%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/149.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Robin</first-name><last-name>Hobb</last-name></author>
            <book-title>Očima vlka</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Farseer kniha 5</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Robin</first-name><last-name>Hobb</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>7e3afea5-bd90-4bfb-9e88-26bfa3db3162</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2006</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>FARSEER</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>OČIMA</strong><strong> </strong></p>

<p><strong>VLKA</strong></p><empty-line /><p>ROBIN HOBB</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>NÁVRAT®</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>THE FARSEER:</p><empty-line /><p>Book 2</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>ROYAL ASSASSIN</strong></p>

<p>Volume 3</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>© Copyright by Robin Hobb - 1996</p>

<p>Published by agreement with the autor and the autor's agents,</p>

<p>Ralph M. Vicinanza, Ltd.</p>

<p>© Cover by Michael Whelan / via Thomas Schlűck Agency - 2002</p>

<p>© Translation by Jan Kozák - 2002</p>

<p>© for the Czech edition by Radomír Suchánek - 2002</p>

<p><strong>ISBN 80-7174-</strong><strong>47</strong><strong>2</strong><strong>-</strong><strong>7</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>Vysvětlivky k mapě:</p>

<p><strong>GLACIER PLAINS</strong> - LEDOVCOVÉ PLÁNĚ; <strong>CHALCED STATES</strong> -CHALCEDSKÉ STÁTY; <strong>ICY SHORES</strong> - ZALEDNĚNÉ POBŘEŽÍ; <strong>MOUN</strong><strong>TAIN KINGDOM</strong> - HORSKÉ KRÁLOVSTVÍ; <strong>RAIN WILDS</strong> -DEŠTNÁ DIVOČINA; <strong>SIX DUCHIES</strong> - ŠEST VÉVODSTVÍ; <strong>WHITE SEA</strong> - BÍLÉ MOŘE</p>

<p>Jednotlivá vévodství:</p>

<p><strong>BEARNS, BUCK, FARROW, RIPPON, SHOAKS, TILTH</strong></p>

<p><strong>Antler Island</strong> - Ostrov parohů; <strong>Besham Island</strong> - ostrov Besham; <strong>Claw Island</strong> - Ostrov klepet; <strong>Cold Bay</strong> - Studený záliv; <strong>Egg Island</strong> - Vaječný ostrov; <strong>Fal</strong><strong>s</strong><strong>e Bay</strong> - Falešný záliv; <strong>Fish Cove</strong> - Rybí zátoka; <strong>Hook Island</strong> - Kotevní ostrov; <strong>Near I</strong><strong>s</strong><strong>lands</strong> - Blízké ostrovy; <strong>Neat Bay</strong> - Krásný záliv; <strong>Rook Island</strong> - Havraní ostrov; <strong>Scrim Isle</strong> - Tylový ostrov; <strong>Seal Bay</strong> - Tulení záliv; <strong>So</strong><strong>u</strong><strong>thcove</strong> - Jižní zátoka; <strong>Tide Shallow</strong> - Odlivové mělčiny; <strong>Trader Bay</strong> - Kupecký záliv; <strong>Watch Island</strong> - Strážný ostrov; <strong>Wh</strong><strong>i</strong><strong>te Isle</strong> - Bílý ostrov</p>

<p><strong>Bingtown Traders</strong> - Bingtownští kupci; <strong>Buckkeep</strong> - Jelení hrad; <strong>Ferry</strong> -Přívoz; <strong>Forge</strong> - Huť; <strong>Gulls</strong> - Rackové; <strong>Highdowns</strong> - Vysoké duny; <strong>Ice Town</strong> - Ledové město; <strong>Sandsedge</strong> - Písečné pomezí</p>

<p><strong>Bear R</strong>. - Medvědí řeka; <strong>Blue Lake</strong> - Modré jezero; <strong>Buck R</strong>. - Jelení řeka; <strong>Cold </strong>- Studená; <strong>Gem R</strong>. - Drahokamová řeka; <strong>Rain R</strong>. - Deštná řeka; <strong>Vin R.</strong> - Vinná řeka</p>

<p>Legenda, obdélník vpravo dole:</p>

<p><strong>Towers</strong> - města</p>

<p><strong>Border</strong> - hranice</p>

<p><strong>Ice Shelves</strong> - ledové šelfy<strong><emphasis>1 Burrich</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Lady Patience, jež byla nastávající královnou po boku ná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sledníka trůnu Chiv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lryho, pocházela z vnitrozemí. Její ro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>diče, lord Oakdell a lady Averia, patřili mezi nižší šlechtu. A tak když se jejich dcera vdala do vyššího postavení za sa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>motného prince království, musel to být pro ně šok, zvláště </emphasis><emphasis>s ohledem na vrtkavou, a někt</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ří by řekli i nevyhraněnou, </emphasis><emphasis>povahu jejich dcery. Chivalryho neskrýv</emphasis><emphasis>ané ambice vzít si </emphasis><emphasis>za manželku lady Patience byly i příčinou jeho první roztrž</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ky s otcem, králem Shrewdem. Tímto manželstvím totiž ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>získal žádné cenné spojenectví ani politické výhody, pouze </emphasis><emphasis>velmi výstřední ženu, jejíž veliká láska k manželovi jí přesto</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nebrán</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>la v otevřeném prohlašování značně nepopulárních názorů. Ani ji to neodradilo od umíněného věnování se záli</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bám, jež momentálně uchvátily její přelétavou fantazii. Její rodiče zemřeli v roce Krvavého moru a ona byla bezdětná, </emphasis><emphasis>pravděpodobně i neplodná, když její manžel Chivalry pod</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lehl zranění po pádu z koně.</emphasis></p>

<p>Probudil jsem se. Či alespoň jsem znovu přišel k sobě. Nacházel jsem se ve své posteli, obklopen hřejivým teplem a laskavostí. Nehýbal jsem se, jen jsem opatrně pátral, zda se někde neozve bolest. Hlava už mi netřeštila, cítil jsem se však unavený a rozlámaný, dočista ztuhlý, jako se to občas stává, když pomine bolest. Vtom mi páteří projel záchvěv. Vedle mě ležela nahá Molly a zlehka mi dýchala na rameno. Oheň již hořel nízkými plameny, ba skoro dohasínal. Na­slouchal jsem. Buď bylo velmi, velmi pozdě, anebo velmi brzy. Hrad byl skoro zticha.</p>

<p>Nepamatoval jsem si, jak jsem se sem dostal.</p>

<p>Znovu jsem se zachvěl. Molly vedle mě se pohnula. Při­táhla se ke mně blíž a ospale se usmála. „Občas jsi takový divný," vydechla. „Ale miluji tě." Znovu zavřela oči.</p>

<p><emphasis>Nighteyesi!</emphasis></p>

<p><emphasis>Tady jsem. </emphasis>Vždycky byl u mne.</p>

<p>Najednou už jsem se nedokázal ptát, nechtěl jsem nic vě­dět. Jen jsem zticha ležel, bylo mi zle, smutno a líto sebe sa­ma.</p>

<p><emphasis>Snažil jsem se tě vzbudit, ale ty jsi nebyl připraven vrátit </emphasis><emphasis>se. Ten Druhý tě vysál.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ten „Druhý" je náš král.</emphasis></p>

<p><emphasis>Váš král. Vlci žádné krále nemají.</emphasis></p>

<p><emphasis>A co... </emphasis>Nechal jsem myšlenku odeznít. <emphasis>Děkuji ti, že jsi </emphasis><emphasis>mne strážil.</emphasis></p>

<p>Přesto vycítil mé výhrady. <emphasis>A co jsem měl dělat? Odehnat ji pryč? Byla tak s</emphasis><emphasis>mu</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ná.</emphasis></p>

<p><emphasis>No, já nevím. Raději o tom nemluvme. </emphasis>Molly byla smut­ná a on ji utěšil? Ani jsem nevěděl, proč je smutná. Proč <emphasis>by</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>la </emphasis>smutná, poopravil jsem se při pohledu na její usměvavou spící tvář. Vzdychl jsem. Raději se tomu postavit hned než potom. A krom toho jsem ji musel poslat zpátky do jejího pokoje. Nebylo by pro ni dobré, aby byla zde, až se hrad probudí.</p>

<p>„Molly?" řekl jsem něžně.</p>

<p>Pohnula se a otevřela oči. „Fitzi," odpověděla rozespale.</p>

<p>„Kvůli své bezpečnosti se musíš vrátit k sobě do pokoje."</p>

<p>„Já vím. Především jsem sem neměla chodit." Zarazila se. „Všechny ty věci jsem ti říkala už před pár dny. Nechtěla jsem -"</p>

<p>Položil jsem jí prst na rty. Usmála se. „To tvé nezvyklé umlčování... je velmi zajímavé." Odstrčila mi ruku a vřele mě políbila. Pak sklouzla z postele a začala se chvatně oblé­kat. Vstal jsem také, ale pohyboval jsem se mnohem poma­leji. Ohlédla se po mně, tvář naplněnu láskou. „Půjdu sama. Je to bezpečnější. Neměli by nás vidět spolu."</p>

<p>„Jednoho dne budou -" spustil jsem. Tentokrát mě uml­čela ona, drobnou rukou na mých rtech.</p>

<p>„O ničem takovém se teď nebudeme bavit. Ať je dnešní noc taková, jaká byla. Úžasná." Znovu mě políbila, tentokrát krátce, a vyklouzla mi z objetí a pak ven ze dveří. Tiše je za sebou zavřela. Úžasná?</p>

<p>Oblékl jsem se a přiložil na oheň. Usedl jsem do sedač­ky u krbu a čekal. Netrvalo dlouho a dočkal jsem se. Dveře do Chadeova království se otevřely. Vyšel jsem schody, jak nejrychleji jsem mohl. Chade seděl před krbem. „Musíš mě vyslechnout," řekl jsem mu na pozdrav. Intenzita mého hla­su ho přiměla neklidně pozvednout obočí. Ukázal na sedač­ku před sebou a já se na ni posadil. Otevřel jsem ústa, abych spustil. Chade však udělal něco, přičemž mi vstaly všechny chlupy na těle. Rozhlédl se kolem sebe, jako bychom stáli uprostřed velkého davu. Pak se dotkl prstem rtů a naznačil mi, abych se ztišil. Naklonil se ke mně, až jsme se skoro do­týkali hlavami. „Klid, klid. Posaď se. Copak máš?"</p>

<p>Usedl jsem na své staré místo před krbem. Srdce v hrudi mi zběsile mlátilo. Nikdy bych nepředpokládal, že ze všech míst na Buckkeepu si právě tady budu muset dávat pozor na to, co řeknu.</p>

<p>„Dobře," vydechl. „Tak spusť."</p>

<p>Nadechl jsem se a spustil jsem. Nevynechal jsem vůbec nic a odhalil mu i svoje spojení s Veritym, aby celý příběh dával smysl. Uvedl jsem každičký detail - zmlácení šaška a nabídku Kettricken vůči Bearnsu, jakož i svou službu krá­li z téhož večera. Serene a Justina v mém pokoji. Když jsem šeptal o Regalových zvědech, Chade sešpulil ústa, ale ne­zdál se být příliš překvapený. Když jsem skončil, chladně si mě přeměřil.</p>

<p>A znovu šepot. „Co z toho všeho vyvozuješ?" zeptal se, jako by to byla hádanka, kterou mi uložil za úkol.</p>

<p>„Smím upřímně vyslovit svá podezření?" otázal jsem se tiše.</p>

<p>Kývnutí.</p>

<p>Vydechl jsem úlevou. Když jsem mluvil o obrazu, který přede mnou v uplynulých týdnech vyvstal, cítil jsem, jak se těžké břímě odlehčuje. Chade jistě bude vědět, jak se zacho­vat. A tak jsem mluvil, rychle a stručně. Regal ví, že král umírá na těžkou chorobu. Wallace je jeho nástroj, aby krále udržel pod sedativy a otevřeného vůči Regalovu našeptá­vání. Chystá se zdiskreditovat Verityho a chystá se oloupit Buckkeep o každou píď  bohatství, již se mu podaří urvat. Ponechá Bearns napospas rudým lodím, aby je udržel za­městnané, zatímco sám jedná v zájmu svých vlastních am­bicí. Prezentuje Kettricken jako cizinku usilující o trůn. Jako vrtkavou, nevěrnou manželku. Sám mezitím shromažďuje moc. Jeho konečným cílem, jako ostatně vždy, je trůn. Či přinejmenším tolik ze Šesti vévodství, kolik se mu povede uchvátit. Proto také jeho marnotratné večírky pro vnitro­zemské vévody a jejich šlechtice.</p>

<p>Zatímco jsem mluvil, Chade bezděčně přikyvoval. Když jsem se odmlčel, tiše utrousil: „V pavučině, kterou podle te­be Regal spřádá, je mnoho děr."</p>

<p>„Já mohu několik hned vyplnit," zašeptal jsem. „Připouš­tíš, že koterie, kterou vytvořil Galen, je oddaná Regalovi? Připouštíš, že všechny zprávy napřed směřují k němu a jen ty, které on schválí, pokračují k předurčeným cílům?"</p>

<p>Chadeova tvář znehybněla a zvážněla.</p>

<p>Můj šepot byl stále zoufalejší: „Co když jsou zprávy pozdržovány tak dlouho, aby naše pokusy ubránit se vyzněly žalostně? Dělá z Verityho blázna, podrývá obecnou důvěru v něj."</p>

<p>„Nemohl by nám to říci Verity?"</p>

<p>Pomalu jsem zavrtěl hlavou. „Je mocný v Umění. Ale ne­může naslouchat všude najednou. Síla jeho talentu spočívá právě ve schopnosti zaměřit přesně pozornost. Kdyby byl špehoval vlastní koterii, musel by zanechat sledování po­břežních vod kvůli nebezpečí rudých lodí."</p>

<p>„A má... je si Verity právě teď vědom našeho rozhovo­ru?"</p>

<p>Zahanbeně jsem pokrčil rameny. „Nevím. To jsou právě ty mé proklaté mezery v Umění. Mé spojení s ním je naho­dilé. Občas znám jeho záměr tak jasně, jako by stál vedle mne a řekl ho nahlas. A jindy si ho skoro vůbec nejsem vě­dom. Minulou noc, když skrze mne rozmlouvali, jsem slyšel každé slovo. A teď..." Zašmátral jsem uvnitř sebe, jako když si člověk poklepe na kapsu. „Necítím víc než to, že jsme stá­le spojeni." Předklonil jsem se a složil hlavu do dlaní. Při­padal jsem si vysátý.</p>

<p>„Je libo čaj?" zeptal se vlídně Chade.</p>

<p>„Prosím. A kdybych mohl jen chvíli posedět, úplně tiše. Nepamatuji se, kdy mi naposled tak hrozně třeštila hlava."</p>

<p>Chade postavil kotlík na oheň. S nechutí jsem sledoval, jak míchá byliny na lektvar. Trocha elfí kůry, jenomže zda­leka ne tolik, kolik bych byl potřeboval předtím. Máta peprná a lístky šanty kočičí. Špetka vzácného zázvorového ko­řene. Rozpoznal jsem v tom hodně přísad, které dříve dával Veritymu, když byl vyčerpaný Uměním. Pak se Chade vrá­til a posadil se těsně vedle mne. „Tak by to nemohlo být. To, co mi tu vykládáš, by vyžadovalo slepou oddanost koterie vůči Regalovi."</p>

<p>„Tu může vytvořit jeden člověk silný v Umění. Moje me­zery jsou výsledkem toho, co mi udělal Galen. Pamatuješ na Galenův fanatický obdiv k Chivalrymu? Tato věrnost by­la aktem kreace. Galen jim to mohl udělat před svou smrtí, když završoval jejich výcvik."</p>

<p>Chade zvolna zavrtěl hlavou.„Myslíš, že by Regal byl tak hloupý, aby si myslel, že rudé lodě se zastaví v Bearnsu? Nakonec budou chtít Buck, budou chtít Rippon a Shoaks. Co mu pak zůstane?"</p>

<p>„Vnitrozemská vévodství. Jedině o ta mu vskutku jde, jedině s nimi má zajištěnou vzájemnou loajalitu. Vznikl by tak obrovský pruh území, který by ho odděloval od řádění ru­dých lodí. A stejně jako ty možná i on věří, že jim nejde o te­ritorium, ale jen o nájezdy na přímořské oblasti. Je to ná­mořní národ. Nevydá se tak hluboko do vnitrozemí, aby mu znesnadňoval život. A pobřežní vévodství budou mít plné ruce práce s rudými loděmi, než aby se obracely proti Rega­lovi."</p>

<p>„Pokud Šest vévodství ztratí své pobřeží, ztratí svůj ob­chod, své loďstvo. Jak se to bude líbit jeho vnitrozemským vévodstvím?"</p>

<p>Pokrčil jsem rameny. „To nevím. Neznám všechny odpo­vědi, Chade. Ale tohle je jediná teorie, kterou jsem schopen dát dohromady a v níž skoro všechny kousky do sebe zapa­dají."</p>

<p>Chade vstal, aby nalil vroucí vodu z kotlíku do hnědé ba­ňaté konvice. Pořádně ji vařící vodou vypláchl, potom do ní vhodil papírek napěchovaný bylinami, které prve smísil do­hromady. Jeho příbytek rázem naplnily vůně zahrady. Vzal jsem obraz onoho starce kladoucího pokličku na konvici a zabalil jej do prostého, přívětivého okamžiku, jak staví konvici na podnos s šálky, a pečlivě ho zastrčil kdesi do hloubi srdce. Chade scházel věkem nepochybně stejně, jako Shrewda stravovala choroba. Jeho hbité pohyby již postrá­daly jistotu, jeho ptačí ostražitost už nebyla tak pohotová ja­ko kdysi. Náhle mě píchlo u srdce, když jsem v duchu spat­řil záblesk nevyhnutelného. Když mně kladl horký šálek s kouřícím čajem do ruky, zamračil se nad mým výrazem.</p>

<p>„Copak je?" zašeptal. „Chceš do toho trochu medu?"</p>

<p>Při té otázce jsem zavrtěl hlavou, usrkl čaje a málem si opařil jazyk. Štiplavou příchuť elfí kůry vzápětí zcela pře­kryla příjemná chuť. Za pár okamžiků jsem měl v hlavě jasno a bolest, kterou už jsem skoro nevnímal, zcela umlkla. „Teď už je to mnohem lepší," vzdychl jsem a Chade se ná­znakem poklonil, spokojen sám se sebou.</p>

<p>Znovu se naklonil blíž. „I tak je to dost křehká teorie. Možná máme jen trochu víc nevázaného prince, jenž si li­buje v pořádání hostin pro své lichotníky, zatímco dědic trů­nu je na cestách. Zanedbává obranu pobřeží, protože je krát­kozraký a protože předpokládá, že se jeho bratr vrátí domů a uklidí po něm všechen nepořádek. Plení královskou po­kladnici a rozprodává koně a dobytek, aby si nahromadil bo­hatství, dokud ho nemá kdo zastavit."</p>

<p>„Proč tedy líčí Brawndyho jako zrádce? A proč prezentu­je Kettricken jako cizinku? Proč šíří posměšné zvěsti o Veritym a jeho výpravě?"</p>

<p>„Žárlivost. Regal byl odjakživa rozmazleným miláčkem svého otce. Nemyslím, že by se byl obrátil proti Shrewdovi." Cosi v Chadeově hlase mě dovedlo k přesvědčení, že se tomu zoufale snaží uvěřit. „To já dodávám byliny, které Wallace podává Shrewdovi na jeho bolesti."</p>

<p>„Já přece nezpochybňuji tvé byliny. Ale myslím si, že do nich přidávají další."</p>

<p>„K čemu by to bylo? I když Shrewd zemře, dědicem je stále Verity."</p>

<p>„Pokud ovšem Verity nezemře první." Zvedl jsem ruku, když Chade na protest otevřel ústa. „Ani k tomu vlastně ne­musí dojít. Pokud Regal ovládá koterii, může jí kdykoli pod­sunout zprávu o Verityho smrti. Regal se stává následníkem trůnu. A pak..." Nechal jsem svá slova odeznít.</p>

<p>Chade vydal dlouhý povzdech.,,Dost. Řekl jsi mi toho už dost, mám o čem přemítat. Prošetřím tvá podezření, nasadím vlastní zdroje. A ty na sebe prozatím musíš dávat pozor. A na Kettricken. A na šaška. Pokud je na tvých teoriích ždi­bec pravdy, vy všichni se pro Regala stáváte překážkami na cestě k cíli."</p>

<p>„A co ty?" zeptal jsem se tiše. „Co znamená ta opatrnost, které se teď musíme podřizovat?"</p>

<p>„S tímhle pokojem sousedí ještě jeden. Předtím byl vždy ponecháván prázdný. Ale teď je v něm ubytován jeden z Regalových hostí. Je to Bright, Regalův bratranec a dědic farrowského vévodství. Ten muž má velmi lehký spánek. Stě­žoval si sluhům na krysy pištící ve zdech. A pak, minulou noc, Slink převrhl kotlík. To ho probudilo. Ten chlapík je také náramně zvědavý. Teď se zase vyptává sluhů, jestli se neví o tom, že by někdy po Buckkeepu bloudili duchové. A já ho slyšel klepat na zdi. Myslím, že o tomhle pokoji něco tu­ší. To nás ale nemusí tolik znepokojovat; brzy odjíždí, tím jsem si jist. Je ovšem třeba trochu větší opatrnosti."</p>

<p>Cítil jsem, že je za tím víc, ale pokud si nepřál něco sdě­lit, vyptáváním bych to z něho stejně nedostal. Přesto jsem mu položil ještě jednu otázku: „Chade. Je stále možné, abys krále jednou denně vídal?"</p>

<p>Sklopil zrak k rukám v klíně a pak pomalu zavrtěl hlavou. „Zdá se, že Regal mou existenci tuší. S tím se ti přiznám. Anebo tuší přinejmenším něco a zřejmě sem pořád posílá slídit své lidi. Ztěžuje mi to život. Ale zanechme již obav. Zkusme raději vymyslet, jak uvést věci do pořádku."</p>

<p>A pak Chade rozpoutal dlouhou debatu o Elderlinzích, jež vycházela z minima našich znalostí o nich. Bavili jsme se o tom, jaké by to bylo, kdyby Verity uspěl, a spekulovali jsme, jakou formu by na sebe pomoc Elderlingů asi vzala. Chade o nich hovořil s velkou otevřeností a s nadějí, ba pří­mo se zanícením. Snažil jsem se jeho nadšení sdílet, ale po­dle mého přesvědčení záchrana Šesti vévodství spočívala spíše v odstranění zmije z našeho středu. Zanedlouho mě poslal zpátky do mého pokoje. Ulehl jsem do postele a chtěl si jen pár minut odpočinout, ale místo toho jsem upadl do hlubokého spánku.</p>

<p>Nějaký čas nás nebe obdarovalo bouřemi. Každý den, kdy jsem se probudil a na okenice mi dorážel vítr a déšť, byl ho­tovým požehnáním. Snažil jsem se po hradě pohybovat ne­nápadně a vyhýbat se Regalovi, i když to znamenalo jíst po­každé na strážnici, ale rovněž se zavčasu vypařit z každé místnosti, do níž by mohli vejít Justin a Serene. Také Will se vrátil ze svého postu na Rudé věži v Bearnsu. Při ojedinělých příležitostech jsem ho vídal ve společnosti Justina a Serene. Častěji však lelkoval u stolu v sále a jeho napůl přivřená víčka působila dojmem, že se každou chvíli zavřou. Jeho odpor ke mně neměl formu zaujaté nenávisti Justina a Serene, ale přesto jsem se mu vyhýbal jakbysmet. Říkal jsem si, že jsem moudrý, ale zároveň jsem měl nepříjemný pocit, že jsem zbabělý. Za králem jsem se stavoval tak čas­to, jak mi to bylo umožněno. Moc často to však nebylo.</p>

<p>Jednoho rána jsem se probudil s trhnutím. Kdosi bušil na dveře a volal mé jméno. Vyštrachal jsem se z postele a prud­ce rozvalil dveře. Na prahu stál roztřesený čeledín s tváří bí­lou jako stěna. „Hands říká, že máte jít do stájí. Ihned!"</p>

<p>Ani mi nedopřál čas, abych na jeho naléhavý vzkaz od­pověděl, a odpelášil pryč, jako by měl v patách sedm dé­monů.</p>

<p>Natáhl jsem si na sebe šaty ze včerejška. Vzpomněl jsem si, že bych si měl umýt obličej a sčesat si vlasy do copu, ale ty myšlenky mě napadly až v půli schodů. Když jsem se hnal přes nádvoří, již jsem ze stájí slyšel zvýšené hlasy zabřed­nuté do hádky. Věděl jsem, že Hands by mě nevolal kvůli malicherné potyčce mezi pacholky. Neuměl jsem si představit, proč mě tedy volá. Rozrazil jsem dveře do stájí a pro­klestil si cestu hloučkem pacholků a čeledínů, až jsem stanul přímo uprostřed toho povyku.</p>

<p>Byl tam Burrich. Teď už nekřičel. Znavený a vyčerpaný po dlouhé cestě nyní jen tiše stál. Vedle něj byl Hands, ble­dý ve tváři, ale pevně rozkročený. „Neměl jsem na výběr," odpověděl tiše na něco, co řekl Burrich. „Musel bys udělat totéž."</p>

<p>Burrich měl ve tváři zničený výraz. Jeho pohled byl ne­věřícný a prázdný z utrpěného šoku. „Já vím," řekl po chví­li. Otočil se a pohlédl na mě. „Fitzi. Mí koně jsou pryč." Mírně se přitom zapotácel.</p>

<p>„Za to Hands nemůže," pravil jsem tiše. Pak jsem se ze­ptal: „Kde je princ Verity?"</p>

<p>Zachmuřil obočí a nechápavě se na mě podíval. „Vy jste mě nečekali?" Zmlkl a poté hlasitěji dodal: „Přede mnou by­ly odeslány zprávy. Vy jste je nedostali?"</p>

<p>„Nic jsme se nedoslechli. Co se stalo? Proč jsi zpátky?"</p>

<p>Rozhlédl se po užaslých čeledínech a cosi z Burriche, je­hož jsem dobře znal, se znovu objevilo v jeho očích. „Pokud jste to ještě neslyšeli, pak to není určeno pro klepny a pro kdekoho. Musím jít rovnou za králem." Napřímil se, opět se rozhlédl kolem po pacholcích a čeledínech. A znovu bylo z jeho hlasu slyšet obvyklé zapráskání bičem, když se ze­ptal: „To nemáte nic na práci? Jakmile se vrátím z hradu, hned se přesvědčím, jak jste během mé nepřítomnosti plnili své povinnosti."</p>

<p>Pacholci se rázem rozptýlili jako mlha ve slunečním svět­le. Burrich se obrátil k Handsovi: „Postaral by ses o mého koně? Chudák Ruddy toho za poslední dny dost zakusil. Za­cházej s ním pěkně, teď když už je doma."</p>

<p>Hands přikývl. „Samozřejmě. Mám poslat pro felčara? Mohl bych mu říci, ať tu na tebe počká, než se vrátíš."</p>

<p>Burrich zavrtěl hlavou. „Pokud jde o tohle, zvládnu to sám. Pojď sem, Fitzi. Nastav mi ruku."</p>

<p>Nevěřícně jsem Burrichovi nabídl rámě a on se do mě za­věsil, ztěžka se o mě opíraje. Tehdy jsem sklopil zrak k ze­mi. To, co jsem na první pohled považoval za mohutné zim­ní kamaše, byl ve skutečnosti silný obvaz na Burrichově bolavé noze. Šetřil si ji. Zatímco kulhal, opíral se o mě vět­šinou váhy svého těla. Úplně jsem cítil, jak se chvěje vyčer­páním. V těsné blízkosti jsem zaznamenal, jak je zpocený bolestí. Oděv měl potřísněný a dotrhaný, ruce a tvář ušpině­né. U Burriche něco nepředstavitelného. „Prosím," řekl jsem tiše, když jsem mu<strong> </strong>pomáhal na cestě k hradu. „Je Verity v pořádku?"</p>

<p>Přízračně se na mě usmál. „Ty myslíš, že by náš princ mohl být mrtev a já stále naživu? Urážíš mě. A krom toho, kam se poděl tvůj důvtip? Věděl bys přece, kdyby byl mrt­vý. Anebo zraněný." Zastavil se a zpytavě na mě pohlédl. „Nebo ne?"</p>

<p>Bylo mi jasné, o čem mluví. Zahanbeně jsem připustil: „Naše spojení není spolehlivé. Něco je mi jasné. Něco ne. O tomhle jsem nevěděl nic. Copak se stalo?"</p>

<p>Vypadal zamyšleně. „Verity povídal, že se pokusí poslat zprávu přes tebe. A pokud jsi Shrewdovi žádné poselství nesdělil, potom tahle informace musí směřovat nejprve ke králi."</p>

<p>Na nic dalšího už jsem se neptal.</p>

<p>Zapomněl jsem, jak je to dlouho, co Burrich viděl napo­sledy krále. Po ránu na tom král nebýval zrovna nejlíp, ale když jsem se o tom před Burrichem zmínil, řekl, že se ra­ději ohlásí v nevhodnou dobu, než aby informaci pozdržel. A tak jsme zaklepali a k mému překvapení jsme byli bez okolků vpuštěni. Uvnitř jsem si uvědomil, že to je proto, že Wallace není nikde poblíž.</p>

<p>Místo toho se mě šašek při vstupu zeptal: „Jdeš si pro další kuřidlo?" Když spatřil Burriche, posměšný úšklebek z tváře mu zmizel. Střetl se s mýma očima. „Princ?"</p>

<p>„Burrich se přišel ohlásit králi."</p>

<p>„Pokusím se ho vzbudit. Ačkoli podle toho, jak na tom v poslední době je, by se mu člověk mohl ohlásit spícímu stejně jako bdícímu. Tak jako tak je jeho všímavost úplně stejná."</p>

<p>Ač jsem byl na šaškovy vtípky zvyklý, tenhle mě popudil. Jeho sarkasmus mne ošklivě zabolel, neboť v hlase měl příliš mnoho odevzdanosti. Burrich na mne znepokojeně po­hlédl. Zašeptal. „Copak je s králem?"</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou, aby se uklidnil, a snažil se mu pod­strčit sedačku.</p>

<p>„Já před svým králem stojím, dokud mě nevyzve, abych se posadil," řekl neoblomně.</p>

<p>„Jsi zraněný. Pochopil by to."</p>

<p>„Je to můj král. Tak to chápu já."</p>

<p>A tak jsem to vzdal. Burrich nějakou dobu čekal, ba ještě déle. Nakonec se z královy ložnice vynořil šašek. „Není mu dobře," upozornil nás. „Trvalo mi dlouho, než jsem mu vů­bec vysvětlil, kdo tu je. Přesto říká, že si tvou zprávu vy­slechne. Ve své komnatě."</p>

<p>Burrich se o mne opřel a společně jsme vešli do zešeřelé a zakouřené královy ložnice. Uviděl jsem, jak znechuceně pokrčil nos. V ovzduší se vznášely štiplavé výpary z kuřidla a několik menších kahanů doutnalo. Šašek roztáhl závěsy u postele, a zatímco jsme stáli, králi za zády natřepával a na­třásal polštáře a peřinky, dokud mu Shrewd nepatrným ges­tem nepokynul, aby se vzdálil.</p>

<p>Pohlédl jsem na našeho panovníka a podivil se, jak to, že jsem předtím neviděl známky jeho choroby. Když se člověk pozorně díval, byly zcela nepřehlédnutelné. Celková tělesná zchátralost, nakyslý pot, nažloutlé bělmo očí; alespoň tohle jsem měl vidět. Šok v Burrichově tváři mi docela jasně říkal, že změna oproti době, kdy krále viděl naposled, byla obrov­ská. Avšak Burrich se vzápětí ovládl a postavil se do pozo­ru.</p>

<p>„Můj králi. Přišel jsem podat hlášení," pravil formálně.</p>

<p>Shrewd pomalu zamžikal očima. „Ano," řekl neurčitě a já si nebyl jist, zda je to příkaz, aby Burrich spustil, či jen bez­duchá reakce na jeho slova. Burrich to pojal jako příkaz. Ve své výpovědi byl důkladný a přesný, jak to vždycky vyža­doval po mně. Já tam stál a on se mi opíral o rameno, za­tímco vyprávěl o putování s princem Veritym hlubokými sněhy, neustále ve směru Horského království. Nepoužíval jemná slova, nýbrž mluvil jasně. Cesta byla provázena .těž­kostmi. Navzdory poslům vyslaným před Verityho výpra­vou byla pohostinnost a pomoc obyvatelstva během cesty ubohá. Šlechticové sídlící podél trasy předstírali, že o Verityho příjezdu nic nevěděli. V mnoha případech je přišli uví­tat pouze sluhové a nedostalo se jim větší pohostinnosti než obyčejným pocestným. Zásoby a koně, jež je měli očekávat na vyznačených místech, prostě nebyli. Koně cestou stráda­li mnohem více než lidé. Počasí bylo nelítostné.</p>

<p>Když Burrich mluvil, vnímal jsem, jak jím občas projel záchvěv. Ten muž byl na pokraji úplného vyčerpání. Ale po­každé, když se otřásl, ucítil jsem, jak se zhluboka nadechl, vzepřel se a pokračoval.</p>

<p>Jeho hlas se jen mírně zachvěl, když vyprávěl o tom, jak na farrowských pláních, ještě než se ocitli na dohled od Modrého jezera, padli do léčky. Sám z toho nevyvodil žád­ný závěr, ale pouze konstatoval, že tito lupiči bojovali vo­jenským stylem. Přestože na sobě neměli barvy žádného vévody, na bandity byli až moc dobře odění a vyzbrojení. Navíc jejich terčem byl zjevně Verity. Když se dvě z taž­ných zvířat utrhla a prchla, žádný z útočníků za nimi nevyrazil, aby je ukořistil. A přitom bandité zpravidla dávají přednost pronásledování naložených soumarů před bojem s ozbrojenými muži. Verityho muži nakonec zaujali pozice v příhodném terénu a úspěšně je odráželi. Útočníci to nako­nec vzdali, když pochopili, že Verityho stráž bude raději bo­jovat do posledního muže, než aby kapitulovala či ustoupi­la. Vyrazili pryč, nechávajíce své mrtvé ležet na sněhu.</p>

<p> „Neporazili nás, ale ani jsme nevyvázli bez šrámů. Po­zbyli jsme valnou část zásob. Sedm mužů a devět koní bylo na místě zabito. Dva z nás byli vážně poraněni. Tři další leh­ce. Princ Verity se proto rozhodl poslat zraněné zpátky na Buckkeep. Přidělil k nám dva zdravé muže. Měl v plánu po­kračovat ve výpravě a vzít si gardu s sebou až do Horského království, kde na něho má počkat, až se vrátí. Do čela sku­piny navrátilců byl jmenován Keen. Jemu také Verity svěřil písemné sdělení. Já nevím, co ten svazek obsahoval. Keen spolu s ostatními byli zabiti před pěti dny. Byli jsme napa­deni těsně před hranicí Bucku, když jsme cestovali podél Je­lení řeky. Lučištníci. Bylo to... velmi rychlé. Čtyři jsme šli okamžitě k zemi. Můj kůň byl zasažen do plecka. Ruddy je mladé zvíře. Zpanikařil. Vrhl se z břehu do řeky a já s ním. Řeka je v těch místech hluboká a proud silný. Přimkl jsem se k Ruddymu, ale oba nás strhl proud. Slyšel jsem Keena křičet na ostatní, aby ujeli, že někdo se s tím musí dostat na Buckkeep. Ale nikomu se to nepodařilo. Když se mi spolu s Ruddym podařilo vyškrábat se z řeky, vrátili jsme se zpát­ky. Objevil jsem jenom těla. Papíry, které vezl Keen, byly pryč."</p>

<p>Když mluvil, stál v pozoru a měl jasný hlas. Volil prostá slova. Jeho zpráva byla stručným popisem toho, co se uda­lo. Nezmiňoval se o tom, jak mu bylo, když byl poslán na­zpět, nebo jak se cítí jako jediný navrátilec. Dnes večer se opije do bezvědomí, tušil jsem. Napadlo mne, jestli při tom bude chtít mít společnost. Teď však zticha stál a čekal na královy dotazy. Mlčení se protahovalo. „Můj králi?" odvážil se Burrich.</p>

<p>Král Shrewd se v přítmí postele pohnul. „Připomíná mi to dny mého mládí," promluvil ochraptěle. „Kdysi jsem doká­zal sedět na koni a třímat v ruce meč. Když o to člověk přijde — totiž, když už je to pryč, ve skutečnosti ztratil víc než to. Ale tvůj kůň byl v pořádku?"</p>

<p>Burrich zkrabatil čelo. „Udělal jsem pro něj, co jsem mo­hl, můj králi. Nebude to pro něj mít žádné trvalé následky."</p>

<p>„Ano. Tedy alespoň že tak. Alespoň že tak." Král Shrewd zmlkl. Chvíli jsme naslouchali, jak oddychuje. Zdálo se, že na tom ztěžka pracuje. „Běž a odpočiň si, člověče," řekl po chvíli nevrle. „Vypadáš hrozně. Možná že..." Opět ztichl a dvakrát se nadechl. „Zavolám tě zpátky později. Až si od­počineš. Jsem si jist, že je nač se ptát..." Jeho hlas umlkl a král už zase jen oddychoval. Hluboké nádechy a výdechy, jež člověk dělá, když už je bolest téměř nesnesitelná. Vzpo­mněl jsem si, jak mi v noci bylo. Zkoušel jsem si představit, že naslouchám Burrichově zprávě a přitom snáším takovou bolest. A bojuji, aby to na mně nebylo znát. Šašek se nad králem sklonil a pohlédl mu do tváře. Pak se podíval na nás a malinko zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Pojď," pobídl jsem tiše Burriche. „Tvůj král ti udělil roz­kaz."</p>

<p>Když jsme vycházeli z královy ložnice, zdálo se, že se o mě opírá větší vahou než prve.</p>

<p>„Zdálo se, že ho to nezajímá," řekl mi tiše a obezřele Burrich, když jsme se vlekli chodbou.</p>

<p>„Ale ano. Věř mi. Velmi ho to zajímá." Došli jsme ke schodišti. Zaváhal jsem. Schody dolů, potom chodbou, přes kuchyň, nádvoří a do stájí. Pak ještě strmé schody do Burrichova podkroví. Nebo jen dvoje schody a potom chodbou ke mně. „Vezmu tě k sobě do pokoje," řekl jsem mu.</p>

<p>„Ne. Já chci k sobě domů," řekl rozmrzele jako churavé děcko.</p>

<p>„Až za chvíli. Jenom co si trochu odpočineš," řekl jsem neoblomně. Ne vzpíral se, když jsem ho zvedal nahoru do schodů. Myslím, že na to neměl sílu. Když jsem odemykal dveře, opřel se o zeď. Jakmile jsem je otevřel, pomohl jsem mu dovnitř. Snažil jsem se ho uložit do postele, ale on chtěl mermomocí sedět v křesle u krbu. Když se v něm usadil, opřel se a zavřel oči. Uvolnil se a všechny prožité strasti ces­ty se mu zjevily ve tváři. Pod kůží mu vystupovaly jen samé kosti a jeho barva byla úděsná.</p>

<p>Zvedl hlavu a rozhlédl se po místnosti, jako kdyby ji ni­kdy předtím neviděl.,,Fitzi? Nemáš tu něco na pití?"</p>

<p>Věděl jsem, že tím nemyslí čaj. „Brandy?"</p>

<p>„Ten laciný ostružinový dryák, který piješ ty? To bych ra­ději pil koňské mazání."</p>

<p>Otočil jsem se k němu s úsměvem. „Toho bych tu taky mohl trochu mít."</p>

<p>Nereagoval. Jako kdyby mě ani neslyšel.</p>

<p>Přiložil jsem na oheň. Zběžně jsem prohledal nevelkou zásobou bylin, které jsem měl na pokoji. Moc jich tam ne­bylo. Většinu jsem dal šaškovi. „Burrichi, skočím ti pro ně­jaké jídlo a pár věcí. Ano?"</p>

<p>Žádná odpověď. Jak tam seděl, mezitím upadl do hlubo­kého spánku. Stoupl jsem si k němu. Nepotřeboval jsem mu ani sahat na tvář, abych ucítil, jak ho spaluje horečka. Pře­mýšlel jsem, co se mu s nohou stalo tentokrát. Zřejmě pora­nění v místě staré rány a pak dlouhá cesta. Bude se to hojit dlouho, to mi bylo jasné. Vyběhl jsem z pokoje na chodbu.</p>

<p>V kuchyni jsem vyrušil Sáru při vaření pudinku; řekl jsem jí, že mám na pokoji zraněného a chorého Burriche. Zalhal jsem a řekl, že je strašlivě vyhládlý, načež jsem ji poprosil, aby nahoru poslala chlapce s jídlem a několik věder horké vody. Okamžitě k pudinku postavila někoho jiného a zača­la rachotit podnosy, čajovým nádobím a příbory. Brzy jsem měl tolik jídla, že by to stačilo na malý večírek.</p>

<p>Zaběhl jsem do stájí, abych Handsovi sdělil, že Burrich je u mne v pokoji a chvíli tam pobude. Potom jsem vyběhl schůdky do Burrichovy světnice. Měl jsem na paměti, že tam musím vyzvednout byliny a kořeny, které budu potře­bovat. Otevřel jsem dveře. Místnost byla značně prochladlá. Prostoupila ji vlhkost a zatuchlina. Zapsal jsem si do hlavy, že sem musím někoho poslat, aby rozdělal oheň a nanosil zásobu dříví, vodu a svíce. Burrich předpokládal, že bude celou zimu pryč. Bylo pro něj typické, že místnost uklidil tak, až to hraničilo se strohostí. Našel jsem tam několik hrn­ků s bylinnými mastmi, avšak žádné čerstvě nasušené byli­ny. Buď si je vzal s sebou, nebo je před odjezdem uschoval jinde.</p>

<p>Stál jsem uprostřed místnosti a rozhlížel se kolem. Už mě­síce jsem tam nebyl. Do mysli se mi nahrnuly vzpomínky z dětství. Hodiny strávené u krbu při opravě nebo olejování postrojů. Spával jsem na slamníku před krbem. Nosy, první pes, se kterým jsem navázal silné pouto. Burrich ho tehdy dal pryč, aby mi zabránil v používání Moudrosti. Zavrtěl jsem hlavou nad přívalem protichůdných emocí a pak rychle vy­padl ven.</p>

<p>Další dveře, na něž jsem zaklepal, patřily Patience. Ote­vřela Lacey a při pohledu na mou tvář se okamžitě zeptala: „Co se děje?"</p>

<p>„Burrich se vrátil. Je u mne nahoře v pokoji. Je ošklivě poraněný. Nemám moc léčivých bylin -"</p>

<p>„Poslal jsi pro lékaře?"</p>

<p>Zarazil jsem se. „Burrich odjakživa moc rád dělal věci po svém."</p>

<p>„To vskutku ano." Byla to Patience, která právě vešla do obývacího pokoje. „Co si ten blázen pro změnu způsobil teď? Je princ Verity v pořádku?"</p>

<p>„Princ a jeho stráž byli napadeni. Princi se nic nestalo a pokračuje na cestě do hor. Zraněné poslal zpátky, se dvě­ma zdravými muži jako doprovodem. Burrich jediný přežil a vrátil se domů."</p>

<p>„Copak byla zpáteční cesta tak obtížná?" chtěla vědět Patience. Lacey mezitím pobíhala po místnosti a sbírala bylin­ky, kořeny a obvazový materiál.</p>

<p>„Tuhá zima a zrádné podmínky. Po cestě se jim dostávalo jen mizivé pohostinnosti. Muži však zahynuli, až když je ze zálohy napadli lučištníci, hned za Jelení řekou. Burrichův kůň se s ním vrhl do řeky. Strhl je proud a odnesl je hezky daleko; jedině to mu nejspíš zachránilo život."</p>

<p>„A co se mu stalo?" Teď už byla v pohybu i Patience. Otevřela nevelkou skříňku a začala odsud vyndávat připra­vené masti a tinktury.</p>

<p>„Noha. Zase ta stejná. Přesně nevím, ještě jsem se na to nepodíval. Ale jeho váhu neunese; sám nemůže vůbec jít. A má horečku."</p>

<p>Patience popadla košík a začala do něj skládat medicínu. „Tak co tu ještě okouníš?" osopila se na mě, zatímco jsem čekal. „Běž zpátky do pokoje a zjisti, co pro něj můžeš udě­lat. My tam s tímhle budeme za chvíli."</p>

<p>Nepokrytě jsem řekl: „Myslím, že vaši pomoc nebude po­třebovat."</p>

<p>„To uvidíme," odvětila nevzrušeně Patience. „Teď běž a postarej se o horkou vodu."</p>

<p>Vědra s vodou, o něž jsem požádal, už stála přede dveř­mi. Voda v kotlíku již vřela a k mému pokoji se mezitím za­čali sbíhat lidé. Cook poslala nahoru dva podnosy s jídlem, teplým mlékem a horkým čajem. Dorazila Patience a jala se vyskládávat bylinky z košíku na moji šatní truhlici. Obratem ruky poslala Lacey, aby jí přinesla stolek a dvě další židle.</p>

<p>Burrich v mém křesle spal hlubokým spravedlivým spán­kem, navzdory občasným záchvatům třesavky.</p>

<p>S důvěrností, jež mě ohromila, mu Patience sáhla na čelo a potom mu ohmatala čelist, zda není oteklá. Mírně se shýb­la a zadívala se do jeho spící tváře. „Burre?" zeptala se tiše. Ani sebou necukl. Velice něžně ho pohladila po tváři. „Jsi tak hubený, tak sešlý," zanaříkala slabě. Namočila hadřík v teplé vodě a jemně mu otřela tvář a ruce, jako by byl dítě. Pak mi strhla z postele přikrývku a starostlivě mu jí ovinula ramena. Zjistila, že se na ni upřeně dívám, a zabodla se do mě zlostným pohledem. „Potřebuji mísu s teplou vodou," osopila se na mě. Když jsem ji šel nalít, sehnula se k němu a v poklidu vytáhla své stříbrné nůžky, jimiž začala podélně odstřihovat bandáž kolem jeho nohy. Zkrvavené obvazy ne­vypadaly na to, že by si je od pádu do řeky měnil. Měl ová­zané i koleno. Když Lacey s mísou teplé vody přiklekla ke své paní, Patience otevřela ušpiněnou bandáž, jako by to by­la skořápka.</p>

<p>Burrich zasténal a v tu ránu byl vzhůru, hlava mu spadla na hruď a oči se otevřely. Chvíli byl dezorientovaný. Podí­val se na mě, jak stojím nad ním, a pak na dvě ženy skrčené u jeho nohy. „Co je?" vysoukal ze sebe.</p>

<p>„To je hrozné," řekla mu Patience. Zaklonila se na pod­patcích a podívala se na něj, jako by právě utrousil mrvu na čistou podlahu. „Proč sis to alespoň nečistil?"</p>

<p>Burrich sklopil zrak ke své noze. Stará krev a říční kal by­ly spečené dohromady na odulé puklině pod kolenem. Oči­vidně se toho zalekl. Když Patience odpovídal, měl hluboký a drsný hlas: „Když se mnou Ruddy skočil do řeky, přišli jsme o všechno. Neměl jsem žádné čisté obvazy, žádné jíd­lo, nic. Mohl bych si to obnažit a umýt a vzápětí to nechat omrznout. Myslíš, že by se to zlepšilo?"</p>

<p>„Tady je jídlo," vpadl jsem jim do řeči. Jediným způso­bem, jak zabránit hádce, bylo zamezit tomu, aby se spolu ba­vili. Přitáhl jsem k němu stolek s jedním ze Sářiných pod­nosů. Patience vstala a poodešla dál. Nalil jsem hrnek mléka a vložil ho Burrichovi do rukou. Když je zvedal k ústům, mírně se mu roztřásly. Nedošlo mi, jak strašně je vyhládlý.</p>

<p>„Nehltej tak!" napomenula ho ostře Patience. Spolu s Lacey jsme po ní střelili varovnými pohledy. Jídlo však zcela uchvátilo Burrichovu pozornost. Odložil hrnek a vzal si tep­lou housku, na niž jsem mu naplácal silnou vrstvu másla. Než jsem mu stačil dolít hrnek, Burrich většinu snědl. Bylo zarážející vidět, jak se roztřásl, když měl jídlo konečně v ru­ce. Nechápal jsem, jak se předtím vůbec dokázal udržet po­hromadě.</p>

<p>„Co se ti stalo s nohou?" zeptala se vlídně Lacey. „A teď pozor," varovala ho a přiložila mu na koleno kapající hadřík namočený v teplé vodě. Burrich se zachvěl a zbledl, nevydal však ani hlásku. Znovu se napil mléka.</p>

<p>„Šíp," pravil po chvíli. „Byla to zatracená smůla, že mne zasáhl tam, kam mě zasáhl. Přímo v místě, kde mě před lé­ty nabral ten divočák. Navíc uvízl v kosti. Verity mi ho vy­řízl." Pojednou se v křesle zaklonil, jako by se mu při té vzpomínce udělalo mdlo. „Přesně v místě staré jizvy," řekl malátně. „A pokaždé, když jsem ohnul koleno, se to otevře­lo a znovu to krvácelo."</p>

<p>„Měl jsi tu nohu ponechat v klidu," poznamenala krutě Patience. Všichni tři jsme se na ni podívali jako zkoprnělí. „Och, myslím, že to jsi vskutku nemohl," opravila se.</p>

<p>„Teď se na to podíváme," navrhla Lacey a sáhla po mok­rém hadříku.</p>

<p>Burrich ji gestem zarazil. „Nech to být. Podívám se na to sám, až se najím."</p>

<p>„Až se najíš, půjdeš si odpočinout," sdělila mu Patience. „Lacey, prosím, uhni stranou."</p>

<p>K mému údivu na to Burrich nic dalšího neřekl. Lacey ustoupila a lady Patience poklekla před stájmistrem. Ten ji sledoval s podivným výrazem ve tváři. Sundala mu z kole­na hadřík, namočila cíp v čisté vodě, vykroutila ho a obrat­ně mu zranění osušila. Mokrá látka mezitím rozpustila za­schlou krev. Očištěná rána již nevypadala tak strašně jako předtím. Přesto to bylo ošklivé poranění, které ještě hrozily zkomplikovat těžkosti, jež Burrich během cesty snášel. Ze­jící rána byla otevřená hluboko do masa a uprostřed se me­zitím utvořila zrnitá tkáň. Všichni si však viditelně oddech­li, když ji Patience očistila. Na jednom konci byla zarudlá, oteklá a infikovaná. Nejevila však známky putrefakce, maso na okraji nebylo potemnělé. Patience na to chvíli hleděla. „Co myslíte?" zeptala se nahlas, aniž by to někomu patřilo. „Ďáblův kořen? Horký, rozmačkaný na obklad? Máme ně­jaký, Lacey?"</p>

<p>„Trochu, milady," odvětila Lacey, otočila se ke košíku a začala se v něm přehrabovat.</p>

<p>Burrich se obrátil ke mně. „Ty hrníčky jsou z mého po­koje?"</p>

<p>Když jsem kývl, přikývl i on. „To jsem si myslel. Ten ma­lý baňatý hnědý. Přines ho sem."</p>

<p>Vzal mi ho z ruky a nadzvedl víčko. „Tady tohle. Trochu jsem toho vezl s sebou, když jsem odjížděl z Buckkeepu, ale při prvním přepadení se ztratil spolu se soumary."</p>

<p>„Co je to?" zeptala se Patience. Přišla s ďáblovým koře­nem v ruce a zvědavě nakukovala.</p>

<p>„Ptačinec s jitrocelem. Povařené v oleji a potom smíšené s včelím voskem jako mast."</p>

<p>„To by mělo zabrat," připustila. „Po obkladu z kořene."</p>

<p>Už jsem čekal, že se ozve, ale on jen kývl. Pojednou vy­padal velice unavený. Opřel se a přitáhl si přikrývku více k tělu. Vpadlé oči se mu zavřely.</p>

<p>Vtom někdo zaklepal na dveře. Když jsem přišel otevřít, spatřil jsem na prahu Kettricken s Rosemary po boku. „Jed­na z mých dam mi řekla, prý se povídá, že se vrátil Burrich," spustila. Pak se mi přes rameno podívala do místnosti. „Tak­že je to pravda. A je zraněný? Co můj pán, och, co Verity?" Pojednou zbledla ještě víc, než bych si kdy pomyslel.</p>

<p>„Je v pořádku," ujistil jsem ji. „Pojďte dál." Proklínal jsem se za svou nerozvážnost. Měl jsem jí hned dát vědět o Burrichově návratu a o zprávách, jež přivezl. Měl jsem vědět, že ji­nak by se to nedozvěděla. Když vešla dovnitř, Patience a Lacey vzhlédly od ďáblova kořene, který právě napařovaly, aby ji uvítaly krátkými poklonami a mumlavými pozdravy.</p>

<p>„Co se mu stalo?" zeptala se Kettricken. A tak jsem jí to řekl, opakuje vše, co Burrich sdělil králi Shrewdovi, neboť jsem měl za to, že má stejné právo na zprávy o manželovi ja­ko Shrewd na zprávy o synovi. Při zmínce o útoku na Verityho znovu zbledla, ale zachovala mlčení, dokud jsem ne­skončil. „Díky všem bohům, že se už dostává blíže k mým horám. Tam bude v bezpečí, alespoň před lidmi." Mezitím se přesunula směrem k Patience a Lacey, jež chystaly ob­klad. Kořen byl již dost změklý, takže jej rozmačkaly na poddajnou masu a právě ho nechávaly vychladnout, než ho přiloží na infikovanou ránu.</p>

<p>„Z bobulí horského jasanu se dělá vynikající voda na ta­ková zranění," prohodila nahlas Kettricken.</p>

<p>Patience na ni plaše pohlédla. „Slyšela jsem o tom. Ale tenhle nahřátý kořen z rány vytáhne většinu infekce. Další dobrá voda na zrnitou tkáň, jako je tahle, je z listí maliníku a jilmu. Nebo i jako obklad."</p>

<p>„Žádné listí z maliníku nemáme," připomněla jí Lacey. „Nějak se do něj dostala vlhkost a ono zplesnivělo."</p>

<p>„Kdybyste potřebovaly, já listí maliníku mám," řekla tiše Kettricken. „Nasušila jsem si ho na ranní čaj. Tuhle remedituru mě naučila teta." Sklopila zrak a podivně se usmála.</p>

<p>„Opravdu?" projevila Lacey pojednou zájem.</p>

<p>„Och, moje drahá," zvolala náhle Patience. Natáhla se a uchopila Kettricken za ruku s nečekanou, zvláštní důvěr­ností. „Jste si jista?"</p>

<p>„Jsem. Zprvu jsem si myslela, že je to jen... Ale pak jsem začala mít další příznaky. Někdy zrána je mi mizerně už jen ze slaného mořského vzduchu. A chce se mi pořád spát."</p>

<p>„To byste ale měla," zvolala se smíchem Lacey. „A co se týče žaludeční nevolnosti, ta za prvních pár měsíců pomi­ne."</p>

<p>Stál jsem tam velmi ztichlý, rázem cizí, odstrčený, zapo­menutý. Všechny tři ženy se najednou společně zasmály. „Není divu, že jste o něm chtěla tolik slyšet. Věděl to, dříve než odjel?"</p>

<p>„Tehdy jsem ještě neměla ani podezření. Tolik mu to tou­žím říci, vidět jeho tvář."</p>

<p>„Vy čekáte dítě," řekl jsem přihlouple. Tu se všechny oto­čily ke mně a znovu vyprskly smíchem.</p>

<p>„Je to však stále tajné," upozornila mě Kettricken. „Ne­přeji si žádné zvěsti, dokud se o tom nedozví král. Chci mu to říci osobně."</p>

<p>„Samozřejmě," ujistil jsem ji. Neřekl jsem jí, že šašek to ví, že to ví již několik dní. Verityho dítě, pomyslel jsem si. Najednou mnou projel podivný záchvěv. Rozvětvení cesty, o němž mluvil šašek, nečekané znásobení možností. Jedna skutečnost převyšovala všechny ostatní: náhlé odsunutí Regala o krok dále od trůnu. Jeden maličký život stojící mezi ním a mocí, po které bažil. Jak málo by mu na něm zále­želo.</p>

<p>„Samozřejmě," zopakoval jsem srdečněji. „Tuhle novinu je třeba držet v absolutní tajnosti." Neboť jsem nepochybo­val o tom, že jakmile by se dostala na světlo, Kettricken by se ocitla ve stejném nebezpečí jako její manžel.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>2 Hrozby</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Během té zimy Bearns pomalu skomíralo, jako když je útes nahlodáván dravým příbojem. Vévoda Brawndy zprvu Ket</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tricken zasílal pravidelná poselství. Se zpr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>vami přímo od vévody přijížděli uniformovaní poslové na koních. Zpočátku </emphasis><emphasis>byla sděleni optimistická. S pomocí Kettrickeniných opálů </emphasis><emphasis>bylo znovu vystavěno Ferry. Tamní lidé ji zaslali nejen tisí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ceré díky, ale i truhličku s malinkými perlami, kterých si vel</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mi cenili. Podivné. To, co zprvu tolik schraňovali, že by to </emphasis><emphasis>neobětovali ani na přestavbu své osady, znen</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dání klidně </emphasis><emphasis>darovali na znamení díků královně, která se vzdala svých </emphasis><emphasis>špe</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ků, aby oni měli kde hlavy složit. Pochybuji, že jejich </emphasis><emphasis>oběť by se komukoli jinému jevila tak velevýznamná. Avšak Kettricken nad truhličkou plakala.</emphasis></p>

<p><emphasis>Později už poslové přiváželi pochmurnější zprávy. Rudé lodě </emphasis>v <emphasis>pauzách mezi bouřemi znovu a znovu útočily. Poslo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vé tlumočili Kettricken, že vévoda Brawndy nechápe, proč </emphasis><emphasis>člen koterie opustil Rudou věž. Když se na to Kettricken bez </emphasis><emphasis>okolků zeptala Serene, dostalo se jí odpovědi, že bylo příliš </emphasis><emphasis>nebezpečné držet tam Willa i nadále, neboť jeho Uměni je </emphasis><emphasis>příliš cenné, než aby se vydávalo všanc rudým lodím. Tato ironie se setkala s pochopením jen u hrstky lidí. S každým dorazivším poslem byly zprávy horší a horší. Ostrované si </emphasis><emphasis>zřídili pozice na ostrovech Hook a Besham. </emphasis><emphasis>Vévoda Brawndy shromáždil válečné lodě s bojovníky a směle zaútočil na </emphasis><emphasis>vlastní pěst, jen aby se přesvědčil, že rudé lodě se tam za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hnízdily opravdu pevně. </emphasis><emphasis>Plav</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>dla s bojovníky vzala za své </emphasis><emphasis>a Bearns zasmušile ohlásilo, že na další výpravu již nemá </emphasis><emphasis>žádné prostředky. </emphasis><emphasis>Za této situace Kettricken obdržela Verityho smaragdy. </emphasis><emphasis>Bez váhání je poslala do Bearnsu. Jestli </emphasis><emphasis>k něčemu byly, to jsme se nikdy nedozv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>děli. Ani jsme neměli jistotu, zda byly doručeny. Zprávy z Bearnsu byly stále na</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hodilejší a brzy začalo být zřejmé, že nám byla odeslána čet</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ná poselství, která jsme vůbec neobdrželi. Spojení s Brawndym se pak zcela zhroutilo. Potě, co Kettricken z Buckkeepu </emphasis><emphasis>vyslala dva vlastní posly, kteří se více nevrátili, přísahala, </emphasis><emphasis>že další životy už riskovat nebude. V tu dobu už nájezdní</emphasis><emphasis>ci </emphasis><emphasis>z Hooku a Beshamu začali plenit p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>břeží ve větším rozsahu; </emphasis><emphasis>vyhýbali se sice bezprostřednímu okolí Buckkeepu, avšak </emphasis><emphasis>lstivě manévrovali a provokovali směrem na sever i na jih </emphasis><emphasis>od nás. Regal se vůči všem těmto nájezdům vytrvale stavěl </emphasis><emphasis>lhostejně. Tvrdil, že schraňuje prostře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ky na dobu, kdy se </emphasis><emphasis>vrátí Verity s Elderlingy, aby nájezdníky jednou provždy od</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>razili. Avšak veselíce a večírky na Buckkeepu byly stále čas</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tější a marnotratnější a Reg</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lovy dary vnitrozemským vévo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dům a šlechticům stále štědřejší.</emphasis></p>

<p>Na přelomu odpoledne byl už Burrich zpátky ve svém podkroví. Chtěl jsem ho mít někde, kde bych na něj mohl dohlížet, ale on se tomu nápadu poškleboval. Lacey si vzala na starost, že jeho světnice bude připravena, Burrich však nesl dost nelibě i tohle. Přitom jen nechala místnost vytopit a nanosit zásobu dříví, donést čerstvou vodu, vyvětrat a natřepat lůžkoviny, zamést podlahu a prostřít čerstvé stelivo. Uprostřed stolu hořela jedna z Mollyiných svící, šířící v za­tuchlé místnosti svěží piniovou vůni. Burrich přesto brblal, že už to skoro nevypadá jako jeho pokoj. Zanechal jsem ho tam, notně podepřeného polštáři a s lahví brandy blízko po ruce.</p>

<p>Pro tu láhev jsem měl až příliš velké pochopení. Když jsem ho totiž podpíral cestou mezi stájemi, míjeli jsme jed­nu prázdnou příhradu vedle druhé. Nechyběli jen koně, ale i nejlepší lovečtí psi. Neměl jsem vůbec odvahu jít se podí­vat do sokolnice; byl jsem si jist, že bych ji nalezl rovněž vy­pleněnou. Hands kráčel vedle nás, zamlklý a sklíčený. Jeho práce byla patrná na každém kroku. Stáj se skvěla čistotou jako klícka, zbylí koně byli vyhřebelcovaní, že přímo záři­li. Dokonce i prázdné příhrady byly vydrhnuté a vybílené. Avšak prázdný kredenc, jakkoli vycíděný, nemůže vyhlád­lého člověka uspokojit. Chápal jsem, že stáje jsou Burrichovým pokladem a domovem. Vrátil se, jen aby zjistil, že obo­jí je vydrancováno.</p>

<p>Když jsem pak Burriche opustil, vydal jsem se směrem k chlévům a ohradám. Zde býval přes zimu ustájený nejlep­ší chovný dobytek. Zjistil jsem, že stavy jsou tady prořídlé stejně jako ve stájích. Výstavní býci byli pryč. Z huňatých ovcí, které kdysi naplňovaly jednu ohradu, zůstalo jen šest bahnic a jeden zakrslý beran. Nevzpomínal jsem si přesně, co tam ještě bývalo za dobytek, ale příliš mnoho ohrad a stá­jí zelo prázdnotou v roční době, kdy byly zpravidla plné.</p>

<p>Od chlévů jsem zamířil ke skladištím a hospodářským stavením. Před jednou budovou právě nakládali pytle s obilím na povoz. Dva další povozy, již plně naložené, stály opodál. Chvíli jsem stál a pozoroval je, pak jsem se nabídl, že pomohu, když už se pytle na rostoucí hromadu těžko na­kládaly. Ochotně moji pomoc přijali a při práci jsme spolu rozmlouvali. Když jsme skončili, zamával jsem jim srdečně na rozloučenou a vydal se pomalu k hradu, nechápaje, proč má být naložen plný sklad obilí na vor a poslán po řece do Turlake.</p>

<p>Napadlo mě, že se před návratem do pokoje ještě zasta­vím za Burrichem. Vylezl jsem po schůdcích k jeho světni­ci a s překvapením zjistil, že dveře jsou pootevřené. V před­tuše nějaké zrady jsem vpadl dovnitř a zaskočil Molly, jež právě prostírala nádobí na stolek po Burrichově ruce. Při tom pohledu jsem zkoprněl a jen jsem na ni zíral. Když jsem se otočil k Burrichovi, zjistil jsem, že mě upřeně sleduje.</p>

<p>„Myslel jsem, že jsi sám," řekl jsem nepřesvědčivě.</p>

<p>Změřil si mě sovím zrakem. Hodně mezitím s lahví bran­dy zahýbal. „Myslel jsem, že budu," řekl vážně. Jako vždy se držel statečně, ale Molly se nenechala jen tak oklamat. Ústa měla pevně semknutá. Pokračovala v činnosti a mě ig­norovala. Místo toho se obrátila na Burriche:</p>

<p>„Nebudu vás dlouho obtěžovat. Poslala mne lady Patience, abych se vám postarala o teplé jídlo, protože ráno jste to­ho snědl málo. Jen co vám nachystám jídlo, hned zase pů­jdu."</p>

<p>„A odnesete s sebou i mé díky," dodal Burrich. Zrakem sjel z Molly na mě, vycítiv její rozpaky a také nelibost. Po­kusil se o omluvu: „Mám za sebou těžkou cestu, paní, a zra­nění mě trochu bolí. Doufám, že jsem vás neurazil."</p>

<p>„Nejsem tu od toho, abych se urážela kvůli vašim rozma­rům, sire," odvětila. Právě skončila s prostíráním jídla, kte­ré přinesla s sebou. „Mohu ještě něco udělat pro vaše pohodlí?" zeptala se. V jejím hlase byla zdvořilost, nic víc. Na mě se ani nepodívala.</p>

<p>„Mohla byste přijmout mé díky. Nejen za jídlo, ale i za svíčky, které osvěžily mé obydlí. Vím, že je to vaše vlast­noruční práce."</p>

<p>Viděl jsem, že trochu změkla. „Lady Patience mě požá­dala, abych je sem zanesla. S radostí jsem jí vyhověla."</p>

<p>„Chápu." Další slova ho už stála víc: „Pak jí, prosím, tlu­močte mé díky. A určitě i Lacey."</p>

<p>„Vyřídím. Pak už tedy nic dalšího nepotřebujete? Chodím pro lady Patience nakupovat dolů do města. Říkala, že kdy­byste něco potřeboval, můžu vám to z města přinést."</p>

<p>„Nic. Ale je od ní laskavé, že na to myslela. Děkuji."</p>

<p>„Jste vítán, sire," řekla Molly a s prázdným košíkem na předloktí prosvištěla kolem mě, jako bych tam nebyl.</p>

<p>Zůstali jsme s Burrichem civět jeden na druhého. Pohlédl jsem za Molly, pak jsem se ji snažil pustit z hlavy.,,Nejsou to jen stáje," řekl jsem a krátce vypověděl, co jsem na vlast­ní oči viděl ve chlévech a ve skladištích.</p>

<p>„Mohl bych ti o tom taky trochu vyprávět," pravil mrzu­tě. Pohlédl na jídlo od Molly a dolil si brandy. „Když jsme jeli podél Jelení řeky, všude samé zvěsti a zprávy. Podle ně­kterých Regal rozprodává zvířata a obilí, aby tak financo­val obranu pobřeží. Podle dalších poslal chovný dobytek do vnitrozemí na bezpečnější pastviny v Tilthu." Vyzunkl svou brandy. „Nejlepší koně jsou pryč. Viděl jsem to na první po­hled, když jsem se vrátil. Za deset let bych mohl stavy vy­šlechtit na tu úroveň, kterou jsme měli. Avšak dost o tom pochybuji." Znovu si nalil. „Má celoživotní práce je pryč, Fitzi. Člověk si rád pomyslí, že po něm na světě něco zůsta­lo. Koně, které jsem tu shromáždil pohromadě, rodokmeny, které jsem vyšlechtil - to vše je teď pryč, roztroušeno po celých Šesti vévodstvích. Och, ne že by nezlepšili kvalitu to­ho, k čemu je připustí. Jenže nikdy už neuvidím, co by z to­ho vzešlo, kdybych směl pokračovat dál. Steady bude ne­pochybně plemeníkem u statných tilthských kobyl. A až Ember vrhne další hříbě, ten, kdo je bude čistit, ho bude po­važovat jen za dalšího koně. Šest generací jsem na to hříbě čekal. Vezmou toho nejušlechtilejšího loveckého koně, kte­rý se kdy zrodil, a zapřáhnou ho do pluhu."</p>

<p>Na to se nedalo nic říci. Bál jsem se, že je to všechno pravda.„Dej si něco k jídlu," navrhl jsem. „A co tvoje no­ha?"</p>

<p>Nadzvedl pokrývku a starostlivě si ji prohlížel. „Je kaž­dopádně pořád tam. Myslím, že bych za to měl být vděčný. A je to lepší než dnes ráno. Ďáblův kořen tu infekci vytáhl. I když má slepičí mozek, ta ženská se v bylinách vyzná."</p>

<p>Nepotřeboval jsem se ptát, o kom to mluví. „Budeš ko­nečně jíst?" pobízel jsem ho.</p>

<p>Odložil pohárek a chopil se lžíce. Ochutnal polévku, kte­rou mu naservírovala Molly, a zdráhavě přikývl na znamení uznání. „Takže," poznamenal, zatímco přežvykoval, „tohle byla ta dívka. Molly."</p>

<p>Přikývl jsem.</p>

<p>„Zdálo se, že je k tobě dnes trochu odměřená."</p>

<p>„Trochu," řekl jsem suše.</p>

<p>Burrich se zazubil. „Jsi nedůtklivý stejně jako ona. Doká­žu si představit, že Patience před ní o mně nemluvila zrovna nejlíp."</p>

<p>„Nemá vůbec ráda opilce," podotkl jsem zcela nepokry­tě. „Její otec se upil k smrti. Ale ještě než s tím skončil, do­kázal jí léta znepříjemňovat život. Když byla menší, často ji bil. A když byla na výprasky velká, v jednom kuse jí spílal a nadával."</p>

<p>„Och." Burrich si pozorně dolil svůj pohárek. „To je mr­zuté zjištění."</p>

<p>„Pro ni to byl mrzutý život."</p>

<p>Zpříma se na mě podíval. „Já jí to neudělal, Fitzi. Ani jsem na ni nebyl hrubý, když tu byla. Nejsem ani opilý. Ješ­tě ne. A tak si strč to své znechucení někam a raději mi po­věz, co se dělo na Buckkeepu, když jsem byl pryč."</p>

<p>A tak jsem vstal a podal Burrichovi zprávu, skoro jako by měl právo ji vyžadovat. A svým způsobem, myslím, měl. Zatímco jsem mluvil, Burrich jedl. Když jsem skončil, dolil si brandy a s pohárkem v ruce se zvrátil na opěradlo židle. Rozvířil brandy v kalíšku, chvíli na to hleděl a pak se podíval na mě. „Takže Kettricken čeká dítě, ale král ani Regal o tom ještě nevědí."</p>

<p>„Myslel jsem, že jsi mezitím spal."</p>

<p>„To ano. Napůl jsem si myslel, že jsem si tu konverzaci vysnil. Takže." Vyzunkl brandy, vsedě se napřímil a odho­dil pokrývku z nohy. Zatímco jsem se díval, záměrně ohýbal koleno, dokud rána napětím ve svalech nezačala pukat. Při tom pohledu jsem sebou trhl, ale Burrich vypadal pouze za­myšleně. Dolil si další brandy a hned ji vypil. Láhev už by­la zpolovic prázdná. „Takže. Budu tu nohu muset dát na dla­hu, má-li to zůstat zavřené." Podíval se na mě. „Ty víš, co budu potřebovat. Přineseš mi to?"</p>

<p>„Myslím, že bys jí měl dát na den nebo více pohov. Šan­ci, aby si odpočala. Nepotřebuješ dlahu, když ležíš v po­steli."</p>

<p>Dlouze se na mě podíval. „Kdo střeží dveře Kettricken?"</p>

<p>„Já nemyslím... předpokládám, že tam má ženy, které spí v předpokoji její komnaty."</p>

<p>„Dobře víš, že jakmile to zjistí, pokusí se ji i s nenaroze­ným dítětem zabít."</p>

<p> „Pořád je to tajné. Když jí začneš hlídat dveře, všichni se to dozví."</p>

<p>„Podle mých počtů nás to ví pět. To není žádné tajemství, Fitzi."</p>

<p>„Šest," přiznal jsem kajícně. „Šašek to vytušil už před pár dny."</p>

<p>„Och!" Naskytla se mi jedinečná možnost vidět Burriche v šoku. „Nuže, alespoň tenhle jazyk nebude klevetit. Přesto, jak vidíš, to dlouho tajemstvím nezůstane. První zvěsti se vyrojí, ještě než skončí den, pamatuj na má slova. Dneska v noci budu hlídat její dveře."</p>

<p>„Musíš to být ty? Nemůžeš odpočívat a já -"</p>

<p>„Člověk může za chybu zaplatit životem, Fitzi. Cožpak to nevíš? Kdysi jsem ti říkal, že boj nekončí, dokud jsi nevy­hrál. Tohle -" a znechuceně ukázal na svoji nohu - „nesmí být mou záminkou ke kapitulaci. Už tak je to pro mě dost velká ostuda, že můj princ pokračoval v cestě beze mne. Ta­dy ho zklamat nesmím. A krom toho -" načež trpce vybafl smíchem - „ve stájích toho teď není tolik, abychom měli s Handsem oba co na práci. A chuť k dílu ze mě stejně už vyprchala. Takže. Skočíš mi teď pro dlahu?"</p>

<p>Udělal jsem, jak mi řekl, a přinesl mu dlahu. Poté jsem mu pomohl vetřít do rány mast, omotali jsme ji a dali nohu do dlahy. Rozřízl si staré kalhoty, které si natáhl přes dlahu, a pak jsem mu pomohl ze schodů. Navzdory svému původ­nímu záměru se šel ještě podívat do stáje k Ruddymu, aby se přesvědčil, zda jeho rána je po vyjmutí šípu vyčištěná a ošet­řená. Nechal jsem ho tam a odebral se zpátky na hrad. Chtěl jsem mluvit s Kettricken, abych jí sdělil, že dnešní noci bu­de mít u dveří muže na stráži a proč.</p>

<p>Zaklepal jsem na dveře její komnaty a Rosemary mne vpustila. Královna byla opravdu u sebe a s ní vybrané dámy.</p>

<p>Většina byla zabrána v hovoru, zatímco pracovaly na výšiv­kách nebo malých příručních stavech. Samotná královna si nechala otevřít okno, odkud podmračeně shlížela na klidné moře uprostřed mírného zimního dne. Připomněla mi Verityho ponořeného v Umění. Vytušil jsem, že ji trápí vesměs tytéž starosti. Upřel jsem zrak do míst co ona a ptal se sám sebe stejně jako ona, jestli dnes rudé lodě udeří a co se dě­je nahoře v Bearnsu. Bylo zbytečné o tom dumat. Oficiálně jsme z Bearnsu neměli vůbec žádné zprávy. Podle zvěstí po­břeží tonulo v krvi.</p>

<p>„Rosemary. Chtěl bych si v tichosti promluvit s Jejím Ve­ličenstvem."</p>

<p>Rosemary vážně přikývla a přišla se poklonit královně. V příštím okamžiku Kettricken vzhlédla a s kývnutím a ges­tem mi pokynula, abych u okna usedl vedle ní. Tiše jsem ji pozdravil a s úsměvem ukázal na poklidné vody, jako kdy­bychom se bavili o pěkném počasí. Leč potichu jsem řekl: „Burrich si přeje střežit vaše dveře - dnešní nocí počínaje. Bojí se, že až se ostatní dozvědí, že čekáte dítě, bude váš ži­vot v nebezpečí."</p>

<p>Jiná žena by možná zbledla nebo by alespoň ustrnula pře­kvapením. Jenže Kettricken se zlehka dotkla navýsost prak­tického nože, který nosila mezi svými klíči. „Skoro bych ta­kový přímý útok uvítala." Pak se zamyslela. „Myslím, že je to moudré. Nic se přece nepokazí tím, že jim dáme najevo své podezření. Nikoli přesvědčení. Proč bych měla být takt­ní a obezřelá? Burrich už jejich pozdrav obdržel v podobě šípu v noze." Hořkost v jejím hlase a zarputilost těsně pod povrchem mě šokovaly. „Může se postavit na stráž, a s tím mu patří i mé díky. Mohla bych si vybrat zdravějšího mu­že, ale neměla bych v něj takovou důvěru jako v Burriche. Umožní mu zraněná noha tuto povinnost vykonávat?"</p>

<p> „Myslím, že jeho hrdost by nesnesla, aby to dělal někdo jiný."</p>

<p>„Dobrá tedy." Odmlčela se. „Nechám mu tam přistavit židli."</p>

<p>„Pochybuji, že ji použije."</p>

<p>Vzdychla. „Všichni máme svoje způsoby, jak nabídnout svoji oběť. Nicméně ta židle tam bude."</p>

<p>Sklonil jsem hlavu na srozuměnou a Kettricken mě pro­pustila. Zamířil jsem do svého pokoje s úmyslem poklidit všechny věci po Burrichovi. Jak jsem však zvolna kráčel chodbou, v úleku jsem spatřil, že dveře do mého pokoje jsou pootevřené. Skočil jsem do vedlejšího vchodového výklen­ku a přitiskl se ke dveřím. Po chvíli se z mého pokoje vyno­řili Justin a Serene. Vstoupil jsem jim do cesty.</p>

<p>„Stále hledáte vhodné místo na schůzku?" zeptal jsem se kousavě.</p>

<p>Oba ustrnuli. Justin ukročil dozadu a skoro se schoval za Serene. Ta ho zpražila pohledem a rázně se mi postavila. „Nemusíme se ti z ničeho zodpovídat."</p>

<p>„Ani z toho, že jste byli v mém pokoji? Našli jste tam ně­co zajímavého?"</p>

<p>Justin funěl, jako kdyby zrovna doběhl závod. Záměrně jsem mu pohlédl do očí. Mlčel jako zařezaný. Usmál jsem se na něj.</p>

<p>„Nepotřebujeme se s tebou vybavovat," prohlásila Sere­ne. „Víme, co jsi zač. Pojď, Justine."</p>

<p>„Vy víte, co jsem zač? Zajímavé. Buďte si jisti, že já za­se vím, co jste zač vy. A že nejsem jediný, kdo to ví."</p>

<p>„Jsi lidská bestie!" zasyčel zlostně Justin. „Oddáváš se té nejhnusnější magii. Myslel sis, že by se to mezi námi nezjis­tilo? Není ani divu, že tě Galen považoval za nezpůsobilého k Umění!"</p>

<p>Jeho šíp trefil do černého a rozvířil mé nejtajnější obavy. Snažil jsem se nedát to na sobě znát. „Jsem oddaný králi Shrewdovi." S vyrovnanou tváří jsem se na ně upřeně za­hleděl. Nic dalšího jsem neřekl. Nikoliv slovně. Avšak sjel jsem je pohledem od hlavy až k patě, pozorně si je přeměřil a zjistil, že nemají čisté svědomí. Podle jejich neklidného přešlápnutí a letmých vzájemných pohledů jsem poznal, že si uvědomují, že jsou zrádcové. Zodpovídali se Regalovi; přitom věděli, že by se měli zodpovídat králi. Nežili v kla­mu ohledně toho, kdo jsou; chápali to. Možná jim Galen do jejich myslí vštípil oddanost vůči Regalovi; možná si nedo­kázali představit, že by se proti němu obrátili. Ale zčásti stá­le věděli, že jejich panovníkem je Shrewd a že jsou neloajální vůči králi, kterému se zavázali věrností. Dobře jsem si tu informaci zapsal do hlavy; byla to puklina, kam by se jed­noho dne dal zarazit klín.</p>

<p>Vykročil jsem rázně kupředu a vychutnal si okamžik, kdy se přede mnou Serene stáhla, zatímco Justin se skrčil mezi ní a zdí. Nezaútočil jsem. Jenom jsem se k nim otočil zády a otevřel dveře do svého pokoje. Když jsem pak vstupoval dovnitř, ucítil jsem plazivý úponek Umění šmátrající podél okraje mé mysli. Bezděčně jsem se zablokoval, tak jak mě to učil Verity. „Nechte si své myšlenky pro sebe," varoval jsem je a ani je nepoctil ohlédnutím. Zavřel jsem za sebou dveře.</p>

<p>Chvíli jsem stál a oddychoval. Klid. Klid. Nepolevil jsem však v mentální ostraze. Pak jsem tiše a opatrně zajistil zá­padku. Obezřele jsem se pohyboval po místnosti. Chade mi kdysi říkal, že vrah z povolání musí vždy vycházet z toho, že jiný člověk má větší schopnosti než on sám. Je to jediný způsob, jak zůstat naživu a udržet si bystrost. Proto jsem se ničeho nedotýkal, kdyby to snad bylo potřeno jedem. Místo toho jsem se postavil doprostřed místnosti, zavřel oči a sna­žil se vybavit si, jak přesně pokoj vypadal, když jsem ho opouštěl. Pak jsem oči zase otevřel a začal pátrat po změ­nách.</p>

<p>Malý podnos s bylinami stál uprostřed víka šatní truhlice. Já ho ale zanechal na konci, aby ho měl Burrich na dosah. Takže se prohrabovali mezi mým šatstvem. Tapiserie krále Wisdoma, která byla už několik měsíců nakřivo, nyní visela rovně. To bylo vše, co jsem dokázal zjistit. Mátlo mě to. Ne­chápal jsem, co tu hledali. To, že slídili v mé šatní truhlici, by možná nasvědčovalo, že jim šlo o nějaký malý předmět, který by se tam snadno schoval. Proč ale nadzvedávali tapi­serii a dívali se za ni? Tiše jsem stál a chvíli přemýšlel. To­hle nebyla namátková prohlídka. Nevěděl jsem jistě, co tu chtěli nalézt. Měl jsem však podezření, že byli pověřeni, aby v mém pokoji objevili tajný průchod. To znamenalo, že Regal dospěl k závěru, že usmrcení lady Thyme nestačilo. Je­ho podezření tedy bylo silnější, než mi vnukl Chade. Sko­ro jsem byl rád, že jsem nikdy neobjevil, jak funguje vchod do Chadeových komnat. Měl jsem alespoň větší důvěru v je­ho utajení. Každý předmět v pokoji jsem nejdříve prozkou­mal, než jsem jej vzal do ruky. Postaral jsem se o to, aby z podnosů Cook zmizely všechny zbytky jídla a žádný člo­věk a žádné zvíře je už nikdy neokusilo. Vylil jsem vodu z věder i ze svého džberu. Prozkoumal jsem zásobu dříví a svíčky, jestli na nich není nějaký prášek nebo pryskyřice, prohlédl jsem lůžkoviny a s těžkým srdcem vyhodil i celou svou zásobu bylin. Nechtěl jsem nic riskovat. I když jsem posléze zjistil, že v pokoji nic nechybí a že sem nikdo nic ani nepřidal. O chvíli později jsem usedl na postel, silně vyčer­paný a znervóznělý. Budu muset být ostražitější, konstatoval jsem. Vzpomněl jsem si na šaškovu zkušenost a zamyslel se.</p>

<p>Nechtěl jsem, aby mě čekal pytel a výprask, až příště vejdu k sobě do pokoje.</p>

<p>Pojednou mi má komnata připadala těsná, asi jako past, do níž se musím každého dne vracet. Vypadl jsem ven a ani se při odchodu neobtěžoval zamčít. Zámky byly stejně zby­tečné. Jen ať vidí, že z jejich dotěrnosti nemám strach. Ač­koli jsem měl.</p>

<p>Venku panovalo jasné pozdně odpolední počasí, na tuto roční dobu bylo nezvykle hezké a mírné. Dost mě to hnětlo, i když jsem si současně vychutnával procházku podél vnitř­ního obvodu hradu. Rozhodl jsem se zajít do města a na­vštívit tam <emphasis>Ruriska </emphasis>a své kamarády veslaře, pak možná zajít do krčmy na pivo. Už to bylo hodně dlouho, co jsem šel na­posledy do města, a až příliš dlouho, co jsem naposledy po­slouchal klepy měšťanů. Bude to pro mě jistě úleva, když na chvíli uniknu buckkeepským intrikám.</p>

<p>Procházel jsem bránou ven, když vtom mi zastoupil ces­tu mladý strážník. „Stát!" přikázal mi a pak dodal: „Prosím, pane," když mě poznal.</p>

<p>Poslušně jsem se zastavil. „Ano?"</p>

<p>Odkašlal si a pak najednou zrudl od hlavy až k patě. Na­dechl se, ale pořád stál jako zařezaný.</p>

<p>„Potřebuješ ode mne něco?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Prosím, počkejte chvíli, sire," vyhrkl chlapec.</p>

<p>Zmizel na strážnici a za chvilku se vynořila starší důstoj­nice. Vážně se na mě podívala, nadechla se, jako by si do­dávala odvahy, a tise řekla: „Máte zakázáno opustit hrad."</p>

<p>„Cože?" Nevěřil jsem svým uším.</p>

<p>Postavila se do pozoru. Když znovu promluvila, hlas již měla pevnější: „Máte zakázáno opustit hrad."</p>

<p>Pocítil jsem žhavý nával hněvu. Potlačil jsem jej. „Čí je to příkaz?"</p>

<p>Staršinka stála neústupně přede mnou. „Mé rozkazy po­cházejí od kapitána hlídky, sire. To je vše, co o tom vím."</p>

<p>„Rád bych mluvil s kapitánem," zachoval jsem zdvořilý tón.</p>

<p>„Není na strážnici. Sire."</p>

<p>„Chápu." Ale nebyla to docela pravda. Dokázal jsem vní­mat všechny ty smyčky stahující se okolo mě, avšak nechá­pal jsem, proč zrovna teď. Další otázka však byla nasnadě: „A proč ne?" Když Shrewd ochuravěl, mým ochráncem se stal Verity. Ale ten byl pryč. Mohl jsem se obrátit na Kettricken, ale jen kdybych ji chtěl přivést do otevřeného kon­fliktu s Regalem. To jsem nechtěl. Chade byl jako vždy stí­novou autoritou. To vše mně rychle problesklo hlavou. Již jsem se od brány pomalu odporoučel, když vtom jsem za­slechl své jméno. Otočil jsem se zpátky.</p>

<p>Do kopce směrem od města se blížila Molly. Její modrý služebníčky oděv jí v běhu pleskal o lýtka - utíkala ztěžka, klopýtavě, ten tam byl její elegantní krok. Byla vyčerpaná, skoro na pokraji sil. „Fitzi!" vykřikla znovu poděšeným hla­sem.</p>

<p>Už jsem chtěl vyrazit za ní, ale staršinka mi znenadání za­stoupila cestu. I ona měla zděšený výraz, ale též odhodlaný. „Nemohu vás pustit za bránu. Mám své rozkazy."</p>

<p>Nejraději bych ji smetl z cesty. Vší silou jsem svoji zuři­vost ovládl. Kdybych se s ní pustil do křížku, Molly by to moc nepomohlo. „Tak jí běžte naproti, zatraceně! Nevidíte, že ta žena má nějaké potíže?"</p>

<p>Stála nehnutě přede mnou, nespouštějíc ze mě zrak. „Milesi!" zavolala a chlapec přiskočil. „Běž se podívat, co je s tou ženou. Dělej, rychle!"</p>

<p>Hoch vystřelil jako šíp. Stál jsem tváří v tvář neoblomné hlídačce a bezmocně se jí přes rameno díval, jak Miles běží k Molly. Když k ní doběhl, uchopil ji pod paží a vzal jí ko­šík do druhé ruky. Molly se o něj ztěžka opírala, lapajíc po dechu, slzy na krajíčku, zatímco se vlekli k bráně. Připada­lo mi to jako věčnost, než prošla branou a vrhla se mi do ná­ruče. „Fitzi, och, Fitzi," zavzlykala.</p>

<p>„Pojď," řekl jsem jí. Otočili jsme se zády ke strážnici a vydali se od brány pryč. Věděl jsem, že jsem zachoval klid a chladnou hlavu, ale cítil jsem se zahanbený a ponížený.</p>

<p>„Proč jsi za mnou... nešel?" vzdychla Molly.</p>

<p>„Stráž mě nechtěla pustit. Mají rozkazy, že nesmím opus­tit Buckkeep," pravil jsem tiše. Cítil jsem, jak se celá chvě­je, když se o mne opírala. Odvedl jsem ji za roh skladiště a z dohledu stráží, jež stály u brány a civěly na nás. Vzal jsem ji do náruče, dokud se neutiší. „Co se děje? Copak se stalo?" Snažil jsem se, aby můj hlas zněl konejšivě. Odhrnul jsem jí vlasy visící podél tváře. V mém náručí se za pár oka­mžiků uklidnila. Dech sejí ustálil, ale stále se třásla.</p>

<p>„Šla jsem do města. Lady Patience mi dala odpoledne vol­no. A potřebovala jsem sehnat několik věcí... na svíčky." Jak mluvila, její chvění pomalu ustávalo. Pozvedl jsem jí bradu, takže mi hleděla přímo do očí.</p>

<p>„A pak?"</p>

<p>„Vracela... jsem se zpátky. Byla jsem na tom příkrém úse­ku, hned za městem. Tam, jak rostou olše, víš?"</p>

<p>Přikývl jsem. Znal jsem to místo.</p>

<p>„Zaslechla jsem, jak se blíží koně. Měli hodně naspěch. Tak jsem uhnula z cesty, aby mohli projet." Znovu se roz­třásla. „Šla jsem dál v domnění, že mě minou. Ale najednou byli těsně za mnou, a když jsem se ohlédla, šinuli si to pří­mo na mě. Ne po silnici, ale na mě. Uskočila jsem do křoví, ale oni stále mířili na mě. Otočila jsem se a utíkala, ale oni pořád za mnou..." Hlas měla vyšší a vyšší.</p>

<p>„Tiše! Počkej. Uklidni se. Přemýšlej. Kolik jich bylo? Znala jsi je?"</p>

<p>Divoce zavrtěla hlavou. „Byli dva. Neviděla jsem jim do tváří. Utíkala jsem před nimi a oni měli na hlavách helmy zakrývající oči a nos. Pronásledovali mě. Je to tam příkré, však víš, a křovinaté. Snažila jsem se utéci, ale oni hnali ko­ně houštinami rovnou za mnou. Naháněli mě, jako když psi nahánějí ovci. A já běžela a běžela, ale nemohla jsem je se­třást. Pak jsem upadla, noha se mi zachytila za kládu a já spadla. A oni seskočili z koní. Jeden mne přitlačil k zemi a druhý mi vyrval košík. Všechno vysypal ven, jako kdyby něco hledal, ale přitom se jen smáli a smáli. Myslela jsem..."</p>

<p>Srdce mi teď bušilo stejně divoce jako Molly. „Udělali ti něco?" zeptal jsem se rozlíceně.</p>

<p>Odmlčela se, jako kdyby váhala, a potom divoce zavrtěla hlavou. „Ne to, čeho se bojíš. Jenom mě... držel při zemi. A smál se. A ten druhý řekl... on řekl, že jsem pěkně hlou­pá, když se nechám využívat Bastardem. Říkali..."</p>

<p>Znovu na chvíli zmlkla. Ať už jí řekli cokoli, ať už ji čas­tovali jakkoli, bylo to tak ošklivé, že mi to ani nedokázala zopakovat. Zasáhlo mě to jako meč, když jí dokázali ublížit natolik, že se o to se mnou ani nechtěla podělit. „Varovali mě," pokračovala po chvíli. „Řekli, vyhýbej se Bastardovi. Nedělej za něj špinavou práci. Říkali... věci, kterým jsem nerozuměla, o zprávách, zvědech a velezradě. Říkali, že se mohou postarat o to, aby se všichni dozvěděli, že jsem Bastardova <emphasis>děvka." </emphasis>Snažila se to slovo jen říci, ale jaksi z ní vyšlo s větší silou. Zkoušela mě, jestli se od ní neodtáhnu. „Pak říkali... že budu viset... když neuposlechnu. Že vyřizo­vat záležitosti zrádci znamená sám být zrádcem." Její hlas se podivně zklidnil. „Pak si na mě plivli. A nechali mě tam. Slyšela jsem, jak odjíždějí, ale ještě dlouho jsem se bála vstát. Nikdy jsem nebyla tak vyděšená." Pohlédla na mě, oči jako dvě zející rány. „Ani můj otec mě nikdy tak nevyděsil."</p>

<p>Přitáhl jsem ji k sobě blíž. „Je to všechno má chyba." Ani jsem nevěděl, že jsem promluvil nahlas, dokud se ode mě s rozpačitým výrazem neodtáhla.</p>

<p>„Tvá chyba? Udělal jsi snad něco špatného?"</p>

<p>„Ne. Já nejsem žádný zrádce. Ale jsem bastard. A dopus­til jsem, aby to postihlo i tebe. Všechno, před čím mě varo­vala Patience, všechno, před čím mě Ch - každý varoval, to všechno se teď vyplňuje. Nechal jsem tě v tom uvíznout."</p>

<p>„Co se to děje?" zeptala se tiše, oči dokořán. Náhle zadr­žela dech. „Říkal jsi... že stráž tě nechce pustit za bránu. Že nemůžeš opustit Buckkeep. Proč?"</p>

<p>„Nevím přesně proč. Hodně věcem nerozumím. Ale jed­nu věc vím jistě. Musím ti zaručit bezpečí. To znamená dr­žet se od tebe nějakou dobu stranou. A ty ode mě. Chápeš?"</p>

<p>V očích se jí mihl záblesk hněvu. „Chápu jen to, že mě v tom necháváš samotnou!"</p>

<p>„Ne. Tak to není. Musíme je přesvědčit o tom, že tě vy­děsili, že jsi je uposlechla. Pak budeš v bezpečí. Nebudou mít důvod jít po tobě znovu."</p>

<p>„Ale oni mě vyděsili, ty idiote!" zasyčela na mě. „Jednu věc vím jistě. Když někdo ví, že se ho bojíš, nikdy před tím člověkem nebudeš v bezpečí. Když je teď poslechnu, půjdou po mně znovu. Řeknou mi, abych dělala jiné věci, aby vidě­li, kam až jsem ve svém strachu schopna zajít."</p>

<p>Tohle byly jizvy, které v jejím životě zanechal otec. Jiz­vy, v nichž byla svým způsobem její síla, ale i slabost. „Teď není vhodná doba stavět se jim na odpor," zašeptal jsem. Mezitím jsem se jí díval přes rameno, očekávaje, že se zpo­za rohu každým okamžikem vynoří stráž, aby zjistila, kam jsem to zmizel. „Pojď," řekl jsem a vedl ji hlouběji do bludiště skladišť a hospodářských budov. Chvíli šla mlčky ved­le mě, pak se mi náhle vytrhla z ruky.</p>

<p>„Je čas se jim postavit," prohlásila. „Protože když to jed­nou začneš odkládat, nikdy to neuděláš. Proč to neudělat tentokrát?"</p>

<p>„Protože já nechci, aby ses do toho zapletla. Nechci, aby ti ublížili. Nechci, aby si lidé říkali, že jsi Bastardova děv­ka." Jen stěží jsem ta poslední slova ze sebe vysoukal.</p>

<p>Molly napřímila hlavu. „Neudělala jsem nic, zač bych se měla stydět," řekla otevřeně. „A ty?"</p>

<p>„Ne. Ale -"</p>

<p>,, ,Ale.' Tvoje oblíbené slovo," pravila hořce. A zamířila pryč.</p>

<p>„Molly!" Vrhl jsem se za ní a uchopil ji za ramena. Tro­chu se ke mně natočila. Nebyla to facka. Nýbrž pořádná her­da do zubů, až jsem se zapotácel a v ústech ucítil krev. Stá­la nasupená proti mně, jako kdyby mě vyzývala, abych se jí znovu zkusil dotknout. Neudělal jsem to. „Neřekl jsem, že s nimi nebudu bojovat. Ale jen to, že nechci, aby ses do to­ho zapletla ty. Dej mi šanci vypořádat se s tím po svém," řekl jsem. Věděl jsem, že mi po bradě stéká krev. Nechal jsem ji, ať se na to dívá. „Věř mi, že dostanu-li čas, odhalím je a přinutím je zaplatit. Jak budu chtít já. A teď. Řekni mi něco o těch mužích. Co měli na sobě, jakým stylem jeli. Jak vypadali jejich koně? Mluvili jako lidé z Bucku, nebo vnitrozemci? Měli vousy? Mohla bys popsat barvu jejich vlasů a jejich očí?"</p>

<p>Viděl jsem, jak se snaží přemýšlet, a zároveň jsem viděl, jak se její mysl od toho zážitku odvrací. „Hnědí," řekla po chvíli. „Hnědí koně, s černými hřívami a ocasy. A ti muži mluvili jako každý jiný. Jeden měl tmavou bradku. Těžko se to dívá s tváří zabořenou v blátě."</p>

<p> „Dobře. To stačí," řekl jsem, ačkoli mi neřekla v podsta­tě nic. Sklopila zrak, aby neviděla krev na mé tváři. „Molly," řekl jsem tišeji. „Nebudu teď chodit... k tobě do pokoje. Nějakou dobu. Protože -"</p>

<p>„Se bojíš."</p>

<p>„Ano!" sykl jsem. „Ano, bojím se. Bojím se, že ti ublíží, bojím se, že tě zabijí. Aby ublížili mně. Nebudu tě vystavo­vat nebezpečí svými návštěvami."</p>

<p>Jen tiše stála. Nemohl jsem říci, zda mě poslouchá či ni­koli. Obemkla si pažemi hruď, jako by se objímala.</p>

<p>„Tolik tě miluji, že bych to neunesl." Má slova zněla sla­bě i mně samému.</p>

<p>Otočila se a kráčela pryč. Stále se objímala, jako kdyby se bála, že se rozpadne na kousky. Vypadala velmi osamělá, v ucouraných modrých sukních a s hrdou hlavou sklopenou k zemi. „Molly Rudá Sukně," zašeptal jsem za ní, avšak už jsem v ní tu Molly neviděl. Pouze to, co jsem z ní udělal.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>3 Neatbay</emphasis></strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><emphasis>Podobaný muž je u lidu Šesti vévodství legendárním poslem </emphasis><emphasis>zkázy. Vidět ho kr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>čet po cestě značí, že brzy na všechny při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jde nákaza a mor. Když se o něm člověku zdá, je to prý va</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rování před blízkou smrtí. V pohádkách se často zjevuje těm, </emphasis><emphasis>kteří si potrestání zaslouží, ale jindy, zejména při loutko</emphasis><emphasis>hrách, bývá prezentován jako předzvěst brzké všeobecné po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hromy. Loutka Podobaného muže, houpající se zavěš</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ná nad </emphasis><emphasis>scénou, je varováním pro všechny z publika, že se stanou </emphasis><emphasis>svědky</emphasis><emphasis> tragédie.</emphasis></p>

<p>Zimní dny se nesnesitelně vlekly. S každou uplynulou ho­dinou jsem napjatě čekal, že se něco zlého přihodí. Nikdy jsem nevešel do svého pokoje bez předchozího prozkoumá­ní místnosti, nejedl jsem žádné jídlo, jehož přípravu jsem na vlastní oči neviděl, a pil jsem pouze vodu, kterou jsem si sám načerpal ze studny. Mizerně jsem spal. Ustavičná bdě­lost se na mně podepisovala snad sterým způsobem - byl jsem nevrlý vůči lidem, kteří se na mě náhodně obraceli, byl jsem náladový, když jsem zaskočil za Burrichem, a zdržen­livý v přítomnosti královny. Chade, jediný člověk, kterému bych si mohl ulevit, mě nevolal. Byl jsem zoufale osamělý. Za Molly jsem si jít netroufal. Návštěvy u Burriche jsem se snažil co nejvíce zkrátit ze strachu, abych své trampoty ne­přenesl na něj. Nemohl jsem volně opustit Buckkeep, abych strávil noc s Nighteyesem, a bál jsem se uniknout naším taj­ným východem, kdyby mě snad někdo sledoval. Vyčkával jsem a měl se stále na pozoru, ovšem fakt, že už se mi nic dalšího nestalo, byl vlastně rafinovaným způsobem mučení ve formě vleklé nejistoty.</p>

<p>Každý den jsem chodíval za králem Shrewdem. Sledoval jsem, jak mi před očima chřadne, a viděl jsem, jak je šašek den ze dne zasmušilejší a jeho humor jízlivější. Toužil jsem po kruté zimě, která by se shodovala s mým rozpoložením, ale obloha zůstávala blankytně modrá a větry klidné. Uvnitř Buckkeepu probíhaly rušné večírky plné veselí a hýření. Po­řádaly se maškarní bály a soutěže pěvců ze širokého okolí, kteří mezi sebou soupeřili o tučné ceny. U Regalova stolu hodovali vnitrozemští vévodové a šlechtici, kteří s ním po­píjeli dlouho do noci.</p>

<p>„Jsou jako pijavice na zmírajícím psovi," řekl jsem zhur­ta Burrichovi, když jsem mu jednoho dne měnil obvaz na noze. On jen poznamenal, že to nebyl žádný trik, když zů­stal na hlídce u Kettrickeniných dveří po celou noc vzhůru, protože hluk pijatiky by mu stejně nedovolil usnout.</p>

<p>„A kdo zmírá?" zeptal se vzápětí.</p>

<p>„My všichni. Den za dnem všichni naráz zmíráme. Copak ti to ještě nikdo neřekl? Ale tohle se hojí, a překvapivě dob­ře vzhledem k tomu, co jsi s tím prodělal."</p>

<p>Pohlédl na svoji obnaženou nohu a opatrněji ohnul. Tkáň se místy napnula, ale vydržela. „Rána je možná uzavřená, ale uvnitř se to nezdá být zahojené," poznamenal. Nebyla to stížnost. Pozvedl svůj pohárek s brandy a vyzunkl ji. Já ho přitom pozorně sledoval. Jeho dny teď probíhaly podle ustá­leného vzoru. Jakmile ráno odešel od Kettrickeniných dveří, šel do kuchyně a tam se najedl. Pak se vrátil k sobě do po­koje a začal popíjet. Poté co jsem se objevil já a pomohl mu vyměnit obvaz na noze, pil vytrvale dál, dokud nebyl čas jít spát. Večer se probudil, aby se najedl a šel hlídat ke Kettrickeniným dveřím. Ve stájích už naprosto na nic nesáhl. Pře­dal je Handsovi, který svou práci vykonával jako trest, kte­rý si nezaslouží.</p>

<p>Asi obden posílala Patience k Burrichovi Molly, aby mu tam poklidila. O těchto návštěvách jsem věděl jen to, že pro­bíhají a že Burrich je překvapivě toleruje. Měl jsem z toho smíšené pocity. Ať už si Burrich jakkoli zavdal, k ženám byl vždycky laskavý; leč řada vyprázdněných lahví od brandy jí mohla toliko připomínat otce. Přesto jsem si přál, aby jeden druhého lépe poznali. Jednoho dne jsem Burrichovi řekl, že Molly vyhrožovali kvůli styku se mnou. „Styku?" zeptal se ostře.</p>

<p>„Pár lidí ví, že ji mám rád," připustil jsem ustrašeně.</p>

<p>„Muž nepřenáší své problémy na ženu, kterou má rád," řekl mi krutě.</p>

<p>Na to jsem neměl odpověď. Místo toho jsem mu uvedl minimum podrobností o útočních, na které si Molly vzpo­mněla, ale ani jemu to nic neříkalo. Chvíli jen tak civěl skr­ze zeď světnice. Potom popadl pohárek a vypil ho. Starost­livě řekl: „Řeknu jí, že se o ni bojíš. Řeknu jí, že když se bude cítit v nebezpečí, má přijít za mnou. Že já se tomu mohu lépe postavit." Vzhlédl a střetl se s mým pohledem. „Řeknu jí, že je od tebe moudré držet se od ní stranou, kvů­li ní samotné." Když si nalil další pohár, s pohledem upřeným na stůl tiše pravil: „Patience měla pravdu. A bylo od ní rozumné poslat ji za mnou."</p>

<p>Zbledl jsem, když jsem si uvědomil plný význam jeho slov. Pro jednou jsem v sobě měl tolik důvtipu, abych věděl, kdy zůstat zticha. Burrich vypil svou brandy a potom se za­hleděl na láhev. Pomaluji posunul směrem ke mně. „Vrať ji zpátky na polici, ano?" požádal mě.</p>

<p>Zvířata a zimní zásoby nadále opouštěly Buckkeep. Ně­které z nich byly levně odprodány vnitrozemským vévodstvím. Nejušlechtilejší lovečtí a jezdečtí koně putovali na prámech po Jelení řece do oblasti poblíž Turlake. Regal pro­hlásil, že je to plán, jak uchránit náš nejlepší chovný doby­tek před řáděním rudých lodí. Hands mi řekl, prý se mezi lidmi ve městě povídá, že pokud král nedokáže udržet svůj vlastní hrad, jaká jim pak zbývá naděje? Když byla po řece odeslána zásilka starých vzácných tapiserií a nábytku, zača­lo se brzy proslýchat, že Farseerové se chystají zcela opustit Buckkeep, aniž by bojovali, aniž by vyčkali útoku z moře. Měl jsem nepříjemné tušení, že zvěsti jsou pravdivé.</p>

<p>Jelikož jsem byl uvězněn ve zdech Buckkeepu, měl jsem omezený přístup k bezprostředním názorům prostého lidu. Když jsem teď vešel na strážnici, přivítalo mě vždy ticho. S omezením mého pobytu na prostory hradu se vyrojily nej­různější klepy a spekulace. Ožily zvěsti, které mě obestřely v den, kdy se mi nepodařilo zachránit malou holčičku z ru­kou vykovaných. Jen málo lidí ze stráže se mnou teď mlu­vilo o něčem jiném než o počasí a podobných legráckách. Ačkoli mě nezavrhli úplně, byly mi odepřeny ony nenucené rozhovory a nesouvislé rozepře, jež se zpravidla odehrávaly na strážnici. Mluvit se mnou přinášelo smůlu. Nechtěl jsem ji přenášet na muže a ženy, které jsem měl rád.</p>

<p>Ve stájích jsem byl stále vítán, ale snažil jsem se s nikým moc nemluvit ani se nezdržovat v blízkosti nějakého zvíře­te. Pracovníci stájí byli v posledních dnech hodně rozmrzelí. Neměli moc práce, která by je zaměstnala, takže častěji docházelo k hádkám. Čeledíni byli mým hlavním zdrojem zpráv a zvěstí. Žádné z nich nebyly veselé. Kolovaly překroucené historky o nájezdech na města v Bearnsu, zvěsti o rvačkách v hospodách a docích města Buckkeep, mluvilo se též o tom, že lidé se stěhují na jih či do vnitrozemí, jak jim to jejich prostředky dovolují. Řeči o Veritym a jeho vý­pravě byly veskrze zlehčující a posměšné. Veškerá naděje vymizela. Tak jako já, i lidé z Buckkeepu napjatě očekáva­li, že k jejich prahům brzy dorazí pohroma.</p>

<p>Pak přišel měsíc bouřlivého počasí, kdy úleva a radován­ky v Buckkeepu měly ještě zhoubnější dopad než předchozí období plné napětí. Během jednoho zvláště divokého veče­ra se vzňala přístavní krčma. Oheň se šířil a jen prudký liják, který se přihnal za větrnými poryvy, zabránil požáru, aby se rozšířil do skladišť v docích. To by byla katastrofa více než v jednom ohledu, poněvadž jak Regal vyprazdňoval hradní sklady s obilím a zásobami, ani lidé ve městě neviděli důvod schraňovat to málo, co zbylo. I kdyby se nájezdníci v Buckkeepu nikdy nevylodili, smířil jsem se už s tím, že před kon­cem zimy budou snížené příděly potravin.</p>

<p>Jedné noci jsem procitl uprostřed naprostého ticha. Kví­lení větru a bušení deště umlklo. Srdce mi pokleslo. Naplni­la mě hrozivá předtucha, a když jsem vstal uprostřed jasně modrého jitra, má hrůza ještě vzrostla. Navzdory slunnému dni panovala na hradě skličující atmosféra. Několikrát jsem též pocítil šimravý dotek Umění. Málem jsem z toho zešílel, protože jsem nevěděl, zda se nepokouší Verity zpevnit náš kontakt nebo zda to neslídí Justin a Serene. Návštěva krále Shrewda se šaškem téhož dne odpoledne mě ještě více de­primovala. Král, zchřadlý už skoro na kost, seděl a neurčitě se usmíval. Když jsem vešel do dveří, slabě po mně zašmát­ral Uměním a pak mě pozdravil se slovy: „Ach, Verity, můj chlapče. Jak se ti dnes vedlo při šermířské lekci?" Zbytek je­ho slov dával právě takový smysl. Regal se zjevil téměř oka­mžitě po mém příchodu. Posadil se na židli s rovným opěra­dlem, zkřížil si ruce na prsou a díval se na mě. Nepadlo mezi námi ani slovo. Nebyl jsem si jist, zda je mé mlčení proje­vem zbabělosti či sebekontroly. Unikl jsem před ním, jak­mile to ve vší slušnosti šlo, navzdory šaškově káravému po­hledu.</p>

<p>Šašek nevypadal o moc lépe než král. Na tak bezbarvém stvoření, jako byl on, vypadaly temné kruhy pod očima jako namalované. Jeho jazyk již mezitím umlkl stejně jako jeho rozverné rolničky. Kdyby král Shrewd zemřel, mezi šaškem a Regalem by nikdo nestál. Přemýšlel jsem, zda bych mu ne­mohl nějak pomoci.</p>

<p>Jako kdybych mohl pomoci sám sobě, pomyslel jsem si trpce.</p>

<p>O samotě v pokoji jsem si trochu víc zavdal z láhve laciné ostružinové pálenky, která se Burrichovi tak hnusila. Věděl jsem, že mi z ní bude druhý den zle. Bylo mi to jedno. Pak jsem ulehl na postel a naslouchal vzdáleným zvukům veselí­ce ve Velkém sále. Přál jsem si, aby tu tak byla Molly, která by mě vyplísnila za to, že jsem opilý. Postel byla pro jedno­ho příliš velká, povlečení sněhově bílé a studené. Zavřel jsem oči a hledal útěchu ve společnosti vlka. Ježto jsem byl uvěz­něn na Buckkeepu, začal jsem jeho přítomnost vyhledávat v nočních snech, jen abych měl iluzi svobody.</p>

<p>Procitl jsem těsně předtím, než mě Chade popadl a zatřásl mnou. Bylo dobře, že jsem ho v tom kratičkém okamžiku poznal, protože jinak bych se ho jistě pokusil zabít. „Vstá­vej!" zašeptal drsně. „Vstávej, ty nasáklý kašpare, ty idiote. Neatbay je v obležení. Pět rudých lodí. Když budeme otálet, vsadím se, že nic tam nezůstane na svém místě. Vstávej, za­traceně!"</p>

<p>Vymotal jsem se z postele na nohy a alkoholická otupělost ustoupila šoku z jeho slov.</p>

