nikdy jsem nepřišel k takovému množství masa takřka bez námahy, </emphasis>řekl mi Nighteyes. Bo­kem hlavy sejí otřel o nohu v návalu ryzí náklonnosti. Rozkošnicky zasténal a celou vahou se o ni opřel.</p>

<p>„Vy ho zkazíte," varoval jsem ji žertem. „Říká mi, že si nikdy nepřišel k takovému množství masa takřka bez námahy"</p>

<p>„Je velmi inteligentní. Nahnal tu zvěř ke mně, přísahám. A má kuráž. Když ji můj první šíp nezasáhl, držel ji v od­stupu, dokud jsem nepřiložila k tětivě další." Mluvila, jako by v hlavě neměla nic jiného než tohle. Při jejích slovech jsem přikyvoval, neboť jsem byl rád, že se naše konverzace ubírá tímto směrem. Vtom se mě ale zeptala: „Co to s ním je?"</p>

<p>Věděl jsem, že nemluví o vlkovi. „Nejsem si jistý," řekl jsem mírně. „Zakusil velké strádání. Snad tolik, že to... osla­bilo jeho mysl. A..."</p>

<p>„Ne," pravila ostře Kettle. „Tak to vůbec není. Ačkoliv vám garantuji, že je unavený. To by byl ostatně každý, kdy­by sám udělal to, co zvládl on. Jenže -"</p>

<p>„Nemůžeš přece věřit, že celého draka vytesal sám!" pře­rušil jsem ji.</p>

<p>„Ale ano," odvětila stařena s jistotou. „Je to tak, jak ti ří­kal. Musí to udělat sám, a tak to taky doposud dělal." Po­malu potřásla hlavou. „Nikdy jsem něco takového neslyše­la. I král Wisdom měl na pomoc svou koterii, nebo aspoň to, co z ní zbylo, když se dostal až sem."</p>

<p>„Nikdo by nedokázal vytesat sochu s pomocí meče," řekl jsem zatvrzele. To, co říkala, mi nedávalo smysl.</p>

<p>Místo odpovědi vstala a odkráčela rychle někam do tmy. Když se vrátila, upustila mi k nohám dva předměty. Jedním z nich bylo dláto, kdysi. Rukojeť mělo roztepanou do bez­tvaré hroudy a z čepele už prakticky nic nezbývalo. Tím dru­hým byla prastará železná palice, jež měla poměrně novou násadu. „Kolem se nacházejí roztroušeny další. Pravděpo­dobně je objevil v tom městě, nebo byly poházeny někde tady," poznamenala suše, ještě než jsem se stačil na něco ze­ptat.</p>

<p>Zíral jsem na ty potlučené nástroje a rozvažoval o všech těch měsících, co byl Verity pryč. Kvůli tomuhle? Aby vy­tesal kamenného draka?</p>

<p>„Já to nechápu," řekl jsem mátožně.</p>

<p>Kettle to řekla jasně, jako kdybych byl zaostalý: „Verity vytesával draka a ukládal do něj všechny své vzpomínky. To zčásti proto působí tak vágním dojmem. Ale je toho ještě víc. Věřím, že s pomocí Umění zabil Carroda a přitom utr­žil bolestné zranění." Smutně potřásla hlavou. „Dostat se tak blízko k cíli, a pak být poražen. Říkám si, jak lstivá ta Regalova koterie je. Neposlali proti němu jednoho z nich s vě­domím, že pokud Verity Uměním zabije, mohl by sám sebe porazit?"</p>

<p>„Já si nemyslím, že by se někdo z té koterie dobrovolně obětoval."</p>

<p>Kettle se trpce usmála. „Neříkala jsem, že byl vyslán dob­rovolně. Ani jsem neříkala, že by věděl o tom, co jeho dru­zi zamýšlejí. Je to jako ta hra s kameny, FitzChivalry. S kaž­dým kamenem se táhne tak, aby člověk získal co největší výhodu ve hře. Cílem je vyhrát, nikoli hromadit kameny."<strong><emphasis>5 Dívka na drakovi</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>V počátcích našeho odporu vůči rudým lodím, dříve než to vůbec někdo </emphasis>v <emphasis>Šesti vévodstvích začal nazývat válkou, si král Shrewd a princ Ver</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ty uvědomili, že úkol čelit jim je zdrcu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jící. Žádný konkrétní člověk, ať už ja</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>koliv znalý Umění, by se jim nemohl sám postavit a zapudit je od našich břehů. Král Shrewd si předvolal Galena, tehdejšího mistra Umě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ni, a nařídil mu, aby pro Verityho vytvořil koterii na podpo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ru princových snah. Galen se tomu nápadu protivil, zvláště když zjistil, že jeden z těch, které musí vyučovat, je královský bastard. Mistr Umění prohlásil, že žádný ze st</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>dentů, kteří mu byli představeni, není hoden výcviku. Avšak král Shrewd trval na svém a řekl mu, ať z nich dostane to nejlepší, co zmůže. Když se Galen zdráhavě podvolil, vytvořil koterii, jež nesla jeho jméno.</emphasis></p>

<p><emphasis>Princi Veritymu brzy začalo být zřejmé, že koterie, ačkoli vnitřně soudržná, s nim vůbec nespolupracuje dobře. Me</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zitím Galen zemřel, nez</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>nechav na Buckkeepu žádného ná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stupce na post mistra Umění. Verity ve svém zoufalství hle</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dal ostatní, kteří byli vyškoleni </emphasis>v <emphasis>Umění, aby mu hned přišli</emphasis></p>

<p><emphasis>na pomoc. Ačkoli za mírových časů vlády krále Shrewda ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>byly v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>tvořeny žádné koterie cvičeně </emphasis>v <emphasis>Umění, Verity usou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dil, že by stále ještě mohli být naživu muži a ženy, kteří byli vycvičeni pro koterie předtím. Cožpak nebyla dlouhověkost členů koterii odjakživa legendární? Doufal, že se mu snad podaří nalézt někoho, kdo by mu mohl buď pomoci, anebo by svedl vyškolit </emphasis>v <emphasis>Umění další.</emphasis></p>

<p><emphasis>Avšak snahy pr</emphasis><emphasis>ince Verityho </emphasis>v <emphasis>této oblasti nepřinesly žád</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>né výsledky. Ty, které dokázal ze záznamů a ústního podá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní identifikovat jako adepty Umění, byli buď mrtví, nebo ta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jemně zmizeli. A tak princ Verity zůstal na tuto svoji válku sám.</emphasis></p>

<p>Než jsem stačil Kettle přinutit, aby mi objasnila své od­povědi, ozval se z Verityho stanu výkřik. Všichni jsme vy­skočili, ale Kettle byla u vchodu do stanu první. Vynořil se šašek a pravou rukou si svíral levé zápěstí. Tvář měl zkřive­nou bolestí či strachem, asi obojím. Kettle se k němu přito­čila, aby se mu podívala na ruku, kterou si křečovitě svíral.</p>

<p>Znechuceně potřásla hlavou. „Já tě varovala! Poslechni, vytáhni ji z vody, to jí moc neprospěje. Nic jí teď neprospě­je. Přestaň. Uvažuj o tom. To není skutečná bolest, je to jen pocit, jaký jsi nikdy předtím nezažil. Nadechni se. Uvolni se. Přijmi to. Přijmi to. Zhluboka dýchej, zhluboka dýchej."</p>

<p>A celou tu dobu, zatímco mluvila, tahala šaška za paži, až ruku zdráhavě vydělal z vody. Kettle okamžitě převrhla věd­ro nohou. Na rozlitou vodu pak nahrnula chodidlem prach a štěrk, přičemž pořád držela šaška za paži. Natáhl jsem krk, abych přes ni viděl. První tři prsty na levé ruce měly nyní stříbrné konce. Šašek se na ně podíval a zachvěl se. Nikdy jsem ho neviděl tak nervózního.</p>

<p>Kettle rázně řekla: „Nejde to umýt. Nejde to utřít. Teď už to máš, tak to tak ber. Ber to tak."</p>

<p>„Bolí to?" zeptal jsem se úzkostlivě.</p>

<p>„Na to se ho neptej!" obořila se na mě Kettle. „Teď se ho neptej vůbec na nic. Dohlédni na krále, FitzChivalry, a šaš­ka přenech mně."</p>

<p>V obavě o šaška jsem na krále málem zapomněl. Shýbl jsem se a vešel do stanu. Verity seděl na složených pokrýv­kách. Zrovna si chtěl zavázat jednu z mých košilí. Usoudil jsem, že Starling mezitím prohledala všechny rance, aby mu našla čisté oblečení. Ranilo mě, když jsem uviděl, že je tak vyzáblý, až mu padne jedna z mých košil.</p>

<p>„Dovolíte, můj králi," navrhl jsem.</p>

<p>Nejenže spustil ruce, ale schoval si je dokonce za záda. „Je šašek hodně poraněný?" zeptal se mě, zatímco jsem zá­polil se zauzlenými tkanicemi. Mluvil skoro jako můj starý dobrý Verity.</p>

<p>„Jenom tři konečky prstů má stříbrné," řekl jsem. Uviděl jsem, že šašek tu vytáhl kartáč a řemínek. Stoupl jsem si za Verityho a začal mu kartáčovat vlasy dozadu. Rychle si pře­dělal ruce dopředu. Některé šediny v jeho vlasech byly za­prášeny prachem z lomu, ale ne všechny. Jeho cop váleč­níka byl nyní šedý, protkaný černými pruhy, a hrubý jako koňský ohon. Snažil jsem se uhladit mu vlasy dozadu. Když jsem zavázal řemínek, zeptal jsem se: „Jaké to je?"</p>

<p>„Tohle?" zeptal se, zvedl ruce a zacvičil prsty. „Och. Ja­ko Umění. Jen ještě silnější, i na mých rukou a pažích."</p>

<p>Viděl jsem, že si myslí, že mi tím na otázku odpověděl. „Proč jste to udělal?"</p>

<p>„No, abych mohl pracovat s tím kamenem, rozumíš. Když mám v rukou takovou moc, kámen musí poslechnout Umě­ní. Výjimečný kámen. Jako Svědecké kameny v Bucku, věděl jsi to? Ani ty nejsou zdaleka tak čisté jako to, co je tady. Samozřejmě ruce jsou mizerné nástroje na opracování ka­mene. Jakmile však odstraníš všechny přebytky a propracu­ješ se až tam, kde čeká drak, pak může být probuzen tvým dotekem. Přejíždím rukama po kameni a vyvolávám v něm draka. A vše, co není drakem, se roztříští na úlomky a stře­py a odpadne to pryč. Velmi pomalu, samozřejmě. Trvalo to celý den, než jsem mu jen odhalil oči."</p>

<p>„Chápu," zamumlal jsem v rozpacích. Nevěděl jsem, zda je šílený nebo zda mu věřím.</p>

<p>Vstal a narovnal se, jak mu to jen stav dovoloval. „Hněvá se na mě Kettricken?" zeptal se náhle.</p>

<p>„Můj pane králi, není na mně, abych říkal..."</p>

<p>„Verity," přerušil mě znaveně. „Říkej mi Verity, a při dob­rotivém Edovi, odpověz mi na otázku, Fitzi."</p>

<p>Jeho řeč mi tolik připomínala starého dobrého Verityho, že bych ho byl nejradši objal. Místo toho jsem řekl: „Já ne­vím, jestli se hněvá. Rozhodně ji to ranilo. Vážila dlouhou a strastiplnou cestu, aby tě našla, a jako břímě nesla strašné zprávy. A ty jako by ses o to nestaral."</p>

<p>„Starám se, když se nad tím zamyslím," pravil zcela váž­ně. „Když na to myslím, rmoutím se. Je ale tolik věcí, na něž musím myslet, a nemohu myslet na všechny naráz. Věděl jsem, že dítě zemřelo, Fitzi. Jak bych to mohl nevědět? Ta­ké jeho, a všechno, co jsem cítil, jsem vložil do toho draka."</p>

<p>Pomalu odkráčel a já za ním vyšel ze stanu. Venku se na­rovnal, ale jeho ramena zůstala svěšená. Z Verityho teď byl starý muž, jaksi mnohem starší než Chade. Nechápal jsem to, ale věděl jsem, že je to pravda. Jak se blížil, Kettricken vzhlédla. Zahleděla se zpátky do ohně a potom takřka bez­děčně vstala a obkročila spícího vlka. Kettle a Starling prá­vě ovazovaly šaškovi prsty pruhy látky. Verity šel rovnou za Kettricken a zastavil se vedle ní. „Má královno," pravil váž­ně. „Kdybych mohl, objal bych tě. Jenže jsi viděla, že můj dotek..." Pokynul směrem k šaškovi a jeho slova postupně umlkla.</p>

<p>Viděl jsem výraz v její tváři, když říkala Veritymu o mrt­vě narozeném dítěti. Čekal jsem, že se od něj odvrátí, že ho raní tak, jako ranil on ji. Ale Kettricken měla větší srdce. „Och, můj manželi," řekla a hlas se jí při těch slovech zlo­mil. Verity doširoka roztáhl své stříbrné paže a ona přistou­pila k němu a objala ho. Sklopil svou šedivou hlavu k jejím hrubým zlatým vlasům, avšak nemohl se jí dotknout rukou. Odvrátil od ní svou postříbřenou tvář. Hlas měl chraplavý a zlomený, když se jí zeptal: „Dala jsi mu jméno? Našemu synovi?"</p>

<p>„Pojmenovala jsem ho v souladu se zvyky naší země." Nadechla se. To slovo bylo tak tiché, že jsem ho sotva sly­šel. „Sacrifice," vydechla. Pevně se k němu přitiskla a já vi­děl, jak se jeho útlá ramena křečovitě zachvěla vzlykem.</p>

<p>„Fitzi!" sykla na mě ostře Kettle. Otočil jsem se a zjistil, že se na mě mračí. „Nech je o samotě," zašeptala. „Dělej ně­co užitečného. Zanes šaškovi talíř s jídlem."</p>

<p>Uvědomil jsem si, že jsem na ně zíral. Nyní jsem se od­vrátil, zahanben tím, jak jsem hloupě civěl, ale zároveň rád, že jsem je viděl v objetí, byť zarmoucené. Udělal jsem, jak mi nařídila Kettle, a zároveň si nabral jídlo i pro sebe. Za­nesl jsem talíř šaškovi. Seděl a kolébal se, poraněnou ruku v klíně.</p>

<p>Když jsem usedl vedle něho, vzhlédl. „O nic jiného se to nedá odřít," postěžoval si. „Proč mi to ulpělo na prstech?"</p>

<p>„Já nevím."</p>

<p>„Poněvadž jsi živý," pravila stroze Kettle. Seděla naproti nám, jako bychom potřebovali dozor.</p>

<p>„Verity mi říkal, že může prsty tvarovat skálu díky tomu, že na nich má Umění," řekl jsem jí.</p>

<p>„Máš jazyk zavěšený uprostřed, takže ti na obou koncích plandá? Moc mluvíš!" pokárala mě.</p>

<p>„Možná bych tolik nemluvil, kdybys mluvila trochu víc ty," odvětil jsem. „Kámen přece není živý."</p>

<p>Pohlédla na mne. „Tak ty to víš, že ano? Jaký má tedy smysl, abych mluvila, když ty už stejně všechno víš?" Vrhla se na jídlo, jako by jí nějak zvlášť ublížilo.</p>

<p>Připojila se k nám Starling. Sedla si vedle mě s talířem na kolenou a řekla: „Nechápu, co to má za stříbro na rukou. Co je to?"</p>

<p>Šašek se zahihňal nad talířem jako nezbedné dítě, zatím­co Kettle se do ní zabodla pohledem. Mne už však její vy­táčky začínaly unavovat. „Jaké to je?" zeptal jsem se šaška.</p>

<p>Sklopil zrak ke svým ovázaným prstům. „Nebolí to. Je to hodně citlivé. Mohu vnímat jednotlivá vlákna vetkaná v ob­vazech." Očima se zahleděl do dáli. Usmíval se. „Mohu vi­dět toho muže, jenž je utkal, a poznat ženu, která je upředla. Ovce na horském úbočí, déšť skrápějící hustou vlnu a trávu, kterou spásaly... vlna je z trávy, Fitzi. Košile utkaná z trávy. Ne, je to něco víc. Půda, černá a úrodná a..."</p>

<p>„Přestaň s tím!" řekla drsně Kettle. A otočila se vztekle ke mně. „A ty se ho přestaň ptát, Fitzi. Pokud nechceš, aby se takto vydal příliš daleko a navždy se ztratil." Ostře do šaška rýpla. „Sněz jídlo na talíři."</p>

<p>„Jak to, že toho víš tolik o Umění?" zeptala se jí zčista­jasna Starling.</p>

<p>„Ještě ty začínej!" zvolala rozčileně Kettle. „To už tu ne­ní žádné soukromí?"</p>

<p>„Mezi námi? Moc ne," odvětil šašek, ale nedíval se na ni. Sledoval Kettricken, jež měla tváře stále opuchlé od pláče, kterak servíruje jídlo sobě a Veritymu. Její obnošený a po­třísněný oděv, hrubé vlasy a rozpraskané ruce, a ten prostý, všední úkon, který vykonávala pro manžela, to vše by z ní navenek mělo činit ženu jako kteroukoli jinou. Já na ni však pohlédl a uzřel jsem snad tu nejsilnější královnu, jakou kdy Buckkeep zažil.</p>

<p>Viděl jsem, jak sebou Verity mírně trhl, když si z její ru­ky bral obyčejný dřevěný talíř a lžíci. Na chvilku zavřel oči, jak odolával nutkání poznat historii onoho nástroje. Zklidnil tvář a nabral si plnou pusu jídla. I přes celý tábor jsem ucí­til, jak se v něm náhle probudil obyčejný hlad. Nebylo to jen teplé jídlo, které už tak dlouho neměl, byla to tuhá výživa ja­kéhokoliv druhu. Rozechvěle se nadechl a pustil se do jídla jako vyhládlý vlk.</p>

<p>Kettle ho upřeně pozorovala. Tváří se jí mihl soucitný vý­raz. „Kdepak. Pro každého z nás je tu jen velmi mizivé sou­kromí," pravila smutně.</p>

<p>„Čím dříve ho dopravíme do Jhaampe, tím dříve se zota­ví," řekla konejšivě Starling. „Měli bychom vyrazit už zítra, nemyslíte? Nebo mu dát pár dní na to, aby se najedl a odpo­čal si a nabral znovu síly?"</p>

<p>„Neměli bychom ho odvádět zpátky do Jhaampe," odpo­věděla Kettle a v jejím hlase zazníval pod povrchem smutek. „Začal tesat sochu draka. Nemůže toho nechat." Rozhlédla se zpříma po nás všech. „Jediná věc, kterou pro něj můžeme udělat, je zůstat tady a pomoci mu ji dokončit."</p>

<p>„Rudé lodě vypalují celé pobřeží Šesti vévodství, Farrow útočí na Horské království, a my bychom měli zůstávat tady a pomáhat králi vytesávat draka?" zeptala se nevěřícně Star­ling.</p>

<p>„Ano. Pokud chceme zachránit Šest vévodství a Horské království, potom bychom měli dělat přesně to. A teď mne omluvte. Myslím, že bych měla dát vařit další jídlo. Náš král vypadá na to, že by se mu mohlo hodit."</p>

<p>Odložil jsem svůj prázdný talíř stranou. „Asi bychom to měli uvařit všechno. V tomhle počasí se maso brzy zkazí," řekl jsem nejapně.</p>

<p>Další hodinu jsem strávil porcováním vepře na kusy, kte­ré by se mohly sušit nad ohněm po celou noc. Nighteyes se probudil a začal mi pomáhat od odřezků, až měl břicho na­fouklé. Kettricken a Verity seděli spolu a potichu se bavili. Snažil jsem se na ně nedívat, ale i tak jsem si uvědomoval, že jeho pohled často zabloudil od ní k podstavci, kde se nad námi krčil jeho drak. Jeho hluboký, bručivý hlas zněl váhavě a často umlkal, dokud ho Kettricken nepodnítila další otáz­kou.</p>

<p>Šašek se bavil tím, že se svými stříbrnými prsty dotýkal nejrůznějších věcí: misky, nože, látky své košile. Kettleiny zachmuřené pohledy opětoval dobrotivým úsměvem. „Jsem opatrný," řekl jí při jedné příležitosti.</p>

<p>„Ty nemáš ponětí, jak být opatrný," posteskla si. „Nepo­znáš, že jsi ztratil cestu, dokud nebudeš ten tam." Se zabru­čením vstala od porcování masa a trvala na převázání jeho prstů. Poté spolu se Starling odešly, aby nasbíraly další dří­ví. Vlk se zaúpěním vstal a vydal se za nimi.</p>

<p>Kettricken pomohla Veritymu do stanu. Po chvíli se zno­vu objevila a zašla do hlavního stanu. Vynořila se a nesla svoje lůžkoviny. Zachytila můj letmý pohled a zahanbila mě tím, že se zpříma střetla s mým pohledem. „Vzala jsem si z tvého rance ty dlouhé rukavice, Fitzi," pravila klidně. Pak vešla za Veritym do menšího stanu. Šašek a já jsme se díva­li všude možně, jen ne jeden na druhého.</p>

<p>Vrátil jsem se zpátky k porcování masa. Už mě to unavo­valo. Pach vepře mi pojednou zaváněl spíše mrtvolou než čerstvým masem a já měl ruce až po lokty umouněné od lep­kavé krve. Odřené manžety u košile jí byly nasáklé. Hou­ževnatě jsem však pokračoval v započatém úkolu. Přišel ša­šek a skrčil se vedle mě.</p>

<p>„Když jsem prsty zavadil o Verityho paži, poznal jsem ho," pravil náhle. „Věděl jsem, že je to král hodný následo­vání, stejně jako předtím jeho otec. Vím, co má v úmyslu," dodal hlubším hlasem. „Bylo toho příliš moc na to, abych to v první chvíli pochopil, ale od té doby sedím a přemýšlím. A shoduje se to s mým snem o Realderovi."</p>

<p>Projel mnou záchvěv, jenž neměl co dělat s okolním chla­dem. „Cože?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Ti draci jsou Elderlingové," pravil tiše šašek. „Ale Verity je nedokázal probudit. A tak vytesává svého vlastního draka, a až bude hotov, on ho probudí a drak pak vyrazí, aby se utkal s rudými loděmi. Sám."</p>

<p>Sám. To slovo mě zasáhlo jako blesk. Už zase se Verity hodlal utkat s rudými loděmi sám. Avšak bylo toho hodně, co jsem nepochopil docela. „To všichni ti Elderlingové by­li draci?" zeptal jsem se. Vrátil jsem se v mysli zpátky ke všem těm fantastickým malbám a tapiseriím s Elderlingy, jež jsem kdy viděl. Někteří vypadali jako draci, ale...</p>

<p>„Ne. Elderlingové <emphasis>jsou </emphasis>draci. Ta vytesaná stvoření v tam­té zahradě. Tamto jsou Elderlingové. Král Wisdom je ve své době dokázal probudit, aby je vyburcoval a získal pro svou věc. Kvůli němu ožili. Ale nyní spí hlubokým spánkem, ne­bo jsou mrtví. Verity vydal hodně sil na to, aby se je poku­sil probudit, a to všemi způsoby, které vymyslel. A když se mu to nepodařilo, rozhodl se, že si zhotoví vlastního Elderlinga, oživí ho a nasadí do boje proti rudým lodím."</p>

<p>Seděl jsem jako omráčený. Vzpomněl jsem si na ten puls života, který jsme s vlkem Moudrostí vnímali, když jsme se</p>

<p>ploužili mezi těmi kameny. S náhlým bolestným zatrnutím jsem se rozpomněl na úzkost té dívky na soše draka přímo v tomto lomu. Živoucí kámen, lapený a navždycky letu ne­schopný. Zachvěl jsem se. Byl to jiný typ žaláře.</p>

<p>„Jak se to dělá?"</p>

<p>Šašek potřásl hlavou. „To nevím. Nemyslím si, že to sám Verity ví. Směruje k tomu, klopýtá, slepý a tápající. Tvaru­je kámen a vtiskuje mu svoje vzpomínky. A až to dokončí, ožije to. Tuším."</p>

<p>„Slyšíš sám sebe, co říkáš?" zeptal jsem se ho. „Kámen má povstat a bránit Šest vévodství před rudými loděmi. A co Regalova vojska a pohraniční šarvátky s Horským králov­stvím? Zažene tenhle ,drak' i je?" Pomalu ve mně sílil hněv. „Kvůli tomuhle jsme vážili takovou cestu? Kvůli pohádce, které by podle mne neuvěřilo ani dítě?"</p>

<p>Šašek vypadal mírně dotčeně. „Věř si tomu nebo ne, jak je libo. Já jen vím, že Verity tomu věří. A pokud se příliš ne­mýlím, Kettle tomu věří rovněž. Proč by jinak trvala na tom, že musíme zůstat tady a pomoci Veritymu dokončit draka?"</p>

<p>Chvíli jsem nad tím dumal. Pak jsem se ho zeptal: „Tobě se zdálo o Realderově drakovi. Co si z toho vybavuješ?"</p>

<p>Jenom bezmocně pokrčil rameny. „Většinou pocity. Byl jsem veselý a bujarý, protože jsem nejen představoval Realderova draka, ale on se chystal, že mne nechá prolétnout se na něm. Cítil jsem, že ho tak trochu miluji, rozumíš. Takové povznesení v srdci. Jenže..." zajíkl se. „Nemohu si vzpome­nout, jestli jsem miloval Realdera nebo jeho draka. V mém snu jsou propojeni... mám takový dojem. Rozpomínat se na sny je tak těžké. Člověk je musí uchopit, hned jak se probu­dí, a rychle šije zopakovat, aby se utvrdil v podrobnostech. Jinak totiž rychle zmizí."</p>

<p>„Ale v tom tvém snu - opravdu kamenný drak létal?"</p>

<p>„Ve svém snu jsem ohlašoval draka a věděl jsem, že se na něm mám proletět. Ale neviděl jsem ho, v tom snu."</p>

<p>„Pak to možná nemá vůbec nic společného s tím, co dělá Verity. Možná že v době, ze které pochází tvůj sen, existo­vali opravdoví draci, z masa a krve."</p>

<p>Zpytavě se na mě zadíval. „Ty nevěříš, že dnes existují opravdoví draci?"</p>

<p>„Nikdy jsem žádného neviděl."</p>

<p>„A co v tom městě," podotkl tiše.</p>

<p>„To byla vize z jiné doby. Ty jsi říkal dnes."</p>

<p>Podržel svou bledou ruku ve světle ohně. „Myslím si, že jsou jako můj druh. Vzácní, ale nikoli mýtičtí. A krom toho, kdyby nebyli žádní draci z masa a krve a ohně, odkud by po­cházela ta předloha k těmto kamenným výtvorům."</p>

<p>Znaveně jsem zavrtěl hlavou. „Tenhle rozhovor se točí v kruhu. Už mě unavují hádanky, dohady a domněnky. Chci vědět, co je skutečné. Chci vědět, proč jsme vážili takovou cestu a co je to, co musíme udělat."</p>

<p>Na to však šašek neměl žádnou odpověď. Když se vráti­ly Kettle a Starling se dřevem, pomohl mi rozhrnout oheň a rozmístit maso tak, aby z něj žár vyškvařil tuk. Maso, kte­ré jsme nemohli dát sušit, jsme zabalili bokem do vepřové kůže. Vznikla též pěkná hromada kostí a odřezků. Navzdory tomu, jak se předtím nažral, se Nighteyes uvelebil na zemi s kyčelní kostí mezi tlapami a začal ji ohlodávat. Usoudil jsem, že někde asi vydávil část svého přesyceného žaludku.</p>

<p><emphasis>Je to k ničemu, mít příliš mnoho masa </emphasis>v <emphasis>zásobě, </emphasis>sdělil mi spokojeně.</p>

<p>Několikrát jsem se pokusil zapříst s Kettle rozhovor, ale jaksi se to rozvinulo v přednášku o tom, jak teď musím dá­vat pozor na šaška. Musí být chráněn nejen před Regalovou koterií, ale i před rozličnými předměty, které by mohly od-</p>

<p>vábit jeho mysl na scestí. Z toho důvodu si přála, abychom drželi hlídky společně. Trvala na tom, aby šašek spal na zá­dech a měl holé prsty natočené vzhůru tak, aby se ničeho ne­dotýkaly. Jelikož šašek obvykle spával stočený do klubíčka, moc radosti z toho neměl. Nakonec jsme se však uložili na noc.</p>

<p>Byl jsem na řadě s hlídkou až v hodinách před úsvitem. Ale krátce předtím přišel vlk, dloubl mi čenichem do tváře a škubl mi hlavou, až jsem otevřel oči.</p>

<p>„Co se děje?" zeptal jsem se unaveně.</p>

<p><emphasis>Kettricken chodí sama, pláče.</emphasis></p>

<p>Pochyboval jsem, že by toužila po mé společnosti. Rov­něž jsem pochyboval, že by měla být ponechána o samotě. Nehlučně jsem vstal a vydal se za vlkem ze stanu ven. Ven­ku seděla u ohně Kettle a sklíčeně šťourala do masa. Věděl jsem, že musela vidět královnu odcházet, a tak jsem se ne-přetvařoval.</p>

<p>„Jdu najít Kettricken."</p>

<p>„Nejspíš dobrý nápad," pravila tiše. „Řekla mi, že se jde podívat na jeho draka, ale na to je pryč už moc dlouho."</p>

<p>Nic dalšího jsme si říkat nemuseli. Šel jsem za Nighteyesem, který cíleně odklusal od ohně. Vedl mne však nikoliv k Verityho drakovi, ale zpátky do lomu. Trochu svítil měsíc a ze tmy vystupovaly tyčící se černé kusy kamene, který ja­ko by se rozpíjel. Stíny se zdály dopadat do všech možných směrů, čímž měnily perspektivu. Poněvadž jsem musel být opatrný, lom se mi jevil jako obrovský prostor, zatímco jsem se pokradmu ubíral ve vlkových stopách.</p>

<p>Naskočila mi husí kůže, když jsem si uvědomil, že směřu­jeme k pilíři. Ale našli jsme ji dříve, než jsme tam dorazili. Stála nepohnutě jako kámen sám u dívky na drakovi. Před­tím vylezla na kamenný blok, ve kterém byl drak zabředlý,</p>

<p>a nataženou rukou nyní spočívala na dívčině noze. Vlivem hry klamného měsíčního světla to vypadalo, jako by dívčiny kamenné oči shlížely přímo na ni. Světlo stříbrně pableskovalo na kamenné slze a třpytilo se na slzách v Kettrickenině obličeji. Nighteyes zlehka vycupital nahoru a beztížně se vyhoupl na podstavec. Se slabým zakňučením si opřel hlavu o nohu Kettricken.</p>

<p>„Psst," řekla mu potichu. „Poslouchej. Slyšíš ji plakat? Já ano."</p>

<p>Nepochyboval jsem o tom, protože jsem ucítil, jak zapát­rala kolem Moudrostí, mnohem silněji, než jak jsem to u ní vnímal dříve.</p>

<p>„Má paní," pravil jsem tiše.</p>

<p>Ustrnula a ruka jí přeskočila na ústa, když se ke mně oto­čila.</p>

<p>„Prosím za prominutí. Nechtěl jsem vás vyděsit. Ale ne­měla byste tu být sama. Kettle se bojí, že by zde mohlo stá­le hrozit nebezpečí ze strany koterie, a od pilíře nejsme tak moc daleko."</p>

<p>Trpce se usmála. „Ať jsem kdekoli, vždycky jsem sama. Ani si nemyslím, že by mi mohli udělat něco horšího než to, co jsem udělala sama sobě."</p>

<p>„To je jen proto, že je neznáte tak dobře jako já. Prosím, má královno, pojďte se mnou zpátky do tábora."</p>

<p>Pohnula se a já si užuž myslel, že na mne šlápne. Místo toho se posadila a opřela se zády o draka. Utrpení dívky na drakovi bylo v mém vnímání Moudrostí ještě víc umocněno Kettrickeniným vlastním. „Jen jsem si chtěla vedle něj leh­nout," řekla tiše. „Obejmout ho. A být objímána. Být objí­mána, Fitzi. Cítit... nikoli bezpečí. Já vím, že nikdo z nás ne­ní v bezpečí. Ale cítit, že jsem oceňována. Milována. Nic víc jsem nečekala. Ale on ne. Řekl, že se mě nesmí dotýkat. Že se neodvážil dotknout ničeho živého kromě svého draka." Natočila hlavu stranou. „I s rukama a pažemi v rukavicích se mě nechtěl dotknout."</p>

<p>Přistihl jsem se, že se škrábu na podstavec. Vzal jsem ji za ramena a vytáhl ji na nohy. „Udělal by to, kdyby mohl," řekl jsem jí. „To já vím. Udělal by to, kdyby mohl."</p>

<p>Zvedla ruce a zakryla si tvář. Její mlčky kanoucí slzy po­jednou podbarvily vzlyky. Mezi nimi říkala: „Ty... a to tvé Umění. A on. Mluvíš tak snadno o tom, co on cítí. O lásce. Jenže já... já to necítím. Já jsem jenom... potřebuji to cítit, Fitzi. Potřebuji cítit jeho paže kolem sebe, být mu nablízku. Věřit, že mě miluje. Jako miluji já jeho. Poté, co jsem ho v tolika ohledech zklamala. Jak mohu věřit... když odmítne i jenom..." Objal jsem ji pažemi a přitáhl si její hlavu na ra­meno, zatímco Nighteyes se o nás oba opřel a tence zakvílel.</p>

<p>„On tě miluje," řekl jsem jí. „Skutečně. Ale osud naložil tohle břímě na vás na oba. Musí být neseno."</p>

<p>„Sacrifice," vydechla, a já nevěděl, zda myslela své dí­tě nebo zda definovala svůj život. Stále plakala a já ji držel, hladil ji po vlasech a říkal jí, že se to zlepší, že jednoho dne se to musí zlepšit, že budou mít svůj život, až bude po všem, a děti, děti vyrůstající v bezpečí před rudými loděmi či Regalovymi ambicemi. Po chvíli jsem ucítil, jak ztichla, a uvě­domil jsem si, že je to Moudrost stejně jako slova, čímž ji utěšuji. City, které jsem k ní choval, se smísily s vlkovými a spojily nás. Něžněji, než kdybychom byli spojeni Umě­ním - hřejivěji a přirozeněji -jsem ji choval ve svém srdci stejně jako v náručí. Nighteyes se o ni opíral a povídal jí, že ji bude strážit, že jeho maso bude vždycky její maso, že se nemusí bát ničeho, co má zuby, neboť jsme smečka a vždy budeme.</p>

<p>Byla to ona, kdo nakonec přerušil naše objetí. Ještě jed­nou rozechvěle vzdychla a potom ode mě odstoupila. Zved­la ruku, aby si otřela vlhkost na tvářích. „Och, Fitzi," řekla prostě, smutně. A to bylo vše. Tiše jsem stál a vnímal mra­zivou oddělenost tam, kde jsme jen před chvílí byli spolu. Náhle mě zasáhl pocit bolestné ztráty. A pak záchvěv stra­chu, když jsem si uvědomil jeho zdroj. Ta dívka na drako­vi s námi sdílela naše objetí, její utrpení bylo vlivem Moud­rosti nakrátko utišeno naší blízkostí. A nyní, když jsme se od sebe odtáhli, to vzdálené, mrazivé kvílení kamene opět spus­tilo, tentokrát hlasitěji a silněji. Chtěl jsem zlehka seskočit z podstavce, jenže když jsem přistál, zakopl jsem a málem jsem upadl. To spojení ze mě jaksi vysálo sílu. Bylo to děsi­vé, ale svůj neklid jsem zastřel a mlčky jsem Kettricken do­provodil zpátky do tábora.</p>

<p>Přišel jsem právě včas, abych Kettle vystřídal na hlídce. Šly pak s Kettricken spát, ale předtím ještě slíbily, že pošlou ven šaška, aby držel hlídku se mnou. Vlk mi věnoval omluv­ný pohled a následoval Kettricken do stanu. Ujistil jsem ho, že to schvaluji. Okamžik nato se vynořil šašek, levou rukou si mnul oči a pravou nesl mírně zkroucenou na hrudi. Usedl na kámen naproti mně, zatímco já prohlížel maso, abych zjistil, které kousky potřebují obrátit. Šašek mě nějakou do­bu mlčky sledoval. Pak se shýbl a pravou rukou uchopil kus polena. Věděl jsem, že bych ho měl pokárat, ale místo toho jsem se díval, stejně zvědavý jako on. Po chvilce strčil dře­vo do ohně a narovnal se. „Klidné a milé," sdělil mi. „Něja­kých čtyřicet roků růstu, zima a léto, bouře a pěkné počasí. A předtím bylo zplozeno jako ořech jiným stromem. A tak se to vlákno táhne do minulosti, pořád hlouběji a hloubě­ji. Nemyslím, že bych se měl nějak zvlášť obávat přírodních věcí, pouze těch, které zhotovil člověk. Pak se totiž vlákna začnou rozplétat. Ale myslím si, že stromy budou na dotek příjemné."</p>

<p>„Kettle říkala, že by ses neměl dotýkat žádných živých vě­cí," připomněl jsem mu jako žalobníček.</p>

<p>„Kettle s tím nemusí žít. Já ano. Musím objevit meze, kte­ré mi to klade. Čím dříve zjistím, co smím a co nesmím dě­lat pravou rukou, tím lépe." Oplzle se na mě zazubil a dvoj­smyslně ukázal sám na sebe.</p>

<p>Potřásl jsem nad ním hlavou, ale nemohl jsem se ubránit smíchu.</p>

<p>Připojil se k mému smíchu. „Ach, Fitzi," řekl tiše o chvil­ku později. „Ty nevíš, co to pro mě znamená, že tě stále do­kážu přimět k smíchu. Dokážu-li tě podnítit k smíchu, mohu se smát i já."</p>

<p>„Překvapuje mě, že ještě vůbec můžeš žertovat," odvětil jsem.</p>

<p>„Když se můžeš buďto smát, anebo brečet, můžeš se stej­ně dobře smát," řekl na to. Vtom se ale optal: „Předtím jsem tě slyšel odcházet ze stanu. A pak, zatímco jsi byl pryč... ně­co jsem cítil z toho, co se dělo. Kam jsi to šel? Hodně jsem toho nechápal."</p>

<p>Mlčky jsem přemítal.,,Pouto Umění mezi námi možná po­stupně sílí, místo aby sláblo. Myslím, že to není dobře."</p>

<p>„Elfí kůra už žádná nezbývá. Před dvěma dny jsem měl poslední. Dobře či špatně, prostě to tak je. Teď mi vysvětli, co se dělo."</p>

<p>Neviděl jsem žádný smysl v zapírání. A tak jsem se mu to pokusil vysvětlit. Přerušoval mě bezpočtem otázek, z nichž jen málo jsem mohl zodpovědět. Když si usmyslel, že to po­chopil v rámci možností lidských slov, rozverně se na mě usmál. „Pojďme si prohlédnout tu dívku na drakovi," navrhl.</p>

<p>„Proč?" zeptal jsem se obezřele.</p>

<p>Zvedl pravou ruku a pokynul mi stříbrnými konečky prs­tů, pozvednuv jedno obočí.</p>

<p>„Ne," řekl jsem rázně.</p>

<p>„Bojíš se?" popichoval mě.</p>

<p>„Držíme tu hlídku," řekl jsem mu přísně.</p>

<p>„Pak se mnou půjdeš zítra," navrhl.</p>

<p>„To není rozumné, šašku. Kdo ví, jaký to může mít na te­be dopad?"</p>

<p>„Já ne. A právě proto to chci udělat. A krom toho. Jaký má smysl nabádat šaška k tomu, aby byl rozumný?"</p>

<p>„Ne."</p>

<p>„Pak budu muset jít sám," pravil s posměšným povzde­chem.</p>

<p>Nenechal jsem se jen tak navnadit. Po chvíli se mě zeptal: „Copak víš o Kettle a já ne?"</p>

<p>Nervózně jsem na něj pohlédl. „Asi tolik, co já vím o to­bě a ona ne."</p>

<p>„Ach. To bylo moc krásně řečeno. Ta slova jsi mi vskut­ku mohl ukrást," připustil. „Nekladeš si otázku, proč se na nás koterie nepokusila zaútočit znovu?" zeptal se vzápětí.</p>

<p>„Vybral sis tuhle noc, abys mohl klást nepříjemné otáz­ky?" chtěl jsem vědět.</p>

<p>„V poslední době ani žádné jiné nemám."</p>

<p>„Úplně přinejmenším se odvažuji doufat, že je Carrodova smrt oslabila. Musí to být velký šok, ztratit člena koterie. Skoro jako přijít o zvířecího druha v Moudrosti."</p>

<p>„A čehopak se bojíš?" naléhal šašek.</p>

<p>Byla to otázka, kterou jsem si až dosud nepřipouštěl. „Če­ho se bojím? Toho nejhoršího, samozřejmě. Bojím se toho, že proti nám nějakým způsobem shromažďují větší sílu, kte­rá by vyvážila Verityho moc. Nebo na nás možná strojí past. Bojím se, že se teď se svým Uměním uchylují k tomu, aby objevili Molly." To poslední jsem dodal nanejvýš zdráhavě. Měl jsem dojem, že i pouhá myšlenka na to může přinést nejhorší smůlu, natož když se o tom mluví nahlas. „Nemohl bys ji nějak varovat za pomoci Umění?" Jako by mě to nikdy nenapadlo. „Ne, aniž bych ji prozra­dil. Nikdy jsem nedokázal kontaktovat Burriche Uměním. Občas jsem schopen je vidět, ale nemohu je přimět, aby mě vzali na vědomí. Bojím se, že i pouhá snaha o to by mohla stačit, abych je odhalil koterii. On o ní možná ví, ale neví, kde je. Říkal jsi mi, že ani sám Chade neví, kde je. A Regal má tolik míst, kam vyslat své oddíly a obrátit svou pozor­nost. Buck je od Farrow daleko a neustále tam řádí rudé lo­dě. Určitě by do toho neposílal svoje oddíly kvůli tomu, aby našel jedno děvče."</p>

<p>„Jedno děvče a farseerovské dítě," připomněl mi vážně šašek. „Fitzi, neříkám to proto, abych tě zarmoutil, ale jen abych tě varoval. Schytal jsem naplno jeho hněv vůči tobě. Té noci, kdy mě měli v moci..." Polkl a jeho oči se zahle­děly do dáli. „Tolik jsem se snažil na to zapomenout. Když o ty vzpomínky jenom zavadím, vzkypí a pálí mne jako jed, který ze sebe nemohu vypudit. Cítil jsem Regalovo pravé bytí uvnitř sebe sama. Je prolezlý nenávistí vůči tobě jako shnilé maso červy." Potřásl hlavou a při té vzpomínce se mu udělalo mdlo. „Ten muž je šílený. Připisuje ti každou zlovůli, kterou si jen umí představit. Na tvoji Moudrost pohlíží s odporem a hrůzou. Nemůže pochopit, že to, co děláš, dě­láš pro Verityho. V jeho představách jsi celý svůj život od příchodu na Buckkeep zasvětil tomu, abys ho ranil. Věří, že Verity a ty jste přišli sem do hor nikoli proto, abyste zburcovali Elderlingy na obranu Bucku, nýbrž abyste našli něja­ký poklad Umění, který byste použili proti němu. Věří, že nemá jinou možnost než jednat jako první, aby našel to, co</p>

<p>hledáte vy, a obrátil to proti vám. Na to vynakládá všechno své odhodlání a prostředky."</p>

<p>Naslouchal jsem šaškovi zkoprnělý hrůzou. Jeho oči na­byly výraz muže, který se rozpomíná na mučení. „Proč jsi mně o tom neřekl předtím?" zeptal jsem se ho mírně, když se odmlčel, aby popadl dech. Na pažích mu naskočila husí kůže.</p>

<p>Stočil svůj pohled stranou. „Není to něco, nač bych rád vzpomínal." Velmi slabě se přitom chvěl. „Počínali si v mé mysli jako zlé, ničemné děti, rozbíjeli všechno, co nemohli pochopit. Nemohl jsem před nimi nic utajit. Ale o mě se vů­bec nezajímali. V jejich očích jsem byl méně než pes. Byli vzteklí, když zjistili, že já nejsem ty. Málem mě zničili pro­to, že jsem nebyl ty. Pak uvážili, jak by mě mohli použít pro­ti tobě." Zakuckal se. „Kdyby ta vlna Umění nepřišla..."</p>

<p>Připadal jsem si jako sám Chade, když jsem tiše pravil: „Teď se obrátím já proti nim. Nemohli tě držet v zajetí a při­tom ti na sebe neprozradit hodně o sobě samých. Žádám tě, aby ses vrátil zpátky do té doby, jak jen to pro tebe bude únosné, a řekl mi, nač si vzpomínáš."</p>

<p>„Nežádal bys to, kdybys věděl, oč žádáš."</p>

<p>Myslel jsem si, že to vím, ale zdržel jsem se, abych mu to řekl. Místo toho jsem nechal pracovat ticho, aby ho přimělo promyslet si to. Obloha již šedla příslibem úsvitu a já se prá­vě vrátil z pochůzky okolo tábora, když tu šašek spustil:</p>

<p>„Byly tam knihy o Umění, o nichž jsi nic nevěděl. Knihy a svitky, které Galen odnesl z komnat Solicity, když umíra­la. Informace, které obsahovaly, byly určeny pouze mistru Umění, a některé byly dokonce uzamčeny pod důmyslnými zámky. Galen měl mnoho let na to, aby dokázal tyto zám­ky podloudně otevřít. Víš, zámek nemá jiný účel než udržet poctivého člověka v poctivosti. Galen tam objevil hodně věcí, jimž nerozuměl. Byly tam však rovněž svitky se seznamy těch, kdo byli vzděláni v Umění. Galen vyhledal všechny, co mohl, a vyptával se jich. Pak se jich zbavil, aby jim ostat­ní nemohli klást tytéž otázky co on. Galen v těch svitcích na­lezl mnoho. Jak může člověk dlouho žít a těšit se dobrému zdraví. Jak s pomocí Umění působit bolest, aniž by se člo­věka byť jen dotkl. Ale v těch nejstarších svitcích objevil ná­znaky o tom, že na člověka silného v Umění čeká v horách veliká moc. Pokud by Regal dokázal dostat hory pod svoji nadvládu, mohl by získat moc, jaké by se nikdo nemohl po­stavit. Za tím účelem usiloval o ruku Kettricken pro Verityho, aniž by měl vůbec v úmyslu učinit z ní jeho nevěstu. Měl v plánu, že až bude Verity mrtvý, vezme si ji namísto bratra. A připadne mu její dědictví."</p>

<p>„Já to vůbec nechápu," řekl jsem krotce. „V horách jsou jantar a kožešiny a..."</p>

<p>„Ne. Ne." Šašek potřásl hlavou. „O nic takového nešlo. Galen by Regalovi nevyzradil celé svoje tajemství, proto­že pak by nad svým nevlastním bratrem neměl žádný vrch. Můžeš si však být jist, že když Galen zemřel, Regal se ihned zmocnil těch svitků a knih a začal je studovat. Starší jazyky moc neovládá, ale bál se vyhledat pomoc ostatních, aby snad tajemství neodhalili první. Nakonec je však rozluštil, a když se mu to podařilo, byl zděšen. Neboť až do té doby horlivě posílal Verityho do hor, aby zahynul na nějaké pošetilé vý­pravě. Nakonec vykoumal, že moc, kterou mu Galen chtěl zajistit, je moc nad Elderlingy. Ihned z toho vyvodil, že Ve­rity se s tebou spiknul, aby si právě tuto moc uzurpoval pro sebe. Jak si vůbec troufal ukrást onen poklad, na jehož zís­kání Regal tak dlouho usilovně pracoval! Jak si vůbec trou­fal udělat z Regala tímto způsobem blázna!" Šašek se slabě usmál. „Podle něj je nadvláda nad Elderlingy jeho dědičným</p>

<p>právem. Ty se mu to snažíš ukrást. On věří, že koná správ­nou a spravedlivou věc, když se tě snaží zabít."</p>

<p>Seděl jsem a mlčky si pro sebe přikyvoval. Všechny kou­síčky do sebe zapadaly, každý z nich seděl. Mezery v mém chápání Regalových motivů se zacelily a přede mnou vy­vstal úděsný obraz. Věděl jsem, že je to ambiciózní muž. Ta­ké jsem věděl, že se všech bál a podezříval hlavně ty, které nemohl ovládat. Já pro něho představoval dvojnásobné ne­bezpečí, jako uzurpátor lásky jeho otce, navíc s podivnými vlohami k Moudrosti, které nedokázal pochopit ani zničit. Pro Regala byl každý člověk na světě buď nástrojem, nebo hrozbou. A všechny hrozby musely být zničeny.</p>

<p>Nejspíš ho nikdy nenapadlo, že všechno, co jsem po něm kdy chtěl, bylo, aby mě nechal na pokoji.<strong><emphasis>6 Kettleina tajemství</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Nikde není zmínka o těch, kdo vztyčili Svědecké kameny, jež stojí na kopci poblíž Buckkeepu. Docela dobře mohly před</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>cházet vlastni stavbě samotnéh</emphasis><emphasis>o buckkeepsk</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho hradu. Je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jich předpokládaná moc má zřejmě jen málo co do činění s uctíváním Edy nebo Ela, ale lidé </emphasis>v <emphasis>to věří s o to prudší ná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>boženskou horlivostí. Dokonce i ti, kdo přiznávají svoje po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chybnosti o existenci nějakých bohů jako takových, by stále váhali pronést falešnou př</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>sahu tváří v tvář Svědeckým ka</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>menům. Černé a ošlehané větrem, tyto vys</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ké kameny tu sto</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jí odpradávna. Pokud někdy vůbec nesly nějaké nápisy, vítr a voda je smazaly.</emphasis></p>

<p>Verity byl mezi ostatními první, kdo toho rána stál na no­hou. Vyklopýtal ze svého stanu, zrovna když první ryzí svět­lo vrátilo světu opět barvu. „Můj drak!" vykřikl, zatímco stál a mžoural ve světle. „Můj drak!" Úplně jako kdyby čekal, že bude pryč.</p>

<p>I když jsem ho ujistil, že jeho drak je v pořádku, počínal si jako umíněné děcko. Okamžitě si přál pokračovat ve své práci. S největšími obtížemi jsem ho přesvědčil, aby si vypil hrnek kopřivového a mátového čaje a pojedl trochu masa, které se celou noc zvolna opékalo na jehlicích. Nechtěl če­kat, až se uvaří kaše, ale odešel od ohně s masem a mečem v ruce. O Kettricken se vůbec nezmínil. Za chvíli už se zase ozývalo známé škrk, škrk, škrk hrotu meče o kámen. Stín, který Verity minulou noc připomínal, byl s příchodem jitra ten tam.</p>

<p>Bylo zvláštní uvítat nový den a nepustit se okamžitě do balení všech našich zavazadel. Nikdo neměl dobrou nála­du. Kettricken měla opuchlé oči a mlčela, Kettle byla jízlivá a odtažitá. Vlk stále trávil všechno maso, které pozřel před­chozí den, a chtěl pouze spát. Starling působila dojmem, že jí všichni lezou na nervy, jako by to byla naše chyba, že vý­prava skončila takovým matoucím zklamáním. Jakmile jsme se najedli, Starling prohlásila, že jde zkontrolovat jepy a tro­chu se umýt v potoce, který objevil šašek. Kettle nabručeně souhlasila, že půjde v zájmu bezpečí s ní, ačkoli zrakem čas­to zabloudila k Verityho drakovi. Kettricken tam nahoře by­la také a zachmuřeně sledovala svého manžela a krále, jak dlabe do černého kamene. Já se zatím pustil do sundávání usušeného masa, jeho balení a přikládání na mírný oheň, aby se nad ním zbytek masa mohl usušit.</p>

<p>„Pojďme," vyzval mě šašek, jakmile jsem byl hotov.</p>

<p>„Kam?" zeptal jsem se, pomýšleje toužebně na spánek.</p>

<p>„Ta dívka na drakovi," připomněl mi. A hbitě vyrazil, ani se neohlížeje, jestli jdu za ním. Věděl, že musím.</p>

<p>„Myslím, že je to pošetilý nápad," zavolal jsem za ním.</p>

<p>„Přesně tak," odvětil s úšklebkem, a nic dalšího už neřekl, dokud jsme se nepřiblížili k veliké soše.</p>

<p>Dívka na drakovi toho rána vypadala klidněji, ale možná jsem si jenom začínal více zvykat na spoutaný neklid, který jsem z ní Moudrostí vnímal. Šašek neváhal a ihned se vy­škrábal na podstavec vedle sochy. Já šel za ním o něco po­maleji. „Dneska se mi zdá jiná," pravil jsem tiše.</p>

<p>„Jak jiná?"</p>

<p>„Těžko říci." Zkoumal jsem její ohnutou hlavu, kamenné slzy ztuhlé na tvářích. „Nezdá se ti jiná?"</p>

<p>„Tak zblízka jsem se na ni včera nedíval."</p>

<p>Teď, když jsme byli doopravdy tady, šaškova rozvernost polevila. Velice opatrně jsem položil ruku drakovi na hřbet. Jednotlivé šupiny byly tak šikovně zhotoveny, křivka zvíře­cího těla tak přirozená, až jsem skoro čekal, že bude dýchat. Byl to jen chladný, tvrdý kámen. Zadržel jsem dech, sbíra­je odvahu, načež jsem zapátral směrem ke kameni. Bylo to úplně jiné než pátrání, jež jsem kdy prováděl předtím. Žád­né tlukoucí srdce, žádný zrychlený dech ani žádný jiný ná­znak fyzického života, který by mě naváděl. Pouze Moud­rostí zprostředkovaný vjem života, lapeného a zoufalého. Na okamžik se mi vytratil; pak jsem se o něj otřel a ono to za­šmátralo mým směrem. Hledalo to pocit větru na kůži, puls hřejivé krve, och, vůně letního dne, pocit oděvu na mé kůži, a to vše bylo součástí zakoušení života, po němž to dychti­lo. Ucukl jsem rukou zpátky, vyděšen intenzitou toho šmát­rání. Málem jsem si pomyslel, že by mě to mohlo vtáhnout dovnitř k sobě.</p>

<p>„Zvláštní," zašeptal šašek, poněvadž byl na mne napo­jený a vnímal zákmity mé zkušenosti. Jeho pohled se střetl s mým a nějakou chvíli tak vydržel. Pak natáhl stříbrný ko­nec jednoho prstu směrem k dívce.</p>

<p>„Tohle bychom neměli dělat," řekl jsem, ale v mých slo­vech nebyla žádná síla. Štíhlá postava sedící obkročmo na</p>

<p>drakovi byla oděná v kazajce bez rukávů, kamaších a san­dálech. Šašek se dotkl prstem horní části paže.</p>

<p>Lomem se rozlehl výkřik Umění plný bolesti a rozhořče­ní. Šašek byl z podstavce odmrštěn dozadu a přistál tvrdě na zádech na kamení dole. Zůstal ležet natažený a v bezvědo­mí. Kolena se pode mnou podlomila a já padl vedle draka. Podle návalu hněvu, který jsem Moudrostí zakusil, jsem če­kal, že tvor mě pošlape jako zjančelý kůň. Instinktivně jsem se zkroutil a rukama si zakryl hlavu.</p>

<p>Vmžiku bylo po všem, ale ozvěny onoho výkřiku se zdá­ly donekonečna odrážet od hladkých kamenných stěn a blo­ků všude kolem nás. Celý roztřesený jsem slézal z podstav­ce, abych se podíval na šaška, když tu se přiřítil Nighteyes. <emphasis>Co to bylo? Kdo nás to ohrožuje? </emphasis>Poklekl jsem k šaškovi. Narazil na hlavu a na černý kámen vespod mu z ní vytékala krev, nemyslel jsem si však, že by to bylo příčinou jeho bez­vědomí. „Věděl jsem, že jsme to neměli dělat. Proč jsem ti dovolil, abys to udělal?" zeptal jsem se sám sebe, když jsem ho sbíral ze země, abych ho vzal zpátky do tábora.</p>

<p>„Poněvadž jsi větší šašek než on. A já jsem největší ze všech, že jsem vás nechala o samotě a věřila vám, že se bu­dete chovat rozumně. Co to udělal?" Kettle stále supěla zu­řivostí.</p>

<p>„Dotkl se té dívky na drakovi. Svým prstem Umění."</p>

<p>Zatímco jsem mluvil, vzhlédl jsem k soše. Ke své hrůze jsem na dívčině paži uviděl jasný stříbrný otisk špičky prs­tu, jehož zarudlý obrys se vyjímal na jejím bronzově zabar­veném těle. Kettle sledovala můj pohled a já uslyšel, jak za­lapala po dechu. Otočila se ke mně a zvedla svoji zkřivenou pracku, jako kdyby mě chtěla udeřit. Pak zaťala ruku do pokroucené pěsti, která se jí chvěla, a silou vůle ji stáhla k tě­lu. „Copak nestačí, že ona je tam navždy lapená se svým utrpením, sama a odříznutá ode všech, jež kdysi milovala? Vy dva sem prostě musíte jít a k tomu všemu jí působit další bo­lest! Jak jste mohli být tak krutí?"</p>

<p>„Nechtěli jsme jí ublížit. Nevěděli jsme..."</p>

<p>„Nevědomost vždy slouží jako záminka, k níž se uchylu­jí krutí zvědavci!" zavrčela Kettle.</p>

<p>Můj vlastní hněv se ve mně pojednou vzedmul a povstal proti jejímu: „Nevyčítej mi tu žádnou nevědomost, ženská, když sama pořád jen odmítáš sejmout ji ze mě. Děláš naráž­ky, varuješ a vedeš zlověstné řeči, ale nechceš mluvit o ni­čem, co by nám mohlo pomoci. A když uděláme chybu, spíláš nám a říkáš, že jsme to měli vědět předem. Ale jak? Jak můžeme něco vědět, když se s námi ten, kdo to ví, odmítá podělit o svoje znalosti?"</p>

<p>Šašek v mých rukou se slabě pohnul. Vlk se mi motal pod nohama. Nyní se s kňučením vrátil a přičichl k šaškově vol­ně visící ruce.</p>

<p><emphasis>Opatrně! Ať se tě nedotknou jeho prsty!</emphasis></p>

<p><emphasis>Copak ho kouslo?</emphasis></p>

<p><emphasis>Já nevím. </emphasis>„Já nic nevím," řekl jsem nahlas hořce. „Jen tá­pu ve tmě a přitom zraňuji všechny, které mám rád."</p>

<p>„Netroufám si do toho zasahovat," křikla na mne Kettle. „Co kdyby tě některé z mých slov svedlo na špatnou cestu? Co by pak bylo ze všech těch proroctví? Ty musíš najít svou vlastní cestu, Katalyzátore."</p>

<p>Šašek otevřel oči a nepřítomně na mne pohlédl. Potom je zase zavřel a opřel mi hlavu o rameno. Začínal být těžký a já potřeboval rychle zjistit, co s ním je. Pohodil jsem si ho v ná­ručí a pevněji ho chytil. Za Kettle jsem uviděl Starling, jak se k nám blíží s náručí plnou mokrého prádla. Otočil jsem se a šel jsem od nich obou pryč. Když jsem s šaškem zamířil k táboru, řekl jsem přes rameno: „Možná že proto jsi tady.</p>

<p>Možná jsi sem byla povolána, možná máš sehrát určitou ro­li. Možná z nás máš sejmout naši nevědomost, abychom pak mohli vyplnit to tvé zatracené proroctví. A možná že tím, jak budeš pořád mlčet, to zmaříš. Jenže," a tu jsem se zastavil, abych po ní svá slova krutě mrštil přes rameno: „Já si mys­lím, že mlčíš z důvodů ryze osobních. Proto, že se stydíš!"</p>

<p>Odvrátil jsem se od ohromeného výrazu v její tváři. Svůj stud jsem zastřel tím, že jsem s ní mluvil tak vztekle. To mi dalo novou sílu a odhodlání. Náhle jsem byl rozhodnut, že začnu každého nutit k tomu, aby se choval tak, jak má. Bylo to dost dětinské odhodlání, které mě často přivádělo do po­tíží, ale jakmile jsem se ho jednou srdcem chytil, můj hněv ho pevně podržel.</p>

<p>Odnesl jsem šaška do velkého stanu a položil ho na jeho lůžko. Utrhl jsem rozedraný cár rukávu od zbytku košile, na­močil ho ve studené vodě a přitiskl mu ho zezadu na hlavu. Když se krvácení zmírnilo, prohlédl jsem mu pozorně zra­nění. Nebyla to velká tržná rána, zato korunovala pořádnou bouli. Stále jsem však měl pocit, že proto neomdlel. „Šaš­ku?" oslovil jsem ho tiše. A potom naléhavěji: „Šašku?" Po­plácal jsem ho po tváři mokrou rukou. Přišel k sobě, prostě jen otevřel oči. „Šašku?"</p>

<p>„Budu v pořádku, Fitzi," pravil malátně. „Měl jsi pravdu. Neměl jsem se jí dotýkat. Ale udělal jsem to. A nikdy na to nebudu moci zapomenout."</p>

<p>„Copak se stalo?" zeptal jsem se.</p>

<p>Potřásl hlavou. „O tom ještě nemohu mluvit," řekl šep­tem.</p>

<p>Vyskočil jsem na nohy, narazil hlavou do stanové střechy a málem celou konstrukci zbořil. „Nikdo v celé skupině ne­smí o ničem mluvit!" zvolal jsem rozlíceně. „Kromě mne. A já teď hodlám mluvit o všem."</p>

<p>Opustil jsem šaška, jenž se opíral o loket a civěl za mnou. Nevím, zda měl ve tváři pobavený či zděšený výraz. Nesta­ral jsem se. Vykročil jsem ze stanu, vyškrábal se po hroma­dě hlušiny na piedestal, kde Verity vytesával svého draka. To ustavičné škrk, škrk špičky jeho meče o kámen mi drása­lo duši. Kettricken stála u něj, prázdný výraz v očích, a ml­čela. Ani jeden z nich mi nevěnoval sebemenší pozornost.</p>

<p>Na chvíli jsem se zastavil a ovládl dech. Odhrnul jsem si vlasy z tváře dozadu a nanovo si utáhl vojenský cop, oprášil si kamaše a uhladil si potřísněné zbytky košile. Udělal jsem tři kroky kupředu. Moje formální úklona patřila též Kettric­ken.</p>

<p>„Můj pane, králi Verity. Moje paní, královno Kettricken. Přišel jsem dokončit své hlášení králi. Pokud dovolíte."</p>

<p>Upřímně jsem čekal, že mne budou oba ignorovat. Avšak meč krále Verityho ještě dvakrát škrábl, načež zmlkl. Verity se po mně ohlédl přes rameno. „Pokračuj, FitzChivalry. Ne­ustanu v práci, ale budu ti naslouchat."</p>

<p>V jeho hlase zněla vážná zdvořilost. To mne povzbudilo. Kettricken se vsedě náhle napřímila. Odhrnula si z očí roz­cuchané vlasy a pak mi na souhlas pokynula hlavou. Zhlu­boka jsem se nadechl a spustil jsem, podávaje hlášení, jak mě to naučili, o všem, co jsem viděl nebo dělal od návštěvy zpustlého města. Někdy v průběhu toho dlouhého vyprávě­ní škrábání meče zvolnilo, načež ustalo. Verity zamyšleně vstal a posadil se vedle Kettricken. Už se chystal vzít její ru­ku do své, pak se ale zarazil a založil si ruce vpředu. Sedě­li jeden druhému bok po boku, moji ošuntělí vladaři, trůníce na studeném kameni, za zády kamenného draka, a naslou­chali mi.</p>

<p>Po jednom a po dvou k nám přicházeli ostatní. Nejprve vlk, potom šašek a Starling a nakonec stará Kettle, všichni</p>

<p>se seřadili do půlkruhu za mnou. Když mi začalo vysychat v hrdle a drhnul mi hlas, Kettricken zvedla ruku a poslala Starling pro vodu. Ta se vrátila s čajem a masem pro nás pro všechny. Dal jsem si jen doušek čaje a pokračoval, zatímco ostatní kolem mě svačili.</p>

<p>Držel jsem se svého odhodlání a vypovídal jasně o všem, i o tom, za co jsem se styděl. Nevynechal jsem ani své oba­vy nebo pošetilost. Řekl jsem jim, jak jsem bez výstrahy za­bil Regalovy stráže, uvedl jsem i jméno muže, jehož jsem poznal. Ani své zážitky s Moudrostí jsem neobcházel, jako bych to byl dělal jindy. Mluvil jsem nepokrytě, jako by tu byl jen Verity a já, když jsem mu vykládal o svých obavách o Molly a své dítě, též o svém strachu, že kdyby je nenašel a nezabil Regal, Chade si dítě bude nárokovat pro trůn. Za­tímco jsem mluvil, všemožně jsem apeloval na Verityho, ne­jen svým hlasem, ale i Moudrostí a Uměním, snažil jsem se ho dotknout a probudit v něm toho, kým byl. Vím, že moje šmátrání cítil, ale ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem si na něm vynutit odezvu.</p>

<p>Skončil jsem popisem toho, co jsme s šaškem dělali u dív­ky na drakovi. Sledoval jsem Verityho tvář, pátraje po jaké­koliv změně výrazu, ale žádnou jsem nezaznamenal. Když jsem mu vše vypověděl, stál jsem mlčky před ním a doufal, že se mě na něco zeptá. Starý dobrý Verity by se mnou celé vyprávění probral znovu, ke každé události by měl dotazy, vyptával by se na má stanoviska či podezření ohledně vše­ho, co jsem pozoroval. Avšak tento šedovlasý stařec pouze několikrát kývl. Jako by se chystal vstát.</p>

<p>„Můj králi!" zaprosil jsem zoufale.</p>

<p>„Copak, hochu?"</p>

<p>„Nemáte nic, na co byste se mne zeptal, nic, co byste mi řekl?"</p>

<p>Podíval se na mě, ale já si nebyl jist, jestli mě doopravdy vidí. Odkašlal si. „Zabil jsem Carroda Uměním. To je prav­da. Ostatní jsem od té doby necítil, nevěřím však, že jsou mrtví, pouze že jsem pozbyl schopnost vnímat je Uměním. Musíš být opatrný."</p>

<p>Zůstal jsem na něj civět. „A to je vše? Že musím být opa­trný?" Při jeho slovech mě zamrazilo v morku kostí.</p>

<p>„Ne. Je to ještě horší." Podíval se na šaška. „Obávám se, že když mluvíš se šaškem, naslouchá ti Regalovýma ušima. Bojím se také , že to byl Regal, kdo za tebou toho dne přišel a mluvil šaškovým jazykem, když se tě ptal, kde je Molly."</p>

<p>V ústech mi vyschlo. Otočil jsem se a podíval se na šaš­ka. Vypadal zničeně. „Já si nevzpomínám... nikdy jsem neřekl..." Napolo se nadechl, vtom se najednou svalil na bok a omdlel.</p>

<p>Přištrachala se k němu Kettle. „Dýchá," sdělila nám.</p>

<p>Verity kývl. „Tak to ho tuším právě pustili. Snad. Ale ne­spoléhej na to, že to tak je." Jeho pohled sklouzl zpátky ke mně. Snažil jsem se zůstat na nohou. Cítil jsem to, když od šaška utíkali. Vnímal jsem to jako hedvábné vlákno, jež se náhle přetrhlo. Neměli ho v pevné moci, ale stačilo to. Sta­čilo to, aby mne přiměli odhalit jim všechno, co potřebova­li k tomu, aby mohli zabít mou ženu a mé dítě. Stačilo to, aby od té doby každou noc řádili v jeho snech a brali si vše, co se jim hodilo.</p>

<p>Popošel jsem k šaškovi. Vzal jsem ho za ruku nedotčenou Uměním a zapátral jeho směrem. Pomalu otevřel oči a po­sadil se. Nějakou dobu na nás jen nechápavě zíral. Pohledem se vrátil ke mně a jeho oči se v těch zakalených hloubkách propadaly hanbou. ,„A ten, kdo ho miluje nejvíce, dopustí se na něm zrady nejohavnější.' Mé vlastní proroctví. Znám ho už od jedenácti let. Chade, říkal jsem si, když se ti chystal vzít dítě. Chade je ten zrádce." Smutně potřásl hlavou. „Ale byl jsem to já. Byl jsem to já." Pomalu vstal. „Je mi to líto. Moc líto."</p>

<p>Uviděl jsem, jak se mu po tvářích začínají řinout slzy. Pak se obrátil a pomalým krokem se od nás vzdálil. Nedokázal jsem se přinutit, abych za ním šel, avšak Nighteyes potichu vstal a odploužil se mu v patách.</p>

<p>„FitzChivalry." Verity se nadechl, poté tiše řekl: „Fitzi, pokusím se dokončit svého draka. Je to opravdu vše, co mo­hu dělat. Jen doufám, že to bude stačit."</p>

<p>Zoufalství mě osmělilo: „Můj králi, neuděláte to pro mě? Nepošlete Uměním vzkaz Burrichovi a Molly, aby uprchli z Capelin Beach dříve, než je objeví?"</p>

<p>„Och, chlapče můj," pravil lítostivě. Potom udělal krok ke mně. „I kdybych si troufl, bojím se, že už na to nemám sílu." Zvedl oči a postupně se zadíval na každého z nás. Jeho po­hled nejdéle utkvěl na Kettricken. „Všechno mě to zrazuje. Mé tělo, má mysl, i mé Umění. Jsem tak unavený a zbývá ze mě už jen málo. Když jsem zabil Carroda, mé Umění mne opustilo. Od té doby se má práce velmi zpomalila. Dokonce i ta surová síla jdoucí z mých rukou slábne, a pilíř je pro mne uzavřen; nemohu jím projít, abych obnovil svou magickou sílu. Bojím se, že jsem možná porazil sám sebe. Bojím se, že nebudu schopen dokončit svůj úkol. Nakonec vás mohu vše­chny zklamat. Vás všechny, a celých Šest vévodství."</p>

<p>Kettricken sklopila hlavu do dlaní. Myslel jsem si, že plá­če. Když ale zvedla opět zrak, uzřel jsem sílu její lásky k to­mu muži, jak prozařuje jejími pocity. „Pokud věříš, že mu­síš udělat právě tohle, pak mi tedy dovol, abych ti pomohla." Pokynula směrem k drakovi. „Musí přece existovat způsob, jak bych ti pomohla, abys to dokončil. Ukaž mi, kde odsekat kámen, abys pak mohl zhotovit detaily."</p>

<p>Smutně zavrtěl hlavou. „Kéž bys jen mohla. Ale já to mu­sím udělat sám. To celé musí být jen mým dílem."</p>

<p>Vtom vyskočila na nohy Kettle. Stoupla si vedle mě a ná­sledně mě zpražila takovým pohledem, jako kdyby to všech­no byla má vina. „Můj pane, králi Verity," spustila. Na chvíli jako by ztratila kuráž, ale pak opět promluvila ještě hlasitě­ji: „Můj králi, vy se mýlíte. Jen málo draků bylo zhotove­no jedinou osobou. Alespoň žádný z draků Šesti vévodství. Co dokázali ti ostatní, praví Elderlingové, to já nevím. Zato vím, že draci, kteří byli zhotoveni rukama Šesti vévodství, byli nejčastěji dílem celé koterie pracující společně, nikoliv jediné osoby."</p>

<p>Verity na ni oněměle zíral. „Co to říkáš?" zeptal se roz­třeseným hlasem.</p>

<p>„Říkám, co vím. Bez ohledu na to, co si o mně možná po­myslí ostatní." Jedním pohledem se po nás rozhlédla, jako by se s námi loučila. Potom se k nám obrátila zády a oslovi­la pouze krále: „Můj pane králi. Jmenuji se Kestrel z Bucku, jsem někdejší členka Stanchionovy koterie. S pomocí své­ho Umění jsem však zabila příslušnici vlastní koterie z žár­livosti kvůli jistému muži. Byl to velezrádný čin, poněvadž jsme představovali vlastní sílu královny. A já to zničila. Za to jsem byla potrestána tak, jak královnina justice uznala za vhodné. Mé vlohy k Umění byly ve mně sežehnuty a já zů­stala taková, jakou mne vidíte; uzavřená v sobě, neschop­ná dosáhnout za hranice svého těla, neschopná pocítit dotek těch, již mi kdysi byli drazí. To mi udělala má vlastní kote­rie. Za vraždu jako takovou mě královna vypověděla z Šes­ti vévodství, navždycky. Poslala mě pryč, aby nikdo z adep­tů Umění nepodlehl pokušení litovat mne a nesnažil se mě osvobodit. Řekla, že si neumí představit horší trest, než když jednoho dne ve své izolaci zatoužím po smrti." Kettle se pomalu sesula na svá stařecká kolena, jimiž dopadla na tvrdý kámen. „Můj králi, má královno, ona měla pravdu. Nyní vás žádám o milost. Buď mě usmrťte. Nebo..." Tu Verity poma­lu zvedl hlavu. „Nebo použijte svoji sílu a otevřete mne zno­vu Umění. A já vám posloužím jako koterie při tesání toho­to draka."</p>

<p>Všichni nějakou dobu mlčeli. Když Verity promluvil, by­lo to zmatené: „Já nevím o žádné Stanchionově koterii."</p>

<p>Hlas Kettle se třásl, když přiznala: „To já ji zničila, můj pane. Bylo nás jen pět. Po mém činu zůstali pouze tři lidé, v nichž ještě žilo Umění, a ti byli svědkem fyzické smrti jed­noho člena a ... mého sežehnutí. Byli velmi oslabení. Slyše­la jsem, že byli propuštěni z královniných služeb a vydali se hledat cestu, jež kdysi začínala ve městě Jhaampe. Nikdy se nevrátili, ale já si nemyslím, že by strasti té cesty přežili. Ne­myslím si, že by někdy zhotovili draka, o jakém jsme kdysi snili."</p>

<p>Když promluvil Verity, nezdálo se, že by odpovídal na je­jí slova: „Ani můj otec, ani jeho ženy neměli koterie, které by jim byly zapřísahány věrností. Ani má babička." Jeho če­lo se zkrabatilo. „Které královně jsi sloužila, ženo?"</p>

<p>„Královně Diligence, můj králi," pravila tiše Kettle. Stále přitom klečela na tvrdém kameni.</p>

<p>„Královna Diligence vládla před dvěma sty léty," pozna­menal Verity.</p>

<p>„Zemřela před dvěma sty třiadvaceti léty," vložila se do toho Starling.</p>

<p>„Děkuji ti, pěvkyně," pravil suše Verity. „Před dvěma sty třiadvaceti léty. A ty chceš, abych ti věřil, že jsi byla člen­kou její koterie."</p>

<p>„Byla, můj pane. Soustředila jsem své Umění na sebe, ne­boť jsem si chtěla udržet své mládí a krásu. Nepovažovalo se</p>

<p>to za něco bůhvíjak úžasného, ale většina adeptů Umění to do jisté míry činila. Trvalo mi přes rok, než jsem ovládla své tělo. Co jsem však dokázala, to se mi vyplatilo. Do dnešní­ho dne se rychle léčím. Většina nemocí mě míjí." Nedoká­zala zastřít tón hrdosti v hlase.</p>

<p>„Legendární dlouhověkost členů koterií," poznamenal si tiše pro sebe král Verity. Vzdychl. „V knihách Solicity mu­selo být hodně věcí, do nichž jsme s Chivalrym zasvěceni nebyli."</p>

<p>„Velmi hodně." Kettle teď mluvila s větší sebedůvěrou. „Udivuje mne, že s tak nepatrným výcvikem, jaký vy a Fitz-Chivalry máte, jste se dokázali dostat tak daleko. A vytesat draka sám? To je čin hodný písně."</p>

<p>Verity stočil zrak zpátky k ní. ,Ale běž, ženská, posaď se. Bolí mě, když tě vidím, jak tu klečíš. Je toho asi hodně, co můžeš a měla bys mi říci." Neklidně poposedl a znovu po­hlédl na draka. „Ale zatímco tu mluvíme, má práce stojí."</p>

<p>„Pak vám tedy řeknu to, co je nejvíce třeba vědět," na­vrhla Kettle. Bolestivě se vyštrachala na nohy. „Byla jsem v Umění mocná. Tak silná, že jsem jím mohla zabíjet, což svedou jen nemnozí." Hlas sejí zastřel a vzápětí zasekl. Na­dechla se a pokračovala: „Ta moc je stále uvnitř mne. Člo­věk silný v Umění by mě vůči němu mohl znovu otevřít. Já věřím, že vy tu sílu máte. Ačkoli zrovna teď ji možná nejste s to poručit. Zabil jste Uměním, a to je ošklivá věc. Ačkoli vám ten člen koterie nebyl věrný, přesto jste spolu předtím pracovali. Tím, že jste ho zabil, zabil jste část sebe. A prá­vě proto máte pocit, že už vám nezůstala žádná síla Umění. Kdybych já měla Umění, mohla bych vám pomoci vyléčit vás."</p>

<p>Verity se jen krátce zasmál. „Já nemám Umění, ty nemáš Umění, jenže kdybychom ho měli, mohli bychom jeden druhého vyléčit. Ženská, tohle je jako zašmodrchané lano bez konců. Jak se ten uzel dá odstranit jinak než mečem?"</p>

<p>„My máme meč, můj králi. FitzChivalryho. Katalyzátora."</p>

<p>„Ach. Ta stará legenda. Můj otec si v ní liboval." Zamyš­leně na mne pohlédl. „Myslíš, že je dost silný? Můj synovec August byl sežehnut a nikdy už se z toho nevzpamatoval. Za něho si občas myslím, že to bylo milosrdenství. Umění ho vedlo po cestě, která se pro něj nehodila. Myslím, že právě tehdy jsem pojal podezření, že Galen něco provedl s tou koterií. Ale měl jsem zrovna tolik práce. Vždycky mám tolik práce."</p>

<p>Vycítil jsem, že králova mysl zakolísala. Odhodlaně jsem pokročil kupředu. „Můj pane, oč se mám na vaše přání po­kusit?"</p>

<p>„Chci, aby ses nepokoušel o nic. Chci, abys konal. Vidíš. Tohle mi Chade často říkával. Chade. Většina z něj je nyní v drakovi, ale zbývá ještě kousek. Měl bych to vložit do to­ho draka."</p>

<p>Kettle k němu přistoupila blíž. „Můj pane, pomozte mi osvobodit mé Umění. A já vám pomohu naplnit draka."</p>

<p>Cosi bylo ve způsobu, jakým ta slova pronesla. Vyřkla je nahlas před námi přede všemi, ale přesto jsem cítil, že pou­ze Verity opravdu ví, co říká. Nakonec velmi zdráhavě kývl. „Nevidím žádný jiný způsob," pravil sám pro sebe. „Vůbec žádný způsob."</p>

<p>„Jak mám něco udělat, když ani nevím, co to je?" postě­žoval jsem si. „Můj králi," dodal jsem po káravém pohledu Kettle.</p>

<p>„Víš toho právě tolik, co my," napomenul mě klidně Veri­ty. „Mysl Kestrel byla s pomocí Umění sežehnuta členy její vlastní koterie, čímž byla pro zbytek života odsouzena k izolaci. Ty musíš vynaložit Umění, jež v sobě máš, jakýmkoli pro tebe možným způsobem, aby ses pokusil prolomit těmi zajizvenými tkáněmi."</p>

<p>„Nemám tušení, jak začít," spustil jsem. Tu se však Kettle otočila a pohlédla na mě. V jejích stařeckých očích se zra­čila prosba. Prohra, a osamělost. A hlad po Umění, jenž pře­rostl do takové míry, že ji stravoval zevnitř. Dvě stě dvacet tři let, pomyslel jsem si. Byla to dlouhá doba na to, aby člo­věk žil vypovězen z vlasti. A nemožná doba na to, aby byl pořád připoután ke svému tělu. „Ale pokusím se," doplnil jsem svá předchozí slova. Napřáhl jsem k ní jednu ruku.</p>

<p>Kettle zaváhala, pak vložila svou ruku do mé. Stáli jsme, drželi se za ruce a hleděli jeden na druhého. Natáhl jsem se k ní s pomocí Umění, ale neucítil jsem žádnou odezvu. Po­hlédl jsem na ni a snažil se přesvědčit sám sebe, že ji znám, že by přece mělo být velice snadné nahmátnout Kettle. Po­ručil jsem své mysli a vybavil si vše, co jsem o té popudlivé stařeně věděl. Myslel jsem na její houževnatou, nenaříkavou přítomnost, na její ostrý jazyk a šikovné ruce. Vzpomněl jsem si, jak mě učila hře Umění a jak jsme ji často hráli, hla­vy skloněné u sebe nad hracím plátnem. Kettle, řekl jsem si přísně. Najdi Kettle. Ale mé Umění tam nic nenalezlo.</p>

<p>Nevěděl jsem, kolik času mezitím uplynulo. Pouze jsem věděl, že jsem velmi vyprahlý. „Potřebuji šálek čaje," řekl jsem jí a pustil její ruku. Kývla na mě, dobře ukrývajíc své zklamání. Teprve až jsem její ruku pustil, uvědomil jsem si, že slunce se mezitím přemístilo nad vrcholky hor. Znovu jsem uslyšel známé škrk, škrk, škrk Verityho meče. Kettricken tu pořád seděla a mlčky ho pozorovala. Ani jsem netu­šil, kam odešli ostatní. Společně jsme sestoupili z podstavce a došli k našemu stále dýmajícímu ohni. Nalámal jsem dře­vo na kusy, zatímco ona nalila kotlík vodou. Když se ohříval, mluvili jsme málo. Stále jsme měli byliny na čaj, které Starling prve nasbírala. Byly už povadlé, nicméně jsme je použili a pak jsme seděli a společně popíjeli čaj. Škrábání Verityho meče o kámen tvořilo zvukovou kulisu, ne nepo­dobnou bzučení hmyzu. Prohlížel jsem si tu stařenu vedle sebe.</p>

<p>Můj smysl Moudrosti vypovídal o silném a živoucím ži­votě uvnitř ní. Cítil jsem její stařeckou ruku ve své - ma­so bylo měkké na oteklých, kostnatých prstech, s výjimkou mozolnatých partií ztvrdlých od práce. Viděl jsem v její tvá­ři vrásky okolo očí a v koutcích úst. Stará, říkalo mi její tě­lo. Stará. Ale má Moudrost mi říkala, že tu sedí žena v mých letech, živá a od srdce vášnivá, jež prahne po lásce a dobro­družství a po všem, co život může nabídnout. Prahnoucí, ale lapená. Přinutil jsem se vidět nikoli Kettle, ale Kestrel. Kým byla předtím, než byla zaživa pohřbena? Mé oči se střetly s jejíma. „Kestrel?" oslovil jsem ji náhle.</p>

<p>„Tou jsem byla," pravila tiše a její smutek byl stále živý. „Ona už ale není, a nebyla už spoustu let."</p>

