%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Hydros</last-name></author>
<book-title>Kniha</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Hydros</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>16.8.2019</date>
<id>f752fc4e-f9b0-4742-93a5-e58cae11764b</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2007</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>FARSEER</strong><strong>KREV A JED</strong></p>
<p>ROBIN HOBB</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>RADOMÍR SUCHÁNEK</strong><strong>NAKLADATELSTVÍ NÁVRAT BRNO • 2000</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p> THE FARSEER:</p>
<p>Book 1</p>
<p><strong> ASSASSIN´S APRENTICE</strong></p>
<p>Volume 1</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>© Copyright by Robin Hobb - 1995</p>
<p>Published by agreement with the autor and the autor's agents,</p>
<p>Ralph M. Vicinanza, Ltd.</p>
<p>© Cover by Michael Whelan -1995</p>
<p>© Translation by Jan Kozák - 2000</p>
<p>© for the Czech edition by Radomír Suchánek - 2000</p>
<p><strong>ISBN 80-7174-378-X</strong></p>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p>Vysvětlivky k mapě:</p>
<p><strong>GLACIER PLAINS </strong>- LEDOVCOVÉ PLÁNĚ</p>
<p><strong>CHALCED STATES - </strong>CHALCEDSKÉ STÁTY</p>
<p><strong>ICY SHORES </strong>- ZALEDNĚNÉ POBŘEŽÍ</p>
<p><strong>MOUNTAIN KINGDOM </strong>- HORSKÉ KRÁLOVSTVÍ</p>
<p><strong>RAIN WILDS </strong>- DEŠTNÁ DIVOČINA</p>
<p><strong>SIX DUCHIES </strong>- ŠEST VÉVODSTVÍ</p>
<p><strong>WHITE </strong><strong>SEA </strong>- BÍLE MOŘE</p>
<p>Jednotlivá vévodství:</p>
<p><strong>BEARNS, BUCK, FARROW, RIPPON, SHOAKS, TILTH</strong></p>
<p><strong>Antler Island </strong>- Ostrov parohů; <strong>Besham Island </strong>- Ostrov Besham; <strong>Claw Island </strong>- Ostrov klepet; <strong>Cold Bay </strong>- Studený záliv; <strong>Egg Island </strong>- Vaječný ostrov; Falše Bay - Falešný záliv; <strong>Fish Cove </strong>- Rybí zátoka; <strong>Hook Island</strong><strong> - </strong>Kotevní ostrov; Near <strong>Islands </strong>- Blízké ostrovy; <strong>Neat Bay </strong>- Krásný záliv; <strong>Rook Island </strong>- Havraní ostrov; <strong>Scrim Isle </strong>- Tylový ostrov; <strong>Seal Bay </strong>- Tulení záliv; <strong>So</strong><strong>u</strong><strong>thcove</strong><strong> - </strong>Jižní zátoka; <strong>Tide Shallow </strong>- Odlivové mělčiny; <strong>Trader Bay </strong>- Kupecký záliv; <strong>Watch Islan</strong><strong>d </strong>- Strážný ostrov; <strong>White Isle</strong><strong> - </strong>Bílý ostrov</p>
<p><strong>Bingtown Traders </strong>- Bingtownští kupci; <strong>Buckkeep </strong>- Jelení hrad; <strong>Ferry -</strong><strong> </strong><strong>Přívoz; Forge - Huť; Gulls </strong>- Rackové; <strong>Highdowns </strong>- Vysoké duny; <strong>Ice </strong><strong>Town </strong>- Ledové město; <strong>Sandsedge </strong>- Písečné pomezí</p>
<p><strong>Bear R. </strong>- Medvědí řeka; <strong>Blue Lake </strong>- Modré jezero; <strong>Buck R. </strong>- Jelení řeka; <strong>Cold </strong>- Studená; Gem R. - Drahokamová řeka; <strong>Rain R. </strong>- Deštná řeka Vin R. - Vinná řeka</p>
<p>Legenda, obdélník vpravo dole:</p>
<p><strong>Towers </strong>- města</p>
<p><strong>Border </strong>– hranice</p>
<p><strong>Ice Shelves </strong>- ledové šelfy</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>1</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Nejranější historie</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Historie Šesti vévodství je nevyhnutelně historií Její králov</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ské rodiny, dynastie Farseerů. Celé vyprávění by muselo za</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>čít dávno před založením Prvního vévodství, a pokud by se nám byla d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>chovala nějaká jména, hovořila by o mořských nájezdnících, vzdálených Ostrovanech, kteří jako piráti na</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vštěvovali pobřeží s mírnějším a příznivějším klimatem, než jaké panovalo na zaledn</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ných pobřežích odlehlých os</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>rovů. My však jména těchto dávných předků neznáme.</emphasis></p>
<p><emphasis>Též o prvním skutečném králi se toho nezachovalo víc než jeho jméno a několik fantastických legend. Jmenoval se pros</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tě Taker, a snad právě s tímto jménem začala tradice, podle níž dcery a synové jeho rodové linie dostávali jména, která utvářela jejich životy a osobnosti. Lid dodnes věří tvrzení, že tato jména byla novorozencům přiřknuta kouzlem a že krá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>lovští potomci nikdy nezr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dili ctnosti, jejichž jmény se hono</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>sili. Zocelená žárem ohně a och</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>cená mořskou solí, ošleha</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ná větrnými poryvy; taková byla jména vtištěná těmto dětem. Aspoň tak se to dnes dozv</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>dáme. Je to krásná fantazie, ačkoli kdysi možná podobný rituál existoval. Ovšem historie ukazuje, že ne vždy stač</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lo spojit dítě s ctností, která mu dala jmé</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>no...</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>Pero mi v ruce zakolísá, křečovité sevření povolí a na papíře od Fedwrena zůstane klikatá inkoustová stopa. Zkazil jsem další list tohoto jemného materiálu a zdá se, že je to marné úsilí. Nevím, jestli ten příběh vůbec dokážu sepsat a zda se mi na každý papír nevkrade závan hořkosti, kterou jsem měl dávno za mrtvou. Už jsem si myslel, že jsem ze vší zášti vyléčen, ale jakmile stanu perem na papíře, spolu se sépiovým inkoustem se naň vyřine má bolest z dětství, až se mi zdá, že každé mé pečlivě vykreslené černé písmeno kryje jako strup nějakou starou zarudlou ránu.</p>
<p>Kdykoli se hovořilo o písemném podání historie Šesti vévodství, Fedwren a Patience tolik hořeli nadšením, až jsem přesvědčil sám sebe, že její sepsání stojí za námahu. Namluvil jsem si, že tato činnost odvede mé myšlenky od bolesti a mně lépe uběhne čas. Ale každá historická událost, kterou se zaobírám, jenom probouzí mé vlastní stíny osamělosti a ztracenosti. Bojím se, že této práce budu muset úplně zanechat, jinak budu nucen znovu zvážit vše, co utvářelo člověka, jímž jsem se stal. A tak začínám znovu a znovu, ale pokaždé zjišťuji, že místo o počátcích této země píši o vlastních začátcích. Ani nevím, komu se to snažím sám sebe obhájit. Můj život byl až dosud spletitou sítí tajemství, tak hrozivých tajemství, že ještě dnes není radno se o ně dělit. Mám je tedy všechna svěřit jemnému písařskému papíru, jenom aby z nich později zbyly plameny a popel? Ano, snad.</p>
<p>Mé vzpomínky sahají zpět do doby, kdy mi bylo šest. Předtím není nic, pouze zející propast, kterou jsem svou myslí nikdy nedokázal proniknout. O tom, co bylo přede dnem v Moonseye, nevím zhola nic. Ale od toho okamžiku se mé vzpomínky náhle začínají odvíjet s takovou jasností a podrobností, které mne zdrcují. Občas se mi jeví až příliš úplné, až se ptám sám sebe, zda jsou opravdu moje. Vyvolávám je opravdu ze své vlastní mysli? Nebo spíše z tuctů historek zástupů kuchyňských služek, umývačů nádobí a houfů čeledínů, kteří se mezi sebou dohadovali o mé osobě? Možná jsem ten příběh slyšel už tolikrát, z tolika různých zdrojů, že ho nyní považuji za svou vlastní skutečnou paměť. Je detail důsledkem otevřeného zájmu šestiletého dítěte o vše, co se kolem děje? Anebo jsou ucelené vzpomínky jenom třpytivým hávem Umění a posléze drogami, které člověk užívá, aby mu tolik nepropadl, drogami, jež samy o sobě přivodí bolesti a touhy? To poslední je asi možné ze všeho nejvíce. Snad je to dokonce pravděpodobné. Člověk jen doufá, že tomu tak není.</p>
<p>Ona vzpomínka je téměř hmatatelná; mrazivá šeď chřadnoucího dne, nelítostný déšť, jenž mnou prosákl na kost, zledovatělé dláždění ulic podivného města a mozolnatá drsnost obří tlapy, jež třímala moji dětskou ručku. Občas si to sevření vybavuji. Ta ruka byla drsná a tvrdá a svírala moji jako past. A přece - v tom stisku byla cítit určitá vřelost, nikoli bezcitnost. Jen pevnost. Nenechala mě uklouznout ve zledovatělých ulicích, ale ani mi nedovolila uniknout osudu. Byla stejně nesmiřitelná jako ledový déšť, jenž jemně glazuroval udusaný sníh a led na štěrkové cestě. Stáli jsme před mohutnými dřevěnými dveřmi opevněné stavby, jež trůnila jako pevnost uvnitř města.</p>
<p>Dveře byly vysoké nejen pro šestiletého chlapce, ale prošli by jimi i obři. Stejně tak pohltily i starého urostlého muže, který se tyčil nade mnou. Zdály se mi velice divné, ačkoli si neumím vybavit dveře či obydlí, které bych tehdy důvěrně znal. Pouze to, že tyhle dveře na černých kovových pantech, pěkně vyřezávané a zdobené jelení hlavou s blyštivým mosazným klepadlem, byly pro mne zcela nové. Vzpomínám si na tu plískanici, v níž mi prosákly šaty, až jsem měl chodidla a nohy mokré a prochladlé. Ale přesto si nemohu vybavit, zda jsem útrapami zimy ušel již dlouhou cestu nebo zda jsem byl nesen. Ne, to všechno začíná tam, přede dveřmi pevnosti, kde má ruka vězela v neoblomném sevření vysokého muže.</p>
<p>Skoro jako začátek loutkového představení. Ano, tak se mi to dneska jeví. Opona se roztáhla a my jsme tam stáli před velikými dveřmi. Starý muž uchopil mosazné klepadlo a udeřil jím, jednou, dvakrát, třikrát na kovový plát, který pod jeho bušením zaduněl. A pak, kdesi mimo scénu, zaznělo volání. Ne zpoza dveří, ale za námi, na cestě, po níž jsme přišli. „Otče, moc tě prosím," žadonil ženský hlas. Otočil jsem se, abych se na ni podíval, ale opět začal padat sníh, který jako jemné krajkoví ulpíval na řasách a za rukávy. Nevzpomínám si, že bych někoho viděl. Vím však, že jsem se nesnažil vymanit z mužova sevření, ani jsem nevykřikl: „Mámo, mámo!" Místo toho jsem stál na místě a jen se díval, až jsem pojednou zaslechl vrzavý zvuk bot uvnitř pevnosti a uvolnění petlice uvnitř.</p>
<p>Ještě jednou naposledy vykřikla. Stále ta slova zřetelně slyším, to zoufalství v hlase, který teď mému sluchu zní mladě. „Otče, prosím, zapřísahám tě!" Rukou, která mne svírala, projel záchvěv, ale nikdy se nedozvím, zdali zlosti nebo jiného druhu emocí. Stejně rychle, jako když se černá vrána chopí kousku pohozeného chleba, se starý muž sehnul a popadl zmrzlý kus špinavého ledu. Beze slova, s velkou silou a zuřivostí ho po ní mrštil a já se jenom přikrčil.</p>
<p>Nevybavuji si výkřik ani zvuk zásahu do těla. Pamatuji si jen, jak se dveře rozlétly směrem ven, takže starý muž musel uskočit a mě strhl s sebou.</p>
<p>A teď to přijde. Muž, který otevřel dveře, nebyl žádný domácí sluha, jak bych si mohl představit, kdybych ten příběh pouze slyšel. Ne, v paměti mi vytane zbrojnoš, válečník, pravda poněkud prošedlý a s břichem spíše jako hrouda tuku nežli svalovina, ale rozhodně ne nějaký uhlazený domácí sluha. Zkušeným podezíravým zrakem vojáka sjel muže i mne od hlavy až k patě a pak jen mlčky stál a čekal, až mu vyklopíme, proč jsme přišli.</p>
<p>Myslím, že to starého muže vylekalo, jenže to v něm nevzbudilo strach, ale spíše zlost. Najednou totiž mou ruku pustil a místo toho mě chytil zezadu za kabát a postrčil dopředu, jako bych byl mládě nabídnuté budoucímu majiteli. „Přivedl jsem vám tady toho chlapce," řekl skuhravým hlasem.</p>
<p>A když na něj strážník pořád hleděl, bez náznaku úsudku či pouhé zvědavosti, pustil se do vysvětlování: „Krmil jsem ho u svého stolu po šest let, a jeho otec mě nikdy nepoctil ani vzkazem, ani penízem, ani návštěvou. Přitom mi dcera sdělila, že on ví o tom, že jí udělal bastarda. Já už ho dál krmit nebudu, ani si nebudu lámat vaz za pluhem, abych ho oblékl. Ať ho krmí ten, kdo si ho udělal. Už mám po krk toho, starat se o něj za svoje, za to, co jsme se ženou během let nastřádali, a taky toho, aby ho jeho matka vydržovala a krmila. Protože teď už o ni žádný chlap nezavadí, vůbec žádný chlap, když se jí za patama potáhne tenhle smrad. Takže si ho vezměte a dejte ho otci." A pustil mě tak nečekaně, že jsem se natáhl na kamenném prahu u nohou stráže. Vyštrachal jsem se do sedu a napjatě sledoval, co se bude mezi oběma muži dít.</p>
<p>Strážník na mě pohlédl, rty mírně sešpulené, ne že by si něco myslel, jen se mě snažil někam zařadit. „Čípak je?" zeptal se, a neznělo to nijak zvědavě, pouze jako když se někdo vyptává na situaci, aby o ní mohl podat detailní hlášení nadřízenému.</p>
<p>„Chivalryho," řekl starý muž a již se k nám obracel zády, odměřenými kroky scházeje po štěrkové cestě. „Prince Chivalryho," řekl, aniž by se otočil, a vzápětí dodal: „Toho, jenž je následníkem trůnu. To je on, kdo ho má na svědomí. Takže ať se teď o něj pěkně stará a je rád, že se mu někde podařilo zplodit dítě."</p>
<p>Strážník chvíli hleděl za odcházejícím starcem. Pak se beze slova shýbl, chňapl mě za límec a vtáhl dovnitř, aby mohl zavřít dveře. Na okamžik mě pustil, než zajistil bránu. Potom na mě chvíli ve stoje shlížel. Nejevil žádné překvapení, jen jako voják stoicky akceptoval mrzutosti své služby. „Vstaň, hochu, a pojď," houkl.</p>
<p>A tak jsem šel za ním, dolů potemnělou chodbou, podél spartánsky zařízených cel s okny na okenice proti zimnímu chladu, a konečně k další řadě zavřených dveří, tentokrát z vzácného ušlechtilého dřeva zdobeného řezbami. Tam se zastavil a rychle si upravil oděv. Docela jasně si vzpomínám, jak ke mně přiklekl, aby mi urovnal košili a uhladil vlasy jedním či dvěma drsnými pohyby, ale jestli to bylo z nějakého laskavého popudu, abych udělal dobrý dojem, nebo jen z obav, aby jeho zásilka vypadala dobře udržovaná, to se už nedozvím. Pak znovu vstal a jednou klepl na dvojité dveře. Po zaklepání ani nečekal na odpověď, či spíše já jsem žádnou neslyšel. Zatlačil na kliku dveří, vsunul mě před sebou do místnosti a zase je za sebou zavřel.</p>
<p>Tak jak na chodbě byla protivná zima, v místnosti panovalo příjemné teplo, a jak byly ostatní cely pusté, tato komnata kypěla životem. Vybavuje se mi množství nábytku, koberců a draperií, polic různě zaskládaných tabulkami a svitky, ve zmatku, kterým se vyznačuje každá užívaná a komfortně vybavená místnost. V masivním krbu plápolal oheň a naplňoval místnost teplem a příjemnou pryskyřičnou vůní. Stranou od ohně stál obrovský stůl a za ním seděl podsaditý muž se svraštělým obočím, sklánějící se nad archem nějakého papíru. Nevzhlédl k nám ihned, takže jsem si mohl chvíli prohlížet jeho bujnou kštici černých rozcuchaných vlasů.</p>
<p>Když nakonec vzhlédl, zdálo se, že mne a strážníka zachytil jedním letmým pohledem svých černých očí. „Copak, Jasone?" zeptal se a já i ve svém útlém věku vycítil jeho rezignaci, s jakou přešel toto rušivé vpadnutí. „Copak je tohle?"</p>
<p>Strážník mne jemně šťouchl do ramene a já postoupil o krok blíže k muži. „Jeden starý oráč ho zde zanechal, princi Verity, Sire. Tvrdí, že je to bastard prince Chivalryho, Sire."</p>
<p>Několik okamžiků mě ten usouzený muž za stolem trochu rozpačitě sledoval. Pak jeho rysy rozjasnilo něco jako pobavený úsměv, načež vstal, s pěstmi v bok obešel stůl a zahleděl se na mne. Necítil jsem z jeho zkoumavého pohledu žádné nebezpečí; spíše jako by ho na mém zjevu něco nadmíru zaujalo. Zvědavě jsem k němu vzhlédl. Měl krátce střižený černý vous, stejně hustý jako jeho vlasy, a z něj mu vystupovaly široké tváře. Nad jeho temným zrakem se klenulo mohutné obočí. Látku košile mu napínala vydutá hruď a široká ramena. Měl silné pracky poznamenané tvrdou prací, ale přesto mu mezi prsty pravé ruky ulpíval inkoust. Jak na mě hleděl, jeho úsměv se postupně rozšiřoval, až nakonec propukl v hlasitý smích.</p>
<p>„Zatraceně," pronesl nakonec. „Kluk se Chivovi podobá, že ano? Dobrý Edo! Kdo by to byl řekl do mého příkladného a počestného bratra?"</p>
<p>Strážník na to neříkal vůbec nic a ani se to od něho neočekávalo. Jenom se dále ostražitě díval a čekal na další povel. Vojákův voják.</p>
<p>Druhý muž mě stále zvědavě pozoroval. „Jak je starý?" zeptal se strážníka.</p>
<p>„Oráč říká, že šest." Strážník zvedl ruku, aby se poškrábal na skráni, pak si ale zřejmě vzpomněl, že podává hlášení, a zase ruku spustil. „Sire," dodal.</p>
<p>Muž si strážníkova disciplinárního poklesku evidentně nevšímal. Jeho temné oči přejížděly po mně a pobavený úsměv se pořád rozšiřoval. „Takže, dejme tomu, sedm let či tak nějak, aby její břicho mělo čas nakynout. Zatraceně. Ano. To byl první rok, kdy Chyurdové zkoušeli uzavřít průsmyk. Chivalry tam strávil tři, možná čtyři měsíce a snažil se je přimět, aby nám ho zase otevřeli. Zdá se, že to nebylo to jediné, co otevřel. Zatraceně. Kdo by si to o něm byl pomyslel?" Zmlkl a pak se zeptal: „A kdo je jeho matka?"</p>
<p>Strážník neklidně přešlápl. „Nevím, sire. U vchodu byl jenom ten starý oráč a říkal jen, že je to bastard prince Chivalryho a že už ho nebude krmit ani šatit. Povídal, že ten, kdo si ho udělal, se o něj teď má i postarat."</p>
<p>Muž jen pokrčil rameny, jako by tato záležitost nebyla až tak důležitá. „Zdá se, že o chlapce bylo dobře postaráno. Počítám, že za týden, nanejvýš za dva, se matka objeví u kuchyňských dveří a bude fňukat, že jí chybí mládě. Pak si to zjistím, ne-li dřív. Hej, hochu, jak ti říkají?"</p>
<p>Jeho kožený kabátec byl zapnutý na složitou přezku ve tvaru jelení hlavy. V záři plápolajících plamenů házela mosazné, nazlátle rudé odlesky. „Hochu," řekl jsem. Nevím, jestli jsem jen opakoval to, jak mi on a strážník říkali, nebo jestli jsem mimo to opravdu neměl žádné jméno. Muž se na okamžik zatvářil překvapeně a jeho tváří se snad mihl výraz soucitu. Stejně rychle však i zmizel a zůstaly pouze rozpaky, nebo i mírná rozmrzelost. Pohlédl znovu do mapy, která ležela rozvinutá na stole.</p>
<p>„Holt," pronesl do ticha, „něco s ním budeme muset udělat, alespoň do doby, než se Chiv vrátí. Jasone, dohlédni na to, ať chlapce někde nakrmí a uloží, alespoň na tuhle noc. Já mezitím vymyslím, co s ním provedeme zítra. Není možné, aby se královští bastardi potloukali jen tak po venkově."</p>
<p>„Sire," řekl Jason ani souhlasně, ani nesouhlasně, pouze na znamení přijetí rozkazu. Spustil mi těžkou ruku na rameno a otočil mě zpátky ke dveřím. Šel jsem poněkud neochotně, protože místnost byla jasná, příjemná a vytopená. V promrzlých nohou už mi začínalo cukat, a já věděl, že kdybych mohl ještě chvíli zůstat, prohřály by se úplně. Ale strážníkova ruka byla neúprosná a já byl vykormidlován ven z teploučké místnosti, zpátky do mrazivé temnoty pustých chodeb.</p>
<p>Po tom teple a světle se mi zdály ještě temnější a přímo nekonečné, když jsem se snažil srovnat krok se supícím strážníkem. Možná jsem zakňoural nebo ho už má pomalá chůze unavovala, protože se otočil, chytil mě a vysadil si mě na ramena s takovou lehkostí, jako bych byl pírko. „Ty jedno štěně nemotorné," poznamenal bez sebemenší roztrpčenosti a potom mě nesl bludištěm chodeb, po schodech nahoru a dolů, až jsme nakonec stanuli ve žlutém světle prostorné kuchyně.</p>
<p>A tam na lavicích sedělo půl tuctu strážníků, kteří jedli a pili u velkého poškrábaného stolu, u ohně dvakrát většího, než byl prve ve studovně. Místnost voněla jídlem, pivem a mužským potem, promoklými vlněnými oděvy a kouřem z hořícího dřeva a tuku kapajícího do plamenů. U zdi v řadě stály veliké sudy a malé soudky a z krokví visely tmavé kusy vyuzených kýt. Stůl se prohýbal pod jídlem a nádobím. Někdo právě oddělal pořádný kus masa z rožně nad ohněm a mastnota z něj crčela na kamennou výheň. Při té syté vůni se mi celý žaludek stáhl až k žebrům. Jason mě pevně usadil na roh stolu, co nejblíže k sálajícímu ohni, kde do mě šťouchal loktem muž, jehož tvář byla zakryta džbánem.</p>
<p>„Hej, Burrichi," pronesl Jason suše, „to štěně je od teďka tvoje." Když se ode mne odvrátil, se zájmem jsem sledoval, jak z tmavého bochníku odlomil kus veliký jako jeho pěst a jak zpoza opasku vytáhl nůž, aby ze sýrového kola odkrojil pořádný klín. Vrazil mi to do rukou, načež přistoupil k ohni a začal z kýty odřezávat mužskou porci masa. Nečekal jsem a nacpal si pusu chlebem a sýrem. Muž, řečený Burrich, jenž seděl vedle mne, postavil džbán na stůl a pohlédl na Jasona.</p>
<p>„Co to má znamenat?" zeptal se, což mi hodně připomnělo hlas muže ve vyhřátém pokoji. Také porost jeho vlasů a vousů byl stejně černý a bujný, jen obličej měl hranatý a úzký. Barva jeho tváře prozrazovala, že hodně času tráví na čerstvém vzduchu. Oči měl spíš hnědé než černé a na šikovných rukou mu hrály dlouhé prsty. Byl cítit koňmi a psy, krví a vydělanou kůží.</p>
<p>„Je tvůj, máš ho na starost, Burrichi. Řekl to princ Verity."</p>
<p>„Proč?"</p>
<p>„Jsi Chivalryho člověk, nebo ne? Staráš se o jeho koně, psy a sokoly?"</p>
<p> „No a?"</p>
<p>„Takže jsi dostal na starost tady toho malého bastarda, alespoň do doby, než se Chivalry vrátí a naloží s ním jinak." Jason mi podal odřezek šťavnatého masa. Hleděl jsem střídavě na svůj sýr a chleba, každý kus zaťatý v jedné dlani, a nechtěl se rozloučit ani s jedním; zároveň jsem se ale třásl na teplé maso. Při pohledu na mé rozpaky Jason pokrčil rameny a se zkušeností bojovníka plesknul masem o stůl vedle mě. Nacpal jsem si pusu chlebem a posunul se k místu, kde leželo maso.</p>
<p>„Chivalryho bastard?"</p>
<p>Jason pokrčil rameny, plně zaujat svou porcí chleba, masa a sýru. „Říkal to ten starý oráč, který ho tady nechal." Položil si maso a sýr na skrojek chleba, mohutně se do něj zakousl a pak s plnou pusou pokračoval: „Řekl, že Chivalry má být rád, že se mu někde podařilo zplodit dítě, a že by ho teď měl krmit a starat se o ně sám."</p>
<p>V kuchyni pojednou zavládlo nezvyklé ticho. Muži přestali jíst a užasle drželi krajíce, džbány a podnosy v rukou. Všichni obrátili svůj zrak k muži řečenému Burrich. On sám opatrně odsunul džbán z okraje stolu. Hlas měl tichý a vyrovnaný, když pečlivě volil svá slova: „Pokud můj pán nemá žádného dědice, je to Edova vůle, a ne vada na jeho mužství. Lady Patience byla vždycky choulostivá a - "</p>
<p>„Přesně tak, přesně tak," souhlasil rychle Jason. „A tady sedí jasný důkaz toho, že jako s chlapem je s ním všechno v pořádku. A to je všechno, co jsem řekl, toť vše." Chvatně si přitom otřel ústa rukávem. „Vypadá skoro úplně jako princ Chivalry, jak už před chvílí povídal i jeho bratr. Není chybou korunního prince, jestliže lady Patience nedokáže jeho semeno donosit do konce..."</p>
<p>Burrich náhle vstal. Jason hned o krok či dva ucouvl, než pochopil, že jeho cílem jsem já a ne on. Burrich mě popadl za ramena a otočil mě k ohni. Pak mě pevně chňapl za čelist a pozvedl moji tvář ke své. Upřeně se na mne zahleděl, až jsem upustil chleba i se sýrem. On si toho však nevšímal, jen mi natočil tvář k ohni a studoval mě jako nějakou mapu. Když se jeho oči střetly s mými, zahlédl jsem v nich jakousi divokost, jako by ho to, co spatřil v mé tváři, smrtelně ranilo. Snažil jsem se před tím pohledem ucuknout, ale jeho sevření nepovolovalo. A tak jsem na něho hleděl s největší vzpurností, jaké jsem byl schopen, až jsem uviděl, že jeho rozčilení náhle zastřel jakýsi nechtěný údiv. Konečně na vteřinu zavřel oči, jako by nechtěl pohlédnout tváří v tvář neznámé bolesti. „Tohle prověří vůli její lady až do posledního písmene jejího jména," konstatoval Burrich mírně.</p>
<p>Pustil mou čelist a nemotorně se shýbl, aby zvedl chleba a sýr, které jsem upustil. Otřel je a podal mi je zpátky. Hleděl jsem na tlustý obvaz na jeho pravém lýtku a koleně, který mu bránil v ohybu nohy. Posadil se a dolil si džbánek z korbelu na stole. Znovu se napil a přes okraj džbánu mě nepřestával sledovat.</p>
<p>„Komu ho mohl Chivalry udělat?" nadhodil rozverně jakýsi muž na opačném konci stolu.</p>
<p>Burrich po tom muži mrštil pohledem a postavil džbán na stůl. Nějakou chvíli nemluvil, a já opět cítil, jak se v místnosti vznáší ticho. „Řekl bych, že je věcí prince Chivalryho, kdo je ta matka, a nehodí se to přetřásat v kuchyni," pravil Burrich mírně.</p>
<p>„Přesně tak, přesně tak," souhlasil strážník až příliš překotně a také Jason souhlasně přikyvoval jako dvorní papoušek. I ve svém útlém věku jsem pořád nemohl pochopit, co je to za muže, který i se zavázanou nohou dokáže umlčet místnost plnou drsných chlapů jediným pohledem či slovem.</p>
<p>„Hoch nemá žádné jméno," odvážil se Jason prolomit ticho. „Slyší jen na ,hoch'."</p>
<p>Po tomto výroku jako by každý, dokonce i Burrich, ztratil řeč. Ticho nebralo konce. Mezitím jsem dojedl svůj chleba s masem a sýrem a zalil to jedním či dvěma hlty piva, které mně nabídl Burrich. Ostatní muži postupně po dvou, po třech opouštěli místnost, ale on tam neustále seděl, popíjel a díval se na mne. „Tak," promluvil po nějaké době. „Pokud znám tvého otce, postaví se k tomu čelem a udělá, co je správné. Ale jen Eda ví, co podle něj bude správné. Nejspíš něco hodně bolestivého." Mlčky se na mě o něco déle zahleděl. „Najedl ses pořádně?" zeptal se posléze.</p>
<p>Přikývl jsem, načež on toporně vstal a sesadil mě ze stolu na zem. „Tak pojď, Fitzi," řekl, vyšel z kuchyně a dal se jinou chodbou. Jeho ovázaná noha ho nutila k poněkud těžkopádné chůzi, a snad to trošku bylo i tím vypitým pivem. Alespoň jsem s ním mohl hravě držet krok. Nakonec jsme došli k masivním dveřím a stráži, která nás nechala projít, děsíc mě svým upřeným pohledem.</p>
<p>Venku foukal mrazivý vítr. Všechen led a sníh, který během dne povolil, se s nadcházející nocí proměnil v tvrdý krunýř. Zmrzlá cesta v chůzi praskala pod nohama a vítr pronikal snad každičkou skulinkou mého oděvu. Chodidla a končetiny jsem měl prohřáté od kuchyňského ohně, ale ne zcela oschlé, takže jimi opět prostupoval chlad. Vybavuji si tu temnotu a náhlou únavu, jež se mne zmocnila, strašlivou uslzenou ospalost, která mne posedla, zatímco jsem kráčel setmělým zimním nádvořím za divným mužem s ovázanou nohou. Všude okolo nás čněly vysoké zdi, na jejichž cimbuří se místy pohybovaly stráže coby temné stíny viditelné jenom proti hvězdnému nebi, které se občas vynořilo z mraků. Mráz mnou pronikal skrz naskrz, když jsem klopýtal a klouzal po zledovatělé cestě. Avšak z Burriche vycházelo něco, co mi nedovolovalo kňourat nebo prosit o slitování. Místo toho jsem ho poslušně následoval. Když jsme došli k jakési budově, Burrich otevřel těžké dveře.</p>
<p>Ven se vyvalilo teplo, živočišný pach a žluté tlumené světlo. Rozcuchaný čeledín se posadil ve svém hnízdečku ze slámy a ospale na nás mžoural jako malé ptáče. Na jediné Burrichovo slovo znovu ulehl, stočil se do klubka ve slámě a spokojeně zavřel oči. Prošli jsme kolem něho a Burrich za námi ztěžka zavřel dveře. Vzal lucernu, která matně bukala u dveří, a vedl mě dál.</p>
<p>Náhle jsem stanul v docela jiném světě, v nočním světě, kde se ve stájích vrtěla odfrkující zvířata a kde psi zvedali hlavy ze zkřížených tlap, sledujíce mne svýma žlutozelenýma očima, jiskřícíma ve světle lampy. Když jsme míjeli stáje, koně sebou trhli. „Sokoli jsou až na druhém konci," sdělil mi Burrich, když jsme procházeli kolem jednotlivých stájí. Vzal jsem to jako věc, kterou je třeba si pořádně zapsat za uši.</p>
<p>„Tady," řekl pak. „To bude stačit. Beztak jen prozatím. Ať se propadnu, jestli mě napadá, co ještě s tebou. Kdyby nebylo lady Patience, myslel bych si, že si bůh z pána tropí žerty. Hej, Nosy, hni sebou a udělej místo klukovi ve slámě. Dobrá, přitulíš se támhle k Vixen. Vezme tě k sobě a dá za vyučenou každému, kdo by tě chtěl otravovat."</p>
<p>Ocitl jsem se v prostorném čtvercovém kotci, obývaném třemi psy. Ti se vyplašili, a hned si zase lehli, bušíce ocasy do slámy, jakmile zaslechli Burrichův hlas. Nejistě jsem vešel mezi ně a konečně si lehl vedle staré fenky s vybledlým čumákem a natrženým uchem. Starší pes mě sledoval s jistým podezřením, ale třetí bylo napůl vzrostlé štěně, Nosy, jež mě uvítalo olíznutím ucha, rafnutím do nosu a divokým plácáním tlapou. Objal jsem ho, abych ho utišil, a pak jsem se mezi nimi uvelebil, jak radil Burrich. Hodil prese mne tlustou pokrývku, jež silně páchla koňmi. Obří šedý kůň v sousední stáji sebou náhle trhl a kopytem ztěžka udeřil do přepážky. Potom přes ni naklonil hlavu, aby se podíval, kvůli čemu vznikl ten povyk uprostřed noci. Burrich ho letmo utišil dotykem ruky.</p>
<p>„Tady, na takové výspě, je to drsné obydlí pro nás pro všechny. Hrad Buckkeep se ti asi bude zdát mnohem pohostinnější. Ale pro tuto noc zde budeš v teple a bezpečí." Chvíli postál a díval se shora na nás. „Tví koně, psi a sokoli, Chivalry. Staral jsem se ti o ně celé ty roky, a staral se dobře. Ale tenhle bastard... Co bude s ním, to už není moje starost."</p>
<p>Věděl jsem, že nemluví ke mně. Zpod pokrývky jsem sledoval, jak sňal lucernu z háku- a odkráčel pryč, něco si pro sebe mumlaje. Vzpomínám si na tu první noc velmi dobře, na pach psů, píchavou slámu a dokonce i na spánek, který mě posléze zmohl, když se štěně přitulilo těsně ke mně. Vplul jsem do jeho mysli a sdílel s ním jeho sny o nekonečné štvanici, pronásledování kořisti, kterou jsem jakživ neviděl, ale jejíž ostrý pach mě hnal vpřed přes kopřivy, ostružiní a kamení.</p>
<p>Po tom psím snu už se mé vzpomínky všelijak mihotají a mění, jako pastelové barvy a ostré tvary v narkotickém snu. Dny, které následovaly po oné první noci, nejsou už v mé mysli tak jasně zachyceny.</p>
<p>Pamatuji se na mživé období končící zimy, kdy jsem se naučil cestu ze stáje do kuchyně. Mohl jsem přijít a odejít, kdykoli se mi ráčilo. Občas tam býval přítomen kuchař, jenž věšel maso na háky v krbu, hnětl těsto na chléb nebo se dobýval do soudku s pitím. Většinou tam však nebyl a já si mohl vzít všechno, co zůstalo na kuchyňském stole, a štědře se podělit se štěnětem, které se rychle stalo mým stálým kamarádem. Muži se trousili sem a tam, jedli a pili, zamyšleně mě sledujíce zkoumavými pohledy, jež mně postupně zevšedněly. Vyznačovali se určitou jednotvárností - se svými plášti a kamašemi z nahrubo tkané vlny, statnými těly a nenucenými pohyby, s erby se skákajícím jelenem, které všichni nosili na srdci. Moje přítomnost některé z nich znervózňovala. Zvykl jsem si už na mumlání hlasů, které spustily, kdykoli jsem odešel z kuchyně.</p>
<p>Burrich mi byl v těch dnech stále nablízku a věnoval mi stejnou péči jako zvířatům Chivalryho. Byl jsem najedený, umytý, upravený a zaměstnaný; řečené zaměstnání zpravidla spočívalo v tom, že jsem se mu neustále motal pod nohama, zatímco on vykonával své povinnosti. Avšak tyto mé vzpomínky jsou dosti zastřené, a drobné detaily, jako například umývání a převlékání, se nejspíše vytratily proto, že jsem si tyto činnosti ve svých šesti letech osvojil jako zcela normální. Určitě si však pamatuji na štěně Nosyho. Mělo zrzavou, hladkou a krátkou srst, tak zježenou, že mě jeho chlupy píchaly přes oděv, když jsme se v noci choulili pod koňskou houní. Jeho oči byly zelené jako měděná ruda, čumák měl barvu vařených jater a v tlamě a na jazyku bylo vidět růžové a černé skvrny. Když jsme zrovna něco nepojídali v kuchyni, zápasili jsme spolu na nádvoří nebo ve slámě našeho stájového kotce. Takový byl můj svět po celou dobu, co jsem tam byl. Myslím, že to netrvalo příliš dlouho, poněvadž si nevybavuji, že by se jakkoliv změnilo počasí. Všechny moje vzpomínky na to období se pojí se sychravými dny a prudkými větry, sněhem a ledem, který každého dne částečně roztál, aby s příchodem nočních mrazů opět zamrzl.</p>
<p>Z té doby se mi dochovala ještě jedna vzpomínka, ale ani ta není příliš ostrá. Je spíše hřejivá a má něžný nádech, jako stará skvostná tapiserie spatřená kdesi v zešeřelé místnosti. Vzpomínám si, jak jsem byl vytržen ze spánku vrtícím se štěnětem a žlutým světlem lucerny, kterou mi někdo držel nad hlavou. Skláněli se nade mnou dva muži. Za nimi se tyčil vzpřímený Burrich, takže jsem se nebál.</p>
<p>„Teď jsi ho zrovna probudil," napomenul jeden z nich druhého, a já si povšiml, že je to princ Verity, muž z vytopené a prozářené komnaty, kterou jsem navštívil prvního večera.</p>
<p>„Opravdu? Však on zase usne, až odejdeme. Zatraceně, má oči úplně po otci. Vsázím se, že bych byl poznal tu krev, ať už bych ho viděl kdekoli. Nikdo, kdo ho spatří, to nemůže popřít. Ale copak máte s Burrichem bleší mozky? Bastard nebo ne, přece neustájíte dítě mezi zvířaty. Copak jste ho nemohli uložit někam jinam?"</p>
<p>Muž, který mluvil, měl čelisti a zrak jako princ Verity, ale tím také veškerá podobnost končila. Byl mnohem mladší. Líce měl bezvousé a jeho navoněné uhlazené vlasy vypadaly jemnější a hnědší. Tváře a čelo byly nočním mrazem ožehnuty doruda, ale bylo to něco jiného než brunátnost prince Verityho. Verity se navíc oblékal jako jeho muži, do praktických vlněných šatů z důkladné příze a tlumených barev. Pouze erb na jeho hrudi zářil jasněji, zlatými a stříbrnými nitěmi. Ale mladý muž vedle něj se celý skvěl šarlatem a kanárkovou žlutí, přičemž jeho plášť se v záhybech vlnil do dvojnásobné šíře, než by stačila na zahalení muže. Kabátec, který zpod něj vyčníval, byl překrásné smetanové barvy a bohatě zdobený krajkami. Šál kolem krku měl sepnutý zlatou sponou v podobě skákajícího jelena, jehož jedno oko bylo zhotoveno z blyštivě zeleného drahokamu. Také jeho vytříbená mluva připomínala spirálovitě vinutý zlatý řetěz oproti prosté řeči prince Verityho.</p>
<p>„Já se o to vůbec nestaral, Regale. Copak já vím o dětech? Předal jsem ho Burrichovi. Je to Chivalryho člověk a jako takový se o něho..."</p>
<p>„Nechtěl jsem znevážit jeho krev, Sire," vyhrkl Burrich v upřímném zmatku. „Jsem mužem ve službách Chivalryho a dohlížel jsem na chlapce, jak nejlépe jsem uměl. Mohl jsem mu dát slamník do strážnice, ale zdá se mi příliš malý do společnosti takových mužů, s jejich příchody a odchody v kteroukoli dobu, s jejich bitkami, pitím a rámusením." Z tónu jeho hlasu bylo jasně cítit Burrichovo opovržení svými společníky. „Když jsem ho uložil tady, měl klid a štěně si ho oblíbilo. A když ho v noci hlídala má Vixen, nikdo mu nemohl udělat nic zlého, protože by ho zle pokousala. Milordi, já sám toho vím o dětech jen málo, a zdálo se mně - "</p>
<p>„To je v pořádku, Burrichi, to je v pořádku," řekl tiše Verity, čímž ho přerušil. „Pokud to měl někdo uvážit, pak jsem to já. Ale nechal jsem to na tobě a nevidím na tom nic špatného. Eda ví, že se má podstatně lépe než mnoho dětí v té vesnici. Když bude prozatím tady, je to v pořádku."</p>
<p>„Až se vrátí na Buckkeep, vše bude muset být jinak." Nezdálo se, že by z toho Regal byl nějak unesený.</p>
<p>„Takže náš otec si přeje, aby se s námi vrátil na Buckkeep?" zeptal se Verity.</p>
<p>„Náš otec ano, má matka ne."</p>
<p>„Och." Verity tónem hlasu naznačil, že o tom nehodlá dále diskutovat. Regal se však zamračil a pokračoval:</p>
<p>„Mé matce královně se to ani trochu nelíbí. Dlouho králi radila, ale marně. Matka a já jsme byli toho názoru, aby se chlapec dal... pryč. Je to otázka zdravého rozumu. Jen stěží si můžeme dovolit další zmatky v následnické linii."</p>
<p>„Já v tom žádný zmatek nevidím, Regale," řekl vyrovnaně Verity. „Chivalry, já a potom ty. Pak náš bratranec August. Tenhle bastard by byl až pátý."</p>
<p>„Jsem si dobře vědom toho, že jsi přede mnou. Nemusíš mi to hned předhazovat při každé příležitosti," řekl odměřeně Regal. Potom se podíval na mne. „Pořád si myslím, že bude lepší, když ho tady nebudeme mít. Co když Chivalry od Patience nikdy nedostane legálního dědice? Co když si umane přiznat se k tomuto... klukovi? To by pak bylo vůči šlechtě vyloženě podlé. Proč bychom měli riskovat potíže? Takový je názor mé matky a můj. Avšak, jak dobře víme, náš královský otec není unáhlený muž. Za Shrewda hovoří jeho činy, jak praví prostý lid. ,Regale,' řekl mi tím svým způsobem. ,Nikdy nedělej to, co nemůžeš odčinit, dokud jsi nezvážil, co nebude v tvé moci, až to uděláš.' Potom se zasmál." Také Regal se hořce a krátce uchechtl. „Ten jeho humor mě tolik unavuje."</p>
<p>„Och," řekl znovu Verity, zatímco já tam pořád ležel a uvažoval, zda se pokusí králova slova rozebírat nebo zda se zdrží odpovědi na bratrovu stížnost.</p>
<p>„Ty jistě znáš jeho pravé důvody," sdělil mu Regal.</p>
<p>„A to?"</p>
<p>„Stále straní Chivalrymu," řekl znechuceně Regal. „Navzdory všemu. Navzdory jeho pošetilému manželství, navzdory jeho výstřední ženě. Navzdory celé této šlamastyce. A teď si ještě myslí, že tohle s lidmi pohne, že je tím více přikloní na jeho stranu. Důkazem, že je muž, že Chivalry umí zplodit dítě. Nebo snad důkazem, zeje člověk a že může chybovat jako všichni ostatní." Regalův tón prozrazoval, že s ničím takovým nesouhlasí.</p>
<p>„A copak tohle způsobí, že ho lid bude mít raději, že ho o to více podpoří v jeho budoucím kralování? Proto, že udělal dítě nějaké divošce, ještě než si vzal budoucí královnu?" Verity byl takovou logikou očividně zmaten.</p>
<p>Slyšel jsem hořkost v Regalově hlase. „Jak se zdá, král takhle uvažuje. Copak si něco dělá z té hanby? Tuším však, že Chivalry se bude stavět jinak k využití svého bastarda tímto způsobem. Zvláště když se to týká jeho drahé Patience. Ale král nařídil, abychom bastarda vzali na Buckkep, až se budeš vracet." Regal pohlédl na mne a vypadal znepokojeně.</p>
<p>Verity se na chvíli zatvářil ustaraně, ale přikývl. Burrichovi se přes tvář mihl stín, který však žluté světlo lampy nedokázalo odhalit.</p>
<p>„Cožpak v tom můj pán nemá žádné slovo?" odvážil se zaprotestovat Burrich. „Myslím, že pokud hodlá odškodnit rodinu chlapcovy matky a dát ho bokem, pak tedy, už kvůli citlivosti lady Patience, by mu měla být tato ohleduplnost umožněna."</p>
<p>Princ Regal ho přerušil pohrdlivým zašupěním. „Čas na ohleduplnost vypršel předtím, než přeřízl tu holku. Lady Patience není první ženská, která se bude muset vyrovnat s manželovým bastardem. Každý tady o jeho existenci ví, o to se již postarala netaktnost Verityho. Už nemá smysl se ho pokoušet skrývat. A pokud se týče královského bastarda, nikdo z nás si takovou citlivost nemůže dovolit, Burrichi. Ponechat chlapce na místě, jako je tohle, je jako nechat viset nad hlavou krále meč. To přece může pochopit i psovod. A když ne ty, tak tvůj pán určitě."</p>
<p>V Regalově hlase zazněla ledová drsnost a já viděl, jak sebou Burrich při tom zvuku trhl a nakrčil se, což jsem u něj ještě neviděl. Dostal jsem strach, přetáhl si pokrývku přes hlavu a zajel hlouběji do slámy. Vedle mě, z hloubi svého chřtánu, slabě zavrčela Vixen. Myslím, že Regal o krok ucouvl, ale nejsem si jist. Muži krátce poté odešli, a jestli říkali ještě něco dalšího, to už si nevzpomínám.</p>
<p>Čas běžel dál. Uplynuly asi tak dva nebo možná tři týdny. Vybavuji si moment, jak se zezadu držím Burriche za opasek a snažím se svýma krátkýma nohama obemknout trup koně. Tehdy jsme opustili tu promrzlou vesnici a vyrazili na nekonečnou cestu do teplejších krajů. Domnívám se, že v některém nestřeženém okamžiku musel přijít Chivalry, aby si prohlédl bastarda, kterého zplodil, a musel vystát něco kritiky, pokud šlo o mě. Ovšem na takové setkání s otcem se nepamatuji. Jediná jeho podoba, kterou nosím v mysli, pochází z nástěnného portrétu na Buckkeepu. Až za několik let mi bylo sděleno, že jeho diplomacie mu skvěle vycházela a zajistila dohodu a mír, jenž trval až do doby mého dospívání. Vydobyla si respekt a dokonce i sympatie ze strany Chyurdů.</p>
<p>Abych pravdu řekl, za ten rok jsem byl jeho jediným nezdarem, ale zato kolosálním. Cestou domů na Buckkeep nás předjel a hned po příjezdu se vzdal svého nároku na trůn. Když jsme dorazili my, byli už s lady Patience mimo královský dvůr, aby spolu žili jako lord a lady z Withywoodsu. Byl jsem tam a musím říci, že Withywoods nemá vůbec nic společného s vrbovým hájem, jak praví název. Je to nádherné prosluněné údolí, vinoucí se kolem líně tekoucí řeky, jež prořezává širokou pláň, která se prostírá mezi mírně stoupajícími zvlněnými předhořími. Místo akorát vhodné k pěstování vína a obilí a ke krmení dětí. Je to klidný statek, daleko od hranic, daleko od politiky dvora, daleko od všeho, co bylo dosud Chivalryho životem. Bylo to vyhnanství, klidný a nóbl exil pro muže, který měl být králem. Rafinované odstavení válečníka a umlčení jedinečného a obratného diplomata.</p>
<p>A tak jsem se dostal na Buckkeep jako bastard a jediné dítě muže, kterého jsem nikdy nepoznal. Princ Verity se stal královským následníkem a princ Regal postoupil o jednu příčku v následnické linii. Pokud by vše, co jsem kdy vykonal, mělo být vyneseno na světlo a objeveno, zanechal bych znamení táhnoucí se napříč celou zemí pro všechny časy. Vyrůstal jsem bez otce a matky na královském dvoře, kde mě všichni považovali za katalyzátor dění. A katalyzátorem jsem se také stal.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>2</emphasis></strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong><emphasis>Nováček</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Existuje množství legend o Takerovi, tomto prvním Ostrovanovi, jenž uzurpoval Buckkeep jako První vévodství a stal se tak zakladatelem královské linie. Jedna z nich říká, že výprava, se kterou se plavil, byla jeho prvním a také jediným nájezdem podniknutým z břehů chladného a drsného ostrova, na němž žil. Traduje se, že když spatřil dřevěné opevněni Buckkeepu, prohlásil: „Pokud tam je oheň a nějaké jídlo, vícekrát už vyplouvat nebudu." Bylo to tak a on už příště nevyplul.</emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>V rodině se však povídá, že to byl mizerný námořník a že mu dělaly zle mořské vlny a potrava z nasolených ryb, které Ostrované při výpravách jedli. Že on a jeho posádka celé dny strádali ztraceni na moři a že kdyby se mu nepodařilo uchvátit Buckkeep a přivlastnit si ho, jeho vlastní muži by ho utopili. Nicméně stará tapiserie ve Velkém sále ho vyobrazuje jako svalnatého odvážlivce, jenž zuřivě cení zuby na přídi své lodi, kterou veslaři ženou ke staré tvrzi Buckkeep z klád a nahrubo otesaných kamenů.</p>
<p>Buckkeep vznikl jako obranná pozice na splavné řece v ústí zálivu s výborným kotvištěm. Jeden z bezvýznamných pevninských náčelníků, jehož jméno už v dějinách upadlo v zapomnění, v tom viděl možnost jak kontrolovat obchod na řece a zbudoval zde první pevnost. Patrně ji vystavěl i na obranu řeky a zálivu před ostrovními nájezdníky, kteří se objevovali každé léto a plenili oblasti podél toku řeky. Nepočítal však s nájezdníky, kteří by jeho opevnění infiltrovali pomocí zrady. Jejich výchozí pozicí se tak staly bašty a palisády Buckkeepu. Pak rozšiřovali své državy a panství vzhůru podél toku řeky a dosavadní dřevěnou pevnost přestavěli do podoby věží a hradeb z otesaného kamene, až se nakonec Buckkeep stal srdcem Prvního vévodství a posléze i hlavním městem království Šesti vévodství.</p>
<p>Vládnoucí dynastie Šesti vévodství, Farseerové, byli potomky těchto Ostrovanů. Po několik generací udržovali s Ostrovany úzké styky a královský dvůr vysílal námořní výpravy, z nichž se muži vraceli domů s kyprými snědými nevěstami z vlastního lidu. Proto krev Ostrovanů dodnes koluje v žilách královského rodokmenu a také šlechtických rodů, jejichž děti mají černé vlasy, temné oči a silné svalnaté končetiny. K těmto znakům se navíc pojila záliba v Umění a všechna nebezpečí a slabosti vlastní této krvi. Také já jsem měl svůj podíl na tomto dědictví.</p>
<p>Ale má první vzpomínka na Buckkeep nemá s historií ani dědictvím pranic společného. Vybavuji si ho jen jako konečné místo naší cesty, směsici zvuků a lidí, povozů a psů, budov a vinoucích se ulic, jež posléze vedly k obrovité kamenné pevnosti na skalnatých útesech, která tiše shlížela na město choulící se pod ní. Burrichův kůň byl dlouhou cestou vyčerpaný a kopyta mu často podkluzovala na mokrých dlažebních kostkách ulic. Z posledních sil jsem se držel Burrichova opasku, příliš vysílený a rozlámaný na to, abych si ještě stěžoval. Zvedl jsem hlavu a mlčky zíral na vysoké šedé věže a hradby pevnosti tyčící se nad námi. I přes nezvykle teplou brízu vanoucí od moře stavba působila ledovým a hrozivým dojmem. Opřel jsem se čelem o Burrichova záda a udělalo se mně nevolno z poloslaného jódového pachu mořských par rozptýlených ve vzduchu.</p>
<p>Burrich bydlel nad stájemi, blízko sokolích klecí. A právě sem mě zavedl nejdřív, spolu se psy a Chivalryho sokolem. Nejprve se postaral o sokola, protože ten byl po cestě žalostně ucouraný. Psi byli radostí bez sebe, že jsou zase doma, a sršeli bezmeznou energií. Zato já byl hrozivě unavený, takže mi to pěkně lezlo na nervy. Nosy mě více než šestkrát povalil na zem, než jsem jeho natvrdlé psí mysli dokázal vysvětlit, že jsem unavený, napůl nemocný a že vůbec nemám náladu na hry. Reagoval jako ostatně každé štěně; našel si své sourozence a okamžitě se s jedním z nich pustil do napůl vážné pranice, čemuž učinil přítrž teprve rázný povel Burriche. Byl to sice muž ve službách Chivalryho, ale na Buckkeepu byl pánem psů, sokolů a koní.</p>
<p>Jakmile Burrich dohlédl na zvířata, procházel se stájemi a kontroloval, co všechno se udělalo nebo naopak neudělalo během jeho nepřítomnosti. Jako na mávnutí kouzelného proutku se odevšad vynořovali čeledíni, pacholci a sokolníci, aby se zodpovídali ze svých povinností před jeho nelítostnou kritikou. Cupital jsem Burrichovi za patami, jenom co mi krok stačil. Až když jsem to posléze vzdal a znaveně se sesul na hromadu slámy, zdálo se, že si mě konečně všiml. Tváří se mu mihl podrážděný výraz a pak náznak velké vyčerpanosti.</p>
<p>„Hej, Cobe. Vezmi mladého Fitze támhle do kuchyně a dohlédni, ať ho pořádně nakrmí. Pak ho zas přiveď ke mně."</p>
<p>Cob byl malý snědý chlapec, asi desetiletý, a právě si vyslechl pochvalu za péči o štěňata, která se narodila, když byl Burrich pryč. Jen chviličku poté, co se zaradoval z Burrichova uznání, jeho úsměv povadl a nejistě se po mně podíval. Hleděli jsme jeden na druhého, zatímco Burrich scházel po schodech dolů v doprovodu nervózních pečovatelů. Pak chlapec pokrčil rameny a trochu se přihrbil, aby mi viděl do tváře. „Tak ty máš hlad, Fitzi? Půjdeme ti něco sehnat?" zeptal se lákavě, přesně týmž tónem, jaký používal, když lichotil svěřeným štěňatům, aby to Burrich viděl. Přikývl jsem, spokojen, že ode mne nechce víc než od štěněte, a vydal jsem se za ním.</p>
<p>Často se v chůzi ohlížel, aby viděl, jestli mu stačím. Jakmile jsme byli venku ze stájí, vynořil se odněkud rozdováděný Nosy a přidal se ke mně. Díky jeho projevům náklonnosti jsem v očích Coba poněkud stoupl, takže nás teď oba povzbudivě hecoval, ujišťuje nás o tom, že jídlo je už nablízku. „No tak pojďte, fuj, nech na pokoji tu kočku, no tak pojďte a nezlobte."</p>
<p>Stáje se hemžily Verityho muži, kteří hřebelcovali koně a spravovali postroje. Burrich zatím hledal chyby na všem, I co neodpovídalo jeho přísným kritériím. Jak jsme se blížili k vnitřním prostorám hradu, ruch stále sílil. Lidé se okolo nás prodírali a každý měl na práci něco jiného; tam chlapec nesl na rameni obrovský kus slaniny, tam se zase chichotaly v hloučku dívky s otýpkami rákosu a vřesu na stelivo, tu se vlekl podmračený stařec s košem plným mrskajících se ryb a támhle dováděli tři mladíci v pestrých oděvech s rolničkami, jejichž hlasy zněly stejně vesele jako jejich zvonky.</p>
<p>Můj nos mě správně informoval, že se blížíme ke kuchyni, ale nával úměrně tomu houstl. Nakonec jsme došli ke dveřím, kde vládla pravá tlačenice, jak lidé vcházeli a vycházeli. I Cob se zastavil, a Nosy a já jsme vyčkávali za ním, větříce vůně v ovzduší. Cob zhodnotil mačkanici u dveří a zamračil se: „Je to ucpané. Všichni se chystají na večerní slavnost na počest Verityho a Regala. Každý, kdo jenom trochu něco znamená, dnes přijel na Buckkeep. Říká se, že Chivalry se vzdal trůnu. Dostavili se sem všichni vévodové, nebo alespoň vyslali muže, aby o tom rokovali. Slyšel jsem, že také Chyurdové někoho poslali, aby měli jistotu, že Chivalryho smlouvy budou dodrženy, když Chivalry už nemá být-"</p>
<p>Zmlkl a pojednou zrozpačitěl, ale jestli to bylo kvůli tomu, že mluvil o mém otci a jeho abdikaci, nebo proto, že hovořil ke štěněti a šestiletému chlapci, jako by měli nějakou inteligenci, to doopravdy nevím. Rozhlédl se kolem a přehodnotil situaci: „Počkejte zde," řekl po chvíli. „Proklouznu dovnitř a něco vám vynesu ven. Je menší šance, že si na mě vyšlápnou... nebo mě chytí. Zůstaňte tady." A svůj povel podpořil odhodlaným gestem ruky. Popošel jsem ke zdi, mimo rušné prostranství, a tam se svezl k zemi, zatímco Nosy si poslušně sedl vedle mne. Obdivně jsem sledoval, jak se Cob přiblížil ke dveřím, proklouzl chomáčem lidí a jako úhoř hladce vklouzl do kuchyně.</p>
<p>Když mi Cob zmizel z očí, moji pozornost upoutal pestrý dav. Lidé, kteří nás míjeli, byli většinou sluhové a kuchaři, mezi nimiž byli potulní pěvci, kupci a dodavatelé všeho druhu. S otrávenou zvědavostí jsem sledoval, jak lidé přicházejí a odcházejí. Ten den jsem toho viděl už tolik, že ve mně jen stěží někdo vzbudil větší zájem. Skoro více než po jídle jsem toužil po klidném místě, mimo všechen ten shon. Seděl jsem na bobku, zády opřen o sluncem prohřátou hradbu, a čelo si položil na kolena. Nosy se nakláněl ke mně.</p>
<p>Vtom mě vyrušil svým tuhým ohonem bušícím vehementně o zem. Zvedl jsem tvář z kolen a před sebou uviděl pár vysokých hnědých bot. Očima jsem putoval vzhůru po kožených kalhotách a přes hrubou vlněnou košili až k hustě zarostlé tváři a kštici šedivých vlasů. Shora na mě shlížel muž balancující se soudkem na rameni.</p>
<p>„Nejsi ty ten bastard?"</p>
<p>Slýchal jsem to slovo často, abych věděl, že patří mně, aniž bych pořádně chápal jeho význam. Pomalu jsem přikývl. Mužova tvář ožila zájmem.</p>
<p>„Hej, lidičky," zvolal hlasitě ke kolemjdoucím lidem. „Tady je ten bastard. Pěkný klacek, tenhle Chivalryho levoboček. Trochu dost se mu podobá, co myslíte? A kdopak je tvá matka, hochu?"</p>
<p>Naštěstí, a budiž jim to přičteno ke cti, většina lidí pokračovala v chůzi. Jiní vrhali jenom zvědavé pohledy po šestiletém dítěti sedícím u hradby. Ale otázka muže se sudem se očividně neminula účinkem a několik hlav v davu se otočilo naším směrem. Také hlouček kupců, kteří právě vyšli z kuchyně, zamířil blíž, aby si vyslechl odpověď.</p>
<p>Já ale neměl žádnou odpověď. Matka prostě byla Matka a cokoli jsem si o ní pamatoval, už mi v paměti vybledávalo. Proto jsem neříkal nic, jen jsem na něj tiše zíral.</p>
<p>„Hej, hochu, jakpak se jmenuješ?" A obrátiv se k posluchačům, zvolal: „Slyšel jsem, že nemá žádné jméno. Žádné vzletné královské jméno, které by ho předurčovalo, ani žádné domácké, kterým by ho peskovali. Je to tak, hochu? Ty nemáš jméno?"</p>
<p>Skupina přihlížejících se rozrůstala. Několik lidí mělo v očích soucit, ale nikdo nezasáhl. Něco z mých pocitů se přeneslo na Nosyho, který se svalil na bok a vystrčil prosebně břicho. Přitom bušil ocasem o zem, dávaje odvěké psí znamení: „Jsem jenom štěně. Nemohu se bránit. Mějte slitování." Kdyby lidé byli jako psi, očichali by si mě a pak by se zase stáhli. Ale lidé se takovou vrozenou ohleduplností nevyznačují. Když jsem neodpovídal, muž přistoupil o krok blíže a opakoval: „Ty nemáš jméno, hochu?"</p>
<p>Pomalu jsem vstal a zeď, která mě jen před chviličkou hřála do zad, mi najednou připadala jako ledová překážka na cestě k ústupu. Nosy se mi u nohou svíjel v prachu a prosebně kňoural. „Ne," řekl jsem tiše, a když se muž předklonil, aby lépe slyšel, zařval jsem „NE!" a vrazil jsem do něho, prosmeknuv se podél zdi pryč. Muž neudržel sud, ten mu vypadl na dlažbu a pukl. Nikdo v davu nechápal, co se to děje. Ani já ne. Lidé se většinou smáli, když viděli dospělého muže, jak se krčí před malým dítětem. V tom okamžiku jsem si získal reputaci temperamentního a duchaplného chlapce, neboť do soumraku už po městě kolovala historka o bastardovi, který se směle postavil náhodnému trapiči. Nosy se vyškrábal na všechny čtyři a prchal se mnou. Koutkem oka jsem zahlédl Coba, který se právě vynořil z kuchyně s pirohy v rukou. Ve tváři měl napětí a zmatek, když uviděl, jak s Nosym pádíme ostošest. Kdyby to byl Burrich, nejspíš bych se zastavil a utekl se pod jeho ochranu. Ale nebyl to on, takže jsem běžel dál a Nosy mě vedl.</p>
<p>Proletěli jsme kolem houfu sluhů, pro ně jen další malý kluk se psem honící se po dvoře, a Nosy mě vzal na místo, které považoval za nejbezpečnější skrýš na světě. Daleko od kuchyně a vnitřního prostoru hradu zela v zemi díra, kterou kdysi Vixen vyhrabala pod rohem vratkého přístěnku, kde se skladovaly pytle s hrachem a fazolí. Tady se, Burrichovi navzdory, narodil Nosy a tady měla Vixen svá štěnata téměř tři dny ukrytá. Objevil ji tam Burrich. Jeho pach byl prvním lidským pachem, který si Nosy pamatoval. Dostát se dovnitř úzkým otvorem šlo ztuha, ale jakmile jsme se ocitli v doupěti, vládlo tam teplo a sucho a vlídné příšeří, Nosy se schoulil ke mně a já přes něj položil paži. V bezpečí úkrytu se naše zjančelá srdce brzy zklidnila a uprostřed ticha jsme vpluli do hlubokého bezesného spánku, který si mláďata vyhrazují na hřejivá jarní odpoledne.</p>
<p>Vzbudil jsem se za několik hodin, celý roztřesený zimou, Byla naprostá tma a chabé teplo časně jarního dne dávno vyprchalo. Nosy procitl ihned po mně a společně jsme se vyškrábali a vyštrachali z doupěte ven.</p>
<p>Nad Buckkeepem se klenulo vysoké nebe poseté jasnými, ledově zářícími hvězdami. Vůně nesoucí se od zálivu byla silnější, jako by denní pachy mužů a koní a vařených jídel byly jen čímsi dočasným, co musí každou noc ustoupit síle oceánu. Šli jsme spolu opuštěnými cestami, přes vojenská cvičiště, okolo sýpek a vinařského lisu. Všechno bylo klidné a tiché. Když jsme se přiblížili k vnitřnímu hradu, uviděl jsem plápolající svítilny a zaslechl hovořící hlasy. Už to však působilo jaksi unaveně, poslední dozvuky veselí skomírajícího před chvílí, kdy ranní rozbřesk osvětlí potemnělou oblohu. Přesto jsme se hradu raději širokým obloukem vyhnuli, znechuceni lidmi a jejich způsoby.</p>
<p>Následoval jsem Nosyho zpátky do stájí. Když jsme přicházeli k těžkým masivním dveřím, přemýšlel jsem, jak se asi dostaneme dovnitř. Ale Nosy začal divoce vrtět ocasem, a jak jsme se blížili, ucítil jsem i svým slabým nosem ve tmě Burrichův pach. Zvedl se z dřevěné bedny, na níž u dveří seděl. „Tak tady jste," řekl laskavě. „Tak pojďte. No pojďte." A postavil se, otevřel nám těžké dveře a vpustil nás dovnitř.</p>
<p>Šli jsme za ním potmě mezi řadami stájí, okolo pacholků a čeledínů uložených na noc v kotcích. Pak jsme minuli naše vlastní koně, psy a stájníky, kteří spali mezi nimi, a zamířili ke schodišti, jež vystupovalo nad zeď oddělující stáje od sokolnických klecí. Šli jsme za vrzavým zvukem Burichových kroků a vtom se otevřely další dveře. Na chvíli mě oslepilo tlumené žluté světlo z kapající svíce na stole. Vešli jsme za Burrichem do světnice s šikmou střechou. Bylo to tam cítit Burrichem a kůží, oleji, mastmi a bylinami, které patřily k Burrichovu řemeslu. Zavřel za námi dveře na petlici, a když mě míjel, aby na stole zapálil další svíci místo té dohořívající, ucítil jsem z něho sladkokyselý zápach vína.</p>
<p>Světlo zaplavilo místnost a Burrich usedl ke stolu na dřevěnou židli. Vypadal teď jinak, oblečený v jemném tenkém sukně hnědé a žluté barvy a na vestě měl připnutý krátký stříbrný řetěz. Nastavil dlaň na koleno a Nosy k němu hned přiběhl. Burrich ho poškrábal za schlíplýma ušima a potom ho něžně plácl po žebrech, ušklíbnuv se nad prachem, který se zvedl z psího kožichu. „Jste mi to ale povedený párek, vy dva darebové," prohodil spíše ke štěněti než ke mně. „Podívejte se na sebe. Špinaví jako žebráci. Dneska jsem kvůli vám lhal svému králi. Poprvé v životě, co jsem udělal něco takového. Vypadá to, že Chivalryho ztráta přízně postihne i mě. Řekl jsem králi, že jste umytí a tvrdě spíte, unaveni po dlouhé cestě. Nelíbilo se mu, že bude muset čekat, až vás uvidí, ale naštěstí pro nás měl na práci něco důležitějšího. Chivalryho abdikace se dotkla mnoha lordů. Někteří v tom vidí příležitost k získání výhod a další jsou rozladěni, že byli podvedeni králem, kterého tolik obdivovali. Shrewd se je teď snaží všechny uklidnit. Nechal rozhlásit, že to byl Verity, kdo tentokráte vyjednával s Chyurdy. To proto, aby uvěřili, že není radno jednat na vlastní pěst. Ale oni přesto přijeli, aby si Verityho ještě jednou očíhli, a ptají se, jestli bude jejich novým králem a kdy, a taky, co to vůbec bude za krále. Chivalryho rezignace a odjezd do Withywoodsu všechna vévodství pobouřily, jako by vrazil klacek do úlu."</p>
<p>Burrich zvedl oči od dychtivých zraků Nosyho. „Ano, Fitzi. Myslím, že dneska jsi to pocítil na vlastní kůži. Pěkné jsi chudáka Coba vyděsil k smrti, když jsi mu takhle utekl. Pověz, nejsi zraněn? Neublížil ti někdo? Měl jsem vědět, že se najdou lidé, kteří si budou chtít všechen vztek vybít na tobě. Pojď sem, no tak. Pojď."</p>
<p>Když jsem zaváhal, přistoupil ke slamníku s pokrývkami, uchystanému u ohně, a pobízivě poklepal na lůžko. „Koukej. Tady je místo pro tebe, vše pěkně připraveno. A támhle na stole je chléb a maso pro vás pro oba."</p>
<p>Při těch slovech jsem si na stole všiml přikrytého podnosu. Maso, potvrdil Nosyho čich, a mnou rázem prostoupila vůně pečeného masa. Burrich se smál, když viděl, jak se ženeme ke stolu, a mlčky ocenil, jak jsem se rozdělil s Nosym, než jsem si nacpal pusu sám. Najedli jsme se do sytosti, protože Burrich dobře věděl, jak vyhládlí mohou štěně a malý chlapec být po celodenních nesnázích. I přes dlouhý spánek v doupěti byl pohled na rozestlané pokrývky v těsné blízkosti ohně více než lákavý. S plnými žaludky jsme se schoulili na kutě a v momentě jsme spali, zatímco plameny nám přehřívaly záda.</p>
<p>Když jsme se druhý den probudili, slunce už bylo vysoko na obloze a Burrich mezitím odešel. Zhltli jsme s Nosym patku včerejšího bochníku a dočista ohlodali pohozené kosti, načež jsme z Burrichova obydlí vyrazili ven. Nikdo nás tentokrát neohrozil a ani si nás nikdo nevšímal.</p>
<p>Venku začínal další den ve znamení shonu a divokého hýření. Hrad mnohem více překypoval lidmi. Jejich procesí všude kolem vířilo prach a směsice hlasů přehlušovala hučení větru a vzdálené dunění vln. Nosy se do toho všeho hltavě vpíjel, do každé vůně, každého pohledu, každičkého zvuku. Z tolika podnětů se mi úplně zamotala hlava. Zatímco jsem šel, z útržků hovorů jsem si dal dohromady, že náš příjezd se shoduje s nějakým jarním svátkem a lidovou veselící. Chivalryho abdikace byla stále tématem číslo jedna, ale to nebránilo loutkovým atrakcím a kejklířům, aby na každém rohu prováděli své šaškoviny. Jedno loutkové divadlo už stačilo začlenit Chivalryho pád do své oplzlé komedie. Stál jsem anonymně v davu a lámal si hlavu nad dialogem o osévání sousedových polí, při němž dospělí řvali smíchy.</p>
<p>Všechen ten dav a hluk se nám však brzy zprotivil a já Nosymu naznačil, že bych rád vypadl pryč. Opustili jsme hrad a prošli branou v tlusté zdi, zatímco stráž žertovala s přicházejícími a odcházejícími hodovníky. Jeden chlapec se psem navíc, kteří se prosmekli v patách rodiny kupců s rybami, jim vůbec nestáli za pozornost. Jelikož v dohledu už žádná další kratochvíle nebyla, šli jsme z kopce vinutými uličkami pořád dál za kupci. Hrad už byl za námi a my měli namířeno do města Buckkeep. Jak se ale další pachy dožadovaly pozornosti Nosyho, který si dělal značky snad na každém rohu, loudali jsme se čím dál víc, až jsme městem vandrovali zase jenom dva.</p>