<p>„Co můžeme dělat?" zeptal jsem se přihlouple.</p>

<p>„Pověz to králi. Pověz to Kertricken, pověz to Regalovi. Tohle už nemůže ignorovat ani Regal, je to přímo u našeho prahu. Jestli rudé lodě uchvátí a udrží Neatbay, budou nás mít v pasti. Z buckkeepského přístavu se nedostane jediná loď. To uzná i Regal. Běž hned! Běž!"</p>

<p>Natáhl jsem si kalhoty a tuniku a bosý vyrazil ke dveřím, zatímco vlasy mi visely do tváře. Tu jsem se zarazil. „Ale jak to vůbec vím? Co mám říci, odkud to varování pochází?"</p>

<p>Chade vztekle poskočil. „Zatraceně! Řekni jim cokoliv! Řekni Shrewdovi, že jsi měl sen o Poďobaném muži, jak to věštil z vodní tůně! Alespoň to by měl pochopit! Pověz jim, že ti tu novinu přinesl Elderling! Řekni cokoliv, ale přinuť je ihned jednat!"</p>

<p>„Dobře!" Vyrazil jsem po chodbě, tryskem seběhl schody a pelášil chodbou ke královým komnatám. Zabušil jsem na Shrewdovy dveře. Na opačném konci chodby u Kettrickeniných dveří stál Burrich. Podíval se na mě, tasil svůj mečík a zaujal bojovný postoj, šlehaje očima na všechny strany. „Nájezdníci!" zavolal jsem na něj přes chodbu, nedbaje to­ho, kdo to zaslechne či jaké budou reakce. „Pět rudých lodí v Neatbay! Vzbuď Její Veličenstvo, pověz jí, že ihned po­třebují naši pomoc!"</p>

<p>Burrich se bez řečí otočil, zaklepal na Kettrickeniny dve­ře a byl okamžitě vpuštěn. Já to neměl tak snadné. Wallace konečně na škvírku otevřel, nechtěl se však hnout, dokud jsem mu nenavrhl, aby s mým poselstvím vyrazil po scho­dech k Regalovi. Věřím, že ho uchvátila právě vyhlídka na dramatický vstup do sálu a pohovor s princem před všemi hodovníky. Nechal dveře nehlídané a odběhl do svého předpokoje, aby se upravil.</p>

<p>Králova ložnice tonula v naprosté tmě a těžkém dýmu z kuřidla. V obývacím pokoji jsem popadl svíci, zapálil ji u skomírajícího ohně a pospíšil si do ložnice. Uprostřed tmy jsem skoro zakopl o šaška, který se choulil u královy poste­le jako nějaké psisko. V údivu jsem zalapal po dechu. Ne­měl přes sebe víc než deku a pod hlavou polštář, jak tam le­žel na předložce u královy postele. Toporně se narovnal, stále napůl spící, a v tu ránu se vyplašil. „Co je to? Co se dě­je?" zeptal se jedním dechem.</p>

<p>„Nájezdníci v Neatbay. Pět rudých lodí. Musím vzbudit krále. Co tu děláš, ty zde spíš? Bojíš se už vrátit do pokoje?"</p>

<p>Hořce se zasmál. „Spíše se bojím opustit tady toho, jinak by už mě nemuseli pustit dovnitř. Když mě naposledy Wallace zamkl venku, musel jsem hodinu bědovat a bušit, než si král uvědomil, že tu nejsem, a zeptal se, kam jsem se po­děl. A předtím jsem proklouzl dovnitř se snídaní. A před­tím-"</p>

<p>„Snaží se tě separovat od krále?"</p>

<p>Přikývl. „Pomocí cukru i biče. Tuto noc mi Regal nabízel měšec s pěti zlaťáky, kdybych se prý vystrojil a šel je dolů pobavit. Och, jak ten po tvém odchodu spustil, prý mě tam dole u dvora hrozně postrádají a jaká ostuda pro mě marnit své mládí zavřený tady nahoře. A když jsem mu řekl, že společnost krále Shrewda je mi milejší než ostatní šašci, hodil po mně šálek čaje. Wallace to pořádně nakrklo, protože právě uvařil tak odporný bylinkový lektvar, že by po něm člověk zatoužil i po voňavce z prdů."</p>

<p>Šašek mezitím zažehl svíce a prohrábl oheň v králově krbu. Nyní roztáhl jeden z těžkých závěsů u postele. „Můj pane?" řekl vlídně, jako by mluvil ke spícímu dítěti. „Je tu FitzChivalry s důležitým poselstvím pro vás. Probudíte se a vyslechnete ho?"</p>

<p>Král zprvu nereagoval. „Vaše Veličenstvo?" zvolal znovu šašek. Navlhčil hadřík ve studené vodě a jemnými dotyky ovlhčil králi tvář. „Králi Shrewde?"</p>

<p>„Můj králi, váš lid vás potřebuje," vyhrkl jsem ze sebe v zoufalství. „Neatbay je v obležení rudých lodí. Jejich pět. Musíme tam ihned vyslat pomoc, jinak je všechno ztraceno. Když si tam zřídí pozice —"</p>

<p>„Mohly by uzavřít Jelení přístav," řekl král a otevřel oči. Neopustil přitom svoji pozici vleže na břiše, jen ještě pev­něji stiskl víčka, jako kdyby přemáhal bolest. „Šašku. Tro­chu rudého vína. Prosím." Hlas měl tichý, útlejší než dech, ale byl to hlas mého krále. Srdce mi vzkypělo, jako když sta­rý pes zaslechne hlas vracejícího se pána.</p>

<p>„Co musíme udělat?" dožadoval jsem se naléhavě.</p>

<p>„Všechny lodě, co máme, vzhůru podél pobřeží na ně. Nejen válečné. Vytáhněte rybářskou flotilu. Teď už bojuje­me o naše životy. Jak se vůbec odvážili tak blízko, jak je na­padla taková troufalost! Pošlete po pevnině koně. Ať jsou na cestě ještě dnes v noci, do hodiny, povídám. Dostanou se tam sice až pozítří, ale stejně je tam pošlete. Velení ať pře­vezme Keen."</p>

<p>Hrklo mi v hrudi. „Vaše Veličenstvo," přerušil jsem ho mírně. „Keen je mrtev. Stalo se to při návratu z hor, jeli s Burrichem. Zaútočili na ně lupiči."</p>

<p>Šašek mě zpražil pohledem a já vzápětí své poznámky li­toval. Velitelský tón z králova hlasu se vytratil. Nejistě se zeptal: „Keen je mrtev?"</p>

<p>Nadechl jsem se. „Ano, Vaše Veličenstvo. Ale je tu Red. Kerf je také správný chlap."</p>

<p>Král si vzal víno, které mu nabídl šašek. Usrkl, a jako by mu to vlilo sílu do žil. „Kerf. Svěřte to tedy na povel Kerfovi." Stín jeho sebejistoty se vrátil. Kousl jsem se do jazyka, abych neřekl, že koně, kteří nám zůstali, nestojí za to nikam posílat. Lidé z Neatbay nepochybně uvítají jakoukoli posilu.</p>

<p>Král Shrewd se zamyslel. „Jaké jsou zprávy ze South Cove? Vyslali už bojovníky a lodě?"</p>

<p>„Vaše Veličenstvo, odsud ještě stále nemáme žádné zprá­vy." Nebyla to lež.</p>

<p>„Co se to tu děje?" Pokřik spustil ještě dříve, než vrazil do pokoje. Byl to Regal, naběhlý vzteky a přemírou alkoholu. „Wallace!" A ukázal neúprosně na mě. „Dostaň ho odsud. Sežeň si pomoc, jestli nějakou potřebuješ. Netřeba si brát servítky!"</p>

<p>Wallace se nemusel moc rozhlížet. Z oslavy se sem přihr­nuli i dva z Regalových svalnatých vnitrozemských strážní­ků. Ocitl jsem se nohama ve vzduchu; Regal si na tu práci vybral pravé hromotluky. Ohlédl jsem se po šaškovi, hleda­je nějakého spojence, ale ten mezitím zmizel. Ještě jsem za­hlédl bledou ruku mizící pod postelí a rychle odvrátil zrak jinam. Neměl jsem mu to za zlé. Nemohl pro mě nic udělat, kdyby zůstal, nanejvýš by byl vyhozen se mnou.</p>

<p>„Otče, vyrušil tě ze spánku svými divokými povídačka­mi? A tobě je přitom tak zle?" Regal se starostlivě sklonil nad postelí.</p>

<p>Už mě skoro vyvlekli ke dveřím, když král promluvil. Ne­bylo to nijak hlasitě, ale zazněl v tom velitelský tón. „Zůstaňte stát, kde jste," nařídil strážím král Shrewd. Stále ležel v posteli na břiše, ale stočil zrak k Regalovi. „Neatbay je v obležení," pravil rázně král Shrewd. „Musíme tam poslat pomoc."</p>

<p>Regal smutně zavrtěl hlavou. „Je to jen další z Bastardových piklů, aby tě rozrušil a připravil o spánek. Nedorazilo žádné volání o pomoc, vůbec žádná zpráva."</p>

<p>Jeden ze strážníků, znalý svého řemesla, měl velmi zruč­ný chvat. Druhý mi zřejmě hodlal vykloubit rameno, i když jsem se odmítal zpěčovat. Pozorně jsem si zapamatoval je­ho tvář, zatímco jsem se snažil nedát na sobě znát bolest.</p>

<p>„Nemusíš se znepokojovat, Regale. Na místě zjistím, zda je to pravda či lež." Královna Kettricken se zdržela, aby se oblékla. Na sobě měla krátkou sněhobílou kožešinovou ka­zajku, purpurové kalhoty a boty. Po boku měla dlouhý horalský meč. Ve dveřích stál Burrich a držel mohutný jezdec­ký plášť s kapuci a rukavice. Kettricken s Regalem mluvila, jako by hovořila s rozmazleným dítětem: „Vrať se ke svým hostům. Do Neatbay pojedu já."</p>

<p>„Zakazuji to!" zavřeštěl nezvykle pronikavým hlasem Regal. Místnost náhle zaplavilo ticho.</p>

<p>Královna Kettricken řekla jen to, co již každý v místnos­ti věděl: „Princ neporoučí nastávající královně. Vyrážím ješ­tě dnes v noci."</p>

<p>Regal ve tváři zesinal. „Je to jen nejapný žert, Bastardův komplot, aby uvrhl Buckkeep do zmatku a naočkoval lidem strach. O útoku na Neatbay nejsou žádné zprávy."</p>

<p>„Ticho!" vyprskl král. Všichni v místnosti ztuhli. „Fitz-Chivalry. Zatraceně, pusťte toho muže. FitzChivalry, postav se přede mě. Mluv. Odkud máš ty zprávy?"</p>

<p>Narovnal jsem si kazajku a uhladil vlasy. Když jsem si šel stoupnout před krále, v rozpacích jsem si uvědomoval, že jsem bosý a rozcuchaný. Nadechl jsem se a pak to ze sebe všechno vysypal: „Ve spánku jsem měl vizi, Sire. Poďobaného muže, jak věští z vodní tůně. Ukazoval mi rudé lodě v Neatbay."</p>

<p>Netroufal jsem si žádné slovo zdůraznit. Stál jsem nehnutě před nimi. Jeden ze strážníků si nevěřícně odfrkl. Burrich spustil čelist a vypoulil oči. Kettricken vypadala pouze roz­pačitě. Král Shrewd na posteli zavřel oči a pomalu vydechl.</p>

<p>„Je opilý," prohlásil Regal. „Vyhoďte ho odsud." Nikdy předtím jsem v jeho hlase neslyšel takové zadostiučinění. Jeho stráže pohotově zareagovaly a znovu mě popadly.</p>

<p>„Jak jsem..." - král se zhluboka nadechl, zjevně přemáha­je bolest - „přikázal." Sebral v sobě ždibec síly. „Jak jsem přikázal. Vyrazte hned. HNED!"</p>

<p>Vytrhl jsem ruce ze sevření překvapených stráží. „Ano, Vaše Veličenstvo," pravil jsem do ticha. Mluvil jsem jasně, aby vše mělo patřičnou váhu. „Takže, vyslat všechny váleč­né lodě do Neatbay a také všechny čluny rybářské flotily, jež se podaří shromáždit. A všechny dostupné koně poslat po pevnině, pod velením Kerfa."</p>

<p>„Ano," vydechl král. Polkl naprázdno, nadechl se a ote­vřel oči. „Ano, takový je můj příkaz. A teď běžte."</p>

<p>„Chcete trochu vína, můj lenní pane?" Šašek se zjevil na opačné straně postele. Jedině já jsem ustrnul. Šašek se tomu potutelně usmál. Sklonil se nad krále, pomohl mu zvednout hlavu a usrknout si vína. Hluboce, přehluboce jsem se své­mu králi poklonil. Napřímil jsem se a otočil se s úmyslem opustit pokoj.</p>

<p>„Můžeš jet s mou stráží, chceš-li," řekla mi královna Kettricken.</p>

<p>Regal zbrunátněl ve tváři. „Král vám neřekl, abyste jela!" vyprskl na ni.</p>

<p> „Ani mi to <emphasis>nezakázal." </emphasis>Královna se na něj zpříma podí­vala.</p>

<p>„Má královno!" ohlásil se ve dveřích jeden z členů její stráže. „Jsme připraveni vyrazit." Udiveně jsem na ni pohlé­dl. Kettricken pouze přikývla.</p>

<p>Podívala se na mne. „Měl by sis pospíšit, Fitzi. Pokud ovšem nemáš v úmyslu jet takhle."</p>

<p>Burrich jí natřepal plášť. „Je můj kůň připraven?" zeptala se Kettricken svého strážného.</p>

<p>,Hands slíbil, že až sejdete dolů, bude stát u dveří."</p>

<p>„Budu potřebovat jenom pár okamžiků, abych se připra­vil," pravil tiše Burrich. Všiml jsem si, že to neznělo jako žádost.</p>

<p>„Tak běž. Běžte oba. Musíte nás dostihnout, jak nejrych­leji vám to půjde."</p>

<p>Burrich přikývl. Šel za mnou do mého pokoje, kde si v mé truhlici vybral zimní úbor, zatímco já se oblékal. „Sčeš si vlasy dozadu a opláchni si obličej," nařídil mi stroze. „Vo­jáci mají větší důvěru v muže, jenž působí dojmem, že byl na probuzení v tuto hodinu připraven."</p>

<p>Udělal jsem, jak mi poradil, načež jsme vyrazili po scho­dech dolů. Na svou kulhavou nohu jako by té noci zapo­mněl. Když jsme se ocitli na nádvoří, začal hulákat na čele­díny, aby přivedli Sooty a Ruddyho. Dalšího hocha poslal tryskem pro Kerfa, aby mu předal rozkazy, a dalšího při­chystat všechny koně, jež byli ve stájích k dispozici. Čtyři muže odvelel do města, jednoho k válečným lodím, ostat­ní po hospodách, aby shromáždili rybářskou flotilu. Záviděl jsem mu jeho energii. Neuvědomoval si, že ode mě převzal velení, teprve až když jsme byli v sedle. Pojednou vypadal nesvůj. Usmál jsem se na něj. „Zkušenost se počítá," řekl jsem.</p>

<p>Přijeli jsme k bráně. „Měli bychom dostihnout královnu Kettricken, ještě než dorazí k pobřežní silnici," řekl Burrich, když vtom vystoupil strážník, aby nám zahradil cestu.</p>

<p>„Stát!" přikázal a hlas se mu při tom slově zlomil.</p>

<p>Naši koně se splašeně vzepjali. Přitáhli jsme jim otěže. „Co to má znamenat?" dožadoval se Burrich.</p>

<p>Muž neuhnul ani o píď. „Vy můžete projet, sire," pravil Burrichovi s respektem. „Mám však rozkazy, že Bastard ne­smí ven z hradu."</p>

<p>„Bastard?" Nikdy předtím jsem neslyšel, že by měl Burrich tak rozlícený hlas. „Pověz ,FitzChivalry, syn prince Chivalryho'."</p>

<p>Muž na něj v údivu zíral.</p>

<p>„Okamžitě to pověz!" zakřičel Burrich a vytáhl meč. Na­jednou vypadal dvakrát větší než obvykle. Vyzařoval z něj hněv ve vlnách, které jsem cítil.</p>

<p>„FitzChivalry, syn prince Chivalryho," zablábolil muž. Zhluboka se nadechl a naprázdno polkl. „Ale ať ho nazvu jakkoli, mám své rozkazy. Nesmí ven."</p>

<p>„Ani ne před hodinou jsem slyšel královnu, jak nám při­kázala jet s ní nebo ji co nejrychleji dohonit. Říkáš, že tvůj rozkaz je nadřazený jejímu?"</p>

<p>Muž se zatvářil nejistě. „Moment, sire." A zaskočil na strážnici.</p>

<p>Burrich si odfrkl. „Ten, kdo ho cvičil, by se měl stydět. Spoléhá jen na naši poctivost, že nám zabrání projet ven."</p>

<p>„Možná tě jen zná," nadhodil jsem.</p>

<p>Burrich po mně šlehl pohledem. Po chvíli se vynořil ka­pitán hlídky. Zazubil se na nás. „Přeji šťastnou cestu a hod­ně štěstí v Neatbay."</p>

<p>Burrich mu ze sedla poslal pozdrav, něco mezi zasaluto­váním a mávnutím na rozloučenou, a popohnali jsme koně branou kupředu. Nechal jsem Burriche, ať zvolí tempo. By­la tma, ale jakmile jsme se ocitli na cestě z kopce, silnice by­la rovná a sjízdná a na obloze trochu vykoukl měsíc. Burrich si počínal dost odvážně, jak jsem to u něj ještě neviděl, pro­tože koně pobídl do cvalu a držel tempo, dokud jsme před sebou nespatřili královninu gardu. Zvolnil až těsně předtím, než jsme se k nim připojili. Viděl jsem, jak se otáčejí a po­znávají nás, jeden voják zvedl ruku na pozdrav.</p>

<p>„Je dobře, když se březí klisna v počátečním stadiu cvi­čí." Ohlédl se po mně přes rameno do tmy. „Jen nevím, jest­li to platí i o ženách," řekl váhavě.</p>

<p>Zazubil jsem se na něj. „A ty myslíš, že já to vím?" Zavr­těl jsem hlavou a zvážněl. „Opravdu nevím. Některé ženy, když čekají dítě, nejezdí vůbec. Některé zase ano. Myslím, že Kettricken by Verityho dítě nevystavovala nebezpečí. A krom toho. Je pro ni bezpečnější, když je tu s námi, mís­to aby zůstala doma s Regalem."</p>

<p>Burrich na to nic neřekl, ale já vycítil jeho souhlas. A pak ještě něco:</p>

<p><emphasis>Konečně zase vyřá</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>íme na lov!</emphasis></p>

<p><emphasis>Tiše! </emphasis>varoval jsem ho, dívaje se úkosem po Burrichovi. Své myšlenky jsem držel na uzdě a v co nejpřísnějším sou­kromí. <emphasis>Jedeme daleko. Dokážeš udržet tempo s koňmi?</emphasis></p>

<p><emphasis>Na krátkou vzdálenost mě mohou předhonit. Ale klusají</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>címu vlkovi nic daleko neuteče.</emphasis></p>

<p>Burrich v sedle se mírně napřímil. Věděl jsem, že Nighteyes se pohybuje podél krajnice, poklusávaje mezi stíny. By­lo dobré být zase jednou venku a mít ho po boku. Ne že bych se radoval z toho, že Neatbay bylo napadeno; spíše šlo o to, že konečně budu mít šanci něco s tím dělat, i kdyby to bylo jen odklízení ruin. Podíval jsem se po Burrichovi. Vyzařo­val z něj hněv.</p>

<p>„Burrichi?" odvážil jsem se.</p>

<p>„Je to vlk, že?" promluvil Burrich zdráhavě do tmy. Za­tímco jsme jeli, hleděl přímo před sebe. Přesto jsem věděl, jaký má výraz kolem úst.</p>

<p><emphasis>Ty víš, že ano. </emphasis>Vyceněné zuby, vyplazený jazyk.</p>

<p>Burrich sebou trhl, jako když ho píchne.</p>

<p>„Nighteyes," přiznal jsem tiše, když jsem převedl obraz jeho jména do lidských slov. Posedla mě hrůza. Burrich ho vycítil. Věděl to. Nemělo smysl nic zapírat. Ale byl v tom pro mě i malinký náznak úlevy. Byl jsem už smrtelně una­vený ze všech těch lží, v nichž jsem ustavičně žil. Burrich stále mlčky vedl koně, nedívaje se na mne. „Neměl jsem v úmyslu, aby se to stalo. Prostě se to stalo," znělo mé vy­světlení, nikoli omluva.</p>

<p><emphasis>Nedal jsem mu na výběr. </emphasis>Nighteyes se velmi bavil Burrichovým mlčením.</p>

<p>Položil jsem ruku na šíji Sooty a vychutnával si teplo a ži­vot sálající z ní. Čekal jsem. Burrich stále nic neříkal. „Vím, že mi to nikdy neschválíš," řekl jsem tiše. „Ale to není ně­co, co bych si mohl zvolit. Je to v pravdě to, čím jsem."</p>

<p><emphasis>Je to v pravdě to, čím jsme my všichni, </emphasis>ušklíbl se Nighteyes. <emphasis>Pojď, Srdce sme</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ky, promluv si se mnou. Nezalovíme si spolu?</emphasis></p>

<p><emphasis>Srdce smečky? </emphasis>podivil jsem se.</p>

<p><emphasis>On ví, že je to jeho jméno. Takhle ho volali všichni ti psi, </emphasis><emphasis>kteří ho uctívali, když sborově štěkali </emphasis>v <emphasis>trysku štvanice. Tak jeden druhého i popichovali. „Srdce smečky, tady, tady, zvěř je tady, a já ji objevil pro tebe, pro tebe!" Tak všichni hafa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li a snažili se mu to vyštěkat jako první. Ale teď jsou všichni pryč, odvlečeni do daleka. Neradi ho opouštěli. Věděli, že to </emphasis><emphasis>slyší, i když neodpovídal. Copak jsi je nikdy neslyšel?</emphasis></p>

<p><emphasis>Myslím, že jsem se o to nepokoušel.</emphasis></p>

<p><emphasis>Chyba. Proč se tvářit jako hluchý? Nebo němý?</emphasis></p>

<p>„Musíš to dělat v mé přítomnosti?" řekl Burrich škrobe­ným hlasem.</p>

<p>„Prosím za prominutí," řekl jsem, vážně si vědom toho, že se vskutku urazil. Nighteyes se znovu zahihňal. Ignoroval jsem ho. Burrich už se na mě nepodíval. Po chvíli pobídl Ruddyho a odklusal dopředu, aby předjel Kettrickeninu stráž. Zaváhal jsem a pak jsem vyrazil za ním. Formálně ohlásil Kettricken všechno, co dělal před odjezdem z Buckkeepu, a ona vážně přikyvovala, jako by byla zvyklá přijímat tako­vá hlášení. Na její znamení jsme se směli trochu stáhnout a jet po její levici, zatímco kapitánka stráže, jakási Foxglove, jela po pravici. Před úsvitem nás dostihl zbytek vojáků z Buckkeepu na koních. Když se k nám připojili, Foxglove na čas zvolnila tempo, aby si jejich uřícení koně mohli vy­dechnout. Jakmile jsme však dorazili k jedné říčce a necha­li zvířata vykoupat se, odhodlaně jsme vyrazili dál. Burrich se mnou již nemluvil.</p>

<p>Před léty jsem putoval do Neatbay jako součást Verityho družiny. Tehdy nám to trvalo pět dní, ale to jsme jeli s po­vozy a nosítky, kejklíři, muzikanty a komorníky. Tentokrát jsme jeli na koních, s ostřílenými válečníky, a nepotřebova­li jsme se držet široké pobřežní silnice. Jediná věc, která nám nepřála, bylo počasí. V půli dopoledne prvního dne ces­ty se přihnala zimní větrná bouře. Byla to strastiplná jízda nejen kvůli fyzickému nepohodlí; tížilo nás totiž vědomí, že nárazové větry zbrzdí naše lodě. Kdykoli nás cesta zavedla do blízkosti moře, díval jsem se po plachtách, jenže žádné jsem neviděl.</p>

<p>Tempo, které Foxglove nasadila, bylo náročné, ale nikoli zdrcující pro koně ani pro jezdce. Přestože zastávky nebyly časté, průběžně měnila tempo a dohlížela, aby žádné zvíře nestrádalo žízní. Při takových zastávkách dostali koně zrní a jezdci tvrdý chléb a sušené ryby. Pokud si někdo vůbec všiml, že se nám v patách táhne vlk - nezmínil se o tom. O dva dny později, když nás zastihlo jitro a hezké počasí, jsme už shlíželi na široké říční údolí, které se otevíralo smě­rem k zálivu Neatbay.</p>

<p>Bayguard byla pevnost u Neatbay. A Bayguard byl též domovským hradem vévody Kelvara a lady Grace, srdcem Ripponského vévodství. Strážní věž se tyčila na pískovco­vém útesu nad městem. Samotný hrad byl vystavěn na uči­něné rovině, byl však opevněn řadou hliněných valů a pří­kopů. Kdysi mi bylo řečeno, že ještě žádný nepřítel nikdy nepronikl za druhý val. To už nebyla pravda. Zastavili jsme se a hleděli na to dílo zkázy.</p>

<p>Pětice rudých lodí byla pořád vytažena na pláži. Lodě z Neatbay, většinou malé rybářské čluny, byly už jen vypá­lené a proděravělé vraky rozeseté po pláži. Poté, co je ná­jezdníci zničili, si s nimi ještě pohrál příliv. Zčernalé budo­vy a dýmající ruiny se vějířovitě šířily směrem od místa, kde se bandité vylodili, a jako němí svědkové tak vyznačovaly jejich cestu připomínající šíření nákazy. Foxglove se posta­vila ve třmenech a ukázala na Neatbay, kombinujíc své po­střehy se znalostmi o městě a hradu. „Je to mělký písečný záliv, po celé ploše. Takže když stoupne příliv, šíří se do da­leka. Vytáhli své lodě příliš vysoko. Když je chceme přinu­tit k ústupu, musíme to udělat za odlivu, až budou jejich lo­dě na suchu, vysoko na mělčině. Prohnali se městem jako horký nůž máslem: pochybuji, že se setkali s větším odpo­rem, ta pozice je vskutku neudržitelná. Při prvním spatření rudého kýlu nejspíš všichni zamířili k hradu. Zdá se mi, že ostrované se probili i skrze třetí obranný obvod. Teď by je však Kelvar měl být schopen zadržovat téměř neurčitě dlouho. Čtvrtý val je zhotovený z kamene. Stavba trvala celé ro­ky. Bayguard má dobrou studnu a tamní skladiště budou na počátku zimy ještě plná obilí. Pevnost nepadne, ledaže by ji položila zrada." Foxglove přestala gestikulovat a znovu se usadila v sedle. „Nedává to smysl, tenhle útok," řekla tišeji. „Jak mohou rudí bandité předpokládat, že vydrží dlouhé ob­léhání? Zvláště když budou vzápětí napadeni našimi sila­mi?"</p>

<p>„Odpověď možná zní, že vůbec nečekali, že někdo přijde Bayguardu na pomoc," řekla stroze Kettricken. „Mají teď k dispozici město, kde mohou drancovat zásoby, možná če­kají ještě další lodě." Otočila se ke Kerfovi a pokynula mu, ať se postaví po bok Foxglove. „Já nemám žádné bojové zkušenosti," řekla prostě. „Vy dva to budete muset napláno­vat. Já teď budu naslouchat jen jako voják. Jaký bude další krok?"</p>

<p>Uviděl jsem, jak sebou Burrich trhl. Taková upřímnost je jistě obdivuhodná, ale u vojevůdce ne vždy prospěšná. Spat­řil jsem, jak si Foxglove a Kerf vyměnili zpytavé pohledy. „Má královno, Kerf má více bojových zkušeností než já. Při­jala bych jeho velení," navrhla tiše Foxglove.</p>

<p>Kerf sklopil zrak, jako by se zastyděl. „Burrich býval mu­žem v Chivalryho službách. Zažil mnohem více bitev než já," poznamenal jakoby k hřívě své klisny. Náhle vzhlédl. „Doporučoval bych vám jeho, má královno."</p>

<p>V Burrichově tváři se zračil svár protichůdných emocí. Na okamžik se mu zajiskřilo v očích. Pak jsem ale uviděl, jak jeho rozpaky sílí.</p>

<p><emphasis>Srdce smečky, budou pro tebe lovit dobře, </emphasis>naléhal Nighteyes.</p>

<p>„Burrichi, převezmi velení. Budou se pro tebe bít stateč­ně."</p>

<p>Naskočila mi husí kůže, když jsem uslyšel, jak Kettricken prakticky zopakovala Nighteyesovu myšlenku. Z místa, kde jsem seděl, jsem zahlédl, jak Burrichem projel záchvěv. Vzápětí se napřímil v sedle. „Na tak plochém terénu nemá­me šanci, že bychom je zaskočili. A tři obvody, které již zís­kali, jim mohou posloužit jako obrana. Není nás mnoho. Če­ho máme nejvíc, má královno, je čas. Můžeme je obklíčit. Nemají přístup k pitné vodě. Pokud Bayguard vydrží a my ostrovany udržíme v pasti tam, kde jsou, mezi třetím hlině­ným valem a hradbou, můžeme jednoduše vyčkat, až dorazí naše lodě. Mezitím se můžeme rozhodnout, zda se chceme připojit k útoku na ně či zda je prostě necháme vyhladovět."</p>

<p>„To mi zní rozumně," souhlasila královna.</p>

<p>„Jsou to blázni, pokud si v lodích nenechali aspoň malou sílu. S těmi se budeme muset vypořádat okamžitě. Pak mu­síme na jejich lodě vyslat naše hlídky s rozkazy, aby je zni­čily, kdyby to vypadalo, že se někteří ostrované prosmekli okolo nás a snaží se uniknout. Pokud ne, budete mít další lo­dě do flotily následníka trůnu Verityho."</p>

<p>„Také to zní rozumně." Ta představa Kettricken očividně nadchla.</p>

<p>„Je to jasné, ale jen když zareagujeme rychle. Brzy nás objeví, pokud se tak už nestalo. Situace jim bude určitě jas­ná tak jako nám. Potřebujeme se dostat tam dolů a obklíčit obléhatele hradu a současně zneškodnit ty, kteří střeží jejich lodě."</p>

<p>Kerf a Foxglove mezitím souhlasně přikyvovali. Burrich se na ně podíval. „Chci, aby vaši lučištníci obstoupili hrad. Chceme je tam pouze sevřít, a ne zabřednout do boje zblíz­ka. Prostě je uzemněte tam, kde jsou. Kde předtím prolomili valy, tudy se budou chtít zase vytratit. V těch místech po­stavte nejsilnější hlídky, ale jinak střežte celý obvod vnějšího valu. A prozatím se nepokoušejte dostat se za něj. Ať se tam pěkně vymáchají jako krabi ve vroucím kotli."</p>

<p>Oba kapitáni krátce kývli. Burrich pokračoval:</p>

<p>„K lodím potřebuji bojovníky s meči. Předpokládám, že to bude tuhý boj. Své jediné únikové cesty budou sveřepě bránit. Pošlete tam několik druhořadých lučištníků, a ať si připraví ohnivé šípy. Kdyby vše ostatní nevyšlo, zapalte lo­dě přímo na pláži. Ale nejprve se pokuste je ukořistit."</p>

<p><emphasis>„Rurisk!" </emphasis>vykřikl kdosi zezadu. Hlavy všech se otočily směrem k vodě. Severní cíp Neatbay právě obeplouval <emphasis>Rurisk. </emphasis>V příštím okamžiku se objevila další plachta. Bojovní­ci v sedlech za námi propukli v jásot. Ale za našimi loděmi, s kotvou hluboko ve vodě, celá bílá jako břicho mrtvoly, plachty rovněž tak vyduté, se sunula bílá loď. V okamžiku, kdy jsem ji spatřil, mi ztuhly hrůzou všechny vnitřnosti.</p>

<p>„Bílá loď!" zachrčel jsem. Projel mnou záchvěv strachu, až to zabolelo.</p>

<p>„Cože?" zeptal se udiveně Burrich. Bylo to první slovo, které mi za ten den řekl.</p>

<p>„Bílá loď!" zopakoval jsem a ukázal před sebe.</p>

<p>„Cože? Kde? Tamto? To je přece břeh v mlze. Naše lodě tudy vplouvají do přístavu."</p>

<p>Podíval jsem se znovu. Měl pravdu. Byl to břeh zahale­ný v mlze, která mi přímo před očima mizela v ranním slun­ci. Můj děs postupně slábl jako přízračný jízlivý smích. Ale den se mi pojednou zdál mrazivější, a slunce, které se na­krátko prodralo bouřkovými mračny, působilo mdle a vodnatě. Jako odpudivý smrad ve vzduchu viselo cosi zlověst­ného.</p>

<p>„Rozdělte své síly a ihned je rozmístěte," pravil Burrich klidně. „Nechceme, aby naše lodě narazily na nějaký odpor, až se přiblíží ke břehu. Rychle, dělejte. Fitzi. Ty půjdeš s oddíly proti rudým lodím. Budeš tam, až <emphasis>Rurisk </emphasis>nasedne na mělčinu, a sdělíš posádkám na palubě, k čemu jsme se roz­hodli. Jakmile budou rudé lodě vyčištěny od nepřítele, vši­chni bojovníci se připojí k nám při obléhání ostrovanů. Kdy­by tak existoval způsob, jak sdělit vévodovi Kelvarovi, jaké kroky podnikáme. Ale myslím, že to brzy uvidí sám. Takže, jdeme na to."</p>

<p>Nakrátko zavládl rozruch, než se Kerf a Foxglove poradi­li, ale v překvapivě krátkém čase už jsem cválal za Foxglove spolu s oddílem bojovníků. Měl jsem s sebou svůj meč, ale postrádal jsem sekyru, se kterou jsem se během léta tak sžil.</p>

<p>Nic nebylo tak jasné, jak se plánovalo. V ruinách města, dlouho předtím, než jsme dorazili na pláž, jsme narazili na ostrovany. Ustupovali směrem ke svým lodím, v čemž jim překážel špalír k sobě připoutaných zajatců. Zaútočili jsme na bandity. Někteří se nám postavili a bojovali, jiní nechali zajatce být a utíkali před kopyty našich koní. Naše jednotky se brzy roztrousily mezi dýmajícími budovami a zaneřáděnými ulicemi Neatbay. Někteří z našich mužů se zdrželi, aby rozvázali zajatce a pomohli jim. Foxglove kvůli tomu zdr­žení klela a nadávala, poněvadž hrozilo, že uprchlí nájezd­níci varují hlídky rudých lodí. Hbitě naši skupinu rozdělila, zanechávajíc ve městě hrstku mužů na pomoc zuboženým obyvatelům. Strašný puch vycházející z mrtvých těl a zmok­lých ohořelých trámů mi přivedl na mysl vzpomínky z Forge takřka s ochromující živostí. Těla se nacházela všude -mnohem více těl, než jsme čekali. Kdesi jsem vycítil vlka slídícího mezi ruinami a přijal od něj útěchu.</p>

<p>Bylo až s podivem, jak nám Foxglove zkušeně spílala, na­čež svůj oddíl zorganizovala do klínu. K rudým lodím jsme se přihnali právě včas, abychom viděli, jak jedna z nich odplouvá na vlnách odlivu. S tím už jsme ovšem nemohli nic dělat, ale mohli jsme alespoň zabránit ve vyplutí druhé lodi. S překvapivou hbitostí jsme její posádku pobili. Nebylo jich mnoho, pouze jádro sestavy veslařů. Dokonce se nám poda­řilo usmrtit je dříve, než stačili zmasakrovat většinu zajatců, kteří leželi spoutaní na veslařských lavicích. Tušili jsme, že loď, která odplula, byla podobně naložená. A proto, jak jsem vytušil, neměla v plánu zkřížit cestu <emphasis>Ruriskovi </emphasis>ani jiné z lo­dí, které teď zamířily k rudému vetřelci, jenž nám unikl.</p>

<p>Ale rudá loď už byla na cestě z přístavu, naložena rukoj­mími. Kam měla namířeno? K přízračné lodi, kterou jsem spatřil jen já? Pouhé pomyšlení na bílou loď ve mně vyvo­lávalo třas a urputný tlak v hlavě, jako by se probouzela bo­lest. Snad měli v úmyslu zajatce utopit nebo je vykovat, ať už to dělali jakkoli. Tehdy jsem neměl možnost o tom po­drobně hloubat, ale schoval jsem si to pro Chadea. Každá ze zbylých tří lodí na pláži měla na palubě sestavu bojovníků, kteří se teď zoufale bili, jak předpovídal Burrich. Jednu loď zapálil šípem přehorlivý lučištník, ale ostatní nám padly do rukou nedotčené.</p>

<p>V době, kdy <emphasis>Rurisk </emphasis>nasedl na mělčinu, byly již všechny rudé lodě zajištěny. Teď jsem měl čas, abych zvedl hlavu a rozhlédl se po zálivu Neatbay. Po bílé lodi ani památky. Za <emphasis>Ruriskem </emphasis>připlula <emphasis>Constance </emphasis>a za nimi flotila rybářských člunů a dokonce několik kupeckých lodí. Většina z nich mu­sela zakotvit vně mělkého přístavu, avšak muži byli na prá­mech rychle převezeni z palub na břeh. Posádky válečných plavidel čekaly, až jejich kapitáni zjistí, co se děje, ale muži z rybářských a kupeckých lodí kolem nás prosvištěli a za­mířili rovnou k obléhanému hradu.</p>

<p>Cvičené posádky z válečných plavidel je brzy předběhly a v době, kdy jsme dorazili k vnějším valům okolo hradu, bylo již dosaženo dosti dobré vzájemné spolupráce, ne-li přímo skutečné organizace. Osvobození zajatci byli zesláblí nedostatkem jídla a vody, ale rychle se zotavili a poskyto­vali nám neocenitelné důvěrné informace o vnějších hrad­ních násypech. Odpoledne jsme završili obkličování obléha­telů. Burrich s obtížemi přesvědčil všechny zúčastněné, aby alespoň jedna z našich válečných lodí zůstala na vodě v po­hotovosti a s kompletní posádkou. Jeho předtucha se potvr­dila už nazítří ráno, kdy se zpoza severního výběžku záli­vu vynořily dvě rudé lodě. <emphasis>Rurisk </emphasis>je<emphasis> </emphasis>odrazil, ale ony nám až příliš snadno uprchlý, abychom pocítili nějaké zadostiučině­ní. Všichni věděli, že teď si o kus dál na pobřeží najdou ně­jakou nechráněnou vesnici a podniknou zde nájezd. Několik rybářských plavidel za nimi opožděně vyrazilo, ačkoli byla malá šance, že by rychlé veslice nájezdníků dostihly.</p>

<p>Druhého dne čekání jsme už byli znudění a nesví. Počasí se opět zhoršilo. Tvrdý chléb začínal chutnat po plísni, nasu­šené ryby již nebyly zcela suché. Aby nás pozdravil, dal vé­voda Kelvar vyvěsit vlajku vévodství Buck vedle své vlast­ní standarty vlající nad Bayguardem na znamení toho, že o nás ví. Ale i on zvolil vyčkávací strategii. Ostrované byli v obklíčení. Nepokusili se prolomit naše sevření, aniž po­stoupili blíže k hradu. Vše znehybnělo a čekalo se.</p>

<p>„Ty nenasloucháš varováním. Nikdy," pravil mi tiše Burrich.</p>

<p>Snesla se noc. Bylo to poprvé od našeho příjezdu, co jsme pro sebe měli více než jenom pár chvil. Burrich seděl na klá­dě, zraněnou nohu nataženou před sebou. Já se krčil u ohně ve snaze zahřát si ruce. Nacházeli jsme se před dočasným přístřeškem zbudovaným pro královnu, kde jsme udržova­li značně dýmající oheň. Burrich ji původně chtěl ubytovat v jedné z nedotčených budov, které zůstaly stát v Neatbay, jenomže ona odmítla a trvala na tom, že chce zůstat nablíz­ku svým bojovníkům. Příslušníci její gardy k ní svobodně vcházeli a zase vycházeli. Burrich se nad tou důvěrností kabonil, ale zároveň schvaloval královninu oddanost. „Tvůj otec byl také takový," poznamenal náhle, když se dvě ženy z Kettrickeniny stráže vynořily ze stanu a šly na hlídku vy­střídat další.</p>

<p>„Nebral si varování k srdci?" zeptal jsem se překvapeně.</p>

<p>Burrich zavrtěl hlavou. „To ne. Ale jeho vojáci, vždycky se k němu takhle trousili, v kteroukoli dobu. Často jsem se ptal sám sebe, kde vzal tolik soukromí, aby tě zplodil."</p>

<p>Musel jsem vypadat šokované, poněvadž i Burrich vzápě­tí zrudl. „Promiň. Jsem unavený a noha mě... pobolívá. Ne­myslel jsem na to, co říkám."</p>

<p>Nečekaně se mi na tváři objevil úsměv. „To je v pořád­ku," řekl jsem a byla to pravda. Když se dozvěděl o Nighteyesovi, bál jsem se, že mne znovu zapudí. Jeho žert přišel vhod, dokonce i drsný žert. „Říkal jsi něco o varováních," zeptal jsem se pokorně.</p>

<p>Povzdechl si. „Je to tak, jak jsi říkal. Jsme to, co jsme. A <emphasis>on </emphasis>to řekl rovněž. Občas ti nedají na výběr. Prostě se k to­bě upnou."</p>

<p>Kdesi v temnotách zavyl pes. Nebyl to skutečný pes. Bur­rich po mně šlehl pohledem. „Vůbec ho nemám pod kontro­lou," přiznal jsem.</p>

<p><emphasis>Ani já tebe. Proč by měl mít jeden kontrolu nad druhým?</emphasis></p>

<p>„Ani se nedrží stranou osobních debat," vyslovil jsem po­známku.</p>

<p>„Vůbec ničeho osobního," pravil zpříma Burrich. Hlasem člověka, který ví své.</p>

<p>„Myslel jsem, že jsi říkal, že jsi... <emphasis>to </emphasis>nikdy nepoužíval." Ani teď bych si netroufl říci nahlas „Moudrost".</p>

<p>„To ne. K ničemu dobrému to není. Řeknu ti na rovinu to, co jsem ti říkal již předtím. Ono... tě to mění. Když se tomu poddáváš. Když tím žiješ. Pokud tomu nemůžeš zamezit, alespoň to nevyhledávej. Nebuď -"</p>

<p>„Burrichi?"</p>

<p>Oba jsme poskočili. Byla to Foxglove, která se vynořila z temnoty na opačné straně ohně. Kolik toho slyšela?</p>

<p>„Ano? Nějaký problém?"</p>

<p>Ve tmě se sehnula a pak pozvedla zarudlé ruce k ohni. Vzdychla. „Já nevím. Jak se na to zeptat? Víš o tom, že ona je těhotná?"</p>

<p>Burrich a já jsme si vyměnili pohledy. „Kdo?" zeptal se zpříma.</p>

<p>„Víš, já sama mám dvě děti. A většinu z její stráže tvoří ženy. Každé ráno zvrací a žije z maliníkového čaje. Na so­lenou rybu se nemůže ani podívat, aby přitom nevrhla. Ne­měla by tu být, žít takhle," pokynula Foxglove směrem ke stanu.</p>

<p><emphasis>Och. Ta samice.</emphasis></p>

<p><emphasis>Sklapni.</emphasis></p>

<p>„Neptala se tě přece na radu," řekl rozvážně Burrich.</p>

<p>„Situaci tu máme pod kontrolou. Nevidím důvod, proč by neměla být poslána zpět na Buckkeep," pravila klidně Foxglove.</p>

<p>„Neumím si představit, že bychom ji někam ,poslali zpát­ky'," poznamenal Burrich. „Myslím, že k tomu rozhodnutí by musela dospět sama."</p>

<p>„Mohl bys jí to navrhnout," zkusila to Foxglove.</p>

<p>„Ty také," oponoval Burrich. „Jsi kapitánka její stráže. Na takové obavy máš plné právo."</p>

<p>„Já však nestrážím každou noc její dveře," namítla Foxglove.</p>

<p>„Možná bys měla," řekl Burrich, a pak to zmírnil slovy: „Teď, když to víš."</p>

<p>Foxglove se zahleděla do ohně. „Snad bych měla. Takže. Otázka zní, kdo ji doprovodí na Buckkeep?"</p>

<p>„Samozřejmě celá její osobní stráž. Královna by neměla cestovat s menším doprovodem."</p>

<p>Kdesi v temnotách se náhle ozval povyk. Vyskočil jsem na nohy.</p>

<p>„Zůstaň tady!" osopil se na mě Burrich. „Počkej si na zprávy. Nikam neutíkej, dokud nevíš, co se děje!"</p>

<p>V dalším okamžiku přiběhla k ohni Whistle z královni­ny stráže. Postavila se před Foxglove a spustila: „Dvouhrotý útok. Pokusili se prorazit trhlinou hned pod jižní věží. A někteří se dostali ven u -"</p>

<p>Vtom ji proklál šíp a umlčel navždy, co se chystala říci. Ostrované se najednou hnali na nás, bylo jich více, než by člověk dokázal spočítat, a všichni se stahovali ke královni­nu stanu. „Za královnou!" křikl jsem a dostalo se mi slabé útěchy, když jsem uslyšel, jak je můj pokřik opakovaně pře­dáván našimi řadami dále. Ze stanu vyběhli tři hlídači, aby vlastními těly chránili jeho tenké stěny, zatímco já s Burrichem jsme zaujali pozice před ním. V rukou jsem třímal meč a koutkem oka jsem viděl, jak Burrichovo ostří doruda zbar­vilo světlo ohně. Královna se znenadání objevila ve vchodu do stanu.</p>

<p>„Nehlídejte mě!" ohradila se. „Běžte tam, kde zuří boj."</p>

<p>„To je přímo tady, má paní," zabručel Burrich a vrhl se kupředu, aby uťal ruku muži, který se odvážil příliš blízko.</p>

<p>Jasně si na ta slova vzpomínám a vybavuji si i pohled na Burriche, jak vyráží vpřed. Je to má poslední celistvá vzpo­mínka na tu noc. Pak už to byl jen ryk a krev, oheň a kov. Vlny emocí na mě dorážely, jak se naši vojáci a nájezdníci</p>

<p>všichni bili na život a na smrt. Brzy někdo zapálil stan. Pla­meny šlehající do výše osvětlovaly bitevní scénu jako pó­dium. Vzpomínám si, jak jsem uviděl Kettricken v podkasaném a podvázaném rouchu, kterak se s holýma nohama a bosá bije na zmrzlé zemi. Oběma rukama pevně svírala svůj podivně dlouhý horalský meč. Její ladnost učinila z bit­vy smrtelný tanec, z bitvy, která by mě jindy dohnala na po­kraj šílenství.</p>

<p>Objevovali se stále další a další ostrované. V jednom oka­mžiku jsem si byl jist, že slyším Verityho halasné povely, ale žádný nedával smysl. Čas od času se objevil Nighteyes, který bojoval vždycky na pomezí světla a tmy; zjevoval se znenadání, jako chlupatý a ozubený živel řádící nízko nad zemí, sekal protivníky do podkolenních šlach a vrhal se na ně plnou vahou tak, aby nájezdníkův výpad změnil v klo­pýtnutí. Burrich a Foxglove se bili zády k sobě, když to s ná­mi v jednom okamžiku vypadalo bledě. Já byl součástí kru­hu, který chránil královnu. Alespoň jsem si myslel, že to tak je, dokud jsem si nevšiml, že vlastně bojuje vedle mne.</p>

<p>V jednom okamžiku jsem upustil meč a chopil se sekery padlého nájezdníka. Svůj meč jsem zvedl ze zmrzlé země následujícího dne, potažený ztuhlým blátem a krví. Avšak v tom okamžiku jsem neváhal odhodit Verityho dar, abych se zmocnil účinnější zbraně. Uprostřed bitevní vřavy jsem měl na úvahy pouze přítomný okamžik. Ani když se průběh bitvy konečně obrátil, neuvažoval jsem o tom, jak to bylo ode mě moudré, ale dál jsem pronásledoval a stíhal rozprch­nuvši se nepřátele potemnělými a dýmajícími ruinami měs­tečka Neatbay.</p>

<p>A zde jsme si s Nighteyesem vskutku dobře zalovili. Sta­nul jsem tváří v tvář svému poslednímu úlovku, sekyra pro­ti sekyře, zatímco vrčící Nighteyes si klestil cestu ke mně přes menšího muže s mečem. Skoncoval s ním pár okamžiků předtím, než jsem já skolil svého soka na zem.</p>

<p>Tento poslední brutální kousek mi poskytl divoké a ukrut­né zadostiučinění. Nepřemýšlel jsem, kde Nighteyes přestal a kde jsem já začal; pouze to, že jsme zvítězili a oba jsme přežili. Potom jsme se šli porozhlédnout po vodě. Zhluboka jsme se napili z vědra u obecní studny a já si omyl krev z ru­kou a tváře. Potom jsme si sedli na zem a opřeli se o cihlo­vé roubení studny, odkud jsme sledovali východ slunce za hustým přízemním oparem. Nighteyes mě přitom hřál svým tělem a na nic jsme nemysleli.</p>

<p>Myslím, že jsem na chvíli zadříml, protože Nighteyes do mě nečekaně strčil a rychle se vypařil. Vzhlédl jsem, abych se podíval, co ho vyrušilo, ale uviděl jsem pouze vyděšené děvče z Neatbay hledící na mě. V rusých vlasech sejí odrá­žely blyštivé paprsky časně ranního slunce. V rukou měla džber. Vstal jsem a usmál se, pozvednuv sekyru na pozdrav, ale ona odpelášila jako vyděšený králík mezi rozbořené bu­dovy. Trochu jsem se protáhl a potom se vydal chuchvalci mlhy k místu, kde stál královnin stan. Zatímco jsem šel, vra­cely se mi výjevy lovícího vlka z minulé noci. Vzpomínky byly příliš ostré, příliš rudé a černé, takže jsem je zapudil do hlubin mysli. Nemyslel Burrich svým varováním právě to­hle?</p>

<p>I za denního světla bylo stále těžké pochopit, co všechno se stalo. Půda kolem zčernalých zbytků Kettrickenina stanu se proměnila v rozdupané bahnisko. Zde byl boj nejzuřivěj­ší. Zde padlo nejvíce nepřátel. Některá těla byla mezitím od­vlečena stranou a naházena na hromadu. Jiní stále leželi tam, kde padli. Vyhýbal jsem se pohledu na ně. Jedna věc je za­bíjet ve strachu a zuřivosti. A další věc je hodnotit své dílo v šedivém světle mrazivého jitra.</p>

<p>To, že se ostrované pokusili prolomit naše obležení, bylo pochopitelné. Měli možná šanci průlom uskutečnit a dostat se až ke svým lodím, kde by pak jednu či dvě získali zpát­ky. Ale to, že se útok zjevně soustředil na královnin stan, by­lo už méně pochopitelné. Jakmile se dostali za obranné va­ly, proč se nechopili šance na přežití a nezamířili k pláži?</p>

<p>„Možná," poznamenal Burrich, zatínaje zuby, když jsem mu ohledával ošklivý otok na poraněné noze, „vůbec ne­doufali, že se jim podaří uniknout. Je to takový ostrovanský způsob, rozhodnout se zemřít a potom napáchat co největší škodu, než se tak stane. A tak zaútočili tady, v naději, že za­bijí naši královnu."</p>

<p>Burriche jsem objevil, jak se belhá po bojišti. Neřekl, že hledal mé tělo. Avšak jeho úleva, když mě spatřil, hovořila sama za sebe.</p>

<p>„Jak ale věděli, že je to královnin stan?" přemýšlel jsem. „Nevyvěsili jsme žádné vlajky, nevyhlásili jsme žádné vý­zvy. Jak se dozvěděli, že je tady? Tak. Je to trochu lepší?" Zkontroloval jsem bandáž, zda dobře přiléhá.</p>

<p>„Je to suché a čisté a obvaz zřejmě ulevuje od bolesti. Myslím, že nic víc s tím nemůžeme dělat. Tuším, že když budu tu nohu namáhat, pokaždé oteče a zapálí se." Mluvil zaníceně, jako kdyby hovořil o poraněné noze koně. .Ales­poň se to neotevřelo. Vypadalo to, že míří přímo ke králov­ně, že?"</p>

<p>„Jako včely na med," konstatoval jsem znaveně. „Králov­na je teď v Bayguardu?"</p>

<p>„Samozřejmě. Všichni tam jsou. Měl jsi slyšet ten jásot, když nám otevřeli brány. Královna Kettricken vstoupila do­vnitř, sukně na jedné straně stále podvázané, z obnažené če­pele jí ještě kapala krev. Vévoda Kelvar před ní klekl na obě kolena a políbil jí ruku. Ale lady Grace na ni pohlédla a řekla: „Och, má drahá, okamžitě vám nechám připravit koupel.'"</p>

<p>„Teď mají alespoň námět na písně," řekl jsem a zasmáli jsme se. „Ale ne všichni jsou na hradě. Před chvílí jsem vi­děl dívku, jak jde mezi ruinami pro vodu."</p>

<p>„To víš, na hradě se slaví. Jistě se najdou tací, kteří k to­mu budou mít pramalý důvod. Foxglove neměla pravdu. Li­dé z Neatbay se rudým lodím nevzdali jen tak lehce. Mnozí padli, než se obyvatelé Neatbay stáhli na hrad."</p>

<p>„Nepřipadá ti na tom něco divného?"</p>

<p>„Že by se lidé měli bránit? Ne. To je -"</p>

<p>„Nezdá se ti, že tu bylo příliš mnoho ostrovanů? Víc, než by uneslo pět lodí?"</p>

<p>Burrich se ihned zarazil. Ohlédl se po roztroušených tě­lech. „Snad je ty druhé lodě zanechaly tady a pak vypluly na hlídku..."</p>

<p>„To není jejich způsob. Mám podezření na větší loď, kte­rá by přepravila značný počet mužů."</p>

<p>„A kde je?"</p>

<p>„Teď už je pryč. Myslím, že jsem ji zahlédl, jak připlou­vá k tomu břehu v mlze."</p>

<p>Oba jsme zmlkli. Burrich mi ukázal, kde uvázal Ruddyho a Sooty, a společně jsme vyjeli k Bayguardu. Hlavní hradní brána byla dokořán otevřená a uvnitř se prolínala směsice vojáků z Buckkeepu a lidu z Bayguardu. Přivítali nás ra­dostnými pokřiky a nabídli nám vrchovaté poháry medoviny, ještě než jsme stačili sesednout. Chlapci žadonili, aby nám směli odvést koně, a Burrich jim to, k mému nemalému překvapení, dovolil. Uvnitř hodovního sálu panovalo ryzí veselí, které by zahanbilo i Regalovy hýřily. Celý Bayguard nám byl otevřený a k dispozici. Ve Velkém sále byly roze­stavěny džbery a mísy s navoněnou vodou, abychom se mohli občerstvit, a stoly se prohýbaly pod jídlem a pitím, žád­ný tvrdý chleba či nasolené ryby.</p>

<p>V Neatbay jsme zůstali tři dny. Během té doby byli po­hřbeni naši padlí a těla ostrovanů byla spálena. Buckkeepští vojáci a královnina stráž se připojili k lidu z Neatbay a po­máhali při opravách opevnění Bayguardu a záchraně zbyt­ků města Neatbay. V tichosti jsem se poptával kolem. Zjistil jsem, že signální oheň na strážní věži byl zapálen, jakmile byly lodě spatřeny, ale rudí bandité si nejprve vzali za cíl je­ho uhašení. A co člen koterie? zeptal jsem se. Kelvar na mě překvapeně pohlédl. Burl byl přece odvolán už před několi­ka týdny za nějakými důležitými povinnostmi ve vnitroze­mí. Odešel do Tradefordu, věřil Kelvar.</p>

<p>Den po bitvě dorazily ze South Cove posily. Neviděli sig­nální oheň, ale dostali se k nim poslové vyslaní po pevnině na koních. Byl jsem přítomen tomu, když Kettricken do­poručila vévodovi Kelvarovi, aby napříště pro takové vzka­zy zřídil koňskou spojku, a zaslala své díky také vévodovi Shemshymu z Shoaksu za jeho odpověď. Navrhla, aby si ukořistěné lodě rozdělili a nemuseli více čekat na příjezd vá­lečných lodí, ale mohli vypravit své vlastní na vzájemnou obranu. Byl to převzácný dar, který byl přijat s užaslým ml­čením. Když se vévoda Kelvar vzpamatoval, vstal a pronesl přípitek na zdraví královny a dosud nenarozeného dědice Farseerů. Tak rychle se mezitím zvěst rozšířila. Královna Kettricken se pěkně zbarvila ve tváři, ale přesto dokázala sr­dečně poděkovat.</p>

<p>Tyhle krátké vítězné dny na nás na všechny zapůsobily jako hojivý balzám. Bojovali jsme, a bojovali jsme dobře. Neatbay mělo být znovu postaveno, a kromě toho ostro­vanům nepadl do rukou Bayguard. Na krátký čas se zdálo možné, že se od nich dokážeme zcela osvobodit.</p>

<p>Ještě než jsme odjeli z Bayguardu, zaznívaly již písně o statečné královně s podkasanými sukněmi, jež se postavi­la rudým lodím, a o dítěti v jejím lůně, které se už před narozením stalo válečníkem. To, že královna pro Ripponské vévodství riskovala nejen svůj život, ale i život korunního dědice, v žádné z nich nezaznělo. Nejprve vévoda Brawndy z Bearnsu a teď Kel var z Ripponu, pomyslel jsem si. Kettricken si počínala dobře při získávání oddanosti jednotlivých vévodství.</p>

<p>Co se týče mne, zažil jsem v Neatbay chvilky mrazivé i hřejivé. Když mě ve Velkém sále uviděla lady Grace, po­znala mne a přišla si se mnou popovídat. „No to se podívej­me," řekla, když jsme se přivítali, „můj kuchyňský psovod má v sobě královskou krev. Není divu, že jsi mi před léty tak dobře poradil." Mezitím vyrostla v učiněnou dámu a vévodkyni. Její psíček s ní stále všude chodil, ale teď už jí vesele běhal za patami; ta změna mě potěšila skoro stejně jako její nenucené užívání titulu a neskrývaný obdiv k vévodovi.</p>

<p>„Oba jsme se hodně změnili, lady Grace," odvětil jsem a ona můj skrytý kompliment přijala. Naposled jsem ji viděl, když jsem sem přicestoval s Veritym. Tehdy ještě tak dobře nezvládala svou roli vévodkyně. Potkal jsem ji v kuchyni, když se její psíček dávil kostí. Přesvědčil jsem ji, že vévo­dovy peníze se lépe zúročí ve strážních věžích místo ve špercích pro ni. Tehdy se do postavení vévodkyně teprve pomaloučku vžívala. Nyní to vypadalo, že nikdy nebyla ni­kým jiným než vévodkyní.</p>

<p>„Takže už nejsi psovod?" zeptala se s ironickým úsmě­vem.</p>

<p>„Psovod? Vlkodlak!" poznamenal kdosi. Otočil jsem se, abych viděl, kdo to řekl, ale sál byl přeplněný a žádný obli­čej nebyl natočený k nám. Pokrčil jsem rameny, jako by ta poznámka nestála za řeč, a lady Grace to zřejmě ani nesly­šela. Než jsem odešel, poctila mě znamením své přízně. Stá­le se musím usmívat, když na to pomyslím: malinká jehlice ve tvaru rybí kosti. „To já ji zhotovila, aby mi připomínala... Ráda bych, aby teď patřila tobě." Sama už šperky nosí je­nom zřídka, pověděla mi. Předala mi ozdůbku na balkoně, za temného večera, kdy světla strážních věží vévody Kelvara zářila proti noční obloze jako démanty.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>4 Buckkeep</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Hrad Tradeford na Vinné řece byl jedním z tradičních sídel vládnoucí rodiny Farrow. Na tomto místě královna Desire. strávila dětství a sem se také na léto vr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>cela se svým synem Regalem, když byl ještě dítě. Město Tradeford je místo kypí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>cí životem, středisko obchodu v samém srdci země s ovocný</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mi sady a obilními lány. Vinná řeka je splavná, ospale se vi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>noucí tepna, po niž je radost cestovat lodí. Kr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>lovna Desire vždy zastávala názor, že Tradeford je v každém ohledu nad</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>řazený Buckk</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>epu a že by mnohem lépe posloužil jako sídlo královské rodiny.</emphasis></p>

<p>Cesta zpátky na Buckkeep byla jen minimálně bohatá na události. Když nadešel čas odjezdu, Kettricken byla zchvá­cená a unavená. I když se to snažila nedávat najevo, bylo to zřejmé z jejích kruhů pod očima a křivky úst. Vévoda Kelvar jí na cestu domů poskytl nosítka, ale po krátké projížď­ce uvnitř se ukázalo, že při jejich kolébání se jí ještě více zvedá žaludek. S díky nosítka vrátila a vyrazila domů sedíc obkročmo v sedle své klisny.</p>

<p>Druhou noc při zpáteční cestě přišla k našemu ohni Foxglove a svěřila se Burrichovi se svým podezřením, že za ten den několikrát spatřila vlka. Burrich neurčitě pokrčil rameny a ujistil ji, že vlk byl nejspíš pouze zvědavý a žádné nebez­pečí nám nehrozí. Jakmile odešla, otočil se ke mně a řekl: „Jednou se ti to může vymstít."</p>

<p>„Co?"</p>

<p>„Vlk, spatřený ve tvé blízkosti. Fitzi, dávej si pozor. Vy­skytly se zvěsti, když jsi tehdy zabil ty vykované. Všude ko­lem byly stopy a šrámy na tělech nebyly ani náhodou po meči. Kdosi mi říkal, že viděli vlka, jak během bitvy té no­ci slídil v Neatbay. Dokonce jsem slyšel povídačku o vlko­vi, který se proměnil v muže, až bitva skončila. Přímo před královniným stanem byly v blátě stopy po oné noci; máš jen štěstí, že všichni byli unavení a spěchali s odklízením těl. Bylo tam několik mrtvých, kteří nezemřeli lidskou rukou."</p>

<p><emphasis>Několik? Pchá!</emphasis></p>

<p>Burrichova tvář se zkřivila hněvem. „To přestane. Oka­mžitě."</p>

<p><emphasis>Jsi silný, Srdce smečky, ale </emphasis>-</p>

<p>Myšlenka byla přerušena a já z nedalekého křoví uslyšel překvapené zakňučení. Několik koní sebou trhlo a podívalo se tím směrem. Já sám zíral na Burriche. Právě Nighteyese <emphasis>odrazil, </emphasis>prudce a na dálku.</p>

<p><emphasis>Máš štěstí, že to bylo na dálku, protože ta síla... </emphasis>spustil jsem varovně k Nighteyesovi.</p>

<p>Burrich po mně šlehl rozezleným pohledem. „Řekl jsem, že to přestane! Okamžitě!" Znechuceně se ode mě odvrátil. „Raději bych, abys sis jezdil rukou v kalhotách, než abys to ustavičně dělal v mé přítomnosti. Uráží mě to."</p>

<p>Nevěděl jsem, co na to říci. Za ty roky společného sou­žití jsem se poučil, že není radno se s ním přít ohledně je­ho postojů k Moudrosti. Věděl, že jsem k Nighteyesovi při­poután. To, že snášel moji přítomnost, bylo maximum, kolik byl ochoten slevit. Nemusel jsem mu připomínat, že s vlkem sdílím svou mysl. Sklonil jsem hlavu na znamení souhlasu. Té noci, poprvé po dlouhé době, se mi zdály mé vlastní sny.</p>

<p>Zdálo se mi o Molly. Znovu na sobě měla rudou sukni a přikrčená na pláži kapesním nožíkem vylupovala z kame­ne lastury, které zasyrova jedla. Zvedla ke mně zrak a usmá­la se. Přistoupil jsem blíž. Vtom vyskočila a rozběhla se bosá po pláži přede mnou. Honil jsem ji, ale ona byla nedostižná jako nikdy předtím. Vlasy jí poletovaly na ramenou a ona se jen smála, když jsem na ni volal, aby počkala, aby na mě po­čkala. Probudil jsem se s pocitem podivné radosti z toho, že se nenechala dostihnout, a se snovou vůní levandule dosud ulpívající v mé mysli.</p>

<p>Čekali jsme, že se nám na Buckkeepu dostane velkolepé­ho přivítání. Vzhledem k hezkému počasí tu lodě musely za­kotvit již před námi s poselstvím o našem vítězství. Proto nás nepřekvapilo, když jsme uviděli oddíl Regalovy stráže, jak nám přijíždí naproti. Bylo nám však divné, že i poté, co nás spatřili, pokračovali v jízdě. Nikdo nezavolal nebo nezamával na pozdrav. Místo toho se jen mlčky blížili k nám, vážní a strnulí jako duchové. Myslím, že ve stejném oka­mžiku jsme s Burrichem spatřili hůl, kterou třímal vedoucí jezdec, nablýskanou tyč, jež věstila vážné poselství.</p>

<p>Zatímco jsme sledovali, jak se blíží, Burrich se otočil ke mně. Hluboko ve tváři se mu zračila hrůza. „Zemřel král Shrewd?" prohodil tiše.</p>

<p>Nepocítil jsem překvapení, pouze hlubokou niternou ztrátu. Zděšený chlapec uvnitř zalapal po dechu, když už teď nikdo a nic nestálo mezi mnou a Regalem. Další má část se pozastavila nad tím, jaké by to asi bylo říkat mu „dědečku", místo „můj králi". Avšak tyto sobecké částečky byly malé v porovnání s tím, co to značilo pro králova muže. Shrewd mi dal tvar, udělal ze mě to, co jsem byl, v dobrém i ve zlém. Jednoho dne uchopil můj život, život chlapce hrajícího si pod stolem ve Velkém sále, a vtiskl mu svoji pečeť. A s ní své rozhodnutí, že musím číst a psát, že se musím umět ohá­nět mečem či šířit jed. Zdálo se mi, že s jeho odchodem mu­sím nyní převzít zodpovědnost za své činy. Byla to nezvyk­le děsivá myšlenka.</p>

<p>Všem to už bylo jasné z držení těla vedoucího jezdce. Za­stavili jsme na silnici. Jako když se roztáhne závěs, otevřel se i špalír Kettrickeniny stráže, aby jezdec mohl až k ní. Za­vládlo hrozivé ticho, když jí podával hůlku a s ní malý svi­tek. Její nehet odloupl rudý pečetní vosk. Díval jsem se, jak dopadl na rozbahněnou silnici. Pomalu ho otevřela a četla. Cosi v ní přitom vyhaslo. Ruka jí bezmocně klesla k tělu. Pak upustila do bláta i svitek, jako věc, se kterou skončila, jako něco, co už nikdy znovu nechtěla cist. Neomdlela, ani nevykřikla. Jen upřela oči do dáli a zlehka si položila ruku na břicho. A z toho pohybu jsem poznal, že to není Shrewd, kdo je mrtev, ale Verity.</p>

<p>Zašmátral jsem po něm. Tam někde musí být, určitě je stočený kdesi v mém nitru, jiskérka spojení, tenounké vlák­no mezi námi... ne. Ani jsem nevěděl, kdy to zmizelo. Vzpo­mněl jsem si, že kdykoli jsem bojoval, hrozilo, že mé spo­jení s ním se přeruší. Nepomáhalo to. Vzpomněl jsem si rovněž na to, co se mi během bitvy té noci jevilo pouze jako podivnost. Myslel jsem si, že slyším Verityho hlas, jak křičí a vydává rozkazy, které nedávají smysl. Nemohl jsem si vy­bavit jediné slovo z toho, co mohl volat. Ale teď mi to připadalo jako bojové rozkazy, rozkazy k rozptýlení, k vyhle­dání úkrytu či... ale na nic jsem si nevzpomínal s určitostí. Stočil jsem zrak k Burrichovi a spatřil stejnou otázku v jeho očích. Musel jsem pokrčit rameny. „Nevím," přiznal jsem ti­še. Čelo se mu zkrabatilo, když se nad tím zamyslel.</p>

<p>Nastávající královna Kettricken setrvala naprosto ztichlá v sedle. Nikdo se nehnul, aby se jí dotkl, nikdo neřekl jedi­né slovo. Pohlédl jsem na Burriche, střetl se s jeho očima. Uviděl jsem tam hlubokou odevzdanost osudu. Bylo to už podruhé, co byl svědkem pádu nastávajícího krále před ná­stupem na trůn. Po dlouhém mlčení se Kettricken otočila v sedle. Zahleděla se na svou stráž a vojáky v sedlech, kteří ji doprovázeli. „Princ Regal obdržel poselství, že následník trůnu Verity je mrtev." Nezvýšila hlas, ale její jasná slova se nesla do daleka. Veselí umlklo a triumfální výraz se z mno­ha očí rázem vytratil. Několik okamžiků počkala, až to všem dojde. Pak pobídla svého koně do kroku a my jsme se za ní vydali směrem k Buckkeepu.</p>

<p>Přijeli jsme^c bráně a bez prodlení vjeli dovnitř. Když jsme projížděli, vojáci na hlídce zvedli zrak. Jeden názna­kem zasalutoval královně. Ta si toho nevšimla. Burrichův podmračený výraz se ještě více zachmuřil, ale neřekl nic.</p>

<p>Na hradním nádvoří to vypadalo, jako by byl obyčejný den. Vynořili se čeledíni, aby odvedli koně, zatímco sluho­vé a ostatní lidé se rozešli po hradě za běžnými povinnost­mi. Ta navyklost mi nějakým způsobem silně rozdírala ner­vy. Verity byl mrtev. Nezdálo se mi správné, aby se život ubíral dál v každodenních kolejích.</p>

<p>Burrich pomohl Kettricken sesednout doprostřed hlouč­ku jejích dam. Koutkem oka jsem si všiml výrazu Foxglove, když byla Kettricken strkána pryč dvorními dámami, kte­ré zděšeně komentovaly její znavené vzezření, vyptávaly se a hlasitě projevovaly soucit, lítost a zármutek. Tváří kapitánky Kettrickeniny stráže se mihl zákmit žárlivosti. Foxglove byla jenom voják, zavázaný přísahou k ochraně své královny. Tentokrát ji nemohla následovat na hrad, třebaže měla o královnu upřímnou starost. Kettricken teď byla v pé­či dvorních dam. Přesto jsem věděl, že dnes v noci nebude Burrich na stráži u jejích dveří sám.</p>

<p>Starostlivé mumlání dam na adresu Kettricken mi stačilo, abych pochopil, že zvěst o jejím těhotenství se mezitím roz­šířila. Přemýšlel jsem, zda se o něm doslechl i Regal. Dobře jsem věděl, že některé zprávy kolují téměř výhradně mezi ženami, než vejdou do obecného povědomí. Pojednou jsem zoufale chtěl vědět, zda Regal ví o tom, že Kettricken nosí v lůně dědice trůnu. Předal jsem otěže Sooty Handsovi, po­děkoval mu a slíbil, že mu vše vypovím později. Když jsem však zamířil k hradu, dopadla mně na rameno Burrichova ruka.</p>

<p>„Na slovíčko. Teď hned."</p>

<p>Občas se ke mně choval, skoro jako bych byl princ, jindy zase hůře než k poslednímu čeledínovi. Ta slova rozhodně nezněla jako žádost. Hands mi s úšklebkem opět předal otě­že Sooty a zmizel, aby dohlédl na ostatní zvířata. Šel jsem za Burrichem, který odváděl Ruddyho do stájí. Bez problé­mů mu našel prázdnou příhradu poblíž domovské stáje Sooty. Nyní zde bylo volných až příliš mnoho míst. Oba jsme se začali věcně věnovat koním. Důvěrně známá rutina zaopat­řování koně, zatímco Burrich pracoval poblíž, na mě půso­bila utěšujícím dojmem. Na našem konci stájí panoval re­lativní klid, avšak Burrich přesto vyčkal, až nikdo nebude nablízku, načež se zeptal: „Je to pravda?"</p>

<p>„To přesně nevím. Mé spojení s ním je přerušeno. Ještě než jsme jeli do Neatbay, bylo už slabé, a já mám vždycky problém udržet s Veritym kontakt, když vyrážím do boje. Říká, že se před svým okolím střežím tak silně, že zahradím i jeho."</p>

<p>„Ničemu z toho nerozumím, ale o tom problému vím. Víš jistě, že právě tak jsi ho ztratil?"</p>

<p>A tak jsem mu vypověděl o svém mlhavém vědomí Veriryho během bitvy a o možnosti, že se v tu samou dobu ocitl v napadení. Burrich netrpělivě přikyvoval.</p>

<p>„Ale copak se s ním nemůžeš spojit teď, když už je klid? Obnovit Uměním kontakt?"</p>

<p>Chvíli mi trvalo, než jsem potlačil nával zoufalství. „Ne. To nemohu. Tímhle způsobem Umění neovládám."</p>

<p>Burrich se zamračil. „Podívej. Oba víme, že se zprávami to v poslední době silně vázne. Jak víme, že tohle není vy­myšlené?"</p>

<p>„To, myslím, nevíme. Ačkoliv je těžké uvěřit, že i sám Regal by byl tak troufalý, aby prohlásil, že Verity je mrtev, kdyby tomu tak nebylo."</p>

<p>„Já sám věřím, že není nic, čeho by nebyl schopen," pra­vil Burrich tiše.</p>

<p>Zvedl jsem se od zabláceného kopyta Sooty, které jsem čistil. Burrich se opíral o vrata u Ruddyho příhrady a.hleděl do dálky. Bílý pruh v jeho vlasech byl výmluvným svědkem toho, jak nelítostný Regal umí být. Nařídil Burriche zabít se stejnou nenuceností, s jakou by člověk bacil dotěrnou mou­chu. Regal si zřejmě ani na okamžik nedělal vrásky nad tím, že Burrich není mrtev. Neměl nejmenší strach z odplaty ze strany stájmistra či bastarda.</p>

<p>„Dobře. A co by řekl, kdyby se Verity vrátil zpátky?" ze­ptal jsem se tiše.</p>

<p>.Jakmile by byl králem, mohl by se postarat o to, aby se Verity nikdy nevrátil. Muž, který sedí na trůně Šesti vévodství, se může snadno zbavit lidí, kteří jsou mu nepohodlní." Burrich se při těch slovech nepodíval přímo na mě a já ne­chal jeho břitkou poznámku bez povšimnutí. Byla to pravda. Jakmile by byl Regal u moci, nebylo pochyb o tom, že by měl po ruce nájemné vrahy, kteří by na jeho příkaz jednali. Možná už někteří byli nachystaní. Při té myšlence mě za­mrazilo.</p>

<p>„Chceme-li definitivně vědět, zda je Verity stále naživu, naší jedinou volbou je poslat někoho, aby ho našel a vrátil se s poselstvím od něj," řekl jsem a přitom mě napadl Burrich.</p>

<p>„Za předpokladu, že by posel dokázal přežít, stále by to trvalo příliš dlouho. Jakmile bude Regal u moci, zpráva od nějakého posla pro něho nebude nic znamenat. Nositel ta­kových poselství by si netroufl říkat je nahlas. Potřebujeme důkaz, že Verity je stále naživu, důkaz, který král Shrewd akceptuje, a potřebujeme ho ještě dříve, než se Regal dosta­ne k moci. Ten moc dlouho následníkem trůnu nebude."</p>

<p>„Mezi ním a trůnem stojí přece král Shrewd a Kettrickenino dítě," oponoval jsem mu.</p>

<p>„Tento post se ukázal být nezdravým i pro dospělé a sil­né muže. Pochybuji, že churavý stařec nebo nenarozené dítě si na tom místě povedou lépe." Burrich zavrtěl hlavou a od­vrhl tu myšlenku stranou. „Takže. Ty se s ním spojit Umě­ním nemůžeš. Kdo tedy může?"</p>

<p>„Kdokoli z koterie."</p>

<p>„Pchá. Nikomu z nich nedůvěřuji."</p>

<p>„Možná by mohl král Shrewd," navrhl jsem váhavě. „Kdy­by ode mě načerpal sílu."</p>

<p>„I když je tvé pouto s Veritym přerušené?" zeptal se na­pjatě Burrich.</p>

<p>Pokrčil jsem rameny a potřásl hlavou. „To nevím. Proto jsem řekl ,mohl by'."</p>

<p>Naposled přejel Ruddymu po čerstvě uhlazené srsti. „Bu­de se to muset zkusit," pravil rozhodně. „A čím dříve, tím lépe. Kettricken se nesmí nechat truchlit a trápit se, když k tomu nebude důvod. Mohla by to dítě potratit." Vzdychl a pohlédl na mě. „Běž si trochu odpočinout. Naplánuj si na dnešní večer návštěvu u krále. Jakmile uvidím, že jdeš do­vnitř, postarám se o svědky, ať už se král Shrewd dopídí če­hokoli."</p>

<p>„Burrichi," zaprotestoval jsem, ,je tu mnoho nejistot. Do­konce ani nevím, zda kraj bude dnes večer vzhůru či scho­pen navodit Umění, nebo zda bude svolný, když ho o to po­žádám. Když to uděláme, Regal a všichni ostatní se dozvědí, že jsem králův muž v souvislosti s Uměním. A -"</p>

<p>„Odpusť, chlapče," řekl prudce, ba skoro drsně Burrich. „V sázce je teď víc než tvé vlastní blaho. Ne že bych o tebe neměl starost. Ale myslím, že budeš ve větším bezpečí, když si Regal bude myslet, že Umění ovládáš, a když se všichni dozvědí, že Verity je naživu, než když všichni uvěří, že je mrtev, a Regal si pomyslí, že nadešel čas zbavit se tebe. Mu­síme to zkusit dnes večer. Možná neuspějeme. Ale musíme to zkusit."</p>

<p>„Doufám, že někde seženeš nějakou elfí kůru," zabručel jsem.</p>

<p>„Začínáš v tom nacházet zalíbení? Dej si pozor." Ale pak se usmál. „Určitě nějakou seženu."</p>

<p>Jeho úsměv jsem opětoval a pak jsem se zarazil. Nevěřil jsem, že Verity je mrtev. Tím úsměvem jsem si to přiznal. Nevěřil jsem, že můj nastávající král je mrtev, a chystal jsem se postavit tváří v tvář princi Regalovi a dokázat to. Jediný způsob, který by pro mne byl přijatelnější, by předpokládal, že to mohu učinit se sekyrou v ruce. Ale přesto.</p>

<p>„Uděláš mi laskavost?" zeptal jsem se Burriche.</p>

<p>„Jakou?" zeptal se ostražitě.</p>

<p>„Dávej na sebe velký pozor."</p>

<p>„Jako vždy. Hleď, abys dělal to samé."</p>

<p>Kývl jsem, pak jsem mlčky stanul v rozpacích.</p>

<p>Po chvíli Burrich vzdychl a řekl: „Ven s tím. Kdybych ná­hodou uviděl Molly, rád bys, abych jí řekl... co?"</p>

<p>Zavrtěl jsem nad sebou hlavou. „Jenom to, že mi hodně chybí. Co jiného jí mám říci? Kromě toho jí nemám co na­bídnout."</p>

<p>Upřel na mě zrak: zvláštní pohled. Soucit, ale žádná fa­lešná útěcha. „Dám jí vědět," slíbil mi.</p>

<p>Odešel jsem ze stájí s pocitem, že jsem jaksi povyrostl. Přemýšlel jsem, zda se vůbec někdy přestanu hodnotit podle toho, jak se mnou jedná Burrich.</p>

<p>Šel jsem rovnou do kuchyně, abych něco pojedl a pak si šel odpočinout, jak mi poradil Burrich. Strážnice překypo­vala vojáky, kteří si po dlouhé cestě pochutnávali na duše­ném mase s chlebem a přitom vyprávěli své historky těm, kteří zůstali doma. Čekal jsem to. Chtěl jsem si pouze vzít svůj příděl a odnést si ho na pokoj. Jenže v kuchyni všude bublaly kotlíky, kynulo těsto na chléb a na jehlicích se otá­čelo maso. Kuchyňské služebnictvo hbitě míchalo, krájelo a pobíhalo sem a tam.</p>

<p>„Dnes večer bude nějaká slavnost?" zeptal jsem se při­hlouple.</p>

<p>Kuchařka Sára se otočila tváří ke mně. „Och, Fitzi, takže jsi zpátky a živý, a pro změnu celý." Usmála se, jako by to byl kompliment. „Ano, samozřejmě, dnes večer je slavnost na počest vítězství u Neatbay. Ani ty nepřijdeš zkrátka."</p>

<p>„I když je Verity mrtev, přesto budeme slavit?"</p>

<p>Cook na mě zpříma pohlédla. „Kdyby byl princ Verity ta­dy, co by si asi přál?"</p>

<p>Vzdychl jsem. „Nejspíš by řekl, abychom vítězství osla­vili. Že lidem je zapotřebí naděje více než truchlení."</p>

<p>„A přesně tak mi to dnešního rána vysvětlil princ Regal," řekla s uspokojením Cook. Otočila se a dále se věnovala vtí­rání koření do zvěřinové kýty. „Samozřejmě že ho opláčeme. Ale musíš to chápat, Fitzi. Opustil nás. A Regal zde zů­stal. Zůstal tady, aby se staral o krále a střežil pobřeží, jak nejlépe umí. Verity je pryč, avšak Regal je tu stále s námi. A Neatbay nepadlo do rukou nájezdníkům."</p>

<p>Kousl jsem se do jazyka a čekal jsem, až záchvat pomine. „Neatbay nepadlo, protože Regal zůstal tady, aby nás chrá­nil." Chtěl jsem se ujistit, že Cook si ty dvě události oprav­du spojuje dohromady, že je nepřipomíná současně pouze v rámci jednoho kázání.</p>

<p>Přikývla, zatímco dál potírala maso. Drcená šalvěj, sdělil mi můj nos. A rozmarýn. „Právě to bylo potřeba udělat už dávno. Ihned vyslat vojáky. Umění je krásná věc, ale k če­mu je dobré vědět, co se děje, když s tím nikdo nic nedělá?"</p>

<p>„Verity přece vždycky posílal naše válečné lodě."</p>

<p>„A ty se tam vždycky dostávaly pozdě." Otočila se ke mně a otřela si ruce o zástěru. „Och, já vím, že jsi ho zbož­ňoval, chlapče. Náš princ Verity byl člověk dobrého srdce, který se udřel k smrti, jen aby nás ochránil. Nemám nic pro­ti mrtvému. Pouze říkám, že Umění a shánění Elderlingů ne­ní ten správný způsob, jak bojovat s těmi rudými loděmi. To, co udělal princ Regal, když tam vyslal vojáky a lodě, hned jak se to dozvěděl, právě to jsme celou tu dobu potřebovali. Možná že s princem Regalem v čele tu nakonec přežijeme."</p>

<p>„A co král Shrewd?" zeptal jsem se tiše.</p>

<p>Nepochopila mou otázku. Tím mi bezděčně dala najevo, co si doopravdy myslí. „Och, je na tom dobře, jak jen lze v jeho stavu předpokládat. Dokonce bude dnes večer dole na slavnosti, alespoň na chvíli. Chudák starý. Tolik trpí. Chu­dák, chudák starý."</p>

<p>Mrtvý muž, jako by tím řekla. Už žádný král. Shrewd pro ni byl jen chudák, chudák starý. Zato Regal... „Myslíš, že na slavnosti bude i královna?" zeptal jsem se. „Ostatně, právě se dozvěděla o smrti svého manžela a krále."</p>

<p>„Och, myslím, že tam bude," přikývla si pro sebe Sára. S žuchnutím kýtu otočila a začala napíchávat druhou stranu rozličnými bylinami. „Slyšela jsem, že prý říká, že teď čeká dítě," prohlásila Cook skepticky. „Bude to chtít dnes večer ohlásit."</p>

<p>„Ty pochybuješ o tom, že čeká dítě?" zeptal jsem se ne­pokrytě. Cook se však neurazila.</p>

<p>„Och, já nepochybuji o tom, že je těhotná, když to tvrdí. Jen se mi to zdá trochu divné, to všechno, když to říká až po zprávě o Verityho smrti, a ne předtím."</p>

<p>„Jak to?"</p>

<p>„Holt, někteří z nás se nestačí divit."</p>

<p>„Divit čemu?" zeptal jsem se chladně.</p>

<p>Cook se do mě zabodla pohledem a já se vzápětí proklel za svoji netrpělivost. Zavřít jí pusu, to jsem rozhodně ne­chtěl. Potřeboval jsem ty zvěsti slyšet, všechny.</p>

<p>„Inu..." zaváhala, ale nedokázala odolat mým nastraže­ným uším. „Tomu, čemu se lidé pokaždé diví, když žena stá­le není těhotná, a pak, až je manžel pryč, náhle oznámí, že s ním čeká dítě." Rozhlédla se kolem, aby viděla, zda někdo neposlouchá. Všichni vypadali, že jsou pohrouženi do práce, ale já nepochyboval, že několik uší je natočeno naším smě­rem. „Proč právě teď? Tak zčistajasna. A pokud věděla, že je těhotná, nač vůbec myslela, když uprostřed noci vyrazila přímo do boje? To je dost divné chování na královnu, která čeká korunního dědice."</p>

<p>„Inu -" snažil jsem se, aby můj hlas zněl mírně - , já si myslím, že až se dítě narodí, pak se ukáže, kdy bylo počato. Ti, kteří si chtějí spočítat měsíce na prstech ruky, to pak mo­hou udělat. A krom toho -" tu jsem se k ní spiklenecky na­klonil - ,jsem slyšel, že některé z jejích dam o tom věděly už předtím, než odjela. Například lady Patience a její slu­žebná Lacey." Bylo třeba se postarat o to, aby se Patience pochlubila, že to věděla již dříve, a aby to Lacey roztroubi­la mezi služebnictvem.</p>

<p>„Och. Tamta." Přezíravý postoj kuchařky Sáry zdrtil mé naděje na rychlé vítězství. „Hele, Fitzi, já nechci nikomu křivdit, ale ta dokáže být občas pěkně ztřeštěná. Ačkoli Lacey, Lacey je dobrá ženská. Ale moc toho nenamluví a ne­chce ani poslouchat, co mají ostatní na srdci."</p>

<p>„Inu -" usmál jsem se a mrkl na ni - „právě od ní jsem se to doslechl. A slyšel jsem to už předtím, než jsme odjeli do Neatbay." Naklonil jsem se blíž. „Poptej se kolem. Vsadím se, že zjistíš, že královna Kettricken pije maliníkový čaj na ranní nevolnost. Ověř si to a uvidíš, jestli mám pravdu. Vsa­dím se o stříbrňák, že mám."</p>

<p>„O stříbrňák? Ouha. Jako kdybych měla nějaký nazbyt. Ale poptám se, Fitzi, to se spolehni. A hanba tobě, že ses o tak vzácný klípek se mnou nepodělil dříve. A to je vše, co ti řeknu!"</p>

<p>„Dobře, pak tu pro tebe mám ještě něco. Královna Ket­tricken není jediná, která čeká dítě!"</p>

<p>„Och? A kdo ještě?"</p>

<p>Usmál jsem se. „To ti ještě nemohu říci. Ale budeš mezi prvními, kteří se to dozvědí, pokud jsem slyšel." Netušil jsem, která další by mohla být těhotná, ale bylo lepší říci, že někdo takový na hradě je či bude, abych své zvěsti včas do­dal váhu. Potřeboval jsem, aby mi Cook zůstala nakloněna, pokud jsem se na ni měl dále spoléhat jako na zdroj dvor­ních klepů. Rozvážně pokývala hlavou a já na ni zamrkal.</p>

<p>Kýta už byla mezitím hotová. „Hej, Dode, pojď to vzít a pověs to na háky nad velkým ohněm. Na ty nejvyšší; chci, aby se to upeklo, a ne spálilo. Pospěš si, dělej. Kettle? Kde je to mléko, pro které jsem tě poslala?"</p>

<p>Než jsem odešel do pokoje, uzmul jsem si chleba a něko­lik jablek. Dost obyčejné jídlo, ale tak vyhládlému člověku, jako jsem byl já, přišlo vhod. Šel jsem rovnou k sobě, umyl se, pojedl a uložil se k odpočinku. Dneska večer budu mít u krále jen malou šanci, ale přesto jsem chtěl během oslavy zachovat co největší ostražitost. Napadlo mě, že bych mohl zajít za Kettricken a říci jí, aby pro Verityho ještě netruchli-la. Ale věděl jsem, že bych se k ní nedostal skrze hlouček je­jích dam, abych si s ní v tichosti promluvil. A co kdybych se mýlil? Ne. Bude na to dost času, až se mi podaří dokázat, že Verity je stále naživu.</p>

<p>Později mě probudilo zaklepání na dveře. Chvíli jsem po­tichu ležel, nevěda, zda jsem něco slyšel. Potom jsem vstal, odjistil západky a pootevřel dveře na škvíru. Před nimi stál šašek. Nevím, zda mě více překvapilo to, že klepal, místo aby západky uvolnil sám, nebo způsob, jakým byl oblečený. Noblesně se uklonil, načež se protlačil dovnitř a zavřel za sebou dveře. Znovu je zajistil na dvojici západek, popošel doprostřed pokoje a roztáhl ruce. Pomalu se zatočil v kruhu, abych ho mohl obdivovat. „Tak co?"</p>

<p>„Vůbec to nejsi ty," řekl jsem bez obalu.</p>

<p>„To ani nemám v úmyslu." Napnul si přehoz a zatahal si za rukávce, aby upozornil nejen na výšivku, ale i na rozpar­ky, zpod nichž vykukovala drahocenná látka spodních ru­kávů. Načechral si čapku s chocholem z peří a opět si ji na­sadil na bezbarvé vlasy. Barvy přecházely od nejtemnější indigové až po nejsvětlejší blankytnou modř a šaškova bílá tvář, vykukující mezi nimi, vypadala jako oloupané vejce. „Šašci už nejsou v módě."</p>

<p>Pomalu jsem usedl na postel. „Takhle tě vystrojil Regal," řekl jsem malátně.</p>

<p>„To sotva. On poskytl samozřejmě oblečení, strojil jsem se však sám. Pokud už šašci nejsou v módě, jen pomysli, jak nízko si bude stát komorník učiněný ze šaška."</p>

<p>„A co král Shrewd? Ani on už není v módě?" zeptal jsem se jízlivě.</p>

<p>„Už není v módě přespříliš se zajímat o krále Shrewda," odvětil. Vzápětí poskočil, potom se zarazil, důstojně se na­přímil, jak se slušelo na jeho nové šaty, a udělal obrátku po místnosti. „Dnes večer mám sedět u princova stolu a hýřit veselím a důvtipem. Myslíš, že v tom budu dobrý?"</p>

<p>„Lepší než já," řekl jsem kysele. „To je ti úplně jedno, že Verity je mrtev?"</p>

<p>„A to je ti úplně jedno, že pod letním sluncem nám tu kve­tou květiny?"</p>

<p>„Šašku, venku je zima."</p>

<p>„To první je stejně tak pravda jako to druhé. Věř mi." Ša­šek se náhle zastavil. „Přišel jsem tě požádat o laskavost, jestli tomu budeš věřit."</p>

<p>„To druhé je stejně tak snadné jako to první. Co to má být?"</p>

<p>„Nezabij mého krále kvůli svým vlastním ambicím."</p>

<p>Zděšeně jsem na něho pohlédl. „Nikdy bych svého krále nezabil! Jak si vůbec troufáš to říci!"</p>

<p>„Och, troufám si hodně v tyto dny." Dal si ruce za záda a začal pocházet po místnosti. Jeho elegantní šaty a nezvyk­lé pózy mě děsily. Jako kdyby se v jeho těle usídlila jiná by­tost, kterou jsem vůbec neznal.</p>

<p>„Ani kdyby ten král zabil tvoji matku?"</p>

<p>Udělalo se mi hrozně mdlo. „Co se mi tu snažíš namlu­vit?" zašeptal jsem.</p>

<p>Vida mou bolest v hlase, šašek se zatočil kolem dokola. „Ne. Ne! Ty mě úplně mateš!" V jeho hlase zazněla upřím­nost a já v něm na okamžik opět spatřil svého přítele. ,Ale," pokračoval tišším, skoro až slizkým tónem, „kdybys uvěřil, že král zabil tvoji matku, tvoji nejdražší, milující, chápavou matku, že ji zabil a navždy ti ji vzal. Myslíš, že pak bys ho mohl zabít?"</p>

<p>Tak dlouho jsem byl slepý, že mi chvíli trvalo, než jsem ho pochopil. Věděl jsem, že Regal věřil, že jeho matka byla otrávena. Věděl jsem, že to byl jeden z důvodů jeho nená­visti ke mně a k „lady Thyme". Věřil, že tu vraždu jsme vy­konali my. Na příkaz krále. Věděl jsem, že je to všechno lež. Královna Desire se otrávila sama. Regalova matka totiž pří­liš holdovala pití a bylinám, které přinášejí úlevu od staros­tí. Když už nebyla schopna dostat se k moci, o níž byla pře­svědčena, že na ni má nezadatelné právo, utekla se alespoň k těmto požitkům. Shrewd se jí v tom několikrát pokoušel zabránit, obrátil se dokonce na Chadea s prosbou o byliny a masti, které by jejím žádostem učinily přítrž. Leč nic ne­zabralo. Královna Desire byla otrávena, to byla pravda, ale to všechno spáchala svou vlastní nestřídmou rukou. Vždyc­ky jsem to věděl. A s tímto vědomím jsem bral na lehkou vá­hu nenávist, která jednou vzklíčí v srdci rozmazleného syn­ka, tak náhle připraveného o matku.</p>

<p>Dokázal by Regal kvůli něčemu takovému zabít? Jistěže ano. Byl by ochoten v rámci své pomsty přivést Šest vévodství na samý pokraj zkázy? Proč ne? Nikdy se nestaral o po­břežní vévodství. Jeho srdce patřilo vnitrozemským vévodstvím, která byla vždy oddanější jeho vnitrozemské matce.</p>

<p>Kdyby si královna Desire nebyla vzala krále Shrewda, byla by zůstala vévodkyni z Farrow. Při svých pitkách a v opoje­ní z bylinných drog občas nepokrytě prohlašovala, že kdyby byla zůstala vévodkyni, měla by v rukou větší moc, díky níž by dokázala přesvědčit Farrow a Tilth, aby se sjednotily pod ní jakožto královnou a vyvázaly se z područí Šesti vévodství. A Galen, dvorní mistr Umění a nemanželský syn krá­lovny Desire, v Regalovi živil jeho nenávist, tak jako sám v sobě. Dokázal nenávidět tolik, že by podvratnicky přetvo­řil svou koterii na nástroj Regalovy pomsty? Mně se to jevi­lo jako povážlivá velezrada, ale zjistil jsem, že to připouš­tím. Byl by toho schopen. Stovky usmrcených lidí, desítky vykovaných, znásilněné ženy, osiřelé děti, celé vesnice zni­čené za účelem pomsty jednoho princátka kvůli domnělému bezpráví. Šokovalo mě to. Ale všechno to sedělo. Přesně to sedělo jako víko na rakvi.</p>

<p>„Myslím, že současný vévoda z Farrow by si měl dávat pozor na zdraví," dumal jsem.</p>

<p>„Holduje vínu a drogám stejně jako jeho starší sestra. Je­likož jich má hojnost a o nic jiného se nestará, myslím, že ho čeká dlouhý život."</p>

<p>„Stejně jako krále Shrewda?" zkusil jsem to opatrně.</p>

<p>Šaškovi zkřivil tvář křečovitý záchvěv bolesti.„Dost po­chybuji, že mu zbývá hodně času," pravil tiše. „Ale to, co mu zbývá, by se dalo prožít v klidu, a ne uprostřed násilí a krveprolití."</p>

<p>„Myslíš, že k tomu dojde?"</p>

<p>„Kdo ví, co se vynoří ze dna rozčeřeného kotle?" Náhle přešel ke dveřím a stanul s rukou na západce. „Právě o to tě žádám," řekl tiše. „Abyste zanechal kvedlání, sire Vařečko. A nechal věci ustálit."</p>

<p>„To nemohu."</p>

<p>Zatlačil čelem do dveří, na šaška dost neobvyklé gesto. „Pak přivodíš smrt králů," pronesl truchlivě hlubokým hla­sem. „Ty víš... kdo jsem. Říkal jsem ti to. Říkal jsem ti, proč tu jsem. Tohle je jedna věc, kterou jsem si jist. Konec farseerovské linie byl jedním z kritických bodů. Kettricken no­sí v lůně dědice. Linie bude pokračovat. Právě o to tu šlo. Nemůže jeden starý muž dostat možnost, aby dožil svůj ži­vot v klidu?"</p>

<p>„Regal nepřipustí, aby se dědic narodil," řekl jsem ote­vřeně. Dokonce i šaškovi se rozšířily oči, když mě uslyšel mluvit tak bez obalu. „To dítě se nedostane k moci bez krá­lovy pomocné ruky. Ať Shrewdovy, či Verityho. Ty nevěříš, že Verity je mrtev. Sám jsi to řekl. Cožpak můžeš nechat Kettricken, aby snášela muka zoufalství, že přišla o manže­la? Cožpak můžeš nechat Šest vévodství padnout v krvi do záhuby? K čemu je dobrý dědic trůnu Farseerů, když je to jen rozbitá židle uprostřed vypáleného sálu?"</p>

<p>Šašek svěsil ramena. „Je zde na tisíc křižovatek," pravil tiše. „Některé jsou jasné a krvavé, jiné jsou jako stíny mezi stíny. Některé se blíží jistotě; bylo by třeba velkou armádu či rozsáhlý mor, aby se tyto cesty daly změnit. Další jsou za­haleny v mlze a já nevím, jaké cesty z nich vedou, ani kam. Ty mě mateš, bastarde. Větvíš budoucnost tisícinásobně, jen pouhou svou existencí. Katalyzátor. Z některých mlh vychá­zejí ta nejčernější, nejpokroucenější vlákna zatracení, a z ji­ných zase zářivě zlaté nitě. Do hloubek i do výšek, zdá se, vedou tvé cesty. Já toužím po střední cestě. Toužím po oby­čejné smrti pro pána, který byl vždy laskavý k vrtošivému, jízlivému sluhovi."</p>

<p>Další výtku už nevznesl. Vyhákl petlice, odsunul zástrčky a tiše odešel. Drahocenné šaty a opatrná chůze na mě půso­bily deformovaně, což se nikdy předtím nedalo říci o jeho úboru a rozpustilých rošťárnách. Tiše jsem za ním dveře za­vřel a pak se o ně opřel, jako bych mohl zadržet budoucnost venku.</p>

<p>Na večeři jsem se chystal nanejvýš svědomitě. Když jsem byl konečně nastrojen do nejnovějších šatů od paní Hasty, vypadal jsem skoro stejně apartně jako šašek. Rozhodl jsem se, že dosud pro Verityho truchlit nebudu a ani na sobě ne­dám smutek znát. Když jsem scházel po schodech dolů, zdá­lo se mi, že většina osazenstva hradu se toho večera stahuje do Velkého sálu. Zjevně tam byli svoláni všichni, lidé uro­zení i obyčejní.</p>

<p>Ocitl jsem se u stolu s Burrichem, Handsem a ostatními ze stájí. Bylo to nejpodřadnější místo, jaké mi bylo přiděle­no od doby, kdy mě král Shrewd vzal pod svá křídla, a přes­to mi byla tato společnost milejší než ta u vyšších stolů. Ne­boť panské stoly ve Velkém sále byly obsazeny lidmi, které jsem téměř neznal, povětšinou vévody a urozenými hosty z Tilthu a Farrow. Jen místy jsem poznával známé tváře. Patience byla posazena skoro náležitě svému postavení a Lacey seděla u stolu nade mnou. Po Molly nikde ani památky. Tu a tam jsem zahlédl občany z města Buckkeep, většinou zámožné, přičemž většina z nich seděla na vyšších místech, než bych čekal. Pak byl do sálu uveden král. Opíral se o ele­gantně oděného šaška, následovaný Kettricken.</p>

<p>Její vzhled mě dočista šokoval. Měla na sobě prosté še­dohnědé roucho a na znamení smutku si zkrátila vlasy. Po­nechala si délku jenom na šířku dlaně. Někdejší bujné vla­sy, zbavené váhy, jí teď na hlavě odstávaly jako pampeliščí chmýří. Jejich barva zřejmě vzala za své s délkou, neboť pů­sobily bledě jako šaškovy. Byl jsem tak zvyklý na Kettrickeniny těžké zlaté copy, že její hlava na širokých ramenou se mi teď jevila značně podivně. Její bledě modré oči vyhlížely dost nezvykle pod víčky zarudlými od pláče. Nevypada­la jako truchlící královna, ale spíše jako prapodivný, zcela nový druh šaška u dvora. Neviděl jsem nic ze své královny, nic z Kettricken v její zahradě, nic z bosé bojovnice tančící s mečem; pouze cizí ženu, jež tu opět osaměla. Naproti to­mu Regal byl přepychově oblečený, jako by se chystal na námluvy, a pohyboval se sebejistě jako kočka na lovu.</p>

<p>To, co jsem toho večera zhlédl, působilo jako chytře na­časovaná a pečlivě zinscenovaná loutkohra. Byl tam starý král Shrewd, roztřesený a vyzáblý, jenž klimbal nad svou večeří či s prázdným úsměvem vedl nezřetelnou konverzaci s nikým konkrétním. Byla tam nastávající královna Kettricken, jež sotva jedla, vážná, mlčenlivá a zarmoucená. Tomu všemu předsedal Regal, oddaný syn sedící po boku chřad­noucího otce, a vedle něj seděl skvostně oděný šašek, jenž kořenil Regalovu konverzaci svými vtípky, aby byl princův projev bystřejší, než ve skutečnosti byl. Zbytek osazenstva u vyvýšené tabule tvořili vévoda a vévodkyně z Farrow, vé­voda a vévodkyně z Tilthu a jejich současní oblíbenci z řad nižší šlechty těchto vévodství. Vévodství Bearns, Rippon a Shoaks zastoupena nebyla.</p>

<p>Po jídle následovaly dva přípitky na Regalovu počest. Prv­ní pronesl vévoda Holder z Farrow. Převelice prince velebil, nazval ho ochráncem říše a vychválil ho za jeho rychlý po­stup v případě Neatbay, vyzdvihl také jeho odvahu, s jakou podnikl opatření, jež byla nutná v nejlepším zájmu Šesti vé­vodství. Přitom jsem nastražil uši, ale všechno to bylo dost neurčité, samá chvála a gratulace, ale ani jednou přesně neu­vedl, k čemu se vlastně Regal odhodlal. Kdyby to pokračo­valo ještě déle, byl by to docela ucházející chvalozpěv.</p>

<p>Na začátku vévodovy řeči se Kettricken na židli napří­mila a nevěřícně se na Regala zahleděla, zjevně neschopná uvěřit tomu, že jenom tiše přikyvuje a usmívá se při slovech chvály, která mu nepatří. Pokud si kromě mne i někdo další všiml královnina výrazu, nikdo to nekomentoval. Druhý přípitek, jak se dalo čekat, zazněl z úst vévody Ráma z Tilthu. Ten pronesl přípitek na památku následníka trůnu Verityho. I tohle byl chvalozpěv, avšak blahosklonný, když mluvil o všem, oč se Verity pokoušel, co zamýšlel, o čem snil a po čem toužil. Poněvadž jeho výsledky již byly připsány na Regalovo konto, nebylo v podstatě co dodávat. Kettricken při­nejmenším zbledla a ještě více stiskla rty.</p>

<p>Věřím, že když vévoda Ram skončil, neměla daleko k to­mu, aby si vzala řeč sama. Jenže Regal takřka spěšně vstal a pozvedl čerstvě dolitou sklenici. Všechny gestem umlčel a pak napřáhl sklenici směrem ke Kettricken.</p>

<p>„O mně toho dnes večer zaznělo až dost, zato příliš málo se řeklo o naší krásné nastávající královně Kettricken. Vrá­tila se domů, jen aby zjistila, že ji postihla bolestná ztráta. Přesto si nemyslím, že by můj starší bratr Verity chtěl, aby zármutek pro jeho osobu zastínil všechno to, co náleží je­ho paní za její zásluhy. Navzdory jejímu stavu —" a vědoucí úsměv na Regalově tváři měl nebezpečně blízko k úsměšku - ,jednala v nejlepším zájmu svého adoptivního království, když se sama odvážila čelit v boji rudým lodím. Není po­chyb o tom, že mnozí nájezdníci padli za oběť jejímu chrab­rému meči. Nikdo též nepochybuje o tom, že naši vojáci byli nadchnuti při pohledu na svou královnu, odhodlanou vybo­jovat bitvu v jejich prospěch, bez ohledu na to, co sama ris­kovala."</p>

<p>Na lících Kettricken se objevily dvě rudé rozpíjející se skvrny. Regal nicméně pokračoval a svým blahosklonným, lichotivým tónem poněkud zastínil výčet Kettrickeniných činů. Neupřímnost, s jakou pronášel tyto své pochlebovačné fráze, tak její zásluhy dost snížila jen kvůli jeho nabubřelé estrádě.</p>

<p>Marně jsem se díval k vyvýšenému stolu, že se jí někdo zastane. Kdybych býval vstal já ze svého podřadného místa a pozvedl hlas proti Regalovi, byla by to snad ještě větší fraš­ka. Kettricken, jež si svým postavením u dvora svého man­žela nikdy nebyla jistá, se nyní, když tu nebyl, aby ji podpo­řil, uvnitř celá jakoby scvrkla. Regalův výčet jejích činů je všechny spíše zpochybnil a znevážil, než aby vyzdvihl její odvahu a rozhodnost. Spatřil jsem, jak sama ve svých očích klesá, a věděl jsem, že teď na svou obranu nic neřekne. Ve­čeře pokračovala a zkroušená královna, s vážným a zamlk­lým výrazem, věnovala pozornost popletenému králi Shrewdovi, který se po jejím boku marně snažil o konverzaci.</p>

<p>To nejhorší však mělo teprve přijít. Na konci večeře si Regal ještě jednou zjednal ticho. Slíbil shromážděným li­dem, že po jídle vystoupí zpěváci a loutkáři, ale vyzval je, aby měli chvíli strpení, neboť chce ohlásit ještě jednu věc. Po namnoze seriózních úvahách a svědomitých konzulta­cích si prý s velkou nevolí uvědomil to, co útok na Neatbay právě potvrdil. Samotný hrad Buckkeep již není spolehli­vým a bezpečným místem, zvláště pro někoho s choulosti­vým zdravím. A tak se dospělo k rozhodnutí, že král Shrewd (tu král zvedl hlavu a zamžikal při zaslechnutí svého jména) odcestuje do vnitrozemí, aby se usídlil v bezpečí hradu Tradeford na Vinné řece ve Farrow, dokud se jeho zdravotní stav nezlepší. Zde se odmlčel, aby vydatně poděkoval vévo­dovi Holderovi z Farrow, že poskytl sídlo k dispozici krá­lovské rodině. Současně Regal vyjádřil svou nesmírnou ra­dost nad tím, že místo je přístupné i z obou hlavních hradů ve Farrow a Tilthu, protože by rád zůstal v kontaktu s těmi­to nanejvýš oddanými vévody, kteří v poslední době tak často vážili dalekou cestu, aby mu pomáhali v těchto těžkých, přetěžkých časech. Regala by potěšilo, kdyby mohl přenést život královského dvora do blízkosti těch, kteří dosud mu­seli jezdit takovou dálku, aby se ho účastnili. Zde se odml­čel, aby přijal jejich děkovné kývnutí a mumlavé přísliby další podpory. Vzápětí se poslušně zklidnili, když Regal znovu pozvedl ruku.</p>

<p>A nyní pozval, ne, vlastně požádal, ba přímo snažně po­prosil nastávající královnu Kettricken, aby se tam připojila ke králi Shrewdovi. Bude ve větším bezpečí, bude to pro ni pohodlnější, poněvadž hrad Tradeford byl vystavěn jako do­mov, nikoli jako pevnost. Její poddaní si v duchu vydechnou při vědomí, že o budoucího následníka a jeho matku je dob­ře postaráno a že se nacházejí z dosahu nebezpečného po­břeží. Slíbil, že bude maximálně postaráno o to, aby se zde cítila jako doma. Slíbil jí, že se tam znovu zformuje veselý dvůr. Budou se tam muset přemístit mnohá zařízení a po­klady z Buckkeepu, když se tam odebere král, aby na něj změna prostředí působila co nejméně rušivým dojmem. Regal se celou tu dobu usmíval, mezitím co pasoval svého otce do pozice starého idiota a Kettricken na březí klisnu. Pak si dovolil zmlknout, aby si vyslechl, jak se Kettricken podvolí osudu.</p>

<p>„To nemohu," pravila s velkou důstojností. „Buckkeep je místo, kde mě zanechal můj pán Verity, a než to učinil, svě­řil mi ho do péče. Tady zůstanu. A tady se narodí mé dítě."</p>

<p>Regal otočil hlavu, naoko aby před ní skryl úsměv, ale ve skutečnosti proto, aby ho lépe vystavil shromáždění. „Buckkeep bude dobře střežen, má paní královno. Můj vlastní bra­tranec lord Bright, dědic farrowského vévodství, vyjádřil zá­jem chopit se jeho obrany. Bude zde zanechána kompletní domobrana, poněvadž na Tradefordu ji nepotřebujeme. Pochybuji, že budou potřebovat pomoc jedné ženy navíc, limi­tované sukněmi a kynoucím břichem."</p>

<p>Smích, který propukl, mne šokoval. Byla to hrubá po­známka, bonmot hodný spíše hospodského rváče než prince na jeho domovském hradě. Nic mi to nepřipomnělo více než královnu Desire, když byla v nejlepším, rozohněna vínem a narkotiky. Přesto se smáli, ti u vyvýšeného stolu, a nemá­lo lidí u ostatních stolů se k nim připojilo. Regalův šarm a zábavy všeho druhu se teď dobře zúročily. Ať už by jim ten večer naservíroval jakoukoli urážku či šaškárnu, tito po­skoci by jen seděli a hltali to spolu s masem a vínem, kterým se sytili u jeho stolu. Kettricken vypadala, jako by jí došla řeč. Dokonce vstala a již by od stolu odešla, kdyby k ní král nenatáhl roztřesenou ruku. „Prosím, má drahá," pravil a je­ho zajíkavý hlas se až moc jasně nesl sálem. „Neopouštějte mne. Chci vás mít po svém boku."</p>