<p>Když jsem vyslovil její jméno, málem jsem ji ucítil. Cítil jsem, že držím v ruce klíč, ale nevěděl jsem, kde je zámek. Vtom má Moudrost zaznamenala jakési okrajové dloubnu­tí. Popuzeně jsem vzhlédl, kdo mě to ruší. Byl to Nighteyes a šašek. Šašek vypadal ztrápeně a já trpěl i za něj. Nemohl si však vybrat horší dobu na to, aby si se mnou přišel pro­mluvit. Myslím, že to věděl.</p>

<p>„Snažil jsem se zůstat stranou," pravil tiše. „Starling mi říkala, co děláte. Pověděla mi všechno, co zaznělo, zatímco jsem byl mimo. Vím, že bych měl počkat, že to, co děláš, je velice důležité. Ale... já nemohu." Najednou se mi nedoká­zal podívat do očí. „Zradil jsem tě," zašeptal tiše. „Já jsem ten Zrádce."</p>

<p>Protože jsme byli propojeni, znal jsem hloubku jeho po­citů. Snažil jsem se tím protáhnout, aby cítil to, co cítím já. Byl zneužit proti mně, ano, ale nebylo to o jeho vůli. Jeho pocity hanby, viny a lítosti teď stály mezi námi a bránily mu nazřít mé odpuštění. A bránily mu také, aby odpustil sám so­bě.</p>

<p>„Šašku!" zvolal jsem náhle. Usmál jsem se na něj. Zatvá­řil se zděšeně nad tím, že se vůbec mohu usmívat, nejméně ze všech na něj. „Ne, to je v pořádku. Už jsi mi dal odpověď. Ty jsi ta odpověď." Nadechl jsem se a snažil se opatrně uva­žovat. Jen pomalu, buď opatrný, nabádal jsem sám sebe, ale pak jsem si řekl: Ne. Teď hned. Teď je jediná doba, kdy to mohu udělat. Obnažil jsem si levé zápěstí. Podržel jsem ru­ku před ním, dlaní vzhůru. „Dotkni se mne," přikázal jsem mu. „Dotkni se mě Uměním, jež máš na prstech, a přesvěd­či se, jestli mám pocit, že jsi mě zradil."</p>

<p>„Ne!" křikla Kettle zděšeně, ale šašek už po mně sahal ja­ko člověk ve snách. Vzal moji ruku do své pravé ruky. Po­tom přiložil stříbrné špičky svých tří prstů na mé vzhůru ob­rácené zápěstí. Když jsem ucítil studený oheň z jeho prstů na svém zápěstí, natáhl jsem se a pevně uchopil za ruku Ket­tle. „KESTREL!" zvolal jsem nahlas. Ucítil jsem, jak sebou trhla, a vtáhl ji do nás.</p>

<p>Já jsem byl šašek a šašek byl mnou. On byl Katalyzátor a stejně tak já. Byli jsme dvě poloviny celku, který se roz­dělil a znovu spojil dohromady. Na okamžik jsem ho poznal v jeho celistvosti, úplného a magického, a pak už se ode mě odtahoval, smál se, bublina uvnitř mne, oddělená a nepoznatelná, přesto však spojená se mnou. <emphasis>Ty mě miluješ! </emphasis>Ne­chápal jsem. Nikdy předtím tomu doopravdy neuvěřil. <emphasis>Před</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tím to byla jenom slova. Vždycky jsem se bál, že se zrodila ze soucitu. Ty jsi ale vskutku můj přítel. Tak tohle je vědění.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tak tohle je cit, který ke mně chováš. Takže tohle je Umění. </emphasis>Na okamžik si liboval v prostém poznání.</p>

<p>Najednou se k nám připojil kdosi další. <emphasis>Ach, bratříčku, ko</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nečnější našel sluch. Má kořist je vždycky tvá kořist, a bu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>deme smečka navždy!</emphasis></p>

<p>Šašek sebou trhl při vlkově přátelském výpadu. Už jsem myslel, že kruh rozbije. Pak se do něj náhle naklonil. <emphasis>Tohle? Tak tohle je Nighteyes? Ten mocný bojovník, to veliké srd</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ce?</emphasis></p>

<p>Jak popsat ten okamžik? Znal jsem Nighteyese dokonale už velmi dlouho, takže mě šokovalo, když jsem uviděl, jak málo ho dosud znal šašek.</p>

<p><emphasis>Chlupatý? Takhle jsi mě viděl? Chlupatý a slintající?</emphasis></p>

<p><emphasis>Odpusť mi. </emphasis>Tohle pocházelo od šaška, zcela upřímně mí­něno. <emphasis>Je mi ctí poznat tě takového, jaký jsi. Nikdy jsem netu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šil, že se </emphasis>v <emphasis>tobě tají taková vznešenost. </emphasis>Jejich vzájemné uzná­ní bylo takřka zdrcující.</p>

<p>Pak se svět kolem nás ustálil. <emphasis>Máme úkol, </emphasis>připomněl jsem jim. Šašek sundal prsty z mého zápěstí a na kůži mi zůstaly tři stříbrné otisky. I tlak okolního vzduchu jsem na těch zna­meních vnímal příliš intenzivně. Na nějakou dobu jsem se ocitl někde jinde. Nyní jsem byl opět ve svém těle. To vše trvalo jen pár chvil.</p>

<p>Otočil jsem se zpátky ke Kettle. Byla to námaha pohléd­nout byť jenom vlastníma očima. Stále jsem svíral její ruku. „Kestrel?" pravil jsem tiše. Zvedla své oči k mým. Zadíval jsem se na ni a snažil se vidět ji takovou, jaká kdysi byla. Myslím, že ani tehdy nevěděla o útlém vlásku Umění mezi námi. V okamžiku jejího šoku z toho, že se mě šašek dotkl, jsem se protlačil její obranou. Byl to příliš jemný vlasec, než aby se dal nazvat vláknem. Teď už jsem ale věděl, co bráni­lo jeho průchodnosti. „Všechna ta vina, hanba a lítost, kterou v sobě nosíš, Kestrel. Nevidíš? To právě tím tě sežehli. A tys k tomu ještě nakupila všechny ty roky. Ta zeď je tvým vlastním dílem. Strhni ji. Odpusť si. Pojď ven."</p>

<p>Zachytil jsem šaška za zápěstí a podržel ho vedle sebe. Kdesi jsem cítil i Nighteyese. Drželi se oba vzadu, dlíce ve svých vlastních myslích, avšak já je snadno dokázal najít. Pomalu, opatrně jsem od nich nasával sílu. Čerpal jsem je­jich sílu a lásku a směřoval to proti Kettle, jak jsem se sna­žil vtlačit to do ní skrze malinkou štěrbinu v její zbroji.</p>

<p>Po jejích vrásčitých tvářích se začaly řinout slzy. „Já ne­mohu. Tohle je ta nejtěžší část. Já nemohu. Sežehli mě, aby mě potrestali. Ale to nestačilo. Nikdy to nebude dost. Nikdy nemohu odpustit sama sobě."</p>

<p>Umění z ní začínalo prosakovat, když se ke mně nachýli­la a pokusila se mi porozumět. Natáhla se, aby mi sevřela ru­ku v obou dlaních. Její bolest proudila tím stiskem do mě. „Tak kdo by ti mohl odpustit?" přistihl jsem se při otázce.</p>

<p>„Gull. Má sestra Gull!" To jméno se z ní vydralo a já vy­cítil, že o tom po celá léta odmítala přemýšlet, natož mluvit. Její sestra, nejenom družka z koterie, ale její sestra. A ona ji v zuřivosti zabila, když ji přistihla se Stanchionem. Vůdcem oné koterie?</p>

<p>„Ano," zašeptala, ačkoliv mezi námi dvěma nebylo tře­ba slov. Nacházel jsem se za ožehlou zdí. Statný, pohledný Stanchion. Milovala ho, tělem i Uměním, zážitek jednoty ja­ko žádný jiný. Ale pak je přistihla, jeho a Gull, spolu, a...</p>

<p>„Měl mít více rozumu," vykřikl jsem rozhořčeně. „Byly jste sestry a členky jeho vlastní koterie. Jak ti to mohl udě­lat? Jak mohl?"</p>

<p>„Gull!" křikla nahlas a já ji na okamžik spatřil. Byla za druhou zdí. Byly tam obě. Kestrel a Gull. Dvě malé díven­ky, běhající bosky po písečném břehu, těsně z dosahu ledových vln omývajících písek. Dvě malé dívenky, podobné si jako vejce vejci, tatínkova radost, dvojčátka běžící v ústrety malému člunu plujícímu ke břehu, spěchající podívat se, co táta dnes chytil do sítí. Ucítil jsem slaný vítr, pach jódu ze změti mazlavých chaluh, přes něž s křikem utíkaly. Dvě ma­lé dívenky, Gull a Kestrel, uzamčené a ukryté za zdí v jejím nitru. Ale já byl s to je vidět, i když ona sama nemohla.</p>

<p><emphasis>Vidím ji, poznávám ji. A ona znala tebe, skrz naskrz. Blesk a hrom, říkala vám vaše matka, neboť zatímco tvůj hněv vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šlehl a bylo po něm, Gull </emphasis>v <emphasis>sobě dokázala nosit zášť po celé týdny. Ale ne vůči tobě, Kestrel. Nikdy vůči tobě, a ne leti</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tou. M</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lovala tě, víc než kterákoli z vás milovala Stanchi</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>na. Jako jsi milovala ty ji. A ona by ti byla odpustila. Nikdy by ti něco takov</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho nepřála.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já... nevím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale ano, víš. Podívej se na ni. Odpusť si. A dovol, aby její součást </emphasis>v <emphasis>tobě znovu ožila. Dovol si znovu žít.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ona je uvnitř mne?</emphasis></p>

<p><emphasis>Víc než určitě. Vidím ji. Musí to tak být.</emphasis></p>

<p><emphasis>A co cítíš? </emphasis>Obezřele.</p>

<p><emphasis>Jenom lásku. Přesvědč se sama. </emphasis>Vzal jsem ji hluboko do její mysli - do míst a vzpomínek, které sama sobě odpíra­la. Nebyly to ožehlé zdi, dílo odplaty její koterie, které jí ublí­žily nejvíc. Byly to ty zdi, které sama vztyčila mezi sebou a vzpomínkou na to, o co přišla v okamžiku zuřivosti. Dvě děvčata, nyní už starší, jež se brodila vodou, aby uchopila la­no, jež jim hodil otec, a aby mu pomohla vytáhnout obtěžkaný člun na pláž. Dvě buckská děvčata, stále si podobná ja­ko vejce vejci, která chtěla být první, kdo sdělí tátovi, že byla vybrána k výcviku Umění.</p>

<p><emphasis>Táta říkal, že jsme jedna duše ve dvou tělech.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tak se otevři a pusť ji ven. Svol, ať žijete obě.</emphasis></p>

<p>Zmlkl jsem a jen čekal. Kestrel se nacházela v části těch vzpomínek, které si odpírala mnohem déle, než ostatní lidé vůbec žijí. V místech s osvěžujícím vánkem a dívčím smí­chem, a se sestrou, natolik jako ona, že spolu stěží potřebo­valy mluvit. Umění mezi nimi bylo od okamžiku, co se na­rodily.</p>

<p><emphasis>Chápu, co teď musím udělat. </emphasis>Zakusil jsem mocné vzky­pění její radosti a odhodlání. <emphasis>Musím ji pustit ven, musím ji vložit do toho draka. V dr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>kovi bude žít navždy, přesně tak, jak jsme to původně zamýšlely. My dvě, opět spolu.</emphasis></p>

<p>Kettle vstala a pustila mé ruce tak prudce, že jsem vykři­kl úlekem. Ocitl jsem se zpátky ve svém těle. Měl jsem po­cit, že jsem tam dopadl z velikánské dálky. Šašek a Nighteyes mi byli stále nablízku, jenže už ne jako součást kruhu. Sotva jsem je vnímal vlivem toho všeho, co jsem cítil. Umě­ní. Proudící skrze mne jako dravý příliv. Umění. Vyzařující z Kettle jako žár z kovářské pece. Žhnula jím. Sevřela ruce a usmála se při pohledu na své narovnané prsty.</p>

<p>„Teď bys měl jít a odpočinout si, Fitzi," řekla mi něžně. „Jen běž. Běž se vyspat."</p>

<p>Laskavý návrh. Neznala sílu svého vlastního Umění. Lehl jsem si na záda a nic dalšího už jsem nevěděl.</p>

<p>Když jsem se probudil, byla už naprostá tma. Pocit váhy a hřejivosti vlčího těla přitisknutého ke mně byl příjemný. Šašek mi kolem těla podkasal pokrývku a nyní seděl u mě a civěl zaujatě do ohně. Když jsem se hnul, chytil mě za ra­meno a přitom ostře nabral dech.</p>

<p>„Co se děje?" chtěl jsem vědět. Nic z toho, co jsem slyšel či viděl, mi nedávalo smysl. Na kamenném podstavci vedle draka byly zažehnuty ohně. Vnímal jsem řinkot kovu o ká­men a zvýšené hlasy zabrané do rozhovoru. Ve stanu za se­bou jsem uslyšel Starling, jak si zkouší tóny na harfě.</p>

<p>„Když jsem tě naposled viděl takhle spát, právě jsme ti vytáhli šíp ze zad a já si myslel, že umíráš na infekci."</p>

<p>„Musel jsem být velmi unavený." Usmál jsem se na něho, maje za to, že pochopil. „Ty nejsi unavený? Čerpal jsem od tebe a od Nighteyese sílu."</p>

<p>„Unavený? Kdepak. Cítím se již uzdravený." A bez váhá­ní dodal: „Je to myslím tím, že ta proradná koterie odpálila z mého těla, a zároveň vědomím, že ke mně nechováš ne­návist. A ten vlk. Je panečku tak báječný. Ještě stále ho jakž­takž dokážu vnímat." Jeho tváří se mihl nanejvýš podivný úsměv. Ucítil jsem, jak šmátrá po Nighteyesovi. Neměl sílu na to, aby doopravdy používal Umění či Moudrost na vlast­ní pěst. Přesto bylo zneklidňující vnímat, jak se o to pokou­ší. Nighteyes pomalu zvedl ocas a zase ho spustil.</p>

<p><emphasis>Jsem ospalý.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tak odpočívej, bratře. </emphasis>Položil jsem ruku do husté srsti na jeho plecích. Byl v něm život, síla a přátelství, na něž jsem se mohl spolehnout. Ještě jednou zvolna zavrtěl ocasem a za­se spustil hlavu. Pohlédl jsem zpátky na šaška a kývl smě­rem k Verityho drakovi.</p>

<p>„Co se to tam nahoře děje?"</p>

<p>„Šílenství. A radost. Mám ten dojem. Až na Kettricken. Myslím, že se v duchu užírá žárlivostí, ale neodejde odsud."</p>

<p>„Co se to tam nahoře děje?" zopakoval jsem trpělivě.</p>

<p>„Víš o tom víc než já," odpověděl šašek. „Udělal jsi něco Kettle. Zčásti jsem to dokázal pochopit, ale ne úplně. Pak jsi usnul. A Kettle šla tam nahoru a udělala něco Veritymu. Ne­vím co, ale Kettricken říkala, že se pak oba rozplakali a roz­třásli. Potom Verity udělal něco Kettle. A oba se začali smát</p>

<p>a halekat a volat, že to půjde. Ještě dlouho jsem zůstal a dí­val se, jak se vrhají na kámen okolo draka s dláty a palice­mi, meči a vším, co bylo po ruce. Zatímco Kettricken tam mlčky sedí jako stín a sklíčeně je sleduje. Nedovolí, aby jim pomáhala. Pak jsem sešel sem dolů a našel jsem tě v bezvě­domí. Nebo spícího. Jak je libo. A tady jsem pak dlouho se­děl a dohlížel na tebe, zatímco jsem chystal čaj a nosil jim nahoru maso, když na mě zavolali. A teď jsi vzhůru."</p>

<p>Rozpoznal jsem v tom parodii na moje hlášení Veritymu a musel jsem se usmát. Usoudil jsem, že Kettle pomohla Ve­ritymu odblokovat jeho Umění a že práce na drakovi pokra­čuje. Jenže co Kettricken? „Proč je Kettricken tak smutná?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Přeje si, aby byla Kettle," vysvětloval šašek tónem, jenž říkal, že to by přece pochopil každý hňup. Podal mi talíř ma­sa a hrnek čaje. „Jak by ti bylo, kdybys urazil tak dlouhou a strastiplnou cestu, jen aby si tvůj choť vybral na pomoc při práci někoho jiného? Verity a Kettle tam spolu brebentí ja­ko dvě straky — samé nesouvislé řeči. Pracují a tesají, nebo občas Verity jenom tiše stojí a ruce má přiložené k drakovi. A vypráví mu o matčině kočce, Hisspit, a o tymiánu, který rostl v zahradě na věži. A po celou tu dobu k němu Kettle bez přestání mluví o Gull, která udělala tohle, a o Gull, kte­rá udělala tamto, a o všem, co ona a Gull spolu dělaly. Mys­lel jsem si, že s tím přestanou, až zapadne slunce, ale to byl jediný okamžik, kdy se Verity rozpomněl, že Kettricken je naživu. Požádal ji, aby přinesla dříví a rozdělala oheň kvůli světlu. Och, a mám dojem, že jí dovolil, aby mu nabrousila jedno či dvě dláta."</p>

<p>„A co Starling," řekl jsem přihlouple. Nechtěl jsem mys­let na to, jak asi musí být Kettricken. Držel jsem své myš­lenky od toho tématu stranou.</p>

<p>„Pracuje na písni o Verityho drakovi. Už se myslím vzda­la představy, že ty a já vykonáme něco významného."</p>

<p>Usmál jsem se pro sebe. „Nikdy není u toho, když udělám něco významného. To, co jsme vykonali dneska, šašku, bylo lepší než kterákoli z bitev, jež jsem kdy vybojoval. Ale ona to všechno nikdy nepochopí." Natrčil jsem hlavu směrem k jurtě. „Její harfa zní lahodněji, než jak si ji pamatuji," kon­statoval jsem sám pro sebe.</p>

<p>V odpověď pozvedl obočí a pokynul mi rozverně prsty.</p>

<p>Vytřeštil jsem oči. „Copak jsi dělal?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Experimentoval. Myslím, že jestli tohle všechno přežiji, mé loutky budou námětem legend. Vždycky jsem se uměl podívat na dřevo a vidět, co z něj chci vyvolat. A tyhle ty," znovu mi ukázal své tři stříbrné prsty, „mi to mnohem více usnadňují."</p>

<p>„Buď opatrný," zaprosil jsem ho.</p>

<p>„Já? Já v sobě nemám vůbec žádnou opatrnost. Nemohu být tím, čím nejsem. Kampak jdeš?"</p>

<p>„Nahoru, prohlédnout si draka," odpověděl jsem. „Může-li na něm pracovat Kettle, pak mohu i já. Možná nejsem tak silný v Umění, ale jsem propojen s Veritym už mnohem del­ší dobu."</p>

<p> <strong><emphasis>7 Moudrost a meč</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Ostrované odjakživa podnikali nájezdy na břehy Šesti vévodství. Zakladatel fa</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>seerovské monarchie nebyl ve skuteč</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nosti nikdo jiný než nájez</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ník, jehož již unavil život na moři. Takerova posádka přemohla původní z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>kladatele dřevěné</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho opevnění v ústí Jelení řeky a zmocnila se ho. Po něk</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lika generacích černě kamenné zdi hradu Buckkeep nahradily dřevěnou tvrz a z ostrovanských nájezdníků se stali usedlíci a monarchové.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mezi Šesti vévodstvími a ostrovy kvetl vždy současně ob</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chod, n</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>jezdy a pirátství. Ale počátek kultu rudých lodí zna</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>menal změnu v této abrazivní, ale i vzájemně v</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>nosné výmě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně. Krutost i ničivost nájezdů nyní nem</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>la obdoby. Někteří to připisovali skutečnosti, že na ostrovech nastoupil k moci nelítostný náčelník, jenž prosazoval krvavou vládu pomsty. Z jeho ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ukrutnějších stoupenců se stali nájezdníci a po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sádky jeho rudých lodi. Ostatní ostrované, kteří nikdy před</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tím nebyli sjednoceni pod jedním vůdcem, byli nuceni odpřisáhnout mu věrnost pod pohrůžkou vykování těch lidi a jejich </emphasis><emphasis>rodin</emphasis><emphasis>, </emphasis><emphasis>kteří by odmítli. Tento muž a spolu s ním jeho nájezdníci šířili svoji zběsilou nenávist na pobřežích Šesti vévodství. Pokud měl někdy něj</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ký jiný záměr než zabíjet, znásil</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ňovat a ničit, nikdy ho nedal znát. Jeho jm</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>no znělo Kebal Rawbread.</emphasis></p>

<p>„Nechápu, proč mě nechceš," řekl jsem upjatě.</p>

<p>Verity ustal v nekonečném otesávání draka. Čekal jsem, že se ke mně otočí tváří v tvář, ale on se jen více nahrbil, aby odmetl kamenné odštěpky a prach. Nemohl jsem skoro uvě­řit pokroku, který mezitím učinil. Celá pravá dračí končeti­na s pařáty nyní spočívala na kameni. Pravda, postrádala si­ce detailní jemnost provedení jako u zbytku draka, ale noha jako taková byla nyní hotová. Verity teď rukou starostlivě obalil jeden z pazourů. Nepohnutě seděl vedle svého výtvo­ru, ztichlý a trpělivý. Neviděl jsem, že by se jeho ruka hnu­la, ale vnímal jsem působení Umění. Stačilo se v duchu jen natáhnout a mohl jsem cítit nepatrné pukáni kamene, jenž ve vločkách odprýskával pryč. Opravdu to vypadalo, jako by byl drak ukrytý v kameni a Verityho úkolem bylo odhalit ho, blyštivou šupinku po šupince.</p>

<p>„Fitzi. Přestaň s tím." V jeho hlase byla slyšet rozmrzelost. Rozmrzelost, že jsem s ním sdílel jeho Umění, a rozmrzelost, že ho odvádím od práce.</p>

<p>„Dovol mi, ať ti pomůžu," zaprosil jsem znovu. Něco na té práci mě přitahovalo. Předtím, když Verity oškraboval ká­men mečem, se mně drak jevil jako úžasné sochařské dílo. Ale nyní přibylo mihotání Umění, jak Verity a Kettle uplat­ňovali svoje síly. Bylo to nesmírně poutavé, jako když zrak vábí jiskřivý potůček zahlédnutý skrze stromy či když vůně čerstvě pečeného chleba probouzí hlad. Toužil jsem přiložit na sochu ruce a pomoci jim tvarovat to mohutné stvoření.</p>

<p>Pohled na jejich práci ve mně probouzel hlad po Umění, ja­ký jsem nikdy předtím nepoznal. „Jsem s tebou spojen přes Umění déle než kdokoli jiný. V dobách, když jsem vesloval na <emphasis>Ruriskovi, </emphasis>jsi mi říkal, že jsem tvá koterie. Proč mě teď odmítáš, když bych ti mohl pomoci, a ty pomoc tak zoufale potřebuješ?"</p>

<p>Verity vzdychl a zhoupl se na patách dozadu. Pařát ještě nebyl hotov, ale já už mohl vidět nejasné obrysy šupin a po­čátek pochvy pro hrozivě zakřivený dráp. Nyní jsem byl s to vycítit, jaký pařát bude, rýhovaný jako sokolí dráp. Toužil jsem natáhnout ruku a vyvolat ty linie z kamene.</p>

<p>„Přestaň na to myslet," přikázal mi rázně Verity. „Fitzi. Fitzi, podívej se na mě. Poslouchej mě. Pamatuješ se na to, když jsem si od tebe poprvé bral sílu?"</p>

<p>Samozřejmě. Omdlel jsem. „Nyní už znám lépe své mož­nosti," odvětil jsem.</p>

<p>Nedbal mých slov. „Nevěděl jsi, co mi nabízíš, když jsi mi řekl, že jsi králův muž. Já tě vzal za slovo, věřil jsem, že víš, co děláš. Tys to nevěděl. Říkám ti teď na rovinu, že ne­víš, co po mně žádáš. A já dobře vím, co ti odpírám. A to je vše."</p>

<p>„Ale Verity..."</p>

<p>„V téhle věci král Verity nestrpí žádná ,ale', FitzChivalry." Vymezil mi hranici jako málokdy předtím.</p>

<p>Nadechl jsem se a nedovolil, aby mé zoufalství přerostlo v hněv. On zase opatrně položil ruku na dračí pařát. Chvíli jsem naslouchal řinčení Kettleina dláta, které vyprošťova­lo z kamene dračí ocas. Kettle si při práci zpívala - nějakou starou milostnou baladu.</p>

<p>„Můj pane, králi Verity, kdybyste mi řekl, co vlastně ne­vím o tom, jak vám pomoci, pak bych se snad sám mohl rozhodnout, jestli..."</p>

<p>„To není na tvém rozhodnutí, hochu. Chceš-li doopravdy pomoci, přines nějaké větve a vyrob koště. Odmeť ty úlom­ky a prach. Je hrozné v nich klečet."</p>

<p>„Raději bych vám byl doopravdy ku pomoci," zamumlal jsem zdrceně, když jsem se obracel k odchodu.</p>

<p>„FitzChivalry!" zazněl ostře Verityho hlas, jak jsem to od dětství nepoznal. S hrůzou jsem se otočil.</p>

<p>„Ty překračuješ svoje kompetence," řekl mi nepokrytě. „Má královna nám tu udržuje ohně a brousí mi dláta. Povy­šuješ se snad nad takovou práci?"</p>

<p>V takových okamžicích nejlépe postačí krátká odpověď. „Ne, Sire."</p>

<p>„Pak bys mi měl zhotovit koště. Zítra. Pro dnešek, ačkoli se mi to příčí říci, bychom si všichni měli odpočinout, ales­poň na chvíli." Pomalu vstal a přitom se zakymácel, načež se narovnal. Láskyplně položil svou stříbrnou ruku na mo­hutné dračí plece. „Ráno," slíbil drakovi.</p>

<p>Čekal jsem, že zavolá na Kettle, jenže ta už stála a prota­hovala se. Pouto Umění, pomyslel jsem si. Slova již nebyla nutná. Ne tak v případě královny. Obešel draka a zastavil se u Kettricken, která seděla u jednoho z ohňů. Právě brousila ostří dláta. Drsné zvuky přehlušily naše tiché kroky. Verity se nějakou dobu díval na královnu shrbenou u práce. „Má paní, nepůjdeme se alespoň na chvíli prospat?" zeptal sejí tiše.</p>

<p>Otočila se. Šedou zaprášenou rukou si odhrnula prameny vlasů z očí. „Jak si přejete, můj pane," odpověděla. Dokáza­la v hlase zastřít skoro všechnu bolest.</p>

<p>„Já nejsem tak unavená, můj pane králi. Kdybyste dovo­lil, pokračovala bych v práci." Kettlein radostný hlas málem zaskřípal. Všiml jsem si, že Kettricken se na ni ani nepodí­vala. Verity pouze řekl: „Občas je lepší odpočinout si dříve,</p>

<p>než se člověk unaví. Když se vyspíme, zatímco bude tma, za denního světla nám práce půjde lépe."</p>

<p>Kettricken sebou trhla, jako by ji kritizoval. „Mohla bych přiložit více na ohně, můj pane, pokud si to přejete," řekla opatrně.</p>

<p>„Ne. Chci si odpočinout, s tebou po boku. Pokud byste svolila, má královno."</p>

<p>Jeho láska již byla sedřená až na kost, avšak ona se toho chytla. „Ráda, můj pane." Ranilo mne, když jsem viděl, jak se spokojila s málem.</p>

<p><emphasis>Ona není spokojená, Fitzi, ani já si nejsem nevědomý její bolesti. Dávám jí, co mohu. Co jí mohu bez újmy dát.</emphasis></p>

<p>Můj král ve mně stále snadno četl. Ve spěchu jsem jim po­přál dobrou noc a odebral se ke stanu. Když jsme se k němu s Kettle blížili, Nighteyes vstal, protáhl se a zívl.</p>

<p><emphasis>Byl jsi na lovu?</emphasis></p>

<p><emphasis>Tolik masa nazbyt, tak proč bych lovil? </emphasis>Všiml jsem si pra­sečích kostí všude kolem něj. Znovu si mezi ně lehl. Boha­tý, od čenichu k ocasu, jako žádný jiný vlk před ním. Pocí­til jsem chvilkovou závist tváří v tvář jeho spokojenosti.</p>

<p>Starling seděla na hlídce u ohně před stanem, harfu sevře­nou v klíně. Už jsem chtěl kolem ní s kývnutím projít, když tu jsem si povšiml její harfy. S potěšeným úsměvem mi har­fu ukázala, abych si ji prohlédl.</p>

<p>Šašek se překonal. Žádné zlacení ani kudrlinky, ani žádné slonovinové či ebenové vykládání, které, jak by někteří řek­li, dělají harfu harfou. Místo toho jsem viděl pouze hedváb­ný třpyt vyřezávaného dřeva, umně opracovaného tak, aby nejlépe vynikla dřevěná vláknina. Nemohl jsem se na nástroj dívat, aniž bych toužil dotknout se ho a podržet si ho. Dřevo moji ruku samo přitahovalo k sobě. Tančilo na něm světlo ohně.</p>

<p>Kettle se zastavila a rovněž zírala. Potom pevně semkla své rty. „Vůbec žádná opatrnost. To mu jednoho dne bude osudným," pravila zlověstně. Pak mě předešla do stanu.</p>

<p>Navzdory předešlému dlouhému spánku jsem usnul tak­řka hned poté, co jsem ulehl. Myslím, že jsem nespal dlou­ho, když jsem vzal na vědomí kradmé zvuky zvenčí. Svou Moudrostí jsem zapátral tím směrem. Muži. Čtyři. Ne, pět, pohybující se potichu úbočím vzhůru k chýši. Nevěděl jsem o nich víc než to, že přišli pokradmu - jako lovci. Burrich kdesi v zešeřelé místnosti se posadil. Bosý vstal a přešel přes místnost k Mollyině posteli. Poklekl vedle ní a jemně se do­tkl její paže.</p>

<p>„Burrichi?" Při vyslovení jeho jména zadržela dech, na­čež udiveně čekala, co bude.</p>

<p>„Ani muk," vydechl. „Vstaň. Obuj si boty a zabal pořadně Nettle, ale nesnaž se ji budit. Někdo je venku a já si nemys­lím, že to s námi myslí dobře."</p>

<p>Byl jsem na ni hrdý. Nekladla žádné otázky, ale okamži­tě se posadila. Přes noční košili si natáhla šaty a vklouzla no­hama do bot. Ovinula pokrývky okolo Nettle, až vypadala jako uzlíček z dek. Dítě se nevzbudilo.</p>

<p>Burrich si mezitím natáhl boty a popadl krátký meč. Po­kynul Molly směrem k oknu zavřenému na okenice. „Když ti řeknu, půjdeš s Nettle tím oknem ven. Ale jen když řeknu. Myslím, že je jich pět."</p>

<p>Molly ve světle ohně kývla. Vytáhla příruční nůž a posta­vila se mezi dítě a hrozící nebezpečí.</p>

<p>Burrich se postavil stranou ode dveří. Zdálo se, že uběhla celá noc, jak tam tiše čekali, až útočníci přijdou.</p>

<p>Závora byla na místě, jenomže v tak staré zárubni nebyla moc platná. Burrich je nechal dvakrát zabouchat, a až dveře začaly povolovat, vykopl závoru z úchytek, takže při jejich</p>

<p>dalším výpadu se dveře dokořán rozletěly. Dva muži se vpotáceli dovnitř, překvapeni náhlým úbytkem odporu. Jeden spadl, druhý přepadl přes něj a Burrich proklál oba mečem, ještě než se třetí muž objevil ve dveřích.</p>

<p>Ten třetí byl chlapisko, se zrzavými vlasy a vousy. S ře­vem vpadl do dveří a šlápl rovnou na ty dva zraněné, kteří se svíjeli pod jeho hřmotnými kroky. V ruce třímal dlouhý meč, nádhernou zbraň. Délka jeho čepele mu skýtala dva­krát větší dosah než Burrichovi. Hromotluk stojící za ním za­hulákal: „Ve jménu krále, přišli jsme si pro Bastardovu děv­ku! Slož zbraň a ustup stranou."</p>

<p>Bylo by od něj bývalo rozumnější, kdyby Burrichův pla­noucí hněv ještě více nedmýchal. Burrich takřka nenucené spustil meč, aby skoncoval s jedním z mužů na podlaze, na­čež se rozmachem vzhůru ocitl zbraní v obranném prosto­ru rudovousého strážníka. Rudovous se dal na ústup, jak se snažil získat místo kolem sebe, aby mohl využít svůj dlouhý meč. Burrich neměl jinou možnost než vyrazit za ním, pro­tože kdyby ten muž získal prostor, kde by se mohl volně roz­máchnout, Burrich by měl jen malou šanci. Hromotluk a že­na se hned vřítili do dveří. Burrich je stačil letmo zahlédnout. „Molly! Jak jsem ti říkal!"</p>

<p>Molly už byla u okna, svírajíc Nettle, která už začínala naříkat strachy. Vyskočila na židli, jedním trhnutím otevře­la okenice a vystrčila jednu nohu z okna. Burrich měl plné ruce práce s rudovousem, když tu se žena prosmekla za ním a zabořila mu nůž do dolní části zad. Burrich ochraptěle vy­křikl a zběsile odrazil rudovousův dlouhý meč. Když Molly stanula druhou nohou za okenním parapetem a již se chysta­la seskočit dolů, hromotluk se vrhl přes místnost a vyrval jí Nettle z náručí. Uslyšel jsem, jak Molly vykřikla hrůzou a zu­řivostí.</p>

<p>Pak prchla do temnot.</p>

<p>Nevěřícnost. Vnímal jsem Burrichovu nevěřícnost stejně dobře jako svoji. Žena mu vytáhla nůž ze zad a rozmáchla se, aby mu zasadila další ránu. Burrich ve vzteku zapudil bo­lest a prudce se otočil, aby ji mečem sekl podélně do hrudi, načež se přetočil zpátky k rudovousovi. Ale rudovous me­zitím uskočil dozadu. Nehybný meč měl připravený k boji a nepohnutě stál, když hromotluk zvolal: „Máme dítě. Slož zbraň, nebo dítě zemře tady a hned." Střelil očima po ženě, která se držela za hruď. „Běž za tou ženskou. Dělej!"</p>

<p>Zlostně na něj pohlédla, ale bez reptání šla. Burrich se za ní ani nepodíval. Měl oči jenom pro plačící dítě v rukou hro­motluka. Rudovous se zazubil, když hrot Burrichovy zbraně zvolna klesl k podlaze. „Proč?" zeptal se ohromeně Burrich. „Co jsme kdy udělali, že na nás útočíte a vyhrožujete mi za­bitím mé dcery?"</p>

<p>Hromotluk sklopil oči k rudolícímu dítěti, jež mu křiče­lo v náručí. „Ona není tvoje," zavrčel. „Je to bastard Bastar­da, kejklíře s Moudrostí. Máme k tomu nejvyšší oprávnění." Zvedl Nettle do výše, jako kdyby se jí chystal mrštit o po­dlahu. Přitom hleděl na Burriche. Burrich vydal nesouvislý zvuk, napůl rozběsněný, napůl prosebný. Spustil meč. Raně­ný muž u dveří zasténal a pokusil se dostat do sedu.</p>

<p>„Je to jenom malé dítě," pravil ochraptěle Burrich. Jako by byla moje vlastní, cítil jsem teplou krev řinoucí se mu po zádech a hýždích. „Nechtě nás jít. Spletli jste se. Je to mo­je vlastní krev, to vám povídám, a žádná hrozba pro vašeho krále. Prosím. Mám zlato. Zavedu vás k němu. Ale nechtě nás jít."</p>

<p>Burrich, který by se jim jindy postavil a prskal a bil se na smrt, spustil meč a prosil v zájmu mého dítěte. Rudovous zařval smíchem, ale Burrich se po něm ani neohlédl. Stále rozesmátý, ten muž přistoupil ke stolu a nenucené zapálil svíčky na svícnu. Posvítil si výš, aby se rozhlédl po zpřehá­zené místnosti. Burrich nedokázal odtrhnout oči od Nettle. „Je moje," pravil tiše, skoro zoufale.</p>

<p>„Přestaň s tím lhaním," řekl znechuceně hromotluk. „Je to Bastardův potomek. A je stejně poskvrněná jako on."</p>

<p>„To je pravda. To ona je."</p>

<p>Všechny zraky se otočily ke dveřím. Stála tam Molly, ve­lice bledá, a ztěžka oddechovala. Pravou ruku měla rudou od krve. Na hrudi držela velkou dřevěnou bednu. Vycháze­lo z ní zlověstné hučení. „Ta děvka, kterou jste za mnou po­slali, je mrtvá," pravila drsně Molly. „Tak jako brzy budete také vy, když nesložíte zbraně a nepustíte mé dítě a mého muže." Hromotluk se nevěřícně zazubil. Rudovous pozvedl meč.</p>

<p>Hlas se jí jen mírně chvěl, když vzápětí dodala: „Samo­zřejmě že to dítě je nadané Moudrostí. Tak jako já. Mé vče­ly nám neublíží. Ale zkuste ublížit jednomu z nás, a ony vy­letí a půjdou po vás a nedají vám šanci. Zemřete na milion palčivých bodnutí. Myslíte, že vám vaše meče budou něco platné proti mým včelám s Moudrostí?" Pohlížela jim z tvá­ře do tváře a její oči se blýskaly hněvem a výhrůžností, za­tímco k sobě tiskla těžkou dřevěnou bednu. Jedna včela z ní ulétla a zběsile bzučela po místnosti. Rudovous ji sledoval očima a přitom zvolal: „Já tomu nevěřím!"</p>

<p>Burrich si očima měřil vzdálenost ke svému meči, zatím­co Molly se tiše, takřka plaše zeptala: „Opravdu ne?" Divně se usmála a spustila úl na zem. Očima se střetla s pohledem rudovouse a přitom sundala víko z krabice. Hmátla dovnitř, a když se hromotluk nahlas zajíkl, vytáhla ruku ven, potaže­nou hemžícími se včelami. Zavřela víko úlu a pak se napří­mila. Sklopila oči k včelám na své ruce a tiše řekla: „Ten s ryšavými vousy, včelky moje." Pak napřáhla ruku, jako by je nabízela jako dar.</p>

<p>Chvíli to trvalo, ale jakmile všechny včely vzlétly, zamí­řily neomylně k ryšavci. Po první z nich se ohnal, načež ko­lem něj probzučela další a pak se kroužíc vrátila. „Odvolej je zpátky, nebo zabijeme dítě!" vykřikl znenadání. Marně se po nich oháněl hořícím svícnem, který držel v ruce.</p>

<p>Molly se místo toho shýbla a zvedla celý úl co nejvýše. „Stejně ji zabijete!" vykřikla a hlas sejí při těch slovech zlo­mil. Zatřásla úlem a vzrušené bzučení včel přešlo v buráce­ní. „Včeličky, chtěli by zabít mé dítě! Až vás vypustím, po­mstěte nás!" Zvedla úl v rukou ještě výše, chystajíc se mrštit jím o podlahu. Raněný muž u jejích nohou hlasitě zasténal.</p>

<p>„Zadrž!" křikl hromotluk. „Dám ti tvé dítě!"</p>

<p>Molly ztuhla. Všichni viděli, že již o moc déle neudrží vá­hu bedny s úlem. V jejím hlase bylo znát napětí, avšak přes­to chladně nařídila: „Předejte mé dítě mému muži. Pusťte je oba ke mně. Jinak všichni zemřete, nanejvýš jistou a nanej­výš strašnou smrtí." Hromotluk pohlédl nejistě na rudovou­se. Se svícnem v jedné ruce a s mečem ve druhé rudovous mezitím ustoupil od stolu, ale rozbouřené včely stále bzuče­ly okolo něj. Jeho snahy odehnat je jen očividně podněco­valy jejich odhodlání: „Král Regal nás všechny zabije, když selžeme!"</p>

<p>„Potom tedy zemřete žihadly mých včel," navrhla Molly. „Jsou jich tady stovky," dodala hlubokým hlasem. Její tón byl takřka svůdný, když pronesla: „Dostanou se vám za ko­šili a do nohavic u kalhot. Jak budou bodat, zapletou se vám do vlasů. Vlezou vám do také uší a do nosu, kde vás popíchají. A až budete křičet, nalezou vám do úst, tucty bzučí­cích, ochmýřených tělíček, která vám pobodají jazyk, až se vám nevejde do úst. Zadusíte se jimi!"</p>

<p>Zdálo se, že její varování je přesvědčilo. Hromotluk pře­šel místnost směrem k Burrichovi a vrazil mu stále plačící dítě do náručí. Rudovous zlostně civěl, ale neříkal nic. Burrich vzal Nettle, ale neváhal se shýbnout a popadnout i svůj meč. Molly se zabodla pohledem do rudovouse. „Ty. Stoup­ni si za něho. Burrichi. Vezmi Nettle ven. Vezmi ji tam, kde jsme včera sbírali mátu. Donutí-li mě jednat, nechci, aby to viděla. Mohly by jí nahnat strach, právě tyhle včelky, které jsou jejími služebnými."</p>

<p>Burrich uposlechl. Ze všech věcí, kterých jsem byl té no­ci svědkem, mne právě to nejvíce udivilo. Jakmile byl ven­ku, Molly začala pomalu couvat ke dveřím. „Nechoďte za mnou," varovala je. „Mé včelky nadané Moudrostí mi bu­dou držet hlídku, hned za dveřmi." Naposled ještě zatřásla úlem. Burácivý bzukot zesílil a několik dalších včel uniklo do místnosti a vztekle bzučelo. Hromotluk ztuhl, ale rudo­vous pozvedl meč, jako by ho mohl ochránit. Muž na podla­ze vydal nesouvislý výkřik a odšoural se dále od Molly, kte­rá ustupovala ze dveří. Zabouchla za sebou dveře a potom o ně opřela úl. Sundala z úlu víko a potom do něj kopla, na­čež se otočila a rozběhla se do noci. „Burrichi!" zvolala ti­še. „Už jdu." Nezamířila k cestě, ale pryč do lesů. Ani se ne­ohlédla.</p>

<p>„Pojď pryč, Fitzi." Nebylo to Umění, ale tichý hlas Verityho poblíž mě. „Viděl jsi, že jsou v bezpečí. Už se nedívej, aby tvýma očima neviděli ostatní a nezjistili, kam jdou. Lep­ší, když to sám nebudeš vědět. Pojď pryč."</p>

<p>Otevřel jsem oči a ocitl se v zešeřelém stanu. Seděl u mě nejen Verity, ale i Kettle. Kettle měla tvrdě semknutá ústa na znamení nesouhlasu. Verityho tvář byla přísná, ale bylo v ní rovněž porozumění. Promluvil dříve, než jsem stačil ně­co říci: „Kdybych věřil, že jsi o to usiloval, měl bych na tebe hrozný vztek. A teď ti říkám jasně. Je lepší, když o nich nebudeš nic vědět. Vůbec nic. Kdybys mne byl uposlechl, když jsem ti to poprvé radil, nikdo z nich by nebyl ohrožen tak jako dnes v noci."</p>

<p>„Vy jste oba přihlíželi?" zeptal jsem se tiše. Na okamžik to se mnou hnulo. Oba měli takovou starost o moje dítě.</p>

<p>„Ona je i mou dědičkou," řekl nelítostně Verity. „Myslíš si, že bych mohl stát poblíž a nedělat nic, kdyby jí ublížili?" Zavrtěl na mě hlavou. „Drž se od nich stranou, Fitzi. Kvůli nám všem. Rozumíš mi?"</p>

<p>Kývl jsem. Jeho slova mne nemohla vyvést z míry. Sám jsem se mezitím rozhodl, že nechci raději vědět, kam Molly a Burrich vzali Nettle. Ale ne proto, že byla Verityho dědič­kou. Kettle a Verity vstali a opustili stan. Já se vrhl zády na lůžko. Šašek, který byl po celou dobu opřený o loket, ulehl rovněž. „Povím ti to zítra," řekl jsem mu. Mlčky kývl, oči v bledé tváři vytřeštěné. Pak zalehl. Myslím, že usnul. Já zí­ral do tmy. Přišel Nighteyes a lehl si vedle mě.</p>

<p><emphasis>On ochrání tvé mládě jako své vlastní, </emphasis>zdůraznil tiše. <emphasis>To</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hle je sme</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ka.</emphasis></p>

<p>Chtěl mně těmi slovy poskytnout útěchu. Nepotřeboval jsem ji. Místo toho jsem se natáhl a spočinul mu rukou v srs­ti na krku. <emphasis>Viděl jsi, jak tam stála a umlčela je pohledem? </emphasis>zeptal jsem se pyšně.</p>

<p><emphasis>Vskutku znamenitá fenka, </emphasis>souhlasil Nighteyes.</p>

<p>Měl jsem dojem, jako bych vůbec nespal, když Starling vzbudila šaška a mne, abychom šli na hlídku. Vylezl jsem ze stanu, protahuje se a zívaje; držet hlídku, podle mého názo­ru, nebylo skutečně nutné. Avšak noc byla na svém sklon­ku příjemná a vlídná, a Starling zanechala na kraji ohniště zvolna vroucí masový vývar. Měl jsem hrnek už způli vypi­tý, když za mnou konečně přišel šašek.</p>

<p>„Minulou noc mi Starling ukázala svou harfu," řekl jsem na pozdrav.</p>

<p>Samolibě se zašklebil. „Dost hrubá práce. ,Ach, to je pou­ze jeden z jeho prvních pokusů,' budou jednou říkat," dodal se strojenou skromností.</p>

<p>„Kettle říkala, že nemáš žádnou opatrnost."</p>

<p>„Ne, to nemám, Fitzi. Co tady vlastně děláme?"</p>

<p>„Já? To, co mi řekli. Až mi skončí hlídka, půjdu na strá­ně nasbírat větvičky na koště. Abych mohl odmést kamenné odštěpky Veritymu z cesty."</p>

<p>„Ach. To je pane vznešená práce pro Katalyzátora. A co bude dělat Prorok, nevíš náhodou?"</p>

<p>„Mohl bys prorokovat, co bude, až bude ten drak dokon­čen. Bojím se, že dokud to nebude hotové, na nic jiného ani pomýšlet nemůžeme."</p>

<p>Šašek mlčky potřásl hlavou.</p>

<p>„Copak?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Mám takový pocit, že jsme sem nebyli povoláni proto, abychom vyráběli košťata a harfy. Připadá mi to jako tako­vá klidná odmlka, příteli. Ticho před bouří."</p>

<p>„No to je veselé pomyšlení," řekl jsem mu nevrle. Jenže v duchu jsem si říkal, jestli náhodou nemá pravdu.</p>

<p>„Nechceš mi říci, co se stalo minulou noc?"</p>

<p>Když jsem skončil s vyprávěním, šašek seděl a zubil se. „Nápadité děvče, šikulka," konstatoval hrdě. Potom ke mně nachýlil hlavu. „Myslíš, že to dítě bude nadané Moudrostí? Nebo bude mít vlohy k Umění?"</p>

<p>Nikdy jsem se nad tím nezamýšlel. „Doufám, že ne," řekl jsem pohotově. A pak jsem se vlastním slovům podivil.</p>

<p>Sotva se rozbřesklo, Verity a Kettle byli na nohou. Každý vypil hrnek odstátého vývaru, a když zamířili zpět k drako­vi, brali si s sebou sušené maso. Také Kettricken vyšla z Verityho stanu. Oči měla prázdné a z výrazu úst bylo možno číst zdrcenost. Vypila jenom půlku hrnku s vývarem, načež ho odložila stranou. Zašla zpátky do stanu a vrátila se s hou­ní upravenou do podoby pytle.</p>

<p>„Na dříví," odvětila mdle na mé pozvednuté obočí.</p>

<p>„Pak bychom s Nighteyesem mohli jít s vámi. Potřebuji nasbírat větvičky a klacky na koště. A on potřebuje něco dě­lat, nejen spát a nabírat na váze."</p>

<p><emphasis>A ty se zase bojíš jít do lesa beze mě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pokud se to </emphasis>v <emphasis>lese hemží takovými sviněmi, máš napros</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tou pravdu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Snad aby si Kettricken vzala luk?</emphasis></p>

<p>Když jsem se otočil, abych jí to navrhl, měla už hlavu za­strčenou ve stanu, aby si ho podala. „To kdybychom potka­li další prase," sdělila mi, když vyšla ven.</p>

<p>Byla to však výprava bez výraznějších událostí. Krajina vně lomu byla kopcovitá a přívětivá. Zastavili jsme u poto­ka, abychom se napili a umyli. Zahlédl jsem ve vodě malin­ké blýskavé rybky a vlk chtěl okamžitě rybařit. Řekl jsem mu, že s ním půjdu, ale až nasbírám větve na koště. A tak mě v patách následoval, ač dost neochotně. Nasbíral jsem vět­vičky na koště a našel dlouhou rovnou větev jako rukojeť. Pak jsme naplnili dřívím Kettrickenin pytel, který jsem si usmyslel nést, aby měla volné ruce, kdyby došlo na luk. Na zpáteční cestě do tábora jsme se zastavili u potoka. Poohlí­žel jsem se po místě, kde by travnatý porost visel z břehu do vody, a netrvalo nám dlouho, než jsme takové našli. Potom jsme strávili hodnou chvíli, delší, než jsem zamýšlel, chytá­ním ryb do ruky. Kettricken nikdy předtím neviděla, jak se to dělá, ale po chvilce netrpělivosti na to přišla. Vyskytoval se tam druh pstruhů, který jsem neznal, s růžovým zabarve­ním podél břicha. Chytili jsme deset kusů a já je na místě očistil, zatímco Nighteyes hltal vnitřnosti hned, jak jsem je vyvrhoval. Kettricken ryby navlékla na vrbový prut a spo­lečně jsme se vraceli do tábora.</p>

<p>Neuvědomoval jsem si, jak ta tichá mezihra upokojila mo­ji náladu, dokud jsme se neocitli na dohled od černého pi­líře střežícího vstup do lomu. Vypadal ještě zlověstněji než jindy, jako nějaký temný kárající prst vztyčený proto, aby mě varoval, že tohle sice možná je klidná odmlka, avšak že bouře se již blíží. Když jsme ho míjeli, malinko jsem se za­chvěl. Zdálo se, že moje vnímavost vůči Umění znovu sílí. Pilíř vábivě vyzařoval spoutanou sílu. Takřka proti své vů­li jsem se zastavil, abych si prohlédl znaky vytesané do jeho povrchu.</p>

<p>„Fitzi? Tak jdeš už?" zavolala na mě zepředu Kettricken, a teprve potom jsem si uvědomil, jak dlouho jsem tam civěl. Pospíšil jsem si, abych je dohonil, a připojil se k nim zrovna ve chvíli, kdy jsme míjeli dívku na drakovi.</p>

<p>Záměrně jsem se tomu místu vyhýbal od doby, co sejí ša­šek dotkl. Nyní jsem provinile vzhlédl a spatřil stále se třpy­tící stříbrný otisk prstu na její jinak dokonalé kůži. „Kdopak jsi byla a proč jsi zhotovila tak smutné dílo?" zeptal jsem se jí. Ale její kamenné oči na mě jen prosebně hleděly nad slza­mi skropenými líčky.</p>

<p>„Možná nemohla dokončit svého draka," přemítala Ket­tricken. „Vidíš, jak jsou jeho zadní končetiny a ocas stále uvězněny v kameni? Snad právě proto to působí tak smutně."</p>

<p>„Musela to vytesávat se smutkem už od začátku, nevidí­te? Ať už by to dokončila nebo ne, horní část by byla stále táž."</p>

<p>Kettricken na mě pobaveně pohlédla. „Ty stále nevěříš, že Verityho drak vzlétne, až bude hotov? Já ano. Jistěže, je to­ho už jen málo, v co mohu ještě věřit. Velice málo."</p>

<p>Chystal jsem se ji říci, že je to povídačka pro děti od ně­jakého pěvce, ale její poslední slova mi zavřela ústa.</p>

<p>Když jsme se vrátili k drakovi, svázal jsem koště dohro­mady a pustil se do zuřivého zametání. Slunce stálo vysoko na zářivě modré obloze a do toho vanul lehký a příjemný vá­nek. Byl to vcelku pěkný den a já při té prosté činnosti na čas zapomněl na všechno ostatní. Kettricken vyskládala dří­ví na hromadu a zakrátko odešla pro další. Nighteyes jí od­běhl v patách a já si s radostí všiml, že šašek a Starling za ní vyrazili s vlastními pytli. Když jsem od draka opatrně odmetl kamenné odštěpky a prach, mohl jsem lépe vidět, ja­ký pokrok mezitím Verity a Kettle udělali. Černý kámen na dračím hřbetě byl tak zářivý, že skoro odrážel modř oblohy. To jsem také poznamenal k Veritymu, aniž bych doopravdy očekával odpověď. Svým srdcem a myslí se cele soustředil na draka. Ve všech ostatních věcech jeho mysl působila ne­jistým a těkavým dojmem, ale když ke mně hovořil o dra­kovi a práci na něm, bylo v něm znát hodně ze starého krá­le Verityho.</p>

<p>Pár okamžiků poté se zhoupl na patách dozadu, opustiv shrbenou polohu u dračí nohy. Vstal a přejel zkusmo stříbr­nou rukou po dračím hřbetě. Zadržel jsem dech, neboť vzá­pětí pod jeho rukou pojednou vyvstala barva. Sytá tyrkysová modř, navíc každá šupinka měla stříbrný lem, to všechno následkem letmého doteku Verityho prstu. Odstín se chví­li třpytil, načež pobledl. Verity vydal slabý zvuk na znamení spokojenosti. „Až bude drak naplněn, barva zůstane," sdělil mi. Bezděčně jsem k drakovi natáhl ruku, jenže Verity mě prudce odstrčil ramenem. „Nedotýkej se ho," varoval mne, takřka žárlivě. Musel vidět velký úlek v mé tváři, protože se zatvářil lítostivě. „Pro tebe už není bezpečné dotýkat se ho, Fitzi. Je příliš..." Jeho hlas vyzněl do ztracena a oči se zahleděly do dáli, zatímco hledal to správné slovo. Pak na mě očividně zapomněl, poněvadž se zase shýbl ke své práci na drakově noze.</p>

<p>Když se s člověkem jedná jako s dítětem, nic ho nemůže více vyprovokovat k takovému jednání. Skončil jsem se za­metáním, odložil koště stranou a šel pryč. Nebyl jsem příliš překvapen, když jsem se přistihl, jak hledím na dívku na drakovi. Mezitím jsem sochu pojal jako „Dívku-na-drakovi", jelikož se mi už nejevili jako oddělené entity. Opět jsem vylezl na podstavec k ní, opět jsem pocítil víření jejího ži­vota na vlnách Moudrosti. Zvedlo se to jako mlha a hladově se to po mně natáhlo. Tolik uvězněného utrpení. „Nemohu pro tebe nic udělat," řekl jsem jí smutně a málem jsem ucí­til, že na má slova odpověděla. Bylo příliš zkrušující zůstá­vat déle v její těsné blízkosti. Ale když jsem lezl dolů, všiml jsem si něčeho, co mě vyděsilo. V okolí jedné drakovy zadní nohy kdosi musel pracovat dlátem v kameni. Shýbl jsem se, abych se podíval lépe. Úlomky a prach byly odklizeny, ale okraje zde byly nové a ostré. Šašek si opravdu počíná s kraj­ní neopatrností, řekl jsem si. Vstal jsem s úmyslem okamži­tě ho vyhledat.</p>

<p><emphasis>FitzChivalry, hned se ke mně vrať, prosím.</emphasis></p>

<p>Povzdechl jsem si. Nejspíš mám odmést další odštěpky. Kvůli tomuhle musím být pryč od Molly, zatímco ona se ně­kde protlouká sama. Když jsem se vracel zpět k drakovi, po­nořil jsem se do zakázaných myšlenek na ni. Přemýšlel jsem, zda si už našli nějaký úkryt a jak moc byl asi Burrich raněn. Utekli prakticky jen s tím, co měli na sobě. Jak asi přežijí? Nebo na ně Regalovi muži zaútočili znovu? Neodvlekli ji a dítě do Tradefordu? Neleží Burrich mrtvý někde v blátě?</p>

<p><emphasis>To opravdu věříš, že by se to mohlo stát a ty bys o tom ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>věděl? A krom toho. Je vidět, že ona je víc než schopná postarat se o sebe a o dítě. A o Burriche jakbysmet. Přestaň na ně myslet. A přestaň se utápět </emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>sebelíto</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>ti. Mám pro tebe úkol.</emphasis></p>

<p>Vrátil jsem se k drakovi a chopil se koštěte. Pár minut jsem zametal, zřejmě než si mě Verity všiml. „Ach, Fitzi, ta­dy jsi." Vstal, protáhl se a prohnul se v zádech, aby z nich vypudil bolest. „Pojď se mnou."</p>

<p>Šel jsem za ním k ohni, kde se chvíli zabýval tím, že dá­val ohřívat vodu. Poté vzal kousek sušeného masa, pohlédl na něj a smutně pravil: „Co bych dal za kousek Sářina čer­stvého chleba. Och, co se dá dělat." Otočil se ke mně. „Po­saď se, Fitzi, chci si s tebou promluvit. Hodně jsem přemýš­lel o tom, co jsi mi řekl, a mám pro tebe úkol."</p>

<p>Pomalu jsem usedl na kámen u ohně a zakroutil si pro se­be hlavou. V jedné chvíli mně z něho zůstával rozum stát, a vzápětí mluvil jako muž, jenž byl tak dlouho mým učite­lem a rádcem. Nedal mi však ani chvilku na to, abych hlou­bal nad svými myšlenkami.</p>

<p>„Fitzi, cestou sem jste navštívili to místo s draky. Říkal jsi mi, že jste v nich s vlkem cítili život. Život na vlnách Moudrosti, nazval jsi to. A že ten jeden, Realderův drak, se málem probudil, když jsi ho nazval jménem."</p>

<p>„Tentýž pocit života jsem měl z oné dívky na drakovi, tam v lomu," přitakal jsem.</p>

<p>Verity smutně potřásl hlavou. „Ubohá, nedá se pro ni nic udělat, obávám se. Tolik se snažila uchovat si lidskou po­dobu, a tak se zdráhala naplnit svého draka. A proto je tam, a nejspíš tam i navždycky zůstane. Vzal jsem si její varová­ní k srdci; alespoň k tomu byla její chyba dobrá. Až naplním draka, nesmím si nechat nic pro sebe. Byl by to bídný konec, není pravda, vážit takovou cestu a tolik obětovat, jenom aby člověk skončil s drakem uvízlým v blátě? Přinejmenším takovou chybu neudělám." Zakousl se do suchého masa a za­myšleně ho přežvykoval.</p>

<p>Mlčel jsem. Opět mě ztratil ze zřetele. Občas mi nezbý­valo než čekat, až ho jeho vlastní myšlenky zavedou zpátky k nějakému tématu, kde jeho řeči dávaly smysl. Všiml jsem si, že navrchu na čele má novou stříbrnou šmouhu, jako by si tam bezděčně utřel pot. Polkl. „Máme ještě nějaké byli­ny na čaj?" zeptal se a dodal: „Chci, aby ses vrátil k těm dra­kům. Chci, abys zjistil, jestli je nemůžeš za pomoci Moud­rosti s Uměním probudit. Když jsem tam byl já, ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem v nich zjistit žádný život. Po­jal jsem obavu, že spali příliš dlouho a mezitím vyhladově­li k smrti, jak se sytili pouze svými sny, až už jim nic ne­zbylo."</p>

<p>Starling tam nechala malou hrst povadlých kopřiv a má­ty. Opatrně jsem je nastrkal do konvice, načež jsem to přelil horkou vodou. Zatímco se luhovaly, utříďoval jsem si myš­lenky.</p>

<p>„Ty po mně chceš, abych s pomocí Moudrosti a Umění probudil ty dračí sochy. Jak?"</p>

<p>Verity jen pokrčil rameny. „To nevím. Navzdory všemu, co mi Kestrel řekla, mám ve znalostech o Umění stále vel­ké mezery. Když Galen ukradl knihy Solicity a zastavil veš­kerý výcvik Chivalryho a mne, byl to mistrovský tah proti nám. Neustále se k tomu v myšlenkách vracím. Hodlal i teh­dy záludně uchvátit trůn pro svého nevlastního bratra, nebo pouze lačnil po moci? To už se nikdy nedozvíme."</p>

<p>Tehdy jsem promluvil o něčem, co jsem nikdy předtím ne­vyslovil: „Jednu věc tu nechápu. Kettle říká, že zabitím Carroda za pomoci Umění sis ublížil. Přesto jsi vysál Galena, a zdá se, že jsi tím nic neutrpěl. Ani Serene a Justin si zřej­mě nic nepřivodili vysátím krále."</p>

<p> „Vysát z někoho Umění není totéž jako zabít někoho zášlehem Umění." Krátce si odfrkl, posměšně a trpce. „Jelikož jsem udělal obojí, znám ten rozdíl. Ostatně Galen raději zvo­lil smrt, než aby mi předal veškerou svou moc. Mám dojem, že můj otec zvolil totéž. Rovněž tuším, že to udělal jen pro­to, aby jim odepřel informaci, kde se nacházím. Jaká tajem­ství Galen schraňoval, to už nyní tušíme." Pohlédl na maso ve své ruce a odložil ho stranou. „Nyní nás však zajímá pro­buzení Elderlingů. Rozhlédneš se kolem a vidíš pěkný den, Fitzi. Já za tím vidím příznivé moře a dobrý vítr, který při­žene rudé lodě k našim břehům. Zatímco tu sekám a škrábu a lopotím se, lidé Šesti vévodství umírají nebo jsou vykovávaní. Nemluvě o tom, že Regalova vojska pustoší a vypalují horské vesnice podél hranice. Otec mé vlastní ženy a krá­lovny vyráží do boje, aby bránil svůj lid před armádami mé­ho bratra. Jak mě to trýzní! Kdybys dokázal probudit draky na jejich obranu, mohli by vzlétnout ihned."</p>

<p>„Zdráhám se podniknout úkol, když ani nevím, co to vy­žaduje," spustil jsem, ale Verity mě s úsměvem zarazil.</p>

<p>„Mám dojem, že to bylo teprve včera, co jsi o to žadonil, FitzChivalry."</p>

<p>Dostal mě. „Nighteyes a já vyrazíme zítra ráno," navrhl jsem.</p>

<p>Zamračil se na mě. „Nevidím důvod k otálení. Pro tebe to není dlouhá cesta, ale pouze krok skrze pilíř. Ale vlk tím ka­menem projít nemůže. Bude muset zůstat tady. A rád bych, abys šel hned."</p>

<p>Řekl mi to tak klidně, abych šel bez svého vlka. Raději bych odešel úplně nahý. „Hned? To jako <emphasis>okamžitě?"</emphasis></p>

<p>„Proč ne? Můžeš tam být za pár minut. Zjisti, co se dá dě­lat. Uspěješ-li, dozvím se to. Pokud ne, vrať se ještě večer za námi, skrze ten pilíř. Pokusem nic neztratíme."</p>

<p>„Myslíš, že koterie už nepředstavuje nebezpečí?"</p>

<p>„Tam pro tebe nejsou o nic nebezpečnější než tady. A teď už běž."</p>

<p>„Neměl bych počkat, až se ostatní vrátí, abych jim sdělil, kam vyrážím?"</p>

<p>„Sdělím jim to sám, FitzChivalry. Uděláš to pro mě?"</p>

<p>Na takovou otázku mohla být jen jedna odpověď. „Udě­lám. Půjdu hned." Naposled jsem se zarazil. „Jen si nejsem jist, jak použít ten pilíř."</p>

<p>„Není to o moc složitější než dveře, Fitzi. Polož na něj ru­ku a ono to do tebe natáhne Umění. Zde ten symbol." Načrtl ho prstem do prachu. „Tenhle značí to místo s draky. Prostě na něj polož ruku a projdi. A tenhle," další nákres do prachu, , je znakem pro lom. Přivede tě nazpět sem." Zvedl své tem­né oči a zpříma se na mě zadíval. Měřil si mě, jestli to do­kážu?</p>

<p>„Do večera budu zpátky," slíbil jsem mu.</p>

<p>„Dobře. Mnoho štěstí," řekl mi.</p>

<p>A to bylo vše. Vstal jsem a odkráčel od ohně směrem k pi­líři. Minul jsem Dívku-na-drakovi a zocelil se, aby mě ne­vyvedla z rovnováhy. Kdesi daleko v lesích ostatní sbírali dříví, zatímco Nighteyes pobíhal okolo nich.</p>

<p><emphasis>To jdeš opravdu beze mě?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nebudu pryč dlouho, bratře.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mám se vrátit a počkat na tebe u pilíře?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne, dohlížej místo mě na královnu, můžeš-li.</emphasis></p>

<p><emphasis>S radostí. Dneska mi sestřelila ptáka.</emphasis></p>

<p>Vycítil jsem jeho obdiv a upřímnost. Co může být lepší­ho než fenka, která skvěle loví?</p>

<p><emphasis>Fenka, která se umí dobře podělit.</emphasis></p>

<p><emphasis>Hleď, abys mi něco schoval.</emphasis></p>

<p><emphasis>Můžeš si vzít rybu, </emphasis>ujistil mě velkodušně.</p>

<p>Pohlédl jsem k černému pilíři, jenž se teď tyčil přímo pře­de mnou. Byl na něm onen symbol. Jednoduché jako dveře, řekl Verity. Dotkni se symbolu a projdi skrz. Cítil jsem tré­mu v žaludku a stálo mě všechny síly zvednout ruku a při­tisknout ji na černý blyštivý kámen. Dlaní jsem se dotýkal symbolu a cítil jsem studený tah Umění. Prošel jsem skrz.</p>

<p>Přešel jsem z jasné sluneční záře do kropenatého stínu. Odstoupil jsem od vysokého černého pilíře a stanul ve vy­soké trávě. Vzduch byl obtěžkaný vlhkostí a rostlinnými vů­němi. Větve, jež byly posledně obsypány pupeny, nyní oplý­valy svěžím listovím. Uvítal mě sborový zpěv hmyzu a žab. Les kolem mě kypěl životem. Po pustém tichu v kamenolo­mu to bylo až zdrcující. Nějakou dobu jsem prostě stál, jen abych si na to zvykl.</p>

<p>Opatrně jsem spustil svoje mentální zdi a ostražitě zapát­ral kolem. Vyjma pilíře za sebou jsem nezaznamenal žádný vjem na vlnách Umění. Trochu jsem se uvolnil. Možná že Verityho ohnivý výpad proti Carrodovi způsobil více, než si byl vědom. Možná že nyní se báli čelit mu otevřeně. To po­myšlení mě hřálo, když jsem vykročil bujným porostem.</p>

<p>Brzy jsem byl po kolena promočený. Ne že bych měl pod nohama vodu, ale spletitý porost nejrůznějších travin a rá­kosí, kterým jsem se brodil, byl vlhkost sama. Z vinoucích se rév a visícího listí nad hlavou kapala voda. Nevadilo mi to. Po holých kamenech a prachu v kamenolomu mi to při­padalo osvěžující. To, co minule vyhlíželo jako primitivní stezka, byl nyní úzký průchod skrze částečně polehané a plazivé rostlinstvo. Přišel jsem k mělkému zurčícímu potůčku a utrhl si u něj hrstku peprné řeřichy, kterou jsem za chůze hryzal. Slíbil jsem si, že za soumraku s sebou vezmu něja­kou do tábora, a pak jsem si připomněl svůj úkol. Draci. Kde byli draci?</p>

<p>Nezmizeli, ačkoli zeleň okolo nich byla vyšší než minule. Spatřil jsem bleskem sežehlý výčnělek, na který jsem si pa­matoval, a odsud jsem vyhledal Realderova draka. Už před­tím jsem si řekl, že právě ten by mohl být nejslibnější, a pro­to začnu u něj, protože jsem z něj rozhodně vnímal mocný život na vlnách Moudrosti. Jako by v tom mohl být nějaký rozdíl, strávil jsem několik minut odklízením rév a mokré přilnavé trávy. Přitom mě udeřila do očí jedna věc. Způsob, jakým byl spící tvor natažený na zemi, sledoval obrysy teré­nu pod ním. Nevypadalo to jako socha vytesaná z kamene a pak umístěná sem. Působilo to dojmem živoucího tvora, který se vrhl na zem, aby si odpočal, a nikdy už odsud ne­odešel.</p>

<p>Snažil jsem se přesvědčit sám sebe. Tohle byli ti praví Elderlingové, kteří povstali na volání krále Wisdoma. Odletě­li jako mohutní ptáci na pobřeží a tam porazili nájezdníky a zahnali je od našich břehů. Z nebes se snášeli na lodě a do­háněli posádky k šílenství svým rozséváním hrůzy nebo pře­vracením lodí silným větrem od svých máchajících křídel. A pomohli by znovu, jen kdybychom je dokázali probudit.</p>

<p>„Pokusím se," řekl jsem nahlas a pak zopakoval: „Probu­dím je," přičemž jsem se snažil, aby v mém hlase nezazněl stín pochybnosti. Pomalu jsem obešel Realderova draka, po­koušeje se rozhodnout jak začít - od klínovité plazí hlavy až po ostnatý ocas, právě tenhle kamenný drak byl učiněnou esencí legend. Obdivně jsem natáhl ruku a přejel po blyšti­vých šupinách. Dokázal jsem vnímat Moudrost, kterak jimi líně prostupuje jako vinoucí se kouř. Silou vůle jsem se nu­til uvěřit v život uvnitř. Cožpak by nějaký umělec dokázal ztvárnit tak věrnou napodobeninu? Povrchem křídel mu pro­stupovaly výčnělky kostí, podobně jako u housera. Nepochy­boval jsem o tom, že by jimi dokázal utlouci člověka. Ostny na jeho ocase byly stále ošklivě zahrocené. Dokázal jsem si představit, jak ohonem šlehá v lanoví nebo mezi veslaři, jak řeže, krájí, cupuje. „Realdere," křikl jsem na něho hlasitě. „Realdere!"</p>

<p>Nezaznamenal jsem žádnou odezvu. Ani náznak Umění, ani větší rozdíl v hladině Moudrosti. Inu, řekl jsem si, ne­čekal jsem, že to bude tak snadné. V dalších několika ho­dinách jsem vyzkoušel snad všechny způsoby, které jsem si dokázal představit, abych zvíře probudil. Tiskl jsem mu tvář na šupinatou líc a pátral Moudrostí v tom chladném kameni, jak jen jsem hluboko dosáhl. Nepocítil jsem větší odezvu, než jaká by přišla od žížaly. Natáhl jsem své tělo vedle to­ho chladného kamenného ještěra a snažil se s ním silou vů­le sjednotit. Chtěl jsem se napojit na to lenivé vrnění Moud­rosti uvnitř. Vyzařoval jsem vůči němu lásku. Rázně jsem mu přikazoval. Edo, stůj při mně, já se mu dokonce snažil vyhrožovat strašidelnými následky — pokud nevstane — aby uposlechl můj povel. To všechno mi bylo k ničemu. Začínal jsem se chytat stébel jako tonoucí. Připomněl jsem mu šaš­ka. Nic. Sáhl jsem po snu Umění, jejž jsme s šaškem onehdy sdíleli. Vybavil jsem si v mysli všechny podrobnosti o ženě s kohoutí korunkou, na něž jsem si vzpomněl. Nabídl jsem ji drakovi. Žádná odpověď. Zkoušel jsem základní věci. Verity říkal, že možná strádali hladem a žízní. Představil jsem si nádrže s chladivou sladkou vodou; byly v nich tlusté stří­brné rybky, jenom je pozřít. S pomocí Umění jsem vyvolal v duchu obraz Realderova draka, jak ho požírá větší drak, a předložil jsem mu ho. Žádná odpověď.</p>

<p>Odvážil jsem se vyhledat krále. <emphasis>Je-li </emphasis>v <emphasis>těch kamenech ži</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vot, je moc nepatrný a zasutý na to, abych na něj dosáhl.</emphasis></p>

<p>Trochu mě zneklidnilo, že Verity se ani neobtěžoval s od­povědí. Ale snad v tom od počátku viděl jen zoufalé opatření, s nepatrnou šancí na úspěch. Opustil jsem Realderova draka a nějakou dobu bloumal od jednoho kamenného zví­řete ke druhému. Pátral jsem mezi nimi a hledal takové, jež by mělo silnější vibrace Moudrosti. Jednou už jsem si mys­lel, že jsem ho našel, ale bližší zkoumání mi odhalilo, že pod hrudí draka si udělala doupě myš.</p>

<p>Vybral jsem si draka s jeleními parohy a znovu zkoušel všechny postupy, které jsem uplatnil u Realderova draka, to vše se stejným úspěchem. Tou dobou už se začínalo smrá­kat. Když jsem se ubíral mezi stromy zpátky k pilíři, pře­mýšlel jsem, jestli Verity opravdu očekával nějaký úspěch. Na zpáteční cestě k pilíři jsem se zarputile přesouval od dra­ka k drakovi a u každého to ještě naposled zkoušel. Nejspíš právě to mě zachránilo. U jednoho jsem se narovnal v do­mnění, že jsem zaznamenal silný život na vlnách Moudros­ti ze strany jeho souseda. Avšak když jsem k němu přešel, k mohutnému okřídlenému kanci se zakřivenými kly ostrý­mi jako břitvy, postřehl jsem, že Moudrost vychází zpoza něj. Zvedl jsem zrak a nakoukl skrze stromy, spíše v očeká­vání jelena nebo divokého prasete. Místo toho jsem spatřil muže s taseným mečem, jak stojí zády ke mně.</p>

<p>Složil jsem se za kancem. V ústech mi pojednou vyschlo, srdce mi bušilo jako splašené. Nebyl to Verity ani šašek. To­lik jsem poznal na první letmý pohled. Byl o něco menší než já, měl pískově žluté vlasy a v ruce držel meč, jako by vě­děl, jak s ním zacházet. Nějaký muž, oděný ve zlatohnědém stejnokroji. Leč ani objemný Burl, ani štíhlý snědý Will. Ně­kdo jiný, ale patřil k Regalovi.</p>

<p>Rázem se mi všechno vyjasnilo. Jak jsem jen mohl být ta­kový hlupák? Odstranil jsem Willovy a Burlovy muže, koně a zásoby. Co jiného jim zbývalo než spojit se Uměním s Regalem, že potřebují další? S ohledem na nepřetržité půtky v horském pohraničí by nebyl problém, aby další úderná skupina proklouzla přes hranici, obešla Jhaampe a vydala se vzhůru po cestě Umění. Oblast sesuvu, kterou jsme přešli, byla sice značná překážka, ale ne nepřekonatelná. Riskovat životy svých mužů, v tom byl přece Regal zběhlý. Napadlo mě, kolik se jich asi pokusilo přejít a kolik jich přežilo. Na­byl jsem jistotu, že Burl a Will jsou nyní opět obstojně zá­sobeni.</p>

<p>Pak mě napadla mrazivější myšlenka. Mohl by být zběh­lý v Umění. Nic přece Willovi nebránilo, aby vycvičil další. Měl po Solicity knihy a svitky, z nichž mohl čerpat, a třeba­že vlohy k Umění nebyly až tolik běžné, nebyly zas tak moc vzácné. Během několika okamžiků moje představivost toho muže zmnožila v celou armádu: všichni alespoň minimál­ně znali Umění a fanaticky oddaní Regalovi. Opíral jsem se o kamenného divočáka a snažil se tiše dýchat, navzdory stra­chu, který mnou zmítal. Na okamžik mě posedlo zoufalství. Konečně jsem si uvědomil obrovitost prostředků, jež mohl Regal použít proti nám. Tohle nebyla soukromá krevní msta mezi námi; tohle byl král, s královskými armádami a mocí, jenž vytáhl do boje vyhladit ty, které označil za velezrádce. Jediná věc, která předtím svazovala Regalovi ruce, byly pří­padné nesnáze, kdyby se zjistilo, že Verity nezahynul. Ale nyní, tady v té odlehlé oblasti, se neměl čeho obávat. Mohl nasadit své vojáky, aby se vypořádali s jeho bratrem i sy­novcem, s jeho švagrovou i se všemi svědky. Pak se koterie mohla dotyčných vojáků zbavit.</p>

<p>Tyhle myšlenky mi prokmitly myslí, jako když blesk ozá­ří černočernou oblohu. V jediném záblesku jsem náhle uzřel všechny podrobnosti. V dalším okamžiku už jsem věděl, že se musím dostat k pilíři a zpátky do lomu, abych varoval Verityho. Pokud už nebylo příliš pozdě.</p>

<p>Jakmile jsem v mysli pojal cíl, pocítil jsem klid. Zvažoval jsem možnost, že bych se s Veritym spojil Uměním, ale vzá­pětí jsem to zavrhl. Dokud nepoznám nepřítele lépe, nebudu riskovat, že bych se mu odhalil. Přistihl jsem se, že situaci hodnotím jako Kettleinu hru. Kameny, které je třeba sebrat nebo zničit. Muž stál mezi mnou a pilířem. To se dalo čekat. Nyní jsem musel zjistit, zda tu nejsou ještě další. Tasil jsem dýku zpoza opasku; meč by mi nebyl v hustém porostu nic platný. Zhluboka jsem se nadechl a odkradl jsem se od kan­ce pryč.</p>

<p>Zdejší oblast jsem zhruba znal. Skýtala mi výhodné po­stavení, jak jsem se přemísťoval od draka ke kmeni stromu a ke starému známému výčnělku. Než nastala naprostá tma, věděl jsem, že jsou tam tři muži a že zřejmě střeží pilíř. Ne­myslel jsem si, že by sem přišli proto, aby mě lapili, ale spí­še aby zabránili komukoli kromě Regalovy koterie pilíř po­užít. Nalezl jsem stopy po jejich příjezdu, vedoucí od cesty Umění; byly čerstvé, ti muži sotva dorazili. Takže jsem se mohl spoléhat na to, že znám tvářnost terénu lépe než oni. Rozhodl jsem se je považovat za neznalé Umění, poněvadž přišli po cestě, a nikoliv skrze pilíř. Zřejmě to však byli vel­mi zdatní vojáci. Také jsem si usmyslel věřit, že Will a Burl se mohou nacházet v těsné blízkosti. Že mohou zčistajasna přijít pilířem. Z toho důvodu jsem udržoval zdi svého Umě­ní vysoké a semknuté. A čekal jsem. Když se nebudu vracet, Verity pozná, že se děje něco nekalého. Nemyslel jsem si, že by byl tak neopatrný a šel mě hledat branou pilíře. Vlastně jsem měl za to, že by svého draka ani na tak dlouhou dobu neopustil. Bylo tedy na mně, abych se z té šlamastyky dostal sám.</p>

<p>Jak se snesla tma, vylézal hmyz. Štípající, kousající, po stovkách se rojící hmyz, a vždy mi stůj co stůj musel bzučet</p>

<p>těsně u uší. Od země začala stoupat vlhkost a přes oděv mi prosákla na tělo. Stráže si rozdělaly nevelký ohýnek. Ucítil jsem pekoucí se krbové placky a přistihl se při myšlence, zda bych je nemohl pobít dříve, než je všechny snědí. Usmál jsem se sám pro sebe a přikradl se blíž. Noc, oheň a jídlo ob­vykle znamenaly hovor. Tito muži mluvili málo a většinou hlubokými hlasy. O tuhle službu nestáli. Dlouhá černá cesta dohnala některé z mužů k šílenství. Dnes večer to však ne­byla dlouhá cesta, po které sem přišli, ale kamenní draci, co jim dělalo starosti. Zároveň jsem si vyslechl dost věcí, které zcela potvrdily mé dohady. Byli tam tři muži střežící tento pilíř. Plný tucet dalších strážil pak pilíř na prostranství, kde měl šašek vizi. Hlavní uskupení vojáků potom postupovalo směrem k lomu. Koterie chtěla odříznout Veritymu únikové cesty.</p>

<p>Pocítil jsem trochu úlevu nad tím, že jim to zabere nej­méně tolik času, kolik to trvalo naší skupině, než se tam do­stanou. Alespoň pro tuhle noc Veritymu a ostatním nehrozi­lo nebezpečí napadení. Byla to však pouze otázka času. Mé odhodlání dostat se pilířem co nejrychleji zpět posílilo. Ne­měl jsem v úmyslu bít se s nimi. Potom zbývalo odstranit je za pomoci léčky, jednoho po druhém, což byl výkon, který by snad nezvládl ani Chade, zapochyboval jsem. Nebo od­poutat jejich pozornost na tak dlouho, abych se stačil přiřítit k pilíři.</p>

<p>Odkradl jsem se dost daleko od sedících mužů, tak abych byl z doslechu, a začal jsem hledat suché dříví na podpal. V tak rozbujelé vegetační oblasti to nebyl nijak snadný úkol, ale nakonec jsem nasbíral poměrně slušnou náruč. Můj plán byl prostý. Řekl jsem si, že mi buď vyjde, nebo nevyjde. Po­chyboval jsem, že dostanu druhou šanci; na to už budou pří­liš opatrní.</p>

<p>Uvážil jsem, kde se na pilíři nachází symbol lomu, a od­plížil se oklikou k drakům, kteří se nacházeli na protilehlé straně. Mezi draky jsem si vybral zběsile vyhlížejícího chasníka se střapatýma ušima, kterého jsem si všiml už při prv­ní návštěvě. Bude vrhat pěkný stín. Prostor za ním jsem vy­čistil od mokré trávy a listí a zažehl tam oheň. Měl jsem dost paliva jenom na malý ohýnek, ale pevně jsem doufal, že víc mi nebude zapotřebí. Chtěl jsem pouze tolik světla a kouře, aby to působilo tajemně a zároveň neosvětlovalo okolí. Po­řádně jsem oheň rozdmýchal a potom se od něj odplížil do tmy. Břichem v trávě jsem si razil cestu k pilíři, jak blízko jsem si jen troufal. Teď mi zbývalo jen počkat, až si strážní všimnou mého ohně. Doufal jsem, že alespoň jeden z nich to půjde prozkoumat a že zbylí dva se budou dívat, kam ode­šel. Pak stačí potichu vyrazit, dotknout se pilíře, a budu ten tam.</p>

<p>Až na to, že stráže si mého ohně nevšimly. Z mé výhod­né pozice to bylo jasně patrné. Skrze stromy jsem viděl stou­pající kouř a růžovou záři, jež zčásti kopírovala obrysy dra­čí siluety. Doufal jsem, že právě to podnítí jejich zájem. Leč tělo draka můj oheň až příliš dobře zaclonilo. Řekl jsem si, že pár dobře mířených kamenů obrátí jejich pozornost k oh­ni. Šmátrajícíma rukama jsem však nalezl pouze bujné rost­linstvo v lepkavé hlíně. Po nekonečném čekání jsem si uvě­domil, že oheň dohasíná a stráže si ho vůbec nevšimly. Ještě jednou jsem se odkradl z doslechu. Ještě jednou jsem potmě nasbíral suché klacky. Pak jsem se po čichu i po zraku vy­dal zpátky k ohni.</p>