<p>Buckkeep tehdy býval větrné a drsné místo. Strmé ulice se všemožně klikatily a dlažební kostky otřásaly váhou jedoucích povozů a smýkaly jimi. Do mého vnitrozemského nosu mi vítr vháněl zápach z mořských řas a rybích vnitřností; do toho, jako nějaká strašidelná melodie nesoucí se nad rytmickým duněním vln, znělo kvílení racků a mořského ptactva. Město se přimyká k černým skalnatým útesům, podobně jako se přílipky a vilejši lepí na kůly a nábřeží vybíhající do zálivu. Domy byly postaveny ze dřeva a kamení; honosnější dřevěné stavby stály výše ve skalní stěně a zařezávaly se hluboko do ní.</p>
<p>Oproti veselým davům nahoře na hradě město Buckkeep působilo poměrně klidně. Žádný z nás dvou neměl tušení, že přístavní město není tím nejvhodnějším místem k bloumám šestiletého chlapce se štěnětem. Dychtivě jsme s Nosym čmuchali v Pekařské ulici a na téměř opuštěném tržišti a pak jsme slídili kolem skladišť a lodních doků, jež se nacházely na nejnižší úrovni města. Voda zde byla na dosah a my si vykračovali po dřevěných molech, po písku a kamení. Jako obyčejně zde vládl čilý ruch, bez ohledu na karnevalovou atmosféru na hradě. Lodě musí vplouvat do doků a vykládat zboží, když to příliv a odliv dovolí, a lidé živící se rybařením musí ctít rytmus mořských tvorů, nikoli lidí.</p>
<p>Brzy jsme narazili na děti. Některé byly pověřeny menšími úkoly v živnosti svých rodičů, ale jiné jen zevlovaly stejně jako my. Snadno jsem mezi ně zapadl a nebylo třeba žádného zvláštního představování či jiných hloupostí, které předvádějí dospělí. Většinou byly starší než já, jen několik bylo stejného věku nebo ještě mladší. Žádnému z nich ale nepřipadalo divné, že se tady potloukám na vlastní pěst. Ukázaly mi všechny pozoruhodnosti města, včetně nafouklého těla krávy, vyplaveného posledním přílivem. Prohlédli jsme si také novou rybářskou loď, kterou vyráběli v doku posetém zkroucenými hoblinami a pocákaném velmi silně páchnoucí smůlou. Naší povedené šestici poskytl polední hostinu rošt s uzenými rybami, ponechaný bez dozoru. Nevšiml jsem si, že by děti, s nimiž jsem se spřáhl, byly otrhanější a zvlčilejší než ty, které pomáhaly při práci rodičům. A kdyby mi tehdy někdo řekl, že jsem strávil den s bandou žebráckých spratků, kteří neměli přístup na hrad kvůli svým chmatáckým způsobům, byl bych šokován. V tu dobu jsem mohl jenom říci, že jsem prožil pestrý a příjemný den; tolik jsem toho viděl a prováděl.</p>
<p>Bylo mezi nimi několik otrlejších a bujařejších mladíků, kteří by rádi využili možnosti vytahat nováčka za uši, kdyby se mnou nebyl Nosy a nevycenil zuby hned při prvním agresivním projevu. Když jsem však ani v nejmenším nedal najevo, že bych chtěl ohrozit jejich vedoucí pozici, směl jsem se přidat do party. Udivilo mě, kolik všemožných tajemství děti mezi sebou měly, a troufal bych si říci, že na konci toho dlouhého odpoledne jsem chudinskou čtvrť města znal lépe než mnozí ti, kteří vyrůstali nad ní.</p>
<p>Neptali se mě na jméno, říkali mně zkrátka Newboy (Nováček) . Ostatní měli jména prostá jako Dirk či Kerry nebo popisná jako Netpicker (Sběrač sítí) či Nosebleed (Rozbitý nos). Posledně jmenovaná by za lepších okolností mohla být pěkná a roztomilá dívenka. Byla o rok či o dva starší než já, ale velmi bystrá a přímočará. Dostala se do sporu s větším dvanáctiletým klukem, ale vůbec se nezalekla jeho pěstí, a díky jejím štiplavým posměškům se mu po chvíli každý smál. Vzala své vítězství chladně a já jenom obdivně žasl nad její nepoddajností. Na tváři měla modřiny a její tenké ruce byly pokryty odstíny fialové, modravé a žluté, zatímco strup zaschlé krve pod jedním uchem poněkud protiřečil jejímu jménu. I přesto byla Nosebleed neobyčejně čilá a hlas měla pronikavější než rackové kroužící nad námi. Pozdě odpoledne jsem s Kerrym a Nosebleed seděl na skalnatém břehu za stojany opraváře sítí a Nosebleed mě učila hledat lastury přilíplé mezi kameny. Ty pak zručně odlupovala špičatou hůlkou. Ukázala mi, jak se z ulit nehtem vylupují jejich obyvatelé, a spokojeně jsme je žvýkali, když vtom nás s křikem pozdravila jiná dívka.</p>
<p>Hezký modrý plášť, který se vlnil kolem ní a jejích kožených bot, kontrastoval s oblečením mých společníků. Nepřišla, aby se s námi pustila do sběru ulit, ale už z dálky volala: „Molly, Molly, on tě všude hledá. Probral se skoro střízlivý asi před hodinou, a když zjistil, že jsi pryč, začal tě vyvolávat jmény a pak vyrazil ven."</p>
<p>Tváří Nosebleed se mihl výraz, v němž se mísily odpor a strach. „Utíkej pryč, Kittne, ale máš to u mě. Budu na tebe pamatovat, až příliv příště vyplaví chaluhy a kraby."</p>
<p>Kittne přikývla na souhlas, rychle se otočila a chvátala směrem, odkud přišla.</p>
<p>„Máš nějaké potíže?" zeptal jsem se Nosebleed, když se hned nevrátila k hledání lastur mezi kameny, ale jen zamyšleně seděla.</p>
<p>„Potíže?" odfrkla si pohrdlivě. „Jak se to vezme. Jestli otec vydrží střízlivý do doby, než mě najde, možná to tak trošku bude. Ale ze všeho nejspíš se dnes večer tak zpije, že nic z toho, co po mně hodí, mě netrefí. Ze všeho nejspíš!" zopakovala pevně, když Kerry otevřel ústa, aby něco namítl. A s tím se otočila ke skalnaté pláži a pustila se do hledání mušlí.</p>
<p>Právě jsme se skláněli nad několikanohým šedým tvorem, kterého jsme objevili uvízlého v kaluži po přílivu, když vtom nás vyrušil křupavý zvuk těžkých bot na skaliscích s vilejši. Zvedli jsme hlavy. Kerry se s výkřikem rozběhl po pláži, ani se neohlédl. Nosy a já jsme uskočili dozadu. Pes se natlačil přede mne a statečně vycenil zuby, šimraje se ocasem na strachy scvrklém břiše. Molly Nosebleed už nebyla tak rychlá a nestačila na nebezpečí reagovat ani rezignovat. Jakýsi vytáhlý muž jí z boku uštědřil ránu do hlavy. Byl to vyzáblý chlapík s rudým nosem, samá kost a kůže, takže jeho pěst vypadala jako uzel na konci kostnaté ruky, ale úder byl přesto dostatečně pádný, aby se Moly natáhla na zem. Vilejši se jí zařízli do větrem ošlehaných kolen. Když ucukla stranou, aby se vyhnula nemotornému kopanci, uskočil jsem na slaný písek, který se mi dostal do čerstvých řezných ran.</p>
<p>„Ty jedna mrcho neposlušná! Neříkal jsem ti, abys zůstala doma a hleděla si vytahování?! Místo toho tě najdu tady, jak se flákáš na pláži, a lůj v hrnci je dávno na kámen. Dnes v noci budou na hradě potřebovat další svíce, a co já jim mám prodat?"</p>
<p>„Ty tři tucty, které jsem udělala dnes ráno. To bylo vše, na co jsi mi nechal knoty, ty starý ochlasto!" Molly se vyškrábala na nohy a vzdorovitě se mu postavila, slzy na krajíčku. „Co jsem měla dělat? Spálit všechno dříví, aby lůj neztvrdl, takže až bys mi milostivě dal šňůru na knoty, neměli bychom čím zatopit pod kotlem?"</p>
<p>Přišel silný poryv větru a muž se slabě zakymácel. Zavál k nám jeho pach. Pot a pivo, informoval mě Nosy duchaplně. Muž na okamžik vypadal lítostivě, ale bolest překyseleného žaludku a třeštící hlava ho zase zatvrdily. Najednou se sklonil a popadl vybělenou haluz z naplaveného dřeva. „Takhle se mnou mluvit nebudeš, ty vzpurný spratku! Jen El ví, co tu s těmi zpustlými uličníky tropíte! Vsadím se, že zase kradete z udíren. Taková hanba. Jen zkus utéct, a dostaneš dvakrát tolik, až tě chytím."</p>
<p>Musela mu uvěřit, protože když k ní vykročil, jen se přikrčila a tenkýma rukama si zakryla hlavu; pak už se zřejmě bála méně a chránila si dlaněmi pouze obličej. Stál jsem tam, strachy celý zkoprnělý, zatímco Nosy u mých nohou poštěkával a olizoval si kožich. Zaslechl jsem svist klacku vzduchem, jak se jím mohutně rozmáchl. Srdce v hrudi mi poskočilo, odkudsi z břicha se mi vydrala nenadálá síla a já do toho muže vrazil.</p>
<p>Spadl na zem, jako ten chlap se soudkem předešlého dne. Ale tento se při pádu chytil za hruď a jeho hůl neškodně odlétla pryč. Padl do písku, zaškubal sebou a jeho tělo v křeči ustrnulo. Pak zůstal tiše ležet.</p>
<p>Chvíli nato Molly otevřela oči. Stále se ještě třásla v očekávání úderu, který nepřišel. Uviděla, jak se její otec zhroutil na skalnatou pláž, a úžas jí z tváře v tu ránu zmizel. Vrhla se k němu a naříkala: „Tati, jsi v pořádku? Prosím, neumírej, odpusť, že jsem taková mrcha mizerná! Neumírej, už budu hodná, slibuji, už budu hodná." Bez ohledu na svá krvácející kolena k němu poklekla, obrátila mu tvář, aby neležel pusou v písku, a pak se ho marně pokoušela posadit.</p>
<p>„Chystal se tě zabít," řekl jsem jí, abych celou situaci vysvětlil.</p>
<p>„Ale ne. Bije mne, trochu, když zlobím, ale nikdy by mne nezabil. A když je střízlivý a není mu špatně, pláče kvůli tomu a moc prosí, abych nebyla tak neposlušná a nezlobila ho. Měla jsem být opatrnější, abych ho nerozzlobila. Ach, Newboyi, já myslím, že je mrtvý."</p>
<p>Já sám jsem byl na rozpacích, ale muž znenadání vydal hrozivý sten a trochu pootevřel oči. Ať už ho předtím popadl jakýkoli záchvat, zdálo se, že pominul. Stále otřesen, mlčky přijal Mollyiny kajícné řeči a úzkostlivou starost a také váhavou pomoc ode mne. Když jsme si to pak šněrovali skalnatou pláží přes nerovný terén, opíral se o nás. Nosy šel za námi, střídavě štěkal a motal se v kruzích kolem nás.</p>
<p>Několik lidí, kteří nás cestou viděli, nám nevěnovalo žádnou pozornost. Myslím, že pohled na Molly vlekoucí otce domů pro ně nebyl ničím novým. Pomohl jsem jim až ke dveřím malého hokynářství, zatímco Molly na každém kroku fňukala své omluvy. Tam jsem je opustil a s Nosym jsme se vydali zpátky klikatými ulicemi a strmou silnicí k hradu. Po cestě jsme jen žasli nad lidskými způsoby.</p>
<p>Jakmile jsem jednou potkal děti z ulice, přitahovaly mě jako magnet každý následující den. Burrichovy dny byly naplněny povinnostmi a jeho večery pitím a veselím jarních slavností. O moje příchody a odchody se staral málo, pokud mne každého večera nalezl na slamníku před krbem. Abych pravdu řekl, myslím, že ani pořádně nevěděl, co se mnou má dělat, než jen dohlížet na to, jestli jsem dobře nakrmený, abych pořádně rostl, a jestli v noci spím v bezpečí jeho světnice. Pro něj to nebylo dvakrát příjemné období. Býval mužem ve službách Chivalryho a teď, když se Chivalry zkompromitoval, si lámal hlavu, co bude s ním. To asi muselo jeho mysl zaměstnávat nejvíce. A pak ještě byl problém s jeho nohou. I přes veškeré jeho znalostí o obkladech a obvazech to vypadalo, že není schopen se doléčit, aby se mohl dále starat o zvířata. Jednou či dvakrát jsem uviděl jeho zranění odhalené a zalekl se zející tržné rány, která se odmítala zhojit a zůstávala oteklá a mokvající. Burrich ji nemilosrdně proklínal a každou noc zatínal zuby, když ji čistil a převazoval, ale s postupem času na ni stále více hleděl se smutnou beznadějí. Nakonec se mu podařilo ránu zacelit, ale lepkavá jizva mu zkrucovala končetinu a bránila v chůzi. Není tedy divu, že měl jen málo pozornosti pro malého bastarda, kterého mu svěřili do opatrování.</p>
<p>A tak jsem si běhal na svobodě, jako to dokáže jen malé dítě, většinu času bez povšimnutí dospělých. Když jarní slavnost skončila, stráže u hradní brány byly už zvyklé na mé každodenní odchody a příchody. Nejspíše mě považovaly za poslíčka, kterých bylo na hradě dost a byli jen o málo starší než já. Brzy jsem se naučil krást v hradní kuchyni pro Nosyho i pro sebe, abychom se do sytosti nasnídali. Shánění ostatních jídel - spálených kůrek od pekařů, mušlí a chaluh na pláži a uzených ryb z nestřežených roštů - se stalo obvyklou součástí mých denních aktivit. Nejčastějším společníkem mi byla Molly Nosebleed. Po tom dni jsem jen málokdy viděl, že by ji její otec udeřil; většinou byl tak zpitý, že ji vůbec nenašel, nebo vystačil se svými výhrůžkami, když se na ně zmohl. Tím, co se stalo onoho dne, jsem se příliš nezabýval, hlavně když si Molly nespočítala, že jsem za to mohl já.</p>
<p>Nyní pro mne město představovalo svět a hrad místo, kam jsem chodil spát. Bylo léto, v přístavním městě báječný čas. Ať jsem se vydal kamkoli, město Buckkeep žilo dopravním ruchem. Podél toku Jelení řeky se dováželo zboží z vnitrozemských vévodství na plochých říčních prámech, které obsluhovali zpocení voraři. Vedli zkušené řeči o mělčinách, písčinách a různých orientačních bodech a o stoupání a klesání říčních vod. Jejich náklad byl dopravován do městských obchodů či skladišť a potom následně do doků a úložných prostorů zaoceánských lodí. Jejich posádky tvořili zase klející námořníci, kteří opovrhovali voraři a jejich vnitrozemskými trasami. Mluvili o přílivech, odlivech a bouřích, o nocích, kdy se vůbec neukáží hvězdy, aby je vedly. V městských docích se zdržovali také rybáři, a ti byli vůbec nejsrdečnější. Tedy alespoň v době, kdy jim dobře zabíraly ryby.</p>
<p>Kerry mě seznámil s doky a krčmami a ukázal mi, jak si rychlý kluk může vydělat tři až pět pencí denně, když bude běhat se vzkazy po strmých ulicích města. Považovali jsme se za hbité a smělé hochy a jako takoví jsme se podbízeli na úkor větších chlapců, kteří chtěli za jedinou pochůzku dvě a více pencí. Myslím, že už nikdy jsem nebyl statečnější než tenkrát. Když zavřu oči, stále cítím ty zářivé dny. Koudel, dehet a hobliny z čerstvého dřeva uvnitř proschlých doků, kde se loďaři oháněli dláty a palicemi. Nasládlá vůně čerstvě vytažených ryb a jedovatý zápach z úlovků vystavených přespříliš dlouho slunečnímu žáru. Žoky vlny vyskládané na slunci přidávaly svůj vlastní podtón k vůni dubových sudů s vyzrálou brandy ze Sandsedge. Snopy měkoučkého sena, přichystané na naložení do lodních prostor, mísily své hojivé aroma s vůněmi tvrdých melounů v dřevěných bednách. A všechny tyto pachy vířily ve větru vanoucím od zálivu, kořeněné mořskou solí s jódem. Nosy mně zprostředkovával všechno, co ucítil, protože jeho citlivější smysly převažovaly nad mými poněkud mdlými.</p>
<p>Kerry a já jsme byli kupříkladu vysláni, abychom došli pro lodivoda, jenž se šel rozloučit se ženou, nebo abychom zanesli kupci do krámu vzorky koření. Jindy nás přístavní kapitán tryskem poslal, abychom sdělili té a té posádce, že nějaký hlupák uvázal špatně lana a že příliv by mohl jejich loď uvolnit. Nejraději jsem však provozoval pochůzky, které mne zavedly rovnou do krčem, kde vysedávali vypravěči a nejrůznější klevetníci. Vypravěči vykládali tradiční příběhy o objevných plavbách a o posádkách, jež vzdorovaly strašlivým bouřím, o pošetilých kapitánech, kteří potopili své lodě se všemi na palubě. Mnohé z klasických historek jsem se naučil nazpaměť, ale nejvíce jsem miloval příběhy, které neříkali profesionální vypravěči, ale samotní námořníci. Nebyly to jen historky naučené zpaměti pro pobavení ostatních, ale varování a vzkazy předávané mezi posádkami, když si jejich muži poseděli u láhve brandy nebo u bochníku žlutého pylového chleba.</p>
<p>Hovořili o úlovcích, které chytili, o přeplněných sítích, které málem potopily loď, nebo o podivuhodných rybách a zvířatech, které vídali jedině za úplňku, když překřížily brázdu za lodí. Vykládali o vesnicích na přilehlých ostrovech našeho vévodství, jež byly napadeny Ostrovany, a také historky o pirátech a námořních bitvách a lodích obsazených pomocí zrady. Nejpoutavější byly příběhy o banditech na rudých lodích - Ostrovanech - kteří podnikali nájezdy, loupili a útočili nejen na naše lodě a města, ale i na ostatní lodě Ostrovanů. Už jen při zmínce o rudých lodích se někteří hosté nevěřícně ušklíbali a tropili si žerty z těch, kteří vyprávěli o vzpouře pirátů z řad Ostrovanů proti ostatním pirátům, stejným jako oni.</p>
<p>Ale Kerry, já a Nosy jsme sedávali pod stoly, zády opření o dubové nohy, uždibovali jsme z lahodných bochníků za penny a s vykulenýma očima naslouchali historkám o rudých lodích s ráhny ověšenými těly, ne mrtvými, ale zaživa svázanými muži, kteří sebou škubali a křičeli, jak k nim přilétali racci a klovali do nich. Vydrželi jsme naslouchat těmto příjemně děsivým vyprávěním, dokud nás v zatuchlých krčmách neroztřásla zima, a pak jsme znovu vyrazili do doků, abychom si vydělali další penny.</p>
<p>Jednou jsme si s Molly a Kerrym postavili vor z naplavených klád a povozili se na něm pod doky. Tam jsme ho nechali uvázaný, a když přišel příliv, mlátící vor utrhl celou jednu část doku a poškodil dva skify. Několik dní jsme potom trnuli hrůzou, až někdo zjistí, že to máme na svědomí. A jednou popadl majitel krčmy Kerryho za ucho a oba nás obvinil z kradení. Naší pomstou byl páchnoucí slaneček, kterého jsme mu strčili mezi desku a podpěru stolu. Slaneček tam několik dní zahníval, smrděl a Uhly se na něm mouchy, než ho majitel objevil.</p>
<p>Na svých výletech jsem se přiučil všemožným činnostem: nakupování ryb, spravování sítí, stavění lodí a zevlování. Poznal jsem také více z lidské povahy. Dokázal jsem rychle posoudit, kdo doopravdy zaplatí slíbený penny za doručený vzkaz a kdo se mi jen vysměje, až si pro něj přijdu. Věděl jsem, od kterého pekaře se dá něco vyloudit a ve kterých obchodech se nejlépe krade. A při tom všem mi věrně asistoval Nosy, byl se mnou tak spjatý, že jsem jen zřídkakdy dokázal úplně odusit svou mysl od jeho. Používal jsem jeho čenich, oči a čelisti stejně jako svoje a nikdy mi to nepřipadlo ani trochu divné.</p>
<p>Takhle mi uběhla lepší část léta. Avšak jednoho krásného dne, kdy slunce brázdilo oblohu modřejší než moře, se mé štěstí nachýlilo ke konci. Právě jsme s Molly a Kerrym z jedné udírny zcizili krásný věnec játrovky a pádili jsme ulicí s majitelem v patách. Nosy byl s námi jako obvykle. Ostatní děti už ho přijaly jako moji pevnou součást. Nemyslím, že by se někdy pozastavovaly nad tím, že naše mysli jsou propojeny. Byli jsme pro ně Newboy a Nosy a nejspíš to považovaly jenom za chytrý trik, že Nosy ví vždy předem, než vůbec hodím, kam se postavit, aby se zmocnil naší kořisti. A tak jsme vlastně byli čtyři, kteří prchali přelidněnou ulicí, ládujíce si umouněnýma rukama klobásy do uslintaných úst. Majitel krámu se přitom marně hnal za námi a spílal nám.</p>
<p>Vtom se z jednoho krámu vynořil Burrich.</p>
<p>Já běžel přímo proti němu. Poznali jsme jeden druhého v jediném okamžiku oboustranného úleku. Temný výraz, který se mu mihl tváří, mě nenechal na pochybách ohledně správnosti mého chování. Uteč, rozhodl jsem se ve vteřině a uskočil před jeho nataženýma rukama, jen abych v náhlém zmatku zjistil, že jsem napálil přímo do něho.</p>
<p>Nerad bych teď rozváděl to, co následovalo pak. Nejen Burrich, ale i majitel klobásů mě na ulici zpohlavkoval co proto. Všichni mí spolupachatelé až na Nosyho se vypařili škvírami a skulinami v davu. Nosy se přišoural se staženým břichem až k Burrichovi a také schytal hodně facek a nadávek. Nepřítomným pohledem jsem sledoval Burriche, jak z měšce vytahuje mince a platí poškozenému muži. Držel mě přitom pevně zezadu za košili, takže jsem se téměř nadnášel. Když muž s klobásy odešel a menší dav lidí, kteří se srotili, aby sledovali mé rozpaky, se pomalu rozcházel, Burrich mě konečně pustil. Podíval se po mně tak znechuceně, až mě zamrazilo. Po dalším pohlavku, který mi černou tlapou uštědřil do zátylku, mi přikázal: „Jde se domů. Hned." A tak jsme šli, ale mnohem rychleji než kdykoli jindy. Před krbem jsme nalezli náš slamník a rozechvěle čekali. Čekali jsme a čekali, po celé to dlouhé odpoledne až do časného večera. Oba jsme mezitím vyhládli, ale netroufali jsme si odejít. Vzpomněl jsem si, že v Burrichově tváři bylo něco mnohem děsivějšího než jenom hněv jako u Mollyina otce.</p>
<p>Když Burrich konečně přišel, byla už naprostá tma. Uslyšeli jsme jeho kroky na schodech a já tentokrát nepotřeboval Nosyho vytříbenější smysly, abych věděl, že Burrich pil. Když vpadl do setmělé místnosti, přimkli jsme se pevně k sobě. Dech měl těžký a trvalo mu déle než obvykle, než zažehl několik svíček od jedné, kterou jsem rozsvítil já. Potom se sesul na lavici a podíval se na nás. Nosy zakňoural a pak se jako štěně prosebně svalil na bok. Nejraději bych udělal to samé, ale přiměl jsem se, abych k němu ustrašeně vzhlédl. Po chvíli promluvil:</p>
<p>„Fitzi. Co je to s tebou? Co je to s námi? Běhat s trhany a zloději v ulicích, s královskou krví v žilách. Houfovat se jako zvířata."</p>
<p>Ani jsem nehlesl.</p>
<p>„A já za to, myslím, můžu stejně jako ty. No tak, pojď sem. Pojď sem, hochu."</p>
<p>Odvážil jsem se udělat jeden či dva kroky k němu. Nechtělo se mi příliš blízko. Burrich se nad mou opatrností zamračil. „Něco se ti stalo, chlapče?"</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Tak pojď sem."</p>
<p>Váhal jsem a Nosy zakňoural mučivou nerozhodností.</p>
<p>Burrich na něj pohlédl v rozpacích. Viděl jsem, jak jeho ovíněná mysl ztěžka pracuje. Očima sklouzl ze štěněte na mne a pak zase zpátky a ve tváři se mu usadil nemohoucí výraz. Potřásl hlavou. Pomalu vstal a odešel od stolu a od štěněte, dávaje pozor na svou poraněnou nohu. V rohu světnice visel malý věšák, na němž byla sada zaprášených nástrojů a nějakých předmětů. Burrich se pomalu natáhl a jeden z nich sundal dolů. Byl ze dřeva a kůže, ztuhlý dlouhým nepoužíváním. Rozmáchl se a krátkým koženým řemínkem se ostře šlehl do nohy. „Víš, co to je, chlapče?" zeptal se mírným a laskavým hlasem.</p>
<p>Mlčky jsem zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Psí bič."</p>
<p>Zaraženě jsem na něj pohlédl. Vůbec jsem nevěděl, a ani Nosy, jak na to reagovat. Nic podobného jsme u něj neznali. Burrich si musel všimnout mých rozpaků. Vesele se na mě usmál a jeho hlas byl stále přátelský, ale v jeho chování jsem vytušil cosi skrytého, nějaký hrozivý záměr.</p>
<p>„Je to nástroj, Fitzi. Učební pomůcka. Když máš štěně, které neposlouchá - když třeba štěněti řekneš ,Pojď sem' a štěně nechce přijít - potom stačí několik ostrých šlehů a štěně se naučí poslouchat a uposlechne tě napoprvé. Jen několik ostrých seknutí a naučíš štěně poslouchat." Mluvil rozvláčně, zatímco spustil bičík k zemi a nechal krátký řemínek lehce tančit nad podlahou. Nosy ani já jsme od toho nemohli odtrhnout oči. Vtom Burrich šlehl po Nosym, štěně zděšeně zakňučelo, uskočilo a běželo se schovat za mne. Burrich se pomalu sesouval dolů a se zakrytýma očima se složil na lavici u krbu. „Ach, Edo," vzdychl, něco mezi zaklením a prosbou. „Já to čekal, já to tušil, když jsem vás viděl takhle běhat spolu, ale pro Elovy oči, já nechtěl mít pravdu. Já nechtěl mít pravdu. Nikdy v životě jsem neudeřil štěně touhle proklatou věcí. Nosy neměl důvod se bát. Nemusel, dokud jsi ty s ním nesdílel svou mysl."</p>
<p>Ať už hrozilo jakékoli nebezpečí, vycítil jsem, že pominulo. Klesl jsem po bok Nosymu, který se mi vplížil do klína a úzkostlivě mi očichával tvář. Uklidnil jsem ho a vnukl mu, že raději počkáme a uvidíme, co bude dál. Chlapec a štěně, tak jsme tam seděli a sledovali zamlklého Burriche. Když nakonec zvedl tvář, s údivem jsem zjistil, že vypadá, jako by plakal. Jako má matka, pomyslel jsem si tehdy, ale nějak si už nemohu vybavit obraz toho, jak pláče. Pouze Burrichovu zarmoucenou tvář.</p>
<p>„Fitzi. Chlapče. Pojď sem," řekl měkce, a teď bylo v jeho hlase něco, co jsem nemohl neposlechnout. Vstal jsem a šel k němu, Nosyho v patách. „Ne," řekl štěněti a ukázal na místo u nohy. Mě vyzvedl na lavici vedle sebe.</p>
<p>„Fitzi," spustil a pak zmlkl. Zhluboka se nadechl a začal znovu. „Fitzi, to je špatné, to je zlé, moc zlé, když jste tohle dělali s tím štěnětem. Je to nepřirozené. Je to horší než kradení nebo lhaní. Z člověka to dělá míň než člověka. Rozumíš mi?"</p>
<p>Zaraženě jsem na něj pohlédl. Vzdychl a zkusil to znovu.</p>
<p>„Chlapče, ty jsi z královské krve. Ať už bastard nebo ne, jsi Chivalryho vlastní syn, ze starého rodu. A tahle věc, kterou děláš, je špatná. Není tě hodná. Rozumíš?"</p>
<p>Mlčky jsem zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ale no tak. Ty vůbec nic neříkáš. Teď mluv ke mně. Kdo tě to naučil dělat?"</p>
<p>Pokusil jsem se ozvat: „Dělat co?" Můj hlas zněl skřípavě a drsně.</p>
<p>Burrich vyvalil oči. Cítil jsem, že jeho síla je pod kontrolou. „Ty víš, co myslím. Kdo tě naučil být se psem v jeho mysli, vidět s ním věci, nechat ho dívat se skrz tebe, říkat si věci navzájem?"</p>
<p>Chvíli jsem nad tím dumal. Ano, přesně takhle to bylo. „Nikdo," řekl jsem nakonec. „Prostě se to stalo. Byli jsme hodně spolu," dodal jsem v domnění, že by to k vysvětlení mohlo stačit.</p>
<p>Burrich mě vážně pozoroval. „Nemluvíš vůbec jako dítě," konstatoval náhle.</p>
<p>„Ale já slyšel, že právě tak to bylo s těmi, kdo měli starou Moudrost. Že už od počátku nebyli nikdy doopravdy dětmi. Vždycky věděli příliš mnoho, a jak stárli, věděli ještě víc. Právě proto se za starých dob nikdy nepovažovalo za zločin pronásledovat je a upalovat. Rozumíš, co ti říkám, Fitzi?"</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou, a když se Burrich nad mým mlčením zachmuřil, vymáčkl jsem ze sebe: „Ale snažím se. Co je to stará Moudrost?"</p>
<p>Burrich vypadal nedůvěřivě, pak podezřívavě. „Chlapče!" pohrozil mi, ale já na něho jen dále upřeně hleděl. Po chvíli připustil, že opravdu nevím.</p>
<p>„Stará Moudrost," začal pozvolna. Tvář mu potemněla a on sklopil zrak k rukám v klíně, jako by si vybavoval nějaký dávný hřích. „Je to síla zvířecí krve, stejně jako Umění povstává z větve králů. Přichází jako požehnání, umožní ti znát jazyky zvírat. Ale pak tě uchvátí a strhne dolů, udělá z tebe zvíře, jako jsou ta ostatní. Až nakonec v tobě nezbude kouska lidskosti a ty jen běháš a vyješ a větříš krev, jako by smečka byla vším, co jsi kdy poznal. Až už na tebe žádný člověk nepohlédne s myšlenkou, že jsi byl kdy člověkem." Jeho hlas byl s každým slovem hlubší a hlubší. Nedíval se už na mne, ale otočil se k ohni a zíral do skomírajících plamenů. „Někteří říkají, že člověk na sebe pak bere podobu zvířete, ale zabíjí spíše z lidské posedlosti než ze zvířecího hladu. Zabíjí pro samotné zabíjení...</p>
<p>To je to, co chceš, Fitzi? Krev králů, která v tobě koluje, utopit v krvi divoké smečky? Být jako zvíře mezi zvířaty, jen kvůli vědění, které ti to přinese? A co je horší, jen pomysli, co tomu bude předcházet. Má tě pach čerstvé krve rozlítit k nepříčetnosti, má vidina kořisti umlčet tvé myšlenky?" Jeho hlas byl stále měkčí a já v něm zaslechl nemohoucnost, kterou pociťoval, když se mě ptal: „Máš se probouzet vzrušený a zpocený kvůli tomu, že někde hárá nějaká fena a tvůj druh to cítí? Má tohle být to vědění, s nímž budeš uléhat na lože vedle své paní?"</p>
<p>Seděl jsem schlíple vedle něho. „Nevím," řekl jsem slabounkým hláskem.</p>
<p>Obrátil se tváří ke mně, očividně pobouřený. „Ty nevíš?" zahřměl. „Já ti tady říkám, kam až to vede, a ty mi pak povíš, že nevíš?" .</p>
<p>Jazyk v ústech jsem měl vyschlý a Nosy se mi krčil u nohou. „Ale já nevím," zaprotestoval jsem. „Jak mohu vědět, co udělám, dokud jsem to neudělal? Jak to mohu říci?"</p>
<p>„Dobrá, když to nemůžeš říci ty, tak můžu já!" zařval, a teprve tehdy jsem pocítil, jak moc v sobě musel dusit plameny hněvu a také kolik toho té noci vypil. „Štěně půjde a ty zůstaneš. Zůstaneš tady, v mé péči, kde na tebe můžu dohlížet. Jestli mě Chivalry nebude mít u sebe, tohle je to poslední, co pro něj mohu udělat. Dohlédnu na to, aby jeho syn vyrůstal jako člověk, a ne jako vlk. Udělám to, i kdyby nás to mělo oba stát život!"</p>
<p>Sklonil se z lavice, aby popadl Nosyho za kůži na krku. Nebo to aspoň udělat chtěl. Ale štěně a já jsme od něho odskočili. Společně jsme se vrhli ke dveřím, ale petlice v nich vězela pevně, a než jsem ji stačil vypáčit, Burrich stál nad námi. Nosyho svou těžkou botou odkopl stranou, uchopil mě za rameno a odstrčil od dveří. „Pojď sem, štěně," poručil, ale Nosy skočil ke mně. Burrich přešlapoval u dveří, supěl a zlostně civěl. Zachytil jsem ten bublající spodní proud jeho myšlenek, zuřivost, která ho ponoukala, aby nás oba ztřískal a skoncoval s tím. Vzápětí se ovládl, ale ten krátký záblesk mi pořádně nahnal strach. A když po nás najednou skočil, vší silou svého strachu jsem ho odrazil.</p>
<p>Najednou se skácel jako pták zasažený v letu kamenem a chvíli seděl na podlaze. Sehnul jsem se a přitiskl Nosyho k sobě. Burrich zvolna potřásl hlavou, jako by si z vlasů setřásal kapky deště. Pak vstal a vztyčil se nad námi. „Je to v jeho krvi," slyšel jsem, jak si pro sebe mumlá. „Z krve té jeho proklaté matky, to by mě nemělo překvapovat. Ale chlapec se musí učit." Pak se mi zpříma podíval do očí a varoval mě: „Fitzi. To už mi nikdy nedělej. Nikdy. Teď sem dej to štěně."</p>
<p>Znovu k nám vykročil, a když jsem pocítil závan jeho skrytého hněvu, nedokázal jsem se ovládnout. Vrazil jsem do něho znovu. Ale tentokrát má obrana narazila na zeď, která mi výpad vrátila, takže jsem klopýtl a upadl na zem. Málem jsem při tom omdlel a v mysli se mi rozhostila temnota. Burrich se nade mnou sklonil. „Varoval jsem tě," řekl mírně a jeho hlas zněl jako zavrčení vlka. Pak jsem naposledy ucítil stisk jeho prstů za Nosyho krkem. Vzal štěně oběma rukama a nesl ho, ne hrubě, ke dveřím. Petlice, která se mi předtím vzepřela, hbitě povolila a já chvílemi slyšel jeho těžké obuté kroky scházející po schodech.</p>
<p>V momentě jsem byl při sobě a na nohou. Vrhl jsem se na dveře, ale Burrich je nějak zajistil, protože jsem marně šmátral po zástrčce. Mé vnímání Nosyho postupně sláblo, jak byl nesen dále a dále ode mne, a místo toho nastupovala zoufalá osamělost. Fňukal jsem a potom vyl, škrábal prsty po dveřích a usiloval o kontakt s ním. Pak náhle přišel rudý záblesk bolesti a Nosy byl pryč. Když mě jeho psí vjemy zcela opustily, křičel jsem a plakal, jak to jen šestiletý chlapec umí, a přitom marně bušil do dřevěných prken.</p>
<p>Když se Burrich vrátil, zdálo se, že uběhlo několik hodin. Zaslechl jsem jeho kroky a zvedl hlavu ze země u dveřního prahu, kde jsem vyčerpaný a uvzlykaný ležel. Otevřel dveře, a když jsem se snažil kolem něho prosmeknout, obratně mě chytil zezadu za košili. Smýkl mnou zpátky do místnosti, zabouchl dveře a znovu je zajistil. Beze slova jsem se vrhl proti nim a z hrdla se mi vydralo zoufalé zakňučení. Burrich se znaveně posadil.</p>
<p>„To ať tě ani nenapadne, hochu," varoval mne, jako by mohl slyšet mé divoké plány na den, až mě příště pustí ven. „Je pryč. Štěně je pryč a je to škoda, protože mělo dobrou krev. Jeho rodokmen byl skoro stejně dlouhý jako tvůj. Ale radši ztratím psa než člověka." Když jsem nereagoval, téměř laskavě dodal: „Přestaň po něm toužit. Takhle to bolí míň." Ale já nepřestal, a v jeho hlase jsem slyšel, že to ani ode mne nečeká. Vzdychl a pomalu se zvedl, aby se uložil ke spánku. Dál už ke mně nemluvil, jen zhasl lampu a posadil se na postel. Ale nespal, a do svítání chyběly ještě hodiny, když vstal, zvedl mě z podlahy a položil na vyhřáté místo, které v pokrývkách po jeho těle zůstalo. Pak šel znovu ven a několik hodin se nevracel.</p>
<p>Pokud jde o mne, byl jsem zkroušený a po několik dní mě soužily horečky. Burrich, jak věřím, dal na příslušných místech vědět, že prodělávám nějaké dětské onemocnění, a tak jsem měl klid. Ven jsem směl jít až za několik dní, a to ještě ne sám.</p>
<p>Později Burrich usilovně dohlížel na to, abych nedostal příležitost spřátelit se s nějakým zvířetem. Určitě si podle mne myslel, že uspěl, a do určité míry opravdu ano, poněvadž jsem již nenavázal úzký vztah s žádným psem či koněm. Vím, že to se mnou myslel dobře. Jenže já už se jím necítil být chráněn, nýbrž vězněn. Stal se dozorcem, který dohlížel na moji izolaci až s fanatickou horlivostí. Tehdy se ve mně usadila strašlivá osamělost, která zapustila kořeny hluboko v mé duši.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>3</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Úmluva</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Původ Umění zůstane již asi navždy zahalen tajemstvím. Uvnitř královské rodiny jsou sklony k Umění obzvláště silné, a přesto není omezeno pouze na královský dvůr. Zdá se, že je něco pravdy na lidovém rčení: „Když se mořská krev smísí s krví z planin, Umění rozkvete." Je přitom zajímavé, že Ostrované v Umění žádnou zvláštní zálibu nenacházejí, ale ani lid pocházející výhradně z původních obyvatel Šesti vévodství.</emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>Je už v povaze světa, že všechny věci usilují o rytmus a v tomto rytmu o jistý mír? Alespoň mně to tak vždycky připadalo. Všechny události, ať už jakkoli otřesné či bizarní, jsou ve svých vrcholných okamžicích rozředěny pokračováním nezbytných úkonů každodenního života. Muži na bitevním poli, hledající mezi mrtvými raněné, se klidně zastaví, aby si odkašlali a vysmrkali se, a přitom jsou schopni pozvednout oči, aby na obloze sledovali divoké husy letící v klínu. Viděl jsem farmáře, kteří klidně pokračovali v orání a setí, bez ohledu na armády řinčící zbraněmi jen pár mil od nich.</p>
<p>Totéž platilo i pro mě. Ohlížím se do své minulosti a žasnu. Byl jsem odloučený od matky, odvlečený do cizího města a kraje, zanechaný otcem v péči jeho sluhy a potom ještě připravený o jediného zvířecího kamaráda; přesto jsem jednoho dne vstal z postele a znovu pokračoval v životě malého chlapce. Konkrétně to znamenalo vstát, když mě Burrich vzbudil, a následovat ho do kuchyně, kde jsem se vedle něho nasnídal. Pak jsem celý den strávil v Burrichově stínu. Jen zřídkakdy mi dovolil vzdálit se z jeho dohledu. Byl jsem mu neustále v patách a sledoval ho při práci, případně mu asistoval v mnoha menších úkonech. Večer pro mě znamenal další jídlo. Seděl jsem po jeho boku na lavici a sytil se, aniž by mé způsoby unikly jeho ostřížímu zraku. Pak se šlo nahoru do jeho obydlí, kde jsem strávil zbytek večera tichým sledováním ohně, zatímco on pil, nebo tichým sledováním ohně a čekáním na jeho návrat. Když zůstal doma a popíjel, rovněž při tom pracoval; spravoval a vyráběl postroje, míchal nějakou mast nebo vařil medicínu pro koně. Pracoval a já ho přitom sledoval a učil se, ačkoli mezi námi padlo jen málo slov, na něž si vzpomínám. Je zvláštní teď přemýšlet o těch dvou letech a ještě valné části roku dalšího, které takto uplynuly.</p>
<p>Naučil jsem se žít jako Molly a krást si chvilky času pro sebe, když byl Burrich odvolán, aby asistoval při štvanici nebo pomáhal při porodu klisně. Když se občas naskytla velkolepá příležitost a on se opil víc, než dokázal unést, odvážil jsem se proklouznout ven, ale to byly velmi nebezpečné výlety. Jakmile jsem byl volný, rychle jsem ve městě vyhledal své malé společníky a dováděl s nimi, dokud mi to strach dovolil. Šíleně jsem při tom postrádal Nosyho, skoro jako by mi Burrich od těla usekl jednu končetinu. Ale nikdo z nás o tom nemluvil.</p>
<p>Když se ohlížím zpět, myslím, že byl stejně osamělý jako já. Chivalry mu nedovolil, aby s ním odešel do exilu. Burrich zde zůstal opuštěný, aby se staral o jeho bezejmenného bastarda, u nějž posléze odhalil sklony k tomu, co on sám považoval za perverzi. A i když se mu později noha zhojila, zjistil, že už nikdy nebude jezdit na koni, lovit či i jen chodit jako dřív. To vše muselo být těžké, moc těžké pro muže, jako byl Burrich. Nikdy si nikomu neposteskl, pokud vím. Ale při zpětném pohledu musím říci, že si ani nedovedu představit nikoho, komu by si ulevil. Oba jsme byli uzavřeni ve své osamělosti, a když jsme každý večer hleděli jeden na druhého, každý jsme v duchu viděli toho, kdo za to mohl.</p>
<p>Přesto musí vše plynout, zvláště čas, takže s ubíhajícími měsíci a roky jsem postupně začal zaujímat své místo v řádu věcí. Stal jsem se Burrichovým pomocníkem. Podával jsem mu věci dříve, než ho napadlo si o něco říci, uklízel jsem za ním, když zaopatřil zvířata, dohlížel jsem na to, aby sokoli měli čistou vodu, a vybíral klíšťata psům, kteří se vrátili z lovu. Lidé si na mě zvykli a už tolik necivěli. Zdálo se, že někteří mě vůbec neberou na vědomí. Postupně ochabl i Burrichův dozor nade mnou. Pohyboval jsem se teď mnohem svobodněji, ale stále si dával pozor, aby se Burrich nedozvěděl o mých výletech do města.</p>
<p>Uvnitř hradu žily i další děti, mnohé z nich přibližně mého věku. Některé se mnou byly v příbuzenském vztahu jako vlastníci a vlastnice ze vzdáleného příbuzenstva. Avšak nikdy jsem s nimi nenavázal žádný skutečný vztah. Ty mladší střežily matky a chůvy, starší zas měly vlastní úkoly a povinnosti, které je zaměstnávaly. Většinou se ke mně nechovaly krutě; stál jsem prostě mimo jejich kruhy. Takže i když jsem Dirka, Kerryho či Molly celé měsíce neviděl, přesto zůstávali mými nejbližšími přáteli. Při svých prohlídkách hradu a během zimních večerů, kdy se všichni sešli ve Velkém sále, aby si poslechli pěvce, zhlédli loutkové představení nebo hráli hry, jsem se rychle naučil rozeznávat, kde jsem vítán a kde ne.</p>
<p>Držel jsem se raději z královnina dohledu, neboť kdykoli mě spatřila, pokaždé na mém chování nalezla nějakou chybu a pokárala za to Burriche. Také Regal představoval nebezpečí. Svým vzrůstem byl už skoro muž, ale nerozpakoval se mě odstrčit z cesty nebo přejít ledabyle přes mé hračky. Byl schopen takových malicherností a nevraživosti, s nimiž jsem se u Verityho nikdy nesetkal. Ne že by se mnou Verity pokaždé ztrácel čas, ale naše náhodná setkání nebyla nikdy nepříjemná. Když si mě všiml, vždy mi počechral vlasy nebo nabídl penny. Jednou nějaký sluha přinesl k Burrichovi kupu malých dřevěných hraček, vojáčků, koní a povozů, jejichž barvy už byly notně omšelé, se vzkazem, že Verity je objevil v koutě své šatní truhly a myslí si, že by se mi mohly líbit. Nemohu si vzpomenout na žádný další majetek, kterého bych si kdy cenil více.</p>
<p>Cob ve stájích, to byl další nebezpečný úsek. Když tam byl Burrich, mluvil se mnou Cob hezky a bral mě jako sobě rovného, ale jindy jsem mu nestál za řeč. Dal mi najevo, že nechce, abych se mu motal pod nohama, když pracuje. Posléze jsem zjistil, že na mě žárlí, protože Burrichova péče o mne jde na úkor přízně, kterou kdysi projevoval jemu. Nikdy se ke mně nechoval vyloženě krutě, nikdy mne neuhodil a ani se nestalo, že by mi nezaslouženě vynadal. Přesto jsem cítil jeho odpor k mé osobě a raději se mu vyhýbal.</p>
<p>Zato všichni zbrojnoši na mě brali velké ohledy. Po dětech z přístavní čtvrti Buckkeepu to byli asi nejbližší lidé, které jsem měl za přátele. Ale ať už jsou muži k devíti či desetiletému chlapci jakkoli ohleduplní, mají s ním jen pramálo společného. Sledoval jsem jejich drsné hry a naslouchal jejich historkám, ovšem na každou hodinu, kterou jsem strávil v jejich společnosti, připadly celé dny, kdy jsem mezi ně vůbec nezavítal. A přestože mi Burrich nikdy nezakázal chodit na strážnici, netajil se tím, že se mu to nelíbí.</p>
<p>A tak jsem byl a nebyl členem hradní komunity. Některým jsem se vyhýbal, některé jsem pozoroval a některé poslouchal. Ale k nikomu jsem nepociťoval vřelý vztah.</p>
<p>Až pak jednoho rána, na svých deset let stále trochu ostýchavý, jsem si hrál ve Velkém sále, kutálel se pod stoly a dováděl se štěňaty. Bylo ještě časné jitro. Den předtím proběhla hostina a oslavy trvaly celý den a dlouho do noci. Burrich se při té příležitosti opil do němoty. Skoro všichni lidé, šlechtici i sluhové, v tu dobu ještě spali, přičemž kuchyně mému vyhládlému žaludku mnoho nenabízela. Ale stoly ve Velkém sále skýtaly hojnost rozlámaného pečiva a talířů se zbytky masa. Byly tam také mísy s jablky a plátky sýra, zkrátka vše, co si může malý chlapec přát ukořistit. Velcí psi si vzali nejlepší kosti, s nimiž se stáhli do rohů sálu, a nechali štěňata, aby si přišla na menší kousky. Já si pod stolem našel poměrně velký kus masa zapečeného v těstě a podělil se o ně s vybranými oblíbenci mezi štěňaty. Po odchodu Nosyho jsem si vždycky dával pozor, aby Burrich neviděl, že projevuji příliš mnoho důvěrnosti k nějakému štěněti. Stále jsem nechápal, proč mi bránil ve sbližování se psy, ale nechtěl jsem riskovat život nějakého štěněte tím, že bych Burrichovi oponoval. A zatímco jsem se dělil o sousta se třemi mláďaty, zaslechl jsem pomalé praskající kroky na rákosem vystlané podlaze. Hovořili spolu dva muži, bavíce se o něčem hlubokými hlasy.</p>
<p>Myslel jsem, že jsou to kuchyňští sluhové, kteří se chystají uklízet. Vyškrábal jsem se zpod stolu, abych chňapl po několika dalších lahodných zbytcích, ještě než přijdou.</p>
<p>Nebyl to však žádný sluha, kdo se polekal mého náhlého zjevu, ale sám starý král, můj dědeček osobně. Kousíček za ním, po jeho boku, stál Regal. Jeho kalný zrak a zmuchlaný kabátec jasně vypovídaly o účasti na pitce předešlé noci. Králův nový šašek, jenom nedávno přijatý, cupital za nimi, mdlé oči vypoulené v bledožluté tváři. Bylo to tak prapodivné stvoření, s těstovitou kůží a v strakatém černobílém obleku, že jsem si stěží troufal na něj pohlédnout. To naopak Shrewd měl oči jasné, bradu a vlasy čerstvě přičísnuté a oděv bez poskvrnky. Chvíli se vzpamatovával z překvapení a pak poznamenal: „Vidíš, Regale, je to tak, jak jsem ti říkal. Příležitost se nabízí sama a někdo po ní chňapne; často někdo mladý, hnaný silou a lačností svého mládí. Královská Výsost si nemůže dovolit takové příležitosti ignorovat nebo dokonce připustit, aby byly vytvářeny pro jiné."</p>
<p>Král prošel kolem mne a dále rozváděl své téma, zatímco Regal na mě zlověstně pohlédl krví podlitýma očima. Úsečným mávnutím ruky mi naznačil, že bych se měl vytratit. Rychlým kývnutím jsem naznačil, že rozumím, ale nejprve jsem se vrhl ke stolu. Nacpal jsem si do vesty dvě jablka a popadl z větší části celý angreštový koláč, když se král náhle otočil a pokynul mi gestem. Jeho šašek ho mimicky napodobil. Na místě jsem ztuhl.</p>
<p>„Podívej se na něj," přikázal starý král.</p>
<p>Regal se na mě zlostně zahleděl a já se neodvážil ani hnout.</p>
<p>„Co z něho uděláš?"</p>
<p>Regal náhle vypadal zmateně. „Z něho? To je Fitz. Chivalryho bastard. Plíží se a krade jako obvykle."</p>
<p>„Šašku." Král Shrewd se pousmál, ale jeho pohled zůstal neoblomný. Šašek, jenž si myslel, že to patří jemu, se sladce usmál. „Máš snad uši zalité voskem? Neslyšíš, co ti říkám? Neptal jsem se tě ,co si z něho děláš?', ale ,co z něho uděláš?'. Tady před tebou stojí, mladý, silný a nápaditý. Jeho linie je každým coulem královská jako ta tvoje, třebaže se narodil na nesprávné posteli. Tak co z něho uděláš? Nástroj? Zbraň? Kamaráda? Nepřítele? Nebo ho necháš jen tak nečinně být, pro někoho, kdo se ho ujme a použije ho proti tobě?"</p>
<p>Regal se po mně úkosem podíval, minul mě pohledem, a když v sále nikoho dalšího nenašel, stočil svůj zmatený zrak zpátky ke mně. U kotníku mi škemralo štěně o zbytek masa, který jsme spolu předtím baštili. Napomenul jsem ho, ať je zticha.</p>
<p>„Toho bastarda? Vždyť je to ještě dítě."</p>
<p>Starý král si povzdechl. „Dnes. Dnešního rána a teď je ještě dítě. Až se příště otočíš, bude z něj mladík nebo, ještě hůře, muž, a pak už bude příliš pozdě, abys z něho něco udělal. Ale ujmi se ho hned, Regale, a vtiskni mu tvar. Za deset let od nynějška budeš vládnout jeho věrností. Místo nespokojeného bastarda, který by si mohl myslet, že je uchazečem o trůn, to bude tvá pravá ruka, svázán s rodinou duchem i krví. Bastard, Regale, to je jedinečná věc. Nasaď mu na ruku pečetní prsten, vyšli ho kupředu a vytvořil jsi diplomata, od něhož se žádný cizí vládce neodváží odvrátit. Můžeš ho bezpečně poslat tam, kde nelze riskovat život pokrevního prince. Představ si možnosti využití někoho, kdo je a není z královské pokrevní linie. Výměny rukojmí. Válečná spojenectví. Tichá práce. Diplomacie nože."</p>
<p>Regalovi se při posledních králových slovech rozšířily oči. Chvíli jsme všichni tři do ticha oddechovali a dívali se jeden na druhého. Když pak Regal promluvil, znělo to, jako by mu v krku uvízl suchý chléb. „Proč mluvíš o takových věcech před tím klukem? O jeho využití jako nástroje, jako zbraně. Myslíš, že si ta slova nebude pamatovat, až vyroste?"</p>
<p>Král Shrewd se zasmál, až se zvuk odrazil od kamenných stěn sálu. „Nebude pamatovat? Samozřejmě že bude. S tím také počítám. Jen se podívej na jeho oči, Regale. Zračí se v nich inteligence a možná i nadání k Umění. Byl bych blázen, kdybych mu lhal. A ještě hloupější by bylo zahájit jeho výcvik a výchovu bez nějakého vysvětlení. Protože tak by jeho mysl zůstala ladem pro všemožná semena, která by tam mohli zaset druzí. Není to tak, hochu?"</p>
<p>Pevně na mě hleděl a já si pojednou uvědomil, že jeho pohled opětuji. Po celou dobu jeho proslovu se naše zraky vpíjely do sebe a my si četli jeden ve druhém. V očích toho muže, jenž byl mým dědečkem, se zračila poctivost, ač poněkud drsného, ba kamenného charakteru. Neplynula z toho sice vůbec žádná útěcha, ale já alespoň věděl, že se mohu spolehnout na to, že tam vždycky bude. Pomalu jsem přikývl.</p>
<p>„Pojď sem."</p>
<p>Šel jsem zvolna k němu. Když jsem stál u něho, poklekl najedno koleno, aby mi viděl zpříma do očí. Šašek si slavnostně klekl vedle nás a hleděl vážně z jedné tváře do druhé. Regal na nás všechny shlížel shora. V té době jsem vůbec nechápal ironu celé situace, kdy starý král pokleká ke svému bastardímu vnukovi. A tak jsem zachoval vážnost, zatímco on mi vzal z rukou koláč a hodil ho štěňatům, která se courala za mnou. Z hedvábných záhybů u svého krku vytáhl jehlici a slavnostně ji zapíchl do mé obyčejné vlněné košile.</p>
<p>„Od nynějška jsi můj," pravil a zjevně ten nárok nadřazoval poutu krve, kterou jsme měli společnou. „Nemusíš jíst žádné zbytky po ostatních. Budu se o tebe starat, a postarám se dobře. Jestli se nějaký muž či žena někdy pokusí obrátit tě proti mně tím, že by ti nabídli více než já, pak přijď ke mně a pověz mi o té nabídce a já sám ti ji splním. Nikdy ve mně nenalezneš lakomého muže ani nebudeš moci jako důvod zrady uvést špatné zacházení. Věříš mi, chlapče?"</p>
<p>Přikývl jsem, stále tím němým způsobem, který jsem měl ve zvyku, ale jeho upřené hnědé oči žádaly víc.</p>
<p>„Ano, Sire."</p>
<p>„Dobře. Vydám teď ohledně tebe nějaké rozkazy. Hleď, abys podle nich jednal. Když se ti některý bude zdát divný, pověz to Burrichovi. Nebo mně. Prostě přijď ke dveřím mé komnaty a ukaž tu jehlici. Budeš vpuštěn."</p>
<p>Sklopil jsem oči k rudému kameni, který se skvěl usazen ve stříbře. „Ano, Sire," vysoukal jsem znovu ze sebe.</p>
<p>„Ach," řekl měkce, a já v jeho hlase vycítil stopu lítosti, aniž bych věděl nad čím. Očima mě mlčky propustil a já si rázem uvědomil své okolí, štěňata, Velký sál a Regala, který mě sledoval s nelibostí ve tváři, a také šaška, jenž horlivě, leč bezvýrazně přikyvoval. Král vzápětí povstal. Když se otočil jinam, přešel mne mrazivý pocit, jako bych náhle shodil plášť. Byla to má první zkušenost s Uměním v pojetí mistra.</p>
<p>„Ty nesouhlasíš, Regale, že ne?" Králův tón byl konverzačního rázu.</p>
<p>„Můj král si může dělat, cokoli se mu zlíbí," odvětil Regal nevrle.</p>
<p>Král Shrewd si povzdychl. „Na to jsem se tě neptal."</p>
<p>„Má matka královna jistě nebude souhlasit. Tvá náklonnost k tomu chlapci pouze vyvolá dojem, že ho uznáváš za člena rodiny. Podnítí ho to k myšlenkám, a k tomu ostatnímu.</p>
<p>„Cháá!" zakuckal se král, jako by se náramně bavil.</p>
<p>Regal se náhle rozčílil. „Má matka královna s tebou nebude souhlasit, ani nebude nadšena. Má matka - "</p>
<p>„Se mnou nesouhlasí a ani mnou není nadšena už nějaký ten rok. Sotvaže si toho všimnu, Regale. Bude vyskakovat a skuhrat a zase mi vyhrožovat, že se vrátí do Farrow, aby tam žila jako vévodkyně a ty jako vévoda po ní. A jestli bude moc vzteklá, pohrozí mi, že kdyby chtěla, Tilth a Farrow se vzbouří a povstanou a vyhlásí nezávislé království, s ní v čele jako s královnou."</p>
<p>„A se mnou jako s králem po ní!" dodal Regal vyzývavě.</p>
<p>Shrewd si pro sebe přikývl. „Jistě, to jsem si mohl myslet, že ti do mysli naočkovala tak podlou zradu. Poslyš, chlapče. Ta může akorát peskovat sluhy a házet po nich nádobí, ale nikdy se na víc nezmůže. Protože dobře ví, že lepší je být královnou v pokojném království než vévodkyní vzbouřeného vévodství. A ve Farrow nemají důvod proti mně povstat, snad kromě těch, které si ona sama líhne v té své pošetilé hlavě. Její ambice odjakživa převyšovaly její schopnosti." Odmlčel se a podíval se zpříma na Regala. „A v kralování je to ta nejpolitováníhodnější chyba."</p>
<p>Cítil jsem to hněvivé dmutí, které v sobě Regal potlačoval, zatímco se zarytě díval do země.</p>
<p>„Tak už pojď," řekl král a Regal vyrazil poslušně za ním jako pes. Ale poslední pohled, který mi věnoval, byl plný jedu a nenávisti.</p>
<p>Stál jsem tam a sledoval, jak starý král opouští sál. Cítil jsem, jak sál rezonuje mou opuštěností. Podivný muž. Ač jsem byl bastard, neváhal se prohlásit za mého dědečka, a tak měl na požádání to, zač by jinak musel platit. Jeho bledý šašek se u dveří zastavil. Na okamžik se ohlédl a tenkýma rukama udělal nesrozumitelné gesto. Mohlo to stejně dobře znamenat výsměch jako požehnání. Anebo to byly jen kejkle bláznových rukou. Potom se usmál, vyplázl na mě jazyk a otočiv se spěchal za králem.</p>
<p>I přes královy sliby jsem si náprsenku vesty nacpal sladkými dobrotami. Spolu se štěňaty jsme se pak o ně podělili v bezpečí za stájemi. Byla to mnohem větší snídaně, než na jakou byl kdokoli z nás zvyklý, a můj žaludek nespokojeně reptal ještě hodiny poté. Štěňata se svinula na zem a spokojeně usnula, ale já v duchu tonul mezi očekáváním a hrůzou. Skoro jsem doufal, že z toho nic nebude a že král na svá slova zapomene. Ale nezapomněl.</p>
<p>Až pozdě večer jsem se konečně vyštrachal do schodů a vnesl se do Burrichovy světnice. Strávil jsem celý den úvahami o tom, co by pro mne ta ranní slova mohla znamenat. Měl jsem si ty starosti raději ušetřit. Neboť jakmile jsem vešel, Burrich odložil část postroje, kterou právě spravoval, a upřel veškerou pozornost na mě. Chvíli na mě zamyšleně hleděl a já mu pohled opětoval. Něco se změnilo, dostal jsem strach. Celý ten čas od doby, kdy odnesl pryč Nosyho, jsem věřil, že Burrich má moc i nad mým životem a smrtí; že bastarda se lze zbavit stejně snadno jako štěněte. To mi však nebránilo, abych si k němu vypěstoval silnou náklonnost; člověk nemusí zrovna milovat, aby na někom závisel. Vědomí, že se na Burriche mohu spolehnout, byla jediná opravdová jistota, kterou jsem v životě měl, a nyní jsem cítil, jak se pode mnou otřásá.</p>
<p>„Tak," pronesl nakonec a vložil do toho slova veškerou definitivnost. „Tak. To ses před ním musel pěkně předvést, že? Musel jsi na sebe upoutat pozornost. Dobře. Teď už je rozhodnut, co s tebou udělá." Vzdychl a jeho mlčení nabylo jiného rázu. Chviličku jsem měl skoro pocit, že mě lituje. Pak promluvil:</p>
<p>„Mám ti na zítřek vybrat koně. Král navrhoval, že by měl být mladý, abych vás vycvičil společně. Jenže já ho přemluvil, abys začínal na starším, klidnějším zvířeti. Jeden žák stačí, řekl jsem mu. Mám však vlastní důvod pro to, abych ti dal zvíře, které je... méně vnímavé. Hleď, aby ses dobře choval; dozvím se, jestli se flinkáš. Rozumíme si?"</p>
<p>Rychle jsem přikývl na souhlas.</p>
<p>„Odpověz, Fitzi. Budeš muset odpovídat slovy, když budeš ve styku s vychovateli a učiteli."</p>
<p>„Ano, sire."</p>
<p>Takový byl Burrich. Nejpřednější pro něj bylo svěřit mi do péče koně. Když pak vyjádřil ještě vlastní obavy, zbytek mi oznámil už jen jakoby mimochodem.</p>
<p>„Od teďka budeš na nohou zároveň se sluncem, hochu. Ráno se budeš učit u mne. Starat se o koně a zvládat ho. A jak pořádně prohánět psy a přimět je, aby tě poslouchali. Lidský způsob ovládání zvířat je to, čemu tě naučím." Poslední slova hodně zdůraznil a odmlčel se, aby měl jistotu, že rozumím. Srdce v hrudi mi pokleslo a už jsem chtěl mlčky kývnout, vzápětí jsem ale dodal: „Ano, sire."</p>
<p>„Odpoledne tě budou mít v práci oni. Zbraně a podobně. Nejspíš i Umění, přijde na to. V zimních měsících bude výuka uvnitř. Jazyky a znaky. Psaní, čtení a počty, to nepochybně. Také historie. Co si s tím vším počneš, to nevím, ale hleď, aby ses učil dobře a dělal králi radost. Je to člověk, kterému není radno se znelíbit, a už vůbec ne vzepřít. Vůbec nejmoudřejší je nenutit ho, aby si tě všímal. Ale před tím jsem tě nevaroval a teď už je pozdě."</p>
<p>Odkašlal si a nadechl se: „Och, a pak se změní ještě jedna věc." Vzal kus kůže, na němž předtím pracoval, a znovu se nad ním sklonil. Jako by mluvil ke svým prstům: „Budeš teď mít svou vlastní řádnou místnost. Nahoře na hradě, kde spávají všichni ze šlechtické krve. Spal bys tam už teď, kdyby ses byl obtěžoval přijít včas."</p>
<p>„Cože? Tomu nerozumím. Místnost?"</p>
<p>„Och, to ti ta pusa takhle jede, když chceš? Slyšel jsi dobře, chlapče. Budeš mít svou vlastní místnost nahoře na hradě." Odmlčel se a pak otevřeně dodal: „Konečně budu mít zase své soukromí. Och, a zítra ti také vezmou míry na šaty. A na boty. Ale jaký to má smysl obouvat nohu, která stále roste, to ne - "</p>
<p>„Nechci místnost tam nahoře." Ať už bylo bydlení s Burrichem jakkoli neúnosné, při vidině neznáma mi najednou připadlo lepší. Představil jsem si prostornou, studenou kamennou místnost, číhající stíny v koutech.</p>
<p>„Prostě tam jednu budeš mít," oznámil mi nesmlouvavě Burrich. „A už je dávno nejvyšší čas. Jsi Chivalryho potomek, třebaže nejsi řádně zplozený syn, a nechávat tě tady ve stáji jako nějaké zaběhlé štěně, to se opravdu nehodí."</p>
<p>„Mně to nevadí," protestoval jsem zoufale.</p>
<p>Burrich zvedl oči od práce a vážně na mě pohlédl. „Ale, ale. Dnes večer jsme nějak moc upovídaní, ne?"</p>
<p>Sklopil jsem před jeho pohledem zrak. „Ty tu přece taky žiješ," řekl jsem trucovitě. „A nejsi žádné zaběhlé štěně."</p>
<p>„Ale nejsem ani princův bastard," řekl stroze. „Budeš od teďka žít na hradě, Fitzi, a to je vše."</p>
<p>Odvážil jsem se na něj podívat. Už zase mluvil ke svým prstům.</p>
<p>„Raději bych byl tím zaběhlým štěnětem," troufl jsem si říci. A potom mi veškeré mé obavy podlomily hlas: „Ty bys jim přece nedovolil udělat tohle zaběhlému štěněti, změnit vše tak najednou. Když dávali štěně barváře lordu Grimbsymu, poslal jsi s ním i svou starou košili, aby mělo něco, co by bylo cítit domovem, než si zvykne."</p>
<p>„Jenže," vyhrkl, „já ne... pojď sem, Fitzi. Pojď sem, hochu."</p>
<p>A jako to štěně jsem se vrhl k němu, k jedinému pánovi, kterého jsem měl, a on mě lehce poplácal po zádech a počechral mi vlasy, skoro jako kdybych byl pes.</p>
<p>„Tak už se neboj. Není se čeho bát. A stejně," dodal a já slyšel, jak jeho hlas měkne, „jenom nám řekli, že budeš mít nahoře na hradě místnost. Nikdo neříkal, že tam musíš každou noc spávat. Někdy v noci, až se ti vše bude zdát moc a moc opuštěné, můžeš zase najít cestu sem dolů. Jo, Fitzi? Zdá se ti to tak správné?"</p>
<p>„Myslím, že jo," zamumlal jsem.</p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>V dalších čtrnácti dnech mě zasáhl příval náhlých změn. Druhého dne za úsvitu mě Burrich vzbudil, vykoupal a vydrhl v kádi, zastřihl mi vlasy z očí a zbytek mi spletl vzadu do copánku, který jsem vídal u starších mužů na hradě. Pak řekl, abych si oblékl své nejlepší šaty, a mrzutě zamlaskal nad tím, jak jsem z nich vyrostl.</p>
<p>S pokrčením ramen nakonec konstatoval, že se nedá nic jiného dělat.</p>
<p>Pak jsme zamířili do stájí, kde mi Burrich ukázal klisnu, která teď byla moje. Měla srst šedé barvy, mírně grošovanou. Její hříva a ocas, tlama a manžety byly načernalé, jako kdyby prošla sazemi. A takové měla i jméno. Sooty (Ukoptěná) . Bylo to klidné zvíře, dobře stavěné a dobře udržované. Méně náročného koně si lze jen stěží představit. Ve své dětské naivitě jsem doufal, že alespoň dostanu nějakého čilého valacha. Místo toho jsem měl jezdit na Sooty. Snažil jsem se své zklamání skrýt, ale Burrich to musel vycítit. „Myslíš si, že není nic moc, že? A na kolika koních jsi do včerejška jezdil, Fitzi, když ohrnuješ nos nad tak poslušným, zdravým zvířetem, jako je Sooty? Čeká hříbě s tím vzpurným hnědým hřebcem od lorda Temperance, takže hleď, abys s ní zacházel jemně. Její výcvik měl dosud na starost Cob; doufal, že z ní udělá dostihového koně. Ale já rozhodl, že se více hodí k tobě. Cob je z toho teď trochu vedle, ale já mu slíbil, že může znovu začít s jejím hříbětem.</p>
<p>Burrich pro mě upravil staré sedlo. Zapřísahal se, že bez ohledu na mínění krále se budu muset předvést jako jezdec ještě dříve, než mi nechá udělat nové. Sooty hladce vykročila a pohotově reagovala na uzdu i kolena. Cob na ní odvedl znamenitou práci. Její povaha a mysl na mě působily jako klidné vody rybníka. Mělali nějaké myšlenky, určitě se netýkaly toho, co právě děláme, ale Burrich mě tak ostře sledoval, že jsem neriskoval a nepokoušel se do její mysli vetřít. A tak jsem na ní jen slepě jezdil a mluvil k ní koleny a otěžemi a přesouváním váhy. Fyzicky mě to vyčerpalo dlouho předtím, než první lekce skončila, což Burrich dobře viděl. To však neznamenalo, že by mi prominul její vyhřebelcování a nakrmení a pak vyčištění sedla a postrojů. Její hříva byla hladce vyčesaná, bez jediného smítka, a stará sedlová kůže se jen svítila olejem, než jsem směl odejít do kuchyně a najíst se sám.</p>
<p>Když jsem však vyrazil k zadním kuchyňským dveřím, dopadla mi na rameno těžká Burrichova ruka.</p>
<p>„Tohle už není pro tebe," řekl mi nesmlouvavě. „Pro vojáky, zahradníky a podobně je to fajn. Je tady však i sál, kde jedí urození - a jejich zvláštní sluhové. A tam se teď budeš stravovat i ty."</p>
<p>A s těmi slovy mě nasměroval do zešeřelé místnosti, které dominoval dlouhý stůl spolu s dalším, vyšším stolem v jeho čele. Na nich bylo přichystáno jídlo - snad na všechny způsoby - a lidé v sále jedli, tak jak kdo přišel. Když u vyššího stolu chyběl král s královnou a princové, jako právě toho dne, nikdo se formalitami nezatěžoval.</p>
<p>Burrich mě dostrkal až k místu po levé straně stolu, od středu blíže k čelu, ale ne moc. On sám jedl na téže straně, ale o něco níže. Byl jsem vyhládlý a nikdo si mě příliš nevšímal, takže jsem se nerozpakoval a rychle jsem se vypořádal s velikánskou porcí jídla. Jídlo kradené přímo z kuchyně bylo sice teplejší a čerstvější, ale takovými věcmi se dorůstající chlapec příliš nezatěžuje. Konečně jsem se po tom hladovém dopoledni pořádně najedl.</p>
<p>S plným žaludkem jsem se začal v duchu zaobírat svým oblíbeným písečným náspem, vyhřívaným sluncem. Na něm jsem často se štěňaty ohařů trávil ospalá odpoledne mezi králičími norami. Začal jsem vstávat od stolu, když se ke mně najednou zezadu přitočil nějaký chlapec a oslovil mě:</p>
<p>„Pane?"</p>
<p>Rozhlédl jsem se kolem sebe, ke komu to mluví, všichni se však horlivě skláněli nad jídlem. Chlapec byl vyšší než já a jenom o několik let starší, takže jsem na něj udiveně civěl, přičemž on se mi podíval do očí a zopakoval: „Pane? Už jste dojedl?"</p>
<p>Pohodil jsem hlavou na souhlas, příliš zaskočen, abych ze sebe něco vypravil.</p>
<p>„Pak tedy máte jít se mnou. Posílá mě Hod. Jste očekáván dnes odpoledne na zbrojnici. Máte mít bojový výcvik. Tedy pokud s vámi skončil Burrich."</p>
<p>Burrich se pojednou objevil vedle mě a překvapil mě tím, jak ke mně přiklekl. Zatímco mluvil, rovnal mi kazajku a přihlazoval vlasy.</p>
<p>„Pokud jde o mne, pro tuto chvíli jsem skončil. A ty se nedívej tak vyjeveně, Fitzi. Myslel sis snad, že král je muž, který nedrží slovo? Utři si pusu a jdi si po svých. Hod je přísnější učitel než já; na cvičišti ve zbrojnici se nebude opozdilost tolerovat. A teď hajdy za Brantem."</p>
<p>Se schlíplým srdcem jsem ho poslechl. Když jsem vycházel za chlapcem ze sálu, zkusil jsem si představit přísnějšího učitele, než byl Burrich. Byla to děsivá myšlenka.</p>
<p>Venku před sálem hoch rychle odhodil své vybrané způsoby. „Jak se jmenuješ?" zeptal se, když mě vedl po štěrkové cestě ke zbrojnici a cvičným kurtům.</p>
<p>Pokrčil jsem rameny a podíval se jinam, předstíraje náhlý zájem o keře podél cesty.</p>
<p>Brant si zkušeně odfrkl. „Koukej, nějak se ti říkat musí. Jak ti říká ten starý pajdavka Burrich?"</p>