<p>„Vidíte, je to přání vašeho krále," připomněl jí pohotově Regal, a já mám dojem, že ani on v tu chvíli nedokázal plně ocenit přízeň štěstěny, jež vedla krále, aby k ní v takovém okamžiku vznesl takovou žádost. Kettricken bezděčně kles­la zpátky na židli. Spodní ret se jí roztřásl a zrudly jí tváře. V jednom hrůzyplném okamžiku jsem si pomyslel, že snad propukne v pláč. Byl by to konečný Regalův triumf, kdyby prozradila svou citovou slabost jako nějaká březí samice. Otočila se ke králi, vzala ho za ruku a promluvila hlubokým, ale slyšitelným hlasem: „Jste můj král, kterému jsem zavá­zána věrností. Můj lenní pane, stane se, jak si přejete. Neo­pustím vás."</p>

<p>Sklopila hlavu a Regal přívětivě kývl. Všeobecný hovor, který vzápětí propukl, byl znamením toho, že hosté si na­vzájem gratulují k jejímu souhlasu. Když hluk v sále utichl, Regal ještě chvíli brebentil, ale svého cíle již dosáhl. Většinou se zaobíral moudrostí svého rozhodnutí a tím, jak bude pro Buckkeep lepší, když se nebude muset strachovat o své­ho panovníka. Měl dokonce tolik drzosti, aby nadnesl, že přesídlením jeho, krále a nastávající královny se z Buckkeepu stane méně významný cíl pro nájezdníky, kteří by jeho uchvácením získali podstatně méně. To celé už k ničemu ne­bylo, Regal se naparoval už jen ze setrvačnosti. Nedlouho poté byl král odveden, odvezen na vozíku do své komnaty, jeho povinnost jakožto exponátu skončila. Královna Kettricken se omluvila, aby ho mohla doprovodit. Oslava se zvrtla ve všeobecnou kakofonii atrakcí. Byly přivaleny sudy s pi­vem a s nimi soudky s podřadnějším vínem. V protilehlých koutech Velkého sálu rozmáchle gestikulovali rozliční vnit­rozemští pěvci, zatímco princ a jeho kohorta si jako zábavu vybrali loutkové představení, oplzlou frašku nazvanou <emphasis>Sve</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dení syna hostinského. </emphasis>Odstrčil jsem talíř a podíval se na Burriche. Naše oči se střetly a my jsme povstali jako jeden muž.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>5 Umění</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Ukázalo se, že vykovaní nejsou schopni žádných citových </emphasis><emphasis>pohnutí. Nebyli zlí, nenacházeli ve svých špatnostech či zlo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>činech potěšení. Jakmile ztratili schopnost cítit spřízněnost s lidmi nebo jakýmikoli jinými stvořeními na světě, pozbyli </emphasis><emphasis>zár</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>veň způsobilost být součástí společnosti. Nesympatický člověk, drsný člověk, necite</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>ný člověk si stále udržuje dosta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tek citlivosti na to, aby věděl, že nemůže vždy dávat najevo, jak málo mu záleží na druhých, a aby byl stále přijímán ro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dinným či vesni</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>kým společenstvím. Vykovaní však ztratili </emphasis><emphasis>i schopnost skrývat to, co ke svým sp</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lužijícím cítí. Není to </emphasis><emphasis>tak, že by jejich emoce prostě ustaly; ne, ony byly zapome</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nuty, tak dočista ztraceny, že nedokázali ani předvídat cho</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vání ostatních lidí založ</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>né na emocionální reakci.</emphasis></p>

<p><emphasis>Člověk znalý Umění by mohl být spatřován na opačném </emphasis><emphasis>konci tohoto spektra. Takový jedinec může rozprostřít vědo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mí a na dálku říci, co si ostatní mysli a co cítí. Je-li </emphasis>v <emphasis>Umě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní silný, může sv</emphasis><emphasis>é myšlenky a pocity vnucovat ostatním. Dí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ky této zvýš</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>né citlivosti vůči emocím a myšlenkám ostatních </emphasis><emphasis>má pak nadbytek toho, co vykovaní zcela postrádají.</emphasis></p>

<p><emphasis>Následník trůnu Verity přiznal, že vykovaní se zdají být vůči jeho Uměni imunní. To značí, že nebyl s</emphasis><emphasis>chopen cítit, co </emphasis><emphasis>cítí oni, ani odhalit jejich myšlenky. To však neznamená, že by oni byli vůči Umění necitelní. Nemohlo je k Buckkeepu </emphasis><emphasis>přitahovat právě Verityho Umění? Neprobouzel v nich svým </emphasis><emphasis>mentálním cestováním hlad nebo snad vzpomínku na to, co ztratili? Vzhledem k tomu, jak mocně byli přitahov</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ni, na</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vzdory ledu a vodě, neustále směrem k Buckkeepu, jejich mo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tivace musela být vskutku silná. A když Verity odjel z Buckkeepu na výpravu, pohyb vykovaných sm</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>rem k Buckkeepu </emphasis><emphasis>jako by ochabl.</emphasis></p>

<p><emphasis>Chade Fallstar</emphasis></p>

<p>Stanuli jsme před královými dveřmi a zaklepali. Otevřel šašek. Dobře jsem si všiml, že Wallace byl jedním z hodov­níků v sále a zůstal i po králově odchodu. „Pusť mě dovnitř," řekl jsem potichu, zatímco šašek se do mě zabodával pohle­dem.</p>

<p>„Ne," řekl jasně. A už se chystal dveře zavřít.</p>

<p>Strčil jsem do nich ramenem a Burrich mi pomohl. Bylo to poprvé a naposled, co jsem kdy proti šaškovi použil sílu. Nikterak jsem se nezaradoval z důkazu, že jsem fyzicky sil­nější než on. Když jsem ho odstrčil stranou, výraz v jeho očích bych nikomu nepřál vidět na tváři přítele.</p>

<p>Král seděl před krbem a planě mumlal. Vedle něho ode­vzdaně seděla nastávající královna a Rosemary jí podřimo­vala u nohou. Tu Kettricken vstala ze sedačky a s údivem na nás pohlédla. „FitzChivalry?" zeptala se tiše.</p>

<p>Rychle jsem popošel k ní. „Mám mnoho co vysvětlovat a zároveň velice málo času, abych to udělal. Protože to, co potřebuji udělat, se musí udělat dnes v noci." Odmlčel jsem se a snažil se přijít na to, jak bych jí to co nejlépe vysvětlil. „Pamatujete si, jak jste se zaslíbila Veritymu?"</p>

<p>„Samozřejmě!" Pohlédla na mě, jako bych se zbláznil.</p>

<p>„Tehdy k tomu využil Augusta, člena koterie, aby za vá­mi mohl přijít a setkat se s vámi uvnitř vaší mysli, aby vám mohl vyjevit své srdce. Pamatujete se na to?"</p>

<p>Zrudla. „Samozřejmě že ano. Ale nemyslela jsem si, že by kdokoli další věděl, co přesně se v tu chvíli děje."</p>

<p>„Několik málo dalších to vidělo." Rozhlédl jsem se kolem a zjistil, že Burrich a šašek nás poslouchají s očima dokořán.</p>

<p>„Verity se s vámi spojil Uměním skrze Augusta. Verity je v Umění silný. To sama víte, dobře víte, že tak střeží naše pobřeží. Je to dědičná magie, talent farseerovské linie. Verity to zdědil po svém otci. A já to do určité míry zdědil po svém otci."</p>

<p>„Proč mi to tu vyprávíš?"</p>

<p>„Protože nevěřím, že Verity je mrtev. Král Shrewd kdysi býval v Umění silný, jak jsem slyšel. Teď už to tak není. Je­ho choroba ho o to připravila, stejně jako o mnoho dalších věcí. Ale když ho dokážeme přesvědčit, aby to zkusil, když ho vyburcujeme k úsilí, mohu mu nabídnout sílu, abych ho podpořil. Mohl by být schopen spojit se s Veritym."</p>

<p>„To ho zabije," namítl bez obalu šašek. „Slyšel jsem, co všechno může Umění člověka stát. Můj král už nemá síly nazbyt."</p>

<p>„To si nemyslím. Pokud se spojíme s Veritym, on to pře­ruší dříve, než by to otci ublížilo. Víc než jedenkrát se stáhl, když ode mne čerpal sílu, aby měl jistotu, že mi neublíží."</p>

<p>„Dokonce i šašek vidí ve tvé logice slabinu." Šašek si popotáhl manžety své pěkné nové košile. „Když se spojíš s Veritym, jak budeme vědět, že je to pravda, a ne divadlo?"</p>

<p>Otevřel jsem vztekle ústa na protest, ale šašek mě rukou zarazil. „Samozřejmě, můj drahý, předrahý Fitzi, všichni by­chom ti měli věřit, protože jsi náš přítel, který má na srdci jen naše svrchované dobro. Ale může se najít několik dal­ších, jež budou mít tendenci tvá slova zpochybňovat, nebo naopak jen několik málo těch, kteří tě budou ochotni pova­žovat za bůhvíjak nesobeckého." Jeho sarkasmus mě zaští­pal jako kyselina, ale dokázal jsem zůstat zticha. „A když se s Veritym nespojíš, co nám pak zůstane? Vyčerpaný a vysá­tý král, kterého budou dále prezentovat jako neschopného. Zarmoucená královna, která se bude muset ptát, nádavkem ke všem svým dalším mukám, zda netruchlí pro muže, jenž ještě není mrtvý. To je ten nejhorší druh zármutku. Kdepak. Nemůžeme tím nic získat, i kdybys uspěl, protože naše víra v tebe nemůže zastavit soukolí, které se již dalo do pohybu. A když neuspěješ, můžeme mnoho ztratit. Příliš mnoho."</p>

<p>Jejich oči teď spočívaly na mně. Dokonce i v Burrichových temných očích jsem zahlédl otázku, jako by zvažoval rozumnost toho, k čemu mě dohnal. Kettricken byla velmi zticha; zřejmě měla co dělat, aby se nevrhla na tu holou kost naděje, kterou jsem jí hodil k nohám. Nyní jsem litoval, že jsem nepočkal a nepromluvil si nejdříve s Chadem. Zároveň jsem tušil, že po této noci se mi už nenaskytne další šance, abych měl všechny tyto lidi pohromadě v jedné místnosti, aby byl Wallace pryč a Regal zaneprázdněný dole v sále. Buď se to muselo udělat ihned, anebo nikdy.</p>

<p>Pohlédl jsem na jediného člověka, který se na mě nedíval. Král Shrewd nečinně sledoval hru tančících plamenů v krbu. „On je stále králem," pravil jsem potichu. „Zeptejme se je­ho a nechme ho rozhodnout."</p>

<p>„To není fér! Není při sobě!" A šašek se vrhl mezi nás. Stoupl si na špičky, aby mi viděl do očí. „Po těch bylinách je povolný jako tažný kůň. Řekni mu, ať si podřízne hrdlo, a on počká, až mu podáš nůž."</p>

<p>„Ne." Ten hlas se zachvěl. Pozbyl již na dřívějším zabar­vení a zvučnosti. „Ne, můj šašku, tak mimo zase nejsem."</p>

<p>Bez dechu jsme čekali, ale král Shrewd už nic dalšího neřekl. Po chvíli jsem pomalu přešel místnost. Sklonil jsem se vedle něho a snažil se střetnout s jeho očima. „Králi Shrewde?" zaprosil jsem.</p>

<p>Tu se jeho pohled setkal s mým, ucukl a zase se bezděč­ně vrátil. Konečně se na mě podíval.</p>

<p>„Slyšel jste všechno, o čem jsme tu mluvili? Můj králi, věříte, že Verity je mrtev?"</p>

<p>Pootevřel ústa. Uvnitř se ukázal šedivý jazyk. Zhluboka se nadechl. „Regal mi povídal, že Verity je mrtev. Obdržel zprávu..."</p>

<p>„Odkud?" zeptal jsem se mírně.</p>

<p>Pomalu potřásl hlavou. „Od nějakého posla... myslím."</p>

<p>Otočil jsem se k ostatním. „Musel by to doručit posel. Z hor, protože Verity tam teď musí být. Byl už skoro v ho­rách, když byl Burrich poslán nazpět. Nevěřím, že by posel vážil celou cestu z hor a nepočkal by, aby tu novinu sdělil Kettricken osobně."</p>

<p>„Mohla by to doručit spojka," řekl zdráhavě Burrich. „Pro jednoho člověka a jednoho koně je to příliš vyčerpávající cesta. Jezdec by musel vyměnit koně. Nebo předat zprávu dalšímu jezdci, který by na rychlém koni pokračoval dál. Poslední možnost je nejpravděpodobnější."</p>

<p>„Snad. Ale jak dlouho by trvalo, než by se to k nám do­stalo až z hor? Vím, že Verity byl naživu v den, kdy odsud Brawndy odjížděl. Protože tehdy s ním král Shrewd mým prostřednictvím mluvil. Té noci, kdy skoro omdlel na tom­to krbu. To se tehdy stalo, šašku." Na okamžik jsem zmlkl.</p>

<p>„Věřím, že jsem ho úplně vnímal ještě během bitvy v Neatbay."</p>

<p>Viděl jsem, jak Burrich v duchu počítá dny. Rozpačitě po­krčil rameny. „Přesto je to možné. Kdyby byl Verity zabit toho dne a zpráva by byla okamžitě odeslána a jezdci i koně by byli dobří... mohlo by se to podařit. Jen taktak."</p>

<p>„Já tomu nevěřím." Otočil jsem se ke zbytku osazenstva, doufaje, že jim svou naději vnutím. „Já nevěřím, že Verity je mrtev." Znovu jsem stočil zrak vzhůru ke králi. „Vy ano? Vy věříte, že váš syn by mohl zemřít a vy byste nic nepocí­til?"</p>

<p>„Chivalry... takto odešel. Jako slábnoucí šepot. ,Otče,' řekl myslím.,Otče.'"</p>

<p>Do místnosti se vplížilo hluboké ticho. Čekal jsem. V po­dřepu jsem čekal, jak rozhodne můj král. Jeho ruka se po­malu zvedla, jako by měla svůj vlastní život. Překlenula me­zeru mezi námi a spočinula mi na rameni. Na malou chvíli; to bylo všechno. Pouze váha královy ruky na mém rameni. Král Shrewd v křesle mírně poposedl. Zhluboka se nadechl nosem.</p>

<p>Zavřel jsem oči a znovu jsme se vnořili do té temné řeky. Opět jsem stanul tváří v tvář zoufalému mladíkovi uvězně­nému ve Shrewdově zmírajícím těle. Společně jsme pak klo­pýtli do dravého proudu světa. „Nikdo tu není. Nikdo další kromě nás dvou." Shrewdův hlas zněl osaměle.</p>

<p>Nemohl jsem najít sám sebe. Tady jsem neměl žádné tě­lo, žádný jazyk. On mě pevně držel v područí uprostřed to­ho chvatu a hučení. Stěží jsem byl schopen myslet, nemluvě o tom, že bych se rozpomenul na to málo z Galenových lek­cí, které mi po jeho drsné výuce zůstalo. Bylo to jako zkou­šet citovat naučenou řeč, zatímco vás někdo dusí. Vzdal jsem to. Všechno jsem to vzdal. A potom, jako pírko plující na vlnách vánku, či jako smítko tančící ve sluneční záři, odkudsi zazněl Verityho hlas, který mi povídal: „Být otevřený prostě znamená nebýt uzavřený."</p>

<p>Celý svět byl teď bezrozměrným místem, všechny věci uvnitř všech věcí. Nevyřkl jsem jeho jméno nahlas ani jsem nepomyslel na jeho tvář. Verity byl najednou tu, vždy byl tu a spojit se s ním nestálo žádnou námahu. <emphasis>Ty žiješ!</emphasis></p>

<p><emphasis>Samozřejmě. Avšak ty brzy nebudeš, když se takhle všude </emphasis><emphasis>rozléváš. Jedním rázem se z tebe vyřine vše, co máš. Usměr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ni svou sílu. Buď přesný. </emphasis>Ustálil mě a znovu mne zformoval do mého já, pak v údivu zalapal po dechu.</p>

<p><emphasis>Otče!</emphasis></p>

<p>Tu mě Verity drsně odstrčil. <emphasis>Běž zpátky. Pusť se ho, nemá </emphasis><emphasis>na to sílu. Vysáváš ho, ty idiote! Pusť ho!</emphasis></p>

<p>Bylo to, jako kdyby mě <emphasis>odrazil, </emphasis>avšak mnohem drsněji. Když jsem přišel k sobě a otevřel oči, ležel jsem natažený na boku před krbem. Tvář jsem měl nepříjemně blízko ohně. Se zasténáním jsem se odvalil a spatřil krále. Rty se mu s kaž­dým nádechem a výdechem pohybovaly a jeho kůže měla namodralý nádech. Burrich, Kettricken a šašek jen stáli bez­mocně v kroužku kolem něj. „Dělejte... něco!" zasupěl jsem na ně.</p>

<p>„A co?" chtěl vědět šašek v domnění, že já to vím.</p>

<p>Zalovil jsem v paměti a vyrukoval s jedinou remedurou, na kterou jsem se rozpomněl. „Elfi kůru," zaskřehotal jsem. Okraje místnosti se stále černaly. Zavřel jsem oči a poslou­chal, jak ostatní panikaří. Pomalu mi docházelo, co jsem to udělal. Použil jsem Umění.</p>

<p>Odsál jsem svému králi sílu, abych to udělal.</p>

<p>„Ty přivodíš smrt králů," pravil mi jednou šašek. Bylo to proroctví, nebo jenom bystrý úsudek? Do očí mi najednou stouply slzy.</p>

<p>Ucítil jsem čaj z elfí kůry. Silné, zřetelné aroma elfí kůry, žádný zázvor nebo máta, aby ho překryly. Podařilo se mi po­otevřít oči.</p>

<p>„Je to moc horké!" sykl jsem na šaška.</p>

<p>„Na lžíci to rychle vychladne," naléhal Burrich a nalil krá­li krapet do úst. Přijal to, ale neviděl jsem, že by polkl. S ne­nucenou zručností letitého stájmistra Burrich zatáhl králi za spodní čelist a přejel mu po hrdle. Vložil do ochablých úst další lžíci. Nic moc se nedělo.</p>

<p>Ke mně se shýbla Kettricken. Zvedla mi hlavu ke svým kolenům a přiložila mi k ústům horký šálek. Přisál jsem se k němu, nedbaje toho, že je to moc horké, a hlučně jsem s te­kutinou nasál i vzduch. Hltal jsem čaj a měl jsem co dělat, abych se z té hořkosti nezakuckal. Temnota ustoupila. Šálek se znovu objevil v mém zorném poli a já znovu usrkl. Bylo to tak silné, že mi skoro zmrtvěl jazyk. Vzhlédl jsem ke Ket­tricken a střetl se s jejím pohledem. S vypětím všech sil jsem malinko přikývl.</p>

<p>„Žije?" zeptala se tiše.</p>

<p>„Ano." Víc jsem ze sebe nedostal.</p>

<p>„On žije!" vykřikla nahlas k ostatním a hlas měla plný ra­dosti.</p>

<p>„Otče můj!" Ta slova vykřikl Regal. Stál a kymácel se ve dveřích, tvář rudou vzteky a od pití. Za ním jsem zahlédl je­ho stráž a malou Rosemary, jak s očima dokořán nakukuje zpoza rohu. Nějak se jí podařilo proklouznout kolem mužů, přiběhla ke Kettricken a chytila se jí za sukně. Celý výjev na okamžik jako by ustrnul.</p>

<p>Pak Regal vpadl do místnosti, láteřil, ptal se a vyslýchal, avšak nikomu nedal šanci promluvit. Kettricken se ke mně ochranitelsky přikrčila, jinak přísahám, že by mě Regalovy stráže znovu popadly. Králi v křesle nade mnou se znovu trochu vrátila barva do tváře. Burrich mu vložil do úst další lžíci čaje a já s úlevou uviděl, jak Shrewd usrkl.</p>

<p>Regal však ne. „Co mu to dáváte? Přestaňte s tím! Nedo­volím, aby nějaký čeledín otrávil mého otce!"</p>

<p>„Král měl další záchvat, můj princi," řekl znenadání ša­šek. Jeho hlas proťal lomoz v místnosti, vytvořiv skulinu, jež přerostla v mlčení. „Čaj z elfí kůry je běžným posilňují­cím prostředkem. Jsem si jist, že i Wallace o tom slyšel."</p>

<p>Princ byl opilý. Neměl jistotu, zda je to nejapnost či po­kus o usmíření. Vztekle šlehl zrakem po šaškovi, který jeho pohled vlídně opětoval.</p>

<p>„Och," řekl princ zdráhavě, aniž by se vskutku chtěl ne­chat uchlácholit. „A co je s ním?" pokynul vztekle směrem ke mně.</p>

<p>„Je opilý." Kettricken vstala a nechala mi hlavu přesvěd­čivě žuchnout na podlahu. Zajiskřilo se mi před očima. V je­jím hlase znělo toliko pohrdání: „Stájmistře. Odneste ho od­sud. Měl jste ho zarazit, než to takhle přehnal. Příště ať máte rozum alespoň vy, když už ho nebude mít on."</p>

<p>„Náš stájmistr je pověstný tím, že si sám rád přihne, paní královno. Myslím, že v tom jeli spolu."</p>

<p>„Zpráva o Verityho smrti ho těžce ranila," řekl prostě Burrich. Věrně dostál sám sobě, když předložil vysvětlení, nikoli omluvu. Popadl mě pod bradou za košili a jedním trh­nutím mě vyzdvihl z podlahy. Nemusel jsem nic předstírat, když jsem se kymácel ze strany na stranu, dokud mě Burrich pevněji nepodepřel. Ještě jsem zahlédl šaška, jak chvatně krále dopuje další lžící elfí kůry. Modlil jsem se, aby ho ni­kdo nepřerušil. Zatímco Burrich mne drsně smýkal z míst­nosti ven, zaslechl jsem královnu Kettricken, jak činí Regalovi za to, že by měl být dole se svými hosty, a slibuje, že spolu s šaškem uloží krále do postele. Když jsme s Burrichem stoupali do schodů, uslyšel jsem Regala a jeho stráž, jak schází dolů. Stále přitom mumlal a láteřil, že není hlou­pý, že ještě dokáže rozeznat spiknutí, když se k němu nachomýtne. Dělalo mi to starosti, ale byl jsem si naprosto jist, že Regal nemá potuchy o tom, co se vlastně semlelo.</p>

<p>U dveří jsem byl již natolik při sobě, že jsem dokázal uvolnit západky. Burrich šel za mnou dovnitř. „Kdybych měl psa, který by byl tak často nemocný jako ty, utratil bych ho," poznamenal vlídně. „Chceš další elfí kůru?"</p>

<p>„Vůbec by mi to neuškodilo. Ale bral bych trochu slabší. Nemáš nějaký <emphasis>zázvor </emphasis>nebo mátu či šípky?"</p>

<p>Podíval se na mě. Seděl jsem na židli, zatímco on prohra­boval skomírající uhlíky v krbu, až se konečně vzňaly. Při­ložil na oheň, nalil do kotlíku vodu a dal ji ohřívat. Objevil konvici a nasypal dovnitř vločky elfí kůry, poté našel hrnek a vytřel z něj prach. Když měl všechno připraveno, rozhlédl se kolem. Jeho tváří se mihlo něco jako znechucení. „Proč žiješ takhle?" zeptal se.</p>

<p>„Jak?"</p>

<p>„V tak holé místnosti, a v tak neudržované? Viděl jsem stany v zimním vojenském ležení, které byly útulnější než tato místnost. Vypadá to, jako bys nikdy nepředpokládal, že se tu zdržíš déle než jednu či dvě noci."</p>

<p>Pokrčil jsem rameny. „Nikdy jsem o tom moc nepřemýš­lel."</p>

<p>Chvíli bylo ticho. „To bys měl," řekl zdráhavě. „A měl by ses zamyslet i nad tím, jak často býváš zraněný či nemocný."</p>

<p>„To, co se stalo dnes v noci, s tím se nedalo nic dělat."</p>

<p>„Věděl jsi, co ti to udělá, a přesto jsi do toho šel po hla­vě," podotkl.</p>

<p>„Musel jsem." Díval jsem se, jak vařící vodou zalévá elfí kůru v konvici.</p>

<p> „Opravdu? Mně se zdálo, že šašek proti tomu vznesl dost přesvědčivý argument. Ale ty jsi do toho šel po hlavě. Ty a král Shrewd, oba dva."</p>

<p>„Ano?"</p>

<p>„Trochu toho o Umění vím," pravil tiše Burrich. „Byl jsem královým mužem ve službách Chivalryho. Nebývalo to však často a nikdy mě to tak zle nepoznamenalo jako teď te­be, až na jeden či dva případy. Ale cítil jsem to vzrušení, tu -" Zašmátral po slovech a vzdychl: „Tu úplnost. Tu jed­notu se světem. Chivalry mi o tom jednou vyprávěl. Člověk se na tom může stát závislým, řekl. Takže bude vyhledávat záminky k využití Umění, až ho to nakonec pohltí." Po chví­li dodal: „Není to tak nepodobné bojové horečce, v určitých ohledech. Pocit pohybu neomezeného časem, pocit bytí moc­né síly, mocnější než sám život."</p>

<p>.Jelikož sám Umění neovládám, troufám si říci, že pro mě to není nebezpečné."</p>

<p>„Nabízíš se až příliš často těm, kteří ho ovládají," řekl ne­pokrytě. „Stejně často, jako se ochotně vrháš do nebezpeč­ných situací, které slibují tentýž druh vzrušení. V boji tě zachvacuje úplná zběsilost. Stává se ti to, i když používáš Umění?"</p>

<p>Nikdy jsem se na ty dvě věci nedíval v takovém světle. Zahlodalo ve mně cosi jako strach. Zapudil jsem to.</p>

<p>„Být královým mužem je mou povinností. A krom toho, nebyl to tvůj návrh?"</p>

<p>„To byl. Ale já bych se nechal šaškovými slovy odradit. Ty jsi byl rozhodnutý. Vůbec ses nestaral o to, co to s tebou udělá. Možná bys měl na sebe dávat větší pozor."</p>

<p>„Vím, co dělám," pravil jsem ostřeji, než jsem zamýšlel, a Burrich neodpověděl. Nalil mi čaj, který připravil, a podal mi ho s výmluvným výrazem ve tváři, jako by řekl: „Ty víš, co myslím." Vzal jsem od něj hrnek a zahleděl se do ohně. Burrich se posadil na šatní truhlici.</p>

<p>„Verity je naživu," řekl jsem tiše.</p>

<p>„Slyšel jsem to říkat královnu. Nikdy jsem nevěřil, že by byl mrtev." Přijal to velmi chladně. A stejně chladně dodal: „Ale nemáme žádný důkaz."</p>

<p>„Důkaz? Přece jsem s ním mluvil. Král s ním mluvil. Cožpak to nestačí?"</p>

<p>„Pro mě je to víc než dost. Ale pro ostatní lidi, holt..."</p>

<p>„Až se král zotaví, podpoří mne. Verity žije."</p>

<p>„Pochybuji, že to bude stačit, abychom zabránili Regalovi prohlásit se nastávajícím králem. Obřad je stanoven na příští týden. Myslím, že by to udělal ještě dnes večer, jenže u toho musí být přítomni všichni vévodové jako svědci."</p>

<p>Elfí kůra bojující s vyčerpáním či prostě neúprosný chod událostí náhle způsobily, že se místnost se mnou zakymáce­la. Skoro jako bych se vrhl před vůz, abych ho zastavil, a on mě místo toho převálcoval. Šašek měl pravdu. To, co jsem udělal ten večer, celkem k ničemu nebylo, nepočítám-li klid vnesený do mysli Kettricken. Najednou se ve mně vzedmulo zoufalství. Odložil jsem prázdný šálek. Království Šesti vévodství se rozpadalo. Můj nastávající král Verity se vrátí a najde zde jen směšné torzo toho, co tu původně zanechal: rozštěpenou zemi, zpustošené pobřeží, vypleněný a prázdný hrad. Snad kdybych věřil v Elderlingy, dokázal bych najít nějaký způsob, jak uvěřit, že to vše dobře dopadne. Vše, co jsem teď kolem sebe viděl, vypovídalo o mém nezdaru.</p>

<p>Burrich se na mě podivně zahleděl. „Běž do postele," po­bídl mě. „Po větším požití elfí kůry se občas dostavuje po­nurá nálada. Tak jsem to alespoň slyšel."</p>

<p>Přikývl jsem. V duchu jsem si pomyslel, zda by to mohlo vysvětlovat časté chmury u Verityho.</p>

<p>„Běž si pořádně odpočinout. Ráno se to všechno může zdát lepší." Vybafl smíchem a lišácky se usmál. „A potom možná zase ne. Avšak odpočinek ti alespoň umožní, aby ses lépe připravil tomu všemu vzdorovat." Odmlčel se a zváž­něl. „Onehdy se u mě zastavila Molly."</p>

<p>„Je v pořádku?" chtěl jsem vědět.</p>

<p>„Přinesla svíce, o nichž věděla, že je nepotřebuji," pokra­čoval Burrich, jako bych nic neřekl. „Skoro jako kdyby hle­dala záminku k rozhovoru se mnou..."</p>

<p>„Co říkala?" Vstal jsem ze židle.</p>

<p>„Nic moc. Vůči mně je vždy velmi korektní. A já jsem k ní zase velmi přímočarý. Prostě jsem jí řekl, že ji postrádáš."</p>

<p>,A co ona?"</p>

<p>„Nic." Zazubil se. „Ale velice krásně se umí červenat." Vzdychl a rázem byl vážný. „A stejně přímočaře jsem se jí zeptal, jestli jí někdo nezavdal další příčinu ke strachu. Na­přímila svá ramínka a povystrčila bradu, jako kdybych se jí snažil vrazit mezi zuby udidlo. Řekla, že mi velice děkuje za projevené obavy, stejně jako již minule, ale že je schop­na postarat se o sebe sama." Tišším hlasem se poté zeptal: „Když bude potřebovat pomoc, požádá o ni?"</p>

<p>„To nevím," přiznal jsem se. „Kuráže má víc než dost. A má svůj způsob boje. Otočí se a postaví se věcem tváří v tvář. Já naopak slídím kolem a snažím se je ochromit, když se nedívají. Občas si před ní připadám jako zbabělec."</p>

<p>Burrich vstal a protáhl se, až mu zapraštělo v ramenou. „Ty nejsi žádný zbabělec, Fitzi. V tom za tebe ručím. Snad jen lépe než ona dokážeš zhodnotit své šance. Kdybych tě tak mohl uklidnit, co se týče jí. Ale to nemohu. Budu na ni dávat pozor, jak nejlépe dovedu. Či jak mi to jen ona dovo­lí." Úkosem se po mně podíval. „Hands se mě dneska ptal, kdo je ta krásná dáma, jež za mnou tak často chodí."</p>

<p>„A cos mu řekl?"</p>

<p>„Nic. Jen jsem se na něj podíval."</p>

<p>Znal jsem ten pohled. Z Handsovy strany už žádné otáz­ky nezazní.</p>

<p>Burrich odešel a já se pohodlně natáhl na posteli, abych si chvíli odpočal. Nešlo to však. Nutil jsem tělo ke klidu, aby se mně alespoň uvolnilo svalstvo, když už mysl vytrvale kolotala jako splašená. Myšlenky lepšího člověka než já by měly dozajista patřit výlučně králi a jeho zdravotnímu sta­vu. Obávám se však, že velká část mých směřovala k Molly, nyní osamělé ve své světnici. Když už jsem to nemohl vydržet, vstal jsem z postele a jako přízrak se vyplížil na chodbu.</p>

<p>Zdola z Velkého sálu byly slyšet zvuky skomírajícího veselí. Chodba byla prázdná. V tichosti jsem se odvážil ke schodům. Říkal jsem si, že budu velice, převelice opatrný, že pouze zaklepu na její dveře, snad se na pár okamžiků za­stavím uvnitř, jen abych viděl, že je v pořádku. Nic víc. Jen kratičká návštěva..."</p>

<p><emphasis>Někdo jde za tebou. </emphasis>Nighteyesův nově nabytý respekt vů­či Burrichovi způsobil, že jeho hlas mi teď zněl v hlavě jen jako tichounký šepot.</p>

<p>Nezastavil jsem se. Neznámý slídil by tak zjistil, že mám podezření. Místo toho jsem se poškrábal na rameni, abych mohl natočit hlavu a podívat se za sebe. Nikoho jsem nevi­děl.</p>

<p><emphasis>Čichej.</emphasis></p>

<p>Uposlechl jsem. Po krátkém nádechu jsem nasál hloubě­ji. Sotva postižitelný pach v ovzduší. Česnek a pot. Zlehka jsem zapátral kolem a vtom mi ztuhla krev v žilách. Tam, na vzdáleném konci chodby, schovaný ve dveřích. Will. Tma­vý hubený Will, vždy s přivřenýma očima. Člen koterie, který byl povolán z Bearnsu. Velmi opatrně jsem se dotkl štítu Umění, za nímž se přede mnou ukrýval - nepatrná pobídka, abych si ho nevšímal, nevtíravý závan sebevědomí vyslaný mým směrem, aby mě utvrdil v čemkoli, co jsem se chystal udělat. Jak podlý. Jak rafinovaný, jak jemný dotek oproti to­mu, co mi kdy předvedli Justin či Serene.</p>

<p>Ten člověk byl mnohem nebezpečnější.</p>

<p>Sešel jsem na podestu a vzal si z přichystané zásoby svíč­ky, pak jsem se vrátil do pokoje, jako by to byl jediný účel mé cesty.</p>

<p>Když jsem za sebou zavřel dveře, v ústech jsem měl su­cho. Roztřeseně jsem vydechl. Přinutil jsem se zkontrolovat ochranu střežící mou mysl. Uvnitř nebyl, to jsem mohl říci. Za mými myšlenkami tedy neslídil, pouze se mi snažil vnu­tit ty svoje, aby mě mohl lépe sledovat. Nebýt Nighteyese, šel by dnes v noci za mnou až k Mollyiným dveřím. Znovu jsem se přinutil ulehnout a snažil se rozpomenout na všech­no, co jsem podnikal od Willova návratu na Buckkeep. Jako nepřítele jsem ho nebral v potaz jednoduše proto, že vůči mně nevyzařoval nenávist jako Serene a Justin. Vždycky to byl tichý a nevtíravý mladík. Vyrostl v nezajímavého muže, jenž skoro nestál nikomu za pozornost.</p>

<p>Byl jsem blázen.</p>

<p><emphasis>Nemyslím, že tě sledoval už předtím. Ale ani si tím nejsem jist.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nighteyesi, bratře můj. Jak ti mám poděkovat?</emphasis></p>

<p><emphasis>Zůstaň naživu. </emphasis>Odmlka. <emphasis>A přines mi perníček.</emphasis></p>

<p><emphasis>Budeš ho mít, </emphasis>slíbil jsem překotně.</p>

<p>Burrichem rozdělaný oheň již hořel nízkými plameny a já stále nespal, když tu jsem v místnosti zaznamenal průvan z Chadeova schodiště. Skoro s úlevou jsem vstal a šel za ním.</p>

<p>Už na mě netrpělivě čekal a pocházel sem a tam po své komnatě. Když jsem se vynořil z šachty schodiště, okamži­tě po mně drapl.</p>

<p>„Nájemný vrah je nástroj," sdělil mi syčivým hlasem. „Asi jsem ti to nikdy pořádně neobjasnil. My jsme nástroje. Ne­děláme nic ze své vlastní vůle."</p>

<p>Mlčky jsem se zarazil, šokován hněvem v jeho hlase. „Ni­koho jsem přece nezabil!" řekl jsem rozhořčeně.</p>

<p>„Psst! Mluv tiše. Tím bych si nebyl zase tak jist, být na tvém místě," odvětil. „Kolikrát jsem já odvedl svou práci, aniž bych sám použil nůž, ale prostě tak, že jsem někomu dal dostatečný důvod a příležitost udělat to za mě?"</p>

<p>Neříkal jsem nic.</p>

<p>Podíval se na mě a vzdychl, jeho hněv a síla z něj vypr­chaly. Tiše pravil: „Občas ti nezbude nic lepšího než jen za­chránit, co se dá. Občas se s tím musíme smířit. My nejsme ti, kdo uvádějí kola do pohybu, hochu. To, co jsi udělal dnes v noci, bylo krajně neuvážené."</p>

<p>„To už mi řekli šašek i Burrich. Ale nemyslím, že by Kettricken souhlasila."</p>

<p>„Kettricken s dítětem by mohla žít v zármutku. Stejně ja­ko král Shrewd. Podívej se na jejich postavení. Ona cizinka, vdova po mrtvém následníkovi trůnu, matka dítěte, které ještě není na světě a které nebude schopné vykonávat moc ještě po několik let. Shrewda Regal považoval jen za roz­třeseného, bezmocného starce, jenž je užitečný snad jenom jako loutka, ale jinak velmi neškodný. Regal neměl bezpro­střední důvod je odstranit. Och, já souhlasím, že pozice Kettricken nebyla zrovna nejbezpečnější, jenže pro Regala ne­představovala přímou opozici. Zato teď ano."</p>

<p>„Neřekla mu přece, co jsme zjistili," pronesl jsem zdráhavě.</p>

<p>„To ani nemusela. Pozná se to podle jejího chování a vů­le stavět se mu na odpor. On z ní udělal pouhou vdovu. Tys jí navrátil post nastávající královny. Jenže já mám obavy o Shrewda. Právě Shrewd drží v ruce klíč, to on může vy­stoupit a říci, byť šeptem: ,Verity stále žije, Regal nemá prá­vo být následníkem trůnu.' To jeho se Regal musí obávat."</p>

<p>„Viděl jsem Shrewda, Chade. Opravdu jsem ho viděl. Ne­myslím, že by prozradil to, co ví. Za chátrajícím tělem, za umrtvujícími drogami a krutou bolestí se stále skrývá onen bystrý muž."</p>

<p>„Snad. Ale je hluboko pohřben. Drogy, a tím spíše bolest, umí dohnat i bystrého muže k pošetilým činům. Muž umíra­jící na svá zranění vyskočí na koně, aby vedl poslední zteč. Bolest může člověka dohnat k riskantnímu počínání nebo ho utvrdit v podivných způsobech."</p>

<p>To, co mi říkal, dávalo až příliš zřejmý smysl. „Nemůžeš mu tedy poradit, aby Regalovi neoznamoval, že Verity žije?"</p>

<p>„Snad bych to mohl zkusit. Jen kdyby mi pokaždé nestál v cestě ten proklatý Wallace. Zprvu to nebylo tak zlé; byl povolný a užitečný, dobře se s ním na dálku manipulovalo. Nikdy nevěděl, že byliny, které mu nosili kočebři, pocháze­jí ode mne; nikdy neměl ani tušení, že existuji. Teď se však ke králi přisál jako klíště a ani šašek ho nedokáže nadlouho odehnat. Už jen málokdy mám na porady s králem více než pár minut. A mám štěstí, když je můj bratr polovinu toho ča­su při sobě."</p>

<p>V jeho hlase jsem cosi zachytil. Sklopil jsem hlavu, náhle zahanbený. „Odpusť," řekl jsem tiše. „Občas zapomínám, že on je pro tebe víc než jen tvůj král."</p>

<p>„Inu. Tak blízko jsme si nikdy nebyli, myslím v tomto ohledu. Ale jsme dva staří muži, kteří zestárli společně. Ob­čas je v tom větší spřízněnost. Prošli jsme časem až do doby tvého věku. Můžeme spolu potichu rozmlouvat a dělit se o vzpomínky na zašlé časy. Mohu ti říci, jaké to bylo, ale to není totéž. Jsme jako dva cizinci lapení v zemi, kam jsme přišli, neschopni vrátit se do své vlasti, a máme pouze jeden druhého, abychom si navzájem potvrzovali skutečnost mís­ta, kde jsme kdysi žili. Či alespoň kdysi mohli žít."</p>

<p>Pomyslel jsem na dvě děti skotačící na buckkeepských plážích, jak ze skal odlupují mušle a zasyrova je jedí. Molly a já. Na chvíli jsem si mohl zatesknit a ve svém osamění po­strádat jedinou osobu na světě, která by si to snad ještě pa­matovala. Přikývl jsem.</p>

<p>„Ach. Nuže. Dnes v noci se zaobíráme záchranou. A teď mě dobře poslouchej. V tomhle musím mít tvé slovo. Ne­podnikneš nic, co by mělo větší následky, aniž by ses se mnou předtím poradil. Ujednáno?"</p>

<p>Sklopil jsem zrak. „Chci říci ano. Jsem ochoten s tím sou­hlasit. Ale v poslední době, zdá se, i mé nepatrné činy při­vodily následky, jako když oblázek utrhne lavinu, aniž bych dostal šanci poradit se s někým dalším. Takže to nemohu slí­bit. Ale rozhodně slíbím, že se pokusím. Stačí to?"</p>

<p>„Snad ano. Katalyzátor," zamumlal Chade.</p>

<p>„Tak mi říká i šašek," posteskl jsem si.</p>

<p>Tu se Chade prudce zarazil, právě když se chystal něco říct. „Opravdu?" zeptal se napjatě.</p>

<p>„Otlouká mi to slovo o hlavu při každé příležitosti." Po­pošel jsem k Chadeovu krbu a usedl před tančící plameny. Žár mi dělal dobře. „Burrich říká, že příliš silná dávka elfí kůry může následně způsobit pochmurnou náladu."</p>

<p>„Připadá ti to tak?"</p>

<p>„Ano. Ale může to být i okolnostmi. Jenže Verity působil často deprimované a často ji též užíval. Ale to může být opět okolnostmi."</p>

<p>„Může to být něčím, co se nikdy nedozvíme."</p>

<p>„Dnes večer mluvíš velice otevřeně. Uvádíš jména, připi­suješ motivy."</p>

<p>„Všichni se dnes večer veselí ve Velkém sále. Regal na­byl jistotu, že svoji hru vítězně dohrál. Všechny jeho hlídky polevily v ostražitosti, všichni jeho špehové dostali na noc volno." Kysele se na mě podíval. „Jsem si jist, že to nebude trvat dlouho."</p>

<p>„Takže si myslíš, že to, co tu řekneme, může být odpo­sloucháváno."</p>

<p>„Odevšad, kde mohu naslouchat a pozorovat, mohu být odposloucháván a špehován. Uvádím to jen jako možnost. Ale člověk se nedožije tak vysokého věku jako já tím, že by riskoval."</p>

<p>Jedna stará vzpomínka mi pojednou dávala smysl. „Kdy­si jsi mi říkal, že v Královnině zahradě jsi slepý."</p>

<p>„Přesně tak."</p>

<p>„Takže jsi nevěděl -"</p>

<p>„Nevěděl jsem, čemu tě Galen vystavuje, tedy alespoň v době, kdy to dělal. Donesly se mi nějaké zvěsti, většina z nich nespolehlivých a všechny měly daleko ke skutečnos­ti. Ale nic o té noci, kdy tě zmlátil a nechal umírat... To ne." Zpytavě se na mě zadíval. „Copak jsi vážně věřil, že bych o takové věci mohl vědět a nic nepodniknout?"</p>

<p>„Slíbil jsi, že nebudeš do mé výuky zasahovat," řekl jsem strnule.</p>

<p>Chade usedl na židli a s povzdechem se zaklonil. „Mys­lím, že ty nebudeš nikdy nikomu zcela důvěřovat. Nebo vě­řit, že tě má někdo rád."</p>

<p>Naplnilo mě ticho. Nevěděl jsem, co na to říci. Nejprve Burrich a teď Chade mě přinutili na sebe pohlédnout v dost nepříjemném světle.</p>

<p>„Ach, nu což," vstoupil do mého mlčení Chade. „Jak už jsem říkal před chvílí. Záchrana."</p>

<p>„Co chceš, abych udělal?"</p>

<p>Nadechl se nosem. „Nic."</p>

<p>„Ale..."</p>

<p>„Naprosto nic. Měj to po celou dobu na paměti. Následník trůnu Verity je mrtev. V této víře žij. Současně věř, že Regal má právo nárokovat si jeho post, věř, že může dělat všechny ty věci, které dělá. Prozatím ho ukolébej, neposkytuj mu dů­vod k obavám. Musíme ho utvrdit ve víře, že vyhrál."</p>

<p>Na chvíli jsem se zamyslel. Pak jsem vstal a vytáhl zpoza opasku nůž.</p>

<p>„Co to děláš?" zeptal se Chade.</p>

<p>„To, co by ode mě Regal čekal, kdybych doopravdy věřil, že Verity je mrtev." Sáhl jsem si zezadu na hlavu a nahma­tal kožený řemínek, kterým jsem měl vlasy svázané do copu válečníka.</p>

<p>„Mám tu nůžky," poznamenal rozmrzele Chade. Přinesl je a stoupl si za mě. „O kolik?"</p>

<p>Zamyslel jsem se. „Jak nejvíc to lze, skoro jako kdybych truchlil pro korunovaného krále."</p>

<p>„Víš to jistě?"</p>

<p>„Přesně to by ode mě Regal očekával."</p>

<p>„To je myslím pravda." Jediným šmiknutím mi Chade od­střihl vlasy přímo v místě uzlu. Připadal jsem si divně, jak mi najednou sklouzly do tváře, nesahajíce mi ani po čelist. Jako kdybych byl znovu páže. Zvedl jsem ruku a prohrábl si je, abych se přesvědčil, jak jsou krátké, načež jsem se zeptal: „A co budeš dělat ty?"</p>

<p>„Pokusím se najít bezpečné místo pro Kettricken a pro krále. Musím vše připravit na jejich útěk. Když uprchnou, musí zmizet jako stíny po objevení světla."</p>

<p>„Víš jistě, že je to nutné?"</p>

<p>„Co jiného nám zbývá? Teď už nejsou nic víc než rukoj­mí. Bezmocná. Vnitrozemští vévodové se postavili na stra­nu Regala, pobřežní vévodové ztratili víru v krále Shrewda. Avšak Kettricken si mezi nimi získala spojence. Musím za­drnkat na strunu, kterou napjala ona, a zjistit, co se dá zaří­dit. Alespoň je můžeme dostat na místo, kde nemůže být ohrožena jejich bezpečnost, až se Verity vrátí, aby si znovu nárokoval korunu."</p>

<p>„Pokud se vrátí," dodal jsem pochmurně.</p>

<p>„Až. Elderlingové budou s ním." Chade na mě rozhořče­ně pohlédl. „Snaž se v něco věřit, chlapče. Už kvůli mně."</p>

<p>Bezpochyby mohu říci, že doba, kterou jsem strávil pod Galenovým vedením, byla nejhorší periodou mého života na Buckkeepu. Ovšem týden, který následoval po oné noci s Chadem, se řadí těsně na druhé místo. Bylo to, jako když rozkopne mraveniště. Ať jsem se na hradě hnul kamkoliv, ustavičně jsem nacházel náznaky toho, že základy mého ži­vota byly povážlivě otřeseny. Nic už nemělo být jako před­tím.</p>

<p>Nastal velký příliv lidu z vnitrozemských vévodství, kte­ří přicházeli, aby zhlédli Regalův nástup na post následníka trůnu. Kdyby naše stáje nebyly již tak vypleněny, Burrich s Handsem by měli plné ruce práce, aby tomu tempu stači­li. Vskutku se zdálo, že vnitrozemci jsou všude, samí vy­socí obyvatelé z Farrow s vlasy jako koudel a statni farmáři a honáci z Tilthu. Velmi příkře kontrastovali s podmračenými buckkeepskými vojáky se zakráčenými vlasy na zname­ní smutku. Docházelo k nemálo střetům. Reptání ve měs­tě Buckkeep na sebe vzalo formu šprýmů, jež srovnávaly invazi vnitrozemců s nájezdy ostrovanů. Tento humor měl vždycky hořký podtón.</p>

<p>Příliv lidu a obchodu do města Buckkeep byl v přímém protikladu s odlivem inventáře z Buckkeepu. Hradní míst­nosti byly nestydatě vyprazdňovány. Tapiserie a koberce, nábytek, nástroje a zásoby všeho druhu proudily ven z hra­du, aby mohly být naloženy na prámy a odvezeny po řece na Tradeford, vždy s odůvodněním, aby byly „uschovány v bezpečí" či „k dispozici pro potřebu krále". Paní Hasty by­la s rozumem v koncích při ubytování tolika hostů, když už byla polovina nábytku odvlečena na prámy. Občas to vypa­dalo, že Regal má v úmyslu, aby všechno, co nemůže odvézt s sebou, bylo zničeno.</p>

<p>Zároveň nešetřil výdaji, aby si zajistil, že jeho korunova­ce na nastávajícího krále bude nanejvýš pompézní a okáza­lá. Alespoň mně se zdálo být jasné, že se chystá ponechat čtyři ze Šesti vévodství napospas osudu. Leč jak mě jednou varoval šašek, nemělo smysl měřit Regalovu pšenku mým kbelcem. Neměli jsme <emphasis>žádné </emphasis>společné měřítko. Jeho trvání na tom, aby vévodové a šlechtici z Bearnsu, Ripponu a Shoaksu přišli svědčit, jak si uzurpuje Verityho korunu, bylo ja­kousi rafinovanou formou odplaty, kterou jsem vůbec ne­chápal. Pramálo se staral, jaké těžkosti jim způsobí odjezd na Buckkeep v době, kdy byla jejich pobřeží tak těžce zkou­šena. Proto mě nepřekvapovalo, že se svým příjezdem otá­leli, a když konečně přijeli, byli šokováni při pohledu na vy­pleněný Buckkeep. Zpráva o Regalových plánech přesídlit s králem a s Kettricken na Tradeford se do pobřežních vé­vodství nedostala jinak než jen ve formě zvěstí.</p>

<p>Ale dlouho před příjezdem pobřežních vévodů, kdy jsem čelil všeobecnému sílícímu chaosu, se zbytek mého života začal s rachotem tříštit na kousky. Začali mě pronásledovat Serene a Justin. Byl jsem si jich vědom, jak mě často fyzic­ky sledují a jak neméně často brousí Uměním podél hranice mého vědomí. Byli jako klovající ptáci, slídící po mých utroušených myšlenkách, vždycky ve střehu, když jsem se ve dne trochu zasnil, chňapajíce po jakémkoli nestřeženém okamžiku mého života. Už to samo o sobě bylo hodně zlé. Ale já za tím viděl pouhé rozptylování, odvracení pozornos­ti od mnohem zákeřnějšího slídění Willa. A tak jsem posílil ochranu kolem své mysli, navzdory vědomí, že tím pravdě­podobně blokuji i Verityho. Bál jsem se, že právě to je jejich skutečný záměr, ale netroufal jsem si tuto obavu někomu odhalit. Ustavičně jsem se měl na pozoru, využívaje všech Nighteyesových a svých vlastních smyslů. Přísahal jsem si, že budu opatrnější, a uložil si za úkol zjistit, na čem členo­vé koterie pracují. Burl byl na Tradefordu, kde naoko po­máhal připravovat podmínky pro příjezd krále Shrewda. Ne­měl jsem tušení, kde je Carrod, a nemohl jsem se na to ani nikoho přímo zeptat. Jediné, co jsem s určitostí zjistil, bylo to, že už není na <emphasis>Constance. </emphasis>A tak jsem se ustavičně stra­choval. A skoro jsem zešílel ze strachu, že již nevnímám slí­dícího Willa. Zjistil snad, že o něm vím? Nebo byl tak dob­rý, že jsem ho nemohl odhalit? Začal jsem žít tak, jako by byl každý můj pohyb sledován.</p>

<p>Koně a chovné stavy nebylo to jediné, co ze stájí zmize­lo. Burrich mi jednoho rána řekl, že Hands je pryč. Neměl ani čas se s někým rozloučit. „Poslední dobrá chovná ple­mena odvedli včera. Ta nejlepší jsou už dávno pryč, avšak i tohle byli dobří koně, a oni je odvedli po souši do Tradefordu. Handsovi prostě řekli, že má jet s nimi. Přišel ke mně a stěžoval si, ale já mu řekl, ať tedy jede. Alespoň u koní bu­de zaučený člověk, který se o ně v novém domově postará. A krom toho, tady už pro něj není téměř žádná práce. Nezů­stala zde žádná obsazená stáj, která by potřebovala stájmistra."</p>

<p>Mlčky jsem kráčel za ním, kdysi to bývala jeho tradiční ranní pochůzka. V sokolnici se nacházeli pouze staří či po­ranění ptáci. Obvyklý randál u psů se nyní omezil jenom na občasné vyštěknutí a několikeré zaňafání. Koně, co zůstali, byli nezdraví, takoví, co se nevešli mezi slibné, pak takoví, co už měli nejlepší léta za sebou, a poranění, jež byli chová­ni v naději, že ještě nějaké dobré zplodí. Když jsem stanul u prázdné stáje Sooty, srdce se mně zastavilo. Nebyl jsem schopen slova. Opřel jsem se o její žlab, hlavu vraženou v dlaních. Burrich mi dal ruku na rameno. Když jsem k ně­mu vzhlédl, podivně se usmál. Potřásl hlavou se zastřiže­nými vlasy. „Pro ni a pro Ruddyho si přišli včera. Řekl jsem jim, že jsou blázni, neboť je odvedli už minulý týden. A sku­tečně to byli blázni, protože mi uvěřili. Přesto si vzali tvé sedlo."</p>

<p>„Kde jsou?" vysoukal jsem ze sebe.</p>

<p>„Bude lepší, když to nebudeš vědět," pravil potemnělým hlasem. „Jeden z nás, pověšený jako zloděj koní, by byl až dost." Nic dalšího mi k tomu neřekl.</p>

<p>Pozdně odpolední návštěva u Patience a Lacey nebyla ti­chou mezihrou, jak jsem si sliboval. Zaklepal jsem, a než se dveře otevřely, nastala netypická pomlka. V obývacím po­koji jsem objevil binec, jaký jsem tam ještě neviděl, zatím­co sklíčená Lacey se pokoušela uvést vše do pořádku. Na podlaze se nacházelo mnohem více věcí, než bylo obvyklé.</p>

<p>„Nějaký nový projekt?" riskl jsem to, pokoušeje se o leh­kovážný tón.</p>

<p>Lacey na mě zasmušile pohlédla. „Přišli dnes ráno, aby mé paní odnesli stůl. A moji postel. Tvrdili, že je potřebují pro hosty. Víš, nemělo by mě to překvapovat, když už tolik ostatních věcí putovalo po řece vzhůru. Ale silně pochybuji, že něco z toho ještě uvidíme."</p>

<p>„Co víte, třeba tam na vás počkají, než přijedete na Tradeford," nadhodil jsem dost nejapně. Dosud jsem si neuvě­domoval úplný rozsah pravomocí, které si Regal přisvojil.</p>

<p>Trvalo hodně dlouho, než Lacey promluvila. „To si po­čkají dlouho, FitzChivalry. Nejsme totiž mezi těmi, kdo ma­jí být přijati na Tradefordu."</p>

<p>„Ne. Patříme mezi ty podivné lidi, kteří tu mají zůstat spolu se zbytky nábytku." Tohle řekla Patience, jež znena­dání vtrhla do místnosti. Oči měla zarudlé a tváře bledé, až mi náhle došlo, že když jsem zaklepal, šla se schovat, dokud nebude mít slzy pod kontrolou.</p>

<p>„Pak byste se určitě měly vrátit do Withywoodsu," navrhl jsem. Mysl mi rychle pracovala. Předpokládal jsem, že Regal se chystá veškeré osazenstvo přesídlit na Tradeford. Teď mě napadlo, kdo ještě tu má být ponechán. Sebe jsem umís­til na čelo seznamu. Připojil jsem Burriche a Chadea. A šaš­ka? Snad právě proto se v poslední době choval jako Regalova kreatura. Aby mohl následovat krále na Tradeford.</p>

<p>Bylo zvláštní, že mi dosud nedošlo, že král a Kettricken budou odveleni nejen z Chadeova dosahu, ale i z mého. Regal obnovil své rozkazy ohledně mého uvěznění na Buckkeepu. Nechtěl jsem působit Kettricken potíže tím, že bych je překračoval. Koneckonců jsem slíbil Chadeovi, že nebu­du čeřit vodu.</p>

<p>„Nemohu se vrátit do Withywoodsu. Tam vládne August, králův synovec. Právě on byl členem Galenovy koterie, před tou jeho nehodou. Nemá mě příliš v lásce a já nemám právo žádat, abych tam mohla jít. Ne. Zůstaneme tady a uděláme, co bude v našich silách."</p>

<p>Zalovil jsem v mysli, zda bych jí nemohl poskytnout ně­jakou útěchu. „Já postel ještě mám. Nechám ji sem pro Lacey snést. Burrich mi s tím pomůže."</p>

<p>Lacey zavrtěla hlavou. „Přinesla jsem si slamník a budu mít pohodlí dost. Nech ji tam, kde je. Tobě si ji možná se­brat netroufnou. Kdyby byla tady, zítra by ji určitě odnesli."</p>

<p>„Copak se král Shrewd nestará o to, co se děje?" zeptala se mě smutně Patience.</p>

<p>„Já nevím. V poslední době u jeho dveří každého obrace­jí nazpět. Regal říkal, že je moc nemocný na to, aby někoho vídal."</p>

<p>„Myslela jsem, že snad nechce vidět pouze mne. Ach. Chudák jeden. Ztratit dva syny a vidět, kam se jeho králov­ství řítí. Pověz mi, jak se vede Kettricken? Neměla jsem možnost jít ji navštívit."</p>

<p>„Vypadala vcelku dobře, když jsem ji naposled viděl. Je samozřejmě zarmoucena manželovou smrtí, ale -"</p>

<p>„Takže se při tom pádu nezranila? Bála jsem se, že potra­tí." Patience se odvrátila a zírala do holé zdi, na níž chyběla důvěrně známá tapiserie. „Byla jsem příliš zbabělá, abych šla a sama se přesvědčila, chceš-li znát pravdu. Moc dobře vím, jaké to je přijít o dítě, ještě než ho vezmeš do náručí."</p>

<p>,,Při pádu?" zeptal jsem se přihlouple.</p>

<p>„Tys to neslyšel? Na těch hrozných schodech vedoucích z Královniny zahrady. Povídalo se, že ze zahrady byly od­neseny nějaké sošky, a ona se tam šla podívat a cestou zpát­ky spadla. Nebyl to velký pád s kotrmelci, ale byl tvrdý. Na těch kamenných schodech žuchla rovnou na záda."</p>

<p>Dál už jsem nedokázal hovor Patience sledovat. Většinou se točil okolo omezování práv, tedy něčeho, o čem jsem stej­ně hloubat nechtěl. Omluvil jsem se, jak nejlépe jsem uměl, a připojil povrchní slib, že jim přinesu zprávu přímo od krá­lovny.</p>

<p>U Kettrickeniných dveří jsem byl zdvořile vypoklonkován. Několik dam mi současně sdělovalo, abych si nedělal starosti, abych se nebál, že je v pořádku, jen si potřebuje od­počinout, och, ale bylo to hrozné... Vydržel jsem to tak dlou­ho, než jsem se ujistil, že nepotratila, pak jsem před nimi prchl.</p>

<p>Nešel jsem však rovnou k Patience. Ještě ne. Místo toho jsem pomalu vystoupal po schůdcích do Královniny zahra­dy. Měl jsem s sebou lampu a šel jsem velmi opatrně. Na vrcholu věže jsem zjistil, že je to tak, jak jsem se obával. Menší a cennější sošky byly odneseny. Větší kusy zachráni­la jen jejich hmotnost, tím jsem si byl jist. Chybějící kousky narušily rovnováhu Kettrickenina pečlivého výtvoru a pou­ze podtrhovaly bezútěšnost zahrady uprostřed zimy. Opatrně jsem za sebou zavřel dveře a vydal se po schodech dolů. Ve­lice pomalu. Velice pozorně. Na devátém schodě jsem to ob­jevil. Málem tak, jako Kettricken. Zachytil jsem však rovno­váhu a shýbl se, abych se na to lépe podíval. Lampové saze smíchané s mazivem, aby se to nelesklo a splývalo to s ostat­ními sešlapanými schody. Bylo to přesně v místě, kam noha přirozeně došlápne, zvláště když člověk spěchá ve vzteku dolů. Navíc jen kousek od vrcholu věže, aby se uklouznutí dalo svést na rozbředlý sníh či bláto ulpělé dosud na botě. Promnul jsem v prstech čerň ze schůdku a přičichl k ní.</p>

<p>„Pěkná porce vepřového sádla," poznamenal šašek. Vy­skočil jsem na nohy a málem jsem sletěl ze schodů. Divo­kým kroužením paží jsem jen taktak nabyl opět rovnováhu.</p>

<p>„Zajímavé. Myslíš, že bys mě to taky mohl naučit?"</p>

<p>„To není legrace, šašku. V poslední době jsem stále sle­dován a nervy mám napjaté k prasknutí." Nakoukl jsem do temné šachty schodiště. Pokud se ke mně dokázal připlížit šašek, tak proč ne i Will? „Jak je králi?" zeptal jsem se ti­chým hlasem. Pokud se tohle někdo pokusil udělat Kettricken, ani ve Shrewdovu bezpečnost jsem nevěřil.</p>

<p>„To mi pověz ty." Šašek ustoupil do stínu. Jeho skvost­ný oděv byl ten tam, znovu měl na sobě svůj starý červenomodrý úbor. Dobře mu padl k čerstvým modřinám, jež mu vystupovaly na jedné straně obličeje. Na pravé líci byla ků­že roztržená. Jednou rukou si přidržoval druhou, přitisklou na hrudi. Vykloubené rameno, tušil jsem.</p>

<p>„To snad ne," zalapal jsem po dechu.</p>

<p>„Přesně to jsem jim řekl. Věnovali mi pramalou pozor­nost. Někteří lidé prostě nemají ke konverzaci vlohy."</p>

<p>„Co se stalo? Myslel jsem, že ty a Regal -"</p>

<p>„Ano, jak vidíš, ani šašek už nesmí vypadat moc hloupě, aby se Regalovi zavděčil. Nechtěl jsem se dnes vzdálit od krále Shrewda. Zarytě ho vyslýchali ohledně toho, co se při­hodilo v noci během té slavnosti. Byl jsem snad maličko ví­ce vtipný, když jsem jim navrhl, zda by se nemohli bavit ně­jak jinak. Vyhodili mě ven."</p>

<p>Srdce v hrudi mi pokleslo. Nabyl jsem jistotu, že přesně vím, který strážník mu pomáhal ze dveří. Bylo to přesně to, před čím mě vždy varoval Burrich. Člověk nikdy neví, kam si až Regal troufne zajít. „A co jim král řekl?"</p>

<p>„Ach! Nejde tedy o to, zda byl král v pořádku či zda se zotavoval? Ne. Jedině o to, co jim král řekl? Bojíš se, že ti jde o tvou vzácnou kůžičku, princátko?"</p>

<p>„Ne." Při jeho otázce jsem nepocítil žádnou nelibost, ani při její stylizaci. Zasloužil jsem si to. V poslední době jsem na naše přátelství moc nedbal. Ale navzdory tomu, když šašek potřeboval pomoc, přišel za mnou. „Ne. Ale pokud král neřekne nic o tom, že Verity je naživu, pak Regal nemá dů­vod-"</p>

<p>„Můj král byl... skoupý na slovo. Začalo to jako příjemná konverzace mezi otcem a synem, když mu Regal říkal, jak by měl být rád, že z něj konečně má následníka trůnu. Král Shrewd byl dost neurčitý, jak je v poslední době často zvy­kem. Něco na tom Regala popudilo a on ho začal obviňovat z toho, že není rád, že je dokonce proti tomu. A nakonec za­čal tvrdit, že sám ví o spiknutí, konspiraci, jež má za cíl, aby on nikdy neusedl na trůn. Není nebezpečnějšího člověka než toho, který se nemůže rozhodnout, z čeho má vlastně strach. A to je právě Regal. Dokonce i Walace byl jeho láteřením zaskočen. Právě přinesl králi jeden ze svých lektvarů, aby mu vedle bolesti otupil i mysl, ale když se s tím přiblížil, Regal mu to vyrazil z rukou. Potom se na ubohého roztřesené­ho Hovni-Walla osopil a obvinil ho, že je účastníkem spik­nutí. Tvrdil, že Wallace měl v úmyslu krále omámit, aby mu znemožnil vypovědět, co ví. Vykázal Wallace z místnosti se slovy, že král ho nebude potřebovat, dokud sám neuzná za vhodné promluvit si narovinu se svým synem. Potom vyká­zal ven i mě. Moji neochotu odejít zlomila dvojice jeho hromotluckých vnitrozemských oráčů."</p>

<p>Vzedmula se ve mně plíživá hrůza. Vzpomněl jsem si na okamžik, kdy jsem s králem sdílel jeho bolest. Regal se bude nelítostně dívat, jak se bolest přikrádá a obchází umrtvující byliny, až jeho otce přemůže. Nedokázal jsem si představit člověka, který by byl něčeho takového schopen. Přesto jsem věděl, že Regal ano. „Kdy se to stalo?"</p>

<p>„Asi tak před hodinou. Ty nejsi zrovna příjemný člověk k pohledám."</p>

<p>Pohlédl jsem na šaška zblízka. „Běž dolů do stájí za Burrichem. Ať se podívá, co se s tebou dá dělat." Hradní lékař, jak jsem věděl, by se šaška ani nedotkl. Jako mnozí obyva­telé hradu, i on měl strach z jeho podivného vzezření.</p>

<p>„A co budeš dělat ty?" zeptal se tiše šašek.</p>

<p>, Já nevím," odpověděl jsem popravdě. Tohle byla přesně jedna ze situací, před kterými jsem varoval Chadea. Věděl jsem, že ať budu jednat či nikoli, následky budou vážné. Po­třeboval jsem Regala vyrušit při tom, co právě dělal. Chade, jak jsem byl přesvědčen, si byl jistě vědom toho, co se děje. Kdyby Regal a všichni ostatní mohli být na chvíli odlákáni... Napadala mne jen jediná zprava, která by pro Regala mohla být natolik důležitá, aby ho přinutila odejít od Shrewda.</p>

<p>„Budeš v pořádku?"</p>

<p>Šašek se mezitím sesul k zemi a usedl na studené kamen­né schůdky. Opřel se hlavou o zeď. „Myslím, že ano. Běž."</p>

<p>Vyrazil jsem po schodech dolů.</p>

<p>„Počkej!" zvolal znenadání.</p>

<p>Zastavil jsem se.</p>

<p>„Až mého krále odvedeš pryč, já půjdu s ním."</p>

<p>Jen jsem na něj zíral.</p>

<p>„To myslím vážně. Vlezl jsem Regalovi do chomoutu pro ten samý slib. Teď to však pro něj už nic neznamená."</p>

<p>„Já nemohu dávat žádné sliby," pravil jsem tiše.</p>

<p>„Zato já ano. Slibuji ti, že bude-li můj král odveden a já nepůjdu s ním, prozradím všechna tvá tajemství. Všechna." Šaškův hlas se třásl. Znovu se opřel hlavou o zeď.</p>

<p>Spěšně jsem se obrátil. Slzy na jeho lících se barvily dorůžova od ran na jeho obličeji. Nedokázal jsem se na ně dí­vat. Vyrazil jsem po schodech dolů.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>6 Spiknutí</emphasis></strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Poďobaný muž u tvého okna </emphasis></p>

<p><emphasis>Poďobaný muž u tvého prahu </emphasis></p>

<p><emphasis>Poďobaný muž přináší rány moru </emphasis></p>

<p><emphasis>Aby tě skolil na podlahu.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Když tvá svíce modravým plamenem sykne </emphasis></p>

<p><emphasis>Už víš, že čarodějka tvé štěstí v dlani tiskne.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Nehřej si doma u krbu hada</emphasis></p>

<p><emphasis>Jinak tvé děti morem budou strádat.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>Chléb ti nevykyne,</emphasis><emphasis> ustáté mléko zkysne</emphasis></p>

<p><emphasis>Aniž se máslo stluče.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tvé šípy suchem se zkroutí</emphasis></p>

<p><emphasis>Nůž se ti smekne a do ruky tě sekne</emphasis></p>

<p><emphasis>Na měsíc budou kokrhat tví kohouti —</emphasis></p>

<p><emphasis>Tak hospodář pozná své prokletí.</emphasis></p>

<p>„Odněkud budeme potřebovat krev." Kettricken mě vy­slechla a teď poklidně vznesla otázku, jako kdyby žádala o pohár vína. Hleděla střídavě na Patience a Lacey, očeká­vajíc jejich nápady.</p>

<p>„Přinesu kuře," řekla posléze zdráhavě Lacey. „Budu po­třebovat nějaký pytel, aby bylo zticha -"</p>

<p>„Tak běž," řekla jí Patience. „Pospěš si. Přines to ke mně do pokoje. Já opatřím nůž a mísu a uděláme to tam, sem vez­meme jen šálek krve. Čím méně tu naděláme, tím méně bu­deme muset skrývat."</p>

<p>Nejprve jsem šel k Patience a Lacey, protože jsem věděl, že sám nikdy neproniknu skrz hlouček královniných společ­nic. Zatímco jsem si bleskově zaskočil do pokoje, obě ženy šly přede mnou za královnou, naoko se zvláštním druhem bylinného čaje, ale ve skutečnosti proto, aby pro mne v ti­chosti vyprosily soukromé slyšení. Kettricken všechny své dámy propustila se slovy, že chce být jen s Patience a Lacey, načež poslala Rosemary pro mě. Ta si teď hrála u krbu, zce­la zaujata oblékáním panenky.</p>

<p>Když Lacey a Patience opustily místnost, Kettricken na mě pohlédla. „Postříkám si roucho a povlečení krví a pošlu pro Wallace, abych mu řekla, že se obávám potratu násled­kem pádu ze schodů. Dále však nezajdu, Fitzi. Nestrpím, aby na mne ten muž vztáhl ruku, ani nebudu tak pošetilá, abych vypila či snědla něco z toho, co mi namíchá. Dělám to jen proto, abych ho odlákala od krále. Ani mu neřeknu, že jsem dítě potratila. Jen to, že se potratu obávám." Mluvila dost zprudka. Mrazilo mě při pomyšlení, že tak velice snad­no akceptovala to, co Regal udělal a dělá, jakož i to, co jsem navrhoval já jako protitah. V zoufalství jsem potichu řekl, že jsem si jist, že důvěra, kterou mě poctila, je na pravém mís­tě. Neřekla ani slůvko o zradě či zlu. Pouze se mnou chladnokrevně probírala naši strategii, jako když generál plánuje bitvu.</p>

<p>„To postačí," slíbil jsem jí. „Znám prince Regala. Wallace za ním s tou báchorkou hned poběží a on za ním vyrazí sem, ač je to nemístné. Neodolá pokušení, bude toužit na vlastní oči vidět, jak dalece uspěl."</p>

<p>„Už tak je dost únavné snášet, aby mě všechny mé dámy litovaly kvůli Verityho smrti. Bude to víc než dost, když je teď nechám mluvit, jako by i mé dítě bylo pryč. Ale vydr­žím to, je-li to nutné. Co když ale ponechají u krále stráž?" zeptala se Kettricken.</p>

<p>„Jakmile odběhnou k vám, hodlám zaklepat a způsobit zmatek. Vypořádám se s každým hlídačem, kterého tam ne­chají."</p>

<p>„Ale když budeš odvádět pozornost stráže, jak můžeš dě­lat ještě něco jiného?"</p>

<p>„Mám ještě... jednoho člověka, který mi bude asistovat." V to jsem alespoň doufal. Znovu jsem v duchu zaklel kvůli tomu, že mi Chade nikdy nedovolil zavést způsob, jak bych ho v takových situacích kontaktoval. „Důvěřuj mi," říkával pokaždé. „Já se vždy dívám a naslouchám tam, kde je třeba. Jakmile to bude bezpečné, zavolám tě. Tajemství je tajem­stvím jedině tehdy, když o něm ví pouze jeden." Nikomu na světě bych se nesvěřil, že jsem své plány mezitím odhalil vlastnímu krbu v naději, že Chade to nějak zaslechne. Dou­fal jsem, že v krátkém Čase, jejž se mi podaří získat, si Chade najde ke králi cestu, aby mu ulevil od bolesti a on mohl dále snášet Regalovo sužování.</p>

<p>„Rovná se to mučení," pravila tiše Kettricken, jako kdyby mi dokázala číst myšlenky. „Ponechat takového starce na­pospas bolesti." Zpříma na mě pohlédla. „To nedůvěřuješ své královně natolik, abys mi pověděl, kdo je tvůj asistent?"</p>

<p>„To není mé tajemství, abych se o ně podělil, ale tajem­ství mého krále," sdělil jsem jí mírně. „Věřím, že brzy vám bude muset být odhaleno. Do té doby -"</p>

<p>„Běž," propustila mě. S námahou poposedla na lehátku. „Vzhledem k tomu, jak jsem pohmožděná, alespoň nebudu muset předstírat bolesti. Pouze toleranci vůči muži, který se snaží usmrtit dosud nenarozeného příbuzného a umučit své­ho přestárlého otce."</p>

<p>„Už běžím," vyhrkl jsem rychle, když jsem vycítil, jak je­jí zuřivost narůstá, nemaje v úmyslu ji živit. Všechno v té­hle maškarádě musí být přesvědčivé. Ona nesmí dát najevo, že nyní již ví, že pád nebyl zaviněn její nemotorností. Vyšel jsem ven, prosmekl se kolem Lacey, jež nesla podnos s ča­jovou konvicí. V patách jí byla Patience. V konvici neměl být žádný čaj. Když jsem míjel dámy z Kettrickeniny druži­ny, dal jsem si záležet, abych vyhlížel znepokojeně. Jejich reakce na královninu žádost, aby k ní poslali osobního lé­kaře krále Shrewda, bude dostatečně nefalšovaná. Doufal jsem, že to postačí, aby se Regal nechal vylákat ze svého doupěte.</p>

<p>Vklouzl jsem do komnat Patience a nechal dveře na škvír­ku pootevřené. Čekal jsem. A zatímco jsem čekal, myslel jsem na jednoho starého muže, jemuž mezitím v těle sláb­nou tišící účinky bylin a probouzí se bolest. Byl jsem té bo­lesti již svědkem. Vezmu-li ji v úvahu, a k tomu muže, kte­rý by mě nelítostně zpovídal, jak dlouho bych asi vydržel zůstat zticha a nic neprozradit? Zdálo se, že uběhly celé dny. Konečně se ozvalo šustění sukní, cupitání krůčků po chodbě a zběsilé klepám na královy dveře. Nepotřeboval jsem sly­šet, o čem je řeč, vše bylo jasné z tónu a zděšeného naléhá­ní žen na kohosi u dveří, pak z Regalových rozčilených otá­zek, jež náhle přešly v předstíranou obavu. Slyšel jsem, jak svolává kdesi zalezlého Wallace, slyšel jsem vzrušení v je­ho hlase, když mu nařizoval, aby se okamžitě vydal ke krá­lovně, jež právě potratila.</p>

<p>Dámy se s klapotem znovu přehnaly kolem mých dveří. Tiše jsem stál, zadržuje dech. Ten poklus, to mumlání, to bude jistě Wallace, nepochybně naložený všemožnými léky. Čekal jsem a pomalu dýchal, snažil se být trpělivý a vyčká­val, až jsem si myslel, že můj plán nevyšel. Potom jsem za­slechl poněkud ráznější kroky Regalovy a poté běh muže, který ho na chodbě předhonil. „To je vzácné víno, ty pitomče, nerozbij to," pokáral ho Regal a pak už byli z mého do­slechu. Znovu jsem čekal. Zadlouho poté, co jsem nabyl jis­totu, že byl vpuštěn do komnat královny, jsem se přinutil napočítat ještě do sta. A teprve pak jsem vyklouzl ze dveří a šel ke králi.</p>

<p>Zaklepal jsem. Neklepal jsem hlasitě, ale mé ťukání bylo naléhavé a nekonečné. Po nějaké chvíli se čísi hlas zeptal, kdo je.</p>

<p>„FitzChivalry," řekl jsem směle. „Potřebuji ke králi."</p>

<p>Ticho. A pak: „Nikdo nesmí dovnitř."</p>

<p>„Na čí příkaz?"</p>

<p>„Prince Regala."</p>

<p>„Mám u sebe zástavu od krále, s níž mi dal i své slovo, že k němu budu vždycky vpuštěn, kdykoli si to budu přát."</p>

<p>„Princ Regal říkal, že zejména ty nesmíš být vpuštěn."</p>

<p>„Ale to bylo předtím, než..." A ztišil jsem svůj hlas, za­tímco jsem zamumlal několik nesrozumitelných slabik.</p>

<p>„Co jsi říkal?"</p>

<p>Znovu jsem zamumlal.</p>

<p>„Mluv nahlas."</p>

<p>„To není pro uši celého hradu!" odvětil jsem rozhořčeně. „Není teď vhodná doba šířit paniku."</p>

<p>Zabralo to. Dveře se na škvíru pootevřely. „O co jde?" za­syčel ten muž.</p>

<p>Naklonil jsem se těsně ke dveřím a podíval se z jednoho konce chodby na druhý. Pohlédl jsem na něj škvírou a zeptal se podezíravě: „Jste sám?"</p>

<p>„Ano!" řekl netrpělivě. „A teď, o co jde? Ať to není žád­ná pitomost!"</p>

<p>Když jsem se naklonil ke dveřím, dal jsem si ruku na ús­ta, aby mi z nich neušla ani špetka dechu s mým tajemstvím. I strážník se naklonil blíž. Střelhbitě jsem na něj sešpulenými rty foukl a jeho tvář zahalil bílý prášek. Zavrávoral, chy­til se rukou za oči a zachroptěl. Vmžiku byl na zemi. Noční opar: bylo to rychlé a účinné. Často též smrtelné. Nic se ve mně při té představě nehnulo. Nešlo ani tak o to, že to byl můj starý známý, jenž mi vždy vykloubil rameno. Ten stráž­ník by prostě nemohl stát v předpokoji Shrewdovy místnos­ti a současně nevědět, co se děje uvnitř.</p>

<p>Prostrčil jsem ruku škvírou a snažil se uvolnit řetězy, jež zajišťovaly dveře, když vtom jsem zaslechl známé zasyknutí: „Vypadni odsud. Nech ty dveře být, honem mazej pryč. Neodjišťuj je, ty blázne!" Nakrátko jsem zahlédl poďobanou tvář a pak se mi dveře před nosem zabouchly. Chade měl pravdu. Bude nejlepší, když Regal narazí na zajištěné dveře a když mu uběhne nějaký čas tím, že jeho muži je budou rozsekávat. Každý okamžik, který Regal stráví za dveřmi, bude dalším okamžikem, který bude mít Chade pro krále.</p>

<p>To, co následovalo, bylo náročnější než to, co se již vy­konalo. Sešel jsem dolů do kuchyně a zapředl přátelský ho­vor s kuchařkou, načež jsem se zeptal, co to bylo nahoře za rozruch. Nepotratila snad královna dítě? Rychle mě vypa­kovala, aby se porozhlédla po někom, kdo by věděl víc. Já z kuchyně zamířil na strážnici, kde jsem si dal malé pivo a přinutil se k jídlu, jako bych měl hlad. Potrava mi ležela v žaludku jako kupa štěrku. Nikdo se mnou moc nemluvil, avšak byl jsem všemu přítomen. Zvěsti o královnině pádu ze schodů se přetřásaly všude kolem. Nyní zde byly stráže z Tilthu a Farrow, statní loudaví chasníci, již byli součástí družin svých vévodů a družně popíjeli se svými buckkeepskými protějšky. Bylo pro mě trpčí než žluč slyšet, kterak se dychtivě baví o tom, jak by potrat dítěte ovlivnil Regalovy šance na trůn. Jako kdyby se vsázeli na koňských dostizích.</p>

<p>Jediná další zvěst, která s tím mohla soupeřit, byla zprá­va, že jeden chlapec viděl u studny na nádvoří Poďobaného muže. Předpokládalo se, že ho mládenec zahlédl těsně před půlnocí. Nikoho nenapadlo ptát se, co tam ten hoch dělal či v jakém světle jeho oči spatřily ono zlověstné zjevení. Mís­to toho se muži zapřísahali, že vody se ani netknou, protože to neblahé znamení jistě znamenalo, že studna je nakažená. Podle rychlosti, s jakou konzumovali pivo, jsem usoudil, že se stejně nemají čeho bát. Zůstal jsem, dokud nedorazila zpráva, že Regal okamžitě potřebuje tři silné muže se seky­rami do králových komnat. To rozpoutalo další kolo řečí a já se mezitím zvedl a šel do stájí.</p>

<p>Hodlal jsem vyhledat Burriche a zjistit, zda ho již nenašel šašek. Místo toho jsem narazil na Molly, jak schází po jeho schůdcích, právě když jsem se chystal jít nahoru. Podívala se na ohromený výraz v mé tváři a zasmála se. Byl to však úsečný smích a nepromítl se jí do očí.</p>

<p>„Proč jsi šla za Burrichem?" chtěl jsem vědět, a vzápětí jsem si uvědomil, jak hrubá má otázka byla. Bál jsem se, že se sem vydala pro pomoc.</p>

<p>„Je to můj dobrý přítel," řekla stroze a už se chtěla kolem mě protáhnout. Bezděčně jsem zůstal stát uprostřed schodů. „Nech mě projít!" zasyčela krutě.</p>

<p>Místo toho jsem ji objal. „Molly, Molly, prosím," pravil jsem ochraptěle, když mě bezcitně odstrčila. „Pojďme si ně­kam promluvit, jen na chviličku. Nemůžu unést, když se na mě tak díváš, přísahám, že jsem ti nic zlého neudělal. Cho­váš se, jako kdybych tě odkopl, ale ty jsi navždy v mém srd­ci. Jestliže nemohu být s tebou, není to proto, že bych ne­chtěl."</p>

<p>Pojednou se přestala vzpírat.</p>

<p>„Prosím," žadonil jsem.</p>

<p>Rozhlédla se po zešeřelé stodole. „Zastavíme se a pro­mluvíme si. Krátce. Přímo tady."</p>

<p>„Pročpak se na mě hněváš?"</p>

<p>Málem mi odpověděla. Viděl jsem, jak polyká slova, pak najednou ztuhla. „Proč si myslíš, že moje city k tobě jsou ústředním pilířem mého života?" odsekla. „Proč si myslíš, že nemám jiné zájmy než tebe?"</p>

<p>Jen jsem na ni zíral. „Snad proto, že takové city k tobě chovám já," řekl jsem vážně.</p>

<p>„To není pravda." Ve své podrážděnosti mě opravila jako dítě, které trvá na tom, že obloha je zelená.</p>

<p>„Ale je," stál jsem na svém. Snažil jsem se přivinout ji k sobě, ale byla v mém náručí jako zdřevěnělá.</p>

<p>„Tvůj nastávající král Verity byl důležitější. Shrewd je dů­ležitější. Královna Kettricken a její nenarozené dítě jsou dů­ležitější." Odpočítávala je přitom na prstech jako při výčtu mých chyb.</p>

<p>„Znám svou povinnost," pravil jsem tiše.</p>

<p>„Sám víš, komu patří tvé srdce," řekla zpříma. „A na prv­ním místě nejsem já."</p>

<p>„Verity už... není, aby chránil svoji královnu, její dítě či svého otce," řekl jsem mírně. „Takže pro tentokrát jim mu­sím dát přednost před vlastním životem. Přede vším, co je mi drahé. Ne proto, že bych je miloval víc, ale..." zalapal jsem marně po dalších slovech. „Jsem králův muž," vypra­vil jsem ze sebe bezmocně.</p>

<p>„A já jsem svá vlastní žena." Z úst Molly to znělo, jako by byla ta nejopuštěnější bytost na světě. „Postarám se o se­be sama."</p>

<p>„Ne navždy," protestoval jsem. „Jednoho dne budu volný. Volný, abych se oženil, abych -"</p>

<p>„Udělal cokoli, oč tě požádá král," dokončila větu za mě. „Ne, Fitzi." V jejím hlase byla definitivnost. A bolest. Od­táhla se ode mě a prošla kolem dolů. Když byla dva schůd­ky pode mnou a mezi námi se zhustil snad veškerý chlad zi­my, znovu promluvila.</p>

<p>„Musím ti něco říci," řekla skoro mírně. „Do mého živo­ta teď vstoupil jiný. Člověk, který žije jen pro mě, tak ja­ko ty žiješ pro svého krále. Člověk, který má přednost před mým vlastním životem, přede vším, co je mi drahé. Podle tvých vlastních slov, nemůžeš mi za to dávat vinu." Pohléd­la vzhůru na mě.</p>

<p>Nevím, jak jsem v tu chvíli vypadal, vím pouze to, že se podívala stranou, jako by ten pohled nemohla snést.</p>

<p>„A kvůli tomu člověku odcházím," sdělila mi. „Na bez­pečnější místo, než je tohle."</p>

<p>„Molly, prosím, on tě nemůže milovat tolik jako já," ža­donil jsem.</p>

<p>Nepodívala se na mě. „Ani tvůj král tě nemiluje tolik ja­ko... kdysi já. A navíc. Není důležité, co on cítí ke mně," pravila zvolna. „Jde o to, co já cítím k němu. On musí být v mém životě první. Potřebuje to ode mě. Pochop to. Není to tak, že bych tě už neměla ráda. Jde o to, že ten cit nemo­hu stavět před to, co je nejlepší pro něj." Sešla další dva schůdky. „Sbohem, Newboyi." Ta poslední slova sotva vydechla, ale přesto mi klesla do srdce, jako by je tam vypáli­la ohněm.</p>

<p>Stál jsem na schůdcích a díval se, jak odchází. A ten po­cit mi byl náhle až příliš povědomý, ta bolest až moc známá. Vrhl jsem se ze schůdků za ní, popadl ji za paži a vtáhl ji do tmy pod podkrovními schůdky. „Molly," vyhrkl jsem, „pro­sím."</p>

<p>Neříkala nic. Ani se nevzpírala mému stisku na paži.</p>

<p>„Co ti mám dát, co ti mám říci, abys pochopila, co pro mě znamenáš? Nemohu tě nechat jen tak jít!"</p>

<p>„Ani mě nemůžeš přinutit zůstat," podotkla hlubším hla­sem. Ucítil jsem, jak v ní cosi vyhaslo. Nějaký hněv, nějaký duch, nějaká vůle. Nemám pro to žádný výraz. „Prosím," řekla, a to slovo mě ranilo, protože žadonila. „Jen mě nech jít. Neztěžuj mi to. Nenuť mě plakat."</p>

<p>Pustil jsem její paži, ale ona nešla.</p>

<p>„Kdysi dávno," spustila opatrně,, jsi mi říkal, že jsi jako Burrich."</p>

<p>Přikývl jsem do tmy, nedbaje toho, že mě nevidí.</p>

<p>„V určitých ohledech takový jsi. V jiných zase ne. Já se nyní rozhoduji, co s námi, jako se kdysi rozhodoval on, co se týče Patience a jeho. Pro nás není žádná budoucnost. Ve tvém srdci již kdosi sídlí. A propast mezi našimi postavení­mi je příliš velká na to, aby ji nějaká láska přemostila. Vím, že mě miluješ. Ale tvá láskaje... odlišná od mé. Chtěla jsem, abychom spolu své životy sdíleli. Jenže ty si mě chceš držet v krabičce, odděleně od svého života. Nechci být jako ně­kdo, za kým si přijdeš, když zrovna nemáš nic důležitějšího na práci. Ani vlastně nevím, co děláš, když nejsi se mnou. Ani o to ses se mnou nikdy nepodělil."</p>

<p>„Nelíbilo by se ti to," řekl jsem jí. „Ani to v podstatě ne­chceš vědět."</p>

<p>„To mi neříkej," zašeptala hněvivě. „Cožpak nevidíš, že právě s tím nemohu žít, když mě ani nenecháš rozhodnout se v té věci samu za sebe? Ty za mě nemůžeš to rozhodnutí udělat. Na to nemáš právo! Když mi ani nemůžeš říci tohle, jak ti mám věřit, že mě miluješ?"</p>

<p>„Já zabíjím lidi," slyšel jsem se říkat. „Pro svého krále. Jsem vrah z povolání, Molly."</p>

<p>„To ti nevěřím!" zašeptala. Řekla to příliš rychle. Hrůza v jejím hlase byla stejně velká jako její opovržení. Jedna je­jí část věděla, že jsem jí právě řekl pravdu. Konečně. Za­vládlo mezi námi hrozivé mlčení, krátké, ale ledové, jak če­kala, až se přiznám, že to byla lež. Lež, o níž věděla, že je pravdou. Po chvíli to sama popřela za mě. „Ty, a zabiják? Ani jsi nedokázal oběhnout stráže, když jsem volala o po­moc. Ani jsi neměl kuráž postavit se jim kvůli mně na od­por! A přitom chceš, abych ti uvěřila, že zabíjíš lidi pro krá­le." Zakuckala se vzteky a zoufalstvím. „Proč mi teď říkáš takové věci? Proč až teď, po takové době? Abys na mě udě­lal dojem?"</p>

<p>„Kdybych si myslel, že to na tebe udělá dojem, nejspíš bych ti to řekl už dávno," přiznal jsem se. A byla to pravda. Má schopnost střežit svá tajemství se velkou měrou zaklá­dala na strachu, že jejich vyzrazení Molly by znamenalo, že ji ztratím. A měl jsem pravdu.</p>

<p>„Lži," řekla, spíš k sobě než ke mně. „Lži, samé lži. Od úplného začátku. Byla jsem tak hloupá. Když tě někdo udeří jednou, udeří tě znovu, povídá se. A to samé platí o lži. Ale já zůstala a naslouchala a věřila. Co jsem to byla za blázna!" Poslední slova vyhrkla tak prudce, že to se mnou cuklo jako po fyzickém úderu. Odstoupila ode mě. „Děkuji vám, FitzChivalry," pravila ledovým formálním hlasem. „Takhle jste mi to mnohem více usnadnil." A odvrátila se ode mě.</p>

<p>„Molly," prosil jsem. Natáhl jsem ruku po její paži, ale ona se otočila a napřáhla se, aby mě udeřila.</p>

<p>„Nedotýkej se mě," varovala mě hlubokým hlasem. „Už nikdy se mě nepokoušej znovu dotknout!"</p>

<p>Odešla.</p>

<p>Po chvíli jsem se rozpomněl, že stojím ve tmě pod Burrichovými schůdky. Otřásla mnou zima a ještě něco víc. Ne. Vlastně něco míň. Zvedl jsem rty a obnažil zuby, ale nebyl to úsměv ani zavrčení. Vždycky jsem se obával, že mé lži mě připraví o lásku Molly. Avšak pravda uťala v okamžiku vše, co mé lži držely pohromadě po celý rok. Jaké si z toho musím vzít poučení? přemýšlel jsem. Velice pomalu jsem vystoupal po schůdcích nahoru. Zaklepal jsem na dveře.</p>

<p>„Kdo je?" zeptal se Burrichův hlas.</p>

<p>„Já." Burrich odjistil dveře a já vešel dovnitř. „Co tu dě­lala Molly?" zeptal jsem se, aniž bych se staral, jak to vy­znělo, nedbaje ani toho, že u Burrichova stolu seděl ováza­ný šašek. „Potřebovala pomoc?"</p>

<p>Burrich si odkašlal. „Přišla si pro bylinky," řekl neklidně. „Nemohl jsem si pomoci, ale neměl jsem, co potřebovala. Pak přišel šašek a ona zůstala, aby mi s ním pomohla."</p>

<p>„Patience a Lacey přece mají bylinky. Spoustu," podotkl jsem.</p>

<p>„To jsem jí taky řekl." Odvrátil se ode mě a začal čistit nástroje, které předtím použil na šaška. „Nechtěla jít za ni­mi." V jeho hlase bylo cosi, cosi téměř pobízivého, jež mě ponoukalo k další otázce.</p>

<p>„Ona odchází pryč," řekl jsem útlým hláskem. „Ona od­chází pryč." Dosedl jsem na židli před Burrichovým ohněm a sevřel ruce mezi koleny. Uvědomil jsem si, že se kývám dopředu a dozadu. Snažil jsem se to zastavit.</p>

<p>„Uspěl jsi?" zeptal se tiše šašek.</p>

<p>Přestal jsem se kymácet. Přísahám, že na okamžik jsem vůbec netušil, nač se mě ptá. „Ano," pravil jsem tiše. „Ano, myslím, že ano." Uspěl jsem i v tom, že jsem ztratil Molly. Uspěl jsem v tom, že jsem promrhal její věrnost, její lásku, pokládaje ji za samozřejmost, uspěl jsem v tom, že jsem byl tak logický, praktický a věrný svému králi, že jsem právě ztratil definitivně šanci mít svůj vlastní život. Podíval jsem se na Burriche. „Miloval jsi Patience?" zeptal jsem se zne­nadání. „Když ses rozhodl odejít?"</p>

<p>Šašek zkoprněl, pak vyvalil oči. Takže zde byly tajnosti, o nichž nevěděl ani on. Burrichova tvář potemněla, jak jsem to u něho ještě neviděl. Zkřížil si ruce na hrudi, jako kdyby se chtěl krotit. Mohl by mě zabít, pomyslel jsem si. Nebo se možná jenom snažil zadržet nějakou bolest uvnitř. „Prosím," dodal jsem, „musím to vědět."</p>

<p>Zabodl se do mě pohledem, načež opatrně řekl: „Nejsem přelétavý člověk. Kdybych ji miloval tehdy, miloval bych ji stále."</p>

<p>Takže. Nikdy to neodezní. „Ale přesto, rozhodoval ses -"</p>

<p>„Někdo se musel rozhodnout. Patience by neprozřela, že to není možné. Někdo musel ukončit muka nás obou."</p>

<p>Stejně jako za nás rozhodla Molly. Snažil jsem se přijít na to, co mám nyní dělat. Nic mě nenapadalo. Pohlédl jsem na šaška. „Jsi v pořádku?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Nejsem tak mimo jako ty," odvětil upřímně.</p>

<p>„Mám na mysli tvé rameno. Myslel jsem..."</p>

<p>„Vykloubené, ale ne zlomené. Mnohem lepší než tvoje srdce."</p>

<p>Pohotový vtípek na mou adresu. Ani jsem nevěděl, že je schopen pronést vtip s takovým soucitem. Ta laskavost mě postrčila na samý pokraj zhroucení. „Nevím, co mám dělat," pravil jsem zlomeně. „Jak s tím mám žít?"</p>

<p>Láhev brandy zlehounka žuchla o stůl, jak ji Burrich po­stavil přímo doprostřed. Okolo rozestavěl tři pohárky. „Na­pijeme se," řekl. „Na Molly, aby někde nalezla štěstí. Bude­me jí to každý přát celým svým srdcem."</p>

<p>Vypili jsme rundu a Burrich pohárky opět dolil.</p>

<p>Šašek krouživým pohybem rozvířil brandy ve svém po­hárku. „Je to moudré, zrovna teď?" zeptal se.</p>

<p>„Právě teď jsem s moudrostí skoncoval," řekl jsem mu. „To raději budu šaškem či bláznem."</p>

<p>„Ty nevíš, o čem mluvíš," řekl mi. Přesto pozvedl sklen­ku spolu se mnou. Na blázny všeho druhu. A do třetice - na našeho krále.</p>

<p>Byla to jistě snaha upřímná, leč osud nám nedopřál do­statek času. Ozvalo se rázné zaklepání na Burrichovy dve­ře; byla to Lacey s košíkem zavěšeným na předloktí. Rych­le vpadla dovnitř a přibouchla za sebou dveře. „Zbavte mě toho, ano?" vyhrkla a před našima očima vyklopila na stůl podříznuté kuře.</p>

<p>„Večeře!" zvolal nadšeně šašek.</p>

<p>Lacey chviličku trvalo, než si uvědomila, v jakém stavu se nacházíme. A za ještě kratší dobu se rozlítila. „Takže za­tímco my tu hazardujeme se svými životy a s pověstí, vy se opíjíte!" Otočila se k Burrichovi. „Za dvacet let ses nepo­učil, že tohle nic neřeší!"</p>

<p>Burrich se ani nepohnul. „Některé věci nelze vyřešit," konstatoval filozoficky. „Pití je pouze dělá o hodně snesitel­nější." Zlehka povstal a vztyčil se před ní jako skála. Za ty roky pití se zřejmě naučil umění, jak to dobře snášet. „Co jsi potřebovala?"</p>

<p>Lacey na chvíli skousla rty. Pak se rozhodla pokračovat tam, kam Burrich rozhovor nasměroval. „Potřebuji to někam uklidit. A potřebuji mast na podlitiny."</p>

<p>„Copak tu nikdo nikdy nevyužívá služeb lékaře?" zeptal se šašek, leč nikoho konkrétního. Lacey ho ignorovala.</p>

<p>„Právě pro ni jsem sem naoko šla, takže bude nejlepší, když se s ní vrátím, kdyby ji snad někdo chtěl vidět. Mým skutečným posláním je najít tady Fitze a zeptat se ho, zda ví, že stráže právě rozsekávají královy dveře sekyrami."</p>

<p>Vážně jsem přikývl. Neměl jsem v úmyslu vytrhovat Burriche z jeho ztepilé pózy. Místo toho vyskočil na nohy šašek a vykřikl. „Cože?" Osopil se na mě: „Myslel jsem, žes říkal, že jsi uspěl! Co je tohle za úspěch?"</p>

<p>„Maximum toho, co jsem mohl v tak krátkém čase usku­tečnit," odsekl jsem. „Buď bude všechno v pořádku, anebo nebude. Prozatím jsme udělali vše, co bylo v našich silách. A navíc, uvažuj o tom. Jsou to dobré bytelné dubové dveře. Bude jim chvíli trvat, než se jimi prosekají. A až to udělají, tuším, že stanou tváří v tvář vnitřním dveřím do královy lož­nice, podobně zajištěným zástrčkami a závorou."</p>

<p>„Jak se ti to podařilo?" zeptal se tiše Burrich.</p>

<p>„Mně ne," odvětil jsem briskně. Pohlédl jsem na šaška. „Prozatím jsem řekl dost. Je čas dopřát si trochu důvěry." Obrátil jsem se na Lacey. „Jak je na tom královna a Patience? Jak proběhla naše maškaráda?"</p>

<p>„Dobře. Královna má z toho pádu bolestivé pohmožděni­ny a já sama nemohu s jistotou říci, zda je dítě již mimo ne­bezpečí. K potratu následkem pádu nedochází bezprostřed­ně. Ale nekoledujme si o další potíže. Wallace se snažil, ale k ničemu to nevedlo. Na muže, který o sobě tvrdí, že je lé­kař, toho ví povážlivě málo o skutečném bylinkářství. A co se týče prince..." Lacey si odfrkla, ale nic dalšího neřekla.</p>

<p>„Nemyslí si kromě mne ještě někdo další, že je nebezpeč­né nechat kolovat zvěsti o potratu?" zeptal se šašek nadne­seně.</p>

<p>„Neměl jsem čas vymyslet něco jiného," odsekl jsem. „Za den či za dva královna tu zvěst popře a řekne, že s dítětem to vypadá dobře."</p>

<p>„Tak. Prozatím jsme v bezpečí, jak jen můžeme být," po­znamenal Burrich. „Ale co přijde příště? Máme se dívat, jak unáší krále a královnu Kettricken do Tradefordu?"</p>

<p>„Důvěřuj. Nežádám nic než jeden den důvěry," řekl jsem opatrně. Doufal jsem, že to postačí. „A teď se musíme roz­ptýlit a jít si po svých, a přitom se chovat pokud možno nor­málně."</p>

<p>„Stájmistr bez koní a šašek bez krále," poznamenal šašek. „Burrich a já můžeme pokračovat v pití. Věřím, že tohle je za daných okolností normální. A co se týče tebe, Fitzi, ne­mám tušení, jaký titul si vysloužíš v těchto dnech, nemluvím-li o tom, co normálně děláš po celý den. Proto -"</p>

<p>„Nikdo tu nebude sedět a pít," spustila zlověstně Lacey. „Dejte tu láhev pryč a seberte rozum do hrsti. A rozejděte se, jak už tu řekl Fitz. V této místnosti už se toho řeklo a uděla­lo dost, abychom se všichni houpali na stromě pro velezradu. Samozřejmě až na tebe, FitzChivalry. Na tebe by čekal jed. Lidé s královskou krví se houpat nesmějí."</p>

<p>Její slova měla mrazivý účinek. Burrich uchopil korek a zazátkoval láhev. Lacey odešla první, s hrníčkem masti od Burriche v košíku. Krátce nato ji následoval šašek. Když jsem od Burriche odcházel já, právě končil s čištěním kuře­te a otrhával z něj poslední vzdorující pera. Ten muž nepo­nechal nic nazmar.</p>

<p>Vyšel jsem ven a chvíli jsem se procházel. Ohlížel jsem se, zda se za mnou neplouží nějaké stíny. Kettricken teď bu­de odpočívat, brebentění Patience bych jistě sotva vystál, o jejích postřezích nemluvě. Byl-li šašek v tu dobu u sebe, pak zajisté proto, že netoužil po společnosti. A byl-li někde jinde, neměl jsem tušení, kde by to mohlo být. Celý Buckkeep byl zamořený vnitrozemci jako nemocný pes blechami. Bloumal jsem chvíli po kuchyni a kradl perníčky. Pak jsem bezútěšně lelkoval a snažil se nemyslet, působit pokud mož­no nenápadně, když jsem zamířil ke staré chýši, kde jsem kdysi ukryl Nighteyese. Chýše byla nyní prázdná a uvnitř vládla zima stejně jako venku. Bylo to už nějaký čas, co zde měl doupě Nighteyes. Nyní dával přednost zalesněným kop­cům za Buckkeepem. Nečekal jsem však dlouho a jeho stín zkřížil práh otevřených dveří.</p>

<p>Snad největší útěcha svazku Moudrosti plyne z toho, že nikdy není třeba nic vysvětlovat. Nepotřeboval jsem mu lí­čit události posledních dní, nemusel jsem hledat slova pro to, jak mi bylo, když jsem sledoval Molly, jak odchází pryč. Ani mi nekladl otázky, ani se nepokoušel vést soucitné řeči. Lidské události by mu stejně dávaly pramalý smysl. Dal na sílu toho, co jsem cítil, nikoli na důvod. Prostě jen přišel ke mně a posadil se vedle na špinavou podlahu. Jednou rukou jsem ho objal, zabořil mu tvář do srsti na krku a jen jsem ti­še seděl.</p>

<p><emphasis>Tyhle smečky, co tvoří lidé, </emphasis>poznamenal ke mně po chví­li. <emphasis>Jak můžete společně lovit, když ani neumíte všichni běžet </emphasis><emphasis>jedním směrem?</emphasis></p>

<p>Nic jsem na to neříkal. Žádnou odpověď jsem neznal a on žádnou nečekal.</p>

<p>Sklonil hlavu a začal si ohryzávat svědící přední tlapu. Pak vstal, celý se otřepal a zeptal se: <emphasis>Co teď uděláš pro druž</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ku?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne všichni vlci mají družky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vůdce ji vždycky má. Jak jinak by se smečka množila?</emphasis></p>

<p><emphasis>Můj vůdce má družku a ta čeká dítě. Snad mají vlci prav</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>du a lidé by to měli vzít na vědomí. Snad jenom vůdce by se měl pářit. To bylo to rozhodnutí, které Srdce smečky učinil </emphasis><emphasis>již dávno. Že nemůže mít družku a zároveň vůdce; za nímž by </emphasis><emphasis>stál c</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>lým svým srdcem.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tamten je víc vlkem, než si vůbec troufá připustit. Komu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>koli. </emphasis>Odmlka. <emphasis>A pern</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ček?</emphasis></p>

<p>Dal jsem mu ho. Lačně ho zhltl, zatímco já se na něj dí­val.</p>

<p><emphasis>V noci jsem postrádal tvé sny.</emphasis></p>

<p><emphasis>To nejsou mé sny. Je to můj život. Jsi </emphasis>v <emphasis>nich vítán, jen když </emphasis><emphasis>se na nás Srdce smečky nerozzlobí. Sdílet život je lepší. </emphasis>Od­mlka. <emphasis>Ty bys raději sdílel život s tou samicí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Je to má slabost, chtít příliš mnoho.</emphasis></p>

<p>Zamrkal svýma hlubokýma očima. <emphasis>Ty miluješ moc lidí. </emphasis><emphasis>Můj život je mnohem snazší.</emphasis></p>

<p>On miloval pouze mě.</p>

<p><emphasis>To je pravda. Má jediná skutečná potíž je </emphasis>v <emphasis>tom, že ty ni</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kdy nebudeš věřit, že to tak je.</emphasis></p>

<p>Ztěžka jsem vzdychl. Nighteyes náhle kýchl a pak se ce­lý otřepal. <emphasis>Nesnáším ten myší prach. Ale ještě než půjdu, po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>drbej mě svýma šikovnýma rukama v uších. Já to nikdy ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dokážu tak, aby mi tam nezůstaly šrámy.</emphasis></p>

<p>A tak jsem ho drbal v uších a pod hrdlem a zezadu na kr­ku, až se svalil na bok jako štěně.</p>

<p>„Pejsku," oslovil jsem ho láskyplně.</p>

<p><emphasis>Za tu urážku mi zaplatíš! </emphasis>Vymrštil se na všechny čtyři, rafl mě zostra přes rukáv a vystřelil ze dveří, až byl ten tam. Vyhrnul jsem si rukáv, abych prozkoumal hluboké bílé šrá­my v kůži; jen taktak, že nekrvácely. Ten vlčí humor.</p>

<p>Krátký zimní den mezitím skončil. Vydal jsem se zpátky na hrad a přinutil se jít přes kuchyň, aby mi Cook mohla vy­povědět všechny tlachy. Hojně mě sytila švestkovým kolá­čem a skopovým, zatímco mi vyprávěla o možném potratu královny a potom o tom, jak se chlapi prosekali vstupními dveřmi do králova pokoje, když strážníka uvnitř náhle sko­sila mrtvice. „A pak i těmi druhými dveřmi, zatímco princ Regal je celou dobu pobízel a popoháněl ze strachu, aby se snad něco nepřihodilo králi samotnému. Ale když se dosta­li dovnitř, navzdory všemu tomu sekání, král spal jako ne­mluvně, sire. A to tak hlubokým spánkem, že ho nemohli vůbec probudit, aby mu řekli, proč mu rozštípali dveře."</p>

<p>„Úžasné," souhlasil jsem a ona pokračovala výčtem men­ších klípků z okruhu hradu. Zjistil jsem, že ty se v posled­ních dnech točí většinou kolem toho, kdo byl a kdo nebyl zahrnut do skupiny uprchlíků chystajících se do Tradefordu. Také Cook měla jít, a to kvůli svým nedostižným srstkovým koláčům a tvarohovým šátečkům. Nevěděla, kdo zde má převzít kuchyni, nepochybně to však měl být někdo ze stráži. Regal jí řekl, že si může vzít všechny své nejlepší hrnce, za což mu byla vděčná, přesto tam ale bude postrádat svůj západní krb, protože nikdy nevařila na lepším, má totiž ten správný tah a také výška háků na maso je vůbec ta nejideálnější. Poslouchal jsem a snažil se myslet pouze na její slova, abych se nechal zcela zaujmout oněmi drobnůstkami, jež ve svém životě považovala za důležité. Královnina za­hrada, jak jsem zjistil, měla zůstat na Buckkeepu, stejně ja­ko několik málo těch, kteří stále nosí barvy královy osobní stráže. Jelikož mezitím pozbyli právo na vstup do jeho kom­nat, stala se z nich cháska vyděděnců. Avšak Regal trval na tom, aby tyto skupiny zůstaly a nadále reprezentovaly krá­lovskou Výsost na Buckkeepu. Též Rosemary měla jet spo­lu se svou matkou, což bylo stěží překvapivé vzhledem k to­mu, u koho slouží. Fedwren jet neměl, ani Mellow. Teď jí sice jeho hlas bude chybět, ale nejspíš si brzy zvykne na to vnitrozemské trylkování.</p>

<p>Vůbec ji nenapadlo zeptat se, zda jedu i já.</p>

<p>Když jsem stoupal po schodech vzhůru, snažil jsem se představit si Buckkeep tak, jak bude zanedlouho vypadat. Hlavní tabule bude při každém stolování prázdná a podáva­né jídlo bude prosté jako z polní kuchyně, s níž jsou vojen­ští kuchaři velmi důvěrně obeznámeni. Alespoň dokud vy­drží zásoby potravin. Předpokládal jsem, že před příchodem jara budeme mívat hodně zvěřiny a mořských řas. Více než o sebe jsem se bál o Patience a Lacey. Drsné ubytovací pod­mínky a hrubá strava mi nevadily, ale ony na to rozhodně nebyly zvyklé. Alespoň nám tu bude pořád zpívat Mellow, pokud se ovšem nepoddá svým melancholickým sklonům a lítosti, že ho tu zanechali. A Fedwren. Když teď bude mít jen málo žáků, snad by se konečně s Patience mohli věnovat výrobě papíru. A tak jsem se všemu hrdě postavil čelem a snažil se pro nás nalézt nějakou budoucnost.</p>

<p>„Kdepak jsi byl, Bastarde?"</p>

<p>Byla to Serene, náhle vystoupivši z vchodového výklen­ku. Čekala, že ustrnu. Já už ale díky Moudrosti věděl, že tam někdo je. Ani jsem sebou necukl. „Zmiz."</p>

<p>„Páchneš jako pes."</p>

<p>„Alespoň mám záminku být mezi psy. Či alespoň s tím zbytkem, jež zůstává ve stáji."</p>

<p>Chvíli jí trvalo, než postřehla jedovatý osten v mé zdvoři­lé odpovědi.</p>

<p>„Páchneš jako pes, protože sám jsi víc než z poloviny pes. Zvířecí čaroděj."</p>

<p>Málem jsem odpověděl poznámkou na adresu její mat­ky. Místo toho jsem si najednou vybavil její věrnou podobu. „Když jsme se začali učit psát, vzpomínáš, jak ti matka po­každé navlékala tmavou halenu, protože jsi moc cákala in­koustem?"</p>

<p>Vzpurně na mne zírala, probírajíc v mysli mou poznámku ze všech stran, aby v ní objevila nějakou uštěpačnost či uráž­ku, anebo trik.</p>

<p>„A co s tím?" zeptala se po chvíli, zjevně neschopna ne­chat to být jen tak.</p>

<p>„Nic. Jen jsem si na to vzpomněl. Byly doby, kdy jsem ti pomáhal s ocásky u písmen."</p>

<p>„To nemá co dělat s dneškem!" prohlásila vztekle.</p>

<p>„Ne, to tedy ne. Tohle jsou moje dveře. Čekala jsi, že se mnou půjdeš dovnitř?"</p>

<p>Plivla, sice ne na mě, ale slina mi přistála na podlaze u no­hou. Z nějakého důvodu jsem si řekl, že by to nebyla uděla­la, kdyby neopouštěla Buckkeep spolu s Regalem. Už to ne­byl její domov a ona cítila potřebu ho ještě před odjezdem znečistit. To mi hodně napovědělo. Rozhodně nečekala, že se sem někdy vrátí.</p>

