%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/148.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Hydros</last-name></author>
            <book-title>Kniha</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Hydros</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>16.8.2019</date>
            <id>85e84c68-b637-4e89-811d-4dd3f9ee342b</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2004</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Vysvětlivky k mapě</p>

<p><strong>GLACIER PLAINS </strong>- LEDOVCOVÉ PLÁNĚ; <strong>CHALCED STATES -</strong>CHALCEDSKÉ STÁTY; <strong>ICY SHORES </strong>- ZALEDNĚNÉ POBŘEŽÍ-<strong>MOUNTAIN KINGDOM </strong>- HORSKÉ KRÁLOVSTVÍ; <strong>RAIN WILDS </strong>-DEŠTNÁ DIVOČINA; <strong>SIX DUCHIES </strong>- ŠEST VÉVODSTVÍ- <strong>WHITE </strong><strong>SEA </strong>- BÍLE MOŘE</p>

<p>jednotlivá vévodství:</p>

<p><strong>BEARNS, BUCK, FARROW, RIPPON, SHOAKS, TILTH</strong></p>

<p><strong>Antler Island </strong>- Ostrov parohů; <strong>Besham Island </strong>- ostrov Besham; <strong>Claw </strong><strong>Island </strong>- Ostrov klepet; <strong>Cold Bay </strong>- Studený záliv; <strong>Egg Island </strong>- Vaječný ostrov; Falše Bay - Falešný záliv; <strong>Fish Cove </strong>- Rybí zátoka; <strong>Hook Island</strong></p>

<p>-  Kotevní ostrov; Near <strong>Islands </strong>- Blízké ostrovy; <strong>Neat Bay </strong>- Krásný záliv;</p><empty-line /><p><strong>Rook Island </strong>- Havraní ostrov; <strong>Scrim Isle </strong>- Tylový ostrov; <strong>Seal Bay </strong>- Tulení záliv; <strong>Southcove </strong>– Jižní zátoka; <strong>Tide Shallow </strong>- Odlivové mělčiny;</p><empty-line /><p><strong>Trader Bay </strong>- Kupecký záliv; <strong>Watch Island </strong>- Strážný ostrov; <strong>White Isle</strong></p>

<p>-  Bílý ostrov</p>

<p><strong>Bingtown Traders </strong>- Bingtownští kupci; <strong>Buckkeep </strong>- Jelení hrad; <strong>Ferry -Přívoz; Fo</strong><strong>r</strong><strong>ge - Huť; Gulls </strong>- Rackové; <strong>Highdowns </strong>- Vysoké duny; <strong>Ice </strong><strong>Town </strong>- Ledové město; <strong>Sandsedge </strong>- Písečné pomezí</p>

<p><strong>Bear R. </strong>- Medvědí řeka; <strong>Blue Lake </strong>- Modré jezero; <strong>Buck R. </strong>- Jelení ře­ka; <strong>Cold </strong>- Studená; Gem R. - Drahokamová řeka; <strong>Rain R. </strong>- Deštná řeka Vin R. - Vinná řeka</p>

<p>legenda, obdélník vpravo dole:</p>

<p><strong>Towers </strong>— města</p>

<p><strong>Border </strong>- hranice <strong>Ice Shelves </strong>- ledové šelfy</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>1</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>Úkoly</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Snad nejzhoubnější ve válce s ostrovany byl pocit bezmoc­nosti, který nás opanoval. Jako by na celou zem a její vlád­ce dosedla hrozivá paralýza. Taktiky nájezdníků byly tak ne­pochopitelné, že první rok jsme jen tiše stáli jako omráčení. Ve druhém roce nájezdů jsme se snažili bránit. Avšak naše schopnosti mezitím značně ochably; příliš dlouho jsme je vy­nakládali jen proti občasným nájezdníkům, kteří útočili toli­ko příležitostně nebo ze zoufalství. Ale proti organizovaným pirátům, kteří měli přečtené naše pobřeží, rozmístění stráž­ních věží, naše přílivy a proudění, jsme byli jako děti. Pou­ze Umění prince Verityho nám skýtalo určitou ochranu. Ni­kdy se nedozvíme, kolik lodí svedl z kursu, kolik lodivodů pomýlil a kolik kormidelníků zmátl. A jelikož jeho lid ne­dokázal pochopit, co všechno pro něj dělá, vypadalo to, že Farseerové nedělají vůbec nic. Lidé viděli jen nájezdy, kte­ré dopadly úspěšně, nikdy ne lodě, jež narazily na skály ne­bo se během bouře dostaly příliš daleko na jih. Lidé ztráce­li naději. Vnitrozemská vévodství se vzpírala proti daním na ochranu pobřeží, které nebylo jejich; přímořská vévodství těžce pracovala zatížena daněmi, z nichž zdánlivě neplynul žádný užitek. A tak i když nadšení pro Verityho válečné loď­stvo bylo nestálé a záviselo na jeho momentální oblibě mezi lidem, ve skutečnosti nemůžeme svalovat vinu na lid. Byla to ta nejdelší zima mého života.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>•   •    •</strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p>Z Verityho pracovny jsem zamířil do komnat Kettricken. Zaklepal jsem a vpustilo mě totéž děvče co prve. Rosemary s veselou tvářičkou a tmavými kudrnatými vlasy mi připo­mněla vodního skřítka. Atmosféra uvnitř místnosti působila stísněným dojmem. Bylo tam několik dam z družiny Ket­tricken a všechny seděly na stoličkách okolo rámu s bílým plátnem. Prováděly okrajovou výzdobu, pestrobarevnými nitěmi vyšívaly květiny a zeleň. Podobné aktivity jsem vídal u paní Hasty. Zpravidla se nesly ve znamení obecného ve­selí, družného hovoru a přátelského žertování a jehly se jen blýskaly, jak ženy skrze silné plátno protahovaly zářivou přízi. Jenže tady vládlo bezmála ticho. Ženy pracovaly se skloněnými hlavami, pilně, zručně, ale bez veselého švitoře­ní. V každém koutě místnosti hořely navoněné svíce růžo­vých a zelených barev. Jejich jemné vůně se mísily nad vyšívacím rámem.</p>

<p>Práci řídila Kettricken, jejíž ruce se hbitě činily jako všechny ostatní. Přesto se zdálo, že příčinou zakřiknutosti je ona. Tvář měla vyrovnanou, ba pokojnou. Její sebeovládání bylo tak evidentní, že jsem skoro viděl ty zdi okolo ní. Mě­la příjemný pohled, laskavé oči, ale já necítil, že by byla pří­tomna i duchem. Připomínala nádobu s nehybnou studenou vodou. Na sobě měla prosté dlouhé roucho zelené barvy, spíše v jhaampském než buckkeepském stylu. Šperky dala</p>

<p>pryč. Pohlédla na mě a tázavě se usmála. Připadal jsem si ja­ko vetřelec, který vpadl do hodiny mezi žáky a jejich učite­le. A tak místo abych ji prostě pozdravil, pokusil jsem se svoji přítomnost ospravedlnit. Nasadil jsem formální tón, pl­ně si vědom pohledů ostatních žen:</p>

<p>„Královno Kettricken. Následník trůnu Verity mě požá­dal, abych vám doručil vzkaz."</p>

<p>V jejím pohledu se cosi mihlo a potom se zase zklidnil. „Ano," pravila bezbarvým hlasem. Žádná z jehel neustala v rytmickém pohybu, ale já si byl jist, že každé ucho v míst­nosti je nastraženo a čeká, jaké to asi přináším poselství.</p>

<p>„Nahoře na věži kdysi bývala zahrada, známá jako Krá­lovnina zahrada. Kdysi, jak říkal král Verity, tam bývaly kvě­tináče se zelení a nádržky s vodou. Bylo to místo s kvetou­cími rostlinami, rybkami a větrnými zvonečky. Patřila jeho matce. Má královno, král Verity si přeje, aby připadla vám."</p>

<p>Ticho okolo stolu se prohloubilo. Kettricken se rozšířily oči. Opatrně se zeptala: „Jsi si tím sdělením jist?"</p>

<p>„Samozřejmě, milady." Její reakce mě zaskočila. „Říkal, že by mu způsobilo velikou radost, kdyby viděl, že zahrada obživla. Mluvil o ní s velikou láskou, zvláště když vzpomí­nal záhony s kvetoucím tymiánem."</p>

<p>Ve tváři Kettricken se rozvinula radost jako okvětní líst­ky květiny. Zvedla ruku k ústům a rozechvěle se přes prsty nadechla. Do její bledé tváře se vlila krev a zbarvila jí líce dorůžova. Oči jí zářily. „Musím to místo vidět," zvolala. „Musím ho vidět teď hned!" Náhle vstala. „Rosemary? Můj plášť a rukavice, prosím." Zaměřila pohled na ostatní dámy. „Nevezmete si svoje pláště a rukavice a nepřipojíte se ke mně?"</p>

<p>„Má královno, dnes je moc prudká bouře..." spustila jed­na váhavě.</p>

<p>Ovšem další, již starší žena s mateřskými rysy ve tváři, se pomalu zvedla. Lady Modesty. „Já s vámi na vrchol věže půjdu. A hotovo!" Přiskočil k ní malý hošík, který dosud po­dřimoval v koutě. „Zaběhni mi pro plášť a rukavice. A taky pro kapuci." Otočila se zpět ke Kettricken. „Vzpomínám si na tu zahradu moc dobře, ještě z dob královny Constance. Strávila jsem tam v její společnosti mnoho krásných hodin. Ráda se budu podílet na její obnově."</p>

<p>Chviličku bylo ticho a pak se rozhoupaly i ostatní dámy. Když jsem se vrátil oblečený, všechny již byly přichystány k odchodu. Připadal jsem si nezvykle divně, když jsem vedl procesí dam hradem a pak po dlouhých točitých schodech do Královniny zahrady. Vezmu-li v úvahu pážata a zvědav­ce, kráčelo za mnou a za Kettricken dobrých dvacet lidí. Když jsem stoupal po kamenných schůdcích nahoru, Ket­tricken kráčela v těsném závěsu za mnou. Ostatní se vlekli v dlouhém průvodu za námi. Zatímco jsem tlačil do těžkých dveří, abych je silou otevřel proti tlaku vrstvy sněhu za ni­mi, Kettricken se tiše zeptala: „Odpustil mi, že ano?"</p>

<p>Zastavil jsem se, abych nabral dech. Jak jsem ramenem otevíral dveře, mému poraněnému zákrčí to nijak neprospě­lo. Předloktí mi cukalo tupou bolestí. „Má královno?" zeptal jsem se místo odpovědi.</p>

<p>„Můj pán Verity mi odpustil. A tímhle mi to dal najevo. Och, mám tady založit zahradu pro nás pro oba. Už nikdy mu neudělám ostudu." A zatímco jsem civěl na její nadšený úsměv, ona se ramenem opatrně zapřela do dveří a odtlačila je. Stál jsem dál ve dveřích a mžoural proti světlu mrazivé­ho zimního dne, ale ona mě obešla a stanula na vrcholu vě­že. Brodila se do půli lýtek chrupavým sněhem a vůbec jí to nevadilo. Rozhlížel jsem se po pustém prostranství a říkal si, kam jsem to dal rozum. Nic tam nebylo, jen ztvrdlý navátý</p>

<p>sníh pod olovnatě šedou oblohou. Zaváté byly i sošky a kvě­tináče pohozené u zdi. Chystal jsem se čelit královninu zkla­mání. Ona však uprostřed věže zvedla ruce, zatímco vítr smetal vločky kolem ní, a zatočila se v kruhu, rozesmátá ja­ko dítě. „Je to tak nádherné!" zvolala.</p>

<p>Odvážil jsem se za ní. Ostatní mě následovali. Kettricken byla vmžiku u zpřeházené hromady plastik, váz a nádržek navršených podél zdi. Odhrnula sníh z tváře andělíčka, jako by byla jeho matka. Smetla vrstvu sněhu z kamenné lavičky, popadla andělíčka a postavila ho na ni. Nebyla to zrovna malá soška, ale Kettricken s pomocí své velikosti a síly vy­prostila z navátého sněhu ještě několik kusů. Pokaždé vy­křikla údivem a chtěla, aby dámy šly blíž a obdivovaly soš­ky spolu s ní.</p>

<p>Stál jsem kousek stranou od nich. Kolem mě svištěl ledo­vý vítr, probouzející bolest v mých zraněních a nepříjemné vzpomínky. Kdysi jsem tu stával na mraze skoro nahý, za­tímco Galen se do mě snažil vtlouci Umění. Tady jsem stál, přesně na tomhle místě, když mě mlátil jako psa. A tady jsem s ním bojoval a při tom boji ve mně vyhořelo veškeré Umění, které jsem v sobě měl, a v mé duši zůstala hluboká jizva. To místo ve mně stále vyvolávalo hořkost. Přemýšlel jsem, zda by mě nějaká zahrada, jakkoli zelená a přívětivá, mohla okouzlit, pokud by vznikla na tomhle kameni. Táhlo mě to k jedné nízké zídce. Věděl jsem, že kdybych k ní šel a podíval se přes okraj, shlížel bych na skalnaté útesy pod hradbami. Nešel jsem. Vidina rychlého konce, kterou mi tehdy sliboval skok dolů, už mě nepokoušela. Odvrhl jsem starou Galenovu sugesci stranou. Otočil jsem se zpět a sledoval Kettricken.</p>

<p>Proti bílému pozadí ze sněhu a kamene její barvy obživ­ly. Existuje květina zvaná sněženka, jež občas vykvete, ještě když jsou zimní sněhy na ústupu. Ona mi ji v tu chvíli při­pomněla. Její světlé vlasy byly rázem zlaté oproti zelenému plášti, který měla na sobě, její rty rudé, její tváře růžové jak růže, které zde jednou znovu pokvetou. Oči měla jako sršící modré drahokamy, když dolovala své poklady a každý nález provázela radostným výkřikem. Kontrast vůči ní tvořily její dámy s tmavými copy a černýma či hnědýma očima, zaha­lené v pláštích a kápích před mrazem. Jen tiše stály, souhla­síce s královnou a těšíce se z jejího veselí, ale přitom si tře­ly prsty o sebe nebo si ve větru přidržovaly pláště. Právě takhle, říkal jsem si, právě takhle by ji měl vidět Verity, ky­pící nadšením a životem. Pak by ji prostě musel milovat. Ce­lá sálala vitalitou, stejně jako on, když loví nebo rajtuje na koni. Či alespoň kdysi.</p>

<p>„Je to samozřejmě milé," odvážila se podotknout lady Hope. „Ale je tu moc zima. A nedá se tady nic dělat, dokud sníh neroztaje a nezmírní se vítr."</p>

<p>„Och, vy se ale mýlíte!" zvolala královna Kettricken. Hla­sitě se zasmála, zvedla se od svých pokladů a znovu šla do­prostřed věže. „Zahrada počíná v srdci. Zítra musím z vr­cholku věže odmést sníh a led. A potom se musí rozmístit všechny tyto lavičky, sošky a květináče. Jenže jak? Paprs­kovitě jako loukotě u kola? V podobě půvabného bludiště? Formálně, střídáním výšek a motivů? Lze je uspořádat na ti­síc způsobů a já musím experimentovat. Ledaže by si to snad můj pán pamatoval ještě z dob svého dětství. Pak to tu uvedu do původního stavu, zahradu jeho dětství!"</p>

<p>„Až zítra, královno Kettricken. Nebe se zatahuje a ochla­zuje se," doporučovala lady Modesty. Viděl jsem, kolik ten náročný výstup a stání na mraze postarší ženu stály. Ale ona se mile usmála a řekla: „Dnes večer bych vám snad mohla vyprávět, co si o té zahradě pamatuji já."</p>

<p>„Opravdu?" zvolala Kettricken a spráskla radostí ruce. Úsměv, kterým obdařila lady Modesty, byl jako požehnání.</p>

<p>„Bude mi ctí."</p>

<p>A s těmito slovy jsme všichni začali pomalu sestupovat z věže. Já šel jako poslední. Zavřel jsem za sebou dveře a na chvíli se zastavil, abych očima uvykl temnotě ve věži. Pode mnou poskakovala světýlka svíček, jak ostatní scházeli dolů. V duchu jsem děkoval pážeti, jehož napadlo pro svíčky za­běhnout. Šel jsem pomaleji, protože celá ruka, od kousnutí po ránu mečem, mi pulsovala nepříjemnou bolestí. Vybavil jsem si radost Kettricken a byl jsem rovněž rád, i když jsem si pro­vinile uvědomoval, že její příčiny byly klamné. Verity s úle­vou přijal můj návrh předat zahradu Kettricken, ale ten čin pro něj neměl tak závažný význam jako pro Kettricken. Ona se teď vrhne do práce, jako by budovala svatostánek jejich lás­ky. Pochyboval jsem však, že Verity se zítra ještě rozpomene, že jí zahradu věnoval. A tak zatímco jsem sestupoval po scho­dech dolů, připadal jsem si jako zrádce a šašek zároveň.</p>

<p>Šel jsem na večeři s nutkavým přáním být sám. Proto jsem se raději vyhnul sálu a odebral se na strážnici za ku­chyní. Tam jsem natrefil na Burriche a Handse. Když mě pozvali ke stolu, nemohl jsem odmítnout. Ale jakmile jsem se posadil, bylo to, jako bych tam nebyl. Nevyloučili mě z rozhovoru, ale bavili se o životě, s nímž jsem neměl nic společného. Sáhodlouhé podrobnosti o dění ve stáji a v so­kolnici mi již unikaly. Debatovali o problémech s rutinní zběhlostí mužů, kteří spolu sdílí důvěrné informace ze zá­kulisí. Přistihl jsem se, že při jejich slovech stále více přiky­vuji, ale jinak nemám co říci. Vycházeli spolu dobře. Bur­rich s Handsem nemluvil spatra. Ale Hands se netajil svým respektem k muži, jehož nade vši pochybnost považoval za představeného. Hodně se během krátké doby od Burriche naučil. Minulý podzim opustil Buckkeep jako obyčejný če­ledín. Teď znalecky mluvil o sokolech a psech a kladl od­borné otázky, jež se týkaly Burrichovy volby při páření ko­ní. Ještě jsem jedl, když se oba zvedli k odchodu. Hands se strachoval o psa, kterého předchozí den nakopl kůň. Popřáli mi dobrou noc, a když vycházeli ze dveří, byli stále zabraní do rozhovoru.</p>

<p>V klidu jsem seděl dál. Okolo mě byli další, stráže a vo­jáci, kteří jedli a pili a družně rozmlouvali. Příjemné zvuky hovoru, lžiček vyškrabujících mísy, zadunění, jak si někdo z bochníku sýra odsekl klín, na mne působily jako hudba. Místnost voněla lidmi a jídlem, hořícím dřevem, rozlitým pivem a bublajícím dušeným. Měl bych být spokojený, ni­koli neklidný, nikoli zasmušilý, nikoli osamělý.</p>

<p><emphasis>Bratře?</emphasis></p>

<p><emphasis>Už jdu. Setkáme se za starým vepřínem.</emphasis></p>

<p>Nighteyes lovil kdesi daleko. Byl jsem tam první, stál jsem uprostřed tmy a čekal na něj. V brašně jsem měl hrní­ček s mastí a přinesl jsem i pytel s kostmi. Sníh kolem mě vířil v nekonečném tanci zimních jiskérek. Očima jsem pát­ral ve tmě. Vnímal jsem ho, cítil jsem, že je blízko, ale jemu se přesto podařilo nečekaně vyskočit a překvapit mě. Tento­krát byl milosrdný a jen mě rafhul a zatahal za zdravé zá­pěstí. Šli jsme dovnitř chatrče. Rozžal jsem pahýl svíce a po­díval se mu na plecko. Minulou noc jsem byl moc unavený a sužovaný bolestí, takže jsem s potěšením zjistil, že jsem odvedl dobrou práci. Vystříhal jsem mu husté chlupy a pod­sadu srsti skoro až na kůži a očistil ránu čerstvým sněhem. Strup na ní byl silný a temný. Mohl jsem říci, že dnes to ješ­tě krvácelo, ale ne moc. Namazal jsem mu ránu pořádnou vrstvu masti. Nighteyes mírně ucukl, ale vydržel to. Potom natočil hlavu a místo pátravě očichal.</p>

<p><emphasis>Husí sádlo</emphasis>, konstatoval a začal ho olizovat. Nechal jsem ho. Tato medicína mu nemohla nijak uškodit a jazykem ji vetře do rány lépe než já prsty.</p>

<p><emphasis>Máš hlad?</emphasis> zeptal jsem se.</p>

<p><emphasis>Ani ne. Podél staré hradby je hodně myší</emphasis>. A pak, když k němu zavál pach z pytle, jejž jsem přinesl, dodal: <emphasis>Ale troš</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ka hovězího či srnčího by přišla vhod</emphasis>.</p>

<p>Vysypal jsem pytel kostí na hromadu před něho a on se k nim vrhl, aby se jich zmocnil. Pozorně je očichal a pak si vytáhl masitý kloub, do něhož se s vervou pustil. <emphasis>Vyrazíme si brzy na lov?</emphasis> V mysli mi přitom zobrazil vykované.</p>

<p><emphasis>Asi tak za den či za dva. Do příště chci dobře zvládnout meč.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já ti nic nevyčítám. Kravské zuby nejsou tak moc dobrá zbraň. Ale moc dlouho ne</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>tálej.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pročpak?</emphasis></p>

<p><emphasis>Protože já dnes nějaké viděl. Ty bezcitné. Našli si na bře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hu řeky umrzlého jelena a jedli ho. Zkažené, páchnoucí ma</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>so, a oni ho jedli. Dlouho jim však nevydrží. Zítra se přesu</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nou blíž.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pak vyrazíme na lov zítra. Ukaž mi, kdes je viděl.</emphasis> Zavřel jsem oči a rozpoznal úsek břehu potoka, který mi Nighteyes vyvolal z paměti. <emphasis>Nevěděl jsem, že jsi zabrousil tak daleko! To jsi celou tu cestu urazil za dnešek, s poraněným pleckem?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nebylo to zas tak daleko.</emphasis> Z jeho odpovědi jsem vycítil mírné holedbání. <emphasis>A věděl jsem, že po nich půjdeme. Sám se dokážu pohybovat mnohem rychleji. Je pro mě snazší najít je sám a zavést tě k nim, abychom je ulovili.</emphasis></p>

<p><emphasis>To není žádný lov, Nighteyesi.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne. Ale je to něco, co děláme pro smečku.</emphasis></p>

<p>Chvíli jsem s ním poseděl v přátelském mlčení a sledoval ho, jak s chutí ohlodává přinesené kosti. Během zimy hodně vyrostl. Jeho váha i svalová hmota díky dobré stravě a vy­svobození z tísnivého prostoru klece hodně nabyly. Mohlo sněžit, ale jeho šedou srstí prorůstaly tlustší černé chlupy, jež vločkám a vlhkosti zabraňovaly proniknout do kožichu a na kůži. Celý voněl zdravím; nikoli nažluklou psinou ne-cvičeného, překrmeného zvířete chovaného uvnitř, ale divo­kostí a čistotou. <emphasis>Včera jsi mi zachránil život.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tys mě zachránil před smrtí v kleci.</emphasis></p>

<p><emphasis>Myslím, že jsem byl tak dlouho sám, až jsem zapomněl, co je to mít přítele.</emphasis></p>

<p>Nyní ustal v ohryzávání kosti a mírně pobaveně ke mně vzhlédl. <emphasis>Přítele? To je moc slabé slovo, bratře. A ve špatném smyslu. Nepohlížej na mě tak. Budu pro tebe tím, čím jsi ty pro mě. Spřízněným bratrem a smečkou. Ale nejsem vším, co budeš kdy potřebovat.</emphasis> Pustil se zase do kosti a já vsedě pře­mítal nad tím, co mi právě sdělil.</p>

<p><emphasis>Hezky se vyspi, bratře, řekl jsem mu na odchodu.</emphasis></p>

<p>Odfrkl si. <emphasis>Spát? To sotva. Měsíc se může ještě prodrat ob</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lačným příkrov</emphasis><emphasis>em a p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>skytnout mi trochu světla na lov. Po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kud však ne, mohu spát.</emphasis></p>

<p>Kývl jsem a zanechal ho nad jeho kostmi. Když jsem se vracel na hrad, připadal jsem si méně sklíčený a osamělý než předtím. Zároveň mne však hryzal pocit viny za to, že Nighteyes tolik přizpůsobí svůj život a vůli mně. Nějak se mi nezdálo, že by slídění za vykovanými bylo pro něj to nej­lepší.</p>

<p><emphasis>Je to pro smečku. Pro dobro smečky. Bezcitní se snaží ve</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>třít do našeho teritoria. To nemůžeme připustit.</emphasis> Zdálo se, že je s tím vysvětlením spokojen, a připadalo mu divné, že se tím trápím. Dal jsem nám oběma kývnutím ve tmě za prav­du a zamířil jsem ke kuchyňským dveřím, zpátky za žlutým světlem a teplem.</p>

<p>Stoupal jsem po schodech ke svému pokoji a přemýšlel, co všechno jsem během uplynulých dní napáchal. Rozhodl jsem se, že vlče pustím na svobodu. Místo toho se z nás sta­li bratři. Nelitoval jsem toho. Šel jsem varovat Verityho před dalšími vykovanými poblíž Buckkeepu. Místo toho jsem zjistil, že o nich již ví, a připadl mi úkol studovat Elderlingy a pokusit se objevit další osoby zasvěcené do Umění. Požá­dal jsem ho, aby dal zahradu Kettricken a odvedl tak její my­sl od raněných citů. Místo toho jsem ji oklamal a ještě více ji připoutal láskou k Veritymu. Na podestě jsem se zastavil, abych nabral dech. Možná všichni tančíme podle šaškovy taktovky, uvažoval jsem. Cožpak mi některé z těchto věcí sám nenavrhoval?</p>

<p>Opět jsem v kapse nahmatal mosazný klíček. Proč to ne­udělat okamžitě? Verity v ložnici nebyl, zato Charim ano. Bez skrupulí mě vpustil a ani mi nebránil použít klíč. Vzal jsem plnou náruč svitků, které jsem tam objevil; bylo jich víc, než jsem čekal. Odnesl jsem je do svého pokoje a polo­žil na šatní truhlici. Rozdělal jsem v krbu oheň. Mrkl jsem na obvaz na pokousaném zákrčí. Byl to ošklivý cár látky prosáklý krví. Věděl jsem, že bych ho měl vyměnit. Bál jsem se ho však rozvázat. Až za chvíli. Přiložil jsem další dřevo na oheň. Probíral jsem se svitky. Pavouci, malinkaté písmo, vybledlé ilustrace. Pak jsem zvedl oči a rozhlédl se po místnosti.</p>

<p>Postel. Truhlice. Malý věšák u postele. Džber a mísa na vodu k mytí. Vskutku ošklivá tapiserie s králem Wisdomem, kterak se radí se zažloutlým Elderlingem. Svazek svíček na krbové římse. Jen sotva se to změnilo za ty roky, co jsem zde žil, od oné první noci, kdy jsem se sem přestěhoval. Bylo to holé a ponuré místo, nedotčené představivostí. Jen jsem kla­mal, lovil a zabíjel. A poslouchal. Spíš jako pes než člověk.</p>

<p>A to ani oblíbený pes, kterého by si hýčkali a chválili. Pou­ze jeden ze smečky pro všechno. Kdy jsem naposled slyšel o Shrewdovi? Nebo o Chadeovi? Dokonce i šašek se mi vy­smívá. Čím jsem pro koho byl než jen nástrojem? Byl zde vůbec někdo, kdo by se o mě zajímal jen kvůli mně samot­nému? Najednou jsem nedokázal vystát svou vlastní společ­nost. Odložil jsem svitek, který jsem měl v ruce, a odešel z pokoje.</p>

<p>Když jsem zaklepal u dveří Patience, chvíli bylo ticho. „Kdo je?" ozval se hlas Lacey.</p>

<p>„Jen FitzChivalry."</p>

<p>„FitzChivalry!" Trocha překvapení v hlase. Na mě už by­lo dost pozdě. Zpravidla jsem chodíval během dne. Pak jsem s úlevou zaslechl, jak kdosi oddělal závoru a zarachotila zá­strčka. Řídila se mou radou, pomyslel jsem si. Dveře se po­malu otevřely, Lacey ustoupila, abych mohl dovnitř, a nejis­tě se usmála.</p>

<p>Vešel jsem, vřele jsem pozdravil Lacey a pak se rozhlédl, kde je Patience. Bude asi ve vedlejším pokoji, odtušil jsem. Avšak v koutě, s očima sklopenýma nad výšivkou, seděla Molly. Nepodívala se na mě ani nevzala mou přítomnost na vědomí. Vlasy pod krajkovým čepečkem měla svázané do drdolu. Na jiné ženě by snad modré šaty působily prostým a střízlivým dojmem. Molly v nich však nevypadala všedně. Její oči stále upřeně hleděly na výšivku. Podíval jsem se na Lacey a zjistil, že mě zpříma pozoruje. Otočil jsem se zno­vu k Molly a cosi uvnitř mě se hnulo. Čtyři kroky a byl jsem u ní. Poklekl jsem vedle její židle a ona se ode mě odtáhla. Popadl jsem ji za ruku a přitáhl si ji ke rtům.</p>

<p>„FitzChivalry!" ozval se za mnou rozlícený hlas Patience. Zvedl jsem oči; stála ve dveřích. Rty měla hněvivě semknu­té. Odvrátil jsem se.</p>

<p>Molly se otočila jinam. Držel jsem ji za ruku a tiše řekl: „Já už takhle nemůžu dál. Ať je to jakkoli pošetilé, ať je to jakkoli nebezpečné, ať si ostatní myslí cokoli. Nemohu být od tebe pořád odloučen."</p>

<p>Snažila se mi vysmeknout, tak jsem ji pustil, abych jí ne-pochroumal prsty. Místo toho jsem se jí chytil za sukně a křečovitě se držel záhybu jako umíněné děcko. „Aspoň ně­co řekni," žadonil jsem, ale promluvila jen Patience:</p>

<p>„FitzChivalry, to je neslušné. Okamžitě přestaň."</p>

<p>„Nebylo slušné ani moudré ani vhodné, aby se vám můj otec dvořil tak, jak se vám dvořil. Ale on se nerozpakoval. Myslím, že toho cítil tolik, jako já teď," řekl jsem, nespouš­těje oči z Molly.</p>

<p>Tím jsem u Patience získal moment překvapení. Jenom­že Molly odložila výšivku a vstala. Ukročila dozadu, a když bylo jasné, že ji buď musím pustit, nebo jí roztrhnu sukni, pustil jsem ji. Odstoupila ode mě. „Omluví mě lady Patien­ce pro dnešní večer?"</p>

<p>„Samozřejmě," odvětila Patience, ale v jejím hlase neby­la cítit žádná jistota.</p>

<p>„Když odejdeš, nic už mi nezbude." Věděl jsem, že to zní příliš dramaticky. Stále jsem klečel u židle.</p>

<p>„I když zůstanu, stále tady pro tebe nic nebude," pravila Molly vyrovnaně, sundala si zástěru a pověsila ji na věšák. „Jsem jen služebná. Ty jsi mladý šlechtic, nadto z královské rodiny. Nikdy mezi námi nemůže nic být. Pochopila jsem to, během posledních pár týdnů."</p>

<p>„Ne." Vstal jsem a vykročil za ní, ale vyvaroval se další­ho dotyku. „Ty jsi Molly a já jsem Newboy."</p>

<p>„Možná. Kdysi," připustila Molly. Poté vzdychla. „Ale ne teď. Nedělejte mi to těžší, než to je, sire. Musíte mě nechat na pokoji. Nemám už kam jít; musím zůstat zde a pracovat, aspoň než si vydělám dost..." Náhle zavrtěla hlavou. „Dob­rou noc, milady. Lacey. Sire." A odvrátila se ode mě. Lacey tiše stála. Všiml jsem si, že jí neotevřela dveře, ale Molly se u nich nezastavila. Dveře se za ní nekompromisně zavřely. V místnosti zavládlo tíživé ticho.</p>

<p>„Tak," vydechla po chvíli Patience. „Ráda vidím, že aspoň jeden z vás má rozum. Co si probůh myslíš, FitzChivalry, takhle sem vpadnout a skoro zaútočit na moji služebnou?"</p>

<p>„Myslel jsem, že ji miluji," odvětil jsem nepokrytě. Se­sul jsem se na židli a dal si hlavu do dlaní. „Myslel jsem, že jsem moc unavený z toho, jak jsem sám."</p>

<p>„Proto jsi sem přišel?" řekla skoro dotčeně Patience.</p>

<p>„Ne. Přišel jsem vás navštívit. Netušil jsem, že ona tu bu­de. Ale když jsem ji spatřil, dolehlo to na mě. Je to pravda, Patience. Nemůžu takhle dál."</p>

<p>„Ale to bys měl, protože stejně budeš muset." Slova to byla tvrdá, ale ona při nich vzdychla.</p>

<p>„Mluví Molly o tom... o mně? Před vámi. Musím to vě­dět. Prosím." Bušil jsem na hradbu jejich mlčení a díval se z jedné na druhou. „Opravdu si přeje, abych ji nechal být? To jsem se jí tolik zprotivil? Copak jsem nedělal vše, co jste po mně chtěla? Čekal jsem, Patience. Stranil jsem jí, dával jsem si pozor, abych nezavdal podnět k řečem. Ale kdy to má skončit? Anebo je to váš plán? Držet nás od sebe, dokud na sebe nezapomeneme? To vám nemůže vyjít. Já nejsem dítě a tohle není žádná hračka, již byste přede mnou mohla ukrývat a rozptylovat mě jinými nicůtkami. Tohle je Molly. A je to má láska a já ji nenechám jít."</p>

<p>„Bojím se, že musíš," řekla tvrdě Patience.</p>

<p>„Proč? Našla si jiného?"</p>

<p>Patience má slova odbyla mávnutím ruky, jako kdyby to byly mouchy. „Ne. Ona není přelétavá, to tedy ne. Je bystrá a přičinlivá, důvtipná a duchaplná. Dobře jsem si všimla, že jsi pro ni ztratil hlavu. Ale ona je i hrdá. Přišla mezitím na to, co ty odmítáš vidět. Že každý pocházíte z tak oddělených kruhů, že setkání uprostřed je prakticky nemožné. I kdyby Shrewd souhlasil s tvým sňatkem, o čemž silně pochybuji, jak byste pak žili? Nemůžeš opustit hrad, jít dolů do města a pracovat ve svíčkárně. Víš dobře, že nemůžeš. A jakému postavení by se těšila, kdybys ji držel zde? Navzdory její dobrotě by lidé, kteří ji moc neznají, dokázali vidět jenom rozdíly ve vašem postavení. Spatřovali by v ní pouze důkaz tvých nízkých choutek. ,Och, tomu bastardovi padla do oka služka jeho macechy. Určitě po ní skočil někde za rohem, jednou, dvakrát, a teď za to musí pykat.' Víš, jaké řeči mám na mysli."</p>

<p>Věděl jsem. „Nestarám se o to, co by si lidé povídali." „Možná bys to strpěl. Ale co Molly? A co vaše děti?" Mlčel jsem. Patience sklopila oči k rukám složeným v klí­ně. „Jsi mladý, FitzChivalry," řekla velmi klidně, velmi ko­nejšivě. „Vím, že mi teď nevěříš. Ale možná potkáš jinou. Nějakou blíže tvému postavení. A ona zrovna tak. Snad si zaslouží vyhlídky na šťastný život. Snad by ses měl stáh­nout. Dopřej si asi tak rok. A když se tvé city do té doby ne­změní, pak..." „Mé city se nezmění."</p>

<p>„Bojím se, že ani její ne," řekla otevřeně Patience. „Mě­la tě ráda, Fitzi. Aniž by věděla, kdo vlastně jsi, dala ti své srdce. Tolik mi řekla. Nechci zrazovat její důvěru ke mně, ale když uděláš, oč tě požádala, a necháš ji být, možná už ti to nikdy sama neřekne. A tak ti to povím já, a jen doufám, že mi nebudeš dávat vinu za tu bolest, kterou ti musím způ­sobit. Ona ví, že to tak nikdy nemůže být. Nechce být služ­kou, která by si vzala šlechtice. Nechce, aby její děti byly dcerami a syny hradní služky. A tak si šetří tu trochu peněz, které jí mohu vyplácet. Nakupuje si vosk a voňavky a vě­nuje se stále svému řemeslu, jak jen nejlépe umí. Chce si nějak našetřit dost peněz, aby mohla začít znovu, ve své vlastní svíčkámě. Nebude to hned tak brzy. Ale je to její cíl." Patience se odmlčela. „A v tom životě pro tebe nevidí žádné místo."</p>

<p>Dlouho jsem jen seděl v hlubokém zamyšlení. Ani Lacey, ani Patience nemluvily. Lacey tiše pocházela ztichlou míst­ností a připravovala čaj. Poté mi do ruky strčila šálek. Zvedl jsem oči a pokusil se na ni usmát. Položil jsem čaj opatrně stranou. „Věděla jste od začátku, že k tomu dojde?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Bála jsem se toho," řekla prostě Patience. „Ale zároveň jsem věděla, že s tím nemohu nic dělat. Ani ty."</p>

<p>Stále jsem seděl a již nemyslel. Kdesi pod starou chýší ve vyhrabaném doupěti dřímal Nighteyes, čelist položenou na kosti. Jemně jsem se ho dotkl, ani jsem ho nevzbudil. Jeho klidný dech byl jako záchranná kotva. Byl mi oporou.</p>

<p>„Fitzi, co budeš dělat?"</p>

<p>Do očí se mi draly slzy. Zamžikal jsem a přešlo to. „To, co jste mi právě řekla," pravil jsem ztěžka. „Kdypak jsem jednal jinak?"</p>

<p>Patience mlčela a já pomalu vstal. Poraněné zákrčí mi bo­lestivě pulsovalo. Pojednou se mi chtělo spát. Patience kýv­la, jako bych se již omluvil. U dveří jsem se zastavil. „Proč jsem sem dnes večer vlastně šel. Kromě toho, že jsem vás chtěl vidět. Královna Kettricken bude obnovovat Královni­nu zahradu. Tu na vrcholu věže. Zmínila se, že by ráda vě­děla, jaká byla původní úprava zahrady. Za časů královny Constance. Myslel jsem, že byste si to snad mohla vybavit. Pro ni."</p>

<p>Patience se zarazila. „Vybavuji si to. Moc dobře." Chvíli byla zticha, načež se rozzářila. „Nakreslím ti to a vysvětlím. Pak s tím můžeš jít za královnou."</p>

<p>Naše pohledy se střetly. „Myslím, že byste za ní měla jít vy. Myslím, že by ji to moc potěšilo."</p>

<p>„Fitzi, já to s lidmi nikdy moc neuměla," zajíkla se. „Jsem si jista, že bych jí připadala divná. A nudná. Nemohla bych -" zabreptla se a zmlkla.</p>

<p>„Královna Kettricken je velmi osamělá," pravil jsem tiše. „Má kolem sebe dámy, ale nemyslím, že by měla opravdo­vé přátele. Kdysi jste také byla nastávající královnou. Ne­vzpomínáte si, jaké to bylo?"</p>

<p>„Myslím, že pro ni je to zcela jiné, než to bylo pro mne."</p>

<p>„Asi ano," souhlasil jsem. Otočil jsem se k odchodu. „Ne­boť jste především měla pozorného a milujícího manžela." Patience za mnou vyjekla leknutím. „A pak si nemyslím, že by princ Regal byl tehdy tak... chytrý, jako je dnes. A měla jste podporu Lacey. Ano, lady Patience. Jsem si jist, že je to pro ni zcela jiné. Mnohem těžší."</p>

<p>„FitzChivalry!"</p>

<p>U dveří jsem se zastavil. „Ano, milady?"</p>

<p>„Otoč se, když s tebou mluvím!"</p>

<p>Pomalu jsem se obrátil a ona na mě doslova zadupala. „Mluví z tebe tvá hořkost. Snažíš se mě zahanbit! Myslíš si, že nekonám svou povinnost? Že neznám svou povinnost?"</p>

<p>„Milady?"</p>

<p>„Zítra za ní zajdu. A ona si bude myslet, že jsem divná a nemotorná a roztěkaná. Bude ze mne znuděná a nebude si více přát, abych za ní ještě chodila. A pak se mi omluvíš za to, že jsi mě k tomu přiměl."</p>

<p>„Jsem si jist, že sama to víte nejlépe, milady."</p>

<p>„Nech si ty své lichotnické způsoby a zmiz. Otravo je­den." Opět dupla nohou, otočila se a prchla do ložnice. Když jsem odcházel, Lacey mi přidržela dveře. Rty měla pevně semknuté a byla zaražená.</p>

<p>„Copak?" zeptal jsem se jí na odchodu, protože jsem vě­děl, že mi chce něco říci.</p>

<p>„Myslela jsem, že jsi hodně jako tvůj otec," poznamenala jízlivě. „Jen nejsi tak tvrdohlavý. On by se nevzdal tak snad­no jako ty." A s tím za mnou přibouchla dveře.</p>

<p>Chvíli jsem hleděl na zavřené dveře a pak zamířil zpátky do pokoje. Věděl jsem, že si musím vyměnit obvaz na krku a na rameni. Vyšel jsem první řadu schodů a paže mi na kaž­dém kroku cukala bolestí. Zastavil jsem se na podestě. Chví­li jsem sledoval hořící svíčky v držácích. Vystoupal jsem druhou řadu schodů.</p>

<p>Vytrvale jsem několik minut klepal. Škvírou pode dveřmi vycházelo žluté světlo svíce, ale když jsem zaklepal, rázem zhaslo. Vytáhl jsem nůž a dost hlučně jsem zkoušel uvolnit zástrčku na jejích dveřích. Mezitím ji vyměnila. Zdálo se, že je tam i závora, mnohem těžší, než jakou bych dokázal špič­kou nože pozvednout. Vzdal jsem to a odešel.</p>

<p>Dolů to jde vždycky snáze než nahoru. Ve skutečnosti to může být ještě snazší, když má člověk poraněnou ruku. Shlí­žel jsem shora na vlny, jež se tříštily jako bílé krajkoví o úte­sy v dáli. Nighteyes měl pravdu. Měsíc se trochu prodral skr­ze mračna. Lano mi v rukavicích mírně prokluzovalo a já jen tiše klel, když jsem se musel přidržovat zraněnou rukou. Ješ­tě kousek, sliboval jsem si. Spustil jsem se o další dva kroky. Římsa Mollyina okna byla poněkud užší, než jsem doufal. Měl jsem lano omotané kolem ramene a balancoval jsem ve výšce. Čepel nože jsem snadno prostrčil škvírou mezi oke­nicemi; byly velmi špatně dovřené. Horní zástrčka již povolila a já právě zápolil s dolní, když jsem zevnitř zaslechl je­jí hlas:</p>

<p>„Jestli sem vlezeš, začnu křičet. Přijdou stráže."</p>

<p>„Pak bys jim měla postavit na čaj," odvětil jsem zlostně a znovu zalomcoval dolní zástrčkou.</p>

<p>V tu ránu Molly rozrazila okenice. Stála orámovaná ok­nem v mihotavém světle krbového ohně, který ji zezadu oza­řoval. Měla noční košili, ale dosud nezapletené vlasy. Volně jí splývaly na ramena a po rozčesání zářily. Přehodila si přes ramena šál.</p>

<p>„Běž pryč," osopila se na mě. „Vypadni odsud."</p>

<p>„Nemohu," zasupěl jsem. „Nemám již sílu, abych se vy­šplhal nahoru, a lano není dost dlouhé, aby dosáhlo k úpatí zdi."</p>

<p>„Dovnitř nemůžeš," trvala neústupně na svém.</p>

<p>„Tak dobře." Posadil jsem se na okenní římsu s jednou nohou do místnosti, zatímco druhá mi volně visela z okna. Ofukoval mě vítr, čeřil jí noční košili a rozdmýchával pla­meny v krbu. Nic dalšího jsem neříkal. Po chvíli se začala třást zimou.</p>

<p>„Co chceš?" zeptala se vztekle.</p>

<p>„Tebe. Chtěl jsem ti říci, že zítra půjdu za králem, abych ho požádal o svolení ke sňatku s tebou." Ta slova mi vyšla z úst bezděčně, nic takového jsem neplánoval. Náhle mě přemohl závratný pocit, že mohu říci a udělat cokoli. Na­prosto cokoli.</p>

<p>Moly na mě chvíli zírala. Tichým hlasem řekla: „Já si tě nechci vzít."</p>

<p>„O tom jsem mu nic říkat nechtěl," zazubil jsem se na ni.</p>

<p>„Jsi nesnesitelný!"</p>

<p>„Ano. A taky hrozně prochladlý. Prosím, pusť mě alespoň dovnitř, ať tu tolik nezmrzám."</p>

<p>Nesvolila. Ale ustoupila od okna. Zlehka jsem skočil do­vnitř, nedbaje bolestivého cuknutí v paži. Zavřel jsem a za­jistil okenice. Přešel jsem pokoj, poklekl u krbu a přiložil na oheň pořádná polena, aby z místnosti vypudil chlad. Potom jsem vstal a nahříval si nad ním ruce. Molly neřekla ani slo­vo. Stála vzpřímená opodál, ruce zkřížené na prsou. Podíval jsem se na ni a usmál se.</p>

<p>Ona však nikoli. „Měl bys už jít." Cítil jsem, jak mi úsměv z tváře mizí. „Molly, prosím, jen si se mnou promluv. Myslel jsem, když jsme spolu naposled mluvili, že si jeden s druhým rozumíme. A ty teď se mnou nemluvíš a odvracíš se... nevím, co se změnilo. Nechápu, co se mezi námi děje."</p>

<p>„Nic." Pojednou vypadala velice křehce. „Nic se mezi ná­mi neděje. Nic se mezi námi nemůže stát. FitzChivalry -" a to jméno z jejích rtů znělo tak cize - „měla jsem čas pře­mýšlet. Kdybys takhle za mnou přišel před týdnem, nebo před měsícem, vášnivý a usměvavý, vím, že bych neodola­la." Bezděčně svolila k přízračnému posmutnělému úsměvu. Jako kdyby vzpomínala na zesnulé dítě, kterak jednoho dáv­ného letního dne vesele dovádělo. „Ale tys nepřišel. Byl jsi korektní a praktický a dělal jen ty správné věci. A jakkoli to může znít pošetile, právě to mě zraňovalo. Říkala jsem si, že mě miluješ tak hluboce, jak jsi sám prohlásil, a že nic - žád­né zdi, žádné způsoby, pověst či etiketa - se ti nemohou po­stavit do cesty, aby ses se mnou vídal. Tu noc, kdy jsi přišel, když jsme... ale nic se tím nezměnilo. Už jsi znovu nepři­šel."</p>

<p>„Ale to bylo kvůli tobě, kvůli tvé pověsti -" spustil jsem zoufale.</p>

<p>„Mlč. Říkala jsem ti, že je to pošetilé. Ale city nemusí být moudré. City prostě jsou. Tvá láska ke mně nebyla moudrá.</p>

<p>Ani má k tobě. Pochopila jsem to. A taky jsem pochopila, že moudrost musí převážit nad city." Vzdychla. „Tolik mě to rozhněvalo, když se mnou tvůj strýc poprvé mluvil. Hrozně mě to rozčílilo. Vzbudil ve mně akorát vzdor, pevné odhod­lání vytrvat navzdory všemu, co stálo mezi námi. Ale já ne­jsem kámen. I kdybych byla, dokonce i kámen lze omílat ustavičným přikapáváním chladného, zdravého rozumu."</p>

<p>„Můj strýc? Princ Regal?" Nemohl jsem uvěřit té proradnosti.</p>

<p>Vážně přikývla. „Chtěl, abych o jeho návštěvě nikomu nevyprávěla. Nic by se nezískalo tím, jak říkal, kdyby ses o tom dozvěděl ty. Cítil potřebu jednat v nejlepším zájmu své rodiny. Říkal, že bych to měla pochopit. Já to pochopi­la, ale velmi mě to rozčílilo. Teprve časem mi došlo, že je to i v mém nejlepším zájmu." Zmlkla a přejela si rukou po tvá­ři. Plakala. Zatímco mluvila, slzy se jí tiše řinuly po tváři.</p>

<p>Šel jsem přes pokoj k ní. Váhavě jsem ji objal pažemi. Nebránila se, což mě překvapilo. Opatrně jsem ji držel, jako by byla motýl, kterého bych mohl lehce rozmáčknout. Sklo­pila hlavu, takže mi čelem skoro spočívala na rameni, a tvá­ří proti mému hrudníku řekla: „Za několik měsíců budu mít našetřeno dost peněz, abych mohla začít znovu. Ne si hned otevřít obchod, ale pronajmout si někde místnost a najít si práci, která by mě uživila. A začnu šetřit na krámek. Tak to mám v úmyslu. Lady Patience je laskavá a Lacey se stala mou opravdovou přítelkyní. Jenže mě nebaví být služkou. A nebudu to dělat déle, než budu muset." Zmlkla a jen tiše stála v objetí mých paží. Slabě se chvěla, jakoby vyčerpá­ním. Zdálo se, že jí došla slova.</p>

<p>„Copak ti můj strýc povídal?" zeptal jsem se obezřele.</p>

<p>„Och." Naprázdno polkla a trochu ke mně pozvedla tvář. Myslím, že si osušila slzy o mou košili. „Jen to, co jsem od něho měla čekat. Když ke mně přišel poprvé, byl upjatý a re­zervovaný. Považoval mě, myslím, za... běhnu z ulice. Přís­ně mě varoval, že král již nestrpí žádné další skandály. Chtěl vědět, zda nečekám dítě. Samozřejmě mě to rozčílilo. Řekla jsem mu, že je to nesmysl. Že jsme nikdy..." Molly zmlkla a já cítil, jak hluboce ji ponížilo už jen to, že jí někdo polo­žil takovou otázku. „No a potom mi řekl, že je-li to tak, pak je vše pořádku. Ptal se, jaké odškodnění si podle mne za­sloužím za to, žes mě oklamal."</p>

<p>Jako kdyby mi při tom slově rýpl do žaludku nožíkem. Má zuřivost vzrůstala, ale přinutil jsem se být zticha, aby mi vše mohla vypovědět.</p>

<p>„Řekla jsem mu, že nečekám nic. Že jsem oklamala sama sebe, stejně jako jsi mě oklamal ty. Potom mi nabídl peníze. Abych prý odešla pryč. A nikdy už o tobě nemluvila. Ani o tom, co se mezi námi stalo."</p>

<p>Mluvilo se jí nesnadně. Její hlas byl s každou větou vyšší a stísněnější. Snažila se navodit zdání klidu, který v ní ne­byl, jak jsem dobře poznal. „Nabídl mi tolik, že bych si moh­la otevřít svíčkárnu. Rozhněvalo mě to. Řekla jsem mu, že se nedám uplatit, abych někoho přestala milovat. Že kdyby mě nabídnuté peníze dokázaly přimět, abych milovala či ne­milovala, pak bych vskutku byla běhna. On se strašně roz­zlobil, ale odešel." Vtom roztřeseně vzlykla, pak se ovládla a zmlkla. Dal jsem jí ruce zlehka kolem ramen, vnímaje do­tekem její napětí. Pohladil jsem ji po vlasech; něžněji než kteréhokoli koně po hřívě, a taky hebčeji. Molly celá ztichla.</p>

<p>„Regal páchá zlo," slyšel jsem se říkat. „Snaží se mě ra­nit tím, že tě odsud vypudí. Zostudit mě tím, že ti ublí­ží." Zakroutil jsem pro sebe hlavou, udiven svou pitomostí. „Měl jsem to předvídat. Myslel jsem jen na to, že by proti tobě mohl klevetit. Nebo zařídit, aby se ti stala nějaká fyzická újma. Ale Burrich měl pravdu. Ten člověk nemá žádnou morálku, neřídí se žádnými pravidly."</p>

<p>„Zprvu byl odměřený. Ale ne sprostý a hrubý. Přišel jen jako králův posel, jak říkal, a taky sám za sebe, aby zamezil skandálu a nikdo další se o tom nedozvěděl. Snažil se hovo­ru spíše vyhýbat, nikoli k němu zavdávat příčinu. Později, když jsme spolu mluvili již vícekrát, říkal, že mě nerad vidí takhle v úzkých a že řekne králi, že za to nemohu já. Do­konce ode mne koupil svíčky a zařídil, aby se i ostatní do­zvěděli, co prodávám. Věřím, že se mi snaží pomoci, FitzChivalry. Nebo se o to stará."</p>

<p>Když jsem uslyšel, že hájí Regala, ranilo mě to víc než ja­kákoli jiná urážka či výtka, kterou by proti mně namířila. Prsty se mi zamotaly do jejích hebkých vlasů. Opatrně jsem je vyprostil. Regal. Celé týdny jsem chodil sám jako tělo bez duše, vyhýbal se jí a nemluvil s ní, aby z toho nebyl skandál. Nechával jsem ji na pokoji, jen aby Regal mohl přijít místo mě. Nedvořil se jí, to ne, ale získal si ji svým osvědčeným šarmem a naučenými slovy. Trpělivě narušoval její předsta­vu o mně, když jsem nebyl přítomen, abych jeho řeči ne­mohl vyvracet. Tvářil se jako její spojenec, zatímco já byl odsouzen k potupnému mlčení, a tak se ze mě časem vyklu­bal nerozumný holobrádek, bezohledný ničema. Kousl jsem se do jazyka, ještě než jsem jí o Regalovi stačil povědět ně­co špatného. Vyznělo by to jen jako plytký vzdor chlapce, který se snaží oplácet někomu, kdo se snaží postavit jeho ztřeštěné vůli.</p>

<p>„Mluvila jsi někdy o Regalových návštěvách před Patien­ce a Lacey? Co o něm říkaly?"</p>

<p>Zavrtěla hlavou a z jejích vlasů přitom vystoupila jemná vůně. „Varoval mě, abych o tom nikde nemluvila. ,Ženské tlachy,' říkal, a já vím, že je to pravda. Ani jsem o tom neměla vykládat tobě. Povídal, že Patience s Lacey si mě bu­dou považovat víc, když to bude vypadat, že jsem k tomu rozhodnutí dospěla sama. A také říkal... že ty bys mě nene­chal jít... kdyby sis myslel, že to rozhodnutí pochází od něj. Musíš prý věřit, že jsem se od tebe odvrátila sama."</p>

<p>„Zná mě opravdu dobře," připustil jsem.</p>

<p>„Neměla jsem ti to říkat," zamumlala. Kousek se ode mě poodtáhla a zadívala se mi do očí. „Nevím, proč jsem to udělala."</p>

<p>Její oči a vlasy měly barvy lesa. „Snad že jsi nechtěla, abych tě nechal jít?" zkusil jsem to.</p>

<p>„To musíš," řekla. „Oba přece víme, že pro nás není žád­ná budoucnost."</p>

<p>Na okamžik zavládlo ticho. Oheň v krbu spokojeně pras­kal. Nikdo z nás se nehýbal. Já se však ocitl kdesi jinde, od­kud jsem palčivě vnímal každou její vůni a dotek. Její oči, bylinková vůně její pleti a vlasů byly zajedno s hřejivostí a pružností jejího těla pod měkkou vlněnou noční košilí. Za­koušel jsem ji jako zcela novou barvu, která mi náhle vy­vstala před očima. Všechny obavy, ba i myšlenky byly pře­rušeny tímto nenadálým vědomím. Věděl jsem, že se chvěji, protože mi položila ruce na ramena a sevřela je, aby mě uklidnila. Z jejích rukou se prese mne řinulo teplo. Sklope­ným zrakem jsem jí pohlédl do očí a užasl při tom, co jsem tam spatřil.</p>

<p>Políbila mne.</p>

<p>Ten prostý úkon, když mi nabídla svá ústa, byl jako ote­vření stavidla. Následoval dlouhý nepřetržitý polibek. Neu­stali jsme, abychom se zamýšleli nad moudrostí nebo mo­rálkou, vůbec jsme neváhali. Svolení, které jsme dali jeden druhému, bylo absolutní. Společně jsme vstoupili do té no­vosti a nedokážu si představit hlubší splynutí, než jaké přivodil náš společný úžas. Do té noci jsme oba vstoupili celí, nespoutáni očekáváním nebo vzpomínkami ostatních. Ne­měl jsem na ni větší právo než ona na mne. Ale dával jsem a bral a přísahám, že toho nikdy nebudu litovat. Vzpomínka na něžnou nemotornost z oné noci je tím nejopravdovějším majetkem mé duše. Rozechvělými prsty jsem zašmodrchal mašli ve výstřihu její noční košile do beznadějného uzlu. Molly se zdála být zkušená a jistá, jak se mě dotýkala, avšak jen aby prudkým nádechem prozradila svůj údiv, když jsem jí vyšel vstříc. - Bylo to všechno jedno. Naše nevědomost ustoupila vědění nekonečně staršímu než my dva dohroma­dy. Snažil jsem se být něžný a silný, ale zároveň jsem ne­stačil žasnout nad její silou a něžností.</p>

<p>Slyšel jsem to nazývat tancem, slyšel jsem to nazývat zá­pasem. Někteří muži o tom mluví s protřelým smíchem, jiní s pohrdáním. Slyšel jsem o tom brebentit statné trhovkyně, jako když slepice kvokají nad kůrkami chleba; obracely se na mne prostitutky, jež směle vychvalovaly své zboží jako pouliční prodavači čerstvé ryby na hácích. Já sám si myslím, že některé věci jsou mimo možnosti slov. Modrou barvu lze jedině zakusit, stejně jako vůni jasmínu či zvuk flétny. Ob­nažená křivka horkého ramene, jedinečně ženská měkkost poprsí, překvapené vyjeknutí, když všechny zábrany rázem povolí, parfém na jejím hrdle, příchuť její kůže, to všechno jsou pouze části, a jakkoliv mohou být krásné, neobsahují v sobě celek. Ani tisíc takových detailů to stále nevypoví.</p>

<p>Z polen v krbu mezitím zbyly tmavě rudé uhlíky. Svíce dávno dohořely. Jako bychom byli na místě, kam jsme vešli jako cizinci, a zjistili jsme, že je to domov. Myslím, že bych se byl vzdal celého zbytku světa, jenom abych mohl zůstat v ospalém hnízdečku ze zmuchlaných přikrývek a peřin a vdechovat její hřejivý klid.</p>

<p><emphasis>Bratře, to je v pořádku.</emphasis></p>

<p>Vyskočil jsem jako ryba na udici a vytrhl Molly z ospalé­ho snění. „Copak je?"</p>

<p>„Jen křeč v lýtku," zalhal jsem a ona se důvěřivě zasmá­la. Taková prostá, nevinná lež, ale já se rázem cítil zahan­ben, styděl jsem se za všechny ty lži, které jsem kdy vyslo­vil, a za všechny pravdy, které jsem proměnil ve lži tím, že jsem si je nechal pro sebe. Otevřel jsem ústa, abych jí všech­no vypověděl. Že jsem vrah v královských službách, králův vražedný nástroj. Že to, co mi té noci vyjevila, se mnou sdí­lel můj bratr vlk. Že se oddala muži, který zabíjel ostatní li­di a sdílel svůj život se zvířetem.</p>

<p>Bylo to však nemyslitelné. Kdybych jí o těch věcech vy­právěl, jen bych ji ranil a zahanbil. Cítila by se navždy zne­čištěna mými doteky. Řekl jsem si, že bych strpěl, kdyby pohrdala mnou, avšak že bych nesnesl, kdyby pohrdala sa­ma sebou. Řekl jsem si, že raději zatnu zuby, protože je to ušlechtilejší; když si ta tajemství ponechám pro sebe, bude to jistě lepší než dopustit, aby ji pravda zničila. Nelhal jsem si tehdy?</p>

<p>Nelžeme si snad všichni?</p>

<p>A tak jsem tam ležel ovinutý jejími hřejivými pažemi a po boku mě zahřívalo její hebké tělo, zatímco jsem si sliboval, že se změním. Přestanu být vším, čím jsem doposud byl, a pak jí to nebudu muset nikdy říkat. Hned zítra, sliboval jsem si, řeknu Chadeovi a Shrewdovi, že už pro ně nebudu zabíjet. Zítra vysvětlím Nighteyesovi, proč musím přerušit své pouto s ním. Zítra.</p>

<p>Ale ještě dnes, v onen den, kdy už začínalo svítat, jsem musel s vlkem po boku vyrazit na lov vykovaných a zabíjet. To proto, že jsem chtěl jít za Shrewdem s čerstvým trium­fem v kapse, aby se obměkčil a prokázal mi laskavost, o niž</p>

<p>ho požádám. Ještě dnes večer, až budu mít ten masakr za se­bou, ho požádám, abychom se s Molly směli vzít. Sliboval jsem si, že jeho svolení bude znamenat počátek mého nové­ho života, života muže, který již nebude muset střežit svá ta­jemství před ženou, již miluje. Políbil jsem ji na čelo a pak jsem ze sebe zlehka sundal její ruce.</p>

<p>„Musím tě teď opustit," zašeptal jsem a ona sebou trhla. „Ale modlím se, aby to nebylo na dlouho. Ještě dnes půjdu za Shrewdem, abych ho požádal o svolení k našemu sňat­ku."</p>

<p>Pohnula se a otevřela oči. V mírném údivu mě sledovala, jak nahý vylézám z její postele. Přiložil jsem na oheň a vy­hýbal se jejímu upřenému pohledu, zatímco jsem sbíral své šatstvo a oblékal se. Nebyla až tolik plachá, protože když jsem při utahování opasku zvedl oči, ona na mne hleděla a usmívala se. Začervenal jsem se.</p>

<p>„Cítím, že jsme již sezdáni," zašeptala. „Nedokážu si ani představit, že by nás vyřknutí nějakých slibů mohlo spojit ještě opravdověji."</p>

<p>„Ani já." Usedl jsem na okraj postele a ještě jednou vzal její ruku do své. „Ale pocítím velké zadostiučinění, když se o tom všichni dozvědí. A to, má paní, vyžaduje svatbu. A ve­řejné vyznám všeho toho, co ti mé srdce již odpřisáhlo. Ale teď už musím jít."</p>

<p>„Ještě ne. Zůstaň aspoň chvilku. Určitě máš ještě trochu času, než se ostatní začnou probouzet."</p>

<p>Sklonil jsem se nad ní a políbil ji. „Musím jít už teď, abych vytáhl jistý kus lana, který visí z cimbuří k oknu mé paní. Jinak by to mohlo dát podnět k řečem."</p>

<p>„Alespoň počkej, než ti vyměním obvaz na krku a na pa­ži. Kde ses tak zranil? Chtěla jsem se zeptat už v noci, jen­že..."</p>

<p>Usmál jsem se na ni. „Já vím. Měli jsme důležitější věci na práci. Ne, drahá. Ale slibuji ti, že ještě dnes ráno to udě­lám, až budu u sebe v pokoji." Když jsem ji nazval svou „drahou", připadl jsem si rázem jako muž; žádné jiné slovo mi ten pocit předtím nedalo. Políbil jsem ji s předsevzetím, že hned vzápětí půjdu, ale přistihl jsem se, že otálím, když mě polaskala na krku. Vzdychl jsem. „Opravdu už musím jít."</p>

<p>„Já vím. Ale ještě jsi mi neřekl, jak ses zranil."</p>

<p>Z jejího hlasu jsem poznal, že má zranění nepovažuje za vážná, ale jenom hledá záminku, jak mě u sebe déle zdržet. Přesto mi byla hanba a snažil jsem se, aby má lež byla po­kud možno neškodná. „Pokousal mě pes. Fenka ve stájích, která měla štěňata. Asi jsem ji neznal tak, jak jsem si mys­lel. Shýbl jsem se, abych si vzal jedno štěňátko, a ona po mně vyjela."</p>

<p>„Chudáčku. Co se dá dělat. Víš jistě, že sis to dobře vy­čistil? Kousnutí zvířete se snadno zanítí."</p>

<p>„Vyčistím si to znovu, až si to budu převazovat. A teď už musím jít." Přikryl jsem ji peřinou, ale ne bez záchvěvu lí­tosti, že musím opustit její vyhřáté hnízdečko. „Ještě se tro­chu prospi, než se rozední."</p>

<p>„FitzChivalry!"</p>

<p>U dveří jsem se zastavil a otočil se. „Ano?"</p>

<p>„Přijď dnes večer za mnou. Ať už král řekne cokoli."</p>

<p>Otevřel jsem ústa na protest.</p>

<p>„Slib mi to. Jinak... dnešek nepřežiji. Slib mi, že se ke mně vrátíš. Bez ohledu na to, co řekne král, pamatuj si to. Jsem teď tvá žena. A navždy budu. Navždy."</p>

<p>Srdce se mi při těch oddaných slovech zastavilo a já se nezmohl na víc než na němé přikývnutí. Můj výraz musel vypovídat za vše, neboť úsměv, kterým mě obdařila, byl jasný a zářivý jako zlaté letní slunce. Zvedl jsem závoru a vyhákl petlici na dveřích. Zlehka se otevřely a já zíral do zeše­řelé chodby. „Určitě za mnou zamkni," zašeptal jsem a vy­klouzl od ní do zbylé noci.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>2</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Lov</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Umění, tak jako kterékoli jiné disciplíně, se lze naučit mno</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ha způsoby. Galen, mistr Umění za krále Shrewda, používal techniky deprivace a nucených útrap, aby u svých žáků roz</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bořil mentální zábrany. Jakmile žákovi vnutil roli potupné</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho přežívání, jeho mysl se stala přístupnou Galenově vpádu a byla nucena přijmout jeho techniky Umění. A zatímco je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho žáci, kteří vydrželi výcvik a posléze se z nich stala Ga-lenova koterie, všichni zvládali Umění na spolehlivé úrov</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ni, žádný z nich neprojevoval nikterak silný talent. Galen si údajně chvalořečil za to, že vybral žáky s malým tale</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>tem a naučil je spolehlivě Umění. To je možná pravda. Anebo si zvolil žáky s velkým potenciálem a potom je degradoval na adekvátní nástroje.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bylo by možné srovnat techniky Galena a Solicity, hrad</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní mistryně Umění z pře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>chozího období. Solicity poskytla základní výcvik mladým princům Veritymu a Ch</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>valrymu. Podle Verityho slov hodně docílila pomocí vlídnosti a cel</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kového zklidnění žáků, aby tak snížili svoje bariéry. Verity i Chivalry z jejích rukou vyšli jako zdatní a silní praktikanti</emphasis></p>

<p><emphasis>Umění. Solicity bohužel zemřela dříve, než stačila završit je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jich pokročilý výcvik a než Galen vůbec postoupil na tova</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ryšský post lektora Umění. Člověk se může jen dohadovat, kolik vědění si s sebou vzala do hrobu a jaký potenciál této královské magie nebude již nikdy objeven.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>•    •    •</strong></p>

<p>Toho rána jsem se ve svém pokoji moc nezdržel. Oheň mezitím vyhasl, ale chlad, jejž jsem tam cítil, nebyl jen chla­dem nevytopené místnosti. Ta místnost byla jako prázdná skořápka života, jehož jsem měl brzy zanechat. Zdála se ješ­tě pustší než kdy předtím. Stál jsem do pasu nahý a třásl se zimou, když jsem se myl v neohřáté vodě a opožděně si mě­nil obvaz na paži a krku. Nezasloužil jsem si, aby mé rány vyhlížely tak čistě, jak vyhlížely. Nicméně se hojily dobře.</p>

<p>Teple jsem se oblékl, vzal si prošívanou horalskou košili a přes ni těžký kožený kabát. Natáhl jsem si silné kožené no­havice a pevně si je přivázal k nohám koženými řemínky. Vzal jsem si příruční nůž a vyzbrojil se též krátkou dýkou. Ze své pracovní soupravy jsem vyňal nádobku s muchomůr-kou zelenou v prášku. Navzdory tomu všemu jsem si připa­dal nechráněný a navíc pošetilý, když jsem opouštěl svůj pokoj.</p>

<p>Šel jsem rovnou do Verityho věže. Věděl jsem, že už na mě bude čekat, aby mi udělil lekci v Umění. Nějak ho budu muset přesvědčit, že dnešní den musím vyrazit na lov vyko­vaných. Svižně jsem vyrazil do schodů, maje na mysli je­diné přání, aby už ten den byl za mnou. Celým svým by­tím jsem se momentálně soustředil na okamžik, kdy zaklepu u Shrewdových dveří a požádám ho o svolení vzít si Molly. Už při pouhé myšlence na ni mě zalila podivná směsice neznámých pocitů, které mne na schodech přiměly zpomalit krok, jak jsem o nich snažně přemítal. Pak jsem to vzdal, ne­boť to nemělo cenu. „Molly," řekl jsem si nahlas, leč tiše. Její jméno bylo jako magické zaklínadlo, posilovalo mé od­hodlám a podněcovalo mě k činu. U dveří jsem se zastavil a hlasitě zabušil.</p>

<p>Verityho souhlas jsem spíše vycítil než uslyšel. Zatlačil jsem do dveří a vešel dovnitř. Dveře jsem za sebou zavřel.</p>

<p>Napohled v místnosti panoval klid. Otevřeným oknem dovnitř vanula studená bríza a Verity u něj trůnil na své se­dačce. Jeho ruce nečinně spočívaly na okenním parapetu a oči byly upřené na vzdálený horizont. Tváře měl růžové a tmavé vlasy rozcuchané neposednými prsty větru. Až na mírný průvan z okna byla místnost ztichlá a klidná. Přesto jsem cítil, jako bych vstoupil do větrného víru. Verityho vě­domí se vyvalilo proti mně a já byl vtažen do jeho mysli, vržen spolu s jeho myšlenkami a Uměním daleko na moře. Unášel mě s sebou po všech lodích v dosahu své mysli. By­lo to opojné. Tu jsme se otřeli o myšlenky kapitána kupec­ké lodi: „...bude-li cena přijatelná, při zpáteční cestě nalož olej..." a potom jsme přeskočili k čiperné opravářce sítí, je­jíž čnělkový klín se divoce míhal vzduchem. Ta si pro se­be cosi zamumlala, když na ni kapitán houkl, aby si s prací pospíšila. Natrefili jsme na kormidelníka, který se stracho­val o svou těhotnou ženu v domácnosti, a tři rodiny dolující v kalném ranním světle mlže z mořského dna, než ho příliv znovu zaplaví. Navštívili jsme ještě asi tucet dalších osob, než nás Verity náhle povolal zpátky do věže a do svých těl. Cítil jsem závrať jako malý chlapec, kterého táta vysadil do výše, aby si prohlédl všechen ten zmatek na tržišti, a pak ho postavil zpátky na nohy, do jeho dětské perspektivy hemží­cí se lidskými koleny a nohama.</p>

<p>Popošel jsem k oknu a stoupl si vedle Verityho. Stále zí­ral přes vodu na horizont. Pojednou jsem pochopil jeho ma­py a to, proč je vytváří. Ona síť životů, kterých se tak letmo dotýkal, se mi nyní jevila, jako by přede mnou rozevřel dlaň a odhalil hrst převzácných drahokamů. Lidé. Jeho lidé. Ne­bylo to skalnaté pobřeží nebo vydatné pastviny, nad nimiž držel stráž. Byli to tito lidé, jasné záblesky ostatních životů, které sám neprožíval, ale přesto mu byly drahé. Tohle bylo Verityho království. Zeměpisné hranice vyznačené na per­gamenu je pro něho pouze vymezovaly. Na okamžik jsem s ním sdílel jeho bezradnost nad tím, jak může někdo chtít těmto lidem ubližovat, a rovněž zběsilé odhodlání, že rudé lodě si již nesmí vzít ani jeden další život.</p>

<p>Jak závrať odeznívala, svět kolem mne se ustaloval; na vrcholu věže panoval klid. Verity, aniž na mě pohlédl, řekl: „Takže. Dneska lov."</p>

<p>Přikývl jsem, nedbaje toho, že mé gesto neviděl. Nehrálo to roli. „Ano. Vykovaní jsou blíže, než jsme vůbec tušili."</p>

<p>„Čekáš, že s nimi budeš bojovat?"</p>

<p>„Říkal jste mi, abych se připravil. Nejdříve zkusím jed. Ten však možná tak hltat nebudou. Nebo se mě pokusí zno­vu napadnout. A tak si beru nůž, čistě pro případ."</p>

<p>„To jsem tušil. Ale vezmi si raději tohle." Zpoza židle vy­táhl meč v pochvě a vložil mi ho do rukou. Chvíli jsem na to udiveně hleděl. Povrch kůže byl nádherně zdobený, jílec se vyznačoval krásnou jednoduchostí, jež je typická jen pro zbraně a nástroje zhotovené mistrem. Na Verityho pokyn jsem vytáhl meč z pochvy. Kov se oslnivě blýskal a třpytil, kování a ohyby, v nichž byla jeho síla, navozovaly slabé světelné vlnění po celé délce čepele. Zvedl jsem meč a cítil, jako by se mi vznášel v ruce, nehmotný a čekající. Byla to mnohem skvostnější zbraň, než jakou jsem si zasloužil svými šermířskými dovednostmi. „Měl bych ti ho samozřejmě předat s pompou a okázalostí. Ale dávám ti ho už teď, pro­tože bez něj by ses už nemusel vrátit. Během zimních oslav si ho od tebe nejspíš vyžádám zpět, abych ti ho pak mohl předat se všemi náležitostmi."</p>

<p>Zasunul jsem meč zpátky do pochvy a znovu ho tasil, než by řekl švec. Nikdy jsem nevlastnil tak překrásný výrobek lidských rukou. „Připadám si, jako bych vám na něj měl pří­sahat či něco takového," řekl jsem hloupě.</p>

<p>Verity se pousmál. „Regal by jistě nějakou přísahu vyža­doval. Co se týče mne, myslím, že muž mi nemusí přísahat na meč, když se mi už zapřísahal svým životem."</p>

<p>Zaplavil mě silný pocit viny. Sebral jsem v sobě veškerou kuráž. „Verity, můj princi. Dnes vyrážím, abych vám slou­žil jako úkladný vrah."</p>

<p>Dokonce i Verity byl zaskočen. „To jsou přímá slova," poznamenal obezřele.</p>

<p>„Myslím, že je čas na přímá slova. Takhle vám budu slou­žit dnes. Ale mé srdce je tím již unaveno. Zapřísahal jsem se vám svým životem, jak jste řekl, a když přikážete, musím v tom pokračovat. Přesto vás žádám, abyste mi našel jiný způsob, jak bych vám sloužil."</p>

<p>Verity mlčel snad celou věčnost. Podepřel si pěstí bradu a vzdychl. „Kdybys byl přísahal pouze mně, snad bych ti mohl odpovědět ihned a prostě. Ale já jsem jen následníkem trůnu. Tuto žádost musíš přednést svému králi. Stejně jako ho musíš žádat o svolení k sňatku."</p>

<p>Ticho v místnosti se nyní rozlilo do šíře a hloubky a utvo­řilo mezi námi odstup. Nedokázal jsem ho překlenout. Ko­nečně Verity promluvil: „Ukázal jsem ti, jak střežit své sny, FitzChivalry. Pokud ale zapomínáš hlídat svou bdělou mysl, nemůžeš pak ostatní vinit z toho, co vyzradíš ty sám."</p>

<p>Vší silou jsem potlačil svůj hněv. „Jak moc?" zeptal jsem se odměřeně.</p>

<p>„Minimum, o tom tě ujišťuji. Jsem sice zvyklý střežit své vlastní myšlenky, ale méně se už blokuji před myšlenkami ostatních. Zvláště myšlenkami někoho v Umění tak silného, ač nevyzpytatelného, jako jsi ty. Nechtěl jsem být přítomen tvé... schůzce."</p>

<p>Zmlkl. Já se neodvažoval promluvit. Nešlo jen o to, že mé vlastní soukromí bylo tak ošklivě vyzrazeno. Ale co Molly! Jak to kdy vysvětlím Molly, to jsem si neuměl představit. Ani jsem nesnesl pomyšlení na to, že by se mezi nás vetřela další nevyslovená lež, přestrojená za mlčení. A jako obvyk­le, Verity byl pravdivý jako jeho jméno (Verity - Pravdivost). Byla to má vlastní neopatrnost. Verity velice tiše pravil:</p>

<p>„Abych pravdu řekl, závidím ti, chlapče. Kdyby to bylo na mně, ženil by ses ještě dnes. Pokud ti Shrewd dnes nedá své svolení, zapiš si do srdce a oznam i lady Rudé Sukni násle­dující: až budu králem já, budete se moci vzít, kdykoli a kde­koli budete chtít. Neudělám vám to, co jiní udělali mně."</p>

<p>Myslím, že v tu chvíli jsem pochopil, oč všechno byl Ve­rity připraven. Je však jedna věc soucítit s mužem, jemuž že­nu vybrali jiní. A druhá věc je opustit lože své milované a tu si uvědomit, že člověk, kterého mám rád, nikdy nepozná pl­nost toho, co jsem zažil s Molly. Jak hořké pro něj muselo být jen letmo zahlédnout, co jsme s Molly sdíleli a co jemu zůstane navždy odepřeno.</p>

<p>„Verity. Děkuji," řekl jsem.</p>

<p>Krátce jsme se střetli očima a on se na mě znaveně usmál.</p>

<p>„Dobrá. Ačkoliv," zaváhal, „tohle není slib, takže to tak neber. Ale možná s tím budu moci něco dělat i tak. Možná bys neměl čas působit jako... diplomat, kdybys obdržel jiné úkoly. Úkoly, které jsou pro nás mnohem přínosnější."</p>

<p>„A to?" zeptal jsem se opatrně.</p>

<p>„Mých lodí den ze dne přibývá, jak pod rukama mistrů získávají tvar. A mně je opět odepřeno to, co bych si nejví­ce přál. Nebudu s nimi moci vyplout. Je pro to hodně ro­zumných důvodů. Tady mohu mít o všem patřičný přehled a všechno řídit. Tady neriskuji svůj život v boji s rudými pi­ráty. Tady mohu koordinovat útoky několika lodí najednou a poslat pomoc vždy tam, kde je jí nejvíce třeba." Odkašlal si. „Na druhé straně, nepocítím na tváři vítr a neuslyším ho lomozit v plachtoví a nikdy nebudu moci bojovat s rudými nájezdníky tak, jak toužím, s mečem v ruce, zabíjet je rych­le a čistě, prolévat krev za krev, kterou prolili oni." Zatímco mluvil, jeho rysy prostoupil ledový vztek. Po chvilkovém mlčení o něco klidněji pokračoval: „Takže. Aby se tyto lodě co nejlépe využily, na palubě každé z nich musí být někdo, kdo alespoň dokáže přijímat mé instrukce. Ideální by bylo, kdyby mi někdo mohl přenášet podrobnosti o tom, co se na palubě lodi děje. Dneska jsi názorně viděl, jak jsem omeze­ný. Mohu poznat myšlenky určitých lidí, to ano, ale nemo­hu je řídit, pokud jde o to, co si sami myslí. Občas se mi po­daří objevit někoho vůči Umění vnímavějšího, a tak mohu jeho myšlenky ovlivňovat. To však není totéž jako obdržet rychlou odpověď na přímou otázku.</p>

<p>Uvažoval jsi někdy o službě na moři, FitzChivalry?"</p>

<p>Kdybych teď řekl, že mě zaskočil, byla by to příliš slabá slova. „Právě jste mi připomněl, že mé schopnosti v Umě­ní jsou nevyzpytatelné, Sire. A včera jste mi připomněl, že v boji jsem spíš rváč než šermíř, navzdory výcviku u Hod -"</p>

<p>„A nyní ti připomínám, že máme půlku zimy. Do jara mnoho měsíců nezbývá. Řekl jsem to jen jako možnost, nic víc. Já ti do té doby mohu poskytnout jen tu nejnutnější po­moc, pokud jde o to, co potřebuješ zvládnout. Obávám se, že jinak je to celé na tobě, Fitzi. Jsi schopen se do jara naučit ovládat své Umění i meč?"</p>

<p>„Jak už jste mi říkal, můj princi. Nemohu nic slíbit, ale vynasnažím se."</p>

<p>„Výborně." Verity se na mě dlouze zadíval. „Nezačneš ještě dnes?"</p>

<p>„Dnes? Dnes musím na lov. Netroufám si ten úkol zane­dbat, ani kvůli tomuhle."</p>

<p>„To se navzájem nevylučuje. Vezmi mě dnes s sebou."</p>

<p>Chvíli jsem na něho nepřítomně zíral, pak jsem kývl na souhlas. Myslel jsem, že se zvedne, navlékne si zimní oděv a vezme si meč. Místo toho se ke mně natáhl a chytil mě za předloktí.</p>

<p>Když se do mě vlil svou přítomností, instinktivně jsem se bránil. Nebylo to jako jindy, když jsme se probírali mými myšlenkami, jako když člověk třídí papíry rozeseté po stole. Tentokrát to byla skutečná okupace mé mysli. Nikdo tak do mě nevtrhl ode dne, kdy mě mentálně znásilnil Galen. Sna­žil jsem se jeho sevření vytrhnout, ale bylo to, jako bych měl na zápěstí okov. Tu vše ustalo. <emphasis>Musíš mně důvěřovat. Ano?</emphasis> Stál jsem, potil se a chvěl se jako kůň, který má v příhradě hada.</p>

<p><emphasis>Já nevím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Rozvaž si to, vyzval mě.</emphasis> Trošinku se stáhl.</p>

<p>Stále jsem ho vnímal, jak čeká, ale věděl jsem, že se drží od mých myšlenek stranou. Mysl mi zběsile vířila. Tolik vě­cí se mísilo uvnitř. Byla to věc, kterou jsem musel udělat, pokud jsem se chtěl vyvázat ze života nájemného vraha. By­la to šance učinit ze všech tajemství stará tajemství, místo ustavičného vylučování Molly i s její důvěrou. Musel jsem se té možnosti chopit. Ale jak to mám udělat a utajit před ním Nighteyese a všechno, co máme společného? Zapátral jsem směrem k Nighteyesovi. <emphasis>Naše pouto je tajemstvím. Ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>smím ho vyzr</emphasis><emphasis>adit. Dnes tedy musím lovit sám. Roz</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>míš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne. Je to hloupé a nebezpečné. Budu tam, ale můžeš mi věřit, že budu neviditelný a nezjistitelný.</emphasis></p>

<p>„Copak jsi to dělal?" Byl to Verity, jenž promluvil nahlas. Rukou mi stále svíral zápěstí. Pohlédl jsem mu do očí. V je­ho otázce nebyla žádná krutost. Zeptal se, asi jako když se člověk zeptá malého dítěte, které právě nachytal, jak ryje potají do nábytku. Uvnitř jsem celý ztuhl. Toužil jsem si ulehčit, mít jedinou osobu na světě, která by o mně věděla vše — všechno, čím jsem.</p>

<p><emphasis>To už máš</emphasis>, oponoval mi Nighteyes.</p>

<p>Byla to pravda. A já ho nemohl vystavit nebezpečí. „Mu­síte mi rovněž důvěřovat," slyšel jsem se říkat svému nastá­vajícímu králi. A když ke mně stále zamyšleně vzhlížel, do­dal jsem: „Můj princi. Ano?"</p>

<p>„Ano."</p>

<p>Jediným slovem mi dal svou důvěru a s ní i víru, že ať už jsem dělal cokoli, jemu to neublíží. Zní to možná prostě, ale aby nastávající král dovolil svému zabijákovi mít před ním tajemství, to už bylo na pováženou. Před léty si jeho otec koupil moji věrnost pod příslibem jídla, přístřeší, vzdě­lání a za stříbrnou jehlici zapíchnutou do náprsenky mé ko­šile. Verityho prostý projev důvěry byl pro mne rázem víc než cokoli z těch věcí. Láska, kterou jsem k němu odjakži­va cítil, pojednou neznala hranic. Jak bych mu mohl nedů­věřovat?</p>

<p>Nesměle se usmál. „Umění ti jde, když na to jdeš srd­cem." Bez dalších slov znovu vstoupil do mé mysli. Dokud měl ruku na mém zápěstí, propojit naše myšlenky šlo snadno. Cítil jsem jeho zvědavost a také záchvěv žalu, když na svou tvář pohlédl mýma očima. <emphasis>Zrcadlo je laskavější. Ze</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stárl jsem.</emphasis></p>

<p>Jelikož byl usazen v mé mysli, bylo by zbytečné popírat pravdivost jeho slov. <emphasis>Byla to nezbytná oběť</emphasis>, souhlasil jsem tedy.</p>

<p>Pustil mé zápěstí. Na okamžik jsem měl závratné dvojí vi­dění, díval jsem se na sebe, díval jsem se na něj, načež se to ustálilo. Ostražitě se otočil a znovu upnul zrak na horizont. Vzápětí mi své vidění odňal. Bez fyzického doteku bylo se­pětí myslí odlišné. Pomalu jsem se vyšoural z místnosti a za­mířil po schodišti dolů s pocitem, jako bych balancoval se sklenicí vína naplněnou po okraj. <emphasis>Přesně tak. A v obou pří</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>padech to jde snáze, když se na to nedíváš a tolik na to ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>myslíš. Pouze neseš.</emphasis></p>

<p>Šel jsem do kuchyně, kde jsem se pořádně najedl a snažil se chovat normálně. Verity měl pravdu. Bylo snazší udržet s ním kontakt, když jsem se na to nesoustředil. Zatímco ostatní se věnovali své práci, podařilo se mi do cestovního vaku vysypat talíř sucharů. „Vyrážíš na lov?" zeptala se mě Cook, když se otočila. Přikývl jsem.</p>

<p>„Tak buď opatrný. Na co jdeš?"</p>

<p>„Na kance," zaimprovizoval jsem. „Jenom abych nějaké­ho objevil, dnes ho nechci zabít. Myslel jsem, že při zimních oslavách by to mohlo být pěkné povyražení."</p>

<p>„Pro koho? Pro prince Verityho? Toho ven z hradu ne­dostaneš, hošánku. Moc se teď zdržuje ve svých komnatách a starý chudák král Shrewd s námi pořádně nepojedl už celé týdny. Nevím, proč pořád vařím jeho chuťovky, když se pod­nos vrací stejně plný, jak jsem ho odeslala. Zato princ Regal by mohl jet, pokud by si při tom nerozcuchal své kudrlinky." Všechny děvečky se svorně zahihňaly. Při té smělosti, jakou Cook projevila, jsem zrudl ve tváři. Klid. <emphasis>Ony nevědí, že jsem tady, chlapče. A nic z toho, co řekly, jim nepřičtu k tíži. Hlav</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně nás nyní neprozraď.</emphasis> Vycítil jsem, že Verity se baví, ale i strachuje. A tak jsem se rošťácky usmál, poděkoval Cook za pečivo, které mi vnutila, a odešel z hradní kuchyně.</p>

<p>Sooty ve stáji byla neklidná a nemohla se dočkat, až vy­jedeme. Když jsem ji sedlal, šel okolo Burrich. Temným zrakem přejel můj kožený oděv, zdobenou pochvu a nád­hernou rukojeť meče. Odkašlal si a pak se mlčky zastavil. Nikdy jsem nedokázal přesně říci, kolik toho o mé práci ví. Onehdy v horách jsem mu pověděl o svém výcviku v úkladného vraha. Ale to bylo předtím, než utržil ránu do hlavy, když se mě pokoušel chránit. Když se zotavil, prohlásil, že vzpomínky na předchozí den mu z hlavy vymizely. Ale ob­čas jsem o tom pochyboval. Snad to byl jeho moudrý způ­sob, jak uchovat tajemství v tajnosti; tak, aby se o něm ne­dalo mluvit ani s těmi, kdo ho znají. „Buď opatrný," řekl po chvíli nevrle. „Ne abys té klisně nechal ublížit."</p>

<p>„Dáme si pozor," ujistil jsem ho a vyvedl Sooty kolem něj ven.</p>

<p>Navzdory všemu, co jsem již stihl, bylo teprve časné jitro a právě tolik zimního světla, že se dalo jet bezpečně cvalem. Pustil jsem Sooty otěže a nechal ji, aby podle svého rozpo­ložení sama zvolila tempo a zahřála se, aniž by se stačila orosit potem. Nad námi byl potrhaný oblačný příkrov, jímž se prodíralo slunce a třpytivými prsty se dotýkalo stromů a sněhových závějí. Trochu jsem Sooty přibrzdil. Budeme se muset vydat objížďkou, abychom se dostali k řečišti potoka; nechtěl jsem, aby za námi zůstala vyšlapaná stezka, pokud to nebude nutné.</p>

<p>Verity byl se mnou každým okamžikem. Ne že bychom spolu konverzovali, ale byl svědkem mého vnitřního dialo-</p>

<p>gu. Kochal se svěžím ranním vzduchem, vnímavostí Sooty a mládím mého těla. Ale čím dále jsem se ocital od hradu, tím více jsem si byl vědom toho, jak se Verityho držím. Od jeho počátečního doteku se naše sdílení změnilo ve vzájem­né úsilí, jež připomínalo stisk rukou. Napadlo mě, zda to vů­bec vydržím. <emphasis>Nemysli na to. Prostě to dělej. Každý dech se změní v úkol, když se na něj budeš soustředit.</emphasis> Zamžikal jsem očima a náhle si uvědomil, že on je ve své pracovně a koná své běžné ranní úkoly. Jako vzdálené bzučení včel jsem vní­mal Charima, který se s ním o čemsi radil.</p>

<p>Po Nighteyesovi nebylo ani stopy. Snažil jsem se na něj nemyslet a nedívat se po něm, jenomže to usilovné mentál­ní odpírání bylo stejně náročné jako udržení Verityho vědo­mí v sobě. Tak rychle jsem si zvykl na to, že se po svém vl­kovi jen natáhnu a najdu ho, jak čeká na můj dotek, až jsem si náhle připadal odloučený a nejistý, jako by mi za opaskem chyběl můj oblíbený nůž. Jediná představa, která ho mohla zcela vytlačit z mé mysli, byla Molly, a ani na ni jsem příliš myslet nechtěl. Verity mne za mé chování předešlé noci ne-pokáral, ale já poznal, že mu přinejmenším nepřipadá po­čestné. Měl jsem nepříjemný pocit, že kdybych si skutečně dopřál čas, abych vše pečlivě zvážil, dal bych mu za pravdu. A tak jsem i od toho tématu držel mysl zbaběle stranou.</p>

<p>Uvědomil jsem si, že většinu své mentální energie vyna­kládám na nemyšlení. Zatřepal jsem hlavou a otevřel se oko­lí. Cesta, po níž jsem se ubíral, nebyla moc sježděná. Kli­katila se mezi zvlněnými kopci za Buckkeepem a ušlapaná byla mnohem více od ovcí a koz nežli od lidí. Před pár de­sítkami let to zde blesk vyčistil od stromů. První porost vět­šinou tvořily břízy a topoly, nyní holé a obtížené sněhem. Zdejší kopcovitý terén se k farmaření moc nehodil a sloužil většinou jako letní pastviny pro zvířata. Občas jsem však ucítil závan kouře a spatřil vyšlapanou pěšinu vedoucí od cesty k dřevorubeckému srubu či lovecké chýši. Byla to ob­last malých usedlostí obývaných lidmi nižších vrstev.</p>

<p>Když jsem vjel do starší části lesa, cesta se zúžila a změ­nil se druh stromů. Stály zde tmavé hustě rostlé jehličnany, jež se tísnily blízko u kraje cesty. Měly mohutné kmeny a na zemi pod jejich rozložitými větvemi se místy zvedaly sně­hové pahorky. Houštin zde rostlo pomalu. Většina sněho­vých srážek dosud spočívala nahoře na hustých jehličnatých haluzích. Bylo snadné svést Sooty ze zasněžené cesty. Za šedivého denního světla jsme pak ujížděli pod sněhovým baldachýnem. V šeru velkých stromů vládlo zaražené ticho.</p>

<p><emphasis>Jedeš na určité místo. Máš konkrétní informace o tom, kde se vykovaní nacházejí?</emphasis></p>

<p><emphasis>Byli viděni na břehu jistého potoka, jak pojídali umrzlého jelena. Zrovna včera. Myslím, že odsud bychom je mohli sto</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>povat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Kdo je viděl?</emphasis></p>

<p>Zarazil jsem se. <emphasis>Jeden můj přítel. Lidí se většinou straní. Já si ale získal jeho důvěru a občas, když něco podivného spatří, přijde a dá mi vědět.</emphasis></p>

<p><emphasis>Hm...</emphasis> Vycítil jsem Verityho výhrady, když vzal v úvahu moji nesdílnost. Dobře. <emphasis>Víc už se ptát nebudu. Některá ta</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jemství jsou, myslím, nezbytná. Vzpomínám si na malou sla</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>bomyslnou holčičku, která chodila za mou matkou a sedá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vala jí u nohou. Má matka ji šatila a krmila a dávala jí cetky a sladkosti. Nikdo si jí nikdy moc nevšímal. Až jednou jsem na ně natrefil bez jejich vědomí a vyslechl jsem dívku, jak vypráví mé matce o jednom muži z krčmy, který prodával krásné náhrdelníky a náramky. Pozd</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ji, ještě v tom týdnu, králova stráž v téže krčmě zatkla lupiče Rifeho. Zamlklí lidé často hodně vědí.</emphasis></p>

<p><emphasis>To ano.</emphasis></p>

<p>Jeli jsme dál v družném mlčení. Občas jsem si musel při­pomínat, že Verity tu se mnou není v těle. <emphasis>Ale začínám si přát, abych byl. Je to už hodně dávno, chlapče, co jsem se v těch kopcích jen tak projížděl. Můj život se stal zapeklitě účelným. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposled udělal ně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>co jen proto, že jsem to udělat chtěl.</emphasis></p>

<p>Přikyvoval jsem jeho myšlenkám, když vtom lesní ticho prořízl výkřik. Byl to nezřetelný nářek mladého stvoření, v půli přeťatý, a než jsem se stačil ovládnout, zapátral jsem tím směrem. Moje Moudorst odhalila nevýslovnou paniku, smrtelný strach a náhlé zděšení Nighteyese. Vzápětí jsem tomu svou mysl uzavřel - nicméně strhl jsem otěže Sooty a vyrazil za tím. Přimkl jsem se k její šíji a hnal ji bludištěm navátých sněhových pahorků a popadaných větví na zemi v lese. Razil jsem si cestu vzhůru do kopce, zoufale nescho­pen vyvinout vyšší rychlost. Stanul jsem na vrcholu a pod sebou spatřil výjev, na který do smrti nezapomenu.</p>

<p>Byli tři, otrhaní, zarostlí a páchnoucí. Vrčeli a mumlali je­den na druhého, zápolíce mezi sebou. Pro moji Moudrost ne­vyzařovali žádný život, avšak poznal jsem v nich vykované, které mi Nighteyes ukázal předchozí noc. Ona byla malá, snad jen tři roky. Její vlněná tunika byla zářivě žlutá, nejspíš dílo milujících mateřských rukou. Oni se nad ní rvali, ja­ko kdyby byla lapený králík, cloumali končetinami na jejím malém tělíčku ve zběsilé tahanici, bez ohledu na živůtek, který se na ní stále držel. Při tom pohledu jsem zařval zuři­vostí a tasil meč právě v okamžiku, kdy jí jeden vykovaný sveřepě škubl hlavou, křuplo to a holčička byla volná. Při mém výkřiku jeden z mužů zvedl hlavu a otočil se ke mně, vousy blyštící se krví. Ani si nepočkal na její smrt a zakousl se do ní.</p>

<p>Nasadil jsem Sooty ostruhy a vyrazil jsem z kopce proti nim jako bůh pomsty v sedle. Z lesa po mé levici se na scé­nu vyřítil Nighteyes. Ten byl u nich dříve než já a s čelistmi rozevřenými dokořán se jednomu zakousl zezadu do krku. Druhý se otočil ke mně a vymrštil ruku, aby se marně chrá­nil před mým mečem. Byl to tak strašný úder, že nová krás­ná čepel mu napůl uťala krk a zaklínila se v páteři. Vytáhl jsem zpoza opasku nůž, vymrštil se ze sedla Sooty a pustil se do křížku s mužem, který se nožem pokoušel zapíchnout Nighteyese. Třetí vykovaný mezitím popadl dívčí tělo a utí­kal s ním do lesa.</p>

<p>Muž bojoval jako rozlícený medvěd, chňapal a sekal po nás i poté, co jsem mu rozpáral břicho. Přes opasek mu vi­sely vnitřnosti, ale on za námi stále klopýtal. Neměl jsem ani čas uvědomit si hrůzu, která mě posedla. Jakmile jsem vě­děl, že zemře, nechal jsem ho být a vyrazili jsme za mužem, který prchl do lesa. Nighteyes přede mnou se změnil v našedlou žhavou čáru, která se vlnila úbočím, zatímco já pro­klínal své pomalé nohy, utíkaje za ním. Stopa byla jasně vi­ditelná, vedl mne ušlapaný sníh, krev a odporný zápach po té nestvůře. Má mysl blouznila. Přísahám, že jak jsem pádil vzhůru po úbočí, jaksi jsem dospěl k představě, že to stihnu včas, abych její smrt odčinil a přivedl ji zpět k životu. Nikdy se nic takového nepodařilo. Temné puzení mě přesto hnalo vpřed.</p>

<p>On mezitím udělal kličku a octl se nám za zády. Vyskočil na nás zpoza, statného kmenu, dívčino tělo mrštil po Nighteyesovi a na mě se vrhl sám. Byl velký a svalnatý jako kovář. Na rozdíl od jiných vykovaných, s nimiž jsem se doposud střetl, tenhle byl díky své mohutnosti a síle skvěle živený i ošacený. Měl v sobě bezmeznou zuřivost štvaného zvířete. Chňapl mě, zvedl mě ze země a pak na mě celou váhou padl.</p>

<p>Šlachovitým předloktím mi přitlačil hrdlo. Když na mě do­lehl, svým mohutným hrudníkem mi tlačil na záda. Jedna ru­ka se mi při pádu ocitla pod hrudníkem a teď se zarývala do země. Druhou ruku jsem vytrčil dozadu a dvakrát zanořil nůž do masitého stehna. Zařval vzteky a ještě zvýšil tlak. Zabořil mi tvář do zmrzlé země. Před očima se mi objevily černé mžitky, když vtom Nighteyes ještě navýšil váhu na mých zádech. Už jsem skoro myslel, že mi praskne páteř. Nighteyes se mu tesáky zaryl do zad, ale vykovaný jen při­táhl bradu na prsa a před útokem nahrbil ramena. Věděl, že rdoušením mě zabíjí. Až bude po mně, bude mít dost času vypořádat se s vlkem.</p>

<p>Během zápasu se mi otevřela rána na krku a vyřinula se z ní teplá krev. Tato další bolest mě malinko vybičovala. Di­voce jsem zacloumal hlavou a kluzká krev mezi jeho sevře­nými prsty mi trochu umožnila pootočit krkem. V zoufalství jsem se sípavě nadechl, načež obr přesunul váhu na mém tě­le dopředu. Začal mi ohýbat hlavu dozadu. Když mě nedo­kázal zardousit, chtěl mi prostě zlomit páteř. Svaly na to měl. Nighteyes změnil taktiku. Nemohl rozevřít čelisti natolik, aby do nich sevřel mužovu hlavu, ale svými tesáky se zahryzl alespoň tak, že mu serval část kůže z lebky. Zaťal zu­by do odchlípeného masa a trhal. Vyvalila se na mě krev, vykovaný divoce zařval a přiklekl mě v pase. Jednu ruku vy­mrštil po Nighteyesovi. Já se mu prosmekl pod rukama, ko­lenem jsem ho nakopl do slabin a vší silou jsem mu vrazil do boku nůž. Musela to být strašná bolest, ale on mě nepus­til. Místo toho mě oslepil prudký záblesk, jak mě čelem ude­řil do hlavy. Potom mě ovinul silnýma rukama, přitlačil mě k sobě a začal mi drtit hrudník.</p>

<p>Alespoň potud jsou mé vzpomínky souvislé. Nevím, co přišlo pak; snad ona smrtelná zběsilost, o níž vyprávějí legendy. Vrhl jsem se na něj zuby, nehty a nožem a rval mu maso z těla, kdykoli se mi ocitl na dosah. Přesto vím, že by to nestačilo, kdyby neútočil i Nighteyes s toutéž bezmez-nou zuřivostí. O něco později jsem se vyplazil zpod mužova těla. V ústech jsem měl odpornou měďnatou chuť a plival jsem špinavé vlasy a krev. Otřel jsem si ruce o kalhoty a pak si je drhl v čistém sněhu, ale vůbec nic je nemohlo očistit.</p>

<p><emphasis>Jsi v pořádku?</emphasis> Funící Nighteyes ležel ve sněhu kousek stranou. Čelisti měl rovněž zakrvácené. Jak jsem ho sledo­val, nabral si plnou hubu sněhu a funěl dál. Vstal jsem a klopýtavě popošel k němu. Poté jsem však spatřil dívčí tělíčko a klesl vedle něj do sněhu. Myslím, že teprve tehdy jsem si uvědomil, že je pozdě a že bylo pozdě již v okamžiku, když jsem je spatřil.</p>

<p>Byla malinká. Hladké vlasy a tmavé oči. Nejhorší bylo, že její tělíčko bylo ještě teplé a vláčné. Mrňavá tvářička, rovné dětské zuby. Kulaté tváře. Smrt dosud nezastřela její pohled; její oči, strnule zírající do mých, jako by se upíraly k hádan­ce, jež je mimo veškeré pochopení. Buclaté ručky byly stá­le měkké a potřísněné krví, která se řinula z kousanců na je­jích pažích. Seděl jsem ve sněhu s mrtvým dítětem na klíně. Takové to tedy je mít v náručí dítě. Tak malé a kdysi tak tep­lé. Ještě dosud teplé. Sklonil jsem hlavu nad jejími uhlaze­nými vlásky a plakal. Projížděly mnou nekontrolovatelné záchvěvy. Nighteyes mi čenichal u tváře a kňoural. Poněkud hrubě mě tlapou plácal po rameni a já si pojednou uvědomil, že jsem se před nim uzavřel. Dotkl jsem se ho konejšivě ru­kou, ale nedokázal jsem mu otevřít mysl ani nic jiného. Zno­vu zakňoural, a vtom jsem zaslechl dusot koňských kopyt. Omluvně mi olízl tvář a pak zmizel v lese.</p>

<p>Vrávoravě jsem se vyštrachal na nohy, dítě stále v náručí. Jezdci stanuli na kopci nade mnou. V čele Verity na svém</p>

<p>vraníkovi, za ním Burrich a Blade a ještě asi tucet dalších. Ke své hrůze jsem na koni za Bladem spatřil ženu v hrubém vesnickém oděvu. Při pohledu na mne hlasitě vykřikla, se­skočila ze sedla a s rukama napřaženýma k dítěti vyrazila mým směrem. Nedokázal jsem snést ten strašlivý pohled na její tvář, rozjasněnou nadějí a radostí. Na okamžik se naše oči střetly a já uviděl, jak v její tváři všechno pohaslo. Vy­rvala mi holčičku z náručí, sáhla na vychládající tvář, vzala do rukou klátící se hlavičku a propukla v nářek. Její bezútěšný zármutek se prese mne přelil jako vlna, jež smetla mé zdi a unášela mě s sebou. Ten křik ve mně nikdy neustal.</p>

<p>Když jsem za několik hodin seděl ve Verityho pracovně, stále jsem ho slyšel. Celý jsem se při tom zvuku chvěl, otřá­saly mnou dlouhé nekontrolovatelné záchvěvy. Seděl jsem do pasu nahý na stoličce před krbem. Lékař přikládal na oheň, zatímco Burrich za mnou v kamenném mlčení mi vy­bíral borovicové jehličí a špínu z díry na krku. „Tohle a ta­dy tohle nejsou čerstvá zranění," poznamenal náhle a ukázal na další ránu na mé paži. Neříkal jsem nic. Všechna slova mi došla. V nádobě s horkou vodou po jeho ruce se luhovaly su­šené květy kosatců a kousíčky myrty bahenní. Namočil ve vodě hadřík a omýval mi pohmožděniny na krku. „Ten ko­vář měl ale pracky," poznamenal nahlas.</p>

<p>„Vy jste ho znal?" zeptal se lékař a otočil se tváří k Burrichovi.</p>

<p>„Nikdy jsem s ním nemluvil. Jednou či dvakrát jsem ho viděl, když o jarních slavnostech řemeslníci z okolí přináše­li zboží do města. Míval s sebou krásné stříbrné kování na postroje."</p>

<p>Znovu zmlkli a Burrich se dál věnoval své práci. Krev barvící teplou vodu nebyla moje, alespoň většinou ne. Až na modřiny a pohmožděné svaly jsem vyvázl jenom s několika škrábanci a oděrkami a s velkou boulí na čele. Až jsem se styděl, že jsem nebyl raněn. Ta malá holčička zemřela; já proto měl být alespoň zraněn. Vůbec nevím, proč mi ta myš­lenka dávala smysl. Sledoval jsem Burriche, jak mi před­loktí úhledně omotává přilnavým bělostným obvazem. Lé­kař mi přinesl hrnek čaje. Burrich ho od něj vzal, zamyšleně k němu přičichl a pak mi ho podal. „Dal bych tam méně valeriány," řekl tomu muži pouze. Lékař ustoupil vzad a šel se posadit ke krbu.</p>

<p>Přišel Charim s jídlem na podnose. Uklidil na stolku a za­čal na něj stavět nádobí. Chvíli nato vkročil do místnosti Ve­rity. Sundal si plášť a hodil ho přes opěradlo židle. „Jejího manžela jsem objevil na tržišti," řekl. „Teď je s ní. Nechala dítě, ať si hraje na prahu u dveří, a šla k řece pro vodu. Když se vrátila, bylo pryč." Pohlédl směrem ke mně, ale já se mu nemohl podívat do očí. „Narazili jsme na ni v lese, když vo­lala na svou holčičku. Věděl jsem..." Vtom se podíval na lé­kaře. „Děkuji, Deme. Pokud jsi s FitzChivalrym hotov, mů­žeš jít."</p>

<p>„Ještě jsem se na něj ani —"</p>

<p>„Je úplně v pořádku." Burrich mi mezitím zavedl obvaz přes hrudník pod druhou paži a zase zpět, aby mi bandáž na krku dobře držela. Bylo to zbytečné. Sval byl pokousaný přesně uprostřed mezi ramenním kloubem a krkem. Marně jsem hledal něco veselého v podrážděném pohledu, kterým lékař na odchodu šlehl po Burrichovi. Ten si toho ani nepo­všiml.</p>

<p>Verity si přitáhl židli tváří v tvář ke mně. Už jsem zvedal hrnek k ústům, ale Burrich se ležérně natáhl a vzal mi ho z ruky. „Až si promluvíte. Je v tom dost valeriány, aby tě to vmžiku skolilo na záda." A s hrnkem se odporoučel stranou. Díval jsem se, jak nad krbem půlku vychrstl do ohně a zbytek rozředil horkou vodou. Poté zkřížil ruce na prsou, opřel se o krbovou římsu a pozoroval nás.</p>

<p>Stočil jsem zrak k Veritymu a čekal, až promluví.</p>

<p>Verity vzdychl. „Viděl jsem tebou to dítě. Viděl jsem, jak se nad ní bijí. Pak jsi byl rázem pryč. Ztratili jsme spojení a já tě už nemohl nalézt ani s vypětím všech sil. Věděl jsem, že máš potíže, a vyrazil jsem ti na pomoc, jak nejrychleji to šlo. Je mi líto, že jsem tam nebyl dřivé."</p>

<p>Toužil jsem se otevřít a všechno Veritymu říci. Ale moh­lo by tak vyjít najevo příliš mnoho věcí. Když člověk zná princova tajemství, ještě mu to nedává právo je vyzradit. Po­hlédl jsem na Burriche. Hleděl zamyšleně do zdi. Formálně jsem řekl: „Děkuji vám, můj princi. Nemohl jste přijet rych­leji. A i kdyby ano, stejně by už bylo pozdě. Zemřela skoro v témže okamžiku, kdy jsem ji spatřil."</p>

<p>Verity sklopil oči k rukám v klíně. „Věděl jsem to. Věděl jsem to lépe než ty. Mé obavy se týkaly tebe." Vzhlédl ke mně a pokusil se o úsměv. „Na tvém bojovém stylu je nejzvláštnější to, jakým neuvěřitelným způsobem jsi přežil."</p>

<p>Koutkem oka jsem uviděl, jak sebou Burrich trhl, otevřel ústa, aby něco řekl, a pak je znovu zavřel. Polila mě ledová hrůza. On viděl těla vykovaných, on viděl stopy. Poznal, že jsem proti nim nebojoval sám. Byla to jediná věc, která mi mohla ještě přitížit. Cítil jsem, jako by mi srdce rázem ustr­nulo v ledové nehybnosti. Fakt, že Burrich o tom dosud ne­mluvil, že si svá obvinění schovával na soukromý pohovor, to celé ještě zhoršoval.</p>

<p>„FitzChivalry?" vyžádal si Verity znovu moji pozornost.</p>

<p>Trhl jsem sebou. „Prosím za prominutí, můj princi."</p>

<p>Zasmál se, skoro jako by si posměšně odfrkl. „Dost už s tím ,můj princi'. Buď si jist, že právě teď to od tebe neče­kám, a ani Burrich ne. On a já se spolu známe dost dobře; ani on ,neprincoval' mému bratrovi v okamžicích jako ten­hle. Nezapomeň, že byl pro mého bratra králův muž. Chi­valry od něho čerpal sílu, a často nikterak vybíravě. Jsem si jist, že Burrich ví o tom, že jsem tě využíval podobně. A rovněž ví, že dnes jsem jel s tebou prostřednictvím tvých očí, alespoň na vrchol toho hřebenu."</p>

<p>Podíval jsem se na Burriche, který rozvážně přikývl. Ni­kdo z nás pořádně nevěděl, proč je přítomen i on.</p>

<p>„Ztratil jsem s tebou kontakt, když jsi zběsile vyrazil do boje. Pokud tě mám využívat, jak si přeji, tohle se nesmí stá­vat." Verity chvíli zamyšleně bubnoval prsty na stehně. „Je­diný způsob, jak tě tu věc naučit, je cvičit. Burrichi. Chival­ry mně kdysi povídal, že v úzkých vládneš lépe sekerou než mečem."</p>

<p>Burrich vypadal zaskočeně. Očividně nečekal, že tohle o něm bude Verity vědět. Opět vážně přikývl. „Často si ze mě kvůli tomu utahoval. Říkal, že je to rváčský nástroj, a ne džentlmenská zbraň."</p>

<p>Verity se pousmál. „To odpovídá Fitzově stylu. Naučíš ho s ní zacházet. Nemyslím, že by to spadalo do všeobecných osnov u Hod. Ačkoli na požádání by mi jistě mohla vyhovět. Ale byl bych raději, kdybys to byl ty. Protože chci, aby Fitz při výuce cvičil, jak se mnou udržet spojení. Pokud se nám podaří sloučit dvě lekce v jednu, snad je dokáže zvládnout obě najednou. A když ho budeš učit ty, pak se nebude příliš rozptylovat tím, aby moji přítomnost utajil. Můžeš to pro mě udělat?"</p>

<p>Burrich nedokázal zcela skrýt svůj úděs, který se ho poti­chu zmocnil. „Mohu, můj princi."</p>

<p>„Tak to udělej, prosím. Začneme zítra. Čím dříve, tím lé­pe pro mě. Vím, že máš i jiné povinnosti a jen málo hodin pro sebe. Neboj se tedy přenechat některé z úkolů Handso-</p>

<p>vi, když se budeš věnovat tomuhle. Zdá se, že je to velmi schopný chlapík."</p>

<p>„To je," souhlasil Burrich. Leč obezřele. Další novinka, kterou Verity jen tak vysypal z rukávu.</p>

<p>„Dobrá tedy." Verity se na židli zaklonil. Zkoumavě se na nás zahleděl, jako by mluvil k místnosti plné lidí. „Má v tom někdo nějaké nejasnosti?"</p>

<p>Jeho otázku jsem považoval za zdvořilé ukončení naší po­rady.</p>

<p>„Sire?" zeptal se Burrich. Jeho hluboký hlas byl velice ti­chý a nejistý. „Mohu-li... já mám... nechci zpochybňovat úsu­dek svého prince, ale..."</p>

<p>Zadržel jsem dech. Bylo to tady. Moudrost.</p>

<p>„Ven s tím, Burrichi. Myslel jsem, že jsem dal jasně na­jevo, že ,princování' je tu zakázáno. Copak tě trápí?"</p>

<p>Burrich se napřímil a střetl se s následníkovýma očima. „Je to... vhodné? Bastard nebo ne, je to přece Chivalryho syn. A co jsem tam dnes viděl..." Jakmile spustil, slova se z něj Hnula ven. Přitom se snažil zastřít hněv v hlase: „Po­slal jste ho... On šel na jatka, samotný. Většina chlapců jeho věku by už dávno byla po smrti. Já... nechci tu šťourat do vě­cí, do kterých mi nic není. Vím, že je mnoho způsobů, jak sloužit našemu králi, a že některé nejsou tak vznešené jako jiné. Ale tam v horách... a pak to, co jsem viděl dnes. Ne­mohl byste si na to najít někoho jiného než syna svého bra­tra?"</p>

<p>Podíval jsem se na Verityho. Poprvé v životě jsem v jeho tváři spatřil hněv. Nikoli úšklebek či zamračený výraz, ale dvě žhavé jiskry planoucí v jeho temných očích. Křivka je­ho rtů se narovnala. Přesto vyrovnaným hlasem řekl: „Ještě jednou se na něho podívej, Burrichi. Tady nesedí žádné dí­tě. A znovu uvažuj. <emphasis>Neposlal</emphasis> jsem ho <emphasis>samotného</emphasis>. Šel jsem s ním, neměla to být přímá konfrontace, ale číhaná a lov. Vím, nedopadlo to tak. Jenomže on to přežil. Jako už přežil podobné věci dříve. A nejspíš přežije znovu." Verity náhle vstal. Ovzduší v místnosti bylo pro mé smysly nabité a jen sršelo emocemi. Zdálo se, že i Burrich to cítí, protože po mně šlehl pohledem. Pak se raději jako voják tiše postavil do pozoru, zatímco Verity pocházel po místnosti.</p>

<p>„Ne. Tohle bych mu nevybral. Nevybral bych to ani sobě. Kéž by se byl zrodil v lepších časech! Kéž by se byl zrodil v manželské posteli a kéž by můj bratr stále seděl na trů­ně! Ale mně to dopřáno nebylo, a ani jemu. Ani tobě! A tak slouží, stejně jako já. Hrom do mě, vždyť Kettricken měla celou tu dobu pravdu. Král se má obětovat pro svůj lid. Stej­ně jako jeho synovec. Dnes to byl masakr. Vím, o čem mlu­víš; viděl jsem Bladea, jak se šel vyzvracet, když uviděl to tělo, viděl jsem, jak se od Fitze drží pěkně stranou. Já vím, jak to ten chlapec... tenhle muž přežil. Jistě tak, že dělal, co musel. Co mám tedy, člověče, dělat? Co mám dělat? Já ho potřebuji. Potřebuji ho na tuhle tajnou špinavou práci, pro­tože jedině on je na to vybaven a vycvičen. Tak jako mě můj otec posílá do té věže a káže mi spalovat si mysl plíživým, odporným zabíjením. Ať už je Fitz nucen dělat cokoli, ať už musí používat jakékoli schopnosti —"</p>

<p>(Srdce se mi zastavilo, dech mi zamrzl v plících.)</p>

<p>„- tak jen ať je použije. Protože o tom se tu teď bavíme. O přežití. Neboť —"</p>

<p>„Jsou to moji lidé." Neuvědomil jsem si, že jsem promlu­vil, dokud se oba s trhnutím neotočili ke mně. V místnosti rázem zavládlo ticho. Nadechl jsem se a řekl: „Kdysi dávno mi jeden starý muž řekl, že jednoho dne cosi pochopím. Pra­vil, že lidé z Šesti vévodství jsou mými lidmi, že starost o ně je v mé krvi, že jejich neštěstí je mým neštěstím." Zamžikal jsem očima, abych z mysli zapudil vidinu Chadea a toho po­chmurného dne ve Forge. „Měl pravdu," vysoukal jsem ze sebe po chvíli. „Oni dnes zabili mé dítě, Burrichi. A mého kováře, a dva další muže. Žádní vykovaní. To rudí nájezd­níci. A já na oplátku musím prolít jejich krev, musím je za­pudit od mého pobřeží. Je to teď úplně prosté, jako když člo­věk jí nebo dýchá. Je to něco, co prostě dělat musím."</p>

<p>Střetli se očima nad mou hlavou. „Krev se nezapře," kon­statoval tiše Verity. Ale v jeho hlase jsem zaslechl divokost a hrdost, jež rázem zklidnila celodenní třas mého těla. Roz­hostil se ve mně hluboký klid. Náhle jsem to přímo fyzicky věděl. Špinavá, ponižující práce, ale byla to moje práce a já ji dělal dobře. Pro svůj lid. Otočil jsem se k Burrichovi a on na mně spočíval tím svým zamyšleným pohledem, který měl vyhrazený pro situace, kdy zakrslík z vrhu slibuje nezvyklé možnosti.</p>

<p>„Budu ho učit," slíbil Veritymu. „Těch několik triků, kte­ré se sekyrou znám. A pár dalších věcí. Začneme zítra, ještě před svítáním?"</p>

<p>„Ano," souhlasil Verity, ještě než jsem stačil něco namít­nout. „A teď se pojďme najíst."</p>

<p>Najednou jsem pocítil obrovský hlad. Vstal jsem a už jsem se chtěl vrhnout ke stolu, když vtom se ke mně přitočil Burrich. „Umyj si ruce a obličej, Fitzi," připomněl mi vlíd­ně.</p>

<p>Navoněná voda ve Verityho míse se zbarvila kovářovou krví.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>3</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Zimní slavnost</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Zimní slavnosti jsou svátkem nejtemnější části roku, ale rov</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>něž oslavou návratu světla. Během prvních tří dnů svátků vzdáváme poctu temnotě. Pohádky a loutková představení, jež jsou na pořadí dne, vyprávějí o klidných časech a mají šťastné ko</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ce. Podávají se solené ryby a uzené maso, koře</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ny a ovoce sklizené během léta. V den uprostřed svátků se vyráží na lov. Prolévá se nová krev na počest přelomu roku a na stoly se nosí čerstvé maso, které se zajídá zrnem skli</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zeným vloni. Další tři dny už vzhlížíme k příštímu letu. Do stavů se navlékají veselejší nitě a na jednom konci Velkého sálu se shromáždí tkalci, aby mezi sebou soutěžili o nejjas</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nější vzor a ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>zářivější tkaninu. Vyprávějí se pohádky o po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>čátku věcí a o tom, jak vše vzniklo.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>•    •    •</strong></p>

<p>Odpoledne jsem se pokusil navštívit krále. Navzdory vše­mu, co se stalo, jsem nezapomněl na slib, který jsem si dal. Wallace mne odporoučel ode dveří se slovy, že králi není</p>

<p>dobře a že nikoho nechce vidět. Chtěl jsem zabušit na dveře a zavolat šaška, aby Wallace přiměl vpustit mě dovnitř. Ale neudělal jsem to. Nebyl jsem si jist šaškovým přátelstvím tak jako kdysi. Od poslední scény, kdy mě veřejně zesměš­nil svou písní, jsme se neviděli. Když jsem si na něj vzpo­mněl, vytanula mi v mysli jeho slova a vrátil jsem se zpátky do pokoje, kde jsem se znovu probíral Verityho spisy.</p>

<p>Při čtení jsem pocítil ospalost. I zředěná dávka valeriány byla dost silná. Mé končetiny zmáhala tíživá únava. Odsu­nul jsem svitky stranou, o nic moudřejší než na začátku. Pře­mítal jsem nad dalšími možnostmi. Snad by se mohlo během zimních svátků veřejně vyhlásit, že se hledají lidé vycvičení v Umění, bez ohledu na věk nebo zdraví. Nebylo by to ne­bezpečné pro ty, kdo by odpověděli? Znovu jsem přemýšlel o známých kandidátech. O těch, kteří prodělali výcvik spo­lu se mnou. Nikdo z nich mně nikterak nakloněn nebyl, což ale neznamenalo, že by nebyli stále věrní Veritymu. Možná jsou poznamenaní Galenovými postoji, ale cožpak by se to nedalo napravit? Augusta jsem okamžitě vyloučil. Při jeho poslední zkušenosti s Uměním v Jhaampe byly všechny je­ho schopnosti sežehnuty na popel. V tichosti se pak stáhl do nějakého města u Vinné řeky, prý předčasně zestárlý. Ale byli zde ještě další. Výcvik přečkalo osm z nás. Sedm se jich vrátilo ze zkoušky. Já neuspěl, Augustovo Umění mezitím vyhořelo. Zbývalo pět.</p>

<p>Na koterii to nebylo moc. Přemýšlel jsem, zda mě všich­ni nenávidí tak jako Serene. Dávala mi za vinu Galenovu smrt a nijak se tím přede mnou netajila. Věděli i ostatní to­lik o tom, co se stalo? Snažil jsem se na všechny rozpome­nout. Justin. Příliš zaujatý sám sebou a velice hrdý na své Umění. Carrod. Kdysi to býval poněkud netečný, ač sympa­tický chlapec. Od doby, kdy se stal členem koterie, jsem ho několikrát viděl a jeho pohled se zdál být skoro prázdný. Ja­ko by v něm nezůstalo nic z člověka, kterým dřív býval. Burlovi se jeho fyzická síla proměnila v tuk, jakmile se mís­to tesařiny mohl živit Uměním. Will nebyl odjakživa ničím zajímavý. Umění ho nezměnilo. Přesto všichni osvědčili své schopnosti v Umění. Nemohl by je Verity přeškolit? Snad. Ale kdy? Kdy by měl čas na takovou práci?</p>

<p><emphasis>Někdo jde.</emphasis></p>

<p>Procitl jsem. Ležel jsem tváří na posteli, svitky byly po­házené kolem. Neměl jsem v úmyslu spát a jen zřídka jsem spal tak hluboce. Kdyby nade mnou Nighteyes s pomocí mých smyslů nebděl, byl bych zcela nevědomky zaskočen. Díval jsem se, jak se dveře mého pokoje zlehka otvírají. Pla­meny v krbu již hořely nízko a v místnosti bylo jen málo světla. Nedal jsem dveře na petlici; nečekal jsem, že usnu. Ležel jsem tiše jako pěna a přemýšlel, kdo to tak potichu při­šel, abych o něm nevěděl. Či někdo doufal, že najde moji místnost prázdnou, možná kvůli svitkům? Posunul jsem ru­ku k noži za opaskem a připravil jsem se ke skoku. Dveřmi vklouzla dovnitř nějaká postava a tiše je za sebou zavřela. Vytáhl jsem nůž z pochvy.</p>

<p><emphasis>Je to tv</emphasis><emphasis>á samice</emphasis>. Nighteyes kdesi zívl a protáhl se. Líně zavrtěl ocasem. Přistihl jsem se, jak se zhluboka nadechuji nosem. <emphasis>Molly</emphasis>, ujistil jsem se spokojeně, když jsem nasál je­jí sladkou vůni a pak ucítil, jak fyzicky úžasně ožívám. Tiše jsem ležel, oči zavřené, a nechal ji přijít až k posteli. Usly­šel jsem, jak si vyčítavě povzdechla, a pak ke mně dolehl še­lest, když sbírala roztroušené svitky a opatrně je skládala na stůl. Váhavě se dotkla mé tváře. „Newboyi?"</p>

<p>Nemohl jsem odolat pokušení předstírat spánek. Usedla vedle mě a postel se mazlivě prohnula pod její hřejivou vá­hou. Sklonila se nade mnou, a zatímco jsem nehybně ležel,</p>

<p>svými měkkými rty se dotkla mých. Vztáhl jsem ruku a při­vinul ji k sobě. Bylo to úžasné. Až do včerejška jsem mno­ho doteků nepoznal: občas mne přítel poplácal po rameni nebo jsem zažil strkanici v davu anebo, v poslední době až příliš často, se mě něčí ruce pokoušely zardousit. Taková byla dosavadní škála mých fyzických kontaktů. Potom při­šla včerejší noc a teď tohle. Když mě políbila, lehla si vedle mě a jemně se ke mně přitiskla. Vdechl jsem její vůni a zů­stal zticha, vyciťuje místa, kde se její tělo hřejivě dotýkalo mého. Ten pocit byl jako mýdlová bublina plující s větrem; bál jsem se dokonce dýchat, aby nezmizel.</p>

<p><emphasis>Pěkné,</emphasis> souhlasil Nighteyes. <emphasis>Už tu není taková osamělost. Spíš to připomíná smečku.</emphasis></p>

<p>Ztuhl jsem a trochu se od Molly odtáhl.</p>

<p>„Newboyi? Co se děje?"</p>

<p><emphasis>Moje. Tahle je moje a není to nic, oč bych se s tebou dě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lil. Rozumíš tomu?</emphasis></p>

<p><emphasis>Sobecké. To není jako maso, o něž se podělíš tu víc, tu míň.</emphasis></p>

<p>„Okamžik, Molly. Je to jen křeč ve svalu."</p>

<p><emphasis>Ve kterém?</emphasis> Škodolibost.</p>

<p><emphasis>Ne, to není jako maso. O maso bych se s tebou vždycky podělil, taky o přístřeší, a vždycky ti přijdu na pomoc, když mě budeš potřebovat v boji. Vždycky ti dovolím, abys se mnou vyrazil na lov, a vždycky ti pomohu lovit. Ale tohle, s mou... samicí. Tohle musím mít jen pro sebe. Jedině pro se</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>be.</emphasis></p>

<p>Nighteyes si odfrkl a podrbal se v kožichu, kde ho kousla blecha. <emphasis>Ty vždycky vytyč</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ješ linie, které neexistují. Maso. lov, obrana území a samice... to všechno je smečka. Až vrh</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ne mladé, copak nebudu lovit, abych je nakrmil? Copak je nebudu br</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>nit?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nighteyesi... zrovna teď ti to nemohu vysvětlovat. Měl jsem si s tebou promluvit dřív. A teď, stáhneš se? Slibuji, že to spolu probereme. Později</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>Čekal jsem. Nic. Žádný vjem, po vlkovi ani památky. Je­den musí z kola ven.</p>

<p>„Newboyi? Jsi v pořádku?"</p>

<p>„Jsem. Jen... potřebuji chviličku." Myslím, že to byla nej­těžší věc, jakou jsem kdy dělal. Molly byla vedle mne, po­jednou rozpačitá, jen se ode mě odtáhnout. A já se musel soustředit na ohledání svých hranic, na umístění mysli do­prostřed sebe sama a vytyčení mezí pro své myšlenky. Zhlu­boka jsem dýchal a jen zvolna vydechoval. Úprava postrojů. Tak mi to vždycky připadalo a ta představa mi vždycky po­sloužila. Nepovolit moc, abych nevyklouzl, neutáhnout pří­liš, abych se nespoutal. Omezit se na své tělo, abych ne­vzbudil Verityho.</p>

<p>„Slyšela jsem zvěsti," začala Molly a potom se zarazila. „Promiň. Neměla jsem sem chodit. Myslela jsem, že bys možná... ale nejspíš potřebuješ být sám."</p>

<p>„Ne, Molly, prosím, Molly, vrať se, vrať se," zvolal jsem a vrhl se přes postel za ní. Jak vstávala, podařilo se mi ji za­chytit za lem sukně.</p>

<p>Otočila se ke mně, stále plná nejistoty.</p>

<p>„Přesně tebe vždycky potřebuji. Vždycky."</p>

<p>Rty se jí mihl přízračný úsměv a ona se posadila na okraj postele. „Připadáš mi tak vzdálený."</p>

<p>„Byl jsem. Občas si potřebuji vyčistit mysl." Zarazil jsem se, nevěda, co říci, aby to nebyla lež. Byl jsem rozhodnutý, že už ji lhát nebudu. Natáhl jsem se a vzal ji za ruku.</p>

<p>„Och," vzdychla po chvíli. Když jsem jí nenabídl žádné další vysvětlení, nastalo trapné ticho. „Jsi v pořádku?" ze­ptala se po nějaké době.</p>

<p>„Jsem. Jen ke králi jsem se dnes nedostal. Zkoušel jsem to, ale jemu nebylo dobře a -"</p>