<p><emphasis>Bratře, jsi dlouho pryč. Je všechno v pořádku? </emphasis>V Nighteyesově nesmělé myšlence byla znát úzkost.</p>

<p>Přiložil jsem a počkal, až dřevo chytne. Právě jsem se odkrádal od ohně pryč, když jsem zaslechl jejich zvýšené, vzrušeně diskutující hlasy. Nemyslím si, že bych byl neopatrný. Byla to prostě smůla, že když jsem se přemísťoval ze zákry­tu draka ke stromu, jeden strážník zvedl pochodeň do výš­ky a má postava v plném světle vyvstala ze stínu. „Támhle! Člověk!" křikl jeden a dva z nich vyrazili za mnou. To už jsem klouzal pryč jako úhoř mokrým porostem.</p>

<p>Slyšel jsem, jak jeden klopýtl a s klením upadl v porostu popínavých rév, ale ten druhý byl rychlý a čiperný chlapík. Vmžiku jsem ho měl za patami, a přísahám, že jsem ucítil na krku závan větru, jak se poprvé rozmáchl mečem. Odskočil jsem pryč a ocitl se napůl ve skoku, napůl v pádu přes ka­menného divočáka. Kolenem jsem bolestivě zavadil o jeho kamenný hřbet a dopadl na zem za ním. Okamžitě jsem se zas vyškrábal na nohy. Můj pronásledovatel se vrhl kupředu a rozmáchl se k mocnému úderu, kterým by mě byl jistě roz­štěpil vedví, kdyby se nohou nezachytil za zakřivený, jako břitva ostrý kel. Zakopl a jak široký tak dlouhý spadl, nabod­nuv se na druhý kel, který trčel jako šavle z rudé kančí tlamy. Zvuk, jejž muž vydal, nebyl nijak hlasitý. Viděl jsem, jak se urputně snaží vstát, jenomže zakřivený kel v něm byl zaháknutý. Vyskočil jsem na nohy, nezapomínaje na druhého pro­následovatele, a prchl jsem do tmy. Za mnou se ozval táhlý výkřik plný bolesti.</p>

<p>Měl jsem dostatek rozumu na to, abych běžel oklikou. Byl jsem už takřka u pilíře, když tu jsem pocítil šmátravý záškub Umění. Vzpomněl jsem si, kdy jsem naposled něco takové­ho cítil. Nebyl sám Verity terčem útoku tam někde v lomu? Jeden muž stále hlídal pilíř, ale já se rozhodl riskovat s ním souboj na ostří meče, abych se dostal ke svému králi. Vyno­řil jsem se zpoza stromů a řítil se k pilíři, zatímco strážník civěl ve směru mého ohně a výkřiků padlého muže. Vtom se o mě otřel další úponek Umění.</p>

<p>„Ne," vykřikl jsem, „neriskuj život!", když král vystoupil z pilíře, třímaje v blyštivé stříbrné ruce šedý poškrábaný meč. Vynořil se za strážníkem, který zůstal na hlídce. Můj pošeti­lý výkřik obrátil jeho pozornost k pilíři a on se na krále vrhl s taseným mečem, ačkoli v jeho tváři se zračila hrůza.</p>

<p>Verity ve světle ohně vypadal jako démon z hrůzostrašné pohádky. Na tváři měl stříbrnou šmouhu následkem neopa­trného doteku rukou, zatímco ruce a paže se mu třpytily, ja­ko kdyby je měl z nablýskaného stříbra. Vyzáblá tvář a rozedraný oděv, černočerná temnota jeho pohledu by vyděsily každého člověka. Musím však říci, že Regalův voják se ne­dal: Zaujal postoj, zachytil první králův úder a odvrátil ho. Nebo to si alespoň myslel. Byl to Verityho starý trik. Místo toho svým mečem obtočil jeho čepel. Tím seknutím by mu normálně uťal ruku nad zápěstím, ale tupá čepel se zarazila o kost. Muž nicméně upustil meč. Když padl na kolena, chy­taje se za prýštící ránu, Verity ho mečem ťal znovu, tento­krát napříč hrdlem. Pocítil jsem druhý záchvěv Umění. Po­slední zbylý strážník se proti nám vyřítil zpoza stromů. Jeho oči se upřely na Verityho a on vykřikl hrůzou. Na místě se zastavil. Verity udělal krok směrem k němu.</p>

<p>„Můj králi, stačí! Pojďme odsud!" vykřikl jsem. Nechtěl jsem, aby i on riskoval kvůli mně život.</p>

<p>Verity však sklopil zrak ke svému meči. Zamračil se. Na­jednou uchopil meč levou rukou těsně pod jílcem a protáhl ho sevřenou stříbřitou dlaní. Při pohledu na to jsem zalapal po dechu. Meč, kterým se rozmáchl, se nyní blyštil a měl do­konale ostrý hrot. I ve světle pochodně jsem viděl mihota­vé vlnky na záhybech ostří čepele. Král pohlédl na mě. „Měl jsem vědět, že to jde." Skoro se usmál. Potom pozvedl meč před očima posledního muže. „Až budeš připraven," pravil tiše.</p>

<p>Co se stalo vzápětí, mě dočista ohromilo.</p>

<p>Voják padl na kolena a odhodil meč do trávy před sebou. „Můj králi. Já vás znám, i když vy mě neznáte." Z jeho pře­kotných slov zřetelně zazníval buckský přízvuk. „Můj pane, řekli nám, že jste zahynul. Zahynul proto, že vaše královna a Bastard se spikli proti vám. Právě ti by se tu mohli vysky­tovat, řekli nám. A já sem šel zčásti proto, abych pomstil va­ši smrt. Sloužil jsem vám dobře v Bucku, můj pane, a jste-li naživu, budu svému králi sloužit i nadále."</p>

<p>Verity se na něho zahleděl v mihotavém světle pochodně. „Ty jsi Tig, že ano? Reaverův hoch?"</p>

<p>Voják vytřeštil oči, že si na něho Verity vzpomíná. „Tag, můj pane. Sloužím svému králi, jako sloužil můj otec přede mnou." Hlas se mu trochu zachvěl. Oči ani na okamžik ne­spustil z meče, kterým na něj Verity mířil.</p>

<p>Verity spustil meč k zemi. „Říkáš pravdu, mládenče? Ne­bo se prostě snažíš zachránit si kůži?"</p>

<p>Mladý voják pohlédl na Verityho a odvážně se usmál. „Já nemám důvod se bát. Princ, kterému jsem sloužil, by nikdy nesrazil klečícího, neozbrojeného muže. Troufám si říci, že ani jako král to neudělá."</p>

<p>Snad žádná jiná slova by Verityho natolik nepřesvědčila. Navzdory únavě se usmál. „Tak jdi, Tagu. Jdi, jak nejrych­leji můžeš, a ve vší tichosti, poněvadž ti, kteří tě zneužili, tě jí, pokud se dozvědí, že jsi mi věrný. Vrať se do Bucku. A cestou tam, a až se tam dostaneš, oznamuj všem, že se vrátím. Že s sebou přivedu svoji dobrou a spravedlivou krá­lovnu, aby usedla na trůn, a že můj dědic ho získá po mně. A až dorazíš na buckkeepský hrad, představ se ženě mého bratra. Pověz lady Patience, že tě doporučuji do jejích slu­žeb."</p>

<p>„Ano, můj králi. Králi Verity?"</p>

<p>„Copak je?"</p>

<p>„Míří sem další oddíly. My jsme jen předvoj..." Odmlčel se. Polkl. „Nikoho neviním ze zrady, nejméně ze všech va­šeho vlastního bratra. Ale..."</p>

<p>„Tím si nelam hlavu, Tagu. To, oč jsem tě požádal, je pro mne důležité. Běž rychle a cestou se s nikým nepouštěj do konfliktu. Jen doruč domů poselství, jak jsem tě požádal."</p>

<p>„Ano, můj králi."</p>

<p>„Tak běž," vyzval ho Verity.</p>

<p>A Tag vstal, sebral ze země svůj meč a zastrčil ho do po­chvy, načež vykročil do tmy.</p>

<p>Verity se otočil a oči mu vítězně zazářily. „Dokážeme to!" řekl mi tiše. Rázně mi pokynul směrem k pilíři. Natáhl jsem ruku, dotkl se dlaní symbolu a klopýtl do pilíře, jak se mě zmocnilo Umění. Verity mi šel v patách.</p>

<p> <strong><emphasis>8 Sycení draka</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>V polovině léta onoho posledního roku situace Šesti vévodství zač</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la být zoufalá. Hrad Buckkeep, jemuž se nájezdníci tak dlouho vyhýbali, se pojednou ocitl v jejich obležení. Už od půlky zimy měli nájezdníci v držení Antler Island a jeho strážní věže. Hutnická ves Forge, která jako první padla za oběť pohromě, (její název, vykování, se odvozoval od ní), by</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>la už dlouho předtím zastávkou rudých lodí, které zde nabí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>raly pitnou vodu. </emphasis><emphasis>Nějakou dobu kolovaly zvěsti o ostrovanských plachetnicích kotv</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>cích poblíž Scrim Islandu, včetně několika pozorování nezachytitelné „Bílé lodě". </emphasis><emphasis>Po většinu jara byl Jelení přístav mimo provoz. Toto drastické přiškr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>cení obchodu pocít</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>li nejenom v Bucku, ale </emphasis>v <emphasis>každé kupecké vesnici na Jelení, Medvědí a Vinné řece. Rudé lodě se tak náhle staly skutečností i pro obchodníky a panstvo z Tilthu a Farrow.</emphasis></p>

<p><emphasis>Avšak na vrcholu léta rudé lodě navštívily i město Buck</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>keep. Doraz</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ly vprostřed hluboké noci po několikatýdenním klidu na oklamání nepřítele. V urputném boji se jim postavili obránci, zahnaní do úzkých, ale též vyhladov</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>lí a ožebračeni. Skoro každá dřevěná budova ve městě byla vypálena do základů. Odhaduje se, že pouze jedné čtvrtině obyvatel měs</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ta se podařilo uprchnout do strmých kopců až na hrad Buckkeep. Ačkoliv lord Bright podnikl snahy opevnit a zásobo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vat hrad, týdny sta</emphasis><emphasis>g</emphasis><emphasis>nace obchodu si vyžádaly své. Hluboké studny buckkeepského hradu jim sice posky</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ly dostatečnou zásobu pitné vody, ale všech ostatních věcí se zoufale nedo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stávalo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Praky a ostatní válečná technika byly po dlouhá desetile</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tí na svém místě, aby mohly bránit ústí Jelení řeky, ale lord Bright je mezitím nechal přemístit na obranu hradu Buckkeep samotného. Rudě lodě si tak bez odp</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ru razily cestu vzhůru po Jelení řece a rozsévaly válku a hromadná vyko</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vání hluboko v nitru Šesti vévodství, jako když se jed šíří ži</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lou k srdci.</emphasis></p>

<p><emphasis>V době, kdy rudé lodě ohrozily samotný Tradeford, mělo panstvo z Farrow a Ti</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>thu zjistit, že velká část armád Šesti vévodství byla poslána d</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>leko do vnitrozemí, k Modrému je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zeru a ještě dál, až na samu hranici s Ho</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ským královstvím. Šlechta těchto vévodství náhle zjistila, že jejich vlastní strá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>že jsou vše, co stojí mezi nimi a smrtí a zkázou.</emphasis></p>

<p>Vynořil jsem se z pilíře uprostřed kruhu rozrušených li­dí. První, co se stalo, bylo, že mi vlk prudce skočil na hruď a strčil mě dozadu, takže když se vynořil Verity, málem pre­se mne přepadl.</p>

<p><emphasis>Přiměl jsem ji, aby mé pochopila, přiměl jsem ji, aby vza</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>la na vědomi, že jsi v nebezpečí, a ona ho vyslala za tebou. Přiměl jsem ji, aby mě pochopila, přiměl jsem ji, aby mě po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chopila! </emphasis>Nighteyes třeštil radostí jako štěně. Vrazil mi čenichem do tváře, rafl mě do nosu, načež se vrhl na zem vedle mě a napůl mi spočinul v klíně.</p>

<p>„On pohnul drakem! Ne k úplné bdělosti, ale já ucítil je­den záškub! Ještě bychom je mohli všechny probudit!" Byl to Verity, rozesmátý a halasně sdělující ostatním tohle ra­dostné poselství, zatímco klidně překračoval vlka a mne. Rozmáchl se svým blyštivým mečem do výše, jako by chtěl vyzvat na souboj měsíc. Neměl jsem tušení, o čem to mluví. Seděl jsem naplocho na zemi a rozhlížel se kolem po ostat­ních. Šašek vypadal bledě a unaveně; Kettricken, vždy jako věrné zrcadlo krále, se tiše usmívala při jeho nadšení. Starling na nás všechny hleděla lačnýma očima pěvkyně, jak se upamatovávala na každý detail. A Kettle, jež měla ruce a pa­že po lokty stříbrné, starostlivě poklekla vedle mě a zeptala se: „Jsi v pořádku, FitzChivalry?"</p>

<p>Pohlédl jsem na její předloktí a ruce s magickým pota­hem. „Copak jsi dělala?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Jenom to, co bylo nutné. Verity mne vzal k řece v tom městě. Teď nám jde práce mnohem rychleji. A co se stalo to­bě?"</p>

<p>Neodpověděl jsem, ale místo toho jsem uzemnil Verityho pohledem. „Poslal jsi mě pryč, abych za vámi nešel. Moc dobře jsi věděl, že draky probudit nemohu, ale chtěl jsi mě mít z cesty!" Nedokázal jsem již zastřít vztek a pocit zrazenosti.</p>

<p>Verity mě obdařil jedním ze svých starých úsměvů, zapí­raje veškerou lítost. „Známe se velmi dobře, že ano?" pro­hodil omluvně. Potom se jeho úsměv rozšířil. „Ano, byl to bláznovský úkol, který jsem tě poslal provést. Ale já byl ten blázen, protože tys to dokázal. Jednoho jsi probudil, nebo jsi s ním přinejmenším hnul."</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>

<p>„Ale ovšem, je to tak. Musel jsi to cítit, ten zákmit Umě­ní těsně předtím, než jsem dorazil já. Copak jsi udělal? Jak jsi s ním hnul?"</p>

<p>„Na klech toho kamenného kance zahynul člověk," řekl jsem mdlým hlasem. „Snad právě tak se draci budí. Smrtí." Nejsem s to vysvětlit bolest, již jsem cítil. Vzal to, co mělo být moje, a dal to Kettle. Tu blízkost v Umění dlužil mně, nikomu dalšímu. Kdo jiný zašel tak daleko a tolik toho obě­toval kvůli němu? Jak mi mohl odpírat účast na práci na je­ho drakovi?</p>

<p>Byl to značný hlad po Umění, ryzí a prostý, ale já to teh­dy nevěděl. V tu dobu jsem dokázal vnímat pouze to, jak byl dokonale propojený s Kettle a jak zarytě odmítal, abych se na tom poutu podílel. Obstavil mě pevnou zdí, jako kdybych byl Regal. Opustil jsem svou ženu a dítě a přešel napříč ce­lých Šest vévodství, abych mu byl k službám, a on se nyní ode mě odvracel. Měl vzít k řece mne, měl mi být při tom zážitku po boku. Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl scho­pen takové žárlivosti. Nighteyes zanechal skotačení okolo Kettricken, přišel ke mně a strčil mi hlavu do podpaží. Po­drbal jsem ho láskyplně na hrdle a objal ho. Alespoň on byl můj.</p>

<p><emphasis>Ona mi rozumí, </emphasis>zopakoval úzkostlivě. <emphasis>Přiměl jsem ji, aby mě pochopila, a ona mu řekla, že musí jít.</emphasis></p>

<p>Kettricken přešla ke mně, zastavila se a řekla: „Měla jsem krajní nutkání, že potřebuješ pomoc. Stálo mě to velké nalé­hání, ale Verity nakonec nechal draka být a šel za tebou. Jsi hodně raněný?"</p>

<p>Pomalu jsem se zvedl na nohy a oprášil se. „Pouze má hr­dost, protože můj král se mnou jedná jako s malým dítětem. Mohl mi přece klidně sdělit, že společnost Kettle je mu mi­lejší."</p>

<p>Jakýsi záblesk v Kettleiných očích mi připomněl, s kým to mluvím. Zapřela však obdobné zklamání v sobě a pouze řekla: „Říkáš, že tam byl usmrcen muž?"</p>

<p>„Já ho nezabil. Padl potmě na kly toho kamenného kance a rozpáral si břicho. Ale neviděl jsem, že by se draci pohnu­li."</p>

<p>„Nikoli smrtí, ale prolitým životem," pravila Kettle k Veritymu. „Tak by to mohlo být. Jako když vůně čerstvého ma­sa zburcuje psa vyhládlého takřka k smrti. Oni jsou hladoví, můj králi, ale ne tak, že by nešli probudit. Ne, pokud najde­te způsob, jak je nasytit."</p>

<p>„Ta řeč se mi nelíbí!" zvolal jsem.</p>

<p>„Není na nás, aby se nám to líbilo nebo ne," pravil ztěžka Verity. „Je to v povaze draků. Oni musí být nasyceni, a ži­vot je to, co je sytí. Musí být dán ochotně, aby zplodil další. A draci už si vezmou, co k životu potřebují, jakmile povsta­nou a vzlétnou. Co jim podle tebe nabídl král Wisdom oplát­kou za to, že porazí rudé lodě?"</p>

<p>Tu Kettle káravě ukázala na šaška. „Věnuj tomu pozor­nost, šašku, a nyní pochopíš, proč jsi tak unavený. Když ses jí dotkl Uměním, spojil ses s ní. Ona tě teď přitahuje k sobě a ty si myslíš, že tam chodíš ze soucitu. Ale ona si od tebe vezme všechno, co potřebuje, aby povstala. I kdyby to měl být celý tvůj život."</p>

<p>„Nic z toho mi tu nedává smysl," prohlásil jsem. A pak, až jsem trochu sebral svůj důvtip, zvolal jsem: „Regal vyslal vojáky. Jsou na cestě sem. Jsou nanejvýš několik dní cesty odsud. Tuším, že šlapou co proto a postupují rychle. Muži střežící pilíře jsou tam rozmístěni proto, aby zabránili Veritymu v úniku."</p>

<p>Až o hodně později té noci jsem si to vše utřídil. Kettle a Verity se vskutku odebrali k řece, skoro vzápětí poté, co</p>

<p>jsem odešel. Použili pilíř, aby se dostali do města, a tam si Kettle v oné tekutině omyla ruce a Verity obnovil svou sí­lu. Každý záblesk stříbrné pokrývky na jejích rukou ve mně probouzel hlad po Umění, jenž neměl daleko k žádosti. By­lo to něco, co jsem zastíral sám před sebou a snažil se to uta­jit i před Veritym. Věřím, že se nenechal oklamat, ale že mě nenutil, abych se s tím zkonfrontoval. Svou žárlivost jsem pak zastíral pod dalšími záminkami. Oběma jsem dost ostře sdělil, že měli z pekla štěstí, když tam nenarazili na koterii. Verity mi klidně odvětil, že o tom riziku věděl a že ho pod­stoupil. Jaksi mě to zraňovalo, tím více, že můj hněv ho ne­chával tak chladným.</p>

<p>A právě na zpáteční cestě do tábora objevili šaška, jak osekává kámen u zabředlé Dívky-na-drakovi. Mezitím od­stranil hmotu okolo jedné nohy a začal pracovat na druhé. Noha samotná byla jen beztvarým kusem kamene, ale šašek trval na tom, že nohu cítí, jak vězí nedotčená v kameni. Byl si zcela jist, že ona po něm chce pouze to, aby vysekal dra­ka z materie, která ho věznila. Třásl se vyčerpáním, když ho objevili. Kettle trvala na tom, aby spěchal rovnou do poste­le. Vzala poslední kousek často zalívané elfí kůry a jemně ji nadrtila, aby mu připravila poslední dávku čaje. Navzdory účinkům drogy byl šašek stále apatický a unavený, málem se ani nezeptal, co se mi stalo. Byl jsem jím hluboce znepo­kojen.</p>

<p>Zpráva o Regalových mužích, již jsem přinesl, podnítila všechny k činu. Verity po jídle vyslal Starling, šaška a vlka, aby šli ke vstupu do lomu a tam drželi hlídku. Já seděl něja­kou dobu u ohně, se studeným mokrým hadrem omotaným kolem oteklého a zbarveného kolena. Na podstavci s drakem mezitím Kettricken udržovala ohně a Verity s Kettle opra­covávali kámen. Starling, jež chtěla Kettle pomoci s hledáním nějaké elfí kůry, objevila karisová semena, která mi dal Chade. Kettle mi je zabavila a uvařila z nich povzbuzující nápoj, který pak s Veritym popíjeli. Zvuky jejich práce na­braly děsivé tempo.</p>

<p>Našli také semínka sluneční sukýnky, která jsem koupil už tak dávno jako možnou náhražku za elfí kůru. S potutel­ným úsměvem se mě Starling otázala, proč s sebou nosím tohle. Když jsem jí to vysvětlil, vyprskla smíchem a nako­nec mi s obtížemi vysvětlila, že semeno sluneční sukýnky se pokládá za afrodisiakum. Vzpomněl jsem si na slova bylinářky a potřásl si pro sebe hlavou. Zčásti mi to připadalo hu­morné, ale nedokázal jsem se ani usmát.</p>

<p>Když jsem tak nějakou dobu seděl o samotě u ohně, za­pátral jsem směrem k Nighteyesovi. <emphasis>Jak to jde?</emphasis></p>

<p>Povzdech. <emphasis>Zpěvačka by si raději hrála na harfu. Ten Bezpachu by raději osek</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>val tu sochu. A já bych nejraději lovil. Hrozí-li nám nebezpečí, je ještě na hony dal</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ko.</emphasis></p>

<p><emphasis>Doufejme, že tam zůstane. Vydrž a hlídej, příteli.</emphasis></p>

<p>Opustil jsem tábor a vybelhal se po kamenné suti na pod­stavec s drakem. Tři z jeho končetin už byly volné a Verity vepředu pracoval na poslední zbylé noze. Nějakou dobu jsem stál vedle něj, ale on neráčil vzít mě na vědomí. Mís­to toho pokračoval v tesání a škrábání a po celou tu dobu si pobrukoval staré dětské říkanky nebo pijácké popěvky. Belhavě jsem minul Kettricken, která netečně udržovala ohně, a zamířil jsem dozadu ke Kettle, která právě rukama hladila drakův ocas. Oči měla upřené do dáli, jak z kamene vyvolá­vala šupiny, prohlubovala jejich detaily a doplňovala povr­chovou strukturu. I část ohonu zůstávala ukrytá v kameni. Už jsem se chtěl opřít o ten tlustý kus ocasu, abych si od­lehčil zmodralé koleno, ale ona se vsedě prudce napřímila a sykla na mě: „Nedělej to! Nedotýkej se ho!"</p>

<p>Narovnal jsem se a odtáhl se od draka. „Dotkl jsem se ho už předtím," řekl jsem rozhořčeně. „A nic mi to neudělalo."</p>

<p>„To bylo předtím. Teď má už mnohem blíže k dokonče­ní." Zvedla ke mně zrak. I ve světle ohně jsem si všiml, jak její rysy hustě pokrýval prach a ulpíval jí na řasách. Vypa­dala strašlivě unavená, a přesto oživovaná jakousi šílenou energií. „Jelikož máš k Veritymu tak blízko, drak by na te­be dosáhl. A ty nejsi dost silný na to, abys řekl ne. Úplně by tě vtáhl do sebe. Tak moc je silný, tak úžasně silný." Po­slední slova takřka zakvílela, přičemž znovu přiložila ruce na ocas. Na okamžik jsem uviděl, jak pod jejíma rukama vy­vstává lesklá barva.</p>

<p>„Vysvětlí mi někdy někdo, oč se tady jedná?" zeptal jsem se nedůtklivě.</p>

<p>Pobaveně na mě pohlédla. „Já se snažím. Verity se snaží. Ale ty bys měl ze všech nejlépe vědět, jak jsou slova únav­ná. Pořád a pořád se ti to snažíme říci, a tvá mysl to stále ne­chápe. Není to tvá chyba. Slova nejsou postačující. A je pří­liš nebezpečné zapojovat tě nyní do našeho Umění."</p>

<p>„Budeš mi to schopná vysvětlit, až bude drak hotov?"</p>

<p>Vzhlédla ke mně a tváří sejí mihlo něco jako soucit. „Fitz-Chivalry. Drahý příteli. Až bude drak hotov? Spíše řekni, že až budeme Verity a já hotovi, drak bude oživen."</p>

<p>„Já tomu nerozumím!" zavrčel jsem znechuceně.</p>

<p>„Avšak on ti to říkal. A já to říkala znovu, když jsem va­rovala šaška. Draci se sytí životem. Celým životem, ochotně daným. Právě ten je zapotřebí, aby drak povstal. A obvyk­le ne jeden. Za starých dob, kdy mudrci odcházeli do města Jhaampe, přicházeli jako koterie, jako celek, který byl víc než jen součtem svých částí, a to vše dávali do draka. Drak musí být nasycen. Verity a já musíme ze sebe všechno vy­dat do něj, každou část svého života. Pro mne je to snazší.</p>

<p>Eda ví, že jsem žila déle, než mi bylo vyměřeno, a nemám potřebu v tomhle těle pokračovat dál. Pro Verityho je to těž­ší, mnohem těžší. Nechává za sebou trůn, krásnou milují­cí ženu, lásku dělat věci vlastníma rukama. Nechává za se­bou jízdy na nádherném koni, lov na jeleny, procházky mezi svým lidem. Och, já už to všechno cítím tam uvnitř draka. Opatrné nanášení inkoustu na mapu, pocit čistého kusu ve-línu pod jeho rukama. Teď už znám i vůně jeho inkoustů. Vložil je všechny do toho draka. Je to pro něj těžké. Ale on to dělá, a bolest, kterou mu to přináší, je jen další věc, kte­rou vkládá do draka. Bude živit jeho běs vůči rudým lodím, až povstane. Ve skutečnosti je jen jedna věc, kterou drakovi dosud odpíral. Jedna jediná věc, jež může způsobit, že pad­ne krátce před svým cílem."</p>

<p>„A co to je?"</p>

<p>Její oči se střetly s mýma. „Ty. Odmítl svolit, abys byl vložen do draka. Mohl by to udělat, to víš, ať už bys chtěl nebo ne. Mohl by prostě hmátnout a vtáhnout tě do něj. Ale on odmítá. Říká, že tvůj život je mu příliš drahý, proto ti ho nevezme. Že už jsi toho obětoval tolik pro krále, který se ti odvděčil pouze bolestí a strastmi."</p>

<p>Věděla o tom, že svými slovy mně vrací Verityho zpátky? Tuším, že ano. Během našeho spojení Uměním jsem z ní ve­lice hodně spatřil. Věděl jsem, že to musel být oboustranný zážitek, oboustranný tok energií. Věděla o tom, jak moc ho mám rád a jak mne ranilo, když jsem ho tady nalezl tak ne­přístupného poté, co jsem sem dorazil. Okamžitě jsem vstal, abych si promluvil s ním.</p>

<p>„Fitzi!" přivolala mě zpátky. Obrátil jsem se k ní. „Chtěla bych ti sdělit dvě věci, jakkoli pro tebe asi budou bolestivé."</p>

<p>Obrnil jsem se. „Tvá matka tě milovala," pravila tiše. „Ty říkáš, že si na ni nepamatuješ. Ve skutečnosti jí nemůžeš odpustit. Ale ona je tam, s tebou, ve tvých vzpomínkách. Byla vysoká a světlá, žena z hor. A milovala tě. Neodloučila se od tebe sama o své vůli."</p>

<p>Její slova mne rozlítila a omámila zároveň. Odvrhl jsem informaci, kterou mi nabízela. Věděl jsem, že nemám žád­né vzpomínky na ženu, která mne porodila. Znovu a znovu jsem v minulosti prohledával své nitro, a nenašel tam po ní ani stopu. Vůbec nic. „A ta druhá věc?" zeptal jsem se ledo­vým hlasem.</p>

<p>Na můj hněv nereagovala, nanejvýš tak se soucitem. „Je to stejně zlé, ba snad ještě horší. Opět je to něco, co už víš. Je smutné, že jediné dary, které já mohu nabídnout tobě, Ka­talyzátoroví, který změnil moji živoucí smrt ve skomírající život, jsou věci, které už máš. Ale je to tak, a tak to řeknu. Znovu budeš žít pro lásku. Víš, že jsi ztratil svou dívku jara, svou Molly na pláži s větrem v kaštanových kadeřích a s ru­dým pláštěm. Byl jsi od ní příliš dlouho pryč a mezitím vás toho oba tolik postihlo. A to, cos miloval, co jste oba oprav­dově milovali, to nebyl ten druhý. Byla to doba vašeho ži­vota. Bylo to jaro vašich let, a mocný život proudící ve vás, a válka u vašeho prahu a vaše silná, dokonalá těla. Ohlédni se zpátky, upřímně. Zjistíš, že si vybavuješ stejně tak hádky a slzy jako milování a polibky. Fitzi. Buď rozumný. Nech ji jít a uchraň si ty vzpomínky nedotčené. Zachovej si z ní, co můžeš, a dovol jí, ať si sama zachová, co může, z toho divo­kého a smělého chlapce, jehož milovala. Protože on i ta ve­selá slečinka už nejsou ničím víc než vzpomínkami." Po­třásla hlavou. „Ničím víc než vzpomínkami."</p>

<p>„Ty se mýlíš!" křikl jsem vztekle. „Ty se mýlíš!"</p>

<p>Mé hlasité výkřiky přinutily Kettricken vstát. Hleděla na mě, plná strachu a obav. Nemohl jsem se na ni podívat. Vy­soká a světlá. Má matka byla vysoká a světlá. Ne. Nic jsem si z ní nepamatoval. Prošel jsem rázně kolem ní a nedbal na svíravou bolest v koleně, jež se při každém došlápnutí ozý­vala. Obešel jsem draka, proklínal ho s každým svým kro­kem a odmítal vzít na vědomí své pocity. Když jsem došel k Veritymu, který pracoval na levé přední noze, skrčil jsem se k němu a rozlíceně zašeptal:</p>

<p>„Kettle říká, že zemřeš, až bude drak hotov. Že do něj ze sebe vydáš všechno. Či tak to alespoň matně chápu z jejích slov. Pověz mi, že se mýlím."</p>

<p>Zhoupl se na patách dozadu a zavadil o úlomky, jež před­tím odsekal. „Mýlíš se," odpověděl mírně. „Přinesl bys koš­tě a uklidil to tady?"</p>

<p>Uchopil jsem tedy koště a vrátil se k němu nahoru, málem rozhodnut přerazit mu ho o hlavu namísto zametání. Poznal jsem, že vnímá, jak kypím vzteky, avšak přesto mi pokynul, abych mu uklidil pracovní místo. Jedním divokým máchnu­tím jsem to provedl. „No vidíš," řekl mírně. „Ty máš ale nád­herný vztek. Mocný a silný. To si myslím vezmu pro něj."</p>

<p>Jako když motýl zavadí křídlem, pocítil jsem letmý poli­bek jeho Umění. Můj vztek mi byl odňat, vyloupnut všechen z mé duše a odeslán směrem k...</p>

<p>„Ne. Nepouštěj se za tím." Mírné odstrčení ze strany Verityho a já zapadl zpátky do těla. Okamžik nato jsem se při­stihl, jak sedím naplocho na kameni, zatímco celý vesmír mi závratně vířil okolo hlavy. Pomalu jsem se schoulil dopředu a zvedl kolena, abych o ně mohl opřít hlavu. Bylo mi straš­ně mizerně. Můj vztek byl pryč a místo něj nastoupila ma­látná otupělost.</p>

<p>„Vidíš," pokračoval Verity. „Jak jsi žádal, tak jsem udě­lal. Teď už myslím lépe chápeš, co to znamená vložit něco do draka. Chtěl bys ho nasytit ještě něčím dalším ze sebe sa­ma?"</p>

<p>Mlčky jsem zavrtěl hlavou. Bál jsem se otevřít ústa.</p>

<p>„Já nezemřu, až bude drak hotov, Fitzi. Budu pohlcen, to je ovšem pravda. Vcelku doslova. Jenže budu žít dál. Jako drak."</p>

<p>Našel jsem znovu řeč: „A Kettle?"</p>

<p>„Kestrel bude mou součástí. A její sestra Gull. Ale ze mě bude drak." Poté se zase vrátil k úmornému osekávání ka­mene.</p>

<p>„Jak to můžeš udělat?" Můj hlas byl plný výčitek. „Jak to můžeš udělat Kettricken? Vzdala se všeho, aby sem přišla za tebou. A ty ji prostě opustíš, osamělou a bezdětnou?"</p>

<p>Předklonil se, takže čelem spočinul na drakovi. Nekoneč­né sekání ustalo. Po chvíli zastřeným hlasem řekl: „Měl bys tu u mě stát a mluvit se mnou při práci, Fitzi. Zrovna když si pomyslím, že už jsem nad všemi hlubokými city, ty je ve mně probudíš." Vzhlédl a zahleděl se na mne. V šedivé praš­né pokrývce obličeje si razily cestu dvě slzy. „Co jiného mám dělat?"</p>

<p>„Nech prostě draka být. Vraťme se zpátky do Šesti vévodství a shromážděme lid a postavme se rudým lodím s mečem a Uměním, jako jsme to dělali dřív. Třeba..."</p>

<p>„Třeba budeme všichni mrtví, ještě než se dostaneme do Jhaampe. Je to snad lepší konec pro mou královnu? Ne. Od­nesu ji na Buckkeep, vyčistím naše pobřeží a ona bude vlád­nout dlouho a dobře jako královna. Vidíš. To jsem se jí roz­hodl dát."</p>

<p>„A dědic?" zeptal jsem se hořce.</p>

<p>Pokrčil znaveně rameny a chopil se znovu dláta. „Ty víš, co musí být. Jako dědička bude vychována tvá dcera."</p>

<p>„Ne! Ještě jednou mi s tím pohroz, a já se bez ohledu na rizika spojím přes Umění s Burrichem a řeknu mu, aby s ní uprchl."</p>

<p>„Nemůžeš se s Burrichem spojit Uměním," poznamenal mírně Verity. Zdálo se, že si zrakem měří dračí pařát. „Chivalry uzavřel jeho mysl vůči Umění už před léty, aby ne­mohl být využit proti Chivalrymu. Tak jako byl šašek využit proti tobě."</p>

<p>Další menší záhada se vyřešila. Moc mi to ale nepomoh­lo. „Verity, prosím. Snažně tě prosím. Nedělej mi to. Radě­ji ať jsem drakem pohlcen i já. Nabízím ti to. Vezmi si můj život a nasyť jím draka. Dám ti všechno, oč mě požádáš. Ale slib mi, že moje dcera nebude obětována pro farseerovský trůn."</p>

<p>„Takový slib ti nemůžu dát," pravil ztěžka.</p>

<p>„Pokud ke mně chováš ještě vůbec nějaké city," spustil jsem, ale on mě přerušil.</p>

<p>„Ty to nejsi schopen pochopit, bez ohledu na to, kolikrát se ti to řekne? Já mám city. Ale vložil jsem je do draka."</p>

<p>Podařilo se mi vstát. Odbelhal jsem se pryč. Už jsem mu neměl co říci. Král nebo muž, strýc nebo přítel, měl jsem do­jem, že jsem ztratil veškeré ponětí o tom, kým je. Když jsem se k němu vydal za pomoci Umění, nalezl jsem toliko zdi. Když jsem k němu zapátral Moudrostí, zjistil jsem, že je­ho život mihotavě pulsuje mezi ním a kamenným drakem. A v poslední době se zdálo, že hoří jasněji v drakovi, nikoli ve Veritym.</p>

<p>V táboře nikdo další nebyl a oheň již skoro vyhasl. Přiho­dil jsem na něj další dříví a usedl k němu, abych pojedl tro­chu sušeného masa. Prase už bylo skoro sněžené. Brzy bu­deme muset znovu na lov. Či spíše Nighteyes a Kettricken by měli něco ulovit. Svým lukem mu vždy úlovek snadno skolila. Má sebelítost už postrádala říz, ale já nedokázal při­padnout na lepší řešení než si toužebně přát, abych měl po ruce nějakou brandy, ve které bych ji utopil. Nakonec, nemaje moc dalších zajímavých možností, jsem se odebral na kutě.</p>

<p>Usnul jsem, lze-li to tak říci. Mé sny se jen hemžily dra­ky a Kettleina hra na sebe brala prapodivné významy, za­tímco já se snažil přijít na to, je-li rudý kámen dost silný na to, abych dobyl Molly. Mé sny byly těkavé a nesouvislé a já se často prodral nad hladinu spánku, abych pak zíral do tmy uvnitř stanu. Jednou jsem zapátral směrem k Nighteyesovi, jenž slídil poblíž ohýnku, zatímco Starling a šašek se střídali ve spánku a hlídkování. Své strážní stanoviště mezitím pře­místili k vrcholu kopce, odkud měli dobrý výhled na vinoucí se cestu Umění pod sebou. Věděl jsem, že bych měl jít ven a připojit se k nim. Místo toho jsem se překulil a znovu se ponořil do svých snů. Zdálo se mi o tom, že se blíží Regalova vojska, ne desítky nebo tucty, ale stovky zlatohnědých, řinoucích se do lomu, aby nás zahnali do úzkých ke kolmým černým stěnám a všechny nás pobili.</p>

<p>Ráno mě vzbudil studený šťouchanec vlčího čumáku na tváři. <emphasis>Potřebuješ si v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>razit na lov, </emphasis>sdělil mi vážně a já sou­hlasil. Když jsem se vynořil ze stanu, spatřil jsem Kettricken, jak schází z podstavce. Zrovna svítalo a její ohně už ne­byly potřebné. Ona mohla.jít spát, avšak nekonečné cinkání a škrábání nahoře u draka nepřestávalo. Když jsem vstal, na­še oči se střetly. Pohlédla na Nighteyese.</p>

<p>„Jdete na lov?" zeptala se nás obou. Vlk pomalu zavrtěl ocasem. „Přinesu si luk," prohlásila a hned zmizela ve svém stanu. Čekali jsme. Když vyšla ven, měla na sobě čistší ka­zajku a v ruce nesla luk. Odmítl jsem se podívat na Dívku-na-drakovi, když jsme ji míjeli. Když jsme šli okolo pilíře, poznamenal jsem: „Kdybychom na to měli dostatek lidí, mě­li bychom postavit dva na hlídku sem a dva támhle, aby vi­děli na cestu."</p>

<p>Kettricken na to kývla. „Je to divné. Vím, že se blíží, aby nás pobili, a nevidím takřka žádný způsob, jak bychom to­mu osudu unikli. Přesto jdeme na lov kvůli masu, jako by jídlo bylo tou nejdůležitější věcí."</p>

<p><emphasis>Ale je. Jídlo je život.</emphasis></p>

<p>„Přesto, aby člověk žil, musí jíst," tlumočila jako ozvěna Nighteyesovu myšlenku Kettricken.</p>

<p>Cestou jsme nenarazili na zvěř, jež by stála za to, aby na ni vytáhla luk. Vlk uštval jednoho králíka a Kettricken se­střelila jednu pestře zbarvenou kachnu. Skončili jsme u chy­tání pstruhů a v poledne jsme měli masa víc než dost na to, abychom se nasytili, alespoň pro ten den. Na břehu potoka jsem pstruhy očistil, načež jsem se Kettricken zeptal, zda by jí nevadilo, kdybych ještě zůstal a umyl se.</p>

<p>„Vlastně bychom to všichni uvítali," odpověděla, a já se usmál, ne jejímu žertu, ale tomu, že stále dokáže šprýmovat. Zakrátko jsem uslyšel, jak se cáká ve vodě jen kousek proti proudu ode mě, zatímco Nighteyes podřimoval na břehu po­toka, břicho plné rybích vnitřností.</p>

<p>Když jsme cestou zpátky do tábora míjeli Dívku-na-drakovi, nalezli jsme na podstavci vedle ní zkrouceného šaška, jenž spal hlubokým spánkem. Kettricken ho vzbudila a vy­nadala mu za čerstvé stopy po dlátě u dračího ocasu. Šašek nepředstíral žádnou lítost, ale pouze uvedl, že Starling mu řekla, že bude držet hlídku až do večera, a on že by se oprav­du raději vyspal tady. Trvali jsme na tom, aby se s námi vrá­til do tábora.</p>

<p>Když jsme se vraceli ke stanu, byli jsme zabráni do roz­hovoru. Vtom nás Kettricken zarazila. „Pssst!" okřikla nás. A pak: „Poslouchejte!"</p>

<p>Na místě jsme ztuhli. Napůl jsem očekával, že zaslechnu křik a varovné povely Starling. Napínal jsem uši, jenže neslyšel jsem nic, až na vítr v lomu a vzdálený zpěv ptactva. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co to znamená. „Veri­ty!" zvolal jsem. Vrazil jsem ryby šaškovi do rukou a roz­běhl se. Kettricken mě předhonila.</p>

<p>Bál jsem se, že je oba najdu mrtvé, jak na ně za naší ne­přítomnosti zaútočila Regalova koterie. To, co jsem objevil, bylo skoro stejně divné. Verity a Kettle tam stáli, bok po bo­ku, a hleděli na draka. V odpoledním slunci se černě třpytil a blyštěl jako poctivý pazourek. Mohutné zvíře bylo dokon­čeno. Každá šupina, každý záhyb, každý dráp byly ve své detailnosti naprosto bezvadné. „To překonává všechny dra­ky, které jsme viděli v Kamenné zahradě," prohlásil jsem. Dvakrát jsem ho obešel a můj údiv s každým krokem sílil. Nyní v něm planul mocný oheň života v Moudrosti, silnější než v Kettle či Veritym. Bylo takřka šokující, že se jeho bo­ky nedmuly dechem, že sebou ve spánku neškubal. Pohlédl jsem na Verityho a navzdory vzteku, který mě stále držel, jsem se musel usmát.</p>

<p>„Je dokonalý," pravil jsem tiše.</p>

<p>„Selhal jsem," řekl na to hodně sklesle. Kettle po jeho bo­ku ztrápeně přikývla. Vrásky v její tváři byly ještě hlubší. Každým coulem vypadala na svých dvě stě let. Stejně jako Verity.</p>

<p>„Ale vždyť je hotov, můj pane," pravila tiše Kettricken. „Neříkal jsi, že právě to musíš udělat? Dokončit draka?"</p>

<p>Verity pomalu zavrtěl hlavou. „Sochařská práce je u kon­ce. Ale drak není hotov." Rozhlédl se po nás, kteří jsme na něj užasle civěli, a já viděl, jak zápolí s tím, aby svým slo­vům dodal správný význam. „Vložil jsem do něho všechno. Všechno až na to, aby mi ještě stále tlouklo srdce a do těla mi proudil dech. Stejně jako Kettle. Také to bychom mohli dát. Ale stále by to nestačilo."</p>

<p>Popošel zvolna kupředu a opřel se o draka. Položil si tvář na své vyzáblé paže. Všude kolem něj, kde jeho tělo spočí­valo na kameni, se na dračí kůži mihotala barevná záře. Tyrkysové šupiny se stříbrnými okraji váhavě pableskovaly ve slunečním světle. Mohl jsem cítit, jak se síla jeho Umění pře­lévá do draka. Prosakovala z Verityho do kamene, jako když se inkoust vpíjí do papíru.</p>

<p>„Králi Verity," řekl jsem tiše, varovně.</p>

<p>Se zasténáním od svého výtvoru odstoupil. „Neboj se, Fitzi. Nenechám ho vzít si příliš mnoho. Nepředám mu svůj ži­vot jen tak bezdůvodně." Zvedl hlavu a rozhlédl se po nás všech. „Divné," řekl tiše. „Říkám si, zda to není jako být vy­kovaný. Moci si vzpomenout, co člověk kdysi cítil, ale ne­být už schopen znovu to zažít. Mé lásky, obavy, mé smutky. Všechno přešlo do toho draka. Nic jsem si neponechal v zá­loze. Ale přesto to není dost. Není to dost."</p>

<p>„Můj pane Verity," promluvila Kettle nakřaplým hlasem, z něhož již vyprchala všechna naděje. „Budete si muset vzít FitzChivalryho. Není žádná jiná možnost." Její oči, kdysi tak jasné, nyní vypadaly jako suché černé oblázky, když se na mě podívala. „Nabídl jsi to," připomněla mi. „Celý svůj život."</p>

<p>Kývl jsem hlavou. „Když si nevezmete moje dítě," dodal jsem potichu. Nasál jsem do plic vzduch. Život. Nyní. Nyní obsahovalo celý můj život, který jsem měl, všechen čas, je­hož jsem se mohl doopravdy vzdát. „Můj králi. Už neusiluji o dohodu žádného druhu. Je-li vám zapotřebí můj život, aby drak mohl vzlétnout, nabízím vám ho."</p>

<p>Verity se na místě slabě zapotácel. Zíral na mě. „Skoro jsi mě znovu pohnul k citu. Jenže." Tu zvedl stříbrný prst a vy­čítavě jím ukázal. Nikoliv na mě, ale na Kettle. Jeho příkaz byl tvrdý jako kámen jeho draka, když řekl: „Ne. Už jsem ti to jednou řekl. Ne. Už s ním o tom víckrát mluvit nebudeš. Zakazuji to." Pomalu se sesul na kolena, načež si naplocho sedl vedle draka. „To proklaté karisové semeno," řekl hlu­bokým hlasem. „Vždycky přestane působit, zrovna když je­ho sílu nejvíce potřebuješ. Proklaté svinstvo."</p>

<p>„Měl byste si nyní odpočinout," řekl jsem přihlouple. Ve skutečnosti ani nic jiného dělat nemohl. V takovém stavu se člověk po karisovém semeni nacházel. Prázdný a vyčerpaný. Znal jsem to až příliš dobře.</p>

<p>„Odpočinout," pravil hořce a hlas mu při tom slově selhal. „Ano. Odpočinout. Budu dobře odpočatý, až mě vojska mé­ho bratra najdou a podříznou mi hrdlo. Dobře odpočatý, až jeho koterie přijde a pokusí se mého draka získat pro sebe. Jen neudělej žádnou chybu, Fitzi. Právě o to jim jde. Nevy­jde jim to, samozřejmě. Alespoň si nemyslím, že to vyjde..." Jeho mysl nyní těkala. „Ačkoliv by mohlo," vydechl slabě. „Byli na mě napojeni Uměním, po nějakou dobu. Mohlo by to stačit, aby mne dokázali zabít a vzít si ho." Přízračně se usmál. „Regal jako drak. Myslíš, že by z Buckkeepu nechal kámen na kameni?"</p>

<p>Kettle za ním se zhroutila, tvář opřenou o kolena. Myslel jsem, že pláče, ale kdy,ž zvolna přepadla na bok, tvář měla uvolněnou a nehybnou, oči zavřené. Buď byla mrtvá, nebo spala spánkem člověka vyčerpaného po karisovém semeni. Po tom, co mi pověděl Verity, mi to sotva připadalo důleži­té. Král se natáhl jak široký tak dlouhý na holém podstavci posetém drtí. Usnul po boku svého draka.</p>

<p>Kettricken popošla a usedla vedle něj. Sklopila hlavu na kolena a rozplakala se. Nikoli tiše. Drásavé vzlyky, které jí otřásaly, by měly probudit i draka z kamene. Ale nestalo se. Díval jsem se na ni. Nešel jsem za ní, nedotkl se jí. Věděl jsem, že by to nebylo nic plame. Místo toho jsem pohlédl na</p>

<p>šaška. „Měli bychom přinést pokrývky a udělat jim trochu pohodlí," řekl jsem zkroušeně.</p>

<p>„Ach. Ovšemže. Jaký lepší úkol pro Bílého proroka a Katalyzátora?" Uchopil mě za ruku. Jeho dotek obnovil vlákno Umění, které nás k sobě poutalo. Hořkost. V jeho krvi prou­dila hořkost. Šest vévodství padne. Svět skončí.</p>

<p>Šli jsme pro pokrývky.</p>

<p> <strong><emphasis>9 Úmluva s Veritym</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Porovnají-li se všechny záznamy, vyjde najevo, že do vnitro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zemí až k Turlake se ve skutečnosti pustilo ne více než dva</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>cet rudých lodí a že jen dvanáct jich pokrač</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>valo dále za Turlake, aby tam ohrožovaly vesnice přil</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>hající k Tradefordu. Pěvci by nás rádi přesvědčili, že to byly desítky lodí a do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>slova stovky nájezdníků na jejich palubách. Dle písní byly toho léta břehy Jelení a Vinné řeky rudé plameny a krví. Za to jim nelze dávat vinu. Utrpení a hrůza oněch dni by nemě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ly být nikdy zapomenuty. Musí-li pěvkyně pravdu přikrášlit, aby nám pomohla plně </emphasis><emphasis>si ji</emphasis><emphasis> vybavit, pak jen ať to udělá, a ať nikdo neříká, že lhala. Pravda je často mnohem obsáhlejší než fakta.</emphasis></p>

<p>Starling se toho večera vrátila i s šaškem. Nikdo se jí ne­ptal, proč už nedrží hlídku. Nikdo ani nenavrhl, že bychom snad měli z lomu prchnout, než nás tam Regalovy oddíly za­ženou do úzkých. Měli jsme zůstat a postavit se jim, měli jsme bojovat. Abychom bránili kamenného draka.</p>

<p>A měli jsme zemřít. To se obešlo bez řečí. Doslova a do písmene, byli jsme si toho vědomi, ale nikdo z nás to nevy­řkl nahlas.</p>

<p>Když Kettricken usnula vyčerpáním, snesl jsem ji dolů do stanu, který měla společný s Veritym. Uložil jsem ji na hou­ně a pořádně ji přikryl. Shýbl jsem se a políbil ji na čelo, jako kdybych líbal své spící dítě. Bylo to na rozloučenou, svým způsobem. Raději jednat nyní, rozhodl jsem se. Nyní obsahovalo vše, co jsem měl jisté.</p>

<p>Když se snesl soumrak, Starling se šaškem usedli k ohni. Ona hrála na harfu, tiše, beze slov, a přitom hleděla do pla­menů. Na zemi vedle ní ležel obnažený nůž. Já nějakou do­bu stál a díval se, jak se světlo ohně dotýká její tváře. Star­ling Birdsong - poslední pěvkyně posledního opravdového farseerovského krále a jeho královny. Nenapíše žádnou pí­seň, kterou by si někdo připomínal.</p>

<p>Šašek tiše seděl a naslouchal. Mezitím vzájemně dospěli k jakémusi přátelství. Pomyslel jsem si, že jestli je tohle po­slední noc, kdy ona může hrát, nemohl jí dát nic krásnějšího než tohle. Pozorně naslouchat a nechat její hudbu, aby ho ukolébala za přispění jejího umění.</p>

<p>Nechal jsem je tam tedy sedět a vzal plný měch s vodou. Pomalounku jsem vylezl na rampu k drakovi. Nighteyes šel za mnou. Už předtím jsem na podstavci rozdělal oheň. Nyní jsem naň přiložil ze zbylé zásoby Kettrickenina dřeva a po­tom jsem usedl vedle něho. Verity a Kettle pořád spali. Chade jednou užíval karisové semeno po dva dny v kuse. Když se zhroutil, trvalo mu skoro celý týden, než se zotavil. Chtěl pořád jenom spát a pít vodu. Pochyboval jsem, že by se ně­kdo z nich v brzké době vzbudil. Bylo to v pořádku. Beztak už jsem jim neměl co říci. A tak jsem si prostě sedl vedle Verityho a držel nad svým králem hlídku.</p>

<p>Byl jsem mizerný hlídač. Probudil mě jeho hlas, jenž šep­tem pronesl mé jméno. Okamžitě jsem se posadil a natáhl se po měchu s vodou, který jsem s sebou přinesl. „Můj králi," řekl jsem tiše.</p>

<p>Ale Verity neležel natažený na kameni, slabý a bezmoc­ný. Stál nade mnou. Naznačil mi, abych vstal a šel za ním. Uposlechl jsem, pohybuje se stejně tiše jako on. U základny podstavce s drakem se ke mně otočil. Beze slova jsem mu podal měch s vodou. Vypil polovinu jeho obsahu, na chvíli ustal a pak dopil zbytek. Když skončil, podal mi měch zpět Odkašlal si. „Existuje cesta, FitzChivalry." Jeho temné oči, tolik podobné těm mým, se zpříma střetly s mým zrakem. „Ty jsi ta cesta. Tak plný života a tužeb. Tak rozervaný váš­němi."</p>

<p>„Já vím," řekl jsem. Ta slova ze mě vyšla směle. Byl jsem však mnohem zděšenější, než jsem kdy v životě byl. Regal mě v žaláři ošklivě poznamenal. To však byla bolest. Tohle byla smrt. Pojednou jsem znal ten rozdíl. Mé proradné ruce přitom poškubávaly lemem mojí haleny.</p>

<p>„Nebude se ti to líbit," varoval mne. ,Ani mně se to nelí­bí. Nevidím však žádnou jinou cestu."</p>

<p>„Jsem připraven," zalhal jsem. „Jen bych... rád viděl ješ­tě jednou Molly. Abych věděl, že ona a Nettle jsou v bezpe­čí. A Burrich."</p>

<p>Podíval se po mně. „Mám na paměti úmluvu, kterou jsi mi nabídl. Že si nevezmu Nettle pro trůn." Odvrátil pohled stranou. „To, co po tobě žádám, bude horší. Sám tvůj život. Celý tvůj život a energii tvého těla. Jak vidíš, vydal jsem již všechny své vášně. Nic už mi nezbývá. Kdybych jen v sobě mohl zažehnout city na jednu noc... kdybych se jen rozpo­mněl, jaké to bylo toužit po ženě, svírat ženu, kterou miluji, v náručí..." Jeho hlas postupně umlkl. „Stydím se žádat to po tobě. Stydím se víc než tehdy, kdy jsem si od tebe bral sílu, a tys byl jen nic netušící chlapec." Znovu se střetl s mým po­hledem a já věděl, jakou námahu mu působí formulovat slo­va. Nedokonalá slova. „Ale ty to chápeš, i přes to. Hanba, kterou cítím, bolest, kterou ti tím působím... i to je něco, co mi dáváš. I to mohu vložit do draka." Odvrátil ode mě svůj pohled stranou. „Ten drak musí vzlétnout, Fitzi. On musí."</p>

<p>„Verity. Můj králi." Pořád se díval stranou. „Příteli můj." Jeho oči se vrátily ke mně. „To je v pořádku. Ale... jen bych rád viděl ještě jednou Molly. Byť nakrátko."</p>

<p>„Je to nebezpečné. Myslím, že to, co jsem udělal Carrodovi, v nich vzbudilo skutečný strach. Od té doby už se pro­ti nám nepokusili použít sílu, pouze lstivost. Jenže..."</p>

<p>„Prosím," vyřkl jsem tiše to slůvko.</p>

<p>Verity vzdychl.„Dobrá tedy, chlapče. Ale mé srdce mne od toho zrazuje."</p>

<p>Ani dotek. Dokonce se ani nenadechl. Ačkoli sám Verity se ztrácel, tohle byla síla jeho Umění. Byli jsme tam, s nimi. Vnímal jsem, jak se Verity stahuje, aby mi poskytl iluzi, že jsem tam sám.</p>

<p>Byl to pokoj v hostinci. Čistý a poměrně dobře vybavený. Mezi bochníkem chleba a mísou jablek na stole hořel jedno-ramenný svícen. Burrich bez košile ležel na boku v posteli. V okolí bodné rány měl hustě vysráženou krev, jež byla vsák­lá i do kalhot v pase. Hruď se mu pohybovala v pomalém rytmu, značícím hluboký spánek. Byl stočený okolo Nettle. Tulila se k němu, ponořena do spánku, a jeho pravá ruka ochranitelsky spočívala na ní. Zatímco jsem se díval, Molly se nad nimi sklonila a obratně vytáhla dítě zpod Burrichovy paže. Nettle se ani nepohnula, zatímco byla odnesena do ko­šíku v koutě a zachumlána do pokrývek, jimiž byl vystlán. Její malá růžová ústa se hnula při vzpomínce na teplé mléko. Pod černými uhlazenými vlasy měla hladké čelíčko. Ale přes to všechno, co musela vystát, nevypadala nikterak po­znamenaně.</p>

<p>Molly se účelně pohybovala po místnosti. Nalila vodu do mísy a vzala složenou utěrku. Vrátila se k Burrichově poste­li. Shýbla se, postavila mísu s vodou na podlahu u postele a namočila v ní hadr. Pořádně jej vyždímala. Když mu ho přiložila na záda, trhl sebou a zalapal po dechu. Rychle jako útočící had ji chňapl za zápěstí.</p>

<p>„Burrichi! Pusť, musí se to vyčistit," pronesla rozmrzele Molly.</p>

<p>„Och. To jsi ty." V jeho hlase bylo znát silnou úlevu. Pus­til ji.</p>

<p>„Samozřejmě že jsem to já. Koho jiného bys čekal?" Jem­ně mu hadrem ovlhčila bodnou ránu a pak ho znovu namo­čila ve vodě. Hadr v její ruce a mísa s vodou byly nyní za­barveny krví.</p>

<p>Rukama opatrně zašmátral na posteli vedle sebe. „Co jsi udělala s mou malou?" zeptal se.</p>

<p>„Tvá malá je naprosto v pořádku. Spí v košíku. Támhle." Opět mu utřela záda, potom si pro sebe kývla. „Krvácení už ustalo. A vypadá to čistě. Myslím, že kůže tvé blůzy zadrže­la většinu jejího výpadu. Když se posadíš, mohu ti to obvá­zat."</p>

<p>Burrich se pomalu pohnul, aby se posadil. Jenom malin­ko přitom zalapal po dechu, ale když si sedal, usmál se na ni. Odhrnul si z tváře pramen vlasů. „Včely nadané Moudros­tí," pravil obdivně. Potřásl nad ní hlavou. Mohl bych říci, že to nebylo poprvé, co to řekl.</p>

<p>„Nic dalšího mne nenapadlo," podotkla Molly. Nedoká­zala se však ubránit opětovnému úsměvu. „Zabralo to, nebo ne?"</p>

<p>„Báječně," připustil. „Ale jak jsi věděla, že půjdou po tom rudovousovi? Právě to je přesvědčilo. A chybělo zatraceně málo, aby to přesvědčilo i mě!"</p>

<p>Potřásla si pro sebe hlavou. „Bylo to štěstí. A světlo. Dr­žel svíčky a stál u krbu. V chýši bylo šero. Včely přitahuje světlo. Skoro jako můry."</p>

<p>„Říkám si, jestli ještě trčí v té chýši." Zazubil se, zatímco se díval, jak vstává, aby odnesla zakrvácený hadr a vodu.</p>

<p>„Přišla jsem o své včely," připomněla mu smutně.</p>

<p>„Půjdeme si vykouřit a nachytat další," utěšil ji Burrich.</p>

<p>Smutně zavrtěla hlavou. „Úl, který se činil po celé léto, dává nejvíce medu." Ze stolu v koutě vzala roli čistého plá­těného obinadla a nádobu s mastí. Zamyšleně k ní přičichla. „Nevoní to jako výrobek od tebe," poznamenala.</p>

<p>„Nejspíš to bude účinkovat stejně," odvětil. Čelo se mu zkrabatilo, když se rozhlédl po místnosti. „Molly, jak za to všechno zaplatíme?"</p>

<p>„Už jsem se postarala." Byla přitom stále zády k němu.</p>

<p>„Jak?" zeptal se podezřívavě.</p>

<p>Když se k němu otočila zpátky, měla semknutá ústa. Vě­děl jsem, že je lepší se s takovou tváří nehádat. „Fitzova jeh­lice. Ukázala jsem ji hostinskému, aby nám dal tento pokoj. A zatímco jste dnes odpoledne oba spali, odnesla jsem ji ke klenotníkovi a prodala ji." Burrich otevřel ústa, ale ona mu nedala šanci mluvit. „Vím, jak smlouvat, a dostala jsem za ni plnou cenu."</p>

<p>„Její cena byla vyšší, než lze udat v penězích. Tu jehlici měla mít Nettle," řekl Burrich. Ústa měl semknutá stejně ja­ko ona.</p>

<p>„Nettle potřebovala vyhřátou postýlku a kaši mnohem ví­ce než nějakou stříbrnou jehlici s rubínem. I Fitz by měl to­lik rozumu, aby to uznal."</p>

<p>Ač je to s podivem, uznal jsem to. Ale Burrich pouze řekl: „Budu teď muset mnoho dní pracovat, abych ji pro ni získal zase zpátky."</p>

<p>Molly vzala obvazy. Do očí se mu nepodívala. „Jsi pali­čatý muž, a já jsem si jista, že v té věci uděláš, co si zama­neš," řekla.</p>

<p>Burrich mlčel. Skoro jsem viděl, jak se snaží sám pro se­be rozhodnout, zda to znamená, že hádku vyhrál. Molly se vrátila k posteli. Usedla na ni vedle něho a začala mu vtírat mast do zad. Burrich zaťal zuby, ale ani nehlesl. Pak se Mol­ly skrčila před ním. „Zvedni ruce, ať ti to mohu ovázat," při­kázala mu. Burrich se nadechl a zvedl ruce od těla do výše. Počínala si zručně, když odmotávala bandáž z role a přitom ji ovíjela okolo něho. Na břiše mu ji zavázala. „Je to lepší?" zeptala se.</p>

<p>„Podstatně." Užuž se chtěl protáhnout, ale pak si to roz­myslel.</p>

<p>„Je tu jídlo," nabídla mu a přešla ke stolu.</p>

<p>„Za chvilku." Viděl jsem, jak jeho pohled potemněl. Stej­ně jako její. Otočila se k němu, ústa pevně semknutá. „Mol­ly." Povzdechl si. Zkusil to znovu: „Nettle je pravnučka krá­le Shrewda. Farseerová. Regal v ní spatřuje ohrožení sebe sama. Může se pokusit zabít vás znovu. Obě. Vlastně jsem si jist, že to udělá." Poškrábal se ve vousech. Do jejího ml­čení pak navrhl: „Snad jediný způsob, jak vás obě zachránit, je umístit vás pod ochranu skutečného krále. Znám jednoho muže... možná že ti o něm Fitz vyprávěl. Říká ti něco jmé­no Chade?"</p>

<p>Mlčky zavrtěla hlavou. Její oči temněly stále víc.</p>

<p>„Mohl by vzít Nettle na bezpečné místo. A dohlédnout na to, aby o vás bylo dobře postaráno." Ta slova z něj vyšla po­malu, zdráhavě.</p>

<p>Její odpověď byla rychlá. „Ne. Ona není Farseerová. Ona je moje. A já ji neprodám, ani za peníze, ani za bezpečí." Za­bodla se do něj pohledem a prakticky ta slova vyprskla. „Jak sis mohl myslet, že bych to udělala!"</p>

<p>Usmál se na ni. Spatřil jsem v jeho tváři výraz provinilé úlevy. „Nemyslel jsem si, že bys to udělala. Cítil jsem však povinnost nabídnout ti to." Další slova z něj vyšla ještě zdráhavěji: „Vymyslel jsem jiný způsob. Nevím, co si o tom bu­deš myslet. Přesto budeme muset cestovat daleko odsud, na­jít si město, kde nás nikdo nezná." Vtom prudce sklopil oči k podlaze. „Ale kdybychom byli svoji ještě předtím, než by­chom tam dorazili, lidé by nikdy nepochybovali o tom, jest­li je moje..."</p>

<p>Molly tiše stála, jako by zkameněla. Ticho se protahova­lo. Burrich zvedl oči a prosebně se střetl s jejíma. „Neber si to špatně. Já od tebe nic neočekávám... pokud jde o to. Ale... i tak, nemusíš si mě brát. V Kevdoru jsou Svědecké kame­ny. Mohli bychom tam jít, s nějakým pěvcem. Mohl bych stanout před nimi a odpřisáhnout, že je moje. Nikdo by to pak už nezpochybnil."</p>

<p>„Ty bys lhal před Svědeckými kameny?" zeptala se nevě­řícně Molly. „To bys udělal? Aby byla Nettle v bezpečí?"</p>

<p>Zvolna kývl. Nespouštěl oči z její tváře.</p>

<p>Zavrtěla hlavou. „Ne, Burrichi, to nepřipustím. To přiná­ší největší smůlu, udělat něco takového. Všichni znají příbě­hy o tom, co se stane s těmi, kdo Svědecké kameny znesvětí lží."</p>

<p>„Já to riziko podstoupím," řekl zachmuřeně. Nikdy jsem nezažil, že by ten muž zalhal, než Nettle přišla na svět. A ny­ní se nabízel, že učiní falešnou přísahu. Napadlo mě, jestli Molly ví, co jí vůbec nabízí.</p>

<p>Věděla to. „Ne. Ty lhát nebudeš." Řekla to s jistotou.</p>

<p>„Molly. Prosím."</p>

<p>„Buď zticha!" řekla s konečnou platností. Nachýlila hla­vu a pohlédla na něj, zatímco nad něčím přemítala. „Burrichi?" zeptala se poněkud váhavým tónem v hlase. „Slyšela jsem vyprávět... Lacey říkala, že jsi kdysi miloval Patience." Nadechla se. „Miluješ ji stále?" zeptala se.</p>

<p>Burrich se zatvářil skoro nepříčetně. Molly čelila jeho po­hledu s prosebným výrazem ve tváři, dokud Burrich zrak neodvrátil. Jeho slova sotva slyšela: „Miluji své vzpomínky na ni. Na to, jaká byla tehdy, jaký jsem byl tehdy já. Nejspíš tak, jako ty stále miluješ Fitze."</p>

<p>Teď sebou pro změnu trhla Molly. „Některé věci, na kte­ré si pamatuji... ano." Přikývla, jako by si něco připomněla. Pak vzhlédla a střetla se s Burrichovýma očima. „Ale on je mrtev." Ta slova z ní vyšla s tak nezvyklou definitivností. Pak s prosebným tónem v hlase dodala: „Poslouchej mě. Jen mě poslouchej. Po celý můj život to tak bylo.... Nejprve můj otec. Vždycky mi říkal, že mě miluje. Jenže když mě udeřil a nadával mi, nikdy jsem z toho necítila lásku. A pak Fitz. Přísahal, že mě miluje, a něžně se mě dotýkal. Ale jeho lži mi nikdy nezněly láskou ke mně. A teď ty... Burrichi, nikdy ke mně nemluvíš o lásce. Nikdy ses mě nedotkl, ani ve vzte­ku, ani v návalu touhy. Avšak tvé mlčení a tvůj pohled ke mně hovoří o lásce mnohem víc než všechna jejich slova ne­bo doteky." Vyčkala. Neříkal nic. „Burrichi?" zeptala se zou­fale.</p>

<p>„Jsi mladá," řekl tiše. „A krásná. Tak duchaplná. Zaslou­žíš si lepšího."</p>

<p>„Burrichi. Miluješ mne?" Prostá otázka, nesměle polože­ná.</p>

<p>Složil do klína své upracované ruce., Ano." Pevně je se­vřel. Aby zamezil chvění?</p>

<p>Molly na tváři vyrazil úsměv, jako když se zpod mraků prodere slunce. „Pak si mě vezmeš. A potom, budeš-li chtít, stanu před Svědeckými kameny. A přiznám přede všemi, že jsem s tebou byla ještě předtím, než jsme se vzali. A ukážu jim dítě."</p>

<p>Konečně zvedl své oči k jejím. Jeho výraz byl nevěřícný. „Ty by sis mě vzala? Takového, jaký jsem? Starého? Chu­dého? Poznamenaného?"</p>

<p>„Ničím z toho pro mě nejsi. Pro mě jsi mužem, kterého miluji."</p>

<p>Potřásl hlavou. Její odpověď ho ještě více zmátla. „A po­tom, co jsi právě mluvila o smůle? Stanula bys před Svě­deckými kameny a lhala bys?"</p>

<p>Obdařila ho poněkud odlišným úsměvem. Takovým, ja­ký jsem už dlouho neviděl. Takovým, který mi zlomil srdce. „Nepotřebuji lhát," podotkla tiše.</p>

<p>Chřípí se mu rozšířilo jako hřebci, když vyskočil na nohy. Vzduchem, který nasál, se mu vzedmula hruď.</p>

<p>„Počkej," přikázala mu tiše a on uposlechl. Olízla si palec a ukazováček. Hbitě uhasila všechny svíčky až na jednu. Po­tom přešla setmělou místnost vstříc jeho náručí.</p>

<p>Prchl jsem.</p>

<p>„Och, chlapče můj. Je mi to tak líto."</p>

<p>Mlčky jsem zavrtěl hlavou. Víčka jsem měl semknutá, ale přesto z nich prosakovaly slzy. Po chvíli jsem našel řeč: „On na ni bude hodný. I na Nettle. On je typem muže, kterého si zaslouží. Ne, Verity. Mělo by mi to být útěchou. Vědomí, že s ní bude on a postará se o ně o obě."</p>

<p>Útěcha. Žádnou útěchu jsem v tom nenacházel. Pouze bo­lest.</p>

<p>„Zdá se, že jsem s tebou uzavřel velmi špatnou úmluvu." Bylo znát, že Verity se pro mne upřímně rmoutí.</p>

<p>„Ne. To je v pořádku." Zadržel jsem dech. „A teď, Verity. Rád bych, aby to proběhlo rychle."</p>

<p>„Víš to jistě?"</p>

<p>„Tak jako ty." A tak si vzal můj život.</p>

<p>Byl to sen, jaký jsem měl už předtím. Vnímal jsem, jaké to je, být ve stařeckém těle. Tehdy jsem byl král Shrewd, v hebké noční košili a v čisté posteli. Tentokrát to bylo drs­nější. Bolely mě všechny klouby mého těla. Uvnitř mi hoře­ly vnitřnosti. A já byl opařený, ve tváři a na rukou. V tom tě­le bylo více bolesti než zbývajícího života. Bylo jako svíčka vypálená skoro až k podnožce. Otevřel jsem zalepené oči. Ležel jsem natažený na studeném, drtí posetém kameni. Ve­dle mě seděl vlk.</p>

<p><emphasis>Tohle je špatné, </emphasis>sdělil mi.</p>

<p>Nedokázal jsem vymyslet nic, co bych na to pověděl. Cí­til jsem, že to určitě není správné. Po nějakém čase jsem se vyštrachal na ruce a na kolena. Ruce mě bolely. Kolena mě bolela. Každý kloub v mém těle skřípěl a naříkal, když jsem se povytáhl výš a rozhlédl se kolem. Noc byla teplá, ale já se stále třásl. Nade mnou, na podstavci, dřímal nehotový drak.</p>

<p><emphasis>Já to nechápu, </emphasis>dožadoval se Nighteyes vysvětlení.</p>

<p><emphasis>Já to nechci chápat. Nechci nic vědět.</emphasis></p>

<p>Ale ať už jsem chtěl nebo nikoli, věděl jsem. Pomalu jsem vykročil a vlk mi šel v patách. Prošli jsme okolo skomírají­cího ohně mezi dvěma stany. Nikdo nedržel hlídku. Z Kettrickenina stanu se ozývaly slabé zvuky. Verityho tvář byla tím, co spatřila v šeru. Verityho temné oči hledící do jejích. Uvěřila, že její manžel přišel konečně za ní.</p>

<p>A ve skutečnosti přišel.</p>

<p>Nechtěl jsem nic slyšet, nechtěl jsem nic vědět. Šel jsem dál svým opatrným stařeckým krokem. Nad námi se tyčily obrovské kamenné bloky. Před námi cosi cvakalo a cinkalo. Prošel jsem mezi ostrými stíny, jež vrhaly kameny, a znovu stanul v měsíčním světle.</p>

<p><emphasis>Kdysi jsi se mnou sdílel mé tělo. Je to podobné?</emphasis></p>

<p>„Ne." Řekl jsem to slovo nahlas a vzápětí jsem zaslechl nepatrné zaškrábání. <emphasis>Co je to?</emphasis></p>

<p><emphasis>Půjdu se podívat. </emphasis>Vlk se rozplynul mezi stíny. Vmžiku byl zpátky. <emphasis>Je to jen ten Bezpachu. Ukrývá se před tebou. Nepo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>znává tě.</emphasis></p>

<p>Věděl jsem, kde ho najdu a dal jsem si načas. Tohle tělo mělo co dělat, aby se vůbec hnulo, natož aby se pohybovalo rychle. Když jsem přišel k Dívce-na-drakovi, bylo pro mě strašně těžké vyškrábat se na podstavec. Jakmile jsem byl nahoře, všude jsem spatřil čerstvé odštěpky kamene. Posadil jsem se vedle dračí nohy, spouštěje opatrně váhu svého těla na chladný kámen. Prohlédl jsem si jeho práci. Už ji skoro vysekal z kamene. „Šašku?" zavolal jsem tiše do noci.</p>

<p>Pomalu se vynořil ze stínů a stanul se sklopeným zrakem přede mnou. „Můj králi," řekl tiše. „Snažil jsem se. Nemo­hu si však pomoci. Nemohu ji tu jen tak nechat..."</p>

<p>Pomalu, beze slova jsem kývl. U základny podstavce za­kňučel Nighteyes. Šašek na něj pohlédl, pak zvedl oči zpát­ky ke mně. Jeho tvář zastřely rozpaky. „Můj pane?" zeptal se.</p>

<p>Natáhl jsem se po vláknu Umění, které nás poutalo k so­bě, a našel jsem ho. Šaškova tvář velmi zvážněla, jak se to usilovně snažil pochopit. Přišel a sedl si vedle mě. Zíral na mě, jako by viděl skrze Verityho kůži. „Tohle se mi nelíbí," řekl po chvíli.</p>

<p>„Ani mně," souhlasil jsem.</p>

<p>„Pročpak jsi..."</p>

<p>„Lepší nevědět," řekl jsem stroze.</p>

<p>Nějakou dobu jsme mlčky seděli. Pak šašek hmátl doza­du, aby rukou odmetl hrstku čerstvých odštěpků v okolí dra­čí nohy. Střetl se s mým zrakem, ale stále si počínal pokradmu, když zpoza košile vytáhl dláto. Jako kladivo mu sloužil kámen.</p>

<p>„To je Verityho dláto."</p>

<p>„Já vím. On už ho nepotřebuje a můj nůž se zlomil." Při­ložil ostří opatrně ke kameni. „Navíc se s ním pracuje mno­hem lépe." Díval jsem se, jak odštípl další nepatrný úlomek. Srovnal jsem své myšlenky s jeho.</p>

<p>„Vysává z tebe sílu," poznamenal jsem tiše.</p>

<p>„To já vím." Uvolnil se další úlomek. „Byl jsem zvědavý. A můj dotek ji ranil." Znovu přiložil dláto ke kameni. „Cí­tím, že jí cosi dlužím."</p>

<p>„Šašku. Mohla by si vzít všechno, co jí nabídneš, a přesto by to nemuselo stačit."</p>

<p>„Jak to víš?"</p>

<p>Pokrčil jsem rameny. „Tohle tělo to ví."</p>

<p>Potom jsem se dívaly jak pomalu přiložil své prsty pozna­čené Uměním na místo, kde předtím sekal. Trhl jsem sebou, ale neucítil jsem z ní žádnou bolest. Něco si z něj vzala. On ale nedisponoval Uměním natolik, aby ji mohl tvarovat ru­kama. To, co jí dával, stačilo právě jen na to, aby jí působil muka.</p>

<p>„Připomíná mi mou starší sestru," řekl do ticha noci. „Mě­la zlaté vlasy."</p>

<p>Seděl jsem jako zkoprnělý a mlčel. Nedíval se na mne, když dodal: „Rád bych ji znovu viděl. Svého času mě straš­livě rozmazlovala. Rád bych zase viděl celou svoji rodinu."</p>

<p>V tónu jeho hlasu nebylo víc než nostalgie, zatímco nečinně přejížděl prsty po opracovaném kameni.</p>

<p>„Šašku? Mohu to zkusit?"</p>

<p>Obdařil mě pohledem, který byl bezmála žárlivý. „Nemu­sí tě přijmout," varoval mě.</p>

<p>Usmál jsem se na něj. Verityho úsměvem, prosvítajícím skrz vousy. „Mezi námi existuje pouto. Jemné jako vlákno, přičemž ani elfí kůra, ani tvá únava ho zrovna neposilují. Ale je tam. Polož mi ruku na rameno."</p>

<p>Nevěděl jsem, proč to dělám. Snad proto, že přede mnou nikdy nemluvil o nějaké sestře či domově, po nichž se mu stýská. Odmítal jsem se nad tím pozastavit. Nemyšlení bylo o tolik snazší a necítění vůbec nejsnazší ze všeho. Položil mi ruku, nepoznačenou Uměním, nikoli na rameno, ale z boku na krk. Ač instinktivně, počínal si správně. Měkký dotek ků­že o kůži mi umožnil, abych se do něj lépe vžil. Podržel jsem si před očima Verityho stříbrné ruce a užasl nad nimi. Na­pohled stříbrné, pro smysly ovšem opařené a bolestně živé. A pak, ještě než jsem si to mohl rozmyslet, jsem hmátl dolů a uchopil beztvarou přední nohu draka do obou rukou.</p>

<p>Okamžitě jsem draka ucítil. Jako kdyby se uvnitř kamene svíjel. Zakoušel jsem lem každé jeho šupiny, osten každého hrozivého drápu. A poznal jsem ženu, která ho vytesala. Že­ny. Celá koterie, už kdysi dávno. Saltina koterie. Avšak Salt byla až příliš pyšná. Její rysy se zračily ve vytesané tváři, to ona se snažila podržet si vlastní formu a vytesala sebe samu na drakovi, jehož její koterie stvořila pod ní. Byly příliš po­slušné, než aby něco namítaly. A ona málem uspěla. Drak byl dokončen a skoro naplněn. Drak ožil a začal se vzpínat, jak do něj byla koterie vstřebána. Jenže Salt se snažila zů­stat pouze uvnitř vytesané dívky. Od draka si držela odstup. A drak zapadl, ještě než mohl vzlétnout, zabořil se zpátky do kamene, kde navždy uvízl. Koterie zůstala uvězněná v dra­kovi a Salt v děvčeti.</p>

<p>To vše jsem se dozvěděl, rychleji, než když udeří blesk. Také jsem zakusil drakův hlad. Dotíral na mě a prosil o na­sycení. Od šaška si vzal už hodně. Cítil jsem, co dal, světlo a tmu. Posměšné narážky zahradníků a komorných, které za­koušel, když byl na Buckkeepu jako mladý hoch. Rozkvet­lou větev jarní jabloně venku za oknem. Vizi mne, malého Fitze, jak v plandající kazajce běžím přes nádvoří v patách Burrichovi a snažím se na svých krátkých nohách stačit je­ho dlouhému kroku. Stříbrné rybky, jak za úsvitu vyskakují nad nehybnou hladinu rybníka.</p>

<p>Drak na mě neodbytně dotíral. Náhle jsem věděl, co mě sem doopravdy přitáhlo. <emphasis>Vezmi si vzpomínky na mou matku a pocity, které je prov</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>zely. Nechci je vůbec znát. Vezmi si bolest v mém hrdle, když pomyslím na Molly, vezmi si všech</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ny ty ostře zářivé, barvité dny strávené s ní, na něž si vzpo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mínám. Vezmi si jejich jas a ponech mi jenom stíny toho, co jsem viděl a cítil. Nechť na ně vzpomínám, aniž bych se ra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nil o jejich ostrost. Vezmi si mé dny a noci </emphasis>v <emphasis>Regal</emphasis><emphasis>ově hla</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>domorně. Stačí jen vědět, co mi udělali. Vezmi si to k sobě, a ať</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přestanu prožívat,  jak ležím tváři na tě kamenně podla</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ze, slyšet zvuky mého křupajícího nosu a vnímat chuť vlast</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní krve na patře. Vezmi si mou bolest nad tím, že jsem nikdy nepoznal otce, vezmi si ty hod</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ny, co jsem hleděl na jeho portrét, když byl velký sál prázdný a já to mohl dělat o sa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>motě. Vezmi si mé </emphasis>—</p>

<p><emphasis>Fitzi. Přestaň. Dáváš jí příliš mnoho, nic už z tebe nezů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stane. </emphasis>Šaškův hlas v mém nitru byl ochromený hrůzou nad tím, k čemu mne přiměl.</p>

<p>— <emphasis>vzpomínky na ten vrchol věže, na pustou, větrem bičo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vanou Královninu z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>hradu a Galena stojícího nade mnou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vezmi si představu Molly, jak ochotně kráčí vstříc Burrichově náruči. Vezmi si to a umlč to, zapečeť to mimo můj dosah, aby mě to už nikdy n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mohlo ožehnout. Vezmi si </emphasis>—</p>

<p><emphasis>Bratře. To stačí.</emphasis></p>

<p>Vtom mezi mnou a drakem stanul Nighteyes. Věděl jsem, že stále svírám tu šupinatou přední nohu, ale on na ni zavr­čel, jak chtěl zabránit, aby si ze mě vzala ještě víc.</p>

<p><emphasis>Je mi jedno, jestli si to všechno vezme, </emphasis>řekl jsem Nighteyesovi.</p>

<p><emphasis>Jenže mně ne. Nechci být zakrátko svázaný s vykovaným. Běž zpátky, Studený. </emphasis>V duchu vrčel stejně jako fyzicky vedle mne.</p>

<p>K mému překvapení se drak stáhl. Můj druh mě rafl do ra­mene. <emphasis>Pusť se. Běž od toho pryč!</emphasis></p>

<p>Pustil jsem drakovu přední nohu. Otevřel jsem oči a s úža­sem zjistil, že kolem mne stále panuje noc.</p>

<p>Šašek objímal paží Nighteyese. „Fitzi," pravil tiše. Mluvil do srsti na vlkově krku, ale já ho jasně slyšel.„Fitzi, je mi to líto. Ale ty nemůžeš odhodit veškerou svou bolest. Přestaneš-li cítit bolest..."</p>

<p>Neposlouchal jsem zbytek toho, co říkal. Zíral jsem na přední nohu draka. V místě, kde mé ruce spočívaly na nefo­remné noze, byly nyní dva otisky rukou. A uvnitř jejich ob­vodu v nádherné dokonalosti vyvstávala každičká šupinka. To všechno, pomyslel jsem si. To všechno, a jenom tako­vý kousek draka mi to dalo. Potom jsem si vybavil Verityho draka. Byl obrovský. Jak jen to dokázal? Co v sobě tajil po všechny ty roky, že měl dost ha to, aby stvořil takového dra­ka?</p>

<p>„Hodně cítí, tvůj strýc. Veliké lásky. Nesmírná oddanost. Občas si říkám, že mých dvě stě let navíc bledne vedle toho, co cítil on za nějakých svých čtyřicet."</p>