<p>Uvnitř svého pokoje jsem úzkostlivě zajistil každou zá­strčku a západku, pak jsem dveře ještě zabezpečil těžkou zá­vorou. Šel jsem zkontrolovat okno a zjistil jsem, že okenice pořád dobře drží. Podíval jsem se pod postel. Nakonec jsem usedl do křesla vedle krbu a zdříml si, dokud mě nezavolá Chade.</p>

<p>Z lehkého spánku mě probudilo klepání na dveře. „Kdo je?" zavolal jsem.</p>

<p>„Rosemary. Královna si vás přeje vidět."</p>

<p>Než jsem odjistil všechny zástrčky a západky, dítko bylo pryč. Byla to jen malá dívka, ale přesto mě znervóznilo, že mi takový vzkaz tlumočila přes zavřené dveře. Spěšně jsem se učesal a seběhl po schodech dolů ke královniným kom­natám. Cestou jsem si všiml ruin někdejších dubových dve­ří do Shrewdova pokoje. Skrze díru jsem zahlédl rozložité chlapisko, vnitrozemce, jehož jsem neznal.</p>

<p>Královna Kettricken odpočívala na pohovce u hořícího krbu. V koutech místnosti švitořily hloučky jejích dam, ale královna byla sama. Oči měla zavřené. Vypadala tak strašně znaveně, že jsem si položil otázku, zda vzkaz Rosemary ne­byl nějakým nedopatřením. Avšak lady Hopeful mě uvedla ke královně a přinesla mi nízkou stoličku na sednutí. Poté mi nabídla šálek čaje a já přikývl. Jakmile lady Hopeful odešla vařit čaj, Kettricken otevřela oči. „A co dál?" zeptala se du­tým hlasem, takže jsem se musel naklonit blíže, abych ji sly­šel.</p>

<p>Tázavě jsem na ni pohlédl.</p>

<p>„Shrewd nyní spí. Nemůže spát navždy. Ať už mu bylo podáno cokoli, ty účinky poleví, a pak budeme zase tam, kde jsme byli."</p>

<p>„Blíží se obřad jmenování nastávajícího krále. Snad to prince sdostatek zaneprázdní. Určitě je třeba ušít nové šaty a vyzkoušet je, jakož i všechny ty další doplňky, jimiž se ho­nosí. To by ho mohlo udržet z dosahu krále."</p>

<p>„A potom?"</p>

<p>Lady Hopeful se vrátila s šálkem čaje. Se zamumláním díků jsem ho od ní přijal, a když si k nám přitáhla židli, krá­lovna Kettricken se znaveně usmála a požádala ji, zda by jí neposkytla taky jednu. Skoro jsem se zastyděl, když lady Hopeful hbitě vyskočila na její příkaz.</p>

<p>„To nevím," zamumlal jsem v odpověď na její předešlou otázku.</p>

<p>„Já ano. Král bude v bezpečí v mých horách. Dostane se mu poct a ochrany a Jonqui snad bude vědět o - och, dě­kuji, Hopeful." Královna Kettricken si vzala nabízený šálek a usrkla z něj, zatímco lady Hopeful se posadila.</p>

<p>Usmál jsem se na Kettricken a pečlivě vážil slova, doufa­je, že si jejich význam odvodí sama. „Ale do hor je to daleko, má královno, a počasí je v tuto roční dobu tak kruté. Než by tam kurýr dorazil, aby objevil remeduru vaší matky, už by bylo skoro jaro. Jsou i jiná místa, jež by mohla nabídnout tentýž lék na vaše problémy. Snad Bearns či Rippon, kdy­bychom o to požádali. Ctihodní vévodové těchto vévodství vám nemohou nic odepřít, však víte."</p>

<p>„Já vím," usmála se znaveně Kettricken. „Ale mají tolik svých vlastních problémů, že se od nich zdráhám požadovat cokoliv dalšího. A kromě toho, onen kořen, jemuž říkáme dlouhoživ, roste jedině v horách. Odhodlaný kurýr by se tam myslím mohl vydat." Znovu usrkla z šálku čaje.</p>

<p>„Ale koho tam s takovou žádostí vyslat; ach, to je snad vůbec nejtěžší otázka," podotkl jsem. Jistě dokázala vidět ty potíže, kdybychom vypravili nemocného starce v zimě na cestu do hor. Nemohl by jet sám. „Muž, který by tam jel, by musel být velmi důvěryhodný a mít silnou vůli."</p>

<p>„Takový muž mi připadá spíše jako žena," zavtipkovala Kettricken a Hopeful se vesele zasmála, ani ne tak její žer­tovné poznámce, ale spíše při pohledu na to, jak její nálada stoupla. Kettricken s šálkem na rtech se zarazila. „Snad bych měla jet já sama, abych měla jistotu, že všechno proběhne v pořádku," dodala a usmála se, když jsem na ni vypoulil oči. Avšak pohled, kterým mě obdařila, byl vážný.</p>

<p>Pak následovala lehká konverzace a Kettricken mi sdělila recept sestávající povětšinou z fiktivních rostlin, které jsem jí slíbil najít. Věřil jsem, že jsem její záměr pochopil. Když jsem se omluvil a odebral se k sobě do pokoje, přemýšlel jsem, jak jí zabráním jednat dříve, než bude moci jednat Chade. Byla to pěkně svízelná hádanka.</p>

<p>Sotvaže jsem zajistil dveře západkami a závorami, ucítil jsem na zádech průvan. Otočil jsem se a zjistil, že dveře do Chadeova království jsou pootevřené. Znaveně jsem se vybelhal do schodů. Toužil jsem po spánku, ale věděl jsem, že kdybych ulehl, stejně bych nedokázal zamhouřit oči.</p>

<p>Když jsem vstoupil do Chadeovy komnaty, upoutala mě vůně jídla a já si náhle uvědomil, jaký mám hlad. Chade již seděl u prostřeného stoku. „Sedni si a jez," řekl stroze. „Mu­síme společně vymyslet plán."</p>

<p>Dvakrát jsem se stačil zakousnout do masové pirožky, když se mě tiše zeptal: „Jak dlouho myslíš, že bychom moh­li udržet krále Shrewda tady, v těchto komnatách, než by se to zjistilo?"</p>

<p>Přežvykoval jsem a polykal. „Nikdy jsem nedokázal ob­jevit nějakou cestu do této komnaty," poznamenal jsem tiše.</p>

<p>„Ale ony existují. A jelikož jimi musí proudit jídlo a ostat­ní nezbytnosti, existuje i několik osob, které o nich vědí, aniž by přesně věděly, co vědí. Jde o mé spletité spojnice do po­kojů na hradě, jež jsou pro mne pravidelně zásobovány po­travinami. Ovšem můj život byl mnohem jednodušší, když bylo jídlo a povlečení dodáváno pro lady Thyme."</p>

<p>„Jak se budeš stravovat, až Regal odjede do Tradefordu?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Zřejmě ne tak dobře jako dosud. Některé úkoly budou nepochybně vykonávány ze zvyku, pokud zde zůstanou ti, kteří je vykonávali předtím. Ale jak se budou zásoby jídla ztenčovat, někteří se začnou ptát, proč skladují zásoby v ne­používané části hradu. Ale my jsme tu mluvili o Shrewdově pohodlí, ne o mém."</p>

<p>„To závisí na tom, jak Shrewd zmizí. Pokud si Regal bu­de myslet, že opustil hrad běžným způsobem, můžeš ho tu nějakou dobu skrývat. Ale když bude Regal vědět, že je stá­le uvnitř Buckkeepu, nezastaví se před ničím. Tuším, že je­ho prvním příkazem bude nasadit muže s kladivy, kteří by si vzali do práce zdi v králově ložnici."</p>

<p>„Přímočaré, ale účinné," souhlasil Chade.</p>

<p>„Nenašel jsi pro něj nějaké bezpečné místo v Bearnsu či Ripponu?"</p>

<p>„Tak rychle? Ovšemže ne. Budeme ho muset ukrývat zde, možná po několik dní či týdnů, než se něco připraví venku. A pak musí být propašován ven z hradu. Znamenalo by to najít muže, kteří se nechají uplatit, a vědět, kdy jsou na brá­ně. Bohužel, lidé, kteří se dají uplatit, aby něco udělali, se nechají také podplatit, aby o tom později promluvili. Pokud by je ovšem nepotkala nějaká nehoda." A podíval se na mě.</p>

<p>„O to se není třeba strachovat. Existuje ještě jedna cesta ven z Buckkeepu," řekl jsem, maje na mysli svůj vlčí úni­kový východ. „Máme tu však ještě jeden problém, a tím je Kettricken. Bude jednat na vlastní pěst, když se zavčasu ne­dozví, že máme plán. Její vlastní myšlenky se ubírají týmž směrem jako naše. Dnes večer se nabídla, že dopraví Shrewda do bezpečí hor."</p>

<p>„Těhotná žena a nemocný stařec uprostřed zimy? Směš­né." Chade se odmlčel. „Avšak. To by jistě nikdo nepředpo­kládal. Na této cestě by ho nikdy nehledali. A v tom davu li­dí, kteří díky Regalovi proudí po Jelení řece, by se jedna žena a její stárnoucí otec snadno ztratili."</p>

<p>„Přesto je to absurdní," protestoval jsem. Vůbec se mi ne­líbily jiskérky zájmu, které se vznítily v Chadeových očích. „Kdo by s nimi jel?"</p>

<p>„Burrich. To by ho zachránilo před uchlastáním k smrti z nudy a mohl by se jim cestou starat o zvířata. A plnit ješ­tě mnohé další požadavky. Jel by?"</p>

<p>„Ty víš, že ano," řekl jsem neochotně. „Ale Shrewd by ta­kový výlet nikdy nepřežil."</p>

<p>„Mnohem spíše přežije takový výlet, než aby přežil cestu s Regalem. To, co ho stravuje, bude jeho život pohlcovat stále dál, ať už bude kdekoliv." Tu se ještě více zamračil. „Ale proč ho to v poslední době stravuje mnohem rychleji, to nejsem schopen říci."</p>

<p>„Zima. Strádání. To mu neprospěje."</p>

<p>„Část cesty je lemována hostinci. Ještě bych na ně mohl sehnat trochu peněz. Shrewd už jenom málo připomíná toho muže z dřívějška, takže se skoro nemusíme bát, že ho někdo pozná. S královnou to bude horší. Je zde málo žen jejího za­barvení a výšky. Když se ale pořádně navleče, mohli by­chom její břicho skrýt. Kapuci na vlasy a -"</p>

<p>„To snad nemyslíš vážně."</p>

<p>„Zítra v noci," odvětil. „Musíme něco podniknout do zít­řejší noci. Tehdy totiž dozní účinky uspávacího přípravku, který jsem Shrewdovi dal. Na Kettricken teď zřejmě žádný další útok spáchán nebude, dokud nebude na cestě do Tradefordu. Ale jakmile ji Regal bude mít v hrsti, pak se cestou může přihodit tolik nehod... Uklouznutí z prámu do ledové řeky, splašený kůň, pokrm ze zkaženého masa. Je-li jeho ná­jemný vrah aspoň zpolovice tak dobrý jako my, nepochybně uspěje."</p>

<p>„Regalův nájemný vrah?"</p>

<p>Chade mě obdařil útrpným pohledem. „Přece nepředpo­kládáš, že náš princ by byl na to, aby sám pomazával scho­dy sádlem a sazemi, či ano? Kdo myslíš, že to je?"</p>

<p>„Serene," vyskočilo mi z úst.</p>

<p>„Pak to s nejvyšší pravděpodobností není ona. Kdepak. Nakonec zjistíme, že je to nějaký nenápadný chlapík, který má příjemné vystupování a vede spořádaný život. Jestli ho vůbec někdy odhalíme. Ach, nu což, prozatím na to zapo­meň. Ačkoli není nic lákavějšího než slídit po dalším ná­jemném vrahovi."</p>

<p>„Will," řekl jsem tiše.</p>

<p>„Jaký Will?" zeptal se Chade.</p>

<p>Rychle a v tichosti jsem mu pověděl o Willovi. Zatímco poslouchal, zornice se mu rozšiřovaly.</p>

<p>„To by bylo přímo brilantní," pravil obdivně. „Vrahoun zběhlý v Umění. Je až s podivem, že na to nikdo předtím ne­pomyslel."</p>

<p>„Shrewd možná ano," řekl jsem tiše. „Ale možná se jeho nájemný vrah nedokázal naučit..."</p>

<p>Chade se zaklonil na židli. „Když to vezmu kolem a ko­lem," spekuloval opatrně, „Shrewd je dost málomluvný, tak­že by klidně mohl takový nápad pojmout a zatajit ho dokon­ce i přede mnou. Ale já sám prozatím pochybuji, že by Will byl více než jen špeh. Nebezpečný, o tom není pochyb. Mu­síš být obzvlášť bdělý. Přesto si nemyslím, že bychom se ho měli obávat jako nájemného vraha." Odkašlal si. „Ach, ano. Potřeba rychlého jednání je o to naléhavější. Únik musí být uskutečněn z králova pokoje. Ty musíš objevit způsob, jak znovu odlákat pozornost všech hlídačů."</p>

<p>„Během obřadu jmenování následníka trůnu —"</p>

<p>„Ne. Tak dlouho si nemůžeme dovolit čekat. Zítra v noci. Později už ne. Nemusíš je zaměstnávat dlouho. Bude mi sta­čit jen pár minut."</p>

<p>,.Musíme počkat! Jinak je celé spiknutí neuskutečnitelné. Ty po mně chceš, aby se do zítřejší noci Burrich a Kettricken připravili na cestu, což však znamená prozradit jim, že existuješ. A Burrich se bude muset postarat o koně a o zá­soby -"</p>

<p>„Jen nějaké staré herky. Nic ušlechtilého. Záhy by si toho někdo všiml. A nějaká nosítka pro krále."</p>

<p>„Staré herky, těch máme plno, protože jsou to jediné, co zůstalo. Ale Burrich nebude moci strávit, že na nich pojede král a královna."</p>

<p>„A mezka pro něj. Mají z nich být prostí lidé, kteří mají stěží na to, aby cestovali do vnitrozemí. Nepotřebujeme pou­tat pozornost lupičů."</p>

<p>Při představě Burriche jedoucího na mezkovi jsem si odfrkl. „To se nemůže podařit," řekl jsem tiše. „Časuje příliš málo. Musí se to zvládnout tu noc během obřadu jmenování následníka. Všechno se semele, až bude hostina."</p>

<p>„Všechno, co se zvládnout musí, zvládnout lze," prohlásil Chade. Chvíli zamyšleně seděl. „Ale možná že máš pravdu. Regal nemůže potřebovat krále neschopného obřadu. Když tam nebude, nikdo z pobřežních vévodů tomu nebude při­kládat váhu. Regal bude muset Shrewdovi povolit jeho uti­šující bylinky, aby ho udržel v povolnosti, když už nic víc. Tak výborně. Čili noc popozítří. A kdybys se mnou zítra nutně potřeboval mluvit, vhoď na oheň trochu třísloviny. Nijak moc. Nepřeji si být vykouřen. Ale pořádnou hrstku ano. A já ti otevřu dveře."</p>

<p>„Šašek bude chtít jet s králem," rozpomněl jsem se po­znenáhlu.</p>

<p>„To nemůže," pravil rozhodně Chade. „Pro toho není žád­né spolehlivé přestrojení. Pouze by zvyšoval riziko odhale­ní. A navíc je nutné, aby zůstal. Budeme potřebovat jeho po­moc, abychom přichystali královo zmizení."</p>

<p>„Myslím, že to jeho názor nezmění."</p>

<p>„Šaška ponech na starost mně. Já mu vysvětlím, že králův život závisí na tom, že se odsud dostane bez povyku pryč. Je třeba navodit atmosféru, ve které zmizení krále a královny nebude považováno za... ach, to nic. Tuhle část nechej na mně. Odradím je od toho, aby bourali zdi. Úloha královny je snadná. Požaduje se od ní pouze to, aby se zavčasu vzdálila ze slavnosti a oznámila, že se chce prospat, a aby poslala své společnice pryč. Měla by zanechat vzkaz, že si nepřeje být rušena, dokud je sama nezavolá. Když půjde všechno hlad­ce, měli bychom Shrewdovi a Kettricken poskytnout větší část noci na to, aby získali určitý náskok před pronásledo­vateli." Vlídně se na mě usmál. „Takže. Mám za to, že víc už toho naplánovat nemůžeme. Ne, ne, já vím, že nic není pevně dané. Takhle je to však lepší. Máme volnější ruku. A teď se běž ve zbytku času vyspat, chlapče. Zítra tě čeká rušný den. A já mám hodně práce už teď. Musím namíchat dostatek medicíny, aby byl král Shrewd zaopatřen na celou cestu do hor. A jasně ji označit. Burrich umí číst, ne?"</p>

<p>„Velmi dobře," ujistil jsem ho. Tu jsem se zarazil. „Nebyl jsi minulou noc u hradní studny, asi kolem půlnoci? Prý tam byl spatřen Poďobaný muž. Někteří říkají, že to znamená, že voda se nakazí. A další v tom vidí neblahé znamení pro Regalův obřad."</p>

<p>„Och? Inu, možná to tak je," zakuckal se pod vousy Chade. „Budou mít tolik zlých znamení a předzvěstí, chlapče, až jim zmizení krále a královny uprostřed toho všeho bude při­padat normální." Zazubil se jako chlapec a tíživé roky z je­ho tváře opadly. Do jeho zelených očí se vrátilo cosi jako jiskérky někdejší nezbednosti. „Běž si trochu odpočinout. A seznam Burriche a královnu s našimi plány. Já si promlu­vím se Shrewdem a se šaškem. Nikdo další se nesmí dozvě­dět ani slovo. V něčem musíme důvěřovat štěstěně. Ale co se týče zbytku, důvěřuj mně!"</p>

<p>Jeho smích nebyl až tolik uklidňující, když se za mnou nesl po schodech dolů.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>7 Velezrady a velezrádci</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Princ Regal byl jediným dítětem krále Shrewda a královny Desire, jež přežilo své narození. Někteří říkají, že porodní </emphasis><emphasis>báby o královnu vůbec nepečovaly a že se ani nepřetrhly, </emphasis><emphasis>aby její děti přežily. Jiní zase praví, že aby porodní báby </emphasis><emphasis>kr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>lovně ulehčily porodní muka, dávaly jí velké množství by</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lin na utlumení bolesti. Jel</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kož však pouze dvě z jejích mrt</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vě narozených dětí byly nošeny v lůně déle než sedm měsí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ců, většina porodních báb tvrdí, že královnino užívání bylin bylo nepatřičné, stejně jako její zvyk nosit za opaskem nůž směřující čepelí k břichu, což značí, jak všichni vědí, smůlu pro ženu v plodných letech.</emphasis></p>

<p>Neusnul jsem. Kdykoli jsem vytlačil z mysli své obavy o krále Shrewda, vytanula mi v ní Molly po boku kohosi ji­ného. Má mysl mezi tím pendlovala jako tkalcovský člunek, hotovíc mi kabát z trápení a obav. Slíbil jsem si, že jakmile budou král Shrewd a Kettricken v bezpečí, objevím způsob, jak vyrvat Molly zpět tomu, kdo mi ji ukradl. Když jsem se takto pevně rozhodl, jen jsem se dále převracel na posteli a zíral do tmy.</p>

<p>Noc ještě měla vládu pevně ve svých rukou, když jsem vyklouzl z postele. Jako přízrak jsem prošel mezi prázd­nými stájemi a spícími zvířaty a mlčky jsem vystoupal po schůdcích k Burrichovi. Vyslechl mě a pak se vlídně zeptal: „Víš jistě, že jsi neměl zlý sen?"</p>

<p>„Jestli ano, pak trval po celý můj život," poznamenal jsem tiše.</p>

<p>„Začínám si připadat také tak," souhlasil. Hovořili jsme spolu za tmy. On byl stále v posteli a já seděl vedle na po­dlaze. Šeptal jsem. Nenechal bych Burriche přiložit na oheň nebo jen zažehnout svíci, protože jsem si nepřál, aby se ně­kdo divil tomu, že se tak nečekaně odchýlil od zaběhnutého řádu.</p>

<p>„Abychom ve dvou dnech vykonali vše, co požaduje, zna­mená to, že každý úkol musí být beze zbytku splněn hned napoprvé. Přišel jsem prvně za tebou. Dokážeš to?"</p>

<p>Mlčel a já mu ve tmě neviděl do tváře. „Tři statní koně, mezek, nosítka a zásoby pro tři osoby. Vše, aniž by si toho někdo všiml." Další odmlka. „Ani já dost dobře nedokážu naložit krále a královnu a provézt je za bránu Buckkeepu."</p>

<p>„Znáš ten olšový porost, kde míval doupě ten velký lišák? Ať koně čekají tam. Král a Kettricken se tam s tebou střet­nou." A zdráhavě jsem dodal: „Vlk je k tobě zavede."</p>

<p>„Musejí i oni vědět, tak jako já, čím se zabýváš?" Při té myšlence ho jala hrůza.</p>

<p>„Používám nástroje, které mám k dispozici. A nedívám se na to tak jako ty."</p>

<p>„Jak dlouho dokážeš sdílet mysl s někým, kdo se drbe a olizuje, kdo ti přitáhne mršinu, kdo se pomine, když poblíž hárá nějaká samice, kdo nemyslí na nic jiného než jen na další žrádlo, než přijmeš jeho hodnoty za své? Co z tebe pak bude?"</p>

<p>„Strážník?" riskl jsem to.</p>

<p>Burrich i proti své vůli vyprskl smíchem. „Mluvil jsem vážně," řekl po chvíli.</p>

<p>„Já také, pokud jde o krále a o královnu. Musíme společ­ně vymyslet, jak to provedeme. Mně už je jedno, co pro to obětuji."</p>

<p>Burrich chvíli mlčel. „Takže já mám nějak dostat čtyři zvířata a nosítka z Buckkeepu, aniž bych vzbudil sebemen­ší zájem?"</p>

<p>Ve tmě jsem přikývl a pak se zeptal: „Dá se to provést?"</p>

<p>Rozmrzele pravil: „Zbyl mi ještě jeden nebo dva čeledíni, kterým důvěřuji. Takovou laskavost po nikom nežádám rád. Nechci, aby někdo z hochů váhal nad tím, oč ho požádám. Ale myslím, že by to šlo zařídit tak, aby to vypadalo, že zví­řata tvoří součást kolony směřující po řece vzhůru. Jenomže mí hoši nejsou hloupí; nestrpěl bych ve stájích hloupého po­mocníka. Jakmile se roznese zpráva, že král je pryč, rychle si to dají dohromady."</p>

<p>„Vyber si někoho, kdo je oddán králi."</p>

<p>Burrich jen vzdychl. „Zásoby potravin. Nebudou to zrov­na štědré příděly. Spíš něco jako strava na dlouhý pochod. Mám sehnat i zimní ošacení?"</p>

<p>„Ne. Pouze pro sebe. Kettricken si může obléci a vzít, co sama potřebuje. A na královy potřeby dohlédne Chade."</p>

<p>„Chade. To jméno je mi povědomé, jako bych ho už kdy­si dávno slyšel."</p>

<p>„Věří se, že před léty zemřel. Předtím byl na hradě běžně vídán."</p>

<p>„Žít celé ty roky jako stín," užasl Burrich.</p>

<p>„A hodlá v tom životě stínu pokračovat."</p>

<p>„Nemusíš se bát, že ho prozradím," řekl dotčeně Burrich.</p>

<p>„Já vím. Jen jsem tak -"</p>

<p>„Já vím. Tak už běž. Řekl jsi mi toho dost, abych se mohl pustit do svého úkolu. Budu tam i s koňmi a zásobami. Ve kterou dobu?"</p>

<p>„Někdy v noci, když bude slavnost ještě v plném proudu. Přesně nevím. Nějak ti dám vědět."</p>

<p>Pokrčil rameny. „Jakmile se setmí, vydám se tam a po­čkám."</p>

<p>„Burrichi. Děkuji ti."</p>

<p>„Je to můj král. Ona je má královna. Nepotřebuji slyšet tvé díky, abych konal svou povinnost."</p>

<p>Opustil jsem Burriche a odploužil se po schůdcích dolů. Držel jsem se ve stínu a napínal všechny smysly, které jsem měl, abych měl jistotu, že mě nikdo nesleduje. Jakmile jsem byl venku ze stájí, přeběhl jsem od skladiště k chlívku a od­sud k ohradě, pohybuje se ze stínu do stínu, až jsem se do­stal ke staré chýši. Přiběhl zadýchaný Nighteyes, aby mne přivítal. <emphasis>Co to má znamenat? Proč mě odvoláváš </emphasis>z <emphasis>l</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vu?</emphasis></p>

<p><emphasis>Zítra </emphasis>v <emphasis>noci, až se setmí, tě možná budu potřebovat. Zů</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>staneš tady, uvnitř hradu, abys mohl rychle přiběhnout, kdy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bych tě zavolal?</emphasis></p>

<p><emphasis>Samozřejmě. Ale proč mě sem kvůli tomu voláš? Nemusíš </emphasis><emphasis>mi přece být tak blí</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>ko, abys mě požádal o tak obyčejnou </emphasis><emphasis>laskavost.</emphasis></p>

<p>Podřepí jsem na sněhu a on ke mně přišel a jeho čelist mi spočinula na rameni. Pevně jsem ho objal.</p>

<p><emphasis>Nebuď pošetilý, </emphasis>řekl mi nevrle. <emphasis>A teď běž. Budu tam, po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kud mě budeš potřeb</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Máš mé diky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Můj bratře.</emphasis></p>

<p>Když jsem zamířil zpátky k hradu a do svého pokoje, má kradmost soupeřila se spěchem. Pořádně jsem zajistil dve­ře a ulehl na postel. Celý jsem se otřásal vzrušením. Věděl jsem, že dokud nebude vše dokonáno, pravý odpočinek ne­poznám.</p>

<p>Dopoledne jsem byl vpuštěn do komnat královny. S se­bou jsem přinesl množství svitků o bylinách. Kettricken od­počívala na pohovce před krbem, předstírajíc truchlící man­želku a úzkostlivou nastávající matku. Viděl jsem, že ji to už hodně zmáhá a že pád jí ve skutečnosti přivodil větší boles­ti, než si byla ochotna připustit. Vypadala o něco lépe než v noci předtím. Srdečně jsem ji pozdravil a začal se probírat seznamem bylin, uváděje jednu po druhé, přičemž jsem do­podrobna rozebíral jejich účinky. Svým nudným výkladem jsem většinu dam zapudil a Kettricken nakonec propustila i zbylé tři, aby jí přinesly čaj a více polštářů a aby se po­ohlédly po dalších herbářských svitcích, jež se podle ní na­cházely ve Verityho pracovně. Malá Rosemary mezitím už dávno dřímala ve vyhřátém koutku u krbu. Jakmile šustění sukní odcházejících dam utichlo, rychle jsem spustil s vědo­mím, že mám málo času.</p>

<p>„Odjedete zítra v noci, po slavnosti jmenování nastávají­cího krále," sdělil jsem jí a pokračoval, ačkoliv pootevřela rty, aby vznesla otázku. „Teple se oblečte a vezměte si zim­ní věci. Ne moc. Do ložnice se odeberte sama, jakmile to jen bude přípustné. Omluvte se, že vás oslava a zármutek vy­čerpaly. Svůj doprovod pošlete pryč, řekněte jim, že se mu­síte vyspat, a ráno ať nechodí dříve, než je sama zavoláte. Dveře dejte na závoru. Ne. Jen poslouchejte. Máme málo ča­su. Připravte se k odjezdu a potom zůstaňte ve svém pokoji. Přijde pro vás jeden člověk. Důvěřujte onomu Poďobanému muži. Král pojede s vámi. Důvěřujte mi," řekl jsem zoufale, když jsme zaslechli vracející se kroky. „Vše ostatní bude za­řízeno. Důvěřujte mi."</p>

<p>Důvěřujte. Já sám jsem nevěřil, že by cokoli z toho moh­lo vyjít. Daffodil se mezitím vrátila s polštáři a krátce poté se před námi objevil i čaj. Přívětivě jsme se bavili a jedna z mladších Kettrickeniných dam se mnou dokonce flirtova­la. Královna Kettricken mne poté požádala, abych jí svit­ky o bylinách ještě ponechal, protože ji stále bolí v zádech. Rozhodla se, že toho večera se odebere brzy do postele; snad jí svitky příjemně ukrátí čas před usnutím. Co nejsrdečněji jsem se rozloučil a zmizel.</p>

<p>Chade řekl, že šaška zvládne sám. Já mezitím uskutečnil zoufalé pokusy, abych zosnoval únik. Teď už mi zbývalo je­nom nějak zařídit, aby král zůstal po obřadu o samotě. Cha­de žádal jen několik minut. Přemýšlel jsem, zda za ně nebu­du muset zaplatit životem. Pak jsem tu představu zapudil. Jenom několik minut. Dvoje rozbité dveře mi budou buď na překážku, nebo ku pomoci. Netušil jsem, která z možností je pravděpodobnější. Zvažoval jsem všechny případné fígle. Mohl bych předstírat opilost a vyprovokovat stráže k boji. Pokud bych neměl sekyru, trvalo by jim jen několik minut, . než by se mnou byli hotovi. Otevřené pěstní souboje neby­ly nikdy mou silnou stránkou. Ne. Chtěl jsem zůstat akce­schopný. Zvažoval jsem a pak zase zapudil snad tucet plánů. Příliš to záviselo na faktorech, které jsem nemohl ovlivnit. Kolik tam bude strážníků, a budu-li je znát? Bude tam i Wallace? Nezastaví se Regal na kus řeči?</p>

<p>Cestou ke Kettricken jsem si minule povšiml, že na rozštípané zárubně od králových komnat byly přichyceny pro­vizorní závěsy. Většina trosek již byla odnesena, avšak na chodbě se stále povalovaly kousky dubových dveří. Neby­li povoláni žádní řemeslníci, aby dveře opravili. Další výmluvné znamení toho, že Regal se již na Buckkeep vrátit ne­hodlal.</p>

<p>Snažil jsem se vymyslet záminku, jak se vetřít do králova pokoje. Na hradních schodech panoval větší ruch než jindy, protože toho dne se očekával příjezd vévodů z Bearnsu, Ripponu a Shoaksu s družinami, aby svědčili při obřadu jme­nování Regala nastávajícím králem. Byli právě ubytováváni v druhořadých pokojích pro hosty v protilehlém křídle. Na­padlo mě, jak asi zareagují na náhlé zmizení krále a Kettricken. Budou to považovat za velezradu, anebo se Regalovi podaří nalézt způsob, jak to před nimi utajit? Jaká to bude předzvěst pro jeho panování, když takhle započne? Pustil jsem to všechno z hlavy; neřešilo to můj problém, jak zaří­dit, aby král zůstal ve své komnatě osamocen.</p>

<p>Opustil jsem svůj pokoj a bloumal po hradě v naději, že se dostaví inspirace. Místo toho jsem nacházel jen zmatek. Na Regalův obřad přijížděli šlechtici všeho postavení a ten­to mohutný příliv hostů s rodinami a služebnictvem se mísil s odlivem lidí a zboží, jež Regal posílal do vnitrozemí. Můj krok mě bezděky zavedl až k Verityho pracovně. Dveře by­ly pootevřené, a tak jsem vešel. Krb byl vyhaslý a místnost zatuchlá delším nepoužíváním. Ve vzduchu se vznášel cha­rakteristický zápach myšiny. Doufal jsem, že svitky, ve kte­rých se myši zahnízdily, nejsou nenahraditelné. S jistotou jsem věděl, že Verityho drahocenné spisy jsem již odnesl do Chadeových komnat. Chodil jsem po pokoji a dotýkal se je­ho věcí. Pojednou mi hrozně chyběl. Jeho nepoddajná vy­rovnanost, jeho klid, jeho síla; nikdy by nenechal věci dospět tak daleko. Usedl jsem na jeho pracovní židli u stolu s mapou. Deska stolu byla potřísněna inkoustovými šmou­hami a klikyháky, jak si tu kdysi zkoušel barvy. Tu ležela dvě špatně seříznutá brka, pohozená vedle opotřebovaného štětce. V krabičce na stole se nacházelo několik kalamářů s barvami, teď již popraskanými a vyschlými. Voněly mi po Veritym, tak jako mi pachy kůže a naolejovaných postrojů vždycky připomínaly Burriche. Sklonil jsem se nad stolem a vložil hlavu do dlaní. „Verity, moc tě tu teď potřebujeme."</p>

<p><emphasis>Já nemohu přijít.</emphasis></p>

<p>Vyskočil jsem a končetiny se mi zasukovaly mezi noha­mi židle, až jsem upadl na koberec. Zuřivě jsem se vyškrá­bal do stoje a ještě zuřivěji jsem po něm zašmátral. <emphasis>Verity!</emphasis></p>

<p><emphasis>Já tě slyším. Co je to, chlapče? </emphasis>Odmlka. <emphasis>Sám ses se mnou </emphasis><emphasis>spojil, není to tak? Výborně!</emphasis></p>

<p><emphasis>Potřebujeme, abys ses hned vrátil domů!</emphasis></p>

<p><emphasis>Proč?</emphasis></p>

<p>Myšlenky se ze mne řinuly mnohem rychleji než slova a s mnohem většími podrobnostmi, než by si přál v daném okamžiku vědět. Cítil jsem, jak ho mé sdělení rozesmutnělo a vysílilo. <emphasis>Vrať se domů. Kdybys byl tady, mohl bys dát </emphasis><emphasis>všechno do pořádku. Regal by si nemohl nárokovat post ná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sledníka trůnu, nemohl by takhle vyplenit Buckkeep ani od</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vézt krále.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já nemohu. A teď se uklidni. Uvažuj o tom. Nemohl bych se vrátit domů včas, abych tomu všemu zabránil. Rmoutí mě </emphasis><emphasis>to. Ale nyní jsem už moc blízko na to, abych se svého cíle </emphasis><emphasis>vzdal. A pokud mám být otcem — </emphasis>jeho myšlenky byly tímto novým pocitem proteplené - <emphasis>je teď o to důležitější, abych uspěl. Mým cílem musí být udržet Šest vévodství nedotče</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ných a osvobodit jejich pobřeží od mořských vlků. Proto, </emphasis><emphasis>aby mé dítě mohlo království zdědit.</emphasis></p>

<p><emphasis>A co mám dělat já?</emphasis></p>

<p><emphasis>To, co sis naplánoval. Můj otec, má žena a mé dítě; je to těžké břemeno, které jsem na tebe naložil. </emphasis>Pojednou působil nejistě.</p>

<p><emphasis>Udělám, co bude v mých silách, </emphasis>řekl jsem mu, netroufaje si slibovat víc.</p>

<p><emphasis>Mám </emphasis>v <emphasis>tebe důvěru. </emphasis>Odmlčel se. <emphasis>Cítil jsi to?</emphasis></p>

<p><emphasis>Co?</emphasis></p>

<p><emphasis>Je tu kdosi další, snaží se do toho vpadnout, odposlou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chávat naši komunikaci Uměním. Jedno z těch Galenových slídivých zmijích mláďat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Myslel jsem, že to není možné!</emphasis></p>

<p><emphasis>Galen objevil způsob a vyškolil </emphasis>v <emphasis>něm své proradné ná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stupce. Odteďka už se se mnou Uměním nespojuj.</emphasis></p>

<p>Tu jsem ucítil něco podobného, jako když posledně pře­rušil náš kontakt, aby zachoval Shrewdovy síly, ale nyní to bylo mnohem drsnější. Verityho Umění se náhle vzedmulo, jak kohosi prudce odrazil. Tušil jsem, že cítím, kolik sil ho to stálo. Naše spojení se přerušilo.</p>

<p>A byl pryč, stejně náhle, jako když jsem ho objevil. Zkusmo jsem po něm zašmátral, nic jsem však nenalezl. To, co říkal o dalším případném odposlouchávání, mne polekalo. Strach se v mém nitru svářil s triumfem. Použil jsem Umě­ní. Byli jsme špehováni. Ale já použil Umění, sám a bez po­moci! Jenže kolik toho slyšeli? Odsunul jsem židli od stolu a chvíli ještě seděl uprostřed rozbouřených myšlenek. Umě­ní bylo snadné. Stále jsem pořádně nevěděl, jak jsem je na­vodil, ale bylo to snadné. Připadal jsem si jako dítě, jež prá­vě složilo skládanku, jenže přesně si nepamatovalo pořadí kroků. Vědomí, že by to šlo navodit znovu, mě okamžitě po­noukalo, abych to ještě jednou vyzkoušel. Odhodlaně jsem to pokušení zavrhl. Měl jsem před sebou další úkoly - mno­hem závažnější.</p>

<p>Vyskočil jsem a vyřítil se z pracovny ven, kde jsem má­lem zakopl o Justina. Seděl, nohy měl natažené, zády opře­ný o zeď. Vypadal jako opilý. Já však věděl své. Byl napůl omráčený šťouchancem, který mu Verity uštědřil. Zarazil jsem se a shlížel na něj. Věděl jsem, že bych ho měl zabít. Jed, který jsem kdysi namíchal pro Wallace, jsem stále no­sil v kapsičce v manžetě. Mohl bych mu ho vpravit do krku. Ale nebyl připraven tak, aby měl rychlý účinek. Jako kdyby uhádl mé myšlenky, Justin se přede mnou přikrčil, šmátraje po zdi.</p>

<p>Ještě chvíli jsem na něho hleděl a snažil se chladnokrev­ně uvažovat. Slíbil jsem Chadeovi, že již nepodniknu žádné kroky na vlastní pěst, aniž bych se s ním poradil. Ani Verity mně nepřikázal špeha objevit a zabít. Mohl by, pouhým zlomkem myšlenky. To rozhodnutí nepříslušelo mně. Jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem kdy udělal, byla přinutit se ne­chat Justina být a jít pryč. Asi po půl tuctu kroků, které jsem chodbou ušel, jsem za sebou zaslechl zabrebtání: „Já vím, co děláš!"</p>

<p>Otočil jsem se tváří k němu. „O čem to mluvíš?" zeptal jsem se hlubokým hlasem. Srdce se mi rozbušilo. Doufal jsem, že mě přinutí, abych ho zabil. Bylo až děsivé, když jsem si náhle uvědomil, jak moc bych to chtěl udělat.</p>

<p>Justin zbledl, ale neodtáhl se. V tu chvíli mi připomněl chvástavé děcko: „Nosíš se, jako bys byl sám král, ušklíbáš se nade mnou a posmíváš se mi za zády. Nemysli si, že to nevím!" Vyškrábal se po zdi na nohy a vrávoravě se posta­vil. „Nemysli si však, že jsi tak ohromný. Jednou uplatníš Umění a už si myslíš, že jsi mistr, jenže tvé Umění čpí tou tvou psí magií! Nemysli si, že se budeš takhle producírovat navždy. Budeš sražen k zemi. A to brzy!"</p>

<p>Vlk ve mně se dožadoval okamžité odvety. Přitáhl jsem svému hněvu uzdu. „To si troufáš mě špehovat, když ho­vořím skrze Umění s princem Veritym, Justine? Nemyslel jsem si, že máš takovou odvahu."</p>

<p>„Ty víš, že mám, Bastarde. Nebojím se tě, abych se před tebou skrýval. Troufám si hodně, Bastarde! Mnohem víc, než bys tušil." Jeho postoj naznačoval, jak mu vmžiku stoupla kuráž.</p>

<p>„A přesto tuším proradnost a velezradu. Cožpak nebyl ná­sledník trůnu Verity prohlášen za mrtvého, co, ty příslušni­ce koterie zapřísahané věrností? Přesto mě špehuješ, když jsem s ním v kontaktu, a nedáš ani najevo sebemenší pře­kvapení?"</p>

<p>Justin na chvíli ztuhl jako socha. Pak se osmělil: „Říkej si, co chceš, Bastarde. Nikdo ti neuvěří, když to popřeme."</p>

<p>„Měj rozum a buď aspoň zticha," prohlásila Serene. Nes­la se k nám chodbou jako loď s napjatou plachtou. Neustou­pil jsem stranou; přinutil jsem ji, aby prošla kolem mne. Po­padla Justina majetnicky za paži, držíc ho sebejistě jako pohozený koš.</p>

<p>„Mlčení je jen další formou lhaní, Serene." Mezitím Jus­tina otočila kolem dokola a odváděla ho chodbou pryč. „Vy víte, že král Verity stále žije!" křikl jsem za nimi. „Myslíte si, že se nikdy nevrátí? Myslíte, že se nikdy nebudete muset zodpovídat ze lži, ve které žijete?"</p>

<p>Zahnuli za roh a byli pryč, nechávajíce mne zalykat se vzteky a proklínat se za to, že jsem tak nepokrytě vykřičel to, co jsme ještě měli tajit. Celá událost mě však rozlítila k nepříčetnosti. Od Verityho pracovny jsem se vyplížil do hradních prostor. V kuchyni vládl shon a Cook na mě ne­měla čas, pouze se zeptala, jestli jsem už slyšel, že před ohněm na hlavním krbu byl nalezen had. Řekl jsem, že se určitě vplížil do dříví, aby se schoval před zimou, a tak se uvnitř polena dostal dovnitř. Teplo ho pak probudilo k živo­tu. Cook potřásla hlavou a řekla, že nikdy nic takového ne­slyšela, ale že to nevěstí nic dobrého. Znovu mi vyprávěla o Poďobaném muži u studny, ale v této verzi pil muž z věd­ra, a když ho oddělal od své skvrnité tváře, voda stékající mu po bradě byla rudá jako krev. Posílala teď kuchtíky pro vodu na vaření do studny na prádelním dvoře. Nechtěla, aby se někdo skácel u tabule mrtvý.</p>

<p>Po této radostné zprávě jsem z kuchyně odešel s hrstkou koláčků, které jsem obratně zcizil z podnosu. Nevzdálil jsem se daleko, když přede mnou stanulo páže. „FitzChivalry, syn Chivalryho?" oslovil mě hoch opatrně.</p>

<p>Jeho široké lícní kosti napovídaly, že je nejspíš původem z Bearnsu, a když jsem se podíval lépe, spatřil jsem žlutý květ, znak Bearnsu, který měl hoch přišitý k zalátané kazaj­ce. Na tak vysokého chlapce byl žalostně vyzáblý. Rozváž­ně jsem přikývl.</p>

<p>„Můj pán, vévoda Brawndy z Bearnsu, si přeje, abyste se u něj zastavil, jakmile se vám to bude hodit," pravil s pečli­vou výslovností. Pochyboval jsem, že je pážetem dlouho.</p>

<p>„To by mohlo být hned."</p>

<p>„Pak vás mám k němu uvést?"</p>

<p>„Najdu cestu sám. Koukej. Tohle si tam vzít nemůžu." A podal jsem mu koláčky, které ode mě rozpačitě přijal.</p>

<p>„Mám vám je pohlídat, sire?" zeptal se vážně a mě šoko­valo zjištění, že ten hoch přikládá jídlu takovou váhu.</p>

<p>„Snad bys je mohl sníst za mě, a jestli ti budou chutnat, můžeš jít do kuchyně a říci kuchařce Sáře, co si o její práci myslíš."</p>

<p>Bez ohledu na ruch, který v kuchyni panoval, jsem věděl, že taková poklona vyzáblému chlapci vyslouží alespoň mí­su dušeného masa.</p>

<p>„Ano, sire!" Jeho tvář se při mém příkazu rozzářila. V tu ránu vyrazil směrem ke kuchyni a z pusy mu čouhala půlka koláče.</p>

<p>Pokoje pro méně významné hosty se nacházely na opač­né straně Velkého sálu směrem od králových komnat. Jako na druhořadé se na ně pohlíželo asi hlavně kvůli tomu, že je­jich okna směřovala k horám, a ne k moři, takže byly méně prosvětlené. Nebyly však menší ani v žádném jiném ohledu horší.</p>

<p>Pokud nepočítám tuhle svou poslední návštěvu v jednom z nich, bývaly vždy slušně vybavené. Stráže z Bearnsu mě vpustily do obývacího pokoje, který nabízel jenom tři židle k sezení a holý vratký stolek uprostřed místnosti. Přivítala mě Faith, zachovávajíc nestranný formální tón, a šla vévo­dovi Brawndymu sdělit, že jsem přišel. Tapiserie a závěsy, jež kdysi proteplovaly a svými barvami oživovaly kamenné zdivo, byly pryč. Bylo zde veselo jako v žaláři, celu rozjas­ňoval pouze hřejivý oheň v krbu. Zůstal jsem stát uprostřed pokoje, dokud se z ložnice nevynořil vévoda Brawndy, aby mě přivítal. Pokynul mi, abych se posadil, a rozpačitě jsme si ke krbu přitáhli dvě sedačky. Slušelo by se, aby na stolku byl chléb a pečivo, kotlíky, šálky a bylinky na čaj, a rovněž láhve s vínem na uvítanou našich hostů. Rmoutilo mě, že tam nic takového nebylo. Faith mezitím poletovala poblíž jako jestřáb na lovu. Bezděky jsem si položil otázku, kde je Celerity.</p>

<p>Vyměnili jsme si několik veselých poznámek a potom se Brawndy vrhl ke svému tématu jako tažný kůň do sněhové závěje. „Chápu, že král Shrewd je nemocný, příliš nemoc­ný na to, aby přijal kohokoliv ze svých vévodů. Regal je sa­mozřejmě až příliš zaneprázdněn přípravami na zítřek." Sarkasmus v jeho hlase byl jako hustý krém. „Tak jsem chtěl navštívit Její Veličenstvo královnu Kettricken," pravil dost těžkopádně. „Neboť, jak víte, byla ke mně v minulosti na­nejvýš zdvořilá. Ale dámy u jejích dveří mi sdělily, že jí není dobře a neměla by přijímat návštěvy. Slyšel jsem zvěsti, že čekala dítě a že nyní, následkem svého zármutku a poše­tilosti, s jakou vyrazila na obranu Ripponu, ho potratila. Je to pravda?"</p>

<p>Nadechl jsem se a hledal vhodná slova k odpovědi. „Náš král, jak víte, je velmi nemocný. Myslím, že jinde než na oslavě ho nespatříte. Naše královna je rovněž indisponovaná, ale jsem si jist, že kdyby jí sdělili, že u dveří jste vy osobně, byl byste vpuštěn. Dítě nepotratila. Na obranu Neatbay vyjela ze stejných důvodů, jako když vás obdarovala opály; totiž ze strachu, že nebude-li jednat ona, pak ani ni­kdo jiný. Ale ani její činy v Neatbay dítě neohrozily, to až pád z věžních schodů tady na Buckkeepu. A dítě bylo pou­ze ohroženo, nikoli potraceno, ačkoli naše královna se bo­lestivě potloukla."</p>

<p>„To chápu." Opřel se na židli a trochu se zamyslel. Zako­řenilo mezi námi mlčení a postupně se rozrůstalo, zatímco jsem čekal. Nakonec se vévoda naklonil blíže a pokynul mi, abych ho napodobil. Když se naše hlavy ocitly blízko sebe, potichu se mě zeptal: „FitzChivalry, máte nějaké ambice?"</p>

<p>Tohle byl ten okamžik, který král Shrewd předvídal před léty a Chade jen před nedávnem. Když se mu nedostalo bez­prostřední odpovědi, Brawndy pokračoval, jako by každé jeho slovo bylo kámen, který pečlivě opracoval, než mi ho předal: „Dědicem farseerovského trůnu je dosud nenarozené dítě. Jakmile by se Regal prohlásil následníkem, jak dlouho myslíte, že bude čekat, než uchvátí trůn? To nevíme. Neboť ačkoliv ta slova pocházejí z mých rtů, mluvím též jménem vévodství Rippon i Shoaks. Shrewd je již starý a zemdlený. Je král jen podle jména. Už jsme pocítili, jakým králem by asi byl Regal. Co budeme muset snášet, zatímco Regal bude u moci, dokud Verityho dítě nedoroste? Ne že bych předpokládal, že dítěti se podaří přijít na svět, o usednutí na trůn ani nemluvě." Zmlkl a odkašlal si, načež se na mě s vážnou tvá­ří zadíval. Faith stála u dveří, jako by nás hlídala. Já však stále mlčel.</p>

<p>„Jste muž, kterého známe, syn muže, kterého jsme znali. Honosíte se jeho podobou a bezmála i jménem. Máte stejné právo nazývat se vznešeným, stejně jako mnozí ti, kteří no­sili korunu." Znovu se odmlčel. Čekal.</p>

<p>A já opět mlčel. Není to pokušení, říkal jsem si. Prostě ho vyslechnu. To je vše. Dosud neřekl nic, čím by mě ponou­kal k tomu, abych zradil svého krále.</p>

<p>Chvíli hledal slova, pak vzhlédl a střetl se s mým pohle­dem. „Časy jsou zlé."</p>

<p>„To jsou," souhlasil jsem tiše.</p>

<p>Sklopil zrak ke svým rukám. Byly to znavené ruce, ruce poznamenané drobnými jizvami a drsností muže, který s ni­mi zacházel. Košili měl čerstvě vypranou a vyspravenou, ale nebyl to nový kus oděvu, zhotovený zvláště pro tuto příleži­tost. Časy na Buckkeepu možná byly tvrdé, ale ještě tvrdší byly v Bearnsu. Potichu řekl: „Kdybyste považoval za vhod­né postavit se Regalovi, prohlásit se následníkem trůnu mís­to něho, Bearns, Rippon a Shoaks vás podpoří. Já osobně věřím, že královna Kettricken by vás podpořila rovněž a že Buck by šlo za ní." Znovu ke mně zvedl zrak.,,Hodně jsme o tom mluvili. Věříme, že Verityho dítě bude mít větší šan­ci dožít se nástupu na trůn, když budete regentem vy místo Regala."</p>

<p>Takže. Shrewda už odepsali. „Proč se nepostavíte za Kettricken?" zeptal jsem se opatrně.</p>

<p>Zadíval se upřeně do plamenů. „To se moc těžko říká po­té, co se ukázala být tak poctivá. Aleje to cizinka, a v jistých ohledech nezkušená. Ne že bychom o ní pochybovali; to rozhodně ne. Ani bychom ji neodvrhli stranou. Ona je krá­lovna a měla by jí zůstat a její dítě by mělo kralovat po ní. Ale v těchto časech potřebujeme jak následníka trůnu, tak i královnu."</p>

<p>Bublala ve mně otázka. Démon uvnitř se chystal zeptat: „A až dítě doroste, kdybych se snad nechtěl vzdát moci, co pak?" Museli si tu otázku položit sami, museli se už shod­nout na nějaké odpovědi, již pro mě mají připravenu. Ještě chvíli jsem potichu mlčky seděl. Skoro jako bych vnímal ten vír možností kroužící kolem mě; nebylo to právě to, o čem vždy brebentil šašek, nebyla to jedna z jeho zamlžených kři­žovatek, kde jsem uprostřed stál vždy já? „Katalyzátor," po­usmál jsem tiše sám k sobě.</p>

<p>„Prosím?" Brawndy se naklonil blíže ke mně.</p>

<p>„Chivalry," řekl jsem. „Jak už jste říkal, honosím se jeho jménem. Skoro. Vévodo Brawndy. Jste těžce zkoušený muž. Vím, co jste riskoval, když jste se mnou mluvil, a já k vám budu stejně otevřený. Jsem člověk s ambicemi. Ale netou­žím po koruně svého krále." Nadechl jsem se a zahleděl se do plamenů. Poprvé jsem si doopravdy uvědomil, co to bu­de znamenat pro Bearns, Rippon a Shoaks, když Shrewd a Kettricken náhle zmizí. Pobřežní vévodství budou jako lo­dě bez kormidla, vydané napospas vlnám. Brawndy zrovna řekl, že za Regalem nepůjdou. Přesto jsem jim v tu chvíli ne­měl co nabídnout. Kdybych mu pošeptal, že Verity žije, vy­žadovalo by to, aby zítra povstali a aby Regalovi odepře­li právo prohlásit se následníkem trůnu. Upozornit je, že Shrewd a Kettricken nečekaně zmizí, by jim neskýtalo vů­bec žádnou záruku, jen by to znamenalo, že by příliš mno­ho lidí nebylo překvapeno, až by se to stalo. Jakmile budou v bezpečí Horského království, potom by snad pobřežní vé­vodství mohla být o všem zpravena. Ale to bude trvat celé týdny. Snažil jsem se přijít na něco, co bych jim nabídl již teď, nějaké záruky, nějaké naděje.</p>

<p>„Sám za sebe vám povídám, že jako člověk jsem s vámi," řekl jsem opatrně, abych se snad nedopustil velezrady. „Krá­li Shrewdovi jsem <emphasis>zavázán. </emphasis>Vůči královně Kettricken a dě­dici, kterého čeká, jsem naprosto loajální. Vidím, že před námi jsou temné dny, a pobřežní vévodství musí proti ná­jezdníkům postupovat jako jeden. Nemáme čas znepokojo­vat se nad tím, co princ Regal dělá ve vnitrozemí. Nechejme ho odjet do Tradefordu. Naše životy patří sem a tady se mu­síme vzchopit a bojovat."</p>

<p>S těmito slovy jsem cítil, jak se ve mně udala obrovská změna. Jako kdybych odhazoval plášť, či spíše jako když se hmyz dere z kukly, cítil jsem, jak se vynořuji na světlo. Regal se mě chystal zanechat na Buckkeepu, napospas těžkos­tem a nebezpečí, jak si myslel, ve společnosti těch, které jsem měl rád. Jen ať. Když budou král a královna Kettricken bezpečně ukryti v horách, nebudu se již muset Regala bát. Molly byla pryč, pro mne ztracená. Co mně to Burrich před časem říkal? Že já ji sice nevídám, ale ona možná vidí mne. Tak ať vidí, že dokážu jednat, že jeden vztyčený člověk do­káže změnit běh věcí. Patience a Lacey budou ve větším bezpečí u mne než jako Regalova rukojmí. Mysl mi zběsile vířila. Nemohl bych z Buckkeepu učinit svůj hrad a podržet ho pro Verityho, dokud se nevrátí? Kdo by za mnou stál? Burrich bude pryč. Na jeho pomocný vliv jsem spoléhat ne­mohl. Avšak ti ochlastové z vnitrozemské soldatesky budou rovněž pryč. Zůstanou zde buckkeepští bojovníci, jejichž prvořadým zájmem bude ubránit tuto studenou skálu s hra­dem před pádem. Někteří mě tu viděli vyrůstat, jiní se učili zacházet s mečem ve stejné době jako já. Kettrickeninu stráž jsem znal a staří vojáci, kteří stále nosili barvy krále Shrewda, znali zase mě. Patřil jsem k nim, protože jsem patřil krá­li Shrewdovi. Rozpomenou se na to?</p>

<p>Navzdory teplu, které sálalo z krbu, mnou projel mráz, a kdybych byl vlk, zježila by se mi srst. Jiskra uvnitř ožila. „Nejsem král. Nejsem ani princ. Jsem jenom bastard, který však miluje Buck. Nechci krveprolití kvůli Regalovi, nechci vůbec žádnou konfrontaci. Nemáme času nazbyt a já nemám to srdce, abych zabíjel lidi ze Šesti vévodství. Ať si Regal prchne do vnitrozemí. A až bude pryč a s ním i jeho psi, kte­ří mu čmuchají za patami, jsem váš. A se mnou tolik lidí z Bucku, kolik dokážu shromáždit na svoji podporu."</p>

<p>Slova byla vyřčena, závazek byl učiněn. Zrada, zrádče, šeptal útlý hlásek ve mně. Ale v hloubi srdce jsem věděl, že to, co jsem udělal, je správné. Chade by to tak možná nevi­děl. Ale já v tom okamžiku cítil, že jediný způsob, jak pro­hlásit, že stojím za Shrewdem a Veritym a za Kettrickeniným dítětem, je prohlásit, že jsem s těmi, kteří nepůjdou za Regalem. Přesto jsem se chtěl ujistit, že mou loajalitu jasně pochopili. Zahleděl jsem se hluboko do Brawndyho znave­ných očí. „Tohle je můj cíl, vévodo Brawndy z Bearnsu. Ří­kám to narovinu a nic dalšího vám nezaručím. Budu usilo­vat o jednotu Šesti vévodství s pobřežím osvobozeným od nájezdníků, o místo pro korunu na hlavě Kettricken a dítěte Verityho. Musím slyšet, že se mnou sdílíte tentýž cíl."</p>

<p>„Ano, přísahám, že sdílím, FitzChivalry, syne Chivalryho." A k mé hrůze tento starý ostřílený muž vzal mé ruce do svých a přiložil si je na čelo na znamení starobylého slibu věrnosti. Zmohl jsem se jen na to, že jsem je neodtrhl. Věr­nost Veritymu, řekl jsem si. S tou jsem do toho šel, a teď mu­sím dbát o to, aby to tak bylo i nadále.</p>

<p>„Promluvím si s ostatními," pokračoval potichu Brawndy. „Řeknu jim, že takhle si to přejete. Abych řekl pravdu, ani my nemáme zájem na krveprolití. Je to tak, jak říkáte. Nechme to prašivé vlče prchnout se staženým ocasem do vnitrozemí. Tady zůstanou stát vlci, kteří budou bojovat."</p>

<p>Vlasy na hlavě se mi zježily při volbě jeho slov.</p>

<p>„Účastníme se jeho ceremonie. Dokonce před ním stane­me a ještě jednou odpřísáhneme věrnost králi farseerovské linie. Ale on není tím králem. Ani jím nikdy nebude. Chápu, že odjíždí hned druhý den po obřadu. Necháme ho jet, ačkoli podle tradice je nový následník trůnu povinen stanout před svými vévody a vyslechnout jejich rady. Možná že až Regal odjede, ještě se tu poblíž asi den nebo dva zdržíme. Alespoň bude Buckkeep váš, než odjedeme. Postaráme se o to. A bu­de třeba prodiskutovat hodně věcí. Rozmístění našich lodí. Jsou tu i další lodě, napůl dokončené v docích, není prav­da?"</p>

<p>Na mé přikývnutí se Brawndy s vlčím uspokojením zazu­bil. „Zhlédneme jejich vypuštění na vodu, vy a já. Regal vy­plenil buckkeepské zásoby; to je všem dobře známo. Bude­me se muset podívat na doplňování vašich skladišť. Farmáři a pastýři z Bucku budou muset pochopit, že musí objevit ně­co nazbyt, musí vydat, co si drželi v zásobě, pokud mají je­jich vojáci uhlídat pobřeží. Bude to těžká zima pro nás pro všechny, ale vyhublí vlci bojují nejzuřivěji, či tak se to ales­poň říká."</p>

<p><emphasis>A my jsme vyhublí, můj bratře; och, jak my jsme vyhublí.</emphasis></p>

<p>Vyvstala ve mně zlověstná předtucha. Užasl jsem nad tím, co jsem to udělal. Budu muset najít způsob, jak si pro­mluvit s Kettricken ještě před jejím odjezdem, abych ji ně­jak ujistil, že jsem se neobrátil proti ní. A musím se spojit přes Umění s Veritym, jakmile to bude možné. Pochopí to? Bude muset. Vždycky byl schopen nahlížet do hlubin mé­ho srdce. Jistě uvidí, jaké jsou mé skutečné záměry. A král Shrewd? Kdysi dávno, když si prvně koupil moji věrnost, mi řekl: „Jestli se nějaký muž či žena někdy pokusí obrátit tě proti mně tím, že by ti nabídli více než já, pak přijď za mnou a pověz mi o té nabídce a já jí vyhovím." Svěřil bys Buckkeep do mých rukou, starý králi? zeptal jsem se v duchu.</p>

<p>Uvědomil jsem si, že Brawndy mezitím ztichl. „Nebojte se, FitzChivalry," pravil potichu. „Nepochybujte o správ­nosti toho, co děláme, jinak je to konec nás všech. Pokud by se po Buckkeepu nenatáhla vaše ruka, udělala by to jiná. Ne­můžeme ponechat Buck bez muže u kormidla. Buďte rád, že jste to vy, tak jako jsme rádi my. Regal jde tam, kam ho ni­kdo z nás nemůže následovat, prchá, aby se schoval pod matčinu postel. My musíme zůstat na svém. Všechna ta zna­mení a předzvěsti tomu nasvědčují. Říkají, že byl spatřen Poďobaný muž, jak pije krev z buckkeepské studny, a že had stočený na hlavním krbu ve Velkém sále si troufl zaútočit na dítě. Já sám, který jsem se vydal na jih, maje namířeno sem, jsem spatřil mládě orla pronásledované vránami. Když jsem si však pomyslel, že se musí vrhnout do moře, aby jim unik­lo, obrátilo se a uchvátilo za letu vránu, která se na něj chys­tala z výšky vrhnout. Sevřelo ji zobákem a pak ji zkrvave­nou pohodilo do vody, a všechny ostatní vrány s krákáním a máváním křídel uletěly. Tohle jsou znamení, FitzChivalry. Byli bychom blázni, kdybychom je přehlíželi."</p>

<p>Navzdory mému vrozenému skepticismu vůči takovým znamením mnou projelo mrazení a na rukou mi naskočila husí kůže. Tu Brawndy stočil svůj zrak k vnitřním dveřím pokoje. Očima jsem jeho pohled sledoval. Stála tam Celerity. Krátké tmavé vlasy lemovaly její hrdou tvář a modré oči se jí divoce třpytily. „Dcero, vybrala sis dobře," řekl jí ten starý muž. „Kdysi jsem se divil, co vidíš na nějakém písaři. Teď to snad vidím i já."</p>

<p>Pokynul jí směrem do místnosti a ona se šustěním sukní vešla. Zastavila se před otcem a směle na mne pohlédla. Po­prvé jsem spatřil tu ocelovou vůli, která se tajila uvnitř ono­ho plachého dítěte. Dost mě to znervóznilo.</p>

<p>„Nařídil jsem vám čekat a vy jste počkal," řekl mi vévo­da Brawndy. „V tomhle jste se ukázal jako počestný muž. Dnešního dne jsem vám dal svoji věrnost. Příjmete i slib mé dcery, že vám bude ženou?"</p>

<p>Na jakém srázu jsem se to ocitl? Střetl jsem se s očima Celerity. Neměla žádné pochyby. Kdybych nikdy nebyl po­znal Molly, připadala by mi krásná. Ale když jsem se na ni podíval, dokázal jsem vidět jen tu, která přede mnou nestá­la. Neměl jsem již žádné srdce, abych ho dal nějaké ženě, natož ještě v takových časech. Stočil jsem zrak zpátky k je­jímu otci, odhodlán mluvit co nejrozhodněji:</p>

<p>„Vzdáváte mi větší poctu, než si zasloužím, sire. Ale je to tak, jak jste říkal, vévodo Brawndy. Tohle jsou zlé časy, a ne­jisté. S vámi je vaše dcera v bezpečí. Po mém boku by mo­hla poznat toliko větší nejistotu. To, o čem jsme se tu dnes bavili, by někteří nazývali velezradou. Nedopustím, aby se říkalo, že jsem si vzal vaši dceru, abych si vás zavázal ve svém pochybném snažení, ani že vy jste vdal svou dceru prá­vě z takového důvodu." Přinutil jsem se pohlédnout zpátky na Celerity, střetnout se s jejím pohledem. „Brawndyho dce­ra je ve větším bezpečí než Chivalryho žena. Dokud má po­zice nebude jistější, žádným způsobem k sobě nikoho nepřipoutám. Má úcta k vám je ohromná, lady Celerity. Nejsem vévoda, ba ani lord. Jak už mé jméno napovídá, jsem nelegi­timní syn prince. Dokud nebudu moci říci, že jsem víc než to, nebudu o žádnou ženu usilovat ani se žádné nebudu dvořit."</p>

<p>Celerity byla zjevně dotčena. Ale její otec při mých slo­vech rozvážně pokyvoval hlavou. „Vidím moudrost vašich slov. Má dcera, obávám se, v tom vidí jen odklad." Podíval se na rozmrzelý výraz Celerity a vlídně se usmál. „Jednoho dne pochopí, že lidé, kteří se ji snaží chránit, jsou ti, kteří ji mají rádi." Potom přejel očima po mně, jako bych byl kůň. „Věřím," pravil tiše, „že Buck se udrží. A že Verityho dítě zdědí trůn."</p>

<p>Odešel jsem a jeho slova mi stále zněla v hlavě. Znovu a znovu jsem si opakoval, že jsem neudělal nic špatného. Kdybych po Buckkeepu nesáhl já, udělal by to někdo jiný.</p>

<p>„Kdo?" zeptal se rozhorleně Chade o několik hodin poz­ději.</p>

<p>Seděl jsem před ním, zrak sklopený k nohám. „To nevím. Někoho by si však našli. A ten člověk by s mnohem větší pravděpodobností přivodil krveprolití. Mohl by jednat už při obřadu nastolení následníka trůnu a zmařit naše úsilí dostat Kettricken a Shrewda pryč z tohoto zmatku."</p>

<p>„Jsou-li pobřežní vévodství nakloněna vzpouře, jak na­značuje tvá zpráva, pak bychom snad měli znovu zvážit náš plán."</p>

<p>Kýchl jsem. Místnost byla stále cítit tříslovinou. Použil jsem jí zřejmě moc. „Brawndy si se mnou nepřišel promlu­vit o vzpouře, ale o věrnosti pravdě a právoplatnému králi. A v tom duchu jsem mu také odpověděl. Nemám v úmyslu svrhnout trůn, Chade, chci ho pouze zajistit zákonitému dě­dici."</p>

<p>„To já vím," řekl stroze. „Jinak bych šel rovnou za králem Shrewdem s tímhle... šíleným podnikem. Opravdu nevím, jak to nazvat. Není to čistá velezrada, ale přesto..."</p>

<p>„Nejsem zrádce svého krále," řekl jsem tiše, leč důrazně.</p>

<p>„Ne? Tak mi dovol, abych se tě zeptal na tohle. Pokud na­vzdory nám všem, či s výjimkou nás všech, při našem úsilí zachránit Shrewda a Kettricken oba zahynou i s nenaroze­ným dítětem a pokud se Verity nikdy nevrátí. Co pak? Bu­deš i potom tak horlivý, abys postoupil trůn právoplatnému králi?"</p>

<p>„Regalovi?"</p>

<p>„Ano, podle pořadí následníků."</p>

<p>„On není žádný král, Chade. Je to jen zhýčkané princátko a vždycky bude. Já mám v sobě tolik farseerovské krve jako on."</p>

<p>„A totéž bys mohl říci o Kettrickenině dítěti, až by na to přišlo. Vidíš, na jak nebezpečný led se pouštíme, když pře­stupujeme rámec našich povinností? Ty a já, oba jsme za­přísahaní věrností farseerovské linii, ve které sami předsta­vujeme jen slepé výhonky. Ne králi Shrewdovi samotnému nebo moudrému králi samotnému, ale abychom podporova­li právoplatného krále farseerovské linie. I kdyby to měl být Regal."</p>

<p>„Ty bys sloužil Regalovi?"</p>

<p>„Viděl jsem už pošetilejší prince, kteří s věkem zmoudře­li. To, co zamýšlíš, nám tu vyvolá občanskou válku. Farrow a Tilth -"</p>

<p>„Nemám nejmenší zájem vyvolávat nějakou válku. Řek­nou, jen ať si jdou, a nechají pobřežní vévodství být. Regal o tom vždycky tak mluvil."</p>

<p>„A nejspíš si myslí, že tomu i věří. Ale až zjistí, že si ne­může koupit jemné hedvábí a že vína z Bingtownu a oblastí za ním již nepřiplouvají po Jelení řece k jeho mlsnému ja­zyku, ještě jednou si to promyslí. Potřebuje svá přístavní města a taky si pro ně přijde zpátky."</p>

<p>„Co tedy uděláme? Co jsem měl udělat?"</p>

<p>Chade se posadil naproti mně a sevřel své skvrnité ruce mezi stařeckými koleny. „To nevím. Brawndy je vskutku zoufalý. Kdybys ho byl pyšně odmítl a pokáral ho za velezrádné úmysly, tak... neříkám, že by se tě zrovna zbavil. Ale vzpomeň si, jak se nerozpakoval rychle se vypořádat s Virago, když pro něj představovala hrozbu. Tohle všechno je pří­liš na jednoho starého vrahouna. Potřebujeme krále."</p>

<p>„Zajisté."</p>

<p>„Mohl by ses znovu spojit s Veritym?"</p>

<p>„Bojím se to zkusit. Nevím, jak se střežit před Justinem a Serene. Či před Willem," povzdechl jsem si.,,Přesto se po­kusím. Verity jistě pozná, jestli se vezou s mým Uměním." Vetřela se mi další myšlenka. „Chade, zítra v noci, až pove­deš Kettricken k útěku, musíš si vyhlédnout okamžik či dva, abys jí řekl, co se přihodilo, a ujistil ji o mé loajalitě."</p>

<p>„Och, takové poselství ji jistě uklidní, zvláště na útěku do hor. Ne. Zítra v noci ne. Ale postarám se, aby se to dozvě­děla, až bude v bezpečí. A ty se musíš pokusit spojit s Veri­tym, dávej si však pozor, aby tě přitom někdo neodposlouchával. Víš jistě, že oni o našich plánech nevědí?"</p>

<p>Musel jsem zakroutit hlavou. ,Ale věřím, že jsou spoleh­livé. Řekl jsem všechno Veritymu, když jsem se s ním po­prvé spojil Uměním. Až ke konci mi řekl, že se nás někdo pokouší odposlouchávat."</p>

<p>„Zřejmější měl Justina zabít," zamumlal si pro sebe Cha­de. Potom se zasmál mému ohromenému výrazu. „Ne, ne, uklidni se. Nebudu ti vyčítat, že ses tomu vyhnul. Kdybys jen byl tak uvážlivý ve věci plánu, s nímž za tebou přišel Brawndy. Jen pouhá zmínka o něm by Regalovi stačila, aby ti zakroutil krkem. A kdyby byl dost nelítostný a pošetilý, ' mohl by se pokusit pověsit i své vévody. Ne. Raději na to ani nemysleme! Sály na Buckkeepu by tonuly v krvi, ještě než by to skončilo. Kdybys jen byl nalezl způsob, jak změ­nit konverzaci, dřív než ti tu nabídku učinil. Ledaže, jak sám říkáš, by si mohli najít někoho jiného. Ach, nu což. Nemů­žeme posazovat staré hlavy na mladá ramena. Naneštěstí by ti Regal mohl sejmout tvoji mladou hlavu z tvých mladých ramen až příliš snadno." Poklekl a přiložil na oheň další kus dřeva. Nadechl se a zhluboka si povzdechl. „Máš vše ostat­ní připraveno?" zeptal se náhle.</p>

<p>Byl jsem jen rád, že se téma změnilo. „V rámci možnos­tí. Burrich bude čekat na místě, v olšovém porostu, kde mí­val doupě starý lišák."</p>

<p>Chade zvedl oči v sloup. „Jak to víš? Ptal ses kolemjdou­cího lišáka?"</p>

<p>Bezděčně jsem se usmál. „Tak nějak. Kudy proklouznete ven z vnitřního hradu?"</p>

<p>Chvíli zarytě mlčel. Starý lišák se všemožně zdráhal od­halit svá zadní vrátka. Nakonec však řekl: „Projdeme sýp­kou. V pořadí třetí od stájí."</p>

<p>Rozvážně jsem kývl. „Bude tam na vás čekat šedý vlk. Mlčky ho následujte a on vám ukáže cestu ven hradbami, jež vede mimo hradní brány."</p>

<p>Chade na mne chvíli jen hleděl. Čekal jsem. Na jeho od­sudek, opovržlivý pohled, ba i na zvědavost. Ale starý vrahoun se za ta léta skvěle naučil, jak své pocity skrývat. Pak pronesl:„Byli bychom blázni, kdybychom nepoužili každou zbraň, která se nabízí. Je pro nás... nebezpečný?"</p>

<p>„Ne víc než já. Nemusíte s sebou mít oměj vlčí mor, ani mu nabízet skopové, aby vás nechal projít." Znal jsem ten starý folklór stejně dobře jako Chade. „Prostě se ukažte a on se objeví, aby vás vedl. Provede vás hradbami až k porostu, kde bude čekat Burrich s koňmi."</p>

<p>„Je to velký kus cesty?"</p>

<p>Věděl jsem, že myslí na krále. „Není to moc daleko, ale ani blízko, a sníh je tam hluboký a sypký. Nebude snadné prodrat se dírou ve zdi, ale dá se to. Mohl bych požádat Burriche, aby na vás místo toho počkal u hradby, ale nechci bu­dit žádnou pozornost. Snad by vám mohl být nápomocen ša­šek?"</p>

<p>„To bude muset, podle toho, jak se věci mají. Nechci do toho komplotu zatahovat již nikoho dalšího. Naše pozice se zdá být stále zapeklitější."</p>

<p>Sklopil jsem hlavu před pravdivostí jeho slov.„A ty?" od­vážil jsem se zeptat.</p>

<p>„Mé úkoly jsou beze zbytku splněny, jak jenom mohou být, navíc v předstihu. Asistoval mi šašek. Zcizil pro krále na cestu oblečení i peníze. Shrewd s naším plánem neochot­ně souhlasil. Ví, že je to moudré, ale každá jeho část ho roz­čiluje. Navzdory všemu, Fitzi, je Regal jeho syn, jeho drahý benjamínek. I když už sám pocítil Regalovu krutost, je pro něho stále těžké konstatovat, že princ ohrožuje jeho život. Sám vidíš, jak je spoutaný: přiznat si, že by se Regal proti němu obrátil, značí přiznat si, že se ve svém nejmladším sy­novi mýlil. Uprchnout z Buckkeepu je ještě horší, poněvadž tím připouští nejen to, že by se Regal proti němu obrátil, ale i to, že je to jeho jediná možnost. Náš král nebyl nikdy zba­bělec. Souží se teď tím, že musí utéci před někým, kdo mu měl být ze všech nejvěrnější. Přesto musí. O tom jsem ho přesvědčil; přiznám se, že hlavně tvrzením, že Kettrickenino dítě by bez jeho uznání mělo jen malou šanci na trůn." Chade si povzdechl. „Vše je co nejlépe připraveno. Přichys­tal jsem i medicínu a vše pěkně zabalil."</p>

<p>„A šašek chápe, že nemůže jet s králem?"</p>

<p>Chade se podrbal na čele. „Trvá na tom, že za ním poje­de s několikadenním zpožděním. Úplně odradit by se nenechal. Jediné, co se mi podařilo, bylo přimět ho, aby cestoval zvlášť."</p>

<p>„Pak tedy záleží jenom na mně, abych objevil způsob, jak králův pokoj zbavit svědků, a na tobě, aby ses s ním v ti­chosti vypařil."</p>

<p>„Ach, ano," poznamenal Chade nevesele. „Vseje dobře naplánováno a připraveno k vykonám, s výjimkou činu sa­motného."</p>

<p>Společně jsme se zahleděli do ohně.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>8 Úniky a dopadení</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Když na konci vlády krále Shrewda vypukl konflikt mezi po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>břežními a vnitroze</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>skými vévodstvími, nebylo to nic nové</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho pod sluncem, spíše se jednalo o oživ</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ní starých rozbrojů. </emphasis><emphasis>Čtyři pobřežní vévodství, Bearns, Buck, Rippon a Shoaks, </emphasis><emphasis>tvořila království dlouho předtím, než vzniklo Šest vévo</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ství. Když ucelená bitevní taktika Chalcedských států přesvědčila </emphasis><emphasis>krále Wieldera, že boj s nimi by byl bez</emphasis><emphasis>ú</emphasis><emphasis>čelný, nasměroval </emphasis><emphasis>své ambice do vnitrozemí. Farrowský region s roztroušenou </emphasis><emphasis>km</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>novou populaci nomádů padl snadno do rukou organi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zovaných armád, v jejichž čele stál. Více zalidněný a osídle</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ný Tilth se mu s nevolí vzdal, když někdejší král tamn</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ho re</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>gionu seznal, že jeho území je obklíčené a obchodní stezky jsou přerušené.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tilthské království spolu s regionem, který vešel ve zná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>most jako Farrow, byly drženy jako zabrané území po více </emphasis><emphasis>než generaci. Bohatství tamějších sýpek, sadů a stád bylo </emphasis><emphasis>ve velkém vykořisťováno ve prospěch pobřežních vévodství. </emphasis><emphasis>Královna Munificence, Wielderova vnučka, byla sdostatek </emphasis><emphasis>prozíravá, aby viděla, že takové jednání plodí ve vnitrozem</emphasis><emphasis>ských oblastech nespokojenost. Projevila velkou tol</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ranci </emphasis><emphasis>a moudrost, když povýšila kmenové předáky </emphasis><emphasis>z farrowského</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidu a někdejší vládnoucí rodiny Tilthu do šlechtického sta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vu. S využitím sňatků a darů země p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>stupně ukula spojenec</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tví mezi pobřežním a vnitrozemským lidem. Jako první se </emphasis><emphasis>o svém království vyjádřila coby o Šesti vévodstvích. Ale ani </emphasis><emphasis>všechny její politické manévry nemohly změnit geografické </emphasis><emphasis>a ekonomické zájmy těchto rozličných oblastí. Klima, oby</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vatelstvo a způsob živobytí ve vnitrozemských vévodstvích </emphasis><emphasis>byly i nadále propastně rozdílné oproti národům žijícím na pobřeží.</emphasis></p>

<p><emphasis>Rozdílnost zájmů obou oblastí ještě více vyvstala během vlády krále Shrewda, a sice díky potomkům jeho dvou krá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>loven. Jeho starší synové, Verity a Chivalry, byli syny krá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lovny Constance, šlechtičny ze Shoaksu s příbuzenstvem </emphasis><emphasis>rovněž mezi šlechtou v Bearnsu. Byla velkou zastánkyní po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>břežního lidu. Shrewdova druhá kr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>lovna, Desire, pochá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zela z Farrow, ale její rodokmen se táhl daleko zpátky až </emphasis><emphasis>k starobylému královskému rodu z Tilthu, dalo se v něm vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sledovat i vzdálené příb</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>zenství s Farseery. Odtud pocháze</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lo její často opakované tvrzení, že její syn Regal je vzneše</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nější než jeho dva nevlastní bratři, pročež má větší nárok na </emphasis><emphasis>trůn.</emphasis></p>

<p><emphasis>Po zmizeni následníka trůnu Verityho a zvěstech o jeho smrti, s ohledem na chá</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>rající zdraví krále Shrewda, začalo </emphasis><emphasis>být pobřežním vévodstvím jasné, že moc a titul připadnou </emphasis><emphasis>princi </emphasis><emphasis>Regalovi</emphasis><emphasis>, zrozenému z vnitrozemské linie. Raději se </emphasis><emphasis>tedy semkla pod dosud nenarozeným dítětem Verityho, prin</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ce pobřežního původu, a podle oč</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>kávání udělala všechno pro to, aby udržela a zkonsolidovala moc v rukou pobřež</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ních pokrevních linií. Jelikož pobřežní vévodství byla v tu dobu sužována nájezdníky a hromadnými vykováními oby</emphasis><emphasis>vatel, byla to vskutku jediná rozumná volba, ke které mohla </emphasis><emphasis>dospět.</emphasis></p>

<p>Obřad jmenování následníka trůnu trval neúměrně dlou­ho. Lidé byli v sále shromážděni s předstihem, aby Regalovi umožnili majestátní vstup našimi řadami a výstup k vyvýše­nému křeslu, kde už ho očekával podřimující král. Královna Kettricken, bílá jako voskovice, stála za Shrewdem po jeho levém rameni. Shrewd byl ověnčen rouchy a kožešinovými límci a vybaven všemi skvostnými vladařskými regaliemi, avšak Kettricken se Regalovým návrhům a svodům ubránila. Tyčila se za Shrewdem napřímená v prosté purpurové róbě, přepásané nad zakulaceným břichem. Zbylé přistřižené vlasy měla stažené jednoduchým zlatým kroužkem. Nebýt této ko­vové čelenky lemující její spánky, mohla by se jevit jako slu­žebná, jež stojí přichystaná Shrewdovi po ruce. Věděl jsem, že sebe samu stále povazuje spíše za Sacrifice nežli za krá­lovnu. Neviděla, že strohost jejího oděvu ji dost dramaticky vyčleňuje ze společnosti dvora.</p>

<p>Byl tam také šašek v obnošeném černobílém úboru a na žezle měl pro změnu opět Ratsy. Tvář měl rovněž černobíle pruhovanou, a já si kladl otázku, zda tak chtěl zamaskovat své modřiny či prostě jen doplnit svůj šaškovský úbor. Ob­jevil se nějakou dobu před Regalem a očividně se bavil po­zdvižením, které způsobil svým loudavým příchodem ulič­kou, kdy vzletnými pohyby na všechny strany žehnal svou Ratsy, načež se poklonil shromáždění a potom se elegantně složil králi k nohám. Stráže už se jeho číslo chystaly přeru­šit, ale bránil jim v tom zástup rozesmátých lidí s dychtivě nataženými krky. Když šašek stanul na pódiu a posadil se, král se nepřítomně natáhl a podrbal ho v řídkých kadeřích, takže šašek byl nucen zůstat tam, kde je. Jeho vystoupení provázela nelibost i veselí, převážně podle toho, do jaké mí­ry dotyční stranili či nestranili Regalovi. Já sám jsem měl obavy, že by to mohl být šaškův poslední žertík.</p>

<p>Atmosféra na hradě po celý den připomínala bublající ko­tel. Má víra, že Brawndy je mlčenlivý muž, byla nemístná. Vpravdě až příliš mnoho nižších šlechticů mi najednou ky­nulo nebo se snažilo zachytit můj zrak a vyměnit si pohledy. Bál jsem se, že to jistě neunikne pozornosti některého z Regalových přisluhovačů, a tak jsem se zdržoval ve svém po­koji a valnou část brzkého odpoledne jsem trávil ve Verityho věži, kde jsem se marně pokoušel navázat s ním mentální kontakt. Zvolil jsem to místo v naději, že tak v mysli jasně vyvolám vzpomínku na něj, ale nepodařilo se. Místo toho jsem se přistihl, jak v napětí očekávám kradmé Willovy kro­ky na zápraží věžních schodů anebo závan přítomnosti Jus­tina či Serene na okraji své mysli ponořené v Umění.</p>

<p>Když jsem Umění vzdal, dlouho jsem seděl a dumal nad neřešitelnou hádankou - jak mám z králova pokoje dostat pryč stráže. Zvenčí jsem slyšel dunivé nárazy příboje a vět­ru, a když jsem nakrátko otevřel okna, bouřlivý póry v mě odhodil na protilehlou stranu místnosti. Většina lidí tento den pokládala za příhodný pro obřad; sílící bouře by mohla ukotvit nájezdníky tam, kde právě byli, a zaručit, že k žád­nému novému nájezdu nedojde. Sledoval jsem zmrzlý déšť, jak tvoří škraloup na navátém sněhu a jak se cesty potahují zrádným ledem, a přitom si představoval, jak tím Burrich v noci cestuje s královnou a s králem v nosítkách. Takový úkol jsem mu nezáviděl.</p>

<p>Nálada očekávám čehosi hrozivě neblahého dobře zapus­tila kořeny. Vedle příběhů o Poďobaném muži a hadech na krbu nyní v kuchyni zavládlo zoufalství. Denní várka chleba nevykynula a mléko v sudech se srazilo dříve, než se da­la sebrat smetana na šlehačku. Chudák Sára tím byla otře­sena do morku kostí a prohlásila, že nikdy předtím se v její kuchyni nic takového nepřihodilo. Pacholci od vepřů si ani netroufli dát zkysané mléko sviním, poněvadž byli všichni přesvědčeni, že je prokleté. Ta nezdařená várka chleba ku­chyňskému služebnictvu přivodila hromadu práce; museli se dvojnásob ohánět, aby všechno stihli, přičemž už tak to­ho měli až nad hlavu, když měli nasytit všechny hosty, kteří přijeli na oslavu. Nyní jsem si mohl na vlastní oči potvrdit, jak může být nálada na celém hradě narušena nešťastným kuchyňským služebnictvem.</p>

<p>Na strážnici musely být sníženy příděly a maso bylo pře­solené, zatímco pivo jakýmsi způsobem vyčichlo. Vévoda z Tilthu si stěžoval, že místo vína má na pokojích ocet, což vévodu z Bearnsu přimělo k poznámce, pronesené před vé­vody z Shoaksu a Ripponu, že v jejich pokojích by i troška octa přišla vhod jako znamení pohostinnosti. Tato nešťastná poznámka se nějak donesla k paní Hasty, jež hlasitě vyplís­nila všechny komorníky a sluhy, kteří jaksi nedokázali roz­nést ono skrovné pohoštění, jež na Buckkeepu ještě zbýva­lo, i do menších pokojů pro hosty. Níže postavení sluhové si zase stěžovali, že přišel příkaz udržet výdaje na tyto hosty na minimu, nepodařilo se však objevit nikoho, kdo by takový příkaz vydal či ho jen předal. A tak den postupně míjel, až jsem byl celkem rád, že se mohu o samotě uzavřít ve Verityho věži.</p>

<p>Netroufal jsem si však propásnout obřad nastolení nastá­vajícího krále, protože právě z něj mělo mnohé vyplynout. A tak jsem tam stál, zatímco jsem strádal v nepohodlné ko­šili s předlouhými rukávy a jakýchsi svědivých kamaších, a trpělivě očekával Regalův vstup. Všechna ta pompa a obřadnost šly mimo mě; spíše mi v hlavě vířily mé vlastní otáz­ky a obavy. Dělal jsem si starosti, zda se Burrichovi poda­řilo propašovat z hradu koně a nosítka. Teď už byla tma. Pravděpodobně v té bouři dřepěl venku v žalostném úkrytu z olšového mlází. Jistě by koně přikryl houněmi, ale to bylo málo platné proti plískanici, která ne a ne skončit. Sdělil mi název kovářství, kam byli odvedeni Sooty a Ruddy. Musel jsem objevit nějaký způsob, jak tomu muži týdně poskyto­vat pravidelné úplatky, a kontrolovat koně, abych měl jisto­tu, že jsou dobře zaopatřeni. Burrich si na mně vymohl slib, že tento úkol nikomu jinému nesvěřím. Podaří se královně vzdálit se o samotě do pokoje? A znovu a znovu: jak mám z pokoje krále Shrewda dostat lidi ven, aby se s ním Chade mohl potichu vypařit?</p>

<p>Ze zasnění mě vytrhlo mumlání užaslých hlasů. Pohlédl jsem směrem k pódiu, kam hleděli i všichni kolem. Uviděl jsem, jak se tam krátce zajiskřilo a jedna z hořících bílých voskovic na okamžik zaplápolala modrým plamenem. Poté i další svíce vyprskla a chvíli hořela modře. Ozvalo se další mumlání, ale vrtošivé svíce se mezitím umoudřily a opět ho­řely klidně a spořádaně. Ani Kertricken, ani král Shrewd si zřejmě ničeho zvláštního nevšimli, ale šašek se vsedě vzty­čil a pohrozil svou Ratsy nezbedným svíčkám.</p>

<p>Konečně se objevil Regal, skvoucí se v rudém sametu a bílém hedvábí. Před ním šla malá družička pohupující ka­hanem, v němž dýmalo kadidlo ze santalového dřeva. Regal se na všechny usmíval, zatímco se ležérně blížil k trůnu, a cestou k tomuto vyvýšenému postu se střetával s mno­hými pohledy a mnohokrát na ně odpovídal blahosklonným kývnutím hlavy. Jsem si jist, že to asi nešlo tak hladce, jak si Regal naplánoval. Král Shrewd se zarazil a rozpačitě po­hlédl na svitek, který právě obdržel, aby ho přečetl. Kettricken mu ho posléze vzala z roztřesených rukou a král se na ni usmíval, zatímco nahlas četla slova, jež ji musela zraňovat hluboko v srdci. Byl to podrobný výčet všech dětí, které král Shrewd zplodil, včetně dcerušky, která zemřela v dětství; nejprve podle pořadí narození a pak podle pořadí úmrtí, to vše směřující k Regalovi jako jedinému přeživšímu a legi­timnímu dědici. Ani při Verityho jméně nezaváhala, nýbrž hlasitě přečetla krátký výrok - „Nešťastně zahynul na vý­pravě do Horského království" - jako kdyby to byl seznam ingredienci. O dítěti, které nosila v lůně, nepadla ani zmín­ka. Dosud nenarozené dítě bylo dědicem, nikoli však nastá­vajícím králem. Dítě nemohlo vystoupit a nárokovat si titul, dokud mu nebo jí nebude alespoň šestnáct let.</p>

<p>Kettricken vzala z Verityho truhlice prostý stříbrný krou­žek s modrým drahokamem, což byla koruna pro nastáva­jícího krále, a zlatý přívěsek se smaragdy ve tvaru skákají­cího jelena. Oba klenoty nejprve předala králi Shrewdovi, který na ně pohlédl, jako kdyby byl dočista popletený. Ne­učinil žádný pohyb, aby jimi ověnčil Regala. Nakonec po nich Regal hmátl a Shrewd si je povolně nechal vzít z rukou. A tak si Regal sám posadil korunu na hlavu a pověsil si pří­věsek na krk, načež před námi stanul jako nový následník trůnu Šesti vévodství.</p>

<p>Chadeovo načasování bylo trochu mimo. Svíčky zača­ly doopravdy plápolat modře, až když se vévodové ubírali k pódiu, aby se znovu zavázali domu Farseerů. Regal se to pokoušel ignorovat, dokud nehrozilo, že v mumlání hlasů za­nikne přísaha vévody Ráma z Tilthu. Tehdy se Regal otočil a nenuceně drzou svíčku típnul. Obdivoval jsem jeho vy­rovnanost, zvláště když téměř vzápětí zajiskřila modré dru­há svíčka a on své gesto opakoval. V tom okamžiku jsem si pomyslel, že tohle je už víc než špatné znamení, když tu pochodeň v držáku u hlavních dveří najednou vyšlehla mod­rým plamenem, načež za odporného zápachu zablikala a po­temněla. Všechny zraky se otočily tím směrem. Regal si po­čkal, jenže já dobře viděl, jak má zaťaté čelisti a jak mu na spánku pulsuje malinká žilka.</p>

<p>Nevím, jak plánoval ceremonii zakončit, ale jisté je, že vzápětí jí učinil dost rázný konec. Na jeho úsečné znamení pěvci udeřili do strun a na další kývnutí se otevřely dveře a muži vnesli dovnitř obložené tabule, zatímco za nimi spě­chali chlapci s podstavci pod stoly. Alespoň na této slavnos­ti Regal nešetřil a všichni uvítali skvěle připravené masíčko a voňavé pečivo. Pokud se snad někomu zdálo, že je tam ne­dostatek chleba, nikdo si na to nestěžoval. V Malém sále by­ly prostřeny stoly pro urozené a tam jsem také zahlédl Kettricken, jak pomalu doprovází krále Shrewda, za nimi se pak vlekli šašek a Rosemary. Pro nás, lidi nižšího původu, bylo připraveno prostší, zato vydatné jídlo, a podlaha sálu byla vyklizena k tanci.</p>

<p>Hodlal jsem si na oslavě do sytosti dopřát dobrého jídla, ale znovu a znovu jsem byl obtěžován muži, kteří mě dost zhurta poklepávali po ramenou, a ženami, jež mi podsouva­ly své vědoucí pohledy. Pobřežní vévodové seděli u tabule s ostatními šlechtici vysokého postavení, naoko s Regalem lámali chléb a utužovali nový svazek. Bylo mi řečeno, že všichni tři pobřežní vévodové se dozvědí, že jsem na jejich plán přistoupil. Bylo však dost zneklidňující nacházet důka­zy toho, že se zpráva rozšířila i mezi nižší šlechtou. Celerity si na mě nedělala otevřený nárok, že by se mi nabídla ja­ko doprovod, ale já si přesto nervózně uvědomoval, že mě celou dobu mlčky sleduje jako pes. Kdykoli jsem se otočil, objevil jsem ji necelých pět kroků od sebe. Očividně chtěla, abych si s ní promluvil, ale já jaksi nevěřil ve svůj důvtip, že bych nalezl vhodná slova. Skoro jsem vybuchl, když se mě jeden nižší šlechtic z Shoaksu nenucené zeptal, zda si mys­lím, že některá z válečných lodí bude mít kotviště na jihu, až ve False Bay.</p>

<p>S pokleslým srdcem jsem si náhle uvědomil svoji chybu. Nikdo z nich se Regala nebál, neviděli v něm žádné nebez­pečí, pouze rozmazleného hejska, který se chce promenovat v parádních šatech a s čelenkou na hlavě a přisvojit si titul vladaře. Věřili, že odjede pryč a oni na něho budou moci za­pomenout. Já však věděl své.</p>

<p>Věděl jsem, čeho je Regal schopen, jde-li mu o moc či v rozmaru, anebo prostě proto, že věří, že mu všechno pro­jde. Chystal se opustit Buckkeep. Nešlo mu o něj. Ale kdy­by ho jen napadlo, že mně ano, udělal by vše, co by bylo v jeho moci, abych ho nedostal. Předpokládal, že tu zůstanu trčet jako vyděděnec, vydaný napospas hladu a nájezdům. A ne že nastoupím k moci z nitra ruiny, kterou sám opouštěl.</p>

<p>Pokud bych nebyl navýsost opatrný, přivodili by mi smrt. Ba ještě hůře, něco, co by si pro mě Regal vymyslel, kdyby to považoval za horší.</p>

<p>Dvakrát jsem se pokusil proklouznout pryč a pokaždé mě dostal do úzkých někdo, kdo mě chtěl v tichosti vyzvat na slovíčko. Nakonec jsem musel předstírat bolest hlavy a ote­vřeně prohlásit, že si jdu lehnout. Pak jsem ještě musel str­pět, aby mi před odchodem nejméně tucet lidí spěšně popřál dobrou noc. Když už jsem si myslel, že jsem volný, dotkla se mě plachou rukou Celerity a popřála mi dobrou noc nato­lik zlomeným hlasem, až mi došlo, jak moc jsem ranil její city. To mě myslím toho večera polekalo ze všeho nejvíce. Poděkoval jsem jí a ve své nebetyčné zbabělosti jsem jí po­líbil konečky prstů. Oživlá záře v jejích očích mě zahanbi­la. Prchl jsem po schodech pryč. Když jsem po nich stoupal vzhůru, přemýšlel jsem, jak mohl někdy něco takového vy­stát Verity anebo můj otec. Pokud jsem kdy pomýšlel na to, nebo snil o tom, že bych byl skutečným princem namísto bastardem, té noci jsem onen sen zavrhl. Byla to výhradně a pouze veřejná profese. S pokleslým srdcem jsem si uvě­domil, že takový život mě teď čeká, dokud se nevrátí Verity. Přimkl se ke mně nyní přelud moci a hrozilo, že ohromí až příliš mnoho lidí.</p>

<p>Šel jsem k sobě do pokoje a s velikou úlevou se převlékl do praktičtějších šatů. Když jsem si navlékal košili, nahmátl jsem malinký hrbolek s jedem pro Wallace, který jsem měl stále zašitý v manžetě rukávu. Snad mi to přinese štěstí, po­myslel jsem si hořce. Vyšel jsem ze svého pokoje a poté spá­chal asi svůj nejpošetilejší čin toho večera. Odebral jsem se k pokoji Molly. Chodba pro služebnictvo byla prázdná a jen spoře osvětlená dvěma mihotajícími se pochodněmi. Zakle­pal jsem na její dveře. Žádná odpověď. Zlehka jsem vyzkou­šel zástrčku, ale nebyla zajištěná. Dveře se po mém dotyku rozletěly.</p>

<p>Temnota. Prázdnota. V malém krbu nehořel žádný oheň. Objevil jsem pahýl svíčky a rozžal ji od pochodně na chod­bě. Potom jsem zašel do jejího pokoje a zavřel za sebou dve­ře. Chvíli jsem tam stál, až mi došlo, jak je místnost zpustlá. Až příliš typické pro Molly. Svlečená postel, čistě vymete­ný krb a v něm pouze malá hromádka dřeva k zažehnutí, při­chystaná pro příštího obyvatele. Právě tyhle doteky mi sdě­lily, že Molly pokoj vyklidila. Nezůstala zde ani stuha, ani svíčka, ba ani ústřižek knotu po ženě, která zde žila svůj ži­vot hradní služebné. Džber byl postavený dnem vzhůru, aby se uvnitř neusazoval prach. Usedl jsem na její židli před stu­deným krbem, otevřel jsem její šatní truhlici a nakoukl do­vnitř. Nebyla to však její židle, její krb či její truhlice. Byly to jen předměty, kterých se dotýkala po tu krátkou dobu, co tu byla.</p>

<p>Molly byla pryč.</p>

<p>Už se nevrátí.</p>

<p>Udržel jsem se pohromadě jen díky tomu, že jsem odmítl na ni myslet. Tahle prázdná místnost mi strhla pásku z očí. Pohlédl jsem sám na sebe a znechutilo mě to, co jsem uvi­děl. Přál jsem si, kdybych tak jenom mohl odvolat polibek, který jsem vtiskl na prsty Celerity. Měl to být balzám na ra­něnou dívčí čest, anebo vnadidlo, abych ji a jejího otce při­poutal k sobě? Už jsem to nevěděl. Nic z toho nešlo ospra­vedlnit. Obojí bylo špatně, pokud jsem ještě vůbec věřil v lásku, kterou jsem věnoval Molly. Ten jediný akt byl dů­kazem, že jsem byl vinen vším, z čeho mě ona obvinila. Vždycky bych kladl Farseery před ni. Žongloval jsem Molly před očima sňatkem jako návnadou, neponechal jsem jí žádnou čest ani víru ve mně. Ranila mne, když mě opustila. Že po sobě nemohla nic zanechat, jasně vypovídalo o tom, co jsem spáchal na její víře v sebe samu. A to s sebou teď musí navždy vláčet, víru, že byla podvedena a využívána ulhaným sobeckým mladíkem, který neměl ani tu kuráž, aby se za ni postavil.</p>

<p>Může být bezútěšnost zdrojem odvahy? Nebo za tím byla jen bezohlednost a touha po sebezničení? Sešel jsem směle po bočním schodišti a vydal se přímo ke královým komna­tám. Pochodně v nástěnných držácích před jeho dveřmi mě mírně popudily, když na mě za chůze vyprskly roj modrých jisker. Trochu příliš dramatické, Chade. Napadlo mě, jestli tak upravil všechny svíčky a pochodně na hradě. Odhrnul jsem vchodový závěs stranou a vešel dovnitř. Nikdo tam ne­byl. Ani v obývacím pokoji, ani v ložnici. Místnost vyhlíže­la ošuntěle, jak byly všechny věci vynošeny pryč a odvezeny po řece vzhůru. Připomnělo mi to pokoj v nějakém pra­chobyčejném hostinci. Nic už se tu nedalo ukrást, jinak by Regal zanechal u dveří stráž. A jakýmsi podivným způso­bem mi to připomnělo i pokoj Molly. Zde sice nějaké věci zůstaly - povlečení, oděvy a tak podobně. Jenomže už to ne­byl pokoj mého krále. Popošel jsem doprostřed a zastavil se u stolu, přesně na místě, kde jsem stával jako mladý jinoch. Právě zde, zatímco snídal, mě Shrewd každý týden bystře zpovídal, jak probíhá moje výuka, a pokaždé, když se mnou mluvil, mi dal najevo, že jsem-li já jeho poddaným, pak on je také mým králem. Ten muž byl nyní pryč, nadobro z této místnosti zmizel. Nepořádek činného muže, kopyta na boty, meče a poházené svitky, byl nahrazen kahany na spalování bylin a lepkavými šálky od čaje z narkotik. Král Shrewd tu­to místnost opustil již dávno. Dnes v noci odsud odvedu ne­mocného starce.</p>

<p>Zaslechl jsem kroky a proklel se za svou nemotornost. Vklouzl jsem za závěs a tam jsem bez hnutí stál. Z obýva­cího pokoje jsem zaslechl mumlání hlasů. Wallace. Ta po­směšná odpověď bude šaškova. Vyplížil jsem se z úkrytu a stanul bezmála v ložnici. Nakoukl jsem skrz provizorní zá­věs. Na lehátku vedle krále seděla Kettricken a tiše s ním ho­vořila. Vypadala unaveně. Pod očima měla temné kruhy, na krále se však usmívala. S potěšením jsem uslyšel, jak mum­lá v odpověď na nějakou její otázku. Wallace se krčil u krbu a s přehnanou pečlivostí přikládal polena na oheň. Na druhé straně vedle krbu se mezitím sesula na hromádku znavená Rosemary a její nové nařasené šaty se kolem ní nadouvaly. Díval jsem se, jak ospale zívla, pak si povzdechla a narov­nala se. Litoval jsem ji. Po tom dlouhém obřadu jsem si při­padal úplně stejně. Šašek stál za královým křeslem. Pojed­nou se otočil a zíral přímo na mě, jako by pro něho závěs nebyl žádnou překážkou. Nikoho dalšího jsem již v míst­nosti neviděl.</p>

<p>Šašek se prudce otočil zpět k Wallaceovi. „Ano, foukejte, sire Wallacei, foukejte hodně a horoucně. Možná tady vů­bec nebudeme potřebovat oheň, když váš teplý dech vypudí z místnosti všechnu zimu."</p>

<p>Wallace nevstal z podřepu, jenom se po šaškovi zlostně ohlédl přes rameno, mumlaje: „...dřevo, neokouněj a přines něco, ano? Žádné takové poleno nechytne. Plameny je sice pěkně olizují, jenomže dřevo nehoří. Potřebuji horkou vodu, mám-li králi připravit čaj na spaní."</p>

<p>„Dřevo? Já a dřevo? Já nejsem žádné dřevo, milý Wallacei. Ani neshořím, i když na mne budeš foukat a pšoukat jakkoli zblízka. Stráže! Hoj, stráže! Pojďte sem a přineste nějaké dřevo!" Šašek vyskočil zpoza krále a přihopsal ke vchodu, kde se velice okázale snažil zacházet se závěsem, jako by to byly skutečné dveře. Nakonec prostrčil hlavu na chodbu a hlasitě zavolal na stráže. Po chvíli vtáhl hlavu zpátky a se sklíčeným výrazem se vrátil do místnosti. „Žád­né stráže, žádné dřevo. Ubohý Wallacei." Vážně se na něj zahleděl. Wallace mezitím v pokleku na čtyřech vztekle pro­hraboval oheň. „Snad kdyby ses otočil, ctěný zadek vystrčil a foukl tak do ohně, pak by se ti možná plameny roztančily veseleji. Předem vzad, průvanu vpád, udatný Wallacei."</p>

<p>Jedna ze svíček, jež ozařovaly místnost, náhle modře vy­prskla. Všichni, ba i šašek, sebou při tom syknutí trhli, za­tímco Wallace se vyškrábal na nohy. Nepovažoval bych ho za pověrčivého člověka, ale v jeho pohledu se mihl takový běs, jenž jasně vypovídal o tom, jak málo se mu tohle ne­blahé znamení zamlouvá. „Ten oheň prostě hořet nebude," prohlásil, a pak se zarazil, ústa dokořán, jako by si uvědomil význam toho, co právě řekl.</p>

<p>„Jsme začarováni," pravil šašek blahosklonně. Malá Rosemary sedící u krbu si přitáhla kolena k bradě a rozhlédla se vytřeštěně kolem. Všechny náznaky ospalosti z ní rázem opadly.</p>

<p>„Proč zde nejsou žádné stráže?" zeptal se zlostně Wallace. Vyrazil ke vchodu a vykoukl na chodbu. „Pochodně hoří modře, úplně všechny!" zajíkl se. Vtáhl hlavu dovnitř a di­voce se rozhlédl kolem. „Rosemary. Běž a přiveď stráže. Ří­kali, že si to brzy přihasí za námi."</p>

<p>Rosemary zavrtěla hlavou a odmítla se hnout. Pevně si ru­kama objímala kolena.</p>

<p>„Strže brzy přihasí? Za námi strže? Mluvící strže? To je ale nesmírně zapeklité téma! Nemohly by strže přihasit ten oheň?"</p>

<p>„Přestaň žvanit!" osopil se Wallace na šaška. „Běž, sežeň stráže."</p>

<p>„Sežer stráže? Nejprve si myslí, že jsem dřevo, teď jsem zase jeho pes. Ach! Sežer stráže, přines dřevo. Kde je to dřívko?" A šašek začal štěkat jako pes a škobrtal se po míst­nosti, jako kdyby hledal odhozené dřívko.</p>

<p>„Zajdi pro stráže!" Wallace už skoro křičel.</p>

<p>Tu se ozval pevný hlas královny: „Šašku. Wallacei. Tak dost. Unavuješ nás těmi svými šaškárnami a ty, Wallacei, děsíš zase Rosemary. Běž si pro ty stráže sám, pokud je ta­dy mermomocí potřebuješ. Pokud jde o mne, uvítala bych trochu klidu. Jsem unavená. Brzy musím jít."</p>

<p>„Má královno, dnes v noci se děje cosi nekalého," naléhal Wallace. Ostražitě se rozhlédl kolem sebe. „Nejsem člověk, kterého by rozházela náhodná znamení, avšak poslední do­bou jich bylo až příliš na to, aby se dala jen tak ignorovat. Budu muset zajít pro stráže, protože tady šašek nemá odva­hu-"</p>

<p> „To on tu povykuje a pláče, aby přišly stráže a chránily ho před dřevem, které nehoří, ale já mám být ten, komu chybí kuráž? Ach, to snad ne!"</p>

<p>„Šašku, klid, prosím!" Královnina prosba zněla upřímně. „Wallacei. Běž, nikoli pro stráže, ale jen pro jiné dřevo. Náš král si nepřeje takový povyk, nýbrž klid. Běž hned. Dělej."</p>

<p>Wallace se u dveří <emphasis>zarazil, </emphasis>zjevně neochoten čelit modra­vému světlu svíčky sám.</p>

<p>Šašek se na něj ušklíbl: „Mám jít s tebou a držet tě za ru­ku, udatný Wallacei?"</p>

<p>To ho přimělo vykročit z místnosti na chodbu. Jak jeho kroky utichaly, šašek se ještě jednou podíval směrem k mé­mu úkrytu a jeho pokyn byl jasný. „Má královno," řekl jsem tiše a její náhlé nadechnutí bylo jediným znamením, že jsem ji polekal, když jsem vkročil do královy ložnice. „Pokud byste se chtěla vzdálit, šašek a já uložíme krále do postele. Vím, že jste unavená a že jste chtěla dnes v noci odpočívat." Rosemary s očima dokořán na mě přitom hleděla od krbu.</p>

<p>„Snad bych měla," řekla Kettricken a s překvapivou hbi­tostí vstala. „Pojď, Rosemary. Dobrou noc, můj králi."</p>

<p>Vynesla se z místnosti a Rosemary jí téměř poklusávala za patami. Dítko se po nás ještě několikrát ohlédlo. Jakmi­le se za nimi zavlnil vchodový závěs, ocitl jsem se po boku krále. „Můj králi, je čas," řekl jsem mírně. „Mám tady do­hlédnout na váš odchod. Chtěl byste si s sebou vzít něco zvláštního?"</p>

<p>Král polkl naprázdno a zaostřil na mě zrak. „Ne. Ne, nic už tady pro mě není. Nic, co bych tu zanechal, a nic, pro co bych zůstal." Přivřel oči a tiše pravil: „Změnil jsem svůj ná­zor, Fitzi. Myslím, že bych měl zůstat tady a zemřít dnešní noci ve vlastní posteli."</p>

<p>Oba jsme s šaškem na okamžik v šoku oněměli.</p>

<p> „Ach, ne!" zvolal tiše šašek a dodal: „Můj králi, jste jen unavený."</p>

<p>„A jediná věc, kterou si tím přiberu, bude další únava." Oči měl přitom podivně jasné. Král-jinoch, jehož jsem se onehdy letmo dotkl, když nás společně unášelo Umění, na mě vykoukl z těla usouzeného bolestí. „Mé tělo mě zrazuje. Z mého syna se stal had. Regal ví, že jeho bratr žije. Ví, že koruna, kterou nosí, není po právu jeho. Nemyslel jsem, že by... Nakonec jsem si myslel, že bude rozumnější..." Slzy mu vystupovaly z jeho stařeckých očí. Myslel jsem si, že za­chráním svého krále před neloajálním princem. Měl jsem vědět, že není záchrany pro otce před proradným synem. Natáhl ke mně ruku, ruku, jež se změnila ze svalnatého svě­ráku meče ve vyzáblý a zažloutlý pařát. „Chtěl bych dát sbo­hem Veritymu. Chtěl bych, aby věděl, přímo ode mne, že jsem nic z toho neschvaloval. Ať si aspoň zachovám tu vel­kou víru v syna, který si zachoval víru ve mne." Ukázal na místo ke svým nohám. „Pojď, Fitzi. Vezmi mě k němu."</p>

<p>Takový příkaz se nedal odmítnout. Nezaváhal jsem. Při­šel jsem a poklekl před králem. Šašek stál za ním a slzy mu kreslily šedé stružky na černobíle natřené tváři. „Ne," za­šeptal naléhavě. „Můj králi, vstaňte, pojďme raději do úkry­tu. Tam si to můžete promyslet. Nemusíte se k tomu rozho­dovat teď."</p>

<p>Shrewd mu ale nevěnoval pozornost. Ucítil jsem, jak mi jeho ruka spočinula na rameni. Otevřel jsem mu zdroj své sí­ly, ve svém žalu překvapený, že jsem se nakonec naučil, jak se to dělá vlastní vůlí. Společně jsme se vnořili do černé ře­ky Umění. Chvíli jsme se v tom proudu otáčeli a já čekal, až král udá směr. Místo toho mě náhle objal. <emphasis>Synu mého syna, krvi mé krve. Svým způsobem jsem tě miloval.</emphasis></p>

<p><emphasis>Můj králi.</emphasis></p>

<p><emphasis>Můj mladý vražedníku. Co jsem to z tebe udělal? Jak jsem </emphasis><emphasis>mohl tak pokřivit své vlastní tělo? Ty netušíš, jak jsi stále mladý. Chivalryho synu, ještě není pozdě na to, aby ses zno</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vu narovnal. Pozvedni hlavu. Pohlédni až za to všechno.</emphasis></p>

<p>Strávil jsem svůj život tak, že jsem se stával tím, koho ze mě chtěl mít. Tato slova mě nyní naplnila zmatkem a otáz­kami, na něž nebyl čas odpovědět. Cítil jsem, jak jeho síla uvadá.</p>

<p><emphasis>Verity, </emphasis>zašeptal jsem, abych mu připomněl.</p>

<p>Cítil jsem, jak roztřeseně šmátrá, a ustálil jsem jeho po­hyb. Ucítil jsem závan Verityho přítomnosti a pak to, jak se král najednou scvrkává. Zašmátral jsem po něm, jako kdy­bych se vrhl do hlubokých vod pro tonoucího muže. Ucho­pil jsem jeho vědomí, podržel ho při sobě, ale bylo to jako svírat stín. Náhle z něj byl jen vyděšený chlapec v mých ru­kou, děsící se čehosi neznámého.</p>