<p>„Máš pohmožděnou tvář. A taky poškrábanou. Kolovaly zvěsti..."</p>

<p>Mlčky jsem se nadechl. „Zvěsti?" Verity svým mužům nařídil mlčet. Burrich by nic neřekl, ani Blade. Snad o tom nikdo z nich nemluvil s někým, kdo tam nebyl. Ale muži od­jakživa probírají to, co spolu zažili, a je docela možné, že je někdo zaslechl.</p>

<p>„Nehraj si se mnou jako kočka s myší. Jestli mi to nechceš říci, tak buď upřímný."</p>

<p>„Následník trůnu nás požádal, abychom o tom nemluvili. To je něco jiného, než kdybych ti to nechtěl říci."</p>

<p>Molly se na chvíli zamyslela. „Snad ne. A neměla jsem naslouchat klepům, já vím. Ale ty zvěsti byly tak divné... a navíc přivezli na hrad těla, aby je spálili. A v kuchyni dnes byla taková divná žena, která plakala a plakala. Říkala, že vykovaní jí ukradli a zabili dítě. A kdosi povídal, že ty ses s nimi bil a pokoušel se jim dítě vzít, a jiný říkal, že jsi na ně narazil v okamžiku, kdy je napadl medvěd. Či tak nějak. Ty zvěsti byly tak zmatené. Kdosi povídal, že jsi je všechny zabil, a pak někdo, kdo pomáhal spalovat těla, říkal, že ales­poň dva z nich byli potrhaní nějakým zvířetem." Zmlkla a podívala se na mě. Nechtěl jsem na nic z toho myslet. Ne­chtěl jsem lhát ani jí říci pravdu. Nikomu jsem nemohl říci úplnou pravdu. A tak jsem se jí díval do očí a přál si, aby vě­ci pro nás byly jednodušší.</p>

<p>„FitzChivalry?"</p>

<p>Nikdy jsem si na to jméno z jejích rtů nezvykl. Vzdychl jsem. „Král nás požádal, abychom o tom nemluvili. Ale... ano, vykovaní zabili dítě. A já tam byl, ale pozdě. Byla to ta nejhnusnější, nejsmutnější věc, kterou jsem kdy zažil."</p>

<p>„To je mi líto. Nechtěla jsem slídit. Je to tak těžké nevě­dět nic."</p>

<p>„Já vím." Sáhl jsem jí rukou do vlasů. Přitáhla hlavu blíž. „Kdysi jsem ti říkal, že se mi o tobě zdálo, jak jsi byla v Siltbay. Jel jsem z Horského království a celou cestu zpět jsem nevěděl, jestli jsi to přežila. Jednou jsem si myslel, že hoří­cí dům se zřítil na sklep; jindy zase, že ta žena s mečem tě zabila..."</p>

<p>Molly se na mě zpříma podívala. „Když se dům zřítil, vy­valil se na nás velký oblak jisker a dýmu. Ji to oslepilo, ale já k tomu stála zády. A tak... jsem ji zabila sekyrou." Vtom se roztřásla. „Nikomu jsem to ještě nevykládala. Nikomu. Jak ses to dozvěděl?"</p>

<p>„Zdálo se mi to." Vzal jsem ji něžně za ruku a ona ke mně usedla na postel. Objal jsem ji pažemi a ucítil, jak se její chvění ztišilo. „Mívám občas pravdivé sny. Ne moc často," řekl jsem jí tiše.</p>

<p>Trochu se ode mě odtáhla. Očima mi zapátrala ve tváři. „V tomhle bys mi nelhal, že ne, Newboyi?"</p>

<p>Její otázka mě ranila, ale patřilo mi to. „Ne. Tohle není lež. To ti přísahám. A přísahám, že už nikdy nebudu lhát -"</p>

<p>Prsty umlčela mé rty. „Doufám, že strávím zbytek života s tebou. Nedávej žádné sliby, které bys ve zbytku našich dní nemohl dodržet." Druhou rukou mi sáhla na šněrování u ko­šile. Teď jsem se pro změnu zachvěl já.</p>

<p>Políbil jsem ji na prsty. A potom na ústa. Molly po chvíli vstala a zavřela dveře na petlici. Vzpomínám si ještě, že jsem vyslal vzhůru vroucí modlitbu, aby se tu noc Chade nevrátil z cesty. Nevrátil se. Zato já cestoval daleko, na místo, které mi začínalo být důvěrně známé, ale o nic méně úchvatné.</p>

<p>Odešla uprostřed hluboké noci. Před odchodem mne ještě vytrhla ze spaní a naléhala, abych za ní zamkl dveře. Chtěl jsem se obléci a jít ji doprovodit do jejího pokoje, ale ona to rozhořčeně odmítla se slovy, že těch pár schodů ještě do­káže vyjít a čím méně budeme viděni spolu, tím lépe. Dost neochotně jsem na její logiku přistoupil. Spánek, do něhož jsem potom upadl, byl mnohem hlubší než po nějaké valeriáně.</p>

<p>Probudil mě lomoz a křik. Vyskočil jsem na nohy, zcela obluzený a zmatený. Po chvíli jsem v lomozu rozpoznal bu­šení na dveře a v křiku Burrichův hlas opakující mé jméno. „Moment!" zavolal jsem v odpověď. Celé tělo mne bolelo. Natáhl jsem na sebe nějaké šatstvo a doklopýtal ke dveřím. Dlouho mi trvalo, než jsem prsty uvolnil západku. „Co se děje?" zeptal jsem se.</p>

<p>Burrich na mě nevěřícně zíral. Byl umytý a oblečený, vla­sy a vousy měl učesané a držel dvě sekyry.</p>

<p>„Och."</p>

<p>„Hajdy do Verityho věže. Dělej, už tak máme zpoždění. Ale nejdřív se umyj. Co je to za vůni?"</p>

<p>„Parfémované svíčky," zaimprovizoval jsem. „Prý navo­zují klidné sny."</p>

<p>Burrich si odfrkl. „Mně by ta vůně klidné sny rozhodně nepřinesla. Je to samé pižmo, hochu. Celý tvůj pokoj tím jen čpí. Sejdeme se nahoře ve věži."</p>

<p>A byl pryč a jeho dlouhý rázný krok se nesl chodbou. Vrátil jsem se zpátky do pokoje a malátně si uvědomil, že takhle si Burrich představuje časné ráno. Důkladně jsem se umyl studenou vodou, ne že bych si v tom liboval, ale pro­stě jsem neměl čas si ji ohřát. Zalovil jsem v truhlici a začal si natahovat čisté šaty, když vtom se znovu ozvalo bušení na dveře. „Už jdu," zavolal jsem. Bouchání neustávalo. Zna­menalo to, že Burrich je vzteky bez sebe. To jsem byl taky. Musí mu být přece jasné, jak je mi dnes mizerně po těle.</p>

<p>Rázně jsem otevřel dveře, abych mu čelil, ale do místnosti jako závan kouře vklouzl šašek. Měl na sobě nový černobí­lý úbor. Rukávy jeho košile byly celé vyšívané černými ré­vami, jež se mu plazily po pažích jako břečťan. Nad černým límcem se vyjímala tvář bledá jako zimní měsíc. Zimní svát­ky, pomyslel jsem si otupěle. Dnes večer začíná první noc zimních svátků. Zima už mi připadala pětkrát delší než ob­vykle. Ale dnes večer bychom již měli začít vymezovat její polovinu.</p>

<p>„Co chceš?" zeptal jsem se, nemaje na jeho hlouposti ná­ladu.</p>

<p>Šašek zhluboka zavětřil a zatvářil se uznale. „Bral bych něco z toho, co jsi měl i ty," nadhodil a potom s pohledem upřeným na mě půvabně odtančil vzad. Rázem mě popadl vztek. Šašek se zlehka vyšvihl na mou zmuchlanou postel a pak se svezl na druhou stranu, takže se postel ocitla mezi námi. Vrhl jsem se přes lůžko za ním. „Od tebe však ne," zvolal koketně a odmítavě, jako uzardělá panna zatřepal ru­kama, načež znovu uskočil.</p>

<p>„Nemám na tebe čas," řekl jsem znechuceně. „Očekává mě Verity a já ho nemohu nechat čekat." Svezl jsem se z po­stele na zem a vstoje si upravoval oděv. „Ven z mého pokoje."</p>

<p>„Ach, to je mi panečku tón. Byly doby, kdy Fitz uměl brát legraci lépe než teď." Uprostřed místnosti udělal piruetu a pak se prudce zarazil. „Opravdu na mě máš vztek?" zeptal se přímo.</p>

<p>Při té upřímnosti jsem zůstal stát jako vyjevený. Zamys­lel jsem se nad jeho otázkou. „Měl jsem," řekl jsem obezře­le, protože jsem nevěděl, jestli mě záměrně neprovokuje. „Udělal jsi ze mě onehdy šaška, s tou písničkou, před všemi těmi lidmi."</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Nepřisvojuj si tituly. Pouze já jsem ša­šek. A šašek je vždy jen to, co jsem já. Zvláště onoho dne, s tou písničkou, před všemi těmi lidmi."</p>

<p>„Přinutil jsi mě pochybovat o našem přátelství," pravil jsem nepokrytě.</p>

<p>„Ach, tak. Neboť nepochybuj o tom, že ostatní musí o na­šem přátelství vždy pochybovat, máme-li zůstat nepochyb­nými přáteli."</p>

<p>„Chápu. Tak jsi tedy pojal záměr rozšířit zvěsti o roztrž­ce mezi námi. Pak už to chápu. Ale přesto musím jít."</p>

<p>„Tak sbohem. Pěkně si s Burrichem pohrajte se sekyrka­mi. Jen si dej pozor, abys nebyl moc omráčený z toho, co všechno tě dnes naučí." Pak na skomírající oheň přiložil dvě polena a obřadně se uvelebil před krbem.</p>

<p>„Šašku," spustil jsem rozpačitě. „Já vím, že jsi můj přítel. Ale nezamlouvá se mi představa, že tě nechám ve svém po­koji a sám půjdu pryč."</p>

<p>„Mně se zase nezamlouvá představa, že ostatní si chodí do mého pokoje, když tam nejsem já," poznamenal šibalsky.</p>

<p>Zrudl jsem a zastyděl se. „To bylo už dávno. A za svou zvědavost jsem se ti omluvil. Ujišťuji tě, že jsem to už více­krát neudělal."</p>

<p>„Ani já to po dnešku neudělám. A až se vrátíš, omluvím se ti. Bude to stačit?"</p>

<p>Měl jsem zpoždění. S Burrichem jistě nebudou žádné žer­ty. Nedalo se nic dělat. Posadil jsem se na okraj zmuchla­né postele. Leželi jsme tu spolu s Molly. Pojednou to pro mě bylo intimní území. Snažil jsem se působit nenuceně, když jsem rovnal pokrývky na peřinách. „Proč chceš zůstat v mém pokoji? Jsi v nebezpečí?"</p>

<p>„Já žiji v nebezpečí, Fitzy-fitzi. Tak jako ty. Všichni jsme v nebezpečí. Rád bych tu část dne zůstal a pokusil se najít z toho nebezpečí cestu ven. Či alespoň způsob, jak ho zmír­nit." Významně pokrčil rameny a pokynul směrem k pohá­zeným svitkům.</p>

<p>„Svěřil mi je Verity," řekl jsem v rozpacích.</p>

<p>„Zřejmě proto, že tě považuje za muže, na jehož úsudky se může spolehnout. A tak snad usoudíš, že když je svěříš mně, budou v bezpečí, co říkáš?"</p>

<p>Jedna věc je svěřit příteli vlastní majetek. A druhá pustit ho k něčemu, co vám do úschovy svěřil někdo jiný. Zjistil jsem, že o své důvěře v šaška nemám pochyby. Jenže. „Snad by bylo moudřejší zeptat se nejprve Verityho," navrhl jsem.</p>

<p>„Čím méně se budu s Veritym stýkat, tím lépe pro nás pro oba," řekl nepokrytě šašek.</p>

<p>„Ty nemáš Verityho rád?" zeptal jsem se udiveně.</p>

<p>„Já jsem králův šašek. A on je čekatelem na trůn. Ať si te­dy počká. Až bude králem, pak budu jeho. Ovšem pokud nás předtím nenechá všechny zabít."</p>

<p>„Nechci slyšet nic proti princi Veritymu," řekl jsem mu klidně.</p>

<p>„Ne? Tak to dneska musíš chodit s ušima zalitýma vos­kem."</p>

<p>Šel jsem ke dveřím a dal ruku na petlici. „Musíme už jít, šašku. Už tak jdu pozdě," řekl jsem vyrovnaným hlasem. Je­ho posměšky na vrub Verityho mě hluboce ranily, jako by byly namířeny proti mně.</p>

<p>„Nebuď šašek, Fitzi. To je má role. Uvažuj. Člověk může sloužit pouze jednomu pánu. Ať už tvé rty říkají cokoli, tvůj král je Verity. Z toho tě neviním. Viníš snad ty mne, že mým králem je Shrewd?"</p>

<p>„Ne, neviním. Ani si z něj před tebou netropím žerty."</p>

<p>„A ani ho nepřijdeš navštívit, bez ohledu na to, kolikrát jsem tě už nabádal."</p>

<p>„Včera jsem stál u jeho dveří. Odporoučeli mě pryč. Ří­kali, že mu není dobře."</p>

<p>„A kdyby se to stalo u Verityho dveří, vzal bys to také tak pokorně?"</p>

<p>Musel jsem se zamyslet. „Ne, myslím, že ne."</p>

<p>„Proč ho tak lehce opouštíš?" řekl tiše šašek tónem za­rmouceného člověka. „Proč se Verity nepostaví za svého ot­ce, místo aby na svoji stranu vábil Shrewdovy muže?"</p>

<p>„Nebyl jsem odváben. Spíše to vypadalo, že Shrewd se necítí dobře, aby mě vyslechl, A co se týče Verityho, nemo­hu mluvit za něj. Ale všichni vědí, že Shrewd z obou synů straní více Regalovi."</p>

<p>„To že všichni vědí? Pak také vědí, kde má Regal skuteč­ně srdce?"</p>

<p>„Někteří ano," řekl jsem úsečně. To už byly nebezpečné</p>

<p>řeči.</p>

<p>„Uvažuj takhle. Oba dva sloužíme králi, jehož milujeme nejvíce. Pak je tu ještě jeden, kterého máme rádi nejméně. Myslím, že mezi námi není rozpor ohledně loajality, když jsme zajedno v tom, koho máme rádi nejméně. Podívej. Při­znej se, že jsi měl jen stěží čas na to, abys do těch svitků na­hlédl, a já ti musím připomenout, že čas, který jsi na to ne­měl, pro nás pro všechny uběhl dost rychle. Tohle není úkol, který by mohl počkat, až budeš mít příležitost."</p>

<p>Váhal jsem. Vtom se šašek přiblížil až ke mně. Do jeho očí bylo vždycky hodně těžké pohlédnout, a ještě hůře se v nich četlo. Avšak křivka jeho úst prozrazovala zoufalství. „Budu s tebou smlouvat. Nabídnu ti obchod, který ti nikde jinde nenabídnou. Slíbím ti, že ti svěřím své tajemství, když mě necháš pátrat ve svitcích po tajemství, které tam možná ani není."</p>

<p>„Jaké tajemství?" zeptal jsem se neochotně.</p>

<p>„Moje tajemství." Odvrátil se ode mne a hleděl do zdi. „Šaškovo mystérium. Odkud pochází a proč." Úkosem se po mně podíval a mlčel.</p>

<p>Probudila se ve mně letitá zvědavost. „Jen tak?" zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne. V rámci nabídnutého obchodu, jak už jsem jednou řekl."</p>

<p>Zamyslel jsem se. Pak jsem řekl: „Uvidíme se později. Až odejdeš, nezapomeň dát dveře na petlici." A vyklouzl jsem z pokoje ven.</p>

<p>Po chodbě se již pohybovalo služebnictvo. Měl jsem ža­lostné zpoždění. Dal jsem se do pajdavého poklusu a poté do běhu. Ani na schodech do Verityho věže jsem nezpomalil. Vyběhl jsem je v celé délce, jednou jsem zaklepal a vešel dovnitř.</p>

<p>Burrich se ke mně otočil a zamračeně mě pozdravil. Spar­tánské vybavení místnosti bylo již odsunuto ke zdi, s výjim­kou Verityho židle u okna. Verity už v ní byl usazen. Také on ke mně otočil hlavu, ale mnohem pomaleji, a jeho pohled stále spočíval kdesi v dáli. Jeho výraz byl obluzený, vyzařo­val ochablost, při které člověka píchlo u srdce, když věděl, co to znamená. Stravoval ho hlad po Umění. Dostal jsem strach, že to, čemu mě chce naučit, ho pouze podpoří a zvý­ší i u mě. Ale jak by někdo z nás mohl říci ne? Včera jsem se čemusi přiučil. Nebyla to příjemná lekce, jakmile však proběhla, už na ni nešlo zapomenout. Věděl jsem, že udělám cokoli, abych zapudil rudé lodě od svého pobřeží. Nebyl jsem král, nikdy jsem ani neměl být králem, ale lidé z Šesti vévodství byli přesto moji, stejně jako Chadeovi. Teď už jsem chápal, proč se Verity tak bezohledně ničí.</p>

<p>„Prosím za prominutí, že jdu pozdě. Zdržel jsem se. Ale jsem připraven ihned začít."</p>

<p>„Jak se cítíš?" Otázku mi položil Burrich s neskrývanou zvědavostí. Otočil jsem se a zjistil, že mě pozoruje stejně přísně jako prve, ale též s určitým pobavením.</p>

<p>„Ztuhlý, sire. Poněkud. Během do schodů jsem se trochu rozehřál. Bolesti ze včerejška. Ale jinak jsem v pořádku."</p>

<p>Tváří se mu mihl potutelný úsměv. „Žádné chvění, Fitz-Chivalry? Žádné tmění před očima, žádné chvilkové závra­tě?"</p>

<p>Na chvíli jsem se zamyslel. „Ne."</p>

<p>„K čertu s tebou." Burrich si pobaveně odfrkl. „Ta kúra to z tebe zřejmě měla vymlátit. Budu si pamatovat, že příště budeš potřebovat lékaře."</p>

<p>Další hodinu zřejmě cíleně uplatňoval svoji novou léčeb­nou teorii. Ostří sekyr byla tupá a on je na první lekci ještě omotal hadry, což mě však neuchránilo před pohmoždě­ninami. Abych byl upřímný, většinu z nich jsem si vykoledoval sám svou vlastní nemotorností. Burrich se toho dne nesnažil rozdávat rány, pouze mě chtěl naučit, jak zacházet s celou zbraní, a ne jen s ostřím. Udržet kontakt s Veritym mi nečinilo problémy, protože byl s námi v téže místnosti. Ten den v mém nitru pouze mlčel, bez udílení rad, pozná­mek či varování, jenom mě řídil očima. Burrich mi řekl, že sekyra není moc náročná zbraň, zato vysoce účinná, když se používá správně. Na konci lekce konstatoval, že na mě byl mírný vzhledem k mým poraněním z dřívějška. Verity nás poté propustil. Oba jsme se vydali po schodech dolů mno­hem pomaleji, než když jsem běžel nahoru.</p>

<p>„Zítra přijď včas," přikázal mi, když se naše cesty u ku­chyňských dveří rozdělily a on zamířil do stájí, zatímco já si šel sehnat něco k snědku. Pustil jsem se do jídla jako vlk a přitom se divil, odkud se bere má náhlá vitalita a chuť k jídlu. Na rozdíl od Burriche jsem to nepřičítal žádnému výprasku utrženému v poslední době. To Molly, říkal jsem si, zhojila svým dotekem to, co by všechny byliny po zbytek roku nedokázaly dát do pořádku. Najednou se přede mnou prostíral předlouhý den, plný neúnosných minut v nesnesi­telných hodinách, než nám západ slunce a milosrdná tma umožní být opět spolu.</p>

<p>Odhodlaně jsem ji zapudil z mysli a rozhodl se vyplnit čas úkoly. Okamžitě se mi jich v mysli vyrojil snad tucet. Už ně­jakou dobu jsem zanedbával Patience. Přislíbil jsem pomoc při obnově zahrady Kettricken. A dlužil jsem vysvětlení bra­tru Nighteyesovi. Také jsem byl povinován návštěvou u krá­le Shrewda. Snažil jsem se je seřadit podle pořadí důležitos­ti. Na první místo seznamu se pořád drala Molly.</p>

<p>Rázně jsem ji zařadil až napotom. Nejprve král Shrewd, rozhodl jsem se. Vzal jsem nádobí ze stolu a odnesl ho zpát­ky do kuchyně. Vládl tam ohlušující rachot. Chvíli jsem se udiveně rozhlížel, než mi došlo, že dnešního večera začína­jí zimní svátky. Stará kuchařka Sára zvedla hlavu od chle­bového těsta, jež právě hnětla, a pokynula mi směrem k so­bě. Šel jsem a zastavil se vedle ní, jako jsem to často dělal v dětství, a obdivoval obratnost, s níž její prsty tvarovaly hrsti těsta do housek a dávaly je nakynout. Její hrbolaté lok­ty byly zamoučené a také na tváři měla bílé šmouhy. Hluk a shon v kuchyni vytvářel důvěrnou atmosféru. Cook svým klidným hlasem promluvila do toho lomozu a brebentění a já musel napínat uši, abych ji slyšel.</p>

<p>„Jen jsem chtěla, abys věděl," zamumlala, zatímco mísila a hnětla novou dávku těsta, „že poznám, kdy je nějaká zvěst falešná. A hned to taky řeknu, když se ji někdo pokouší šířit u mě v kuchyni. Mohou si klevetit, co chtějí, třeba na prá­delním dvoře, mohou spřádat báchorky, jaké chtějí, když předou, ale nedopustím, aby se o tobě špatně mluvilo u mne v kuchyni." Spočinula na mně svýma pronikavýma, černý­ma očima. Srdce se mi hrůzou zastavilo. Zvěsti? O Molly a o mně?</p>

<p>„Jako malý kluk jsi jídal u mých stolů a často stával u mě a míchal hrnec, zatímco jsme si spolu vykládali. Myslím, že tě snad znám lépe než většina ostatních. A ti, co říkají, že se biješ jako zvíře, protože jsi víc než poloviční zvíře, vyklá­dají ošklivé nesmysly. Ta těla byla zle potrhána, ale já už vi­děla horší věci, které lidé napáchali v návalu zuřivosti. Když byla znásilněna dcera Sal Flatfishové, Sal rozsápala tu bestii rybářským nožem, sek, sek, sek, přímo na tržišti, jako kdy­by porcovala návnadu na udice. To, co jsi udělal ty, nebylo horší než tamto."</p>

<p>Vtom se mi hrůzou zatočila hlava. Víc než poloviční zví­ře... Nebylo tomu zas tak dávno, co se tu lidé s Moudrostí upalovali zaživa. „Děkuji," řekl jsem co nejklidnějším hla­sem. A přidal jsem špetku pravdy, když jsem řekl: „Ne vše­chno jsem udělal já. Bili se o svoji... kořist, když jsem na ně narazil."</p>

<p>„O dceru Ginny. Nemusíš si přede mnou dávat pozor na slova, Fitzi. Sama mám děti, nyní už odrostlé, ale kdyby je někdo chtěl napadnout, modlila bych se, aby tam byl někdo jako ty, kdo by je bránil, bez ohledu na to jak. Anebo po­mstil, kdyby už nemohl víc udělat."</p>

<p>„Bojím se, že nemohl, Cook." Záchvěv, který mnou pro­jel, nebyl předstíraný. Znovu jsem v duchu uviděl stružky krve na baculatém dětském zápěstí. Zamžikal jsem očima, ale obraz nezmizel. „Už musím jít. Mám se dnes zastavit za králem Shrewdem."</p>

<p>„Opravdu? No alespoň nějaká dobrá zpráva. Vezmeš mu tam s sebou tady tohle." Odšourala se ke kredenci, odkud vyndala zakrytý podnos s kousky pečiva zapékaného se sýrem a rozinkami. Vedle postavila konvici s horkým čajem a čistý pohár. Láskyplně rohlíčky přerovnala. „A dohlédni na to, že je sní, Fitzi. Jsou to jeho oblíbené, a když okusí je­den, vím jistě, že je spořádá všechny. Taky ho pozdravuj." <emphasis>Ode mě také.</emphasis></p>

<p>Poskočil jsem, jako by mě píchl špendlíkem. Snažil jsem se to zastřít zakašláním, jako bych se nečekaně zakuckal, ale Cook na mě stále divně hleděla. Znovu jsem zakašlal a kývl na ni. „Určitě mu budou chutnat," pravil jsem přiškrceným hlasem a vypadl i s podnosem z kuchyně. Několik očí mě přitom sledovalo. Příjemně jsem se usmíval a snažil se před­stírat, že nevím proč.</p>

<p><emphasis>Nevěděl jsem, že jste stále se mnou</emphasis>, řekl jsem Veritymu. Jedna moje částečka mezitím revidovala každou myšlenku, která mě napadla po odchodu z věže, a děkoval jsem Edo­vi, že jsem se nerozhodl jít nejprve za Nighteyesem. Ačkoli jsem tyto myšlenky rozhodně zavrhoval, nevěděl jsem jistě, nakolik byly privátní.</p>

<p><emphasis>Já vím. Nechtěl jsem za tebou slídit. Pouze ti ukázat, že když se na to tolik neso</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>středíš, jsi schopen to dělat.</emphasis></p>

<p>Zašmátral jsem v duchu po něm. <emphasis>Víc vaší zásluhou než mou</emphasis>, podotkl jsem, zatímco jsem stoupal do schodů.</p>

<p><emphasis>Vím, obtěžuji tě. Prosím za prominutí. Od teďka si dám pozor, abys o mně věděl, až budu s tebou. Mám té teď nechat jít si po svých?</emphasis></p>

<p>Má nabručenost mne uvrhla do rozpaků. <emphasis>Ne. Ještě ne. Buďte se mnou ještě nějakou chvíli, až půjdu navštívit krále Shrewda. Alespoň uvidíme, jak nám to půjde.</emphasis></p>

<p>Vycítil jsem jeho souhlas. U Shrewdových dveří jsem se zastavil a s podnosem na jedné ruce jsem si druhou spěšně uhladil vlasy a upravil kazajku. Vlasy mi v poslední době či­nily problémy. Při jedné horečce v horách mi je Jonqui ostří-</p>

<p>hala nakrátko. Teď dorůstaly a já nevěděl, zda si je mám sta­hovat dozadu do copu jako Burrich a strážníci nebo je ne­chat splývat na ramena, jako bych byl ještě páže. Byl jsem už totiž dost starý na to, abych je nosil v polovičním cůpku jako dítě.</p>

<p><emphasis>Stáhni si je dozadu, chlapče. Řek bych, že už máš po zá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sluze právo nosit je jako válečník, tak jako kterýkoliv jiný strážník. Jen si je nezačni uhlazovat a natáčet do naolejovaných kudrlinek, jako to dělá Regal.</emphasis></p>

<p>Potlačil jsem úšklebek na tváři a zaklepal na Shrewdovy</p>

<p>dveře.</p>

<p>Chvíli jsem čekal a pak jsem zaklepal hlasitěji.</p>

<p><emphasis>Ohlas se a otevři</emphasis>, navrhl Verity.</p>

<p>„Zde FitzChivalry, Sire. Přinesl jsem vám něco od Cook." Sáhl jsem na dveře a zjistil, že jsou zevnitř na zástrčku.</p>

<p><emphasis>To je divné. Můj otec nikdy dveře nezajišťoval. Měl u nich svého muže, to ano, ale nikdy je nedával na zástrčku a neig-noroval něčí klepání. Dokážeš ji vysunout?</emphasis></p>

<p><emphasis>Asi ano. Ale nejprve dovolte, abych ještě zaklepal.</emphasis> A sko­ro jsem na dveře zabušil.</p>

<p>„Moment! Moment!" zašeptal kdosi zevnitř. Ale uběhlo podstatně více času, než se uvolnilo několik petlic a dveře se na šířku ruky pootevřely. Jako krysa dírou ve zdi na mě vy­koukl Wallace. „Co si přeješ?" zeptal se vyčítavě.</p>

<p>„Audienci u krále."</p>

<p>„Král spí. Či spíše spal, než jsi přišel ty a začal tu mlátit a povykovat. Vypadni odsud."</p>

<p>„Moment." A vrazil jsem botu do zavírajících se dveří. Volnou rukou jsem otočil límec košile a ukázal jehlici s ru­dým kamenem, kterou jsem u sebe jen zřídka kdy neměl. Dveře mou botu silně svíraly. Opřel jsem se do nich rame­nem, jak jen to šlo, abych nepřevrhl podnos na druhé ruce.</p>

<p>„Tohle mi dal před mnoha lety král Shrewd. A s tím svůj slib, že kdykoli ji ukážu, budu k němu vpuštěn."</p>

<p>„A to i když spí?" zeptal se jízlivě Wallace.</p>

<p>„Král žádné podmínky nestanovil. Vy ano?" Zabodl jsem se do něj pohledem skrze škvíru ve dveřích. Wallace se na chvíli zarazil a pak udělal krok vzad.</p>

<p>„Když tolik chceš, pak tedy pojď. Pojď a podívej se, jak tvůj král spí, aby si odpočal a nabral sil, které ve svém sta­vu tak zoufale potřebuje. Ale nemíchej se do toho, až mu ja­ko jeho lékař řeknu, aby ti vzal tu krásnou jehlici a postaral se o to, abys už ho příště neobtěžoval."</p>

<p>„To mu můžete doporučit, chcete-li. A když si to můj král bude přát, nebudu tomu oponovat."</p>

<p>S přehnanou úklonou ode mne odstoupil. Nejraději bych mu z tváře pěstí vymazal ten pohrdlivý úsměšek, ale igno­roval jsem ho.</p>

<p>„Úžasné," pronesl, když jsem ho míjel. „Sladké pečivo na podráždění trávení a zatížení jeho ústrojí. Ty jsi ale nápadi­tý mládenec, že?"</p>

<p>Ovládl jsem se. Shrewd v obývacím pokoji nebyl. Takže v ložnici?</p>

<p>„To ho chceš opravdu obtěžovat až tam? Inu, proč ne? Podle tvých předešlých způsobů bych ani žádné ohledy če­kat nemohl, že?" Wallaceův hlas byl plný jízlivé blahosklonnosti.</p>

<p>Držel jsem svůj hněv na uzdě.</p>

<p><emphasis>Nenech si to od něj líbit. Otoč se a umlč ho</emphasis>. To nebyla od Verityho rada, ale příkaz. Položil jsem podnos opatrně na stolek. Nadechl jsem se a otočil se k Wallaceovi. „Vy ke mně cítíte odpor?" zeptal jsem se přímo.</p>

<p>Ustoupil o krok dozadu, ale snažil se ve tváři udržet ten pohrdlivý úsměšek. „Odpor? Proč by mi jako lékaři nemělo vadit, když někdo přijde, aby obtěžoval nemocného člověka, jenž konečně odpočívá?"</p>

<p>„Tato místnost je cítit kuřidlem. Pročpak?"</p>

<p><emphasis>Kuřidlem?</emphasis></p>

<p><emphasis>Bylina užívaná v horách. Zřídka kdy jako medicína, vyjma bolestí, jež už nic ostatn</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ho neutiší. Ale spíše se výpary vde</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chují pro potěšeni. Stejně jako my užíváme karis</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vá semena během jarních svátků. Váš bratr si v tom libuje.</emphasis></p>

<p><emphasis>Stejně jako jeho matka. Pokud je to tatáž bylina. Ona jí ří</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kala veselé lupení.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jsou to skoro stejné lupínky, ale tato horská rostlina do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>růstá větší výšky a její lístky jsou tlustší. A kouř je hustší.</emphasis></p>

<p>Má výměna myšlenek s Veritym trvala pouhý okamžik. Člověk může informaci vyslat tak rychle, jak jen si ji po­myslí. Wallace při mé otázce stále špulil rty. „Chceš tvrdit, že jsi lékař?" zeptal se.</p>

<p>„Ne. Ale mám pracovní znalosti o bylinách, dle nichž kuřidlo není vhodné do pokoje nemocného člověka."</p>

<p>Wallace chvíli mlčel, zatímco si dával dohromady odpo­věď. „Podívej. Královy požitky nespadají do kompetence je­ho lékaře."</p>

<p>„Pak tedy snad do mé," nadhodil jsem a otočil se. Vzal jsem podnos a otevřel dveře do královy tlumeně osvětlené ložnice.</p>

<p>Zápach kuřidla zde byl silnější, ovzduší hustší a sytější. Z krbu sálal oheň a v nevětrané místnosti bylo dusno, až nedýchatelno. Vzduch byl stojatý a zatuchlý, jako kdyby se v komnatě už týdny nevětralo. Jeho váhu jsem pociťoval i v plících. Král tam tiše ležel pod hromadou peřin a chrop­tivě dýchal. Rozhlédl jsem se kolem, kam bych položil pod­nos s pečivem. Na stolku u jeho postele panoval nepořádek. Stál tam kahan a v něm dosud dýmal popel z vypáleného kuřidla, ale jinak byl kahan vyhaslý a studený. Vedle byl po­hár s vlažným červeným vínem a miska s jakousi odpornou šedivou kaší. Dal jsem nádobí na podlahu, otřel stolek ruká­vem své košile a položil na něj podnos. Když jsem se při­blížil ke královu loži, ucítil jsem zatuchlý zápach, který ješ­tě zesílil, když jsem se nad ním naklonil.</p>

<p><emphasis>To přece nemůže být Shrewd.</emphasis></p>

<p>Verity se mnou prožíval můj úděs. <emphasis>V poslední době mě k sobě moc nevolal. A já měl moc práce na to, abych za ním chodil, pokud mi to výslovně nepřikázal. Když jsem ho na</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>posled viděl, bylo to večer v jeho obývacím pokoji. Stěžoval si na bolesti hlavy, ale tohle...</emphasis></p>

<p>Myšlenka mezi námi vyzněla do ztracena. Zvedl jsem zrak a uviděl Wallace, jak nakukuje za dveřmi. V jeho tváři jsem spatřil cosi, o čem jsem si nebyl jist, jestli je to uspokojení nebo drzost, ale rozlítilo mě to k zuřivosti. Dvěma skoky jsem se ocitl u dveří a přibouchl je. Nyní jsem pocítil uspo­kojení zase já, když jsem ho uslyšel vyjeknout bolestí, jak­mile s trhnutím vyprostil přiskřípnuté prsty. Zajistil jsem dveře prastarou západkou, jež se během mého života zřejmě nedočkala použití. Otočil jsem se k vysokým oknům, vztek­le, jednu po druhé, odhrnoval závěsné tapiserie a dokořán otevíral dřevěné okenice. Do místnosti se vlilo jasné sluneč­ní světlo a čerstvý vzduch.</p>

<p><emphasis>Fitzi, to je unáhlené.</emphasis></p>

<p>Nereagoval jsem. Místo toho jsem chodil po místnosti a z otevřeného okna sypal popel a byliny z jednoho kahanu za druhým. Ulpívající popel jsem vytíral rukou, abych míst­nost úplně zbavil zápachu. V ložnici jsem nasbíral asi půl tuctu ulepených číší s vyčichlým vínem a plný podnos mi­sek a talířů s nedotčeným nebo nedojezeným jídlem. Všech­no jsem naskládal ke dveřím. Wallace na ně mezitím bušil a vztekle láteřil. „Mlč!" řekl jsem mu sladce. „Probudíš krá­le."</p>

<p><emphasis>Pošlete sem sluhu se džberem vlažné vody. A řekněte pa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ní Hasty, že králova postel potřebuje čisté povlečení</emphasis>, požá­dal jsem Verityho.</p>

<p><emphasis>Takové rozkazy nemůžu vydat.</emphasis> Odmlka. <emphasis>Neztrácej čas mar</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ným vztekáním. Přemýšlej a pochopíš, proč to tak musí být.</emphasis></p>

<p>Pochopil jsem, ale zároveň jsem věděl, že již Shrewda ne­nechám v této špinavé páchnoucí místnosti, stejně jako bych ho nezanechal v hladomorně. Stál tam poloprázdný džber se starou, ale skoro čistou vodou. Dal jsem ji ke krbu zahřát. Setřel jsem z králova nočního stolku popel a postavil na něj podnos s čajem a pečivem. Když jsem drze prohledal králo­vu šatní truhlici, objevil jsem čistou noční košili a byliny na mytí. Nepochybně pozůstatek ještě z dob Chefferse. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl tolik postrádat nějakého ko­morníka.</p>

<p>Wallaceovo bušení ustalo. Ani mi to nechybělo. Vzal jsem ohřátou vodu navoněnou bylinkami a s žínkou usedl vedle královy postele. „Králi Shrewde," pravil jsem mírně. Partie kolem očí měl zarudlé a řasy slepené. Otevřel víčka a za­mžoural očima proti světlu. Bělmo měl protkané rudými žil­kami.</p>

<p>„Chlapče?" Pošilhával po místnosti. „Kde je Wallace?"</p>

<p>„Na chvíli odešel pryč. Přinesl jsem vám teplou vodu na umytí a čerstvé pečivo z kuchyně. A taky horký čaj."</p>

<p>„Já... já nevím. Okno je otevřené. Pročpak je okno ote­vřené? Wallace mě varoval, abych se neprochladil."</p>

<p>„Otevřel jsem ho, abych vyvětral vzduch v místnosti. Ale chcete-li, zase ho zavřu."</p>

<p>„Cítím moře. Je jasný den, že? Poslouchej, jak racci kři­kem ohlašují blížící se bouři... Ne. Ne, zavři to okno, chlapče. Bojím se, že bych se nachladil, zvlášť když jsem teď tak nemocný."</p>

<p>Šel jsem pozavírat dřevěné okenice. „Je už Vaše Veličen­stvo dlouho nemocné? Po paláci se o tom moc nemluví."</p>

<p>„Hodně dlouho. Och, připadá mi to už jako věčnost. Ne­jde ani tak o to, že bych byl nemocný, jako spíše o to, že mi nikdy není dobře. Je mi zle, pak se to trochu zlepší, ale jak­mile se pokusím něco dělat, hned se mi zase přitíží a je to horší než předtím. Už mě ta nemohoucnost unavuje, chlap­če. Jsem tak unavený z toho, že jsem pořád unavený."</p>

<p>„Podívejte, Sire. Tohle vám udělá dobře." Navlhčil jsem hadřík a jemně mu otřel obličej. Král se vzpamatoval nato­lik, že mi rukou naznačil, abych počkal, a sám si umyl ruce, načež si znovu rázněji otřel tvář. Zhrozil jsem se, jak voda zežloutla poté, co se v ní umyl.</p>

<p>„Našel jsem vám čistou noční košili. Mám vám do ní po­moci? Nebo byste raději chtěl, abych poslal pro sluhu, aby přinesl káď s teplou vodou? Já bych zatím skočil pro čisté povlečení, než se vykoupete."</p>

<p>„Já, och, na to nemám dost sil, chlapče. Kde vězí ten Wallace? On ví, že se neobejdu sám. Co ho to napadlo, nechat mě o samotě?"</p>

<p>„Po teplé koupeli by se vám ulevilo," snažil jsem se ho přesvědčit. Zblízka ten starý muž páchl. Přitom Shrewd byl vždycky čistotný muž; myslím, že jeho umouněnost mě ra­nila víc než cokoli jiného.</p>

<p>„Ale koupání může přivodit nachlazení. Wallace to říká. Mokrá kůže, studený průvan a šup, je po mně. Tak to aspoň říká." Stal se ze Shrewda opravdu rozmrzelý stařec? Stěží jsem mohl věřit tomu, co jsem právě slyšel.</p>

<p>„Pak snad alespoň šálek horkého čaje. A pečivo. Kuchař­ka Sára povídala, že je to vaše oblíbené." Nalil jsem do šál-</p>

<p>ku kouřící čaj a viděl, jak král pozorně zavětřil. Jednou či dvakrát usrkl, pak se zpříma posadil a pohlédl na umně vy-skládané sladkosti na talíři. Pokynul mi, abych si dal s ním, já si vzal a vzápětí už jsem si z prstů olizoval sladkou náplň. Pochopil jsem, proč jsou to jeho oblíbené chuťovky. Král si právě pochutnával na druhém kousku, když vtom nás vytrh­ly tři silné rány na dveře.</p>

<p>„Otevři, Bastarde. Nebo je mí muži vyrazí. A jestli se mé­mu otci něco stalo, na místě to zaplatíš životem." Nezdálo se, že by Regal měl z mé přítomnosti radost.</p>

<p>„Co je to, chlapče? Zajištěné dveře? Co se to tu děje? Re­gale, co se to děje?" Když jsem uslyšel, jak králův hlas plač­tivě zaskřípal, píchlo mě u srdce.</p>

<p>Přešel jsem místnost a odjistil dveře. Ještě než jsem je ote­vřel, rozlétly se proti mně a vzápětí mě drželi dva Regalovi svalnatí strážci. Kolem krku měli hedvábné límečky s pent-lemi jako buldoci. Nebránil jsem se, takže ani neměli zá­minku přirazit mě ke zdi. Přesto to udělali. Tím ve mně pro­citly veškeré bolesti z předešlého dne. Drželi mě tam, dokud dovnitř nevpadl Wallace, který láteřil, jaká je tam zima, a co je tohle, kdopak to jedl, pro člověka v králově stavu je to prakticky jed. Regal stál s rukama v bok jako dozorce a zú­ženýma očima mě pozoroval.</p>

<p><emphasis>Ukvapené, můj chlapče. Bojím se, že jsme zašli příliš da</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>leko.</emphasis></p>

<p>„Nuže, Bastarde? Co k tomu můžeš říci? Jaké byly tvé pravé záměry?" zeptal se Regal, když Wallaceova litanie dozněla. V již tak dost nedýchatelném ovzduší přiložil na oheň další poleno a potom vzal králi z ruky nakousnuté pe­čivo.</p>

<p>„Přišel jsem podat hlášení. A když jsem zjistil, že o krále je špatně postaráno, snažil jsem se zjednat nápravu." Potil jsem se, spíše však bolestí než z nervozity. Při Regalově shovívavém úsměvu jsem uvnitř celý vzkypěl.</p>

<p>„Špatně postaráno? Co to tu vůbec říkáš?" obvinil mě.</p>

<p>Kurážně jsem se nadechl. „Pravdu. Zjistil jsem, že jeho komnata je neuklizená a zatuchlá. Špinavé talíře všude ko­lem. Nevyměněné povlečení -"</p>

<p>„Troufáš si tvrdit takové věci?" zasyčel Regal.</p>

<p>„Ano. Říkám svému králi pravdu, tak jako vždycky. Ať se rozhlédne kolem vlastníma očima a řekne, jestli to není pravda."</p>

<p>Něco z napětí v ovzduší probudilo v Shrewdovi stín jeho někdejší osobnosti. Pozvedl se na posteli a rozhlédl se ko­lem. „Také šašek vznášel podobné stížnosti, tím svým jízli­vým způsobem —" spustil.</p>

<p>Wallace se odvážil ho přerušit. „Můj pane, váš zdravotní stav je křehký. Nepřerušovaný odpočinek je často důležitěj­ší, než kdybych vás vystrnadil z postele kvůli výměně po­krývek či povlečení. A nějaký talíř či dva je méně na obtíž, než kdyby tu chrastilo a rachotilo páže při úklidu."</p>

<p>Král Shrewd pojednou znejistěl. Má upřímnost mě vytres­tala. Tak tohle šašek chtěl, abych viděl, když mne tak často ponoukal k návštěvě krále. Proč ke mně nemluvil jasněji? Ale kdypak šašek mluvil jasně. Zaplavil mě pocit hanby. Tohle byl můj král, král, kterému jsem přísahal věrnost. Já miloval Verityho a moje věrnost vůči němu byla bezpřed­mětná. Ale svého krále jsem opustil právě v okamžiku, kdy mě nejvíce potřeboval. Chade byl pryč; jak dlouho, to už jsem ani nevěděl. Opustil jsem krále Shrewda a na ochranu mu zbyl pouze jeho šašek. Ale přesto, kdy král Shrewd ně­koho potřeboval, aby ho chránil? Vždyť ten starý muž byl odjakživa schopen nejen ubránit sám sebe. Vyčítal jsem si, že jsem měl být důraznější, když jsem Chadeovi vykládal o změnách, které jsem zaznamenal, když jsem se vrátil do­mů. Měl jsem svého panovníka více střežit.</p>

<p>„Jak se sem vůbec dostal?" chtěl vědět Regal, zatímco se do mě zabodával svým krutým pohledem.</p>

<p>„Můj princi, měl odznak přímo od krále, jak tvrdil. Prý mu král slíbil, že když tu jehlici ukáže, vždycky ho přijme -"</p>

<p>„Taková pitomost! A tys věřil takovému nesmyslu —"</p>

<p>„Princi Regale, vy přece víte, že je to pravda. Byl jste u toho, když mi ji král Shrewd kdysi dal," řekl jsem tiše, ale jasně. Verity uvnitř mne mlčel, čekal, dával bedlivý pozor a hodně se dozvídal. Na můj účet, pomyslel jsem si hořce a vzápětí jsem měl co dělat, abych tu myšlenku potlačil.</p>

<p>Tiše a nenápadně jsem jedno své zápěstí uvolnil z buldo­čího sevření. Otočil jsem límec u košile a jehlici vytáhl. Po­držel jsem ji ve výši hlavy, aby si ji všichni mohli prohléd­nout.</p>

<p>„Na nic takového si nevzpomínám," odsekl Regal, ale Shrewd se najednou posadil.</p>

<p>„Pojď blíž, chlapče," přikázal mi. Vytrhl jsem se strážím a narovnal si oděv. Potom jsem šel s jehlicí ke králově po­steli. Král Shrewd rozvážně natáhl ruku. Srdce mi v hrudi pokleslo.</p>

<p>„Otče, to je —" spustil Regal podrážděně, ale Shrewd ho přerušil.</p>

<p>„Regale. Ty jsi u toho byl. Ty si na to vzpomínáš, nebo bys alespoň měl." Královy temné oči teď byly zářivě bystré, jak jsem si je pamatoval z dřívějška, ale rovněž jasné byly i linky bolesti kolem očí a v koutcích úst. Král Shrewd svá­děl těžký boj, aby si udržel jasné vědomí. Podržel jehlici ve výši a podíval se na Regala se stínem někdejšího zpytavého výrazu ve tváři. „Tu jehlici jsem tomu chlapci dal. A s ní i své slovo výměnou za jeho."</p>

<p>„Pak navrhuji, abys obojí vzal zpět, jehlici i slovo. Nikdy se neuzdravíš, když tě někdo bude ustavičně vyrušovat ve tvých komnatách." Opět ten břitký, velitelský tón v Regalo­vě hlase. Já jen tiše čekal.</p>

<p>Král zvedl roztřesenou ruku a promnul si oči a tváře. „Ty věci jsem mu dal," řekl a v těch slovech byla jistota, ačkoli síla se už z jeho hlasu počala vytrácet. „Jakmile muž jednou dá slovo, už není jeho, aby ho mohl odvolat. Nemám prav­du, FitzChivalry? Souhlasíš se mnou, že jakmile dá muž slo­vo, nesmí jej vzít zpět?" Ta otázka mi připomněla někdejší zkoušku.</p>

<p>„Tak jako vždycky, můj králi, souhlasím s vámi. Jakmile dá muž slovo, nesmí ho odvolat. Musí být věrný slibu, kte­rý dal."</p>

<p>„Nu dobře. Tím je to vyřešeno. Tím je všechno vyřeše­no." A podával mi jehlici zpět. Vzal jsem ji od něj s nesmír­ným ulehčením, až skoro závratným. Král znovu klesl zády do polštářů. Byl to pro mne další závratný okamžik. Znal jsem ty polštáře, tuhle postel. Ležel jsem v ní a spolu s šaš­kem zhlížel na drancování v Siltbay. V tomhle krbu jsem si spálil prsty...</p>

<p>Král Shrewd ztěžka vzdychl. Bylo z toho cítit vyčerpání. V dalším okamžiku usne.</p>

<p>„Zakaž mu, aby k tobě příště chodil a vyrušoval tě, pokud ho sám nepovoláš," přikazoval Regal.</p>

<p>Král Shrewd ještě jednou namáhavě otevřel oči. „Fitzi. Pojď sem, chlapče."</p>

<p>Jako pes jsem popošel k němu. Poklekl jsem u jeho lůž­ka. Král zvedl vyzáblou ruku a nemotorně mě poplácal. „Ty a já, chlapče. Máme spolu dohodu, že?" Upřímná otázka. Přikývl jsem. „Dobře, hochu. Dobře. Já dodržel své slovo. A ty teď hleď, abys dostál svému. Ale -" tu se podíval na Regala a ve mně píchlo - „bylo by lepší, kdybys za mnou chodíval odpoledne. Odpoledne mívám více sil." A v tu rá­nu spal.</p>

<p>„Mám se vrátit ještě dnes odpoledne, Sire?" zeptal jsem se rychle.</p>

<p>Zvedl ruku a učinil neurčitě zamítavé gesto. „Zítra. Nebo pozítří." Zavřel oči a ztěžka vzdychl, jako by se už neměl znovu nadechnout.</p>

<p>„Jak si přejete, můj pane," souhlasil jsem. Vysekl jsem hlubokou oficiální poklonu. Když jsem se napřímil, opatrně jsem si zastrčil jehlici do klopy kazajky. Chvíli jsem jim do­přál tu podívanou a pak jsem se formálně otázal: „Omluvíte mě, můj princi?"</p>

<p>„Vypadni odsud," zavrčel Regal.</p>

<p>Uklonil jsem se mu již méně formálně, pomalu jsem se otočil a odešel. Jeho stráže mě přitom sledovaly. Když jsem byl venku z pokoje, vzpomněl jsem si, že jsem nevznesl žá­dost, zda si smím vzít Molly. Teď už se nezdálo pravděpo­dobné, že se mi v blízké době nějaké příležitosti dostane. Bylo mi jasné, že odpoledne teď najdu po králově boku Re­gala či Wallace nebo nějakého jiného zvěda z jejich řad. Neměl jsem v úmyslu přednést toto téma před někým dalším kromě krále.</p>

<p><emphasis>Fitzi?</emphasis></p>

<p><emphasis>Rád bych teď zůstal na chvíli sám, můj princi. Nebude-li vám to vadit.</emphasis></p>

<p>Verity zmizel z mé mysli, jako když praskne mýdlová bublina. Pomalu jsem zamířil po schodech dolů.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>4</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Tajemství</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Princ Verity se rozhodl předvést svoji flotilu válečných lodí uprostřed zimních svá</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ků onoho rozhodujícího roku. Podle tradice by měl počkat na lepší počasí a spustit je na vodu o prvním dni jarních svátků. Ten se obecně považuje za pří</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>znivější dobu pro spuštěni nové lodě. Avšak Verity silně na</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>léhal na své loďaře a jejich pracovníky, aby měli všechna čtyři plavidla připravená ke spuštění do půli zimy. A právě volbou tohoto data zajistil širokou pozornost svým lodím i slovům. Podle tradice se toho dne pořádá hon a hojnost uloveného masa předznamenává dny budoucí. Když n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>chal koráby vytlačit z loděnic na válcové dráhy, před shromáždě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ným lidem prohl</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>sil, že jsou to jeho lovci a že jediná kořist, která je usp</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>kojí, budou rudé lodě. Reakcí na ta slova bylo mlčení, v což nedoufal. Já sám si myslím, že lidé chtěli myš</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lenky na rudé lodě zapudit z mysli, ukrýt se v náručí zimy a předstírat si, že jaro nikdy nepř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>jde. Ale Verity jim to ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dopřál. Toho dne byly na vodu spuštěny nové lodě a začal vý</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>cvik jejich posádek.</emphasis></p>

<p><strong>•    •    •</strong></p>

<p>Brzy odpoledne jsme si s Nighteyesem vyrazili na lov. Je­mu se to moc nelíbilo; říkal, že na to není vhodná doba, a chtěl vědět, proč jsem časně ranní hodiny promarnil v šar­vátce se svým kmenovým druhem. Řekl jsem mu prostě, že to muselo být a že to bude pokračovat ještě několik dní, možná déle. Nighteyes nebyl rád. Avšak ani já ne. Otřáslo mnou, že mohl tak jasně vědět, co jsem dělal ráno, aniž bych si byl vědom toho, že jsem s ním v kontaktu. Nemohl Veri­ty jeho přítomnost vycítit?</p>

<p>Vysmál se mi. <emphasis>Občas je dost těžké přimět tě, abys mě sly</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>šel. Mám se k tobě probíjet a pak ještě křičet kvůli němu?</emphasis></p>

<p>Naše kořist byla mizerná. Dva králíci, žádný nijak zvlášť vykrmený. Slíbil jsem, že mu nazítří přinesu odřezky z ku­chyně. Ještě horší však bylo vysvětlit mu, že v určitých oka­mžicích potřebuji mít své soukromí. Nedokázal pochopit, proč se pářím odděleně od ostatních činností smečky, jako byl lov nebo vytí. Páření slibovalo v blízké době potomstvo a potomstvo bylo v zájmu smečky. Slovy ani nelze vyjádřit potíže při našem rozhovoru. Bavili jsme se pomocí obrazů, předáváním myšlenek, což nepřipouští příliš velkou diskrét­nost. Jeho upřímnost mě děsila. Ujistil mě, že se mnou sdílí mé potěšení z páření s mou družkou. Snažně jsem ho prosil, ať to nedělá. Zmatek. Nakonec jsem ho nechal, ať si své krá­líky spořádá sám. Dopálilo ho, že nechci svůj podíl masa. To nejlepší, co se mi podařilo na něm vymámit, byl jeho sou­hlas s tím, že nechci nic vědět o tom, jak sdílí mé vědomí Molly. Ne že by mi šlo právě o to, jenže k ničemu lepšímu jsem ho nedokázal přimět. Nebyl s to vůbec pochopit myš­lenku, že si občas přeji zcela přerušit naše vzájemné pouto. Nedávalo mu to smysl, jak tvrdil. Není to prý smečka. Opus­til jsem ho s neodbytnou myšlenkou, zda ještě někdy budu mít chvilku jen a jen pro sebe.</p>

<p>Vrátil jsem se na hrad a utíkal se do soukromí svého po­koje. Byť jen na chvíli, potřeboval jsem být někde, kde za sebou mohu zavřít dveře a zůstat sám. Beztak jen fyzicky. Chodby a schodiště plné chvátajících lidi jen znásobily mo­ji touhu po klidu. Sluhové odklízeli starou rákosovou pode­stýlku a prostírali novou, měnili ve stojanech svíce a všude rozvěšovali ozdobné girlandy spletené z větví jehličnanů. Zimní svátky. Na něco takového jsem neměl ani pomyšlení.</p>

<p>Konečně jsem stanul u svých dveří a vklouzl dovnitř. Po­řádně jsem je za sebou zavřel.</p>

<p>„Tak brzy zpátky?" Od krbu ke mně vzhlížel šašek, shr­bený uprostřed půlkruhu svitků. Zdálo se, že je třídí do sku­pin.</p>

<p>Zíral jsem na něho v neskrývaném úděsu. Úděs vmžiku vzplanul v hněv. „Proč jsi mi nic neřekl o králově stavu?"</p>

<p>Zamyslel se nad dalším svitkem a po chvíli ho položil na hromádku po pravici. „Ale řekl. Dovol mi otázku na oplát­ku: Proč jsi o tom již dávno nevěděl?"</p>

<p>To mě zarazilo. „Přiznávám, že jsem ho navštěvoval dost ledabyle. Jenže —"</p>

<p>„Žádné z mých slov nemohlo mít takový dopad, jako když ses přesvědčil sám. Ani se nezamýšlíš nad tím, jaké by to bylo, kdybych tam jeden každý den nebyl, nevyprazd­ňoval nočníky, nezametal, nevyprašoval, nevynášel nádobí, nečesal mu vlasy a vousy..."</p>

<p>Opět mě rázně umlčel. Přešel jsem místnost a posadil se ztěžka na šatní truhlici. „Není to ten král, kterého znám," ře­kl jsem zpříma. „Zneklidňuje mne, že mohl tak hluboko, tak rychle klesnout."</p>

<p>„Zneklidňuje? Mě to přímo děsí. Ty máš alespoň dalšího krále, když je tenhle ze hry." Šašek pohodil další svitek na hromádku.</p>

<p>„To jsme všichni," podotkl jsem obezřele.</p>

<p>„Jedni víc než druzí," řekl stroze šašek.</p>

<p>Bezděčně jsem zvedl ruku a zatlačil si jehlici hlouběji do kazajky. Dneska jsem o ni skoro přišel. Musel jsem se za­myslet nad tím, co všechno pro mě během těch let zname­nala. Ochranu krále nad nevlastním vnukem, kterého by se bezcílnější muž dávno tiše zbavil. A teď potřeboval ochranu sám? Co z toho pro mě vyplývalo?</p>

<p>„Takže. Co můžeme dělat?"</p>

<p>„Ty a já? Nic moc. Já jsem jen šašek a ty jsi bastard."</p>

<p>Mrzutě jsem přikývl. „Kdybych tak mohl mluvit s Chadem. Kdybych tak věděl, kdy se vrátí." Podíval jsem se na šaška, kolik toho asi ví.</p>

<p>„S hadem? Hadi se vrátí se sluncem, pokud vím." Vyhý­bavý jako obvykle. „Pro krále, myslím, dost pozdě," dodal tišeji.</p>

<p>„Takže jsme bezmocní?"</p>

<p>„Ty a já? Kdepak. Jsme příliš mocní na to, abychom tu jednali; toť vše. V této oblasti mají bezmocní vždy tu nej­větší moc. Možná máš pravdu; měli bychom se o tom pora­dit s nimi. A teď..." Najednou vstal a roztřepal se teatrálně v kloubech jako marioneta se zašmodrchanými provázky. Všechny zvonečky se na něm rozezněly. Chtě nechtě jsem se pousmál. „Mému králi nadchází nejlepší část dne. A já tam jdu, abych pro něj udělal to málo, co zmohu."</p>

<p>Opatrně vykročil z kruhu roztříděných svitků a tabulek. Přitom zívl. „Sbohem, Fitzi."</p>

<p>„Sbohem."</p>

<p>U dveří se rozpačitě zastavil. „Ty nemáš námitek proti mému odchodu?"</p>

<p>„Myslím, že jsem měl námitky jenom proti tomu, abys zůstal."</p>

<p>„Nikdy se s šaškem nehádej. Ale copak jsi zapomněl? Na­bídl jsem ti obchod. Tajemství za tajemství."</p>

<p>Nezapomněl jsem. Ale najednou jsem nevěděl jistě, jestli to chci vědět. „Odkud pochází šašek a proč?" zeptal jsem se po chvíli tiše.</p>

<p>„Ach." Na chvíli se zastavil, pak se vážně zeptal: „Víš jis­tě, že chceš znát odpovědi na tyhle otázky?"</p>

<p>„Odkud pochází šašek a proč?" zopakoval jsem pomalu.</p>

<p>Okamžik mlčel. V tu chvíli jsem ho spatřil. Spatřil jsem ho tak, jak jsem ho celé ty roky neviděl, ne jako šaška, vý­řečného a důvtipného, kousavého jako vilejše, ale jako ma­lou útlou osůbku, tak křehkou, bledou a kostnatou, že do­konce i jeho vlasy vypadaly jaksi neskutečně oproti ostatním smrtelníkům. Jeho černobílý úbor zdobený stříbrnými rol­ničkami, jeho směšné žezlo s krysí hlavou byly jeho brně­ním a mečem, jedinou ochranou, kterou na tomto proradném a intrikánském dvoře měl. A také jeho mystérium. Onen ne­viditelný plášť šaškova mystéria. Na okamžik jsem si přál, aby mi takový obchod nikdy nebyl nabídl a aby má zvěda­vost nebyla tak sžíravá.</p>

<p>Šašek vzdychl. Rozhlédl se po místnosti, pak udělal ně­kolik kroků a stoupl si k tapiserii krále Wisdoma zdravícího se s Elderlingem. Pohlédl na ni a hořce se usmál čemusi, co jsem tam nikdy nespatřil. Zaujal postoj básníka, který se chystá recitovat. Poté se zarazil a ještě jednou se na mě zpří­ma podíval. „Víš opravdu jistě, že to chceš vědět, Fitzy-fitzi?"</p>

<p>Jako při nějaké liturgii jsem zopakoval otázku: „Odkud pochází šašek a proč?"</p>

<p>„Odkud? Ach, odkud?" Na chvíli pozvedl k nosu čumák Ratsy, zatímco formuloval odpověď na vlastní otázku. Pak se střetl s mýma očima. „Běž na jih, Fitzi. Do zemí za okraji všech map, jež kdy Verity viděl. A také za okraji map zho­tovených v těchto zemích. Běž na jih a pak na východ přes moře, pro které nemáš jméno. Nakonec dojdeš na dlouhý poloostrov a na jeho zakrouceném výběžku objevíš vesnici, kde se narodil šašek. Možná tam najdeš ještě matku, která si vzpomene na své červivě bílé dítě a na to, jak mě kolébala na svých hřejivých prsou a zpívala." Podíval se na můj ne­věřícný, užaslý výraz a krátce se zasmál. „Nedokážeš si to ani představit, že ne? Dovol, abych ti to ještě ztížil. Měla dlouhé, tmavé a kadeřavé vlasy a zelené oči. Představ si to! Z tak sytých barev taková průhlednost. A otcové toho bez­barvého dítěte? Dva bratranci, neboť takový v té zemi pano­val zvyk. Jeden ramenatý, snědý a rozesmátý, s rudými rty a hnědýma očima, farmář vonící úrodnou zemí a čerstvým povětřím. A ten druhý byl naopak útlý jako tamten rozloži­tý, bronzově zlatý, prostě básník a pěvec s modrýma očima. Och, jak ti mě milovali a těšili se ze mě! Všichni tri, a s ni­mi celá vesnice. Byl jsem tolik milován." Jeho hlas změkl, až na okamžik ustal. Věděl jsem s velikou jistotou, že právě naslouchám něčemu, co od něj dosud nikdo jiný neslyšel. Vybavily se mi okamžiky, kdy jsem se odvážil do jeho po­koje, a překrásná panenka v kolébce, kterou jsem tam obje­vil. Hýčkaná tak, jako kdysi šašek. Čekal jsem, co bude ná­sledovat.</p>

<p>„Když už jsem byl... dost starý, popřál jsem jim všem sbo­hem. Vyrazil jsem pryč, abych našel své místo v historii a vy­bral si, kde ji zkřížím. A tohle místo jsem si zvolil - doba byla předurčena již hodinou mého zrození. Přišel jsem sem a stal se Shrewdovým šaškem. Sbíral jsem všechna vlákna, která mně osud vložil do rukou, a začal je splétat a barvit, jak jsem uměl, v naději, že to, co se z toho utká, bude k užit­ku."</p>

<p>Zakroutil jsem hlavou. „Nerozumím tomu, co jsi právě řekl."</p>

<p>„Ach." Také on potřásl hlavou a jeho rolničky se roze­zněly. „Navrhl jsem ti, že ti svěřím své tajemství. Ale neslí­bil jsem, že ti ho vysvětlím."</p>

<p>„Vzkaz není doručen, dokud není pochopen," oponoval jsem. Byla to přímá citace Chadea.</p>

<p>Šašek se to zdráhal přijmout. „Ty přece rozumíš tomu, co jsem řekl," nadhodil. „Jen to prostě nepřijímáš. Nikdy před­tím jsem k tobě nemluvil tak jasně. Snad právě to tě tolik mate."</p>

<p>Byl přitom vážný. Znovu jsem potřásl hlavou. „To mi ne­dává smysl. Někam jsi šel, abys objevil své místo v historii? Jak je to možné? Historie je to, co se už stalo a co je za ná­mi."</p>

<p>Zakroutil hlavou, tentokrát pomalu. „Historie je to, co dě­láme v našich životech. Utváříme ji za chůze." Tajemně se usmál. „Budoucnost je jiný druh historie."</p>

<p>„Žádný člověk nemůže znát budoucnost," souhlasil jsem.</p>

<p>Jeho úsměv se rozšířil. „Že ne?" zeptal se šeptem. „Mož­ná, Fitzi, je někde napsáno vše, co je budoucností. Nikoli na­psáno jednou osobou, chápej, ale pokud by náznaky a vize, předtuchy a předzvěsti celé rasy byly napsány, křížem krá­žem pospojovány a dány do souvislostí, nemohl by takový národ vytvořit stav, ve kterém by se nacházela tkanina bu­doucnosti?"</p>

<p>„Nesmysl," namítl jsem. „Jak by někdo mohl vědět, je-li něco z toho pravda?"</p>

<p>„Kdyby byl takový stav vytvořen a taková tapiserie před­povědí utkána, ne na několik let, ale na desítky a stovky let, po nějaké době by se mohlo ukázat, že je to až překvapivě přesné předvídání budoucnosti. Měj na paměti, že ti, kteří střeží tyto záznamy, patří k úplně jiné rase, nesmírně dlou­hověké. K úžasné bledé rase, která občas smísí svou krev s lidskou. A potom!" Zatočil se v kruhu, rázem dočista po-třeštěný, nesnesitelně spokojený sám se sebou. „A potom, až se určití jedinci narodí, jedinci tak jasně poznamenaní, že historie se na ně musí upamatovat, tito jsou vyzváni, aby předstoupili a našli svá místa v budoucí historii. A dále mo­hou být vybídnuti, aby jisté místo, ono křížení stovek vlá­ken, podrobně prozkoumali a řekli tato vlákna sem, tahle musím popotáhnout a tím popotahováním budu měnit ta­piserii, budu tkát osnovu a měnit barvu toho, co má přijít. Změním tak osud světa."</p>

<p>Dělal si ze mě legraci. Teď už jsem si byl jist. „Možná jednou za tisíc let může přijít muž, který je schopen takové veliké změny ve světě. Snad nějaký mocný král nebo filozof utvářející myšlenky tisíců. Ale ty a já, šašku? My jsme jen pěšáci. Nuly."</p>

<p>Lítostivě zavrtěl hlavou. „A právě tohle, víc než cokoliv jiného, jsem v souvislosti s tvým lidem nikdy nepochopil. Můžeš vrhat kostky a chápat, že celá hra může záviset na jednom otočení kostky. Vykládáš karty a řekneš, že celé mu­žovo štěstí pro tuto noc může záležet na jediné ruce. Avšak celý lidský život, přičichneš a řekneš, co tahle lidská nula, tenhle rybář, tenhle tesař, tenhle zloděj, tenhle kuchař, vždyť co si mohou počít v celém tom velkém širém světě? A tak své životy jen flikujete a prskáte kolem sebe jako svíčky ho­řící v průvanu."</p>

<p>„Ne všichni lidé jsou předurčeni k velikosti," připomněl jsem mu.</p>

<p>„Jsi si tím jist, Fitzi? Jsi si jist? K čemu je dobrý život ži­tý tak, jako by se ho vůbec netýkal velký život světa. Smut­nější věc si neumím představit. Proč by si matka neměla říkat, když toto dítě vychovám správně, když ji budu milovat a starat se o ni, bude žít život, který přináší radost všem oko­lo, a tím jsem změnila svět? Proč by farmář, který zasadí se­meno, nemohl říci svému sousedu, tohle semeno, které jsem dneska zasadil, někoho nasytí, a to je způsob, jakým dnes měním svět?"</p>

<p>„To je filozofie, šašku. Nikdy jsem neměl čas se takový­mi věcmi zabývat."</p>

<p>„Ne, Fitzi, to je život. A nikdo nemá čas na takové věci nemyslet. Každé stvoření na světě by mělo tuto věc zvažo­vat s každým úderem svého srdce. Jaký má jinak smysl kaž­dý den vstávat?"</p>

<p>„Šašku, to jde mimo mě," prohlásil jsem celý nesvůj. Ni­kdy jsem ho neviděl tak rozvášněného, nikdy jsem ho ne­slyšel mluvit tak zpříma. Bylo to, jako bych prohrábl zased­lý popel a náhle objevil třešňově rudé uhlíky žhnoucí kdesi v hloubce. Šašek plál až příliš jasně.</p>

<p>„Ne, Fitzi, dospěl jsem k přesvědčení, že to jde skrze te­be." Natáhl se a zlehka mě poklepal svou Ratsy. „Klíčový kámen. Brána. Křižovatka. Katalyzátor. Tímhle vším jsi byl a nadále jsi. Kdykoli dospěji na křižovatku, kdykoli je stopa nejasná, když dám čenich k zemi a slídím, kvílím a čmu­chám, objevím jediný pach. Tvůj. Ty vytváříš možnosti. Do­kud existuješ, budoucnost lze kormidlovat. Přišel jsem sem kvůli tobě, Fitzi. Ty jsi to vlákno, za které tahám. Byť pou­ze jedno z mnoha."</p>

<p>Pocítil jsem zlověstné mrazení. Ať už se mi chystal říci cokoli dalšího, nechtěl jsem to slyšet. Kdesi daleko se ozva­lo slabé vytí. Vlk skučící uprostřed dne. Projel mnou zá­chvěv a na těle se mi zježil každý chlup. „Zase to tvé žerto­vání." řekl jsem a nervózně se zasmál. „Měl jsem vědět, že se od tebe skutečného tajemství nedočkám."</p>

<p>„Ty. Vlastně ne ty. Svorník, kotva, uzel na laně. Viděl jsem konec světa, Fitzi. Viděl jsem ho utkaný tak jasně, jako jsem viděl své zrození. Och, ne ve tvé době, dokonce ani v mé. Ale máme být šťastní, když si řekneme, že žijeme za sou­mraku místo uprostřed hluboké noci? Máme se radovat z to­ho, že my máme pouze trpět, zatímco tvoji potomci poznají muka prokletých? Máme se kvůli tomu zdržet činu?"</p>

<p>„Šašku. Tohle nechci poslouchat."</p>

<p>„Měl jsi šanci mě odmítnout. Ale třikrát sis to vyžádal, a tak to musíš slyšet." Zvedl svou hůlku, jako by zavelel k útoku, a promluvil, jako by se obracel na celou Radu Šes­ti vévodství. „Pád království Šesti vévodství byl oním oblázkem, který spustil sesuvnou lavinu. Odtud se vyrojili bez­duší, kteří se šířili jako krvavá skvrna po nejskvostnějším plátně světa. Temnota stále pohlcuje a není nikdy ukojena, dokud se nesytí sama sebou. A všechno kvůli tomu, že pad­la dynastie Farseerů. Tohle je budoucnost tak, jak je utkána. Ale počkat! Farseer?" Vztyčil hlavu a zahleděl se na mne, zadumaný jako krkavec. „Proč ti tak říkají, Fitzi? Co kdy tvoji předkové dalekého předvídali, že získali takové jmé­no? Mám ti říci, jak to celé doopravdy je? Jméno vaší linie pochází z budoucnosti, jež sahá v čase zpět k tobě a udílí ti jméno, které si jednoho dne vaše dynastie zaslouží. Far-seerové. Tohle bylo vodítko, které jsem si vzal k srdci. Že budoucnost sáhla zpátky k tobě, k vašemu rodu, tam, kde se vaše pokrevní linie kříží s mým životem, a takto tě pojme­novala. Přišel jsem sem a co jsem objevil? Jednoho Farsee-ra, naprosto beze jména. Nepojmenovaného v žádné historii, ať minulé, či budoucí. Ale já už mezitím viděl, jak jsi přijal jméno - FitzChivalry Farseer. A já musím dohlédnout i na to, aby sis ho zasloužil." Popošel ke mně a uchopil mě za ra­mena. „Jsme tady, Fitzi, ty a já, abychom změnili budoucnost světa. Abychom hmátli a podrželi na místě ten malinký oblázek, který by mohl uvolnit padající balvany."</p>

<p>„Ne." Cítil jsem, jak ve mně stoupá strašlivý chlad. Celý jsem se roztřásl. Začaly mi jektat zuby a před očima se mi udělaly jiskřivé mžitky. Záchvat. Pokoušel se o mne další záchvat. Tady, přímo před šaškem. „Odejdi!" křikl jsem, ne­schopen to pomyšlení snést. „Běž pryč. Okamžitě! Rychle. Rychle!"</p>

<p>Nikdy předtím jsem šaška neviděl zaskočeného. Užasle spustil čelist a odhalil malinké bílé zoubky a bledý jazyk. Ještě chvíli mě svíral a potom mě pustil. Nezarazil jsem se, abych se zamyslel nad tím, co by si mohl myslet o mém ná­hlém vykázání z místnosti. Jedním trhnutím jsem otevřel dveře, ukázal ven a on byl v tu ránu pryč. Zavřel jsem za ním na petlici a doklopýtal k posteli, zatímco se prese mne va­lila jedna temná vlna za vlnou. Padl jsem tváří na pokrýv­ky. „Molly!" vykřikl jsem. „Molly, zachraň mě!" Věděl jsem však, že mě nemůže slyšet, a o samotě jsem klesl do temnot.</p>

<p><strong>•    •    •</strong></p>

<p>Záře stovek svící, girlandy z chvojí a cesmínové průvěsy, holé černé zimní větve ověšené jiskřivými cukrkandly k po­těše oka i jazyka. Klepání dřevěných mečů loutek a radost­né výkřiky dětí, když hlava prince Piebalda konečně odletě­la a obepsala oblouk nad užaslým zástupem. Ústa Mellowa dokořán rozevřená při oplzlé písni, jeho hbité prsty bez do­provodu rozverně tančí na strunách harfy. Studený závan, když se mohutné dveře do Velkého sálu rozletěly a vešla další skupina hodovníků, aby se k nám připojila. Pomalu se ke mně vkrádalo vědomí, že to již není sen, ale zimní osla­vy. S dobrotivým výrazem jsem procházel veselým zástu-</p>

<p>pem, sladce se na každého usmíval, ale nikoho jsem nevní­mal. Pomalu jsem zamžikal očima. Nic nesmím dělat rych­le. Byl jsem obestřen jakousi měkkou vlnou, bezcílně uná­šen jako člun bez posádky za klidného dne. Naplňovala mě báječná ospalost. Kdosi se dotkl mé paže. Otočil jsem se. Podmračený Burrich se mě na cosi ptal. Když mluvil, jeho hlas, odjakživa hluboký, byl skoro jako barva tekoucí proti mně. „Vše je v pořádku," řekl jsem mu klidně. „Neboj se, vseje v pořádku." Odplul jsem od něj stranou a nesl se míst­ností uprostřed mlýnice davu.</p>

<p>Král Shrewd seděl na svém trůně, ale já nyní věděl, že je vyrobený z papíru. Šašek mu seděl na stupínku u nohou a svíral své krysí žezlo, jako když dítě drží chřestítko. Jeho jazyk byl meč, a když se královi nepřátelé přiblížili k trůnu, šašek je vraždil, cupoval je na kousíčky a odvracel od papí­rového muže na trůně.</p>

<p>A tu, na dalším pódiu, byli Verity a Kettricken, oba krás­ní jako šaškova panenka. Pohlédl jsem na ně a viděl jsem, že jsou oba utvořeni z hladu, jako nádoby vyplněné prázdno­tou. Byl jsem velmi smutný, že žádného z nich nikdy nedo­kážu naplnit, neboť oba byli tak strašlivě prázdní. Přišel si s nimi promluvit Regal, velký černý pták, nikoli vrána, to ne, nebyl tak veselý jako vrána, ani jako havran, nevyzna­čoval se srdečnou bystrostí havrana, ne, byl to ubohý klovač očí, stále kroužící a kroužící, a v duchu si je představoval ja­ko mršiny, na nichž by si pochutnal. Páchl mršinami a já si rukou zakryl ústa a nos a vydal se od nich pryč.</p>

<p>Posadil jsem se na krb, kousek vedle chichotající se dívky v modrých sukních, převelice šťastné. Švitořila jako vever­ka a já se na ni usmál, ona se ke mně záhy naklonila a spus­tila veselou písničku o třech dojičkách. U krbu seděli a po­stávali ještě další lidé, kteří se k ní přidali. Na konci jsme se všichni smáli, ale já pořádně nevěděl proč. A její ruka byla hřejivá a tak bezstarostně spočívala na mém stehně.</p>

<p><emphasis>Bratře, copak ses zbláznil? Spolykal jsi rybí kosti a stra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vuje tě horečka?</emphasis></p>

<p>„Oho?"</p>

<p><emphasis>Tvá mysl je zatemněna. Tvé myšlenky jsou velmi neduživé a mdlé. Pohybuješ se jako snadná kořist.</emphasis></p>

<p>„Je mi dobře."</p>

<p>„Opravdu, sire? Pak i mně." Usmála se na mě. Buclatá tvářička, temné oči, kudrnaté vlasy čouhající zpod čepce. Taková by se Veritymu líbila. Družně mě poplácala po no­ze. O něco výše, než se mě dotýkala prve.</p>

<p>„FitzChivalry!"</p>

<p>Pomalu jsem zvedl zrak. Nade mnou stála Patience, po je­jím boku Lacey. Při pohledu na ně jsem se usmál. Patience jen zřídka vycházela ze svých komnat do společnosti. Natož ještě v zimě. Zima pro ni byla krušným obdobím. „Budu moc rád, až se léto vrátí a my se spolu budeme moci pro­cházet po zahradě," řekl jsem jí.</p>

<p>Chvíli na mě mlčky shlížela. „Potřebovala bych odnést . něco těžkého do svých komnat. Udělal bys to pro mne?"</p>

<p>„Zajisté." Opatrně jsem vstal. „Musím už jít," řekl jsem té malé služce. „Má matka mě potřebuje. Tvá písnička se mi lí­bila."</p>

<p>„Sbohem, sire!" zacvrlikala za mnou a Lacey na ni zlost­ně pohlédla. Tváře Patience byly sytě růžové. Šel jsem za ní vlnícím se davem. Došli jsme až na úpatí schodů.</p>

<p>„Už jsem úplně zapomněl, jak se to dělá," pravil jsem. „A kde máte tu těžkou věc, kterou potřebujete odnést?"</p>

<p>„To byla jen záminka, jak tě odsud dostat, než se úplně znemožníš!" zasyčela na mě. „Co se to s tebou děje? Jak se můžeš tak pitomě chovat? Nejsi opilý?"</p>

<p>Zamyslel jsem se nad tím. „Nighteyes říkal, že jsem se otrávil rybími kostmi. Ale mně je dobře."</p>

<p>Lacey a Patience se na mě obezřele zahleděly. Pak mě každá vzala za jednu paži a vyvedly mě do schodů. Patien­ce uvařila čaj. Já se mezitím bavil s Lacey. Řekl jsem jí, jak moc miluji Molly a že si ji vezmu, jakmile k tomu dá král svolení. Poplácala mě po ruce a sáhla mi na čelo, načež se zeptala, co jsem dneska jedl a kde. Nemohl jsem si vzpome­nout. Patience mi přinesla čaj. Vzápětí jsem se vyzvracel. Lacey mi podala studenou vodu. Patience mi pak nalila dal­ší čaj. Znovu jsem zvracel. Řekl jsem, že už čaj nechci. Pa­tience a Lacey souhlasily. Lacey řekla, že až se vyspím, bu­du jistě v pořádku. Poté mě odvedla zpátky do pokoje.</p>

<p>Probudil jsem se a nebylo mi pořádně jasné, co z toho byl sen a co bylo skutečné, pokud vůbec něco. Veškeré událos­ti toho večera se mi v paměti jevily stejně vzdálené jako události, které se staly před rokem. Můj zmatek ještě umoc­ňovaly otevřené dveře do schodiště, ozářeného žlutým zvou­cím světlem, a ledový průvan proudící odsud do pokoje. Vy­škrábal jsem se z postele, na chvíli se zakymácel, jak se prese mne přelila další vlna závratě, a pak jsem zvolna stou­pal do schodů; jednou rukou jsem se přitom dotýkal stude­ného kamene, abych se ujistil, že je to pravda. Asi v půli schodů mi přišel naproti Chade. „Tady, chyť se mě za ruku," přikázal a já uposlechl.</p>

<p>Volnou rukou mě vzal kolem ramen a stoupali jsme spo­lečně nahoru. „Chyběl jsi mi," řekl jsem mu. A vzápětí jsem dodal: „Král Shrewd je v nebezpečí."</p>

<p>„Já vím. Král Shrewd je vždycky v nebezpečí."</p>

<p>Došli jsme na konec schodiště. V Chadeově krbu hořel oheň a vedle na podnose bylo prostřeno jídlo. Chade mě na­směroval k obojímu.</p>

<p>„Myslím, že dnes jsem byl málem otráven." Náhle mnou projel záchvěv a já se celý roztřásl. Když to přestalo, cítil jsem se bdělejší. „Jako bych se probouzel postupně. Pořád si myslím, že jsem vzhůru, a pak je rázem všechno jasnější."</p>

<p>Chade vážně přikývl. „Myslím, že to bylo tou popelovou sedlinou. Nemyslel jsi na to, když jsi uklízel v králově po­koji. Spálené zbytky v sobě často koncentrují sílu dotyčné byliny. Umazal sis tím ruce a pak jsi snědl tři kousky peči­va. Nemohl jsem proti tomu nic dělat. Myslel jsem, že se z toho vyspíš. Co tě přimělo sejít dolů?"</p>

<p>„Já nevím." A pak: „Jak to, že toho víš pokaždé tolik?" zeptal jsem se nevrle, když mě zatlačil do své staré sedačky. Sám se usadil na mém obvyklém místě na krbových kame­nech. I v tom pomateném stavu jsem si všiml, jak lehce se pohybuje, jako by někde pozbyl křeče a bolesti stařeckého těla. Tvář a ruce měl ošlehány větrem a snědá barva částeč­ně zakrývala jeho neštovičné jizvy. Kdysi jsem si všiml je­ho podobnosti se Shrewdem. Teď jsem v jeho tváři spatřil i Verityho.</p>

<p>„Mám své způsoby, jak si věci zjistit." Zazubil se na mě jako vlk. „Kolik si toho pamatuješ z dnešních oslav?"</p>

<p>Při tom pomyšlení jsem sebou trhl. „Dost na to, abych vě­děl, že zítra to nebude lehký den." Náhle mi v paměti vyta­nula malá služka opírající se mi o rameno, s rukou na mém stehně. Molly. Ještě dnes večer musím jít za Molly a vše jí vysvětlit. Jestli za mnou dnes přišla do pokoje a já tam ne­byl, abych na její klepání otevřel... Vyskočil jsem ze sedač­ky, ale vtom mnou projel další záchvěv. Měl jsem pocit, ja­ko by se mi z těla loupala kůže.</p>

<p>„Tumáš. Něco sněz. Obrátit ti vnitřnosti naruby nebylo zrovna to nejlepší, ale jsem si jist, že Patience to myslela dobře. A za jiných okolností by ti to zachránilo život. Ne, ty</p>

<p>pitomče, nejprve si umyj ruce. Copak jsi neslyšel, co jsem ti říkal?"</p>

<p>Tu jsem si všiml misky s octovou vodou vedle podnosu. Důkladně jsem si umyl ruce, abych z nich dostal vše, co na nich ulpělo, poté i tvář, a udivilo mne, o kolik si najednou připadám bdělejší. „Bylo to jako velmi dlouhý sen, celý ten den... takhle si připadá i Shrewd?"</p>

<p>„Nemám tušení. Snad ne všechny spálené byliny jsou ty, za které je mám. A to je právě jedna z věcí, o nichž jsem s te­bou chtěl dnes večer mluvit. Jak je Shrewdovi? Přišlo to na něj náhle? Jak dlouho už se Wallace prohlašuje za lékaře?"</p>

<p>„Já nevím." Zahanbeně jsem svěsil hlavu. Přinutil jsem se podat Chadeovi zprávu o tom, jak nedbalý jsem za jeho ne­přítomnosti byl. A také hloupý. Když jsem skončil, nemohl se mnou nesouhlasit.</p>

<p>„Nuže," řekl ztěžka. „To už nemůžeme odčinit, pouze na­pravit. Děje se tu příliš mnoho věcí na to, abychom si vše utřídili při jednom sezení." Zamyšleně se na mě podíval. „Hodně z toho, co mi tu říkáš, mě nepřekvapuje. Vykovaní se stále stahují k Buckkeepu, králova nemoc je vleklá. Ale Shrewdovo zdraví se zhoršilo mnohem rychleji, než bych předpokládal, a ta špína v jeho komnatách mi nedává žádný smysl. Ledaže..." Myšlenku však nedokončil. „Možná věří, že lady Thyme byla jeho jedinou ochránkyní. Možná si mys­lí, že o něj již nedbáme, třeba věří, že je z něj teď osamoce­ný starý muž, překážka, kterou je nutno odstranit. Tvá leh­komyslnost jim alespoň umožnila vytáhnout spáry. A když je vytáhli, snad je dokážeme utnout." Vzdychl si. „Myslel jsem, že využiji Wallace jako nástroje, že ho lstí dostanu pod vliv ostatních. On sám má jen pramalé znalosti o byli­nách; je to úplný diletant. Avšak nástroj, který jsem tak ne­dbale nechal ležet nepoužitý, teď nejspíš využívá někdo jiný. Podíváme se na to. Stále existují způsoby, jak to zara­zit."</p>

<p>Ještě než jsem stačil vyslovit Regalovo jméno, kousl jsem se do jazyka. „Jak?" zeptal jsem se raději.</p>

<p>Chade se usmál. „Jak jsi byl v Horském království zneschopněn jako úkladný vrah?"</p>

<p>Při té vzpomínce jsem sebou trhl. „Regal odhalil můj zá­měr Kettricken."</p>

<p>„Přesně tak. Musíme teď vrhnout trochu denního světla na to, co se děje v králových komnatách. Jez, zatímco mlu­vím."</p>

<p>A tak jsem jedl a naslouchal mu, zatímco mi vytyčoval úkoly na následující den, přitom jsem si ale všímal i toho, co mně vybral za pokrm. Převládala vůně česneku. Znal jsem Chadeovu důvěru v jeho očistné účinky. Přemýšlel jsem, co jsem asi pozřel a do jaké míry to zabarvilo mé vzpomínky na rozhovor se šaškem. Úplně to se mnou škublo, když se mi vybavilo, jak příkře jsem ho vykázal z místnosti. Jako další osobu musím zítra vyhledat jeho. Chade si mé roztržitosti povšiml. „Občas," poznamenal úkosem, „bys měl důvěřovat lidem, abys pochopil, že nejsi dokonalý."</p>

<p>Přikývl jsem a vtom jsem mohutně zívl. „Prosím za pro­minutí," zamumlal jsem. Oční víčka jsem měl najednou tak těžká, že jsem stěží udržel hlavu vzhůru. „Říkal jsi něco?"</p>

<p>„Ne, nic. Běž do postele. Potřebuješ odpočinek. To je ten pravý lékař."</p>

<p>„Ale já se tě ještě ani nezeptal, kde jsi byl. A co jsi dělal. Pohybuješ se a jednáš tak, jako bys omládl o deset let."</p>

<p>Chade sešpulil ústa. „Má to být kompliment? l tak je to jedno. Takové otázky by stejně byly zbytečné, takže si je můžeš schovat na jindy, a i tehdy budeš zklamán, až ti od­mítnu na ně odpovědět. Pokud se týče mého stavu... inu, čím více člověk nutí tělo konat, tím více dokáže. Nebyla to snad­ná cesta. Přesto věřím, že za ty těžkosti stála." Když už jsem otvíral ústa, gestem ruky mě zarazil. „A to je vše, co ti o tom chci říci. Hajdy do postele, Fitzi. Honem."</p>

<p>Když jsem vstával, znovu jsem zívl a protáhl se, až mi v kloubech zapraštělo. „Opět jsi vyrostl," posteskl si obdivně Chade. „Takovým tempem přerosteš i svého otce."</p>

<p>„Chyběl jsi mi," zamumlal jsem, když jsem zamířil ke schodům.</p>

<p>„A ty mně. Ale dohoníme to až zítra v noci. Pro tentokrát musíš do postele."</p>

<p>Scházel jsem po schodech s upřímným záměrem upo­slechnout ho. A jako vždy se schodiště uzavřelo chvíli po­té, co jsem vyšel ven, pomocí nějakého mechanismu. Nikdy jsem ho nedokázal objevit. Přihodil jsem další tři polena na skomírající oheň a zamířil k posteli. Usedl jsem na okraj, abych si stáhl košili. Byl jsem vyčerpaný. Ale ne zas tolik, abych na kůži nezachytil jemnou stopu Mollyiny vůně, když jsem si košili svlékl. Ještě chvíli jsem seděl a držel košili v rukou. Pak jsem si ji znovu oblékl a vstal. Šel jsem ke dve­řím a vyklouzl jimi na chodbu.</p>

<p>Za normálních okolností by byla pozdní noc. Ale dnes by­la první noc zimních oslav. Dole se nacházelo mnoho lidí, kteří nepomyslí na postel, dokud se nad horizontem neroz-břeskne. A další, kteří dnešní noci do svých postelí vůbec nezavítají. Pojednou jsem se usmál, když jsem si uvědomil, že se chci zařadit k té druhé skupině.</p>

<p>Na chodbách a na schodištích bylo též plno lidí. Většinou byli namol opilí anebo příliš zaujatí sami sebou, než aby si mě povšimli. A co se týče zbytku, rozhodl jsem se využít zimní svátky jako záminku na zodpovězení jakýchkoli otá­zek, které by mně byly položeny na druhý den. Přesto jsem byl natolik obezřelý, abych se ujistil, že chodba je prázd­ná, když jsem zaklepal na její dveře. Žádná odpověď. Když jsem však zvedl ruku, abych zaklepal podruhé, dveře se tiše otevřely do tmy.</p>

<p>Vyděsilo mě to. Okamžitě mě napadlo, že se jí něco sta­lo, že tu někdo byl a ublížil jí a nechal ji tu ležet uprostřed tmy. Vpadl jsem do místnosti a zavolal její jméno. Vtom se dveře za mnou zavřely a já uslyšel její: „Psst!"</p>

<p>Otočil jsem se a zjistil, že je za mnou, ale chvíli mi trva­lo, než oči uvykly tmě. Světlo vycházející z krbu bylo jedi­ným osvětlením v místnosti, navíc jsem ho měl v zádech. Když mé oči pronikly temnotou, bylo mi, jako bych se ani nemohl nadechnout.</p>

<p>„Čekala jsi mě?" zeptal jsem se po chvíli. Kočičím hláskem odvětila: „Jen čtyři hodiny." „Myslel jsem, že budeš na veselici ve Velkém sále." Po­malu mi začalo svítat, že jsem ji tam neviděl.</p>

<p>„Věděla jsem, že tam nikomu nebudu chybět. Až na jed­noho. A myslela jsem, že ten jeden by mě snad mohl přijít hledat sem."</p>

<p>Stál jsem bez hnutí a hleděl na ni. Na vyčesaném drdo­lu měla posazený cesmínový věnec. To bylo vše. A stála na­proti dveří a chtěla, abych se na ni díval. Jak mám popsat li­nii, která tak byla překročena? Předtím jsme se na to vždy společně vrhli, horečně zkoumali a pátrali. Ale tohle bylo ji­né. Byla to upřímná ženská výzva. Může být něco tak nut­kavého jako vědomí, že po vás žena touží? Dočista mě to zmohlo a oblažilo a jaksi i očistilo od každé pitomosti, kte­rou jsem kdy udělal. Zimní svátky. Hlubina tajemství noci. Ano.</p>

<p>Před úsvitem mne vytrhla ze spaní a vystrčila ven ze své­ho pokoje. Polibek na rozloučenou, který mi dala předtím, než mě vystrčila ze dveří, byl tak náramný, že jsem zůstal stát na chodbě a snažil se přesvědčit sám sebe, že úsvit ješ­tě není na spadnutí. Po několika okamžicích jsem si vzpo­mněl, že je třeba zachovat diskrétnost, a stáhl jsem pošetilý úsměv z tváře. Narovnal jsem si zmačkanou košili a zamířil ke schodům.</p>

<p>Jakmile jsem byl u sebe v pokoji, dolehla na mne téměř závratná únava. Jak dlouho už jsem nepoznal celonoční spá­nek? Usedl jsem na okraj postele a stáhl si košili. Pustil jsem ji na podlahu. Svalil jsem se do postele a zavřel oči.</p>

<p>Vtom se ozvalo lehké zaklepání na dveře a já s trhnutím vyskočil z postele. Rychle jsem přešel místnost se spokoje­ným úsměvem na tváři. Stále jsem se usmíval, když jsem dokořán otevřel dveře.</p>

<p>„Výborně, jsi vzhůru! A skoro oblečený. Když jsem mi­nulou noc viděl, jak vypadáš, měl jsem obavy, že tě budu ta­hat z postele za pačesy."</p>

<p>Byl to Burrich, čerstvě vymytý a učesaný. Linky na jeho čele byly jedinou viditelnou známkou hýření z poslední no­ci. Za ty roky, co jsem s ním sdílel jeho světnici, jsem věděl, že bez ohledu na muka kocoviny dokáže vstát a chopit se svých povinností. Vzdychl jsem. Není dobré žádat o milost, protože žádné by se mi nedostalo. Místo toho jsem šel k šat­ní truhlici a vytáhl si čistou košili. Ještě jsem si ji oblékal, když jsem ho následoval do Verityho věže.</p>

<p>Existuje zvláštní mez, fyzická stejně jako mentální. V ži­votě jsem za ni byl vytlačen pouze několikrát, ale pokaždé se přitom stala nějaká neobyčejná věc. To ráno bylo jedním z těch dní. Asi po hodině jsem stál uprostřed Verityho věž­ní komnaty, bez košile a zborcený potem. Okna byla otevřená zimnímu větru, ale já necítil žádný chlad. Obalená seky­ra, kterou mi dal Burrich, byla jen o něco lehčí než samotný svět a váha Verityho přítomnosti v mé mysli byla taková, ja­ko by mi měla vytlačit mozek očima. Nemohl jsem již udr­žet sekyru v ruce, abych se bránil. Burrich proti mně opět vyrazil a já se zmohl jen na symbolickou obranu. On ji snad­no odrazil a potom přišel jeden, dva, tři rychlé údery, nijak tvrdé, ale ani ne měkké. „A je po tobě," řekl a ukročil vzad. Svoji sekyru spustil kovovým čepcem na podlahu, opřel se o rukojeť a zrychleně dýchal. Moje sekyra bezmocně zadu­něla o podlahu. Nemělo to cenu.</p>

<p>Verity uvnitř mé mysli byl zticha. Pohlédl jsem k místu, kde seděl a zíral z okna přes moře k horizontu. Ranní světlo nelítostně odhalovalo vrásky v jeho tváři a šediny ve vlasech. Ramena měl nachýlená kupředu. Jeho pozice zrcadlila mé pocity. Zavřel jsem na chvíli oči, až příliš vyčerpaný na to, abych se zmohl na něco dalšího. A najednou jsme se prolnu­li. Dohlédl jsem až k horizontům naší budoucnosti. Byli jsme země obléhaná dravým nepřítelem, který k nám dorazil, jen aby zabíjel a mrzačil. Byl to jejich jediný cíl. Neměli žádná pole, na nichž by hospodařili, žádné děti, které by bránili, žádný dobytek, který by chovali a který by odváděl jejich pozornost od nájezdů. Avšak my jsme se snažili žít svůj kaž­dodenní život a zároveň se pokoušeli chránit sami sebe před jejich ničením. Pro nájezdníky z rudých lodí bylo však kaž­dodenním životem právě ono pustošení. Tato jednota zámě­ru byla vším, co potřebovali k tomu, aby nás zničili. My jsme nebyli válečníci; nebyli jsme válečníci už po generace. Ne­uvažovali jsme jako válečníci. A ti z nás, kteří byli vojáky, byli vycvičeni k boji proti racionálnímu nepříteli. Jak jsme mohli čelit náporu šílenců? Jaké zbraně jsme měli k dispozi­ci? Rozhlédl jsem se kolem. Mne. Mne, totiž Verityho.</p>

<p>Jeden muž. Jeden muž, který dobrovolně zestárl, když se snažil kráčet po tenké ošidné linii značící předěl mezi obra­nou svého lidu a smrtícími poryvy návykové extáze z Umě­ní. Jeden muž snažící se zburcovat nás z netečnosti, podnítit nás k obraně sebe samých. Jeden muž s očima upřenýma do dáli, kdežto my v prostorách pod ním jsme jen pletichařili, hašteřili se a handrkovali. Bylo to zbytečné. Byli jsme od­souzeni ke zkáze.</p>

<p>Přelila se prese mne vlna zoufalství a hrozilo, že mě strh­ne dolů. Ocitl jsem se ve zběsilém víru, jenomže najednou, přesně uprostřed, jsem objevil místo ke spočinutí. Místo, od­kud mi ryzí marnost toho všeho připadala legrační. Děsně legrační. Čtyři malé válečné lodě, ještě ne zcela dokonče­né a s nevycvičenými posádkami. Strážní věže a výstražné ohně volající nezkušené obránce na jatka. Burrich se svou sekyrou a já stojící na mraze. Verity hledící upřeně z okna, zatímco dole Regal dopoval svého vlastního otce narkotiky. V naději, že mu tak zcizí mysl a zdědí všechen ten nepořá­dek; o tom jsem nepochyboval. Bylo to všechno tak napros­to zbytečné. A taky nemyslitelné vzdávat to. Kdesi uvnitř se ze mne dral na povrch smích a já ho už nemohl zadržet. Stál jsem tam opřený o svoji sekyru a na celé kolo se smál, jako by svět byl ta nejsměšnější věc, kterou jsem kdy viděl, za­tímco Burrich a Verity na mě zírali. Koutky Verityho úst zčeřil sotva znatelný souhlasný úsměv; světlem ve svých očích se mnou sdílel mé šílenství.</p>

<p>„Chlapče, jsi v pořádku?" zeptal se mě Burrich.</p>

<p>„Jsem. Jsem absolutně v pořádku," sdělil jsem jim oběma, když návaly smíchu trochu polevily.</p>

<p>Zvedl jsem ramena a napřímil se. Potřásl jsem hlavou a přísahám, že jsem skoro cítil, jako by se mi mozek v leb­ce usadil. „Verity," řekl jsem a obestřel jeho vědomí svým.</p>

<p>Bylo to snadné; odjakživa to bylo snadné, ale předtím jsem byl přesvědčen, že tím cosi ztratím. Nespojili jsme se v jed­nu osobu, ale spíše jsme do sebe zapadli jako mísy v kre­denci. On mě pohodlně unášel jako pěkně usazený balík. Nadechl jsem se a pozvedl sekyru. „Pokračujem," řekl jsem Burrichovi.</p>

<p>Když vyrazil proti mně, už jsem mu nedovolil být Burrichem. Byl to muž se sekyrou, který přišel zabít Verityho, a ještě než jsem stačil zarazit svůj rozmach, složil jsem ho na podlahu. Vstal, zakroutil hlavou a já v jeho tváři zahlédl náznak hněvu. Znovu jsme se pustili do sebe a já mu znovu uštědřil pořádný zásah. „A do třetice," řekl a jeho ošlehanou tvář rozzářil bojovný úsměv. Opět jsme se pustili do křížku, uneseni radostí z boje, a já ho opět čistě přemohl.</p>

<p>Ještě dvakrát jsme se srazili, když tu Burrich náhle usko­čil před jedním z mých úderů. Spustil sekyru na podlahu a v mírném podřepu ustrnul, dokud se mu neustálil dech. Potom se narovnal a pohlédl na Verityho. „Už to má," řekl ochraptěle. „Už ví, jak na to. Ne že by v tom byl kovaný. Cvik mu ještě dodá na ráznosti, ale z vaší strany to byla dob­rá volba. Sekyra je jeho zbraň."</p>

<p>Verity rozvážně přikývl. „A on zase moje."</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>5</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Verityho lodě</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Během třetího léta války s rudými loděmi podstoupila křest ohněm válečná flotila Šesti vévodství. Ačkoliv čítala pouze čtyři plavidla, představovala obrovskou změnu v taktice při obraně naší říše. Naše jarní střety s rudými loděmi nás rych</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>le poučily, že jsme z válečnického řemesla hodně zapomně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li. Piráti měli pravdu; stalo se z nás farmářské plémě. Brzy jsme zjistili, že nájezdníci jsou velmi nápadití a ukrutní bo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jovníci. Byla to pravda až do té míry, že nikdo z nich se nám nikdy nevzdal ani nebyl dopaden živý. To snad mělo být na</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ším prvním vodítkem, co se týče podstaty vykov</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ni a toho, jakou bitvu vlastně svádíme, ale v té době to byla příliš ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>výrazná stopa, a my jsme měli co dělat, abychom přežili, na</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tož abychom se nad tím pozastavovali.</emphasis></p>

<p><strong>•    •    •</strong></p>

<p>Zbytek zimy uplynul tak rychle, jak se první polovina vlekla. Oddělené části mého života byly jako korálky a já ja­ko nit, jež všemi procházela. Věřím tomu, že kdybych se někdy zamyslel nad složitostí svého počínání, jen abych tyto části udržel oddělené, zjistil bych, že je to zhola nemožné. Avšak byl jsem tehdy mladý, mnohem mladší, než jsem vů­bec tušil, a jaksi jsem nalezl energii i čas, abych to vše dělal a žil.</p>

<p>Můj den začínal před rozbřeskem sezením s Veritym. Nej­méně dvakrát týdně se do toho zapojil i Burrich se svými se­kyrami. Ale většinu času jsme trávili s Veritym o samotě. Prohluboval mé schopnosti v Umění, ale ne tak jako Galen. Měl pro mne v mysli zvláštní úkoly a na nich mě cvičil. Učil jsem se dívat jeho očima a dávat mu k dispozici svoje. Cvi­čil jsem se v uvědomování si jeho subtilního způsobu, s ja­kým usměrňoval moji pozornost, a v ustavičném mentálním komentování, jež ho informovalo o všem dění kolem nás. Pokračovali jsme v tom i poté, co jsem opustil věž a unášel jeho přítomnost s sebou, jako bych měl sokola na zápěstí, zatímco jsem vykonával své každodenní úkoly. Zpočátku jsem dokázal vazbu udržet jen po několik hodin, ale postu­pem času jsem s ním dokázal sdílet mysl nepřetržitě po celé dny. Spojení však s ubíhajícím časem sláblo. Nebyla to sku­tečná komunikace Uměním mezi mnou a Veritym, ale dote­kem navozený kontakt, který musel být obnovován. Přesto mi to dávalo pocit dobře vykonané práce, že jsem dokázal alespoň tolik.</p>

<p>Věnoval jsem hodně času i Královnině zahradě, kde jsem nosil a rozmísťoval lavičky, sošky a květináče, dokud Ket-tricken konečně nebyla spokojená s úpravou pozemku. Ce­lé ty hodiny jsem se stále ujišťoval, zda je Verity se mnou. Doufal jsem, že pro něj bude dobré, když svoji královnu uvi­dí tak, jak ji vidí ostatní, zvláště když je tak nadšeně zabra­ná do své dosud zasněžené zahrádky. Se zářícími růžovými tvářemi a zlatými vlasy, laskanou větrem a plnou života:</p>

<p>takhle jsem mu ji ukazoval. Slyšel ji svobodně mluvit o po­těšení, které si od této zahrady slibovala pro něj. Byla to zra­da na důvěře, kterou Kettricken chovala vůči mně? Rozhod­ně jsem takové vtíravé myšlenky zavrhoval. Brával jsem ho s sebou, i když jsem konal své společenské povinnosti vůči Patience a Lacey.</p>

<p>Rovněž jsem se snažil brávat s sebou Verityho ven a me­zi lidi. Jakmile mu začaly nesnadné povinnosti v Umění, do­stal se jen zřídka mezi prosté lidi, kde se dříve cítil tak dob­ře. Brával jsem ho do kuchyně a na strážnici, do stájí a dolů do městských krčem. On sám mě nasměroval k loděnicím, kde jsem sledoval průběh závěrečných prací na jeho lodích. Později jsem často navštěvoval dok, kde byly lodě uvázány, abych si pohovořil s posádkami, které se seznamovaly s pla­vidly. Dal jsem mu pocítit reptání mužů, kteří považovali za zradu, že do posádek našich obranných lodí směli vstupovat i někteří utečenci z řad ostrovanů. Přitom ale bylo na první pohled zřejmé, že tito muži jsou zběhlí v ovládání štíhlých útočných plavidel a že jejich zkušenosti ještě zvýší účinnost našich lodí. Zároveň bylo však jasné, že mnozí lidé ze Šes­ti vévodství tuto hrstku přistěhovalců nesou hodně nepří­jemně a nemají v ně důvěru. Nebyl jsem si proto jist, zda Verityho rozhodnutí využít je bylo moudré. Avšak o svých vlastních pochybnostech jsem neříkal nic, pouze jsem ho se­známil s reptáním ostatních mužů.</p>

<p>Byl se mnou i tehdy, když jsem se stavoval za Shrewdem. Zvykl jsem si vykonávat své návštěvy krátce před obědem nebo po obědě. Wallace mne jen zřídka vpustil bez obtíží, a pokaždé to vypadalo, že v místnosti jsou čirou náhodou ještě další lidé, služebné, které jsem neznal, jakýsi opravář okázale spravující dveře a jiní. Netrpělivě jsem čekal, až se mně naskytne příležitost promluvit si s králem soukromě o svém záměru uzavřít sňatek. Byl tam pokaždé i šašek, kte­rý držel své slovo a před cizími zraky mi neprojevoval své přátelství. Jeho legrácky byly břitké a jízlivé, a ačkoli jsem věděl, proč to dělá, stále mě dokázal znervóznit či popudit. Jediným zadostiučiněním pro mne byly změny, které jsem v místnosti pozoroval. K paní Hasty se totiž nějak doneslo, v jakém stavu jsou královy komnaty.</p>

<p>V půli zimních oslav se do místnosti nahrnul takový houf služebných a sluhů, že i král pocítil něco ze slavnostní nála­dy. Paní Hasty s pěstmi v bok stála uprostřed místnosti, na vše dohlížela a celou tu dobu peskovala Wallace, že nechal věci dospět do takového stavu. Ten se ji očividně snažil pře­svědčit, že na úklid a praní prádla dohlížel on osobně, aby krále nikdo další nevyrušoval. Strávil jsem tam jedno pěkně veselé odpoledne, neboť rozruch kolem vyburcoval i Shrewda, takže vypadal skoro jako za starých časů. Umlčel paní Hasty, když peskovala své podřízené za nedbalost, a místo toho s nimi vtipkoval, zatímco drhli podlahy, prostírali na ně čerstvé rákosí a leštili důkladně nábytek vonným čisticím olejem. Paní Hasty pak na krále navršila učiněnou horu pe­řin, načež nařídila otevřít okna a vyvětrat místnost. Také ona přičichla ke všem vyhaslým kahanům s popelem. Tiše jsem navrhl, že na jejich vyčištění by mohl dohlédnout Wallace, neboť on sám nejlépe zná kvalitu rostlin, které takto spálil. Když se pak vrátil s kahany, byl to nanejvýš povolný a po­slušný člověk. Přemýšlel jsem, jestli sám vůbec ví, jaký úči­nek jeho dýmy na Shrewda mají. Ale pokud to nebyla jeho práce, pak tedy čí? Spolu se šaškem jsme si vyměnili víc než jeden významný pohled.</p>

<p>Komnata byla nejen dočista vydrhnutá, ale celá se rozzá­řila díky svíčkové a věncové výzdobě, pozlaceným větvím jehličnanů a dosud holých listnáčů, ověšeným nabarvenými ořechy. Barva se tak vrátila i do králových tváří. Radostně jsem vnímal Verityho souhlas. Když té noci král vyšel ze svých komnat a připojil se ve Velkém sále k nám, vyžádal si své oblíbené muzikanty a písně, považoval jsem to za osob­ní vítězství.</p>

<p>Některé okamžiky jsem však měl výlučně pro sebe, a to nejenom noci se svou drahou Molly. Jak to jen šlo, vyplížil jsem se z hradu a běhal a lovil se svým vlkem. Jelikož naše mysli byly propojené, nikdy jsem od něj nebyl zcela odlou­čen, prostý mentální kontakt však nemohl nahradit hluboké uspokojení ze společného lovu. Těžko lze vyjádřit jedinost dvou bytí pohybujících se zajedno a za jediným účelem. Ty­to chvíle byly skutečným naplněním našeho vztahu. Avšak i když mi uběhly dny, aniž bych ho fyzicky viděl, přesto byl se mnou. Jeho přítomnost byla jako parfém, který je hodně znatelný, když s ním člověk přijde poprvé do styku, ale po­tom se prostě stane součástí vzduchu, který dýchá. Poznával jsem, že je se mnou, podle maličkostí. Můj čich se stával os­třejší, což jsem přičítal na vrub jeho zkušenosti v rozpozná­ní toho, co visí ve vzduchu. Byl jsem si více vědom ostat­ních kolem sebe, jako kdyby mi svým vědomím střežil záda a upozorňoval mě na nepatrné smyslové vjemy, které bych jinak zcela přešel. Jídlo bylo chutnější, parfémy sytější. Ne­snažil jsem se ale tento požitkářský postup uplatňovat v pří­tomnosti Molly. Věděl jsem, že je přítomen, jenže jak slíbil, neudělal žádný zjevný krok, aby mě v takových okamžicích na sebe upozornil.</p>

<p>Měsíc po zimních oslavách jsem se pustil do nového úko­lu. Verity mi sdělil, že by si mě přál mít na palubě jedné lo­di. Jednoho dne jsem se ocitl na palubě Ruriska a zaujal mís­to u vesla. Kapitán lodi se upřímně podivil, proč mu poslali takovouto ratolest, když žádal chlapa jako poleno. Nemohl jsem se s ním přít. Většinu mužů kolem tvořili svalnatí chas-níci a nájemní lodníci. Jedinou možností, jak se osvědčit, bylo vrhnout se s plnou vervou do práce a nešetřit se. Ales­poň jsem měl útěchu, že tu ve své nezkušenosti nejsem sám. Přestože ostatní muži na palubě Ruriska už nějakým způso­bem sloužili na jiných lodích, pro všechny, kromě ostrova­nů v naší posádce, byl tento typ lodi nový.</p>

<p>Verity musel vyhledat naše nejstarší loďaře, aby si k sobě najali muže, kteří věděli, jak se válečné lodě staví. Ruriskbyl největší ze všech čtyř plavidel spuštěných na vodu o zimních svátcích. Loď měla štíhlé a vlnité linie a její mělký ponor jí umožňoval klouzat po klidném moři jako hmyz na rybníce či brázdit vlny dovedně jako racek. Na dvou ostatních lodích byla prkna přibita k žebrům okraj na okraj, ale Rurisk a jeho menší sestra Constance byly klinkrové, čili jejich plaňky se překrývaly. Ruriska postavil Mastfísh a oplaňkování dobře sedělo, přesto bylo sdostatek pružné, aby na moři vydrželo jakkoli mohutný příboj. Bylo třeba jen minimálního utěsnění dehtovaným lanem, s takovou láskou byla tato loď sestroje­na. Její borový stěžeň nesl plachtu z předeného lnu, vyztuže­nou lanovím. Na ní se skvěl Verityho jelen.</p>

<p>Nové lodě stále voněly hoblinami a dehtovaným lanem. Paluby byly místy poškrábané, zatímco vesla byla po celé délce hladká. Rurisk měl brzy získat vlastní osobitý punc; stačilo trošku svazkou zdrsnit rukojeti vesel, tady uvázat smyčku lanech, zkrátka provést všechny ty drobnosti a dodělávky typické pro užívanou loď. Ale prozatím byl Rurisk zelenáčem tak jako my. Když jsme loď vytáhli ven z doku, připomínala nezkušeného jezdce na čerstvě zkroceném koni. Šinul se bokem, házel sebou a houpal se na vlnách, ale pak, až jsme všichni našli společný rytmus, vyrazil kupředu a za­řízl se do vody jako nabroušený nůž.</p>

<p>Verity vyjádřil svou vůli, abych se pohroužil do praktiko­vání nově nabytých schopností. Přidělili mi kavalec ve skla­dovacím prostoru spolu se zbytkem řadových námořníků. Naučil jsem se být nevtíravý, ale energicky vyskočit na kaž­dý rozkaz. Kapitán byl každým coulem z krve Šesti vévodství, ale první důstojník byl ostrovan, a právě on nás naučil ovládat Ruriska a využívat jeho možností. Na palubě byli ještě dva další ostrovanští utečenci, a když jsme se právě ne­učili obsluze a údržbě lodi nebo nespali, sešli se a tiše spo­lu rozmlouvali. Nechápal jsem, že nevidí, jakou to vzbuzuje nelibost u našich lidí. Měl jsem pryčnu jenom kousek od nich, a když jsem se v noci pokoušel usnout, často jsem si uvědomil Verityho naléhání, abych naslouchal jejich tiché rozmluvě v jazyce, kterému jsem nerozuměl. A tak jsem ho uposlechl při vědomí, že jemu ty zvuky dávají větší smysl než mně. Po nějaké době jsem zjistil, že ta řeč není zas tak odlišná od jazyka Vévodství a že sám dokážu porozumět ně­čemu z toho, co říkají. Tak jsem se přesvědčil, že se spolu nebaví o zradě či vzpouře. Byla to jen tichá smutná slova o příbuzných, které jim jejich krajané vykovali, a zahořklé přísahy kruté pomsty, kterou na vlastních lidech vykonají. Nelišili se příliš od našich mužů a žen v posádce. Skoro kaž­dý na palubě někoho ztratil při vykování. Provinile jsem si říkal, kolik těchto ztracených duší jsem asi poslal do náruče smrti a zapomnění. Mezi mnou a ostatními členy posádky to vytvářelo určitý odstup.</p>

<p>Navzdory zběsilým zimním bouřím jsme lodě vytahovali na vodu skoro každý den. Sváděli jsme spolu fingované bit­vy a přitom cvičili techniky zahákování či odražení nepřá­telské lodě a též odhadnutí délky skoku, aby člověk přistál na palubě druhé lodi a neskončil ve vodách mezi nimi. Náš kapitán nám důrazně objasňoval všechny naše výhody oproti nepříteli, který bude daleko od domova a k tomu ještě una­vený po týdnech pobytu na moři. Oni budou žít na palubách svých lodí, stěsnaní a vytrestaní počasím, zatímco my bude­me každý den svěží a dobře naježení. Drsné podmínky plav­by budou vyžadovat, aby byl každý veslař současně nájezd­ník, kdežto my povezeme ještě další bojovníky s luky, kteří budou moci naskákat na palubu nepřátelské lodi, přičemž naše vesla budou plně obsazena. Často jsem viděl, jak prv­ní důstojník při těchto slovech kroutí hlavou. V soukromí se svým kamarádům svěřil, že právě strasti plavby posádku zo­celí a patřičně rozběsní. Jak by mohli změkčilí a vykrmení farmáři doufat, že porazí mořem odkojené nájezdníky z ru­dých lodí?</p>

<p>Jedenkrát za deset dní jsem měl den vyhrazený pro sebe a ten jsem trávil na hradě. Ale stěží jsem si odpočal. Podal jsem nejprve hlášení králi Shrewdovi a detailně mu vylíčil své zážitky z paluby Ruriska. Současně jsem s radostí sle­doval, jak jeho oči ožívají zájmem. Vypadal už lépe, jenže stále to nebyl ten statný král, kterého jsem znal z dřívějška. Také Patience a Lacey po mně vyžadovaly návštěvu a z po­vinnosti jsem se zastavil i za Kettricken. Pak ještě hodinka či dvě s Nighteyesem, tajná návštěva Mollyina pokoje a po­té výmluvy, abych se mohl ve zbytku noci urychleně vrátit do pokoje a byl tam, až mě Chade zavolá k pohovoru. Dru­hý den za úsvitu pak krátké hlášení Veritymu, jenž dotekem obnovil naše mentální spojení. Často to pro mě byla úleva, když jsem se směl vrátit k posádce, abych si dopřál celou noc spánku.</p>

<p>Když se zima chýlila ke konci, konečně se mi naskytla šance promluvit si soukromě se Shrewdem. Jednoho dne, když jsem měl na lodi volno, jsem se zastavil v jeho kom­natách, abych mu podal hlášení o postupu námořního výcviku. Shrewd se těšil lepšímu zdraví než obyčejně a seděl v křesle před krbem. Wallace toho dne nebyl přítomen. Mís­to něj se tam činila jakási mladá žena, jež okázale uklízela pokoj, ale jistě přitom slídila pro Regala. U králových nohou trůnil jako obvykle šašek a s rozkoší ji znervózňoval. Vyrů­stal jsem spolu se šaškem a vždy jsem bral jeho bílou kůži a bezbarvé oči takové, jaké byly. Jenže té ženě to tak oči­vidně nepřipadalo. Dlužno říci, že po šaškovi začala poku­kovat vždy, když si myslela, že se nebude dívat. Ale jakmi­le si toho všiml, začal po ní pokukovat také a pokaždé po ní vrhl ještě chlípnější pohled než předtím. Žena byla čím dál nervóznější, a když kolem nás posléze musela projít s kbelí­kem, šašek vyslal Ratsy na žezle, aby jí nakoukla pod suk­ně. Žena s výkřikem uskočila a pocákala se špinavou vodou, která jí vyšplíchla i na čerstvě vydrhnutou zem. Shrewd šaš­ka vyplísnil, ten se k němu začal teatrálně a neúprosně lísat. Poté Shrewd ženu propustil, aby se šla převléci do suchých šatů. Skočil jsem po příležitosti.</p>

<p>Sotva vyšla z místnosti, už jsem spustil: „Můj lenní pane, už nějakou dobu si přeji o něco vás požádat."</p>

<p>Něco v mém hlase muselo šaška i krále zburcovat, proto­že mi vzápětí oba věnovali plnou pozornost. Ostře jsem se na šaška podíval a ten okamžitě poznal, že chci, aby se vzdá­lil, ale místo toho se naklonil blíž, spočinul Shrewdovi hla­vou na koleně a zuřivě se na mě zašklebil. Nenechal jsem se rozházet. Prosebně jsem se na krále podíval.</p>

<p>„Můžeš spustit, FitzChivalry," řekl formálně. Nadechl jsem se. „Můj lenní pane, rád bych vás požádal o svolení ke sňatku."</p>

<p>Šašek překvapením vypoulil oči. Ale král se shovívavě usmál, jako bych byl děcko žadonící o bonbon. „Nuže. Ko­nečně je to tady. Ale jistě se jí chceš napřed dvořit?"</p>

<p>Srdce v hrudi mi bilo jako splašené. Zdálo se, že král to­ho ví až příliš. Vypadal však potěšeně, velmi potěšeně. Od­vážil jsem se doufat. „Kéž to mého krále potěší, obávám se totiž, že jsem se jí už dvořit začal. Ale nezamýšlel jsem to dělat nějak troufale. Prostě se to... stalo."</p>

<p>Král se od srdce zasmál. „Ano. Tak to někdy bývá. Ačkoli když ses nevyjádřil dříve, přemýšlel jsem, jaké máš asi zá­měry a jestli se ona dáma nezklamala."</p>

<p>V ústech mi vyschlo. Nemohl jsem dýchat. Kolik toho ví? Mému zděšení se jen usmál.</p>

<p>„Nemám námitek. Ve skutečnosti mi tvá volba udělala velikou radost..."</p>

<p>Úsměv, který mi vyrazil na tváři, se podivně zrcadlil na šaškově tváři. Rozechvěle jsem se nadechl, načež Shrewd pokračoval: „Ale její otec má výhrady. Říkal mi, že by to rád odložil, alespoň dokud její starší sestry nebudou zasnou­beny."</p>

<p>„Cože?" Stěží jsem to slovo ze sebe vysoukal. Zaplavil mě zmatek. Král se dobrotivě usmál.</p>

<p>„Zdá se, že tvá dáma dělá čest svému jménu. Ještě v ten samý den, co jsi odjel na Buckkeep, Celerity (Hbitost) požádala své­ho otce, aby se o tebe směla ucházet. Myslím, že sis získal její srdce, když jsi tak zpříma mluvil s Virago. Ale Brawn-dy ji odmítl, z důvodu, který jsem ti již sdělil. Chápu, že do­tyčná dáma svého otce dost pobouřila, avšak Brawndy je správný muž. Poslal nám však vzkaz, abychom se snad neu­razili. Přeje si nám sdělit, že proti manželství jako takovému nemá námitek, jen žádá, aby ji vstupem do manželství před­cházely její sestry. Přistoupil jsem na to. Je jí, myslím, tepr­ve čtrnáct, že?"</p>

<p>Nemohl jsem vůbec mluvit.</p>

<p>„Netvař se tak vyděšeně, chlapče. Oba jste mladí a času je dost. Ač dosud nesvolil, aby začalo formální dvoření, jsem si jist, že vám nechce bránit v tom, abyste se navzájem ví­dali." Král se na mě shovívavě podíval, oči plné laskavosti. Šašek očima přeskakoval z jednoho na druhého. Z jeho tvá­ře jsem nemohl nic vyčíst.</p>

<p>Třásl jsem se víc než kdy jindy za poslední měsíce. Ne­směl jsem připustit, aby to pokračovalo, aby to bylo ještě horší, než to už je. Našel jsem řeč a ve vyschlém hrdle zfor­muloval tato slova: „Můj králi, to není ta dáma, kterou jsem měl na mysli."</p>

<p>Zavládlo ticho. Střetl jsem se s královýma očima a viděl, jak se jeho výraz mění. Kdybych nebyl tak zoufalý, vím, že bych před tou nelibostí uhnul stranou. Místo toho jsem na něj prosebně hleděl a modlil se, aby to pochopil. Když nic neříkal, zkusil jsem to já:</p>

<p>„Můj králi, žena, o níž mluvím, je v současnosti služeb­nou u jedné dámy, ale ve svém skutečném postavení není služkou. Je to -" „Buď zticha."</p>

<p>Kdyby mě byl udeřil, nemohlo to být pádnější. Zmlkl jsem. Shrewd mě sjel pohledem od hlavy až k patě. Když pro­mluvil, vložil do toho všechnu sílu svého majestátu. Myslel jsem, že v jeho hlase cítím i sílu Umění. „Buď si naprosto jist tím, co ti říkám, FitzChivalry. Brawndy je můj přítel a také můj vévoda. Ani on, ani jeho dcera nebudou uráženi Či znevažováni tvou osobou. Prozatím se nebudeš dvořit ni­komu. Nikomu. Radím ti, abys dobře zvážil vše, co se ti na­bízí, když tě Brawndy považuje za vhodnou partii pro Cele­rity. Z tvého původu si nic nedělá. To by udělalo jen několik málo dalších. Celerity bude mít vlastní pozemky a titul. Stejně jako ty, darem ode mě, pokud budeš mít dost zdravého rozumu, abys vyčkal příležitosti a s tou dámou si polepšil. Časem zjistíš, že to byla moudrá volba. Povím ti, kdy se o ni můžeš začít ucházet."</p>

<p>Sebral jsem v sobě poslední zbytky odvahy. „Můj králi, prosím, já -"</p>

<p>„Dost už, Chivalry! Slyšel jsi v té věci mé poslední slovo. Nic dalšího už nelze dodat!"</p>

<p>Chvíli nato mě propustil a já celý roztřesený vyšel z jeho komnat. Nevím, jestli za tím třasem byla zuřivost či zoufal­ství. Znovu jsem si vybavil, jak mě nazval otcovým jmé­nem. Třeba to bylo proto, pomyslel jsem si, že v hloubi du­še stejně věděl, že se zachovám jako můj otec. Ožením se z lásky. I kdybych musel čekat, dokud král Shrewd nebude v hrobě, pomyslel jsem si krutě, aby pak Verity dodržel své slovo. Vrátil jsem se zpátky do pokoje. Kdybych se vypla­kal, byla by to pro mne úleva. Nenašel jsem však v sobě ani slzu. Místo toho jsem jen ležel na posteli a zíral na závěsy. Nedokázal jsem si představit, jak řeknu Molly, co se právě mezi mnou a králem přihodilo. Jakmile jsem si řekl, že za­mlčet to by bylo rovněž klamáním, rozhodl jsem se najít způsob, jak jí to říci. Ale ne hned. Až přijde čas, slíbil jsem si, až přijde čas, kdy jí to budu moci vysvětlit a ona to po­chopí. Počkám si. Do té doby na to nebudu myslet. Ani ne­budu za králem chodit, pokud nebudu povolán, rozhodl jsem se chladně.</p>

<p>Jak se jaro blížilo, Verity pečlivě soustřeďoval své lodě a muže jako kameny na hrací desce. Strážní věže na pobře­ží byly neustále obsazeny a jejich signální hranice pořád če­kaly, připraveny na pochodeň. Výstražné ohně měly varovat místní obyvatelstvo, že byly spatřeny rudé lodě. Verity svo­lal také zbylé členy Galenovy koterie a rozmístil je na věžea paluby lodí. Serene, má zarytá nepřítelkyně a srdce Gale­novy koterie, zůstala na Buckkeepu. V duchu jsem se ptal, proč ji Verity potřebuje tam jako ústřední osobu koterie, místo aby se každý člen spojoval přímo s ním. Po Galenově smrti a Augustově nuceném odchodu z koterie zaujala Sere-ne Galenův post a zřejmě se považovala za mistryni Umění. V určitých ohledech byla skoro jako Galen. Nejenže si po hradě pyšně vykračovala v přísném mlčení a měla vždy na­sazený podmračený, odmítavý výraz, ale osvojila si i jeho nedůtklivost a hnusný humor. Služebnictvo teď o ní mluvi­lo se stejnou hrůzou a odporem, jaké si kdysi vyhrazovalo pro Galena. Nebylo divu, že obsadila i někdejší Galenovy bytové prostory. Když jsem byl doma, snažně jsem se jí vy­hýbal. Byl bych býval klidnější, kdyby ji Verity umístil ji­nam. Ale nebylo na mně, abych zpochybňoval rozhodnutí následníka trůnu.</p>

<p>Justin, tento vysoký vytáhlý mladík, o dva roky starší než já, byl přidělen jako člen koterie na Ruriska. Pohrdal mnou již od doby, co jsme spolu studovali Umění a já v něm tak věhlasně pohořel. Osopoval se na mě při každé příležitosti. Kousal jsem se do jazyka a snažil se nepřijít s ním do styku. Těsné ubytovací prostory lodě to však znesnadňovaly. Ne­byla to příjemná situace.</p>

<p>Po dlouhé poradě se mnou Verity umístil Carroda na pa­lubu Constance, Burla na věž v Neatbay a Willa poslal až daleko na sever, nahoru do Bearnsu na Rudou věž, která skýtala široký výhled na otevřené moře i na okolní krajinu. Jakmile Verity rozmístil na mapě svoje symboly, vyvstala před ním žalostná útlost naší pobřežní obrany. „Připomíná mi to starou lidovou pohádku o žebrákovi, který měl jen klo­bouk, aby zakryl svoji nahotu," řekl jsem Veritymu. Neve­sele se usmál.</p>

<p>„Kdybych jen mohl hýbat svými loděmi tak rychle jako on svým kloboukem," posteskl si hořce.</p>

<p>Dvě z lodí Verity nasadil jako křižující hlídková plavidla. Dvě zbylé si držel v záloze, jednu v doku v Buckkeepu, a tou byl právě Rurisk, zatímco Stag kotvil v South Cove. Byla to žalostně malá flotila na obranu členité pobřežní linie Šesti vévodství. Druhá várka lodí byla teprve ve výstavbě, avšak obecně se nečekalo, že budou brzy hotovy. Nejlepší sezónní dřevo již padlo na první čtyři lodě a loďaři Verityho upo­zornili, že bude moudřejší počkat než se pokoušet na stavbu využít syrové dřevo. Rozčílilo ho to, ale poslechl je.</p>

<p>Příchod jara nás zastihl uprostřed čilého výcviku. Členo­vé koterie, jak mi Verity sdělil v soukromí, účinkovali tak­řka jako poštovní holubi při přenosu jednoduchých zpráv. Jeho situace ve vztahu ke mně byla zapeklitější. Z osobních důvodů se totiž rozhodl nikomu neprozradit, že mě cvičí v Umění. Myslím, že se těšil z výhody, že může jít se mnou, pozorovat a naslouchat dění na hradě, aniž by si ho kdo vši­ml. Pochopil jsem, že kapitán Ruriska obdržel rozkaz brát na mě zřetel, jestliže budu požadovat náhlou změnu v kursu ne­bo prohlásím, že je třeba, abychom okamžitě zamířili do ur­čité lokality. Obávám se, že v tom spatřoval pouze Verityho slabost pro nevlastního synovce, přesto se však řídil jeho rozkazy.</p>