<p>Jeho neskrývané opovržení Burrichem mě natolik zaskočilo, že jsem vyhrkl: „Fitz. Říká mi Fitz."</p>
<p>„Fitz?" zařehnil se. „To jako vydařený kiks? Ten starý mrzák si moc nebere servítky."</p>
<p>„Nohu mu poranil divočák," vysvětloval jsem. Brant mluvil, jako kdyby Burrichovo kulhání bylo k smíchu a on to ještě stavěl na odiv. Z jakéhosi důvodu se mě jeho posměch dotýkal.</p>
<p>„To vím přece taky!" zasupěl pohrdavě. „Nabral ho rovnou do kosti. Velký starý kanec, chystal se právě sejmout Chiva, když mu do cesty vlezl Burrich. A tak místo něho dostal Burriche a půl tuctu psů, co jsem alespoň slyšel." Prošli jsme otvorem v břečťanem porostlé zdi a před námi se prostíraly cvičné kurty. „Chiv přijel a myslel si, že to prase jenom dorazí, když ono vyskočilo a vyrazilo za ním. Navíc, pokud jsem dobře slyšel, zlomilo princi kopí, kterým na ně mířil."</p>
<p>Šel jsem chlapci v patách a chytal jeho slova, když on se náhle otočil proti mně. Tak mě to zaskočilo, jen že jsem nespadl a klopýtl nejistě dozadu. Brant se mi vysmál. „Myslím, že to pro Burriche musel být panečku rok, to, jak na sebe pořád bral Chivalryho osud, že? Tak jsem to alespoň slyšel říkat chlapy. Že Burrich na sebe vzal Chivalryho smrt a u sebe ji proměnil v kulhavou nohu a že se ujal Chivova bastarda a udělal si z něho mazlíčka. Co bych ale rád věděl, jak to, že máš mít tak najednou bojový výcvik? Jo, a navíc ještě koně, jak jsem slyšel."</p>
<p>V jeho tónu zaznívalo cosi víc než pouhá žárlivost. Za tu dobu už jsem pochopil, že mnoho lidí vidí ve štěstí jiného své vlastní příkon. Vycítil jsem jeho sílící nepřátelství, jako kdybych neohlášen vstoupil na území nějakého psa. Avšak se psem bych mohl být v kontaktu pomocí mysli a ujistit ho o svých záměrech. Kdežto u Branta bylo pouze nepřátelství jako bouře nabírající na síle. Nevěděl jsem, jestli se mi nechystá jednu vrazit a jestli očekává, že mu to vrátím, nebo se dám na ústup. Už jsem se málem rozhodl utéci, když se za Brantem vynořila statná postava celá v šedém a pevně ho zezadu chňapla za krk.</p>
<p>„Slyšela jsem, jak král říkal, že hoch má mít výcvik, ano, i koně, aby se naučil jezdectví. A to mi stačí a pro tebe by to mělo být víc než dost, Brante. A podle toho, co jsem slyšela, ti prý bylo řečeno, abys ho přivedl sem a pak se hlásil u mistra Tullumea, který pro tebe má další posílky. Slyšel jsi to také tak?"</p>
<p>„Ano, madam." Brantova bojechtivost se rázem proměnila v souhlasné nadskakování.</p>
<p>„A zatímco ty ,posloucháš' všechny důležité drby, mohu ti jen zdůraznit, že žádný moudrý muž nikdy neříká všechno, co ví. A že ten, kdo nosí v hlavě klepy, tam má jen sotva něco jiného. Rozumíš mi, Brante?"</p>
<p>„Myslím, že ano, madam."</p>
<p>„Ty myslíš, že ano? Potom tedy budu mluvit jasněji. Přestaň už být malá slídivá drbna a věnuj se svým povinnostem. Buď pilný a ochotný a pak si snad lidé začnou říkat, že jsi můj ,mazlíček'. Mohla bych se postarat, abys byl tolik zaměstnán, že na klepy budeš mít stěží čas."</p>
<p>„Ano, madam."</p>
<p>„A ty, hochu." Brant už mezitím upaloval po cestě, když se otočila ke mně a řekla: „Pojď se mnou."</p>
<p>Starší žena ani nečekala, jestli jsem uposlechl nebo ne. Energicky vyrazila přes cvičná prostranství a já za ní musel poklusávat, abych jí stačil. Zdusána země na cvičišti byla dotvrda spečená a slunce mi pražilo na ramena. Vzápětí se ze mne řinul pot. Ale ženě její rychlý krok zjevně nečinil potíže.</p>
<p>Byla celá oblečená v šedém; v dlouhé tmavě šedé tunice, kamaších světle šedé barvy a přes to všechno měla šedou koženou zástěru, která jí sahala skoro po kolena. Domníval jsem se, že je to nějaká zahradnice, ačkoliv jsem žasl nad měkce vydělanými šedými botami, které měla na nohou.</p>
<p>„Byl jsem poslán na lekce... k Hodovi," dokázal jsem ze sebe vysoukat.</p>
<p>Krátce přikývla. Dostali jsme se do stínu zbrojnice a mně se při pohledu na otevřené kurty vděčně rozšířily oči.</p>
<p>„Mám se učit o zbraních a výzbroji," řekl jsem čistě pro případ, že by přeslechla má předchozí slova.</p>
<p>Opět přikývla a zatlačila do dveří budovy připomínající stodolu. Ocitli jsme se ve vnější zbrojnici. Tady, jak jsem věděl, byly uloženy cvičné zbraně. Kvalitní železo a ocel se nacházely přímo na hradě. Uvnitř zbrojnice panovalo mírné pološero a příjemný chládek. Bylo to tam cítit dřevem, potem a čerstvě nastlaným rákosím. Žena se nezastavovala a já šel za ní až ke stojanu, v němž byla zásoba bílých ohlazených tyčí.</p>
<p>„Jednu si vyber," vyzvala mě, a byla to vůbec první slova, která řekla od doby, kdy mi přikázala jít za ní.</p>
<p>„Neměl bych raději počkat na Hoda?" zeptal jsem se bázlivě.</p>
<p>„Já jsem Hod," odvětila netrpělivě. „A nyní si, hochu, vezmi hůl. Chci s tebou být chvíli sama, než přijdou ostatní. Abych viděla, z jakého jsi těsta a co víš."</p>
<p>Netrvalo jí dlouho, aby zjistila, že vím o něco víc než málo a že se nechám snadno zastrašit. Hned po několika klepnutích a odrazech mi svou hnědou tyčí lehce zasadila úder, který mi vyrazil hůl z brnících rukou.</p>
<p>„Hm," řekla, ani ne drsně, ani ne laskavě. Tentýž zvuk by mohl klidně vydat zahradník nad sadbovou bramborou, jež má na povrchu krápět plísně. Vydal jsem se v mysli jejím směrem a nalezl jsem tentýž druh klidu, který jsem objevil ve své kobyle. Neprojevovala vůči mně žádnou obezřetnost jako Burrich. Myslím, že to bylo vůbec poprvé, kdy jsem si uvědomil, že někteří lidé i některá zvířata vůbec netuší, že se jim dostávám pod kůži. Mohl bych v její mysli pátrat hlouběji, ale když jsem nenarazil na žádné nepřátelství, natolik se mi ulevilo, že jsem ani nechtěl žádné vyvolat. A tak jsem před ní jen mlčky a schlíple stál a podroboval se inspekci.</p>
<p>„Jak ti říkají, hochu?" zeptala se znenadání.</p>
<p>Už zase.</p>
<p>„Fitz."</p>
<p>Při tom tichém slovu se poněkud zamračila. Vyšponoval jsem se, jak jsem nejlépe uměl, a promluvil hlasitěji: „Burrich mi říká Fitz."</p>
<p>Mírně sebou trhla. „To sedí. Čubce říká čubko a bastardovi bastarde, to je celý Burrich. Ano... Myslím, že jeho důvody znám. Fitz jsi a Fitz ti budu říkat i já. A teď. Názorně ti ukážu, proč je ta tyč, kterou sis vybral, pro tebe moc dlouhá a tlustá. A pak si vybereš jinou."</p>
<p>A tak to také udělala a já si vybral jinou a ona mě pomalu provedla cvičením, jež se mi tehdy zdálo nekonečně složité, ale ke konci týdne už pro mě nebylo těžší než splétání hřívy Sooty. Skončili jsme právě v okamžiku, kdy se zbytek žáků nahrnul dovnitř. Byli čtyři, všichni jen o rok či o dva starší než já, ale zato mnohem zkušenější. Vznikla trapná situace, protože nyní zde byl lichý počet žáků a nikdo nechtěl za soupeřícího partnera nováčka.</p>
<p>Nějak jsem ten den přežil, ačkoli vzpomínka na to je v mé paměti milosrdně zahalena rozplizlým oparem. Vybavuji si, jak jsem byl rozlámaný, když nás Hod konečně propustila, a jak se ostatní hnali po cestě vzhůru na hrad, zatímco já se sklíčeně vlekl za nimi, proklínaje se za to, že jsem se kdy nachomýtl do přítomnosti krále. Ke hradu vedlo strmé stoupání a jídelní sál byl přeplněný a hlučný. Byl jsem příliš znavený na to, abych se pořádně najedl. Dušené maso a chleba bylo asi tak vše, co jsem měl. Zvedl jsem se od stolu a belhal se ke dveřím s vidinou tepla a klidu ve stájích, když vtom ke mně znovu přistoupil Brant.</p>
<p>„Váš pokoj je připraven," bylo vše, co mi řekl.</p>
<p>Střelil jsem zoufalým pohledem po Burrichovi, ale ten se právě živě bavil se svým sousedem a mého prosebného výrazu si vůbec nevšímal. Takže jsem se opět vydal za Brantem, tentokrát vzhůru po široké řadě kamenných schodů vedoucích do té části hradu, kterou jsem nikdy neprozkoumal.</p>
<p>Zastavili jsme se na podestě, kde byl malý stolek, z něhož vzal Brant svícen a zapálil svíčky. „Královská rodina přebývá v tomto křídle," informoval mě ležérně. „Král má ložnici velkou jako stáj na konci této chodby." Přikývl jsem a slepě věřil všemu, co mi řekl, ačkoli později jsem zjistil, že poslíček jako Brant by nikdy do královského křídla nepronikl. To už bylo pro výše postavené lokaje. Po další řadě schodů mě vzal za paži a opět se zastavil. „Návštěvníci mají místnosti tady," řekl, mávaje svícnem, takže plameny v pohybu vypadaly jako žhavé čáry. „Samozřejmě jen ti důležití."</p>
<p>Když jsme pak stoupali další řadou, schody se po prvních dvou stupních znatelně zužovaly. Na další podestě jsme se znovu zastavili a já s hrůzou vzhlédl nahoru na ještě užší a strmější schodiště. Ale tam už mne Brant nevedl. Místo toho jsme se vydali přilehlým křídlem, minuli troje dveře a pak Brant odšoupl zástrčku na laťových dveřích a ramenem do nich strčil. Ztěžka a ztuha se otevřely. „Místnost nebyla nějakou dobu používána," konstatoval spokojeně. „Ale teď je tvoje, takže vítej." S tím postavil svícen na truhlu, odlomil z něj jednu hořící voskovici a zmizel. Těžké dveře za sebou zavřel a zanechal mě v pološeru veliké neznámé místnosti.</p>
<p>Nějak jsem se opanoval, abych za ním nevyběhl nebo alespoň neotevřel dveře. Místo toho jsem vzal svícen a zažehl svícny na stěnách. Dvě další sady svíček zahnaly stíny zpátky do koutů. Byl tam krb a uvnitř ještě skomíral oheň. Trochu jsem ho prohrábl, spíše kvůli světlu než teplu, a začal zkoumat své nové obydlí.</p>
<p>Byla to jednoduchá čtvercová místnost s jedním oknem. Kamenné stěny z téhož materiálu, který jsem měl pod nohama, zkrášlovala jen jedna tapiserie zavěšená na zdi. Zvedl jsem svíci co nejvýše, abych si ji prohlédl, ale moc světla na ni nevrhala. Podařilo se mi rozeznat jakési zářící okřídlené stvoření a před ním královsky vyhlížející postavu v prosebné pozici. Později jsem se dozvěděl, že to je král Wisdom, jemuž právě projevuje přízeň Elderling. V tu dobu mi však výjev připadal hrozivý a odvrátil jsem se od něj pryč.</p>
<p>Někdo zde vyvinul povrchní snahu, aby místnost oživil. Na podlaze bylo roztroušeno čisté rákosí s bylinami a moje peřina působila nadýchaným dojmem, jako právě natřepaná. Dvě pokrývky přehozené přes ni byly z kvalitní vlny. Závěsy kolem postele byly roztaženy. Truhlu s lavicí, dva další kusy nábytku, pokrývala vrstva prachu. Pro mé neznalé oči to byla vskutku královská místnost. Opravdová postel s pokrývkami a závěsy kolem, lavice s poduškou a truhla na věci - to bylo více nábytku, než jsem kdy předtím pro sebe měl. A vzhledem k tomu, že byly výlučně pro moji potřebu, jevily se mi ještě o něco větší. Byl tam také krb, do něhož jsem vložil další kus dřeva, a okno s dubovou sedačkou pod parapetem, jež bylo sice zavřeno na okenice proti chladnému nočnímu vzduchu, ale nejspíš skýtalo výhled na moře.</p>
<p>Truhla byla jednoduchá a rohy měla opatřeny mosazným plechováním. Zvnějšku byla tmavá, ale když jsem ji otevřel, její vnitřek zářil světlými barvami a krásně voněl. Uvnitř truhly jsem nalezl své skrovné šatstvo, přinesené ze stájí. K tomu byly přidány dvě noční košile a v koutě truhly ležela smotaná vlněná houně. To bylo vše. Vzal jsem si jednu noční košili a truhlu zase zavřel.</p>
<p>Hodil jsem noční košili na postel a vyškrábal se na ni. Bylo ještě brzy, abych pomýšlel na spánek, ale celé tělo mě bolelo a já najednou neměl co dělat. Dole ve stájích by teď Burrich seděl, popíjel a spravoval postroje nebo cokoli jiného. V ohništi by plápolal oheň a zdola by se ozývaly tlumené zvuky koní, vrtících se ve stájích ze spaní. Místnost by byla cítit kůží a olejem a taky Burrichem, jenom ne vlhkým kamenem a prachem. Přetáhl jsem si noční košili přes hlavu a dal své oblečení k nohám postele. Zabořil jsem se do peřiny; byla chladivá a mně vmžiku naskočila husí kůže. Zvolna jsem ji svým tělem vyhříval a začínal se uvolňovat. Měl jsem za sebou pestrý a náročný den. Únavu a bolest jsem cítil snad v každém svalu. Věděl jsem, že bych ještě měl vstát a zhasnout svíčky, ale nedokázal jsem v sobě sebrat energii ani vůli na to, abych je sfoukl a místnost by zaplavila hlubší tma. A tak jsem jenom dřímal s víčky napůl přivřenými a sledoval skomírající plameny malého krbového ohně. Marně jsem toužil po něčem jiném, po jakékoli jiné situaci, jež by neměla nic společného s touto osiřelou komnatou ani s napjatostí Burrichovy světnice. Po klidu a pokoji, který jsem snad kdysi někde zažil, ale už jsem si na to nedokázal vzpomenout. A tak jsem usnul hlubokým spánkem zapomnění.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>4</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Učení</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Vypráví se příběh o králi Victorovi, muži, který dobyl vnitro</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>zemská území, která se nakonec st</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la vévodstvím Farrow. Když ke svým državám vzápětí připojil i Sandsedge, poslal pro ženu, kt</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rá, nebýt toho, že si Victor podmanil její zemi, by byla královnou Sandsedge. Ta se</emphasis><emphasis> velmi znep</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>kojena vy</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>pravila na Buckkeep; bála se tam jet, ale ještě více se obá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vala následku, které by p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>stihly její lid, kdyby ho vyzvala, aby ji ukryl. Když dorazila na hrad, byla udivena, ale i tro</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>chu dotčena tím, že ji Victor nezamýšlel využít jako služku, nýbrž jako učitelku svých dětí, aby se naučily jazyku a zvy</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>kům jejího lidu. Když se ho otázala, proč se rozhodl děti učit mravům lidu ze Sandse</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ge, král odpověděl: ,Panovník musí patřit všemu svému lidu, neboť člověk může vládnout jen tomu, co sám zná." Později se dobrovolně stala ženou jeho nejstaršího syna a při své korun</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vaci přijala jméno královna Grac</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ousness.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>Probudil jsem se s tváří zalitou sluncem. Někdo předtím vešel do pokoje a otevřel okenice. Na víku od truhly stála mísa, utěrka a džbán s vodou. Byl jsem za to vděčný, ale ani omytí tváře mě neobčerstvilo. Byl jsem rozespalý a otupělý a připadal si nesvůj z toho, že někdo mohl vejít do pokoje a volně se tam pohybovat, aniž by mě vzbudil.</p>
<p>Přesně jak jsem předpokládal, z okna byl pěkný výhled na moře, ale já neměl času nazbyt, abych se tou krásou pokochal. Letmý pohled na slunce mi říkal, že jsem zaspal. Hodil jsem na sebe šaty a vyrazil do stájí, aniž bych si udělal čas na snídani.</p>
<p>Jenže Burrich na mě toho rána neměl čas. „Vrať se zpátky na hrad," poradil mi. „Paní Hasty už sem poslala Branta, aby se po tobě podíval. Má ti brát míry na šaty. Raději ji hned najdi; je strašně uspěchaná, jak už praví její jméno, a jistě nebude ráda, když jí narušíš dopolední plán."</p>
<p>Při poklusu zpátky na hrad se mi v těle ozvaly všechny bolesti z předešlého dne. A třebaže jsem se děsil toho, až najdu paní Hasty a ona mě změří na šaty, jež jsem podle svého názoru vůbec nepotřeboval, byl jsem rád, že nemusím znovu sedět na koňském hřbetě.</p>
<p>Když jsem se za kuchyní vyptal na cestu nahoru, nakonec jsem paní Hasty našel v místnosti jen několik dveří od mé ložnice. Ostýchavě jsem se ve dveřích zastavil a nakoukl dovnitř. Ze tří vysokých oken proudilo dovnitř světlo a poloslaný vánek. U jedné zdi se vršily koše s přízí a obarvenou vlnou, zatímco u protilehlé zdi na vysoké polici ležela pestrá směsice pláten. Nad tkalcovským stavem spolu hovořily dvě mladé ženy a ve vzdáleném koutě se u kolovratu mírně pohupoval nějaký mládenec, ne o moc starší než já. Nepochyboval jsem o tom, že další žena s širokými rameny, stojící naproti mně, je paní Hasty.</p>
<p>Dvě ženy u stavu si mě všimly a přerušily hovor. Také paní Hasty se otočila a vzápětí už jsem byl v jejích spárech. Neobtěžovala se s představováním nebo vysvětlováním, co se mnou zamýšlí dělat. Rázem jsem stál na stoličce a za neustálého mumlání jsem byl přeměřován a otáčen, bez ohledu na moje postavení nebo jenom pouhé lidství. Hasty ze mne servala oblečení a podala ho jedné z žen, přičemž velmi chladně poznamenala, že jí hodně připomínám mladého Chivalryho a že moje míry a barva pleti jsou bezmála tytéž, jako měl on v mém věku. Pak se žen ptala na jejich mínění, zatímco ke mně přikládala role rozličných látek.</p>
<p>„Tahle," řekla jedna z žen. „Ta modrá docela lahodí jeho tmavé pleti. Vyjímala by se dobře i na jeho otci. Ještě že Patience toho kluka nikdy nemusela vidět. Chivalryho pečeť na jeho tváři je až příliš zřejmá na to, aby si ještě směla ponechat nějakou hrdost."</p>
<p>A zatímco jsem tam stál zabalený do látek, poprvé jsem si vyslechl to, co již všichni ostatní na Buckkeepu věděli. Tkadleny dopodrobna probíraly, jak se zpráva o mně donesla na hrad a k Patience dlouho předtím, než jí to mohl říci můj otec osobně, a jak ji přepadla hluboká sklíčenost. Patience byla totiž neplodná, a třebaže Chivalry proti ní nikdy neřekl jediné slovo, všichni se dohadovali, jak těžké to muselo být pro korunního prince, jako byl on, nemít žádné dítě, kterému by jednou připadl jeho titul. Patience mou existenci pojala jako krutou výčitku na její adresu. Její zdraví, po tolika potratech ani zdaleka ne pevné, se zcela podlomilo a s ním i její duch. Právě kvůli ní, ale i s ohledem na etiketu, se Chivalry vzdal trůnu a odvezl svou churavou ženu zpátky do vlídnějších a teplejších krajů, do její rodné provincie. Říkalo se, že si tam žijí dobře a spokojeně, že zdravotní stav Patience se zvolna lepší a že Chivalry, nyní podstatně klidnější než dříve, se postupně vžívá do role správce vinařského údolí. Jenom je škoda, že Patience viní z manželova poklesu morálky Burriche, když prohlásila, že už by pohled na toho muže vícekrát nesnesla. Vždyť, mezitím co si poranil nohu a co byl propuštěn z Chivalryho služeb, už starý Burrich skoro nebyl tím mužem, kterým dřív býval. Byly doby, kdy žádná z žen na hradě kolem něj neprošla nevšímavě; zachytit jeho pohled znamenalo přivolat na sebe závist téměř každé osoby, jež měla věk na to, aby nosila sukně. A teď? Starý Burrich, říkají mu, a přitom on je zase v plné síle. A jak to vůči němu bylo nespravedlivé; jako kdyby někdy nějaký sluha směl svému pánovi mluvit do života. Ale stejně to všechno bylo k něčemu dobré, soudily ženy. A není Verity koneckonců lepším následníkem než Chivalry? Vždyť Chivalry byl tak strnule vznešený, že všichni ostatní si v jeho přítomnosti připadali uboze a bídně. Nikdy ani na chvíli si nedovolil slevit z toho, co bylo správné; a ač byl natolik rytířský, že by neostouzel ty, kdo mají méně sebedisciplíny, člověk měl vždycky pocit, že jeho perfektní chování je tichou výčitkou vůči nim. Ach, ale pak tu byl ten bastard, tak znenadání, ačkoli po všech těch letech... A navíc, byl zde důkaz, že Chiv nikdy nebyl tím mužem, na kterého si hrál. To Verity byl nyní mužem mezi muži, králem, na něhož se lid směl dívat a vidět, jak je šlechetný. Na koni rajtoval drsným stylem a vojákoval po boku svých mužů, a když byl občas napitý nebo leckdy méně diskrétní, nuže, vždy se k tomu čestně znal, věrný svému jménu. Lid uměl porozumět muži, jako byl on, a následovat ho.</p>
<p>Lačně jsem tomu všemu naslouchal, mlčky se s nimi přel, když několik výroků směřovalo proti mně, vyvozoval a utřiďoval. Nyní už jsem mnohem lépe chápal, proč si se mnou hradní děti nechtěly hrát. Kdyby ty ženy věděly, že si z jejich rozhovoru mohu odnést myšlenky a pocity, ani náznakem by s tím nezačaly. Jediná poznámka, kterou paní Hasty, jak si vzpomínám, pronesla přímo ke mně, se týkala toho, že bych si měl důkladněji mýt krk. Potom mě vyštrapacírovala z místnosti jako nějaké dotěrné kuře a já konečně zamířil ke kuchyni, abych něco pojedl.</p>
<p>Odpoledne jsem znovu trávil u Hod a cvičil, dokud jsem nenabyl jistotu, že váha mé hole se nějakým zázračným způsobem zdvojnásobila. Pak následovala večeře a postel, ráno znovu vstávání a rychle na lekci k Burrichovi. Mé dny zaplňovala výuka, a tu trochu volného času, který jsem si našel, pohlcovaly povinnosti spojené s učením, ať už to byla péče o výstroj u Burriche nebo zametání a uklízení zbrojnice u Hod. Jednoho dne odpoledne jsem na posteli nalezl ne jednu ani ne dvě, ale hned tři soupravy šatstva včetně punčoch. Dvoje šaty byly z docela obyčejné látky v tradiční hnědé, kterou nosívaly snad všechny děti mého věku, avšak jedny byly z tenké modré tkaniny a na hrudi se skvěla jelení hlava, vyšitá stříbrnou nití. Burrich a ostatní zbrojnoši měli jako emblém skákajícího jelena. Jelení hlavu jsem viděl jenom na kabátcích Regala a Verityho. Užasle jsem na ni zíral, ale přitom jsem se podivoval linii rudého stehování, která se táhla napříč hrudí a přímo protínala obraz hlavy.</p>
<p>„To znamená, že jsi bastard," řekl mi bez obalu Burrich, když jsem se ho na to zeptal. „Z uznané královské krve, ale přesto bastard. Toť vše. Je to rychlý způsob, jak ukázat, že máš sice královskou krev, ale nejsi z pravé linie. Jestli se ti to nelíbí, můžeš to změnit. Jsem si jist, že král ti vyhoví. Jde o jméno a vlastní erb."</p>
<p>„Jméno?"</p>
<p>„Ano, je to dost prostý požadavek. Bastardi jsou ve šlechtických rodech vzácní, zvláště potom v královském. Nejsou ale neznámí." Pod záminkou, že mě bude učit, jak pečovat o sedlo, jsme procházeli sedlárnou a prohlíželi všechny staré a nepoužívané postroje. Udržování a zachraňování staré jezdecké výstroje bylo jednou z Burrichových divných vášní. „Vymysli si pro sebe jméno a erb a pak požádej krále. "</p>
<p>„Jaké jméno?"</p>
<p>„Holt jakékoli jméno, které se ti líbí. Tohle vypadá poničeně. Někdo ho odložil vlhké a ono zplesnivělo. Ale uvidíme, co se s tím dá dělat."</p>
<p>„To nebude působit opravdově."</p>
<p>„Co?" A přitom mi podával haldu páchnoucí kůže. Vzal jsem to od něj.</p>
<p>„Jméno, které si jen tak přidělím. Nebude to vypadat, jako by bylo doopravdy moje."</p>
<p>„A co tedy hodláš dělat?"</p>
<p>Nadechl jsem se a řekl: „Ať mě pojmenuje král. Nebo ty." Pak jsem zatvrzele dodal: „Anebo můj otec. Co myslíš?"</p>
<p>Burrich se zamračil. „Ty máš ale zvláštní nápady. Přece trochu uvažuj. Vyrukuješ se jménem, které ti padne, nic víc."</p>
<p>„NicFitz," dodal jsem sarkasticky a uviděl, jak Burrich stiskl zuby.</p>
<p>„Pojďme vyspravit tu kůži," navrhl tiše.</p>
<p>Odnesli jsme sedlo na pracovní lavici a začali ho čistit. „Bastardi nejsou tak vzácní," poznamenal jsem. „A ve městě jim rodiče dávají jména."</p>
<p>„Ve městě bastardi nejsou tak vzácní," souhlasil Burrich po chvilce. „Vojáci a námořníci slídí za ženskýma všude možně. Je to běžný zvyk prostého lidu. Ale ne královského rodu. Nebo kohokoli, kdo má v těle kouska cti. Co by sis myslel o mně, když jsi byl ještě menší, kdybych v noci odcházel děvkařit nebo si tahal ženské nahoru na pokoj? Jak by ses díval na ženy teď? Nebo na muže? Je krásné se zamilovat, Fitzi, a nikdo nebude mladíkovi nebo dívce upírat polibek nebo dva. Ale já viděl, jak se to dělá v Bingtownu. Kupci na trhu nabízejí pěkná děvčata nebo urostlé mladíky tak jako kuřata či brambory. A děti, které z toho pak vzejdou, možná mají jména, ale jinak nic víc. A i když se třeba vezmou, ve svých zvycích... nepřestanou. Jestli já někdy najdu tu pravou ženu, chci, aby věděla, že už se na jinou nepodívám. A chci také vědět, že všechny děti jsou moje," skončil Burrich skoro vášnivě.</p>
<p>Zkroušeně jsem se něj pohlédl. „A co se tedy stalo s mým otcem?"</p>
<p>Najednou vypadal sklesle. „To nevím, chlapče. Byl mladý, jen asi dvacet či tak. A daleko od domova. Pokoušel se unést velké břemeno. To však nejsou příčiny ani omluvy. Ale je to asi všechno, co my dva o tom kdy budeme vědět."</p>
<p>A bylo to tak.</p>
<p>Můj život nyní běžel podle zažitého vzoru. Byly večery, které jsem trávil ve stájích s Burrichem, a spíše výjimečně také večery, které jsem proseděl ve Velkém sále, když dorazil nějaký potulný pěvec či loutkové divadlo. Při jedné nenadálé příležitosti se mi navečer podařilo proklouznout do města, což ale znamenalo, že jsem druhého dne strádal nedostatkem spánku. Odpoledne jsem býval výhradně u nějakého učitele či lektora. Mezitím jsem se dozvěděl, že toto jsou letní hodiny a že v zimě bude zahájena výuka jiného druhu, spojená s psacím náčiním a písmeny. Na svůj útlý věk jsem teď byl více zaneprázdněn než kdykoli předtím. Ale i přes nabitý program jsem si připadal většinou sám.</p>
<p>Osamělost.</p>
<p>Našla si mě každého večera, když jsem se ve své velké posteli marně pokoušel objevit nějaké útulné místečko. Když jsem spával nad stájemi v Burrichově světnici, mé noci byly rozplizlé a sny podbarvené hřejivou spokojeností zdravě unavených zvířat, jež spala pode mnou, vrtěla se a podupávala do ticha noci. I koně a psi mají sny, což jistě ví každý, kdo kdy sledoval spícího psa, jak ve snu hafá a škube sebou, právě prožívaje nějakou štvanici. Jejich sny byly jako sladký závan při pečení dobrého chleba. Ale teď, když jsem byl izolován v místnosti s kamennými zdmi, jsem měl konečně čas na všechny zničující, bolestivé sny, které jsou údělem lidí. Nablízku nebyla žádná rozehřátá samice, k níž bych se přitulil, ani už mě nehřálo vědomí přítomnosti zvířecích souputníků a kamarádů, ustájených poblíž. Místo toho jsem ležel s očima dokořán a myslel na svého otce a matku a na to, jak mě oba mohli tak lehce vypudit ze svých životů. Slyšel jsem znovu ten hovor, který bezstarostně vedly tkadleny přímo přede mnou, a vykládal si ho svým vlastním děsivým způsobem. Uvažoval jsem, co se mnou jednou bude, až vyrostu a starý král Shrewd bude mrtev a pryč ode mne. Občas jsem se ptal sám sebe, zda mě Molly Nosebleed a Kerry postrádají, nebo jestli mé náhlé zmizení vzali tak lehce jako můj příchod mezi ně. Většinou jsem však strádal osamělostí, neboť v celém tom velikánském hradě nebyl nikdo, koho bych měl za přítele. Nikdo kromě zvířat, jenže Burrich mi zakázal se s nimi jakkoli sbližovat.</p>
<p>Jednoho večera jsem šel znavený na kutě, abych se opět mučil svými obavami, dokud mě nepřemůže chabý spánek. Probudilo mě světlo na tváři, ale procitl jsem s vědomím, že něco není úplně v pořádku. Moc dlouho jsem nespal; světlo bylo máslově žluté a míhalo se ve tmě, ničím mi však nepřipomínalo bělost slunečních paprsků, které se jindy vlévaly oknem dovnitř. Bezděčně jsem se pohnul a pootevřel oči.</p>
<p>Kdosi stál u nohou mé postele a držel nade mnou svítilnu. Už ta byla na Buckkeepu vzácností, ale mé oči toho upoutalo víc než jen žlutavé světlo z lampy. I ten muž byl podivný. Jeho roucho mělo barvu přirozené ovčí vlny, občas snad prané, ale ne zrovna v poslední době. Vlasy a vousy měly zhruba tutéž barvu a jejich neupravenost skýtala podobný dojem. Ale i přes barvu vlasů jsem nedokázal určit, jak je vlastně starý. Když člověk prodělá určitý druh neštovic, má pak poznamenanou tvář, ale nikdy jsem neviděl muže tak zjizveného drobnými dolíčky po neštovicích, růžově a rudě zanícenými jako malé popáleniny, zsinalými i ve žlutém světle svítilny. Ruce měl samou kost a šlachu, obalené papírově bílou kůží. Hleděl na mě a i ve světle lampy měly jeho oči barvu té nejpronikavější zelené, jakou jsem kdy viděl. Připomínaly oči kočky v okamžiku, kdy po něčem slídí. Tatáž směsice rozkoše a krutosti. Při tom pohledu jsem si přitáhl pokrývku až pod bradu.</p>
<p>„Jsi vzhůru," řekl. „Dobře. Vstaň a pojď za mnou."</p>
<p>Prudce se obrátil od mé postele a ustoupil ode dveří do potemnělého kouta pokoje, mezi krb a zeď. Ani jsem se nepohnul. Podíval se na mě znovu a zvedl lampu výše: „Pospěš si, hochu," řekl podrážděně a zaťukal do nohy postele holí, o niž se opíral.</p>
<p>Vyštrachal jsem se z lůžka a cukl sebou, když jsem bosýma nohama stanul na chladné zemi. Hmátl jsem po šatech a botách, ale on nečekal. Jen jednou se ohlédl, aby viděl, co mě brzdí, a ten jeho pronikavý pohled stačil, abych upustil šaty a roztřásl se po těle.</p>
<p>A tak jsem šel mlčky za ním, pouze v noční košili, aniž bych měl důvod, kterým bych si to dokázal vysvětlit. Snad kromě toho, že mi to vnukl. Šel jsem za ním k jakýmsi dveřím, které tam předtím nikdy nebyly, a potom nahoru po úzké řadě točitých schodů, osvícených pouze lampou, kterou držel nad hlavou. Jeho stín se táhl za ním a dopadal na mne, takže jsem kráčel v pohybující se temnotě a bosou nohou vnímal každičký schod. Kamenné schůdky byly chladné, sešlapané a hladké a pozoruhodně souměrné. Vedly vzhůru a pořád vzhůru, až se mi zdálo, že jsme museli překonat výšku jakékoli věže, která na hradě byla. Schodištěm stoupal mrazivý závan a vtíral se mi pod noční košili, ale já se krčil nejenom chladem. Stoupali jsme pořád nahoru, až muž nakonec strčil do bytelných dveří, které se nicméně tiše a hladce otevřely. Vešli jsme do komnaty.</p>
<p>Byla hřejivě ozářená několika lampami, visícími z tušeného stropu na skvostných řetězech. Místnost byla veliká, asi třikrát větší než můj pokoj. Jeden kout mě velmi přitahoval. Vévodila mu masivní dřevěná postel vystlaná nadýchanými peřinami a polštáři. Na podlaze byly koberce, jež se navzájem překrývaly šarlatovými, zelenkavými a modrými lemy, v temných i světlých odstínech. Stál tam stůl zhotovený ze dřeva v barvě lesního medu a na něm ležela mísa s ovocem tak zralým, že jsem mohl cítit jeho vůni. Kolem se jen tak povalovaly pergamenové knihy a svitky, jako by jejich hodnota nestála za řeč. Všechny ostatní zdi byly potaženy tapiseriemi, které zobrazovaly širou zvlněnou krajinu se zalesněnými horskými úpatími v dálce. Přistoupil jsem blíž.</p>
<p>„Tudy," řekl můj průvodce a neúprosně mě vedl na druhý konec pokoje.</p>
<p>Zde čekala jinší podívaná. Všemu dominovala kamenná stolní deska s hodně potřísněným a popáleným povrchem. Na ní se nacházelo rozličné náčiní, bedýnky a nástroje, váhy, hmoždíř s paličkou a mnohé další věci, které jsem neuměl ani pojmenovat. Většinu z toho pokrývala pěkná vrstva prachu, jako kdyby se najednou upustilo od rozdělaného projektu už někdy před měsíci či roky. Za stolem byla police, na níž se nacházela sbírka ledabyle naskládaných svitků, z nichž některé měly modré anebo zlacené lemování. Vůně v pokoji byla náhle dráždivá a aromatická; to jak se na další polici sušilo množství bylin. Zaslechl jsem šelest a ve vzdáleném koutě jsem registroval pohyb, ale muž mi nedopřál čas, abych to prozkoumal. Krb s ohništěm, které mělo vyhřívat tuto část místnosti, čišel černou prázdnotou a chladem. Staré uhlíky uvnitř se zdály být vlhké a zahašené. Zvedl jsem oči a podíval se na svého průvodce. Ohromený výraz na mé tváři ho zřejmě překvapil. Otočil se jinam a sám pomalu prozkoumával místnost. Chvíli na to vše hleděl a pak jsem u něj vycítil rozpaky a nespokojenost.</p>
<p>„Je tu nepořádek. Snad ještě víc než nepořádek. Ale což. Je to tak už dlouho. A snad ještě déle. Nuže. To se dá brzy do pořádku. Ale nejprve je na řadě představování. Myslím, že ti musí být trochu zima, když tady stojíš jenom v noční košili. Jen takhle, hochu."</p>
<p>Vykročil jsem za ním do komfortnější části místnosti. On sám se posadil na potlučenou dřevěnou židli, přes kterou byly přehozeny pokrývky. Špičkami bosých nohou jsem se vděčně zabořil do vlasu vlněné předložky. Stál jsem před ním a čekal, vystaven pátravému pohledu jeho zelených očí. Několik minut vládlo ticho. Pak promluvil:</p>
<p>„Nejprve mi dovol, abych tě představil sobě samému. Tvůj rodokmen je celý vepsán v tobě. Shrewd se rozhodl vzít to na vědomí, ale ani kdyby to popřel, nikoho by tím nepřesvědčil o opaku." Na chvíli zmlkl a usmál se, jako by ho něco pobavilo. „Jistý ostudník Galen tě odmítá učit Umění. Před pár lety to bylo omezeno z obav, aby se Umění nestalo příliš rozšířeným nástrojem. Vsadím se, že kdyby se s tebou starý Galen jen trochu obtěžoval, zjistil by, že jsi šikovný.</p>
<p>Ale my nemáme čas zabývat se tím, co se nestane." Zamyšleně povzdechl a chvíli mlčel. Pak pokračoval: „Burrich ti už ukázal, jak máš pracovat a poslouchat. Dvě věci, ve kterých on sám vyniká. Nejsi nijak zvlášť silný nebo rychlý nebo bystrý. Nemysli si, že ano. Ale budeš vynikat tvrdohlavostí, jež udolá každého, kdo je silnější nebo rychlejší nebo bystřejší než ty. A to je pro tebe mnohem nebezpečnější než pro kohokoli jiného. Ale to teď není s ohledem na tebe to nejdůležitější.</p>
<p>Nyní jsi králův muž. A musíš začít chápat, teď, právě teď, že to je pro tebe ta nejdůležitější věc na světě. Král tě sytí, šatí, dohlíží na tvoji průpravu. A vše, co požaduje na oplátku, je tvá věrnost. Později bude žádat i tvé služby. To jsou podmínky, za kterých tě budu učit. Že jsi králův muž a že jsi mu naprosto oddaný. Protože kdyby tomu bylo jinak... bylo by příliš nebezpečné vzdělávat tě v mém oboru." Zmlkl a dlouhou chvíli jsme hleděli jeden na druhého. „Souhlasíš?" zeptal se posléze, a nebyla to jen prostá otázka, ale zpečetění smlouvy.</p>
<p>„Ano," řekl jsem, a zatímco čekal, dodal jsem: „Dávám vám své slovo."</p>
<p>„Dobře," řekl nadmíru srdečně. „A teď. Pojďme k dalším věcem. Už jsi mne někdy předtím viděl?"</p>
<p>„Ne." Na okamžik jsem si uvědomil, jak je to divné. Ačkoli totiž na hradě často bývali cizinci, tento muž zde očividně dlouho, velmi dlouho žil. Přitom téměř všechny, kteří tam žili, jsem znal od vidění, ne-li podle jména.</p>
<p>„A víš, kdo jsem, chlapče? Nebo proč jsi tady?"</p>
<p>Na každou otázku jsem krátce zavrtěl hlavou. „Nu, to neví ani nikdo jiný. Takže si dávej pozor, aby to tak zůstalo. Udělej si v tom jasno - s nikým nebudeš mluvit o tom, co tady děláme, ani o tom, čemu se učíš. Rozumíš?"</p>
<p>Mé kývnutí ho muselo uspokojit, protože se v křesle jakoby uvolnil. Kostnatýma rukama svíral přes vlnéné roucho svá kolena. „Dobře. Dobře. Můžeš mi říkat Chade. A jak mám říkat tobě?" Zmlkl a čekal, ale když jsem žádné jméno neuvedl, ozval se: „Chlapče. To nejsou jména pro žádného z nás, ale bude tomu tak po dobu, co budeme spolu. Takže. Já jsem Chade a jsem další učitel, kterého ti Shrewd našel. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl, že jsem tady, a pak nějakou dobu otálel, než se odhodlal mě oslovit. A mně trvalo ještě déle, než jsem souhlasil, že tě budu učit. Ale to už je za námi. Pokud jde o to, čemu tě mám učit... inu..."</p>
<p>Vstal a popošel k ohni. Zvedl hlavu a zahleděl se do něj, potom se shýbl, vzal pohrabáč a prohrábl uhlíky, až z nich vyskočily plameny. „Je to vražda, více či méně. Zabíjení lidí. Rafinované umění úkladné diplomatické vraždy. Nebo oslepení či ohlušení. Nebo oslabení končetin nebo ochromení nebo dávivý kašel či impotence. Nebo také předčasná senilita nebo šílenství nebo... ale na tom nesejde. To vše bývalo mým řemeslem. A bude i tvým, pokud souhlasíš. Jen pro začátek věz, že tě budu učit tomu, jak zabíjet lidi. Pro tvého krále. Ne tím okázalým způsobem, jako tě učí Hod, ani ne na bojišti, kde tě ostatní vidí a provolávají ti slávu. Ne, budu tě učit lstivým, kradmým a uhlazeným způsobům, jak zabíjet lidi. Buď v tom nalezneš zalíbení, anebo taky ne. To už není moje starost. Ale rozhodně zaručím, že budeš vědět jak. A ještě zaručím jednu věc, neboť taková byla dohoda, kterou jsem uzavřel s králem Shrewdem. Že budeš vědět, čemu se učíš, což jsem já ve tvém věku vůbec netušil. Tak. Mám z tebe vychovat úkladného vraha. Souhlasíš, hochu?"</p>
<p>Opět jsem přikývl, uvnitř nejistý, ale nevěděl jsem, co jiného dělat.</p>
<p>Zahleděl se na mě. „Umíš mluvit, nebo ne? Nejsi přeci němý jako nějaký bastard, že ne?"</p>
<p>Polkl jsem. „Ne, sire. Umím mluvit."</p>
<p>„Dobrá, tak mluv. A nepřikyvuj pouze. Řekni mi, co si o tom všem myslíš. O tom, kdo jsem a co jsem ti právě navrhl, abychom dělali."</p>
<p>Ač vyzván, abych mluvil, jen jsem stál a mlčel. Zíral jsem na tu poďobanou tvář, papírovou kůži na jeho rukou a cítil na sobě odlesk z jeho třpytivých zelených očí. Pohnul jsem jazykem, ale má ústa nevydala ani hlásku. Jeho styl si žádal slova, ale jeho vizáž byla pořád děsivější než cokoli, co jsem si kdy dokázal představit.</p>
<p>„Chlapče," řekl, a mírnost v jeho hlase mě natolik zaskočila, že jsem mu pohlédl do očí. „Mohu tě učit, i když mě budeš nenávidět nebo když se ti lekce budou protivit. Mohu tě učit, i když budeš znuděný nebo líný či hloupý. Ale nemohu tě učit, když se budeš bát se mnou mluvit. Alespoň ne tím způsobem, jakým tě hodlám učit. A nemohu tě učit, jestli se rozhodneš, zeje to něco, co by ses raději neučil. Ale musíš mi to říci. Naučil ses své myšlenky tak dobře střežit, že se sám skoro bojíš nahlédnout, jaké jsou. Ale zkus je říci nahlas, teď a mně. Nebudeš potrestán."</p>
<p>„Moc se mi to nelíbí," vyhrkl jsem náhle. „Představa zabíjení lidí."</p>
<p>„Ach." Odmlčel se. „Ani mně se to nelíbilo, když na to došlo. Ani teď ne, pořád ne." Pojednou zhluboka vzdychl. „Pokaždé, když to přijde, se budeš rozhodovat. Poprvé to bude nejtěžší. Ale věz, že prozatím to rozhodnutí leží roky v budoucnu. A mezitím se toho musíš hodně naučit." Zaváhal. „V tom to celé je, chlapče. Učení není nikdy špatné. A měl bys na to pamatovat v každé situaci, nejenom teď. Ani učení jak zabíjet není špatné. Nebo správné. Je to jen něco, co je třeba se naučit, něco, co tě mohu naučit já. Toť vše. A teď mi řekni, myslíš si, že se zatím můžeš naučit, jak se to dělá, a později se rozhodnout, jestli to dělat chceš?"</p>
<p>Klást takové otázky chlapci! Dokonce i tehdy se ve mně cosi naježilo a opovrhovalo tou myšlenkou, ale jako chlapec svého věku jsem nepřipadl na žádnou námitku, kterou bych vznesl. A současně ve mně hlodala zvědavost.</p>
<p>„Mohu se to naučit."</p>
<p>„Dobře." Usmál se, ale v jeho tváři se zračila únava a nezdál se být tak potěšený, jak by mohl být. „Tak to je víc než dost." Rozhlédl se po místnosti. „Můžeme klidně začít již dnes v noci. Třeba úklidem. Támhle je koště. Och, ale ze všeho nejdřív si převlec tu noční košili... aha, támhle je nějaké staré odrbané roucho. To bude zatím stačit. Nemůžeme přeci připustit, aby se pradleny divily, proč jsou naše noční košile cítit kafrem a léky proti bolení, že ne? A teď zameť trochu podlahu, zatímco já odklidím pár věcí."</p>
<p>A tak nám uběhlo několik dalších hodin. Zametal jsem a poté vytíral kamennou podlahu. Když jsem uklízel výbavu ze stolu, říkal mi, co kam patří. Pak jsem obracel byliny sušící se na polici. Nakrmil jsem také tři ještěrky, které měl v kleci v koutě. Nadrobno jsem jim nasekal jakési dost staré páchnoucí maso, které všechno zhltaly. Vytřel jsem množství hrnců a mís a uklidil je na místo. On po celou dobu pracoval se mnou a zdálo se, že je za mou společnost vděčný. Bavil se se mnou, jako bychom oba byli staří zkušení muži. Nebo mladí chlapci.</p>
<p>„Dosud žádná písmena? Žádné počty? Hergot! Co si ten staroch myslí? To budu muset dohlédnout na urychlenou nápravu. Máš obočí po otci, hochu, a krabatíš ho skoro jako on. Řekl ti to už někdo? Ach, tady jsi, Slinku, ty darebo! Jakou neplechu jsi tu zase napáchal?"</p>
<p>Zpoza tapiserie se vynořila hnědá lasička a Chade nás představil jednoho druhému. Pak mě nechal, abych Slinka nakrmil křepelčími vejci z mísy na stole, a smál se, když se zvířátko couralo za mnou a žadonilo o další. Dal mi měděný náramek, který jsem našel pod stolem, a připojil varování, že bych od něj mohl mít zelené zápěstí, takže kdyby se mě kdokoli ptal, mám říci, že jsem náramek našel za stájemi.</p>
<p>Občas jsme práci přerušili, abychom si dopřáli medové koláče a svařené okořeněné víno. Sedli jsme si spolu na předložky k nízkému stolku u krbu a já sledoval, jak světlo ohně tančí na jeho zjizvené tváři. Nechápal jsem, proč mi prve připadala tak děsivá. Všiml si, že ho pozoruji, a tvář se mu zkřivila do úsměvu. „Připadá ti povědomá, že, chlapče? Moje tvář, myslím."</p>
<p>Nepřipadala. Zíral jsem na ty groteskní jizvy na jeho těstovitě bílé kůži. Neměl jsem ponětí, co tím myslel. Tázavě jsem na něho hleděl a snažil se na to přijít.</p>
<p>„Tím se netrap, chlapče. Zanechá to stopy na každém z nás a dříve či později to pochopíš. Ale teď..." Vstal a protáhl se, takže mu zpod sutany vykoukla vyzáblá bílá lýtka. „Teď už je dost pozdě. Nebo brzy, podle toho, kterou část dne máš raději. Je čas, abys zamířil zpátky do postele. Honem. Budeš si pamatovat, že je to všechno velmi hluboké tajemství, ano? Nejen já a tato místnost, ale celá ta věc, noční vstávání a lekce v zabíjení lidí a všechno kolem toho."</p>
<p>„Budu si to pamatovat," řekl jsem mu a potom, jakmile jsem vycítil, že by to pro něj mohlo cosi znamenat, jsem dodal: „Máte mé slovo."</p>
<p>Trhl sebou a pak skoro smutně přikývl. Převlékl jsem se znovu do noční košile a on mě doprovodil po schodech dolů. Když jsem lezl do postele, držel planoucí světlo nad pelestí a potom mě přes pokrývku pohladil, což se mi nestalo od doby, kdy jsem opustil Burrichovu světnici. Myslím, že jsem usnul dříve, než se stačil vzdálit od mé postele.</p>
<p>Dalšího rána pro mě poslali Branta, tak pozdě jsem vstával. Byl jsem strašně otupělý a hlava mi třeštila. Ale jakmile Brant odešel, vyskočil jsem z postele a hrnul se do kouta pokoje. Dlaněmi jsem stanul na chladném kameni a tlačil jsem veškerou silou proti zdi, ale ani prasklina v omítce či kameni nenaznačovala, že by tam kdy byly nějaké tajné dveře, o nichž jsem byl přesvědčen, že tam být musí. Ani na okamžik jsem si nepomyslel, že by Chade byl jenom sen, a i kdyby snad ano, prostý měděný náramek na zápěstí byl důkazem toho, že to sen nebyl.</p>
<p>Rychle jsem se oblékl a prohnal se kuchyní, kde jsem uzmul krajíc chleba a plátek sýra. Když jsem dorazil do stájí, ještě jsem jedl. Burrich byl kvůli mé opozdilosti rozmrzelý a všemožně hledal chyby na mém jezdectví a zvládání stájových povinností. Dobře si pamatuji, jak mě huboval: „Nemysli si, že když máš pokoj na hradě a na kazajce erb, může z tebe být zahálčivý ničema, který si chrápe v posteli bůhví dokdy a pak vstává jen proto, aby si načechral vlasy. To nestrpím. Možná jsi bastard, ale jsi Chivalryho bastard, a já z tebe udělám muže, na něhož bude hrdý."</p>
<p>Ustal jsem v hřebelcování, kartáče stále v rukou. „Tím myslíš Regala, že?"</p>
<p>Má nezvyklá otázka ho zaskočila. „Cože?"</p>
<p>„Když mluvíš o ničemech, kteří trčí celé dopoledne v posteli a nedělají nic, než si jen hledí svých vlasů a šatů, říkáš tím, jaký je Regal."</p>
<p>Burrich otevřel ústa a potom je zase zavřel. Jeho větrem ošlehané tváře ještě více zrudly. „Ani ty, ani já," zamumlal nakonec, „nejsme v takovém postavení, abychom kritizovali kteréhokoli z princů. Myslel jsem jen všeobecně, že prospat celé dopoledne muži nepřísluší, tím méně chlapci."</p>
<p>„A už vůbec ne princi," řekl jsem a vzápětí se zarazil, nechápaje, kde se ve mně ta myšlenka vzala.</p>
<p>„A už vůbec ne princi," souhlasil zasmušile Burrich. Právě se ve vedlejší stáji lopotil se zaníceným kopytem valacha. Zvíře náhle ucuklo a já zaslechl, jak Burrich brblá ve snaze udržet ho. „Tvůj otec nikdy nespal déle, než slunce ukázalo poledne, jen kvůli tomu, že by předešlou noc pil. Ano, vínu sice holdoval jako nikdo jiný, jenže i v tom byla disciplína. Nikdy mu za patama nestál poskok, aby ho budil. Vstával z postele sám a od těch, kterým velel, očekával, že budou následovat jeho příkladu. Ne vždy byl kvůli tomu oblíben, ale jeho vojáci ho respektovali. Muži jako on patří do čela, protože takový po sobě vyžaduje totéž, co čeká od nich. A ještě jednu věc ti řeknu. Tvůj otec nikdy nevyhodil ani minci za to, aby se mohl šňořit jako páv. Když byl mladší, ještě než si vzal lady Patience, octl se jednoho večera na hostině na jednom z menších hradů. Posadili mě nedaleko od něj, což byla pro mne velká čest, a já zaslechl útržky jeho rozhovoru s panskou dcerou, kterou tak plni naděje posadili vedle následníka trůnu. Ona se ho ptala, co říká na smaragdy, které si ten večer vzala, a on jí vysekl poklonu. ,Byla jsem zvědavá, Sire, jestli máte rád drahokamy, protože dnes večer jste si žádné nevzal,' pronesla koketně. A on odvětil, úplně vážně, že jeho drahé kameny září tak jasně jako její, a ještě mnohem více. ,Och, a kdepak máte takové kameny, protože já bych si je velice přála vidět.' On odpověděl, že by jí je s potěšením ukázal později, až bude větší tma. Viděl jsem, jak se začervenala v očekávání schůzky. A později ji pozval na cimbuří spolu s ním, ale i s polovinou stolovníků.</p>
<p>A ukázal do dálky na světla pobřežních hlídkových věží, zářících jasně do tmy, a pravil, že právě ta považuje za své nejlepší a nejcennější drahokamy a že peníze z daní od jejího otce věnoval na to, aby takhle pořád zářila. A potom hostům ukázal na mihotavá světla nočních stráží na opevněních hostitelova hradu a řekl, že když se podívají na svého vévodu, měli by v těchto světlech vidět drahokamy na jeho čele. Byl to nádherný kompliment vévodovi a vévodkyni a ostatní přítomní šlechtici si to vzali k srdci. Toho léta podnikli Ostrované jenom málo úspěšných nájezdů. Takhle Chivalry vládl. Příkladem a působivou krásou svých slov. Tak by si měl počínat každý opravdový princ."</p>
<p>„Já ale nejsem opravdový princ, jsem bastard." Z mých vlastních úst to znělo divně; slovo, které jsem tak často slýchal a tak zřídka vyslovoval.</p>
<p>Burrich si trochu povzdechl. „Hleď si své krve, hochu, a neber ohled na to, co si kdo o tobě myslí."</p>
<p>„Někdy mě unavuje dělat těžké věci."</p>
<p>„Mě taky."</p>
<p>V tichosti jsem nad tím chvíli dumal a do toho pilně hřebelcoval plece Sooty. Burrich, stále sehnutý u valacha, pojednou řekl: „Nežádám po tobě víc, než požaduji po sobě. Ty víš, že je to pravda."</p>
<p>„Já vím," odvětil jsem, překvapen, že to ještě vůbec rozváděl.</p>
<p>„Chci z tebe jen dostat to nejlepší."</p>
<p>To pro mě byla zcela nová myšlenka. Po chvíli jsem se zeptal: „A jestli díky tobě bude Chivalry na mě hrdý, na to, co jsi ze mne udělal, pak se možná vrátí zpátky?"</p>
<p>Rytmický zvuk Burrichových rukou vtírajících mast do koňské nohy nejprve zvolnil a pak náhle ustal. Burrich však zůstal shrben u koně a potichu mi řekl přes přepážku stáje:</p>
<p>„Ne. To si nemyslím. Nedomnívám se, že by ho cokoli přimělo vrátit se. A i kdyby to udělal," načež promluvil mnohem pomaleji, „i kdyby to udělal, už by nebyl tím, kým býval. Myslím dříve."</p>
<p>„Je to všechno má vina, že odešel pryč, je to tak?" Slova tkadlen mi stále zněla v hlavě. Ale co se týče chlapce, bude stále v řadě královských následníků.</p>
<p>Burrich dlouhou chvíli mlčel. „Nemyslím si, že by bylo chybou nějakého člověka to, že se narodil..." Vzdychl a jeho slova se jakoby zdráhala vyjít z úst ven: „A určitě neexistuje způsob, jak by se dítě mohlo přičinit, aby nebylo bastardem. Ne. Chivalry si svůj pád přivodil sám, ačkoli mně se to těžko říká." Uslyšel jsem, jak jeho ruce opět pracují na valachově noze.</p>
<p>„A tvůj pád taky." Řekl jsem to tiše, jen jakoby k plecím Sooty. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohl slyšet.</p>
<p>Ale o chvíli později jsem zaslechl, jak mumlá: „Dělám, co můžu, Fitzi. Dělám, co můžu."</p>
<p>Dokončil práci a přišel za mnou k Sooty. „Jazyk ti dnes jede jako drbně z předměstí, Fitzi. Co to do tebe vjelo?"</p>
<p>Teď jsem se pro změnu zarazil a podivil já. Nějak to souvisí s Chadem, pomyslel jsem si. Něco, v souvislosti s tím, kdo chtěl, abych věci chápal a mohl se vyjádřit k tomu, co se učím, mi teď rozvázalo jazyk, abych se konečně zeptal na všechny otázky, které jsem v sobě celé ty roky nosil. Ale poněvadž jsem to nemohl říci jednoznačně, jen jsem pokrčil rameny a podle pravdy odpověděl: „Jsou to jen věci, o kterých jsem již dlouho přemýšlel."</p>
<p>Burrich zamumlal, že odpověď přijímá: „Dobře. To je pokrok, že se ptáš, ačkoli ti nemohu na vše přislíbit odpověď. Je dobré slyšet, že mluvíš jako muž. Teď už se méně bojím, že by ses propadl mezi zvířata." Při posledních slovech se na mě upřeně zahleděl a pak se odbelhal pryč. Sledoval jsem, jak odchází, a vzpomněl si na tu noc, kdy jsem ho poprvé uviděl, a na to, jak jediným pohledem utišil místnost plnou drsných chlapů. Nebyl to tentýž muž. A nebyla to jenom belhavá chůze, která změnila způsob, jakým se nesl, a to, jak na něho ostatní muži pohlíželi. Byl stále tím uznávaným mistrem ve stájích a nikdo tam o jeho autoritě nepochyboval. Ale už nebyl pravou rukou následníka trůnu. I přes to, že na mě dohlížel, nebyl už Chivalryho mužem. Není divu, že na mě nemohl pohlížet bez nelibosti. On přece nezplodil bastarda, který přivodil jeho pád. Poprvé od doby, co jsem ho znal, byla má ostražitost vůči němu zabarvena lítostí.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>5</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Věrnost</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>V některých královstvích a zemích je zvykem, že v otázkách dědictví mívají mužští potomci přednost před žensk</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>mi. To ale nikdy nebyl případ Šesti vévodství. Tituly se zde dědí vý</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>hradně podle pořadí narození.</emphasis></p>
<p><emphasis>Od toho, kdo zdědí titul, se očekává, že se bude chovat jako odpovědný správce. Kdyby nějaký pán či paní byli tak pošetilí, že by najednou pokáceli mnoho lesa nebo zanedbá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vali vinice či nechali zdegenerovat dobytek, pak by lidé z vé</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vodství mohli povstat a vypravit se ke králi, aby žádali sprave</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dlnost. V minulosti se to stávalo, a každý šlechtic se bojí, že by k tomu zase mohlo dojít. Bohatství národa patří lidu a li</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dé mají právo protestovat, jestliže ho jejich vévoda spravuje špatně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když nositel titulu vstupuje do manželství, očekává se od něj, že se podle toho bude chovat. Zv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lený partner musí být rovněž ochoten počínat si jako správce. Z toho důvodu se musí partner s nižší hodností vzdát svého titulu ve prospěch mladšího sourozence. Člověk může být opravdovým správ</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>cem pouze na jednom statku. Občas to vedlo i k rozepřím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Král Shrewd si vzal lady Desire, která by jinak byla vévodkyní z Farrow, kdyby se neuvolila přijmout jeho nabídku a stát se královnou. Povídá se, že svého rozhodnutí posléze litovala; př</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>svědčila samu sebe, že kdyby zůstala vévodkyní, její moc by byla větší. Brala si Shrewda s věd</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>mím, že je až jeho dru</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>hou ženoukrálovnou a že ta první mu již porodila dva dědi</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ce. Nikdy se netajila svým opovržením dvěma staršími princi a často zdůrazňovala, že jelikož pochází z mn</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hem vyšších kruhů než první Shrewdova královna, považuje svého syna Regala za vznešeně</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>šího než jeho dva bratry. Tuto myšlenku se pokoušela vnutit i ostatním volbou jména pro svého syna. Želbohu většině lidí tento trik připadal dost ubohý. Někteří o ní dokonce žertem hovořili jako o „vnitrozemské králov</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ně", neboť když byla v opojení, tvrdila, že má politický vliv, aby sjednotila Farrow a Tilth do nového království, které by na její příkaz otřáslo vládou krále Shrewda. Ale většina lidí tyto výroky připisovala její zálibě v omamných látkách, ať už alkoholu či narkotikách. Faktem však zůstává, že než nako</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nec svým závislostem podlehla, způsobila rozkol mezi vnitro</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>zemskými a pobřežními vévodstvími.</emphasis></p>
<p>• • •</p>
<p>Časem jsem se na noční setkání s Chadem dokonce těšil. Nikdy se nevyznačovala plánem anebo nějakou osnovou, kterou bych dokázal postřehnout. Mezi schůzkami jednou uběhl týden, jindy dva, anebo mě Chade vyzvedával každou noc po celý týden, takže jsem potom své denní povinnosti absolvoval dočista v mrákotách. Někdy mne zavolal hned, jakmile obyvatelé hradu ulehli na kutě; jindy se zjevil ve velmi časných ranních hodinách. Pro chlapce ve vývoji to byl vskutku náročný program, ačkoli mě nikdy ani nenapadlo, že bych si měl Chadeovi postěžovat nebo některou jeho výzvu odmítnout. Ani si nemyslím, že by jemu někdy přišlo na mysl, že naše noční lekce jsou u mne příčinou potíží. Jelikož byl sám nočním tvorem, muselo pro něj být jen přirozené, že mě vyučoval v noci. A lekce, jimž jsem se učil, se vždy podezřele shodovaly s temnějšími hodinami dne.</p>
<p>Jeho lekce měly obrovský rozsah. Jeden večer jsem třeba strávil únavným studiem ilustrací ve velikém Chadeově herbáři, abych druhého dne nasbíral šest vzorků, jež by vyobrazením odpovídaly. Nikdy se ale neobtěžoval mi naznačovat, jestli mám rostliny hledat v zahradě u kuchyně nebo v temnějších zákoutích lesa, já je přesto pokaždé našel a tím jsem se hodně vycvičil v pozorování.</p>
<p>Hrávali jsme spolu také hry. Například mě pověřil, abych šel druhý den zrána za kuchařkou Sárou a zeptal se jí, jestli byla letošní slanina lihovější než loňská. Večer jsem pak musel celou konverzaci vylíčit Chadeovi, jak nejpodrobněji jsem uměl, a odpovědět mu na tucet otázek, třeba v jaké pozici stála, jestli je levačka a zda se mi nezdálo, že nedoslýchá, a co tou dobou právě vařila. Má plachost a zamlklost mi nikdy nebyly dostatečnou výmluvou, když jsem daný úkol nesplnil. Při svých povinnostech jsem přišel do styku se spoustou obyčejných lidí z hradu a hodně jsem se o nich dozvěděl. A třebaže mne k otázkám vždycky inspiroval Chade, všem dotyčným můj projevený zájem lichotil a ochotně se se mnou dělili o své zkušenosti. Aniž bych tomu chtěl, začal jsem si získávat pověst „bystrého mladíka" a „dobrého mládence". Až roky poté jsem pochopil, že tyto lekce nebyly jenom paměťovým cvičením, ale i návodem, jak si spřátelit prostý lid a naučit se jeho způsobům uvažování. Mnohokrát od té doby mi obyčejný úsměv, kompliment za to, jak dobře byl můj kůň zaopatřen, a pohotová otázka položená čeledínovi přinesly informace, které bych z něj jinak nevyloudil ani za všechny peníze království.</p>
<p>Další hry zocelovaly mé nervy a tříbily pozorovací schopnosti. Jednoho dne mi Chade ukázal klubíčko příze a řekl, že aniž bych se ptal paní Hasty, musím přesně zjistit, kde má uloženy zásoby příze, jež vzorku odpovídá, a které byliny posloužily k jejímu obarvení. Tři dny nato mě pověřil, abych zcizil její nejlepší nůžky, ukryl je na tři hodiny do vinného sklepa pod určitou polici s vínem a pak je vrátil zase tam, kde předtím byly, aniž by si mě ona nebo někdo jiný všiml. Takové úkoly již od počátku vyhovovaly mým klukovským sklonům k neplechám a jen zřídkakdy jsem neuspěl. Pokud ovšem ano, slízl jsem si to sám. Chade mě předem varoval, že mě před ničím hněvem neochrání, a navrhl mi, abych si vždy připravil nějakou přijatelnou výmluvu, abych třeba vysvětlil, proč jsem byl pryč, když jsem nikam nesměl, nebo proč mám u sebe něco, co mi ani náhodou nepatří.</p>
<p>Velmi dobře jsem se tím proškolil ve lhaní. A nemyslím si, že bych se to naučil jen tak mimochodem.</p>
<p>Takové byly lekce na počátku mé vražednické dráhy. A ještě i jiné. Například všelijaké kejkle rukama a umění se pokradmu pohybovat. Kam udeřit, aby člověk upadl do bezvědomí. Kam praštit, aby člověk bez hlesu skonal. Kam bodnout, aby zemřel bez zbytečného krveprolití. To všechno jsem se učil rychle a dobře a úspěšně jsem se rozvíjel k Chadeově nemalé radosti z mé bystrosti.</p>
<p>Brzy mě začal využívat k menším úkolům v prostoru hradu. Nikdy mi dopředu neřekl, zda jde o zkoušku mé obratnosti či o skutečný úkol, který si přál provést. Pro mě v tom nebyl žádný rozdíl; vykonával jsem je všechny s upřímnou oddaností vůči Chadeovi a všemu, co mi poručil. Na jaře toho roku jsem trochu „upravil" víno v pohárech pro návštěvnickou delegaci obchodníků z Bingtownu, takže se opili víc, než zamýšleli. Později toho měsíce jsem schoval jednu figurku herecké společnosti loutkářů, takže museli dávat „Nalezení ztracených pohárů", veselou lidovou pohádku, namísto dlouhého historického dramatu, které na ten večer chystali. Při letních oslavách jsem jedné servírce do konvice s čajem přidal určitou bylinu, takže ona a její tři kamarádky dostaly průjem a nemohly té noci obsluhovat u stolů. Na podzim jsem uvázal motouz kolem spěnky koně jednoho šlechtice, který byl na hradě na návštěvě, takže zvíře přechodně kulhalo a šlechtic se rozhodl zůstat o dva dny déle, než původně plánoval. Nikdy jsem se nedozvěděl důvody pro úkoly, kterými mě Chade pověřoval. Ve svém věku jsem se soustředil spíše na to, jak mám určitou věc udělat, a nezajímal se proč. A to jsem se také, jak věřím, měl naučit: poslouchat bez ptaní, proč mi byl rozkaz udělen.</p>
<p>Dostal jsem jeden úkol, který mě naprosto nadchl. A to i tehdy, kdy jsem zjistil, že za tím bylo víc než jen Chadeův rozmar. Pověřil mě úkolem za tmy, těsně před svítáním: „Lord Jessup a jeho žena jsou tu už dva týdny na návštěvě. Znáš je od vidění; on má hodně dlouhý knír a ona si ustavičné čechrá vlasy, dokonce i u stolu. Víš, koho myslím?"</p>
<p>Svraštil jsem obočí. Na Buckkeepu se tou dobou sešlo množství šlechticů zasedajících v radě, aby se zabývali rostoucím počtem nájezdů ze strany Ostrovanů. Porůznu jsem se dopídil, že pobřežní vévodství požadují více válečných lodí, ale vnitrozemská vévodství se bouří proti tomu, aby odváděla daně na řešení podle nich čistě pobřežní záležitosti. Lord Jessup a lady Dahlia byli z vnitrozemí. Jessup se svými licousy měl pořád vrtošivou náladu a byl stále rozohněný. Naopak lady Dahlia se o radu vůbec nezajímala a trávila většinu času prohlídkami Buckkeepu.</p>
<p>„Nenosí ona pořád ve vlasech květy? Stále se hádají?"</p>
<p>„To je ona," odvětil důrazně Chade. „Výborně. Znáš ji. A teď, zde je tvůj úkol a já nemám čas ho s tebou připravovat. Někdy dnes, v kteroukoli možnou dobu, ona vyšle páže do pokoje prince Regala. Páže něco doručí lístek, květiny, jakýsi předmět. A ty odneseš ten předmět z Regalová pokoje dříve, než on ho objeví. Rozumíš?"</p>
<p>Kývl jsem a otevřel ústa, abych něco řekl, ale Chade prudce vstal a málem mě z komnaty vyhnal. „Není čas; už skoro svítá!" prohlásil.</p>
<p>Podařilo se mi vskrytu dostat do Regalová pokoje, když vtom přišlo páže. Podle toho, jak dívka vklouzla dovnitř, jsem usoudil, že to není její první pochůzka k Regalovi. Položila na polštář malinký svitek pergamenu a květinové poupě a vyklouzla z místnosti. Ve chvíli jsem měl obojí v kapsách u vesty a později pod vlastním polštářem. Myslím, že nejobtížnější částí úkolu bylo zdržet se otevření svitku. Později toho večera jsem svitek a květinu předal Chadeovi.</p>
<p>Několik dalších dní jsem čekal, že zavládne nějaký rozruch, a doufal jsem, že uvidím Regala pořádně vyšinutého. Ale k mému překvapení se nic takového nekonalo. Regal se choval jako obvykle, jenom byl o něco hrubší než dříve a snad ještě nestoudněji flirtoval s každou dámou na hradě. Co se týče lady Dahlie, ta se pojednou začala zajímat o dění v radě a zaskočila svého manžela tím, že začala horlivě podporovat návrh odvodu daní na válečné loďstvo. Královna vyjádřila svou nelibost nad její změnou strany tím, že lady Dahlii vyloučila z ochutnávání vín ve svých komnatách. Celá ta záležitost mě velmi mátla, ale když jsem se o tom nakonec zmínil Chadeovi, pokáral mě:</p>