<p>Všichni tři jsme se otočili tváří v tvář Kettle. Nebyl jsem překvapen. Věděl jsem, že se blíží, a nestaral se o to. Ztěžka se opírala o hůl a její tvář působila dojmem, že je zavěšená na kostech lebky. Střetla se s mým pohledem a já poznal, že všechno ví. Jelikož byla s Veritym propojena Uměním, vše­chno to věděla. „Běžte odsud dolů. Všichni, dřív než si ublí­žíte."</p>

<p>Pomalu jsme uposlechli a já nejpomaleji ze všech. Verityho klouby mě bolely a jeho tělo bylo ztrhané. Kettle na mě vrhla zlý pohled, když jsem nakonec stanul vedle ní. „Když už ses to chystal udělat, mohl jsi to raději vložit do Verityho draka," podotkla.</p>

<p>„Nedovolil by mi to. Ty bys mi to nedovolila."</p>

<p>„Ne. To bychom nedovolili. A teď mi dovol, abych ti ně­co pověděla, Fitzi. Brzy budeš postrádat to, čeho ses zbavil. Časem v tobě některé z těch citů samozřejmě ožijí. Všechny vzpomínky jsou propojeny a mohou se hojit, podobně jako lidská kůže. Kdyby byly ponechány samy sobě, časem by tě ty vzpomínky přestaly trýznit. Jednoho dne si možná budeš přát, abys mohl tu bolest znovu vyvolat."</p>

<p>„To si nemyslím," řekl jsem klidně, abych zastřel vlastní pochybnosti. „Stále mi zbývá spousta bolesti."</p>

<p>Kettle zvedla tvář k nočnímu nebi. Zhluboka se nadechla nosem. „Nadchází úsvit," řekla, jako by ho ucítila. „Musíš se vrátit k drakovi. K Verityho drakovi. A vy dva," tu obrá­tila hlavu k šaškovi a Nighteyesovi. „Vy dva byste měli jít na tu vyhlídku a dívat se, jestli se už neblíží Regalovy oddí­ly. Nighteyesi, ty necháš Fitze, aby se díval tvýma očima. Jak běžte, vy dva. A šašku. Po tomhle už necháš Dívku-na-drakovi na pokoji. Musel bys jí dát celý svůj život. A i po­tom by to nemuselo stačit. Když už je to tak, přestaň se trýz­nit. A taky ji. Tak běž, dělej!"</p>

<p>Oba šli, ale ne bez ohlížení. „Tak pojď," nařídila mi stro­ze Kettle. Začala se belhat zpátky po cestě, kterou přišla. Já šel za ní, ztuha jako ona, kráčeje mezi stříbrnočernými stíny kamenných bloků, jimiž byl lom posetý. Ona každým cou­lem vypadala na to, že má o dvě stě let navíc. Já si připadal ještě starší. Rozlámané tělo, klouby, které drhly a skřípaly. Zvedl jsem ruku a poškrábal se za uchem. Pak jsem ji rozmrzele strhl dolů. Verity teď bude mít stříbrné ucho. A sku­tečně, kůže na něm mne již pálila a zdálo se, že vzdálené hmyzí cvrlikání je teď o něco hlasitější.</p>

<p>„Mimochodem, je mi to líto. To s tvou dívkou Molly a vů­bec všechno. Snažila jsem se ti to říct."</p>

<p>Nezdálo se, že by to Kettle opravdu mrzelo. Ale nyní už jsem to chápal. Skoro všechny její city byly v drakovi. Mlu­vila o tom, o čem věděla, že by to kdysi cítila. Stále se mnou trpěla, ale už si nepamatovala na žádnou svoji bolest, aby ji s tím porovnala. Jen jsem se tiše zeptal: „To už není nic sou­kromé?"</p>

<p>„Pouze věci, které si sami nepřipustíme," odvětila smut­ně. Pohlédla na mě. „Je to dobré, co dnes v noci děláš. Je to od tebe laskavé." Její rty přecházely v úsměv, ale z očí se jí řinuly slzy. „Dát mu prožít poslední noc mládí a vášně." Za­hleděla se na mne, na upřený výraz v mé tváři. „Raději už o tom nebudu nic říkat."</p>

<p>Zbytek cesty jsem kráčel vedle ní mlčky.</p>

<p>Usedl jsem k hřejivým oharkům z ohně minulé noci a dí­val se, jak svítá. Pronikavé zvuky nočního hmyzu postupně ustupovaly jitřním výzvám vzdáleného ptactva. Nyní jsem je slyšel velmi dobře. Divné, pomyslel jsem si, jenom tak tu sedět a čekat sám na sebe. Kettle neříkala nic. Jenom zhlu­boka vdechovala měnící se vůně v ovzduší, jak noc přechá­zela v úsvit, a chtivýma očima sledovala blýskání na obloze. Všechno to schraňovala uvnitř, aby to mohla vložit do draka.</p>

<p>Uslyšel jsem vrzavý zvuk bot na kameni a vzhlédl jsem. Díval jsem se sám na sebe, jak přicházím. Můj krok byl se­bejistý a svižný, hlavu jsem měl vztyčenou. Tvář jsem měl čerstvě umytou, vlasy ulíznuté z čela dozadu a stažené do copu bojovníka. Verity nosil mé tělo dobře.</p>

<p>Naše oči se v časně ranním světle střetly. Viděl jsem, jak se mé oči zúžily, zatímco Verity hodnotil své vlastní tělo. Vstal jsem a bezděčně si začal oprašovat oděv. Potom jsem si uvědomil, co to dělám. Nepůjčil jsem si přece <emphasis>košili. </emphasis>Lo­mem se rozlehl můj smích, hlasitější, než bylo u mě obvyk­lé. Verity nade mnou potřásl hlavou.</p>

<p>„Nech toho, chlapče. Nedá se to spravit. A já už s ním stejně skoro skončil." Dlaní mé ruky mě plácnul do hrudi. „Kdysi jsem měl tělo jako tohle," řekl mi, jako bych to ne­věděl. „Tolik už jsem zapomněl, jaký je to pocit. Ach, tolik." Úsměv z jeho tváře zmizel, když si mě přeměřil, dívaje se sám na sebe vlastníma očima. „Starej se o něho dobře, Fitzi. Máš pouze jedno. Myslím to, které ti opravdu patří."</p>

<p>Vlna závratě. Mé vidění se po krajích zatemnilo a já se se­sul na kolena a svezl se na zem, abych nespadl.</p>

<p>„Odpusť," pravil tiše Verity, a to svým vlastním hlasem.</p>

<p>Vzhlédl jsem a uviděl jeho, jak na mě shlíží. Mlčky jsem na něj zíral. Na své kůži jsem ucítil Kettrickeninu vůni. Mé tělo bylo velmi unaveno. Na okamžik jsem pocítil naprosté rozhořčení. Pak pominulo a odpadlo, jako by mě ta emoce stála příliš velké úsilí. Verityho oči se střetly s mýma a ak­ceptovaly všechno, co jsem cítil.</p>

<p>„Nebudu se ti omlouvat ani ti děkovat. Nic z toho by ne­bylo dostatečné." Potřásl hlavou sám nad sebou. „A vlastně, jak bych mohl říkat, že je mi to líto? Když není." Odvrátil</p>

<p>pohled jinam, kamsi nad mou hlavu. „Můj drak povstane. Má královna porodí dítě. Zaženu rudé lodě od našich bře­hů." Zhluboka se nadechl. „Ne. Já naší úmluvy vůbec neli­tuji." Stočil zrak zpátky ke mně. „FitzChivalry. Ty ano?"</p>

<p>Pomalu jsem vstával. „Já nevím." Snažil jsem se rozhod­nout. „Kořeny toho všeho jdou příliš hluboko," pravil jsem posléze. „Kde bych začal, abych odčinil svou minulost? Jak daleko do minulosti bych musel hmátnout, kolik bych toho musel změnit, abych změnil tohle nebo abych řekl, že mi to teď není líto?"</p>

<p><emphasis>Cesta pod námi je prázdná, </emphasis>řekl Nighteyes v mé mysli.</p>

<p><emphasis>Já vím. I Kettle to ví. Jen hledala něco, jak zaměstnat šaš</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ka a poslat tě</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>s ním, aby byl </emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>bezpečí. Teď už se můžete vrá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tit zpátky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Och. Jsi v pořádku?</emphasis></p>

<p>„FitzChivalry. Jsi v pořádku?" Verityho hlas zněl ustara­ně. Nedokázal však zcela zastřít i triumfální tón.</p>

<p>„Samozřejmě že ne," řekl jsem jim oběma. „Samozřejmě že ne." A odkráčel jsem od draka pryč.</p>

<p>Za sebou jsem uslyšel Kettle, jak se dychtivě ptá. „Jsme připraveni oživit ho?"</p>

<p>K mým uším se donesl Verityho tichý hlas: „Ne. Ještě ne. Ještě chviličku bych si ty vzpomínky chtěl ponechat. Ještě malou chvilku bych rád zůstal mužem."</p>

<p>Když jsem procházel táborem, vynořila se ze stanu Kettricken. Měla na sobě tutéž obnošenou blůzu a tytéž kama­še, co měla den předtím. Vlasy měla z tváře sčesané do krát­kého, silného copu. Na čele a okolo koutků úst měla stále vrásky. Její tvář však sálala hřejivým třpytem těch nejkrás­nějších z perel. Vycházela z ní obnovená víra. Zhluboka se nadechla ranního vzduchu a zářivě se na mě usmála.</p>

<p>Prohnal jsem se kolem ní.</p>

<p>Voda v potoce byla velmi studená. Podél jednoho břehu rostly drsné přesličky. Natrhal jsem si plné hrsti, abych se vydrhl. Mokrý oděv jsem měl rozprostřený na křoví na dru­hé straně potoka. Denní žár sliboval, že oblečení bude brzy suché. Nighteyes seděl na břehu a pozoroval mě s nakrčenou kůží mezi očima.</p>

<p><emphasis>Já to nechápu. Nejsi cítit špatně.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nighteyesi. Běž na lov. Prosím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ty chceš být sám?</emphasis></p>

<p><emphasis>Jak je to jen ještě možné.</emphasis></p>

<p>Vstal, protáhl se a přitom se mi hluboce uklonil. <emphasis>Jednoho dne bud</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>me spolu jen ty a já. Budeme lovit, žrát a spát. A ty se uzdravíš.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bude-li nám oběma dopřáno dožít se toho, </emphasis>odvětil jsem z upřímného srdce.</p>

<p>Vlk se poté vytratil mezi nízkými stromy. Zkoušel jsem si odrhnout otisky šaškových prstů ze zápěstí. Nešlo to, zato já se poučil o životě přesliček. Vzdal jsem to. Usoudil jsem, že bych si mohl sedřít celou kůži, a přesto se nezbavit dojmu z toho, co se stalo. Vybrodil jsem se z potoka, cákaje za chů­ze vodu na všechny strany. Oděv už jsem měl dost suchý, a tak jsem si ho oblékL.Usedl jsem na břeh, abych si natáhl boty. Málem jsem začal myslet na Molly a Burriche, avšak rychle jsem tu představu odvrhl. Místo toho jsem dumal, za jak dlouho asi dorazí Regalovi vojáci a jestli Verity do té do­by dokončí svého draka. Možná že je hotov už teď, pomys­lel jsem si. Měl bych ho chtít vidět.</p>

<p>Spíše jsem chtěl být sám.</p>

<p>Ležel jsem naznak v trávě a hleděl na modré nebe nad se­bou. Snažil jsem se něco cítit. Hrůzu, vzrušení, hněv. Nená­vist. Lásku. Místo toho jsem vnímal pouze zmatek. A únavu. Únavu těla i ducha. Přivřel jsem oči před zářivostí oblohy.</p>

<p>Zvuky proudícího potoka doprovázely tóny harfy. Smísi­ly se s nimi, pak zase odtančily. Otevřel jsem oči tím smě­rem a zůstal mžourat na Starling. Seděla na břehu vedle mě a hrála. Schnoucí vlasy měla na slunci rozpuštěné a splýva­ly jí v kadeřích na záda. V ústech měla stéblo trávy a její bo­sá chodidla se bořila do měkké trávy. Střetla se s mým po­hledem, neřekla však nic. Díval jsem se, jak hraje prsty na struny. Levou rukou se činila více, aby nahradila poslední dva ztuhlé prsty. Měl bych v té souvislosti něco cítit. Nevě­děl jsem co.</p>

<p>„K čemu dobrému jsou pocity?" Nevěděl jsem, že ve mně ta otázka je, dokud jsem ji nevyřkl nahlas.</p>

<p>Její prsty se na okamžik zastavily na strunách. Svraštila na mě čelo. „Nemyslím, že na takovou otázku existuje od­pověď."</p>

<p>„V poslední době nenacházím odpovědi na hodně věcí. Proč nejsi tam v lomu a nedíváš se, jak dokončují draka? To je určitě námět na píseň, z něhož by se dalo čerpat."</p>

<p>„Protože jsem tady s tebou," řekla prostě. Pak se usmá­la. „A protože všichni ostatní se zdají být velmi zaměstnaní. Kettle spí. Kettricken a Verity... když jsem odcházela, právě si česala vlasy. Myslím, že nikdy předtím jsem krále Verityho neviděla, že by se usmíval. Když to dělá, vypadá hodně jako ty, ten výraz okolo očí. Ostatně. Nemyslím si, že mne budou postrádat."</p>

<p>„A co šašek?"</p>

<p>Zavrtěla hlavou. „Ten seká do kamene u Dívky-na-drakovi. Vím, že by neměl, avšak nemyslím si, že dokáže přestat. Ani neznám žádný způsob, jak ho k tomu přinutit."</p>

<p>„Nemyslím, že jí může pomoci. Ale zároveň si nemyslím, že dokáže odolat nutkání alespoň to zkusit. Navzdory svému hbitému jazyku má velmi měkkou povahu."</p>

<p>„Já to vím. Nyní už ano. V určitých ohledech jsem ho po­znala velmi dobře. A v jiných pro mě zůstane navždy nepoznatelný."</p>

<p>Mlčky jsem na to kývl. Mlčení jistou chvíli trvalo. A po­té, polehounku, přešlo v jiný druh mlčení. „Vlastně," pravi­la rozpačitě Starling, „šašek mě poslal, abych tě našla."</p>

<p>Zasténal jsem. Domýšlel jsem se, kolik jí toho asi řekl.</p>

<p>„Jsem smutná z toho, co jsem slyšela o Molly..." spustila.</p>

<p>„Ale nikoli překvapená," doplnil jsem ji. Zvedl jsem ruku a zakryl si oči před sluncem.</p>

<p>„To ne," řekla tiše.,.Překvapená ne." Rozhlížela se kolem v rozpacích, co by k tomu dodala. „Alespoň víš, že je v bez­pečí a je o ni postaráno," pronesla.</p>

<p>Věděl jsem to. Zahanbovalo mě, že jsem v tom nacházel tak malou útěchu. Že jsem to vložil do draka, pomohlo asi tolik jako odříznutí infikované končetiny. Být toho zbaven nebylo totéž jako být z toho vyléčen. Uvolněné místo v mém nitru svědilo. Snad jsem chtěl raději trpět. Podíval jsem se na ni zpod paže, kterou jsem si stínil obličej.</p>

<p>„Fitzi," pravila potichu. „Jednou jsem tě <emphasis>žádala., </emphasis>kvůli to­bě. Z něžnosti a přátelství. Abys zapudil jistou vzpomínku." Odvrátila pohled stranou, pozorujíc odlesky slunce na hladi­ně potoka. „Teď ti to navrhuji," pravila pokorně.</p>

<p>„Ale já tě nemiluji," řekl jsem upřímně. A v tu ránu jsem věděl, že je to ta nejhorší věc, kterou jsem v tu chvíli mohl vypustit z úst.</p>

<p>Starling vzdychla a odložila harfu stranou. „To já vím. Ty to víš. Ale zrovna teď jsi to říkat nemusel."</p>

<p>„A to já vím. Koukej. Má se to prostě tak, že už nechci žádné lži, vyřčené či nevyřčené..."</p>

<p>Naklonila se nade mnou a zacpala mi ústa svými rty. Po chvíli trochu pozvedla hlavu. „Já jsem pěvkyně. Vím toho</p>

<p>o lhaní víc, než ty vůbec kdy zjistíš. A pěvci vědí, že lži jsou někdy tím, co člověk nejvíce potřebuje. Aby z nich mohl učinit novou pravdu."</p>

<p>„Starling," spustil jsem.</p>

<p>„Víš, že řekneš zase něco špatně," řekla mi. „Tak proč ne­jsi chvíli zticha? Nekomplikuj to. Přestaň myslet, aspoň na chvíli."</p>

<p>Ve skutečnosti to byla docela dlouhá chvíle.</p>

<p>Když jsem se probudil, stále ležela rozehřátá po mém bo­ku. Nad námi stál Nighteyes, shlížel na mě a v tom horku těžce oddychoval. Když jsem otevřel oči, sklopil uši dozadu a pomalu vrtl ocasem. Na paži mi ukápla teplá slina.</p>

<p>„Běž pryč."</p>

<p><emphasis>Ostatní tě volají. A hledají. </emphasis>Natrčil hlavu stranou a navrhl: <emphasis>Mohl bych ukázat Kettricken, kde tě hledat.</emphasis></p>

<p>Posadil jsem se a rozmáčkl si na hrudi tři komáry. Zůsta­ly po nich krvavé šmouhy. Natáhl jsem se pro košili. <emphasis>Děje se něco špatného?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne. Oni jsou připraveni probudit draka. Ferity ti chce dát sbohem.</emphasis></p>

<p>Jemně jsem zatřásl Starling. „Vzbuď se. Nebo zmeškáš okamžik, kdy Verity probudí draka."</p>

<p>Líně se protáhla. „Tak kvůli tomu vstanu. Jinak mě nena­padá nic, co by se mnou hnulo. A krom toho, může to být má poslední příležitost získat námět k písni. Osud to stále řídil tak, že jsem byla vždy někde jinde, když jsi vykonal něco za­jímavého."</p>

<p>Musel jsem se tomu usmát. „Takže. Ty nakonec nesložíš vůbec žádné písně o Chivalryho Bastardovi?" dobíral jsem si ji.</p>

<p>„Jednu snad. Milostnou píseň." Naposled mě obdařila ta­juplným úsměvem. „Alespoň tamta role byla zajímavá."</p>

<p>Vstal jsem a vytáhl ji na nohy. Políbil jsem ji. Nighteyes zakňučel netrpělivostí a ona se v mém náručí hbitě otočila. Nighteyes se protáhl a hluboce se jí uklonil.Když se obráti­la zpátky ke mně, oči měla dokořán.</p>

<p>„Varoval jsem tě," řekl jsem jí.</p>

<p>Ona se jen zasmála a shýbla se, aby si posbírala šaty.</p>

<p> <strong><emphasis>10 Verityho drak</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Vojska Šesti vévodství vtrhla do Blue Lake a na lodích se přepravila na druhou stranu jezera vstříc Horskému králov</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ství, to vše v době, kdy si rudé lodě probíjely cestu po Vin</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>né řece vzhůru k Tradefordu. Tradeford n</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kdy nebyl opevně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ným městem. Ačkoliv rudé lodě předcházela zpráva o j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>jich blížící se flotile, kterou doručil rychlý posel, poselství bylo přijato s vše</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>becnou přezíravostí. Jakou hrozbu představo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>valo dvanáct lodí s barbary pro tak veliké město, jako byl Tradeford? Byla zalarmována městská stráž a někteří z pří</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stavních obchodníků podnikli kroky, aby přemístili své zbo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ží ze skladišť blíže k vodě, ale celkově převládal postoj, že pokud by se nájezdníci dostali po řece až k Tradefordu, lučištníci by je snadno postříleli ještě dříve, než by stačili způ</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sobit nějakou skutečnou škodu. Všeobecně panoval názor, že lodě jistě přivážejí návrh nějaké smlouvy pro krále Šesti vé</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vodství. Hodně se diskutovalo o tom, kolik pro sebe budou požadovat z pobřežních vévo</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ství, a o možné ceně za znovu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>otevření obchodu se samotnými ostrovany, o oživení obcho</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>du na Jelení řece nemluvě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tohle je jen jeden příklad toho, jakých chyb se lze dopus</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tit, když si člověk myslí, že zná přání svého nepřítele, a po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dle toho jedná. Lidé z Tradefordu přisuzovali r</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>dým lodím tutéž touhu po prosperitě a hojnosti, kterou pociťovali sami. Hodnotit rudé lodě na základě tohoto motivu však bylo poli</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>továníhodnou chybou.</emphasis></p>

<p>Nemyslím, že by Kettricken akceptovala myšlenku, že Verity musí zemřít proto, aby oživil draka, a to až do oka­mžiku, kdy ji políbil na rozloučenou. Líbal ji tak opatrně, ru­ce a paže doširoka roztažené, hlavu nachýlenou, aby se žád­nou ze stříbrných šmouh nedotkl její tváře. Navzdory tomu všemu to byl něžný polibek, toužebný a zdlouhavý. Ještě na chvilku se k němu přitiskla. Pak jí cosi šeptem řekl. Ona si okamžitě položila ruce na podbřišek. „Jak si můžeš být tak jist?" zeptala se ho, když už se jí začaly řinout slzy po tvá­řích.</p>

<p>„Já to vím," řekl pevně. „A tak mým prvním úkolem mu­sí být vrátit tě do Jhaampe. Tentokrát musíš být opatrována v bezpečí."</p>

<p>„Mé místo je na hradě Buckkeep," protestovala.</p>

<p>Myslel jsem si, že se s ní bude přít. Ale ne. „Máš pravdu. To je. A tam tě také odnesu. Sbohem, má lásko."</p>

<p>Kettricken neodpověděla. Stála a dívala se, jak od ní od­chází, ve tváři měla napjatý, nechápavý výraz.</p>

<p>Přes všechny ty dny, které jsme prožili usilujíce právě o tohle, to na konci vypadalo dost uspěchaně a neuspořáda­ně. Kettle toporně přešlapovala u draka. V roztržitosti nám všem už dala sbohem. Nyní postávala vedle draka, zadýcha­ná, jako by právě doběhla závod. Každou chvíli se ho dotýkala, laskajíc ho špičkami prstů a přejíždějíc po něm rukou. Vzápětí po jejím doteku na jeho těle vyvstala barva, chvíli se mihotala, načež pomalu vymizela.</p>

<p>Verity si dal na svém rozloučení o něco více záležet. Starling nabádal: „Starej se o moji paní. Zpívej své písně hezky a popravdě, a ať nikdo nikdy nepochybuje o tom, že dítě, které nosí, je moje. Šířením této pravdy tě pověřuji, pěvkyně."</p>

<p>„Udělám, co bude v mých silách, můj králi," odvětila váž­ně Starling. Šla a stoupla si vedle Kettricken. Měla královnu doprovázet cestou na drakově širokém hřbetě. Neustále si své vlhké dlaně otírala vepředu o halenu a pořád se ujišťo­vala, že ranec, v němž měla svou harfu, jí sedí bezpečně na zádech. Nervózně se na mě usmála. Žádný z nás neměl po­třebu loučit se okázalejším způsobem.</p>

<p>Mé rozhodnutí zůstat způsobilo určitý rozruch. „Regalova vojska se s každým okamžikem blíží," připomněl mi zno­vu Verity.</p>

<p>„Pak by sis měl pospíšit, abych ještě netrčel tady v tom lo­mu, až dorazí," připomněl jsem mu.</p>

<p>Při těch slovech se zamračil. „Jestli cestou spatřím nějaké Regalovy vojáky, postarám se, aby se tak daleko nedostali," pronesl.</p>

<p>„Neriskuj život mé královny," nabádal jsem ho.</p>

<p>Nighteyes mi posloužil jako záminka, abych mohl zůstat. Nechtěl se vézt na drakovi. A já bych ho neopustil. Jsem si jist, že Verity mé pravé důvody znal. Nebyl jsem toho názo­ru, že bych se měl vrátit do Bucku. Už jsem si vymohl slib na Starling, že v písních o mně nebude ani zmínka. Nebylo to snadné, vynutit si na pěvkyni takový slib. Ale já trval na svém. Nechtěl jsem, aby se Burrich nebo Molly někdy do­zvěděli, že jsem ještě naživu. „V tomhle ohledu, drahý příteli, jsi Sacrifice," řekla mi tiše Kettricken. Nemohla mi slo­žit větší poklonu. Věděl jsem, že z jejích rtů o mně nesplyne ani jediné slovo.</p>

<p>Zato s šaškem byly problémy. Všichni jsme ho nabádali, aby šel s královnou a pěvkyní. Důsledně odmítal. „Bílý pro­rok zůstane s Katalyzátorem," říkal pouze. V duchu jsem vě­řil, že je to spíše proto, aby mohl zůstat s Dívkou-na-drakovi. Byl jí už dočista posedlý a mne to děsilo. Bude ji muset opustit, než do lomu dorazí Regalova vojska; to jsem mu ta­ky řekl, a on na to zlehka kývl, leč s roztržitým výrazem. Ne­pochyboval jsem, že má své vlastní plány. Neměli jsme již času nazbyt, abychom se s ním přeli.</p>

<p>Nadešel okamžik, kdy už Verity neměl důvod otálet. Řek­li jsme si navzájem jen málo, ale já cítil, že je toho málo, co bychom si mohli ještě říci. Všechno, co se stalo, se mi nyní jevilo jako nevyhnutelné. Bylo to přesně tak, jak říkal šašek. Při pohledu nazpět jsem mohl vidět, kde nás jeho proroctví kdysi dávno smetla do tohoto řečiště. Nikomu nešlo klást vi­nu. A nikdo nemohl být bez viny.</p>

<p>Verity na mě ještě kývl, než se otočil a odkráčel k drako­vi. Pak se najednou zarazil. Když se obrátil, rozepínal si svůj potlučený opasek. Vykročil ke mně a přitom volně omotával řemen okolo pochvy na meč. „Vezmi si můj meč," řekl zne­nadání. „Já ho nebudu potřebovat. A ty jsi zřejmě ztratil ten předchozí, co jsem ti dal." V půli kroku se pojednou zasta­vil, jako by rozvažoval. Spěšně tasil meč z pochvy. Napo­sled přejel stříbrnou rukou po čepeli a ona se po jeho do­teku zablyštěla. Chraplavým hlasem dodal: „Moc bych tím neuctil památku mistryně Hod, kdybych ti ho předal s tupou čepelí. Starej se o něho lépe než já, Fitzi." Zasul ho do poch­vy a podal mi ho. Když jsem si ho bral, naše oči se setkaly. „A dávej na sebe větší pozor, než jsem dával já. Víš, měl jsem tě rád," řekl stroze. „Navzdory všemu, co jsem ti udě­lal, měl jsem tě rád."</p>

<p>Zprvu mě nenapadala žádná odpověď. Ale pak, už když se natahoval ke svému drakovi a pokládal mu ruce na čelo, jsem mu řekl: <emphasis>Nikdy jsem o tom nepochyboval. Nikdy nepo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chybuj o tom, že já měl rád tebe.</emphasis></p>

<p>Myslím, že v životě nezapomenu na ten poslední úsměv, který mi přes rameno věnoval. Očima naposled sklouzl ke své královně. Potom pevně přitlačil ruce ke drakově vytesa­né hlavě. Když odcházel, díval se na ni. Na okamžik jsem ucítil vůni Kettrickeniny kůže, vybavil jsem si chuť jejích úst v mých, konejšivé teplo z jejích holých ramen v sevření mých rukou. Pak byla ta vágní vzpomínka pryč a Verity byl pryč a Kettle byla pryč. Pro moji Moudrost i Umění zmize­li tak dokonale, jako kdyby byli vykováni. Najeden nervy drásající okamžik jsem spatřil Verityho prázdné tělo. Potom vplul do draka. Kettle se předtím opírala o plece sochy. By­la pryč rychleji než Verity, rozprostřela se v šupinách jako tyrkys a stříbro. Stvoření se zalilo a zaplavilo barvou. Nikdo ani nedýchal, jen Nighteyes tiše kvílel. Pod letním sluncem zavládlo veliké ticho. Uslyšel jsem, jak Kettricken vydala jeden krátký, přidušený vzlyk.</p>

<p>A potom, jako když se náhle zvedne vítr, to velké šupina­té tělo nasálo do plic vzduch. Jeho oči, když je otevřel, byly černé a blyštivé; byly to oči Farseera, a já věděl, že se z nich dívá Verity. Zvedl svou velikou hlavu na ladně zakřiveném krku. Protáhl se jako kočka, spustil a vzedmul své plazí ple­ce a roztáhl pařáty. Když natáhl ostnaté chodidlo dozadu, je­ho drápy se zaryly hluboko do černého kamene. Najednou, jako když plachta zachytí vítr, se rozvinula jeho obrovská křídla. Protřepal si je, jako když si sokol rovná peří, a zno­vu je hladce přiložil k tělu. Jednou šlehl ocasem a zvířil do vzduchu prach a kamennou drť. Veliká hlava se otočila a je­ho oči nás žádaly, abychom byli spokojeni s jeho novým já, tak jako je on.</p>

<p>Verity-coby-drak vykročil kupředu, aby se představil své královně. Vedle hlavy, kterou k ní pokorně sklonil, vypada­la dočista malinká. Celý její odraz jsem pozoroval v jednom blyštivém oku. Pak k ní nachýlil své plece, aby si mohla na­sednout.</p>

<p>Její tvář na okamžik ovládl žal. Pak se Kettricken nadech­la - a stala se z ní královna. Beze strachu vykročila kupře­du. Položila ruku na Verityho třpytivě modré plece. Jeho šu­piny byly hladké a ona trošku uklouzla, jak se mu škrábala na hřbet, načež popolezla dopředu, kde mu mohla obkročmo usednout za krk. Starling na mne pohlédla, ve tváři směsici hrůzy a úžasu, a o něco pomaleji následovala královnu. Vi­děl jsem, jak zaujala místo za Kettricken a ještě jednou se ujistila, že jí ranec s harfou dobře sedí na zádech.</p>

<p>Kettricken zvedla ruku, aby nám zamávala na rozlouče­nou. Něco zavolala, jenomže její slova zanikla ve větru od rozpínajících se dračích křídel. Jednou, dvakrát, třikrát jimi máchl, jako kdyby si je zkoušel. Zvířený prach s drtí mě sil­ně zasáhl do tváře a Nighteyes se mi přitiskl těsně k noze. Drak se nahrbil, jak se stavěl na čtyři mohutné končetiny do­sud složené pod sebou. Široká tyrkysová křídla znovu ude­řila a on najednou vystřelil vzhůru. Nebyl to nijak elegantní skok a on při vzletu trochu zavrávoral. Viděl jsem Starling, jak se zoufale chytá Kettricken, ale ta se v předklonu tisk­la k jeho krku a povzbudivě na Starling křičela. Na čtyři roz­machy ho křídla vynesla do půli výše lomu. Zatímco stou­pal, kroužil nad kopci a stromy, jež obklopovaly lom. Viděl jsem, jak mírně spustil křídla a obrátil se, aby prozkoumal cestu Umění, jež vedla do lomu. Pak začal pravidelně tlouci křídly a ta ho nesla výš a výš. Břicho měl modravě bílé, ja­ko ještěrka. Mžoural jsem očima, abych ho viděl proti jas­nému letnímu nebi. A pak, jako modrostříbrný šíp, byl rá­zem ten tam, uháněje směrem k Bucku. Ještě dlouho poté, co mi zmizel z dohledu, jsem se za ním díval.</p>

<p>Nakonec jsem vydechl. Celý jsem se chvěl. Otřel jsem si rukávem oči a otočil se k šaškovi. Ten byl pryč.</p>

<p>„Nighteyesi! Kde je šašek?"</p>

<p><emphasis>Oba víme, kam šel. Není třeba ho volat.</emphasis></p>

<p>Věděl jsem, že má pravdu. Přesto jsem nedokázal potlačit nutkání, které jsem pociťoval. Seběhl jsem z kamenné ram­py, nechávaje prázdný podstavec za sebou. „Šašku?" zavo­lal jsem, když jsem dorazil ke stanu. Dokonce jsem se za­stavil, abych nakoukl dovnitř, protože jsem doufal, že by si mohl balit věci, které bylo třeba vzít si s sebou. Nevím, proč jsem se poddal tak pošetilé naději.</p>

<p>Zato Nighteyes nečekal. Když. jsem doběhl k Dívce-na-drakovi, byl už tam. Trpělivě seděl, ocas ovinutý těsně oko­lo nohou, a vzhlížel k šaškovi. Když jsem ho spatřil, zpo­malil jsem. Má předtucha nebezpečí polevila. Šašek seděl na kraji podstavce, klátil nohama a hlavou se opíral o dračí no­hu. Povrch podstavce byl posetý čerstvými úlomky po dneš­ní práci. Šel jsem směrem k němu. Oči měl zvednuté k ne­bi a ve tváři zadumaný výraz. V kontrastu vůči drakově sytě zelené kůži se rýsoval šašek, už nikoli bílý, ale světlounce zlatý. I jeho hedvábně jemné vlasy měly žlutohnědý nádech. Oči, jež ke mně obrátil, měly barvu bledého topasu. Velice pomalu na mě zavrtěl hlavou, ale nepromluvil, dokud jsem se neopřel o podstavec.</p>

<p>„Doufal jsem. Nemohl jsem přestat doufat. Ale dnes jsem viděl něco, co se musí vložit do draka, aby mohl vzlétnout." Potřásl hlavou poněkud prudčeji. „A i kdybych disponoval Uměním, abych mu to mohl dát, nemám to, abych to dal. I kdyby mě pohltila celého, nestačilo by to."</p>

<p>Nepověděl jsem, že to vím. Ani jsem neřekl, že jsem to už dávno tušil. Konečně jsem se něčemu přiučil od Starling Birdsong. Dopřál jsem mu chvíli ticha. Potom jsem pravil: „Nighteyes a já si teď jdeme pro dva jepy. Až se vrátím, ra­ději se rychle sbalíme a zmizíme. Neviděl jsem, že by Verity něco pronásledoval. Snad to znamená, že Regalova voj­ska jsou stále hodně daleko. Nechci však vůbec riskovat."</p>

<p>Zhluboka se nadechl. „To je moudré. Je načase, aby už tenhle šašek byl moudrý. Až se vrátíš, pomohu ti s balením."</p>

<p>Tu jsem si uvědomil, že v ruce stále svírám Verityho meč s pochvou. Odepjal jsem si krátký plochý meč a vyměnil ho za zbraň, kterou pro Verityho zhotovila Hod. Byl mi u pasu nezvykle těžký. Nabídl jsem krátký meč šaškovi. „Nechceš tohle?"</p>

<p>Pohlédl na mě, ve tváři zmatený výraz. „Na co? Já jsem šašek, ne zabiják. Nikdy jsem se nenaučil, jak s tím zachá­zet."</p>

<p>Nechal jsem ho tam, aby se rozloučil. Když jsme se ubíra­li z lomu vstříc lesu, kde jsme měli na pastvě jepy, vlk zvedl čenich a zavětřil.</p>

<p><emphasis>Po Carrodovi nezůstalo nic než hrozný zápach, </emphasis>pozname­nal, když jsme těsně míjeli jeho tělo.</p>

<p>„Myslím, že bych ho měl pohřbít," řekl jsem si pro sebe stejně jako k němu.</p>

<p><emphasis>Nemá smysl pohřbívat maso, které je už shnilé, </emphasis>pozname­nal rozpačitě.</p>

<p>Minul jsem černý pilíř, ale ne bez menšího záchvěvu. Za­toulané jepy jsem našel na louce na úbočí. Byli vzpurnější, než jsem čekal, když jsem je chytal. Nighteyesovi se však nahánění jepů líbilo mnohem více než mně nebo jim. Vybral jsem si vůdce stáda a jednoho dalšího, jenomže když jsem je odváděl pryč, ostatní se rozhodli vydat se v plouživém prů­vodu za námi. Měl jsem to předpokládat. Místo toho jsem doufal, že zbytek zůstane a zdivočí. Nelíbila se mi předsta­va šesti jepů v mých patách na zpáteční cestě do Jhaampe. Když jsem je vedl okolo pilíře a do lomu, napadla mne další myšlenka.</p>

<p>Přece se nemusím vracet do Jhaampe.</p>

<p><emphasis>Lov je tu dobrý i všechno ostatní, co jsme tu nalezli.</emphasis></p>

<p><emphasis>Musíme myslet na šaška stejně jako na sebe.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nenechal bych ho hladovět!</emphasis></p>

<p><emphasis>A až přijde zima?</emphasis></p>

<p><emphasis>Až přijde zima, pak... Vždyť on je napaden!</emphasis></p>

<p>Nighteyes na mě nečekal. Mihl se kolem mne, šedá čára nízko nad zemí, a v rozběhu zaškrábal pařáty o černý kámen na dně lomu. Pustil jsem jepy a vyrazil za ním. Vlkův čenich mi zprostředkoval lidský pach v ovzduší. Okamžik nato po­znal Burla, zatímco se řítil směrem k nim.</p>

<p>Šašek Dívku-na-drakovi neopustil. A právě tam ho Burl nalezl. Musel se přikrást potichu, protože šašek se nikdy ne­nechal zaskočit jenom tak. Možná ho zradila jeho posedlost. Ale ať už to bylo jakkoli, Burl uštědřil první zásah. Po šaš­kově paži se řinula krev a kapala mu z konečků prstů. Krva­vé šmouhy zůstávaly všude na drakovi, jak se na něj snažil vylézt. Teď se ho držel jako přilepený, nohama byl zapřený o dívčina ramena a jednou rukou se přidržoval drakovy ro­zevřené dolní čelisti. Ve volné ruce svíral svůj nůž. Zlověst­ně civěl na Burla a čekal. Z Burla jen sálalo Umění, byl ro­zezlený a frustrovaný.</p>

<p>Burl mezitím vylezl na podstavec a nyní hledal, kudy by se vyškrábal i na draka, zatímco se usilovně natahoval, aby se šaška dotkl Uměním. Jenomže hladká šupinatá kůže mu</p>

<p>úspěšně vzdorovala. Jen někdo tak hbitý jako šašek se mohl vyšplhat do tak vysoké pozice, kde se přitiskl k soše, těsně mimo Burlův dosah. Burl v zoufalství tasil meč a sekl jím po šaškově zapříčené noze. Špička ho minula, ale jenom o vlá­sek, a čepel zazvonila o dívčina záda. Šašek hlasitě vykřikl, jako by se čepel doopravdy zařízla, a zkoušel se vyškrábat ještě výš. Viděl jsem, jak mu ruka ujíždí v místě, kde vlast­ní krví pomazal dračí kůži. A pak už klouzal dolů, hrabaje zběsile po kameni, načež tvrdě dosedl na hřbet draka těsně za dívčino sedlo. Viděl jsem, jak mu hlava s nárazem od­skočila od jejího ramene. Vypadal napůl omráčený a jen tak­tak se udržel na místě.</p>

<p>Burl se rozmáchl mečem ke druhému úderu, jímž by mohl šaškovi snadno utnout nohu od těla. Ale místo toho, neslyš­ně, jak to umí jen nenávist, se na pódium vyřítil vlk a nabral Burla zezadu. Já se stále řítil směrem k nim, když jsem uvi­děl, jak Nighteyesův výpad hodil Burla kupředu a mrštil jím o Dívku-na-drakovi. Připláclý na sochu, sesul se na kolena. Jeho meč šaška minul a opět zazvonil o zelenou dračí kůži. Při tom nárazu oceli o kámen se objevily vlnky barev šířící se kamenem, jako když se utvoří vlnky poté, co dopadne oblázek na klidnou hladinu rybníka.</p>

<p>Doběhl jsem k podstavci, zrovna když Nighteyes učinil prudký výpad hlavou. Jeho čelisti se sevřely a uchopily Bur­la zezadu, v místě mezi ramenem a krkem. Burl vykřikl, měl ohromně pronikavý hlas. Upustil meč a zvedl ruce, aby vlka uchopil za trhající čelisti. Nighteyes ho sápal jako králíka. Pak se vlk zapřel předníma nohama o Burlův široký hrudník a pojistil své sevření.</p>

<p>Některé věci se přihodí až moc rychle na to, aby se daly dobře vypovědět. V tomtéž okamžiku, kdy prudké stříkance Burlovy krve přešly v náhlý proud, jsem za sebou ucítil Willa. Nighteyes Burlovi zrovna překousl velkou žílu na krku a jeho život nyní vyprchával v pulsujících výronech šarlatu. <emphasis>Pro tebe, bratře! </emphasis>zvolal Nighteyes k šaškovi. <emphasis>Tenhle úlo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vek je pro tebe! </emphasis>Stále Burla nepouštěl a znovu s ním zatřásl. Krev tryskala jako z fontány, jak se Burl zmítal, netuše, že už je po něm. Prýštící krev skrápěla drakovu blyštivou kůži, stékala po ní a hromadila se ve žlábcích, jež zhotovil dlátem šašek, jak se snažil vyprostit nohy a ocas z kamene. A tam se z bublající krve kouřilo, zatímco se <emphasis>zažírala </emphasis>do kamene, jako když vařící voda stravuje kus ledu. Na drakových zad­ních nohách vyvstávaly šupiny a pařáty, jeho bičovitý ocas byl do detailu odhalen. A když Nighteyes nakonec odmrštil Burlovo bezvládné tělo, dračí křídla se rozepjala.</p>

<p>Dívka-na-drakovi se pojednou vznesla k nebesům, jak se o to už tak dlouho pokoušela. Její vzestup působil nenucené, skoro jako by odplouvala nadnášena. Šašek byl nesen vzhů­ru spolu s ní. Viděl jsem, jak se předklonil a zachytil se in­stinktivně útlého pasu dívky před sebou. Tvář měl ode mě odvrácenou. Zahlédl jsem matné oči a nehybná ústa v dívči­ně tváři. Možná svým zrakem viděla, avšak nebyla od draka oddělená více než jeho ocas či křídla; pouze další přídavek, k němuž se šašek tiskl, jak stoupali výš a výš.</p>

<p>Tohle všechno jsem viděl, ale ne proto, že bych stál a ci­věl. Viděl jsem to v letmých záblescích a vlčíma očima. Můj vlastní pohled se stočil k Willovi, jenž se ke mně řítil zeza­du. V ruce třímal obnaženou čepel a zlehka běžel. V obrát­ce jsem tasil Verityho meč a přitom jsem zjistil, že vyklouzává z pochvy déle než krátký meč, na nějž jsem si mezitím zvykl.</p>

<p>Síla Willova Umění mě zasáhla jako rázová vlna právě v okamžiku, kdy se špička Verityho meče ocitla venku z po­chvy. Klopýtl jsem o krok nazad a prudce vyhnal své zdi vzhůru. Znal mě dobře. Ta první vlna v sobě pojímala neje­nom strach, ale i konkrétní bolesti. Byly přichystány zvláš­tě pro mne. Znovu jsem zakusil Šok ze zlomeného nosu, ucítil jsem, jak mě pálí puklá tvář, i když se mi neřinula hor­ká krev po hrudi jako kdysi. Najeden strnulý, bezdechý oka­mžik jsem měl co dělat, jenom abych udržel své hradby tvá­ří v tvář té ochromující bolesti. Meč, který jsem držel v ruce, byl náhle jako z olova. Poklesl mi v ruce a špička zamířila k zemi.</p>

<p>Zachránila mě Burlova smrt. V okamžiku, kdy Nighteyes shodil jeho bezvládné tělo z podstavce dolů, jsem uviděl, jak vlna smrti zasáhla Willa. Jeho propadlé oči se málem zavře­ly, jaký to byl náraz. Poslední člen jeho koterie byl mrtev. Cítil jsem, jak Willa prudce ubývá, a to nejen proto, že Burl svým Uměním již nezásobil to jeho, ale i vlivem vytrysklé­ho žalu. Vylovil jsem v mysli obraz Carrodova hnijícího tě­la a mrštil jej po něm, abych mu ještě přitížil. Will klopýtl do­zadu.</p>

<p>„Tak už jsi skončil, Wille!" vyprskl jsem. „Verityho drak už vzlétl. A teď už uhání směrem k Bucku. Na něm jede krá­lovna a v lůně veze jeho dědice. Právoplatný král znovu zís­ká svůj trůn a korunu, vypráší ze svého pobřeží rudé lodě a vyčistí hory od Regalových vojsk. Bez ohledu na to, co ta­dy teď uděláš, jsi poražen." Podivný úsměv mi zkřivil ústa. „Vítěz jsem já." Vrčící Nighteyes popošel kupředu a stanul mi po boku.</p>

<p>Vtom se Willova tvář změnila. Jeho očima na mě hleděl Regal. Burlova smrt mu byla lhostejná, stejně jako případná Willova. „Snad tedy," řekl ledově Willovým hlasem, „snad bych se měl starat jedině o to, abych odpravil tebe, Bastar­de. Za jakoukoli cenu." Usmál se na mě; byl to úsměv mu­že, který ví, jak vržené kostky dopadnou, ještě než se zastaví. Zažil jsem kratičký okamžik nejistoty a strachu. Vyhnal jsem své zdi vzhůru a těsněji je semkl proti Willově zákeřné taktice.</p>

<p>„To si opravdu myslíš, že jednooký šermíř má nějakou šanci proti mému meči a vlkovi, Regale? Nebo hodláš jeho život promarnit stejně ledabyle, jako jsi to udělal se zbytkem koterie?" Mrštil jsem po něm tu otázku v chabé naději, že mezi nimi podnítím neshodu.</p>

<p>„Proč ne?" otázal se klidně Regal Willovým hlasem. „Ne­bo sis myslel, že jsem opravdu tak hloupý jako můj bratr, abych se spokojil pouze s jednou koterií?"</p>

<p>Vlna Umění mne zasáhla silou vodopádu. Klopýtl jsem před ní dozadu, než jsem se opanoval a vrhl se na Willa. Mu­sel jsem ho zabít co nejrychleji. Regal měl pod kontrolou je­ho Umění. Pramálo se staral, co to udělá s Willem, jak by to Willa mohlo sežehnout, kdyby mě zabil zášlehem Umění. Cítil jsem, jak do sebe nabírá sílu Umění. A i když jsem se celým srdcem vložil do toho, abych zabil Willa, Regalova slova mě pokradmu sžírala. Další koterie?</p>

<p>Jednooký nebo ne, Will byl nečekaně rychlý. Meč byl je­ho součástí, když čelil mému prvnímu výpadu a odvrátil ho. Na okamžik jsem zatoužil po svém'starém potlučeném krát­kém meči. Potom jsem ty myšlenky zapudil jako zbytečné a soustředil se jen na to, jak bych prolomil jeho obranu. Vlk se prudce mihl kolem mne, břicho spuštěné, jak se chtěl do­stat blíže k Regalovi z Willovy slepé strany.</p>

<p>„Tři nové koterie!" zasupěl namáhavě Willův hlas, když opět odrazil mou zbraň. Uklouzl jsem před jeho výpadem a snažil se obtočit zbraní jeho čepel. Na to byl příliš rychlý.</p>

<p>„Mladí, silní praktikanti Umění. Ti mi vytesají mé vlastní draky." Rozmáchlé seknutí, až jsem ucítil zvířený vzduch. „Draci na můj povel, oddaní jen mně. Draci, kteří skolí Verityho, v krvi a šupinách." Otočil se a vyrazil proti Nighteyesovi. Vlk divoce uskočil stranou. Já se vrhl kupředu, avšak jeho meč už byl zpátky, aby mi čelil. Bil se s neuvěřitelnou rychlostí. Že by další uplatnění Umění? Nebo jen iluze, kte­rou mi Uměním vnutil?</p>

<p>„Pak zlikvidují rudé lodě. Pro mne. A otevřou horské průsmyky. I hory budou moje. Bude ze mne hrdina. Potom už se mi nikdo nepostaví." Jeho čepel tvrdě zasáhla moji, až mi cuklo v rameni. Jeho odhodlaná slova se mnou trhla rovněž. Zněla pravdivě a odhodlaně. Zabarvena Uměním, dorážela na mě s mohutnou silou působící beznaděj. „Ovládnu cestu Umění. Prastaré město bude mým novým hlavním městem. Všichni mí adepti Umění budou vymácháni v magické síle řeky."</p>

<p>Další sek po Nighteyesovi. Oholil mu chomáč chlupů na pleci. A díra v obraně se zase příliš rychle zavřela na můj těžkopádný meč. Bylo mi, jako bych stál po ramena ve vo­dě a bil se s mužem, jehož čepel byla lehká jako stéblo slá­my. „Hloupý Bastarde! To sis opravdu myslel, že si dělám starosti kvůli jedné těhotné děvce, kvůli jednomu drakovi ve vzduchu? Samotný lom, to je skutečná kořist, kterou jste tu pro mne nechali nestřeženou. Materiál, z něhož povstanou desítky, ne, stovky draků!"</p>

<p>Jak jsme mohli být tak hloupí? Jak to, že jsme neviděli, oč Regalovi vskutku jde? Mysleli jsme jen svými srdci, srdci li­dí Šesti vévodství, srdci farmářů a rybářů, kteří potřebovali královu ruku na svoji ochranu. Ale Regal? Myslel jen na to, co mu Umění může zajistit. Jeho další slova jsem znal dříve, než je po mně mrštil: „V Bingtownu a Chalcedu přede mnou padnou na kolena. A na ostrovech se budou krčit při vyslo­vení mého jména."</p>

<p><emphasis>Blíží se další! A nad námi!</emphasis></p>

<p>Nighteyesovo varování mě málem stálo život. V okamži­ku, kdy jsem zvedl zrak, Will vyrazil proti mně. Ustupoval jsem, dokonce málem jsem nazpět běžel, abych se vyhnul jeho meči. Daleko za ním, od ústí lomu, se k nám vyřítil tu­cet mužů máchajících meči. Nepohybovali se stejným kro­kem, ale vyznačovali se jednotou mnohem soudržnější, než jakou by si dokázali osvojit řadoví vojáci. Koterie. Když se blížili, vnímal jsem jejich Umění jako dravý vítr, jenž před­chází bouři. Postupující Will se náhle zastavil. Můj vlk vy­razil kupředu, aby jim čelil, zuby měl vyceněné a vztekle vr­čel.</p>

<p><emphasis>Nighteyesi! Stůj! Nemůžeš bojovat s dvanácti meči ovlá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>danými jed</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>nou myslí!</emphasis></p>

<p>Will spustil meč a pak ho ležérně zasul do pochvy. Přes rameno zavolal na koterii: „Neobtěžujte se s nimi. Ať to s ni­mi skoncují lučištníci."</p>

<p>Pohled na tyčící se stěny lomu mi ukázal, že to není klam. Zlatohnědě ustrojení vojáci právě zaujímali pozice. Pocho­pil jsem, že právě proto zde ty oddíly jsou. Ne aby porazily Verityho, ale aby zabraly a udržely tento lom. Přelila se pre­se mne další vlna ponížení a zoufalství. Poté jsem pozvedl meč a vyrazil po Willovi. Alespoň jeho zabiji.</p>

<p>Na kameni, kde jsem chvilku předtím stál, zarachotil šíp, další skákající proletěl Nighteyesovi rovnou mezi nohama. Vtom se od stěn lomu západně od nás ozval křik. Nízko na­de mnou prosvištěla Dívka-na-drakovi, na svém hřbetě šaš­ka, a v dračích čelistech se svíjel zlatohnědý lučištník. Onen muž byl rázem ten tam, zbyl z něj jenom obláček dýmu ne­bo páry odvanutý větrem po jejím průletu. Naklopila kříd­la, znovu se snesla níž a chňapla dalšího lučištníka, přičemž druhý skočil rovnou do lomu, aby se jí vyhnul. A opět oblá­ček kouře.</p>

<p>Na dně lomu jsme všichni zkoprněli a zírali vzhůru. Will se vzpamatoval dříve než já. Zlostně křikl na své lučištníky; jeho povel se zachvíval Uměním: „Palte na ni! Sundejte ji!"</p>

<p>Takřka okamžitě se jejím směrem vznesl šik hvízdajících šípů. Některé dospěly na vrchol dráhy a padaly ještě dříve, než k ní vůbec doletěly. Zbytek byl odkloněn jedním moc­ným máchnutím křídel. Šípy se v poryvu od jejích perutí na­jednou zatřepetaly a řítily se k zemi jako stébla slámy, aby se roztříštily na dně lomu. Dívka-na-drakovi pojednou slétla níž a zamířila rovnou na Willa.</p>

<p>Ten se dal na útěk. Věřím, že Regal ho opustil alespoň na tak dlouho, aby stačil učinit toto rozhodnutí. Zatímco běžel, na okamžik to vypadalo, že honí vlka, který už skoro urazil vzdálenost mezi ním a koterií. Až na to, že v momentě, kdy si koterie uvědomila, že Will prchá směrem k nim i s drakem řítícím se vzduchem na ně, se její členové otočili na podpat­cích a dali se rovněž na útěk. Nakrátko jsem zachytil záblesk Nighteyesova bujarého triumfálního pocitu, že dvanáct šermířů nedokázalo čelit jeho výpadu. Pak se přikrčil k zemi, jak Dívka-na-drakovi prosvištěla nízko nad námi.</p>

<p>Pocítil jsem nejenom ostrý průvan po jejím průletu, ale ta­ké závratný tah Umění, který mi vmžiku vyrval z mysli vše­chny myšlenky, které jsem tam měl. Jako by byl svět na oka­mžik ponořen do naprosté temnoty a potom mi byl podán nazpět znovu v plném jasu. Za běhu jsem klopýtl a na oka­mžik jsem si nemohl vybavit, proč třímám v ruce obnažený meč nebo za kým se to ženu. Will přede mnou se zapotácel, jak se přes něj mihl její stín, a pak pro změnu zavrávorala celá koterie.</p>

<p>Dračí čelisti za letu bezvýsledně chňaply po Willovi. Za­chránily ho roztříštěné bloky černého kamene, protože Dív­ka-na-drakovi měla takové rozpětí křídel, že jí v tom úzkém bludišti mohl uniknout. Vydala zoufalý výkřik, divoký a pro­nikavý, jako když něco rozlítí sokola. Vzlétla a zakroužila, aby provedla druhý nálet. Zalapal jsem po dechu, když vlét­la rovnou do roje hvízdajících šípů. Ty sejí neúčinně odrá­žely od kůže, jako kdyby si lučištníci vzali na mušku sám Černý kámen v lomu. Pouze šašek se před nimi přikrčil. Dívka-na-drakovi prudce změnila směr, přeletěla nízko nad lučištníky a uchopila jednoho z jejich středu, aby ho vmžiku pozřela.</p>

<p>A opět se nade mnou přehnal její stín a opět mi byl urván jeden okamžik života. Otevřel jsem oči a zjistil, že Will je pryč. Potom jsem ho nakrátko zahlédl, kterak v trysku uhý­bá a uskakuje do stran mezi stojícími bloky z kamene, úplně jako zajíc, jenž kličkuje na útěku před sokolem. Koterii už jsem neviděl, ale vtom se zpoza balvanu vyřítil Nighteyes a přidal se v běhu ke mně.</p>

<p><emphasis>Och, bratře, ten Bezpachu loví výborně! </emphasis>zvolal nadšeně vlk. <emphasis>Bylo od nás moudré, že jsme ho přijali do naší smečky!</emphasis></p>

<p><emphasis>Will je moje kořist! </emphasis>prohlásil jsem.</p>

<p><emphasis>Tvá kořist je má kořist, </emphasis>podotkl docela vážně. <emphasis>To je smeč</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ka. A nebude ničí koři</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tí, dokud se neroztáhneme do šíře, abychom ho našli.</emphasis></p>

<p>Měl pravdu. Před sebou jsem slyšel výkřiky a občas jsem spatřil zlatohnědý záblesk, jak se některý z mužů tryskem mihl přes široké prostranství mezi kamennými bloky. Vět­šina z nich však rychle pochopila, že jediný způsob, jak se krýt před drakem, znamená přimknout se velice těsně k hra­nám těch obrovských bloků.</p>

<p><emphasis>Uhánějí k pilíři. Když se k němu dostaneme na dohled, mů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>žeme si tam na něj p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>čkat.</emphasis></p>

<p>Znělo to logicky. Útěk přes pilíř by mohl být jediný způ­sob a jejich jediná naděje, jak definitivně uniknout drakovi.</p>

<p>Stále jsem slyšel občasné zarachocení, jak spršely k zemi ší­py po průletu draka, avšak značná část lučištníků, kteří sho­ra obstoupili lom, se mezitím stáhla do skrytu přilehlých le­sů.</p>

<p>Nighteyes a já jsme již vzdali všechny snahy najít Willa a prostě jsme zamířili rovnou k pilíři. Musel jsem obdivovat disciplínu některých Regalových lučištniků. Navzdory tomu všemu, když jsme s vlkem na několik kroků vyrazili z úkry­tu, uslyšeli jsme výkřik: „Támhle jsou!" a okamžik nato se v našich patách sneslo krupobití šípů.</p>

<p>Doběhli jsme k pilíři právě včas, abychom uviděli dva pří­slušníky Regalovy nové koterie, kterak se řítí přes rozlehlé prostranství, ruce natažené, aby se vnořili do pilíře přesně v okamžiku, kdy se ho dotkli. Vybrali si runu pro Kamennou zahradu, ale možná to bylo jen proto, že se nacházela na té straně pilíře, která jim byla nejblíže. Zatím jsme nevychá­zeli zpoza rohu velikého bloku, který nám skýtal úkryt před šípy.</p>

<p><emphasis>Neprošel už skrz?</emphasis></p>

<p><emphasis>Možná. Vyčkej.</emphasis></p>

<p>Minulo snad několik věčností. Mezitím jsem nabyl jisto­tu, že Will nám již unikl. Dívka-na-drakovi z nebes nad ná­mi vrhala stíny na stěny kamenolomu. Výkřiky obětí byly stále méně časté. Lučištníci využívali stromů, aby se před ní ukryli. Chvilku jsem se díval, jak stoupá a krouží vysoko nad lomem. Zářivě zelená, vznášela se vysoko na modrém nebi, kolébajíc se na svých perutích. Napadlo mě, jaké to pro šaška asi je, takhle se vozit. Alespoň že dívka byla součástí draka, k níž se mohl přimknout. Vtom se Dívka-na-drakovi naklonila a sklouzla po křídle níž, načež složila křídla a říti­la se na nás. A právě v tom okamžiku vyrazil z úkrytu Will a hnal se k pilíři.</p>

<p>Vyskočili jsme s Nighteyesem za ním. Byli jsme mu zou­fale blízko v patách<strong>. </strong>Já běžel rychle, avšak vlk pádil ještě rychleji a Will uháněl nejrychleji ze všech. V okamžiku, kdy se nataženými prsty otřel o pilíř, přešel vlk do závěrečného skoku. Předními tlapami praštil Willa do zad a hodil ho hla­vou napřed k pilíři. Když jsem uviděl, jak se v něm rozpouš­tí, křikl<emphasis> </emphasis>jsem varovně na Nighteyese a chytil ho za kožich, abych ho přitáhl zpátky. Zrovna v okamžiku, kdy nám byl Will vyrván, ho vlk chňapl za jedno lýtko. A zrovna v mo­mentě, kdy se jeho čelisti zaťaly Willovi do masa, přehnal se nad námi drak. Ztratil jsem pouto se světem a upadl do tem­not.</p>

<p>Pohádky oplývají hrdiny, kteří se v podsvětí utkali s temnými nepřáteli. Jenom málo jich vypráví o těch, kteří dobrovolně vešli do temného neznáma, aby zachránili své přátele nebo milence. V jednom nadčasovém okamžiku jsem dostal úplně jasně na výběr. Mohl jsem buď popadnout Willa a vy­mačkat z něho život. Anebo přitisknout Nighteyese k sobě a udržet ho pohromadě tváří v tvář všem silám, které nyní trhaly jeho vlčí mysl a bytí. Vlastně vůbec nešlo o žádné roz­hodování.</p>

<p>Vynořili jsme se v chladném stínu na ušlapané trávě. V je­diném okamžiku jen temnota a průchod; v dalším jsme zno­vu dýchali, a taky cítili. A báli se. Vyškrábal jsem se na no­hy a s údivem zjistil, že v ruce stále svírám Verityho meč. Nighteyes se ztěžka zvedl, dva kroky klopýtl a zase přepadl. <emphasis>Malátný. Otrávený. Celý svět se kymácí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tiše lež a dýchej. </emphasis>Stál jsem před ním a zvedl zrak, abych se rozhlédl kolem. Můj pohled byl opětován nejenom Willem, ale i valnou častí Regalovy nové koterie. Většinou ještě byli mohutně zadýchaní a při pohledu na nás nikdo nekřikl na poplach. Když však zakřičel Will, seběhlo se i množství farrowských zbrojnošů. Rozprostřeli se do šíře, aby nás ob­klopili.</p>

<p><emphasis>Musíme projít zpátky pilířem. Je to naše jediná šance.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já nemohu. Běž ty. </emphasis>Nighteyes se svezl na tlapy a oči se mu zavřely.</p>

<p><emphasis>To ale není smečka! </emphasis>pověděl jsem mu přísně. Zvedl jsem Verityho meč. Takže takhle jsem měl zemřít. Byl jsem moc rád, že mi to šašek tehdy neřekl. Nejspíš bych se byl zabil už dřív.</p>

<p>„Tak ho zabijte," přikázal jim Will. „Už jsme s ním ztra­tili příliš mnoho času. Zabijte ho a toho vlka taky. A potom mi přiveďte lučištníka, který mi dokáže sestřelit muže z dra­čího hřbetu." Regal se ke mně otočil Willovými zády a od­kráčel pryč, vydávaje další rozkazy: „A vy, Třetí koterie. Vy jste mi říkali, že dokončeného draka nelze probudit a zapo­jit do svých služeb. Nuže, právě jsem viděl Umění neznalé­ho šaška, jak provedl právě tuhle věc. Zjistíte mi, jak se mu to povedlo. Začnete hned. Jenom ať si Bastard prověří své Umění tváří v tvář mečům."</p>

<p>Pozvedl jsem meč a Nighteyes se vytáhl na nohy. Jeho nevolnost dotírala na můj strach, když se kruh vojáků okolo nás postupně zužoval. Nu což, pokud jsem měl zemřít ny­ní, nebylo čeho se bát. Možná si prověřím svoje Umění tvář v tvář jejich mečům. Strhl jsem své zdi, odhodiv je pohrda­vě stranou. Umění byla řeka, která běsnila všude kolem mě, řeka, jež byla na tomto místě vždycky rozvodněna. Naplnit se jím bylo stejně snadné jako nasát do plic vzduch. Druhý nádech vyhostil z mého těla únavu a bolest. Natáhl jsem se, abych předal sílu svému vlkovi. Nighteyes vedle mě se otře­pal. Když naježil srst a vycenil zuby, vypadal dvakrát mo­hutnější. Očima jsem v kruhu přehlížel meče, které nás ob­klopovaly. Když se pozvedly do výše, aby se utkaly s mým, Nighteyes vyrazil kupředu a zespodu do nich, načež se hbi­tě otočil a zezadu jednomu muži rozpáral nohu.</p>

<p>Náhle z něj byl mrštný, zubatý a naježený netvor. Nesna­žil se zakousnout a držet. Místo toho využíval své váhy, vrá­žel do mužů a vychyloval je z rovnováhy, aby klopýtali je­den přes druhého, a když mohl, přetínal jim šlachy, sekaje zuby spíše než kousaje. Já si musel dávat pozor, abych ho ne­zasáhl, zatímco zběsile pobíhal sem a tam. Vůbec se nesna­žil čelit jejich mečům. V okamžiku, kdy se k němu nějaký muž otočil a vyrazil vpřed, dal se na útěk a prodíral se pod nohama těch, kteří se snažili čelit mně.</p>

<p>Co se mne týče, oháněl jsem se Verityho mečem s grácií a umem, jaké jsem nikdy předtím u takové zbraně nepoznal. Lekce u Hod a její trpělivá práce se u mě konečně zúročily, a pokud by taková věc byla možná, řekl bych, že duch šermířky byl v té zbrani a že mi zpívala, zatímco jsem se jí ohá­něl. Nemohl jsem sice rozbít kruh, v němž mne věznili, jen­že oni zase nemohli proniknout mou obranou a způsobit mi větší újmu.</p>

<p>V  tom prvním zápalu boje jsme se bili dobře a vedli si dobře, leč přesila to byla neúnosná. Dokázal jsem muže ode­hnat mečem a vykročit směrem k nim, ale v dalším okamži­ku jsem se musel otočit, abych čelil těm, kteří se ke mně při­blížili zezadu. Mohl jsem tak kruh bojujících přemísťovat, ale nedokázal jsem z něj uniknout. Přesto jsem děkoval ne­bi za větší dosah Verityho meče, díky němuž jsem byl dosud naživu. Ostatní muži se nyní sbíhali směrem k té vřavě a bo­jovým výkřikům. Ti, kteří přiběhli, vrazili klín mezi Nighteyese a mne a zatlačovali ho stále dál.</p>

<p><emphasis>Dost</emphasis><emphasis>aň</emphasis><emphasis> se z jejich sevření a utíkej. Utíkej. Žij, bratře můj.</emphasis></p>

<p>V reakci na můj povel od nich ode všech odběhl stranou, načež se náhle oklikou vrátil a prohnal se přímo jejich středem. Regalovi muži do sebe navzájem sekali v marné snaze zastavit ho. Nebyli zvyklí bojovat s protivníkem o méně než poloviční výšce a k tomu dvakrát rychlejším. Většinou se po něm rozmáchli, ale jejich meče se mu za patami jen zary­ly do země. Rázem byl ten tam a opět zmizel v hustém lese. Muži se divoce rozhlíželi kolem, odkud se asi vzápětí vy­řítí.</p>

<p>Ale i uprostřed nejlítějšího boje jsem věděl, jak je to s ná­mi beznadějné. Regal zvítězí. I kdybych měl pobít všech­ny ty muže tam, Willa nevyjímaje, Regal stejně zvítězí. Už vlastně zvítězil, navzdory tomu všemu. A copak jsem vždy nevěděl, že zvítězí? Copak jsem nevěděl, už od samého za­čátku, že je předurčen vládnout?</p>

<p>Náhle jsem vykročil kupředu, abych uťal ruku u lokte jed­nomu muži, a svého rozmachu jsem využil k tomu, abych meč obloukem vrátil do střehu a přitom špičkou sekl do tvá­ře dalšího muže. Když ti dva padli, zapletení do sebe, utvo­řila se v kruhu malinká mezera. Vkročil jsem do toho na­krátko vzniklého prostoru, soustředil své Umění a obestřel Willův lstivý chmat, jímž svíral mou mysl. Přitom jsem ucí­til, jak se mi o levé rameno otřel meč. Otočil jsem se, abych se zaklesl s protivníkovou zbraní, potom jsem na okamžik zakázal svému tělu myslet na sebe a pořádně Willa zmáčkl. Proklouzl jsem skrze Willovo vědomí a našel jsem Regala, jenž byl do něho zavrtaný jako červ v srdci jelena. Will by se od něho nebyl schopen osvobodit, i kdyby na to dokázal byť jen pomyslet. A já měl dojem, že z Willa už nezbývá ani tolik, aby svedl sám za sebe utvořit myšlenku. Will byl jen tělem, nádobou z masa a krve, jež obsahovala Umění k Regalově dispozici. Zbaven koterie, která ho posilovala, nyní už vůbec nebyl tou obávanou zbraní. Už měl mnohem men­ší cenu. Už mohl být použit a odhozen takřka bez lítosti.</p>

<p>Nemohl jsem bojovat na obou stranách zároveň. Udržoval jsem v sevření Willovu mysl a odháněl od sebe jeho myš­lenky, zatímco jsem se snažil řídit i své tělo. V dalším oka­mžiku jsem utržil dvě rány, jednu do levého lýtka a druhou do pravého předloktí. Věděl jsem, že už to déle nevydržím. Nighteyese jsem nikde neviděl. Alespoň on měl šanci. <emphasis>Běž odsud pryč, Nig</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>teyesi. Je po všem.</emphasis></p>

<p><emphasis>Teprve to začíná! </emphasis>oponoval mi. Najednou mnou prosvištěl v podobě zášlehu tepla. Z odlehlé části tábora jsem zaslechl hlasitý výkřik Willova hlasu. Tam někde vlk se svou Moud­rostí pustošil jeho tělo. Cítil jsem, jak se Regal snaží vypros­tit svou mysl z Willovy mysli. Sevřel jsem je oba ještě pev­něji. <emphasis>Zůstaň a postav se tomu, </emphasis><emphasis>Regal</emphasis><emphasis>e!</emphasis></p>

<p>Špička meče mě náhle zasáhla do boku. Ucukl jsem a klo­pýtl o kámen, nechávaje na něm krvavý otisk dlaně, jak jsem se znovu zvedal. Byl to Realderův drak; až tak daleko jsem mezitím přemístil dějiště bitvy. Vděčně jsem se o něho opřel zády<strong> </strong>a otočil se, abych protivníkům čelil. Nighteyes a Will spolu stále zápasili; bylo zcela jasné, že Regal se něco při­učil, když mučil lidi s Moudrostí. Nebyl před vlkem tak zra­nitelný, jako by byl kdysi. Nemohl mu ublížit Uměním, ale mohl ho postupně obestírat vrstvami strachu. Nighteyesovo srdce mni pojednou hřmělo v uších. Znovu jsem se otevřel Umění, naplnil se a udělal něco, oč jsem se nikdy předtím nepokusil. Předal jsem sílu Umění jakožto Moudrost Nighteyesovi. <emphasis>Pro tebe, bratře. </emphasis>Ucítil jsem, jak Nighteyes Willa <emphasis>odrazil </emphasis>a na okamžik se od něj odpoutal. Will toho okamži­ku využil, aby před námi oběma prchl. Chtěl jsem se pustit za ním, ale tu jsem za sebou ucítil trhavou reakci Moudros­ti v Realderově drakovi. Krátce to zasmrdělo a krvavý otisk mé dlaně na jeho boku se v dýmu odpařil. Drak se hnul. Pro­bouzel se. A byl hladový.</p>

<p>Ozvalo se náhlé zapraštění větví a bouřlivé cupování zmí­taného listí, jak mohutný vítr vtrhl do ztichlého nitra lesa. Dívka-na-drakovi prudce přistála na malé mýtině vedle pilí­ře. Šlehajícím ocasem prostor vyčistila od Regalových mu­žů. „Támhle!" zavolal na ni šašek a její hlava na hadovitém krku se vmžiku natáhla a uchopila jednoho z útočníků do svých obávaných čelistí. Zmizel, jen se po něm zadýmilo, a já cítil, jak její Umění nabývá na síle spolu s životem, kte­rý pozřela.</p>

<p>Za mnou se náhle zvedla klínovitá plazí hlava. Na oka­mžik vše přikryla temnota, jak se nade mnou mihl onen stín. Pak hlava vystřelila kupředu, rychleji, než když útočí had, a popadla muže nejblíže od nás. <emphasis>Zmizel </emphasis>a mne krátce ovanul smrdutý oblak páry, vše, co zbylo z jeho bytí. Řev, jejž drak vydal, mne málem ohlušil.</p>

<p><emphasis>Bratře?</emphasis></p>

<p><emphasis>Já žiji, Nighteyesi.</emphasis></p>

<p><emphasis>Stejně jako já, bratře.</emphasis></p>

<p><emphasis>TAK JAKO JÁ, BRATŘE, A JSEM HLADOVÝ!</emphasis></p>

<p>Hlas Moudrosti velikánského masožravce. Vskutku Stará krev. Ta síla mi rozechvěla kosti. Nighteyes měl tolik důvti­pu, že odpověděl.</p>

<p><emphasis>Tak se nasyť, velký bratře. Ať naše kořist patří tobě, a ví</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tej mezi námi. Tohle je smečka.</emphasis></p>

<p>Realderův drak se nenechal moc pobízet. Ať už byl Realder kdokoliv, vložil do svého draka zdravý apetýt. Mohutná chodidla s pařáty se s trhnutím vyprostila z mechu a země; ocas se jedním máchnutím uvolnil a v pohybu porazil men­ší strom. Sotva jsem se mu stačil odštrachat z cesty, když v prudkém výpadu pozřel dalšího Farrowce svými čelistmi.</p>

<p><emphasis>Krev a Moudrost! Toho je zapotřebí. Krev a Moudrost. Můžeme dr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ky probudit.</emphasis></p>

<p><emphasis>Krev a Moudrost? V téhle chvíli jsme prosáklí obojím. </emphasis>Okamžitě mě pochopil.</p>

<p>Uprostřed toho masakru jsme si s Nighteyesem zahráli ší­lenou dětinskou hru. Byl to skoro závod o to, kdo jich pro­budí nejvíc, závod, který vlk snadno vyhrál. Vystřelil k dra­kovi, otřepal na něj ze sebe krev a pak mu přikázal: <emphasis>Vzbuď se, bratře, a nasyť se. Přinesli jsme ti maso. </emphasis>A když se z kaž­dého velikého těla začala odpařovat vlčí krev a ono se vzá­pětí hnulo, připomněl mu: <emphasis>Jsme smečka!</emphasis></p>

<p>Našel jsem krále Wisdoma. Byl to ten drak s jeleními pa­rohy a probouzel se ze spánku s křikem: <emphasis>Buck! Za Buckkeep! Při Edovi a Elovi, já mám ale hlad!</emphasis></p>

<p><emphasis>U pobřeží Bucku je spousta rudých lodi, můj pane. Čeka</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jí jen na v</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>še čelisti, </emphasis>sdělil jsem mu. Navzdory jeho slovům v něm zbývalo už jen málo z člověka. Kámen a duše sply­nuly, aby se z nich vpravdě stali draci. Rozuměli jsme jeden druhému tak, jako si rozumí masožravci. Lovili jako smeč­ka už předtím a dobře si to pamatovali. Většina ostatních draků v sobě neměla pranic lidského. Byli stvořeni Elderlingy, nikoli lidmi, a my si navzájem porozuměli jenom v tom, že jsme jejich bratři a přinesli jsme jim maso. Ti, kteří byli stvořeni koteriemi, měli mlhavé vzpomínky na Buck a farseerovské krále. Nebyly to však tyto vzpomínky, které je ke mně poutaly, ale můj příslib potravy. Spatřoval jsem největ­ší štěstí v tom, že jsem to dokázal vtisknout do těch jejich prapodivných myslí.</p>

<p>Nadešel okamžik, kdy už jsem v podrostu žádné další dra­ky nenacházel. Za mnou, kde předtím tábořili Regalovi vo­jáci, jsem slyšel výkřiky štvaných mužů a řev draků, jak me­zi sebou soupeřili nikoliv o maso, ale o holé životy. Stromy schytávaly jejich výpady a jejich šlehající ocasy mýtily po­rost, jako když kosa podtíná obilné stonky. Zastavil jsem se, abych nabral dech, jedna ruka mi spočinula na koleně, za­tímco druhá neustále svírala Verityho meč. Ucítil jsem v plí­cích drsný a suchý dech. Bolest se začínala prodírat Umě­ním, kterým jsem naplnil své tělo. Z prstů mi kapala krev. Jelikož jsem neměl draka, jemuž bych ji dal, otřel jsem si ji o kabátec.</p>

<p>„Fitzi?"</p>

<p>Otočil jsem se a uviděl šaška, jak běží ke mně. Chytil mě do náručí a vší silou mne objal.</p>

<p>„Ty stále žiješ! Díky všem bohům odevšad. Ona létá jako sám vítr, a věděla, kde tě hledat. Nějak tu bitvu vycítila, na takovou dálku." Odmlčel se, aby nabral dech, a dodal: „Její hlad je neukojitelný. Fitzi, musíš jít se mnou, ihned. Dochá­zí jim už kořist. Musíš na ni se mnou nasednout a zavést je tam, kde se mohou nasytit, jinak nevím, co udělají."</p>

<p>Připojil se k nám Nighteyes. <emphasis>Toto je veliká, hladová smeč</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ka. Bude zapotřebí hodně zvěře, aby je nasytila.</emphasis></p>

<p><emphasis>Půjdeme s nimi, na jejich lov?</emphasis></p>

<p>Nighteyes zaváhal. <emphasis>Na hřbetě jednoho z nich? Vzduchem?</emphasis></p>

<p><emphasis>Takhle oni loví.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tohle není vlčí způsob. Avšak jestli mě musíš opustit, po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chopím to.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já tě neopouštím, bratře. Já tě neopouštím.</emphasis></p>

<p>Myslím, že šašek vytušil něco z toho, co mezi námi pro­bíhalo, protože už potřásal hlavou, ještě než jsem řekl: „To ty je musíš vést. Na Dívce-na-drakovi. Vezmi je zpátky do Bucku a za Veritym. Budou ti naslouchat, protože jsi s námi ve smečce. Je to něco, čemu rozumí."</p>

<p>„Fitzi, já nemohu. Nebyl jsem stvořen pro taková, pro ta­ková jatka! Nepřišel jsem život brát. Něco takového jsem ni­kdy neviděl, ani v žádném snu, ani jsem o tom nečetl v žád­ném svitku. Bojím se, že bych mohl zhatit čas."</p>

<p>„Ne. Tak je to správné. Cítím to. Já jsem Katalyzátor a já jsem přišel všechno změnit. Z proroků se stávají válečníci, draci loví jako vlci." Zatímco jsem mluvil, jenom stěží jsem poznával svůj hlas. Neměl jsem tušení, odkud se ve mně ta slova berou. Střetl jsem se s nevěřícným pohledem vlka. „Je to tak, jak to musí být. Běž."</p>

<p>„Fitzi, já..."</p>

<p>Dívka-na-drakovi se přibelhala až k nám. Na zemi ji její vznešená ladnost opustila. Místo toho si vykračovala navý­sost mocně, jako ohromný medvěd nebo velký rohatý býk. Její zelené šupiny ve slunečním světle zářily jako potemně­lé smaragdy. Dívka na jejím hřbetě se vyznačovala úchvat­nou krásou, navzdory svému prázdnému výrazu. Dračí hla­va se zvedla, ona otevřela ústa a vystřelila ven jazykem, aby okusila vzduch. <emphasis>Další?</emphasis></p>

<p>„Pospěš si," přikázal jsem mu.</p>

<p>Takřka křečovitě mě objal a šokoval mě tím, že mě polí­bil na ústa. Otočil se a rozběhl se směrem k Dívce-na-drakovi. Dívka jako její součást se shýbla a podala mu ruku, na­čež ho vytáhla vzhůru, aby usedl za ni. Výraz v její tváři se ani náznakem nezměnil. Byla to jen další součást draka.</p>

<p>„Za mnou!" zakřičel na draky, kteří se již shromažďovali okolo nás. Když se na mě naposled podíval, měl ve tváři iro­nický úsměv.</p>

<p><emphasis>Následujte toho Bezpachu! </emphasis>přikázal jim Nighteyes, ještě než jsem stačil zapojit svou hlavu. <emphasis>Je to mocný lovec a za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vede vás ke spoustě masa. Naslouchejte mu, pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>tože on je ve smečce s námi.</emphasis></p>

<p>Dívka-na-drakovi poskočila, její křídla se roztáhla a za mocného máchání ji nesla rovnoměrně vzhůru. Šašek se k ní zezadu tiskl. Zvedl ruku na rozloučenou, ale zase ji rychle spustil, aby se dívky chytil v pase. Tehdy jsem ho viděl na-</p>

<p>posledy. Ostatní draci ho následovali, vydávajíce zvuky, jež mi připomněly ohaře na stopě, až na to, že to znělo spíše ja­ko vřískot dravých ptáků. I okřídlený kanec se zvedl, nemo­torně, a stejně tak se odrazil do vzduchu. Tlukot jejich kří­del byl natolik hlasitý, že jsem si zakryl uši a Nighteyes se přitiskl břichem k zemi vedle mne. Stromy se kymácely, jak nad nimi draci v mohutném procesí přelétali, a padaly z nich větve, uschlé i zelené. Nebe se na chvíli zaplnilo zářivými tvory, zelenými, červenými, modrými a žlutými. Kdykoli se nade mnou mihl stín některého z nich, zakusil jsem temno­tu, ale oči jsem měl otevřené a díval jsem se, jak se Realderův drak vznesl jako poslední z nich, aby se připojil k té ve­liké smečce na nebesích. Zakrátko mi výhled na ně zakryly koruny stromů. Jejich výkřiky postupně umlkaly.</p>

<p>„Tví draci se blíží, Verity," řekl jsem muži, jehož jsem kdysi znal. „Elderlingové povstali na obranu Bucku. Přesně jak jsi předvídal."<strong><emphasis>11 Regal</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Katalyzátor přichází, aby všechno změnil.</emphasis></p>

<p>Vzápětí po odletu draků zavládlo velké ticho, přerušova­né pouze šepotem listí, jak se tu a tam prosívalo větvemi na půdu lesa. Ani žába nekvákla, ani pták nezazpíval. Draci při svém odletu poškodili klenbu lesa. Mohutné sluneční lou­kotě nyní osvětlovaly zeminu, která byla ve stínu již dávno před mým narozením. Stromy byly vyvráceny s kořeny ne­bo prostě ulomeny a v lesní půdě byly vyhloubeny velké žleby po průletu jejich obrovských těl. Šupinaté plece odraly kůru z prastarých stromů a vespod obnažily bílé kambium. Rozrytá země, posekané stromy a udusaná tráva nyní syti­ly svými vůněmi ovzduší v hřejivém odpoledni. Stál jsem uprostřed té zkázy, Nighteyese po boku, a pomalu se rozhlí­žel kolem. Pak jsem se šel poohlédnout po vodě.</p>

<p>Přitom jsme prošli napříč táborem. Byla to zvláštní bitev­ní scéna. Všude roztroušené zbraně, tu a tam helma, rozdupané stany a rozházená výzbroj, ale jinak nic. Jediná těla, která tu zůstala, patřila vojákům, které jsme s Nighteyesem zabili my. Draci neměli zájem o mrtvé maso; sytili se živo­tem, který z této tkáně unikal.</p>

<p>Našel jsem potok, na nějž jsem si pamatoval z minula, ho­dil jsem sebou na břicho a pil jsem a pil, jako by má žízeň neměla dno. Nighteyes se nachlemtal vedle mě a pak sebou mrštil do chladivé trávy u potoka. Začal si pomalu a opatrně olizovat sečnou ránu na přední tlapě. Měl rozseknutou kůži a vtlačoval jazyk do zející díry, jak si ji pečlivě čistil. Bylo vidět, že se to zahojí a že v místě zůstane zacelená kůže bez chlupů. <emphasis>Jen další jizva, </emphasis>zapudil mou myšlenku. <emphasis>Co budeme dělat teď?</emphasis></p>

<p>Já si mezitím opatrně sloupával z těla košili. Zaschlá krev způsobila, že se mi přilepila na má poranění. Zaťal jsem zu­by a s trhnutím ji odstranil. Naklonil jsem se nad potokem, abych si nacákal studenou vodu na rány, jež jsem utržil me­čem. Jenom pár dalších jizev, řekl jsem si zachmuřeně. A co budeme dělat teď? <emphasis>Spát.</emphasis></p>

<p><emphasis>To jediné, co by mi znělo ještě lépe, by bylo jíst.</emphasis></p>

<p>„Nemám žaludek na to, abych zrovna teď ještě něco dal­šího zabíjel," řekl jsem mu.</p>