<p>Jednou zjara časně ráno jsme na lodi nastoupili k dalšímu cvičnému úkolu. Tehdy už jsme byli jako posádka zběhlí v námořnických manévrech. V rámci tohoto cvičení jsme se měli střetnout s Constance na jednom nejmenovaném místě. Šlo o lekci v Umění, v níž jsme dosud neuspěli. Připravili jsme se na frustrující den, s výjimkou Justina, který hodlal stůj co stůj uspět. S rukama zkříženýma na prsou, celý oble­čený v modrém (myslím, že v modrém rouchu si připadal více jako adept Umění), stál v doku a zíral do husté mlhy, kte­rá pokrývala oceán. Já byl nucen projít okolo něj se soud­kem vody na palubu.</p>

<p>„Pro tebe, Bastarde, je to neprůhledná pokrývka. Ale pro mě je vše jasné jako v zrcadle."</p>

<p>„Ubohý nešťastníku," řekl jsem vlídně, ignoruje jeho vý­raz „bastard". Skoro už jsem zapomněl, kolik jedovatosti lze do toho slova vložit. „Raději bych se díval po ránu do mlhy než do tvé tváře." Malicherné, ale uspokojivé. Další zado­stiučinění mi poskytl pohled na jeho roucho těsně omotané okolo stehen, když nastupoval na palubu. Já jsem byl oble­čený prakticky, ve volných kamaších, košili z hebké bavlny, a přes ni jsem měl kožený kabátec. Původně jsem uvažoval o jakémsi brnění, ale Burrich jenom zavrtěl hlavou. „Lepší zemřít na čisté zranění utržené v boji nežli spadnout přes pa­lubu a utopit se," poradil mi.</p>

<p>Verity se pobaveně usmál. „Nepřetěžujme ho přílišným sebevědomím," prohodil sarkasticky a dokonce Burrich se usmál. Ovšem až po chvíli.</p>

<p>A tak jsem upustil od jakékoli myšlenky na krunýř či br­nění. I tak se mělo toho dne jen veslovat, a můj oděv se k to­mu skvěle hodil. Nevadily mi žádné švy v ramenou, neza-chytával jsem se rukávy na předloktí. Byl jsem nezřízeně pyšný na svůj hrudník a ramena, jež jsem si u vesla pěstoval. Dokonce i Molly nad tím vyjádřila svůj spokojený údiv. Usa­dil jsem se na sedačce, nahrbil se v ramenou a usmál se při myšlence na ni. Posledně jsem na ni měl zoufale málo času. Inu, to mohl spravit zase jen čas. S létem se pravidelně obje­vovali nájezdníci. Až přijdou dlouhé jasné dny, budu na ni mít ještě méně času. Podzim byl pro mě téměř v nedohlednu.</p>

<p>Usadili jsme se uvnitř v plné sestavě veslařů a bojovníků. V určitém okamžiku, když byla odvázána lana a kormidelník zaujal svoje místo a vesla začala zabírat v pravidelném rytmu, jsme se stali jedním živočichem. Byl to jev, kterého jsem si všiml už dříve. Snad jsem k tomu byl citlivější, měl jsem obnažené nervy díky Umění, které jsem sdílel s Veritym. Snad to bylo tím, že všichni muži i ženy na palubě mě­li společný záměr a že pro většinu z nich to byla pomsta. Ale ať už to bylo cokoli, propůjčilo nám to pocit jednoty, který jsem nikdy předtím ve skupině lidí nezažil. Snad to byl stín toho, jaké to je, patřit ke koterii, pomyslel jsem si. Pocítil jsem záchvěv lítosti nad ztracenými příležitostmi.</p>

<p><emphasis>Ty jsi má koterie</emphasis>, ozval se za mnou jako šepot Verity. A kdesi ve vzdálených kopcích sotva znatelný vzdech: <emphasis>Co</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pak nejsme smečka?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ano, já vím</emphasis>, pomyslel jsem si v odpověď. Poté jsem se usadil a věnoval se své práci. Vesla a naše záda se nořila a zvedala v jednotném rytmu a Rurisk se přídí směle zakro-jil do mlhy. Naše plachty schlíple visely na stožárech. Rá­zem jsme byli světem sami pro sebe. Pouze zvuky crčící a šplouchající vody, jednotného rytmického dechu, zatímco jsme veslovali. Několik bojovníků spolu tiše rozmlouvalo a jejich slova a myšlenky tlumil ranní opar. Nahoře na přídi stál vedle kapitána Justin a zíral do mlhy. Čelo měl zkrabacené, oči nepřítomné; věděl jsem, že hledá Carroda na palu­bě Constance. Skoro bezděčně jsem zašmátral také, abych zjistil, jestli poznám, co vysílá.</p>

<p><emphasis>Přestaň!</emphasis> varoval mě Verity, a já se rychle stáhl, jako by mě praštil přes prsty. <emphasis>N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mám dosud zájem na tom, aby tě ně</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kdo podezříval.</emphasis></p>

<p>Za jeho varováním toho bylo víc, mnohem víc, než jsem v tu chvíli mohl obsáhnout. Jako by to, do čeho jsem se pus­til, bylo opravdu velice nebezpečné. Nevěděl jsem, čeho se Verity obává, a soustředil jsem se raději na pravidelný ryt-</p>

<p>mus veslování a upíral oči do neurčité šedi. Toho rána se vše odehrávalo většinou v mlze. Justin několikrát žádal kapitá­na, aby přiměl kormidelníka změnit kurs. Nezaregistroval jsem téměř žádný rozdíl - s výjimkou skladby veslování. Uvnitř mlžného závoje vše vypadalo stejně. Pravidelná fy­zická námaha a nemožnost zaměřit se na nějaký objekt mě postupně vnesly do bloumavého snu o ničem.</p>

<p>Z transu mě vytrhly výkřiky mladého hlídače. „Pozor, zrada!" zvolal a jeho pronikavý hlas se vzápětí prohloubil přívalem krve: „Jsme napadeni!"</p>

<p>Vyskočil jsem ze sedačky u vesla a divoce se rozhlédl ko­lem. Mlha. Moje veslo se znenadání vymklo a poskočilo na hladině, zatímco ostatní veslaři na mě vrhli zlostné pohledy, že ruším společný rytmus. „Hej, Fitzi! Co je s tebou?" zeptal se kapitán. Po jeho boku stál upjatý Justin se zdviženým obočím.</p>

<p>„Totiž... jenom křeč v zádech. Promiňte." Znovu jsem se shýbl k veslu.</p>

<p>„Kelpy, vystřídej ho. Trochu se protáhni a projdi, hochu, pak se vrať k veslu," nařídil mi první důstojník svým těžko­pádným přízvukem.</p>

<p>„Ano, sire," vzal jsem na vědomí jeho rozkaz a vstal, abych pustil Kelpyho k veslu. Byl jsem rád, že si mohu od­počinout. V ramenou mi praštělo, když jsem je narovnal. Zároveň jsem se však styděl za to, že odpočívám a ostatní nikoli. Protřel jsem si oči a zatřepal hlavou v údivu, co mě to posedlo za můru. Jaký hlídač? Kde?</p>

<p><emphasis>Na Antler Islandu. Přiblížili se pod příkrovem mlhy. Není tam žádné město, ale hlí</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ková věž. Myslím, že chtějí pobít hlídače a pak udělají vše pro to, aby zničili věže. Brilantní strategie. Antler Island je na jedné z našich předních obran</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ných linií. Předsunutá věž má výhled na moře, zadní věž předává signály pro Buckkeep i Nea</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>bay.</emphasis> Verityho myšlenky byly takřka klidné, vyznačujíce se toutéž neochvějností, jaká se člověka zmocní, když pozvedne zbraň. Po chvíli dodal: <emphasis>Ten prostoduchý slimák tak vehementně usiluje o spojení s Carrodem, že mě nevpustí dovnitř. Fitzi. Běž za kapitánem. Pověz mu o Antler Islandu. Pokud se dostanete do průplavu, proud vás pravděpodobně zanese k zátoce, kde je věž. Ná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jezdnici tam již jsou, ale budou muset bojovat s proudem, aby se zase dostali ven. Vyplujte ihned a možná je dopadne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>te na pláži. HONEM!</emphasis></p>

<p>Je snazší rozkazy udílet než je poslouchat, pomyslel jsem si a vyrazil ke kapitánovi. „Sire?" zeptal jsem se a pak snad celou věčnost stál a čekal, než se kapitán otočí a promluví se mnou, zatímco první důstojník mě probodával pohledem, že jsem si troufl jít přímo za kapitánem a neobrátil se na něho. „Veslaři?" řekl konečně kapitán.</p>

<p>„Antler Island. Když k němu teď zamíříme a stihneme proud v průplavu, prakticky nás to zanese až k zátoce, kde je věž."</p>

<p>„To je pravda. Ty se tak vyznáš v proudech, hochu? To je užitečná znalost. Myslel jsem, že jsem jediným mužem na palubě, který ví, kde doopravdy jsme."</p>

<p>„Ne, sire." Zhluboka jsem se nadechl. „Nařídil to Verity. Měli bychom tam plout, sire. Ihned."</p>

<p>Při slůvku „ihned" se kapitánovi zkrabatilo obočí. „Co je to za nesmysl!" vyhrkl rozhněvaný Justin. „Chceš snad ze mě udělat blázna? Vycítil jsi, že už se k sobě blí­žíme, že ano? Proč chceš, abych selhal? Abys v tom nebyl sám?"</p>

<p>Nejraději bych ho zabil. Místo toho jsem se ale napřímil a řekl celou pravdu: „Je to tajný rozkaz od následníka trůnu, sire. Měl jsem vám ho předat právě v tuto chvíli." Hovořil</p>

<p>jsem pouze s kapitánem. Ten mě kývnutím propustil a já se zase vrátil na sedačku a převzal veslo od Kelpyho. Kapitán nevzrušeně hleděl do mlhy.</p>

<p>„Jharcku. Ať to kormidelník otočí a stihne ten proud. Za­veďte loď hlouběji do průplavu."</p>

<p>První důstojník jen toporně přikývl a v příštím okamžiku jsme změnili kurs. Naše plachta se mírně vydula a bylo to tak, jak Verity říkal. Proud nás za pomoci veslování bles­kově zanesl do průplavu. V mlze čas běží podivně. Všechny smysly jsou dezorientovány. Nevím, jak dlouho jsem veslo­val, ale brzy mi Nighteyes zašeptal, že ve vzduchuje příměs kouře, a skoro vzápětí jsme uslyšeli křik bojujících mužů, který se jasně, avšak přízračně nesl hustou mlhou. Viděl jsem, jak si důstojník Jharck s kapitánem vyměnili pohledy. „Opřete se do toho!" zavrčel náhle Jharck. „Máme tu ná­jezdníky, útočí na naši věž."</p>

<p>V dalším okamžiku už jsme v mlze rozeznávali zápach kouře jakož i bojovou vřavu a výkřiky mužů. Vzedmula se ve mně nečekaná síla a kolem sebe jsem spatřil totéž, sevře­né čelisti, svaly, jež se při veslování napínaly a tvrdly, vní­mal jsem dokonce i rozdílné pachy potu těch, kteří se lopo­tili vedle mne. Pokud jsme předtím byli jedno stvoření, teď jsme byli součástí téže rozlícené bestie. Cítil jsem, jak pla­meny hněvu vyšlehují a neustále přeskakují z jednoho na druhého a šíří se po celé lodi. Byla to záležitost Moudros­ti, vzedmutí citů na zvířecí úrovni, které nás zaplavilo nená­vistí.</p>

<p>Hnali jsme Ruriska vpřed, až nakonec vklouzl do mělčin zátoky, načež jsme vyskákali ven a vytáhli ho na pláž, jak jsme to dříve nacvičovali. Mlha nám byla ošidným spojen­cem, protože nás skrývala před útočníky, na něž jsme se chystali zaútočit, ale zároveň nám zastírala členitost terénu a pohled na to, co se před námi odehrává. Chopili jsme se zbraní a vyrazili za zvuky boje. Justin zůstal na Ruriskovi, stál tam a vážně zíral do mlhy natočen k Buckkeepu, jako by mu k něčemu bylo, že tu zprávu sdělí Serene.</p>

<p>Rudá loď byla vytažena na písek, stejně jako Rurisk. Ne­daleko odsud byly dva malé čluny, jež sloužily k převozu na pevninu. Oba byly proražené. Když rudé lodě dorazily, na pláži se nacházeli naši lidé. Někteří tam byli dosud. Masakr. Proběhli jsme kolem rozsekaných těl, z nichž do písku pro­sakovala krev. Vypadalo to, že všichni jsou naši. Vtom před námi vyvstala šedá vnitřní věž Antler Islandu. Shora do ml­hy plápolal přízračně žlutý oheň. Věž se ocitla v obležení. Nájezdníci byli tmaví svalnatí muži, spíše šlachovití než mohutní. Většinou měli husté vousy a černé rozcuchané vla­sy jim volně splývaly na ramena. Na sobě měli brnění z ple­tené kůže a třímali těžké meče a sekyry. Někteří měli kovo­vé helmy. Jejich obnažené paže byly poznačeny šarlatově rudými spirálami, ale zda to bylo tetování či barva, to jsem nedokázal říct. Byli sebevědomí, chvástaví, rozesmátí a ba­vili se mezi sebou jako dělníci, kteří plní jim svěřený úkol. Strážci věže se dostali do úzkých; budova byla postavena ja­ko signalizační základna, nikoli jako obranný val. Bylo jen otázkou času, kdy budou všichni obránci mrtví. Ostrované se po nás neohlíželi, zatímco jsme se k nim hrnuli po skal­natém svahu. Věřili, že zezadu je nic nemůže ohrozit. Jedna věžní brána se houpala na pantech a za hradbou těl byl za-barikádovaný chumel mužů. Jak jsme postupovali dopředu, vyslali spršku šípů proti obklíčeným nájezdníkům. Žádný z nich nezasáhl cíl.</p>

<p>Vydal jsem ze sebe výkřik, něco mezi zavýsknutím a za-vytím, v němž se mísil hrozivý strach s pomstychtivou ra­dostí. Emoce těch, kteří pádili za mnou, dostaly ve mně průchod a popohnaly mě kupředu. Útočníci se otočili a spatřili nás právě v okamžiku, kdy jsme se na ně vrhli.</p>

<p>Sevřeli jsme nájezdníky z obou stran. Posádka naší lodi je přečíslovala. Oblehnutí obránci věže se při pohledu na nás zmužili a vyrazili ven do boje. Roztroušená těla v blízkosti věžní brány svědčila o několika obdobných předchozích po­kusech. Mladý hlídač stále ležel tam, kde jsem ho ve snu vi­děl padnout. Z úst mu vytekla krev a vsákla se do vyšívané košile. Skolila ho dýka vržená zezadu. Zvláštní, jakého de­tailu si člověk všimne, když se v houfu žene na zteč.</p>

<p>Neměli jsme žádnou strategii, žádný bojový útvar, žádný bitevní plán. Byli jsme jen skupina mužů a žen, kterým se náhle naskytla příležitost pomstít se. A to bylo víc než dost.</p>

<p>Pokud jsem si předtím myslel, že jsem byl jedním z členů posádky, nyní mě zcela pohltili. Emoce se srážely a štvaly mě vpřed. Nikdy už se nedozvím, kolik či které z pocitů by­ly doopravdy moje. Prostě mě zaplavily a FitzChivalry se v nich ztratil. Stal jsem se duší emocí posádky. Se zvednu­tou sekyrou a šíleným rykem jsem postupoval v čele. Ne­chtěl jsem se v této pozici ocitnout. Spíše jsem byl vržen ku­předu přemrštěnou touhou posádky někoho následovat. V tu ránu jsem chtěl pobít co nejvíce nájezdníků, jak jen to nej­rychleji svedu. Chtěl jsem, aby mi ve svalech při každém rozmachu zapraštělo, chtěl jsem se vrhnout kupředu skrze vlnu těch uvolněných duší, pošlapat těla padlých nájezdní­ků. A taky jsem to udělal.</p>

<p>Slýchal jsem legendy o bersercích (Berserk - severský bájeslovný bojovník). Považoval jsem je za zvířecí bestie, hnané lačností po krvi, necitlivé ke zkáze, již rozsévali. Možná byli naopak přecitlivělí, neschopni uhlídat své mysli před emocemi, které je posedly a hnaly vpřed, neschopni zachytit bolestivé signály svých vlastních těl. Sku­tečně nevím.</p>

<p>Slyšel jsem zkazky o sobě na počest toho dne. Dokonce i píseň. Nevybavuji si, že bych v boji slintal a ryčel. Ale ani si nevzpomínám, že by tomu tak nebylo. Kdesi uvnitř mne bděli Verity i Nighteyes, ale i oni tonuli v moři vášní těch kolem mne. Vím, že jsem zabil prvního nájezdníka, který padl k zemi těsně před šílenou ztečí. Také vím, že jsem sko­lil posledního stojícího muže v boji sekyra proti sekyře. Pí­seň praví, že to byl kapitán rudé lodě. Domnívám se, že to tak mohlo být. Jeho kožený kabátec byl dobře šitý a potřís­něný krví ostatních mužů. Na další podrobnosti o něm si ne­vzpomínám, s výjimkou toho, jak mu moje sekyra rozťala helmu a zabořila se hluboko do hlavy, a ještě to, jak se zpod ostří vyvalila krev a on klesl na kolena.</p>

<p>Tak bitva skončila a obránci věže se vyřitili k nám, aby se objali s posádkou, provolávali vítězství a plácali se navzá­jem po zádech. Ta změna mě zaskočila. Stál jsem opřený o sekyru a divil se, kam se poděly mé síly. Hněv ze mě opadl tak náhle, jako když odezní účinky karisového semena. Při­padal jsem si vysátý a dezorientovaný, jako kdybych procitl z jednoho snu do snu druhého. Neměl jsem daleko k tomu, abych se sesul na zem a usnul mezi mrtvými těly - tak jsem byl vyčerpaný. Teprve Nonge, jeden z ostrovanů v posádce, mi přinesl vodu a pak mě vyvedl z dosahu padlých těl, tak­že jsem se mohl posadit a napít se. Potom se vrhl zpátky do krvavé lázně, aby se připojil k drancování. Když se za chví­li vrátil, podával mi zakrvavenou medaili. Byla z raženého zlata na stříbrném řetěze. Srpek půlměsíce. Když jsem se po ní nenatáhl, zavěsil ji přes krvavý čepec mé sekery. „Patřila Harekovi," řekl lámavou vévodštinou. „Bil ses s ním moc dobře. Zemřel udatně. Přál by si, aby ti patřila. Byl to správný chlap, než mu Korriksové uchvátili srdce." Ani jsem se ho nezeptal, kdo to byl Harek. Nechtěl jsem, aby kdokoli z nich měl jméno.</p>

<p>Po chvíli jsem opět přišel k sobě. Pomáhal jsem v odklí­zení těl z průčelí věžní brány a poté i z bojiště. Nájezdníky jsme spálili, naše jsme dali stranou a zakryli, aby si je vy­zvedli příbuzní. Z toho dlouhého odpoledne si vybavuji jen samé podivné věci. Jak podpatky mrtvého muže kreslily vl­nitou čáru v písku, zatímco ho vlekli. Jak onen mladý hlídač s dýkou v zádech nebyl ještě mrtvý, když jsme ho sbírali ze země. Nežil o moc déle. Brzy to bylo jen další tělo v řadě, jež už byla příliš dlouhá.</p>

<p>Nechali jsme své bojovníky u zbytku věžní stráže, aby za­plnili vzniklé mezery, než budou posláni další muži. Obdi­vovali jsme loď, kterou jsme ukořistili. Verity bude potěšen, pomyslel jsem si. Další loď. Ktomu skvělá. Všechny ty vě­ci jsem si uvědomoval, ale nic jsem přitom necítil. Vrátili jsme se na Ruriska, kde už nás čekal bledý Justin. Za ponu­rého mlčení jsme nastoupili na palubu a zaujali místa u ve­sel, načež jsme zamířili zpátky k Buckkeepu.</p>

<p>Na půli cesty jsme se potkali s dalšími loděmi. Podravila nás spěšně zorganizovaná flotila rybářských člunů naložená vojáky. Poslal je následník trůnu na Justinovo vytrvalé nalé­hání Uměním. Skoro jako by byli zklamáni zjištěním, že už je po boji, ale náš kapitán je ujistil, že na věži je uvítají. Mys­lím, že právě v tu dobu jsem si uvědomil, že již necítím pří­tomnost Verityho. A že je to tak už nějakou dobu. Okamžitě jsem zašmátral po Nighteyesovi, jako když člověk sáhne po měšci. Byl tam. Vyčerpaný a užaslý. <emphasis>Nikdy jsem necítil tolik krve</emphasis>, sdělil mi. Souhlasil jsem. Stále jsem páchl po krvi.</p>

<p>Verity byl zaneprázdněn. Jen jsme vysedli z Ruriska, už byla na palubě další posádka, která s ním zamířila zpátky k Antler Islandu. Stráže a další várka veslařů loď na vlnách pěkně zatížila. Verityho kořist měla být ještě v noci uvázá­na v jeho domovském doku. Za Rurískem vyrazil další ote­vřený člun, aby přivezl naše padlé domů. Kapitán, první dů­stojník a Justin poté odjeli na poskytnutých koních, aby se hlásili přímo u Verityho. Byl jsem jen rád, že se nemusím hlásit také. Místo toho jsem si vyrazil se svými kamarády z lodi. Rychleji, než bych čekal, se mezitím ve městě Buck­keep rozšířila zpráva o bitvě a naší kořisti. Nebylo hospody, kde by nás dychtivě nenalévali pivem a lačně nenaslouchali vyprávění o našem hrdinství. Skoro jako bychom se ocitli ve druhé zteči, protože, ať jsme šli kamkoli, lidé kolem nás se s krutým zadostiučiněním rozohňovali nad tím, co jsme vy­konali. Byl jsem opilý z návalu okolních emocí dlouho před­tím, než mě zmohlo pivo. Ne že bych se však držel zpátky. Vyprávěl jsem několik historek o našem činu a mé bujaré pití tomu ještě přidalo na věrohodnosti. Dvakrát jsem zvra­cel, jednou v aleji a později přímo na ulici. Pil jsem dál, jen abych přebil pachuť zvratků. Kdesi v pozadí mé mysli byl Nighteyes zoufalstvím bez sebe. <emphasis>Jed. Ta voda je otrávená</emphasis>. Nedokázal jsem dát dohromady žádnou myšlenku, abych ho uklidnil.</p>

<p>Někdy nad ránem mne z putyky vyvlekl Burrich. Byl le­dově střízlivý a v očích měl úzkost. Na ulici před krčmou se zastavil u skomírající pochodně v pouličním kandelábru. „Na tváři máš stále krev," sdělil mi a přinutil mě stát rovně. Poté namočil kapesník v sudu s dešťovou vodou a otřel mi tvář, což udělal naposled za mého dětství. Přitom jsem se zakymácel. Podíval jsem se mu do očí a usilovně na něj za­ostřil zrak.</p>

<p>„Zabíjel jsem už předtím," řekl jsem bezmocně. „Proč je to teď tak jiné? Proč je mi z toho tak nanic, po tom všem?"</p>

<p>„Protože to tak je," řekl tiše. Dal mi ruku kolem ramen a mne dost překvapilo, že jsme stejně vysocí. Zpáteční ces­ta k Buckkeepu byla strmá. A hodně dlouhá. A velmi tichá. Na hradě mě Burrich poslal do koupele a řekl mi, abych šel hned spát.</p>

<p>Měl jsem zůstat ležet v posteli, ale neměl jsem na to ani pomyšlení. Naštěstí byl celý hrad na nohou a jeden další opi­lec škobrtající do schodů nebyl nápadný. Tupě jsem se vy­dal ke komnatě Molly. Vpustila mě dovnitř, ale když jsem se jí chtěl dotknout, odtáhla se ode mě. „Jsi opilý," řekla mi téměř plačtivě. „Říkala jsem ti, jak jsem se zařekla, že opil­ce nikdy nepolíbím. Ani se jím nenechám líbat."</p>

<p>„Ale já nejsem opilý tímto způsobem," naléhal jsem.</p>

<p>„Je pouze jeden způsob, jak být opilý," řekla a vypakova­la mě ven z pokoje, aniž by na sebe nechala sáhnout.</p>

<p>V poledne na druhý den mi došlo, jak moc jsem ji ranil tím, že jsem si nepřišel pro útěchu rovnou za ní. Dokázal  jsem pochopit, jak jí je. Ale zároveň jsem věděl, že břímě, které jsem s sebou vláčel té noci, nebylo nic, co by si člověk vzal domů ke své milované. Chtěl jsem jí to vysvětlit. Ale přiběhl za mnou poslíček se vzkazem, že mě ihned potře­bují na Ruriskovi. Dal jsem mu za odměnu penny a díval se, jak odpelášil pryč. Tu jsem si vzpomněl na Kerryho. Snažil jsem se vybavit si ho jako chlapce s penny v ruce, jak upa­luje po mém boku, ale teď už to pro mě navždy byl mrtvý vykovaný ležící na stole. Nikdo včera nebyl odvlečen k vy­kování, připomněl jsem si.</p>

<p>Poté jsem zamířil k dokům. Cestou jsem se zastavil ve stájích. Vložil jsem srpek měsíce do Burrichových rukou. „Uschovej mi ho u sebe," požádal jsem ho. „A přibude k to­mu ještě něco - můj žold za nájezd. Chci, abys mi to scho­vával... to, co si tímto vydělám. Je to pro Molly. A kdybych se už nevrátil, určitě jí to předej. Postavení služky není pro ni."</p>

<p>Už dlouho jsem k Burrichovi nemluvil tak upřímně. Na čele se mu objevila vráska, ale zakrvavený měsíc si ode mě vzal. „Co by mi řekl tvůj otec?" podivil se nahlas, když jsem se od něj znaveně odvrátil.</p>

<p>„Nevím," řekl jsem nepokrytě. „Nikdy jsem ho nepoznal. Jenom tebe."</p>

<p>„FitzChivalry."</p>

<p>Otočil jsem se zpátky k němu. Když promluvil, naše oči se střetly: „Nevím, co by řekl mně. Ale vím, co ti mohu říci já za něj. Jsem na tebe hrdý. Není to druh práce, kterou člo­věk dělá, o níž by mohl prohlašovat, že na ni je či není hrdý. Ale je to způsob, jakým ji dělá. Buď na sebe hrdý."</p>

<p>„Pokusím se," odpověděl jsem tiše. Šel jsem zpátky na loď.</p>

<p>Naše druhé střetnutí s rudou lodí bylo už mnohem méně jednoznačné. Narazili jsme na ně na moři. Nebyli překvape­ní, protože z dálky viděli, jak se blížíme. Náš kapitán ustálil kurs a myslím, že byli zaskočeni, až když jsme zahájili bit­vu tím, že jsme si to na ně namířili přídí. Odlomili jsme jim množství vesel, ale minuli jsme kormidlo, na něž jsme pů­vodně mířili. Loď samotná byla poškozena jen málo; rudé lodě byly přizpůsobivé jako ryby. Pak vyletěly naše háky. Početně jsme je převyšovali a náš kapitán hodlal tuto vý­hodu zužitkovat. Naši bojovníci naskákali na jejich palubu a polovina našich veslařů ztratila hlavy a vrhla se tam také. Nastal chaos, který se postupně přesouval k naší palubě. Se­bral jsem v sobě veškerou vůli, kterou jsem měl, abych odo­lal víru emocí, které nás zaplavily, a zůstal jsem u vesla, jak mi velel rozkaz. Nonge u vesla se po mně zvláštně díval. Chopil jsem se rukojeti a zaskřípěl sveřepě zuby, až jsem zase nalezl sám sebe. Polohlasně jsem zaklel, když jsem si uvědomil, že jsem opět ztratil spojení s Veritym.</p>

<p>Myslím, že naši bojovníci trochu polevili, když si uvědo­mili, že jsme možnosti protivníka omezili, takže již nebyl schopen ovládat svoji loď. Byla to však chyba. Jeden z ná­jezdníků zapálil vlastní plachtu, zatímco druhý se pokoušel prosekat oplaňkování rudé lodi. Nejspíš doufali, že oheň se rozšíří a oni nás strhnou ke dnu s sebou. Je jisté, že na kon­ci se zběsile bili bez ohledu na škody, které způsobí své lo­di či sami sobě. Naši bojovníci to s nimi posléze skoncova­li a vyrazili jsme hasit, ale kořist, kterou jsme vlekli směrem k Buckkeepu, byla poškozená a stoupal z ní dým. Co se tý­če ztrát, ty naše byly vyšší. Přesto to bylo vítězství, ujišťo­vali jsme se. Když tentokrát ostatní vyrazili pít, měl jsem to­lik zdravého rozumu, že jsem se odebral za Molly. Druhý den časně zrána jsem si udělal hodinku nebo dvě na Nighteyese. Vyrazili jsme spolu na lov, krásný čistý lov, a on se mě snažil přesvědčit, abych s ním utekl. Udělal jsem chybu, když jsem mu řekl, že pokud si přeje, může jít; chtěl jsem tím pro něj jen to nejlepší, ale přesto jsem ranil jeho city. Další hodinku mi trvalo, než jsem mu vysvětlil, co jsem tím myslel. Vracel jsem se na loď s pochybnostmi, zda mé zá­vazky vůbec stojí za tu námahu, abych je udržel neporušené. Nighteyes mě ujistil, že stojí.</p>

<p>To bylo také poslední jasné vítězství <emphasis>Ruriska. </emphasis>Do posled­ní bitvy toho léta bylo ještě daleko. Předpokládané období jasného hezkého počasí se před námi táhlo do neúměrné dél­ky a každý slunný den byl dnem, kdy jsem mohl někoho za­bít. Snažil jsem se je alespoň nebrat jako dny, v nichž mohu být zabit já sám. Utrpěli jsme mnoho šrámů a mnohokrát jsme pronásledování vzdali, přičemž se zdálo, že v oblasti, kde jsme pravidelně hlídkovali, bylo pokusů o nájezd méně.</p>

<p>Jaksi to však bylo o to více frustrující. Rudé lodě přitom za­znamenaly i úspěšné nájezdy; tehdy jsme třeba dorazili do města jenom hodinu po jejich odjezdu, a nemohli jsme dělat nic jiného než pomáhat při sběru těl a hašení požárů. Verity v mé mysli zběsile hřměl a klel, že neobdržel vzkazy dřív, že nemáme dost lodí a hlídek, aby byly všude. Raději bych v tu chvíli čelil bitevní vřavě než Verityho ukrutnému zkla­mání, soužícímu moji nebohou mysl. Konec byl vždy v ne­dohlednu, mohli jsme vyhlížet akorát tak oddych, který by nám přineslo špatné počasí. Ani jsme nedokázali přesně spočítat, kolik rudých lodí nás sužovalo, neboť byly všech­ny stejně natřené a podobné jako vejce vejci. Anebo krvavá krůpěj krvavé krůpěji.</p>

<p>Když jsem toho léta sloužil jako veslař na Ruriskovi, za­žili jsme ještě jedno střetnutí s rudou lodí, jež stojí za vy­právění pro svoji podivnost. Za jedné jasné letní noci nás vyštvali z postelí v přístavní ubytovně posádky a tryskem poslali na loď. Verity totiž vytušil jednu rudou loď číhající v blízkosti Jeleního mysu. Chtěl, abychom ji zaskočili upro­střed noci.</p>

<p>Justin stál na přídi, napojen Uměním na Serene ve Veri­tyho věži. Verity v mé mysli se projevoval jako nesrozumi­telné mumlání, zatímco vnímal, jak si razíme cestu tmou vstříc lodi, kterou vytušil. A ještě něco? Cítil jsem, jak šmát­rá široko daleko v okolí rudé lodi, jako člověk tápající ve tmě. Vytušil jsem jeho nervozitu. Nesměli jsme mluvit a na­še vesla byla ještě utlumena hadry, jak jsme připlouvali blíž. Nighteyes mi pošeptal, že už cítí jejich pach, a potom jsme je spatřili. Rudá loď, dlouhá, nízká a potemnělá, se před ná­mi zařezávala přídí do mořských vod. Vtom se z její paluby ozval výkřik; spatřili nás. Kapitán na nás houkl, abychom se opřeli do vesel, ale vzápětí mě zalila vlna malátného strachu.</p>

<p>Srdce v hrudi se mi rozbušilo, mé ruce se roztřásly. Ta hrů­za, která mne zaplavila, byl bezejmenný dětský strach z vě­cí číhajících ve tmě, bezmocný děs. Svíral jsem veslo, ale ne­nacházel jsem v rukou sílu, abych se do něho opřel.</p>

<p>„Korrikska," zaslechl jsem zaúpění s těžkopádným ostrovanským přízvukem. Myslím, že to byl Nonge. Uvědomil jsem si, že nejen já jsem strachy bez sebe. Naše vesla neza­bírala v pravidelném rytmu. Někteří seděli na svých lodních kufrech, hlavy sklopené nad vesly, zatímco jiní zuřivě ve­slovali, leč mimo rytmus, a jejich pádla nahodile poskakova­la a bezmocně plácala do vody. Trhaně jsme sebou smýkali po hladině jako zmrzačená vážka na rybníce, kdežto rudá loď se cíleně propracovávala k nám. - Zvedl jsem oči a sle­doval, jak si pro mě přichází smrt. Krev mi divoce pulsova­la v uších, takže jsem neslyšel výkřiky panikou zasažených mužů a žen kolem mne. Ani jsem se nemohl nadechnout. Zvedl jsem zrak k nebi.</p>

<p>Za rudou lodí, na černé hladině jakoby obklopena září, se nacházela bílá loď. Nebylo to ale plavidlo nájezdníků; byla to plachetnice nejméně třikrát větší než rudá loď. Své dvě plachty měla skasané a sunula se po klidné hladině s vleč­nou kotvou. Po její palubě se procházely přízraky, nebo snad vykovaní. Necítil jsem z nich ani závan života, přesto se po­hybovali účelně, chystajíce malý člun ke spuštění přes levobok. Na zadní palubě stál muž. Od okamžiku, kdy jsem ho spatřil, jsem od něj nedokázal odtrhnout oči.</p>

<p>Byl celý zahalený v šedém plášti, ale přesto se mi proti temnému nebi jasně rýsoval, jako by byl ozářený lucernou. Přísahám, že jsem viděl i jeho oči, jeho vystupující nos, tma­vé zkadeřené vousy, které mu rámovaly ústa. Smál se na mě. „Tady ten půjde s námi!" zvolal na kohosi a zvedl ruku. Ukázal na mě a znovu se hlasitě zasmál, až jsem cítil, jak semi srdce sevřelo. Pohlédl na mě s hrozivou soustředěností, jako bych já jediný z naší posádky byl jeho kořistí. Já jeho   pohled opětoval, viděl jsem ho před sebou, ale necítil ho. <emphasis>Támhle! Támhle!</emphasis> Vykřikl jsem to slovo nahlas, nebo snad Umění, které jsem nikdy nedostal pod kontrolu, mi ho vy­mrštilo z dutiny lebeční. Žádná odpověď - ani Verity, ani Nighteyes, nikdo nic. Byl jsem sám. Celý svět kolem zmlkl a ztichl. Mí kamarádi z posádky kolem se třásli hrůzou a na­hlas křičeli, ale já nic nevnímal. Pojednou tam nebyli. Nikdo tam nebyl. Ani rackové, ani ryby v moři, vůbec žádný život, kam až mé vnitřní smysly dosáhly. Zahalená postava na lo­di se mohutně vykláněla přes zábradlí a svým žalujícím prs­tem nekompromisně ukazovala na mne. On se smál. Já byl sám. Byla to příliš velká osamělost, než aby se dala unést. Halila mě, ovíjela se kolem mne, obestírala mě a začínala mě dusit.</p>

<p>A já ji <emphasis>odvrhl.</emphasis></p>

<p>Byl to reflex, o němž jsem ani nevěděl, že ho mám, a dí­ky Moudrosti jsem se od toho vší silou odtáhl. Fyzicky to znamenalo, že jsem sebou mrštil dozadu a přistál v břiše lo­di mezi veslařskými lavicemi, pod nohama ostatních vesla­řů. Uviděl jsem, jak postava na lodi klopýtla, sesula se a pře­padla přes lodní bok. Žbluňknutí nebylo výrazné a dál už nic. Pokud vůbec vyplul k hladině, já už to neviděl.</p>

<p>Ani nebyl čas dívat se po něm. Rudá loď do nás najela bo­kem, roztříštila vesla a vyhodila veslaře do vzduchu. Sebe­vědomí ostrované s křikem a smíchem naskákali na naši pa­lubu. Vyškrábal jsem se na nohy a vrhl se k sedačce pro sekyru. Ostatní kolem se v pudu sebezáchovy zachovali stej­ně. Nebyli jsme na boj připraveni, ale už jsme ani nebyli ochromeni strachem. Útočníky jsme na palubě uvítali ocelí a vyrazili jsme do boje.</p>

<p>Žádné místo není tak temné jako otevřená vodní hladina uprostřed noci. Ve tmě nešlo rozeznat kamaráda od nepříte­le. Skočil na mě nějaký muž; uchopil jsem ho za jeho cizí koženou zbroj, strhl ho na zem a začal ho rdousit. Po chvil­kovém otupěni, jež na mě prve dolehlo, jsem s krutým uleh­čením vnímal, jak sebou pode mnou zuřivě mlátí. Myslím, že se to semlelo rychle. Když jsem se narovnal, druhá loď se od nás již odrážela a odplouvala pryč. Byla na ní jenom asi polovinu veslařů a na naší palubě stále zuřil boj, ale ona již své muže opouštěla. Kapitán na nás řval, abychom to s nimi skoncovali a vyrazili za rudou lodí. Byl to zbytečný povel. Když jsme je pobili a naházeli z paluby do moře, druhá loď se nám už ztratila v temnotě. Justin ležel na zemi, přiškrce­ný a zbitý, sice naživu, ale neschopný spojit se s Veritym. Vesla na jednom boku byla roztříštěná na kousky. Náš kapi­tán nás hlasitě proklínal, zatímco jsme vesla přeskupovali a navlékali do havlinek, ale už bylo stejně pozdě. Seřval nás, až jsme mlčeli jako zařezaní, ale přesto jsme nic neslyšeli ani neviděli. Stál jsem na svém lodním kufru a pomalu se otáčel v kruhu. Jen temná vodní hladina. Po veslici ani pa­mátky. Ale ještě divnější mně připadalo to, co jsem nahlas pronesl: „Ta bílá loď byla na kotvě. Ale i ona je pryč!"</p>

<p>Hlavy kolem mě se natočily ke mně. „Bílá loď?"</p>

<p>„Jsi v pořádku, Fitzi?"</p>

<p>„Rudá loď, hochu, byla to rudá loď, se kterou jsme bojo­vali."</p>

<p>„Nemluv o bílé lodi. Spatřit bílou loď znamená spatřit vlastní smrt. Přináší smůlu." Poslední slova ke mně zasyčel Nonge. Otevřel jsem ústa, abych namítl, že jsem viděl sku­tečnou loď, žádný přízrak zkázy. On jen zavrtěl hlavou, oto­čil se a zahleděl se do dáli přes prázdnou vodní hladinu. Za­vřel jsem pusu a pomalu si sedl. Nikdo další ji neviděl. Ani nikdo z ostatních nemluvil o hrozivém strachu, který nás všechny posedl a zvrtl náš bitevní plán v panický chaos. Když jsme se té noci vrátili do města, v hospodách se vy­právělo, že jsme narazili na loď, pustili se s ní do boje a ru­dá loď před námi uprchlá. Žádné důkazy o této srážce se nezachovaly, jen několik roztříštěných vesel a trocha ostro-vanské krve na naší palubě.</p>

<p>Když jsem se s tím v soukromí svěřil Veritymu a Nighteyesovi, ani oni nic neviděli. Verity mi řekl, že jsem ho z vě­domí vyloučil, jakmile jsme spatřili tu loď. Nighteyes do­tčeně přiznal, že i před ním jsem se zcela uzavřel. Nonge mi toho o bílých lodích jistě moc neřekne, pomyslel jsem si; vůbec se nerad pouštěl do nějakých hovorů. Později jsem nalezl zmínku o bílé lodi v jednom svitku se starými legen­dami. Hovořilo se tam o ní jako o prokleté lodi, kde duše utonulých námořníků nehodných moře slouží navždy pod nelítostným kapitánem. Byl jsem nucen všechny podobné myšlenky zapudit, jinak bych se zbláznil.</p>

<p>Po zbytek léta už rudé lodě Ruriskovi unikaly. Vždy jsme nějakou spatřili a vyrazili za ní, ale nikdy jsme žádnou ne-dostihli. Jednou jsme měli štěstí, že jsme stíhali loď, která právě provedla nájezd na pobřeží. Shodili zajatce přes palu­bu, aby trup odlehčili, a poté nám uprchlí. Z dvanácti našich lidí, kterých se takto zbavili, jsme zachránili devět a vrátili je nevykované do jejich vesnice. Zbylí tři, kteří utonuli dří­ve, než jsme je vyzvedli, byli oplakáni, ale všichni souhlasi­li, že je potkal lepší osud, než kdyby byli vykovaní.</p>

<p>Ostatní naše lodě měly vesměs totéž štěstí. Constance na­razila na nájezdníky právě v době útoku na vesnici. Posádka nezískala rychlé vítězství, ale ve své předvídavosti alespoň poškodila kotvící rudou loď, takže nájezdníci nemohli snad­no vyváznout. Trvalo několik dní, než je všechny dostali, neboť se rozptýlili po okolních lesích, když uviděli, co se s jejich lodí stalo. Ostatní lodě měly podobné zkušenosti: pronásledování či odražení, zaznamenaly dokonce několik úspěchů, když lodě nájezdníků potopily, ale žádné nepoško­zené lodě jsme již toho léta neukořistili.</p>

<p>A tak četnost vykování poklesla a pokaždé, když jsme poslali ke dnu nějakou loď, řekli jsme si, že je zas o jednu méně. Jenomže nikdy jsme nepozorovali, že by jich ubylo. V jednom ohledu jsme lidem Šesti vévodství přinášeli nadě­ji. A ve druhém jsme je naplňovali zoufalstvím, protože na­vzdory svému veškerému počínání jsme nedokázali odvrátit hrozbu nájezdů od našeho pobřeží.</p>

<p>Pro mě to dlouhé léto bylo časem hrozivé odloučenosti a neuvěřitelné osamělosti. Sice se mnou často býval Verity, nicméně jsem zjistil, že nikdy nedokážu udržet náš kontakt, jakmile se rozpoutá boj. Sám Verity si byl vědom víru emo­cí, jež mě hrozí pohltit vždy, když naše posádka zaútočí. Při­šel s vysvětlením, že ve snaze ubránit se myšlenkám a citům ostatních vztyčím kolem sebe tak pevné valy, že ani on jimi nedokáže proniknout. Rovněž naznačil, že by to mohlo zna­menat, že jsem v Umění silný, ba silnější než on, ale jsem prý zároveň tak přecitlivělý, že po stržení bariér v průběhu bitvy utonu ve vědomí všech ostatních kolem sebe. Byla to sice zajímavá teorie, ale žádné praktické řešení problému nenabízela. Přesto mohu říci, že během těch dní, kdy jsem Verityho brával s sebou, jsem si k němu vyvinul silný cito­vý vztah, který jsem k nikomu neměl, snad s výjimkou Burriche. S mrazivou jistotou jsem přitom věděl, jak ho stravu­je hlad po Umění.</p>

<p>Když jsem byl ještě chlapec, spolu s Kerrym jsme si jed­noho dne vylezli na vysoký útes nad oceánem. Když jsme se ocitli nahoře a rozhlédli se kolem, Kerry se mi svěřil, že má téměř zdrcující nutkání vrhnout se dolů. Myslím, že tak ně­jak se cítil i Verity. Rozkoše Umění ho lákaly a on celičký toužil, každým kouskem svého bytí, vrhnout se do jeho sítí. Jeho důvěrný kontakt se mnou to v něm ještě živil. Avšak zároveň jsme dělali tolik dobrého pro Šest vévodství, že v tom nemohl ustát, i kdyby ho Umění stravovalo sebevíc. Chtě nechtě jsem s ním sdílel mnoho hodin samoty u jeho věžního okna, tvrdou židli, na níž seděl, únavu, jež zabíjela jeho chuť k jídlu, dokonce i palčivé bolesti v kostech způso­bené fyzickou nečinností. Byl jsem svědkem toho, jak po­stupně chřadne.</p>

<p>Nevím, jestli je k něčemu dobré znát někoho tak dokona­le. Nighteyes žárlil a řekl mi to narovinu. V jeho případě to alespoň byl otevřený hněv, neboť se cítil odstrčený. Horší to bylo s Molly.</p>

<p>Neviděla jediný rozumný důvod k tomu, abych byl tak často pryč. Proč zrovna já, mezi všemi těmi lidmi, musím patřit do posádky válečné lodi? Důvod, který jsem jí mohl uvést, totiž že si to přeje Verity, ji vůbec neuspokojil. Naše krátké společné chvíle se časem začaly odvíjet podle před­vídatelného vzoru. Sešli jsme se ve víru vášní, záhy jsme je­den ve druhém nalezli klid a pak jsme se začali škorpit kvů­li nejrůznějším věcem. Byla osamělá, nelíbilo se jí postavení hradní služky, ta hromádka peněz, jež mohla dávat stranou, se zoufale pomalu rozrůstala, postrádala mě, proč musím být tak často pryč, když jsem to jediné, co činí její život sne­sitelný? Jednou jsem se odvážil nabídnout jí peníze, které jsem vydělával na lodi, ale ona se zatvrdila, jako kdybych ji nazval děvkou. Nevezme si ode mne nic, dokud nebudeme přede všemi sezdáni. A já jí nemohl poskytnout žádnou sku­tečnou naději, kdy se tak stane. Ještě jsem si ani nevyčíhl okamžik, abych jí odhalil Shrewdovy plány ohledně Celerity a mě. Byli jsme si tak vzdálení, vypadli jsme z rytmu každodenního společného života, a když jsme se sešli, pokaždé jsme zahořkle přetřásali stále tytéž argumenty, a tak pořád dokola.</p>

<p>Když jsem za ní jednou v noci přišel, shledal jsem, že má vlasy stažené dozadu rudými pentlemi, a podél holé šíje se jí houpaly skvostné stříbrné náušnice ve tvaru vrbových líst­ků. Oblečená byla ve své prosté bílé noční košili. Při tom . pohledu jsem nemohl popadnout dech. Po nějaké chvíli, až jsme se trochu zklidnili a mohli mluvit, jsem jí vysekl po­klonu za ty náušnice. Bezelstně mi řekla, že když k ní princ Regal přišel zakoupit svíčky, věnoval jí je darem, neboť prý byl tak potěšen jejími výtvory, že cena, kterou zaplatil za tak jemně navoněné svíce, podle něj není dostatečná. Když mi to říkala, pyšně se usmívala a prsty si pohrávala s mým vo­jenským copem, její vlasy a pentle se divoce kroutily po pol­štáři. Nevím, co v mé tváři spatřila, ale vtom se jí rozšířily oči a ona se ode mě odtáhla.</p>

<p>„Ty přijímáš dary od Regala?" zeptal jsem se ledovým hlasem. „Ode mě si nevezmeš ani minci, kterou jsem pocti­vě vydělal, ale přijímáš šperky od toho..."</p>

<p>Zavánělo to velezradou, jenže já nemohl najít to správné slovo, abych vskutku vyjádřil, co si o něm myslím.</p>

<p>Molly se zúžily oči a teď jsem se pro změnu stáhl já. „A co jsem mu měla říci? ,Ne, sire, nemohu od vás přijmout dárek, dokud si mě nevezmete.'? Mezi Regalem a mnou to není takové jako mezi námi. Tohle byla pozornost od zá­kazníka, kterou šikovný řemeslník dostane často. Proč sis myslel, že mi je dal? Výměnou za moji přízeň?"</p>

<p>Zírali jsme jeden na druhého, až jsem ze sebe po chvíli vysoukal něco jako omluvu, kterou skoro s povděkem přija-la. Pak jsem však udělal chybu, když jsem prohodil, že jí je možná dal jen proto, že s jistotou věděl, že mě tím raní. Na­čež ona chtěla vědět, jak by Regal mohl vědět, co my dva mezi sebou máme, a což její práci považuji za tak mizernou, že si nezaslouží ani dárek v podobě náušnic? Stačí říci, že jsme se usmířili, jak jen to ve zbytku času šlo. Ale slepený džbán už nemá ten zvuk jako neporušený a já se vracel na loď osamělý, jako bych s ní nebyl strávil ani minutu.</p>

<p>V okamžicích, kdy jsem se skláněl nad veslem, udržoval rytmus a snažil se na to vše nemyslet, jsem se často přistihl, že mi chybí Patience a Lacey, Chade, Kettricken a dokonce Burrich. Při těch několika málo příležitostech, kdy jsem to­ho léta zavítal za naší nastávající královou, jsem ji nalezl ve věžní zahradě. Bylo to krásné místo, avšak navzdory jejímu úsilí nebylo jako někdejší buckkeepské zahrady. Hory se do ní natolik vepsaly, že nedokázala zcela přistoupit na naše poměry. Ve způsobu, jakým aranžovala a pěstovala rostliny, byla až drsná jednoduchost. Přibyly sem obyčejné kameny a na nich spočívaly holé vyplavené větve, zkroucené a ob­nažené mořem, prostě strohá krása. Mohl jsem tam v kli­du rozjímat, ale nebylo to místo, kde by si člověk poshověl v hřejivém letním vánku, a právě takové nejspíš bylo ve Ve-rityho vzpomínkách. Trávila tam ponořená v práci celé ho­diny a měla ze zahrady radost, nepřipoutala ji však k Veritymu, jak kdysi doufala. Kettricken byla krásná jako vždy, ale její modré oči byly dosedá zachmuřené starostmi a oba­vami. Čelo mívala tak často podmračené, že když rozjasnila tvář, člověk na kůži spatřil bledé linky, kam slunce nedo­sáhlo. Když jsem s ní pobýval na zahradě, dala často větši­ně svých dam volno a pak mě zpovídala z dění na Rurískovi, jako by byla sám Verity. Když jsem skončil s hlášením, často pevně semkla rty a popošla k okraji věže, odkud hle­děla přes zeď do dáli, na moře splývající kdesi s oblohou. Ke konci léta, když se jednoho odpoledne takto dívala z věže, jsem se odvážil přistoupit k ní a požádat ji, aby mě omluvi­la ze své přítomnosti a já se mohl vrátit zpátky na loď. Jen sotva poslouchala, co jsem jí povídal. Místo toho tiše pravi­la: „Musí existovat konečné řešení. Nic, nikdo nemůže tak­to pokračovat dál. Musí existovat způsob, jak tomu učinit konec."</p>

<p>„Brzy přijdou podzimní bouře, má paní královno. Mráz se již dotkl některých z vašich rév. Po prvních mrazech na se­be bouře nikdy nenechají čekat a s nimi k nám zavítá mír."</p>

<p>„Mír? Ha." Nevěřícně si odfrkla. „Je to nějaký mír, ležet vzhůru na posteli a přemítat, kdo zemře příště, kde zaútočí příští rok? To není žádný mír. To jsou muka. Musí existovat způsob, jak skoncovat s rudými loděmi. A já ho hodlám ob­jevit."</p>

<p>Její slova zněla skoro jako výhrůžka.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>6</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Intermezzo</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>,, Jejich kosti byly stvořeny z kamene, z jiskřivého žilnatého kamene hor. Jejich maso bylo stvořeno ze zářivých solí ze</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mě. Ale jejich srdce byla stvořena ze srdcí mou</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>rých lidí</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Přišli z daleka, tito lidé, po dlouhé a strastiplné cestě. Ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>váhali položit své životy, které se již pro ně staly přítěži. Skončili své dny a vstoupili do věčnosti, odložili tělo a odě</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>li se kamenem, upustili zbraně a vzlétli na nových křídlech.</emphasis></p>

<p><emphasis>Elderli</emphasis><emphasis>ngové."</emphasis></p>

<p><strong>•    •    •</strong></p>

<p>Když mě král nakonec povolal, šel jsem poslušně k němu. Věrný svému předsevzetí, od onoho odpoledne jsem do je­ho komnat dobrovolně nevstoupil. Stále jsem se užíral hoř­kostí kvůli jeho dohodě s vévodou Brawndym, týkající se Celerity a mě. Ale přímé povolání krále už nešlo nebrat na vědomí, bez ohledu na hněv, kterým jsem dosud kypěl.</p>

<p>Poslal pro mě jednoho podzimního rána. Bylo to už nej­méně dva měsíce, co jsem naposledy stanul před králem Shrewdem. Nebral jsem na vědomí šaškovy ztrápené pohle-</p>

<p>dy, jež po mně vrhal, kdykoli jsem ho potkal, a zamlouval Verityho občasné otázky, proč jsem nezašel za králem do je­ho komnat. Bylo to snadné. Wallace stále střežil jeho dveře jako had u krbu a o králově špatném zdravotním stavu se všeobecně vědělo. Dopoledne k němu navíc nevpouštěli vů­bec nikoho. Tak jsem si řekl, že ranní předvolání ke králi věstí něco důležitého.</p>

<p>Myslel jsem si, že dopoledne budu mít jen pro sebe. Celé dva dny nás předtím bičovala nezvykle časná a krutá pod­zimní bouře. Obzvlášť nelítostný byl prudký vítr, přičemž hustý liják sliboval, že každý člověk v otevřeném člunu by byl plně zaměstnán vybíráním vody. Předchozí večer jsem strávil v krčmě se zbytkem posádky Ruriska, připíjeli jsme na bouři a přáli si, aby rudé lodě dostaly co proto. Pak jsem se vrátil na hrad a tupě se skácel do postele, pevně přesvěd­čen, že nazítří budu moci spát, jak dlouho se mi zlíbí. Jenže vytrvalé páže bušilo na mé dveře, dokud mě spánek neopus­til, načež mi doručilo královo oficiální předvolání.</p>

<p>Umyl jsem se, oholil a sčesal si vlasy do copu, poté jsem si navlékl čisté šaty. Obrnil jsem se, aby ani náznakem ne­vyšlo najevo, že uvnitř doutnám nelibostí. A jakmile jsem se ujistil, že jsem opět svým pánem, vyšel jsem z pokoje. U králových dveří jsem se představil. Najisto jsem čekal, že Wallace se ušklíbne a vypoklonkuje mne. Toho rána však na mé zaklepání pohotově otevřel. Stále měl ve tváři ten svůj povýšený výraz, ale okamžitě mě uvedl ke králi.</p>

<p>Shrewd seděl před krbem v polstrované sedačce. Nechtě jsem ustrnul nad tím, jak za tu dobu sešel. Jeho kůže byla papírově bílá a matná jako pergamen, prsty samá kost. Ob­ličej měl propadlý a kůži prověšenou v místech, kde ji kdy­si drželo maso. Oči měl vpadlé hluboko do tváře. Ruce sví­ral v klíně způsobem, který jsem dobře znal. Takhle jsem držíval ruce, abych skryl třas, který na mě občas doléhal. Na stolku po jeho ruce stál kahan a v něm dýmalo kuřidlo. Z vý­parů se již pod krokvemi utvořil modravý kouř. Sklíčený ša­šek ležel natažený u jeho nohou.</p>

<p>„FitzChivalry je tady, Vaše Veličenstvo," ohlásil mě Wallace.</p>

<p>Král sebou trhl, jako když ho píchne, pak přesunul svůj pohled ke mně. Udělal jsem několik kroků a zastavil se před ním.</p>

<p>„FitzChivalry," odpověděl král.</p>

<p>V těch slovech nebyla vůbec žádná síla, jen naprostá ne­přítomnost. Stále ve mně hlodala hořkost, avšak nedokázal jsem potlačit bolest, kterou jsem při pohledu na něj cítil. Stá­le to byl můj král.</p>

<p>„Můj králi, přišel jsem na váš příkaz," řekl jsem formál­ně. Snažil jsem se zachovat chladnou nezaujatost.</p>

<p>Znaveně se na mě podíval. Natočil hlavu k rameni a za­kašlal. „To vidím. Nu dobře." Chvíli na mě zíral. Zhluboka se nadechl a v plících mu zasípělo.„Minulou noc dorazil po­sel od vévody Brawndyho z Bearnsu. Přinesl zprávy o množ­ství sklizně a tak, většinou novinky pro Regala. Ale Brawn­dyho dcera Celerity poslala rovněž tento svitek. Pro tebe."</p>

<p>A s tím mi ho podal. Malý svitek, ovázaný žlutou stuhou a zapečetěný kapkou zeleného vosku. Neochotně jsem udě­lal krok vpřed a vzal si ho od něj.</p>

<p>„Brawndyho posel se vrací do Bearnsu dnes odpoledne. Jsem si jist, že do té doby stvoříš náležitou odpověď." Jeho tón nepřipouštěl, že by se jednalo o žádost. Znovu zakašlal. V žaludku mi kolotal vír protichůdných emocí, které jsem v tu chvíli cítil ke králi Shrewdovi.</p>

<p>„Mohu?" zeptal jsem se, a když král nic nenamítal, roz­lomil jsem pečeť na svitku a rozvázal stuhu. Když jsem ho rozmotal, objevil jsem uvnitř stočený ještě jeden svitek. Zběžně jsem přelétl očima ten první. Celerity měla čitelné písmo, psané pevnou rukou. Rozmotal jsem druhý svitek a krátce se nad ním zamyslel. Když jsem vzhlédl, zjistil jsem, že Shrewd se na mne upřeně dívá. Bez emocí jsem jeho pohled opětoval. „Píše mi s přáním všeho nejlepšího a posílá mi opis svitku, který našla v knihovnách Ripple-keepu. Nebo přesněji opis toho, co bylo ještě čitelné. Podle obalu usoudila, že spis pojednává o Elderlinzích. Povšimla si mého zájmu o ně během mé návštěvy Ripplekeepu. Zdá se mi, že je to ve skutečnosti filozofické dílo, nebo možná poezie."</p>

<p>Podal jsem svitky zpátky Shrewdovi. Ten si je po chvíli vzal. Rozmotal první a podržel ho před sebou na délku pa­že. Zkrabatil čelo, zběžně na svitek pohlédl a položil si ho na klín. „Občas se mi zrána mlží zrak," řekl. Sroloval oba svitky opatrně dohromady, jako by to byl přetěžký úkon. „Napíšeš jí řádný dopis s vyjádřením díků."</p>

<p>„Ano, můj králi." Můj hlas byl obezřele formální. Opět jsem si vzal svitky, které mi nabídl. Když jsem před ním ješ­tě nějakou chvíli stál a on se nepřítomně díval skrze mě, odvážil jsem se zeptat: „Jsem tedy propuštěn, můj králi?"</p>

<p>„Ne." Znovu zakašlal, tentokrát víc. Opět si dlouze po­vzdechl. „Nejsi propuštěn. Kdybych tě byl propustil, stalo by se to už před léty. Nechal bych tě vyrůstat v nějaké za­padlé vesnici. Anebo bych se postaral o to, abys nikdy ne­vyrostl. Ne, FitzChivalry, já jsem tě <emphasis>nepropustil</emphasis>." Cosi z je­ho bývalé síly a duchapřítomnosti se do jeho hlasu vrátilo. „Před léty jsem s tebou uzavřel dohodu. Ty jsi svému slibu dostál. A dostál jsi mu dobře. Vím, jak mi sloužíš, i když ne­považuješ za vhodné hlásit se mi osobně. Vím, jak mi slou­žíš, i když se zalykáš zlostí vůči mně. Stěží bych mohl žádat víc, než jsi mi dal." Vtom znovu zakašlal. Suchý drásající kašel. Když byl schopen mluvit, nebylo to už ke mně:</p>

<p>„Šašku, pohár svařeného vína, prosím. A požádej Wallace o... byliny k jeho okořenění." Šašek neprodleně vstal, ale žádnou ochotu v jeho tváři jsem nespatřil. Místo toho, když zezadu míjel královo křeslo, po mně hodil pohledem, jako by mi chtěl pustit žilou. Král mi nepatrným gestem pokynul, abych vyčkal. Promnul si oči a složil ruce znovu do klína. „Jen se snažím dostát svému závazku dle naší dohody," po­kračoval. „Slíbil jsem, že dohlédnu na tvé potřeby. Udělám víc než to. Dohlédnu na to, aby ses oženil s dámou na úrov­ni. Dohlédnu, abys... ach. Děkuji."</p>

<p>Šašek se mezitím vrátil s vínem. Všiml jsem si, jak mu nalil pohár jen do půli a jak se ho král chopil oběma rukama. Zachytil jsem závan neznámých bylin smíšených s výraznou vůní vína. Okraj číše dvakrát cinkl Shrewdovi o zuby, než ho zachytil rty. Zhluboka se napil, polkl a chvíli tiše seděl, oči zavřené, jako by něčemu naslouchal. Když je otevřel a znovu na mě pohlédl, vypadal chvíli zmateně. Vzápětí při­šel k sobě. „Zajistím ti titul, půdu, na níž budeš správcovat." Pozvedl číši a znovu se napil. Seděl a tenkýma rukama ji svíral, aby se zahřál, přičemž na mě zamyšleně hleděl. „Rád bych ti připomněl, že to není žádná maličkost, když tě vé­voda Brawndy považuje za vhodnou partii pro svou dceru. Nad tvým původem se nepozastavuje. Celerity ti připadne i s titulem a vlastními majetky. Tvá partnerka mi dává příle­žitost, abych ti zajistil totéž. Chci pro tebe jen to nejlepší. Je to tak těžké pochopit?"</p>

<p>Po jeho otázce byla řada na mně. Nadechl jsem se a sna­žil se ho v duchu nahmatat. „Můj králi, já vím, že to se mnou myslíte dobře. Jsem si dobře vědom, jaké pocty se mi od vé­vody Brawndyho dostalo. Lady Celerity je krásná žena, jakou si muž může jen přát. Avšak přesto to není dáma mého srdce."</p>

<p>Králův zrak potemněl. „Teď mluvíš jako Verity," řekl na­zlobeně. „Nebo tvůj otec. Myslím, že tu paličatost nasáli z prsou své matky." Pozvedl číši a naráz ji vypil. Zaklonil se i v křesle a potřásl hlavou. „Šašku. Dolej víno, prosím." „Slyšel jsem zvěsti," navázal ztěžka, když mu šašek odebral pohár. „Regal mi je nosí a říká je šeptem jako kuchyňská služka. Jako by byly kdovíjak závažné. Slepičí kvokání. Psí štěkot. Asi tak závažné." Sledoval jsem šaška, jak poslušně dolévá číši, ale jeho neochota byla patrná z každého pohybu jeho útlého těla. Objevil se Wallace, jakoby přivola­ný mávnutím kouzelného proutku. Nasypal do kahanu více kuřidla, sešpulenými rty foukl do zbytku uhlíků, až se z hro­mádky zadýmilo, načež zase odplul pryč. Shrewd se opatr­né předklonil, aby se mu dým linul kolem tváře. Nadechl se, malinko se zakuckal a pak nasál ještě více kuřidla. Opřel se v křesle. Zmlklý šašek stál u něj a držel mu pohár s vínem. „Regal říká, že ses zamiloval do pokojské. Že jí vytrvale nadbíháš. Inu, všichni muži jsou jednou mladí. Stejně jako dívky." Vzal si od šaška číši a znovu se napil. Stál jsem před ním, kousal se zevnitř do tváří a snažil se zachovat kamen­ný pohled. Mé nevyzpytatelné ruce se začaly opět třást, což se mi už nestávalo ani při fyzické námaze. Nejraději bych si je zkřížil na prsou, abych je zklidnil, ale vydržel jsem mít je nadále připažené. Soustředil jsem se nyní na to, abych ne-zmačkal svitek, který jsem svíral.</p>

<p>Král Shrewd odložil číši. Postavil ji na stolek po pravé ru­ce a namáhavě vzdychl. Ruce volně rozhodil v klíně a opřel se hlavou o polstrované opěradlo. „FitzChivalry," pravil.</p>

<p>Stál jsem ztuhle před ním a čekal. Čekal jsem, zatímco mu poklesla víčka, pak se zavřela. Poté se na škvíru pootevřela. Když promluvil, hlava se mu mírně kymácela. „Máš zlostný výraz jako Constance," pravil. Víčka mu opět kles­la. „Rád bych k tobě byl štědrý," zamumlal. Za chvíli se z je­ho spuštěných úst ozvalo zachrápání. A já pořád stál před ním a čekal. Můj král.</p>

<p>Když jsem z něj spustil oči, spatřil jsem něco, co jediné mě mohlo uvrhnout do ještě většího zmatku. U Shrewdových nohou se žalostně choulil šašek, kolena přitažená pod bradou. Zarputile na mě zíral, ústa rovně semknutá. Z jeho bezbarvých očí se řinuly čiré slzy. Utekl jsem.</p>

<p>U sebe v pokoji jsem chvíli pocházel před krbem. Niterné pocity mě spalovaly na troud. Přinutil jsem se ke klidu, po­sadil se a vzal tužku a papír. Napsal jsem dopis, oficiální nó-tu s vyjádřením díků dceři vévody Brawndyho, pečlivě jsem ho sroloval a zapečetil voskem. Vstal jsem, narovnal si ko­šili, uhladil vlasy a poté vhodil svitek do hořícího krbu.</p>

<p>Pak jsem k písařskému náčiní usedl znovu. Napsal jsem dopis Celerity, plaché dívce, jež se mnou flirtovala u stolu, stála se mnou na útesech ve větru a čekala na nabídku, která nikdy nepřišla. Poděkoval jsem jí za svitek. A pak jsem jí napsal o svých zážitcích z léta. O veslování na Ruriskovi, den za dnem. O tom, jak má nešikovnost s mečem přivodi­la, že jsem přesedlal na sekyru. Do nemilosrdných podrob­ností jsem jí popsal naši první bitvu a to, jak mi potom bylo nanic. Vylíčil jsem jí, jak jsem u vesla ztuhl hrůzou, když na nás zaútočila rudá loď. Opomenul jsem uvést jen bílou loď, kterou jsem viděl též. Na závěr jsem se jí svěřil, že mě stá­le občas sužuje třas jako následek vleklé nemoci prodělané v horách. Pak jsem si vše pozorně přečetl. Spokojen s tím, že jsem se prezentoval jako obyčejný veslař, nemehlo, zba­bělec a invalida, jsem sroloval dopis do svitku a ovázal jej tou samou žlutou stuhou, jakou použila ona. Nezapečetil jsem ho. Bylo mi jedno, kdo si to přečte. Tajně jsem doufal, že dopis by mohl dceři přečíst sám vévoda Brawndy a pak jí zakázat, aby kdy ještě vyslovila moje jméno.</p>

<p>Když jsem znovu zaklepal u králových dveří, otevřel mi Wallace s obvyklým znechuceným úšklebkem. Vzal ode mě svitek, jako by byl od něčeho umazaný, a zabouchl mi dve­ře před nosem. Když jsem šel zpátky do pokoje, přemýšlel jsem, jaké tři jedy bych na něj použil, kdybych dostal tu pří­ležitost. Bylo to jednodušší než myslet na krále.</p>

<p>V pokoji jsem sebou mrštil na postel. Přál jsem si, aby už byla noc a já se mohl v bezpečí vydat za Molly. Pak jsem pomyslel na své tajnosti a i ten příjemný pocit očekávání se rázem vytratil. Vyskočil jsem z postele a rozrazil okenice vstříc bouři. Ale i počasí mě oklamalo.</p>

<p>Oblačným příkrovem se táhla široká modrá průrva a pro­pouštěla sluneční světlo. Nakupená černá mračna vzdouva-jící se nad mořem slibovala, že klid nepotrvá dlouho. Ale prozatím vítr s deštěm ustaly. Ve vzduchu byl cítit dokonce náznak tepla.</p>

<p>Okamžitě mi do mysli vstoupil Nighteyes.</p>

<p><emphasis>Na lov je moc mokro. Na každém stonku trávy se drží vo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>da. A krom toho je plné denní světlo. Jen lidé jsou tak hlou</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>pí, že loví za denního světla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Líný pse</emphasis>, pokáral jsem ho. Věděl jsem, že leží stočený do klubíčka ve svém doupěti. Vnímal jsem i hřejivý pocit na­sycení v jeho břiše.</p>

<p><emphasis>Snad dnes v noci</emphasis>, navrhl a vplul znovu do spánku.</p>

<p>Odtáhl jsem se od něj a popadl kabát. Neměl jsem ani</p>

<p>pomyšlení na den strávený mezi zdmi. Opustil jsem hrad</p>

<p>a zamířil do města Buckkeep. Zlost kvůli Shrewdovu rozhodnutí se ve mně svářila s rozpaky nad tím, jak moc mezitím sešel. Šel jsem rychle, ve snaze uniknout vidině králo­vých roztřesených rukou a jeho narkotického spánku. Pro­kletý Wallace! Ukradl mi mého krále. Můj král mně zase ukradl můj život. Odmítl jsem myslet na cokoli dalšího.</p>

<p>Cestou jsem šel kolem stromů, z nichž kapala voda a opa­dávalo listí. Jasný a radostný ptačí zpěv velebil nečekanou odmlku mezi prudkými dešti. Slunce zářilo silněji a všechno se v mokru blyštilo, ze země stoupaly syté vůně. Navzdory vnitřnímu zmatku mě ta krása oživlého dne oslovila.</p>

<p>Nedávné lijáky dočista omyly i město Buckkeep. Ocitl jsem se na tržišti, uprostřed kypícího davu. Odevšad lidé spěchali na nákupy a hrnuli se domů, než nás opět zmáčí le­dové přívaly bouře. Roztomilý shon a milé brebentění po­divně kontrastovaly s mou ponurou náladou. Rozhlížel jsem se po tržišti, až mi do oka padl jasně rudý plášť s kapuci. Srdce mi v hrudi poskočilo. Molly sice na hradě chodila ve služebnické modři, ale když vyrážela na tržiště, stále si ob­lékala svůj starý rudý svrchník. Patience ji nepochybně vy­slala na nákupy, než zase začne pršet. Nepozorovaně jsem ji sledoval, jak se zarputile handrkuje o cenu balíčků navoně­ného čaje z Chalcedu. Líbilo se mi, jak má vzdorovitě natr-čenou bradu a kroutí před kupcem zamítavě hlavou. Vtom mi náhlá inspirace zvedla náladu.</p>

<p>Měl jsem po kapsách nějaké peníze z veslařské mzdy. Koupil jsem za ně čtyři sladká jablka, dva bochánky s ro­zinkami, láhev vína a nějaké opepřené maso. Koupil jsem také síťovku, do níž jsem vše dal, a tlustou vlněnou pokrýv­ku. Rudou. S veškerým umem a obratností, jimž mě naučil Chade, jsem nakupoval a přitom pokradmu neztrácel Molly z dohledu. Ještě obtížnější bylo sledovat ji nenápadně až ke kloboučnici, kde si koupila hedvábnou stuhu, a pak ji stopo­vat, když vyrazila vzhůru směrem k Buckkeepu.</p>

<p>V jednom ohbí cesty, přiblíživ se ve stínu stromů, jsem ji dostihl. Zalapala po dechu, když jsem za ní zlehka poskočil, popadl ji do náruče a zatočil se s ní v kruhu. Postavil jsem ji na nohy a hlasitě ji políbil. Proč mi připadalo tak jiné líbat ji venku a pod zářivým sluncem, to neumím říci. Jen vím, že všechny mé trampoty ze mě rázem spadly.</p>

<p>Zhluboka jsem se před ní poklonil. „Přijme má paní po­zvání na malou hostinu?"</p>

<p>„Och, to nemůžeme," odpověděla, ale v očích jí zajiskři­lo. „Uvidí nás."</p>

<p>Okázale jsem se rozhlédl kolem, pak ji nečekaně popadl za paži a odtáhl ze silnice. Mezi stromy nebylo moc podros­tu. Běžel jsem s ní pod okapávajícími haluzemi, přes spade­ný kmen a kolem mokrého bodláčí, jež se nám nachytalo na nohy. Když jsme došli na okraj útesu nad hučícím a ševelícím oceánem, jako děti jsme sešplhali skalnatými komíny až na malou písčitou pláž.</p>

<p>V tomto koutě zálivu se jedna přes druhou vršily naplavené haluze. Úzká jílovopísečná cestička pod skalnatým pře­visem zůstala téměř suchá, navíc sem dosahovaly sluneční paprsky. Slunce nyní hřálo s překvapivou intenzitou. Molly ode mne vzala jídlo a deku a nařídila mi, abych nasbíral dří­ví na podpal. Nakonec to ale byla ona, kdo vlhké dřevo roz­nítil. Jelikož bylo notně nasolené, hořelo zelenými a modrý­mi plameny a vydávalo takový žár, že jsme odložili i svoje pláště s kapucemi. Bylo tak krásné sedět vedle ní a dívat se na ni pod širou oblohou, zatímco sluneční světlo se jí blyš-tělo ve vlasech a tváře ve větru jí zrůžověly. Bylo tak krás­né smát se nahlas a mísit své hlasy s křikem racků beze stra­chu, že někoho vzbudíme. Pili jsme víno z láhve a sytili se vlastníma rukama, načež jsme sešli k příboji, abychom si umyli lepkavé prsty od jídla.</p>

<p>Chvíli jsme lezli po skalách a mezi naplaveným dřevem, hledajíce poklady vyvržené bouří. Byl jsem opět sám sebou, víc než kdy jindy od svého návratu z hor, a Molly mi zase připomínala tu rozpustilou dívku z dob našeho dětství. Vla­sy se jí mezitím rozvázaly a poletovaly jí kolem tváře. Když jsem ji honil, uklouzla a klopýtla do kaluže, jež na břehu zů­stala po přílivu. Šli jsme zpátky na deku, kde si zula bory a punčochy, aby jí u ohně oschly. Poté si lehla na deku a na­táhla se.</p>

<p>Sundávání svršků mi najednou připadlo jako docela dobrý nápad.</p>

<p>Molly si tím však tak jistá nebyla. „Pod tou dekou je snad více kamení než písku. Nechci se vrátit s modřinami na zá­dech!"</p>

<p>Sklonil jsem se nad ní a políbil ji. „To ti za to nestojím?" zeptal jsem se vemlouvavě.</p>

<p>„Ty? Jasně že ne!" Vtom do mě strčila a já se natáhl na záda. Pak se na mě směle vrhla. „Ale já ano."</p>

<p>Když na mě pohlédla, divoké jiskření v jejích očích mi vyrazilo dech. Jakmile mě tak nelítostně uchvátila, uvědomil jsem si, že měla pravdu, a to jak s tím kamením, tak s tím, že ona za ty modřiny vskutku stojí. Nikdy jsem neviděl nic tak nádherného, jako když modré nebe prosvítalo kaskádou jejích vlasů.</p>

<p>Potom ležela horní polovicí těla na mně a společně jsme klimbali v sladce mrazivém vzduchu. Nakonec se posadila a celá roztřesená se začala oblékat do šatů. S lítostí jsem sle­doval, jak si opět zašněrovává blůzu. Tma a světlo svíček mi pokaždé mnoho zatajily. Podívala se na můj zasněný výraz, vyplázla na mě jazyk a pak se zarazila. Vlasy svázané do co­pu se mi mezitím rozpustily. Vzala je do ruky a přiložila mi je ke tváři, pak mi zakryla čelo záhybem svého rudého pláště. Nevěřícně zavrtěla hlavou. „Byla by z tebe docela oškli­vá dívenka."</p>

<p>Odfrkl jsem si. „Ani jako muž nejsem o nic lepší."</p>

<p>Zatvářila se uraženě. „Nejsi přece škaredý." Prstem mi zadumaně sjela po svalnatém hrudníku. „Onehdy na prádel­ním dvoře některé říkaly, že jsi to nejlepší, co vyšlo ze stá­jí po Burrichovi. Myslím, že to dělají tvé vlasy. Nejsou tak hrubé jako u většiny buckkeepských mužů." Mezi prsty mi mezitím splétala dva proužky.</p>

<p>„Burrich!" řekl jsem pohrdlivě. „Přece mi nechceš tvrdit, že je mezi ženami oblíbený!"</p>

<p>Pozvedla tázavě obočí. „A proč ne? Je to dobře stavě­ný muž, navíc čistotný a způsobný. Má dobré zuby a takové oči! Jeho černý humor je, pravda, odpuzující, ale jen málo lidí by si trouflo ho zlehčovat. Pradleny se shodly na tom, že kdyby se jednoho dne ocitl na jejich prostěradle, nijak pře­kotně by se ho nesnažily vytřepat."</p>

<p>„To se ale s největší pravděpodobností nestane," podotkl jsem.</p>

<p>„Ne," souhlasila zamyšleně. „To byla další věc, na níž se shodly. Jen jedna tvrdila, že ho kdy měla, a přiznala, že byl tehdy hodně opilý. O jarních slavnostech, povídala, tuším." Molly na mne pohlédla a pak se hlasitě zasmála mému ne­věřícnému výrazu. „A taky povídala," pokračovala Molly škádlivě, „že svůj čas mezi hřebci dobře využil, když se na­učil jejich způsobům. Stopy po jeho zubech prý na rameni nosila ještě týden."</p>

<p>„To nemůže být pravda," prohlásil jsem. Uši mi kvůli Burrichovi jen hořely. „Neublížil by ženě, i kdyby byl sťatý jak nevímco."</p>

<p>„Hlupáčku!" zakroutila nade mnou Molly hlavou a hbitý­mi prsty si opět začala splétat vlasy. „Nikdo přece neříkal, že jí ublížil." Ostýchavě se po mně podívala. „Nebo že ji ne­uspokojil."</p>

<p>„Presto tomu nevěřím," trval jsem na svém. Burrich? A té ženě se to líbilo?</p>

<p>„Je pravda, že má tady malou jizvu, ve tvaru srpku mě­síce?" A položila mi ruku na stehno, hledíc na mě zpoza hustých řas.</p>

<p>Otevřel jsem pusu a zase ji zavřel. „Nevěřím ženským po­vídačkám o takových věcech," řekl jsem nakonec.</p>

<p>„Na prádelním dvoře se skoro o ničem jiném nemluví," prozradila mi klidně Molly.</p>

<p>Kousl jsem se do jazyka, dokud mě zvědavost nepřemohla. „A co říkají o Handsovi?" Když jsme spolu dělávali ve stájích, jeho historky o ženách mě vždycky ohromovaly.</p>

<p>„Že má pěkné oči a řasy, ale zbytek by potřeboval umýt. Několikrát."</p>

<p>Zvesela jsem se zasmál a zapsal si to za uši pro případ, že se mi někdy bude zase chvástat. „A o Regalovi?" povzbuzo­val jsem ji.</p>

<p>„Regal. Hmm." Zasněně se na mne usmála a pak se za­chichotala podmračenému úšklebku v mé tváři. „Nemluví­me spolu o princích, drahoušku. Určitá pravidla se respek­tují."</p>

<p>Převalil jsem ji vedle sebe na záda a políbil ji. Přimkla se ke mně svým tělem a jen jsme tiše leželi pod klenutou mod­rou oblohou. Naplňoval mě mír, který mi byl tak dlouho ne­dostupný. Věděl jsem, že nás už nic nemůže rozdělit, ani královy plány, ani rozmary osudu. Konečně se zdálo, že na­dešel správný okamžik, abych jí pověděl o svých problé­mech se Shrewdem a s Celerity. Hřejivým tělem na mně spočívala a mlčky naslouchala, když jsem jí vyklopil vše o králově pošetilém plánu a o svém rozhořčení nad tím, v jak zapeklité situaci jsem se ocitl. Nepřišlo mi přitom na mysl, že jsem idiot, dokud jsem na krku neucítil kanoucí horkou slzu.</p>

<p>„Molly?" zeptal jsem se překvapeně, když jsem se posa­dil a podíval se na ni. „Co se děje?"</p>

<p>„Co se děje?" Hlas jí při těch slovech stoupl. Rozechvěle se nadechla. „Ležíš si tu vedle mě a vyprávíš mi o tom, že jsi zaslíbený jiné. A pak se mě zeptáš, co se děje?"</p>

<p>„Jediný, komu jsem zaslíbený, jsi ty," řekl jsem pevně.</p>

<p>„To není tak jednoduché, FitzChivalry." Oči měla doko­řán roztažené a vážné. „Co uděláš, když ti král řekne, aby ses o ni začal ucházet?"</p>

<p>„Přestanu se mýt?" nadhodil jsem.</p>

<p>Doufal jsem, že se zasměje. Místo toho se ode mne od­táhla. Pohlédla na mě s očima přetékajícíma zármutkem. „Nemáme šanci. Ani naději."</p>

<p>Jako na důkaz jejích slov se obloha nad námi náhle zatáh­la a zvedl se prudký vítr. Molly vyskočila na nohy, popadla svůj plášť a vytřepala z něho písek. „Celá promoknu. Měla jsem být na Buckkeepu už před několika hodinami," řekla energicky, jako by to byly dvě jediné starosti, které měla.</p>

<p>„Molly, museli by mě zabít, aby mě od tebe odloučili," řekl jsem nahněvaně.</p>

<p>Sebrala ze země svůj nákup. „Fitzi, ty mluvíš jako dítě," pravila tiše. „Pošetilé, paličaté dítě." S pleskotem, jako když se sypou oblázky, začaly dopadat první kapky deště. Zane­chaly dolíčky v písku a v jejich závěsu se přihnala dešťová clona. Její slova mi vzala řeč z úst. Nedokázal jsem si před­stavit horší věc, kterou by mi mohla říct.</p>

<p>Zvedl jsem ze země rudou deku a vytřepal z ní písek. Molly si přitáhla ke krku plášť před větrem, který s ním v poryvech cloumal. „Nejlepší bude, když se vrátíme každý sám," konstatovala. Nemohl jsem v tu chvíli říci, na koho mám větší vztek: zda na krále Shrewda za to, že způsobil ta­kový zmatek, nebo zda na Molly, že tomu uvěřila. Neotočil jsem se, ani když mě chtěla políbit. Nic na to neřekla a vy­razila pryč. Zlehka se vyškrábala vzhůru skalnatým komí­nem a zmizela mi z dohledu.</p>

<p>V tu ránu bylo po radostném odpoledni. Jako kdybych právě rozšlápl na kousky třpytivou mořskou ulitu. Sklíče­ně jsem kráčel domů v poryvech větru, bičován nelítostným deštěm. Ani jsem si nesvázal znovu vlasy a ty mě teď zplih­le šlehaly do tváře. Mokrá pokrývka zapáchala, jak to doká­že jen vlna, a doruda mi barvila ruce. Šel jsem k sobě do po­koje a tam se osušil, načež jsem se bavil přípravou ideálního jedu pro Wallace. Takového, který by mu před smrtí ještě pořádně zahýbal střevy. Když jsem pečlivě namíchal jemný prášek a nasypal ho do papírového kornoutku, položil jsem jej na stůl a díval se na něj. Chvíli jsem uvažoval, jestli si ho nemám vzít sám. Místo toho jsem vzal jehlu a nit, abych si v manžetě u košile zhotovil kapsu, kde ho budu mít uscho­vaný. Napadlo mě, jestli ho vůbec dokážu použít. Při těch pochybnostech jsem si připadal ještě zbabělejší než kdy jin­dy.</p>

<p>Na večeři dolů jsem nešel. Nešel jsem ani nahoru k Mol­ly. Otevřel jsem okenice a vpustil přívaly deště na podlahu. Nechal jsem vyhasnout krb a odmítal rozsvítit svíce. Připa­dalo mi, že na taková gesta je vhodná doba. Když Chade otevřel dveře ze své chodby ke mně, nebral jsem to na vě­domí. Jenom jsem seděl u nohou postele a zíral mlčky do deště.</p>

<p>Po nějaké době jsem na schodech uslyšel sestupovat vá­havé kroky. Chade se zjevil v mém setmělém pokoji jako přízrak. Pohlédl na mě, pak šel k okenicím a zabouchl je.</p>

<p>Když je dával na háček, zlostně se mě zeptal: „To tě nena­padlo, jaký průvan to dělá nahoře u mě?" Když jsem neod­povídal, pozvedl hlavu a zavětřil, dočista jako vlk. „Ty jsi tu pracoval se smrtonosným jedem?" zeptal se náhle. Popošel až ke mně a zastavil se. „Fitzi, neudělal jsi něco hloupého, že ne?"</p>

<p>„Hloupého? Já?" zakuckal jsem se smíchy.</p>

<p>Chade se shýbl a pohlédl mi do tváře. „Pojď ke mně na­horu," řekl téměř laskavým hlasem. Vzal mě za paži a já šel s ním.</p>

<p>Přívětivá místnost, praskající oheň, zralé podzimní ovoce v míse na stole; to vše tak ostře kontrastovalo s mými poci­ty, že jsem měl chuť všechno zničit. Místo toho jsem se Cha-dea zeptal: „Je něco horšího než mít zlost na lidi, které máš rád?"</p>

<p>Po chvíli řekl: „Dívat se, jak někdo, koho máš rád, umírá. A mít zlost, ale nevědět, kde si ji vylít. Myslím, že to je hor­ší."</p>

<p>Hodil jsem sebou do křesla s opěrkami a vymrštil před se­be nohy. „Shrewd propadl Regalovým zlozvykům. Kuřidlo. Veselé lupení. Jen El ví, co má ještě ve víně. Dnešního rána, když neměl svá narkotika, se začal třást, pak je vypil roz­puštěné ve víně, nasál do plic kuřidlo a před očima mi usnul. Poté co mi znovu řekl, že se musím dvořit Celerity a vzít si ji, prý pro své vlastní dobro." Slova se ze mě jen řinula. Ne­pochyboval jsem však o tom, že Chade již ví o všem, co mu říkám.</p>

<p>Zabodl jsem se do něj očima. „Miluji Molly," řekl jsem otevřeně. „I Shrewdovi jsem řekl, že miluji jinou. On přesto trvá na tom, abych byl sezdán s Celerity. Ptal se, jak to, že nedokážu pochopit, že pro mě chce to nejlepší. Proč nemů­že pochopit on, že si chci vzít někoho, koho miluji?"</p>

<p>Chade vypadal zamyšleně. „Mluvil jsi o tom s Veritym?"</p>

<p>„K čemu by to bylo dobré? Ani on se nedokázal ubránit sňatku se ženou, kterou nechtěl." Připadalo mi to vůči Kettricken nepěkné. Ale věděl jsem, že je to pravda.</p>

<p>„Nedal by sis víno?" zeptal se mírně Chade. „Mohlo by tě to uklidnit."</p>

<p>„Ne."</p>

<p>Chade pozvedl obočí.</p>

<p>„Ne. Děkuji. Když jsem viděl, jak se vínem dnes ráno ,uklidňoval' Shrewd..." Nechal jsem svou stížnost vyznít do ztracena. „Copak ten člověk nikdy nebyl mladý?"</p>

<p>„Kdysi byl až moc mladý." Chade se přitom mírně pou­smál. „Možná si ještě pamatuje, že Constance byla žena, kterou mu vybrali rodiče. Nedvořil se jí z vlastní vůle, ani si ji nebral rád. Musela zemřít, aby si uvědomil, jak hluboce si ji zamiloval. Naopak Desire si vybral sám, v zápalu vášně, která ho posedla." Odmlčel se. „Nechci mluvit špatně o mrt­vých."</p>

<p>„Tohle je něco jiného," namítl jsem.</p>

<p>„Jak to?"</p>

<p>„Ze mně nebude král. Koho si vezmu, to se týká jenom mě."</p>

<p>„Kéž by to bylo tak jednoduché," povzdechl si tiše Cha­de. „Umíš si představit, že bys odmítl nabídku Celerity, aniž bys urazil Brawndyho? A to v době, kdy Šest vévodství po­třebuje každé sjednocující pouto?"</p>

<p>„Jsem přesvědčen, že ji mohu přivést k rozhodnutí, že mě nechce."</p>

<p>„Jak? Že ze sebe uděláš nemehlo? A zostudíš Shrewda?"</p>

<p>Připadal jsem si jako v pasti. Snažil jsem se přijít na ně­jaké řešení, ale uvnitř jsem nalézal pouze jednu odpověď. „Nevezmu si nikoho kromě Molly." Už jen tím, že jsem to</p>

<p>řekl nahlas, jsem se cítil lépe. Střetl jsem se s Chadeovýma očima.</p>

<p>Zakroutil hlavou. „Pak si tedy nevezmeš nikoho," zdůraz­nil.</p>

<p>„Možná že ne," připustil jsem. „Možná že nikdy nebude­me sezdaní pod stejným jménem. Budeme však mít svůj ži­vot-"</p>

<p>„A své vlastní bastardy."</p>

<p>Křečovitě jsem ztuhl a pěsti se mi samy zaťaly. „Neříkej to," varoval jsem Chadea. Odvrátil jsem se od něj a zíral do ohně.</p>

<p>„Já bych to neříkal. Ale všichni ostatní ano," vzdychl. „Fitzi, Fitzi, Fitzi." Přišel zezadu ke mně a položil mi ruce na ramena. Velmi, velmi mírně řekl: „Nejlepší by asi bylo nechat ji jít."</p>

<p>Jeho dotyk a jemnost v hlase mě odzbrojily; už jsem ne­cítil hněv. Zvedl jsem ruce a zakryl si tvář. „Nemohu," řekl jsem přes prsty. „Potřebuji ji."</p>

<p>„A co potřebuje Molly?"</p>

<p>Malou svíčkárnu s včelími úly vzadu na dvorku. Děti. Le­gitimního manžela. „Děláš to pro Shrewda. Abys mě přiměl k tomu, co si přeje on," obvinil jsem Chadea.</p>

<p>Zvedl ruce z mých ramen. Slyšel jsem, jak poodešel stra­nou a jak do jednoho poháru teče víno. Vzal si ho s sebou do křesla a usedl před krbem.</p>

<p>„Mrzí mě to."</p>

<p>Podíval se na mě. „Jednoho dne, FitzChivalry," varoval mě, „ta slova nemusí stačit. Někdy je snazší vytáhnout z člo­věka vlastní nůž než ho žádat, aby zapomněl na slova, která jsi vyřkl. I kdyby byla vyřčena v hněvu."</p>

<p>„Mrzí mě to," zopakoval jsem.</p>

<p>„Mě taky," odvětil úsečně.</p><empty-line /><p>Po chvíli jsem se pokorně zeptal: „Proč jsi mě chtěl dnes večer vidět?"</p>

<p>Vzdychl. „Vykovaní. Jihozápadně od Buckkeepu."</p>

<p>Udělalo se mi mdlo. „Myslel jsem, že už to nebudu mu­set dělat," řekl jsem tiše. „Když mě Verity dosadil na loď, abych mu Uměním předával zprávy, říkal, že snad —"</p>

<p>„Tohle nepochází od Verityho. Doneslo se to ke Shrewdovi a on si přeje, aby se s tím něco udělalo. Verity je již... přetížen. Nechceme ho teď znepokojovat ještě něčím dal­ším."</p>

<p>Dal jsem hlavu znovu do dlaní. „Copak tu není někdo dal­ší, kdo by to mohl dělat?" žadonil jsem.</p>

<p>„Jsme k tomu vycvičeni jen ty a já."</p>

<p>„Nemyslel jsem tebe," řekl jsem znaveně. „Nečekám, že budeš ještě někdy dělat takovou práci."</p>

<p>„Opravdu ne?" Vzhlédl jsem a spatřil v jeho očích hněv. „Ty arogantní štěně! A kdo si myslíš, Fitzi, že je držel celé léto od Buckkeepu, když jsi byl na Ruriskovi? Myslíš si, že když ses chtěl úkolu vyhnout, přestala být tato práce potřeb­ná?"</p>

<p>Styděl jsem se jako ještě nikdy. Uhnul jsem očima stra­nou před jeho hněvem. „Och, Chade. Mrzí mě to."</p>

<p>„Mrzí tě, že ses tomu vyhnul? Anebo to, že jsi mě pova­žoval za neschopného dělat to i nadále?"</p>

<p>„Obojí. Všechno." Tu jsem ze sebe vše vyklopil: „Prosím,. Chade, jestli se ještě jedna osoba, kterou mám rád, na mě rozhněvá, myslím, že už to nedokážu unést." Zvedl jsem hlavu a upřeně se na něj zahleděl, dokud mi nebyl nucen po­hlédnout do očí.</p>

<p>Zvedl ruku a poškrábal se ve vousech. „Bylo to dlouhé lé­to, pro nás oba. Modli se, ať už Elovy bouře odeženou rudé lodě navždy."</p>

<p>Chvíli jsme seděli mlčky.</p>

<p>„Občas," poznamenal Chade, „by bylo mnohem snazší položit za svého krále život nežli mu svůj život svěřit."</p>

<p>Kývl jsem na souhlas. Zbytek noci jsme strávili přípravou jedů, které jsem měl potřebovat, abych mohl znovu začít za­bíjet pro svého krále.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>7</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Elderlingové</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Podzim třetího roku války s rudými loděmi byl pro následní</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ka trůnu Verity ho o</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>zvlášť trpký. Válečné loďstvo bylo jeho snem. Vkládal do něho veškeré své naděje. Věřil, že doká</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>že své pobřeží očistit od nájezdníků a bude přitom natolik úspěšný, že dokáže nájezdníky zahnat k nehostinnému po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>břeží ostrovů i během nejkrutějších zimních bouří. Navzdo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ry počátečním vítězstvím však jeho lodě nikdy nezískaly kon</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>trolu nad vévodským pobřežím, jak Verity doufal. Počátek zimy ho zastihl s flotilou pěti lodí, z nichž dvě před nedáv</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ném utrpěly vážné škody. Naopak nedotčená byla ukořistě-ná rudá loď, jež byla náležitě vybavena a s posádkou vyslá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>na, aby pomáh</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la při hlídkování a jako eskorta obchodních plavidel. Když se posléze přihnaly po</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>zimní větry, pouze je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>den z jeho kapitánů vyjádřil dostatek důvěry ve svoji posád</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ku a loď, a s tím ochotu podniknout nájezd na ostrovanské pobřeží. Ostatní kapitáni si však vymiňovali ještě alespoň jednu zimu pro cvičné manévrování podél našeho drsného pobřeží a jedno další léto na procvičení taktik, než podnik</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nou tak náročný úkol.</emphasis></p>

<p><emphasis>Verity by své námořníky proti jejich vůli nikam nevyslal, zároveň však neskrýval své rozčarování. Dal je náležitě na</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jevo, když vyzbrojoval jedinou loď chystající se po</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>niknout trestnou výpravu, protože Revenge (Pomsta), jak byla loď přejmeno</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vána, byla vybavena opravdu štědře. Kapitánem vlastnoruč</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ně vybraní muži byli taktéž dobře vyzbrojeni; mohli si vybrat zbroj podle libosti a obdrželi nové zbraně v tom nejlepším možném provedení. Slavnostního vyplutí lodě, navzdory své</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mu chřadno</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>címu zdraví, se zúčastnil i král Shrewd s do</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>provodem. Sama královna zavěsila na stěžeň lodi racčí pe</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ří, které prý loď ochrání před nebezpečím a rychle ji zavede nazpět do domovského přístavu. Vyplutí Revenge provázelo mohutné provolávání slávy a toho večera se mnohokrát při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>píjelo na</emphasis><emphasis> zdraví kapitána a jeho posádky.</emphasis></p>

<p><emphasis>O měsíc později jsme se k Verityho žalu doslechli, že pi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rátská loď odpovídající pop</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>su Revenge řádí v poklidných vodách jižně od Šesti vévodství a působí veliké útrapy ob</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>chodníkům z Bingtownu a Chalcedských států. To byla</emphasis><emphasis> jedi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ná zpráva o kapitán</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vi, posádce a lodi, která se kdy donesla na Buckkeep. Někteří za to dávali vinu o</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>trovanům z řad po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sádky, ale na palubě byl stejný počet dobrých vévodských námo</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>níků jako ostrovanů a kapitán pocházel přímo z měs</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ta Buckkeep. Byl to zdrcující úder, jenž otřásl Verityho hr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dostí a jeho pozicí v čele našeho lidu. Někteří věří, že právě tehdy se rozhodl obětovat sebe sama v naději, že nalezne ko</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>nečné řešení.</emphasis></p>

<p><strong>•   •    •</strong></p>

<p>Myslím, že ji k tomu navedl šašek. Je jisté, že s Kettric-ken trávil mnoho hodin ve věžní zahradě a netajil se obdivem k tomu, co všechno tam dokázala. Upřímným kompli­mentem si lze získat mnoho dobré vůle. Ke konci léta se ne­jenom smála jeho žertíkům, když ji chodil obveselovat do společnosti jejích dam, ale současně ji přesvědčil, aby se sta­la pravidelnou návštěvnicí králových komnat. Jako nastá­vající královna byla vůči Wallaceovým náladám napros­to imunní. Sama míchala králi Shrewdovi posilující nápoje a nějakou dobu se zdálo, že král se díky její péči a pozor­nosti zotavuje. Šašek se tak, myslím, rozhodl, že jejím pro­střednictvím dosáhne toho, k čemu nedokázal dohnat Verityho a mě.</p>

<p>Bylo to jednoho chladného podzimního večera, když se mi poprvé svěřila se svým návrhem. Byl jsem s ní právě na vrcholu věže, kde jsem jí pomáhal uvazovat slaměné sva-zečky kolem choulostivějších rostlin, aby byly lépe chráně­ny před sněhem. Právě Patience rozhodla, že se to musí udě­lat, a spolu s Lacey prováděly totéž na záhoně větrohlávek za mnou. Patience teď často královně Kettricken dělala po­radce v otázkách pěstování rostlin, ač velmi bázlivého. Ma­lá Rosemary byla vedle mě a podávala mi provázky, když jsem je potřeboval. Zůstaly tu s námi ještě jedna či dvě dá­my z doprovodu Kettricken, důkladně oblečené, ale praco­valy na opačném konci zahrady a tiše spolu rozmlouvaly. Ostatní Kettricken mezitím propustila k jejich krbům, když si všimla, jak se zimomřivě třesou a dýchají si na prsty. Mé holé ruce a uši byly zimou téměř znecitlivělé, ale Kettricken se zdála být v nejlepší pohodě. Stejně tak Verity, jenž se mi zahnízdil kdesi uvnitř lebky. Trval na tom, abych ho zase za­čal brávat s sebou, jakmile zjistil, že opět vyrážím na vyko­vané sám. Stěží už jsem bral jeho přítomnost v pozadí své mysli na vědomí. Přesto věřím, že jsem pocítil, jak to s ním cuklo, když se mě Kettricken zeptala, uvazujíc provázek kolem obalené rostliny, kterou jsem přidržoval, kolik toho vím o Elderlinzích.</p>

<p>„Dost málo, má paní královno," odvětil jsem popravdě a znovu si předsevzal, že musím projít hromadu dlouho opo­míjených rukopisů a svitků.</p>

<p>„Pročpak?" zeptala se.</p>

<p>„Totiž, bylo toho o nich napsáno vlastně jen málo. Věřím, že kdysi bylo vědění o nich tak rozšířené a běžné, že to ne­bylo třeba zapisovat. A ty útržky, které byly napsány, jsou porůznu roztroušeny, nelze je nalézt na jednom místě. Bylo by zapotřebí učence, který by se všemi těmi zbytky prokou­sal..."</p>

<p>„Učence, jako je šašek?" zeptala se. „Zdá se, že on toho o nich ví víc než kdokoli jiný z těch, kterých jsem se ptala."</p>

<p>„Totiž. Šašek, jak víte, velmi rád čte a -"</p>

<p>„Dost už o šaškovi. Chci mluvit o Elderlinzích s tebou," pravila příkře.</p>

<p>Při tom tónu jsem sebou trhl, ale zjistil jsem, že Kettric­ken už opět upírá svůj zasmušilý pohled na moře. Neměla v úmyslu být káravá ani neomalená. Jen se dychtivě zaobí­rala svým tématem. Všiml jsem si, že během měsíců mé ne­přítomnosti nabyla větší sebejistotu. Byla královštější.</p>

<p>„Vím toho jen málo," nadhodil jsem váhavě.</p>

<p>„Stejně jako já. A teď se podívejme, jestli naše znalosti souhlasí. Já začnu."</p>

<p>„Jak si přejete, má královno."</p>

<p>Odkašlala si. „Před dávnými roky byl král Wisdom krutě obléhán nájezdníky z moře. Když mu vše ostatní selhalo a on se bál, že příští léto s pěkným počasím by znamenalo konec Šesti vévodství a dynastie Farseerů, rozhodl se strávit zimu hledáním onoho legendárního lidu. Elderlingů. Zatím souhlasí?"</p>

<p>„Většinou ano. Pokud jsem já slyšel, legendy je nepova­žují za lidi, ale téměř za bohy. A lidé ze Šesti vévodství Wisdoma odjakživa pokládali za jakéhosi náboženského fanati­ka, ba skoro šílence, co se těchto věcí týče."</p>

<p>„Lidé ve víru vášně a vizí často bývají pokládáni za ší­lence," sdělila mi nevzrušeně. „Budu pokračovat. Jednou na podzim opustil svůj hrad, aniž by věděl víc než to, že Elder-lingové sídlí v Deštné divočině za nejvyššími horami Hor­ského království. Nějakým způsobem je našel a získal si je­jich spojenectví. Vrátil se na Buckkeep a společně potom odrazili nájezdníky a vetřelce od pobřeží Šesti vévodství. Znovu zavládl mír a obchod. A Elderlingové mu přísahali, že bude-li jich znovu třeba, vrátí se. Zatím souhlasí?"</p>

<p>„Tak jako prve, většinou ano. Slyšel jsem mnoho pěvců říkat, že takové zakončení je v příbězích o hrdinech a od­vážných výpravách tradiční. Vždy slibují, že bude-li jich opět třeba, vrátí se. Někteří dokonce přísahají, že v případě nutnosti vstanou i z hrobu."</p>

<p>„I když je pravda," poznamenala náhle Patience, jež se v záklonu zhoupla na podpatcích, „že sám Wisdom se na Buckkeep nikdy nevrátil. Elderlingové přišli za jeho dcerou, princeznou Mindful, a právě jí nabídli spojenectví."</p>

<p>„Odkud to víte?" zeptala se Kettricken.</p>

<p>Patience jen pokrčila rameny. „Jeden starý zpěvák, které­ho si držel můj otec, to vždycky zpíval takhle." A nezúčast­něně se zase vrátila k vázání uzlů na rostlinách omotaných slámou.</p>

<p>Kettricken se na chvíli zamyslela. Vítr jí uvolnil dlouhou kadeř vlasů a vrhl jí pramínky do tváře jako síť. Její pohled zpoza světlé pavučiny spočinul na mně. „Není důležité, co pohádky říkají o jejich návratu. Pokud je jednou nějaký král vyhledal a oni mu poskytli pomoc, myslíš, že by to neudělali znovu, kdyby je nějaký král opět snažně žádali Nebo krá­lovna?"</p>

<p>„Snad ano," pravil jsem váhavě. V duchu jsem si pomys­lel, jestli královna nezatoužila po vlasti a nehledá nějakou záminku k návštěvě. Mezi lidem se začalo povídat, že stále ještě není těhotná. A přestože jí teď dělalo společnost mno­ho dam, neměla mezi nimi žádné oblíbenkyně, jež by mohla nazývat skutečnými přítelkyněmi. Je osamělá, odtušil jsem. „Myslím..." začal jsem mírně a vzápětí se odmlčel, abych si promyslel dostatečně odrazující odpověď.</p>

<p><emphasis>Pověz jí, že by měla jít za mnou a promluvit si o tom se mnou. Chci vědět více o tom, co se dopídila. Verityho myš</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lenka se jen tetelila vzrušením.</emphasis> To mě znepokojilo.</p>

<p>„Myslím, že byste s tím nápadem měla jít za následníkem trůnu a poradit se s ním," navrhl jsem poslušně.</p>

<p>Dlouho mlčela. Když promluvila, měla hluboký a tichý hlas, abych to slyšel jen já: „Myslím, že raději ne. Bude to považovat jen za další z mých pošetilých rozmarů. Chvíli bude naslouchat a pak se začne dívat na mapy na zdi nebo přesouvat věci na stole, zatímco bude čekat, až skončím, aby se usmál, přikývl a poslal mě pryč. Jako vždy." Hlas jí při posledních slovech ochraptěl. Odhrnula si vlasy z tváře, pak si promnula oči. Odvrátila se ode mě a opět se zahleděla na moře, do dálky jako Verity, když byl ponořen v Umění.</p>

<p><emphasis>Ona pláče?</emphasis></p>

<p>Nedokázal jsem před Veritym skrýt svou rozmrzelost nad tím, že ho to mohlo zaskočit.</p>

<p>Přiveď ji ke mně. Dělej, okamžitě!</p>

<p><emphasis>„Má královno?"</emphasis></p>

<p>„Okamžik." Kettricken se podívala stranou a s tváří od­vrácenou předstírala, že se škrábe na nose. Věděl jsem, že si utírá slzy.</p>

<p>„Kettricken?" dovolil jsem si důvěrnost opět po mnoha mě­sících. „Pojďme s tím nápadem za ním hned. Půjdu s vámi."</p>

<p>Váhavě, aniž na mě pohlédla, řekla: „Ty si nemyslíš, že je to pošetilé?"</p>

<p>Nebudu lhát, připomněl jsem si. „Myslím, že za dané­ho stavu věcí musíme zvážit každý možný zdroj pomoci." Když jsem ta slova řekl, zjistil jsem, že jim sám věřím. Což­pak i Chade a šašek nenaznačovali, ba přímo neobhajovali právě tuto myšlenku? Snad právě Verity a já jsme byli ti krátkozrací.</p>

<p>Rozechvěle se nadechla. „Tak tedy půjdeme. Ale... musíš na mě počkat před komnatou. Chci si vzít několik svitků, abych mu je ukázala. Bude to jen chvilka." Otočila se k Pa­tience a již hlasitěji řekla: „Lady Patience, mohu vás požá­dat, abyste za mě udělala i tyto rostliny? Chtěla bych se teď věnovat jiné práci."</p>

<p>„Samozřejmě, má královno. Bude mi ctí."</p>

<p>Odešli jsme ze zahrady a já šel za ní k její komnatě. Če­kal jsem déle než chvíli. Když se zase vynořila ze dveří, její malá služky Rosemary stála za ní a chtěla nést svitky místo ní. Kettricken si mezitím umyla ruce od hlíny. A převlékla si šaty, přivoněla se, upravila si vlasy a vzala si šperky, kte­ré jí poslal Verity, když se mu měla zaslíbit v horách. Když jsem se na ni podíval, pokradmu se usmála. „Má paní krá­lovno, jsem okouzlen," dovolil jsem si kompliment.</p>

<p>„Lichotíš mi nepokrytě jako Regal," prohlásila a spěšně vyrazila chodbou, ale do tváří jí stoupl nach.</p>

<p><emphasis>To se tak obléká, jen aby si se mnou přišla promluvit?</emphasis></p>

<p><emphasis>Obléká </emphasis><emphasis>se tak, aby... se vám líbila.</emphasis> Jak mohl muž tak zběh­lý ve čtení mužských povah být tak neznalý žen?</p>

<p><emphasis>Snad měl pokaždé málo času, aby pochopil většinu jejich způsobů.</emphasis></p>

<p>Uzavřel jsem své myšlenky na petlici a spěchal za králov­nou. K Verityho pracovně jsme dorazili právě v okamžik, kdy odsud vycházel Charim. Nesl plnou náruč prádla. Bylo mi to divné, dokud jsme nebyli vpuštěni. Verity měl na so­bě jemnou košili z bledě modré tkaniny a ve vzduchu se vznášely oživující vůně levandule a cedru. To mi připomně­lo jednu šatní truhlici. Vlasy a vousy měl čerstvě uhlazené; přitom jsem věděl, že jeho kadeře takhle nevydrží déle než pár minut. Když Kettricken plaše vykročila, aby se pokloni­la svému pánovi, uviděl jsem Verityho v jiném světle než za poslední měsíce. Léto v područí Umění ho hodně pozname­nalo. Jemná košile mu plandala na ramenou a jeho hladké vlasy byly teď stejnou měrou šedé jako černé. A kolem očí a úst měl vrásky, kterých jsem si nikdy předtím nevšiml.</p>

<p><emphasis>Copak vypadám tak zbědovaně?</emphasis></p>

<p><emphasis>V jejích očích ne</emphasis>, upozornil jsem ho.</p>

<p>Když ji Verity vzal za ruku a přitáhl ji k sobě na lavici u ohně, pohlédla na něj s velikou lačností, která se intenzi­tou vyrovnala jeho síle Umění. Prsty mu sevřela ruku a já se rychle podíval jinam, když on její ruku pozvedl ke rtům. Snad měl Verity pravdu, co se týče mé přecitlivělosti způ­sobené Uměním. Pocity Kettricken na mě dorážely tak prud­ce jako zběsilost mých kamarádů z posádky v boji.</p>

<p>Ze strany Verityho jsem vytušil rozčilený údiv. <emphasis>Chraň se</emphasis>, přikázal mi stroze a já byl pojednou uvnitř své lebky úplně sám. Chvíli jsem tiše stál, zmatený jeho náhlým zmizením. <emphasis>Opravdu neměl ani potuchy</emphasis>, přistihl jsem se náhle při po­myšlení a byl jsem rád, že ta myšlenka zůstala jenom sou­kromá.</p>

<p>„Můj pane, přišla jsem si vyprosit jednu nebo dvě chvil­ky z tvého času kvůli... nápadu, který jsem pojala." Zatímco mluvila, očima mu pátrala ve tváři.</p>

<p>„Zajisté," souhlasil Verity. Pohlédl na mě. „FitzChivalry, nepřipojíš se k nám?"</p>

<p>„Pokud si to přejete, můj pane." Usedl jsem za stůl napro­ti krbu. Vedle mě si stoupla Rosemary s náručí plnou svitků. Nejspíš je z mého pokoje zcizil šašek, tušil jsem. Ale když Kettricken začala hovořit k Veritymu, brala svitky jeden po druhém, aby své argumenty doložila. A bez výjimky to byly svitky, jež pojednávaly nikoli o Elderlinzích, ale o Horském království. „Král Wisdom, jak si možná vybavíte, byl prvním ze šlechty Šesti vévodství, který zavítal do naší země... do ze­mě Horského království za jiným účelem než vedení války s námi. A tak je v naší historii náležitě vzpomínán. Tyto svit­ky, okopírované v jeho časech, pojednávají o jeho činech a cestách v Horském království. A tím nepřímo o Elderlin­zích." Vtom rozvinula poslední svitek. Verity i já jsme se oba v údivu předklonili. Mapa. Časem vybledlá, pravděpodobně i mizerně obkreslená, ale přesto mapa. Mapa Horského krá­lovství s vyznačenými průsmyky a stezkami. A několik ne­pravidelných linií vedoucích do zemí za hranicemi.</p>

<p>„Jedna z těch cest, zde vyznačených, musí vést k Elderlingům. Poněvadž já znám horské stezky a tohle nejsou ob­chodní trasy, ani nevedou k žádné vesnici, kterou znám. Ani nemají žádnou spojitost se stezkami, které znám ze součas­nosti. Tohle jsou všechno starší cesty a stezky. A proč by zde jinak byly zakresleny, kdyby neukazovaly, kudy se ubí­ral král Wisdom?"</p>

<p>„Může to být tak prosté?" Verity prudce vstal a vrátil se se svazkem svíček, aby si na mapu lépe posvítil. Láskyplně uhladil velín rukou a naklonil se těsně nad něj.</p>

<p>„Je tu vyznačeno několik cest, jež vedou do Deštné divo­činy. Pokud je to vše, co tahle zelená znázorňuje. Nikdo na konci asi nic nevyznačil. Jak poznáme která?" namítl jsem.</p>

<p>„Snad vedou všechny k Elderlingům," zkusila Kettricken. „Proč by měli sídlit pouze na jednom místě?"</p>

<p>„To ne!" Verity se narovnal. „Přinejmenším dvě mají na konci něco zaznačeno. Nebo cosi měly. Ten proklatý in­koust vybledl. Ale tady něco bylo. Musím zjistit co."</p>

<p>Dokonce i Kettricken se zdála být zaskočena nadšením v jeho hlase. Já byl přímo šokován. Čekal jsem, že ji zdvo­řile vyslechne, ne že se pro její plán celým srdcem zapálí.</p>

<p>Verity rázně vstal a obepsal chůzí po místnosti kruh. Ener­gie Umění z něho sálala jako žár z krbu. „Teď řádí nad po­břežím mohutné zimní bouře. Či alespoň budou, dřív než se nadějeme. Když v příštích dnech urychleně vyrazím, mohu být v Horském království, ještě když budou průsmyky prů­chozí. Mohu si k tomu proklestit cestu... ať už je to cokoli. A do jara se vrátit. Možná s pomocí, kterou potřebujeme."</p>

<p>Nenacházel jsem slov. Kettricken to ještě zhoršila:</p>

<p>„Můj pane, nechtěla jsem, abys tam šel ty. Ty musíš zů­stat tady. Já musím jít. Znám hory; narodila jsem se upro­střed nich. Ty bys tam nemusel přežít. V tomhle hodlám být Sacrifice."</p>

<p>Byla to úleva, vidět Verityho v ohromení, které se zmoc­nilo i mě. Když uslyšel ta slova z jejích rtů, snad si uvědo­mil, jak je to nemožné. Pomalu zavrtěl hlavou. Vzal ji za obě ruce a vážně se na ni zadíval. „Má nastávající královno," vzdychl. „To musím udělat já. V mnoha jiných ohledech jsem Šest vévodství zklamal. A tebe také. Když jsi sem po­prvé přijela, aby ses stala královnou, neměl jsem pochopení pro tvé řeči o Sacrifice. Považoval jsem to jen za idealistic­ký sen, pošetilý dívčí nápad. Ale tak to není. U nás tomu tak neříkáme, ale cítíme to stejně. Právě to jsem se naučil od svých rodičů. Klást Šest vévodství vždycky před sebe sama. Snažil jsem se to dělat. Ted' však vidím, že jsem vždy posílal jiné místo sebe. Pravda, seděl jsem a činil se v Umění; máš jistě tušení, co mě to stálo. Ale byli to námořníci a vo­jáci, které jsem posílal vpřed, aby položili životy za Šest vévodství. Dokonce i můj vlastní synovec za mě dělá hrubou a krvavou práci. A navzdory všem, které jsem poslal oběto­vat se, naše pobřeží stále není bezpečné. Teď se naskytla po­slední šance, přetěžký to úkol. Copak mám poslat svoji krá­lovnu, aby ho vykonala za mě?"</p>

<p>„Snad..." Hlas Kettricken ochraptěl v nenadálé nejistotě. Sklopila zrak k ohni a navrhla: „Snad bychom mohli jít spo­lu?"</p>

<p>Verity se zamyslel. Vskutku o tom vážně uvažoval a já vi­děl, jak Kettricken pochopila, že její žádost vzal doopravdy. Na tváři se jí objevil úsměv, ale vzápětí zmizel, když Verity pomalu zavrtěl hlavou. „To si netroufám udělat," řekl tiše. „Někdo tu musí zůstat. Někdo, komu důvěřuji. Král Shrewd je... můj otec na tom není dobře. Bojím se o něj. O jeho zdra­ví. Když budu pryč a otec bude nemocný, musí zde být ně­kdo, kdo zaujme mé místo."</p>

<p>Podívala se stranou. „Raději bych šla s tebou," řekla za­tvrzele.</p>

<p>Odvrátil jsem pohled jinam, když natáhl ruku, sevřel jí bradu mezi prsty a pozvedl tvář, aby mu hleděla přímo do očí. „Já vím," řekl zpříma. „To je ta oběť, o niž tě musím po­žádat. Abys zůstala tady, i kdybys raději šla. Abys byla osa­mělá, opět znovu osamělá. Pro dobro Šesti vévodství."</p>

<p>Cosi z ní vyprchalo. Ramena jí poklesla a ona sklopila hlavu před jeho vůlí. Když ji Verity přitáhl k sobě, tiše jsem vstal. Vzal jsem Rosemary s sebou a nechali jsme je o sa­motě.</p>

<p>To odpoledne jsem byl ve svém pokoji a opožděně hlou­bal nad svitky a tabulkami, když vtom u mých dveří zaklepalo páže. „Jste povolán do králových komnat na hodinu po večeři," sdělilo mi pouze. Zachvátilo mě zděšení. Bylo tomu dva týdny, co jsem naposled navštívil jeho komnatu. Ne­chtěl jsem znovu stanout před králem. Pokud mě volal pro­to, abych se začal dvořit Celerity, nevěděl jsem, co bych udě­lal nebo řekl. Bál jsem se, že nad sebou ztratím kontrolu. Odhodlaně jsem rozvinul jeden svitek o Elderlinzích a sna­žil se v něm číst. Bylo to marné. Před očima jsem měl jedi­ně Molly.</p>

<p>Za těch krátkých nocí, které jsme spolu strávili ode dne na pláži, Molly odmítala se mnou mluvit o Celerity. V určitém ohledu to byla úleva. Ale také si mě přestala dobírat kvůli tomu, co po mně bude vyžadovat, až budu vskutku její man­žel, a kvůli všem těm dětem, které spolu budeme mít. Tiše se vzdala naděje, že se kdy vezmeme. Když jsem se nad tím občas pozastavil, rmoutilo mě to, až jsem si myslel, že z to­ho zešílím. Nevyčítala mi to, protože věděla, že já za to ne­můžu. Ani se mě neptala, co s námi bude. Tak jako Nighteyes, žila teď jen jakoby v přítomnosti. Každou noc, kterou jsme strávili spolu, brala jako skončenou událost a neptala se, zda ještě bude nějaká další. Necítil jsem z ní zoufalství, ale jakési sebeovládání: zarputilé odhodlání neztratit to, co máme, na úkor toho, co nemůžeme mít zítra. Nezasloužil jsem si tak věrné a oddané srdce.</p>

<p>Když jsem vedle ní usnul v její posteli, v bezpečí a teplíčku, obestřen vůněmi jejího těla a bylin, ochraňovala nás její síla. Neovládala Umění, neznala Moudrost. Její kouzlo bylo silnější a ona si ho vypracovala sama svou vůlí. Když za mnou pozdě v noci zavřela dveře na zástrčku, stvořila ve své komnatě svět a čas, jež patřily jen nám. Kdyby jen sle­pě vkládala svůj život a své štěstí do mých rukou, bylo by to nesnesitelné. Jenomže ve skutečnosti to bylo ještě horší.</p>

<p>Věřila totiž, že za svoji oddanost ke mně nakonec bude mu­set zaplatit hrozivou cenu. Přesto mě nechtěla opustit. A já nebyl natolik zmužilý, abych se od ní odvrátil a vyzval ji, aby si hledala šťastnější život. Během trpkých hodin osamě­ní, když jsem jezdil po cestách kolem Buckkeepu se sedlo­vými vaky naplněnými otráveným chlebem, jsem si připadal jako zbabělec, dokonce horší než zloděj. Kdysi jsem Veri-tymu řekl, že nemohu odsávat něčí sílu, abych si doplňoval svoji, že to prostě neudělám. A přesto jsem to denně dělal Molly. Svitek o Elderlinzích mi vypadl z ochablých prstů. Ovzduší v místnosti bylo náhle dusivé. Odsunul jsem stra­nou tabulky a svitky, které jsem se pokoušel studovat. Ho­dinu před večeří jsem se odebral k Patience.</p>

<p>Bylo tomu už déle, co jsem se u ní naposled zastavil. Ale její obývací pokoj se snad nikdy nezměnil, s výjimkou hor­ní vrstvy nepořádku, jež vypovídala o její současné vášni. Ani ten den nebyl výjimkou. Na podzim natrhané byliny, svázané k usušení, byly zavěšeny všude možně a naplňova­ly místnost svými vůněmi. Bylo mi, jako bych bloumal na louce rostoucí odshora dolů, jak jsem se snažil vyhýbat vol­ně visícímu listí.</p>

<p>„Pověsila jste je trochu nízko," postěžoval jsem si, když Patience vyšla z ložnice.</p>

<p>„Ne, to ty jsi příliš vyrostl. Postav se rovně, ať se na tebe mohu podívat."</p>

<p>Poslechl jsem, i když se mi přitom na hlavě zachytil svazeček šanty kočičí.</p>

<p>„Výborně. Alespoň ti veslování uprostřed vraždění lidí za celé léto neubralo na kondici. Vypadáš mnohem lépe než ten neduživý chlapec, který se loňskou zimu vrátil domů. Říka­la jsem ti, že ta tonika zaberou. A jelikož jsi tak vyrostl, ales­poň mi pomůžeš pověsit tady tyhle."</p>

<p>Bez dalších okolků jsem byl přinucen natahovat provázky od nástěnných svícnů ke sloupkům postele a ke všemu mož­nému, jen pokud tam šel motouz přivázat, načež jsem se pustil do zavěšování svazečků bylin. Patience mě právě do­nutila stoupnout si na židli, odkud jsem zavěšoval svazečky meduňky, když vtom se otázala: „Proč už mi tu nekňouráš o tom, jak moc postrádáš Molly?"</p>

<p>„Bylo by to k něčemu dobré?" zeptal jsem se po chvíli ti­še. Snažil jsem se, aby to znělo nanejvýš rezignovaně.</p>

<p>„Ne." Na chvíli se odmlčela, jako kdyby přemýšlela. Po­dala mi další svazeček lístků. „Tohle," sdělila mi, když jsem je přivazoval nahoru, ,jsou lístky kropenatky. Velmi hořké. Někteří říkají, že mohou zabránit ženě v početí. Ale kdepak. Alespoň ne spolehlivě. Ovšem když je žena konzumuje pří­liš dlouho, může z toho onemocnět." Opět zmlkla, jako kdy­by uvažovala. „Možná že když je žena nemocná, nemůže tak snadno počít. Ale já bych je nikomu nedoporučovala, ales­poň ne nikomu, koho mám ráda."</p>

<p>Našel jsem zase řeč a nenucené se nadechl. „Pročpak je tedy sušíte?"</p>

<p>„Jejich výtažek, když se kloktá, pomůže od krčních bo­lestí. Tak mi to alespoň řekla Molly Chandlerová, když jsem ji objevila, jak je trhá v ženské zahradě."</p>

<p>„Aha." Uvázal jsem lístečky na provázek a rozhoupal je jako tělo na oprátce. I jejich aroma bylo hořké. Divil jsem se kdy předtím, jak může Verity žít v takové nevědomosti o ně­kom, koho má přímo před sebou? Proč jsem já nikdy nepo­myslel na tohle? Jaké to pro ni musí být, děsit se toho, po čem řádně vdaná žena touží? Toho, po čem Patience toužila nadarmo?</p>

<p>„...mořské řasy, FitzChivalry?"</p>

<p>Trhl jsem sebou. „Prosím za prominutí?"</p>

<p>„Říkala jsem, až budeš mít volné odpoledne, nasbíral bys mi mořské řasy? Ty černé, kadeřavé? V tuto roční dobu vo­ní nejvíce."</p>

<p>„Pokusím se," odvětil jsem nepřítomně. Kolik let se bude muset Molly obávat? Kolik hořkosti musí ještě spolykat?</p>

<p>„Kam se to díváš?" chtěla vědět Patience.</p>

<p>„Nikam. Proč?"</p>

<p>„Poněvadž jsem tě už dvakrát žádala, abys slezl a mohli jsme tu židli přemístit. Musíme ještě pověsit všechny ostat­ní svazečky, však víš."</p>

<p>„Prosím za prominutí. Poslední noc jsem toho moc nenaspal; dneska jsem z toho nějaký přihlouplý."</p>

<p>„Souhlasím s tebou. Měl bys v noci začít více spávat." Ta slova vyřkla poněkud vážným tónem. „A teď pojď dolů a přesuň tu židli, abychom mohli pověsit tady tu mátu."</p>

<p>Při večeři jsem toho moc nesnědl. Regal seděl sám na vy­výšeném pódiu a tvářil se nakvašeně. Obvyklý hlouček jeho patolízalů seděl u stolu hned pod ním. Nechápal jsem, proč se rozhodl jíst odděleně. Jistě ho k tomu opravňovalo jeho postavení, ale proč si volit takovou izolaci? Zavolal si nejpochlebovačnějšího ze zpěváků, které nedávno přivedl na Buckkeep. Většina z nich pocházela z Farrow. Všichni sta­věli na odiv nazální intonaci z tamějšího regionu a měli v oblibě dlouhé epické chvalozpěvy. Tento muž zazpíval dlouhý příběh o jakémsi dobrodružství Regalová dědečka z matčiny strany. Trochu jsem naslouchal, jak mi to jenom má pozornost dovolovala; zdálo se, že tato píseň pojednává o uštvání koně k smrti za účelem skolení velikého jelena, který úspěšně unikal generacím lovců. Donekonečna velebi­la chrabrého koně, který šel na smrt na příkaz svého pána. Neříkala nic o pánově stupiditě, když promarnil život tako­vého zvířete, aby získal trochu tuhého masa a paroží.</p>

<p>„Vypadáš napůl nemocný," konstatoval Burrich, když se u mě zastavil. Vstal jsem od stolu a odebral se s ním chod­bou z jídelny.</p>

<p>„Mám toho až nad hlavu. Příliš mnoho věcí na to, abych na ně mohl myslet současně. Občas mám pocit, že kdybych měl čas zaměřit mysl pouze na jeden problém, dokázal bych ho vyřešit. A pak bych se mohl věnovat řešení ostatních."</p>

<p>„To si myslí každý člověk. Není to ale pravda. Pobij ty, jež můžeš, když se ti dostanou pod ruku, a po chvíli si zvyk­neš na ty, s nimiž nemůžeš nic dělat."</p>

<p>„Například?"</p>

<p>Pokrčil rameny a ukázal rukou k zemi. „Například kulha­vá noha. Nebo nemanželský původ. Všichni si zvykneme na věci, o nichž jsme kdysi přísahali, že bychom s nimi nikdy nemohli žít. Ale copak tě žere tentokrát?"</p>

<p>„Nic, o čem bych ti teď mohl povykládat. A tady už vů­bec ne."</p>

<p>„Och. No tohle, tfujtajbl." Zavrtěl hlavou. „Nezávidím ti, Fitzi. Občas se každý člověk potřebuje vybručet ze svých problémů jinému. Oni ti odepřeli i toto. Ale vzmuž se. Vě­řím, že se s tím dokážeš vypořádat, i když si myslíš, že ne."</p>

<p>Poplácal mě po ramenou a pak odešel v závanu ledového vzduchu z venkovních dveří. Verity měl pravdu. Zimní bou­ře nabíraly na síle, pokud se dalo soudit z větru, který se zvedl tehdejšího večera. V půli schodů jsem si uvědomil, že Burrich se mnou mluvil zpříma. Konečně uvěřil, že je ze mě dospělý muž. Možná bych udělal dobře, kdybych tomu věřil také. Napřímil jsem se v ramenou a šel nahoru do pokoje.</p>

<p>Na oblékání jsem si dal po dlouhé době opět záležet. Při­tom jsem si vzpomněl na Verityho, jak si spěšně převlékl košili kvůli Kettricken. Jak vůči ní vůbec mohl být tak sle­pý? A já vůči Molly? Jaké další věci, jež jsem si nikdy neuvědomil, ještě Molly dělala kvůli nám? Mé trápení se vrátí-lo, tentokrát silnější než kdy předtím. Dnes večer. Dnes ve­čer, jakmile se mnou skončí Shrewd. Nemohl jsem připustit, aby pokračovala ve svém sebeobětování. Prozatím jsem ne­mohl dělat nic jiného než to pustit z hlavy. Stáhl jsem si vla­sy do vojenského copu, který jsem si nyní, jak jsem cítil, plně zasloužil, a vepředu si popotáhl svůj modrý kabátec. V ramenou mi byl trochu těsný, ale tak to bylo v poslední době se vším. Poté jsem vyšel z pokoje.</p>