<p>„Pamatuj, že jsi králův muž. Je ti zadán úkol a ty ho provedeš. A měl bys se sebou být velmi spokojen, že jsi daný úkol splnil. Pouze Shrewd smí plánovat kroky a rozvrhovat svou partii. Ty a já, my jsme jen hrací kameny, snad. Ale jsme ty nejlepší z jeho figur; tím si buď jist."</p>
<p>Ale brzy Chade narazil na meze mé poslušnosti. Když se chystal ochromit koně, navrhl, abych mu odřízl střelku na kopytu. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych to někdy udělal. Se vší světskou učeností toho, kdo vyrůstal mezi koňmi, jsem mu sdělil, že existuje mnoho způsobů, jak přimět koně kulhat, aniž by se mu doopravdy ublížilo, a aby mi důvěřoval v tom, že vyberu ten správný. Do dnešního dne nevím, jak Chade toto odmítnutí přijal. Neřekl tehdy nic, aby můj postup zavrhl, anebo schválil. V tomhle i v mnoha dalších věcech se zdržel vlastního úsudku.</p>
<p>Asi jednou za tři měsíce mě král Shrewd povolal do svých komnat. Obyčejně to bylo v časných ranních hodinách. Stál jsem před ním, zatímco on byl často v koupeli nebo mu sluha právě stahoval vlasy do copu zlatými dráty, které smí nosit jenom král, anebo ho strojil do šatů. Pokaždé to byl ten stejný rituál. Bedlivě si mě prohlížel, zkoumaje můj vzrůst a upravenost, jako kdybych byl kůň, o jehož koupi uvažuje. Položil mi otázku či dvě, jež se zpravidla týkaly mého jezdectví nebo bojové výuky, a vážně naslouchal mé stručné odpovědi. A pak se vždy, téměř obřadně, zeptal: „A máš dojem, že plním svoji úmluvu s tebou?"</p>
<p>„Ano, Sire," odvětil jsem pokaždé.</p>
<p>„Pak hleď, abys svému slibu dostál i ty," zněla pokaždé jeho odpověď, načež jsem byl propuštěn. A kterýkoli sluha, který ho obskakoval či otevíral dveře, abych mohl vejít nebo odejít, nikdy zjevně nevěnoval ani tu nejmenší pozornost mně nebo slovům krále.</p>
<p>Na sklonku podzimu toho roku, když zima poprvé tasila ostny, jsem byl pověřen svým nejtěžším úkolem. Chade mě zavolal do své komnaty chvíli poté, co jsem sfoukl svíci. Pojídali jsme sladké pečivo a popíjeli kořeněné víno, zatímco jsme si hověli před Chadeovým krbem. Ohromně mě chválil za můj poslední husarský kousek, který vyžadoval, abych na šňůrách ve dvoře prádelny obrátil naruby každou vypranou košili, aniž bych byl přistižen. A nebyl to vůbec lehký úkol. Jeho nejtěžší částí bylo zadržet v sobě smích a neprozradit se v úkrytu mezi barvířskými káděmi, když dva mládenci z prádelnického služebnictva můj šprým prohlásili za dílo vodních skřítků a zařekli se, že ten den už raději nebudou prát. Chade o oné scéně jako obvykle věděl dříve, než jsem mu poreferoval. Potěšil mě, když mně sdělil, že mistr Lew z prádelny nařídil, aby do každého rohu dvorku pověsili třezalku a ověnčili jí i každou studnu jako ochranu proti skřítkům, až budou na druhý den prát.</p>
<p>„Máš na to talent, hochu," kuckal se Chade a čechral mi vlasy. „Skoro si myslím, že neexistuje úkol, kterým bych tě pověřil a ty bys ho nedokázal provést."</p>
<p>Seděl před krbem na židli s rovným opěradlem a já se uvelebil vedle něho na podlaze, opíraje se zády o jeho nohu. Poplácal mě způsobem, jakým by Burrich odměnil štěně ohaře za dobře provedený úkol, pak se předklonil a tiše řekl: „Ale mám pro tebe jeden oříšek."</p>
<p>„Co je to?" zeptal jsem se horlivě.</p>
<p>„Nebude to snadné. Ani pro někoho s tak čipernýma rukama, jako máš ty," varoval mě.</p>
<p>„Tak mě vyzkoušej," vyzval jsem ho na oplátku.</p>
<p>„Och, až tak za měsíc či za dva, až budeš mít za sebou trochu víc učení. Dnes večer tě naučím hru, která ti vytříbí zrak a paměť." Sáhl do váčku a vytáhl z něj hrstku čehosi. Na chvíli mně před očima otevřel dlaň: barevné kamínky. Ruka se hned zase zavřela. „Byly tam nějaké žluté?"</p>
<p>„Ano. Chade, co je to za úkol?"</p>
<p>„Kolik?"</p>
<p>„Dva, pokud jsem dobře viděl. Chade, vsadím se, že to svedu hned."</p>
<p>„Mohlo jich tam být víc než dva?"</p>
<p>„Možná, jestli byly některé úplně schované pod horními. Ale to asi není možné. Chade, co je to za úkol?"</p>
<p>Rozevřel kostnatou ruku a prohrábl kamínky dlouhým ukazovákem. „Měl jsi pravdu. Jenom dva žluté. Dáme si to znovu?"</p>
<p>„Chade, já to určitě svedu."</p>
<p>„To si jen myslíš, ne? Podívej se znovu, tady jsou kamínky. Raz, dva, tři, a jsou pryč. Byly tam nějaké červené?"</p>
<p>„Ano. Chade, co je to za úkol?"</p>
<p>„Bylo tam více červených než modrých? Přinést mi něco osobního z králova nočního stolku."</p>
<p>„Cože?"</p>
<p>„Bylo tam více červených než modrých?"</p>
<p>„Ne - totiž, cože je to za úkol?"</p>
<p>„Chyba, hochu!" zvolal Chade a rozevřel pěst. „Koukej, tři červené a tři modré. Přesně stejný počet. Budeš se muset dívat trochu rychleji, pokud máš na můj úkol stačit."</p>
<p>„A sedm zelených. Já to věděl, Chade. Ale... ty po mně chceš, abych kradl u krále?" Stále jsem nemohl věřit tomu, co jsem slyšel.</p>
<p>„Ne krást, jen si něco vypůjčit. Jako jsi to udělal s nůžkami paní Hasty. Na takovém šprýmu není nic špatného, ne?"</p>
<p>„Ne, až na to, že bych dostal pořádný výprask, kdyby mě chytili. Nebo by to dopadlo ještě hůř."</p>
<p>„Ale navíc se bojíš, že tě chytí. Podívej, říkal jsem ti přece, že bude lepší počkat měsíc nebo dva, až budeš o něco obratnější."</p>
<p>„Nejde o potrestání. Jde o to, že kdybych byl chycen... král a já... jsme spolu uzavřeli dohodu..." Má slova docela utichla. V rozpacích jsem na něj civěl. Chadeova výuka byla součástí dohody, kterou jsem se Shrewdem uzavřel. Pokaždé, když jsme se sešli, ještě než mě začal vyučovat, mi tu dohodu formálně připomněl. Dal jsem Chadeovi i králi své slovo, že budu věrný. A teď by Chade viděl, že kdybych jednal proti králi, bylo by to porušení mého závazku.</p>
<p>„Je to jen hra, hochu," řekl Chade trpělivě. „Toť vše. Jen taková čertovina. Opravdu to není tak vážné, jak se na to asi díváš. Jediný důvod, proč jsem ti ten úkol vybral, spočívá v tom, že králův pokoj a jeho věci jsou tak přísně střeženy. Každý dokáže zmizet se švadleninými nůžkami. Ale my teď mluvíme o skutečné kradmosti, o vstupu do králových vlastních komnat a odnesení něčeho, co mu patří. Kdybys to svedl, uvěřil bych, že jsem dobře naložil s časem, když jsem tě učil. Cítil bych, že si ceníš toho, co jsem tě naučil."</p>
<p>„Však víš, že si cením toho, co mě učíš," řekl jsem rychle. O to tu vůbec nešlo. Zdálo se, že Chade naprosto nechápe, co tím míním. „Připadal bych si... nevěrný. Jako bych zneužil toho, co jsi mě naučil, abych podvedl krále. Skoro jako bych se mu vysmál."</p>
<p>„Ach!" Chade se v židli zaklonil a na tváři měl úsměv. „Tím se netrap, hochu. Král Shrewd dokáže ocenit dobrý vtip, když na to přijde. Cokoliv mu vezmeš, vrátím mu já osobně. Bude to pro něj znamení toho, jak dobře jsem tě vyučoval a jak dobře ses učil. Ber něco úplně obyčejného, když tě to tak děsí. Nemusí to být zrovna královská koruna nebo třeba pečetní prsten! Třeba jenom králův kartáč na vlasy nebo nějaký kousek papíru, o to jde - dokonce i rukavice nebo opasek by stačily. Nic příliš cenného. Pouze suvenýr."</p>
<p>Napadlo mě, že bych to snad měl chvíli rozvážit, ale zároveň jsem věděl, že to není třeba. „Nemohu to udělat. Tím myslím, že to neudělám. Ne králi Shrewdovi. Jmenuj někoho jiného, něčí jiný pokoj, a já to udělám. Pamatuješ, jak jsem vzal Regalovi ten svitek? Vidíš, umím se vplížit kamkoli a - "</p>
<p>„Chlapče?" Chadeův hlas nyní zněl poněkud rozvláčně, rozpačitě. „Ty mi nevěříš? Říkám ti přece, že všechno je v pořádku. Je to jen výzva, o čem zde mluvíme, ne velezrada. A pokud budeš dopaden, tentokrát ti opravdu slibuji, že se za tebe postavím a vše králi vysvětlím. Nebudeš potrestán."</p>
<p>„O to tady vůbec nejde," řekl jsem zlostně. Cítil jsem Chadeovy sílící rozpaky, jak jsem na jeho návrh odmítal přistoupit. V duchu jsem usilovně hledal způsob, jak bych mu všechno vysvětlil. „Slíbil jsem, že budu vůči Shrewdovi loajální. A to ..."</p>
<p>„Na tom není nic neloajálního!" odsekl Chade. Vzhlédl jsem a spatřil v jeho očích hněvivé záblesky. Zaskočeně jsem se od něho odtáhl. Nikdy předtím jsem ho neviděl takhle vzplát. „Co to vůbec říkáš, hochu? Že po tobě žádám, abys zradil svého krále? Nebuď hlupák. Je to jenom malá prostá zkouška, můj způsob, jak tě ohodnotit a jak ukázat Shrewdovi, co ses naučil, a ty se tomu příčíš? A pokoušíš se svou zbabělost zastřít žvaněním o loajalitě? Chlapče, ty mi tropíš ostudu. Myslel jsem si, že máš opravdu pevnější páteř, jinak bych tě nikdy nezačal učit."</p>
<p>„Chade!" spustil jsem vyděšeně. Po jeho slovech jsem zakolísal. Odtáhl se ode mně a já cítil, jak se můj malý svět se mnou kymácí, zatímco on ledovým hlasem pokračoval:</p>
<p>„Nejlíp bude, když se vrátíš zpátky do postele, chlapečku. A uvažuj o tom, jak moc jsi mě dnes večer urazil. Svými narážkami, že já bych snad měl být vůči našemu králi neloajální. Táhni po schodech dolů, ty malý strašpytle. A příště, až tě zavolám... Ha, jestli tě vůbec ještě zavolám, přijdeš připraven mě poslouchat. Nebo nechoď vůbec. A teď jdi." Takhle ke mně Chade nikdy předtím nemluvil. Nemohl jsem si vzpomenout, že by kdy na mě zvýšil hlas. Civěl jsem téměř nechápavě na tenkou poďobanou ruku trčící z jeho roucha a na dlouhý ukazovák, který tak pohrdavě ukazoval ke dveřím a schodišti. Když jsem vstal, cítil jsem se fyzicky zle. Jak jsem ho míjel, zavrávoral jsem a musel se chytit držadla u křesla. Ale šel jsem, tak jak mi řekl, neschopen myslet na něco jiného. Chade, který se stal ústředním pilířem mého světa, ten, který mě přiměl uvěřit, že mám nějakou cenu, to právě všechno vzal zpět. Nejen své uznání, ale i čas, který jsme spolu strávili, mé vědomí, že ze mne v životě něco bude.</p>
<p>Klopýtal jsem a vrávoral po schodech dolů. Nikdy předtím se mi nezdály tak dlouhé a studené. Dolní dveře se za mnou se skřípotem zavřely a já stanul v naprosté temnotě. Tápal jsem cestou do postele, ale přikrývky mě nedokázaly zahřát. Ani jsem té noci oka nezamhouřil, jen jsem se zmítal v mukách. Nejhorší bylo, že jsem v sobě nenašel ani stopu nerozhodnosti. Nemohl jsem provést úkol, který po mně Chade žádal. A proto jsem ho měl ztratit. Bez jeho výuky pro krále nebudu mít žádnou cenu. Ale mé trápení s tím nesouviselo. Spočívalo prostě v tom, že Chade zmizí z mého života. Nedokázal jsem si už vzpomenout, jaké to bylo dříve, když jsem byl tak sám. Vrátit se k plahočivému žití ze dne na den, jít zas od úkonu k úkonu, to mi už připadalo nemožné.</p>
<p>Usilovně jsem myslel na to, co si teď počnu. Ale žádná odpověď nepřicházela. Mohl bych jít za Shrewdem osobně, ukázat svou jehlici a být vpuštěn, abych mu vypověděl své dilema. Ale co by mi řekl? Nedíval by se na mě jako na malého pošetilého chlapce? Neřekl by, že jsem měl uposlechnout Chadea? Nebo ještě hůře, neřekl by, že jsem udělal dobře, když jsem Chadea neposlechl a hněval se na něj? Pro mou chlapeckou mysl to byly vskutku palčivé otázky, a já nepřipadl na nic, co by mi ulehčilo situaci.</p>
<p>Když přišlo konečně ráno, vyštrachal jsem se z postele a jako obvykle se hlásil u Burriche. Své úkoly jsem prováděl v mátožné netečnosti, čímž jsem si vysloužil jeho hubování a dotaz na stav mého zažívání. Řekl jsem mu prostě, že jsem se moc nevyspal, a on mě nechal jít bez obávaného tonika. Se zbraněmi jsem si nevedl o nic lépe. Mé rozrušení bylo takové, že jsem si nechal od mnohem mladšího chlapce zasadit těžký úder do hlavy. Hod nás oba vyplísnila za lehkovážnost a mně řekla, abych se na chvíli posadil.</p>
<p>Když jsem se vrátil zpátky na hrad, hlava mi třeštila a nohy se třásly. Šel jsem hned do pokoje, protože na jídlo jsem neměl ani pomyšlení, o hlučení ostatních strávníků nemluvě. Lehl jsem si na postel s tím, že jen na chvíli zavřu oči, ale vzápětí jsem upadl do hlubokého spánku. Probudil jsem se v půli odpoledne a představil si hubování, které mě čeká za to, že jsem chyběl na odpoledních lekcích. Ale ani to mě nezburcovalo, a já znovu usnul, jen aby mě v době večeře vzbudila služka, která se po mně přišla shánět na Burrichův příkaz. Odbyl jsem ji tím, že mám překyselený žaludek a že budu držet půst, až se to upraví. Když odešla, podřimoval jsem, ale už nespal. Nemohl jsem. Do mé neosvětlené místnosti se vkradla noc a já naslouchal, jak se zbylé osazenstvo hradu ukládá ke spánku. Ve tmě a tichu jsem ležel a čekal na zavolání, na něž bych si netroufal reagovat. Co kdyby se dveře otevřely? Nemohl bych k Chadeovi jít, protože jsem ho nemohl uposlechnout. A co by vlastně bylo horší? Kdyby mne nepovolal, nebo kdyby mně otevřel dveře a já si netroufal jít? Soužil jsem se a převracel se na posteli jako šílený, a když se do místnosti vplížilo šedivé jitro, měl jsem odpověď. Ani se neobtěžoval pro mne přijít.</p>
<p>Ještě teď nerad vzpomínám na příštích pár dní. Ploužil jsem se jimi natolik zkormoucený, že jsem se nemohl pořádně najíst ani si odpočinout. Nedokázal jsem se soustředit na žádný úkon a jen netečně přijímal výtky, kterými mě učitelé zasypávali. Sužovala mě bolest hlavy, jež nikdy neustávala, a žaludek jsem měl tak sevřený, že mě jídlo vůbec nezajímalo. Už jenom pouhá myšlenka na ně mě vyčerpávala. Burrich se na to vydržel dívat dva dny, načež na mě nastoupil a vnutil mi výtažek na odčervení a krevní tonikum. Tato kombinace mě přiměla vyzvracet vše, co jsem do sebe za ten den dostal. Pak jsem si musel vypláchnout ústa švestkovým vínem, takže dodneška nemohu švestkové víno pít, aniž bych se nedávil. A potom, k mému ztrápenému údivu, mě Burrich vyvlekl po schodech do svého podkroví a nevrle mi nařídil, abych si tam po zbytek dne odpočal. Když nadešel večer, popohnal mé zpátky na hrad a pod jeho bdělým dohledem jsem byl nucen zkonzumovat mísu vodnaté polévky a pořádný kus chleba. Byl by mě vzal zpátky k sobě, kdybych netrval na tom, že chci svou vlastní postel. Ve skutečnosti jsem ale musel být ve svém pokoji. Musel jsem vědět, jestli se mě Chade konečně rozhodne zavolat a jestli za ním dokážu jít nebo ne. Další bezesnou noc jsem pak v temnotě zíral do potemnělého kouta svého pokoje. Ale Chade mě nezavolal.</p>
<p>Pošmourné ráno se vkradlo oknem do místnosti. Převrátil jsem se na druhý bok a zůstal v posteli. Tíživé chmury, jež mě posedly, byly příliš skličující, než abych s nimi bojoval. Všechny mé případné volby vedly k ponurým koncům. Nedokázal jsem se vzchopit, abych vstal z postele, tak mi to připadalo bezúčelné. Pokoušely se o mne trýznivé mrákoty podobné spánku. Každý zvuk mi zněl příliš hlasitě a bylo mi buď strašné horko, anebo zima, ať jsem pokrývky natřásal sebevíc. Zavřel jsem oči, ale i mé sny byly moc jasné a znepokojivé. Slyšel jsem hlučné hněvivé hlasy, jakoby v posteli hned vedle mne. Nejhorší bylo, že to znělo, jako by se kdosi hádal sám se sebou a zaujímal obě strany: „Zlom ho, jako jsi zlomil toho druhého!" mumlal zlostně. „Ty a tvé pitomé zkoušky!" A pak: „Opatrnosti nikdy není nazbyt. Nemůžeš důvěřovat jen tak někomu. Krev napoví. Prověř jeho kovanost, toť vše."</p>
<p>„Kov?! Když chceš jen nemyslící čepel, běž a vykov si ji sám. Pěkně si ji vyklepej." A trochu tišeji: „Na to nemám náturu. Už se nenechám více využívat. Jestli jste chtěli prověřit mou tvrdost, udělali jste to." Potom zase: „Nemluv mi o krvi a o rodině. Pamatuj, kdo pro tebe jsem! To není jeho věrnost, která ji zneklidňuje, ani moje."</p>
<p>Rozhněvané hlasy ustávaly, mísily se a přecházely v další hádku, tentokrát mnohem ječivější. Odtrhl jsem od sebe víčka. V mém pokoji se mezitím odehrál krátký střet. Procitl jsem do divoké hádky mezi Burrichem a paní Hasty, prý pod čí dohled spadám. Ona měla vrbový koš, z něhož čouhala hrdla několika lahví. Vůně hořčičných placek a heřmánku se prese mne přelily tak mocně, až se mi chtělo zvracet. Burrich neochvějně stál mezi ní a mou postelí. Ruce měl zkříženy na prsou a u nohou mu seděla Vixen. Slova paní Hasty mi rachotila v hlavě jako oblázky: „Na hradě"; „to čisté prádlo"; „zná chlapce"; „ten páchnoucí pes". Nevzpomínám si, že by Burrich řekl jediné slovo. Jen tam pevně stál, že jsem ho mohl vnímat i přes zavřené oči.</p>
<p>Potom byl pryč, ale na posteli byla Vixen, ne u mých nohou, nýbrž vedle mne, a ztěžka oddychovala, zatímco ode mne odmítala jít pryč na chladnější podlahu. Znovu jsem otevřel oči, tentokrát ještě později, do časného soumraku. Burrich mi mezitím vytáhl polštář, trochu ho natřepal a nemotorně mi ho strkal zpátky pod hlavu, chladnější stranou vzhůru. Pak se ztěžka posadil na postel.</p>
<p>Odkašlal si: „Fitzi, s tebou se neděje nic, co bych už někdy zažil. Ovšem ať už je to cokoli, není to ve tvých střevech nebo v krvi. Kdybys byl o něco starší, myslel bych si, že jsi nešťastně zamilovaný. Chováš se jako voják při třídenní pitce, ale bez vína. Chlapče, co se to s tebou děje?"</p>
<p>Pohlédl na mě s upřímným znepokojením. Byl to tentýž výraz, který si nasadil, když měl obavy, že by kobyla mohla potratit, nebo když lovci přinesli psy, jež padli do spárů kancům. Přišlo to na mě, a aniž bych tím něco sledoval, vydal jsem se v mysli k němu. Ta zeď tam byla jako obvykle, ale Vixen slabě zakňourala a čumákem mi drcla do tváře. Zkoušel jsem vyjádřit, co se uvnitř mne děje, aniž bych prozradil Chadea: „Jsem teď tak osamělý," slyšel jsem se říkat, a dokonce i mně to znělo jen jako chabé postesknutí.</p>
<p>„Sám?" přimhouřil Burrich obočí. „Fitzi, já jsem tady u tebe. Jak můžeš říkat, že jsi sám?"</p>
<p>A s tím náš hovor skončil. Oba jsme hleděli jeden na druhého a nikdo z nás nic nechápal. Později mi přinesl jídlo, ale netrval na tom, abych ho jedl. A nechal u mě na noc Vixen. Jedna moje část se bála, jak by reagovala, kdyby se dveře otevřely, ale větší část mé bytosti věděla, že se strachovat nemusím. Ty dveře se už přece nikdy neotevřou.</p>
<p>A opět nadešlo ráno. Vixen do mne dloubala čenichem a kňourala, abych ji pustil ven. Byl jsem příliš zlomený na to, abych se bál, že mě Burrich přistihne, a zapátral jsem v mysli jejím směrem. Byla vyhládlá a žíznivá a její měchýřek se hrozil roztrhnout. Její nepohodlí bylo rázem i mým. Natáhl jsem si tuniku a vzal Vixen po schodech ven a potom zpět do kuchyně, abychom se najedli. Kuchařka Cook mě po čase tak ráda viděla, že by mě to prve ani ve snu nenapadlo. Vixen dostala vrchovatou mísu dušeného masa z poslední noci, zatímco Cook trvala na tom, že mi udělá šest tlustých plátků slaniny na teplé kůrce z první ranní várky upečeného chleba. Dychtivý čenich Vixen a její zostřený apetyt probudily i mé vlastní smysly a já si pojednou uvědomil, jak hladově hltám. Ne se svým běžným apetytem, ale se smyslnou radostí mladého stvoření zakusujícího se vděčně do jídla.</p>
<p>Odtud mě Vixen zavedla do stájí, a ačkoli jsem svou mysl stáhl zpět dříve, než jsme vešli dovnitř, cítil jsem se tím kontaktem poněkud omlazen. Jakmile jsem se objevil, Burrich vstal od práce, prohlédl si mě, podíval se na Vixen, zahořkle si pro sebe cosi zamumlal a potom mi podal sací lahvičku a tampon. „Není toho moc v lidské hlavě," pravil, „co by nešlo vyléčit prací a péčí o někoho jiného. Fena krysaře vrhla mladé jen před pár dny a jedno štěně je příliš slabé, než aby se vyrovnalo ostatním. Zkus, jestli ho dnes dokážeš udržet při životě."</p>
<p>Bylo to malé ošklivé štěňátko, jemuž pod strakatou srstí prosvítala růžová kůže. Oči mělo pořád zavřené a kůže navíc - potřebná pro další růst - byla legračně shrnuta k čumáčku. Jeho vyzáblý ocásek vypadal úplně jako krysí, takže jsem se divil, že jeho matka svá štěňata neroztrhala jen pro tu podobnost. Štěně bylo slabé a pasivní, ale já mu nedal pokoj, dokud z tamponu nevysálo trochu teplého mléka, až nakonec vypilo tolik, že se o něj matka začala zajímat, olizovat ho a muchlat. Oddělal jsem jednu z jeho silnějších sester od fenčina cecíku a strčil ho na její místo. Její bříško bylo již beztak plné a boubelaté a sála už jen z umíněnosti. Bylo vidět, že bude bílá s černou skvrnou přes jedno oko. Chopila se mého prstu a přisála se k němu, až jsem pocítil tu nesmírnou sílu, kterou její čelisti jednoho dne vyvinou. Burrich mi vyprávěl historky o krysařích, kteří se zahryzli do býčí tlamy a viseli tam, ať už býk dělal cokoli. Neměl zapotřebí mužů, kteří by psa tohle naučili. Naši krysaři byli chováni proto, aby honili krysy a střežili kukuřičné sýpky a stodoly s obilím. Přesto nedokázal skrýt svůj obdiv k odvaze psa, který se dokázal pověsit na býka.</p>
<p>Strávil jsem tam celé dopoledne a odcházel jsem na oběd spokojen, když jsem viděl bříško štěněte kulaťoučké a nalité mlékem. Odpoledne jsem strávil kydáním hnoje ze stájí. Burrich mě tím pověřil, a jakmile jsem dokončil jeden úkol, přidělil mi další, takže jsem neměl čas na nic jiného než na práci. Nemluvil při tom se mnou, ani mi nekladl otázky, ale pořád pracoval jen pár kroků ode mne. Zřejmě si vzal moji stížnost, že jsem sám, doslova a byl odhodlaný zdržovat se pokaždé tam, odkud bych na něj viděl. Toho dne jsem opět skončil u štěněte, které už bylo o mnoho silnější než zrána. Choval jsem ho přitisknuté k hrudi a ono se mi cpalo pod bradu, kde se svým nemotorným čumáčkem dožadovalo mléka. Lechtalo mě to. Dal jsem ho proto zpátky na zem a prohlížel si ho. Zdálo se, že bude mít růžový čenich. Muži říkali, že právě krysaři s růžovými čenichy bývají nejdivočejší, když zavětří kořist. Ale jeho malá mysl se nyní tetelila pocitem bezpečí, touhou po mléce a dychtivostí po mém pachu. Ochranitelsky jsem ho objímal a chválil za nabytou sílu, zatímco ono se mi vrtělo mezi prsty. Vtom se Burrich naklonil přes stájovou přepážku a uštědřil mi pořádný štulec do hlavy. Oba jsme se štěnětem vyjekli.</p>
<p>„To stačí," napomenul mě přísně. „Tohle muži nedělají. A stejně to nevyřeší nic z toho, co ti hlodá v duši. Dej štěně zpátky matce, a hned."</p>
<p>Učinil jsem, co mi řekl, ale jen velmi nerad. Vážně jsem přitom pochyboval o jeho slovech, že by navázání vztahu se štěnětem nic nevyřešilo. Toužil jsem po jeho malém vyhřátém světě plném slámy a sourozenců, matky a jejího mléka. V tom okamžiku jsem si nedokázal představit lepší.</p>
<p>Pak jsme šli s Burrichem nahoru se najíst. Vzal mě do jídelny vojáků, kde vládly uvolněné mravy a nikdo nežádal, aby člověk při jídle konverzoval. Bylo velmi příjemné, že si mě nikdo nevšímal, jídlo mi volně kolovalo nad hlavou a nikdo se kvůli tomu nezneklidňoval. Přesto Burrich dohlédl na to, abych se najedl pořádně, načež jsme se posadili venku k zadním kuchyňským dveřím a popíjeli. Už dříve jsem okusil pivo, ležák i víno, ale nikdy jsem nepil tím cílevědomým způsobem, který mně nyní předvedl Burrich. Když se Cook odvážila vykouknout a pokárat ho, že tak mladému chlapci nabízí silné lihoviny, obdařil ji jedním ze svých kamenných pohledů, jenž mě upomněl na první noc, kdy jsem se s ním poprvé setkal, tehdy svým zrakem umlčel místnost plnou vojáků pro dobré jméno Chivalryho. Cook vzápětí zmizela.</p>
<p>Pak mě vyvedl nahoru do pokoje. Zatímco jsem se nemotorně klátil u postele, stáhl mi přes hlavu tuniku, načež mě ležérně svalil na lůžko a hodil na mne pokrývku. „Teď budeš spát," oznámil mi zastřeným hlasem. „A zítra uděláme to samé znovu. A pak znovu. Až jednoho dne vstaneš a zjistíš, že ať už to bylo cokoli, přes to všechno tě to nezabilo."</p>
<p>Sfoukl svíci a odešel. Hlava se mi motala a tělo po celodenní práci bolelo. Ale přesto jsem nespal. Místo toho jsem brečel. Pitím se rozvázal jakýsi uzel, který dosud držel mé emoce na uzdě, a já se rozplakal. Ale ne tiše. Vzlykal jsem a skytal a potom s roztřesenou čelistí bědoval. Hrdlo se mi stáhlo, z nosu mi jen teklo a já tak mocně kvílel, až jsem nemohl popadnout dech. Myslím, že jsem vyplakal všechny ty slzy, které jsem neuronil od doby, co dědeček přinutil matku, aby mě opustila. „Mámo!" slyšel jsem se volat, a vtom mě objaly čísi ruce a pevně mě tiskly.</p>
<p>Chade mě něžně držel a kolébal, jako bych byl malé dítě. Dokonce i ve tmě jsem poznal ty kostnaté ruce a jeho vůni po bylinkách a prachu. Nevěřícně jsem se k němu přitiskl a štkal, až jsem ochraptěl a ústa mi tak vyschla, že už nevydala ani hlásku. „Měl jsi pravdu," šeptal mi do vlasů, tiše a konejšivě. „Měl jsi pravdu. Žádal jsem po tobě, abys udělal něco špatného, a tys udělal dobře, že jsi odmítl. Už nikdy nebudeš tímto způsobem zkoušen. Ode mne už ne." A když jsem konečně ztichl, na chvíli odešel a přinesl mi pití, vlažné a téměř bez chuti, ale nebyla to voda. Držel mi džbánek u pusy a já ho bez ptaní vypil. Pak jsem se znovu uložil, rázem tak ospalý, že už si ani nepamatuji, jak Chade opustil místnost.</p>
<p>Probudil jsem se před úsvitem a po vydatné snídani se hlásil u Burriche. Svoje povinnosti a úkoly jsem vykonával rychle a svědomitě, přičemž jsem nemohl pochopit, proč se Burrich probudil tak otupělý a nabručený. Jednou zamumlal cosi o „otcovských sklonech k lihovinám" a potom mě předčasně propustil se slovy, abych si s tím svým hvízdáním šel někam jinam.</p>
<p>O tři dny později mě za svítání povolal král Shrewd. Byl již oblečen a ležel tam prostřený podnos s jídlem více než pro jednoho. Jak jsem se ohlásil, poslal sluhu pryč a řekl mi, abych se posadil. Sedl jsem si v jeho komnatě na židli k malému stolku a Shrewd, aniž by se ptal, jestli mám hlad, mi vlastnoručně naservíroval jídlo. Pak usedl napříč ode mne a pustil se do jídla také. Ne že by na mě jeho gesto nezapůsobilo, ale ani tak jsem se nedokázal přinutit, abych toho snědl příliš. Shrewd mluvil jenom o jídle a neříkal nic o úmluvě, věrnosti nebo držení slova. Když viděl, že jsem dojedl, odstrčil svůj talíř také. Rozpačitě na židli poposedl.</p>
<p>„Byl to můj nápad," pravil náhle a téměř drsně. „Ne jeho. Nikdy s tím nesouhlasil. To já na tom trval. Až budeš starší, pochopíš to. Nemohu si dovolit riskovat u nikoho. Ale slíbil jsem mu, že se to dozvíš přímo ode mne. Byl to můj vlastní nápad. A už nikdy po něm nebudu chtít, aby tvoji povahu zkoušel tímhle způsobem. Na to máš mé královské slovo."</p>
<p>Poté učinil pohyb na znamení, že jsem propuštěn. Vstal jsem, ale vzápětí jsem vzal z jeho podnosu stříbrný nožík, celý zdobený rytinami, který používal na krájení ovoce. Přitom jsem mu pohlédl do očí a přímo před ním jsem si nožík zastrčil do rukávu. Králi Shrewdovi se rozšířily oči, ale neřekl nic.</p>
<p>O dvě noci později, když mě Chade znovu zavolal, byly naše lekce obnoveny, jako by ani k žádnému přerušení nedošlo. On hovořil, já naslouchal, hrál jeho hru s kamínky a ani jednou jsem se nezmýlil. Pověřil mě úkolem a společné jsme prováděli nejrůznější skopičiny. Ukazoval mi, jak lasička Slink tancuje, aby dostala klobásu. Opět mezi námi vše bylo jako dřív. Ale než jsem té noci odešel z jeho komnaty, přistoupil jsem ke krbu. Bez jediného slova jsem králův nožík zanechal uprostřed krbové římsy. Vlastně jsem ho zarazil, čepelí napřed, do dřeva police. Potom jsem odešel, aniž bych něco řekl nebo se Chadeovi podíval do očí. Ve skutečnosti o tom mezi námi nikdy nepadlo slovo.</p>
<p>Věřím, že ten nůž je stále tam.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>6</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Chivalryho stín</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Existují dvě tradice hovořící o udělování jmen královským potomkům, jmen, která upomínají na ctnosti anebo schop</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nosti. Ta první, která se udržuje v širším pověd</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>mí, praví, že tato jména jsou jistým způsobem závazná; že když je tako</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vé jméno přiřčeno nějakému dítěti, jež má být vzděláv</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>no v Umění, pak Umění samo toto jméno s dít</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>tem jaksi spojí a dítě nemá na vybranou nežli vyrůsta</emphasis><emphasis>t v souladu s ctností, která jemu</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> nebo</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jí</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> dala jméno. Tato první tradice má tvrdo</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>šíjné z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>stánce zejména v těch, kteří mají ponejvíce ve zvyku smekat už v přítomnosti nižší šlechty.</emphasis></p>
<p><emphasis>Starší tradice však taková jména přičítá náhodě, přinej</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>menším co se týč</emphasis><emphasis>e rané hist</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>rie. Říká se, že král Taker a král Ruler, dva první Ostrované, kteří vládli budoucím Šesti vévodstvím, žádná taková jména neměli. Jejich jména v jejich vlastním ciz</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>krajném jazyce se spíše velmi podobala znění takových slov v jazyce Vévodství, a tak vešla ve známost je</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>jich homonyma, nikoli jejich skutečná jména. Ale pro krá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>lovskou moc je lepší, aby prostý lid věřil tomu, že chlapec, který obdržel vznešené jméno, musí mít i vznešenou povahu.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>„Hochu!"</p>
<p>Zvedl jsem hlavu. Z půl tuctu mládenců lenošících u ohně se nikdo ani nepohnul. Dívky mi věnovaly ještě méně pozornosti, když jsem vstal, abych zaujal místo na opačné straně nízkého stolku, u něhož klečel mistr Fedwren. Jeho způsob hlasové modulace nenechával nikoho na pochybách, kdy hoch znamená „hoch" a kdy „bastard".</p>
<p>Nasoukal jsem kolena pod stolek a posadil se na paty, načež jsem Fedwrenovi předložil svůj list dužinového papíru. Zatímco on očima procházel sloupky mých pečlivé vyvedených písmen, má pozornost se zatoulala jinam.</p>
<p>Zima nás všechny shromáždila a vehnala sem do Velkého sálu. Venku zatím mořská bouře bičovala hradby a příbojové vlny narážely do útesů s takovou silou, která občas rozechvěla i kamennou podlahu pod námi. Těžký příkrov mraků nám odepřel i těch několik hodin chabého denního světla, které nám zima ponechala. Zdálo se mi, že temnota na nás doléhá jako mlha zvenčí i zevnitř. Šero mi oslepovalo oči, takže jsem se cítil ospalý, aniž bych byl unavený. Na chvilku jsem rozšířil své smysly do okolního prostoru a pocítil jsem zimní netečnost psů v koutech sálu, kteří podřimovali a škubali sebou. Ale ani tam jsem neobjevil myšlenku či představu, které by mě upoutaly.</p>
<p>Ve všech třech velkých krbech hořely ohně a před každým seděla nějaká skupina. U jednoho se při své práci činili šípaři, to kdyby byl zítra jasný den a mohlo se jít na lov. Toužil jsem být mezi nimi, poněvadž Sherfův měkký hlas ladně stoupal a klesal při vyprávění nějaké historky a často byl přerušován upřímným smíchem posluchačů. U třetího krbu pískal sbor dětských hlasů nějakou píseň. Rozpoznal jsem v ní táhlou melodii „Pastýřské písně". Několik přihlížejících matek, vyšívajících ozdobné krajky, podupávalo špičkami nohou do taktu, zatímco Jerdonovy staré seschlé prsty na strunách harfy udržovaly mladé hlasy téměř v tónině.</p>
<p>A tady, u našeho krbu, se nacházely děti, které už dokázaly zticha sedět a učit se písmena. Dohlížel na to Fedwren. Jeho pronikavým modrým očím nic neuniklo. „Tady," řekl mi, ukazuje na papír. „Tady jsi zapomněl zkřížit ty ocásky. Nevzpomínáš si, jak jsem vám to ukazoval? Justice, otevři oči a vrať se ke svému psaní. Ještě jednou zadřímneš a pošlu tě pro další poleno na oheň. Charity, ty můžeš jít s ním, jestli se ještě ušklíbneš. Jinak musím říci - " a opět obrátil pozornost k mé práci - „že se tvé psaní.o hodně zlepšilo, nejen co se týče znaků vévodské abecedy, ale i ostrovanských run. Ačkoli ty opravdu nelze na tak mizerný papír řádně vykreslit. Jeho povrch je příliš pórovitý a moc saje inkoust. Dobře stlučené kůrové listy jsou pro runy mnohem lepší," řekl a uznale přejel prstem po papíře, na němž pracoval on. „Jen dále pokračuj v takové práci, a než skončí zima, nechám tě zhotovit kopii Remedur královny Bidewell. Co na to říkáš?"</p>
<p>Pokusil jsem se o úsměv a hodně polichocený vyraz. Kopírování se totiž obvykle studentům nesvěřovalo; dobrý papír byl příliš vzácný a jeden jediný nepozorný tah stačil, aby vyšel celý arch vniveč. Věděl jsem, že Remedury jsou poměrně jednoduchým herbářem doplněným věštbami, avšak i tak příslib jakéhokoliv kopírování znamenal velkou čest. Fedwren mi podal čistý arch dužinového papíru. Když jsem vstal, abych se vrátil na místo, zvedl ruku a zadržel mne: „Hochu?"</p>
<p>Zůstal jsem stát.</p>
<p>Fedwren vypadal rozpačitě. „Nevím, koho o to požádat, kromě tebe. Správně bych měl požádat tvé rodiče, ale..." Milosrdně větu nedokončil. Poškrábal se zamyšleně ve vousech prsty potřísněnými inkoustem. „Zima brzy skončí a já se zase vydám na cesty. Víš, co dělám v létě, hochu? Putuji po všech Šesti vévodstvích, sbírám byliny, bobule a kořeny na své inkousty a obstarávám papíry, které potřebuji. Je to dobrý život kráčet si v létě svobodný po cestách a po celou zimu být hostem zde na hradě. Musím říci, že písařina jako živobytí není vůbec špatná věc." Zkoumavě se na mě podíval. Zvědavě jsem na něj hleděl a přemýšlel, k čemu se dopídí.</p>
<p>„Brávám si učedníka, každých několik let. Někteří z nich se vypracují a pak pokračují v písařině ve službách menších hradů. Někteří ne. Někteří nemají tu trpělivost a smysl pro detail či paměť na inkousty. Myslím, že ty bys ji měl. Co bys řekl tomu, stát se písařem?"</p>
<p>Ta otázka mě zaskočila nepřipraveného a já na Fedwrena jenom mlčky civěl. Nebyl to pouze nápad, abych se stal písařem. Byla to ucelená představa Fedwrena, který chtěl, abych se stal jeho učedníkem, následoval ho na jeho cestách a učil se tajům jeho řemesla. Uplynulo již několik let ode dne, kdy jsem s králem Shrewdem uzavřel dohodu. Pominuli noci, které jsem trávil ve společnosti Chadea, či zakázaná odpoledne s Molly a Kerrym, nikdy jsem nepomyslel na někoho jiného, kdo by ve mně viděl možného druha, nemluvě o dobrém učedníkovi. Fedwrenův návrh mi proto vyrazil dech. Musel vycítit mé rozpaky, neboť mne obdařil svým srdečným staromládeneckým úsměvem.</p>
<p>„Nuže, přemýšlej o tom, hochu. Písařina je dobré řemeslo - a jaképak ty máš jiné vyhlídky? Mezi námi dvěma, já si myslím, že nějaký čas mimo Buckkeep by ti jen prospěl."</p>
<p>„Mimo Buckkeep?" zopakoval jsem v údivu. Bylo to, jako by přede mnou někdo rozhrnul oponu. Nikdy jsem na takovou myšlenku nepřipadl. Rázem mně v mysli zazářily cesty vedoucí z Buckkeepu pryč, a zašlé mapy, jež jsem byl nucen studovat, se pro mě staly inspirací, kam všude bych se mohl podívat. Dočista mě to ohromilo.</p>
<p>„Ano," řekl mírně Fedwren. „Opusť Buckkeep. Čím budeš starší, tím bude Chivalryho stín menší. Nebude tě pořád chránit. Lepší by bylo, kdybys byl sám sebou, měl svůj vlastní život a touhy, které tě uspokojí, než jeho ochrana docela pomine. Ale nemusíš mi odpovídat hned. Prozatím o tom přemýšlej. Promluv si třeba s Burrichem."</p>
<p>S tím mi podal dužinový papír a poslal mě zpátky na místo. Myslel jsem na jeho slova, ale nebyl to Burrich, komu jsem se nakonec svěřil. V zaražených hodinách nového dne jsme s Chadem, hlavami k sobě, dřepěli na podlaze, já sbíral rudé střepy z rozbitého hrnce, který převrhl Slink, zatímco Chade zachraňoval drobná černá semínka, která se rozsypala všemi směry. Slink se mezitím zachytil u stropu na prověšené tapiserii a omluvně cvrlikal, ale já cítil, jak skvěle se baví.</p>
<p>„Ta semínka pocházejí až z Kalibaru, ty kůže jedna vychrtlá!" plísnil ho Chade.</p>
<p>„Kalibar," vzdychl jsem a vyhrkl: „Den cesty za naší hranicí se Sandsedge."</p>
<p>„Správně, můj chlapče," zamumlal souhlasně Chade.</p>
<p>„Byl jsi tam někdy?"</p>
<p>„Já? Ó ne. Jen jsem tím myslel, že pocházejí z takové dálky. Musel jsem pro ně poslat do Ficresti. Je tam velký trh, který přitahuje obchod ze všech Šesti vévodství a také mnoho našich sousedů."</p>
<p>„Och, Ficrest! A tam jsi někdy byl?"</p>
<p>Chade se zamyslel. „Jednou či dvakrát, když jsem byl ještě mladší. Nejvíce si vybavuji ten hluk a žár. Vnitrozemská místa bývají taková - moc sucho, moc horko. Byl jsem rád, že jsem se nakonec vrátil na Buckkeep."</p>
<p>„A bylo nějaké jiné místo, kam ses kdy dostal, které jsi měl raději než Buckkeep?"</p>
<p>Chade se pomalu narovnal, bledou dlaň plnou drobných černých semen. „Proč se mě rovnou nezeptáš na svoji otázku, místo toho chození kolem horké kaše?"</p>
<p>A tak jsem mu řekl o Fedwrenově nabídce a také o tom, jak jsem si rázem uvědomil, že mapy jsou víc než jen čáry a barvy na papíře. Znamenají místa a možnosti, a já bych odsud mohl odejít a být někde jinde, být písařem nebo...</p>
<p>„Ne," řekl Chade mírně, ale rázně. „Ať už by ses vydal kamkoli, stále bys byl Chivalryho bastardem. Fedwren je mnohem chytřejší, než jsem si myslel, ale stále tomu nerozumí. Nevidí celý obraz. Vidí, že tady na královském dvoře jsi napořád odsouzen být bastardem, mít v sobě něco z vyděděnce. Ale on si neuvědomuje, že tady, kde se těšíš štědrosti krále Shrewda a kde se pod jeho dohledem učíš své lekce, neznamenáš pro krále nebezpečí. Jistě, tady jsi v Chivalryho stínu a to ti skýtá ochranu. Ale kdybys byl odsud pryč, dalek toho, že bys jeho ochranu nepotřeboval, stal by ses nebezpečím pro krále Shrewda a ještě větším nebezpečím pro jeho následníka. Jako potulný písař bys vůbec neměl jednoduchý život plný svobody. Spíše bys byl jednoho rána objeven v posteli nějakého zájezdního hostince s proříznutým hrdlem nebo na hlavní silnici se šípem v těle."</p>
<p>Při těch slovech mě roztřásl chlad. „Ale proč?" zeptal jsem se nechápavě.</p>
<p>Chade si povzdychl. Nasypal semínka do misky a zlehka si oprášil ruce, aby opadala ta, která mu ulpěla mezi prsty.</p>
<p>„Protože jsi královský bastard a možné rukojmí pro své pokrevní příbuzné. Prozatím, jak už jsem řekl, nejsi pro krále Shrewda nebezpečný. Jsi příliš mladý, a krom toho tě má přesně tam, kde na tebe může dohlížet. Ale on se vždy dívá kupředu. A ty bys měl taky. Tohle jsou velmi neklidné časy. Ostrované jsou při svých nájezdech stále agresivnější. Pobřežní lid začíná reptat, požaduje více hlídkových lodí a někteří chtějí vlastní válečné loďstvo, abychom při napadení mohli zaútočit. Ale vnitrozemská vévodství se nechtějí podílet na financování žádných lodí, a už vůbec ne válečných, které by nás mohly uvrhnout do rozsáhlé války. Stěžují si, že král myslí pouze na pobřeží a nestará se o jejich farmaření. A lid v horách je stále více opatrnější, co se týče využívání průsmyků. Mýtné pro obchodníky s každým měsícem narůstá. A tak i oni mumlají a stěžují si jeden druhému. Na jihu, v Sandsedge a dál, vládne sucho a zlé časy. Každý se tam rouhá, jako by i za to mohli král a Verity. Verity je dobrý společník k vínu, není však voják ani diplomat Chivalryho kvalit. Raději by v zimě lovil vysokou nebo naslouchal nějakému pěvci u ohně, než by se v drsném počasí pachtil po zimních cestách, aby udržel styk s ostatními vévodstvími. Dříve nebo později, pokud se věci nezlepší, se lidé rozkoukají a řeknou: ,Heled'me se, bastard není zas tak hrozná věc, aby se kvůli tomu tropil povyk. Chivalry by se měl vrátit, aby vládl; brzy tomu všemu učiní přítrž. Možná byl trochu upjatý, co se týče etikety, jenže alespoň věci dotáhl do konce a nenechal cizince, aby nás svévolně tyranizovali.'"</p>
<p>„Takže Chivalry by se ještě mohl stát králem?" Ta otázka mne podivně roztřásla vzrušením. Záhy jsem si představil jeho triumfální návrat na Buckkeep, naše případné setkání a pak... Co pak?</p>
<p>Zdálo se, že Chade mi čte ve tváři. „Ne, chlapče. To se nedá očekávat. I kdyby to všichni lidé chtěli, pochybuji, že by se postavil proti tomu, co na sebe uvalil, nebo proti přáním krále. Ale přivodilo by to mumlání a reptání, a to by mohlo vést k nepokojům a šarvátkám, no, a to by byly dost špatné podmínky pro to, aby si královský bastard volně běhal po svobodě. Budeš si muset vybrat buď jednu cestu, nebo druhou. Buď budeš mrtvola, nebo králův nástroj."</p>
<p>„Králův nástroj. Aha." Přepadla mne sklíčenost. Krátký záblesk klenby modrého nebe nad žlutými cestami a nade mnou, kterak putuji na hřbetě Sooty, se pojednou rozplynul. Místo toho jsem pomyslel na psy uvázané v boudách nebo na sokola s kápí na hlavě, připoutaného ke královu zápěstí a vypouštěného pouze proto, aby vykonal královu vůli.</p>
<p>„To nemusí být až tak špatné," pravil tiše Chade. „Většina žalářů existuje naším vlastním přičiněním. Stejně jako si člověk vytváří svou vlastní svobodu."</p>
<p>„Nikdy se nikam nedostanu, je to tak?" Navzdory tomu, že ta myšlenka pro mě byla poměrně nová, mi cestování pojednou připadalo nesmírně důležité.</p>
<p>„Takhle bych to neformuloval." Chade se poohlížel po něčem, co by posloužilo jako víko na misku plnou semen. Nakonec se spokojil s tím, že ji zakryl podšálkem. „Dostaneš se na mnoho míst. V tichosti, a když budou zájmy rodiny vyžadovat, abys tam šel. Ale ani žádný princ z pokrevní linie na tom není o moc líp. Myslíš, že Chivalry si mohl vybrat, kam by šel provozovat svoji diplomacii? Myslíš, že Verity je rád, když ho král vyšle, aby navštívil města napadená Ostrovany a aby si vyslechl stížnosti lidí, kteří tvrdí, že kdyby byli lépe opevněni nebo více posíleni, nic z toho by se nebylo stalo? Skutečný princ má jenom pramálo svobody, když přijde na to, kam pojede nebo jak stráví svůj čas. Chivalry má teď nejspíš obojího více, než měl kdykoli předtím."</p>
<p>„Až na to, že se nemůže vrátit na Buckkeep?" Záblesk pochopení mě přikoval k zemi s rukama plnýma střepů.</p>
<p>„Až na to, že se nemůže vrátit na Buckkeep. Nehodí se provokovat lid návštěvami bývalého následníka trůnu. Lepší je, že se v tichosti vypařil."</p>
<p>Hodil jsem střepy do ohně. „Alespoň se někam dostane," zamumlal jsem. „Já nemůžu jít ani do města..."</p>
<p>„A je to pro tebe tak důležité? Chodit do špinavého, ošklivého a mrňavého přístavu, jako je Buckkeep?"</p>
<p>„Jsou tam jiní lidé..." Zaváhal jsem. Ani Chade nevěděl o mých městských přátelích. Pak jsem vyhrkl: „Říkají mi Newboy. A neřeknou si hned ,ten bastard', když mě uvidí." Nikdy předtím jsem to neformuloval slovy, ale nyní jsem viděl, jak moc je pro mne město přitažlivé.</p>
<p>„Ach," řekl Chade a pohnul rameny, jako by vzdychl, ale neřekl nic. A jen chvíli nato mi už vykládal, jak lze způsobit nevolnost u člověka tím, že se mu při jednom stolování podá rebarbora a špenát, takovou nevolnost, která může vést až k smrti, když jsou porce dostatečné, aniž by se na stůl dostala jediná kapka jedu. Zeptal jsem se, jak zamezit tomu, aby ostatní u stolu postiženi nebyli, a naše debata se ubírala tímto směrem. Teprve později jsem začal tušit, že jeho slova ohledně Chivalryho byla téměř prorocká.</p>
<p>O dva dny později jsem se s údivem dozvěděl, že Fedwren si asi na den vyžádal mé služby. Byl jsem překvapen ještě víc, když mi předal seznam zásob, které potřeboval sehnat ve městě, dostatek stříbra, abych je koupil, a dva měďáky pro mne od cesty. Trnul jsem strachy, že to Burrich nebo některý z dalších učitelů zakáže, ale místo toho jsem si měl pospíšit. Vyšel jsem ven branou s košem na předloktí, opojen tak náhlou svobodou. Spočítal jsem si měsíce od doby, kdy se mi naposledy podařilo proklouznout z hradu, a s údivem jsem zjistil, že už je to rok či více. Okamžitě jsem hodlal obnovit svůj důvěrný vztah k městu. Nikdo mi neřekl, kdy se mám vrátit, a já byl přesvědčen, že si pro sebe mohu ukrást hodinku či dvě a nikdo se to nedozví.</p>
<p>Při shánění rozličných položek z Fedwrenova seznamu jsem prochodil celé město. Neměl jsem tušení, k čemu mohou písaři být sušené vlasy mořské panny nebo koš mysliveckých ořechů. Řekl jsem si, že to snad používá na výrobu inkoustů, a když jsem to nemohl sehnat v běžných obchodech, vydal jsem se dolů k přístavnímu bazaru, kde se každý s kouskem plachty k prostření a něčím na prodej mohl prohlásit za obchodníka. Chaluh jsem tam rychle objevil dostatek a přitom zjistil, že je to běžná ingredience k dušeným rybám s brambory. Shánění ořechů mi trvalo déle, protože to bylo něco, co údajně pocházelo z vnitrozemí, nikoli z moře, a na bazaru prý bylo několik kupců, kteří se takovými věcmi zabývali.</p>
<p>Nakonec jsem je opravdu objevil v řadě košů s dikobrazími ostny, mezi stánky s vyřezávanými dřevěnými korálky, kornouty s oříšky a stlučenými kůrovými tkáněmi. Žena, co seděla nad plachtou, byla hodně stará a její vlasy měly spíše stříbrný než bílý či šedý nádech. Upoutal mne na ní silný rovný nos a pod očima mohutně vystouplé lícní kosti. Bylo to dědictví její rasy. Připadalo mi to divné, ale i jaksi důvěrně známé, a po zádech mi přejel mráz, když jsem si náhle uvědomil, že pochází z hor.</p>
<p>„Keppet," řekla žena své sousedce, když jsem u ní nakoupil. Podíval jsem se na ni v domnění, že to snad znamená „zaplatil". „Keppet," pravila dost neodbytně, a já si dál lámal hlavu, co to může v jejím jazyce znamenat. Zdálo se, že po ní něco chce, ale starší žena jenom lhostejně hleděla do ulice. Proto jsem směrem k její mladší sousedce omluvně pokrčil rameny a obrátil se jinam. Ořechy už jsem měl v koši.</p>
<p>Neušel jsem ani tucet kroků, když jsem znovu uslyšel ječivé: „Keppet!" Otočil jsem se a uviděl, jak se obě ženy pustily do rvačky. Starší popadla tu mladší za zápěstí a ta sebou mlátila, škubala a kopala kolem sebe, aby se vyprostila. Ostatní trhovci poplašeně vstávali a odklízeli své zboží do bezpečí. Byl bych se asi díval dál, kdybych nezahlédl jinou, daleko známější tvář.</p>
<p>„Nosebleed!" vykřikl jsem.</p>
<p>Otočila se tváří ke mně a já si na okamžik pomyslel, že jsem se spletl. Uběhl již rok od doby, kdy jsem ji naposled viděl. Jak se může člověk tolik změnit? Tmavé vlasy, které mívala úhledně spletené za ušima, jí teď volně splývaly na ramena. A byla oblečena - ne v kazajce a plandavých kalhotách, ale v halence a sukni. Ten dospělácký oděv mi dočista vyrazil dech. Byl bych se zřejmě otočil stranou a předstíral, že jsem volal na někoho jiného, kdyby na mně svýma temnýma očima neutkvěla a odměřeným tónem se nezeptala: „Nosebleed?"</p>
<p>Trval jsem na svém: „Nejsi ty Molly Nosebleed?"</p>
<p>Rukou si z obličeje odhrnula pramen vlasů. „Jsem Molly Chandlerová." Viděl jsem, jak po mně zvědavě přejíždí očima, ale její hlas zněl ledově, když vzápětí dodala: „Nejsem si jista, jestli vás znám. Vaše jméno, pane?"</p>
<p>Byl jsem poněkud zaskočen a zareagoval jsem instinktivně. Vydal jsem se v mysli k ní, vycítil její nervozitu a byl jsem překvapen jejími obavami. Myšlenkou a hlasem jsem se ji pokusil upokojit: „Jsem Newboy," pravil jsem bez váhání.</p>
<p>Oči se jí úžasem rozšířily a pak se rozesmála, protože vše předtím pokládala za pouhý žert. Hráz, kterou mezi námi vztyčila, praskla jako mýdlová bublina a já v ní rázem uviděl tu dívku, kterou jsem znal dřív. Znovu mezi námi zavládla srdečná spřízněnost, která mi ze všeho nejvíce připomněla Nosyho. Veškeré rozpaky zmizely. Kolem zápasících žen se mezitím srotil zástup lidí, ale my je nechali za sebou a potulovali se nazdařbůh dlážděnými uličkami města. Obdivoval jsem její sukni a ona mi sebevědomě sdělila, že sukně nosí už několik měsíců a že je má raději než kalhoty. Tuhle nosívala ještě její matka, a jak zjistila, dnes už není možné sehnat tak jemně tkanou vlnu, nebo tak jasně rudou, jakou byla obarvena mámina sukně. Jí se zase Ubil můj oděv, a já si najednou uvědomil, že jí možná připadám stejně divný jako ona mně. Měl jsem na sobě svou nejlepší košili a kalhoty prané jen před pár dny, zatímco mé boty byly téže kvality jako vojenské, navzdory Burrichovým výhradám, že z nich rychle vyrostu. Ptala se mě, co ve městě dělám, a já jí odpověděl, že mě hradní mistr písař poslal na nákupy. Také jsem jí řekl, že mistr potřebuje dvě svíce z včelího vosku, což byl z mé strany výmysl, ale mohl jsem tak alespoň zůstat s ní a bloumat po jejím boku křivolakými uličkami. Lokty jsme do sebe dost důvěrně šťouchali, zatímco ona vyprávěla. Na předloktí měla zavěšený vlastní košík. Nesla v něm několik balíčků a svazků bylin na parfémování svící, jak mi sdělila. Včelí vosk podle jejího názoru voněl mnohem lépe než obyčejný lůj. Vyráběla nejlépe navoněné svíce v celém Buckkeepu; i dva starší svíčkaři z města to připustili. „Tahle, přivoň si, to je levandule, není to kouzelné?" Oblíbená vůně její matky, a její také. „Tohle je meduňka a tohle mateří kasička. Tohle zas kořen bijce," ona ho nemá moc v oblibě, to ne, ale někteří říkají, že bijcové svíčky jsou dobré na tišení bolestí hlavy a zimních chmur. Mavis Threadsnip povídal, že její matka ho mísila s dalšími bylinami a dělala báječné svíčky, které uklidnily každé dítě trpící kolikou. A tak se Molly rozhodla to vyzkoušet, pokusit se najít ty správné bylinky a znovu objevit recepturu své mámy.</p>
<p>Při jejím sebevědomém překypování znalostmi a dovednostmi jsem jen hořel nedočkavostí, abych se v jejích očích blýskl i já. „Já znám kořen bijce," řekl jsem. „Někdo ho používá k výrobě mastí na bolavá ramena a záda. Odtud také jeho jméno. Ale když z něho vydestiluješ tinkturu a smísíš ji správně s vínem, nikdo to nepozná a dospělý muž po tom bude spát den a noc a potom ještě den, anebo dítě po tom usne a ve spánku zemře."</p>
<p>Zatímco jsem mluvil, nevěřícně na mne valila oči a při mých posledních slovech se jí tváří mihl výraz zděšení. Odmlčel jsem se a znovu vycítil ty ostré rozpaky. „Jak to, že znáš takové věci?" zeptala se zajíkavě.</p>
<p>„Slyšel jsem jednu starou porodní bábu, co chodí po domech, jak na hradě mluví s naší porodní bábou," improvizoval jsem. „Byl to... smutný příběh, který vyprávěla, o zraněném muži, kterému pomohli, aby si odpočal, ale jeho dítě do toho upadlo taky. Moc smutný příběh." Její tvář zjihla a já opět pocítil její vroucí srdečnost. „Říkal jsem to jen proto, abych měl jistotu, že s tím kořenem budeš zacházet opatrně. Nenechávej ho nikde, kde by na něj dosáhlo dítě."</p>
<p>„Díky za radu. Nebudu. Ty se zajímáš o byliny a kořeny? Nevěděla jsem, že se písař zabývá takovými věcmi."</p>
<p>Náhle mně došlo, že Molly mne považuje za písařova pomocníka. Neviděl jsem důvod, abych jí vykládal něco jiného. „Och, Fedwren používá mnoho věcí na svá barviva a inkousty. Některé kopie dělá poměrně jednoduše, ale jiné jsou přímo úžasné, vyzdobené ptáky, kočkami, želvami a rybami. Ukazoval mi jeden herbář, kde lístky a květy každé rostliny lemovaly okraje stránek."</p>
<p>„To bych strašně ráda viděla," řekla upřímně a já hned začal vymýšlet způsoby, jak bych ho na několik dní odcizil.</p>
<p>„Možná bych ti mohl sehnat kopii k přečtení... ne že by sis ji ponechala, ale mohla bys v ní několik dní studovat," navrhl jsem váhavě.</p>
<p>Zasmála se, avšak poněkud nabroušeně. „Jako kdybych uměla číst! Och. Ale myslím, že tys už nějaká písmena pochytil, když běháš písaři po nákupech."</p>
<p>„Jenom trochu," řekl jsem a zaskočila mě závist v jejích očích, když jsem jí ukázal svůj seznam a přiznal se, že umím přečíst všech sedm slov, která na něm stála.</p>
<p>Pojednou ji přepadla podivná plachost. Šla teď pomaleji a já uviděl, že se blížíme k jejich krámu. Byl jsem zvědav, jestli ji otec stále bije, ale neodvážil jsem se na to zeptat. Alespoň její tvář nic takového neprozrazovala. Došli jsme ke dveřím svíčkárny a tam se zastavili. Vtom učinila jakési rozhodnutí, protože mi položila ruku na rukáv, nadechla se a pak se rovnou zeptala: „Myslíš, že bys mi mohl něco přečíst? Nebo aspoň část toho?"</p>
<p>„Pokusím se," nabídl jsem se.</p>
<p>„Když já... teď, když nosím sukně, dal mi otec máminy věci. Když byla ještě děvče, bývala komornou u jedné dámy na hradě a tam se naučila psát. Mám nějaké tabulky, které popsala. Chtěla bych vědět, co na nich je."</p>
<p>„Pokusím se," zopakoval jsem.</p>
<p>„Můj otec je v obchodě." Neřekla víc než to, ale podle toho, jak se její vědomí rozeznělo s mým, nebylo třeba dalšího vysvětlování.</p>
<p>„Mám písaři Fedwrenovi sehnat dvě voskové svíce," připomněl jsem jí. „Netroufám si jít na hrad bez nich."</p>
<p>„Nechovej se ke mně moc důvěrně," upozornila mne a pak otevřela dveře.</p>
<p>Šel jsem za ní, ale jenom pomalu, jako by nás u dveří svedla náhoda. Nemusel jsem ale být tak přehnaně opatrný. Její otec dost hlasitě chrápal v křesle u krbu. Šokovalo mě, jak moc se změnil. Jeho vychrtlost přešla v kostnatost a kůže na jeho tváři připomínala nedopečené lístkové těsto na hrudkovitém ovocném závinu. Chade mě proškolil dobře. Podíval jsem se mu na nehty a na rty. I přes celou místnost jsem poznal, že mu mnoho života nezbývá. Snad už Molly nemlátil proto, že na to neměl sílu. Molly mně naznačila, abych byl zticha. Zmizela za závěsy, které oddělovaly jejich příbytek od obchodu, a já se mohl porozhlédnout po krámě.</p>
<p>Bylo to příjemné místo, sice ne moc velké, ale strop byl vyšší než u většiny obchodů a obydlí v Buckkeepu. Pomyslel jsem si, že jenom díky přičinlivé Molly je krám udržován zametený a čistě poklizený. Místnost naplňovaly příjemné vůně a měkké světlo pocházející z výsledků její práce. Její zboží viselo po párech na spojených knotech na dlouhých kolících dřevěného věšáku. Další polici zaplňovaly o hodně tlustší svíce pro využití na lodích. Měla zde vystaveny i tři glazované keramické lampy pro ty, kdo si takové věci mohli dovolit. Kromě svící jsem tady objevil nádoby s medem, vedlejším produktem ze včelích úlů, které měla v péči za krámem. Ze včelího vosku Molly vyráběla své nejskvělejší zboží.</p>
<p>Molly se znovu vynořila a naznačila mi, abych šel za ní. Přinesla na stůl několik voskových svíček a sadu tabulek, které rozložila na desce. Potom ustoupila o krok dozadu a stiskla rty, jako by si nebyla jistá, jestli to, co dělá, je rozumné.</p>
<p>Tabulky byly zhotoveny ve starém stylu; obyčejné dřevěné destičky seřezané podle let a jemně vyhlazené pískem. Písmena na nich byla pečlivě vykreslená a zalitá žloutnoucí vrstvou kalafuny. Tabulek bylo celkem pět, všechny nádherně vypsané. Čtyři tvořily precizní soupisy bylinných receptur na léčivé svíce. Když jsem každou z nich měkce a nahlas předčítal Molly, viděl jsem, jak si to usilovně zapisuje do paměti. Nad pátou tabulkou jsem zaváhal. „To není recept," řekl jsem.</p>
<p>„A co to je?" zašeptala.</p>
<p>Pokrčil jsem rameny a začal číst: „,Dnešního dne se mi narodila Molly Nosegay (Vonná kytička), slaďoučká jako kytice květů. Proti porodním bolestem jsem zapálila dvě voskové svíce s bobulemi z vavřínu a dva kalíšky navoněné dvěma hrstkami fialek, jež rostou poblíž Dowellova mlýna, a jednu hrstku červeného kořene, velmi jemně nasekaného. Až přijde čas, aby Molly porodila dítě, možná to udělá také tak a její bolesti budou stejně mírné jako ty moje a ovoce toho všeho tak skvostné. V to doufám.'"</p>
<p>To bylo vše. Jakmile jsem dočetl, ticho zesílilo a zaplavilo místnost. Molly mně vzala poslední tabulku z rukou, podržela ji v dlaních a zahleděla se na ni, jako by mezi řádky četla věci, které jsem tam neviděl. Šoupnutí mé nohy jí připomnělo, že jsem stále tam. Tiše posbírala všechny tabulky a opět s nimi zmizela.</p>
<p>Když se vrátila, šla rychle k polici a vzala z ní dvě svíčky z včelího vosku. Přitočila se k další polici a sundala z ní ještě dvě tlusté růžové svíce.</p>
<p>„Já potřebuji jen - "</p>
<p>„Psst. Za ty neúčtuji nic. Jsou s květem sladínku a dají ti klidné sny. Mám je moc ráda a myslím, že ty je budeš mít také rád." Hlas měla přátelský, ale když mi je vložila do košíku, pochopil jsem, že čeká, až půjdu. Mlčky šla se mnou ke dveřím a zlehka je otevřela, aby nevzbudila otce. „Sbohem, Newboyi," řekla a potom mi věnovala jeden ryzí, srdečný úsměv. „Nosegay. Nikdy jsem nevěděla, že mně tak říkala. Nosebleed mi říkali na ulici. Myslím, že ti starší, kteří ještě věděli, jaké jméno mi dala, ho považovali za legrační. A po nějaké době nejspíš zapomněli, že kdy bylo nějaké jiné. Ale co. To už je jedno. Teď ho už zase mám. Jméno od své matky."</p>
<p>„Hodí se k tobě," řekl jsem v náhlém přívalu galantnosti, a když na mě pohlédla, tváře se mi zalily ruměncem a vyrazil jsem od dveří pryč. S údivem jsem zjistil, že už je pozdě odpoledne, skoro večer. Tryskem jsem vykonal zbylé nákupy. Poslední položku na seznamu, kůži z lasičky, jsem si musel vyžebrat za okenicemi kupcova krámu. S láteřením mi otevřel a huboval, že chtěl sníst večeři teplou, ale já mu tak vehementně děkoval, že mi na tu rozpustilost dozajista skočil.</p>
<p>Právě jsem upaloval nejstrmějším úsekem zpátky k hradu, když vtom jsem za sebou zaslechl zvuky koňských kopyt. Koně jeli nahoru směrem od městských doků a jezdci je pořádně hnali. Bylo to divné. Nikdo ve městě koně neměl, neboť ulice tam byly dost příkré a samá dlažba, než aby k něčemu byli. Město se navíc tísnilo na tak malé ploše, že jezdit na koni by bylo spíše znamením domýšlivosti než skutečnou výhodou. Museli to tedy být koně z hradních stájí. Stoupl jsem si ke kraji silnice a zvědavě čekal, kdo si to dovolil riskovat Burrichův hněv tak rychlou jízdou po kluzkém a nerovném dláždění, navíc za špatného světla.</p>
<p>K mému překvapení to byli Regal a Verity na páru vraníků, kteří byli Burrichovou pýchou. Verity držel v ruce hůl s chocholem pernatým, kterou mívali poslové jedoucí na hrad, když vezli zprávu nejvyšší důležitosti. Když mě spatřili, jak tam tiše stojím u silnice, oba své koně tak prudce zarazili, že Regalův oř se smekl stranou a málem upadl na kolena.</p>
<p>„Burrich bude zuřit, jestli tomu hříběti zlámete kolena," vykřikl jsem poděšeně a rozběhl se k němu.</p>
<p>Regal cosi nezřetelně zavřískl a Verity v závěsu za ním se nejisté zasmál: „A ty sis myslel, že je to duch, stejně jako já. Hoj, chlapče, tys nám ale dal, stát si tady tak zticha. A vypadáš tolik jako on. No ne, Regale?"</p>
<p>„Verity, neblázni. Drž jazyk za zuby." Regal pomstychtivě trhl uzdou svého koně a pak si popotáhl shrnutý kabátec, aby vypadal upraveně. „Co děláš tak pozdě tady na silnici, bastarde? Čeho se ti zachtělo? Proklouznout v tuto dobu z hradu a vyrazit si do města?"</p>
<p>Byl jsem zvyklý na Regalovo přezíravé chování vůči mně. Ale tento ostrý výpad byl něčím zcela novým. Zpravidla se mi pokud možno vyhýbal nebo se ode mne držel stranou, jako bych byl hromada čerstvého hnoje. Ač zaskočen, měl jsem pohotovou odpověď: „Jsem na cestě zpátky, ne tam, Sire. Byl jsem Fedwrenovi na nákupech." A na důkaz jsem zvedl košík.</p>
<p>„No jistě," ušklíbl se. „To ti tak uvěřím. Je to trochu velká shoda náhod, bastarde." Znovu po mně mrštil tím slovem.</p>
<p>Musel jsem vypadat dost zkroušeně a rozpačitě, protože Verity si svým drsným způsobem odfrkl a řekl: „Nic si z něho nedělej, hochu. Maličko jsi nás oba poděsil. Do města právě dorazila říční loď s praporkem, jako že přiváží zvláštní poselství. A když jsme s Regalem sjeli dolů, abychom to vyzvedli, ejhle, je to od Patience, která nám sděluje, že Chivalry je mrtev. A pak, když jedeme nahoru po cestě, co nevidíme, jeho věrný obraz v postavě chlapce stojícího tiše před námi, a samozřejmě nám to leželo v hlavě a - "</p>
<p>„Ty jsi ale idiot, Verity," vyprskl Regal. „Roztrubovat to na celé město, ještě než se to dozví král. A nepodsouvej tomu bastardovi myšlenky, že vypadá jako Chivalry. Co jsem slyšel, nápadů má dost, za což můžeme jen poděkovat našemu drahému tatíčkovi. Jedeme. Vezeme na hrad naléhavý vzkaz."</p>
<p>Regal znovu škubl hlavou koně a pak mu nasadil ostruhy. Díval jsem se za ním, jak ujíždí pryč, a přísahám, že jsem chvíli nemyslel na nic než na to, jak po příchodu na hrad půjdu okolo stájí, abych to ubohé zvíře prohlédl a podíval se, jak ošklivě má podlité pysky. Z nějakého důvodu jsem však vzhlédl k Veritymu a hlesl: „Můj otec je mrtev."</p>