<p>A pak byl pryč.</p>

<p>Jako když praskne bublina.</p>

<p>Myslel jsem, že jsem letmo zahlédl onu křehkost života, když jsem tehdy držel v náručí mrtvé dítě. Nyní jsem to vě­děl. V jednom okamžiku je člověk tady a v příštím pryč. Do­konce i uhašená svíčka po sobě zanechá plazivý úponek kou­ře. Můj král byl jednoduše pryč.</p>

<p>Ale nebyl jsem sám.</p>

<p>Myslím, že každé dítě někdy v lese převrátilo mrtvého ptáčka, jen aby se vzápětí vyděsilo pohledem na to hemžení larev vespod. Na skomírajícím psovi se blechy množí nej­hustěji a klíšťata rostou nejrychleji. Jako lačné pijavice vět­řící smrt ryby se odkudsi zjevili Justin a Serene a snažili se ke mně přisát. Tady byl původ jejich rostoucí síly a králova pozvolného chřadnutí. Tohle byl ten opar, který mu zastřel mysl a vyplnil jeho dny malátností. Galen, jejich mistr, učinil z Verityho jejich cíl. Minul jej však a místo toho natrefil na vlastní smrt. Jak dlouho byli tihle dva přisetí ke králi, jak dlouho mu odsávali sílu jeho Umění, to už se nikdy nedo­zvím. Takhle by mohli být přítomni všemu, co Shrewd mým prostřednictvím vysílal Veritymu. Hodně věcí se mi najed­nou vyjasnilo, ale bylo už příliš pozdě. Stahovali se kolem mě a já neměl ani tušení, jak jim uniknout. Cítil jsem, jak se ke mně přisávají, věděl jsem, že mi právě v této chvíli odsá­vají sílu a že nemajíce důvod nechat toho, mne za pár oka­mžiků usmrtí.</p>

<p><emphasis>Verity, </emphasis>vykřikl jsem, ale byl jsem již moc oslabený. Nikdy bych k němu nedosáhl.</p>

<p><emphasis>Táhněte, skety! </emphasis>Známé zavrčení a pak mnou Nighteyes nečekaně <emphasis>prorazil. </emphasis>Nevěřil jsem, že by to vyšlo, ale tak jako předtím na ně vyrukoval se zbraní Moudrosti skrze kanál otevřený Uměním. Moudrost a Umění byly dvě rozličné vě­ci, rozdílné asi jako čtení a zpěv nebo plavání a jízda na ko­ni. Ale i když na mě byli napojeni Uměním, museli být tím­to odlišným kouzlem zasažitelní. Cítil jsem, jak je to ode mě odmrštilo, ale oni byli dva, kdo čelil výpadu Nighteyesova útoku. Na oba to nestačilo.</p>

<p><emphasis>Vstávej a upaluj! Uteč, když s nimi nemůžeš bojovat!</emphasis></p>

<p>Zjistil jsem, že je to velice moudrý návrh. Strach mě ve­hnal zpátky do těla a já zapráskl brány své mysli před jejich dotěrným Uměním. Jakmile to šlo, otevřel jsem oči. Ležel jsem na podlaze královy pracovny, lapaje po dechu, zatím­co šašek se vrhl na královo tělo a usedavě plakal. Ještě jsem cítil plazivé úponky Umění, jak po mně šmátrají. Stáhl jsem se hluboko do sebe a překotně se zaštítil, jak mě to učil Verity. Přesto jsem stále cítil jejich přítomnost, jako kdyby mi za šaty tahaly přízračné prsty a jezdily mi po kůži. Naplnilo mě to odporem.</p>

<p> „Ty jsi ho zabil, ty jsi ho zabil! Ty jsi zabil mého krále, ty mizerný zrádče!" zakřičel na mě šašek.</p>

<p>„Ne! To jsem nebyl já!" stěží jsem vydechl ta slova.</p>

<p>K mé hrůze se ve dveřích zjevil Wallace a divoce celou scénu přejel vytřeštěným zrakem. Potom zvedl oči v sloup a zděšeně zakřičel. Upustil náruč dřeva, které právě přinesl. Šašek i já jsme k němu otočili hlavy.</p>

<p>Ve dveřích královy ložnice stál Poďobaný muž. Ačkoli jsem věděl, že je to Chade, přesto mi v jednu chvíli vstaly vlasy na hlavě. Byl oblečený v rozedraném rubáši, poma­zaném hlínou a plesnivinou. Dlouhé šedé vlasy mu visely v umouněných pramenech podél tváře, kůži měl potřenou popelem, aby lépe vyvstaly zsinalé jizvy. Pomalu zvedl ru­ku a ukázal na Wallace. Ten vykřikl a s vřískotem vyrazil pryč chodbou. Jeho bědovné volání stráží se hlasitě neslo hradem.</p>

<p>„Co se to tady děje?" zeptal se Chade, jakmile Wallace utekl. Jedním dlouhým krokem přistoupil ke svému bratro­vi a přiložil mu na hrdlo své dlouhé prsty. Věděl, co zjistí. Já se mezitím pracně vyškrábal na nohy.</p>

<p>„Je mrtev. ALE JÁ HO NEZABIL!" Můj výkřik proťal šaškovo sílící kvílení. Prsty Umění mnou mezitím neodbyt­ně cloumaly. „Jdu teď zabít ty, kteří to udělali. Odveď šaška do bezpečí. Máš u sebe královnu?"</p>

<p>Chade měl oči dokořán. Zíral na mě, jako kdyby mě ni­kdy předtím neviděl. Všechny svíčky v místnosti pojednou začaly modře prskat. Bylo to jenom příhodné. „Odveď ji do bezpečí," přikázal jsem svému mistrovi. „A dohlédni, ať jde šašek s ní. Zůstane-li tady, je po něm. Regal nenechá naživu nikoho, kdo byl dnes v noci v této místnosti."</p>

<p>„Ne! Já ho neopustím!" Šašek měl oči vytřeštěné a prázd­né jako šílenec.</p>

<p>„Odveď ho za každou cenu, Chade! Závisí na tom jeho ži­vot!" Popadl jsem šaška za ramena a divoce jím zatřásl. Hla­va na tenkém krku mu přitom padala dopředu a dozadu. „Běž s Chadem a buď zticha. Buď zticha, jestli chceš, aby byla králova smrt pomstěna. Protože právě to jdu udělat." Náhle mnou projel záchvěv a svět se se mnou zakymácel, před očima se mi zatmělo. „Elfí kůru!" vyhekl jsem. „Potře­buji od tebe elfí kůru. Pak uteč!" Vrazil jsem šaška Chadeovi do náruče a ten starý muž ho pevně uchopil svýma ulepe­nýma rukama. Připadlo mi to, jako bych ho svěřil do náruče smrti. Pak vyšli z pokoje, zatímco Chade před sebou strkal plačícího šaška. Po chvíli jsem zaslechl drsné zaskřípání ka­mene o kámen. Poznal jsem, že odešli.</p>

<p>Sesul jsem se na kolena a pak se bezmocně překotil. Tvá­ří jsem se ocitl v klíně mrtvého krále. Jeho stydnoucí ruce sklouzly z opěradla židle a spočinuly mi na hlavě.</p>

<p>„Pitomá doba na slzy," řekl jsem nahlas do prázdné míst­nosti. To však jejich příval nezarazilo. Mé vidění obestírala vířící temnota. Přízračné prsty Umění dotíraly na mé zdi, škrábaly po omítce a zkoušely každý kámen. Odehnal jsem je, ale hned tu byly zas. Podle toho, jak se na mě Chade po­díval, jsem pochyboval, že se ještě vrátí. Ale přesto. Zhlu­boka jsem se nadechl.</p>

<p><emphasis>Nighteyesi, zaveď je k liščímu doupěti. </emphasis>Ukázal jsem mu v mysli kůlnu, ze které se vynoří, a kam mají jít. Na víc jsem se nezmohl.</p>

<p><emphasis>Můj bratře?</emphasis></p>

<p><emphasis>Zaveď je tam, můj drahý! </emphasis>Malátně jsem ho postrčil a cítil, jak jde. Pošetilé slzy se mi stále řinuly po tváři. Hmátl jsem před sebe, abych se narovnal. Rukou jsem se zapřel o králův opasek. Otevřel jsem oči a usilovně se zahleděl před sebe, až se mé vidění rozjasnilo. - Jeho nůž. Žádná vykládaná dýka, ale naprosto obyčejný nůž, který má každý muž za opaskem pro každodenní potřebu. Nadechl jsem se a vytáhl nůž z po­chvy. Podržel jsem ho v klíně a díval se na něj. Poctivá če­pel, dotenka zbroušená za ty roky používání. Rukojeť z pa­roží, kdysi nejspíš vyřezávaná, ale nyní ohlazená tolikerými stisky jeho ruky. Zlehka jsem po ní přejel prsty, až jsem na­razil na něco, co jsem již očima nepřečetl. Znamení Hod. To naše zbrojmistryně zhotovila nůž pro krále. A on ho využí­val vskutku důkladně.</p>

<p>Na pozadí mysli mě zašimrala vzpomínka. „Jsme nástro­je," řekl mi kdysi Chade. Já byl oním nástrojem, který on ukul pro krále. Král se na mě podíval a podivil se: <emphasis>Co jsem to </emphasis>z <emphasis>tebe udělal? </emphasis>Já se však divit nemusel. Byl jsem králův nájemný vrah. Více než v jednom ohledu. A vynasnažím se, abych mu posloužil, jak mi velí mé určení. Ještě jednou, na­posled.</p>

<p>Kdosi se shýbl vedle mě. Chade. Pomalu jsem otočil hla­vu a pohlédl na něj. „Karisové semeno," řekl mi. „Není čas připravovat elfí kůru. Pojď. Vezmu tě také do úkrytu."</p>

<p>„Ne." Vzal jsem si malý koláček s karisovým semenem obsaženým v medu. Celý jsem ho strčil do úst a požvýkal, rozdrtil semeno zadními zuby, abych uvolnil jeho sílu. Pak jsem to spolkl. „Běž," pobídl jsem ho. „Já mám svůj úkol a ty také. Burrich čeká. Brzy nastane povyk. Odveď rychle královnu pryč, dokud je šance získat náskok před pronásle­dovateli. Já je mezitím zaměstnám."</p>

<p>Pustil mě. „Sbohem, chlapče," řekl chraplavě a shýbl se, aby mě políbil na čelo. Na rozloučenou. Nečekal, že mě ješ­tě někdy uvidí živého.</p>

<p>To jsme byli dva.</p>

<p>Nechal mě tam, a ještě než jsem zaslechl zaskřípění ka­mene o kámen, pocítil jsem účinky karisového semene. Měl jsem ho již předtím, o jarních slavnostech jako každý. Ma­linká špetka nasypaná na špičku sladkého koláče vnáší zá­vratné veselí do srdce. Burrich mě upozorňoval, že někteří nepoctiví handlíři přidávají koním do zrna karisový olej, aby vyhráli závod či aby na dražbě vypadali dobře. Rovněž mě varoval, že často takový kůň už není nikdy jako předtím. Po­kud vůbec přežije. Věděl jsem, že i Chade ho příležitostně užívá, a jednou jsem ho viděl, kterak se svalil jako kámen, až účinky pominuly. Přesto jsem nezaváhal. Snad měl Burrich pravdu, co se mne týče, připustil jsem nakrátko. Extáze z Umění či zběsilé opojení a uchvácení lovem. Koledoval jsem si o sebezničení, anebo jsem si ho přál? Dlouho jsem se tím netrápil. Karisové semeno si mě podmanilo. Měl jsem sílu za deset a srdce se mi vznášelo jako orel. Vyskočil jsem na nohy. Vyrazil jsem ke dveřím, ale potom jsem se otočil zpátky.</p>

<p>Poklekl jsem před mrtvým králem. Zvedl jsem jeho nůž a podržel ho před očima, zatímco jsem přísahal: „Tato čepel vykoná tvoji pomstu." Políbil jsem jeho ruku a zanechal ho tam vsedě před ohněm.</p>

<p>Pokud mi svíčky prskající modré jiskry připadaly zne­klidňující, pak modravý žár z pochodní na chodbě byl jako z onoho světa. Bylo to jako hledět do nitra ztichlých hlu­bokých vod. Upaloval jsem chodbou a pochichtával se pod vousy. Zezdola jsem zaslechl rozruch, nad nímž dominoval Wallaceův ječivý hlas. Modré plameny a Poďobaný muž, vřískal na celé kolo. Neuběhlo zase tolik času, kolik jsem myslel, a já měl nyní nějaký k dobru. Zlehka jako vítr jsem prosvištěl chodbou. Vyhlédl jsem si jedny nezajištěné dveře a vklouzl dovnitř. Čekal jsem. Trvalo jim celou věčnost, než vyšli do schodů, a ještě déle, než minuli moje dveře. Počkal jsem, až dojdou ke králově komnatě, a když jsem zaslechl první zděšené výkřiky, vyskočil jsem ze svého úkrytu a vy­razil po schodech dolů.</p>

<p>Kdosi za mnou zakřičel, jenže nikdo mě nevyrazil stíhat. Byl už jsem na konci schodů, když jsem zaslechl, jak kdo­si teprve vydal rozkaz chytit mě. Hlasitě jsem se zasmál. Ja­ko kdyby mohli! Buckkeepský zámek byl změtí postranních chodeb a uliček pro sluhy, což byla hračka pro chlapce, kte­rý zde vyrůstal. Věděl jsem, kam mířím, ale neběžel jsem tam přímo. Běžel jsem jako liška, krátce jsem se zjevil ve Velkém sále, prosvištěl jsem po dláždění prádelního dvora a vyděsil Cook svým zběsilým úprkem přes kuchyň. A stále a stále mne tahaly a ochmatávaly bledé prsty Umění, aniž by vlastně tušily, že se blížím, blížím, mí drazí, blížím se přímo k vám.</p>

<p>Galen, který se narodil a vyrůstal ve Farrow, odjakživa nenáviděl moře. Myslím, že se ho bál, a proto se jeho kom­nata nacházela na té straně hradu, jež vzhlížela k horám. Když zemřel, doslechl jsem se, že zde vzniklo něco na způ­sob jeho svatyně. Serene zabrala jeho ložnici, ale obývací pokoj vyčlenila jako shromaždiště pro členy koterie. V jeho komnatách jsem nikdy nebyl, ale cestu jsem znal. Řítil jsem se do schodů jako šíp, proletěl jsem chodbou okolo páru v horoucím objetí a zastavil se u těžkých dveří s ocelovým kováním. Ale ani tlusté dveře, jež nejsou pořádně zajištěné, nejsou žádnou překážkou, a tyhle se po mém doteku za pár okamžiků rozletěly dokořán.</p>

<p>Spatřil jsem židle rozestavěné v půlkruhu okolo stolu. Uprostřed desky hořela tlustá svíce. Kvůli soustředění, před­stavil jsem si. Obsazeny byly pouze dvě židle. Justin a Serene zde seděli bok po boku, ruce sepjaté, oči zavřené a hla­vy zakloněné, horečně zmítaní Uměním. Will nikde. Doufal jsem, že ho tu objevím také.</p>

<p>Kratičký okamžik jsem jim hleděl přímo do tváří. Leskly se potem a já byl polichocen tím, že vynakládali takové úsi­lí, aby zbourali mé mentální zdi. Ústa měli zkřivená v mír­ném úsměvu, jak odolávali extázi z Umění a soustředili se na svůj cíl, místo aby propadli rozkoši z jeho praktikování. Nečekal jsem. „Jaké překvapení!" pravil jsem tiše. Trhl jsem Serene hlavou nazad a přiložil jí k obnaženému hrdlu králův nůž. Jednou sebou cukla a já ji nechal dopadnout na podla­hu. Vyvalilo se pozoruhodné množství krve.</p>

<p>Justin vyskočil s křikem na nohy a já se chystal čelit jeho útoku. Obelstil mě však. Uprchl na chodbu a já za ním vy­razil s nožem v ruce. Kvičel jako prase a byl neuvěřitelně rychlý. Nepoužíval žádné liščí triky, ale ukázal mi nejkratší cestu k Velkému sálu, zatímco celou cestu ječel. Já se za bě­hu smál. Ještě teď mi to připadá neuvěřitelné, když na to vzpomínám, ale nemohu to popřít. Domníval se, že by Regal tasil meč na jeho obranu? Myslel si, že poté, co zabil mé­ho krále, by se snad mohlo něco postavit mezi něho a mne?</p>

<p>Ve Velkém sále vyhrávali muzikanti a lidé tancovali, ale Justinův vpád tomu učinil přítrž. Já ho mezitím doháněl, tak­že už nás dělilo sotva dvacet kroků, když vrazil do jednoho z obložených stolů. Lidé pořád stáli jako zkoprnělí, vyděše­ni jeho náhlým vstupem, když jsem po něm skočil a srazil ho na zem. Zabodl jsem do něj nůž alespoň šestkrát, než si vůbec někdo pomyslel, že je třeba zasáhnout. Když za mnou vyrazily Regalovy farrowské stráže, mrštil jsem proti nim jeho zkroucené tělo, objevil za sebou stůl a vyšvihl se na něj. Vztyčil jsem před sebou zkrvavenou čepel. „Králův nůž!" oznámil jsem jim a ukázal ho kolem dokola.,.Prolil krev ve znamení pomsty za královu smrt. To je vše!"</p>

<p>„On zešílel!" vykřikl kdosi. „Verityho smrt ho dohnala k šílenství!"</p>

<p>„Shrewd!" zařval jsem rozlíceně. „Král Shrewd se stal dnes v noci obětí zrady!"</p>

<p>Regalovy stráže narazily do stolu jako vlna. Netušil jsem, že jich je tolik. Všichni jsme skončili na zemi v záplavě jíd­la a tříštícího se porcelánu. Lidé ječeli, jedni se hnali kupře­du, aby se podívali, zatímco druzí zděšeně ustupovali. Hod by na mě byla hrdá. Pouze s královým příručním nožem jsem si udržoval od těla trojici mužů s krátkými meči. Tan­čil jsem, uskakoval, dělal piruety. Byl jsem na ně příliš rych­lý a poranění, jež mi uštědřili, mi nepůsobila žádnou bolest. Dvěma z nich jsem zasadil pořádnou sečnou ránu, protože si zkrátka nemysleli, že bych se odvážil tak hlubokého výpa­du, abych je poranil.</p>

<p>Zezadu tlačenice kdosi vykřikl: „Do zbraně! Na Bastarda! Jdou zabít FitzChivalryho!" Rozpoutal se boj, ale já neviděl, kdo se ho účastní, ani jsem tomu nevěnoval pozornost. Bodl jsem jednoho ze strážníků do ruky a na zem ukápla krev. „Shrewd!" přehlušil lomoz něčí výkřik. „Král Shrewd byl zavražděn!" Podle zvuků opodál se do bitky zapojovalo stá­le více lidí. Nemohl jsem se dívat tím směrem. Uslyšel jsem, jak se na podlahu zřítil další stůl, a sálem se rozlehl další křik. Pak do místnosti vtrhla buckkeepská stráž. Nad vše­obecným hlukem jsem zaslechl Kerfův hlas: „Oddělte je! Zastavte to! Neprolévat zbytečně krev v králově vlastním sále!" Uviděl jsem, jak se útočníci kolem mne sami ocitli v obklíčení, a spatřil jsem Bladeův ohromený výraz, když mě zahlédl a zvolal přes rameno: „To je FitzChivalry! Chtě­jí sejmout Fitze!"</p>

<p>„Oddělte je! Odzbrojte je!" Kerf se nelítostně střetl čelem s jedním z Regalových strážných a srazil ho na zem. Za ním jsem uviděl bojující hloučky, jak buckkeepská stráž napadla Regalovu osobní gardu, mlátíc kolem sebe hlava nehlava, až ji přinutila sklonit zbraně, a žádala, aby zastrčili meče. Mohl jsem se chvilku nadechnout a zvednout oči od zteče, abych viděl, že do boje se zapojilo mnoho lidí, nejenom stráže. Ta­ké mezi hosty se rozpoutaly pěstní souboje. Už to vypadalo, že z toho bude pěkná mela a pozdvižení, když vtom Blade, jeden z našich strážných, vrazil rameny mezi dva útočníky a poslal je k zemi, jak široké, tak dlouhé. Vrhl se kupředu a stanul přede mnou.</p>

<p>„Blade!" pozdravil jsem ho s radostí, považuje ho za spo­jence. A pak, když jsem si povšiml jeho obranného postoje, jsem mu řekl: „Ty víš, že bych proti tobě nikdy netasil!"</p>

<p>„To vím dobře, mládenče," pravil smutně ten starý voják, načež vyrazil vpřed a lapil mě do svého medvědího sevření. Nevím, kdo mě vzápětí praštil zezadu, ani čím.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>9 Hladomorna</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Pokud chovatel psů pojme podezření, že nějaký psovod po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>užívá Moudrost, aby zkazil a odloudil psy v zájmu svých </emphasis><emphasis>vlastních cílů, měl by pozorně sledovat mo</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>né projevy. Když </emphasis><emphasis>chlapec moc nemluví se svými společníky, ať zbystří. Když </emphasis><emphasis>pes zve</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ne hlavu, je-li mládenec v dohledu, nebo když za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kňučí při jeho odchodu, ať je ob</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>zřelý. A když pes přestane </emphasis><emphasis>slídit za hárajícími fenami nebo se odvrátí od krv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vě sto</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>py a tiše si lehne na chla</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>cův povel, může si být jist. Ať dá </emphasis><emphasis>chlapce pověsit, nejlépe nad vodu a d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>statečně daleko od </emphasis><emphasis>stájí, a jeho tělo ať spálí. A ať je utopen každý pes, kterého cvičil, tak jako všechno potomstvo zkažených psů. Pes, který </emphasis><emphasis>poznal Moudrost, už nikdy nepocítí strach či respekt před nějakým pánem, nýbrž je naprosto jisté, že je-li připraven </emphasis><emphasis>o pána nadaného Moudrostí, stane se z něj velice zlé zvíře. Člověku s Moudrosti nelze důvěřovat, že nabije vzpu</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>nému </emphasis><emphasis>psovi, ani nesnese, aby jeho spřízněný pes byl odprodán či </emphasis><emphasis>posloužil jako návnada na medvědy, bez ohledu na jeho stá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ří. Člověk nadaný Mou</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>rostí odloudí psy svému pánovi pro </emphasis><emphasis>své vlastní účely a nikdy svému pánovi nebude projevovat skutečnou věrnost, jedině psovi, s nímž je spřízněn Moud</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rostí.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>V kterémsi okamžiku jsem procitl. Ze všech těch krutých žertů osudu, který si se mnou v poslední době zahrával, by­lo mé probuzení vůbec nejkrutější. Tiše jsem ležel a zjišťo­val rozsah svých nesnází. Vyčerpání následkem běsnění po karisovém semeni bylo jen umocněno vyčerpáním po men­tálním boji s Justinem a Serene. Na pravém předloktí jsem měl ošklivé sečné rány po meči a jednu i na levém stehně, na niž jsem si vůbec nepamatoval. Žádná z nich nebyla ob­vázaná; rukávy a nohavice jsem měl přilepené ke kůži za­schlou krví. Ten, kdo mě omráčil, se raději pojistil ještě ně­kolika dalšími údery. Jinak jsem byl v pořádku. Opakoval jsem si to snad stokrát, ignoruje chvění v levé noze a ruce. Otevřel jsem oči.</p>

<p>Místnost, v níž jsem se nacházel, byla malá a kamenná. V koutě stál hrnec. Když jsem posléze zjistil, že se mohu hý­bat, pozvedl jsem hlavu a uviděl dveře se zamřížovaným okénkem. To byl také jediný zdroj světla spolu s pochodní kdesi venku na chodbě. Och. Ano. Hladomorna. Jakmile by­la má zvědavost ukojena, znovu jsem zavřel oči a usnul. Sto­čený do klubíčka jsem bezpečně odpočíval v hlubokém dou­pěti překrytém padajícím sněhem. Ta iluze bezpečí byla to jediné, co mi Nighteyes mohl nabídnout. Byl jsem tak ze­sláblý, že i jeho myšlenky patřící mně byly mlhavé. <emphasis>Bezpečí. </emphasis>To bylo vše, co mi dokázal sdělit.</p>

<p>Znovu jsem se probudil. Mohl jsem říci, že mezitím uběh­la dlouhá doba, soudě podle toho, jakou jsem měl žízeň. Ji­nak bylo vše pozoruhodně stejné. Tentokrát jsem zjistil, že lavice, na níž ležím, je rovněž zhotovena z kamene. „Hej!"</p>

<p>zvolal jsem. „Stráže!" Žádná odpověď. Všechno mi připa­dalo trochu mlhavé. Po nějaké době jsem si nemohl vzpo­menout, jestli jsem už vykřikl či zda k tomu teprve sbírám síly. A po další době jsem zjistil, že žádnou sílu nemám. Opět jsem usnul. Neuměl jsem si představit, že bych dělal něco jiného.</p>

<p>Probudil mě rozhorlený hlas Patience. Ten, s kým se do­hadovala, moc neodpovídal ani se jí nepodvoloval. „To je směšné. A co si myslíte, že udělám?" Ticho. „Znám ho již od dětství." Opět ticho. „Je zraněný. Co mi to může udělat, když se jenom podívám na jeho zranění? Můžete ho pověsit stejně tak celého jako zraněného, nebo ne?" Další ticho.</p>

<p>Po chvíli jsem si řekl, že bych se mohl pohnout. Měl jsem po těle množství modřin a oděrků, které jsem si nedokázal vysvětlit, nejspíš jsem k nim přišel cestou z Velkého sálu sem. Nejhorší na tom bylo, že při pohybu mi přischlé šaty bolestivě tahaly za strupy na ranách. Zjistil jsem, že se to dá vydržet. I na tak malou místnost to pro mne byla dlouhá ces­ta z kavalce ke dveřím. Když jsem se tam dostal, zjistil jsem, že sotva tak vyhlédnu zamřížovaným okénkem ven. Spatřil jsem však jen kamennou zeď na protější straně úzké chod­by. Zdravou levou rukou jsem se chytil za mříže.</p>

<p>„Patience?" zaskřehotal jsem.</p>

<p>„Fitzi? Och, Fitzi, jsi v pořádku?"</p>

<p>Taková otázka. Začal jsem se smát a místo toho jsem se rozkašlal, až jsem na patře ucítil příchuť krve. Nevěděl jsem, co na to říci. Nebyl jsem v pořádku, ale ani pro ni nebylo bezpečné, aby se o mě příliš zajímala. Tohle jsem s jistotou věděl, jakkoli jsem byl stále omámený. „Jsem v pořádku," zaskuhral jsem po chvíli.</p>

<p>„Och, Fitzi, král je mrtev!" zavolala na mě z chodby. Slo­va ze sebe chrlila ve spěchu, aby mi stačila říct všechno. „A královna Kettricken je pohřešovaná a následník trůnu Regal říká, že za tím vším vězíš ty. Říkají -"</p>

<p>„Lady Patience, už budete muset jít," pokusil se ji přeru­šit strážník. Ona ho však neposlouchala.</p>

<p>„- že jsi zešílel v zármutku nad Verityho smrtí a zabil krá­le a Serene a Justina, a nevědí, co jsi udělal s královnou, a nikdo nemůže -"</p>

<p>„S vězněm není dovoleno mluvit, madam!" řekl muž pře­svědčivě, ale ona si ho nevšímala.</p>

<p>„- najít šaška. Wallace, to on říká, že viděl tebe a šaška, jak se hádáte nad královým tělem, a pak uviděl vejít Poďobaného muže, který si odnesl jeho duši. Ten muž je šílenec! A Regal tě též obviňuje z nízké magie, že prý máš duši zví­řete! Tak jsi prý zabil krále. A -"</p>

<p>„Madam! Budete muset jít, jinak vás budu muset odvést."</p>

<p>„Tak to udělej," vyprskla na něj Patience. „Jen si to zkus. Lacey, tenhle chlap mě obtěžuje. Ach! Ty si troufáš na mě sahat! Na mne, která jsem byla Chivalryho nastávající krá­lovnou! No tak, Lacey, neubliž mu, je to jen chlapec. Nevy­chovaný chlapec, přesto však chlapec."</p>

<p>„Lady Patience, prosím vás..." Strážník teď změnil tón.</p>

<p>„Nemůžeš mě odsud odvléct, aniž bys opustil svůj post. Myslíš si, že jsem tak hloupá a nevidím to? Co teď uděláš? Zaútočíš na dvě staré ženské mečem?"</p>

<p>„Chestere! Chestere, kde vězíš?" zahulákal strážník ve službě. „Zatraceně, Chestere!" Slyšel jsem zoufalství v je­ho hlase, jak se dovolával společníka, který si udělal volno. Pravděpodobně byl nahoře ve strážnici za kuchyní. Popíjel studené pivo. Pochutnával si na horkém dušeném. Při tom pomyšlení mě obestřely mrákoty.</p>

<p>„Chestere?" Strážníkův hlas slábl. Byl to opravdu blázen, neboť nechal lady Patience prosmeknout se kolem a sám se šel poohlédnout po kamarádovi. V příštím okamžiku jsem zaslechl cupitání jejích střevíců u dveří. Ucítil jsem dotek je­jích prstů na mé ruce svírající mříž. Nebyla tak vysoká, aby viděla dovnitř, a chodba byla hodně úzká, takže nemohla ustoupit vzad, abych na ni viděl. Ale dotek její ruky jsem uvítal jako sluneční paprsky.</p>

<p>„Hlídej, až půjde zpátky, Lacey," rozkázala a pak se ob­rátila ke mně: „Jak je ti, ale doopravdy?" Mluvila tichým, hlubokým hlasem, abych ji slyšel jen já.</p>

<p>„Mám žízeň. Hlad. Je mi zima. Celé tělo mě bolí." Nevi­děl jsem důvod jí lhát. „Co se teď na hradě děje?"</p>

<p>„No úplný zmatek. Buckkeepské stráže potlačily výtrž­nosti ve Velkém sále, ale pak se venku rozpoutala bitka me­zi některými vnitrozemci, které sem přivedl Regal, a buckkeepskou stráží. Stráž královny Kettricken mezi ně vrazila klín a její velitelky je všechny zase srovnaly. Přesto panuje napětí. Mezi rváči nebyli jen vojáci. Mnozí hosté mají mod­řiny pod očima nebo stále kulhají. Naštěstí se nikdo z hos­tů vážně nezranil. Povídají, že nejhorší zranění utržil Blade. Šel k zemi, když ti držel od těla farrowské stráže. Má polá­maná žebra a natlučené oči, udělali mu i něco s rukou. Ale Burrich říká, že bude v pořádku. Byly však vytyčeny meze a vévodové jsou teď proti sobě naježení jako psi."</p>

<p>„Burrich?" zeptal jsem se ochraptěle.</p>

<p>„Vůbec se do toho nezamíchal," ujišťovala mne. „Je na­prosto v pořádku. Pokud ovšem rozmrzelost a nevrlost ke všem okolo značí být v pořádku. Což je u něj myslím nor­mální."</p>

<p>Srdce se mně divoce rozbušilo. Burrich. Proč není pryč? Netroufal jsem si vyptávat se na něj dále. Stačila by jedna otázka a Patience by posedla zvědavost. Budiž., A Regal?" zeptal jsem se.</p>

<p>Odfrkla si. „Člověk získává pocit, že Regala nejvíce roz­čiluje skutečnost, že už nemá záminku opustit Buckkeep. Předtím, jak víš, se chystal odvézt krále Shrewda a Kettricken do vnitrozemí, aby byli v bezpečí, a přitom vyraboval zámek, aby si s sebou mohli vzít své oblíbené věci. Teď už ale žádnou takovou záminku nemá a pobřežní vévodové si vyžádali, aby zde zůstal a bránil hrad nebo aby na to místo dosadil muže, kterého si sami vyberou. Regal nabídl svého bratrance lorda Brighta, ale ten se pobřežním vévodům ne­zamlouvá. Teď, když se Regal najednou pokládá za krále, myslím, že v tom nenachází takové zalíbení, jaké čekal."</p>

<p>„Cožpak se korunoval sám?" V uších mi začalo povážlivě hučet. Stál jsem a držel se rukou usilovně za mříže. Nesmím omdlít, říkal jsem si. Stráže se brzy vrátí. Měl jsem jenom těchhle pár chvil, abych si vyslechl, co se nahoře děje.</p>

<p>„Měli jsme všichni plné ruce práce s pohřbíváním krále a pátráním po královně. Když krále nalezli mrtvého, poslali nás, abychom ji vzbudily, ale její dveře byly zamčené a na naše klepání nikdo neodpovídal. Nakonec se Regal opět ob­rátil na své sekyrníky. Dveře do vnitřního pokoje byly tak­též zavřené a uzamčené. Ale královna byla pryč. Je to pro nás všechny veliká záhada."</p>

<p>„A co na to říká Regal?" V hlavě se mi postupně rozjas­ňovalo. Och, ta bolest.</p>

<p>„Nic moc, jenom to, že ona i s dítětem jsou určitě mrtví a že jsi to nějak přivodil ty. Pronáší divoká obvinění, týkají­cí se zvířecí magie, a říká, že jsi svou Moudrostí zabil krále. Všichni požadují důkazy pro jeho tvrzení a on jen říká, že už brzy, už brzy."</p>

<p>Takže žádná zmínka o pročesávání silnic a cest. Vsázel jsem na to, že jeho zvědové svým Uměním celé naše spik­nutí neodhalí. Avšak, připomněl jsem si, pokud by byl pátrače vyslal, pochyboval jsem, že by dostali příkaz přivést ji živou a zdravou.</p>

<p>„A co dělá Will?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Will?"</p>

<p>„Will, Hostlerův syn. Člen koterie."</p>

<p>„Och. Ten. Nikde jsem ho neviděla, pokud si vzpomí­nám."</p>

<p>„Ach." Jako vlna mě obstřely další mrákoty. Náhle se mi veškerá logika vymykala. Věděl jsem, že bych se měl zeptat na více otázek, ale nedokázal jsem vymyslet, jaké by měly být. Burrich byl stále zde, ale královna se šaškem byli pryč. Co se semlelo? Neexistoval bezpečný způsob, jak bych se na to Patience zeptal. „Ví ještě někdo, že jste tady?" vysou­kal jsem ze sebe. Kdyby Burrich věděl, že sem má namíře­no, jistě by poslal vzkaz.</p>

<p>„Samozřejmě že ne! Nebylo to tak snadné naplánovat, Fitzi. Lacey musela dát jednomu strážnému do jídla dávidlo, aby na hlídce zůstal pouze jeden. A pak jsme musely čekat, až odejde - och. Lacey říkala, abych ti vzala tohle. Má pod čepcem, tahle ženská." Její ruka zmizela, pak se zase vyno­řila a prostrčila mřížemi jedno a vzápětí druhé jablíčko. Obě dopadla na zem, než jsem je stačil chytit. Odolal jsem nut­káni okamžitě po nich skočit.</p>

<p>„A co říkají o mně?" zeptal jsem se tiše.</p>

<p>Chvíli mlčela. „Lidé většinou říkají, že jsi blázen. A dal­ší zase to, že tě očaroval Poďobaný muž, abys mezi námi té noci rozséval smrt. Šeptá se, že jsi plánoval vést vzpouru a zabil jsi Serene a Justina, poněvadž to zjistili. Ostatní, ne­ní jich mnoho, souhlasí s Regalem, že provozuješ zvířecí magii. Takové věci rozhlašuje převážně Wallace. Tvrdí, že svíce v králově pokoji nehořely modře, dokud jsi nevešel ty. A říká, že šašek na tebe křičel, že jsi zabil krále. Ale šašek je také pryč. Vyskytlo se tolik zlověstných znamení, a teď tolik strachu..." Její hlas postupně umlkl.</p>

<p>„Já krále nezabil," pravil jsem tiše. „To Justin a Serene. Právě proto jsem je zabil, královým vlastním nožem."</p>

<p>„Stráže se vracejí!" zasyčela Lacey. Patience si toho ne­všímala.</p>

<p>„Ale Justin a Serene nebyli ani —"</p>

<p>„Nemám teď čas to vysvětlovat. Bylo to s pomocí Umě­ní. Ale udělali to jistě oni, Patience. Na to přísahám." Zmlkl jsem. „Co se mnou hodlají udělat?"</p>

<p>„Rozhodnutí ještě nepadlo, opravdu."</p>

<p>„Nemáme čas na zdvořilé lži."</p>

<p>Zaslechl jsem, jak naprázdno polkla. „Regal tě chce po­věsit. Byl by tě zabil hned té noci přímo ve Velkém sále, kdyby Blade nedržel v odstupu jeho stráže, dokud ten roz­ruch nepotlačili. Pak se za tebe postavili pobřežní vévodové. Lady Grace z Ripponu připomněla Regalovi, že žádný nosi­tel farseerovské krve nesmí být usmrcen mečem ani oběše­ním. Regal odmítal připustit, že bys byl z královské krve, ale ozval se veliký křik, když to popřel. Teď se zapřísahá, že do­káže tvé praktiky s Moudrostí, přičemž každý, kdo by zvíře­cí magii provozoval, musí být oběšen."</p>

<p>„Lady Patience! Musíte ihned odejít, opravdu musíte, ne­bo to budu já, kdo bude viset!" Strážník byl zpátky, očivid­ně s Chesterem, poněvadž bylo slyšet více než jedny kroky. Oba spěchali k mé cele. Patience se pustila mých prstů.</p>

<p>„Udělám pro tebe všechno, co jen budu moci," zašeptala. Předtím se usilovně snažila, aby se jí do hlasu nevetřel ani náznak strachu, avšak při těch posledních slovech se naplno projevil.</p>

<p>A potom byla pryč, zatímco jako sojka peskovala strá­že, Chestera či kohokoliv jiného, kdo ji vyprovázel od cel.</p>

<p>V okamžiku, kdy odešla, jsem se namáhavě shýbl a sebral ze země jablka. Nebyla velká a byla už seschlá následkem zim­ního skladování, mně však chutnala výtečně. Snědl jsem do­konce stopky. Ta trocha vláhy, kterou obsahovala, však vů­bec neutišila mou žízeň. Chvíli jsem seděl na lavici, hlavu v dlaních, a nutil se zůstat bdělý. Věděl jsem, že musím pře­mýšlet, ale bylo to strašně těžké. Má mysl se odmítala sou­středit. Měl jsem pokušení servat si košili z ran na ruce, ale přinutil jsem se nechat je v klidu. Dokud nehnisaly, nechtěl jsem se jimi zaobírat. Nemohl jsem si dovolit krvácet. Vza­lo mi to veškerou sílu, než jsem se přibelhal zpátky ke dve­řím. „Stráže!" zaskuhral jsem.</p>

<p>Nevšímali si mě.</p>

<p>„Chci vodu. A jídlo."</p>

<p><emphasis>Kde to jsi? </emphasis>Na mou otázku odpověděl někdo jiný.</p>

<p><emphasis>Mimo tvůj dosah, příteli. Jak se máš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Dobře. Ale chyběl jsi mi. Tak hluboce jsi spal, až jsem si skoro myslel, že je po tobě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já si také myslel, že je po mně. Té noci. Zavedl jsi je ke </emphasis><emphasis>koním?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ano. A pak odjeli. Srdce smečky jim řekl, že jsem kříže</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nec, kterého jsi zkrotil. J</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ko kdybych byl nějaký voříšek pro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vozující kousky k pobaveni.</emphasis></p>

<p><emphasis>Chtěl mě tím chránit, ne tě urazit. Proč Srdce smečky ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jel s nimi?</emphasis></p>

<p><emphasis>To nevím. Co uděláme teď?</emphasis></p>

<p><emphasis>Počkáme.</emphasis></p>

<p>„Stráže!" zakřičel jsem znovu hlasitě, jak to jen šlo. Ale nebylo to moc nahlas.</p>

<p>„Odstup ode dveří." Mužský hlas se ozval hned u mé ce­ly. Byl jsem tak zaujatý Nighteyesem, že jsem ho neslyšel přiblížit se. Vůbec jsem nebyl ve své kůži.</p>

<p>Malá dvířka vespod dveří se odsunula. Dovnitř vklouzla nádoba s vodou a půlka bochníku. Potom se dvířka zase za­vřela.</p>

<p>„Děkuji."</p>

<p>Žádná odpověď. Zvedl jsem ze země hrnek a chléb a obo­jí pozorně prozkoumal. Voda byla cítit, jako by už byla ně­jakou dobu odstátá, ale když jsem k ní přičichl a opatrně usrkl, neodhalil jsem ani náznak přítomnosti jedu. Rozlomil jsem chléb na menší kousky, hledaje v těstě cizorodá zrn­ka či podezřelé skvrnky. Nebyl sice čerstvý, ale ani otráve­ný na žádný způsob, který bych dokázal zjistit. A někdo ho už půlku snědl. Zakratičko se po vodě a chlebu jen zapráši­lo. Šel jsem si znovu lehnout na kamennou lavici a snažil se zaujmout co nejméně nepříjemnou polohu.</p>

<p>Cela byla suchá, ale studená, podobně jako každá nepo­užívaná místnost na Buckkeepu během zimy. Přesně jsem věděl, kde jsem. Cely nebyly daleko od vinných sklepů. Vě­děl jsem, že bych si mohl vykřičet plíce a nikdo kromě stráž­ných by mě neslyšel. Jako chlapec jsem zde slídil. Málokdy jsem v celách někoho spatřil a ještě méně často u nich stály stráže. Svižný průběh spravedlnosti na Buckkeepu zaručo­val, že zřídkakdy existoval důvod zadržovat vězně déle než jen pár hodin. Právní přestupky zpravidla vyžadovaly, aby člověk zaplatil životem anebo prací vlastníma rukama. Ale tušil jsem, že teď, když se Regal prohlašuje za krále, dojdou tyto cely mnohem většího využití.</p>

<p>Zkoušel jsem usnout, ale konejšivé bezvědomí mne již opustilo. Místo toho jsem se převaloval na kamenné lavici a přemýšlel. Chvíli jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že pokud se královna dostala pryč, zvítězil jsem. Ostatně vítěz­stvím se ti splnilo, co jsi chtěl, nebo ne? říkal jsem si. Vzá­pětí jsem se přistihl, že myslím na to, jak rychle král Shrewd skonal. Jako když praskne mýdlová bublina. Jestli mě po­věsí, bude to také tak rychlé? Nebo se budu dusit a houpat ještě dlouho? Abych od těch příjemných myšlenek odvrá­til pozornost, uvažoval jsem, jak dlouho bude muset Verity svádět občanskou válku s Regalem, než bude moci zanést do mapy Šest vévodství opět jako Šest vévodství. Samozřejmě za předpokladu, že se Verity vrátí a dokáže očistit pobřeží od rudých lodí. Až Regal opustí Buckkeep, o čemž jsem byl přesvědčen, kdopak asi vyrukuje, aby ho obsadil? Patience mi říkala, že pobřežní vévodové nechtějí ani slyšet o lordu Brightovi. V Bucku bylo několik nižších šlechticů, ale žád­ný podle mne nebyl tak smělý, aby si nárokoval Buckkeep. Ne. Žádný z nich v současnosti neměl potenciální právo sta­rat se o věci za hranicemi svého území. Nyní to bude každý sám za sebe. Pokud by ovšem Regal nezůstal na Buckkeepu. Jelikož byla královna pohřešovaná a král mrtvý, on byl ko­neckonců právoplatným králem. Ledaže by někdo věděl, že Verity je naživu. To se však týkalo jen hrstky lidí. Akcepto­vala by teď pobřežní vévodství Regala jako krále? Akcepto­vala by pobřežní vévodství jako krále Verityho, až by se vrá­til? Nebo by pouze pohrdala tímto mužem, který je opustil kvůli pošetilé výpravě?</p>

<p>Čas se na tom neměnném místě pomalu vlekl. Nedostal jsem jídlo ani vodu, dokud jsem o ně sám nepožádal, a ně­kdy ani to ne, takže podle jídel nebylo možné měřit den. Když jsem bděl, byl jsem vězněm svých vlastních myšlenek a obav. Jednou jsem se pokusil spojit s Veritym, ale z toho úsilí se mi zatmělo před očima a nadlouho mě rozbolela hla­va. Na druhý pokus jsem už nesebral síly. Měl jsem ustavič­ný hlad, jenž byl stejně neúprosný jako zima v cele. Dvakrát jsem slyšel, jak stráže odbyly Patience a jak odmítly dát mi jídlo a obvazy, které mi přinesla. Nezavolal jsem už na ni.</p>

<p>Chtěl jsem, aby to vzdala, aby se ode mě distancovala. Jedi­ná úleva se vždy dostavila, když jsem usnul a ve snu lovil s Nighteyesem. Snažil jsem se používat jeho smysly, abych zjistil, co se na Buckkeepu děje, ale on přikládal věcem dů­ležitost podle vlčích měřítek, a když jsem byl s ním, jeho hodnoty jsem sdílel. Čas se nedělil na dny a noci, ale od jed­noho úlovku k druhému. Maso, které jsem pozřel, nemohlo sice vyživovat mé lidské tělo, přesto mě však uspokojovalo alespoň jeho hltání. S pomocí jeho smyslů jsem zjistil, že počasí se mění, a jednoho rána jsem se probudil s vědomím, že úsvit slibuje jasný zimní den. Počasí nájezdníků. Pobřež­ní vévodové už nemohli na Buckkeepu otálet, pokud ještě vůbec otáleli.</p>

<p>Jako bych měl být vyveden ven, zaslechl jsem ze stráž­nického stanoviště hlasy a šoupání bot o kamennou podlahu. Uslyšel jsem Regalův hlas, znetvořený hněvem, a nesmělý pozdrav strážníka, načež se vydali chodbou ke mně. Poprvé od chvíle, kdy jsem procitl v cele, jsem uslyšel v zámku za­rachotit klíč a vzápětí se rozletěly dveře. Pomalu jsem vstal. Nakoukli na mě tři vévodové a proradný princ. Podařilo se mi vstát. Za mými lordy stáli v řadě vojáci ozbrojení ko­pími, jako by se chystali udržet v odstupu nepříčetné zvíře. Jeden strážník s taseným mečem stál v otevřených dveřích mezi Regalem a mnou. Princ moji nenávist rozhodně ne­podceňoval.</p>

<p>„Tady ho vidíte," řekl Regal nepokrytě. „Je živ a zdráv. Neodstranil jsem ho. Zároveň však vím, že na to mám prá­vo. Zabil člověka, mého sluhu, přímo v mém sále. A ženu nahoře v její komnatě. Mám tedy právo na jeho život, už jen pro ty zločiny samotné."</p>

<p>„Nastávající králi Regale. Viníte FitzChivalryho, že zabil krále Shrewda s použitím Moudrosti," konstatoval Brawndy. A s poněkud těžkopádnou logikou dodal: „Nikdy jsem neslyšel, že by něco takového bylo možné. Ale pokud je to tak, pak na něj má právo v prvé řadě rada, protože by to zna­menalo, že zabil především krále. To by vyžadovalo svolání rady, aby rozhodla o jeho vině či nevině a vynesla rozsu­dek."</p>

<p>Regal podrážděně vzdychl. „Pak tedy radu svolám. Udě­lejme to hned a skoncujme s tím. Je směšné oddalovat moji korunovaci kvůli popravě nějakého vraha."</p>

<p>„Můj pane, smrt krále není nikdy směšná," podotkl zcela klidně vévoda Shemshy z Shoaksu. „A nejprve to vyřešíme s jedním králem, než budeme mít druhého, Regale, nastáva­jící králi."</p>

<p>„Můj otec je mrtev a řádně pohřben. Co s ním chcete ješ­tě řešit?" Regal začínal být unáhlený. V jeho ironické odpo­vědi nebyl cítit žádný zármutek či respekt.</p>

<p>„Zjistíme, jak zemřel a či rukou," pověděl mu Brawndy z Bearnsu. „Váš člověk Wallace říká, že krále zabil FitzChivalry. Vy, nastávající králi Regale, jste souhlasil a řekl, že to udělal s použitím Moudrosti. Mnozí z nás věří, že FitzChivalry byl bezpříkladně oddaný svému králi a takovou věc by neudělal. A FitzChivalry řekl, že to udělali praktikanti Umě­ní." Poprvé vévoda Brawndy pohlédl přímo na mne. Střetl jsem se s jeho zrakem a promluvil, jako bychom byli o sa­motě.</p>

<p>„Zabili ho Justin a Serene," pravil jsem tiše. „S pomocí zrady zabili mého krále."</p>

<p>„Ticho!" zařval Regal. Napřáhl ruku, jako by se mě chys­tal udeřit. Já se ani nehnul.</p>

<p>„A tak jsem zabil je," pokračoval jsem, dívaje se pouze na Brawndyho. „Královým vlastním nožem. Proč bych si jinak vybíral takovou zbraň?"</p>

<p>„Blázni se dopouštějí podivných věcí." To promluvil vé­voda Kelvar z Ripponu, zatímco zsinalý Regal se dusil vzte­ky. Chladnokrevně jsem se střetl s Kelvarovýma očima. Na­posled jsem s ním mluvil, když jsem byl hostem u jeho stolu v Neatbay.</p>

<p>„Já nejsem blázen," prohlásil jsem klidně. „Té noci jsem nebyl větším bláznem, než když jsem se jiné noci oháněl se­kyrou před hradbami Bayguardu."</p>

<p>„To může být pravda," potvrdil Kelvar zamyšleně. „Poví­dá se, že v boji propadá zběsilosti."</p>

<p>Regalovi zajiskřilo v očích. „A také se povídá, že po boji ho viděli se zkrvavenými ústy. Že se stává jedním z těch zví­řat, mezi nimiž vyrůstal. Je v područí Moudrosti."</p>

<p>Po této poznámce nastalo ticho. Vévodové si vyměnili po­hledy, a když na mě Shemshy znovu pohlédl, v jeho pohle­du se zračilo opovržení. Brawndy nakonec Regalovi odpo­věděl: „To je vážné obvinění, které tu vznášíte. Máte na to svědka?"</p>

<p>„Že měl zkrvavená ústa? Několik."</p>

<p>Brawndy jen potřásl hlavou. „Každý člověk může skončit boj se zkrvavenou tváří. Sekyra není čistotná zbraň. Sám to mohu dosvědčit. Ne. Vyžadovalo by to víc než to."</p>

<p>„Pak tedy svolejme radu," zopakoval netrpělivě Regal. „Vyslechne si, co říká Wallace o tom, jak zemřel můj otec a čí rukou."</p>

<p>Tři vévodové si vyměnili pohledy. Potom očima spočinu­li na mně. Vypadali zamyšleně. Pobřeží nyní vedl vévoda Brawndy. Nabyl jsem o tom jistotu, když jako jediný pro­mluvil: „Nastávající králi Regale. Mluvme jasně. Obvinil jste FitzChivalryho, syna Chivalryho, z praktikování Moud­rosti, zvířecí magie, s jejíž pomocí údajně zabil krále Shrewda. To je vskutku vážné obvinění. Abyste nás o tom přesvědčil, žádáme vás, abyste dokázal, že je nejenom v podru­čí Moudrosti, ale že ji umí též používat, aby způsobil škody ostatním. Všichni jsme byli svědky, že na králově těle ne­byly žádné stopy, vůbec žádné známky smrtelného zápasu. Kdybyste nebyl vyvolal ten povyk o velezradě, byli bychom připustili, že zemřel stářím. Někteří dokonce špitají, že jen hledáte záminku, abyste se zbavil FitzChivalryho. Vím, že jste ty zvěsti už slyšel; říkám je nahlas, abychom se jim po­stavili tváří v tvář." Brawndy se odmlčel, jako kdyby se ra­dil sám se sebou. Pak opět pohlédl na své druhy. Když Kelvar ani Shemshy neprojevili náznak nesouhlasu, odkašlal si a pokračoval:</p>

<p>„Máme návrh, nastávající králi Regale. Dokažte nám, si­re, že FitzChivalry je v područí Moudrosti a že jejím pro­střednictvím zabil krále Shrewda, a my vás necháme, abys­te ho usmrtil, jak sám uznáte za vhodné. Budeme svědčit při vaší korunovaci na krále Šesti vévodství. A dále též akcep­tujeme lorda Brighta jako vašeho zástupce na Buckkeepu a současně svolíme, abyste přemístil svůj dvůr do Tradefordu."</p>

<p>Regalovou tváří se mihl triumfální výraz. Vzápětí ho pře­krylo podezření. „A když to, vévodo Brawndy, nedokážu k vaší spokojenosti?"</p>

<p>„Potom bude FitzChivalry žít," prohlásil klidně Brawn­dy. ,A vy mu svěříte správcovství Buckkeepu a síly Bucku na dobu své nepřítomnosti." Všichni tři vévodové pozvedli zrak k Regalovi.</p>

<p>„Tohle je proradnost a velezrada!" zasyčel Regal.</p>

<p>Shemshyho ruka málem sklouzla k meči. Kelvar zrudl, ale neřekl ani slovo. Napětí mezi muži nastoupenými za ni­mi dostoupilo vrcholu. Pouze Brawndy se nehýbal. „Můj pa­ne, vznášíte další obvinění?" otázal se chladnokrevně. „Opět budeme požadovat jejich prokázání. Mohlo by to dále po­zdržet vaši korunovaci."</p>

<p>Po chvíli kamenného mlčení, doprovázeného kamennými pohledy, Regal tiše pravil: „Mluvil jsem unáhleně, mí vévo­dové. Jsou to pro mne těžké časy. Být tak náhle zbaven ot­cova vedení, připraven o matku, zatímco naše paní královna a její nenarozené dítě jsou pohřešovány... Jistě dost důvodů na to, aby člověka dohnaly k unáhleným výrokům. Já... nu dobře. Přistoupím na tuto... úmluvu, kterou jste mi navrhli. Dosvědčím, že FitzChivalry je v područí Moudrosti, jinak ho propustím na svobodu. Stačí vám to?"</p>

<p>„Ne, můj nastávající králi," odpověděl klidně Brawndy. „Takové podmínky jsme nestanovili. Bude-li FitzChivalry nevinen, bude dosazen na místo velitele Buckkeepu. Prokážete-li jeho vinu, akceptujeme Brighta. Takové jsou naše podmínky."</p>

<p>„A co smrt Justina a Serene, cenných sluhů a členů koterie? Alespoň tyhle smrti mu můžeme přičíst na vrub. Tohle přece sám přiznal." Pohled, kterým mě Regal obdařil, mne málem na místě usmrtil. Jak hluboce nyní musel litovat to­ho, že mě obvinil z vraždy Shrewda. Nebýt Wallaceových divokých obvinění a toho, že se za ně sám postavil, mohl by požadovat, abych byl utopen za Justinovu smrt. To byla má práce, jak ostatně všichni dobře viděli. Ironií osudu jeho tou­ha potupit mě za každou cenu zapříčinila odročení mé po­pravy.</p>

<p>„Budete mít dostatek příležitostí, abyste dokázal, že je v područí Moudrosti a vrahem vašeho otce. Pouze za tyto zločiny vás necháme ho pověsit. A co se týče těch dvou... on tvrdí, že krále zabili oni. Pokud není vinen, jsme ochotni ak­ceptovat, že ti, které zabil, zemřeli po právu."</p>

<p>„To je neúnosné!" vyprskl Regal.</p>

<p>„Můj pane, takové jsou naše podmínky," odpověděl klid­ně Brawndy.</p>

<p>„A když je odmítnu?" vzplál vzteky Regal.</p>

<p>Brawndy pokrčil rameny. „Nebe je jasné, můj pane. Po­časí nájezdníků, alespoň pro ty z nás, kteří máme na staros­ti pobřeží. Musíme se rozjet na naše hrady, abychom bráni­li naše břehy, jak nejlépe to půjde. Bez svolání kompletní rady se nemůžete korunovat na krále, ani ze zákona jmeno­vat muže, který by spravoval Buck místo vás. Musíte přezimovat na Buckkeepu, můj pane, a čelit mořským pirátům stejně jako my."</p>

<p>„Předhazujete mi tu zvyklosti a malicherné zákony, jen abyste mne podrobili své vůli. Jsem váš král, nebo ne?" ze­ptal se Regal otevřeně.</p>

<p>„Nejste náš král," podotkl Brawndy tiše, leč neústupně. „Jste náš nastávající král. A nastávající zřejmě až do doby, než se tato obvinění a tento problém vyřeší."</p>

<p>Regalův temný pohled jasně prozrazoval, jak málo se mu to zamlouvá. „Nu dobře," řekl zpříma, leč příliš unáhleně. „Myslím, že se musím podrobit této... dohodě. Ale pamatuj­te: to vy jste prohlásili, že to musí být takhle, ne já." Otočil se a pohlédl na mne. Už tehdy jsem věděl, že svému slovu nedostojí; věděl jsem, že v té cele zemřu. Při tom náhlém vě­domí mé vlastní smrti se mi udělalo mdlo a zatmělo se mi před očima, až jsem se zapotácel. Cítil jsem, jak jsem o dva kroky vycouval ze svého života. Uvnitř mne obestřel krutý mráz.</p>

<p>„Pak jsme dohodnuti," řekl zdvořile Brawndy. Stočil zrak ke mně a vzápětí se zamračil. Něco z mých pocitů se mi mu­selo zračit ve tváři, protože se rychle zeptal: „FitzChivalry. Je tu o vás dobře postaráno? Dávají vám najíst?" Při těchto slovech si rozepnul brož na rameni. Plášť měl již značně obnošený, ale zato vlněný, a když mi ho hodil, jeho váha mě mrštila proti zdi.</p>

<p>Vděčně jsem sevřel jeho svrchník, dosud teplý od žáru je­ho těla. „Vodu. Chléb," řekl jsem úsečně. Sklopil jsem zrak k těžkému kusu oděvu. „Děkuji vám," řekl jsem ještě tišeji.</p>

<p>„Má se lépe než mnozí jiní!" odsekl vztekle Regal. „Časy jsou zlé," dodal nepřesvědčivě. Jako by ti, ke kterým mluvil, to sami nevěděli lépe než on.</p>

<p>Brawndy si mě pár okamžiků měřil očima. Neříkal jsem nic. Nakonec mrštil ledovým pohledem po Regalovi. „Tak zlé, že sem nemůže dostat alespoň nějakou slámu na spaní místo pryčny z kamene?"</p>

<p>Regal jeho zlostný pohled opětoval. Brawndy se ale ne­dal. „Budeme potřebovat důkaz o jeho vině, nastávající krá­li Regale, dřív než dáme souhlas k jeho popravě. Mezitím očekáváme, že ho udržíte při životě."</p>

<p>„Alespoň mu dávejte polní příděly," radil Kelvar. „Nikdo nebude namítat, že jste ho tím zhýčkal. Potřebujeme živého muže, ať už má skončit na šibenici, jak požadujete vy, nebo na místě velitele Bucku, jak požadujeme my."</p>

<p>Regal zkřížil ruce na prsou a neříkal nic. Věděl jsem, že budu nadále dostávat jenom vodu a půlky chleba. Myslím, že by se dokonce pokusil sebrat mi Brawndyho plášť, kdy­by nevěděl, že bych o něj bojoval. Trhnutím brady naznačil stráži, aby zavřela dveře. Jakmile se zabouchly, vrhl jsem se proti mřížím a díval se za nimi. Myslel jsem, že zakřičím a všem jim řeknu, že Regal mě nenechá žít, že si najde způ­sob, jak mě tu zabít. Ale neudělal jsem to. Nevěřili by mi. Stále se Regala nebáli tak, jak by měli. Kdyby ho znali tak jako já, věděli by, že žádný slib ho nemůže přinutit, aby je­jich úmluvu dodržel. Zabije mě. Měl mě až příliš hluboko v hrsti, než aby odolal pokušení skoncovat se mnou.</p>

<p>Odstoupil jsem ode dveří a celý zdřevěnělý jsem se odbelhal na kamennou lavici. Sedl jsem si. Spíše jen reflexivně než vědomě jsem si přehodil Brawndyho plášť přes ramena. Před chladem, který jsem nyní pociťoval, mě žádná vlna ne­ochrání. A jako se vlna stoupajícího přílivu nahrne do pří­mořské dutiny, tak mě opět naplnilo vědomí mé vlastní smr­ti. A znovu jsem si myslel, že snad omdlím. Vzepřel jsem se tomu a malátně <emphasis>odrazil </emphasis>své vlastní myšlenky na to, jakou smrt by mně Regal mohl vybrat. Nabízelo se tolik způsobů. Měl jsem podezření, že se ze mne pokusí přiznání vymáčk­nout. Bude-li mít dost času, mohl by uspět. Při té myšlence se mi udělalo mdlo. Snažil jsem se od toho srázu odtáhnout, abych si tak naplno neuvědomoval, že mě nejspíš čeká bo­lestivá smrt.</p>

<p>S podivně odlehčeným srdcem jsem najednou přišel na to, že bych ho mohl podvést. V manžetě zakrvaveného rukávu jsem měl stále kapsičku s jedem, který jsem už tak dávno připravil pro Wallace. Kdyby jenom sliboval méně úděsnou smrt, byl bych si ho vzal hned. Jenže já ho nenamíchal tak, aby přivodil rychlý a bezbolestný spánek, nýbrž aby způso­bil křeče, úplavici a horečku. Později mě napadlo, že by to přece jen mohlo být lepší než smrt, kterou mi vybere Regal. Taková myšlenka mi však neposkytla žádnou útěchu. Lehl jsem si naznak na kamennou desku a důkladně se zabalil do Brawndyho mohutného pláště. Doufal jsem, že mu nebude moc chybět. Byla to zřejmě poslední laskavost, kterou pro mě kdo kdy udělá, pomyslel jsem si. Neusnul jsem. Nýbrž unikl jsem, vědomě jsem se vnořil do svého vlčího světa.</p>

<p>O něco později jsem procitl z lidského snu, v němž mi Chade domlouval za to, že nedávám pozor. Schoulil jsem se do klubíčka pod Brawndyho pláštěm. Do mé cely proniklo světlo pochodně. Nemohl jsem říci, zda je den nebo noc, ale měl jsem za to, že je hluboká noc. Snažil jsem se znovu usnout. Chadeův úpěnlivý hlas však dále naléhal...</p>

<p>Pomalu jsem se posadil. Ten tlumený hlas, se svou into­nací a zabarvením, jistě patřil Chadeovi. Když jsem se po­sadil, jako by zeslábl. Znovu jsem si lehl. Nyní zněl hlasitě­ji, ale stále jsem nedokázal pochytit jednotlivá slova. Přiložil jsem ucho ke kamenné lavici. Nic. Pomalu jsem vstal a po­malu přecházel po malé cele, ode zdi do rohu a zase zpět. V jednom koutě byl hlas nejsilnější, přesto jsem však ne­rozlišoval jednotlivá slova. „Nerozumím ti," pravil jsem do prázdna cely.</p>

<p>Tlumený hlas se odmlčel. Pak promluvil znovu, podle tó­nu se na něco dotazoval.</p>

<p>„Nerozumím ti!" řekl jsem hlasitěji.</p>

<p>Chadeův hlas spustil znovu, tentokrát vzrušeněji, ale ni­koli hlasitěji.</p>

<p>„Nerozumím ti!" zvolal jsem zoufale.</p>

<p>Kroky před mou celou. „FitzChivalry!"</p>

<p>Hlídačka byla malá. Neviděla okénkem dovnitř. „Co je?" zeptal jsem se ospale.</p>

<p>„Co jsi to volal?"</p>

<p>„Cože? Och. Jenom zlý sen."</p>

<p>Kroky poodešly. Slyšel jsem její smích, jak říkala druhé stráži: „Těžko si představit, jaký sen pro něj může být horší než probuzení." Měla vnitrozemský přízvuk.</p>

<p>Šel jsem si znovu lehnout na lavici. Chadeův hlas ustal. Měl jsem nutkání souhlasit se strážnicí. Chvíli jsem teď ne­spal, ale přemýšlel jsem, co se mi Chade tak zoufale snažil sdělit. Pochyboval jsem, že to byly dobré zprávy, a nechtěl jsem si představovat špatné. Už to vypadalo, že zde zemřu. Ale ať už je to jakkoliv, alespoň jsem napomohl královně k útěku. Přemýšlel jsem, jak je asi daleko na cestě. Vzpomněl jsem si na šaška a uvažoval jsem, jak asi bude snášet strasti zimního cestování. Zakázal jsem si ptát se, proč s ni­mi není Burrich. Místo toho jsem myslel na Molly.</p>

<p>Musel jsem usnout, protože jsem ji najednou spatřil. Tr­mácela se vzhůru po nějaké cestě a na ramenou měla vaha­dlo obtížené vědry s vodou. Zdála se být pobledlá, nemoc­ná a znavená. Na vrcholu kopce stála polorozpadlá chatrč se zavátými zdmi. Molly se zastavila, spustila vědra na zem u dveří a chvíli stála s pohledem upřeným na moře. Zamra­čila se; panovalo totiž hezké počasí a slabý vítr pouze doběla načechrával hřebeny vln. Nadzvedl jí husté vlasy, jako jsem to dělával já, a pohladil křivku její hřejivé šíje a čelis­tí. Pojednou sejí rozšířily oči. Pak je zaplavily slzy. „Ne," řekla nahlas. „Ne. Už na tebe nebudu myslet. Už ne." Shýb­la se, zvedla těžká vědra a zašla do chatrče. Přibouchla za sebou dveře. Vítr jimi pronikal dovnitř. Také došková stře­cha špatně těsnila. Vtom vítr zafoukal silněji a já se jím ne­chal unášet pryč.</p>

<p>Házel jsem sebou, vrhal se do jeho proudu a nechal ho od­plavit všechny mé bolesti. Chtěl jsem se ponořit hlouběji, do hlavního proudu, kde mě to mohlo úplně smést, zbavit sebe sama a mých malicherných starostí. Vláčel jsem ruce v tom spodním toku, dravém a mohutném jako pádící řeka. Vtaho­valo mě to.</p>

<p><emphasis>Držel bych se od toho zpátky, kdybych byl tebou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Opravdu? </emphasis>Nechal jsem Verityho, ať sám na chvíli zváží moji situaci.</p>

<p><emphasis>Možná že ne, </emphasis>odvětil pochmurně. Něco jako povzdech. <emphasis>Měl jsem vytušit, jak je to zlé. Zdá se, že si to vždy vyžádá </emphasis><emphasis>hodně úsilí, ba i riziko onemocnění či extré</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ní nátlak něja</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kého druhu, aby člověk rozbořil tvé zdi a ty jsi mohl vstou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pit do Umění. </emphasis>Nadlouho se odmlčel a oba jsme byli zticha, myslíce na všechno a na nic současně. <emphasis>Takže. Můj otec je </emphasis><emphasis>mrtev. Justin a Serene. Měl jsem to nějak poznat. Jeho úna</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>va a ubývající síly; to jsou typické příznaky pro králova mu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>že, příliš často vys</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>vaného na pokraj možností. Tuším, že to </emphasis><emphasis>trvalo dlouho, nejspíš už v době, než Galen... z</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mřel. Jedině on by mohl takovou věc vymyslet, nemluvě o způsobu, jak to </emphasis><emphasis>provádět. Jak ohavný způsob využiti Umění. A oni nás špe</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hovali?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ano. Nevím, kolik se toho dozvěděli. A je tu ještě jeden ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bezpečný člověk. Will.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ať jsem třikrát proklet, já blázen. Podívej se na to, Fitzi. Měli jsme to poznat. Lodě nám nejprve sloužily tak dobře, </emphasis><emphasis>ale pak, jakmile zjistili, co mezi sebou máme, ty a já, našli </emphasis><emphasis>si způsoby, jak nás odblokovat. Koterii měl Regal v kapse, </emphasis><emphasis>hned jak byla utvořena. A tak jsme měli k dispozici buďto opožděné zprávy, nebo žádné ned</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>razily. Pomoc byla vyslá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>na vždycky pozdě anebo vůbec. Je tak nasáklý nenávistí ja</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ko klíště krví. A zvítězil.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne tak docela, můj králi. </emphasis>Držel jsem svou mysl na uzdě, mimo myšlenky na Kettricken, kterak jev bezpečí na cestě do hor. Místo toho jsem zopakoval: <emphasis>Ale stále je tady Will. </emphasis><emphasis>A Burl a Carrod. Musíme být obezřeli, můj princi.</emphasis></p>

<p>Náznak vroucnosti. <emphasis>To budu. Ale víš, jak hluboce jsem ti vděčný. Možná jsme z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>platili vysokou cenu, ale to, co jsme koupili, stálo za to. Alespoň mně ano.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mně taky. </emphasis>Vycítil jsem z něj únavu a taky rezignaci. <emphasis>Vzdá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>váte to?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ještě ne. Ale jako ve tvém případě, ani má budoucnost ne</emphasis><emphasis>vyhlíž</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> slibně. Ostatní jsou všichni mrtví nebo utekli. Já bu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>du pokračovat. Jen nevím, jak daleko ještě m</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>sím jít. Či co </emphasis><emphasis>mám udělat, až se tam dostanu. A jsem tak unavený. Vzdát </emphasis><emphasis>to by bylo tak snadné.</emphasis></p>

<p>Verity ve mně snadno četl, jak jsem věděl. Ale já se k ně­mu musel neustále natahovat po všem, co mi nesdělil. Cítil jsem tu velikou zimu kolem něho, jakož i bolestivé zraně­ní, které mu překáželo v dýchání. A jeho osamělost a bolest z vědomí, že ti, kteří zemřeli, zemřeli tak daleko od domova, navíc pro něj. <emphasis>Hod, </emphasis>vzpomněl jsem si a můj zármutek odrá­žel jeho. <emphasis>Charim. </emphasis>Navždy pryč. A bylo tu ještě něco dalšího, něco, co mi nemohl dost dobře sdělit. Pokušení, vrávorání nad propastí. Nátlak, škubání, velmi připomínající dotěrné prsty Umění, které jsem cítil vlivem Serene a Justina. Snažil jsem se k němu prosmeknout a podívat se na to zblízka, ale on mě držel zpátky.</p>

<p><emphasis>Některá nebezpečí jsou ještě nebezpečnější, když jim člo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>věk stane tváří v tvář, </emphasis>varoval mě. <emphasis>Tohle je jedno z nich. Ale jsem si jist, že je to cesta, kterou se musím dát, pokud mám najít Elderlingy.</emphasis></p>

<p>„Vězni!"</p>

<p>S trhnutím jsem procitl z transu. V zámku zarachotil klíč a dveře se rozlétly. Na prahu stála nějaká dívka. Vedle ní byl Regal a jednou rukou jí konejšivě spočíval na rameni. Po stranách je doprovázeli dva strážníci, podle střihu uniforem vnitrozemci. Jeden se předklonil a vrazil do mé cely pocho­deň. Ucukl jsem bezděčně dozadu a pak se posadil, mžikaje očima v nezvykle silném světle. „Je to on?" zeptal se vlídně Regal děvčete. Bojácně po mně pokukovala. Zíral jsem na ni též a snažil se přijít na to, proč mi připadá povědomá.</p>

<p>„Ano, sire, lorde princi, králi, sire. To je on. Toho rána jsem šla ke studně, musela jsem, musela jsem pro vodu, ji­nak by dítě zemřelo, stejně jako kdyby ho zabili nájezdníci. A bylo to jen na chvilku, celé Neatbay bylo tiché, jako by bylo mrtvé. A tak jsem šla časně zrána ke studně, plížila se oparem, sire. A najednou tam byl tady ten vlk, hned u studny, a trhne sebou a zírá na mě. A vítr pohne mlhou a vlk je pryč, teď je z něho člověk. Tenhle muž. Vaše královské Ve­ličenstvo." A dál na mě upírala své vytřeštěné oči.</p>

<p>Teď jsem si na ni vzpomněl. To ráno po bitvě o Neatbay a Bayguard. Nighteyes a já jsme se zastavili u studny, aby­chom si odpočali. Vzpomněl jsem si, jak do mě strčil, aby mě probudil, a zmizel, jakmile se dívka přiblížila.</p>

<p>„Jsi statečné děvče," pochválil ji Regal a znovu ji poplá­cal po rameni. „Nuže, stráže, odveďte ji nahoru do kuchyně, ať dostane dobře najíst, a sežeňte jí někde postel. Ne. Tu po­chodeň mi tu nech." Všichni až na Regala vycouvali ze dveří a stráž je zvenčí přibouchla. Slyšel jsem vzdalující se kroky, ale světlo za dveřmi zůstávalo. Jakmile kroky umlkly, Regal znovu promluvil:</p>

<p>„Tak vidíš, Bastarde, vypadá to, že hraje skončena. Tví zastánci tě, tuším, hezky rychle opustí, jakmile zjistí, co jsi zač. Existují samozřejmě další svědci. A ti vypoví, že všude tam, kde jsi v Neatbay bojoval, byly vlčí stopy a pokousané mrtvoly. Dokonce i někteří z naší buckkeepské stráže, budou-li vzati pod přísahu, musí potvrdit, že když ses bil s vy­kovanými, některá těla nesla stopy po zubech a drápech." Zhluboka vydechl uspokojením. Uslyšel jsem, jak strká po­chodeň do nástěnného držáku na chodbě. Vrátil se zpátky ke dveřím. Byl dost vysoký na to, aby na mě mohl zvenčí na­hlédnout okénkem. Pošetile jsem vstal a přiblížil se ke dve­řím, abych ho obdařil pohrdlivým pohledem. Ucukl zpátky. Pocítil jsem malicherné zadostiučinění.</p>

<p>To ho popíchlo. „Byl jsi tak naivní. Takový blázen. Při­belhal ses domů z hor s ocasem mezi nohama a myslel sis, že Verityho přízeň postačí, abys přežil. Ty a ty tvé pošeti­lé komploty. Věděl jsem o nich o všech. O všech, Bastarde. I o tvém klábosení s naší královnou, i o uplácení Brawndyho na věži, abyste ho obrátili proti mně. I o jejích plánech opustit Buckkeep. Vezměte si teplé věci, říkal jsi jí. Král po­jede s vámi." Stoupl si na špičky, aby měl jistotu, že jeho úsměv vidím. „Neodjela s nikým, Bastarde. Ani s králem, ani s teplými věcmi, jež si zabalila." Odmlčel se. „A ani na koni." Poslední slova vyřkl tak mazlivě, jako by si je šetřil po velmi dlouhou dobu. Dychtivě přitom sledoval mou tvář.</p>

<p>Pojednou mi došlo, že jsem devateronásobný blázen. Rosemary. Sladké ospalé děťátko, vždy podřimující v koutě. Tak bystré, že ji člověk pověřil jakýmkoli úkolem. Tak mlaďounké, že člověk zapomněl, že u toho byla také. Přesto jsem to měl vědět. Nebyl jsem o moc starší, když mě Chade poprvé začal vyučovat mému řemeslu. Udělalo se mi zle a muselo se to projevit i na mé tváři. Nedokázal jsem si vzpomenout, co jsem před ní kdy řekl nebo neřekl. Neměl jsem žádnou možnost zjistit, jaká tajemství Kettricken svě­řila té malé černé kudrnaté hlavičce. Jakých hovorů s Veritym byla svědkem, jakých schůzek s Patience? Královna a šašek byli pohřešováni. Jedině to jsem s jistotou věděl. Dostali se vůbec živí z Buckkeepu? Regal se zubil, navýsost spokojený sám se sebou. Zamřížované dveře mezi námi by­ly jedinou věcí, jež mi bránila porušit můj slib daný Shrewdovi.</p>

<p>Odešel, stále se usmívaje.</p>

<p>Regal měl svůj důkaz o mém spojení s Moudrostí. Oním klíčovým svědkem bylo to děvče z Neatbay. Už mu pouze zbývalo, aby ze mě na mučidlech vymohl přiznání, že jsem zabil Shrewda. Měl na to spoustu času. Právě tolik, kolik bu­de potřebovat.</p>

<p>Sesul jsem se na podlahu. Verity měl pravdu. Regal zví­tězil.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>10  Mučení</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Leč princeznu Willful</emphasis>[1]<emphasis> by neuspokojilo nic, jen kdyby si vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>razila na lov s hře</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>cem Piebaldem</emphasis>[2]<emphasis>. Všechny její dámy ji va</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rovaly, ale ona jen odvrátila hlavu a neposlo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chala je. Také všichni páni ji varovali, ale ona se jen pošklebovala jejich </emphasis><emphasis>ob</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vám. Dokonce i stájmistr</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ji vyhledal, aby ji od toho od</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>radil, řka: „Paní</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prince</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>no, ten hřebec by měl být utracen </emphasis><emphasis>v krvi a ohni, protože ho cvičil Sly o' the Wit</emphasis>[3]<emphasis> a po</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ze jemu </emphasis><emphasis>je věrný!" Tehdy se princezna Willful rozlítila a řekla: „ Což</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pak to nejsou mé stáje a mí koně a cožpak si nesmím vybrat, </emphasis><emphasis>na kterém zvířeti pojedu? " Tu všichni zmlkli tváří v tvář její</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mu hněvu a ona nechala osedlat hřebce Piebalda na lov.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vyrazili kupředu, za mohutného štěkání psů a třepetání </emphasis><emphasis>barev. A hřebec Pi</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>bald ji krásně nesl a unesl ji přes pole </emphasis><emphasis>daleko vpřed, až se konečně ocitli z dohledu ostatních lovců. A pak, až byla princezna na hony daleko, za kopcem a </emphasis><emphasis>pod </emphasis><emphasis>zelen</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>mi</emphasis><emphasis> stromy, ji hřebec Piebald unášel cestou necestou, dokud se neztratila a povyk psů byl jen vzdálenou ozvěnou </emphasis>v <emphasis>kopcích. Nakonec zastavila u řeky, aby se napila stud</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>né vody, avšak hle, když se otočila, hřebec Piebald byl ten tam a na jeho místě stál Sly o' the WH, stejně skvrnitý jako jeho zvíře uhranuté Moudrostí. A pak byl s nijako hřebec s klis</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nou, takže dřív než se rok s rokem sešel, chodila s outěžkem. </emphasis><emphasis>A když ti, kteří byli u porodu, uviděli dítě, celé skvrnité ve tváři a na ramenou, vykřikli nahlas hrůzou. Když ho spatři</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>la princezna Willful, zaječela a vypustila duši v krvi a han</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bě, že porodila dítě Sly o' the Wita. A tak se princ Piebald </emphasis><emphasis>zrodil ve strachu a hanbě a právě tyto s sebou přinesl na </emphasis><emphasis>svět.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Legenda o princi Piebaldovi"</emphasis></p>

<p>Pochodeň, kterou tu Regal zanechal, roztančila stíny mří­ží na stěně. Chvíli jsem je sledoval, bezmyšlenkovitě, bez­nadějně. Vědomí mé vlastní smrti mne otupovalo. Postupně se má mysl znovu rozběhla, ale bez nějaké souslednosti. Ne­snažil se mi Chade sdělit právě tohle? Kettricken bez koně; kolik se toho Regal dozvěděl o koních? Znal i místo určení? Jak unikl Burrich odhalení? Či unikl vůbec? Nemohl bych se s ním setkat v mučírně? Mysli si Regal, že do únikového plánu je zapojena také Patience? A pokud ano, spokojil by se pouze s tím, že by ji zde zanechal, anebo by jeho pomsta byla přímočařejší? Až si pro mě přijdou, mám se bít?</p>

<p>Ne. Půjdu se vší důstojností. Ne. Holýma rukama zabiji to­lik vnitrozemských bídáků, kolik jen dokážu. Ne. Půjdu klid­ně a počínám si na Regala. Věděl jsem, že u toho bude, aby se díval, jak umírám. A co můj slib daný Shrewdovi: nezabít nikoho z jeho blízkých? Ten už mě nepoutal. Opravdu? Ni­kdo mě stejně nemohl zachránit. Ani jsem si nekladl otázku, zda něco nepodnikne Chade, zda by něco nemohla udělat Patience. Až ze mě Regal na mučidlech vyždímá přiznání... ne­chá mě naživu, aby mě mohl přede všemi pověsit a rozčtvrtit? Jistěže ano. Proč by si odpíral takové potěšení? Přijde se Patience podívat, jak umírám? Možná by jí v tom mohla zabránit Lacey. Odmrštil jsem svůj život stranou, obětoval jsem všechno pro nic. Alespoň jsem zabil Serene a Justina. Stálo to za to? A unikla vůbec královna, nebo se stále ukrý­vá někde uvnitř hradních zdí? Nesnažil se mi Chade sdělit právě tohle? Ne. Má mysl se plácala a drásala v myšlenkách jako krysa spadená do sudu s dešťovkou. Strašně jsem chtěl s někým mluvit, s kýmkoli. Přinutil jsem se ke klidu, k rozu­mu, a náhle jsem nahmatal záchytný bod. Nighteyes. Nighteyes přece říkal, že je odvedl, že je zavedl k Burrichovi.</p>

<p><emphasis>Bratře? </emphasis>hmátl jsem po Nighteyesovi.</p>

<p><emphasis>Tady jsem. Vždycky jsem tady.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pověz mi o té noci.</emphasis></p>

<p><emphasis>O jaké noci?</emphasis></p>

<p><emphasis>Té noci, kdy jsi vyváděl lidi z hradu za Srdcem smečky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ach. </emphasis>Vnímal jsem, jak se usilovně namáhá. Měl své vlčí způsoby. Jednou udělaná věc pro něj byla skončená. Neuva­žoval moc dopředu, jen do dalšího úlovku, nevzpomínal si skoro na nic z toho, co se stalo před měsícem či před rokem, pokud se to přímo netýkalo jeho přežití. Tak si vzpomínal na klec, ze které jsem ho pustil, ale kde lovil čtyři noci předtím, to už nevěděl. Pamatoval si jen všeobecné věci, například vychozenou králičí stezku, pramen, který nikdy nezamrzá, ale konkrétní detaily, jako kolik králíků usmrtil před třemi dny, ty už pro něj byly navždycky ztracené. Tajil jsem dech v očekávání, že by mi snad mohl dát naději.</p>

<p><emphasis>Všechny jsem je odvedl k Srdci smečky. Kéž bys tam byl </emphasis><emphasis>taky. Mám v pysku d</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kobrazi osten. Nemůžu ho tlapou dostat </emphasis><emphasis>ven. Bolí to.</emphasis></p>

<p><emphasis>A jak jsi k tomu přišel? </emphasis>I uprostřed toho všeho jsem se mi­moděk neubránil úsměvu. Věděl o tom své, ale nedokázal prostě odolat pohledu na tlusté škobrtající stvoření.</p>

<p><emphasis>To </emphasis><emphasis>není</emphasis><emphasis> žádná legrace.</emphasis></p>

<p><emphasis>To já vím. </emphasis>Opravdu to nebyla legrace. Takový osten byla protivná špičatá věc, která se bude nořit stále hlouběji a vše kolem bude pěkně hnisat. Mohlo by se to zhoršit natolik, že by mu to znemožnilo lovit. Stočil jsem svou pozornost k je­ho problému. Dokud ho nevyřeším, nebude schopen sou­středit se na nic jiného. <emphasis>Srdce smečky ti to vytáhne, když ho pěkně požádáš. Můžeš mu důvěřovat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Když jsem k němu mluvil, odstrčil mě. Ale pak mluvil on </emphasis><emphasis>ke mně.</emphasis></p>

<p><emphasis>Opravdu?</emphasis></p>

<p>Pomalé probírání myšlenkami. <emphasis>Té noci. Když jsem je vedl k němu. Řekl mi: „</emphasis><emphasis>Z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>veď je</emphasis><emphasis> sem ke mně, ne do liščího dou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pěte. "</emphasis></p>

<p><emphasis>Zobraz mi to místo, kam jste šli.</emphasis></p>

<p>To už pro něj bylo těžší. Ale jak se namáhal, vybavoval si krajnici, liduprázdnou cestu v poletujícím sněhu, na ní pou­ze Burriche, jak sedí obkročmo na Ruddym a vede Sooty. Spatřil jsem též Samici a Toho bez pachu, jak si pojmenoval další osoby. Na Chadea si vzpomínal dobře, hlavně pro tuč­nou hovězí kost, kterou Nighteyese podaroval při jejich od­chodu.</p>

<p><emphasis>Mluvili mezi sebou?</emphasis></p>

<p><emphasis>Až příliš. Když jsem je opouštěl, ňafali jeden na druhého.</emphasis></p>

<p>Ať se snažil sebevíc, bylo to vskutku vše, co pro mne měl. Bylo toho dost, abych poznal, že naše plány doznaly drastických změn, a to na poslední chvíli. Podivné. Byl jsem ochoten položit za Kettricken život, ale nyní jsem si nebyl jist svými pocity, když jsem se musel vzdát svého koně. Pak jsem si však vzpomněl, že na koni už asi nikdy nepojedu, je­dině snad na tom, který mě ponese k šibeničnímu stromu. Alespoň Sooty odjela s někým, koho jsem měl rád. A Ruddy. Proč právě tihle dva koně? A proč jen tihle dva? Nepo­dařilo se snad Burrichovi propašovat ze stájí ostatní? Právě proto neodjel?</p>

<p><emphasis>Ten osten bolí, </emphasis>připomněl mi Nighteyes. <emphasis>Nemůžu kvůli té bolesti žrát.</emphasis></p>

<p><emphasis>Rád bych ti přišel na pomoc, ale nemohu. Musíš požádat </emphasis><emphasis>Srdce smečky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nemůžeš ho požádat ty? Tebe neodstrčí.</emphasis></p>

<p>Usmál jsem se sám pro sebe. <emphasis>Jednou to udělal. Stačilo mi </emphasis><emphasis>to; vzal jsem si z toho poučení. Ale když za ním půjdeš a po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>žádáš ho o pomoc, neodstrčí tě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nemůžeš ho požádat ty, aby mi pomohl?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nemohu s ním mluvit tak jako s tebou. A je ode mě příliš daleko, abych na něj zaštěkal.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já to tedy zkusím, </emphasis>řekl pochybovačně Nighteyes.</p>

<p>Nechal jsem ho jít. Přemýšlel jsem, jak ho nejlépe vyro­zumět o své situaci. Pak jsem to zavrhl. Nemohl stejně nic dělat; pouze by ho to rozrušilo. Nighteyes řekne Burrichovi, že jsem ho za ním poslal; Burrich se tak dozví, že jsem stá­le naživu. Jinak prakticky nebylo co sdělovat, protože to již stejně věděl sám.</p>

<p>Poté se čas líně vlekl. Měřil jsem ho různými dostupnými způsoby. Pochodeň po Regalovi dohořela. Vystřídaly se strá­že. Kdosi přišel a prostrčil mi dveřmi jídlo a vodu. Nežádal jsem o to. Napadlo mě, zda to neznamená, že uběhl dlouhý čas od chvíle, kdy jsem naposledy jedl. Stráže se znovu vystřídaly. Tohle byl upovídaný pár, muž se ženou. Mluvili však ztišenými hlasy a já slyšel jenom mumlání a smích. Ja­kési oplzlé flirtování mezi těmi dvěma, tušil jsem. Přerušil je něčí příchod.</p>

<p>Přátelský hovor náhle utichl. Bylo slyšet tiché mumlání, tentokrát podbarvené velice uctivým tónem. Žaludek se mi smrštil a ztuhl. Tiše jsem vstal a po špičkách se přesunul ke dveřím. Nakoukl jsem skrz mříže ke strážnímu stanovišti.</p>

<p>Přiblížil se chodbou jako stín. Mlčky. Nikoli pokradmu. Nebyl nenápadný, nemusel se obtěžovat s kradmostí. Tohle bylo Umění, jaké jsem dosud nezažil. Ucítil jsem, jak se mi v zátylku naježily vlasy, když se Will zastavil přede dveřmi a pohlédl dovnitř na mne. Nemluvil a já si mluvit netroufal. Už jen při pohledu na něj jsem se mu bezděky dost poote­vřel. Netroufal jsem si však očima ucuknout. Umění se ko­lem něj třpytivě tetelilo jako aura vědomí. Stáhl jsem se hlu­boko dovnitř, hlouběji a hlouběji, stahuje s sebou všechny své pocity a myšlenky a zahrazuje se o překot zdmi, ale jak­si jsem přitom věděl, že i tyhle zdi mu o mně mnohé vypo­vídají. Dokonce má obrana mu skýtala způsob, jak ve mně číst. A s tím, jak mi vyschlo v ústech a v hrdle, zároveň vy­vstala otázka: Kde celou tu dobu byl? Co bylo pro Regala tak důležité, že tím pověřil Willa, místo aby ho využil k zá­chraně koruny?</p>

<p>Bílá loď.</p>

<p>Ta odpověď mi vytanula odkudsi z hloubi nitra; vycháze­la z tak hluboké spojitosti, že jsem ji nebyl schopen vydolo­vat na světlo. Ale nepochyboval jsem o ní. Pohlédl jsem na něj, dávaje si ho do souvislosti s bílou lodí. Zamračil se. Cí­til jsem, jak napětí mezi námi sílí, jak jeho Umění dotírá na mé meze. Neškrabal ani mnou necloumal jako Justin či Serene. Spíše bych to mohl přirovnat k šermířskému souboji, kdy jeden zkouší sílu protivníkova útoku. Balancoval jsem proti němu s vědomím, že kdybych jen jedinkrát zakolísal, kdybych si ho jediný okamžik nedržel v odstupu, proklouzl by mou obranou a proklál mi duši. Vypoulil oči a mne krát­ce překvapil jeho pohled zračící nejistotu. Následoval však úsměv, příjemný asi jako žraloci chřtán.</p>

<p>„Ach," vzdychl. Zdál se být potěšený. Ustoupil ode dveří a protáhl se jako líná kočka. „Oni tě podcenili. Já tu chybu neudělám. Dobře vím, jakou výhodu jeden získá, když ho jeho protivníci podceňují." Poté odešel, ani rázně, ani po­malu, ale spíše jako kouř odvátý lehkým vánkem. V jedné chvíli byl tady a v další pryč.</p>

<p>Jakmile odešel, šel jsem si sednout na kamennou lavici. Zhluboka jsem nasál vzduch a všechen ho vydechl, uvnitř jsem se stále celý třásl. Cítil jsem, že jsem prodělal zkouš­ku a že přinejmenším tentokrát jsem obstál. Opřel jsem se o chladný kámen a opět pohlédl na dveře.</p>

<p>Zavrtal se do mě Willův zrak s napůl přivřenými víčky.</p>

<p>Vyskočil jsem tak prudce, že mi znovu pukla strupovitá rána na noze. Pohlédl jsem na okno ve dveřích. Nic. Byl pryč. S bušícím srdcem jsem se přinutil jít k okénku a na­kouknout ven. Nikdo tam nebyl, pokud jsem dobře viděl. Byl pryč. Ale stále jsem nemohl přesvědčit sám sebe, že to­mu tak je.</p>

<p>Přibelhal jsem se k lavici a znovu usedl, Brawndyho plášť jsem si přitáhl kolem ramen. Zíral jsem z okna, zda nespat­řím nějaký pohyb, změnu v tlumeném světle strážníkovy po­chodně, něco, co by naznačovalo, že Will číhá za dveřmi mé cely. Nic tam nebylo. Dychtil jsem vyrukovat ven, s Moud­rostí i s Uměním, abych zjistil, jestli ho tam neucítím. Ne­troufal jsem si. Nemohl jsem vyjít sám ze sebe, aniž bych neponechal otevřenou cestu někomu, kdo by vpadl dovnitř.</p>

<p>Rozestavěl jsem stráže kolem svých myšlenek a za pár okamžiků jsem je zase přestavěl. Čím více jsem se snažil uklidnit sám sebe, tím zběsilejší byla má panika, když pro­pukla. Obával jsem se fyzického mučení. Teď mi po žebrech a po tvářích stékal nakyslý pot strachu, zatímco jsem zvažo­val, co všechno by mi Will mohl způsobit, kdyby pronikl za mé zdi. Jakmile by se mi dostal do hlavy, stanul bych potom před všemi vévody a velice podrobně vypověděl, jak jsem zabil krále Shrewda. Regal si pro mě vymyslel krutější věc než pouhé umírání. Mohl bych jít na smrt jako sebou samým usvědčený zbabělec a zrádce. Krčil bych se Regalovi u no­hou a přede všemi žebral o odpuštění.</p>

<p>Myslím, že čas, který mi uběhl, byla noc. Ani na okamžik jsem neusnul, pouze jsem zadříml a pak se s trhnutím pro­budil z děsivého snu o očích na mých dveřích. Ani jsem si netroufal hmátnout k Nighteyesovi pro útěchu a jenom jsem doufal, že se mě nepokusí v myšlenkách vyhledat. Se škub­nutím jsem procitl z jednoho takového polosnu v domnění, že jsem na chodbě zaslechl kroky. Měl jsem zrnité vidění, hlava mě bolela od ustavičného bdění a svaly byly ztvrdlé napětím. Zůstal jsem na lavici, sbíraje v sobě zbytky sil, kte­ré jsem ještě měl.</p>

<p>Vtom se dveře rozlétly. Strážník vrazil do cely pochodeň a potom vykročil za ní. Následovali ho další dva. „Hej. Vy­skoč!" vybafl na mě ten s pochodní. Měl farrowský přízvuk.</p>

<p>Neviděl jsem důvod ho neuposlechnout. Vstal jsem a ne­chal Brawndyho plášť sklouznout na lavici. Jejich velitel učinil úsečné gesto a já se vmžiku ocitl v sevření dvou stráž­níků. Před celou čekali čtyři další. Regal neponechal nic ná­hodě. Žádného z těch mužů jsem neznal. Všichni byli v bar­vách Regalovy gardy. Jejich rozkazy jsem jim mohl číst ve tvářích. Neposkytoval jsem jim žádné záminky. Kousek mě vedli chodbou, minuli jsme opuštěné stanoviště hlídky a ve­šli do větší místnosti, jež kdysi sloužila jako strážnice. Ná­bytek byl vyklizen až na jedno pohodlné křeslo. Každý ná­stěnný svícen se honosil pochodní, takže pro mé oči odvyklé světlu byl vnitřek bolestivě jasný. Stráže mne nechaly stát uprostřed místnosti a připojily se k ostatním, lemujícím zdi. Spíše ze zvyku než v naději jsem zhodnotil svou situaci. Na­počítal jsem čtrnáct strážníků. To bylo zajisté příliš i na mě. Oboje dveře do místnosti byly zavřeny. Čekali jsme.</p>

<p>Čekání a stání v jasně osvětlené místnosti, je-li člověk ob­stoupený skupinou nepřátelsky se tvářících mužů, je možné už považovat za jistou formu mučení. Rychle jsem se una­vil. Vyděsilo mě zjištění, jak rychle mě strádání a nečinnost vysílily. Pocítil jsem takřka úlevu, když se dveře konečně otevřely. Vešel Regal, následovaný Willem. Will cosi tiše na­mítal:</p>

<p>„...zbytečné. Stačila by mi asi tak jedna další noc, to je vše."</p>

<p>„Já dávám přednost tomuhle," odpověděl hodně jedovatě Regal.</p>

<p>Will sklopil mlčky hlavu na znamení souhlasu. Regal se usadil a Will si mu stoupl za levé rameno. Regal si mě chví­li měřil pohledem, pak se ležérně zaklonil v křesle. Natočil hlavu stranou a nadechl se nosem. Zvedl prst a ukázal na jednoho z mužů. „Bolte. Ty. Nechci žádné zlomeniny. Až dostaneme, co potřebujeme, budu chtít, aby opět vypadal re­prezentativně. Rozumíš."</p>

<p>Bolt krátce kývl. Svlékl si zimní plášť a nechal ho spad­nout na zem, stáhl si rovněž košili. Ostatní muži s kamen­nými pohledy přihlíželi. Z jakési dávné diskuse s Chadem mi v hlavě vytanul útržek jeho rady: „Při mučení vydržíš dé­le, když se soustředíš na to, co řekneš, spíše než na to, co neřekneš. Slyšel jsem o mužích, kteří opakovali tutéž větu po­řád dokola, ještě dlouho poté, co už nemohli slyšet žádné otázky. Když se soustředíš na to, co řekneš, je pak méně pravděpodobné, že řekneš to, co říci nechceš."</p>

<p>Ale jeho teoretická rada pro mne neměla valný význam. Nezdálo se totiž, že by mi Regal chtěl klást nějaké otázky.</p>

<p>Bolt byl vyšší než já a taky těžší. Bylo jasné, že jeho stra­va zahrnuje mnohem víc než jen chleba a vodu. Procvičo­val se a protahoval, jako bychom spolu měli zápasit o hlav­ní cenu zimních slavností. Stál jsem a pozoroval ho. Střetl se s mým pohledem a usmál se, jako by neměl rty. Díval jsem se, jak si natahuje pár kožených palčáků. Přišel už připrave­ný. Pak se uklonil Regalovi a Regal kývl.</p>

<p><emphasis>Copak je tohle?</emphasis></p>

<p><emphasis>Buď zticha! </emphasis>nařídil jsem Nighteyesovi. Jak ale Bolt rázně vykročil směrem ke mně, ucítil jsem, jak se mi křiví horní ret a obnažují zuby. Před jeho prvním úderem jsem uskočil, udělal výpad, abych mu sám zasadil ránu, a potom jsem se znovu stáhl, když se opět rozmáchl. Zoufalství mi propůjči­lo netušenou hbitost. Nečekal jsem, že dostanu šanci bránit se, čekal jsem, že budu spoután a mučen. Na to byla samo­zřejmě spousta času. Regal měl všechen čas, který potřebo­val. Nemysli na to! V tomhle druhu boje jsem nikdy nestál za moc. Nemysli ani na to! Boltova pěst se mi palčivě otře­la o čelist. Dávej pozor! Právě jsem ho lákal, aby se odkryl, a pozorně si ho měřil, když vtom mě obestřelo Umění. Na­běhl jsem Willovi do rány a Bolt mi nenucené zasadil další tři údery. Do čelisti, hrudi a lícní kosti. Všechny rychlé a tvr­dé. Stylem muže, který to dělával hodně často. S úsměvem muže, který se v tom vyžíval.</p>

<p>Pak jsem se ocitl v jakémsi bezčasí. Nemohl jsem se krýt před Willem a zároveň čelit Bohovým ránám. Usoudil jsem, pokud se myšlení člověka v takovém stavu dá nazvat usuzo­váním, že mé tělo má vlastní ochranu před fyzickou bolestí. Buď omdlím, anebo zemřu. Smrt by mohla být jediným ví­tězstvím, v něž jsem tu mohl doufat. A tak jsem se rozhodl střežit spíše svou mysl nežli tělo.</p>

<p>Nerad na ten výprask vzpomínám. Má symbolická obrana spočívala v uhýbání před jeho ranami a ve snaze přimět ho k pronásledování, nespustit z něj oči, krýt se, kdekoli to šlo, jen když mě to nerozptylovalo od bdělosti, s níž jsem čelil tlaku Willova Umění. Slyšel jsem, jak se stráže smějí mému domnělému nedostatku odvahy, jelikož jsem se jen zřídka snažil bojovat. Když mě jeden z jeho úderů mrštil proti vo­jákům stojícím okolo nás, jejich strkance a kopance mě zno­vu vystrnadily vstříc Bohovi.</p>

<p>Nemohl jsem se v myšlenkách zabývat nějakou strategií. Když jsem se rozmáchl, rozmáchl jsem se až příliš divoce a těch mých několik zásahů pěstí mělo jen pramalý účinek. Toužil jsem se uvolnit, načerpat sílu ze své zuřivosti a jen se na Bolta vrhnout a naložit mu, co se do něho vejde. Tím bych se ale dokořán otevřel Willovým záměrům. Ne. Musel jsem zachovat chladnou hlavu a vydržet. A zatímco Will zvyšoval svůj tlak, Bolt si mohl počínat naprosto nenucené. Nakonec mi zbyly dvě možnosti. Mohl jsem používat ruce, abych si kryl buď hlavu, nebo tělo. Bolt totiž střídal jenom tyhle dva cíle. Hrozné přitom bylo vědět, že ten chlap se dr­ží zpátky a udeří pouze tehdy, aby mi způsobil bolest nebo menší poranění. Jednou jsem spustil ruce a střetl se s Willovým upřeným pohledem. Pocítil jsem kratičké zadostiučině­ní, když jsem uviděl, jak se mu po tváři řine pot. V tom oka­mžiku mě do nosu tvrdě zasáhla Boltova pěst.</p>

<p>Blade mi kdysi popsal ten zvuk, který uslyšel, když mu křupl nos ve rvačce. Slovy to však není možné vystihnout. Je to strašně nepříjemný zvuk umocněný neuvěřitelnou bo­lestí. Bolestí tak prudkou, že to byla rázem jediná bolest, které jsem si byl vědom. Zatmělo se mi před očima.</p>

<p>Nevím, jak dlouho jsem byl bez sebe. Vrávoravě jsem při­plachtil k okraji vědomí a vznášel se tam. Kdosi mě převrá­til na záda. Chvíli mě zkoumal a potom se narovnal. „Nos je zlomený," prohlásil.</p>

<p>„Bolte, řekl jsem, že nechci žádné zlomeniny!" ohradil se vztekle Regal. „Musím být schopen předvést ho nedotče­ného. Přines mi nějaké víno," dodal podrážděně komusi po svém boku.</p>

<p>„Žádný problém, králi Regale," ujistil ho kdosi. Ta osoba se nade mnou shýbla, pevně mi stiskla nosní můstek a zase ho narovnala. Tento surový zákrok bolel víc než při zlome­ní a já se opět ponořil do bezvědomí. Nějakou dobu jsem tam otálel a slyšel nezřetelné hlasy, jak se o mě baví, než se poskládaly do slov a slova do smyslu.</p>

<p>Regalův hlas: „Tak čeho je on vlastně schopen? Proč to neudělal teď?"</p>

<p>„Vím jen to, co mi řekli Serene a Justin, Vaše Veličen­stvo." Willův hlas zněl unaveně. „Říkali, že byl vyčerpaný Uměním a Justin mu dokázal vnutit svou vůli. A potom Bastard... jaksi zaútočil. Justin říkal, že je přesvědčen, že ho na­padl nějaký velký vlk. Serene říkala, že dokonce viděla sto­py po drápech na Justinově těle, ale že krátce nato zmizely."</p>

<p>Uslyšel jsem zapraskání dřeva, jak se Regal prudce za­klonil v křesle. „No tak, ať to udělá. Chci tuhle Moudrost vi­dět na vlastní oči." Odmlka. „Nebo nejsi dost silný? Snad jsem si měl držet v záloze Justina."</p>

<p>„Jsem silnější než Justin, Vaše Veličenstvo," pravil Will. „Ale Fitz si je mého záměru vědom. Justinův útok nečekal." A tišeji dodal: „Je mnohem silnější, než mi namluvili."</p>

<p>„Jen do toho!" přikázal znechuceně Regal.</p>

<p>Takže Regal chtěl vidět moji Moudrost? Nadechl jsem se a sebral v sobě veškeré zbytky sil. Zkusil jsem zaměřit svůj hněv na Regala, tvrdě ho <emphasis>odmrštit, </emphasis>aby proletěl zdí. Ale ne­mohl jsem. Byl jsem příliš prostoupený bolestí na to, abych se mohl soustředit. Mé vlastní zdi můj pokus zmařily. Regal sebou pouze trhl a podíval se na mě pozorněji.</p>

<p>„Je vzhůru," poznamenal. Znovu líně pozvedl prst. „Verde. Můžeš si ho vzít do práce. Ale dávej pozor na jeho nos. Nech jeho tvář na pokoji. Zbytek těla se dá snadno něčím za­halit."</p>

<p>Verde věnoval pár okamžiků tomu, aby mě vytáhl na no­hy, jenom aby mě mohl vzápětí srazit na zem. Tahle jedno­tvárnost mě unavila dříve než jeho. Podlaha napáchala stejné škody jako jeho pěsti. Nemohl jsem se udržet na nohou ani zvednout ruce, abych se kryl. Stáhl jsem se dovnitř, scvrká­vaje se více a více, a tam se jenom choulil, dokud mě čirá fyzická bolest nepřivede k bdělosti a nepřinutí mne znovu bojovat. Těsně předtím jsem zpravidla znovu omdlel. Uvě­domil jsem si další věc. Regalovo potěšení. Nechtěl mě svá­zat a způsobit mi bolest. Chtěl se dívat, jak bojuji, vidět, jak se snažím bránit a přitom ztrácím půdu pod nohama. Sledo­val také své stráže, nepochybně si všímaje těch, kteří od této zábavy odvracejí oči. Využil mě, aby si je prověřil. Vší silou jsem se přinutil nedbat toho, že má z mé bolesti potěšení. Šlo především o to, abych udržel své mentální zdi a nepustil si Willa do hlavy. Právě v tomto souboji jsem musel zvítězit.</p>

<p>Když jsem počtvrté přišel k sobě, ležel jsem na podlaze své cely. Probudilo mě hrozivé funění, sípavý zvuk. Byl to zvuk mého vlastního dechu. Zůstal jsem ležet tam, kam mě pohodili. Po nějaké době jsem zvedl ruku a stáhl Brawndyho plášť z lavice. Sklouzl částečně na mě. Ještě nějakou dobu jsem ležel. Strážní Regala poslouchali dobře. Neměl jsem nic zlomeného. Všechno mě bolelo, ale žádné kosti nebyly zlomené. Způsobili mi pouze bolest. Nic, nač bych mohl ze­mřít.</p>

<p>Připlazil jsem se k vodě. Nebudu rozvádět, kolik mě to stálo utrpení, než jsem nádobu zvedl a napil se. Mé úvodní pokusy bránit se zavinily, že jsem měl oteklé a bolavé ruce. Marně jsem se snažil držet okraj nádoby tak, abych se ne­praštil do úst. Konečně se mi podařilo napít se. Voda mě po­sílila a já si o to více uvědomil, kde mě všude bolí. Ležela tam také půlka mého bochníku. Namočil jsem ho koncem ve zbytku vody a cucal nasáklý změklý chléb. Chutnal po krvi. Bohovy počáteční rány do hlavy mi uvolnily zuby a rozra­zily rty. Svůj nos jsem si uvědomoval jako rozsáhlou oblast pulsující bolestí. Neodvážil jsem se dotknout se ho prsty. Z jídla jsem neměl žádné potěšení, zaznamenal jsem jen čás­tečnou úlevu od hladu, který mě drásal spolu s bolestí.</p>

<p>Po nějaké době jsem se posadil. Přitáhl jsem si kolem tě­la plášť a uvažoval o tom, co vím. Regal mě bude fyzicky mlátit tak dlouho, dokud při útoku jeho stráží neprojevím Moudrost anebo nepolevím v ostražitosti natolik, že Will pronikne mými zdmi a vnutí mi přiznání. Napadlo mne, ja­ký způsob vítězství by asi volil raději. Nepochyboval jsem o tom, že vyhraje. Má jediná cesta ven z téhle cely byla smrt. A možnosti? Zkusit se nechat umlátit k smrti dříve, než po­užiji Moudrost či na Willův nátlak spustím bariéru Umění. Anebo si vzít jed, který jsem namíchal pro Wallace. Na ten bych zemřel. To bylo jisté. V tak oslabeném stavu by byla smrt zřejmě rychlejší, než jsem původně plánoval. Přesto však bolestivá. Zoufale bolestivá.</p>

<p>Jeden druh utrpení se zdál být stejně dobrý jako ten dru­hý. Namáhavě jsem si vyhrnul zkrvavený pravý rukáv. Tajná kapsa byla zajištěna pomocí nitě, jež měla při slabém trh­nutí povolit. Byla však zalepena krví. Vzal jsem ji opatrně do prstů. Nesmím to rozsypat. Budu muset počkat, až mi da­jí další vodu, abych to dostal do žaludku. Jinak bych se jen dusil a dávil hořkým práškem. Stále jsem na tom pracoval, když jsem z chodby zaslechl hlasy.</p>

<p>Zdálo se mi nespravedlivé, že si pro mě jdou tak brzy. Na­slouchal jsem. Nebyl to Regal. Ale ať už sem mířil kdokoli, znamenalo to, že to má co do činění se mnou. Byl to hlubo­ký hlas, hlučící chodbou jako dunivý hrom. Stráže odpoví­daly úsečným nepřátelským tónem. A další hlas; přimlouva­jící se, zdůvodňující. Pak znovu to hlučení, stále hlasitější; zjevná bojechtivost. A pak náhlý výkřik:</p>

<p>„Zemřeš, Fitzi! Pověsí tě nad vodu a tvé tělo spálí!"</p>

<p>Byl to Burrichův hlas. Podivná směsice hněvu, hrozby a bolesti.</p>

<p>„Dostaň ho odsud." Jedna z hlídaček teď promluvila hla­sitě a jasně. Byla očividně z vnitrozemí.</p>

<p>„Vždyť ano, vždyť ano." Znal jsem ten hlas. Blade. „Je­nom si trochu vypil, to je vše. Byl to vždycky jeho problém. A měl toho kluka roky v učení dole ve stájích. Všichni teď říkají, že o tom měl vědět, věděl to a nic zřejmě neudělal."</p>

<p>„Jisssstě," vysoukal ze sebe nasupený Burrich. „A jsem teď bez práce, bastarde! Erb s jelenem už není pro mě! Ač­koliv, u Elovy prdele, na tom stejně prd záleží. Koně jsou pryč. Zatraceně nejlepší koně, co jsem kdy cvičil, jsou teď ve vnitrozemí, v rukou pitomců! Psi jsou pryč, sokoli jsou pryč! A to, co zbylo, jsou jen zakrslíci a pár mezků. Nemám už koně, ke kterým bych se znal!" Jeho hlas se blížil. Bylo v něm šílenství.</p>

<p>Vyškrábal jsem se po dveřích a chytil se mříží, abych vi­děl do chodby. Na strážnické stanoviště jsem nedohlédl, ale jejich stíny byly vidět na zdi. Burrichův stín se pokoušel projít chodbou, zatímco stráže a Blade se ho snažili zadržet.</p>

<p>„Počkat. Jenom minutku," protestoval opile Burrich. „Po­čkat. Heleďte. Já s ním chci jen mluvit. To je vše." Hlouček lidí valících se chodbou se znovu zastavil. Stráže teď stály mezi Burrichem a mými dveřmi. Blade svíral Burriche za paži. Stále na něm byly vidět stopy po bitce a jednu ruku měl zavěšenou na pásce. Nebylo v jeho silách Burriche zastavit.</p>

<p>„Chci jen dostat svoje, než svoje dostane Regal. To je vše. To je vše." Burrichův opilý hlas byl hluboký a přerývaný. „No tak. Jen na minutku. Stejně, co to má za smysl? Je mrt­vý tak jako tak." Další odmlka. „Heleďte. Vynahradím vám to. Koukejte, tady."</p>