<p>Na chodbě před Shrewdovými komnatami jsem potkal Verityho, jak se vede s Kettricken v podpaží. Nikdy jsem je takhle spolu neviděl. Pojednou přede mnou stáli nastávající král a jeho královna. Verity měl na sobě dlouhý slavnostní háv tmavě zelené barvy lesa. Rukávy a lem zdobily výšivky stylizovaných jelenů. Na čele měl stříbrnou čelenku s mod­rým drahokamem, znakem následníka trůnu. Už delší do­bu jsem ji na něm neviděl. Kettricken byla oděna v purpuru a bílé, které si volila dost často. Její purpurová róba byla prostého střihu, rukávy byly zakráčené a rozšířené, takže ve­spod odhalovaly užší a delší rukávy bílé barvy. Okrášlena byla šperky, které jí daroval Verity, a dlouhé světlé vlasy měla spletitě ozdobené síťkou ze stříbrných řetízků, jejichž spojnice byly osázeny ametysty. Při pohledu na ně jsem se zastavil. Tváře měli vážné. Nemohli jít nikam jinam než na návštěvu krále Shrewda.</p>

<p>Formálně jsem se představil a opatrně Veritymu sdělil, že mě povolal král Shrewd.</p>

<p>„Ne," sdělil mi vlídně. „Povolal jsem tě já, abys stanul před králem Shrewdem. Spolu s Kettricken a se mnou. Pře­ji si, abys toho byl svědkem."</p>

<p>Zaplavila mě úleva. Netýkalo se to tedy Celerity. „Svěd­kem čeho, můj princi?" vysoukal jsem ze sebe.</p>

<p>Podíval se na mě, jako bych byl hlupák. „Jdu požádat krá­le o svolení vyrazit na výpravu. Vyhledat Elderlingy a při­vést zpátky pomoc, kterou tak zoufale potřebujeme."</p>

<p>„Och." Měl jsem si povšimnout tichého pážete, celého v černém, nesoucího náruč svitků a tabulek. Chlapcova tvář byla ztuhlá a bílá. Vsadil bych se, že předtím pro Verityho nedělal nic oficiálnějšího, než mu jen voskoval boty. Rosemary, čerstvě vymytá a oděná v barvách Kettricken, mi při­pomněla odrhnutý purpurovobílý turín. Při pohledu na to buclaté dítě jsem se usmál, avšak ona můj úsměv opětovala vážným výrazem.</p>

<p>Verity bez okolků zaklepal na dveře krále Shrewda. „Mo­ment!" ozvalo se zevnitř. Wallace. Otevřel dveře na škvíru a vykoukl zlostně ven, načež si uvědomil, že nechává venku čekat Verityho. Ještě okamžik až příliš zjevně váhal, než se dveře rozletěly dokořán.</p>

<p>„Sire," vyhrkl rozechvěle. „Nečekal jsem vás. Totiž nebyl jsem informován, že král má mít -"</p>

<p>„Na to tu taky nejsi. Můžeš jít, hned." Zpravidla Verity tak chladně nepropustil ani páže.</p>

<p>„Ale... král mě možná bude potřebovat..." Jeho oči ner­vózně těkaly kolem. Něčeho se bál.</p>

<p>Veritymu se zúžil zrak. „Pokud ano, postarám se, aby tě zavolali. Vlastně můžeš tu počkat. Hned přede dveřmi. Buď tady, kdybych tě zavolal."</p>

<p>Po chvilce Wallace ustoupil ze dveří a stoupl si bokem. Vešli jsme do králových komnat. Verity dveře vlastnoručně zavřel. „Nemám toho muže rád," poznamenal víc než hlasi­tě, takže to muselo být za dveřmi slyšet. „Je přehnaně dotěr­ný a slizce servilní. Dost nešťastná kombinace."</p>

<p>Král ve svém přijímacím pokoji nebyl. Když si to Verity namířil přes místnost, ve dveřích Shrewdovy ložnice se pojednou zjevil šašek. Vyvalil na nás oči, zazubil se v náhlém návalu radosti a potom se nám poklonil až k podlaze. „Veli­čenstvo! Vstávat! Je to tak, jak jsem říkal, pěvci dorazili!"</p>

<p>„Šašku," zavrčel Verity, ale dobromyslně. Mihl se kolem něj, odraziv jeho pokus políbit mu lem roucha. Kettricken zvedla ruku, aby zakryla pobavený úsměv, a vydala se za Veritym. Šaškovi se málem podařilo podrazit mi nohy neče­kaně nastavenou končetinou. Vyhnul jsem se jí, ale poněkud nemotorně jsem vpadl do místnosti a málem jsem přitom srazil Kettricken. Šašek se na mne zazubil a zaculil, načež přihopsal ke králově posteli. Zvedl starcovu ruku a poplácal ji s nefalšovanou jemností. „Vaše Veličenstvo? Vaše Veli­čenstvo? Máte návštěvníky."</p>

<p>Shrewd sebou v posteli trhl a zhluboka se nadechl. „Co je to? Kdo je tu? Verity? Roztáhni závěsy, šašku, skoro nevi­dím, kdo to je. Královna Kettricken? Co to všechno zname­ná? Fitz! Copak se děje?" Hlas neměl silný a byla v něm pa­trná rozmrzelost, ale navzdory všemu na tom byl lépe, než jsem čekal. Když šašek roztáhl závěsy u postele a podepřel ho polštáři, ocitl jsem se tváří v tvář muži, jenž vypadal star­ší než Chade. Jejich vzájemná podobnost se teď zdála být patrnější, když Shrewd zestárl. Masa v jeho tváři ubylo a vy­stoupily v ní tytéž nadočnicové oblouky a lícní kosti, jaké měl jeho nevlastní bratr. Oči pod tímto obočím byly ostraži­té, ale znavené. Vypadal lépe, než když jsem ho viděl napo­sledy. Trochu se na posteli napřímil, aby nám čelil důstoj­něji. „Nuže, co to má znamenat?" zeptal se a očima si náš kroužek pátravě prohlížel.</p>

<p>Verity se zhluboka, oficiálně uklonil a Kettricken ho na­podobila obřadným pukrletem. I já zachoval dekorum: po­klekl jsem na jedno koleno a zůstal tak, s hlavou skloněnou. Přesto jsem stačil pokukovat kolem, když Verity promluvil:</p>

<p>„Králi Shrewde. Můj otče. Přišel jsem tě požádat o svolení k jistému počinu."</p>

<p>„A to?" zeptal se král nevrle.</p>

<p>Verity zvedl hlavu a střetl se s otcovým pohledem. „Chci opustit Buckkeep s vybranou skupinou mužů, abych se po­kusil podniknout stejnou cestu, kterou kdysi dávno vykonal král Wisdom. Chci na tuto zimu odcestovat do Deštné divo­činy za Horským královstvím, abych nalezl Elderlingy a po­žádal je o splnění slibu, který dali našemu předkovi."</p>

<p>Tváří Shrewda se mihl nevěřícný výraz. Ještě víc se na posteli napřímil a spustil nohy z pelesti. „Šašku. Přines víno. Fitzi, vstaň a pomoz mu. Kettricken, drahá, tvoji ruku, budeš-li tak laskavá a pomůžeš mi do té sedačky u ohně. Veri­ty, přines ten stolek od okna. Prosím."</p>

<p>Stačilo pár drobných žádostí a bublina formálnosti prask­la. Kettricken mu pomáhala se srdečností, která napovídala, že mezi ní a starým mužem existuje ryzí vztah. Šašek odpe-lášil do pokoje k vitríně pro vinné sklenice a mne nechal vy­brat láhev vína z nevelké zásoby, kterou Shrewd ve svých komnatách měl. Láhve byly pokryté prachem, jako by král tato vína neokusil už řádku let. Zmocnilo se mě podezření, z jakého zdroje asi Wallace králi nalévá. Alespoň zbytek místnosti, jak jsem si všiml, byl v dost dobrém stavu. Mno­hem lepším než před zimními svátky. Kahany s kuřidlem, které mě tolik zneklidňovaly, stály vyhaslé v koutě pokoje. A dnes večer se mi zdálo, že král je stále při zdravém rozu­mu.</p>

<p>Šašek králi pomohl do tlustého vlněného roucha a po­klekl, aby mu nazul střevíce. Shrewd se usadil ve svém křes­le u ohně a postavil si sklenici s vínem na stolek po pravé ru­ce. Vypadal starší. Mnohem starší. Avšak král, u něhož jsem se v mládí tak často hlásil, teď přede mnou znovu zastával svůj úřad. Pojednou jsem si přál, abych s ním dnes večer mohl mluvit já. Tento starý muž s ostřížím zrakem by snad mohl vyslechnout i moje důvody, proč si chci vzít Molly. Pocítil jsem další nával vzteku na Wallace za to, že krále ve­hnal do náruče takových zlozvyků.</p>

<p>Ale nebyla řada na mně. Navzdory králově neformálnos­ti byli Verity a Kettricken napjatí jako tětivy. S šaškem jsme jim přinesli křesla, aby mohli ke Shrewdovi usednout z obou stran. Já si pak stoupl za Verityho a čekal.</p>

<p>„Vylož mi to prostě," vyzval Shrewd Verityho a on tak učinil. Svitky Kettricken byly jeden po druhém rozmotává­ny a Verity nahlas předčítal důležité pasáže. Detailně pak studovali starou mapu. Shrewd se zprvu omezoval pouze na kladení otázek, aniž by pronášel komentáře či úsudky, do­kud si nebyl jist, že má pohromadě všechny střípky infor­mací. Šašek stál po jeho boku, občas se na mě rozzářeně usmíval a dělal strašlivé grimasy na Verityho páže, aby str­nulého hocha přiměl k úsměvu. Myslím, že ho to však spíše děsilo. Rosemary zcela zapomněla, kde je, a odešla si hrát se střapci na postelových závěsech.</p>

<p>Když Verity domluvil a Kettricken připojila své komen­táře, král se uvelebil na opěradle křesla. Vyzunkl trochu ví­na, jež mu zůstávalo ve sklenici, a pak ji podal šaškovi, aby mu dolil. Usrkl si, vzdychl a potřásl hlavou. „Ne. Je v tom příliš mnoho tlachů a dětských povídaček na to, abys něco takového podnikal právě teď, Verity. Ukázal jsi mně toho dost, abych uvěřil, že stojí za to tam vyslat emisara. Muže, kterého si sám zvolíš, s patřičným doprovodem, dary a do­pisy od tebe a ode mne na důkaz, že přichází z našeho po­věření. Ale ty sám coby následník trůnu? Ne. Nemáme teď zdrojů nazbyt. Dnes u mne byl Regal a probírali jsme ceny nově stavěných lodí a opevňování věží na Antler Islandu.</p>

<p>Peněz je zoufale málo. A lidé by se nemuseli cítit v bezpečí, kdyby tě viděli opouštět město."</p>

<p>„Já přece neprchám. Odcházím na výpravu. Na výpravu pro jejich dobro, což je můj cíl. A zanechávám tu svoji na­stávající královnu, aby mě před nimi zastupovala, zatímco budu pryč. Nemám na mysli karavanu s pěvci a kuchaři . a vyšívanými stany, Sire. Budeme cestovat po zasněžených cestách, pojedeme do říše samotné zimy. Bude třeba vojen­ský doprovod a pojede se tempem, na něž jsou vojáci zvyk­lí. Tak, jak jsem ostatně vždycky cestoval."</p>

<p>„A ty si myslíš, že to na Elderlingy udělá dojem? Pokud je naleznete? Pokud kdy vůbec existovali?"</p>

<p>„Legenda říká, že král Wisdom šel sám na vlastní pěst. Věřím, že Elderlingové existovali a že je nalezl. Pokud neu­spěji, vrátím se a znovu vyrukuji se svým Uměním a váleč­ným loďstvem. Co můžeme ztratit? Pokud bych uspěl, při­vedu si s sebou mocného spojence."</p>

<p>„A když na té výpravě zahyneš?" zeptal se ztěžka Shrewd.</p>

<p>Verity otevřel ústa, aby odpověděl. Ale než stačil něco ří­ci, rozletěly se dveře a do pokoje vpadl Regal. V obličeji byl rudý vzteky. „Co se to tu děje? Proč jsem nebyl o této pora­dě zpraven?" Zabodl se do mě jedovatým pohledem. Za ním ze dveří vykukoval Wallace.</p>

<p>Verity se pousmál. „Pokud jsi nebyl zpraven svými zvě­dy, tak proč tu teď jsi? To jim vynadej za to, že jsi to nevě­děl dříve, ne mně." Wallaceova hlava v tu ránu zmizela za dveřmi.</p>

<p>„Otče, chci vědět, co se to tady děje!" Jen div, že si Regal nedupl nohou. Šašek za Shrewdem mimicky napodoboval Regalův výraz tváře. Při tom pohledu se Verityho páže ko­nečně usmálo, vzápětí se mu však rozšířily oči a chlapec na­sadil kamenný výraz.</p>

<p>Král Shrewd se místo toho obrátil na Verityho: „Je něja­ký důvod, pro který sis přál, aby princ Regal byl z této de­baty vyloučen?"</p>

<p>„Neviděl jsem, že by se ho to nějak týkalo." Odmlčel se. „A chci mít jistotu, že vynesené rozhodnutí bude výlučně tvoje." Verity byl opravdu věrný svému jménu (Verity - Pravdivost).</p>

<p>Regal se naježil a zbělelo mu chřípí, ale Shrewd pozvedl ruku, aby ho zklidnil. Opět promluvil pouze k Veritymu: „Že se ho to netýká? Ale komu připadne plášť výkonu mo­ci, zatímco budeš pryč?"</p>

<p>Pohled Verityho ztvrdl jako led. „V mých pravomocích mě bude samozřejmě zastupovat má nastávající královna. A plášť výkonu moci jinak stále nosíš ty, můj králi."</p>

<p>„Ale co když se nevrátíš...?"</p>

<p>„Jsem si jist, že můj bratr se takové situaci okamžitě při­způsobí." Verity se neobtěžoval skrývat nelibost v hlase. Tehdy jsem poznal, jak hluboko do něj prosákl jed Regalo­vy proradnosti. Pokud mezi sebou jako bratři měli kdy něja­ké pouto, bylo tím již stráveno. Teď z nich byli výlučně pro­tivníci. Také Shrewd to zaslechl, o tom jsem nepochyboval. Napadlo mě, zdali je tím vůbec překvapen. Pokud byl, za­stíral to dobře.</p>

<p>Co se týče Regala, při zmínce o Verityho odjezdu nastra­žil uši. Nyní stanul ve střehu jako chamtivý pes žebrající u stolu. Promluvil až příliš rychle na to, aby v jeho hlase mohla zaznít nějaká upřímnost: „Pokud mi někdo vysvětlí, kam Verity jede, pak snad mohu za sebe říci, co jsem even­tuálně připraven převzít."</p>

<p>Verity držel jazyk za zuby. S vyjasněným čelem mlčky hleděl na otce.</p>

<p>„Tvůj bratr -" ten výraz byl pro mé uši dost nestravitelný - „mě chce požádat o svolení vyrazit na výpravu. Chce od­jet, a to velmi záhy, do Deštné divočiny za Horským krá­lovstvím. Aby vyhledal Elderlingy a obdržel od nich pomoc, kterou nám kdysi přislíbili."</p>

<p>Regal vypoulil oči jako sova. Nevím, zda nebyl schopen uvěřit zmínce o Elderlinzích či zda nemohl uvěřit té přemí­ře štěstí, které se mu náhle dostalo. Olízl si rty.</p>

<p>„Já to samozřejmě zakázal." Když to Shrewd dořekl, za­díval se na Regala.</p>

<p>„Ale proč?" chtěl vědět Regal. „Zajisté musí být zváženy všechny možnosti..."</p>

<p>„Už jen výdaje jsou nepřípustné. Copak jsi mi jen před chvílí nehlásil, že stavba válečných lodí, jejich obsazení a zá­sobování už skoro vysály naše rezervy?"</p>

<p>Regal prudce zamžikal očima, jako když had vystřeluje jazykem. „Ale mezitím jsem obdržel zbytek zpráv o výsled­ku žní, otče. Nevěděl jsem, že dopadnou tak dobře. Bylo by možné založit fondy. Za předpokladu, že by byl ochoten ces­tovat skromně."</p>

<p>Verity se nadechl nosem. „Děkuji ti za tvé ohledy, Rega­le. Nevěděl jsem, že taková rozhodnutí spadají do tvé kom­petence."</p>

<p>„Já jen radím králi, stejně jako ty," podotkl spěšně Regal.</p>

<p>„Ty si nemyslíš, že vyslání emisara by bylo rozumnější?"</p>

<p>zjišťoval Shrewd. „Co by si lidé pomysleli o tom, že jejich</p>

<p>nastávající král opouští Buckkeep v takové době, navíc za</p>

<p>takovým účelem?"</p>

<p>„Emisara?" Regal vypadal, že nad tím uvažuje. „To ne­myslím. Ale není třeba se na všechno ptát. Neříkají snad le­gendy, že král Wisdom šel osobně? Co víme o těch Elder­linzích? Troufáme si k nim poslat poskoka, aby se urazili?</p>

<p>Ne, v tomhle případě jsem přesvědčen, že si to vyžaduje as­poň královského syna. A co se týče jeho odjezdu z Buck-keepu... inu, ty jsi král a jsi stále tady. Stejně jako jeho že­na."</p>

<p>„Moje královna," zavrčel Verity, ale Regal pokračoval:</p>

<p>„A já. Buckkeep jen stěží bude opuštěn. A samotná mi­se? Mohla by uchvátit lidskou představivost. Nebo, budeš-li chtít, může být důvod jeho odjezdu držen v tajnosti. Může se na něj pohlížet jako na obyčejnou návštěvu našich spo­jenců horalů. Zvláště kdyby s ním jela jeho žena."</p>

<p>„Moje královna zůstane tady," použil Verity pádně její ti­tul. „Aby mne zastupovala v mých pravomocích. A hájila moje zájmy."</p>

<p>„Ty nevěříš našemu otci, že to zastane?" zeptal se Regal uhlazeně.</p>

<p>Verity zatnul zuby a pohlédl na starého muže sedícího v křesle u ohně. Ta otázka byla z jeho pohledu patrná kaž­dému, kdo měl oči. Mohu ti důvěřovat? Ale Shrewd, věrný svému jménu (Shrewd - Bystrý), odpověděl jen vlastní otázkou:</p>

<p>„Slyšel jsi úvahy prince Regala týkající se téhle věci. A moje. Sám víš své. S ohledem na tyto rady, co nyní chceš udělat?"</p>

<p>V tu chvíli jsem blahořečil Veritymu, poněvadž se otočil a pohlédl pouze na Kettricken. Žádné kývnutí, žádný šepot mezi nimi. Přesto se obrátil zpátky ke svému otci, aby mu tlumočil, na čem se shodli: „Chci odjet do Deštné divočiny za Horským královstvím. A chci odjet co nejdříve, jakmile to bude možné."</p>

<p>Když král Shrewd rozvážně přikývl, srdce mi spadlo až do kalhot. Avšak šašek za královým křeslem začal přes celou místnost metat přemety vzad, načež se zase vrátil zpát­ky, dělaje akrobatické hvězdy, a stanul pozorně za ním, ja­ko kdyby se mezitím ani nepohnul. Regala to zjevně rozčí­lilo. Když však Verity poklekl, aby políbil králi Shrewdovi ruku a poděkoval mu za svolení, úsměv, který se rozprostřel na Regalově tváři, byl tak široký, že by pohltil žraloka.</p>

<p>Na poradě se nic zvláštního nedělo. Jen Verity vyjádřil přání, že chce odjet za sedm dní. Shrewd na to přistoupil. Verity si chtěl vybrat vlastnoručně doprovod. Shrewd na to přistoupil, ale Regal vypadal zamyšleně. Když nás Shrewd všechny propustil, ke své nelibosti jsem si všiml, jak Regal se svým odchodem otálí, aby si v přijímacím pokoji pro­mluvil s Wallacem, až všichni odejdeme. Přistihl jsem se při myšlence, zda by mi Chade dovolil, abych Wallace zabil. Už dříve mi zakázal, abych se takto vypořádal s Regalem, a já mezitím králi slíbil, že to neudělám. Wallace však takovou imunitu neměl.</p>

<p>Na chodbě mi Verity krátce poděkoval. Odvážil jsem se ho zeptat, proč si vyžádal moji přítomnost.</p>

<p>„Abys tomu byl svědkem," pravil ztěžka. „Být něčemu svědkem je mnohem víc než se o tom později doslechnout. Abys uchoval v paměti všechna slova, která tam byla řeče­na... aby se na ně nezapomnělo."</p>

<p>Už jsem věděl, že té noci mohu očekávat předvolání od Chadea.</p>

<p>Nemohl jsem však odolat pokušení a nezajít za Molly. Když jsem v králi opět spatřil Krále, znovu to ve mně rozdmýchalo uhasínající naděje. Slíbil jsem si, že má návštěva bude krátká, jen abych si s ní promluvil, abych jí sdělil, že oceňuji vše, co pro nás dělá. Než odbije půlnoc, což byla Chadeova oblíbená doba na naše rozhovory, budu už zpátky v pokoji.</p>

<p>Pokradmu jsem zaklepal u jejích dveří. Rychle mě vpus­tila dovnitř. Musela vidět, jak jsem rozdychtěný, protože mi okamžitě padla do náruče, bez sebemenších otázek či po­chybností. Pohladil jsem ji po třpytivých vlasech a pohlédl jí do očí. Vášeň, která se prese mne přelila, byla jako jarní záplava, jež náhle vtrhne do říčního koryta a odmrští z ces­ty všechny pozůstatky zimy. Můj záměr v klidu si s ní po­hovořit byl rázem ten tam. Molly zalapala po dechu, když jsem ji k sobě zuřivě přitiskl, načež se mi celá poddala.</p>

<p>Zdálo se, že už je to několik měsíců, a ne dnů, co jsme by­li naposled spolu. Když mě lačně zlíbala, pojednou jsem si připadl trapně, nevěda, proč by po mně vlastně měla toužit. Byla tak mladá a tak krásná. Připadlo mi to jako vrchol do­mýšlivosti, věřit, že by mohla chtít někoho tak zuboženého a zchátralého, jako jsem byl já. Ona mi však nedovolila se­trvat v pochybnostech, ale bez otálení mě strhla na sebe. V té hluboké blízkosti jsem v jejích modrých očích konečně rozpoznal opravdovost její lásky. Byl jsem pyšný na to, jak vášnivě mě k sobě přitáhla a sevřela mě silnými bledými pažemi. Později jsem si vybavoval třpyt zlatých vlasů roz­prostřených na polštáři, vůni medovníku a laskoňky horské na její kůži, dokonce i způsob, jakým zvrátila hlavu dozadu a měkkým hlasem dala průchod své vroucnosti.</p>

<p>Poté mi Molly v údivu zašeptala, že moje dychtivost mne úplně proměnila. Její hlava mi spočívala na hrudi. Mlčel jsem a hladil její tmavé vlasy, jež vždy voněly po bylinkách. Tymián a levandule. Zavřel jsem oči. Věděl jsem, že jsem své myšlenky ustrážil dobře. Už dávno se to stalo zvykem, když jsem byl s Molly.</p>

<p>Verity tentokrát ne.</p>

<p>Nechtěl jsem, aby se to stalo. Pochyboval jsem, že to ně­kdo chtěl. Snad jsem byl jediný, doufal jsem, kdo to plně</p>

<p>procítil. Potom to ale vůbec ničemu nemohlo vadit, pokud o tom nikdy nebudu mluvit. Pokud dokážu navždy ze své mysli vymazat sladkost Kettrickeniných úst a hebkost její bílé, bělostné kůže.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>8</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Zprávy</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Následník trůnu Verity odjel z Buckkeepu počátkem třetí zi</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>my války s rudými loděmi. Vzal si s sebou nevelkou skupinu vlastnoručně vybraných stoupenců, kteří ho měli na výpra</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vě doprovázet, a také svoji osobní stráž, jež s ním měla ces</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tovat až do Ho</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ského království a tam zůstat, aby vyčkala jeho návratu. Zastával názor, že menší expedice potřebuje menší průvod zavazadel, přičemž cestování územím Horské</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ho království v zimě vyžadovalo, aby si veškeré zásoby po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>travin vezli s sebou. Verity se rovněž rozhodl, že si nepřeje uvést ve známost vojenský účel své mise k Elderlingům. Sku</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>tečné poslání bylo vedle jeho společníků prozrazeno jen ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mnohým. Jinak úda</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ně cestoval do Horského království, aby jednal s královniným otcem, králem Eyodem, o možné vo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jenské pomoci proti rudým lodím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Z těch, které Verity vyzval, aby ho následovali, stojí za zmínku hned několik. Mezi prvními padla volba na Hod, mistryni bojového výcviku na Buckkeepu. Její pojetí taktiky nebylo nikým z království překonáno a její zdatnost v zachá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>zení se zbraněmi byla stále pozoruhodná i navzdory jejímu</emphasis></p>

<p><emphasis>věku. Dále to byl Charim, Verityho osobní sluha, jenž byl se svým pánem už tak dlouhou dobu a provázel ho již na tolika cestách, že bylo nemyslitelné, aby někdo z těch dvou zůstal doma. Chestnut (Kaštan), snědý muž věrný svému jménu, byl čl</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nem Verityho vojenské stráže po více než deset let. Chybělo mu jedno oko a skoro celé ucho, ale navzdory tomu byl dvakrát ostražitější než kterýkoliv jiný. Jela i dvo</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>čata Keefa Kef, jež byla, tak jako Chestnut, dlouholetými příslušníky Verity-ho čes</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>né stráže. A dalším mužem byl Burrich, stájmistr na Buckkeepu, který se ke skupině připojil dobrovolně. Když se ozvaly námitky proti jeho odjezdu z Buckkeepu, zd</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>raznil, že hradní stáje svěřuje schopnému muži a že skupina bude po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>třebovat muže, jenž rozumí zvířatům, aby je v horách upro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>střed zimy udržel naživu. Rovněž vyzdvihl svoje léčitelské schopnosti a zkušenosti jakožto králova muže ve službách prince Chivalryho, avšak posledně jmenované skutečnosti si byl vědom již jen málokdo.</emphasis></p>

<p><strong>•   •   •</strong></p>

<p>Noc před odjezdem mě Verity nechal zavolat do své pra­covny. „Ty s tím nesouhlasíš, že ne? Myslíš si, že je to šaš­kova práce," pozdravil mne.</p>

<p>Musel jsem se usmát. Bezděčně, ale přesně vystihl, co si o tom myslím. „Obávám se, že o tom mám vážné pochyb­nosti," přitakal jsem opatrně.</p>

<p>„Tak jako já. Ale co jiného mi vlastně zbývá? Tohle je alespoň šance pro mě, abych něco udělal osobně. Místo abych jenom seděl v té proklaté věži a vyčerpával se Umě­ním k smrti."</p>

<p>Pečlivě si během posledních dní obkreslil Kettrickeninu mapu. Zatímco jsem se díval, opatrně ji svinul a vložil do koženého pouzdra. Změna, kterou ten muž za minulý tý­den prošel, mě udivila. Stále byl šedivý, jeho tělo bylo stále sešlé a žalostně scvrklé po předlouhém několikaměsíčním sezení. Pohyboval se však nadmíru energicky a každého ve­čera od onoho rozhodnutí poctil spolu s Kettricken svou pří­tomností Velký sál. Bylo nádherné znovu se dívat, s jakou chutí Verity jí a setrvává u číše vína, zatímco Mellow nebo jiný zpěvák bavil všechny v sále. Oživená vroucnost mezi ním a Kettricken byla jeho další radostí, kterou znovu na­lezl. Když seděli u stolu, ona ze svého pána skoro nespouš­těla oči. Do toho vystupovali pěvci a její prsty stále spočí­valy na jeho předloktí. Celá v jeho přítomnosti zářila jako žhnoucí svíce. Ať jsem se chránil jakkoli, byl jsem si až pří­liš dobře vědom toho, jak si v noci užívají. Pokusil jsem se před jejich vášněmi krýt tím, že jsem se o to více pohroužil do Molly. Končil jsem vždy s pocitem viny, že Molly byla tak unesena mým obživlým zápalem. Jak by si asi připada­la, kdyby se dozvěděla, že mé choutky nejsou tak zcela jen moje?</p>

<p>Umění. Byl jsem varován před jeho mocí i úskalími, před tím, jak může člověka zlákat a vysát z něj všechno kromě hladu po něm samotném. Tohle však byla past, před níž mě nikdo nevaroval. V určitém ohledu jsem se těšil, až Verity odejde a já budu zase moci povolat svoji duši nazpět.</p>

<p>„Vaše počínání ve věži není o nic méně záslužné. Kdyby jen lidé dokázali pochopit, jak se pro ně stravujete..."</p>

<p>„Což ty chápeš až příliš dobře. Během tohoto léta jsme k sobě těsně přirostli, chlapče. Těsněji, než bych kdy pova­žoval za možné. Těsněji, než jsem srostl s kýmkoli jiným od smrti tvého otce."</p>

<p>Těsněji, než byste vůbec tušil, můj princi. Avšak ta slova jsem nevyřkl. „To ano," souhlasil jsem.</p>

<p>„Rád bych tě požádal o laskavost. Či spíše o dvě."</p>

<p>„Vím předem, že vás neodmítnu."</p>

<p>„To nikdy neříkej jen tak. Tak za prvé, aby jsi dohlédl na mou paní. Vyzná se již lépe v buckkeepských mravech, ale stále je příliš důvěřivá. Dej na ni pozor, dokud se nevrátím."</p>

<p>„To je vždy samozřejmost i bez požádání, můj princi."</p>

<p>„A za druhé." Zhluboka se nadechl a zase vydechl. „Rád bych tu zůstal také. Ve tvé mysli. Pokud jen budu moci."</p>

<p>„Můj princi," zaváhal jsem. Měl pravdu. Tohle jsem mu splnit zrovna nechtěl. Ale již jsem řekl, že to splním. Věděl jsem, že pro dobro království je to moudré opatření. Ale co já? Již předtím jsem cítil, jak se hranice mého já ve Verity-ho mocné přítomnosti rozrušují. Nemluvili jsme teď o kon­taktu trvajícím hodiny nebo dny, nýbrž týdny a ještě spíše měsíce. Napadlo mě, jestli právě to se nestávalo členům ko-terií, když posléze pozbyli své soukromí. „A co vaše kote-rie?" zeptal jsem se tiše.</p>

<p>„Co s nimi?" odsekl. „Prozatím je nechávám tam, kde jsou, na hlídkových věžích a palubách mých lodí. Když bu­dou potřebovat odeslat nějaké zprávy, předají je Serene. Ona je za mé nepřítomnosti tlumočí Shrewdovi. Pokud budou cí­tit, že o něčem musím vědět, mohou se se mnou spojit Umě­ním." Odmlčel se. „Skrze tebe se budu pídit po jiných infor­macích. Po věcech, které bych rád uchoval v tajnosti."</p>

<p>Vzkazy od královny, pomyslel jsem si. A taky to, jak Re­gal nakládá s mocí v bratrově nepřítomnosti. Klepy a intri­ky. V určitém ohledu maličkosti. A jinak též podrobnosti, jež Veritymu zabezpečí jeho pozici. Snad tisíckrát jsem si přál, abych uměl spolehlivě využívat Umění, když budu sám chtít. Kdybych tu schopnost měl, Verity by to po mně teď nemusel chtít. Dokázal bych se s ním spojit v kteroukoli do­bu. Ale za daného stavu věcí bylo jedinou možností spojení vyvolané fyzickým dotekem, které jsme používali během lé­ta. Díky tomu mohl mít přehled o dění na Buckkeepu, kdy­koli chtěl, a já od něho zase mohl přejímat instrukce. Zavá­hal jsem, avšak přesto už jsem věděl, že na to přistoupím. Z věrnosti vůči němu a Šesti vévodstvím, řekl jsem si. Ne z nějaké niterné lačnosti po Umění. Zvedl jsem k němu zrak. „Udělám to."</p>

<p>„Při vědomí, že právě takhle to začíná," pravil. Nebyla to otázka. Tak přesně jsme již dokázali číst jeden ve druhém. Na moji odpověď nečekal. ,Budu nenápadný, jak jen budu moci," slíbil. Popošel jsem k němu. Zvedl ruku a dotkl se mého ramene. Od té doby byl Verity opět se mnou, jak to­mu nebylo ode dne, kdy mi ve své pracovně přikázal, abych se chránil.</p>

<p>V den jeho odjezdu bylo hezké, jiskřivě mrazivé počasí a nebe bylo jasně modré. Verity, vždy věrný svému jménu, omezil expediční výdaje na minimum. Ráno po poradě byli vysláni jezdci, aby ho na cestě předcházeli a zajišťovali zá­soby a ubytování ve městech, kudy měl projíždět. To mu mělo umožnit svižně a nalehko procestovat většinu území Šesti vévodství.</p>

<p>Když expedice onoho mrazivého jitra vyrážela, já jako je­diný z davu nepopřál Veritymu sbohem. Uhnízdil se v mé mysli, nepatrný a neslyšný jako semínko čekající na příchod jara. Nenápadný skoro jako Nighteyes. Kettricken se roz­hodla odjezd sledovat zpoza omrzlých zdí Královniny za­hrady. Rozloučila se s ním již dříve a věžní zahradu si pak vybrala pro případ, že by plakala, aby to snad někdo nepo­važoval za nevhodné. Stál jsem po jejím boku a statečně snášel mohutné záchvěvy citů, které společně s Veritym</p>

<p>v posledním týdnu sdíleli. Byl jsem tak trochu rád, ale též sklíčený z toho, že jí musí být tak záhy odňato něco, co tepr­ve nedávno nalezla. Jezdci a koně, soumaři a korouhve nám konečně zmizeli z dohledu za horským úbočím. A pak jsem to ucítil, až mě zamrazilo v páteři. Kettricken po něm za­šmátrala Moudrostí. Pravda, velice slabě, ale dost natolik, že kdesi v mém nitru se vztyčil Nightyeys, oči v plamenech, a zeptal se: <emphasis>Co je to?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nic. Rozhodně nic, co by se týkalo nás</emphasis>. A dodal jsem: <emphasis>Brzy si vyrazíme na lov, můj bratře, už dlouho jsme nebyli. </emphasis>Několik dní po odjezdu průvodu se můj život skoro vrátil do starých kolejí. Nejvíc jsem se děsil toho, že s Veritym od­jede i Burrich. Chápal jsem sice, co ho přimělo následovat svého nastávajícího krále, ale po jejich odjezdu jsem si při­padal nepříjemně zranitelný. To mi o mně samotném řeklo tolik, že bych to raději ani nevěděl. Druhou stranou mince bylo, že když byl Burrich pryč a Verityho přítomnost v mé mysli se zavinula jakoby do ulity, byli jsme s Nighteyesem konečně volní, abychom užívali Moudrost, co srdce ráčilo. Skoro každý den jsem trávil s ním, vždy na míle od hradu. Za dnů, kdy jsme stíhali vykované, jsem jel na Sooty, ale ta se v přítomnosti vlka nikdy necítila ve své kůži. Po nějaké době se zdálo, že vykovaných je již mnohem méně a žádní další se do oblasti nestahují. Začali jsme mít stále více času pro sebe na lov. Tehdy jsem vyrážel pěšky, poněvadž takto se nám lovilo poněkud družněji. Nighteyes oceňoval zlepše­ní mé fyzické kondice, k němuž došlo během léta. Tu zimu, vůbec poprvé ode dne, co mě Regal otrávil, jsem cítil, že za­se mohu naplno používat své tělo a svoji sílu. Rána strávená bujarým lovem a hodiny s Molly uprostřed hluboké noci by stačily k životu snad kterémukoli muži. Na tak prostých vě­cech je cosi zcela uspokojujícího.</p>

<p>Myslím, že jsem vždycky chtěl, aby můj život byl právě tak prostý a úplný. Snažil jsem se ignorovat všechny věci, o nichž jsem věděl, že jsou velmi nebezpečné. Přetrvávající hezké počasí, říkal jsem si, přesvědčí Verityho, že je to slib­ný začátek cesty. Zapudil jsem z hlavy úplně všechny myš­lenky na to, zda na závěr sezóny nedojde k posledním ná­jezdům rudých lodí, když jsme teď tak nechráněni. Vyhýbal jsem se též Regalovi a překvapivě většímu počtu společen­ských událostí, jež přilákaly na Buckkeep jeho stoupence, takže každý večer ve Velkém sále plápolaly pochodně dlou­ho do noci. Na hradě bylo možné častěji vídat Serene a Jus­tina. Nikdy jsem nevešel do místnosti, kde byli oni, aby mě nezasáhly ostny jejich nenávisti. Začal jsem se o večerech vyhýbat společenským místnostem, kde bych na ně nutně narazil, anebo na Regalovy hosty, jimiž teď zimní dvůr pras­kal ve švech.</p>

<p>Verity nebyl pryč ještě ani dva dny, když jsem zaslechl zvěsti, že skutečným účelem jeho výpravy je vyhledat Elderlingy. Z toho jsem Regala vinit nemohl. Ti, které Verity vlastnoručně vybral, o skutečném poslání věděli. A Burrich si to sám pro sebe zjistil. Když to dokázal on, mohl to udě­lat i jiný a šířit řeči dál. Když jsem však zaslechl dva kuch­tíky, jak se smějí „pošetilosti krále Wisdoma a mýtu prince Verityho", začal jsem tušit, že za tím posměchem vězí Re­gal. Verity se pro své Umění stal příliš velkým samotářem. Lidé se ptali, co tak dlouho dělá ve své věži. Pravda sice je, že o Umění věděli, ale bylo to příliš nudné téma pro jejich tlachání. Jeho roztržitý pohled, nezvyklá doba na jídlo a od­počinek, jeho přízračné ploužení se po hradě, když už ostat­ní byli v posteli, byly vždy kýženými troškami do mlýnice pomluv. Nepomátl se snad a nevyrazil na bláznivou výpra­vu? Začaly se množit různé spekulace a Regal jim ochotně</p>

<p>poskytoval živnou půdu. Nacházel si záminky a zdůvodnění pro všemožné bankety a shromáždění svých šlechticů. Král Shrewd na tom byl jen zřídkakdy dobře, aby se jich účastnil, a Kettricken se nelíbilo ve společnosti vtipných lumpů, kte­ré si Regal kolem sebe pěstoval. Já už věděl své, abych se držel zpátky. Měl jsem jen Chadea, jemuž jsem si mohl po­stěžovat na výdaje za pořádané večírky, když Regal předtím tvrdil, že na Verityho expedici nejsou skoro žádné prostřed­ky. Chade však jen kroutil hlavou.</p>

<p>Ten starý muž začal být v poslední době stále více uza­vřený, ba i vůči mně. Měl jsem nepříjemný pocit, že Chade přede mnou něco tají. Tajnosti jako takové nebyly ničím no­vým. Chade, starý vrahoun, byl vždy po okraj plný tajem­ství. Nemohl jsem se však zbavit pocitu, že tentokrát se ta­jemství týká přímo mě. Nemohl jsem se ho zeptat přímo, ale sledoval jsem ho. Jeho pracovní stůl vždy nesl známky roz­sáhlého použití v době, kdy jsem nebyl přítomen. Ještě div­nější bylo, že veškerý nepořádek související s touto prací byl vždy puntičkářsky odklizen, kdykoliv mne zavolal. Bylo to vskutku prapodivné. Po celé roky jsem po něm a po jeho „vaření" uklízel já. Jeho nynější uklízení jsem proto mohl považovat buď za ostrou výtku vůči mně a mé pečlivosti, anebo utajování nějaké pokoutní činnosti.</p>

<p>Nemohl jsem odolat pokušení, abych ho při každé příle­žitosti nesledoval. O jeho tajemství jsem se nic nedozvěděl, zato jsem zpozoroval hodně toho, co mi předtím unikalo. Chade stárnul. Ztuhlost, která vlivem studeného počasí po­stihla jeho klouby, již neustupovala ani za přívětivých veče­rů stráveným před krbem. Byl to Shrewdův starší nevlastní bratr, bastard jako já, a navzdory své ztuhlosti stále vypadal jako mladší z nich. Ale držíval teď při čtení svitky dále od nosu a snažil se nezvedat ruce nad hlavu, když se po něčem natahoval. Sledovat tyto změny bylo stejně bolestivé jako vědět, že má přede mnou tajemství.</p>

<p>Třiadvacet dní po Verityho odjezdu jsem se vrátil z čas­ně ranního lovu, na který jsme si vyrazili s Nighteyesem, a našel jsem Buckkeep plný vzruchu. Připomínal hemžící se mraveniště, ale bez mravenčí účelnosti. Šel jsem rovnou za kuchařkou Sárou a zeptal se jí, co se děje. Kuchyně každé­ho hradu je vždy ústřední mlýnicí zvěstí, v pořadí hned za strážnicí. Na Buckkepu byly klepy z kuchyně obvykle nej­pravdivější.</p>

<p>„Přihnal se jezdec s koněm uštvaným k smrti. Říkal, že nahoře ve Ferry došlo k nájezdu. Celé město skoro lehlo v plamenech požárů, které založili. Sedmdesát lidí vykova­ných. Kolik mrtvých, to se ještě neví. A zemřou ještě další, bez střechy nad hlavou v takové zimě. Tři lodě plné nájezd­níků, povídal ten chlapec. Šel rovnou za princem Regalem a vše mu nahlásil. Princ Regal ho poslal sem, aby se najedl; teď je na strážnici a spí." Ztišila hlas: „Ten hoch urazil ce­lou cestu sám. Ve městech, kudy projížděl, dostával čerstvé koně, jel po pobřežní cestě, ale nechtěl, aby za něj vzkaz do­ručil někdo jiný. Říkal mi, že na každém úseku cesty očeká­val, že zjistí, že pomoc je již nablízku, že od někoho za­slechne, že o tom již vědí a že tam byla vypravena loď. Ale nic se nestalo."</p>

<p>„Až z Ferry? Pak se to stalo nejméně před pěti dny. Proč nebyly zapáleny výstražné ohně?" zeptal jsem se. „Nebo vy­sláni ptáci se vzkazy do Gulls a Seal Bay. Následník trůnu Verity v té oblasti zanechal hlídkovou loď. Hlídková loď by přece měla zahlédnout světlo z Gulls či Ferry. A na Rudé vě­ži je člen koterie Will. Měl by spatřit výstražné ohně. Měl by sem odeslat zprávu Serene. Jak je možné, že se tu o tom ni­kdo nedozvěděl; jak to, že o tom všem nic nevíme?"</p>

<p>Cook ještě více ztišila hlas a významně uhodila do těsta, jež právě hnětla. „Hoch říkal, že výstražné ohně zapáleny byly, ve Ferry a v Ice Townu. Říkal, že do Gulls byli vyslá­ni ptáci se zprávami. Loď však nedorazila."</p>

<p>„Tak proč jsme se o tom nedozvěděli?" Zhluboka a ro­zechvěle jsem se nadechl a odvrhl stranou zbytečný hněv. Uvnitř jsem pocítil slabý záchvěv obav ze strany Verityho. Příliš slabý. Naše spojení sláblo, právě když jsem potřebo­val, aby bylo silné. „Inu, myslím, že právě teď není na tako­vé otázky vhodná doba. Co udělal Regal? Vyslal tam Rurís-ka? Škoda, že jsem tu nebyl, abych jel s nimi."</p>

<p>Cook si odfrkla a ztichla, přitom trochu přiškrtila těsto. „Tak běž hned, abys nedorazil pozdě. Pokud jsem slyšela, nepodniklo se nic, nikoho nikam nevyslali. Nikdo nikoho nevyslal, nikdo není nikam vypravován. Nikdo.</p>

<p>Ty víš, Fitzi, že můj jazyk na klepy není, ale šeptalo se, že princ Regal o tom ví. Když chlapec dorazil, och, princ byl tak laskavý, tak plný soucitu, jako kdyby chtěl obměkčovat dámská srdce. Jídlo, nový kabát, malý měšec za chlapcovy útrapy. Ale zároveň mu princ řekl, že teď už je příliš pozdě. Nájezdníci budou už dávno pryč. Nemá prý smysl posílat tam v tuto dobu loď nebo vojáky."</p>

<p>„Možná je pozdě na boj s nájezdníky. Ale co s těmi oby­vateli Ferry, jimž shořela střecha nad hlavou? Co takhle vy­slat tam skupinu dělníků na pomoc při opravách domů, po­vozy s potravinami..."</p>

<p>„Říká, že na to nejsou peníze," řekla Cook, odseknuvši každé slovo zvlášť. Začala těsto porcovat na housky a s kaž­dou pleskla o prkno, aby mohla nakynout. „Říká, že poklad­nice byla vyčerpána na výstavbu lodí a plat jejich posádek. Říká, že to málo, co zbylo, sebral Verity na tu expedici, aby našel Elderlingy." Poslední slovo pronesla s nesmírným pohrdáním. Poté si otřela ruce o zástěru. „Pak řekl, že je mu to moc líto. Opravdu moc líto."</p>

<p>Vzedmula se ve mně ledová vlna vzteku. Poplácal jsem Cook po rameni a ujistil ji, že bude vše v pořádku. Jako v mrákotách jsem odešel z kuchyně a zamířil do Verityho pracovny. Přede dveřmi jsem se zarazil a v duchu zašmátral. Zachytil jsem jasný záblesk Verityho záměru. Vzadu v jed­né zásuvce najdu starobylý smaragdový náhrdelník, kameny usazené ve zlatě. Patřil matce jeho matky. Bude to stačit na najmutí mužů a na zakoupení obilí, které s sebou povezou. Otevřel jsem dveře do pracovny a zarazil se.</p>

<p>Verity byl dost nepořádný člověk, a když se balil, měl na­spěch. Charim odjel s ním; nebyl tu, aby po něm uklidil. Ale tohle nebylo dílo žádného z nich. Očím jiného člověka by to stěží připadlo divné. Ale já na místnost hleděl svýma a sou­časně i Verityho očima. Někdo se tu přehraboval. Ať už to udělal kdokoli, buď mu bylo jedno, že se na to přijde, nebo Verityho dobře neznal. Každá zásuvka byla pečlivě zastrče­ná, každá skříň zavřená. Židle byla přitažena blíže ke sto­lu. Vše bylo až příliš uspořádané. Bez větší naděje jsem šel k zásuvce a otevřel ji. Celou jsem ji vytáhl ven a nakoukl do zadního rohu. Snad klenot zachránila Verityho vlastní nepo­řádnost. Nehledal bych smaragdový náhrdelník uprostřed ta­kové změti, čítající starou ostruhu, prasklou přezku od opas­ku a kousek paroží částečně opracovaného do tvaru rukojeti nože. Byl však tam, zabalený do útržku z hrubé vlny. By­ly tam ještě další malé, ale cenné předměty, jež bylo třeba z místnosti odnést do bezpečí. Když jsem je sbíral, nechápal jsem to. Pokud je nikdo nesebral, jaký pak byl cíl tajné pro­hlídky? Ne-li drobné cennosti, co tedy?</p>

<p>Metodicky jsem vytřídil asi tucet velínových map a poté jsem začal ze zdi sundávat několik dalších. Když jsem pečlivě smotával jednu z nich, vešla potichu Kettricken. Moje Moudrost mi o ní řekla, ještě než se dotkla dveří, takže jsem vzhlédl od stolu a klidně se střetl s jejíma očima. Pevně jsem odolal náporu Verityho citů, jež mě vzápětí zaplavily. Při pohledu na ni jako by jeho přítomnost ve mně zesílila. Byla rozkošná, bledá a útlá v rouchu z měkké modré vlny. Zadr­žel jsem dech a sklouzl očima stranou. Tázavě se na mě po­dívala.</p>

<p>„Verity chtěl, abych je odnesl, až bude pryč. Mohla by je poškodit vlhkost a v této místnosti se moc netopí, když tu není," vysvětloval jsem, zatímco jsem ovazoval smotanou mapu.</p>

<p>Přikývla. „Bez něj to tu působí tak prázdně a studeně. Ne­jen ten vyhaslý krb. Není tu po něm žádná vůně, žádný ten jeho nepořádek..."</p>

<p>„Pak jste tu uklízela vy?" zeptal jsem se pokud možno ne­nuceně.</p>

<p>„Ne!" zasmála se. „Svým úklidem pouze rozruším ten mi­zivý pořádek, který si tu udržuje. Ne, já to nechám být tak, jak to zanechal, dokud se nevrátí. Chci, aby se vrátil domů mezi své věci na svých místech." Její tvář zvážněla. „Ale ta­to místnost je to poslední. Dnes ráno jsem poslala páže, aby tě vyhledal, ale ty jsi byl venku. Slyšel jsi ty zprávy z Ferry?" „Jenom zvěsti," odvětil jsem.</p>

<p>„Pak jsi slyšel tolik co já. Mne nikdo nezavolal," pravila ledově. Pak se ke mně otočila a v očích se jí zračila bolest. „Většinu toho jsem vyslechla od lady Modesty, která slyše­la Regalová sluhu, jak se baví s její služebnou. Stráže šly za Regalem, aby mu pověděly o příjezdu posla. Přece ho měly poslat ke mně? Copak mě vůbec nepovažují za královnu?" „Má paní královno," připomenul jsem jí vlídně. „Podle všech regulí měla být zpráva doručena přímo králi Shrewdovi. Myslím, že se tak stalo, a Regalovi muži, kteří střeží královy dveře, poslali pro něj místo pro vás."</p>

<p>Zvedla hlavu. „Pak je to věc, v níž je třeba zjednat nápra­vu. Když mohou oni, mohu i já. Tahle pitomá hra se přece hraje ve dvou."</p>

<p>„Jen nevím, jestli se i ostatní zprávy neztratily podobným způsobem," spekuloval jsem nahlas.</p>

<p>Její modré oči ztuhnutím zešedly. „Co tím myslíš?"</p>

<p>„Ptáci se zprávami, signální ohně. Vzkaz od Willa z Ru­dé věže, Uměním odvysílaný Serene. Přinejmenším jedním z těchto způsobů se k nám jistě musela dostat zpráva, že Fer-ry bylo napadeno. Jedna se mohla ztratit, ale všechny tři?"</p>

<p>Její tvář zbledla, mysl poskočila. „Vévoda z Bearnsu bude věřit, že jeho volání o pomoc zůstalo nevyslyšeno." Zvedla ruku a zakryla si ústa. Přes prsty pak zašeptala: „Tohle je velezrada za účelem zostuzení Verityho!" Oči se jí zaoblily a ona na mě pojednou sykla: „To nelze tolerovat!"</p>

<p>Otočila se a vyrazila ke dveřím, z každého jejího pohybu čišel hněv. Jen stěží jsem ji jedním skokem předběhl. Opřel jsem se zády o dveře, aby zůstaly zavřené. „Paní, má paní královno, prosím vás, počkejte. Počkejte a uvažujte!"</p>

<p>„Uvažovat o čem? Jak nejlépe odhalit míru jeho věrolomnosti?"</p>

<p>„Na tohle nemáme zrovna tu nejlepší mocenskou pozici. Prosím, počkejte. Uvažujte se mnou. Myslíte si, stejně jako já, že Regal o tom musel něco vědět a přitom mlčel. Ale ne­máme žádný důkaz. Vůbec žádný. A možná se mýlíme. Mu­síme postupovat krůček po krůčku, jinak bychom způsobi­li rozkol v době, kdy ho nejméně potřebujeme. První osoba, se kterou musíme mluvit, je král Shrewd. Abychom viděli, jestli o tom všem věděl, abychom zjistili, zda potrestal Regala za to, že mluvil jeho jménem."</p>

<p>„To by neudělal!" prohlásila zlostně.</p>

<p>„Často nebývá při sobě," připomněl jsem jí. „Ale musí to být on, ne vy, kdo Regala veřejně pokárá, má-li to být ve­řejně. Když nyní vystoupíte proti němu a král ho později podpoří, šlechticové budou na Farseery pohlížet jako na roz­štěpenou dynastii. Už tak mezi nimi bylo zaseto mnoho po­chybností a nelibosti. Není vhodná doba poštvávat vnitro­zemská vévodství proti pobřežním, když tu Verity není."</p>

<p>Zarazila se. Viděl jsem, že se pořád třese vzteky, alespoň mi však naslouchala. Nadechla se a já vycítil, jak se pomalu zklidňuje.</p>

<p>„Proto tě tu taky nechal, Fitzi. Aby ses o tyhle věci staral</p>

<p>za mě."</p>

<p>„Cože?" Teď jsem sebou pro změnu trhl já.</p>

<p>„Myslela jsem, že to víš. Muselo ti připadat divné, že tě nevyzval, abys ho doprovázel. Bylo to proto, že jsem se ho zeptala, na koho se mám obracet jako na poradce. Řekl, že se mám spoléhat na tebe."</p>

<p>Copak zapomněl na Chadea? napadlo mě, a pak jsem si uvědomil, že Kettricken o Chadeovi nic neví. Musel vědět, že budu účinkovat jako prostředník. Uvnitř jsem vycítil Ve­rityho souhlas. Chade. Ve stínu jako obvykle.</p>

<p>„Uvažuj se mnou dále," vyzvala mě. „Co se stane pak?"</p>

<p>Měla pravdu. Tohle nebyl ojedinělý případ.</p>

<p>„Budeme mít návštěvu. Vévodu z Bearnsu a jemu podda­né šlechtice. Vévoda Brawndy není typem muže, který by na takovou misi poslal emisary. Přijede osobně a bude se doža­dovat odpovědí. A všechna pobřežní vévodství budou na­slouchat, jaké odpovědi se mu dostane. Jeho pobřeží je nej­zranitelnější ze všech, jen s výjimkou samotného Bucku.</p>

<p>„Potom musíme mít odpovědi hodné slyšení," prohlási­la Kettricken. Zavřela oči. Na chvíli si dlaněmi zakryla čelo a pak si je přitiskla na tváře. Uvědomil jsem si, jak velkou sebekontrolu nad sebou má. Důstojnost, říkala si, klid a ra­cionalita. Nadechla se a opět se na mě podívala. „Jdu na­vštívit krále Shrewda," prohlásila. „Na všechno se ho vy­ptám. Na celou situaci. Zeptám se ho, co hodlá dělat. On je přece král. Jeho postavem musí být upevněno."</p>

<p>„Myslím, že je to moudré rozhodnutí," pověděl jsem jí.</p>

<p>„Musím jít sama. Když půjdeš se mnou, když budeš po­každé po mém boku, budu vypadat jako nejistá. Mohlo by to dát průchod zvěstem o rozkolu v království. Rozumíš?"</p>

<p>„Ano," odpověděl jsem, ačkoliv jsem toužil slyšet, co jí Shrewd asi řekne.</p>

<p>Ukázala na mapy a předměty, které jsem měl vyskládány na stole. „Máš pro ně bezpečné místo?"</p>

<p>Chadeovy komnaty. „Ano."</p>

<p>„Dobře." Pokynula mi rukou a já si v tu chvíli uvědomil, že jí stále stojím ve dveřích. Ustoupil jsem. Když se kolem mě prosmekla, na chvíli mě zaplavila vůně laskoňky horské. Kolena se mi podlomila a já proklínal osud za to, že posílá smaragdy na přestavbu domů, místo aby krášlily její půvab­né hrdlo. Zároveň jsem však s krajní hrdostí věděl, že kdy­bych jí je v tom okamžiku vložil do rukou, trvala by na tom, aby posloužily zbědovanému Ferry. Strčil jsem je do kapsy. Možná se jí podaří zburcovat králův hněv a Shrewd už vy­třese z Regalovy kapsy peníze. Snad až se vrátím, tyhle sma­ragdy budou stále moci spočívat na její hřejivé kůži.</p>

<p>Kdyby se Kettricken ohlédla zpět, spatřila by Fitze, jak se červená při myšlenkách jejího manžela.</p>

<p>Šel jsem dolů do stájí. Odjakživa to pro mě bylo místo útěchy, a když byl teď Burrich pryč, cítil jsem jistý závazek čas od času se v nich zastavit. Ne že by Hands vypadal na to, že potřebuje moji pomoc. Když jsem se však tentokrát</p>

<p>přiblížil k vratům do stáje, stál u nich hlouček mužů a už z daleka byly slyšet zlostné hlasy. Na ohlávce obřího tažné­ho koně visel mladý čeledín. Starší hoch tahal za oprať při­pevněnou k ohlávce ve snaze vyrvat koně mladšímu, zatím­co muž v barvách Tilthu tomu přihlížel. Jindy klidné zvíře už z toho přetahování začínalo být nervózní. Každou chvíli hrozilo, že se někdo zraní.</p>

<p>Odvážně jsem mezi ně vpadl a vytrhl oprať překvapené­mu mládenci z ruky, přitom jsem konejšivě zašmátral smě­rem k vyplašenému koni. Nepoznal mě tak, jako kdysi, ale při mém doteku se zklidnil. „Co se to tu děje?" zeptal jsem se čeledína.</p>

<p>„Přišli a vytáhli Cliffa z příhrady. Aniž by se slůvkem ze­ptali. Je to můj kůň, denně se o něj starám. A oni mi ani ne-řekli, co to provádějí."</p>

<p>„Mám své rozkazy -" spustil muž, jenž stál před chvílí poblíž.</p>

<p>„Ještě jsem s ním neskončil," sdělil jsem mu a otočil se zpět k čeledínovi. „Zanechal ti Hands nějaké rozkazy ohled­ně toho koně?"</p>

<p>„Jen běžné." Když jsem se vložil do pranice, chlapec měl na krajíčku. Ale teď, když měl potenciálního spojence, jeho hlas nabýval na jistotě. Napřímil se a podíval se mi do očí.</p>

<p>„Pak je to jednoduché. Zavedeme koně do příhrady, do­kud od Handse neobdržíme další rozkazy. Žádný kůň na Buckkeepu se nehne ze stáje bez vědomí úřadujícího stáj-mistra." Chlapec celou dobu držel Cliffa za ohlávku. Nyní jsem mu předal i oprať.</p>

<p>„Přesně to si myslím, sire," pověděl mi vyprahlým hlasem a otočil se na podpatcích. „Děkuji vám, sire. Pojď, Cliffe." A odmašíroval s mohutným koněm, který se mu líně sunul v patách.</p>

<p>„Mám rozkazy to zvíře odvést. Vévoda Ram z Tilthu si přeje, abychom ho neprodleně poslali nahoru po řece." Muž v barvách Tilthu zlostně supěl nosem přímo na mě.</p>

<p>„Opravdu? A vyjasnil si to i s naším stájmistrem?" Byl jsem si jist, že ne.</p>

<p>„Co se to tu děje?" Byl to Hands běžící k nám, silně za­rudlý kolem uší a ve tvářích. Na jiném muži by to působilo legračně. Já však věděl, že je rozlícený.</p>

<p>Muž z Tilthu se napřímil. „Tenhle muž a jeden z vašich pacholků nám bránili, když jsme si přišli ze stájí vyzvednout náš dobytek!" prohlásil nadutě.</p>

<p>„Cliff není z tilthského chovu. Narodil se tady na Buck-keepu. Před šesti lety. Byl jsem tehdy u toho," zdůraznil jsem.</p>

<p>Muž mě obdařil blahosklonným pohledem. „S vámi jsem nemluvil. Mluvil jsem s ním." A ukázal prstem na Handse.</p>

<p>„Já mám svoje jméno, sire" poznamenal Hands ledově. „Hands. Působím zde jako stájmistr, zatímco Burrich je pryč s následníkem trůnu Veritym. On má také jméno. FitzChi-valry. Občas mi pomáhá. Patří k mé stáji. Stejně jako můj čeledín a můj kůň. A co se vás týče, máte-li jméno, dosud jsem ho neslyšel. Nevidím jediný důvod, proč byste měl být v mé stáji."</p>

<p>Burrich Handse vyučil dobře. Vyměnili jsme si pohledy. Jako na povel jsme se otočili a vykročili směrem ke stájím.</p>

<p>„Jsem Lance, stájník vévody Rama. Tento kůň byl mému vévodovi odprodán. A nejen on. Též dvě grošované klisny a ještě jeden valach. Mám tu doklad."</p>

<p>Když jsme se zvolna obrátili, muž z Tilthu nám podával svitek. Srdce mi poskočilo při pohledu na kapku rudého vos­ku s otištěným znakem jelena. Vypadal věrohodně. Hands svitek váhavě vzal. Úkosem se po mně podíval a já si stoupl vedle něj. Nějaká písmena znal, ale čtení mu zpravidla čini­lo zdlouhavé potíže. Burrich si ho vzal kvůli tomu do práce, ale abeceda mu moc nešla. Když rozvinul svitek, podíval jsem se mu přes rameno a začal potichu číst.</p>

<p>„Je mi to jasné," řekl muž z Tilthu. Natáhl se po svitku. „Mám vám ho přečíst?"</p>

<p>„Neobtěžujte se," řekl jsem mu, když Hands opět svitek smotal. „To, co je tam napsáno, je jasné stejně jako to, co tam není. Podepsal to princ Regal. Ale Cliff není jeho kůň. Spolu s klisnami a valachem jsou to buckkeepští koně. Mů­že je prodat pouze král."</p>

<p>„Následník trůnu Verity je pryč. Princ Regal teď jedná v jeho zastoupení."</p>

<p>Dal jsem Handsovi ruku na rameno, abych ho zklidnil. „Následník trůnu Verity je vskutku pryč. Ale nikoliv král Shrewd. Ani nastávající královna Kettricken. Musel by to stvrdit jeden z nich, aby bylo možné prodat koně z buck-keepské stáje."</p>

<p>Lance popadl svitek a zkoumavě se zahleděl na pečeť. „Stejně by vám Regalová pečeť měla stačit, když je Verity pryč. Každý koneckonců ví, že starý král není po většinu ča­su při smyslech. A Kettricken, jaksi... nepochází z rodiny. To je přece jasné. Takže když je Verity pryč, Regal je -"</p>

<p>„Princ," řekl jsem rázně. „Mluvit o něm bez náležitého ti­tulu by značilo velezradu. Stejně jako říkat, že je král. Nebo královna. Když tomu tak není."</p>

<p>Nechal jsem ho, aby se mu naznačená výhrůžka pořádně vepsala do mysli. Nechtěl jsem ho přímo obvinit z velezra-dy, protože pak by ho to stálo život. Ani tak nabubřelý hňup jako Lance si nezasloužil smrt za papouškování toho, co bezpochyby říkal nahlas jeho pán. Sledoval jsem, jak se mu rozšířily oči.</p>

<p>„Nemyslel jsem tím nic..."</p>

<p>„A nic se také nestalo," přerušil jsem ho. „Pokud si bude­te pamatovat, že nelze odkoupit koně od někoho, komu ne­patří. A tohle jsou buckkeepští koně, z majetku krále."</p>

<p>„Samozřejmě," vyhrkl Lance. „Asi je s tou listinou něco v nepořádku. Jsem si jist, že došlo k nějaké chybě. Vrátím se teď za svým pánem."</p>

<p>„Moudré rozhodnutí," pronesl tiše Hands vedle mě, pře­bíraje zpět autoritu.</p>

<p>„No tak pojď," osopil se Lance na svého čeledína a strčil do něj. Chlapec se na nás škaredě mračil, zatímco se vlekl za svým pánem. Nemohl jsem mu to mít za zlé. Laňce byl ty­pem člověka, který si na někom musí vylít hněv.</p>

<p>„Myslíš, že se vrátí zpátky?" zeptal se Hands tiše.</p>

<p>„Buďto, anebo musí Regal vrátit Ramovi jeho peníze."</p>

<p>Mlčky jsme se zaobírali tím, co je asi pravděpodobnější.</p>

<p>„Takže. Co mám dělat, jestli se vrátí?"</p>

<p>„Pokud to bude Regalova pečeť, tak nic. Jestli na tom bu­de znak krále či nastávající královny, musíš jim koně vydat."</p>

<p>„Jedna z těch klisen je březí!" zaprotestoval Hands. „Bur­rich má s hříbětem velké plány. Co mi řekne, až se vrátí a ty koně budou pryč?"</p>

<p>„Pořád musíme mít na paměti, že ty koně patří králi. Bur­rich tě nebude vinit z toho, že jsi uposlechl řádný příkaz."</p>

<p>„Mně se to nelíbí." Podíval se na mě vystrašenýma očima. „Myslím, že by se to nestalo, kdyby byl Burrich ještě tady."</p>

<p>„Myslím, že ano, Handsi. Nedávej si za to žádnou vinu. Tuším, že to ještě není to nejhorší, čemu budeme svědky, než zima skončí. Ale dej mi rozhodně vědět, jestli se vrátí."</p>

<p>Vážně přikývl a já se od něj oddělil. Na návštěvu stáje jsem neměl pomyšlení. Nechtěl jsem procházet mezi řadami stájí a přemýšlet, kolik koní tu do konce zimy zůstane.</p>

<p>Přešel jsem pomalu nádvoří směrem k hradu a uvnitř se vydal po schodech ke svému pokoji. Verity? Nic. Dokázal jsem uvnitř vycítit jeho přítomnost, on na mě přenášel svou vůli a občas i myšlenky. Ale přesto, kdykoli jsem se ho sna­žil najít, nenahmatal jsem nic. Byl jsem z toho zoufalý. Kdy­bych ovládal Umění spolehlivě, nic z toho by se nestalo. Za­stavil jsem se, abych důkladně proklel Galena za vše, co mi způsobil. Měl jsem v sobě kdysi Umění, ale on ho ve mně sežehl a zanechal mi jen tuto nevyzpytatelnou formu.</p>

<p>Ale co Serene? Nebo Justin či kdokoli další z koterie? Proč je Verity nepoužíval, aby zůstal v kontaktu se zdejším děním a mohl takto sdělovat svoji vůli?</p>

<p>Naplnila mne plíživá hrůza. Ptáci se vzkazy z Bearnsu. Signální ohně, členové koterie ve věžích. Zdálo se, že všech­ny komunikační spojnice vedoucí uvnitř království a ke krá­li nepracují dobře. Přitom právě ony držely Šest vévodství pohromadě a činily z nás království místo aliance jednotli­vých vévodů. Nyní, v těchto zapeklitých časech, jsme je po­třebovali víc než kdy jindy. Proč selhávaly?</p>

<p>Schoval jsem si tu otázku pro Chadea a modlil se, aby mě brzy zavolal k sobě. Volával mě teď méně často než kdysi a já cítil, že už nejsem tak zasvěcený do všech záležitostí ja­ko dřív. Ale cožpak jsem ho i já nevyloučil ze svého života? Snad mé pocity byly jen zrcadlením všech tajností, které jsem před ním měl. Snad to byl přirozený odstup, který se utvořil mezi dvěma vrahy z povolání.</p>

<p>Dorazil jsem ke svým dveřím právě v okamžiku, kdy už Rosemary vzdala marné klepání.</p>

<p>„Potřebuješ mě?" zeptal jsem se.</p>

<p>Provedla obřadní pukrle. „Naše paní, nastávající královna Kettricken, si přeje, abyste se u ní zastavil, jakmile vám to bude nejlépe vyhovovat."</p>

<p>„A to je právě teď, ne?" pokusil jsem se z ní vydolovat úsměv.</p>

<p>„Ne." Zamračila se na mě. „Řekla jsem: jakmile vám to bude nejlépe vyhovovat,' sire. Není to správné?"</p>

<p>„Naprosto. Kdopak s tebou tak pilně procvičuje společen­ské chování?"</p>

<p>Zhluboka si povzdechla. „Fedwren."</p>

<p>„Fedwren se již vrátil ze svých letních cest?"</p>

<p>„Je zpátky už dva týdny, sire!"</p>

<p>„I to se podívejme, jak málo toho vím! Až ho uvidím, ur­čitě mu povím, jak způsobně jsi mluvila."</p>

<p>„Děkuji vám, sire." Jakmile dorazila ke schodišti, zapo­mněla na dekorum a začala hopsat po schodech dolů; její lehké krůčky mi připomínaly kaskádovitě dopadající kamín­ky. Roztomilé dítě. Nepochyboval jsem o tom, že Fedwren ji připravuje na dráhu diplomatického posla. Byla to jedna z jeho povinností jakožto písaře. Na chvíli jsem zaskočil k sobě do pokoje, abych si vzal čistou košili, a poté jsem se odebral dolů ke komnatám Kettricken. Zaklepal jsem na dveře a Rosemary mi otevřela.</p>

<p>„Nyní mi to vyhovuje nelépe," oznámil jsem jí a tentokrát jsem byl odměněn úsměvem s dolíčky.</p>

<p>„Vstupte, sire. Jdu oznámit své paní, že jste tu," sdělila mi. Pokynula mi směrem k židli a zmizela v další místnosti. Zevnitř jsem zaslechl tiché mumlání hlasů přítomných dam. Pootevřenými dveřmi jsem je zahlédl, jak se sklání nad ši­tím a vesele švitoří. Královna Kettricken naklonila hlavu k Rosemary a pak se omluvila, že má návštěvu.</p>

<p>V příštím okamžiku stála Kettricken přede mnou. Chví­li jsem na ni nevěřícně hleděl. Modř její róby podtrhovala modř jejích očí. Podzimní světlo, klestící si cestu spirálovi­tě rýhovaným okenním sklem, osvětlovalo její třpytivě zlaté</p>

<p>vlasy. Civěl jsem na ni, a když jsem si to uvědomil, sklopil jsem zrak. Okamžitě jsem vstal a uklonil se. Nečekala, až se napřímím. „Byl jsi v poslední době na návštěvě u krále?" ze­ptala se mě bez okolků.</p>

<p>„Ne, v uplynulých několika dnech ne, má paní královno." „Pak ti navrhuji, abys to učinil dnes večer. Mám o něj sta­rost."</p>

<p>„Jak si přejete, má královno." Čekal jsem. Určitě mě ne­zavolala proto, aby mi řekla tohle.</p>

<p>Po chvíli vzdychla. „Fitzi. Jsem tu tak sama jako nikdy předtím. Nemůžeš mi říkat Kettricken a chovat se ke mně trochu jako k člověku?"</p>

<p>Náhlá změna jejího tónu mě uvedla do rozpaků. „Zajisté," odvětil jsem, ale můj hlas byl příliš formální. <emphasis>Nebezpečí</emphasis>, za­šeptal Nighteyes. <emphasis>Nebezpečí? Proč?</emphasis></p>

<p><emphasis>Tohle není tvoje družka. Je to vůdcova družka. </emphasis>Jako když člověk jazykem objeví bolavý zub. To vědomí mnou otřáslo. Bylo tu nebezpečí, před nímž bylo třeba mít se na pozoru. Byla to moje královna, jenže já nebyl Verity a ona nebyla moje milá, třebaže při pohledu na ni mi srdce tlouklo jako splašené.</p>

<p>Byla to však má přítelkyně. Tehdy v Horském království mi to dala najevo. Dlužil jsem jí útěchu, jak už to mezi přá­teli chodí.</p>

<p>„Šla jsem navštívit krále," oznámila mi. Pokynula mi, abych si sedl, a sama se usadila v křesle po druhé straně krbu. Rosemary si přinesla stoličku a zaujala místo u nohou Kettricken. Přestože jsme byli v místnosti sami, Kettricken snížila hlas, naklonila se ke mně a řekla: „Přímo jsem se ho zeptala, proč mě nikdo nezavolal, když jezdec dorazil. Otáz­ka ho zjevně zaskočila. Ale ještě než mi stačil odpovědět, vstoupil Regal. Přihnal se ve spěchu, dalo by se říci. Jako kdyby za ním právě někdo doběhl se zprávou, že jsem tam, a on nechal všeho být a vyrazil ke králi."</p>

<p>Rozvážně jsem přikývl.</p>

<p>„Úplně mi znemožnil mluvit s králem. Místo toho trval na tom, že mi vše vysvětlí sám. Tvrdil, že jezdce zavedli přímo ke králově komnatě a že on se s poslem střetl, když šel na­vštívit otce. Poslal chlapce, aby si šel odpočinout, a potom si promluvil s králem. Prý se společně usnesli, že v daném okamžiku už nelze nic dělat. Pak ho Shrewd poslal, aby to sdělil chlapci a shromážděným šlechticům a vysvětlil jim, v jakém stavu se nachází královská pokladnice. Podle Rega-la jsme téměř na pokraji krachu a každý penny je třeba stře­žit jako oko v hlavě. Bearns se musí o své vlastní postarat samo, sdělil mi. A když jsem se zeptala, zda lidé z Bearnsu nepatří k Šesti vévodstvím, odvětil, že Beams stálo vždy ví­ce či méně na vlastních nohou. Nebylo by moudré předpo­kládat, pravil, že Buck dokáže ustrážit pobřeží tak daleko na severu od nás. A tak dále. Fitzi, věděl jsi o tom, že Near Islands byly již postoupeny nájezdníkům?"</p>

<p>Vyskočil jsem na nohy. „Vím jen, že nic takového není pravda!" vyhrkl jsem pobouřeně.</p>

<p>„Regal tvrdí, že ano," pokračovala neúprosně Kettricken. „Prý Verity před odjezdem rozhodl, že není žádná naděje uchránit je před nájezdníky. A že proto povolal zpátky naši loď Constance. Říká, že Verity se spojil s Carrodem, členem koterie na palubě té lodi, a přikázal, aby se vrátila domů na opravu."</p>

<p>„Ta loď byla opravena těsně po žních. Pak byla vyslána, aby strážila pobřeží mezi Seal Bay a Gulls a byla připrave­na, kdyby ji povolali z Near Islands. Právě o to její kapitán žádal; aby měli více času na cvičné manévry v zimních vodách. Verity by neponechal takový pás pobřeží nechráně­ný. Pokud si nájezdníci zřídí baštu na Near Islands, nikdy od nich nebudeme mít pokoj. Odsud mohou podnikat nájezdy v zimě i v létě."</p>

<p>„Regal tvrdí, že právě to již udělali. Říká, že naší jedinou nadějí nyní je vyjednávat s nimi." Její modré oči mi pátravě hleděly do tváře.</p>

<p>Pomalu jsem se svezl do křesla, dočista ochromený. Co­pak může být něco z toho pravda? Jak to mohli přede mnou utajit? Mé vědomí Verityho uvnitř pouze zrcadlilo můj zma­tek. Ani on o tom nic nevěděl. „Nemyslím, že by následník trůnu někdy jednal s nájezdníky. Nanejvýš tak ostřím svého meče."</p>

<p>„Pak to přede mnou netajili proto, že by mě to mohlo vy­děsit? Regal mi hodně naznačoval, že Verity by ty věci pře­de mnou tajil, protože jsou mimo rámec mého pochopení." Její hlas se chvěl. Rozhořčení nad tím, že by Near Islands mohly být přenechány nájezdníkům, u ní přerostlo v poně­kud osobní bolest z toho, že by ji snad její pán nepokládal za hodnou své důvěry. Tak zoufale jsem toužil vzít ji do náru­če a utěšit ji, že jsem uvnitř trnul bolestí.</p>

<p>„Má paní," pravil jsem ochraptěle. „Přijměte teď pravdu z mých rtů, jako kdyby pocházela z Verityho vlastních. To všechno je lživé, tak jako vy jste opravdová. Pokusím se proniknout k jádru toho klubka lží a rozetnout ho. Uvidíme, jaká ryba nám vypadne ven."</p>

<p>„Mohu ti věřit, že po tom půjdeš potichu, Fitzi?"</p>

<p>„Má paní, jste jedna z mála lidí, kteří znají rozsah mého výcviku v tajných záležitostech."</p>

<p>Vážně přikývla. „Král, jak jistě chápeš, nic z toho nepo­přel. Ale zřejmě ani nepochopil vše, co Regal říkal. Byl ja­ko... dítě, jež naslouchá rozmluvě svých rodičů, přikyvuje, ale chápe z toho jen málo..." Láskyplně pohlédla na Rosemary u svých nohou.</p>

<p>„Půjdu také navštívit krále. Slibuji, že vám přinesu odpo­vědi, a to brzy."</p>

<p>„Ještě než dorazí vévoda z Bearnsu," upozornila mne. „Do té doby musím znát pravdu. Dlužím mu přinejmenším to."</p>

<p>„Budeme pro něj mít více než jen pravdu, má paní krá­lovno," slíbil jsem jí. Smaragdy v kapse mě stále tížily. Vě­děl jsem však, že ona by je oželela.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>9</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Nešťastné události</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Během let nájezdů rudých lodí Šest vévodství velice trpělo jejich zvěrstvy. Lidé ze Šesti vévodství se v té době naučili nenávidět ostrovany mnohem více než kdy pře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>tím.</emphasis></p>

<p><emphasis>V časech jejich dědů a otců byli ostrované obchodníky i piráty. Nájezdy podnikaly osamělé lodě. Takovou nájezdo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vou „válku" jako za nás jsme nezažili od dob krále Wisdo-ma. Ačkoliv nájezdy pirátů nebyly až tak ojedinělými přípa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dy, přesto byly mnohem vzácnější než ostrovanské lodě, které k našim břehům připlouvaly obch</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dovat. Pokrevní vazby šlechtických rodin k jejich ostrovanským příbuzným se ote</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vřeně uznávaly a mnohé rodiny se veřejně hlásily ke svému „bratranci" na ostr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vech.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale po krutém nájezdu, který předcházel Forge, a po zvěr</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>stvech ve Forge se o ostr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vech úplně přestalo mluvit v přá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>telských souvislostech. Bylo odjakživa zvykem, že jejich lodě navštěvovaly častěji naše pobřeží, než aby naši obchodníci vyhledávali jejich zamrzlé přístavy a dravé přílivové kaná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ly. Nyní obchod zcela ustal. A tak naši lidé během oněch dní, kdy jsme strádali pod tlakem rudých lodí, nevěděli nic o svých ostrovanských příbuzných. Slovo „ ostrovan " se stalo synonymem pro ,, nájezdníka " a v našich představách všechny ostrovanské lodě měly rudé trupy.</emphasis></p>

<p><emphasis>Avšak jeden z nás, jménem Chade Fallstar, osobní porad</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ce krále Shrewda, na sebe vzal úkol podniknout na ostrovy v těchto nebezpečných dnech cestu. Z jeho záznamů vyjímá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>me následující:</emphasis></p>

<p><emphasis>Jméno Kebal Rawbread nebylo známé jen v Šesti vévod-stvích. Bylo to jméno, při němž na ostrovech nikdo ani ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>dýchal. Přitom nezávislý l</emphasis><emphasis>id z roztroušených a odle</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>lých vesnic na ostrovech nebyl nikdy povinován věrností žádné</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mu králi. Ani Kebal Rawbread zde nebyl považován za krá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>le. Spíše byl jako zlovolná síla, asi jako když mrazivý vítr po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>kryje ledem plachtoví lodi natolik, že do hodiny se na moři obrátí břichem vzhůru.</emphasis></p>

<p><emphasis>Těch několik lidí, s nimiž jsem se střetl a kteří se nebáli mluvit, říkali, že Kebal zal</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>žil svou moc na tom, že podrobil jednotlivé piráty a nájezdnické lodě své vůli. Když je měl na své straně, obrátil své úsilí na „rekrutování" nejlepších lo-divodů, ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>schopnějších kapitánů a nejzdatnějších bojovní</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ků, jež tyto roztroušené vesnice mo</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ly nabídnout. Ti, kteří jeho nabídku odmítli, byli potom svědky toho, jak byli je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jich příbuzní eskralováni, nebo také vykováni, jak jsme to</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>mu začali říkat my. Pak byli ponecháni sami sobě, aby se vy</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rovnali s roztříštěnými ruinami svých životů. Většina byla nucena své rodinné příslušníky vlastnoručně usmrtit; ostro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vanské zvyky jsou totiž přísné, co se týče povinnosti hlavy rodiny, udržet mezi členy rodiny pořádek. Jak se zprávy o těchto incidentech šířily, nabídkám Kebala Rawbreada se vzp</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ralo čím dál méně lidí. Několik jich uprchlo: jejich širší příbuzenstvo přesto zaplat</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lo daň v podobě eskralace. Jiní zvolili sebevraždu, ale jejich rodiny opět nebyly ušetřeny. Po</emphasis></p>

<p><emphasis>tak odstrašujících příkladech si troufli Rawbreadovi a jeho lodím vzdorovat už jen nemnozí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Kdo byť jen mluvil proti němu, koledoval si o eskralaci. A tak jakkoli byly inform</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce, jež jsem z této návštěvy při</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vezl, kusé, byly získány za krajních těžkostí. Shroma</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ďoval jsem rovněž zvěsti, ačkoliv ty byly vzácné jako bílé vrány v černém hejnu. Zde je uvádím. Vypráví se o „bílé lodi", o lodi, jež připlouvá separovat duše. Nikoli odvézt nebo za</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hubit, nýbrž separovat. Lidé si také špitají o bledé ženě, kte</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ré se bojí a klaní i Kebal Rawbread. Mnozí dávali muka své země do souvislosti s neslýchan</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>mi pohyby „ledových vel</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ryb" či ledovců. Odjakživa byly přítomny v horních polo</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>hách nad jejich úzkými údolíčky, ale nyní postupovaly dolů mnohem rychleji, než si kdo z živých pamatoval. Hbité po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>krývaly tu trochu orné půdy, jež se na ostrovech nacházela, a způsobem, který mi nikdo nedokázal vysvětlit, způsobova</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ly „změnu vody".</emphasis></p>

<p><strong>•    •    •</strong></p>

<p>Toho večera jsem šel navštívit krále. Musím říci, že jsem byl poněkud rozechvělý. Jistě nezapomněl na náš poslední rozhovor o Celerity, stejně jako já. Odhodlaně jsem si při­pomněl, že na návštěvu nejdu z osobních důvodů, ale kvů­li Kettricken a Veritymu. Poté jsem zaklepal a Wallace mě rozmrzele vpustil. Král seděl v sedačce u krbu. Šašek se mu choulil u nohou a zamyšleně zíral do ohně. Když jsem vešel, král Shrewd vzhlédl. Představil jsem se a on mě vřele přiví­tal, načež mě vyzval, abych se posadil a pověděl mu, jaký jsem měl den. Při té poznámce jsem střelil po šaškovi roz­pačitým pohledem. On se na mě hořce usmál. Usedl jsem na stoličku naproti šaškovi a čekal.</p>

<p>Král Shrewd na mne vlídně pohlédl a zeptal se: „Nuže, mládenče? Měl jsi dobrý den? Povyprávěj mi o něm."</p>

<p>„Měl jsem... ustaraný den, můj králi."</p>

<p>„Opravdu, ano? No tak si dej šálek čaje. Dělá hotové di­vy, jak zklidňuje nervy. Šašku, nalij mému chlapci šálek ča­je."</p>

<p>„S velkou radostí, můj králi. Na váš příkaz to udělám do­konce ochotněji, než když to dělám pro vás jen tak." Šašek s překvapující hbitostí vyskočil na nohy. Na uhlících na kra­ji ohně se ohřívala baňatá konvice s čajem. Šašek mi z ní na­lil plný hrnek a pak mi ho podal, připojuje přání: „Napij se zhluboka jako tvůj král a budeš s ním sdílet jeho jasnost."</p>

<p>Vzal jsem si od něj hrnek a zvedl ho ke rtům. Nadechl jsem se výparů a nechal tekutinu zlehka ukápnout na jazyk. Ucítil jsem horkost a silné aroma a příjemně mě to zaštípa­lo na jazyku. Nenapil jsem se, ale položil jsem šálek s úsmě­vem na stolek. „Chutný lektvar, ale nejsou veselá poupata návyková?" zeptal jsem se krále přímo.</p>

<p>Ten se na mě konejšivě usmál. „Ne v tak malém množ­ství. Wallace mě ujistil, že je to dobré na nervy a také na po­vzbuzení apetýtu."</p>

<p>„Ano, co se týče apetýtu, dělá hotové divy," připojil se šašek. „Čím víc vypiješ, tím víc budeš chtít. Vypij to své rychle, Fitzi, poněvadž již brzy budeš mít určitě společnost. Oč více toho vypiješ, o to méně se budeš muset podělit." A gestem, jako když se rozvíjí okvětní plátek, pokynul smě­rem ke dveřím přesně v okamžiku, když se otevřely a vstou­pil Regal.</p>

<p>„Ach, a další návštěvníci," zakuckal se pobaveně král Shrewd. „To bude opravdu veselý večírek. Posaď se, můj synu, posaď se. Fitz nám tu právě říkal, že měl mrzutý den. A tak jsem mu nabídl hrnek čaje na uklidnění nervů."</p>

<p>„Jistě mu to prospěje," souhlasil Regal mile. A otočil se s úsměvem ke mně. „Mrzutý den, Fitzi?"</p>

<p>„Přímo mizerný. Nejprve ta patálie dole u stájí. Byl tam jeden z mužů vévody Rama a tvrdil, že vévoda od nás od­koupil čtyři koně. Jeden z nich je Cliff, hřebec, kterého jsme měli pro tažné kobyly. Přesvědčil jsem ho, že to musí být nějaký omyl, neboť papíry nebyly podepsány králem."</p>

<p>„Och, tamty!" zakuckal se znovu král. „Regal mi je mu­sel přinést zpět; zapomněl jsem je všechny podepsat. Ale o to už je teď postaráno a jsem si jist, že koně budou do zít­řejšího rána na cestě do Tilthu. Dobří koně, také vévodovi Rámovi se budou líbit. Udělal dobrý obchod."</p>

<p>„Nikdy bych nepomyslel, že budu svědkem toho, jak pro­dáváme naše nejlepší koně mimo Buckkeep," pravil jsem ti­še, dívaje se na Regala.</p>

<p>„Ani já. Ale když je pokladnice tak vyprázdněná, museli jsme zaujmout tvrdá opatření." Chvíli si mě chladně měřil. „Ovce a dobytek se budou prodávat rovněž. Beztak nemáme obilí, aby přežily zimu. Lepší prodat je hned než se dívat, jak v zimě strádají."</p>

<p>To mě popudilo. „Proč jsme o těch nedostatcích neslyše­li předtím? Neslyšel jsem nic o nevydařených žních. Časy jsou zlé, to je pravda, ale -"</p>

<p>„Nic jsi neslyšel, protože jsi neposlouchal. Zatímco jste spolu s mým bratrem dychtili po válečné slávě, já jsem se za­obíral pokladnou, aby se za to zaplatilo. A nyní je už skoro prázdná. Zítra budu muset sdělit mužům pracujícím na stav­bě nových lodí, že musí pracovat buď z lásky, anebo práce zanechat. Nejsou už peníze na jejich mzdy ani na nákup ma­teriálu, jehož by bylo zapotřebí na dokončení lodí." Domlu­vil a opřel se pohodlně v křesle, zkoumaje mě zvědavým po­hledem.</p>

<p>Verity v mém nitru vřel vzteky. Podíval jsem se na krále Shrewda. „Je to pravda, můj králi?" zeptal jsem se.</p>

<p>Král Shrewd sebou trhl. Pohlédl ke mně a několikrát za­mžikal očima. „Podepsal jsem ty papíry, nebo ne?" Vypadal zmateně a jeho mysl nejspíš zabrousila k předchozímu té­matu. Náš rozhovor vůbec nesledoval. Šašek u jeho nohou podivně mlčel. „Myslel jsem, že jsem ty papíry podepsal. No tak mi je přines teď. Uděláme to a pak budeme pokračo­vat v příjemném večírku."</p>

<p>„Co je třeba udělat se situací v Bearnsu? Je pravda, že se nájezdníci zmocnili částí Near Islands?"</p>

<p>„Situace v Bearnsu," pravil. Zarazil se a přemýšlel. Zno­vu si usrkl čaje.</p>

<p>„Se situací v Bearnsu nelze nic dělat," pravil dost smutně Regal. A úlisně dodal: „Už je načase, aby Bearns řešilo své problémy samo. Nemůžeme ožebračit všech Šest vévodství, abychom ubránili nějaký neúrodný pobřežní pás. Takhle si nájezdníci pomohli k několika omrzlým skalám. Ať si jich pěkně užijí. My se musíme starat o vlastní lidi, musíme pře­stavovat vlastní vesnice."</p>

<p>Marně jsem čekal, že to Shrewda vyburcuje, že řekne ně­co na obranu Bearnsu. Když mlčel, tiše jsem řekl: „Město Feny je jen stěží kusem zmrzlé skály. Alespoň nebylo, do­kud tam nezakotvily rudé lodě. A kdyže přestalo být Bearns částí Šesti vévodství?" Podíval jsem se na Shrewda ve sna­ze střetnout se s jeho pohledem. „Můj králi, snažně vás pro­sím, nařiďte, ať přijde Serene. Ať se spojí Uměním s Veritym, abyste se o tom mohli společně poradit."</p>

<p>Regal byl náhle znuděn naší hrou na kočku a myš. „Od­kdy se psovod začal tak zajímat o politiku?" zeptal se mě ne­urvale. „Proč nejsi schopen pochopit, že král může činit roz­hodnutí bez svolení následníka trůnu? Ty vyslýcháš svého krále kvůli jeho rozhodnutím, Fitzi? Copak už jsi zapomněl, kde je tvoje místo? Věděl jsem, že Verity si z tebe udělal ně­co na způsob mazlíčka, a tvá dobrodružství se sekyrou ti možná vnukla značné představy o sobě samém. Jenže princ Verity se nerozpakoval vyrazit na potulku za chimérou, a na mně teď je, abych v rámci svých možností udržel Šest vé­vodství v jakémsi chodu."</p>

<p>„Byl jsem při tom, když jste podpořil návrh následní­ka trůnu vyhledat Elderlingy," zdůraznil jsem. Král Shrewd mezitím zřejmě vplul do dalšího bdělého snu. Zíral mlčky do ohně.</p>

<p>„A proč tomu tak bylo, to opravdu nevím," odvětil úlisně Regal. „Jak jsem však vypozoroval, začal jsi o sobě mít nebetyčné představy. Jíš u vysokého stolu a šatíš se na úkor královy štědrosti, což tě nějakým způsobem utvrdilo ve ví­ře, že ti to dává spíše privilegia než povinnosti. Dovol tedy, abych ti řekl, kdo doopravdy jsi, Fitzi." Tu se Regal odml­čel. Zdálo se mi, že se dívá na krále, aby odhadl, nakolik si může dovolit mluvit.</p>

<p>„Ty," pokračoval sníženým hlasem, tónem sladkým jako nějaký pěvec. „Ty jsi jen nemanželský bastard jednoho princátka, které ani nemělo odvahu setrvat na postu následníka trůnu. Jsi vnuk zesnulé královny, jejíž prosté mravy našly odezvu ve zjevu prosté ženy, k níž její nejstarší syn ulehl, aby tě zplodil. Tobě, který si přisvojuješ jméno FitzChival-ry Farseer, stačí jen trochu se poškrábat, abys objevil pso-voda řečeného Bezejmenný. Buď rád, že tě nepošlu zpátky do stájí, a strpím, abys nadále bydlel na hradě."</p>

<p>Nevím, co jsem doopravdy cítil. Nighteyes při Regalo­vých jedovatých slovech temně vrčel, zatímco Verity byl v tom okamžiku schopen bratrovraždy. Pohlédl jsem na krá­le Shrewda. Oběma rukama svíral hrnek sladkého čaje a zasněně hleděl do ohně. Koutkem oka jsem zahlédl šaška. V jeho bezbarvých očích se zračil strach, strach, který jsem tam nikdy předtím neviděl. A díval se nikoli na Regala, ale na mě.</p>

<p>Vtom jsem si uvědomil, že jsem vstal a tyčím se nad Re­galem. Ten ke mně vzhlížel a čekal. V jeho očích se mihl zá­blesk strachu, ale i zásvit triumfu. Stačilo jen, abych ho praš­til, a on mohl zavolat stráže. Byla by to velezrada. Nechal by mě za to pověsit. Cítil jsem, jak se mi látka u košile v ramenou a na hrudi pne, tak jsem přetékal zuřivostí. Snažil jsem se vydechnout, chtěl jsem povolit zaťaté pěsti. Chvíli to tr­valo. <emphasis>Huš</emphasis>, řekl jsem jim. <emphasis>Huš, nebo mne kvůli vám zabijí</emphasis>. Když jsem měl hlas opět pod kontrolou, promluvil jsem.</p>

<p>„Dnes večer se mi vyjasnilo mnoho věcí," řekl jsem. Oto­čil jsem se ke králi Shrewdovi. „Můj pane králi, přeji vám příjemný večer a prosím, abych byl omluven z vaší přítom­nosti."</p>

<p>„Ech? Takže jsi... měl ustaraný den, mládenče?" „To ano, můj pane králi," pravil jsem měkce. Jak jsem stál před ním a čekal, až mě propustí, jeho hluboké oči ke mně vzhlédly. Zahleděl jsem se hluboko do jejich hloubi. Nebyl tam. Ne tak jako kdysi. Rozpačitě na mě pohlédl a ně­kolikrát zamžikal.</p>

<p>„Dobře. Snad by sis tedy měl odpočinout. Stejně jako já. Šašku? Šašku, je má postel připravena? Nahřej mi ji roze­hřátou pánví. V tyto dny v noci vždycky tak prochladnu. Ha! V tyto dny v noci. Malý nesmysl pro tebe, šašku. Jak bys to řekl, aby to bylo správně?"</p>

<p>Šašek vyskočil na nohy a hluboce se před králem uklonil. „Řekl bych, že chlad smrti obchází dny těchto nocí, Vaše Veličenstvo. Z té zimy se člověku až křiví kosti, jen co je pravda. Málem by z toho umřel. Přesto by mě hřálo víc, kdy-</p>

<p>bych byl chráněn vaším chladem, než abych se vystavoval žáru slunce vašeho žití."</p>

<p>Král Shrewd se zakuckal. „Tvá řeč mi nedává smysl, šaš­ku. Jako ostatně vždy. Dobrou noc všem a vy, mládenci, hajdy do postele, oba dva. Dobou noc, dobrou noc."</p>

<p>Vyklouzl jsem ven, zatímco Regal otci ještě formálně po­přál dobrou noc. Nezbývalo mi než projít kolem Wallaceova poťouchlého úšklebku, aniž bych mu ho směl zarazit do tváře. Jakmile jsem byl venku na chodbě, spěšně jsem se odebral k sobě do pokoje. Vezmu si šaškovu radu k srdci a ukryji se pod ochranu Chadea, než abych se vystavoval žáru králova syna.</p>

<p>Zbytek večera jsem strávil v pokoji sám. Věděl jsem, že jak bude noc pokročilejší, bude se Molly divit, proč ještě ne­klepu na dveře. Ale ten večer jsem na to neměl náladu. Ne­mohl jsem v sobě sebrat síly, abych vyklouzl z pokoje, plou-žil se do schodů a kradl se chodbami, neustále pln strachu, že mě někdo znenadání zaskočí a nachytá někde, kde ne­mám právo být. Kdysi bych byl vyhledal Mollyinu hřejivou náruč a lásku a nalezl u ní klid. Nyní už tomu tak nebylo. Nyní jsem se děsil kradmosti a úzkosti, provázející naše set­kání, a také ustavičné ostražitosti, která neskončila ani teh­dy, když se za mnou zavřely její dveře. Neboť byl se mnou Verity, a já se musel hlídat, aby mé pocity a myšlenky spo­jené s Molly nepřehlušily můj kontakt s Veritym.</p>

<p>Odložil jsem svitek, který jsem se snažil číst. Ostatně, k čemu by teď bylo učit se o Elderlinzích? Verity zjistí to, co Verity zjistí. Mrštil jsem sebou na postel a zíral do stro­pu. Ač jsem byl zticha a mlčel jsem, neměl jsem v sobě mír. Spojení s Veritym bylo jako hák zaťatý do masa; tak nějak si musí připadat zaseknutá ryba, když svádí boj s vlascem. Mé vazby na Nighteyese se nacházely na hlubší, subtilnější úrovni, ale i on tu byl přítomen a v temném koutě mé bytosti žhnuly jeho zelené oči. Tyto mé části nikdy nespaly, nikdy neodpočívaly, nikdy nebyly v poklidu. A to ustavičné napě­tí se na mně již začínalo podepisovat.</p>

<p>Po několika hodinách už svíce dohořívaly a oheň skomí­ral. Změna ovzduší pokoje mi oznámila, že Chade právě otevřel své neslyšné dveře ke mně. Vstal jsem a šel k němu. Ale s každým krokem v průvanu schodiště sílil i můj hněv. Nebyl to druh hněvu, jenž má za následek hádky a rány me­zi lidmi. Tento hněv se rodí z únavy a frustrace stejně ja­ko z poranění. Byl to druh hněvu, který člověka přiměje se vším skoncovat a prostě říci: „Já už to dál nesnesu."</p>

<p>„Nesneseš co?" zeptal se mě Chade. Vzhlédl ke mně od nějaké směsi, již právě rozmělňoval na svém potřísněném pracovním stole. V jeho hlase zazněla ryzí obava. Musel jsem se zarazit a podívat se na muže, jehož jsem takto oslo­vil. Vysoký a vyzáblý starý vrahoun. Poďobaný. Vlasy už měl skoro úplně bílé. Na sobě měl své obvyklé vlněné rou­cho šedé barvy, místy potřísněné či propálené následkem pracovního zanícení. Napadlo mě, kolik lidí už asi pro krále zabil, prostě zabil na jediné Shrewdovo slovo či kývnutí. Za­bil bez otázek, vždy věrný své přísaze. Navzdory všem těm­to vraždám to byl mírný muž. Pojednou ve mně vyvstala otázka, otázka mnohem naléhavější než odpověď na jeho dotaz.</p>

<p>„Chade," zeptal jsem se, „zabil jsi někdy člověka kvůli sobě samotému?"</p>

<p>Vypadal překvapeně. „Kvůli sobě samotému?"</p>

<p>„Ano."</p>

<p>„Abych si chránil vlastní život?"</p>

<p>„Ano. Nemyslím tím, když to bylo v zájmu krále. Mys­lím, jestli jsi zabil člověka, aby sis... usnadnil život."</p>

<p>Odfřkl si. „Samozřejmě že ne." Zvláštně se na mě zadí­val.</p>

<p>„Proč ne?" naléhal jsem.</p>

<p>Zatvářil se nevěřícně. „Člověk prostě nezabíjí lidi jen tak kvůli pohodlí. To je špatné. Říká se tomu vražda, hochu." „Pokud to neděláš pro krále." „Pokud to neděláš pro krále," souhlasil klidně. „Chade. Jaký je v tom rozdíl? Když to děláš pro sebe, ne­bo když to děláš pro Shrewda?"</p>

<p>Vzdychl a odložil směs, kterou připravoval. Obešel roh stolu a posadil se na vyvýšenou stoličku. „Vzpomínám si na tyto otázky. Ale kladl jsem je sobě samému, když byl můj učitel pryč a já byl ve tvém věku." Tvrdě se střetl s mým po­hledem. „V podstatě jde o víru, chlapče. Věříš ve svého krá­le? A tvůj král pro tebe musí být víc než tvůj nevlastní bratr nebo dědeček. Musí být víc než starý dobrý Shrewd anebo ušlechtilý a čestný Verity. Musí to být král. Srdce králov­ství, střed kola. Pokud jím je a pokud ty máš víru, že Šest vé-vodství stojí za záchranu, že dobro všech našich lidí je pod­pořeno královou spravedlností, pak je to dobré." „Pak pro něj můžeš zabíjet." „Přesně tak."</p>

<p>„Zabil jsi někdy někoho proti vlastnímu přesvědčení?" „Dnes v noci máš na srdci mnoho otázek," upozornil mě</p>

<p>klidně.</p>

<p>„Snad jsi mě nechal příliš dlouho o samotě, abych si je všechny mohl promyslet. Když jsme se stýkali skoro každou noc a často spolu mluvili a já byl celou tu dobu zaneprázd­něný, tolik jsem nemyslel. Teď ale ano."</p>

<p>Rozvážně přikývl. „Myšlení není vždycky... příjemné. Je vždy dobré, ale ne vždy příjemné. Ano. Zabíjel jsem i proti svému přesvědčení. A opět se jedná o víru. Musel jsem věřit, že lidé, kteří vydali ten rozkaz, věděli víc než já a vyznali se lépe v osudech širého světa."</p>

<p>Dlouhou chvíli jsem mlčel. Chade se mezitím uvolnil. „Pojď dál. Nestůj v tom průvanu. Dáme si spolu sklenku ví­na a pak s tebou potřebuji mluvit o —"</p>

<p>„Zabil jsi někdy pouze na základě vlastního úsudku? Pro dobro království?"</p>

<p>Chade na mě chvíli znepokojeně hleděl. Neuhnul jsem. Nakonec se zadíval na své staré ruce, promnul si jejich pa­pírově bílou kůži a poškrábal si výrazně rudé dolíčky. „Já nedělám takové úsudky." Vtom na mě pohlédl. „Nikdy jsem to břímě nepřijal, a ani jsem nechtěl. To není naše doména, hochu. Tahle rozhodnutí spočívají na králi."</p>

<p>„Já nejsem ,hoch'," zdůraznil jsem, překvapen sám se­bou. „Jsem FitzChivalry."</p>

<p>„S důrazem na slově Fitz," poznamenal Chade příkře. „Jsi nelegitimní parchant muže, který nepostoupil výš, aby se stal králem. Abdikoval. A s touto abdikací se vzdal práva na činění úsudků. Ty nejsi král, Fitzi, ani syn skutečného krále. My jsme zabijáci."</p>

<p>„A proč tedy nepovstaneme, když je skutečný král trá­ven?" zeptal jsem se otevřeně. „Já to vidím, ty to vidíš. Je ponoukán k tomu, aby užíval byliny, jež mu zamlžují mysl, a když nemůže myslet, pak je ponoukán k dalším bylinám, které ho činí ještě více pošetilým... Známe jejich bezpro­střední zdroj a já tuším, že je to skutečný zdroj. A přesto se díváme, jak nám chřadne a slábne před očima. Proč? Kde je v tom víra?"</p>

<p>Jeho slova mě zasáhla jako bodnutí nožem. „Já nevím, kde je tvá víra. Myslel jsem si, že ji snad máš ve mne. Pro­to, že o tom vím víc než ty a že jsem naprosto věrný svému králi."</p>

<p>Teď jsem zase sklopil zrak já. Po chvíli jsem pomalu pře­šel místnost a otevřel skříňku, kde měl Chade uschováno ví­no a sklenice. Vzal jsem podnos a nalil dvě pořádné sklen­ky z karafy se skleněnou zátkou. Zanesl jsem podnos ke stolku u krbu. A jak jsem to dělával po mnoho let, sedl jsem si na krbové kameny. Můj mistr po chvíli přišel a usedl do své vypolstrované sedačky. Vzal z podnosu sklenici a usrkl.</p>

<p>„Tenhle rok nebyl lehký pro žádného z nás."</p>

<p>„Voláš mě k sobě jen zřídka. A když to uděláš, jsi plný tajností." Snažil jsem se, aby v mém hlase nezněl vyčítavý tón, ale úplně jsem ho potlačit nedokázal.</p>

<p>Chade krátce vyprskl smíchem. „A tebe, takového sdílné­ho a spontánního druha, to trápí?" Znovu se zasmál, ignoru­je můj dotčený výraz. Když ustal, znovu si svlažil rty vínem, načež se na mě podíval. V jeho temných očích stále tančily veselé plaménky.</p>

<p>„Nemrač se tak na mě, hochu," řekl. „Neočekával jsem od tebe nic, co bys ty po mně nepožadoval dvojnásobně. Ba ví­cekrát. Protože já mám na paměti, že mistr má jisté právo od svého žáka očekávat víru a důvěru."</p>

<p>„To máš," řekl jsem po pár okamžicích. „A máš pravdu. I já mám své tajnosti, a předpokládal jsem, že mi budeš dů­věřovat, že jsou to počestné záležitosti. Jenomže mé tajnosti tě jistě netíží tolik, jako ty tvoje mne. Pokaždé, když navští­vím královy komnaty, vidím, co s ním dělá Wallaceovo ku-řidlo a léky. Chci Wallace zabít a vrátit svému králi rozum. A potom chci úkol... dokončit. Chci zneškodnit zdroj oněch jedů."</p>

<p>„Pak chceš tedy zabít mne?"</p>

<p>Jako by mě zpražil ledovou vodou. „To ty jsi zdrojem těch jedů, které Wallace podává králi?" Byl jsem si jist, že jsem se přeslechl.</p>

<p>Chade rozvážně přikývl. „Některých. Pravděpodobně těch, proti nimž máš největší námitky."</p>

<p>Srdce v hrudi se mně zastavilo a ztuhlo. „Ale, Chade, proč?"</p>

<p>Pohlédl na mě, rty pevně semknuté. Po chvíli ústa otevřel a tiše pravil: „Králova tajemství náleží pouze králi. Nejsou moje, abych je vyzrazoval, bez ohledu na to, zda si myslím, že je příjemce uchová v tajnosti či nikoli. Ale kdybys jen používal svou mysl, jak jsem tě učil, má tajemství bys znal. Protože já je před tebou neskrýval. A z mých tajností bys mohl vydedukovat mnoho o sobě samém."</p>

<p>Otočil jsem se a prohrábl oheň za sebou. „Chade. Jsem tak unavený. Příliš unavený na nějaké hry. Nemůžeš mi to prostě říci?"</p>

<p>„Samozřejmě že bych mohl. Ale tím bych se zpronevěřil svému slibu danému králi. Už to, co dělám, je tak dost špat­né."</p>

<p>„Ty děláš z komára velblouda!" zvolal jsem nahněvaně.</p>

<p>„Snad, ale je to můj komár," odvětil vyrovnaně.</p>

<p>Jeho rovnováha mne rozvzteklila. Divoce jsem zakroutil hlavou a celou hádanku zapudil pro tentokrát z hlavy. „Proč jsi mě dnes v noci zavolal?" zeptal jsem se zpříma.</p>

<p>Za klidem v jeho očích se teď mihl záblesk bolesti. „Snad jen, abych tě viděl. Snad proto, abych ti zabránil udělat ně­co pošetilého a neodčinitelného. Vím dobře, že hodně z to­ho, co se právě teď děje, tě velmi zneklidňuje. Ujišťuji tě, že tvé obavy sdílím. Ale prozatím musíme pokračovat po vy­značených cestách. S vírou. Jistě věříš, že Verity se do jara vrátí a uvede vše do pořádku."</p>

<p>„To nevím," připustil jsem mrzutě. „Šokovalo mě, když vyrazil na tak absurdní výpravu. Měl raději zůstat tady a se­trvat u původního plánu. V době, kdy se vrátí, bude už půl-</p>

<p>ka jeho království ožebračena nebo ztracena, soudě podle toho, jak si Regal počíná."</p>

<p>Chade se na mě zpříma podíval. ,,,Jeho' království je stá­le Shrewdovo království. Nezapomněl jsi? Snad má víru ve svého otce, že zachová království v nedotčenosti."</p>

<p>„Nemyslím, že by Shrewd dokázal zachovat byť jen svo­ji nedotčenost, Chade. Viděl jsi ho v poslední době?"</p>

<p>Chadeovy rty se protáhly do přísné linie. „Ano," odsekl pádně. „Vídám ho, když ho nikdo jiný nevídá. A povím ti, že to není ten mátožný idiot, za něhož ho pokládáš."</p>

<p>Zvolna jsem zakroutil hlavou. „Kdybys ho viděl dnes ve­čer, Chade, sdílel bys se mnou moji úzkost."</p>

<p>„A kde bereš jistotu, že jsem ho neviděl?" Chade už byl podrážděný. Neměl jsem v úmyslu toho starého muže roz­hněvat. Ale zdálo se, že se vše ubírá špatným směrem, ať už řeknu cokoli. Nyní jsem se přinutil mlčet. Místo dalších ře­čí jsem si usrkl vína. Zahleděl jsem se do ohně.</p>

<p>„Jsou zvěsti o Near Islands pravdivé?" zeptal jsem se po­sléze. Opět jsem nabyl jistotu v hlase.</p>

<p>Chade vzdychl a kostnatýma rukama si promnul oči. „Ja­ko každá zvěst, i tahle obsahuje zrnko pravdy. Může být pravda, že nájezdníci si tam zřídili základnu. To nevíme jis­tě. Určitě jsme jim však Near Islands nepostoupili. Jak jsi trefně konstatoval, pokud by měli v rukou Near Islands, su­žovali by naše pobřeží v zimě i v létě."</p>

<p>„Princ Regal zřejmě věří, že by je bylo možné vyplatit. Že jim ve skutečnosti šlo o tyto ostrovy a kousek pobřeží Be-arnsu." Dalo mi to práci, ale zachoval jsem uctivost v hlase, když jsem mluvil o Regalovi.</p>

<p>„Mnozí lidé doufají, že když něco řeknou, může se to stát," pravil nezúčastněně Chade. „I když sami musí vědět své," dodal pochmurněji.</p>

<p> „Oč podle tebe nájezdníkům jde?" zeptal jsem se. Zahleděl se mi přes rameno do ohně. „To je právě ta há­danka. Oč nájezdníkům jde? Takhle pracuje naše mysl, Fit-zi. Myslíme si, že na nás útočí, protože od nás něco chtějí. Ale kdyby něco chtěli, byli by si o to už dávno řekli. Vědí, jaké škody nám působí. Musí také vědět, že bychom o jejich požadavcích přinejmenším uvažovali. Ale oni nežádají nic. Prostě jen dále útočí."</p>

<p>„To nedává smysl," dokončil jsem myšlenku za něj. „Ne tak, jak uvažujeme my," poopravil mne. „Ale co když jsou naše základní předpoklady mylné?" Jen jsem na něj nechápavě zíral.</p>

<p>„Co když nechtějí nic kromě toho, co už mají. Národ obě­tí. Města k rabování, vesnice k vypalování, lidi k mučení. Co když je to veškerý jejich cíl?"</p>

<p>„To je šílené," vysoukal jsem ze sebe. „Snad. Ale co když je to tak?" „Pak je nic nezastaví. Ledaže by byli zničeni." Zvolna kývl. „Rozveď tu myšlenku dále." „Nemáme dost lodí ani na to, abychom je zastavili," pře­mítal jsem chvíli. „V nejlepším máme všichni naději, že mý­ty o Elderlinzích jsou pravdivé. Protože se mi zdá, že oni, či někdo takový jako oni, jsou naší jedinou nadějí."</p>

<p>Chade opět zvolna přikývl. „Přesně tak. A tady vidíš, proč souhlasím s Verityho postupem."</p>

<p>„Protože je to naše jediná naděje na přežití." Dlouho jsme pak spolu seděli a mlčky hleděli do ohně. Když jsem se té noci konečně vrátil na kutě, přepadly mě noční můry, hrozivé představy, že Verity je napaden a boju­je o život, zatímco já jen přihlížím a čekám. Nemohl jsem žádného z útočníků zabít, protože král mi k tomu nedal svo­lení.</p>

<p><strong>•    •   •</strong></p>

<p>Za dvanáct dní dorazil vévoda Brawndy z Bearnsu. Při­cestoval po pobřežní silnici v čele dostatečného počtu mužů, aby to vyvolalo působivý dojem bez náznaku otevřené hroz­by. Vévoda dal dohromady tolik lesku a nádhery, kolik si jen jeho vévodství mohlo dovolit. Jeho dcery přijely po jeho boku s výjimkou té nejstarší, jež zůstala doma, aby obstara­la vše, co bude třeba v případě nešťastného Ferry. Já strávil část odpoledne ve stájích a potom na strážnici, kde jsem naslouchal vyprávění prostých vojáků z jeho doprovodu. Hands se svého postavení zhostil dobře, když dohlédl na to, aby se jejich zvířatům dostalo náležitého prostoru a péče, ta­ké naše kuchyně a kasárna se jako obvykle přeměnily v po­hostinná místa. Přesto lidé z Bearnsu vedli nepříjemné řeči. Nepokrytě mluvili o tom, co viděli ve Ferry a jak jejich vo­lání o pomoc zůstalo nevyslyšeno. Naše vojáky zahanbova­lo, že neměli co říci na obranu krále Shrewda a toho, jak se údajně zachoval. A když voják nemůže hájit činy svého ve­litele, musí buď souhlasit s jeho kritikou, nebo nalézt téma, v němž by nesouhlasil. A tak mezi muži z Bearnsu a vojáky z Buckkeepu docházelo k pěstním bitkám, většinou však jen ojedinělým incidentům kvůli maličkostem. Ovšem takové věci se vzhledem k disciplíně, jaká vždy na Buckkeepu pa­novala, zpravidla nestávaly, a byly o to více znepokojivé. V mých očích to jen podtrhovalo zmatek v našich vlastních řadách.</p>

<p>Na večeři jsem se pečlivě vystrojil, nevěda, s kým bych se mohl střetnout nebo co by se ode mě mohlo očekávat. Dva­krát toho dne jsem zahlédl Celerity a pokaždé se vypařil, než si mě stačila všimnout. Předpokládal jsem, že mně bude dě­lat partnerku při večeři, a upřímně jsem se toho děsil. Nyní vskutku nebylo vhodné se kohokoli z Bearnsu nějakým způ­sobem dotknout, nechtěl jsem jí však dávat žádné naděje. Své obavy jsem si mohl ušetřit. Ocitl jsem se na vzdáleném konci stolu mezi nižší šlechtou, navíc jako nejmladší z nich. Strávil jsem nepříjemný večer jako nějaká druhořadá kurio­zita. Několik dívek u stolu se pokoušelo koketovat. To pro mne byla nečekaná zkušenost, a ne zrovna příjemná. Chtě nechtě jsem si uvědomil, jak velký příliv lidí naplnil v zimě buckkeepský dvůr. Většina z nich pocházela z vnitrozem­ských vévodství a teď slídila po drobtech z Regalova talíře. Jak ale tyhle mladé ženy nepokrytě naznačovaly, rády by se ucházely o politický vliv, kdekoli by to bylo možné. Sna­ha sledovat jejich pokusy o vtipné škádlení a reagovat v me­zích přinejmenším krotké slušnosti mi skoro znemožňovala pozorovat dění u vyvýšeného stolu. Byl tam král Shrewd, usazený mezi nastávající královnou Kettricken a princem Regalem. V jejich blízkosti byli posazeni vévoda Brawndy s dcerami Celerity a Faith. Zbytek osazenstva u stolu tvořili Regalovi oblíbenci. Za povšimnutí stáli vévoda Ram z Til-thu a jeho lady Placid se dvěma syny. Byl tam také Regalův bratranec lord Bright; tento mladý dědic farrowského vé­vodství byl u dvora nový.</p>

<p>Z místa, kde jsem seděl, jsem viděl jen málo a slyšel ješ­tě méně. Cítil jsem, jak Verity bublá nelibostí nad danou si­tuací, jenže jsem s tím nemohl nic dělat. Král toho večera vypadal spíše unavený než obluzený, což jsem pokládal za dobré znamení. Kettricken sedící vedle něho byla téměř bez­barvá, až na dvě růžové skvrnky na tvářích. Zdálo se, že ani moc nejí, a vypadala mnohem vážnější a zamlklejší než jin­dy. Naproti tomu princ Regal byl neobyčejně společenský a veselý. Bavil se s vévodou Ramem z Tilthu, s lady Placid a jejich syny. Ne že by zcela ignoroval vévodu Brawndyho</p>

<p>s dcerami, ale jeho veselí šlo těmto návštěvníkům zjevně na nervy.</p>

<p>Vévoda Brawndy byl urostlý muž, poměrně svalnatý i na svůj vyšší věk. Prameny bílých vlasů v jeho černém copu bojovníka napovídaly, že už má něco bitev za sebou, stejně jako chybějící prsty na jedné ruce. Vedle sebe hned po jeho boku seděly jeho dcery, dvě ženy s indigovýma očima, je­jichž vysoko posazené lícní kosti poukazovaly na předky z Near Islands v linii zesnulé matky vévodkyně. Faith a Ce­lerity měly krátce přistřižené vlasy, uhlazené v typicky se­veřanském stylu. Hbitost, s jakou natáčely hlavy, aby si kaž­dého u stolu prohlédly, mi připomínala sokoly na zápěstí. Nebyla to žádná umírněná šlechta z vnitrozemských vévod­ství, se kterou byl Regal zvyklý jednat. Z celých Šesti vé­vodství měli lidé z Bearnsu stále nejblíže k válečníkům.</p>

<p>Regal si koledoval o průšvih, když bral jejich rozhořčení na lehkou váhu. Věděl jsem, že nehodlají o nájezdnících dis­kutovat u večerní tabule, ale jeho rozjařený tón příkře kon­trastoval s účelem jejich mise. Přemýšlel jsem, zda vůbec ví, jak ošklivě se jich to dotýká. Kettricken si to zjevně uvědo­movala. Vícekrát jsem viděl, jak stiskla čelisti nebo jak sklo­pila oči při nějaké Regalově vtipné poznámce. Regal si také notně přihýbal, takže výstřední gesta jeho rukou a hlasitost smíchu byly čím dál nápadnější. Strašně jsem si přál vědět, co mu na jeho vlastních slovech připadá tak zábavné.</p>

<p>Večeře se zdála být nekonečná. Celerity si mě u stolu br­zy všimla. Od té doby jsem měl co dělat, abych se vyhýbal zkoumavým pohledům, které vysílala mým směrem. Když se naše oči poprvé setkaly, přívětivě jsem na ni kývl; mohu říci, že můj post u večerní tabule ji uvedl do rozpaků. Ne­troufal jsem si však ignorovat všechny její pohledy; už Regalovo jednání bylo dost urážlivé, natož abych já ještě dával najevo svůj nezájem o Brawndyho dceru. Byl jsem jako na tmí. Nakonec jsem byl rád, když král Shrewd vstal a nastá­vající královna Kettricken mu nabídla rámě, že ho vypro­vodí z místnosti. Regal se trochu přiopile zamračil, když zjistil, že společnost se tak brzy rozchází, ale neučinil sebe­menší pokus, aby vévodu Brawndyho s dcerami u stolu zdr­žel. Ti se dost upjatě omluvili vzápětí po Shrewdově odcho­du. Já se také vymluvil na bolest hlavy a místo rozesmátým společnicím jsem dal přednost samotě svého pokoje. Když jsem pak otevřel dveře a zamířil k posteli, připadal jsem si jako ta nejbezmocnější osoba na hradě. Vskutku bezejmen­ný psovod.</p>

<p>„Vidím, že večeře tě přímo uchvátila," konstatoval šašek. Já si jenom povzdechl. Neptal jsem se, jak se dostal dovnitř. Nemělo cenu klást otázky, na něž bych se nedočkal odpo­vědí. Šašek seděl na krbových kamenech a jeho silueta se rýsovala ve světle tančících plamenů malého ohně, který si tam rozdělal. Vyznačoval se podivnou tichostí, žádné cinká­ní rolniček, žádný vodopád jízlivých poznámek.</p>

<p>„Večeře byla nesnesitelná," odvětil jsem. S rozsvěcová­ním svíček jsem se neobtěžoval. Bolest hlavy nebyla z mé strany až takovým výmyslem. Usedl jsem na postel a s po­vzdechem se zvrátil na záda. „Nevím, kam Buckkeep spěje, ani co já s tím mohu udělat."</p>

<p>„A co když to, co jsi už udělal, stačí?" zkusil to šašek. „V poslední době jsem neudělal nic, co by stálo za to," sdělil jsem mu. „Pokud ovšem nepočítáš moji schopnost od­hadnout pravý okamžik, kdy se má přestat odmlouvat Rega­lovi."</p>

<p>„Ach. Takže takovému umění se učíme," podotkl zasmu­šile. Přitáhl si kolena k bradě a spočinul na nich předloktími. Nadechl se a zeptal se: „Takže nemáš žádné zprávy, o něž</p>

<p>by ses rád podělil se šaškem? S nanejvýš diskrétním šaš­kem?"</p>

<p>„Nemám žádné zprávy, o něž bych se s tebou podělil, aniž bys o nich věděl, a to nejspíš dřív než já." Temnota v míst­nosti byla uklidňující. Bolest hlavy pomalu ustupovala.</p>

<p>„Ach." Taktně se odmlčel. „Mám se snad zeptat na otáz­ku? Kterou zodpovíš či nezodpovíš, jak sám uznáš za vhod­né?"</p>

<p>„Ušetři si dech a ptej se. Ty víš, že se stejně zeptáš, ať už svolím či nikoli."</p>

<p>„Vskutku, v tomhle máš pravdu. Takže. Ta otázka. Ach, to mě zaráží, já se červenám, no ne. Poslyš, FitzChivalry, neudělal sis vlastního fitze?"</p>

<p>Pomalu jsem se na posteli posadil a zíral na něj. Nepohnul se, ani sebou necukl. „Na co ses mě to ptal?" otázal jsem se tiše.</p>

<p>Nyní měkce, téměř omluvně pravil: „Musím to vědět. No­sí Molly tvé dítě?"</p>

<p>Skočil jsem po něm z postele, chňapl ho za hrdlo a vy­zdvihl ho na nohy. Napřáhl jsem pěst, ale pak jsem se zara­zil, šokován tím, co mi světlo ohně odhalilo v jeho tváři.</p>

<p>„Jen si posluž," navrhl tiše. „Další modřiny už na těch sta­rých nebudou tolik vidět. Mohu se hradem nepozorovaně plížit o pár dní déle."</p>

<p>Rychle jsem ho pustil. Bylo s podivem, jak mi to, co jsem se chystal udělat, připadalo obludné, když jsem zjistil, že už to spáchal někdo jiný. Jakmile jsem ho nechal být, odvrátil se ode mě, jako by se za svou přibarvenou a opuchlou tvář styděl. Vzhledem k bledosti jeho kůže a jeho křehké tělesné konstituci mi to snad připadalo ještě hrůznější. Jako by to někdo způsobil dítěti. Poklekl jsem ke krbu a začal přikládat na oheň.</p>

<p>„Copak jsi neviděl pořádně?" zeptal se šašek dost kysele. „Upozorňuji tě, že když si na to posvítíš, nijak se to nezlep­ší."</p>

<p>„Posaď se na truhlici a sundej si košili," řekl jsem rázně. On se ani nehnul. Nevšímal jsem si toho. Měl jsem malou konvici na čaj. Postavil jsem v ní vodu na oheň. Rozsvítil jsem několik svíček a rozestavěl je na stole, potom jsem vy­ndal svoji nevelkou zásobu bylin. Na pokoji jsem jich neměl moc; teď jsem si přál, abych měl k dispozici Burríchovu kompletní lékárnu, ale věděl jsem, že kdybych odešel do stá­jí, šašek by mezitím zmizel. Přesto mé bylinky byly většinou určeny na modřiny, řezné rány a typy zranění, kterým jsem byl díky svému dalšímu povolání vystaven až příliš často. Mělo by to stačit.</p>

<p>Když byla voda horká, nalil jsem trochu do mísy na umý­vání a přidal pořádnou hrst bylin, které jsem v dlani rozmělnil. V truhlici jsem objevil starou obnošenou košili a roz­trhal ji na cáry. „Pojď na světlo," řekl jsem, aby to vyznělo jako žádost. Po chvíli se hnul, ale jenom váhavě a nesměle. Střelil jsem po něm očima, popadl ho za ramena a posadil ho na víko šatní truhlice. „Co se ti stalo?" zeptal jsem se, zdě­šen při pohledu na jeho pohmožděnou tvář. Rty měl natrhlé a oteklé a jedno opuchlé oko téměř zavřené.</p>

<p>„Chodím po Buckkeepu a ptám se nabručených jedinců, jestli v poslední době nezplodili bastardy." Zdravým okem se zpříma střetl s mým pohledem. Bělmo měl protkané ru­dými žilkami. Zjistil jsem, že se na něj nemohu zlobit ani se mu smát.</p>

<p>„Měl bys toho o medicíně vědět tolik, aby sis něco tako­vého lépe ošetřil. Teď tiše seď." Zmuchlal jsem hadr a při­držel ho jemně, ale pevně na jeho tváři. Po chvíli se uvolnil. Otřel jsem mu zaschlou krev. Nebylo jí moc; bylo vidět, že</p>

<p>se po výprasku umyl, ale z některých ran dále prosakovala krev. Prsty jsem mu zlehka přejel po čelisti a kolem očních jamek. Alespoň neměl nic zlomeného. „Kdo ti to udělal?" chtěl jsem vědět.</p>

<p>„Vešel jsem do několika dveří. Či do těch samých něko­likrát. Záleží na tom, na které dveře se ptáš." Na to, jak měl rozcupované rty, mluvil dost svižně. „To byla vážná otázka," podotkl jsem. „Ta moje taky."</p>

<p>Znovu jsem se do něj zabodl pohledem a on sklopil zrak. Chvíli nikdo z nás nepromluvil, zatímco já hledal hrníček s mastí, kterou mi dal Burrich na rány a oděrky. „Moc rád bych znal správnou odpověď," připomněl jsem mu, když jsem z nádobky sňal víčko. Chřípí mi naplnila známá štipla­vá vůně a já si pojednou uvědomil, jak velice mi Burrich chybí.</p>

<p>„Tak jako já." Když jsem nanášel mast, šašek při mém doteku mírně ucukl. Věděl jsem, že to pálí. Také jsem věděl, že to účinkuje.</p>

<p>„Proč se mě ptáš na takovou otázku?" zeptal jsem se ko­nečně.</p>

<p>Na chvíli se zamyslel. „Poněvadž je snazší zeptat se tebe nežli se ptát Kettricken, jestli nenosí Verityho dítě. Pokud mohu soudit, Regal se v poslední době zaobíral jen sám se­bou, a tak ho můžeme vyloučit. Takže otec musíš být buď ty, nebo Verity."</p>

<p>Zaraženě jsem se na něj podíval. Smutně nade mnou za­kroutil hlavou. „Cožpak to necítíš?" zeptal se skoro šeptem. A vzrušeně se zahleděl do dálky. „Síly v pohybu. Mihotavé stíny. Najednou se to vlní možnostmi. Budoucnost se pře­skupuje, jak se osudy množí. Všechny cesty se rozbíhají - a znovu rozbíhají." Podíval se opět na mě. Já se na něj usmál v domnění, že žertuje, ale jeho ústa zůstala vážná. „Farsee-rovská linie má dědice," pravil tiše. „Jsem si tím jist."</p>

<p>Udělali jste někdy krok do tmy? Je to takový pocit balan­cování na okraji, kdy nevíte, jak hluboko můžete spadnout. Řekl jsem až příliš rezolutně: „Já jsem žádné dítě nezplodil."</p>

<p>Šašek si mne nedůvěřivě změřil. „Ach," řekl s předstíra­nou srdečností. „Samozřejmě že ne. Pak tedy musí čekat dí­tě Kettricken."</p>

<p>„To jistě ano," souhlasil jsem, ale vzápětí mi srdce ustr­nulo. Kdyby byla Kettricken těhotná, neměla by důvod to ta­jit. Kdežto Molly ano. A já se za Molly nestavil už několik nocí. Snad pro mě má novinu. Pojednou mě obestřely mrá­koty, ale přinutil jsem k hlubokému nádechu, abych se po­někud zklidnil. „Sundej si tu košili," přikázal jsem šaškovi. „Ať se ti podíváme na hrudník."</p>

<p>„Už jsem ho viděl, děkuji, a ujišťuji tě, že je v pořádku. Když mi narazili pytel na hlavu, soudím, že si tak značili terč. Dávali si záležet, aby se netrefili někam jinam."</p>

<p>Surovost, s jakou se na něm vyřádili, mi vzala slova z úst. „Kdo?" vysoukal jsem ze sebe po chvíli.</p>

<p>„S pytlem přes hlavu? Ale běž. Ty snad vidíš skrz pytel?"</p>

<p>„Ne. Ale musíš mít nějaké podezření."</p>

<p>Nevěřícně ke mně naklonil hlavu. „Pokud ještě nevíš, ja­ká podezření to jsou, pak jsi to ty, kdo má hlavu v pytli. Do­vol, abych ti v něm vyřízl malou dírku. ,My víme, že jsi vů­či králi proradný, že špehuješ pro pretendenta (Pretendent - Uchazeč) Verityho. Žádné další vzkazy už mu neposílej, protože když to uděláš, dozvíme se o tom.'" Otočil se a hleděl do ohně, klepaje pod­patky, <emphasis>ťuk, ťuk, ťuk</emphasis>, do mé šatní truhlice.</p>

<p>„Pro <emphasis>pretendenta</emphasis> Verityho?" zeptal jsem se podrážděně.</p>

<p>„To nejsou má slova, ale jejich," podotkl.</p>

<p>Potlačil jsem svůj hněv a snažil se uvažovat. „Proč by tě podezřívali, že špehuješ pro Verityho? Posílal jsi mu vzkazy?"</p>

<p>„Já mám svého krále," řekl měkce. „Ačkoli ne vždy si pa­matuje, že mým králem je. Ty musíš dávat pozor na svého krále. Což podle mne určitě děláš."</p>