<p>Seděl tiše v sedle. I když byl větší a zavalitější než Regal, přesto se držel na koni lépe. Nejspíš to bylo tím, že v něm byl kus vojáka. Chvíli na mne mlčky shlížel a potom řekl: „Ano. Můj bratr je mrtev." Byla to pro mne veliká čest; on jako můj strýc, okamžik spřízněnosti. Snad pokaždé, když došlo k nějaké závažné změně, nachomýtl se k tomu on. „Vyskoč si za mě, chlapče, vezmu tě zpátky na hrad," nabídl mi.</p>
<p>„Ne, děkuji. Burrich by mi utrhl hlavu za jízdu ve dvou na takové cestě."</p>
<p>„Máš pravdu, chlapče," souhlasil laskavě Verity. A dodal: „Je mi líto, že se to dozvídáš takhle. Nedomýšlel jsem to. Nechce se ani věřit, že to může být pravda." Na chvíli jsem pocítil závan jeho hlubokého zármutku. Pak se v sedle předklonil, promluvil tiše ke koni a ten vyrazil kupředu. Za okamžik jsem byl opět na silnici sám.</p>
<p>Začalo drobně mžít, poslední denní světlo pohaslo a já tam pořád stál a stál. Pohlédl jsem nahoru na hrad, jenž se černal proti hvězdnému nebi. Do tmy se tu a tam linula světýlka z jeho oken a cimbuří. Jednu chvíli jsem chtěl upustit koš na zem a dát se na útěk, uprchnout do temnot a nikdy už se nevrátit. Vydal by se mne někdo někdy hledat? To jsem nevěděl. Avšak místo toho jsem si přendal koš do druhé ruky a plouživým krokem zamířil zpátky do kopce.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>7</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Pověření</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Když zemřela královna Desire, říkalo se, že byla otrávena. Proto jsem se rozhodl, že o tom n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>píši absolutní pra</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>du, tak jak ji znám já sám. Královna Desire opravdu zemřela na otravu, ale vlastním přičiněním a po velmi dlouhé době, ne na popud krále. Ten se ji často snažil od svévo</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>ného užívá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ní omamných látek odradit. Radil se o tom s lékaři i bylinkáři, ale jakmile ji přesvě</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>čil, aby přestala brát jednu věc, hned objevila jinou, aby vyzkoušela její účinky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ke konci posledního léta svého života stále více ztrácela zábrany a užívala hned několik druhů současně, aniž by se ještě snažila své zlozvyky jakkoli skrývat. Její chování působi</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>lo Shrewdovi velké útrapy, neboť když byla opojena vínem či omámena inhalací kouře, pronášela divoká obv</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>nění a po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>buřující výroky bez ohledu na to, v čí přítomnosti nebo při ja</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ké příležitosti to bylo. Čl</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>věk by si myslel, že své stoupence takovými excesy odradila, ale opak byl pravdou; buď prohla</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>šovali, že král Shrewd ji k sebezničení dohnal, nebo že ji otrá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vil sám. Já však mohu s jistotou prohlásit, že král za její smrt nemohl.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Burrich mi na znamení smutku ostříhal vlasy. Na hlavě mi zůstaly jen kratičké výhonky, asi tak na šířku prstu. Sám si ve svém zármutku oholil hlavu, vousy i obočí. Bílá místa na hlavě nyní ostře kontrastovala s jeho zarudlým nosem a lícenu; vypadal velmi podivně, ba ještě podivněji než lesní lidé, kteří přicházeli do města a měli vlasy slepené smůlou a zuby obarvené narudo a načerno. Děti se za těmito divochy ohlížely a špitaly si za jejich zády, ale Burrichovi se jen mlčky klidily z cesty. Myslím, že to bylo jeho očima. Viděl jsem už otvory v lebkách, jež v sobě měly více života než Burrichovy oči za těch dní.</p>
<p>Regal vyslal svého sluhu, aby Burriche pokáral za to, že si oholil hlavu a mně ostříhal vlasy. Takhle se truchlilo pro krále, a ne pro muže, který abdikoval na trůn. Burrich na posla jen upřeně hleděl, dokud neodešel. Verity si zkrátil vlasy o šířku dlaně a také vousy na znamení toho, že drží smutek za bratra. Někteří z hradní stráže si porůznu zakrátili copy, jako to dělají bojovníci na počest padlého kamaráda. Avšak to, co provedl Burrich se sebou a se mnou, zacházelo do krajnosti. Lidé na nás hleděli jako na zjevení. Chtěl jsem se ho zeptat, proč mám truchlit pro otce, kterého jsem nikdy neviděl a který se na mne nikdy ani nepřišel podívat, ale při pohledu na jeho ustrnulé oči a ústa jsem si netroufal. Nikdo se nezmínil Regalovi o tom, že Burrich všem koním odstřihl z hřív smuteční chomáče a pak je spálil jako obětiny na ohni, z něhož šel strašlivý zápach. Nejasně jsem chápal, že tím posílá části našich duší za Chivalrym; byl to zvyk, který pochytil od lidu své matky.</p>
<p>Měl jsem dojem, jako kdyby zemřel i Burrich. Jeho tělo uváděla do pohybu jakási chladná síla; všechny své úkoly vykonával bezvadně, avšak bez radosti či uspokojení. Jeho podřízení, kteří dříve soutěžili o to, koho svým kývnutím nejvíce pochválí, se mu nyní vyhýbali pohledem, jako kdyby se za něho styděli. Jedině Vixen ho neopustila. Stará fenka se ploužila za ním, kamkoli se hnul, a byla stále při něm, aniž by ji odměnil pohledem či dotykem. Jednou jsem ji ze soucitu polaskal a dokonce se odvážil vyjít jí v mysli vstříc, ale narazil jsem jen na otupělost děsící se vzájemného kontaktu. Vixen truchlila spolu se svým pánem.</p>
<p>Zimní vichry vířily kolem útesů a zakusovaly se do nich. Vleklé dny se vyznačovaly ledovou strnulostí, jež vylučovala jakoukoli možnost příchodu jara. Chivalryho pohřbili ve Withywoodsu. Na hradě proběhla smuteční hostina, ale byla krátká a lidé se chovali zaraženě. Spíše si všichni hleděli správné etikety, než by dal někdo najevo skutečný zármutek. Ty, kteří pro Chivalryho vskutku truchlili, jako by ostatní odsuzovali za špatný vkus. Jeho veřejný život přece skončil s jeho abdikací; jak netaktní od něho tudíž bylo poutat na sebe další pozornost tím, že si tak znenadání umřel.</p>
<p>Přesně týden od smrti otce mne probudil známý závan z tajného schodiště a žluté světlo zvoucí mne dál. Vyskočil jsem z postele a vyběhl po schodech do svého útočiště. Těšil jsem se, jak konečně uniknu vší podivnosti a ztratím se opět mezi rostlinami a dýmajícími vůněmi ve společnosti Chadea. Netoužil jsem více po tom divném napětí, jež mě posedlo, jakmile jsem se dozvěděl o Chivalryho smrti.</p>
<p>Ale druhý konec pokoje s pracovním stolem byl temný a krb vyhaslý. Chade místo toho seděl před bližším krbem a rukou mi kynul, abych si sedl vedle něj. Posadil jsem se a zvedl k němu oči, ale on jen hleděl do ohně. Zvedl zjizvenou ruku a spočinul jí na mých krátkých zježených vlasech. Chvíli jsme tak seděli a dívali se do plamenů.</p>
<p>„Vidíš, tak to chodí, můj chlapče," řekl posléze a pak mlčel, jako kdyby řekl vše, co potřeboval. Podrbal mě přátelsky na hlavě.</p>
<p>„Burrich mi ostříhal vlasy," řekl jsem mu zčistajasna.</p>
<p>„To vidím."</p>
<p>„Nesnáším to. Vlasy se mi zapíchávají do polštáře a já nemůžu spát. Kapuce mi padá. A vypadám hloupě."</p>
<p>„Vypadáš jako chlapec, který truchlí pro svého otce."</p>
<p>Chvíli jsem byl zticha. Dosud jsem své vlasy považoval jen za delší verzi Burrichova extrémního sestřihu. Ale Chade měl pravdu. Vlasy měly délku, jaká přináležela chlapci, jenž truchlí pro zesnulého otce, tedy ne někomu, kdo by truchlil pro krále. To mě však ještě více popudilo.</p>
<p>„Ale proč bych pro něho měl truchlit?" otázal jsem se Chadea, když už jsem se neodvážil zeptat Burriche. „Ani jsem ho neznal."</p>
<p>„Byl to tvůj otec."</p>
<p>„Udělal mě nějaké ženské. Když se o mně dozvěděl, utekl. Jakýpak otec. Nikdy se o mě nezajímal." Vzdor ve mně sílil a poslední slova jsem skoro zakřičel. Dráždilo mě to -Burrichův hluboký nespoutaný žal a Chadeův tichý zármutek.</p>
<p>„To nemůžeš vědět. Slyšíš jen to, co říkají drbny. Na některé věci ještě nejsi dost starý, abys jim rozuměl. Nikdy jsi neviděl divokého ptáka, jak láká dravce od vlastních mláďat tím, že předstírá zranění."</p>
<p>„Tomu nevěřím," řekl jsem, ale vzápětí už jsem si tím tak jistý nebyl. „Nikdy neudělal nic, abych si myslel, že o mě má zájem."</p>
<p>Chade se ke mně otočil tváří v tvář a já uviděl, že jeho oči jsou starší, propadlejší a zarudlejší. „Kdybys věděl, že se zajímal, věděli by to i ostatní. Až budeš muž, možná pochopíš, kolik ho to stálo. Neznal se k tobě, abys byl v bezpečí. Jednat tak, aby si tě jeho nepřátelé nevšímali."</p>
<p>„Takhle ho už ale nepoznám do konce svého života," řekl jsem trucovitě.</p>
<p>Chade jen vzdychl: „Konec tvého života přijde mnohem později, než kdyby tě byli uznali jako právoplatného následníka." Odmlčel se a pak se opatrně zeptal: „A co bys o něm rád věděl, můj chlapče?"</p>
<p>„Všechno. Ale jak ty bys to mohl vědět?" Čím více byl Chade shovívavější, tím víc jsem si byl jistější.</p>
<p>„Znal jsem ho po celý jeho život. Já jsem s ním... pracoval. Mnohokrát. Ruka v rukavici, jak se říká."</p>
<p>„A byl jsi ta ruka, nebo rukavice?"</p>
<p>Bez ohledu na mou hrubost se Chade nenechal strhnout k hněvu. „Ruka," řekl po krátké úvaze. „Ruka, jež se pokradmu hýbe, kryta sametovou rukavicí diplomacie."</p>
<p>„Co tím myslíš?" Ač jsem se snažil chápat sebevíc, přesto jsem byl zmaten.</p>
<p>„Lze tak vykonat dost věcí..." Chade si odkašlal. „Mohou se přihodit věci, které usnadní diplomacii cestu. Nebo způsobí, že vyjednávající strana bude vstřícnější. Mohou se přihodit věci..."</p>
<p>Můj svět se rázem ocitl vzhůru nohama. Náhle, jako nějaká vize, mě přepadla drsná realita - všechno to, čím byl Chade a čím jsem měl být i já. „Tím myslíš, že nějaký člověk může zemřít a s jeho nástupcem pak bude snazší řeč? Bude v naší věci přístupnější, ze strachu nebo..."</p>
<p>„Vděčnosti. Ano, přesně tak."</p>
<p>Všechny kousky mozaiky rázem zapadly do sebe a mne polila ledová hrůza. Všechny ty lekce a podrobně udílené instrukce směřovaly právě k tomu. Začal jsem se zvedat ze sedačky, ale vtom mě za rameno popadla Chadeova ruka.</p>
<p>„Nebo může člověk žít, o dva, pět či deset roků déle, než by si kdo pomyslel, a vnést do politických jednání moudrost a toleranci svého věku. Nebo může být dítě vyléčeno z dávivého kašle a matka najednou s vděkem uzří, že to, co nabízíme, může být ku prospěchu všem kolem. Ta ruka pokaždé nepřináší smrt, můj chlapče. Pokaždé ne."</p>
<p>„Ale dost často."</p>
<p>„Nikdy jsem ti v tom nelhal." V Chadeově hlase jsem zaslechl dva tóny, které jsem tam nikdy předtím neslyšel. Obhajobu. A dotčenost. Ale mládí je nemilosrdné.</p>
<p>„Myslím, že už se od tebe nechci více učit. Půjdu teď za Shrewdem a řeknu mu, ať si najde někoho jiného, aby pro něj zabíjel lidi."</p>
<p>„Na takové rozhodnutí máš zajisté právo. Ale radím ti, abys to nedělal, alespoň prozatím."</p>
<p>Jeho vyrovnanost mne zaskočila zcela nepřipraveného. „Proč?"</p>
<p>„Protože bys tím zvrátil všechno, co se pro tebe Chivalry pokoušel udělat. Upoutal bys tím na sebe pozornost. A to není moc dobrý nápad - právě teď." Nyní mluvil velmi rozvláčně, zatížen břemenem pravdy.</p>
<p>„Proč?" Uvědomil jsem si, že šeptám.</p>
<p>„No, protože někteří by chtěli Chivalryho životní příběh ukončit docela. A to by jim zřejmě nejlépe vyšlo, kdyby se zbavili tebe. Právě tihle lidé budou sledovat, jak se vyrovnáváš s otcovou smrtí. Už ti to konečně dochází? Nejsi neklidný? Chceš se stát mnohým trnem v oku právě teď, tak jako on?"</p>
<p>„Cože?"</p>
<p>„Můj chlapče," pravil a přitáhl mě k sobě blíže. Poprvé jsem v jeho slovech zaslechl majetnický tón. „Doba je taková, že bys měl být zticha a dávat si dobrý pozor. Já chápu, proč ti Burrich ostříhal vlasy, ale raději bych si přál, aby se to nestalo. Přál bych si, aby se dnes nikde neříkalo, že Chivalry byl tvůj otec. Jsi ještě pořád takové kuře... ale poslouchej mě dobře. Prozatím se chovej tak jako dosud. Vyčkej půl roku nebo rok. Pak se rozhodni. Ale zatím - "</p>
<p>„Jak zemřel můj otec?"</p>
<p>Chade mi pátravě pohlédl do tváře. „Copak jsi neslyšel, že spadl z koně?"</p>
<p>„Ano. A Burrich proklíná toho muže, který to vyslovil. Říká, že Chivalry by z koně nespadl a ani by ho žádný kůň neshodil."</p>
<p>„Burrich by si měl dávat pozor na to, co říká."</p>
<p>„Jak tedy můj otec zemřel?"</p>
<p>„To nevím. Ale stejně jako Burrich nevěřím, že by spadl z koně." Chade se odmlčel. Usedl jsem na zem k jeho bosým kostnatým nohám a hleděl do ohně.</p>
<p>„Chystají se mě zabít také?"</p>
<p>Dlouhou chvíli neříkal nic. „Já nevím. Ne, pokud tomu mohu zabránit. Myslím, že napřed musí přesvědčit krále Shrewda, že je to nutné. A jestli se jim to podaří, měl bych se o tom dozvědět."</p>
<p>„Takže si myslíš, že to přijde zevnitř hradu?"</p>
<p>„Ano." Chade chvíli čekal, ale já už mlčel a nechtěl se ptát dál. Přesto odpověděl: „Nevěděl jsem o tom nic, dokud se to nestalo. Neměl jsem v tom ruce, ani náhodou. Ani se s tím na mě neobrátili. Nejspíš dobře věděli, že bych udělal víc, než jen odmítl. Postaral bych se o to, aby k tomu nikdy nedošlo."</p>
<p>„Och." Trochu se mi ulevilo. Chade mě však až moc dobře vyškolil ve způsobech dvorních intrik. „Pak za tebou ale nejspíš nepřijdou, pokud se rozhodnou mě odstranit. Báli by se, že bys mě varoval."</p>
<p>Vzal mě oběma rukama za bradu a natočil mě tváří k sobě, takže jsem mu hleděl přímo do očí. „Smrt tvého otce by pro tebe měla být dostatečným varováním, teď hned a jednou provždy. Jsi bastard, hochu. Jsme pořád v nebezpečí a zranitelní. Jsme pořád nahraditelní. Ledaže jsme absolutně nepostradatelní pro jejich vlastní bezpečnost. Za těch několik let jsem tě naučil pěkné řádce věcí. Ale tuhle lekci si vezmi nejblíže k srdci a vždy ji měj na paměti. Pokud někdy docílíš toho, že tě nebudou potřebovat, zabijí tě."</p>
<p>Vytřeštil jsem na něj oči. „Teď mě ale nepotřebují."</p>
<p>„Že ne? Já už stárnu. Ty jsi mladý a učenlivý, vypadáš a chováš se, jako bys byl z královské rodiny. Dokud neprojevíš nějaké nepřiměřené ambice, budeš se mít dobře." A po chvíli ticha s vážnou tváří zdůraznil: „My jsme totiž, chlapče, královi lidé. Výlučně jeho - do takové míry, že jsi to snad ještě nedomýšlel. Nikdo neví, co já dělám, a většina lidí zapomněla, kdo vůbec jsem. Nebo kdo jsem byl. Pokud o nás někdo ví, má to od krále."</p>
<p>Seděl jsem jako přikovaný a dával si vše bedlivě dohromady. „Pak tedy... tys říkal, že to přijde zevnitř hradu. Ale pokud by nevyužili tebe, nestál by za tím král... Královna!" zvolal jsem v náhlém přesvědčení.</p>
<p>Podle Chadeova výrazu jsem viděl, že si své myšlenky nechává pro sebe. „To je nebezpečná domněnka. O to nebezpečnější, pokud si myslíš, že podle ní musíš jednat."</p>
<p>„Proč?"</p>
<p>Chade si povzdechl. „Když tě napadne nějaká myšlenka a ty si umaneš, že je to pravda, aniž bys pro to měl důkazy, zaslepuješ se tak vůči dalším možnostem. Zvaž je proto všechny, hochu. Možná to byla jenom náhoda. Možná, že Chivalryho zabil někdo, komu se znelíbil ve Withywoodsu. Možná to nemá co dělat s tím, že byl princ. Nebo má možná král dalšího zabijáka, o kterém já nic nevím, a král tedy jednal vlastní rukou proti vlastnímu synovi."</p>
<p>„Sám ničemu z toho nevěříš," řekl jsem s jistotou.</p>
<p>„Ne. Nevěřím. Protože nemám žádné důkazy, na nichž bych mohl stavět. Stejně jako nemám důkazy pro tvrzení, že za smrtí tvého otce byla ruka královny."</p>
<p>To je vše, co si z našeho tehdejšího rozhovoru pamatuji. Ale jsem si jist, že Chade mě záměrně vedl k tomu, abych pečlivě zvážil, kdo všechno by mohl být proti mému otci, a aby mi vštípil větší ostražitost vůči královně. Střežil jsem tu myšlenku jako oko v hlavě - a to nejenom ve dnech, jež bezprostředně následovaly. I nadále jsem se však věnoval svým povinnostem a vlasy mi pomalu dorůstaly, až se počátkem léta zdálo, že je zas vše při starém. Vždy jednou za několik týdnů mě poslali do města na pochůzky. Brzy jsem přišel na to, že ať už mě úkolem pověřil kdokoli, jedna či dvě položky zpravidla skončily v Chadeově komnatě, takže jsem celkem snadno uhádl, kdo mi ty kratičké výlety na svobodu dopřával. Ne vždy, když jsem se vypravil do města, se mi podařilo strávit čas s Molly, ale stačilo mi, že jsem mohl stát u okna jejího krámu, dokud si mě nevšimla a konečně na mě alespoň nekývla. Jednou jsem na tržišti slyšel kohosi mluvit o kvalitě jejích parfémovaných svící - prý od smrti její matky nikdo nevyráběl tak příjemně vonné a léčivé voskovice. Jenom jsem se pro sebe pousmál a byl jsem rád i za ni.</p>
<p>Pak přišlo léto, s nímž k nám na pobřeží zavítalo teplejší počasí - a také Ostrované. Někteří přicházeli jako počestní obchodníci se zbožím z chladnějších pásem - kožešinami, jantarem, slonovinou a sudy s olejem - jakož i s četnými příběhy, které mi dodnes nahánějí husí kůži - stejně jako v dobách, když jsem byl ještě malý kluk. Naši námořníci jim však nevěřili a spílali kupcům do zvědů a jiných, ještě horších jmen. Jejich zboží však bylo kvalitní a zlato, za něž kupovali naše víno a obilí, bylo solidní a těžké a naši kupci ho brali.</p>
<p>Naše břehy navštěvovali i jiní Ostrované, ačkoli k pevnosti Buckkeep se moc blízko nedostali. Přicházeli s noži a pochodněmi, luky a beranidly, aby plenili a znásilňovali ve stále stejných vesnicích, kde plenili a znásilňovali už po celé roky. Občas to vypadalo jako rafinovaný a ukrutný boj, to když Ostrované narazili na zdánlivě nepřipravené a neozbrojené vesnice a my je tak lstí vlákali dovnitř, abychom pak vybili a zmasakrovali piráty samotné. Pokud však hovoříme o boji, toho léta se nám v něm vedlo velmi zle. Při každé návštěvě města jsem se setkával s přívalem zpráv o bezuzdném ničení a s reptáním obyvatel.</p>
<p>Mezi bojovníky na hradě vládla ponurá atmosféra pokořenosti, kterou jsem pociťoval i já. Ostrované našim hlídkovým lodím hravě unikali a nikdy nepadli do nastražených pastí. Udeřili vždy tam, kde jsme nebyli vyzbrojeni a kde jsme to nejméně čekali. Nejrozpačitěji ze všech působil Verity, poněvadž po Chivalryho abdikaci právě jemu připadl úkol střežit hranice království. V krčmách se povídalo, že když se teď nemůže poradit se svým starším bratrem, jde všechno od desíti k pěti. Nikdo dosud proti Veritymu přímo nevystoupil, ale bylo znepokojivé, že se za něj nikdo ani nepostavil.</p>
<p>Jako chlapce se mě nájezdy nijak osobně nedotýkaly. Byly to samozřejmě smutné věci a já mlhavě soucítil s vesničany, jejichž domovy byly vypáleny a vypleněny. Ale v bezpečí zdí Buckkeepu jsem moc silně neprožíval ustavičný strach a bezesnou ostražitost, jež panovaly v ostatních námořních přístavech, nebo muka vesničanů, kteří každým rokem znovu stavěli své osady, jen aby napřesrok viděli, jak jejich práce vezme zasvé v plamenech. Tato nevinnost plynoucí z nevědomosti mi však neměla vydržet dlouho.</p>
<p>Jednou zrána jsem šel dolů na „lekci" k Burrichovi, ačkoli jsem stejnou dobu věnoval kurýrování zvířat a cvičení mladých hříbat a klisniček jako svému vlastnímu učení. Převzal jsem ve stájích hodně práce po Cobovi, který mezitím přešel do služeb Regala jako čeledín a psovod. Ale toho dne mě Burrich, k mému nemalému údivu, vzal k sobě nahoru a posadil mě ke stolu.</p>
<p>„Dnes tě budu učit způsobům jednání," prohlásil znenadání. V jeho hlase jsem zaslechl tón určité pochybnosti, jako by moc nevěřil tomu, že se je dokážu naučit.</p>
<p>„S koňmi?" zeptal jsem se nedůvěřivě.</p>
<p>„Ne. Ty už znáš. S lidmi. Jak se chovat u jídla a pak, když lidé sedí a baví se mezi sebou. Těmhle způsobům."</p>
<p>„Proč?"</p>
<p>Burrich se zamračil. „Protože z důvodů, kterým nerozumím, máš doprovázet Verityho cestou do Neatbay na návštěvu vévody Kelvara z Ripponu - Lord Kelvar nespolupracuje s lordem Shemshym při obsazování pobřežních měst vojskem. Shemshy ho obviňuje z toho, že ponechává strážní věže zcela bez hlídek, takže Ostrované mohou proplouvat kolem a dokonce kotvit u ostrova Watch Island, odkud napadají Shemshyho vesnice ve vévodství Shoaks. Princ Verity si jede s Kelvarem promluvit o jeho loajalitě."</p>
<p>Situace mi byla naprosto jasná. Mluvilo se o tom po celém Buckkeepu. Lord Kelvar z vévodství Rippon měl ve svém držení tři strážní věže. Dvě z nich, které pokrývaly pozice u Neatbay, byly vždy dobře obsazeny, protože střežily nejvýznamnější přístav ripponského vévodství. Ale věž na ostrově Watch Island chránila jen malou část Ripponu, která lordu Kelvarovi za mnoho nestála; vysoké skalnaté pobřeží zde skýtalo štít jen několika vesnicím a případní nájezdníci by měli velké problémy s udržením lodí v bezpečné vzdálenosti od útesů. Jižní pobřeží bylo napadáno jenom málokdy. Samotný Watch Island byl domovem mořských racků, divokých koz a hojné populace mlžů. Ovšem tamní věž hrála důležitou roli jako předsunutá hlídka pro město Southcove na pobřeží vévodství Shoaks. Kontrolovala přístup plavidel k vnitřnímu i k vnějšímu kanálu a tyčila se na přirozeném návrší, takže světla jejích majáků byla z pevniny snadno pozorovatelná. Shemshy měl sice strážní věž na ostrově Egg Island, ale jinak to byla jen hromádka písku, která vyčnívala z vln v době přílivu. Zdejší věž žádný důležitý přístup z moře neovládala a navíc musela být stále opravována, neboť ji poškozovaly pohyblivé písky a občasné bouře. Její posádka však měla výhled na Watch Island, odkud mohla spatřit varovný světelný signál a předat poselství dál. Pokud ovšem ve věži Watch Islandu takový oheň zažehli.</p>
<p>Do teritoria ripponského vévodství tradičně náležela rybářská loviště a pláže mlžů na Watch Islandu, z čehož vyplývala i povinnost obsadit strážní věž. Jenže udržení posádky na ostrově vyžadovalo přísun mužů a potravin, dřeva a oleje na majákové ohně a také pravidelné opravy věže, na níž se podepisovaly kruté oceánské bouře, které se občas nad malým pustým ostrovem přehnaly. Pro bojovníky to byl hotový postrach; odvelení na Watch Island prý bylo rafinovanou formou trestu pro vzpurné a politicky nepohodlné vojáky. Lord Kelvar se při svých bujarých pitkách nechal mnohokrát slyšet, že pokud je obsazení věže pro vévodství Shoaks tak svrchovaně důležité, pak by se toho měl zhostit sám lord Shemshy. To však neznamenalo, že by se vévodství Rippon zároveň hodlalo vzdát svých rybářských lovišť okolo ostrova nebo bohatých nalezišť korýšů.</p>
<p>A tak když byly napadeny vesnice v Shoaksu - k čemuž došlo bez výstrahy, během brzkého jarního hýření, kdy vzala zasvé skoro všechna zavčasu osetá pole a většina březích ovcí byla pobita, ukradena či rozehnána - lord Shemshy si hlasitě stěžoval u krále, že Kelvar nezajistil obsazení svých strážních věží. Kelvar to ale popřel a prohlásil, že menší posádka, kterou tam nechal umístit, byla postačující, neboť daná lokalita prý jen zřídka vyžadovala obranu. „Watch Island potřebuje hlídače, ne vojáky," tvrdil Kelvar. A za tím účelem nechal odvést určitý počet starších mužů a žen, kteří věž obsadili. Jen hrstku z nich však podle některých tvořili vojáci; povětšině to byli uprchlíci z Neatbay, dlužníci, kapsáři a stárnoucí prostitutky. Přívrženci Kelvara zase tvrdili, že to byli starší občané, kteří se ucházeli o bezpečné zaměstnám.</p>
<p>To vše už jsem věděl z městských krčem a Chadeových politických lekcí lépe, než by si Burrich dokázal představit. Ale kousl jsem se do jazyka a trpělivě si vyslechl jeho detailní a namnoze překroucené vysvětlení. Nebylo to poprvé, co jsem si všiml, že mě má za mírně přihlouplého. Mé mlčení si chybně vykládal jako nedostatek ostrovtipu, aniž by věděl, že nemám potřebu zbytečně mluvit.</p>
<p>Nyní mě Burrich začal poněkud těžkopádně zasvěcovat do způsobů, které prý většina chlapců běžně pochytí v přítomnosti dospělých. Měl jsem zdravit lidi při prvním setkání za den nebo po příchodu do místnosti, když tam někdo je; není prý moc zdvořilé v tichosti se vypařit. Měl jsem lidi oslovovat jmény, a bylli někdo starší či urozenější než já, což byli podle Burriche téměř všichni, se kterými jsem se měl na cestě setkat, měl jsem ho náležitě titulovat. Potom mne uvedl do protokolu a vysvětloval, kdo má z místnosti odcházet přede mnou a za jakých okolností (přednost měl opět téměř každý a skoro za všech situací). A co se chování u stolu týče, měl jsem respektovat to, kam mne posadí, a všechny ty, kdo u stolu sedí na významnějších místech, a tomu se pak přizpůsobit v rychlosti stolování. Dále mi vysvětloval, jak pít přípitek nebo sérii přípitků, aniž bych přebral, a jak poutavě mluvit, či spíše jak pozorně naslouchat komukoli, kdo by mohl u večeře sedět vedle mne. A tak dále. Až jsem začal toužebně snít o nekonečném čištění koňských postrojů.</p>
<p>Ostrým štulcem si Burrich znovu vyžádal moji pozornost. „A tohle už vůbec nesmíš dělat. Vypadáš jako imbecil, jen si tu sedíš a přikyvuješ, myšlenkami bůhví kde. Nemysli si, že si toho nikdo nevšimne. A nevzhlídej tak, když tě někdo napomene. Seď rovně a tvař se příjemně. Žádný přihlouplý úsměv, ty pitomče. Ach, Fitzi, co já s tebou mám dělat? Jak nad tebou mám držet ochrannou ruku, když ty sám si o průšvihy říkáš? A proč tě vůbec chtějí vzít s sebou?"</p>
<p>Poslední dvě otázky, které položil sám sobě, prozrazovaly jeho skutečné obavy. Snad jsem byl opravdu trochu natvrdlý, že jsem to neviděl. On nejel. Já ano. Nemohl přijít na žádný rozumný důvod, proč tomu tak je. Burrich žil v těsné blízkosti dvora už dost dlouho na to, aby se měl na pozoru. Poprvé od doby, kdy mě svěřili do jeho péče, jsem se měl vydat mimo zorné pole jeho ostražitosti. Navíc nedlouho poté, co pohřbili mého otce. Proto přemýšlel, ačkoli si netroufal říci to nahlas, jestli se mám ještě vrátit zpátky nebo jestli někdo chce využít příležitosti, aby se mne v tichosti zbavil. Pochopil jsem, jak moc by utrpěla jeho čest a reputace, kdybych takto „zmizel". Jen jsem si povzdechl a pak opatrně poznamenal, že možná chtějí někoho navíc ke psům a ke koním. Vědělo se, že Verity se nikam nehne bez svého vlčáka Leona. A jenom před dvěma dny mě pochválil za to, jak dobře se o něho starám. Zopakoval jsem to Burrichovi, a bylo potěšující vidět, jak tato malá lest zabrala. V jeho tváři se rozhostila úleva a vzápětí pýcha, že mě tak dobře učil. Téma hovoru se okamžitě přesunulo od dobrých mravů k péči o vlčáka. Jestliže mě ovšem lekce v chování unavila, potom opakování nauky o psech bylo útrpné a vysilující. Když mě Burrich konečně propustil na další lekci, vystřelil jsem od něj jako šíp.</p>
<p>Zbytek dne jsem absolvoval se zastřenou a roztěkanou myslí, až mi Hod pohrozila pořádným výpraskem, nebuduli se soustředit na to, co dělám. Pak nade mnou jen zakroutila hlavou, vzdychla a řekla mi, abych se trochu proběhl a přišel, až budu zase při smyslech. Až příliš rád jsem ji uposlechl. Jediná myšlenka, kterou jsem si dokázal v hlavě srovnat, byla ta, že odjedu z Buckkeepu a budu cestovat daleko až do Neatbay. Věděl jsem, že bych se měl především ptát, proč tam jedu, ale byl jsem si jist, že mi to brzy sdělí Chade. Pojedeme po pevnině, nebo po moři? Proč jsem se jenom nezeptal Burriche? Jak jsem slyšel, cesty do Neatbay nebyly právě v nejlepším stavu, ale to by mi nevadilo. Sooty a já jsme spolu ještě nikdy nebyli na dlouhé cestě. Ale takový výlet po moři, skutečnou lodí...</p>
<p>Vydal jsem se k hradu delší cestou, po pěšině, která vedla skalnatým úbočím s mírně zalesněným úsekem. Místy tam rostly papírově bílé břízy a několik olší, ale jinak to byla těžko popsatelná změť křovisek. Hra slunečních paprsků s mírným vánkem ve větvích dávala dni bláznivý a pestrý nádech. Zvedl jsem oči ke slunci, jež mne oslňovalo skrze větve bříz, a když jsem je zase sklopil, stál přede mnou králův šašek.</p>
<p>V úleku jsem se zastavil. Instinktivně jsem se podíval po králi, ačkoli by bylo značně divné, kdyby se vydal do takových končin. Ale šašek byl sám. Venku, za denního světla! Při té myšlence mi na rukou naskočila husí kůže a v šíji mi zatrnulo. Na hradě se přece povšechně vědělo, že králův šašek nesnese denní světlo. Povšechně. Ale navzdory všetečným řečičkám pážat a kuchyňských služek stál šašek přede mnou a jeho světlé vlasy mu povívaly v mírném vánku. Jasné modročervené hedvábí jeho strakatého úboru a kalhot překvapivě kontrastovalo s jeho mrtvolnou bledostí. Ale oči neměl až tak bezbarvé, jako se jevily v tmavých chodbách hradu. Když jsem do nich pohlédl z odstupu několika kroků, postřehl jsem, že se v nich zračí modř, velice slabá, jako by mu na bělmo ukápla jediná kapka světle modrého vosku. Také bělost jeho kůže byla pouhou iluzí. Tady, na jasném denním slunci, jsem uviděl, jak zpod ní prosvítá růžová. Krev, uvědomil jsem si a zachvěl se. Rudá krev prostupující kůží.</p>
<p>Šašek si nevšímal mé šeptem pronesené poznámky. Místo toho zvedl prst, jako kdyby chtěl zastavit nejen mé myšlenky, ale i samotný čas. Já se však nedokázal hlouběji na cokoli soustředit. Když ho to uspokojilo, usmál se a ukázal malé bílé zuby s mezerami - čistý dětský úsměv v chlapecké tváři.</p>
<p>„Fitz!" zanotoval pisklavým hláskem. - „Fitz fsitz šikyt rytz. Ťuke litz." Najednou přestal a znovu se na mě usmál. Nejistě jsem jeho pohled opětoval, beze slova či jediného pohybu.</p>
<p>Jeho prst znovu vyletěl do výšky a tentokrát roztřeseně mířil na mne. „Fitz! Fitz psic šikyt rytz. Tuk eklitz." Natáhl ke mně hlavu a pampeliščí chmýří jeho vlasů zavlálo jiným směrem.</p>
<p>Pomalu jsem se ho přestával bát. „Fitz," řekl jsem opatrně a ukázal si prstem na hruď. „Fitz, to jsem já. Ano. Jmenuji se Fitz. Neztratil ses?" Snažil jsem se, aby můj hlas zněl příjemně a klidně, abych to ubohé stvoření nepoděsil. Určitě totiž zbloudil mimo hrad, a proto byl tak rád, když uviděl známou tvář.</p>
<p>Nosem se nadechl a pak divoce zatřásl hlavou, až mu vlasy na lebce poletovaly jako plamen svíčky ve větru. „Fitz!" řekl důrazně a hlas mu malinko zaskřípal. „Fitz psik šakyt rytz. Tukejklitz."</p>
<p>„To je v pořádku," řekl jsem konejšivě. Trochu jsem se přihrbil, ačkoli jsem nebyl o nic vyšší než šašek. „No tak pojď. Pojď. Ukážu ti cestu zpátky domů. Ano? Už se ničeho neboj."</p>
<p>Šašek náhle rozhodil ruce podél těla. Zvedl tvář a zvrátil oči k nebi. Pak se na mě upřeně zahleděl a otřel si ústa, jako kdyby se chystal plivnout.</p>
<p>„No tak, pojď už," vyzval jsem ho znovu.</p>
<p>„Ne," pravil docela zřetelně podrážděným hlasem. „Poslouchej mě, ty idiote. Fitz psí šikyt prytz. Tukjeklič."</p>
<p>„Cože?" zeptal jsem se udiveně.</p>
<p>„Já jsem řekl," a pak pečlivě vyslovil: „Fitz psí šikyt pryč. Tuk je klíč." Nahrbil se, otočil se a vydal se pryč vzhůru po pěšině.</p>
<p>„Počkej přece!" zavolal jsem. Uši mi hořely rozpaky. Jak teď zdvořile někomu vysvětlit, že jste ho celé roky považovali za imbecila a za šaška? Nevěděl jsem. A tak se ptám: „Co to fitzypsitz znamená? Děláš si ze mě legraci?"</p>
<p>„To sotva." Dlouho mlčel, pak se otočil a řekl: „Fitz psí škyt pryč. Tuk je klíč. Je to, myslím, vzkaz. Výzva k závažnému činu. A poněvadž ty jsi jediný, koho znám, kdo snese pojmenování Fitz, myslím, že je to pro tebe. A pokud jde o to, co to znamená, jak to mám vědět? Jsem jen šašek, žádný vykladač snů. Sbohem." Znovu se otočil pryč, ale místo aby pokračoval po pěšině vzhůru, sešel z ní a zmizel v divoce rostoucím křoví. Vyrazil jsem za ním, ale než jsem se dostal k místu, kde se ztratil, byl ten tam. Tiše jsem tam stál, zíral do šalebně ozářených křovisek a marně čekal, jestli nezahlédnu nějaký pohyb v listoví nebo kus jeho šaškovského oděvu. Jako by se po něm slehla zem.</p>
<p>Jeho hloupý vzkaz mně stejně nedával pražádný smysl. Cestou zpátky na hrad jsem dumal nad tímto nezvyklým setkáním, ale nakonec jsem to pustil z hlavy jako podivnou, nicméně náhodnou událost.</p>
<p>Další noc mě zavolal Chade. Jako blesk jsem vyběhl do schodů, hoře zvědavostí. Ale když jsem se ocitl nahoře, zastavil jsem se a uvědomil si, že se svou otázkou budu muset počkat. U kamenného stolu totiž seděl Chade se Slinkem uvelebeným na rameni a před ním ležel zčásti rozvinutý svitek. Jeden jeho konec zatěžovala sklenice s vínem a Chadeův zahnutý ukazovák pomalu sjížděl po nějakém seznamu. Když jsem ho míjel, nahlédl jsem do něj. Byl to seznam vesnic a dat. Pod názvem každé vesnice byla malá tabulka se jmény - nespočet vojáků, kupců, hojnost ovcí, sudů piva, měřic obilí a tak dále. Usedl jsem na druhou stranu stolu a čekal. Už jsem se naučil Chadea nepřerušovat.</p>
<p>„Můj chlapče," promluvil měkce, aniž by vzhlédl od svitku. „Co bys udělal, kdyby za tebou přišel nějaký hrubián a praštil tě do hlavy? Ale jen když bys byl otočen zády. Jak by ses zachoval?"</p>
<p>Krátce jsem se zamyslel. „Otočil bych se jinam a předstíral, že se dívám na něco jiného. Přitom bych měl v rukou dlouhý, silný čakan. Takže když by mě praštil, prudce bych se otočil a zlámal mu vaz."</p>
<p>„Hm. Ano. I to už jsme zkoušeli. Ale ať se tváříme jakkoli nenápadně, Ostrované jaksi vždycky vědí, kde na ně máme políčeno, a nikdy nezaútočí. I když se nám již podařilo přelstít jednoho či dva obyčejné nájezdníky. Ale nikdy ne bandity na rudých lodích. A právě jim bychom chtěli zasadit úder."</p>
<p>„Proč?"</p>
<p>„Protože právě oni nám škodí nejvíce. Jak asi víš, hochu, jsme už na nájezdy zvyklí. Skoro by se dalo říci, že jsme se jim přizpůsobili. Vždy je třeba zasadit o jeden akr navíc, utkat další štůček látky či vychovat jednoho tažného vola navíc. Naši rolníci a měšťané dělají pokaždé něco do zásoby, a když ve vřavě nájezdu shoří něčí stodola nebo vyhoří sýpka, každý hned přiloží ruku k dílu, aby se trámy znovu vztyčily. Ale nájezdníci z rudých lodí se nevěnují loupení a příležitostnému ničení. Oni hlavně ničí, a když s sebou něco odnesou, je to vždy jakoby mimochodem." Chade ztichl a hleděl do zdi, jako by skrz ni viděl.</p>
<p>„To přece nedává smysl," pronesl zamyšleně, spíš pro sebe než ke mně. „Nebo alespoň smysl, který bych dokázal odhalit. Je to jako zabít krávu, která každý rok dává dobrá telata. Rudí nájezdníci zapalují obilí a seno, které ještě roste na polích, a masakrují dobytek, který nemohou odvést. Před několika týdny, v Tornsby, podpálili mlýnici a rozsekali na cucky pytle s obilím a moukou. Jaký z toho mají užitek? Proč riskují životy jen kvůli ničení? Ani se nepokusí obsadit a udržet území; přitom nemají žádný důvod k zášti, který by nám kdy dali na vědomí. Před zlodějem se můžeš mít na pozoru, ale tohle jsou nevyzpytatelní zabijáci a ničitelé. Tornsby už nikdo znovu nepostaví; lidé, kteří to přežili, nemají žádnou vůli ani prostředky. Někteří se odstěhovali k rodinám v ostatních městech, jiní se stali žebráky. Tenhle běh událostí vídáme až příliš často."</p>
<p>Vzdychl a potřásl hlavou, jako by z ní chtěl tyto chmurné myšlenky vypudit. Když zvedl oči, upřeně se na mě zahleděl. Byl to takový jeho trik. Dokázal problém z ničeho nic úplně odvrhnout, až by člověk přísahal, že na něj zapomněl. Nyní mně oznámil: „Budeš doprovázet Verityho cestou do Neatbay na jednání s lordem Kelvarem." Jako by to byla jeho jediná starost.</p>
<p>„To už mi říkal Burrich. Ale nechápal proč. Ani já ne. Tak proč tedy?"</p>
<p>Chade vypadal zmateně. „Nestěžoval sis před několika měsíci, že tě Buckkeep nudí a že by sis přál ze Šesti vévodštví vidět víc?"</p>
<p>„To jistě ano. Ale dost pochybuji, že právě proto mě Verity bere s sebou."</p>
<p>Chade si odfrkl: „Jako by se Verity staral o to, kdo tvoří jeho družinu. S detaily se nikdy moc nezatěžoval; proto také postrádá Chivalryho génia v jednání s lidmi. Ale Verity je dobrý voják, a právě to snad budeme v budoucnu potřebovat. Ale máš pravdu. Verity nemá ani to nejmenší tušení, proč s ním jedeš ty... alespoň doposud ne. Shrewd mu oznámí, že jsi cvičen jako špeh. A to je prozatím vše. Radili jsme se o tom společně. Jsi připraven začít splácet vše, co pro tebe král udělal? Jsi připraven vstoupit do služeb své rodiny?"</p>
<p>Řekl to tak klidně a podíval se na mě tak otevřeně, že bylo skoro snadné zachovat klid, když jsem se zeptal: „Mám někoho zabít?"</p>
<p>„Snad," poposedl na židli. „Budeš se muset rozhodnout. Rozhodnutí a následné provedení... to je něco jiného, než kdyby se ti řeklo: ,Tohle je ten muž a musí se to udělat.' Je to mnohem těžší a já si nejsem jist, jestli jsi připraven."</p>
<p>„A budu někdy připraven?" Pokusil jsem se usmát, místo toho jsem se jen křečovitě ušklíbl. Snažil jsem se tvářit jakoby nic, ale nemohl jsem. Projel mnou divný záchvěv.</p>
<p>„Pravděpodobně ne." Chade chvíli mlčel, pak si zřejmě řekl, že už jsem úkol vzal za svůj. „Pojedeš jako doprovod jedné starší šlechtičny, která s výpravou cestuje do Neatbay na návštěvu příbuzných. Pro tebe to nebude moc náročný úkol. Lady Thyme je velmi stará a zdraví už jí neslouží, takže cestuje v uzavřených nosítkách. Ty pojedeš vedle nich, abys dohlížel na to, že s ní moc nedrncají, abys jí podal vodu, když bude chtít, a vůbec plnil všechny její drobné požadavky."</p>
<p>„To není o moc jiné, než kdybych se staral o Verityho vlčáka."</p>
<p>Chade na mě mlčky hleděl a pak se usmál. „Výtečně. I tenhle úkol ti připadne. Budeš na té cestě pro každého nepostradatelný. Pak budeš mít důvody, abys všude chodil a všechno slyšel, aniž by se někdo ohrazoval proti tvé přítomnosti."</p>
<p>„A můj skutečný úkol?"</p>
<p>„Poslouchat a učit se. Shrewdovi i mně se zdá, že tihle rudí nájezdníci mají až moc dobré informace o naší strategii a síle. Kelvar minule skrblil financemi, když měl posílit věž na Watch Islandu. Podvakráte na to nedbal a pokaždé za jeho ledabylost zaplatily pobřežní osady z vévodství Shoaks. Neuchýlil se náhodou od nedbalosti k zradě? Nevyjednává Kelvar s nepřítelem ve svůj prospěch? My po tobě chceme, abys čmuchal všude kolem a pokusil se něco zjistit. Pokud neobjevíš nic nekalého nebo budeš mít jen silné podezření, budeš nám o tom doma referovat. Ale narazíšli na velezradu a budešli si jist, ani pak se ho nemůžeme zbavit příliš rychle."</p>
<p>„A prostředky?" Nebyl jsem si vůbec jistý, že slyším svůj hlas. Najednou zněl tak lhostejně, tak poklidně.</p>
<p>„Připravil jsem prášek, jídlo neochutí, víno neobarví. Co se týče použití, spoléháme na tvou vynalézavost a diskrétnost." Zvedl poklici z kameninové mísy na stole. Na ní spočíval balíček z velmi jemného papíru, tenčího a jemnějšího, než mi kdy ukázal Fedwren. Bylo divné, že mě v první chvíli napadlo, jak moc rád by písařský mistr pracoval s papírem takové kvality. Uvnitř balíčku se nacházel ten nejjemnější bílý prášek. Ulpíval na papíře a poletoval ve vzduchu. Chade si zakryl ústa a nos kapesníkem a do svitku naolejováného papíru pečlivě odměřil malou dávku. Pak mi to podal a já na otevřené dlani držel smrt.</p>
<p>„A jak to působí?"</p>
<p>„Nijak moc rychle. Nepadne mrtev u stolu, pokud tě to zajímá. Ale jestli zůstane sedět nad číší, udělá se mu zle. Jak znám Kelvara, jistě se odebere i se svým bublajícím žaludkem do postele a ráno už se neprobudí."</p>
<p>Strčil jsem si svitek do kapsy. „Ví o tom něco Verity?"</p>
<p>Chade se zamyslel. „Verity je dobrý jako jeho jméno. Nemohl by sedět u stolu s mužem, kterého otrávil, a zatajit to. Ne, v tomto případě nám lépe než pravda poslouží utajení." Podíval se mi zpříma do očí. „Budeš pracovat sám a nebudeš se radit s nikým kromě sebe."</p>
<p>„Chápu." Poposedl jsem na své stoličce. „Chade?"</p>
<p>„Ano?"</p>
<p>„Je to stejné jako u tebe? Myslím poprvé?"</p>
<p>Pohlédl na své ruce a chvíli si ohmatával rudě zanícené jizvy, jež mu v dolíčcích pokrývaly hřbet levé ruky. Ticho nebralo konce, ale já čekal.</p>
<p>„Byl jsem o rok starší než ty," řekl konečně. „A šlo jen o to, provést to, a ne se rozhodovat, jestli se to udělat má. Stačí ti to?"</p>
<p>Náhle mě přepadly rozpaky, aniž bych věděl proč. „Myslím, že ano," zamumlal jsem.</p>
<p>„Dobře. Vím, že jsi to nemyslel zle, hochu. Ale muži nikdy nemluví o tom, jak strávili čas v posteli se ženou. A vrazi z povolání zase nemluví... o svém řemesle."</p>
<p>„Ani jako učitel k žákovi?"</p>
<p>Chade se ode mne odvrátil a pohlédl kamsi do temného kouta u stropu. „Ne." A po chvíli dodal: „Ode dneška za dva týdny možná pochopíš proč."</p>
<p>A to bylo vše, co jsme si o tom kdy řekli.</p>
<p>Bylo mi tehdy třináct let.</p><empty-line /><p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>8</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Lady Thyme</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Historie Šesti vévodství je současně i studií jejich geografie. Dvorní písař krále Shrewda, jistý Fedwren, velice toužil po tom, aby jednou vznikla. Ani za sebe nemohu říci, že bych to kdy pov</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>žoval za úplně zbytečné. Snad všechny zazna</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>menané historie svým způsobem podávají příběh o přiroze</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ných územních hranicích. Moře a led, které byly mez námi a Ostrovany, z nás učinily separované národy a hojné past</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>viny s úrodnými lučinami daly vzniknout bohatství, které z nás udělalo nepřátele; tak by asi vypadala první kapitola historie Šesti vévodství. Díky Medvědí a Vinné řece vznikly v Tilthu plodné vinice a sady, zatímco Malované hory vy</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>růstající z území Sandsedge chránily a izolovaly tamní lid. Tváří v tvář našim organizovaným arm</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>dám byl však zrani</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>telný.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>S trhnutím jsem se probudil ještě dříve, než se měsíc vzdal vlády na nebesích. Byl jsem rád, že jsem vůbec spal. Ještě že Burrich předešlou noc dohlédl na mé přípravy na cestu; kdyby vše zůstalo na mně, odjížděl bych asi minutku poté, co jsem zhltl svou ranní porci ovesné kaše.</p>
<p>Jenže my jsme nebyli jen tak nějaká skupina lidí, kteří vyjíždí na cestu za společným účelem. Když jsme byli konečně sbaleni a přichystáni, slunce už stálo vysoko nad obzorem. „Královská šlechta nikdy nevyjíždí nalehko," upozornil mě Chade. „Když Verity vyráží na tuhle cestu, má za sebou plnou váhu králova meče. Všichni lidé, kteří ho uvidí projíždět kolem, to musí poznat, aniž by o tom padlo slovo. Ta zpráva ho musí předcházet ke Kelvarovi i k Shemshymu. Ruka impéria se chystá urovnat jejich rozepře. Oba musí litovat, že kdy nějaké rozepře měli. Na tom je založena dobrá vláda. Aby si lidé přáli žít tak, že podobných intervencí nebude třeba."</p>
<p>A tak Verity cestoval s pompou, jež se musela hodně protivit jeho duši vojáka. Vybraný oddíl mužů, jedoucí před pravidelnými oddíly, měl na sobě jeho barvy a erby Farseerů s jelenem. Mé mladé oči tím byly vskutku uneseny. Aby to však nepůsobilo tak stroze vojensky, Verity vzal s sebou jako společníky šlechtice, kteří ho měli na konci každého dne trochu pobavit a rozptýlit. Za naším procesím a napulírovanými šlechtici na ušlechtilých koních se táhli sokoli a psi s jejich opatrovateli, potulní muzikanti a bardi, jeden loutkář s divadlem a nejrůznější služebnictvo, komorné, kadeřníci a kuchaři oblíbených jídel, samozřejmě i zvířata se zavazadly.</p>
<p>Já měl své místo asi v polovině průvodu. Seděl jsem na vzpurné Sooty vedle vyšňořených nosítek, která nesli dva šedí poklidní valaši. Jeden z bystřejších čeledínů, Hands, dostal od Burriche poníka a měl cestou dohlížet na koně vezoucí nosítka. Já měl zase na starost mezka s našimi zavazadly a šlechtičnu v nosítkách. Byla to postarší lady Thyme, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Když se konečně objevila, aby nastoupila do nosítek, byla tak zahalená do plášťů, závojů a šátků, že jsem jen vytušil její tělesné proporce; byla spíše vyzáblá než kyprá a její silný parfém přinutil Sooty kýchnout. Uvelebila se v nosítkách mezi polštáři, pokrývkami, kožešinami a dekami a okamžitě přikázala zatáhnout a uchytit závěsy, navzdory překrásnému jitru kolem. Dvě služebné, které ji doprovázely k nosítkům, radostně vystřelily pryč a já tam zůstal trčet jako jediný sluha. Srdce mi v hrudi pokleslo. Cekal jsem, že alespoň jedna z dívek pojede uvnitř nosítek s ní. Kdo jí měl být k ruce, až navečer vztyčí její stan? Nepředstavoval jsem si, že budu obskakovat nějakou ženskou, ještě ke všemu přestárlou. Rozhodl jsem se řídit se Burrichovou radou pro mladého muže, který má co do činění se starší ženou: být pozorný a zdvořilý, veselý a příjemného vzezření. Starší ženy se nechají snadno obměkčit pohledným mladíkem. Tak to alespoň říkal Burrich.</p>
<p>Přiblížil jsem se k nosítkům.</p>
<p>„Lady Thyme? Cítíte se dobře?" otázal jsem se. Uběhla dlouhá chvíle bez odpovědi. Možná je poněkud nahluchlá. „Cítíte se dobře?" zeptal jsem se hlasitěji.</p>
<p>„Přestaň mne obtěžovat, mladíku!" zazněla překvapivě prudká odpověď. „Až tě budu potřebovat, řeknu ti."</p>
<p>„Prosím za prominutí," omluvil jsem se hbitě.</p>
<p>„Řekla jsem jasně, přestaň mne obtěžovat!" zaskuhrala rozhorleně. A spodním tónem dodala: „Hulvát jeden pitomá."</p>
<p>Od toho okamžiku jsem byl raději zticha, ačkoli mé rozpaky desateronásobně vzrostly. To bylo až příliš vzhledem k tomu, že jsem se těšil na veselou a družnou cestu. Nakonec jsem zaslechl troubení rohů a uviděl, jak se daleko před námi vztyčil Verityho praporec. Prach přicházející zepředu mi oznámil, že náš přední voj se dal do pohybu. Uběhly dlouhé minuty, než se hnuli i koně před námi. Hands popohnal valachy s nosítky a já zamlaskal na Sooty. Dychtivě vykročila kupředu a mezek ji rezignovaně následoval.</p>
<p>Moc dobře si na ten den vzpomínám. Pamatuji si zvířený prach visící zhusta v ovzduší i to, jak jsme se s Handsem ztišenými hlasy bavili. Když jsme se poprvé nahlas zasmáli, lady Thyme nás okřikla: „Buďte zticha!" Také si vybavuji jasně modré nebe klenoucí se mezi vrcholky kopců, zatímco jsme jeli po mírné klikaté pobřežní cestě. Na horských vrcholech se nám nabízely úchvatné vyhlídky na azurové moře, v údolích nám zase učaroval stojatý vzduch, hustě prosycený vůněmi květů. Byly tam i pastýřky, všechny pěkně v řadě na hřebenu kamenné zdi. Celé zarudlé se hihňaly a ukazovaly si na nás, když jsme je míjeli. Jejich huňaté ovce byly jako tečky roztroušené na pozadí horských úbočí a já s Handsem jsme jen tiše žasli nad zářivými sukněmi, jež měly dívky na boku svázané a povytažené, takže jejich kolena a stehna byla vystavena slunci a větru. Sooty se chovala poněkud vzpurně, znuděná naším pomalým tempem, zatímco chudák Hands ustavičně šťouchal svého starého poníka do žeber, aby trochu zrychlil.</p>
<p>Během dne jsme dvakrát zastavili, aby jezdci mohli sesednout, trochu se protáhnout a napojit koně. Lady Thyme se vůbec neukázala, ale jednou mi jízlivě připomněla, že už bych jí měl přinést vodu. Kousl jsem se do jazyka a podal jí nápoj. Až tak blízko jsme se ocitli konverzaci.</p>
<p>Když jsme zastavili, sluce bylo ještě stále nad obzorem. S Handsem jsme pro lady Thyme postavili malý stan, zatímco ona jedla uvnitř nosítek. Podal jsem jí proutěný košík se studeným masem, sýrem a vínem, které si prozíravě vezla s sebou. Hands a já jsme měli mnohem chudší stravu z vojenských přídělů - tvrdý chléb, ještě tvrdší sýr a nasušené maso. Uprostřed jídla mě lady Thyme vyzvala, abych ji z nosítek doprovodil do stanu. Vynořila se celá zahalená v závojích, jako kdyby čekala vánici. Celá ta paráda sestávala z rozličných barev a různě starých kusů oděvů, avšak všechny byly drahé a kdysi i dobře střižené. Když se teď o mě ztěžka opírala a klopýtala ke stanu, ucítil jsem odpudivou směs zatuchlého prachu, plesniviny a parfému, okořeněnou pachem moči. Jedovatým hlasem mne u vchodu propustila a varovala, že má u sebe nůž a použije ho, kdybych se pokusil vejít dovnitř a jakkoli ji obtěžovat. „A to si piš, že vím, jak s tím zacházet, mladíku!" pohrozila mi.</p>
<p>Ke spánku jsme se uložili tak jako vojáci - na zem a naše cestovní pláště. Byla však krásná noc a my si rozdělali ohýnek. Hands se mi smál a dobíral si mě, že prý mám spadeno na lady Thyme, ale kdybych chtěl svoji žádost ukojit, čeká na mě nůž. Vedlo to až ke rvačce, dokud nám lady Thyme s vřískotem nevynadala, že ji budíme. Pak jsme si tiše vykládali a Hands mi sdělil, že nikdo mi nezáviděl přidělení k lady Thyme a že každý, kdo s ní kdy cestoval, se jí napříště už vždycky vyhýbal. Varoval mě, že můj nejhorší úkol teprve přijde, ale zarytě mi odmítal říci, co to bude, ačkoli mu oči jiskřily slzami smíchu. Snadno jsem usnul, protože jsem své skutečné poslání pustil ze své klukovské hlavy, dokud nenadejde ten pravý čas.</p>
<p>Probudil jsem se za rozbřesku do cvrlikání ptactva a zdrcujícího zápachu, jenž vycházel z přetékajícího nočníku pod okrajem stanu lady Thyme. I když jsem měl žaludek zocelený čištěním stájí a psích boudek, musel jsem se hodně přemáhat, abych nočník vyprázdnil a vyčistil. Když jsem jí ho vracel, už na mě útočila skrze plátěný vchod, že jsem jí ještě nepřinesl vodu, horkou ani studenou, a ani neuvařil kaši, na kterou vystrčila zpod stanu ingredience. Hands se mezitím vypařil k ohni mezi vojáky, aby si nabral jídla, a zanechal mě napospas tyrance. Než jsem jí podal podnos, jenž byl podle ní lajdácky prostřený, umyl nádobí a džbánek a vše jí to vrátil, zbytek průvodu byl už přichystán na cestu. Ona nám však nedovolila složit stan, dokud sama nebyla v bezpečí svých nosítek. V horečném spěchu jsme to zabalili a já se nakonec ocitl v sedle bez snídaně, s kručícím břichem.</p>
<p>Po té ranní proceduře jsem byl vyhládlý jako vlk. Hands pokukoval po mé zachmuřené tváři s určitým soucitem a pak mi naznačil, abych k němu přijel blíž.</p>
<p>„Každý kromě nás už o ní ví své," kývl pokradmu směrem k nosítkům lady Thyme. „Ten smrad, které každé ráno udělá, je proslulý. Whitelock říká, že jezdila na hodně Chivalryho výprav... Má příbuzné všude po Šesti vévodstvích a nedělá nic jiného, než jen jezdí a navštěvuje je. Všichni muži z oddílu ze zkušenosti doporučují, že je nejlepší držet se z dosahu, jinak tě pověří hromadou zbytečných úkolů. A Whitelock ti vzkazuje toto - říká, že když kolem ní budeš muset poskakovat, je jasné, že nemůžeš zároveň sedět a jíst. Ale každé ráno se pokusí dát ti nějaké jídlo stranou."</p>
<p>Hands mi podával balíček s přídělovým chlebem a třemi plátky studené slaniny uvnitř. Chutnalo to báječně. Hladově jsem zhltl několik prvních soust.</p>
<p>„Hulváte!" zaječela lady Thyme zevnitř nosítek. „Co to tam provádíš? Určitě vymýšlíš, jak se pěkně ulít. Vrať se zpátky na místo! Jak máš plnit mé požadavky, když se takhle potloukáš vepředu?"</p>
<p>Rychle jsem zatáhl za uzdu a propadl se v průvodu na místo vedle nosítek. Polkl jsem veliké sousto chleba se slaninou a vypravil ze sebe: „Co si paní hraběnka přeje?"</p>
<p>„Nemluv na mě s plnou pusou," odsekla. „A přestaň mě obtěžovat. Hlupče pitomá."</p>
<p>A tak to šlo pořád dál. Silnice lemovala pobřeží a při tom těžkopádném tempu nám trvalo rovných pět dní, než jsme dorazili do Neatbay. Až na dvě malé osady byla scenerie stále táž: větrem ošlehané útesy, racci, louky a občas úseky pokroucených a zakrnělých stromů. Pro mě však byla plná divů a krás, neboť každá zatáčka na cestě mě zavedla na území, které jsem nikdy předtím neviděl.</p>
<p>Jak se cesta vlekla dále, lady Thyme byla stále tyranštější. Čtvrtého dne mě zaplavila nepřetržitým proudem stížností, s nimiž jsem mohl jen sotva něco dělat. Její nosítka se příliš kolébala, dělalo se jí zle. Voda, kterou jsem jí přinesl z říčky, byla příliš studená, ta z mých vodních vaků zase moc teplá. Muži na koních před námi velmi vířili prach, dělali to schválně, tím si byla jista. „Ať přestanou zpívat ty obhroublé písně!" S lady Thyme na krku jsem neměl čas uvažovat o zabití či nezabití lorda Kelvara, i kdybych nakrásně chtěl.</p>
<p>Pátý den brzy zrána jsme uviděli kouř stoupající z Neatbay. V poledne už jsme rozeznávali větší budovy a hlídkovou věž Neatbay, čnící na útesech nad městem. Neatbay bylo mnohem hezčím kusem země než Buckkeep. Cesta se nyní vinula širokým údolím a před námi se otevíral pohled na modré vody samotného zálivu Neatbay. Mohli jsme sledovat písečné pláže a tamní rybářskou flotilu, což byla všechno mělká plavidla s plochými dny nebo hbité veslové čluny, které svištěly na vlnách jako rackové. Neatbay nemělo hluboké kotviště jako Buckkeep, takže tu nebyl námořní a obchodní přístav jako u nás. Přesto se mi však jevilo jako nádherné místo, kde by se dalo spokojeně žít.</p>
<p>Kelvar nám naproti vyslal čestnou stráž, takže při výměně formalit s Verityho oddíly došlo ke zdržení. „Jako dva psi, kteří si navzájem očichávají prdele," poznamenal kysele Hands. Když jsem se postavil ve třmenech, viděl jsem dobře přes celý průvod až k oficiálnímu nastoupení vojsk a zdráhavě jsem přikývl na souhlas. Nakonec jsme se znovu dali do pohybu a brzy už jsme projížděli ulicemi Neatbay.</p>
<p>Všichni ostatní zamířili rovnou na Kelvarův hrad, jenom já s Handsem jsme museli nosítka lady Thyme postranními uličkami dopravit k jistému hostinci, kde se chtěla nechat ubytovat. Podle výrazu pokojské jsem usoudil, že lady Thyme zde byla hostem už dříve. Hands odvedl valachy s nosítky do stájí, zatímco já s hraběnkou v závěsu ztěžka doklopýtal na pokoj. Nechápal jsem, co tak odporně kořeněného mohla sníst, protože každý její výdech jsem vydržel jenom s největším sebezapřením. U dveří mě propustila s výčtem všech možných trestů, které by mě postihly, kdybych se nevrátil přesně za sedm dní. Když jsem konečně vypadl, bylo mi upřímně líto pokojské, poněvadž lady Thyme zvýšeným hlasem právě spustila ječivou tirádu o zlodějských služebných, na něž v minulosti natrefila, a do toho diktovala, jak jí má povléci postel.</p>
<p>S lehkým srdcem jsem se vyšvihl na Sooty a trochu popohnal Handse. Ulicemi Neatbay jsme hnali koně klusem a podařilo se nám dostihnout chvost Verityho průvodu, právě když vjížděl do Kelvarova hradu. Obranná pozice zálivu, hrad Bayguard, byla zbudována na plošině, která skýtala jenom málo přirozených bariér, ale byla obehnána řadou valů a příkopů, které by nepřítel musel zdolat, než by narazil na silné kamenné hradby pevnosti. Hands mi vyprávěl, že nájezdníci se nikdy nedostali přes druhý příkop, což jsem mu věřil. Jak jsme jeli kolem, dělníci spravující hradby a příkopy ustali v práci a užasle sledovali, jak následník trůnu vjíždí do Bayguardu.</p>
<p>Když se za námi zavřela hradní brána, následovala další nekonečná uvítací ceremonie. Muži na koních a také všichni ostatní museli stát na palčivém poledním slunci, zatímco Kelvar a osazenstvo Bayguardu vítali Verityho. Rozezněly se rohy a obřadní mumlání hlasů bylo přerušováno zvuky vrtících se koní a mužů v sedlech. Ale nakonec to přece jenom skončilo. Náhlý všeobecný pohyb nám oznámil, že muži a zvířata v čelních formacích dostali rozchod.</p>
<p>Jezdci sesedli z koní a mezi námi se pojednou vyrojili lidé z Kelvarových stájí. Ukazovali nám, kde napojit koně, kam se uložit na noc, a taky to nejdůležitější pro každého vojáka, kde se umýt a najíst. Ocitl jsem se v zástupu vedle Handse a vedli jsme Sooty a poníka ke stájím. Vtom jsem zaslechl své jméno a otočil se. Sig od nás z Buckkeepu mě ukazoval někomu v Kelvarových barvách.</p>
<p>„Támhle je - to je Fitz. Hej, Fitzi! Tady Sitswell říká, že jsi předvolán. Verity tě chce mít u sebe v pokoji. Leon je nemocný. Handsi, ty se Fitzovi postaráš o Sooty."</p>
<p>Bylo mi, jako by mi právě utrhli jídlo od pusy. Nicméně jsem zalapal po dechu a předvedl Sitswellovi veselou tvář, jak mi to radil Burrich. Pochybuji však, že by si toho ten podmračený muž vůbec všiml. Pro něj jsem byl jenom další klacek, který se mu během toho hektického dne připletl pod nohy. Zavedl mě k Verityho pokoji a zmizel, očividně rád, že se může vrátit do stájí. Zlehka jsem zaklepal a vzápětí mi otevřel dveře Verityho sluha.</p>
<p>„Á! Díky Edo, jsi to ty. Pojď honem dál, pes nechce žrát a Verity si myslí, že je to vážné. Pospěš si, Fitzi."</p>
<p>Muž měl na sobě Verityho znak, ale nebyl to nikdo, koho bych znal z dřívějška. Občas mne vyvádělo z míry, kolik lidí vědělo, kdo jsem, zatímco já neměl ani tušení, kdo jsou oni. Ve vedlejší místnosti se šplouchal ve vodě Verity a komusi přitom hlasitě diktoval, jaké šaty si chce vzít na večer. Verity mě však tolik nezajímal jako Leon.</p>
<p>Zapátral jsem v mysli jeho směrem; teď když tu Burrich nebyl, neměl jsem žádné zábrany. Leon zvedl vyhublou hlavu a spočinul na mně utrápenýma očima. Ležel v koutě vedle krbu na Verityho propocené košili. Bylo mu příšerné vedro, nudil se, a pokud se zde nechystala nějaká štvanice, chtěl zpátky domů.</p>
<p>Naoko jsem ho pohladil, nadzvedl mu pysky, abych viděl na dásně, a pak jsem mu rukou pevně zmáčkl břicho. Nakonec jsem ho podrbal za ušima a řekl tomu muži: „Není mu nic, jen prostě nemá hlad. Dejte mu misku studené vody a uvidíte. Když bude chtít žrát, ozve se. A tohle všechno dáme pryč, než by se to v tom horku zkazilo a on by to snědl a opravdu onemocněl." Myslel jsem tím misku plnou pečiva z podnosu, který původně přinesli Veritymu. Nic z toho se pro psa nehodilo, ale já byl tak hladový, že bych se nerozpakoval ty ždibce spořádat sám. Při pohledu na to mi v žaludku pořádně zakručelo. „Myslíte, že kdybych našel kuchyni, měli by tam pro něj čerstvou hovězí kost? Něco, co by měl spíše na hraní než na jídlo, to by teď pro něj bylo nejlepší..."</p>
<p>„Fitzi? Jsi to ty? Pojď sem, hochu! Co trápí mého Leona?"</p>
<p>„Já tu kost přinesu," ujistil mě muž. Vstal jsem od psa a šel do přilehlé místnosti.</p>
<p>Verity vyšel z koupele, jen z něj crčelo, a vzal si od sluhy ručník. Protřel si rychle vlasy, a zatímco se utíral, znovu se zeptal: „Copak je s Leonem?"</p>
<p>Takový byl Verity. Uplynuly týdny od doby, co jsme se naposled viděli, ale on se zbytečně nezatěžoval formalitami, jako je přivítání. Chade říkal, že tohle u něj postrádá; nedá prý svým mužům pocítit důležitost své osoby. Podle mne věřil tomu, že kdyby se mi mezitím přihodilo něco významného, jistě by mu to někdo řekl. Vyznačoval se drsnou srdečností, kterou jsem měl rád, upřímným postojem, že, dokud mu nikdo neřekne jinak, je všechno v nejlepším pořádku.</p>
<p>„Není to nic vážného, Sire. Jen je trochu rozladěný tím vedrem a cestováním. Noční spánek na nějakém chladivém místě mu zajisté prospěje. Rozhodně bych ho však nekrmil kousky pečiva a tučným masem, alespoň ne v tomhle horku."</p>
<p>„Dobrá." Verity se shýbl, aby si osušil nohy. „Nejspíš máš pravdu, hochu. Burrich říká, že to se psy umíš po svém, a já nebudu brát na lehkou váhu to, co mi říkáš. Jenom se mně zdá tak náměsíčný. Přitom jindy má chuť na cokoli, hlavně z mého talíře." Vypadal zakřiknutě, jako by ho někdo zaskočil v okamžiku laškování s dítětem. Nevěděl jsem, co na to říci.</p>
<p>„Jeli to všechno, Sire, neměl bych se zase vrátit do stájí?"</p>
<p>Ohlédl se po mně přes rameno, poněkud v rozpacích. „Zdá se mi, že trochu marníme čas. Hands na tvého koně dohlídne, ne? Potřebuješ se vykoupat a obléci, mášli být na večeři včas. Charime? Máš pro něj vodu?"</p>
<p>Sluha rovnající šaty na posteli se napřímil: „Hned to bude, pane. A přichystám mu také nějaké šaty."</p>
<p>Během další hodinky se můj svět ocitl vzhůru nohama. Věděl jsem, že to jednou přijde. Burrich i Chade se mě na to snažili co nejlépe připravit. Jenže opustit tak náhle roli bezvýznamného příživníka na Buckkeepu a stát se součástí Verityho oficiálního doprovodu, to už mě trochu znervózňovalo. Všichni ostatní však předpokládali, že vím, o co se jedná.</p>
<p>Ještě než jsem si vlezl do škopku, Verity již byl oblečený a odešel z místnosti. Charim mně sdělil, že si šel promluvit se svým kapitánem stráže. Byl jsem velice rád, že Charim je taková drbna. Mé postavení nepovažoval za tak vznešené, aby mu to nějak bránilo klevetit a stěžovat si přímo přede mnou.</p>