<p>Stráže si vyměnily pohledy.</p>

<p>„Uch, Blade, nemáš u sebe nějaké peníze nazbyt?" Burrich se přehraboval ve svém měšci, pak si znechuceně odfrkl a překlopil ruku. Z prstů se mu vysypala sprška mincí. „Koukejte, koukejte." Ozval se cinkot a chřestot upuštěných mincí a jejich kutálení po podlaze chodby, jak Burrich doši­roka rozhodil ruce ve velkorysém gestu.</p>

<p>„Hej, on to tak nemyslel, Burrichi, neuplácej tu takhle stráže, jinak tě vsadí taky do cely." Blade se spěšně shýbl a přitom se omlouval, zatímco rychle sbíral rozsypané min­ce. Stráže se sklonily vedle něj a já zahlédl jednu ruku, jak se pokradmu šine od podlahy ke kapse.</p>

<p>Náhle do mého okénka nahlédla Burrichova tvář. Chvíli jsme si skrze mříže hleděli z očí do očí. V jeho tváři se svá­řil zármutek a rozhořčení. Oči měl protkané rudými žilkami od pití a jeho dech byl silně cítit alkoholem. Látku košile měl rozedranou v místě, odkud byl odtržen jelení erb. Po­hlédl na mě, a zatímco se díval, oči se mu v úděsu rozšířily. Chvíli jsme tak stáli proti sobě a já si myslel, že je to něco jako vzájemné pochopení a rozloučení. Potom se zaklonil a plivl mi přímo do tváře.</p>

<p>„Tumáš ty," zavrčel. „Za můj život, který jsi mi vzal. Za všechny ty hodiny, za všechny ty dny, které jsem při tobě strávil. Lepší by bylo, kdybys slehl a pošel mezi zvířaty, ješ­tě než jsi to dovedl tak daleko. Chystají se tě pověsit, hochu. Regal nechal pověsit šibenici, nad vodou, jak praví stará moudrost. Pověsí tě, rozpářou tě a spálí na kosti. Nezbude nic, co by pohřbili. Nejspíš se bojí, že by tě psi vyhrabali. To by se ti líbilo, co, hochu? Být zahrabán jako kost, aby tě ně­jaký pes později vyhrabal? Lepší bude, když si lehneš a po­jdeš tam, kde jsi."</p>

<p>Když na mě plivl, odtáhl jsem se od něho. Teď jsem stál opodál dveří a kymácel se na vratkých nohou, zatímco on svíral mříže a civěl dovnitř na mě, oči vypoulené, jiskřící ší­lenstvím a opilostí.</p>

<p>„Jsi prý dobrý v Moudrosti, povídá se. Proč se nepromě­níš v krysu a neutečeš odsud? Ha?" Opřel se čelem o mříže a zíral na mě. Skoro zamyšleně řekl: „Lepší než viset, sprat­ku. Proměň se ve zvíře a uteč s ocasem mezi nohama. Jestli můžeš... slyšel jsem, že můžeš... říkají, že se umíš proměnit ve vlka. Holt, jestli to neumíš, budeš viset. Viset za krk, dá­vit se a kopat..." Jeho hlas postupně umlkl. Jeho temné oči se zabodly do mých. Byly strhané od pití. „Lepší si lehnout a na místě zemřít než viset." Najednou jako by ho zachváti­la zuřivost. „A možná ti pomůžu slehnout a zemřít!" pohro­zil mi skrz skřípějící zuby. „Lepší bude, když pojdeš mou rukou než Regalovou!" Začal zápolit s mřížemi a lomcovat s dveřmi v zámku.</p>

<p>Stráže byly vmžiku u něj, každý ho uchopil za jednu pa­ži, prudce jím cloumali a kleli, ale on je úplně ignoroval. Starý Blade za nimi poskakoval a volal: „Nechte toho, tak pojď, Burrichi, dal jsi své slovo, pojď, chlape, než půjde do tuhého."</p>

<p>Neodervali ho, prostě toho najednou nechal a spustil ruce k tělu. Stráže to zaskočilo a oba klopýtli dozadu. Chytil jsem se mříží.</p>

<p>„Burrichi." Těžko se mi v ústech formovala slova. „Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Je mi to líto." Nadechl jsem se a sna­žil se přijít na nějaká slova, jež by alespoň částečně umlčela muka v jeho očích. „Nikdo by ti neměl dávat vinu. Dělal jsi pro mě to nejlepší, co bylo v tvých silách."</p>

<p>Zavrtěl na mě hlavou, tvář zkřivenou zármutkem a zlostí. „Lehni si a zemři, hochu. Lehni si a zemři." Otočil se a šel pryč. Blade kráčel za ním, snad posté se omlouvaje dvěma nervózním strážníkům, kteří ho doprovázeli chodbou. Díval jsem se, jak odcházejí, a pak jsem uviděl, jak se Burrichův stín zakymácel, zatímco Bladeův se ještě chvilku zdržel, aby uchlácholil stráže.</p>

<p>Otřel jsem si plivanec z tváře a pomalu se odšoural ke ka­menné lavici. Dlouho jsem tam seděl a vzpomínal. Od sa­mého začátku mne před Moudrostí varoval. Prvního psa, s nímž jsem navázal pouto, mi nemilosrdně sebral. Bojoval jsem s ním o něj, <emphasis>strčil </emphasis>do něj vší silou, co jsem v sobě měl, a on ji jen odklonil proti mně. Bylo to tak tvrdé, že jsem se ani nepokusil do někoho <emphasis>strčit </emphasis>ještě roky poté. A když se obměkčil a napříště ignoroval, ne-li akceptoval moje pouto s vlkem, obrátilo se to proti němu. Moudrost. Celou tu dobu mě před ní varoval a já si celou tu dobu byl jist, že vím, co dělám.</p>

<p><emphasis>To jsi věděl.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nighteyesi. </emphasis>odvětil jsem. Na víc jsem neměl sílu.</p>

<p><emphasis>Pojď se mnou. Pojď se mnou, zalovíme si. Můžu tě vzít </emphasis><emphasis>daleko od toho všeho.</emphasis></p>

<p><emphasis>Snad až za chvíli, </emphasis>odbyl jsem ho. Neměl jsem sílu se s ním bavit.</p>

<p>Seděl jsem tak velmi dlouho. Mé setkání s Burrichem bo­lelo stejně jako předtím bití. Snažil jsem se rozpomenout na jediného člověka, kterého bych v životě nezklamal, kterého bych nepodvedl. Na žádného jsem nepřišel.</p>

<p>Můj pohled sklouzl na Brawndyho plášť. Byla mi dost zi­ma, takže by mi přišel vhod, ale byl jsem příliš rozlámaný na to, abych ho zvedl. Moje oči upoutal oblázek na podlaze vedle něj. Zrozpačitěl jsem. Vynadíval jsem se na tu podla­hu už dost, abych věděl, že v mé cele se žádné tmavé ka­mínky nepovalují.</p>

<p>Zvědavost je až rušivě mocná síla. Nakonec jsem se nějak shýbl a zvedl plášť i oblázek vedle. Chvíli mi trvalo, než jsem se do pláště zachumlal. Pak jsem se jal zkoumat onen oblázek. Nebyl to oblázek. Bylo to tmavé a vlhké. Nějaký smotek? - Lístky. Kulička ze zmuchlaných lístků. Kulička, která mě trefila do brady, když na mě Burrich plivl? Opatrně jsem ji podržel proti vrtošivému světlu, které se míhalo v za­mřížovaném okně. Cosi bílého jistilo vnější lístek. Povytáhl jsem to. Můj zrak upoutal bílý konec dikobrazího ostnu, za­tímco černý zašpičatělý konec protínal lístkový obal. Po roz­balení lístku jsem odhalil hnědý lepkavý cucek. Zvedl jsem ho k nosu a opatrně přičichl. Směsice bylin, jedna však pře­vládala. Při té známé vůni se mi zvedl žaludek. Chovanka. Horská bylina. Účinný prostředek proti bolesti a též sedativum, občas používaný k milosrdnému ukončení života. Kettricken ji použila, když se mě tehdy v horách pokusila zabít.</p>

<p><emphasis>Pojď se mnou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Teď ještě ne.</emphasis></p>

<p>Tak tohle byl Burrichův dárek na rozloučenou? Milosrd­ný konec? Přemýšlel jsem o tom, co mi říkal. Lepší si lehnout a zemřít. A tohle z úst muže, který mě učil, že boj ne­skončil, dokud jsem nevyhrál? Až moc příkrý rozpor.</p>

<p><emphasis>Srdce smečky říká, abys šel se mnou. Teď. Dnes v noci. </emphasis><emphasis>Lehni si, říká. Buď jako kost pro psy, kterou později vyhra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bou, povídá. </emphasis>Cítil jsem, jak se Nighteyes usilovně snaží, aby mi správně tlumočil ten vzkaz.</p>

<p>Mlčel jsem a přemýšlel.</p>

<p><emphasis>Vytáhl mi ten osten z pysku, bratře. Myslím, že mu může</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>me důvěřovat. Pojď se mnou, teď, ještě dnes </emphasis>v <emphasis>noci.</emphasis></p>

<p>Přemýšlel jsem o třech věcech, jež mi spočívaly v dlani. Lístek, osten, kulička. Zabalil jsem kuličku do lístku a zno­vu to zajistil ostnem.</p>

<p><emphasis>Nechápu, co po mně chce, abych udělal, </emphasis>postěžoval jsem si.</p>

<p><emphasis>Lehni si a buď už zticha. Ztiš se a pojď se mnou, jako já sám. </emphasis>Nastala dlouhá odmlka, zatímco Nighteyes cosi přemílal v hlavě. <emphasis>Sněz, co ti dal, jen když budeš muset. Jen když se </emphasis><emphasis>mnou nebudeš moci jít sám.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nemám tušení, co má za lubem. Ale tak jako ty si myslím, </emphasis><emphasis>že mu můžeme důvěř</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat. </emphasis>Uprostřed příšeří, procitnuv ze vší únavy, jsem tiše seděl a tahal za stehování na rukávu. Když konečně povolilo, vyprostil jsem ven malinký papírový ba­líček a zastrčil dovnitř kuličku v lístku. Podařilo se mi při­mět osten, aby tam držel. Pohlédl jsem na papírový balíček v ruce. Napadla mne útlounká myšlenka, ale odmítl jsem se jí zabývat. Stiskl jsem jej v ruce. Potom jsem se zahalil do Brawndyho pláště a zvolna se položil na lavici. Věděl jsem, že bych měl zůstat bdělý, kdyby se snad vrátil Will. Ale byl jsem příliš skleslý a unavený. <emphasis>Jsem s tebou, Nighteyesi.</emphasis></p>

<p>Vyrazili jsme spolu pryč, šinouce si to bílým křupavým sněhem do vlčího světa.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>11 Poprava</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Stájmistr Burrich byl ve své době na Buckkeepu znám jako neobyčejný chovatel koní, ale i psů a sokolů. Jeho nepopi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ratelné umění zacházet se zvířaty bylo takřka legendární už za jeho života.</emphasis></p>

<p><emphasis>Roky své služby zahájil jako obyčejný voják. Říká se, že pocházel z lidu, jenž se usadil v Shoaksu. Povídá se, že jeho babička pocházela z vrstvy otroků a vykoupila se na svobo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>du u jednoho pána z Bingtownu nějakou mimořádnou služ</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Když byl vojákem, jeho zběsilost projevovaná v boji ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ušla pozornosti mladého prince Chivalryho. Říká se, že po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>prvé před svým pánem stanul kvůli disciplinární záležitosti </emphasis><emphasis>týkající se hospodské rvačky. Nějakou dobu pak sloužil Chivalrymu jako partner při bojovém výcviku, avšak Chivalry si povšiml jeho nadání zacházet se zvířaty a svěřil mu do opat</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rování koně své gardy. Brzy se už Chivalrymu staral o psy </emphasis><emphasis>a sokoly a nakonec mu připadly do péče všechny buckkeepské stáje. Jeho moudrost, s jakou léčil zvířata, a znalosti je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jich vnitřních pochodů se vztahovaly také na dob</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>tek, ovce </emphasis><emphasis>a vepře, a občas také ošetřoval drůbež. V jeho porozumění </emphasis><emphasis>zvířatům ho nikdo nedokázal předčit.</emphasis></p>

<p><emphasis>Následkem vážného zranění při nehodě během lovu na </emphasis><emphasis>kance utrpěl Burrich újmu a kulhání už se nezbavil po zby</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tek života. Zdá se, že to pon</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>kud zmírnilo jeho prudký a drs</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ný temperament, kterým proslul jako mladý muž. Je však </emphasis><emphasis>rovněž pra</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>da, že zůstal mužem, jemuž jen málo lidí dobro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>volně zkřížilo cestu, a to až do konce jeho dní.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jeho bylinná kúra se zasloužila o zastavení propukajícího </emphasis><emphasis>svrabu, který napadl jehňata </emphasis>v <emphasis>bearnském vévodství po le</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tech Krvavého moru. Zachránil tehdy stáda před totální de</emphasis><emphasis>cimací a zároveň chorobě zabránil, aby se rozšířila do vé</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vodství Buck.</emphasis></p>

<p>Jasná noc pod zářícími hvězdami. Statné zdravé tělo vlní­cí se po sněhovém úbočí v sledu bujných skoků. Po našem průletu se z keřů za námi kaskádovitě sesypal sníh. Zabíjeli jsme a nasytili se. Všechny hlady byly ukojeny. Byla svěží a široširá noc, jiskřivě mrazivá. Nevěznila nás žádná klec, netloukli nás žádní lidé. Společně jsme zakusili plnost naší svobody. Vydali jsme se k místu, kde vyvěral silný pramen, takže téměř nikdy nezamrzal, a nachlemtali se ledové vody. Nighteyes nás celý otřepal a pak zhluboka nasál vzduch.</p>

<p><emphasis>Ráno se blíži.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já vím. Nechci na to myslet. </emphasis>Ráno, kdy sny musí skončit a kdy je třeba snášet skutečnost.</p>

<p><emphasis>Musíš jít se mnou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nighteyesi, vždyť už s tebou jsem.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne. Musíš jít se mnou, celou cestu. Musíš se pustit.</emphasis></p>

<p>Tohle mi říkal již snad podvacáté. Nebylo pochyb o tom, jak jsou jeho myšlenky neodbytné. Jeho naléhání bylo až příliš zřetelné a jeho cílevědomost mě udivovala. Tohle ne­byl Nighteyes, jak jsem ho znal, aby se pevně přimkl k jedi­né myšlence, jež ani neměla co dělat s potravou. Bylo to ně­co, na čemž se usnesli s Burrichem. Musím jít s ním.</p>

<p>Nebyl jsem s to pochopit, co po mně chce.</p>

<p>Pořád dokola jsem mu vysvětloval, že jsem lapený, že mé tělo je v kleci, jako byl kdysi uvězněný v kleci on. Má mysl s ním mohla jít, alespoň na nějaký čas, ale nemohl jsem s ním jít tak, jak po mně chtěl. Pokaždé mi říkal, že to všech­no úplně chápe, ale že já ho nechápu. A teď jsme u toho by­li zas.</p>

<p>Cítil jsem, jak se snaží zachovat trpělivost. <emphasis>Musíš se mnou </emphasis><emphasis>jít teď. Celou cestu. Než tě přijdou vzbudit.</emphasis></p>

<p><emphasis>To nemohu. Mé tělo je uzamčeně </emphasis>v <emphasis>kleci.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nech ho být! </emphasis>řekl drsně. <emphasis>Pusť se!</emphasis></p>

<p><emphasis>Cože?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nech ho být, pusť se ho, pojď se mnou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tím myslíš, abych zemřel? Abych snědl ten jed?</emphasis></p>

<p><emphasis>Jen když budeš muset. Ale udělej to hned, rychle, než ti budou moci ještě více ublížit. Nech ho být a pojď se mnou. Pusť se ho. Už jsi to jednou udělal. Pamat</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ješ?</emphasis></p>

<p>Snaha, s jakou svá slova vysvětloval, mě přiměla, abych si uvědomil naše pouto. Vtom ke mně prorazila bolest mého zuboženého těla a začala mě pronásledovat. Tam kdesi jsem byl ztuhlý chladem a trpící bolestí. Tam kdesi mě při kaž­dém dechu píchlo v žebrech. Vyškrábal jsem se z něj zpát­ky do silného a zdravého vlčího těla.</p>

<p><emphasis>Tak je to dobře, tak je to dobře. Jen ho nech být. Dělej. Pusť se ho. Jen se pusť.</emphasis></p>

<p>Náhle jsem si uvědomil, co po mně chce. Nevěděl jsem přesně, jak to udělat, a nebyl jsem si jist, zda bych to doká­zal. Už jednou, ano, vzpomněl jsem si, jak jsem opustil své tělo a svěřil mu ho do péče. Jen abych se o pár hodin později probudil vedle Molly. Ale nebyl jsem si jist, jak jsem to udě­lal. A tehdy to bylo jiné. Nechal jsem vlka, aby mě strážil, když jsem šel tam, kam jsem šel. Tentokrát po mně chtěl, abych prostě vysvobodil své vědomí z těla. Abych dobro­volně upustil šňůru, jež poutala mou mysl k tělu. I kdybych dokázal objevit, jak to udělat, nevěděl jsem, zda mám vůli to udělat.</p>

<p>Jen si lehni a zemři, řekl mi Burrich.</p>

<p><emphasis>Ano. Tak je to správné. Zemři, jestli musíš, ale pojď se </emphasis><emphasis>mnou.</emphasis></p>

<p>Najednou jsem učinil rozhodnutí. Důvěřuj. Důvěřuj Burrichovi, důvěřuj vlkovi. Co vlastně můžu ztratit?</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechl, celý se uvnitř nakrčil, jako kdybych se chystal vrhnout do ledové vody.</p>

<p><emphasis>Ne. Ne, jen se pusť.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vždyť ano. Vždyť ano. </emphasis>Uvnitř jsem šmátral kolem sebe, hledaje něco, co by mě poutalo k tělu. Zpomalil jsem dech, přinutil jsem srdce, aby tlouklo pomaleji. Odvrhl jsem pocit bolesti, chladu, ztuhlosti. Klesal jsem od toho všeho pryč, hluboko dovnitř sebe sama.</p>

<p><emphasis>Ne! </emphasis>zavyl zoufale Nighteyes. <emphasis>Za mnou! Pojď za mnou, </emphasis><emphasis>pusť se toho, pojď za mnou!</emphasis></p>

<p>Tu se však ozvalo šoupání kroků a mumlání hlasů. Projel mnou záchvěv strachu a proti své vůli jsem se ještě více za­chumlal do Brawndyho pláště. Jedno mé oko se trochu po­otevřelo. Ukázalo mi tutéž zešeřelou celu, totéž zamřížo­vané okénko. Hluboko uvnitř se ozvala ledová bolest, cosi mnohem zákeřnějšího než hlad. Nezlámali mi žádné kosti, ale uvnitř bylo cosi přetrženo. Věděl jsem to.</p>

<p><emphasis>Jsi zase zpátky </emphasis>v <emphasis>té kleci! </emphasis>vykřikl Nighteyes. <emphasis>Nech ho být! </emphasis><emphasis>Opusť své tělo a pojď za mnou!</emphasis></p>

<p><emphasis>Je pozdě, </emphasis>zašeptal jsem. <emphasis>Uteč pryč, uteč pryč. Tohle se </emphasis><emphasis>mnou nesdílej.</emphasis></p>

<p><emphasis>Copak nejsme smečka? </emphasis>Rozechvělé zoufalství, něco jako táhlé vlčí zavytí.</p>

<p>Už byli u mých dveří, vtom se rozlétly. Strach mě sevřel do čelistí a zatřásl mnou. Už jsem chtěl zvednou manžetu k ústům a rozžvýkat kuličku z rukávu. Ale místo toho jsem v pěsti sevřel malinký papírový balíček a pevně se rozhodl na to zapomenout.</p>

<p>Tentýž muž s pochodní, tatáž dvojice strážných. A tentýž povel: „Hej. Vyskoč."</p>

<p>Odsunul jsem Brawndyho plášť stranou. Jeden ze strážní­ků v sobě měl ještě tolik lidskosti, že při pohledu na mne zbledl. Zbylí dva zůstali neteční. A když jsem nebyl schopen rychle se hnout, jak by si přáli, jeden z nich mě popadl za pa­ži a s trhnutím mě postavil na nohy. Nezřetelně jsem vykřikl bolestí; nemohl jsem si pomoci. A při té reakci jsem se roz­třásl strachy. Když nedokážu zadržet výkřik - jak se mám bránit před Willem?</p>

<p>Vyzvedli mě z cely a pak mě vedli dále chodbou. Nemo­hu říci, že bych šel. Všechny mé pohmožděniny během no­ci ztuhly. Bitím se otevřely sečné rány na pravém předloktí a na stehně. Také tyto bolesti znovu procitly. Bolest teď by­la jako vzduch; pohyboval jsem se v ní, vdechoval ji a vy­dechoval. Uprostřed strážnice do mě jeden z nich strčil a já upadl. Ležel jsem na boku na podlaze. Neviděl jsem důvod, abych se škrábal do sedu. Lepší, když si budou myslet, že nemohu vstát. Pokud to půjde, zůstanu zticha a budu v sobě sbírat všechny síly, které ještě mohu považovat za vlastní. Pomalu, lopotně jsem se uvnitř vyčistil a začal rozmísťovat obranu kolem své mysli. Pořád dokola, navzdory cloně bo­lesti, jsem obcházel hradby Umění, které jsem vztyčil, zpevňoval je a utěsňoval se neprodyšně za nimi. Právě hradby své mysli musím uhlídat, nikoli maso svého těla. Kolem mě stáli muži nastoupení podél zdí místnosti. Přešlapovali na místě, tiše mezi sebou hovořili a čekali. Skoro jsem je ne­vnímal. Můj svět sestával z mých hradeb a z mé bolesti.</p>

<p>Ozvalo se zaskřípění a otevřenými dveřmi pronikl prů­van. Vstoupil Regal. Za ním kráčel Will, který bezstarostně vyzařoval sílu Umění. Byl jsem si ho vědom jako ještě žád­ného člověka předtím. I bez dívání jsem ho cítil, vnímaje je­ho tvar, sálající žár Umění, které v něm žhnulo. Byl nebez­pečný. Regal se domníval, že je to pouhý nástroj. Odvážil jsem se pocítit malinké zadostiučinění, plynoucí z vědomí, že Regal nezná úskalí takového nástroje, jakým je Will.</p>

<p>Regal se posadil do svého křesla. Kdosi před něj postavil stolek. Uslyšel jsem, jak se otevřela láhev, a pak jsem ucítil víno, které se nalévalo. Bolest mé vjemy vyladila až na ne­snesitelnou intenzitu. Naslouchal jsem, jak Regal pije. Od­mítl jsem si přiznat, jak moc žízním.</p>

<p>,Jemine. Podívej se na něj. Nedomníváš se, že jsme zašli příliš daleko, Wille?" Cosi v šelmovském tónu Regalova po­baveného hlasu mi sdělilo, že dnes neměl jen víno. Snad kuřidlo? Tak časně? Vlk přece říkal, že svítá. Regal by nikdy nevstával za úsvitu... cosi v mém pojetí času bylo chybné.</p>

<p>Will šel zvolna ke mně a zastavil se nade mnou. Nesnažil jsem se pohnout, abych mu viděl do tváře. Pevně jsem v so­bě svíral svoji nepatrnou zásobu sil. Zostra do mě dloubl no­hou a já proti své vůli zasténal. A skoro v témže okamžiku proti mně vrhl sílu svého Uměni. Alespoň tomu jsem stateč­ně odolal. Will se krátce nadechl nosem a odfrkl si. Šel zpát­ky k Regalovi.</p>

<p>„Vaše Veličenstvo. S tímhle tělem už jste udělal skoro všechno, co jste mohl, aniž byste riskoval újmu, která by se jasně projevila ještě za měsíc od nynějška. Ale uvnitř stále odolává. Bolest ho může rozptýlit od hlídání mysli, což ale vnitřně neoslabuje sílu jeho Umění. Myslím, že tímhle způ­sobem ho nezlomíte."</p>

<p>„Na to jsem se tě neptal, Wille!" osopil se na něj Regal. Slyšel jsem, jak poposedl, aby si našel pohodlnější pozici. „Ach, tohle už trvá příliš dlouho. Mí vévodové začínají být netrpěliví. Dneska musí být zlomen." A skoro zamyšleně se Willa otázal: „Říkáš, že s tímhle tělem už o moc víc nesve­du? A co bys tedy navrhoval jako další krok?"</p>

<p>„Nechte ho se mnou o samotě. Dostanu z něj, co si pře­jete."</p>

<p>„Ne." Regalovo odmítnutí znělo jasně. „Já vím, co <emphasis>ty </emphasis>od něj chceš, Wille. Vidíš v něm macatý vinný měch, plný sí­ly Umění, kterou bys rád vysál. No, možná že na konci se to podaří nějak zařídit, abys ho měl pro sebe. Ale ještě ne. Chci, aby stanul před mými vévody a přiznal se k velezradě. Ba co víc, já chci, aby se plazil před trůnem a žebral o mi­lost. Donutím ho označit všechny ty, kteří se mi zpěčovali. To on sám je obviní. Nikdo o tom nebude pochybovat, když řekne, že jsou to zrádci. Ať vévoda Brawndy vidí, jak obvi­ní jeho vlastní dceru, ať celý dvůr slyší, že lady Patience, jež tak hlasitě volá po spravedlnosti, sama zradila korunu. A ta­ky... ta jeho svíčkařka, ta Molly."</p>

<p>Srdce v hrudi se mi vzpříčilo.</p>

<p>„Ještě jsem ji nenašel, můj pane," odvážil se Will.</p>

<p>„Ticho!" zahřměl Regal. Znělo to skoro jako král Shrewd. „Nedodávej mu tím odvahy. Nemusíme ji mít hned, aby ji on vlastními ústy označil za zrádkyni. Můžeme si ji najít, až na to budeme mít klid. On může jít na smrt s vědomím, že ona ho bude následovat, vyzrazena jeho vlastními slovy. Vyčistím Buckkeep od hnojníku až po věž ode všech, kteří se mě snažili zradit a vzdorovat mi!" Pozvedl pohár na svou počest a zhluboka se napil.</p>

<p>Pomyslel jsem si, že mluví skoro jako královna Desire bě­hem svých flámů. Zčásti chvastoun a zčásti ufňukaný zba­bělec. Bude se bát všech, které nebude mít pod kontrolou. A dalšího dne se bude bát ještě více těch, které kontroluje.</p>

<p>Regal postavil pohár na stolek. Zaklonil se v křesle. „Nu­že. Budeme pokračovat, ano? Kelfry, postav nám ho."</p>

<p>Kelfry byl zdatný muž, který se ve své práci nijak nevyžíval. Nebyl jemný, ale ani hrubší, než bylo třeba. Stoupl si za mě a chytil mě pod rameny, aby mě postavil. Hod ho roz­hodně necvičila. Věděl jsem, že kdybych prudce škubl hla­vou dozadu, zlomil bych mu nos a nejspíš i vyrazil nějaké přední zuby. Leč trhnutí hlavou nazad mi připadlo jen o ně­co málo jednodušší než uzvednutí podlahy pod mýma no­hama. Vstal jsem, ruce zkroucené v obranné pozici nad bři­chem, zatímco jsem překonával bolest a sbíral síly. Po chvíli jsem zvedl hlavu a zahleděl se na Regala.</p>

<p>Přejel jsem si jazykem v ústech, abych odlepil zuby od rtů, a pak jsem řekl: „Zabil jsi vlastního otce."</p>

<p>Regal v křesle ztuhl. Muž, který mě držel, ustrnul. Zapřel jsem se mu o ruce a přiměl ho podpírat mou váhu.</p>

<p>„Udělali to Serene a Justin, ale ty jsi to přikázal," pravil jsem tiše. Regal vstal z křesla.</p>

<p>„Ne však dřív, než jsme se Uměním spojili s Veritym." Zvýšil jsem hlas. Při tom úsilí mi vyvstal na těle pot. „Verity je naživu a všechno ví." Regal šel po mně, Will mu byl v patách. Mrštil jsem pohledem po Willovi a vložil do hlasu výhružnost: <emphasis>„O </emphasis>tobě ví taky, Wille. Ví všechno."</p>

<p>Jak mě strážník držel, Regal mě hřbetem ruky udeřil. Jed­nou. A podruhé, až jsem ucítil, jak mi oteklá kůže ve tváři pod jeho úderem pukla. Regal napřáhl pěst. Chystal jsem se na další ránu; odvrhl jsem stranou všechnu bolest, soustředil se, připravil se.</p>

<p>„Pozor!" křikl Will a vyskočil, aby Regala odmrštil stra­nou.</p>

<p>Tolik jsem to chtěl udělat, že Will Uměním vytušil, co za­mýšlím. Jak se Regal vymrštil, vytrhl jsem se strážníkovi, uskočil před Regalovým úderem a potom udělal výpad. Jed­nou rukou jsem Regala popadl za krk, abych mu vrazil tvář do druhé dlaně, kde jsem nyní svíral rozmačkaný papírek s práškem. Chtěl jsem mu to vetřít do nosu a do úst v nadě­ji, že toho schytá dost, aby ho to zabilo.</p>

<p>Will to všechno překazil. Mé oteklé prsty pořádně nesevřely Regalův krk. Will Regala vyrval z mého strnulého se­vření a mrštil jím stranou, pryč ode mne. Když mi Will na­razil ramenem do hrudi, nahmátl jsem pro změnu jeho tvář a vetřel mu potrhaný papír s bílým práškem do nosu, do úst a do očí. Většina jedu se však vznesla jako jemný oblak me­zi námi. Viděl jsem, jak Will zalapal po dechu, tvář zkřive­nou hořkostí, a pak jsme oba skončili na zemi pod vlnou Regalových strážných.</p>

<p>Vrhl jsem se za bezvědomím, ale unikalo mi. Byl jsem mlácen, kopán a rdoušen, než někdo další kromě mne vzal na vědomí Regalovy zuřivé výkřiky: „Nezabte ho! Nezabte ho!" Cítil jsem, jak ze mě slézají, jak zpod mého těla vyta­hují Willa, ale nic jsem neviděl. Krev se mi řinula po tváři. Mísila se s mými slzami. Má poslední šance a já ji propásl. Ani jsem nedostal Willa. Och, bude na tom pár dní bledě, ale pochyboval jsem, že na to zemře. I ve svém stavu jsem mat­ně slyšel, jak nad ním znepokojeně mumlají.</p>

<p>„Tak už ho vezměte k lékaři," uslyšel jsem posléze Rega­lův povel. „Ať se podívá, co s ním je. Nekopl ho někdo z vás do hlavy?"</p>

<p>Myslel jsem, že mluví o mně, dokud jsem nezaslechl zvu­ky, jak odnášeli Willa. Takže buďto jsem toho do něj dostal víc, než jsem se domníval, nebo ho někdo nakopl do hlavy. Snad to vdechl do plic. Neměl jsem tušení, co by to v nich mohlo napáchat. A zatímco jsem cítil, jak přítomnost jeho Umění odeznívá, byla to úleva skoro stejně zázračná, jako když ustoupí bolest. Opatrně jsem polevil ve své bdělosti vůči němu. Jako kdybych ze sebe shodil hrozivě těžké bře­meno. Oblažila mne další myšlenka. Oni nevěděli. Nikdo nespatřil papírek a prášek, všechno se na ně semlelo příliš rychle. Možná ani nepomyslí na jed, až už bude pro Willa příliš pozdě.</p>

<p>„Není Bastard mrtev?" zeptal se vztekle Regal. „Jestli ano, přísahám vám, že budete všichni do jednoho viset!"</p>

<p>Kdosi se ke mně chvatně shýbl a nahmatal mi puls na hr­dle. „Žije," řekl ten voják nevrle, ba skoro vzpurně. Jednoho dne se Regal naučí, že nemá vyhrožovat své vlastní stráži. Doufal jsem, že ta lekce na sebe vezme formu šípu v zádech.</p>

<p>Chvíli nato na mne někdo vychrstl vědro studené vody. Nenadálý šok znovu zburcoval všechny mé bolesti na pokraj zběsilosti. První, co jsem uviděl, byla voda a krev na podla­ze přede mnou. Byla-li všechna ta krev moje, pak to bylo zlé. Ve své omámenosti jsem se snažil přijít na to, koho ji­ného by asi mohla být. Mysl mi nepracovala zrovna nejlíp. Čas ubíhal jakoby ve skocích. Nade mnou se tyčil Regal, rozlícený a rozcuchaný, a pak najednou seděl ve svém křes­le. Uvnitř a vně. Světlo a tma, a opět zase světlo.</p>

<p>Kdosi poklekl vedle mne a znalecky mě ohmatal rukama. Burrich? Ne. To byl jen sen, jakási dávná vzpomínka. Ten­to muž měl modré oči a nazální výslovnost obyvatele Farrow. „Hodně krvácí, králi Regale. Ale můžeme to zastavit." Kdosi mi zatlačil na čelo. U mých rtů se ocitl pohár zředěného vína, jež mi vyšplíchlo do úst. Zakuckal jsem se. „Vi­díte, žije. Pro dnešek bych toho nechal, Vaše Veličenstvo. Pochybuji, že do zítřka bude schopen odpovídat na nějaké otázky. Jen by vám tu omdlel." Uvážlivý názor odborníka. Ať už to byl kdokoli, ten člověk mě znovu narovnal na po­dlaze a odešel.</p>

<p>Projela mnou křeč. Záchvat měl brzy následovat. Ještě že Will je pryč. Nemyslel jsem si, že bych dokázal své hradby uhájit i během záchvatu.</p>

<p>„Och, odneste ho pryč," řekl znechucený a zklamaný Regal. „Tohleto dnes byla jen ztráta mého času." Nohy křesla zaskřípaly na podlaze, jak Regal vstal. Slyšel jsem zvuky je­ho bot na kamenné podlaze, když vycházel z místnosti.</p>

<p>Kdosi mě chňapl pod krkem za košili a s trhnutím mě po­stavil na nohy. Ani jsem nemohl vykřiknout bolestí. „Ty jed­na pitomá sračko," zavrčel na mě. „Hlavně nepojdi. Nemám náladu na pěkných pár ran bičem jenom proto, že by se ti za­chtělo pojit."</p>

<p>„To je ale výhrůžka, Verde," posmíval se mu kdosi. „A co mu uděláš, až bude po něm?"</p>

<p>„Sklapni. Zbičují ti hřbet na kost stejně jako mně. Radši ho dostaňme odsud a ukliďme to tu."</p>

<p>Cela. Holá zeď přede mnou. Nechali mě ležet na podlaze, tváří odvrácenou ode dveří. Jaksi to od nich nebylo hezké. Budu se muset sám lopotně přetočit, abych viděl, jestli mi tu nechali nějakou vodu.</p>

<p>Ne. Bylo to příliš namáhavé.</p>

<p><emphasis>Tak už jdeš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Já opravdu chci, Nighteyesi. Ale jen nevím jak.</emphasis></p>

<p><emphasis>Changere</emphasis>[4]<emphasis>. Changere! Můj bratře! Changere.</emphasis></p>

<p><emphasis>Copak</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je</emphasis><emphasis>?</emphasis></p>

<p><emphasis>Byl jsi tak dlouho zticha. Tak už jdeš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Já že jsem byl... zticha?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ano. Myslel jsem, že jsi zemřel, aniž ses stačil vydat za mnou. Nemohl jsem tě najít.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nejspíš záchvat. Nevěděl jsem, že se to stalo. Ale teď jsem </emphasis><emphasis>přímo tady, Nightey</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>si. Přímo tady.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tak pojď za mnou. Pospěš si, dříve než zemřeš.</emphasis></p>

<p><emphasis>Chviličku. Jen se pojistíme.</emphasis></p>

<p>Snažil jsem se přijít na důvod, proč to neudělat. Věděl jsem, že nějaké existují, ale už jsem si na ně nebyl s to vzpo­menout. Changer, nazval mě. Můj vlastní vlk, stejně jako mi šašek či Chade říkali katalyzátor. Nuže. Regalovi nastal čas změn. Poslední věc, kterou jsem mohl udělat, bylo pojistit se, že zemřu dříve, než mě Regal zlomí. Pokud jsem měl jít ke dnu, udělám to sám. Žádné z mých slov do toho nezaplete někoho dalšího. Doufal jsem, že vévodové budou chtít vi­dět mé tělo.</p>

<p>Trvalo mi dlouho, než jsem zvedl ruku z podlahy k hrudi. Rty jsem měl rozpraskané a oteklé, zuby v dásních mě bo­lely. Přesto jsem si do úst vsunul manžetu košile a ucítil malinký hrbolek v podobě kuličky v látce. Skousl jsem, jak nejsilněji to šlo, a pak se k tomu přisál. Po chvíli mi ústa za­plavila chuť chovanky. Nebylo to nepříjemné. Jen dráždivé. A jak bylina umrtvovala bolest v mých ústech, mohl jsem rukáv žvýkat silněji. Trochu naivně jsem si dával pozor na dikobrazí osten. Nechtěl jsem, aby se mi zapíchl do rtu.</p>

<p><emphasis>Opravdu to bolí, když se ti to stane.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já vím, Nighteyesi.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pojď za mnou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zkouším to. Dej mi ještě chviličku.</emphasis></p>

<p>Jaké to je, opouštět své tělo? Snažil jsem se to ignorovat, být si vědom sebe pouze jako Nighteyese. Ostrý čich. Vle­že na boku jsem přičinlivě žvýkal hroudu sněhu uchycenou mezi pazoury. Ucítil jsem na jazyce chuť sněhu a své vlast­ní tlapy, jak jsem hryzal a olizoval. Vzhlédl jsem. Nadchá­zel večer. Brzy bude čas na lov. Vstal jsem a celý se otřásl.</p>

<p><emphasis>Tak je to správné, </emphasis>povzbuzoval mě Nighteyes.</p>

<p>Avšak stále tu bylo to vlákno, ono malinké vědomí ztuh­lého a bolavého těla na kamenné podlaze. Pouhé pomyšle­ní na ně ho činilo skutečnějším. Projel jím záchvěv, jeho kos­ti a zuby zadrkotaly. Přicházel znovu záchvat. A tentokrát mohutný.</p>

<p>A najednou to bylo snadné. Tak snadná volba. Opusť to tělo a vejdi tady do toho. Stejně už dost dobře neslouží. Je vsazené v kleci. Není důvod si ho ponechávat. Není vůbec žádný důvod být člověkem.</p>

<p><emphasis>Tady jsem.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já vím. Pojďme na lov.</emphasis></p>

<p>A šli jsme.</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>12  Vlčí dny</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Cvičení koncentrace je jednoduché. Přestaň myslet na to, co </emphasis><emphasis>chceš dělat. Přestaň myslet na to, co jsi právě udělal. A pak přestaň myslet na to, že jsi právě přestal myslet na tyto věci. </emphasis><emphasis>Pak objevíš ono Teď, čas, který se prostírá do nek</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nečna </emphasis><emphasis>a je vskutku tím jediným časem, který je. A potom, na tomto místě, budeš mít konečně čas být sám sebou.</emphasis></p>

<p>Lze zakusit úžasnou čistotu života, když jenom lovíte a jí­te a spíte. Ostatně nikdo vlastně nepotřebuje víc než to. Bě­hali jsme sami, my, totiž vlk, a nechybělo nám zhola nic. Netoužili jsme po zvěřině, když se nám zrovna nabídl krá­lík, ani jsme neupírali zbytky krkavcům, kteří se na ně slét­li. Občas jsme si vzpomenuli na odlišný čas a odlišný způ­sob žití. Když k tomu došlo, přemýšleli jsme, co na tom bylo tak důležitého. Nezabíjeli jsme naprosto nic, co bychom ne­mohli spořádat, a nežrali jsme nic, co bychom nemohli za­bít. Soumrak a jitro byly nejlepšími obdobími na lov a ostatní doby byly zase dobré k spánku. Jinak čas neměl žádný vý­znam.</p>

<p>Pro vlky, stejně jako pro psy, je život kratší, měříte-li ho podle počtu dní a návratu ročních období. Ale již za dva ro­ky vlče dělá všechno to, co člověk za dvacet let. Dosáhne maxima své síly a velikosti a učí se všemu, co je třeba umět jako lovec, jako druh či jako vůdce smečky. Svíčka jeho ži­vota hoří rychleji a jasněji než lidská. Za deset let zvládne vše, co zvládne člověk za pětkrát či šestkrát delší dobu. Je­den rok vlkovi uběhne asi jako deset let člověku. Čas není skoupý, když se žije v ustavičném nyní.</p>

<p>A tak jsme poznali noci a dny, hlad a nasycení. Kruté radosti a překvapení. Chytíme myš, vyhodíme si ji do výše a v letuji zhltneme. Tak dobré. Vyplašíme králíka, honíme ho, zatímco před námi uskakuje a krouží, tu natáhneme krok a máme ho, až sníh a chlupy lítají. Jedním trhnutím mu zlo­míme vaz a pak nenucené hodujeme, rozpářeme mu břicho a čmucháme v horkých vnitřnostech, a pak tlusté maso z je­ho půlek a zlehka křupající páteř. Nasycení a spánek. A pro­budíme se a znovu na lov.</p>

<p>Honíme se za srnou na zamrzlém rybníce, víme, že tako­vý úlovek se nám nemůže podařit, ale máme radost z lovu. Vtom se propadne ledem a my kroužíme a kroužíme, done­konečna kroužíme, zatímco ona tluče kopýtky o led, až se nakonec vyškrábe ven, příliš vyčerpaná, aby unikla zubům, které jí trhají šlachy, tesákům, které sejí zatínají do hrdla. Hodujeme do přesycení, ne jednou, ale nadvakrát z těla mrt­voly. Přichází bouře s plískanicí, která nás zahání do dou­pěte. V poklidu si chrupkáme, stulení do klubíčka, zatímco venku před doupětem vítr smetá zmrzlý déšť a potom sníh. Probouzí nás bledá záře prosvítající vrstvou sněhu. Vyhra­beme se ven, abychom se nadýchali chladného jasného dne, který už pomalu končí. Na srně je ještě stále maso, doruda zmrzlé a sladké, čeká, až bude vyhrabáno ze sněhu. Co mů­že být milejší než vědět o mase, které na vás čeká?</p>

<p><emphasis>Pojďte.</emphasis></p>

<p>Zarazíme se. Ne, maso čeká. Klušeme dál.</p>

<p><emphasis>No tak pojďte. Pojďte za mnou. Mám pro vás maso.</emphasis></p>

<p>My už maso máme. A blíž.</p>

<p><emphasis>Nighteyesi. Changere. Srdce smečky vás volá.</emphasis></p>

<p>Opět se zastavíme. Celí se otřepeme. Tohle nám není pří­jemné. A co je pro nás Srdce smečky? On není smečka. Nu­tí nás. Támhle to maso je blíž. Je rozhodnuto. Jdeme ke bře­hu rybníka. Tady. Někde tady. Ach. Prohrabáváme se k ní čerstvě napadeným sněhem. Přilétají vrány, aby nás sledo­valy, čekají, až skončíme.</p>

<p><emphasis>Nighteyesi. Changere. Pojďte. No tak pojďte. Brzy bude pozdě.</emphasis></p>

<p>Maso je zmrzlé — hodně křupavé a rudé. Natáčíme hlavu, abychom ho zadními zuby uhryzli od kosti. Jedna vrána slé­tá níž, přistává na sněhu poblíž. Hop, hop. Natahuje hlavu. Z legrace se po ní vrháme, nutíme ji znovu vzlétnout. Naše maso, tady to všechno. Dny a noci ve znamení masa.</p>

<p><emphasis>Pojďte. Prosím. Tak pojďte. Prosím. Pospěšte si přece, no tak, pojďte. Vraťte se k nám. Potřebujeme vás. Pojďte. </emphasis><emphasis>Pojďte.</emphasis></p>

<p>Neustává. Sklápíme uši, ale stále ho slyšíme, <emphasis>pojďte, pojď</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>te, pojďte. </emphasis>Svým kňouráním nás okrádá o potěšení z masa. Stačí. Prozatím jsme se nasytili dost. Půjdeme, jen abychom ho umlčeli.</p>

<p><emphasis>Dobře. Tak je to dobře. Pojďte za mnou, pojďte za mnou.</emphasis></p>

<p>Vyrážíme, klušeme houstnoucí temnotou. Náhle se před námi vztyčí králík a peláší sněhem pryč. Jdeme? Ne. Břicho je plné. Klušeme dál. Křížíme lidskou stezku, pustý volný pruh pod noční oblohou. Rychle se přes ni mihneme a za­běhneme do lesa, který ji lemuje.</p>

<p><emphasis>Pojďte za mnou. Tak pojďte. Nighteyesi. Changere. Vo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lám vás. Pojďte za mnou.</emphasis></p>

<p>Les končí. Pod námi je vymýcené úbočí a za ním rovné holé prostranství, jež pod nočním nebem nenabízí útočiště. Příliš otevřené. Chrupavý sníh je beze stop, ale na úpatí kop­ce jsou lidé. Dva. Srdce smečky kope, zatímco druhý přihlí­ží. Srdce smečky kope rychle a ztěžka. Od úst mu stoupá pá­ra do mrazivé noci. Ten druhý má světlo, příliš jasné světlo, jež oslňuje zrak, takže není pořádně vidět.</p>

<p><emphasis>Pojďte, </emphasis>říká. <emphasis>Pojďte.</emphasis></p>

<p>Skáče do díry, kterou vykopal. Na čistém sněhu je vidět černá zem, zmrzlé kusy na hromadě. Přistává s žuchnutím, jako když jelení parohy zaduní o strom. Shýbá se a je slyšet trhavý zvuk. Používá nástroj, který duní a trhá. Sedáme si a sledujeme ho, ovíjíme si ocas kolem těla, abychom si za­hřáli přední tlapy. Co to má společného s námi? Jsme nasy­cení, mohli bychom si jít schrupnout. Pojednou k nám upro­střed noci zvedá zrak.</p>

<p><emphasis>Počkejte. Ještě chvíli. Počkejte.</emphasis></p>

<p>Zavrčí na toho druhého a ten mu posvítí do díry. Srdce smečky ohýbá hřbet a druhý se natahuje, aby mu pomohl. Vytahují cosi z díry. Při tom pachu se nám naježí chlupy. Otáčíme se, vyskočíme, dáváme se na útěk, otáčíme se, ne­můžeme utéci. Je tu strach, nebezpečí, hrozba bolesti, osa­mělosti, konce.</p>

<p><emphasis>Pojďte, pojďte sem dolů za námi, pojďte dolů. Teď vás </emphasis><emphasis>potřebujeme. Je čas.</emphasis></p>

<p>Tohle není čas. Čas je vždy, všude. Potřebujete nás, ale my možná nechceme být potřebováni. Máme maso a teplé místo na spaní, a ještě více masa na jindy. S plným břichem v teplém doupěti, co jiného lze ještě potřebovat? Ale přesto. Půjdeme blíž. Očicháme si to, podíváme se, co nás to tak dě­sí a zároveň vábí. S břichem na sněhu a se spuštěným oca­sem kloužeme dolů po úbočí.</p>

<p>Srdce smečky sedí ve sněhu a drží to. Toho druhého po­sílá pohybem pryč a on ustupuje vzad, vzad, vzad a odnáší s sebou to ostré bolestivé světlo. Blížíme se. Kopec je už za námi, holý a bez útočiště. Je to pěkný kus cesty zpátky do úkrytu, pokud se ocitneme v ohrožení. Nic se však nehýbe. Je tu jen Srdce smečky a to, co drží. Je to cítit zaschlou kr­ví. Třese s tím, jako by si chtěl vyrvat kus masa. Pak to tře, hýbe rukama, jako když fenka zuby prohledává štěně, aby ho zbavila blech. Známe ten pach. Jdeme blíž. Ještě blíž. Už je to jen skok.</p>

<p><emphasis>Co chceš? </emphasis>ptáme se ho.</p>

<p><emphasis>Pojď zpátky. </emphasis><emphasis>Přišli jsme.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pojď zpátky sem. Changere. </emphasis>Je neodbytný. <emphasis>Pojď zpátky </emphasis><emphasis>do toho. </emphasis>Zvedá paži a drží ve výši ruku. Ukazuje hlavu klá­tící se na ramenou. Otáčí tou hlavou, aby nám ukázal tvář. Neznáme ji.</p>

<p><emphasis>Do toho?</emphasis></p>

<p><emphasis>Do toho. Je tvoje, Changere.</emphasis></p>

<p><emphasis>Odporně páchne. Je to zkažené maso, tak ho nechceme. </emphasis><emphasis>U rybníka je lepši maso než tohle.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pojď sem. Pojď blíž.</emphasis></p>

<p>Tohle se nám moc nezamlouvá. Nepůjdeme blíž. Dívá se na nás a svírá nás v zajetí svých očí. Posunuje se kousek po kousku k nám a táhne to s sebou. Klátí se mu to v rukou.</p>

<p><emphasis>Klid. Klid. Tohle je tvoje, Changere. Pojď blíž.</emphasis></p>

<p>Vrčíme, avšak on neuhýbá pohledem. Krčíme se, ocas na břiše, chceme pryč, ale on je příliš silný. Bere tu ruku a klade nám ji na hlavu. Drží nás za kůži na zátylku, aby nás uklidnil.</p>

<p><emphasis>Pojď zpátky. Musíš jít zpátky. </emphasis>Je tak neodbytný.</p>

<p>Skrčíme se k zemi, hrabeme pazoury po zasněžené zemi. Vyhazujeme hřbet, snažíme se mu vytrhnout, bojujeme o je­diný krok vzad. Stále nás drží za kůži na zátylku. Sbíráme síly, abychom se otočili a vyrvali se mu.</p>

<p><emphasis>Nech ho jít, Nighteyesi. Není tvůj. </emphasis>Náznak vyceněných zu­bů v těchto slovech, jeho oči na nás hledí příliš tvrdě.</p>

<p><emphasis>Není ani tvůj, </emphasis>říká Nighteyes.</p>

<p><emphasis>Čí tedy jsem?</emphasis></p>

<p>Okamžik váhání, balancování mezi dvěma světy, dvěma skutečnostmi, dvěma těly. A pak se vlk otáčí a prchá, ocas stažený, přes sněhovou pláň, běží pryč sám, pryč od vší té cizoty. Na vrcholu kopce se zastaví, vztyčí čumák k nebi a zavyje. Zavyje nad nespravedlností toho všeho.</p>

<p>Nemám žádné vzpomínky na ten zamrzlý hřbitov, které by byly moje. Je to jen jakýsi sen. Byl jsem strašlivě pro­chladlý, ztuhlý a syrová chuť brandy mě pálila nejen v ús­tech, ale po celém těle. Burrich a Chade mi ne a ne dát po­koj. Nestarali se o to, jakou bolest mi působí, jen mi pořád třeli ruce a nohy, bez ohledu na staré pohmožděniny a na strupy na mých pažích. A pokaždé, když jsem zavřel oči, mě Burrich popadl a zatřásl mnou jako kusem hadru. „Zůstaň se mnou, Fitzi," říkal pořád. „Zůstaň se mnou, zůstaň se mnou. No tak, hochu. Ty nejsi mrtvý. Ty nejsi mrtvý." Pak mne k sobě náhle přivinul, jeho vousy mě píchaly do obličeje a jeho horké slzy mi kanuly na líce. Kolébal se mnou vpřed a vzad, vpřed a vzad, jak tam seděl ve sněhu, na okraji mé­ho hrobu. „Ty nejsi mrtvý, synu. Ty nejsi mrtvý."</p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Epilog</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Burrich to slyšel od své babičky, když mu vyprávěla jednu pohádku. Pohádku o ženě znalé Moudrosti, která dokázala </emphasis><emphasis>opustit na den či na dva své tělo a pak se do něho vrátit. </emphasis><emphasis>A Burrich to vyprávěl Chadeovi a Chade namíchal jedy, kte</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ré mě př</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>vedou na pokraj smrti. Řekli mi, že jsem nezemřel, </emphasis><emphasis>že mě tělo pouze zpomalilo své p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>chody, takže to vypadalo, </emphasis><emphasis>že jsem po smrti.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já tomu nevěřím.</emphasis></p>

<p><emphasis>A tak jsem žil znovu v lidském těle. Ačkoli mi pár dní a ně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jakou dobu trvalo, než jsem se rozpomněl na to, že jsem bý</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>val člověkem. A občas o tom stále pochybuji.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nepokračoval jsem ve svém dřívějším životě. Můj život </emphasis><emphasis>osoby FitzChivalryho l</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>žel </emphasis>v <emphasis>dýmajících ruinách za mnou. </emphasis><emphasis>Na celém světě pouze Burrich a Chade věděli, že jsem ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zemřel. Z těch, kteří mne znali, na mě jen málo lidí vzpomí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nalo s úsm</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>vem na rtech. Regal mě zabil </emphasis>v <emphasis>každém ohledu, </emphasis><emphasis>který mne zosobňoval jako člověka. Kdybych se představil </emphasis><emphasis>někomu z těch, kteří mne milovali, kdybych před nimi stanul </emphasis>v <emphasis>lidském těle, byl by to pro ně toliko důkaz oné magie, kte</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rou jsem se poskvrnil.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zemřel jsem ve své cele asi za den či za dva po posledním biti. Vévodově byli mou smrtí rozlíceni, ale Regal měl po ru</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ce dost svědků a důkazů mého spojení s Mou</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>rostí, aby si </emphasis><emphasis>v jejich očích zachoval tvář. Věřím, že jeho stráže uchránilo před bičováním právě jejich svědectví, že jsem na Willa zaú</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>točil Moudrostí a že proto zůstal tak dlouho upoután na lůž</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ku. Říkali, že mě museli zbít, aby ho dostali z podr</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>čí mé </emphasis><emphasis>Moudrosti. Tváří </emphasis>v <emphasis>tvář tolika svědkům mě vévodové nejen </emphasis><emphasis>opustili, ale svědč</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>li i při Regalově korunovaci a jmenování lorda Brighta správcem Buckkeepu a cel</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho pobřeží Bucku. </emphasis><emphasis>Patience si vyprosila, aby mé tělo nespálili, nýbrž aby ho po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hřbili celé. Také Lady Grace se za mě přimlouvala, dlužno </emphasis><emphasis>říci, že k velkému znechucení svého chotě. Jedině tyhle dvě </emphasis><emphasis>ženy stály při mně, navzdory Regalovým důkazům o mém po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>skvrnění Moudrostí. Nemyslím si však, že mě vydal z nějaké</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho ohledu k nim, ale zkrátka proto, že svou předčasnou smr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tí jsem mu zkazil představení, které by skýt</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lo mé oběšení </emphasis><emphasis>a spálení. Když byl takto připraven o možnost dokonalé po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>msty, prostě o mě ztratil zájem. Opustil Buckkeep a odjel na vnitrozemský Trad</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ford. Patience si vyžádala mé tělo, aby mě mohla pohřbít.</emphasis></p>

<p><emphasis>Do takového života mě Burrich probudil, do života, ve </emphasis><emphasis>kterém už pro mě vůbec nic nezbývalo. Nic kromě mého krá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>le. Šest vévodství se mělo v příštích měsících rozpadnout, </emphasis><emphasis>nájezdnici se takřka podle libosti měli zmocnit našich pří</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stavů, naši lidé byli vyháněni ze svých domovů nebo odvlékáni do otroctví, zatímco jejich obydlí okupovali ostrované. Vykování se hojně rozmáhalo. Avšak já, tak jako to udělal můj princ Verity, jsem se k tomu všemu otočil zády a zamí</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>řil do vnitrozemí. Jenže on šel, aby se stal králem, zatímco já šel za svou královnou, hledaje svého krále. Nastaly těžké </emphasis><emphasis>časy.</emphasis></p>

<p><emphasis>Přesto ještě teď, když na mne bolest ztěžka doléhá a žád</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ná z bylin není s to zap</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>dit palčivá muka, zamyslím-li se nad tělem, jež vězní mého ducha, vzpomínám na ty dny, kdy jsem </emphasis><emphasis>byl vlkem, a není to pro mne jen pár dní, ale celé životní ob</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dobí. Ty vzpomínky jsou pro mne zdrojem určité útěchy, ale </emphasis><emphasis>i pokušení. Pojď, zalovíme si spolu, slyším šeptající výzvu ve </emphasis><emphasis>svém srdci. Nech tu bolest za sebou, ať tvůj život zase patří tobě. Existuje místo, kde veškerý čas je nyní a všechny vol</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>by jsou prosté a vždycky tvé vlastní.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vlci žádné krále nemají.</emphasis></p>

<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>OBSAH</emphasis></strong></p>

<p>1 Burrich              5</p>

<p>2 Hrozby              19</p>

<p>3 Neatbay              30</p>

<p>4 Buckkeep              49</p>

<p>5 Umění              63</p>

<p>6 Spiknutí              80</p>

<p>7 Velezrady a velezrádci              97</p>

<p>8 Úniky a dopadení              112</p>

<p>9 Hladomorna              126</p>

<p>10  Mučení              140</p>

<p>11 Poprava              152</p>

<p>12  Vlčí dny              160</p>

<p>Epilog              164</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong>Farseer:</strong></p>

<p><strong>Kniha </strong><strong>druhá</strong></p>

<p>svazek 3</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Robin Hobb</strong></p>

<p><strong>Očima vlka</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>Z anglického originálu</p>

<p><strong>THE</strong><strong> </strong><strong>FARSEER</strong>: - Book Two</p>

<p>ROYAL ASSASSIN - Volume Three</p>

<p>vydaného firmou Bantam Books, A Division of Bantam Doubleday</p>

<p>Dell Publishing Group, Inc., 1540 Broadway,</p>

<p>New York, NY 10036, USA v roce 1996</p>

<p>přeložil Jan Kozák</p>

<p>Vydáno v nakladatelství NÁVRAT</p>

<p>Vydal Radomír Suchánek,</p>

<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>

<p>jako svou 786 . publikaci v roce 2002</p>

<p>První vydání</p>

<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod</p>

<p>Doporučená cena včetně DPH 199 Kč</p>

<p><strong>ISBN 80-7174-</strong><strong>472</strong><strong>-</strong><strong>7</strong></p><empty-line /><p>[1] Svéhlavá</p>