<p>„A co budeš dělat ty?"</p>

<p>„To, co jsem dělal vždycky. Co jiného mi zbývá? Nemo­hu přestat dělat to, co mi zakázali, když jsem s tím nikdy ani nezačal."</p>

<p>Páteří mi projel záchvěv plíživé nejistoty. „A když budou jednat znovu?"</p>

<p>Malátně se uchechtl. „Není důvod, abych se strachoval, protože tomu stejně nemohu zabránit. Tím nechci říci, že se na to těším. Tohle," řekl a ledabyle si ukázal na tvář, „se za­hojí. Ale to, co napáchali v mém pokoji, ne. Celé týdny mi bude trvat, než posbírám ten nepořádek."</p>

<p>Svými slovy to celé zlehčoval. Prostoupil mnou hrozivý pocit prázdnoty. Jednou jsem v šaškově pokoji byl. Byl to dlouhý výstup po nepoužívaném schodišti, kolem jen prach a letitý nepořádek, a ústil do pokoje, z něhož byl výhled přes hradby, mezitímco v jeho zdech se nacházela zahrada di­vů. Vzpomněl jsem si na zářivé rybky plovoucí v mohutných nádobách, na mechové skalky v kořenáčích a malinké ke­ramické děťátko, tak úzkostlivě chované v kolébce. Zavřel jsem oči, mezitímco šašek přikládal na oheň. „Byli důklad­ní, jen co je pravda. Já hlupák. Myslet si, že by existovalo něco takového jako bezpečné místo ve světě."</p>

<p>Nedokázal jsem se na něj podívat. Neberu-li v potaz je­ho břitký jazyk, byla to bezbranná osůbka, jejíž jedinou po­hnutkou bylo sloužit králi. A zachraňovat svět. Avšak kdosi jeho svět rozbořil. A ještě horší bylo mé podezření, že ten výprask utržil za něco, co jsem udělal já.</p>

<p>„Mohl bych ti pomoci dát to do pořádku," navrhl jsem tiše.</p>

<p>Dvakrát krátce zavrtěl hlavou. „Myslím, že ne," pravil. A pak normálnějším hlasem dodal: „Nemyslel jsem to zle."</p>

<p>„Nic se nestalo."</p>

<p>Sbalil jsem bylinky, hrníček s mastí a zbytky cárů z koši­le. Šašek mezitím seskočil z truhlice. Když jsem mu věci po­dával, s vážnou tváří si je ode mne vzal. Vykročil ke dveřím, pravda poněkud toporně, což protiřečilo jeho tvrzení, že mu ublížili pouze na tváři. U dveří se otočil. „Až to budeš vědět jistě, povíš mi to?" Významně se odmlčel a pak snížil hlas: „Ostatně když tohle udělají královu šaškovi, co by pak moh­li udělat ženě nosící v lůně dědice následníka trůnu?"</p>

<p>„To by si netroufli," řekl jsem zarputile.</p>

<p>Pohrdlivě si odfrkl. „Že ne? Já už opravdu nevím, co by si troufli či netroufli, FitzChivalry. Ani ty. Být tebou, vyna­lezl bych nějaký bezpečnější způsob zamykání dveří. Pokud ovšem také nechceš skončit s hlavou v pytli." Na tváři se mu objevil úsměv, který byl jen stínem jeho někdejší posměšné grimasy, pak šašek vyklouzl ven. Jakmile byl pryč, šel jsem ke dveřím a dal je na zástrčku. Opřel jsem se o ně zády a hla­sitě vzdychl.</p>

<p>„Pro ostatní je všecko v nejlepším pořádku, Verity," řekl jsem nahlas do ztichlé místnosti. „Ale co se týče mě, mys­lím, že by ses měl ihned obrátit a vyrazit domů. Teď už ne­jde jen o rudé lodě, a já jaksi pochybuji, že by nám Elderlingové nějak zvlášť pomohli proti dalším nebezpečím, kterým teď čelíme."</p>

<p>Čekal jsem v naději, že ucítím nějaké potvrzení či souhlas z jeho strany. Nic se však nestalo. Zmítal jsem se v zoufalství. Jen málokdy jsem měl jistotu, že Verity je svým vědo­mím se mnou, a nikdy jsem nevěděl, zda zachytí myšlenky, které jsem k němu chtěl vyslat. Znovu jsem se podivil, proč nepověřil Serene, co se týče akcí, jež chtěl podniknout. Byl s ní celé léto ve spojení ve válce s rudými loděmi; tak proč teď mlčí? Nebo už se s ní spojil a ona to zatajila? Či to spí­še odhalila jen Regalovi. Přemýšlel jsem o tom. Možná že modřiny na šaškově tváři jen odrážely Regalův hněv ze zjiš­tění, že Verity ví o tom, co se zde za jeho nepřítomnosti dě­je. Proč si jako pachatele vybral šaška, to už byla jiná otáz­ka. Snad si ho vybral jen proto, aby si na něm vylil vztek. Šašek se nikdy nerozpakoval Regala urážet. Ani kohokoli ji­ného.</p>

<p>Později téže noci jsem šel za Molly. Byla to nebezpečná doba, neboť hrad byl stále na nohou, všude plno hostů a slu­hů, kteří se o ně starali. Ale mé podezření mi nedovolilo ne­jít. Když jsem té noci zaklepal na dveře, Molly se skrze ně zeptala: „Kdo je?"</p>

<p>„To jsem já," odvětil jsem nevěřícně. Nikdy předtím se takto neptala.</p>

<p>„Och," odvětila a otevřela dveře. Vklouzl jsem dovnitř a zajistil je za sebou, zatímco Molly popošla ke krbu. Po­klekla u něj, přiložila poleno, které nebylo třeba, a podíva­la se na mě. Na sobě měla modré služebnické šaty, vlasy stá­le svázané na temeni. Každá křivka jejího těla mě varovala. Byl jsem opět v nesnázích.</p>

<p>„Moc mě mrzí, že jsem se u tebe v poslední době neza­stavil."</p>

<p>„Mě taky," řekla úsečně.</p>

<p>Nedopřála mi moc času na nějaké okolky. „Hodně věcí je teď v plném proudu a mně nakládají hodně práce."</p>

<p>„Jaké?"</p>

<p>Povzdechl jsem si. Už jsem věděl, kam rozhovor směřu­je. „Jsou to věci, o nichž s tebou nemohu mluvit."</p>

<p>„Samozřejmě." Navzdory klidnému, odměřenému hla­su jsem poznal, že těsně pod povrchem Molly kypí vzteky. Sebemenší chybné slovo by spustilo příval zuřivosti. Proto jsem se rozhodl, že na to nebudu říkat nic. Tak jsem se svou otázkou mohl vyrukovat zpříma:</p>

<p>„Molly, důvod, proč jsem dnes večer přišel -"</p>

<p>„Och, věděla jsem, že za tím musí být nějaký zvláštní dů­vod, aby ses konečně zastavil. Jediné, co mě doopravdy pře­kvapuje, jsem já sama. Proč tu trčím? Proč jdu po skončení služby rovnou k sobě do pokoje a čekám v naději, že se snad ukážeš? Mohla bych dělat jiné věci. Poslední dobou je tady plno zpěváků a loutkových představení. Stará se o to princ Regal. Mohla bych být třeba s ostatními služkami u jednoho z menších krbů a užívat si v jejich společnosti. Místo abych tu nahoře byla pořád sama. Nebo bych mohla dokončit ně­jakou práci. Cook mě nechává pracovat v kuchyni, když tam není pilno. Mám knoty, bylinky a lůj; mohla bych toho vy­užít, dokud bylinky neztratily sílu. Ale ne, já trčím tady na­hoře, v marné naději, že si na mě vzpomeneš a budeš se mnou chtít strávit pár okamžiků."</p>

<p>Stál jsem pevně jako skála uprostřed ničivých přívalů je­jích slov. Nemohl jsem nic jiného dělat. Všechno, co říkala, byla pravda. Sklopil jsem oči k nohám, zatímco ona lapa­la po dechu. Když opět promluvila, hněv jí z hlasu vyprchal a nahradilo ho cosi horšího. Mizérie a sklíčenost.</p>

<p>„Fitzi, je to tak těžké. Pokaždé si myslím, že jsem s tím smířena, pak zajdu za roh a přistihnu se, že znovu doufám. Ale pro nás stejně není žádná naděje, nebo ano? Nikdy ne­budeme mít čas jenom pro sebe, nikdy nebudeme mít místo, které by bylo pouze naše." Zmlkla, sklopila zrak a kousla se</p>

<p>do spodního rtu. Když znovu promluvila, hlas se jí chvěl: „Viděla jsem Celerity. Je krásná. Dokonce jsem si vyhlédla záminku, abych s ní promluvila... Ptala jsem se, zda do po­kojů nepotřebují další svíce... Odpověděla mi, plaše, avšak zdvořile. Dokonce mi poděkovala za mou starostlivost, ja­kože tady sluhům děkují jenom málokteří. Je taková... milá. Opravdová dáma. Och, Fitzi, oni ti nikdy nedají svolení, aby sis mě vzal. Proč by sis chtěl brát služku?"</p>

<p>„Pro mne nejsi žádná služka," řekl jsem tiše. „Nikdy jsem o tobě takto nesmýšlel."</p>

<p>„A tak co jsem? Nejsem ničí žena," podotkla tiše.</p>

<p>„V mém srdci jsi moje," řekl jsem ztrápeně. Byla to pro ni žalostná útěcha. Hanbil jsem se, že to přijala, přišla ke mně a položila mi čelo na rameno. Chvíli jsem ji jemně dr­žel, pak jsem ji přitáhl blíž a horoucně objal. Když se ke mně přitulila, zašeptal jsem jí do vlasů: „Musím se tě na něco ze­ptat."</p>

<p>„Na co?"</p>

<p>„Nečekáš... dítě?"</p>

<p>„Cože?" Odtáhla se ode mě a pohlédla mi do tváře.</p>

<p>„Nečekáš se mnou dítě?"</p>

<p>„Já... ne. Ne, opravdu ne." Odmlka. „Co tě přimělo zeptat se znenadání na takovou věc?"</p>

<p>„Jen mě to tak napadlo. To je vše. Totiž -"</p>

<p>„Já vím, co myslíš. Kdybychom byli sezdaní a já dosud nebyla těhotná, sousedé by nad námi kroutili hlavami."</p>

<p>„Opravdu?" Něco takového mě nikdy předtím nenapadlo. Věděl jsem, že někteří lidé se pídí po tom, jestli Kettricken není neplodná, když více než po roce manželství neotěhot­něla, ale obavy z její bezdětnosti byly veřejným problémem. Nikdy mne nenapadlo, že by sousedé napjatě sledovali čer­stvé novomanžele.</p>

<p>„Samozřejmě. Teď už by mi někdo nabídl čajovou recep­turu podle své mámy. Anebo kanci kel rozemletý na prášek, abych ti ho večer nasypala do piva."</p>

<p>„Skutečně?" Přitáhl jsem ji k sobě a pošetile se usmál.</p>

<p>„Hm." Ona můj úsměv opětovala. Poté však pomalu zmi­zel. „Je ale pravda," pravila tiše, „že já užívám jiné byliny. Abych měla jistotu, že neotěhotním."</p>

<p>Skoro jsem zapomněl, že Patience mě za to tentýž den vy­plísnila. „Některé takové byliny, jak jsem slyšel, mohou že­ně přivodit nemoc, když je bere moc dlouho."</p>

<p>„Já vím, co dělám," řekla otevřeně. „A krom toho, je ně­jaká jiná možnost?" dodala už méně kurážně.</p>

<p>„Průšvih," připustil jsem.</p>

<p>Kývla na mě. „Fitzi, kdybych dnes večer řekla ano. Kdy­bych byla těhotná... co bys udělal?"</p>

<p>„Já nevím. Neuvažoval jsem o tom."</p>

<p>„Uvažuj o tom teď," poprosila mě.</p>

<p>Zdráhavě jsem spustil: „Myslím, že bych... ti našel něja­ké místo, nějak, někde." (Šel bych za Chadem, šel bych za Burrichem a žebral bych o pomoc. Při tom pomyšlení jsem uvnitř zbledl.) „Bezpečné místo. Mimo Buckkeep. Možná na horním toku řeky. Chodil bych za tebou, kdykoli bych mohl. Nějak bych se o tebe postaral."</p>

<p>„Odvrhl bys mě stranou, to mi tu právě říkáš. Mě a naše... mé dítě."</p>

<p>„Ne! Zajistil bych ti bezpečí, dal bych tě někam, kde by si na tebe lidé neukazovali ani se ti neposmívali, že jsi sama s dítětem. A když bych mohl, chodil bych za tebou a za na­ším dítětem."</p>

<p>„Přemýšlel jsi někdy o tom, že by jsi šel s námi? Že by­chom teď opustili Buckkeep, ty a já, a vydali se po řece na­horu?"</p>

<p>„Nemohu opustit Buckkeep. Vysvětloval jsem ti to snad už na všechny možné způsoby, co znám."</p>

<p>„Já vím, že ano. Snažila jsem se to pochopit. Ale stále ne­vidím důvod proč."</p>

<p>„Práce, kterou dělám pro krále, je taková, že -"</p>

<p>„Skoncuj s tím. Ať to dělá někdo jiný. Odejdi se mnou, abychom mohli žít svůj vlastní život."</p>

<p>„To nemohu. Není to tak jednoduché. Nedovolili by mi jen tak odejít." Nějak jsme se mezitím od sebe oddělili. Mol-ly si teď založila ruce na hrudi.</p>

<p>„Verity je pryč. Téměř nikdo nevěří, že se vrátí zpátky. Král Shrewd den ze dne chátrá a Regal se chystá zdědit trůn. Kdyby jen půlka Regalových postojů vůči tobě byla taková, jak říkáš, proč tu proboha chceš zůstat s ním jako s králem? Proč by si tě tu chtěl držet? Fitzi, cožpak nevidíš, že se to všechno hroutí? Near Islands a Ferry jsou teprve začátek. Nájezdníci se tam nezastaví."</p>

<p>„O to pádnější důvod zůstat tady. Pracovat, a bude-li to třeba, i bojovat za náš lid."</p>

<p>„Jeden člověk je nezastaví," podotkla Molly. „Ani tak pa­ličatý člověk jako ty. Proč v sobě nesebereš všechnu svou paličatost a nebojuješ raději za nás? Proč nepřehneme pryč, nahoru po řece a do vnitrozemí, pryč od nájezdníků, aby­chom žili svůj vlastní život? Proč bychom měli vše vzdávat pro beznadějnou věc?"</p>

<p>Nemohl jsem věřit svým uším, co se od ní dozvídám. Kdybych to vyslovil já, byla by to velezrada. Ale ona to řek­la, jako by to bylo nejmoudřejší řešení vůbec. Jako bychom ona a já a dítě, jež dosud neexistovalo, byli důležitější než král a Šest vévodství dohromady. Také jsem jí to řekl.</p>

<p>„Ano," řekla a zpříma se na mě podívala. „Je to pravda. Kdybys byl můj manžel a já s tebou měla dítě, takhle důležité by to bylo přinejmenším pro mě. Důležitější než celý zbytek světa."</p>

<p>A co jsem na to měl říci? Hmátl jsem po pravdě, ale vě­děl jsem, že ji to neuspokojí. „Ty bys pro mě byla také tak důležitá. Ty pro mě jsi tak důležitá. Ale právě proto musím zůstat zde. Poněvadž s něčím tak důležitým se nemá utíkat a skrývat. Za to je třeba se postavit a bránit to."</p>

<p>„Bránit?" Hlas jí trochu stoupl. „Kdy už konečně pocho­píš, že nejsme dost silní, abychom se ubránili? Já to vím. Stála jsem mezi nájezdníky a dětmi z mé krve a jen taktak jsem přežila. Jak jsi na to přišel, mluvit mi tu o obraně!"</p>

<p>Mlčel jsem. Nejen proto, že mě její slova ranila. To sice ano, a hluboce. Ale Molly ve mně vyvolala vzpomínku na to, jak jsem v náručí držel dítě a hleděl na krev kanoucí po její tuhnoucí ručce. Nedokázal jsem snést myšlenku na to, že by se to ještě někdy stalo. Ale nedalo se před tím prchnout. „Nelze utéci pryč, Molly. Buď tu zůstaneme a budeme bo­jovat, nebo nás zmasakrují, až nás přemohou."</p>

<p>„Opravdu?" zeptala se chladně. „Není to spíše tak, že upřednostňuješ svoji věrnost králi před tím, co máme mezi sebou?" Nedokázal jsem jí pohlédnout do očí. Odfrkla si. „Jsi stejný jako Burrich. Ani nevíš, jak moc se mu podo­báš!"</p>

<p>„Jako Burrich?" Dočista jsem se zapotácel. Zarazilo mě, že to vůbec řekla, nemluvě o tom, že to vyznělo, jako by to byla chyba.</p>

<p>„Ano," trvala na svém.</p>

<p>„Protože jsem věrný svému králi?" Stále jsem se chytal jako tonoucí stébla.</p>

<p>„Ne. Protože stavíš svého krále před svou ženu... nebo svou milou nebo svůj vlastní život."</p>

<p>„Nevím, o čem to mluvíš!"</p>

<p>„Aha! No to se podívejme! Ty to vskutku nevíš. A přitom tu chodíš a tváříš se, že rozumíš všem těm velkým věcem a tajemstvím a každé důležité události, co se kdy stala. Tak mi odpověz na tohle. Proč Patience nenávidí Burriche?"</p>

<p>Teď jsem byl úplně bezradný. Netušil jsem, jak to souvi­selo s tím, co bylo špatné na mně. Viděl jsem však, že Mol­ly v tom nějakou spojitost našla. Opatrně jsem to zkusil: „Obviňuje ho kvůli mně. Myslí si, že Burrich nabádal Chi-valryho ke špatnostem... a tím i k tomu, že mě zplodil."</p>

<p>„Aha. No to se podívejme. Ty jsi přece hloupý. Nic tako­vého to není. Lacey mi to jedné noci řekla. Trochu jsme si přihnuly bezinkového vína a já mluvila o tobě a ona o Bur-richovi a Patience. Patience zprvu Burriche milovala, ty idi­ote. Ale on by si ji nevzal. Řekl jí, že ji miluje, ale že si ji nemůže vzít, i kdyby jí otec dal souhlas, aby si vzala muže nižšího postavení. Protože už byl zavázaný, slovem i me­čem, svému pánovi. A on si myslel, že by nemohl učinit po právu oběma. Och, on dokonce povídal, že by byl rád volný, aby si ji mohl vzít, a prý je mu líto, že ji nepotkal předtím, než se zavázal. Přes to všechno však tehdy prohlásil, že ne­ní volný, aby si ji vzal. Řekl jí jakousi pitomost, cosi, že bez ohledu na to, jak by kůň chtěl, může nosit pouze jedno sed­lo. A tak mu řekla dobrá, jenom si běž, běž si za tím svým pánem, který je pro tebe důležitější než já. A on šel. Stejně jako bys šel ty, kdybych ti řekla, že máš na vybranou." Na jejích líčkách jsem spatřil dvě uzardělé skvrny. Trhla hlavou a odvrátila se ode mne.</p>

<p>Tak taková tedy byla návaznost na můj prohřešek. Má mysl však byla v jednom kole, jak kousky příběhů a úlom­ky komentářů náhle zapadly do sebe. Burrichovo vyprávění o prvním setkání s Patience. Seděla na jabloni a požádala ho, aby jí vyndal z boty třísku. Jen stěží by nějaká žena chtěla něco takového po sluhovi svého muže. Spíše to bylo něco, co mohla mladá přímočará dívka chtít po mladíkovi, který jí padl do oka. A jeho reakce té noci, kdy jsem s ním mluvil o Molly a Patience a opakoval jsem slova Patience o koních a sedlech.</p>

<p>„Věděl Chivalry něco o tom všem?" zeptal jsem se.</p>

<p>Molly se prudce otočila a zkoumavě se na mě zahleděla. Zjevně takovou otázku nečekala. Přesto jí to nedalo, aby pří­běh nedokončila. „Ne. Zpočátku ne. Když se s ním Patience poprvé setkala, neměla tušení, že je to Burrichův pán. Bur­rich jí nikdy nevykládal, kterému pánovi je zavázán. Patien­ce zprvu nechtěla s Chivalrym nic mít. To víš, její srdce stá­le patřilo Burrichovi. Ale Chivalry byl paličatý. Podle toho, co Lacey říká, ji miloval k zbláznění. Získal si její srdce. A teprve když řekla ano, že si ho vezme, teprve pak zjistila, že je to Burrichův pán. A to jen proto, že Chivalry poslal Burriche, aby jí doručil vybraného koně."</p>

<p>Pojednou se mi vybavil Burrich ve stájích, jak hledí na pl-nokrevníka patřícího Patience a říká: „Toho koně jsem cvi­čil já." Napadlo mě, zda Silka cvičil s vědomím, že poputu­je k ženě, kterou miluje, jako svatební dar od muže, kterého si bude brát. Vsadil bych se, že to tak bylo. Vždycky jsem si myslel, že pohrdání Patience Burrichem bylo jakýmsi dru­hem žárlivosti proto, že si ho Chivalry tak oblíbil. Teď mi ten trojúhelník vyvstal v ještě podivnějších souvislostech. A nekonečně trýznivějších. Zavřel jsem oči a potřásl hlavou nad nespravedlností světa. „Nic není nikdy dobré a jedno­duché," řekl jsem si pro sebe. „Vždycky se někde najde hoř­ká slupka, trpké jádro."</p>

<p>„Ano." Mollyin hněv náhle jako by vyprchal. Usedla na pelest, a když jsem přistoupil a sedl si vedle ní, neodstrčila mě. Vzal jsem ji za ruku a podržel ji. V mysli mi vířily tisíce myšlenek. Jak Patience nesnášela Burrichovo pití. Jak Burrich vzpomínal na jejího psíka a na to, jak ho pořád no­sila v košíku. Pečlivost, s jakou si dával záležet na svém ze­vnějšku a chování. „To, že nesmíš tu ženu vidět, ještě ne­znamená, že ona nevidí tebe." Ach ten Burrich. Čas navíc, který si vždy udělal, aby vyhřebelcoval koně, na němž ona už jezdila jen zřídka. Patience měla aspoň manželství s mu­žem, kterého milovala, a pár let štěstí, ačkoliv jim vše kom­plikovaly politické intriky. Každopádně pár let štěstí. Jenže co bude kdy mít Molly a já? Jen to, co má teď Burrich?</p>

<p>Opřela se o mne a já ji dlouhou chvíli držel. To bylo vše. Ale v melancholickém rozpoložení té noci jsme si byli jaksi blíže, než tomu bylo dlouhý čas předtím.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>10</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis>Temné dny</emphasis></strong></p>

<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>

<p><emphasis>Během období nájezdů rudých lodí seděl na trůnu Horského království horský král Eyod. Po smrtí jeho staršího syna Ru-riska zůstala jedinou dědičkou horského trůnu jeho dcera Kettricken. Podle tamních zvyků se měla stát královnou hor neboli „ Sacrifice ", jak horalové říkají, po úmrtí svého otce. Její sňatek s Veritym nám zaji</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>til nejen to, že jsme v těch ne</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jistých časech měli v zádech spojence, ale zároveň sliboval eventuální připojení „sedmého vévodství" ke království Šes</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ti vévodství. Fakt, že Horské království hraničilo pouze se dvěma vnitrozemskými vévodstvími, Tilthem a Farrow, byl předmětem mimořádných obav ze strany Kettricken, jež se hrozila občanského rozštěpení Šesti vévodství. Byla vycho</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vána jako budoucí „Sacr</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>fice". Tudíž její povinnost vůči je</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>jímu lidu měla v jejím životě prvořadou důležitost. Když se stala nastávající královnou po boku Verityho, lid Šesti vé</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vodství se stal jejím lidem. Přesto se nikdy nemohla vzdálit představě, že po smrti otce se k ní ho</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ský lid bude opět hlá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>sit jako k „ Sacrifice ". Jak by však mohla dostát tomuto zá</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>vazku, kdyby mezi ní a jejím lidem stály Farrow a Tilth, nikoli jako součást Šesti vévodství, ale jako znepřátelený ná</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>rod?</emphasis></p>

<p><strong>•   •   •</strong></p>

<p>Druhý den se přihnala mohutná bouře. Její přínos byl sporný. Za takového dne se nikdo po celé délce pobřeží ne­musel obávat nájezdníků, ale zároveň se tak ocitla uzavřena pohromadě nesourodá skupina nervózních vojáků. Nahoře na hradě byla všude patrná přítomnost delegace z Beamsu, zato po Regalovi ani stopy. Kdykoli jsem se odvážil do Vel­kého sálu, vévoda Brawndy byl tam a neklidně pocházel či chladně hleděl do plápolajícího krbu. Jeho dcery mu byly stále po boku jako dvě strážné sněhobílé kočky. Celerity a Faith byly dosud mladé a jejich netrpělivost a hněv byly z jejich tváří patrnější. Brawndy si vyžádal oficiální slyšení u krále. Čím déle ho nechávali čekat, tím více se cítil uraže­ný. Důležitost jeho mise tak byla znevažována. A vévodova přítomnost ve Velkém sále byla pro jeho lidi jasným zna­mením, že král se dosud neuvolil ho přijmout. Sledoval jsem ho, jak pomalu přichází do varu, a přemýšlel jsem, kdo se nejvíce opaří, až kotel přeteče.</p>

<p>Právě jsem již počtvrté obezřele mapoval místnost, když se objevila Kettricken. Byla oblečená jenom docela prostě, v dlouhé splývavé říze purpurové barvy s hebkým bělost­ným přehozem, zakončeným objemnými rukávy, které jí ha­lily ruce. Dlouhé zlaté vlasy jí volně splývaly na ramena. Přišla tradičně bez okázalosti, uvedena pouze malou služeb­nou Rosemary a provázena toliko lady Modesty a lady Ho-peful. I když teď byla mezi dámami více oblíbená, nezapo­mněla na to, že tyto dvě se k ní připojily nejdříve, když byla osamělá, a tak je často poctila nabídkou dělat jí doprovod. Nevěřím, že vévoda Brawndy hned poznal svoji nastávající královnu v této prostě oděné ženě, která se na něj tak přímo obrátila.</p>

<p>Usmála se a uchopila jeho ruku na pozdrav. Byl to prostý horalský způsob vítání mezi přáteli. Pochybuji, že si přitom uvědomila, jak vévodu poctila či jak toto jednoduché gesto zmírnilo jeho napětí z dlouhých hodin čekání. Vím jistě, že jsem zaregistroval jen únavu v její tváři a čerstvé kruhy pod očima. Faith a Celerity byly okamžitě okouzleny pozornos­tí, které se dostalo jejich otci. Hlas Kettricken se jasně nesl sálem, takže lidé u krbů, kteří si přáli slyšet, nepochybně sly­šeli. Jak ostatně Kettricken zamýšlela.</p>

<p>„Dnes ráno jsem byla dvakrát u krále. Je mi velice líto, že pokaždé... nebyl ve své kůži. Doufám, že vás to čekání ni­jak nepopudilo. Vím, že budete chtít mluvit přímo s králem o vaší tragédii a o všem, co bude zapotřebí udělat na pomoc našemu lidu. Ale prozatím, zatímco král odpočívá, jsem si myslela, že byste snad se mnou rád zašel na malé občer­stvení."</p>

<p>„To bych uvítal, paní královno," odvětil Brawndy obezře­le. Jeho zježená srst již sice vlivem Kettricken splaskla, ale Brawndy se nenechal jen tak snadno očarovat.</p>

<p>„Je mi ctí," odpověděla Kettricken. Otočila se, maličko se sklonila a pošeptala něco Rosemary. Dívenka hbitě při­kývla, obrátila se a odpelášila jako zajíc. Jejího odchodu si všichni v sále povšimli. V několika okamžicích byla zpát­ky, tentokrát v čele průvodu služebnictva. Stůl byl přemís­těn před velký krb. Na něm se vzápětí ocitl bílý ubrus a do­prostřed byla jako ozdoba posazena jedna z Kettrickeniných mís s bujným rostlinstvem. Poté sem napochodoval kuchyň­ský personál a začal na stůl klást talíře, číše a džbány s ví­nem, sladkosti či pozdní jablka na dřevěných mísách. Vše bylo tak báječně sehrané, že to bylo až magické. Jakmile byl</p>

<p>stůl prostřen a hosté usazeni kolem něj, objevil se Mellow s loutnou, zpívaje již při vstupu do Velkého sálu. Kettricken pokynula svým dámám, aby se k němu přidaly, a jakmile mě zpozorovala, kývnutím mě zavolala k sobě. Namátkou vybí­rala lidi od ostatních krbů; ne podle urozenosti či majetku, ale ty, které - jak jsem věděl - považovala za zajímavé. Me­zi jinými Fletche s jeho loveckými historkami a Shells, mi­lou dívku asi téhož věku jako Brawndyho dcery. Kettricken se usadila Brawndymu po pravici, aniž by si, myslím, opět uvědomila, jaké pocty se mu dostalo, když vše takto zorga­nizovala.</p>

<p>Když lidé v sále trochu pojedli a vyměnili si pár slov, na­značila Mellowovi, aby své brnkání trochu ztišil. Otočila se k Brawndymu a řekla prostě: „Z vašich zpráv jsme slyšeli pouze holé jádro. Podělíte se s námi o to, co se stalo ve Ferry?"</p>

<p>Vévoda se krátce zarazil. Přijel se svou stížností za krá­lem, aby ho vyslechl a jednal podle toho. Ale jak by mohl odmítnout nastávající královnu, jež se k němu tak graciézně zachovala? Na chvíli sklopil zrak, a když promluvil, hlas měl ochraptělý nelíčeným pohnutím. „Má paní královno, utrpěli jsme bolestnou ránu," začal. Všechny hlasy u stolu se rázem ztišily a všechny zraky se obrátily k němu. Postřehl jsem, že všichni lidé, které královna vybrala, byli též pozor­ní posluchači. Od okamžiku, kdy se Brawndy pohroužil do svého příběhu, se u stolu neozval jediný zvuk, pouze s vý­jimkou soucitných projevů či zlostného mumlání nad tím, co nájezdníci způsobili. Jednou Brawndy své vyprávění přeru­šil, pak zjevně učinil rozhodnutí a pokračoval dále s tím, jak vyslali žádosti o pomoc a nadarmo čekali na odpověď. Krá­lovna ho trpělivě vyslechla, bez sebemenších námitek nebo slůvka nesouhlasu. Když tragický příběh skončil, Brawndyho břímě se očividně odlehčilo prostě tím, že vše vypověděl. Ještě nějakou dobu byli všichni zticha.</p>

<p>„Většina z toho, co jste mi tu vyprávěl, je pro mé uši no­vinkou," posléze tiše pronesla Kettricken. „A nic z toho ne­ní dobré. Opravdu nevím, co na to všechno řekne náš král. Na jeho slova si budete muset počkat. Ale za sebe mohu pro­zatím říci, že mé srdce je plné zármutku pro můj lid. A hně­vu. Za sebe vám také slibuji, že tyto špatnosti nezůstanou neodčiněny. A že můj lid nezůstane bez přístřeší, vystaven strastem zimy."</p>

<p>Vévoda Brawndy z Bearnsu hleděl do svého talíře a po­hrával si s okrajem ubrousku. Potom vzhlédl a v očích měl oheň, ale také žal. Promluvil pevným hlasem: „Slova. Tohle jsou jen slova, má paní královno. Lid z Ferry se slov nenají ani se pod nimi po soumraku neukryje."</p>

<p>Kettricken se zpříma střetla s jeho pohledem. V jejím nit­ru se jakoby cosi sevřelo. „Ano, já vím, že to, co říkáte, je pravda. Ale slova jsou to jediné, co vám právě teď mohu na­bídnout. Až na tom král bude lépe, aby vás mohl přijmout, uvidíme, co se dá pro Ferry udělat."</p>

<p>Brawndy se k ní naklonil. „Mám otázky, má královno. A má potřeba odpovědí je skoro tak velká jako potřeba pe­něz a lidí. Proč naše volání o pomoc zůstala nevyslyšena? Proč například loď, jež nám měla dorazit na pomoc, odplu­la do domovského přístavu?"</p>

<p>Hlas Kettricken se velmi nepatrně zachvěl: „Na tyto otáz­ky já nemám žádné odpovědi, sire. A je ostudné, že něco ta­kového musím přiznat. K mým uším se nedoneslo ani slův­ko o vaší situaci, dokud nedorazil váš posel na koni."</p>

<p>Když to říkala, vyvstaly ve mně silné pochybnosti. Měla by královna Brawndymu přiznávat takové věci? Nejspíš ne, alespoň z hlediska politické prozíravosti. Ale Kettricken, jak jsem věděl, sloužila před politikou pravdě. Brawndy jí dlou­ze hleděl do tváře a vrásky kolem jeho úst se prohloubily. Směle, leč vlídně se zeptal: „Cožpak vy nejste nastávající královna?"</p>

<p>Když se střetla s jeho upřeným pohledem, její oči zešed­ly jako čepel meče. „To jsem. Ptáte se mě, zda vám nelžu?" Teď pro změnu uhnul pohledem Brawndy. „Ne. Ne, má královno, taková myšlenka mi nikdy nepřišla na mysl."</p>

<p>Mlčení se dlouze protahovalo. Nevím, zda Kettricken vy­slala nějaký nepatrný signál nebo jestli Mellow instinktivně udeřil prsty rázněji do strun. V dalším okamžiku jeho hlas spustil píseň o zimě, plnou rozbouřených tónů a zvířených hlasů.</p>

<p>Uběhly více než tri dny, než byl Brawndy konečně povo­lán do komnat krále. Kettricken se mezitím snažila starat o zábavu, ale je těžké obveselit muže, jehož mysl je zane­prázdněna obavami o jeho zranitelné vévodství. Vévoda byl zdvořilý, avšak neklidný. Jeho druhá dcera Faith se rychle spřátelila s Shells, v jejíž společnosti asi trochu pozapomně­la na své soužení. Avšak Celerity se přimkla ke svému otci, a když se její temně modré oči zrovna nestřetly s mýma, při­pomínaly zející rány. Tento pohled ve mně vyvolával roz­ličnou škálu emocí. Byl jsem na jedné straně rád, že si mě nevyhlédla jako jedince, který by jí dělal společnost. Záro­veň jsem věděl, že její odměřenost vůči mně jen odráží sou­časné postoje jejího otce ke všem lidem z Buckkeepu. Její přezírání mé osoby jsem uvítal; ale současně mě to hnětlo, poněvadž jsem měl pocit, že si to nezasloužím. Když nako­nec přišlo předvolání a Brawndy odkvačil za králem, doufal jsem, že trapná situace brzy skončí.</p>

<p>Jsem si jist, že jsem nebyl jediný, kdo si všiml, že králov­na Kettricken na poradu přizvána nebyla. Ani já nebyl přítomen, protože mě rovněž nepozvali. Nestává se však často, že by královna byla degradována do stejného společenského postavení jako nevlastní synovec. Přesto Kettricken zacho­vala klid a dále předváděla Brawndyho dcerám a Shells horalskou techniku vplétání korálů do výšivky. Ačkoli jsem se zdržoval opodál jejich stolu, pochyboval jsem, že by se od té chvíle zabývaly tkalcovinou o něco více než já.</p>

<p>Nemuseli jsme dlouho čekat. Za necelou hodinu se vévo­da Brawndy znovu zjevil ve Velkém sále, hřmotný a mrazi­vý jako vítr bouřící za okny. Faith pouze řekl: „Sbal si své věci." A k Celerity: „Pověz našim strážím, ať se do hodiny připraví k odjezdu." Kettricken se velmi toporně uklonil. „Má královno, omlouvám se, že odjíždíme. Jelikož dynastie Farseerů neposkytne žádnou pomoc, Bearns se teď o sebe musí postarat samo."</p>

<p>„Vskutku. Vidím, že máte naspěch," odvětila vážně Ket­tricken. „Ale musím vás požádat, abyste mi dělal společnost ještě u jednoho jídla. Není dobré odjíždět na cestu s prázd­ným žaludkem. Povězte mi. Máte rádi zahrady?" Její otázka patřila Brawndymu stejně jako jeho dcerám. Dívky pohléd­ly na otce. Ten po chvíli úsečně kývl.</p>

<p>Obě dcery se Kettricken opatrně přiznaly, že zahrady se jim líbí. Jejich rozpaky však byly nasnadě. Zahrada? V zi­mě, uprostřed skučící bouře? Já jejich pochybnosti sdílel, zvláště v okamžiku, kdy mi Kettricken pokynula:</p>

<p>„FitzChivalry. Připoj se na mé přání. Rosemary, běž s lor­dem FitzChivalrym do kuchyně. Nachystej jídlo, jak ti při­káže, a zanes ho do Královniny zahrady. Já tam naše hosty doprovodím."</p>

<p>Zoufale jsem na Kettricken vypoulil oči. Ne. Tam ne. Sa­motný výstup na věž byl pro mnohé vyčerpávající, nemluvě o vynesení šálku čaje na vrchol bičovaný vichrem. Nedokázal jsem odhadnout, co se Kettricken chystá udělat. Avšak úsměv, kterým opětovala můj zděšený výraz, byl tak jas­ný a upřímný, že jsem to snad ještě neviděl. Vzala vévodu Brawndyho za paži a vyvedla ho z Velkého sálu, zatímco jeho dcery se couraly za královninými dámami. Já se vrátil k Rosemary a pozměnil rozkazy.</p>

<p>„Běž jim pro nějaké teplé přehozy a dostihni je. Já se me­zitím postarám o jídlo."</p>

<p>Dítko vesele odpelášilo a já vyrazil do kuchyně. Stručně jsem Sáru seznámil s naším náhlým požadavkem a ona mi stvořila talíř s nahřátým pečivem a horkým kořeněným ví­nem. „Tohle si vezmi s sebou a já za chvilku pošlu chlap­ce s dalšími." Jen jsem se usmál pod vousy, popadl podnos a pospíšil si do Královniny zahrady. Samotná královna mě sice mohla nazvat lordem FitzChivalrym, ale kuchařka Sára by se nikdy dvakrát nerozpakovala odporoučet mě s podno­sem jídla. Měl jsem z toho podivně uspokojivý pocit.</p>

<p>Schody jsem vyběhl, jak nejrychleji jsem mohl, a na hor­ní podestě se zastavil, abych nabral dech. Obrnil jsem se proti dešti a větru a zatlačil do dveří. Na vrcholu věže bylo mizerně, přesně, jak jsem čekal. Královniny dámy a Brawn­dyho dcery spolu s Shells se choulily v malém úkrytu, tvo­řeném dvěma přilehlými zdmi a pruhem plátna nad hlavou, který tu byl v létě zřízen jako stinné zátiší. Místo bylo po­měrně dobře chráněno před větrem a do jisté míry i před le­dovým deštěm. V tomto žalostném útulku stál malý stolek, na který jsem postavil podnos s teplým jídlem. Rosemary, zachumlaná jako sněhurka, se roztomile usmívala, zatímco z okraje podnosu uždibovala pečivo. Lady Modesty se ujala servírování jídla.</p>

<p>Hned jak to šlo, uzmul jsem dva hrníčky horkého vína pro královnu a vévodu Brawndyho a pod záminkou, že je obsloužím, jsem se k nim připojil. Stáli až u okraje hradeb a shlíželi přes vroubkovanou zeď na otevřené moře. Vítr našlehával bílou pěnu na vodě a pohazoval si rozverně s rac­ky, nedbaje snah nešťastných ptáků vzlétnout. Když jsem se k nim přiblížil, uviděl jsem, jak spolu tiše hovoří, ale huče­ní vichru mi znemožňovalo cokoliv odposlechnout. Litoval jsem teď toho, že mě nenapadlo vzít si s sebou plášť. Téměř ihned jsem promokl na kost a vítr mi z těla odsával posled­ní zbytky tepla vyvinutého třesavkou. Když jsem jim podá­val víno, snažil jsem se přes drkotající zuby usmívat.</p>

<p>„Lorda FitzChivalryho již znáte?" zeptala se Kettricken, když si ode mne brala víno.</p>

<p>„Ano, měl jsem to potěšení hostit jej u svého stolu," ujis­til ji Brawndy. Z bujného obočí mu kapala voda a vítr mu pohazoval vojenským copem.</p>

<p>„Nevadilo by vám tedy, kdybych ho požádala, aby se při­pojil k našemu rozhovoru?" Navzdory dešti, který jí prosa­koval na kůži, mluvila královna klidně, jako bychom si ho­věli na jarním sluníčku.</p>

<p>Napadlo mě, zda Kettricken neví, že Brawndy bude její žádost považovat za skrytý příkaz.</p>

<p>„Uvítal bych jeho rady, pokud se domníváte, že může při­spět svou moudrostí, má královno," podvolil se Brawndy.</p>

<p>„Doufala jsem, že ano. FitzChivalry. Přines si také víno a připoj se, prosím, k nám."</p>

<p>„Jak si má královna přeje." Hluboce jsem se uklonil a po­spíšil si vyplnit příkaz. Můj kontakt s Veritym byl s každým dnem slabší, jak se mi postupně vzdaloval, ale v tom oka­mžiku jsem ucítil jeho šťouchnutí a dychtivou zvědavost. Rychle jsem se vrátil po bok královny.</p>

<p>„To, co se stalo, nelze odčinit," slyšel jsem říkat Kettric­ken, když jsem se vracel. „Rmoutí mne, že jsme náš lid nedokázali ochránit. Ale přestože nemohu odčinit, co již ná­jezdníci z moře napáchali, alespoň jim snad mohu poskyt­nout přístřeší před nadcházejícími bouřemi. Tohle jim las­kavě vyřiďte, že jim to jejich královna vzkazuje z celého srdce."</p>

<p>Zároveň jsem si všiml, že z její strany nepadla ani zmín­ka ohledně Shrewdovy zjevné neochoty jednat. Pozoroval jsem ji. Vtom učinila nenucený, ale rozhodný pohyb. Z bí­lého zplihlého rukávu, který si vyhrnula po loket, jí už crče­la ledová voda. Bez ohledu na to odhalila bledou ruku, ovi­nutou zlatým drátem s temnými opály z hor, jež se tu a tam skvěly na zářivém vlákně. Už jsem kdysi viděl horské opá­ly temných odlesků, ale nikdy ne takové velikosti. Přesto ke mně napřáhla ruku, abych rozepnul pojistku, a bez sebe­menšího váhání si sejmula skvost z ruky. Z druhého ruká­vu vytáhla sametovou krabičku. Podržel jsem ji otevřenou a ona vložila šperk dovnitř. Vřele se na vévodu Brawndyho usmála, když mu ji vtiskla do ruky. „Od vašeho nastávající­ho krále Verityho a mě," pravila tiše. Jen stěží jsem odolal Verityho nutkání vrhnout se před tou ženou na kolena a zvo­lat, že je příliš vznešená oproti jeho bezvýznamné lásce. Udivený Brawndy se zajíkal díky a přísahal jí, že ani penny z této hodnoty nepřijde nadarmo. Opět ve Ferry vyrostou bytelné domy a lidé tam budou žehnat královně za to, že jim poskytla teplo a přístřeší.</p>

<p>Tu jsem pochopil, proč si Kettricken zvolila Královninu zahradu. Byl to královnin dar, který neměl nic společného s tím, co snad řekl Shrewd či Regal. Podle volby místa a způ­sobu, jakým šperk předala Brawndymu, mu bylo vše jasné. Ani mu neřekla, aby to uchoval v tajnosti; nebylo třeba.</p>

<p>Vzpomněl jsem si na smaragdy uschované v koutku šatní truhlice, ale Verity v mém nitru mlčel. Nevyrazil jsem pro ně. Doufal jsem, že jednoho dne se stanu svědkem toho, jak je Verity osobně připíná na hrdlo své královny. Ani jsem si nepřál snížit hodnotu jejího daru Brawndymu tím, že bych jako bastard ještě něco přidal. Protože jedině tak bych to musel prezentovat. Ne, rozhodl jsem se. Ať v jeho paměti zůstane jen vzpomínka na královnin dar a způsob, jakým mu ho předala.</p>

<p>Brawndy se teď od královny natočil ke mně. „Má králov­no, zdá se, že si toho mladíka vysoce považujete, když smí být svědkem naší soukromé porady."</p>

<p>„To ano," odvětila vážně Kettricken. „Nikdy nezradil mo­ji důvěru, kterou v něho chovám."</p>

<p>Brawndy přikývl, jako by se v duchu o něčem ujistil. Do­volil si nepatrný úsměv. „Má nejmladší dcera Celerity mě­la jisté nepříjemnosti kvůli dopisu od lorda FitzChivalryho. Zvláště když jí ho otevřely sestry a nalezly tam dost věcí, kvůli nimž si ji pak dobíraly. Když však přišla se svými po­chybnostmi za mnou, řekl jsem jí, že jen výjimečný muž tak otevřeně přizná věci, jež lze považovat za nedostatky. Pou­ze chvastoun by tvrdil, že do boje vyráží beze strachu. Ani já bych nechtěl dát svoji důvěru muži, který dokáže zabít a nebýt potom zarmoucený. A co se týče vašeho fyzického zdraví -" tu mě poplácal po rameni - „řekl bych, že léto strá­vené veslováním a zacházením se sekyrou vám vydatně pro­spělo." Vtom se do mě zabodl svýma sokolíma očima. „Ne­změnil jsem svůj názor na vás, FitzChivalry. Ani Celerity. Chtěl bych vás o tom ujistit."</p>

<p>Řekl jsem jen to, co jsem říci musel: „Děkuji, sire."</p>

<p>Ohlédl se přes rameno. Sledoval jsem jeho pohled skrz provazce deště až k místu, odkud na nás upřeně hleděla Ce­lerity. Otec na ni nepatrně kývl a jí se na tváři rozlil úsměv, jako když zpod mraků vykoukne slunce. Faith, která ji přitom sledovala, cosi řekla a uzardělá Celerity do sestry mír­ně šťouchla. Uvnitř jsem celý ztuhl, když mi Brawndy řekl: „Můžete mé dceři popřát sbohem, chcete-li."</p>

<p>Jenom málo věcí bych si přál udělat méně. Nezmařil bych ovšem něco, co Kettricken tak pracně zesnovala. Nemohl jsem. A tak jsem se uklonil a omluvil se, načež jsem se při­nutil přejít zahradu bičovanou deštěm, abych se představil Celerity. Faith a Shells se okamžitě stáhly do nepříliš dis­krétní vzdálenosti, aby nás pozorovaly.</p>

<p>Vysekl jsem jí absolutně bezvadnou poklonu. „Lady Ce­lerity, opět vám musím poděkovat za svitek, který jste mi poslala," pravil jsem rozpačitě. Srdce mi divoce bušilo. Stej­ně jako jí, jak věřím, ale ze zcela jiného důvodu.</p>

<p>Usmála se na mě zpoza dešťové clony. „Udělala jsem to s radostí a ještě větší radost jsem měla z vaší odpovědi. Můj otec mi vše vysvětlil. Doufám, že si to neberete špatně, že jsem mu dopis ukázala. Nechápala jsem, proč byste se měl tak snižovat. On mi však řekl: ,Muž, který se musí vynášet sám, ví, že to za něj nikdo další neudělá.' A pak mi řekl, že není lepší způsob, jak poznat moře, než od vesla na lodi. A že když byl mlád, sekyra bývala i jeho zbraní. Slíbil mým sestrám a mně vlastní člun, na příští léto, abychom mohly občas vyrážet na moře..." Vtom se zajíkla. „Brebtám, že?"</p>

<p>„Vůbec ne, má paní," ujistil jsem ji klidně. Byl jsem na­devše rád, že mluvila ona.</p>

<p>„Má paní," zopakovala tiše a pak šíleně zrudla, jako bych ji na místě políbil.</p>

<p>Podíval jsem se stranou, jen abych spatřil vypoulené oči a otevřená ústa Faith, v jejímž výraze se mísilo zadostiuči­nění s pohoršením. Když jsem si představil, co si asi před­stavila, že jsem její sestře řekl, tváře mi vzplály též. Jak jsem zrudl, Faith a Shells vyprskly smíchem.</p>

<p>Trvalo snad celou věčnost, než jsme opustili Královninu zahradu bičovanou bouří. Naši hosté se poté odebrali do svých pokojů, aby si převlékli promoklé oděvy a připravi­li se na cestu. Já se zachoval podobně, spěšně se oblékaje, abych snad nezmeškal jejich odjezd. Stál jsem na vnějším nádvoří, abych viděl, jak bude Brawndy a jeho stráž nasedat. Byla tam také Kettricken, nyní ve své tradiční purpurovobílé, shromážděna byla i její čestná stráž. Kettricken stála ved­le Brawndyho a jeho koně, aby mu popřála sbohem, a dříve než vévoda nasedl, poklekl před ní a políbil jí ruku. Řekli si několik slov, nevím co, ale královna se usmívala, zatímco vítr jí šlehal vlasy do tváře. Potom Brawndy se svou druži­nou vyrazil vstříc bouři. Z držení jeho ramen byl dosud znát hněv, ale jeho úcta ke královně napovídala, že ne všechno je již ztraceno.</p>

<p>Celerity a Faith se po mně obě za jízdy ohlížely a Celeri-ty se odvážila pozvednout ruku na rozloučenou. Já její ges­to opětoval. Stál jsem a sledoval, jak odjíždějí, prokřehlý nejen vlivem deště. Toho dne jsem podpořil Verityho a Ket­tricken, ale co to stálo mě? Co jsem to Celerity udělal? Ne­měla snad Molly v tom všem pravdu?</p>

<p>Později toho večera jsem šel složit poklonu králi. Nebyl jsem předvolán. Ani jsem s ním nechtěl hovořit o Celerity. Šel jsem nevěda, zda to chce Verity či zda mě k tomu po­nouká mé srdce, aby král nezůstal opuštěný. Wallace mě ne­ochotně vpustil a připojil úsečné varování, že král ještě není zcela v pořádku a že ho nesmím unavovat.</p>

<p>Král Shrewd seděl před krbem. Vzduch v místnosti byl přesycen kuřidlem. Šašek, jehož tvář stále připomínala pou­tavou krajinomalbu ve fialovomodrých odstínech, seděl krá­li u nohou. Měl štěstí, že se nacházel pod nejhustší vrstvou dýmu. Já takové štěstí neměl, neboť jsem usedl na nízkou stoličku bez opěrátka, kterou mi tak pozorně přistavil Wal­lace.</p>

<p>Pár okamžiků poté, co jsem se představil a usadil, se ke mně král otočil. Chvíli si mě kalným zrakem měřil a hlava na krku se mu kymácela. „Ach, Fitz," uvítal mě se zpoždě­ním. „Jak probíhají tvé lekce? Je mistr Fedwren spokojen s tvým pokrokem?"</p>

<p>Střelil jsem pohledem po šaškovi, který se na mě nedíval, ale jen mrzutě prohraboval oheň.</p>

<p>„Ano," řekl jsem tiše. „Říkal, že mám dobrý krasopis."</p>

<p>„To je dobře. Jistá ruka, to je věc, na niž může být člověk hrdý. A co naše dohoda? Držím slovo, které jsem ti dal?"</p>

<p>Byla to naše stará litanie. Ještě jednou jsem se zamyslel nad podmínkami, které mně nabídl. Bude mne krmit, šatit a vzdělávat a na oplátku bude mít mou neochvějnou věrnost. Při těch známých slovech jsem se usmál, ale hrdlo se mi se­vřelo nad tím, jak muž, který je říkal, mezitím sešel, a taky nad tím, co mě nakonec stála.</p>

<p>„Ano můj králi. Dodržel," odvětil jsem tiše.</p>

<p>„Dobře. Pak hleď, abys svému slovu dostál i ty." Ztěžka se v křesle opřel.</p>

<p>„Dostojím, Vaše Veličenstvo," slíbil jsem a šašek se střetl s mým pohledem, když tento slib opět zaslechl.</p>

<p>Chvíli v místnosti panovalo ticho, přerušované jen pras­káním ohně. Pak se král vsedě vztyčil, jako by ho vyplašil nějaký zvuk. Zmateně se rozhlédl kolem. „Verity? Kdepak je Verity?"</p>

<p>„Odjel na výpravu, můj králi. Vyhledat pomoc u Elder-lingů, aby zahnali rudé lodě od našich břehů."</p>

<p>„Ach, ano. Samozřejmě. Ale na chvíli jsem si pomys­lel..." Opět se v křesle opřel. Pak se mi na těle zježily všech­ny chlupy. Mlhavě jsem ucítil, jak král zapojil Umění, tako vým nejistým, tápavým způsobem. Jeho mysl šmátrala po mé, jako když se staré ruce snaží zachytit. Dosud jsem žil v přesvědčení, že král už není Umění schopen, myslel jsem, že svůj talent před lety promrhal. Verity mi jednou říkal, že Shrewd svého talentu využívá, ale jenom zřídka. Považoval jsem ta slova jen za projev synovské věrnosti otci. Jenže Shrewdovo přízračné Umění mi teď cloumalo myšlenkami jako neškolené prsty na strunách harfy. Ucítil jsem, jak se Nighteyes při tom nenadálém vpádu naježil. Tiše, poručil jsem mu.</p>

<p>Vtom se mi při jedné myšlence zarazil dech. Podsunul mi ji Verity dlící v mém nitru? Zapudil jsem veškerou obezřet­nost a připomněl si, co jsem tomu muži před léty slíbil. Loa­jalitu ve všech ohledech. „Můj králi?" požádal jsem o svo­lení a přisunul si stoličku blíže k jeho křeslu. Vzal jsem jeho zchřadlou ruku do své.</p>

<p>Bylo to, jako bych se ponořil do dravé řeky. „Ach, Veri­ty, můj chlapče, tady jsi!" Na chvilku jsem spatřil Verityho tak, jak ho stále v duchu viděl král Shrewd. Jako buclatého chlapce ve věku osmi či devíti let, spíše přátelského než či­perného, a ne tak vysokého, jako byl jeho bratr Chivalry. Ale každopádně jako správného a sympatického prince, zna­menitého druhého syna, nepříliš ambiciózního a nepříliš zví­davého. A pak, jako kdybych udělal krok do prázdna z říč­ního břehu, jsem vpadl do temného a překotného hukotu Umění. Bylo matoucí vidět pojednou Shrewdovýma očima. Okraje zorného pole měl zamlženy jakoby oparem. Na chví­li jsem zahlédl Verityho znaveně se brodícího sněhem. Co je to, Fitzi? A vzápětí už jsem byl stržen pryč, do samého jád­ra utrpení krále Shrewda. Tam hluboko v něm, za bylinami a kuřidlem, které ho otupovaly, jsem byl sežehnut agónií. Byla to pozvolna sílící tělesná bolest, zahnízděná v délce páteře a uvnitř jeho lebky, pronikavá a intenzivní, jež se neda­la tak lehce odbýt. Veškeré jeho volby byly stravovány agó­nií, jež mu nedovolovala myslet, ani umrtvit tělo a mysl by­linami a kuřidlem, aby se před ní skryl. Ale hluboko uvnitř své zamlžené mysli král stále žil a zuřil kvůli své nemo­houcnosti. Duch tam stále dlel, bojoval s tělem, které ho již neposlouchalo, a s bolestí, jež stravovala poslední roky jeho života. Přísahám, že jsem ho viděl jako mladého muže, snad jen o rok či o dva staršího než já. Vlasy měl bujné a nepoddajné jako Verity, oči rozšířené a živoucí a jediné vrásky na jeho tváři kdysi pocházely od širokého úsměvu. Takový stá­le byl, tam v hloubi své duše, tenhle mladý muž, nyní lape­ný a zoufalý. Uchopil mě a vztekle se zeptal: „Je nějaká ces­ta ven?" Cítil jsem, jak se mi pod jeho sevřením podlamují kolena.</p>

<p>A pak, jako když se slévají dvě řeky, se prese mne pře­hnala další síla, až jsem se v jejím proudu divoce roztočil. <emphasis>Chlapče! Drž se.</emphasis> Jako by mě čísi silné ruce popadly a ustá­lily coby samostatný pramen v kroutícím se laně, které jsme utvářeli. <emphasis>Otče. Jsem tu. Jsi v nesnázích?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne. Ne. Vše je už nějakou dobu stejné. Ale Verity...</emphasis></p>

<p><emphasis>Ano. Tady jsem.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bearns už není na naší straně. Brawndy tam přechovává rudou loď výměnou za ochranu jeho vesnic. Obrátil se pro</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>ti nám. Až se vrátíš domů, musíš...</emphasis></p>

<p>Myšlenka zbloudila a ztratila sílu.</p>

<p><emphasis>Otče. Odkud máš ty zprávy?</emphasis> Vycítil jsem náhlé Verityho zoufalství. Pokud byla Shrewdova slova zcela pravdivá, pak Buckkeep neměl naději, že přečká zimu.</p>

<p><emphasis>Regal má zvědy. Doručili mu zprávu a on s ní šel za mnou. Musí to zůstat prozatím v tajnosti, dokud nebudeme mít sílu udeřit proti Brawndymu. Či dokud se nerozho</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>neme ponechat ho jeho rudým přátelům. Ano. Toje Regalův plán. Udržet rudé lodě z dosahu Bucku, až se obrátí proti Brawn-dymu a ztrestají ho místo nás. Brawndy d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>konce vyslal fa</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>lešné volání o pomoc, protože doufal, že naše válečné lodě vláká do zkázy.</emphasis></p>

<p><emphasis>Je to možné?</emphasis></p>

<p><emphasis>Všichni Regalovi zvědové to potvrzují. A já se obávám, že již nemůžeme důvěřovat tvé cizozemské ženě. Když tady byl Brawndy, Regal si všiml, jak s ním koketovala a vyhledáva</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>la četné záminky k soukromému rozhovoru. Bojí se, že se paktuje s našimi nepřáteli, aby svrhla trůn.</emphasis></p>

<p><emphasis>TAK TO NENÍ!</emphasis> Síla nesouhlasu mnou projela jako bodec meče. Chvíli jsem znovu tonul, ztracený a bez sebe upro­střed toho přílivu Umění proudícího kolem. Verity to vycítil a znovu mě ustálil. <emphasis>Musíme dávat pozor na chlapce. Nemá sílu na to, aby byl takto využíván. Otče. Prosím tě. Důvěřuj mé královně. Já vím, že není falešná. A dávej si pozor na to, co ti hlásí Regalovi zvědové. Nasaď na ně vlastní zvědy, dřív než zareaguješ na jakoukoli z jejich zpráv. Poraď se o tom s Chadem. Slib mi to.</emphasis></p>

<p><emphasis>Já nejsem blázen, Verity. Vím, jak si udržet trůn.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dobře. No dobře. A dohlédni na to, ať je o chlapce po</emphasis><emphasis>­</emphasis><emphasis>staráno. Není na to cvičený</emphasis>.</p>

<p>Vtom mi kdosi škubl rukou, jako by ji vyrval z hořící pe­ce. Přepadl jsem dopředu a svěsil hlavu mezi kolena, zatím­co svět se se mnou divoce točil. Vedle sebe jsem slyšel lapat po dechu krále Shrewda, jako kdyby právě doběhl závod. Ša­šek mi vrazil do ruky sklenici vína a hned zase přiskočil ke králi, aby do něho dostal taky trochu vína. A nade vším se znenadání ozval Wallaceův hlas: „Co jsi to králi udělal?"</p>

<p>„To oni oba!" V šaškově hlase se ozval zřetelný tón stra­chu. „Bavili se spolu, docela tiše, a potom najednou tohle!</p>

<p>Odnes ty proklaté kahany pryč! Bojím se, že jsi je oba za­bil!"</p>

<p>„Mlč, šašku. Nesvaluj to na mé léčení!" Přesto jsem za­slechl Wallaceovy spěšné kroky, jak pobíhal po místnosti a zhášel dýmající hromádky v každém kahanu nebo je za­krýval mosaznými pokličkami. Vmžiku se dokořán rozletě­ly okenice vstříc ledové zimní noci. Chladný vzduch mně přišel vhod. Dokázal jsem se posadit a usrknout si vína. Po­stupně jsem přicházel k sobě. Přesto jsem tam stále seděl, když do místnosti náhle vpadl Regal a chtěl vědět, co se sta­lo. Otázka patřila mně, zatímco šašek Wallaceovi pomáhal uložit krále do postele.</p>

<p>Jen jsem otupěle zavrtěl hlavou, a nutno říci, že jsem zá­vrať příliš nepředstíral.</p>

<p>„Jak je králi? Dostane se z toho?" zahoukl Regal na Wallace.</p>

<p>Wallace okamžitě přiskočil k Regalovi. „Zdá se, že jeho stav se stabilizuje, princi Regale. Nevím, co ho tak zmohlo. Po nějakém zápase není ani památky, ale je vyčerpaný, jako kdyby doběhl závod. Jeho zdraví takový druh rozrušení ne­vydrží, můj princi."</p>

<p>Regal se na mě tázavě zadíval. „Co jsi udělal mému otci?" zavrčel.</p>

<p>„Já? Nic." Alespoň potud to byla pravda. Ať už se stalo cokoli, bylo to přičiněním krále a Verityho. „Klidně jsme spolu rozmlouvali. Pojednou mě přepadla závrať. Slabost. Jako bych ztrácel vědomí." Stočil jsem pohled na Wallace. „Nemohlo to být tím kuřidlem?"</p>

<p>„Možná," připustil nešťastně. Nervózně se podíval, jak Regalův pohled temní. „Totiž, každý den to musím dělat sil­nější, aby to vůbec mělo nějaký účinek. A on si přesto stě­žuje, že -"</p>

<p>„MLČ!" přerušil ho Regal řevem. Pokynul směrem ke mně, jako bych byl mršina. „Dostán ho odsud. Pak se vrať a postarej se o krále."</p>

<p>V tom okamžiku Shrewd ze spánku zasténal a já znovu ucítil, jak se o mé smysly zlehounka otírá Umění. Vlasy se mi naježily.</p>

<p>„Ne. Wallace, běž za králem hned. Šašku. Dostán Bastar­da odsud. A hleď, ať se o tom mezi služebnictvem nemluví. Dozvím se, jestli jsi mě neposlechl. Pospěš si, dělej. Mému otci není dobře."</p>

<p>Myslel jsem si, že dokážu sám vstát a odejít, zjistil jsem však, že potřebuji šaškovu pomoc, abych se alespoň posta­vil. Jakmile jsem byl na nohou, nejistě jsem vykročil, připa­daje si jako na chůdách. Stěny se tyčily blízko a hned zase daleko, podlaha se pode mnou mírně zdvíhala jako lodní pa­luba, když se loď pomalu kolébá na vlnách.</p>

<p>„Odsud už to zvládnu," řekl jsem šaškovi, když jsme by­li za dveřmi. Ten jen zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Jsi příliš zranitelný, abys teď mohl zůstat o samotě," pra­vil tiše, zaklesl se do mě rukama a začal nesmyslně rozprá­vět. Když mi pomáhal do schodů a ke dveřím, stavěl mo­hutně na odiv velké kamarádství. A mezitimco brebentil, počkal, až otevřu, a vešel za mnou dovnitř.</p>

<p>„Už jsem ti říkal, jsem v pořádku," pravil jsem poněkud nevrle. Jediné, co jsem toužil dělat, bylo ulehnout.</p>

<p>„Opravdu? A co je s králem? Co jsi mu tam udělal?"</p>

<p>„Já neudělal nic!" zaskřípěl jsem, když jsem si sedl na okraj postele. Hlava mi začínala třeštit. Čaj z elfi kůry. Prá­vě to jsem teď potřeboval. Žádný jsem však neměl.</p>

<p>„Ale ano! Požádal jsi ho o svolení a pak ho vzal za ruku. A v dalším okamžiku jste oba lapali po dechu jako ryby na suchu."</p>

<p>„Byl to jen okamžik?" Mně to připadalo jako několik ho­din. Myslel jsem, že mezitím uběhl celý večer.</p>

<p>„Ne víc než tři údery srdce."</p>

<p>„Óóch." Chytil jsem se rukama za spánky a snažil se stla­čit lebku opět dohromady. Proč musí být Burrich zrovna ny­ní pryč? Věděl jsem, že by elfi kůru měl. Bolest mě přinu­tila, abych to zkusil u šaška: „Nemáš trochu elfi kůry? Na čaj?"</p>

<p>„U sebe? Ne. Ale mohl bych nějaký vyžebrat od Lacey. Má spoustu bylinek všeho druhu."</p>

<p>„Udělal bys to?"</p>

<p>„Co jsi udělal králi?" Obchod, který mi nabízel, byl na­snadě.</p>

<p>Tlak v mé hlavě sílil, až mi oči lezly z důlků. „Nic," za­lapal jsem po dechu. „A to, co on udělal mně, ať poví sám. Bude-li chtít. Je ti to dost jasné?"</p>

<p>Mlčení. „Snad. Opravdu je to taková bolest?"</p>

<p>Velice pomalu jsem se zvrátil na postel. Bolelo i polože­ní hlavy na polštář.</p>

<p>„Za chvíli jsem zpátky," pravil šašek a já uslyšel, jak se dveře pokoje otevřely a zase zavřely. Tiše jsem ležel, víčka spuštěná. Postupně mi v hlavě vyvstával smysl toho, co jsem předtím odposlechl. Navzdory bolesti jsem si třídil informa­ce. Regal má zvědy. Či to alespoň tvrdí. Brawndy je zrádce. Nebo to alespoň tvrdí Regal na základě informací od svých domnělých zvědů. Měl jsem podezření, že Brawndy je asi takový zrádce jako Kettricken. Och, ten šířící se jed. A ta bolest. Náhle jsem si vybavil tu bolest. Copak mě Chade ne­nabádal, abych se jen pozorně díval, jak mě to učil, a tak se dobral odpovědi na svou otázku? Celou tu dobu se to přede mnou jasně rýsovalo, jen kdybych nebyl tak zaslepený oba­vami ze zrádců, spiknutí a jedů.</p>

<p>Krále Shrewda stravovala choroba, užírající jej zevnitř. On se proti bolesti bránil narkotiky. To vše ve snaze, aby měl ve své mysli koutek jen pro sebe, místo, kam by bolest nemohla vtrhnout a oloupit ho. Kdyby mi to někdo říkal jen před pár hodinami, byl bych se mu poškleboval. Teď, když jsem ležel na posteli a snažil se zlehka dýchat, protože i se­bemenší pohyb spouštěl do pohybu další vlnu agónie, jsem to konečně pochopil. Bolest. Snášel jsem ji jen několik mi­nut a již jsem poslal šaška úprkem pro elfí kůru. Do mysli se mi vetřela další úvaha. Čekal jsem, že ta bolest poleví, že zítra vstanu a budu mít od ní pokoj. Ale co kdybych jí už po zbytek života musel čelit každým okamžikem, a to s jisto­tou, že mi z něj ukrajuje hodiny, které mi ještě zbývají? Ne­ní divu, že Shrewd se dopoval narkotiky.</p>

<p>Uslyšel jsem, jak se dveře otevřely a zase tiše zavřely. Když jsem nezaznamenal, že by šašek připravoval čaj, při­nutil jsem se otevřít oči. Ve dveřích pokoje stáli Justin a Se-rene. Stáli nehnutě, jako kdyby se ocitli v brlohu líté bestie. Když jsem trochu pozvedl hlavu, abych se na ně podíval, rty Serene se mírně stáhly, jako by zavrčela. Nighteyes v mém nitru zavrčel v odpověď. Tep mého srdce se náhle zvýšil. Bezprostřední nebezpečí. Snažil jsem se uvolnit svaly, při­pravit se na cokoli. Jenže pulsující bolest v hlavě mě přinu­tila zachovat klid, zachovat klid. „Neslyšel jsem vás klepat," vysoukal jsem ze sebe. Každé slovo se rudě zablýsklo, jak mi hlas rezonoval uvnitř lebky.</p>

<p>„Já jsem neklepala," odvětila drsně Serene. Její jasně vy­řčená slova mne zabolela jako rány kyjem. Modlil jsem se, aby nepoznala, jakou moc nade mnou v tu chvíli má. Mod­lil jsem se, aby se šašek vrátil. Snažil jsem se tvářit nenuce-ně, jako bych se zdržoval v posteli jen proto, že jsem ná­vštěvu Serene nepovažoval za kdovíjak důležitou.</p>

<p>„Potřebovali jste ode mne něco?" houkl jsem příkře. Ve skutečnosti mě každé slovo stálo tolik sil, že už jsem si ne­mohl dovolit žádné další nazmar.</p>

<p>„Od tebe? Nikdy," ušklíbla se Serene.</p>

<p>Vtom mě popíchlo Umění. Dost nemotorně. Rýpal do mě Justin. Nedokázal jsem potlačit záchvěv, který mnou projel. Má mysl po králově použití zůstala obnažená jako krvácejí­cí rána. Justinovo neohrabané Umění mi působilo bolest, ja­ko by se mi v mozku prohrabovaly pařáty kočky.</p>

<p><emphasis>Chraň se.</emphasis> Verity byl jako šepot. Snažil jsem se zalarmo-vat hlídky, ale nesebral jsem dost sebe sama, abych to udě­lal. Serene se usmívala.</p>

<p>Justin se mi tlačil do mysli jako ruka nořící se do pudin­ku. Mé smysly se najednou ocitly v úplném zmatku. Strašli­vě mi v hlavě páchl - byl jako odporný, zkažený nazelenalý žloutek a zněl jako cinkání ostruh. <emphasis>Chraň se</emphasis>, naléhal Verity. Znělo to přímo zoufale a slabě; poznal jsem, jak se usilovně snaží udržet rozcupované kousky mé osobnosti pohroma­dě. <emphasis>Zabije tě pouhou svou stupiditou. Ani pořádně neví, co dělá.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pomoz mi!</emphasis></p>

<p>Z jeho strany nic. Naše spojení sláblo jako parfém ve vět­ru, jak mi ubývaly síly.</p>

<p><emphasis>JSME SMEČKA!</emphasis></p>

<p>Vtom sebou Justin mrštil o dveře tak tvrdě, až mu hlava poskočila. Bylo to víc než jenom odražení. Neměl jsem slov pro to, co Nighteyes udělal z nitra Justinovy vlastní mysli. Byla to smíšená magie, neboť Nighteyes využil Moudrost skrze most, který vytvořilo Umění. Zaútočil na Justinovo tě­lo zevnitř jeho mysli. Justin se chytil za hrdlo, sápaje se po čelistech, které nemohl uchopit. Pod jemnou tunikou se mu zatínaly do kůže drápy a vyskakovaly rudé šrámy. Serene zaječela, jako by do mě ťala mečem, a vrhla se na Justina, aby mu pomohla.</p>

<p><emphasis>Nezabíjej. Nezabíjej! NEZABÍJEJ!</emphasis></p>

<p>Nighteyes mě konečně zaslechl. Pustil Justina, odmrštiv ho jako krysu. Přišel a stoupl si obkročmo nade mne jako stráž. Skoro jako bych slyšel jeho supící dech a cítil teplo sálající z jeho boku. Neměl jsem sílu ptát se, co se stalo. Schoulil jsem se do klubíčka jako štěně, zaštítěný Nightey-esem. Věděl jsem, že přes jeho obranu se ke mně nikdo ne­dostane.</p>

<p>„Co to bylo? Co to bylo? Co to bylo?" vřeštěla hysteric­ky Serene. Uchopila Justina za košili a přitáhla si ho k no­hám. Na jeho krku a hrudi zely namodralé stopy, jenomže skrz pootevřená víčka jsem viděl, jak rychle mizí. Brzy ne­bylo po Nighteyesově útoku ani stopy, s výjimkou mokré skvrny prosakující vepředu na Justinových kalhotách. Víčka mu klesla a zavřela se. Serene s ním třásla jako s hadrovou panenkou. „Justine. Otevři oči. Justine!"</p>

<p>„Co to děláte tomu muži?" Místnost naplnil šaškův afek­tovaný hlas, vyjadřující pobouření a údiv. Dveře za ním zů­staly otevřené. Kolemjdoucí služka s náručí plnou košil na­koukla dovnitř a ustrnula, při té podívané se zastavila ve dveřích. Za ní hned přispěchalo malé páže s košíkem a na­kukovalo zpoza zárubně. Šašek postavil na podlahu podnos, který přinesl, a vešel do mého pokoje. „Co má tohle zname­nat?"</p>

<p>„On zaútočil na Justina," zavzlykala Serene.</p>

<p>Po šaškově tváři se rozlil nevěřícný údiv. „On? Vypadá, že by nebyl schopen zaútočit ani na polštář. To vás jsem vi­děl, jak se na toho chlapce sápete."</p>

<p>Serene pustila Justinův límec a Justin jí spadl k nohám ja­ko kus hadru. Šašek na něj soucitně pohlédl.</p>

<p>„Ubohý kamaráde. Chtěla se na tebe vrhnout?"</p>

<p>„Nebuď směšný!" zuřila Serene. „To byl on!" ukázala na mne.</p>

<p>Šašek se na mě zamyšleně podíval. „To je vážné obvině­ní. Odpověz popravdě, Bastarde. Opravdu se na tebe chtěla vrhnout?"</p>

<p>„Ne." Můj hlas jasně vypovídal o mém stavu. Byl jsem malátný, vyčerpaný a otupělý. „Spal jsem. Oni tiše vešli do pokoje. A pak..." Svraštil jsem čelo a nechal svůj hlas umlk­nout. „Myslím, že dnes v noci jsem měl příliš mnoho kuřidla."</p>

<p>„A já souhlasím!" V šaškově hlase bylo znát citelné opo­vržení. „Tak nestoudná ukázka chtíče se vidí jen zřídka!" Tu se šašek otočil k nakukujícímu pážeti a služce. „Je to ostuda pro celý Buckkeep! Nachytat naše Umělce při takovém cho­vání. Nařizuji vám, abyste o tom nikde nehovořili. Ať se o tom nerozšíří žádné zvěsti." Vzápětí se obrátil k Serene a Justinovi. Serene měla tvář zrudlou jako rak, ústa poote­vřená vzteky. Justin u jejích nohou se vytáhl do sedu a vrá­voravě trůnil na podlaze. Držel se jí za sukně jako batole snažící se stoupnout.</p>

<p>„Netoužím po tomhle muži," řekla ledovým a jasným hla­sem. , Ani jsem na něj nezaútočila."</p>

<p>„Podívejte, ať už spolu děláte cokoli, bylo by lepší, kdy­byste to provozovali ve svých komnatách!" přerušil ji šašek rázně. Bez dalšího pohledu na ni se otočil, zvedl podnos ze země a vydal se s ním chodbou pryč. Při pohledu na odná­šený elfí čaj jsem se neubránil zoufalému zasténání. Serene se otočila ke mně, rty stažené do úporné grimasy.</p>

<p>„Dostanu se tomu na kloub!" zavrčela na mě.</p>

<p>Nadechl jsem se. „Ale ve svých komnatách, prosím." Po­dařilo se mi zvednout ruku a ukázat na otevřené dveře. Vyrazila překotně ven, s Justinem klopýtajícím v patách. Služ­ka a páže se od nich štítivě odtáhly, když je míjeli. Dveře do pokoje zůstaly pootevřené. Stálo mě to nesmírné úsilí, vstát a jít je zavřít. Jako by má hlava byla věc, s níž jsem balan­coval na ramenou. Jakmile byly dveře zavřeny, ani jsem se nesnažil vrátit se do postele, ale jen jsem se sesul podél zdi a opřel se zády o dveře. Byl jsem úplně zdecimovaný.</p>

<p><emphasis>Bratře. Umíráš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne. Ale bolí to.</emphasis></p>

<p><emphasis>Odpočívej. Já budu držet hlídku.</emphasis></p>

<p>Nedokážu vysvětlit, co se stalo potom. Čehosi jsem se pustil, čehosi, co jsem svíral celý svůj život, aniž bych si byl vědom, že se toho držím. Klesl jsem do měkké hřejivé tem­noty, na bezpečné místo, zatímco vlk skrze mé oči nade mnou držel stráž.</p><empty-line /><empty-line /><p> <strong>OBSAH</strong></p>

<p><strong>1</strong> Úkoly                            ..................................              4</p>

<p><strong>2</strong>  Lov                                          ..................................              20</p>

<p><strong>3</strong><emphasis>  Zimní </emphasis>slavnost              ..................................              34</p>

<p><strong>4</strong><emphasis>  </emphasis>Tajemství                            ..................................              50</p>

<p><strong>5</strong>  Verityho lodě              ..................................              63</p>

<p><strong>6</strong><emphasis>  </emphasis>Intermezzo                            ..................................              83</p>

<p><strong>7</strong> Elderlingové                            ..................................              94</p>

<p><strong>8</strong><emphasis>  Zprávy</emphasis><emphasis>              </emphasis><emphasis>              </emphasis>..................................              110</p>

<p><strong>9</strong><emphasis>  </emphasis>Nešťastné události              ..................................              124</p>

<p><strong>10</strong><emphasis> </emphasis>Temné dny                            ..................................              144</p><empty-line /><p>Scan and OCR Hydros</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Farseer:</strong></p>

<p>Kniha druhá</p>

<p>svazek 2</p><empty-line /><p><strong>Robin Hobb</strong></p>

<p><strong>Říše v ohrožení</strong></p>

<p>Z anglického originálu</p>

<p><strong>THE FARSEER: - </strong>Book Two</p>

<p>ROYAL ASSASSIN - Volume Two</p>

<p>vydaného firmou Bantam Books, A Division of Bantam Doubleday</p>

<p>Dell Publishing Group, Inc., 1540 Broadway,</p>

<p>New York, NY 10036, USA v roce 1996</p>

<p>přeložil Jan Kozák</p>

<p>Vydáno v nakladatelství NÁVRAT</p>

<p>Vydal Radomír Suchánek,</p>

<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>

<p>jako svou 752. publikaci v roce 2002</p>

<p>První vydání</p>

<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s. Doporučená cena včetně DPH 189 Kč</p>