<p>„Dám ti sem na noc slamník. Zima ti určitě nebude. Verity říkal, že chce, abys byl ubytován v jeho blízkosti a nestaral se jen o psa. Má pro tebe asi ještě jiné úkoly, že?"</p>
<p>Charim zvědavě ztichl. Abych zakryl své rozpaky, ponořil jsem hlavu do vlažné vody a v mydlinách si propláchl upocené a zaprášené vlasy. Vynořil jsem se, abych se nadechl.</p>
<p>Charim si povzdechl: „Přichystám ti ještě šaty. Dej mi ty špinavé. Vyperu ti je."</p>
<p>Bylo divné mít za zády někoho, kdo čeká, až se vykoupu, a ještě podivnější bylo, aby někdo dohlížel na mé oblékání. Charim vyžadoval, abych si narovnal záhyby na kabátci, a na mé nejlepší košili mi rozvinul rukávy do největší délky, takže na mně visely jako na strašákovi. Vlasy už jsem měl dost dlouhé na to, aby mi je mohl zaplést do copů, a přitom za ně rychle a bolestivě tahal. Pro chlapce, jenž byl zvyklý oblékat se sám, bylo to fintění a neustálé prohlížení přímo nesnesitelné.</p>
<p>„Krev napoví," pronesl obdivně nějaký hlas u vchodu. Otočil jsem se a uviděl Verityho, jak na mé hledí se směsicí soucitu a pobavení ve tváři.</p>
<p>„Vypadá přesně jako Chivalry v jeho věku, že ano, milorde?" Zdálo se, že Charim je sám se sebou a se svým dílem navýsost spokojen.</p>
<p>„Opravdu." Verity zmlkl a odkašlal si. „Nikdo nemůže mít pochyb o tom, kdo tě zplodil, Fitzi. Rád bych věděl, co tím můj otec myslel, když mi kladl na srdce, aby ses dobře předvedl. Říká se mu Shrewd a dělá svému jménu čest; já bych jen rád věděl, co tím chce získat. Ale co," vzdychl. „Takový už je jeho styl kralování a nechávám to na něm. Já se mám jen zeptat starého ufintěného muže, proč nemůže řádně obsadit své strážní věže. Pojď, hochu. Je nejvyšší čas, abychom šli dolů."</p>
<p>Otočil se a šel, aniž by na mě čekal. Když jsem vyrazil za ním, Charim mě popadl za ruku. „Tři kroky za ním a po levé ruce. Nezapomeň na to." A tak jsem ho taky následoval. Zatímco kráčel chodbou, ostatní z naší suity vycházeli z pokojů a přidávali se k princi. Všichni byli oděni do té nejskvostnější nádhery, aby si jich mimo Buckkeep co nejvíce lidí všimlo a závidělo jim. Délka mých rukávů byla teď vcelku přiměřená oproti tomu, co vystavovali na odiv ostatní. Alespoň jsem neměl boty ověšené malinkými rolničkami nebo jemně chřestícími jantarovými koraly.</p>
<p>Verity se zastavil nahoře na schodišti a zástup shromážděný dole zašuměl a zmlkl. Prohlížel jsem si tváře obrácené k princi a mohl v nich číst všechny známé lidské emoce. Některé ženy se afektovaně uculovaly, zatímco jiné se posměšně ušklíbaly. Někteří muži si stoupli tak, aby co nejvíce vynikly jejich šaty; ostatní v jednodušším oblečení se napřímili, jako by stáli na stráži. V jejich tvářích jsem viděl závist i lásku, pohrdání, strach a místy také nenávist. Ale Verity je všechny přejel jen letmým pohledem, načež začal sestupovat po schodech. Lidé shromáždění pod námi se rozestoupili a v jejich čele stanul sám lord Kelvar, čekající na to, aby nás mohl uvést do hodovní síně.</p>
<p>Kelvar vypadal jinak, než jak jsem si ho představoval. Verityho nazval ufintěným, ale já jsem před sebou uviděl rychle stárnoucího muže, vyzáblého a vyžilého vzhledu, jenž měl na sobě výstřední oděv, snad jako brnění proti zubu času. Prošedlé vlasy měl vzadu staženy do tenkého copu, jako by pořád byl válečníkem, a vyznačoval se zvláštní chůzí, vlastní pouze dobrým šermířům.</p>
<p>Viděl jsem ho tak, jak mě Chade naučil dívat se na lidi, a ještě než jsme se usadili, měl jsem za to, že jsem ho pochopil. Ale teprve poté, co jsme zaujali místa u stolu (přičemž to moje, k mému velkému údivu, nebylo moc daleko od vysoce postavených osob), jsem získal hluboký vhled do jeho duše. Ne však jeho vlastním přičiněním, ale podle chování jeho ženy, která právě přišla a posadila se.</p>
<p>Pochybuji, že by Kelvarova lady Grace byla o mnoho starší než já, ale vyšňořená byla jako straka. Nikdy předtím jsem neviděl výstroj, která by tak okatě vypovídala o vysoké ceně a mizerném vkusu. Když usedala na židli, doprovázela to takovým množstvím póz a gest, že mně to připomnělo dvorního papouška. Její parfém mne zasáhl jako vlna a také on byl spíše cítit penězi než květy. Přinesla s sebou malého psíka, pinče, který měl hebkou srst a veliké kulaté oči. Posadila si ho do klína a laskala se s ním, zatímco zvířátko se k ní tulilo a vystrkovalo čumáček zpod hrany stolu. Ona celou tu dobu visela očima na princi Veritym, zvědavá, jestli si jí všimne a ztratí hlavu. Já sám jsem pozoroval Kelvara, který ostražitě sledoval její koketní představení pro prince, a řekl jsem si, že naše problémy s obsazováním věží spočívají více než z poloviny právě v tomhle.</p>
<p>U večeře jsem si něco vytrpěl. Byl jsem hladový jako vlk, ale dobré mravy nepřipouštěly, abych to na sobě dal znát. Jedl jsem tak, jak jsem byl naučen: nabíral jsem lžící podle Verityho a odstrčil chod, jakmile také on projevil nezájem. Toužil jsem po pořádném talíři teplého masa s chlebem na vytírání šťávy, místo toho nám však podali vybrané kousky podivně okořeněného masa, kompoty z exotického ovoce, bílý chleba a zeleninu, nejprve doběla vyvařenou, a vzápětí znovu dochucenou. Byla to vskutku výmluvná ukázka toho, jak lze dobré jídlo zkazit nóbl vařením. Viděl jsem, že Verityho chuť k jídlu ochabla stejně jako moje, a díval jsem se po očku kolem, jestli i ostatní vidí, jaký to na prince udělalo mizerný dojem.</p>
<p>Chade mne vycvičil lépe, než jsem tušil. Dokázal jsem zdvořile přitakávat své spolusedící, mladinké pihovaté ženě, a naslouchat řečem o tom, jak je dnes těžké v Ripponu sehnat kvalitní plátno, zatímco jsem špicoval uši, abych zachytil důležité útržky hovorů okolo stolu. Žádný se však netýkal toho, proč jsme sem přijeli. Verity a Kelvar se měli až zítra sejít k soukromému rozhovoru, aby to projednali. Ale většina z toho, co jsem zaslechl, se alespoň částečně dotýkala obsazení věže na Watch Islandu. - Problém tak přede mnou vyvstával v podivně proměnlivém světle.</p>
<p>Kdosi si posteskl, že cesty už nejsou udržovány tak jako dřív. Jedna žena projevila uspokojení nad tím, že opravy hradeb Bayguardu byly obnoveny. Další muž si stěžoval, že vnitrozemští lupiči řádí všude možně, takže z Farrow k němu vždy dorazí stěží dvě třetiny objednaného zboží. S tím zřejmě souvisela i stížnost mé spolusedící na nedostatek kvalitních látek. Podíval jsem se na lorda Kelvara, který se dychtivě upínal ke každému gestu své ženy. Jako by mi Chade šeptal do ucha: „Je to vévoda, který se nezabývá správou svého vévodství." Měl jsem podezření, že peníze potřebné na opravy cest a mzdy vojákům, kteří měli střežit obchodní trasy proti banditům, byly vynaloženy na parádu lady Grace. A dost možná, že místo koupě drahých kamenů, které se jí houpaly v uších, mohli být zaplaceni vojáci střežící věž na Watch Islandu.</p>
<p>Večeře konečně skončila. Žaludek jsem měl sice plný, ale hlad neustoupil, protože jídlo vůbec nebylo syté. Poté nás přišli pobavit dva pěvci a jeden poeta, ale já raději natahoval uši, abych slyšel nahodilé útržky rozhovorů místo květnatých obratů básníka či melodických balad pěvců. Kelvar seděl princi po pravici a jeho žena po levici, dělíc se s milovaným psíčkem o židli.</p>
<p>Grace se v přítomnosti prince jen tetelila. Rukama co chvíli zbloudila a hned se dotkla náušnice, hned zase náramku. Očividně nebyla zvyklá nosit tolik šperků. Měl jsem podezření, že pocházela z prostého lidu a sama byla svým nynějším postavením ohromena. Jeden zpěvák zazpíval píseň „Krásná růže uprostřed jetele", oči upřené jen na ni, a ona ho odměnila uzardělými líčky. Jak se ale večer postupně vlekl a mě zmáhala únava, dalo se říci, že i lady Grace uvadá. Jednou si zhluboka zívla a příliš pozdě si zakryla ústa. Psíček jí mezitím usnul v klíně a občas ze sna vyštěkl nebo sebou škubl. Čím více byla Grace ospalejší, tím více mi připadala jako dítě; muckala svého psíka, jako by to byla panenka, a kladla hlavu na opěradlo židle. Dvakrát dokonce zadřímla. Viděl jsem, jak se pokradmu štípe do zápěstí, aby neusnula. Když Kelvar zavolal pěvce a poetu k sobě, aby je odměnil za vystoupení, viditelně se jí ulevilo. Přijala lordovo rámě a následovala ho do společné ložnice, aniž by jedinkrát pustila psíka, kterého celou tu dobu chovala.</p>
<p>I já jsem byl moc rád, že už mohu zamířit do Verityho předpokoje. Charim mi někde sehnal peřinu a přikrývky. Na slamníku jsem se cítil stejně pohodlně jako ve vlastní posteli. Toužil jsem po spánku, avšak Charim mě gestem zavolal do Verityho ložnice. Oba jsme vešli k němu. Verity, voják za každých okolností, nepotřeboval mít kolem sebe lokaje, aby mu stahovali boty. Charim pomlaskával a nespokojeně mumlal, když za ním poskakoval a sbíral a skládal kusy ledabyle pohozených oděvů. Jeho boty okamžitě postavil do kouta a začal kůži natírat lešticím voskem. Verity si přes hlavu natáhl noční košili a potom se obrátil na mě.</p>
<p>„A ty? Máš mi co říci?"</p>
<p>Podal jsem mu hlášení stejně jako Chadeovi, převyprávěl vše, co jsem zaslechl, pokud možno doslovně, a nadto uvedl, kdo s kým hovořil. Nakonec jsem připojil své domněnky, co z toho všeho vyplývá: „Kelvar je muž, který si vzal mladou ženu, na niž lze snadno udělat dojem bohatstvím a dary," konstatoval jsem. „Není si vůbec vědoma zodpovědnosti svého postavení, nemluvě o jeho. Kelvar mrhá penězi, časem a myšlenkami na úkor svých povinností jenom proto, aby ji okouzlil. Kdyby to ode mne nebylo neuctivé, řekl bych, že jeho mužství už pomalu selhává a on se snaží svou mladou ženu uspokojit dary jako náhražkami."</p>
<p>Verity ztěžka vzdychl. Během druhé půle mého přednesu sebou mrštil na postel a nyní se potýkal s příliš měkkým polštářem, který pracně překládal, aby si více podepřel hlavu. „Zatracený Chivalry," řekl nepřítomně. „Tohle hloubání je přesně jeho styl, ne můj. Fitzi, ty mluvíš jako tvůj otec. A kdyby tady byl, jistě by objevil rafinovaný způsob, jak celou situaci zvládnout. Už teď by měl Chiv všechno vyřešeno, nejspíš jedním ze svých šarmantních úsměvů a polibkem něčí ruky. To však není můj styl, a já se k tomu ani nebudu nutit." Ztěžka se v posteli převalil, jako kdyby ode mne čekal, že vznesu nějaký argument ohledně jeho metod. „Kelvar je muž a vévoda. A má určitou povinnost. Musí řádně obsadit věž. Je to jasné jak facka a já mu to zítra na rovinu řeknu: ,Pošlete na věž dobré vojáky a držte je tam. A postarejte se, ať tu práci dělají s radostí.' Mně se to zdá být prosté. A nehodlám tu kvůli tomu rozpoutat nějaký diplomatický tanec."</p>
<p>Namáhavě se v posteli převalil a prudce se obrátil zády ke mně. „Zhasni světlo, Charime." Charim zareagoval tak rychle, že jsem rázem stanul ve tmě a musel jsem doklopýtat zpátky do svého pokoje na přichystaný slamník. Když jsem ulehl, přemítal jsem o tom, že Verity vidí jenom malou část celku. Mohl by sice přinutit Kelvara obsadit věž, to ano. Ale nemohl ho přimět, aby ji obsadil dobrými vojsky nebo aby se stala jeho pýchou. To už bylo věcí diplomacie. A cožpak Veritymu nezáleží na opravě silnic, údržbě opevnění a problémech s lupiči? To vše bylo třeba řešit hned. A to tak, aby neutrpěla Kelvarova čest a aby sám korigoval a potvrdil svůj postoj vůči lordu Shemshymu. Někdo by také měl poučit lady Grace o její zodpovědnosti. Tolik problémů. Jakmile jsem však spočinul hlavou na polštáři, vmžiku jsem spal.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>9</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>„ Tuk je klíč"</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Šašek přibyl na Buckkeep v sedmnáctém roce vlády krále Shrewda. To je jeden z mála faktů, které jsou o něm známy. Údajné ho král dostal darem od kupců z Bingtownu, avšak o jeho pův</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>du se lze jen dohadovat. Vyskytly se nejrůznější historky. Podle jedné byl šašek zajatcem nájez</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>níků z ru</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dých lodí a kupci z Bingtownu ho unesli. Jiná říká, že šašek byl nalezen jako dítě v l</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dičce unášené proudem, uložený na podestýlce z vřesu a levandule, pod slunečníkem ze žra</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>loci kůže. To však můžeme zavrhnout jako výplod fantazie. Skutečnost je taková, že o životě šaška před přích</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dem na královský dvůr nevíme zhola nic.</emphasis></p>
<p><emphasis>Je téměř jisté, že se šašek zrodil z lidské rasy, ačkoli jeho rodokmen patrně nebyl zcela lidský. Povídačky o tom, že snad pocházel z Jiných lidí, jsou skoro určitě falešné, protože mezi prsty na rukou a na nohou nemá žádné blány a nikdy neprojevoval ani ten nejmenší strach z koček. Jeho nezvyklé fyzické charakteristiky (jako nedostatek pigme</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>tu) jsou zřej</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>mě typickým rysem jeho odlišného rodokmenu, a nikoli indi</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>viduální úchylkou, ačkoli v tom se mohu docela dobře mýlit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Věci, které o šaškovi nevíme, jsou zřejmě závažnější než to málo, co víme. V době šaškova př</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>chodu na hrad se stal předmětem dohadů jeho věk. Z osobní zkušenosti mohu do</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>svědčit, že šašek tehdy vypadal mnohem mladší a po všech stránkách i mladistvější než v současnosti. Jelikož však vyka</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>zuje jen malé příznaky stárnutí, možná že nebyl věkem mla</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dý, jak se zpočátku jevil, ale spíše mu právě končilo prodlou</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>žené období dětství.</emphasis></p>
<p><emphasis>Také o pohlaví šaška se často vedly rozepře. Když se ho na to přímo zeptala jedna mladší a troufalejší osoba, než jsem dnes já, šašek odvětil, že je to pouze jeho věc a nikomu do to</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ho nic není. S tím také souhlasím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co se týče jeho jasnozřivosti a nepříjemně vágních forem, které na sebe bere, neexistuje shoda v tom, zda se tak mani</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>festuje rasový nebo individuální talent. Někteří lidé věří, že ví všechno př</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>dem a že i pokaždé zví, když se o něm někde mluví. Jiní zase říkají, že pouze s oblibou říká: „Já jsem vás varoval!" a že své nejzáhadnější průpoví</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ky zpětně překrucu</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>je tak, aby vypadala jako proroctví. Snad tomu tak někdy opravdu bylo, ale v mnoha potvrz</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ných případech skutečně předpověděl, ať už ja</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>koli nejasně, události, které se později staly.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>Krátce po půlnoci mě probudil hlad. Ležel jsem vzhůru na posteli a naslouchal kručení žaludku. Zkusil jsem zavřít oči, ale od hladu se mi dělalo až špatně. Vstal jsem a došmátral se ke stolu, kde ležel Verityho podnos s nedojedeným pečivem, ale sluhové ho mezitím odklidili. Sváděl jsem boj sám se sebou, ale žaludek nakonec zvítězil nad mou hlavou.</p>
<p>Když jsem zlehka otevřel dveře, vyšel jsem z komnaty do tlumeně osvětlené chodby. Dva muži, které Verity postavil za dveře, se na mě tázavě podívali. „Mám hrozný hlad," řekl jsem. „Nevíte náhodou, kde je kuchyně?"</p>
<p>Snad ještě nikdy jsem nepotkal vojáka, který by nevěděl, kde je kuchyně. Poděkoval jsem jim a slíbil, že jim přinesu něco od cesty. Protáhl jsem se na druhý konec potemnělé chodby. Když jsem sestupoval ze schodů, byl to nezvyk mít pod nohama dřevo místo kamene. Šel jsem tak, jak mě Chade učil. Tiše jsem našlapoval těmi nejtemnějšími úseky chodeb a přemísťoval se ze strany na stranu, aby co nejméně skřípaly parkety. Připadal jsem si jako ryba ve vodě.</p>
<p>Zbytek osazenstva hradu spal zřejmě dost tvrdě. Několik stráží, které jsem cestou minul, většinou podřimovalo a nikdo si mě nevšiml. V té době jsem to přičítal své neviditelnosti, ale dnes už si říkám, jestli by se jim vůbec chtělo marnit čas s vyzáblým rozcuchaným jinochem.</p>
<p>Kuchyni jsem našel snadno. Byla to rozlehlá a volně přístupná místnost, s kamennou dlažbou a obvodovým zdivem proti případnému požáru. Stály tam tři velké a na noc dobře uhašené krby. I přes pozdní nebo taky brzkou hodinu byla místnost dobře osvětlená. Hradní kuchyně nikdy zcela neusíná.</p>
<p>Uviděl jsem pánve zakryté poklicemi a nasál vůni kynoucího chleba. Na okraji jednoho ohniště se na kameni zahříval hrnec dušeného masa. Když jsem nakoukl pod poklici, zjistil jsem, že miska či dvě tu jistě chybět nebudou. Šmejdil jsem dále po kuchyni a uchytával, kde se dalo. Zabalené bochníky na polici mi poskytly křupavou kůrku. V dalším koutě stál džber s máslem, který se chladil v sudu s vodou. To není žádná fantazie. Díky bohu, že to nebyla fantazie, ale obyčejné prosté jídlo, po němž jsem celý den prahnul.</p>
<p>Zrovna jsem s chutí pořádal svoji druhou misku, když vtom jsem zaslechl lehké šoupavé kroky. Vzhlédl jsem a nasadil nanejvýš odzbrojující úsměv v naději, že zdejší kuchař bude mít stejně dobré srdce jako naše Cook. Byla to však nějaká služebná v noční košili, jež měla přes ramena houni a dítě v náručí. Plakala. Rozpačitě jsem odvrátil oči.</p>
<p>Beztak mi nevěnovala pozornost. Položila zabalené dítě na stůl, odběhla pro džbánek a nabrala ho plný studené vody. Přitom celou dobu něco mumlala. Když se sklonila nad děťátkem, zaslechl jsem: „Tumáš, ty můj mazlíčku, ty moje jehňátko. Tumáš, můj drahoušku. Tohle ti pomůže. Vezmi si krapítek. Och, zlatíčko, copak ty nemůžeš polykat? Otevři přece pusu. No tak, otevři tu pusinku."</p>
<p>Jen jsem se bezmocně díval, jak nemotorně drží džbánek a snaží se ho dítěti vsunout do úst. Druhou rukou se mu pokoušela otevřít pusu, ale s tak urputnou silou, že jsem to u žádné matky ještě nikdy neviděl. Vtom nešikovně šprtla do džbánu a voda vyšplíchla ven. Zaslechl jsem podivné zachrochtání a pak jakési kuckání. Když jsem se zvedl, abych zakročil, z ranečku se vynořila hlava psíka.</p>
<p>„Och, už zase se dusí! Umírá! Můj malý Divoušek umírá a nikoho až na mne to nezajímá. Pořád jen supí, a já nevím, co si počít, a můj drahoušek umírá."</p>
<p>Tiskla psíčka k sobě, zatímco ten kuckal a dusil se. Divoce přitom potřásal hlavičkou, pak se jakoby na chvíli uklidnil. Kdybych nebyl schopen slyšet jeho namáhavý dech, byl bych přísahal, že jí v náručí pošel. Jeho tmavé vypouklé oči se střetly s mýma a já vycítil zděšení a bolest toho ubohého zvířátka.</p>
<p>To nic, uklidnil jsem psíka. „Hej, ty," slyšel jsem se říkat. „Tím mu nepomůžeš, když ho budeš tak svírat. Vždyť sotva dýchá. Polož ho. Rozbal ho. Jen ho nech, ať si lehne, jak chce. Když je celý takhle zabalený, musí mu být strašné horko, takže se najednou začne kuckat a dusit. Okamžitě ho polož."</p>
<p>Byla o hlavu vyšší než já. Chvíli jsem si myslel, že se nejspíš popereme. Ale ona si nechala vzít zabaleného psíka z rukou a dívala se, jak ho vybaluji z několika vrstev látky. Položil jsem ho na stůl.</p>
<p>Zvířátko na tom bylo hodně zle. Stálo s hlavou svěšenou mezi předníma nohama a jeho čumáček a hruď se leskly slinami. Břicho mělo zvětšené a tvrdé. Začalo se znovu dávit a kuckat. Jeho malé čelisti se dokořán otevřely, pysky se křečovitě zvedly a obnažily malinké špičaté zoubky. Zarudlý jazyk vypovídal o tom, jak ztěžka se lopotí. Dívka zapištěla a vrhla se k němu, aby po něm znovu chňapla, jenže já ji hrubě odstrčil: „Nech ho být," řekl jsem netrpělivě. „Pokouší se dostat něco ven, a to mu nepůjde, když mu přitom budeš mačkat střeva."</p>
<p>Zarazila se. „Dostat něco ven?"</p>
<p>„Podle všeho to vypadá, že se mu něco vzpříčilo v jícnu. Nemohl se nějak dostat ke kostem nebo k peří?"</p>
<p>Sklíčeně na mě pohlédla: „To v rybě byly kosti. Ale jen malinké."</p>
<p>„V rybě? Který idiot ho nechal čichnout k rybě? Byla čerstvá, nebo zkažená?" Už jsem jednou viděl, jak špatně může být psovi, když se dostane k lososu jikrnáči vyvrženému na říční břeh. Jestli tenhle psíček schlamstl něco takového, pak neměl šanci.</p>
<p>„Byla čerstvá, a dobře uvařená. Tentýž pstruh, kterého jsem měla k večeři."</p>
<p>„Dobře, alespoň by se tím neměl otrávit. Teď už je tu jenom ta kost. Ale i když ji dostane ven, stále je možné, že ho to zabije."</p>
<p>Zalapala po dechu. „Ne, to ne! Nesmí umřít. Bude v pořádku. Jen se mu zvedl žaludek. Moc jsem ho nakrmila. Bude v pořádku! Co ty o tom vůbec víš, kuchtíku?"</p>
<p>Sledoval jsem, jak pinče zachvátilo další, téměř křečovité dávení. Ven však vyšla jen žluč. „Nejsem žádný kuchtík," řekl jsem. „Jsem psovod. Verityho osobní psovod, jestli to chceš vědět. A když tady tomu voříškovi nepomůžeme, pojde, a to velmi brzy."</p>
<p>Se směsicí úžasu a hrůzy sledovala, jak jsem pevně uchopil jejího mazlíčka. Snažím se ti pomoci. Nevěřil mi. Rozevřel jsem mu násilím čelisti a strčil do jícnu dva prsty. Pinč se začal dávit ještě zběsileji a předními tlapkami po mě zuřivě sekal. Jeho drápky potřebovaly přistřihnout. Konečky prstů jsem uvnitř nahmatal kost. Trochu jsem s ní zacloumal a přitom cítil, jak se pohnula. Byla však v hrdle zvířátka vzpříčená. Pes přidušeně zaskučel a zběsile se mi zmítal v rukou. Pustil jsem ho. „Tak. Bez pomoci se toho nezbaví," konstatoval jsem.</p>
<p>Nechal jsem ji nad ním bědovat a kňourat. Alespoň už ho nedržela a tolik netiskla. Nabral jsem hrst másla ze džberu a pleskl s tím do své misky s dušeným. Ted'jsem potřeboval něco zahnutého nebo hodně zakřiveného, ne však moc velkého. Hrábl jsem do nádobí a vytáhl jsem zakřivený kovový háček s rukojetí. Nejspíš to sloužilo k sundávání horkých hrnců z ohně.</p>
<p>„Sedni si," řekl jsem dívce.</p>
<p>Zírala na mě a pak se poslušně posadila na lavici, kam jsem jí ukázal.</p>
<p>„Teď ho pevně drž mezi koleny. A nepouštěj ho, ať škrábe, svíjí se a kňučí, jak chce. A drž mu také přední packy, aby mi nepoškrábal žebra, až to budu dělat. Rozumíš, co ti říkám?"</p>
<p>Zhluboka se nadechla, nasucho polkla a přikývla. Po tváři se jí řinuly slzy. Posadil jsem jí psa do klína a položil jí na něj ruce.</p>
<p>„Pevně drž," přikázal jsem. Nabral jsem hrudku másla. „Tuk mu to tam pěkně promázne. Pak mu musím silou otevřít čelisti, zaháknout kost a vyrvat ji ven. Jsi připravena?" Přikývla. Slzy už jí přestaly téci a rty měla odhodlaně semknuté. Byl jsem rád, že v sobě sebrala trochu síly. Kývl jsem v odpověď.</p>
<p>Dostat máslo dovnitř bylo poměrně snadné. Ucpalo však pinčovi jícen a jeho panika ještě vzrostla, takže vlny psího zděšení zle dorážely na moji sebekontrolu. Neměl jsem čas být jemný, když jsem mu násilím otevřel čelisti a strčil mu do jícnu háček. Jen jsem doufal, že se mu nezasekne do masa. Ale i kdyby ano, stejně by ho čekala smrt. Zatímco se zmítal, skučel a čural jako divý na svoji paničku, pootočil jsem háčkem v jícnu. Háček se zachytil za kost a já škubl, krátce a silně.</p>
<p>Kost vyšla ven v chuchvalci pěny, žluči a krve. Byla to malá šeredná kůstka, vůbec ne z ryby, ale úlomek hrudní kosti z nějakého ptáčka. Hodil jsem ji na stůl. „Neměl by jíst ani kosti z drůbeže," řekl jsem krutě.</p>
<p>Myslím, že mě vůbec neslyšela. Psíček jí vděčně sípal na klíně. Vzal jsem misku s vodou a podržel ji před ním. Očichal to, trochu se napil a pak se vyčerpaně svinul do klubíčka. Ona ho vzala a houpala v náručí, zatímco se nad ním něžně skláněla.</p>
<p>„Něco bych po tobě chtěl," začal jsem.</p>
<p>„Cokoli," řekla do psího kožíšku. „Klidně si řekni a je to tvoje."</p>
<p>„Za prvé, přestaň mu dávat své jídlo. Dávej mu teď chvíli jen červené maso a vařené zrno. A psa takové velikosti ne můžeš pořád dlachnit v ruce. A netahej ho všude s sebou. Nech ho, ať se proběhne, aby si trochu posílil svaly a obrousil drápky. A umývej ho. Odporně mu smrdí kožich i dech, to je od těch tučných jídel. Jinak nebude žít déle než rok či dva."</p>
<p>Zvedla hlavu, očividně zaskočena. Ruka jí vystřelila k ústům. A něco na jejím pohybu, jakož i její sebevědomí, s jakým se na večeři dotýkala svých šperků, mně náhle připomnělo, koho to tu plísním. Lady Grace. A ještě jsem nechal jejího psa, aby jí počural noční košili.</p>
<p>Něco v mé tváři mě muselo prozradit. Potěšena se usmála a přitiskla si psa blíže k hrudi. „Udělám, co navrhuješ, psovode. Ale co pro tebe? Máš něco, co bys žádal jako odměnu?"</p>
<p>Nejspíš si myslela, že chci požádat o peníze či prsten nebo snad i o místo v jejím služebnictvu. Místo toho jsem na ni co nejrozhodněji pohlédl a pravil: „Prosím, lady Grace. Žádám vás, abyste vyzvala svého muže, aby obsadil věž na Watch Islandu těmi nejlepšími ze svých mužů a ukončil tak svár mezi vévodstvími Rippon a Shoaks."</p>
<p>„Cože?"</p>
<p>Ta jednoslovná otázka mi o ní řekla víc než dost. Onen přízvuk a modulaci jistě nepochytila jako lady Grace.</p>
<p>„Požádejte svého muže, aby řádně obsadil své věže. Prosím."</p>
<p>„Pročpak se psovod stará o takové věci?"</p>
<p>Její otázka byla dost neomalená. Ať už ji Kelvar objevil kdekoli, rozhodně nepocházela z vyšších kruhů, ani ze zámožných. Její potěšení, když jsem ji poznal, způsob, jakým pustila psíka do jemu důvěrně známého prostředí kuchyně, a ona sama, zabalená v houni, to vše vypovídalo o prosté dívce, která byla vynesena příliš rychle a příliš vysoko nad své předchozí působiště. Byla osamělá, nejistá a nevzdělaná v tom, co se od ní čeká. Ještě horší ale bylo, že o své neznalosti věděla, a to vědomí ji ustavičně soužilo a veškeré její potěšení bylo zkaleno neodbytným strachem. Pokud by se nenaučila být vévodkyní, než její mládí a krása povadnou, čekaly ji jen roky v osamění a veřejném opovržení. Potřebovala učitele, tajného učitele, jako byl Chade. Potřebovala poradit, a to jsem mohl udělat hned. Ale musel jsem postupovat obezřetně, protože by nepřijala radu od obyčejného psovoda. To by udělala jen obyčejná dívka, ale ona si právě teď byla jista jedinou věcí, a sice, že už není obyčejná dívka, ale vévodkyně.</p>
<p>„Měl jsem takový sen," začal jsem v náhlé inspiraci. „Takový jasný. Jako vizi. Nebo varování. Probudilo mě to a já cítil, že musím jít do kuchyně." Přitom jsem hleděl jakoby do prázdna, zrak rozostřený. Její oči se rozšířily. Měl jsem ji. „Zdálo se mně o ženě, která říkala moudrá slova a přiměla tři silné muže utvořit jednotnou zeď, kterou rudí nájezdníci nedokázali ztéci. Stála před nimi, držela v rukou šperky a říkala: ,Nechť strážní věže září jasněji než drahokamy v těchto prstenech. Nechť bdělí vojáci, kteří teď za ně budou sloužit, lemují naše pobřeží, tak jako tyhle perly dřív ovíjely mé hrdlo. Nechť jsou pevnosti znovu posíleny proti těm, kteří ohrožují náš lid. Neboť já budu ráda chodit prostá před zraky krále i plebejce. Nechť jsou opevnění, jež chrání náš lid, klenoty naší země.' A král a jeho vévodové byli ohromeni moudrostí jejího srdce a šlechetnými způsoby. Nejvíce ji však miloval její lid, protože věděl, že ona si ho cení více než zlata a stříbra."</p>
<p>Bylo to poněkud neobratné a ne tak chytře řečené, jak jsem zprvu doufal. Nicméně to podnítilo její fantazii. Viděl jsem na ní, jak si představuje, že stojí prostá a vznešená před následníkem trůnu a ohromuje ho svou obětí. Vycítil jsem, že hoří touhou, aby se přede všemi vyznamenala a aby o ní lid z jejího kraje mluvil obdivně. Možná kdysi byla dojičkou nebo děvečkou z kuchyně a pořád tak na sebe pohlížela očima těch, kteří ji znali. Tímto skutkem by jim jasně dokázala, že je teď vévodkyní nejen podle jména. Lord Shemshy a jeho doprovod by o jejím šlechetném činu vyprávěli doma, ve vévodství Shoaks. Pěvci by pak její slova zvěčnili v písních. Také svého manžela by pro jednou překvapila. Ať na ni pohlíží jako na někoho, komu záleží na své zemi a lidu, a nejen jako na krásnou věcičku, která se nechala zlákat jeho titulem. Skoro jako bych viděl tu promenádu jejích myšlenek. Zahleděla se do dálky a nasadila odtažitý úsměv.</p>
<p>„Dobrou noc, psovode," řekla měkce a vyklouzla z kuchyně s drahým psíkem přitisknutým k hrudi. Odcházela s houní kolem ramen, jako by to byl královský hermelín. Svoji úlohu zítra jistě sehraje na výbornou. S úšklebkem jsem se zamyslel, jestli jsem své poslání završil i bez použití jedu. Ne že bych skutečně vypátral, jestli lord Kelvar je, či není vinen zradou; ale měl jsem pocit, že jsem problém vymýtil u samotného kořene. Byl bych se vsadil, že strážní věže budou ještě před koncem týdne dobře obsazeny.</p>
<p>Vyrazil jsem zpátky na kutě. V kuchyni jsem zcizil bochník čerstvého chleba, který jsem nabídl strážím, jež mne vpustily do Verityho ložnice. Ve vzdálené části Bayguardu někdo právě odtroubil celou hodinu. Moc mě to nezajímalo. S plným žaludkem jsem se znovu zavrtal do pokrývek a v duchu očekával divadlo, které lady Grace zítra předvede. Když jsem usínal, vsázel jsem se sám se sebou, že si na sebe vezme něco obyčejného a jednoduchého, nejspíš bílého, a že bude mít rozpuštěné vlasy.</p>
<p>Vůbec jsem však nedostal příležitost to zjistit. Snad jen o několik okamžiků později mnou někdo zatřásl. Otevřel jsem oči a uviděl Charima sehnutého nade mnou. Tlumené světlo z jeho svíce vrhalo prodloužené stíny na zdi komnaty. „Probuď se, Fitzi," zašeptal ochraptěle. „Na hrad přiběhl posel od lady Thyme. Okamžitě máš jet k ní. Už ti sedlají koně."</p>
<p>„Já?" zeptal jsem se pitomě.</p>
<p>„Samozřejmě. Už jsem ti nachystal šaty. Tiše se obleč. Verity ještě spí."</p>
<p>„A nač mě potřebuje?"</p>
<p>„Proč, to nevím. Vzkaz nic takového neříkal. Možná že onemocněla, Fitzi. Posel jenom říká, že tě potřebuje ihned. Určitě to zjistíš, až tam dorazíš."</p>
<p>To byla vskutku chabá útěcha. Ale stačila ve mně vzbudit zvědavost a každopádně jsem jet musel. Nevěděl jsem přesně, v jakém vztahuje lady Thyme ke králi, ale v pořadí důležitosti se nacházela vysoko nade mnou. Netroufal jsem si její příkaz ignorovat. Při svíčce jsem se tiše oblékl a již podruhé té noci jsem opustil pokoj. Hands už měl Sooty osedlanou a připojil jeden či dva oplzlé vtípky týkající se mého předvolání. Navrhl jsem mu, jak by se mohl po zbytek noci bavit sám, a odjel jsem. Cestou z hradu a při průjezdu hradbami mě odmávaly stráže, které už o mém odjezdu věděly.</p>
<p>Ve městě jsem dvakrát zabloudil. V noci vše vypadalo jinak a já ve dne příliš nevěnoval pozornost tomu, kudy jsme projížděli. Konečně jsem objevil nádvoří hostince. Vyděšená majitelka byla vzhůru a v okně se svítilo. „Už celou hodinu sténá a volá vás, Sire," spustila úzkostlivě. „Bojím se, že je to vážné, ale nepustí k sobě nikoho kromě vás."</p>
<p>Proběhl jsem chodbou k jejím dveřím. Opatrně jsem zaklepal, napůl v očekávání, že mě svou ječivou fistulí vykáže, abych ji neobtěžoval. Místo toho jsem uslyšel rozechvělý hlas: „Och, Fitzi, jsi to konečně ty? Pospěš si, hochu. Potřebuji tě."</p>
<p>Zhluboka jsem se nadechl a nazvedl petlici. Vešel jsem do přítmí zatuchlé místnosti a ihned zadržel dech, jak mi na chřípí zaútočily rozličné pachy. Smrtelný puch mohl být jen stěží horší, pomyslel jsem si.</p>
<p>Kolem postele visely těžké závěsy. Jediné světlo v místnosti vydávala kapající svíce v držáku na zdi. Vzal jsem ji do ruky a odvážil se blíže k posteli. „Lady Thyme?" zeptal jsem se měkce. „Co je vám?" „Chlapče."</p>
<p>Hlas tiše zazněl z temného kouta pokoje. „Chade," řekl jsem a vmžiku si připadal pitoměji, než si vůbec troufám vybavit.</p>
<p>„Není čas vysvětlovat všechny důvody. Nevykládej si to špatně, hochu. Lady Thyme ve své době obalamutila hodně lidí, a ještě tomu tak nějakou dobu bude. Alespoň doufám. A teď. Důvěřuj mi a neklaď mi žádné otázky. Dělej jen to, co ti řeknu. Nejprve běž za majitelkou hostince. Řekni jí, že lady Thyme měla jeden ze svých záchvatů a po několik dnů musí v klidu odpočívat. Řekni jí, ať ji v žádném případě nevyrušuje. Přijede se o ni postarat její pravnučka." „Kdo?"</p>
<p>„To už je domluveno. A její pravnučka jí bude nosit jídlo a vše ostatní, co potřebuje. Hlavně zdůrazni, že lady Thyme potřebuje zůstat v klidu a o samotě. Běž a proveď to teď hned."</p>
<p>A tak jsem to také udělal. Musel jsem vypadat dost otřeseně, takže jsem byl velmi přesvědčivý. Majitelka mi slíbila, že nikomu nedovolí ani zaklepat na dveře pokoje, protože by byla nerada, aby lady Thyme na její hostinec zanevřela.</p>
<p>Z toho jsem vyvodil, že lady Thyme platila skutečně štědře.</p>
<p>Pokradmu jsem se vrátil do pokoje a tichounce za sebou zavřel dveře. Chade zarazil zástrčku a od skomírajícího pahýlu rozžal novou svíci. Pak na stole rozprostřel nějakou mapku. Všiml jsem si, že je oblečen jako na cesty - měl plášť, boty, kabátec a kalhoty, vše v černé barvě. Byl z něj rázem úplně jiný muž, velmi čilý a energický. Napadlo mě, jestli ten stařec v obnošeném rouchu nebyla taky jen póza. Vzhlédl od stolu ke mně a v ten moment bych přísahal, že přede mnou stojí voják Verity. Nedopřál mi však čas na mudrování.</p>
<p>„Věci zde musíme ponechat na Veritym a Kelvarovi. Ty i já teď máme práci jinde. Dnes večer jsem obdržel zprávu. Rudí nájezdníci udeřili. Tady, u Forge. Je to tak blízko Buckkeepu, že už je to víc než jen vydařený zásah. Je to skutečná hrozba. A stalo se to zrovna v době, kdy byl Verity v Neatbay. Neříkej mi, že by nevěděli o tom, že je tady, mimo Buckkeep. Ale to není vše. Zajali rukojmí a odvlekli je na své lodě. A poslali vzkaz na Buckkeep, králi Shrewdovi osobně. Požadují zlato, mnoho zlata, jinak vrátí rukojmí do vesnice."</p>
<p>„Nemyslíš tím, že je zabijí, pokud zlato nedostanou?"</p>
<p>„Ne!" zatřásl Chade hněvivě hlavou jako medvěd obtěžovaný včelami. „Ne, ten vzkaz zněl jasně; až bude zlato zaplaceno, zabijí je. Pokud ne, propustí je. Posel byl z Forge a jeho žena a syn byli odvlečeni. Trval na tom, že znění té hrozby je správné."</p>
<p>„Pak v tom nevidím žádný problém," odfrkl jsem si.</p>
<p>„Na první pohled ani já. Jenže muž, který doručil vzkaz Shrewdovi, se ještě třásl, navzdory dlouhé cestě. Nedokázal to vysvětlit ani říci, zda má být zlato vyplaceno či ne. Pořád jenom dokola opakoval, jak se kapitán lodi usmíval, když ultimátum vydal, a jak se ostatní bandité při jeho slovech řehnili.</p>
<p>Takže to teď pojedeme očíhnout. Ty a já. Ještě než král učiní oficiální rozhodnutí, ještě než se to Verity vůbec dozví. Teď dávej pozor. Tohle je silnice, kterou jsme přijeli. Sleduješ, jak lemuje pobřeží? A tohle je cesta, po které pojedeme. Rovnější, ale mnohem strmější a místy rozbředlá, takže zde nikdy nemohly jezdit povozy. Pro muže v sedle je však rychlejší. Tady na nás čeká člun; přeplutí zálivu nám ušetří cenné míle a čas. Vylodíme se tady a pak zamíříme vzhůru do Forge."</p>
<p>Hleděl jsem pozorně na mapu. Forge leželo severně od Buckkeepu. Přemýšlel jsem, jak dlouho asi muselo poslovi trvat, než k nám dorazil, a jestli v době, kdy tam dorazíme my, nebude už dílo zkázy dokonáno. Ale podobné úvahy byly jen ztrátou času.</p>
<p>„A co kůň pro tebe?"</p>
<p>„To už je domluveno. S tím, kdo na něm doručil vzkaz. Venku stojí hnědák se třemi bílými manžetami. Je pro mne. Posel rovněž zajistí pravnučku pro lady Thyme. Člun čeká. Pojďme."</p>
<p>„Ještě jedna věc," řekl jsem, nedbaje jeho zamračeného pohledu. „Musím se zeptat na tohle, Chade. Byl jsi tu, protože jsi mi nedůvěřoval?"</p>
<p>„To je otázka přímo na tělo. Ne. Byl jsem tady, abych naslouchal ve městě ženským tlachům, tak jako jsi ty pátral na hradě. Výrobci čepců a prodavači knoflíků často vědí více než králův nejvyšší poradce, aniž by vůbec věděli, že to vědí. Nuže. Pojedeme?"</p>
<p>A jeli jsme. Zmizeli jsme bočním vchodem, hnědák stál uvázaný hned za dveřmi. Sooty o něj nejevila moc velký zájem, ale zato si hleděla svých způsobů. Vycítil jsem Chadeovu netrpělivost, dosud však koně udržoval v mírném tempu. Jakmile jsme nechali dlážděné ulice a světla Neatbay za sebou, pobídli jsme koně do lehčího klusu. Chade jel v čele a já jen žasl, jak skvělý je to jezdec a jak snadno ve tmě nachází cestu. Sooty se však to rychlé noční cestování nelíbilo. Kdyby nebylo krátce před úplnkem, nevím, jestli bych ji přesvědčil, aby držela s hnědákem krok.</p>
<p>Na tu noční jízdu nikdy nezapomenu. Ne proto, že bychom se v divokém trysku hnali někomu na pomoc. Právě naopak. Chade volil cestu a používal koně, jako by to byly figurky na šachovnici. Nehrál unáhleně, nýbrž na vítězství. A tak jsme místy jeli krokem, aby si koně trochu vydechli, a místy jsme museli i sesednout, abychom je bezpečně dostali přes zrádné prolákliny.</p>
<p>Když časně ráno zešedla obloha, zastavili jsme, abychom pojedli ze zásob Chadeova sedlového vaku. Nacházeli jsme se na hustě zalesněném návrší a nebe bylo vidět jen místy. Zaslechl jsem hučící oceán a ucítil vůni mořské soli, ale moře jsem nikde neviděl. Naše cesta se teď pomalu vinula lesem, v mnohém připomínající stezku vysoké zvěře. Nyní, když jsme se zastavili, jsem mohl slyšet a cítit život kolem nás. Ptáci vesele zpívali, zatímco v podrostu a ve větvích nad námi šelestila menší zvěř. Chade se chvíli protahoval, pak usedl na měkoučký mech a opřel se zády o strom. Zhluboka se napil z koženého měchu s vodou a pak si lokl brandy ze své čutory. Vypadal unaveně a denní světlo odhalovalo jeho věk mnohem krutěji než obvyklý svit lampy. Bál jsem se, že by se během cesty mohl zhroutit.</p>
<p>„To bude v pořádku," prohodil, když viděl, že se na něho dívám. „Už jsem musel zastat těžší úkoly než tenhle, a to jsem se méně vyspal. Navíc budeme mít dobrých pět či šest hodin odpočinku ve člunu, budeli plavba hladká. Takže není třeba toužit po spánku. Nasedáme, hochu."</p>
<p>Asi za dvě hodiny se cesta dělila a my se opět vydali horší stezkou. Zanedlouho jsem téměř ležel na šíji Sooty, aby mě nezasáhly nízko šlehající větve. Pod stromy panovalo šílené dusno a na nás se sesypalo množství malinkých kousavých mušek, které sužovaly koně a mně zalézaly pod oděv, aby si pochutnaly na mase. Tak husté mračno to bylo, že když jsem konečně sebral odvahu, abych se zeptal Chadea, jestli jsme nezabloudili, skoro jsem se zadusil potvůrkami, které mi nalétaly do úst.</p>
<p>Kolem poledne jsme se vynořili na návětrném úbočí, které už bylo o něco rozlehlejší. Po nějaké době jsem znovu uviděl oceán. Vítr příjemně chladil zpocené koně a odháněl hmyz. Byla to úplná rozkoš sedět zase vzpřímený v sedle. Stezka teď byla dost široká, abych mohl jet vedle Chadea. Na jeho bledé kůži jasně vystupovaly zsinalé skvrny; vypadal ještě neduživěji než králův šašek. Pod očima se mu rýsovaly temné kruhy. Když uviděl, že se na něho dívám, zamračil se.</p>
<p>„Poreferuj mi místo toho, abys na mě civěl jako imbecil," přikázal stroze. Pustil jsem se do vyprávění.</p>
<p>Sledovat stezku a současně jeho tvář bylo obtížné, ale když si podruhé odfrkl, pohlédl jsem na něj, abych viděl, co ho tak náramně pobavilo. Dokončil jsem hlášení a on jen nevěřícně zakroutil hlavou.</p>
<p>„Štěstí. Totéž štěstí, co měl tvůj otec. Tvá kuchyňská diplomacie možná postačí, aby zvrátila celou situaci, pokud je to vše, co k tomu lze říci. Těch pár klepů, které jsem se mezitím doslechl, to pouze potvrzuje. Nuže. Kelvar kdysi býval dobrým vévodou, a zatím to vypadá, že mu jen popletla hlavu jeho mladá nevěsta." Potom si ale povzdechl. „Přesto je to zlé, když je teď Verity tam, aby Kelvara pokáral, že zanedbává své věže, a přitom jemu samotnému nájezdníci brousí kolem Buckkeepu. Zatraceně! Je toho tolik, co nevíme. Jak se nájezdníci prosmekli kolem našich věží, aniž by je někdo zpozoroval? Jak se mohli dozvědět, že Verity není v Buckkeepu, ale v Neatbay? Nebo to nevěděli? Měli jen štěstí? A co znamená to podivné ultimátum? Je to hrozba, nebo výsměch?"</p>
<p>Chvíli jsme jeli v sedlech mlčky.</p>
<p>„Kdybych tak věděl, co Shrewd chystá," pokračoval Chade. „Když ke mně vyslal toho posla, ještě nebyl rozhodnut. Možná dorazíme do Forge, jenom abychom zjistili, že už je všechno vyřešeno. A rád bych také věděl, jaký vzkaz sdělil skrz Umění Veritymu. Povídá se, že za starých dob, když Umění pěstovalo více mužů, byl člověk schopen říci, co si jeho velitel myslí, když se na okamžik ztišil a naslouchal. Ale to může být klidně jenom legenda. Beztak je teď v Umění vycvičeno jen nemnoho lidí. Myslím, že to byl král Bounty, kdo o tom rozhodl. Držet Umění ve větší tajnosti, spíše jako nástroj elity, aby tím jeho hodnota vzrostla. Tehdy to prý mělo své opodstatnění. Nikdy jsem to moc nechápal. Co kdyby totéž řekli o dobrých lučištnících nebo lodivodech? Přesto si myslím, že aureola tajemství může vůdci u jeho mužů zjednat respekt... anebo takový muž jako Shrewd by se teď těšil úctě svých poddaných, kteří by nevěděli, zda opravdu dokáže zachytit, co si oni myslí, aniž by to dali slovem najevo. Ano, to by se Shrewdovi líbilo, to by se mu líbilo".</p>
<p>Zpočátku jsem si myslel, že Chade má velké starosti či byť jen zlost. Nikdy jsem ho neslyšel, že by se takhle o něčem rozpovídal. Když se však jeho kůň polekal veverky, která mu přeběhla přes cestu, Chade málem vyletěl ze sedla. Vmžiku jsem se natáhl a zachytil jeho uzdu. „Jsi v pořádku? Co je s tebou?"</p>
<p>Pomalu zavrtěl hlavou. „To nic. Až se dostaneme ke člunu, budu zase v pořádku. Musíme jet dál. Teď už to není moc daleko." Jeho pobledlá kůže mezitím zešedla a on se v sedle při každém kroku kymácel.</p>
<p>„Tak si trochu odpočiňme," navrhl jsem.</p>
<p>„Odliv nečeká. A odpočinek by mi nepomohl, alespoň ne takový, při němž bych se musel strachovat, že náš člun uvázne na skaliscích. Musíme jet pořád dál." A vzápětí dodal: „Důvěřuj mi, chlapče. Vím, co si mohu dovolit, a nejsem tak pošetilý, abych se pokoušel o víc."</p>
<p>A tak jsme pokračovali v cestě. Nemohli jsme ani nic jiného dělat. Alespoň jsem jel na úrovni hlavy jeho koně, abych případně zachytil otěže. Dunění oceánu sílilo a stezka se svažovala čím dál víc. Brzy jsem jel v čele, ať už to bylo správné nebo ne.</p>
<p>Konečně jsme se vymanili z porostu a stanuli na příkrém útesu nad písečnou pláží. „Díky Edo, jsou tady," zamumlal za mnou Chade. Uviděl jsem mělký člun, který už skoro seděl na dně nedaleko skalního výběžku. Hlídkující muž na nás už zdáli halekal a mával čepicí ve vzduchu. Zvedl jsem ruku na pozdrav.</p>
<p>Cestou dolů jsme více klouzali než sjížděli. Dole Chade ihned nasedl do člunu. Na mě zbyli koně. Žádnému se do vln moc nechtělo, natož aby se ještě vrhli přes nízké zábradlí na palubu. Pokoušel jsem se jim vnuknout, co po nich chci. Jenže poprvé v životě jsem zjistil, že jsem na to příliš unavený. Nemohl jsem se pořádně soustředit. Nakonec se do toho museli vložit tři klející lodníci a já byl nucen se dvakrát potopit, než jsme je dostali na palubu. Každý kousek kůže a každá přezka na postrojích byly teď vymáchány ve slané vodě. Jak tohle vysvětlím Burrichovi? Ta myšlenka mi neodbytně strašila v hlavě, když jsem seděl schlíplý na palubě a sledoval veslaře po stranách, jak ohýbají hřbety u pádel a ženou člun do hlubších vod.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>10</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Zjevení</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Čas a odliv na žádného člověka nečekají, praví prastaré po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>řekadlo. Pro námořníky a rybáře to prosté znamená, že čas vyplutí a návratu určuje oceán, a ne lidská pohodlnost. Ale když tu tak občas ležím a čaj mi mezitím utišil nejhorší bo</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>lesti, přemýšlím o tom. Příliv a odliv na člověka nečekají, to je pravda, jak vím. Ale čas? Nečekala d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ba, do níž jsem se zrodil, na můj příchod na svět? Copak události jenom tak přiharašily, jako když zarachotí velké dřevěné soukolí hodin v Sayntanns, zapadly do sebe s mým početím a popostrči</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ly můj život kupředu? Nečiním si žádné nároky na velikost. Ale přesto, kdybych se nebyl narodil, kdyby mí rodiče ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>podlehli vzplanutí vášně, tolik by toho dopadlo jinak. Tolik. Bylo by to lepší? Myslím, že ne. A pak zamžourám a zkou</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ším zaostřit zrak, aniž bych věděl, jestli ty myšlenky pochá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>zejí ze mne nebo z drogy v mé krvi. Bylo by krásné poradit se znovu s Chadem. Nap</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>sled.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Slunce na obloze se přemístilo. Bylo už pozdní odpoledne, když mnou kdosi ve spánku zatřásl. „Váš pán vás volá," řekl jen a já byl rázem při sobě. Rackové kroužící na obloze, svěží mořský vzduch a výrazné kolébání člunu mi připomněli, kde to jsem. Vyškrábal jsem se na nohy, zahanben tím, že jsem jen tak usnul, aniž bych se staral o to, jak je Chadeovi. Vyrazil jsem na záď k lodní kabině.</p>
<p>Tam jsem nalezl Chadea, jak se sklání nad malým lodním stolkem. Byl zahloubán do rozprostřené mapy, ale moji pozornost upoutala veliká mísa s dušenými rybami. Chade mi na ni letmo ukázal, aniž by vzhlédl od mapy, a já se s radostí pustil do jídla. Byly k tomu lodní suchary a kyselé červené víno. Netušil jsem, jaký mám hlad, dokud jídlo neleželo přede mnou. Právě jsem vytíral misku sucharem, když se mě Chade zeptal: „Už je to lepší?"</p>
<p>„Podstatně," řekl jsem. „A co ty?"</p>
<p>„Taky lepší," prohodil a podíval se na mě svým známým jestřábím pohledem. Naštěstí už se zdál být zcela zotaven. Odsunul moji misku stranou a strčil přede mne mapu. „Do večera budeme tady," řekl. „Vylodění bude horší než nalodění. Pokud budeme mít štěstí, budeme mít vítr v zádech, až to budeme potřebovat. Pokud ne, promeškáme nejlepší dobu přílivu a proud mezitím zesílí. Možná to skončí tak, že koně poplavou ke břehu, zatímco my pojedeme ve člunu. Doufám, že ne, ale buď na to každopádně připraven. Jakmile se vylodíme "</p>
<p>„Jsi cítit karisovým semenem," řekl jsem náhle, což mě samotného zaskočilo. Zachytil jsem však v jeho dechu nezaměnitelně sladkou příchuť karisového oleje. Jedl jsem už koláče s karisovými semínky na jarních slavnostech, jako ostatně každý, a poznal jsem tu závratnou energii, kterou i jen špetka semínek na koláči dokáže člověku dodat. Každý tímto způsobem vítal počátek jara. Jedenkrát za rok, co to mohlo způsobit? Ale zároveň jsem věděl, že Burrich mě varoval, abych nikdy nekupoval koně, který je cítit karisovým semenem. Současně mě upozornil, že kdyby někdy někoho přistihl, jak přidává karisový olej do zrna některého z našich koní, zabil by ho. Svýma holýma rukama.</p>
<p>„Já? To je nesmysl. A nyní. Pokud budeš muset plavat s koňmi, navrhuji, aby sis dal košili a plášť do nepromokavého vaku a nechal si ho u mne ve člunu. Tak budeš mít alespoň nějaké suché věci na převlečení, až budeme na pláži. Z pláže pak naše cesta "</p>
<p>„Burrich říká, že jakmile se to jednou dá zvířeti, už nikdy nebude jako dřív. S koňmi to prý dělá věci. Říkal, že s tím lze vyhrát jeden závod nebo uštvat jednoho jelena, ale potom už zvíře nebude tím, čím bývalo. Nepoctiví handlíři dávají karis koním, aby při prodeji vypadali dobře; dodá jim to na živosti a lesku v očích, ale to brzy pomine. Když jsou koně unaveni, zbaví je to všech smyslů, takže jedou pořád dál, zatímco jindy by už klesli vyčerpáním. A když karisový olej přestane působit, kůň se někdy prostě svalí za jízdy." Ta slova ze mě vytryskla jako ledová voda nad skály.</p>
<p>Chade zvedl zrak od mapy a klidně na mě hleděl. „No to se podívejme, co všechno Burrich neví o karisových semenech. Jsem moc rád, že jsi mu pozorně naslouchal. A teď už snad budeš tak laskav a věnuješ mně stejnou pozornost při plánování dalšího úseku naší cesty."</p>
<p>„Ale Chade..."</p>
<p>Uzemnil mě očima. „Burrich se v koních skvěle vyzná, je to opravdový mistr. Už jako chlapec jevil veliký talent. Jen málokdy se mýlí... když mluví o koních. A teď už dávej pozor na to, co říkám. Budeme potřebovat lucernu, abychom se z pláže dostali na vyvýšené útesy. Cesta je tam moc špatná; možná budeme muset koně nahoru dostávat po jednom. Ale prý by to mělo jít. Odsud pak pojedeme po souši do Forge. Není zde však cesta, která by nás tam rychle zavedla, aby to ještě mělo nějaký smysl. Je to kopcovitý terén, ale ne zalesněný. Navíc pojedeme v noci, takže se budeme řídit podle hvězd. Doufám, že do Forge dorazíme v půli odpoledne. Pojedeme jako cestovatelé, ty a já. To je vše, k čemu jsem prozatím dospěl; zbytek budeme muset plánovat z hodiny na hodinu..."</p>
<p>Okamžik, kdy jsem se ho mohl zeptat, jak to, že snědl semínka a nezemřel, už nenávratně minul, byl odvržen jeho pečlivými plány a precizními detaily. Asi hodinu a půl mě poučoval o podrobnostech cesty a potom mě poslal z kabinky pryč se slovy, že musí podniknout ještě nějaké přípravy, zatímco já mám zkontrolovat koně a co nejvíce si odpočinout.</p>
<p>Koně stáli na přídi v provizorní lanové ohradě. Měli pod sebou slámu, aby kopyty a trusem neponičili palubu. Jeden lodník s kyselým výrazem ve tváři opravoval zábradlí, který Sooty kopytem uvolnila při přechodu na palubu. Nezdálo se, že by ten muž stál o kus řeči. Navíc zvířata byla klidná a dobře zaopatřená. Chvíli jsem bloumal po palubě. Nacházeli jsme se na pěkné menší lodi, spíše širší než hlubší, pro obchodní styk mezi ostrovy. Mělký ponor sice umožňoval bezpečné sjíždění řek nebo vyloďování na plážích, ale plavba v hlubších vodách, to nebyl žádný med. Loď se ustavičně kolébala, tu se trochu ponořila a tam se zase naklonila, jako farmářka s ranci na cestě tržištěm. Vypadalo to, že jsme jediným nákladem. Jeden lodník mně dal pár jablek, abych se o ně podělil s koňmi, ale ani on toho moc nenamluvil. Jakmile jsem ovoce rozdělil a rozdal, uvelebil jsem se na slámě poblíž koní a na radu Chadea si odpočal.</p>
<p>Vítr k nám byl milostivý a kapitán nás zavezl tak blízko k čnějícím útesům, že bych to nečekal. Nicméně vylodění koní nebylo vůbec snadné. Žádná z Chadeových lekcí a výstrah mě dosud nepřipravila na temnou noc na vodě. Lucerny na palubě žalostně blikaly a vrhané stíny mne spíše mátly. Jeden lodník v palubním člunu nakonec s Chadem přivesloval ke břehu, zatímco já šel přes palubu se zdráhavými koňmi, protože jsem věděl, že Sooty by se vedení na laně zpěčovala a nejspíš by člun potopila. Přimkl jsem se k ní a hlasitě ji povzbuzoval, spoléhaje na její instinkt, který nás měl zavést k tlumenému světlu lucerny na břehu. Chadeova koně jsem měl uvázaného na dlouhém laně, poněvadž jsem nechtěl, aby sebou ve vodě mlátil hned vedle nás. Moře bylo studené, noc temná, a kdybych měl jen špetku zdravého rozumu, přál bych si být někde jinde. Ale chlapec má v sobě něco, co dychtivě přijímá světské potíže a mrzutosti a obrací je v osobní výzvu a dobrodružství.</p>
<p>Když jsem se dostal na břeh, voda ze mne jen crčela. Byl jsem prokřehlý a dokonale osvěžený. Držel jsem Sooty za otěže a pomalu k sobě přitahoval Chadeova koně. Jakmile jsem je oba měl pod kontrolou, objevil se vedle mne Chade s lucernou v ruce a na celé kolo se smál. Muž s veslicí byl už pryč a mířil k lodi. Chade mi podal suché věci, ale když jsem si je natáhl na mokré šaty, moc to nepomohlo. „A kde je cesta?" zeptal jsem se roztřeseným hlasem.</p>
<p>Chade si posměšně odfrkl. „Cesta? Jen jsem se zběžně podíval, když jsi přitahoval mého koně. Není zde žádná cesta, pouze naznačený směr, kterým se voda ubírá, když stéká z útesů. Ale to nám bude muset stačit."</p>
<p>Bylo to o něco lepší, než říkal Chade, ale ne o moc. Koryto bylo úzké a strmé a štěrk pod nohama v chůzi povoloval. Chade s lucernou šel napřed. Já šel za ním a v závěsu za mnou koně. Vtom Chadeův hnědák ožil a začal se vzpouzet, přičemž málem srazil Sooty na kolena, když se chtěla dát jiným směrem. Ztratil jsem na chvíli rovnováhu a zbytek namáhavého výstupu nad útesy jsem absolvoval se srdcem v hrdle.</p>
<p>Nahoře na otevřeném úbočí se před námi rozprostřela noc a nad hlavou se do šíře klenuly hvězdy, mezi nimiž plul bílý měsíc. Znovu mě popadla ta dychtivá touha zdolávat. Myslím, že to bylo postojem Chadea. Jeho oči se po karisovém semeni rozšířily a rozzářily, což ještě zdůraznilo světlo lucerny, a jeho vitalita byla přímo nakažlivá, ač to nebylo přirozené. I koně se tím zdáli být ovlivněni, jak bujně odfrkovali a potřásali hlavami. Když jsme s Chadem upravovali postroje a nasedali, smáli jsme se jako nepříčetní. Chade pohlédl na hvězdy a potom se rozhlédl po úbočí, jež se mírně svažovalo před námi. Vtom bezstarostně mrštil lucernu do tmy.</p>
<p>„Hyjé!" křikl do ticha noci a nasadil ostruhy hnědákovi, který vyrazil kupředu. Sooty se nechtěla dát zahanbit, a tak jsem ji hnal tryskem neznámým nočním terénem, což jsem si nikdy předtím netroufl. Jaký zázrak, že jsme si všichni nezlámali vazy. Ale právě v tom to vězí; štěstí si občas sedá na děti a na šílence. Cítil jsem, že té noci jsme byli obojí.</p>
<p>Chade pádil v čele a já za ním. Té noci jsem pochopil další část hádanky, kterou pro mne vždycky představoval Burrich. Zmocní se vás velmi zvláštní klid, když se vzdáte vlastního úsudku ve prospěch někoho jiného a jen mu řeknete: „Ty jeď v čele a já pojedu za tebou. Budu ti zcela důvěřovat, že mě nevedeš vstříc smrti nebo neštěstí." Té noci, kdy jsme pod hvězdnou klenbou štvali koně jako diví a vedl nás pouze Chade, jsem ani nepomyslel na to, co by se mohlo stát, kdybychom sjeli z cesty nebo kdyby se některý kůň nečekaným uklouznutím zranil. Neměl jsem žádný pocit zodpovědnosti za své jednání. Pojednou bylo vše snadné a jasné. Prostě jsem dělal vše, co mi Chade řekl, a pevně mu věřil, že to dobře dopadne. Můj duch se vznášel vysoko na hřebeni té vlny důvěry a mě v kterémsi okamžiku napadlo: Tohle je to, co Burrich dostával od Chivalryho a co teď tak silně postrádá.</p>
<p>Jeli jsme po celou noc. Chade nechával koně vydechnout, avšak ne tak často, jak by to dělal Burrich. Několikrát se cestou zastavil, aby prozkoumal noční oblohu a horizont, zda je náš kurs správný. „Vidíš támhle ten kopec na pozadí hvězd? Moc dobře teď není vidět, ale za denního světla má tvar jako čapka obchodníka s máslem. Říká se mu Keeffashaw. Musíme se držet na západ od něj. Jedeme."</p>
<p>Jindy se zastavil na návrší kopce. Zarazil jsem koně vedle něho. Chade mlčky seděl v sedle, vysoký a napřímený, jako vytesaný z kamene. Pak zvedl ruku a ukázal před sebe. Ruka se mu přitom mírně třásla. „Vidíš támhle tu rokli? Zajeli jsme trochu dále na východ. Musíme teď pozměnit směr."</p>
<p>Rokli jsem neviděl, byla to pro mne jen temná šmouha v zešeřelé, hvězdami osvětlené krajině. Nechápal jsem, jak může vědět, že je tam nějaká rokle. Asi o půl hodiny později Chade ukazoval nalevo, kde se na malé vyvýšenině mihotalo osamělé světýlko. „Dnes v noci je ve Woolcotu někdo vzhůru," konstatoval. „Nejspíš pekař. Dává kynout těsto na ranní housky." Napůl se v sedle otočil a já odtušil víc než jenom jeho úsměv. „Narodil jsem se necelou míli odsud. Pojď, hochu, jedeme. Myšlenka na lupiče tak blízko Woolcotu se mi pranic nelíbí."</p>
<p>A tak jsme jeli. Cesta se teď prudce svažovala úbočím a já jsem cítil, jak se Sooty napínají svaly, když se na svých hýždích zakláněla dozadu a spíše klouzala než scházela po svahu dolů.</p>
<p>Za úsvitu začalo nebe šednout a já znovu ucítil vůni moře. Bylo stále časné jitro, když jsme vyjeli na jakési návrší a pod sebou uviděli údolí s osadou Forge. V mnoha ohledech to bylo nepříhodné místo; kotviště bylo zjevně použitelné jen při některých přílivech. Po zbytek času musely lodě kotvit dále od přístavu a dopravu mezi nimi a pobřežím zajišťovala menší plavidla. Asi jediný důvod, proč bylo Forge na mapě, představovalo naleziště železné rudy. Nečekal jsem, že uvidím rušné kvetoucí město. Ale také jsem nebyl připraven na stoupající úponky kouře ze začernalých budov s odkrytými střechami. Kdesi táhle zabučela nepodojená kráva. Jen kousek od břehu se nacházelo několik potopených člunů, jejichž stěžně trčely nad vodu jako uhynulé stromy.</p>
<p>Do prázdných ulic se vplížilo mdlé ráno. „Kde jsou lidé?" zeptal jsem se hlasitě.</p>
<p>„Mrtví, odvlečení do zajetí nebo schovaní v lesních úkrytech." Chadeův hlas zněl přiškrceně a já mu pohlédl do tváře. Udivila mne bolest, kterou jsem tam spatřil. Viděl, jak se na něho dívám, a mlčky pokrčil rameny. „Ten pocit, že tihle lidé patří k tobě, že jejich neštěstí je tvým selháním... ten se ti bude s přibývajícími léty vtírat stále častěji. Je to v krvi." Nechal mě o tom chvíli přemýšlet a pobídl svého znaveného koně do kroku. Kličkovali jsme po úbočí kopce směrem k městu.</p>
<p>Pomalejší jízda byla, zdá se, jediným opatřením, pro něž se Chade rozhodl. Byli jsme tam jen my dva, beze zbraně, na vyčerpaných koních, a sjížděli jsme dolů do města, kde...</p>
<p>„Ta loď už je pryč, chlapče. Loď nájezdníků se nehne z místa bez plné sestavy veslařů. A už vůbec ne v proudu u této části pobřeží. Což je další div. Jak vůbec znali zdejší přílivy a proudění, aby se zde mohli vylodit? Proč se vůbec vylodili tady? Aby si odvezli železnou rudu? Je pro ně přece mnohem snazší přepadávat obchodní lodě. To nedává smysl, hochu. Vůbec žádný smysl."</p>
<p>Předešlou noc padla hustě rosa. Městem se teď šířil zápach mokrých spálených domů. Tu a tam se z ruin stále vinul dým. Před některými domy byly na ulici poházené věci, nedalo se však poznat, jestli se obyvatelé pokoušeli něco z majetku zachránit anebo jestli nájezdníci začali vynášet předměty ven, a pak si to rozmysleli. Solnička bez víčka, několik loktů zelené vlněné tkaniny, pohozená bota, rozbitá židle: ten nepořádek mlčky, leč výmluvně vypovídal o všem domácky útulném, co bylo navždy zničeno a rozdupáno v blátě. Posedla mě zlověstná hrůza.</p>
<p>„Přijeli jsme pozdě," řekl měkce Chade. Zatáhl za otěže a Sooty se zastavila vedle něj.</p>
<p>„Cože?" zeptal jsem se hloupě, vytržen ze svých úvah.</p>
<p>„Rukojmí. Vrátili je."</p>
<p>„Kam?"</p>
<p>Chade se na mě nevěřícně podíval, jako bych byl pomatený nebo strašně pitomý. „Támhle. V ruinách té budovy."</p>
<p>Je těžké popsat, co se přihodilo v dalším okamžiku mého života. Bylo toho hrozně moc, a všechno naráz. Zvedl jsem oči a uviděl skupinu lidí, všech věků a pohlaví, uvnitř vypálené ruiny nějakého krámu. Tlumeně na sebe mumlali, zatímco se probírali troskami. Byli celí urousaní, ale vůbec si toho nevšímali. A zatímco jsem se díval, dvě ženy současně chňaply po jednom kotlíku, poměrně velké konvici, a začaly se fackovat a strkat ve snaze zmocnit se kořisti. Připomínaly dvě vrány bojující o slupku sýra. Pištěly, tloukly se a spílaly si do nejškaredších jmen, zatímco každá urputně tahala za jedno ucho. Ostatní lidé si jich nevšímali, nýbrž sami pokračovali v drancování.</p>
<p>To bylo na vesničany velmi divné chování. Pokaždé jsem slýchal, jak se lidé z vesnice po nájezdu semkli, jak vyklidili stojící budovy a učinili je obyvatelnými, načež společně zachraňovali drahocenné majetky, dělili se a pomáhali si, dokud vesnice znovu nestála a stodoly nebyly rekonstruovány. Ale tito lidé se vůbec nestarali o to, že přišli o všechno a že při nájezdu zahynuly jejich rodiny a přátelé. Místo toho se shlukli, aby se porvali o to málo, co jim zůstalo.</p>
<p>To bylo samo o sobě šokující zjištění.</p>
<p>Jenže já je předtím vůbec nevnímal.</p>