<p>[2] Strakáč</p>

<p>[3] Mazaný Moudrostí</p>

<p>[4]<strong> </strong>Měnitel</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKnAb8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDLlf5gBjgDsKuS307S58zP
fnB5qk0eGBzg4FT3BAmJz1r6OcFJrmOe4smoXcg5lzjttAz+lNF9cICFk+Vv0qsx3A4x+FA
BAGTUOlFdB3ZYa4klVfMfJT5VBUcDrSLcNGxZGCt/uioCW3YHNOA3AGj2aS0C7JnnZwGkIY
/7ooL5UdCP92o9o2kEZ9KXHy4PWqjFJaCY4MqkcA4/2QKcJJOcBRn2FMxjA7d6cEOQRjGcE
1XKgFBPOMEZ/uipPm3YIA/AUijDfMfwp6Ll+o4NFkA5Acj7p9eBUgGcYUdfQU9EHC8ZFShQ
PmHWmooTFj+Qc465xtHWrEeScgLn/dpEAU5wPpTwc8gcVViLkisVXIAAxjoM04S47Ag/7Ip
mcDnqabz5hJ4PrQ1cY95AxHC59dopQc/eCj8BTdmGHOfapM9Mdh1osMTy1boij8BSGMcnap
/4CKlTGcHv3oJAYhamwyLC4C7EGf8AZFKdpBAVeP8AZHFHOMY49etJgLwePpTUUDGEANgxr
wP7opuRgfKuP90UgfMhoZuOCMY6CqshCcE52JntlRTeMfdX/vkUMT0B+btRGrZJJ49qVkCI
WAPBRST/ALIoVFUcxp/3yKsbV64phC4Pb2qXEojEYDkmONQf9kU5WO4YVf8AvkU7bznH0pw
TnP5U7APHzclVPvtFNwASdqg55O0U9OvTk80Pgtg9RUuIDDjGSike6inhcNkouPXaKf8AKO
duTQQDkE8/ShRGEczxthVUqeGUqCDTSw5IRB6YUUgXjhsHtS7eQQeO+KfKhXFR2CFdo2sc9
B1+lIT1BUc8fdFKqkg8ilKAc7skUJWHcZkkk4Qn6DNISeQFUf8AARTiAASDk03ljg9SM9el
UiSNmOf4QMdgKaWJUZwPbAqQgnpx25prKBjK5yaLCIjkkEbeP9kcUxid2cLn6CpiOgYYB64
qIqQcbeAaLBcjZvmyAAfoKYx5GAD+FOIGTxjvSHHTHSnYL2IWduuAv/ARSKzYIOCfXaKeQO
e/NRoCDznI7mk0Nai88qSBk56Cngt0OAPp1pMYb1Pp/Wnq3A/zio5UMjZiTk49/lpgdwMDA
/AVPhW+bv1wahZG3Dng9DRyjEWY5LErnqDgUeYQScLz6io2UlvSlxgZPIqeUVwkAyB1GBmm
TR5OferLRgNtOO3H4VHL/rDkcVu0JFTy/T64oIKnaepqcrkjCkelNZBx6/zpNBci68ADinr
7CneWd24dKeIupwfelYY1UJHNOKfKeMj+VSxoMY6in7Oox700tBEIjyRt5HpTwh64xUqq24
gfnT9pzuzyBTsBEFweQM5p6r83TAz09Kk2ZUnoemalRevGR0osTcVE9qcFwcjjNKp42jnvz
UoXK4NVYl7jMHzMbanRRgHrmgJyOnB546VKACMLjI9akLCbQT0x3ppHy+nrTsHkN0Pc0mfW
hlIQZzjFP+9nPFNzjrjPagknOMgZ60hjz1xjHtTM4NN389ePal79B/8AXoGBbgjH4CkyW65
6UpIPJUU0kbhg8GgBCM5Cjt+dRbTnbnP+NSMSHwDTegzVCE24wSOnqaUAdqTPzE447UuMZH
PTpSGiQDjtgU1lGQCAKkVSvUgfSkaMBRQFyEgjkZHFAznPOT3qXZ2PA60uMjuMd6AG5G7J9
MU4YIIwPXNOEYz1696VU5xu4pAMI4zj8qXaRyB1px6HvRznHIFAxgXK7jQRkHI/HNSNtHsR
TACW3Hg0CEx/sHBpcY5z9KXrgHpTc8gdfU0gGkgHd1/rS8t0HB4PtTyBy360wDKfXpzTAaB
8xzjbQxODinA88n/69Nx0BOKBELAEg42+o9aQjgA5B61IQRjGABSFR9RSuBXZMZzzioyhU8
g9OKtED7o69Kay8A9KtMLFbZjjPTrTtu1iB3HOadtyckgYpGByfzpMCPZkc4P0ppAAJ9PSn
jJYDIyf0pNvQjjmkMiwcA5PXvSFSGyh5FSNjPHPoc0nKnJwAaTGRMFYcjBHQg0whgp2+meK
kCsRz39qVgR0yCByRSsBaeLDcjsM/pVZowSTkDqa0mX59xPUDn8KqlN0nX3rZ7mcSttHXrU
F4s6wF7d41KfM+9c5UdQPetBYxjgcVHPGfsdwM8CN8fkaU0uVgnc6rxb4Ak8MeGrDWo9YN4
t7LHGsZgCbQyls5yfSqz+C7x/Ay+LtNvY72yTP2mF4/Lmh2nDdCQ2Pw4r0r4lwG4+HPhiET
wwtJdWyK0xITJjIGSAcDnrWR4ie88BfDu38FCH7Rc6ukzTXgGIk3N86qOpbBwPbmvChiJvl
Set/wOjltc8tRFUnkHvT8DdzjHXFOKEAdlBwAKcFJ6V7kUjBjMDGT3H5Vut4UvofB58Valc
Cw0+QqtpCE3z3TN93CkgKDycnsM4rFEcUhjjkO1JHVHOcfKWAP6E17N8aFWHRdAto1CQrdM
Ao4A2xEAflXJiKjVSNOPUuK0bPLvC3h668Q3j6ZHqMUGpFDLBFOmYpwPvLuXBVsc9CKq3Nn
c2V9c2N9A9td2rbJYm6qf6gjkHuDW14LLw/ELw6Yzybzb+BR8/pXR/F2KCLx3ZSIAJJ9PzL
juVkIU/kSPwqVUlCv7N6pi5bxucDEiADj/69SDBBx/KkVSRz9MU4oBzkmu52ISNXwd4bvfF
XiK70yTU4rJEh+0QsIDISoYKQ3zDnkVasfCtzcePtQ8INrMcU9uStvO1qSk5CK7KcNlThvf
ODW78JQR47uCP+gc4z/wBtEq5potf+F/a7LLPm9idzY2zLtSeUwKCDJzjC54x3PpivHrVZx
qSSbOiMU0cDq+n32javdaVqaol3bEbjGdyOCMqyn0I9emCKoM24jnNbXiqXWrvxhqE/iOzF
jqbBAbdG3IkQBCbW/jHXn1zwKxyAcDOPcV6VGXNTUpbmLVmKgG4AnFWNG0u91zxfaaMl1Ba
QXe5UmaNnYOFLYIyOCB1qttGc9Mcc10fgUL/wsfw/z/y3fg9v3L1NeVqbcd0OK1M/xb4f1H
wr4ks9Je+tb1ZIPPmcRtGUUsVAHJySVNZgIOdxwP513PxbH/Fwoj6abF/6MkrhRuMhORgCp
w0nKmpS1Y5bik/KcHJNPsraa+1+1sHurWxtLnKfapwT5b4JG4ZAC8dc1GePftVHVButMMNy
ncDnofkatKrtBtaMSvfU6/xT4M1bwj9mlvpoLyyuTsW6gQqEk7IwJOMjofwrj5pL9Hu1X7M
pUKbZW3EzZYAhiPu4znvxXr3gPX7PWtIfwB4pxcRTRGO0kkPMqAZ8sn++vVT3A9RXnXijw5
feGPFKaVfb5Yxhre6I+WeMuuD7MOhHrz0NcMK8v4dR2kW0t0U4VYxoJcBiBu28jPtUwH+0P
rTwmB057U0r8/cZ9K9O6I16iggHI5pBkn696VQQOM0u0seBjNK6CwuPlGTyOeaQJ8oz1zTy
mTnrxQOnAz707oLF3wvoGp+J/EtxpEV1Z2ipCbiKR0eQuoIUg4IwfmFZ3iTTta0HxBfaRDL
ZXv2NV3yENHlyoYgDJ4Cnr613XwsUf8LDOOP+JfNx/wADjrnviFLNF8R/EAgi89WkQnCt8p
8lOOnP/wBevNdVqu43djS2hPrHgrUtL8CxeKo9Xs7iKeOF4YTA6ljIRtBO4468/SudhE3kx
m4KCbHz+WSVJ74z2r1jxUoHwC0VVYOojsMHGM8rXloU8Dtirwk5Ti3J3HJCYHORkE4zRgD7
3T2pcA4AA+uKiljWZPJdsK7LGxHGAzAH9Ca65SSTZFm9DQOhai3hdvEs3l2el5CQPKC0t2x
OFEaDHBP8RI4BPSofD+h6t4huLiztZbYalFGZktZfk89AcHY4JG4ZGQQOvWvTfi/GltpPh2
wgQR2yXDgIowAFiIX8ga4vwHLJH8RtDKk/PLJGR6qYnz/IV56qTnSlUvqi7a2OdYFDNBNE9
vPE5jlikGHjYHlSKYFUADp6V2vxRtLeD4jSSQqAbmyimlwOrhmXP1IA/KuMGTyOh9a7KNT2
kFIzasyNtoPHatDwr4d1LxV4juNIjv7WyCQm4hcxtIXUEAhuRg/MPWqDjbjnIPNdt8JQR8R
HB/6B03/ocdRiZONNuO44rUwrXwlfSfEK88HPq9ql5B/qZXgby5zsDleGypAPvnBrL1bT77
QtWudI1WJYru3wW2NuR1IyrKe4P58e1eiW0Vq37ROrXE1yBdQEvZ2pUr9qlNuo27+i4GTjv
+FcT40vNbv/ABpfXHiDTv7MvgiItqGDhIhnaQ/R85PI78dq5cPWlKok+xTSsYIK5Oe/f1pr
Mc84AFOOF56VC5LKQc5P6V6SM7Gh4c0e98SeMIdDhu7e0juI2aOVo2c7lGSCMjHGcGtTUfC
Nzp3xCt/CF5rNqkt1EjRXX2dvLLuW2oRuyMlevI5qx8MDn4paNzn5J+3/AEyNdZ4pttOuv2
h9KGpagLOOOG1lTKE+bIrOUj3dFyccn0x3rzK9acarinpY1jFcp514h8Pap4V1g6Xq8cfms
nmxTQsSkqZxkZ5BB4IPT8axS0eN2SQD0Fdt8UL/AF3UPGcS67pH9lCCFo7SLzBIJYy2WfeO
CSQox2/GuH8tccqcemK7KE3OmnIhqzsOEigZzznpQFB+Uk80ojHUEH608AcYU4roViSM7Nw
U8Z6Up2nIXGMfnUjxqSr4B29OelBjYgn27UkhNltyCeOuB/KlZOvODjtUTY8zk4AA6fSp2Y
HLZ4x0rfqZpkWwbCM++RVPUJkgs3RkkYygxqEQtgkYyfQe9XCc9MYppwvOR9KmUbqwI7/4j
eMPDmq/D7TNOsb5ry4s5YTJDHC+5lCFTjjnGc0k/i3QvEvwuTRvEF+bbWrMA200kTncyj5H
JA7g7WH1rgN+RkEfXNJkjp+JzXnrAxSST2Nfa+RFZ3K3VuJgjxHJUq64OQefw96sD7uAOT2
NJwTknj2pcEYJr0IrTUybuDIrK0T/AHWG0gHmu31vxjaeJ/AlrpWrubbW9NdZYp3UmG7ABU
gsM7GZSevGR1xXDhv7w5p4J6nqOaxq0FUals0XF2Rt+Ctc0bTfEUWvanJJtslZoLWNC8s8p
G0YxwqgE8k9ab4g1268Sa9ca1eIIXkxHFCpz5MS/dXPc8kk+prI5PIbBFPUjHOc9xioVBKf
tJO7Hd2siVGI6Z9896dggDn/AApoJ8vB4Jo3N93rzxW5J0/w28SaLo/jO+uNWvfsMUdoYA0
0bgO5dT8uByML1pG13QpfjdLqrami6al2t99rCMVYCIKEAxksWGMY6VzJZ+nOe1AB5GT09a
4pYXmm5X3NPaWVjofG/iK18UeLW1KyikS0ht1tomlXa0mGLFtvUDJwM1ze4n1GaOevOaTq2
4nAFdVKCpxUUQ3fUVMBfm556mtTwjrGmad8RtIl1G8W0itWeaWWVSEUGNlAzjBJJHFZYzu7
Y/nUgBzk+vairDni49xp2Z0vxK8RaNqvjmyn0vUYr2GezWENCCwV1diQeOOGHWuZKgDrxUn
TqetHXIwKilT9nBRuU9dRiouD39TWbfywvOtjJMsc2x5suCFwEbA3dMk4AHvWyQoTIG3Pfv
Sg4ACnDGqnHmi0JFG3uo7y1ju7OR0AYOkgBR42U8EZ5BBruvEXjaHxL8P7DTtRZI9dgvot6
Bf9cgDfvV9j3HY/hXJKATyevHNOI5Azn05rKpRU3GT3Q1LoM29CfypSCeOhqTPBHAJ6UpOR
65rcQxVPAPT1pQuB6ZPNP2HPPcetKQc4bGKQyLGVIUde1IMg5AAqVjtXIFQknIzk0DOi+HP
iHRdN8fXUupanFZxwWTxO8+VBdnQgAnrwp6VjeOPEGjv43126tr1buCfZPHJApdWHlquMgd
dwxj8ar4HAPPp6UuxgOuSe1cqoWqOpcq+h3HijxN4df4LWGlQa5Zz31nFaGSGJ9zfIV3AAd
SOfyrhLeZLm2jmjOUkXcrEYyKewIHBA/CgNtAyc5qqNH2SavcG7iMccfhUUkYkt2jYkBgQc
dR7j3qYglemff0FNckMDx1/St99CTq/EPi2z8T+BrK31OYWmv6ZKsm2T5Y7wbSjbH6BiDnB
xyMVkeBta0TT/ABEviDU7oxxWMb+Tbou+aeVht+VB0ABPJwMkVklspz1qIEBsoQueoHFcv1
a0XBPRlc2tzS1rWbrxBr15rV3H5TXBVY4gc+TGvCrnuepJ9SazmwM9sfhS9O4B70wgE8fnX
TGCguVE3AsD6DA7V0fwz8Q6Lpnj67n1PUobKKCyeIvPlAXZ1IAyOeFJ4rmiuMccelB44Gcd
KirT9pHluCdjpb3XNCufjt/aQ1m2XTo7qK9N2H/dlFiAKg9S24Yx71F8QfElj4p8Xx3ulh2
s7W2FskrKV847ixIB5AGQBnrzXO7F3fSjZhsYznmsYYdRkpN7D5iuUyDkZz61Ey/N93H9av
eXnjHb8qYY8rgHA7811kmn8PdZ0nTPibYS6lfRWcdtDK8skx2KNybVGT1JJ6Vp/EDV9G1f4
sWE9hrNnLaTx2wa7WUbIfLkLOWPYgYIHfNcsYzwCoIx3pMAEBVwK454dynz3KUtLHcfFDxZ
pPirVNNg0SQ3FvYCVnuthVXZ9oCrnkgBck9OleflGJyTz0qY5DHnr6U8KOh61tSpKnHlQpO
5XVcsAQCRTzkfKOKkMfzA8Y9qTaOM/StiSuU5xnrxT+CpBXoOgqRkG5cEfhTRkDkBfXNUQ3
YWTJcYXsPw4pzlgcZ+WnMBnkc4H8qaxyeRirTE1Yj45z1NIAf4adtbk9BTg3GCPxpisxuzo
MHHenpGNuCcUEdDmnocj5aLhYZtUAgH9KYT8wGc1I4LDgcjrQkQB3Hj2pJhYTYSfmJx61Y8
sBc9fSlAHIBpw46c59O1JyKSIyOeuM+tOCDOSTmn9vUChuCMtgfWle5VhoXPTtUijCHce/W
mlvl6c+3elyMAc5qQEzwCeO2Pb1rm73xBfWmq3FmtjCyxEbWaQgsCMg9Pr+VdIB8vNcz4pt
ik1rqI4Gfs8n0PKn88j8a48ZKpGi5Unqjow8YSqKM1oyH/AISbUB1sIM9x5rf4VXuPGNxbH
M9taj0XzWLH8AKy7kkWspRirbTyOorsdA+Etv4h06TUoLqG3QzPEFkMjsdpxkkN3r5uOZYj
rL8D2amDoQ2iU/DPiSTX7i6hexW2MKBwQ+7dkkenFdPsIwD2HU0+0+Dd9p8jvY63DAzjDMg
kGR/31V0fDHxBzjxOvI4/1n+NelTzaKilNNs8+eEvK8XoUTEcYxTlXPH9OlXP+FZ+I+SPE6
Y7/wCs/wAaB8NvEoH/ACM6Y+sla/2tS/lZP1SXcrBRgkjOKNhB/pVhvht4kxx4lT/vqSg/D
fxIwJ/4SVPrmSj+1qX8rD6pLuVzkHGABUZJC+pFWj8NfEn/AEMiHPH3pKB8M/EeAp8SRgdv
mko/tal2Yvqk+6KpJ309TwMmrA+GfiMH/kY06f3pKB8NvEp5/wCEkTPrukpf2tS/lY/qku6
I8gsQR04/CmEtk7j04qZvht4m2gjxJGf+BSUh+GviYg/8VHFn/fk/wo/tWn2Y/qku6K5JJL
Y4oB6Yx7VYPw18T458Rxkf70n+FKvw08T5+XxHH+DSUv7Vp9mH1SXdEJwcegHGKUcjp/jmp
h8M/Em7nxHHn/ekpT8NPEo5HiOPp/fkp/2tS7MPqku5VGCwGeKq6teDTtIur4RCTyEMgTOM
47ZrTHw18SkD/io48dvnkqOf4Wa/d28lvc6/FLFINroXkwR6UpZrTtomNYWXVnn0HxAaeQR
nToon7CScgH6HGKuHxZfHB/suH/v+f/ia6BvgbMw2m+tDnsXlrz+Swj0rUmsoy4CqwZTIXA
ZZGXK55AOK815jX6SO6nhaMtLG8fFl3GjOdNiwoJJ889P++a6Szle4s4LiWHyZHjVzGTnbk
ZxmuEtbb7fqFtYnlZX3SD/YXlv6D8a9FXAB4z6CvXy+tVrRc6j0OLG0qdKSjAj25ySM+1Jg
kfd681OcKuByMZzQSrHJXGOa9U88YqccgYHFIY14xTzwuPpTGbIIHekxiFfU0wjbnafpTmY
k7Rx/Wkzlctj60CG5544z6U9sCMdCe4pC2WPNNOPXOffpQA0tuHHH4UuML0pSOM/pQxA4H5
0ARbCCASPyoYAHA5pSwwMflUbEBcg89aYD8nGODj2pnKg4XPOKUD5QQaRjkc9qQgJIOcDIN
MUqXYY/CjDMTgUFdqlu59Koh6k5OTk9gB+lQjIJHPNWG6jjsP5ComBU/KOKaKEwSAAAP6Uh
A7YA/WpB0yR2zRtBPSlcTIgNx25qbAXOM4pQFHGzB65o3Hd0zTbGICcDPANOAJOCenSnqBt
55pDxjikAA9RnH0pQSRQMA4x1708cnGBj1oAaOCelL1Y54HtStx05pBnGTQA5Rhcn7vpQdp
B45oVlIx79aVgMGgCLPXAzjvVXVrWK70e5t5m8tTGW3H+EjkH8CKuIuBuwaxfFV00GkizUA
Pev5XB5CDlz+XH41lWlGFOTltY0pRcpqK3Zxcsnm6a0hGC0ecV9D/DYE+D2GOPtk/H/AAKv
nu5H+hy/KANtfRHw1df+EOP7sEC8n6f71fBdbn1FdWSR1/8ADt2k9/pUE00dvbyXE7BI41L
sxH3VAyTVkOD/AADk+tZ2tbR4f1I7cf6LL+HyGqW5ybI56H4k+C7ld9vriTJ0LRxSN/Ja6b
T9RtdTsY7+wkE1tLyjgEZHToea8N+CMXiOXwnqL6LqOnW8P2vDLc2zSsW2DkEMMDFe2fb/A
Ox/DrX+uzwZtYDJcyxLsQkDJIHbPYVpOKjLlREJXV2U9R8V+HNL1qDRtQ1WG31CfaY4XyCw
Y4Htya2cc49K+ffEvh3xF4m8MX2t3HhG6TV7if8AtBLwTpiO3C/JEFzuwFAOOu6vTvhl4xT
xf4Kt55WDaha4guhnncBw30Yc/XNOULK6FGbcuVmjqPjfwtpGqPpeo6xFBeoAWhKsW5GR0H
pRYeN/Cup6lHptjrUEl5LnZCwZGb6AgeleU6wL6X9p+JNMmt4bsQLsa4Qug/cnOQCO1MsDq
WsftFW0Him4trS/0lf3C28RVLoKCVxk8ZDE/hirdNW+RKm72PbdW1fS9CsDqGrX0VnbBgvm
StgZPQe9Yv8AwsLwcVBGtRkEZBEb4/8AQaz/AIp+GJPFvhGLTbe+trCWO4WVWuX2o/BG3PY
815j4g1z4l+B9FtLmfxRpN3boy26RW+yRgAvGRjpgdaiMFJDlNpnv1xeWdtp8moTTKlqkfm
vKc4CYzn8q55PiL4JlXfFr8Dp/eRHI/QVLr1ybv4V6jdSxLG82lNIwAwATFk/zrzH4Sy66v
gAJpeq6HbQ/aZMLfRsz5454YcfhSUE1cpys0j2dtTsRop1b7Sv2ERed5/OAmM7vyrBi+Ing
qVd0WvwSJ0LIrsD+IFWvE0hb4dasXMTv/Z0m54vuMdhyR7ZrzH4Tya5F4DC6Zq2h20P2mTE
d8jNJu454YcUKCceZhKVpWPZotQtLjTF1KCdWtHj80SgHGzGc/lXOp8RvBUq7ofEVvIO5VW
YfoK3Lh93hi4aR4ZWNk+9ofuFthyV9s9K8H+Ftx4nsPh/4h1Lw6un3EdtMZHt7iJmkkIQZ2
kHA47U4RUk2xTk00ke66Pr+i6/bPcaPqUF/HG2xjEc7D1wR2rS5HbFeSfAeztx4a1TVo7tJ
pr26xNAq48grkge+d2a9eZgBwoz9aiUeWTSLi7xTYgGCOBya+WNbBPiO43ccy4/7/vX1Okv
zAGMHmvljW2z4juDkZzL/AOj3qehvR+M1PCdur3V9dsBvjCwID2BG4n8ePyrrQMAcZz61w3
h28Frr6RsMR3a+X/wMcqf5iu6diroPLBX+I56V9bl0ouguXoePjYyjWfMKOV5XvTT1HGBSm
RQT8gNIWAY16JxCMMtnv7UmRuy3P4UpYHkDnHUU1pBknA9etFgGu38K9zTcttC4AHrSh+vy
57daikk3cBcdvrQA8Meuc9qQk4xxnvx1poI7gdPWlJXHKg496YC5wnYH1phOTz36U7jHQHN
OC4JIGT70BchON2MYpmQeQeM9KlLbhgrnPaozjHTnNACrgg/yzQRhelSIyg8pj3pwYZ+7x9
aTAZgZ+XilEYcZYEcZ4qX5cn5OCKeCBkAZBHahMRUYguvccfypScN0z9ac0eNv3jwOPwprj
DdOfeqQAOSODRkYyeg9KaMZGOnuaeACOvXvSAOc+1OA74+lJwtPwMZ70xDTnOCM9+KXGfcn
r6UgG4Zznt7mpBkr0/KgBDxjnmng5BBBNISM56AdKAcA4/WgBTgfl+VJuI57Gm9x2perHHT
FACg4XABHPX2pxO4DBP40qkZ45NIWPJ4pDHAjbjgH1rhdfuzP4hmDrJstlESDyzjJ5Yjj6f
lXcqNxyDTs4IIboPwrmxNH29PkvY2oVfZT57XPLbqZDayDD5K90Yf0r6G+G/8AyJ57f6ZP/
wChVwd9by3Wl3VtGy75Y2QbumfeoNO1Xxto1k1pp0lpFbmRpAr7XILcnnbXz+Iy2dNr2d2e
msaqi9+yPdcjjjmmSIksbRSIro4Ksjchgeorxr/hK/iIOtzYnvjYv+FC+KviLni4sOv9xf8
ACub6jiP5WP29P+Y9bstM03TFeHTbKCzjc7mWGMIGPTJAqS6sra+tmtb23juLdiN0cqhlbn
PIryI+KviMG4lsCT/sLmnf8JR8RsHMlh9Qi0vqdfrFh7ekup7DtUptCgqBjHt6VRsdF0jS2
kk0zTbazeXG8wRhN31x1ryz/hKPiNjl9PB7HYtPTxN8SCv+s0/H+4tH1OutOVj9tB9T1A6N
pP8Aag1ZtOtjfjpcmMeYOMfe69KSXRdJuNTj1K4022lvY8bLhowZFx0w3WvMB4o+JO7bv0/
/AL4Wm/8ACU/EYYG7TzkdkWj6pX6RYva0+56vf6bp+p2/2XUrKG7hB3COZAy7vXBrMXwb4U
RgV8NabuByP9HXg+vSvPR4r+IynB/s4k/7C0v/AAlfxH6Y078UFP6nX/lYOtS7nrU9tb3Vq
9pcwpLBIpR42HysPQj0rBHgzwiGwfDOm49rda4QeKviP026cc/7A/xpP+Es+Iy5Hlacc/7I
/wAaX1Sv/Kxe2pvqeqNZWZ0/+zvssX2Mx+V5G0bNmMbcemO1ZSeDfCJ+T/hG9N47fZ1rz8+
K/iL3h03j/ZH+NKfFfxGyAItNyf8AZH+NCwldbRY3Wp9WesJbWsNoLKO3jjtVTyxEq4UL02
49Kr2Gk6TpMEkGl6db2cUhy6QxhAx6cj6V5f8A8JX8Rs48rTfwUf40h8V/Eb/njpv/AHyP8
aPqlf8AlYe2p9z1DT9G0jSDL/ZWnW9iZj+8MEYTd9cda0O3T8a8e/4S74jbv9Rp2f8AdH+N
O/4TD4h85h07p/dH+NH1Ou/ssftqfc9fQKSAcda+VdcZI/ElwXcKcy9f+u716S3jH4hqVJt
9NOD/AHR/jWBpVjfw6hc3eoQRo8q84YHcxdmb6D5q2o4GpKSjJNLuDxMYe9F3ZwklyiASQy
qJI2EiH/aByP5V6ja3SXdnBdJkrMgcdsZGacUUnO0D8KNvPAxz07V7+Ewn1a6Urpnn4jEe3
abVhOnPX1xSNg/d7fmKHVj/ABYP86MDIOBgV2nKN3N90E4/nSMcik24yP60MMqeaAE3cHp0
puc9gO1LjIBxntSYBBNADd3zfMP1pemcHg9M03bnksamSEmN5MgBACcnBOTjijYQz7oyenS
gkn5gStKqZHp704rjkdaYEWDnknmmruzwMU8xuehBb0NPC4OSOemaAGBMN6/WnA9c5ANKUw
RkjiggAgD65pDFRztwV4zUpY7W2cmoh8w9x+tKBlSOntmgQO4yq428Dp9KhYnfxyAeafIwM
gB+UYH8qYT34PuKYCkgjbnHvQAMcf8A66MAgYHt70DAGQwGaBjuO/ORxS7tp6ZoDYT7oFJ2
I7/WmAuVOD0z2p6jnPIXFMG3uMHpSq/Hue9AmPw3XA6fnQDxz1puSRkEUqsSB6CgQ84Hf5s
d6aGwOB3pNw259KaxyQR09KQx+GHPP0pCCxx6dRmlH3cjI7cVIBuwSPwoAj2txj0qXZgjjn
0zT+CNpHTvTgADj19BQIaiEZx1pSo2bff86dyBkE9c5oyQMcHPakMAg5CgZ6UoUdVGQOKRM
7idwwT6dKkPAPqeKV7BYQLgZxT8Ac9M9BSZAOORViOxknhM8Tox9M8j2rmrVoUo81R2RpCE
pOyIVTccAHGelTsu1cYHHrRFC/mhDG27P3cc1FrF1Z6LYi+1W9hs4mbau89T6Ad6554yjCS
UpLXY3jSly3sBOeKQ8dgRSRSrNAk0ZyjgMpIwSD7UpOwA9/rXajFoCowPejbu6cAUwsOxI5
zzUmT17HvRcmz6iAkqBnjvR146CnFQemMjqaCCFGeaLgNOB0NJuIXdjnvmlODwOgHPrSdMc
jNFwsOB+nHPFI3GTtJNICfXp+tGcrkE+vNMbQwKSQc5oLDOAfwNOByc9O9RHru6jNO4hNuW
PXnnFQkFQARn61aBIXp7cdahdBj3z1oTBkTA4x69Oc0Lgkc57mplgJTAGfWgIuODVPyEkRk
YIYflTXJDDb+Jp5zkkHNN256np6dqBkZyVzjvTcDljn8asFPlGe9NKDCnqaCSELjILYz7U9
UJGc8+lS7OwIJ+lN4A4OTntUt9hpXGeWhA/wAKNoB69afxtOM5BpgDZIOM+lWAKAAcnGfQ0
AnjjpzSEdFbBoIwvvQIQrg44BFNK7iD0PtQWGR/e+tODAjJ60AN246Nx70HtjjHQ04kM2KU
YypOfzoEIcAj0POPWmnrkZ55xTioL47fypQCCenPOKAK8n+uCnsoH6VH0IO4cdR6UpyZgGO
DgH9Kb833lH/1qYh5OQSPSgsck+tMGe5I9M0hBPBOKBjwzfeJ5HY0u5gcgZpoQjsKcMcY4F
ACgg5B6+/anqSWIPOaaVC88HHrTgqjkUxAQecZ5qQLj6H1pTyeSM4AyOM0ucKRj+tAXHbVy
MDik2qQDjJpBj3/ABpy5yMDj+lAAgycY+lLnjmk3EA4GfekjjdnVVQlyfu5qZSSV2NK5IpD
qBjvnFTxxSvzHGznpkDNbdppUUKK8wDy9fYfSuY8ZeK73Sry08PeHoo5dXvAWyw+WBP7xH5
/lXzM879pV9jhY8z/AAO1YW0eao7Gi1rdEbmt3GOvy1C6bWw4OT26VlabB4mtmWe88V3V1M
eWjaNDET6YxnH413MHk31okkqK+4YPse9aYjMMVhIqdeCcX2ewQoU6l1CWpzYAB+UZPTFSg
dOBjPQVZ1KyWxjNyjHyP4s/8s/c+1VMbflJ/LmvTw2Lp4qHPTf/AADCdN03ZikcEt3P4VPZ
zPBMDGMnuvqKLa0kvJiQNsan5m/pW7Daw26gRoFx3x/M15eZZnRoJ0WuZvodNChKfvJ2Rh3
/AImWxuni/sDVrnauRJb2+9W+hzXC2mn6p4q8R/8ACReKbZ7a2t2K2WnSD7gB+8w9e/ufat
S48Y+INf1a5s/CEUFvYWrmOXUbhN4dh1CrWtYS+IYnC6reWeqQk/MDb+U4HsQSPzFeVgMPU
py9vGldeuv4nRWkmuXmLfJ+YAkdz6Uvltxlc59qzPiDK1h4MiawYxLNewKzocHBbkZrYiFw
2rW0q3s6Rx/I0CkeW4PqCOvuK9yljp16UqlOOqez8jjlSUZJSe5F5bddpz6Yp3l5TaV46+1
dLjtxj6VyPxB1jUNF8LodIcR315cpaxSkA7CxPP1ryKefTqzUI09X5nTLCKK5m9i2fkO3aR
k+maNhOAM8njisSy0jU4I2+0+KdTnuXXaX3qADnOQMV2trJ/o0AkcPKVwSQAWI6nFeljcfW
wkVOUE0/P8A4BlSpxq6JmFKuyQg9uKj4wCTgdM+ldNNGsiNGTw4wSOtcPpElyYrnT7+Qy3d
hM0Exbq4HKP+KkGjLs0WMk4NWaFXoumr3uaZGQMfjxShcAkfgaOqnJJNaWlwkyPO3P8ACvp
XoYvErDUnVfQypQ55cpm7MADn6YpNuF5Uj2xXT7WwSMHvivPvGGqa5L4u0vwxo18dOE8LXN
xcIoLhQegz/nmvCw+d1MRUVOFPV+f/AADqqYVQjzNmz8oK9cg80YJK5yQaqWFlNZo4n1G5v
mdgS85GQfbAFXGyPuA/TNfUJu3vHntaibcg4z7+9RMW3ZyMV01nAIbREZRlhluPWuKsJLiK
+1TSryUyz2dwdrt1eJ/mQ/lkfhXlYTM4YivOgla23mdNSi4RTfUu8hsnJNGByB+dPIyN24D
2xQAFJyfm+lew2co3/lngdqQn5stT+QpBHpTcEDPp0oTHYapZST0FJ23du4qQpkdsVGQOhO
BmnZCGZwpxx6U0sG6+nensueQv/wBamdcgnp096oBCOOnPpTWzjkDNOwynpn2pTyeozQIjK
Enrg0zaACeCD7VKQQM5waYytkDHNMAAwCOme4pQQP8Aax2pRuwQQaAu05yP8aBDiQe2TSPk
emaUgDHPXtTuMnjtgUCKLp84J9B1+lNKkdfu9ankGJOucADn6UwgbSG60C2IwACcjFLgkcH
PenYBIHXNGCOVGBSGKoLDGc+wNKA3BIAPQUoA+9jHvUm0bgxHIH5UwF428Hnvmk6EH/JpTl
RyPxFAwRknp0piYHoxPI/lTSwBPU0hbGCDkdwOc0gPBYAHPOaBj8sxx1Hp3py9OeW6VGMkj
5eg9aUnHBAxTAeOoB5FbmhW+d9ww3FflGR371hbgeTj6V1GirjS0wMZZjzXhZ5VlTwcuXrZ
HXhIqVRXNPk44rybSM6n488T624DFbj7FCT/AAqvBA/IV6yPve2a8l8EjOm6hKR882oTsT/
wLFfN8PQTryk+iO3HXUUjqwu7gjoPStjRZT+9jB44YfyrH37cjHH1rT0g4vGyMDZ09819Rm
0ebBVE+xw4Z2qo22CSRsko3K3ykEZDCuCsmltNY1HQHfebJleFm6tC4yv5cr+ArvjgEcdK4
HWWEPxc00KcfadOZW/4DJkf1r4/JMRKniOVbNHo4uCcLnb2cQt7RUHXqx9Saw/HWoyaV4C1
a8iYrKIfLRge7nb/AFro2K7f8K4f4oFj4JEIPyyXkCMP+B158G62JUp7tnQ0oU7Il8NaPHo
3g6wsEADCIPJ6l2GSf1q9noew7VougWzTcQQBjisw4BPT1r9AwjumcWMjy2sYfjSGe98Hiz
tonlkivYJtijJKhxn8s10cB/0lDnJ3j8KiweASOOeKltx/pEY3fxDpWroxpxnKPXX8Dku5N
XOhzk9elcL8S+dP0EE4/wCJtB/Wu54J6VwvxL/48dAHUnVof61+d4D/AHqHqexW/hs1v4zj
kVR8R302mP4TnhfaH1ERP7oyMCKvYAZgD3rE8b4+zeFB/wBRRO3+ya+1zOKnGnF9X+jPLot
xu0ehMB5O4A5DYzjj2rjtbgOneLrPUgu231NPsk5HaVQTGfxG4fgK6fT5WntHG/hVwfY5GD
+VU/EOltq3h67sY22zlQ8Lj+CRTuU/mK+RpTlgsXr0dvkejOPtaehnbc4ABJzjA71Xl1Yxe
PdH8M2zZxby3Vxt7cYQH9T+VSaDfQX2mJq848qKOIvOD/yzdfvA/Qg1zvw8Emsa/q3jG6Uh
9RkaO3B/hhXgY/IflX0WZT+sXhHVRV369Diorks+56Uc49K871oD/hcVkF4xpTn/AMfr0Vs
4PA4rzrWQB8YbQHJzpT9+nz14GS/73E7MV/DZt5ATOetT2cZmu40PQHJ+gquuSexHaqXiTV
f7B8D6nqattnkT7PBjqXbgf4/hX3GOrOlRbju9F6s8mmuaSO2Vw6hlIKkZBByCK47xPEbDx
FpmtKMR3ObC4IHTPzRk/jkf8CrT8GJcW/gzTLS7lMlxBCqSFuucZx+HT8Kt6/pg1nQLzTSd
ryp+6b+7IOVP4ECvgqMp4LFrm3iz15pVaehjZyOhx1JzTBxjgg5qlpN6dQ0m3u2BWR12yr/
dccMD6YINaHQqc/jX6WpKSTXU8Ow7B27mPzdcU052dAG96YzMASBnNKSSB8p9aZSHBSVDAZ
A45qIsNp468fSpSTt74Hb3qvtYMcjH86fQkfnjIx+dQkHeSTjuDVjGQMDkcVE2PYepqloJs
QbskYGOxNKcnoM44601WI47CncAnBwe4pi6jTnjI6UzO8jDHA9akOBzzimFcDrzTAXoDz1p
GcgYC8nrSDGMk5PpSsQ2BnBHSgABO7OMYp54LKw560hwO2CBgU5QrAgHPHOaBEE5DTvjjGB
+lQcbSQCD7mpGAMvqcDmo8Bcnn/CgYqgj5SMk8UnoOvrmlIyCx5b2700Fhj5Rg9qBC5OAEG
7nGKenLHk+lRtjfx1HOaFOGG0475pgTFgOSflPUUxyNvGSe/tTeo5Jx1zQOjAEnPPWgQ4nn
pSqN2QOnrTSF3biCAO1Lnpu9KBMcCFyRz+FAyCNx4NG0g9e1IAxICkhc02UhyncBiuo0Kbf
YNGT80bnH41zQj5XcevX2rR0+6WzuMn/AFb8MBXk5phnicLKEd90dFCfs6iZ1C4OCeDXl3h
SE20Wq2p+9DqU6n/vrP8AWvUEO5Q6tkEZBFcLNZNpPjTURtxbaoFuomxx5ija6/Xofzr5PI
qqpYlwlo2j0sXHmgmi0CS2OOK2NGA+0yMccLjr61jthedw966HSYfLtTK4w0v8q+jzivGng
5J7vQ4cNC9RM0MjoBj2rza9uft/xqk8rBTSrARufRmOcfrXV+KfE9j4U0SW/uyGlOVt4Qfm
mfsB7eprjPBmmX1paXOrasSdS1SXz5geqj+EfrXzeSYVzquq1ojtxVRW5UeoqcruHORkYrk
PiSjSeB5pcZ+z3EE30xIM/wA66DTboTRC3dgZUGfqKk1bTotX0W70yYYS6iaIn0yOD+eK82
rSlhMVyy6P8DojJVIXGPhrFWzweRWU0YDZ7c9au6R9ol8L20N8hS7t18mdD/fXjP0PUfWqr
qS20DIPbvX2OAqppu5GMjdRZF9frUsDMJ4wOcsM/SsvxPrFt4Y0VJ7nbJf3Uix21uDyxJwT
j0HetWEMZ4f94Z/OuyOIhXhJw1SueZyOMkmdCOO/WuF+JXOn6B76tD/Wu553dDgVwvxLVvs
OgE5wNWhz+tfn+A/3qHqevW/hs1dxBJJ6HFY/jNWe18KhQTt1JCSB0G01sE5JwTjuKxvGjz
LZ+FmjcqP7UjBI+hr7jH70v8S/JnlUtn6HV6bKYpWgbID4wPetQ5+9k1gzv5SQsjfvvvOc8
5zxWxHKZYkYOSG5614Ge4a0o1110Z24ad04nnnxAI0nw+2gaSxW78R3p+XP3FbG8j0Bx+pr
pfD1lDp0FtYW+BFbxBFx3x1NcXaTHxR8TNR1ssXsNIH2K2OeGfncw/X8xXd6azfbNuSflOe
a7qFB0svnKW7X6GDlzVlbZG3kHrkEV57rOD8X7QDqNKb/ANDr0DnoSa891ncvxdtjkgHSmA
P/AAOvCyZWxcTrxX8Nm9gMwAX5s8fWsXxha6JfX+k2GpeJLKwi0+QXEtrK3zSntnngf41v2
MZ855ZXISFS5Jrz/wALRNrl/q/ii+iSU31wUhEihsRrwMZ/zxX1WKUsTiI0oSty6/M8+DVO
HM1ud9pWu+H2uxaWviCyuZpztSKOQFmPsK6I4GP0ri4rSG3ljuIra3V0IYFY1BB+tddDK0s
KyDZg8gGvn84wdSlJVZSvc7MNVUlyxVrHFvCNJ8X39gwxb34+3W/pu+7KPzw341fHzHGO/p
T/ABlDKmlRazFErTaXJ52AuSYjxIP++efwqBZyUR4ypSQBlYDqOxr6PJ8T7bDKL3jocWIp8
s79yVgMnjGB2pjbhjaSAfenea3TapA6HFBk+X7qnnH0r27nMNUsOG5yaJNu/I6UhcngLjB5
ppZgd3H4U0SPbrj72e9QSA/wngdqcrbT93k8mmFiR9z6DPWmmFhikhuCfXNPZgfqfSkz2PG
eopu7PRM4piFycfeJxxSd+SQBQT1ODTcncOTnpQA8FWOMc+1L0GCuQaYuQQS3T2pQckDp7U
AP2qePx+lO48sgcfT60AjGQ3146U48o2Sc8cUxFQkhhnsBz+FMLfKOTjNKzc/KOwHP0qI7l
AzRsIUuQfU0gbdgjPHpSAD73QYoAPUdKEAYJPJyBThnk4603DHJbnPBFLkA7Ryc96YCqO2M
H2p4BKBu/wDKkwN3I/DuKfjg4GP60h2FHI5/Wl28EY60AA4PUfWlzgAE8HvTYD9oPsAM4pR
jgkYHUVEWIJGeM9aA2evGaQybcvPzcfSjI2YOMjriogM4Gf0oLdSRyfagpFhL+9gQG2uNmP
4WG5fxFOl8STGIRal4dkuVU5Elo4fB9QrYINVlTgdM49akUcgEnHtXl4nLsPXlzyVpd1ozo
hWnH3b6FY+K9Bt5N40TW3f+4bUkfzqK58a+Jr6Iw6F4Xa0J4E+oSBQv/ARWgYwc988+9PVM
Jkgj0rB5TRqPmqycrd2Uq0o/Doc3p/heaXVV1zxLftqupg/IXH7qH2Va6zG0Dk88mmBBnn0
zT1DYGeRmvQp04U48kFZENt6sejsjCQHaR0I7VM2r6jbYZbRb6M9QjhJF+meD+lQcYHHSnp
gcHIrjxeEo4hWqK5pSm4vQZJ4xtYI83Gg60hx0WzLZ/EHFYt14s1+6LQ+HPCE8TngXWogRK
vvt6mu+sPmtioJ4b86qX8WCTg5POK+co4SlGr7N3t6ntVKUvZ80WcBpPhS5Gr/2/wCJb7+1
dXP3SwxHB7KPauiutXGlSxtHpF/qTkZ/0cLtU+5JFWsDOAeO9NI555GBzX0ssPGVP2UdF5a
HhczUrsqf8JvcZx/wh+sDA9I//iqz9W8Rx6zYizvvBmtFBIkqsojBR1OVI+b1rcUAbjnjPH
vQ2C2cAH9K86OS4aLUle68zX6xUejMiHXVlErS+H9Zg2DcAY0JfpwMN1/+vUd7r1tqtnDbX
XhHWhHBNHNGVVAyspyGHzf5zWwc+/8AjQBwe/IzntXXVwEari5ylp5kRqOOyM+01d9TuZV/
si/sQBuBukUA89AQTU+s6nf2PhW+XS7WS6vvLKwKnUE8Z59M5qwBg/K34ZprYx0PHbPSuip
hYVafs6mqM1OUXeJieFNIXQ/DVpZPxMR5k56ku3J/w/CtKXxHDpd7JDFoOrXpHy+bFEu09+
OeanYZGAcDsaD+QpV8LGtD2bbS8hwnKDuiv/wnDDBPhXWun/PJf/iqzLzXbW91O21OTwpra
3UCNGrrGnKN1B556Zrb3dKaeSAfu1wU8noUpKcG015m0sROSsyiniqBLR7b/hF9beKRSr5i
XkEYP8VZmj3drZ29ppFjo2rW0CDarXMS4UE55INdCBgjnOO1HVixJAxXXRwMaVR1Iyd3uZy
qOS5WNkkigtZZZY5nEYzshTczewFV08ZRwqsEfh3WWVRw3kAZ/WrLLngnrzimYIkGD1p4vA
wxWlRu3YVOpKn8JDJ43imhkhm8K6y8bgqymFeR0I+9WZo19EQmnQabqVvDBH+7kvYwPlHRc
g8kcD8K2do3jPbrzSsABwcY7GlhMup4SXNSb1HUqSqK0g3ZTpg9s00+4PB/KnDs36UjcLnP
516lzFbWFLKxKE8Cm8Dvx3oUZHBzQQqx4PPFFw5SJuuc0h6EnnNOKEkYOMUu0BTkZFVchp3
IcED5hx3zSvnqG696c6oDz0pJAdoIGPWmLYQHICn8/akYAAdvrSKAFxkjPbNKQOBn6Z7UAx
pI2njmlXqe9G0DPTPagD5s5xn9KBDxvb5VUsfQCnqVOc+lRbiDu5HFCMOck8/pQIrO/wC8w
D2H48UwvjK5z3z2qGQu0vAGMDkfSmgZOT+FUFiwrcg54NLu2jnoT1qFVG0A/wA6UZJz/OkF
iTfgkdz+lNKkng4ApRg9eTSKwC9Nx789aBkqv1GeeKcWXoTj3qAPkHkD1PrShgTzz7mgCYk
7sdfU0u4qoAbmmDOcHNOwjEn8hmkOwhDEbmY89qkQ44Pag4yF56fnQoYgkdc/mKCrMeBuAx
1PFSbBjGc8/nQFyBwR7VKgHPOf6UrjURAmOoyfepFTaRnJGOlOGSP0qQKcnnoOazZVkRBWw
cAntUijA+nXNOWURpzbLMN4zlyuB3reGnWW3cEyP94/nXlYzMY4RpVIuz6m9Oi6mzMHGFJB
xz3pQGYDAzj0NTeJry28OeG7vWEsWu2h2gRBsZJOOfbmsTS7jXLsNLqun2tijKDHHDKXYH3
z7U8Hj44q7hFpdx1KThozVUYJzxT1b5sjPHFRySyw2pa3tY7iXcMLJIUGM88iofFWu6f4X0
6CZbNry+u3EVtaq3Lt/gKWJxvsZKDg3faxUIXXNfY6nSGzvQ8HrxS30WGYZJzWV4bu9RuLb
ztS06HT7ofwRTeaMe/HBrclfzFy/wA59+1fMYjFqnXd4tHt06i5Uc/ICkh459Kj4L43AfSs
rxD4kuLfxTH4d0TRV1C9MImmeSXy0iXt0q3Ym/a0DanBBFcbjlYHLKB25Ir6XB4l14J8rR4
teCjJ8pZOeh5oPGRj8KAdvzbfMPIwTjPpVzSoje2Pm31mlvcKSrJHKXX2IPFaYnFrCx5pRb
XdEQp8+iZSBAye1AbCNz1IP1rbFhaA42HJHTNcVqeu3DeIrjQ/D+kJdyWmBczzTFEiY4OOh
zwa5KGb0q8+SEXcuWHlFXbNYnL56UnqQeQe/enq0geFI7NLgySBZMyldqnqRxzisbxL4m0z
RtUj0bT9Pk1fV5Bn7NE+BGPVz2rqq41U6ip8jbfaxmqd481zV69/ekC/KcevSqWmT6pco8m
p6dDYHPyJFN5nHfJxV7PDc9PSu+L5lczsIMbcE9PTmkYE4HUd6t2VstzKTIPkUfnVPVZU0/
WrKz8nbb3qOEl3ZxIvO0/UZI+hrieOpRxCwz3NPZS5efoDH5sjk00szDA4Bp4+7wcnoKTbk
ZLfie1egZ2IwMHGOR1NLwW4xn604gg4BJz074pCgD+h/lQgswboMc9801gQpOM55FPYEAYP
t0oA39+nr3phYaCQRkjHpikC/NuGfpT8NnjBFCqSev8A9amJibsEcUhZS47jHpS4+c470Fc
nr06CmSRsf4sc+lJnC7c5yevpTsEZGefemkLkjPAo0AhdhjOOhxSk8/06050yTjk1E5/hXj
uatMlocT0wcj0xSM25iQfw9KYGJJw2M98YNMJw30OKdgaJOpx2zS7huz7c1EpJYe9SFRg4G
MelLYTihCDnrn69qOhYg84zTgvHPNNKMd3O3jofrTRBVmXZOUwBjoPwpnGSckfWprsE3bHp
wMA9uBVcjqcc9qC1EGbbg46elR+YSe4I/Wnn3GD3xTehJ6cc0FWFGcZIwKdwDz360LyMEdO
xpwUY5oFYTYxXnnnp6VIqHBHenJgkY4PrmpFU7s5Oe/tUtlWDYVABBweKcFPAHOaccjGRT8
buBnFS2VYbsJwxxjPanKo6/wAQ6jFKIyAAxx7VMBk4BHAxzSuOwibicgCpl+6OOvrTAD26Y
6VIgyh4wPSkGw4D2/OlBA4POaBgL8w5PpS9vTFILXFI6BcY/nW7p83m2aqeqfKQfSsAkAjj
g1e0ufy7vYwOJBj8RXj5th/bYaVt1qjooS5ZmjqVhFqmk3Wmzr+7uYmjY+mR1rj9Aup5tFS
O6P8ApdqzWs4770OCfx4P413K5weeK4y9iXSvHMgAxBrEXmr6CePhvxK4P4V89kmI9nWdJ7
S/M6sRG65jUtoTNdLH2z09BXGQSL4m+KF/qhO+y0RfsltnoZP4m/n+ldHr2q/8I94N1LWCc
T7DDbjHVzwP8fwrM8HaMdG8L20E2TcTDz5yepduTn9K95fv8U5dIaL16nPtGx2WmHmTjtWl
6YrO03Ad8DjHatDI6dOa+Xzf/en8jvpaxOFsYw/xc8RNtyVsbcA1vPHhiFNZekRbvi14kXH
P2K2/rXRz25ViM/MPSvXwFbkjFX6I2dFVKWm+plbckr0wc1q6YP3T4/vVRkQ/fLE9/er+mD
bFIOpzz+VdeayvhJfL8zzqUeWokXx83XivPdBAPiHxlj5m/tRR748uvQQSGxXIeFdPnXxD4
quriApBPqW6FmH39qYP4Zr5vLK8cPOVSfRHRWg5WSIPEuvxeEtC+1+WJ9Uuv3VpbDklj3x6
D/61ZPhbw8+lWst9qRM+sXx826mY5IJ52g+1dR4p0mO4FpriWqzXWlsZApXJMZGHA9wOR7i
kVkmhSWNg6OAysOQQeQRX0eWVo4jmrS+L8l0OSpDldugzA6k96OAPmHWnD8jUkUXnTpFjOT
+Yr2pTUYuT2Rny30NTT4hHaKW+83zH29KzPFmny3vh6d7Zc3dmwurcj++nOPxGR+NZ+heIL
jVfHev2EQ3adYrHFG3/AE0Gd+P89q604Ax19q/PcRUqRxHtnu9UejFKUOVHIWlxDfWUF9Bz
HOgdfoRmpTxwT0rO0+JtK1jU9CPEcUn2m2H/AEykOcfg24VqNkOMDPbNfoGHqxq01OOzPNc
bOw1ScZA59cUHqSacM7ADz60pBBAroAGwFycGmhVIxTupyD16A96MMAaLisMIy/yGgfdzkH
PepANuSSeaCRk5A9uKaZPKR8Yxg59qYTtPGT7+lTAZ6cH3pH2knHOBTuFiPIOcgce9Mcgth
Rk0uSWOPTPSmktyV4z26UXJ5WISD9761Gykgjp6VIFOzBP4+9GBwcYp3Go9yuRyajMak559
auEblIxx3pgjI4XrRzBykKxlT05B60/AI561JgY44B5PpSkAjpn2o5u5LiMXn7xApwAIYcc
jjP1pycZDjr0xSE5jOadyeUo3rFb2RNp4wB+QqDOTyOlWb4br+Vu5x/IVX2YUBR9TmqvoCG
gKT8w56g0hXafm5HYVIEA2kYzmlwSeBnB/KpuVYYFITJzT1VuPQ9qei5OBUmztg0XYJDcZ6
AA9KeCRhgvXtTtu08cgU4Y6YJPrmpKaEwTnj3+lPZgqkt9aFzjJ6mpcfNyQe/NO4+UaFwxP
XipF45C/iO1IFBB55HT3qVQwOODUjsIAS2ehqQA7RzQFJbDfhSsOhz1pNjsN25YjGTTgcD5
T70uDx3NGOMZxnjFTzDsIcFcnuKdGzI6uOCDkGk3Yzzj29aU4yOM5qW09GFjo4pFeFXTGGG
axPFmm3GoaTHNYJuv7KdLiAf3iDhlz7qSKv6XMWhaE4yp4x6VNf3sGn6dPf3LbYbaMyOT6A
V+eV6csLinGO6d0ekmp09TznxWw13x5o/hWPJtNNX7beY6Fv4Qf89660cBsHg+1cf4Dt5ru
1v8AxPfAm71ecyDP8MYJ2j/PoK7IDa3HIr7TB0nSppS3e5xPV3L+nKd7nH8PIzWh+NUNOB8
yUZ7CtBu4xmvkc3/3p+iO2l8JzHh5Wk+Lfib2sbb+tdZLEQSpGfQ1y3hlifi74nGeDY239a
7qeHIBz9aunJpR9EejhmuTXzOZuo1hAeRgoLbRk4FTafyj9hng1zHjacya/wCFtJU5W41Hz
XA7iNc/zNdbCmxTg4DGujEYl1MHJP8ArU5ZwTk5x2ROfbn61zOi+IrnU/FuuaY1usVnp7pD
G5PLSYy2f89q6XOML3PSuD8PbY9d8VyKuJDqjfN6gIvFefgMPHESlCXbT1MKkmmju2PHy1y
EcH9lapLpTAi2cGez9lz86f8AASePYj0rq4pRNErjr39jWfrenSahYA2xC3lu3nW7N0Djsf
ZhkH608FXlg8RaW2zCcVON0UOx4yDxUuLmHTby8srdrq7SJvIiHBZscfrVOzuVvrWO5hXbu
4KH7ysOCp9wcisPxzd3kl/oHhTTrmW2mvZfPuJIXKMsa9eR0zz+VfVY+o501Sg9ZfkcsbLU
t+BvD+paFosIvbZxfTyNPcZ67mPIz9K7jI/4F9K8/wD+EUtSwC6pq/pzfvXZaRGINKgtUlk
l8gbA8r7mI7ZJ614uaYaryRqytZaaG1JpaGH4siWyu9N8QIOLaT7Nckf88pDjJ+jbT+JqTd
uOOeOK3L+wg1PTbnT7jJiuIzG3tkdfwrktDnmn0pI7v/j7tXa3uM9d6HaT+PB/GuzI8RzU3
Se6Irx1uaf90nOenHShv9YQentSjLENnI9u9N2ybz2r6a+hzWFClG+9yeeaX+I4H1pSCq7s
Zz3z0pm7jPGewpXKSF6AAfnUbYBHUAU/nhU4OfwpCCRj9T0ouNoaCe59gB6UhbKkDGTUslq
8XlmTcPNXcoPXb600oMdcDvRGopK6IUWQ9U4J69RQABnk8/nTggxgGgrwP8afMPlYwjCkKc
E0c556+1KQcEcA57UhOcccYqr3DlA8YwTkcU0HJI7UhOepNGDuCgEf0oCw44U4A60hOQT/A
C70Hk9femnI6D8DRfuS4sDyc9gcU7PyMG6e4pq8nCjg9KdgbG3cU7kOJWvExdydeccfgKgU
DHOB7VbuSxmYkZOBj24qvsx2wR3qrglpqRhRwSeCaeqqM/pk1L5aEAk89OlLgHAyOKVx8pG
gyMnGSeop689eBS+WF6/gD2p2BjbjvSHYOSOOtOCrjjsKQDkt681KAOMjpRcLDUQYz0xwM8
08oTj+7znFPB5yPyoOADgn8aVxpAAw+Xp6GndOpAJ9aXHy/OPpzR9Ofr2qGy1EcD8in3pWJ
5UgDHpSA8jHBFO4J465/KlcfKCgA+9KwyOuGznilABOOuO1IV2jg5pXHyiYJbHXincEjgdO
Bmlx0PNKApHP6UXDlJrWYRXKkfdPB/GuX+JmoteQ6d4P0+YG41SYCbaclIlOTnHTP9K6PaO
wz/Wqn9laYupHUxYxC+I2m42/NjGOteZiMDCtWjWfQtNqPKWba3itbOG1t1CwwoEUDsAMVM
qFmx68c9KaMYBxntTgpzwRxzXffQfKNi1/w/ZSOtxrdgkv3SpuFyMetWP+Er8M7f8AkP2GP
+u6/wCNZraRpTMWfTbVmY8loVzz+FPXSNIPXS7Pjt5C/wCFeBXyr29R1Jzd2aqUkrJEdjqn
hWy8V32vx+JLEvewRwyR+euBsJww5962rjxv4fmjKrrunqO+Lhf8azItJ0dXGNJsyPUwLz+
ldTp+i+H5ogG0WwPH/Psn+FcGIwTpJLmbR2U1OUNGed3Oo6bq/wAVvDS2V9Ddw2lvcTyNDI
GCnHtXVP4n8NI5U69YAg9PPX/Gulj0LSdOl8210y1gZxt3RQqpAPUZAqlN4b0AFR/Y9jg8f
8e6f4VycsZQVO7sbxoy5OW+5j/8JR4Z/wCg/p59P9IX/GuehutDs9T1O6g13T3g1GcTqFnX
cH2hWHXpwPzrqpfDGiFiDo9nt/691/wqhc+HNHVEA0uz2qTgCBeDx7V34KhGlU54yMquGkl
3BdT07Tndb7U7W33YOJJlU/kTT/8AhJvDuCTrun9eD9oX/GqF1pVhcz+bc6fbTyYAzJEGOP
yqE6HouP8AkFWZP/XBf8K6q+WLEVHUlLfsjjvKOlhE1Dw5FrM15D4g04QXH7ySLz1/1o43D
nuOvuM1k3B0eTx5L4jbxBp00RtFt44/tK7oznnv0IrU/sTReMaTZ46f6hf8KP7C0YPzpNl/
34X/AArengZwlGSqX5dFoZvXoXo2jmiWSJ1kR8FWUggj1Bp8OqabYySC91WzhYfKVedQQfp
mmJFHBGsdvGqRoAFRRgKPYCqkuj6VNM0s+nWsrucs7wqST7nHNduJouvBwvZMaVndGt/wkn
h4/wDMdsB/28L/AI1zct1pFv4hur+31vT2tr5VaRBcLlZR8uQM8grj8RVs6HorDjSLLH/XB
f8ACmHQdF6tpFn1/wCeC/4V5+Fy36tU9pCY5NyWqLp5A9CM5xQQCw7gVIq4AwvC8AUwgF8c
89q97mMuUaS23jr3poGDkgEgcVIQMAGjCDrmjmHyEYBOCrd62tD0xL66Z7ghLWBfMlPbHpW
R6gLgVY1O8ktPDsOk2rkXOpMS5/uRjqa48XWlGKhDeWgKFyG51D+0tQnvwCIpG2xKf4YxwB
UbZ3cc0kcSRRrEuCqrgZpSV4xnp0FdFGKhBRXQbjYYc7j29cd6VjwGxz/OkwSPrRswcg57V
rcloaOTntmmlcEE9+Kc4PIJFNJJUDoc1VybDDkHrz6UhID/AIU5iRwOmetN2kngnB4xVcw+
UHcNjAAwfzpC2B9RS7AAf8KBGSS3GMZ+lK4nEYffr60ZGCM8ACniI4yc5NCwfe28d6Li5UF
3j7W230H8hVY/masXRIupX68jp9BUGD/EPwFNMzUbiggAZx9acq8Hj6+tJxjbjNKhBJUcEY
yaRfKOyAc54HrQACOpHpRgEEY4+lKCCCM84/EU7jUbCqp9hjvT0x2HFM24OcdOxp44bK/UG
puNRuPJ6c7abuyme/rShixLckDtSKuRkn+lFyuWw7dkADGe1OUkgtjp2pAnOPuge9P6EBcY
96RSVwAJGB0p6+hH40gzwe3QYqTBAGT09qhsEtRUjG3JOfTnvS4VhtGM4oJOMHOOtKBuAOc
Z6ipuVygx+UYGSKQ4wM9ccinHPHBBNGN2CQP8aLhyij5VKqM5GaVQwyeAfWj+HGDRg855B7
GlcfKA4wDyT60D73B6Un8OQeKBgckUrlWHnggA0mMHq3+NO75A/OjrgcZNJhYVMHGTj3rU0
y58iUKxwueM1mAEHkY/GlRjkHA471y1oKceU6KUnFnfxSR3S4IzxnINElupj2FgOMViaVe9
FY8dMetdCHjdBnBPSvmKtN05WPQTfQy5kCfuyCQe9Z7xLtYFcjPHtXQPEsgCkYI7VmzQMrN
0C55H9acaljeLUtDAuLNgvycjNZ7xMvB6Hoa6No5FYsuGB6iqdxbRyjIGCeq16lDF20kc1T
D82qMM5XgcH1ppxx9MVblgdG5UVWCgE/LnvzXrwqKS0PPnScdxqg9MZxzmjuV7jihjgHIJz
0oU9MD8u1a3FyiEjcMHBFB+8DkfTNIU34HPBzx7UoK9MYHqaSZLiJk4z0I4FRlSSCx5HPNP
IBbr15xRgFjnnPT2p3FygowVJGT06UNjkY59KUHBLD8qbuzn24NK4+UXG6RYywA6sT2A6ms
+KSXULybU3HyS4jgB/hjHT86beyO6raxtiS5JQkdox94/j0q9tWOMRovAXaAK44fvajqPps
O3QQBsYOOT3prDavuKcck4PHPQ0EBj8wHqOa7rk8oxckgt9etDMAyjJGTTgcKcc8etNKdy2
cUXE42GuhPI7+tAA27cZ9vWnNggDPHvSEgnPBx6VakJQG4OMnGVPrTWAIwpGTS7ickcD3pA
AKaY+UQKDj26GnE7Sc9T+tIAfl7kGngc4xxS5g5RN2RwMluhp6g5GWA4o2KMdgBTvlBy2AM
etRKdhxpNlS5Ba5Zs+nXvxUBY7s+vHFW7o+ZcMXPU59O1Q7csDtAwOK6LnOoEa8LgCnbBgk
HmpFXn3pNgJ4OT3zSuXyjMqOMZ/HpT8AnOMinoiqeOuPwoxlz3Ge9JsfIIqjqeT6VKoznIA
IHQUFc4IPNKQRwx5NLmBRAAZxt+tBXK4boefrTsY6HBJ5Ge1KASSD3qXIbjqCgbsZznv3pA
MMfQ96cF2k479M80qjccH86nmGojkAwASQOeKUt0IGMDrSYHBDcU5R8oJNK4cvcRThgBjJ7
U/JAzj2pAAR1waeFyODxSbKsNOQOePQUYG3j8DT2B4JGfTHNA4B6/0pXK5QXOAoHUd6QcNj
g0YBBAP5U/AJ9T14p3Go2Glvl6E4OKUDPP86FQAgkmgpn8fwzSuVyiqQW45yKdghuDge1Lg
ALzSdWA7Hmpuh8op6YJyBQoB6jijkKQwANKVJ4B61DK5bE0MpjkVgSCOldVp13DNGEkfn2r
kgQowevpmrEMjxPvVvSuLEUFUWm5vTbtZnfhFKdc4/UVXeFGiO4bhWfp+orIPLdl9K2xGsl
tjoWPrXz84ODszS7iYDW0kUvyDemenpTJo8fMiZYdRWqwKfK4wfU9DUDxEEEDcD1FJSsdkZ
33MSSGK4Bz8uBn2rNuLIpyucdjXSPZ5yQuPeq728oGzZ8h46120q7i9ByjGSscu8LAZ5x7i
ognpXQTWmG6/TA4qnLaNs3r+Qr04YpPc454Z7oyyOeCcUdSc5FTvE6fw5phUjJPpXXGonsc
7pNbkJX0JOO3vTccA1KSxGRTNnHTk9KrnuLkI85Yq3UDpTbg+Wh52k9M1J5Y+v8AU1j6hLJ
cXC2sT4aVjGp9B/Ef6VlUnZWXUiSSJdNQXEkt+4O1/wB3Dnso7/ia0iibs9T35psUYiiSJB
hIxgHPan7cnAHB56VUFyqyKUdBvAOAM5PU9qTYjOOBwOvvT2BJDfnTTj7pGAOtaXBxsNKLn
hc+mKU524wG56YpCpyTnP0pwB4wQSeafMLkuRMoweBkd8UvlruBPJ7CnFDlj0OfWgZZsAYN
VzIFAiKg89APTvQFU5IOPwp/lE4HcHNKF5469aHKxfs7jMNwVGQPWn4JGO5NPS3bvxnpirS
w+UMsVPqD/OsJ1l0NYYe+5XEYAYscGmZBZudv4U6VxIeANo60zaoUliP8aqF3qxVLL3YlSU
lny2CcA5/Cm4GMkcfSn3RUXBCj5SqnH4CoV5PT8PWuq9jkUBy4J3Hg/WnsoxnoaaAW64/xp
+wEYzx39qVxqFg34HHFM4IBAyR0pxUgD34zQ3yqCOg60m77lOPYepyNg49T0pynapBOQKiV
nKghdpIyRnpUnJHUEmlzIFAfyp6ZB7d6BjGfXkEUmCV2kduT60bTjqOPSi4cuo7cO2Se9Vz
dRRXAS6zHGR/rQMgH3pk0kaSLm5a3kU5WQZxSS6gYpFN/9nuraTgyQEbl+orz69flfKdNOh
1NOSJoxGW2mORcqwOQw+tQvKkcbPIcKoycVjad4ggs3lsriOSTTWcsmPvRe4/wpNT1azlVY
LC4M6uRuZl24GelRHFe7aW4fV2p2OkkiSMINzHciuRjpkZpg6A4qa7Ia6OxdgVQMZ6cVCAc
4BANdNKblTTZnOKTF54B6dTSk4HAoAx3z9aVfvAMRkcfWtUxcomADjpjv70pbAzg5oxnsAR
70uChB5OTzmi4+UFYdO5/Sk3cDA47Z4pw+nWkz82cE9uam41EOwwMelPCEndtJHXgVVuL+0
t1YNOvm4xt7/lW/oha5S1IRVfaSzO3LD6V5+JxipLTU19m2rmYoOdueevNKBj6e1b19ZWW3
PnLFOvJXb94VRm08pZJcJG5DHBJGBjsRUUsdTqJdGxKm7XZTAUYOPalI6fMaDgLnnpSgEkf
MM967uYaiLFI0T8ZBHSuo07VleGOKQ4YE9+MVy5UA5JGfSnK/loNoIANctajGordTS2h6AC
k6ZOCPUUphQSAgDd/OuXsNVaIhJD8tdFDcrMoKsPWvEq0pU3ZkuLWzIZRhiAAQD0qsyttz2
q9OgzvjGc9acqZj3AduhFZJs1U7GSMAHPy/WmSWwIyq9a1JLZX5GMHrUDQSKcDBXNXGbRrz
32MWWyy53Lt+lUZbAjBHcfnXTmJWUkp16kVWe0Bztz+fSuiFdx2YKz3OWe1ZTwv1x3qs0ZU
E7TxxXUNaYVsMTgcCqL2JZgSvPtXZDFPqDpxZzF7Mba0ZskO3yqPrWdo0Ald7+VSQR5cf0H
U/nT9XLajrSadbtxny8jt/eP4V1MelJDbxwxcoigCul1VdXONUuebtsjL8vHPXIpORzjHp7
1ptZMGyeV9Kj+xSbOF465J6VosRE39jcz2wygDPB/GgqMkhfzq79hYHG2lNk/XAIPpVe3iR
7BlHBY8AfX0pcYIHU/yq8tmdzfLx9Kcli3GU+mamWIijRUDP29TjnGKdHCSpzHWi1kc9OT1
AqdbIlgM/L3rKWKXQ0jQSWplCDB+bk+1WEtsEEJgGtUQwwqckcVQursY2IMAjtWCqzqOyNE
ooify4fujce/NUJpvNO3p9KR3aTJI4HY96jBO0dOPwrup0+XVmNWd9EICxA4xigNw3G7juf
ekI5xt6U9dmCduTjrXUmcbiQ3e3+0Jc4I4x+QqEcMDgDmprgN9rc4z0z+QqLaSduQc/nW2p
mkLnCnb260oOXG7t19qao5ZOpHUe1BTnrz+lS/IqxIQNuNuT9aQAFjxwMcetA456A8UuORj
rzxUl8omAMEdP50/I2hR82KfhVOM44pAOPlwDmgLDQ5AJ29fXvTQckj+tP2nIDEdeMVJsBd
sgYpMXKQ4wpyM56jtWFqkdg25IF3XGeBGMj8a6IqSpU5APH1FQx2cUA/dxKvfI5NZTjzFxl
bU4l0cEq6EEHkEVJaeT9piWVhGu4FiecDNdddabFdgM4w/94dT+FYOoaQtmquJQxY4w3H41
w1KLSOyNZSO7u7Z9n9oQt5lrL9116D6iqQ6Zx9DTfD3iO0s9PjsbiRAo4IY53H6V1cthYX+
ltLZIqzDldneuOljXTtCovmctSDTOZPBG7sPypSM8496sizuCwR49rk4AY4JNQlGR2RwVIO
DnjBr14VIS+FkWQ1QMZ5xRnLAHv0pwXtnNGz+8QR0qm2VYbnHAHT3qG7uRbWrSgHIHy8dTU
xB/hIFZHiG6Nno8jxkq7HauOtS9i9LHBy6mzXU2XG5TnOeSa6TQvEMtpK1xO7uXTaF7V5y0
heZmYZwSK19IuixCMTsXgMe1efVpJp3IoV/ese0aZ41tpIwJ0TdjGW61dh8aWCzMvlmdW4I
7fSvL4oFfaxYBRVhUeSdYoFySccV5bw8L6Hq+zhLWSPQZ57S6K3NpG0cbdUJ6GocncCRx61
W0yPy7BYy3zq2DV0AEnPPbFezh5P2auzjnFRk0hjZI5HNODNuAJGD7UMOg6/1pcAHpjFdFy
LXGs7bsDjHSrttfS27Ar92qX8RJPB6ZpV3ZGe3NRKKkrMZ09trCS7Vc49vWtNbpXUFXye9c
QC3JIx3BqzFfzQgbWJHvXnVMIvshyJnXozA/Ku5e471JuTGenHesG31eN/9apB45zWnDcxz
R7VnxXDKlKOrJcGh+d7leoA7d6jPB2gEn6Vch2bQgOffpmnPGSeOT7VlsTzpaGYVypwDkms
vW7xdO0ueYACTG2MerGt4QDeSAQT2Ned+KppNU8QQaRbMSVYR8dmPU/gK3ox5pXeyCpUstB
3hDSRcCfVbld3mEpGe+O5/OuwS2jT5BwB61Pa2EdlYwWkAxHEgQe9TeXnaOv41NSblJsqD5
VYpNbAnOPek8lChyigk1fZcADb0PrTCgcbWH4Y7VKkzVTMwwW+48daGtYxyg+U9q0Ps8WCC
uPc1G0UYJUtz6VSbL9oiglmhycnIqRbcRqcgbfX2qx5sESkbhnFZd1qMSRkIdz+3atYxlJ7
Am2WWNupBBAPvVWe+hizsAbisWa6lmJLk4NQ7yx5rthhW9ZFWsT3F3JI+SSB0qoxBcA5556
07jg84pjDIzzx713wgoqyM27jSpwCTwTSbeATzjoPWpgp6celMxgFmzx6Ct0Q0MVuNoHPvT
lUknvgU8KoGVGakVQu5uOnH50zNop3hDX7sMckdB7VFxkA9amul/wBKk4PUDnqeKr4I6HjN
a69TFR0FwMZI6UYycnj+tKQcFeMUu0rxgHApF8o3tzg4pyj0xzyabgk9MD0qRMEYYc57Urj
5AA6ZwcdalXLZGRx6VGFGc49+akRWDEjk4zSHyCHPRjx+tA6cE896Xac7iMUuCFIzn3o1Dk
GgjJDHPfHpSgjPTnsc0FRngA0uMcg8UmmVypA7koSAA3r6VgXmkXEyzSyzF5mPyAdBXQKo7
j6Uex/SsZRT0Y+WzujhL/SbqwjWRiJARyy9j6Va0fxZqGlTKBKWQdQe1ddJEJI2ikTcG65r
ldU8MspaWyYOB/D3Fc1WhGSs1oaXfQ6HxF4zh1DQIZbchb2KQOrjgj2rWbWbO+07T9VuIto
n2pKynGGPevH7gPalklVlPTB4rYt9Rc6TDZbiUVwcHtXnSoezS9mY6Slax6dPEYJ2jPzAHI
bsR61FkAYPQGk0bWre58NrFqGC8a/I56+lS6XHHqtm1xG5RomKOmM4I9Pat6WMXLaro0V8O
5CxIPTgGue8VxPNo8hjHzL0x29a6hII5ITNFcI8QJUv6H0NRww2moSz2TSCOWLAKuOGB4yD
WzxdFK9xNXTR88zb4ZSoJPue9a9tdxTwRxygj1VOOa3/ABb4XSyu5vKmXIchlH8J9K5jTT9
mvNs0ZYZ5xzxVe0jUheOpwQpypzs9md3pVo8+nb0LeYGACH+If41r+HVZNehDrwGwwIq3oA
lktl8homtyASzqDt/+vV+60lbS/t9QswRCzcqf4WrxnUu3Fnu03ZcrNhrdbeV0HClieaYOR
hWzzity8ijl0hLjPzKck/WsQZweMYr0sJPnppdjlvdjCCG6c0u7AJ9fShuRnvjvSNuxg449
q7bAIf59qdk4wB0qIqTznFP+bJwcEjFFih4JxgYwTzUW85xwO1L1B556gHtSY4weKVrjsOB
68EetSRzlQDuwR2qA8DJBx6Ubgenfik13KRpJqc8bDa/I96vx69LHjKg+uK5xS45NSE/Lgk
HjmsJUIS3QOKe5vX3ieK3sZJiMSBflHvXJ+D2jbVLnV7z5ypKRt6sfvGsbX7tpZ0tIecELg
d2NbdjbiytY7Zeijk+p7mj6vGMeVdTkjFVKj7I7Yapa7vvYND6lbAn5lxmuRLHnmjdxgAt7
Vh9Uj3On2cTrG1e0U5Bx7CoZNXtsfeY56GuYY9Gx9OKZksCMHin9Uih8iOhl11ApWMZPbNZ
Uuo3MjEmTANUiSDyeKQ89K2hRjHYpJdCVpZWBYsxB9ajLZJ/T3pe2QT7005x654rdRtsANg
jHGO9RjOcAZp5HPTAzTT35AGeprVBYa+7b6dhSHgAjAzRuDEjAI7EUYIAxkmnYBwIB6deeK
VsDgDjPNNjLkfL+FOYE9cGmSxEztAX9KXGSwzzilRcH72cU7jllJzjGcZ700Q0Urhw8zZ6k
dOnaoR1GRwasXSKlyyqMdD+gquVBIGOTWtzKI5hkcHnvRvY4y3/1qRTuB54o3dR+NIuw7k/
Mc0/39aYpPPHHoKdjkEcik9BocGOc+v8AOl3MDkHNIAMde1OUjHzZpNlWuGWPAA5NKQSCFH
J7ilwSSSAR2pcfIdp5J55qbhyjBknbkk0AEHuPenjrxigjHX8/SlzMLDQDnIzinB2x0GaXn
rjgdqQcKeOB6UrjtqAJAz9aiubiO1tJLmVgRGu7nipcAgcdulZuuxeZpxCIXmzhFxkZqW9B
tdjz3XNVmv79ZpUCqOFVVxx71FbSP5mOmefpUF8VSb7OuHcfffOST7U+1bM7MTjCHHPtXLP
VXORP3zbk1JvNSJGICQY+ua2PC3iK6s9ckj4aKdP3gJ6cda5O0uoV1iI3JxDJGIyfT3rYt7
T7JdyuZEMZGA4PavOqQjZxaNovnOqs9Wjhh1JyAYrqXakfYnvWQmultVgQOAxjaFmH8Xpms
HV9XQukdp8sEHyof7x7msK3umGr2yhsEPkn3pU8NdOTCdaK906TxFqZublLl33NLEofPqOD
/Kuei5voChyS4Uc+tQX10HupY2b5QPy5qG0dmmhxnJeu6NPlhY5ak1KdkfQGkaHZWVk+mjB
fIdsnq2P6VuLDGYXtLmEoCPlcc4PauGXVGstN07VVkys37pweoZR/LFdnpfiGy1OIJKw3Ed
fSvBmpbrU72mldFlIDNpyo7EBBhvwqnaw6fNeG2e8K4OAAvNaX/HrMCOY34NV7nTLfUEaa2
Pl3Cc5B5zTp1501ZPQzdm9WZlzEsd1JEGOFJAz3quTkDnj6VpxxNqN6tvKPIulTBDdHI7io
bjT7uD5Xj/EdK9mji4TSV9RaJ8r3KfG3kHJppZunQelKQUQZPI6U0BuvOPSu3muapCBj16D
2ppbk5ODTiPl/rTccBNufelcsM7mHam4Odx4AHHNO4xkD3xSgjHXn6UXAajbnKk4Y52jH3j
6VHPO1vAzMRuxgZ7mtTT7SxuI3N4SMYKEHBU+tVNXm8OPdwW/28m/VWCMwG0uRwzCuR4pKf
LuYVHNXSRy+nxmfWpJZCHS3P3gMZc9frit/dkYHU1XsNJutOsVWdQ0jsXd15DE+9WPujkYN
dMZcyuVRgowsKc7QOTz2pAxBLA80A4XBH4ijIZsYxVGwpJxg/hSEj7p6DvR19cA0Z2nB6mm
A0j1NKrYyCfwpOpNG05yTQOwpJ5I4PTFG73xTcnfg4/Ck4AHGadxEmR1JyMVGwPI60vXrjG
elKRgZP/6qdwIURguD36VIFYd+pzRxn3pSPlJIp3AQZ3Ac4PBx2pSmQDknFIAc5Ip3OCR2p
qQrC8FuBkU8cE444pingnv0qT+Anofb600xNFG+jZLtkcYbCgg/QVXIw4IPHerV4Sbtx3+X
n8BVfG4dMrjpW7ZzRWghGcEnjNIBhu5B49MU/ALHPbtSYyMZyRQihcZyM5p+NowFpmABkEA
/SnDOCcgdzkUpFpDhjBA4OOamC8dODUeOMgj8KkX3bioK9ACMD79qbscYI/8ArUuT1NIcMc
gEe9ITY4DAJPGO1A7cCkOMkZJ+tL25z/hQMByAP1pQd2R0P86AM/LnjHJJoyoOQeR1pDK81
1DBuM0ipjnk4rn9V8T6fHA8EamZnBBI4AroJ7aG44miDjqK858Q6f5Ookgj5j8kanoPU1nI
mcnFXRiPhmZwPvHinKQBkA9COOpqUW0pyvlNuA7dvrXVaB4d3wNd3mWG0hFx1461m10OVQl
I4hFLJsfnb+lPnupFgKhztxgDNdbF4NvJ7omULbxE885OP8ah8V6XDp9va29tbkIi/NJj7x
pcq6g6ckmcfEksqEAM74z7CorRJRePLL92MZwDxmtqK9jj057eK3KTucNJ14rLuFMdnIqE5
bjNPyMpU0o8yM1pS87uP4zitewQmeDjo2axoonV/m/WuisEC3UWfypVHyxMaCbd2dPr96Lb
R9Isg3zhXmb8TgfyqLR9ZkhmRw5UA9jWb4vwPEskaOGRIo1XHYbRxWdp8u2cDHWuSNJeyXm
dsKz9pY+g9M1ZNQ01UPJxxmlu7mXSnt71GJgkOxwPWuP8MI7wL5VxtA6g9q9Cm05L3RmtJC
W3chh2NeRNKEvI6p2g/IbfmLVLFb+ybZdQ/MrDjBFS6Tq41EbJB+8aPftP5H9RXOWcN7o94
YZstE5xzyCKqx3y6b4js3TiJXeNvcE5rOVNWfL0JcLxsdhPa2N71IilHXb3qD/hHS8YeOcM
Oc4rNa4Jvp7VSBNE3mQn++h5xWrpmpTGVxKoSPBOQeM0RxFWmrJkShNK8Rn9m2doD9oJkQj
5SDxkdQalkGh2MaTMPmkGVVuao6hexuLxV4CKQ3OecGuQ1m6uzp8LQK5MZw2OeDWsKlSpLW
RqqTavJnZ+fpL/AD+QFPp61nXmr6PaKNtsmfVmrgkuNbuDtihlHHUjFSx6DqNyQ97cBB6Dk
13RoT6yKVOKZY13xUkSFbMjaeT5ZziqfhezmuriTVbsbzyAWwwye2KwNfsBbahFpttK07OQ
WGMYJ6Cu+02y+w2UVuqKNoG4joTXVCioqyE5c8muiLCKUBWKSSNW6qrED8qXoQBnPqaeAAQ
QKGx1x+vSupJItIQA5HGT/KgqQc9SaCmSG7UpBx0J9TTGJjgg9zRx0I5p2P8Aazx0pu0AgZ
JHTFIBCAQSBwKblQNpNS7eeaYVByePpQFhmR25/CnAZHTmjHy8Hn1pxzn5Rjt9adxNDc+oI
x1wKX19qCOvHfGKNp7daYWI2IDc0rAsp74pWU9R9acirwAKdxpDFPTJAp4H4/SlVRnPTFOx
g5HTFK4rDVAA6cdaePu8gDIpoXa/fmnhcKTtwfrVElSYq07MM8gfhxUJCKMLn6Uso/eAgFR
gd/YVHgkL1xXRoYqIo2EAgEUoAyBnjqT1pu3sOx+oobOAOPWnddAsx/y8AZwOtOCqDk9ajU
c5PXvSjJbg/KD0NQ2i0mToFJxjGOnvT9q7hjpUY3dB0PSpCrADBJyO1ToXYGCMdmcd80FVH
TvQFIU9DTSCVBAwKXMieUdhOAR09e9ChSuev40g+VQAM0pBx1pXQWFTaPpTtqYB/HFN2Y78
0o9aV0VYUqh6Dj1x0rLm0W1e7NypKORgnGa0ySRjPSlwOfSpdmGqKsGnWVtCI44Rg9SeSas
hUB2gY/DpTgD+dLg4C96FYVmG1Tg/oarXlla30Hk3KbkJ79qs99p59xTTuDHnrTuuoJHL61
4atDp5FnH5ckZzgD73/wBeuS1XRpbLRoXli2yEkn+lepeXz1+lY/iaBW0C5Jj3YwRnt71nZ
XuKUU0zxsQL9oRMEt3robOIm+RVGTjArNihDXgfByK3tNKR6rbyPyFcEj2zWNaWhxUYWKPi
ZUHie7RW3CMhPyAFVLJQz5zitLxdp72Xia7IAaOc+cjD+JW5FZtiGVsnkZohb2asZw/iHpf
ha4UWu14cMG/1gHb0r0e31SBLRIEbJYYJrynQr0LayW6vskb7ua6XRo7p5g07bVUcg15FWC
buz1pU1JXZ1tneRXyyWt2QzxN8p7iuI8XWMkN899ZTB44iGeLncuf4q6CS32aibi0bL8Fo/
X3rO1CZIvEljJNMEjnXa5YcDsQaxj7ruiLW1iFlcnU9JttTtTuurQ7XUdStbcmoPJarPNGs
KJyFHG9u1ee6fe3nhHxFLb3CBoSx4HKup6EVZ1DxJPrGs2yACK3VshF6USoty0WhcZcyTOn
hl8zT7+RxnfIAT71bswq2NweGEjBAD7Vm20inRWdess/FaiwmOGOPrj5jn1PNXQhzVLM3b0
sQbQx+UcDrUczrGwCruY9BnpVpgUiZuhqlbL5vmT4yu7ag9h3r2HLoiLGbBols+pR38sBWW
MsSzNkyMTwfoK2hGgJUrnjrSlOQBnNLszg5OT7VSaRCgorQaQhxz+lNKIQRkn0zUm0DGScj
qKY6gnHPtT5kVaw1FUfKMntTgi9PzNARumKQq3cEH1xTuNiqqKQQcj1pMLyM5FKIztHFKsZ
4G089KfMgGMEGcZJ9aMKw4IJHrTzEcZPOOwoMRK//AFqXMgsRhFA+Y8UgCk8H86k2YGMc/w
A6btUYwvHtT5kKw1lBPWlVE6nJzSBPmwOvfFPCdDnOafOgcRrIM/d4PakAUMCBinFSrDoR6
UwggnjgCjnQJDz5fO3vRtTG2mKDwAKftHG0kf1p8yBxBlUDPNOUKM+gFMOQv60n3VyTkY/X
NNSJ5SjOoaQ9sAYx9KibnjqamnBMnCjGAfTsKjVCQf5etdNzFKyANgFeOBxTSucEYyKkwSM
9KUKev86m9irDVHZucd6VflOBkemacc+uDTlQsQCeahstK4mCuRn8qlA+VQevSlSMqwJAwe
MGp1TecE471lzorlZW2ZJx29KXaO+eKsiMB8EhR0zUqwxhCKlzFylPHIPY8CgAZy3XParog
jHod1C2yEEseenNL2gWKWOBTgoAySD7Crxtl3ZHX0NKLVeScj9KXtBaFHaSQAM4oCdMjj+d
aC2Yxjjp61MtmpC9+KHVSC6MwoSMikCk8nP4itY2apnJGc8Cl+xnKbRkepqPbIOZGVsJHyg
cUeSz4JFa/wBjAAp/2PtUusieYxlt3HBAH9Kg1CwafTbmIqWDIRt9Tjiul+xjYCOgP509bU
LnjJH5VDxFiXNHzyYRBcskilDyMEdDSDdBciYHK4xxXqnizwc+oMb+wjAmC/Mg/j9/rXmM9
lcW0rRyxMjDghgRTjNTVzG3Y9I8Pw6F4v0ddJ1OMC/tkxFMDhinbHrj0qjeeHPD3h6RI5I/
tjHlmd9uOfQVw9tPJazLNEWjdDwwOCKlv9amun828neZ+mXPNcvsJqXuy0JUUpc0tjubeTw
DM8aPNPYzn+JDuQVev9OuLWAXul6gupaeRy8ZyU/3hXk/26bgxwgL7962NK8QXWl3AltpWg
kz8w/gYehHQ03h5RV4u/qUp6+69Dure+uI5IXIYe+Kbq1jDqF7Esmoxw4J+Xqee1V9U8UaT
Po32+yUR3pXa8GOFP8AeHtXDW97LJdb1csx6NnPNYxhKV5WsdDqRdraM6jxWlja2lhpsdy9
1cRMW84jGE/u/mK5S1nJvXffx0BzVzVJxJcoFbf5MQTd6nqf1NUNPhJuFXHVupropx5aeoo
L3kel6Y8bRaXYZJLPvP0rsTAGcuSfm6AVwfhpXvfFPmqT5NumAe1emAJgjIBJrlj7rdjWq2
pGLqMSR6bJtB3N8ij3PFOt7RVtY0UY2pj8asXgilvLa1Azh/NfHYDp+tWYUUI+MfeOM1qqj
J5nYqC0HOB3zSG3/dgYI9CK0VGOBjHpSFFOfaq9oybszTBj+EH1pv2Xd3APWtIIN5J5zxSt
CD8xB96PasrmMr7L70v2YcZJI6mtJYhkv69qcY0wMdO/tQqocxmC2PGV2qB3pwt1YcKcdc9
K0vLzz3zjn0pRHgYCmj2rFczRBx0OBxmo2t+eR06Vq+VjjHX8aY8QIOfzFL2rKUjLFuOm2k
Nou04B/wAa1AinOPSmlc574FP2jGpGZ9nUHgYPtQ1sMdcVeaNt/wAvToR3pTGAQTk8dKftS
rmY1sSDx0qIwHPQn1rVMYGMnJFJsGepz/KqVQaMkQnPHfipPKIG0Dmr3lAdOv0pnlqYyc4Y
Gr9oMo7cDLYx71G20AjHGOtWmwq9Mnk1nSSZDAgn0qlUbK5LkMysZMnhhjj8KjAwcH65qe5
fdIcjAODmk+6AcD/CvQcmc6iRccYP4UAZPOcelPDgnBXAFIQMn+lTcpIAfmHcAfhUqnaOuK
ZkbcY707HUDvWcncpIlGDinrkEjOe2ajjx68DrUoIB9qgoZGmzILE5Ynk5xmpRkHB/L0pVY
BiVHH8qlSQM4O3AJ496lyBEI+9gfypxDHkZwOmatAxjoARTgy84GPrU8wrlbfIQF5oVn4yS
DV4NFjBxTiYyQ2Bip5xP0K0byY67sjPSpEMgxkEKOhqynlt0Az0yKnCRn0rNzRLfdFQPKRk
859BVuJWdeRkCnpGp5U4zUqBQuAcisJS7GTFWFWOME+gFSGBQAc98ZNLG4B681Lu4wcYrFt
mTvcYqDtk885ppRd3Tj2qbcMZHfgUrDI6Zz+lRfuSVZOVO373Ssq6sobpSLi3ik9dyA1tFT
wOefzqu6E5JGc1pGdioux5N450SOzhjudOsnG7LSMg+VR9K80MkjH5oyxJ+90r6O1u7srHS
J5L90CMhXaf4uOlfPsuGkkaLaiEnb+fQV30KnMrETSk7tlMRksGZ8ew4qVUiU7WyfYHNSAR
42Rp9om7lugq/ZafNIPLhAJJyznpW8pqKuzSnScnaEblJDFcTJbW8c3mk424rt9H8LzJIt5
ZKrXKOA1vN2z/EPasm205rLUE8hhLcv/Geij1r0nQ0tYo4Zn3SSS3CwiQ/xD+LFebiK2lon
bOgqVNuqve8jD1/w1Nc6jcXMNmsOyAF0X7pkA5xiuDtt0UpfoRkYr6H1W0R1byzhnBUtjPN
cBpvgHbfGa/mVog24In8XPelRrRcDGnKLSZZ8IxSRaPvMPls5zk9TXQy3ht4mlYk7RwMdT6
VZNtsQBF2qOAAOlVRYySzB5tvlocqo559TTTia3i9RloJUBlm/wCPiU7m/oPwqaGRwhUZzu
Oas+SFBZ+o5+lMgjJhBbq2WGKd0F1YaJWBIyc+9PErKe5FP8kA9efc04xgDpg0m0RdDPMOO
OakEjEemDQEQDpg96cE5B6VLaJbXQPMyQV4A604SAkcUjAZAx1pduCFxwKltEjt+A3OcelE
cm4ZzjFCjBP50u1B83AzSAQuobJ/CoycqcEYPp6U9vu4A/KmAEDJXkfrSuMQ4O72HFNzjlT
SknI44PWjKnCAUwGHDEkHg80pVS3PWlxzgjg0hHoCMds0FpDDhTjseMUxgM/X9Kcfv8d+aa
TkYIC96aZaG8AHJHTsaicjZkDGD1pXJxgkYzjio2AwSBnPvxWqLSKk74U5PHb0rFnlI3N0/
wD11tTRBhx074rAvVZWYDBNbU1dmzasaFwF+0Mqg7RgAegpgY9gfrU14MXL5POB0+lQgfJk
ZINem2jgQhAHLd6XA24I47Umw4z+VO2knG7GB09ahyRolYbycjGRTsf7P/1qNvQck+vpT2X
gYJx61m5otIULjnFPxjAxuwPWlVDjtn2qdYW4x3HFZuaKsyEfKfT2FP2+3HrSiJgTx35NTr
bEjqARUuaHaxDk5OD2796cCRnngnpirH2ZiCOPxpwtSExnnGan2iBsrbScHrVqJXKZ49cZ6
1JHDtUck+lWo4P3gyOQM4rOU0ZtkCREv1x9KnWJhwWz9O9WVgC5Ixmn+WBH15Fc7qamXMVB
EwG1Tg981MkJAHzHJ64qdYgvXmpQgCnHIrN1CXNorrAFI3ZPOamRAePWnEDsvSnccD9azcm
zKTuOXGOmMelKSNp4phIIJxx3pMkM3OM1BA44OCGIqrf3RtNMuLgAExqWAPrU+fn46V5X8Q
PG3l+ZpFg+FHErqeW9h7VpTg5yshOSjq9jiNe1y61W7lmvZywz8q5wo/CsJC1y2T8sS9Peq
oL3kpLEqgPNaIVRtRR9AO1e0koRsjGnerK5esbQS/NtCRjr71ozajsH2bT03MvBfsDWPHcS
3Uy2Fr1ztZgf0rd1u0Gk2Fnp1oMXUjKXcdc5rjnrJJntQrRhHlp/N/oiQx3EEUNsjE3t24j
DHqSa9HWGCxm0qxDAJbgtn3Ucn6k1y+nJHefEPQUbloUaSQY4yB1rb1txN4wgtozwgw2OnP
WuCprZfMyxNR1Krh0R30OJtPhkfhny/wBM0ixgEH73FPsHjlsiVGABhQaGJHPfvXNReljhi
7XQ1k+XkVEIwrDI49Kn3AjqTTDjcCM4rouapsq3EbSKIYjh36t/dHerAjGMAHgYFSJjPHpm
hiF9afMF3sR7csM45pzRqScY+tNbt83t9Kdz06/WhsNRMKTz+VNbAGSB1x9KU5ycY/Gm7j9
1sH1FK7Gri4GenPpTvlDDjk0mc9cU0yKCCByaYxxz1xzSEZTkfhTd47AmmlztOPy9Kodh23
5hzSE8nB59aYWXgdfpSB9wIyQD6UWHYU5BHIzjimgANkHGTzSllGCRj3PrTN5Oc9KY7MeeG
4Az3NN3c9evFMLc9CDjFIxwSO1MpIC3zDPGegqJzz0BpWI/+vTCUIIzn0Bpo0SE65PTIqJ9
qkgnryaXj73amnaW75q0jRKw1lymAOtZF3ZsWJA3Z71trnaOee9MMYbPy1abRadjOulH2pt
w6gE4+gqFFG454qxqKn7dIMbcbeB/uiqwDAZ9K9OTOSGxKEj67s1II0I++AfaqxB3Z6H0p6
MeoyPrXPJa7m6SJhHFj7wNP2KpXgVWC44C4B/nUm5sgjtmosXoTBVwMEA5qcFeoxVMEsGA7
cVKoyBngt0qXYCyGUkjPTtTzIOCO3aoPLYtx9aXy5OwPNTZCdmWY3BySe+anVkIPzZqosLl
D2p6o3oQKh2IaRdjMaKCTjPWpRLGOQQPU+tUSuT1OBTgrkepP6VLSZm4pmgsqkgZA4pPNUc
MTVEA9e+e9OH3eeCOnFZuERciLqSAMCG684NWVKkfKeD3rNWNsZ5qzG3Qc1DijKUV0LewEY
OKXb8owcj3qAEgcUodiCpFZtGXKS8Djd7YppGW5YGo8nHHrTTwCM471IuVnOeNfEI0HR2ET
E3M6kRkDhR3Oa+e5Hlurp2diSx5Jr2rx+9lqWnRWKSo0yvuJB4QY715yTpWjQkhPtE/q3QV
6WGmox0V2E8LKaUpu0TNs9Hu7pNyp5UKfxNwKg1FoLRTBayCSXoX7Cq15rM9yzK1yUiJ5QH
ArIuLxcbITketdsacm7zOepiaVODjSXzO58JRaZbOk1zfwpIDv8snLMfpV+5uV1DV3viuI0
+5mvOtI88X6yxrk8gk9BXQajqf2bT/ACIj+8fgY/nXPUo3qXXU6sDXjGn7aa0R2fgW+F346
u9QP+qtoCimukt/9K8Q3V2xJ5IB965r4e2TWukXEkilZJfncnsoHFaujap5puNygLEJJmYd
+wrzqyXO+XpoVSk5J1J7s9F0eYPYwbWwGzx9DWqyjGd2fSuV8KzNcabbu2PlBz+NdLuABOe
K5IxtJkWV20O2jBIIHtRkcZ4phY5CgZHWkB5yee1a2KsyVBg5B600hR8pI+tR7/mznGaaWL
Kewqkg5epJhcnGQBSEjccsOmaj8w7cEY96aTggdc96LFWEuriK0i8+aQJEGCsx9+BT1kiYl
4ZVlU/xKcg1yeuXYvdSbTXcC1gAyB/E/v8ASpNL1ZJddOnQFfJitAWA7HP86vkdrnOqv7zl
6HUZUjG7mmjb1z9ar7mCg44Pf2poZzwOBnv3oSTOxRLJI5XK/X2phGWzuBFRHO4gYpdzbAM
cegp2K5R5+62CuaQAKclz0qPlgOg/maZubIyeO9UOxM5yMBuB1prAFeowPSo2OfmBOe+KQk
KAckc/nRYpIfhcDLdeKUlS2N3TgVBncCRmhiD9aLAPYjfjdUJO0DPXPJFN9c4wD0pu4njGV
9a0SNUh/JGA2KBt3cfjmmRu6Z2nbu4PuKByc7RzVWGTgLjOc0BEKk5we1RDIzwPwpxJAIHO
KLBYy7wE3Uh78HPrwKrc9R/+urkwLzEken8qr7NrHAOTXa5pmSVkNHI5PBpyt+BoABPU9af
t69Rjn61DkjRIepGMN830pTgnvSKrdV/WpRGQykkc1lKRSQ1ATwOhqxGuT90Z7E0sSAPwc8
dqsAccgVlKZLlYYqMMdfSplGAR0oXno3P86fxtJz/9asnIzYbc4UE5NSAFeucE800ZDZI+h
pSxzjnNTdiDBPfp0zTsLjPOOlJjON3FSZTcFIye3FTcljAoGePxp4XkAdPSnccdj9KVePmG
frii5LbQ4KQcggnpUi8EHFREEZIFPGQASM0iB+4bct70wsFGenFBy2Bjp2pCMnLHr29KCbE
c1wkELzzHbGg3Ma5FNX1DxLfvbWO61sEI8yUfeYen41d8VzSS2cOkWvzT3b4AHUL3JrS0rT
INK0yO0h6jl27s3eqVkr9TVWjG/Uy7/wAPWMkVpBFAQonV5WPJK9815N4wt7m+1W+uorUxw
IxAIXCgDiveyO4HI4rh/GV1p1rpB0cMvmznfIB1AznmtKNRxkRKDrLk7ngkVncXLbLeJpT6
KOlacXhi6S2a7vWECA8KfvNW1JrdjpDmCC37Z4Hf3rA1HxFd32RgKucjvXqKVWb0Vkea6OD
w6/ey5pdlsLPdQ6fF5UIHmHt6fWoNIRb/AF63F3OI4i2XdzgADmqCxGVstk+9WbmJrW3QFc
GTp7itnGytfVnmVcVKo10iuh6jqHjrQ7HQZtO0lTNK67N4GB9Sa5rwlrd7b3kikpIkylGDj
IxXEq3btW7oEvlXaMDhic+xrl+rQpwaWtxyxc5yvsfQ/h0BNPjVY8bvmJB6mt1jgD+VYHh6
RHsUKqFIGWAHWtwEEZ4OOleLGO7Pawzbhdji2GH8RpDJz/PmoWb5eOg71AzjHI4q7HYo3LH
mkc4701pMHJ4GOlU3n6jPIqESu5ABJ96ov2ZpLKWZVX5ielU9X1AaRZPPNgTHiNC3zHPfHp
VTWLifS7N/KdVvGXjJ5QetcA6NcWz3F5O0twG3F3bLH2+lXCHM79Dhq1knaIXF7IiTTKxPJ
J3HrS+DJniu73WbxsySjZHGDyf/AK1EEVtt/fDcGHQ1WubyC3H2PT0CPI2MDqTXdy3XKjij
O0rrc9T0vXV1TS5odq5gkADDvxzUhOFIA6c81k6BYf2Xo8Vs3MzjzJPqe1aHmENgLmuHlV3
y7HrUIOMNSYO3GfTkZ70u8kg7sY6VF5gJP8iKQNxnPy1XKdFh5YHBHTpRzjlqjL46YphPBB
PvTUSkiQuACAOvGaQNlidwIHpUe4jGfpSZI+7gcVXKPlFLFdx4P1NLuzkZ5qNm+X37mmBiT
kEfSixViQkgEEZpoPVjk+mKQEEYJ5pCeOnNOwx+VBHB49TRu546GowR0OfxqTC4+71pgLuP
SnfwNzz1qMjBwMj6015cEqACCM59KpIQx+GyDhtoP6UwAZJAPvUsnLjcM8Dn8KjwuevNK4W
G7AOAM8UoX5Tkd6ceW9R2NAGOc4BpDQ6NBjk8Z61Kq44/h9KiUnaQOmeKXdztJz/SpAsJw4
ZuMVIrLnJPB7VWV8LwenHPapdy4BA/wNS1clolVhu45x61IpI7nP061WL/ADgjpjmnbzu+9
x6VNiLFheRuJpd3U5yTUIZe2fwpvmr5yrxzkgnrRy3E0Wty7OTk9qyrnVEh1uG0BA3Lz9e1
XmbCcZLDOBXnl5cXL6s8zsBKH7HpitaVJTbuZTfKj06NgeSMeuafuWMDcwAJxVCynkezheU
DewGce9XCyk4Ybj79q5+WzG02T7wwz3zSK4wCTj+lRck+3f2pzOCp7mixFhwIOGJ5prMCep
9PpSMw2nBqN5Bjjk+9OwWMqGEr4snuJnyTAPKyOgzzWtnJG7uM1GdhZGYDcO/pTw+Tkmgb1
KOsX407SpJ4lLTkbIlHVmPSvDvE73tjdlbuXddyfPJzkrnt9a9wkhDaiLuf5khj+QHop7mv
n3xdf/bfEV3MuSC55JzXXhIXmceMrOlStHdnOyyM0hZssc96SIEtwMmnHLDOSO+K09JsxcX
UaBXbJ6KK9VySVz5nVs3PC3hqTU7pVZGwT29Kl+J2lw6XrlrDbIEiFuoHue5r1DwzHb2ene
Zs/edOfauF+KkT3M9nfHlQDHXm06jnWTex6v1VxwzqM8vQZ4z9K6Tw3Ck2oLBMufbODXOKM
EdK7Dw3bQ310qMSs8eCjr3+td1Z2izzIL3j2nQ1EFmkcWSCOpNb4cKuDxkdawdGja2sVDtl
jz7itFpsgkH8K8FI+uowtTSJZZePvfhVQsXOFJweeaRsuMZJ9alRFU9OBVWOlWSEWLIOc5/
nUsQS3WS6dSUgBY4OKQuqLknCjnPpXDa1rV9qMnkLN9msgTwvWQf3jVRg5aHNXqOMSjf689
/qU8xYyZbIHoPSq9zcZt92AGc8gVh3dzHBeEWmWTo3cVJFexsNxBd84CjvXqRpqK0PEk7u5
pmdjbFWULkYB7k1o+GvD9xe6jbauUEkCNyGPPHWsSOQ3M+1IuS3Q9D7V6J4MWVZzEhAi2HM
eeua5q8uSDsCdmbEjDezAgGmFxuyBye5on/dyupPA6VGTk5yOK547I+kgk0iQv8ANjP1pPM
xnByKjL5B/n6Um45wTkVdjQfuHXPPtTS27gYOe9MMgHU4J7Go/MGcA4FFhkxYg9OlJv569a
qyXAUD1PpULXSgZ3ZNNRYWLxZTjnv1zRvUntmsp77DZ/nQL4dSMVfIBqbsA5P4Uu8Ac5wao
JchzyQCamEgbjOfelyjsW1I4pwbgnGT7dqqrI2emOwpTIAWzwOmPWq5RMmdyy8dRVG4mzn/
AD3p0koA+U96zbm4Ck4/StIxbIbS3N+TKsOf4Rn8qiDc5wM0sztuHTO0dfoKi3EEnOawUSy
Td26YpVbcOc8dvWoi+RgHIAzSFiRndijlAnUHJGcYo3jPB5PH1qLJVSOlLu4GKOUCZGByCa
eGJGeoqAMA2R6dKfuO3PQUmgJvMCt7U5XHdRVYMT1P1FPD5bBPTvSsDJ9wHOcf0qlcThNUt
UBzuBqUPhj3rBvroprltkg4HT0q6cbsxm7HT+YASznII7VxOowxprbIg+VnB57Zro57sR2p
lZSuOa5vUZQ+uB84GVJ/KtKMWmzOslZHeRFUhRVHQYp6sMHoRVKOYsiE9cdM1Oj564wDXK4
mqiXAT1yT60pc9vTmq5kUrwQf60nmknA/GjlJsTHBI6+uMdaaWzURlxgE4wO1N8xcDPPPGD
TsFiR29DyKrPdHPPGKhnuSFyDz0AqkZHdvlwx71DRrGnpqM1/Vfsfh68nXlthA+pr56uJGl
nZyclmJr1Tx/qRtdIWyyC05yfUCvJxhm3DrXpYSNo3PnM0kvaKC6AqEnAzn09a7Xw2Ht4DM
VwuMbgOntWPoelXFxdpMLR5UDZOOOa9Wh0WNY7VJLcRxMQSn93vk+9KvVXwo48Jh5VZeRpW
kQS3jQA7Stcz8RYQPDMbFclZRgjtxXeRW6r1xx0FcX8TSsfh2GLzArPKCF7tXHT+NH0mJaV
CUfI8YKgHj8a67wko+0AsvKEYxwSK5hIjLIseQCTXfeC7CSbVII3iw0TYds9q9DEytTZ8pS
hzTSPWYEPkRbhj5BU3lqB6YPOKeCC2OBjpml6g5PHrXlRR9hHSKRGFAPAJz6ijoOeOwpWJ7
DHfrTHPAPIOe9WkMyteF/Jarb2MO8SnDkHBA9q8s16S9s7xopwU+XZsU8AelexSsQn3hnrx
Xl3i+4t5NSIAGF6k810UG+axx4uCcOZnHQOc5XKluPmPStSxlSJGEvJDcsD1FZ8sAguB8qy
lfmCjmp43R/nRtrZ+ZG4ya9B7HixVnqdTpl3Y/aVX7xkwMf3Wrv/Du6wv5Y5mCuwBjKnKsP
WvONIZYJWNxYsx6oy/SvQ/CVwJTLHMC9sw+Xd1U15mKT5XYI6yNe7kaS4Yv97vx196rkbsg
noe1PmdfPYb8gHA7nFV3fDdO9ZQ2R9TDSKJMnBxj3zUUkyqoDnJqCacKDk8k9Ky57zjBIXP
vXRGDZd0ty/Nejdx2FUZb0gnLH1FZsl2WJXOM1XeUsc7j7V0xomE8RGJoveHJ5z3FQm5bkj
vVFpM9R0/Sm+aWI7963VFHHLGFtp3IJ3/WmpckMwPpVQsT60b8ZHt3rT2S2MVinfU1EuQoG
481cS5+dT5hwO3rWCrngAjipUmKkc8isHQ1OyGLTWp0oujgY79qZJdcVgLdOGwXJP1pWuSe
S2e3WhUGi3iYmobpRuywrOuJyynHPNQNKCDk8+lRGQgbk5OK6IUThrYpbI7iXbvGTu4H8qi
4YsKfPhSMegPPXpUJYjPTbXm2PXuOzn6UZXPJ4PWmgnbknrR2GexpWGS/LwT9KA2TweBUat
kjHOKOpIzRygShwFDHpmnbxzjI7YqAcY6YFLyWJAyDRYCdDhSOppGlAHmdMD86iGAxGeP51
XvebKZc8bTxS5bsTlYW3vop4GmV+AcEntXNanfRy6oJojuVMc/jWWbh1BRGYK3BFR5ODn05
rvhRUXc82rX5tLG9qWsrNbeRByGAJNZb3MkziRm+cADjviqO4Entmpspwq5Hua1jTUdjKVV
y3O10O9mu4yJWBCHAOK1xdQrMYzKob0zXL6NMlvp01wxzgmskzvcXpklkI3HkgdBXE6HNJn
aq3LFN9T0RZFID9v50hkVedxA9657S9QJItN+8j7rHvWpO3lwGRzwAa43Fp2OmLTVyyZAe5
Pf60x3kZMKMURbXjU8cjNSnABA5FJxKUkQeXu6jP170FUijaRhhVBJIPSpMEHp+VcV441/7
HbDTbeX97KMyBT0HpQoc0uUyrVlTi5M8/wDFOqPq2tyyHiNfkQegFVNGsZbu7RI4DKueR0q
m5ZnJAyTXUeGNKvtR1GPypxCEI4Q816U7QhZHx0pSq1LvqeleHdGS0SOUwCL+LbnPNdFKhk
iZdvLd/SmxRLb20cG8sVHzE9zT1YDJz7cV5KT3Z9NhqXs4IfyAOef515L8TdQjuNYgsY3BE
C5OPU16vJIqqWYH5AT+VfPeszC71m6mDEB5Tgk9OetddCF5XZz4+fLS5V1KUUZZlbPJ6fWv
bfCdoqWKXUiDeUC5A5z/AFrhtF03Tmjt0W4WaVH9MZJ7V6np8a21mkOOVzuxUYmfO1FHNgK
F3zyNBOAcnd9e1Lu446Goi4I5PJ7etI0ny/jWVj2xzHGV6Y68VHu4HpTfNBU8H8+tRbmY84
9qLDGXkmLaQqenfFeO6ynmalIZT8ue3f3r1rUZmh02cqPmC5HvXk+omSaQytAHznviuqgrM
8/Gv3VEzWVI18xFXcOvfNWfJt7uNHjkVW/iB6is2VQrruiZV6n3HpVm3tzexl7ZQGJ4BOCK
7WeIblg+oQgIXIXI5PPSvSPD88IhuQflmAD4PBA9vavNtL1R4JIrfUIyQpwJAOSK7W2lD2c
nkyJLt+ZZFPzFf7prz8RFy0LpNc6RsPdqXLE5J9KgkugUKjg9axGu3BwB69aY158pPU1pGi
9D6b2sFoWbi4I69azppCTliCfalLl2BPOTVeRsnpXdSpW3PPxOJ/lHGTtn8etNZsN7VAW5I
96XeB1HSuzlPKdW+5LksMZ596Zkjj1ppfJyOhqM4IxjJzVKJk6hLnJHNJuHXOaiw3ORxSbs
E+hquQz9oybzPlA70FiF2kVDuB9MUgYAdfwo5C1UZYEnYggilMigZzioBknr0pwB7jIJpch
p7RknmFiFPP40ZzuBJBFIgBwCc4qYQlyFztBHNUrIyfMzt7o7pdw5GABj6VATjcSOSafKRu
O0/LgEc+1Rk8ckD+teHY+vTsP3cc8nFIMn2qMMQfelQgdCB2pcoNkgGB8vQ96COeOvpTCxJ
znj0pQ+Mc07ApDwTgjnPTFPA7ED8ahBy2B0zT8AfQVPKPmHg/yxUci7lZWHXt605jjGD70h
weufWmkSziNRgjt750jU7e1VNpzg8+ldfqNvDNCysFB9e9ckyj+9yDjFd1OXMjzK0OV3I2X
JwDjH604AqR1zUioWYgVKI1Xpy3fmtW7GFupasrue3hkiAUxt2NQqVjDcjdmkEgLYJ47AGo
S25vm/Cs+XW5bnpY29EIfUstjBHB9K39Ufbpkx7EYArldLmWK/jY9D2HPFWdT1NrtjFFlUX
jB7muadNuaOmnVSps6PTJTJp8Rz2xV4kgADHvXF6dfy2xCltyE8qT0rqoZPNhV9uN3auerT
5WdNKopIo+I9WOl6LNOh/et8qexrxS9u5rmdpJWMkjHkk5rsfH+q+beJYI+UiHze5rg0QzT
Kg43HvW1GCiuZnh5hW56nItkaOl6e1/eRx4PzHAVeSa9r0HQ7fRbLy41CSv8AeIHP51w/gj
T4odRjd8Fg4AP4ZzXpMs6SSMy8c9q4603Opboi8upJy5n0JRgdfzp+flXC555qsWySc+3NB
l28buOgrOx79rjrpj9juOuRGxPHsa+enUvekerHp9a951GcJpty5YkeUwP5V5Nq2mw2F5bR
xjJMSux7sTzXTRdrnmY2k52a6GxpVq1reWcp6EjmvS7d9yydvm55rzmKT9xasW+4wArutPm
DW92e6uo/Na45tuabOte7axoNjJx1Hp3pjuzDAx+VQrKXOORQ7hec1pY6tCXnbhuPSmNJzl
e3Wqc12QuA3P1rNub5orWWQvgKCarldxSaSuZ/iHWTI32K3Ix0fnrXMlEbO6Y9egHFULW7F
7fGVzjLHjt1raFmCXbzgrLyy+30rr5eXQ+ar1+eVyl5HngKSAvTOOlVJdNKXf7tXj5xvTtW
+9nPtDwyLIpXJXGSRVowwzxLsgkjBwpPYml7SxyuZztlNJFvg1GJpFyVjlI6V3nh6GylRFG
4Iww/GM1iyaQ9reQyxL5iHl4pPT2NdJoqwrOBDISm7JjYcj2rCtNON0RzW2MjUbSSyvZYGG
AD8p9R2NURnB4yOnSuw8YQRo9vInysVwUx0rjmJUY969HDS9pTUjpjVbVw5UnFIchckYoV8
ZyDjHWkfsw6YruSM5TI25OQvIqEkipGKjHHWoyQB/Ktoqxg5IBx94/hT8Ejpj+tMUHqW461
KgJB3E8mnYlNDCPlyOnvUW1jVpFJA4yKURkAkjrS5kPlKoTgYx78U8xnaMDjPXFTCNg3HAq
dUwATgj0qJSsb06bkyqqZJ9R1HpUqRE5OcY96mCZIA5HvViO3BXluprCVax6FLBt7ldIMEc
ZPtV5LV2U/Lx71LEiKThRu7VbT5ULcY965p1pPY9GnhYR3LsuAwULyFX+QqMleVJyMVLd7k
nKtgFQF/QVXPJz0NZOJvzDuCuOePSnZ4GTioweeD+Ro6nkgHHWhxC49SAKX5ShPr7VGeQF3
UpOF+lHKFx6nHQ4x2p5JIb5iAehqHOePUU4HPFLlDmJRyuMZ9xUUcwkeVBxsODTXkCKWLY+
tYenXe7UpNz8SZ/HFUoXTZjOpZpdzXvWCwscDGOPeuUjt5JmYhc46mtzVpWW2xnB3ce1YHn
zNEI97BR2FaQjK1omFeUeZcxZQIEJOAo6DuaidiOBxnrUCnL4zwKmVcrnA61pCNtzknU5tE
Iqjkgcd/emkAlQTx71MAAcnp1x6Uzq5PAFaMzRPZkLeQnoN4FSXoA1Cdl4+bgDvVdJAkqse
zZ4pbqRZrmSUZAY5GazfxGsZWg0T26h540x95h1ro2vbaG4ETSbW6cdq5u1dVljds4BycVZ
vpEbUfOQgrwaxqR5mjelNJNnC+OMHxLOq98Vm6NaPPdbsZwcj60/XbprzxBNL94l8DFbPh9
FRjI/CxgufwrOT5IWPMUI1a0pdDqPCdtcJNZyOmBvlck9Cen9K7L+Hc3f0rl/Cd59r0iORg
cxu5zn+8a6JphuwPWuCMXdtnr4Knywb7k7uFUcnPSo0JZgece3eoyGdssDx7cVIWES4zirP
SuloUddkWPQrgE/fwv5muO8YQCPVbedfuGNQPwGK6nV5Fn02aNhk7SRx0I71zl/ImseGYbz
OZYQVYCrjpY5Kut0Z8co+zxg4xuzXc+Hpt9pqTFgV3R4+uK8wjuSYwnQA123h25Y6ddkcAS
DcM+2KxqU9mZe0vyrzR1W+NSDkGqN3d8EFuvpVCS9YDC5ziqTEsPmOe/NdMKdzqlUUd2WHu
skqa5rxJqf+j/YUkC7uDk9a2JJFWJ5GHKjj3rz/AFdme9kaV8tnOMcAVtGFmeVisU2uVdSO
ATW9wChzt5HpXR6fqUjXBLoZPM4PriudtZgdsQZlU/xHnFW1uJIZknUDYx25zj8auUbnkpp
6Hc21xGkyhCWbGDx0HpWtZSW9xNHauvlBjlWPFchBNJeQI8Mm2SM9uK2IXki8s3GcA5J74P
WuCpElo3ruQQ3carOHjy0fmEZHNaOkIGZVe3xOpwSo4b3zXLpq9nDPLaxMZYZHwysMlfQiu
gsNbSO7kWIhsgFeelctSEuWyQl2N/xNbG60lfM4MY3K5/lXm7LhiDnrXe6zqfn6PGJAVLDg
A9a4GU/OSO5r08sUlTtIE9BhG0Z3ZFMLgrt5GKVjgfz4prDgba9tIRG65+bmm4+Xpg+tWOq
ZwfrR5YAA6k9Kq6E02QjkHAqVVBBx608p8o9fWngHvk1LloVCF2LEhBzjrxmpSg34OcdKYD
8xGehpWY8fNxWLuzuhGKHFMJgY96TAIHP4elNHORzShsNycjNZNM66fKtSROOeKlVjuzkH2
quG5IGfanhgDWbhc6lWSJ/O6gcU5ZwEK96rZUkt3pqu2Hbpx2+tL2ZP1g6S7ULO/wDeGM4P
sKgDZyc8duKe+45LMOcfyqPOOq1FjoAYA460/rgkDGKbuz82RxxSKxLYH5UWC44ZK8DJpQM
jv+NJyV55PfFCtuIzx9Kdhjlz1z096SRyCQFJA54pCQAMnJpRxkNnb6jvSsK5iaveSs/2dV
2pgEnrmspInJ3o3TritPV4z5+8AhSMVnjIGATjuK6YrTQ82q7z1L87SS6Tum+Zw2PaspVUI
/ysSPukHpWk8sI0ryg5LZzis9c8gHHt60kmObvYYoJycE1Yy2BxkCoz8vJHTr3pZvO+znyN
ocjI3VRztkjOvmCMn94R93PNRYYEZ571xN7qWqRass1xIVng4X2ArstJ1qx1zbbzqtpqGPl
7JJ/gaxlJx32MVXi3YlKnOdvFJjJOOma04NPmuXkhRkEsfBjc4Yn2qs1u0blHUqQcEGpVWD
0TOhajIzlR2pmpTJbabNMc5VTgVYCeWMEZHtXN+J7tGaCx37fMOW9AKcn2HO9ODkzmYIblp
BqAUiMPgMe7V01ijvYSwQnM9x+7UdyTVK7lASwtRwsaH5ew7fnWhoc4m1eGG1xJKuSGPCx+
59a4qsm43OajJQjfqzuNI0ptJ05LIg7xy/1rXjhCr2981CpC2wAk8xl/jPekF1lSGx+FZwi
5K7PoYTjGKii22EGR+VULqUhRt4OfWpZnYxccd6zJGLtls4681UY3KcktRHBeMrnOQRXAWW
pyaYt7a+T5oRmVk9ietd2Mg5yeK4/xNZCyvodXiyEdgJQBWyhZHmYyq2lKO6MIygjevAPIB
rtPDak6K9wH+9KVOfoK5X7I+pyyXGkxGWPP+rX7yZ7YrtfDNpcw+Gru0uojFPG/nqh67eh4
rOckrepxwraonJGPfpioHkBO0cU5s7Seh6VXLD5h0rvUbK46lZ3IrydY7cggDdxnsK4LUS5
um+bdk53etdPqtxDJOtuGJAO44Nc9css0rR8jLYDY6Cs07u5wTlzEdm4jGyQdeSe4+lXZGU
RFBGXA+ZWxjn3qhCCbgRIC6g5x610oiS4smSJtrAdGGM/Q1MnYImdb3MyzkWy7VZR37962H
1m4sYFWVknkcYUHp071iJEyNLK20ogzk/rzWNc3zm8Z433xjoOox6VKgpMUpWR0UV8YLdXD
r9p8zIP+e1XtL1hbW8807nZmHb5R6iuNExb94c9enpWhYXz27lw3J6KRkFu1U6as7mLk9z0
y9v5Z4Ykkyo5K/TtWae5znnvU93BNELbzwMtCrHHuKqEuBk/MDXVhYRjTVi29AJ6knJ7U9A
d2ScUwg7gMY571MozgAZz611sIk8U8kPyrhom5eMjhqkntvKVJx80Uo+Q56D0quW5wBnFPl
uj5UMAHqRXJO8Zxa6m8XdDRtHQZxSk7e45ppBG0t1YZGKY7YXkE1077C5rAWLdqcDkc49MV
Duz1Jx60/GFHcepo5S1MkJBAGTn1pMMDx8uf1qLHGc9aduzwAfrU2NIzHg5zz0707zMbQM5
Paoj1xnrTc4w1VyDdQsAnALGn4yh5xiolbqc/lTt/BzjGKnkF7Wx0Vydty6dAoHX6VX3kjH
XJ5qW5w05kBzkDnp2qIgEHBBz+Fc1j1+ccG4Ix7U3ncDjAHakG3oKRgSPv4APPvTSHzEysS
uO59KAcD0/GoFPJHp3zUy9snPFJx6gp3F3fLnv1/CjIAyc460jbcYH1zRglM5yKVhuXYzNU
OUQ5JBPSsleXIzge9a2qLmNMZ69ayF4kz7dK1jscNR3kPGCMDI560nYBup7ipQMA4H69KTs
ccYq2YcxGwJAGPfpUqqTjg5zTVYbhlcge9Wp7iLG2FMA9RXNUlJOyRvThGW7sYWt6Qmo2ha
NT58YyCB1Hoa4aGG4kvRFDlZh0yccjtXU69c3mnahFf2NzJGCMEZ4Brm9Qv47u7S7jTybg8
uF6E+oqfe2tuediHFy06fid5ZXF9qOjQPfMYb2B9kN30KsOiSfXsa6XT7mDxBHJZXSC01qD
hgTxJ9PrXPeFdYgvrWS2uQJJJF2zIesg7Ee4q7cWjMwmWTbf2o3QTjgyIOh+o6EV5L0ny7M
1hJrVMluYpYJ3hmQrIhwQa5/W9J/tCNZIvlmQcE9x6V6JaNb+KtAW6VQl7GNsnqG/qDXMyx
tE5ilTaynBHpXoYatGqnF6SRrJupHlZ5XJeysgtpW/1ZIzjn6ZrpfB2x9QIYFFIwH3YA9z6
1ja9Yi11eYABEf5lx3ro/Ct7plvaTxiJzfshCbuVk46exqK9lGyRwQhJTszr45WRmTfkAnB
FTCbj5j2zWRpl59ttnlKGKRDtZD696u4faSOR0rX3baHsRm2i557OoAJwBgYpuWOFY1TUk3
sNqzrHvPLHsK7rSdL0qLTIrx3Ejyn5Sx5rjr4mFDZXY51GcHi4luH3q626cDjG40+WGOeMx
Sxq6dCH5rc8Q+LNM0fUvsYt1nx27A+5rEfx9pbsyz2cBUdNif1pUsVUkruByuS6s86vbeXS
fEEiWMrRyBtyFGxjPaux8Oa2uqXcqXc5j1B08qNt3ysO4x3JNWmuvh/rV0Zby2ME8nBZXKi
rFr8N9ObU0u7PVGaxJyik4cH61FSvB6yTTOXSMrhJEyQoWJDkkFG4K4OKz5pVhV5WOFHr61
6NqGi6ZDoEgkm3zwZ2yA5ZvrXjOtX7NKArgRj+HOa68PiFXhbqZzlroZl7clryWWMjcTgAd
6rRSMsyxsV+c5bNUpJHeRip5POfSoWEhcHdlR15rq5bKxhzWNl0EN6phJAJ+tdhYRJeWojD
A4zyOprh0WSRQzNhVx3rv8Aw/HB5KlO4ySOo5rjru0TWN2cz4pR7C2S22YEpyCR2rklK546
mvSfiHAJtLs7gKQqnaD6V5kRt5Bz/StsNLmhcxqPUmeQoxTrV7TA11qMEJyRvB4rMwGmXnr
6+ldd4NsDc+IrUJyN2TW1WXLBsmOp6N4lWNbi1iRs7YFBz2OOlYAIB9TnrWtr7/8AE5nDNu
wduRWQckY7ZrfCRtSijRsXOOcZ9M0/ecYHGPWmY3LgcHpT1jAwTXUwjqPX7ysRx3qhJcLNq
7iLJWNNo9M5pNVu/sdmWDYZ/lWotKQi1E0mN78/hXLJc9RdkdN1CJpoCkYVuT0JNNckNwev
5Ubl3E5BFRk559/WuyMbIwc7kisFIBwMVIcnk8+lVwctx+eadubB5z/SnYFIez469KYXHJ4
xUbNjqeO9MLZ47ds0KNxupYn3A8A+4o3YGc1CT6EUgb+HpnpzVqBm6pY3kLx9KPM4JGTxzi
qxbJ64HUUbgqnnrzxVcpk6jOukwGXPOQOT9Ki3DBz0FSz5WQgDJGPyxUTDAJHU+1eckfScy
3G53Nj8aeFyM54HqaYflYbepp4B2H68GmkU32GLjptz708khjgAUgbp1z60rn5s4/KmCdhx
IyB6nmlBxkDp7VGGw2ehHWnFiVG08/SlYLlPUceSo55PasgckfLyK09SchVVj78Vl5LZO7F
M5KjuyUDBOe/NNY4BJHPTFMUktkHvUuN7YUE47damUktyIpvREKnkjn3qXZwCTTtqhhtwfW
lkcSHaBtA9K5/a82iOn2XKryZWvLaG9tntJFBV+jDsfWvM9Qs5bG8eCVSGB49x6it/VNTv9
O1CW2juCYs7lzzjNQ3Gp22r2i297GUnA+WcdAfenfuebW5Juy3RP4fSC6tGjVzDfRNmORa6
uK4l1TS2QTeTqdq5OPU9z9DXG6PdQ2x+wXAEM4b5ZfetuR2SYajCds8PyzID99fWvPqpqRp
DWKOj8N3N3pmo5L8vzgdGB6iul1y3juIDfREAqu4nuQK5iwvo3uDHuUxyKJYyfXviuztYxd
aBKVIBIOOK82pOVOoprQ6NLXR5xceGX12d7uG+j3HhRyQBVK88FavpCC5yJoVwTJE33fqOt
bUN7YWcy2kly9o8bYII+U89q7e01SNoh5/lzRNx5icg/WtZ4irF36DdOD16nF6BHZiz82W5
WBycfM3U/Su50MWZim02aMTwyAtlMHB9fWuV8ReFmWNtQ0oYiY5YJ0Hv7VpeFvC1ldacb0a
jLJcbCHjP3kP9awqTUo8ykU3ZWOK8QXb2PimPY+6KM4BHce/vXomgXa6pokdtE2Lm1yQhPD
j/ABrG1rwnZ6vp8Udi8dre2znzXlbCFT/ETWba6Xd6BbNfWer214bdgWWB8kL9K0qSjWgrP
3jLm1szN8caPfHVo7uCF3W5B7fdbuK5tfDmseScxqvHQsOa9bi8QWWs2sbzKgmbjDj5XPv6
H3pkmlQXW57Ofy5T/wAsJT+invXZhsRGKUKujOecXe/Q8ej0W+ZzhSXjbDpnkD1Fekf2+1g
EtgTGqIATjnp1x9ajdTaTESRlWjPI6GuJ1C+8zVpHiyGLchjXbUpRnbqjmlpsb954pvSG+Y
PblfmX1rgbi43lwxJVuQM9K0ri5VmduUKnGOwrDuSd525I3ZFXTgovRGcnoPZ1UAZIOKj3l
yQSFHWopCQSS2SoyQaglnDABc+5roMXKxs6Zc/v2tTyr45PrXf+GnUGS324OMA5ryu2nMMy
yKTlSCDXc6FfEX0Vw/CuetcWIp3TOilO6Ow8Y2r3HhN2wf3WHB/xry7StLm1G7Eaf6tT8ze
1e0X8RvfD99Cq5DRkg/hXEeHYIotKDIuJCxD59c1OXu6cWE1do5vW7OODVmjjA2qgC4HtXe
fDWzQXn2liPlJP5VzPiO1AvIZgv3lINdp4ItZIdOupwxG2IsAPpWmO0g0upK3ZW1GQz3803
Xc5OB9arhR1OT9akZQXye/UZpCORnP0zXpQ92KQ7E1tay3EqwwqWkboKLsQaZai51KUQpjh
c/M/titvR7+106yeViu9wfnxzgdhXm93BeeIdSl1DUJz5BciNAf4Qe3pXGq1StVcIbIr4Fc
iup5/EWobokMFnHwD6D+pratoktYRDE5Kr0JNMhjigjVIlCoo6CnZyeeAe9epToqCOeU2yb
cBxTfMGOD3qPoCT0NMLccEcmtibk4YA+5pWYleOvT61ArHqOQDSl9wwKLD5rEwbkA0wkZ46
9frTA3Gc5x3phbnluMUILkhO44B496Mhj6Gmc+uaQsCM+lUQ9iTIYcYx64o3ADIbpULSELh
elMMmOvQigybO7mO8/KeoBz2qFTuUHacDsRUz9FU8kge3aou5x/PivPPqOawE56H/wCvS54
HHFIScjgD6U05zgfrTHcU5z14NP8AUkYBpqlieOg9qUE4we/ekUpC8Y3daXIPv9KZnkr2NA
wBu5x0+lITkZuoNmUL2A5qgck4469a0L3/AFw+lVApLAYHNJtLc5pO7GLjdgdfWpLhprS0M
6JuC8sO5HtVpIBbxi4kdd3RUzk/Wq93dGf5ccDr71wylKrK0djphy04tt6kC3kFzAr2xDI3
8Xf6VUfUbNLwW0lwqS9SCa5vVILjS5ma3d1t5ueDwDWNqFz9qjSfZidBiRh/EOxraMIw2OO
riZtajtbymqToWLDPGfepNCu0t7p4p0EkEyFHRh1HqPcVlTTvLjzWLbQACewpqYJBBKkHII
PSiUbxseb7ROfMaGp20tlchWYOh5jkH8S/41taRqBurc72/fxDDA9XX/61UrK5ivLZ7O97c
hj1U+o9qgkhn0a7ilB8yMnIYdGHpXK/eXK9zrj7r5lsb8MklqUiHVGLwse47ivTPB+pR3Nj
JauwJHIBPUHtXmtwqz2iPEeihlI7en+FLpGsTaXeQ3oz5RbbKv8AdNcNal7SDtudW256Be+
G9O1K9aC8yjISFdeMg9K5e5sda8L3pTLvFn5HTkMP610kmpPIsc8DB2xuQ54dT2rVivbbWd
Oe1uowy9vUf4VxRqSirS1Rbi07nO6X40SC5K3DGJX4OR8rfUdq6uGWylZbnTnWB5OWVT8jV
5fr2nz6JeESx/aLR/uORyB9an0bUpLZTNbz/us4ZG5Cn3rWdCLjzwKUrux22qXP2C5aSdGF
vLzLxnafX3Fc9b6Av22S/wBFuI7m3lBEkZbHB9K2YNThvovst7wxHGeh+hrmLqabw9rfGfs
kxxuXgqaimpK6W/5kyWmpWvbLVtAvyYI38mTkRyrn/P1FaVh4miEWZCVI6oex9q6iw1myv5
joetIr71DRSdpFI4Psa4nxL4OvdL1IvpyG5tHPBP3l9jW0JRqPkqKz/MwcuVHTC80zWE23L
FJMcPury3WCF1KYIxGCeg5rSuLm5SK33F7aZdyAH2PGa5y9lle8ZpmG88kg8GvQw8HF2voc
9Zxsmglnk8kjv0yR2rPkmbzMEmrayBxszgdyapSj94cYI613JanFJkTkF9zHI9aZ0YY/KrE
VlNPu8tCfp2q9Ho1yy5CsW9AKfMjKzZnRgD5+lbukXDLKqFiR1ANVJNLkjUhhyOnvTbYPBO
hZTwamVpI0g3Fnv2gXcd/pgRerR4I9a5a0sBZSXKdN0zMB7VJ4HvPnZDhdp7HOK1dXjNtqT
oV+9yPxrzsKuSu4nZHucn4i4hhc4xu7/Su28KRmXwxO8YACxEfUVyOtgyWYAT5gwwPfNege
GbZtL8NymaIlSvzCtcwdlFeZmn71zjJWUEeg9DVRphnbnrS3Um+ZmXhCSRVYn5yP1r24xVr
nPKr2M+XUZFmlstx2hjtH1FaGg2b3Nv8AZUuoWnXJEe/9M9M1iatpVxcXH2m1ILkAFc4NdH
4B8N351lbm4uvLtIBvmH8hXnVuagpVImyl7RKLEurae1l8q5haInkA96rZwentXR+MNVsrn
Wo7SzCsIkbcQenpXOEgdua78JVlVpqclZmE/ddg3ZGFH/16iPJPH4CnnKrk8D1qJzheODn0
rrMriDpkDv3pykHIOPrTfx96CwH+etAJkqc9MgdKawGcDpUfm46EimtLzyTimPmRIXCjHv1
phfI4PXvUTMpzg/SgZxweKCOYcxGOOMdaQ/MuSuaAueecmnHIBC4yP1qiTv5shgqrlgBgdu
lR9flKnIp7n589MqOfwqMkg+1eYfXpocD7Dp2oDDPAB9jUe7K9cZ9KD2549qaRVyXdkgYGD
2x0pT0Pt/KosgsBzzzTgxH3uD3pWDmHA/Tn2pWxxgD8qTK8EjbQTzjuaLCvczr0fvVz3FVp
ZUB2xrtXHU9Sa0LuMEB8ZK9Rist9mDjj2qXBS3OScuV3Q0y5yenamcY55pwXsKeiFsDk9sU
9Ioyu2VrizS+tngk4DDg45Brz3ULOWwvDFKuCD1/vD1r1BzsIRgPesvVdMg1GEqRtdfuNWL
mnsVPDuS8zzCVCPnUfJ3HpTIgcZHStrU9GvNPQSTqNjcBgc1kKCwC7tv16U73PJlFwlZlmB
GMhIO2SPkHPauhhMV7am1mI2sMA9dp9a5hJCGzuzjjjvV21uCrAA7T61zVI3OulNdS3pNx9
j1Vra5YkDMYHar17H9muGJyYZvven1rI1GOQFboct0Zgep9a3LI/2pYCKaUFmHD+h9Kxmvt
o6Kb3p/cLo+rzWEpsp2LQ53Ic9B6iuxgv23i4t1+bGWIPDD/GvN5AwdrWUFZoydp9D6VqaP
qjxTKrNgqcEGuerRTXMjanP7LPS7kQ6xpLW5AdGGVY/wAJrzjyZtPvnRBiReNh6Otddpt6b
S/McjYtpeV9jS+JdJ+1wC7tFHnpyvbcO4/wrlpS9nLkezKlG2pj2lyvlosxP2didjd4m9D7
VpahbvqFn9jnI87GUfs3vXKW12sjMrna54YnofqK6G0vjFEsF1E0kHZl5K+4NaTi4u6LjaS