<p><strong>ISBN </strong>80-7174-463-8</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAK6AdkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7Looqlqd5ptlp8k2r3sNn
aDAeWeYRIMnABYkYyfegC7xRXPf8Jx4K/wChv0T/AMGEP/xVH/Cc+Cv+hw0T/wAGEP8A8VQ
B0NFcxJ8RPAENxHby+N9BSWX7iHUYctzjj5venP8AEHwHGZA/jXQl8td751GH5V55Pzex/K
gDpaK5V/iR8PI4vNfx14fVNqvuOpQ/dY4U/e6E01fiZ8OXuZbZPHnh5poV3yINThyq+p+b3
FAHWUVxQ+LfwtMfmD4i+G9mM5/tSH1A/ve4oT4tfC2RXZPiL4bYIMsRqkPA/wC+qAO1orh/
+FwfCn/opHhn/wAGkP8A8VR/wuD4U/8ARSfDP/g0h/8AiqAO4orh/wDhcHwp/wCik+Gf/Bp
D/wDFUf8AC4PhT/0Unwz/AODSH/4qgDuKK4f/AIXB8Kf+ik+Gf/BpD/8AFU0/GP4Tq6ofiR
4by3TGpREfnuwKAO6orhm+MXwnVcn4k+Gse2pwn+TVSHx0+D7Q+aPiLom3cFwbkBsnPbrjj
r0/OgD0aivNT8evg4CR/wALD0jj/pqf8KP+F9/Bz/ooekf9/T/hQB6VRXmv/C+/g5/0UPSP
+/p/wo/4X38HP+ih6R/39P8AhQB6VRXmv/C+/g5/0UPSP+/p/wAKP+F9/Bz/AKKHpH/f0/4
UAelUV5k/x/8Ag0nX4haUeM/KzH+QqFf2iPgszxoPiBp+ZM4ykoA6dSVwOvfHf0NAHqdFeT
XH7SHwStp2hk8fWjMvUx288i/gyoQfzqP/AIaX+B//AEPkH/gHc/8AxugD12ivIf8Ahpf4H
/8AQ+Qf+Adz/wDG6P8Ahpf4H/8AQ+Qf+Adz/wDG6APXqK8h/wCGl/gf/wBD5B/4B3P/AMbp
G/aZ+B6gH/hOoWyQOLO5/wDjdAHr9FeQt+0t8FfKd4PGQuWUf6uGwuWZj2AHl9SaY37S/wA
HjaR3Nt4hu7tXONsGl3TEe/8Aq8frQB7DRXjH/DTfwn/5/wDVv/BRc/8AxFH/AA038J/+f7
Vv/BRc/wDxFAHs9FeMf8NN/Cf/AJ/tW/8ABRc//EUf8NN/Cf8A5/tW/wDBRc//ABFAHs9Fe
Mf8NN/Cf/n+1b/wUXP/AMRUr/tH/DlBG/k+IWidRIJRolyFCE43cr0zgZHdhQB7FRXj8P7R
XgC4C+VY+JmZy5jUaHckyKpwXXC8rnA9RkZApJv2hvCMQUx+GfGU+eoj0GYY4B/iA9cfh6c
0Aew0V4x/w0Z4W/6E3xx/4IpP8aP+GjPC3/Qm+OP/AARSf40Aez0V4yv7Rfhd2Cp4L8csxO
ABoMhJP51PD8fdFuWZbb4f+P5yp2sI/D0pwfQ89aAPX6K8jb45QCVFX4WfEcqWIZv+EdfCj
HXG7J54qF/jsVvBEnwi+JDwHGZxoLAD/gJbd+lAHsVFeK/8L8uv+iJ/Er/wSj/4uj/hfl3/
ANET+JX/AIJR/wDF0Ae1UV4r/wAL8u/+iJ/Er/wSj/4upIfjtfT+Z5fwU+I48tC536Si8D0
zIMn2HNAHs1FeNwfHHVLwvHafBP4hmUKSBNpkcKk9vmaT/Gph8YvET5aL4JeOimCMvbwKdw
OMYMnTrz+nOaAPXqK8YPxj8cZOPgL4tI7EvEP60n/C4/HP/RBPFn/fyL/GgD2iivF9G+Ol3
efEjQvA3iD4b654Zvdb8w20t68ZUhEZicA5x8uPxr2gdOaACkpaSgBa8J/awyf2e9RXeqq1
7aBlLY3jzRwPX1/AntXu1eG/tVvs/Z61ZfKd993ZqWUcJ+/U5Ptxj6kUAVPHnhP9nr4ZaHp
2peJvh5Y+RezraQi1sTM7SFSwGM56A15+vib9nySdoYf2d/Ekrr/Cvh4E/XHme4/OvSPj9F
HPf/CSGVd6P4xsQR6jDV7pj3NAHyBL4p/Z7gmaCb9njxHFKp2sj+H1DA+hHmVdtfFvwJt7j
7PB+zd4hec/MI38LRyNwccBnJxmvrPH1pMe5/OgD5R/4TD4GXISNP2bfEEhEu9RH4UiyXzn
HDZPX7vTpxVr/hN/gwQqn9mjXsFtqj/hDYOozkDnrwfyNfUmPc/nRj3P50AfLzeNvg4smxv
2ZvEAfrtPg2DPb39x+YqQeLvhGwDL+y/4kIPII8Fw/wCNfTuPc/nS0AfMZ8WfCPaD/wAMw+
JCSeR/whUXFV4PF/wwk2iT9lXxCjnAwPCELdSc88dsH8favqSigD5Zu/Fvw8jvfs9p+ydrs
+DtJk8KwxkNnBHQj8c1GnjXwKGZLX9kzXD5keHz4YhXI6kfd5GR+lfVVFAHy0vibwQysP8A
hkfWvMEpi2jw1b43DHfHv9Pephr/AIVa1Zh+yLq/kqC5B8P246D0xzX0/RQB83x+LdJWdzF
+ynriSAq7MNEthztwDnHJA49qmHjmyW6Yj9lvxAJmVdzDRrfkc4ycfWvoqigD53PjoeeAP2
W9d8naSX/sy33Bs8DbjpjPOfwoXx7bO7Kv7LviLKnBzo9uPT296+iKKAPnkeOYtzA/su6+B
2I0q35/Sqkvjy9EzCH9lLVXiBG1nsoFJHGcgRnHfueg9ePpGigD5obx/q4I2fsmagRjnNtE
Of8AvzQfHuthQ3/DJd9g9P3MOfy8nivpeigD56T4meM45I4Yv2YNVQsm1dskIULnG3Pl4A4
6H61CnjLxJL+/X9lGfcfm3O9qrZ655jzn+vvX0XRQB4PF8R/iAjG3h/Zp1GMKegvrZV5yeD
tx2P8Ak0sXxB+IEULPD+zRfRo3zkLqFqpJx1xtznivd6KAPDh8RPiORkfs3X/46na//E1Bc
fEX4pBR9k/ZsuS2DnzdVtgM446L617xRQB8/RfEH4zSJIT+zagZYyedYtx82fdeRj05zS23
jv43XJbH7ONrFj/nrrUCZ6eq+9fQFFAHg8Xjv46RSlYf2erOMnqy69AAcZI52+36irMHjz4
9iBBF8BLOJCCQn/CRQLtwemNvFe30UAeKr48/aAYgD4E2Y+UNz4lgHXt93rSf8Jx+0J5wb/
hR2n+Xtxt/4SSDOfXOOntiva6KAPC7nxp+0o8hNp8GNHhTjCy67FIR68hl9u1Ini/9pqRgv
/Co/D8HTLSayhHb0f6mvdaKAPDI/FX7TbqS3wt8MxkDOG1Yc8E9mP0+p9Oae3if9plU3D4Z
eF2PPyjVueD7t3r3CigDxOLxH+0tIMv8OfCkPs+qsf5E/wCRTh4h/aUJGfh74SXOeuqPxj/
GvaqKAPGpNb/aRQgL4G8GyZGcrqkvHtyBUI1r9pl5sDwX4KiT/b1CY9x3H49v/r+10UAeIi
4/aoaTH2H4cIpPUyXZx+tNS5/aqZ1U6f8ADlAc5YyXeBg+x717hRQB4iZ/2qAWH2P4bnaMg
h7z5vYc/wA6k3/tTf8APH4af99Xte1UUAeK7/2pv+ePw0/76vajl/4apkj2x/8ACtoW/vKb
wn9RXt1FAHh7ad+1JI0f/FReAohgltttcHB645HPXH4UNpX7UZi3DxR4DDgDCi0nwffOK9w
ooA8Rh0j9qB41Nx4t8DRMfvKtlO2PxwM1KNG/aY3EHxn4JA7H+z5ua9pooA8W/sT9pbeW/w
CE28FYIxj+zpsVyPivxf8AHb4ceI/BqeJvEXhnVLDXtZh014rOwdGVXddxySMcEgf1r6Xr5
+/aUjVr74VSnG5PF1oB84HVh/Djnp1zx+NAEXxJVh+2J8H2wdv2e9AOOP8AVvX0NXgvxNjU
ftW/Bmb7KVZhqK+fu4YCEnbjtjOc993tXvVABSUtJQAteJftUf8AJuutf9fNn/6UJXtteJf
tUf8AJumtcZ/0mz/9KEoApftBoLiT4TJIWiD+LrIEiTYV+Vv4h0+or3qvnf8AaXWSfSPhgh
f7PI/imzG7BbYSregOcfSvoigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooozQAUUZozQAUUZ+v5U
Z+v5UAFFFFABRRR0oAKKYZYlcI0ihj0Unk/hR5sXH7xeTjr3oAfRRRQAV4F+0nZtJP8AC6/
DqFg8X2cZUjklzkH/AMcP5177Xh37Rv8AyDPhx/2Ounf+1KAD4n/8nMfBP/rrqn/pOte414
X8VJVh/aV+CTuGIM+pr8qljkwIBwO2Tyew5r3TqM0AFJS0lAC14j+1Scfs562cE4ubPgf9f
CV7dXhn7WAf/hnDW2R9oW5tCRgHcPPXj25wfwoAx/2kpSdC+Fs80D5PiiyZopThvuNkEr0P
0r6Lr5t+P0Ulz8O/hVdsVJj8QaaW525LRnoAP8K+kqACiiigAooooAKKKKACiiigAryr4k/
Gmz+GfiPSNG1PwlrGpvrTGOwk08xP58gKgptLhgcuo6c54r1Wvn/4v2EVh+0F8JPGWrypHo
Nrc3FlPLMMRW8zoTCzMeF3NjBOOVoA7jxl8XtI+H3w6t/F3jHR7/S5rlzFFpJeKS5Z+cD5X
KdBkkMcA+vFYHh/47Pf+F7Hxj4l8Cal4a8J30iRRavPcRSohdgqPJGuHWNmIAfBGSOxzXz9
+1vqn/CafFrwn4K8N3UWq3sEPlfZ7ZtxS4nkACkjjJVUOOwOe9euftEazoXgP9mZfAs06Nf
X1pb6bYWwI3uIim58f3VC9fUgd6APowEEAjoaK5zwHaXmn/DXwvp+ooyXttpVrFOrnLLIsK
hgT65Bro6ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK8
q+JtkutfEf4ceHLy41CPS9Qub83UdpeS2ol8u1Z0DNEyvkMMjnHBzXqtebeNv8Aksvwr/6+
9R/9IZKAJT8GPAhYMY9cLL0J8Q6hkf8AkegfBjwIpJWPXBuOTjxDqHJ/7/16JRQB5u/wQ+H
kjl5LTWHYkEltfvyTjp/y27Un/Cjvhubo3UmlahNOQR5sutXrvgjaeTNnpxXpNFAHnb/BL4
XyuZJfCscjtyWa6nJP1Jfmm/8ACjvhX/0KUP8A4ETf/F16NRQB5z/wo74V/wDQpQ/+BE3/A
MXSH4G/Co4z4QgODkZuJjg/9916PXPeKPFuneE49NfUIbqdtSuxZW8drFvdpCjyEkZGFCRu
SfagDmH+BXwlklimfwPp7SxfccmTcOc8ndk8+tcV8W/hr4F8K/C3+1fDnhfT9M1HTtR097S
5hQq8TNewgndnJyCc5z+gr0T4f/E3RviHbvLp2n6jpx8hLuGPUI0ja4t3Z0SZArN8haNxzg
8dORnB/aISKT4EazHOcRNdWAc/7JvYc/pQB6sO/wBaWkHf60tABXhX7SskcWh/D2WZzHGnj
LT2Zhn5QBJk8c17rXz3+1gdvgHwg20NjxRaHB6H5JaAJfjHdS2f7RfwPmhClmvr2I7hn5XW
JG/RjXv46Cvnz41SNF+0J8D/ACyVc6ldDcCQcHygR9CCa+gx0oAKSlpKAFrxX9qS1a6/Zu8
SgMR5JtpeFznE6e/H1r2qvIf2l7eG4/Zu8XGaMP5cUMi57MJ48GgDh/j2it8OfhO5GWXX9N
wcHjMZ9Bj86+lq+evjgin4PfDhiORr+kY/75NfQtABRRRQAUUUUAFFFFABRRTUYuuSpXkjB
GKAHVzHiXxL4EsI5tH8X61oluk0W6Sy1OeIebHzz5bn5hwex6V09eR+N9F07VP2ivhdc3uN
9lb6pPCrRgrJIqRBVz6jcWA/2Se1AHQaL4f+EvhK+W/0PSfDWi3l1H9oSWJIYZGjYZ3KTgh
CB24rE8S6B8BtNtH1nxXpPhpYNXd5ft97GkgmYkbiJTnHJHQjnpWN+0J4J0PxPp/g6e9sLZ
rv/hJdPtGuHgDO8EkpR4ieuw7s4JxkeprtvidoWnXnwO8W6Itrb29muj3HlRKFjjiKRlk7Y
UBlU+2KANrwd/wi3/CJWI8GG3bQtp+ytbEtGV3HO0nqM5roK5zwFBDbfDPwtbW8vmwxaTao
j5B3KIVAPHHSujoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
gEHoaKACvNPHLpH8Y/hUXbAN7qCj6mykxXpdeVfEh50+Lnwk+zFg51S8Dbeuz7G+78MUAeq
0UUUAFFFFABRRRQAV5p8a2n/4VzLEkGni3mmVLm91C0e6isI9rHzjGg3MchUzwBvyeAQfS8
1wXxUjWTwnbD+yfEOqT/bofs8Ph6fyblZfmCvvyAqDOWJIA78UAcT8DPEGja7rmsPoOkWBt
YtJ0tZdUsbNrZDOIir2oDYBCEbgFHy7yDzitj9o/I/Z98QEFgRLZkFex+1w4P0zW58Nx8R0
tryPx/JpyA7XsbVJhNewxnIxcSIqxu3A5RRznk1nftARCb4B+KAzSAJFDJ8jYPyzxtz6jjk
dxkUAenqCF+bBPfFLSAhlBByDS0AFfPf7WCs3w98KEDhfE9oTz/sSivoSvCf2pLaOb4XaNM
+N1v4gsXXgHksy/hwTQBH8a7fPxr+Cl15gG3Wpo9mOuVjOc/h+te9V4h8af+SqfBn/sYH/9
AFe30AFJS0lAC15N+0j/AMm2+Mf+veL/ANHx16zXk37SH/Jt3jL/AK94v/R8dAHJ/HBh/wA
KY+HLqC4/t7SCNnOflPT1r6Fr5t+PLoP2evADmzdEGq6SfsxYRsB5TfJkHCntwePWvpKgAo
oooAKKKKACiiigAooooAK8N+OPwx1/4oeKfBml6XdyaPYWX2y4u9ZhXdJbHbGqRqAyk7yT0
P8ACa9yrxD49fEvxB8MdQ8G6toeny6vHc3F1Bc6XGxX7UPKBXkKxBU/NwPWgDhJv2Prm5RU
ufjBrk6qwcLJAWAYcgjMvUHvVTW/2RNXfw/qAtfixrOo3HkOYrW4iPlzuASqN+9OATgZwcU
P+1l46hiZpvgZqcZVguWnmAB54OYOvH86zNV/a28dS6DqCwfCG805zbuq3rTystsxU4kIMI
HynnkjpQB9T+BrO+0/4c+GbDVIZIL+20u2huIpHDskixKGUsOCQQRkda6GuZ+Ht5d6j8LfC
d/qF093eXOkWk008hy0rtCpZj7kkn8a6agAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooARUVSxGfmOTz/nFLRRQAV5X8Tll/4WV8JXDgQjXZgyZ5LGzm2nHtg/n
Xqlea/EtFPjP4XS5O5fEhUDPHNlc9vwFAHpVBOBRTX+7QBXTUrCSeOCO9geaUMyRrKpZwpw
xAzkgd/SrVfIngrRPh+ZtP19vHOl6VrUeoWOl2GlpDGb+zjt7oq0WyORmEs78yOPl2u2Rgk
j67oAKK5zx5Z/2h8OPEdj9qtbT7Rp08fn3krRQx5jI3O6kFVHUkHivNvhfrHiTU/wDhGVuP
iP4f8SaKttMsRsrOa1uLwxKI8kuxEgQ5zhVOSGoA9J8XeELHxlp1rYahqGqWUVvcLcbtNvZ
LV5NufkZkIJU55GeoBBBFebfE3wh4S8NeFI9SXRbvVrqS7jtoIdR8SXkFsrSHGZJGlIRQAc
ZH3iB3r2O91Cw023FxqN7BZwk7fMnkWNc+mScZ4NeafFLx3oEHgea1sNS8JatJeXFvazQav
dRy20cUkqxmWSMNl1UspIGPXIxQBgfBWXwS3izUX8N6alpqF9oOm390sGpyX0cAkEjeSxfP
lurEnAb5lKnAOa6f4+Ij/ALxZ5kYcLbKwBGeRKhH45FY/wALoZNK8d6lolrqvgd9PXT0nax
8KWa2wSYyEeZKoZySVwAS3rx3Oz8e8f8ACgPF+TgfYxz6fvFoA9HhO6BG27cqDjGMcVJUVt
j7JFg5GwYPrxUtABXiH7T3/JJtP/7D1h/6MNe314Z+1I/lfB+zlBUbNcsW+ckDhz1x2oAd8
ajt+KfwZO0t/wAVC/CjP8C17iOleBfHi4MPxE+DEwUMT4kAxtLDnYOmR6/19q99HSgApKWk
oAWvJv2kP+TbvGX/AF7xf+j469Zryb9pH/k23xj/ANe8X/o+OgDzv9oG6ik/Zi8C3lvPMYn
vtLkSXP7wgwMQ2f73f619O18tfGt4/wDhj3wJnyk3nR9ishY58nOFP8Jxnk9gR3r6loAKKK
KACiiigAooooAKKKKACuH8X634J0Lxp4Rn8UCK21CZ7qPTdQuJBHFat5OZAzMwA3L8o4OT6
V3FeR/GX4Rj4t33hTT7+6e20TT7iee+eBwsxBjARUypHLDknoKAO5PjvwOu4t4y0Ndp2tnU
YeD6H5vY1S1Tx/8ADg6Pe/b/ABhoM9n5D+fENQifem07l2hucjIx3r5t+I37Kvw58I+Cn1v
TtQ1+a4W+srbZLcRMCs11FE/AjHO1zjnriukvv2L/AIbGwn+waz4gS62N5RluIiu/aducRd
M4zQB9B+ELnRrzwLoN14dtzbaNNp8D2MJXaYoDGpjUjJwQuBjPGK265vwFo194d+G3hvQdT
2fbdO06C1n8ty670jCthjyRkcV0lABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFebfEsD/hMPhecnI8SnjPH/AB5XXavSa80+Jvlr4w+F0rsFx4l2Ak4
HNlc8fUnAoA9LpG4XNLSEZoA+S/DviPw1DrdtpF34T8H/ANuHWdO+yaLp+ltHfWaySsZVLE
CQSwFVkaQgIQCOjA19R69rmneGvDt/r+ryvFYWELTzukbSFUHUhVBJ/AV8z+FvibqVj8UNC
0HSylppGoXM1uH8Q3q39zMBNtKQGBTLCOu0TYTHpivqogEEEZB7GgDxTxL8Yvh/r3hHVNJ1
bSPF0Wm3lq8c8w0C6Xy0KnLhimBgc5PHHNcb8NbrS7n4x6Ul74g8Uay7/b7/AExL7w9/Zlv
bzyIPPd2wPMZkLYwNq5PGSK93+IJt1+GXiZ7u3Fzbpptw0kX2n7PvURkkebg7On3sHFeL/D
bxP4e8S+MvCd3f/FzVPFWqyxSSabostpFB9ib7O/mNOyRqZGVC6hzgEnIBzmgD2bx9peg6l
4Jv7jxDpFpqtrpaNqUcF5H5kYkhUupK9+hBHcEjoa8V1jUdI0H4OeH/ABZe/CLwUmv+Jrq1
tNNsY7SMwxtcLlDM/lg8LkkD6Z719G3FvBd2s1rdQpNBMhjkjkXcrqRggg9QRXnj/CLSZ9b
0G71DXdTv9M8OMJdI0m4MRgtJAu1WJCB5NgxtDscY70AM8F6bpPh/x5daNceGNB0jxA+mrO
t1ocH2eG8thJhgY+qskhHUtw4IPJAb8fm2/s+eMnABK2O7B6HDqa1PDvgK70nx9qHjPVvFl
5r2oXlktgqz28USW8SvvCxhFGBknOc579BWX8fsf8M9+NNxwBp7HpnncvFAHomnyGXTLWVl
VS8SNhRgDKjpVmqelnOjWRwBmCPgdB8oq5QAV4F+1tK0HwJ89ApaPVbRwGGRkMx5Fe+14F+
1zGz/ALP1yyo7CPUbViVGQo3EZPoOQPqRQBT/AGgizeLPgs5TOfFFvlgDxlo+PTn+lfRNfP
3x+ty2rfBy78xwI/FlnHsA+Vt2Dk+42cfU19A0AFJS0lAC15f+0JZvffs6+NIY3VStj52W9
EdXI/EKRXqFecfHeJJv2ffGyPuwNMlb5WI5GCOnuOnfpQB5V8YLeGb9jPwhJKgZ4ItGkjP9
1tqLn8mYfjX05XzR8W/+TLvC/wD176L/ACir6XoAKKKKACiiigAooooAKKKKACvEPj94o8b
+ELvwLq3gWGXUb99Sltm0hA7i/VoWO1kU87QpIPY4Ne315Z8WPiHpvw5m0TXdb8Fza1bCfy
LS8tnha4huZAy+XHG5DEsgbJU+1AHgvi34jftH+L/CP9hXnwWntpDdW90biGynPMMyzIApJ
/iRQeTxnpni5q3xp/affR70N8HhYx+TJuuF0+53Qrt+8P3nUcnNfSng/wAXar4piee98Da3
4bg8tXifVPJUy5PTYkjMpHX5gKn8YeLrPwbYW2pavZ3DaO8whvL6IBksA3CySjr5e4gFgDt
yCeMkAFT4V30mp/B3whqE9/Nfzz6VbvLczuXeVzGNxZjyTnPNdjVXTbKw07SrWx0q2gtbGC
NUght1CxogHAUDgDHpVqgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACvM/ijLFF4p+FzzY2nxSqjI/iNnchf1Ir0yvKvi+VXXPhcTIyP/wAJfbBdoBzm
CcEHPTgn39OaAPVaRiQOBmlrxy4+LOi+Eviz4r0bx944s9MsYBbNpdjLCFJjeIM7l1XLfPu
AGeAOc5GADnPClxL4SsE8dWf/AAhunaVqV/5F1o9pZn7ejSTBfLN1vLS3KsfmjKYJBVccGv
oavCpfiN+zrdeL7LXrB9A1fxVc3kFvbzW1mpunlkkWNWDFRyN2SxOcD6V7oenFAGH4yuL+0
8Ca9daXp0OpXsVjM8NpOu6OdghwjAfeB6Ed+nevKvC+uTQ+MfCkNz8S9F8djVfM8qztrGBZ
dOIgfM0BhJMcQ2mNg/8AfA3ZyDJqXi34sy6H4l8e6D/Yo0TR57yKDQr21kWe6htnZJJWnDj
y3LRyFU24xgHk5DPClj438F+LNC1TxX/wjmoL4tf7HdS6XpKWc9jOYmmQGRSTPGfLKktgg7
T60Ae41yfxEbxAPAl8PDT3iX26Pe1giPdLB5i+cYQ/ymXy9+3PfGOcV1bMqIzuwVVGSScAC
uS8eeHx408DGxshbXoaa2vYo5JSkV0I5Vl8syLkhXC7dwzw3QigDhPg1r/j7Wr5E8Q2GtR6
dbaPDDdXGs2v2Z5NQSRlJiQjcQYwC7ZI3Yx1Oei+OsJn+AHjZAyLjS5ny+MfKN2Oe/HHviq
/hK08VS/FO81vXrLTvDVo+kJZWuiW96txNcCOXP2iTaAoCbtihc8ScnoBo/GhS/wI8chc8a
LdHjHaMnv/AJ9OaAOw0csdB08uAGNvHkA5AO0VeqlpP/IDsP8Ar3j/APQRV2gArw/9qtC37
OGvMHZQs9oSB0b/AEhBg+3OfwFe4V4n+1T/AMm2+If+u1p/6Ux0AVPj3/zSP/sc9O/k1e71
4R8fOvwj/wCxz07+TV7vQAUlLSUALXnfxy/5IB43/wCwVN/6DXoled/HL/kgHjf/ALBU3/o
NAHlXxfZE/Yq8Mu7bEW20YlvQYi5r6WhdJII3jfejKCreoxwa+Xfi1qEVz+wt4cv7ZmCC00
khivIK+WDwfcV9O2ExuNNtZ2YsZIkcsRgnIBzgdKALFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXk/wAUr
vTtI+Inwx17X2EOiWupXMUtzIMxQTy27LAz/wB35sgMeAfSvWKwPF/hrw94z8M3PhXxNBHc
WGorsMTPtckfMGQ9QykbgR6UAbysrqGU5U8gjoa5H4l694e8PfDPX7zxPeQW2nyWU0DLMR+
+LxsBGo/iZumBXzvffA79obwrbtY/D74uTXukQgi3trq6eGSNAcKgBDLwuOhUewqLSv2ZPi
L431e21H41/EKe+tYSriwt7l52PTK7mASPjIJUE/zoA92+BdxfXXwB8FTaipWb+zI0GX3Eo
vyxnPugU47ZxXo1Q2lpb2Fjb2NnCkFtbxrFFEgwqIowqgegAAqagAooooAKKKKACiiigAoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACvMPi/BFJN8PJnjLSQ+L7AowPCk+Ypz
68Ej8a9PrzH4vTKknw+hLKGl8X6eFB6nG8nH4CgD06uP0jwrqVj8QvE/iG+vbG80/Wfs5ht
vsu2W2MUezlyTvDcnoMdu9dhRQBQvdF0nULb7NeafBNFvSTaUA+ZHDqeO4ZQfwq+c4460UU
AeT3P7P/wAP9TudUu9Zj1O8n1S7uLu5CancQRsZZGcr5aOFwA23pzjJ61Y074GeCNF8SaN4
g0c6rBeaTcG4i87Up7lGzG8ZUrK7ADDnkYPHXrXqFNWSN3ZFkVmT7wByR9aAGXUAubOa2LF
RKjISOoyMV5ZpX7Pfwx07SrKxl0q+vWtEVUln1S6zkKF3ACQKvfhQAMnGK9YrK1bxDpGh3O
mW+q3Ytn1S6WytSykrJMysypkDCkhTjOMnjqRQBzHhv4UeEfCHjaTxV4dgurO5msWsJonup
J0lUujhv3jMQQVI4OPmPFO+MX/JCvHX/YDvP/RLV3QORmuG+MX/ACQrx1/2A7z/ANEtQB0v
hyf7V4T0i5znzrOGTj3jU1qVg+C5jcfD/wAO3DKFMum2zkDoMxKa3qACvE/2qf8Ak23xD/1
2tP8A0pjr2yvEv2qv+Ta/EWOvnWn/AKUx0AZfx+L2+k/CQh47Z4/FmnfNIWkWMhG6ngsB+Z
r6Br5q/aJE0vw8+FjzoYn/AOEh08y/xCMmJs5I68/nX0rQAUlLSUALXnfxy/5ID43/AOwVN
/6DXolcD8aIhN8CPG0ZRnzpFwcKwU8IT1PFAHhnxH/0z/gnzoU0ksUJSw01gpyN+GQbR79/
wNfUej/8gHT/APr2j/8AQRXzB45s3uv+CeOkus3l/Z9M0+YjH3x5kY2/+PZ/Cvp/R/8AkA6
f/wBe0f8A6CKAL1FFFABRRRQAUUUUAFFFFABXk3xo8O+MfEM3ghPA15/ZurWmtGf+0mg81L
OP7NMGZwQRtOQvPUsK9Zrzr4rfE+y+Flj4f1bV7ZpdIv8AUhY3kqKWe3QxOwkUDrhlXI9M4
ycUAZcXhD45ABZfjHpWMDJHhmPJPf8A5agVau2+Mfhayl1Sa/8AD3jCytkMs9pHZyadclFG
W8pvMkRnIzgMFBPcVzv/AA1d8EP+hnuf/Bdcf/EVm61+118JLLTJJdHudR1u+IIhtYLN4i7
9gWkAAGe4yfY0Ae2+GvEWl+LPC2m+JNGm86w1GBbiFjwQCOhHZgcgjsQRWtXAfBnRtW0H4M
eHNP12AW+pmF7m4h27fLeaV5ipHYjzMEdiK7+gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACvM/i62D4BXAO7xdp/Ppy5r0yvMfjCha38ClJBHIPF2nb
XIyF+Zs8d8jI/GgD06sfxN4m0Pwf4bu/EXiPUI9P0y0UNLPICcZIAAA5JJIAA5JNbFeU/Hr
wbr3jP4c2sXhu2gvtR0jU7fVU0+4ICXwi3ZhOeOQ3Q8HGO9ADfD37QHgDxB4jstCY6ro9xq
WBp8urWD20V9np5Tng5yMZxnIA5OK9Yr5j8Zal4n+O1toHg3Tfhp4g8KGz1GC/vtV1u3+zx
2Sx53LAwyXY5wCAOnQZyPptRgYyT7mgDlfHTXr6RYabZ309gmp6hDZXF1b5EsUTk7tjAfIz
YCBu2/jBwa1tI0fQfD8S2GkWNrYeYNxSNQHlx1Zj95zzyTk81U8WXnh9NGk0zxBGbqG/Vol
so42kmucDJEaJ85I4OV+7wcjrWW2haDqvgiM6u2oCCCKSaK+1RmivrEZJ3iQ4dCuAck5wBk
mgDtKw/FfhfTPGHhufQtW85beZ45BJA+yWJ0dXR0bB2sGUEGo/BOp6hrPgLQ9V1QYvbuzil
lIG3eSoO7HbcMNjtnFdAeRQBieFvEmn+LfDsGuaWJhaTSTRL56bXzHK0TZGT/Ehx7YrB+MO
D8DfHIY4X+w7zJAzj9y1WfAL+GEsdb03wraTWttp+sXcFzHJnH2kuJJSmSfkLScdAOgAp3x
Pha5+EPjG3VEcvo14Arn5T+5brwf5UAW/Af8AyTTwv/2CrX/0StdHXN+ADn4Y+FT66TaH/w
AgpXSUAFeI/tV/8m0+I/8Arraf+lMde3V41+0/AZ/2bvFI2o2wW8nzEjpcRnIx3oA4347W0
knwd+F0ySqiQa1pZZCT8+YiBj6dea+l6+dvjbuHwL+HuANp1jR85P8AsmvomgApKWkoAWuR
+KCxv8HPGiyqrL/Yt5wwyP8AUPj9a66uS+Jyq3wf8ZhgCP7EveCM/wDLB6APCvFv/KO21/7
Aun/+joq+kdJdv+Ec050jYn7LGdp4P3Bxz0NfNfihZE/4J1WwkcuTo9icn0NxEQOg6DA/x6
19HeF5vtHg3RLj7Qtz5tjA/nKmwSZjU7gvbPXHagDXooooAKKKKACiiigAooooAK4r4g/Dn
RviPFoVp4gJl03S9QF/LZ7crd4jdVjY5GFy4J65xjvmu1rzj4z+JPEnh74fLB4Njz4k1q9h
0nTpDjEMspPznPHCq30OD2oA5zW/BH7NHg+dIfEOj+D9KnflYr1ow5HrtY5x+FdF4M8JfBQ
n7f4G0bwrcujb/tFgkM7xnIOdwyVwQPTHFeVaF+xx4QKG/wDG/iXWNf1idvNuZYpRDGznJb
qGduT1LZOPfFGq/svnwVKvi74L+KNT0jxHYIzpbXcgmivFAz5JIAxuIH3tw+nBAB9OjpRXM
fD7xWvjf4daH4pFv9mk1C2DzQ4I8qUErInPPDqw59K6egAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACvK/jZKkGleCppF3Kvi7S8jcRnMhHUc969Uryv
44xJJ4W8MO7MDF4q0l1CrkE/aVXB9Bgnn1wO9AHqlFFFABRRRQB5/e3lroHxkbU9fcW9lqW
lxWWn30zbYYZUldpYCx4VpA0TDON3l4GSoFWtUh8N+I/FT+HtfOokgCSOwui8dnfAAElQPl
mC90JPTJXHNdhc21tdW7wXdvHcQvw8cqhlb6g8GuD8Vahp/iLVfD+haBOl/fWur295PLaES
LYxxEtIZHXIjLKDGB1bfjGMkAHoKqFGFGAO1LRSPwpNAHI+CJPDUlz4qbw3bTwFdcuE1Dzi
cSXYWPzGQEnCkbemBkHirnj4Z+GXioeuk3f8A6JarXh3Q9P0OxuF0+ze0+33Mt/cJJJ5jme
Vtzktk55OODgAADgCqvj4Z+GXioeuk3f8A6JagCH4cv5nwo8Iucc6PadP+uKV1Ncv8OXMnw
p8JOcfNo9oeP+uKV1FABXk/7RwY/s4+MdpA/wBGjJyM/wDLZK9Yryn9oz/k3Dxl/wBeqf8A
o5KAON+Nn/JCPh9/2GNH/wDQa+iK+d/jZ/yQj4ff9hjR/wD0GvoigApKWkoAWuW+JEck3wl
8YRQxtJI+jXiqijJYmB8ADua6mud8dwyXPw28T28TyJJLpV0itH95SYWAI5HP4igD5v1a4k
uv+Cb0MkgUMNPgjG0YGEvVUfjhRn3r6M+HpkPwv8KGVFR/7ItMqrbgP3K98DNfP9pGkv8Aw
TnZXhWUDR5GCt2IuWIP1BGfwr6B8AOr/DHwqy5wdJtOoI/5Yr60AdLRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAV4b+0vqmu+HvBfhfxL4YQS61pviC3a0g8kymZ3ilj2BQcncGIwOTnivcqq3enWF+9q9
9ZxXLWkwuIDKgbypACA656MAxwfegD5Qf4wftWu++H4O28aEDCtp1wSOOf+WopjfF/wDaxC
Fj8IbbAGeNMnJ/9G19eAAdKKAPLP2ep5rn9n/wzc3I23EwuZZRjGHa6lLDHbknivU6qadpm
naRZLZaXYwWVqrM4hgQIgLMWY4HGSSSfcmrdABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFeZfGr7R/wh+h+SR5f/AAkukedk/wAH2yPp/wAC216bXmf
xtntbXwBYXl5LFBBb6/pMrzSsFWJRfQ5Yk8AAZyfTNAHplFc7J478ERJI8vjHQ40iVWdm1G
EBA33Sfm4B7etVf+Fm/Df/AKKD4a/8G1v/APF0AdZRXJ/8LO+G3/RQvDX/AINrf/4ul/4WV
8Od23/hPvDm7rj+1YM/+h0AdXUcUEMClIIUiUnJCKFBPrxXNf8ACx/h4c48d+Hjjr/xNIP/
AIql/wCFjfD4HB8deHwcZx/acHT1+9QB1FFcjdfE/wCHFlCZbnx5oCICFJ/tGI4J6dGqhJ8
ZvhPFIY3+ImgBh1AvkP8AI0Ad7XO+PP8AkmningH/AIlN1we/7lqwv+F1fCX/AKKJoP8A4G
J/jWF4z+MXwsvPh/4jtLbx7os88+m3Mcccd0rM7NEwAAHJJJ7UAdd8LwB8H/BwEzzD+xrT9
5IMM37letddXG/CkzH4MeCzcRtHL/Y1puVk2EHyV6jtXZUAFeU/tGf8m4eMv+vVP/RyV6tX
lP7Rn/JuHjL/AK9U/wDRyUAcJ8erk2/7NvgzUYHhf7NqGlTpvfCvhMjnuPp2ya+kRyAa+U/
jV5lx+xp4ClkLvj+yHlcDcQDBgsfxP5mvqtfuj6UALSUtJQAtY3iyNZfA+vROCVfT7hTgkc
GNu4rZrI8Uf8iZrf8A14T/APotqAPnPTf+UdT/APYFm/8AShq9y+Ftw938H/B1zIMPJo1oS
M5/5ZL9a8B8PyXEn/BOq7NypUrpl0qZGMoLlsHrXunwbJPwJ8DEkknRbTk/9cloA7uiiigA
ooooAKKKKACiiigArlPHXjew8BaXpmq6rAzWN3qUGnzT7wq2iykgSuT/AAggA/Wurrz34s+
G/CPivQtC0bxrqQs9Nl1u1KQngX03zBLckcgPkjIweOooA7+KWKaFJoZFkidQyuhyGB6EEd
RWZ4h8RaH4W0K41rxDqtvpmnwDLzzuFHTOB3ZjjgDJPYV8qeKfi3pvwH1pfCPwx1yPxhYzF
kGg3LtcLpEhI2rFOpyykkgxHcQR1GSDi+Afhl4o/aB19/Ffxa8amW0spGVvD9vLsubZgSNj
Q8C2U4z0LMMHvmgD6p+GXjKfx/8ADvT/ABbNYrZLfvM0MStu/dLK6IT7lVBI7E12VcT8LfC
lv4H+H9r4Vs9Ui1O1sJ7lIZo8fKhndlRsfxKDtPuDXbUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQBFPcW9rEZrmeOCMcb5GCj8zUoIIyDx61m65oGieJdLbS/EGk2uq2LMr
tb3cQkjLKcglTxwa+f9a8P2fhL45aNpfg281mwh86wurnTbeS8a0hiaRovlSMtGUcKdwcAK
VB3YJBAPpKikX7opaACiiigAqC7s7TULR7S+tYbq3k4aKaMOjfUHg1PRQBhf8Id4T2lR4Y0
jBOSPsMXX/vmkXwX4QjBEfhbR0BTy/lsIh8v937vT2reooAxl8KeGFZmHhzSwW6kWcfP6VO
PD+giXzRolgJMbd/2ZM4xjGcenFaVFAFIaPpI3Y0u0G7G7EC84ORnj1px0vTC+86dbF9uzc
YVzt9OnTk8e9W6KAK32Cw3s/wBig3PjcfLXLY6Z4p0dlZwgCK0hjAGAFjAwPSp6KAGeTD/z
yT/vkUeTD/zyT/vkU+igA6cCiiigAryn9oz/AJNx8Zf9eqf+jkr1avMvj6LU/s+eNfte4x/
2c2NuPv7l2df9rbQB5P8AF628/wDYl8Iy5UfZrbRpeQcnKInHP+13z3+o+pB90fSvmP4rqD
+w54bY5ytlox4OP+eX59a+nB90fSgBaSlpKAFrI8Uf8iZrf/XhP/6Lateqeq2qX2i31lIzI
lxbyRMy9QGUjI/OgD5h+G0UM3/BPfV0nAKDTNVbnHUSSlevuBXt3wYZW+A/gYqwI/sW1HHq
IlBrxX4aRof+Cfusoyh1XS9XIDDuHmIP5ivafgw6P8CPAzIwYf2LaglTkZEYBH4HIoA72ii
igAooooAKKKKACiiigAryT9obwvqXjH4Sjw9o8Mj313qlkkTxxl/IzMoMrbQSFUEkkdADXr
deUftA+INa8LfCR/EHh6WRdSstSspYo0dh5+LhMxEKQWVvulR1BIoAg+E3wB8F/C20juYYF
1fxBj97qt1ENwPpEvIjX6ZJ7muk8b/DDQPGU8WrCS40TxJaj/RNc01/JuYT2DEf6xOBlGyM
ZxjOa8KT9oX48m2iRvgFftcOpO8W10FbjqF2ZHUd6rt8fP2jSqhfgTOD3J068IP6/WgD2j4
E6P4g0H4VRaX4oSb+2ItRv/tEsyFWuGN1IfN56h87g3cHNen15T+z9r2u+Jvg7aa34lmnl1
W4vr0zicndGRcuPLweQF+6B2AxXq1ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAZevazHoGjS6pLp+oagkRUGDT7ZriZtzADai8nrzjoOa+e/F3iay1T46+FdW0qxjnle4tL
dEu9B+z3kBEzCXdPP5bxjYSVC71bDDbkgn6K1i41C00S9utJ08ajfwwO9vaGURefIBlU3nh
cnAyeleCeLdM8Uaj8RtF8Yanp3jTw3NFNZ2sltpc0V/p0oFySGcRyqwBDEFnjIUNnBxQB9E
DpS0g6UtABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFeefG99nwD8cHy2fOkT
jCjJ5XGfoOp9hXodee/GgMPgF44DsWP9kXPJ/3DQB5L8Vv+TG/Dn/Xjo3/tGvpsfdH0r5i+
Krof2GPDrhgVFjo2SOehir6cidZIUkQ5VlDA4xkGgB1JS0lAC1HP/wAe0v8AuH+VSVHP/wA
e0v8AuH+VAHzB8M/+TANb/wCwXrH/AKFNXs/wZAHwI8DYAH/EltOn/XJa8Y+Gf/JgGt/9gv
WP/Qpq9T+G+o3Ok/sx+GtUgtPtVxZ+GoriO3Vj++ZLfcq5xxnAH496APUMiivl74IfGzxp4
n8fWOl+PLmxlsfFFhJe6K1pCI1hkildZICcZLbVY8kn5V/vV9QggjIoAKKKKACiiigAoooo
AK4z4jeJfB3hbw9b6p44t5n0qG6imEy2clwlvKjho3bYDswwGCe+K7OvFP2o7a/uf2fNXSz
DGFLm2e8C5z5AlXceD0B2k5yMA/UAHoHh/wCIng/xTo93rOh6wLjTLRDJNeSwywQqoBJbfI
qqQNpyQTjHNchY/tEfDLVb+5t9IvdT1O3tADc31ppdxJbWy85aRwnyqACSx4x+Ncj+0xqOn
+Ef2YBoWhMtvZ3zWul2ixOeIAN+Ac5I2R4PXOeetN/Zr0rTvBn7MDa9r6R2tpf/AGnVLt5V
xmADaM8ZIKJkDnO7jrQB7toMOhrpKXXh1bX+z79mvUktCDHMZSXaQEcHcWLZ75rUrwr9lW+
lv/geJf3y2aapdpYxSsW8mDcCqKT1AJYfXNe60AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAV498RPidrngv4m+HtCstPivbHWJbW3cvHIoty8xR3LhcYKkY5OCvIw2a9E8X
6xqXh/wfqWt6Vp0GoXFjCZzBcXBgQovLkuFYjC7j905xjvXz7qmq+N/G3ibwl4xHg7WdD06
8nsA002quLaBVnDqwiV0JMgcowkjwfkIPByAfTy8KBS0DpRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABXn/xs/5IJ44/7A9x/wCgGvQK8/8AjZ/yQTxx/wBge4/9ANAHiX
xOnFx+wBocsZRv9B0tRsGBkPGO/wBK+ntF3/8ACPab5gw/2WLdxjnYK+ZPGtsL/wD4J5adI
gSIQaXYS429dssY4xjnmvpnQP8AkWdK/wCvSL/0AUAaNJS0lAC1HP8A8e0v+4f5VJUc/wDx
7S/7h/lQB8wfDL/kwHWv+wXrH/oU1ep/AJWm/Z18GpdOtwG04Kc/MNu5gFOfQYH4V5F8KZf
M/YL8UJ5rv5Vjq6bWTaE+VzgH+Ic5z6kjtXrv7Pn/ACbt4L/68f8A2dqAPmbUvDHgnRPiX4
0+HGseLY/BsWlX8et+FtVkDIbGaVVLwrngx/6vOCOYwQeDXrWmfGj4i+DrA6L438B3ni2/h
P8Ao2teHXjktr+Lja5x9xsewzxwK928Q+FfDnizTJdN8SaNaapayoUZLiMMQD/dbqp9wQRX
msn7NfwMtrcTzeCoVjt03MzXdxyFU5LfPz6/gKAN74VfFvRvivp2qXGmaXf6Xc6VOttd216
qhkcgngqSCMhh2PHQV6LXkXwY8QfBh4NT8J/CW4gWOzkN1cQosuXLHb5geTlxwo4JxwOK9d
oAKKztd1m08PaBea3frO1rZxmWUW8LTPtHUhFBJ/Cud+HfxK8OfE/Q7rWfDLXJtba5a1cXM
XltuABBHJyCrAjvzzg8UAdnRRRQAVXvrGz1LT7jT9QtYru0uY2imhmUMkiEYKkHqCKsUUAe
Q3v7OXwy1K7s21K11a+sbE5ttNudWuJbWAf3URmO1fYHHbpxXQeMfhT4f8b2UWmavqOsW+j
xwrANK0+9NtaMq/dzGg5xgAA8DA4rvqKAOR8BeANL+HWhtoWh6jqU+lqxNva3syyragsWKx
kKCASxJyTXXUUUAFFFFABXI+I/HS+GdSNvdeE/Ed7ZrCsz6hp1j9phTJYFSEbzMjaCcIeGH
vXXU2TPlPt+9g4oA5zwv488I+NDcL4Y1uHUXtkjkmRFZWiWQEoWVgCNwBIrpa8E/Z7ttU8/
WtQ1zS007UZIIIWiVJFVUVpCqxfvpIxEpZwFUKVORgV73QAUUVyt78RvBGma/LoWp+JLTT7
+J1jaO7JhXcy7wA7gKflOeCaAOqoqpYanpuqQGfTNQtr6EHaZLeVZFB9MqSM81boAKKKKAC
iiigAooooAq6lp9rq2k3ml3qGS1vIXt5lDFSyOpVhkcjgnmvPLnwN48vNMi8OXfjqyuNDS4
hk+0PpX+nmGJ1dYt4k8vd8gHmbAe4GeRzPxp+Jl1FPpfwz+HerRyeNfEF4tmZLSVXk0uIEG
SRwM7Ttz1wQNx4wKda6d+0Z4OX+zrHU/D3xAsf8Alld6pvsrqLB6PtyH475J4oA9xFFfP+u
/GD4q/DpbPVfiT8PdJTw/cXEdtJd6Rqe+SBmPXy25fjsMfUV77K5SB5FQuyqWCjvx0oA898
X+PNR8NfEzwx4fU6KNM1YYmN7dPb3BYyBB5JI2SH51OzO4gHHrXooORXyjqnjLWvGvx0+Hk
+vfDXXtAksbnYkOpWrtbxSM6kTCVACx2jAyFCNgnILCvq4ZxzQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFcF8aJXh+BHjeRCAw0e5xkA/wDLM9jXe1xfxXikuPgt4zigRZHOj3W
FYAg/umPfigDwzxPbw3H/AATstDNGHMWkWUiZ/hYTx4P6mvpbQf8AkWdK/wCvSL/0AV80+J
4Vm/4J2WhZd3l6RZOPmK4Inj5469eh4r6W0H/kWdK/69Iv/QBQBo0lLSUALUc//HtL/uH+V
SVHP/x7S/7h/lQB8sfCuLy/2CvEr+WF82w1d8gD5uJBk8+2O3SvWv2et3/DO3gzcQf9C4x6
b2xXk3wrhmj/AGCvEjvO0qzWGrtGn/PMfvF2j8QT/wACr1z9n5HT9njwWrqyn7ADhhjguxB
/KgD06oLy2S9sZ7OQlUnjaNiuMgEYOM/Wp6KAPCPg1+zpZ/CHxbqfiCLxPLrDXdsbSKN7UQ
+UhcMSSGO4/Ko6DvXu9FeefE/4saV8LodHN/ouqaxc6vcG3trbTo1d2IwW4JBJweAM5PpQB
seIfCWpeINV84eNtb0nTvIERsdMaKHc+WJk83YZASCBgMB8o968M8I3Z+G/7R6+Dbzxdqer
i7tFtbmbVpBH5hYl7VlM0nzkZeP9yuCT0BBFe3+AfiR4T+JOhyar4XvzMIZPKuLaZfLntn9
HQ8jOOD0Prwa8a+MHiHTvFBTVPh9r94+qaSs0F1/ZOkSvNOR/q0W8EDiLy5QSVBwckEqeaA
PpSiuW+HviCXxP8P8ASNXunVr94BHehQF23CfLKNoZtvzgkDOcEV1NABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAVzWu2vjJrz7RoWsaRFZLDtks7+xkkLtnlvNSQFRt4xtNdLXOeJ/Dd3r7WMtj4p1bw
/cWbM6Sae0eJc4GJEkVldcA8EdTntQB4f+zbeeHdS8VeLr7w/wD2bFAYLWGKLTrcwxmNDJy
d8SSMwLEFmLcbcknmvpOvP/BvgzWPD3iq+1O+1vTtYtLi1WCKaPTIbS5VhIzMJGiAVwSzHg
Lgk8d69AoAK5n4gR2snwz8Si80kavbrp07vYkkfaAEJ2AgHBOMA4PPaumrzj4ian4si0DxD
ZLoBj0R7NgNZsdYjtrm1Up88u2QIqlDkg+ZzgdKAOX/AGbolbwXrOpCK2hk1DUPPljtvJRF
bykXmKOKLym2hdysuScsOGr2+vE/2dL7xBqvhDWtT12W8cT34EC3N+16FVIURtkpdtyllZs
AnbnGTjNe2UAFFFFABRRRQBn3+t6NpdzbWupatZWU90SII7i4SNpsYztDEFsZHT1rjPDPxd
8OeJfiNq/gGKz1Cx1vTPNdo7qJQssaOF3qVY4ByCA2CRzWj49vPBOnada3fjfSYb6znm+xI
8unG88vzAScgKxVDs5PTgZrxT4M6baaf8cta1DRvEXg/UdJ1S0m8i20a6aG5toUkTyVe2JH
AUkZ2nHXdzyAek+KfgB8M/F3iWXxLqGkTWWrzA+ZdabcvbM7HPzkKcF+eWIye+a4ufS/jJ8
IvEK6f4Jh1T4neG9RgPlQ6xeoJdMnDcZmPJjIPTgcHoeT9EUUAfOPhz9nSHxBocmv/Gaa98
QeL7mWSYRrqcnk2Y3bkjjIOB0GeoGcDpk6Pin4nfEXRfin4S0a40eHRLDUrlLOWBwl7FdM7
qBsmVkZHGcYK4UEMcggV77kZxXiPh74aeLbHX7bXtQtvDGoXker3V4lzcxzrdwRSzk7hKjl
ZW8nCjci4AVTwKAOT8WeI5vFXxd+GrTaHBpmpWupSRTGLUYrkho5V3w5jJOARljs4I2k4yR
9NDOOa4Z/hV4S/tNdRtkvbOcXEM7eTdvhlilaZIcMTsi8x2com0E9c13IGBQAUUUEZGKACi
vBvip4e0j4deErPW/DGs634fkbVYkkgstRun+3eZuBjwRKqtzuDFCPk2969D+E9xqtz8JfD
02uao+qak1uTPdSBw0jb2671VsgYHKjpQB21FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAhAZSrAEHg
g965P4lQrJ8IPGEIJjX+xrvG0DjELeoxXW1y/wARv+ST+L/+wNef+iHoA8F8Qj/jXXD/ANg
Wz/8AR8dfRvhuaK48JaPcQSLJFLZQujqchlMYIIPpivmvVrhbn/gnJHIu/A0m3j+ddpyt0i
nj0yOD3HNfRHgWQzfDbwxMVjUvpVq2IvujMK9Pb0oA6GkpaSgBajn/AOPaX/cP8qkqOf8A4
9pf9w/yoA+XfhDJIv7CviForgRyLZattcqB5ZxJ3xz65OeuO2K9X/Z9JP7O/gskkn7CBz/v
tXkvwnErfsH+Iw9kqqbHV9hU4M4w/wAx9DnK/RRXrf7P6bP2efBa7lb/AIl4bKnI5Zjj6+v
vQB6dRRRQAV5H8evAmueMfBum6l4U2nxJ4av49WsIzx57J1jDZGCeCPUqBxnNeuUUAfFei/
FXSNI/aotPEq6BqekN4ms49N1zSZLVoXsr0yKolYYxICQp3DBwxJGeD9O+P4Nav9Hh8P6d4
OsPEmm6t5ttqEV5fG1jgQoWDkhGJBYEZUbgSpHqPDPjp8dPHfw5+NWm+H9OgtIdCeCC5kla
y86aaMufNwd3YKeBjp1r6J8H+MvDfjvw5Dr/AIW1OPUdPlJXeoIZGHVHU4KsPQj0PQ0AcR8
KPhzqvw8vr21tdI0PRvD95CsjWlle3V5N9pG0bjJMANu3cMADnBr1ivn3442/iHwh4lsPiN
4evL2G0EWzUhLqNyliJY2U2/mQQZdzIWaPHCcjd1zXtHhPxBb+KvB+l+IrVGjjv7dZvKbG6
JiPmRsE4ZWyCOoIIPNAG1RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVyviHwleazq8WqWXjLXtDeKEQ/Z7C
WIwSDdu3NHLG4LHpnjjiuqrlvF2t+JdHewHhzw7b68ZvNM9u+oJaShVUEGPcCGOTyOMetAH
g37L+it4f8V+LtJuLqa7lhii8pZZjJJYL5knmW8yg7I5d43FQvOc7jmvqKvn/AOA9rNba/e
zWmjeIdI0S909bm0j1CxSOO4DSbxNJMkriach/vEISuMg4BH0BQAVxPi/RfG+rXk8Oj3+gT
6Bc2DWtzpOr2ckizuxO4mRGBClSFxg9ziu2rD8Y/bv+EE186Y9yl8LCc27WpxKJPLO3Zwfm
zjHB5oA4/wCE/g+XweuvWcnhCx8MxyzxGKLT797u3mRYgu5C6qynIOQRktk5Oc16ZXj/AOz
7qviXVfh7LJ4tudTl1iOZVnTU3cyxHy142vFGVB64y45yG5wO/wDE/jfwl4Lit5fFXiGx0d
LksIftcoTzNuN20d8ZH5igDoaKjgnhubeO4t5UmhlUOkiHKupGQQR1BFSUAcZ4l8a6h4Yur
ue78Faze6Jaw+bJqdgYJgMDc37nzBLgAHJCn+tWvCPj7w343W8/sGe6MtiYxcwXVpLbSxeY
u5MrIqnBXkEcGtzVnkj0a9khkWKRYJCrttwpCnBO75fz49a8Q/Zt/e6PrV1dzWU+qSC1W5k
s2glRgEfbiWGV1ZeWwu2PZnAHU0Ae9nHWvMfC/wAQvC/jL4mavo9v4blTWfD009o+oO1tJs
UEKcFZDIqvgdVx8oBIIxXo96t29jMthLDDdFSInmjMiK3YsoKkj2BH1rwH4WT6VcfHDxWYH
tbW8iu9Qie1fUJZZ5GEyhpRFJGVVWxkmKTA4DAnGAD6GooqrqU9zbaTeXNnbfarmKF3igzj
zXCkqufc4H40AfKXxy8KfF7xL8Q7291LwzqmufD+wUiwsdFvY4pGkMOBMyAl3IdmyMdAAMD
OfXf2cdM1nSP2fvDlhr9ld2WoR/aC8F4rLKimeQrkNyPlI4PavH/gP8Vvit4v+LsOleJNQu
dRsJ7S4k1G1l0wW6aVKjMY1VgATkGP739/HUZr66HSgAooooAKKKKAPBPjF448Ia74KGltJ
p+5L5Hlh8RafdxRmNCyvJEuYvNZfvAB+QCRk4r0H4Q3uo6l8H/DV/qiwrPNaAqIHkdfL3ER
kGRmc5QKfmJPPOOlcV8VrnxF4p0vU/Ck3hvxfolrb3sc1rr2hJHdrMkYVm3RLIsmDuZduGy
VBGcYrsPg7M03wl0QNf3GoCITQi4ubVraRwkzqMxsSwwBjnk4yetAHf0UUUAFFBGa8h8b2P
jPwTokviTSPiZc/ZI7xZryHW7e2niSBnJdYsCJiwDAKm/J24HJoA9eorivhX4k1bxb8M9L1
7XBAb+4ModrePy43Cysqsq7mIBUKcE5GeQDxXa0AFRW/wBp+zobsRiYj5xGSVB9iealooAK
KKKACuX+I3/JJ/GH/YGvP/RD11Fcz8QgrfCzxarHCnR7wE5AwPJf1oA+cBHJL/wTa2opZhY
7sewv8n9Aa+kPh+nl/C/wpHvV9ukWg3Icq37lOR7V86wQJd/8E3zHuEQXTWkz1yUvS36lf1
r6I+Hn/JKvCP8A2B7P/wBEJQB09JS0lAC1HP8A8e0v+4f5VJUc/wDx7S/7h/lQB8sfCS987
9hLxNFJbqy2lnq0QUk4kG135xjH3yOPSvXf2f3eT9njwW0js5FgFyxzwGYAfgABXknwJRJ/
2L/FMNw5ERXVFJJPyjyvavWf2fP+Td/Bf/Xj/wCztQB6hRRRQAUUUUAee/FH4Xaf8StM0/d
qU+ia1pVwLnT9XtFzNat/EByMqcDjI5APavDPgh4N+Kvgj9oXVo/EeiSQ6TqFpMt3qFtHi0
vpUYNHPhTtR2yeMD7zcZzX1oeRXxX8P/ib8RtG/bC1Dwd411u6nstR1C4tGs55W8iEkM0DQ
hgNoICBcAbg3c4oA+gvi6L240Sez1nRvDtz4JW3FzqF9rF9LB9ndJBtCrEhYnlSpBHII7jO
D8A9Vs9O8Mw+HJ4NJ0B72SW80zRor57m8MOdzyz72JVm3KwUYwD9QPW9e8N6H4osIbDxBps
Oo2kM8dysE4JQyIcqSOjYPY5B7ip7PRdG00INP0mys/LyUEECR7c5zjA46n86AL9FFFABRR
RQAUUUUAFFFFABXk/xD8SfAy81i30j4h6/oz3+mFmS2uLkh7dnUAkhT8rYxjPIzkYr1ivmL
47+A4fBWqar8cfD1zokd39mW31DS9ZsVuYL4syqGTPKyHCjjGcE5GWyAepfDzw14ItNUfXf
Ani+61fS0tPsCWKaw99aWq7gw2BnbYflIxnp0wK9Lr5K8M28Xhb48fCjU9F0y18Nah420iZ
tf0KwXyoE2xeYjiIsdnPT/cPcmvrUdBQAV5r8RvHvgG08N+KvDXiLUJg8enyJdWqJJE0iyQ
khI5Suzcw4GG4JGa9KrH8VFl8F62U+2bhYz4+wgG4H7s/6vJA3+nPXFAHjv7MscT+Etb1G0
haGxvbqKW3UBdgXyVHG2aXDcfMvy7T0UA4Fv4/xHUP+EW0RdJt9SkvpbryY3srS5lMqxDaE
F06oM5OcHcQOBXO/spazFqWj+K7e11261Wzt7m3dDe2aW80bvGd+4qWDcqB94425/irQ/aa
8PXnizTfCnh62u7pIp7yaa4t7aSJGmijQMSDK6ISvBCk5PboaAPYvBFvd2nw88N2t/a/ZLu
HTLaOaDaF8pxEoZcDgYORgelb9ZPhmW1n8I6PPYzNNayWULQyOgRnQxrtJUcKSMcDpWtQBx
Hi/SfFM6anqOmeJ2SwFkynRn0mO8jmIVt/RkkYuCBtDgce9eRfssX1heweKng1COS5RrSKS
zFkLRrVEV1RWTGWOON5ZidoB6Zb2bxd4L0nxHdWmr3+s6tpE+mQzLFc6bfvaGNX2ly23hv8
AVjhsjrxVfwNor2bXOtw+M5vFWnatb272lzPFB5m1d53GWFF80EOuCwyNvXmgB/xF8T3/AI
X0Gzn0+wtLt729jspHvbo21vbI4YtLJKASijbjOOpA6mvIfhTf3K/EW2ksLyfT/A2r3GoS+
H7a5kWS51Jid800hJ8wxAoxjLAnBAY8rn6KvI7Oaxnjv44ZLRkPmrOAUK453A8Yx614Z4u+
MvwP8PaxqusadrOi3XjKx0iRLO5ghMyyDbujgWZAUOW28BuM9uaAPcxd2pLKLmIlTtYbxwf
T68j86mVldAykFTyCD1r5F8B/BzwFr3wiu/i58WLi8v8AUtXE+s3k5ne0W3XcxIVUIyTjPP
X5QBxz6r+zFHqUf7Pmh/2ilyiPJO9otycsLcyMY8f7ODx7dOMUAeyhQCSBgnr70tFZPiDxJ
ofhXSjqviHU4NNsQ6xm4nOEDHoCe2aAOE8X/GKw8GeN7fw5faLc6j9pMSIdNlSW4V3zjdA2
07cA/MrN0OQK9E0nVdP1zRbPWdKuVurC9hWeCZOjowyCPwNfOGt+LR4h/aJ0tPCfjS5vtB8
/TzqM0epf8S+1Vw4Fv5Qyspn+UbsAq5Clju2j6Xtre3tLWO1tII7eCJdqRRKFVB6ADgCgCW
g9DRRQB5B45+J/jXw9oKT6d8NdWS9a+S3DTxpdwmIuVLgW8hctgBguBnOOtd/4N1e81/wfp
2tX32fzrtDIfs0csaY3Hb8sqq4OMZDAc57VwXx5fVIvBtjcW19pdlp0OoW0s811LPBcRuso
MZgkiV9r7hjlG69DWz8FXim+EOj3cdzHdNdNPcSTR3TXIkdpnLNvZEySeoCqAcgDAFAHolF
FFABXk/xluPDvib4Wa3oW6LW9lxBHdWtlqMcUtvtmXLu2yTYEI3NlDhVbpgmvWK+f/jBP4B
vbfXPDlvF4f0HxgksTRalrekYt5GYK7f6QIyASrbSScgnpzQB3PwQuYbr4OaMYYhEIWngKj
yTyk7r96FEjfOM71UBs55zmvR681+Bn2tfg5pFvfXmn3txbPPA9xpt2bqCQrM4ykhJzxjoc
A8DHSvSqACiiigAooooAK5/xxaPf/DnxNYxY8y40u6iXJxy0TAfzroKyvEm7/hEtY2EBvsU
2CRkZ8s0AfOGixxy/8E6ZVkjV1GjXLAMMjIuHIP1BAP4V778O/wDklXhH/sD2f/ohK8D0Fg
f+Cdc2M8aNdjkY/wCW8le8fDSV5vhH4PkeF4GOj2mUfqP3K0AdXSUtJQAtMmBNvIAMkqf5U
+mTAmCQLyxUgY9aAPmH4F25f9kHxdbS26SEvqqNDNwp/d8hsD+leofs9KF/Z28Gck5ss8nP
8bV5n8BY57b9krxXFdI5uIpdVWRSdzbhHg/U5r0f9nVom/Z08HeTKZVFowJLFsN5r5H4HjH
agD1aiiigAooooAK+VP2j/hskfji2+Ll74dfxH4etLJbfVrK1u2triDYWKXKMvXblQevTpj
kfVdct8RPDVx4x+GfiHwtaTRwXOqWUlvFJKWCK5HylivOM4z1+h6UAfKnjrwra+CvCfw18b
+C/GHi60i1/U7H/AIl15qzSIkUqeZjAxyMKvcYr2L41eMviNonxD+H/AIV8AX1jYSeIZbiO
SW+tvNiLIEKqxwSBgt93muZ8N/CTwz4U/wCEevfjz4+sNY1qyiW20azvL4QWdokTAKIlbYZ
GA2ZJHoCDgGvVfip8OX+IGi6bPpWrHR/Eeh3a3+k6gF3CKUdVYd0bAz9B15BAKPwk+JGr+M
zr/h3xbpcOleLfDVyLbUbe3JMLhgdkqEk8NtbjJ7HvXqNeJ/Cj4e/ETQ/ij4u8efEHUdHkv
Ndgt4PJ0kyeUxiUKHIcDBwuMc8senSvbKACiiigAooooAKKKKACvGfjx8Htb+L9loNhp3ie
PRbTT5ZJp45ImkEzMFCNgEcqA+M/3q9mr5s/aqt9ctLHwhreh+K9a0t5dSTS5LDS7l4WuxL
8wK7SBvGwgbuPm/MA9J+HfwY8J/Du5m1S2N3rPiC4GJ9Z1SXzrlx/dU/wD6cnuTXpVfON/w
CKfiV8ApjL4vnuPHvw+eSNV1iR1W/04uwXbKM/vB6HuSPmH3a+i4ZY7i3jnibdHIodT6gjI
oAfXkHxd+Hvizxlqdtd+Hl0qVYNPmgj+23txbS2tyWVo54WhBG9dvVsjoOmc+v1498UPid4
n0PxxoPw7+HejWWreK9Vie8YXzlYLe3TJy20ggttYAkgDHfIoAh+Eng/xJ4ctfFOk3ejXPh
WO6iha3cakNSVrorIJrmNn5yzeWxVx97tg1xfxs0nxD4b8K6cut/EqTXrO7leOWy1aCwhZ3
VCyyQn7I/KnOeM4PB9fSvhn8SV+JOj6zoutafJ4b8U6VM9hqenJP8APExBAkifrg4JBHQr1
IwTwXxX8D6totzoOteG5ta8RS6es8Uvna5dfbIWaLgxssgC7wChO0gbwx4GCAe2eBJZJvhx
4bmmvkv5H022LXUasqznyl+cBgDz15APPQV0VeafBbXPFOsfD63j8UeGZdEeyCW1qZZjK1z
CEG1yx5Y4wC/RjyK9LoA4rxh4k1vSRc20HgrU9V09rfDX9lNbHyywYEeVJKjNjA6ddwx7eU
fswQarp+l61pN1plrp1lbx2pgUQTw3E2VY+dIrgJhxggoecHr1r3vW9H0zXtEu9J1fTrfUb
K4QrJbXEYdJPTIPvXhn7Omk3Ohtqun63ocega8LW382wNtLE4hDSBHDNPIrITuHyqhBHIPW
gD6DZVdSrAFTwQe9fLms6V4N+E37W+h3FvBYabonjDT51v4bgItvBMpLLIpfhNzKowMDJOO
vH1JXN+JPAfg3xhNbzeKfDOnazJbKVhe7gWQxg4JAJ7cCgDw6K1n/AGi/ibrMV/qLr8MvCd
6lvFZ2rfu9aulyWZ36FF44H8LLjGc19IwQQWttHbW0KQwRKEjjjUKqKBgAAcAAdqoaF4f0T
wzpKaT4e0q00uwjJZbe1iEaAnqcDufWtOgApCARyM0tZuuzavb6BfT6DZxXuqxwu1rbzSbE
lkA+VWbsCe9AHzbr2nW/hn9oPT4dWv5bq3udXspoJL/TNNkK+c7hRC52SoodQhdVYjAzztJ
+pB04r5f1CYeLP2jfD876hquneINNaF7/AEi1jXWbK2VT082Nh9mLchiyA8g4APP0+v3aAF
oPSivL/G/xx8G+B/EbeGbm31XWNdEInNhpNmbiRFIJXdyACQM4znBB70AeW/ELx3feGfiX4
wsvEA1HXvDqNDcpYx20rRWRjt4pQyToAbaXOWV1Zhk5KofmPtfwoutAvvhZol/4Zsb2x0y7
je4jhvpDJNud2Z2dizbizFmznnPbpXh2ufFP4Q2/iKXX/iB8E/Emn3urEIbzW9GRxMUUBFV
Xc9kX7o7c17P8N/iT8OfGsFxpfgW7hjbT13y6eLRrVoAx6+WVAwSTkjueetAHoNFFFABXN+
N/EF14V8JXOt2eiSazJC6KbZJREArOFLs5BCooO5jjgAntXSV4j8TvFOj+JLnV/htqAEE0G
p6ZDEIL6MTztIVlVmiZo28kMFRir7iCxG3bQB0Xwu+IXhPxQt3omi6RHoF9bNJcPp8bRNHM
vmskk8LxEpJGZQ43DBJ5xyM+mV4l8C9G1TThrAk1sXtpaXNxp1xaTK7yWd1HOx8uKR2ZjAI
2QAFjlssMZOfbaACiiigAooooAKztfXf4Z1VNyrutJRuY4A+Q8k+laNZviBS/hfVlUZJtJg
B/wA0AfNPhxw//AATruwJ1l26TeL8oxt/fv8te2/BuUzfAvwRIyqpOjWvCjA/1YrwTwQXk/
wCCdusK7gbbK/A3cYAnfivePgt/yQbwN/2Brb/0WKAO+pKWkoAWkIBBB6GlooA+bvgqiRfs
yeN40Xai3esKo9AFNdr+zZIZf2cPCLFYlIglT92uBxM459/U+tcR8Fown7Nnj59oG++1g5y
Tn5CO/Tp2rrv2XwB+zV4VAYNxcnj/AK+ZKAPZaKKKACojdWwuBbG4jE7DIjLDcR6461LXzF
+1r4V0qHwnpXxAsRLYeKLS+gsItRtp2icRNvOCQexyQeoyecUAfTtFfOlx4p+LXwTuHu/Hl
2vjf4fxyKh1iKILf2oYcGRAcEBjgk57cjIFfQdleW2o6fbahZTLPa3MazRSIch0YZBH1BoA
+bv2qvhD4l+IMGga74Wt7aeXSknjvFnu0g2xNtYPmQhQFKtnnPI9OPT/AIKa/aan8KtC0uT
xLpWtazplnHb339n3q3Plsowu4gnnaBk9CQcEim/Hu01e/wDgF4tstCs7i81C4tVijgt4zJ
JIDKgcBRyfl3dOa+VLqXw9pvhnSfH3hPRtQ8EeNvBN5p2la/YNi2E8bZBkZcclyvO4dOoPB
IB970UiMrorowZWGQwOQRS0AFFZWseI/D/h8RHXtd07ShNkRm9ukg3467d5GcZHT1ryvwr8
XvEGu/GqfwbLo2iz6E5nNpqumavFdNKiDcjsitkArgHjhmHOByAe00UUUAFFFFABXk3xr+G
viX4hW/hm48LazYaZqHh/URqURvomZHkXBTlc4AI5GDn8K9ZooA+Lfir8UPEvijwE/wAH/G
ujf2P41m1u1s7h7aGT7Lc22/IuI2PQFgnHOc5AHIX7MtbdLSygtYyWSGNY1LdSAMc0s+Fge
TaCVUkdP614f8P/AIjfEXV/F7adqekWmq+HmkjiS+tZYGurfeJCHlFvNLEUXySGbK8uuAeR
QB7rXhPhRE1L9s34hai7ROdK0WysotqAlRIFkbJ7HII+h9q927V5N4r+BPh3xL4yvPGNn4k
8SeG9cvVRJ7nR78wiQKoUZUg9gKAOH+M3hLw7pnx4+FnjSwt/smv6n4hgtbqSOQr9pjUKMl
c9QMKSOoODnisXxbNa6n4yktNb+I3wruFvb+8MiarpMMs9kYd6RJKS67mVMJlwpHON2BXot
l+z7o6eLdC8T67478X+I77RJVuLQapqCyxrIH3A42cA4AIBGcVq+L/HPwX8AyTweIrjRLe+
lkZ3s4bZZ7iSRvmJaNFLAsWzlsZz1oA6T4aQ2lr8KfC9rZXVtd20OmwRx3FoGEUoCAb03AH
acZGR3rqDc24JBuIwRwQXHFfCnxa+JHjLWhYa3ZeHPEmg/CsCPT7OxSQaX9ql2sQGK7jswC
BgbcLjg11/wa+FHwg+I8Ovw634Kmttc0K7+yXyRazNcW0jHdh45Ffn7rdzyAQTmgD6R8aeA
tE8fWlsuoX2pW7WwfyZNPvpIAC2MllQhXxtHDA9/U1ynw38CyfDzXdWhudA0e1s/sgf+3rN
2iN2BLI2yWJmIj2Kw5ywx34wOPvvhv4j+CE3/CS/B65vdY0lAz6l4RvbkyC4jGN0tucZEg4
PQk57/dPsHgzxn4X+JnguLXdCuIr2wukMc8EgBaJiPmikU9CM8g8EHIyDQB53rv7UHww067
/s7QLm+8W6o06wR2ej2rSGRj3V2AVhnA+UnJIxmq+q/Gf4madod5rEvwOu9OsbWA3Elzqmt
29siIOfmyMg4/h654p2tfs56RYandeJPhX4g1DwFrzxnati+6zlbqA8TZwvsDgZzjjFcpqv
iDUviZ4al+BXxXtLnwf41vMG01MQq9jqMkLh1aM5AO4AZX34wcLQBpeDv2lfEfjLS5tW0n4
N6tqWnwTmGWTTL+K4kjOMqDGQrc/gPrivSPh98YfDPxC1K/0S2tr7RfEGm/8AH1pGqxCG4Q
cZYDJ3KCcE9RxkDIz554e0aw/Z+XXfG/jzW4dT1TxNcW9lDYaBpawLIyAhFihTALkZJ4Hfq
Tzy/wAQPG/hfxN4s+FnxS8B3D22rDxEmhXvmxGGcRvtDwTL3wGPfo/GewB9Y1W1CwttU025
068V3trmNoZVSRoyVYYIDKQRweoINLeXtppthPf391FbWluhklmmcKkagZLMTwABXxXrf7Q
F/wCOfFXin+zfisfAmjWEL/2JapY75NTkRGIZ5Sv7sMQOCf4gAMg0AfTUXwn0LR4rSDwbqG
qeEraC5W6e10u5IguG3ozCRGzkME2nBHBNeSfFz4r/ABHTxh4r0X4b3tjp1l4K0xNR1O6ki
S4e5div7pQQQoVWJPGco2T0FU9P/aD1bxr8MtD8I+BHl1b4n6rbpb3Ukds0cOnnGJbh2ICj
A544BPsAfH5dP+Inwa8TeI/Dem3N/c6jNcRR20J0MXEPiSOUkSGaU5OAGwFyeWI4OTQB90e
BtaPiP4eeHdde6jupb/ToJ5ZowAru0YLkAdPmzx2rx++V/An7ZljfFQum/EDTDbPIygBbqB
RgAjnJCp1/v+1U/hfc33wi+K8nwc1VZF8O61G2peHJJW3eQ5G6a13E/Ng5x3yM/wAdes/Ef
4d+HPiL4bFhr1tK0tmxubK5tpfJntpQOGR+cduoI6ccCgDwL4t/ALx74y+JviDWNNg0rUrP
Whaizv768kjm0Xy9u/y0Xgg4PrwfWuq1XTpPDP7YfgC5luPPOteHp9MmlJVDLJArOZGA6k/
L/TpW/wDsvXF1dfs8aJPeXEtxO1xd7pJnLs3+kSdSeTXLftLastl4l+G8fh6K6uPG9vq32u
witYjKRbgATblHJBIX8Ffpg0AfR7OkcZkdgiKMlicAD1r5R+Pf7Qulz6dD4M+GXiK6udWuL
2OC8vdJUkrEc5jhlHDSMdo+XPcZr6W8WaZfa14L1vRtMultL2/sZ7aCds4id0KqxxzgE9q+
YE/Zn+KV38NbTwHfeNfDNnpNncC5iW000tKZASRIZtqvu+YjPpgZxxQBifC741+I/D/xXj8
O6zqHiS48FT3g0ov4mWN7vTr18kJLKMHG4MOSOOcfKRX1prHgjwd4hkkl17wrpOpyyY3yXV
nHI5IGB8xGeBwOa+cLb9kbXY/Dl54bn+LUj6RqNyl3eQDR0ZppVHyt5jSFsjnv3PrX1Jpdi
umaNZaakrzLaQJAJH+84VQuT7nFAGf4X8KaF4N0T+xfDlitjp4mknWFSSFZ2LNyeep79OnQ
Vt0UUAFFFFABRRRQAVn67GZvDeqRKQC9rKoz05Q1oVT1VQ+i3yHdhoJAdn3vunpyOfxoA+Y
fhlai5/4J/a1bs5XGn6q2R/svK39K9s+C3/JBvA3/AGBrb/0WK8b+FYYfsEa4Exkabq/3vT
M1eyfBb/kg3gb/ALA1t/6LFAHfUlLSUALRRRQB8z/A95pf2dviHEbYRhdR1dY3z/rcxZz7Y
JI/Cuw/ZcZW/Zq8LhTkqboH2P2mSuK/Z9iN18DfiVbQxRCV9Y1OMF2O1yYFxuz0HIH0rt/2
XT/xjT4V/wC3r/0ploA9moooJxQAZrwb9qx7q3+DVpf29sZ0sdatLqbAYhEUtydvQZIGeOt
fNnjXxToWs+LfiN4h1rxhq2n+KItZNl4ba0unWOOOJirCRR92Pbt54yScZ+YV9K+AfF0vxX
8B+JvhZ4/hWx8ZWVo9jqKFARPG67Uu4weCOVbjjO0jAYUAdV8W2Hij9nDxTc+H3j1CK+0d7
m3eL5hNHtD5X1yoOPfFT/A7VdP1T4D+DHsLlJxBpcFvIEIJSRECMpA6HKmuM/Zu8Q64+g67
8M/ENvbm78Bzrpn2uCUstypaTbwQMbQgA9RjgVa8Vfs2eEdTvrzW/Bup6j4H164cS/atKnd
Yi+4NkxAgdR0UqAeaAPb+1fBf7TMc+h/FfxnaXUMx/wCEusdOfT2Rf3bNE6KwYk4yPLb1+8
Oma+gfh7498faP8U5PhJ8VTZXuqS2jX2laxZjat9EpOQ6AfK2FY9B9wjnIJ9A+J2r6f4Z+H
Or+L7zRbXVptEt2u7aK4iDgSDAXBIyvOMkcgUAZPxR8c3Xwr+Ctx4os9Pt7q7sUt4I7Wd9i
FmZUx8vJwCTgelcH8Kv2jpPGnjgeC/FWg2ei6hKr/Zby2vRLbXTrtJiQnq+G7MemOK4X4nf
Emx+PfwRv9B8IaRqVt4ishBrEmkXUIEk9upId4CP9aBuB4wSBwO1ePaJ4r8bfFLwBpHww8M
+HdNtpvB1s2rW17bxSi5LQ5Y7XBwjMW7j5n28gkUAfefjLwPa+MZdOe51S70/7CZCDaw27t
IG25UmaJ8D5R93H8q8b8GTiy/aItPDsV1PefYPtsMspu7adztQbWljgto/JyDxlz0Axk118
Hiq/+JHwJ8OeK9D1PULPz5LeXVX0tSLlEjbbdJGoBJO4HgAnbyMnANTw9qWm3Pxqtv8AhCv
E3iHXoJzcSa3HPNK+n2UZizEqhlCrL5gXAU7sM5bPFAHttFFc94o8beE/BVrFdeK9fs9Iim
3eUbmTaZNoy21erYHoO4oA6Giora5hvLSK6t3EkMyCRHHRlIyD+RqWgAooooA8x8f/ABi8N
+BfEieGtZ02+uZbixF3vg8ny9rOYwh3yKSSw6AHjJ7HHj3wE1WTR9I8f+Kk0tGmtNJimgtL
S1MEEMcInZbUyFAZZE6GTc+5ChznivqTUbSzvNOuLe9ghmgkQiRZYhIpGO6kEH6V81fszat
Y6n408Wx2erJexJY2ynNtDafaWEs4adYY1XCsChBdd4DKDkbSQDIb9pX4qW3wzh+IF54H8N
f2Jey+RaSrqeHeUMylPK3F2bgnHHAJ6Guk8EfFX46/E/w8+teEfDXgu3snmaDzLu9lZ7ZgR
xIinOQCDjAyOe4rz/xr8GoI/wBqfQPBvg3Xrzw3p2oQN4ijSGPz4bC6jL/PHGWCgExr16Zx
0wK+lPhf8MbT4aaPqUC6vcazqer3j3+oX86CMzyt1IQcKOpxzyTQBxy+Gv2l9Ujnh1H4h+F
dDSUkB9M0xp3iGP4fMx9OcnvnNUpvgPe+E/hhrNv8O9V834g6hIs0niTUsfaZW3gyBXwxiy
u4cc5PJzyPfaKAOF8M+EdSvvhNpvhf4rPZ+J9QMAW/MsYeOVgxK5yPmZRtG7gkjNdB4a8Ke
G/B+kJpHhfRrXSbJTu8q2j27j/eY9WPuSTXknxa+IZ+HXxJ07VbWfVb+7bS8NoUFm00F5F5
3L+YpJilXPDFSCOD14z/AII+MR4v8fX+p+INb1q68VXemB2sJtPaysLCBZFzFCG5kcO4zIe
o9KAMv48RatZfEOy8Rjw1qWo21tZpBGNGuXNxfqZPM8goIX8oLLGrM4ILIQASRgZvinw54z
8Mxad8Y/hF4OutI8Q3kz22u+G1jeWC63MVEwiG0kb+dwC8MGwPmz2nxisGHj3RNUWC7iU2w
t2e0uLuOXUR5277Kn2dSu4HDfvvkO7oAHYbV/8ADr4g3X7Q1p4+tfiBJb+F4okjk0XL8qEw
0e0fIQz/ADbjyM+woA8t8UfDX4o+FvBd/wDGSbx3fT+PrGQalc2Fs7HTxbj79uIj1AXk9vl
Ixn5q9W8U+EPDnx8+D2j3zSm2ubi2TUNMv4GIeynZAeD6Z+Vh7diAR6Rrls934b1OzhUmSe
1ljUAgZJQgcnp1ryL9le8kuv2dNCillR3tJrq3wuPkxOxAOO+Gz+IoA5vwXbv8dPhXceH/A
IhXd5p/inwVq7WzavYTCKRLiEfLOrdM4yDkdtwxkY8gtodM0PxBq3jfwtHea54O+H0k1/8A
2pqU2/8AtzWZSke/fgAqG2H5eyZzlxXpnxY+EvxQ/wCEx8RT/C7ypdC8cW6Ra5byTRx/Z5V
YAyqGK/eXPTJ5fPUVoftB6BpngX9khfB+iQJHp8M9nZqW4ZsSB2kOBguzKSfqTQBqaJ8GtX
+I2m2PiX4zeL9Q1s3ipeJoFjObfTrcMqlUKryxHcgjnueScXxJ+zFodpfaxe2fiz+w/Ad1P
Hqeq6OLBZCFgDMRHKDuRcF+AD174FegaF8dPhS3iyx+HeneIBJfRhLKGVY2Ns8qqAIll+6z
dhjgngHNek689qvhrU2vrCTULUWkpmtIk3vcJsO6NV/iLDIA75oAwdM8TfDO3j+16T4h8Nw
LOqsZILqBDIOoyQcn8a69WV1DKwZTyCO9fKtn4Y1fxNrR1/x98LX/ALP0iM3WieDNIaySON
cbhJcoZVd5D93aUwOeOSK+n9LnkutGsrqW2NpJNAkjQHrESoJToOnToOlAHjn7S2gX118Nb
XxnoaEa54PvY9WtpU+8qKR5oHBBGArH/cr1nw/rVn4n8Kabrti3mWmpWkdzGc9VdQcH35xV
3ULG21PTLrTbyPzLa6ieCVP7yMpVh+RNeLfsx3d7b/DfV/BmpS+ZdeEtautK6g4QNuHPcZZ
gD6D2oA4rw3r3iv8AZ3g17wVefDzXPEulzahLeeH7nSkM0bRSHiGV8EowxnoTknjGCe5+GH
g3xre/FTxH8VfiLotnpV9qNvDa6bp6XH2mSxiVcONw4XdgZA7lunfK+Omr6t4k8ceFPhV4Z
lvLTUJrqDUrjUrOURvZgMwXaxdRv8tZ3C8k+WMDrj363i8m1ih8x5PLQLvc5ZsDGSfWgCWu
M+JXxC034aeDX8R6jZz3xaeO1t7O2x5lxM5wqLn2BP0B612dfP8A8QUbx5+1H4F8CmPztK8
OW7+IdQQ/dMmdsIP0YL+DmgCvqPxt+K2jahZWurfCnR7a5vGBh01/FFst66EnGIzyTxjgda
6rQfjnZ33jHTPB/ifwR4j8JazqrlLNdSt18mfCljtkBwcYxjHUj1rzv4p/s8eKvGXxF8Rat
pNx4fm0/wASC08291RZGvdKMOA32baNuGVRnJ5HHHWtj4w2v9nfFD4Dwyyy3T2urG3M8gy0
nyxDcT0ySM9c/WgD6KooooAKKKKACiiigApkoJgkAbaSp5Hbin01/wDVt9DQB8w/Cwv/AMM
I+IA2Mf2frOCPrL1/HNeufA6cz/APwQxieLGkwJtfGTtXbnjscZHsRXjHwhufP/Ye8YRbQP
s1trEWRnnMbPzn/e7eletfs9yyTfs7eC5JXLsLHYCf7quwA/AACgD1GkpaSgBaD0oooA+eP
2dY1g8CfEuK1iMSx+KNRWOORwxUCNMAsM5+ozXQfsu/8m0+Ff8At6/9KZax/gIAnhr4rRQq
ilPF2qBU6AfKuBx0HFXv2UZ4Zv2cNDSFWDQz3Mcm4k5bzmPHoMEUAe40jAMpU9D1paKAPm6
L9kfwHY6T4q2TXeq6lqdvKlhJelQLFj8ylcDlt2Mse3Axk5800/UNXHwe8MfG/RY1/wCEw+
H8p0TXIG4+12aHZskHdgjpz1wWP8Ix9uV8efES3ufhJ8QPGOivciTwV8RdK1K5jgkjCxWuo
eSx+8eMlgAAP768fKDQB0eu+IT8LfiZpvxl0ZFvfA3xFS0i1KAsRLbTsmY5lA4+7kkeu8cZ
Br6T1bVLLRNGu9X1K4S3s7OJpppHYKFVRk8nivjfxdcCX9h74XNevJL/AMTa1Qkfe2K04wD
jAwoAGfSvpn4veGdT8WfC3U9K0WOGfUo3hvbeC4XdHcPBKkwiYZHDbNv40AeL+J/FWmQftF
/Cj4qa9bXWiaDq+jy2aNfw7DazN5m0SnkIT5q/QZPTJH0lf2Oj+KfDdzp14kOo6TqduY5Ar
BkmidexHUEHgivlmT4heJfi9+zp8V9Q8ZeHdOsbfSFMNrbLA/mW86IC24uT8ykjsCCSK95+
Cv8AyQXwN/2B7b/0WKAOE8AfDP4deAvjUumWfi/W9T8S2Ojk2On6lOHS1snkYbYzsGQGzxn
jOcc5rzvx3PL+zt+0BqHjzRvD76zp/jSxmhhtY22+Xe70Zl4B+UkK2AMncQOlbPx5+D3xM8
R/Fqy8ffD6UvPDYJaxtBfizntZVZzvDHAZSG5GcnJ7V1XxC8B6tr37Ky2XjK7Evi7QtPGor
ftIHdLuJSxw4xksoKZ988kZoA4b9mPxjc6f408Q+Etf0G88MjxNO2uaJp88TpEEJbzVjLAE
jAXHGMIfx+tK+UviLr97rHwL+F3x3Gf7X8P3Vtc3Zjjx5iORHOvsC6j2wx9a+qbeZLi2juI
zlJVDqfYjIoAkr5q/ad1bT9D17wPe3766kVwLyykGiXYtZ3jcRbgHwfQZU4BHcYr6VrxH4g
aWfiPZ+FfHXg63N5NpZvFgaXUH0mWAsPL88vsLbUaM5Qgbg3pwQD2PTTGdKtDFv8vyU27zl
sbRjJ7mrdUtINydDsTe3UN5dGCPzriAYjmfaNzr/sk5I9jV2gAo6CivDviZrXxA1r4zaJ8K
vB3iWHwvaX+kvqV5qSW/m3AVZChWPJwDwMEYPJOeAKAOu+JEHjNLvQtY8JWd9qaadJNJPpl
lfpaG6kKDyTIXIV4gwIZcg4bIBxiuL+Dvh3W/DPxB163vvDzebeWMdzq+tSWC2qTaiZG3RW
xVVDwBMHjOCM9WqK+/Zk0mb7Df2HxE8X2mv20qyNq0motNLJgYYYOApI6EdPert18KPi3p1
pK/hj486tJPH89vDq9lFOjNxxJJgnaeeinHpQBpfFL4Xal4g8SWHxF8J+LpvDXinQ7KWCGc
26TwyxEMdjK3A+8w3c8HpwK1/gj441L4ifB3RvFGsxwJqM3mw3HkcKzRyMm7H8OQoOPf0ry
XX/j34y+H2la54c+LXhyLT9a/stjpGoaaHkt9TnwVyDjCYJViOCMHgZUV6j8APDM/hP4C+G
NMu42ju5bc3k6uMMHmYyYPuAwH4UAen0UUUAeWeMdcsPD3xa0m/wDFXi278PeH204/Zy04g
s7i6WXLJK5H3tm0hSRuG7GcGobXxra+OfH2raH4L1WPXNH/ALAl+0X1s4eC0u2cLEiyj+Jl
LlgCcbFPFafj+3tb7XrKx1Hx9pug2EllL52l38FvMl9l0w7LPxhcY45y/PFU/A2p6Vo/iuL
wPoet6HrNnNZzagw0m2ht/sRV41G9YDsIk3nGQD+7b73YAw9G0H416GseqQaP4OmvF0m103
yG1K63AQ7jnJj27jv57fKOTXoWpeNrWy+JOgeB7eBby+1OC4urgpLzZQxqNruoBOHY7RnHI
PXpXWV8ueMvim/wP+LfixNU8Mf2ldeK57e907VZJPJiESxJF5Mr4JCxspOFBwHzjkUAfS51
PTjq7aML2A6isAuTabx5giLbQ+3rtyCM+tfOmiXuqfs5+NJ9C8QW0E/w68UaxJLp+qQud2m
Ty4xFKp4CYXqPQnPUDS+F3jzwZLY3XxV8c+NNJg8R67cSad5bXqiOwt45nEVvGP7nymQyEf
NuyTXsPjbwhpHj/wADan4W1eMPaahDtDjkxP1SRfdWAI+npQB0asrAFWBB5yK8G/a1tJbn9
nu+mRQ0dpfWs0gPXbv2cfiw/DNafwB8XarfeHdT8AeLZGPizwbP/Z92X6zw5IhlB/iBUYz3
wCfvV6P418L2fjTwLrXhW+fy4NTtXtzJjPlsR8r477WAP4UAeN+Fv2cPC1tqvh/XdN8VaxL
4YsrtNc0/RJGUxRzsqEOX+8R8q8HnAxnrn3DxEuqN4W1ZdEJGqGzmFmRjibYfL68fex14ry
L9n3X/ABNHbeIvhf4sktrrUfA0sFil5bNlZ4GQ+UD7qEx0BxgHkGvXPEk+oW3hTV59JYLqE
dlM9sWGQJRGSmR3+bFAHzCkH7NWk+FPtaXl5YeMogT5nmXI12O+6k7Cdxk3nuNh9xX1DoEu
pzeGNLm1uJYdUktYmu406JMUG8D6Nmvl7wP4yn8J+ILbWrzwf8TNftLrSfOvr3V9Fe4mW+B
UhoGIykTIZMgNtHye5r6h0DUzrXhnS9Zazlsjf2sVybab78O9A2xvcZwfpQBavr2103T7jU
L6dLe0to2mmlc4WNFGWYn0ABNfLHwr8QapofgHx38YLSGK20jWfEs+oeRexSsLizG4fI0Ss
0Tb3I3srL8mCAMkdT47utR+M3xVm+EOj3c1t4P0TZP4ovIDg3D5DJaK3bpz7hv7mDf+JnjD
wv4f+EcvhDwpGlqlxLJoNpbRoyNlFO7yIyhacbl8rcgxvY5dcEgAxvgtFN408Ya98Ztf0y2
0e1DSCzWTYzAsq75nlZcqBCkQAVig3SdCSK6x/wBpP4YyXtzaaPcatr8sBK/8SrS5p1kYdl
YAA/Xp714F4O+Dc/jD4lePfhx4n8c6zIvh+1gEM1m4hikllQFmeLBDDOM9Cccmvqn4YXenL
4Mt/D0Gn2ek6joX/EvvtNtWytvKgAyO5RwVdWPJDjPOaAOOf9ozw6iF38BePlUDJJ0FwB/4
9UHwG0PXby68VfFLxdpb2GteK73db29xGUmtrKP5Y4yDyoOOncKp9K9a8SvrEfhPV38PKG1
lbKY2KtjBn2Hywc8fex14r5p+A+r/ABjv/inHD4hm8Vz6Mmnv/bQ8Q2oijgvdxwtufTlcAY
4LZGADQB9WV4D+0y11o+meBvHcILWvhnxDb3N2APuxMcFvzAXp/FXvu4A4ryyDw1pXxdtLr
XPFccep+GrkSQaRpu5vKWIFkN22MbpXwSh/5ZrtxhixoA9QgnhubeO4t5VlhlUOjochlIyC
D3BFSV8/WfhX45/CmH+zfBGo6Z458J2qH7JpurSGC9gXqI0kHDAYwMnvjAwK9E+GnxQ0X4k
6Rcy2kE2maxp8nkalpF5hbizkHUMvUqTnDYGcHgEEAA72iiigAooooAKiuH2Wsrgqu1CcsC
QOO+KlpGOEY5xx1oA+UPgohf8AYs8dRrG8hYasoRPvN+4HA969c/Z2/wCTcvBn/Xo3/o168
8+A9zF/wzB40uzceZF9s1WTztpG4eXndg5Pv3Neh/s7f8m5eDP+vRv/AEa9AHqlJS0lAC0U
UdaAPnD9nmOSOT4xWKI6rH4luxHHgkjO4d+ewrU/ZIR4/wBnqyR1Kut/dAqwwQd/Q1a+CEa
nx78ZI2yynxPIDuOcjaaj/ZWlhb4LTwQlcW+s3sZVT935wwB9OGFAHutFFFABXgH7WHgrUf
F3wfhuNG02fUNR0m9S5SG2jaSRo2BRwFUEnqrH/dr3+jGaAPivxxp13Z/sQ/DaC+guLO5t9
Vt98EwMbfM8+MqeehBHsc19BfHDUnt/Bem6A2tRaDZeJNTj0m91WRgv2OB45HdgxICswj2A
k4G/NRfH7wNrfjv4TXWm+HJM6pZ3EV/DblyFujGSfLPqT2B/iA5FJoWr+Ef2h/gxcWWp2zI
tyv2XU7HO2awukIPGeQQwDKT1HUdRQBS19fAGr/s9/ESXwXd2l/YT2d/NdzWku7zbtYcs7H
+8Sik9j175rovgdMk/wB8EPHIkgGlQJlDkZVdpH1BBB9wa8T+DfhnUdM/Zz8W2Gq+MvtFnr
9pqFro2nTNg28cInSRkRjncxyzIOgAJ5Jr1j9nGQSfs4+DirKdttIvytnpM/wCvtQB6vXzj
+1BplrdS/Dy98QpLJ4Tj1sW2qpE7RkLKAFcsDkABW/xr6Orw/wDast5J/wBnPWpI4mf7PcW
szFTgoBMoLfr+tAHHaD4f0PxR4H8deDW8RWei6VcNJ4Z0DQLu9z9nktpH2zkO2WkklO84HQ
Ac9uy+B3xQs7/RbL4aeLHOkeO9BhFlc6fd/K1wsYAWSNvuvlcEgHPU9Oa8u+I/wvll+Ofwz
8XeAb+Kz1rxOwmmeeNJolMMKO9xyCGYxkk8csMggnNeg+I/AOkfFXxP4sbxTqE+m67pE3k6
ALNhHPZwrGjpdJtw829y3UkDbtG1gTQB7/Xho+EPwd8K6TBH8RItDvdSv7iYf2lfD7LJeMz
NIQRvwSAecccDgVj/AAn+OV3H4iT4V/FOKfTfE9sfIs9RvImgXVQCQhZXAKuwAwejHPfg3/
j9p2ieMfDumtHbQ68tg10RHY3ccc8UxjKpudpUCQhx+86n5V4HJAB7hptvY2ek2lppoQWMM
KR24RtyiMKAuD3GAOat5GM5rwH4j6F4rTwD4a13QLzWXt7Cyt45dF8PXZSPPlYDCRSWMQyM
tiRsKpXHzGvTvhx430Tx74G03WtHuzNvgTz4pZA00D4wVkxj5sg84wcHFAHnOuftG2Sa7qG
i+CPBWr+K59MuTa3l2CtpZwuGwVM0nGcg4yBnHGRWRoCePPGf7Tfh3x7rPw2vfDuj2OjzWQ
nlvop13NvZXyh5B37QBnrmvHbT4a+JvEvxB8aeF9P+ya0nhjxNPqs3h/VLl4IdRjuFwj7l6
MAg6n+Ptzn6j+BvgfXvh78JrHw54jvkub5JZJvLjkMkdqrtkRIx6gdfqTjigDE+MnjDUPDH
inwtBaeMLfwjDcx3Ms2oX3761Kx+WTE0G3MjsGO0h0xtPJJAr0/w5c6zd6Mk+tpZCdmYxyW
TP5c0Wf3cm1xlCy4JTLYPG49a8p+PWoz6FJ4d1mDVtd004u7MvpMUcufMjUhWR433EsiKAA
MZJz8vPsemZ/seyz5mfITPmjD/AHR94dj60AJqGlaZq0C2+qafa30KncI7mFZVB9cMDzVtV
CqFUAAcADtXP6n408N6N4ih0DU9QNtfzWkt+qtDIUEEf+skaQLsULjncR1HqKqeD/iL4S8d
xu/hvUJLjaplUTW8kJli3sglTeBvQsrDcuRkYODQB1lFFFAHi/xjSxvPFHh+ybwZ4W8Q3sd
ndXQk8TXIighiVogyRghgZHLLgkYG3ms74JeJGl1SCxj8KeD/AA/p3iDTW1izt/DjL51uEZ
FMd0ABl9sqEMAACGHavU/Evw/8GeMb+yvvFXh2z1maxSSO3F4nmJGH2lvkPyknavJGRjioN
B+GngLwtr/9u+G/Cmn6PqBt2tTLZReSGjZlYgquFPKryRnigDra8S/ag0TT9T+Bl7qFzGi3
ul3drNZ3RGTbO08cbN06bXOR3wPQV7bWbr2h6X4k8P32ha1aLd6ffQtDPCxxuU/yPcHsaAP
iL4n/AAl0j4b+LfBbfC3XLi/8WSv9nnsre8jN5NK6sY7gIchUYhwwI2bQAcZJr7b8ORavb+
FNIt/EFylzrEdnCl7MmNsk4QCRhgAYLZPSvivw98BvG/hXxx40PhHWJBrHg+W31HRGltUZN
SEiP8hY87tgKED5S3pwa9r/AGavGHjfx1omva74xv8AUZpUuvs4hnt4Y7eORc7hFtAdSBtD
K3AOCDyQADL+Jd9D8Kf2ldA+KeoQXVt4X1jT20vV7u3QuizKCYmkVck8BMeyHGcYretPj3r
fiWae58AfCLxD4l0SMhY9TaRLOOc9ygkHI9+vqBXrHi/Rh4i8D67oXlRStqFjPbKsq7l3Mh
C5H1Irxr4l+Hm+JPwK8J6rD47/AOECtYYre8kknk2RHdGqhGKsvzKT8uOp7c5ABr/s++C/E
fhvRvFHiDxjo0ela94m1iXUJIQ4d0iPKIxBI4ZpCB/tc161rJuRoOoNZzGG5FtIYpAu4o+0
7Tjvg4OKj8PGA+GdMW21c6zElukYvzIJDdbVAMhYcEkgk++as6kEbSLxZJvIQwOGlwTsG0/
Nx6daAPlvwD4j8beEbmHVdO+GHxI1G2u9Pb+0rfUpxKLq/OxxcoJGLJkLKGxgHcgxkDP034
e1G61fwvpWq32nvpt3eWkVxNZyZ3W7sgZozkA5UkjkDp0r5K0y/wDDUfhdr3XvjF8WtDhW2
ZrI6lN5A1pMbVa0UqxbJwdpO4B1J45r6m8CQyW3w28M28y3ayRaXbIy3q7ZwREoxIMnD/3u
euaAPE/iVpOufBXxTqvxp8G3Hn6JqE8R8R6BIuEmLHZ9ojYfdbcwJ92JyQSK9C1DwD4JvpL
fx5ZxtYgMmq3NxbIDLeRJ+/SPewLRpvCuVjK5Iwepqf44SWw+Bni22nQyy3lhJaWsKKXea4
kG2JEUcsxcrgD+leTeBv2fvGOqfDPTrfx18UPGGm3ktqYJNJs9QHkW8BwFhIIIPyhcjoOnb
kA6H9nWw1HxBN4r+MurwpbT+M7sG1tUH+otoSyLk9ycY99ue9d98StHSDRH8a6TabPEOglb
yG4gjzLLCjAzQHaMurxh12nODgjkCvnDwR8ZPEPw/wBW03wDp9hplx4Z03XG8OR6bdSMNbI
MpJuGRfl2/NjhcZGPevs0cjmgCCyvbTUbC3v7C4jubS5jWWGWNtyyIwyGB7girB6VwPhAHR
vH/ifwdZyltItYLbUraFlwbRrh5/MiU/xR7o94/ul2HQADvqAPD9Ns/EfjzxX4y8cWWr2/h
9rSO58J6YGVpPJSOf8AfXUnIBk3A7FGAMDJNdR8Ktfk1y31OPSYM+DNMFvp+hXrRFDepFHt
mkBJ+Zd4wGwAcHGa+bP2oPAOo+EfEkXi/S9Tk/4RTxBe/wDEw0uZ5Gto71lJMhiU/MHClsj
kMpOeRhfAfx48a+DdS8KfD7xzZW/g7TNItIjPPNpks8lzb7V8vcqsDHlSf3ig4YDcPvUAfb
R6V82/FDTdK+Hn7SHgD4l2c8unL4gvX0zWpmm2wSKYlSMvuOAMcnt8gPUZPs/xGHil/hj4h
/4QlyviA2TmyK43b8fw543Yzt98V86/Brwv4s8Y65rGh/EXSPE2q+DGsopbiHxirbxqgYFj
BnkJzJ0PQjPWgD6utLy0vrZZ7O6huYjkCSFw6kjryOKnr5sTTrb9n3436La6NcSW3w/8byv
ay2UshaPTr4Y2MhPQPlRz2zk4UY+k6ACiiigApCCVIHWlooA+aPgdFdf8M1+PLOWaSOdL/V
ozcoFG5vL5ZRz39RXf/s4rKv7Ofg7zpBITauVIXbhfOfA9yB371wXwNllf4F/EqN3ykeras
FGAMZjB/Hn1rtP2ZppJv2b/AAoZZGcrHOoJA4AnkAHHp+dAHsNJS0lAC0UUEZGKAPAPgXPI
3xl+N9sWJjj16N1XPALGYE4/4CPypP2TlmT4W6/HM7lovEd5GEZshMLGSB6ck1b+Eptof2i
PjZaRgI7XlhNtAODmFyxz06t+tM/ZnlUaF4+sY44o47fxdfbVRhkA7eCo+6OOPX8KAPeKKK
KACjtRSH7poA818YfGbwn4c8N32paRqGm+Ib2xmEU+nQalFFNGA5WRiGORswxPH8J6DmvJt
T0/xDdnT/2kfhBo13YXV7Gz6x4cuU2tqtsshHmBRkb2VdwxyRhhk5DdL8ZNY8N61Yat4MuI
ZvDuo2VzF5GuXXhxr+yZiiSsgcIwBZXKnPoeua7T4IPD/wAKosLO31jTdXgsZ7i1jutNRki
ZUlbbwwHzYwTgBcnA4FAHzNe+BPD3ibxLqXxg8HpPJ4Q1DQNU1O7hcKTpuoCFt0OTny3LsH
GO4OCVwK+lP2fLOSx/Z38GRSrtZ7Hzsbs8O7Op/JhXk3xW+EHxB0TUvEs/wisY7/Q/GsDQ6
xozSRxpbzEjE8QYqBnLHjoSc5GMfQ/gXQW8L/Dvw74ckOZNN0+C2c7t3zKgDYPpnNAHRVn6
1o2m+IdCvdD1i1W60++haCeF+jowwR7fUcg81oUUAfHuleD9b1jSfF/wMl1yez8S+B5xqfh
TU45SkxtpFOI9wIbaVcKcdC46hQK6b4byWmheB/BXw5MFlD4zjnhmvJ9RsGZtINwk1wuPM4
89hCVABA3EEjsd34rmLwJ8f/h38TQPJsdQd/DmqyZ2qEk5iZj6BizH2QVxui+LtP0D4rar8
IPFXgNNW17xNr09xfaleSJFHc27Oz2zoSCW2JgKuV2kEAg0Ad98RvhjoHxH8Uana+M9V02x
v7iySx8Oxxyf6TA6s0hnJO0szEgGNcgKnXJ45r4HeFvBGt6Zr3gbxx4C0C68YeFLprXULue
0jme+V2ZkuN7AuxbnJPseM4Hf+J7X/hKPBes+EfD+lSwRWGqJaG/ln3mxMapcNcoDucuu4B
AMsWx0XmuT8V+E/CnjDxfbeIdAm8R/DjxnqJ2WWvG1e3iv3C5EUiEgMWVchWCsQvfGKAPWv
FPgjS/EngN/CSbLG0RIha7IlkSBoiGi/dt8rqCoyjcEcGvEf7a8K/BSLUdR8KeEfEOsiyjF
hd67q1y8NlHHGWY28RbrgqwRY49m5wNwBrX0v4x+JPhte2/hX46abLEGl8i08WWMW+yvR6y
gAeWw4BwPcgDku+IPxe+A1tqf9qXrWfjPXLO0kW3htYmvo4VHzEk8xx84y4+YD2GKAOb1vx
dpOifGPwH8avDlxHL4f8c2y6PqcZkUFZcDyy56KykKrZPHlkd812/w3+NWo69B4guviVoll
4Ds7G7FtaTX94IROfm3JmQjcy4GWXg7uOlcNpPgPwr8T9F8IppPgm/tfDeprFqGtPNcstqo
S2McUcDlzIXRztG3C7TJuGSAOl1/4NfAf4T+ENW8bah4KXUotNh83yrueS53nIVUVZGK8sQ
OR3oAoeCfFmsm90/SvCaeH9d1TTNOuYRYJ4yMzTo0qutxIqRNHkHI6lhv6gV9FWhuGsYGvE
RLkxqZVT7ofHzAe2c14H8CPhM2matc/FjxHpFhpOt63Fmy0nT4BBBpdswGF2rgF2ULk4yOe
5NfQVAHhHxl8N6Xr/i+LTseJLXUdV0SSwuLzSNPa8j+x+ekjIwVgUbcAAeQQ7Ag8YZ8JP8A
hE9S+I8tz4P8QX13Y+GtFXw8unz6VJClqqyKx3XBOHlLISQB07DHNn9oDWr2zt9G0eXx5Ye
ENCvvMN87LNJdXoUrmFFiG9IipcvIMbRjn10fAGqLofjjTvhzY3nhePSYtEkv4LDQ45Syfv
YgkkjMWGGV2I5yxyTng0AewUUUUAFFFFABRVHUdZ0jSBAdW1Wz08XD+XD9qnWLzGxnau4jJ
wCcD0rx7SviX4hn/aMu/Aq6zpV7o5ncGKSCRLiEC3EgWIquHAP3nYkdBkEgEA9vIyK5iLTv
D/w/0DXtU0+xeK3lnuNXu44t0jSzONzlRycsQMKO54rfvryHT9PuL64Epht42lcRRNK5AGT
tVQWY+wBJr54+JnjfR/HHjDw94F8Ia9HcXt5mS9s3LIWUNtjQxSxshZHzKyOqsUi6jigDS8
HeN/HE3geTUdXGoxax4pvWtfD+m31vHvt5JA8rSiRceZbRodwLKDtiYDduWtj4paDD4e+Au
n2EEN5eJ4dlsXjuLeYxTxmJ1HnKRk7uvC85bjpW5LaWsXxS8F+GNKjhit/D2m3N9PFBbhI4
VZVt4AAOEDZmIUDoh7CuR+NPi/Q/EfwzvtG0bTL3xBcyXccbQR6be4XZJh2V0iIDLtIB5Ge
x6EA6X4QeE7bTNDh8TJc67FNqMMgOn6nqJukhBnd94BA2u5O9h1BYg8ivTLu3W8sbi0c7Vn
jaMkdgRj+tcJ8GbmG7+EejTR6VdaRKfO8+yu2kaaKXzXLhzIqsWLEknaASTgAYr0GgDw1f2
cNPZNElvPiZ42ubzQ49lhMb6L/RCUCkxAxHZkKB1JAA5r17w5pcuieFdJ0ae8e+lsLSK2a5
kzumKIFLnJJycZPPetSs7XNa07w9ol1rGqzmC0tl3OwQuxyQAqquSzMSAFAJJIA5NAHM6wD
P8YPC9vdxF7aKwvru2IIwtwphjLEeojlcA/7TV29cZoumazrXiaDxf4htzp0dvA8Om6SSGe
3Dn55pmHBkZVQBRkINwySTjs6AMn/hGPDn/CQDxD/YGm/2wBgX/wBlT7R0x/rMbuhx16VrU
UUAZ8ul2X2+fVVhVL+S2+zNcAlWMYLMqkjsCzEHtk+tfNemW3xKv5/C9lrz+M5dE8P6TcX2
tXNtcSCTVb4kiOOCSJt0yjKsm35dvXvX1FIu6J1wDkEYPevkS0tfic2hWPgq38FeOrXwFGC
0lvb3NuL0qBt+yJO7IxtickEqr7Tt6YwAd/4lj8SeJf2d/A3jW40+TVta8O3Nl4hudPxskv
BCGEicr9/axbgYJXgHIrxYfE/wT8b/AIweGNT+Itppnh/w7Yi6iWKWWTfKdsZSK5mIVDGW3
suMdCCOcn6++HclpN8MvDpsdGfRLZbKOOPTpHZ2tAo2+WWbliuMZPXGa4uX4DeGbjwb428K
XMm/TfE+pvqsSxxBDp8pVQPL5OcMue3BK4xQB3XhDxt4a8c6ZNqHhi+e8tYJPKLtBJECexX
eo3KRyGGQRXR15X+z94S1nwX8F9L0TxB9pTUUlneSCeUuIR5rBVQH7ilQG2jjLE969UoA89
+MvgBviR8LdR8PWrLHqiFbvT5mOBHcR8rz2yMrntuzVX4M/EgfELwa66lA9j4m0VxYaxZTY
Ekc6jBfHGFYgkccEMO2a9Mr5z8aadaeDv2wvh94isHOlweKo7my1IwsypeTKmIxIPuklmjx
7qDQB9GUUUUAFFFFAHy78Av+SN/Fv/sNan/6TrXb/sr/APJtPhr/AH7v/wBKZK4v9n0E/CL
4rhWCn+3NSwSMgfuF9a7T9lf/AJNp8Nf793/6UyUAe10lLSUALRRRQB4H8LpFT9qj4y2ySK
4Y2EhILjB8rGMdO/Xr6cVX/ZmjZLr4pGSHypf+EsuQy7dpGO2Px/WpvhtGI/2uPi/iFot0F
g3zKV3ZjHIyTkH1/Srf7P7TN4h+LbXDRtKfF91uMZyp4HSgD3OiiigAooooA5H4g+K77wh4
Tl1PSbC11PUVdBFYTXPkvcAsAwjGCXfB4VQSSQBk8E+HfiKHxX4Oj1+Hwvd+Gvtc8zPZXkA
ilLByDIwAGS2M5/n1ryf43eMvhVrfhHV7a/13Tr3VdFkWNLCe2jkkjn86MEoJTGc7cj5ZAN
rMSGwK9B+C8KxfC2wZNKj0xZZZpVijg8kSBpCRIFE0o+YfNkORg8YHFAHouAetFFFABRRRQ
BxvxO8B2fxJ+HOqeE7uUQNcoHt7jbkwTKdyP+YwcckEjvXgcviPxd4J1zwz4r+Mfw41W4vP
CEUtmPEmizpPbT28qiIyzofmyOT1XlycDpX1dUc8EN1bS21zCk0EqlJI5FDK6kYIIPBBHGK
APFviYvh0/D7U/iV4U1rVEuNZggtopND1AwRX8kjCGBpCAQuDIAXG1goxnIAqtol0ln4dPg
r4s+PNPh1XwxfWl2l1I6Qm7ghjjeOQPISXPmK+5h82VIIAIzw/xQ+Hev8Awq8DeMJPBkVpq
fw41WFptQ0G7mMcmmykgCa2f0DBG2nP3Rweo5b4V2HiXwr+yf408dJYMNc1G5WWK8u7PfOL
T92HuAzjMihHkcdQNpPPNAHr3wa+EXh/QdJ8SO3jn/hO9H8URxztbXCAxmJ9zB3Us253BPz
ELnH5epaH4A8GeGtCudE0Hw3p+nWF2jR3EUMIHnKwIIcnluCRyTXjfwg1Tw3p0mvab8HPM8
X6HH9m803M8lvLbSrF5ZxJMm2RGCBgFI2kt8uCMdu0FxpUmkX/AIV1TVdT1BdXi0vVra4vp
ruJwceeSXG1TEvzB0Cj5dp6kUAc1ovwN8deFdObw34R+NF/pHhVJnlt7IaXDLPAGJbaJmPT
cc8AZyfWvLfjdefFLwz8J9Y8H/EpV8S6PcvE2leKLGJUdJkkV1juY/4cqrDcO56tk4+w7a+
srtHa0u4bkRsUcxOH2sDgg46HIqp4h0LT/E3hrUvD+qxebZajbvbTKMZ2sCMjIIBHUHsQDQ
Bynwe8dRfET4T6J4kGBdSReRdoD9yeP5X/ADI3D2YV31cX8Nfhr4e+FnhNvDnhx7qW2e4e5
klu3V5HdgBklQBwFA6dq7SgDzTx14L8Vaz450vxJ4U13TtClttMurC5u76z+2ZSSSJ1VYiV
Uf6tssW6HGD28x+COhWPw7+Jy/D/AET4g6H4jhOn3NzfwWFgsc4lWSLY0soZ84DlVXIwM8Z
5r1P4m+F/BPjeGDwz4q1m+sJnt5bqOO0vZIN0SY8x2UfI6jjO8HGfeuI+FllpvhTxlo/h/R
IfDOq6LrNpf6pYa1YWhguSgliBjI5UIC+AQ3IVflGMkA99ooooAKKKKAOc8XXuhWVjaf2/o
VxrFvNP5SRwaY9/5bFGJZkRWKrtDDdjvjvXgfhE+FT+09a3fg/StGWOf7THM+nW7Wjww+SC
PMQzL+88wYZDD0KMO+PpW/1Gw0u0N3qV7DZ24ZUMs7hFDMQqjJ7kkAepIrxy2vpdM/aUksN
OsdRay1ad2vJFuJPISZLRfmaF4NoyEjUSRy4PAbnigD1bVfE/h7Q7u2tNY1mysLi7z9ninm
VHmx12gnJ6jp3OK8R8O69rEmu614sn0QahqNzqU1h4dtJ7YrJcTSRCQn7TKqukMccZUgIqg
Bx+8bBr0bxz8MtP8YzTX39o3FpeyQxRNHKq3VlOInMkQmtpMo6hyTxtPPWsj4b6LFcXlpc2
8hl0LwxbyaPpTg4W6mDbbq4VRwEDL5ScnAWTHBFAHa+FfDSeHtOne6nF9rGoSG51G+K4NzM
fQEkqijComflUAepPnnxK0fxnqvgi9sfEPinRtO0+5vYBHPa6a/8AoiidSjyvJcKpUAAseM
HpnivZK8n+LHjrwvbaJqfhUeJ7e010CFmtxfSWjYZ1OzzEikO5lyfKVWdgeBg5oA1vg2iR/
C+xiXXW8QGO4ukbVWR1N8wuHBlO5m3bjzuDEEYI4OK9CrhvhN5o+F2kJLrMOsMPNP2mGZ5g
AZXIjLuqsWQEIdyqQVxtGMV3NAAenFed+HLe48a+IH8Zayx/s7T7ueDRNOIwIWjZoZLmUZ+
aVmVwo6ImONzE16IRkYrkfD2laloXjHX7FInfQL1l1K0kLDEE8hYXEOM5wWCyjjGZHHYUAd
cOBiiiigAooooAD0NfPPxB0343XupmLVtWnTwc9wgkXwXAReG3LYfzC5MoIT/nkGzk8dBX0
I5YRsUUM2DgE4ya+ZLDQPg/4g0248VeP/iDc23jJWZ9Skm15rK40qbcQYEhDgIqFdq/KdwU
HnIoA9o+FKeH4vhN4fi8KX11f6IkBW0uLxNsroHYfMMDkHI6DpXa1x/wxvrvUvhfoV/eM8k
s8JcTSQCBp03tslZAAFZ02ueByx4FdhQAUUUUAFec/GH4cf8ACyPBK2Nlef2dr2mzrf6Teg
keRcp93JHO09D6cHnFejV45+0P4s8Z+EPh/Y6h4PkksxNqEcGoajDai5ksrZgd0ioeM5xz+
HGc0AL8MfjKmv6gvgXx9Yv4Z+IFqBHLYXI2re4XPmwnoQQCdoP0yOa9ir4Q8Rax4o8S/BiH
4pa1eT32o+CvEiJpHiD7OLKXU7NnXJKEZyHCkdcZYYOGNfdNpcLd2MF0iMizRrIFdSrAEZw
QeQeaAJqa7MpUKm7JAPOMD1p1FAHzr+zdHE/g74mxRtuibxRfqrYByPLTnpg/lj2rf/ZW5/
Zp8Nf9dLv/ANKZazf2fEWLS/ivHHEsKJ4w1FRGoACAKnAxxxV/9lRmP7Nfh1ShULLdgE4+Y
faJDkfmRz6UAe3UlLSUALRRRQB4Z4ELn9rn4r7zIcWOmgb1A48rtjqPepfgR/yNfxf/AOxw
uv5CjwV/yd18VP8AsHaX/wCihUfwIUjxp8YnMuc+LbgeX/dx3/HP6UAe5UUUUAFB6GijqMU
AfI/xX8SS+DfjT4ku7WeO7t7tLS4v7O5ntxG+2DaiLbzy4uCfLGdqKw6B+cV7t8GtXsNc+F
OlanYeGLTwws28y6ZaRlI4JNx3YUquMnnGO/U9a7QaRpQ1B9RGm2v218brnyV8xsDAy2MnA
461eoAKKKKACiiigAooooA8q/aKu2s/2cvGcyruLWixY/35UTP/AI9XlOl+KPDPhvxD4Lsv
HniQaH4b8MeErO8020lG7+05rmB4ZWbAJcIpKhAO5PSvbPjR4euvFXwQ8WaHYw+ddz2LPDG
M5d4yJFUY7koAPevlf4heMfAXxD+DfhHQE8MeJJ/GGiQWsUaw6a4aMJsSeNn7qyhmGM8qvT
mgDr/gdYfDrwF8VfHWtp44s9K0yS8GmaXpl3drGJYZBHMkoDkM3BCqcdM5JzXsvi2Gb4deG
PF3iaDxDDDot15l6+n3dmLgrcycMkB3qD5rYARgw3uTnBIr5x+J+qeFfFHxU8GeN9C+H3jm
ObTrmIaqTpEiNPBEVMZBJO6QYxk9QACeBXZ/FH49eCvEvhW1bSpbnSvEPh/U4tYtNP8AEGn
SRR3rwZ3REjIBIdsZIO5QOCQaAO1tdasYfHmmaheWeneEb3TpDLcLcTx6ex0x7BWSORTjzv
8ASX7AiNonHYbuql8U+LdIsdI8T32paPqmi6jcW0M9nBbyW0lslxII4niaRiZDudcq6qWAJ
XGNp8g8KfFjx38TPBOhWk+naVB4j8Sa5cQaXefZV8rT7a3VJZ5AJC29gpZVwASevTJ9xudE
1rTPGWseKdDsbTX7fWorXfa3F15TQSQhgrxsVZSpVs4wCGGRnJwAdwLiAzm3E0fnKMmPcNw
H0qWvFdY8Nhof+ERt/D2kWPi26tZdbstThuXQrfCYAlJXUySFA4LMeqkLtCnA7rUfEHiyJ9
Vn0jwxaaha6a23yf7RC3N0Qu5tiKrKhwRtV2BbPO0YJAOU+LVzquj+IfDuvaf458OeEYlt7
uwlm11d6zmUwsqImVyR5RJO4Y44Oa5z4XRalcePtM06b4k+FvFVv4T02bTzaaTB5M9vu8lQ
zYZg4Aj2nGAD6npt+NNK8U+Or/wX4v8AAOm+G7+0On3Du3iWJnjSOfyGUKiZIcqjKT0AJHe
sn4ZfDr4heC/EejTeJ08Kf2Jo+m3NpE+hQypOS5jI83cuZB8h6c5570Ae80UUEgUAFFRy3E
EEZknmSJBwWdtoHbqa8c+Jmpa34m8I/wBu/Da8vdXi068l02+061ea2+0MSIzIkiLv3wSYb
K5UgOCDigD0Txtod94k8JT6Rp2oPp9zLPbyLcxuY3jCTpIxVgDtbapAODyRXNX0Or+BJ7XW
dY+J1zceHY5wk1nqdjFLPOWDKkcUkKK7OXKYXaxO0+tdd4cm1yfSYG1vTRp0qxKhhe5FxLv
BIYs6gKwICkEYPJyB0rg/F2oXOp/EzRJvD2gy67N4PkkuNS2yhEjE8JQRRZ4e5CkPt4wpxk
eYKAOhOoeOvEKRDStKTwraO2XutUCz3JTjGyBG2qx55dvl7qc8M+FFq9j8OLezknNw8F/qE
bTNGqGQi+nG4qoCjPXAAHpVLXPi14WsvC9zc2GpRya6xNtZ6RcK0N3LdsP3cJhYBwS2O2K6
bwZ4cTwn4L0vQBP9oltYv38/P76ZiXlk56bpGZsds4oA36848RfCttf1y51GHxprGjxT3kG
ofZLKK1Ma3MSoqzZkiZt37tc84OMYr0ekDqejA9uKAOe8H+GD4T0STTm1W41aWW6nu5bu5R
FkkeWQuxYIFXOT2A+ldFRRQAUd80UUAFB4FFcp8SU12T4WeKF8MySx6z/Zs/2RoTiQSbDja
f73p74oA0fD/ibS/Eyam+ltIy6ZfzabOXXH76IgPj1HPWtqvEPhJ8V/hlqZ0XwD8O9Mv5Io
7MTTvb2beTZvtyfPc4JdmBy+CCxGTlhXt4ORkUAFfLVz4c+JOqeLPDk+rv8ADLVbzVZJ2h1
K70hLueFYVDJmVSA74GPlwBt619SngE18cWGm/CzU4vCllafBrTbzX/F99dizS61iVl+zwu
3mXM0m3IJIfCBTwvXtQB9SeB31x/BOnt4k1Kz1PVv3guLqxYGGRhIw+TAHAGBjqMYPOa6Ou
N+Fz6A/wv0X/hGLKSx0hUdYLd5PM8rEjBlD5O5dwba3cYNdlQAUUUUAFR3E0NtbS3M7iOKJ
C7ueiqBkmpKw/FniLw54W8K32seK76Cz0iKMrM83IcHjYB1YnoFHJoA8B0iDXP2kPFuj+J9
T01NL+FeiXLTWNlMwaXWJ0JXdIoOFQEdDx1HzZJH0yBtUAdq8K/ZbhvNM+BluuqWv9m291q
NzPpyTDy2lt2IZWwTnk78ewB6c17t1oAKKKKAPn34ATSGb4w25A8tPFt+4O8ZJOQfl6j7o5
PB7dDVv9ktkP7OulBTki7ug3GMHzT+fGKyf2fMHxB8aVCjd/wAJNc89z80nH+fWr37IqlP2
f4FYYYaldAj33CgD3+kpaSgBaKKKAPB/B08a/tofEu2MziSTSLCQRgfKwWOMEk+o3DH+8a4
34SQ+NYv2gPije+G7zTpdHHicxavZXYKnymaUiaKQdHTBGwjB3dRjNdX4RdR+3D8Ro/m3HQ
7MjnjAWDPGPcd/X8IvgEAfix8cQRkHxGQQf9+agD361ura9tY7qzuIriCQZSWJw6uPUEcGp
q8/TwHovgW51jxb4F0CYX72bg6HZ3It7W8kB3ghCNiSZyAwwOTmtrwZ440Hx1ojalos0ivB
IYLuzuIzFcWcwHzRSoeVYfkexNAHTUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFNG/zGyQV4xx0oAdXE/
Ef4m+HvhfolnqfiCC/uRe3AtbaCwg82WWQgkAAkDoPWu2r531m2l+IP7ZOm6HqEjwaT4EsE
1WKDfj7TcuVKuB3Ayn/fBHegC7qv7S1np9mzD4UePhdMuYYrnSvJWQ+7biQPfBrnPFPi6L4
3eEda+E3iHwpeeC/HM1st/pVnqbZW5KEOvlyYHJCkEY9euDjo/hn468O3PxF8Sah4n8T21r
4x1zU20iHQvuvbQWskqwrtA3FmDOxdsA7gBisH49TN4yj12XwlZzr4h+Gog1WHWLf5h5jEm
a1BA6qgWQjJ6AECgDC0rTPCvxV/Z1h8DeHHXwh448LM7jTFdopobwBxKqgneUl3OOCcEgH7
uD0XhG18SeG/h98LPhdpby+HtU1WI6zql3Luha3t4XSSWEKSSJG3ohBwANxIGcDoU+Hnwy+
PvgTQ/Guo2kQ1i6tI3l1TSW+zzpPsAdWIzkqwwA+cYrxn4m+BvEVprdv8Ite1+/122vrWW9
8H6xesDcpdImJLGSTI3JIoC+zNEemRQB7Wr2HxP+I/iCbxBqOnSeCfD0q6TaWguRm6vXSOQ
3AkVgUZVfy02nJy3I5FXdQj0TRPF1rpPgzS4rmLw5HLNrmh2uYpHiu48LcBmKpLIPKOQ7El
XbnOAfJr79myeO4+E+r6dpgWWB7OLxLZiKIJlVDtM0YGxmGGjY4Jb5T13E854l+L6/Du48U
fDq+0O+0rxHq+vTNrPiEMGkaxlmJWSHgsWFuyqgxheo54oA95sbbwtrM2jXcvhnVLWy1F4t
P0BYdRCrBCkDOZYkhk2QoFjJBDM7ccAYFdZoniq08P8AhzStO8d67Z2GtMChS7uYxK672ET
yYOAzIoJPTdkCuU8B6r8OfiP4St9I+H02p2On+EZ4o9Pv44Gh8p1QqGjaQESAqzK6sOQxyO
Qa6JtR1HRvHml+Eri6OutrtreXc1xerFEqJAI1EKLHGAxYyjO7OArUAegKQyBlIKkZBHeuA
+LWm+I73wS134akmnubBzPPpa7tupwbSskJCFWLbSWQBhllA78VtF1pfhv4E03R/E8GpTpp
Vukd5qVvZySWtvkFuG+8YowQu7BAAGSMHHU6j4ivbO4RLHwrquswPGsi3Vi9t5TA9h5kyk/
ljnrQB4LffC7xVr/gxp/i98QLy08GaTZ+U9hDHsmureEhoriclnAmcAFhhmGAAQSa9T8Pw6
tpemNb+D/Ag02G52Tvc63e+VLcSFFBklVBJIXIVclsMTnPPWe50zxD441exXxBoo0Tw5p91
Hei1mnSa41CVPmiEgQlI40fDFdzFmVegBz6ABgYoA898QSeI9P0CbWPF3jiw8N6Pbgfa202
0IZUZgv+vkZivXblUB5yMGqWhfEf4K6Dolrpvh7xfoC27SLHFbWt0ss00rkDJUEu7sSMsck
nkmtz4parcaJ8MdX1O10Ww1uWERYsNQZVgnDTIpDlyFHBJBPAIHXpXjEdp8TY9U1W9n/Z+0
NbLXJbQOF1G3uFs1iwok8tArSY++ApBG2gD2b4ixWqeHrHU7i23tY6tp825UUuALuIcE/Xt
712g6VwHximig+DuvTzCU7BCyGL7yyCePY30DbSfYGuW8f/ABd1vwrr+uaZb+GJr2zs40t4
pbaO4aYTSRCTz3ZYmjSBA2GOWfI4U9KAPaD0NfJmteK9a8G/GD4iJ4e0rxFfFbj7c2o2l+s
dlA5t4yYZ0uFMAC9dykPghewx9UadI82j2k0rbnkgRmbnklRk8gH9B9K+c/E/hEa38V/EGs
eE/hdZ+NZobtPtt14gv/KsorgRIrRW0ONrEBVLuwPzEjsaAPUfg1451P4hfDi18R6tPo8t1
K7I40lpTGhAHyuJACrjPIGR6GvRq5TwJ4ibXdDkguvDz+G9T0yX7Je6UxVhaybVcBGT5XQq
6srDqD0ByK6W7vLSws5by+uorW2hUvJNM4RI1HUsx4A9zQBNRUNrd2t7bJc2VzFcwSAMksT
h1YEZBBHB4IqtrOoyaTo9xqEWl3uqPCARaWKq00mWA+UMyjjOTkjgGgDiPFXxRj8KfELTfC
dz4d1C7Gpxxm2uLYFjLK8wQxqoXGFUl2YsAAPcV6N2r5P+L9nZ614yuZoIPEvhDW7+Gytr6
VWtv9TLMYFZSl0DlgxV1CsWESj5cEn2rxHrcvwr+FVtBA51vWVVbDSrZo3L3902fLiCgs2M
A9+FUkmgDxa/+DOz9sWKfwhMukaesFr4j1JlLKUP2hwYYwpGVlaLJB4HPoBX1eOlfO/7QXh
bxrJ4Qh+JngvULvR/E+m6cbfVIbGTHnWZ/eSLnuY3yR7Fu+K3P2avE1rr3wqjsIYZVn0oxx
XEpvmvI5HkiWX927EsuAwzGfuNle1AHtlcTH8KPh/DrV7rMHhq3gv72KWGWaGSSMhJf9YEA
YCMtk5KBScnnk121edeIUufEHxZsvCc+t3thpUGkNqb2+n3TW0tzJ56xjc6EPsUZ4UjJYZ7
CgDsPD/h7SfC2h22haDafY9MtQVhtw7OIwTnALEnGc961SQASTgCvMPCVz49iu/EWhQXem6
xZ6RqUlrBqGo3UhudrRRzIjqkeH2+aFzuBwOeRzv3vhXVvEiRW/ivWY300DM+madCYYrr5c
FZXZmd0yT8o2g8ZyMggFiL4g+ELj7UbbWUuUtM+dLbxSSxpgkH51UqeQeh7GoYviX4Gmcqv
iGBAAWLSo8aqB1JZlAH4muqgghtoEgt4kihjUKkaKFVAOAAB0FSUAZGn+J/DmrFRpmvadeF
l3AQXSOSM4zgHPUH8q8A1e9s/jR8e44vLhvfh/8ADnzLjUJnQzRX92yH5FTBD7Cp9c7W67h
X0BqnhrQNaDf2ro1leOVKCSa3R3UEY4YjI4NeG/s6X6eDrvxN8FNYSOz1XQb+W4svMQI9/a
SNlZuOGP3efRlHagDkv2iPE3hfx94b0GHwutrrL2NxL50Qumsb2zUovKQSKGdWXIyEJB2be
uD7T4q1v+y/gXYarpt9L4fBtrPyJLy+ispLcNs2rJJLHIgOOCCvPI46jz/4nSv8W9H8PR+E
zqUV3cSanAunuVgF0sOIpHMm2RFCSFWXdgMCQCrFSOd8cePfE1lHdeBtQ1HQ7L7DJp+kRxz
2tyiwy+VC7X4u1G0LHIwGwgcLz1wwB6z8GvE/jrxFoXmeLv7P1KBofNg1jTp4pIpm86WNoS
YiVZlVEYsoUZcjHGT6rXmPwHjtbf4OaZZ2rpM1pPcwTzxXP2iK4mWdxJLHIAAyO2WXA4DY7
V6dQB85/s8qH8T/ABnRs4bxPcA46/ekrT/ZPiSD4GeRHu2R6tdou8YOA4Az71S/Z3Ea+L/j
JslJUeKJjvK4x80meOelan7LTBvgzcMJfNB1m9Ikxjf+868etAHuVJS0lAC0UUUAeBeGIvL
/AG4/Hb+W6+Z4dtmyy4DcwjI55HGM8cgjtmpvglBHb/GP42xxpsB1yGQjfv5ZZGJz7kk47Z
x2qzo//J63iX/sU7f/ANHrTfg6QfjV8a8KV/4m9rwRj/lk/NAHuBGRg1heJfDa+IdButNtt
Vv9CuJ2WQX2mS+TOrrgqc4+YcAEHII4rdooA4JPEd78PvC9q3xL1tdRY3DQf2vZ6fIsYixl
ZLgJuWI4B3Nwn0rtbK9s9SsYb7T7qK7tZ1DxTwuHSRT0KsOCKmkRZY2jdQyMMMpGQR6GvPP
EV1r3gLUdCk8M+Gre88F7jbX+n6Za7biyaSTK3ESJw6bmO9AueSwzzQB6LRSKSRzS0AFFFF
ABRRRQAUUUUAFeY/ED4K+GfH2tweI5b/VND8RW0At4NU0q6MMqoCSAR0PU+hwetegaxpGna
9o11o2r2q3VhdxmKeFiQHU9RkYP5V8w/FjQ7n4deJNEsvhj4l1rQBdpvbSIJbyW24mXMqgJ
KuAGZWjG37yn2IBzvwp8JaprH7U083ia9il8R+DXmTUbzz/Kl1ZSmy2mEY5JCnDnoR5eckn
PTwa38SPhz+0NYfC2zjsx4b8S6zc6vBfPZebJPFNmSWIneoGxg4J+8BtPIwD6j8TPg3p/ju
7t/E+jalP4a8a6ev8Aoer2R2liB8qSgffTP4gZ6jg8nc2H7SMeo6Xq2p+Gfh54jvdKDi1mj
knimjZ02u6lsKCwGDgd+MDoAU7OzT4IftF6bo+lHyPBHxBZwlmSdlhqCgf6sc4DkoMf7XYI
K9c+Ifw38OfEvQYdK8QLPE1rMLi0vbSTy7i1lH8SNg49x06dwCPE/GfhX49/FZdI0jxD4R8
OeGotO1KK9i1eC/Mstvt6sihiTx2OMkDp1H06oIUBm3HucYzQB8vfEPRviZ8G/A974qsvj1
f3VpaBUgsdY0+O5e5kZvljEhJOSO+Ox6Dpl/E600a5g+EHxC+N2lFEFvMNY+yWxZWkKLLbw
SIMnBO/I6ZDDgGtD4ya3ob/ALTPhbTvihcyaX4F0eyOo2jSQvJBf3mejbVPTA45+7jjfXru
rar8MvjJ4J1LwnaeKdH1aLUYTEEiuUeWKTGUkCZDblYBh9KAPlX4ZeN/Afw38EfEP4i+G9Y
ig13UryWy0Tw7dSfNBBvDRO6DJbAbJP3f3ZXOTXqQ1rwX4g0bwf8ABTwF4pXxPrUN4t3c6y
rvGbSNHM1xMkqY+dw7oqoTgMQSMZrSH7MeiWHij4capYW1tJ/YkYg111/cLqAWI7ZdijkmT
hgT8ynDZrwrxJ8FYtD8T/FDWPCvjSPw3D4VmRbC3kuTBJMJYhI0IkLKR8rFV67zx70AfV2q
+V4d1rWvC11dx6D4Z1XSs2l/cI04a8kaQXBkkkJy2wxFVZsEZxnBFKniHVdC8CDxHoWpabq
nhrR7XCWT28kM01pD8rSrM5AZ9q5H7vYx4B5DVS/ZpPiH/hQmhx+ItLOntHvFpudmee3JDJ
KwYkgsWbjpgAgAECum8TaRrEHiW51+x8N23im1vNOjsLjTpZkikHlyvIrIZPkZW8w7gSOUQ
884AO7Rg6Bx0IyM0teMalYS3Ona9d6VDqUPxH0yE6jHBb6jNdCJpHcwQMzYiKMFw0QGAvI/
havYYJ0dTGZI/OjA81FfdsJ7GgDh/jLZ3l/8HPEFnp2nT6heSRxeTDbw+dIriZCJFj/jKY3
7e+yuE17wt8VNL8NHUtW/aMWwtQFM01zoVvaxglhgbwQ0eenrk16j8Qb/AFHTPh5rOoaRqt
ppN9BBvhvrwgQW7ZHzuSCNo78dK8K8Y+I/EGt+GNU0+f48fDae1uYRG9pBAoaVeNwU+dIwY
9sKxyeMUAe5/ELSpNe+GHiHTrXb581jI0O5Nw8xV3Jx3+ZR71znivx/e23w10fxHoV3YWs+
oQwXcv2l0PlQSRliyB3QM27aoBI4J4yMV6WRvQqeh4rwrwF4a8XP4R0KbwvfRaRGbKKGfVr
q5lupJxEWQKLU4iBCqo3kjO48cUAe1aTd/btDsb0yCQz28cpdRgNuUHIx9a8G8ZeIdS0f4r
6nYeD/AIhXegpcSQHVm1DRTe6XY3DRrtzcZAgdkCEqflJIJIJr6EjDLEod97hQC2Mbj64r5
f8AiTp+g33jzxV4V1v4jeJNI0XW54JtSSz0xG0ywZooUjW4uHU7Gfy0OcheRnFAHqXwYvbH
UtC1zUbXXr3xNcT6m32rXZ4Fhh1GVYo13WyrwIUAEYx3RuTUvxE1nxbDoPiOyh8C2WpaULO
Xyr251CHyj+6yTNDKY8IGyOH6LniqHwQurS50vxEumeJ9R8U6ZBqCwWuqXUCQwyKkMaFLcI
ApjVlIyqgZzjPWug8ZeLPC9pPeeFPFem6k+nXdjvmuE02e4tWjcshjZ40YK3HQ+ooA5T9na
EDwDqd0+mQ6bcXOpyPNAl3Jctu2INzszuBuGCFUkBSoyTk17LXj3wMfSs+OY9F1e11jT/7c
82K9tIYoUkDW0PGyJEUMuNrcckZ4zivT9d0aDxBolxpFzdXtrDPt3S2Ny9vMAGDYWRCGXOM
HBHBIoA8L+L85g+OvgiRLq7injQBXh0p7r7KjzjfIjhgqlggVmYNtU5HWrfxtufF3ifxPpP
g/4ZYh8VeHF/4SR7yZlEcSbJYUiUMDveQswwRtAHJ54yvHvhAaD4v06x8PeKPFEx2295c2T
3Wp6i0EaXI/eqqyeWd+CpWU4G3I70/9qL4f69q3hb/hNfB99qNvqtlCLG/trGSQNfWbv9wq
nL7WYnHcFvQUARfAXxj4w+JnwZ8YWGvf2jdax/pEEd/fbFhmeWNgI4tqrtCEDIOcbuuOBS+
DHxt8F22m+Evhd4Y8JaodTit1g1BIViVYZ1CiWTLODKC5ZmI5ABODivNNQ8bfGT4MX+mfBq
KTS7HSLVB5Otw2RLPbTS4NyS7FVKM5ByBgjnIwT6j4O+FHwx0L9oHQL7wXr+k30mmaVKby0
kvluLqW4OAlyBk8kM5YrgLgcDdQB9M15l441q28KfEvRNfuJLZEk0PU4W+0SeXny/JmXB99
pGMZ5z2xXpo6VS1DSdM1VI49U061vkjbei3MKyBW9QGBwaAOd+GtkLb4daTeSYa81WP+1bu
QRhN89yfOkOO3zOQPYCuvoAwMUUAFFFFABXgvxFt7Vf2tPg7dfZYkmkh1KN5sDdIFhyik9T
tLMR7scV71Xgfj6WW4/bB+EtisW5LWz1C4Y8cbomXOP+AD86AOyvfgd8OZ9SGq6bpNxoGqr
vKX+jXstnMrO25myjAMSf7wPp0ruNF0ldI8OWGiyXlzqIs7dLc3N4/mSz7VA3Oe7HGTWlRQ
BU0/TNO0m1NppdjBZW5dpPKgjCLuZizHA4ySST7mrZ6UUUAeFfAu3jtfiN8ZIYh8o8SlugH
JDE9Pc1L+y/u/4VFeliCDrl9jj/ppVb4JTOfjF8archti66jg4GMkOD754Ht+tM/ZVnil+F
2uRRrIGg8Q3iOXfIJOxvlHYYI49cnvQB75SUtJQAtFFFAHiGjbv+G1/E+4jH/CKW+3Hp5y9
fxzUXwfll/4Xz8a4fIPlf2laN5ueN3luNv5c1No/wDyet4l/wCxTt//AEetVfg/N/xkB8a7
fbNj+0bR87R5f+rcdeu729KAPeKzdb17R/DmlvqeuahFYWaMqebKcAsxwqgdWYk4AGSa0q8
g+KnhbSv7TtPFereIL3SrBr7TUnaGIOsEsNwWgmMjtiFN0m122kcqT0oA9Wsb+y1Owgv9Pu
orq0uEEkU0TBkdT0II6irJrwP4RfETR5Ndi8N6RBdDw9eo5trmWN3hh1ISyvc24umwtwZDu
lUpgAAjA6D3ygDifA+n+MdF1LxHpPiS8/tPTBfNdaPfyT75mgkyzQSA8gxNwG5yrDpiu2rg
vH3ha51PV/DXi3SdSttK1Lw5e+dJc3TskUlk423MLEHGGUKQTwCg6da7xeVBByKAFooooAK
KKKACiiigCpqeo2+k6Xc6ldLM0FuhkcQQvM5A67UQFmPsATXy/wDGPxRpniLxh4b1Lw+1jq
F3BC8NtZ3lhcw3sNwzxvkZkheIFOj4IBBDYDZr6omZ0hdok3yBSVX1OOBXy78UrnxH4p0zT
PEviDRfHngS70qJ5Bb2MCapYysMOrSJFJwQw6uoHAzxQB9RocrnkZ7GnVDayebaRS7i29A2
SME5GenapqACiig8DNAHnHxf1vW9D8IwXOg6BpniC5kufLbTb+BpTcp5bsyxAcb8L/FxjPB
OAed0b4P/AAr+IPgjRfEmsfDrSNMvtTs4rxxpchh8p3XdlXhKg/eyD9PSo/iPPH8VPC2o6L
4atNSuX8Pawv21RYEG4MJZXjt3kZEZwSM/MMruHUiuz+HN79n+DOg302k2+mCHTFkNlZuGj
iVVJ2ryccDpk4JwScUAeb/sspcWnhfxvo0moT3tvpnia5tLdpZWk2oqoAAW5wevQckmq/x7