<p>Neviděl jsem je ani neslyšel, dokud mi je Chade neukázal. Jinak bych kolem nich projel bez povšimnutí. A tak další závažná věc, která se mi v tom okamžiku stala, bylo zjištění, že jsem úplně jiný než všichni ostatní, které jsem znal. Představte si vidoucí dítě vyrůstající ve vesnici slepců, kde vůbec nikdo netuší, jaké možnosti skýtá zrak dítě nemá slova pro barvy nebo pro světelné odstíny. Ostatní nemají ani ponětí o tom, jak dítě vnímá svět. Přesně takové to bylo v okamžiku, kdy jsme seděli na koních a pozorovali ty lidi. Vtom se Chade nahlas podivil, hrdlo stažené úzkostí: „Co je to s nimi? Co se jim, proboha, stalo?"</p>
<p>Já to věděl.</p>
<p>Všechna vlákna táhnoucí se mezi lidmi nazad i dopředu, od matky k dítěti, od muže k ženě, všechna náklonnost, kterou lidé vztahují na svou rodinu a sousedy, domácí zvířata a dobytek, ba i na ryby v moři a ptáky na nebi to všechno bylo pryč.</p>
<p>Celý svůj dosavadní život, aniž bych o tom věděl, jsem závisel na tomto citovém pojivu, jež mi dávalo vědět, kdy se objeví někdo živý. Měli ho psi a koně, dokonce i drůbež stejně jako lidé. A tak jsem vzhlédl ke dveřím, ještě než je Burrich otevřel, nebo jsem s určitostí věděl, že v kotci je ještě jedno narozené štěně, skoro pohřbené ve slámě. Tak jsem se budíval pokaždé, když Chade otevíral dveře do schodiště. To proto, že jsem dokázal vnímat lidi. A právě tento smysl mne vždy předem varoval, dával mi vědět, že mám nastražit oči, uši a nos, abych věděl, co se chystá.</p>
<p>Ale tihle lidé vůbec žádné pocity nevyzařovali.</p>
<p>Představte si vodu bez váhy či mokrosti. Přesně takhle se mi jevili. Zbaveni nejen veškeré lidskosti, ale i živosti. Bylo to, jako kdybych hleděl na kameny, jak se zvedají ze země, sváří se mezi sebou a mumlají. Jedna holčička objevila nádobu s marmeládou, vrazila do ní pěst, vytáhla plnou hrst a začala ji olizovat. U hromady ohořelých látek se otočil nějaký muž, který se v ní prohraboval, a zamířil k ní. Popadl nádobu a odstrčil dítě stranou, bez ohledu na jeho zlostné výkřiky.</p>
<p>Nikdo se ani nehnul, aby zasáhl.</p>
<p>Předklonil jsem se a chytil Chadeovy otěže, právě když se chystal sesednout. Beze slova jsem křikl na Sooty, a jakkoli byla unavená, strach v mém hlase ji vyburcoval. Poskočila vpřed a mé trhnutí otěžemi popohnalo i Chadeova hnědáka. Chade málem vyletěl ze sedla, ale v poslední chvíli se k němu přimkl. Co nejrychleji jsem nás vyvedl z toho mrtvého města. Za sebou jsem slyšel nelidské výkřiky, ledovější než vytí vlků v lese, ledové jako vítr běsnící v komíně. Naštěstí jsme už ujížděli v sedlech pryč a já byl pěkně vyděšený. Nezastavil jsem, ani nepustil Chadeovy otěže, dokud vyhořelé domy nebyly za námi. Cesta se zatočila a já zastavil až vedle klečového porostu. Myslím, že do té doby jsem vůbec nevnímal Chadeovy hněvivé výzvy, abych své počínání vysvětlil.</p>
<p>Ani teď jsem mu však žádné souvislé vysvětlení nepodal. Předklonil jsem se a polaskal Sooty na šíji. Cítil jsem její únavu a chvění svého vlastního těla. Nejasně jsem vnímal, že můj neklid sdílí se mnou. Vzpomněl jsem si na ty vyhaslé lidi z Forge a koleny pobídl Sooty. Znaveně vykročila kupředu a Chade s námi držel krok, stále se dožaduje objasnění toho, co se děje. Ústa jsem měl vyschlá a hlas rozechvělý. Ani jsem se na něj nepodíval, jen jsem supěl strachy a páté přes deváté vysvětloval své předchozí pocity.</p>
<p>Když jsem zmlkl, naši koně pokračovali v mírném tempu po zdusané cestě. Po nějaké době jsem konečně sebral odvahu a pohlédl na Chadea. Díval se na mě, jako by mi na hlavě právě vyrašily parohy. Jakmile jsem si ten nový pocit uvědomil, nemohl jsem ho ignorovat. Vycítil jsem Chadeův skepticismus, ale zároveň také jeho odstup ode mne, něco jako couvnutí a zaštítění se před někým, kdo se znenadání stal tak trochu cizincem. Bolelo to o to více, že se tak nezarazil ani před lidmi z Forge. Přitom byli stokrát divnější než já.</p>
<p>„Působili jako loutky," vysvětloval jsem Chadeovi. „Jako dřevěné figurky, které ožijí, jen aby sehrály nějakou zlou roli. A kdyby nás zahlédli včas, neváhali by nás zabít kvůli koním nebo plášťům nebo kousku chleba. Oni totiž..." Hledal jsem ta správná slova. „Oni už nejsou ani zvířata. Nic z nich nevychází. Vůbec nic. Jsou jako navzájem oddělené věci. Jako řada knih nebo kamení nebo "</p>
<p>„Chlapče," pravil Chade napůl laskavě a napůl mrzutě, „budeš se muset dát do pořádku. Před námi je dlouhá noční cesta a ty jsi unavený. Dlouho jsi nespal a už tě začíná šálit mysl, probouzejí se sny a ..."</p>
<p>„Ne." Zoufale jsem se ho snažil přesvědčit. „Tak to není. To nemá co dělat se spánkem."</p>
<p>„Pojedeme zpátky tudy," řekl mírně. Ranní bríza kolem něj čeřila jeho tmavý plášť, jako by se nechumelilo, až jsem si pomyslel, že se mi snad rozskočí srdce. Jak mohli ve stejném světě existovat lidé jako z té vesnice a obyčejný ranní vánek? A Chade, mluvící tak klidným a nevzrušeným hlasem? „Jsou to jenom obyčejní lidé, chlapče, ale protrpěli si své, tak se chovají divně. Znal jsem jednu dívku, která na vlastní oči viděla, jak jejího otce zabil medvěd. Byla taky taková, jen civěla a mumlala a stěží se o sebe dokázala postarat po déle než měsíc. Ti lidé se z toho dostanou, až se zase vrátí k navyklému životu."</p>
<p>„Někdo je před námi!" upozornil jsem. Neslyšel jsem nic, neviděl jsem nic, pouze jsem pocítil ono známé škubnutí pavučiny vjemů, kterou jsem před chvílí objevil. Když jsme se podívali po cestě dolů, zjistili jsme, že se blížíme ke konci roztroušeného procesí lidí. Někteří vedli zvířata obtížená břemeny, jiní tlačili nebo vlekli povozy s ušpiněnými věcmi. Ohlíželi se po nás dvou jedoucích na koních, jako bychom byli démoni, kteří se zničehonic vynořili ze země, aby je pronásledovali.</p>
<p>„Poďobaný muž!" vykřikl muž na konci řady a ukázal na nás zdviženou rukou. Tvář měl strhanou vyčerpáním a bledou strachy. Jeho hlas zněl skřípavě: „Legendy ožívají," varoval ostatní, kteří se ustrašeně zastavili a zírali na nás. „Ukrutní ztělesnění duchové bloumají ruinami našich vesnic a Poďobaný muž v černém plášti na nás sesílá svou nemoc. Vedli jsme moc změkčilý život a staří bohové nás potrestali. Naše rozmařilost nám všem přivodí smrt."</p>
<p>„Och, zatraceně. Nechtěl jsem, aby mne viděli takhle," vzdychl Chade. Spatřil jsem, jak se bledýma rukama chopil otěží a otočil svého hnědáka. „Pojeď za mnou, hochu." Na muže, který na nás stále ukazoval chvějícím se prstem, se ani nepodíval. Když vedl svého koně z cesty a vzhůru po travnatém úbočí, jel pomalu, ba téměř malátně. Byl to tentýž způsob, který uplatňoval Burrich, když měl co do činění s nasupeným koněm či psem. Chadeův utahaný hnědák neochotně sešel z hladké pěšiny. Potom zamířil ke skupince bříz na návrší. Nechápavě jsem za ním hleděl. „Pojeď za mnou, hochu," přikázal mi přes rameno, když jsem zaváhal. „Chceš být na cestě ukamenován? To není moc příjemný zážitek."</p>
<p>Opatrně jsem se rozjel a svedl Sooty z cesty, jako bych si vůbec nebyl vědom zpanikařených lidí před námi. Pořád tam stáli, napůl zmítáni zlostí a napůl strachem. Byl to nepříjemný pocit, jako rudočerná skvrna na svěží tváři dne. Viděl jsem, jak se jedna žena shýbla, další muž se otočil od svého trakaře.</p>
<p>„Jdou na nás!" varoval jsem Chadea právě v okamžiku, kdy se rozběhli směrem k nám. Někteří popadli kameny a jiní narychlo lámali v lese větve jako hole. Všichni měli ve tvářích ztrápené výrazy usedlíků přinucených žít v otevřené přírodě. Byl to zbytek osadníků z Forge, kteří nepadli do rukou nájezdníkům. To vše mi došlo v jediném záblesku mezi tím, co jsem ostruhami pobídl Sooty a ona se znaveně vrhla vpřed. Naši koně byli u konce s dechem a nedostávalo se jim sil vyvinout větší rychlost, a to i přes krupobití kamení, které dopadalo na zem těsně za námi. Kdyby ti lidé byli odpočatí nebo méně bázliví, snadno by nás dostihli. Nejspíš si ale i oni vydechli, když uviděli, jak prcháme. Více než prchající cizinci, ať už jakkoli zlověstní, je zajímalo to, co obcházelo ulice jejich vesnice.</p>
<p>Stáli na cestě, pokřikovali a mávali holemi, dokud jsme jim nezmizeli mezi stromy. Chade mezitím přešel do čela, a když sjel na souběžnou cestu, kde jsme byli z dohledu lidí táhnoucích z Forge, na nic jsem se ho neptal. Koně znovu přešli do zdráhavého, plouživého tempa. Vděčně jsem hleděl na zvlněná úbočí a roztroušené stromy, které nás chránily před pronásledováním. Když jsem zahlédl třpytící se proud říčky, beze slova jsem to naznačil Chadeovi. Mlčky jsme napojili koně a z Chadeových zásob jsme jim vytřepali trochu zrní. Uvolnil jsem koním postroje a hrstmi trávy jim otřel ucouranou srst. Sami jsme se napili studené vody z říčky a pojedli obyčejný chléb, který jsme si vzali na cestu. Staral jsem se o koně, jak nejlépe jsem uměl. Chade se zdál být ponořený do svých myšlenek a já to dlouho respektoval. Nakonec jsem však neovládl svoji zvědavost a zeptal se přímo:</p>
<p>„Jsi opravdu Poďobaný muž?"</p>
<p>Chade se zarazil a potom na mě pohlédl. V jeho výrazu se mísil údiv a zármutek. „Poďobaný muž? Ten legendární posel nákazy a neštěstí. Och, chlapče, nebuď přece hlupák. Ta legenda je stovky let stará. Určitě nevěříš tomu, že jsem tak starý."</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. Hodlal jsem mu říci: „Jsi zjizvený a přinášíš smrt," ale nevyřkl jsem to. Chade mi občas připadal velmi starý a jindy zase sršící energií, takže přinejmenším působil jako velmi mladý muž ve stařeckém těle.</p>
<p>„Ne. Já nejsem Poďobaný muž," pokračoval, teď už spíše pro sebe než ke mně. „Jenže po dnešním dni se zvěsti o něm rozšíří po Šesti vévodstvích jako pyl ve větru. Bude se mluvit o nákaze a moru a o božích trestech za domnělé páchání zla. Kéž by mne nebyli viděli takhle. Lid v království má již tak dost důvodů ke strachu. Nás však děsí spíše jiné věci než nějaké pověry. Ať už jsi to věděl jakkoli, měl jsi pravdu. Přemýšlel jsem bedlivě o všem, co jsem viděl ve Forge. A vzpomínal na slova vesničanů, kteří se nás pokoušeli kamenovat. A na jejich výrazy. Znal jsem lidi z Forge v minulosti. Byli to srdnatí lidé, žádní pověrčiví prchlivci, kteří by se dali bezdůvodně na panický útěk. Ale lidé, které jsme viděli na cestě, dělali přesně tohle. Opouštěli Forge, navždycky, nebo to alespoň zamýšleli. Brali s sebou všechno, co jim zbylo a co dokázali odnést. Opouštěli domovy, v nichž se narodili jejich dědové. A nechávali za sebou příbuzné, kteří se přehrabovali a slídili v ruinách jako nějací prosťáčci.</p>
<p>Nebezpečí ze strany rudých lodí vůbec není plané. Jen pomyslím na ty lidi a roztřesu se. Je v tom něco moc špatného, chlapče, a já se vážně bojím, co přijde příště. Protože jestli mohou rudí zajímat naše lidi a potom požadovat, abychom zaplatili za to, že je zabijí, jinak nám je vrátí v tak zuboženém stavu to je ale trpká volba! A znovu udeřili tam, kde jsme byli nejméně připraveni, abychom jim čelili." Obrátil se ke mně, jako kdyby chtěl ještě něco říci, ale vtom zavrávoral. Prudce dosedl na zem, popelavý ve tváři. Sklonil hlavu a rukama si zakryl tvář.</p>
<p>„Chade!" vykřikl jsem zděšeně a přiskočil k němu, ale on se odvrátil.</p>
<p>„Karisové semeno," řekl skrz ruce přidušeně. „Nejhorší na tom je, že přestane tak náhle působit. Burrich měl pravdu, když tě před tím varoval, chlapče. Ale občas není jiná volba než ta mizerná. Občas, v těžkých chvílích, jako jsou tyhle."</p>
<p>Zvedl hlavu. Oči měl zakalené, ústa mírně pootevřená. „Teď si potřebuji odpočinout," řekl žalostně jako nemocné dítě a zapotácel se. Zachytil jsem ho a pomalu ho položil na zem. Hlavu jsem mu podložil svými sedlovými vaky a přikryl ho plášti. Tiše tam ležel, puls měl pomalý a ztěžka oddychoval až do odpoledne příštího dne. Tu noc jsem spal opřený o jeho záda, abych ho trochu zahřál, a dalšího dne jsem ho nasytil zbytkem našich zásob.</p>
<p>Do večera se zotavil natolik, že byl schopen jízdy, a tak jsme vyrazili na jednotvárnou, ubíjející pouť k pobřeží. Jeli jsme pomalu a pouze v noci. Vedl jsem já a Chade volil cestu, často však na svém koni připomínal náklad. Trvalo nám dva dny, než jsme urazili vzdálenost, která nám prve zabrala jednu divokou noc. Jídla jsme měli málo a chuť k rozprávění ještě menší. I pouhé přemýšlení Chadea zjevně unavovalo, a ať už myslel na cokoli, bylo to příliš bezútěšné, než aby o tom hovořil.</p>
<p>Ukázal mi místo, kde mám rozdělat signální oheň, aby pro nás poslali člun. Když přistál na břehu, Chade do něj beze slova nasedl. Byl tak vysílený, že jen mlčky předpokládal, že naše usouzené koně dokážu nějak dostat na palubu lodi. Má pýcha mě přiměla daný úkol splnit, a jakmile jsem byl na palubě, usnul jsem spravedlivým spánkem, který jsem si nemohl dopřát po několik dní. Potom jsme se znovu vylodili a vyrazili na plahočivou cestu zpátky do Neatbay. Přijeli jsme v brzkých ranních hodinách a lady Thyme opět zaujala místo v zájezdním hostinci.</p>
<p>Odpoledne druhého dne jsem majitelce řekl, že hraběnce se vede o poznání lépe a že by uvítala podnos s jídlem z její kuchyně, pokud by byla tak laskavá a jeden poslala na pokoj. Chade opravdu vypadal lépe, ačkoliv se občas řádně zapotil, a v tu dobu byl cítit žluklým pachem z karisového semene. Hltavě se najedl a vypil velké množství vody. Za dva dny po mně nechal vzkázat majitelce, že lady Thyme nazítří ráno odjíždí.</p>
<p>Já se zotavil poněkud rychleji a mohl jsem několik odpolední bloumat po Neatbay, okounět v obchodech a u pouličních krámků a špicovat uši, abych zaslechl klepy, kterých si Chade tak cenil. Tak jsme se dozvěděli hodně z toho, co jsme sami předpokládali. Verityho diplomacie slavila úspěch a lady Grace teď byla miláčkem města. Sám jsem se mohl přesvědčit o zvýšeném pracovním úsilí na silnicích a opevněních. Věž na Watch Islandu byla obsazena Kelvarovými nejlepšími muži a lidé jí teď říkali Grace Tower. Zároveň se však šířily zvěsti o tom, jak se rudé lodě prosmekly kolem Verityho vlastních věží, a o podivných událostech ve Forge. Vícekrát jsem též slyšel, že lidé tu a tam viděli Poďobaného muže. Ale hlavně mi nedávaly spát historky o vnitřním sežehnutí těch, kteří žili ve Forge.</p>
<p>Uprchlíci z Forge vyprávěli srdcervoucí příběhy o svých příbuzných, kteří se změnili v bezcitné a kruté lidi. Žili teď ve Forge, jako by pořád byli lidmi, ale ti, kdo je znali, se nenechali ošálit. Tito lidé si denně počínali tak, že nikdo nic podobného nepamatoval. Napáchané zlo, o němž se šeptalo, přesahovalo rámec mé obrazotvornosti. Lodě přestaly ve Forge kotvit. Železná ruda se musela hledat jinde. Povídalo se, že nikdo ani nechce brát pod svou střechu ty, kteří uprchlí, protože se neví, jakou nákazu přinášejí; ostatně prý se jim zjevil sám Poďobaný muž. Avšak snad ještě horší bylo slýchat obyčejné lidi, že brzy bude po všem, že nestvůry z Forge se samy vybijí a vůbec díky všem bohům za to. Dobří lidé z Neatbay si teď přáli smrt těch, kteří kdysi byli dobří lidé z Forge, jako by to byla poslední dobrá věc, která by je ještě mohla potkat. Bohužel tomu tak doopravdy bylo.</p>
<p>V tu noc, kdy jsem se měl s lady Thyme připojit k Verityho družině vracející se na Buckkeep, jsem se probudil s pohledem na rozžatou svíci a sedícího Chadea, který mlčky zíral do zdi. Aniž bych něco řekl, obrátil se ke mně. „Musíš být vzdělán v Umění, chlapče," řekl, jako by to bylo bolestné rozhodnutí, k němuž posléze dospěl. „Dolehly na nás zlé časy a potrápí nás hodně dlouho. Je na čase, aby dobří muži sáhli po všech zbraních, které umí vytvořit. Znovu půjdu za Shrewdem, a tentokrát to budu požadovat. Zlé časy jsou tady, chlapče. A já nevím, jestli vůbec někdy pominou."</p>
<p>V následujících letech jsem si měl tuto otázku klást více než často.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>11</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>„Vykování"</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Poďobaný muž je dobře známá postava z folklóru a dra</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>mat Šesti vévodství. Co by to bylo za loutkaře, kdyby neměli loutku Poďobaného muže nejen pro jeho tradiční role, ale i pro jeho uplatnění jako posla blížící se katastr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>fy v původ</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ních dílech. Někdy se Poďobaný muž pouze vystaví na po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>zadí scény, aby jí udělil zlověstný n</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>dech. Ve všech Šesti vévodstvích představuje univerzální symbol.</emphasis></p>
<p><emphasis>Povídá se, že kořeny legendy sahají hluboko do dob první</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ho osídlování vévodství. Tedy ne do časů dobývání z</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mě Ostrovany z dynastie Farseerů, ale do nejdávnější éry přícho</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>du prvních přistěhovalců. Dokonce i Ostrované mají svou verzi této ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>starší legendy. Je to varovný příběh o hněvu boha moří Ela, od něhož se lid odvrátil. V časech, když bylo moře ještě mladé, bůh El, tento první Elder (Starší), vložil svou důvěru v ostrovní lid. Tomuto lidu svěřil své moře a s ním všechno, co v něm plavalo, a také všechny země, které oblévalo. Po mnoho let mu byli lidé vdě</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ni. Ry</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>bařili na moři, žili na jeho březích, kde se jim zlíbilo, a vyhá</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>něli všechny ostatní, kteří si troufli usadit se v místech, jež El svěřil os</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>rovnímu lidu. Také ti, kdo se jen odvážili vyplout na moře, padli po zásluze za kořist tomuto národu. Lidem se vedlo dobře a byli stále houževnatější a silnější, neboť Elovo moře je vždy protříbilo. Žili drsným a nebezpečným životem, ale jejich chlapci vyrůstali v silné muže a dívky zase v nebo</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>jácné ženy u krbu i na palubě. Lidé Ela ctili, projevovali to</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>muto Elderovi chválu a pouze jeho jménem kleli. A El byl na svůj lid hrdý.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jenomže El svůj lid příliš zahrnul štědrostí. Během drsných zim jich nechal pomřít jenom málo a bouře, které ses</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>lal, by</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ly moc mirné na to, aby zvítězily nad jejich námořnickým umem. A tak se lidé početně rozrostli. S tím se rozmnožila ta</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ké jejich stáda a dobytek. Přišla léta hojnosti a n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>duživé děti nezemřely, ale vyrostly a zůstaly doma, aby podrobily zemi pluhu a nakrmily zmohu</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>nělá stáda a další slabochy, jako byli oni sami. Tito plahočivci z polí už neuctívali Ela za jeho silné větry a příhodné proudy. Místo toho velebili Edu, jehož jménem i kleli. Tento Elder je b</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hem těch, kdo ořou a sejí a pěstují dobytek. A tak Eda své neduživce zahrnul bohatší úrodou a hojnějšími stavy dobytka. To se moc nelíbilo Elovi, ale zatím je nechal být, protože měl stále dostatek zdatných li</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>dí na lodích a vlnách. Ti ho stále vyznávali a kleli jeho jmé</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nem. Aby je ještě více posílil, sesílal na ně bouře a studené zi</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>my.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak ale čas běžel, Elových věrných ubývalo. Pohodlný život změkčilců na polích vábil otrlé n</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>mořníky a rodily se z toho děti dobré pouze k plahočení v hlíně. A tak lidé opustili sych</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ravá p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>břeží a zaledněné pláně a přestěhovali se dále na jih, do vlídných krajů s vinicemi a obilnými lány. Stále méně jich každým rokem brázdilo vlny oceánu a lovilo ryby, které jim El svěřil. A stále méně El slýchal své jméno při velebení a kletbách. Až nakonec nadešel den, kdy už zbýval posled</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ní člověk, který chvalořečil či nadával Elovým jménem. Byl to vyzáblý stařec, na moře už příliš sešlý, s oteklými a bolavý</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>mi klouby a téměř bezzubými ústy. Jeho slova chvály i kletby zněla příliš slabě, takže El, jenž roztřesené starce pramálo po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>třeboval, byl spíše rozezlen než potěšen.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nakonec přišla z nebes bouře, jež měla život starce ve člu</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nu ukončit. Když se však nad ním z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vřely studené vlny, při</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>mkl se stařec k vraku své lodi a odvážil se Ela prosit o milost, ačkoli všic</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ni vědí, že El nezná slitování. To ro</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>hání Ela na</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tolik popudilo, že starce do svých hlubin nepřijal, ale místo toho jej vyvrhl na břeh a proklel ho, že už nikdy nebude moci plout po moři a ani z</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mřít. A když se stařec vyplazil ze sla</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ných vln, měl tvář a tělo poďobané, jako by se k němu přisáli vilejši. Vyštrachal se na nohy a zamířil do vlídnějších krajů. A kamkoli přišel, všude viděl jen změkčilé dříče na polích. I varoval je před jejich pošetilostí se slovy, že El si vychová nový a drsnější lid, jemuž pak svěří jejich dědictví. Jenže lidé ho neposlouchali, tak změkčilí a usedlí už byli. A všude, kam stařec přišel, se za ním táhla zlá nákaza. Šířil kolem sebe neš</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>tovice, jež n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>padnou každého bez ohledu na to, jeli silný či slabý, drsný či změkčilý, a všechny ošklivě pozn</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>menají. A to bylo vskutku příznačné, protože každý ví, že neštovice pocházejí ze škodlivého pr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>chu a šíří se obracením půdy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak praví legenda. A tak se Poďobaný muž stal poslem nákazy a smrti a velkou výstrahou pro ty, kdo vedou p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hodl</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ný a změkčilý život, protože jejich země dobře rodí.</emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Verityho návrat na Buckkeep smutně poznamenaly události ve Forge. Sám Verity, někdy pragmatický až hrůza, opustil Bayguard hned poté, co vévodové Kelvar a Shemshy dali najevo shodu v otázce Watch Islandu. Verity s vybranými oddíly vlastně z Bayguardu odjel ještě předtím, než jsme se s Chadem vrátili do hostince. A tak měla zpáteční cesta dost pochmurný nádech. Během těch dní a nocí u ohňů lidé hovořili o Forge. Také v naší karavaně se množily četné historky, všemožně přikrášlené.</p>
<p>Cestu domů jsem opět protrpěl ve znamení hlučné šarády Chadea v roli staré odporné lady. Musel jsem „ji" poslušně obskakovat přesné do okamžiku, kdy se objevili její sluhové z Buckkeepu, aby ji doprovodili do jejích komnat. Žila prý v ženském hradním křídle. Ačkoli jsem následující dny zasvětil tomu, abych se o ní doslechl co nejvíce, nezjistil jsem nic kromě toho, že je samotářská a svéhlavá. Jak ji Chade stvořil a jak ji udržoval při fiktivním životě, to jsem nikdy přesně nezjistil.</p>
<p>Během naší nepřítomnosti zachvátilo Buckkeep pozdvižení z nových událostí. Vypadalo to, jako bychom byli pryč deset let, a nejen pár týdnů. Ale ani hrůzy z Forge nedokázaly zcela zastínit představení lady Grace. Historka se omílala pořád dokola a pěvci soutěžili o to, čí podání zlidoví. Dokonce jsem slyšel, že vévoda Kelvar před svou ženou poklekl a políbil jí konečky prstů poté, co nanejvýš přesvědčivě promluvila o strážních věžích jako o vzácných špercích jejich země. Podle jiného zdroje jí prý lord Shemshy osobně poděkoval a na večerním bále ji až příliš často prosil o tanec, čímž málem vyvolal zcela jiný druh rozepře mezi sousedními vévodstvími.</p>
<p>Měl jsem z jejího úspěchu velkou radost. Nejednou jsem zaslechl řeči, že i princ Verity by si měl najít ženu podobného ražení. S tím, jak býval často pryč, aby urovnával vnitřní záležitosti a pronásledoval nájezdníky, lidé začali pociťovat potřebu silného vládce na Buckkeepu. Starý král Shrewd byl stále naším oficiálním panovníkem. Ale jak Burrich poznamenal, lidé se snažili hledět kupředu. A dodal: „Lid by rád věděl, že na následníka doma čeká vyhřáté lože. Dává jim to něco, o čem mohou bájit a snít. Jen málo z nich si může v živote dovolit nějakou romanci, takže přejí vše nejlepší alespoň svému králi. Nebo princi."</p>
<p>Jak jsem však věděl, samotný Verity neměl čas myslet na vyhřáté lože nebo vůbec na postel. Forge značilo výstrahu i hrozbu zároveň. Brzy poté přicházely v těsném sledu zvěsti o dalších osadách. Croft poblíž souostroví Near Islands bylo zřejmě napadeno nebo také „vykováno", jak se teď říkalo podle hutnického Forge ještě o několik týdnů dříve. Zprávy ze zaledněných pobřeží se k nám šířily pomalu, ale když dorazily, byly úděsné. Také lidé z Croftu byli odvlečeni jako rukojmí. Městská rada, podobně jako Shrewd, byla zmatena ultimátem rudých nájezdníků, aby zaplatila výkupné, jinak budou rukojmí vrácena. A tak nezaplatili. A podobně jako ve Forge se rukojmí vrátila, na těle většinou nedotčena, zato však prosta všech lidských emocí. Povídalo se, že Croft bylo v řešení vzniklé situace přímočařejší. Drsné klima na Near Islands plodilo drsné lidi. Přesto i oni považovali za laskavost, když na své bezcitné příbuzné brali meč.</p>
<p>Po Forge byly napadeny další dvě vesnice. V Rockgate výkupné zaplatili. Na druhý den pak moře vyplavilo části těl a celá vesnice se shromáždila, aby je ve vší úctě pohřbila. Zprávy na Buckkeep přicházely ve vší nahotě, pouze s nevyslovenou výčitkou, že kdyby král byl ostražitější, lidé by mohli být před nájezdem přinejmenším varováni.</p>
<p>V Sheepmire se hrozbě nekompromisně postavili. Požadovanou dávku odmítli zaplatit, ale jelikož je mezitím zastihly zvěsti z Forge, připravili se na nejhorší. Na vrácená rukojmí čekali s ohlávkami a řetězy. Vzali své lidi nazpět a v některých případech je i nesmyslně tloukli, načež je spoutali a odvedli k rodinám. Celá vesnice se je pak pokoušela přivést znovu k sobě. Historky z Sheepmire byly vůbec nejrozšířenější; například ta o matce, jež se utrhovala na dítě, které jí přivedli zpátky do opatrování, načež ona vztekle prohlásila, že takové zatracené, ukňourané a uslintané stvoření jí k ničemu není. A další o dítěti, které v poutech naříkalo a křičelo, až ho nešťastný otec rozvázal a ono se na něj vrhlo s opékači vidlicí. Někteří navrátilci své příbuzné proklínali, bili se s nimi a plivali na ně. Jiní přistoupili na život v područí a nečinnosti, jedli a pili to, co před ně postavili, ale beze slova díků či citového pohnutí. Tito lidé, zbaveni veškerých zábran, sice své příbuzné nenapadali, ovšem ani nepracovali a neúčastnili se večerních posezení. Bez výčitek svědomí kradli, brali věci dokonce i svým dětem, mrhali penězi a jídlo nenasytně hltali. Nikomu nikdy nezpůsobili radost ani nepřenesli jediné laskavé slovo. Ale zprávy z Sheepmire hovořily též o tom, že tamní lidé jsou odhodláni vytrvat, až „rudá nemoc" pomine. To dávalo smetánce z Buckkeepu trochu naděje, k níž se mohla upnout. Šlechtici obdivně hovořili o statečnosti vesničanů a přísahali, že oni by učinili totéž, kdyby jejich příbuzní byli duševně vykováni.</p>
<p>Sheepmire se svými hrdinnými obyvateli se stalo spojovacím článkem všech Šesti vévodství. Král Shrewd jejich jménem odvedl více daní. Někteří přiváželi obilí pro ty, kdo se obětavě starali o spoutané příbuzné a neměli čas obnovovat prořídlé stavy dobytka či znovu osévat vypálená pole.</p>
<p>A jiní se pustili do stavby lodí a najímání většího počtu mužů, kteří měli střežit pobřežní linii.</p>
<p>Zpočátku si lidé hodně zakládali na tom, co dělali. Obyvatelé z přímořských útesů začali dobrovolně držet hlídky. K dispozici byli rychlonozí posli, ptáci k doručování vzkazů a signální ohně. Některé vesnice poslaly do Sheepmire ovce a zásoby na pomoc nejpotřebnějším. Ale jak dlouhé týdny míjely, a přitom se neobjevil ani náznak toho, že by některé z navrácených rukojmí procitlo z netečnosti, všechny naděje a snahy začaly působit spíše žalostným než vznešeným dojmem. Ti, kteří se zpočátku nejvíce zapojovali, nyní prohlašovali, že kdyby oni padli do zajetí, nechali by se raději rozsekat na kusy a hodit do moře, než aby se vrátili a způsobili svým rodinám takový zármutek a těžkosti.</p>
<p>Horší však bylo, že v tak svízelné době neměl ani trůn jasno v tom, jak si počínat. Kdyby byl vydán královský výnos, jenž by nařizoval, že lidé mají či nemají platit požadované poplatky za rukojmí, všechno by se vyvíjelo lépe. Jistěže by mnozí nesouhlasili, lhostejno kteří. Jenže král by alespoň zaujal stanovisko a lidé by měli jakýsi pocit, že hrůzám čelí. Jenže zvýšený počet hlídek a stráží pouze naznačoval, že Buckkeep má z nového nebezpečí strach, ale nemá žádnou strategii, jak by se mu postavil. A jelikož žádný královský výnos neexistoval, vesnice jednaly na vlastní pěst. Scházely se rady, které rokovaly o tom, co dělat, dojdeli k napadení. Někteří se rozhodovali pro jednu možnost, jiní pro druhou.</p>
<p>„Ale v každém případě," řekl mi znaveně Chade, „nejde ani tak o to, jak se rozhodnou, ale spíše o to, že tím ochabuje jejich věrnost vůči království. Ať už poplatek zaplatí nebo ne, nájezdníci se mohou jen smát té krvavé frašce u nás. Když se totiž naši vesničané rozhodují, neříkají si ,budemeli napadeni', ale ,až budeme napadeni'. A tak už jsou vlastně znásilněni na duchu, když ne na těle. Hledí na své příbuzné, matka na dítě, syn na rodiče, a už je v myšlenkách vydávají smrti nebo vykování. A království upadá, poněvadž každé město se musí rozhodovat samo za sebe, čímž je od celku odděleno. Takhle ho roztříštíme na tisíc malých okrsků, z nichž každý bude žít ve strachu, jak se zachovat v případě napadení. Pokud Shrewd s Veritym rychle nezareagují, království bude za chvíli existovat jenom podle jména a v myslích jeho bývalých vládců."</p>
<p>„Ale co mohou dělat?" chtěl jsem vědět. „Ať už vydají jakýkoli výnos, bude špatný." Vzal jsem do ruky kleště a posunul tyglík, který jsem hlídal, dále do plamenů.</p>
<p>„Občas je lepší," zabručel Chade, „jednat špatně lidem navzdory než mlčet. Koukej, hochu, když si ty jako chlapec dokážeš uvědomit, že kterékoliv rozhodnutí bude špatné, svedou to jistě i ostatní lidé. Ale přinejmenším by nám takový výnos zajistil obecnou reakci. Už by to nebylo tak, že by si každá vesnice musela lízat vlastní rány. A mimo tento výnos by Shrewd a Verity měli podniknout ještě další kroky." Naklonil se a nahlédl do bublající kapaliny. „Více žáru," doporučil.</p>
<p>Vzal jsem malé dmychadlo a opatrně s ním zafoukal do ohně. „A jaké?"</p>
<p>„Zorganizovat odvetné nájezdy proti Ostrovanům. Poskytnout všem dobrovolníkům lodě a zásoby, aby takový nájezd mohli provést. Zakázat, aby se stáda dobytka provokativně pásla na pobřežních pastvinách. Dodat všem vesnicím více zbraní, když už nemůžeme do každé poslat muže na ochranu. U Edova pluhu, dát jim i zrníčka karisového semene a rulíku, které by nosili ve váčcích na zápěstí pro případ zajetí, aby si mohli vzít životy sami a nestali se rukojmími. Cokoli, hochu, cokoli. Ať už by král za této situace udělal cokoli, bylo by to lepší než ta zatracená nerozhodnost."</p>
<p>Seděl jsem a zíral na Chadea. Ještě nikdy jsem ho neslyšel mluvit tak energicky, ani jsem ho neviděl kritizovat tak otevřeně Shrewda. Úplně mě to šokovalo. Tajil jsem dech v očekávání, že řekne něco víc, ale zároveň jsem se skoro bál toho, co bych mohl uslyšet. Zdálo se, že si mého pohledu nevšímá. „Zamíchej to trochu hlouběji. Ale dávej pozor. Jestli to bouchne, král Shrewd bude možná mít dva poďobané muže místo jednoho." Podíval se na mě. „Ano, takhle jsem k tomu přišel. Ale mohly by z toho klidně být i opravdové neštovice, podle toho, jak mi Shrewd v poslední době špatně naslouchá. ,Jsi naplněn zlými předtuchami, obavami a přílišnou opatrností,' řekl mi. ,Ale mám za to, že chceš, aby byl chlapec vzdělán v Umění jen proto, že ty jsi nebyl. To nejsou moc dobré ambice, Chade. Zbav se jich.' Takhle mluví duch zemřelé královny ústy krále."</p>
<p>Chadeova hořkost mi vzala slova z úst.</p>
<p>„Chivalry. Toho bychom teď velmi nutně potřebovali," pokračoval po chvíli. „Shrewd se drží zpátky a Verity je dobrý voják, ale příliš dá na svého otce. Byl totiž vychováván až jako druhý, nějako první. Nechápe se iniciativy. My potřebujeme Chivalryho. Ten by se do těch měst vypravil a pohovořil by si s lidmi, kteří ztratili své drahé při přepadení. Zatraceně, on by se přece bavil i s těmi vykovanými..."</p>
<p>„A myslíš, že by to něčemu prospělo?" zeptal jsem se opatrně. Skoro jsem se neodvážil pohnout. Vycítil jsem, že Chade mluví spíše k sobě než ke mně.</p>
<p>„Ne, to by se nevyřešilo. Ale náš lid by měl alespoň pocit, že král se o věc zajímá. Někdy to úplně postačí, chlapče. Jenže Verity dělá jen to, že nechává své vojáčky pochodovat sem a tam a přitom zvažuje strategie. A Shrewd tomu všemu jenom přihlíží, přičemž nemyslí na svůj lid, ale pouze na to, jak zajistit Regalovi bezpečí a připravit ho k převzetí moci, kdyby se Veritymu podařilo nechat se zabít."</p>
<p>„Regalovi?" vyhrkl jsem udiveně. Regalovi s jeho parádními šaty a kohoutími pózami? Vždycky byl Shrewdovi v patách, ale nikdy jsem na něho nepomyslel jako na skutečného prince. Když jsem uslyšel jeho jméno při takové debatě, pořádně to se mnou trhlo.</p>
<p>„On se teď stal miláčkem svého otce," zabručel Chade. „Shrewd od smrti královny nedělá nic, než ho jen rozmazluje. Snaží se chlapcovo srdce koupit dary, když už teď kolem něj nebrousí vlastní matka, která si nárokovala jeho oddanost. A Regal toho plně využívá. Říká jenom to, co chce ten starý muž slyšet. A Shrewd mu příliš povoluje otěže. Nechává ho, aby se nazdařbůh potloukal po království, mrhal penězi na zbytečné návštěvy Farrow a Tilthu, kde lid jeho matky pochlebuje jeho domýšlivosti. Ten hoch by měl být držen doma a nutně nějakým způsobem vykazovat, jak tráví svůj čas. A jak utrácí královy peníze. To, co vyhodí za ty zbytečné výlety, by stačilo na vybavení jedné válečné lodě." Vtom rozmrzele zvolal: „Už je to moc horké! Propásneš to. Rychle to vytáhni!"</p>
<p>Ale řekl to příliš pozdě. Tyglík praskl, jako když se láme led, a jeho obsah se vylil do místnosti. Štiplavý kouř pro ten večer výuku i diskusi ukončil.</p>
<p>Pak už mne Chade nepovolal. Mé ostatní lekce pokračovaly dál, ale já postrádal Chadea, týdny rychle plynuly a on stále nepřicházel. Tentokrát jsem ale věděl, že to není z důvodu nespokojenosti se mnou, ale kvůli jeho vlastní zaneprázdněnosti. Když jsem jednoho dne ve volné chvíli vyslal své vědomí k němu, ucítil jsem pouze tajnosti a neshody.</p>
<p>No a taky ránu do hlavy, když mě nečekaně přistihl Burrich.</p>
<p>„Přestaň," zasyčel, bez ohledu na můj záměrný výraz šokované nevinnosti. Rozhlédl se po stáji, kterou jsem právě vykydával, jako kdyby čekal, že tu objeví nějakého přikrčeného psa či kočku.</p>
<p>„Nic tu není!" zvolal.</p>
<p>„Jen hnůj a sláma," souhlasil jsem a třel si přitom zátylek.</p>
<p>„Tak co jsi tu dělal?"</p>
<p>„Jenom snil," zamumlal jsem. „To je vše."</p>
<p>„Nedělej ze mě blázna, Fitzi," zavrčel vztekle. „A tohle nestrpím. Rozhodně ne v mých stájích. Nebudeš mi tady kazit zvířata. Nebo degradovat Chivalryho krev. Dobře si pamatuj, co jsem ti řekl."</p>
<p>Zatnul jsem zuby, sklopil oči a pokračoval v práci. Po chvíli jsem uslyšel, jak vzdychl a vzdálil se. Pokračoval jsem ve vyhrabování hnoje, ačkoli uvnitř jsem kypěl vzteky a přísahal si, že už nikdy se nenechám Burrichem nachytat.</p>
<p>Koncem léta se země ocitla ve víru událostí, jejichž posloupnost si už jen stěží vybavuji. Jako by se přes noc změnila nálada v ovzduší. Když jsem vyrazil do města, všude se mluvilo o opevněních a bojové připravenosti. Toho léta byla napadena už jen dvě další města, ale podle nesčetněkrát omílaných a zveličovaných historek by si člověk myslel, že jich bylo nejmíň sto.</p>
<p>„Až se zdá, jako by už lidé neuměli mluvit o ničem jiném," postěžovala si Molly.</p>
<p>Procházeli jsme se po Dlouhé pláži ve světle letního podvečerního slunce. Vítr přicházející od moře příjemně chladil po dusném, parném dni. Burrich byl odvolán do Springmouthu, aby zjistil, proč všechen tamní dobytek najednou trpí velkými podkožními boláky. Sice mi tím odpadly ranní lekce, ale zato jsem měl mnohem více povinností u koní a psů, zvláště když Cob odjel s Regalem na jezero Turlake, aby se při letním honu staral o jeho koně a psy.</p>
<p>Naopak velkou výhodou bylo, že večer jsem byl svobodnější a měl více času na toulky po městě.</p>
<p>Večerní procházky s Molly byly teď téměř pravidelností. Zdraví jejího otce se hroutilo. Nepotřeboval už ani pít, aby brzy zvečera upadl do hlubokého spánku. Molly pro nás potom zabalila kousek sýra a klobásy nebo malý bochník s uzenou rybou, vzali jsme košík s lahví levného vína a vyrazili na pláž ke kamenným vlnolamům. Tam jsme pak vysedávali na skalách, jež vydávaly poslední zbytky denního žáru, a Molly mi vyprávěla o své práci a nejrůznější klepy. Já vždy pozorně naslouchal. Za chůze jsme se občas, jakoby mimochodem, dotkli navzájem lokty.</p>
<p>„Řezníkova dcera Sára mi povídala, že už si ze srdce přeje, aby přišla zima. Vichry a led prý na čas zatlačí rudé lodě zpátky k jejich břehům a my si alespoň odpočineme od strachu. Pak ale Kelty říkala, že nám snad nebudou hrozit další nájezdy, ale pořád se budeme muset bát vykovaných, kteří se nyní volně potulují po kraji. Povídá se, že někteří z Forge odešli, když už tam nemají co ukrást, a že se potloukají kolem jako bandité a okrádají pocestné."</p>
<p>„No, o tom pochybuji. Je mnohem pravděpodobnější, že to dělají jiní lidé, ale zkoušejí se vydávat za vykované, aby se vyhnuli odplatě. Vykovaní už v sobě nemají dost lidské spřízněnosti na to, aby se kvůli čemukoli spolčovali," oponoval jsem jí ležérně. Hleděl jsem na záliv, oči přimhouřené před odlesky slunečního světla od vodní hladiny. Nemusel jsem se na Molly dívat, abych věděl, že je vedle mne. Vycházelo z ní podivné napětí, které jsem pořádně nechápal. Bylo jí šestnáct, mně asi čtrnáct, a ty dva roky se mezi námi tyčily jako nepřekonatelná hradba. Přesto si na mne pokaždé udělala čas a zřejmě se jí v mé společnosti líbilo. Zdálo se, že si mě uvědomuje stejně jako já ji. Ale když jsem se v duchu vydal k ní, stáhla se zpět, zastavila se, aby si vytřásla z boty kamínek, nebo náhle začala mluvit o otcově nemoci a o tom, jak moc ji potřebuje. A i když jsem ji vzápětí nechal být, znejistěla a podivně ztichla. Pak mi zkoumavě hleděla do tváře, na ústa a do očí. Nechápal jsem to, ale cítil jsem, jako by mezi námi byla natažená struna. Nyní jsem však v jejích slovech postřehl závan nelibosti.</p>
<p>„Aha. Chápu. Ty toho hodně víš o vykovaných lidech, že? Jistě víc než ti, které oni oloupili!"</p>
<p>Ten jízlivý tón mě pořádně zaskočil a chvíli mně trvalo, než jsem byl schopen slova. Molly nic nevěděla o Chadeovi a o mně, nemluvě o našem tajném výletu do Forge. Pro ni jsem byl jen poslíček z hradu, který pracoval u stájmistra, když zrovna nenakupoval pro písaře. Nemohl jsem jí však vyzradit své bezprostřední zážitky a už vůbec ne to, jak jsem u lidí pociťoval následky vykování.</p>
<p>„Něco jsem zaslechl při nočních pochůzkách stráží kolem stájí a kuchyně. Vojáci jako oni viděli už hodně různých lidí, a právě oni říkají, že vykovaní neznají přátelství, rodinu, vůbec žádnou náklonnost. Přesto ale připouštím, že kdyby jeden z nich začal okrádat pocestné, ostatní by ho napodobili a pak by to bylo skoro totéž jako banda zlodějů."</p>
<p>„Možná." Zdálo se, že jsem ji svým komentářem obměkčil. „Koukej, vylezeme si támhle nahoru a najíme se."</p>
<p>Nebyl to vlnolam, ale spíše skalní police na okraji útesu. Přesto jsem kývl na souhlas a několik příštích minut jsme se s košíkem škrábali nahoru. Byl to mnohem těžší výstup než při našich předchozích výpravách. Přistihl jsem se, že se dívám, jak si Molly poradí se sukní, a využil jsem příležitosti uchopit ji za paži, aby udržela rovnováhu, nebo za ruku, abych jí pomohl nahoru přes strmý výstupek, zatímco ona pevně svírala košík. V kratičkém záblesku intuice jsem pochopil, že svým návrhem, abychom tam vyšplhali, sledovala přesně tohle. Když jsme se ocitli na skalisku, posadili jsme se a mlčky hleděli na vodu, košík mezi sebou. Přitom jsem ve svém vědomí vychutnával její vědomí mého vědomí. Připomnělo mi to pohyb kejklířských holí na jarních oslavách, kývání vpřed a vzad a vpřed a vzad a více a více a rychleji a rychleji. Ticho trvalo až do chvíle, kdy bylo třeba něco říct. Podíval jsem se na ni, ale ona ucukla očima stranou. Nahlédla do košíku a řekla: „Och, pampeliškové víno? Já myslela, že žádné dobré už není k mání, až zase od půlky zimy."</p>
<p>„Je loňské... přes zimu pěkně vyzrálo," řekl jsem a vzal jí ho z ruky, abych nožem vytáhl korkovou zátku. S obavami chvíli sledovala mé pachtění a pak mi láhev zase vzala, vytáhla z pochvy svůj štíhlý nožík, zabodla ho do korku a vykroutila ho ven se zručností, kterou jsem jí záviděl.</p>
<p>Zachytila můj pohled a pokrčila rameny. „Vytahuji korky z lahví pro otce odjakživa. Dříve to bylo proto, že býval moc opilý. Ted' už nemá sílu v rukou, ani když je střízlivý." V jejích slovech se přitom mísila bolest a hořkost.</p>
<p>„Ach." Přeskočil jsem raději k jinému tématu: „Podívej, Rainmaiden." Ukázal jsem na vodu na štíhlou loď, jež právě za pomoci vesel vplouvala do přístavu. „Vždycky jsem ji považoval za nejkrásnější loď v přístavu."</p>
<p>„Hlídkuje. Obchodníci s látkami na ni uspořádali sbírku. Téměř každý kupec z města přispěl. Dokonce i já, ačkoli všechno, co mohu věnovat, jsou svíčky do lodních luceren.</p>
<p>Teď je obsazena bojovníky a doprovází lodě na trase mezi Buckkeepem a Highdownsem. Tam už na ně čeká Greenspray a střeží je dále cestou podél pobřeží."</p>
<p>„O tom jsem nic neslyšel." Překvapovalo mě, že jsem se o ničem takovém nedoslechl na hradě. Bodlo mě u srdce, že i město Buckkeep podniká nezávislá opatření bez vědomí a souhlasu krále. Na další slova už jsem se nezmohl.</p>
<p>„Ano, lidé nyní musí dělat, co je v jejich silách, když se král Shrewd k ničemu nemá a jen drží jazyk za zuby a mračí se kvůli tomu. Je to na pováženou, když nás vyzývá, abychom byli silní, zatímco sám si sedí doma na hradě. Jemu přece nehrozí, že jeho syn nebo bratr nebo malá holčička budou vykováni."</p>
<p>Byl jsem nesvůj z toho, že mě nenapadá nic, co bych řekl na královu obranu. Tak jsem ji alespoň popíchl: „Ale ty tady dole v Buckkeepu přece žiješ skoro ve stejném bezpečí jako sám král."</p>
<p>Molly na mě zpříma pohlédla. „Měla jsem bratrance, byl na učení ve Forge." Odmlčela se a potom opatrně řekla: „Budeš si myslet, že jsem bezcitná, když ti řeknu, že jsme se s úlevou dozvěděli, že ho jen zabili? Asi týden jsme to nevěděli jistě, ale nakonec nám to vzkázal někdo, kdo ho viděl umírat. A já i otec jsme si vydechli. Mohli jsme pro něj truchlit s vědomím, že jeho život jednoduše skončil a my ho budeme postrádat. Nemuseli jsme se zabývat tím, zda je ještě naživu a chová se jako zvíře, jež působí trápení ostatním a ostudu sobě."</p>
<p>Chvíli jsem byl zticha. Pak jsem jen řekl: „To je mi líto." Zdálo se, že to nestačí, a tak jsem se natáhl a pohladil ji po nehybné ruce. Chvíli jsem ji snad ani nevnímal, jako by bolest otupila její veškerý cit, stejně jako u vykovaných. Pak vzdychla a já ji opět ucítil vedle sebe. „Víš," zkusil jsem to, „možná ani sám král neví, co má dělat. Možná zoufale hledá řešení stejně jako my."</p>
<p>„Ale on je král!" protestovala Molly. „A jméno Shrewd přece říká, že je bystrý. Lidé si teď vykládají, že se drží zpět na hradě, jen aby nemusel rozvázat měšec. Proč by měl platit ze svého pokladu, když si zoufalí obchodníci najmou žoldáky za svoje? Ale už dost..." Zvedla ruku, aby mě umlčela. „Přece jsme nepřišli na tak klidné a tiché místo, abychom se bavili o politice a strachu. Raději mi povídej, co děláš ty. Má ta flekatá fenka ještě pořád štěňata u sebe?"</p>
<p>A tak jsme hovořili o jiných věcech, o štěňatech fenky Motley a o tom, jak se během páření dostal ke kobyle nesprávný hřebec, načež mi Molly vyprávěla o sbírání zelených šišek na parfémování svíček a česání ostružin a také o tom, jak bude mít příští týden moc práce, když musí na zimu zavařit ostružiny a do toho se ještě starat o obchod a vyrábět svíce.</p>
<p>Vyprávěli jsme si, jedli a popíjeli a přitom sledovali zapadající slunce, jak otálí nizoučko nad obzorem, ne a ne zajít úplně. To příjemné napětí mezi námi jsem vnímal jako vzrušení a zázrak zároveň. Považoval jsem to za rozšíření svého nového smyslu a jen jsem se divil, že to Molly vnímá také a reaguje na to. Chtěl jsem s ní o tom mluvit, zeptat se jí, zda si je tímto způsobem vědoma i ostatních lidí. Zároveň jsem se bál, že kdybych se jí zeptal, mohl bych se prozradit jako před Chadem, nebo by tím byla znechucena tak jako Burrich. A tak jsem se jen usmíval, přikyvoval a mluvil, zatímco jsem si své myšlenky nechával pro sebe.</p>
<p>Ztichlými ulicemi jsem ji doprovodil domů a u dveří krámu jí popřál dobrou noc. Chvíli mlčela, jako by chtěla ještě něco říci, ale pak na mě jen škádlivě pohlédla a měkce zašeptala: „Dobrou noc, Newboyi."</p>
<p>Vydal jsem se domů pod temně modrým nebem posetým jasnými hvězdami, prošel jsem kolem stráží hrajících tradičně v kostky a zamířil ke stájím. Vykonal jsem bleskovou obchůzku, ale vše bylo tiché a klidné, i nová štěňata. Všiml jsem si, že v jedné z ohrad jsou ustájeni dva podivní koně a jeden dámský. Pomyslel jsem si, že nějaká šlechtična je nejspíš u dvora na návštěvě. Přemýšlel jsem, co ji sem asi na konci léta zavedlo, a obdivoval kvalitu jejích koní. Pak jsem ze stájí odešel a zamířil na hrad.</p>
<p>Už ze zvyku má cesta vedla přes kuchyni. Cook měla své pochopení pro apetyt věčně hladových čeledínů a vojáků, a taky věděla, že pravidelná strava někdy nestačí, aby se člověk nasytil. Zvláště v poslední době jsem dostával hlad v kteroukoli denní i noční dobu. Paní Hasty prohlásila, že pokud nepřestanu tak rychle růst, budu nucen se oblékat do šatů z kůry jako divoch, jinak že neví, jak docílit toho, aby mi šaty vydržely a nepopraskaly ve švech. Když jsem vcházel do kuchyňských dveří, už jsem před sebou viděl velkou kameninovou mísu zakrytou plátnem, kde měla Cook plno sucharů, a jisté kolo zvláště pikantního sýra; přitom jsem se těšil, jak to pěkně spláchnu džbánem světlého piva.</p>
<p>U stolu seděla nějaká žena. Jedla jablko a sýr, ale při pohledu na mne, jak vcházím do dveří, vyskočila a chytla se za srdce, jako bych byl Poďobaný muž osobně. Zarazil jsem se. „Nechtěl jsem vás, lady, takhle polekat. Jen jsem dostal hlad a řekl jsem si, že si půjdu něco sehnat. Nebude vám vadit, když se tu chvíli zdržím?"</p>
<p>Lady pomalu klesla zpátky na židli. V duchu jsem se podivil, co někdo v jejím postavení pohledává uprostřed noci sám v kuchyni. Její vznešený původ nebylo možné zastřít prostým rouchem krémové barvy či znaveným výrazem ve tváři. Nepochybně to byla šlechtična, jíž patřil jezdecký kůň ve stáji, žádná děvečka. Pokud se v noci probudila hladem, proč prostě nezburcovala sluhu, aby jí něco přinesl?</p>
<p>Zvedla ruku, kterou si držela na hrudi, a sáhla si na rty, jako by chtěla zklidnit svůj přerývaný dech. Když promluvila, měla krásně modulovaný, téměř medový hlas: „Přece bych ti nebránila v jídle. Jen jsem se trochu lekla. Totiž... vpadl jsi sem tak náhle."</p>
<p>„Díky vám, milady."</p>
<p>V prostorné kuchyni jsem byl jako doma. Nejprve jsem zamířil k soudku s pivem, pak k sýru a ke chlebu, ale kamkoli jsem se hnul, její oči mě nepřestávaly sledovat. Jídlo na stole před ní leželo nedotčené, jak ho upustila, když jsem ji vyděsil svým příchodem. Při nalévání piva do džbánku jsem se otočil a viděl, že se na mne dívá s očima dokořán. Okamžitě sklopila zrak. Pohnula ústy, ale neřekla nic.</p>
<p>„Mohu pro vás něco udělat?" zeptal jsem se zdvořile. „Mám vám něco podat? Nechtěla byste trochu piva?"</p>
<p>„Kdybys byl tak laskav," řekla měkce. Přinesl jsem džbánek, který jsem právě nalil, a postavil jej před ni na stůl. Když jsem se octl blízko ní, ucukla zpět, jako by se bála nějaké nákazy. Napadlo mě, jestli snad nejsem od rána cítit stájemi, ale pak jsem si řekl, že Molly by mě na to jistě upozornila. O těchto věcech se mnou vždy mluvila bez obalu.</p>
<p>Nalil jsem ještě jeden džbánek pro sebe. Pak jsem se rozhlédl a pomyslel si, že snad bude lepší, když si jídlo odnesu do pokoje. Chování neznámé dámy vypovídalo o tom, že je v mé přítomnosti nesvá. Když jsem však popadl suchary, sýr a pivo a chystal se ke dveřím, žena ukázala na lavičku naproti sobě. „Sedni si," řekla, jako by mi četla myšlenky. „Není přece správné, abych tě takhle vyplašila od jídla."</p>
<p>Její tón nebyl ani panovačný, ani vybízivý, ale něco mezi tím. Sedl jsem si, kam mi ukázala, a přitom vybryndal trochu piva, když jsem džbánek a jídlo neobratně kladl na stůl. Jakmile jsem se usadil, znovu jsem na sobě ucítil její upřený zrak. Svého jídla si opět nevšímala. Sklopil jsem hlavu, abych se vyhnul jejímu pohledu, a rychle pokradmu jedl, asi jako krysa v koutě, když za dveřmi tuší kočku na číhané. Nedívala se na mě zle, jen mě nepokrytě pozorovala, až mi z toho zdřevěněly ruce. Vzápětí jsem si uvědomil, že jsem si bezděčně otřel ústa rukávem.</p>
<p>Nenapadalo mě nic, co bych řekl, a byl jsem v tom tichu jako na jehlách. Ve vyschlých ústech jsem rozpačitě žmoulal suchary, až jsem se zakuckal, a když jsem se to pokoušel spláchnout pivem, zaskočilo mi v hrdle. Zamžikala řasami a trochu semkla ústa. I s očima upřenýma na talíř jsem na sobě pořád cítil její pronikavý pohled. Zhltl jsem jídlo co nejrychleji, jen abych už byl z dosahu jejích oříškově hnědých očí a vážných, mlčenlivých úst. Nacpal jsem si pusu posledními sousty chleba se sýrem a kvapně vstal. Přitom jsem narazil do stolu a málem jsem ve spěchu převrhl lavici. Zamířil jsem ke dveřím, ale pak jsem si vzpomněl na Burrichovy instrukce, jak se při odchodu omluvit dámě. Ztěžka jsem polkl plnou pusu napůl pokousaného jídla.</p>
<p>„Dobrou noc vám přeji, milady," zamumlal jsem. Nebylo to sice vzorové, ale na nic lepšího jsem se nezmohl. Hrnul jsem se ke dveřím.</p>
<p>„Počkej," zavolala, a když jsem se zastavil, zeptala se: „Spáváš nahoře, nebo dole ve stájích?"</p>
<p>„Obojí. Někdy. Totiž tam i tam. Ehm, tak dobrou noc, milady." Otočil jsem se a vmžiku jsem byl pryč. Teprve v půli hradního schodiště jsem si uvědomil, jak byla její otázka podivná. A až když jsem se chystal shodit šaty u postele, zjistil jsem, že pořád v ruce svírám prázdný džbánek od piva. Šel jsem spát a připadal si hloupě, aniž bych věděl proč.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>12</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>Patience</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Nájezdníci z rudých lodí působili muka a trápení svému vlastnímu lidu již dlouho předtím, než začali sužovat po</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>břežní oblasti Šesti vévodství. Po temných kultovních počát</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>cích se prostředni</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>tvím tvrdých taktik pozvedli na silnou ná</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>boženskou a politickou mocnost. Náčelníci a pohlaváři, kteří se odmítli ztotožnit s jejich vírou, často zjistili, že jejich ženy a děti se staly oběťmi takzv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ného vykování, jak říkáme my na památku nešťastného hutnick</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho Forge. Pro nás ne</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>citelní a krutí Ostrované přitom mají hluboce zakořeněnou tradici cti a odpudivých trestů pro ty, kdo by porušili rodová pravidla. Představte si trýzeň ostrovanského otce, jehož syn by byl vykován. Otec pak musí zločiny svého syna, když mu chlapec lže, okrádá ho a obtěžuje ženy v domácnosti, buď</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>to tajit, nebo se zasadit o to, aby z něho stáhli zaživa kůži, čímž ztrácí dědice i respekt ostatních rodin. Hrozba vyková</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ní byla proto mocným odrazujícím trestem pro ty, kdo by se chtěli protivit politické moci rudých n</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>jezdníků.</emphasis></p>
<p><emphasis>V době, kdy rudí nájezdníci začali vážně ohrožovat naše pobřeží, měli již většinu opozice na Ostrovech pevně pod kontrolou. Ti, kteří se jim otevřeně postavili, buďto zahynuli, nebo uprchli. Ostatní neochotně platili požad</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vané dávky a jen tiše skřípali zuby při urážkách ze strany těch, kdo repre</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>zentovali rudý kult. Ale mnozí se k nim rádi přidávali a přetírali trupy svých plavidel načerveno, aniž by kdy zvážili správ</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>nost takového jednání. Je pra</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>děpodobné, že tito konvertité většinou pocházeli z nižších vrstev, jež nikdy předtím neměly takovou možnost zvýšit svou autor</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>tu. Ale ten, kdo rudým ná</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>jezdníkům vládl, se pranic nezajímal o to, kdo byli předkové nově př</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>chozího, jen pokud disp</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>noval jeho neochvějnou věrností.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Tu ženu jsem pak viděl ještě dvakrát, než jsem zjistil, kdo to je. Podruhé jsem ji potkal příští noc, asi ve stejnou hodinu. Molly měla plné ruce práce se zavařováním ostružin, takže jsem si s Kerrym a Dirkem večer vyrazil na muziku do krčmy. Vypil jsem asi jeden či dva džbánky piva navíc, než jsem vypít měl. Nemotala se mi z toho hlava, ani mi nebylo špatně, nicméně při chůzi jsem kladl nohy opatrně, protože už jsem udělal jeden kotrmelec, když jsem šlápl do výmolu na zešeřelé cestě.</p>
<p>Vedle prašného kuchyňského dvorku s koňskými stájemi a kůlnami pro povozy je oddělená plocha obrostlá živým plotem. Všichni ji tu nazývají „Ženská zahrada". Ne proto, že by to bylo ryze ženské hájemství, ale ženy ji mají na starost a každá o ní ví. Je to příjemné místo s rybníčkem uprostřed s mnoha záhony bylin mezi kvetoucími plochami, ovocnými révami a zelenými pěšinkami s kameny po obvodu. Věděl jsem, že v tomhle stavu nemůžu jít rovnou do postele. Kdybych se teď pokusil usnout, postel by se začala se mnou motat a kymácet a do hodinky bych zvracel. Prožil jsem krásný večer a tohle se mi jevilo jako dost potupné zakončení, takže jsem se místo do pokoje vydal ještě do Ženské zahrady.</p>
<p>V jednom koute zahrady, mezi sluncem vyhřívanou zdí a menším rybníčkem, roste několik druhů tymiánu. Jejich výrazné aroma může za horkého dne působit závratě, jenže teď, když už večer přecházel v noc, mě směsice vůní hladila po hlavě. Opláchl jsem si tvář v rybníčku a pak se zády opřel o kamennou zeď, jež do noci sálala zbytky slunečního žáru. Do toho vesele kuňkaly žáby. Sklopil jsem oči a sledoval klidnou hladinu rybníka, aby se mi nezamotala hlava.</p>
<p>Vtom jsem poblíž zaslechl kroky a nějaký ženský hlas se mě posměšně zeptal: „Nejsi opilý?"</p>
<p>„Ani ne," odvětil jsem přívětivě v domnění, že je to sadařka Tilly. „Neměl jsem na to dost času ani peněz," dodal jsem žertovně.</p>
<p>„Nejspíš jsi to pochytil od Burriche. Je to ochlasta a zhýralec, a já vidím, že už ty sklony stačil vypěstovat i v tobě. Pokaždé strhává ty kolem sebe na svoji úroveň."</p>
<p>Hořkost v ženině hlase mě přiměla vzhlédnout. Mžoural jsem do pološera ve snaze rozeznat její rysy. Byla to dáma z předešlého večera. Jak tam stála na pěšince v jednoduchém košilovém přehozu, bylo mi na první pohled jasné, že to není dívka. Byla štíhlejší a menší než já, ačkoli na svých čtrnáct let jsem zrovna moc vysoký nebyl. Měla však tvář ženy a linka jejích úst byla nelibě semknutá, což jen podtrhovalo svraštěné obočí nad oříškově hnědýma očima. Vlasy měla tmavé a kadeřavé, a i když se je snažila mít stažené, na čele a u krku se jí trochu mezitím uvolnily.</p>
<p>Ne že bych cítil nutnost obhajovat Burriche; pouze jsem věděl, že s mým stavem nemá nic společného. A tak jsem odpověděl něco v tom smyslu, že jelikož se Burrich nachází v jiném, na míle vzdáleném městě, může být jen stěží zodpovědný za to, čím jsem se naléval.</p>
<p>Žena přistoupila o dva kroky blíž. „Ale nikdy tě proti tomu nevedl, že? Nikdy ti neradil, abys nepil, že ne?"</p>
<p>V jižních zemích se říká, že ve víně je pravda. Trocha jí tedy musí být i v pivu. A tak jsem jí to řekl na plnou pusu: „Vlastně by se mnou, milady, právě teď byl velice nespokojen. Za prvé by mi vyčinil za to, že jsem nevstal, když jsem mluvil s dámou." V tu chvíli jsem se postavil. „A pak by mě dlouze a nelítostně poučoval o tom, jak se má chovat ten, kdo se honosí krví prince, když už ne jeho titulem." Pokusil jsem se o úklonu, a když se mi podařila, ukázkově jsem se vyšponoval a vysekl jí květnatou poklonu: „A tak dobrý večer, má krásná paní ze zahrady. Přeji vám dobrou noc a už se vám, já nemotora, raději klidím z cesty."</p>
<p>Už jsem byl skoro u klenutého vstupu ve zdi, když na mě zavolala: „Počkej!" Můj žaludek však na protest tiše zakručel a já předstíral, že jsem neslyšel. Nevyrazila za mnou, ale cítil jsem, že mne sleduje. Pozvedl jsem tedy hlavu a držel rovný krok, dokud jsem nebyl z kuchyňského dvora venku. Vydal jsem se do stájí, kde jsem se vyzvracel do hromady hnoje a usnul v prázdné vyčištěné příhradě, neboť schůdky do Burrichova podkroví se mi zdály tuze strmé.</p>
<p>Mládí je však úžasně nezlomné, zvláště když jsou v sázce city. Další den za úsvitu jsem byl na nohou, poněvadž jsem věděl, že Burrich se má odpoledne vrátit domů. Ve stájích jsem se umyl a naznal jsem, že tunika, kterou jsem poslední tři dny nosil, potřebuje vyměnit. O jejím stavu jsem měl ještě méně pochybností, když jsem na chodbě před pokojem potkal onu dámu. Prohlédla si mě od hlavy až k patě, a než jsem něco řekl, sama mne oslovila.</p>
<p>„Vyměň si košili," řekla a potom dodala. „V těch kamaších vypadáš jako čáp. Pověz paní Hasty, že potřebují vyměnit."</p>
<p>„Dobré ráno, milady," řekl jsem. Nebyla to odpověď, jen mě v údivu nic jiného nenapadlo. Pomyslel jsem si, že je velmi výstřední, snad ještě víc než lady Thyme. Nejlepší bylo ustoupit. Čekal jsem, že se otočí a půjde si svou cestou. Místo toho mě stále držela v zajetí svých očí.</p>
<p>„Hraješ na nějaký hudební nástroj?" chtěla vědět.</p>
<p>Mlčky jsem zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Takže zpíváš?"</p>