<p><emphasis>To je ten problém se zabíjením lidí. Tolik práce, a nedá se to jíst.</emphasis></p>

<p>Ztěžka jsem se zvedl na nohy. „Pojďme prohledat jejich stany. Potřebuji něco na obvázání. A musejí tam mít nějaké zásoby potravin."</p>

<p>Nechal jsem košili ležet tam, kde odpadla. Najdu si jinou. V tom okamžiku mi i její váha připadala neúnosná. Byl bych nejspíš odhodil i Verityho meč, jenomže jsem ho mezitím zastrčil do pochvy. Znovu ho vytáhnout by mi dalo moc vel­kou práci. Tak jsem byl pojednou unavený.</p>

<p>Stany byly během dračího lovu zcela rozdupány. Jeden se zřítil do táborového ohně a nyní dýmal. Odtáhl jsem ho pryč a doutnající část udupal. Poté jsme s vlkem začali systema­ticky zachraňovat věci, které by se nám mohly hodit. Svým čenichem hbitě nalezl zásoby potravin. Bylo tam něco suše­ného masa, ale většinou jen tvrdý cestovní chléb. Byli jsme příliš vyhládlí na to, abychom se ostýchali. Už tak dlouho jsem neměl žádný chleba v ústech, že mi skoro chutnal. Ob­jevil jsem dokonce měch s vínem, avšak jeho chuť mě pře­svědčila, abych si jím raději omyl svá poranění. Ovázal jsem si je hnědou batistovou látkou z farrowské košile. Stále mi trocha vína zbyla. Opět jsem ochutnal. Potom jsem se snažil přimět Nighteyese, abych mu mohl opláchnout i jeho rány, ale on odmítl se slovy, že si již ublížil dost.</p>

<p>Tělo mi už začínalo tuhnout, ale přesto jsem se přinutil vstát. Našel jsem ranec po jednom vojákovi a vyházel z něj všechny věci, které jsem nepotřeboval. Svinul jsem také dvě pokrývky a úhledně je zavázal, načež jsem objevil zlatohnědý plášť, abych měl za chladných večerů co na sebe. Vyslí­dil jsem ještě další chleba a zabalil ho do rance.</p>

<p><emphasis>Copak to děláš? </emphasis>Nighteyes už podřimoval, bezmála spal.</p>

<p><emphasis>Nechci tu dnes v noci přespávat. A tak sbírám všechno, co budu potřebovat na cestu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Na cestu? A kam jdeme?</emphasis></p>

<p>Chvíli jsem tiše stál. Zpátky za Molly a do Bucku? Už ni­kdy. Jhaampe? Proč? Proč se znovu trmácet tak daleko po strastiplné černé cestě? Neviděl jsem žádný rozumný důvod. <emphasis>No, přesto tu dnes </emphasis>v <emphasis>noci nechci spát. Rád bych byl hodně daleko od toho pilíře, než si zase odpočinu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Výborně. </emphasis>A pak: <emphasis>Co to bylo?</emphasis></p>

<p>Jak jsme stáli, tak jsme ztuhli, všechny smysly nastraže­né. „Pojďme se podívat," navrhl jsem tiše.</p>

<p>Odpoledne se sklánělo k večeru a stíny pod stromy houst­ly. To, co jsme zaslechli, byl zvuk, který nešlo zařadit me­zi kuňkání žab, bzukot hmyzu ani slábnoucí zpěvy denního ptactva. Přicházelo to od místa bojiště.</p>

<p>Našli jsme Willa ležícího na břiše, jak se vleče směrem k pilíři. Nebo spíše vlekl. Když jsme ho objevili, byl nehyb­ný. Jednu nohu měl pryč, ošklivě uťatou. Z rozsápaného ma­sa trčela kost. Okolo pahýlu si omotal rukáv od košile, avšak ne moc těsně. Stále z ní prosakovala krev. Nighteyes vyce­nil zuby a shýbl se, aby se ho dotkl. Žil, ale měl namále. Ne­pochybně doufal, že se dostane k pilíři a proklouzne jím za ostatními Regalovymi muži, aby mu pomohli. Regal musel vědět, že ještě žije, ale nikoho pro něj zpátky neposlal. Ne­měl v sobě ani tolik slušnosti, aby byl zavázaný muži, který mu tak dlouho sloužil.</p>

<p>Uvolnil jsem rukáv a pevněji ho zavázal. Potom jsem mu zvedl hlavu a kápl do úst trochu vody.</p>

<p><emphasis>Proč se s ním obtěžuješ? </emphasis>zeptal se Nighteyes. <emphasis>Nenávidíme ho, a je skoro po něm. Nech ho zemřít.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ještě ne. Teď ještě ne.</emphasis></p>

<p>„Wille? Slyšíš mě, Wille?"</p>

<p>Jedinou známkou, že slyší, byla změna jeho dechu. Po­dal jsem mu ještě trochu vody. Něco vdechl, zajíkl se a dal­ší doušek už polkl. Nadechl se hlouběji a zase vydechl.</p>

<p>Otevřel jsem se a sbíral v sobě Umění.</p>

<p><emphasis>Bratře, nech toho. Nech ho zemřít. Tohle je práce pro su</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>py, klovat do něčeho, co umírá.</emphasis></p>

<p>„Mně nejde o Willa, Nighteyesi. Tohle může být posled­ní šance, jak se kdy dostat k Regalovi. Chci se jí chopit."</p>

<p>Neodpověděl, jen ulehl na zem vedle mne. Díval se, jak do sebe nasávám stále více Umění. Kolik je ho třeba, přemýš­lel jsem, aby mohlo zabít? Dokážu nashromáždit dost?</p>

<p>Will byl tak slabý, že mi byla skoro hanba. Prorazil jsem jeho obranou stejně snadno, jako když člověk odstrčí ruce nemocného dítěte. Nebyla za tím jenom ztráta krve a bolest. Byla to Burlova smrt, jež následovala tak těsně po Carrodově. A byl to šok nad tím, že ho Regal opustil. Jeho věrnost vůči Regalovi mu byla vtištěna Uměním. Nemohl pochopit, že Regal k němu necítil žádné skutečné pouto. Zahanbova­lo ho, že to v něm vidím. <emphasis>Zabij mě hned, Bastarde. Do toho. Beztak umírám.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nejde o tebe, Wille. Nikdy nešlo o tebe. </emphasis>Nyní jsem to jas­ně viděl. Zašmátral jsem v jeho nitru, jako kdybych ohledá­val ránu po šípu. Chabě se vzpíral mému vpádu, avšak já to ignoroval. Prohrabal jsem jeho vzpomínky, ale objevil jsem jen málo užitečného. Ano, Regal měl další koterie, jenže by­li v nich jen mladí a nezkušení, spíše skupiny lidí s vlohami k Umění. I ti, které jsem viděl tam v lomu, působili nejistě. Regal po něm chtěl, aby mu stvořil velké koterie, které by mohly pojmout více síly. Regal nechápal, že v takovém po­čtu nelze navodit ani sdílet vzájemnou blízkost. O čtyři mla­dé praktikanty přišel na cestě Umění. Nebyli mrtví, ale vy­haslí a zastření. Další dva s ním prošli pilířem, jenže vzápětí pozbyli vlohy k Umění. Koterie se nedaly tvořit snadno.</p>

<p>Šel jsem hlouběji a Will mi vyhrožoval, že zemře, ale já se s ním propojil a vnutil mu sílu. <emphasis>Ty nezemřeš. Ještě ne, </emphasis>řekl jsem mu nelítostně. A tam, hluboko v něm, jsem konečně nalezl, co jsem hledal. Vazbu skrze Umění na Regala. Byla již tenká a slabá; Regal ho opustil, udělal vše, co mohl, aby Willa ponechal sobě samotnému. Leč bylo to tak, jak jsem tušil. Byli spolu propojeni příliš dlouho a intenzivně na to, aby se vazba dala tak snadno přerušit.</p>

<p>Nashromáždil jsem v sobě Umění, soustředil se a utěsnil se. Postavil jsem se a potom jsem skočil. Jako když se náhle posbírá déšť a zaplní koryto potoka, jež bylo po celé léto su­ché, tak jsem proplouval kanálem Umění mezi Willem a Regalem. V posledním možném okamžiku jsem sám sebe za­razil - prosákl jsem do Regalovy mysli jako pozvolný jed, naslouchaje jeho ušima, dívaje se jeho očima. Poznal jsem ho.</p>

<p>Spal. Ne. Skoro spal, plíce prosycené kuřidlem, ústa ztuh­lá po brandy. Vplul jsem do jeho snů. Postel pod ním se měkounce prohýbala, pokrývky ho hřály. Tenhle poslední zá­chvat byl ošklivý, moc ošklivý. Bylo to nechutné, spadnout a svíjet se jako Bastard Fitz. Nesluší se, aby se tohle stávalo králi. Pitomí lékaři. Neuměli ani říci, co ty záchvaty způso­buje. Co si o něm lidé pomyslí? Viděl to krejčí a jeho učeň; teď je bude muset zabít. Nikdo to nesmí vědět. Smáli by se mu. Lékař říkal, že je na tom už lépe, to bylo minulý týden. Nu což, najde si nového lékaře a toho starého zítra pověsí. Ne. Vydá ho vykovaným v Králově cirku, nyní jsou hodně vyhládlí. A pak na vykované vypustí ty velké kočky. A bý­ka, toho velkého bílého, s hrbem a hrozivými rohy.</p>

<p>Pokusil se usmát a zároveň si namluvit, že to bude zábav­né, namluvit si, že zítřek mu přinese povyražení. V místnos­ti se hustě vznášel sytý odér z kuřidla, jenže i to ho již stěží dokázalo ukonejšit. Všechno šlo tak dobře - tak velice dob­ře. A pak to ten Bastard všechno zhatil. Zabil Burla, probu­dil draky a poslal je za Veritym.</p>

<p>Verity, Verity, vždy jenom Verity. Pořád, už od jeho na­rození. Verity a Chivalry dostali vysoké koně, zatímco jemu ponechali poníka. Verity a Chivalry dostali opravdové meče, ale on musel cvičit s kusem dřeva. Verity a Chivalry, vždyc­ky spolu, vždycky starší, vždycky větší. Vždycky si mysle­li, že jsou lepší, i když on pocházel z ušlechtilejší krve než oni a po právu by měl zdědit trůn. Matka ho varovala před  jejich žárlivostí. Matka ho vždycky nabádala, aby se měl na pozoru, dokonce víc než na pozoru. Zabijí ho, budou-li mo­ci, vážně, no vážně. Matka dělala, co mohla, nechala je po­sílat pryč, jak jen to šlo. Ale i když byli posláni pryč, mohli se zase vrátit. Ne. Byl jenom jeden způsob, jak být v bezpe­čí, pouze jeden způsob.</p>

<p>Nu což, zítra zvítězí on. Má přece koterie, nebo ne? Koterie z mladých hezkých mužů, koterie, jež stvoří draky jen a jen pro něj. Tyto koterie jsou mu zavázány a draci mu bu­dou rovněž zavázáni. A on utvoří další koterie a další draky, a další a další, až bude mít víc než Verity. Až na to, že ko­terie mu cvičil Will a Will je teď k ničemu. Jako polámaná hračka, drak mu ukousl nohu, když si ho nadhodil do vzdu­chu, a Will přistál na stromě jako papírový drak v bezvět­ří. Bylo to nechutné. Člověk s jednou nohou. Nemohl vystát rozbité věci. Už jeho slepé oko mu nebylo dost po chuti, ale ještě přijít o nohu? Co by si lidé mysleli o králi, který si vy­držuje zmrzačeného sluhu? Jeho matka nikdy nedůvěřovala mrzákům. Jsou závistiví, varovala ho, jsou vždycky závisti­ví a obrátí se proti tobě. Jenže Willa potřeboval pro své ko­terie. Pitomý Will. Byla to všechno Willova chyba. Jenže to byl Will, kdo věděl, jak probouzet v lidech Umění a utvářet z nich koterie. Takže by možná měl poslat někoho nazpět pro Willa. Pokud je ještě naživu.</p>

<p><emphasis>Wille? </emphasis>Regal zkusmo zapátral Uměním naším směrem.</p>

<p><emphasis>Ne tak docela. </emphasis>Sevřel jsem ho svým Uměním. Bylo to až směšně snadné, jako bych vzal spící slepici z bidýlka.</p>

<p><emphasis>Pusť mě! Pusť mě!</emphasis></p>

<p>Cítil jsem, jak šmátrá po svých dalších koteriích. Jedním plácnutím jsem je od něho odehnal a odstavil ho od jejich Umění. Neměl žádnou sílu, nikdy neměl žádnou skutečnou sílu Umění. Byla to všechno síla jeho koterie, jíž manipuloval. Šokovalo mě to. Všechen ten strach, který jsem v sobě nosil po více než rok až doposud. Z čeho? Z ukňouraného, rozmazleného dítěte, jež kulo pikle, jak sebrat starším bra­trům hračky? Koruna a trůn pro něho nebyly ničím víc než kdysi jejich koně a meče. Neměl ponětí o tom, jak vládnout království; chtěl jen nosit korunu a dělat si, co se mu zlíbí. Nejprve za něj kula pikle jeho matka a potom Galen. Přiučil se od nich pouze lstivé potměšilosti, pokud šlo o to, jak si prosadit svou. Kdyby mu Galen nebyl zavázal koterii, nikdy by nevládl nějakou skutečnou mocí. Když byl nyní zbaven své koterie, uzřel jsem ho takového, jaký vskutku byl: zhýč­kané děcko se zálibou v krutosti, které nebyla nikdy učiněna přítrž.</p>

<p><emphasis>Tak tady toho jsme se báli a prchali před ním? Tady to</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nighteyesi, co tady děláš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Tvá kořist je moje kořist, bratře. Rád bych viděl, co je to za maso, kvůli němuž jsme vážili takovou cestu.</emphasis></p>

<p>Regal se svíjel a zmítal, doslova zhnusený dotekem vlko­vy Moudrosti, jejž pocítil na své mysli. Bylo to nečisté a ne­chutné, jakési špinavé psisko, odporné a páchnoucí, doslova jako to krysí stvoření, které mu v noci šramotilo v komna­tách a nedalo se chytit... Nighteyes se naklonil blíž a nalehl na něj Moudrostí, jako by ho mohl na takovou dálku ucítit. Regal se dávivě zakuckal a zachvěl se.</p>

<p><emphasis>Stačí, </emphasis>řekl jsem Nighteyesovi a vlk se obměkčil.</p>

<p><emphasis>Jestli se ho chystáš zabít, udělej to brzy, </emphasis>poradil mi Night­eyes. <emphasis>Ten druhý slábne a brzy pojde, když si nepospíšíš.</emphasis></p>

<p>Měl pravdu.'Willův dech byl nyní značně mělký a zrych­lený. Pevně jsem Regala sevřel a pak jsem do Willa napumpoval více síly. Snažil se ji nepřijímat, ale jeho sebeovládání už nebylo tak silné. Když tělo dostane šanci, vždy si zvolí, že bude žít. A tak se jeho dech ustálil a srdce mu začalo tlou­ci silněji. Ještě jednou jsem do sebe nasál Umění. Soustředil jsem se do něj a přiostřil jeho účel. Obrátil jsem pozornost zpátky k Regalovi.</p>

<p><emphasis>Když mě zabiješ, sežehneš sám sebe. Pozbudeš své vlast</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní Umění, když mě jím zabiješ.</emphasis></p>

<p>Na to už jsem myslel. Nikdy jsem si v Umění neliboval. Mnohem více se mi zalíbilo v Moudrosti než v Umění. Ne­bude to pro mne žádná ztráta.</p>

<p>Přinutil jsem se, abych si vzpomněl na Galena. Vyvolal jsem v mysli obraz fanatické koterie, kterou stvořil pro Regala. Můj záměr tak získal konečné obrysy.</p>

<p>A jak jsem po tom už dlouho toužil, vypustil jsem na něj své Umění.</p>

<p>Poté už z Willa zbývalo jenom málo. Já však u něj seděl a dával mu napít, když o to požádal. Dokonce jsem ho při­kryl, když si chabě postěžoval na zimu. Vlka to dost mátlo, že jsem držel stráž u mrtvého. Podříznout mu hrdlo nožem by bylo mnohem rychlejší pro oba z nás. A snad i laskavěj­ší. Já se však rozhodl, že už nejsem zabiják. A tak jsem če­kal, až naposled vydechne, a když vydechl, vstal jsem a od­kráčel pryč.</p>

<p>Z Horského království k pobřeží Bucku je to dlouhá ces­ta. I když po ní letí drak, neúnavně a rychle, je to dlouhá, předlouhá cesta. Na několik dní jsme s Nighteyesem pozna­li mír. Vydali jsme se daleko od Kamenné zahrady, daleko od černé cesty Umění. Oba jsme byli příliš ztuhlí na to, aby se nám lov dařil, našli jsme si však dobrý potok se pstruhy a šli jsme podél něj. Ty dny byly snad až příliš teplé, noci až příliš jasné a přívětivé. Rybařili jsme, jedli jsme, spali jsme.</p>

<p>Myslel jsem jen na věci, které nebolely. Ne na Molly v Burrichově objetí, ale na Nettle zaštítěnou jeho dobráckou pra­vicí. Bude jí dobrým otcem. Měl svoje zkušenosti. Dokonce jsem v sobě objevil naději, že by v dalších letech mohla mít mladší bratry a sestry. Myslel jsem na mír navracející se do Horského království, na rudé lodě zahnané od pobřeží Šesti vévodství. Uzdravil jsem se. Ne však úplně. Jizva nikdy ne­ní totéž jako zdravé maso, ale zabraňuje krvácení.</p>

<p>Byl jsem tam onoho letního odpoledne, kdy se Verity-co-by-drak objevil na nebi nad Buckkeepem. Spolu s ním jsem viděl černé věže a hlásky hradu Buckkeep hluboko pod ná­mi. Za zámkem, kde kdysi stálo město Buckkeep, se černa­ly jenom skořápky budov a skladišť. Ulicemi se potloukali vykovaní, odstrkovaní nadutě si vykračujícími nájezdníky. Z klidných vod trčely stěžně s rozedranými, volně svěšený­mi plachtami. V přístavu se pokojně kolébal asi tucet rudých lodí. Vnímal jsem, jak srdce Verityho-coby-draka vzkypělo hněvem. Přísahám, že při tom pohledu jsem uslyšel Kettrickenin úzkostlivý výkřik.</p>

<p>A potom už ten veliký tyrkysově stříbrný drak sestupoval z výšky nad střední části hradu Buckkeep. Ignoroval smršť šípů, které mu vzlétly v ústrety; ignoroval i výkřiky vojáků, kteří se před ním krčili, strachy celí bez sebe, když se nad ni­mi rozprostřel jeho stín a jeho mohutné perutě tloukly, za­tímco trup dosedal na zem. Byl to zázrak, že je nerozdrtil. A jak se snášel dolů, Kettricken se snažila stát na jeho ple­cích a křičela na strážné, aby spustili kopí a odstoupili.</p>

<p>Na zemi pak jedno své plece snížil, aby rozcuchaná krá­lovna Kettricken mohla pohodlně sesednout. Starling Birdsong sklouzla hned za ní a uvedla se tím, že se poklonila řa­dě kopí, jež na ně byla namířena. Viděl jsem nemálo tváří, které jsem poznával, a sdílel jsem Verityho bolest nad tím, jak se změnily vlivem dlouhého strádání. Pak vykročila ku­předu Patience, třímající pevně kopí, helmu nakřivo, jak pod ní měla svázané vlasy. Prošla skrz řadu hrůzou ochrome­ných stráží, lískové oči tvrdé jako křemen v usouzené tváři. Při pohledu na draka se zastavila. Její pohled sklouzl z krá­lovny k temným drakovým očím. Nadechla se, okamžik zadržela dech a potom vydechla jediné slovo: „Elderling." Po­té s pokřikem vymrštila kopí i helmu do vzduchu a vyrazila kupředu, aby objala Kettricken, zatímco volala: „Elderling! Já to věděla, já to věděla, já věděla, že oni se vrátí zpátky!" Vmžiku se otočila na patě, vydávajíc záplavu rozkazů, které zahrnovaly všechno od přichystání horké koupele pro králo­vnu po přípravu útoku z bran buckkeepského hradu. Co mi však navždy utkví v paměti, je onen okamžik, kdy dupla no­hou na Verityho-coby-draka a řekla mu, ať nemešká a vyže­ne ty proklaté lodě z jejího přístavu.</p>

<p>Lady Patience z Buckkeepu si mezitím zvykla na to, že ji poslouchají na slovo.</p>

<p>Verity vstal a vyrazil do boje, jako to dělával vždycky. Sám. Konečně se mu splnilo jeho přání, čelit svým nepřáte­lům nikoli Uměním, ale v těle. Už při prvním průletu jedním máchnutím ocasu roztříštil dvě z jejich lodí. Byl pevně roz­hodnut, že mu nikdo neunikne. Jen o několik hodin pozdě­ji se objevil šašek s Dívkou-na-drakovi a další draci v jejich závěsu, aby se k němu připojili, ale to už v Jelením přístavu nezbývala jediná rudá loď. Zapojili se s ním do lovu v přík­rých ulicích někdejšího města Buckkeep. Nebyl ještě večer a už byly ulice od nájezdníků vyprázdněné. Ti, kteří se ukrý­vali na zámku, se nahrnuli zpátky do města, kde hořekovali nad tou zkázou, to je pravda, avšak zároveň se odvážili blíž, aby obdivovali Elderlingy, kteří se vrátili, aby je zachránili. Navzdory počtu draků, kteří přiletěli, byl Verity drakem, je­hož si lidé z Bucku budou pamatovat nejvíce. Ne že by si li­dé něco pamatovali příliš jasně, když jim nad hlavami létají draci a vrhají dolů své stíny. Přesto právě on je tím drakem, který je vidět na všech tapiseriích s tématem Očisty Bucku.</p>

<p>Pro pobřežní vévodství to bylo léto draků. Viděl jsem to všechno, nebo alespoň tolik, kolik se vešlo do hodin mého spánku. I když jsem byl vzhůru, byl jsem si toho plně vě­dom, asi jako když člověk spíše tuší než slyší hrom v dálce. Věděl jsem, kdy Verity vytáhl s draky k severu, aby očistili celý Buck a Bearns, ba i Near Islands od rudých lodí a ná­jezdníků. Viděl jsem vyčištění hradu Ripplekeep a návrat Faith, vévodkyně z Bearnsu, na svůj právoplatný hrad. Dívka-na-drakovi s šaškem odletěli na jih podél pobřeží Ripponu a Shoaksu a vymýtili nájezdníky také z jejich pevností na přilehlých ostrovech. Jak jim Verity sdělil, že se mají živit pouze nájezdníky, to nevím, ale pravdou je, že se této kon­cepce drželi. Lidé z Šesti vévodství se jich nebáli. Děti vy­bíhaly z chatrčí a chýši a ukazovaly si na nebesa, přes něž zrovna přelétali tito nádherní tvorové. Když draci spali na plážích a pastvinách, dočasně nasyceni, lidé vycházeli z do­mů, beze strachu se mezi nimi procházeli a dotýkali se vlast­níma rukama těchto oslnivě zářivých tvorů. A všude, kde si nájezdníci zřídili pozice, se draci dobře nasytili.</p>

<p>Léto se nachýlilo ke konci a přišel podzim, který zkrátil dny a věstil návrat bouří. Když jsme se s vlkem zamýšleli, kam bychom se na zimu uchýlili, míval jsem sny o dracích letících nad pobřežím, jež jsem nikdy předtím neviděl. Tyto drsné břehy byly oblévány zpěněnou ledovou vodou a okra­je tamních úzkých zálivů lemoval led. Out Islands, příbytky ostrovanů, usoudil jsem. Verity vždycky toužil přenést vál­ku k jejich břehům a na důkaz své pomsty to udělal. A i to­hle bylo jako za časů krále Wisdoma.</p>

<p>Začala zima a do vyšších horských poloh se navrátil sníh, nikoli však do údolí, kde se v mrazivém vzduchu kouřilo z horkých pramenů a kde mi naposled přeletěli nad hlavou draci. Vyšel jsem do dveří své chýše, abych se podíval, jak letí v ohromných uskupeních jako táhnoucí husy. Nighteyes obrátil hlavu za jejich nezvyklým křikem a sám v odpověď táhle zavyl. Když se mi přehnali nad hlavou, svět okolo mne blikavě potemněl a mně na ten okamžik zbyla jen ta nejml­havější vzpomínka. Nemohu vám říci, zda v jejich čele letěl Verity ani zda mezi nimi byla Dívka-na-drakovi. Jen jsem věděl, že v Šesti vévodstvích byl zase nastolen mír a že k na­šim břehům se již neodváží žádné rudé lodě. Doufal jsem, že se jim bude v Kamenné zahradě spát dobře, tak jako před­tím. Vrátil jsem se zpátky do chýše, abych otočil králíka na rožni. Těšil jsem se na dlouhou a poklidnou zimu.</p>

<p>A tak byla do Šesti vévodství přivedena slíbená pomoc. Přišli, tak jako za časů krále Wisdoma, a zapudili rudé lodě od břehů Šesti vévodství. Při té veliké čistce byly potopeny i dvě velké bílé lodě s mohutnými plachtami. A stejně jako za časů krále Wisdoma, i jejich protáhlé stíny za letu zcizovaly lidem dole okamžiky života a vzpomínky. Všechny ty myriády barev a tvarů oněch draků si našly cestu do svitků a tapiserií z oné doby, stejně jako v minulosti. A lidé zapl­nili to, nač si z bitev nepamatovali, když jim draci přelétali nad hlavou, svými dohady a vlastními představami. Pěv­ci na to skládali písně. Všechny ty písně praví, že sám Verity se vrátil domů na hřbetě tyrkysového draka a vytáhl na tom zvířeti do boje proti rudým lodím. A ty nejlepší písně pra­ví, že když bylo po boji, Verity byl Elderlingy odnesen, aby s nimi slavil na velkou počest a ulehl vedle nich k spánku na jejich magickém zámku, dokud nenadejde čas, až ho Buck bude zase muset povolat. A tak se pravda stala, jak mi Starling říkala, čímsi větším než jen holými fakty. Byl to konec­konců čas hrdinů a všech možných divů.</p>

<p>Jako když přijel sám Regal v čele šiku šesti tisíc Farrowců, aby přivezl pomoc a zásoby nejenom do Bucku, ale do všech pobřežních vévodství. Zprávy o jeho návratu ho před­cházely, jak se po Jelení řece neustále plavily další a další prámy s dobytkem, obilím a poklady ze samotného zámku Tradeford. Všichni užasle mluvili jen o tom, jak princ pro­citl ze snu a napůl oblečený pobíhal po tradefordských chod­bách, zázračně předvídaje návrat krále Verityho na Buckkeep a povolání Elderlingů na záchranu Šesti vévodství. Byli vysláni ptáci s rozkazy, aby se všechna vojska stáhla z hor, jakož i s jeho nejpokornějšími omluvami a nabídkami štěd­rého peněžního odškodnění, jež byly adresovány králi Eyodovi. Povolal své šlechtice, aby jim zvěstoval, že královna Kettricken porodí Verityho dítě a že on, Regal, chce jako první nabídnout svou věrnost příštímu farseerovskému mo­narchovi. Na počest toho dne nařídil, aby byly všechny ši­benice zbourány a podpáleny, všichni vězňové omilostněni a osvobozeni a Králův cirk měl být přejmenován na Králov­ninu zahradu a osázen stromy a květinami ze všech šesti vé­vodství na znamení nové jednoty. Když později toho dne rudé lodě zaútočily na předměstí Tradefordu, Regal si sám nechal přichystat koně a zbroj a vyrazil v čele do boje, aby bránil svůj lid. Bojoval bok po boku s obchodníky a přístav­ními dělníky, šlechtici a žebráky. V této bitvě si vydobyl lás­ku prostého lidu z Tradefordu. Když pak prohlásil, že jeho věrnost musí vždy náležet dítěti královny Kettricken, všich­ni přísahali spolu s ním.</p>

<p>Když dorazil k Buckkeepu, říká se, že zůstal klečet na ko­lenou a pouze v rouchu z pytloviny po několik dní u brány buckkeepského hradu, dokud sama královna neráčila přijít a přijmout jeho nejponíženější omluvy za to, že kdy zpo­chybnil její čest. Do jejích rukou vrátil korunu Šesti vévodství a o něco prostší stuhu následníka trůnu. Pravil, že už si více nepřeje vlastnit nějaký vyšší titul než panovníkův strýc. Královnina bledost a mlčení při jeho slovech byly přičítá­ny žaludeční nevolnosti způsobené těhotenstvím. Lordu Chadeovi, královninu poradci, vrátil pak všechny svitky a knihy mistryně Umění Solicity, s prosbou, ať je dobře střeží, pro­tože je v nich obsaženo hodně věcí, kterých lze v nespráv­ných rukou zneužít ke zlým účelům. Měl pozemky a titul, jež chtěl udělit šaškovi, jakmile se vrátí na Buckkeep ze své válečné výpravy. A své drahé, předrahé švagrové lady Patience vrátil rubíny, které jí kdysi věnoval Chivalry, protože by prý žádné hrdlo nikdy nemohly krášlit lépe než to její.</p>

<p>Uvažoval jsem o tom, že ho ještě přiměji, aby mi postavil sochu k uctění mé památky, ale řekl jsem si, že to už by by­lo příliš. Fanatická oddanost, kterou jsem mu vtiskl, mi bu­de nejlepším pomníkem. Bylo jasné, že dokud Regal bude žít, královna Kettricken a její dítě nebudou mít věrnějšího poddaného.</p>

<p>Pochopitelně že nakonec to nebylo dlouho. Všichni už slyšeli o tragické a prapodivné smrti prince Regala. Divoké stvoření, které ho jedné noci zuřivě pokousalo, po sobě za­nechalo krvavé stopy nejenom na jeho ložním prádle, ale po celé místnosti, jako kdyby se svým činem dostalo do vytrže­ní. Povídalo se, že to byla nezvykle velká říční krysa, která s ním nějak putovala celou cestu z Tradefordu. Všechny li­di na hradě to velmi rozrušilo. Královna nechala přivést psy krysaře, kteří proslídili každou místnost, ale marně. Zvíře nebylo nikdy chyceno nebo usmrceno, ačkoli mezi hradním služebnictvem se o spatřeních té obrovské krysy hodně mlu­vilo. Někteří povídají, že právě proto, ještě měsíce poté, byl lord Chade jen zřídkakdy viděn bez své oblíbené fretky.<strong><emphasis>12 Písařem</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Má-li pravda vyjit najevo, pak vykování nebylo vynálezem rudých lodí. Naučili jsme je tomu my, ještě </emphasis><emphasis>v </emphasis><emphasis>dobách krá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>le Wisdoma. Elderlingové, kteří se za nás zhost</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>li pomsty na ostrovech, mnohokrát přeletovali nad touto ostrovní zemí. Mnozí ostr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vané byli rovnou pozřeni, ale spoustě dalších se nad hlavami tolikrát přehnali draci, že byli zbaveni svých vzpomínek a citů. Pro jejich vlastni příbuzné se z nich stali bezcitní cizinci. To byla příčina oné zášti, která tak dlouho kvasila mezi těmito p</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>mětlivými lidmi. Když rudé lodě vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pluly, nebylo to proto, aby uchvátily území Šesti vévodství či jejich boha</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ství. Bylo to za účelem pomsty. Aby nám způso</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bily to, co jsme my už tak dávno způsobili jim, ještě za časů našich praprababiček.</emphasis></p>

<p><emphasis>Co jeden národ ví, druhý může objevit. Měli svoje vlast</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní učence a mudrce, i n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vzdory tomu, že </emphasis><emphasis>v </emphasis><emphasis>Šesti vévodstvích se jimi opovrhuje jakožto barbary. A tak se stalo, že </emphasis><emphasis>v </emphasis><emphasis>kaž</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dém prastarém svitku, který se jim podařilo objevit, studo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vali zmínky o dr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>cích. Přestože by bylo obtížné nalézt abso</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lutní důkaz, mám takový dojem, že ještě předtím, než rudé</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lodě začaly ohrožovat naše pobřeží, mohly být některé opisy svi</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ků, shromážděných mistry Umění </emphasis><emphasis>v </emphasis><emphasis>Bucku, ve skutečnos</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ti prodány ostrovanským ku</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>cům, kteří za takové věci dob</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ře zaplatili. A když potom pomalý pohyb ledovců na jejich vlastním pobřeží odhalil draka vytesaného z černého kame</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ne a další výchozy této černé ho</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>niny, moudří mužové spoji</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li své věděni s neukojitelnou touhou po pomstě jistého Kebala Rawbreada. Ro</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>hodli se vytvořit vlastní draky a seslat na Šest vévodství tutéž ukrutnou zk</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>zu, kterou jsme my kdy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>si seslali na ně.</emphasis></p>

<p><emphasis>Když Elderlingové prováděli očistu Bucku, vyvrhli na břeh pouze jednu bílou loď. Draci pozřeli celou její posádku až do posledního muže. V jejím podpalubí byly poté nalezeny velké bloky blyštivého černého kamene. A </emphasis><emphasis>v </emphasis><emphasis>nich, jak věřím, byly uzamčeny životy a city lidí z Šesti vévodství, kteří byli vykováni. Ostrovanští učenci na základě svých studií dospěli k víře, že kámen dostatečně napuštěný životní silou by mohl být přetvořen do podoby draků, kteří by ostrovanům slouži</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li. Mrazí mě při pomyšlení, jak blízko d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>spěli k odhalení úpl</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>né pravdy o stvoření draka.</emphasis></p>

<p><emphasis>Kruhy, samé kruhy, jak mi jednou řekl šašek. Ostrované prováděli nájezdy na naše pobřeží, a tak král Wisdom při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vedl Elderlingy, aby je zahnali zpátky. A Elde</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>lingové ost</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rovany vykovali Uměním, když často přelétávali nad jejich chýšemi. O několik generaci později ostrované přitáhli, aby podn</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kali nájezdy na naše pobřeží a vykovávali naše lidi. A tak se král Verity v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>pravil, aby Elderlingy probudil, a El</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>derlingové je zahnali zpátky. A přitom je vykovali. Říkám si, jestli nenávist opět nevykvasí, až nakonec...</emphasis></p>

<p>Vzdychám a odkládám brko stranou. Napsal jsem toho víc než dost. Není třeba vypovědět vše. Beru svitek a pomalu se belhám ke krbu. V nohou mám křeče od toho, jak na nich po­řád sedím. Je chladný vlhký den a mlha od oceánu objevila všechna stará zranění na mém těle a probudila je. Nejhorší je stále rána po šípu v zádech. Když se jizva chladem stáhne, cí­tím, jak napíná každou část mého těla. Házím velín na uhlí­ky. Přitom musím překročit Nighteyese. Čenich mu již šed­ne a jeho kostem se toto počasí nelíbí o nic víc než mým.</p>

<p><emphasis>Tloustneš. Neděláš už nic jiného, než jenom ležíš u krbu a opékáš si mozek. Proč nejdeš na lov?</emphasis></p>

<p>Protáhne se a vzdychne. <emphasis>Běž raději otravovat toho chlap</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ce místo mne. Je třeba přinést dříví na oheň.</emphasis></p>

<p>Avšak ještě než ho stačím zavolat, můj chlapec vchází do dveří. Pokrčí nosem při zápachu hořícího velínu a zpraží mě pohledem. „Měl jsi mi raději říci, abych přinesl další dřevo. Víš vůbec, kolik stojí dobrý velín?"</p>

<p>Neodpovídám a on jen vzdychá a kroutí nade mnou hla­vou. Odchází, aby doplnil zásobu dříví.</p>

<p>Dala mi ho Starling. Teď už ho mám dva roky a stále jsem si na něj nezvykl. Nevěřím, že jsem někdy byl takový kluk, jako je on. Vybavuji si den, kdy mi ho přivedla, a musím se usmát. Přišla ke mně na návštěvu, jako to dvakrát či třikrát do roka dělá, aby mě vyplísnila za můj poustevnický způsob života. Ale tentokrát s sebou přivedla toho hocha. Seděl ven­ku na vychrtlém poníkovi, zatímco ona zabušila na dveře. Když jsem jí otevřel, okamžitě se otočila a zavolala na něj: „Sesedni a pojď dovnitř. Tady je teplo."</p>

<p>Hoch se svezl z holého hřbetu poníka a stoupl si vedle ně­ho, celý rozechvělý, aniž ze mě spustil oči. Černé vlasy mu ve větru padaly do tváře. Kolem úzkých ramínek si křečovi­tě držel starý plášť po Starling.</p>

<p>„Přivedla jsem ti chlapce," prohlásila Starling a zazubila se na mě.</p>

<p>Nevěřícně a užasle jsem na ni pohlédl. „Tím myslíš... že je můj?"</p>

<p>Pokrčila rameny. „Když si ho ponecháš. Myslela jsem si, že by ti mohl být ku pomoci." Zarazila se. „Vlastně jsem si myslela, že bys ty mohl pomoci jemu. S ošacením, pravi­delnou stravou a tak. Dosud jsem se o něj starala, jak to jen šlo, jenže život pěvce..." Nechala svá slova vyznít doztracena.</p>

<p>„Potom je tedy... Ty jsi, my jsme..." Zaplétal jsem se do svých slov stále víc, vzpíraje se náhlé naději. „On je tvůj syn? Můj?"</p>

<p>Její úsměv se při těch slovech více roztáhl a oči soucitně změkly. Zavrtěla hlavou. „Můj? To ne. A tvůj? Tuším, že je to možné. Nešel jsi asi tak před osmi lety přes Flounder Cove? Právě tam jsem ho před šesti měsíci objevila. Jedl shni­lou zeleninu z vesnické skládky odpadků. Jeho matka je po smrti a on má oči každé jiné, takže její sestra ho nechce. Ří­ká, že je to démonem zplozený bastard." Natrčila hlavu mým směrem a usmála se, když vzápětí dodala: „A tak si myslím, že by mohl být tvůj." Opět se k němu otočila a poněkud po­zvedla hlas: „Povídám, pojď dovnitř. Je tu teplo. A žije s ním opravdický vlk. Nighteyese si oblíbíš."</p>

<p>Hap je divný chlapec, jedno oko má hnědé a druhé mod­ré. Matka s ním neměla slitování a jeho nejranější vzpomín­ky nejsou zrovna příjemné. Dala mu jméno Mishap[1]. Pro ni to tak možná bylo. Já se přistihuji, že mu dost často říkám „hochu". Nezdá se, že by mu to vadilo. Naučil jsem ho číst, psát a počítat a taky pěstovat a sklízet byliny. Když mi ho přivedla, bylo mu sedm. Teď je mu už skoro deset. Dobře to umí s lukem. Nighteyes si ho pochvaluje. Loví pro starého vlka dobře.</p>

<p>Když se Starling zastaví, přináší mi zprávy. Nemohu říci, že bych je vždy uvítal. Příliš mnoho věcí se změnilo, hodně mi toho zní podivně. Lady Patience vládne na Tradefordu. Její konopná pole dávají stejně tolik papíru jako výborných lan. Plocha tamních zahrad se zdvojnásobila. V objektu, kte­rý měl sloužit jako Králův cirk, je nyní botanická zahrada s rostlinami sesbíranými po všech koutech Šesti vévodství a ještě dál.</p>

<p>Burrichovi s Molly a jejich dětem se vede dobře. Mají Nettle a malého Chivalryho, další je na cestě. Molly si hledí svých úlů a svíčkařského krámku, zatímco Burrich s využi­tím poplatků za poskytování chovného hřebce Ruddyho a je­ho hříběte začal znovu chovat koně. Starling tyhle věci ví, protože právě ona je vystopovala a dohlédla na to, aby mu předali Ruddyho a hříbě od Sooty. Chudák moje Sooty by­la už moc stará na to, aby přežila cestu z hor domů. Molly i Burrich věří, že jsem už mnoho let po smrti. Občas tomu věřím rovněž. Nikdy jsem se Starling nezeptal, kde žijí. Žád­né z těch dětí jsem nikdy neviděl. V tomhle jsem vskutku sy­nem svého otce.</p>

<p>Kettricken se narodil syn, princ Dutiful. Starling mi říka­la, že má barvu po otci, ale vypadá to, že z něj bude vysoký a štíhlý muž, snad jako Kettrickenin bratr Rurisk. Myslí si, že je vážnější, než by chlapec jeho věku měl být, ale všich­ni jeho učitelé ho mají rádi. Jeho dědeček vážil dalekou ces­tu až z Horského království, aby viděl mládence, který jed­nou bude vládnout oběma zemím. Říkám si, co by si jeho druhý dědeček asi pomyslel o tom všem, co se udalo od dob jeho diplomatické činnosti.</p>

<p>Chade již nežije ve stínu, ale je váženým poradcem krá­lovny. Podle slov Starling je z něho ufintěný stařík, který si zcela libuje ve společnosti mladých žen. Když to však říká, usmívá se, a její „Zúčtování Chadea Fallstara" bude písní, kterou si budou lidé připomínat, až ona tu nebude. Jsem si jist, že Chade ví, kde jsem, avšak nikdy mě nevyhledal. I to je dobře. Občas, když se Starling zastaví, mi přinese zvlášt­ní staré svitky a semena a kořeny podivných bylin. Jindy mi zase doručí jemný papír a čistý velín. Nepotřebuji se ptát po zdroji těchto věcí. Občas jí na oplátku svěřím svitky s mými vlastními pracemi: s kresbami bylin, doplněnými o popisy jejich účinnosti a škodlivosti; vylíčení mého pobytu v onom prastarém městě; záznamy z mých cest po Chalcedu a ze­mích za ním. Poslušně je odnáší s sebou.</p>

<p>Jednou mi od něho přinesla mapu Šesti vévodství. Byla pečlivě započatá Verityho rukama a jeho inkousty, ale nikdy nebyla dokončená. Občas se na ni dívám a myslím na místa, která bych na ni mohl doplnit. Ale pověsil jsem ji na zeď ta­kovou, jaká je. Nemyslím, že ji někdy změním.</p>

<p>Pokud jde o šaška, vrátil se na hrad Buckkeep. Nakrátko. Dívka-na-drakovi ho tam nechala a on plakal, když odlétla bez něj. Okamžitě byl prohlášen za hrdinu a velkého váleč­níka. Jsem si jistý, že právě proto prchl. Od Regala nepřijal ani titul, ani pozemky. Nikdo pořádně neví, kam šašek šel nebo co se s ním poté stalo. Starling věří, že se vrátil do své vlasti. Možná. A možná je někde hračkář, který vyrábí úžas­né loutky pro potěchu lidí. Doufám, že v uchu stále ještě no­sí modrostříbrnou náušnici. Otisky prstů, které zanechal na mém zápěstí, mezitím vybledly do začernalé šedi.</p>

<p>Myslím, že mi bude vždycky chybět.</p>

<p>Šest let mi trvalo, než jsem našel cestu zpátky do Bucku. Jeden rok jsme strávili u Black Rolfa. Během tohoto období jsme se s Nighteyesem hodně poučili o bytostech našeho druhu, avšak přitom jsme zjistili, že je nám spolu nejlíp jen dvěma samotným. Navzdory nejlepším snahám Holly se na mě dcera od Ollie podívala a dospěla k rozhodnutí, že urči­tě nejsem ten pravý. Mé city tím přinejmenším raněny ne­byly a poskytlo mi to záminku, abychom šli zase dál.</p>

<p>Pobývali jsme na severu až na Near Islands, kde jsou vlci stejně bílí jako medvědi. Byli jsme na jihu v Chalcedu a do­konce i za Bingtownem. Kráčeli jsme podél břehů Deštné řeky a na voru se zas plavili zpátky. Přitom jsme zjistili, že Nighteyes nesnáší cestování lodí a já zase nemám rád země, kde nejsou zimy. Zašli jsme až za okraje Verityho mapy.</p>

<p>Myslel jsem, že už se do Bucku nikdy nevrátím. Ale vrá­tili jsme se. Podzimní větry nás jednoho roku zavály zas sem a od té doby jsme už nikam nešli. Chatrč, kterou jsme si přisvojili, kdysi patřila jednomu uhlíři. Není daleko od Forge, či spíše od místa, kde Forge bývalo. Moře a větry mezitím dotyčné město strávily a utopily všechny jeho ošklivé vzpo­mínky. Jednoho dne sem možná znovu zavítají lidé, aby zde hledali bohatá naleziště železné rudy. Nebude to však brzy.</p>

<p>Když se Starling zastaví, vyplísní mě a řekne mi, že jsem stále ještě mladý muž. Vyptává se, co se stalo s mým zámě­rem, že jednoho dne budu mít svůj vlastní život. Říkám jí, že jsem ho už našel. Tady, v mé chatrči, u mého psaní, u mého vlka a mého chlapce. Občas, když ke mně ulehne a já pak le­žím vzhůru a poslouchám, jak zvolna dýchá, uvažuji o tom, že zítra ráno vstanu a najdu si nějaký nový smysl života. Ale většinou, když se zrána probouzím celý rozlámaný a ztuhlý, si říkám, že nejsem vůbec žádný mladík. Jsem stařec, lape­ný v mladíkově zjizveném těle.</p>

<p>Umění ve mně nechce jen tak usnout. Zvláště v létě, když se procházím podél mořských útesů a hledím na vodu, mám pokušení zapátrat kolem, jako to kdysi dělával Verity. A ob­čas to udělám a na nějakou dobu vím, jaký byl rybářův úlo­vek nebo jaké má rodinné starosti důstojník na proplouvají­cí obchodní lodi. Nejtrýznivější na tom je, jak mi kdysi řekl Verity, že to nikdo nikdy neopětuje. Jednou, když mě hlad po Umění doháněl až k šílenství, jsem zapátral i po Veritym-coby-drakovi, vyzývaje ho, aby mě uslyšel a odpověděl.</p>

<p>Nestalo se.</p>

<p>Regalovy koterie byly již dávno rozpuštěny, protože není žádný mistr, který by je Umění vyučil. Ani za nocí, kdy zou­fale šmátrám Uměním ve tmě, jako když vyje osamělý vlk, a žadoním, aby mi kdokoli, kdokoli odpověděl, necítím nic. Ani ozvěnu. Pak sedím u svého okna a hledím do mlhy za výběžkem Antler Islandu. Ruce mám sevřené, aby se mi ne­chvěly, a odmítám se ponořit celý do té řeky Umění, která čeká, stále čeká, aby mě unesla pryč. Bylo by to tak snadné. To jediné, co mě často drží zpátky, je vlčí mysl dotýkající se mojí.</p>

<p>Můj chlapec už se naučil, co ten výraz v obličeji zname­ná, a opatrně mi odměřuje elfí kůru, aby mě umrtvil. Přidá i chovanku, abych mohl spát, a zázvor, aby potlačil hořkost elfí kůry. Pak mi přinese papír, brko a inkoust a ponechá mě mému psaní. Ví, že až ráno přijde, najde mě s hlavou na des­ce, jak spím mezi roztroušenými papíry, s Nighteyesem na­taženým u nohou.</p>

<p>Sníme o tom, jak spolu vytesáváme našeho draka.</p><empty-line /><p> <strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p>1 Kamenná zahrada              5</p>

<p>2 Elfí kůra              20</p>

<p>3 Capelin Beach              32</p>

<p>4 Kamenolom              44</p>

<p>5 Dívka na drakovi              56</p>

<p>6 Kettleina tajemství              67</p>

<p>7 Moudrost a meč              80</p>

<p>8 Sycení draka              98</p>

<p>9 Úmluva s Veritym              108</p>

<p>10 Verityho drak              122</p>

<p>11 Regal              137</p>

<p>12 Písařem              145</p>

<p>OBSAH              149</p><empty-line /><p><strong>Farseer:</strong></p>

<p><strong>Kniha </strong><strong>třetí</strong><strong> </strong></p>

<p>svazek 4</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Robin Hobb</strong></p>

<p><strong>Hra o krále</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>Z anglického originálu</p>