/Z/h+JXivw54j0pJEu/tUNlq/kuiM1kW5mXfxvjGeOcg9OK0v2U7Un4MT6/Kwe517Vru/lf
jJJfZzg4z8hPbrXd/GS4160+C/ie58NNMmox2md9v/rVi3L5zR+jiLzCp7ECgDxn4Ef8ACx
bb40a14Z8Q+Lpte8PaDpEUenTQzg200DPiBwqrtZtquCxO4FCuWANe+eIPGVhoPiXwz4eki
ae+8QXb28SI6ho1SJ5GlK9So2heB1Yc188+Gvib4P8AGOseHvhl8LtUn8L+HPDypqN9q17J
5D3FvbsreRGSwJ3s7by+BgMcEVb8X/FTQPhh8ada8b6pYy+IbDxNolr/AMI9f2TJJCoiEgk
hEpPyK7lGJXOMgkGgD3DVNJuIfGjX/h3xNZ6Xq1/aqLjT7uAXCXSRHCyhA6OGXeVLA4IKgj
gVxzaZYyW+n694a0COw1TT9e+y3msQRR2STwxyH7dNKA3MJ2zKFYk7gpHY1zHw38d+GPFes
az8Z/F/iLT9IltZW0CxspLyMRWFuWQnc4/1jSOd2/7uAMcZr1T/AIQ22lN3eaJ4mvrDS9Vm
+23NramGWCVmGWaMujFA55bacHJIwSSQDH+J3iHQ9Y+CXi6bRdU0/WY4LMiRbZ0u1GSMAor
fMTzhSRnpXlUviX4PQ6RcLH+zhrxMCCWR5fCcdsqkcB2cfcHPUdOvau61Sw0Txzp2i+MPE2
k2uleGb7S7iG6VblxNcxTyRm3iPlAE/cD4ydpbaM5Y16hoHiDQ9etZTouppei0byJlyfMiY
Do6thgSOeRz1oATxJ4itPDOgTapdJLOwZIYLeEZkuZnYLHEg7szED26nABNUvh9oupeHvhz
oej6y0Lalb2y/avJ5QSklnC+oBJGfasjU4v7a+Nujadc2pez0HTJNWRyMqLmVzBGeuMrGs+
OP4s54rvgMDFAAelfPvxM+HmhSXnifUvG3xkvvDfhnXZkll0mKWKGNtsMSY+cMXYmIHCj0G
O9fQR6V4V8Q7T4c6xquv6rr/gvV01XQLm20/8AtfS4YzcTNcxhVEfzHeoEqod64BbjpkAGl
8A77Trzw/r0WjeJdV8Q6Va30cVndanb+QwiFvFhY02qBHnOMKM5PHc+pa3d3un6Bf32m2K3
95bwPLDatMIRO4UkIXbhMkYyeBXOeAfD3i3w1bXWl+IvE0evafAkEOlv9mWCWKJE2lZQvDN
nHzZOcdB0rlfiR461/wAMape6al1o5s7i081PMtrrzbOI5R555VjlhRN2cF1C+uQDQB0/w5
8WJ4y0zUNXPhG98OXQnWG5F3B5ZuJVjXLKxAMiDO0OQMgdug7SaaKCF555FiijUs7ucKoHJ
JJ6CvG/2drSxtfBWsy2U0jC61R53jkWGPyyY0GFSNU2qQAwDImQwIGCCfXNT0+31bR73Srv
d9nvIHt5dpwdjqVOD2OCaAPBPi/YXfivxp4Vn8LaT4S8QW93Ev8ApU10jXjRrNuYQZmQGPH
Vhu+avoUgE5ryXUPgybj+2J7TxJ9mu77TbTRYJTYqVsrKFtxRFDAb3OSX6A4woxS/En4vW/
gjxRpmnQILq2tY5NQ19o4jK1lZhCI+hAV5JSiqD19Oc0Adp4v0Lwdf6HqV/wCLLKz+xpp89
tc3c4AMVq4DSjf1A+QH6qDXzv8Asi+ENQ0d/Fd/qOlapYWplj/s8X9vsWWKRSwkQsgbdtCZ
KnBDDIyBXd+L7Lxdqn7K3iKbxncW1jrUgk1VoLp1aOCJLkXEVs5AAP7tVjPUZPeqnwX/AGg
br4v+MtR02PRbHR7W0tRMLZ7mSW5fkAurBAjLkgFflIyD82eAD36iiigAoooyPWgAoqFrq1
S6S1e5iW4kBKRFwGYeoHU1h614x0rRdTTSjDfajqLR+ebTTrV7mSOPJAdwowikggbiMkHGc
HABheMfjJ8N/AGtw6L4r8Sx2GoTIJRCIZZSqE4DNsUhQTnrivPboRav+2/4dv7O7Sa0h8HN
dxOjbkkV5XUFSOMEODnuBUnjP4MaZ8VtcuPGvhrxte6EutWi6brEC2wc3ESMMxlXIaGQFFB
BHBXkZznK0fw/pfhD9sjw7oOmZFvB4HW1jM75YiOQoMf7W2Pn/gVAH0lRRRQAUUUHpQB89/
A8/wDF+/jiuBxq1uc456zd6f8AsnzSyfDPxJHI5ZYvEt4iA/wjbGcfmSfxpnwQAHx++OQDB
v8AiaW3I/7bcUn7Jn/JN/FP/Yz3f/oEVAH0LSUtJQAtFFFAHiGkE/8ADbHiUbSc+FIOew/f
rWZ8Hpm/4aW+NlvgbRdWb5yeu1x64/StLSJFX9trxIhzubwpBj8JlrzPQvh63j/9pD4vWq+
NvEPhpLa6t/Oj0acQ/aVZWxvbn7pXgY7nmgD68qtf2NpqenXOnahbR3VndRtDNBKoZJEYYZ
SD1BBIrwT4Wa74m8B/FrUfgr448QSavbmD7b4e1K8DeddRk5aIuT8xUbuOSNjYOMAfQlAHy
P4m8BeLIviZ4f8ADK+IdSsxb393qGkW+m3Id7uIfN5qpJiCyWJJPJGAxY5O3nNfTHhXxRZ+
J7O+MEU1td6Zdvp97az7fMgmTGQSpIIIKsCOoYdOgzvGvhpL6JfFGnQ3n/CSaNbTtp8lhJG
kz7l+aH94rIwYqvDgjODx1rw34c+JtU8D/ELUPD2s3E+pXl3dJNe2Gi2zakzTTkCS5vLvCh
HiKBDGiqoBG1WzkAH0b4m0O28TeEtX8O3m4W+p2ktpIVOCFdCpIP41i+CriLRNF0fwDq+tW
t34m0nSbc3UcZIMiAeX5qggFlJQgkdDjOMiuwBzXM+JfBWkeJtV0TWLp7i11PRLoXNneWji
OVR/HETg5jccMp68elAHTUVzXg3xlp3jPTLu5s7e5sbqwupLK9sLtQs9rMh5VwCRyMMCCQQ
Qa6WgAooooAKKKKAKOsXWoWWi3d1pWm/2pfRRs0Fn5yw+e4HCb24XPqa+fvib8cfiZ4K1bQ
YI/hzHpsGqSNZk6jKtzm4YgRmM20jM6jOSuwMeg5NfR/HevmL46arovia3j8ReGdT0/UrTw
9BcR6td6bGL25iXKt9m+UN9m37GIuNvyMnUc5APpmEloUZsbiATjOM/jUlU9Lu7a/0ezvrO
US21zCksUgfeGVlBB3d8g9e9XKACiikIypGcZoA838SeFNV0y9u9U8M/Er/hDbbUJGe4gvL
SG6t/PbBMkQkZfLdsEkZKkknaDknU0fw0mifCc+GtB1CTV3Swmjgu7iYMbmVwx3s445dieO
mfavFPjz8N7O18AiPS9U8T+JJ7W8guJdHm10TYQ+YFm2TrIeu5QAMEZ4ODXe6JpOt69+yjF
oui2A0PWtR0SS3jt3gFiIZnDBvkUYjBJJ4HfPGaAOG+B2v+IfhTrWn/AAM+I9laWMs8TXWi
6hBIWiuSzlmgLEAF8k4x9OcqT9OEAggjIPavJfiT8Kn8Z/B+w0CG68nxJoUEM2maimQ0dzE
q8g9QH2468cHqKvfBH4jj4lfDCx1W8kjGuWubTVIFwGjnTjcV/hDgbgOnJHagD49+JHw9+F
uhat8VDqWsv4e1uwvk/sDSERisqMiyZC4JKPuZQcgJ19BXsF94D1H/AIYWuLHx5HaXOoaXY
HU9N+zxqr2KYDRKSAMtgsGOOQxBJIzXpHxf+A+i/FPxJ4c1y4KQz2FwsWoZZl+1WXJaMFeQ
4bG08YDN7Vx/wo+CWp+Fviz44tfEt1e6z4dOmR6fp014ZGW4tZt26Ldu2/u1XYVx/ECNvcA
8T+IHwEsPh54J8I+L9N8QtqOsTywG9sEjiLTGUgo1vE33gpIQqQwbOeORX2x8OovEMXwz8P
w+LLWC01pLNFuoLdEjSJgOFCp8q4GBheB2r5Ch+Bfirw/8c9d0LwxqlvJc6PYw+IvD76hB5
7SLHOPLg3kjyzuDIeoYAEgZBHsH7PvxP8ffEnxX4qbxaPsMWmFYG02KwCRW8vCkCUtvDZVy
yNuzuBBGCCAd94l0fTvh94a1TxZor6hFFpyPcxaYt/Klijsx3M0YOFjy5dgPlABIAqxqEkn
hzxfL4vurO81U32mwWS2+i2Elw8pjd3aVyOAo8zCgnOM4JJxXfTQw3EElvcRJNDKpR43UMr
qRggg9QR2rzLxBoul+Cbrw7/wjNtDoUeoahHp9xqLMXWxgIaTYiSEonmOiRDAAHmDAyFFAE
Xh3xBpXiT47SarpE8k1tL4ZER3o0ZikjvZFkjkRgCsik4Knkc5HIr1WvN4D4c8DeK9Y1nWU
na71W4aabWhYMttbRttWOBpVyFAEaEs3BJySMgV6QDkZoAK8r8U/BmDxd4m1PVr3xx4l020
1CS3lk03SrpbaFmhVQrMdpZmygOQRjA9M16pRQBxngvwEngzUdbuk8QarrP8AarwuW1W4Nx
LEY02Y8w8kEY4xx71H4v8AhnoPjS+nvNTvNWtZp7A6bIbC+eAPAWLFWUfK+ST94EV29FAHC
6bpcfw9tPEXiTxL4vudTtXSKaS7voo0kijij2BT5SqJGJzyF3EsF5wKt2Wu+NtT0+O/tvB1
rZxTZeKHUdTMU/l4yu9EicIx/u7jjvzxWG00nxK8V6VdaesT+DNBvnmmmmUkardxhlj8oYw
YopDu3k4Z0G0ELure8e+I9Q0Dw4kWgQRXXiHU50sNLt5QSjzvk72A52IgeRv9lDQA3RPHen
XvhHUfEWuLHoMWlXVxZ3/2iXMcEkMhjciQgBlJGQcDrjAPFfLn7THim88HeLvE+jWNjBqen
eO9Gs5rp5Awa1aF3jjdGXsdqnDcZ+pr1Lx3omlaQngH4beKPEEkPhLUp7q71nUru5WA6ncp
iURSuSAqyyO7lQedoAxivMdG8d/CbxL4T8V+GdfXUta8WeL9YnguU0m0ae5aBZi1u0DEFfK
jRUZUBPQ4U5oA4nwn8R/GvjT4p2fgn43+MLvRvDs8YTULG7jSwjmCL5kccnyrsDnbk8bgcZ
5FfVvwx0v4cz+PfG3jLwFrdlqB1R7eC7t7JNsdtJEHBI7MHJzkDB2nBNWPF3wY8C+OPDmpw
XmmeRf6nZQW39obSJovJH7ltpwFK5wQAMjKnjpxnwMhv/hv8PbXwPfadqmreKHnurl9PjZc
W0CytGkhMhURRP5eUBJLFiQPvYAPoInFcz4m8SXulX+k6Po+mDUdW1Z5FhSWXyooUjXLyyN
gnauUGFBJLAepHK+IRa61f6d4j8U6bfDwtDAtq2k3iFWS+muY4keWIHDhQ2A25lAYkZ4NUL
/Q9St/D2peG/DPgvUNL1aRp4tN1H7YkltpglHltPBKX3xKFw/lKoO4kAYyQAdR/aXjLWvCm
tW1gmlWWtQsba3vba7+0QK+7a5wyhleP5vlZcEgc4Jxz2j6jo39reGZfDfjTVBHewteBtZm
lmg1i2yVk2mQjbMuEcbdvykHaVJx1GofDnwzq8kk+oxXby3KIl75F7NbpfbRgGaON1WTI65
HIwDwMV0F3oei6hpsOm3+j2N3ZQbfLtp7dHjj2jC7VIwMDgY6CgDxy00fTtY0HXLfS9DHiu
6sdVEd7r7Mkd1fF13TSWUoPySQlkRRuCjyigORXZaILq/8ZXFxpmg32lWM1vs1XUdRgMNxq
EqIEhWP5twCDzCW2gZI25yTXd21pa2VpFaWdtFbW8S7Y4okCIg9ABwBU2B6UAeejwZ4qm8K
S+E9Q8S2tzY3LNHdaitqY725tz95W2tsErL8plA/2toNed62Av7enhVR0HheQD/vqevoavA
dTtmuv28NDljkTFn4SeVwTyQZZEx9cuDz2oA9+ooooAKD0ooPQ4oA+e/gjg/H745bV2/8TS
24z/12q9+zLAtr4W8dWyRpEsPjDUIwkZJVQBGMAnkge9VPgvbi0/aD+OFv86ltRtJQr/eIY
StnqePm49iOnSr37NQmHh3x8Lgo0w8ZajvKAhS37vOAecZoA9zpKWkoAWiiigDwjTLyOH9u
TXbNlJe58KRbSOg2zKT/ADqp8Hpf+Ml/jZDj/l6s2z/wFxRZzyp+3rqMKSFY5fCa71HRsSp
imfCBGT9qD42BgRmeyP4FXoA7D42/De98deF7TU/DUwsvGPh6b7dpF2DtbeOWi3dg+B14yF
zxmtT4UfEm2+I/hWS5ktJNO1vTJPsWr2EqFGtrpQN4APO0nOPoQeRXoJGRivnjQZx8Pv2yf
EHh+QBNN8e2Sanbk4AFzGG3LnvnEpx/tLQB9D1474w+F2t6trAj0aXSl0ObVrPVjY3MQSGC
WNpGuWeNE/0jzt4J3sCGAOeBXsWaoaxpNjrmkz6ZqVtFc20u0tHKu5SVYMpIyM4YA/hQBzn
gm0svBuh6P4Av/FcerazDbySxiZgk0sQfOQm4nam9VGSeAOa7KvmPSp9L+Fvw48Q3FpZabb
fEm21GWJRPbia81iUybl2x/eWKRG+URsQickkhhX0dpWow6ppsN1E0ZJG2RI5Vl8qQcPGWU
kFlYFTg9QaAON8S+I9J8B+OdEuJ/DsUcXi67TTLrWISFdbgKfsySrjLhvmUNn5eB0r0CuX+
IF9qOleAdV1nSdFttav9Ni+2w2dyPlkMZDnGASH2hipH8WK1tB1iy8Q+HNO17TpPMs9Rt47
qFvVHUMPx5oA0qKKKACiiigBksfmxNHnG4EZ/CvnjUv2cdV3add2XjhNYk02yFnFYa7pyNa
zoOVSQQNGXQNgqr7wvoa+iqKAILONobGCJ0RGSNVKxjCggDgD0qeiigApD0NLRQB89eI9B8
ZHxZqC6l4L1bxB4cbxCuoTXBns737RZpCxW3S1m5CLI3GPm6kdq6fxBo1z48+An9ieCdKm8
MGW5hiistQU2jW6Q3i+YrKuSuQjEAdcivXsD0FcD8XfCmreM/h4+iaLcRQXZvrS43yyGMbI
50dvmAJB2gkY9KAO+rwzxP8NfEng/4pf8LT+Eul2N3c3kDW2saBLKLZL0E7vNjf7qyZAzkY
79zn3OigDyrwN8cvCfiprvTNdkTwf4lsJTBd6Nq86RSow7ozYEi+459sEE+pxyRzRrJE6yI
wyGU5BHsa5jxJ8O/Avi+TzvEvhLStUnwF8+4tlaXA6Dfjdj8a8S+FNrF4R/aZ8V+APAupz3
ngi205bm5s3maaLTbwso8tGOeeuRnPUHJTgA+k5fLVDK5VQgJLHjA7815F8Hf+Jr4p+IPjf
TrAW3hvxHqME+lytCInuhHCI5ZtvXY7gspPXJbAyc+uXESXFrLBICUlQo2OuCMGvz7+Jnjr
4yfDW3b4P3mpvZaRp1q0Fld2kIR76yOFQtIcnAQFfk2kHIJOKAPubwn4v0vxjp+oX+lLMtv
Y6hcaczyhQJHhfazoQSChPQ1pRy6P4i0UTRPaatpd5HwwKzQzofzDCvla4/aQ8Iz+ENL8Ff
DSym8NWcn2Oxm1OZIoo9Jjlk2SMqM3zsq7jv5GTkn17zXfF3h/RfBtp8F/g3rSXnip0XS7J
be5DGxTZ5j3MkuCMKmSSuTuOAAeAAdNbWlx4h0H4h+F9PGmaPZLcSaQtlDbYa3haFRJOwQB
meRXLIOmFTk8123hnXfD97B/YmkXMwm0yKON7W7hkhnRAMKxSUBipx97BBIPOQa5/x7Z2Oj
eBb7xlPoNjq2v6NY+alzLBuO5Bne2PmZFOX25z8vHODTbtdUt/G2n+MoLH/AISCJtKNhax6
SsQeYSMkskzvLIqhMxoEUFvvk554APQ6ydV8R6Lol1ZWup3ywT3sixQRhGdmJIAJCg4XJA3
HAGeTTPDniTTvE+nS3dgJont5mtrm1uE8ua1mXBaORezAEHuCCCCQQaxfFGka9b6wfFWgeK
LTRxHaCDUI9TtjcWxgRmk80BXQpIu5+SSCDyOAaAPK/iZ8Sp9N8VXfhe21b7XrP2iC+8Ovp
bkssgYRzWt1EhJkTG9idpyrMAA8ea7rV/FeseJtCtPCui6Lc6X4k13TGmuIrxgh0OFwY/Nl
KnJbduEaDBYqclQCRl+F/C+ra1arrmj+R4Us71PMhvPson1K4R3aRpMSZjtVkLu/lqpx5hJ
2nIHpGheGdJ8PJcGwhd7m6Ktc3dzI01xcsowDJIxLNgdB0HOAKAOa0Twl440Lw7p2iWfjTS
1ttPto7WMDQ8fKihR0n9BWnovg42euHxFr2rTa9rgjaCK5ljWKK1jYgskMS8IDgZYlmOAC2
ABXV0UAcb8S/h9pHxL8A3/hXVVVPOXfbXO0M1tMPuSL9DwR3BI7180eBv2YrpNN8AeI9TsL
mLWrLWHOt2l3cfL9mjkYRmMcbceWhABJIkznAAr6Wu/G921/qEPh/wAKX+v22lzGC8uLaaF
AJAAXjiV3BkZQcEcDPGScgYmo6Rbaz4quZfFNuJhqxW08OxXavJFb/wCiGWQvCGXbJuWTJJ
DYVQCKAL+p6jq2q+NNU0SLXbjw/ZaXBC6G0hje4vpZVdvl81GGFEbAKqlmOeRjB5221yxvL
myfw9rw13xbqpsrPUgts0K/Y4pmaV5oG/1DCKSQEnBLEADoK2LLwd4puYfDGma3qNpHpug3
CXjNBPLcT3kqBtiF5QCkYLA8lmIUKT1J9Jxxg80Acda/DrRILuyea/1e+s7B1ltLC8vnlt4
GT7hCnliuBt3lsHB6gGuxoooA4P4g+OZPClzpGlWl9oen32recYbrXbowW0axhd3Tl3JkXC
gjjccjHOp4K8Ty+JtGubi6OnNcWdy1rLJpl2Lq2kYKrBo3GDgq65BAIORz1PM/FCXxP/ael
Wfha3iur28sb+CGM3NrC6TlYvLmHnKxZU+csEB7ZB4q74T/ALevvDHiNvF3hw6WZppETTIb
uCfEQgRWCvCFxuYOfm+YbuoGMAHZwaxpF1PDBa6paTzTxmaKOOdWaSMHBdQDyueMjir1fNX
hu58DHxPpUui6ndi+nu9EEllHdWh8iAW8iwQJsOSqMS0mwfMz8HANfStABXgHgeI6z+2L8T
NcaGVo9I0+00yJ3VcIWVGYA5zyUJ/E9OK9/rw74Qgj48fG3dF5X/EysflznP7mTn8ev40Ae
40UUUAFB6cUEgDJOBQCCMg5FAHhvwqD/wDDR/xtMpVm+06bgqMceQ+B+WM+9H7ODE6T8Q08
twB4z1Ehz0blOn0x+tQfC+4jH7UvxotTETI7adIJMjAAhwR687h+VQ/s0+bv+J4Zk8r/AIS
682gMNwOecjqB0x+NAHv9JS0lAC0UUUAfPNt/yf3e/wDYpj/0YlSfCRt37UXxrPkiHEtiMA
Yz8j/N+PX8abbsx/b5u1LEhfCYAHp+9Sl+EcrTftQ/GtmAGJbJePZXFAH0HXB/EH4S+CPiW
lu/ifTJJL20Upa3ttO0M9vkg/KQcHkZG4EV3lFAHzpdaB+0D8LLm3k8Ka3/AMLL8MQId2na
psjvY1BHyrJ95zjocnv8vTPq3ww+Imm/E/wND4m0+0msW817e5s5yC9vMhwyEjr1BB44I4H
Su1wD1r5q0q1+I3wV8f8AjKHQ/h7d+MPCfiG+bVLI6dOiPaysDvRlIzjO0egCgjJJFAHsnj
L4f6d44urD+1tR1CHT7dZEubG0m8lL9GxhJXUb9oIzhWGckHIro9K0fStD06PTtG06206zi
+5BbRLGi/QKAK8p8EfGrUvFPxVk+H+r/D3UvDF7HYNqBa/uFLbAwUfIF7luuexr2SgAPSuK
+Hvia78Qp4otby2it30TXrvS40iiMY8pCrRnB6ko6nI4Ndr2rhfA/inVfEPiTxvp2oWkMEG
h6z9gtWiU5kj8iN8sehb5u3QEAjuQDuqKKKACiiigAoorj/F3xN8E+BbiC18T62tndXCF4L
dYZJZJRz91UUn+E/lQB2FFYvhjxJZ+K9DXWLCzv7S3d2RUv7V7aU4P3tjgMAeoJHIraoAKK
KKACuf8a6E/ijwDr3hyNlSTUrCa1jZmKhXdCFJI5ABI6V0FVdRhkudMureIqJJYnRCxIAJU
gZxzQBn+E7TVLDwXotjrksc2q21jBFdyROWRpVjAcgnBIJB5NbVcf8MNA1Hwt8K/Dvh7Vp4
p7+ws0hmkhkMiFhnox5I7V2FAHj/7RXi7XfCnwoWLw1NJbavrl/BpFvcx53QGXcSy45zhSA
RyC2RzXYfDv4eeH/hv4Uh0PQ7REkKq15dkfvbyYDDSOx5JJyQOgzxXAftR6Lc6l8DLnVbLJ
ufD97b6siYyG2NtbPsFct+FeteG9ctfEvhTSvEFkf8AR9StIrpPYOobB9xnFAGrXz78fLHw
RB8Rfhn4k+IUEa+G7Oe8iuriSFpEMhjV4I5AuSVLKx6EfLgjBNfQVcP8XLHwzffB/wATp4u
t0n0mKxkmcMwRg6qShRj0fcF2+5A5zigD5L0/4YeBvjr8f9bu/C7Xnh/wkLSLUJx9kWJ7h2
ZkJgByEjcqWyR1yNo7cj4c+F/xW8PfErxFD8Nbt7m98GPPKmoRhTDKskS7UjVgQ0rxn7uCO
Bz0NdVqPwS1Pwt+ynaeO9P1G78P+Jlha61VFung+1WcrYSFwGxuAKELgZ3MpGcVHJqPxP8A
gR8P9F1Tw1/Z6aB42itruS5tLNjLZTmNcovmEqrOmCNwKk7sAAUAesfst/EzVvG6a7pHibU
NW1PV0H2yWS7ljkt0UuV2ooUNGSc5jOVAUFcA4r1LxLo+geBV0zW9A0my0CCXUootV1C0s0
BhtDuZsnadiNII1ZsYAYnjG4eE/Cf4taD8MrMeBdX8Fat/wsPUNVkfVII4oYnneRyyMGZlX
OwqFjHGTx1r6+BWRMEAg8FT246GgDyVdb1XQG8W+KfD9/oPinSxMdWvYoL3Nz5QhUBUKjy1
IjiG0N97bksN3FLXPG3hrx14pTwx/aklx4etoIry8tbGCS4n1RziRYNsasfJRdjScfMXVCc
bgeh8fCLV9Jvvht4e08tfavbMt49upjjsLZ8h5nZSuXYBgiZy7dcKGI43Tn8P+H/BsHh/4R
aTead4yuILfTYm1DS5BLbqkpaSS6LqEAXfK5IPzFvl3ZWgD1pPGfhb/hG119NYg/s0y/Z1c
A7jLu2+UExu8zd8uzG7PGKoy/EPw8lhrEyNdm80m0N7Np0tpJDdNFglWWJ1DMGI2ggY3cdQ
a5M2/iO4toLeL4eRW/ixruK8udWnMTadHdCIQvdoBJvc+XkKuwEnAbGCaZ8TNT1zwBNN4+i
m0/UbQGO0hS+ikEmnmZo0fY0eA0R2LIVfGCpAb5gAAdNaax4/ik0mTWPD+mPHfSBLq0sLlm
n09WxhyWAWVVJw+0L1yM4xXN6lLrckWt3l/wCK9astbs5fNj03RoorgaZbPK8cEskIUmcMI
2kYElsEhQMVa8H+H9D8VeBNA1vSfFmpXd7bSXRj8QWxEUszvOxuBtYMhhaRThCGUBUweAa5
3UfDFvq3xhtvCMeoTLb6QbTxZq+o3Em+61G4R2jtoiRhUiURliAAOgAGWNAFuzvbQ6VqVy9
veWvhi20261HxBPaxT2cd1fuUkZrUyFZVIKSt8pCguoznOOu8IaHpWrw6J45/tnWdbM1ks+
nHVZE/0aOZASQiIoDlTgscnGQDgnPL/HbULK38GeHNX1VBe+DYNatp9cWHMgkthu2ZVfvx+
aYyw74HB5FdD8NfijoHxLs7+48MaZfQaZYy+RFdzRIkUwHHyAMWUj+6wU4IPegD0GiuU1jW
fFOhT3N/JoMOraLF85/s+ZvtiIB8zeUy7ZMdcKwbjgEnFdDp2o2Or6Va6ppl1HdWV3Es0E0
ZysiMMgj8KALVFFFAHEeNZ9J0/WNG1W48X6V4b1eFJ4bNtUZDFcRv5fmpsZ0JOViOVYEe4J
rB+Gl4LzT/ABtA2vL4gv4tRP2jV7Jo2juma1iZfKjTcsYRSqbMscrkklsVv/EJNYfTrQaBJ
4Zi1PzSYZNfUsE6E+UB1fHvjgVmfC6a+/sHVv7avLy91qKWM6g7tbGETeQhK2/kfKIx2DfN
nOaAOS8F6F4i0SLwjd+IPCXw60mSYW8ZnMZg1FpGQZCr5SjzzzlQeobsK92r5r8Fj4Zal4w
8P+LNC8X/AG3xBeGIXFvrqPqc8ZkIby45mA8mQcqCDtGWAHOa+lKACvnf4laDqPwm+IH/AA
u/wjazXGlXB8vxVpMLHE0Rz/pSjpuXIz7gHoWNfRFQ3drbX1lPZ3kCT288bRSxOMq6sMEEd
wQaAINJ1Sw1vR7TV9Luo7uxvIlmgnjOVkRhkEfhV2vnL4Lf2p8PvjT4p+CLaq+oeHrCzXVd
IEyjzLdHZSyFh15k79xkYyRX0bQAEAggjIPUGkVVQYUYHp6UtIThScE47CgD57+GR/4y++M
S4H+qsjnHP+rXvR+zMxN/8VV4wPFl129zTfhic/tffGBsEZgsTg9R+7Snfsz7f7S+K2xty/
8ACWXODjHc0AfQtJS0lAC0UUUAfPsMbJ+3vcuY3UP4SyGbo371Rkflj6irnw1ff+1T8ZTgj
CaYOcdoW9KJI5V/bphaR3ZH8HMUDMCFH2nBwMccg+tSfDtgf2rPjH8pX9zpXB7/ALg80Ae5
UUUUAFFFFAHz9rV9p/hz9t/R77WLtrO31nwwbG1luHxE9x9oyIkJ4BIA49WH96voGvOPjT8
PY/iN8L9R0mFcatbL9s0yZeHjuEGVAPbdyp+ue1N+CXj8/ET4Vabqt4//ABObTNjqkbLtZL
mPAYkdtww3/AsdqAPSGYKhZjgAZNcZ8Mtf1XxX4MPibU7aK1j1K7nmsokiMbra7ysJkB5Ll
VDE+4rtO1cT4S1TxFP458caRrfmyWVjfQSaZM8Hlq1vLboxRWwA4Vw4J5OSfagDtqKKKACi
iigAryX4o+Mrvw5ftYah4UTXfDt3p+592nz3Ced56oyysiOqJ5bswypJKnpnn1qvOfiDo/x
Eu72C58Ea19k82D7GyNIqpa7pAZLrYynznEYKomVAY5OewBY+FOo6PqfhTUJvD/2htKi1W7
htpJ7x7oyIr43KzgMq5yAhztAxk131cd8OE8Qx+E5V8TWc9tefbrjyxdLCLiSHzD5bymH5D
IVxkjr9a7GgAooooAKR1LKQG2nHB9KWigDhvhJ4X1TwZ8KNF8M6zNDNfWIlWR4HLqQ0zuvJ
AydrDPvmu5rh/hL4Y1jwb8KdG8Na/dRXWp2Ym8+WKRpFJeZ3ADMATgMB07V3FAFLV9Nt9Z0
S+0i7Xdb3sEltKPVXUqf0NeLfsyatdQ+ANU+Hurtt1jwZqM2nTRn/AJ5l2ZGz3BO8A+iivd
q+erKGPwz+3NfwWd5EkHirw8Lu4t92SZo22g47HbGT9C1AH0LXkvx2kl0vwpofi59Kl1fTf
DOsQ6rf2MQBaWFUkXcAeDsd0fnj5c9sj1qorm3hu7WW1uYUngmQxyRSKGV1IwVIPUEcYoA+
T4PjFpHx38V6X4Q1l7bw54Kljmvr2GbUI/OvhCyGOGbIHkqWy5AJ3KByMGu18ea74X+Kl54
R+GPh/WdNufCmvSTtqF3ZOrMiWmx1to+0bMSvPUKOBg14vYfs7eGNc0D4kardeIV0VNG1e9
03R4rl1hhtTHIrJ5zuckPkIMnod3JwKvfC74YeLfi1+zlqFl4iuTBb25jfwnNIiB45I96yE
soDGNvljG4nAXI+6KAPZfiZ4H8IeLdS8P8AxH0ptN1WPwZLLJqKW7rObi2hjd/s+BkGRXVQ
A2Mbm5zXUfB+2vl8Lt4r1/VYJ9W8bOmum2iXy47dXgjCxRqTltsaplu5/XyL9kN/Etz4V1n
TtU0G0h8PRgQR3v2NIZbqYFleNnX/AFyqvG48jOMnt5rq/hbxX8HP2j9A0q2gbxfpsjK+gW
155ty0ERkUMI1Vh5bxgdR8pVeeuAAfelFHauG1LxvMPi9oXgTRYkvHeGa81lghb7Db+W3kk
sDhWeTaApySMnjrQB3NeZfHKy/tP4Xvpj39rawXl9awzR3TzKl0hlGYP3KtIS/AAQAn1Fdi
vizRG8eN4IW4c62th/abQ+W20QeYIw27pyxxj2NcN8fU01vhUZNV1qHSLWHULWcyzJcOJCk
oYR7bciQliMDaQR1yMZoA5nw14t8S+C/hWt/rENpNpgU6ZoFnZ2t0l7NdmZ44oXjuArY4AB
bBKrubrXO/HD4aeMPEnwV0/wAZXN79l8eaJpeNWNhIUW9gA3SxfIQDtOWHBB+YDqKxdc1a+
1j4SfD7RPhzbprPjG01STXbK3SKcLBDBNOGlkE8jOoLHZiRyWJO3th3wj+KviT4ty+KPBXj
rU5ba+1yyu7K0sU09YbaJliAkxID5isobLK2eoII6UAdz+zk154r+BU+m+J/CtlaaLO729u
iWf2ePUbdkG+Ux5I+Zi3KgKeoFct+zd8MovD3xA8beJ7a9EWmabql74fs7UDDSKsynfKx64
AVV78tTfhX8Z/Gd38RNA+Deo+G7DQ7vRLb7BfLP5srXXkoo3RsoxF8ilhuDK+QAy5BrF/aC
+GniHTPiZoviXw9e+doXijV7a1vdLuZZPsiXrlUWR40IyrBQSw+YMuQckYAPsHgiuG+G1uu
mWXiHw/DG0VvpWt3UUETc7I5NtwoB7j98cegIHauztLdLSygtY92yFFjXc5c4AwMsxJPTqT
k1yOpaDrWjeKLnxT4RSG5bUdg1TSrmXykuSqhEnjkwdkqqFUggq6gZwQDQB2lFch/wndvp7
RL4r0e+8MrIwjW6vTE9qXJwq+dG7KpPbftyeOuM9cDkUAeZfFWyOu3Gh+Fbe20e4vtU+1CP
+1dJN8kKCLa8ikOvlECQDdk5zjHNXvh3o0+iWWu6Nc/8I0byCaOORND09rOMfuEK+ahZssV
I+YHG3A7V1Wu6BZ6/bQx3E91azQP5kNzZztDNEcYOGXsQcEHIP4CoPDXhXSvCtncwab9olk
u5zc3NzdzvPPcSEAbndiScAKo7AAAUAcJ4dX4m6LqFjpl5pcMujWVtp+nRw2yRJCZW+e5nH
O5Yok2xoOpIGQeWr1iiigAooooA8BjK3H7eMwtpv8Aj08IAXCqccmbIB454dD+XpXv1fPXw
+aPxD+2N8TfEEZHl6NY22kKR/Ex2l89RkNEw7duOtfQtABRRSH7poA+evhoCP2v/jDkEZhs
v/Ra1b/Z4SaPxD8W0uECSjxZcbgDnFRfDpJl/a/+LfnCX5rWxKeZ/d8tcY9vStL4Gf8AI6/
GH/sbJ/5UAe3UlLSUALRRRQB4TI7t+3RArSIyr4NYKqjlR9pzzye+T0HH5074fxI37Wfxgm
JO5bfS1HPGDBk8fgKfcbP+G47LbtyPBb7sdc/aj1/DFR+AT/xlp8YBz/x7aX3P/PAdun+fr
QB7rRRRQAUUUUABGRXzb4sguPgT8al+IttcN/wgvjG8S21u1BH+iXbBitxyD8v3mOCDksO6
ivpKsTxZ4V0Txt4VvfDPiKzF3pt6oWWPcVPBBVgRyCCAQfagDZVldAysGBGQQcgiuG8Pat4
nl+L3jPRdWSVtDt7exuNJcW+2NQ6OJlMmPnbeucZOBjpXnFj4a+PHwqY2XhS/s/iP4WiXFv
YarP8AZ762QdEWU/K3XHOeAAAtQ/Db41a949+Plz4duND1LRrOz0yW3vtLmRZFsr2Ob/WNK
qg4ZMqM4GV4zkGgD6IooooAKKKKACvKviRr3xG8P6/FP4T0q51ewl0/m3toIZmhnW4TdIyN
IkjqYmYYTPOPWvVa8c+JVxpunfFPw7qWqfEGfwbGumXUYlt4lJnzNCdrvJG8apkDg7SSRg9
aAO0+H3iLV/E+g32pavYPY7dSuILWOW0ktZTbq+IzJHISQxGfY8HjOK6+uW8B35v/AAy0je
NrPxmY7mRP7TtEiRSM5CEREpuUEAkdeuBXU0AFFFFABQSB1oqvfRzzadcxWsnl3DxMsT5xt
Yg4P50Acn8LfC+p+DPhdovhrWbiK41CyjcTSQuzKzNIz8FuT97r+g6V2AngJIEyEqwQjcOG
PQfX2rkvhh4f1bwr8KvD3h7XZI5NTsLRYrho3LqXyT949evWvD9WsvD11dTa7pus3unHyjq
cLXemee9lNqF95IuS8cnz3AKbYgf9WnJzjFAH1DnPSvn3XFS+/bt8K+RIm/TvDM0s6kEHDN
KoA45Pzg/SvoBflQAkkjjPrXz18OZl8Z/tW/ELxxZlbjSNHtItBtp+GDSgqZNh9AUfp13Zz
zQB9D0UUUAfHf7THwsFn4/0D4gaHNFbR63qdvp+oQSQLcK1w3ypMIXO2TKjBTHVc/xE1X8L
6/8AGLwJ8WfCvwIur37FpFlKRa32n6Ukr6hbZZg7iRseWBu3FSGXBPzEc+nfFzxVoXgH40e
GPGPjm1urvw5BpVzHp4gtzMLfUfNQlyCQAxiyFJ5GD+FLwh4q0b4sfEyL4j6tcW/h3S/A9u
DaW1zLEJXN1DlpppQxURbOFUHqCSQRigDgdN8e/Ev4S/EHRfgXHZadBYDUXax1SaylnN7bz
SvIuVV+BufDFeV2nrg59P8Ajbrd/wDDPxboHxgXQf7e07T7KbSLm3SXymt2mdGSXcQ3BKlO
n8Q55r1DVfCegeKvEfhfxe8gmudCeW4sZoGVkkEsZQgnByuCGGCOQDW1rGj2GvaDe6Jqlul
zY30LwTxOMhkYYP8AOgDifgx471T4kfDaDxXqcOmwvczSKkdg8jBApxtcOBhweDgkHgg84H
jnxa8beLvgR8Q/EniTSdBh1HTfGwtnTUJ9xWxuYYvKKFV+98oDgErnnB4NfQXgDwhD4C+H+
keEbe8a8i0yExCdk2GTLFiSuTjr61yP7Q+nQ6j+z94ojmtzKI44ptyxmRoQsyFpABzlV3H6
A0AeP/CX43+Ara11HX/Et3ear8RNd1F4LiKxsJZpngVj5Kwpj5YlTnZndkHIY4roW8OfGbw
x4U8X6n4y+K2nC3vrmA6dJcWDXwi3TYIEDRkqWDKgjVW57DGa8i+KPgX4UXWseDdF+DepWt
94me7itZBHPLJFc+aCyzSXC8CRSNxAYMA3TgCvah8IPHa6amgXD6br+n2aweXe6zr2qCe5k
WNGaQpFJtTbLuCY5AVe/NAHkQ8VeOfg14O074gabpVjqsWpWUmhXEstnJbrp80VxM8JClIz
tYSdNgDFOo4rU+D/AMSPAPhnXvFHjTx5YyQ/EHWr9Db2tvpkiTTQSpHgwo3C73Z2bLAtjjs
K990nwNd6n8M9Z+Gvi3RILLTrmF4ku7LUpb1ZfMLMWDXH71XR8MA24fdwTggcD+0V8JNJvv
hLpmtWVtatqPhGKCNZLmUQpcWaYV4nORkcAgA7s5C8tQBu+PbGCw8Sad8UvC7Sp4m8VWEXh
bT7a8iNvEJJ28xZ5twDqY0RiVIydqrwa9W8PeH10vwZovh/Vbj+2JdNtoIXurlNxnkiVcSk
Nn5ty7s5JB714f8AEDWNZ8b/AAI8H6TaaHNpvxD1t7a/0ewh3B9PeGRS1wXbmNVjP3m5zIB
yaj/ZctfFtwvjTV/GstxcazHqZ064nubuZ5WkiUB0ZD+7wvy7WXnBIPAFAH0lRRRQB4Ncax
8SPE/xOttI/wCEMsJNN0+5ubfVjLGyRfZWO2OF5ZUImDoVmxEPvBFbbgmu68HX0nh3Vz4A1
K7a5jVHuNEvZH3farUNzAWycyQZVTzlk2N13Y7LVdNt9X0i70u6aVLe7heCQwytE4Vhg7WU
gqcHqCDXzv4fg1bSL3/hU1/cE+KtNkfVvD91b2LR2kDxqTkuNqCKVX2GJF+XfIpZmINAHu9
9rV1beONE0CK3ieC/tbu4llZiGj8owhQo6HJl5+lb1eNeJfHPhO6fw9qOryeIPDniyGRobG
zh0yRrlp5VCyWy74zFKGwOQdvCtkda3tAtPjG+hRXuta94fTU5I8tpz6a5SI7mwDMk3J2lc
kLjI49aANf4ieNovAXhu11y4SA20mo2tnPLcSGNLeOWUI0pIB4UHOPaqth8SdJFjBba/LZa
X4iMMc82lG9jLLG84hSVXJAKMxUrnBwyggE4rkr/AF7XfGHih/h9q3gLQNS1PStmptczagZ
7CBl4jLKI96yndkRsB8uTnGM1D8Lx4YP9tRfDnwnq6o8IubfTIZYrp4EdWHl+Y5VyjJG4Q4
BEeBg4oA9Fu/H/AIePgzXvEmhalZa0mi2cl3NHb3Ax8sRkUEgHaGA4OD+NYNp8XdNm+GOue
PLvTntdO0q3E6zLMssF5mJXCwyDAc728ojAw4IqnpNt8KNH0bVNAsNA1OztNWtltL61k03U
CXi2GMRklDjCuV4PGfavNfjLpGl2v7PXiTR/AXgjXbLTv+PuZWR7S1tlSSMyN5MpBIwmcIm
PvPkc5AOx/Zm8K3ujfCyTxPrLM2r+Lbp9YuCxyQr/AOr5xnkHdzn71ek+JPiF4H8HzxweJ/
FemaTNIpdIrm4VXYDGSF69xXn+ufEq28MfsoQ+PPDgil8rSLaOzGSyxysEiAOeTsY8567cG
vN9T+DXhrw5+y74j8V65axeIPGWoaQ2oXWsXuZpVlcBgIy2du3IG4cnk98AA+otP1Oz1fTr
PVNJuYbywu4hNFPE+VkRhlWX1Bq6ehrz74JKq/ATwOFGP+JRbnrnqgNegnOOKAPBvAcd0v7
X3xV+04w1hp5jwxPyeWMdenfip/gSkSeOPjEsYCsPFc2QOwxx/Wq/hEoP20/iKkjjzzolkU
AJHybY85Hfnbz7+9M+As7f8LS+NdkWdli8R+YNzZGWMoPGP9gfp6UAe+0lLSUALRRRQB4bd
rn9uLT8NjHgt84xz/pR61V8BGT/AIbE+LSrPEqGy04mI/fY+SmGHsOQfdlqa7jMX7dFg9vb
oTN4OczvuwQBcEBvc5CjHHH0qp4EaP8A4bS+KqFF806dYlXOcgCKLI9OcjrzwMd6APoGiii
gArkfiT4i1Twn8O9U8QaLbQXN9aeVsS5VmiVWmRHdwpB2qrMx5HC111YfiyHWbjwxdw+H9V
tdJ1A7GW8vIhLFEgdTJuU9QYw46jr1HWgDyPUfjLqenar4pvlvNHutC8Kmys3aFCG1i7m2m
ZIHMhCtGDgJ85yeSK94rwDTNZ13xNq9nbeFoPDF74K0uRjfa5f6H9ms8g/N9j/fHzGzkF8B
AR1bpXvw6CgBa+d/jjp4+HXjLw/8dNEb7PLaXMWna5AhCC+tZDjJ45ZenP8As/3a+iK8Z/a
ggWf9mzxT+5EjRi2dflztxcR5I9OM0AexxOksKSRtuRwGVh3B6Gn1i+Ebma88C6BeXD75p9
Ot5JGxjLGJSTge5raoAKKKKACvJPi94n8UeHLq0m8M3uqrMljcTfZLbQW1K2uHBQIJmQh4j
k4XBAOTnpXrdfOH7RHinxT4P8e+CdW8MHVZX8m7WW2sWJWYBojh0AYH8VIPTK9aAPUPhTqV
tqnhnUp7W/0G9RNTlQyaJYvZIGCoW82J8lZskluT1Fd/XEfCzxFrviv4f2uueJvDB8OaxO7
C5tGieMswwPM2uoYZAHr06mu3oAKKKKACqOsRXFxoV/b2qhriW3kSIFtuWKkDntzjmr1YXj
LTrzWPAev6Tp3/AB/XunXFvb/vDH+8eJlX5h93kjntQBj6PYa94W+CVlpSwrqfiDSdCSARI
xcXNzHBjaCcZDOMZOM57V81fD3QHvfiT4X0i6+H0NlFY3aXb+IF0ZLd5ZUUSfZW+yuYlAdG
O+RiTgDbnk+6+J7JfD/7PFroHiPXo7CdNPs9Nmu57lolml+RGjaUBmRZCChfnAYmsH4c32k
eJPiTbaj4M0XQvDej6Tp8trdRafeWk01+zFAilbZmAij2kh2OSWwABmgD0X4maxeeHvhJ4q
1ywKreWOl3E8LN0DiM4P51y37O3h/T/D/wB8MpYOszahb/ANoXEwGDJLL8zZ9Sown/AAGp/
j94j07w58B/FUt9cLHJe2b2Fsm0MZZpVKqoB69ST6AE9q2fhHo174f+DXhLRtRjMV5baZCs
0ZGDGxXJUj1GcH6UAdvRRRQBxPxW8KaJ4x+Fmu6Tr1sJ7dLWS5jIOGilRGZHU9iD+YJB4Nf
EGt/AObTv2cNL+LFvqsb6k8UN7PYLGqxLasAFIzy0g+Vm7Hc3HHP6JyRxyxtHKiujgqysMh
geoIr89/Efwx1vW/2gtR+FvhXxG17pVj502mxak8r2+nsqJM1vGpyoK7kTI42sM0AfYXwOl
8STfBvRH8T6JbaLd7WEVnbWwtlWDd+7YxAkIWHzEDHXoKyvjNceMIE0tPA8fiKXV50nhX+z
QPsdurbQbi4+UlmTOUQYLHd1ArjPg38aPHvxC+Kuo+GPEOk2WgppEOy705bKV38xdysfO3Y
jbftwjKQVzg5HPc/GKLwZBb6Xq/i7xD4m0nyfNgtYfD888b3TOUJUiEEsRsGMkAZNAG/4Bu
dWt/h/J/aT69rGqWTSiWTVbZLW4vJAN37uMYVUJO1ATwBye9cz4f8Ai/8A8Jr4muPB0nw01
21ZGFvqcepfZ1FtHIhIaSLzC7IwwM7dp3da0fhjc2tt8JrrVpIPEGm6ZIZr2GXW737Vdtbl
AyzbsnAK8hcnFec/DXT4bHWtC1O28D+KfC2k6pdefFqs2sJdSapIynaL+M/vFDAZAyQG9M0
AchN+ze/hzxN8QNQ0nWL3QdO0qGHWvD2oeayRW1wvmOysBkOIwpXceQsg65NdN+yXrXizxb
o3iTxN4n1O+1IyXS26XNxfvIsjBQWXyD8qFQVwy4yGII4rvPj5dxQeF/DttrF3LZ+FLzXLe
316aNio+yFWJR2HIjZwit7HHeuLl8Q+CfH0/wDwqH4PRLpFtqE/9oajq9hbtbQxwwPDvaHb
jzWcqkWRwADnPGQD6UrzT4422pP8KrjU9K05NTn0S8tNYayY4+0R206SunQ9VU9jXpYOa8u
+M+qajHoOh+FNN1B9LfxZqsWjS38YBa2hdWaQqDxuZUKj03Z7UAfNM3x88W694vvPjN4a8N
aY8Gg6cdJutIkmlknht5XVxcuwVQyeaoHy9AMEDIavpX4C65qnij4UWvijWVsft2rTvcyva
WBtDI3ClnBJDt8v3xwyhe+aqfDT4XeCvBtl418J6Fq1vqNhqM4W507zRK9krQBDHJliSW+Z
uQOuMcV3/g3wvaeC/BWleFbC4muLXTIFt45ZyC7gdzgAZ57UAb1FFFAAeleQ+OfA3iXW472
KxsbPVNUu55RpuuX9x5beH4XWPJjRVyXVkJQryTjcwGc+vUHpQB5L4x0ebxz4y0XQ9GuZLX
UvDEq3N54jjA83T2dAfIhX7rSSqF3ghlWM8g71rrIvCGqzSs2seOtcv4Tj/R4vJtEwDnkwx
q/PfDCqfwrVZPBEmou6S3Woanf3VxIgA3SG6kXB/wB1VVPooHau6oAztF0LR/DumjTtE06C
wtQxfy4UxuY9WY9WY45Y5JrRoooAK4/4ozrbfCDxhcNB9oEejXZMQ/j/AHLcdD/KuwqG7tL
e/sZ7K7hWa3uI2iljbo6MMEH6g0AfJHisA/8ABOXSyU3YtbTB4+X/AEoc/wBPxr3LxLoV54
n/AGarvQNPG68vfDqxwL/ffyAVX8SAPxrxvxB8Bvi5B4IvPhN4W8QaLe+Ary8FzDNqRdbuy
QOJPJ+UEFd4ByOSc9M4r6msLOKw0u0sIVxFbRJEgyTgKAB1+lAHl/7OviGy8QfAHwwLWWNp
tNthp9zEp+aKSL5cMD0JUK3/AAKt3xN8WfCHg3xPb6F4nnudLa6KpBeS27NbSOwzt3rnaR3
3AD34NeR2V9pvwh/av8RaYt4mn+E/EWitr13EciK0mRmDSAe+x+B1LgdgKyNa17RfGH7S+g
x6PNo2tWuoywkwNpdul3bxxo6TCZ5lWeNxkMgGcrkgDANAHUeEJorn9uXxzcW8qTQy+G7Z0
kjYMrqRbkEEdQR3qX4ClT8YfjiNp3DxAuTnr801UvAWmWOi/tq+MNH0u2W1sLHwvaW9vCmc
RxqLYKozzwBV34DKy/GT44hgQf7eQ8+hacigD6CpKWkoAWiiigDwbVPs/wDw3RonnM4f/hE
JPJCsQC/nyZBx1G3dwe4HoKp+Bf8Ak9v4pf8AYLs//RcNP8QCH/hu7weVL+d/wjU+4EDaBu
mxg9c9c/hTvBQjH7a/xLKKQTpFnv4IydsXr14x04oA+gKKKKACuY+IFjd6n8P9Z0+x0SDXb
i4g8tdOuJTFHdZYZRmBBUEZ5zXT1na3Z6nf6Jc2ej6udHvpVAivRAs5hORk7G+VuMjn1oA+
f/FOla3pnw7un1v4M+BdP0aAeYbT+3GjVGDcbVWFFLZ5ChgTjHUivpAdK+ZvGnw7vfCTSfE
D4g3cXxH0vS7WZJo9TneF90kieXIkXzRIU+ZR5YUnfnqK+mEYPGrqchhkHGKAHV5n8e9Ou9
U/Z/8AGVrZJNJP9gMgSH7zBGDsPcYU5HpXplIwypBAIPY96APM/gZ480jx78ItFvdMYJPYW
8dheWxbLQSxoFwfZgAwPofUGvTa+QPAWqy/Cz4l/F+90jS4bvRdP162OpW8EREtvZSmb54V
B58tmXIPBUNjGK+vlYMisDkEZzQAtFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXJ/EfT9b1j4Z+ING8NMi6
xf2clras0/k7WcbS28cjAJPHpXWVwEXhhtb+Mj+Mr3W7bUNP0S1NlpunwPu+xXT5+0SSY4D
lCigHJCk8DuAZPj7Um8IeEfDWhp4lvdIeJN02rLbQ3XlW9tB+9klExwQcr90M5JAAJNUPgb
Yi1065VruyujBaWsUe7R10/UIkYPKBchXcMGDoy4PGWyAc1o/Ezxx4U0XW9M8N+KtGtNe06
+jMlzaJEby6gAO5JTbBGLRZQgtnggcHnHSeAYvBcuhXOteCbVo7TU7uSW4kljmjklmU+W28
TAOMFNuCABjigDyTxVZr4/wD2yND8Laov2rQvCek/2w1o6ny3umbCs3Zsbojz/dI9c/RQ6V
89/Ba4XxV8fPi345juDc2i3UOkWko+4yRghtpHBHyIfxz3r6EoAKKKKAMHxncavaeAfEF34
fRn1iHTriSyVV3EziNjGAO53Y4r518LfFz4X+Cvhzo6eE4F8SeONTt0luJPLZ5G1Ccorm6u
GGU3Sn16Lgdq+qK+Jfid+zzNrf7SB0TwbPFpdprlidXuGO4R2BWULIwVfvBmwVXIwW7AUAe
/fCH4MQfDO/1XXLzX59a1/Woo/wC0JpB8okDO7FCfmIJbHzZPyg98Vp+PvGGu+HvGOhaPpn
hW58UWWpWN5Jc2NoIhISjQhWzKwBXEjAjqcjsK+b/g1q3jrwn+0/feEPGYufEWvSn7BPezX
txJJBbLG0iygZKNEfkI3gFd4xjJr3/4v6h4r05tKk8F2XiO91meK4ghTTAPscG7Z+/ucqwJ
T+BOrZYUAb3gVbS18F6rLL4EuvB9v9omll0yeRJd67AS6hGZVUjjapAGDxXjXw6j0+Px94b
1W90K7Gl3MmNFim8Y/wBqDTmkiYofshHyHZlchm2E+nI9f8C32s3HgDUrbWptY1rV7AyQTz
6tpy2DXb+WHAjiQcR4cKDySQeTXl3h6Hwv4c8V/D3Vl8EeA7CHXUhigXSY2fU4bqRHJZDgZ
iQYV2PIyxPpQB794j8PaV4r8NX/AId1y1W606/iMM0Z7g9wexBwQexANfAug/Az4h2reOta
8Ca9PZz+EL6506Ca2uHin1EoQZETaRsITB9GJA7ZH2TqXizXtQ+M+keEPCsYm07TEe58S3D
INkCvGfIhDHnzC2GwP4eTXzB8c7vxb4M+N03gzwj4nvLfR/Ft3Bq0+nW1x9mMdzK/lkGYAs
gdk3dcc8jigDo/2ffizLoXwS8Qzahol3KbCeOKzuo5Jrh9Xvp9wWFEckeYCF3BDg7i2B1PZ
/Euy8XfEPwR4U+Dl/HbHxpq1rDqusXowIdMiiYBpMDksznYoXg/NyBXjF9438QaRpHhD4JW
PhO30jxt4Q1SO6huLu4Hk3Vym9kCAABjMJONxAO4YOSKpQeMvjj4ps/Evxo0jVJrDWNBiGl
X9vFpiJDFZg+YwjL7tzI/zOrDcoYEEjIAB7x+yr4U1Hw14Z8U2+tLAdQsdZn0xm+xqkv7vB
Y+d96RGL5APQ5x14+i68y+BN5rup/BrQ9W8Q3OpXF5fRfaA+pXEc8hRgNpV0UfI33gGyw3Y
JOBXptABRRRQAVi+KPElj4V8P3GrXyvKUGyC1hG6a7mP3IYl/idjwB/QE1tV574btrjxf4t
u/Gmqndp+m3U1loVp/DGIy0M10w/56OwkVf7sfuzUAbfgDRLrw/4C03Tb9FjvSHuLmNCCsc
ssjSugI6hWcjPfGa6egDAxRQAUUUUAFFFFABVDWdY03w/od5rWsXcdnp9lE0080jYVFA/yA
O54q/Xzf8AHCc/EX4ueC/gnYxme2+0prOuFZCqrbJn9223kErk892jx1oAz/AHgi++Nl34v
+KXjFLrR7bxHbjTNDijOJrSyVgfMUnIBYqOcdd5HDCuwt/g81t41nu9F+JV1fyDVbDU9Us9
Tigu7lvJ2+WDMFEkZKJhc8EAjuTXqOs6lb+D/DEc9l4f1C/trYR28djo9qJpUThV2x5HyqM
Zx0Ar5l1fxojftV6Hq2iCON9YntNMurTUWu9Nu7MIGJE0bFVcOCCmVZWwBwSSQDufDK7f26
vHPygZ8N25znOeYOfanfAyFoPjP8cEZsk65E/4N5zD+dO8OxlP25fGTkOBJ4Zt2G5sg/PCO
PQcdPXPrUvwWt1tfjd8bokmMobWLaTcQOCySsRx6E4/CgD3ekpaSgBaKKKAPnrX/wDk/Twl
/wBixL/6FPV/wo8zfto+PxKSVXQrMR5AHy/IeME55J64Pt0ql4gQj9vDwg/Y+Gph37NP/jV
rwjcwz/tp/ENIoTG0GiWcbnAG9v3bbuPZgOfSgD3miiigArmvHl7f6b4B1rUNM1i00W7t7V
pY7+9GYbcjnc4wcjHbBJrpa53xv4fufFXgfVfD1nfDT7i+h8uO6MfmeS2QQ23IzgjpQB5PB
ceO/it4N1fS9K8feG5reWMQXMEvhq6tJ0VxlcrLMSoYAlX2Hjkcjj3kHIBrya6+GXjy5vbr
UB8ZtUhu7q2S0kkj0q1T92rMwxtUEHLv8wIPPBr1lfujjFAC0HpRRQB8/fCyODT/ANq34za
cZjJLcCxu1BXHymMsw/AyKPevR/BWt+KpfFPirwx4ttHMunXf2jTr+ODZDdWUpJiXI48yPD
Iw68A85zXlHj25m+DX7REfxYurCS68KeJ7WPStUngQ50+UFAkr4+8CFH5MOu0H1j4jx+MZP
DFhrXgGdp9S0y8ivTYI6qmqW/SSAseBlWJB9VFAHc0UyJ2eNWaNoyQCVbGV9jin0AFFFFAB
RRRQAUUUjEKhYkAAZye1ACnp1xXDfDfws3hi38USNqMF/wD214gvdVDwOXEauwVYyx6soQA
+hyO1ULXxJc/FbwtrFv4NvNW8NWbMsVr4ie0QreJuYSNbKWzjC4EhAwWBGcV1/hbwxo3g3w
vY+G9Atfs2n2SFI0LFiSSWZmJ6szEknuSaAPIde8T6F4S+POsa8tpeeI9YudPt9Nhs9LvoA
1sy7nMc0LyoctvVg5DADgYP3tzxt8RL/wCHnwAXxHrc9tP4luLVIbSGGUSrNdyD5FRgB5gU
HcSByFJ7132peD/CWsPNJq/hjSr95wRK9xZRyM/G3klcnjj6V4N41tPD2pftefCvwtpsC3U
fh+ymkuLCJMw2CLGWtzgcKQVTj08v1FAHpnwO8CT/AA++EOk6NqCBdWuN19qB7meU7iD6lR
tTP+zXpVAGBiigAooooAK8K/aG8PeNbfRo/iP8NtVn0/X9FtZILtYAGa5siQ7ABgQSjKGxj
oW54APutMlijnheGZBJHIpVlYZDA8EGgD4P8A/FPXvg3pd14w8X+E73WbjxtaQXGm6rPe+Z
5nlBlZZJGBYDJV9oyQCODxX0xquuarq+ieDfFkXge51y5lR7jZo+vrHa2wJQo7yMY1mVgAQ
GHHIwa1vHPwl8P+LPhBJ8O7KCLTrWCJV01yDILJ0+4y5OeOR16EiqfxI8Lrf6RocM/g//AI
TPStO3ibRlu1geRtgCTBWKpKVw42sR9/cORigDo/CE3ii60HUrrXLBdHkmnZrC2mvFvGgi8
tcGSRchsvvYAE4UgZ7Dwn4ZeI9MvfjBFfWv/CCRQuxs7jWRpH2G81W8ZTuS0BlJKHgmQqNx
JABzx618MtLudH8EaxENIHhm1e5lms9IF79tbTYzGvynGQhLBpPKUkLvwOtcJoWs6jeS+BY
m+NsfiSTVLmGZNNh8OW+6aKM5csqDfbBdpBdvukEcdgDl/jl4j+IPwU8Zap4r8IRwHw/4wa
E3ty1r5r2NzEgjO0n5AXQAjeCCVPHHPGfDL41eARpEtp4m8P6j4t8aav4hF68n2eJJbgo4a
3fczhQUwAsYIAJwODX0X+0Pp0up/s7eLYIYPOeO3juCMZISOZHdh7hFY181/Ea3+DPjq+8F
+F/hFZ20OqR3kGmi+NiUsmjmVvkmcgF5VIDDgkktgk9AD3rxLp+ka9+1Z4CntIQuqaPpd5d
6i8YDMkbKFgjlx935nkYZ684rutD8NeCNL1nxZoemLbyXetzf2nq9izB8+cuwkr2R9jnHqW
9a+YIfiJL+zLruv/DltD/tvULy7t7q11q+utizQNFGg87AZgE2uAB0/Dn0f4Q/EPwAmhx/E
Hxh4308eMfFsxhuY5blSbVUdxDbpGv+qjVRnLDktknkUAe/6PpGnaBodlomk2wtbCxhW3t4
QSRGijCjJJJ49avVzWo+NNM0m6MOo2GsQpuK+emlzzRcEjO6NWHOOPqKaPiD4JxJ53iewtD
Hwy3cot2U+hEmDQB05OBXLy/ETwHBPJBN4x0aOWJijob2PKsDgg89QeKw5L2++JINppLXem
eEScT6kMwzaovOYrf+JIj/ABTcFhwnXeO7sLCz0vTbfTtOtIrS0tkEUMEKBEjUDAAA4AoA5
Gf4n+F5PNt/D003ibUFGEtNIiafexxgGQDy0HIyzsAK1fBGj3+heDbPT9UaE32+a4uBASY0
klleVkUnkhS5UE4zjOBmuixiigAooooAKKKKACiiigAPI64r57+Bmdc+NHxi8V35ke/TVxp
Ue9siOCIsFA+oVfyFfQhGRg187+MNA+IPwp+J+t/E34daGPE+ha+kcmtaKpPnpKhx5sQAyc
gk8BuS2RjGAD6Ir5b+JLazf/tPaJp1lbreWlpe6Vd3Vtp9tcSSGMNIBJcvGdqGNjuXeAdrd
cZU9Nqfxu8OePvh/wCKvDehRato/jOTTJ1tNGvoGt7yWYowURAH5myP4Tkdfop0LxvD4t0X
xRrPwk8N61q5ktITrOm6nNFNbR7lUu8UqBjsVnz8xPAzwKAGafNcJ+3fq8TXBjjl8KxhYyA
fMUSIeDgEYbJ7/wBBe+Ehf/hf/wAaxhtn2+x57Z8lv1qpbTRx/t33sTqS8vhJQhAzjEwJ78
VH8JZ5f+GofjTbbz5Rlsn254zsYZoA+gaSlpKAFooooA8C8RF/+G4/BYJ+QeHbkgeWBzmXP
zd+3Hb8aveHP+TzfG3/AGLtn/6EtReJokX9tLwHMGJd9AvFK56Ab8fzP5VX0RyP24/FaeXk
N4ZgJfZnbh4+M54z6YOcdsUAe+UUUUAFcl8SRrL/AAy8Qx+Ho7uTVHs3SBLJts7E8ERns2C
cHsee1dbXE/FjS77WvhD4o0rTLOa9vrqwkjgggfY8j/wgHtzQB4JqmgfEizS/0Xw/8O/Fum
/D+fT1Nzo0OrWklxdXA4dRK0sjxxOmNwjyzEHABcmvqu0GLGAeUYcRr+7P8HHT8K+bvE2l/
FDV9P8AFMTfBqVbTWNDi0yO2HiW2MdgYxJ88MeNvUxEYAOY+vNfRelpJHotjHKCJFgjDA9j
tGaALlFFFAHnnxu0Qa/8CPGWnYXd/ZslwpbGN0Q80dQe6VH8DNWl1z4B+Db+fBf+zkgPH/P
ImL/2SvQLy2ivLGeznTfFPG0TrnGVYYI/WvB/2U7yWD4Zax4PvHf7d4a1m5spImHEaltwAP
cbt/XmgD0fwPoXiPw5rXirT9QuFu9BuNQOoaTO0xeZBNlpoXB6BJPunuH9q7iuB8deFtU1v
xl4C1vS5Y4v7D1R5rotMY2aB4mVlUDhsnZwfSu+oAKKKKACiiigDH8R+JtE8JaP/bHiG+Ww
sBLHC1w6kojOwVSxA+UZIyx4Hc1h6Bo/jiTXm1rxN4xtbmzIZYNJ0uyWO22kDDPI5aR24zw
VHJ4IrofEOn2GreGNU0zVQ5sLu0lguAn3vLZCGxwecE44rJ+HVzod38MvDsvhmW5l0VbGKK
ykux+9eJF2KX9yFoA6Cw0+x0vT4NP02zhs7O3QRxQQoESNR0CgcAe1WaKztY13RfD2myalr
uq2mmWcQy011Ksaj8SeT7UAfOfh2++In7Rr6hqQ8ST+B/AFreNaR22lt/p96yEEl5f4Bgjp
x2wetex+APhR4M+GovJPDVjN9svtv2q9u52nnmx0BZugzzgADNeefsk27x/At7klTFeavdz
xEHquVTn05Q177QAUUUUAFFFFABRRRQAV5R8a/BFz468O2Wlaf4Vg1jUBJIYLy51B7SLT8p
hnbYd0u4fLsxg9yK9XooA84+E/hmLwt4Qu9AXwm3huVJVNxJE6CO/lMKB7iMI77ASMbc8bR
XK/D34X/Dq7u5PF3hLXfFDTwah5F3PPqUn+nSWkm0LMrf6xAV44HHpXbfGKbV7b4MeKrjQZ
rmHUIrF3SS1OJUUEGRkPYhN3Tn0ryP8A4XJ4Eh8L6f8ADX4L2zzSX80GkWt+1q6WVpJPnLy
M2HeTaHbp8zdzg0AfSjxrJEY3VWVhgqRkEehFfLUv7Kumy+OvG8thEdK0y6t4bjw9eRXDh9
PvMlmwqsDsVgPvDow2kEV9GeEdBt/Cvg7SfDFteS3iaXbR2vnzHLuVUct6E9cds1uUAfnbp
nw01K68B+J9X8STRx+K9M8X2ej/ANszTytLav5ixyPI7NteMb4ipxuGCScYxufEL4S2Hgb4
q+C9N+Cvisz+Kbv9y9ut6puIZgu77S5GdqMu4spAGFOAQa+uvipb+HLf4P8Ai9dZtrcWVxY
TGRDtQzzFMRgHHMhcIF6ndt618TeCPAvjjwH4R8R/EGaY+Hdc8FS297b2t/ao8c4uIdpBP3
txR1AHQE4OCDgA/Q6yWdLC3W7ZXuRGolZehfHJ/PNSvHG4w6Kw/wBoZrw79mnxd4u8d+BL/
wAT+K9Vvb157t0jWWGBIEwTnySgD7QCAQ/QjIJya9C+Id/4t0vQbTU/CVvFcta3aSX8DIHe
S0AbeI8kDdnafXGcc4oA7HjPvRXh/wACfFHi/wAQG6HiPxHp2vo9lDdTPbX9tcNaXbvIXh2
wnKIE8sAMD8yt81e4UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXM+PpvFtv8P9Ym8CW0Fz4lWH/QYp8b
S+4Z+8QMhdxGTjIGeK6V3SNGkkYIijJYnAA9TWHoPjHwn4pnuoPDXiTTdZktArTixuUm8oN
nbuKkgZ2t+VAHlll8MtU+KnwqsovjbpFtZ+MYWcQ6hp5RLm1AbMbBkJXPcqMr7A9MXTviR4
5+D2qW3h341J/anh2QiGx8YWcTMOOFW5UZIYgdev+9yw9kk+IHguHxsngmXxJZJ4jcgDTjJ
+9yU3gY9SvI9a6C6tba9tZLW8t47m3lXbJFKgdHHoQeCKAPmzw/4h0PxR+3Cms+HtVttT0+
bwn8k9tIHUkSjIPoR6HBrT+Ev/ACdX8af9+y/9BNY/hrwhoPgz9uaew8OaRHpVhdeGnuvJh
BEe9pFDFR0UfKOBwK3fhZ5P/DVvxm8np/oO7r97Yc9fegD6BpKWkoAWiiigDwTxrMsH7Znw
0HlylptJvY8xcY+VzlvVePzIqro7N/w3r4iTPyt4WjJHr88NL8QH2/tofCkZYbrC9Hytj/l
nL19R7UzR/wDk/jxD/wBiqn/ocNAH0PRRRQAVx3xSNsvwk8VveWEuoW66ZOZLaFijygIeFY
A7T/tYOOvauxqpqkmnw6Ney6s8MenJA7XLTkCNYgp3lif4cZz7UAeLa98MPBmlfCfW9d8U+
HrsS2mnz3FxaWXiS/lQoqElQ8jgE49Vxn1Fe06Y0L6PZPbrIsJgQxiQYYLtGM++OtfLWq6h
4Z8YPa6L8P08XfEGx854bOwvtSFvohmhj3+XI8gWWZUG0lCSDkDPNfVNmJRYW4nRY5RGu9F
GArY5AHpmgCeiiigA6187Qf8AFrf2urhJC0Xh74j2++JycJHqEfVST3PP4yj0r6Jryr9oDw
UPGvwa1aK1jY6vpS/2np0sZw6TRDdhSOcsu5fqR6UAa/xO8Har4ztPC9tpU9vB/ZniC01S4
admGYYtxYLgHLHIAB45Nd8BivEvhHPrXxJTw38U9b1OJ7O00r7HY2Vs7g/aW+S7mnBABYtH
hAMgKc9TXttABRRRQAUUUUAI6LJGyOoZWBBB6EVxvws/4RZfhdosPgm7nvPD8CSQWk1xne4
SVlYnIB+8GxwOMV2TEKpZiAAMkntXDfCODwlb/CnR4fA15dXnh4Gc2s13nzGzO5fOVX+PcB
x0xQB3VfNHjzRdK8b/ALaHhzwr4qs01TRbXw7JdxWUpPliVnkBYgHn7q/kPSvpevBdaljl/
bh8MQK5LweGJ3dVTG0NI4GW/iHt2/GgD2fQfD+ieF9Fh0bw9pdvpmnw5KW9ugRFJOScepJz
mtOiigAooooAKKKKACiiigAooooAa6JJGySKrowIKsMgj0NfDOpfs2HWv2jPEnh7wXrn9h6
TpdvBqTTEsz2kswZookAwcblJBz8q9yeK+6K+WP2qtK8QeFdOb4keD/Ec2iyX8SaPq8EMwj
a8j+YxMvcsuWB2/NtOeApoA5z9l++8S6V8WfEvhLXNJN7qcBnTVNXeSZ5YmRlVVkYnY4Zgd
pPzYB5xX0V4u8ZanbeN/DXgrwnHHd6zeXUd1qaOhZbPTFJEsrHI2sxAVM9TnjivlTwr8V/F
PwC0eXQda8JRTX/im5i1q01G8v3eAW8qIp3sFLsVCnvkZ5Bx83qHxp8UfED4XXsHxX8O6Tp
k8et6VBpeqKS08dnOjO8UisNu9T5rKGIwdq5AyKAOi/aK8axeEbjwHcJotzrl1Z6q+sNYwr
kNBbwuJHY87dpmRw2CAUzxivMNN+N+ifG3x3o3h3xpc2PhjwdE0t/JaSXxU3ssRQww3Lsqr
s+8+0HDYAPIqj8Jvjx4SjufE3ir4hXE+veNtTnhsbOGGx/eT2hCqsMS/wCrjG8uWUsN2MnJ
xWPovwe+GviHwb8RPEOr6+fDb22qXdro9lqkq2f9lkMGQTRsc5YlV2novv0APrb4ZTeAJvD
d5J8OLuC50mW+muJfIZiqTyHe4AblRyCB0wRjitLx/oF34p+HWveHrB4Fur+zkhi+0Z8osR
wr452nocdia8V/ZGg8cL8Np7vxDcTv4emES6NFcy72RVLiUqMfLGWxgH09Ov0ewDIVboRg0
AeD6fp+q+C/iX4Rvtf1/wALJ9taXSBpmg6clkI0lUvH1kLyKJIwAAuAWJ7kj3kHIzXyH4Z0
/QNDvkW41PwJ4EXSNYa2Elz4dllnna3nb5Te3L7d7BQcoSRu7EV9dIyvGrowZWGQQcgigB1
FFFABRRRQAUUUUAFFFFAGdrwDeGdVUuiA2koLOMqvyHkjuK8J/Zl1vT9cs9b+y6lq93caZB
Z6bML4wmHEYk2vAUSOTa2Sf3ibsbeTzj3PxDd2Vl4b1CfUNQs9PtxAytcXzBYYywwC5YgYy
Rx36V4T8JtCuNS8N3XgzSfGV/pFhpsVjdCXTdQs553eRJDIUKIwS3kGxkDDdlW6DigCvrE3
hq0/atkW71bQX1e7vdPEUF5o8kt5DiHhYJwwVc9SSpxuUZ9PpKvlXWdJTRf2m/CWn3fjZ9b
1GDUoXt3vryF7qC3aBw8MiJArZZiWVt+3a2CAcE/VVAHg1zZpbft1WN0rO7XnhF2YY4TbOV
/Lj8zUXwwS3T9q74yC3DhStgW3gg7vLO7Ge2elaGo/8nuaL/2Jsv8A6VNSeBHV/wBrT4ubW
DYtNKHBzgiDpQB7fSUtJQAtFFFAHz58REUftlfCOQSZZrS+UptPygRSYOehzk8dse4qawCj
9vHVSpXJ8IKWxGVOfPj6n+I4xz9B2pvxFkY/tgfB+Lcdq22oMBngEwvzj8BVkzJF+3UEbO6
XwVtXCk8/aiefTgHrQB7tRRRQAVWv7yy0/TLq/wBRnjgsraJpZ5ZThEjUZZm9gAc1Zrm/H0
62vw28TXb2cV8kGmXMjWsyb45wI2JRhkZDYweR160AecfE9fhbqfgzW9d07W/Dln4ms9PuJ
bDU7S/jhuIpPKbGHicMc9MZIPoa9T8K281n4K0K0uZTNPBYQRySEkl2EagnnnkjvXjXiTwZ
rGm+ET4kOifDlbGz0h7vUoZNAG2R1BkZYiH+UbBt3FjknOOle2aFdWt94a0u9sYGt7W4tYp
YYnXa0aMgKqQehAIFAGjRRRQAUjKGUhgCDwQaWigD51+D6t8Nfjf4x+Dkp2aTeE69oe88mN
8CSMeuMAY/6Zsa+iq8M/aH0PUbLTNC+LHhq3abXfBVyLpo1H+vtGIEyHHYDn2BevWPCnifS
PGXhPTvEuh3IuLC/iEsbd19VYdmU5BHqKANuiiigAooooAK4P4P2nhmx+EujWvg7VJtU0ND
cfZ7qZCjvmeQvkEAjDlh06AV3bAFCCSAR1BxXDfCOy8Lad8KdIs/BeqzatoCNObW7mBDuDP
IWByB0YsvTtQB3VfPPhISat+3F4+1AZEWk6Jb2OVBKsXETcnschuO+DX0Dczw2tpLdXMixQ
QoZJHY4CqBkk+2K8C/ZpibX/8AhO/ijOrbvFOtSG2L/eFvESEHT1cj/gNAH0FRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAB6V8/8Ajk+GPGfxn1Dw78TNStbLwl4T06DUYbC7mEKahPMJA07EkFlj
VSoVe7E57V9AV8+/tT/DLT/F/wANLjxdG4tdY8MwPcxy44mgHLxH8tynsQR/ETQBneIdBsP
j7488Pp4RvrWLwd4Eu0M2oLiaK/lIhcQQhSDhUXDMTjLDAOK9i+KOnnU/hB4t0+PTRqUk2k
3Kx2vTzHEZKge+QCPcCvh+11T47fC3wLpl5NNdaR4Y8WagLppYRDHdb228F2UiFnRARnjGS
e9fafhTx9o1x8FNO8f6lqN0ulrp/wBpuLy/jRJmCZVndY/l3EqeFHORgUAfHfjPRvgfN8Hf
B+meB54b/wAYxm2eVoFkP2l5WjWWO5kA+T5mO0EjbtIHWtvxl+zTrPgibwl4m0/xDLf6le6
tb2WpYgEy27zSbVePzc70XIQiQnPBJGSAvh74Calq/ivXfGXjKxuvD/hzVdOvtat3tcW76d
IJg8IeMHAIQiQITgYwcEV0/wCybf8AjLxN438S694rv9R1F7ayt4lub+8m8wrIN8Y8o/I6l
F3BuozkZ3mgCppN98X/AIe/GHwx8DI9ZuI/D8c2dM1CysIi9zb8uTJ5mQyoCwcAhhtyCeM/
ZR5FYep+FNG1jxNoXiO+gd9R0FpmsZFkKiMypsfIHDZX16VuUAfNfiP9nKHxN8cdb8Xa3ri
afoFxNb3sSWshW5aYIoYBuFiG5M7gCxzgEc19GWU9rc2MM1lcx3NuVwkscgkVgOPvDr0rwH
9pHQdDvINKm1K30Gwj1Ii1v9b1a4aJobaFvOEEOFf94+ZAGVSQN3rx2vwW8TWWteGr7SLFN
LhttEnW2tYdLhnjhS2MamP/AF6q7HIcF8YYgkd6APUaKKKACiiigAooooAKKKKAMfxTo1n4
g8Japo9+6x293bPG0rKD5WVOHGQQCvUHtivlj4XX/i/wjcXF1YeMNK1PwdoFpFLd2dhZOJp
4SAGmT/RozOXZXKEOdu4ZZv4voz4geMtI8JadZLquqWNiuoT+SVuvNJeHH70oIlLAgEfMcK
MjJHFeOfCvw3beLPCnivwxF4iT7BeaTb2EaRXV9dmGEmXbIgvUUGJhkK0Y2HacdBgA6zWvB
Opax8Zrbxbu8GzafHdWctubtXa+hMYxJsKEKXbOF3FwNoIGa9qriLX4R/DKyubK7tPAehWt
3ZTR3EFxbWSRPHIhDKwZRnggHqffNdvQB4Xqzyr+3D4dEeCr+EplfJ6L57nj8QKb4FnRP2w
vitaPMTLJYadIqBOCqxKCc+29frn2qp4jkZP27fBirjEnhmdWyAeN0549OQKb4MC/8NwfEs
7vm/sazwuOvyQc5/L86APoOkpaSgBaKKKAPAviZAIP2svg1fxo0skyajAVGBhVi659vMJ/D
inyRo/7dkTvEsjR+DNyszYKH7SwyB34JGPfPao/ixOlp+0/8E7hgxLy6hDw2PvRoo/Vvxqr
qP8Ayf1o3/YqN/6HLQB9EUUUUAFNdFkjaN1DKwIKsMgj0NOooA82u/gr4L1B4Yb99ZudIgd
Xj0WXVZ2sF29F8gtt2j+793tjHFekKqqoVQFUDAA6ClooAKKKKACiiigBk0Uc8LxSxrJG6l
WRxkMCMEEdxXzb4Tux+z/8Xbj4e6zcPF4B8TSm68P3cvKWVwSN9uzdQCSACT/dP8TEfStch
8RfAGh/EnwVeeGtciyko3286j57WYAhJU9xn8QSO9AHX9qK8Q+D3xB18eJtT+EHxFaH/hLv
D8S+TepJldUt8DbIAeS4UqT6g5IBBr2+gAooooAyPE2rWWheE9V1nUppoLKytZZ55IE3yIi
qSSowckDpxWZ8O9G0HQfhvoWmeGDcHRktVltWuW3Sskn7zcx9SWJ445rd1bS7TW9FvtHv0Z
7S+ge2mVWKlkdSrAEcjgnmuc+G+p+HL/4f2Nt4UkuG0vSd2kxpc/61DbnyiH9/lB9wQe9AH
n37QHi+/fRoPhP4ORb7xd4tBtvsygk21mwYSzORwowCMntuPavT/A/hSw8D+A9H8KaaS9vp
tusIkIwZG6u592Yk/jXjnwx+x+Lf2p/il4uluGnl0IW+i2YA2qkZDeZ9TviPJ9TX0LQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABWJ4u8PW3i3wVrPhm8leGDVLSS1eROqb1I3D6ZzW3RQB+fXi
3xj8W9dvZ/ht460U3Om+EjBcajZabYKVmtYHXdOztlsFMYKYBDHIr6Ct/Gnhr49eCvFXw88
BadfWOmwaei2uqCNYbeKZdrRxGPIZBlQPu7WCv6c+xt4O0FvHM/jNrUnVrjTv7KlYt8j2+/
ftKdCc9/TiuD+FXwd074Z+NPG2o6baQQ6fq1xCdOVW3NBAE3PHk8geYTgZPCrQB8t678evF
/iLxJZeFviwh0bRLDUbaHW9KtbJlFxGjMZfNbcX5IX5B8rD0xz9Y/Cv4ieB/iDc61d+CdEu
LSC3eOGW9a1SFLrYgVANp3DavADAcDjjp5T45X4RaB+0p4j1z4sWNqi3GiWr6astvLKt2xE
sczFVUgygKiD0GO/Izf2Wvh/ZW/jjxV460a7uLfQ7S7uNIsrO5iMdw6kxvmYE8FBtUDrksT
jjIB9b0UUUAcz44iuR4Vu9Qsb3R9NvbFDPDqGsQebBZ4B3SH5l2nbnnP1yOK8i+Cus3cPxH
1jSNd8TWvjDW9Ysf7TOuadqQuLaS3jl2RxiEKBb4Mr8A4POM817J408Nw+MPAmteF7iUQpq
dpJbiUpv8AKYj5X25GdpwcZ5xXEeEPgho/hTxj/wAJkPE+u3+uTOZLt5JY4YLtjGYzvhjRV
xzkdwe/XIB6tRRRQAUUUUAFFFFABRRRQByPi7wPH4tv7C8/4SPWNDls4Z7ffpUscbSpKYyy
sXRuP3a9MVW8FfDfT/BE/m2uuavqoSyi0+3GpyxyfZoIySsaFEU45HXPQV29FABRRRQB89+
Jv+T8PBH/AGLc/wDO4o8Gf8nx/Er/ALA1p/6BBTvEyj/huzwO2Tk+HLgYxx1n7/jS+DgR+3
D8R8x7c6JaHP8Ae+WDn+n4UAfQNJS0lAC0UUUAfPHxo/5OS+B//X7d/wDtKk1H/k/vRv8As
VG/9DlpfjR/ycl8D/8Ar9u//aVa/wARPg94x8R/Fqz+I3grx5H4Z1K100WID2Yn3Ydm5ycb
SHOeD0HrwAe4UV4Qfhp8fb2Dbf8Ax+W3ZXyv2TQoRkdskFT+HSib4YfHmf8A0d/2gmW3++Z
I9ChSTd6cN93Hv+FAHu9FeCy/Cb43zSb2/aJu1OAMJosSjgY6B6Z/wqH43f8ARxV7/wCCeP
8A+OUAe+0V4CPhH8bWGV/aMvSOmRpEf/xyl/4VD8bv+jir3/wTx/8AxygD32ivC7b4RfF8F
TeftDaq4yciLSol4xx1Y85psfwr+JqhmvP2jdV/dyhP3enwqASPunLHnkcfpQB7tRXhrfDT
x7G8iy/tHaupQ4INnbAr14PPsfy9qrH4a+LzOJz+0trG8dhHAF/753Y/SgD3uivnyP4V+K4
yCv7TOvHDh/maNuR9X6e3T2prfCfxS07zH9prxBuckkCRAvPovmYH4CgDu/it8KrL4hada3
9hey6J4s0hjPpWr252yQyddrY6oSB9Oo7g818KPjRcateR+Afihat4c+IFv8ht7mMQx6gP4
XiOcFjjkDgnlcjgYzfCPxO2M/tN+I+PSdR/7UrD139nNfE5tW8RfHzVNVe0fzIHujHI0Teq
kyZH4UAfUnWivnBfgv4gWFIR+0z4lEaLsUfahwPT/W1NF8IddgQ+d+0z4mMSRkDF4q7Tjgk
mQ8Dv6+ooA+ia4XwI/hIa942tfDEd1HNDrTHUxISYmu2iRnaMZ4BBUHpyp47nzEfC28tI2m
1j9pzxMIUAYsupRwBTkYJLM3Hb61lx/Bzwbpl1q3k/tFeILK41CXztQ2a5BG8z5+9JjBzyO
TQBq/s3Kr+LfjBctEizN4pnRmVApIV3wOPTJ/M+tfQ9fK+kfBj4d6BeT3eiftE6zp1xcSGa
Z7fXrdDK5zlnx95jk8nJ5rSl+G3heeLypf2oPErIFCY/4SSHoDkDrQB9LUV8wr8J/A4J3/t
L+JW44x4mhGD+dT23ws+H0cUy3P7R3ia4dhhGHiqJNh55x37flQB9L0V81W3wz+GqzmOb9o
vxNOyINyjxbEuCeh/RuPep5Ph18KonjST9oHxMrSttQHxjH8xwTgcegNAH0dRXy+3hj4JKx
Vv2kfEIYHBH/CZR/wCFKnhz4HKSW/aO16QEEYbxmnHHXjHIoA+nt3sfypQc+tfKkXgj9nqL
f/xfzU2EjK7g+LYhvKnIJwBn+nbFWLjwZ+zNcKc/Ft0ckHzB4ty3XOPmYjnp+NAH1HRXy4P
BX7MQ3Z+KoOTkZ8WdP/H6VfBf7MIUA/FQMQMZPiw5P/j9AH1FRXy7/wAIZ+zD/wBFSX/wrD
/8XVY+GP2XBcGA/E+XeCBkeJZNvOP4t2O47+voaAPqujNfJ8mg/srxSSRv8TbomM4JTxBOw
P0IOD+Galg0f9lB7eaFvH0k7lS4ln1+6VkwM/L8wBPcAgnNAHp37QPwti+Jvwxu4bKzEviH
TVN1prrgOzgfNDk9nGRgnG7ae1fO3xY+EuteALfwrJ4Tv7mHQNcnsrPWdIk1GYwNf5XDSBX
3FWIOSDkFeCPlx3Ntp/7J0BbzvHs93nGPO128G36bWX9arHw3+xi5DT63ZXEm4szy6rdlpC
c8t83vQB9U6elvY6VaWSyoBbwpEAZjJjaoH3mO5unU8nvVnz4P+eyf99CvktvC/wCxebhZR
rdkqqMGIapdbW9z82f1qX/hHP2LP+glpv8A4Nbz/wCLoA+r/Pg/57J/30KPPg/57J/30K+T
28PfsVqpY6lpxA9NUvSf0eq0ulfsTQySRvfWxMa7iUvdQcEexBIJ9hzQB9bSXtnCMy3cMYx
nLSAcf5NP8+D/AJ7J/wB9Cvj1rb9iDYrNdIQ2ePN1In8qeV/YhMYT7RGMDG4HUgTznr68/l
gUAfWZ1zRRGJDq9lsJ2hvtCYJzjGc+oP5UkuvaHASJtZsYiGK4e5QcjqOT1FfLg1P9iUADy
dL44/49L7/4mo5b79iSZUDR6cuxg42W9+ucdjheR7d6APqP/hJfDn/Qf03/AMCo/wDGj/hJ
fDn/AEH9N/8AAqP/ABr5fGr/ALExdl+zaYMY5Nne4P8A47SSaz+xPGFItNNfJA+WzvePf7v
SgD6h/wCEl8Of9B/Tf/AqP/Gj/hJfDn/Qf03/AMCo/wDGvlga9+xW0iomk2j5bBK2N4QgwC
WPHTnr7Gol8S/sVNavP/Y1sGUA+UbG73tkkYHbtnr0NAH1X/wk/hvcV/4SDTdwGSPtcef5+
1NbxV4YQ4bxHpakYODeRjrwO/rXy1Hr/wCxvJMRZeFhemMKxMGm3bgZGcEfpz6GlTVv2UIt
WluW8ICaA7HijXQbwbH5Lbsnaw5A27QBg9QeAD6cufG/guzJF54u0W3IAJEuoRLgHOOrd8H
8jTn8a+DY7T7ZJ4t0ZLYAHzmv4gnOMc7sc5H518zNrP7IzqFbwNNgEt8uj3anJ9x246du1W
R4n/ZNAUf8IGvysGGfD0/UDHPy8jHbpnnrQB0ep+I9I8QftqeBDomu2GrWkGhXeTZTLMsbs
Jc5ZSRkgLx1GPetXwzCkX7bHjp1hWMy+HrV2YE/Od0Yyc+ygcen1rmvDfxG/Zn8IajHqXhv
wvPpt9Hu2XMWhXBlUMMMA5UkAjjGat/C3xVYeOP2rfGPiXRorv8AsqTQYIIZbi3khLFXTcM
OBjkn8s0AfSFJS0lAC0UlFAHA/ET4ReEPifPpdx4mF8s2l+Z9mks7kwsu/buzjr90Vxq/sv
fDlJY5U1LxMskaCNGGryAoo6KDjge1e4UUAeKD9mbwALY2o1jxULcqVMQ1mTaQeox0xVYfs
q/Cw3Xn3Da9dEnLCXVJDu+pGD+te6UUAeHt+yv8JCrAWerqSAARqk2VOCMjnqSc/UenFTRf
su/B9E2vo+ozHP3n1W4z9OHFe1UUAeLn9l74ObSq6HfoTnldVuePf79L/wAMwfBz/oA33/g
1uv8A45Xs9FAHjP8AwzB8HP8AoA33/g1uv/jlV5f2Vvg1KyEaJfxqH8xlXU5yJD/tZY/mMH
jrXt1FAHiZ/ZW+CbFi3hm5JY5OdSueT6n5/c06P9lj4IRrIv8AwiUj7125bULgleQcj5+Dx
XtVFAHjsf7MXwQjuHm/4QpW3HOxr24Kjp0Hme36mpLf9mf4I28SxjwNDLgY3S3c7E8k/wB/
3r16igDyf/hm/wCCX/Qg2n/gRP8A/F0f8M3/AAS/6EG0/wDAif8A+Lr1iigDyf8A4Zv+CX/
Qg2n/AIET/wDxdH/DN/wS/wChBtP/AAIn/wDi69YooA8o/wCGb/gl/wBCDaf+BE//AMXT4/
2dPgrFu2+ALE7sA7pZW757vx0r1SigDygfs4fBMMCPANnkes8x/wDZ6ni/Z7+DEVyLhPh9p
pcMzYcyMuT1+UtjHoMYHavUKKAPOE+A/wAHY3kdfh3oxMjbjuh3AHGOATwOOgxT/wDhRnwg
/wCidaH/AOAwr0SigDzv/hRnwg/6J1of/gMKP+FGfCD/AKJ1of8A4DCvRKKAPO/+FGfCD/o
nWif+AwqSP4JfCOK4SdPh1oIdGDDNmhGR7EYr0CigDiovhF8LIJpZY/h34c3ync+7TYmGfY
FcD8Km/wCFWfDL/onfhr/wVQf/ABNdfRQByH/CrPhl/wBE78Nf+CqD/wCJo/4VZ8Mv+id+G
v8AwVQf/E119FAHIf8ACrPhl/0Tvw1/4KoP/iaP+FW/DP8A6J54a/8ABVB/8TXX0UAcsnw2
+Hccflx+A/DyphhtGmQgfMAG/h74H5UxPhl8N0+54A8OLkg8aXB1HT+GusooAwk8FeDYwBH
4T0ZAMgBbCIYycn+H1pw8HeEQxYeFtIBPU/YYuf8Ax2tuigDF/wCEQ8J/9CvpH/gFF/8AE0
f8Ih4T/wChX0j/AMAov/ia2qKAMX/hEPCf/Qr6R/4BRf8AxNH/AAiHhP8A6FfSP/AKL/4mt
qigDMj8O+H4X3w6Hp8bbAmVtUB2+nTp7VIuhaKkEcCaRZLDGCEjFugVQeuBjjOTV+igCp/Z
OliZZv7NtfMRSiv5K5VTjIBx04HHtUn2Gy/584P+/YqeigCD7DZf8+cH/fsUfYbH/nzg/wC
/YqeigCEWVmudtrCuRg4jHIpPsFj/AM+cH/fsf4VPRQAyO3ghJMMKRZ67FAz+VSUlFAC0Ul
FAC0UlFAC0lFFAH//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKnAcoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDrG+L+sBubDThgAYO7nioz
8YNY6iy07H0avLrgRrKqpaxRbQOMZJ47k1JYzI10kZt4cE8gRjpUtpF2Z6d/wuHVj/y46ef
wanH4v6uBn7DpxOO26uBmsbMWbnCbyRjAwcZ5FZn2C3W6CyQsIm/iAJP4DPNZe1RsqEnHmP
UT8X9WOc2GnZH+9SD4w6sDj7Bpx/Bq83e20+1i8x7XLkYGck5+nrTLaGO4lICxxjP3VH9e9
KNVS2RDp26npg+L2sMwC6fp2cZ/ipR8W9ZKhzp+nkZx0auMh0uZoFWN1IYdm6GpFh1Kxt5Z
kkLFc9ADtHvml7aF7I0+rzS5mjrv+FvauP8AmHWH5NzSj4v6x1/s/TvyauDh12QYBRVI4B2
g/nmoLrUrxZfM3ja44+ReP0q3NbERpuWqZ6Gfi/q20E6dp/5NR/wt/ViMjTdP+uGrz621O7
eXIlGApONgxn8qtDULh4JCDHkdti96h1UtCnRadrnb/wDC4NXH/MO0/rxw1O/4W7rB5Om2H
4bq80bUbo/xAMDwQo/wpqXk4DZIKt/sjr+VVzoy5T07/hburbQf7O0/H1alHxc1XqdN08/i
1eWi4cscv9RjvVlLq4WRmWQKSOTgVLml0BRuelf8Ld1QKGOl2IB6HLc/pSn4vaiD/wAguy/
Nv8K89i1O7SPYLshG4wACcflUc0jxqAJckjqPT1qfax7FezZ6Qfi9qOATpNkM9Pmbn9KF+L
98wwNKsc9PvN/hXmklzP5O8vnHv0zVc3DseMZJzwKftF2FyHqX/C3dQA50yyIPI+Y8/pR/w
tzUNpcaXYlc4+8f8K8xDEk7sE/QU8u5G7C/Kf7gzR7VdQ5D0r/hb9+AM6bY/wDfR5/SnD4u
6gxJGmWQUf7TYH44rzV7u48vDFCo/wBheP0pguGVSRwfUUe1XYfJ5npJ+L2pcH+zLEZ6ct/
hT1+LWqZ2nTLIt6AnP8q80aUtIMHaAe46UouHRl3t0PXaODR7Vdg5Gemj4s6iSA2m2Qz0JY
/4Uh+LeoAbhplltHHLH/CvMjdSfNhsA55x1/SmtOxYEPj8AMUe0XYOTzPTz8Xr8KM6ZZjPf
cef0oHxdvuQdNs8/wC8eP0rzQ3M4I2yEcAkgA003NwCF8/5OcHANHtUP2fmeln4uahjjT7E
kH+8f8KQ/F3UMAjTbL/vo/4V5o1xJggt+gFPF1NtX5xkcfdFHtF2FyHpP/C3NQwD/Ztjz0+
Y/wCFPb4t6kQG/sywH0Y/4V5ut064MZBJ9VB/mKje6nlwWKHv/q1x/Kj2sewch6WPi9fAZb
TbIkjj52/wph+L2of9A2xAP+0f8K87W+mRSB5Yz0Gxf8KP7QuflYtHuB/55J+vFP2kRch6K
Pi7qHQabZZ/3z/hTx8XNQKZGlWXHX5zx+leYSTyscts/wC+B/QVEZm55Uc8/KKPaRDkPU2+
LupEjGk2QOOgc/4Uh+Lmpj/mF2Jxxw5/wrzH7TIgAHX/AHFz/KnG5n5yRx/sL/hT9pEXKem
/8Lb1IHJ0myI9pD/hTm+Ll6oYHSLUN2zIcfyry9pPMUl0TJ5B2gUwEO2DGMAY44pe0iPkZ6
gfi5qJIxpFl/32f8KP+Fu6nk/8Sqyx/vn/AArzSNolLAqpYdumasK6FyyxqCeeFzUutFFKk
2ei/wDC29SwHbS7LnuXP+FIPi5fkY/sezJPH+sP+FefichDlYQT6IpFVnu2KKoWPPTOwD+l
CrRYeyZ6Unxa1HcR/ZFkx9PMP+FNb4takOF0izHqC5P9K84juXwAI48A4J2DH54pWu5HJXb
GSRgbUHB9OlHtkL2bPRz8W9RIx/ZdmD/vn/CkX4t6lgg6VZEeznj9K86+1Mf4FYAZ/wBWKh
N83mjb5Yx1DRj86aqxYOm0elH4t6hnjS7P/vs/4Uf8La1Ern+zLH/vs/4V5m+oSEgEJgHqE
X/Co/tsy5cBBzxlF5/Sn7RC5GeoD4s6lnnS7L8HP+FL/wALc1AZA0u0APX5zz+leXx6lLnH
7sZ6ZRef0pTdtgZWMnHUIv8AhR7VbWDkZ6mPi5d4AbSLYt1yJOf5Up+Lt2Qc6Pa4Ax/rMf0
rykXrBMFUznOdgz/KlFzIQcJHk9cKODR7RC5D1Nfi7cqfm0i3I7Yk/wDrVHN8W7pp5G/smH
lif9afX6V5ct3N1/d8njKCrb6hdeY3yWvU/wAK0+eIuRmJMFdixyG4wAOlGm7TqKqwGffp0
pJGGWbq5xwOg/8Ar03TyBqSE7vvc7etaPYpHRyI32NnYbcMNpyeaqACWYSt82zhVHP+TWnf
wGLTkkRuFYgg9V/xrNsQflkKKdvTj371xKJ6HtOWnyEN1bSLI7TKWYYPAyF9jTkVY1WQjaR
zx2/xrYvUSW1BtTiWJMOqgkEdfzFZC28tw2SC4UE+/FdEZJrQ5ZwaepaguJmcKyOwYDGxeT
TL03cKujylQ3Tk961NFMiSMWWPAHmAMTxjn/IqrrP2ia63rGSif5/KuZStUtY6Gv3W+pzxj
cIV2jIP+RViA+ZbmN+oHGau2FpPNP5jZSNTuYle30qK7RraVvlHPyke3rWzkpPlRgouK5il
aArMyknhSBjiru7COOeV/Oq0IRJn3A5IyAf61Ky7TI2RjZ0NZSepclqikxIYkkHPf1pFk3A
nbggZyP8APShsYOFzu5zmoirgBsEZNbI5SwuWYbSef1qyWaObGDwOnFVwGCBiMNz2yPrS5U
AZTB6Zx1qGWti02FKPG3Ixndxz/h0pxYeWu7qv8WAahMbbQABkHB6cGkZgpwOcnkelTYq5L
8v8Q6cg56+9R7grnjigSEAkqrsR1POPekB55XtnpRYV7lkfPtXgY/Wld3A+XrnqTn8KiUk4
BapDliDuUYPrUNalLYjBBU7s9aVSW+QDqOaa+Adq8+lCy4V+ck4pk+TJSGDBScAHrUMrNu+
/zntTpJCASTuJ5+lQffYDaSfYcUJdRt9BctkEt8opI3+YZGQecVIYiFzxknp7UmwN91Qp6c
96q4kiyp287sqR9KcwQ7SBzUShShVxn+lNeQBeSCB0NTY0bFJVpCpAB7CnHJXnjpnjp9aZG
mV3bssPT0p7Bkb5kOcZANBKFPyrnrkc5qHJwRnvnHpTDK+4IDgc9OtOLE4IIwB0H+etNITY
/eoJJUsD2PaojkkEdM9fSmgsXx1z+NAzgjPSqsTckBO4jIIGRxSgqxOTjnjimY2kgcn3HH4
U9CGXJ5B49KT0GNJG4ktx9MUAc4Ukj+lK4IY5wSfSnIIw7BWDcdaBrckHC++OvpTTiP8AeA
/P0FO+eRzlhuJz0pm0ZUchs/lSLuNUM0m49+T2zVgbhhiRz69zUcQUfMRuKmrGflLYU7h1z
0qJPUcdBirvZsYz1AFJiPaShPJxyOlJtOxivBbgUw7Uzv25HHX/ADxSsFx6CQthG4HAUd6W
SQQxARsN3XkDmo1cLKADx0JNQyBRnBO4etFrsL6EsbPKXG7lhzjjIqOSPaQ2M49KkgX58t8
+B0pjLvk+UZIIyAapb6Ce2pE0QLAqD15yOD7USxAKuBkepp6qTjAXHbBqWRHRQQDkjHSndi
5dCk0ZUDPGOo60qhsgAcfnVtIsRhiDz3B608/fzEoGT96nzi5Cm6nG7pn0pwPAdc4PU96le
EgANg7upz+lQFWAAIIHane6E4jmccqMCopJW81vkY8n0p2xiQRz9adIg81/k7nuapWM7MoM
oU5OWyABzjmprFB9q3beQemf5VBMpQBecnHPpTrQL5wyxKtx9D611S2FE6O/bOlxHJD5xgV
TguIxcRpIdg4BYdh9Ke7BbFTISQpJAHXH+FUfvRmRBg9gK5oW0OmSdjsLOeCEOys0iBSPu5
DE+nsKpy3emx52xqpfrtYkH3IrHhnuhbCIKXwC/A5X8u1Pit5DsnkDZJwMjIJ/rVexjdybK
9tJpRSN+xMTwkrwNxGduMj1qPVL50KCDoRg7ug+ldP4a8Javr2kzSRyWVo9s/lyo4Y843ZG
B0wR+VZOm+HNS8VPMmm3FsLiNCRDKpjEi5xlW5H/AOuuWFKTnea0Z2Va0FStB6rc5warLGE
DDLqeW45HpWbPMZWVlwPXH1q3fWUtjeT208DpPC/lSRuuCjjqB6+vHtVWNSqls8DqOwNdnJ
GCdjzuaU3ZjY9xuiG+XC1JO8ZLJyDtxwM8VHbkPMzMccHFa2keGdY8R30lppFoJCi7pHZtq
RD1ZuwrLlvIqcrGE64Xk5/2ewpjY243EjPT3rVh0u2utUXTItXt2dn8pZjGyxM2cY3dcZ43
Ypmt6Bq3h/U20/WrQ29wBuXncsg9VPcVraxzXuZpIVQuTkHtUhkDchdvrhelNkj4HygH1FN
3HocHHOKmyGS5JGMZAP607BCjlSc8n+lW9H0661vWbbR7QxJNcttVpWwuew6Vtaj4H1jSvE
tn4cvJrFLu8QPE7SnYckgKWxwSRQotlXObUHHAoyN+eMYzgCtbWtA1bw5qn9n6xa+ROV3qQ
QyyL0ypHUZ4rNdcSdzn8KjqNCqSrAkc4qf5d24Dnr0/zxVYbuoyMDNW9Ls7zVtWttIslj86
6fahlbau7sCeetQ03sUnYruAZMBeevPQ0wriMnHOa2PE3hvWfC13bW+qxweZcKzqIJd4Vc4
yeB3rGwBhc9OtVyuOjJvcViMAk5xzyKYkhD5AyByacf7oGST+P/66u6Rpl3rmtxaXYpEZ7g
fu/NfYpIGducHnjNNK4/MqKzswDAk+gGT7U7zGC7d+DjgEZrX17wrrnhm5ii1a1SETqWjeN
96nHUZ9fb0rFEMi2s02ABCwUKX+dwem0dx/Kk462BN2uPiDPIRkAHqc9aJFBPCksDjApsbK
qEsxIbHy9PwoMhChSOvByaVtQ6ajt2HGwYzxgGkkBHJ/I/0pwZ2UhVznuewpGDZCHkg9fUf
4UuoWI8YfIAB7UjDa2D361IRwQDhvQ9//AK1MlCthtvfHWqENBUuMc844qQxjqGUDvitjQP
CeueI7eafSLAzrC+xwZFUgnnoTWWltdtrH9lKm66M3k9RtL5xjdnHXinZgmiA8qMdAOtKrF
cAcDr9K1tf8L674biin1mwNuk7FY8OrFjjJ4BNYozj+6o70W7hfsTcumSpznk5puzDDgn1N
MAbONxx9alyemQO2aLWBa6lgMq4wp3e/FBTlvmx6E1Lc6VqNpaQXd7aPbW0+fKaY+X5oHdQ
fmx74xTptO1G1sre8ubN0tZ/9VccNHL7BhkfgcGs5RZqpIqhgkhyMj0x1oMxIzj5SOnanSh
RjCKBjPHOajBGAW4IoQNC71B3hGIznBHWnJiRWwG2g9dvGaQypGjl0Ztv3dh5Bz6dzWvNom
vQ6F/bcmk3S6eVEouGC7drdG6+p9KLN7IV0tzKML+djBQgip5IYzukUtuB5OKku9I1exsob
u9sLi3tpyDHKRujfjjDAkVWfeYwN7c9FBxScXdXKTVgkVjhVk468cVWEbsx2Lz6U6FZ5HOx
2DA+vNW4J1sogZM7Q2SoG45z6elDvHbUEubcgjREX5w2cenSlkAbIVmxnuuK19Q0LWbfTxq
baXdJYkKyzsgC4boc5+mPrVO50rUtOii/tCyuLZZsFGlXCv6YYcGlyu3M0NSV+VFVSApQuf
ZcZpRwgDM3JJIAGKaI9p3q2Tzx6e9NY/KuevbFIvbcmLT7z5ZzuUjhR3qqVdiVYMXGQB/Op
mKKg+Yr65qBHz0yAffoaaIaAZXClRz05pzyIJGHlr1PepAkTRlmJ3E8Y7U2SFPNb5m6nvVJ
mbgzFljdZCrZyODjmpLEf6ZEqnaytksf8KSTBXIVieMZNS2hzdKUUkg13S2MVua17HvhCKc
KcMST3xWKJDE5wTs/Ot67DG2t0k3LGORzyfYViFf3rqoX5eVJPJrnhtY7uX3btlrJhxNG28
P12npU9vfSmQYf99nALDOKyo55EwEbofu54q3DLFJkOhV159fyqm2jntrc+hPhU1xJ4a1Nr
kjzfPwTn/pmOtYPw+sLjRdLuPGuoukthbQSiNLU+Y75bByO2Md+aX4b+JvD2h+G7+01LWre
OWebenyvyCgHp65H4VkfDTxpYaNc32ja1OqaXcBiHcEor9CPowqoqNo36GbbvK3U5PxBfnW
fEN5q0ieT9qmM2xTnYMAAA+uAM1gXFyG+WANtUHJX06VqeI4dNtdfu7fTdQS704Nvt5Ezwh
6Kcjgjp9AKwgC7pgBVY4A9azbbd2d0aUUlbqWLIEu2Om3Ne8eGYE074EapfWvyzz21xM7Dr
kAqPyArxG1RDLKAGXC564OK9C8GeM9PsfD+oeFPERkTT7xXVLhFLeTvXBBA5x3475p05LmZ
z4iFpWPMckJlMqQOCOo44r3f4rWsFz8ONF1SdPMuYXgw2cFg6YYZ/X8K8ctdJi/thLO41G0
SzVx5l15wKGPuwxycjoMZya6/4i+NrTxGtlpOjBxpViQQ7gqZmA2g47AD15q46J3ObqefMo
xhRlepHpUbLlMED/Pepxg8/Nj1HemsihiCMc96yK3Og8AJ/xcLRSOguk616Z46sbW++Mnh2
K61CKyjWGN90mfmIlJCg9Mk8c15r4GuLW18daVLdXMcEUcwlaSVgqhQD3/pXXfEe907WfHm
kT6dqlpLA0KxmdJlxEQ5JJOeODmt4u0SHuVPizqmo6h4nt4bzSZtNjtI2WHzsEzAtywI4xw
MDNcDGwKMCmc9c16T8VPE+jeILjTLHSZ/ta2JdpZ1B2ksAAoz16Zz0rznaF6A49e9YVHqbQ
TsKFBOCQcDP+f8APatrwWo/4T/QMH/l8Tj15NYZ2scKG+ua2fB1xbQePdFkuLiOCOO4WRpJ
XCoqrnPJqYfEglsdh8aRu8XaaBn/AI8z0/3zXmmxQjEKAQK9D+Lmq6dfeJtNnsdRt7qNrUx
5glVyGDZwcdOorz0vlGOCD/SrqXchRtYiCkdMk+uasWfmwztKC0cgichgcEfIelRAgEjOAe
TzT4GWS5ePzkVvIkb5m28bD6/oKmN7jdkj2jw1q+n/ABG8KzeGNdkA1SBA0c3AZ8dJV/2h0
Yf4149r+k32iazNpeoRbLiBgMj7rrzhl9jUOm6nPpt/DqenXBjnhcNHIvr9PTsRXoPxA8Ua
T4p8G6LqEIhj1Rbkx3EOR5iYQn6lCeR2rX4ld7ma00R5kMA53npxStyxORk+poCkyAZ5I70
NExbpkgcnNZj6EwULGv7wMG9KkaZUj8uM9DnPvVYBgMAc9ORSAP0Oc+gFTbuVe+iJNylvMb
qP0qJpCWwMgA55q59inmbasbADt3oj0m8Z1IhbaO/pQnFdRcruewfA/P2TWTj/AJaxfyNeW
W0LDxgEMsJP288CZP8Anr9a9U+DMltZWGrGe6gjDTIAWkUZwDnv2zXmdjYH/hLIkMkRmGoE
bN4yP3ucflz9K6G1aJnbc9H+OOS2hBeuZz+i140UDDqQPTNe1fF/7PfSaOwvIBGnnLvEgI3
ELtHH0P5V5f8A2DKx/wBeGXocAA1jVmlJ3NIr3UYwVdud2FHoa7X4a6Na6z4ytI7wLLDCrT
mNxnftxjPtkg/hWF/YVwrECZTg9xjit/wlJceFvElvrDfvbdcxzRIMsUYYOPpwffFTCcLq7
HJaOxL8V7qWb4g3UUjAx28MUUa7sYBXcePqa6r4VxQ654Q13QL+JZbTzF+U84Lqcn2ORnjo
a574hWVhqPiltftbxbixvYYx5sRyEdRgq3904wcHFbvgy9s/BXg+/upW36jqEm62tM/vHAX
CsR1VcknJ7VsrczbJbbSR5RNG8F1Lau/MLtETnqVOM/pmlMJWJGLLtyeQc1p/2MQ5kllZ5n
Jdj6seTUq6QrAbgT2+lcjnG+jOlOy1MHbtdgMnB7f5617XqJJ/Zzz3+xxn/wAiCvLptOs4o
SW2qg43E4x+NerX8Qb9n4QY/wCXOMlep27wc/lzXRQaaZzzeqMjUL2Hw78FYNC1VWlvNQib
yVVd0ce58jLjKjH1z6V5O824uCwbrwfSvZNCuNNsvg1fwas6G1mMy2sMhGZAfu7B1+9yMV5
zDbW8aglAXwNx/rRUavdhB2Rh2sifaIvJU5LAcdv8aZqbSLcldrEg5ArdlggikjlXAIkHI6
5ouI43vZ7koP3ZUgk8D8a5+dKd0jpiueB6f4hR5PgBaxrHvZrW2G3ufmXisvXruHRfg7Y+F
9TUyavPApiiC7hD82Qd3QYHHWtvxDH/AMWNtUZRtWC2LZ7DcvX2rO82yg+BdxHrEilW81bJ
ZD8zfN+72Dr9Mdq7pvdLsckY7PzPH2LRh0Y9euWpEniMmAO3fqK0BYo+Gkdf3jALznt6VpW
+jWccEhfbLIQfmrzZVYR3O5xn02OdlAeVlA6Hg4pkaqr/ADA8DnirVuu2SVvm3KxUeh+p7V
XuEbcH5JPU5/rWifQjdXHJhYzxye23p7055EDsPL71EAX5B4HGc5x+FVpWYTOMH7x6GqUQc
mZrOHkDMBkgcAdamsyhuMdAfzNVjncTwDgVJayE3AA5HfFd72ONbmncv5mA8hA6cDFZ8Uo3
KM7iowFQcmr7yhY9z7dpzz3J9qoKymVVMrruPoOfxrBLQ6E3axKsU6xyERDLc8NyPpRCA9y
GY7SB0xTZ3AeRIiyxgAhS+c5pLf5Z8gc07aA5aWNVmCrt+nJ7VVmyj8Alhx/+uns3BABGRV
eUk8glSvIK9qzigT10JGWZlDGBmB6hsg1GGOxU2sHTnnNSi4umXLyDgE5I5NKHlEqFnLO3I
AP86vU0u736li0YuS8gK7h1xT7rYWYoxY8Z4AANRQErv3EHJPHpSTBSGT05HHJ4rG3vETk2
3zDE+aTaEO71GKJU2S7Cpwem5qFQhuD0HTBpXDZCuPlIyBVX1MrDUGDuZfl9+cU4v1IUYz2
/z1pNpIB2t1/L2/8Ar0uwAqCCc9R3oAeqkxllHHem7sEYGQPapoyCrIF69umahYTGYwIE+7
uBckbvXFTfuVbsTIyggnPPNO3gqDjgnGKi8i7HGIcnr8x/w6VFM00C5la3UdgWOT+GKmybN
UpJaosAFvxFIYwxZRHuqra3zzT+S0IVSCQ2ev4Vd3K0hx1xwfWh3T1IIQoB+Zdvv3qVYGdC
VXt6igbdp6jBzk/zqRdr/KeOCd2cY96LsVkQ7drfN+tI6xFDk/OP7w4qTnBJOcNjNRMCOSQ
D2zVIlkTRDcdhyBz0oCt8rbevcU9gqyAAj3HofSpowqpvbseAtU20CVyDGyUO3I6gjtS798
hyD8wA/GnlWLbgox2zTmRMFgvI6jPSkDuOURsFG1gRwfrViMJwVBZ8+nU1TjA+uOBVuIbUM
jHhuD61lJGsGW01B7UkqEOepxUp1OcoqoI1Qgtnuf8A61ZZfLMcnBOegPH41G8sjYByTjA9
qXs0+hXMy02oTqu3yoQCeMoDTJbp5FUBosDkkIBn3qBcbSOcjkDFOCMzMeijrxxWlkiH5kZ
nkJ52k567R9asJqFz0MxHPaq2PMcEgjsMn+dVri4EIGI2YE8BcA8U99CeU1kvrpySbkqTzx
Tl1S9RcNcFh2JUE1lQTNLkwxh/qQcfUGnFbwyZMGP91lGKnltuXyvexbe5muSWlYEDn5lFW
YtQuIf9RIij7pIAJNY8pmQL5kJCkheoOKnXKnKuTjjpim9USlZmh/a935gJlBUcEBe9Pk1G
fyQRMd3O5ccAetZG7LkhmI6DHenbWYGQsQCOvrRyoLXLT3sjxlJnWSPgkMuQce1MNwzpsVA
OMFcf5/yKh2M6f7Pbj9aXDgMSMjPWnfsHKmSJcNCMRpnaOM9RU8eoT54O1TzxVBFyR05PP+
fWrAj2kswHXoMU35iSsW0u5ZJ41kQYLAbcdKW9nMkskUkKtETllxndg8ZqGNytwrhPlGSDw
aY7P5sjysvz8jaKzsr3ZavbQ6CIWF5amIx7sqBgMcY+lVXswG+UYCphQwJx71mWEmLst82B
ycf5/SukniVrdSkgKuuSckdfWuebcJWudtKPtI35TGmjjtkHmOWcHCLnp7024MscOBMwVyQ
cd/8ACkvLJWmK25IZRlieSfaq7TMYCnmAg9yO9XFX2JqRcfiWgxnVMKj8YzkUNIzxcupGAC
D1qk0vzgsT6cVPHIrvkSEdOO+a2cepyqVx0ZyQCqZ3fe61akt7MysWuMHJziL/AOvVZCPO+
8wBOQehxTJd3nP8zfePc0WuBh7jIxLjLDHOKS0L/aAcbRyPakOMnGegNLBsSYkvngngcA+l
eg1oci3NCQrtC5yvcVUZWZ1ZexyD6VNM+UJXoccGoA3AGevc1jax3U2uWzHAqG+blm5JPU1
ct4HMoc/KMcc81EY0tpiqSLKw6upyPzp8hYn/AFoIxn5OmT/Wp1exhOrdWsXDEvHzZOMYFV
5bZ2B8tiCOcGoigznAx/ez3pu90fKyEHuSc1Kg+jMr9RwzEPKlzkD0zQzF9h3AlflyPSplm
ST93Jg5OAaryRNbycNuU9P8KfqdkKik1ctWhLBySeBxUrH94QxOF9OcfSo7Pncc8EY4pVXc
WO4hScfXis+plU1k2KRkM6ZHvTACzDBYDGM+lSIg3AM2FzzQ52uxRiO3BwB70GQhRlODnPp
ml3Hhuc5655pQpbkg8e/JqXhgqkMoA6kdaTdirCDp/Fj1zxUMjOgWf+42TnuveryImwllYA
rwD3qq6owPy8HqCalO7LtazLJORxknFbeheBotfhlnSZIGiCBjKHYsSuT0YY+lc9bEtYKck
kAgH1A6GvVPh1/yCro45Ji/9FioTaeh0T1SMMfCna+RfwA+vlyf/F0//hV0pJI1SLP+5J/8
XXpxpskiRRPI2QqKWP0AyarmZlY81/4VfNg/8TWH1+4//wAVSn4YTkEf2pFg/wCzJ/8AFV0
Vr488P30Zks/ttwqnBMdo7AfkK6OyvIb+yju7fzBG+cCRCjDHqDyKeq3Fozzr/hWVyowuqR
Y/3X/+Kph+F02eNQi/J/8AGu0v/Feh6ZrEWk312YbuXbtXaSPmOBk9BW5/nFMLI8vPwvm5/
wCJjCCen3/8aVfhldqoC6jCB6fPXX3XjDQbPVJdMnuZftcX3o0hdiOM9hUmn+K9C1PURp1r
dt9r27hFJGyMR14yBRZiVjix8M7xV2jUYj+L0z/hWV6p4v4eRjO5v8K9B1bXNK0OBJdUu1t
1kO1AQSXPoAKox+L9AklSNLmXc5AXNvIASfqtKz3HocYPhpqGMfb4ff5mH9KQfDTUcYF/CO
P77f8AxNej6lqdlpFi97qE4ggQhWkIJAJOB0rLi8Z+HZdhS/LK/QiF8H8cUtQ0OMPwz1Ijm
+hI/wCujf8AxNMPwz1Lj/TIuv8Az0P/AMTXpWoalY6VYte6jcLBbKQpds456dKzE8Y+G5VU
pqQKnowjcj88UJsehxY+GuqKc/bIT3/1h/8AiKRvhxrBBxeQ8n/nqf8A4ivSr6/tNNsHvb6
4WC2TBaRugz0zWWvjLw0U8watF5eM7trYx65xRqJnCn4baxyftUWc/wDPY/8AxFQSfC/VHx
meEgHj9/8A/YV6zaXdrf2Ud5ZTpcQSDKSIchh0qb696abQ7HiV/wDDm90yzlv55V8uHBJju
Pmxnt8lYse5VZSSxR2QMepAJH9K9p8W4/4RS/4I+Qf+hCvFhx5xIziST/0I0m77mlPQglfd
cAryIuMZ7n/6386JHQvxwPc1FACYd8mBu/eHj1/pUjmML1PPI4q7JaGLk22MjTdJnAPuxxV
ooEhVw42/Xmq8TAAZXacc/X3qcEyKgO7p2A+tTK9xxasVElPIGQCegOalLIU5zg579Kk2ZV
mGd3YrzTY9wBO/PUHjNF1uitiFSoI28Hsc9KvRrH9meQqpkUkEBjz71XYsjFWbcT3PapbZm
ILFvL5xlfpTbM2Qq6yDCIqOOp55pXuXRBGVVjjOfWpQEjunwSCRnn1qKQK94m8EZIyc54pK
1xRu7JGjY25W18yUkM49On/16uxXMgtFWVBxnnjP/wBenOBvhiUZ4qGQ5GwxMOeg7Vy359W
e7iI+wtThskV1YyzsxyCflA9qptE3mOg5we3NXI94u0XD7WPfr+lFy5gnZU+6eelaJ2loc1
SPNRUn3MV02AsDyc9aSMqmeSOnIOD17VZc5LArj3xzUQHCgFs4GTn+VdKloeY42eghldjuJ
kO3vnNMdX8xv3LHk1J824LG7cHtUUq3BmckNncapEszZAA+d3QDpTIW/et2+X61YkXgEZ2k
A5HpjmmWygyFuSMYrrvoYLcnlVvs6k56DOB0psYjjiG5sO2efSlfiEoGwCQODTJQTcBQDgD
jFZbmrdkSiCXgsfmbkZ6mrCRbPvhX9i2MU0RNGD5p+cY4yD+BrTeNZrYSnbuYYwTjBrGcmj
ago72uyoySupZSoUd05qoQWckA55OcVejs2LhAV2H5jg4pfsUu7hgxx681MZpdQqqU+jKka
KV5AIzyOh//AFVKBvgaJsnAyD0xUgtnt0MrAMoOMdMU1XDXAAHysOBVtqWqMFGUJWYyzTEs
isSDjnPepi3LbT0PQ06BQLm4+UEAAYIpjttZsDgHPFRu7mtRWY+JlDMcglh3GTQi5fbnn1x
jFMXJycd8YJpTNtbYiknOM/571PoQTmPZ82VAHGe9EbJGNzFcj15pkk/7w7WDDPIPP/66jk
Zc7QQcdgOlTa+jNNEWfNVjlP16Cq1xvUGL+NztHse5H4UREeWAeTnkAdKjZ2S7DvA5RQQpV
eMnr/n3oSsVo7XLjKFh2IOFUgflXqPw7H/EpuT/ALUX/osV5Q1yGRgsExyp/hH+Nes/Dsf8
Se4OOd8f/otalJ31NZtO1jtB3qrf5OnXXtC//oJq0aMAjGPqKCDyD4ZWGqz6JetY6y2nKJh
uQQK+47evzdK9NuL0aNoD3mpXJnNtFmSUrgyEew7mtBUVR8iqufQUMoYYYAj0IzVSnzO5EY
2R5Jq3hjxHqvh+5u7nS7Y3s0pvjOLg+Yq44jC4xwvGM9a7HwH4h/t/w1EJ2zeWoEM2epHZv
xH65rqSPl+vakSNF5VFXPoMZque6sJQszyeOK9ufjdqKWF6LOXy2/emISYARcjBIp3hgXd1
8W7x9fuv+JnaoyRqiBVlAGP/AEE5r1jyo/ML7FD92xz+dJ5UZfzPLXf/AHtvP51XtBchxPx
C0K11e2095tattLkgdjG1wcK+cZx7jArj7rXfFGkazpkUHjGLWVnlVWjt8OAMgYYY75r2Z4
YpBiWNJAOzKDTFtrZGDJbRKR0IQA0RnZWY5Qu9DkPif/yId2B082P/ANCFZ/hnVHi8O6XEf
F+mQKsaD7NJEpdR/dJ3dfwr0J44pRtljV164YAiovsNiMEWcAPY+Wv+FHN7thuOtzkviewP
gG5x3mi/9CrL8J6nLB4Y0uL/AIS3S7ZVjANvLGN6jPKk7uv4V6JLFFOnlzRpInUq6gj9aiG
nadn/AI8Lbj/pkv8AhUqdo8oOOtznviI3/FAame21P/QhXD3M2vWfwgs5Ip7ebTp4/Kkj8k
h41JPO7PPPtXsEsUM0ZimiSVD1VwCD+FR/ZbbyPs3kR+RjHl7Rtx9OlKNSyE4XZi+Cre2tv
BWmx2lz9piaMvv6ck5I/A8fhXQ4qOGCG3jEVvEkMY52ooUfkKdnjjI+tS3d3LSsrGH4ux/w
id9/ur/6EK8YUjdIf+mr/wDoRr2Xxac+E70f7n/oYrxQzxpJKrbt3mPyFJ/iPtQXFpbl7Q9
N+03k0bBTHGcjcM8Hpxnp1reh0KNWYTohQZC4rmLa+ltryOe2EmHBjfah5HUHkdjWsb27mx
ILhhkZwDgf/qrmrKo5aOyKio7FqDQFS7LyYeIfdAFVdQ0YWyySEkRD5gR1+lKt7fIcC6Yj3
P8Aniql1qV88TwXM7SRt29KmPteZO4PlS0RkxzgZyQ4xjBBpzvuwS4XjlcHFQOiBztZmUjg
nrQzMv8AA3TArvsuhy3Y5mZJHcHryMj+lWIJPOkUlQBnJwMZqqiNK5zn0VetaMMQji+YAHP
+RRNpIzctbBL89wSCvA6n6/zqRkBCKYoRuIIYLhlx2z75qW1tTO+5XTnru7c1p3VlFbFSjA
4GflFc0qqTUep62CwkpL2j2RRM7RzqeDyFXgcVbeaFYwxYA9+eaoTHc4JOdmDWg724jWQFC
wGQGGai22h14n3ptoqWsqT3jurcKMYYdc96qX+5bp/nZhtH1x/StDTkA81ieWyST1x0zWXq
N15moMqfIgAUAZxnGCaqHvVGkGIjyYWN92yjM29yegA71BvO1zgj8egqRss/zNjHT3p6ICu
CcHnmuxaHgttkCqSc4bGeae7YkYGEdT1P/wBanRgRvndkDgqfWopFj81/3g+8eqine5OxnS
BlUZ6cUtmSJ9w6hTSSnC8sMgUWeGmYA9R1rqfwmcdyeX7wfB4Iz6Cg5FznJ5706dVLFS3GM
/jTU+dFYn7vWsb9TWcXa5dRc8KCWJxzWkkESogzkhfmHpVOBVVSdw3dAQc1KnyRuyfMcYIP
U1z1LtlUZqHTcd9rhQtkP93Gcck1L9sjJjBhbazcuD+ntVRlTBbdtI7etLFGFcPKAx6465+
vtSdNFLESvoaeqMTFFGqfKx4Ye1Z9uQ9ziQ4Cr/CB+VXr28drVI5RtdSCFxjAxWcpaK3eVm
++fl4xmimrQs9wq+/VuiW2kWZ7krgqOntzUciLz86t0PBP5Umm/ckfI55xjNPcoMnaV3HIP
PNPaTRVToQAHOwOCOvy0vA/jz7YzScE7ccAZNBbg/MF4zyf85qjBDiSpyXBAJ+7QGJ53Akg
jJP+cU2MALk49lx1NNc7myoHTJ4pNXKvYliZOSSenAHGaZyxAwQo5wxOBTY3ZTnfgnkmlPf
B7ZwaLWG3ckWNggIIGV+mKt22p6xapstdQkhXAH7rKg4GORnrgCqXGAC+RQPmIBIA7D1osF
+hpf8ACReIAD/xOLjI/wBs/wCNL/wkviEDI1m4+gkP+NZT4A5OW9KNo5xyfanZE3ZrDxN4i
25/tq5H0kP+NPXxN4lY7U1i5JJxgOevp1rEEbBtuRyOx7V0+k2Bt4mll5dgCo/uj+lRUlGC
uNNstW954mkUCXXrlHP8IYnH61ZE3iMnB8SXQH+8evpQNq8YPXrk8/8A1qkRgC2SeR0/x9K
4JV5dytSMz+Iskf8ACR3Q9tx/xphu/EKkKfEl2GPT5ifxqK6vktW2gksBnHcmsmW/lKD5sb
juOOCfx9vSrhKpLU3jTS+NmrLquvwuFfxJcg5x988VT/4SHxFkqNdut2ePnP61lMw/hkJz1
ycmnBGkcImMgc5A/rXQnLqxSt0RePibxKGKrrVw/GeJTU8ev+KGiDNrVwpzjBkPA9aoLahE
BwRITnGBzVhCwiO2Q7Oc5AzVuRi2y4uu+JGO3+35V45zJ/8AW5oTX/EbNj+3pMepk/nxWQH
5Lq/K5XJHP1qWNiYcyZLcYOe39aYuZl6TxN4nR9n9rysQM53dP0qUeIvFG0EaxJyOm7nPp0
rPeESyIGwgzyAeecmnYZQVSRWVAM9yv0pA5MsyeK/FMYB/tRiCcfe6H/vmo28Z+JYyPN1Vg
COOc/0rOlD+UCD8vXGeCarvA20h02sRuGR2rRKPUhzkbU3iLW9Rtjb3OqpLC5BaNuA2DkdB
VSMrEmyUjcSWO3pySfyrH3T2rCQYCdcYBqZWaRgUIj9sfrUSh1uPm5lZnRW2mXd5bboJPKj
ZuhJ5Hemz6dc2HGfNjPfuDS6PrkiRGGaJysfAZemPQ1oajd217bBoZAzHoBwRXnylVU+WWx
68IU3TutzM246gD6/zqncog3FRgD161cyDHgDcRzwelQspJxyM84z2rSLs7nPJXRlrHCVCS
ZVs8etWBZ25BL5J9KW5tNw3w8Y7GqKNckSIx2tnbhq6U7rRnFOnK5fBt412oAMZwAOSasRE
+SwIXa2MZTkfT/Peq1tblPvrwOdxTPP0zW5HbrFb52puxnGOKwqSUT08Flzqu5X021G43Ep
yT0OPSpbxgIRjPXmi0m/eSbyAc8j0NQXTo0pCvsULzls81z6ymfTQUaNCyKEyxCaMxA/MDk
GtSG3QWKsAu/HAzkis+zeOVDI5O4HHXmtm0BMEe4fMRWlWXLoctChCs+d9TIdzAwQxjcy46
981j3DCa4JAwe+MAVvakBGY5VOecFT0/CufkVWmZg2D7100HdXPMzOLg1DoRyFQ3zDHoAKA
yEjOcZ6+gpz7WP3hke/FRD5T94HrzXUkeE9yQkMexxxz1p7mz3tlGzn1poZiegxjnio5CBK
w+XqaQrmfcYxjPX1o09R9u6H7p/l/KnXTbcKy8qBxS2as1y33flXBxzXU37pktyefcMqmAT
g9Pao4j5S+aWyrdcDpUt1EzyJGpI3Lkk1VkciJd2T5Zxt9KyS0SOpNKPvIvRD94GBDRMeo7
VoQZ3szgKMEY9fp+lYCNNC+Y1GCM4NaNvIl0X3x8jpjn9aicbIzS1J8xGUhgEUjOM9B60rz
xrLuhUsQcKOv45qSNLdVYkMxbsBxj1qB5dk4W3jGRzntU8ybFGm3ohxZdzXF0wYjouP881S
nuHnmXcoUDt6e5qaeKQvuZlbqWPZfpUMkbGySYYUE49P/ANdVFK9zpjFQdnuWrF03MqZHPJ
Pepn3bCfM4yeFPNQaemFclWIHQ9KtRKhUguFy2NzdBx3rKWkmZz1ZUGCMZO7+dSFAUCqw25
x8p701gAGXcrcdhSLI5UIM4PPPGarVmT0F2svys5IHXBzUTjZjtjg5NKzszYAznjinbWkJX
YoAxztxT9QeuwxGO0EN39cVJklskjkdcUAPHuVsZbgkjOKMkAFSMgdxSKSBmw/HGOlAbGGC
5qLO5izelWreK3mD/AGi9jtFGCHkUkH8qG7bk9bldSodWdQwHJUnqK6+HQNL1uwW60eUwTD
78Uh3AH0Pce1Qw+Dbi4t45oNQtnjddyuuSCPWtDTvDWr6ZOZ7fUoI+MMCpII9xXHVrRa9yV
mWovqg0vwrJFK01/IFROVUYPPr7VUGq297rEtnpVs0lvBxJdF/lJ9vWrt3p/iPVrVrN/EFj
5MnEht4sMR3Gc1ZtPD76bbpDaIpjjHIB5b/69c0pLebuxtN7IrEbASx24PJqnc3pXd5bD0H
HNNv7lrd3XYSwzkEdDVG1tBfzRKuq28c0uT5LkhiR6VcIK3NI3i1BX6lrTNLm1W8YksLdW+
eToT7D1NL4ri0rSYLZbTaLtpNnlB9xx6ketaUuj+Jf7MjsLLU7e0QdWVTuwewNYjeCpbBWv
Lq9t/l+Z5p2P8zVQnBzUnLTsjOV1sjKAZk8wgkfXrW3pFvpt5deXehoywxGQ4Az3rIc2iSt
BBewXQChi8XOK1tP0jULwB4osIw/1sny5zXTOzjduxDetkal14dvBMhgfzY+VDZwVHv/APW
qDWLXTNC0c3GpSmSVuI4o+C59v8avzXOp6dDDbtrmmROowRcjk+nesC90HWL/AFA6xdXNvq
YVfkW3Pyxj2FctNybSnLQTstkZizNPEjvAYy3KoxyV9Kt20LMQjDhQNxyaesEkdpJdTJ5ES
SBXMvGCfT3rotLtLYR+X50D3kibgm/kof8APWumrVUVoXSpqT94zPsiRDeyNyB84HA96zXi
vIpZArAAt1zndz2rtU0+4hRlQIxY5IJ4I/wqhd6HO9sgRoUkHUs2B+Fc1PEK+p0VacHHRnK
KWCmLg7T1zwfrSlJBux0HXdyF+tax8NajJhS9vnn7snanT+Hb61tZZpDEVRCWJk6KPwrqdW
n0Zwcsuxzc3nheI1AAyccg5qrA6xzhXyVrXKlLWO7jwFYnDKcbv/rVj3BRThQGI/iAroi01
YlaO50VpGsfAC46/MeKcY8FjGApPb296wbe9nUKvmMxP3Qa1YpLkjD7gx6AdAPeuOcHF6s9
SknOOi0L/kjHUdM/WodvzEHPHpWhZRtNbsGA5IySec+tOe0CzEo29RnHbPvXPzb3Oj2Tbsi
iixgckAYzwM5qWC0hkbzDHkt+v1qqMyaiE+ZkHU1qRrtBwMZ6ConJo9nB4KNuaauQzxAsrb
V+U1M+OBj/AOvUdy5WLt83A9qLdjNGMYyvB9c1nra568eSMrIpvNFb3ZJAJcHrz2rIn1BHL
KIlJOBuGfpVjWplEhC7goyD7n2rnmndmJx7c8gV6VCmmuZnyePxMozdOL6m9YIzea27aynp
2PPSt2zdjBllJI4x6VzmkECRlkyBjgk8CuigceSSrEgmufEKzaPXyxqVNNFbUAXUADPNYE4
HmPtUADOTW/euqxkZPUfgK598bsBhhuSM5rTD7HFm9uZIqk4HTOfajAPTHX6UEAM2OSeKWI
L0fIA/Wu7ofM2BRj5TnrjINOkU+a+JOMntQzx5IHfv61Xkz5r8jqf4qaEyK6UYGAOMUulZ8
6dcN9w4xxmkuGBRAME4znNGlK3mTuVzsT8PxraXwmSWpbYNJGMfM/QZI4FVjBPGCmxQGOWZ
j/hUs23cisgG5cjr+lMjiQRygsUKjG4McGstjoSbjd7ENxGUfeoAX2bp+dTWilUZsYGcVGk
YlVTklyPmLdqkUFdyqMKG5pt3VinB8vN0LokxIoHcYzUVyyrJvjyeDnj/ADxT7ZRk4XI/nT
biIibngEdPWsVa9hwu5aDEiMo3+eFHYA1JgKChmhZG7HqP/rVUaFVmJZNyE9Rxj3xViARC0
RlUbmOC2ORWktFoLlblbqXoPNMDoSWVFB9v/wBVR7cQNmQsWbO0g4AqxBtJlYbcKipx3+tV
pSgX5QeDk55rFPVjlBxlZlYv821yT/P86TeT945z6ClOWJOenTI6Gmk8L85Y+n+e9amLHbt
33gB2B/z1qUDBIOQOvTimMFSUlSxXOMkYP5U/dGA5YNvboOvPtUsuI1/lGCenTjpUbbiOTy
cdaXdlsKcE+nSnkFiMt3/KmG4iwtsLDpjPWmEr0z061J5jKuw8jjioweMArz7YpK4pWWiPT
fChZ/DNt35YD2G41rXakafcf9cn/wDQTWX4Xwvhq22nI+btjvWreHNhcjP/ACyb+RrwZv8A
eP1OhfCedeHrOBdEsbxYQk4G4SLlWJye46ivR7aUy2scuMF1BrgvDStJ4ds41GTt7/U/pXf
WymO1jV1AIUZFaYh+8yKexzfjK1UaUNSAO+2YFwP4lJwfy61ydmgN7C4GW3qVIHv1rqfHmo
RW3hmW1ZgZrsiNFz1Gck1yFnIxurfLDchQc9DyK68Om6OvmKTXMesDPbpXHfEMsdDtYQxCy
3Khu2Rgmuy7dO1cZ8QedL05eADdjk/Q1xYb+MjSfwuxkeG9MivNUWExj7PEu9gvG70B9q9A
1JriPSLtrNQZ0hbywPXFcd4Qlji1N42cB5kOF9weld1g9a1xUn7RX2IgtDxmxsYZEW4uh5k
kgLPI43HPpj1rUsSbGY3Fq6wScYaPOD7YHX8a7+80KwvN2Y/JduS8fHPrjpXO6h4cv4UZ4C
l0oBxhQGH4dzXZHE06mj0MHTlHVDPFN+uo+CUnxtcXMayJ6EHn86dot7G2rwxMm5VwEc9VJ
7A4rnLxJpdOmsfMKoWV2XH8S9KtaEzR6zaFem9Qfxq3RSpNeo41XzHpx4OK4nx4qSTaRE6l
laR9w6Z4rts/lmuL8b/vb7RYgMZkc5B9q87C/wARHTJaWOcj0y1EqtbJJnIwwZlIP1zxiun
trqeTwxqdpO0r7IH2tIckjHT/APXzWbMklr4K1K95ViVRT3zu6/rSWNxthJEjgOhRueSCOa
9Cp+8V+xzWcXqZtuqx6NaAkgNECSTnPfFZ86AnjJPBzW+0VpBYxW4dtkeFR27gA9ax5Yhu2
qRhT6cVtTluwjC7SNjRNNWMLdToNxX5Qe3vWnPJEFZinUgZBx+tSRkCzjC8/KAPaqk0ZZXQ
nGRwT2rzJSc5ttn3scNGnh+SC6G7AEj05WVAQQMZPANUZpHt1ZyF5BGD6+nFSabdvPpyzTf
IwXBwB2//AFVi3dw93I7o/K8Ip/iPrWUIPmaZ5UVqrDrEySq0zcBifrWhGByck5qO0g8qBY
/vPxnHapX+UkAD8acneR9DSjywUWQzbSvOCKqTXAs5HYRIA2QpxnnuP8+tTTuQu44+grmZ5
pZrgldwXOMZ6c100afPvseVmeIVGKS3GXs7Svn5vfHrVNJdr43MYwecHFW5ECWjN+8JPCk4
2j61QXbv3HJJ64r04JJWR8ZOUpSu9zRtCkk+M454xXVW6gQqowTXJWgCTKcd84BrrYGzEOu
RXBilrofV5N8DuVNQwLWRWAJIIHtXOMVDBQcZ9a3NVdhEcbhkgcY+tYSFmmA5JznOela4dW
gcGbzvWSIZGK/MQfQe1LG2V+YkA9Tj+VEvqDxnikJUn1PfFda2PCeg5FOcdTSux8xvl7mmq
waPaCf6UroPMb94vU1ZDKtwCTjgDA+vSprEYjuADgkDn19qgmGxsjuAamsVBE4YEZAIJ6Vc
/hFHcdKhJBVgcjA96NgFoPNwoB7d6cioXZ3xsABYdCRTYysiGWQERr0z6+tYu56EFCFPmkN
XfJlYkIHdiKnV7OHdG7736kg1RuLkyEomY4uy5pkcEsjAQqWbrxVqGl3occqk6jsacd9Ckv
ETYxwP8anM1rdlSCyOOhPas0afqG8n7O/vTMsMqy7WzyCOan2cXrFlP2tP4lb5GmCc7HbIB
yCRUzWSSsZFlwjcsAOD/wDXqjbyY27+VfjrzV21kEVyICSVkPXrisJpx1R6uErU6toVUPs4
ZYzNGxyQcBiegqJiSWUuuRz16fSrzFN8zr7/AF4qh5gVmYnjggbNwqYty1OOvBQqtIiZn83
BkADehFM46mT2x6U6UqFVwpGc4KkY/LtUaSszbD8xJ6k/54rZHO9w+QkcsVpx25xzn07mnM
qOgIBGen4VC6g7xksT+tPRgtBfMPmcp0HQDFSqW2jgjmokUFuoz79at+ZsjZVBzg8461MmN
dyqdxfA+nFKu4uAD3xzQzsXyOD1x6VPbo0064QfMT0obsrme+x6X4bXb4etl5zz/M1pz7Ft
JmkXKhGJX1GOaqaRGItKhi2kBRg561YvT/xL7n18pv5Gvn5O9R+p0/ZKOgf2bPolrcabaC3
t2XKRnqnPSrWry30GkXM+nxpJdRqWRX6HHX8cVz3g26WHw5p8UjbRIuBk98nj8a6zJPJ61U
1y1H11CPwnjEr3mo3o1HUbkXEzfdzwqj2HarlqCLy3TjO9en1q94k0saXrDGJStrdEvFjor
fxL/WqNlg3ttgA5de/vXtKSlC62Obls9T1scHHNcd8QD/xLtNHf7WP5Gux9OcVxfxCydN00
DB/0sY/I15GH/ixOmXwnPfvEMVzE21kYYZCMj8K7DTPFVvNEiX7GKToZAPkJ/p/Kub02ya6
03UxHGstxBGHiUN1IJ44+lR2SqYlkV42ypbqMEY9MV6M4QqJxlujnnJxfMj0uKWOaMSRSK6
HkMpyD+NOH615ik09lKZbGV7ds5JjbKn6g8Guz0PWH1KMrOFWZckFRww+nY159XDOmuZao0
hVUtCl4t05P7OfVYVCywYMuB99O5/CuV0gAa9ZgsH/fLzu4PPWvQNekRPDmotIMKLd8+nSv
O/DalrvTGbG7evWu3DTcqMr9DOrFKSPVcc5BzXO+ItQtrK+01JNKS/mlZvKLMF8sjuCeK6E
59DXG+LWA1/QhnHzSH9K4KCTnZ+Z2wjzSSJPE99De+A754YzEVZUaPglDuHpxWBaSgeWnmb
cAEkeuOnPetXVYjN4U1G3gGZH2soHJOCCazzYS+fEsKMS4Vfx6V20ZRULPv+h0YnL6sJSa1
SIr59oOyaORjxwO341VjH7wFjtK8cdqddbYr64s7eTf9mk2s2OCaltbeR2DOpPOcLXV8MDj
wkHOskkb9qQ1suCSQPWiQBgQfzqvbMY98T5Qr61M4kkBQEKOpavMasz9Bg04plCRnhmMML7
kcbivv059qsW0CxgM2C/Tj0pyRrH7n1I605SFUjpVSldWRjSw0YScydGZQNrkD2pJGB7nPv
VGe8ZXCqPr7Ur3P+jGTb8+OM1KgzZ1YK/kZeoXzFiidFbHoSapwGN1bduVz2AGP8ar3Upe4
YkdTk+/vTRKEiOxMdtx5r1owtFI+CxeIdaq5Njbkpt2hSSxznp+lQgBcAHBHNP3tgjaDkdx
zTQGdx3xz9K2WmhwN6ly3ZY2jbcMggk9cV1Fs+62AHRutclHw2WXkHkZrd064zabcYxnp6V
xYiF1dH0eUV1FuLKWqMWcjrnms1WYMAGbHWrV1OJDIQMqOKppkEuSBntXRTjaNmePi6jqVn
IHJORkkHv71HhlfAOR/P8AGnKPvHcBimnG7HbsRWyRyMcuQame1uTIxAyMnoF/xqKMH7xJ9
B71I4j8xsg9T3FVYi5VugdwJI5A6dBUlgeZRnnaAc802T5pwG6ADn3q5Yxr5szszjamRiMY
P6jiql8I4qzKdxncIx/F1Pr7U6UbY1i3fIvb3p7CN7j5cjAJGeAajk2t5fPzlsEVC6FSd9B
beze5ckgsg5JxXQQRQ2tqUtgMls+9QRyw6cqR/MWZdxWrFvJBcp8iYYZbbuzxXJWnKfoepg
pxoX6y/IdHLI2AAWwfSpX08XSuZIMDGcsMGpbWZBG8KAeaDyQMjbU95qMVhaBdhNww+Qenu