szHtrq4s9UtYLxyGtyU3f7JOf0r1CW/gbQE1GZ96qjRsCfv8AZa5ltO0/VodrsJVAyJV4dP
qKLay1PQ0aCSP+09Kk67OWX8KyqOMmujRhKDRzHiKLZbQlzumGW3Dtz0rk5A1wxJYHjGK7j
xJbaVIITb6gRvOCrqcrVXT9O8KLIYpjfXNwRkkDaB74r0/bx5eZJnHKEm7I5BLKY8DCgfxN
0rVs9O00nZJN5kgHztjgewro9R0vwxZyRpcRahApUNlunPtU1roXg68ZbdNeubOaQZRnUbT
npQ8TG19TF0pLQ52S4tLW2KWvIzwMY49azpNYbZsVSuOnrWl4p8L3fhyZP3xu4Jc7Z0HyN7
Z9a5XZIwPy8DmumnKE48yZjJNO1i3LfSy7juxUUVxIzbmcsR61bsdDvtRgkliUJEucM527z
/dHqa17fwfNEHXUNTtbCUxlxHI2WPHQ46USrQjpcShNvYdoOuTadfJKgwOAwxXst9Hb63pF
vfWUimdU5GeWHpXz/wDPG5TIOO69K6/wsviG+uo4tL8wqnLEkhVH1rkrRSaqRdrHQr7HVy6
Nqs9vK8NozvDhmT+IgH0rsfDGow6lpM9pcMFLrsweCOMU5bTUBNY3N3fw200AwzoCxkHoai
m0vShqUt6mq/ZWl5ZQoC59s15tbFe2d5fKxpyW0OF1Gzmsr2WCRGABOGI4asuWaOIJluWYK
D7164P7Ou7OHT5dRt7/AGEj5yAxB/wrxrxtZTaTrJtHjcIG3IexGe1e7g8eqq5JaM46tNw1
NHtnrjvW6t3NY+FZXhXy/MyeOrYFZvhrTP7YjW4kkEVuo+dyf0FW/GOuadHappOnqrTBfKV
F529smli6iqzjRjr3Loe7ebOX06GRbdricl5ZTuYk1bOSec02IpDbxxZ3ELz9aQyZOBXtQj
yxSRyyd3qP4I55FQyEKDjkk08nIJPPf6VGcbevJrSxFyMsCemAOlNPKnBPvzT+Dz2pGGOPw
pgQ5JGcnFBDbR6CkkJSJmxjbUo2kDHNAXGgEDp+VPUHbz3pwVeo/IUDGcg49aYh2wdQOaSV
lSPex24GOKVpFA4Bz+lZ2ozMsexGBPcd6G7aiuelyDcB6AD8OKhwc4zwKdISNuT/AAj+VMJ
OMD8a8+1j6vnTHMTyMgrTQTt6c465owec9aaCT8ob5RTsLmHEHu2fTAp5JHTBJqNSG254/G
nuwSMkkDFFh83Ucp4wSacAFBJrPi1K3bcGbYfcdala+g2g+apz6UcrI9rHuJdy7I8Dq3pWY
e/PNSSSG5kO1h+fAoFqdo8yVVyKzlONPcxtKo/dGRBGOWwoFSs6q2IuFHfPJpnyKWCjJ9TS
nbGMyD8a5ZTU3ex0wpOOjYjZLFiTzS9CAQOe/enb4wyksSPaoTPuY4GB0qldvYptQXmQ6jZ
DUNOktzjcw+XPY15lfWM9nctFNHsdO3r716qrbhhjg9s/41R1PTLfVITFPxIOjgdD/hVqNj
hrxVTXqeXDrzxnrT1crIo5zU+oWMlpeyW0q8qcZPf3qkGxn1B71Mkeem4uzNu3nDR+XJgqw
xj0qXTn+xXptnYiGY8MP4W9ax45PLcds9K1GaJ41d1yjDDEdj61yyj0Z2xlezW6LWsRPMft
ONsqfK+O+O9ZUcxLCUD516+9a4n820G/mSL5JP8AaXs1YtzC0UpdPujr6VMNrMupo+aJ2tp
creaZG45eI8/TvXTaTfR3UJtpJArdFY9j2rzjSLswyeWciNz69DWul79hvhcc7Dww9DXFUo
3djpU1KCZc8QaBcG4kvrBMXKn97EP4vcCsC01+4gfy2UDBwVI4zXo9rqNrqsEZL7ZcYWVe/
sax9X8KW2qOzRsLbUuoIGEm/wADU06q+CqjKalH3oFTSte0qW6WOcSWjMeZEP8ASuuGpvp0
0bXTiazk+5cx8D6MK8gvtPvdMuRDdQNG6HHPeu30C+FxpP2G6zJBOp2sezDqKdahG3NHYKd
Vy0kjs9R0LS9ZsBewhPOHziRO5riyL0X0lwsIuriL5SVwsige3cVpeG9TuLLUJdCnYskWTH
nupNT6gkdj4nt72PhZ/leueHNB8r17F8t1cgh1LR/Elv8A2fqS+VcL8oY/Ky1yuveG73SYs
8z2ynMcy84HofSrfj2zSx1qK8tiFW4TcSvHNQeHPF8kL/YdTbzrOT5WLc7f/rV1xjKMVUp7
djklJN8r3HeHPEctvaT2eo2ianZZy8Ep5UeqmrPiey0RbSLV/D65tJhgx4z5b+h9utXNU8L
pbtHqOkuskcwJ25zkelZWgTWg8Pa9DfnEaIGj9d+eBQnG/tKf3DcX1GPqf2Tw7b3FtGy3LH
y03L8sQ7ke5Pem+HtMt9Tukn1Te8chOQTy+O+as6TqVxqVpBaTXMSpljh0G1SDwMVpPBLp7
eZKsc8OOXgO0r68dhRKXKnHqUot2l0JH8KaBFfPOGmW3znyn4x7Z710763b+H9H8yOOOJiP
3cMfRfb3Ncpq9xciODUYrkS2hIV0PzbV9cVlavay3to01m5dFYDYT2rCNN1LKctC3aKukT6
t4xvS7SC5/fv/ABI2Qg9K5OfWr+eTzGuHkPq7Zqe20S9ndBcRGCHOST1rbOjWHleX5I5GA2
eRXt0sJFL3UedUrSZzS61qKsrLduG68cYrpU1LV/FOnQafcSxyfZ33ebIwBQYwcnrj2rjJ4
PLmljzuCMRkVLa3U1uhEUmM+lEqS3juY87+1sd7qGs2+lWKaXp04khhQ7nHG9qz7CyKD7VO
d9xLyS3O3NZWi2C3En2m7bcqH5UJ5J9a6LzVGQOldWGw6jeTCpWulFEUx2DOO9PUZXngVXu
n4Xvip7aVmjGeTXoo5XqyQL8oznFBHy56HuKnUfLgHrzUTnaee/FMOpESAQMUhxg5yOOlOI
+YjrTeoBwevekUZ+qEizITI5zU1qW+zoXOWwCaq6k0i/KG2o+c+hqfT5FeLy1OSnUnuaSfv
EFsFjyDQFHGM5qTZ83QilVea0QWYwgg8msPUJS0rN5JWQcHHcV0LJhCxZVGMfN0zXN300kr
srqAycblHB5qJyViT1WQ8qB6Dr9KTAyc9TSOwJHABwM/lTfvE881zWPqEw4B+Xj1oyMntQQ
Nufz5pm4Egj0zzTsJscMZ4J69M04lWVhnIHBHpUSPuBLIVIOOe/vTgV5x9aVieYwr6ERTFR
yGNVCxPXpitHUV/eK2flxWftUHnp2FaJaHnVNJNITJX7pIFTLK2BubOKjxnvkelLsJ4GPrU
tIlSa2LHnkYIFDSmTrkntVdASBnkGqGoalJHP8AYbBPOuCOfRaykox1sbqrK1rmwv8AeOTk
85ps8kcOxXJ3Nwqd2/CslJNctNM2O8bFju55ZT6Cq+n3JinN1cEzz55J6j29q46lZwTVjaP
NLY6+Cxnlj3OyxORkIf8AGoDlJPLYEMOx71lXviK4jVXLqrt0yOFH09aXTpru9le5uJjL/C
jYxXPh51ZyvPYpvlZJrGiwarbn+C4Rfkcd/Y15nd20tpcvDOhVlOD9a9gDkMBxXDeNbBlnj
vgf3bjacdjXbKJzVo3XMjlYyGTGckDir1pMPL8t8bW4PsayUfD5xir8UcoHnGJjCTjdjgH6
1zzSMqc9dDUtG2SLnkD5X9CtXLKxu71zHb2zTFGK8DjH1qlGwktFaNQJYmAP+0K9M8NW7Qa
fF1RVGSB3PU151ep7NX6noxdzjb3wVr9mn2mGyZ4/vEDqtZq3UksflzIQ6fKyN1P/ANevYr
7V0iRYo/mBHzHrxXE+JdCbUmXU9IjzIQBIg43ehrnpYly0qfeU6birxOWhnubCZXtpDJC5+
7nofSu8tLy6ms4o7qCSNywJO3OR6g15sUuYrgW86GOcsFZG4/GvZ/DiRaWILQu0/lRhn3nP
PXinimopO1wpttOxgXki3Mf2S/06S6J+XITnHrmpNI0dNO0+CF8M5kLnnkZ7Vs6v4gvJpCC
tvCg5ALAHFZmoaxp+i2cNxfz+fdXK70ii6IPc1yKU5JRS3Kso6swY8J44aNHLuFwT6V0OrW
5ubu3Me4tuA+vvXPW3iDSZpJJ4ES3Y8uFyZJPYGr+seIZLDS0nKhLmdcKv9xewFbSjNzWhS
kuUxPH15DLeQ2seD5Ee0n3rhIdyPkfWpbu8lu7h55Mtk1q6LpD6nKY9m4NgAg4Pv1r1oJUa
aT6HkSbnUujtvBdy82kXNpczZii+Zc9RxkYrL1fS5bZryeCPdZXaB1dBkBvQ0/Wru10LT30
jTBiV8CeXOTx/CDVPwdqd6NZFvJLutXBLq/K4HtXGoPWotjr5krRZy8U89nG3DLFIfvY6H2
rXsdWYFY2lYhumT1HpXR2VlbXun3NvPBmMzOVXGNvPauJurGTT9QmgYZVDj8PWvSlSjOPMY
RqSg9DsooY5bRpFYpEw2sh/mK517iWyv2tvPynRec8VGL64l051abaijtWVJKj7fUd81z06
Vm7m9SorI9K063TUbFfLm3SL13d//r1DLEYbl4GXlOtcbDqV4lmkS3BhickAp1J9Ca6qaVr
PSFlkJ8wIB83JJxXdhY1I35nocNeUXqjmNRtIbXUJPtG+JJeVdOmfQ1joqbsbwOeprTutSa
d3WcFkPT61S2Q4EgHyAjIreVr6HE2zT0y5AkSPb8xOC59K38ctgHmuaS+gXbHbW+31PUmtf
ULporaBk+R3IYj0FdNNqxNyxLFmQnknHSnQ4+6c5qWLE8KyHHzDP0NSJFtYHv1rZAiwh3oM
duuKpzs3mAdcVcCHkgYFUHQjJI6Ux3sW1VTGv061Tu7tLZfnRic9PX6VetVLxgAA45I9Kra
pZtNCCsRZ17qaiXkV0MPUnEpjlhbdG/UHsfWrejTozfZ2VQR0PrWM3mIxhbH0PGK2NHmgQh
EizI3H+JrJSdyUzfCcDinKn681Om0ruGCPX1qKV1hHmHOAeT6Cum5dytdtF9naOVdwxyK4+
dd0jbZQuPfrWlq1yk94qxHYRxuB61lSJGrMsxY46gVzVJXMmz2CQEt6DAxn6VHvAY9OuKmn
YBwRzuVT9OBVORsZbj6U0j6JzSV0OknjTILj8aqNfxRsVeTk9KydQug0mxTkA/nWeJSXz6e
tOxySrPZHYpIHQODwadnIJzxWfp10JrYKeGQAGry4yDnIFFjeMrq5Dex+dFnBBHNYuCG6E+
1b74Kkdaxn2h2B5welWkctXe5FgnOBTsk9uR7daOOTwDSllVCzEKoGSTSaMkI7pCjySfKqq
STWFoUiQvfSXACYYPufrg8ipdV1axksJY45DI+MjaOmD/KuSnuJ7l3lbl3AyB0xXLUkkzS9
jrby6e+t4/JbHnuI4wDzjOWJ/AVDp9u0U9wpBBAKR5HGa5v7ZNYPbKr5MfzD2zW7pniS4ih
j8wCWIMQ+e2TkGvJqqb1OunOOxFCPs+sY1iNjGBzkHANdHb65pGRb28gUcAALgCpLyW2vdG
uJWRTIgyG65FcJFdRm+eZIv3YbJUVtQrcys1axnP3GehG6Rr0ANjA4zWX4p2XGizIhGUIcc
VkLqfmTi4A2jptPOBT4tVWS8JntzNC3yhQuT9a6KlRRiTF8/unGRxO8mxASxPAr0Tw5BpC6
JJDeNKgcFXcnKj8KyptHiudS8y0P2PzFyBIuKyLm9vbDFhkgI272NcFR+2VolU4Ki25mxYw
abYeIAt3ciS2jbG9c4OOhNdldamk9o/8AY2Au3AB6n6V5Pey7bjKdHUGtzw5qiQTuJZCo42
DPANYVaDaUzWnUipch0VhrC3MuJQ6TRHDI5xmuhQ3JQ/ZGHlkklQckGuMvzJOTdvEgkY4Ms
fGffFJH4kurdDHEyjPG4Dk+9c0qTlrFHX7WytIl8YSSyTWkskQR0O3djBP1rpbPU5CiOD88
tuMfUVx+qak87adLeP54DbnUjAPPT3rUhvWuWkuIF2rC2VAHAXtVzg3BJomm05s5rWtTnu9
UaWdtrqduB7Ve8RrJPb2V4pZ4fJCbwOMjt7VBr9mZNmowoDHL98gdDUml+IXisJNGvlVrOV
CqnHKsehrrS0jKHQ45fHKMupR0a1uXvIZkidowSN+OBx61oeJrt5UtWjckCMCt7TXay8PnT
1YB1kywGCGU9wa5mI20lwba9OEBPzHtzURlzVOZrY05LU+TuY0KNLIiKcscYA75rsYrC90E
297C/mKmDIMdPX8KzbfR47XUI51uUaJW3rjGTXSf2pYS4hud7q3B2k8/lXTKrBxaauYQoyW
o+XRrfW75ryC7hit50yxcZKN3/GorPR9O0iOdtS1RGEilFEQ5xmpo9H024YR2V60G/OI5Dl
SfTPauP1K0u7XVJrO8LLIgJAJ/z2rlprnfIpaGk7Q1aOvm8XaTFAtrb2UsiL/EW+Y1mlNL8
RXTpYtLb30owIpDuV/x7Vhaf9tsZf7SjhWaJW2OCMgil0i+itPE8d2o2R7zjd/CDXTKhyQb
i9TFVVJpNEF1Bc2zvZTL5bqdpU+tN0mCN9bgt7nlA+CDU2rR3cN7Ml2CzNmRJP74PfNW9Jg
tNQvbaZ5/JlBJYcckdK6KOurM6u9l0OsOi6cZVkNsqlc/KBx+VVNbgWS1UElFXnb/AHq28g
A9zWFrAbdIdzBNoJOMivUaVtDhk2zmZpLU26oIP973rMcRGVtmVBOAP7tSzZTLsTgn86gLS
uwOz8SM1yszNjSmkDERW6nIxvbqak1O485wrhVdDjA7VSgvPL5mlO8DAAHAFMurr7RP5pTn
ABPrWidlYR0+jFE04B5QTycE9BWpszg+3Wua0iWIyosoOAflUf1rrlXcgY4OeldMHdFRIjg
L6Yqm6DnnrV6VkjiaRwcIOeO1VxtkUOD8pGRTuDGQMIhu4wapX2pjftibcD2BwRWjGGD5I4
7Vh6npjRsbtZFPzZx61E27aCuZtxcJdA+ZtDjq3fFFpPsbyLaMmRvl3HqKge2z5j5YtyVA5
yanskvY28yGI+YSPmA71hfUR3NvCyW8avyyjmkn2LEzSAFMZOai0+G6ggC3LBmPzE9STTr7
7R9nc28YZupz0rpu7FXOV1EafJdEK5BzxwMCsu6iK9S2RxnFW7yC4lldpIgnYA/KM1XJa3X
dPICSMbeuK5pXJPVrgxxBOQBtHHPpzWXf3ASMgSruJ4GDRRXS9D2JPQ55yC2TIMn601FVjg
yL696KKGcLepr6a6R5RpBlu/P+FbiOjL8rjOff/CiipudkH7o2RwEdhIv5H/CsckF/9aMn2
P8AhRRVXIqC4UsR5g/Wqt8UXTrjMg2+WexooqJsyRxl1ezTWQj+SKJVAKoOW9yayxctIAm8
KFzjAoorz5O71GPt/Lu50tpMc8Buc5pIV8m6kgMnqO+PWiismtWjSOtmdPp1wJ9MmAl2n5S
evNUo7OKKa7tGdQ5YhGAP4UUVxLS9jsteKuKNOMcYaW4XAGcKDWlFrNrpO0FS0oAwqDGPxx
RRSu56SE/cV4ljUPFlld2qJcW7NIoyuT0P1rlntZr66t4fMXew3ZOeBRRVRiqa90ycnJ2ZW
1iGOC7W1WXdLECGOMDFZ8blfmEntRRXXT1grmFXSo0jZtNTm+ziB5Ayeh5qeRo7hBLvCY64
FFFYTSWx0wk3HUiupS1t5cjBuPlNdD4VUveRxGQFDGQ2c8nt2oorCp/DZcH750MsNk0dxax
orRD7ytn9OK4PWtNTT7po0kDxONyHnIBoorLDt81jWvFONybRr5mt5bWZ93lLvQnOcdxVi7
tbSdwZJzHckZ3bSVcEcZooreS5Z6Gcfep6lGBI7gmLd5c6dOSVP+FSHT5o0aQ3YXHQLmiir
badioRTjdl7TNRe5vre2uJASzDDYqz4k8258VmaWRNpjOMA9AKKKmKXtV6GdRt0zR8OrDF4
e3naULMSCOv6VyUdkuoNfXCSLEIQZMYPr0oor1mtEcEiM+ZcaewnmLCIfISScCqdvMkRDbw
yjpweKKKwglqipN6M6G38SzRR7Ad4xgDnirN82pw2AuJbmMrONxQA96KK6IHNUk2c69ywif
JR1bqCKqqY5nwjeXjnvRRQYslLoi7BIXYHv0qxF5Co7XW4lkxH5ZwA2ep45FFFA0W7GQxyD
DABu9dlpbyvaL58q7SPlHP+FFFdFISIdbm8jS2PmAlzt78VBo9wk+niPeAycZINFFXf3hPc
qTX1xaTv+8V06HIrLuLuSfcVmGxjnZg4oorGT1Az9z+aXRwpz2zWimp3kUAiWVVU8jGaKKh
PUGa2iagXuvLeZmDDncSeat6hrMEZaEZIXqVyOaKK1i3YDHefT7qISSSyjPbBOCKxru8UM2
H3KDhSU5NFFZzYH//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAEJAbkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6G8V+N9Q0PxRpPhrR/C8m
vahqFpJdqkdxFAEjj2hiS/XlhVQeLviHlQfhFckY5I1S1O2qniSTZ8ddDUfKw8NX7A+h3RV
zPw2+G3hDxD8MPDut6pDqV1fXtmss8zapcqXYk5OA4A/CgDsj4w+IQA/4tDecjP8AyFLXig
eMPiDk/wDFors46Eapa5NRL8HfAijiy1LpjB1a6/8AjlH/AApnwGPu2mpjPJxq90P/AGpQB
YPjD4g7W2fCK9JHrqlqM0N4x+IAxj4RX2cc/wDEztf8aiT4OeBAB/ompADoP7Wuv/jlD/Bv
wFIwdrLUSR66tdf/ABygB/8AwmPxCI4+D98Dn/oKWn+NOHjD4gfxfCG+B/7Cdoai/wCFN+B
DyLPUgfUatdf/AByk/wCFO+A9pX7HqQz1/wCJvddfX/WUATjxf4+Cg/8ACo7/ACe39p2n+N
DeLvH4UN/wqK9br8v9qWuRUB+DvgYqR9j1M/8AcXuv/jlIPg94EAwbPUx/3F7r/wCOUAT/A
PCY/EHaT/wqK/OemNTtD/Wkfxn4/G0L8IdRJPXOpWn+NR/8Kd8BjkWeor341a6/+OUh+Dng
Un/j31Qjpzq91/8AHKAJ/wDhMfHpOD8IdR6dTqVpjp9aRfGXjw8f8Ki1JcdM6jaf41Evwe8
DK4It9WJB4/4nN3/8co/4U74GbJMGrdcnOs3fP/kSgCaTxp45GP8Ai0OrNkdr+z/L71A8ae
OiRn4P6qB/2ELPj/x6oW+D3gj7uzWe3/MZu+3/AG0qK4+EvgGytZbq4k1W3t4lLSSy65dKi
DuSTJgUAW/+E18bk4Pwh1jHqL6zP/s9B8aeNSf+SRaxg/8AT5af/F15TF4a8L+J/HemJ4LH
iWXwxaxTnUdRfU7uO2uHOBEIXZ8yEMDkrxgnrXff8Kr8JoGd7nWumf8AkNXWCf8Av51oA2R
408aDA/4VHrP1F5Z//F0r+NPGWTj4Sa0ef+fuz/8Ai6wv+FV+E1jLPda5kkYca3dEL9MPzT
pfhZ4Ucb0u9bLZJIOt3Y3D/vugDaPjbxiCP+LRa2e5xd2f/wAXTP8AhOPGeMn4Qa4cnn/S7
PI/8frjdR+Hugtqf/CPafceIotQuLaS5Fz/AGxdPHaAYClv3g3EseFzng56Vp2Xws8Mw28U
M+o+IrmREAaeTW7kNIcDJwHxyfSgDoD448ZAZPwh14+n+lWfH/j9KPG/jHJz8Itd/wDAqz5
/8frJX4XeFZVd3u/EODxga3dkf+h0xvhd4caX5L7xCpU8f8T66xx6/PQBtf8ACceMCSP+FR
67gdzdWn/xdIPHPjArk/CLXwfT7RZ//HKyB8M/DSSgPqPiNxuPK67c8Z/4HSN8MvDSg/8AE
x8RF3GQTrl1j8t9AGt/wnPjAcH4Qa9jHa5szz/33Tj448Wjaf8AhUmvN6jz7Tj/AMfrGX4W
eFl3SR6n4iY7cDOuXPPPX7/GKP8AhWHh2PJOpeJVLHA/4nl1g46fx+tAGu3jrxcDgfCHxB9
fPs//AI5Ui+OvFQOG+E3iHn0ltMD/AMiViRfDHQFXcdV8SYXgZ1y5/P7/ADSt8NtDRQ66t4
l2ZI412649B96gDYPjvxXwD8JPEWO/720OP/IlIfHnirHy/CPxET/11tOn/fysVPhfoblnG
s+Ke3Ca9cc+o+90qSP4a6Gn73+3vFLHH3f7duAB7D5qANc+O/FWcD4SeIs+8tp/8cpD488U
Af8AJI/EZ4zw9p/8cqgPh1owzIdd8TleA3/E7uOv/fVMl+G2iEEx654pBXkY164Of/HqANQ
ePPE4IH/CpfEgz/t2nH/kSmn4geKMY/4VF4l/77tP/jlY6/DfSDK4bxH4qXBBONeuP0+aoh
8O9IHlRHX/ABWcZw39u3AyffnpQBu/8J/4ox/ySPxLz1G60/8AjlI3xA8TDgfCPxMfXBtP/
jlee6yPhv4evPLv/iL4lkvEB3WNnrlxcyjGdx2RksMdycAVuaZ4N8O6/o9lrWjeNPFU9lex
iaCVdcnw6n0BOfwPSgDpf+FheJu/wi8UY/7dP/jlSDx/4jI/5JP4mBxx/wAev/xysf8A4Vt
ZAhv+Eo8Xf3iDrs3PbA5pv/CutObDnxb4tCg8Y1ybJPWgDYHj/wASFgP+FTeJ+vU/ZeP/AC
JQfiB4j4x8JfE598WvH/kSs1PhtaY2jxj4sdRnJOtS5z6f59KWT4dae/A8WeLgcAYGty4JG
eaANQ+PfERbj4U+JiMd/sv/AMcpn/Cf+I+3wn8Tk5xgi1H/ALUrGHw6sYpPm8XeLsdidbmI
p6fDq12D/isPGA3AnJ1qUd+MUAa48f8AiPaP+LSeJwe//Hr/APHKG8f+Is/L8KPE2McHba/
/ABysdfh3bNDufxj4vDIcgNrcvrTJfh5aK24eM/F6g8Ef23KfxFAGx/wsDxCMZ+FHifn/AG
LX/wCOUo8f+IsjPwp8TYP+za8f+RKxz8O7dgyv408Xr0BxrEnIIoT4e2rBgnjPxgQjc51mX
kHj0oA1n+IHiNckfCfxM2Bk4Fqf/alJ/wALA8R55+FHib/vm1P/ALUrLPw2gY8eL/FjJjjb
rUnNH/CubPcceMPFykjqdYlJoA2T4/8AEIjB/wCFUeJ+/G215/8AIlMHxC8Ql8f8Kl8UBf7
221/+OVlN8NreNPm8Z+LtxPU61Lx+FMk+HEARAvjXxhuDEH/icyEe3agDa/4WD4iA4+E/ij
3+W1/+OU0/EPxCOT8JfFJ3dMJbH8/3lZDfDqEBf+K18XIVAyp1qQ5569OKZ/wryMs4/wCEw
8YKg+8RrcnP6UAbUXxNuIda0fTtW8Ba/o6ardpZQ3N1HB5ayMCQG2uSPuntXoO5v9n8hXz7
pE941roNneahe3/2H4gNaQS3sxmlESRttVmPXGTXveaAPOPEyt/wvPw+Q3DeHNQUr+MVWvh
AP+LMeEgO1ggxn3NV/Egz8dfDIAzu8P6gv6xVc+EC7fgz4VUncBZAZH+81AHdAg8EfjSJgt
jHNOAJOK5u48aaHZRvLKt4bVEZxcpaO0ThWCnaw64LD+maAOnx1xQRnrWbc63p1nq9tpd3c
rBc3MMs8avwCkeN5z2xuB/P0rKk8c6Il2ts8Woo7qHjZrJwsqlHcMp7jbG5/D3oA6fkDpmm
4HU9K5M/EPw+tlDeNDqaQTIZY3axk+dBH5hccfdCHJNXr7xfoenXdvb3Uk/7+KOdJI4GePZ
I+xGLAYGWIH4igDcKnJwTkmlP3hnkgdKxx4n0b+xdO1lp5IbLUZooIHkjKktI21AQeVyfWq
0vjXw/Fqb6bLPMlys01uqvCwEksSB3RD/E21gQO/OKAOjAyvI5pcc5rFsvFGlahqUNhaC6e
SWMPvNuwjT5A+1m6K20g4PrW0TgUAGO9FGf8BXI+PfEureG7DSoNEsrefVdYv00+2N4WEMR
ZWYu4Xk4CngdTQBV8e+J9Z0u90Xw74TFo/iHV5WK/bEZ4ra2QZkmcKQcAlQPUmuebwLfa3e
W1z4/8TXHimOFvMTTBAlvYK/95ol5kx2DE/TNWtH8NX2neJrzxd4v1a31XXbyBLYXEEPkQW
dsuSY0BY8FiSSTycelS6z4406x8PXd9pEi6t9hkjikaBwUiLE9WGc45/MZx1oA6Q3sEMGJF
jtbeJMjkBEUDsOnGOntXnmr/Ey3Zrm38NRLcXH2bzIrmRWEMrbgCEBHzHB9skrgHNZ1tpXi
/wAaStdataWC6YyssS31uxRTgDzYlBDBiMOpycHeM12Xh3wB4Z8LNG9jYbphLLL5k7+Y6Fz
limeFyQOmOgoA2NHvru80SxvryyNvLMitLC3JRj97P+GB+FR65rI08QuLOe5uLy4W1gWBQS
C38WTwAoy5z/dp+oapZ6Tay3kjSyyxoCttboWlfJwAFB5ySBnp61FpWm3Q1OfWrqS4We7hj
EdnI6hbQAZK/KSrMWJJb6DoKAJND0qHRbFtPhknu2JZ5Li4cyPO7HLOfqewwBwBWwYyruSV
KA9B/D781HAS0zgjao7EYx/9appOAqR/MPwyfegBkcLEopJ2gDHbn6Ux9wkLHBKsRlvT3pS
jDaYwXQkbgeP/ANf0qSTmMB1+UgnkdfpQBApZg8oX94GOVHHHbAqeQ4B8sKoXngc5qDed+H
jJO773bJGBz+FR6hfWWm6fPqGq3cVjY2wMk0sz7URfcnt0oAlScEuRNgHKqVXHI9az7rxDo
OnXlvp2qa5YWFzcqXit55lR3HTKhiM8iuAufjJ4ZvpVs/A9rN4q1DeExa/ubaH3knkwqgDk
9a848XWurfEXxppcsFv4e1bXtLf93aaShvbeFSclL26fEezvsRSx7Y60AfS6zpPbpPbTJLC
c/OGDBvfI4NPRoTFJESevy54z9a818Max4N+GXhyLwxr/AIu0OG+DyXMiiVYY0eR9zKiZ+R
BnCg9hXS6X488J6/4jTQtA1W21ecwG6Z7I+ZHGgIX5nHCkk8DrxQBvNkkgSbVQA8CnRIjRg
ON7Pyp3DbUr7dpJXcxx8pH1pissfOxQ2P8AVqMc+tAA0iNH5a4RlPTsCP8ACmPnBUHLZA5/
TFPTJIbylTccenJ659ag1C8srGwmvNRvLe1tocs8tw6xoi+pZu1ADmQIwGVIY4OODn1rGv8
AxHpS2GujSdatJ9U0+zllMKSq7QsiEguoyRyBU2ha9oXiVbm68O6rbapBDKY3e3fcofHQ++
D+tZej/DTwh4e8U6t4g07S/J1HVgyXcskjOJVY7nG0kgAnt+FAHlvwt8JaL40sftWr28Fzp
OmBIjaZC/b7t0Wae5uGXBl+aUqqnhQOma94gsYLOxisrK0itLSL93FFFGFRB2CgdB9Kp6Lo
Gi+GbA6boGlW2m2Zmy0VuNqhm5J59TitAtmOQvvKq2VIPb8/woAe0ZwXbZlMbUXB/P8AOnm
FjGVwgJXr0xUEZClMIXAOzn09qlZYfKZSGOMY3D/P+TQAoZkwvBdeQ+cg/SknLiVc4ZwCfT
tSbkXyoC7dsjAwBmlcea8gfO/oAfT+goASRfM4LBMjIXp9QfxphidI8snPJyBwBnninlVEo
YhkO4nj+LApxIYlNpUsPXpQBCpmMyBUHODzx/nNIVRWztKqxPPJqyYiqocqgTrlsn8qjk2k
sJNx5Gcev/6qAIhGrOqswIBC8H8R+FCAl3UIoPK+ucVJkNHxlByexP4Chk3OQ7AFTnjv+VA
EUinDMyFGfjHXAp0ag5LbmGSAcc4prbsblBbIB3qc9+alUh03heMYHGKAGTEmMLMCeASR0B
96QAyREOuBgDgHI5qSQeaRzsweAeD1749qWR1SMEyHD8YXPynFADFjXaeBuXj/AD+dDDd8s
cR6FMg/rUZYneSw/eDbgnp+fenKVCtGGII4BwDmgDx3SC3m6YE3MD8SJgfUYjevfMD2rwbR
/wDj40cAlv8Ai41zluRn929e8c+goA4HxHGf+F5eF5R0GhagOv8A1yq38IBn4NeFT1zZ/wD
s7VB4iZD8cfDMfVl0LUGI9v3Qqz8Hzu+DHhY7cA2YwP8AgbUAdx0Of51wkvw2tp7MWLa7ef
ZoIpIbOMxoTbJI6uVJx84BUBc9Ae9d7gd6AAOgoA4W/wDh7Jq+oHUda8SXN5eK6+TKsCxCK
HDq8IVTgq4kYEn5vQ1dPg67k06wsrrxNc3K6e7eQ8lvHv2GFogrEY3EK5O7gkge9dRwspOS
N2DnFSNn0zQB5vJ8ItOm0nTtNfV5I4NOcSweRaRxHzBEI1dscOeATnIboRiupn8K2l34ntt
fvZEuZ7eyFpHHJApVG3bvNX0bPbpXQdF5NIpJ96APP5/hp9t0S10LUvEt3dabZ25ht4lgSI
xPtwsuVwWZeozx7VZl+HNpeQ3cOqaxc3q3byyyHykjcSusYEisvKspiVgR3J7V3GOeO9KUb
rtP0xQBylh4JsrHxYPEZunmuUiEUeYkRlURqm1nUBnXC5CtnBOR2qTxV468OeD4o11a8L31
wP8ARdOtlMtzdHoAkY5PPc4HvVzxB4q8P+FdOOoeINVgsYRwqu2ZJT/dRB8zMfQCvIfAvif
Qryx1T4jatK0uoazfMpYQvLJawruEFuFUEqNgDEDuxzzQBv3UvxG8Z25jvpo/BOizcNBaOJ
9QdOpDS/dhJH9zJHrTofhp4Os9Z0/U4W1Ka6sZhPAJ9RnmUSAEbtrsRnBPUVvHxFbG6fTor
a9u7kQ+csSWzqhG3IXzGAQMQehYc8HFRt4jskWxd9O1OCe8cx/Z5bF3aM5wd5QMFHoc4I5z
QBV8aaHret2doNI1RbZoZB50UigxyISM71P3iCAQO/I75F/RfDllp1zcXN0IJ72aNIp2hhE
UEiqSVAh5HAJAJycDFA1mNptStLHR9Turq0OPLaEwJMd2PklkwpGe47etFsviea8sTLJp2m
2gjLXsKq1xKXOcKjnChRwd2M+woAsalrNlpktjbXTSm5vX22tvDEWZ8dWKjoo4JY8AflVL7
F4m1Kwe2v8AWLbSHeQNHJpMJciI9V3S5+bPO4Lxj8r2laNbaRZeRHPc3Ekrl5ri5lMryOep
yeg6cAADjitN5VVJFbjZjDDgk8YoAo2Oi6ZY6jPqC2KLqE6Kkt3IS0sqgYC7jzjgcDA71fU
uQ7EKu4cZ7UW8QEZaZ1DAkA56fjShAkbZYNJz8xOAB9PSgAj2tuLNlQoJDd/yqlr1le33hr
UrSxZ4ruW1dLd0Yxsr/wAPzDkcgc1dUM6ABsqQfnTABqwG2wsisN68jB6igDxDS/C3xS0c6
Zq0jLqmoGKZbtLrUXkS3L8Ls5wSAuS2P4h1xXS2cnxIuvCesWWuWCR3xjSGzmtJAsjbid7k
hsLsU8YwTtz3r0N5lMSh2RgpySM/z71DcyGHT5pYIvNk8tnRY2PzkDgZ9zigDyxdb8X+Htd
PiPxfp+naX4cgt2tXvJLovIkSsxjG0E7pXJQcZ6EAVevm8e+LtHluU0Xw5ovhiZVCw+J1dp
rhDyHkRTtjB7Kxz615xql74+vLd9Z1rw7q8XimB2+xQT6O13pumZ6NCsTN5kuP+WkgOOwFX
0fR9W1vw5rfiq++IerXGmxxyvpcukSzWpuRjzG+ZBlTyMEcZ4IoA3k+DmuF1nTwn8MpExuV
lsbjByOvBwRXQ6d8Ib++06W08VeIpbCFiUh0vwsx0+0iQjBzgb3Y85JPA4FcZqR0STxDaah
Fo/j8+H7aSSf/AIRv+xG+xys6kEfeBBzyM5C9gK6vTpPi5L4XTTdNsdH0aC6jYRPf3lxeXl
ijdFJwFZ1U8DOBjGeKAItN1DSNIbUNL+G/witNT06yuGtZr1p4LZJ54/lfG8MzgHgt65xW3
4K8PXmj/wBr63rf2ca/rM4luI7UDybWIDEcEeAMqozk9zk1f0TSdB8E+FdM0KO+it4bZCGe
4mVGlY/M0jFjyzNkn3rj7v43+HP7Am1LSdC1m8uZIpLiyiks2iGoCNgj+U4yHCk5OM8AkZo
A9VgVUCA/OCpOBXD+Kvi98OvCKyDXfFFqL2JvLa1tyZ5VOOmxclce9cbqc3jfx/4J0DxXb6
Lr2jT213It14esdQNrNfWzEDzFchSGGNwDYGAw71b8B+ANLXxNrGoal8Pm0yzgtrW202LWE
iuJnxvaWVmBbLl2BLHngUAU/iN8Y2026tPD3gURah4jvrdbmMyRvJsWRcxKIxy0j56HhRy1
SXXgz4m+JIfCf/CR6zoP27T3nmvXeDz4WkYgQssJwruoyPm4BJOM1q3PxL8J2GrXE91pJhu
IcW+Vtgbsyb2Ty8AZ2/JkMCQR06YrQSXxF4y8OLfLosOjSJfQz2H2ljvAX7znjr8xwMc4FA
E/hiDw14M8NXUra4GaS9d9Rv79liae43FXYrwAOAoVeAMYpPBXxCtvEXiK+0RY5r4wS3DR3
sUWIAiuAiHnG4hs89cZqHRfhNo9nPDe+Jr658R6mqYeS7P7p34LN5YHcjPJP0ruba2srGGK
1tLKO0t158iKPaAPUAdKAHMkkSln+Zickkjv6/ShZZGZmQhuPTGTUy7QfLdNuCcHGcf5/rT
AgZ2ZQ2zOeRgD3x+VABcFi6NGdmDyCOuetI2/DspLlf4h6U6Ro+RtHmqCQAMYOf50iNG0LR
BTyMkOeSfX3oAcrEKJMAbRsJIzuHWpnLOQ+CmQcYHPuKj2CNBtUhs79xobJZfNBYDnPUUAT
bgVjdGGRzz8x6YqFBJI8m5ShBzye5qczbSCFXpxgZH04pm6GST7rPlsFl460ALcxIU56hSV
x0Jz3qKQ/K4GN4wpO7O4+tWXjG4BAqxrgKxPXv8AhVaSMRruCnbkZbd196AAPvjBf5gRghQ
Af855qDDrksCMkY745q75arCYmi+bduGaYgYOzrHlPvDJ5J56/r+dAFZi7n5kyp/i6dPWnr
IVJDoN20Yzgfj708Jwxco6LyQ2Rzn0oPIl3qVdO4GRj19qAFeMt9wbSeoUdf8AP9aiEi7OE
HHJ9R70+RCsbGPAB9fypiyySybUi4xyeucdKAGzKfv7Cm0ZLNzk9uBTonjcHKEY4HGCcmgn
5xucr0yCOOBRsPyBsbM8knr3zQB5BoSg3GhbjuI+Id7n3PlyV7zg+hrwrQdjSeHMAL/xX1+
R7/JLzXu23/OaAPP/ABGV/wCF4+GFOBnQdRIP/frirnwhIb4M+FWHI+wjn/gTVS8SZPxw8O
AY+Xw9qJ/EmIVd+EKsnwY8JqxyfsC/zNAHcEZoHU85psssUELzzypFFGpZ3dgqqB1JJ4Arz
ub4m/2xdvY/DzQ5fE8qEq9+z/Z9PjPvMR+8+iA/WgD0UjLDjNcz4g+IHg7wxc/ZNY12CK9I
yLOLM05/7ZoC36VxOq+HviTr9hMdW8arbT53DTNHBs7dlBGUM+GlJxkbuAD2rS0DT9M8Lvb
6VpPgi5tZJYhJNewhJUEmCSsk5be7ZAGcc5HagCQ/FmC5QHQ/Avi3ViTgEad9nU++ZWXj3x
VG51P4kX1rPrOp6/pXgPSk5FubZL2WNP70krME3H+6oP41tpc+JtTsjJZWqaDOJdrPqIW4Y
x4+8qxtjOTj5jVm30Sxi1C51N0lnvbzhnnkZ0VQQQEQ/Ki5GRgde9AHDNZ/EfVHt4LP4k6k
NMuLfzJNQSwtoHAOcBEK793udoHuavWvwk8Fw6fGlzBf6rcg4ku77UJ3lkJ6swDgZ+ld0Hz
JtlPmMqj51XnPv61KwIfbvPmYxgDIoA5fRvh54Q8P3QvtI0Kyivuf9KdTJIo9Azk4/Dmuhj
j2gJbxmNAcAAYB/L8asgNFGBl3cAlTxjB4wai25jAQ5duDg/w9aAGp5jTDdKu0d+MY9KeFA
mBVQQcbZEJJ9z7VHvYvlRs5xsjGWTB6/wA6lh3sSMjkHAHQjv8AQ8UAHl/O+xidpPT+WaRf
myJFBKgAlhgsM9TzxUxwXaEblUfN8vU59fSkbd5agZb/AGiePbrQBGMIoRuVXO09j3zSxqD
FvJbcm4bvbvxUgaVpSJHVAPXkDnA//VSSxzF8biGPygbT0oAfGA0mcMdo5JHX3xUTsolTMZ
JC4wensMmp0D4Yn5lK7QT198U2RC7IxAVRyR9B2oAIckmTJTnLKvJP4fSpGWJXDICcnbkdu
OtN37GyqbCccDkfnTwHIccl92TuHX3NAFaVGcEFl4OTheGPp+XelJcSYRNqkgZGSCKnXdsO
AvA4Qjjk1g+IPFXh7wxa+brms22nxyNti85sNN7Ko5Y/QUAak+4DhWYE8rnByDQJnDbpMtj
K4JJz649a891P4l3UelXF9onhe8+xrydY13/iXWUWeA5MnzuPZVye1cbeeO/F974v07wbo3
ji21PV70b5ILPQTbLartLAedOx2khTtypz7UAd38R/iZZfDyHRmudJu9VutUuTbWtrbMqMW
AHc8EkkADvXL/ETxT8Q9OuNGvraWLwl4dMaPqd1d+TN9mkMmHjYk8kJjaEB3E9gKzx4g8U6
bpc9p4k8deGtNiF0721zrsa3GqwR9Nv2aIbC45wwJzwa4VfBPib4heGZrrxZoeq3WpfaZZL
fXtX1Q2VjHBn93ILfG7OOduxfrQB1snh34W/Frx1NrWjeP5rrVpoFzbC3jlRY0+UlEnjIXH
Gcd2r1Pwz8PNN0HV5Na/tjUNV1MW4tIrm/dMWsIJPlxKiqsYPfArnPDHg/RPCl6/jzxF4is
rnV76AWn2q3iWCzjTA4ijXI3HZksTk47V6iAr4RZSWHPA5bPQjn6UAec/ELT/GN/eaRBo1j
qF3oxWVr6LS9SSxnlk48pTK3Ij+8Tt5z7Vr/AA58Oa34c8KfZNbvpLy+ubmS4PmXL3HkKx+
SESPywUADPGTk967OOMQRDex3A8DOcUTlthKEOXGFAHIH50AZtppWlWUkk1rBE8u9jmT5my
zFzgnkDcSQBwD0q4wcpvdVzjKlieB/jTlUeXlpDhgQAAMfh6VMihVdFkIGQN+QcnH/AOqgB
iO5G8gH+EY5I/8ArGmGQh0VQFLgHbtwffFO3szOvnKrAgBcZB9uafJu3gh9zHkA8kflQBAo
IleRVDOBhB0BoV3EoBBTgEFl/lXM+INf1PS9VtNC0O20+71m6hkmRNQufIhWNCqliQCzHLD
AX3JNVvDureO7y51m38R6BpmnXdpFG1q0Ny8tvclgx3bsZA+UDGMg0AdnLtjcyIjEMuSOuP
8APNBdCoa3UMQMcD+leb+C/HPizxn4Jv8AxNpug6dDLFPLDBZyXjkzGMkMA2zAycbf1xWdo
nxX1jxF4Ys7/SNCsm12fUG099Fa5dZISv32c7fl2j5iSMY4zk4oA9cDNlDGAWxypOe1MaYn
5VU8YyAMkim2zXb2sC3scKzlA0i27nYrf7JIBP4gV5pYeOvF2rePvEPhG20LSRc6HEkzTy3
kgE4k+4FwmVJyM5460AelyPI0p8s/cO3OOB9asRDKAAKq4+6Rya880Tx63iPw/r407TRa+I
9Ddor7TLuXCxuMnAdQcqwBwcdat/DvxhrXjbwB/wAJYml2dlLchvslublmztYr+8bbxyD0B
oA7e5YBUxHz1yBnmkWTOQ3zPgDB6j8K87T4mCy+HVt438S6Wlp9ucQWmn2chmluZGYokYJA
AZiD7Ack1LrXiXx5omjQarc+GdMZJ5oo5YoLt3ktPMcKGcFQHC7ucH86AO/2ncGYlj1Jbkg
/4UxJw5YvuDMCDtA/zmuGu/G+t2nxfsvAkOkWzRXlo96l61yw/cqcMCgQ/Pwe+KRfHOqL8Y
ZvA39jWhT7H9va8F0w22+7bwm3/WZ7Zx70AdztUhnRcFeASOW9aUoWcYXaD8p461w+jeOdX
1T4q6x4HfRbWH+yoEuXvFuWbfG/3CqFB83Izk4HNVdE8deL9e8WeI/DNn4c0yO68PSpBLJL
eybJiw3KVxHkDHrQB38r7pCGI27cEgHj/Go2UxzL5QBEanIHauam8UatYeCzqniLSoE1j7U
1mlnbTjy5JGk2RBZHwMHIJYgd+KzrTxB49i8WaZpWteEdOsdOvXfdfWt81yE2xs2wgqMMcD
np1oA7ZwSJAhw5GcgdBio3DSxrIrDbGdvoeO49qsNtXjGSw5JHSoV2bw5Td8pOM5Gc5/OgD
yPw7sD+GxG25G8fX5BB/wBiWvdt3vXgvhxlZ/C2SqFvH2onHPPyzV73n3FAHAeJCv8AwurQ
uBn/AIRzUOe/3oqzPB3izSvB3wE8IXmrSPLcS2McNtaQDdPeSnOI417k+vQdTWj4mdR8Z9G
4y48NagVH/Aov8K4b4NeGYz4Q0Pxfq8qajqj2iQWbMMrYWwyBEg7E8lm6kmgDopNC13x7It
/4+zZ6WJN1v4aif90gHRrlx/rX77R8o967W1hjsoo7WKLZbouyKOGMKqewUcCnRyliY1/1i
YGT1bmngKN7Fzgbj8vOGJzQBMi7VRQWRgclT3Hp+NNmSUTIZFAyccZOf8DTkZECHJfOAjEZ
xUkrI7KWb92OgYYw2OOaAIXLGNm8zncAMDLD60Kp8oZmyoH3B/DjjqacWiJdpct/DvzSSf6
xMBUjHGH4z60ASOh5EZLgD19e30qKRdh2yHGByVXO3vjipQqpGFVvm5IKk56cfhXI/ELVvF
ukeH7a/wDBumxaneyXSQy27RmQiIggthSMEHBzzgUAdYWlgRmAPzjIBPQUkb5kLRx8g42s3
X15/GvNZ/EnjXTr66tZrCOZba0ZpJ4bNyjTCJSVQZOVMjqoPcK/4Gra/wCMrPzEtFguiNQS
0jdNPkwF2BnlJycgMdoPQ0AejxlfNdipQhSQB3HpnvT7X51Xcm1wTwBz+ArhvE3iLxJo/iC
6t9L02S4s4LBpg4tnkDzkEIMjgrkjO3P8Wcdal8P+JPEV7rthZXFixgms5HnvBA0SifKsqr
7bD17n6EUAdi+5bsOWJzgcDp349al8lmdSJQu0HDEDkHnpUcpheJDEWDLzgck/4Vz/AI3g1
+/8H3Fj4ajLX8zxIsjTeX5abtzEkEHBCkcHPzUAdRtjR8Fi2Gw24cY9veo5iu4lHAY9m56Y
5/WvINRuPivc+EZ9Js/DMEhe3NuJtQvAs7DBU7irEA9wRn07ZO3rT/EGO70W80jw9HLe29g
vmxtdbLYzOy+YGBbJ2IrYPPLUAekRREQOfMAk2jG09fzpUbBCl+2e3Hv+leUaTf8AxW0bR4
bGHwdp9zHbYV1kvPmYHksrbsHLE9QOO1U73xzL4X8Jw6LPqelQeNb66M15DPLvh00SSFnll
2n5URDwCRk4FAHsKoPtLqmS3GQRjg+/erAVjE5WR2GQBg9K8k0Xx3rtnrulWWr3Gi+ItPv7
1bBdU0xmtpYZHVmUS2z5YAheGBxyK4zxtJLJ4g8b6jc+FtQ8S/2fqMFtHI+qvbWenQtDGzE
xrKpY5LHAHJPUUAe8a7reneGfDdzruuXDW9rCMZVCzSMxwqKo5ZiSAF7k15bd+FvEmqWmoe
LdV1afwfr+uFYtPhhsRfXllaJH/q8/8smPzO5TpkDORXAanoHgTVL1vD1l4p1JdU0kf2it7
4Z1GS7iSFRzI8U8hEbpnojs3cY6V2fh630mxj0HyPEZfVtZ02eOzhMptIZFQ7XvJEkYlyUX
cxxz6d6ANvU/A2gM9vD4o+y6jpsEECmDVjNMjs6jfdKxJaDLDHJIJBzjOayNNlm+I90NL8M
6pqUfhS3Bt9Y1Z5Mf2mYjgQ2jffWM/wATAgbTgc5NTWul33j7QNdu9M1GbQvBUhlitLTT42
W61WONSBI0zEskLMG2xqBlcc4Na/g/xVeWtt4d8LQ+C9Us4GgWBroW4hjt2EYJZl2gKCTxj
8eeKAOv0zwl4X8O4XRPD2nae0PKtb26q59SWxk/masapp1xqMFqLS7hiurS5S5jFxF5kchA
IKOAQcENwRyCAa4uPXfEmhXF9DPbar4lkW8e0tUaFIgVUIQxYIBltzAHoQh5yObnhvx7qet
XulQXfgfVNHS+Ut5ty3MJXcMMAvAOw9T3B70AZ958MtfvNPGnN4uEtig3LbyW5wrdSQFYYA
JOB7nNdx4Z0zVtG0P7Jr2rf2zemWST7SyCPCFiUQL2CjgVpq0gZhGSzSZwG/UVIYtsQBfDD
KksfyIoAQN+7jDkZOWyvP8AP+VIQVUGNSeP7o4HtT44gF8vfvZMNlRx/wDWoIKSbmYso5A9
B/8AWoAb8+3mPKd1zz+NSRKTEqhPkHzZ9/pSCWQIw5LEcfKOeeuf508P+5ZsAIed39D6UAM
KIcRiPHQMD0pIwnnNKOFTtjv6g1JG7hyQwKZxxySaJIpHeRiEQDBPOd31oA8W+M8HgbVte0
bRvHun6h9haCSeHU7COQyWMhYD5ygOEb3U8irnwr0228Nafrqab4n1fVfBsSpLZXGpI6NE+
G81U3AFk+7yBjJ4r1ohDKXCgSY25AGSvpn09ulTAM8eTjHGKAPCvgr4i0jw38LLxtceWzkt
dSuZGilgk8zDsWTCBcksAcY9K5u9vLnwr4w0j40abCrW/iiVrfV9Gt4C8scJI2OqgZLrtBf
/AGuK+lJTnyjuAGOmcj3+n1oVpBHiPJIwQfb2oAqWN7p+sWMOo6ddC4trlQUlUfex2wRnNe
JeGfEGiaf+0F8QtUvLr7Pp81raw29w0bbJ2RQHC8fOQeCBXvcQJbcuW2jAB60x2EiFsA7ug
6bT/nNAHkXw+8Najca94+8bXVnNpkHieTy7C3uF2yGJEKiV1P3dxOQDzis74P8AiDSvCfwt
tPDuvzTWGu6TJPBLp0it5shMjFfLQD59wIxjI5r29kkEuFbCgfMMdv60xFQSpKOGztXjoPb
/AD60AeEfErwtr8Pwy8F3ml6bPe3nhi7g1C7sIly8ijlwoHJK5/nivRNP8f8AhLX7a2XR7i
XVri5K5sEhYSp0JMgYAIF7lj24ycV2MeVlZyQMNjnqeKlEasjllXDc5OFJIoA8H8Tvp15+1
ZoUUupXVskWjyWstxbyvF5cxfKxlwOCcj5e9GmNp+n/ALV88Y1a6vIzof2UTXcjS4n35MO8
98c4r3jajMu/5gAT7EevvSudxDLEQWA5H9aAPDvCmr2q/tP+MSLrdDeafbW0MhBKyvH99VY
jBK88Vi+GJvDl78YviZfat4lvNMtZriA21xa3clqlyqphmDLjdg8cV9EFPlaNIzhTtU9yet
LEp3q5Y7RnIwCcn0oA8X1q+8HP8BRaXLXniHwwNQ+wzTMGa5cecxMqY+YuCc56naTWD8OdE
03RfG2nt8OvH2reINGlEn9oaddq7Rwx7DtfeQAG37Rg88+lfQZt4FjMrW8eA/mrlQPn/v8A
sff3psY2+cqJGBwCirjHvQBFKCEVWUEZztB5GKWE7Y8sMtuHA+o7U5vnRcFQ2OCSCBSBkY4
Zl4bPAxn3+tAHjOhA/aPCY4H/ABXupHHttmr3jB9a8H8OJH53hLZ0HjvUyMZ/uTV7zj3oA8
98THHxt0rBJ2+F79h6ffjrO+E7RR/B3wuhdjmxQkjJwf6f/Wq/4l/5LZpZ9PC1/n/vuKuQ+
Gc/iQ/CDQ1gGirKtnGLRpJpCPL53NKoAO7pgA4560AeqqN00hdVGR9/HJP58VIYdsm4SFXY
BQDz36j9KxU03W5r2G4l10wQiELJaw26bHk243bmywGcELntjmk+x+MhpcNsuu6bJdwSZad
tPbbJHjgbRJwc55zj2oA3yhRxG0rcbQmT+lDeU+TtztPbj2rBMPiWTUp5m1LTvsZhYW0RtX
8yN8Ahmbfhh1yABmnmPxT9jsli1jS0vBITduLR2V04wqgyfKcZzknrQBuR7ldldCuQenO6m
LGGmAQtnqc87fasO9TX9L1JtTa/bVLSe7RHtBEI1tLc53OMHLMCVLMTyoOAK30ZXWORFMkb
JuDKcg+/p9KAHEkNIzBdrMCuOefcU1kVnLPgEn5wDkAcUgAWTKxAKPmdj1HHNNkChSrk5zl
Dn7vvmgBRwrqmSFGDnoQD6evWo44EUrtyQxzGWOPzqUSKLl9qK28cEnqe9LsiYEpgy54UDg
ev86AAKR8xwwkGFG7G09xinwuFgMTZVkOSqjAOD0/lSrHkbw6gv83Tvx0H4UFRFnbudnBV1
UAY+lADT5u93ICLt4IPA9akjMXOCFHAz7euagY8BUYEcqp+6Me/tTgWlYhMlUOG75/yaAI3
2kgNtYKPvHoR0z71Kr5bcA5K8BiP6UoiTyziEhgccnoKmjJmhRivQfdPb/61AHL+NdWvPD/
w68RazZyeVd2llJJFJjdiQD5cZ64JFeXX/hG2eDTfCd/8N7U6PFbSXt/4q1590c1wVEjM7R
uGAZh99zxwAteueJ9ATxL4N1jw7cTC0jvoWiMyjcYv7pA74OK4jUvCtvaaadZ+KnjmbXLCx
2zC3vNlrpysOFPlJ985xgMW57UAczrnjbQfEjeF77SYI9NTw/fw3F/rrnNkkcalRAkzqGuW
YN8oUcE5rM0iX4V/ELxn4m8Rarq2o3HlavFdWn2NpwkEUMaIs80agqqlwQGcZ47Cr0/i2Hx
D41utf06TSom0q2S18P2+vK8UaSPnfesgU7ATtRC+3IyQa6jQ/Cd7oyJd3dxZL4j1mxX+1H
s7OONYi0gyVuIQoSJ9pA3Bj3B60Abc1r4fmurvV9M0DTI3muWuYmsbQzzXkqAohlCrgI5GQ
SQPlBz6UfjXa6bbfDzTLzUYbCyhW7t7a/2hEn+ySOBPDbseRkkZC9V3etdp4J0+2h0w39vP
JOZC1tGxKlBFHIwATaACpOTnvmuI1620Txt8Zp7N1hvbXRtJexllkKstveySBlWHdwZQgO4
jplR3oAfrfi0nWJ/BPhKWKDVnsPNsGidSGChWQDGVVWTcFJxgqfatDwx4Z8QWmpt4h8T69N
d6vcwGF7OMFYIlLBgAMnJXB596800jTvE9/wDGrWvDy3mo22nSXhtr3U9HsYoZVVIEdBLKc
mJG3YAQDpWH42+HXizwx4x13xLp1rdLomkwJeWuqXN888mUMZ6ly5Zm8wMhXbtxjmgD6dWP
cVlkdSSOmMEelOWN02gl/pj8q5LRviL4G13UItM0nxPY3d7MpKW0ZIZscsBkDPrXXMp3AM4
TackqOfw/WgAaIJI7bxtHPJ5FTeSjIMKFAHQnIz2NMwJvmLMwydoPTFRTbYICs8iwo3Jkdg
Ao9yf60AOjURFnLY5xk8Y9v/10wcBQvzbhlVI6+9Uk1HTmmjQXVsJ7h2SBPOUtMQOdnPzYH
PFFzq+jWmmXmo3WpWsVpZg/ablpRtgx13EHigC9tCqDuyc547mpGhKQeWAQNvIAzk1i6Xrm
k+I9CtNa0u+gmsboZgnVjhgMrkA4PUHtWqksMFo1zc3SLDF8xlZ8InuSenWgCymQ7R5YKfw
I45/pQwJGM7YvU98nNRBx9oP7xQwXG04z15//AF1JFNDOkckM0c8Eqh1dG3B+eMHoRQAwKz
MRgR8gnuTxU0bSEKWfgg5OOBUKPBJA00EqyBGKlkcEEjgg+4PFOCgI2H2NjkZyD/8AWoAkl
RhIGxlQvykd6QJshVeckZwDihEbABkU/N8ufTHOKfIrhgHYnp0NADI3O8pt2iM5PqajRVOV
Gdrchuo4p27J3/KCMA88ZqJGPkBIvkB4ABAGT3FADmBGNmzB988dyKVFeObJXeGwfTB/xpq
AKqq5xgcK3YZpYoQ5ctllzwM8E+uaAGyHN1sfKgNn5R1pMEuEUbu2Tk4/pUxGcc4weD3J9P
WoyZY8ZfYME7QORQBMCx3KVO7HBHOB6U1JVXeXbORkg9vakUNt/eEbRjAXnHbmlAHcLu6Er
2ANACrgx5iQkkZ9c+lOVMMJH5PXIx1piCQSsyyjA4+oqSI+YCvcc4J70AMEhEWDlycjpioi
y7SgUktgZxnH1pzOfOYbsAdB0OajKHY23hycEknkj2oAbtjYMFbD53bNvU+1NQAXCoyhQG+
bcOnPbtUjOsQZXGDjGOuBUfzMUdlUgZ3NnOMfzoA8c8M4M3g5gobf421U59Plnr3jafSvCP
DKjz/Bbg/L/wAJpquOOcbZ694w3979KAPNfE+f+F26bjqPCl+cevzx1g/Dj4TfDrV/hX4Z1
LUfCtpPeXWnxyzS7nVncjk8MOc1v+JuPjZYtnhfCl99T88fQVr/AAlH/FmPCBwedMhP6UAZ
M/wtfRgLz4e6/daNcIcmxvZ5LuxnHoyMSyH/AGlOR6VW/wCEl8a6OiweIfhxfy4OWu9BmS9
ib/gBKyD6YNeqY4xQOOR1oA8nf4o+FFP/ABMLLXNLkUDKXej3MZ49MKQR071a0f4ieEde1G
HS9Pv3gvrhm8iG4tJYDNgZIBdQCcAnGeleob2/vH8657xZ4Q0fxpYWlprLXafY7gXVvNaXD
QyxSAFchl56MaAJ3yyMksKNHJlNjLkNnrkHtiuXs7S68PzNYaZoofQ0iklhFvNmWCTcWMex
j9xifk2nC9DgYNc74u8OX3w80ePxjonibXr+z0+dDqlhqN6bmOa0ZgsjLkfKyZDA+gNaniT
VNZE2k3vhTF7ays0l1JbxrPiDaoVgoOSeSQB12470AaTeK7aO3tZdVs7rRJLu58hI7+Ladx
wBuZSygHOBk8n3roGRjLtVmAByQ+ecf0rz/wD4SPX9Og1641tLa/0/TI0aKVYGtmuWkx5a7
WOAV/iOepAwMGsbSvE3hu5uZrBtEvbW81eQRy/ZbyVVklwj4UsV2NukUHGDnrxQB62QW2hk
CFQSFAz0703zQUXegLj2znGc15hD4s8HRalYwy6hrdnPpRCmGSeYqG3ldkmC3mHORlsg9ia
6Kws9Pvob+x0/xTq0sjMksjC9bzoAfmG3cMoD0289McUAdcIk2kRq+0DO7PP4UIrJGUwGl9
eQcdse9Yy6CEubK8XWdVZreIIInuF8qYjPzOu35m565HSoF8Ns+nXFk/ijX3Es3mtObwJKp
GRtUheF56d6AOiNsiFf3gkIbOAeg9K47xnpniXVdRsbLQHubKG3innmkjkaNJW+Xy4tykEN
94jORxzWw/hyxm1NNSlnvpXEPkqr3knlMAu0kpnaWI6nHXmq134S8IWHhw2l1ax2unW7G8d
vtcqCM45fduyMD1OKAOT8PX/xIufHWnXOu+GFsNLhhntpJDd7i3QrKVBxklMdOA3HemW174
+tF+223h3UdR1KWNlvIby5WO3V1c/6kA8AggDsQPXNVZNXufF2qXQ+FkOqXs15EYJNcubiW
LS7RcY3orf62QdQEGM9T1rp4vht4stbNDbfFvXHvNo3teWdvPEzdzs2ggZ/2qAMLU9f8d6n
qWgeFoLWDwrqmq39wd7qLzy7aGMMZNucHcxC8nofWq+qR+L5vFfhuz+IOm6da6Po142qXes
RXSLZXCRRMIyY3O+Nt7A7eRkcGuotfCWu6LrNx4w8S+LU1/UotMksLKKO2h08IXYMxVmYrv
O0cngYr5w0rwxqHxG0rxHZX/iKG2utX10W5uNag+3LGI8YW3vk+XzecbMBTjigD0bwRov9s
/FHWtX0u90jw9aatZb7BrCGRk1JN+S8qXCD7QhAOShXH45r1HTxf69dWyT21oZNkH2qOJfJ
jghSR/3bxMSZM4YDgAZPPArAsfDGl+F9PsdAgupxpGkmGG+iupVOnef5e4gK7eaN2VYqpK5
xx1q/H4vs/C2tada6jp93Ne6nZWrKXmjTyY3m8pYYo9q5Cs2SOuOvTFAHo2oadb3+i3Wku0
ltb3EDQFrZvKeNSMfIR90gdCOled6V8A/hfpemy2h0KXUJZck3l7cvJcKx/iR8jY2ecqAc1
q2HxL0270zV9SuLI2sGlQzySoLhZJGMUrRbQoHBZl+XnnIplz8UdJh1vS9MtdPlvjqlnb3t
s0M8e6SOZioKoTubaRlsfdHPagDmNN+Hnjbw74unuIPFVxqtrqkqRtOytE8UMULLH57oRvb
JUbgOcc1uTeLPiCkcslz4ItrSBAS7XE7uqqC/zNtB7KvTP3x70k3xg0hNEm1RdIuwttCHu4
pHVXs38wIEkAyQDuDBwCpU5FdxoerJrXh+x1mKNYku4hKqLKsoAPTDrw31FAHnHxJluLvwB
4VvJNHjtdfn1qwa1jRgDaTM+Tlu/wC73Kw9zUlj8U/DcOqXdprt5b6RJ5pS1WaQmSdfmwwU
LgggZBBIOcdRis7xV4t0zWPjfpHhTUdRttH0/wANMNSmkvplhN7dMhEKxbvvIgZixB6kDtV
a+1/wik+sReHPhunimx0TMl1e2Mdr9mjZk8x1Vmbk4ALY6ZoA1dJ+Lnh6fxFrNre6pZ2ljC
0YsJdsm+5BA3nBBHBI9CAeR3qj8Qr+88X+HdOsvDdrPrvhq7uGTW20pUafy02t5QEjKPmPD
YyQM1zXw08Q23j/AMaXdjfaN4f+ytpgvTp0Ol+VLprmTEaNIwy52MGDAAcjFey6Lomn6FpM
WjaPZC2s4yXKjn5ixLNnuSTkmgDy/wALeDNA1D4n2vizQ/AkvhDStEVhCLqExTXtxIhU4Tc
QkaL9NzHPasvxB8Jbix8c6rq2h+Gk1Sx1W7i1Hyv7Xa0RJ1IZkniKsJoi4VwAAwyRXum7an
lEFgD1JwaSRXGWAO7GMZzg5/zxQB5qvw/1uHwVoPh611C28+wS5nlnC7c3cqvtKDa2EDSMe
ecAVW1Twb8Ub7wy2hWPirSbCyMawJCbbfsRThV5XJBCqfY5zuzx6tASkW8RAurZz6H/ADmn
lvnT5MZHykHkUAee+I/D3jW81u31LSNVsLK7SzjtTdzrvLLktPxtwCxCYxjgGqtn4e+KFhY
W1tYeKdKghtBsS2WE7CgRQvzbMjBGe/J79/TtiJGflPzHgM3I5p6gZCAMGySwzwT6GgDD8P
abNpXg610y6uEuLiNN08yjiSRiWdugzliewrVgXLBmkGF656jPvVj5FyVIU84GOg96rRgNI
7SFCX+b3/IUAWm27toYBEGcHnOe+aaI1RN5OBt5y3Qe9MZ1yVGAo6k56VJG6+UVQK+cDk5/
CgBqyDYVboec4wPzoIZUIRgrrnuDmq+5dyAhTgkkAdKmZ43jYhVwVwSeaAH7UdWkU4A7t6/
4UkexZvmBzjgA5IpimJg0YIIYdB3+lPDRxgFgS7KeVPagCv5cfmkIC23A+bualZD5vVjuPB
BzgdwKYZgj4TgHBHfP4U0kmIyM+w9McUATwwBWG3KqxBI6EdaItqkkvgNzx396aAJMEt8pw
QD15NIR5YXymBYHOAe1ACsW3ZViSvPzDGakWPchXKgnnK02TBU/uRnPJGef84puAUchm3bQ
M46fSgBJIjIpDEMM5JY4x7VM0qtH+7ILbcAEgfnUUSfMzbm3EgEg53cdhTF8vLEqpkxwo6A
0AI6ImGwcYPNJhmYEBQ2fmHUZ/wA4qQsFCjBKY7jrSKm5DtO3d3z/AJxQB4z4X2+Z4PZjkp
411RTx1JWeveMD/JrwTwuvz+Dcd/GuqEjPU7Z/zr3j8B+VAHnniVf+L2WBGPl8K3x5/wCuk
davwqyfg74SJHXTYf5VleJdp+NNmG6f8Infd+3mR1r/AArAX4OeEFUYA0yHH/fNAHZUUUUA
FFFFADZI45onimjWSN1KujgMrA9QQeorzu8+DfhCOX+0PCcc3g/WUJMd/pTlffY8bEo6f7J
H0xXo1FAHlT2fxd0tzFcaZ4d8WW2c+bBO9hM31RgyE/Q4rIfxRoEd5/ZfxI8Jf8IjcXCExv
qQje3uOQSEuE+XdlQcEg8A9q9rJqO4tra8tzb3ltFcwtyY5kDqfwPFAHiq6V8I/EWrS2mi6
zps1/MqCQWF8pebYQVBXJD4I4BBGcnua6/SfC+n+HrjULmzNyXvWDyiUg5x0wAAB1+916c8
Vuav4D8F67pn9nap4X06W3BygS3WJoz6oyYKn3Brmh8I7W3QRaT478X6bAOkK6kJlA9B5is
f1oA6aFne25hAUdCev1rmtX+IPgvQnXT9R8SWkd3kkQRMZpSf92ME/pQnwg0y4bHiHxb4n8
Q2/e2u9QMcTf7wiClh7E4rsdF8MeG/DcAh0DQLDS0Ax/o1uqE/VgMn8TQByvhXxr4b8U3c1
jpOoLLdwrvktriN4JlU/wAe1wDjpyBisa40lPiL4/uND1KESeFPDDqLy1kckajdugZEYDgx
xghiD1Yjjiu38V+DNI8XxWrX0lzZ39k5e01Gxk8q4tyeCFbBypHVSCDU3hjwxpvg/RH0+xl
ubjzJXurm6vJPMmuJW+87txk4AHTgACgDkvGXxa0LwV4m0nwbHYs2p3x8uD7QfsdlCoXPMz
Lt6YGFBx3xXAeEPi1458danqGppFF4f0lZ/smkhIBeWt5cIxEkM0owwLDG1gUX3NQyX3gXV
/jDrNto9veeK9RudLmS8TxHemGyMOQxihMsZII9tqgZOeKxPhb4pvtXutQuHif4f+DFb7Np
kujoosorpMKRPIVPmkgAZbCnbjuKANC7+HvxP8deJfFeu3lu2jzvB/Z9lp3iQJfWzwyE+ZJ
GynETrj5QoPbJOa6rwf4BtvAnh+Hw7peo3ls1vhNZuIJVhs7x1+ZiDIS6S+XgFo8DsT6ek3
WrXltpsWkHVLe58RSbFZrW3KjDMMuqsWUMEywVm5x+FVNJ0VNWvI9RubaC6sMSMr3RWWS7k
JVVd49iqjKExwM5/UAl8O6PMZ7TWXeOO1NuTbxgyPNIsm0gzM5JYqFAHX69qv6n4Q0DWdXX
VNStZJ7hY0iIMziNlSTzFDIDggOA3PcCsDW/GOpaF8LLfxHbWaahcqixXMkrbVt3ztZnA9G
4IyAO5A5rtbGWa4021nuI1jmlhR3RGDBWKgkAjgj3oA56LwD4chMKrHetDDO1wlvJeyvD5h
cuWKElWyxJwRiqcHwt8GW1xa3MNjcxz2ahLaRbyUNbqGZgEOcqMu/A7MR0rtaKAOZl8CeGp
I41W1ngljhitxcwXMkczRxMWjVpAcsASevbjpW7Y2Nppunw2FlCIbaBdqIOcc5/E5JOferN
RyTwRMqS3EUTOcKHcKW+gPWgCtqOkaTrEIg1fS7PUYh0S6gWUD6bgcUWulaXp+mtp1hpdrb
WTAq1tBCqRkEYOVAAORVgXNszhFuYWYtsAEgJLf3evX2qNNQ0+QkR6hauVO07ZlOD6daAPL
bfwzoHgf416PB4a0iDTLXVdEu42it1IUyRzRvuPcna2OegAxXP3s3hHUPid4uh8bfEG80KS
wa2Wzt4daaxURmEOzBAQG+YnnBre+Lsup3Fxotx4c0TUrrU9Mhn1Wz1eyZTbp5Y/eW0v95Z
UBXHrtI6Vk+JrufxZb22veFLIX1ndaYreZBEsuJDNH8oYKT5gjLgqegz3oA0fhrf6zqU+r6
laahrGqeDTAjaXdauFF3cNzvKbQGaMgDaWG4k+lZGkeNPiHphni1nwXq2riZVlhcL5YT7v7
vOwEHLdxgbDgntBa+OfFU2sWun2fg+6Z9DINxbAOhYSIwxgDaFAK4B7jnFXbHxT8QrHS9Uk
g+H97fTPPLdCGWcq21jwikjkDpjjrwMCgC/pnjLxzpunSRXXw71e6uDcTzAyS5GxmLRqGwQ
PvBcdBjvWpqHirxO/hjTNUPhbUtPvZLx5JrO3Xz3MMSsxUnGBvIVQcd6hsfF/jRtRs7C48B
zRRXNxEkk4kZktlIyz5K4O3pge/Negt5m3lWUYJAJyT/hQB5dY+OfGcUmozXXw51q4dn85I
WkASJdqDy1O0jruYn16Cut8KanqutX+q6jf6Zd6bA0kUNtZXPBUIuTIAR/EzY4yPlHNdOuB
HhyVB2kKp4J96jDhZvLUnspIGMUATSyqFJ2/McAg+tRRHdkqgw3Qk8inGRPMkgeTgfNuU9a
RF81OeT94N0oAVjHKyKzbhnksMYPvUiELjAH1H+etRvGiD5QowNxHbHans6yhTEF9cqM847
0ARFUGXJ6c4Awc+9PMIW3wsRDAAEKMbh3pquZJ38zYPlwynHOOTTpXJiAKhSOSAe3oaAHQb
UBXbjuMDjFLlN0q98ZCjjaO59qYGBh+cA5AAX0FK7Kso3Kd3vzxQAsYhWY5AXI4HvnrVZpC
WYSKNp79xj/AD3q0xTAlV8OBwQOlVPNLTbjHkL97J6euaALIwFDFQxI7kEk0h8ptgCcqcnP
AJ7UCVCjHdjB+5jDA02NEDDex245X05oAc4LSeUpG0HODnnvUisoVo/mYjrk1EYkPltwcng
Zxnj1NSmMIrbnwGbhsdv85oAj2MkLMRkqQvXORTJIYzCZB1JyT68/pT2kYRjqeOgwc+v0qN
FwocgqvOB3x+NADWAclVB2twSRnH5U+LALKWI9j29qYNjRlmZjgZ5GB/nFKr/KoicEFuCwx
xQB4x4aD/aPBoB5HjbVc7emNs9e9c+prwfw2WWfwgFACjxvqg5642zniveN/v8ApQB5t4mA
PxptyzHjwje544/1iVufCwBfg54QC9P7Lg6/7tY3iQ/8Xmh3jIHhG9PX/pqlbXwuIPwe8In
AH/Erg6f7tAHYUUUUAHeiiigAoorlvG3j/wAM/D/RjqXiK8aMspMNtCheW4I/hUD37nAoA6
jnNLjNfP8A4/8AjP41stM8PWnhLwrbpqHieMSafMLkXkm3GSBEi/fA9cqMHrg1L4k+I/izw
l4WTVvDWo2XihZY1ins9bnSK+0+8OF8ry0CtId2f3ezPynBxQB73VU6jpwsJr86hbfY4ATL
cecvlxgddzZwMV8jeM/GXijxxdeGPAFr441aHUdUaNNespdO+xpYSNgBWdEDbCxAC89Vyec
V0fxN8I39z4fstGu/h1JpsamG31XW7C9WKyeNCo85YFZQ7EdPMUYyRz1oA9Q8V/Hb4e+F9L
W6TUn1i6lGbezsomLzg9GDEBQn+1kj0zV3VPia3hnQ/wC1/FHhm/W0ktxdW91o6tfQSIV3A
M4VTG3I5Ybe+a8K1jRgfiv4P8N3Hjqy8c2ujIn9j6LbwwyPJGo/eLOxIj+4CFJfJIX5Ripv
ildaVeS6T4H8Na14o8NLq10sUumXyNBpti2cMrsVJK7ivyRsyc9gRQBueLfjv4vuPAWj6n4
St9Btb3xFcGytLf7UZ760k3bfmjYBCc/xZ2gkda7zwZB4ju9Lt7GbxdrGieKYLcf2vZanCL
0M/QTRb/lUEnPyErzjHFeFT6fH4x+OrfbfCWnXOi+GIUg1ifws3yyDads5KYJKnnai5ABBz
ivrDw9Mbfw02oXHiY61pe0zW97LEEZIQP42H3yMfewCcdM0AcFpnwP0y4s9fg8eaq/jC51e
ZZhqFxH5d1BgY2q4+6uNuFHHXjnFamk6Z4W8I+HrrQfAn+hWsc/m30iQmXYiLtkkXeNjt8i
g4zgknGa1tT1+6vTAdMl1DTYlIT57YRSSzOVEC/vVICN8xJAPTnFV5fCral4duotUjk0pIP
ntEEqytAowz78ZRgzA/KdwA/QAv6dpl9fSzpqUV1FZzIJJJPtCxtczfKFkXySCo2LgjjOel
dJbWltZ2sFrawrDBAoSONOAoxjFeHXHjPxjZ+FdM1R/FLyXF94bn1MxtZxYS5RolVVATp8z
/KeTj2rr9Q1u/vvGWgWWi+NHTTtTiufPaGCFxE8EaH5WKnkktnP0GMUAb3iXQ9NfFwbfy49
RmWz1BYyVW4ilBjy46FgSpDYyMdap+E7ybR9RTwCLbUr+LSohG2qXEW1MFd0aA5O75eNxIO
cde3J+DvEPiPxjcWGja5f7Le+0KS7LqkYd51uQqSAKAV2gD5e+K7q18V2MOoS2GtQtY6rG8
dvczRxM9uWYfu280DChs8BsEE4PYkA6mivO7bxP4i0tlFzpGs6+12Zzbj7KsIhVJWVA5CDa
WAB57EcVgr4+8X266cJfBPiO58i9klvTFGSWjIkKxjKjKrlMY64HSgD2KvNfiX4N1zxXqOm
yaRBb7ILO6t3mlkRSry7NvDKTtG0klcMOxBrv9Mu5dQ0izv5rOWxkuIVla2m+/CSM7W9x3q
PUtY0jR1jk1fVbPT1kyEN1OsW4+24jNAHntx8P9ZudM1/SYzaWsl5e3OoWmoo3MUktv5YXb
jcpDE5bPT3rF1jwnJ4xttItND0/RtK1LTpyb77LcLKoEcMkIVwFG5C7bWAIbbnocV1Vp8Wf
D2sa7qGleFbW68TNpcYmvZdPZNkaHP8Aq9zAzHjomfzIqjqOm2On+BNT8V2muazHbmS41Kc
2dvKs8iM7MEWFmBVlJ44Ge4NAG74o8PeINf8AhXJoOkTQeGtVlhiXZbSMsMW0gvEroAwQgF
dygEA1518KPC0ngHW/EPgtriOcWdrY3crRgiM3EiOHKjryFXk8nGeprMn1DXNP8Q6cmi+Lb
7XNYuIbS40/RXlkjlMRTc732SfKjBbcecnO0A8Y7W00TU/DHh/UtQjmk1zxhrsoM98q7UEx
XavQfu4Yx90H09TQB3cDCRSxjwHPLDjfjuPb3pH8gzAKdvsCOOOgry2XxR8Rm8NxWVr4MuT
dNbLE15MSsjP5R8whAAEIfoScd61bLXfF974E1D7R4futJuoYIre0dZPOuGkICl2Xbj5Qdx
PPOfSgD0NIwAq4A+bOAeDzTjLFhRkFW+QjbwSa8ig8Y+OP7Ze7PgDVWt/IMEMMtxhWCs5Ej
cYDthMjAwG9q6Lw5q/iHXPFcMureHLrQraysWUxSSFknmkcZHQAhVXg/wC1QB3Tt+7Vwm0b
h8uPu4608RRsuQCNxPLcfWodpXKsq/eIpFCvKEDMBnAB5FAEpCBkZl4YkbwDn/69JHEEmUJ
jORnJxxTnXBKEnA4LZ7f0qKNBGW8tWOR37CgCWWOHYz8kg4weOlJCAqv5JLBR7H36fjSsgI
XcC2QTuxwCakWKNIwmd23p6nHU0AVd6q6iRw4DHB9uwNS8MmDkBh1A+lQsMyqQ/JAJG3g4q
YuFiA2jjj2P49qAJHGAFwF7kg8iofNWQyFQDt4B6805QCGCbcg4BBPPekSM5bLKVznrzkdq
AEBRd37vDEZwTx2qMAtOXTAcHjjnA9/Wpd435eMNuzhlJ45/wpgEefn+8cOST1+lAD2jGBk
AK3JwMfp3qTy8oVfBcHrjk0jKMDZhyAT159vrRGZXkYuox2Bxhv8AE0ANxukUIQflBYNz/P
vmpFIkjdGAV1OPQN36VEwBl8pR8g5Bx09s/nU7rthK5O0dTjkUAVpLcHcWcrz29e9OJmZMb
ssFyQelLNh+SxDYPI5BFNBzCUX5SoGT/eoAi3FjgEI2MYA/X3pWLK4VwOWGOMjFOw7x7/vZ
Uj34HWkSdPKy64x8p65+tAHjXhfcZfBinLbvGmquTn0WeveMn/IrwbwooaXwQRggeMdWPpx
tnr3faKAPO/E2f+Fz24UKS3hK8Uc9f3iVrfCc4+DPhAE5I0yH/wBBrI8RHPxnss4H/FK3uP
X78dafwpP/ABZzwiM7saZD/KgDuMjGc0A+tMDHdwOT2rD1vxNovhxoBq+oLbyXT+XbwBWea
dvRI1BZvwFAHQUVzTePPB8WinV5/EFpFahxCfMYrIJCcCMxn5w+f4cZ9q4fXvjx4YsvFene
EdEjlvNZvp1hY3kUlrBabiADKWXdzkcAd+tAHous+KNB8PSRR6zqUdm8yGSJXBJkAZVIXA5
OXXgc85ry34jWcnjXV7Gxi8fw22iw3kZk0dtOcx3xWdYyrSDmVPM+U4wASM+tbXjG/wBOi8
N3ms/ELwbcb9OKWm62nEkUgkkGJIDkMDnGSQrAZHIrLv8AXvBWnRXNxf8Ahq7jUMg823uxI
kDSKt2DGytiNTJtyy8bsE8UARW/g74LWXxAj1qws7hNaiMc1tZwpL+5+8yvHGBuAPlsCAdv
BGBnnR1bwr8H/GWtWnjG+ssavcK91bXo82CaUQKpMiqcZ2jGCB9KdNr3hGLWF1mLQpJ7+y3
LbyvdL5iMsi2sgAJ+QZl5z97rjOKy4tZ+H97LpnkeH9Tf+z1SwSY3Ww2buswWLl8sGxIGZc
g8E8DgA9D07xP4O1jX1TT5bebV7iNCT9mKzGMxiVCxK5C7TkZOO3UVxXxF8M+HLjxnoGseI
/HOpxXEF2s9hoQVbiOdgQSEt1Xc/Abk5xnrxWt4Al8FeIbqTWPD+jXVvd6Ukdqk14GEqK8C
AxgE52gKqnPBKkj1MniHwn8MNG8WWPjTXbaDT9dE+62uRNJ500mckKgJL+4A6e1AHndj4i8
A6j8YpNM+HHge0/tyaQtc6vfW8tvbW9wisVRUCkiTh+yjg9a6fw58MtR1Txbc+KvH15d6xL
LbPYSaXrEME8KKdp3QFPlVSc87VYjqK9M0e/0PVrd9T0Sa0uEnbMksKgOWHHz8Bgw5GG5rI
8R69qWjX1xJY2Mmq29tYG5urSMrG6LuIDpIxALHDfKey5BB4IBzml6H4N8ARm3+Hthplvcs
0kVzcPK0/kKDu2PtbcSWAVQSOmO2K0ILGXXr251O2s4bi4ypebUEnhjO5CrW6g4O1cAnKkH
cQeRmk8KWFh4j0eK+jvZzpSiKOCxSaMgoiqR5wQcEuCxXPPfNdzDd294jS211FcqrFS0Thw
COoyO9AHOnwZYTjT7m9u7s6paJg3lvKY2kbGMkHI4BIB6gcZq02hX0I8yw8Tamkw6C7ZbiI
/7ykA4+hBrcYhVLMcKoySewrLsvEvh7UYpJrDW7K5iiCs8kcoKqGOFOenJ4HvQBRvNf1nS7
RrjU/DymNGVHngvE8slmChsMAyjJHXpnk96pf8JVqU2kXGqQWWl2drbxGaT7Tdu8ioOpMca
ZH51p3+v+E5HvtE1PWNOLrGy3VpPMoITblgwP+zyfbmsYQ/DOZL3V1udKkTUUezuJluciVS
oLxkBum0AkAcDmgDU07UPEOradBqFnJov2addyPtnJI5HQ7cciseLTde07TLzS9S0dNXhvJ
Jnlu7B13P5jEktHKQQwBA4Zh8o6Vo2niLwHoMCaPbeItKs47dQEtzeA7F2ggDJPG0jAHGMV
0sM0VzBHcW8qywyqHR0OQ6nkEHuKAOC1DxF4ntvAX2ebTbnTNbaMQLd3RRYchtu/eGZVYqM
gOQMnrxTLD4n6fa2mm6f4hMtlrMssVrIbpRDDIxzmRH+6y4Vjx1xXeQXtjeNNFa3lvctH8s
qRyK5XthgDx0PX0rjtZ0fRluZrWzl011aaOO40i+Um3aSUEIUIBMLtzyoIPORnmgDq7nVLa
LR5tTt1m1CGNSQLBPPeQg4wgH3jmvmnw74e8c+IPGvi7xzoNrdJqUEQsIdM8YxmdriFurBv
lROVOEAxxycHn1iz0C+8M65a3dq+paFpYI8+zs5DqFo4HJG0ruiJ4+YKR15Bq54t+JEujjS
bbQ9BudSvtXu/sdq98r2dqG2lstI656KQABknpQBynwu+Dl14V0H7RqF6NN8UmZpf7R018/
umCkwNG2Y9gI2gAdFUgiurm+K+jvfT22haD4h8S/ZpGhkutLsd8G9ThgJGZVbB4+XIrLk8L
eKvFa48e+IY4rBgd+iaJvggkHpLKT5kg9gVB9KueI73UvBfgRf+EL8KHUZLULFBp1uNgRT1
bA5wvJIHJoAwb3+09Y8f2Pju78ON4I0vSraU6nqGo3Efn39uF4ieJCQFVsMGY5GMAc1haZd
eJJvihovj2++02/h7xYZNJsNPnJRoYFTzbecoOjSFZCQcEBlrO1fxH4cOkaF4s+IXiR/Gun
yXLpBo2nWi2lrbSxrvk+0JI+53QA7Uc5J6KTU+p+E/EumfGTwrqV/4ubUdN1fVpL21sGMm4
RpDI4ZkY7Y9issYCAAjrzQB7ZJNFZw/aLu7hggDYDSSBVBPYE8Z9qwbDxj4a1vxFrGi6brV
peXekxrNciJwUQMDj5s4JGOewJGarePPB8njHw5baZDPZE215HfJHf25ntpim47JEBBKnPY
+leT+ItT0/QrbUNXgv9O+HvjLRdMNtLoDW0badrMKOXXySQC6vkj5SGBOCOKAPRNP+KOjFX
i1yA6U6yeWAd8pTgECQBfkLZ+XqGxkEjmui0zxt4W1q8ez0/Vo3u7eHz5YgG3RKOpY4xwcd
CaNG0TRJNDsp5NAsIHkt422xW4AGV3bRnoASQPatKDR9FCyiPSbQbo2hZY4Qu6NvvKcdjxk
H0oA4/T/AIqaHPqOjadc3tnZ3V+58+2MjSNblkDRKDjlm3LxjjPtXormNZ9u19zY3dzkVh2
vhHw5BMk0Wg6eJ45FdHW2TMTKAA+ccEY7VyXhf4qjW9T+xa3pFzpa6hfTWujXcib7e/VHK/
LIOFk+V/lOPbNAHpbK4XG1js4HzYOPXipAQdoZmYg56jj8qwL/AMRaHpF1Da6hqtvBcPIqC
J2+dyxAXCjnkkfzrYjO0SKEGVJBOfzoAklYhcI2G5Pue350+Nm8tWYbWAyc8nHp+VZA1rTr
tdOW3vI5/tqsYJEOfMCD5sdsDvVy41S1sGs4bq4WMXMiwQ8E75OSFH4An8KAFiBJJRfmIPL
Z5qRok8td4GME89Fx7+tDhEQqrnLZK8cCh5D5IwC3qCMg8UAOSMGLbHESXB69qbKoFuG5bP
BBGc/X8akYp5W1gQcZB7kdsUkrIsSRsCePlC8E0ANhhEZ8vfh2GQM9KjBPmFVjG7GCrknP/
wBanEF0Rd6nrx0PvQ0oYxxgbRjC56mgCcHdGCqhW6DPPSmDICHrHjbz1JPvRE2FDBApPUZx
wOn9aQyBpQvQJ93Azzz+lADVaQyNgADuPT6H/PWpHfcmyJwsgGPm5/8A10xX3KWDL8vPYZ9
RT027ty9ScsCMY/woAj3sDnaWDfKwP94UE7cFhkDBJ74NOjWMMy4OeOSc96NhYNwoCtkrgk
YHagCMl1L5A3MMqFHSmbcDdGN3J796sSR/u3JypzwDz2/QVAu+IgK27JGTu5HrQB4z4UxJP
4IZsDHjDV+P+Az17xge9eD+ECqt4Iwpx/wmGrKMnOPlnr3r/PSgDznxEA3xp0pT/F4Yvhz3
+eOr3wpOfg74U2nA/s6MAHAx1qh4ifHxw0Fez+HL/nH+1FXHaV8VvDnw9+C3hFL9bm/v5rG
JYra3jODuJwzSEbUXgk8546UAZfxF8X674p+JVh4F8A+K7TUFU+feaba/6P5iJgtHJdbuSS
CNi4OM5Nc/4W+Hur+LPjJeeK5/Dms+CLGyUnTWlm+0GC4jK/e8zPyNnoh2n5gDya0vGvj/A
MYt8StK8KaB4S01Lzy1vrm80aRL28Nt/F5R2DyztY8sCfm461L4j+KPi7RddsdB8KajF4i0
e9cML/at1qdvEuDNmFO6g8GRAQeDmgBviHwF4j8Z/E/Tb3xb4MtPDdvGzPd+JNLuVkeWRVI
hc7ziMfKDyNwJAzXYeGvhFqL+PL7xl448RWviyS9t2tEWa0RkMHBQqCMI3XO3PXg15Vbat4
i+I/xpP9neKR4g8O+Hk+220GsW/wBjt78LgSoVCbGYBhh3AxuBwK9l8C+O/ADaQ93orajpW
lT3Lwhr4MLK2mUkNFHJkxoCc4Cnae3pQB1WsXngzwN4Oz4m1KKPSLU+Yp1OczvkHKhd+WYg
9AMkcV5T45+MXh/wppWmz6N8N5zeavHu0+W+so4YHjKAbhtJLfJj5ODjA4rn/j14wtNVtoD
BPoGqeH7O5VZpYUkmu5yCrPBFP5ZjjY4P3WzxzVPwJ4bbXtZ0T4nWlvr174asZCmk6fa332
q60po2w0ciPtBRlB4Ulhu6njAB7Hp17apbpqXiR/Ct7oOsxLN/a21LRpHwCI3iYsHIIHO7I
xyMioH+I3gTU/GI8K+EtGtfFmsQWrF1svJSKGEDBRZHwrHDEbFz1PTmvB5PKf456z4h0mO9
8M6zpySXVtY+I7SS5F8zZEjGOIYgTBUZwfXPWvSPhJ8IZbe11HxRruoWI1rUpheWWpaHKAb
EndvjQLmMpyOMEHcQaAMfxX491Dxj4x0/wz8KdYs3eZvN1HSrW3NndvHAAGhmnZlA6FQEOc
dDgVzei2KeJPi9d+NL06l4G0fSJRb6Zd6rdfaRBeqUHlOZGyFfdwqk5BYA96+pofDei2tzF
qY0i1uNTt04ult445ZG2kZyoABOW9vmNfPHiCG40ebTvASavoeq6nqV1bSp4f8AKS4aOWLa
TuJG1DhWBJb0wKAPo3Q7K6gtXu9V0/TLXWLls3cmnKdkxHCsWYBiceucetZXibT7ibXdI1C
2hu/Mt1kCSWhxul4Mcc3zLmIndwTjdjJFeXWXjTxU832W/wDiJp9lq9nmK80u4thE8chYlV
cmMquVKgHdtPBzzXSxaP49/s6HVvGPiK2vbGFI5U04RGOTzGyu0vEuWkUt8hXvjjjdQB1Nl
4ftLnw3a3Oi3EttffZ2jE+0J53Lbo5UHBXcWGOq/wAJFcj4T8QalYeLxoY0YtbXEEDwSwws
zvAoMflnGFQxvuDOxGdpwCSK9C8NyONOmsSsXk2ExtopIojGsigA9CTypJUnJyQfesrXIr/
RdZsrzw41vFLqc7pdW11u+zzEIz7/AJeUf5cbgMHPIOBQB1zbtjbMbsHGema8qPwn1F/AFp
4Tl1zZH5RF5KskjbnXc0BiVshFDsGYDrtGK7jTPE9rqSS23kNb6xCjM+mysBISvXYxwHUnG
GHHIzjpXnOhad8U9G1KHUJdJGrAKUWK7vtpj3hS7cu2MFcdSCCCAKAJrr4XeKdR1/Uda1DX
tNuJb6AxPbGOTyVkNr9n+0KOok6+o2uR1ANW/DHwz1zwxe22qJrFhqOo28UtuZrqNyZ43SN
QXI/iTylVcAZTg4PNbV3ceMZrfw7qFz4dmkvIYp57uzsrpUjEzLtjiYs43KASSeRkZrM0q5
+KI8WzXl/4VsIbS9+zwvKLoN5MaM+5toc/wt2yckdhigDOk+CVoNV8O3dprPlx6Xbx290j2
4Y3YG5WIP8ABmOR046Db/dr11QqbQqhVXACjgADsKO/HSigDzuH4eaxZ6jeahpni59PuLmV
2byoCVKNLJJggt2MnbA4yQc1n6n8M/Ft/fT3kPxFmtZZ0gDFbYtiSKTcJeX644A6DPHpXql
FAHl994L+IsNoWsfiNf30zuE8t1WIIhkGX3Dk7Uzx3PTGTT/Fvw01fW4dTurPxZdXN7cPYy
wWuoHNpDJbOGLKq8qXwckcjJrpvG/i6DwVoNvq9zHbtBLeRWjyXNx5EcO/Pzs208DHPHeuV
l+LFxFHvm8M/Y/msEYXV0VMZug+3cFQkBdn4gj6UAObT/i9r18lpeTaL4RsY1bzr2wb7dNO
2RtESuoEYx1LZNcNb6d8TZvjjc+E/wDhMvFEWjQwF01JrWBhnYG8zJh8sozEoFB3AjJ4rrZ
fjM1m0smo+EryCO3himmiWXdNEskTOrMm0ALkBSSQfmU47Vsav8S7jw9qh07W/DkqmIQT3D
2k5mEVvKHzLjaC2wxtuHpyM9KAPOvEXw5Gk/EHR7nxLrlxex67J9nj1q0iSxmgvUy0QlVQY
pA4yFZlyCMZ5r0nQvAtho+rSa1cX+oaxrkieSdQ1O48+VI/+eacBUUnqFAz3zXm3xssL7xv
8LtM8ZSTRJolg7ST6dHdMVnBnVI50kXC5wDjeNoD56iu38Dw65oPw5lbxFud7Z7i4t45L0X
Lpb5LQo02MOQvG7p060Adu4Aw78KcAFeuMdgKrXen6fdLG11Zw3SRtkCeIOUPcjI449K47S
Pij4avBJJqt0mkttykU7EyuVA80FAMgxsSnfJBPajTvij4XuddvrJ7+O1tUjUwSTRuHncuy
NjjBXAXHfDZPFAGh4817WvD/g261XQdFbWr2KVESAKxCozBTIwQFmAHOAM1iy/Fa00i18Lf
8JZot3pF3rNv5tyqDeunqCqgzDqq7nUbsd+a7jStRsNYsfM0u4W7t1fYXi7MPvdenBFZGv8
AgDwl4kv7fUNf0OC+urVPKjlmLZRQ24LgHkZ55oAl8Z6brGt+CtU03w/fPY6pcIFt5w5iy2
QSu4ZK5XKkj1zXn/hHVtB8VeM/A+n6Dp6WVt4d0y+8/SVlEo025WRYRuPdj+82seSCT3qPx
0mr6XrtzDZeIbfTZdVfzBHciWaPy90aqOWCod6knHZu1dxo3iHwzaeJLnQ4ZbFNQS1inu7y
ERwxTsxIIDAjJyrHHYHrQBFrngG51KO+EGu/YTNqEepJItqHkhlVVXG8tyvHGACOmal8OeD
Nd0Z7trvxzf6oJrY28Ed1HlIHK48w/N8xyM8nv1rrIri2vYjPY3cckTEjzI3DKT3AI461Pb
hWZWVmLjjPagDzdPhnrKSRG38e30H2cKsUKQhVijCqDGnzZUHy8n1ya09H8EalZ6/Zajf+L
b3WLWzd5ore5GRvZdu4nPYE4GOO2K7RnQEhyCUIBGP89qWCTMYCENz/ABDk+v5UARvkzMxL
JGx5ycfjmlCkqFJDL2xwSOPSpGV5EfzDtznG7B/Co0VYohFubdjKZOevbFADighG6UvIM5H
fHtntUsjKYdxIc/wtjkUrbmhbkkMuSe1RyR5iiBO0n07+1AClyxTMRUMeFHJNIsGJkIjAHO
DnB6UpZWwuXY8qP/19utNf5QT5oAzjgctxQBIFjyZEZu/zFulMWHa/yHBGOgwD709cxxBsD
LHIAP3R70KjDLLjOcnPOfpQBH5GBvGBgnjsPr61Iy4k5DDI49KFjBw8xBzjA/pT5NuGK9v5
+1AEK7WztiJbGQD3Hc8UjRsDtDkAfNwccelOO2ImQk/Meh6dsVJIMncp2vjhu1AEUq7WKl9
wJ5zzx2qsFJkMhYKw+6xHUVP5bOhXG4qckH1/r605RuOdu3n5sn9cUAeI+EgWfwOygYbxhq
zcHp8s9e95avC/C6Kt14NX5gV8Y6sP/HZ690ytAHnPiLYPjZoAzhh4evzj2zFXn3w/+Gl/4
i8J+Atd1XxO+o6LZW6yJoV3ao1sAd4PA4ZueGYEivRfERx8bvD64BUeHdQJJ/3oqs/CX/kj
vhTC4BsFwfxNADfD3wm8CeFfEc3iDRNDW21GWRpBLvJ8rcCCqDsvJ4/wFc54k8K/D34c3F7
8QLKGbQtbkWQC8tYpLt5GIO7MRJDEg9yBkAnpXrwUk56VVmubOI7ZbuFS7FAjOPmOMkY7nA
Jx6CgD470vwP4s1v4danqWneFbPxPJ4uunZNRuXEV5pbeYQzSRqAFHAJUEgEHOc4rupfhf4
t8LfCmz8P8Ahjw5HriahEDrOj6ldgQicADzI2QowzgErypA555r1r/hZvgOKKT+zdTGoLEz
Bxp1u0ihsFiMgBcnB78n61U8QfFGz0QTrBotzdlYI5oX8xFV/MjMiEjOQu1XycdVx3FAHld
l8BPEd58MdJ8LW/i240TRLxhd6xpM8CExzgDPlso4XKg4J9DnNezeFPDmh21hpusaXbGxea
zSOSO1/cQ3Hy48xoVOwt1IPUZ61sWOoSa54Ji1a0iImvLIypGAQQ5Q/KM4PXipfDzW0vhnT
GtGDQrbIgxxtKqFKkdiCCCD0IoA8MX4ZeJ9O+NLeKNN0L+w9G+zzJJPoepGW8uSVO3eZhjG
VX5cYyRzxxqeEtc+LCQ6/aXPhiLQ49IUz2MB0oF9WyxB3+U+1ZDxkoDySegr3HABxjI9qLi
2S6s5baRnRZEKFo3KMAeOGHIPuKAPD9E+NXiPWdU1Wyv9D03wlqFiIxFo+tSOs11uyCfOGE
iG4YG5eeOxzVOXwJqGoeMb3xZ8WNR0O1s47EyRRaPK1vNpcpKESZT5pXz/ABnI+UY64rtrT
4M+H9JTxCNB1fVtOl8QRiO+lecXTSDJ/wCewbJwSMnJwTSeC/g3oPhHwuNFmuZdTkhuTc2+
ocwXcZ2gbfOQhsZzxnGDigDzX4dXGk6R4f8AF2pfDbwxqfjiOR/s+oNqNysb375JEn2dlLO
uGK56kA4Gc13XhXR/Huo+DYU8S6ha+G9RkuALfRwkaWiw/K6CILiRJEPfcfmU5BFWrc/E/U
/H81g2hx+DPDhgYpfWX2e6mmmAG0ykggLyflAznv1qHwv8Kbmy8Q6jrPxC8SReLr/VUaAJc
wjEYU5Uw55jIXcSEx1HPFAG74c1wQ388t6Z44JhHFIC7TiK43sC0v8AzxJyq4wASCcAYz1O
uaUNUsUAujZ3FpKLiG4xkRsoIO4EjKkEgjI4PUVg6rosunQ+ZHO0ulw2qrJLeXUkslv5bmT
ewPM+flGCQflA6V5v8XNE8d/EDwLbWvhz7dPduxE9pDeJZwSospAlkhYeYQw5xuwMd6AOtu
JdT1e08hbBbu8t7mNrO+0uQXMCuHXLeYDmP5c7gw6HGTmu18Q+I7Hw6tq92rN9rm8mIB1QE
/7zkDPoM5PavnfxL4s1v4QRaH4mudEmvNQvrOG2vftVsLOC1cjrm3wsxHzfKylgP4h0r1Hw
/wCI/wDhLNfg0bxVo/lyrCbqxnkEll9rRgMjyGYlxxzyw4GQDQB3M3iPQYbeaRdZsHMUckm
0XKchMhu/Ygg+hqhF400N/DI1h9Rso5fshuWtGu03qQgcxn3GQOnfpXFePtK+H/w98G3Guy
+CbnUYkY7bezkcfvGJIyxfC5ZjyMnJ4FcJ4V8Q/DbXtdfRYPh7Dqmp/Y1vpG0e4dzEhC7o3
81kczJgZVcnHTGSKAPf9O8RaNqZiht9StTeOilrUTKZEYoHK4zyQDzitauI8LeAvCGgEeI7
C1mEjNLdQ3F9uR7VJANyYfBVQB0bkc9K0tO8e+ENWuY4LDW4pBMWWCdkdIbhlOCIpWASQg9
lJoA2L+zurzy44dUmsYRnzBbovmSegDnO38Bn3FZUn2/w5Ibhri51LRTzN5zeZPZf7YbrJH
6g5ZeoyMgdFRQBlatouheJrK2tdWt4dRtlkW5ijMhKswBw2FPzDBPXI5rKXwD4Otitwul+V
5DQSiRrqXCeRnyjkt0QE47CtGbwx4aaGUPo1lArZZpYoxEyd9wdcFcdcgjFeBmW0v8Ax9r/
AII8bfFjUta0iH7O9jZfa4bcajHIhcwsVAM3IC8MAc80Ae16M3gTxO2uX2h3un62upYg1Mw
XPnpLtUqFdckDjgYAyKuweEvD1tNDPHYsZoZFkWWSeR3JVSigszEsoVmAU5AyeOa8NudR0O
LUDqGoTr8OPFOnbltLq2smiSW3XGI5UxtnTGOOozxgiu60rW/itr2kR3lpf+Ere0mJEV+tr
cOZVBxvWMsAAcZGT6UAdb4i0640n4Zarpvg/RLOaaCzkS00+VAYGz1UqxwRgscEgHpXzh8P
Nf8AE+l6Pa+H7SK68V6ZPqHk3ukf2c0kOnQmUj5blWaNMLhjF84XGMivXdS8IWN0nnfEfx9
eavE/Wznu00+z+nlIV3/RmNT2vjK0UyeG/hv4Rm1+LTm+zM2neXb6fbtgEJ5pO3IBBIUHrQ
B0t74Y8ManfyS3mg6fO5z88tupPXdnOO55+tV5/CXhSRXDeH7LJYHeIVyGAwGHHGM9aTwh4
h/4SnQTqLaadNuILiazubWSTzTBNE5RhuHUZGQfQ10GRtCkRgkYJI5b8KAM7QtC0/w1pEWl
abFst4yWALZZyzEszepJ5rZZVxhcnk7gxxUSNulKmJWAIK+vT9BU+3Eu/cM8knOcigDntX8
K+GdfvPM1zSLW+OAiecgIAH+GT+Zqmvwy+H7GRV8JacwYBWUR8DnOOvqM10o2vuVwMHOR6j
196lV1ILhtgPX/AD9KAKVhpemaLaJZ6Xax2dsWYiKJdoBY7mb6k1f8rBdwWVmxkDBz9KlGz
5zkDkgkCqoSSYlw4ZFYbdo70APZUMqHDeZj5QOg96cigBmORnPGOQD/AJ60xlYLuGUYD7vp
U3AVSWZ2C9OpIoAZ5ezdzkEjdnsPSpE27drIST2OOPxrLuvEehafdPa6n4gsLK5HWKe4RHA
PQ7SelVD4y8JEIqeKtJLg7SRex/40AdF1XcH74HGSKR1V1A2kYPpXOjxn4RlL58U6Q2MZ/w
BNj4/Dd14qWTxj4SJBTxPpJIPe9jOf/HqANwSIdu1wRzx6momaOSUEqRgY54yO/SsQeKvCU
kvyeJtKAI5K3sfH/j1Tf8JX4SVWVPE2lAjni9jB/wDQuaANgNGqBmPAB5Pb6VIqqcnbyDkN
j2rnz4s8KYYP4o0kE5J/02PBJ/4FTovFnhUlnXxTpA2AA/6bEdwH/AqAN1ApGwjzMc8joaJ
NpbbtJI59hWKfFPhhmU/8JPpI4zhr2PJOOn3qSTxX4VUFj4n0phjOPtsXJ/OgDYZUcZGV5z
mkWJgAhwqj3/XNY3/CW+F1kZh4o0nJ9b2Pn9aG8T+HZQBF4m0xnbCqiXkZLk9BgH8qANFso
ZIgdu4k4PQ+9PV8MdylcYHruBxUcx8uU/ugxC8luuP8elTRuM4IV264PGelAHinhaQNc+C8
AqG8ZatxnIPyz17xXhHhPY83gl0JVT4w1dgPwuK93oA888RZ/wCF36NkAL/wjN+S3/A4qv8
AwlyPgz4SJO4nT4zn86zvEkij42aeCfueFb58Y/6aR1qfCmMRfBrwgg/6BkR/MZ/rQBzt74
R+JN34m1823iYWelXd1HNYzPcvI9uqESAeXjGC/wApGR8gOckirfh34VQ6Trlvrt3qY+3W8
5nRLJGjiILSHY4YneAJSASARgc9RXpVFAHI2vw28G2c+pzQaSVOp3K3lwnnOFMikkFQD8oy
TwODWtp/hfw7pQxp+iWcBMYiLCIMxQDAXJycY7VsUUAMChV2gYA4AArCkt/7N8W2T2jGOHV
DKLqDqjSIm5ZQOzcYJHUYzyM10FZurWFxdi0urGSOO9spfOi83Ox8qVZGxyAVJ5HQ4PNAF1
h8wqRenPWsGTW7vT3X/hINNSwtnIVbyCfzoUY9BISqlM/3iNvqRW4pOAQMgjjHegB9ISAQC
QCemT1rmNe8baZ4euZIbq1u7lkCqRap5jmRxlIwg+bkAndjAwec1x8z614u1fTdRbT5dM13
S7hylvaTrIkcLDAFxIwKo2ecKCxHGB1oA9Bk1K+uNQns9IsoZhatsnuLmUxorkA7FCqSxAI
J6AZHU9FtNP1B9RTUtYu4JpokZIYLaMrFDu+82WJZmIAGTgAZwOam0jT20zTRBLP9ouHdpp
5sY8yRjljjsOw9gK0KAIrm3gvLSa0uYhLBMhjkRujKRgiuFlthpniWNFgnnubW4WS2eU5nu
4jEVKm4chdu5sbWP8A7kGu/rP1fTpNUsooIZ0ilhnS4jMib42ZTkB1yMj6EEcHtQB4tq/w0
134l+NbLxN44g0nWvDEdlKlpplt5lrNC5BxuYnJbcNvLbRkntze8GWXxkW81HR9XDaJpelw
EaGSttP5oXAWK4cD5hjAyu04DEnpXc+HdQeC+toJ75I9PvbUNawzFEHmiQrthA52bQDtJJG
RzkmuyoA+dfEfhfx/431mTVfiD4audMGixJPpCeHJvtQkuVcHLqxG4ZORjaQA3PStnwxq3x
R8S+HNX8QaT4V0Dwx4jNyI5rO7sHWWXKr++80sAWKnhSCOME17jWNceLPDNu5SfxBY7wcFV
mDkH0wuaAPNdP+DM+t+DrrTfiVrtzq+s3Nz57alaXDo5QgHyipJTaDuAXbjAB616NoPhLw/
4c8OW/h7TNPQaZbSGWGCf96I2Jzld2cYPTHSrv9s6Y2hza1Bdpc2EMTytLB8/yoCWwB3GDx
XI2vxV8PXVtbXBtrmKG6W4aGUywPHIIY1kfDrIVzhgAM5zkHGKAO+orjLb4kaDdaZ/aiW18
unxi3+03LRrttGnCtGr4bOcOhbaCF3DPeptT+IfhrSbLVru4uJGh0i9jsLxlAAhkfbtYkkf
JlgCfUH0oA2fEWh23ibwvqXh69llhttQga3kkhOHUHuK5bRPhp4N8N+AX8L6vBZ6rp8kss0
8uowxIrM7bjgABUA7BcYxU58eWF/q1j4dgg1LTtT1GNZU3pAJIY2J2yFGckghTyFbbkZwa3
ofD1n9qF5qUkmr3S8RyXqqwiHoiABV6ckDJ9aAPDfFfw70TT9Fi8eeD/DVta6boDveyR3Vz
NMdVtQCHRUZiqIRllzycDgCum/4VykMMWo+AvEN74ckZBNHBnzrVsgttaI/w/N0B47Vb8b/
ABA03V77xV8KNN069uNel0q4jhKqmyWXyN4jAzu+6Rhsbc8ZzWl4S8b+GL7TtM0Y6nHZapb
28cclhqANtOGCAEbJMFuQeRkUAcQF8NeHfG+tXvxY0FNUt7+SFrLxHdWHnWkMZjCmBuohAc
H+EA7uTT/iJq/w+vPCo8NeCPGemaDPDeLcSw6PbzSJN8pXDfZADkZVhg9VAPFeu3ltFPZzW
13YRT28qESQuodXX6Hr9DXF/D/xv4b8S2BsNB0mfRPJjE8VpPbLBvh3FRKgXIZNwKk9jQB5
5ovgrx1f/BvSvsN9cL4huNUm1C4kupGtZJY3Yjc4HcqFbafWuxtNL+KGjXCaXolnaTaZZyY
WW5uPNmnQqcszMw4LEMF4xgDpXqAUeYsocqHyM46U4Bi7u5fcen6UAec22i+OU8C3el6la2
8t/eams5exn8rETSCRyTnOc5XjHFZ9qnxmh1We+k0vQlur2FFciYmKLap2KBnOAWOcE59sV
640gVkjJAXuCffpUUmS8ZAbI5BHXNAHE+FLbxfPrWo6v4u021trhbeG1gS3kDrtyzyHGT1O
36V2cRLSMJMDcclQOBjoPyqRIkKgFWXJ3bge5pfKkX95u+fPp+VAD/MUAAL8yjO3OCBSRqF
YBcKF9D0P0pkYMjHfGC4XqfepAxLrhcFvvdKAAgPJ8yhh3P0qONSW3DOTztPBIpzIJomUN8
xBXdnr3xTuFjViWdcdfx6YoA57RLe0n8beLZJIIpmEloMyRgkfuOnIrpPsGn5z/Z9rn/rgv
+FYHh9WXxj4tZvvNLaHH/bAV1FAFb+z9O/6B1p/34T/AAo/szTwM/2Zagev2dP8Ks89iAex
PQGvD/CGjeJbbxrobS6Nr9prkE87eJNVvLhnsr6IhtojyxVssUKBVGwAg0Aezf2dpp5/s20
/8B0/wrBn134f280sVzqGhxTQuySI4jDIwOGBGM8Hg11FcjfWzN8VdFYaZO9gul3kUs62+Y
FeSSNgrNjGWCMf59aAOi/svSyP+QXZ4/690/woGlaUBgaXZAdP+PdP8K88vNZ+J02l3N1pe
nmK4jRWe1lsQDHJ52wxREkeYNh37uRx15wGW2s/Fd7rRftmmR2sV2A9yPsnm+QVYK8bbfu5
AZ1JI6gc4wQD0caZpgORplmD/wBe6f4UHTNMPXTLM9+bdP8ACvPtA1j4k3GueHotVtS9jdR
tJqBOnm3NsRuAUk5B6KeCD83Qjp6ZQBT/ALK0rGP7Lssen2dP8K5rx3pmmx+BtQkj020R1M
JDJAqkfvk7gV2Ncx4/bZ4A1M+8P/o5KANq4IVmIOO6jbkChBkvwGfJJXjnp0pXZRGqybvQs
Ty1QeYAUUjI/hIJBA6cDvQB4x4XRRdeC1XKovjLV8A9fuz17vn2rwjwqDHdeCo924/8Jjq/
zeo2z17xQB5t4jcr8aoCHAx4RvCc/wDXVK2/hagT4O+D1ByP7Kg5/wCAisHxQCfjAg2/KfC
F7knp/rE4rf8Ahfx8H/CAIxjSrfj/AIAKAOvooooAKKKKACiiigBrokkbRyKHRgVZWGQwPU
Ed6xf+EU0VU2QRXVqgGFW3vJo1T/dCtgfgK2yM/hS0AeZeJbHXbTU4tM0yO01WSW2aQXl5l
b1bZXUSW6SrjcWDcMSO4Oc5rp/DNxfX+nWl/Yx2Fhokhcw2S2rJKsYYqMndgMcZI2+3vUni
rTdTubSHUtCETarYbzFFM21J0ZcMhPbkKwPqvvWZ4Z8WaELjTfB9v9sa+SzifzGtyImLR+Y
fn6Z6kjt+IoA0PEniC70idLa0itxI9tJcq90rmOUp1iUr0fHPP5dcctH8ULswBptF8uT94H
GGIhPkK8O/Gcb5Cydew967zXrjUrXw7fT6RGZb5Y/3KBS2WyB0AJPfsfoa42TVPiFYJcTi2
utSkUWrJai1RQRt33HzqBlsAov+0woAkvvH1ytpdXWmx2U62ghEkTrJul37AzxnhSqsxU88
FTkitLw34q1DWdbnsZ7KAQxhz5sBb5NojI3ZyPm3tjB/gPWs1r/x7DqkGJru4sWu5kcGxVW
ES7PLPC/xbnyePu9RXUeGbjWrnQI5dfiaK9aRyVIx8ufl4wMceoB9fWgDE1fTEg1S6hg065
W1u0jmEdjEmLiVZC75ZuEfCgryM5bGT0621u4b+ygvrZi0NwglQkYJUjIyO1c74qs1ae1vp
Z4kjMb2WJA5aMyY/eR7OdwCkHkfLn5hg1q6Bctd+HrKdoY4cx7VWJSqFVJVSoPIUgAjPYig
DTBwciuc/wCERtbXe2h395pMjZ+WKTzYjznHlyZA5/u4ro6BxQBzOg6aLzwL5NzfXMk2rRN
LdXK4jk8yQYYrgYXGMDjjFUofhr4ah8kr9qZoxPliyfvTNGI3ZgEwW2qoBwOmeTmtrT42sN
dvNMiYGzeIXkUZ6wszsHUf7JI3AdiSOmK2aAONg+G/h22sP7Pgkvks3WATweeNly0IAieT5
eWAVM4wG2jIOKrSfC7woiySSS3iRukJu9067bowyGVZJsrhm3McnjI4PFd3VDWI9Wl0mePR
HskvmGEa+RniHruVSCfpQB45Zal8Ph4ultvByav4zufDUS3TWtpdQyQWSqW2CJ5MFiMkbUY
jGAc4qn4Q+MXiPx3qGr3dmbfQrW3G/SrKW1M41IKSJFaXglxgfLHkgZPzYxVrSfgZPqnh3W
4/HOpeT4h1G4LHVdFmaFWhKr+6MQwmwbcYxzgE16H4P8L+CdO8FweHvD7WmsaLY3DGNXlS6
SGUHJAPIUg5OOoJPrQBraLPpGqyDVUh01tZWIRXMluu6WL/AGCzKsm3PTcB9K574sQRt4En
vP8AhDbPxTcRyRp5N1aG48mNmw0gVBvO0c4Xms3xteatrPxB07wr4XvhpGpWlsL7UNaWMSS
20DsUSFFPDGQhj82QAucZxSr8P76aRGl+JnjN3wMldQRM+vCoAKAMT4O3F55HiCybTbrS7S
3ubfbp1xO8v2KVoFaWJGclgoJB2npnHavEfCPw58a6j46hu9Pg1W0hsryeOW/lMtsLJDcbg
sZLYmG1SQqqFPmHJNfVXhnwxZeFdMuLCyvLu5NzcSXNzPdy+bLLK2Nzu+OTxVvVl1GbQbyD
TQhvmgdIBK20bipAyemMnPSgC+u4xDa2887RkbTSqI4w0paNRkgtwAuBzk+leKafZfE/w0V
0Hw/o0MdnmNDKUSXEjqBvLAKDtCnJHBzz83NdJ4m8O+P77WNSm0GPTIbTUIVtJ5LiQ7pIFR
hhQB8jF3bnngCgD0otG2CGDnGQwOR9ajYxyxiQBJFYbleNs5J/n65rzj7L8Z1t1htrjw/FG
0LxCLGCnOEZTtwdq44I5wa9B0Wx/snRLHSwQwtrdIPk6NtGCfxOaAJnEu0g5IPCr3XjPBpy
iViqyHlchjjljjrmpRvYKAuACMKQc8f/AKqaJCzOSCoDYP8An60AIpP8XytzwT1yeDSY3yB
2cblGBzwPX86cQdgZTnJ6DnHHTPShOsbFCOPmOKAHctLkoAoz8p/nQ2UT5VQ47ChzIoOOnJ
69aNqSZVep5J6YoAxNA3nxj4sLoFJltOnf9xXTVy3h0qfF3izAIxLaLk/9cBW1qNlPdfZ57
O5W3u7Vy8TOhdGyMMrAEHBHocggGgCG71yG1mnRLG9uo7b/AI+JreMMsPGcHJBYgEEhQSAa
ludb0izSFrrUYY1nTzI8tncn97j+H3PFVjZ60lvJc/bop70ypJ5CAxQFF6xjOSNwJyx747C
pNLhuUvprg6ZFpkPlJCse5Xkfb0yVJAUDIC+5PFAGmrK6K6MrowDKynIIPQg1xup+O30vXN
R0+TRRLFYT2sLul2vmyCf7pSIrliM8rnPpmuts7SCxtEtLZdkMedq/3QSTge3PHtXG6x4AO
ta7qV9dXtosN9NayhhaZubbyOnlyFvlY4+9jgE8UAdwWQO6GRNycMNw+X0z6Vhz61NF450/
RUktms7mwnunOf3isjRgHOcbSHPbt1rkr/4XNqFtcxT6vC7yhoxK1qS0yNcrOTMQw3sNuwE
YwCfWorr4TGW4vDY65Fp8M4nRBBZASKkkkcgjZwwyimIKFAHyHHvQB6aHQ4xIpyMjDA5HtT
q4vw54BtPD2vx6qptZWishaRgQsGiO93ZlZnbAPmEY64AGa7TGOtABXL/EDP8Awr7VcAk4i
4HX/XJXUVzHj8Z+H2rANt+WPn/tqlAGuwDvtI+cfKS3emxhY2ErJ8vTcOp/wp0o2p5ZY53F
lYHJNJE3lqxbn+8ByAenegDxbwqUFz4K6jPjHV8buv3Z693yfQ14R4TJ87waDIDjxlqwB/v
DbP8ArXvFAHmfikEfGGM7gR/wh99wT/00St/4YoE+EPhFVPTSrf8A9AFc/wCKz/xeAKR/zJ
19z3/1idK6H4Y4/wCFReEOCP8AiU23Xr/qxQB11FVr2+stNs3vNQuorW3QgNLK21QScDn3P
FSW9zb3lulxaXEdxC4DLJEwZSD0ORQBLRRjnHcUUAFFFFABRRWP4l8R6f4V0KTV9RSeVA6w
xQW0fmSzyscJGi92JoAn1y7mstCuri2IWfCxxswyFZ2CBsd8bs49q5Twh4dvNG8ZeIGmQ/Y
sW8VrJI4ZpQkQRmAB+Q/KM4Azx6Vj614y8a6loNxZW/wj1yKa5QeTJLeWwRGBBUuQ5IwQCQ
AaxLLU7rw34xufGXi/4canZ3l1ky32kTjUI1DKqgPGoDrgDGQCOeeaAPb6K4i1+Lnwzu1yP
GumW7d47uQ27j6rIARUWp/FzwNaGO20rV4/EmqTtst9N0ZhczStjPY7VHqzEAUAd5RXm0Gk
fETxFM2qa34qm8JRuB5GlaQIpPJU/wDPWV1PmOf9kADoM9aP+Ed8dWs5/s34q30pA/1ep6b
bzqT6fIFP60Adj4kECaI97K0yPZMJ4XhdUYP90DLArg7iDkEYJrnLnxdpPgO3SPxhezWC39
0wsoHZ7t40AUOzMoJEYcnBboGGcdBm/Y/i3cxywv4s8M3Fuy7Ssmiud4I5yPNx+FYutfD/A
MdeIbLTo9Y1XwjdJpsoktYm0WXbF/sj98MjgZB4OBQB7P7g5B70V5wknxjth82o+DtRA/v2
1xAcZwCcMwFZWu6/8TrWO3tNV1Tw34ehu5DH9t0+3uLy4UAFj5cbLtzgdW4HXBoA9Gtz5ni
7UXHSC0ghJ92Z3x+WPzrWrx220/xj4U1y9PhTxFc+Kp2hjudQ07XmJ88kFVeGdV/dsdhAQg
r9K27P41eA5obf7dd3ul3LsI7iC7sJl+xSE4Kyvt2Lg8bs46GgD0eiuBvfidY2Xxdtfh42k
3DyzwiVr0OAqAoz7gvUxgIQz5wCQKqn4h654gnm/wCFe+FotW06Byh1bUbs2ttOQcHyQFZp
BnjdgL6ZoA9Cu0t5LC4S7cR2zxskrs+wBSMH5u3B618/+CNIu9M1bXPDHwi8T2g0eMRtd67
eWv2oNPgosEOzZGSiKCW5JLcnNdnH4Cn8TuNW+Jd8uuXa8ppcbsmnWnssYI80+rPnOOgrvr
K1s7KzjtLS1gs7VF2pDCgSMD2AAxQBz/hbwhaeF9Iuc311qmqXrrLqGpXbbp7pxxknsAOAo
4ArpEDPKNm4KuCD2Jpkqlom8sE4APT5ePSliby2BwpU9Cq5yMUATykGP5l5J6HqT/Kq8aMM
GWRcZ/iwcf8A16mTYQY8AnHBB79qYckFD8oPzYPOff0P/wBegB0cgDjBOSepHUdvxpOGzGB
ux82DnA9qjUxiLYA2/byuMg+n9KJFLLkMOeBtOQKAJASJOQF5GF6fTFR75NjuuQRwT0BJ/w
A9acSC4MhXcrcg8EU4l9u/CqcZYk0ATRsdu95Fbpg4ximMSJDNy+7hhjHFNUr5SbMAKeMDA
/KnsFdWQHHOGIOcetADl2j7gAUsflxxnrSLmRTu5x6cHvSBSGctJtTJyo71HHgSLOFCow2j
t+NAE3lneM8RgHI759c0hLDaqkAEdO5phyzttAGR9/0FObbGgKnAJyuRx9KAMTw+qr4w8Wh
TkGa1Of8AtgK6fqcVw+j6vpen+NvFsWparZWbyS2rolxcojMvkAZAJHFdH/wknhz/AKGHS/
8AwMj/APiqABfEnh57W4ul12w8i2fyp5DcKFifsrEng+xp517R/t0FiuowyXdxF50MMZ3NK
mCQy44wQDj1qFte8LPnfrejtuIJzdQnJHTPPJp48TeGlGweI9KA9BexdP8AvqgCxpt5c31n
9outLn01mYhIbh1MhXszBSQpPpnIrlYNdk03xt4nhvbq8vYhNZw2NkhVsSSQs7IgOAM7SeT
0FdF/wkvhv/oY9K/8DYv/AIqsS8tfhxfTXk99daNLLfvHJO7XygyNH/q2zv4K9iMcUAWdF8
caNruvSaJZw3yXccZeTzrcqqMoUtGxzw67xkH3xnBrmJ9S1W58Z/ZtRTW4bCa8mtYbq1mjk
024Ta6iF1B3xtkYJI+8vXBFdNZz+AdO1KbUbHUdEtrqcBZJI7yMbsAAcbsZwFGcZOBmq1tD
8NrO+u722v8ARo7i6d5Jm/tBTud8h2wXwrHJyQAaAMDw58Q9F0PwFo9tqlrqUd1b2drEsXk
b3ud0LOGj+Y7htjfrg8dORU2i+MtG0afVoZYL1hf6ncXFoEjz5uRDmMBiCH/eBtvHGfQ1oj
TfhUsKQ+boOxVjCA3y5UR5CYO/I2hmAx2JHerls/w4tJVltr7QI3S5N6p+1xnZMV2GQZbg7
TjjtQBlW3xg8I3TWQiTUFW+nSC3eS32JLvxtYMTgg56Z3e1bfxBwvgDVNxAAMOf+/yVmw2f
wot2tzDP4dj8iUzRKL2Pajkg5A34xkAgdBjgVD498Q+HL/wHqNnbeItMnmnaFEjiu43ZiZk
4ABJNAHZEYkZ1bzP7qk496iVGjI3jaCecckc809GVmIBAI+XByAD7UwStuJ2k8jrxQB4r4R
YNL4GBQgnxdrBHy9ABPXu+5ff8q8I8HsfO8Cs/U+LNZzj1xPXu+5f7x/KgDzjxU6j4vsAw3
r4OvTj0/er0/Ktz4asW+EnhEk8/2Tbcj/rmK5vxPIn/AAuCVWP/ADJt2c9v9Ytb3wwdR8If
CG05X+ybcDjH/LMUAb3iTR28QeH5dKS6Fs0kkUnmYJxskV+xBGSoGQeK8q1Twzr/AIXu7XS
tD8S6qkzwO9qyoq25ZUAYyEyjhcgklSQDnkivZw3/AOus3UtF03V545L6KWRooZoF2yFV2S
rtcYHXI79qAPJrbw9faN4f0yB/iPKZtUukgu3sbzcY53jG6RXZzuUbQcEcK3412HhLRbjTN
btTL8TH8Qulv5cttLOHaZtv39ochex4Hb3pG+EPw/lM3maPJ+/bdJi6lG/5QvOG9APyrT0n
4e+D9D1q21nTNK8m/tldIpS7HYHVVbjPcIooAn1Tx1omjeK28O38V6k6abLqr3C25MCQx53
Av03cHiuL0nUvid4x0qDxLD4gsfCNje4kstOOmrdSiIn5GmdmHzMuCQvTNM8WXd38RvEF74
OsJHg8KaO+Nau1/wCX6cDcLVP9heDJ68L61gWXjnXtF0qzm1HQ9V1pLiNWiNvaLGsC72VY9
qrndsUMQRgHA4zQB1v/AAn3i/woUXx/4ZjuNOEmx9b0Ulo4k/vy25y6j1K7gBzXVavZeDvH
3g1H1C5ttT0Fyt0lzDdbEUryriRSNpH1FeeeGfH+sav4nuNMfwhrBju7ndFNdIIYoIdu0cs
BuHyMxHqwFcTPpvhweOdY1HVPh/NqGlzXDiCK2tmihDCQKHkVQq5wrMdwO4EHjFAG1LF8CF
leO01XxPfiP/l40+61G4jHP8Mi5U8+hNdH8NNbvNSn13Snv9Q1fS9OmjGn6lqUDwzTROudr
blUuyEEZxyMV1fg/XLTXPDdpq2m2c9jYSBoYoGATCqcEqB0HoPattmaQ5WdnKtuyG5A/D+V
AFS702xustfWFnckLtXzoVck+/FSWWnafppYWem2tqzcP5ECIMH1AFWipEDuGA+fIBPWkaR
MN5QG3kMOmf6/hQBdyscqq2CxBJI9QO1V9sLT5DF2BBG04Pv9KGLlsITGpAySMknHBpg3LK
iooILA+5PbpxQANtQsyjbwPXPJ5qeNVSAsxIDHueTjpxUflsWabADDnBbOeenFSElw2QygE
/eHOfSgBr+XGHcLvAAyxGePp65rzr4nQWUVjb+ILsGdraT7PBatn/WykKZRtG7eigkYz0Ne
gGUHe0jIFYDKg5+lQXumWeoosOoW0N1EH3BZolcEgdRkH5utAHz34f0TwDrcWn7vHmt2eo3
oWM29tdE5lk52hwo3HkjHbc1fQ9zZ2lxpc2l38KXthNEYJYJl3rMmMFSD+Gax38LeH5tYt9
Uh0eFb61JkgmjQKA5GC5A4ZwOATyMmttWCI7BgzDG4YwMZ7UAec3Pwe0WWFNNk8SeI5NFXG
zRX1Ai3jjzzHuA3lP8AZLYr0a3tbfTrWGysIRa28UaxpCF2qqKMKoA7DFNlkxtCLsyArE9W
/wAKPtOSNsvmqxyCRkD/ACaAJmMJgJ5VkXnPQ+/4c0oJkZySoTaNrf5+tQGRGUhCud2Gbr1
/yaSGVxkABWUEn0xQBakbIKJnyxyMjAPPanbFB3MoQYwT1A+oqNpFVtgj3g8kk8D/AD/hQp
fy1Ztyr2+nrQArLiXzUj2qACB0PX61GXd4lYsFYggDsR6UjPkuXG0e3HHHOaMjdgZZQe4AC
0AOUIC4ZnyV25Hc9vr3piR7ZMrt4HzZ4OfTH0psTREIryHI+X0z70HzQ20hi2d3zDv9aALy
bJcn5OMEHvnpn61FMTDCw3ZKjAOQM+lRBgAA4ZQxzjPK8+vamkLOgBZlGMDf1HuKAJ87bcu
CSxGGxwR7VIMq6qMHIyTnvVSKQ5QFm3nGRjGKe0o24Db+fXv7f57UAWUIym9TubOVJ9vSlK
M8LLjBLZA67apxtF5ykP8AL0I9/SpxKhAyRkHAHTNAD2jYOrBiCCdwBJ4/oKUbWTe/KHGF5
JJqu028gc9wcjn1/pUnmBYwgHTJx6c0AVZtL0u7kd7nTra4kyFLSQKxA7DJHSoptC0RSGOj
6cf4SxtI84/Kp1nYo6yKFRjgBDkL7GhpMKdmCMYUge1AEFto2is++TQbAMp5ZrSPp7cU6XQ
vD0jkPounnnk/ZI+f/HanSVDKC8hBAIbJ4B9KXzC8zKpAVTx6UAU5ND8PRyKieH9Ny3J/0S
PBH5U86N4flbyzotihP8H2WMD+X+c06SYeY0RbqQRt/nmhm2xqwJJXks55PSgBp0PQCF3aB
p6q5x/x6R/hnig6BoJdG/sXTtoBCj7JGcfjipjduzl1w+eq4PH5fWo0lY4Y5yuABnmgCOLw
/oIRD/YWnkgZGLSMdDnI4pJND0EMxbQdPcHpi0jP1521MJ5Ekk3PwV5c9qjd8yNIXOMAhsf
rQBWGhaIWYyaHp7KxGQLaPK/pSxaHoayieHSbBZk+ZTHbIpU+o461ZWVirM3Geh9afhDGCo
3A9SV6cd6ALCsuCRyWHBPAz9O1IkhH+syCD9/seaga5WFFLY5+Ur3/AAphkYortkqxGOcd6
APHvB4UT+AtmCP+Eo1pv0mr3bc39814P4LcB/h7naS2va2+V/7ajNe4729BQB5b42u59H+K
+m6zP4d1jVdLuNAn0+Z9Ms2uGRmdCAQOmRuriLG30bTLO306xufjLbWsCCKGKKCQJGg6KPl
4Ar6CP+sH0X+QqVen4UAeCfarAEkaj8ZyRx/x7y8/+O09ryxban9qfGdSTwBbS/z2V73H9w
VIvU0AeCR3VgCP+Jv8Zw3TLW0h/wDZKUXVm21n1f4yrkcN9lk/XCV7+v3lqZfuigD5l07SP
CmkwtbaZdfGC0hkledlitJQGkZssx+Tkk9fWtFV0pkZhrfxmBc4P+iS/wDxvpX0UOtSjqaA
PnX/AIlhYMutfGUbv+nSTj/xykZ9JljMcmr/ABk8tvlIkspCrDvkeXyK+jl71DL938aAPnt
k0WFFij1X4uRJGu1VjsJAqjGMAeX6VEx0koCNe+MCeWcL/oMnH0/d19Enqn1pV6/jQB88PJ
pf2Y7vEHxhJ45+wyZH/kKm79KCiT/hIfi+597B+R7/ALqvoKX7o+tSCgD5++06eHY/8JJ8Y
Bk5x/Z8hx/5CpFudNyDH4k+LoIG3d/Z8n/xqvoMfd/Cmt1/KgD56S404Et/wkPxfQ89dPfs
ev8Aqvxp73OmrGhbxN8XwoBXnTpD/wC0q+gF/wBWaZL0ioA+fEuNOTGPEvxdGeedOf8A+NU
Peac5Vm8U/F0bW4/4lr8+/wDqfevf1/ioP+qagDwBZdP+9/wk/wAXG68nTX6/9+qUXFizrI
3ir4unbkDOmNx6n/U179/CPpR2oA8CkuNPeQBvE3xeOVx8umvgD/v1SGTTfKCnxN8XFVOg/
sx/5eTX0CtB+7/n0oA+elk0xQQnib4v/Mc8aY//AMZp32nT1j2f8JP8XsZOcaY/J9CfJr6C
P3abQB4C0umyoFfxR8XeuONNft/2xp0b2MeGXxR8XsdBnTnOfw8mvfk61Keg+ooA+fmuLIq
T/wAJJ8XWQdhpr9f+/VN82wMe3/hI/i/tJzgaY4Of+/VfQX8YoX7jfjQB8+CWxQBf+Em+L6
hRxjTH7/8AbGgXlluCL4q+MKsOjHTH/wDjNfQP/LT8BUp+6KAPnhrmyBG/xR8YCCf+gU3P/
kGnrPZGQ58VfF5T1+bS2/8AjNfQR6H8aD90fhQB8+PJp7gq3iz4tbiQSf7LfJH/AH5pVubB
DhPFfxbGR1Glucf+Qa+gh9/86jbqfrQB4Ck1jn/kbvizlBxu0l+n/fjn8aDeWIQZ8Z/FVQP
ug6O2R6/8sK9+HX8KX+99aAPAlvbMPtXxh8VgTyf+JQ2Pr/qKVrqywP8AitfioNvAB0l+P/
IFe9CnH7goA+fheWokZz41+KgLctnR2Gf/ACBSPfWMrSE+NPin83XGitjj/thXv5/rT07/A
IUAeBxXtnvAj8cfFFBt6f2M2Pr/AKiqy3loJP8AkfviixHb+xWH/tCvomP75qCb+CgD59N9
aLICfHXxPHHA/sVv/jFKup2QDD/hPfiaPY6I3558ivfz938aQdGoA8CXULEjaPHHxLIUcj+
xW/n5FNa+stnzeOPigVbkY0duP/IFe/8Ap9Kae9AHgS39mV2/8Jx8Uxt+UH+xmwP/ACBUb3
1gcr/wm3xTyx5I0d//AIxX0GP9WaRepoA+fRe2DAFvGfxTbbwN2kv/APGaBdWQ3lfGnxUHJ
JP9lP8AoPJr35uh+lNXvQB4J/aFoFwfGXxSAUYDDRm4/wDINB1GxMQz4y+KLKBwP7Jf/wCM
174aR/ufhQB4h4W/s1vFXgXRPDdj4hey0aS/uLi71XT5ISTLGeSzKASWY9K9m3N6VJJ/qB9
RVOgD/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0