<p>THE FARSEER: - Book Three</p>

<p>ASSASSIN´S QUEST - Volume Four</p>

<p>vydaného firmou Bantam Books, A Division of Bantam Doubleday</p>

<p>Dell Publishing Group, Inc., 1540 Broadway,</p>

<p>New York, NY 10036, USA v roce 1997</p>

<p>přeložil Jan Kozák</p>

<p>Vydáno v nakladatelství NÁVRAT</p>

<p>Vydal Radomír Suchánek,</p>

<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>

<p>jako svou 798 . publikaci v roce 2003</p>

<p>První vydání</p>

<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod</p>

<p>Doporučená cena včetně DPH 199 Kč</p>

<p><strong>ISBN 80-7174-</strong><strong>5</strong><strong>3</strong><strong>2</strong><strong>-</strong><strong>4</strong></p><empty-line /><p>[1] Kiks</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAEJAbkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6G8V+N9Q0PxRpPhrR/C8m
vahqFpJdqkdxFAEjj2hiS/XlhVQeLviHlQfhFckY5I1S1O2qniSTZ8ddDUfKw8NX7A+h3RV
zPw2+G3hDxD8MPDut6pDqV1fXtmss8zapcqXYk5OA4A/CgDsj4w+IQA/4tDecjP8AyFLXig
eMPiDk/wDFors46Eapa5NRL8HfAijiy1LpjB1a6/8AjlH/AApnwGPu2mpjPJxq90P/AGpQB
YPjD4g7W2fCK9JHrqlqM0N4x+IAxj4RX2cc/wDEztf8aiT4OeBAB/ompADoP7Wuv/jlD/Bv
wFIwdrLUSR66tdf/ABygB/8AwmPxCI4+D98Dn/oKWn+NOHjD4gfxfCG+B/7Cdoai/wCFN+B
DyLPUgfUatdf/AByk/wCFO+A9pX7HqQz1/wCJvddfX/WUATjxf4+Cg/8ACo7/ACe39p2n+N
DeLvH4UN/wqK9br8v9qWuRUB+DvgYqR9j1M/8AcXuv/jlIPg94EAwbPUx/3F7r/wCOUAT/A
PCY/EHaT/wqK/OemNTtD/Wkfxn4/G0L8IdRJPXOpWn+NR/8Kd8BjkWeor341a6/+OUh+Dng
Un/j31Qjpzq91/8AHKAJ/wDhMfHpOD8IdR6dTqVpjp9aRfGXjw8f8Ki1JcdM6jaf41Evwe8
DK4It9WJB4/4nN3/8co/4U74GbJMGrdcnOs3fP/kSgCaTxp45GP8Ai0OrNkdr+z/L71A8ae
OiRn4P6qB/2ELPj/x6oW+D3gj7uzWe3/MZu+3/AG0qK4+EvgGytZbq4k1W3t4lLSSy65dKi
DuSTJgUAW/+E18bk4Pwh1jHqL6zP/s9B8aeNSf+SRaxg/8AT5af/F15TF4a8L+J/HemJ4LH
iWXwxaxTnUdRfU7uO2uHOBEIXZ8yEMDkrxgnrXff8Kr8JoGd7nWumf8AkNXWCf8Av51oA2R
408aDA/4VHrP1F5Z//F0r+NPGWTj4Sa0ef+fuz/8Ai6wv+FV+E1jLPda5kkYca3dEL9MPzT
pfhZ4Ucb0u9bLZJIOt3Y3D/vugDaPjbxiCP+LRa2e5xd2f/wAXTP8AhOPGeMn4Qa4cnn/S7
PI/8frjdR+Hugtqf/CPafceIotQuLaS5Fz/AGxdPHaAYClv3g3EseFzng56Vp2Xws8Mw28U
M+o+IrmREAaeTW7kNIcDJwHxyfSgDoD448ZAZPwh14+n+lWfH/j9KPG/jHJz8Itd/wDAqz5
/8frJX4XeFZVd3u/EODxga3dkf+h0xvhd4caX5L7xCpU8f8T66xx6/PQBtf8ACceMCSP+FR
67gdzdWn/xdIPHPjArk/CLXwfT7RZ//HKyB8M/DSSgPqPiNxuPK67c8Z/4HSN8MvDSg/8AE
x8RF3GQTrl1j8t9AGt/wnPjAcH4Qa9jHa5szz/33Tj448Wjaf8AhUmvN6jz7Tj/AMfrGX4W
eFl3SR6n4iY7cDOuXPPPX7/GKP8AhWHh2PJOpeJVLHA/4nl1g46fx+tAGu3jrxcDgfCHxB9
fPs//AI5Ui+OvFQOG+E3iHn0ltMD/AMiViRfDHQFXcdV8SYXgZ1y5/P7/ADSt8NtDRQ66t4
l2ZI412649B96gDYPjvxXwD8JPEWO/720OP/IlIfHnirHy/CPxET/11tOn/fysVPhfoblnG
s+Ke3Ca9cc+o+90qSP4a6Gn73+3vFLHH3f7duAB7D5qANc+O/FWcD4SeIs+8tp/8cpD488U
Af8AJI/EZ4zw9p/8cqgPh1owzIdd8TleA3/E7uOv/fVMl+G2iEEx654pBXkY164Of/HqANQ
ePPE4IH/CpfEgz/t2nH/kSmn4geKMY/4VF4l/77tP/jlY6/DfSDK4bxH4qXBBONeuP0+aoh
8O9IHlRHX/ABWcZw39u3AyffnpQBu/8J/4ox/ySPxLz1G60/8AjlI3xA8TDgfCPxMfXBtP/
jlee6yPhv4evPLv/iL4lkvEB3WNnrlxcyjGdx2RksMdycAVuaZ4N8O6/o9lrWjeNPFU9lex
iaCVdcnw6n0BOfwPSgDpf+FheJu/wi8UY/7dP/jlSDx/4jI/5JP4mBxx/wAev/xysf8A4Vt
ZAhv+Eo8Xf3iDrs3PbA5pv/CutObDnxb4tCg8Y1ybJPWgDYHj/wASFgP+FTeJ+vU/ZeP/AC
JQfiB4j4x8JfE598WvH/kSs1PhtaY2jxj4sdRnJOtS5z6f59KWT4dae/A8WeLgcAYGty4JG
eaANQ+PfERbj4U+JiMd/sv/AMcpn/Cf+I+3wn8Tk5xgi1H/ALUrGHw6sYpPm8XeLsdidbmI
p6fDq12D/isPGA3AnJ1qUd+MUAa48f8AiPaP+LSeJwe//Hr/APHKG8f+Is/L8KPE2McHba/
/ABysdfh3bNDufxj4vDIcgNrcvrTJfh5aK24eM/F6g8Ef23KfxFAGx/wsDxCMZ+FHifn/AG
LX/wCOUo8f+IsjPwp8TYP+za8f+RKxz8O7dgyv408Xr0BxrEnIIoT4e2rBgnjPxgQjc51mX
kHj0oA1n+IHiNckfCfxM2Bk4Fqf/alJ/wALA8R55+FHib/vm1P/ALUrLPw2gY8eL/FjJjjb
rUnNH/CubPcceMPFykjqdYlJoA2T4/8AEIjB/wCFUeJ+/G215/8AIlMHxC8Ql8f8Kl8UBf7
221/+OVlN8NreNPm8Z+LtxPU61Lx+FMk+HEARAvjXxhuDEH/icyEe3agDa/4WD4iA4+E/ij
3+W1/+OU0/EPxCOT8JfFJ3dMJbH8/3lZDfDqEBf+K18XIVAyp1qQ5569OKZ/wryMs4/wCEw
8YKg+8RrcnP6UAbUXxNuIda0fTtW8Ba/o6ardpZQ3N1HB5ayMCQG2uSPuntXoO5v9n8hXz7
pE941roNneahe3/2H4gNaQS3sxmlESRttVmPXGTXveaAPOPEyt/wvPw+Q3DeHNQUr+MVWvh
AP+LMeEgO1ggxn3NV/Egz8dfDIAzu8P6gv6xVc+EC7fgz4VUncBZAZH+81AHdAg8EfjSJgt
jHNOAJOK5u48aaHZRvLKt4bVEZxcpaO0ThWCnaw64LD+maAOnx1xQRnrWbc63p1nq9tpd3c
rBc3MMs8avwCkeN5z2xuB/P0rKk8c6Il2ts8Woo7qHjZrJwsqlHcMp7jbG5/D3oA6fkDpmm
4HU9K5M/EPw+tlDeNDqaQTIZY3axk+dBH5hccfdCHJNXr7xfoenXdvb3Uk/7+KOdJI4GePZ
I+xGLAYGWIH4igDcKnJwTkmlP3hnkgdKxx4n0b+xdO1lp5IbLUZooIHkjKktI21AQeVyfWq
0vjXw/Fqb6bLPMlys01uqvCwEksSB3RD/E21gQO/OKAOjAyvI5pcc5rFsvFGlahqUNhaC6e
SWMPvNuwjT5A+1m6K20g4PrW0TgUAGO9FGf8BXI+PfEureG7DSoNEsrefVdYv00+2N4WEMR
ZWYu4Xk4CngdTQBV8e+J9Z0u90Xw74TFo/iHV5WK/bEZ4ra2QZkmcKQcAlQPUmuebwLfa3e
W1z4/8TXHimOFvMTTBAlvYK/95ol5kx2DE/TNWtH8NX2neJrzxd4v1a31XXbyBLYXEEPkQW
dsuSY0BY8FiSSTycelS6z4406x8PXd9pEi6t9hkjikaBwUiLE9WGc45/MZx1oA6Q3sEMGJF
jtbeJMjkBEUDsOnGOntXnmr/Ey3Zrm38NRLcXH2bzIrmRWEMrbgCEBHzHB9skrgHNZ1tpXi
/wAaStdataWC6YyssS31uxRTgDzYlBDBiMOpycHeM12Xh3wB4Z8LNG9jYbphLLL5k7+Y6Fz
limeFyQOmOgoA2NHvru80SxvryyNvLMitLC3JRj97P+GB+FR65rI08QuLOe5uLy4W1gWBQS
C38WTwAoy5z/dp+oapZ6Tay3kjSyyxoCttboWlfJwAFB5ySBnp61FpWm3Q1OfWrqS4We7hj
EdnI6hbQAZK/KSrMWJJb6DoKAJND0qHRbFtPhknu2JZ5Li4cyPO7HLOfqewwBwBWwYyruSV
KA9B/D781HAS0zgjao7EYx/9appOAqR/MPwyfegBkcLEopJ2gDHbn6Ux9wkLHBKsRlvT3pS
jDaYwXQkbgeP/ANf0qSTmMB1+UgnkdfpQBApZg8oX94GOVHHHbAqeQ4B8sKoXngc5qDed+H
jJO773bJGBz+FR6hfWWm6fPqGq3cVjY2wMk0sz7URfcnt0oAlScEuRNgHKqVXHI9az7rxDo
OnXlvp2qa5YWFzcqXit55lR3HTKhiM8iuAufjJ4ZvpVs/A9rN4q1DeExa/ubaH3knkwqgDk
9a848XWurfEXxppcsFv4e1bXtLf93aaShvbeFSclL26fEezvsRSx7Y60AfS6zpPbpPbTJLC
c/OGDBvfI4NPRoTFJESevy54z9a818Max4N+GXhyLwxr/AIu0OG+DyXMiiVYY0eR9zKiZ+R
BnCg9hXS6X488J6/4jTQtA1W21ecwG6Z7I+ZHGgIX5nHCkk8DrxQBvNkkgSbVQA8CnRIjRg
ON7Pyp3DbUr7dpJXcxx8pH1pissfOxQ2P8AVqMc+tAA0iNH5a4RlPTsCP8ACmPnBUHLZA5/
TFPTJIbylTccenJ659ag1C8srGwmvNRvLe1tocs8tw6xoi+pZu1ADmQIwGVIY4OODn1rGv8
AxHpS2GujSdatJ9U0+zllMKSq7QsiEguoyRyBU2ha9oXiVbm68O6rbapBDKY3e3fcofHQ++
D+tZej/DTwh4e8U6t4g07S/J1HVgyXcskjOJVY7nG0kgAnt+FAHlvwt8JaL40sftWr28Fzp
OmBIjaZC/b7t0Wae5uGXBl+aUqqnhQOma94gsYLOxisrK0itLSL93FFFGFRB2CgdB9Kp6Lo
Gi+GbA6boGlW2m2Zmy0VuNqhm5J59TitAtmOQvvKq2VIPb8/woAe0ZwXbZlMbUXB/P8AOnm
FjGVwgJXr0xUEZClMIXAOzn09qlZYfKZSGOMY3D/P+TQAoZkwvBdeQ+cg/SknLiVc4ZwCfT
tSbkXyoC7dsjAwBmlcea8gfO/oAfT+goASRfM4LBMjIXp9QfxphidI8snPJyBwBnninlVEo
YhkO4nj+LApxIYlNpUsPXpQBCpmMyBUHODzx/nNIVRWztKqxPPJqyYiqocqgTrlsn8qjk2k
sJNx5Gcev/6qAIhGrOqswIBC8H8R+FCAl3UIoPK+ucVJkNHxlByexP4Chk3OQ7AFTnjv+VA
EUinDMyFGfjHXAp0ag5LbmGSAcc4prbsblBbIB3qc9+alUh03heMYHGKAGTEmMLMCeASR0B
96QAyREOuBgDgHI5qSQeaRzsweAeD1749qWR1SMEyHD8YXPynFADFjXaeBuXj/AD+dDDd8s
cR6FMg/rUZYneSw/eDbgnp+fenKVCtGGII4BwDmgDx3SC3m6YE3MD8SJgfUYjevfMD2rwbR
/wDj40cAlv8Ai41zluRn929e8c+goA4HxHGf+F5eF5R0GhagOv8A1yq38IBn4NeFT1zZ/wD
s7VB4iZD8cfDMfVl0LUGI9v3Qqz8Hzu+DHhY7cA2YwP8AgbUAdx0Of51wkvw2tp7MWLa7ef
ZoIpIbOMxoTbJI6uVJx84BUBc9Ae9d7gd6AAOgoA4W/wDh7Jq+oHUda8SXN5eK6+TKsCxCK
HDq8IVTgq4kYEn5vQ1dPg67k06wsrrxNc3K6e7eQ8lvHv2GFogrEY3EK5O7gkge9dRwspOS
N2DnFSNn0zQB5vJ8ItOm0nTtNfV5I4NOcSweRaRxHzBEI1dscOeATnIboRiupn8K2l34ntt
fvZEuZ7eyFpHHJApVG3bvNX0bPbpXQdF5NIpJ96APP5/hp9t0S10LUvEt3dabZ25ht4lgSI
xPtwsuVwWZeozx7VZl+HNpeQ3cOqaxc3q3byyyHykjcSusYEisvKspiVgR3J7V3GOeO9KUb
rtP0xQBylh4JsrHxYPEZunmuUiEUeYkRlURqm1nUBnXC5CtnBOR2qTxV468OeD4o11a8L31
wP8ARdOtlMtzdHoAkY5PPc4HvVzxB4q8P+FdOOoeINVgsYRwqu2ZJT/dRB8zMfQCvIfAvif
Qryx1T4jatK0uoazfMpYQvLJawruEFuFUEqNgDEDuxzzQBv3UvxG8Z25jvpo/BOizcNBaOJ
9QdOpDS/dhJH9zJHrTofhp4Os9Z0/U4W1Ka6sZhPAJ9RnmUSAEbtrsRnBPUVvHxFbG6fTor
a9u7kQ+csSWzqhG3IXzGAQMQehYc8HFRt4jskWxd9O1OCe8cx/Z5bF3aM5wd5QMFHoc4I5z
QBV8aaHret2doNI1RbZoZB50UigxyISM71P3iCAQO/I75F/RfDllp1zcXN0IJ72aNIp2hhE
UEiqSVAh5HAJAJycDFA1mNptStLHR9Turq0OPLaEwJMd2PklkwpGe47etFsviea8sTLJp2m
2gjLXsKq1xKXOcKjnChRwd2M+woAsalrNlpktjbXTSm5vX22tvDEWZ8dWKjoo4JY8AflVL7
F4m1Kwe2v8AWLbSHeQNHJpMJciI9V3S5+bPO4Lxj8r2laNbaRZeRHPc3Ekrl5ri5lMryOep
yeg6cAADjitN5VVJFbjZjDDgk8YoAo2Oi6ZY6jPqC2KLqE6Kkt3IS0sqgYC7jzjgcDA71fU
uQ7EKu4cZ7UW8QEZaZ1DAkA56fjShAkbZYNJz8xOAB9PSgAj2tuLNlQoJDd/yqlr1le33hr
UrSxZ4ruW1dLd0Yxsr/wAPzDkcgc1dUM6ABsqQfnTABqwG2wsisN68jB6igDxDS/C3xS0c6
Zq0jLqmoGKZbtLrUXkS3L8Ls5wSAuS2P4h1xXS2cnxIuvCesWWuWCR3xjSGzmtJAsjbid7k
hsLsU8YwTtz3r0N5lMSh2RgpySM/z71DcyGHT5pYIvNk8tnRY2PzkDgZ9zigDyxdb8X+Htd
PiPxfp+naX4cgt2tXvJLovIkSsxjG0E7pXJQcZ6EAVevm8e+LtHluU0Xw5ovhiZVCw+J1dp
rhDyHkRTtjB7Kxz615xql74+vLd9Z1rw7q8XimB2+xQT6O13pumZ6NCsTN5kuP+WkgOOwFX
0fR9W1vw5rfiq++IerXGmxxyvpcukSzWpuRjzG+ZBlTyMEcZ4IoA3k+DmuF1nTwn8MpExuV
lsbjByOvBwRXQ6d8Ib++06W08VeIpbCFiUh0vwsx0+0iQjBzgb3Y85JPA4FcZqR0STxDaah
Fo/j8+H7aSSf/AIRv+xG+xys6kEfeBBzyM5C9gK6vTpPi5L4XTTdNsdH0aC6jYRPf3lxeXl
ijdFJwFZ1U8DOBjGeKAItN1DSNIbUNL+G/witNT06yuGtZr1p4LZJ54/lfG8MzgHgt65xW3
4K8PXmj/wBr63rf2ca/rM4luI7UDybWIDEcEeAMqozk9zk1f0TSdB8E+FdM0KO+it4bZCGe
4mVGlY/M0jFjyzNkn3rj7v43+HP7Am1LSdC1m8uZIpLiyiks2iGoCNgj+U4yHCk5OM8AkZo
A9VgVUCA/OCpOBXD+Kvi98OvCKyDXfFFqL2JvLa1tyZ5VOOmxclce9cbqc3jfx/4J0DxXb6
Lr2jT213It14esdQNrNfWzEDzFchSGGNwDYGAw71b8B+ANLXxNrGoal8Pm0yzgtrW202LWE
iuJnxvaWVmBbLl2BLHngUAU/iN8Y2026tPD3gURah4jvrdbmMyRvJsWRcxKIxy0j56HhRy1
SXXgz4m+JIfCf/CR6zoP27T3nmvXeDz4WkYgQssJwruoyPm4BJOM1q3PxL8J2GrXE91pJhu
IcW+Vtgbsyb2Ty8AZ2/JkMCQR06YrQSXxF4y8OLfLosOjSJfQz2H2ljvAX7znjr8xwMc4FA
E/hiDw14M8NXUra4GaS9d9Rv79liae43FXYrwAOAoVeAMYpPBXxCtvEXiK+0RY5r4wS3DR3
sUWIAiuAiHnG4hs89cZqHRfhNo9nPDe+Jr658R6mqYeS7P7p34LN5YHcjPJP0ruba2srGGK
1tLKO0t158iKPaAPUAdKAHMkkSln+Zickkjv6/ShZZGZmQhuPTGTUy7QfLdNuCcHGcf5/rT
AgZ2ZQ2zOeRgD3x+VABcFi6NGdmDyCOuetI2/DspLlf4h6U6Ro+RtHmqCQAMYOf50iNG0LR
BTyMkOeSfX3oAcrEKJMAbRsJIzuHWpnLOQ+CmQcYHPuKj2CNBtUhs79xobJZfNBYDnPUUAT
bgVjdGGRzz8x6YqFBJI8m5ShBzye5qczbSCFXpxgZH04pm6GST7rPlsFl460ALcxIU56hSV
x0Jz3qKQ/K4GN4wpO7O4+tWXjG4BAqxrgKxPXv8AhVaSMRruCnbkZbd196AAPvjBf5gRghQ
Af855qDDrksCMkY745q75arCYmi+bduGaYgYOzrHlPvDJ5J56/r+dAFZi7n5kyp/i6dPWnr
IVJDoN20Yzgfj708Jwxco6LyQ2Rzn0oPIl3qVdO4GRj19qAFeMt9wbSeoUdf8AP9aiEi7OE
HHJ9R70+RCsbGPAB9fypiyySybUi4xyeucdKAGzKfv7Cm0ZLNzk9uBTonjcHKEY4HGCcmgn
5xucr0yCOOBRsPyBsbM8knr3zQB5BoSg3GhbjuI+Id7n3PlyV7zg+hrwrQdjSeHMAL/xX1+
R7/JLzXu23/OaAPP/ABGV/wCF4+GFOBnQdRIP/frirnwhIb4M+FWHI+wjn/gTVS8SZPxw8O
AY+Xw9qJ/EmIVd+EKsnwY8JqxyfsC/zNAHcEZoHU85psssUELzzypFFGpZ3dgqqB1JJ4Arz
ub4m/2xdvY/DzQ5fE8qEq9+z/Z9PjPvMR+8+iA/WgD0UjLDjNcz4g+IHg7wxc/ZNY12CK9I
yLOLM05/7ZoC36VxOq+HviTr9hMdW8arbT53DTNHBs7dlBGUM+GlJxkbuAD2rS0DT9M8Lvb
6VpPgi5tZJYhJNewhJUEmCSsk5be7ZAGcc5HagCQ/FmC5QHQ/Avi3ViTgEad9nU++ZWXj3x
VG51P4kX1rPrOp6/pXgPSk5FubZL2WNP70krME3H+6oP41tpc+JtTsjJZWqaDOJdrPqIW4Y
x4+8qxtjOTj5jVm30Sxi1C51N0lnvbzhnnkZ0VQQQEQ/Ki5GRgde9AHDNZ/EfVHt4LP4k6k
NMuLfzJNQSwtoHAOcBEK793udoHuavWvwk8Fw6fGlzBf6rcg4ku77UJ3lkJ6swDgZ+ld0Hz
JtlPmMqj51XnPv61KwIfbvPmYxgDIoA5fRvh54Q8P3QvtI0Kyivuf9KdTJIo9Azk4/Dmuhj
j2gJbxmNAcAAYB/L8asgNFGBl3cAlTxjB4wai25jAQ5duDg/w9aAGp5jTDdKu0d+MY9KeFA
mBVQQcbZEJJ9z7VHvYvlRs5xsjGWTB6/wA6lh3sSMjkHAHQjv8AQ8UAHl/O+xidpPT+WaRf
myJFBKgAlhgsM9TzxUxwXaEblUfN8vU59fSkbd5agZb/AGiePbrQBGMIoRuVXO09j3zSxqD
FvJbcm4bvbvxUgaVpSJHVAPXkDnA//VSSxzF8biGPygbT0oAfGA0mcMdo5JHX3xUTsolTMZ
JC4wensMmp0D4Yn5lK7QT198U2RC7IxAVRyR9B2oAIckmTJTnLKvJP4fSpGWJXDICcnbkdu
OtN37GyqbCccDkfnTwHIccl92TuHX3NAFaVGcEFl4OTheGPp+XelJcSYRNqkgZGSCKnXdsO
AvA4Qjjk1g+IPFXh7wxa+brms22nxyNti85sNN7Ko5Y/QUAak+4DhWYE8rnByDQJnDbpMtj
K4JJz649a891P4l3UelXF9onhe8+xrydY13/iXWUWeA5MnzuPZVye1cbeeO/F974v07wbo3
ji21PV70b5ILPQTbLartLAedOx2khTtypz7UAd38R/iZZfDyHRmudJu9VutUuTbWtrbMqMW
AHc8EkkADvXL/ETxT8Q9OuNGvraWLwl4dMaPqd1d+TN9mkMmHjYk8kJjaEB3E9gKzx4g8U6
bpc9p4k8deGtNiF0721zrsa3GqwR9Nv2aIbC45wwJzwa4VfBPib4heGZrrxZoeq3WpfaZZL
fXtX1Q2VjHBn93ILfG7OOduxfrQB1snh34W/Frx1NrWjeP5rrVpoFzbC3jlRY0+UlEnjIXH
Gcd2r1Pwz8PNN0HV5Na/tjUNV1MW4tIrm/dMWsIJPlxKiqsYPfArnPDHg/RPCl6/jzxF4is
rnV76AWn2q3iWCzjTA4ijXI3HZksTk47V6iAr4RZSWHPA5bPQjn6UAec/ELT/GN/eaRBo1j
qF3oxWVr6LS9SSxnlk48pTK3Ij+8Tt5z7Vr/AA58Oa34c8KfZNbvpLy+ubmS4PmXL3HkKx+
SESPywUADPGTk967OOMQRDex3A8DOcUTlthKEOXGFAHIH50AZtppWlWUkk1rBE8u9jmT5my
zFzgnkDcSQBwD0q4wcpvdVzjKlieB/jTlUeXlpDhgQAAMfh6VMihVdFkIGQN+QcnH/AOqgB
iO5G8gH+EY5I/8ArGmGQh0VQFLgHbtwffFO3szOvnKrAgBcZB9uafJu3gh9zHkA8kflQBAo
IleRVDOBhB0BoV3EoBBTgEFl/lXM+INf1PS9VtNC0O20+71m6hkmRNQufIhWNCqliQCzHLD
AX3JNVvDureO7y51m38R6BpmnXdpFG1q0Ny8tvclgx3bsZA+UDGMg0AdnLtjcyIjEMuSOuP
8APNBdCoa3UMQMcD+leb+C/HPizxn4Jv8AxNpug6dDLFPLDBZyXjkzGMkMA2zAycbf1xWdo
nxX1jxF4Ys7/SNCsm12fUG099Fa5dZISv32c7fl2j5iSMY4zk4oA9cDNlDGAWxypOe1MaYn
5VU8YyAMkim2zXb2sC3scKzlA0i27nYrf7JIBP4gV5pYeOvF2rePvEPhG20LSRc6HEkzTy3
kgE4k+4FwmVJyM5460AelyPI0p8s/cO3OOB9asRDKAAKq4+6Rya880Tx63iPw/r407TRa+I
9Ddor7TLuXCxuMnAdQcqwBwcdat/DvxhrXjbwB/wAJYml2dlLchvslublmztYr+8bbxyD0B
oA7e5YBUxHz1yBnmkWTOQ3zPgDB6j8K87T4mCy+HVt438S6Wlp9ucQWmn2chmluZGYokYJA
AZiD7Ack1LrXiXx5omjQarc+GdMZJ5oo5YoLt3ktPMcKGcFQHC7ucH86AO/2ncGYlj1Jbkg
/4UxJw5YvuDMCDtA/zmuGu/G+t2nxfsvAkOkWzRXlo96l61yw/cqcMCgQ/Pwe+KRfHOqL8Y
ZvA39jWhT7H9va8F0w22+7bwm3/WZ7Zx70AdztUhnRcFeASOW9aUoWcYXaD8p461w+jeOdX
1T4q6x4HfRbWH+yoEuXvFuWbfG/3CqFB83Izk4HNVdE8deL9e8WeI/DNn4c0yO68PSpBLJL
eybJiw3KVxHkDHrQB38r7pCGI27cEgHj/Go2UxzL5QBEanIHauam8UatYeCzqniLSoE1j7U
1mlnbTjy5JGk2RBZHwMHIJYgd+KzrTxB49i8WaZpWteEdOsdOvXfdfWt81yE2xs2wgqMMcD
np1oA7ZwSJAhw5GcgdBio3DSxrIrDbGdvoeO49qsNtXjGSw5JHSoV2bw5Td8pOM5Gc5/OgD
yPw7sD+GxG25G8fX5BB/wBiWvdt3vXgvhxlZ/C2SqFvH2onHPPyzV73n3FAHAeJCv8AwurQ
uBn/AIRzUOe/3oqzPB3izSvB3wE8IXmrSPLcS2McNtaQDdPeSnOI417k+vQdTWj4mdR8Z9G
4y48NagVH/Aov8K4b4NeGYz4Q0Pxfq8qajqj2iQWbMMrYWwyBEg7E8lm6kmgDopNC13x7It
/4+zZ6WJN1v4aif90gHRrlx/rX77R8o967W1hjsoo7WKLZbouyKOGMKqewUcCnRyliY1/1i
YGT1bmngKN7Fzgbj8vOGJzQBMi7VRQWRgclT3Hp+NNmSUTIZFAyccZOf8DTkZECHJfOAjEZ
xUkrI7KWb92OgYYw2OOaAIXLGNm8zncAMDLD60Kp8oZmyoH3B/DjjqacWiJdpct/DvzSSf6
xMBUjHGH4z60ASOh5EZLgD19e30qKRdh2yHGByVXO3vjipQqpGFVvm5IKk56cfhXI/ELVvF
ukeH7a/wDBumxaneyXSQy27RmQiIggthSMEHBzzgUAdYWlgRmAPzjIBPQUkb5kLRx8g42s3
X15/GvNZ/EnjXTr66tZrCOZba0ZpJ4bNyjTCJSVQZOVMjqoPcK/4Gra/wCMrPzEtFguiNQS
0jdNPkwF2BnlJycgMdoPQ0AejxlfNdipQhSQB3HpnvT7X51Xcm1wTwBz+ArhvE3iLxJo/iC
6t9L02S4s4LBpg4tnkDzkEIMjgrkjO3P8Wcdal8P+JPEV7rthZXFixgms5HnvBA0SifKsqr
7bD17n6EUAdi+5bsOWJzgcDp349al8lmdSJQu0HDEDkHnpUcpheJDEWDLzgck/4Vz/AI3g1
+/8H3Fj4ajLX8zxIsjTeX5abtzEkEHBCkcHPzUAdRtjR8Fi2Gw24cY9veo5iu4lHAY9m56Y
5/WvINRuPivc+EZ9Js/DMEhe3NuJtQvAs7DBU7irEA9wRn07ZO3rT/EGO70W80jw9HLe29g
vmxtdbLYzOy+YGBbJ2IrYPPLUAekRREQOfMAk2jG09fzpUbBCl+2e3Hv+leUaTf8AxW0bR4
bGHwdp9zHbYV1kvPmYHksrbsHLE9QOO1U73xzL4X8Jw6LPqelQeNb66M15DPLvh00SSFnll
2n5URDwCRk4FAHsKoPtLqmS3GQRjg+/erAVjE5WR2GQBg9K8k0Xx3rtnrulWWr3Gi+ItPv7
1bBdU0xmtpYZHVmUS2z5YAheGBxyK4zxtJLJ4g8b6jc+FtQ8S/2fqMFtHI+qvbWenQtDGzE
xrKpY5LHAHJPUUAe8a7reneGfDdzruuXDW9rCMZVCzSMxwqKo5ZiSAF7k15bd+FvEmqWmoe
LdV1afwfr+uFYtPhhsRfXllaJH/q8/8smPzO5TpkDORXAanoHgTVL1vD1l4p1JdU0kf2it7
4Z1GS7iSFRzI8U8hEbpnojs3cY6V2fh630mxj0HyPEZfVtZ02eOzhMptIZFQ7XvJEkYlyUX
cxxz6d6ANvU/A2gM9vD4o+y6jpsEECmDVjNMjs6jfdKxJaDLDHJIJBzjOayNNlm+I90NL8M
6pqUfhS3Bt9Y1Z5Mf2mYjgQ2jffWM/wATAgbTgc5NTWul33j7QNdu9M1GbQvBUhlitLTT42
W61WONSBI0zEskLMG2xqBlcc4Na/g/xVeWtt4d8LQ+C9Us4GgWBroW4hjt2EYJZl2gKCTxj
8eeKAOv0zwl4X8O4XRPD2nae0PKtb26q59SWxk/masapp1xqMFqLS7hiurS5S5jFxF5kchA
IKOAQcENwRyCAa4uPXfEmhXF9DPbar4lkW8e0tUaFIgVUIQxYIBltzAHoQh5yObnhvx7qet
XulQXfgfVNHS+Ut5ty3MJXcMMAvAOw9T3B70AZ958MtfvNPGnN4uEtig3LbyW5wrdSQFYYA
JOB7nNdx4Z0zVtG0P7Jr2rf2zemWST7SyCPCFiUQL2CjgVpq0gZhGSzSZwG/UVIYtsQBfDD
KksfyIoAQN+7jDkZOWyvP8AP+VIQVUGNSeP7o4HtT44gF8vfvZMNlRx/wDWoIKSbmYso5A9
B/8AWoAb8+3mPKd1zz+NSRKTEqhPkHzZ9/pSCWQIw5LEcfKOeeuf508P+5ZsAIed39D6UAM
KIcRiPHQMD0pIwnnNKOFTtjv6g1JG7hyQwKZxxySaJIpHeRiEQDBPOd31oA8W+M8HgbVte0
bRvHun6h9haCSeHU7COQyWMhYD5ygOEb3U8irnwr0228Nafrqab4n1fVfBsSpLZXGpI6NE+
G81U3AFk+7yBjJ4r1ohDKXCgSY25AGSvpn09ulTAM8eTjHGKAPCvgr4i0jw38LLxtceWzkt
dSuZGilgk8zDsWTCBcksAcY9K5u9vLnwr4w0j40abCrW/iiVrfV9Gt4C8scJI2OqgZLrtBf
/AGuK+lJTnyjuAGOmcj3+n1oVpBHiPJIwQfb2oAqWN7p+sWMOo6ddC4trlQUlUfex2wRnNe
JeGfEGiaf+0F8QtUvLr7Pp81raw29w0bbJ2RQHC8fOQeCBXvcQJbcuW2jAB60x2EiFsA7ug
6bT/nNAHkXw+8Najca94+8bXVnNpkHieTy7C3uF2yGJEKiV1P3dxOQDzis74P8AiDSvCfwt
tPDuvzTWGu6TJPBLp0it5shMjFfLQD59wIxjI5r29kkEuFbCgfMMdv60xFQSpKOGztXjoPb
/AD60AeEfErwtr8Pwy8F3ml6bPe3nhi7g1C7sIly8ijlwoHJK5/nivRNP8f8AhLX7a2XR7i
XVri5K5sEhYSp0JMgYAIF7lj24ycV2MeVlZyQMNjnqeKlEasjllXDc5OFJIoA8H8Tvp15+1
ZoUUupXVskWjyWstxbyvF5cxfKxlwOCcj5e9GmNp+n/ALV88Y1a6vIzof2UTXcjS4n35MO8
98c4r3jajMu/5gAT7EevvSudxDLEQWA5H9aAPDvCmr2q/tP+MSLrdDeafbW0MhBKyvH99VY
jBK88Vi+GJvDl78YviZfat4lvNMtZriA21xa3clqlyqphmDLjdg8cV9EFPlaNIzhTtU9yet
LEp3q5Y7RnIwCcn0oA8X1q+8HP8BRaXLXniHwwNQ+wzTMGa5cecxMqY+YuCc56naTWD8OdE
03RfG2nt8OvH2reINGlEn9oaddq7Rwx7DtfeQAG37Rg88+lfQZt4FjMrW8eA/mrlQPn/v8A
sff3psY2+cqJGBwCirjHvQBFKCEVWUEZztB5GKWE7Y8sMtuHA+o7U5vnRcFQ2OCSCBSBkY4
Zl4bPAxn3+tAHjOhA/aPCY4H/ABXupHHttmr3jB9a8H8OJH53hLZ0HjvUyMZ/uTV7zj3oA8
98THHxt0rBJ2+F79h6ffjrO+E7RR/B3wuhdjmxQkjJwf6f/Wq/4l/5LZpZ9PC1/n/vuKuQ+
Gc/iQ/CDQ1gGirKtnGLRpJpCPL53NKoAO7pgA4560AeqqN00hdVGR9/HJP58VIYdsm4SFXY
BQDz36j9KxU03W5r2G4l10wQiELJaw26bHk243bmywGcELntjmk+x+MhpcNsuu6bJdwSZad
tPbbJHjgbRJwc55zj2oA3yhRxG0rcbQmT+lDeU+TtztPbj2rBMPiWTUp5m1LTvsZhYW0RtX
8yN8Ahmbfhh1yABmnmPxT9jsli1jS0vBITduLR2V04wqgyfKcZzknrQBuR7ldldCuQenO6m
LGGmAQtnqc87fasO9TX9L1JtTa/bVLSe7RHtBEI1tLc53OMHLMCVLMTyoOAK30ZXWORFMkb
JuDKcg+/p9KAHEkNIzBdrMCuOefcU1kVnLPgEn5wDkAcUgAWTKxAKPmdj1HHNNkChSrk5zl
Dn7vvmgBRwrqmSFGDnoQD6evWo44EUrtyQxzGWOPzqUSKLl9qK28cEnqe9LsiYEpgy54UDg
ev86AAKR8xwwkGFG7G09xinwuFgMTZVkOSqjAOD0/lSrHkbw6gv83Tvx0H4UFRFnbudnBV1
UAY+lADT5u93ICLt4IPA9akjMXOCFHAz7euagY8BUYEcqp+6Me/tTgWlYhMlUOG75/yaAI3
2kgNtYKPvHoR0z71Kr5bcA5K8BiP6UoiTyziEhgccnoKmjJmhRivQfdPb/61AHL+NdWvPD/
w68RazZyeVd2llJJFJjdiQD5cZ64JFeXX/hG2eDTfCd/8N7U6PFbSXt/4q1590c1wVEjM7R
uGAZh99zxwAteueJ9ATxL4N1jw7cTC0jvoWiMyjcYv7pA74OK4jUvCtvaaadZ+KnjmbXLCx
2zC3vNlrpysOFPlJ985xgMW57UAczrnjbQfEjeF77SYI9NTw/fw3F/rrnNkkcalRAkzqGuW
YN8oUcE5rM0iX4V/ELxn4m8Rarq2o3HlavFdWn2NpwkEUMaIs80agqqlwQGcZ47Cr0/i2Hx
D41utf06TSom0q2S18P2+vK8UaSPnfesgU7ATtRC+3IyQa6jQ/Cd7oyJd3dxZL4j1mxX+1H
s7OONYi0gyVuIQoSJ9pA3Bj3B60Abc1r4fmurvV9M0DTI3muWuYmsbQzzXkqAohlCrgI5GQ
SQPlBz6UfjXa6bbfDzTLzUYbCyhW7t7a/2hEn+ySOBPDbseRkkZC9V3etdp4J0+2h0w39vP
JOZC1tGxKlBFHIwATaACpOTnvmuI1620Txt8Zp7N1hvbXRtJexllkKstveySBlWHdwZQgO4
jplR3oAfrfi0nWJ/BPhKWKDVnsPNsGidSGChWQDGVVWTcFJxgqfatDwx4Z8QWmpt4h8T69N
d6vcwGF7OMFYIlLBgAMnJXB596800jTvE9/wDGrWvDy3mo22nSXhtr3U9HsYoZVVIEdBLKc
mJG3YAQDpWH42+HXizwx4x13xLp1rdLomkwJeWuqXN888mUMZ6ly5Zm8wMhXbtxjmgD6dWP
cVlkdSSOmMEelOWN02gl/pj8q5LRviL4G13UItM0nxPY3d7MpKW0ZIZscsBkDPrXXMp3AM4
TackqOfw/WgAaIJI7bxtHPJ5FTeSjIMKFAHQnIz2NMwJvmLMwydoPTFRTbYICs8iwo3Jkdg
Ao9yf60AOjURFnLY5xk8Y9v/10wcBQvzbhlVI6+9Uk1HTmmjQXVsJ7h2SBPOUtMQOdnPzYH
PFFzq+jWmmXmo3WpWsVpZg/ablpRtgx13EHigC9tCqDuyc547mpGhKQeWAQNvIAzk1i6Xrm
k+I9CtNa0u+gmsboZgnVjhgMrkA4PUHtWqksMFo1zc3SLDF8xlZ8InuSenWgCymQ7R5YKfw
I45/pQwJGM7YvU98nNRBx9oP7xQwXG04z15//AF1JFNDOkckM0c8Eqh1dG3B+eMHoRQAwKz
MRgR8gnuTxU0bSEKWfgg5OOBUKPBJA00EqyBGKlkcEEjgg+4PFOCgI2H2NjkZyD/8AWoAkl
RhIGxlQvykd6QJshVeckZwDihEbABkU/N8ufTHOKfIrhgHYnp0NADI3O8pt2iM5PqajRVOV
Gdrchuo4p27J3/KCMA88ZqJGPkBIvkB4ABAGT3FADmBGNmzB988dyKVFeObJXeGwfTB/xpq
AKqq5xgcK3YZpYoQ5ctllzwM8E+uaAGyHN1sfKgNn5R1pMEuEUbu2Tk4/pUxGcc4weD3J9P
WoyZY8ZfYME7QORQBMCx3KVO7HBHOB6U1JVXeXbORkg9vakUNt/eEbRjAXnHbmlAHcLu6Er
2ANACrgx5iQkkZ9c+lOVMMJH5PXIx1piCQSsyyjA4+oqSI+YCvcc4J70AMEhEWDlycjpioi
y7SgUktgZxnH1pzOfOYbsAdB0OajKHY23hycEknkj2oAbtjYMFbD53bNvU+1NQAXCoyhQG+
bcOnPbtUjOsQZXGDjGOuBUfzMUdlUgZ3NnOMfzoA8c8M4M3g5gobf421U59Plnr3jafSvCP
DKjz/Bbg/L/wAJpquOOcbZ694w3979KAPNfE+f+F26bjqPCl+cevzx1g/Dj4TfDrV/hX4Z1
LUfCtpPeXWnxyzS7nVncjk8MOc1v+JuPjZYtnhfCl99T88fQVr/AAlH/FmPCBwedMhP6UAZ
M/wtfRgLz4e6/daNcIcmxvZ5LuxnHoyMSyH/AGlOR6VW/wCEl8a6OiweIfhxfy4OWu9BmS9
ib/gBKyD6YNeqY4xQOOR1oA8nf4o+FFP/ABMLLXNLkUDKXej3MZ49MKQR071a0f4ieEde1G
HS9Pv3gvrhm8iG4tJYDNgZIBdQCcAnGeleob2/vH8657xZ4Q0fxpYWlprLXafY7gXVvNaXD
QyxSAFchl56MaAJ3yyMksKNHJlNjLkNnrkHtiuXs7S68PzNYaZoofQ0iklhFvNmWCTcWMex
j9xifk2nC9DgYNc74u8OX3w80ePxjonibXr+z0+dDqlhqN6bmOa0ZgsjLkfKyZDA+gNaniT
VNZE2k3vhTF7ays0l1JbxrPiDaoVgoOSeSQB12470AaTeK7aO3tZdVs7rRJLu58hI7+Ladx
wBuZSygHOBk8n3roGRjLtVmAByQ+ecf0rz/wD4SPX9Og1641tLa/0/TI0aKVYGtmuWkx5a7
WOAV/iOepAwMGsbSvE3hu5uZrBtEvbW81eQRy/ZbyVVklwj4UsV2NukUHGDnrxQB62QW2hk
CFQSFAz0703zQUXegLj2znGc15hD4s8HRalYwy6hrdnPpRCmGSeYqG3ldkmC3mHORlsg9ia
6Kws9Pvob+x0/xTq0sjMksjC9bzoAfmG3cMoD0289McUAdcIk2kRq+0DO7PP4UIrJGUwGl9
eQcdse9Yy6CEubK8XWdVZreIIInuF8qYjPzOu35m565HSoF8Ns+nXFk/ijX3Es3mtObwJKp
GRtUheF56d6AOiNsiFf3gkIbOAeg9K47xnpniXVdRsbLQHubKG3innmkjkaNJW+Xy4tykEN
94jORxzWw/hyxm1NNSlnvpXEPkqr3knlMAu0kpnaWI6nHXmq134S8IWHhw2l1ax2unW7G8d
vtcqCM45fduyMD1OKAOT8PX/xIufHWnXOu+GFsNLhhntpJDd7i3QrKVBxklMdOA3HemW174
+tF+223h3UdR1KWNlvIby5WO3V1c/6kA8AggDsQPXNVZNXufF2qXQ+FkOqXs15EYJNcubiW
LS7RcY3orf62QdQEGM9T1rp4vht4stbNDbfFvXHvNo3teWdvPEzdzs2ggZ/2qAMLU9f8d6n
qWgeFoLWDwrqmq39wd7qLzy7aGMMZNucHcxC8nofWq+qR+L5vFfhuz+IOm6da6Po142qXes
RXSLZXCRRMIyY3O+Nt7A7eRkcGuotfCWu6LrNx4w8S+LU1/UotMksLKKO2h08IXYMxVmYrv
O0cngYr5w0rwxqHxG0rxHZX/iKG2utX10W5uNag+3LGI8YW3vk+XzecbMBTjigD0bwRov9s
/FHWtX0u90jw9aatZb7BrCGRk1JN+S8qXCD7QhAOShXH45r1HTxf69dWyT21oZNkH2qOJfJ
jghSR/3bxMSZM4YDgAZPPArAsfDGl+F9PsdAgupxpGkmGG+iupVOnef5e4gK7eaN2VYqpK5
xx1q/H4vs/C2tada6jp93Ne6nZWrKXmjTyY3m8pYYo9q5Cs2SOuOvTFAHo2oadb3+i3Wku0
ltb3EDQFrZvKeNSMfIR90gdCOled6V8A/hfpemy2h0KXUJZck3l7cvJcKx/iR8jY2ecqAc1
q2HxL0270zV9SuLI2sGlQzySoLhZJGMUrRbQoHBZl+XnnIplz8UdJh1vS9MtdPlvjqlnb3t
s0M8e6SOZioKoTubaRlsfdHPagDmNN+Hnjbw74unuIPFVxqtrqkqRtOytE8UMULLH57oRvb
JUbgOcc1uTeLPiCkcslz4ItrSBAS7XE7uqqC/zNtB7KvTP3x70k3xg0hNEm1RdIuwttCHu4
pHVXs38wIEkAyQDuDBwCpU5FdxoerJrXh+x1mKNYku4hKqLKsoAPTDrw31FAHnHxJluLvwB
4VvJNHjtdfn1qwa1jRgDaTM+Tlu/wC73Kw9zUlj8U/DcOqXdprt5b6RJ5pS1WaQmSdfmwwU
LgggZBBIOcdRis7xV4t0zWPjfpHhTUdRttH0/wANMNSmkvplhN7dMhEKxbvvIgZixB6kDtV
a+1/wik+sReHPhunimx0TMl1e2Mdr9mjZk8x1Vmbk4ALY6ZoA1dJ+Lnh6fxFrNre6pZ2ljC
0YsJdsm+5BA3nBBHBI9CAeR3qj8Qr+88X+HdOsvDdrPrvhq7uGTW20pUafy02t5QEjKPmPD
YyQM1zXw08Q23j/AMaXdjfaN4f+ytpgvTp0Ol+VLprmTEaNIwy52MGDAAcjFey6Lomn6FpM
WjaPZC2s4yXKjn5ixLNnuSTkmgDy/wALeDNA1D4n2vizQ/AkvhDStEVhCLqExTXtxIhU4Tc
QkaL9NzHPasvxB8Jbix8c6rq2h+Gk1Sx1W7i1Hyv7Xa0RJ1IZkniKsJoi4VwAAwyRXum7an
lEFgD1JwaSRXGWAO7GMZzg5/zxQB5qvw/1uHwVoPh611C28+wS5nlnC7c3cqvtKDa2EDSMe
ecAVW1Twb8Ub7wy2hWPirSbCyMawJCbbfsRThV5XJBCqfY5zuzx6tASkW8RAurZz6H/ADmn
lvnT5MZHykHkUAee+I/D3jW81u31LSNVsLK7SzjtTdzrvLLktPxtwCxCYxjgGqtn4e+KFhY
W1tYeKdKghtBsS2WE7CgRQvzbMjBGe/J79/TtiJGflPzHgM3I5p6gZCAMGySwzwT6GgDD8P
abNpXg610y6uEuLiNN08yjiSRiWdugzliewrVgXLBmkGF656jPvVj5FyVIU84GOg96rRgNI
7SFCX+b3/IUAWm27toYBEGcHnOe+aaI1RN5OBt5y3Qe9MZ1yVGAo6k56VJG6+UVQK+cDk5/
CgBqyDYVboec4wPzoIZUIRgrrnuDmq+5dyAhTgkkAdKmZ43jYhVwVwSeaAH7UdWkU4A7t6/
4UkexZvmBzjgA5IpimJg0YIIYdB3+lPDRxgFgS7KeVPagCv5cfmkIC23A+bualZD5vVjuPB
BzgdwKYZgj4TgHBHfP4U0kmIyM+w9McUATwwBWG3KqxBI6EdaItqkkvgNzx396aAJMEt8pw
QD15NIR5YXymBYHOAe1ACsW3ZViSvPzDGakWPchXKgnnK02TBU/uRnPJGef84puAUchm3bQ
M46fSgBJIjIpDEMM5JY4x7VM0qtH+7ILbcAEgfnUUSfMzbm3EgEg53cdhTF8vLEqpkxwo6A
0AI6ImGwcYPNJhmYEBQ2fmHUZ/wA4qQsFCjBKY7jrSKm5DtO3d3z/AJxQB4z4X2+Z4PZjkp
411RTx1JWeveMD/JrwTwuvz+Dcd/GuqEjPU7Z/zr3j8B+VAHnniVf+L2WBGPl8K3x5/wCuk
davwqyfg74SJHXTYf5VleJdp+NNmG6f8Infd+3mR1r/AArAX4OeEFUYA0yHH/fNAHZUUUUA
FFFFADZI45onimjWSN1KujgMrA9QQeorzu8+DfhCOX+0PCcc3g/WUJMd/pTlffY8bEo6f7J
H0xXo1FAHlT2fxd0tzFcaZ4d8WW2c+bBO9hM31RgyE/Q4rIfxRoEd5/ZfxI8Jf8IjcXCExv
qQje3uOQSEuE+XdlQcEg8A9q9rJqO4tra8tzb3ltFcwtyY5kDqfwPFAHiq6V8I/EWrS2mi6
zps1/MqCQWF8pebYQVBXJD4I4BBGcnua6/SfC+n+HrjULmzNyXvWDyiUg5x0wAAB1+916c8
Vuav4D8F67pn9nap4X06W3BygS3WJoz6oyYKn3Brmh8I7W3QRaT478X6bAOkK6kJlA9B5is
f1oA6aFne25hAUdCev1rmtX+IPgvQnXT9R8SWkd3kkQRMZpSf92ME/pQnwg0y4bHiHxb4n8
Q2/e2u9QMcTf7wiClh7E4rsdF8MeG/DcAh0DQLDS0Ax/o1uqE/VgMn8TQByvhXxr4b8U3c1
jpOoLLdwrvktriN4JlU/wAe1wDjpyBisa40lPiL4/uND1KESeFPDDqLy1kckajdugZEYDgx
xghiD1Yjjiu38V+DNI8XxWrX0lzZ39k5e01Gxk8q4tyeCFbBypHVSCDU3hjwxpvg/RH0+xl
ubjzJXurm6vJPMmuJW+87txk4AHTgACgDkvGXxa0LwV4m0nwbHYs2p3x8uD7QfsdlCoXPMz
Lt6YGFBx3xXAeEPi1458danqGppFF4f0lZ/smkhIBeWt5cIxEkM0owwLDG1gUX3NQyX3gXV
/jDrNto9veeK9RudLmS8TxHemGyMOQxihMsZII9tqgZOeKxPhb4pvtXutQuHif4f+DFb7Np
kujoosorpMKRPIVPmkgAZbCnbjuKANC7+HvxP8deJfFeu3lu2jzvB/Z9lp3iQJfWzwyE+ZJ
GynETrj5QoPbJOa6rwf4BtvAnh+Hw7peo3ls1vhNZuIJVhs7x1+ZiDIS6S+XgFo8DsT6ek3
WrXltpsWkHVLe58RSbFZrW3KjDMMuqsWUMEywVm5x+FVNJ0VNWvI9RubaC6sMSMr3RWWS7k
JVVd49iqjKExwM5/UAl8O6PMZ7TWXeOO1NuTbxgyPNIsm0gzM5JYqFAHX69qv6n4Q0DWdXX
VNStZJ7hY0iIMziNlSTzFDIDggOA3PcCsDW/GOpaF8LLfxHbWaahcqixXMkrbVt3ztZnA9G
4IyAO5A5rtbGWa4021nuI1jmlhR3RGDBWKgkAjgj3oA56LwD4chMKrHetDDO1wlvJeyvD5h
cuWKElWyxJwRiqcHwt8GW1xa3MNjcxz2ahLaRbyUNbqGZgEOcqMu/A7MR0rtaKAOZl8CeGp
I41W1ngljhitxcwXMkczRxMWjVpAcsASevbjpW7Y2Nppunw2FlCIbaBdqIOcc5/E5JOferN
RyTwRMqS3EUTOcKHcKW+gPWgCtqOkaTrEIg1fS7PUYh0S6gWUD6bgcUWulaXp+mtp1hpdrb
WTAq1tBCqRkEYOVAAORVgXNszhFuYWYtsAEgJLf3evX2qNNQ0+QkR6hauVO07ZlOD6daAPL
bfwzoHgf416PB4a0iDTLXVdEu42it1IUyRzRvuPcna2OegAxXP3s3hHUPid4uh8bfEG80KS
wa2Wzt4daaxURmEOzBAQG+YnnBre+Lsup3Fxotx4c0TUrrU9Mhn1Wz1eyZTbp5Y/eW0v95Z
UBXHrtI6Vk+JrufxZb22veFLIX1ndaYreZBEsuJDNH8oYKT5gjLgqegz3oA0fhrf6zqU+r6
laahrGqeDTAjaXdauFF3cNzvKbQGaMgDaWG4k+lZGkeNPiHphni1nwXq2riZVlhcL5YT7v7
vOwEHLdxgbDgntBa+OfFU2sWun2fg+6Z9DINxbAOhYSIwxgDaFAK4B7jnFXbHxT8QrHS9Uk
g+H97fTPPLdCGWcq21jwikjkDpjjrwMCgC/pnjLxzpunSRXXw71e6uDcTzAyS5GxmLRqGwQ
PvBcdBjvWpqHirxO/hjTNUPhbUtPvZLx5JrO3Xz3MMSsxUnGBvIVQcd6hsfF/jRtRs7C48B
zRRXNxEkk4kZktlIyz5K4O3pge/Negt5m3lWUYJAJyT/hQB5dY+OfGcUmozXXw51q4dn85I
WkASJdqDy1O0jruYn16Cut8KanqutX+q6jf6Zd6bA0kUNtZXPBUIuTIAR/EzY4yPlHNdOuB
HhyVB2kKp4J96jDhZvLUnspIGMUATSyqFJ2/McAg+tRRHdkqgw3Qk8inGRPMkgeTgfNuU9a
RF81OeT94N0oAVjHKyKzbhnksMYPvUiELjAH1H+etRvGiD5QowNxHbHans6yhTEF9cqM847
0ARFUGXJ6c4Awc+9PMIW3wsRDAAEKMbh3pquZJ38zYPlwynHOOTTpXJiAKhSOSAe3oaAHQb
UBXbjuMDjFLlN0q98ZCjjaO59qYGBh+cA5AAX0FK7Kso3Kd3vzxQAsYhWY5AXI4HvnrVZpC
WYSKNp79xj/AD3q0xTAlV8OBwQOlVPNLTbjHkL97J6euaALIwFDFQxI7kEk0h8ptgCcqcnP
AJ7UCVCjHdjB+5jDA02NEDDex245X05oAc4LSeUpG0HODnnvUisoVo/mYjrk1EYkPltwcng
Zxnj1NSmMIrbnwGbhsdv85oAj2MkLMRkqQvXORTJIYzCZB1JyT68/pT2kYRjqeOgwc+v0qN
FwocgqvOB3x+NADWAclVB2twSRnH5U+LALKWI9j29qYNjRlmZjgZ5GB/nFKr/KoicEFuCwx
xQB4x4aD/aPBoB5HjbVc7emNs9e9c+prwfw2WWfwgFACjxvqg5642zniveN/v8ApQB5t4mA
PxptyzHjwje544/1iVufCwBfg54QC9P7Lg6/7tY3iQ/8Xmh3jIHhG9PX/pqlbXwuIPwe8In
AH/Erg6f7tAHYUUUUAHeiiigAoorlvG3j/wAM/D/RjqXiK8aMspMNtCheW4I/hUD37nAoA6
jnNLjNfP8A4/8AjP41stM8PWnhLwrbpqHieMSafMLkXkm3GSBEi/fA9cqMHrg1L4k+I/izw
l4WTVvDWo2XihZY1ins9bnSK+0+8OF8ry0CtId2f3ezPynBxQB73VU6jpwsJr86hbfY4ATL
cecvlxgddzZwMV8jeM/GXijxxdeGPAFr441aHUdUaNNespdO+xpYSNgBWdEDbCxAC89Vyec
V0fxN8I39z4fstGu/h1JpsamG31XW7C9WKyeNCo85YFZQ7EdPMUYyRz1oA9Q8V/Hb4e+F9L
W6TUn1i6lGbezsomLzg9GDEBQn+1kj0zV3VPia3hnQ/wC1/FHhm/W0ktxdW91o6tfQSIV3A
M4VTG3I5Ybe+a8K1jRgfiv4P8N3Hjqy8c2ujIn9j6LbwwyPJGo/eLOxIj+4CFJfJIX5Ripv
ildaVeS6T4H8Na14o8NLq10sUumXyNBpti2cMrsVJK7ivyRsyc9gRQBueLfjv4vuPAWj6n4
St9Btb3xFcGytLf7UZ760k3bfmjYBCc/xZ2gkda7zwZB4ju9Lt7GbxdrGieKYLcf2vZanCL
0M/QTRb/lUEnPyErzjHFeFT6fH4x+OrfbfCWnXOi+GIUg1ifws3yyDads5KYJKnnai5ABBz
ivrDw9Mbfw02oXHiY61pe0zW97LEEZIQP42H3yMfewCcdM0AcFpnwP0y4s9fg8eaq/jC51e
ZZhqFxH5d1BgY2q4+6uNuFHHXjnFamk6Z4W8I+HrrQfAn+hWsc/m30iQmXYiLtkkXeNjt8i
g4zgknGa1tT1+6vTAdMl1DTYlIT57YRSSzOVEC/vVICN8xJAPTnFV5fCral4duotUjk0pIP
ntEEqytAowz78ZRgzA/KdwA/QAv6dpl9fSzpqUV1FZzIJJJPtCxtczfKFkXySCo2LgjjOel
dJbWltZ2sFrawrDBAoSONOAoxjFeHXHjPxjZ+FdM1R/FLyXF94bn1MxtZxYS5RolVVATp8z
/KeTj2rr9Q1u/vvGWgWWi+NHTTtTiufPaGCFxE8EaH5WKnkktnP0GMUAb3iXQ9NfFwbfy49
RmWz1BYyVW4ilBjy46FgSpDYyMdap+E7ybR9RTwCLbUr+LSohG2qXEW1MFd0aA5O75eNxIO
cde3J+DvEPiPxjcWGja5f7Le+0KS7LqkYd51uQqSAKAV2gD5e+K7q18V2MOoS2GtQtY6rG8
dvczRxM9uWYfu280DChs8BsEE4PYkA6mivO7bxP4i0tlFzpGs6+12Zzbj7KsIhVJWVA5CDa
WAB57EcVgr4+8X266cJfBPiO58i9klvTFGSWjIkKxjKjKrlMY64HSgD2KvNfiX4N1zxXqOm
yaRBb7ILO6t3mlkRSry7NvDKTtG0klcMOxBrv9Mu5dQ0izv5rOWxkuIVla2m+/CSM7W9x3q
PUtY0jR1jk1fVbPT1kyEN1OsW4+24jNAHntx8P9ZudM1/SYzaWsl5e3OoWmoo3MUktv5YXb
jcpDE5bPT3rF1jwnJ4xttItND0/RtK1LTpyb77LcLKoEcMkIVwFG5C7bWAIbbnocV1Vp8Wf
D2sa7qGleFbW68TNpcYmvZdPZNkaHP8Aq9zAzHjomfzIqjqOm2On+BNT8V2muazHbmS41Kc
2dvKs8iM7MEWFmBVlJ44Ge4NAG74o8PeINf8AhXJoOkTQeGtVlhiXZbSMsMW0gvEroAwQgF
dygEA1518KPC0ngHW/EPgtriOcWdrY3crRgiM3EiOHKjryFXk8nGeprMn1DXNP8Q6cmi+Lb
7XNYuIbS40/RXlkjlMRTc732SfKjBbcecnO0A8Y7W00TU/DHh/UtQjmk1zxhrsoM98q7UEx
XavQfu4Yx90H09TQB3cDCRSxjwHPLDjfjuPb3pH8gzAKdvsCOOOgry2XxR8Rm8NxWVr4MuT
dNbLE15MSsjP5R8whAAEIfoScd61bLXfF974E1D7R4futJuoYIre0dZPOuGkICl2Xbj5Qdx
PPOfSgD0NIwAq4A+bOAeDzTjLFhRkFW+QjbwSa8ig8Y+OP7Ze7PgDVWt/IMEMMtxhWCs5Ej
cYDthMjAwG9q6Lw5q/iHXPFcMureHLrQraysWUxSSFknmkcZHQAhVXg/wC1QB3Tt+7Vwm0b
h8uPu4608RRsuQCNxPLcfWodpXKsq/eIpFCvKEDMBnAB5FAEpCBkZl4YkbwDn/69JHEEmUJ
jORnJxxTnXBKEnA4LZ7f0qKNBGW8tWOR37CgCWWOHYz8kg4weOlJCAqv5JLBR7H36fjSsgI
XcC2QTuxwCakWKNIwmd23p6nHU0AVd6q6iRw4DHB9uwNS8MmDkBh1A+lQsMyqQ/JAJG3g4q
YuFiA2jjj2P49qAJHGAFwF7kg8iofNWQyFQDt4B6805QCGCbcg4BBPPekSM5bLKVznrzkdq
AEBRd37vDEZwTx2qMAtOXTAcHjjnA9/Wpd435eMNuzhlJ45/wpgEefn+8cOST1+lAD2jGBk
AK3JwMfp3qTy8oVfBcHrjk0jKMDZhyAT159vrRGZXkYuox2Bxhv8AE0ANxukUIQflBYNz/P
vmpFIkjdGAV1OPQN36VEwBl8pR8g5Bx09s/nU7rthK5O0dTjkUAVpLcHcWcrz29e9OJmZMb
ssFyQelLNh+SxDYPI5BFNBzCUX5SoGT/eoAi3FjgEI2MYA/X3pWLK4VwOWGOMjFOw7x7/vZ
Uj34HWkSdPKy64x8p65+tAHjXhfcZfBinLbvGmquTn0WeveMn/IrwbwooaXwQRggeMdWPpx
tnr3faKAPO/E2f+Fz24UKS3hK8Uc9f3iVrfCc4+DPhAE5I0yH/wBBrI8RHPxnss4H/FK3uP
X78dafwpP/ABZzwiM7saZD/KgDuMjGc0A+tMDHdwOT2rD1vxNovhxoBq+oLbyXT+XbwBWea
dvRI1BZvwFAHQUVzTePPB8WinV5/EFpFahxCfMYrIJCcCMxn5w+f4cZ9q4fXvjx4YsvFene
EdEjlvNZvp1hY3kUlrBabiADKWXdzkcAd+tAHous+KNB8PSRR6zqUdm8yGSJXBJkAZVIXA5
OXXgc85ry34jWcnjXV7Gxi8fw22iw3kZk0dtOcx3xWdYyrSDmVPM+U4wASM+tbXjG/wBOi8
N3ms/ELwbcb9OKWm62nEkUgkkGJIDkMDnGSQrAZHIrLv8AXvBWnRXNxf8Ahq7jUMg823uxI
kDSKt2DGytiNTJtyy8bsE8UARW/g74LWXxAj1qws7hNaiMc1tZwpL+5+8yvHGBuAPlsCAdv
BGBnnR1bwr8H/GWtWnjG+ssavcK91bXo82CaUQKpMiqcZ2jGCB9KdNr3hGLWF1mLQpJ7+y3
LbyvdL5iMsi2sgAJ+QZl5z97rjOKy4tZ+H97LpnkeH9Tf+z1SwSY3Ww2buswWLl8sGxIGZc
g8E8DgA9D07xP4O1jX1TT5bebV7iNCT9mKzGMxiVCxK5C7TkZOO3UVxXxF8M+HLjxnoGseI
/HOpxXEF2s9hoQVbiOdgQSEt1Xc/Abk5xnrxWt4Al8FeIbqTWPD+jXVvd6Ukdqk14GEqK8C
AxgE52gKqnPBKkj1MniHwn8MNG8WWPjTXbaDT9dE+62uRNJ500mckKgJL+4A6e1AHndj4i8
A6j8YpNM+HHge0/tyaQtc6vfW8tvbW9wisVRUCkiTh+yjg9a6fw58MtR1Txbc+KvH15d6xL
LbPYSaXrEME8KKdp3QFPlVSc87VYjqK9M0e/0PVrd9T0Sa0uEnbMksKgOWHHz8Bgw5GG5rI
8R69qWjX1xJY2Mmq29tYG5urSMrG6LuIDpIxALHDfKey5BB4IBzml6H4N8ARm3+Hthplvcs
0kVzcPK0/kKDu2PtbcSWAVQSOmO2K0ILGXXr251O2s4bi4ypebUEnhjO5CrW6g4O1cAnKkH
cQeRmk8KWFh4j0eK+jvZzpSiKOCxSaMgoiqR5wQcEuCxXPPfNdzDd294jS211FcqrFS0Thw
COoyO9AHOnwZYTjT7m9u7s6paJg3lvKY2kbGMkHI4BIB6gcZq02hX0I8yw8Tamkw6C7ZbiI
/7ykA4+hBrcYhVLMcKoySewrLsvEvh7UYpJrDW7K5iiCs8kcoKqGOFOenJ4HvQBRvNf1nS7
RrjU/DymNGVHngvE8slmChsMAyjJHXpnk96pf8JVqU2kXGqQWWl2drbxGaT7Tdu8ioOpMca
ZH51p3+v+E5HvtE1PWNOLrGy3VpPMoITblgwP+zyfbmsYQ/DOZL3V1udKkTUUezuJluciVS
oLxkBum0AkAcDmgDU07UPEOradBqFnJov2addyPtnJI5HQ7cciseLTde07TLzS9S0dNXhvJ
Jnlu7B13P5jEktHKQQwBA4Zh8o6Vo2niLwHoMCaPbeItKs47dQEtzeA7F2ggDJPG0jAHGMV
0sM0VzBHcW8qywyqHR0OQ6nkEHuKAOC1DxF4ntvAX2ebTbnTNbaMQLd3RRYchtu/eGZVYqM
gOQMnrxTLD4n6fa2mm6f4hMtlrMssVrIbpRDDIxzmRH+6y4Vjx1xXeQXtjeNNFa3lvctH8s
qRyK5XthgDx0PX0rjtZ0fRluZrWzl011aaOO40i+Um3aSUEIUIBMLtzyoIPORnmgDq7nVLa
LR5tTt1m1CGNSQLBPPeQg4wgH3jmvmnw74e8c+IPGvi7xzoNrdJqUEQsIdM8YxmdriFurBv
lROVOEAxxycHn1iz0C+8M65a3dq+paFpYI8+zs5DqFo4HJG0ruiJ4+YKR15Bq54t+JEujjS
bbQ9BudSvtXu/sdq98r2dqG2lstI656KQABknpQBynwu+Dl14V0H7RqF6NN8UmZpf7R018/
umCkwNG2Y9gI2gAdFUgiurm+K+jvfT22haD4h8S/ZpGhkutLsd8G9ThgJGZVbB4+XIrLk8L
eKvFa48e+IY4rBgd+iaJvggkHpLKT5kg9gVB9KueI73UvBfgRf+EL8KHUZLULFBp1uNgRT1
bA5wvJIHJoAwb3+09Y8f2Pju78ON4I0vSraU6nqGo3Efn39uF4ieJCQFVsMGY5GMAc1haZd
eJJvihovj2++02/h7xYZNJsNPnJRoYFTzbecoOjSFZCQcEBlrO1fxH4cOkaF4s+IXiR/Gun
yXLpBo2nWi2lrbSxrvk+0JI+53QA7Uc5J6KTU+p+E/EumfGTwrqV/4ubUdN1fVpL21sGMm4
RpDI4ZkY7Y9issYCAAjrzQB7ZJNFZw/aLu7hggDYDSSBVBPYE8Z9qwbDxj4a1vxFrGi6brV
peXekxrNciJwUQMDj5s4JGOewJGarePPB8njHw5baZDPZE215HfJHf25ntpim47JEBBKnPY
+leT+ItT0/QrbUNXgv9O+HvjLRdMNtLoDW0badrMKOXXySQC6vkj5SGBOCOKAPRNP+KOjFX
i1yA6U6yeWAd8pTgECQBfkLZ+XqGxkEjmui0zxt4W1q8ez0/Vo3u7eHz5YgG3RKOpY4xwcd
CaNG0TRJNDsp5NAsIHkt422xW4AGV3bRnoASQPatKDR9FCyiPSbQbo2hZY4Qu6NvvKcdjxk
H0oA4/T/AIqaHPqOjadc3tnZ3V+58+2MjSNblkDRKDjlm3LxjjPtXormNZ9u19zY3dzkVh2
vhHw5BMk0Wg6eJ45FdHW2TMTKAA+ccEY7VyXhf4qjW9T+xa3pFzpa6hfTWujXcib7e/VHK/
LIOFk+V/lOPbNAHpbK4XG1js4HzYOPXipAQdoZmYg56jj8qwL/AMRaHpF1Da6hqtvBcPIqC
J2+dyxAXCjnkkfzrYjO0SKEGVJBOfzoAklYhcI2G5Pue350+Nm8tWYbWAyc8nHp+VZA1rTr
tdOW3vI5/tqsYJEOfMCD5sdsDvVy41S1sGs4bq4WMXMiwQ8E75OSFH4An8KAFiBJJRfmIPL
Z5qRok8td4GME89Fx7+tDhEQqrnLZK8cCh5D5IwC3qCMg8UAOSMGLbHESXB69qbKoFuG5bP
BBGc/X8akYp5W1gQcZB7kdsUkrIsSRsCePlC8E0ANhhEZ8vfh2GQM9KjBPmFVjG7GCrknP/
wBanEF0Rd6nrx0PvQ0oYxxgbRjC56mgCcHdGCqhW6DPPSmDICHrHjbz1JPvRE2FDBApPUZx
wOn9aQyBpQvQJ93Azzz+lADVaQyNgADuPT6H/PWpHfcmyJwsgGPm5/8A10xX3KWDL8vPYZ9
RT027ty9ScsCMY/woAj3sDnaWDfKwP94UE7cFhkDBJ74NOjWMMy4OeOSc96NhYNwoCtkrgk
YHagCMl1L5A3MMqFHSmbcDdGN3J796sSR/u3JypzwDz2/QVAu+IgK27JGTu5HrQB4z4UxJP
4IZsDHjDV+P+Az17xge9eD+ECqt4Iwpx/wmGrKMnOPlnr3r/PSgDznxEA3xp0pT/F4Yvhz3
+eOr3wpOfg74U2nA/s6MAHAx1qh4ifHxw0Fez+HL/nH+1FXHaV8VvDnw9+C3hFL9bm/v5rG
JYra3jODuJwzSEbUXgk8546UAZfxF8X674p+JVh4F8A+K7TUFU+feaba/6P5iJgtHJdbuSS
CNi4OM5Nc/4W+Hur+LPjJeeK5/Dms+CLGyUnTWlm+0GC4jK/e8zPyNnoh2n5gDya0vGvj/A
MYt8StK8KaB4S01Lzy1vrm80aRL28Nt/F5R2DyztY8sCfm461L4j+KPi7RddsdB8KajF4i0
e9cML/at1qdvEuDNmFO6g8GRAQeDmgBviHwF4j8Z/E/Tb3xb4MtPDdvGzPd+JNLuVkeWRVI
hc7ziMfKDyNwJAzXYeGvhFqL+PL7xl448RWviyS9t2tEWa0RkMHBQqCMI3XO3PXg15Vbat4
i+I/xpP9neKR4g8O+Hk+220GsW/wBjt78LgSoVCbGYBhh3AxuBwK9l8C+O/ADaQ93orajpW
lT3Lwhr4MLK2mUkNFHJkxoCc4Cnae3pQB1WsXngzwN4Oz4m1KKPSLU+Yp1OczvkHKhd+WYg
9AMkcV5T45+MXh/wppWmz6N8N5zeavHu0+W+so4YHjKAbhtJLfJj5ODjA4rn/j14wtNVtoD
BPoGqeH7O5VZpYUkmu5yCrPBFP5ZjjY4P3WzxzVPwJ4bbXtZ0T4nWlvr174asZCmk6fa332
q60po2w0ciPtBRlB4Ulhu6njAB7Hp17apbpqXiR/Ct7oOsxLN/a21LRpHwCI3iYsHIIHO7I
xyMioH+I3gTU/GI8K+EtGtfFmsQWrF1svJSKGEDBRZHwrHDEbFz1PTmvB5PKf456z4h0mO9
8M6zpySXVtY+I7SS5F8zZEjGOIYgTBUZwfXPWvSPhJ8IZbe11HxRruoWI1rUpheWWpaHKAb
EndvjQLmMpyOMEHcQaAMfxX491Dxj4x0/wz8KdYs3eZvN1HSrW3NndvHAAGhmnZlA6FQEOc
dDgVzei2KeJPi9d+NL06l4G0fSJRb6Zd6rdfaRBeqUHlOZGyFfdwqk5BYA96+pofDei2tzF
qY0i1uNTt04ult445ZG2kZyoABOW9vmNfPHiCG40ebTvASavoeq6nqV1bSp4f8AKS4aOWLa
TuJG1DhWBJb0wKAPo3Q7K6gtXu9V0/TLXWLls3cmnKdkxHCsWYBiceucetZXibT7ibXdI1C
2hu/Mt1kCSWhxul4Mcc3zLmIndwTjdjJFeXWXjTxU832W/wDiJp9lq9nmK80u4thE8chYlV
cmMquVKgHdtPBzzXSxaP49/s6HVvGPiK2vbGFI5U04RGOTzGyu0vEuWkUt8hXvjjjdQB1Nl
4ftLnw3a3Oi3EttffZ2jE+0J53Lbo5UHBXcWGOq/wAJFcj4T8QalYeLxoY0YtbXEEDwSwws
zvAoMflnGFQxvuDOxGdpwCSK9C8NyONOmsSsXk2ExtopIojGsigA9CTypJUnJyQfesrXIr/
RdZsrzw41vFLqc7pdW11u+zzEIz7/AJeUf5cbgMHPIOBQB1zbtjbMbsHGema8qPwn1F/AFp
4Tl1zZH5RF5KskjbnXc0BiVshFDsGYDrtGK7jTPE9rqSS23kNb6xCjM+mysBISvXYxwHUnG
GHHIzjpXnOhad8U9G1KHUJdJGrAKUWK7vtpj3hS7cu2MFcdSCCCAKAJrr4XeKdR1/Uda1DX
tNuJb6AxPbGOTyVkNr9n+0KOok6+o2uR1ANW/DHwz1zwxe22qJrFhqOo28UtuZrqNyZ43SN
QXI/iTylVcAZTg4PNbV3ceMZrfw7qFz4dmkvIYp57uzsrpUjEzLtjiYs43KASSeRkZrM0q5
+KI8WzXl/4VsIbS9+zwvKLoN5MaM+5toc/wt2yckdhigDOk+CVoNV8O3dprPlx6Xbx290j2
4Y3YG5WIP8ABmOR046Db/dr11QqbQqhVXACjgADsKO/HSigDzuH4eaxZ6jeahpni59PuLmV
2byoCVKNLJJggt2MnbA4yQc1n6n8M/Ft/fT3kPxFmtZZ0gDFbYtiSKTcJeX644A6DPHpXql
FAHl994L+IsNoWsfiNf30zuE8t1WIIhkGX3Dk7Uzx3PTGTT/Fvw01fW4dTurPxZdXN7cPYy
wWuoHNpDJbOGLKq8qXwckcjJrpvG/i6DwVoNvq9zHbtBLeRWjyXNx5EcO/Pzs208DHPHeuV
l+LFxFHvm8M/Y/msEYXV0VMZug+3cFQkBdn4gj6UAObT/i9r18lpeTaL4RsY1bzr2wb7dNO
2RtESuoEYx1LZNcNb6d8TZvjjc+E/wDhMvFEWjQwF01JrWBhnYG8zJh8sozEoFB3AjJ4rrZ
fjM1m0smo+EryCO3himmiWXdNEskTOrMm0ALkBSSQfmU47Vsav8S7jw9qh07W/DkqmIQT3D
2k5mEVvKHzLjaC2wxtuHpyM9KAPOvEXw5Gk/EHR7nxLrlxex67J9nj1q0iSxmgvUy0QlVQY
pA4yFZlyCMZ5r0nQvAtho+rSa1cX+oaxrkieSdQ1O48+VI/+eacBUUnqFAz3zXm3xssL7xv
8LtM8ZSTRJolg7ST6dHdMVnBnVI50kXC5wDjeNoD56iu38Dw65oPw5lbxFud7Z7i4t45L0X
Lpb5LQo02MOQvG7p060Adu4Aw78KcAFeuMdgKrXen6fdLG11Zw3SRtkCeIOUPcjI449K47S
Pij4avBJJqt0mkttykU7EyuVA80FAMgxsSnfJBPajTvij4XuddvrJ7+O1tUjUwSTRuHncuy
NjjBXAXHfDZPFAGh4817WvD/g261XQdFbWr2KVESAKxCozBTIwQFmAHOAM1iy/Fa00i18Lf
8JZot3pF3rNv5tyqDeunqCqgzDqq7nUbsd+a7jStRsNYsfM0u4W7t1fYXi7MPvdenBFZGv8
AgDwl4kv7fUNf0OC+urVPKjlmLZRQ24LgHkZ55oAl8Z6brGt+CtU03w/fPY6pcIFt5w5iy2
QSu4ZK5XKkj1zXn/hHVtB8VeM/A+n6Dp6WVt4d0y+8/SVlEo025WRYRuPdj+82seSCT3qPx
0mr6XrtzDZeIbfTZdVfzBHciWaPy90aqOWCod6knHZu1dxo3iHwzaeJLnQ4ZbFNQS1inu7y
ERwxTsxIIDAjJyrHHYHrQBFrngG51KO+EGu/YTNqEepJItqHkhlVVXG8tyvHGACOmal8OeD
Nd0Z7trvxzf6oJrY28Ed1HlIHK48w/N8xyM8nv1rrIri2vYjPY3cckTEjzI3DKT3AI461Pb
hWZWVmLjjPagDzdPhnrKSRG38e30H2cKsUKQhVijCqDGnzZUHy8n1ya09H8EalZ6/Zajf+L
b3WLWzd5ore5GRvZdu4nPYE4GOO2K7RnQEhyCUIBGP89qWCTMYCENz/ABDk+v5UARvkzMxL
JGx5ycfjmlCkqFJDL2xwSOPSpGV5EfzDtznG7B/Co0VYohFubdjKZOevbFADighG6UvIM5H
fHtntUsjKYdxIc/wtjkUrbmhbkkMuSe1RyR5iiBO0n07+1AClyxTMRUMeFHJNIsGJkIjAHO
DnB6UpZWwuXY8qP/19utNf5QT5oAzjgctxQBIFjyZEZu/zFulMWHa/yHBGOgwD709cxxBsD
LHIAP3R70KjDLLjOcnPOfpQBH5GBvGBgnjsPr61Iy4k5DDI49KFjBw8xBzjA/pT5NuGK9v5
+1AEK7WztiJbGQD3Hc8UjRsDtDkAfNwccelOO2ImQk/Meh6dsVJIMncp2vjhu1AEUq7WKl9
wJ5zzx2qsFJkMhYKw+6xHUVP5bOhXG4qckH1/r605RuOdu3n5sn9cUAeI+EgWfwOygYbxhq
zcHp8s9e95avC/C6Kt14NX5gV8Y6sP/HZ690ytAHnPiLYPjZoAzhh4evzj2zFXn3w/+Gl/4
i8J+Atd1XxO+o6LZW6yJoV3ao1sAd4PA4ZueGYEivRfERx8bvD64BUeHdQJJ/3oqs/CX/kj
vhTC4BsFwfxNADfD3wm8CeFfEc3iDRNDW21GWRpBLvJ8rcCCqDsvJ4/wFc54k8K/D34c3F7
8QLKGbQtbkWQC8tYpLt5GIO7MRJDEg9yBkAnpXrwUk56VVmubOI7ZbuFS7FAjOPmOMkY7nA
Jx6CgD470vwP4s1v4danqWneFbPxPJ4uunZNRuXEV5pbeYQzSRqAFHAJUEgEHOc4rupfhf4
t8LfCmz8P8Ahjw5HriahEDrOj6ldgQicADzI2QowzgErypA555r1r/hZvgOKKT+zdTGoLEz
Bxp1u0ihsFiMgBcnB78n61U8QfFGz0QTrBotzdlYI5oX8xFV/MjMiEjOQu1XycdVx3FAHld
l8BPEd58MdJ8LW/i240TRLxhd6xpM8CExzgDPlso4XKg4J9DnNezeFPDmh21hpusaXbGxea
zSOSO1/cQ3Hy48xoVOwt1IPUZ61sWOoSa54Ji1a0iImvLIypGAQQ5Q/KM4PXipfDzW0vhnT
GtGDQrbIgxxtKqFKkdiCCCD0IoA8MX4ZeJ9O+NLeKNN0L+w9G+zzJJPoepGW8uSVO3eZhjG
VX5cYyRzxxqeEtc+LCQ6/aXPhiLQ49IUz2MB0oF9WyxB3+U+1ZDxkoDySegr3HABxjI9qLi
2S6s5baRnRZEKFo3KMAeOGHIPuKAPD9E+NXiPWdU1Wyv9D03wlqFiIxFo+tSOs11uyCfOGE
iG4YG5eeOxzVOXwJqGoeMb3xZ8WNR0O1s47EyRRaPK1vNpcpKESZT5pXz/ABnI+UY64rtrT
4M+H9JTxCNB1fVtOl8QRiO+lecXTSDJ/wCewbJwSMnJwTSeC/g3oPhHwuNFmuZdTkhuTc2+
ocwXcZ2gbfOQhsZzxnGDigDzX4dXGk6R4f8AF2pfDbwxqfjiOR/s+oNqNysb375JEn2dlLO
uGK56kA4Gc13XhXR/Huo+DYU8S6ha+G9RkuALfRwkaWiw/K6CILiRJEPfcfmU5BFWrc/E/U
/H81g2hx+DPDhgYpfWX2e6mmmAG0ykggLyflAznv1qHwv8Kbmy8Q6jrPxC8SReLr/VUaAJc
wjEYU5Uw55jIXcSEx1HPFAG74c1wQ388t6Z44JhHFIC7TiK43sC0v8AzxJyq4wASCcAYz1O
uaUNUsUAujZ3FpKLiG4xkRsoIO4EjKkEgjI4PUVg6rosunQ+ZHO0ulw2qrJLeXUkslv5bmT
ewPM+flGCQflA6V5v8XNE8d/EDwLbWvhz7dPduxE9pDeJZwSospAlkhYeYQw5xuwMd6AOtu
JdT1e08hbBbu8t7mNrO+0uQXMCuHXLeYDmP5c7gw6HGTmu18Q+I7Hw6tq92rN9rm8mIB1QE
/7zkDPoM5PavnfxL4s1v4QRaH4mudEmvNQvrOG2vftVsLOC1cjrm3wsxHzfKylgP4h0r1Hw
/wCI/wDhLNfg0bxVo/lyrCbqxnkEll9rRgMjyGYlxxzyw4GQDQB3M3iPQYbeaRdZsHMUckm
0XKchMhu/Ygg+hqhF400N/DI1h9Rso5fshuWtGu03qQgcxn3GQOnfpXFePtK+H/w98G3Guy
+CbnUYkY7bezkcfvGJIyxfC5ZjyMnJ4FcJ4V8Q/DbXtdfRYPh7Dqmp/Y1vpG0e4dzEhC7o3
81kczJgZVcnHTGSKAPf9O8RaNqZiht9StTeOilrUTKZEYoHK4zyQDzitauI8LeAvCGgEeI7
C1mEjNLdQ3F9uR7VJANyYfBVQB0bkc9K0tO8e+ENWuY4LDW4pBMWWCdkdIbhlOCIpWASQg9
lJoA2L+zurzy44dUmsYRnzBbovmSegDnO38Bn3FZUn2/w5Ibhri51LRTzN5zeZPZf7YbrJH
6g5ZeoyMgdFRQBlatouheJrK2tdWt4dRtlkW5ijMhKswBw2FPzDBPXI5rKXwD4Otitwul+V
5DQSiRrqXCeRnyjkt0QE47CtGbwx4aaGUPo1lArZZpYoxEyd9wdcFcdcgjFeBmW0v8Ax9r/
AII8bfFjUta0iH7O9jZfa4bcajHIhcwsVAM3IC8MAc80Ae16M3gTxO2uX2h3un62upYg1Mw
XPnpLtUqFdckDjgYAyKuweEvD1tNDPHYsZoZFkWWSeR3JVSigszEsoVmAU5AyeOa8NudR0O
LUDqGoTr8OPFOnbltLq2smiSW3XGI5UxtnTGOOozxgiu60rW/itr2kR3lpf+Ere0mJEV+tr
cOZVBxvWMsAAcZGT6UAdb4i0640n4Zarpvg/RLOaaCzkS00+VAYGz1UqxwRgscEgHpXzh8P
Nf8AE+l6Pa+H7SK68V6ZPqHk3ukf2c0kOnQmUj5blWaNMLhjF84XGMivXdS8IWN0nnfEfx9
eavE/Wznu00+z+nlIV3/RmNT2vjK0UyeG/hv4Rm1+LTm+zM2neXb6fbtgEJ5pO3IBBIUHrQ
B0t74Y8ManfyS3mg6fO5z88tupPXdnOO55+tV5/CXhSRXDeH7LJYHeIVyGAwGHHGM9aTwh4
h/4SnQTqLaadNuILiazubWSTzTBNE5RhuHUZGQfQ10GRtCkRgkYJI5b8KAM7QtC0/w1pEWl
abFst4yWALZZyzEszepJ5rZZVxhcnk7gxxUSNulKmJWAIK+vT9BU+3Eu/cM8knOcigDntX8
K+GdfvPM1zSLW+OAiecgIAH+GT+Zqmvwy+H7GRV8JacwYBWUR8DnOOvqM10o2vuVwMHOR6j
196lV1ILhtgPX/AD9KAKVhpemaLaJZ6Xax2dsWYiKJdoBY7mb6k1f8rBdwWVmxkDBz9KlGz
5zkDkgkCqoSSYlw4ZFYbdo70APZUMqHDeZj5QOg96cigBmORnPGOQD/AJ60xlYLuGUYD7vp
U3AVSWZ2C9OpIoAZ5ezdzkEjdnsPSpE27drIST2OOPxrLuvEehafdPa6n4gsLK5HWKe4RHA
PQ7SelVD4y8JEIqeKtJLg7SRex/40AdF1XcH74HGSKR1V1A2kYPpXOjxn4RlL58U6Q2MZ/w
BNj4/Dd14qWTxj4SJBTxPpJIPe9jOf/HqANwSIdu1wRzx6momaOSUEqRgY54yO/SsQeKvCU
kvyeJtKAI5K3sfH/j1Tf8JX4SVWVPE2lAjni9jB/wDQuaANgNGqBmPAB5Pb6VIqqcnbyDkN
j2rnz4s8KYYP4o0kE5J/02PBJ/4FTovFnhUlnXxTpA2AA/6bEdwH/AqAN1ApGwjzMc8joaJ
NpbbtJI59hWKfFPhhmU/8JPpI4zhr2PJOOn3qSTxX4VUFj4n0phjOPtsXJ/OgDYZUcZGV5z
mkWJgAhwqj3/XNY3/CW+F1kZh4o0nJ9b2Pn9aG8T+HZQBF4m0xnbCqiXkZLk9BgH8qANFso
ZIgdu4k4PQ+9PV8MdylcYHruBxUcx8uU/ugxC8luuP8elTRuM4IV264PGelAHinhaQNc+C8
AqG8ZatxnIPyz17xXhHhPY83gl0JVT4w1dgPwuK93oA888RZ/wCF36NkAL/wjN+S3/A4qv8
AwlyPgz4SJO4nT4zn86zvEkij42aeCfueFb58Y/6aR1qfCmMRfBrwgg/6BkR/MZ/rQBzt74
R+JN34m1823iYWelXd1HNYzPcvI9uqESAeXjGC/wApGR8gOckirfh34VQ6Trlvrt3qY+3W8
5nRLJGjiILSHY4YneAJSASARgc9RXpVFAHI2vw28G2c+pzQaSVOp3K3lwnnOFMikkFQD8oy
TwODWtp/hfw7pQxp+iWcBMYiLCIMxQDAXJycY7VsUUAMChV2gYA4AArCkt/7N8W2T2jGOHV
DKLqDqjSIm5ZQOzcYJHUYzyM10FZurWFxdi0urGSOO9spfOi83Ox8qVZGxyAVJ5HQ4PNAF1
h8wqRenPWsGTW7vT3X/hINNSwtnIVbyCfzoUY9BISqlM/3iNvqRW4pOAQMgjjHegB9ISAQC
QCemT1rmNe8baZ4euZIbq1u7lkCqRap5jmRxlIwg+bkAndjAwec1x8z614u1fTdRbT5dM13
S7hylvaTrIkcLDAFxIwKo2ecKCxHGB1oA9Bk1K+uNQns9IsoZhatsnuLmUxorkA7FCqSxAI
J6AZHU9FtNP1B9RTUtYu4JpokZIYLaMrFDu+82WJZmIAGTgAZwOam0jT20zTRBLP9ouHdpp
5sY8yRjljjsOw9gK0KAIrm3gvLSa0uYhLBMhjkRujKRgiuFlthpniWNFgnnubW4WS2eU5nu
4jEVKm4chdu5sbWP8A7kGu/rP1fTpNUsooIZ0ilhnS4jMib42ZTkB1yMj6EEcHtQB4tq/w0
134l+NbLxN44g0nWvDEdlKlpplt5lrNC5BxuYnJbcNvLbRkntze8GWXxkW81HR9XDaJpelw
EaGSttP5oXAWK4cD5hjAyu04DEnpXc+HdQeC+toJ75I9PvbUNawzFEHmiQrthA52bQDtJJG
RzkmuyoA+dfEfhfx/431mTVfiD4audMGixJPpCeHJvtQkuVcHLqxG4ZORjaQA3PStnwxq3x
R8S+HNX8QaT4V0Dwx4jNyI5rO7sHWWXKr++80sAWKnhSCOME17jWNceLPDNu5SfxBY7wcFV
mDkH0wuaAPNdP+DM+t+DrrTfiVrtzq+s3Nz57alaXDo5QgHyipJTaDuAXbjAB616NoPhLw/
4c8OW/h7TNPQaZbSGWGCf96I2Jzld2cYPTHSrv9s6Y2hza1Bdpc2EMTytLB8/yoCWwB3GDx
XI2vxV8PXVtbXBtrmKG6W4aGUywPHIIY1kfDrIVzhgAM5zkHGKAO+orjLb4kaDdaZ/aiW18
unxi3+03LRrttGnCtGr4bOcOhbaCF3DPeptT+IfhrSbLVru4uJGh0i9jsLxlAAhkfbtYkkf
JlgCfUH0oA2fEWh23ibwvqXh69llhttQga3kkhOHUHuK5bRPhp4N8N+AX8L6vBZ6rp8kss0
8uowxIrM7bjgABUA7BcYxU58eWF/q1j4dgg1LTtT1GNZU3pAJIY2J2yFGckghTyFbbkZwa3
ofD1n9qF5qUkmr3S8RyXqqwiHoiABV6ckDJ9aAPDfFfw70TT9Fi8eeD/DVta6boDveyR3Vz
NMdVtQCHRUZiqIRllzycDgCum/4VykMMWo+AvEN74ckZBNHBnzrVsgttaI/w/N0B47Vb8b/
ABA03V77xV8KNN069uNel0q4jhKqmyWXyN4jAzu+6Rhsbc8ZzWl4S8b+GL7TtM0Y6nHZapb
28cclhqANtOGCAEbJMFuQeRkUAcQF8NeHfG+tXvxY0FNUt7+SFrLxHdWHnWkMZjCmBuohAc
H+EA7uTT/iJq/w+vPCo8NeCPGemaDPDeLcSw6PbzSJN8pXDfZADkZVhg9VAPFeu3ltFPZzW
13YRT28qESQuodXX6Hr9DXF/D/xv4b8S2BsNB0mfRPJjE8VpPbLBvh3FRKgXIZNwKk9jQB5
5ovgrx1f/BvSvsN9cL4huNUm1C4kupGtZJY3Yjc4HcqFbafWuxtNL+KGjXCaXolnaTaZZyY
WW5uPNmnQqcszMw4LEMF4xgDpXqAUeYsocqHyM46U4Bi7u5fcen6UAec22i+OU8C3el6la2
8t/eams5exn8rETSCRyTnOc5XjHFZ9qnxmh1We+k0vQlur2FFciYmKLap2KBnOAWOcE59sV
640gVkjJAXuCffpUUmS8ZAbI5BHXNAHE+FLbxfPrWo6v4u021trhbeG1gS3kDrtyzyHGT1O
36V2cRLSMJMDcclQOBjoPyqRIkKgFWXJ3bge5pfKkX95u+fPp+VAD/MUAAL8yjO3OCBSRqF
YBcKF9D0P0pkYMjHfGC4XqfepAxLrhcFvvdKAAgPJ8yhh3P0qONSW3DOTztPBIpzIJomUN8
xBXdnr3xTuFjViWdcdfx6YoA57RLe0n8beLZJIIpmEloMyRgkfuOnIrpPsGn5z/Z9rn/rgv