fauW8lK0Fqd9bFe0p8tTY5S4s2t7t4RzjhW6bvzpU3lRj/WJznNWpb2a7VzctEQRg5GCPpV
WIR/anC8oykAnr+Nem1Jw94+d5lGfNBk8cjPC0jKfmIbnvUOAG3HOep96nsYz9icYX/WY5P
Jx7VBOcFAuCOe/wCtZLeyNptyfNIgdwW27QO4IGKlikSPBDOADgc9Py7VGzvKSAFUA7uPeh
FbcRnp2xVvzM79SUmMqASTxjj+EUhj+8Ffp2xjFSbG2AgkZ4/ziplDJDkxkgZySOOlRexol
cpYZSWBH496HYFByMg8irTR7EyY2UY4JPXNQSJ8m4dzmqvchxsQH746gVv+HbKS4ut0cJdU
HJHQVjIu4qccZyMGtnRIYpLloZgWicYKhipP5c1lWfuMmOjuej2yCO3VDgY5xmnzJ51vJEC
BvVlB7DIxXHy+H9LEgKQPtPX983+NSL4f0sDJhc89POcf1rxuWG9/wNru2xnT2l7pfhmzgn
iaOa3O3cp4yGPI/Cuw0bU11PS47jI80fLIPRv6VyWvaRY2dokkETKcjnzHb+ZrlHkdkZTI4
BOflYjP5V3RpqvC/W5Lly20PWNb0xNW0qS1LBZAd8Tn+Fx0/CuK0/QtVbVIEksWiRHBkZgA
AAeea5rDomPOkPGc+a2f508K+cCedR0/1zf41tDDypxcVLQlzvrY9o7k9a5vxlpl1qel25t
IzK9vOshRRkleh/KuACOW/wCPm4wORiZ+P1pSrqflu7oAf9Nn/wAa54YVwkpKRpdtHY+GAt
jLfm7H2YRopYyDbtGTyc1YNhpt67XOjXttIGJJRWBwT6e2c8GuIaLfFIjTTvHMu1g0pOeff
vWhHDattUW0cYUAAx8MM+h69fetXSfM5JmdR6ao3ZNIv85a1mY/QdK1tH0uSxeS7uGEYwQq
k4wM9T+Fc0kV0sZ8jUNRhH93ztwLHpjOapXGnSXG83t7e3So3Kyy/L7ZApSpymrOVjCMox1
sW/GHiGPUkOhaPJ54Y5uJU+6AO2e/vUvh7SLr7fZTLbv9njOd5GBx7flWR5EVrEUt4VQNz8
ozz9agmmuJUz9uvFwAMRyso49q6FStT9nAOfmlzM9dOTjg1yvibStQ1DUdLurOEyLbs4dc4
IyOCPWuMiaYoH+16k47lZ25rS+xTuAyX2oqrDvctXCqHspX5j2qGHq1PehY6K302/QyI1qw
U/dORWpaaeLQG7uANyKWA/u47/WuAS0v/PaJtWvQB6ztk1bh02aaR4ZdVvynQ/vzg+tTKkl
q5fgetJ42tHkskjN022kvbe4vd5zPO7MO+M8GtbTobmNZEZAvOTnuOxrQtrSGws47WEHy4x
gZ6/jUmBngHmrnXcrpbHdhMuhR5Z/a6kTxoZIyTvY5yCOBirgRVjYsOcVVcBbiPcM8cVNI/
mMUXAPA+lc8mz0krFV5HaVkRCyoOoFLFKHT5s9eh71cRFRdq/jx1qJoEOCMZFF0NXvdsha3
iYZxknv6Vn6lEVtjhjjvV4iWM9N6npVW+uIXtHiYHeexranfmVjmxXL7KV9NDmSAHyDnsDz
+Ypu1huywHsaehCj5Tn1z2pjMofoSD7c165+dsaOX9fYVIAB90ANx09aYrSebvUEEHqOMUp
34wQQT3J5oYkwUEOGLDnnFTpcbFKK2FYYJ/pUBXJAz+VNU4PyKePWly3LjUcNiZkwoJGc9x
/nrURbsoAyetIW4wBx6Z6U0DJzg4/lTDcQHJI6Z9KTeAxAA64pPlUHH0p8Ee5gDwDV7K5mT
RxueB0A/OnSRDzG5HU9qnKRLBlWbfnBHGMf40rjMjHYep7//AFqz5r7EtdilOPL3ANk4xn8
KksolHmN5mSVxxyahuXAYHB/E1PpxIjlZSAfrWs/hKp6yGbc3CKnzIARzx1NPk3RSKNuwDG
D1ye5p6QSTGQBdrryvv9a2rLRLPWogtvqe2dFy6NEcj298GsHUjHWRtOlJJStuY2oOszxSo
4IYfNgYp+nTmO9wo3KwIIxx0rp08FOLdoHv1Kk7h+77/nWPqFnp2hSvaTal5s5TIiSEk89O
R0rONenJckXcm0lLmK0Fy7ahG7Ham/B9u2fepdYmWS/kVFVQoC5X+tUICkhVmLIjH7x6/l6
10Nlo1tqc0yWeor5iBdyvCQQPUZraap0pqctFYam5QcTl5lLyGQDAHp2qxZKAjsVPAxU2rw
WOm3Zs49RFzc7sPHHGcL9T0/CkjX5lhjCqQcsRk/hVTqRlHQmjSc6ijYW1+WBlI5DHsM5qO
4U4QbR0xng/5NXkiETsgwWI5PpUw0+7vZ0itIS/y88cL9e2K5edJ3OutBxk49jECtvZgOR3
wDT4V3sGY/Lk8Z611Q8IypAZtR1CK3jQZYqM4HueBVWGx8OXEwt7fxJGZCcDgDJPvU+3g9t
fQ50u5gOGDbFkZVPdTigyDcQU/wC+j1NdBeeDdSiRmtpI7lcZwDtauYaGSOVoplaKRDypGC
K1hUhNe6xtNbFiMq3X5cjr1p0yLvCbgScY7Zqe1NqN6veJbdtzIW6/QHFdFY+EZGxcm9gmR
xlWAOCPas51Iw1kXGPM+W9jnEsVMYY5jY/wt1xV7T7KdJ2kjYgLzXRP4WmY7hcR56ZIPNZ7
XmlwXIs49ShmlLbGSPJAPvxXNKs5L3T18Ph8NKSUmXP7RlgcLOob8K1IJoJ4TsXJxgDFUU0
5L1pEt76CSSPG9RnKZ6VZstGu7WQkzxlSegzXFPlav1MsXRoQf7qXyKmtrv0v5wflOeemK8
+kBEpB+UZ6V6Trp0+3tVj1G/itxICBuPLfQVyFpokWqzNFp+tWc0g52fNux+Vd2EmowvLY8
uqk7cphSk7vmIUr059qljbdDnjAOMjnmuhbwDqeSwvbYf8AfX+FA8H38A8t7+xQnkAkg/hm
u36xRaspGCjLsYuSilAT+HrTcnaSxY84ro/+EN1QDeJraXjoGIz+OKy9Q0e+08brmBlTPDj
lfzrNVYSdkzdJ2KRJMa4TGOODV2EqW2xk8gYx6+3vVCKMsxQENx1zWnbxsCignp2OBn69qq
TsJwcky9bM4UAbxg5HPIPc0NMGHlHcU5GT3/Kr9tpVxeIWSPCMfmZhgH6U6fRxZxAXmq2tu
p7OcfzrF1YX31ONQn2MJgFDgbj6e31qFVO/A4BGScdBXRHw9NPGZbW6huEPTa+Qfase6sLi
xYpPEy88N2b8e9axqwlomPka3Esd8kTxFgsajcQOCf8ACtnGFVVBwRjg9K56DcJFjC7s5JA
PSuqsrGe5tVliA9Dk45rixGjPtcsrwjR5puw+xsbO5DJOdkrE7CcHP/16ZFo9/DeOhUSRt9
2QH+eaI9BvVk8yRlQhsrh/1q5dzeJVdBYx2EiYwTLIQc/hXPreye/cyr4x05e1pSTXYo63L
Y6JZJNezPJcOcRwxAZc1XilL24nlRoTjcVfqo/CqZ8NeI7rWX1TUTBPN/yzUP8AKg9hUt/p
up29s91ezRRwoOW3jB/CtlCDslK7MsPms4KUqrbfRFR71575BCcqfunHWtaNFjJydzdz61Q
03R5ZZxJbzW82PmYRyg4Hbitx9OvQQEjX3O4c1NZxi+VHbgcbGcHOtJJ3KbSqCcHp+tAkyO
Dg1Kui3rZaZVLE/wB4Yp39jXnXygP+BVjeJ6X1yha/MvvK+Qw+bqKzdRt0lhMm7ay8g9qvX
tjf2ds11IyCOP7xZh61TazvNStysRiUZAw0gB5ralo076GNfEUZ0pLfQ5HO0EHnqKZjOTk5
Hauj/wCEQ1jtbIFHT94Kgu/DeqWNm1xPAoRPvFWDYr141obJnwUou5lRnYfmGR6mn8NuJKg
D8jUI2kbmPAPJq7aWkt67JCYwyjP7xwo6+9VKy1IRULAuWJ6U04Zm5OOgOK2z4V1ofOLZMd
f9YDUKaLqEj+TGsDPnos6En8M1CqwezK5WVLDT57+9jt7ddztySOijuTXQa94bsdH0Fr5bl
zLHjduxhyT0A/z0qWwtfEmkWc6WOkQyTyHiWRxlf8axr7w94s1OUTamstw3UJvAVfwzWDm5
TT5kkitlsYhBYkrjaRkZq7p8RkkJAOBzUM9lc2Uwiu9sZPIAcN/KtCwUC1Y5OSSDz1repL3
dDNXK1xIBNsXIHeo5PM818A9T3FRSHN07L26fSle3BkY+U/U9quKsiLkd6ieawRCiYGAxJP
SpdN+RZSh+YDnntVe4IDdMggYyOataeu5ZSE6DGfT/AOvWs37mpcPiNKzbbMzbVJK+v5Vf0
yc2GuJcp/q2ba4Hv3rADOsxCg5XHRsHNWhNIIIGUDMrbcMeQa4Zwb+Z7sKtOVJU6i06M9ZF
cN4vsja6zbanGvy3CG3c7c8jkfn0rp9GvDe6TE8mPNT5JFz0Ipuu2R1HRLm3T/W7d8fbDry
K8ujJ0qup5046aHnZikIIWB8HkZ9a2rB5NB8P6nq8pCOV8uFSc5bt+tU7S4kuYYfLBLTYXb
7+n5/yo8VzebqNj4eiOYrZRJPju2O/4fzr05zlNqD2/QxhTbem7Maxj8qASE77mb5nc9s+9
Xre6tLZWYyF3z8zBSao3LBWYJ8qADp6U6RQZYo0X9z1GORn3rRrmWp6FKaw0+WC17s6XSoF
1O5Qop2yMSwPGAOtd3DFHbxLHCgVB2Fc54QjxYTysAXMhUHHaumz615FeTcrLoZ1ZOU22eb
eNtSe/wBaTR45NtrbANLj+Jj2P6ViRiNBsjjVeowVyPxp9xm613VZ2zue5ZQCeMD1o2dVkP
C+nrXrwiowUUcW7ueg+Fb57zS/IlLNJb4Xce69qm17RU1O0aaFFW8jGUb+9j+E+tYfgyQC/
uIlHBjzn1wa7jg856V5FW9OreJuloeY2FqnyTOCWbPI6j1yK9C0whtNgwSQFx+Ga5N4o7fx
bqdlg4k23CADpu6/qK7GzAFnEAMDHaniJuVj06lOEcLGUV1Gak7xaVeOhwywuRjtwa4Xw3a
JD4ftbiMDfMu9uBljnufpXdaqAdHvP+uL/wDoNcl4eJHhWxAXJ8vPPTOTUQdqTt3NMsSdV3
7f5G5pOPtMm3IyvOfrW0BzWVpTo7sQOdvPvWsMk4NYSd2RmP8AHZwWuxLceOJfMQSeTZKY1
IyASxGcfjVDQVkXxdaMVC5ZkJUYB4PFXNbkVfHVzlioFqgz+PeqWiBX8V2Mom3kuWIXOBwe
K9eH8PXseL1+Z6Uea82+ISh9b01GXI8lv516X/WvNvHwz4j05ccGBvx5rkwX8VF1PhL3gi7
mSaXTnkZ4iu5FYk7CPTPTiu4kSOWNopUDI4wQa4PwRC0mpSTqC0ccZUt2yf613/GcntSxdl
Vdhw2PK73T2tdfvNOjY4iIKknHyNyAf5fhXU6DoKt/pl6oZP4E7H3Nc3c3H9reOL57N90R2
QBweDjg/rXpsMYghjhThUUACtsRUkopd0XF6FXVL2PS9Jub6QArAhYDpk9hXn1h4e1TWZDr
GqQmaScb1MhG1QemBXT+N2L6JBZD/l7uo4vwzn+lbDaxaWcy2iRMUXC5UAAAcflXPCpOlC9
NXb/QcaSqP3nZI5bSorjQtQQSxeRDKdrrwFb3FdnLFFNE0cqB0bgg96r6qlteaS9zCw3Iu5
HX1qa1fzLWCT+8inP4VnKr7RKdrMJUfZ6dDi7rTP7N1xYyw2SZaMnuueR9RWnqmqvofh3da
jfdTymKEbeCx7/gKseLY/8Ain2vE+/ZSLMD9Dgj8Qaz2tV1A2c0zuwtW8yMZyMkd/zrfmUl
GczuwsHVpuhHuY0elK8fnaxdXF7cNkkNKwVfoBWnonhqymvY7ww/u4TnaWY5bt/jU4hZ7g2
6qC7nC8frXUWdulrapbxnhOp9T61M60knrud+YU6NCmqcErv7ywSCK868WX/9r64uixH/AE
W1O+4IPDN2H4f411XibWV0XRpJ0INzL+7hTPJY9/w61xOmWy2lt+8EjXUpLSNwQzeh9ua0w
tO37x/I+aqy+yaOhRiPxHbyRxhd4KZ/2cdP0rvSvzcGuI0fI8QWyldvJIH4dK7jrn+VRidZ
J+RrTWmhwfisLL4rsYJGYRfZmYqHK859qZBp8cbO6PdwhOQ8czE/XGaseIk3+NbAZ5Fqxz6
fNUmqySaZ4ajngwkktyiAkZyp4Naa8sIrqe1hvZxoOpUSetvPYNbuXn8D38crvK8ar874yw
LDk471FshOnoJUVkCAkEZ7VJPAk+nTWTttjlXYSB71WlBOy2XJUAA89hUxenL5nr0cKqEpS
S91pWR1em3itYWXnyjzbhPkB6vjr+lXnVJEZGAZWGCD3FcTrwkjs/DnkuY5Fn4Ze3FdTpmo
LewssoEdzDxLHn8iPY1lOm1H2iPlqsGpSdtL2PP/ABBojaRfExA/ZJeYif4T/dPuP5VkeSG
VgxXk4PpXruoWNvqFlJaXK7o3GPcH1HuK8svtNuNN1CS0ufvJyjDgOvYivSw1f2keWW6OGc
bO6Ne9ubhPhmsaOV3TCAnJ+7npmuVS1hjOUUBhyG9PfNdNfDPw4iOePtY78dTWE3leWSV4z
jg1tRslL1ZMtWj1yzdpLG2kJJLRqTnvxWT4vnlt/CN9JCzI5AUMpwRkgGtbTwP7MtQOR5S4
z34FYnjf/kT7s+6f+hCvIpq9Vepu37p5jBbRphwmWA+91NbdvJi1C5G0Dt/OsyMY4XuK0bV
gI2QMTz+Fe3V1RzR2KrRKt0fLDBSMfP8Az47ZzSybBKwDdCe//wBanTRBZi+5R25BNDud7f
ul6+n/ANeheQjOnOXzjIwP5VoaPiOOVmHX7pDelUiqlyME4A/zxVvS0Ply7jgfyrWp8DRUP
jHXEReR3j3BmbB2nFMNrcSbFLJCqcqAdxz60SRTSb2EZdGYE/Njiq5gga3kkjV4pYzyC+c/
jWK2Wp0SUo/EtDtfCM5t7t7OW4DicblB67h/9au2wOK8itpo7F7e8Rn3RMG3M3J9a9XhnS5
t4542ykihl+hrycXTtLm7mlrHJ2lmmla/qks67bO1H2pCRxhsnH4EGuNha6vprrVCw866lL
Yxzt9q6/x5fsLO30WE4lvGy/sg9f8APaubgUxSMIziNcKBn8K6qLbj7R7s0w0FKrZ7DD/Zz
IPNk/eDg7xyPwqpi2kb915pHt0rRuLOSdw6ABAOpHPWodgBhg4ZIz+8UDkmumMlbQqth5xn
723c7/wmFGh7QTkSHOa6ADnpwK5HwpPHB5sG4BZHJXHQH0rrs849sYrxaytNk1I8srHj6/J
fanGEZ2Ny/Ue9amnaPPcMZJ4yqkcKe9JdRfYfFOqJKDgyecpxnhhmt6G6i8pCkgCgfePH6V
6NSpJJKPU7cuwtKp71R/IvaDYra3UpQttAxgniuhXjnPSsfRJkuRPLESVBCg+vrWs8iwxPL
K6pGqklj0AHU15dRycve3MsXye1ap7HGai7N8Q5hHgbbRA2frXYWTZsojweOlcLoUj6hqep
66wwtxJ5cee6D/IrurTBtItvIxWtf3Wo9kbzi44OLfVthfTNb6dcTqA5jjZ8EcHAzXJ6frX
iG9sYJ4bTTUSRNwVgw4/Cuo1U40a8P/TF/wCRrnPDq/8AFOWJAJJiH9aUbKm3bqZ4KjGtNx
n2NPSbrWJ7plvY7JIgmcwbt2fxrarOsDm4foPl/rWkQMcVjJ3d7E4ylGlV5Y7HlfiiYR+N7
vIzmFBwfak8MyL/AMJRYgc/Of5GpfEUKzeN70MOBCh96Tw7bGLxTZ4IAV2PHf5TXtppUbeR
wOjJ++tj1DqfWub1VdDvPEtnp+p2Xm3MkRMUhJC9fu9a6XivNvHTzQ+KdPlicqyQ7lPoQxr
zMNDnna9tGTN2R6Fb2lvaQ+TawpFGOcIMfjXF+L9Q1saj/ZUEi2tnKmRImd8g6EV1ej6jHq
ulRXqdWGHH91h1qHXdMbUNODQD/SrdvNhJ/vD+H8RxSpS9nV99FNXWhyXhrS4xNEVURxxkP
uPJY5716GQT0FYmh/ZjYRyxqW34Yhjzn39Oa3CD1xjvis61Vzm7nTUo+zhFo5bxkg8rRwxw
PtyZPpwazZI41UxyElt2AwP3h+P861vG0bN4fFygybaeOXp2zg/zrIjN1NZHEhcqMYUHjOe
v/wBauui/3cWc6XNeKLo1SNtESzGVYZVh7Z6/SulslA0+3GB/q14/CuHSJ5XWHcok4Gwjk8
da72JPLhSMfwqFx+FZV4xgvdB1JTfvLYyfFDKvhLUiSMeSRz74rE0eUvYRO4wzRqG+XB4FT
eO70JpUOkxsTPfSAEDsgOScUuhw/aiUyzKhwS3PA6fypqNqF31Z35dUjGu3LZI2tLsypa8c
fM/CA9h61pMyxoXc4VQSSewpwAVAo4HQe1cd421Z4raPRLJj9qux85H8Mff86wpwdSaic2J
xDqydSRhXF4PEHiVr2UE2NtmOBfU/3vr3/KrcqKWOI2bZ95h/B7VW0+KKzQwDYqooBbbuzz
1FadjDHP8Aa7iRx5UamQ47DB7/AOFepO0dFsjzNZMj0RlbX7baW+Unjt0ruyccHnPUVwHhi
U3Wr2txwu9WYKo+71xXe8k9cVwYrSaR2QVoo5vWdR0608RW0c+kyXl2YSyyIQCq55GCareL
7iO58M2k8WQjXMfDDBGD0xUGuH/it7TPT7G34fMag10yTeHUgVWZkuo5AAM8Z5rSEUpQZ6l
LCueHdaL1T2LvmoIt4PA6Gq0CsWeZxgtT7a3muZhAeMnGCP1p0M8M3mCGTzBGxRvYip1V0j
6qE4ykk9xviMYh8ODp+/8A6VUmmn0+/jv7dRvU4YZ4Ze4NW/EQGzw5n/nvnjtxTL2LfF93N
awdlH5/mzw6NFVqdZPudhY3cGoWSXcB3I45U9VPoaoa/o8er2G1cLcx5aJ/f0Psa5HRNWfS
L0q4Y28nEik9P9ofSvQo2SQCVGDIwBBHQ+9ZVIOhO6PnN7pnnWpxvD8PEhkjKOt4Ayk8ggm
udZQowPmz+ld9472r4cUgBc3KE4HXrXAsQykkgV6eGlzw5u7ZzzVnY9e0/wD5BdoB0ES/yF
Yvjf8A5E+6/wB5P/QhW3Y4/s21P/TJOn0FYnjcD/hD7rj+JP8A0IV5VP8AjL1N2vdPOojsG
AucjrV63Iadgse0H+EHJqhuGzHI46elW7eTEmWOPQV7stjmRdlg3RgopDYJyKhZ4w5Hkw9f
7p/xrQVo5FGFJJxz/OnSWsAlcb5ep6H/AOvXLGdtxnMciRiTwVAyPpVuwbZC7qMuM/KRVcg
7/mUEADOO3HrVjTTEltOxUsDjA/HrXZU+EIboux7jasVfl+Tx0NUhbMz+QpKgnJwMk+9adq
ytbr1yRyKcSsELM4AlbnaTwTXGptO0T360IeyjKb2RS+yW8A3XZMp6qo7Cu48L6jDc6Y9up
2/ZjjnqF6j+tefFnkLSElscsaQi6IEVuCBKdrYYrx9RVVaHtI2b1PCdZuVye61M6n4ju9UG
DHHmGEE/wjjI9/8AGp4pbZ8RPE0b9cgfoTRbaLKkDBIwu0/dLZOKrNFiQ5yDnB7Yq0oSXLH
oSp1IPmNVJntztlctGfusBx+IqWWygd/tThgSM+5qjbTFn8lwWib5SD1xVwGRJBauQxAwpH
XH+Ncs4uLPpcBjI117KqrvoXtP+SCRlBQq/HbnFbEPiWG3mW31MGNiOJQPlb6+lY9gxaORf
vhn/Hp61l6pGXlh3tgAYHHOM9vWsFCNSdpHDilZyZ1uq6dBrbR3+mXUJuUQpuVsiRT2OOnt
WLaeFtSa4AuYVjjB+Y7s5rnlhRXVkQqxGS6sVYn6jFXbS2WU5lvLxUA6famxW3JKnGyl+Bx
0488kkd4LjSPD2niOa7ht0XJOW5Y/TrXK6jqd94rJs9Pje00kH97PIMNN7D2pkNn4ct8XDx
I8o53SFnP61pBri9REtk8mA9HIxx7CudJRfNbXuz2KOBi378r+S/rQZDGyWwtNLtfOEOFAH
QemTXWWCyxWUSXDAzBfnweM96wE0m2WEwsC4b7xDEZ/EHNVZ9D0aCPfLAVHb963+NYtxnod
WKw1atZJpJfgdZeQi5sZ7csB5sbLkn1GK5S1mGhaHZWeoxskwUx7V+bcQe2PWsjUbHTbSCW
doJERQBHmVvnJ/GuUmRDMGBbk7gN5OBXXQwyqRtfQ8f2s8FUa0bPXdKaeRpZJ7Z7ZcYAkIJ
PP8q1M8ZrxOBvNnjVpJc7gGUSMDiuil0aP7H58NzN0zgyt+XWoq4SMXZvcIKrjG5q10XvEe
k6gfEkl/BbvNDPEo3JztYetP8P6XqH9sx3dxbPFHEC2X4yenArlWjVRj7RNnngSt/jVINK0
uBcXBxxxK3+NdaoylDlv+BlKc6ceTue4D8PrXE+NNHv7y+sr+0tnnWNGjkVOq9wcfnXCGSV
JQpu7jB9Jm4/WkeWZWAS8uG47TNUUsJKnNSUvwOSc9LNHT+EdXfTtZNhdbljuDtKnjY/b6e
lel7j1rwlANxYuWYnJLE5z9auLPKZjvvbnB9JmGP1q8RhPaS507ExqNKx6gLSfT9YkngiZ7
W4Bchf4H7/gev1zRca/Fb6gkcjhw3Xb/CO1cRplsk+BPf3p9MXDD+tdUdCitIFktiZHHzDf
JvJ/E151SnCErTd2erScpU+Vm40tjq1nLbb1kSZSjJ0bB9qwRZX2l2620do1yPu70H3h6nv
k1j3t3Nc4SXJKDAAGHX6EdKpxXWpxxbYdVu044/eBse2CDWkKLS30Meb2bfJqdbpekTfaEu
7pTGEGRG2CSff6VPrHiXTNIUo8onucErBEcsT7+lcU5u5xt1DW72RT1RH2n9MVoafpul2kZ
kt4z5rKDukVSc89yeO35mr9lG95u5yTct7GYv2vUL59V1Fv9KY4jjHSNe2B616Dotj9g08B
hiWX5m9vauUMLA7yVAzldvQH61A9teXFwSNRvVJ7LPwP/rVpVj7RWTsjClNpnocsjRwvIsb
SsqkhE6k+grhLDRtYuNQuNY1O3liuZ3KqgwSi9h/n0qsLK4Xy863fFmPP78gY+pqUWTlmzr
eobQOonPX05rGEfZpqL38v+Cbz80ajaFeTOVBKRnhmJxn3xU+tW0ek+DNQERZj5JUs3U54/
rWNLYyww7zrOokcbds+frVG5t/PWSCfUdQngYDCSS5z35GOf/rVai5NNy09DKLV7JGp4RsJ
Y5oZJIXCxw43N6kV2uMk/SuCt/ttzEX/ALUvYlUgKqSYAwPpU4tLwjjWtQx1wJc/0rCtFTn
eTPbhl+IqQi4pW9S5rOm3s/im0vordpLdbdoyy/wnOealSxuiADbOD2JrNNtf7to1vUMd/w
B4P8KmS01Bjj+3NQz7uP8ACk9kr7ep6eHp4vDw5IxT+ZuSQjTtMuL6VR5sUDHr6CuR8OpIu
jQF0YvMWcnGSSSatXFle3EDwTazevFIpVlZxhh+VTxLc2+nR2VpdyWyoAu9MZwPwpqyjyp7
l4ehiYVZVaiV7aak3iKynNtosqRswt5x5uBnaCOv51HKAUIJ5we1QmLVeo129yfQr/hTRFc
RM8s9/PclxjMuOPpgVXRK+xpgqVek5KpHSWu5zt6St0QwG0+npXReFtc8lxpl2x8tzmFj/C
fT6GsO/WTzt6gDHSs4P9wE4wK9HlVWnZny2LhyVpI7jx8f+KdiGMj7Sn9a4LymmkMcEbOxI
AAGas3t9qF8ixXV9LJCrKwVsEAjpTrfUNRtI/Ls7w225i2VA6/iKqjTlTp8t9Tik7u56taI
0dlBG2QyxqpHuBWT4vt5bnwneJChkcBX2rySAQTXCrrXiEr/AMhqbAPov+FN/t/xGWOdZlA
+i/4Vxxwk4z5rovn0tYzhkLzkH0x7U9OCBjmpJri/u5RLeXfnEAryqg/pUS5LZ4GP1r0ntq
ZJGxasXhKdwcg+tTyTy+a/zv1Pas+zlIkU/eJPI9RWhJLB5r/u16n+OuVpp7F2vqc4Sobck
hwRVqxMQtZQ3O4j5h29qz2kxMuBnGMcVds5Ve0kBZFJPIIznHvXZUWgoPU07N2copYjaATj
p7VPKn2i6IwzomBgNgfQ1W0txvduCoXGKmSZo7QurHdJIepGMjt7da4ndS0PQqPntzEU9iS
d1uCD1CZHy/j3ptjGFnHmrkL7fd96urei1xHOpMnQ7Dzg98dqkE9tdSJDHCVVskk9eKTnJR
aa0IpYaNSqoweppeZbRW/myyHy85A71jy21xf3Mk0CssQ5+bv+VXRaqioAfufMuTVu51OC3
thmI5K/dGABz1rnhPlfuK7Z6OMwMqcVKo9DIOmyoN+doXn5j1p9xGJRFIDhslDx0qa7uluL
NpUeNl2jHqD6H3qsskr6f8zZ+bOcY/OtffavI4aUYU60eU1dNjMcMqBeQQTz7day9UZvPVW
lyEQNgn19/wClXdKLbZy3LZx8307Vmaux+0qGbkKOCORxUU1eozbGNXk0Z4JL/KwJHJOTxV
qCVACG9ehziqsYAlDNxn25qcudoHOCc4x0967JHmwfUuo0OUaQttB+ldVBcQm3BUhR6k1x8
YlkjwSNoPHP8queSBGWM6/LyFLf0rirU1LRs9fB4v2Kel7m9c6vbW6YVhI3otJbWslzILi9
5zykfYD3rEtxFFeLITvUHLAD866ZdQshGJBMo/DrXNUj7NWgj1cPiPbXlN28jD8VFBbRB/l
UcDnvj0rigxPBP3hjPPH/ANauz1mzvta8QDTrC1aUwoOB0BYZJJ7dq3dH+EtzcGRtV1OKCM
L8oh+c5I7+1d1GvToU1GpLXsfNY6fta0pR2PKhuQ5zgg4zWlBdTzR+SZNqEEZ/pXYan8NLu
zQm31GGdlP3HUp+RPFcbdafdWM7QXkDRuM/eH+c11Qr0cQvcdzmg5UndFW6dgRsbK9gBioF
uGjV0UAl8EsVGePT0p8jALv5x0xnmqhZi25eK6oLSzJnK7umPeTLFsjbSb9xBZyf6U042/d
6d800sNoVT9eelaWMnLqPJI5DDGeDnrUqFTIu5sevc1WwPyHWn56dvWpYJ2Ors9UMfyxIqI
CCvH867DTNYjuEEEsgT5ScBc5NeaWshT5Q27Pt0rfhBChgGGR6dPevKxOHiz1MPiZJ+9sb2
paJvlaeOTcTgkdBj+tYMsTRuwwytz8oPI5robPWCkYhmy4xlW7gY5q1Nf2LoAQqoOeF5Oe9
cUalSGklc7JUo1NYM44CTzAzEgA459PSr8NwfMCIGKnG0nApuoXUd5clIjtiTgccmqQDiFg
zuDjK8dRXbfmV2cVSKTcVqbeZdgLKTn7oBGCe/P0qxAsfkhx5ancB0wP0rHguQ1sIpS5lz1
yMD2qZLmUDKgKC3Ujj61Lizz5LlZp27ABQAuSRxjjOOh/z3qZ4JJLOV5QkjBQFO0Hac9eO9
UFmUhQWBXcG+VckcetaGbX7MhVpQynLIwHNYSTTNlK6K37xRGjrgcYDHqccflVWdykboEV8
t154qWWTfbq2eR0A6Y7Cqsjr9oEYdiQOCoHFaLRBQjzVEi7ZR7bZRuJPoKtqNwHJGKhi/wB
SOo4qRXAbHQ/WuOTvqfolOPLBRJCpz/IUpU44PHfinjlcYGaXCBSSQepwTxWdyrsr5KthvS
jhyFJAyewpDgngdaVeBuY5HsOlWadBMBeO474pjIjHp271KoAJYPnPPTpThLiRRJh1XGF6A
0XZBi6lAnlbgmTjBwa5yaLypCAR8p2jiu1nUSGTHAIwfauWv4TFKT8uW7V6GGnpZnzOb4fV
VEZrAl8tjA9OMUAcg7uMdfwoJbb0PXBNNCkkAH8Ce9egfNEka7eH5JHI25xUZwCwOdw6YqY
oWfY3BHBxVfaU+g4pIGxzNhcYGeoOMUqnbwF96RZGAbHcEHvQpJwq9hzzTJZLCWDgoOR61c
eQmRjt7nsarxhlJ25J560ryL5jZHOTUbl9DHnYLIVKlemcGrFkxFnKo5BOevSq9wNrnHb1q
exjcxuOem7r29a3nsZRuamlybJedu1sgZ6Zprl0nkhyQQSSev8AkVLYwMyyLxuzxj6VNe27
uq3UUZLKMSDHSuNyXPY9CtRnGjGotiBQFlBYAk8EN0/GtfTEi8ouCMliu48HjtWOhRu4weM
MKtpHIltI0e4BTy3XNKqnKNgyzERoVueSubbALjBzkZwaxtTkRrhFjb5lGWG7pVeOe7eQIt
wxHQHA/KnTW/lbmG93c/ebrn2rKnR5ZXZ6uYZpTxFDkgndlYEs+AOvHHf/ABrbltZIdNggI
Uyscsvp3pNJ0p1/028/dxL8yhu/vU5keS4a4kB+Y4Ueg7Uq1XmfLHocmV4R1J80tiaxUhXG
QPmOBnnp0qhqUcbXnLLtZRzzWpp8b7HfnDu2aoaon+ksFXHyrk1hCT5zTGRs5+plJEgbDvl
geMZwfbp1/wAKtSW+YyyDGOuMndVdIiW38kDA5/z0qwJyG287Qe44rpd+h5cbD4I5EVXACj
6U5nUH1bPTFNWYquxVAHc9qjEZ3YLfIT0qOupTl2H+bn5Pn2njO2khtrq5kWBBghuSenPrT
1CohUAf72Mmup8LLapIZrmMtKg+RRzk1FSp7ODkkOCc3Y7rQbS00eyN/fuqPNgvxgucdSK3
Y9btpVcxWshXHysSBn8K5WASanf+fccqDtRD0AHeurht4EUEICMYPvXzFRa80tWztnQjBe9
uULnUrZgY57ZtjcHjI/GuY1DQtLvGaWwKSRj78BJxn6Hp+ldne2UcsRwgGR1rirq0nt9QDW
cm1yMZzx9DVYe8X7rsa06NOstNGeRa/YRWOpywKuwAn93/AHfx71gkENxyB6mu58Z6fereC
W+tik2OWH3X+lcRIu3J2hV9q+4w0+emm9zxa8OWbSGFh1JOajY81IyEDBXBB5BqNhnkCuk5
xSTnBGDx2p4Vgo5zTEYbgWwcc4Pen8EckE46YoGi9allKgbcelbMMzMxAUDtgdqwogVPuec
elaEMoCMxUM2RySRiuWrG5tF2ZsB1eMgYz16frTXLCIlcjA6dR+FVIZGCgrnPXIPSp1kLIQ
zjPPBH+ea4nGx2p3K8jEdFKnHbvmoyPlyXxgjjv/n/ABq04DcLj61Cw4yO5x3rSLRLCMKxx
kBietatswkheNzx0288+4rL5ZVHH8qsR3JiAkKIWHv1qJJ9AaUtGWWIglUgn0yvc+vep/tC
mIltxGMYYZBqNNkgEoKlH6Z9fSmuT/y1kynTA7VOjOScXB2Zb84mMKxUnOfljXHT1H9KhUK
ZS7ICSeBmm+asUb7XJX2UfrTUZgVZwFIHAHvUSR24BJ1E2bK/cU55YflS4Utnn3qG2bcg3d
RxU5Xa+GJxXE9z76LukyRSMMe6kY4p5IznGCeo9aZuOOcEHmnkjGR0xjg1nYGiFzlie5OR2
piNlyWH5GlJG8gjBNC8MTxu+tUi+g4jHDAbs9M1HkmQFgB9BSn5mwF5PpTcAtwfzphYcwVV
YlefT+tYuporcYyR046VsgZY5PHvWXdRknqMdq2pOzOHGwUqLTOcZVDEEgZ44FQMpR+B+Fa
E8YjnyG3ZPUdKqyDqwzyefWvVi7nwk42bREoO5WIH0A4odRtBHB6dOKkVNxAxnHenGMBCpY
c8kelWZ2K8akZ+ualZQOSpPGeKSNQCTzgelOZgxJycH260PcaHhlBxgAEYHNW2EG8/u36+h
qoFKkZBO4Zx2pZJX81/lA5PSpsMyLrK4yOCBggdataWimKUE4JxtHY1VumOAq5244yPpVnT
YsRyo0eWBJyD1GK3qfCZQ+I17KQRyybCpDcfjWlukjcPEVcdxWaYTHbJPCMjGSD0b2+tXFm
AubUq6+RdL8pPGDjmvOqK7uj6ijVpxp+xrln7Hp14zNE32eQHLKe/4VKdMu1sljBjk3DDDN
VHhhumIfO4NgMpwc+3tWpppYQ7JQQUO3JPX/GsXOUVdM4MThFS96OzK1roXlspmZQuMkg9D
1/z9Knd9PsXaaZDczsoCLjjPc1f2spJcnB44rKmxHcyvKMlRhe5rP2kpvVlYPCQqPl6DHnu
LlhLPiKIcrGDgYHrTYLqOacIoPQ7SRwfXFVo2Vyv2h3CyOAwPHFWZvKtNVLeU3leXtTjpVc
qWiPXp4qFGpGnHSPW5sWaqpOdp6kADpWPqvF6y5GNo65rb0YyFpxKrISeBjpxWNrUbPqh+Y
qoUflis6X8RpnnY2anzSj1aM4sqD/WdD09frU3lxkDOMfT+dRNGm3BGcfxdakjBAGWYYGB3
FdbR5KWpLtAI8sck4/z71J98DAB9h/nrUYUh8qDj34qdQp+797qagGiEh3mEY5P06mvUvB2
ifZ7RLl4QrHIUMOfrXF6HYR3OpxbmwMjgr15r2qGJorCNEX7qbR75rlrS5/cIT5XcwRFa2A
aWQSXIGfkQdTVmPXrNbMOlpOrg7fL2kgenNPizE7QSxADccPjmkv1eGGKFRvLncAuMCvKT6
WPStGbSlr8xk2tXnluU0ppNvUMcYPoRVYXL6haZvdPjtZIzuUp/F7VKbqf+1yJo2hM4AO3o
PrT55pdr29qivIe/pRe/urYtxUdFFLzuyPVdGtda0Z2IDEDoRylfO+u2A07VZ7QZGwkfWvp
TTMxFjIeq7WA7ivMPiJ4bh3S6nGCDu7dK9fL60YNLueTWT5mjyLapBy3vzURVsdDzU8g2MS
QQ39ai+bAC5I9MV9EjlGFFC5z+FOGPlOcY7mk42EjnBx0pU+5txyehpkk0cikYJbn0/z1qy
GXcSp4z09aoqBuJ28+xxVqOQhuMHHQ5xUNGi13L0cm3jk56DFW4CrNyOoNZfmMCTHnBzxVm
GQphWDfyrlnC5tGdtDRZGYrhSB7cYpJgwTHOc+vSnxt5iYG7J/WpEQNkkKcA9+nvXLex07l
KQsI8Zxu46807hYGLoM9Mk8k09o1bPfb9D/WoZgdgQkdc9Oa0TuLbUkhuWhYKNwQnJXP3vT
NakytIi3EJZoWztZutYT8EKFywP41PbXTQYDkPHnLKeh/+vSlDqhOSkuWX39jSlSeOAKwKK
cNj69KFjYJvLZY/l9P8+lODxhwIypSVcgA9B7+9TlcRjpj0Hb/AOtWbfciN6ehZsJA/wAoJ
yBznmtAjjOc9etYVu/k3Sk8g1tlsgZAGO/auGrG0j7TAVva0l3Q5sjknaCKarKG6kjvTA2Q
cUnyhxyfqKyPSsSOAHGGBB703KkHDc0ZyuSMjpUTY5pjJPn2/MOO1GwsCqYOOc5xSAZQAHI
z+dNfA9SB7UwGhgO2R61RvQCPYVbyAc449PWsy5k+Z8jC9Ca1prXQ5sS1yNMyZ2AJU+mR6V
ASB170sk/71sHJB6+n4U3AwMsT7GvVSsj4KrrJ2BCBITt3e3TPtRIU4wOT+NKeCMDpxilaM
7hnjPUCnczsQZ2IR82707U0ld+VUk+56VKyn721yBwcCmqpJ3Z69PrVpktD4dzsQc7cc0kn
m+a+FXGTjmnbtvHU/wBajkYec+VP3j2pPcCrdgjLKwIGD1z29Kn0z5ombtk5bv0qK7Pysu3
J254HtVnTVAsmbYCdxya0m/dFBal+4tbg2Vu8Ocyfw8nHvV6PSrm6toraRvIhjACg8sfcnt
Q8gksoIFtjJIi5P70rgduao+YZLA3VrLPGUbDRNKSPwrgcpNJI9KpDlfM+pqSWs+lwMyukq
g5GflarFhcSSWbyMu1i2eveskyBYVuJroOT1UsCQfStCzkEsaAsxLsWOBj8KxlF21N69Run
GLlt0NeJjtHmAcnvWbcbpdRmdeNuPx4qzG21iSGYZ+Wq73EcN28btgPzvPT86xjFp6I6Mul
H2lm7IcLbS54j55CyYOS7YwfT0rMuPsQZVF7dPtxgR5KY781OUF1LChWNoQ+6Rh39j7VPcZ
l1OSEkCJV+ULwPrWsXbqOWHnOo4d9jY0vBgkI3gNk5Y1i6swN+SpOAg59a3tHhaO2ZXYPjP
3qztTtV80yHh2QAArgGuenJe0bMq8XGLi12MURGRS3mDOcYB6+9WlXbg4zjnGetQxx7CORn
0qdU54GR6EV1tnmxRbiiyTv6Y5xz+P8An2q7aae9xMFQ7f8Ae70y2GXVVfYc4wv+f0r0Xw7
po8pJtoZv4eOlcNas4Gk7RRP4e0CCzj3BCz55Zhya7BYuAeyjii3gaOMdsVIwLJsHBb07Cp
oQbTlLdnDKV2U1gS6uclRtz+dWbz7MtmY2X95j5dq8jFTIkcQPPPQe1VDCbq7wxIRRzTVPk
i39qQKV5J9EVtMMUs7SzhmmYYUsv3R7VNe6Squ11bAI45OB1p8toUcPaKR7CtCKctHslG1s
ciilRTi6dTfuXUqvm54mPFGGIkCAZ6gVW1jRYtS057WXO1hjcO1arw+TMWj+43P0qYN8hXh
gfyqI0o032M3O+p8z+KvBt9olyxaJ2t/4ZccNXGSr5blADuPT6V9dahp1pqFpJaXaCSKQFW
SvAfG/gW48PyPcW+Z7ItkOByg9DXvYetdJN3M3qee7MgAA9Kb93oORU8mE3Y+6ehxUO4NjG
fxrvIsAd1RtkmN3b1pQ5c7sDJ7U1jkcDPFKJA2CiAMOpz1FAXLEbbozuAz0yep9qkWQk5L4
PTNQxSKi5VAz4PXoP/rimeZkY7gY4rNq5SZq29xkNGWNapnd5CAEBOMcYrnIOHUkcZxjOK0
oJDv3AcHg5Oa5qkEbU5GiyqAsrng5HA/QVDMr7FIOM9x2/wDrVZij85UbGVA6UyWIrlBzzy
cVyp6nW1oUA2MdS2MDHpTUxklgSelW3t1BQgMCecn+dRiN9yqQOv8AnNa8yMGrFywjIkLMM
se3atNwVztBwMcmmWqFY8tzjGeKfNlnbaNvOeT/AJ5rnbuxFGVgu0hiG6mta2ZmgAzyB9az
JFG3PDdOnStGzVjEDjAx27VlVWh9DlUmpWLSnLAE4+valYgHFQH73Pf1qU4wuB25rlaPqB2
VIA/P3pAo3n5vXjpmmDOcAfrTlABJzznP0pCbsKFLEn+7jFJg4LDbwOhpRgtkHABzTH4Q9v
8ACmlcHsVJHCksRwPbisu4cEZGG7kHvVyaQcb1by8np3rImkBPyvggV20oHj4usloZLNm4O
MjB7VcZj5Y+fI9qzwyiXg9e571cjKqqEgdc8mvSlHY+MvdsmiYZ3ctipAvykxsAT1JqFWy/
yr15q3GpOfLbg8YxgH/Oaxloax1K5AHG8jHXmmiNAoBY7fUdjTyoyRgDJ645pjINuOuATwO
vvTuDiKhXBUgEYyTnFNkXMrkSL1PalK7JFBHXB5NEnmea/Hc9jVmVjOuiD8hJ4H5cVb09VG
nhsEZcjH4CqVy5VdhJbAq/pil9I5GcS8c+wq6mkUVSV3L0NLzJUtHkhG5iigA1TiLI62agZ
Iyxz0PqauJJssmkDZIT7oHftTEt/s0P2hyDPKeD2B/+tXJHseri5xjCGutvuLHlW8KiS6wX
6ZwM/l2pW1N0TbbRooHAyMsKzNjyZfczyEZYkE/5FAfDkO2wkdQcVvGgn8Wp4rm27mpDrF4
7KZtsgHqvBH4VpW+t27hUubbevcIOf161zStHDHlPnPQ4PGfUVtWuiyyrFLczLEGIKgk7yP
p2rKrRpRV5aF03Nu0S+bGB4ZLjSZcnHMJPBH9KoWYill8350dCQUJ6UTxXWh6qjmMiNjkNn
hx61o3kMYSPVIBhHIEnvnoa45rltrdPZnv4DFv2ip1jotFQPbOARz6jArJ1eRE1Ao7A7AAQ
ue9dD4dhEmmyuM9cVzesKya3NhtrDAIzz9K86jK9V+RtmElzS9TJ8oA5IAGcZ/GpWkDAKkR
bPC9if/r0spUsVXPvxxWddXj28S+Uw805554r0YpyPF5lE6bT4VtJoXvE2Fj8gAyx56Aete
waTLBHbRtt2ZAIUjkV82Wt7eSXkc5uD5iHKljzmvaPCz3slqtzqmoSTYOQGPf29qxr0fZtS
k7mE58+i2PR/N3RfL3p8X3SW6nis+3lDKHzxVwTrg7ccVarRUbvQ5nFoQq8lyse049atJAs
ZYjHNR27kuXUDNPdsAKG56mmpxSUxO+xE1zsV0I6HgetVppGdwy4BHI5pVj3T5LVPJa5TK8
HPI9q4JSrVE7dDRcqZEjtLCcjJAqJGIAPOM4+lWVhMa4Hb0qOURp8pwA3rXXyOSTl0J8kQ3
65g3I2GHPFcRrWpK1tNDPiRGGxo2GQQa2bzVxDJLDKcbOAc9q4XxF4hslgki2xuW59x9MVn
HmlVXIWo2Wp5Bq9uLXUZ4woChjtCmswEBuGA9zWrqjm6uGcBRk5x/hWScDgHp6V9LD4dTne
4Er16UzJ3ccUfUfhRyDjOKsRN0X5Sc9s04lGbIJzj+6P0FQgkHk47U+LKOHwTjvigZYik2n
jg+talqFkcoHweMA9zWOCS+SeSc4HStKzXdMqkY5wTisai0uaQ3Ojt4ZlUYyxJ6etWpLO6U
FmiZV6lsVZsYvKhjbk/Ljmt2ae2EUcch+ZxkgDpXg1KrT0Vz26VBSWrOIkHJ7471EiB5VGM
kHjArX1COOHUH2YCnkVTt4WaTfjAUgE966oyvG5yzg4ycexdVAsakAcDHr/AJNRvyMAcZz9
auSqpX5TkEYOeM//AFqrup2E5wMcZPWs4vuYWuyjIRgnnrxzjitW3G21UID0rL2CWUnsDnj
jNbcMY2HnnGeKiq9D6PLI8upCy7kAxgmnqpIz2PWnSADJHP06UBeVXBx35rC59EndDeVX5s
HjgZpeqgMFB9c9KlEWU5P/ANbFR+UBIWYDHp0qbozchzbQB146k8VDK58okkDPPUCrG6Mfu
/LY992ao3QDBjsAGOOOPrVx3sJy91nP390qswLBsDg1kzTucgnJ6568U/UXlWYlk2o44/Dv
WazsVySPr3HtXu0qaUUz4TF4iUqjQ4OeQCBz27VYSfapywyvTjvVMspySR7Y9aZk55bOfSu
nlujzr2ZswSCSRVRdzHPFaCjbGQuMjvjmsW2hYn/WZOOg5Nbtuh8rO/GR9c1xVEkbU22VeV
BJH/fX86THABGe+atzJkk8EY6GoSF6Mfm9RUJpmruMA+Y/KoA7U+RR5rZfufWmhcuMAn8Kd
JKwlcZHU96q40kYdwCGOVTGOAPWtfSlH9isWAGZCR78VmXIHBVs5XkHnFaOlKw0sFl3AyEA
Z4rWt8CJoaOXoWYHaa4jt8ZTAbIHpmrubaWZzdSoFiG5Y85Ln0qpZhhfr1AaMZ9xnmoZlH2
uVguCW47GopUvaz5b20NcTJ3VyUzXALOw3F+pIxwe2KpzwhLpjsIB71v6TbtLOsePm7Fu/F
dANDje3UXNqHcHJGfxoxFenh58plChKcbo4eGOTzI2KqOQMetdbqk04tPOhdoiMZOPmA/Gr
C6NYQ7gsO1u2ST9a0IbZLiAxXO98jHPp2rzq+KhOSkloj0aOCrQi2zkG1O7v7UW1yVMfJyF
5BH8jWnpn73wzPBIpGxiOnXvxSy2Gm2Vy8QufPbBcp/zzFTaVD/xI55ScBpDtOO1dGInQeH
Xs1Z3M8NCTrLnZ1vhaMro0mXz81ch4hAXxDcDgNxk8812XhiPOky4GBvPU1yXiOAf245Jx8
oPBrwsO/8AaJXPQxy96XqY8eSx3YwB0x+lYuoyBpABtPYADtWvd/uoWkHYc5rl2MklxuQ55
+XvXvUI6uR4VR62LolVdiwAbgfmYNx7V3nhq7uHkQ3FxuCcJGGAyfWsvRPB6T6d9o1AsryD
MaLwR7mpdD0y7i1mS1lWQJGTukRc8djWFWrSnzJPY6HhqsUpW3PZLO9EkCqjBiRyQeK24It
8WO3euG0ydrO4W2Ll93QkV3lgZDAGfHrXk04KpO3Q56qcNHuW0KQKBSHLSb88H1qMjzZSqn
NSMpUIDXTfmVvso5/zHeWvpggVKPudcUwZ4PSkcHeMZAPWunRK6ERPJt6HOOMetUrpGlUo3
HcGrEw8txIMehFMuCpiLH/9VYyk3FjS1POPFLzqDLCjFlJDDjke9eVX4aR5HZG2nkDOK9P8
VXZtrgSFvfg157qGy5nNxC+NwzncACfxrbDaK7OhdjmXiTmR1JQc7QcHH1rIlC7yQDg9u9b
0j5LRhiu7rhsA81h3KEMWAIGcZxXtUnc56iK54HofanJwckA0xgeKdhePmrYyuOboMqPYj+
Klj3lsBsf1pAT6g455p6puwd3PpQxj4i8coZT82cgit/TY9gSVicr3xxWRDGBIRgZrds5Yo
mjWViseCWI5rjry0sjqoQbZuRTiJUebd5ZOPlGaAXlLzNk5OcnPFUra7+3SnEnkwL91T0Hv
9TVzz9sJiVAVJwMnvXluNmem3eO+g2ZASGcMHOKfbCLyGXLrJkuT1BAqKPJT5h8+etTQmNG
2uB9cf0oe1hQeuvUmUjbtzuI6Go3XIPQ/Wl4JJ2hfXvj3pkiHjbQjlja+pFGrLIUxnPzBv8
961FJXBBw1U4+oXcQfpVpyxBxnPr61lUdz6nARTiOOHIVTyT34pAjDaAeM9fX8abkZGDz39
6TgH071kewtUToRgDdxTWIYcLkD1HNRrgDpgng0pGMAA+x60Ja3M5LUkU5Tc3Jxg89qikI2
s2AfanKsnkltvAPOR0PpVS8kZI26kD9KpK7E5Rimc3q8aFnI5I5rnmUZ2459cdK2tRlYFu+
TzWK0hLZwOvGK9/DpqNj4bHzjKq2kMZdrEEDpRGhOAQM+o7U0udxIHI6YpQeRjIb1FdL2PK
vqbFshCAEDJHXHOKuw7ztAAxyfxrKglbABB3dM1t2oTyVPO4nOR0xXDVVtzojrsGw5OcYFQ
XDNvUcgDnirZ5Q4IXJwc1XmUFiAQQPUYzWMdzZlcb0beGwfXOKhkbMrkhicnnNWDEMAKOvb
0qGSM+a/ynqe4rZWMnoUL1NhU4AIADbTx7VqaW3/ABJxkjb5jfyrNv4fLO5wwOBjkcf41qa
JtbTgBxiQj9Kus/cRrQj70l5F+IeU0DlwGICnd3H0ovI9l/v2gKw+QAUvliV442PKxcY7c1
u2cEWqoLKYgToOFPG4eoNctPEewqKe6PYxWDlUp88UVtEWKS8jmmUmOH5gexPpVzUtXle42
QT7AMEbTjFZNxp19o1yJ8FUPIIyVI9D71LcBZ0jvIipjJ+YZx+X+e1XT9lPEKpPWLPJblCH
LazJ/wC39Q8vBZWbtuA4q3fa5O9hD5ZCs4w7KMc9+K55lkXDkbVYZG3nP0rRk0+9uLe18q3
BlPcE5Oa68VhsJTnBpW11CnUqSurmW7SSSBcl2Y4Pqa7KdFs9FtrEHDYy49T1NV9N0JNMlN
7qhUyqMrGDkIfc+vtSXU/2q4Mx4HRVPpXl4/EwxFRRpfCj28qwcub2kzsPCxDaSwwPv9K5n
xAiHXm5B+UZ7V2PhW326D5mfmkY9O2OK4nxhKIbqWXcQR8oxwc14uG1xMkRjbSlO3RnG6tP
5gNtH0PJ56D61oeF/DU17PHdzR+XApyv+0R0P0p3h/w9Pqt400qstsCQc/xV6ZZ2sVrAI4U
wq8AHvXpYrFqlH2VN6nBh8NzPnmLHprTRYeaVeg+VgMfpTYLCOyvftsLzSMBhhI+d6/8A1u
tX4m2/KVJOalC7m57A84rwPaSXU76jctGTz29vIkd3EoJT5wR0NatlqauoVW4Irl7a6awuD
bzNsgkzsLdFY9vof51OyfYr9WjJWKUkkjnaa6oScU0jy6lPXU7u1IBLZyac8hznHfrWbZXK
GAKWBI6mrTOCq+54rojL3OVHG1ZlosQq/nT3JcZHY1TeYptwcipHulEWR1PSuuM1qmZtEd5
KUj6AViXurBIHTIDL2PepdSvv3ZJJGBxivNte1dfszShipPOc4IqVzSk7FpLqHie4TUbQyR
hNw4YZztPqfavPPtksSlI5FBJ9MkEe9W5dUWSKVDJIF6na3/1qwZShy+7g9CDmvRo0uVcrL
btsPDtJMC5csc5J49/zrPv1bIJDY28+gq4rReYCS5zxgNjmq94EU71JIbgDOcV2wdpES1iZ
YIHUZpQMneAfypGwSMfp3pwY7gQ2CPSukwHKDk9cHp71YVto4AJxUIaNVYk4ZegxkN/hTkZ
THkgDt6Z+tJlRZoQx9HWSMBgeCeRj+p7etDSMhYYHPbPNUS6qisrgHptBNTRyRAYc7ied2T
xWLj1NVLsb9mrPCqlVK44P+NdFa6czhC5PzDPHcVy1lqECEIxKqfRc/jXQQ6vbhVS0ZmkIw
S3AH4V5VeM+iPVw/I1eTLt4kaXhRAnOM88Zqs5G0twW6ZBz+NRxSM+5nOWY9x0odBjG7Ck9
SOv/ANesoq2jCfvXaL0Kb1UYA3DIY8VEykOB29DVgBVtAUB3xnO4DqDVYkM5znjoD/n/ADm
oWuxFSnyST7i4O/LYFX9o2YyM+prPUgkDd7/59qvrINu0nHHSs6iZ7mBqJRsVXRwzAHBBpy
KuOR19qn2KSAqksTwAMk5prr5Y4QjnnI6VN7o9WNTWxC2Bn2HQZpoYbwMjHof605gGG1Tj3
NRSLlyc9aaNZaq6HOxx1JX0zVaRVeNwzHHYY7VOBwSQQOwqJ+EcN06fQ1pEzkurRz+oCABh
tyM9a56ZF3/u+lb2pxCRjhwPxrn5F8t2G7ivbw/w7nxmY39psQkDufqaliQZBdc55/Cmlf4
tw69KTJDAAnj9K63qjxjViCF90Q2AngdSPbNa0Tfu1KkcHpjisOzLfcYkgmtuFPl4OMHniv
Pqq2h00yQsWLEqPmPbgfh7VHIOTkZx+tSLn5nwMetO8tzIWY4zxz9KxRtbQpPn7vf61DJcE
SuNo6mrkqg5UE5PSqMkMnmt8g6nvW0bdTN3RDqMLlwhYFscLjpxWnoCM1hwBkuTgEZ6VmOS
Q2Y+cAcnmtrw3GHt3UN0Y4x1PFKs7Uzpw/xtrsWJfOjkCxRs52cqvXrVxQAIrlJPlPKOvGD
6e1K1perAbiBRMxO0rwNo7c1oWFjNFYW9okPnybzLMQflXOcLn8a82pJJI+npVXFLt17F+z
1iKaH7NqEShSMb8ZB+oq02j6dfwDyWYLjho24FYb288UzmWBky3GR+nFdP4dSaW03OpVVYq
BjFcFT92uem7CxdClyqa6le38IWJX5jNKF6fMABT7vU7ezDwWi+ZOowQBgL9TXWLFstCwXP
BPFcBcWmo3OoTR2do8rFuewAz61jTqyryftJXscuEpUm5N6JFcR3N7Mslw/DEBfQZ9quXlv
Y2qrCil5cAmRif0FWh4a1yNlk86NnBDhemKlnsJLq9jF7bXEEgOGIUFD+Oa2dSL2eh3RrQU
kr6LsdJ4ZYL4dDNhQC2c+lYF9pMOq3RlmAMYbIX+9z39ql82TTtPisrEfNJuIWUkZx71b05
xOg3KDL1fbwPqPauJc0G6kep59VLnm+jZcitobe1WOFAkYHAA4pypnA2lh61MU7bSAPWkJO
F4wO/Gaw5r6syTsR9MAlgv61IiLsICbvfvQEVl3FPlH4UuACAqZpMGxkscUsbJJErA8HNYe
o6i9tG1pOzmYDMbj+If4j/Ct9ifm3AcHHJrM1aztrxf3vyMBlHHOCOnFdFGaUkpbHPVg5R0
3K+ieIy8ptrmTDgEqe5x7V21jqUcgRnYcjPJ7CvDbxbm1vXdXSN1J3emfXNW7PxLc/ZvnmI
kK4IOeOMfnXsrDpNVI7Hmpc/u7M9m1DVbcWsUichsnGawr7xKlvAJFGdrYxmvPx4lnkt1Vi
XKjac1kX+sStYtGGPtiq9hKc+ZjcVBHUax4uEkEqRqdrjglulcJd6rPeHy2Bx94AVkz3bOM
EsTjAAOR1qxZabf36q1vHIBJ8qlUJBPtXpKlCnG7MFeTsjrPHOnaZo+l+H7exYB3ti8uPvO
zYbcT39K4Yv87HaGzxg44HFdx4i0XX7y1tZJdOuEa2QRfOpJPAAxXC3cF1aXDQ3UbJIDkqR
g1VCcZqyepVSDg/IRZeQdgODznvz0FWbpi9mkaIURevAJP41mrvBDY289qsyTl0MZJZc8dc
VvKOqIi9GZUmA5xjimgk445qefAIG3P1PWq5X5jt5FdBg2SABlxgluo5GOPrQAcnayjj6U1
kMe3cAdw3DvxTQcAc4PegCQKehPHXmnxvtbacY61ECC3LdKXdnGD2oHcuxN+7DhsYPQda1I
LgoiAAKVNYcRAAI5atGIrIMnk55x2rCpC5pCVjo4blXVQHzgYx6Vd3o+0ZLYPbtXPWxG0ES
ANu9Og9a0oZ0M25z3xgV5s6dnoejCpodNDIiqQRkEYx2IrPcoJyqMN3HfOf8KinuEWA7WBO
cCstrhg4JcZ71jSpvc7cQ04pGqrfPk4/Cre4kZPTIGKw1uDs3Zxj72e/vWhFdRth+gPbrSq
U2PDTa2NnT2ca1YZYAfaEbJHoc0y7m87WtTBP3bl8e2TnFVNPOq6pexLpNhLI0T5AwRkD+V
V7p77TdUnhvNPlE7uXdAOQT+lZ8rtynXTrQ9vzX6WLDFckk4xxURcZUEk884oeeOeAy24BB
JBGMEVWeZVUFifb1NJRbPWddItNjsxH1qvcuNrAcYpPPxEu49Omec1WnuRtPuvpWkIO4p4i
LiY+oTBYicHngZ/nWC8hdiSenrWlfvnAJyOvPestjkgAACvaoRtE+Lx1RzqCAJnkZpvHXPH
pS7j6dO1GRzkV0nnF21fZtYNkZ6EVuwsJFUsdgPcCuftwCVHIOMk5retVCoOePc1w10dFIs
eWCpO9Tz+NO2EFtxLH1FPhjIUg45PrU0o2uqDb06DPHTmuPm6HZYz5BycjABxk9BULykSMO
ep7VpGIlJtwHyLx7nNY82PPk/eN94/z+laxdyJIiljJzuBUqATk5BP/AOo1v+FwPIfKnO48
f4VgKoYqOvABHpXR+GUP2KYgHKsed2KMTpTZphtG/Q6eKeO209pJjDHGWO15DwTT2v7y3kW
MWkT+YNyGOThhWNePJcwfZ4yGfBKxv0z6k1LEpgtrS1i3TzxgrgfxE9hXjSprdn00IykrW0
sXTf3c/wDrVEbjjCPmum8OqqWIjbJyS2T6mq2l+Fpmt/P1aQRkjJiXqo9zWjLqOh6fGE+0I
McBU5JrgqzU1yU1f0OfFYmjyckWaklyqwMpOeDg1ww1K8sZpJIGyXOSpPWuhj8QaFO2GulU
EYw64Bplzo2m6gjTWsoUnlShyDU0kqV1UjuRg8RRjdS1uQx6/rJjRPKtlll+5uOfzqtNql0
uoAXdzuy2CqLhRxzWdNbXun3KNNGx8s8N60ajLaysssW4MeWU+tdEacb6LQ9OFCm2nFaM6C
8uLdPBf2neAynMTt/C2eK5vT9eBRLuOQJJG2yeNT09T9O+a5/W9Zu7gw6czKkFuCQqnqx9f
oK5N5Wimd4ZWXjqDjH+Nd+HwPNBqT3Pnq9b2NWUd1c98TUbaSNZFnGGXI57GpFu4WH7uQOB
kYDV4La6le25Z45WPqpOQ31FbFv4knyXC+U/QbGP65rKeUyXwu5FPE0n8Wh7KkihCSQo9Se
KatxGCMyKuRjkivKf+EpmePYZ+fXGB9cf56Ug8QjflXbgevA/+vWX9mz6jlWj0Z6u9xCkbs
XUbeSc9PesPVtShhi3MUAAOPnJP0xXEjX97gm72cnG8k//AK6p393d6nex2qSrIXIC7FyOf
8/pWtLAOMrz2MJV01ZE15qqXd6otrLe4O0AEkN7GiDw3r898Wj05lQ/dJICgZ/nXf6X4at9
MslECr5xX5pSOSaxtRi8VLO8dnfeWnQMq4P51tHEpvkp2S8yoYZW5pO78jk9btG0a4FvLIr
XLDc6oeFJ7Vz0lwpRR0GTnHf6Gr2qaTrFvPuv/MkLknzD8xY/Wsc4DhZCUwT82K9ehBcq1u
cWIk+bVWHPMPurwCMYFdn4K8RHTmeG4kZIl5DZOBXCs7fLvbKA5AHSu28HX0Fm6k6XFdNG2
Ruj37j2/Gli4J0mpBhZP2mh3Wt+N9Ou9PS2N9ISnUBSM143qV7FfatJcOpaPsM4JFereIb7
+04xIuiSRTRLyyQkH/61eT3o36hIZIhAxOdjcY+tcmXwim2tzoxTkqUY6WKcmMupUj/CofM
xgjC9wKlYqCrAjIPfmomdmCksSRyAO1eykeY2NPIOVwQKiVsHBGfWpG9NpPXODTQvzZPHar
IB2BJPXv16UwjAGOaeFJAUV1fgnwnD4m1We3ur0WcFtA07ufQcD9aiclFXYI5DOBzwM07zG
KhS2AOeKtT2yxTTJJICUJCFRneQcfgKqHKsCpKnp+FNNNATwsC7DOM9BUscx3Zzj1xVRcdx
n8aeOH55YdqLXGpWNVbsrIxzjIwP606K8KtncM8VllmKk8Hnpnmm7y2OSPxqHTTLVRo6E35
MJDNkZ/WqTXAMm7k8+tUVfA2liAe9NL4XgCs1SS2N5V3JWZsx3JSHcQeSMA85q5BfRNHtLl
D0zXOGd2XaJMbe2cflSLKQd2evOSal0EyqeJcD2bwl4tj0+zkW6uBHMg2cnjHYiqPiPxHDd
u1wswmnYbSduB7VF4QS0nCv/wAI7JPJ5ZOXG4Y7kA1na/Fp8cUpsLKZVUncj5wD6V4ShB1+
XX71Y9alUl8cbXtuYiahLDAsKMAOSW6Zyeaa18rEb9vPQ1zr3Dv8udoznHpUXnPtx2GfrXt
rDo4ZY6StY6gXiYyzYHYVXnuRgkk7TjAPasD7QwULuJ9qc9y7MueigAelNYdITx0rFq5lWU
7Q2AO55rPO0SYDBuevakLknpnPOKQFd2cY+ldUY8qsefUqObuxzE56D0o3Y/hwT3JpG7EE4
pc5b1HrVGZYtiCwwR+FdJbsmxFiZ9uAWJwMN7Vz1qvzAcEj0rorJRt2ng9jXBiGdFLculv3
eDEyr2J/i/GmhR5hZQSoHGR+f4VYkUGIsvrhVyTgVE0qqCSML0xnGa4Vrsd1xJvMWMgKozj
k1DJdR+a2bWInJ/gqOS5ba5jkAVxgr16mkcp5jfOvU963grbmbkjOmgYoHVXIXhm29P8A69
dD4YkkWznUsflfAwO2KwrgeTghWKYHD88+lb3hREkjuUYqMsenbijENeybNMOvfa8jUdlRF
kYHOO45rq9HtINJ0z+2b1SJnAKrjJUeg9652wto7rWILVmYqhDsT6e9XvFGoCXUEsEYCCAc
8/xY/lXjSi6ko0l11foetj8U4U1CPYr6xr13qU5VX8uA/dVW4/GsjaWVWJZF6E+1WobaKe2
doseYi5wvOahciNflHpwAf84r1aMKcVyx0sfK1HUk7sqCEBmA5yOvatqwur/TnineJ3g7kD
r/AIU/RbA3UzTSREwIe6/e9q1dU1UQRJaR2xlC9Qo25Brmr1VKfsoxv3OmlSlGPO3Y17e/0
3xBbtA7BJuvvXK6lZPZXTxSHOw4zVezvYbbVUu44nUKRuQ8ZGP5iur8QWsV7oseoxDLIOWH
da82UPYVFFfCz38sxdpcsnoeP3cxNzKQMDLZyR1zVF0MchXAGecg9K1wkE17cSIflY/Lu/h
45NVLgLwu35lHGMcCvo4StojzMSm5yfmymiCRcljgfLkdu4zUogj2b1LCXHJdgB16e/ekVZ
ApGCAT19/SnnBCMxAG7BwK21ZxFMRbxuZ8c+neox8ruud2MlferTGMMXChgpHtn2qKQN8so
GCGPXqD9K1XmQ0S2yFrqOOJt8jkABQQck+9eraXo9rb6r9rgtY7aPaFjQZ7dTn3rhvBenrf
+I4zcELDAjTkeuOn64r1K1uoVijEhjkY9sZ5rxMxrNS5I9j0MFBO7aN+LZ5JMuCccZqHCl8
mDrxuIoikjeICMLk9MVG8rxsymU7x3PIFfP3O2MTnPFMskXl77c+WoJAjxnHr715FrE9tcX
TNaqAM9TwT7mux8Y+IPOnlt0ujK6fIm08Y71566hn2hywr6bL6LjDmkZ4+vaCoqz7kB4PJz
nqBXp3gHTJJdNa//tNLJQ5CZQlgRjJ9xzXmpjJYYBPHHvXf+D5GXw4FDcfaGGOpHArqxzfs
dO5w4Gnz1lC9ju57SW7jIPiUDPDfuyd/vivI/Fulpp+t+RHem8V1D7ym3HtXoJLoWYH2xXn
fiSQtru1ixXaBg/jXDl7ftLI9HMcO6VJPmuc/uCKwI39uexpB8qZ2nk4yaeFJOPm5OBxmjD
qWDOwHXGeAa98+eIV27iccZrV06xt5pPtWoTfZrFGCvJtyzH+6o7nFUFBEqnBPOSK9e8V+G
ZPF1/o1z4ft4BFcWKM3IRdy8EfXtWNaooJJu1wjFydkcTqGs+Go7tf7C8MxrEF2772RnZj6
4BAFaXhzRbjXp57mSxkhsY4m802KHkgZC4zzkjmtbS/AWkXVx9le7eW8K/NH0KMOox7V6d4
bsk8PeHUs7gLEkYYStE2Q3PDZ/KvHq42jFWhe+2p1RoyWiPBYPEl3pZ8pdJ09gmQY57bf37
5Oax729s9RvTPLp8VnvOW+yghV9wpJ/nXqfi7Qzf6pJq0UMctskSmXbw7DuwGOeK5uy8JaR
qctzPDfkW1vAX+Ufec/cXPbP9DXRh8XRlFStbuOph5rqcHNauoaaMGSENt3qp2/5xVZzx8u
c966+8lt7bwIum5Z7g6i5YZ+VAqgceuc1yLhS3IIr0oT5kzjkrMZuI5BH0NN/iGeac8ZXOT
j0owF+QgAt3PGK0JEZjg5pwbGMj/69NKEAnnHY0nz8HB56UwQ4kNnA709OXG7hR1+lREHnP
1p+AJcIdwPcjGfwqWxo910xrKw0e2tPtuoNIIlO75RgEA7f8+lZuqWdpcWMiCe7yedu5V/M
gGmWpZ7e12vz9miyT/uippRshY9eOQa+W57VG1vc+4o4Wm6S31Xc8cmPlySKSSQxH1pqlTg
HgfnUt9hr6ZguMuePxquoOeTg19RF3SbPipq0mkS7+cheMUm4E+vrQGHTGaZyaszBjzkdPT
NIuCQKQ9T24pASFB7HvQBZAZSf7vfPek/DFNRm6dAT6UpJDjH8qALNqQJ8EY56109tLyE3Z
APB6cVykWQ3PX69a37KC5nUFVO0Y57Vx14p6s6aPNeyRq+c5QLvKqc/iPeq4jluJdiozD1A
4q9a6e2Q7jef0B9fetdbeIFd67vYdP/ANdea6ihsd9ope+/kjCi04d+CeOKvyaUnmNkL1P8
NahYbchVUD0HSiSRvNf5j949j/jWbqyZm5rojiLpw8ZBcAEDapByTit3ww2LeUjgFz1GccV
z95tKKN38A4J6ewrpfCMbPYz7UUnkkn0IrpxGlE0w795+h0ehhE1KecqSUiHB9awyXmu5pm
bDFieR1FbejqUnuIwOTGOn41z07mC+ZHBPPJPOcVyYbWq/QeZPRWL1kZ4r7fakK7IQOM5xV
uTUrskrMQG6H5QKoQTeaweKQI8Z3Y6ZrqIJtLuYRcXSopUHcWx174NTi4unLmte51ZbjaSp
+zqLVGdplxqMl0EtpGRQdzHouKTUlZb9ssXLcg5zxWxY6lo8qPBY4WXkgY6/jWNeSbr3eBt
K9Mnk/WlgbyxGqsTmlenXpc0NLFNt0Z3g9efTmup0tmfwReIfm8vfgDnA64rl5izJ5nT/AH
f5V1ulRmw8E3FzMQPOVn57AjAFaZq0lHvdHlYBSc9DyeMlZCj7VwMHHf8AGqjFNzNyF5GAK
fLPtdlCk9fQYFV2uGlLA4GQPuDgEdOO3Q/rXoxi9zprTs7FzCLF8q4XPTOe9U7mKJR8pIyf
73QVGhVxjLc8kD0p5k+XZ5Sso45NWk0zBtNFeUowXHY/fIppnGAocktySw/ShnwDlSFIIx2
PNVW5OAoAz+IroSMGaFleXdreF7eRg+xlODjIxzSNrt6pX/SZFA6YPIp2i26S30gkf92ttK
xPTBCGsabjA4LdTilyRlJprsLmaWjOvtPHmsW8LR+YknHBYfzpZfHGvSwOgmSMOMEqvNchF
t8stnnPFTfMqYVs+tZvCUb35UaRr1P5hXuDK7PI+W9eppu9nX5nbYpOCf8APWpFjGHbIBXr
nv7D3oSNNrYOM8c/yrfRLQzd2OeVNvAIfORluCP8a7rwZ83h6TnB88/+givPnJVgMHgnrXc
+BpCdKu0YEhJVI/LpXDjl+4PSy1/7TE6k4OSehrm7rRY9W16VGk2eVEHyeO/SumJy2VIHPH
FZ8b+X4nnUElmtQDnnAzXi0ZuF3Hex9LiqaqxUX3MuPwpYwI5lthMTwp81lx+FInhawziSx
DD1MrZxXRT6haWZt47h3zKSAVAwv1zTJb/TlcZu0Rf+umT/ACrRYqu+pxPDYSGklqYx8M6V
AC8mm71HOBMxIHoa7LwLMyWkL+SGjjLLCpOSib/6GufbVbdl2Ws4mlf7qjv/AI/Suk8MaFe
aVLHfasskC3j7UiH8GRkkjtn0qK05zp+/v0OCrGhGX7s7G88OxReJf+EjguApli8loFjADD
HJz60t9C01nLKlqDEB+8TPUV0Uskf2IBuGC8Eiue1C3muoHgW6McbgZ2Hr7Vy4uN6icnpbo
cOHeuphXUH23TJBDJ5MbxMoZAAycYPNeVywSeHoHtbGSZI5XR5DL91hzjivaW0/7LYGKJRs
jHHPNeS+IbF5NQlVpZA65kClcjB9DmjATcZOMtmd7iql5Q3Rw/iFRbPbwofldTMcHILN1rA
+9gZ4FdL4j0O60/ZLc4JkGeOcCuZPBOVx/WvraDTprldzxK2s22rF21s/tnG4Kykc5zXS2m
j6dIo89Wkc8s2a5KCdrd968t0rbs9d8lFQkHPXjpUV41H8B1YSpSg71Fc6ZPD+ihhiDP1Y1
IPDmjvJjylU7s+wrAfxNGVVBvOO+MVLF4hTblXOT1zivP8AZ4jq2et7fBvTlRvSeG9KAG23
V26dKdHoulodotEwOxHeqEXiPcUWTevB/h/IVoHV4VWNyC/mLuHPSueSrrSTZ1U/qr+FI2J
ysV1GgXC+UmAPpSXjE2zYXnbSXE6TXFvLGnDQrx6cVFcuTC+Mn5TjmuJJ3R6lOzgmjyK7Ym
5kOOjEfrUAIK49KmuDunkbH8Rz+dV2OO1fXR2R+fVPiY8N1z1NIBnPBoBwOQc+ppc88f8A6
qozEIBbAGPwpoGSCPXoKecseM/SlXrgA9aYxc7VwSSPelX5ugzTxGZCGI2jtVpY0wAFAx+V
Q5WHY0tKWxS4DSwfaGbIww4FdzY2luAGBAQAcegrhbAKkwbOcdq6+wmMiHAIHcDr/wDrrx8
Vds76dRyVlojSmMbEKqgKfTiomXAHAwO2akWLf8xHHYCk27SQw+gNefexvyCDCkfL/wDXp8
pPnP0+8e1MG5iPlJNTSRnzXyy53GtE11EqUnsjgbhlEYBbBAyBjOAa6PwnIkdjKNuS27B6Y
rmZGJddyjHHUcdK6Tw02LZhtAJLD7ua9DEL9yFD4peht2M4tdRjMjfK/wAhOeM9qTXbMx3S
3aoCshwxqGVlMbLjByMdK0LK+gvIv7OvxtLDapY/e/H1ryk3Tkqi+Z7WMwftaSkjEg25/hC
njnr+NXZm2WUEa4AMhJIp17pU9kAqZkjJ+Vx/Int9aqiVxCsc3zKhzgEcZr01VhVUeXufJS
pTpXuie0ITUIirKrDOOOOhpd4dRJnZk5471V82MzfKuCBxg5xWlpOh6lqkoCxmKDoZXBAX6
A9audWFKTqTfQUac5w5V3LmlabLquoxQLgwKd0jY6LnpW74yvY4bAaXagfKoJUdsDgVLNf6
f4bsBZ2jCWfGT0yT6tXIXT3UyS30yyvGxy8mw4yeleE5yxNZVGvdWx9Nl2C9napUdl5nnd5
5iXIkGeOCGGM1U2OuNgbLHqT1q7qMuy9cxzLJlsDA6D05qAQz+XuMLgZ5JQivqYv3Vc8Ov/
EepJGroSCu/Ocg8dv50xt4ZyGwp6dzTDLIqlU+6wKk565p0YlfEaKzFjgKoySaLW1Mr9iKR
WYfLjJBJz1qNZMD5gN3f5c109j4H8RalAZIYreNxk+XLOiSN9FJzSW3gfX7gSs0Udu0bMpS
VsMSPb096r2kUrtk+hjW2I47h4t3zR+W3HY8EflWTIGL7D1H6VpNFc2geB0IZWwQSc5FUnX
d1Xluc45FVBWbaE9iKPGcEDpz7VZVfNxgDdjFVDhMAc4NWY5XRQc5HTHarkKJIFVY2T7x/i
PfPtSplPXHQc1CWfaVyAoIBI70GY4KgnIPcckVFixLgj720gHPPrXZeBk26XqD8EmRBx261
w8mSh+bOfQ12/gGTFpqSMpwdh6fWuTG/wAB/I7cvdsTFnW7gAOe9Zynd4qkwob/AEYc55PN
aAjyN2089OKykGPFEjN0NvtH514MFv6H2FXTl9Sp4idVurRjk8MPpXO3EZYs+eCfzre8SZe
a1KjLAEGnaL4d1PWp444LdiuQC23IA+tejRkoU02eDjpL2kkdp8KfD0aibXbqLJUmOHd29T
iuz1rU5XvktYI9wi/eH/aPYVoaZpq6PpMVjH0jXHIxmshVez1z7W6go/Vm9PQCvBqYh16zR
xYaK5nJq76Eb+MJkt4F1PTJooppfKV4huO7OMVblulbUUitvNfapMgKH5R681qCe135X7rc
4x8ufWqdveJLqF64dcgbeOgAHStqtKEmm3qOCd5SUShN4j0pLDzYRcXvzeVtiQnL/wB0muG
8Q3+o6g863GgixW3ba5K5I9Pmrr/Cup2ccE8KRLG6uWZkHIbPeqfi3V7RdNkhixuk49yfet
I0oQXNHV+Z0UqM1WcGtB02maR4p8LJKIQG8sL8oGUcAcV4Xrvh270m9aOWMou7hvWvWfDNx
NafvJWfY5wVPFN8ZxJeW6StGrbTjn0PetMLiJYetyLWLOSvQXM4o8JdCDjcuBnrTQcge1XL
+2a2uXjbBIJzVFRlScDg9a+ri7q6PKaa0FJyvrzShmBwBSDGT2HrimkE44Jz0xTFcs/aGUh
dxx7VuwXxWKJdwUKBj2rmx0PJqysmAMHn61nOmpG1OrKDujv7W8TbbnzCzMOfzrRmmDQSEd
Np/lXAWupCLaWBYgYAzitRtYL25DsQSuDzzivJqYWSlofS4XMKahyy7HJ3BzcOcDBY9PrUL
Ln3qSZgXbHTJI71H/OvaS0R8tJ3Y7BKjccgcCgY65wKcAMDPGaUJ83ORmmSGGc8nIqVVKDI
IP4U1hjG3oPSjd1J49AaCiZGGSv6mpgpboeT6VXQ4AIHWpQWByDgHvioaEXYD5RJzyOuK67
TyoiULk55J9DXGxPg5yMe9dLpdwxwE5x3B4FefiY6HXh7uXLE663aONOVOR3zVaZ4w7O8gR
AOprCu9X2syQsGYdcdvpVLzmkUs05L5wVPb3rz44dvU9JyhB2lqzZn1qKIEW4LuP4m7VVk1
q/MrkydSe1ZDyKhbB3Dp061HJJ+8bkdT6/4V1Rw8OqMZ4mpfR2IZvLwSwYDs3Uniuk8Krus
JyVGNx+tc3NJuQnb6df88V1HhYlrS4OzAdzzirxD/cseHV6j9C5cCQMzRbS3GN3Q/wCFSRW
5lSK6GRFMdu3OShBxgHvUz6WbwGYMY5VbCsi5Nb9n4eln0uC2UvbpHlt7AFmJOckV41WrGC
Wp9N9YSSvsV7TURZqIL0mRM4DY5H1FbdtpemajE07WkMiHoxSuf1XRb+0i81nWYZ5bbtJ+t
dPoE7SaCu4/vBkYBrhrO0OeDODE06bgqkOo6LRLCBPMhtI0b2QCuavtduppmt7Qm2iDFC2c
sT7eldux8u0aRtxO3Jya4LTrGPUdVa2nm8hXJYEDk80sPLmvKethYOnB80prRGPqVwNBVLy
5Tz2X5gjnPmNngH+Z9qVNa1+9hS51C6leV+EtoT5aIOwCr/8ArpvxB06GyvtKsVlkMcj53M
c88DJ/M101tbJFMpmuY5JYxzhACfcV6yrKnSjKO8iKc1WrylJXS2/4Y5F5dP1HU91+0cM8a
gAOAuOefmx1rqLQtKq2yahbxL0Dz3SMn6n+leV63NGdVmIjYjcTjd057Uun3aIP3KJ5jgoH
ZMsrY4P0NelKi5wU22eXo60oxsj1q48P+HvKm/tEw6pcjlFs4REo/wB6QYB/CsKeGK2h+zP
NDp8c24+VZR7WKgZOXPzdPeotKvZLm1S7aQktAd3oCvFZOvXSo21m3BECFu+PvN+nH41xqU
5T5I6f1/Wx3QwtGK55K5jajPpVuXWGzcZAbcz5IJ/+tUOn+K9T0+NkilEsByBFNkhfocgj8
6x753kO9zgO5bH1/wAgVVVd52b1XAzlun/669unSSjZ6nj4qrzz0VkvI1bqeS5R55WJeUlm
OD+ntVEzYDggbh+O7/61COrhArNvxgA+v+FVzGRKY+SRnJrSMbHK2yQIJpQq55wOT/nFO+R
cK2SwJ6nrUPmqnfJ7UZMgPJAHoOtXYhMVmIyuMnOfpThNk4SPDnsB0qvuKNnk80ocyPkL83
sOtILjmYk4Vyw9eldz4E4gvi3Q7RycCuD+ZBnA5746Vs6ZNOltPDE2xpcZYnisMRRlWg4R6
nVhKnsqqm+h6HLq+nWhZZJw23qFNc1da3I15Jd28bMuzauOOc9f51mpYqdoZt59BV6K33BU
bOOmTzToZVGGtRnqVswrVdErGdd39zNIjy544z0wfave/hjqMEvhFNqKsiOQ2Bya8NuLTjL
JwD8ue9dl4H1S9tLg6bZW7y+b1I6Jx1rkzLCONL930PLlKUpXm7nuLuJ/u9jyaz9QthNHtx
gkda0baBoLNGkb95tG76010aQqCPlPevh6sZwld7m1OXK7oztFsZTGzTNmMHgEdajuLF7dp
YLYRESnILHBT8utbM8xig2QD5gMCuaudMu5Jd0KTOxGXZ5cAmup1VZJPU6qdRzm5Sdi1ZeH
LfS453jbzXmGWLAda4K/hB1x4bmLAByARwD613enw3dndS+Yz+S/IQsWwfxpus6Wt4EniTM
oI5A6ipWJtKzdzqpYh0qj5ne/U5R5I4laYqfLHUgcZrj/ABB4mVbLyTAQxOAa6jXLee2cxR
A7DzsFeX+J3lku8GPy1HYdK9fA0YVZJs5MRUtdo5y7uPOvGkclgT19ahiheZmEKkqDT47d5
WK7cjFbljB5EOJOor7GjR5vQ8hLmepj/wBnzRjc8fJPTNRTW7QKGcAFumK6BsNJgqcA8Co2
hjlfdIAcdq63ho20Dl7HN7c8YOaTBAJPat2eGR0JSIRj1x1rOa2UAlmy3XAHSuapRcSGikG
YHPIx3p7SfLnmt2Hwtqt0qvBZtsdQ659637X4Za3LKFuYTFEV3BgQSfwrlnOMFeTHZnnpPb
v608lC4KKVGOhOee9dHe+FZreaSOJmby2ILMMdKwpbSWCRlKk4PWlGcZbMXKyHAL7uPWpS4
29N1IEO7I6VGwYEk5/wrQQvU8nin5xjmowfU0/JC5z+dA7jtxB47VKpGMHt3qIZzx3pS21f
lABqbDuTqyKwZ3wB1Hc1Zjv2RTHGpjU1lbmJ5/lU8YUyHB4AzzxUuCe5pGrKK93Q1FmHzbm
G7PTv/wDrp3nA4C4z61nqR5mACTVh4nRYwSATk46Vm4DUy0GG7BbiiRj5r4U9TVIMQx54HN
Tu0hdvvdankKUrlhtyI6EZTA59cY9e1dZ4UdBYSg8MHOVzmuWMT5aQ7she/fjrW74bXZBON
m0sO/1rixCvSZ6mGupv0Z1S62bFDFBGryMctt6j8+K0Y9Xu30/z4ryUDO1t64YGuaMYeSR0
AU4Clie1X0LTxxafZoxC9yeWPc14lSlDR2Po6dFcqckNvZ5ppSkl3LIuc/OcitnRpLhLYbm
YLk9B0FWLHw5a2MJuNTuQzDnaSAq/41n3/jPSrRzDp0LzYON44HvWetVezpRuceLxVJx5In
Ui8821aOQjdjmuIcGG9dwrKoY81DH46twXd7SQDtjFaNt4r0S/2Rzs1uzA/wCsTj86ccNWo
3bg7GOExdOm2u5zXiZftNok25j5LBvmYkkY56+nX8KsWesXOoxi8edmYgJtHAUgYxiui1bw
4lzZHyz8p5VOzD6+9ec6ZLLpWtTabcMQrthSfUdPzFd9FxrUmo7o6I1KdPEKa+GWnozN1pC
l85XJ3ZODVO1d4wzJwy4b6YNdR4isVeBbhSAynGAOTmuUBKSeU2SG4wB/KvZoSVSkrHh46n
7DFPtud5pDkW84VgFDOvA4AODWT4jO6eRAeDvzn14Ga1vC1vcXkbwQxE78tz9P/rVz/iGWd
dVkjkj25BUkduR+vFcNKP79o7J4in7G1zCu93mIjHLKMfSqbEDp09KuXC7pVdRwRyfeq8iA
qCRgHpyPWvZWx87J3Y0MQp5DdOcdKHfDZUnjPI6GkLELjIxjGKXA285JxwRTJuN2M54PXnF
JGwVsk8D09Kfn3x/SoyTx8wpi2LEsYkUNHKpOT1G0/SoTBIjDcrJnBBx1qR9x27iGbHzEnP
NTWscksgjGAo7+lCV3YNySKykkUSiMiLOQzdDWzbQLsyVAwaZGjMBGowo7CtJEVY1yoyB0F
elSpKK8zojpqIIzjqeuBWhb23+jmVlLtjgDrj1qTTNLu9UuFitI2kJ6nGRXqnhjwQ0Tyf2r
CHjxtVW9PwqK9aFNe89TfnSVzzjSfDN7r9zDaxRmJHUnzHHAA7/rXpnhvwefCdtKtw0U0kj
ZWRR+ldumn2Wn2gEMSoEXAPfFOjiE9umUyFGQTzmvAxWInWTpR0ucznrczkkeVQobGOKmVW
+4rcCorq1Mc4uEJUZw47UgnQybFcbvrXw+JpzpVOWeputVdE7RbDk4agMAMHipVCMPmYZ+t
V5tqHkg56VnUpuC547AnfRjSFPUA1XmcKMIxHODU2VZuG6j8qoXlykKlmKs2cAZ61zcjZrF
9DL1CyH2n7SjYb+Inn8a8N8WyrNrkxixIinqBxmvaLuzvtVuIQsvlxb8lVH3qdqfw3srqy+
VAG+8x7t7V9TlK5XzSdya8k1Y8IsIR5BByHPJGOKtiIhPlIB/OtfWPDt7ocyQyKWXuQDge1
ZwhkRmWT5AeK+/pSi4JxMEkQyRFFDbBnqD60wRbm7D3NWZArAlSAB70hkjjjBBDE9q2uNxi
V2jVyTK+1RxtX+KrOjeFrnWdYghhtisTN8zE8AfWtDS/DV/q06yCPapPCngt6/SvY9NsbbS
JRb7lTCKoJPA4rz8ZioU426mL1ehsaVoNnaWMNu0Sv5KhQWHp3rT+y26HeqgHGOKqrdLDCS
ZASR1JpbTVIrw7YCDnjPWvn4zh9rqQ0zCvtDs726kR4Y9sjHJx1ryrxd4QW31GRrSIKrcYX
gH869vFmyr5jEBtx61zviCCymtC9xgohwxo51TTkkaQbbsfNt/plxbEl4wOemeTWPIhHrn0
r0/xEbaUrBbxoJGPyhjyRXF3OnM1tLJHtzG3zEHp7V10K/PG8tCqlNJ6GDjBznNOBwexodd
mVPOPSmdK7DnJDgfMDzTSe2cGkxkdKAnJO7sce59KQDkZWb96jMMHG0457GlU8/d9sUxcbR
zT1A5Ixk8c0ASI5V88rjvVgzGQZc+wqkchjn69aeG28YoAspgyhAcKe9W3WPzG5Q8nnJqgj
knbinvI+9vnTrS5bjuzWmkWT7zsXYADP0/St3QiEhkIB4wCR1z3xXLl04XODjnDe1dDoThl
mYNvYYGRnk151eNqZ7OFl+9fozejXETtyOe/Suk0G2ht4TfzNtwCST0Armozunjix95h054
q14s1QWlhDptsdrygM2G+6o/xNeNKnKrKNJdT6LFV1ClZMq+INdn1e6aBHZbZT8gxjI9TWL
LAZFwX+ZV4x1p9pbSXAPOVPUkgdea1ItAMiFpTsKnA5x+de17WjhoqlTS0Pn4YeVVc7OWkC
JI2d3XofSnW8hWaNGVXVfmwe9WZbCR9R8kEccf/qP9feqEq+ROUI+YHB55Ht9a9Hmi0l1PP
lGUdWdpoHii5j1RLa8cNaS/KATynHUe3tVL4iaP9luk1W3OEkYZYfwn1Fc6hES5JAYHIwel
dhPdR6v8OJ45pFaSBRhs56HivIxGH+r1o1obPRo6oVeem4PczrOYa1pMLMcFxh8diBya4ly
smqMImYoJCEbPb/69TW2oXFvpsthAdvnnLPnBAxggfX1p1pasjhwBjOMY/WumlS9i5N7dBY
vErEKFt7anqfwxwuoxo4bbg5ycjFch41tmXxBc7ehdgNw967LwnGbGVGXq4wSBWN4rtJDey
SP8+TnJ4ArzqVS1dmNSPunAGZJLCW2kX51bch6ZI6j8qy5Nu75AR6g9q1Li1aKffsJ5yAOe
2aq3EZaQyIuSDnpxXtxt0ON36lNhyc//AFqTkABW/Htmn/MwIGM5zg0m8joOvHFaIliK/wA
4LDPciniMs+BzjoPWkI3vnHHYZ6VpWFr53zEg45+lJyS1Y0rkEdpM0gCjJ6Z7Cut0bwpqV4
F/0c4bv3+tdp4R8N2lxajz7Y47FuuK9F063t4ZdkCAIvouOa8irmnspWijp9lY8t0/wLqJu
EheJlzncwXjH412tp8LbVWUzyGWMgZGMfyr0CCONhkDIHOK0QQuFHSuuOYVay3sjKUmtDE0
nw9p+kwhLZCo9+cVtxqFyB0FQNBI93vMg2DoMVYMZxjdj8awbblzPUzuQXMQnUxuMoeo9am
C4gVEwoAwKa22NdxOAO5pyOjquDwRWa3YGTcXRlka3VWYKPmYdBXO61LDpiJK0q5JxjPNdR
qdxFZadPcJHuEYJfH868b07VZNf1hopwjrvwqYyU545rkqYf2rbkb05NGimq6vJeNNBcOEX
j2FXp9c1nER8sOV+82OtdRaaJaRRgBVA7jHOakvdKiezZI8DOSCB0Nc0sI2tlY6fbQ2sY+j
3t9fByyBTu5Wujt9HWcFriP6A1i6XYjT7sHzOXbJyO9dtA4eMEHr6VOGoQc3zIyqza2KsFh
DFIAAMqOuK0CBjkcCq32hTM0ShiR/FUzqZY8ZI969anGELqCOVybepl32lWt8R58SSITnBF
cjq3gK0ubjzbMLE4yVB+7n3Fd3bRSxtiRgxzwfSoNSlkt4TLGhcjkgVMJyguZOxSk1seRH4
T3DEzXOpKGGWZFThj6D2qzYfDuzt5oZJiZvKO45yQT9K9QtDNd2wZ4thPUZp32JVm3MSfQe
lavE4mqrKWjHzWMC3t4YCXhRUx949zUd9Yx6jPCZXAVG3bfUjpmtO4SBGZAvJ71FthBBLgk
dRXh/vLuDlc20eok9jDNb+Xgkkbc5xmpo40sYYEiiWPHGAMCmNdMssYiUeXnkmqWo69aW1v
LNcHgDpXbBa2vqZO7Nu5uIlhLF1GO5NeYaxptxPHeXIvnVWLHaehPpT9P1iXVL68ZHLWYOY
1J/WtaC2OuXUMbBkgibedv8ZHTPtWdevP2nKuhpCPKrs4fTPBt41k17drvlHMZY9Bj0riru
1khuJrdXKGT7wI+8f8a+jb6NLe08lOARjNeYa1okbztdMrAZ6qM/nVxxLhU5ahcY80W0eL3
MJjkZdw61W2PgkcqMZNdL4g0wQXReAFl6HHPNc4wwcD8TX0NOalG6OOSsxuD0yD+NI2CNvc
elHI3UoPfIrQkYoO4Afr2qZd4G/b8uducZBNLHHAyFmlKkdFx1/GkUEHIJ68AUgAbixznOe
fenHaDnGc+naljRmcrnkmp2t8KTnBA6UwIVXBzn9etSNFKXY8dfUUYwDuJ9vamPu3twvWmB
ZEjOyq3YDsOgroPDwZvPVRggD271zRbLZCkZA5A9q39EYLHPuOGZQCT6ZrixC/ds9LCv95f
yf5G9BcGO4EzJkpk4z15rK1W5GoazPcv8qDGOpwoognUNJg5GMFT3561mPIEuHAX5TnB9q5
qUFGTl1sdmIm6mnQ2rG88uBQOCDkr/AA47GtptVRbVipByMEdyTXD/AGwhxtkwORkdqljnZ
YiFdnA/Spnh+Z3ZtHERjBQidRb3cbA5+e4yScDAXnpXL3pePUZEIyQ547mlimZwzGTAx3bl
qS4ia5k8yPqBnmumknCerOKs/aQuiSJ1lTdIGbPocU2fVEh006fb5JkP709j6Cqk0z28ckS
yhmbklT7VSt1865VMgZYZZjgD612yjGSTZ5rfRFyzg3Sqzqdh/unnmu30XS5LtU8v5I4+Ax
bAH4d6wtI017u+KD5lRsb15B9x7V6/ouhRRxIqKQQvH93J7mvFx+K5NFudVCnpzPYZomnOs
B3simMfKCcE/Sma7oxls3ZXBZvmIOf0rudP0h3TcyDbjIYjGajvNPYqqMPmA6gV4M6k42qN
WNHKLdkfPGpWTIzKAf3fHFczPGy7sHgj1r2nWdHaGKaTGCpJz2/WvLNStlW4Yrg45PH+ea+
hwWJVRaGVajyrmRgmIyklR8wHTu3v9arcdQea0HJjPBbj04pt1EMC4HCufyNeutTjKyRksM
flXY+GdJNxNFPIpwr8HtXL2kDPKqhS2T2r1HQDBpPhy41KSIS7VLLGOOg6GuLFzcY2j1Omj
BfEdxpZ865S3hfEcaANIONxrsraKNVHqep9a8p8P+NNS1SfyrCxsoSTxu3MR6njFelR6dr8
2mmf+1rJXxn5LdmA/M185Uw0/aWdtOhcpaXNmBGjdiDnPXBpssN7NcQyRl/LT0bGfqO9cel
34tWNzHqFqwGQp+zfz5rl9R+I/ivSZ5IJZrKUxnBIgwP5124b2c/dhIynCSV2j2uIbRnH1p
BceZKyIDhepI4rmPCHil/EOgx31zGsUpJVtp+XNbEus6ZaJmW7jQEkZJrt974UYFuaEXA2u
2B3HrVC71KKybbuDOq5VM8t9K5bX/iHpWm77SLM122QAp4H1NeYatqN5qqG9nuZALV1ZVVu
cZ5/Goty6yOmhQdWVkad/wCPdavrm6khKxwSEo0ZGdozj/vrnP4Vc8JaZF9ijvoPluGucAR
SBvMH49/pXKHRg93JLtbyZTvjl9COa77T9Hv49Ot3ha3WWHLQsYQPKJHJAB61xYipolB2Oz
2Sptp9Ds7dmvVSVWCYByCDxyR+uKilvzKrRWQd2RN7Sbcp1wQPU8Vm6e2oJFDpazLDbRIPN
meQg8Ht7k1T1fxDJpOrppt1HNHFcIE863YKm05+dQeS3r9Kz+sVpKyXzOZU1c0bO5uLxzbq
T52wSIUj7H1B6YrX07XXhvJbK/URBOFYkDee9ce9+2m2FxqF550ME0ix27vuZ3KDguRxgnt
WFcHVb2FBAYbXa7S74iSZGYctk1EKtVO70/I29nCWh7fC0ciCRMEN3qZcD5a8m8J+MprWCP
S9ROXjbYjdf1r0Gx17T795BDMMxnDZr041Y7HFOlKJr4AOaZJGjHLYIFNWdHBIYEUkkivEV
UnB4+lac0bWMbDkaMDC4UelEvK5HNZ1pYLaRMrTPIWJO5zk1P5+0bSwGKSqaWkrFWM24jiL
Md+Gz0HaqMlnbvdLOGO5VwBngVPf6hYWYeeeRY1J5Zq8v1n4kwW9+wsEEsa5yGOA3pz6VxL
Duc20jZSsjrNU8SWWmWVyZ5kUxj7pOCfTHvXimveLb3VXMG/bBuyB3NZOqalcaneS3Msm55
Du4HA/CsobTIck4r16GHVNa6szk+x2vh3U3DxJGxiKnHX72a9z0Bki0lZ1K9Ovqe5r5iima
MKFYptPHHNfRPhi+gvPDsEdudwWMA/XHNcOMpcklNGqd1yk6Xo1fWpoC5EVvhm44Jz0q9b2
Vvd2NyrAFC5UD0FJbWkMEL+WoRSd7FupNFrcBJ5o4GyhwenGe9eW4X9+otC2/wCU8i8V6NJ
Y3cgMoCZHloe/NeeaxZLaam6IuEb5lH8693123mvpLsvArFFGxz2Pt615F4jspo28uXIkTu
RyR716mBxHNaLYqkLq5yTD5sHOaRG2tkD/AOvTyzbiGznPWmHivbOQf3DBcnvzTuVAB4xUR
IHHU+uacjLu+bg0DSHqTy3ryTUwddrDnJ5A68VBuBJwKeNowVILd+MYoKtYk+U578elRvDP
5jYTue9WCw2bFzgnJHSpGaXe2Llev92qMyrGxOATkY4ya09Pk2uSpPPUdjWWCBLg/eH+FTx
zMImXew9/Wspq6sdNOXLK5ox3IEzbSQrbsj37VUuZc4w2ec/41XMxKHaSDTJWJVTggdelZq
nZpmsqrdydXUj5Y8+wBpVuCMqvHqKpxysjgqDjNTowaRiQRgZ46gfWtOVGXM+hZhYocsRg9
eOlWjK8CEoV2ldpPUVlKTn5c4PSpYt64A3NgHI9Knk6le0drFe7lZp87jk9iamtvmIJU7Rg
de/9arXMhE/OSM8hu3tVu2YLtzGqMDjDcVo9jm6na+HTKboKB8qnLknn/wDXXtunxpPBEBu
VF+9njNeDaNcMk28cnjO0Y/WvYtB1QGHBY/MoZQTnNfKZnBuSaPTpJuGh6FAzLCoZtqL0A7
0l9IrwBlUbv6VhxatDIvXB/uHipJb5EtmIIB29SeK53ib0nTfU5fZtSuc/rkBa1uFc53dSO
OK8b8Q2slvcNs+dGHyEDFepavq7/ZZTGoLKduc/r9K8n1XUWkieBz5rH0J4HoK6MtjNO51V
mnCxy9wuGOScnpTwFnsnDZDIOABxn1qO5YkBM7tpIAzVu0h/4l08m7O1SWHoPevqG7RPOit
dSvZOI545c7VI5roW8SRR2ktiqbo5FKnP06+9ceWcYBY8U6Pc8i5GTnvU1KMZu8jSNVwVkd
z4Fnuk1mOO0lSOVxt+dCf89K+idMnkXSnSR1Mm0bj05+lfLelTSaVrEEhLJt+ZWJwa990XX
7a/sMo48zy+RnkmvnsxjKnWVWPVHRBc0LPoT+Ibn7PpUkkUuxjkfKK8H17VftFwQxJccFs5
zXceKfEZEb2m7gHnJz+VeWTF7q5kfbmMHeTjGRWuVYZwjzyHiXFJRR1Gk+NL3R9FOnWoWN1
3FX64z/Wsi81671DyvtNw7iNdmPbOfxrn5CxfJPU8YqWOOUoNue/I6Gve5IrU5EXjfvLNls
s27O7pmug0vUAQ0Uz4ilypOPWuTayvEj87y38s/wAe3ihZpUjIxgDv61jUpKorI3pVpUpcx
6euomKwjsGCu1vIoJ9B2PtXqujXDXNjExUDco6EEfSvnW31ZpZIrg7TKi7JEPSRP/rV2eke
LG0iRZrScyWrAboy2dp9a85YdRdpI7cTapH2lP8Ar+up7NqD2trAZGmjgK/Nuf17YHeuZ1K
Sw1TULfTNTvjFdwzfaIpHRtgO3JTdn0GcVyGueNbbV4o9qkFOuOMfjTYvE+m6jcbbqzjgmY
7FnL7iAAR82e5x1Fc1alKM+aCdjmocr0kzZ1ySTXzeSw38dlYzuqyz3aspjUY2hV6YOM568
1k6bqctpdzaYXju44c7LhM7WHrXGX3iS7ubP7BhYrOOXMaKuWI9SfWkg1KW2sUYwy+Ww+Vs
FR9M1qsPLk9/qXzJytE6qeZYzd3UZALA+USR940+S6urXTbaGKXy5mX52zyxx0NcJNqwMHl
MzZZtxC/w099Vae43byQi8fNjPFUsNJO51VKsVBR6/wBX/Q9G8I+LtY3tbXNzujtyQobt7e
9aT/FC4i1E2KpEy84kGeK8xk1loYWKqVkKjIz3rI04Nc3Us5Y9dxyetdEacm3KWx501HRJa
ntMfxHuUVp7vBjPRVH3R61wWqfEfX7mbfBcGGNScbRgfj61kXsxFnIA+ABnJ61yUjMz4Ld+
hPArooQ5ldmU4pbG3f8AiXVNQkY3N27q3JyxIz9Kx2lZuM5J5z2qruILY+nHelPBB4A6V2J
JbGJZR/lcFuOozUS53lhwBTWkHl9fvY5A6e1OjZQpGTz3qwQ4OSw5wc9RXoHw98SDT79bC6
lCwTHAZjjB9PpXnTAlN5IwrYFLBK6sRvwD0FY1aSqRcWUnZn03LqqXV5NaW86lCn8Izj3qt
eamulWDWtsv2m/28DGQo9W9K848GaxKmmXaWqxm6AALynhEPf3Oe1dNNAYrLzftTyzTnLue
MqP/AK9fLYiDhU5W9EfQ4PCRmlOWzA+INUeNJX0tWdVKZWQAMw7kHoK5TXtRa6M327QJbed
kXEvIAHrjHOa6WytrOVpfOJ3KhZQGx81c34pgae2EsJcs4wcscgj+la4eUVUSSsd9bBU2mo
rY87vUZJ92cq3p3quWB6cDpk1dkjLwt5jYkXsepqofLMYUA+YDznoRX00NtT5OrDllpsNye
OeKQ8HIPtzSFgrYwM+o70ZGOauxiS7xnOc+pqWJlYv8m7jI7YqrjJOCTjrjtUiHJ2hjluMj
0oFfoSOxHKnINNe5uQ7ATMOfWmONz7AcleM1aNvDuOc5zT0JZWVj5gABHFTgkI4+UnOc1Cn
3gFJ4Gc4qUDETkSAHqOOtJmsdwUmOLeUVsH7rcgio45cDk5x260eYxhZSflPY1XV8HrSsCl
Zlwtv+bJPp04pTGCPvY/HOPc1XMgwDyvOKlR3OMAH2A60tUMl+VdvzEkjsKt243Bt2EOMA4
9O1UtzgHCkccGgXB35K+wFJq41KwTpvyxAUr+v+NQxM24FSMdBmpmctn5sbj0HSoQuw5JGf
SqSM5I27O5lRyykE5wQrdf8A61dXZ63MI1dZQjgjBBx+H0rzyOYxDKkhh04q/FfvBtyc47H
v9a5a2HUzenV5T1yw8TGSM733yr6nBJp83imY5geQBjnk88V5il/IyqUJD5J3buv1pk9/IZ
BNndzyc9favN/s6N72NpV2dnrGuyiBioOSOo6ED1rhZrkSTsXPzMc5HSobvUrickvIwUnp2
rOeUcbTk45r0KGGVJWOadTmLcuXJyMZ4AxWhcyxW+ipBnM07c47AVibnjwZGB5z5ef1NI7M
775GJOMDnoK6nC9jNSsOcBrgAA/j1rd060luGT92MMQuUArHRFEiPtG1jxk9K9K8CrZxSia
aJi46uCMD2rGvPlia0o3Zfg8AedpjLfN5czcRFR9z3965W9tvEHhS6WK5SSHnMcin5ZB7V7
7p+y4ZXOCo5xnpXMfEVbK6fTLbV2ls9IDs8t3Gm4h8YVPYH1rxcPWnUm4y1iazf3nhj3Euo
3X7+cQx5O+RsnHtjuaW7kU2yW9tHiJc4Yj5n92/oKiuFtvtU8dszyRiXMbNwWXnk1s+G9Eu
tY1Rba3Tc5IBPZR717ErRV+iMkr7ieFPDNxq+ow7oGaAk7mwcDjpXo+v+GdI03TIo7Oz2yb
hg5JJr1LTdEtNK0eKysrdI9iAZx9446msufSVadZrwBihBUCvDxlepzqT2OqhOEWcfpvh63
t7CNL8KzNhihXO3PauP8XeHtPOv29npsRb5CXEYzhieletao4tIJL7ZhuiqR0rzi5MsqrhB
JctNn5SQZAe1c9Gc4ycm9T18JQ9t78locHqHhprKRZIp1dsldkfUe5PSs1LG8EhCYDDg4/+
tXoFzIjSy2moW/kR8Dy4VGVYe/8AOs+205hllyEycD27V6cMXJR947P7Mpzlomkc1HpupvF
vWQL3weKzWa5SdomHK53c8Guq1e8lhkTTrJd08nLBRzitaz8DxSxW8lxPMrPy4VutbfWlCP
NV2ex5+KwVHm5KF7rfUo+DvDTavP8Abr5Ntih6f89PYe1ek6jZm+tFtYgkVqoCqgQEf/WrV
0rSoLTT47eJdscYwAO1aC2se35Pu9h/jXzuIxc6tTm6LYik4UPh1Z5k/wAMrO5LlZpkdzkE
YwPwrifE3hW78NXewzrcQAA7lHIz6iveGhvixKMFQduteUeLEvNNnvH1BPtRdc5HbPTNd2D
xdVz5XK67GjoU60ZSdk12/U8/luVa0I2HzC2d2eAPTFJY3f2ZG3AgH069ar7gIiCDz+VQyK
0eATz7V9Nypqx8/d7l67v/ADDsBLAZ5J61nkmWQDoTTcsec8dKOnKknnrVxSSsjNu4N8vGa
WQ5w3UY6ZppHGcAD0pcuyE9QMDk1QCjAyByO1PwdpO7J+lIhKEOMZz0pGYkk4wD29KB9Bjf
dyCD9TSr09M+hpmMruwMDrml3Ag9h9KCTf0G/wDsWqQy4yG+VlPQ16LLqaSW6FF45IXPA9K
8o06SNL2J5FLKGzgV3GlSrfavFZpgWyHfKQcjaSOhryMdRTkpn1eUV4xpNVOj07ls3xjZme
TnPTOKjm1V5rMRXCtIyH927HnHpXT6xpejateRWcdusDYwm35S3tmq+u+GtMg022g00tDc4
6k7vz9q82E6btzLU9eWKbatHc881cLsLiNVOdxbu2fSubmJ3H5envXX6zpGpaJGs+oWeRIc
KyNurkJmDHKggdxXvYaV46O6PlMyalPm6kByDkEDnPNKTwSTljQvBz3pufm56Z7V1nkEis2
cL3xkZ60u5o5TgAf0qMNg5yakcgnA+uaBE9uwDMzMPc+lWHf942A/X0FV0AEZUDdk5ORz9K
ie4ufMbGQMnHSkAIfm5IGBQxBQ49aEXBHHOOppW+fK5A5xnFMYjjECkYyRk+1QbjnB7Vedl
+yENguMY47VVBXJPAHXFADcrwTxVhWA+6R+dR7V2jOCT020oQAHPXPU0rFFkvlCMgsQBk9s
VXBKt1J9PSpHWRVxheOvvUYXgE/zoSsDJd/ygbufTFI3XoDiiRVGGXjI6DmmKMtwDg8nimA
77zcpz6g8Yq3bae1xIirdwRq5wzSNgAe9Vo4i5yhXjGM10egeHb7Wb9bS1jaSTBfAx068ZN
Z1Jcqu2EVd2Ll94TisbWC4j8R6dJDNkqQx4I/lXOzWke5h9sgPU5BJ4rsdQ0mWJTZT/umRt
uJfl2n0Oa5i702S3faQuSSNwOc1y0qvO9zedOUVqjLaJCu/7TGVHbP8qr7s98DtV1o42zG2
2Mo2fmqsUUEqevbHQ12o5xqbd2duak7hyuV/u+tRpgDjqPSrEIR33OzZ+uO1DGkMQOrAlcq
eSDW7Y6qbd0XonByDjd7VkPMu7aFKp2G7NOEpC8uMY7jNYzhzqzNovld0ez+HPGMItlRpVR
upyazvEPiTT/7Zg8qFtQZd5lguZC8PK4VtvTI615fbSTCcpDKY8nls9f8ACvQ9F8I6feaA1
9FrcK3QGdrsAM+nNeZ9XjQfN+Btfn6HEgSrpc80TAjzSkqbQflPRvYZBFepfCO/0i2tbmCc
rFfuw+aQ/eXtivP5tFuba5d0dCATnYcg/wCNUvtVxpFxHLFNGpU7gu4Eg+nHSuhtVI2iTKh
KOr2PqqbUrVE2+YufTNUbnVrGKUNIQc8DPrXz7H471aXdv5398Z/KmXXizVbhNrMMdcYrjl
QrSeqKhThvc9Z1rWo9RhPlN8i9x3rmlEUi/ajuBhlUkjjH/wBeuT07xFcPC6XS8E/KcYGfS
nXmpXrzMlov7vaDtx37HPSuJ4afM0z6fCVKVOhudZqj2FzcL9jgZF6lmbJNRRqvl7So2joK
4qK413zBNMM4PQjA471fuNZ1CJGVbIuxHDL2/Kn9VkrRTudMMTR5LJtepmQzLH4vkdjvUS4
JB5Ir2KKWH7KspZFGMgjsK8BaW4j1Brhkb5m3FT1Fdk/jC/e2jhOmyYAABH866MZhZVFHl1
PCp1YucuZ21PW7S7EiqqSZ9CQRUt1PJAm4fMR6D71eYp40vo7aIS27QImMMy9anufHpNowe
QNkYCoMn615X1Kqnaxr7OMnzcyO7imuLgyNDOrADivE/E9/dm6mguZw5kkO/HU4PQV0snjK
BtKWOyim+0HOQgPOenNcfLoupXd35t2GR5Dnbgk16OCoeyk5VdCK07U3Cjrft2MDDZOUbDc
L7VG8ZYYUAjnvXVHw06hY3nnXnKgjjnrR/wAIsvJJlZAeo4H4V7P1qn3PNWDqvocqEjWIhi
OOcZ61AeSCOv0rp5tEjRwiFundt39KjbR4EIMrgjrtGc1oq8GTLCVOxzjuXXBByKQKCDuYJ
gccdfaugk06yQ7lXK85pU0+ylPywnAHJL+tHt4gsFUbsYA4+8BwKYc7ee9dSmlWR6xFh/vZ
xTjpOmBQfJk/Pil9ZhsX/Z9a1zks/LgZ55pQrYIwQa6iHTLEsX8sFOxJ7Vqada6fa3KSm2j
nwwba/NTLExWyJjgpPdo57QdFn1O/8vayRr8zuRgYr2HTbbSLK4toLG1jjRnXzABy596wtY
122mVRZadNCdvIWPgflWHolzqVhrcdzO3m2qH94O4/OvJrupiVzPRLoexQo0sPBdZM9C8T2
lsuraU1tiGb7QOF64FT6pIbrUra0twiy53yuRnC+n1rAutYs7zxVZ3MiymGBWcnYT82OB71
WHiEDXb94reaRHQKkm3GPXiuFUpNLTZGqj8Ouq0NTxFbQahKLKTdJhN3B6D1+teNazbR2eo
TQRncisRmvQbrWr59NnX7EyTSucOWHToPpxXLJoRZmaaZZCTlgDmvTwV6SfO/kcuMpupGNO
Ku11OSJJwCeKTp05rp7jRUZG8qMAj14rOaxSB/3qMB7HNetGrGWx4ssPOL1MnoGycHpSkk+
nStWO2iBMjRfKT36VE0MEm4ooUA8nNXzoh0na5TEpwcnJPfuKjdvnbp19K0fKtPlAxk8Eg0
rxQeY2CxGf8APampoXs/Mq7cBeSTjFIUPlNgjOaUP0wOoHPrSHPlNzkkjt1qyB80Q+zJjoB
j61XEeAOcZ9qsyArbJlSMjINQZ+XByaVxpDliBww5564pSMfdb8MdKaGQIfvb88Y6YpVdMH
dnOKRWhInzL8zEZ68U4Ihbb85HuKZ5iBQRu554HSnK3OfmIPGMUFJIvfZ4Ap5fnpyOP8+tM
WGDB++x9+BUYlBXq4x6jmnRzxgYbcGqHzG8VT6k4soeT8/QY55qxawtbzLLb3NxBKOQyMVI
+lVVuht4DMSRxinrd87trMOwxisXznZCOH6lue2luJjPcXsksr/MzsSzH6k0iaZCWG66lBP
U0yO7VuWcj1+Wpf7QjjGBE7c8kfxCsr1Oh0xhhOq/Mlh0axLgPNMSeMnHNT/8I9pzYIupcd
wcVQXVEz/qpRk8DHWpv7Uj5zBIuB3xyKhqv3N4vAbOK/E0E8N6QQADOx6cNU66BoiH5onbB
5y5rKTWVUE+W/HQ8VMmsb1yyt+lZShX7s64VMut8K+4020PRmYslqRu6YY4q3BomiLH82mK
7erSNj8s1jLrqhgphfB6HirMeuQF8PHInuCDWMo1+7OhPLpbJfcaR0LS5FZV0+JD2Ks3A/O
rVroGnxrhoImbtyf8ayI9eBb5YJcds09tfcHixf2JYc1i4V3pd/eVbBvZL7joU0fSFUJLpc
TIG3EK7Dd9eelTnSdHkujONHswc8KQSB+Fc5H4ilIIWzk+Y9QRxV9NalCgraOSegLDmueVK
suv4keyw8tkn8mdFBZ6Xa/6vSbHaf8AplmrSHT5L2L7RpVm0RIU4hUcVyh8RTeZ5Y01y3oH
Bq1b61OLy2MumlI2kG7eRgD3rCVGpu/zM3SopP3fwPRIrLQtTCr/AGdCBEcgFAOn0q1caNp
Vy2+eyjJUbQVGOKpW2o28rE2sQQgDOBir5udy5bp6eteNPnT0bPJ9nJPRNEEWgaNEAUsIvr
jNK+haRKSfsi884HAqdLnjgflThLyRnGPWo56ndj5Zp3uZ7eFdBZt76bG7ZyCxJ5rO1HRbK
1cNaWq7SMFTyK3ZrhihCkhsZBz0rn/t11aTsk+ZNxzzXRTlVet7nRQpzb5rkEenaHNZGO6Q
RShuueDVPUvC+iDbJaQyOQPmYtWnLHaXozBhJj/Ae9QRPLpsu+ddygZ2seMV0RnNbSfodHs
YuXNu+zJ9J8N+HsQzQQASIP3gdskn15rVutM0q5nRpI1ATptOA1cvLdxXs7SIzW5/uL0P41
G95PLMoaZm24HHSiVOpKXM5MpYJp3Tsdfq1jaz6S8PkIQR3HI96iWwt4vDxtoQCuzbkjNZX
9uO0K2s+JF6B+/XrWyk8f2EqDxjvXM4zgkn3OSVCcEuY43UfD2mCO2cRkPsCnYcA47n3qrd
6BoH2KFYRKLk8u2/gj0rqVeOWBopBuTJxjqK524j8qRgwJz0z6V30qs3pzPQ9ChBNKD6fiZ
L+HtMOAyFsf7VV7rw7pD2kqfZv3zMCsgJG0dxWwBu+XGCeBzU5s9pw5YD3711e2mn8RtWjQ
StV6nLt4Y0tVUw+er8ZYSdavx6F4eW3VbmyupJe8guGFXnMUTsm8k9OB1FIk0BwDvAHU9ap
1qkurON0MNJ6beX/AMsaJpK3Rlt4ZBHtA8tpC34mtGy0zSI7nzZrATKOiljjPuO9Si6gRVV
WDFufcUks8pDJFKYw3OVUCpc5y0bZrUoxdNxpQT+ZfFvokty5eH7MMBQsZ4UVauNP8OwqBJ
hEOBuB6+nSsqDUkRBbvErnqCF27vc+tOBF1MrzlUhXsCM/rWDhO+7OelhpKHvv7tTVt9H0V
sqLfegPDhzip5PDujOwCQNkjorEZqpBqsIH2e1hJGcD5s7q1opJY4WllARyMc9q5pyqp7sU
qbizLn8OaSnEibR1I3E1WbTNCEWY7ZAe23NUL/Ubl2lRpz5WTk9OBUFvLL+7C53ZGAetdMY
VOXWRsqOidR2NgWOgRlQdKWRhz83emzabpVwCX02AIT91U609VdkVnJLDg1JwyFQeo5zWd2
tUzN0YWehz+vDQW0uKCzsIoZfNAXy0xgdzWD9htwP9SnXrtrT8RRCyskuEkDbHViO3WsSDX
kuU8r7Om/dgZNerSjP2d46oWDnhKbcIu/qP+wWpx/o0YI7gYpkmk2fmv8Au+57VI13OsgDQ
IAeRgmnSahJ5r/uY/vHua1vM9RrDveP4HCKzRggHhhg8fSmFiUbIoXCjgenOKftzG+4gEDO
T39q98/PdRXk3W8aHgLxzxVXOThe/P8A9ep/lFsCQCTUIOTjHPQYoHYTdznOD9KfuyoG0Dt
xSDrjAz7dakwMdB/OkOwqrkdAOcc05d4Y7WzjpxUkUrKrIDtD4BA9qaxYkdivp6UM0SsTKr
yAkkZHU0c7zlgynjOM0AMAAT1xgg9BSglXDFdyk/d9fb2rPU2VhcgnBOMj0oBKyYIDAfNml
cZYkqR6c5wPShRjIHIx1zg0Fa9xckqT6c8CnoflVTIwJ69eKll2qcR5YADDYx+lEbndkKo4
z3/SovY1jHuxi/IjBGyBwcil2F3Abbg96lYup3qF2sMk9APagO4GRjGe3ap5maezT6kXktz
sUY757UIp5+fjtxVoB2XKSAZ49z7UiBw4zhj33CpcmX7EIoYhhWfOeec1aMUSDghwe4BPOK
iUHoG29+BxSrJJG4CvnnnHQVi22dkFGPQtQn5SFgb0ztqbYwIP2Usuegqst5OMqGHuR0qSO
+uWUnzMDoMCsXFnfCdO1rsmWSNJAGtmUfqKuLd26gGNSPoKzDJIy4MhZuueasWcrW75m+bJ
6VnKGlzanValZfkaA1URy/KhO70WrMN5czzxedFIluXAyV6DNNXUbRQNoy3QYFTyX6u0cOw
jzGAywwOtcr/wm1S7i3z6eR6BbfYfMCWn3tmSd2eK0IQXGOTWNplmLW4z5gkZlxxwBWlc3i
WaqF5J614VSPvWieNTV1aEubzZeCgDCj8MUhUg7h3rFk1m527kCxg9OKRNblLfvFBU9wMGs
1RnuarD1bXNjYWJXGPrVeWGO4Qxld4JxkdVNWopQ6K3UMOvrUM8CQr58E5SYkk88EVC3IjJ
3sjPudKlsYBcLPuw3GOCKzZ9VkuJDHdRpKmMEYx+Jq1dazOBiTDD0xiq/wBqsp0HmW+1vVa
7IKVrzVzvpqVr1Ff0Grb2LkGPMRPVTziqXl4JIPQn8auL9kDZG/PQA1VuwsAXZJvV8keo9q
2g9bHRTbvYqOd7/Stu31RU0v7PNEP7u8Hn/wCvWEmGOSSDmp5XKRlCPwNXOClZM2qU1OyZt
acreXu25GeKpa0MTLhTxyD2NXNBLPasHGQOhqrrcg81I1Azgn/9dc8XarY5IK1axkqxKqGx
kZ6CmTM7MSxyM9M0/PynK/jUL5yAQeecHrXdY9DlTeqGLZXF5cJHGMF+7DoPX6Vor4cukQH
zY2I64OKu6JcxqmwhS2eM9a6PYhhyRz1FclTESi7I8ytWqU5tXOWXQk8vc8p3EdMU5NBDD7
wJPoK3mUKuT+tRiQbSATz+lZe2m9jN16j2kYkujxFWU4O0YO0YIrPudPmRSIgJdvJLcEj/A
BrpXyX3fr600EZUsAwrVVpLcFOaWjKGmac1vGsrgFzzz/KrGrTMLIgsu31q+kq4JA4ArA1q
UsyxpwDz0qY3nO7Ig3KauYjxK8TgyABsitWCWOVEWMFHA6MP61R2mRAqgcHGB1qzDZzjjcq
98dxXZJ6WZ6FeMW7vc1UyFyvPaqvm5YjgMOKlyVTDY3deKrMuWyCAc/nWKRyKJxfimGcWJe
TAHmAYJ4rm9HjZrsqArbc/Sun8TXUtxpkiOoChxjj0rl9HfybsleWPZh2r6Ghf6u7HjTU1i
4e2SXodIY5CChO3Heq8inzX+Yn5jzirEtyzdxz6c1Vkf98/zH7x7CuaN7H0c2uhx23D7SDn
A/lTsEREDr9Krqz7htyeBUhkYRtj1xkdq98/PbkuzNqjAE5HX05quVAx15p5kcWyr+NNBO0
HbkZ5FIpSQBQCRnp6U5V6DOT6dKA5DYCKSex5xQZNrbsgnPp1oHdDzyOg6YOT1p8YB5c4A9
ByaYJWKsx2t3x0qMSS7uAADxgUrD5kXfLTBO7oMjjk04ISobkt2GKpfaZh/H7e9C3k4YgNw
euRmp5WaqrDqaAQFxtOMdzin7PvEk8dxxVD7XOST5h25A4ppupjzuxtPTOaXIyvbQ7GiQej
HeTT1LAsoJ5OGxWYt9MGJyDnvila8uGUspwARnHGDScGUsRFGqqBgPnAIbGOelMdVEnlsOc
/wniss3khG4HDHqaZ58isdzkdwBS9mx/Wl0RvAqCB2zgEipjJGG3bV3Ht/QVzgu51AZW5zn
OM043kzKVeUgdcAdTUuizRY1LZHQNKGBYRgL0xuxx/hSrKoXqiH168Vzou5scOSe1IbmQ4J
dgep9qXsCv7Q8jp0liYbvMXJ9KsosR6TKB71xnnSkg7yPoatxzTAZaVvwNZyw7ezN4ZkvtQ
OsFuGbK3CDHtkE1KumoceZdA89q49p7j/nvJ17k077RcEndJI3PUt0qHhp9JGyzGl9qnf5n
d29lHBJ5iSc++DT5NzyR5uF4ccED1riI57kkiO5PToXIp8P2wTA4YkkdGPHvWTwst3I2/tW
nbljC3zPbdFjeKZkaQtlcj2qxdbTqEIcZGeQaz/DUcsU6ea4dmj5744rX1WMDZN0x618vUV
qtjpoz5ptuV79UVXt5L7VZIQvlontwBUl5pMdr5SiTl+CX6DArQhmjWFWGN5UAn1+tZ+r3r
OI4y3TnA9azUpuSSN4Tm5pLYuWV0z6YInf54mwD3IpyEyPuY5IqppkbNbvIVIDHAJ71ftir
SYGODg/MKiSSbsZT5YN2KNw26byjZo4PfvVc2+nbyJXaIjnAzXSzLBFCXKqSR171xusuEkx
GgV3/j3Yx/jV0Xzuy0NKD9r7q0GTy2m7ETylfcYqtKkTKrhi3Ylv6U2OIMvzMxbr1xVkxK1
uVCqMHIPf6V22sd7/d9WVkxjAwM9KSbLkJ0JIFB3IdjZyOuaiLfvAW42kGrtfU6Er6o7LT7
QQWqLnkDn1rntROb2Un6ciuhsbyGeEBHByO/WsrVIo5HdsYIPX2rhpNqbueXRbVVuRguxAK
9R9aidcsOadJlPvcY9KhZxkBT1GD7V6C2PYj5EguJIGVo2wwPaur068kntyJH5XjPrXFM5y
O+Og6VqaVfPAzAdO4JrOtT5onNiqPNC6OteXgjK+3vVIvucgZqvLfoGw7qG61H/aNso3vIB
9eK4402lseYo20Li8sRzgetOZl7fLx1rP8A7TgZl2Sce3IqGTUYwp2sWB7Zq1Tkws2XTcbX
YFicdccZrHv5d8hdXBUcDND3ksy8IAOvHaqLMZ5CqN5jA4PPA/GumFO2p1Qpxi1KenkWbRg
GdxhjgAVftclySeayYVlhfOzb7g5DVatzIJ3nlfCY+VfQVUkOrrrHU0JSTkdvaqJYCTGTgf
pUrzh1OA2fpjioo1DsSSCMZzUpWMoyXKzk/E90j6f5YVgQ4yTXKabeQW1wzyjIx6VveKBGL
ZHjf5i/QGuQkGM/Nn9K+kw0E6Nn1Plq1WNGup0k1bv/AFsdHJr9vuPlqx4+marvrq+Y37pe
prAIUHAamOF8xunU962WGgi5ZriG73X3CK2WGM5CjrTxho2IHHXrUQOGAHTFTqGFux6DFdR
5A0hhCCy8Y4PrUakk8Z61OuDACT09RSbEDkM4C444z9KQxvYnOSf880qxknBP6U9ZARhUAD
H6n8Kl2JnhyMcH3NK5VkQOigdfxpFwOeOh5xUkwCjIwB6U1YyycAHIzimJogK9lOfYU0bkf
aR0NWUKgkyIXXHODg/hUJUBskYx2FMlhlyAM/rR85+6BnPpSe46U/CBfce9AEePUYP0pwVc
knB54pSMkfTvTSd2FJ496AGlQD160mcdDTgqmTp+JpCMDjpQAKRjJJwKOcZzn6dqBjbg+tK
epwQR7UAIW44/OhTnIxwetO2gAN2oA4OSOaAEG04z2/WrA+50ApiKhRnwcqPlxyM+9OU4xn
mgpMkCnGVIA+tTlUSNyWDDIOD1NVwSWAKcdiBUsE6o2ZE3L3AAqHcu4CTCfu12qSNzDqKmg
kkEgO4sxIwnrUr3Vq3yi2GMdMdfrTIJo4pY3RSTvDAntg9Kh7DS1PYvDlxM0y+dkEISceuK
3dXM8jLbRRDZIR85OayNDlSZ0leLyyF5xznNdVCBJOvG4Zr4ivK1TmsfTpOEudx5bdFsZwj
jhtX3NkoPnrCQSXt6AucHv6CtZjGv26Of5JNxIA781Rs5Y7WYylSTjHHaiOibW56NG6i2tz
pkgItBHEuFRcDFYt4wggUlVWZOSEzyM+vrU0+tMdOLQKEc5A55B9/rWE095dskKguC2MY7+
9RSpy3kY0ac780tEbEF880eGf5lPHvU8dvBdECeNXA6ZH8qjtbAQQKJWBduWP8ASrSJscqO
M1Mmr+6EpR15TOu1srVhCschb0TnAqvILdocRxvubu54X3xW89is/wC+k52jFU76NILdRHD
GCASC3r6n1qo1L2XUyUovTcxb6OMiOZPkJH+rxj23CsiTIY8ZHare7fK0zSlweHkPoPSgBb
gswXHOVyOQvvXdH3VZnoUZOjG0tvyGRPIi4DEY71cgLSpJyduOpPeq8sDov+zjrUKT7EZCM
qeMUmlLU1k1VV6YXGMNt+YZ61TbCkcda0ZmgaMNGwXIxg+vc1We3by8jBUfxDtVp2R0U6ia
symxXJYcHsB2phk53EnNOYYOATnHpT7e2aeVY2IXccfNx9K1NZ1I04uUuha89pGEh2rnnFD
B3XcyswPPSkeWJGZPKOTxubj8QKqySKXwJXKAYCknFQlc44TbX7uF/wACYMRgL27Gp0QsSz
D5Rz9aqY8wqEZFIPO70p8tyFPlbt/qwOKdiZ1p/Co2ZPJNgBPLwh7Coo5QqblXamcBRVWac
OwC5HrSR3MiRmMKCp9ufzquXQ540Kr1t95qxyh8jPTqScCoJnL7ACMDpjvVPzJCAuMKOcf1
oVX7Bic4GKnlsdUaPKuab2LW0yAtI544UAnihLnZvi4bA+lRJ8hOQwI4II61WcqJHdCQvP4
VUY3dmcdSUW9HdnN+JOLVMEFQx+tcoSWYk/X6V0+vuhgTchJBPJJFc2AjK2WwccCvoMNpBH
yeNbdVuUubzEAMiHDD5B0/z1qJ8b2+VuvpUynjY2QF5AFQyIhlc9Mk10nDoJtCEckjHBAqw
hLRtEG69ar4GVxnOO1SpwCQAMDNNkjpECW6qpO7AyD2qE/wg55H61aVl2qT1Zc5xUUgiJI3
tnjsKQxFEYXnOe3YVJGpHLjcMcDOaAI8FdwOR6/5xSN8uEBHrmgrQkSJGlCs2xSPvAbj0qH
ILBVJAz/nFSZAQgktjoAafgbgAgUH15wPWkDsVm3DI24BPU1HyWyfxFWnWMBe4PsTVY5XkA
9eKsiQvlHaGxxnFJjJKnA+tSo3ykEH8D0prL8ucgfzoERjj5hjOfrQVy27qTyKchOSue4x/
wDWpxyFJOMk+tAEOGxgggt2ofgberDrSl8kbTgjjNM4GMYPNAB1BxigEg4AyDxUgXg8tx2x
SsgHOc7Rjr7UARk84P50uN2TyQBzgUpBH8XB5PHNJy7H5sDvQABiDy+D3qcYCEA9ar7QTkn
k9PSp1OBzk5pMaDLIQyMQc5+lCbtp5wM4zmkbHGPpSrkyccc5OeKBolj2kENnmtbR4rOfUo
Ybj5YWlVfoM1mKTy2Sf7xPc1fsF33US4BywXBPFY1PhZotXZnuqxWdsY4oNqqRgBTnNaUVy
sMfyj/69cjDFLp8lu0kivvXB2/yrYW4DwZBOK+Hq07vufTUYRlTtGXMu5X1KRfN88HCucN9
apLIZW2RIWPtS6kC9mxLEkEHBNGhuPOHYH9fauiK5adz14e7Sv2K0qyB9hUgjqD1rTsJza7
VMa4I+9nJH+Fa01vbXBG9BkDlqrtaW6lVTIwfzFYuqpRs0ZyrKcbNF0MsibkYMPWlwj4GSG
zwf8/55pmU2gIu1enAoMiKjYOSOnvXNbscT0WpbafbH8w2kdv61iX9wxiYA5OMYPaql/rog
AzG3r06+1V5LhSoknkVARnBPNdMKMlqzanTtuVrW2a4nKs67fcdPoKuXEEdgrOzgRYHJ6E1
VGpRpxapvOfvEYX86pXEs1zLvuZd7LyOwH0FdKjJu70Rs6E6jtHbz2JLu9kuZBuY7B90Hpj
6VTZySRjGKD1y3OaTIJJJGK3SSPVp01TVkEciyKHRgVPQ1OtwyLtAGPfmolwV+QAfU9KY3G
M+tNpMppPcJ3llAQvtAOTt4zUbNIBwzZJBNSxxPIxCjA7mn/Y52GQD06YxTuloZezoJ2aRU
8wbsux9yajIJ4B4qY2jMcmMH2Pap1s5B2GccLngfWnzJG060Kau2UwjluB+NNKMD93n61rp
bSbQC/1IHApXhCx7VXJFL2iOP65JvYyQnXAJNTxgIpHl5P8Ae/8ArVKfl4AHPFTRRE4OPrT
cjmxFaVR+RCkKKnmMAGHQAc1NlZEKr1zk44qSZ1KqpYAntVNlCyDDYJGeale9ucim7WHM1x
5eFOAeM1WwI0YdWwevrVgcrtLN9aqv1P8ADjJ/+vW0TJuzu9Tl9cIITzB/F0Fc7tJkweR1O
K6DW9nkpszyeSRwKwDtxgHnPPtXuYf4D5rEtOppHl8hpB6Dpimuf3jfKOpqTIxx19Ka4XzG
+QdTXQc9iFlAcAEEgetPXhW29O/NMV2DgDIB4waftxvVV96ohkkpU2sJXKnZg1XZgW44HpU
vmbYUHXA71A6ngnuMk560gHCRhkZBGQfrUqjksQdvv0qsmVJIbgDoe9TRfM+B9enFAJk4Cp
GBkc0LIpxuGDjsP5VEWPXZx0IOKFwoyAv4mgC0XQsByc98dKqyqwIPPP3cil3biGbkH0NIN
w44PuaoGGdqkkjjA570gyxIABz79KdjcOT+lNDhX2lee+RigQ5QFOPlYnA/yaSTYRnOSf0p
m4AhulHy7cDK55yaQCAAcgZGaYQA2RUygNkjnHY9aa4y21R/+ugCPOTUgYbefvdMntQVJXJ
4xxg0BeoOM+1ACNuc7mJJ9c0gzk5OBTyNqjJye4pGU78bgwxk7TxQAqgkdOp656VJwBjPfg
elNQHay4B9D6U7GFJBAPuetIoaSODxjNOG0dO/XFDKCvBOTxmhc7wpYAHg8UMNizAy+W4Iy
DV21UmWI4KKWA9T161mbgARuJ571oafK/2uD7xBcE/nWU9FdG9N+8tLno1t573CIJTIqA/M
w5raWR4/kJwPesvTXE86yLGy/IeCa1DHk5HXPevk6z96x9fg9YO8OXXbsShVnyjN98Gs6At
aXRDZxnr6GtOLAkUg9KZf2DSEypyW/nWUZJOz6nXzJPlezNqORZYQ6Y55Iz0pyRlm4zn+dc
zBcXNsCC5A6c1aOq3XaXbkYyPSsXRd9DD6vUWis/M17+8h0+EpJ+8mI+4D0+prkb3ULmZsF
ii5+6pwBSXU5diWbJzznnNU2YOxB4/SuqlRUD0MPhIw96WrHB2faM7sc880Kilifu55PvTF
RyRzwOKsLGN/GDjp7V0XsdckiUFVUnOciojhiPMOPQCng7jwScdKmtrX7W42n5c4Y/561m9
NWZSnGGrM+R3YkKvHQYpoOG5HWupbRLYRszZZj3ycCsq+0tYCrRbjuONuO9TGrGTsjKOLi3
Z6IokDaAMc81o2mmm5xJccDsB/OpbPSpgwacBQOcCthY1jOS3PfHapqVLaRMq2JW0GVhZwQ
rgRjC1Xm7qB74qxPKSQNvAPrVV3/eZA3D1rGN+pyKUmxsMMZyXAJPHNN2xqcgDr3pSzNnIx
z61E+9gTgjFarUdne5NuAXJ6D0qpLMp4HWnbckAZAHP1qGSIIC7DAHJqkkiuUrlk39OTQZM
DjIzxkGnOoKZAHHNVio4IJJ5zjvW8bMiemhIGDj7p49KdtGN7HPp702NlxwhI6HJqRWUHGQ
M+vSmzCxGylcMCcntjpVKfdtJ3NuBOfpWs65/edNo4HrWfdfLEwyPYVVOTuZtb3OP1bc0SL
ztznisGThyByB3rf1Z1YKAOT0zWIUBY5IFe/R+E+bxV+fWXN5jd3qc/T1pXUeY3Xqf4qmWL
jcSNxBxnpUbqPMb73U9q1vcw5WVCORnrj8qcgPzjnbg03aAcg9Rj9KmSNguS6nPoelWZJDH
iUW6MOvOQfwxTNoODkcetaLYayhDA/KSQTx1NNZAgBRQTkZ4zipci4wKBRiRyfrUg2RqwPz
YxjaeoqwwO774+bqu2kIjK5YgHqcDkUXBxKu3LDvkU8qDI24ZIHarMcaqpZeeB1HrSyIo2q
Izu9ueaExOOhWXZgHncD0HShh83zAjgcAVKyMo+6vTBB4qBuuc4x2PWquQ0KCPLOfmJ6c9K
ZtxwxGAexz+VKoHzFT0PSpFXYh2MOePemIZs+RWG4t2FMYcbSDU5AwQxJz3x1pvGc8gk4wB
wKVxjETjnlv0qQAHCthvY0cqAD/T/ACKaw2tlcYxzg5pBYHBC5wDg8Y/pTFJPXPGelT5c5J
2jHAqJlAfBOQvpQA35icnvwTjpSxgnrnHcd6cWIUYHBOSMdaarLwhB64+lMY8gbQM89yT2o
4A4H/AqQDLpnb/Sn7RjqMD0NIaQ3KgY6/Wg8Nx+ZHSk29QDn0py5+6Q3TsaYrigoQMjLZ6D
pirumDOpW235ssOAKoBWzgYBq5pmf7RgKkjDjp9azqfCzanfmVnY9e0pWBbAySvX8a01iJ6
/jkVmaISbjJfIZOA2c9a6ERZXGfzr4ys7TPrKMpRjaUuZ9+5WjhwcjFXFi4Bxx1FKiheDwe
1T5jC5YHjoB3rklIuUjNuxBAu+Y9OPlAyfauWu7kbj/ACcgCt/VZROfLUBSnc1ytwgbdG+W
dG5bsa76Curs7cO+Vq+rYrtvHPWogTn1p4SUKJFXA3Y59Kmh2tIU3AZ7e1dV7Hqe0irrsLE
gHUj345q0GVcMecdccVFtKY56c0S/dwpLfXrWe5D1GSyIJAAMbzgc/pVrTJTBe7NwWJgTj/
arOkieSL93gMnINLFceaocjaw6rjoapq8bGNSmpNxZ3K3Eaw5YgKexpm+KbBVlcDoetch52
/5X5Huc1Ygfy+YP3LHuBwRXI6KWzOGeGnHVanTkEAjcM9qqMHJKnOe4NLY3JubfzGGHB2sB
2NSSoOeD15/wrHZ2Zyp9iIwqycnc3aqbDaMZ6+lWWkxlAMetRnL9KuLsbxXVlZlb0/CmktH
uHr0qwzFQpABx0zzVaZiQWzyT/nirTuaRVxjuV5A96rNNksCOOppruxO3qfSmsqnIHBArdL
uP0GlycjHTvUEquG3MQ3pinNkFVGSKftJXGMCtloYvXQaiAqcNg9amCjGWPfj3qMfM/BGT6
1K/AAVQaTC1xryqwKEFfbNUb5swMwTGBUsqYcOAaq3YPksM4wOc1pDc5pJ2d0cxqwRfKP3u
v8AKsfCg4wTWvqUexV3c56GslgASMA4PJFe9S+E+ar6zfu8vkPkBEQcHbjgE96Vh87cr1/v
Co1CtJhnIFEn+tf5l6mtDndyJocnaGUZwe/HFLHH9/Lr+tFFWNJFt408hNrqQAG5z/hVYgZ
CrJznryKKKzTKasPcHasjOCpBIPOTTFSN+RIDkZyQePWiiq6EtakqIhkCB9yrwD3FRE7lOW
GM478UUU0TIYSOhcYHHekKh5dqOqAjI46miirM2IcMvyMM9ORSKhABMoHbuaKKRIvyupKvw
PXNRheQd4G7vjvRRQApi2PlXAOcU75QpYspPTkGiigYsYDEbWGOvejHmMymRcqO4NFFAIRk
YLsLLkjPGelJEu9iAQOKKKQA6GP5DIuO/BqURHaSWHrRRQUiJVVl4YZHJPNKSJI+dqhe4z6
0UUCHLjZyRycVd0lli1CGQnLBumTjFFFZz+Fm1NJySZ65osivPHIWADqSSc8c/Suk4T5TKu
QcEjP+FFFfG4lfvD6PCRUYuK2GSSInWVeO4z/hVOe7CxnEoCjr1/woorKnFPc74pGHcTFZy
TMoJGT1OP0qu7REMHZdx64B6flRRXoqKsdCdtiSK1RwMyKNy55yR/Kq8MIgvpHaQMiqOBnn
9KKKUXe5pDXlT7ltvLkD7WUBcjv/AIVGItxUCRQDyOv+FFFTsjsg/duK0Ko3yyLknPOf8Kq
vCiXRdZkXeMMuDzjp2ooppsib0v2LBhj8zG5R7c/4VMioPvSrgfX/AAooqN0VN+6aenxqYD
P5iKHbPf8AwrQYKyEmRSAOev8AhRRXHP4jxmVZIY+olX9f8KjMfAxKp3cjrz+lFFUjohsQM
o2FvNGeg61XdACMyrz06/4UUVqlqdEEiu0axuW3Keff/ConjUuSJFz1wc/4UUVutjOSVyJl
wVHmJlvrz+lK8W0AGZc/j/hRRVoiQsUSIrO8isR14P8AhTQPNk4kX17/AOFFFNE21sJK6IQ
odeehwf8ACqsyI5aNpl5U84P+FFFaQWhy4mTjFtdjltagMQRTMpBycjPb8Kw3VDghhj8aKK
9yj8KPknUlUfNN3YqJGcDzBnP3cHp61I9mxkYgKRk96KK2YH//2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0