+FYHh9WXxj4tZvvNLaHH/bAV1FAFb+z9O/6B1p/34T/AAo/szTwM/2Zagev2dP8Ks89iAex
PQGvD/CGjeJbbxrobS6Nr9prkE87eJNVvLhnsr6IhtojyxVssUKBVGwAg0Aezf2dpp5/s20
/8B0/wrBn134f280sVzqGhxTQuySI4jDIwOGBGM8Hg11FcjfWzN8VdFYaZO9gul3kUs62+Y
FeSSNgrNjGWCMf59aAOi/svSyP+QXZ4/690/woGlaUBgaXZAdP+PdP8K88vNZ+J02l3N1pe
nmK4jRWe1lsQDHJ52wxREkeYNh37uRx15wGW2s/Fd7rRftmmR2sV2A9yPsnm+QVYK8bbfu5
AZ1JI6gc4wQD0caZpgORplmD/wBe6f4UHTNMPXTLM9+bdP8ACvPtA1j4k3GueHotVtS9jdR
tJqBOnm3NsRuAUk5B6KeCD83Qjp6ZQBT/ALK0rGP7Lssen2dP8K5rx3pmmx+BtQkj020R1M
JDJAqkfvk7gV2Ncx4/bZ4A1M+8P/o5KANq4IVmIOO6jbkChBkvwGfJJXjnp0pXZRGqybvQs
Ty1QeYAUUjI/hIJBA6cDvQB4x4XRRdeC1XKovjLV8A9fuz17vn2rwjwqDHdeCo924/8Jjq/
zeo2z17xQB5t4jcr8aoCHAx4RvCc/wDXVK2/hagT4O+D1ByP7Kg5/wCAisHxQCfjAg2/KfC
F7knp/rE4rf8Ahfx8H/CAIxjSrfj/AIAKAOvooooAKKKKACiiigBrokkbRyKHRgVZWGQwPU
Ed6xf+EU0VU2QRXVqgGFW3vJo1T/dCtgfgK2yM/hS0AeZeJbHXbTU4tM0yO01WSW2aQXl5l
b1bZXUSW6SrjcWDcMSO4Oc5rp/DNxfX+nWl/Yx2Fhokhcw2S2rJKsYYqMndgMcZI2+3vUni
rTdTubSHUtCETarYbzFFM21J0ZcMhPbkKwPqvvWZ4Z8WaELjTfB9v9sa+SzifzGtyImLR+Y
fn6Z6kjt+IoA0PEniC70idLa0itxI9tJcq90rmOUp1iUr0fHPP5dcctH8ULswBptF8uT94H
GGIhPkK8O/Gcb5Cydew967zXrjUrXw7fT6RGZb5Y/3KBS2WyB0AJPfsfoa42TVPiFYJcTi2
utSkUWrJai1RQRt33HzqBlsAov+0woAkvvH1ytpdXWmx2U62ghEkTrJul37AzxnhSqsxU88
FTkitLw34q1DWdbnsZ7KAQxhz5sBb5NojI3ZyPm3tjB/gPWs1r/x7DqkGJru4sWu5kcGxVW
ES7PLPC/xbnyePu9RXUeGbjWrnQI5dfiaK9aRyVIx8ufl4wMceoB9fWgDE1fTEg1S6hg065
W1u0jmEdjEmLiVZC75ZuEfCgryM5bGT0621u4b+ygvrZi0NwglQkYJUjIyO1c74qs1ae1vp
Z4kjMb2WJA5aMyY/eR7OdwCkHkfLn5hg1q6Bctd+HrKdoY4cx7VWJSqFVJVSoPIUgAjPYig
DTBwciuc/wCERtbXe2h395pMjZ+WKTzYjznHlyZA5/u4ro6BxQBzOg6aLzwL5NzfXMk2rRN
LdXK4jk8yQYYrgYXGMDjjFUofhr4ah8kr9qZoxPliyfvTNGI3ZgEwW2qoBwOmeTmtrT42sN
dvNMiYGzeIXkUZ6wszsHUf7JI3AdiSOmK2aAONg+G/h22sP7Pgkvks3WATweeNly0IAieT5
eWAVM4wG2jIOKrSfC7woiySSS3iRukJu9067bowyGVZJsrhm3McnjI4PFd3VDWI9Wl0mePR
HskvmGEa+RniHruVSCfpQB45Zal8Ph4ultvByav4zufDUS3TWtpdQyQWSqW2CJ5MFiMkbUY
jGAc4qn4Q+MXiPx3qGr3dmbfQrW3G/SrKW1M41IKSJFaXglxgfLHkgZPzYxVrSfgZPqnh3W
4/HOpeT4h1G4LHVdFmaFWhKr+6MQwmwbcYxzgE16H4P8L+CdO8FweHvD7WmsaLY3DGNXlS6
SGUHJAPIUg5OOoJPrQBraLPpGqyDVUh01tZWIRXMluu6WL/AGCzKsm3PTcB9K574sQRt4En
vP8AhDbPxTcRyRp5N1aG48mNmw0gVBvO0c4Xms3xteatrPxB07wr4XvhpGpWlsL7UNaWMSS
20DsUSFFPDGQhj82QAucZxSr8P76aRGl+JnjN3wMldQRM+vCoAKAMT4O3F55HiCybTbrS7S
3ubfbp1xO8v2KVoFaWJGclgoJB2npnHavEfCPw58a6j46hu9Pg1W0hsryeOW/lMtsLJDcbg
sZLYmG1SQqqFPmHJNfVXhnwxZeFdMuLCyvLu5NzcSXNzPdy+bLLK2Nzu+OTxVvVl1GbQbyD
TQhvmgdIBK20bipAyemMnPSgC+u4xDa2887RkbTSqI4w0paNRkgtwAuBzk+leKafZfE/w0V
0Hw/o0MdnmNDKUSXEjqBvLAKDtCnJHBzz83NdJ4m8O+P77WNSm0GPTIbTUIVtJ5LiQ7pIFR
hhQB8jF3bnngCgD0otG2CGDnGQwOR9ajYxyxiQBJFYbleNs5J/n65rzj7L8Z1t1htrjw/FG
0LxCLGCnOEZTtwdq44I5wa9B0Wx/snRLHSwQwtrdIPk6NtGCfxOaAJnEu0g5IPCr3XjPBpy
iViqyHlchjjljjrmpRvYKAuACMKQc8f/AKqaJCzOSCoDYP8An60AIpP8XytzwT1yeDSY3yB
2cblGBzwPX86cQdgZTnJ6DnHHTPShOsbFCOPmOKAHctLkoAoz8p/nQ2UT5VQ47ChzIoOOnJ
69aNqSZVep5J6YoAxNA3nxj4sLoFJltOnf9xXTVy3h0qfF3izAIxLaLk/9cBW1qNlPdfZ57
O5W3u7Vy8TOhdGyMMrAEHBHocggGgCG71yG1mnRLG9uo7b/AI+JreMMsPGcHJBYgEEhQSAa
ludb0izSFrrUYY1nTzI8tncn97j+H3PFVjZ60lvJc/bop70ypJ5CAxQFF6xjOSNwJyx747C
pNLhuUvprg6ZFpkPlJCse5Xkfb0yVJAUDIC+5PFAGmrK6K6MrowDKynIIPQg1xup+O30vXN
R0+TRRLFYT2sLul2vmyCf7pSIrliM8rnPpmuts7SCxtEtLZdkMedq/3QSTge3PHtXG6x4AO
ta7qV9dXtosN9NayhhaZubbyOnlyFvlY4+9jgE8UAdwWQO6GRNycMNw+X0z6Vhz61NF450/
RUktms7mwnunOf3isjRgHOcbSHPbt1rkr/4XNqFtcxT6vC7yhoxK1qS0yNcrOTMQw3sNuwE
YwCfWorr4TGW4vDY65Fp8M4nRBBZASKkkkcgjZwwyimIKFAHyHHvQB6aHQ4xIpyMjDA5HtT
q4vw54BtPD2vx6qptZWishaRgQsGiO93ZlZnbAPmEY64AGa7TGOtABXL/EDP8Awr7VcAk4i
4HX/XJXUVzHj8Z+H2rANt+WPn/tqlAGuwDvtI+cfKS3emxhY2ErJ8vTcOp/wp0o2p5ZY53F
lYHJNJE3lqxbn+8ByAenegDxbwqUFz4K6jPjHV8buv3Z693yfQ14R4TJ87waDIDjxlqwB/v
DbP8ArXvFAHmfikEfGGM7gR/wh99wT/00St/4YoE+EPhFVPTSrf8A9AFc/wCKz/xeAKR/zJ
19z3/1idK6H4Y4/wCFReEOCP8AiU23Xr/qxQB11FVr2+stNs3vNQuorW3QgNLK21QScDn3P
FSW9zb3lulxaXEdxC4DLJEwZSD0ORQBLRRjnHcUUAFFFFABRRWP4l8R6f4V0KTV9RSeVA6w
xQW0fmSzyscJGi92JoAn1y7mstCuri2IWfCxxswyFZ2CBsd8bs49q5Twh4dvNG8ZeIGmQ/Y
sW8VrJI4ZpQkQRmAB+Q/KM4Azx6Vj614y8a6loNxZW/wj1yKa5QeTJLeWwRGBBUuQ5IwQCQ
AaxLLU7rw34xufGXi/4canZ3l1ky32kTjUI1DKqgPGoDrgDGQCOeeaAPb6K4i1+Lnwzu1yP
GumW7d47uQ27j6rIARUWp/FzwNaGO20rV4/EmqTtst9N0ZhczStjPY7VHqzEAUAd5RXm0Gk
fETxFM2qa34qm8JRuB5GlaQIpPJU/wDPWV1PmOf9kADoM9aP+Ed8dWs5/s34q30pA/1ep6b
bzqT6fIFP60Adj4kECaI97K0yPZMJ4XhdUYP90DLArg7iDkEYJrnLnxdpPgO3SPxhezWC39
0wsoHZ7t40AUOzMoJEYcnBboGGcdBm/Y/i3cxywv4s8M3Fuy7Ssmiud4I5yPNx+FYutfD/A
MdeIbLTo9Y1XwjdJpsoktYm0WXbF/sj98MjgZB4OBQB7P7g5B70V5wknxjth82o+DtRA/v2
1xAcZwCcMwFZWu6/8TrWO3tNV1Tw34ehu5DH9t0+3uLy4UAFj5cbLtzgdW4HXBoA9Gtz5ni
7UXHSC0ghJ92Z3x+WPzrWrx220/xj4U1y9PhTxFc+Kp2hjudQ07XmJ88kFVeGdV/dsdhAQg
r9K27P41eA5obf7dd3ul3LsI7iC7sJl+xSE4Kyvt2Lg8bs46GgD0eiuBvfidY2Xxdtfh42k
3DyzwiVr0OAqAoz7gvUxgIQz5wCQKqn4h654gnm/wCFe+FotW06Byh1bUbs2ttOQcHyQFZp
BnjdgL6ZoA9Cu0t5LC4S7cR2zxskrs+wBSMH5u3B618/+CNIu9M1bXPDHwi8T2g0eMRtd67
eWv2oNPgosEOzZGSiKCW5JLcnNdnH4Cn8TuNW+Jd8uuXa8ppcbsmnWnssYI80+rPnOOgrvr
K1s7KzjtLS1gs7VF2pDCgSMD2AAxQBz/hbwhaeF9Iuc311qmqXrrLqGpXbbp7pxxknsAOAo
4ArpEDPKNm4KuCD2Jpkqlom8sE4APT5ePSliby2BwpU9Cq5yMUATykGP5l5J6HqT/Kq8aMM
GWRcZ/iwcf8A16mTYQY8AnHBB79qYckFD8oPzYPOff0P/wBegB0cgDjBOSepHUdvxpOGzGB
ux82DnA9qjUxiLYA2/byuMg+n9KJFLLkMOeBtOQKAJASJOQF5GF6fTFR75NjuuQRwT0BJ/w
A9acSC4MhXcrcg8EU4l9u/CqcZYk0ATRsdu95Fbpg4ximMSJDNy+7hhjHFNUr5SbMAKeMDA
/KnsFdWQHHOGIOcetADl2j7gAUsflxxnrSLmRTu5x6cHvSBSGctJtTJyo71HHgSLOFCow2j
t+NAE3lneM8RgHI759c0hLDaqkAEdO5phyzttAGR9/0FObbGgKnAJyuRx9KAMTw+qr4w8Wh
TkGa1Of8AtgK6fqcVw+j6vpen+NvFsWparZWbyS2rolxcojMvkAZAJHFdH/wknhz/AKGHS/
8AwMj/APiqABfEnh57W4ul12w8i2fyp5DcKFifsrEng+xp517R/t0FiuowyXdxF50MMZ3NK
mCQy44wQDj1qFte8LPnfrejtuIJzdQnJHTPPJp48TeGlGweI9KA9BexdP8AvqgCxpt5c31n
9outLn01mYhIbh1MhXszBSQpPpnIrlYNdk03xt4nhvbq8vYhNZw2NkhVsSSQs7IgOAM7SeT
0FdF/wkvhv/oY9K/8DYv/AIqsS8tfhxfTXk99daNLLfvHJO7XygyNH/q2zv4K9iMcUAWdF8
caNruvSaJZw3yXccZeTzrcqqMoUtGxzw67xkH3xnBrmJ9S1W58Z/ZtRTW4bCa8mtYbq1mjk
024Ta6iF1B3xtkYJI+8vXBFdNZz+AdO1KbUbHUdEtrqcBZJI7yMbsAAcbsZwFGcZOBmq1tD
8NrO+u722v8ARo7i6d5Jm/tBTud8h2wXwrHJyQAaAMDw58Q9F0PwFo9tqlrqUd1b2drEsXk
b3ud0LOGj+Y7htjfrg8dORU2i+MtG0afVoZYL1hf6ncXFoEjz5uRDmMBiCH/eBtvHGfQ1oj
TfhUsKQ+boOxVjCA3y5UR5CYO/I2hmAx2JHerls/w4tJVltr7QI3S5N6p+1xnZMV2GQZbg7
TjjtQBlW3xg8I3TWQiTUFW+nSC3eS32JLvxtYMTgg56Z3e1bfxBwvgDVNxAAMOf+/yVmw2f
wot2tzDP4dj8iUzRKL2Pajkg5A34xkAgdBjgVD498Q+HL/wHqNnbeItMnmnaFEjiu43ZiZk
4ABJNAHZEYkZ1bzP7qk496iVGjI3jaCecckc809GVmIBAI+XByAD7UwStuJ2k8jrxQB4r4R
YNL4GBQgnxdrBHy9ABPXu+5ff8q8I8HsfO8Cs/U+LNZzj1xPXu+5f7x/KgDzjxU6j4vsAw3
r4OvTj0/er0/Ktz4asW+EnhEk8/2Tbcj/rmK5vxPIn/AAuCVWP/ADJt2c9v9Ytb3wwdR8If
CG05X+ybcDjH/LMUAb3iTR28QeH5dKS6Fs0kkUnmYJxskV+xBGSoGQeK8q1Twzr/AIXu7XS
tD8S6qkzwO9qyoq25ZUAYyEyjhcgklSQDnkivZw3/AOus3UtF03V545L6KWRooZoF2yFV2S
rtcYHXI79qAPJrbw9faN4f0yB/iPKZtUukgu3sbzcY53jG6RXZzuUbQcEcK3412HhLRbjTN
btTL8TH8Qulv5cttLOHaZtv39ochex4Hb3pG+EPw/lM3maPJ+/bdJi6lG/5QvOG9APyrT0n
4e+D9D1q21nTNK8m/tldIpS7HYHVVbjPcIooAn1Tx1omjeK28O38V6k6abLqr3C25MCQx53
Av03cHiuL0nUvid4x0qDxLD4gsfCNje4kstOOmrdSiIn5GmdmHzMuCQvTNM8WXd38RvEF74
OsJHg8KaO+Nau1/wCX6cDcLVP9heDJ68L61gWXjnXtF0qzm1HQ9V1pLiNWiNvaLGsC72VY9
qrndsUMQRgHA4zQB1v/AAn3i/woUXx/4ZjuNOEmx9b0Ulo4k/vy25y6j1K7gBzXVavZeDvH
3g1H1C5ttT0Fyt0lzDdbEUryriRSNpH1FeeeGfH+sav4nuNMfwhrBju7ndFNdIIYoIdu0cs
BuHyMxHqwFcTPpvhweOdY1HVPh/NqGlzXDiCK2tmihDCQKHkVQq5wrMdwO4EHjFAG1LF8CF
leO01XxPfiP/l40+61G4jHP8Mi5U8+hNdH8NNbvNSn13Snv9Q1fS9OmjGn6lqUDwzTROudr
blUuyEEZxyMV1fg/XLTXPDdpq2m2c9jYSBoYoGATCqcEqB0HoPattmaQ5WdnKtuyG5A/D+V
AFS702xustfWFnckLtXzoVck+/FSWWnafppYWem2tqzcP5ECIMH1AFWipEDuGA+fIBPWkaR
MN5QG3kMOmf6/hQBdyscqq2CxBJI9QO1V9sLT5DF2BBG04Pv9KGLlsITGpAySMknHBpg3LK
iooILA+5PbpxQANtQsyjbwPXPJ5qeNVSAsxIDHueTjpxUflsWabADDnBbOeenFSElw2QygE
/eHOfSgBr+XGHcLvAAyxGePp65rzr4nQWUVjb+ILsGdraT7PBatn/WykKZRtG7eigkYz0Ne
gGUHe0jIFYDKg5+lQXumWeoosOoW0N1EH3BZolcEgdRkH5utAHz34f0TwDrcWn7vHmt2eo3
oWM29tdE5lk52hwo3HkjHbc1fQ9zZ2lxpc2l38KXthNEYJYJl3rMmMFSD+Gax38LeH5tYt9
Uh0eFb61JkgmjQKA5GC5A4ZwOATyMmttWCI7BgzDG4YwMZ7UAec3Pwe0WWFNNk8SeI5NFXG
zRX1Ai3jjzzHuA3lP8AZLYr0a3tbfTrWGysIRa28UaxpCF2qqKMKoA7DFNlkxtCLsyArE9W
/wAKPtOSNsvmqxyCRkD/ACaAJmMJgJ5VkXnPQ+/4c0oJkZySoTaNrf5+tQGRGUhCud2Gbr1
/yaSGVxkABWUEn0xQBakbIKJnyxyMjAPPanbFB3MoQYwT1A+oqNpFVtgj3g8kk8D/AD/hQp
fy1Ztyr2+nrQArLiXzUj2qACB0PX61GXd4lYsFYggDsR6UjPkuXG0e3HHHOaMjdgZZQe4AC
0AOUIC4ZnyV25Hc9vr3piR7ZMrt4HzZ4OfTH0psTREIryHI+X0z70HzQ20hi2d3zDv9aALy
bJcn5OMEHvnpn61FMTDCw3ZKjAOQM+lRBgAA4ZQxzjPK8+vamkLOgBZlGMDf1HuKAJ87bcu
CSxGGxwR7VIMq6qMHIyTnvVSKQ5QFm3nGRjGKe0o24Db+fXv7f57UAWUIym9TubOVJ9vSlK
M8LLjBLZA67apxtF5ykP8AL0I9/SpxKhAyRkHAHTNAD2jYOrBiCCdwBJ4/oKUbWTe/KHGF5
JJqu028gc9wcjn1/pUnmBYwgHTJx6c0AVZtL0u7kd7nTra4kyFLSQKxA7DJHSoptC0RSGOj
6cf4SxtI84/Kp1nYo6yKFRjgBDkL7GhpMKdmCMYUge1AEFto2is++TQbAMp5ZrSPp7cU6XQ
vD0jkPounnnk/ZI+f/HanSVDKC8hBAIbJ4B9KXzC8zKpAVTx6UAU5ND8PRyKieH9Ny3J/0S
PBH5U86N4flbyzotihP8H2WMD+X+c06SYeY0RbqQRt/nmhm2xqwJJXks55PSgBp0PQCF3aB
p6q5x/x6R/hnig6BoJdG/sXTtoBCj7JGcfjipjduzl1w+eq4PH5fWo0lY4Y5yuABnmgCOLw
/oIRD/YWnkgZGLSMdDnI4pJND0EMxbQdPcHpi0jP1521MJ5Ekk3PwV5c9qjd8yNIXOMAhsf
rQBWGhaIWYyaHp7KxGQLaPK/pSxaHoayieHSbBZk+ZTHbIpU+o461ZWVirM3Geh9afhDGCo
3A9SV6cd6ALCsuCRyWHBPAz9O1IkhH+syCD9/seaga5WFFLY5+Ur3/AAphkYortkqxGOcd6
APHvB4UT+AtmCP+Eo1pv0mr3bc39814P4LcB/h7naS2va2+V/7ajNe4729BQB5b42u59H+K
+m6zP4d1jVdLuNAn0+Z9Ms2uGRmdCAQOmRuriLG30bTLO306xufjLbWsCCKGKKCQJGg6KPl
4Ar6CP+sH0X+QqVen4UAeCfarAEkaj8ZyRx/x7y8/+O09ryxban9qfGdSTwBbS/z2V73H9w
VIvU0AeCR3VgCP+Jv8Zw3TLW0h/wDZKUXVm21n1f4yrkcN9lk/XCV7+v3lqZfuigD5l07SP
CmkwtbaZdfGC0hkledlitJQGkZssx+Tkk9fWtFV0pkZhrfxmBc4P+iS/wDxvpX0UOtSjqaA
PnX/AIlhYMutfGUbv+nSTj/xykZ9JljMcmr/ABk8tvlIkspCrDvkeXyK+jl71DL938aAPnt
k0WFFij1X4uRJGu1VjsJAqjGMAeX6VEx0koCNe+MCeWcL/oMnH0/d19Enqn1pV6/jQB88PJ
pf2Y7vEHxhJ45+wyZH/kKm79KCiT/hIfi+597B+R7/ALqvoKX7o+tSCgD5++06eHY/8JJ8Y
Bk5x/Z8hx/5CpFudNyDH4k+LoIG3d/Z8n/xqvoMfd/Cmt1/KgD56S404Et/wkPxfQ89dPfs
ev8Aqvxp73OmrGhbxN8XwoBXnTpD/wC0q+gF/wBWaZL0ioA+fEuNOTGPEvxdGeedOf8A+NU
Peac5Vm8U/F0bW4/4lr8+/wDqfevf1/ioP+qagDwBZdP+9/wk/wAXG68nTX6/9+qUXFizrI
3ir4unbkDOmNx6n/U179/CPpR2oA8CkuNPeQBvE3xeOVx8umvgD/v1SGTTfKCnxN8XFVOg/
sx/5eTX0CtB+7/n0oA+elk0xQQnib4v/Mc8aY//AMZp32nT1j2f8JP8XsZOcaY/J9CfJr6C
P3abQB4C0umyoFfxR8XeuONNft/2xp0b2MeGXxR8XsdBnTnOfw8mvfk61Keg+ooA+fmuLIq
T/wAJJ8XWQdhpr9f+/VN82wMe3/hI/i/tJzgaY4Of+/VfQX8YoX7jfjQB8+CWxQBf+Em+L6
hRxjTH7/8AbGgXlluCL4q+MKsOjHTH/wDjNfQP/LT8BUp+6KAPnhrmyBG/xR8YCCf+gU3P/
kGnrPZGQ58VfF5T1+bS2/8AjNfQR6H8aD90fhQB8+PJp7gq3iz4tbiQSf7LfJH/AH5pVubB
DhPFfxbGR1Glucf+Qa+gh9/86jbqfrQB4Ck1jn/kbvizlBxu0l+n/fjn8aDeWIQZ8Z/FVQP
ug6O2R6/8sK9+HX8KX+99aAPAlvbMPtXxh8VgTyf+JQ2Pr/qKVrqywP8AitfioNvAB0l+P/
IFe9CnH7goA+fheWokZz41+KgLctnR2Gf/ACBSPfWMrSE+NPin83XGitjj/thXv5/rT07/A
IUAeBxXtnvAj8cfFFBt6f2M2Pr/AKiqy3loJP8AkfviixHb+xWH/tCvomP75qCb+CgD59N9
aLICfHXxPHHA/sVv/jFKup2QDD/hPfiaPY6I3558ivfz938aQdGoA8CXULEjaPHHxLIUcj+
xW/n5FNa+stnzeOPigVbkY0duP/IFe/8Ap9Kae9AHgS39mV2/8Jx8Uxt+UH+xmwP/ACBUb3
1gcr/wm3xTyx5I0d//AIxX0GP9WaRepoA+fRe2DAFvGfxTbbwN2kv/APGaBdWQ3lfGnxUHJ
JP9lP8AoPJr35uh+lNXvQB4J/aFoFwfGXxSAUYDDRm4/wDINB1GxMQz4y+KLKBwP7Jf/wCM
174aR/ufhQB4h4W/s1vFXgXRPDdj4hey0aS/uLi71XT5ISTLGeSzKASWY9K9m3N6VJJ/qB9
RVOgD/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKHAb8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDy9n2kcAAAdqUyHyu2PoKj
c/MAfQUBRWh54u4kZ4/KnRO4fnb0x0ppU/w5oGVxSAkBYHPHr0qYTZfnHT0FV2+YYyRTAem
CeKGBpfaMrjg59hUTygOOAB9BVYNkelOyCcMeKmwi2spPOBn6CkL8kkA/gKqCQrwelOLZOV
PA60corE7OTnp+QqByQF6flTgwZM0xzuxgVSJIcsGJOB+AoEhzgYPrxTyMimheapFCgkHOB
z7VICQuf6UKufw70p4AGaQhRnaQQOfanDlflxn6UmcMCOfapEXBJpiYinaOgz9KTJwOn5Uu
MnjpSbMnd+lCIYvcdPyFOORyQMj2FCgdwaf5ZOaGIYWJA4H5CnhjknA/IU1U+b2p+0YzTQE
gJK4wPyFNUMW6D8qcucYxxVhFwM4pCKrggYIB/CmksAMAfkKmkUkkCoyB6VSAjZ2C9vypoc
kZwB+AqbaD1pDHxnFMQwMc4wMfQVIFIPbn2FCIPSncA0rASR56cfkKk+ctkAfkKI9uR71dW
LIJHSpbC5UGSeQM/QVoW6NJCQoGRz0FRCEZBxV62UR81lJ6DRFDczRkoNuB/sitCHUGKhWA
5/2RVWdVzuQYJ9KaqjIzkVlKMZalxbQ+4h82U7AOefuimQpKJcED8hWnbRq4PNTizAOQefW
svaW0ZsoOWqIkRgOQMj/ZFOdZCOigf7oq0se1gM02QqOCc1mp66F8mhmspyflGR/siq8srL
k4H/fIrQfAyKpXCAoSK6I67mEvIy5pGY845/2RUIYgjgH8BVqVc/L2xVfJHC10dDIfgt2H5
CpBH2wPyFMj9O9Wwg25HBqW7DRGImYDIHHsKk8snI2jH0FWYkyBmnEDJUCs+axokU1jxzhc
fQVYXdjkL0/uilKAtTv9mpbKsKucDhfyFWtvyjAUj/dFMjQYyKlAPQDisJO5okTRplQVA/7
5FW4SRwQP++RUMeMHtVuAHINYSfc6Io8hKxg5JwcCowRvxTmG4DPtTAgUnBr2Dk6EgbHSmS
OW5IpFPORT26DigNhu4dqRmwckYFNKEtk0HqB1oGS20M93ceRawyTyAZ2RqWOPoKmNrdGZr
ZLWZp06xiMlh+HWvRPggP8Ai4kgx1s5M/mtaV5DqI/aUb+z4ZGxcoZQo+Xytg3Z9v61De5s
oJpM8iK9jkEcEHsaQjCkjivRfjA+jyeOidK8vzRCBd+VjHmZPp3xjNecup42/jVLUykrOwo
YnGKeELOqqCzMcBRySfTFNUYxkV7v8C/DWny2up+LLuBJp7ZjBbhxny8LuZh7nIGaTdgjHm
djxNrG8S9Fk9nMl02AIWQhyT0GKZJbzQTvb3MMkMyHDJIpVl9iDU2paneX+s3OqzTObqWdp
vMzypzkYPtxXvHxI0i28QfB/S/GbwquqQ28EjzAYMiuAGB9eTkU72YlHmTa6Hz8BkECjBPT
rT0+6aXkH7oFMyuOtbe5u7+Kxs4JLm6mbbHHGuSx9BWrP4d1+01WHSrrR7uG+nG6K3ePDyD
29a0vh4dvxP8ADoBwTeJ0/GvYPibpt9qHxd8GxacdtwBvD7sbAsmWP5ZqW2nY3hBSjc8Au7
S4sbt7S+tpbW4T70UqFWH4GosD8PWvV/jjrWl6r4ptLCzhIu9ORkuZim3O7BCj1A5OfevKC
ML61Sd1cyqRUXyiqR25qxZWt5qWoxabp9rLdXUv3I41yWqqB0rtfha3/F0dBCHDGVh/441N
uyIik5JM5vVdK1LRL6Oy1fTrixuJF3qkqYyPWqm0gYr1X47Ej4gWY7CwT/0Nq8vAyM4oWqu
FVKMmkEajIzWrpmn3uq3407TrKa7udu4RxrkkVmIrK4IGa1tO1jUdG1K21HS7g291G3ytjI
I7gjuKmWgoWb1ItT0nUNNv2s9SsZbO4UZMcq4OD0NY7kcFUfBbbnaetfSF1b6d8W/AyXtmq
W+v2IxtJ+6/dD/sN2P/ANevA7iCWHU5ba4iaGeElJImGCjA8g1Kkazp8uq2M8ISMGk2/jit
Aw4OcVG0YUE4rVSOcpheeaQp83HSnHJNPC/nViGpgNg1Y88xxlgCQvJA5NRhfXrSrwMgEUm
kB1Efh3xD/wAI6PEJ0W4/szy/N8/Axt9cZzS6LYX3iC5ay0jTp7m4VPMZAoHy+uTXr6bz+z
GNp+Yafnr2Elcl8EphP44uChyFsmz+LLXLLudqpLmSXU4a7t7mw1afTL+0ktrm3wHRx0z71
BNwvsK6P4hSFfidr3zf8tx/6Atc6rrIfmNJqxi7JtIS1vHhfDdPStq0lkvZVt7WGSed+Ejj
Xcx/CsUQB5MDjNe2/DDSbbSvA2qeIURWvZBKFkIyUVF4A/HmspRi2a0rt2PJpTfPqH9mJay
i737PLxzu/u/Wqdy11aXL2t3BLBcRnDRyqVYH6GrjeZt+0hiZgfM3g87s5zn616l8WNLt9Q
8B6V4mKKt9GIlZwOXV15B+h5p0+XYbjzJtdDxxrphjJ601p/lPOaqc7tr5GKcNu3qa25bbH
LclsbS91bWIdL06zkubufOxVxg4681bfwpr0fiT+wG0qZdTMfmCDIyy+oOcGug+GYI+JmjH
tvf/ANANei6zYy3n7RGmNFKsQtrVJ2JOCVG4FR65zQnudEKalFPzPDriznsbqS1u4JLe4jO
14pF2sp9xT4l3fSu0+Iur2+veNriW3s5LcWqC2YzJseQqT8xHpzx7Vy0cZXtSlJIzlDlk0h
8EeAQepq5pumX+r6qdM06xlubnZvwoAGB15NEEfAJHau9+GSbfHMXGP9Hk/kK5ua8jenC+5
wsfh7WptcudFi0udtQthvkgwMgeo9fwqkbaSO4eKWJopYyVeNxhlPoRXtFvAZfjzqNwrhBZ
wCRx3cGMDAHeuA8VajFrvjC+1O3tHtkYiPZIu1/lGMsOxNVN8qZbp21OfjhBHcGphDhvrV6
GHPLLxUnk7RkgY9K8+VXWxtGBXjgJxx1qxHCyPjGamjCrgA1eiCs3Nc06slqdMKaaPBSGGM
88Cm/jTz94D2H8qikYIa+mPIAqcngAGlBAOCcU0kkdaFywO8Z4pWKHgE0/EY+9x71EGwtOG
GXB6UyUemfBI4+IzsBkfY5Mn8VruNP8Uppfx11vRb9lFtqJjSF2AGxwgIGfQ8/jXgljd3ml
3f2rTbua0nIwZIXKnHpTLm4urzUGvrq5lmuWOWldiWJ7HNQ43bOiNRJJHWfELwu/hjxfcwK
C1ndEz27k54J5Un1B/pXH9+atXV5qGoukmoX092yDCGaQuV+marYqjGTTegoI6dcV7X8EPF
enWI1Hwrqc6WpvH822eRsKzFdrJn16EevNeKqueSOKVjlwDQ1cmE+R3L+q6LfWHiK60Mws1
0k7QqgH3iT8pHseK9m+JniKw0X4ZaZ4CtrqO51HyIY7gRsGEKIATkjoSRwK8OLytIJTK5kX
oxY5/OkOed3U85Pena7uCqJJpdRqrz1OOtP9M0KcjJ4p4wc55oMrnSfD05+J3hwcZ+2Kev1
r0r45S3kfjrwvLYOyXSxkRMhwQ/mDFeJAMkiyplZF5DA4I+hp8s088qvNPLK46M7liPxNLl
1ubQqJR5T2z48z6PNFo0MbwyawhJlMZBZY9vRsf7XQfWvEDnAxU2C2SSWJ6knJNMyNwBppW
JqS53cMD8a7L4W7R8VdCBKgiVjycfwNXIFeAaVAqziVSVkXowOCPxqmrqxnF8skz1T464/4
T6yJYfNYqOv+21eXLgDB+7SSgzSiSVmlcdGZixH4mn8jNOKsrCqS5pOSHqyBeuDSrIHlByD
s+Zueg9agYOXyORQYkYliikkYOamURRdjsvC/ie78L63Dq1i+9fuzRZ+WaPuP8D611PxXvP
D+qtofiHRvKMt/G5mZMBzjGA49RyK8qjby1AXgDoKfkcHHPrUKBoqjUXEuK6sMHih9rDg5q
ruOOvNOjcjjrT5LaoyuBhXnGM1Ew29qvGIMm4HGaruhXtmrjIViuJDnkVIXjC5bCgc80oj3
DgfWmtEpUhwCD2NX6CPfjJEf2ZfL86Pd9g6bx/z0ziuP+CVxB/wn05E8agWLjlgP4lrzLbi
MR5Oz+7nj8qVIo4smNAp9V4rFw0sdXtlzJ22Ow+I0kbfE3XSkqNmZW+Vs/wAArmY2J5qBFB
O8oN56t61KrdR0oepjJ3bZdDgAEE5r1T4aeLNOh0W/8KazcraJc7zbzyHCZdcMpPY9xXkqZ
704n5eRkVlYqE3B3NNIp4tW/sUyxmfzPIzvG3rjdnpjvmvRviR4p0y+0ix8KaRcrdRW2w3E
yHK5UYVQe/qa8hUIzglR6VcRCp+U4FLltqjT2llZdSy1vHgDIzUL2o38HPrU8KEn5qseWcn
BrPmaItc1vh40Ft8S9H86dIsM5+dgONh9a6zxtcxt8bdGe1vYlceR+8EgwoDHdk/T+dedeX
CXDMo39AaVYUMuQgahS7m0ZcsUj0P4m32jav4nt20ySOeW3hKTTR8hjnhc9yP61wnkEnp+N
SwrgbVAAq1GNxAHQda5Zyd7m2k9RkEIVBu/Ouw+HdzaQePYkluooyLeTh2A6j3rnRGG5qOa
3jXdJ5a7iMZxzWCn712bJcp213fWg+OiPHfwLiRGZ/MGNmzkE/0qh46vdM1PxbNc6ayyII1
SSVPuyOM8j14wM+1ceIY1kDeWufXFWge3pWk6l00uoRae5JEwVcYqXAIyeaiVTxxmnglQc1
wyjqbJ2E2qBx1Jq3A4BAxg1AB8oOOafCCZB2okk1qVFtPQ8OGQckdhz+FROoLjNWdvIzyMC
oJB+8xivpjxyMqcECnAEDr2pwbA45xSK5dzlcGgq+hF15FSBSBQAOpp4547UMQ3kNnPFOHz
HNO2gjkUbc9KBX0AemafjgAUKuO1O+5z1oM2xNpLdKRgN5UHNOU9DmlBCsePxqkK4xQQQTU
pAJBPSm8E8jHoacu3dk07EiheaFGDSkg8jNO4wOalDH5yMHrUEk3lXAiELOSueOlWEAxUFz
8pSfoUOD9DU1G1BuO50YaMJVYxqbMa879PIkHvkVEbgxp5jQMAO5Iqy3IzitbSPhpqXimF7
u2vTsTAbzGwATzgCvNji5t6n0dTK6EN2zBsdShvpXhiR1dRn5h1HtV7ac+tddbfBvXbOYzR
3sG7G3Bbt+VXP+FU+JT/AMvdr/30a644uFvePIrZfLn/AHWxwwznrTwCRXaD4UeJgf8Aj8t
c/wC8f8KcPhV4mz/x+2o/4Ef8Kr63TMf7PreX3nEk9eaUYzjnmu1Pwq8SMf8Aj9tfwY/4Uf
8ACqvEmcm9tv8Avo/4UfW6Yf2fW8ji+MGnKN1dovwq8R4z9utv++j/AIU4fCzxF0+22w/4E
f8ACk8XTH/Z1by+845V4HrT1AU12P8AwqzxH2v7bj/aP+FB+F/iPtf235n/AApfW4B/Z1by
OYiGev5VbS2Eo+7W+vwy8TLyL+1/M/4VOnw98UxjjUbX9f8ACsZ4iL2KWX1etjmGtGQ/KOK
ryW2STjFdp/wgPipsA6jaY/H/AAph+HHiZySdTtP1/wAKUcT3B5dU7o4cQNu6VIYCvJFdgP
hp4jU5GpWv5H/Cnn4beIyADqlrj6GqeKQv7Oq90cYEIHIrCufENtZ6m1m9u7FMAvwBmvTf+
FX+ICSTqltj8f8ACsuf4I39zcPPLqUJeQ5b5m/wpPExa0Oihl1pfvnp5HKprCMoKWjEeoYU
1tYZj/x5t/30Km1zwJL4PlAlumdmUMoR8owzgjB6GskttUse3auZ4iV9D1oZXhpK9n95tWF
19rDsIWjKNtOe9bEWMcjJrP0+2a3so0YYYjc31NX4wQenWu9N8up8rU5ed8mxfhCkg45qZv
l5HU1Xj7471NvGCDzWUtyovoQSYLYFTwIFxxVfI38/lVhT932oe1hLcnTG/wBKtISvNV0UN
1qfAYY71zT10OiJcjbcOmM051JHSmQ56Y6VIxOMVyNanUtiqyckjmhcqMjmpgvOeTSrHlsd
qrmBRuKh4z+lP2bjk96FXb1FSAdMVlJ6mqQoUYwetSRoGlpyRgDPepIU/ecVi2bRR4KZFzw
D0FQTPlx9KndcsAODgVDMvzgY7V9WeEhinrzUin/69MRQB0qSNc57/WkUxnORgU9cryce1P
C4zxgUqr+I96bJTuMJ45pV+lSbeTkd6THpRYTYuM0hB7GlXLClPGPWqsZiLxzinDpTkUgE+
lJ3zTsDEBXp0p6hSOlIFXOc07gdO9NIm4AcY/SnEcZ6YoXFSBfQilygNXgEetMdd6FG5yMV
IAfTJqGdzHA7Dhug+tJ6K7Lim2ktyO3LNb4bquVz9K9z+F3/ACL9wP8Apqv/AKDXh0YMcAj
HYV7f8LGz4euc9fMH/oNfOv4tD7updUkpbnoGMnpRJIsULyuwVUBYknAAFG4g+1ZviI7vC2
rgf8+c3H/ADVpXdjiexTh8b+FJ4t8evWjgcHa+cH8K3oZEmjWWNgyOMqw6EV4X8FLHWpPCd
5PY/wBnLAbnANxEWYsFGeR25Fey3+oxaLoU+o3pG23j3EKMbj2UD3PArScLOyM4SursR9b0
ePWl0ZtSt11F13C2LjeR9K0OFXk185+LdA8T/wBl2/jY6Fc2mtw3BvLq5EobamcoNo5AUY/
CvcfCPiK28WeFbLWYCAZkxKg/5ZyDhl/P9KJwsrocZX0YSeLvDMWoS6e+tWwuoTiSLdlkPu
BVnTdf0XWJZY9L1OC8eA4kWJslPqK8P8JQavL8afF76MtoZojOxF0mVOX+UDHI5/StT4NRy
X/jfxVrOoMkGqBvKltETYFyxJOPYriqlTSTFGo27HrupeItF0eWGDVNTt7SWf8A1UcjYZ/o
KkstZ0zUJzBaXaSygbtoBHH415x8SPBWp6t4t0zxFpGt2NhdW0QRUuzjlWJDDrnryKy/Bfi
rxenxV/4RTXNQstThMTM0trGu1CF3AhlA+hBpezXLdBzvmsesatr2i6EsTaxqUFkJjiPzWx
vPtTrPW9Kv5xBZ3iSyEbgADyPWvHvj2WF/4XYMqnzJMM4+UHKdfavUNCnu3mRbnVdLu1MQ2
paJtYH169PwpOFoqQ1JuTRc1fxFoegmFdY1OCyM+RGJTgtjripLDW9K1GcwWd2ssmN2ApHH
ryK8d+OZZfFXhNlkSI5YB5BlVPmLyfavVNDubqW7ZbnWtLvhsBVLNArD3PJ4ocLRTEpNtot
6x4i0LQPJ/tnU4bIzkiMSHG/HpVMeMfDDahb2h1qBJ7g7Yo3ypc9sZFeX/HNJZfEHhNIcCV
5GVCwyNxdMZqh45ttZuvij4X0XxRcW0dj5qGC6tYdgfkZB98gDHTnNUqaauxObTsfQIHA4p
h6mpQc5puzg49a5zY8h+LYxcW3/AFxH/odeb2Ful1qltBIcAtu+uOcV6X8W1/f23PPkj/0O
vLUkkt5454/9ZEwYfhSTtI7FFzouMd7HbyW5TjFRqhzzWxGsd1awzqOJFDD8aYLXnJFdcay
a1PinSsykqkDK9qCrA5zWg1uVzgVCY1A96qM0xuNkVAmW561YUbQF60KhBxjJNSonrWjemh
MVYlQYWpkzgE9aRE+UVYVMDiuSbOqCJYgAM96kK+/JpiZUZqRSTjjpXLJanVFAyUqJgjnmp
MfKAOopQvGcYNZNs0skGxScVIIeQAOalhXceBVnyznIrlnUs7M2jC+xXCYOAKnhQFh61IkX
c8mpY4ysv3aydS+iOqFI+d5E2NsbgjH8qqy/fH0rWvxuvZDtxkD+VZk0f7wAd6+4Wp8rezI
uScd6lXIOPamBPm9x0qWNDkgihIcnoPjTn1pSmD0zQvB5OBTxjGSapohPQaAc0EZOcCnHBJ
wRijAHcGhCbGdDwKXr2pc4yKUAZ61RNxozsPajHFPOCCBTAw7U0RcQ5xUqjK9eaaF71ImBk
GnYY4DaeaM55p+3cOnNOVMqSTUjIgSBk1Uu5ALiJHyEALZx3q8ByRjinBRjmoqQ548tzWjV
9lUU7XsZ5ni2M247RxnBr2/4WnHh+42/89F/9Brx8jI29Aa1tM8UeItEt/s+m3EMUZxuBTd
k+vNebUwbi04anvQzWNVNVVY+itxx1pp2yKQwBUjBB7ivBf8AhYXjQ8fbYP8Av0KcPHvjRv
k+3wc+kI4rN4ep2L+uUP5j3KztLPT4Ps1haxW0IJbZEgVcnqcCppVjmj2TRrIuQdrDIyOle
FL428aom0X8Jx3MQJp3/Cc+NcZ/tCD/AL8ihUanYPrdD+Y90YLJGUkUMrDBUjIIqOys7PT4
Ps9haw2sIJPlxIFXP0FeGf8ACd+Nv+glAP8AtiKcPG/jbqNSg/78ik6FTsH1uh/Me4Q2Vlb
XUtzb2kMU83MkiIA0n1Pekjs7OC8ku4LSKO4l5kkRAGf6nvXh58ceNi2DqcP/AH5FKfG/jb
PGqQ4/64ij2FTsH1yh/Me33VpZXpVru0huCv3TIgbH502007T7KVpbOwt7eRhhnjjCkj0yK
8SXxn42I/5CsWf+uIqQeMPG/bVov+/Io9jU7B9bodz2u7sbG+VVvrKC6CHKiaMPtPqM0lvp
2n2cgmtbGCF8Y3JGFOPwrxlPFvjZvvatF+EIqQ+J/GzDI1iPH/XEVPs59h/WqPc9kurKyvt
n22yguQhyvmxh9p9s9KS2sNPtJjJaWFvA5GC0cYU4/CvHR4k8ak4/ttB/2xH+FL/wkfjbP/
IcT/vyv+FHs57WD61Q7ns08FpcPG9xaxTNE26NnQMUPqM9DSTQW1wyNcW8UzRnchdA2w+oz
0NeNDxB42fg66o/7Yr/AIU9dd8ab+fEC4/64r/hS9nJFLE0ejPaQxGKUuR0ryGDUfGU2P8A
ipguf+mK/wCFaQi8aOoZfFqHPbyB/hXNUqRg7SZtGUZ/Cyh8WmJuLb5Sx8kcAZJ+evNDZ3x
5Fhcn/tka9CvdJ16bU47vV9XW88vAH7vHA5wPTmtJDgcdanmUveiN4t0vdijC8JtdNorW91
byxGByqGRcZXrW+pXncBQpYg5phBx05pLc8up78nO24yY5BA6elVto6YzVlgG/CmsB64rqg
7KxyyjqQhQMGlCkPxUqR985oCZbFVzhyDl47U8MS2McUCM5qURnjjFZOaubqHUUZLDFPUk9
6EQg9ak2bWyBms27mqWg4EqOcfWlRi1CpknJqWOLHGOtc7ehoo6liAngD8avom4Y6VWij24
4rSgAPavMrvU9GjC4+G2LKSMA0CJllwavwRscHHy9zU4tN8mcgDtXH7S256EaZ80XMbS3Bb
GSQP5VkzriUDviunMJDEk4yB/Ksme1/f8AIBr9GhNPQ+AlfcysYPNPUZbj0rV+xIVDFBUb2
0ca5AwTV3sw5rlBUJzTgvHNWCgXkd6jbHTFXuJqwxlHQUwj0qXg/Sk288VRDGBQR70pTHQ5
p4ADe9BHzZz+FBI0JxzQEw5z0qUDjNB5GTincQ3A4xUigY68Uig7SaWPdj8aSAevynJpTkf
SjPG0ihQWOTmhlIcuCKlEe7pSRoueRmrUS8kAVEnYRSkhKvml2jGK1GtS44XNV2t2U9OKmM
09AZUC9OOalRBnIqQJ82MVet7ff/DROoooFqQJExX1pjgjtW4tp8nC9qozWrZwormjVTLsz
OC7j0zU620jDKg4q/b6ZMwzt6Vf+zSRoIyOKmeIinZFqDMLyCvOKRo8g8VqTR4PSq7KGHvV
xqXQuWxVReQAKsCM5HHFKkfPSrkUQODjJpOZpGNyGKMDjmrSRNnAqykQPG3mniJ0bgZ9655
z6HQqZGtqxOApzTzaMuCVPNX4ty4bNXEmLna6jH0rmlWlHY2hRUtzD8kqeFOakEBPOK6uPT
YbyMMgCtjmg6HIB8qhvpXK8fC9nodUcDLdGDDFtxjitvTVkkfoSRUx0iSJMsvNWrNXt3QjA
APNcNfERqRdjtoUJQkm0Pv7EC1y3DelY8VvHn5hXS3JFyuQelZDWqqMlsse1clCq1GzZ1Vq
XM1JIx5owj/LUYTn/Ctj7MrGqz2zK5AXAPevQhWWxwypNalAx+goEZPVelXPKIOMUbG/Ctl
U0MZUyusQHQflQIevOKtBdvQU5QGyTxS9oyPZldYOh5NTGLgCrkUYxSmIEg4rB1tTWMCmEH
U08RjHSrHlZp/lYPJ5qnURooXKyxAYNTqAvTqaeYznjvUyQ5bnpXNOqdNOgEWTitS0j+cbu
9VEj6c1oWYPmAVxVZXPTp0+VG3FABH0qeONPMG4U1Xwox1Ap0TgyAmvPdzVXPlS4unabCuR
wP5VPasJZAJDxVOSMtcHAxwM/lU8SujDjHvX6lKCtofnDepvT2SrBkc5rGngO4rjOK0Vu28
rbu/OqjTHdwOKwhzLcejehQeEqOmKqspDc962ZsOoGB9ay5kweD0reDub1I2RXbGMelA6dK
Xae1JnqOldCRysQZJzThjr1pRkDrmjd82RiixNx647ijb600uBwKdu456UWEA7gc1IgHpim
8ZyKVSVOTTGPKFWzjINKTzwcZpNwyMk0jn5uwpCJIXA6VdjPtWcgyBxiraOAMAVlKNwNu2d
CACBk1K9kJULIM1kQXBU81fgvWXPzYBrinTktYmkZJ6MSDTJ5pMRrnB9QK6Cz0W4jIMsW0e
9ZCSxvKC4DYOR7Gu7t2E1pE553KDXk4/EVaaXZnp4LD06zd90Zp0wngDGarw2lml+MTxSOp
5TcCR9RTfHN7cad4D1a7s3Mc6w4Vx1UkgZH51xnh61tNHs4jFEGneMGSZuWckc81z4VVa8H
K/kdWIhSoNKx6lbWFgoZyRubnjpUV3ptsTuiYHPbFZ2g3AniljHRSD+dbAHavMqupSqNN6o
76VOlVpppHJajZpbk+dNFHnkb3Ck/nVOPSLq5yYY1kA7hhWBYWFrrPibxDq2qR/aporxraB
ZDlY0X0FdZ4fQw6qVQbVdSGA746V7yqVKdJyT1SPJdKk6yhrYgXQtRBP+j/8AjwqxHo2oKP
8AVfrXW9O3FcBLFNqHxL1eGS9ulitreDy445SqqWBJOBXJTxtas2tEd08FSpK+ptLpt4gyY
T+BqeOzlwWZDx1rXsi/kCN3LleNx6mppAfLbYMn09a5p4yonyyRtDCwtdMxo7fLDIqwsGOo
rW0T7Fq2nR39tyj5BB7MDgj8CKfcWymXag5FS8S5PlOqOFSVyjCXRh5bEDvW7p10PPMbHOB
n6VltEYm2nrVNZhp/iKyvmYiGf/RZvQZ5Q/nx+NcU3zuxtFcjsdXeOCnyis502gMMHNariK
QYXn3qpJbgVzwaWh2ONzNLyLkA4BqIZDHIyfWrzW+O1NWADrzXQpJGMqdiqFOfTNEqZKgdf
WrvkLjOKYUK44pKauZuGhRMGATnJqFkbvWkY89RVWRME9q6YTb0OapBWuioYzjIp6Q5weak
I+XpTQWXgGujdHK46lqOMVMICenQ1FC2MAng1cjYHnNcc20zanT5hi2jMRxgVKLA4yxBqy0
wxtX86fAx3YY5rnc5Ho06KS2KbWwAAxTo7V89K1RBu5K8U4Iv4Vn7RnTGKKcNkzEEjgVft7
UI5OBTk+X5V6VMmRnNZyk2UyY8JgVFGH8zHbtTmbA96Ecb1NZrYLHy0JB55Leg/lT1lDsO3
NVWOZcEjOB/KhSRJgGv1XlTPzKTNMAdzTSpLDnjNRB2Ap0EhaUBqzlGxVPdFuVPkrMn4bGP
wrZmZTGB0NZNzjfkdRWdK7OufwlFgwJz+FNAJbOKkOc5JzzQAd+c12I4WwAG33oVeKeBQ2A
Pelckb5WR60hjxjFTIQFGTRgEZpjuMC9CKkAIbDHihRimu2OTTC5JtwMgcVGecseaeOVznr
SbRjg8VL0AFJI44p4yMZNMAO72p/tSEJuboDU8cjjAzUABJHtU+FxnODUtDLCSOcYbBr03S
udHtCepjGa8wQDjmvTtI/5A1pz/AMsxXzucpKnG3c9rKv4kvQwviNk/DrVx1/dr/wChCubi
ixaw7euxf5V3HiW8sdP8M317qVt9ptIkzJFgHfyABz74rkIvEdvJDG48H3CqwBGZlHFcmX1
JQg0ot6nXjqanJXkkdB4VJIuR0xt/rXTBcHrWB4avob2Gdo9LfTyrDKswbd75Fb/cV52Mk5
V5Nqx24SPLSSTueWeHif7S8RL0H9qS/wBK7PS41W/Rh1wa5Tw3EDqHiJuo/tSX+ldjpseLp
cehr2q0v3Py/Q8unH/aL+Zuc4riLJC3xP8AEWP+fe2/ka7bmsm1g0n/AISbUpbdgdSaOIXI
yeF52cfnXhUKnI2/I9upHmsjQgQhSD1p8kyW1u80rhY4lLsx6AAZJqQDA4rhNT07xR401C6
0kgaRoUEvlzuDma5HXj0BpJKpO7dkUlZcqNb4WXUsnhN7ogiO5vJ5Ywf7pfiu/wB0RPmbcY
61mabplvpthBY2cIit7dAiIOwFN1rUI9K0i6vbhgscEZc/QCoqNVJtx6ndFckNehQj1Wz1D
Vb+1gmDT2jBZUH8BIyBS39p9t0+e3B2sy/K391uoP54rJ+HOhzf8IZca5dgm+1eZrwseuz+
Eflk/jXQLnpSnaM2o9Dk1aTfU1NCuP7R0S2uzxIy7ZB6OOGH5itJ4/kPrXOeHZvsmuXunMc
R3I+1Qj36OP5H8a6dm5Nc1S6kdtOXMkykY8sc0nlgA1ZOduTUfUYNCZq1cheMgYHSmFBgcV
Yb1BqE9MmqRhKJXYfNjbVeRAScirbD0qFlHr1reMjnkkiiyce3ameX81XxDvyAeBULxGNjn
vXRGppY5uS7IgD1zViPOQAeRQqZ5A4qZYiRkDms5SR20oJDdxPtWlarGOW61TWHHWp4lNYz
1R2paGsrnbnNMYDqOtEKMRjGakMXGRxXLoStBkY5qyDkYquqkcYqaNNvzGpY3Yl2juMjFNW
MBgOpqQSKBz+FNjkzMMDNESD5SlUeece38qQKQw5qxJFuufy/lUpt+Qx6V+rc1j8xYzcxGM
UsP+sB6VYMGF4BpiRMGzUSaZpT0ZYd8xkGs6QZJbPNXZAQmWqqTyQVqKasdFZ9CmwznnmgA
9utSkKScU08HGBzXRdHGKvQButI2M80q8g5FKAc8nr7UhAFBHXmjOBg04BgOmab82c49qbA
RifwpCCeccVJ29TTh0JPSmncBgOce1OBA6d+1OGDzTkUE5xSuA1l44owcjjmpsLx2p+0nGO
tTcCNUyevNSKuDjrn1qVYuMmnCMscCs3JDQRoa9M0kD+xrT/rmK89ihckKoJPsM16Jp8bQ6
ZBE4IZUAIr57OJJwivM9vKovnk/I5/4iH/AIt1rAH/ADyH/oQrFtYs2kGT/wAs1/lXT+LtN
n1bwdqen2q7p5YfkX+8QQcfpWNDbSLBCjIVYIoII74rDLZpU2utzfMYtyizZ8PRhROB7Vuj
rWbpNsYY3ZlI3YrUwM15eMmpV5NHo4SLjRimed+E4t994kPb+1Zf6V2VrFtnB9qxvDek3Wn
X+vC5j2pPftPE395WA5rpkhCDIzzXXXrJwtfoYQoNT5h4zisjwtaJdfEnxUrcN9ktSD6H5q
2QCODUPhSxntvH+t6hJgQXlrAsbZ/iQnI/UV5XNaEvT9Uela8kWZEMbsjDDKcGoYphZaglw
3+plxHL7ejVva5Z4YXca8Hh8foawXUOhR1yCMYrOEk0W7xlodOkI5HTNefeNtclsb/T9EsL
GLUb3UpjDHBKcLt/iLe1dnp9+E0hkuG/fw/KCf4x2NcXpOkXd98XrjW7+I/ZLGxWOzY9Gdz
8xHuOfzq6Nk3KfQ1qT50orqaENn8QEiWGO30dIwMBRPIAB6dK0Xhmt2EdwAJMc7Txn2rqeV
GeKyNWCFo3BBbpxUKpzPYJ01FXRzuoTNZva6sg+aylDt7oeHH5H9K7YMrKJEO5WG4EdxXKS
oskTxSLuRgQQe4rR8NSTDSFsrjJktSYgx/iQfdP5fypzV437BQdm4m02CcDiq7hi3Wp8dcn
FNY55HIArKJ2EPBzntULNycVIx7DmoiDk5rVGU9AxxTGjL/dHNOHJx3oEoRwQKo5J3ZPDbN
5ZYjkcAVDNBl8v1NXo7kyECNKtmBZVG4Y71jzuLuxxijIW1YR5x8p6VYghLLgjGK1fIXygC
PpTo4lVcADNS6tzeOhkvCQRTkjIPIxWlJDwT3qNYOcHijn0NlLTUdEduF9Ripihxj1pVjCe
9SZBx24rFvXQhsg2NuwO1OKkr1609mIpMkjgcUXuFyEoeOKEBDjnFS7geaSMhpRx2rVPQtN
nzdJbjzunIAP6VJHCCwyPwrXltNsvI7Dn8KjMWG3dq/QVXuj84lSsVvsWRnBxUT2uw8jiug
hYMCuwMcVDPbls5XBqPrHvWZSp3V0c9cQjy+DWY8Zz7mtu5jZGxis2RPUdK7aUr7GUyj5ZB
560ix5OT+dWmQ7c01UPat+YxK/l8ZNJsOeO1W2XHbikKYxzVJkkWOPeoipU8d6sZAHSm9fS
gCMDpmjbnPUipQuByRTwCDxTvYCEIei1MEwOO1Kq/NUmz0NS2MZs6Gp0AB5pAvQfrU6KM84
rKUhhGh6VMq8dKVBzx0q3DbmRwo71hKVty4rsQ7rpYmS2uHtnYf6yPGR9M0QWmtyjJ8SaiB
/vL/hW+ujbIQ8jEE8gVbWAWyrFgbjzXm1a1Kb0SbPRoxqx0vZDbLwzqD2BubnxNqS5+78y/
4VVt9Mmtr0zSatdXYxgLMQQPfgVpT3VyQImf5B0ApsKsTk8159OEo3lJnoOXNaKKUmk31xO
8q69fxBjkIjAKvsOKlXw/eEAN4i1P8A77H+FbMS4xkVYDeorjnPWyR304N7swo/DVz5uW8Q
6n/38H+Fa7+GW1CUE61qEGABthcKPr0q0DyCK0bOYI1ctWc7XR1RgtjPj+H8RXLeJNZz/wB
dx/hTh8P4VcMviTWhj/p4H+FdVBdK3U1cXHXrmuF16i6nQqUexTt7TybBLOaaS4CrtLynLN
9a5ebwBbTXMko8QaxEHYtsScBV9hxXZNxximhsjGKiNSUdUy3BS3OL/wCFeW2P+Rj1v/wJH
+FMXwHDDKjr4i1nKnP/AB8D/Cu4zxzWZqV+lqoRMNIe3pWqrVHpcShCOrRMsQSERli+Bjc3
U1zeo+Eob25eb+19St9xz5cM21R9OKLLxfYzeKY/DMr7tQkhacBBkKB2b0NdI9L36b7Gq5a
i7nGjwJbk5Ov6yc/9PP8A9atDTfCsGl3yXcWq6lMygjZNPuRvqMVub+enIqVdzLyKt1JtWb
H7OCd0iItmmkAjg090waiKsOCDzUo0bQzbgE1E4yamIJ6VGylulaIxnK5H/D700EbsMKeFI
601YTuyeSarQwd2adgY0izgZPrWmpDKMDFYaqyYHNaNqzqcsSRXNOPU2itC9gEAUuKTIxnF
RtKMEdDWCQ0h5HPUD2oBBOPSq5kpPMNW0yrFo4x1qAud+O1IXOMVGzY5oSGkTmUMoHpTDIA
MA5quzEDPrTC5IppFqJZDZBJNEb4kBzioPMB6nFIm7zMgZ9q0SK5TzS9gXGAc/KOfwrHZfK
Yqyk7u1dW1uH5bptH8qoz2SsQQOhr6CjiUtGfH1sO3qhNLgRU8yWPINFzArElRgGniVLaPD
SLj0zWdceI9Egdlm1KFSO24VrPnnJSijKHLCPK2UbyHackZrFmiyxIFW7/xd4bRSW1BSf8A
Z5rnG8a+HkOTK7/Ra9jDufLqjz60Lv3TSEOeoqQW6gZIOKwz460JdxXePqKhj8caXNKEUsM
9+1dqjNnN7OS3RuvCBwq5qs6FexxU1tqFneJmKYZPbNOmfMe0YPvVJtaMyaM85yR27UoXgH
vSt0zjNA4XBrckUg9vwq5a6XqV0n7i1dx/exgfma6bw94ei8pL6/TczDKRnoB6mm+O/Esvh
nw+rWCK1/dyCC1XHAY9Wx7D+leLWzP957Ggrs9ehl14e0quyM5fDOqYG5IwccAuM1DNompW
4JktmK9yvzfyrlLHR5A4vdTv7q91BzueV5mwD7CvS/DOqSXCNY3Dl5I1yrMeSPSqr1cVQh7
R2aW+5nTp4arP2cbrszk1XBIOeOPpVmKItgAZPauy1PR4LxGlijVbgDg9N3sa5mKVlJQoFZ
DtI7g0qOMjiI3jo10IrYWVCXvbEkVk29UPGe5rtbHR7K2s1m3rJLjOK5JJ3LAjJHvWpbXEo
H3jXJilUqRSTsbYeVOL1VzSuY5Zn3REMBxgHpUIs7h33OOferVgQA4EYUE7jjuauMcdK8ed
edJ8iPbhQhUXMYs6xwMizzRxluFDMBn6etWoo9gGSBnpmuO0vSYNc+JOv6nqifaRpskdvax
vysfy5Jx613189lY6dJeXrIkUK+Yzt0UDvWlSq4pR6scKKvfoM3RwoZJnWJF6ljgD8aes9t
KnmRSpJGP41YEfnXD+HvD118Tb5/EWv+dD4aicpYWO4qLjB5d/UV6RHo2mafbfYrW0ihtxx
5SLha46koxlyt6/kdlON9UisrJgEEEH0p6yIuCTio5IkhYRou1QOAO1VNQLppl3IjFWWFyC
OoIU4rJu7sbOXKbcV3Gh5citu1vrWRFUTgt6GvPvh54ftpvBGk6nJdXcl1dQ+bK8kxYEkns
a2JIzFI8Z6qSKxqQi5OKexrzySTaO2LZwc8VEzbSe9crBr406a2hvJP8ARp5RCGP8DN938C
eK6QsC3Nc7g47lwkpDwxwfevOfFukeIdT1lLXTtei0rTnXNxKELT59F7AYrv3bYjMW4AzXL
TuZpXZud2a3pPld0TWs1Zj/AAv4M0DwrG9zp0b3F5MuJb2d98kn49h7Ct+SU5AFc74WuHjg
utGlfLWcn7vJ5MTcr+XI/Ct4pl6qd3N8zuODXL7pF9vtYrnypX2v1x3xVoarYL/G3/fNVrq
zjMMkzwqXC8PjkfjWIeRmo5VImc3E3p9a0q3jae4uVhjHV5PlA/E1Pa3tjqNv51lcR3Eecb
kbIryjXdNt/EHxF8L6HqIMmnMJrmWDOBKUAwD7V6tBaWVhCILG1itoh0SJQo/SqnTjCKtux
0pSm3fYcyAZA9KzhqFqJGQPllOGA7VoF/nx61n6jBCkDSrGquSMsByfrUx8zSbaV0K17bEk
gn8qVL61Ugu1Yw9a5TTtGste+LGsxaoJZ4LWxgMUQlZVUsTk4BraMFJNt7HN7STasenrqlg
R99iB/s1Pa6lYvcLF5oR3OEDcbj6D3rItPBXh20cSW1rLDJ/eWdz+hNcp4vtfsXjPwWisWU
6qCD/wA1lCEZy5UzVynHc9VY/L1qu6N1zUpPy5x9aTcCmetc5stCDYTyKlVcDkYpwAI601n
yabuPcUqo75FMIGCeopjPz1prSDHWgLAwGaiHPBpWY45qFNwfA5FM1irIkI5wBmpIlzLkda
byeelPgIMnIxitLaD2PmXVPjFdpO0VhYImAAGfnHFcdqPxG8UXrEHUGiB7RjArlmzLdMxOe
9QyjDdc1+gUsNRh8MUfGSXNu7m4viTWDHIJL6V93BLNmsYzvJKzMxJPek4FRrndntXU9iYx
S2Jy52nnNRlh1pSDzimcDkjk1JYO27jFNRyp4oOMDnmkAzVElq21G8tJA8E7qQemeK6yw8b
kRrFeQn0LLXGBeuQaZnniqUmjGdGE90euWGqWN+n7qYMfToa3tKtVvNWt4CMqWy30HNeExT
SwsHjdkPqpxXpvwv126uvF0FhdNvDROVJ6ggVniKvLRlJaOzOWGDftI21Vz3cABRxxXlnjw
i8+Iuj2bZMdraPPjsGLYB/SvUuleWeJ1LfFMkn/mHJj/vs18plaTxKv5nt492w8rCbCBWno
TGHWrZh/E20/jUMVsWIya1rCxcX8DheFcHNfSYmpHklF9j5igmpxa7nY4FcXrUP2fxjDAvC
ahCXH++nX8wR+VdtjnNcl4gTzfHXg+AHDPcTKf93ZzXyODqOnVuuzPrcVTVSm4l220qQgYT
I9a1bfSHGN2ea6u109Il2ir5soxHnHSpqZjOTOelgEldnLiz+zpznBoIFampqoiTbwM1lN0
965HJyd2ejGKirI53wb5K6740d8bhfR4Hr+7pPFGg3Pim+0fTZrv7Po8lxm9VThpAPurn0J
4/Gr9lLo6avf2NnJEL4lZ7pE+9kjALfgK0pEWSMxnoe/pWznJT5lp/wwJXjY6VljsLSGys4
Fht4UEcaKMBVAwAKqYZ+SOan0m5/tGz2THNxCdkg9fQ/jWglqoOAMCuJS5dHud9Nxtc5q+Q
JcAe1ZepEf2Te/8AXB//AEE1uaym2+Ax/CKyLgQ/ZZvPP7rY2/8A3cc/pW8XezOWo9WXvhu
mfhh4eOP+XUfzNJdsGvJivTcapaHeQw+GbK10eb/iWCICAj+59TVTXL6807Rbm8sbI3txGu
UhDY3HNHK3UfmxyneKRz3xAusaZpumwkm7vdQgWFV6na4JP4V6yxYDJrzvwt4H1STXovFvj
G7juNTRP9FtIf8AVWgPp6t/nmvQypxiqrOKShF3sb4eLV2+pka/qdvpmjTXl3KIoYlLu57K
OtZUE0dzbxXELbo5VDq3qCMg1zHxMll1m90nwfauRJqlyqy4/hhU5Y/59K7Ka1itFjigUJE
iBFUdgBgU/ZqMIvq/yMqjcpNrZGY0gsPENjqB4ikP2Wb6MflJ+jfzrvY7YZEhrhb22F7YzW
xOPMUgH0PY/nW7oOsTX+hwSy8TIPKlHo68H+VZzi3FNDpPWxv3oUafOB/cNcaOnNb9zOxt5
AT1U1z/AFGazhGyCqtTnJTj4weGD/063X8hXpbsK8xuMj4veGBnGbW6/kK9HbPfmumqtI+n
6sqi7RfqOMgJqtqDg2R47iplXDfNUWoAfYzj1FYFu9mYoFYvhTA+LniX1+w238zW1nmsW21
dz44u9I03SJJbpLdJLm7QquEP3Qe5raCdpLy/yOZO0kzf1DX7i28eaJpEBBhvjKsmfREzx+
Nb9/pNjqc9lPdxb5LKYTwtn7rgYz+tefXwdPij4QDAht1zkH/rnXqABxWVRKKi12/zOml7y
d+47Jx1pobHanAcVCwrnN4j9xz3xTSR+NR55pHbIGKqxdhWbntTQwz3qFyQeTSq2e9VYTkk
S8End2pAQG4HFMDHJGaa7ncKOUOdFlcEZoQ4k6VXEg6HrSpIfNGOatRIlM+GlK5k4xwKqSg
7hnvW9dxW3ku1speTjdgcCqQt90SFxyK/RIu58hKSSRQWPIOTnFMVSre1af2TIO0YqE2j7h
gcGtGQporYGOKawBFaAtPlwc5qM2pAPFSVzIplFI6dPSmqVV844q40DAHiojAScYxTHdDld
GHakaEPyKgMeDgGpI2ZSFPegRC8bp1HHrW34Q1VdG8XabqMhxHHKBIf9k8H+dQJCzx4VeTV
eezZOduPapnFTi4vqOM7O59bqysoKkMpGQR3FeYePp4tJ8a6VqVwMW9zbPbluwYNkfoaz/A
HxFt4bKHQvEM/lGLCQXTngr2Vj2x612vjPw5H4u8LG3tpUNxGfOtpQcrux0yOxHFfKUYSwW
JXtNu/kehVisRScUYtndwzIrwuHQ9xXU6PMJZQuOleD2CeK/D+pC0k0y83BtpiMbMD9COK9
28M2tytit3ewtBM6/6puqj3r1swlSVJyT32PEw+FqRrJdDod2T0FcKL4al8ZLZIcPBodsxk
YdBK/GP1qbxH40S2lOi+G0Gqa5L8iJF8yQ/7Tnpx6fnWj4N8HnQ9LZbiT7RqN0/nXU/99z2
+grwadNU4udTS+iPar1fsx3PRbG9E6AgdKtT3qKpA61mWsBhg2r1qOZznaa8txi5abHTCb5
VcbdzeYuMd81RPWp2IIwTURwMitdtDVI47wlHF/wAJn4zkMY803cab8c42ZxXX4Kkg1geHt
LubPxT4kuJUxDezRTRN6jZg/ka6aWIBA2ea2qtN3XZfkjSMP3dyCC7bT75LxCdmNkoHdfX8
K7WCZZFUg7gwzkVxJVSMEcdK2fD90I4WspXx5f8Aq2J6r6fhXJUSauOEktGM1441ED/YFYO
of8gu84/5YP8A+gmtnV5UmvyY23BVAyKyrmIzWU8IODJGyA/UYrSGiVyJ7sreDrUN8K/D1w
i4ZbUBsdxk1eIVgQwyDxirPge1ksvAGlaZdgLPbw+VIuc8gmmXUJt7p4z06j3FNyvOXqaSj
aKZd0S7JjfT5jmSAZQn+JO35dK0Z5RFC0noK5hjJDNFdw/62I5x/eHcVb1m8lk0uT7EN03l
MyL6tjgfnUON5KxrCqlB36HF2Gra54j8RaodD0+x+z6ZL9nF5csdzv8AxBcdq6O1tvE/mlt
V+wGALn9wzls/jVf4daRJovge0hu0KXs7NcXIbrvY5IP4Yrp3YDIJxXTUkuZxitEZxprlu9
zHH0qvpkrWXiK4tAcRXq+dGP8AbXhh+IwatyAeY2Omao38Uo8i7tk3T2solQf3h0YfiM1nF
62ZitGmdLKP9Hcn0rHrZuJovsZcEfOvA71jcVmjaqtUcvdkf8Lc8ME9fs1z/IV6OuOpNcNc
6Tcy+OtF1xCvkWUU0cgPX5xwRXWNdIo4yTW82mopdF+rIpy5U7mJ4z8QTaBpMdxbbTO88cM
YbkFnYD+Wa6C8bNiQeuRXnXjwtc3Phq0Y83Grw5+i5Nd/dyp5O0MCSaJQShF97gptuRnEY6
1i+FTn4ueI/wDrwtv5mtvGR0qn4e02Sx8e6trVxIgtry0hhT1DITnPtUJ2jK/b/IUHaaNHV
tCvLnx94b1iCPdb2jTCYj+HcmAfzrq767g0+1a5nIEaDJOeg71GdTsUXJlzj0FedfFPW5j4
GvxbExmcLbRgdSXYA/pmsIKVWUYP0N5TUE2j0i1u4L6whvbRxLBOgeNx0YHoaUkZ5FQaTar
YaLY2IG0QW8cYH0UCpnwOaydk7I6IvTUj454zUbAg4HSpHHPXFQlhzzWiNLkchA5PWowSeR
T3OeTzUTEYwtaI5ptXJBIeeKcWBX3quMYwcg05SRkg07GPOSspxn1oi4cAdaaST36U6Enzc
1aWmpEp6nzPouiPbavd6FOgaWPDK+PvqR1rC1TSTp+r3Nlx8hyCPftXd+NtP1CPxPpE2ks8
dxcJ5ZdfbH9DWX4l0FdNvrOR7lnmuM+ZuOSx9a+ro1r1E+b4lt6HzldS9le2xyP2F9oZQSM
44qUWaBiskZHcV1EFqqxbCoIznOKmmsY3GNmPcCvQ5lY8R1mcpHpqSQtJuCgGoDpznJVCw+
ldZ9hXYQFGB2pRCqoVCZH0qVNMr2zRw72jBypGKiWxZ2JYBQO/rXWz2O+XzAB7g1TlWHKxe
WcnoqjJNWpm0aza0OWksyMsFBWqNwiK2FOW9PSu3h8Ma7ebgmnSwwn+ORcVoW/gBkImkhLO
vPzd/wAKzliqUN5I9CkqkuhylpayW9kjTIcnnHf2p0tsXwcYJHSu1fRRHuWRCQTk57VRvNN
jEZaEEMDzmsY4qLehTpTWrOGnsGzkrRa63r+gyf8AEs1S5tU/uq+V/I8V08tqAnI9qx77T/
MhdUHPvXQpxqaSVwjOUSwvxO8aiPYNVUn1MCZ/lWZf+L/E+rKY7/XLl4j1jRvLU/guKxHja
FykgKsKQH8aaw9KLuoo3c5Nbnqfw68YaTox+w3NokIlPzTgfMfqe4r32wvLa4gSe1mWWNxw
ynINfGKllwc4xXaeE/Heo6BOI/OL25PKk8Vw43L1iPeg7P8ABkRk6butUfVBuQo61QuJ9+Q
vU1y2i+K7LXoFe3mAkx80ZPIrfhDO2a+alhXQfvqzPRp1VU1iZNzoE17dtN/b2p26seI4ZQ
FX6DFKvhCVmx/wkusf9/x/hXRLH8+B0/lV+3h+cE5rOVZo9CFNM5+18DSI8dwPEWsMVIO1p
hg+x46Vq6l4Z/tPYf7TvLIDqLZwufrxXVwAGIDHSnlF4GK4niJt3NVBJWscQPAEWAT4h1hv
+24/wp3/AAgdupyNf1f/AL/j/Cu3VPl6VCUy5qVXqN7gqcOxx3/CCWzcnXtXP/bcf4UjeAr
TH/Ic1Y/9vH/1q7FvkbIHFM5PWr9tU7l+yh2Oa0/wlBp14lymr6lIUOdkk+Vb2IxV7WNKh1
W0+zyTTQHIxLA+1x+NapAK81EQdxJ6UueTd2zVU4pWtocafA1sD/yHdWP/AG8f/WoPge1Gf
+J5q/8A4E//AFq61sA8AimE9Cea19rPuS6NNdDA0zw7FpdwZo9Sv7jI2lJ5t6/XGK07ixS7
tnty7x7xjfGcMPoa0IoTJ0GBViO1CMD1AqZVdbsjljblRx58A2sr+Y+s6uCecLdYH8qG+H+
n/wDQa1nP/X4f8K7Zhz8owKhYY60vbT7gqMOxxr+BbIReT/bGr7c5z9rOfzxVR/A1iPu6zr
P/AIGH/Cu4kGRgGoBHyT1rRVZdynRg+hxqeBLQrka1rOf+vw/4VYj+H9m/XWdZ/wDAw/4V1
gi7fjV+0TIORwKUq8lszP2EEtUcJH8O9Hg1W01KW51C8uLN98P2m4LqjeuKs3vg+21a/Nw+
oalbk/wQXJRfyFd00Ct7Gnx24Q5xzUfWJPqHs4dji0+GulhQW1fWv/A0/wCFSf8ACt9IA/5
CmsH/ALfWrtsHBwOlISAeegrL21R9SfZx7HEn4caQP+YnrH/ga1Qy/DHw7NPbTXcuoXgt5V
lSKe6Zk3Dpkd67hiN3HSmdee9NVqncr2cexE2SenNQsDmrZXd0HIqJwfSs7m6ZTkz3qHIIO
RVplIOaiaMYyVrZMZTfg8GozkngVYkUZPFRhG61smYShdkOGIzThxinsp28jpQq8nincwlF
rYcOh4zmnwg+b0xSgKOKVCPMyc4qk7mclbU8d8Z6nJp+oaJdWkCzziQqIj3BUCsPXLTVJtX
hvtWiULKu2MJ0j9vrXQXM1nN8RbS0naMC1tvMG8gfMQP6Vm+J9Zj1LU4bKxBeC2JLSjoze1
e5SbjUhGMemr8meBirOjKTl10RWijhRVeRSyjsKSQEyHZwD0pxQFVOegoPL49K9FSs7o+Yb
b3IzGRwc/hTGiJ6d6nzg4xSPIN47VN76ou7RnXkBFq7IMkc49a6fwQmgjTzfTSwfbicN5pA
MY9ADWSWgIJLAfjVVv7PYncY8n0rOrTlVpuDuvQ7MNiFQnz2ud/f+LfDdjxNqMUjj+CL5j+
lc/N46t7mUCz0qaSL++5CVzgt9PV/MWKMn1p/yZ/duuPSuanl1GOrTfqehVzarLSNkX9Q8V
6aibW0u4aQ+mCKwG17SrgkypLDz0K9KuTKrDDxZ9xVGXT7cqWK/UV2Rw1GOi/Mx/tGq/iHb
rK6B+zyxyD2NVLu0CqWK9PSsybRY2uN0DNE+cg5xVWWPVo3Mf2xyF7Dmt40LO8ZGyxUJKzI
NR00XCMVTLDnpXJ7SkhX0OK6G5l1YqyG5YDpwMZrGa0kTmQEV2wTSs2awku5EcEeopCV4IO
D6UCMliucfWgxujA4/GtDU09L1i80q6Se3lZdpz1r6B8A+OLTX0Szu3WO76Lk4D//AF6+dg
Bcx4wFcfrTrG8udOu1lido3Q54rlxWHjiIckvvCEnCXPHc+2EtAyjbVyC2YYB6V5f8NvibZ
63BHperyiK+XCpKxwJPY+9euoRjJr4LFUauHnyVD6ChWjUV4ksSsq4Ip45JNIrAYNKW5zXC
dIA4HSmldzZzilVsnA5waTI55/CgdgKrtNQHgjmrK/MMnpUUiYJqosaImwQOKiZcce9S87c
jnmmyKOxrRFplVgRyajA3HkVO4x1pijJq7lN3NGAL5YAABp/NRRH5fSpQwPBrIwtZkJ+9io
Zs54q0QMcfnWVq+radpFt9p1O7jt06DceW+g6mrgnJ2SL51HVknc81UudW0yxkWK7u0WZvu
xD5nP4DmuMl8X6n4nu303wdYuqDiXUJhtVPoPWux8NeFrLRYfNfN1qEgzLdS/M7H2z0FdFS
l7JfvN+3+Zn7V1NYbdzUgcSxLIsTDd/eGDir0ShVwKdsXr0pRxwelcbdy2yTFJuwMUjHmmq
cmpJH5ppPUmjjPJprrk0IaQhOfpQc59aToMVk6tZyvbyS211JDIozweDWkI8zs3YUnZXSNX
cM4xzSEZPNcCuralEN0d8Xf0fkGt/RvElvqMn2aYCK6H8OeG+ldc8JUhHmWqOWnjKc5cuzN
4gE4xSSKu3FBfnrUbyZyK5LM7tSrKgzwKg5HFWWOe9QkckitUNoj2kjJ4qRYwenpSqB65pc
8jnFVdmbSI2QLyDjiokcBwMZqWQg5yeagjUmXp0raHmcdU8a1vw/plvaz6hqUhk1KcqVO7n
oO3pXOm9t7W3/AHsqoo7k4ritf8YapfX0jCUhiAC3U9O3pXKS3E9w+6aZ3P8AtHNfZ0MM4x
tUldny+Io+2nde6j1OTxfp6WbvFmTDYrnj4+n+0sfswMfbnBrlUUmwkJb5d2KpV2qnFdCY4
Sl11O2n8dzEfuLfBP8AeNYF34i1S6lLm6ZM9kOBWRQATTUYrZGsMPThsi42p6g/DXkpH+9T
FvbhW3CZ8/71ViMUAEnGMmqua8kexaF/eZz9pcf8CNSLq2oIfku5B75qp5cgH3TimUC5I9j
ai8T6zGu0XRYDswzVuHxhqSf6xEkH0xXNUZ9KVk90Q6NN9DtE8YRSoBPa7T6ip4ddsZ22Bg
pPrXCc4oqeSPYzeFh0PQGktpC3AyfSsS8j2sxD8+hFYEdzcREFJG47ZrQj1hzGEuIw/vTUb
bEKhKGq1I/JkuZCsMW5hycU99LvwgLxEg+9TrcQvIstu/lP61b/ALUuVG1mSQe4xQ+bobqT
McQ3EUnzRkVYltzKgI4cfrWgt5BcHZcJ5LdmHIqN4yvKuGB6EGhPuPmuZdtcTWlwrxsUdTn
Ir6C+Hfxcjlhi0nxDJggBUuD29m9vevn6cK7c8OO9RpJJBMGVipHQg1z4nC08TDkqI3hOUH
zRep95xXMM0SSwyLJGwyrKcgj2NTKxJBPSvl/4efE+60e4j0/UnMtkxwQeq+4r6PsdQt7+2
jurSVZoJBuVlPBFfD43L54WWusejPdw2IVZWejRo7gDgGm78vzUJfdJTJZxAPNMbuo67Bk1
56iztem5fzgDHAprNxzWND4p0G4kMC6lFFMpwY5j5bA/Q1oeajpuVgynoVORTcGt0RFp7Dw
cjGaU8LUYweBVLVbt7HTLi7Cg+QhkIJ6gDmqUW3ZFbasnfrg0qgdqwdH8VaRrOjHU47mOGN
OJQ7AGM+9bUcsbxiWJ1kRhkMpyCK0lFx0ki001oy1u+XHehXO3g1ha34i0rw/Ym61KfZnhI
l5eQ+gFeQeKPiVqeq28lpag6XZNw21syyD0J7fhXVh8DVr6pWXc4q2Lp0tG7s9C8TfEyx0l
5bLSfLvLmPiSVj+6iPue59hXDeHdD1n4h62+sareTHTkO1pWGN/+zGOw9680srmz1PWbHT7
qR7TTTKDNKBn5e5r6W0HxZ4OZYdG0K7VlhULHHHG2MD8K9LEU/qMLUY+8932OCjJ4md6j07
HQadpFjpdjHZ2ECwwR9FUdfc+prURCo/rUcTh13AH8alB9K+blJt3Z7GyshVzu5NOY008r7
00lsVIDzzTCSABjml3kA0nBG5qpDQ3d8xzT2bjrUTgYyKj3HaOapK5SRMCp5FMkUMu1uVPa
o1b5ueBSs3OB0p2A4XxDYC0uSsMJEb8huwrJ8OwCTxNAkx4XLD3OK9Du7aK8hMMwyh/SuI1
mwl0C/ttStHLRq3GeufQ172ExHtKbov4mtDwcVhHSqquvhT1PQWbAzmomYhfrXOaZr9vq2W
nlWKRekZOB9fetC41ewgZUlukyxwMHNeZLD1Iy5WtT2qdanKHOnoaBbI5AqNmOfao92QCGy
p5yO9MaQZ9qzSNeYcWx0NMab5gajZweKhZ8sK0jE5qk7FnzQT1qWJh5mc9aolsHNTQvtccV
py6aHDKfc+K7+LbdyYGCvUGsw+pr3nxz4Ei1m3/tHSo0ivlUbkAwJRj+deMJp13cTyW7p5U
kBwwYYIPpX3NGtGpG6PHbtuQwlfLZWDFfQVUcAOdvTtV7yprd3jdSp6H3qtJHh8V0CRBzUg
GRnOKXGM+1OUE9qTKGHGOnXpSRv5cgYrn2qbyuff0ppQ5GRzQBdjuYXO3AUe9OmtIpRwdrd
QaoeWc4wRV21d22oRu20WM5d0UZbeWJsMuR6iocEdRiutjtDLGXCfLTv7G8wZdAVqPaRW4K
RyFL+FdFP4eBB8lip96yLqxuLTiWPjsw5FUpJ7FKSZU70rKV69KNueacVOME8YplEfPWpku
Jk77vY0sc20gOoZauRw290MRsN/8Ad7072E/MjFzG+Nw2mnMOjI2B7GiSwwxUAgiqhSeB8g
HApppk2XQmaRycNhsdM0x5Q+FCgEU37QGPzrz6ilzD2fn3FFh7Dkco2Qea9i+FXxETSLg6Z
qspNnLxk/wH+9/jXjYU9VO4e1PilaJtynBrGtRjWg6c1oy4ycWpReqPuiOVbm0FxZSpIrru
Rwcg1jaT40sr7W5dBvIJLLUUJGx/uvj0NeN/CH4hCwu/7E1a5xZzH5Hc8Rt/ga7m4k0vxB8
YLM2Dh1tE3Syxnh2X/IFfG1MB7Kc6dRaJXTPU+uOSi1vezR3Ou+F9J8QWhS9twJgPknQYdD
9e/wBK8j1TQvGXhm8WCwlunjY/u57VjtP+8vY17xxtrC1q5uY4GEcsNupUjzJj8tY5fUm58
m68wxzUIe0WjPLNJ1T4hNekvrCMIRveKfBGO+cCu01u+uNf8OS6dbNFBPMAHYv8uO4rzvxD
4g0vT1YT63DI542Wa5b8TUGh+J7TUZEit4JDzhWkYZJ+lfWLLKErVGrNbHzUsfiuVpPQp3n
gTVBdOyX9rBHxvRJThx7itrwroWt2eqjfrZtrdfuxxykr+VW7jUp4Lx7a5s/LK/e3L0FaJl
0u4tALi38rsJIzzXdLCwcNVc4/rteLtexh6poYfW7nU/EWurJs6Rg87fb0rk9a13wQIGtoN
IMjN8vm72JHvXol14Y8P69pLW8Uty8kJ3NIHyWHoa4fxSNJGmpaWNnbxpGvlhUA3fU+9TSh
HZR1Xy/A1U+Zpzb1OY/4kd1HHbadqrW2eDvXp+Ne6/DSLw7o3h6GGK6hN9ISZpXxuc9sH0r
5y0vwdrOqiWe3jWKCM48yUlQT6CtZdL13RoCEunilHOUfehqcRgoYynyar0O2niFh53jJPy
Z9hxurqGUhge4pySKzMoYEjqAeRXyFp3j7xbEstp/aLnYOYum4d+lV4Nd1U3pvre8urC4Jy
ZIpjz+FfNTyFq9qi+49uOZfzRPsgMcD2pguIi+wypu9NwzXyyPFXjfWHSwi1y/vmm+VY4Dg
t+VaulfDrxtqN6jTxS6dGD80s03I+gBzXDLK1SV6tRI6I4x1H+7jc+kvMjJO6RQfQmkEiMQ
EdT9DmvNrP4T6fE6SX2tahcgfeXzNob+tby+B9AhG2BLiE9nS4YMPxzXnyhSXwyv8v+CdsJ
VHurHYgAjB/lURUBvpWdYWDWKrHFf3EyDjbO28/nWgzBSQTzXPazsjZDXwWqJh1pGc561G0
mFLHtWiRViGW4SN9qqzt6LWNfaZd6rcobiRY7ZDkRjqfrW7Eo2E7eTzSEjGO9bwqOm7x3In
TVRWlscD4i0X7JcNd20GIMDdt/hNc2XVxnOT3r1maFJ4pIZACjjBFcfqnhHyrdpdPcyHujd
fwr3sFj4WUKr17ngY/L5X56K07E/hvVWuIDZStuaIZVvatxpOTzXEaPaXtjrcYuIXiDgjkd
a68knOe3euTGUoKrenszpwdabo2qbolZ+uajLbjimMwPFC8jk81zKNjSUrjpJiiEgZIp0Mp
3gkdaiK0sIJcA8muqEUlc4Zt3MLyyoB7YHX6V5d8RdDbTrxfE9jBujfCXSD17NXrRBYDPoP
5VS1Wwi1PSbmwlXKTxlCD9K7KNb2c02ZVKXMj5ouZpLwNMsREe7AOKpm3Z5PmByO1eo6ToF
vL4X+zsg8xJ3Rz3yK4+az2XlzEwyUcqMdxX0MasW3GPQ4JScI3MIWfHAqWKycgnbu98Vrx2
uJQCuR6VvWelGZAEAAAzyKbm9kc08RZanIHTZTwq8npUjaVLHt81QCemK7UWCw/Psz9RUH2
eRiW8sFfcUnUa3MViG3ocza6QspYyY2r1FVHtVt9UjjgjJUsBj1FdzFpqhTIMLkcirek+G5
L65W6MeEBwnHT3rGeIjTi5SZrRnOpU5Y6mRZafcN5kPknCtkMw7VpHR5JFALlVH90V30Gh7
ItoycdWPU1latc2enL9nhYT3X/PNT0+teF9dlVnamj3XhoUYc1VnLDRwuQzdPWsLWhY21s8
bMJJGGAi881q3dlqepXBa6uSkf92M4FRweH4IWy4Mp9TXq0oOLTnI8iri6e0EeeR6bNIfuE
dzTJbCWIhsZUHpXfanZC0j82GLr6dq56RLiefBiLxjk7Fr0VK+pNPEOWvQ58xSTgRRQ5Y9M
da2dJ0OWKfz7lgpA+VR/WtNH8iPFrYbWA6sMVm3t9eFNkk6wDuEHNQ3KWi0N1VT0NaS1gAy
xX3zxWFqECOSkc0aqPfvWW8qAnfM7/jSFrbA2tn61UYOPUq2ugxoo0Rg7hpO22q+D6VLJLH
0UcHvUYcY5XIrU1VxELI2RxU3nliNyg1HmJh3FA8r+8fyoAvwP5coltnwfQ16Z8MtXmg8d6
aWPlec/lOG6EEV5XF5ZwAGHvXV6VK0c9tMZCpjYNvXquDwaxr01UpSi+qM3Llkpdj7OyMc1
87/GvWLs69HpIuG8pFDFEOBz617pHqAHh1NQDiXNuHBH8Rx/jXDa/wDDqy1PwZeXEkBn1yV
fP89iS27rtHtjiviMurRw1Vzn6Hu4im68Ypep434m0rQdC0jR9Rsf9NjvEVnJPI4ywrK04W
GqajePpEr6cbdDMm9sZAruLr4T6/feH7GOwmWSMxmZ0lOPLf8AuivHri1ubO5liZGRkJRx0
57ivq8NWp1k1Cd2jz61GVN2a0Ovg8X65eNI9wWvwMR+Z3IFdhH4isb+ayt9JDReZhJbaTqj
dOteLJLNA26KV4z/ALJxWna3st9qas1wtrMwwJgdoyPWu+LcWuV2SPNqYeE0+7Pe2vrvQmk
08xlZZGDBe71RF/pH9qCWbQIXu0++kwxk+teN3Ova48yTS6wZXj4Ri2SMVLH4u1b7S017N9
pLYBY9TinZVFaolrvY5fqkoXcH6Hrev+Jpb+1gsYNNNsQ+SEwAV9BiuO13U7aK8JsbeaNFU
CRZeSDTv+Ens7y2+0un2RVUYCnJyO4rir3V7i/mkiSRn8x8726mjD0FQ5eRtLXS/UPeqyfO
tTZtrNtVuX1GxwHt13NgfeHpWfdSkwSSWvZ9kg7xmuzgksNC8KAW6ZmkHzt3Zq4q4hks7xi
3ImXLjsQa6MRBaN7seHm5N22Wx9Q+APD2iWng7SrvT7ZEuJoFka4x87MRzzXaRMSu2RcMD2
6GvIPg74jH9nHQLm5Eir89qxPQd0/rXrwdc9a/NMbTnCtKMz7TCOMqacSV2+UelR596az89
ajdvlKj5c965Ej0FEmEhDGmu5ODmoCxwKdnjJ5q+UdhkkiojSM2AvNJGwljV85DDIqG9j8+
0kjGV3KeaydEvkeyFus4aSMkMCelbxpNwckYSqqNRRfY6EMQOtR7wXK5+YdqrmdmJWM4PXc
e1cvJqT2OsSlZ5JrVz859/Y1VKg6l0tzOtiFStc60MCSAc460oAJPHFU7O5tJoN9q2V7+uf
epmlxj39KycGnZl+0TjcZPGkjKWXO01BIiYJp8kpx15qMZPWtI3RzSs2VvLLDC05Yyh561Z
AAT3FQlsHmtlJnPKKQiqGzuODSQgCTrUUrAN8tNic78ZBrqhFtXOCb1sioEzgDso/lQExkn
rUu35h2G0fyp2Bt61lznpSpHjHiO71HS/EF1pWmxbvOufMxj+8M8VjRWbS30pkVlk3EMDXq
Gp2UY8c29xIgzMihTj0rn9Yt4R411FIk2opGeP4sc19FRr87UEtWr3PmMbHkg5dnY5+GyjS
TJXitOJDGm1FHNWWgVI/lFES4Yk/lWvO4Sszxn7yuRyxCRNp6jrUbLHBEWbAA55q6FAz71m
aoGaLYGwueauUlUlqyY6aFnRdPvtevCLePybFPvynq3sK9KtrG3sbP5tscUa8k8BQKoafq2
g6dokCxXsCokYO1WG7p6etcvrWuXWtSm3gzDYgcr3k+v+FfNVva4upy25Yr+vvPracqGBpc
17yZU1rX73WbqSDTpnttPQ7QyHDSn1z6Vk2OnLbFpGZnkY5LE5Jq8qRQJtGBVC+17S9PX9/
dxhv7oOT+VexSp8sVCnHQ8CrXnWleTuzQ5AINRMQCM8Zrib/x0jZWyticdGc4z+FczdeJNY
uy2+7ZFP8KcCu6NCTWugoYWpLpY9Su9QsLaJnuZY1VR/Ea5i88ZaZEhjtYWkOey4FcA0kkp
zJIzH3OaZW8aKjudUMHFfEzdu/E93LIxijWND2PNY0t3cXDbpGziockjmrENpJKuRhR71ul
bY64whDZEOWbrSY5rRhsYz/rGJx2FXoLC1Ofk3fWk3YfOjBCE9FJ/CggrwQQfetW4Ro3Pze
Ug9KoXM5ncHHA4+tMadyGnRpuJz0HJpFXOT0A7053yu0DCimVce0xxtjG1RV2zu5IpAQxyB
iswdRVqNvmyKLiaTVj6x+GN9c6z8N4UmO5onMSk+gwa9DVjsAI49K86+DkXl/Dm2YD78rnN
db4l1yLQdDlvXwZPuRqe7GvzrGK+JnCPc+iwVNzhGK3Zav8AU9P0qAy3cywoOw/wrzDW9U+
HN1bXlrNpjv8AbH8yR44wG3eoPauB8ReNr+/maASGV2PRR3qhB4I8e61D9ot9MmWNhkF8Jn
869ChgeRKdSfL87HpVJYejeLTnLy2OR17SbSHVZ/7KZ3sy2YxL94D0NYbW0qHlcV12seCfG
OlbmvtLulQdXUFl/MVyMxmRtsm4EdjX1VCalFWlc+ZxChzNxg4jGjkXnFWrBBMXiJzxnFUy
WPAY81v+FdKnvdVGQY4AMSSEcKK3k2ldHPBxUk56I2fD2ki+sbuF4w3kYcZ7j0pNZ0m00eA
3dr1fG1euCa7rT9PtNPF62nsZLVhgzOMFuO1eceI76R5XtxkRRH5Se5rtoyvS5pLU8WpJTx
UlTfu3JrOa91Ro7Rk8uKMhpWPak1m7U3rtFhhGuzHqa51LybOPMdT6qal84qhOeMd/X1rCV
5y529jsVNR0RpeHtcm0zUFCyNGhb7y8FD2YV7h4c+KUtpONN8VRtnOI72MZVx2LD+or5+sI
RIs8jfdC9feugsNR+3aP9llbdNb/ADIT1K9xXmYvCU6695HXSxE6EuaG3U+uYLqG6to54JF
kjkAZXU5BHrUxIx6180eE/iLfeHQI4j9u07PzW7H5k9SvpXveheINO8RaSmo6ZNvjPDK3DI
fQivkcTgqmHeu3c+ow+JhWWm5tEdhTvlUAmmKwKj1peCCcfnXEdTK8wM6vEjEKwwW9PpVO2
0TT7V/MSEGT+8TWkFIz6elJgk81qqjSsnZGEqcW7yV2VjH5kxUcRjqPU0y9sLaaxkt2jUAg
kEDoavBQF2gYFRyKHBXoKSm000xShFppmHoNq9pp7GTO6Rsj6VfZzj3qSU7Vwo6DpUdqgMn
fk962nNzk5s5IwUIqC6AYywyBQqEHBq8yBFIqqzAc96yjK+ho4JCMoIyDgVRlznHUCrvDLg
1BIoXpxW0JWepy1o3WhRIyc9BSLw4xUknGSRiua1vxbpWgFRdTjzD/AADk161CnKrpBHkVZ
KG5023P0wP5UhXjIAFO27doA/hH8qdjjFeRc+mcTgPH1xfWmp6LJpozc7iAAM9651Lq6fV7
g32WuJWLOxHOa7q7Pn+OoY2wVhRSufeuV1td/jLUyCpVXwGHToM19Dhq/KlC32d/mfHZlTu
nK/XYYdpjwCc1AX2tijd82eSBTehJY9fWtpSc90eGoqOqY8uT04qGRN6kN0PWqt5qVnZRF7
idUA5wTXEar43md3j05dgPHmN/hWtOjN7aGlOnKo9EdlM2laehlmljjPqx5Nc5qHju3iBi0
+EykcBjwK4Ke6uLqQyTytIx65OahY88cV2RoRTvLU9KGEj9t3Ne/wDEurX5IkuTGv8Acj4F
ZBJd8uxz6nmm0V026HVGEY6RQUUYGcmk79eKCw5xSc8U6igBcoV4BzU0c1wEO1yFHtUFP3O
yiMdM0CZesZ5XdlbBB4zV8zJAPMLhcdqoAJZQnPzSt0FUiGc7mOaVrkWu7okuLh7mUux47C
oCNoG4UpYL939aZ989zVFoCzd+lSRwTTELHEzZOOBQGkiB2nGe1BuJiuDKceg4pO5St1L0m
jalbqGktXx14wf5VBHGykZUgk8g0yG7uom3RTup+tbdprT7VW5gjm75K81k3UXS51QhRno5
OPyv+R9P/C14bT4Zac0siqDuY5PTmvPfiF4ol1/Vo7GwDOiN5cMajJYngtj37VneF7bxn4j
0wx6HGYbAnYZGfao9f8ivVvB3w7sfDso1G+kF9qZ/5aEfLH/u/wCNfHVeTD1p1Ju8r7f5n0
dCVOjTtSd3tcq+AfhtY6DaRajqsC3GqyDed43CH2Hv716PsAxgUYzz2ppOFPWvKqVZ1Zc03
dmCVthsgQgggEH1ryP4ofDrRtT0p9YsY47C+iYb3UYWQE45Hr716pcSGOMsOwz9a4DWdUk1
qSfSZdllbxIZJHlbO7HQAV2YNVYzVSGiRFXk5Wps8607w3o/hbQ0k16wW6KuxjuFXlmxwB7
VTiN1JYpPdoLXTnkMgXAUmr08l3fywSXsjfYrYHyoW/jPriuG8Za61xKLGGYsE+9tPC+1ff
4ai4Jzq6/kfFVpuvNRp6Ik8T+MZppPsOnN5dsgwAvGa4qa6knfdK2fao1SSZtsalm60qQ71
ky2yROdp71rKpKR006MKaskR5zk5INOySQN27Harwihna0yNvmDDYqrc25trsxgk4PB9qyu
b3RaS/KW5hRQuRiizmntbtZozhkIY1TK7W3Z4NaVlETbXEzdCuB70aCaSR0cmk3Op3kJ0Sw
mnnnG8CJeB65rufAeneLPB/iGJtQ0q7Sxuz5cwA3KPRuPSn/BbVlF7Np8mMunyHvx2r3c8j
gZr5jMcXOE3QcU0exl9CMoKfNqgjZuGFS7uOaiG7oOKlGeRjOK+dex7yDzOQtO5+9iomBBF
SAn8KhDsh/oTTCMml3HFMJGRTMmhGhVic0yNNpP86e7nsOagMzZxiq1aMny3JJOEJzmqLSE
txzVky/wnpVOYqjGTIUd60gjCrJWuKJR0NQ3d5DawNLcSLGijO5jjFcT4n+I+jaCHijcXNy
OiIeAfevE/EvjzWfEUx86cxQfwxocCvaw2WVKtpVNF+J49TF/Zhr+R6F4y+K6w+ZY6KA8g4
M3p9K8Yu9RvL+6ae6maWRjkljmqrPluTk0mCCD2NfS0qUKMeWmrHEld80tWfa5Ql8Y6KP5U
gBwSybfarZjOc+w/kKYyHO4jivz1SufXtnmWtWd/rPi9/7JmMP2fYskg7e1YskTwX91byZ8
xJCr855roNE17TrHT9auJJN95Nfttjxy3OB+FcJ4n19dNmupnYPeXDl9g7Zr6jDxqTfs7aJ
JHxOPUZtcrvJt6GtNdW9pGzzSqigZyTXB654yZmaHTeFHBlPU/SuVvNQur2RpbiZnJ7Z4FV
c969eFGMDGlhFHWeo6a4muZTJPI0j+rHNVzgt1p5xuB9aYQM10I7kktg46DvUsdu0jc8VD3
yOtSLLKOjEUwZb/ALMcrlHyfcU1tOkXqwJ9qSK8nj77h71ftr+Js70y56AnilqZu6KKaZPI
wAwM96uRaJnIkfkVorLKkShIt8jHAx0WtSysZnUebyzcn2rGdTlV2JOT2ObvdJigtHlDbdv
61ihTxW9r14Jrn7DbNmKI/MR/Eaz0gIULjJNawbauyr2WpTKjt1qXZvKiNTkdxWrJphiRNy
gluSRULmO3i7BvWr0I9onsVvKULmViX9+oqrK4J2oePWiad5GY5znrUSgseaC0u40jJ4FSq
PLX3p4QADPWgpn2pFXIznbkmmDB7U6T722kA9qBgKtIQAMGoFX5sVOOFX3oC59N/A25Evgu
e33ZMU549ARXq4JrwH4CaiFutT05mxvRZAPpwa96QnPXNfBZnDlxU/PU9/BO9FFpBxzUV2X
jt3ePllGQPWpEYBc9KbK4IIzXmxdmdNmcxNc3jOLi+jENvIhMUe7qw9a8ZvPFFpc6hfT3ir
5iOdqg8CvXNWsppbmRbmfbbkErIxwIxXlHiFPB+nXX2eHT/tMzcNK+cE19zlVOlBc0dWz5D
MKtWrUcJrRHnut+LLu7BhtT5Q6Fx1P+FczCjSyrJOGaLPzNX0DaeDbPRIF1O+8LW11aToC4
A3lFPt2qrrXw78O6zEb7wVew2d2R81jI/wAj+wzyp/SuirmUOfle3dbG9DCtU7xVn57nil3
Yx2pW6s5DgcgZzxVW5JubhZYVJdhghRya9Es/hT4zu777JJp62kDNhpJHBVfcY617x4P+Hu
g+EtOCQW6XV6w/eXUqAsT6D0Fc2JzSjQj7r5n5G1LC1JvVWPkOTdBNCGR02Y4YYNPu1FzqC
CPO5h0r6P8Ai54WtdW0Yy2ttGl9EN6Oq4JI/hP1FfN1swgvi9zlWj4Knrmu/D1fb0o1UrXO
Z+7OUOsSo/BKHqKlWebyfJVvlJplxuLmXbhZCcGoVJGAOtdBe51/g3UHsNfgZJCjE7cjsa+
ofCuuDW9ESduJ42Mco/2h3/GvkW2k8i9gI+8uCT719FfC1pnXUZMHypSki/XGK8HN6KcPad
UduAquNbk6M9QGMdjRk5pFxjn9KQtjORxXyR9NcduBPSlPBBzxUQPP1oZwvNArkjN1PYVGG
BPFIZPlpAygZ4qrGLkriyE44qjKXDAg1Uudftf7QewtnWSaNd0zk/JCPc+vtXAeJvi7pumS
Pa6XEt3Mny+a3Cg+w713UcJWqO0YnFWr0km+Y6fxJ4v07w1as904abtHmvDfE/xQ1vWXeG2
lNrbnjCcEiuU1/wAQX2vag91eTFiTkDsKx2PXqQOtfV4bBUqC2vLueDKc6ms3p2JJZ3kcyS
uWJ6k9TUIYcnOSegpre3Sj+Idq7wsLwDlhmlDFiFzhewFBwBg8k0IBnpigZ90iQddo6D+Qr
L8Q6kNP0OeVMLNJiKLPdm4H+NaKR7TjOeB/IV5D8TfE0cl+thbuTHaH+E/ek7/l0r4DC0HW
qqKPexVb2VNvqUvFmq6No+l2tjpsaPdQN+9mX+Jj1HvzXimrXc95q0887FmZq6yHTNS1PdL
seQq4baAadqfg/XIbOW7m8O3SxnkSLGSPrxX2VF06EVByuz5zkd+exwucrjFJx6V09poFtL
ADNI289RnGKw7yye1uXgGXCn7wrqjOLdi2ykxPYDFN3e1S7CeAM08wsq8jB9K0C6IQo6jGa
cBxz+lSxwFjzxVuO3jUHPWgzlNIorG79BmnNGV5I96vpEQuVIApsttI8LOATj+VMj2mpv8A
hyJryFZAgfacPmur1O3ez8N3d1Gm1gmAfSmeAdG3aUs6/M0rHnsK1vHUi2ujR6RFjz7hgT7
KOprwa1fnxKpR7nXGmo0XVZ5Ra2O6JZWXBPJJFW40SKUs0W/FajCMW8cKpygwaguJ4be23F
ACB3r2ua7PHdRyZWunZIDM52r2rlrq5M0nbHpU1/fvcybQT5Y7VSPJxirR2UqfKrsVBnntU
oYKPXFQZOdo6CngZ4zQdBKsgZsEU9mwKrghXAFTttK0xEBPJNKn3gKTvSg4yaAY9Th2qYNm
NTjvVVSQanjOUIFAHoPwq1caX48sy52pMTC2fevq1JvUCvh6wuntLyG5iYh0YMD6EV9geGd
ai13w7Z6lEw/exjcM9GHUV8rndF80aq66HsZdUWsGdMLjA+6KYbgE5Kiq4JJwaXqQO1fOJI
9mxz3ibfe6hplghASWbMg7FRyRVjW/DWka/BDFfWqjyXDqyAKRjt9Kr6piHxNpUzH92S6Z9
yOK29/PNd06soxhyO1l+pwKjFznzrcm8xEiWLaNoGAPasu50TRLokyaZArt/Gi7WH4irzfO
AKMYHNc8ZSjqnY6XTi1qjOtkl0WaKNZXuLFzt/eHLQntz3Fb4uQRwBWe4V0ZSMgjFLHlI1X
OcDFTP39XuCiloZmuyxTyyW8yDy3j27h/C3Y187/EbQ4o4v7UjhEc8bhJio4kB6N9a+g9Qk
jTUWjl/wBVNEUb69jXmmvWcep6dfafcDDshQH/AGv4T+dff5TG+FUfI+Ax1T2eNcl3PBrkt
KkKovCJyKrBlxkAZq8oa2a5jnGHUGMj0NZ4x9K6j04st2zEzK5Oea+oPhLJG/hQsBuZX2k/
yr5etgApf0r6P+C8pfw/dp/dkH8q8fN1fDN+Z14P/eInq4YAZ20jygr90UhYDoKryOc5HSv
jLH00nYlEwB6CmvLxnaPwqsXUcmkWXdnPAq0jB1EyQTjoAMisrxHqD2vhm/uFby3jjJDAdK
vvjBbvXj/xQ8afZ430S1kBLDEmO9ehgaDrVopdNWedjKyhBrqzzOTxbfxxahBHPJi6fLNnk
1y0kzOSWbPPemStuJxmoT0r7d26HjxilsPLZ7U3cRnmmg5HTFGKRQ8szDPX1pRgjng+tMBG
CMmnLgqcjmgB25fTJoVieR0HFNUsB7U5evI5NAH2dq9/cw2ws9OTzb6dQsY/ujH3j9KzNB+
HmmWb/b9WRdQvmO7MnKIfYd/qa29LsDa5uLl/NupQu9/QY4ArfXHljFfnjrShHkg9Hv5n0s
6UZSUpa2K0emWMWPKs4U5z8qAc1qEYHIGCKiyu0U52AHWuZtvcHFdjj/FHgDQfEcTv5Asb7
Hy3MChTn/aHQ14ZrXg3UfCEzx6tCr28rfJdpyj+x9D7Gvp0vk4FQX+n2Wr6fLYahbpcW8ow
yOOD/wDXr0MNj6lD3W7x/rY4cRg4zV1oz4w1GzT7YWskMsY+ZvLGcVVRxIfu8+4r2XXfBa+
D9ZFtHmSwuyWglbqPVD7j9a4LxJptvZa5AbcALOu5kHGD619bQxcarSjt0PCqwcFZnPpbHq
q5zQbaQtgLjPet2G1ypY8A1c/s+HAYOcenvXXznA61jGttOWRQG4I61YuIkt4wka72f5VGO
Sa04oTEzZwcV0/w80uLVtZutSuYFeG1wsYbkbvWuavXVGm6sugUIyrVFBHT+EdC/sPw7CLk
4cr5jZ7Z5rzfUr2bUtduby4AbzGIQeijpXpvj/UjZaLHp9vJsuLxtvHUIOp/pXmrafsUTPI
FjAzk15eWwlUcsTPeR6GZVYwUaEXsV7iKGC3aVcDj5s155qd79ouGCMTGDgc9a09f1k3U7W
1vIfKX5SR3rnMDnvXvxjY5sNSaXNIFz2pQcA560KOOaNuSMVZ2hnnkYoJIOQM1OsOeGNRvG
Y328ketAEZJ696eWbAppGTgUAcc8UALnjNKfuUnBpSRj6UAIvIzipY2wcdjUKHnHY0/mmBO
Mqxwc9xXtHwZ8VC3vZPD9zIBHP8APBns3cfjXiy4K7h2q9p13NY3sN3A5SSNg6sOxFcuKoK
vSdNmlKo6clJdD7WVznrTgxPauX8HeJYPE3h+G+jIEwAWZM8q3/166VME465NfAzpypycZL
VH00a0Zx5omdrWnvqFg0cbbJ4yJIm9GHSiwvTd2avINk6/LKh6q3et9IV2AsM5qOTTbdmaY
RgSEdRxmmqq5eWRzTjJz5kUQ20g4NKzkjNSm3kX5SppxgCpU3RopOxVDZ708SewqvJ97HSo
biYwWryk/dGRWii5NJEe25Yty6GbqcJvUvplkANuAUHqR1FcFfHz189PvDrXUfaWOn3R3ES
pKCwPcGuZusRTvj7knI9jX6Pl8PZQVPsfnGKqe1qup3PHfFtkLbxI84GIrgCTHv3rmGwXOO
K9a8TaFJqHhi+1QKuLR+COue/4V5bcBNyKvBCjP1onKLnLlex7eFk3TVxkLEYUnjNfSPwZj
8vw3cSA8PL1/Cvm2IfPivpr4Tr5XgyPI+85NeLmz/2e3menhXatFnphIAyRk1AVJbGeKerA
qCTTuRyB1r43Y+l+MpSqBmmqAR06dqszxbunWmwoYcyP90etac2hzyhZ3MDxRrcPh/w7daj
N95VIRe7N2FfJ+qajPqWoT3ly5aWVizf4V6P8XvF/9r6ydMtZP9GtzzjoTXkzNk8V9jl2G9
jS5pbs+erVPaTcunQN2W6daDuFISBjHWgZPHWvTMwOelJyfSnFW9DSiMken1oATaCNwp0e3
Y4PXtQExkE9qVIic+1ADRnPOBSqcnO6lZCen5U7y33cjFAz7i/5ajI42j+VXUfMeBVOME43
ddo/lVxV4Ffmreh9WyUjCLmkfJHSpVjbaM8invFjFSK5TUHPtVqMYI9KPLwKCRxg9KTM5am
N4p0GHxJ4eudMk+WRhvhfukg+6f6V88ab4UuNavLmXUbx0u7VjDsIztI9a+ni3JxXkXjTyv
CvjD+15I2Gn6muZCgzslHX8xzXqYDEVIqVKG72PLxdGN1OW3U8wlSSzuptOnHzwHDGpYPk5
zmn3ep6brXi2a5sd3ksgBEgwWI74q8scOWG0ba+qi5OKctGfI14qE3FbFMxCYNGOAQeah0X
XNT8MRyw2UgAc4YMm4Z9RWwLQBcocA1HFaKNwbBBpyUXHlmrpmVOq4O8WV1e+1C9fUdUumn
mccFuij0HpXGeKPEHmyNYWUhMa8OwPX2rR8U6+bSI6ZZsPMPDuO3tXAsc89SetdFGCir2sd
1Ck6kva1CPI7mk65wKXGDmpI43kbaikmtz0RiKXIVTV2ODYBx8x9ant7IxgkruPc1JcqETc
OCBii5NyrtO4HgCoLn76irC8jpzVefrnFAEB+9nPFBwWOOwpe1JgY4FBQgwKUFc03dj2ppO
aAJwinocUu1gMkfjVdWYEc1bjuGTgYPtVaCY2N9jdMg9anGVP+yehqZPsdyMSJ5LeqdKmGm
3Hl7odtzF3CHkfhRysjnS3Ow+HXiufw9raqWzBKQsiZ+8P8a+pNPltr22ivbaQPFIMgivi6
CzlDA5MbfwOeOfQ17L8OvHcunSjS9UBUdGQ/8AoQrwc0y91o+1p/EvxOrDYtUpcr2f4Hv4Y
AZpxkGKz47uG4gWWCQSRuMgjoaXzO1fHOLWjPoU01dFsuCeTUDlcHnGabkkdcVWmkwcZoSF
ddSJ4wz8VgatPm9h06Nhl2G8+laF9qK2Vs0zH5jwo9TXLX0FzCkepzFgZXyCa9/LMPzVFUn
t09T57NsUoQ9lDd7+guueXYa/JBG2YpogD7kVz1yN0LA1Y1K5a4RJnOXRjzVG4mBgODzivu
MPTaipM+NnK70OZm1R1sdU0w5aO6jZfowHBrymeMxFQzAsRk+1es+IJdP/ALKsbi02Lcorp
Oo6kjoTXkMpYsWc8k1y80ZtzSs23f5aH0GFTWl7rQlt13ygdzX1R4DtWtPBtghGCU3Y+tfM
WiW5utVt4VHLuB+tfYNhYfZdMtoVXBSNV/SvAzmolCMO57GFpuVRtdC2rL/9arKOOB3qmFb
t1qxGpxk18tKx79O+zLJAI5rhPiJ4th0LRJoYZB5zpzg9B6fjWz4m8QxaHprSZDTtwiV8w+
NPEE+rak6PMXCklz6t/wDWr2srwDqP21T4V+J4+Oxd39XpvXr5HMXVzJdXEk0jbnkYsTVfH
NJn0FLyfevrDzkrbAFy2KlVQoojU5yakGX9hVCEY7gNq+2aUQ5X5ic5q7b6fcTFQkLsHYAY
Gf0r07w78I9X1iNZJ4fsEDdZZx85Hstc9bEU6KvUdioxlN2irnmMGmXFwC0aHb6njNbOk+E
tc1NW+z6dOyA4DLGSCfrX0Xo3wx8N6Eke+Jr+Vf4rg5H4L0rsohFHEI441RV4CqMAV4VbOl
tSV/U9Cnl05azdj5fi+E3i6YhotMbGersF/rWqvwY8WNGGFoC56gSrX0hERnOKtwy4f5gPb
FcTznEdEjf+z4bXZRVHE3I+XavP4CrqLlBVOOXzVRipUlRwfoKuq4A+leG7nppllcbQKldc
Ac9KpRsxAyc1aLnGCe1TYloYxABx3qGTABxSs45FRZ3U7BYTPSua8c6IniDwfe2QQNOi+dD
6h15/UZFdHmmEgtWtOThJTW6M6kFOLiz5+t/BFlL4Ti1ywEkd7Em9gD97HUfWorIJc2wdmI
Pfiu31DVtH8Nw6rokjMLgM5iiVSS2/kY/OvPtIvEmkmjb5WJyBX1mDrVJxnKorrp6HxuY04
x5eTfqbKhAu0c8VyviXX49MtmgtyDO3Gf7tbmq3iWGnyzMwXavWvG7+7kvrp5mJOTxXq037
RXktFsefhaCqSu9kVpZXmlaWRizsckmmgcZNOAx+NSeWxQ4rpPb2FtbVrmXAOFHJNdBBDFB
EFCge9YVrdtaMRs3A1YN9czklECDHFTJNku9zWkliiA+YMT0WsS4lZ5DnHJ6A9Kb5Dsu52O
e9NaFccZ+lCjYSJIz1+bP0pkq7gRmoRujJIOParKASpuqiih7GmkYJHNWp4Snze9VyMigoi
NFOwBx1owfwoAaPrTweKNhwDjrSbT60DHq2OhxVu2vZ7Vw8TlSKokEUqsR15pp2JaTWp2Fj
rkU0TQ3yK4bgnFbtpHZOYlMr/KcxyZyV9vcV5tGxz8jc1r2WpvEBHLuK9iDytaqSasziqYf
rA+hvC2s3WmIsUx+027dSp5Hviu5TWrJwD5u0H1r5s0bxfJDIsNxlkH/LQf1rvLPXba6A8u
7VyR0715mJyiliZc6dmRTx2Jwi5LXR7LHdxTJujkDj1BqtdXkUUZ8xgK4Ox1K4tMyRMVDfe
HrVw3Ek/wC8nkJMgJH0rx/7ElGpZv3TtlnadPRe8Lq18L+b5MiOMce5qbxHqq3Gj20CAYjC
tx9MVQgt2k0+abI4JrGnmaW12k8gYr6KjhowcIx2ifPTxE6kpSl1HSMDEe4IzWKXRryK2nl
aJZG27h29K04JC8K+3BrH1UCd3t1t5JZFXfmNc7R616kvdg43t5mNL4lpc5jxVa3OlrdLcg
CUAKGXoQT1rzxz82O1df4hvbmbTibmczM7hAW64FcgOW4FcD57Lnd2fQ4ZJRbWx3vwt0htV
8b2ilcpEfMb8K+smVSgAHI4rxn4IaF9k0i41uaPD3B2Rkj+Eda9kVsivh82re0xHKto6H02
Ap8sHPuIkK4z3rL1nVrbSbR5pHBbHyr6mpdU1i20y2d5ZBuxwua8S8V+KvtDTTzPiNAeM9P
YVOX4CWKneXwowx+PVBezp6yf4GD428UTzyPO8pMshIjXPQeteWO5c7mbJNWdSv5dRvXuJD
gHhV/uj0qnz2r7ZJRioR2R4tKDiry3YoxyM0oB49aNpADFeD0NPRWZhTNiYDcoVfxNdV4b8
Fat4iuUhsYsHILOw+VB6k/0qbwX4RufEuqx28alYwd0j44RfU/0r6a0fSbLQtOSxsIhHGo5
Pdz6mvJx+YLDrkhrI6sNhnWd+hneE/BGleGbZDtW6vcDdO69PZR2Fdd5mOfSqu/pnrS+bzj
FfHVJSqy55u7PepwhTVoomdwwBJpqEdetV2Jzmmb2VSVGfajlKc7FwEZwKnh5kFUVJyMVdt
3AbmoasYuT3IULNtx/dH8qtKfl5FUg+3bn+6P5CrCP8nXmkdJYBIGelSM+ACTVfd8opXYAD
vSsCVxd4YZFNzUe47cAYpN/HNOwmiQtSAg1CCVUAnPvRzzzyadiWjhtY0yOT4p2l6YFkU2R
JYjIDA4Fcdr9nYW3iyf7Eqr8oaQL0Vj1rs/Gt7qunato76VDHLPcl4Cr9OxzXlev302hfbf
7QPmXxclj/eY8/lXvYCM5STv0tb5nzGZpKLhFat7nJeNdVaW6GnxP8icvj1rjguDViR5Lq4
kuJmyznJJp8YTOD3r6uMeVWOWnBU4KKIFjLHpSonXJqzIY44/l+96U63066uBuA2Kecmqvb
cq5CsIbAxj3NSPsUAFgD3qSeyureZIFlD7ufpTrSyNwXe5l2qpxjPWlzK1yWr6jPNj8nAIN
QyHZEH4IPStS5t7BbZtijfjjaaoLau/lYikkUfeG00lNMIxtqUNjPlipx64qSFxExVshT3r
qU2CAp9jfyyMbfLNc9NAzSuEjMYJ4VuDUxqKRV2VbiVWXapzmquPlxV2axngdVdcswyMHNV
mU5wRyK0LRHjnpU9vazXdwlvbxNLK5CqijJJ9BTAh3V7f8E/DUUV03ifUIxhcpahh37tUVJ
ckeYzqVFBXZQ8M/BHUbh47nxPN/Z9uRkQqcyN7H0ruNQ8HeE9CtEt7CwiYgfO8ihyT9TXb3
t6txP/rAApxnPWuK8US29t5kslyGBORt6k+lc9CNSc+ao9DxcRXlUVkeZeJfC2iz28s9nGL
W4UZ/d8Kfwry2eB4ZmiY5K9x3r1S+uVmtbvcGjkX5sPwcV5pPiRBNnJyVNerWUOVSgdmClO
zjJlVTg9xUyOwIJNQdO+akUZ71ynpmtptxdm7jitEMsrnCoBndXsmg+HXsoEvNSiSOcj7qD
hay/hN4ZgMx1K/TDH7m7+Ff/r16JrlxC0rRwLiMDArSE/3nIzwcZU5naIyaOyh0MSo+6Yvg
/Sqn2kSPEB0RPyrPe6L2zQ9CDVqDm2d8c/dqnDk3OC19iZbvZYmJTglzmsUkiZ48delWi37
tlJ5Vqp3ZIKyr2rXDu8n5hJW0Ilm8iZkIxnkVn3WrT6bd/aoSCHjKMKL+cScKrFsZyO1ZWo
X0WpC1t0tvJliUiV+zgdD9avE2qL2fLdPR+R0UItPnT2OK8STbpoYs/McyMPcmqWiabNq+s
W2nQKTJPIF49O5qvqNybvUppieC2F+g6V7F8GfDsStP4mvwFVf3cBb9TXlYusqNOU102Poq
ELRjF9T2bRrGLSNGtdNt1CxwIE+vvVbXfFFno1s2XEk54CKa53xF4xit5Gs7Fxu6NJnp9K8
n1jXFadrm7nwg+6mcs9fO4TKpVZe1r6J6nVisy5V7DD9Opta74kuLsyXFxPgnkknhB7V5Xr
GrPfT7UJECngep9TSanrFxqEp3ZSLPyoP61m7MjOOa+oiowjyQVkedSotPnnuR4pwXIzmja
c9KmRGb5VXJ9KR1ohUHpu4HSrtrbyTyokaFixAwKgEZz92ut8A2q3PjTTrWQZR5QTn25qKk
+SDl2BK7sfRHgbw3F4b8OQQFQbmVRJM3uR0+grqcA0xcbRxxUgwBgV+e1ZyqTc5bs+tp01C
CghDjO0U3BA6U7cMk03dnmouaKA4jIFGBmkBzzzTuQARRzDcUAA9cGrEQG8fNiq3PVqVXHm
ZHSnuHJEZ5gYgD0H8qsIf0rPHDjn+Efyq3DknmpY7aFwOMCpiBwagC8DNSs6gCkyPQYwGaj
I496eWByajbrn0oFcTjvmguAKjd2zmkGOueapIlo5rxHeadaX9jcX86x+SHkQE8k4xxXzR4
s1l9a124mLHYXLAV6h8W9SA1yKJSP9Ggxj/aY5/livOdE8K3ut3Sx2ts08rcnsqD1Y19Zl1
KFGn7eT3R85i6kqlXkS2/MwrOxa75J2RDqfWtuPwxe6iYk0fTbi6YcEohx+de0+GPhjo+jx
JLqIF9ddSG/wBWp9h3/Gu+igihjCQxrEo4CqMCsq+bpStSVzall8pazdj59sPg74mu0U3H2
ezB5O99zD8BXYWPwedABea8doGMRQ8/qa9aVT1qUoMDj8a8upmeIn1sdscDSW+p57Z/B7wt
HIJ7yS7u3775NoP5VuwfDvwVbAbNCifH/PQlv5muqGABmmsQDXFLFV5/FN/earDU1tEzYPD
Xhu3XEGh2SEdCIV/wq/DZ2EeAlnAo/wBmNRj9KMk+wqVFHXNYuUnu2aeyiugG2tV6W8f/AH
wKo3vh/QdSQpfaRazqf70Qz+daRwe1KSFFQpyT0ZDpRas0cDqHwk8GXuWitprR/WGQ/wAjm
uA174KXVjDJdaJd/bwOfIkAWT8D0Ne9Z96q3d1FaQNLIRjsO5Nelh8dioyUYyv5HHVwtFRc
paHyppPgu81DxElpeWc1pDEcz+YhX8BXu2nKLWCKzsoQkUS+XGq9gOpqLXr9jMs8gAkK7gP
QdqsaSLqz0eTU7pSrygLCp64z1r7W7VFVKujfTzPiK83WqtRfuor32UnwrfN6Vxmt3EUWq2
kl6cQBsknpntXR3V0V1BWkycnJrm/EGmy6wlz5bhI4vmCn+I9a3m4wofvHa/U58NGUqycFc
4DxfrST39zJbMPKKCMHH3veuQUgaNLn7xkXFaXiGUObdAgQgcgViu7bFiJ+Uc496pQVOKgt
kj3qd5rm6tjI0Z3VFUsx4AHevSvC/g6GKFdQ1WMSS/eSI9F+vrVDwTosbuNQuFDE/cB7e9e
kgDcka9CeldFOls2cGMxTu6cDW0krBZttULu6VBdOfMbcasSBY7ZVwQTWLd3O0nH0yacVeT
kup5KuylcX6RXnlF+uK6K2kDWKp383mvJbrVTceLo7dDkbwpPqa9b0Oe0TzRdgnau5QO5rD
GP3fd6HZGHs7N9Sk7qNRnQ876gnx5JX1qHUJCt4syDq1OuMlNwYYxxWtGNoqXkc8viuYMt6
mn3B8/DW8ymNz/d9DWFfzCy8O3N/5m55iY4ie+e/5VrsLW7mjtUjJnMjLIOoI9a43xlqST6
gunW2Bb2ny4HQt3pcy5pVFo9v+Cd9GHNKMPmYulWLajqcVso4ZhuPoO9epXOvx6bp62drII
oohsRc4C+9eb6VcvY29xcxkbgu0H3NVSbm8m+Znldj06k1y+7e8lc9CpSdWWrskdBe+JMbh
b5kkbrK1c+Uu7+4ziSaRuygkn8K9D8IfCfVtceO61VX0+x6/MP3jj2Hb6mvddD8J6H4fgEO
m2EcRA5kIy7fUmvKxea06T5Y6s9PC4BtXirLufN+kfDjxXrGDDpckMZ/5aT/ACD9a7Gw+B2
qOQdQ1W3hH92NS5/pXvgiHGOBSlAOCK8OpnFeXw6HqRwEF8Wp5FB8ENETb9o1W6kPfYqqKu
p8HPDETgme8cf74H9K9QCZzgVG6gdulc39oYl/bZosFS/lPPv+FS+EDGUSO6Qn+IS5P61Fa
/CrTdK1a21PSNQuI5rdw+yXBB9vavQxkngU/BHWp+u19nNjeCp9EIjBkwQR6il3gtgZAFJg
Z5ppXDkjvXKd8E0tSTcM47GkLKASOtNIzjJpAhLYPOaFY0TJY5AUBIyamByeOKbHAqirKqF
OMdahtE3I1AIwRzUkFupkBJIFOwO1PViGFRd9CbsxhhSoPoP5Vej2hck81nbwXGR0A/lVuO
QY55rSSCMrl7cCoFJKSMHtUSsCM06SRSuKQ0xN5wMUjSetMVgKjkcZ+lFgbQu4ljmnE8DAq
s846AUNciO1eQj7qk07MlvS54pr+i3XjH4kXdpbZSGOT97J2RV4/OvV9H0fT9C02OxsIQiK
OWP3nPqT3qt4b0sWOmtcFP8ASbtzNI/c56CtjlR8w5PpXfiMQ5pU4/DE48NQUb1JbskQEnO
KsIoYbscVErZwcYxTzMFXA4rhbbOxu5PHsIx3FKXHQdKzTdBXJUEmnpOSMlTS5WPlL4kHTF
RyMOT3rMvtc03TmjW9u4oHlOEV2wTU5uEkAccgjjFLke9hRcW7Itxkke1TAjrVOKXpkVP5o
7UncGWS+OSOPamPJ8px0qAy8ZI4qJpgD14pKLJ5ScPwSR0rAvmaWWa7m4giQ7F/rWjd3nMM
CcNM4X8O9YHjLUEiujaQfKixgHHevo8nwzlPna3Pks8xX/LqL23KWlWA1/xTEJFJtI13yfQ
dvxrT8S6gZtU+wWcYBXAX0HoKqeHJmtNJaaMFppz0HXArJub0xamLybhY3yw9K+gxH7yTil
8C09T5ulUUUo99/QydQeYSnzuJY2w1clqeuXFs95aAiKIjc0p7AjoPetnUri/1XxBfPpro0
SDzAp/jHoK8k13Vri+u5VeNovmOVNdkalOrRjGoveVm0dVDDzjUbg9O5R1C5W9vtyAhF+Vc
+lUclpCDzk05sxw7geTxUcLfvVyOM0pO+568UkrI9n0K1CaNbNFxtQV0mnbDOZnBOzjArkv
DepqbaK2POcBTXpNtpVudLZsFZDzuziu2dRRWp8zVT5mULu4jlR9nGB0rjdbv47ezkd3CkL
0rV1GW5gZguWC9j1rz3xTfQ3dkVz86kf5NWoqEboqhDnkkc3pdz/xUVrcyHrMCT9TXs6SmK
Tdk4YV4aLe6jhS88iRYiflk2naSPevT9M1uO/0ZJywEiLtcHsa5KdpN3PSxsNpR9DX1G8QR
7GyS3TArHjuUlMkd7f8AlxIpZcnBPpg083skU0Nwyh5I+dg/iU1javLYif7TdI6hzujgAya
U5SkuSOituc1KCTu9X2Lkuqf2boMup8efKDHCT1Y+tebOzSOzuSWY5JPetTW9RuL6dFlXyo
4xhIh0Uf41nwRhn+bpRUm3Zdj08PSVON+rOk07wvqmr2tlDp0JladvmGcY9z7V794L+H+l+
GbFJZYkutRYZeZlztPovoK89+F13/xOIYF5BDcD6V7kHIGMV8lmuIqKXsk7I93K6MZpznum
WQQq/KKA+cepqvvzwegpGc4ABwBXz1j6FJbFxXGeKUsBzVMSYNKZuKnlC1y4HUGopBklo+h
7GqpuAKHuQqFmIUDrk01Fi5She6pd6fdqjWwmWQfKEPNVptX1U7WTTiqnv1qCG4e/8Qi5CN
9nhUqGbgE1sl41Y7OvtXTZQtdamSUpt2Ytg93KhnvECH+FBVzeRyF/Oqv2gcDH40v2oZ24z
WbTepta25YLMWGBVqNdqZYdaom4RSM9KtRThwAvIrNp2E2XVUD5sUsmFGRURmATHpUMl7HH
GZZmAVfWsUm2TctR5PHapBIFkAKmsfTvEGn387wQSYlT+A8E+4rQEwMgyOfWtJQcXaSsQpx
krxdzGRuAD1wP5VcyoQc81QHYg9h/Kpg/OD2rVq5nGVi1FJnipZRhQc1TDjaBTpJuAKVhqR
I7kLlWGRUXmFjzxVd5gBk8UquTyTgVXKLmLDBQOPxqOdV+xyBf4himbye2aC25SuOtKw01Y
mEqJGqA4AGAKRGEjdelV2Ug+tEJ2MeD9afL1KUkaPCj61g6z4g0vSkm+23IjaKPzCueSPQe
9VPEPiePR4vJh2yXRGcMeF+teI/EHVZby7guml3l0Xdg8d69LB5fOtac9Is8rEZhGEvZ09W
SN441lNeuNbs7lsu5xA5yuzsuK3R8Y9Um0+S3j0+CG8IwJgxIX8D3ryMXTxsSh4NEYmnZiq
lsc8CvpHgqErc0djzliKsU/eOkk1e81S5ku9Su3uJycFnbOPpXqfgPxolxbR6LqMm2ZPlhl
J++PQn1rwXMjKXUHA64q3Z3F0HQRuVGc5HalXwcKsOTbsKlWlSnzpn1uLkrtGTj3qQznZuL
AV852OvanDMj3N7cyQYwQJScV33hvxQkVyun3d0ZYZuYXY52n+6TXz1bLp01dO56tLM4Tmo
tWuelmdiCWbCjnJNcxeeOLb7Q9tpFrJqEiNtZx8sYP171S8c38sfhZvIdo0MqrLtOCyE8gV
Ut0to7CD7LCIICBtXGCc+ta4HAe31a0OfM8yeG92O50cN7dvcJc3QCske8KOgrmNXvpL65M
hbLZwa2NVvlimlRDgeWFH5Vwp1AteqhPVsV9dgcOqUXK22x8NUqSrScpO9zurScxwr5bYEa
4yKz5cSRSmX5g55zRayK0GAfY0XBCxHnPFFCN5a9TlZzS31vYa5lf3YMD4A74rxrVLo3Wpz
Sn+Nyf1rsPG0+HR45CkgOODjg1wBJZ/eitSUa8p97H0mCv7FItXaqsECr3GTVRQevSprhyz
KB/CuKhBPalLc647HX+CrudvEdnZBsrI+AD2r6AGr6ZbXcWh3UircyD93IG+Vj6fWvFvBGj
w2Viviy+nCbWZLeMDuOCxrD8SeIJ9Q1L5JCqxNlSDzn1ou5x30R5tWkqta0T1/V4pI5mRlx
ya82vPDk2peKooVysEhzKw7AVveGfFH9rWQj1K9X7RFw29eWHrXUQahokmpxQWTCQooMpxj
JrWdW8ORLU44RnRmw8a6XAvgmztrSFY7VIsRrjoRXhVteXGm3DhCQM4Knoa+jfGzm9+HtxO
GEX2ZgIVXv7184XkU0lyFILSFQcCuTDt+zXe7PRoLVp7M6+0vJtReG7mxFDEpLN6+1c9d6p
JPqNzdhSwb5YyeiiqEpv4Lf7PL5sUZ52HIBqJ7iVohGfugdBXSpKK5Uawoq/MMZmdyzMST6
0oYquM9ajGM5FOAyM1k2dVj1D4QyFvF0UZ6FG59OK+jBGFB5ya+evg9Zs3iJrtT8kUZz7E1
9DQt8uWAzXyGbu+I+SPcy1NQl6iCLJy1RtBk9easM+0E5qs07ZJA4NeMrnrJgE2fePFRSSK
OFxVWe5JON1LGvmYBHOK1StqyvUd5qYx0xTWeOT0Ip0kHlRb9tUgTtLYxmqikF0y0HQfLkD
6UpC5yCMn0qsis+AOTV2C2JYbuvpTem5LlbYjBycc4q3BbgqWbP1q2tvGo5AxTjIgG0cCs3
UvoiOa5nywuEyORS284U7WO2pZMkEA5ArlNc1GWyuUhhYbiNzN6VrSpus+RHPWrxpRcpHUX
GoJEhZmGF71w2r+IvPumUvhOiqDWTdatNMrl5mOffiuR1O/8A30ZibIHLV7mEy1RfNI+fxW
YufuQ0NDVL2ewukvLa4aOcH5SpwVpn/CfeJfMV21ORsDGMCuauLqa6l3yHPoKrKx3kGvb+r
05fGkzy4VZwVoux9Kg4AG7qBz+Ao89VJUnOO9ZKXiSIHjbcpA5B9qXzdw74r4x0pX1PrlJN
aGv56YAzSvOqgHf+FZSydOafKxIHOTR7MtSRba5yxA5psc0jgkEL9apgFh71OkZx0NNxSHz
IvrIxTa2NwpyNt+8eTVZUIXJJzTW2hg2TkVjZEtlqSTbzVKe8+y2stzI4CxqTUckgIOTXNe
K7kw6EVU/62QLj1FdVDD+0nGHdnLiK/s6cpI5i7kk1G4luZCWLknnsK4DxBZNAu2VsxE5Vj
/Ca7ZLmK1tnuZ22IgJrzLXNbm1S6YkbIc/Ko9K/Qpwp06agltsfG4f2k6ja2M64VFkKp0xy
AcipLW+ltflBDL2NVF3ZyPpTokEshjztz0PvXHY9dpW1L0d0FeVNo2SKaW2nH2cxA4Pc01d
KuicooOOvOMVoWunpbS280jsVEis5C9Bn0p2fYybh3LEEqQQrHLJJHn/nohGa1rJrQyF4Ll
WCjLDB4962pvEYubuSO00o3kZ4TzY/l+tO0fwofNaec7HlJLRx8Dnt9K56calVNyjynNXnT
p681zTsr658TR20Em5rC0O5nYYMzDp+VdBdTAWEGOBvJ/Kp5LKLSbOO1SIR4TdgcYFYN7KW
sYtrdjXdhKUEkobXPHr1p1p80h2v3hVlkVh8y1ylhIZNchHXmnX2pfabNMn5lyDUOhI0usw
DPUnn8K7ZaRcUVCPLG7PRPL+zXJQEYODUd6+IWIqFYpbvUY4bn5AWC5Ht0pmpP5VtOh+9Fk
H8K4MJK0o05fFa5lUhf347XPHfF1yZL/y8/dJNcwp2/Ma1NfkM2ryuO/asphzj0p1pXmz6T
Dx5aaQbv1pSeeOKbjjNKozWB0ne2WoSSfCe5tABi3u8hu+CAa4gtklieT1rqPD6+Z4U1qzc
keYgkQe69f0rllUscKpJPpRF6WOenG0pE1vLNFMJLdmVx3Wug0PXbtdZj8+UHeNhOMGoLWE
Q6WU2hJiSWYjtWUIGFwQW2n7wIpxnqaVKKktVue4a1fM/w5uGkfduYAV4j9rkj1EXSn5lYH
H0ru/EGoPa+BbGzdz5soBIP0615wuWlAz1NVbl273OTDR91t+h7PqGk2/iHwP/AGkAscoUE
EjvivHJoXhmMb44P519BeForW98OT6bMxEaWxYe7Y4rxbxDp/2CaIZzv3fzqW3zST7mOEnZ
8phA9gKuWls9wkiqMsBkCqYA3dOa7b4e2a3nii2imjDRk5YHuKznLki5Poek720PVvhL4au
NN8PSajeIY3vDlFPB2+v416em1fl3VS81AiqmFUDAA7VAZCORnNfC16kq9Rzl1PpsPBUoKJ
qvsHyjn8aERCOSMVjm8bOWNSC9xgZrF02dXMi7Pa25UtjB9qbbADK5Bql9rYsQT8poE5LHH
FPllaxLmjZbZsxwapmCB+Bwe9VhdkDDUCXdyDjPfNKMGiHVROtukZ3VKztxtOK5m/8AFOk6
ddNbz3u+VfvLGNxH1xVCbxsHhJ0/T5JG7PMdq11wwdeq1yxbOOpjqNP4pHd+fhACajLfNkm
vMZ5vEFzI15c323jIij4VQenFXbLUfElnbJAZYr4dV8wfMB6ZFdryeso3Vjg/tig3Znc3Fw
sETyOcAV5xrd6XklkJGWNWNU8S37nyr7TmtYlXJcEkMa5a8vre805rqKTent2rqwWClTleo
jjxuNjVjy03oUNTvGjtE2nDMf0rCBMzHjrUt5K03kKfvY6ZrotA8Mz6kokY+TAvVyOv0r2Z
zjSheR51KlKo7RRiR2pfaqLz04qa70W9sjH59s8YcZBYYzXrenaJpVgieVAryjnzHGTWtJD
Z3ZEV3EkkY5wwyM15TzJqWi0PVWA93V6nEw3Zsdp5MbYyPwrbiuFlG9Twax7qzPlRozcYBy
PpUMEz6fdrG77oX457VpOnGp70dxUq0qT5ZbHTByQM1cUqcDrVWKIMoJzgirscJ3gAV5NRo
9aMmy7awAnBGav+UAMBfxplvA0YAzknrV5tijkV5lSV2dsI3WpnyKF+7xWfOTkiteTDsAMA
VE9ojAkEnNOEktzOUX0OfZmVuBXNeMt7aNE4Gdkyk+wPFdvPaBRWBr9l9s0S6t0GXKZX6jm
vVwlVKrGXZnl4qLlTlE8X8WagUtI7RGwX+ZvpXCsQeta+vztNqBLZ+VduPSsTBIzivsqsue
VzxsPDkgiROWwMnPAr0Xwz4UjS3W+vYgzkZVW6CuP8M2Iv9ftrdxlQ25vpXu/kJDp42L7Ct
KKivekcOPxDjanE53+yLZjuMC89KUaRbxDfLED6DFb8UId0UcZpZEieWQf3DtArslUipctj
x+eRDoehrKwbAG5sAHtXQwR2VjfKjkMQ1ZcF2YQqoduDxVWS4JuwXbqeK4JU51Kju9B83Xq
XfEl4Lm/uZF4UJgewxXG3Mvm6YvlnJTnFat7cg3c0ZG7KZx61xK63GlwIZo/JbOCD0xXZQi
qcVFmkYym+ZGTO17HfSRxw+ah5wDzXT+ESs2qxgxlHjzuU9ql0tLCHxG011IojMG9Qf4vpW
/oy2j3lzrHlhPM+SNR3A71w1MQ41ZU7XX+Z2VLOjzGhetIHEsZ+ZTkGsPV57+4ikjhgEtzM
C5QHsOtatxcqqmRshPXHArC1S9ls5Y7+2Xe8WTgfxKeorVQajzQXvJHJRd5KMtjyDUHZ7+V
2UqS33T2qljJq9qlw15qU8+zZvctt9Kiis7qWJpo7eRo16uFJA/GuVtvVn06tFIrbSDjvUs
cRdgqAk+laOnaes8MtzKThOAAcc1sWenLHpXnLHulk7+grKVRRN4U5T2JtOgks9ORh99lII
+tUrKGKzvEX5Sc5ORzWhcSmKBY87W245rMSL7MzSSsGLDArKLbTuaShytWJtSnywdCCF61m
280c2pIZP9X3x6VPLak2Tys3vWdp4LanAF/v9K2gko6dCJ8zdpdTT17UJ9Wu/MSJ1toFCIC
O3rWNJHLBtMiFd3zLXUXqhbZ/nxk8j1rmr+4M9xkfdXgU1Uc9SPYqlHlPUPBWuj+yrudmKm
KPa2fXFcD4gv8A7bqbsDlYhtH8zTrXVRYeGpbOFv311JufH8KjpWMSSck8nrW0tdTgo0VGp
KX3Ap3MDXsHwu0hgZNTZOFXYp9zXk9hayXV5FbxruZ2CgD1r6t8LaCmj+HrW1dAGCAt9TXk
ZliFRpcvVnp4em6lVJdNS1BE74UA5q21uyLzVuMLH92mSvuBGcGvkXO7PoFGyMiVUBOe3ao
xtxweamniZpNoyTSizkIHGDXQpK2pkr3ZEGUDgioZGz0Jq8LcIMMKpXAVCcDNODUnYU5NIz
tR1ay0uze7vpfKhXqeuT6CuHufE9/4gzHprSafYfxSscO49vQVH4slj1rxJb6Qsh+zWq+ZO
R0z6Vh6tqsdmEitl+UHaka9TX0+CwUFH2k0fO4zGzlL2VM0Y3srISCJQzDksxyT75qCbxDG
G8mMmUn+CMZJpNH8G6rrUovNVleytH6RD77D+lemaPoWlaPGFsbJIyOrkZY/jXRXx9OiuWK
uzmo4CVR80meewf8ACTy/PBo148ZTALLj+dTrqmp6bNv1CxurTaBtZ1OPzr2KFR5YLkAds1
z/AIulSOBLNVDCUZbIzxXBRzapUqKDijsxGXU4U3O5gRa/DrAEV2weMJgNiuI8RaYNM828t
pGit3GWTsff2qa5eHR71ZYSFgfh09PcVsz+TqWmTWyqJFdeXNfQRipRvE+d1pyT6HN+GbBd
a1CNhzEPmY+gr2C3SOCJY41CoowB6V438P8AU30/xTcaTN92bKj2YV7Ahx17183mHM6lnsf
XYFRjFuKLO75s4qaNgSMjpVQMc4qeLg9DzXm2R6HyMKYbolwCMqP5VlakwFou5fmz1rt/7K
iMYQH5sDn8K5TVbby2milPKHHSu7DV4znZHmYuhKEbm/4fmj1CxiVD86KA4PaunFrkg421w
ng3YLuTcrMwxtI6Ad816FK/zkdK8vHQ9nVaiengWqlJSY5R5Y29fel4xyc1UFxl9lVpdQjj
dlY9PSvPUWz0HLoaHyZyKGbI4rOjvhL04FSmVS4YNyO2eKbi+pk5aEV1PtBBNU4QJ5tuM1a
mSNzkjk1PawwxcjG7uTWykox03MOTmep87fFDwzJoviSS4RCLW8PmRsBxnuv5159t+X71fX
fiPQ9P8SaJNpl8mVcZjk7xt2YV8weIfDuo+HNVksNQhKkco4HyyL2INfUZdjPbQ5JfEvxPG
xND2MtNi54J2Lrokzyor2fzFNkp3fhXhPh65Frq0ZJ27zjPpXrFjfmaKS3LBW6jmvoIWlFL
qj5jHwftOY2EuFV0ccAEZqrdXYilmXsWzms2O7KloZXC5zhjxWbNqyveNbXI2fLjeOn410W
j8RwRpu5q/a34kY4Ge9VdU1G4s2jnji86N5AGx2FZdhJeX8k1rCyt9lyS5OQ47Cqa3WNRhk
kmYWrMPNX0IrP2seVpPWJ0+xfMm1oadzd7LlLhZhJG3T1A7g1RttOsdQmuftki/umJI7gHo
RU/iOWxZftFhGqOOTjowrk3upTKs1vKBIF2nPRl965XVeKpe7ozrp0fZSLF26tbG1SUrcWb
ERt6oeldr4TaW68OwB3G4FgW/GvMH895mZm3zSnHy165o6LYaLawDAIX5vr3q5OSirK7IxK
UYpeZ11vZW2p2qabGFjlSPIPZ/XNeda/eWvhy+FtdxNNCWwy98eorpIdTa2u2aN9rgYFc58
Y445P7NvY1VS6AMF9cVzU3OlPlb0a/ExowjUkkyC30bwZrf7+1VWduSA5U/iK7fSY9Og0lt
GNqkVuo/d7R0PqfWvnmyvZrK6SeBmRlOcg4zXtGm6kt1p1vdK4PmqOfepqUueO+p016c6TW
t0zO17wSIFkurHECPkkEfK3uPSuXtrnaotGAV4vkI969nLt4ncaXKfJaKEnA4yAO1eT2EFj
ZeMNQ0XU1JjuF/dSd0btUxh7SNp/Eb4bFVKezukZOqxA/OWJb0FQXMCpaxluWOBitXUrOfT
7ow3sZwT8kn8LiszU22pFg5G4Gsfei1E96k4VYSqXvoU9Y/dxRRxcAA5FZ2igHV4iecZP04
rU1KD7VOqZxtQtxVHQoi1+56BFIzWq/hsietRWLOpXGZpRu4HQVzzH5jjvWhqqvHdMC27dy
CKzlPOTWsVaKsZTbcnckA9acBmo8kCpFbGKozR2ngBLa28RWt7eFfLicH5ug96+lY72GaLz
IZkaMjOQwIr5GiumisJYw3+s4pIby5iBVbiVFPGFcgV5eNwH1mSlzWsb4WvKi5aXufX4mUj
IOaQOu4ZrxP4c+N5lf+xdRuGkX/lgznJ/3c16idVXOPWvm6+CqUZ8r1PYpV1VV0bwMe7PGa
fv9eT61zv8AaYLjJwPSkm1Mn5UfFY+wkdCm10NyR1aOsHXdQttK0m4vbhhsjQkY7moxqbhT
uPXivMviXrUj29rYBiqSOSwB6gf/AF69DBYOU6qvstzz8bW5I26s59tTNvp1xfyf8fF25c5
6nPQV2Hgjwq2xde1eHzLmYboUccRr6/WuN8L6Y3iLXlmnX/QbPBIPRj2WvZRdPsABwBxgV7
ePryS9lD5nm4LBuTdSRqRlBtzGOOMVcRrViF+4RWCly34Ukl2I0dyOnevn5Um3ue048qu0P
8U37QrFHFJxjnHrXIXurzyQia7l3lV2gn0qTVLt5v3hY7feuQ1m+3pHZp1HzMRX0GEwyhBX
Wp8zisQ6tRpPQoXs7Xl4+CWWuh0dmh08RXOUWMEjPGRVPwzpS3uoKHXcinc1P8c3chvfsdo
cPMwjwnUgCvShWtV9muxz1KDlTTfVnJ6bcqPG9vdR8KbsEfQtX0rDaRZDsMj+7mvm2Kwa18
S6dapy3mIT9c179HeTCMZbivFzWEnKNj2sBr8Ju7LQSA+WoqVjaB1JCD6VzjSsx3DOfWnxs
xcE/e968VUdL3PYv3RprdqsSPkElQf0rn9cEc7tggM61DBM7WsQDH7g/lVW+aQSLIcnIrpw
9LkqXTOXFScqTTJ9CvI9GjlE4BedlUMO3NdrLeK8xUdD3rzmSNrhFXPIOQa6iCKSaATG4Ct
jB5zVY2nGT9o3qZ4Cb5fZ9jWbacgNyfeqUz2lsoF1cIhbszdapypLFjFznPvWe1iJZ2nuP3
znoWOQBXJTprrLQ9GantEcL6HUrxraC8aOCLl9vBb6VuQPbQoEQ/meawvJiiG5ERSO4FIGf
GS2a2nBS0WxnToSWstzpWv7cfKzYpy3lu4wGyB3rlJXMaNJtLkDIUd6pT6jNGwXaY+h2kcn
2pLBqWzJq1I0fiO6kvYo1DNIMH3rH1GLw/4otZLC+RLkJ0PRl9wa5m51NngPmyLEh4xnmuf
tdXNlrKyI+6Fjtb6V1UsA0uZPVHl1MbGc1D7PUzPEfw2uNLDXujym7gU52f8ALRR/WsTT9S
uY7lI3Jz0Y5wQa9tU+ZGHVsgjP1rPuvD2j6jn7XYIzH+NRtb8xXfQzF0tKmthYjLXUXuHnl
tqsQ+0QX8SyhuQWPT6VlzXO2Y7MMwXMZPO8eldVq3wxvMGXRLzzozz5E55H0auOufDev6dM
BPo90AhyAnzL+BFehSxVCpNyjLfdM8qeCnBWa2K39utbSi609TDK3EsX8LUxtSNxKxEZRZB
ubcOFNZVzHdvdySG2eFs/c2kYqrM12eJWf6V0R5Iy5kN0rqxam1QyxmNmkA6EKeDVU3rCcN
FGEQDG3OahWIuwHTNdBp3g/VNRKtEFWPqXbpRKooq70NY0k3ZK43Q5o7nV43cbREC3Pc10V
xrct0GtreRowh5YcVjpYxaYJlDCQoSpeks9rWrSkcu2fwpPEvlaiZvCKU1KQ99WvrO7kmad
5kI5Fa3jnUEv/DOlSocq3IP4VkMgaGTC53cVQ1m5LaBp1mXy0bPx6ClCbmtegquHjGpGUUc
+GwfmHFdb4c8RpZQfYbj/AFRbKse3tXNQafdXAHlxnIGeeM1HJFJAxWVSpqlKzNalNVI8sj
2/wxrSr4gV0bd2xnPBFcF4/mMPi5ZYTtdQGBHrmqfgq8li8TQbmZlKEcmq/jK8W78T3BBBE
eF4oesuZdjgpUnCty7npOna/p3ifwqNOktPtGoYxtA5HFeeyWrSFon3JLC5UqfY0eAtTOm+
LrWZXClsrz0rpPFlslt4na5iUCO7UuQOgbvWUkkrL1OiilSrcnRnLTSOl64OdvlHmsfTnk+
37IX2FzW5O25ecZ8snNc9aEpqEW3ruqYO6PTqR5JWLt5BL5sxkbeVHWsetW+uWMsyepwTWZ
gA9eK0jtqZStfQAScVKsfzjJ4PpUYI7YOK6nwd4ZuPEesJEFYWyHMrgdB6UpzjCLlLZE2vo
jnX4baBwKFY55Ga9k1v4Qo8Zm0O8xJ18qfofoa8w1nw5rWhTFNT0+WAdA+Mq30I4rCliqVb
4JGjpyhpJWM6KRo3V0JRhyCOCK6jT/Het2EqebP9shAwY5euPr1rkgTxSZwa1lCM9JIItxd
4nrFj8SbGe6WO6s3tY248zdu2n39q7q3kiuYlmhlWRWGQyNkV83deav6VrOoaPfR3djcNG6
HO3PysPQj0rgrYGMl7mjO+jjZQ0nqfQU5McZY5z0Hua8g8e3ZuPEv2OM7hbII+O7Hk16DpX
iU6zoL6xd2otY7VGkcA8NjvXlei3dleeMV1DW7kRQNKZnLDIJ6gVvhqboUm5LU87EV1isVe
Pwx0+Z6v4X0waP4ft7Yr+9ceZIf9o1u5J4Fcm3xA8NpceWk0zJnG8R/LW9FreiTWX2uPV7V
o+/7wAj8DzXjVY1HLmknqfU0HQjFQjJaGku3bycGqF/KCRAG7ZNV31zSltGuUv4pIl4JRs4
rn9U1sWU73F3bSxxyDKMe4PetKFGUpanDmdaMafLB3uVNdvG+aGNjtFczDIZpcnOc85qzqG
r213GqQKxYnrjHFVbe01OeYrDbt5fdwMD86+ihHljZHyaVruWh2S6za+G/DYaMLJf3HKRg5
+hPtWDZ21wI5te1mX9+eY1YdP8KuWGjW9gv2q7cXFz1y3IWsnVbufWbyPTLH94WbB29P/wB
VFKjGknUl1NJ1pYi1KC0Ro+CrCTW/FralKpMNt8wJ9ewr19bfJrnPDmn2+g6UlpFgufmkf+
81bn9prB87qWTvjqK+Yxladaq3E+uw2EeHo3ki6LU9AaljtSWA6VWi1RQPMUgqecmoh4iaS
by7e2HH8TcVxKNV7I2nKELX1uVrWINCnlyKyhQPl6dKp6u8yp5flA7eQ1T6Q1raaREsSgb+
WOepq3cNDdWzRsoJI4PpWsZ8tW7V0Z1sNUnStHc5eO6Dx7RwRSQ3l7pzl0Jkifllp8lpJCp
YL+OKy1v5EmeOQfK3GDXvKEZw0V0fKOpUpT7NHWadejU5jEqkNjIGa2106QJ84/CvPtN1B7
LUYLiM42tgj1Br1VbpGUHPJGa8PHU3RkuXZn02X4mVem+bdGLJp7b9oXj3po0/5sdK1JbqN
W5IFYWq64ltlIWXd3JrmpupUajE7qtVUY889EWTZRoC7NhQMk1y2q3BkLSQlQE4HrWLq2v6
q5YC/wB0OfuLVGMyane2tokhVZPv47etezQwsqfv1GfOYvG/WbU6a3M66uJXmk8xyWzUKuX
x61r+IdEk0y5Vo2L20g+VyOQfQ1QsdNvLxyLeIvgde1epGpBwU09DyZUKsans2tT0nwlfRX
ejLGzBpoflZe+O1dKCijmIfWvHbW51Pw/ffaEiaFvuneOGHpXQr8QEWBQbZnmPUZ4FeHiMF
OU+anqmfQYfGQjDlq6NHpkDJwQgFLJKuMEDBrjNH8W2+pYjZTFMP4exrVk1F9wIGR715c8N
OMrSPVpWrLmhqi3cWNjcMfPtLdif4iorIm8J6HK+42cXrjtTzdFnJZjjPalllQAbXPvmtYq
pDZs0eEjJ+8vwK6+GdBikDLaQhh7Diuf8X6pFpVqtnYOqyyqSxH8C1fk17S03o12m5Oozya
8v8Q6m97qEki/elbCj+6tehhqdSpNObdkcuKjDD0/cer7FC5uz9mEIAw55J6k1YQeRbJEF+
6KzbVPOvsMcpFyTWpJjy2k5xivZnpoeJTjzsA2LHcc7iSRWQ0Ky3kDSj5SfzrZSVWsFGO3X
0rBvJHFxDGhwSadLqRUtc0vtRS4ZGG3K4FYuqSK8igckDmtaW3ihuYhI5lYnk1l6sqLNvHe
rha+hMo2Rp6TdRWEEV4UJeNWxtHJJ6VhutxdXDyFGaRyWatfR5BPa+Ww5jOPwqdYEhmuCXw
duVque3ukQofbMOyZoNRgkxgpIDn8a7fxzqAgmsEUhnKljz2rk3g22scgAZ2ffiqmoX82p3
zT3L7TjaoHIAHatYtNGFSi/aRl2NW5vYJLUPH97ZtxWbp0f2jUAAMbQWqjvYLtzxV/SZ1gm
ldiMlcAmsnHli7Hbz+0mnMgvcee/GearoBjpU8rCRnYDknNQKQPr6VotjB7k8EEk9wkUSFn
dgqgdzX0P4TsoPD2gw2cZAkI3SsByWryb4d6Yb3xEbl8eXbJu5/vHgV7D5H+3+leJmNVStS
PeynCqd6s/kap1Ug5DGql1eR3kLRXKLLE3VHAINVDGSOTge9IUUKM8/wBK8dQitUfSfVqb0
aOV1XwHoN6WktVazlP9zlfyrjr74e6rbgvatHdKP7pwfyNes7QBjdSYzxn8q9CnjKsNL39T
jqZPQnrHQ8BuNK1G0OLizljx1ypqKztJby/itIkJklYKK+gJEVuGUMPcVm3UGjaYG1OaCKE
wqXLqoB+n1NejQxntZqHKeBmOWvCUXVUrnJ+MbqPQvCdp4atTiW5AebB6IOg/E15oeD0rr7
Oxu/G3iK5vZ3MUZOS+M7R/CorRuPhtcAE22oRv7OuK654inCXLJ6nmYXL68qXNCLZwA9uK7
jwdoekajDJLqhPJwuD0qlL4D1+M/LDHIO21xUtpofivTUKw2Zx6Bgf61cK1K+skKvg8Ry2U
WjrX8JeHo1dYbuTY3VM8Gh9F0VQpmleYqMAO2eK497jxN5hTyTGw68gVRuLvXFYedMU3dCM
c11LkfW547pVL2cvxO/RdHtoz5dvEfQmqNz4mtIlaNHDMOAiCuGjFzMxaa5dh0xmu+8H6Ha
CM6hc26y84TeM1FevCjDmsdmEy54ioqad2ZMFtr3iF9scZt7UnlzkDH9a7fRfD9po8OIU3z
MPnlYcmtsT7R8saqOwx0qRbxlXGxTn2r5vEY2pW06H3eDymnhfetdjYoZJOFQ4rTTSWeLJb
5iOmKqpqEir0FSjV5lHAAxXmy53selNTeyMeWWCDU1tpSUA79s1oWQS9kK28gyvUGsfWh5/
+kthSepqfRrlBar5bASLkH1r0JQToqa3PmcPWrLFyo6dSKxyNKg5/CrSyMOhxU9nprrp8aH
tz+lTGyKjG2uOU1c+opyiopFdpXe28luVY1zeq6XJBP5kWZFOMjHINdgLJiq5Heo9SRISzn
GccV0UcTKDSieXmGFw1WnKUtH3OTg0p0XzblwijBwDzV+HxS39qxaavzKRjfXN6trEg3xQs
SwOCT0Fc8lxIJvPZiJByG7g16kqDrxvU+R8fh8T9XmnDbr5nqt7fOlszFwp9TXBalqElxMR
FlgOretU3v726UiSd5M+td54d0MwaUkssYMsw3HcOg9KwUY4OPM9WenJzzSvZe7FHAxJLPI
sS/M7kDAruNI0aOwAmY758Yz6fStuHw5aJd/aY4UST1ArSXSRjJfP0rkxGPVRcsdEepgMtp
4eXPVd30MiazTUbVradMoau2ekx2lqsUShFA6VrwWIRc7efenSQSEFQMV57rN+6noeo1Tc+
dLXuYt5psV3bPbyKHRwc57H1rx6eLybl0/uMRXvcVrhSXbk15pe+Btak1WVIY0eJmLLMWAG
D6+9enl+JjHmjN2R85nNF1HGVNXZzOm3L215HJGfmVgea9bRY5baK4CcOobFeO3lpPpeoyW
lwNk0TYYV12k+NJIxDZ30KvbqNu5eGArpx1GVVKdPU5crxcaDdOo7HWS+Wc/Lg+1c74kvzZ
2XkRttkl9+QverWs+MtFtdPMtkRLcEYWNhjb7mvPXvrjVC93czGSR+nsPQVxUaM370lZH0N
XFwceWm7tmbLJm5LqeE/nWeN091JPzhR1q058qF2ZclzxVjTYkW0/frxnOK9q6hG585yurK
1xkQC2y4RVLDLY70yeQSxeRkAsOlXD5XnseqgfgKxYo2udVkZT8qGlH3rthNeyl36FuVLiG
wReCcZx61z4mkXUIpHyPmHWujmlBWRnXkDAHpWHLEWu7VG6Mw5reD01ORx0Na8KAp5anzOo
asbU/MZwXXBA5xW3LCpvAjthEGc1najskbKj5e1KD2Hy2TuWvDkLNbSP2Ldal1JlimkAPVO
Ki8MzPieDPyjBFLqtvLLPK8f8K8isn/Gdzvgv9lvHuZk85jtYB1JFZjcucetPdnOFY/d6e1
Rg5rrSsedKVxRW1YeHbu/05r2OREXnap6tisdFJOfSursf7aGgrFaW7+Sc/Nt55rKrJpaOx
rRipP3k36HKfMDg9RSD17Cr91p93C214WB+lU3R4jskUq3XBGK1TT2MXFp2Z698KLWF9Hvp
2IDeaB74xXoM5tbWEy3N1HBH/echa+arTU9Q05i1jdy25br5bEZqe41TV9VKLdXdxdso4DM
WxXk18BKrVc+bRns4bMFQoqFtUfRMItr1PNtLhLiP+8jAipDp8nJzgV4b4N1/UNF8QxQRsf
KuHCSxMcD6/WvcBqhKZP8+teVicPOjLlTuj38Hi3iYXitiU6cxHykflSx6fITtOADTF1RgQ
Qn60ybXPIDTOoVR61zRhVk+WJ11KkqUHOWiQl9BHp8RlldcY4HrXkOr3moeMNfj0XSgZIt/
JHQ+rH2FaHiLxHqHifUv7L0olwx2uy9AP8ACuw8KaXaeGLFkhjEl3JjzJiOT7D2r3I/7FS1
1mz5aSxGa1eZL3I7f5+ps6B4Sg0jTYrKMAFRl37se5rdXSrRUKspJ9ayl1a4GSCKG1m5J6D
8a8KftZu7Z9LChVhFQjokXJtJtzyjEe1cn4qvoNGtVjjI+0TdPYetbNzr0kULSyFIkUZJrx
jxFrU+raxLcs52k4Qei9q9HL8NOpUvPZHl5niatClyX1kWLvU3lGFPzHrWLcSyTyfMeRx9K
iJbG7fk0IGOMcg19WkkfDxik7l2yiDygHIJIr1/TLRbXT4oUA+6CT715Vp0ObqFT/eFetpk
RqoPYV4eZT1UUfYcPUruc7dkTlTxxQATwelMDN0NOBOcE141z7CxIEJwOg9aeIkH3npmcDr
SFlXLE9aLNvQ5q040oOc3ZIp6rZiVQok2rjOaxVuI7Rs25LMOC3rWre3ir99s+1Zjva7g7c
D0WvZoJqCjLU/NsVV5q7q03Z3O30zUYptPR2YLgAfpVoXFu8nEufwrmNMKjSYyvAIBH5VYX
cCecV4U6aT0P0Onh043udE9xAhU7sgHnFcb4m1PCtsbA56dq1FWXymkIJRfvEdq4LxBqiTh
4o8lXPFduCoXnd6nzmdzVOKoxepz8tw0xIB4zn61qW+klbNLmfILc7fQVY8M6Ol67XM4/dx
ngf3jXT31snltGvQjjFevPExVT2cTw/7PqLDfWZbGno0Wkto8Cm0iJAySVB5+tbLX0argLg
AVxei3Xku1nKcZPy1vTf8AHvJzn5T/ACrwsRScajTPtctVGth41IrXr6l631m3uozJbEsoY
qT7iqc+v3H9uw2Fog2hfMmZuw7AVkeGliGhRFGySWLfXNNspY/+Ew1KJ87hGhX6Vn7KKlJd
jt5IuMHbex1l34hjsLF7m4GEQdR3pINVluYEnVSBIAwBHNcv4siefwzc+ShLR4cgdwDzWto
+px3WlWs0YAzGvT6VDppQ5kuo+SKqcnL0NZtRnBIK4qr9vus5DmpZb6KOJpJlQKo5LdKqS6
igt2ljCEBSwx6VEY+Rfs4RTbieZ+Kbv7V4iuZGADDA474FZ8QZrYyY6VWupnub+SX7zuxNP
nWexsJHl43D5R7mvsIQUIRifleIn7StKUerMW4ma5uiCSQTtFaSuLeKOAHDkYrLsFKS73BO
Ogq5aEzai8rnKoMDNKol8jsi3BaEzI89wI15C1auR5NuzbwNoqGyLxvNIF+Zj1PaqF+WZXM
jMCfyrHlcpW6HXCooQ1V2xkE8jW0j7sgmpdIO2CedupbGahiXy7AYwc56VYgj8nTQpBAc7q
1ktGjku00x0s6eVIpjJfHWucnmkeZDkhlOB7VrOXlSRj8qgcVimQiYNn5g3U1cI2FObkkmb
sjPJhXPzFRmqF0xSFsk8HFXZpGNwXHGAM1Tv33W7n1INCGrNX6kWjXotL/LE7X+U+1b1xJ/
pGd33hg1x643ZH5V1CP+5hYkNux3qKkPeUjpoVbQcGZuoWMcb5Ruepx2rKxzW5q0ZWPcpJz
WGcg4raDujkmmnZnf/CvTrS98USS3ltHcpbxFxHIMjPrivRLq80u7ungilVZF+8sY4Uf0rz
74VJMmu312pCxQ2zbyenPStHT5FTWNWdSG3S5yOleBjIOdeTvskfTZU4xpxuvibQ7XYIILO
e4EhYr0z3rhdbu0vfsfKl44ghYfyrZ8R6t5lq0KcgnBrHtUgvNFljEJ+0IchgK9DDQcIKUz
izCrCrVcKeisZdzaz2kipOhUsoZT2YHuK1dHuHFne2luwjuJkGwjqwHUA1p21mdX8OC3Ubp
os+Wx/hI/h+hrkzvhlx8yOh+hBrtpz5m090eTVpPlTWzJX85JsyBw47nIIr0LwJrl1M01ne
zNJEi7keQ9PbNcVFrl7GgEnlz+8iAmpX8RX7DahjhB/wCeaAUVaMKsbSY8Nia2HqKcF+Oh6
xf+JrKxXJkB+vSuUlvNa8WXBttPDRWhOHmbgY/z2qj4SttJ1nUDDqssk10TmON2+Vq9VjsF
tYBHDCscajhVGK8qpVp4T3Ka17s+go4etmVqmIn7vZGVouh2OiWgitlzIR88h6sa1TxXE3X
xAs7e9eAWUjLGSpbOD+VbWi+JtN1yTybZzHPjPlycE/SuGpSq/wASaPdoYjCx/c0pLTobnI
aud1rxRBp0zQRKJZh97J4WpPEeuLo8HkLzdyD5V/uj1NeZyu9xI80rlmY5z6114PCe09+ex
5ea5o6P7qi/e6+Ro6p4hv8AUx5U8gEQOQi8CsR8kknv0qXySzbjkLUUgwevHpXvwhGCtFHx
lStOrLmm7sYMnp2qxArM+M89cVAn3GNaNhDmTGckiicrIhLU6fwpprXV0LiRcpEc16EBzWf
4c042uiwkgAyfMa2hbkkHtXyeKr+0qM/Scqw8cPh0ur1ZXC88UdCWJ6d6lkj8vJY8etZWoX
I8pgjYGPzrGnB1JWRtjsdTwtPmer6IJ9ZtoHMaqZGHU9qpnWBKw3DFYYSSaXagZ2J/OtU6B
qSQLIYgc87QeRXseyoUrKT1PhKuKxmNu0m12RBc3CyPlP4uprT03TIJIBLPGzFux4xUWmaL
O84lukKIvIB7munjhww6ADtWGJxKiuSmz1cny27dfER06JmbpaE6dAijGADVlvlJq1pFsP7
LQu37xVFUtUl+zQlkGWbgCvMu5TsfSrERp03KXQpyak4tZo0cqMlcf3uK82l8yW6MBHzg7c
Dnmupurz7LbO8hyrnacdiai8OeHp5tVW9cf6KmGDMPvV78HGhS5mfBctXHYnXq/uOj0ixNj
pMUB+9jLfWmaiXUAjqa6PyEABGKzdWtx5AlQcqea8OlWvV5pdT7THUYvBulDovyOMadorpZ
OhU5zXZRSpcWysGG11rlp4YpiWXGPaoYLswwMquRtPHPSvWr0VWSa3R8plmZfUnKM1dMveG
Xa0vdQ0aXIeGQug9VNLrqz6Vq1vr8KF4lHlTqOu31qPUlmjtbTxVp6bpLf5Lhf7y11+myab
4h0bzoWSSGVdroeqnuDXm1JckvaNabM+tpVI1Kfs09Vqn+X+RWgmt76zWaJllhlXt3FcpaX
g8Ma0+k3hK2M7b7eQ9Fz2NNuo9Q8CaidqNeaNM2RjrGfT2P8635ZvC3irTFha5jYt91SwV0
P40JKCvvB9UW8R7S3LpUj0/roy3dpFe2b28pzHMu3j3rj49Rm8OrNpGr58rawgnxkEelRXh
8R+DpBsb+0dMz8pYZwPQ+lX7Xxb4Z8SxjS9XtDbPJwDJyM+zdjWsIOK5kuaPkc9bExqO1+W
e1n1PPjLcW90moWgEyxnLJ1BFO1bXV1SKKNIzHzucHt7UzXLCbw14ilitZy8KnKE9GU9jVP
Z9qlM5RUMpyFXoK+gi4ySmj4SVJxqcst0PtzNtZhwDwDW3p2lXEqbIkMssh4AFWtE8Nahrd
1Ha2cRES8vIR8q/jXpb6HDoekvb6ZIs+obOXfjJ9PauHEYmMfdT1O6nSV9TP07wVZWOjNda
nKJbjblIl6A+9cXqHhbVLy9klnuxb2rccJ0H0rtdBj1uw0K+1LxHPvmkOIoSRiOuI17xJfQ
IWkZiZOF7D8Kwour7R2dzSag4XZia3Y2Okoq2E0kir8pZx9/3qMXQazjmMXBXG0mmx6pc6v
odxYXMSMI23QuBgg9xnvTmUJp8McgCuq85r0NVZS3MHTfLzdCoZkNrIhGWPYdqwgM3GO26u
geIJblF6bck+tYEZIn49a3jrc55J2TNm7eOOI4yWYDFZ11cK8OO9S3cjCLb79aq3MKRBdrb
iVBOaa0EVlwO3WrFrcGKVSwZkB+7mq1KpZeehHNUyU7Gpf6h9oAVRtAHSs3qamtLW81G6WC
zgkuZnPCoMmu5sfB2laTZTXnivVIUulTdFYQuGYn/aI6fSsZ1YUlZ/caKMqjJvBRk0rwjrG
qyKypOPLQkdQOv6msfw6uq3r3iWaFzL3PY1par45GraANMtNOhsbeKMR4XuPp2rQ8ByR2+l
SMWG8uTwa8ybnThOrKOrZ7uEhGtUp0Iy0Sf3nNeIvDWqaTCjXoG4jOFOawLfz0gleORkBGC
AcZr1rxKYtSs9jSLvK4GDkg15bbRXEkjWKRbnLYz6V04SvKrTvPdHLmGEWHqJU3dP8zsvDy
Pp3hOfUywCoPMIPeuAuZ2vL2e6YANK5cge9d/4kP8AZvgeDTU5eVlB+g5rzknFPCe+5VX1f
4Bj/wB0oUOy19WOBG3GOaTJ9KBxg0Z+bkcV3nlmhpF+2m6xa3wyTDIGP0719AWOpQahaR3d
tIJIpBkGvnDdhga9C+HmueQ15YXLgQIhnTPYjqK8vH0OeHPHdHt5TilSqezltIT4j2dlFq9
rPBGIpbhT5pUcNz1+tY+t6HN4Ylsb201AyNIokVlGCp/wql4k1yTW9ae6ZSsQ+WNT/CtWdV
1pNZeA+XtSKFYguemB1rahTqRjCL21ucuKrUpVKk4LqrfqV5tYudUuWur2XzZjwSamikjZS
3QKOnrWAxaCc47H860I5N6AggV6EEkuVHj1U5Pmb3LUkzMwVF69BUDI7OfUHmkywIYNyvTF
Ikx34z1rTYhKxfjtwIMntW1oNm91qMMYTK5yT6Cq+kW32+aO1x99uvoK9Mghs9OhWKCJcgY
4H868vF4hw9xLVnqYHDRm/a1ZWivx8jTVwkaoo4XgCnNc4TLNtA9awrjVmj+VAAaw7zUrm4
bBcgV49PAznqz6Ktn9GmrU43Z091qKPlI5AwA5Oa5m4uWuLrYmTngVAsjKhVSSTW1omlMx+
13EZGPug/zruUIYaLkeBF1szrpd/uSNjSLCKxhEjANOeSx7VotISc5zUYXAxS4Irw5zc5c0
j9AoYanRgoQVkh28nuacrksAaYMYyOKEJ35qTqUUUNM1ERaY7vMAAoypPPSsa91UTuXPCDo
Kx4Jdlg0jthdoPJ9qxbzUz5AEfGa96lg483Mz82xWZ1K0eSKsi3dyyXkciLk4cYAr0bS5DF
o1kmMERAEV5xoDxvuabJG4fia9JgA+zQ8YGwcVlmLsow7HscP0b81RvyLXntjANMaXcrIw3
A8EGoSxphY5yK8ex9byK1mc5rFibQie3JEbHBX0rkpNTa21P7NdIERuVfsa7vWPngWLPXnN
cTrWnfaoflI8yP7p/pX0GDm5U1zH5zm1OlSxTjDY7jw5OJdOmt3AeJjgqehBFcnqEOq+CdT
a90yQtYTH7p6f7p/oap+FfEf9k3DafqOViY8Of4D7+1eh3ENnq+nPbyFZoJR1Bz+IrirXo1
nzK8WfR4KnHE4SKpytOPXt/wAAoaP4k07xLbNa3CqszL88D8g/SuX17wTNBO1zpGZIjz5QP
zIfb1FVLvwfrOj3y32kv9oWNtyleHH1Het+z8axROIdZtJbOYcFip2mqSdN8+Gd12KbjWj7
PHLlktn/AMEx9G8T3elRtp3iGGZ7c8Kzrkr7HPUU3X9N8L3Wnf2lp2oRxOB9wc7z9OxrX8S
eJvD7aY0eIr6SQfIqj7p9Se1c54K8Gt4qvZTNc+RZxYLlerewremlZ13eHfzPPxdVUl7BtV
Oz6r5mBZ22q61qEVjEst3PJgKvU4r2Twz8N9N0hFuvEE8E9yBuEG/5E+vr/KoPGElv4A0G3
j8OWIS4nyrXO3cVA9TXjF5rOp6hcmW+vppXbrlzWt6mKj7j5Y/ieL7sHeerPd9X+IXhLQ5X
tbF2u5UGDHaKAmfTPSuci8Tt4p+0eXpkln5SbvOV8j6GvL9PsZb6+gtLZd0szhVFezTafZ+
H9EGnRBWEaZlkzje3esatGlQSS1kzWi5VHrojzjWdfu4v3RuXkA6BmzzWNJq+o65Zpps/lu
sbbkbGCgqrrbKb92Q5XtVKxvPsdyZdu4EYIr0400oqy1OdT5p2m9DZ063ngRoZBjD8Y71d1
GJDESCQQPzrNk12I4KROCBRPq0U0I672GMelZcs3JSZ6E6tGNN04u5Bc37xQIijkrispOXD
A856VJeW80MgEw+9yp7GoQpjkHPTmutJLY8i7ZZmcspBzVaWRpQp9BitiNIprcuU3HGBj1q
hLD5SZwQfSkmhtNFaNZDjYhY1dS3toRvv5vm6+TFyx+p7VR8yTJCsVz6U1AOp602rhHTU11
8Q3dvC1vparYxHg+X95vq3Wst5Hdy8jM7Mclick1HwGPvUsUDSzJGgyzEKB7mpjGMdUi3Jy
0Zv3NnHa+E7WZ1Hm3B3579awknljyElZAewOM12HjnSpNEax06SZJSkQyUPA4HFcV7d6yoy
54c29zWsuSfKuiR6z4ae3uPh3NCVXz3ZiZT94MOnNcj4furexnu7q9f7h6nqTWr8OIZNVvL
3RCxCvC0i89COtcdqltLZanc2swIaNyCK5KdNe0qU299TunWUYUqsFqvzLeu63caveCUtti
TiNB2rEIyeTSgHB54pCAe9ejCChFRjseZVqSqSc5u7YpBLdelLtxz3pu0ggA5zSnI4NWZ3H
fj1pyM8ZJRipxjIPWowTxxUqQzSZKRs30GaTKQjE9c54pYTIrbl5x1qWCyubhwkcfPcngVa
msobZcC9RpDwVXtS5ktB2bVyjNL5pyVAYelMDMDwcU9oWDYBBqJsqcHg1RmTRXEinaTkH9K
tBju471nd8mrsZOAR2qkyGjqdDuzbanA24ADg/jXof2gbN5x65rx37UsEe4H5yeRVs+KNUN
uttGwCjpxk1yVqPPK6Kjex6Dd3cJy23c/aqCh7iZUUZLHAArk7HU9VmuUWWJnjJwflxiu50
GB5rwSHonOazqWowcuxWGw8sRXjSXU6TTtKt7WIM6iSU9Se1am8gYxgVDz2NOB7E18xOcqj
5pM/VKGGpUIKFNWRIX6U4SdciomA9cUoBxWZ0WRKWHShGAYHFRjIOSRTkzvoGkeZWu6ewJm
IAAAxWBqbgThUAAB6CpReSraERnCMByKzJHLnOckV9nCDvqfjUe51OhQNNFhSAMhueM16gv
z28J77BXmGiFriBI41KuhycdOlenWyhNPtwc52CvEzL4kfbZBpCTSGMDmkIAJxxT2x0rDv/
EWl2M5hmny69VUZxXlxjKbtFXPpKlWEFebsh+qsu1APvVh/ZyUcNznkGoZ/Eljczsysw9Mr
2pF1a0kU7Z1HseK92hTnTgon5vmdVYjESnHYwtS09bgHaNs69GrOstS1fw/cLIC6ITyjcq4
rQ1XW7JMfZXE0nTjoKyLnxDc3emHT5oYjEWDbsfMD7Gu5x542auc2FqVKUuaLtY9g0nVoNX
06O7hI+YfMvdT6Vi+MNU0mCwe0u4kubiRSETjK+hz2ry6z1W/0uZjY3TxgjBAPBqvcXc1yx
edi7k5LE8muCGXqNTmvofTVc6c6HJy+89+w2IGWZYtuWYgAV7pLaz+Cfh4ZtMtzPekBpWUZ
2k9/oK8Q02SKHV7WefiNJVZvoDXvZ8U2F2sKWdwswdcPGOgrTG83upLTqeFR3b6nmdn8SNS
ErLq0KX0XTkAEf0NdrpkPh7X9HW8XRoFBbGGiAOaxIfCuhaff3+rapELm3LFoLfOAM+vrVm
z8RxJPstIRb2cI3LGBgVjUUZr9yrGsG4v95YNXvrDwsEFtpKW+4nDhOa4jWvGN1qKNDj5D1
APWt3W38QeNLpJ1thFYo+zee/v71PrfhKxt/C1vaWVoGvI3LPc/xNnsfatKfs6dufWTKqe1
nG0fhR5lNIZW3HP0pIbae4L+RE8m0bm2jOBXqV14KsZfB1ssNsE1CL5nlXq/rn1q/oekaVo
VsBASbidB5jSHn6VvLGQs+Xcyp4OcpJSdjzm28J6je6VDf221xISrIeCuK6HSPDC22kXceq
28UkshBjwcsuPevWItE0q30Zbg3BLMNxVOF5rAmtdNlnOy7KY45FcMsbOeiPUo4Ohu7u33H
mmtW0P2MRuuHQfLR4X0LSr1Dd6h5ku1sCIHA/GvQ/7M0O3DSuq3cx6NMflH0Fc1rAs44WfT
XWKdecR9DW0cRzR9nG931MvqdpOrNLlXQ6BX8PWqi3e2itHGMb1AGPauD8ZT6K95s0wFn6u
4Py/hV/TLjQ9fZLfUZrhr/G1FxkH2zWva+A2W8/4mGnNHADyVPLCphy0J8027mM268VFJI4
LTdJtLzT7hpb1ILtBuSN+N49jTNM8Oapqy3D2VvuWAfMWOOfQepr0LW/BdvbTQ3WmRL5EYw
yu/zCpNICRieOC5O9uJFAxg1vPFpR5o6nPTwrm7Xsea2+jiXTrm6a4WOWFtogKnc3rUmgws
+vWMWzOJQ2fpz/SvVzpsLbZQu2VRtDBRVCDRLWz1Jrp4wkgQ4OMZrJ4+MotW1OyjltT2sbt
WucT4zvpdU8RNGgMjRjHyjOTXMOgXH94cEGu0sNV0+01CeU2c09yXOdi570l9pV7q0cktto
f2dpDndIcMa6aVRUoqDVl3OStGVarKa7syfCGrPpHia3uFO0PmJj7GpfGY3+IXnPHmqG+pq
NPCGvxuri124PDbhgVqeM7CdbfT7x05aPaxHrU81N14zi99DWMZvDThJbNM4k45560KFDAd
TT0Qs4CoXb0AzVuDSr2eTKWsmO5PArvbS3PNUW9ijjn5TgUAEnmurtfC019C7IscHljOS/3
vpUMfhsnb5jtHtPzHGcj2rL20O5p7CpbSJn6Po82q6nBalvLjdhvf+6veum13WLDTZ/7J0a
FDHF8hcDOT6+9LFI+jaZPHpsEstxJ8vmFegrlUsr1pNxQlyeR3rOyqSu3oi0p01tqyCe4um
dg7tyeQKq4IbPat6S0uYkQy2pWHqMj7xqYPpO3zLqFmmA/1eMCtudJaGajJuzOdRmRhljwa
kuVB2uO4rqp9H09tLWYqBO+Cu0+vQVDc+GGTT4mWXzZWOAq1KrQZUqM47o5QttUj1qUSsiB
VPJq9faDe6fEs10qhSeAG5/Kss7QTgmtotNXRg13HBiW+Y5q7b3a286yrGDj1rPC8g5rWjt
YGVCVyCOTmgbsakGvQsw8yJkHtzXpXhyW0l0xXtplkJ5bB5FcBpPh7TtQuo4ZGMYPJKtzWx
eeHLzw066rotxJLHHzJE3Xb/UV5WMcJ/ur2Z7uTU5UpPFRheK08152PRRyOtL3yDms3SNTg
1TT47uHIDDkHse4rR6cD9a+eacXZn6BCUZxUovRjgCc04A9aYp60/HTmkMXBpyffpo9qcgH
mdcUAeQ6PoGpzRvFKiqqr/fBp0GhJM2xAZJD/ALWMCiivsZyalZH4vJtOyOq8L6RdRXMqiE
YLLGMuOtejT6Je2xWBwm5Bg4aiivHx8F8XU+yySrJRUOmpXbS7s8BV/wC+qzbnwtFMzu9jA
0h6scZooryYtxejPpqiUlaSuebeItFnsrnyrWyRZM5DK4ArNig1iRFE9lDMi8MGYZP40UV9
ZTV4K5+aVElNrzHXfg26m086jYIEQfeidxkH2Nc+2h6rn/UL/wB9iiirpu61ITNO28I6vMq
ZRAXIA+cd69b0n4R2+nabFNc+Xc3ki7i7dE+goorhxtSUYpRZvR1qK5zuufCe9a48+3u4st
1UjFcc+h63oGqAwBXMffeOfaiijC1JVFaWpvXhGPvIsXV34hv2VJYEWMfwrIK0NH8Narq1/
HbQqkK5y7Fx0oorqqJQg+U5ovmkrnZa5Dd6ZbQ6bp9uo2KAWLCqcUXidbVpjHD5QHQuDRRX
FTpxcE2tzorV6ilZPYwr648RrIGWQqMYwrgCqi6drF3G0uSr4yPnFFFdjhGMbpGMZylLVnW
w6lfp4citprQNLGm3cHGDXHNpviHULthCETcepkHAoorCnTjHmaRvVrzlaN9BmoeE9cjVGa
6MnPI8zFalh4HuHdBPI7gjO3zBiiisKlWapppmtKK9pZ6nUWPg9LFxJbWcSSj+MEZ/OtOaD
U2ysjZB4xvoorybuT95nqqMVsisNNn8wMbdH9mapbfRyoc/ZVVieqsBRRQ1oEUr7A1hdRZK
xqQPVhSNptzew7ZYVIHGC1FFS4pK6NfaPm5Qj0NraLy4rOFMnqMVXnsb1FyI1POB8wooqox
5nqaVJezj7mhO1lqMlsEaNCq8/eFc7f6PcXzxWl5HugZuiuKKK6aEFzHFWm1H1LNv4Pgskc
WtoiED724ZJ+tXLfQ9rbLmDzJGHZgABRRSTcnqzNzaVo6HHeIdD1C2lMVgDH5hyMSYxUmke
HtZtLGa5ubky7l/1e4EUUV6c9Ka8zjoSftG77GvZWFzGnnNaJKNvCswrC1Pw5qlxeNcFFgJ
OR5TgYoorGl7s3Y9jExVSkpS6I1bHQ77UbdIbgCXyhxvYdqyNd8OXTSI8VugYHH3hyKKKIN
qtZHPWd8LsY1z4e1ILkDCqMgeYOtR6efENhcK/lLKo4w8gPFFFenFKUdTw6rcZe6bEmg3s6
Le38X2ie4Pyr5gAUVk6l4L1aENOltCqddokFFFZU5NOwVYrlTMQ6Bqa8iFf++xUq6PrAAAi
GP98UUV1mCJ4dF1xZFZF2kngiUCt+xvPFlg2wuJk6FJXDCiisJwjN2krnTRqzpawdj0Hw6s
+p2ZK2SWzofmVWGPwreOkXg6Bf8AvqiivmcRBRquKP0DAV51MNCct2iH7FeC5EXlJyOu6rA
0u9P8K/8AfVFFZzilaxeDrzqQbl3Y8aXdjqq/99UJpd4ZMlU/76oorOx187P/2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0