<p>„Ne, milady."</p>
<p>Vypadala mírně znepokojeně, když se zeptala: „Pak tě asi učili recitovat epické básně a naučné verše o bylinách, léčení, navigaci... něco takového?"</p>
<p>„Pouze ty, které se týkají péče o koně, sokoly a psy," pravil jsem téměř popravdě. Burrich chtěl, abych se je naučil. Chade mě zase naučil sbírku veršů o jedech a protijedech, ale varoval mě, že nejsou obecně známé a nemají se jen tak recitovat.</p>
<p>„Jistě však tancuješ, že? A naučili tě, jak tvořit verše?"</p>
<p>Byl jsem úplně bezradný. „Milady, myslím, že jste si mě s někým spletla. Snad máte na mysli Augusta, králova synovce. Je asi o rok či dva mladší než já a "</p>
<p>„Nespletla. Odpověz na mou otázku!" vyžadovala dost pronikavým tónem.</p>
<p>„Ne, milady. Učivo, o kterém mluvíte, je určeno pro ty, kdo jsou... vyššího původu. Mne je neučili."</p>
<p>Při každé z mých záporných odpovědí vypadala čím dál mrzutěji. Linku úst měla stále rovnější a oříškové oči zachmuřenější. „S tím se musí něco dělat," prohlásila, ve víru sukní se otočila a vyrazila po chodbě pryč. Chvíli nato jsem vešel do svého pokoje, převlékl si košili a natáhl si nejdelší pár kamaší, který jsem měl. Dámu jsem rychle pustil z hlavy a pustil se do svých povinností a lekcí plánovaných na ten den.</p>
<p>Když se Burrich odpoledne vrátil, pršelo. Potkal jsem ho před stájemi a vzal jeho koně za otěže, on svižně seskočil ze sedla. „Ty jsi ale vyrostl, Fitzi," konstatoval a kritickým okem mě zhodnotil, jako bych byl kůň či pes, který slibuje nečekané možnosti. Otevřel ústa, jako by chtěl říci něco víc, pak ale zakroutil hlavou a krátce si odfrkl. „Nuže?" zeptal se a já mu začal referovat.</p>
<p>Burrich byl pryč sotva měsíc, ale přesto chtěl vše vědět do nejmenších podrobností. Kráčel vedle mne a naslouchal, zatímco já odváděl do stáje jeho kobylu, abych ji po cestě zaopatřil.</p>
<p>Občas mne překvapovalo, jak moc měli Burrich a Chade společného. Oba si byli velmi podobní v tom, jak po mně vyžadovali, abych si vybavil přesné detaily a dokázal uvést činnosti z posledního týdne ve správném pořadí. Naučit se podávat zprávy Chadeovi nebylo už tak obtížné; pouze formuloval požadavky, které na mne již dlouho kladl Burrich. Až roky poté jsem si uvědomil, jak velmi se to podobalo hlášení vojáka nadřízenému.</p>
<p>Jiný muž by se odebral do kuchyně nebo do koupele, jakmile by si ode mne vyslechl shrnutí toho, co se udalo v době jeho nepřítomnosti. Ale Burrich trval na tom, abych s ním prošel stáje, tu se zastavil, aby si promluvil s čeledínem, tu zase šeptem oslovil nějakého koně. Když jsme došli k jezdeckému koni oné dámy, zastavil se. Mlčky na koně nějakou dobu hleděl.</p>
<p>„Tohle zvíře jsem cvičil já," řekl náhle a při jeho hlasu se kůň ve stáji natočil k němu a slabě si odfrkl. „Silku," řekl měkce a pohladil ho po vlhkém chřípí. Pak vzdychl: „Takže lady Patience je zde. Už tě viděla?"</p>
<p>Na tu otázku bylo těžké odpovědět. V hlavě se mi rázem vyrojilo na tisíc myšlenek. Lady Patience, žena mého otce a podle mnoha zdrojů i ta, jež se nejvíce zasadila o to, aby můj otec odešel ode dvora a opustil mne. Právě s ní jsem se bavil v kuchyni a opilý jí vzdával poctu na zahradě. Právě ona se mě dnešního rána na chodbě vyptávala na mé vzdělání. Zamumlal jsem: „Oficiálně ještě ne. Ale už jsme se potkali."</p>
<p>Burrich mě zaskočil hlasitým smíchem. „Fitzi, tvoje tvář hovoří za vše. Jen podle tvé reakce vidím, že se moc nezměnila. Poprvé jsem ji potkal v sadě jejího otce. Seděla nahoře na stromě. Chtěla, abych jí vyndal z boty třísku. A rovnou tam si sundala střevíc a punčochu, abych to mohl udělat. Přímo přede mnou. Vůbec přitom neměla tušení, kdo jsem. Ani já ji neznal. Myslel jsem, že je to služka nějaké paničky. To už bylo samozřejmě před léty a také několik let předtím, než ji potkal můj princ. Myslím, že jsem nebyl o moc starší, než jsi teď ty." Odmlčel se a tvář mu divně změkla. „A měla takového ubohého psíčka, kterého všude nosila v košíku s sebou. Pořád sípal a dávil chomáče chlupů z vlastního kožichu. Jmenoval se Prachovka." Zase na chvíli ztichl a téměř laskavě se usmíval. „Na co si člověk po všech těch letech nevzpomene."</p>
<p>„Měla tě ráda, když tě poprvé potkala?" zeptal jsem se netaktně.</p>
<p>Burrich na mě pohlédl a oči mu zmatněly, jeho mužnost se v tom pohledu vytratila. „Víc než dnes," řekl stroze. „Ale to není důležité. Poslyš, Fitzi. A co si myslí o tobě?"</p>
<p>Opět další otázka. Pustil jsem se do vyprávění o našich setkáních, ale detaily jsem odbýval, jak jen to šlo. Když už jsem byl v půli popisu setkání v zahradě, Burrich zvedl ruku.</p>
<p>„Přestaň," řekl tiše.</p>
<p>Zmlkl jsem.</p>
<p>„Když zbavuješ pravdu ožehavých kousků, abys nevypadal jako blázen, pak skončíš jako hlupák. Začneme znovu."</p>
<p>A tak jsem začal znovu a tentokrát nic nezamlčel, ani o svém chování, ani její poznámky. Když jsem skončil, čekal jsem na jeho vyjádření. Místo toho se Burrich natáhl a pohladil koně po tlamě. „Některé věci se časem změnily," řekl po chvíli. „A některé zase ne," povzdechl si. „Musím říci, Fitzi, že máš talent na to, jak natrefit přesně na ty lidi, kterým by ses měl na sto honů vyhýbat. Jsem si jist, že to bude mít následky, ale nemám tušení jaké. Ale když už je to tak, je zbytečné se strachovat. Pojďme se raději podívat na štěňata krysaře. Říkáš, že je jich šest?"</p>
<p>„A všechna přežila," prohlásil jsem pyšně, neboť fenka byla známá svými těžkými porody.</p>
<p>„Jen doufejme, že se to podaří i nám," zamumlal Burrich, když jsme procházeli stájemi, ale když jsem se na něj podíval, zdálo se, že to vůbec nepatřilo mně.</p>
<p><strong>• • •</strong></p>
<p>„Myslel bych si, že máš dost zdravého rozumu, aby ses jí vyhnul," zabručel Chade.</p>
<p>Nebyl to pozdrav, který bych zrovna čekal po víc než dvouměsíční přestávce. „Nevěděl jsem, že je to lady Patience. A překvapuje mne, že se o jejím příjezdu vůbec nemluvilo."</p>
<p>„Má se před klevetami na pozoru," sdělil mi Chade. Seděl ve své sedačce před plápolajícím krbovým ohněm. Jeho komnata byla jinak studená a on nebyl nikdy choulostivý na chlad. Toho večera vypadal dosti unaveně, ať už dělal cokoli během uplynulých týdnů od doby, co jsme se naposled viděli. Zvláště jeho ruce vypadaly staře, kostnatě a okolo kotníků měl čerstvé vřídky. Usrkl vína a pokračoval: „A má taky poněkud výstřední metody, jak se vypořádat s těmi, kdo o ní mluví za jejími zády. Vždy si zakládala na vlastním soukromí. To je též jeden z důvodů, proč by z ní byla špatná královna. O to se však Chivalry nestaral. Bylo to manželství, které uzavřel spíše pro sebe než kvůli politice. Myslím, že to bylo první větší zklamání, které způsobil svému královskému otci. Od té doby už neudělal nic, co by Shrewda bezvýhradně potěšilo."</p>
<p>Seděl jsem tiše jako myška. Přiběhl Slink a uvelebil se mi na koleně. Jen zřídkakdy byl Chade tak výřečný, zejména v otázkách týkajících se královské rodiny. Ani jsem nedutal, abych ho náhodou nepřerušil.</p>
<p>„Občas si říkám, že Patience měla v sobě něco, o čem Chivalry instinktivně věděl, že to potřebuje. Byl to uvážený, spořádaný muž, ve svých způsobech vždy korektní, a vždy přesně věděl, co se kolem děje. Byl vskutku rytířský, hochu, a to v nejlepším slova smyslu. Nikdy nedával průchod nízkým pudům nebo malicherným vznětům. To značí, že celou dobu vyzařoval určitou atmosféru zdrženlivosti. A tak ti, kteří ho pořádně neznali, si mysleli, že je upjatý a nadutý.</p>
<p>A pak potkal tohle děvče... a ona nebyla o moc víc než děvče. Ve své podstatě byla stejně nepostižitelná jako pavučina či mořská pěna. V myšlenkách a řeči přelétavá, jen bez ustání brebentila a švitořila, aniž bych v tom zahlédl nějakou souvislost. Už jen poslouchat ty řeči mě k smrti unavovalo. Ale Chivalry se usmíval a obdivně na ní visel očima. Snad to bylo tím, že ona k němu nechovala absolutně žádný respekt. Snad to bylo tím, že jí zjevně nešlo o to, aby ho získala. Jenže z dvaceti či více případných dam, urozenějších a taky chytřejších než ona, které o něho usilovaly, si Chivalry vybral právě Patience. Navíc ani nebylo vhodné, aby se ženil; když si vzal za ženu ji, zabouchl si dveře před tuctem možných spojenectví, která by mu jiná mohla zajistit. Nebyl žádný rozumný důvod pro to, aby se v té době ženil. Vůbec žádný."</p>
<p>„Až na to, že sám chtěl," řekl jsem a vzápětí bych si nejradši ukousl jazyk. Chade totiž přikývl a pak se trochu otřepal. Stočil zrak od ohně přímo na mě.</p>
<p>„No tak. To už stačí. Nebudu se tě ptát, jak se ti podařilo udělat na ni takový dojem, či co změnilo její postoj k tobě. Nicméně minulý týden přišla za Shrewdem a požadovala, abys byl uznán jako Chivalryho syn a dědic a obdržel vzdělání, které přísluší princi."</p>
<p>Dostal jsem závrať. Tapiserie přede mnou se pohnula nebo to byl jen zrakový klam?</p>
<p>„Samozřejmě že král odmítl," pokračoval Chade nelítostně. „Pokoušel se jí vysvětlit, proč je taková věc zhola nemožná. Ale ona jen pořád dokola říkala: ,Vždyť vy jste král. Jak to pro vás může být nemožné?' ,Šlechta by takové rozhodnutí nikdy neuznala. Znamenalo by to občanskou válku. A pomyslete, co by to udělalo s nepřipraveným chlapcem, kdyby do toho tak náhle vpadl,' pověděl jí."</p>
<p>„Och," vzdychl jsem tiše. Nemohl jsem si vzpomenout, co jsem v tom kratičkém okamžiku cítil. Radost? Hněv? Strach? Jen jsem věděl, že ten pocit už je pryč, a připadal jsem si podivně obnažený a ponížený z toho, že jsem vůbec něco pocítil.</p>
<p>„Patience se samozřejmě nedala jen tak přesvědčit. ,Dejte chlapci náležitou průpravu,' řekla králi. ,A až bude připraven, rozhodněte se sám.' Jen Patience by krále požádala o takovou věc, navíc před Veritym a Regalem. Verity tiše naslouchal, protože věděl, jak to celé musí skončit, ale Regal úplně zesinal. Až příliš snadno se nechá rozrušit. Snad i kretén by věděl, že Shrewd nemůže na návrh Patience přistoupit. Ale král taky ví, kdy učinit kompromis. Ve všem jiném jí ustoupil, nejspíš proto, aby umlčel její nabroušený jazyk."</p>
<p>„Ve všem jiném?" zopakoval jsem připitoměle.</p>
<p>„Něco pro naše dobro, něco k naší škodě. Nebo přinejmenším k naší zatracené nevýhodě." Chade mluvil rozmrzele i povzneseně. „Jenom doufám, že si teď nějak vhodně uspořádáš svůj den, protože já nehodlám obětovat nic ze svých plánů ve prospěch jejích. Patience si vyžádala, abys obdržel vzdělání, které přísluší tvé krvi. A přísahala, že se té výchovy ujme sama. Hudba, poezie, tanec, zpěv, etiketa... Doufám, že to budeš snášet lépe než já. Ačkoli Chivalrymu to zřejmě nikdy neuškodilo. Občas tyto znalosti dokonce uměl využít k dobrému účelu. Ale zabere ti to valnou část dne. Také budeš dělat Patience páže. Jsi na to už dost starý, ale ona trvala na svém. Osobně si myslím, že teď lituje mnoha věcí a pokouší se dohnat ztracený čas, což ale nikdy nejde. Bude ti muset být zkrácen bojový výcvik. A Burrich si bude muset najít jiného čeledína."</p>
<p>Za bojový výcvik bych však nedal zlámanou grešli. Jak mi Chade často zdůrazňoval, skutečně dobrý úkladný vrah jedná tiše a v rukavičkách. Pokud bych se svému řemeslu vyučil dobře, nemusel bych na nikoho tasit meč. Ale můj čas s Burrichem znovu jsem měl ten zvláštní pocit, že vlastně nevím, co k němu cítím. Nenáviděl jsem ho. Občas. Byl moc pánovitý, diktátorský a necitelný. Očekával ode mě preciznost, ale přitom mi neomaleně říkal, že za to nikdy nebudu odměněn. Ale zároveň byl přímý, otevřený a věřil, že dokážu splnit to, co po mně požaduje...</p>
<p>„Pravděpodobně tě zajímá, jakou výhodu pro nás Patience získala," pokračoval Chade bez otálení. V jeho hlase jsem zaslechl potlačované vzrušení. „Je to něco, co jsem pro tebe žádal už dvakrát a dvakrát jsem byl odmítnut. Ale Patience na Shrewda naléhala, až se podvolil. Je to Umění, hochu. Máš být vzdělán v Umění."</p>
<p>„Umění," opakoval jsem, aniž bych věděl, co říkám. Vše mělo moc rychlý průběh.</p>
<p>„Ano."</p>
<p>Zamyšleně jsem se podrbal na hlavě. „Burrich mi o tom jednou vyprávěl. Už kdysi dávno." Rázem jsem si vybavil spojitost s naším tehdejším rozhovorem, když nás Nosy nechtěně prozradil. Mluvil o tom jako o protikladu mého zvláštního smyslu, jehož prostřednictvím jsem komunikoval se zvířaty. A tentýž smysl mně odhalil změnu, která se udala s lidmi z Forge. Mohl by mne výcvik v jednom osvobodit od druhého? Anebo by to pro mne spíše znamenalo ztrátu? Pomyslel jsem na tu spřízněnost, kterou jsem zažíval spolu s koňmi a psy, když jsem najisto věděl, že Burrich není nablízku. Vzpomněl jsem si na Nosyho se směsicí zármutku a vroucnosti. Ještě nikdy předtím a ani potom jsem nebyl tak blízko nějakému živému tvoru. Mohl by mne výcvik v Umění o to připravit?</p>
<p>„Copak se děje, chlapče?" Chadeův hlas byl laskavý, ale starostlivý.</p>
<p>„Já nevím." Zaváhal jsem. Ale ani Chadeovi jsem se neodvážil svěřit se svými obavami. Nebo špatnými sklony. „Myslím, že nic."</p>
<p>„Už jsi tedy slyšel ty letité povídačky o výcviku," odtušil, leč zcela chybně. „Poslyš, hochu, nemůže to být tak hrozné.</p>
<p>Chivalry tím prošel. I Verity. A s rostoucím nebezpečím ze strany rudých lodí se Shrewd rozhodl vrátit ke starým způsobům a rozšířit výcvik na další případné kandidáty. Hodlá zřídit uzavřenou skupinu nebo i dvě jako doplněk toho, co v Umění svedou on a Verity. Galen tím není moc nadšen, ale já si naopak myslím, že je to velmi dobrý nápad. Ačkoli mně jako bastardovi výcvik v Umění nikdy neumožnili. Takže ani nemám žádnou konkrétní představu, jak lze Umění využít na obranu země."</p>
<p>„Ty jsi bastard?" vyhrkl jsem překvapeně. Všechny mé zmatené myšlenky byly tím doznáním rázem přeťaty. Chade na mě hleděl, šokován mými slovy stejně jako svými.</p>
<p>„Samozřejmě. Myslel jsem, že sis to už dávno vyvodil. Na to, jak jsi vnímavý, hochu, máš ještě, kupodivu, hodně slepých míst."</p>
<p>Zíral jsem na Chadea, jako bych ho viděl poprvé v životě. Snad právě jeho jizvy mi to dosud tajily. Ale ta podoba tam byla. To obočí, posazení jeho uší, linka dolního rtu. „Ty jsi Shrewdův syn," hádal jsem ukvapeně, soudě podle vzhledu. A ještě než promluvil, už mi bylo jasné, jak jsem byl ve svém odhadu pošetilý.</p>
<p>„Syn?" pousmál se hořce Chade. „Ten by se ale kabonil, kdyby tě slyšel! Jenže při slovech pravdy by se šklebil ještě víc. Je to můj mladší nevlastní bratr, hochu, ačkoli byl počat v manželské posteli a já na vojenském tažení poblíž Sandsedge." Pak už klidnějším hlasem dodal: „Má matka byla ve vojenských službách, když mě počala. Ale vrátila se domů, aby mě donosila, a později si vzala hrnčíře. Když zemřela, její manžel mě posadil na osla, dal mi náhrdelník, který ona nosila, a řekl, abych ho zavezl králi na Buckkeep. Bylo mi deset let. V tomhle věku to pro mne byla dlouhá a strastiplná cesta z Woolcotu do Buckkeepu."</p>
<p>Nevěděl jsem, co na to říci.</p>
<p>„Dost už o tom." Chade s vážnou tváří v sedačce narovnal záda. „Galen tě teď bude vyučovat Umění. Dohnal ho k tomu Shrewd. Nakonec na to přistoupil, ale s výhradami. Během výcviku nesmí nikdo přijít do styku s jeho studenty. Přál bych si, aby tomu bylo jinak, ale nemohu s tím nic dělat. Jenom musíš být opatrný. O Galenovi už určitě víš, že ano?"</p>
<p>„Trochu," řekl jsem. „Jen to, co o něm říkají ostatní lidé."</p>
<p>„A co víš ty sám?" vyptával se Chade.</p>
<p>Nadechl jsem se a zamyslel se. „Jí vždycky o samotě. Ještě nikdy jsem ho neviděl u stolu ani mezi vojáky, ani v jídelním sále. A taky jsem ho nikdy neviděl někde postávat a rozmlouvat, ani na cvičišti, ani na prádelním dvoře nebo v některé ze zahrad. Když ho vidím, pokaždé má někam namířeno a vždycky spěchá. Je zlý ke zvířatům. Psi ho nemají rádi a na koních jezdí tak surově, že jim otěžemi odírá pysky a vyčerpává je až k smrti. Myslím, že je starý asi jako Burrich. Dobře se obléká, skoro stejně vybraně jako Regal. Slyšel jsem o něm říkat, že to byl královně oddaný muž."</p>
<p>„Proč?" zeptal se hbitě Chade.</p>
<p>„Hm, to už je dávno. Gage. Jeden voják. Jednou v noci přišel k Burrichovi, trochu opilý, trochu pořezaný. Pobil se s Galenem a Galen ho šlehl do tváře bičíkem nebo něčím takovým. Gage chtěl, aby ho Burrich ošetřil, protože už bylo pozdě a on tu noc nesměl pít. Za chvíli měl jít na hlídku, nebo něco takového. Gage Burrichovi pověděl, že slyšel Galena, jak povídá, že Regal je dvakrát vznešenější než Chivalry či Verity a jen pitomý zvyk mu brání usednout na trůn. Galen prý říkal, že Regalová matka pochází z vyšších kruhů než Shrewdova první královna. Což je pravda, jak ostatně každý dobře ví. Ale Gagea prý k bitce vyprovokovalo až Galenovo prohlášení, že královna Desire je vznešenější než samotný Shrewd, poněvadž ona má krev Farseerů po obou rodičích, zatímco Shrewd pouze po otci. A tak Gage proti němu tasil, ale Galen uskočil bokem a šlehl ho něčím do tváře."</p>
<p>Ztichl jsem.</p>
<p>„A co dál?" povzbuzoval mě Chade.</p>
<p>„A proto Galen straní Regalovi před Veritym i králem. A Regal ho taky uznává. Je k němu přátelštější, než obvykle bývá ke sluhům či vojákům. Zdá se, že se s ním i radí, protože několikrát jsem je viděl pospolu. Je skoro legrační spatřit je takto pohromadě. Člověk by si pomyslel, že Galen se opičí po Regalovi podle toho, že se obléká a nosí jako princ. Občas jsou si téměř podobní."</p>
<p>„Opravdu?" naklonil se Chade blíže a čekal. „A čeho ještě sis všiml?"</p>
<p>Zašmátral jsem v paměti po dalších bezprostředních informacích o Galenovi. „Myslím, že je to všechno."</p>
<p>„Mluvil s tebou Galen někdy?"</p>
<p>„Ne."</p>
<p>„Aha." Chade přikývl jen jakoby pro sebe. „A co o něm víš z řečí lidí. Máš nějaké podezření?" Pokoušel se mě dovést k nějakému závěru, ale já neměl ponětí k jakému.</p>
<p>„Pochází z Farrow. Vnitrozemec. Jeho rodina přišla do Buckkeepu se Shrewdovou druhou královnou. Slyšel jsem, že se bojí vody, nerad jezdí lodí a ani neplave. Burrich ho respektuje, ale nemá ho rád. Říká, že je to muž, který zná svou práci a dělá ji dobře, ale Burrich nedokáže vyjít s někým, kdo týrá zvířata, byť by to bylo z nevědomosti. Také lidé z kuchyně ho nemají rádi. Ty mladší pokaždé dožene až k pláči. Obviňuje děvčata, že mu dávají do jídla vlasy nebo že mají špinavé ruce, a říká, že chlapci jsou příliš neurvalí a nesprávně servírují jídlo. Ani kuchaři ho nemají moc v lásce, protože když jsou jejich učedníci rozrušení, nedělají dobře svou práci."</p>
<p>Chade na mne stále vyčkávavě hleděl, jako by čekal na něco hodně důležitého. Zalovil jsem v paměti pro další klepy.</p>
<p>„Nosí řetěz se třemi drahokamy. Dala mu ho královna Desire za nějaké zvláštní služby. Ehm. Šašek ho přímo nenávidí. Jednou mi řekl, že když nikdo není nablízku, Galen mu nadává do zrůd a hází po něm věci."</p>
<p>Chade zvedl obočí. „Šašek s tebou mluví?"</p>
<p>Jeho tón byl víc než nevěřícný. Vztyčil se v židli tak náhle, že mu víno z poháru vyšplíchlo na koleno. Roztržitě to utřel rukávem.</p>
<p>„Někdy," připustil jsem opatrně. „Ale ne zas tak často. Jenom když má potřebu. Prostě se objeví a potom mi říká věci."</p>
<p>„Věci? Jaké věci?"</p>
<p>Najednou mi došlo, že jsem se Chadeovi nikdy nesvěřil s hádankou fitzpsitzklitz. I tehdy se mi to však zdálo příliš složité a nevěděl jsem, jak na to. „Ale, jen takové divné věci. Asi před dvěma měsíci mě zastavil a řekl, že nazítří nebude příhodný den na lov. Ale bylo hezky a jasno. Burrich v ten den ulovil velikého jelena. No, však víš. Bylo to tentýž den, kdy jsme narazili na toho rosomáka. Ošklivě tehdy potrhal dva psy."</p>
<p>„Pokud si vzpomínám, skoro tě dostal." Chade se ke mně naklonil s podivným uspokojením ve tváři.</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. „Burrich ho nakonec uštval. A pak mi vynadal, jako kdyby to byla moje chyba, a řekl mi, že by mi vytloukl mozek z hlavy, kdyby to zvíře poranilo Sooty.</p>
<p>Jako bych mohl vědět, že se obrátí proti mně." Zaváhal jsem. „Chade, já vím, že šašek je divný. Ale jsem rád, když si přijde se mnou pohovořit. Mluví v hádankách, dokonce mě uráží a dělá si ze mě legraci. Na chvíli se uvolní, aby mi řekl věci, které bych měl udělat, jako umýt si vlasy nebo nenosit žlutou. Ale..."</p>
<p>„Ano?" Chade mě podněcoval dál, jako bych měl říci něco hodně důležitého.</p>
<p>„Mám ho rád," řekl jsem nepřesvědčivě. „Posmívá se mi, ale od něho to zní jako laskavost. Dává mi pocit jakési důležitosti. Tím, že si mě vybere, aby mi něco řekl."</p>
<p>Chade se v židli zaklonil. Dal si ruku na ústa, aby zakryl úsměv, ale byl to žert, kterému jsem nerozuměl. „Důvěřuj svým instinktům," řekl mi úsečně. „A vezmi si k srdci každou radu, kterou ti šašek dá. A nech si to pro sebe, když za tebou přijde a něco ti řekne, jako jsi to dělal doposud. Někdo by si to mohl vykládat špatně."</p>
<p>„Kdo?" zeptal jsem se.</p>
<p>„Možná král Shrewd. Ostatně šašek je přece jeho. Koupený a zaplacený."</p>
<p>V mysli se mi vyrojil snad tucet otázek. Chade viděl můj zmatený výraz a zvedl ruku, aby mě zadržel. „Teď ne. Už víc vědět nepotřebuješ. Ve skutečnosti je toho až moc. Ale to, že ses mi svěřil, mě překvapilo. Není to však můj styl svěřovat někomu cizí tajemství. Když šašek chce, abys věděl více, může přece mluvit sám za sebe. Ale zdá se mi, že jsme prve hovořili o Galenovi."</p>
<p>S povzdechem jsem klesl zpátky na židli. „Galen. Takže je nepříjemný vůči těm, kdo se mu nemohou postavit, hezky se strojí a jí o samotě. Co ještě potřebuji vědět, Chade? Měl jsem už přísné učitele, a taky nepříjemné. Myslím, že se s ním naučím vycházet."</p>
<p>„To bys měl." Chade teď mluvil smrtelně vážně. „Protože tě nenávidí. Nenávidí tě víc, než miloval tvého otce. Hloubka jeho citu, který projevoval tvému otci, mě zneklidňovala. Žádný muž, dokonce ani princ, si nezaslouží takovou slepou oddanost, zvláště ne tak zničehonic. A tebe nenávidí ještě s větší náruživostí. Děsí mě to."</p>
<p>Při jeho zlověstném tónu mě nepříjemně zamrazilo v žaludku. Cítil jsem se nesvůj, až mi z toho bylo zle. „Jak to víš?" zeptal jsem se.</p>
<p>„Protože to řekl Shrewdovi, když král nařídil, aby tě zařadili mezi jeho žáky. ,Copak ten bastard neví, kam patří? Nemělo by mu stačit to, co jste pro něj udělal?' A pak tě odmítl učit."</p>
<p>„On odmítl?"</p>
<p>„Říkal jsem ti přece. Ale Shrewd byl neoblomný. A on je král a Galen ho teď musí uposlechnout, třebaže kdysi býval oddaný královně. A tak Galen povolil a řekl, že se pokusí tě vyučovat. Budeš s ním ve styku každý den. Začínáte za měsíc ode dneška. Do té doby patříš Patience."</p>
<p>„A kde to bude?"</p>
<p>„Na vrcholku jedné věže je takzvaná ,Královnina zahrada'. Tam budeš vpuštěn." Chade na chvíli ztichl, jako by mě chtěl varovat, ale zároveň mě nechtěl poděsit. „Buď opatrný," řekl nakonec, „protože uvnitř zdí zahrady já nemám žádný vliv. Tam jsem bezmocný."</p>
<p>Bylo to podivné varování. Přesto jsem si ho vzal k srdci.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>OBSAH</strong></p>
<p>01 <emphasis> </emphasis>Nejranější historie ............. 9</p>
<p>02 Nováček ....………........... 31</p>
<p>03 Úmluva............…………...... 60</p>
<p>04 <emphasis> </emphasis>Učení................……………. 84</p>
<p>05 Věrnost...............………….. 105</p>
<p>06 <emphasis> </emphasis>Chivalryho stín.............…… 126</p>
<p>07 Pověření ...............……… 146</p>
<p>08 <emphasis> </emphasis>Lady Thyme..............…….… 169</p>
<p>09 <emphasis> </emphasis>„Tuk je klíč"..............……… 187</p>
<p>10<emphasis> </emphasis>Zjevení..............…….……….. 206</p>
<p>11<emphasis> </emphasis>„Vykování" ............……..... 225</p>
<p>12<emphasis> </emphasis>Patience ............…..….…… 244</p><empty-line /><p>Scan and OCR Hydros</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Farseer:</strong></p>
<p>Kniha první</p>
<p>svazek l</p><empty-line /><p><strong>Robin Hobb</strong></p>
<p><strong>Krev a jed</strong></p>
<p>Z anglického originálu</p>
<p><strong>THE FARSEER: </strong>- Book One</p>
<p>ASSASSIN'S APPRENTICE - Volume One</p>
<p>vydaného firmou Bantam Books, A Division of Bantam Doubleday</p>
<p>Dell Publishing Group, Inc., 1540 Broadway,</p>
<p>New York NY 10036, USA v roce 1995</p>
<p>přeložil Jan Kozák Vydal Radomír Suchánek - Nakladatelství NÁVRAT,</p>
<p>ul. Kosmonautů 2, Brno,</p>
<p>jako svou 694. publikaci v roce 2000</p>
<p>Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a. s.</p>
<p>Doporučená cena včetně DPH 179 Kč</p>
<p><strong>ISBN 80-7174-378-X</strong></p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCALxAgkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LoopDjpnGaAF4oqOGIQw
pEHd9oA3Ocsfcn1qSgAoozRkYzQAUUZFGRnFABRSblxncMetG5f7w/OgBaKTcpzhhx15o3L
/AHh+dAC0Um5f7w/Ojcv94fnQAtFJuX+8Pzo3L/eH50ALRSbl/vD86ak0Mq7opUcA4yrA0A
PoqvcX1laIXuryCBRjLSSBQM9OtRPq+kx7fM1S0TcCy7p1GQOpHPQYP5UAXaKzf+Eg0H/oN
2H/AIEp/jR/wkGg/wDQbsP/AAJT/GgDSorN/wCEg0H/AKDdh/4Ep/jR/wAJBoP/AEG7D/wJ
T/GgDSorN/4SDQf+g3Yf+BKf40f8JBoP/QbsP/AlP8aANKisw+IdAVSza5p4A5JNynH61C3
izwqkixv4l0pXfG1TeRgtkgDHzerD8x60AbNFYkfi/wAJzW8lxD4n0mSGLO+Rb2IqmOuTu4
xg1T/4WL8Pv+h68Pf+DOD/AOKoA6eiuY/4WL8Pv+h68Pf+DOD/AOKo/wCFi/D7/oevD3/gz
g/+KoA6eiuY/wCFi/D7/oevD3/gzg/+Ko/4WL8Pv+h68Pf+DOD/AOKoA6eiuXb4jfD1VLN4
78PAKMk/2nB/8VQPiL8PiMjx34ex1/5CcH/xVAHUUVyEXxS+Gs8kscXxA8OlomKODqcIwRj
PVves/wD4XX8I/wDoo/h//wADo/8AGgDv6K4D/hdfwj/6KP4f/wDA6P8Axo/4XX8I/wDoo/
h//wADo/8AGgDv6K4D/hdfwj/6KP4f/wDA6P8Axo/4XX8I/wDoo/h//wADo/8AGgDv6K4D/
hdfwj/6KP4f/wDA6P8AxqN/jj8IUkVD8RdCJYgDF2pHOepHA6Hr7eooA9DorztPjl8IH8zb
8RdDHlv5Z3XSjJ46Z6jnqOOvPBqCX4+fBuGLzH+IeklfRJC5646AE9f056c0Ael0V5X/AMN
FfBX/AKH+x/79y/8AxFJ/w0V8Ff8Aof7H/v3L/wDEUAeq0V5V/wANFfBX/of7H/v3L/8AEU
v/AA0V8Ff+h/sf+/cv/wARQB6pRXlD/tG/BRELHx9ZHAzxDMT/AOgVEn7SXwVeaWIePLVTH
jLNbzhWyM8HZzQB65RXi8f7UXwRkeZf+EyK+UpbLWFyA2Oy/JyfQVF/w1V8D/8AobJ//Bbc
/wDxugD22ivEv+Gqvgf/ANDZP/4Lbn/43R/w1V8D/wDobJ//AAW3P/xugD22ivFYv2pfgpN
KkMPii5kkc7VRNLuiWPoB5dH/AA1L8FfOMH/CT3Pmg7Sn9l3W7Ppjy+tAHtVFeNP+0t8LVM
ireaw8q5KRDRrndIvHzLlOmTjnH8qjuP2mPhtA+IovEF0PWLRpwP8Ax4D/ACKAPaaK8P8A+
Gn/AIdf9AzxP/4KJKP+Gn/h1/0DPE//AIKJKAPcKK4L4efFnwn8Tzqi+GGvRJpTol1Hd2xh
ZC+7bwf9xvpiu9oAKSlpKAFrj/ilcXNr8H/GFzZl1uI9IumRo8hlPlNyCOQR1z2rsK474pr
E3wd8ZCd9kf8AYt5k79vPktjnI74oA8E+GnwZ8K+IfgxofjXxR448VWst1Zm6u5v7aMMMQD
Nk8jCqAOpNLeeDP2d7G48i5+OGrLJgNhfFAcY+qgit/Rv+Uf8AL/2K9z/6C9aHwg+Dvw01L
4JeEL/VvBWj6je3WnR3E1zPaK0kjONxyepxnH4UAcNJ4V/ZrliaKX436u8bgqyt4jyGB6gj
bUUPg39mOC3NtF8ZtSS3bhoV8QgIwxgggL6cV9ATfB74V3EAgl+Hnh4xhy+F0+NTk+4Gfwq
OP4L/AAnijeOP4d+Hwr9c2KE9COpHHBNAHiraB+y6Wif/AIWdN5sOPLl/4SWbcg43KPm4Bx
zj9OMQp4X/AGVkvzdf8LJcqI/KSH/hI5dsYzk4IO7k84zj2r3L/hTnwq+yLa/8K88PeUDkA
6fHnv3xnuamHwk+F4jljHw98O7ZuHH9mxc8k/3eOSelAHhS+F/2S0snsU8cxLau25oR4inC
MfUrvwTwPyqJvB/7IbJsbxlbMvHB1+bHHT+P3Ne/L8Kvhok/nj4feHPM6Z/syH1J6bcfxGm
j4T/DIFiPh94cywAP/Esi7Aj+77mgDwNfB/7IaIyJ4ytlVvvAa/MAfr89N/4Qn9j/AG7v+E
us8Zx/yH5c/wDodfRH/Ctfh1/0IHhv/wAFUH/xFH/Ctfh1/wBCD4c/8FUH/wARQB83r4V/Y
5ZmUeK4sqWBzq9yB8uM4OeevGOvOM4NJd+F/wBjiziWSbxWjKxwBDq1zKfxCEkfU19I/wDC
tfh1/wBCD4c/8FUH/wART5Ph38P5dvm+BfDz7VCLu0yA4UdAPl6UAfMI0X9jIwtKPFEu0EL
j7de5yc9sZI46/wCNOGj/ALGFxc4j8SNF5jYCi9vlRc+7dB9TX023w4+Hr43eA/DrYAAzpc
BwB0H3akXwD4EXy9vgrQV8pt6Y02H5GwBkfLwcADPsKAPl1tH/AGMVIB8TyngHi9vj/Sli0
v8AYsiaQjXSQ4ICm6v8IT3HHUdq+pY/A/gqIgxeD9EjKncNunwjB45+77D8hU3/AAiXhXcr
f8IzpOVQxqfsUfCnGVHy9OBx7UAfL0Vt+xPGSZLy0nyqr+9n1Bug6/U96dFb/sSRRBDNYSY
JILyX5IyScfTmvqJPC3hiOJYo/DmlpGgCqq2cYCgdABimp4T8KxszR+GtKRmJJK2cYJJOT/
D3NAHy8p/Yie4lh2WK+WAd5OoBWznoc84xzUnlfsReum/993/+NfUP/CNeHP8AoX9N/wDAS
P8AwqOPwn4WiJMXhrSkLEklbOMZJOT/AA+pJoA+YQn7ERdl/wCJcMY53ahg/rVS5u/2Ibac
RG0t5vlDbol1Bl5OMZz1r6t/4Rnw5/0L+m/+Akf+FH/CNeHP+hf03/wEj/woA+SW1X9iFVD
f2WGz2EWoZ6A+vvTP7Z/Yh/6BDf8AfnUP8a+uf+EZ8Of9C/pv/gJH/hSr4c8PLnboOnLkYO
LVOR6dKAPky38R/sTW4kEejRtvGD5lneyY7cbs469RUlz4n/Ypu41WXRIFC9DFYXkR49SuM
9a+sU8P6DGjpHolgiuMMq2yAMPfinpoujRqqppNkoXIAWBBjOM9vYfkKAPkm3179iq2ffHo
SseD+8sr6QcEEcNn2+tXW8Y/sZyxkHw7Z7TjldHuR9OQtfWH2Gy/584OeP8AVj2/wH5ChLG
yjjEaWcCoMfKIwBx049sCgD5QTxf+xpFGkY8OWmFAUbtGuST9SVyT9ad/wmP7G3/Qt2X/AI
JLj/4ivrFre3YANBGwBBGVB5pfJi/55J/3yKAPkefxx+x3DjyvB0FzwT+60aUdB0+YDk9P5
4qC38d/skXLhIvhxKzFWYgaKzEYHA4Y9e3bnnFfX/kw/wDPJP8AvkUqxxqcqiqfUDFAHx5B
49/ZNuX2W/wvuZn/ALsejbj+j1aXxt+y1aTJKfhLeq6HcBJoGRx6gtgjg9fQ19crGi/dRV+
gp1AHyhB8Qf2Zo5meL4QXDPHEFYN4YR9qDOCQc46Hnrx1q6fiZ+zmoYt8H5xtG458Jx8D16
exr6i75ooA+X/+Fkfs7/8ARG7n/wAJKP8AwqOL4l/s9PCrv8FruJyMlD4SiJU+nAxX1JRQB
8lD4s/AregP7PeogNjc3/CMW3y/rzTx8UvgpIC0H7OWrTIBksnhe2IHTPfsSB+Ir6yooA+U
E+JfwekUtH+zRrbqM5K+Fbc+gPf3H5j1q5L8W/hi0C+d+zp4jMRi8obvDEGNgI+Xr0BK8e4
r6jooA+YrX4tfDqQQmy/Zy8TyeUWeIw+F4Ds3DLFcHjIYE+u4etXP+Fw+DRnP7O/jAYYKf+
KYi4Y9B168j86+kaKAPnU/FbwsLYXB/Zx8Y+USQD/wjMPUY7bs96rS/F7wwE/cfs3eMHbB4
fw1Go9uea+k6KAPnJviVbyoJLD9mHxJMgJDGbR4YsY9PlOe9KfiVeJAsR/Zd17ypJPuCwiI
LAHnGz0B5/xr6MooA8Di+MvifyGki/Z18VqgLZxAg5B542+1SD4zeKztx+zv4s+YlR+6TqP
+A+1e8UYFAHhP/C4vFv8A0bv4r/79x/4Uf8Li8W/9G7+K/wDv3H/hXu1FAHgsvxj8ZiMmD9
nXxQ79ldUUfmFNRSfFr4n4jMH7NurN5jEDzL2Nfl42k/uzg4PIPT88e/0mB6CgDwNPiv8AF
g4aP9m3UVkXJOdSiXGMYwfL9/5+hwyH4t/Fq4lZk/Zs1IOpyWk1KNOeOctEM9f5+hr6AwPS
jA9KAPC/+FrfGf5H/wCGdb7LcA/25DkZ9fk4/GnP8U/jZsbZ+zxdhscZ16AjP/fNe5UUAeG
v8U/jbgbP2eLsHIznXYDx3/hrV+E/xg1P4h+JvE3hnW/B7eGtV8PGNbiI3guASxYbeFGCNv
YnOa9dr5v+C8fl/tRfGxd6vm5gbK57s5xyOozigBP2eST8afjmT/0Hh/6Nua+ka+d/gLHDF
8cfjisFylyn9sQsXRQo3Fpyy4HdSSp9SK+iKACkpaSgBa5H4nwxzfCDxkkqLIn9i3h2sARx
A5HB9xXXVyvxK/5JH4y/7At7/wCiHoA8d0b/AJR/y/8AYr3P/oL16P8AAuSaT9n/AMENOIw
40uFR5ZJG0DC9e+AM++a820MRj/gn9N5YUA+GLrO31xJn8a7/APZ9vpNQ/Z48GTyrtZLEQd
MZEbMg/RRQB6fRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAV84/Bp53/aj+NZud+8XFuBvGDtBcL+G3GPbFfR1eB/DT/k7P4zf
9c9N/9E0AO+DQC/tAfG8KoA/tGzOAMfwS171Xgvwc/wCTgfjf/wBhGy/9Alr3qgApKWkoAW
uV+JX/ACSLxl/2BL3/ANEPXVVyPxOljh+EHjJ5XVE/sW8BZjgDMLgfqaAPHdBVF/4J+ziNS
o/4Rm6JBBHOJMnmvQf2fTIf2dvBZl+99h4+YNxvbHT2xx1HQ85rzXwk8cv/AAT4u/Id5B/Y
F+p3OXIYNKCBxwAc4HbpzXof7Of/ACbh4N/69X/9HPQB6tRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFeZ/HidbH4HeJ9UFze2tzY2jTWs9jcvbyRTZCo25GBIBYZB4I7VxHwP0K68PfB22+KHjH
xXrus6jPp0uoul5qsskEMG0soCM+zdsAO5uhJ6UAfQdFfA/wAJrrxF+0L8eL648Y6/qqaJa
wS3zafaX0sUcaFwEhXawKrlhkjk7evp9BaFr934A/aSt/hFFd3d94c1nS/7Q02O5maZ9OkX
zC0YkclmjIjbAJO35ccZoA92ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAK5jx74vi8DeDbnxHNp1xqIilhgS2t2VWkeWVYkG5iAo3OOTXT
15d8e0DfCC4Ysw2appjYDYB/06AYPqOenrigCdvG3xN2nZ8Fb8tjjOu2IB/wDH6Q+Nviblc
fBW/wAdz/btjkf+P816XRQB5nJ42+J+wmL4KXzP2D69YqPzDn+VMPjf4q7JMfBK73D/AFY/
4SCyw31OePwzXp9FAHmkHi74syxkS/CG3gly2N/iSEoMfdyRGTzz2449eHf8JP8AGH/olWk
f+FOP/kevScCigDzb/hJ/jD/0SrSP/CnH/wAj0f8ACT/GH/olWkf+FOP/AJHr0migDzVvE3
xjIGz4V6OORnPibt3/AOXeoLjxD8b/AJHtvhx4cUHOY38QszL9SIAPSvUaOKAPM5tf+MkWm
3t6/gXw0hgy0cB16Qs6AEk5+z49OpHQ+orqPAfigeNPh5oPir7Ots2qWcdy0KtuEbEfMoJA
zg5HStfVR/xJb7/r3k/9BNee/s/zef8As9+Cn8rysaeE25zna7Ln8cZ/GgD0+iiigArwH4a
tj9rb4yjacGPTvm7D9yOP8+le/V86/Dq5lT9s74uWageVLaWcrHj7yxxAe/8AG1AE/wAH2i
H7SXxrT7UyzG8tCIN3DLtfLY9uBn/a96+g6+cfhHGE/ax+Mpdisu63whXqp53Z/Lj3r6OoA
KSlpKAFrlPiWAfhH4xz/wBAW9/9EPXV1z3jgQt8O/EouELwnS7oOojMm5fKbI2ggtx2BBNA
Hgnw1eFP2Abp54XmjGj6puSMkMf3s3TBB/WvRv2c/wDk3Dwb/wBer/8Ao5688+GEMlx+wPc
QxKrO+kaoAGJA/wBZN3AJr0P9nP8A5Nw8G/8AXq//AKOegD1aiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAwvF/hy18X+DdX8MXpC2+p2sls7ld2zcMBgPUHBHuK8C1eD4w6D8Bz8JLP4bSaxqJsm0
aLWLS8hNnJblSvmFWKuj7OMMAM857V7t448UHwX4L1LxQdMm1KDTYjcTwQSIj+UvLMNxAOB
zjOT25rF8J/EDVPFHgh/GA8FahbafNbJdWFus8Mt1eoQTwgIVTjBALc57UAeT/Az4Zax8C/
Bmo614i0PUNY1/Wp44nsdGC3DW8KglQxLKucliSDgfLisbwto/wATrz9qyP4kfEHwJq9haG
3e002OyaK5jtFYeWolZX4UK8jE4+8c4xXsXw++MmjfErVbuw8P+HdfhWwcx3lze28cUVtIM
/u2IkJL8dFBx3xVK9+LHiHTvjRo/wAMrzwLGlzq8bXFvfpqgaLyF3lmI8oHcAh+T3HPOaAP
WhnHPWikGcc0tABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABXmHx5/wCSO3f/AGEtM/8AS+CvT68t+P8AIYvgrqEo2ZS/01hvbavF9AeW7D37UA
epUUDkA0UAFFFFABRRRQAUUUUAcT8R7nxTY6Np994Ykljjt7+OXVDbxxyTGyCt5gjWT5SxO
z0IGSOlcJ8G774rSarbJ47nvdQjv9MbULuWZIFt7OdpR5MMDR8sDCdzA5AIGD1FdB8cY9Ib
wDbya7dWK6fFqNu0lpqNw9vaXx5CwzSIp2KSQ2SNoKLu4zXNfBzwl40svEGna/q9ppWjaLa
eHYdHt7fTb/7YNQ2PvSdmAxgKWC8k/MecUAe1at/yBb7/AK4Sf+gmvOv2fJjP+zx4Lc44sd
nGf4XZe/0/w4r0bU+dJvBuVf3L8t0Hynk+1eZ/s5xqn7OnhDGMmCUkr0J8+TkUAer0UUUAF
fNfw9/5Pm+Kn/YNg/8AQbavpSvm/wAAxmP9uT4oEq436VAw3rtz8tv09Rx1oAT4RLt/a3+M
gypyYDwc96+ka8A+HkKw/tg/FtUjWMG0sHIUk5JjU559c17/AEAFJS0lAC1meIf+RW1Y/wD
TnN/6Aa06zPEP/Iq6t/15zf8AoBoA8I+DP/Jjn/cK1T/0Oeu0/Zz/AOTcPBv/AF6v/wCjnr
iPgtLHJ+w9IsbhjHpmqIw9DumOPyIrtP2b5PM/Zw8H8r8tvIvytu/5bP19D7UAes0UUUAFF
FFABRRRQAUUUUAMQSbn34xn5cHt7/rT6KKAOI+LcTTfBXxpEkaSM2jXWFfOD+6b+7zXOeFP
jJ8H7fwVolvD460WyjisYEW2nu0WSECNRsYE5BGMH6V3HjnStV134feINF0SaODUr/T57a2
llOEV3QqCTg8c+hrx7SP2RvhFb6Raw6pp17fXyRIs8/26RBJIB8zBVIwCc8UAU/hJ8RvhV4
evPiA1z4y0XT21DxTd3cXmXoxPCyx7ZFJPIJ38j+lbkvjbwD4v/aR8Bt4b12x1u9tdO1NXa
zZZFhDLEVJfPXCyAAZ4J6ZpP+GTfgn/ANC/ef8Agxm/+Kp3h/8AZ18L+Bviz4Z8YeBoRZWt
il1HqEF1cSTNIJIikbR5zhgxOckDB9aAPcqKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAoJwM0UUAIjq67lIIyRwfSloAAGAAPpRQAV5D+0pA1x+zt4kiU
hRutCzkEhFF1EWY45wBknHpXr1eSftJWwuf2dPFSFmGxIJeF3fcuI2x7dOvbrQB60n+rX6C
lpsf+qT6CnUAFFYGt+M/C/hu6S217XLPTpngkulSeTaTFH99/8AdHr9PWrPh7xJonivRYta
8PalBqOnzcJNC2RnuCDyCPQgGgDWooqvcX1jaTW0F3eQW8t0/lQJLIFaZ8E7VBPzHAJwOwo
AsVka14o8N+G/I/4SHxBpukC4JERvrpIPMxjO3cRnGR+YrXyPWsnVvDega9cWVxrWj2eoy2
DtJbNcwrIYWK7SVz6j+npQB518RPiX4cTw7DH4Z8f+CI9Rkuox5mq3kc8McWcSMEVsswHQZ
FYfwZh8Baf4svotD+J58W6/qFu1zdW2nlIdPhVWRSyW8Q8uM8qBkliM+9db8VZ5fC3gGbV9
AhsdKnS6iWbVH04XI06F3AluDEoy+AefqSeAa4r4O/EBfGvjHS5IFttYul8PFdW1O304QC1
uRMMR+ZgZEi/MY+duxSMZagD3ucqIHL424OcruGMenf6V5h+z1IsnwA8M7BhVW4AwMAj7RJ
0Hb6V6nXlX7PTs/wACNA3Y+V7pRg54+0y+3H0oA9VooooAK8C8LRRx/tvePDGiqX8PWrNgd
TmLk177Xgvhr/k93xz/ANi7a/zioAPAf/J4vxZ/68dO/wDRKV71XgXgR8ftk/FdPl5sNPP3
ueIo+3fr1+nrXvtABSUtJQAtZniH/kVtW/685v8A0A1p1meIf+RW1b/rzm/9ANAHgnwUeV/
2IJhJD5appmqKh3A713THdx05JGPbPeur/ZiYt+zd4XzbxQ4Wcfux979+/wAx9z3rjvgdPB
L+xHerC7s0NhqiSBiSFb96cDPQYI/HNdP+yqwb9mzw9hnbEt0PmPT/AEh+B7UAe20UUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFAHOePHZPhp4oZZGjYaTdkOpwVPktyCOhr5O8M/HH9pf8A4RbSUsPh
X/a1okEUUV7Jpl0zXKhBiQsHAO4DO4DBzX194nl0y38Iazc6zZ/bdNhsppLq32hvOiCEumD
wcgEY96wfDfjv4f3PhLSLnTPEGkWVhLaQ/Z7Z72JDAhQFYiN3BUYBHbFAHzdL8ff2m0mdP+
FMbdrEY/sa9bHPqH5q34I+JHxZ8ZftGeA7D4ieF5PC9vBHfyQQpaz2yXZNqclhIx37Rjp03
etfTTeN/BasVbxfoqsDgg6hFkH/AL6rEu/Gnw7vfHnhbS1vtP1fXbqS5/s2S1eO4NqVhJlY
sDmMMmV984oA7uiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigArzD9oGNJf2evGIdA22zDjPYiRSD+BFen15j8f1Dfs9eMgc8WWeuOd60AemJ
/q1+gp1Nj/ANUv0FOoA+fPjufB9x4v0DQ/Geunw9pOtWU9te36XCK0kMcscywbSrMgZ0B8w
YHBU5JFdx8KLzwfqdx4u1PwbrFxq9nc6mhluSgEAZbaJFjhIA3KiKikkZznJPWuW+OHii88
Naxol3GmiafBFC8h1PVbMTGX99EHtInb5Y2ZPnJPJEfA4JHV/CnX9L8Qy+LrvRbKwbTotXa
G31XT7fyYtSQRJhuOHKEmLeOG2A0Aek1438fl0aLQPD2qav4xl8L/ANm6l9rhuLSxF1dOyx
uf3IwSuPvMcY2hs9q67xn8T/DHgXU7HS9YTU7i+vonmhg0+wluWKIQGY7AcAEj8xXlXj34m
/D7xjYWdrOPGuiX8byJaXdtoE28+ZEySR7XQq6tGWyuM/KCMYoA9B+Hkd0niHWTqfjybxVf
fZbMqt1Yx2ktvCwkdWCoAGV933sdUYE8YHZa74p8NeF4YZvEviDTtGinYrE99cpAHI5IBYj
NeN/AO40i417xIi6h4k1jWrW3s7eTUdcsPsQNqA/kxRRcbQp35z9485r0j4mtpmn+ANT8U3
2j2Op3Hh23l1K0W9h81UkSNu2QRkEj8c9qAOK+JHxr8J2fg+X/AIQ/4meGYdSae3R5lnjvG
hgeVUlkSINh3VWLbT2U1V8Fa3HffF7TLO3+N9t44RNOunfTrSCBEQ7osSk242EjkYc5GeOp
qPxh4w1TwR8HtN8Sav4M8NyeJdZurezs7KCI/Z4pJlyBIxGTtAbOMDoM9z1mho+jePtI0rx
XpOgnWrqynfT9V0q2NuH27DcQFGJI6owO4hgDkKV5APS68n/Z32/8KH0Pbn/W3ec56/apen
tXrFeQfs3TNN8CdK3KqiO7vYxtXGQLqTBPqfegD1+iiigAr5+8PSlf25/GcYcAP4ct8rsJL
YMXfoPx619A1836RPIn7f3iOBduyXw5HuyoJ4EJGD1H4UAWPBNw6/tw/E61BOyTSbRyPlxl
Y4APf+I9OPXtX0RXzh4Oz/w3p8Q8oF/4kUPOD83Frz/n0r6PoAKSlpKAFrM8Q/8AIq6v/wB
ec3/oBrTqjrNvLd6BqNpAu6Wa2kjQZxlipA/WgD50/ZzMR/Y91TcsCqF1HebjJiPyHlwOdu
OoHaup/ZR/5Ns0D/rvd/8ApQ9c9+zRYJd/spX+mXW4Rzy6hBJsOCARtODXQ/so/wDJtfh//
rtd/wDpQ9AHuFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBieLrK71PwLr+m2EXnXd3p1xBDHuC73aJ
lUZPAySOTXzDon7FHhuXQLCXXvFWrQ6q0CNdR26xeXHKRllXKnIByM55xmvqPxPLfweDtam
0uXyb+Oxna2kOPkkEbFD83HBx14r5K8OftqrbaHptr4h8FXd7ex24S7vbe5VRNION4Qrgbs
ZPIwSccUAVfDH7KHg7XfF3jPRZ/E2sxR+H7+G0idEizIr28cuWJXGcuRx2A9a7rwj+zLH8N
PjB4T8UeGdUvdVsoJrhdQ+1NFGYEaBljYAYLZY4IHqPQ15p4d/a0ttA8W+MNY/4QO5uYPEF
/FeRp9tCNCEhSEhvkIJIjDceuPeu68DftLar8UfjV4S8Nabo0nhrT3e5e9V51uDeKIWKJzG
NmGGcg/jQB9WUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFeYftAor/s9eMQ2cLZhvxDqRXp9eZfH7/k3rxn/14n/0NaAPS4/9Un0FOqK1E
S2cKwBVhCKECjAC44x+FS0AeN/GXWf7F1XQPstr4q1HUbi3vPJsNDt4rq3nRfK3/aoZcqyD
cMEYIyeRkVt/BfxjfeNPh7FqOoR6DDNC4h8nRLrzUiG0HbImP3TjPKZP15xWD8X/AA5aeNP
FnhnRIvCEPiXVLWC5u1j1C/ks7G3hLRqzymMFpGLBQqAEY3E9q7H4d3McOk3Hh2XwtY+FtR
0kok+nae6vb7WXKSxsFXKNhhyAQVYHOMkA7XapcOVG4AgHHIB6/wAhXk3xt1SDQ7Pwtqra1
N4euU1QQQayrQtDZNJGykzRSnEkZBIOMEdQR39arzf4qme4PhbR7DwxpOt6lf6mVs5dZBNp
ZOsErNK6jl22BwqjqSeRigDL+GP2SfxlrF9f/FC18d+JXsoEmbT4Yo7WzthJIY0URkjcWLk
7mJ6cAYr1DVdMsNa0e80fVLZLqxvYWgnhfpIjDDA/ga8z+HllcaD471HRfEeheG7LxFJp0U
6X2gKYI721Err88B5RkduvIIcYPGB6xQB5befCE614j0G88TeLr7WtI8OzLc6bpc1vEqrKo
wrTSKMy7cLjIHIOc5q7p/w+1/8A4Wpa+OvEPjNdYNlaTWdpYJpqwR26yFSzKwdjuOwAk5yO
OBWz8Rdb1Tw94A1HVdHaKK6iMSm4mheZLSNpFWSdkTlhGjNIQOu30rzH4UfF7UfGHiDQNDf
VbLxDPNp922qy6fb7Us5IbgpDMzZ4EyY+THGARwTQB70a8e/Zt2/8KM08KVIW/v1DKCN3+l
Sc817Ae31ryP8AZ1gltfg5FaTwmGS31XUYmU9iLuQHHJPByOfSgD12iiigAr5t0xcf8FA9b
bn5vDSnlcY4hH49P84r6Sr5/USD9vM75NynwflBtxtHn9PfnJz7+1AEPhe3eD9u7xvI87Si
fw3DIqsCBGN1uu0Z6jKk8cc/WvoavBtF/wCT5fE//YqQ/wDo2KveaACkpaSgBajnWR7eRIp
TFIykLIADsOODg8HFSUHoaAPnr9mIEfs2XYLbiLy/5xjPNav7KX/Jtfh//rtd/wDpRJWX+z
J/ybdef9ft/wDzrT/ZQ3/8M2aDuxjz7vbj089+v45oA9xooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
MbxTf6Tp3hTUrjXbi4t9OMLRTy2ySPIqv8AJlRGC+fm6gZHWvOfDfxS+BPh3w1pvh7SPG2j
R2WnwJawRvLl9qjHzZGSTjJPcnNeh+Mb+40rwH4h1W0YJc2em3FxEx7OkTMD+YFcR8EPAHh
jwn8L9AvtM0yA6nqenwXl5qDpumuJJEDklzk4yxAGcUAemJHayRrJHHGyMMghRyK5JtP8Ee
Ode0/VreWC9v8AwnqMoVoG2vbXAQo8cgxnGGBweDhTyK7TA9K8W+IFzb+Dvj98PPEVjILSb
xLNLoepoo+W8j2gwFgOrJIQA3XDYJxQB7TRQDkUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFea/HpDJ+z541VSoI052+Y4HBB/pXpVeefHG0
+2/AHxvD5qx7dKnm3MP7i78fU7cfjQB2ehsH8OaYw2YNrEfkJK/cHQnqKwPG/irVfDM3hy3
0rR4dSl1rVE0399cGFYNyO/mEhGyAEPHBPAHNbXhtmfwjozsSWayhJJ6k+WK4H42aMfEWhe
G9Hl0DU9Z0+TXLeW+TTiyvDAofdIWUhhglfu8ntQB1/ifwfpviq3tTeT3thfWhZre/026a3
uLcsAGCuP4WwMqQQcDI4FUvA/hzw34XfWdO0fUbrUtTa5WXVLq/ujc3TyMgKCRz2CbdqjAA
PA5NcoP2dfhYyhhp2rjIzzrV4P/atdR4D+HGifDs6zD4fkuBZancJc+RPK8zRMsaof3jks2
doPJ46UAa/i7xRYeDfCWoeJNTWV7ayj3+VCu6SZiQqRoO7MxCgeprxvxt8R9VvNItPCvjT4
IapNqWuyqukWSajG0U8gO7D3EZBt5FX5jx0B5xk16d8T9B1XxL8Or/R9CWL+1pZbeS1klAK
wyJPG4kOePl2lsd8Yrh9Q8C/HLU7/Sr24+JPh3zNLuWuoAuhsAXMTxfN+85G2Rvxx6UATfB
+PTtJ8Q65oWo+Drzwx4veKO9uRfas2qveWpJVHS5YksobcCnG0n3r2WvKvCXhT4kWPxWPiL
xtr2l61aDR3sYJLG1+zeS5njcgoSS2Quc5wNuMc8+geJIdSufCOsW2jSNHqctlNHaOr7Csx
QhCG/h+bHPagDF+JEWuSeA7tvDt3qFpfRzW8rS6civcCBZkMwjVgQzeUHwuOTgVx/hnxPNq
3xWsNP8ABVlqk3hq3sp11u9vbB7SF7jK+WV3xoXnzuD4GNrc8gVLp/hT44tp9kt/8WtKgmi
A80ReHllL4UDDM0ozk5JIA6DHpViw8NfFi1+JegalrHjq113w9BHcJd2tvYCwKO0Z2OQHbz
OcDBPGc470Aeont9a8u+Ay7PhdIny/LrOqD5M7f+P2Xpu5x9ea9Sry/wCBsySfD/UUU5MXi
DVkbkHn7bKfw4IoA9QooooAK8Db/k/FP+xN/wDbg175Xz7cSFP29rVfNVN/hArgqTv/AHzH
APbpnJ9CO9AFnRf+T5fE/wD2KkP/AKNir3mvAdIlMf7dfiKPyZHEnhWIblGVTEkZy3oOMfU
179QAUlLSUALQehopD900AfPn7Mn/ACbbef8AX5f/AM6tfskMrfs6aYFE4K3l0D5pypPmE/
J6LyP+Bbqwv2VCp+AXiXE5k/4m15lSTiP91Hxz+fHrWh+x3/yQD/uK3H8koA+h6KKKACiii
gAooooAKKKKACiiigCO4ggurWW1uYlmgmQxyRuMq6kYII7givk678SfFD9mu9uNFbw7L40+
HryNNpk8bOr6dFuyYWcK20KDwG4OMgjkD6s1CaW30q7ngKiWOF3QsMgMFJGRkZH414H4L/a
m8Aa34RsrjxJPfWmrLCi38cGlzywiUjDBSgf5SemTmgDgLn9t6B4JIrD4cTfbD8say6iCu7
PcCPP5Vc+Evh/4ofFX40WfxZ+JVpc6Xo2kq8mk2UiGJN7DaqxxtztA+YueWIXk9vU7X4y/B
WXUjqi77a64U3kvh+5RzyON/k59DjPQZ7V6V4c8WeGPF2nm+8Ma9Y6xbrgO9rOshjJ6BgOV
PB4ODQBt0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFcN8Yig+BXjovjH9h3g5GefJbH613NcF8Z4/N+A/jlfOMONGum3DHOI2OOfXGPx45
oA6fwx/wAidov/AF4wf+i1rWrJ8Mf8idovGP8AQYP/AEWta1ABRSZGcUoIPSgAoorlte8Sa
lDr9v4Y8NadHfavND9qmluXKW9jASVWSQj5mLMpVUXk7WJKhc0AdTRVXT11BLGNdUnt57vH
7x7eIxoT7KzMQPqatUAHFFcT8SrLxXJ4ah1bwXNcNrWkXcd9HYxyhE1JFOJLaTPBDIzYz0Y
Ka7OJt0SkqUJAJVuo9jQA+vJPgG6N4K8QKshcp4n1QMCSdh+0E49uCDx61630rxz9nv8A5F
LxZ/2Nmp/+jRQB7HRRRQAV89XdyIP2+bGIlR9p8JGIZPXErvx6/dr6Fr5v1WQJ/wAFAtBQx
Rv5nhll3MMlP9ccr6HjH0JoAda3E0X7f99DG5Ec3hpVkAJ5A2kfqBX0dXzfDIp/4KATLGGQ
nwyBJ8+Q54I47cY49s19IUAFJS0lAC0HoaKD0oA+Z/2Sy9t8EfFTOpR4tbuyVZeQRDFwQf5
GtX9kKUz/AAJlmYjMmr3THCheoQ9BwPpSfsoWxtvh54ttJFOYvE95Gys+/okQwWP3vr3q1+
ykAvwe1EKAANevAABjHK0Ae9UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAEVzFHPZzQzNtjkRlY5xgE
YPNZPhTQtH8NeE9M0LQUA02yt0ht23Bi6AcMWH3ieue+av6oFOi3wY4XyJM8Z42mvhr4daj
+1qPAGjReCLWWbw2I9lhLcx2ZPlAkD/WnftHb2AxxigD7xrxz4lafZ+F/iH4B8Z6H9n03VL
3XIdEvFjj2/2jBcZDLJjG4pgupOcHNeR/av23f3P7i1/esF+5p/yZA5b0Azz9DXWfDz4T/F
nV/iTp/jj42eJY9QXRy1xp2mQyq6JO2RuKqoRdowRjJJxzxyAfSYzjmiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigArhPjIjP8CfHKoMn+xb
s4z6RMTXd1xHxf8A+SGeOv8AsBXv/oh6AN3wlNDc+B9BuLeRZYZdPt3R16MpjUgitqsXwk7
S+BtAkaJomfT7dijDBXMa8EVtUAfLngrTfGXx9PiLxZqXxO1vw1pdvqUtlp2k6FOIDbBOhm
IHzkhhx35OQMAdr8CvGPivUtV8aeA/GGpf25e+Er8WqawsYT7TGxYAPjjeNh9+eckZNjXPg
DYT+KNR8QeDPGmveB59WJfUYdIm2xXLkk79p+63J6cc8Ac57nwD8PfDvw58PHR9BhkZpXM1
1eXDb7i8lPWSV/4m5+goA62uP1s6joXi0eJLTSrrVrG6tEs72K0w01v5bO6SrGcGQHzGVgv
zfdIB5rsD0rgtGvNf8dWK6/Ya5NoGivM4so7aCKSa7iVyvmyNKrBVfaSqqAdpBLHOAAaWte
JdR8O3A1HUtPik8NsyLJeQyETWe7A3yxsBmPceSpyoxlSMkdWDkV574x1C88TaNeeDvDWnX
M82qRm0u76e2eK2s4Hysrl3A3vs3BVTJ3FScDJrvoI1it0iTO1FCjJ5wOBQA9ulcR8OLTxN
Y6fr1r4oWczLrt89nLNP5vnWryb4mXnKqA20Kemz0xXcVxXhK48Ry+N/HUGspdjT4dRg/ss
zR7YzCbWLd5Zx8w8zfn0NAHanHevIfgHHJD4c8YxTNukTxbqYY88nzB68166RkV5d8F4o4L
Px3DCgjjTxhqYVV6Ab1oA9SooooAK+btbjdf8AgoD4ZlIwj+HJApz1wJ819I18++I7eOP9u
jwTOqoHl8PXAYj7xx52M/nQBJeIF/bu0tuPm8IseFA/5bOOfXpXv1eB3yqv7d+lFVALeEXJ
I7nz3Fe+UAFJS0lAC0UUUAeBfsuyq/hTxwuQsg8WXrNHuBZciPGcfQ/kad+ylk/CHVBvBH9
vXmAB93lab+y+qDwz47YBtx8W3oOQcYwmP61Q/ZFmhk+G/ieKO2WJ4vENwHkByZSUjIJ9MA
4/CgD6KRNhb5i245we3HanUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFACOqujI6hlYYIIyCK8d+J/x68
B/B1IdDkhfUNUWEGHStPCKIEAAQOekYI6DBOB0xivYJZEiheWTIRFLNgZ4HsK+f/gZ8L/DW
p6B/wtPxRY22veJvE08uom5u41kW2RnbaqKcqpxyTjIzt4xigDz2z/bczceZqPw2lSxJ4kg
1DcwXOCcGMAn8Rz3r6L+G3xV8JfFLQBqfhq9/fRgfarCYgXFqT03qCeDg4YZB+uRXZfYbIw
+SbODyh/B5Yx1z0x6814V4x8B6N8O/ix4K+Ifgmyi0eTUtZj0fV7O3JSG8jucqH2D5QVYZw
AATg9RQB77RQM45ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAK4n4vc/A7xz/2A73/ANEPXbVy/wARIzN8LPFcSxwyF9JugEnOEP7lvvcHj8D
QA34bSvP8I/B08pJeTRbN2JJOSYEJ6811Vch8LSD8GfBBGcf2FY9ev/HuldfQAUUUUAB6Vw
3hXR/EHhGc+GYbWK+8NGSaSxvElCy2CMxcQSRt99QWKoyn7oAIGMnuar3txLa2ck8NpNeOg
yIYNu9/YbiB+ZFAHK6TrWs6V4qt/CXii4hvpr2CS50/UYYxD9oWMr5kUkeTtkXerbl+VgTw
Cpz2VcZp2ma3rXja08Wa3ZLpVtYWcltY6e0iyTh5WUyySshKD5Y4wqqWx8xJ5AHZ0AITgZr
i/Buta3rPifxsuobzpun6sLLTt0Pl/ItvEZMcAsPMZ/mOQexwK7RuRxUNrFLFbRpcTm4mUY
aUqF3e+BwKAJ68t+DikN8QnOMN4x1HHPoUFepV5X8G2Bm+Iq7slfGOo8Z6cp+X6UAeqUUUU
AFeCeJ1Uftu+AiAMnw/d5OOT/ra97rwXxR/ye54C/7F+7/9q0AJqH/J92kf9ig//o9697rw
TUP+T7tI/wCxQf8A9HvXvdABSUtJQAtFFFAHzp+y/FLbXnxRs5Jll8nxNMMxyb0zzkqeh6d
aq/sgxTJ4J8Z73YD/AISOZfLK42kRx5Prk5AwfT61ofs12qWOufFmzjUKsPiiZAA+/ABbvg
Z/Kpv2Zmf7H8SlkXLf8Jje5cfdJwmcd/8A9dAHv9FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA2RFki
aN87WBU4OOD7ivhHwF8G/2gdX8Jfa/C3jmbwxoFzO8lpZz6ncwsUDuAwRFO0Hr1G7INfeFG
BQB8b/8ACgf2nP8Aosv/AJW77/4iqJ+FXxs8IePfAes+OvG0vifRI/EdmJIY9QubryX3/LI
UkUDA5G4dM19rUUAAORmiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigArmPiHCLj4XeKoDM0Ak0m6UyLnKfuW5GOa6esPxgjy+A/EEcSM8jad
cKqqMkkxNgAetAGZ8LTn4M+CTjGdCseP+3dK6+vGPhx8VvAem/C3wdo99rbW9/baVa2c0El
nOGiljhVXVvk4AKkZPBxwTWy/wAfPhTG7o3iWbKEBsaXeEDPA5EWOcjHrkUAenUV5ofjv8L
xuzrt4NpAOdHveM9M/uamj+Nnw5lEjR6rqDiNd7kaLffKuQMn9z6kfnQB6LRXAQfGLwFcxi
SC+1OVSdoK6JfHJyBj/U+rL+YqWL4seC5liaGfVnEwzGRod98w46fuf9pfzFAHdUVxEfxV8
GyyNHHLq7Oj+WwGhX2Q3p/qetQXXxb8IWsXm+Vr06CUxOYdAvm8sgZJb9zwABk0Ad9RXm3/
AAufwwZCkWheLpsDOY/DV6R/6Kpf+Fx+Hv8AoW/Gf/hMX3/xugD0ivJ/gwE+2fEkrCqufGN
/ukGcyfcxn6DjitD/AIXH4e/6Fvxn/wCExff/ABusn4GpqUkXjzVr3SNR0u21XxPdXtlHqN
u9vI8LqmG8t+VBIPbmgD16iiigArwHxbMkP7bnw+35/eaDdIMDPP72vfq+a/iP/wAnw/Cn/
sHz/wDoNxQBb8RTCH9vbwakc8qPP4cmjlRVG1lH2hgCc9Mrnp1Ufh9E184+Jkx+3z4HlZQR
J4fmVcOMghbnOR1xg+36V9HUAFJS0lAC0UUUAeB/s9xxw+L/AIwxRIsaL4snCqowAMt0FUP
2ZJZG1L4qwEDy08VTup75JYH/ANBFS/s+vcn4nfGqJlb7MviZ2RtpwXMku4Z6dAvHXn3FUv
2X/wDkZvi7/wBjI/8A6HLQB9J0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXAfC74l6b8R/DklyGtr
TWrOeW3v9NScSPbMkhUH1KkAENjHJHau/r5dfwH8HvAfw+svHmgfENtC1S1e4kt/EltLvbU
H81t0L2/3Z0DDbsAB+XqOtAH1FkZxnmvIPiH8ZtL8P8AjLw34H8NahY6h4m1XV7azntyfMW
0gZwJC5U/K5BAUHnnOMCvmDWv2hfiv8V10/wnoc1j4TgupFtbnU4ZWto5HI/jmYnyVOCQoO
45xluh9Z8J/so6R4Z0zRtdu/E3m+LbTUrXUGvif9GAWRWeFVb724Zw7ck44HIoA+pQciikX
pS0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAUoNX0m61GfTbXVLSe9t
/wDXW0c6tJF/vKDkfjV3Irzzx38NvAGsaDr2p6p4ctIL2S2mml1SytVF6jCP/WI6jczjYpA
zzgCuO/Z+e4MfiAG8vZrKYWdzbLdfbiNrxE70N2M4bAJCswBz82CAAD3SiiigAooooAKKKK
AEx7mjb/tGlooATb/tGloooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAr5r+Ixz+3B8Kf8AsHz/A
PoNxX0pXzr8SPsv/DY3wg2bvtf2a88zpjZ5cmz9d9AFjxZaqn7b/wAOLwMC02i3iEbACNsc
3fqfvdD0/E19BV4L4xRV/bT+GbDOTpF+DyccRydq96oAKSlpKAFooooA+bv2eCf+Fz/HMZO
Brw4/7a3NaP7P9tDZ/Ef4z2sChI08SHCjjHMlQfAiyfT/AI5/HG3eQSE6xDNlRjh2ncD8N2
Pwqz8BYIofib8aVjTaB4kIBPJxmQ4zQB79RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFfE/w9/ZrXx
74r1XxR4s1N4/C0Gr3sNlpsDFZJlS5cEE4xHGSG4Xk9sda+2K+S9N/a407wpqmseGfG2iap
f3mnaleQLeWoiG+MTt5alDsxhMDPfGe9AH0rY+DPCeneFD4Vs/DmmxaGy7HsPsymGQcfeUj
5jwMk5JxXz78TfhfrXgiLQ5vBPiDUD4Ll1/Tzf+HLhjPDb/6QmxoScsiB8ZQHGSD2xVab9t
vwSsoFv4P1uSPByzvChznjjce3PX296y7v9r9PE+o6NoHhTw/d6Re3+qWkD3Vy8coELTKHU
Ljqw4z2ye+DQB9fCigDAooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
898V/EfwTAmu+ErrxFpdprS20kAtdWZoIGkeIlEZ2CqQQQTtbODXC/s56jDPB4k0+x06ytr
G3ktnV9MtriC181kbzEUSSSJvXCZMRKEFSCc5rvPHfjHTLEah4XvbLWYZLjTmkGqW2ky3lt
aFxIisxRW5BXOMenrXAfs8i/t73xDZ3/i/QfEsogtHeTTLcQTRt+8GJVEMZHyhQN+5jhjxn
FAHv9FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXz/8AE2SM/taf
BmNRiRU1Bj8p6GI456HoeO341765kBTZjGfmz6e1eDfE/wD5Ot+Cw9tS/wDRIoAk8Zf8nof
DH/sE3/8A6Lkr3ivBvGRA/bQ+GOT/AMwm/wD/AEXJXvNABSUtJQAtFFFAHgvwc/5OB+N//Y
Rsv/QJaZ8CYk/4Wt8a5ud58R7fvHGAZO3Tv1p/wc/5OB+N/wD2EbL/ANAlpvwJdB8U/jWm7
5h4jJx7ZkoA98orxf4n/tE+Efhl4nTw5d6fqOq6gkSz3S2aDZaRsQFLs3qDnAz26ZFewWV3
b3+n299aTLPbXMazRSr0dGAKkfUEUAWKKKKACiiigAooooAKKKKAEZlRCzEKoGSScACuL8K
/DvwZ4fsb1LHTrTUHvb2e9nuriGKWWSSVy5BYLyF3YGegArspoYriCSCeJJYZFKPG6hldSM
EEHqCK+Rv2e/hr4b8T+L/H3i/UdMjGnWmuTWen6SBJFFasrbyxjzjO1kUA5xhvagD6hbw/4
Utrcs+iaVBDGOrWsaqo/LArD1fwV4F8aaPFBBBYbLe7t7yK501Yt8ckbrKmGAPBGM+qt75r
44+Mus6v8VP2rbX4eNqE/wDYVtqMGlR28TlFUZXz3x0L538+irXtnxa0fQ/gnp3hXxv8PLG
10Ca11WOxubC3zHHqsEikMkuD87KFyGIJHJoA+kh05ooHvRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBBeSvb2M9xHE0zxRs6xqeXIGcD61wPw9+Ifhvx9qurNpWl
yWmr2EVvHqDSwbWUsGIiLkBiUYOMEDGcjhs1Y8T/EnwJZT6x4TvPFWi2uuJbMhs9TuPIj3P
HlFdjgYIZc4OcGvM/wBnNbA674rnsNPsIDNBYmeTT4btIxMBIJIi08jq7I38UZIKspzyAAD
6JooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK+fPi0yp+1P8FSyu
w8y+GE68ooz9PX2zX0HXzh8agh/ad+CQd2Qfa7g5UgHO6PA5PQnA/HvQAvxOlMP7ZPwkIGS
1tcJ27hx3Br6Or5z+Kccsf7X3wfuQrbJI7mMMU+UkK2QCe/zD6ZHrX0ZQAUlLSUALRRRQB4
L8HP+Tgfjf8A9hGy/wDQJaz/AIE6gW+OHxu0kx4C62LgPzzl5VI9Ow/yKtfB25jX9o342Wh
3eY97aSDjjAVwef8AgQrN+AzMf2g/jnHn5Rq0Z6d/NnoA579onwzB4e+Kul+OtRZP+EX8UW
h8Na2dhzbhh8k5PfbhHHvAB3rU+FXxNvPhbNY/B/4t20mlSWjm30fW2U/ZL2DcfLzJ0A5wG
6AYDYIr2b4p/Dix+KXgWXwtqGp3emxNMlws1tgncmcBlPDLznHHIHPFeNa/8Pvj7JDdeFtY
bwx8UfDU8KvFLrkItJLeQcYXyyGV8ZwwY/UdCAfScepafLMkEd9bPM43LGsqlmGM5AzzxzV
uvg3Uf2YviNfWqw6f4C0DQ7gzKn2yHW55XjTu2HcjbjjpnjgV9xaFp76T4c0zSpbyS9eytY
rdrmX70xRQpc+5xn8aANCiigkDrQAUUZGcZ5FFABRRRQAV40vg/wAffDvxN4n1L4cado2t6
T4iuv7QfTb65e0ezuiMO6MFZXRsAkHaeMCvZaKAPlz4R/s/+J/DfxE1P4qePJLO719nuLqz
02ylyvny7izO5AUfeIAGR82SeMVV+K3gP40fFHxj4d1PUfBlra+GtFnSU6PDrMbT3HzgyMX
ICBiowOw555r6tooAr2E1xc6db3F3ZvZXEsavJbO6u0LEZKEqSCR0yCRViiigAooooAKKK5
nxP4E8MeMZLSXxBZTTy2QcW8kN3NbtFvxuwYnX+6OvpQB01FfN2j6vrXh/46WXgnTfiNcan
pcGqPHPZ6nqUUjiFrbcIP3yec8qyYI2swKkZKkV9I0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAeR+P9K02y+Jel+MPEnh2+1rQYdOex/0KB7oWs7SAl5rdOXQpxuwwGMEcg1Y+Hsvh+Xx
94hk8FeH2sPD8lpbNJdJpX2GGW63ybgm5EaT5CuTyFOMHk1Q8S/tHfDvwn4/u/CGsPqCtYl
Eu9RhtvNtbaRhkI7KS2cdcKcHI7HHaW/xQ+G9zbRXEXj/w6Y5VDKTqcKnB9iwI/GgDr6Ko6
ZrOka1ai70bVbPUrcnAltJ1lTP1UkVdJCjLEADuaAMAeNfCp8bN4K/t20HiFY/O/s9nxKVx
uyAevBzgc4yexroK8C1m+1ab9r3SbCzvbePSYbaJrw3sCuRN5M5jjtneP5HZSxba3zLu7qw
r3wdODmgBaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAr5v8Ajh5P/DSXwR5fzv
t8vGBt274vxzmvpCvnL44Qr/w0Z8EbjzRu/tGVPLwem6I5zQBd+LIuP+Gn/gqWaM23nXwRQ
DvD+Wu4k9MY24+hr6ArwD4tPL/w098FEMaiITXxV9/JYxrkbewAA575PpXv9ABSUtJQAtFF
FAHzt8IDP/w1B8aQJiIPtFtmPeOWw2G29TgZGe2feqnwFI/4aI+OYzydUj4/7az1ofB+W3H
7SfxrgMzC4a8tHWPJwUAcE46ZyQPXms/4Cqp/aJ+ObFRuGqRgHHI/ez0AfSlFFFAHz1+1P8
Q/GXw+8G6Hc+Eb86e99ePDPcCBZCoCblALAhTnPucfWu4+A/izX/GvwT0DxB4lbzdSnWVJJ
9gXzwkjIHwAACQOccZBr0e5tLW8hMN3bRXERIJSVAwz9DToYIbeFYbeJIo0GFRFChR6ACgC
SvIvif47sZtE1rw54c1zxHZeIdOIaWbRNGmu2tyqh8OSgQqVYE4YHB4Neu0UAeBfs7+PP7S
0258HarruqazfQRLqVhqGqweTJfWsh+YoN7lgj5BJYn5wMADA99r5f8USXPww/aEPi/X/AB
BpNloFyd9tF54tJWt2AWZDBBAz3BQhWBdgOAeuSPpu3uIbq3juLeRZYZFDo6EEMpGQQR1GK
AJaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigArM1TxFoGhtbrrWt2GmG6cpALy5SHzWAyQu4jJx6Vp1
zfjLVPCmheHzrHjCGBtNikSJpJrX7QELsFHyhScZIyQOnJ4FAHiskx0X9py3u4rIW6eINTE
SvHrM0gukFqP3xtvLaMrlAoYMGU9SARj6Or5Y0e1jb9oKy8SeDtU8DXXho38cFvb6HdxQXI
ikh2uJUR0D7SqnBVySV4wDt+p6ACs7W7TVL/Rbm00bVzo99IuIr0QLP5Jz12Nw3HGD61o0U
AeHeOvGfxU+Gcf2i5n8P+I9Olikkhubi0ns5DMvK2wERkVpHGSuQgYgr1wK9l0q8bUNGsr9
4zE1zAkxQggoWUHGCAeM9wDXgP7RMOkT+JPDct/rUllLY2V3dtamyvpormJTGWYyWrhotpA
+bBxvBPHB970V4pfD+nyW7s8L20bIzMzEqVGCS/zHju3PrzQBfooooAKKKKACiisvxBda1Z
6FcXHh7TINU1Ndvk2txc/Z0kywBzJtbbgZPQ9MUAalcN8UtR+Iul+CZ7z4aaVYanrCZLQ3Z
bds2nmJQQHcHGFJAPv0PiHxp8c/FbTtT0B9Mgv/AAnqIla2MEF7BeW10jEZnVF/euE4GGjG
Nwxz1+obUyvaQm4ZXm2LvIQqC2OcA8jnsaAPj74U+Lovg14PvtO+KHw28VW0ut3T3Wp6zcW
QuLeUnIw/cADnB3ElmNej+MdL/Zw8K/DqL4h3XgjRNQ0m+KG0NjZoz3TPkgIpKgdDkHGMH0
xXv00MdxbyQTIskUilHVhkMCMEGvENA/Za+Feha7FqslvqWqi2mM9raX13vgtju3AKigZAP
Zs575oA83+E/hnxBb/tH2HivQfhVq3w/wDB97YTxzwSysUmOGKtIh/1eWCYTGAQCOtfQuu3
fgfx/ba78NrjxDazXjxeTe2NtcoLmNeGOFOSO3OOM9jV3x83h+38D6lqfig3I0rT4mu5vss
8kMmEBOA0bK34Zx614D4d+HGvv8Uta1ibQtbOiPoknlG6vUe6lkKRMttBeRsZBtbI3mQbss
OgOQBmifDqw+HH7U3hTT7G78QX1pNazfZHvbyO5SOPypiybTHujRWxg7vvOPXn6pGMcV8r+
GNLvT8cPC2vaxpt/Ep2afEl6k0ss8iWzu0kYuIvNSGIuFMjyZZgeoPH1OMY4oAWiiigAorj
dZ+IVloGs3llqnhvxGljaRiSTVodNee0xt3HDR7n47nbgYqTwl8SvBHjm7uLTwrr8WpXFtD
HcSxrG6NGj52khlHXHTr09RQB11FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAMYybwFUbccnPO
fpXgHxwWL/AIXn8EW8r99/bEo3/N93MXHp19819BV4L8cSF+MHwSLEAf29J1+kVACfFpV/4
aX+CTbRk3GoAnHJ/dpXvdfPnxnlnh/aM+B720aSOb67QhyQArCIMfqFJI9wK+g6ACkpaSgB
aKKKAPn/AODyw/8ADRnxskMeZhe2gD+i7XyPzx+VUvgXAkP7Qnxx/wBISSRtUhJROQAXmYc
9M84I7EGp/g+B/wANM/GtvIyRc2o87b04b5c+/XHtVT4EmM/tFfHPygQv9pw5z6+ZPn9c0A
fSNFFFABRRRQB8w/EPxX8Ypv2l5PA3gfxRaaWq6SL/AE+yvbdDDfNt+dCxXOflcg5wNnbnH
pXwg+K0/wARtB1W01TSBpHizQJzaanpzN8qychWB5IUlWHfBU9RgmD4s/CnUPF+q6N408Ga
rFofjfQW3Wd5IpMdxHyfIlxztyTzg8MwwQ3HmHw78KfHbQv2gb7xZf8Ag+w0nRNfdF12O3v
opIZXCHNxGC5cHeS23n75H0AOk+JHhz4jeJfBl9r/AIl0jw/pdxp1rMYP7IS6vtRt4nUpKs
brJCGyvJHII4IPfov2ePGtr4n+HMeiRWeo28vh5Us915ZfZhJD83kFQCR/q1AIySOpJzmu2
8VeFdY8Q6hpc+n+M9W8PW1t5ou4tOKA3asuF5dWClWwc4PGR6EcxaW3w98HePopdZ+Jd6/i
G2s/K8nXdc4aKUjny3KpksgPygcgUAeq0UAiigAooooAKKKKACiiigAooooAKxtd8UeGvDj
WaeItbsNK+2OyW5vZ1iWRlGSAWIGQK2aqX+mabqkIh1PT7a9jGcJcRLIBkYPDA9QSPxoA8f
k+IHwV134rWfhk6dHeeJ9OvYhYXVvYb8yMu/dHNHn5FUjcSQvI6849rr5Vm0PRtO/a8spvD
tpBBd2t5GkstpFHaWMEMlthrWTAUyXXBkUBmyrDK8HH1VQAVQ1fS4dZ0i60ye4uraO4TYZb
SdoZU7hkdSCpB7ir9RXFvFd2k1rOu6KZDG4BIypGDyKAPlb49+FL/TrHQrS21Hxtr2lzCSW
S8WSK7SzjWPEgdyiyBHiMhbMoDBec9vpbwtJay+DdFlsiTavYwNCWi8olPLXb8mTt4xxk46
V57efC3wd4c0mDSfD/AI11zwSRE0dutvrj7SB/0ynZlIBOflA64yM16bpFrLZaJY2U90buW
3gjie4IwZmVQC+PfGfxoAu0UUUAFGRRXI+IdJ8dz6wNQ8NeLrCwtkjCjTb3SxPFK+TktIrq
4yOOOnoaAOuqtfC7awnFg0aXZjYQtKCUD4O0sByRnGa8m+H/AMT/ABhrfjv/AIQ3xf4c0yx
vkspbiWXTriWQQyxyKhikR0GwkEspDMGHQnnHsXagD5y+IPw+8W+MtHguvH3ww0LxVqdjaG
KO70LXZrO4UkZbZHJFtPP3QS3J4HJr3/Rww0Sx3QzQH7PH+7nYtInyj5WJ6sOhPrXjvxn+I
3inwb4z8J6X4evre3h1KO4a5SW0iuGbaUClUaaNnIyfkU5PbJ4r2iykmlsYJLjaZmjUuVQo
CSOcKeR9DyKALFHaisjxPo48ReEdY8P/AG6Sw/tKzltPtMX3od6Fd46cjOaAPGfiL8ffgpL
ba14E8Qaxd30EyfZLt9MhMsY3dQJB8pI79ehHPSvTNC+G/gbQtWtdc0DQINNuYYysX2Vnii
wy4J8oEJkjvtzXzZq/7J3i6DwkfCvhD4gadeaDdXcd5cQ39kInEqAqHWRAzNhSRtJA6+tfY
EEZito4iclFC59cDFAElFFFABRRRQBU1IMdKu1SFJ2MLgRSKWVztPykDkg9MCvnz9m+y1j7
Xqep6/pcmnaglhb2YtruO9imtoQ7tFEiz5XyQG+XaxIxggV6z4n1Lxxaz6glh4U0/VNEEAA
kGr/ZLo5B8wgNHsXA6EuPXIrx39nKBLnxdr+oW9zdGzgsILWPzNV+3C6YyOzXDkTSKrnAB2
gKcMwChttAH0vRRRQAUUUyWaKCJ5p5UijQFmdzgKB3JPSgB9FNR0kRXjYOjDIZTkEU6gAoo
ooAMjOKKhgt1gMhEsshkcv+8cttz2HoPQVNQAUUUUAFfOn7Rd09n8SfgtPGyqw8Q7QWTeOX
hHT8a+i6+a/2mf8Akfvgv/2Ma/8Ao2CgB/x7Kj9oH4F7l3D+15OM45823xX0jXzl8eVt/wD
hfvwNeZ2LDV5AI1GCf3kGDnpgHGR3B7V9G0AFJS0lAC0UUUAfPvwfiuj+0j8bJluALVby0V
occs5VyGz7AMPxqt8Coj/wvz44XJYuTq8ceQoC8PNxnrkZwePxNL8ILq4X9qH40WQA+zPPb
SsdvO4BgOfox4qL4FtI/wC0X8cmlXDf2lAB8oXgPOB09sc9+tAH0fRRRQAUUUUAFfBnjTWv
ir4X/a+uSp1vXEhvm1Gx0dL6REurQ5ISNc4IAyNoB5U8HmvvOvPfid8I/CfxT0+1i8QJPBe
WJZrO+tH2TQFh645GQDj1AoAs/DT4neG/ih4cOqaFK8NzbkR3unz4Wezk/uuPTg4bocHuCB
xf7QXhyFvD1n4++0JZDw4sj3k0EMX2yS3cY2QSSI6o28qeV7nkZOeF+Bvwi+KXw9+Nup6t4
qNvdaTdadJbPqFvOpF06vH5bOvD7iASSRnrknOT7F8TX8Q6fpp1mHxfpPh/wvaW0r6sdQ03
7YzjjaEUsAc5K4OecYBzigCj8CvHbeOPhrbtqGoR3euaW32PUNr723D7jscAEsmCSOM7h1B
r1Ovmj4NeMLWxvrjUL3WdOtdL129WDTNF0fR4on+dgFubtoVPlu3dGb5Q3PUAfS9ABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAVx/wASNW/sXwTJqB8XReElS5tw2qTWwuEjBlUFWQ8YYfLnjG7OR1rsK
8w+IPxm+F/gbWbfw/4x1DdqDBLpLRLN7gphso/CkA5XI78ZoA8r0Rtd8X+Podfur/wVr9jp
uv29tJdWOp3Fkbx12bLk2wlaGWRVIVcktmPAzgCvqOvCdF8Ufs5/E3xbpk2mLoz+J4LpLq2
82yNpdmaNtw5ZVLkFM7cmvdqACiis/W9VGiaHeaqdPvdRFrGZDbWEXmzy47ImRuPtQB87/t
Q2Vrc614Iu5L7Q4GsmupJYtSmtUkmiKqCI1uVKP3+UkZOBwSCPobQJYZvDOlzW2zyXtYmTY
FC7SgxgISoGP7pI9CRXzX8ePGcOstoNlD4W1HSpLhLi3m1TV7SSyFsrqp8oyPBLEyPjkYOC
inKkZr6N8KQtb+CtEgYEGOxgQgzCY8RqP9YMB/8AeHXrQBxHir44eEvB/wARrTwPrFlrAvb
loQLiKz3W6iU4Vi+clQ2ASAcE+xr1DrXzX8Un8Ral8ZpvD9lrDWZeLT5bCK512TT45NspaZ
Yodnl3LHCblLgjC8YJz9Jr0oAWkPb60tch4i8KWGs+ILfUZPEetaXqBgNtBHYao9uj7W358
r7rsO5KnjqMCgDxL4FXGmQ/E/VbOw1G51CK6S/urd3gv7ZET7VhsLIzQSjd8ocEMNuDk5x9
ODpXyj8GBqFt+0Lqtp4p03xPY60ba7eFNWVXhdTKm+SNo1jj3NhSzBCGwMEY5+o9SluodJu
prGHz7pIXaGLOPMcKSq57ZOBQB8//ABgeUePtH8N2NxqWqQ3drfXd9bWdvZajcw8xFcxXSs
fJAZv3a7cg8dDX0Dp+3+zrbZGY18pMIyhSowOCBwPp2r5J17UNe8Y2FteajrOnaHf6Xprv4
n8TrBLpqqkuM6QOvmSfKMnBIwpUZ4b6R0fxT4Z0rwB4Z1HUdSg0Sxv7O2W0XU7hYmJaIFYy
Xxl8de/BoA6+vCv2mfC3jXxV4I0e38KWFxq1la6gtxqml2s3lS3cIGQAepAOeBzkggHHHrG
neMvCOsX0djpHijSNQupAWSG2vY5HYAAkhVJJwCD+NbtAHh37NXhHxl4Q+Hup2Xi2xuNMSb
UpJ9P064ufOa1gKj5cgnGWzx65JAzXuNHSkPQ4oAWivE/EPxa8YeF/G13Yy+CZ9Y0KF53e8
jtbiya1hijaR3LyqYZhtXhlddxIUDJr2HTNRtdX0ez1WyZntb2FLiFmUqSjqGUkHkcEcUAW
6KKKAON8XW3xHk1Syn8F3Hh97BYZEvLLWVkxOxZdpV4wSuF39QRz93uPOvhR8PLjwN8R9RV
Ph5B4dtJNNKm/sdZe8triQyqxVUdFdD1+9nAUAY5z6Lruo/EKz1S7Gi+GtL1TSxEPJc6mbe
537W3fK0ZTAO0DLDrzXB/BHxP8QfEJI8e31w1w9gl1FG1rarBcK7nbNDLC+WXaMbSox1zQB
7dRRRQAVT1PS9O1rSrnStWsor2xukMc1vMu5JFPUEHrVyq99e2um6dc6hezCG1to2mlkbOE
RRkk49AKAPmr43+GfCHw7h0vVPDJ1Lw/fagl1ZQWGhz3VqtxK4UiQGAMFaPk7ShDgkcbQR7
94Kku5fh/4ekv7hri7bT4DNMwcGR/LXcx8wB8k5PzAH1Ga8J+NXi3wh430HRm8P3/AIX8QR
W7Tyu9xLcST2cnl/umSO2kSVdxVl37W2nacYyR7t4JuLm7+H3h65vLee3uZdOt3liuN3mI5
jXcG3ktkHOdxJ9aAN+iiigAooooAKKKKACvm/8AaWcJ46+DJGBJ/wAJImCVzx5kIPt3Hb8u
/wBIV87/ALStnv8AEfwh1DcB5Piq3h29zvdDn/yH+tAC/HuO3Pxo+CEpB+0DXiqnnG0vDn2
6gV9D14N8eP8AkpPwW/7GdP5pXvNABSUtJQAtFFB6UAfNnwhP/GWvxlx6w/zq98Gkgj/aU+
N625BT7ZZscDHzESlv/HiarfCgMP2uPjEGUg7bc846cen/AOv1q38H4Fj/AGmvjcBCsH+k2
TbI2+U7lkbceB8x6n0JPXrQB9B0UUUAFFFFABUN0s7Wsq2zKs5QiNnBKhscE47ZqaigD4B+
AvjLxn4V/acbwn4r1a9kOp3M9jfQ3s7lTPgsjgMcbiygA9w+O4r7w1TSdM1zTm07WdPt9Qs
3Ks9vcxCRGKsGUlTxwQCPcV8l/tCfDWDSPinL8WNb8M3HiTwhc20cepRWF00FzZTKFRZgR1
GAo7jls44Nc98VPAemeEfgNo/xK8CeMPGNjHqBtpI7K71QsqRzJuA+XGCoGOpoA+4gFUYAA
HpS14d8eviD4r+H/wAGdE17wtdRR6ldXltbSTTwiYbWidicHjJKjk+p703wN8UfHFh8UY/h
Z8WtN0221q7tTc6ZqemlvIvgMllw3RsK3QDlSMDjIB7nRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAV5D8Yv
hjp3iT7H4+svEX/CKeJPDET3NvrBjEkaxqC5WVT1QcnvjJ4OcV69XnPxo8B658SfhnceE9C
1mLSZrmeN5pZt2ySJSSUO3nk7T+FAHyv4g1a/8bfssXvxL8cCyt/FNhrCDQNWgtktZ7tVeM
MRtwW+bzG6cFPavtzQLi4u/DemXd5/x8zWkUkv++UBP6k14b8N/2XvDXhU6bqXjG/m8W6rY
piCG5YmytDuJ/dxHr/wLjPOAen0IAB0oAKKKa4LRsoOCQQKAPmz9q+6sLHSPDd3qT+IrSJX
uVjvNJmCxK5RcRzJuUsGIGMMpwGwa9r+HF7PqHwr8K393fT31xc6XbSyXNwuySZjEpLsMnB
PU8mvnO5+DPjW2OnvrHw9s9asVhddTg0LxNNby6hIG3Q3EiyhVaWMl2GGwSx6YAr3HStD8Y
6v8JvCdofFOo+FtahtLdr+dbeGed2EWHjcSqyg7sEkDqvvQB458T9AsL79p+y8Tatc3r6do
MNjJJHb3cETwSPIwjZIpcmYFsbtgBGOMnGPqdfu18jfFBfEXh74laRp2tfEW01OWN7W4sL7
UH022uLJjMN+9FgE5Q7RgxEZ5B4zX1yv3aAFrmvFfgXwv42SyTxNpxvRYyNLbYnkiMTsu0s
CjA5x054rpa5XxJ4r1HQL5IoPBWu69bGPzXuNLWFxGd2Nu15FZjjngHigDA8F+GdEj1GHX/
CnjnWtW0e3NxaNYXWpSXtusgYKcGQllZChGCT94+ua9JHSvk/4HyahbfHLV7aLRrSztbw39
3Lc3trPZX0++csAImG0hG+U9cZPzHAFfWA6CgDzT4kfFT4VeEbWXTPG+rWF0+9El0vy1upR
uXcrNDyQuOckY5HqK8JvNQ0H9pH9o2y8Px6pdah8PNDsPtqRQQvDHPONoZWLKCud+PXCkDG
c16N+078PtA134U6n4we2S31/QIlubW+RfnKq4zG395Tk4z0OPcHN8UfGuaw+AfhTUfCENn
N4w8XJDZ21vDtzDcOm2SXYvdW4APcrnpigDmPGngrwLoH7SXwv8PfDfw3DZa5Ff/wBpap9h
kYeVahh98E4AwHOOOOMfMK+tK8y+FPwksfh1bXup3+oSa94s1ZvN1PWLkZeViclEzyqZ9+S
MnsB6bQAVzHijx74R8GXFnB4o1uHSjehjA06ttfaRuywBAxuHUjr9a6eoLyA3NhcW6zvbtL
GyCWPBZMjG4ZBGR15BHtQB8reDtQ03WP2opdY8PawT4e/ti6V9Sk1FnGoXTW7D7GsSyFTGM
vJG5UAhGUE4FfWA6cV8reDrJtC+PunaZq99c3zwaveWUN5qGgWCyu4tjIqi4jcSRqytvX92
N3bqwH1SMY4oAKKKKAM7W4dWuNFuYtCv7ew1Er+5nubczxof9pAykj8R+PSvm39nZNOfxxc
7L3Sb24ttGxG1oL9diyT7nMKXCLHFEWxxHkEgbcDIrs/jh4q1zwf4k8H6rp2v3GnWg+1faL
aCLz/tODDjdB/y1UAnKhkYAkhs8Gt8GNf8CeIvG2tvonhzU9M1vTbUW0xf7R9iijd/MZIEl
x5O5zu8sqp44BAJIB7zRRRQAUHpxRQeRigD5X+MXiLRfiV4e0230fxPaeC9TieUzw+KNHaK
K4G3AAuJImQY25DKSMOM44FfQPw8lM/wv8MTM9m5fTLclrEYgY+WvMYwPk9OOlZfxD8bP4Q
XSrUeFbnX4tWkkgfbPDBDEFUEiR5mVMsu7apI3FSKk+Gvjfwl4y8LQnwpA+nQ2cUSnS54RB
LaRMuYf3YJARkwUKkqR0PBAAO3ooooAKKKKACiiigArwD9pPK3nwqfJKr4ws8qq5J57frx7
17/AF4D+0urBPhlMtxFB5fi+zO+QjC9ecEjIHU0AJ+0FLLD8QPgzJDAbiRfEyFYw2N3Kd69
/r5v/adlMPiX4RyhFcr4kQ4cZB+aOvpCgApKWkoAWiijtQB85fClrk/tc/GL7UZSwW2C+Zn
OzjbjPbGMe1XPhOVf9qL41yLM2BLYL5YxhjsYE4xnjGPTk+1SfD9Cn7YXxaBkeTNnp5y5yR
mJDj6DoKp/Cwxf8Nb/ABkVoC0pWzKy78bVCjK4754Oe233oA+iaKKKACiiigAooooA4z4q+
HtS8V/CPxP4c0cbtQ1CxeGBfNEYd+oUseADjBzxg14f4R+APizxb4d0S1+OWvSHS9Etxaaf
4dsJVjjQINqySyRn522jHHPuORX1HXyr+2V4X8Q6x4a8L6totpqF5BYXE0dzFaIzqnmBNrs
q89VIBx396APcvib8PLL4ifDG+8GNcGx8xEa1nGT5EsZBjJGeRkYI9Ce9eHWng/48a/8AF/
4b6l4w0GwtYfCLSJca3a3quL2IhQxK53bmAI6DJY/dr039nPUvE2pfAvRv+EstL231C0aS0
Vr1GSSaJGxG+G5xtIXJ67c165QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFeQ/tFP4tsvg5fa94P8TSaB
eaPIt5M8b7DcQgFWjz65YEDuVA7169XmHx88N+I/F3wQ1zw94Vsje6nd+VthEwiLKsqu3JI
B4U8E80AeP+EvF3xv8IeBfD/xAubq6+JXhLVrZZ7uz+y+XqGnZ5ZlxzIow2CcgjH3QQa+h/
AXjvQPiP4OtvFPhuWV7OclGSZNkkMi/eRh6j2JHPBNeOeBPjbB4c0Z/AHxE8NS+DPEGg6KJ
IIridDDfRwxEEow4DHYSByDzgmtD9kvTbuy+AcN9dKqjVtSub6JVAGEJEfb3jagD3umySJF
E8sjhEQFmZjgADqTTq4L4z6lJpPwL8aX0IYyLpU8a7X2lS67NwPtuz+FAHkw/amJu7vXh8P
dTuPh5Bff2f8A8JFBJuwwIy7RbeFIZSASDz6nFe66lZt4r0KxuNB8VXmlW0xS6jvNM8pjcR
FcgZkRxtYEHIAPA5rhfhZ4G0eb9mDQPCGp2UTWWqaQGukQ53mdd5bJH3vnyD2IHoK8x+FcH
i74ceP/AIpeAdG1XUPFkPh3TrebR7C9mOGd03JGMnCfeCnGBxnAoAxPibFrfgT4ia5eXZ8U
aob23tTDeQXEE8l8qFzGnlm1wgSRTv2MCFZTyWxX054C8Wnxt4Ls/ELaTcaU1wXVreY5wVY
qSrYG5TjIOBn0r581zQvibrL6hoyeAtesbjT7eBTPbePJpIyjyu3mLGwUTMMOCHI4VR2FfV
Kn5Ac/nQA6qmo6dZarptxp2oW6z2tyhjljbIDKeo45q3XLeM/D3iHxDpkNt4d8aXfhWeOQu
9xa20c5kGCApEgOBnnjmgDwX4N2NpYfGXVNIitJ9Lh0a61K2srW71O/JkhMoJaKKVDDICQC
drg87iDgMfqMdK+f/C3h7V9F+Lehp48uPFmp615122m3zXq3WlmM22JM/KpickOQm0EAgBm
Ar23VfEGh6DbmbWtXs9OjCNJm5nWP5VGWIyece1ADtd0PS/Emg3mha1ZpeadexmKeByQHU9
sggj6g1xHh34F/Cjwn4gttf8P+Dra01K1JMM7TTSmMkYyA7kA474rAv/2oPg1ZTtDF4km1F
lGSbKxmkXr03bQM8VRl/aq+FltfrZXya9ZSOcp5+luu9MHEgH3ipx6Z56dcAHutFeT6T+0b
8GtYlihh8a21rPIcCK9hltypzjBLqFH516sjh0DqQVPIIOQRQA6ud8W6/qXhzTIL7TfDN/4
jZ7lIZLXT9vmpGQxMgDEA4wOCR1610VYvibQZPEmhyaSmualoqzMpkudMlEU5QHJQOQSueh
IwfQigD500q2t9S/a1t9XbxZp891veZ9H1uwaLUrJTEwWKIiPbtG5SG35I6Z5LfUi/dFeUe
GvhhrHw/vdPtvBWs6amjGdG1Rb3TlN9erliztcoRvf5hjcvY89q5L4pftAax4T8W6v4a8Fe
Ek16bw7Zrfa1c3ErRx2sbbcKoHLHDoSeevTgkAH0LXNeLfHvg/wJZw3fi7xBa6RFOSsXnsd
0pGM7VALNjIzgcZqbwVr0vinwB4f8STwJbzapYQ3jxRsWWNnQMVBPJAzivB/j5a2Wh/HD4X
+PNdsYNS0EXDaRdW10N8aNJnbJsYFeNxbPU+WvpQAniv40/s5eNdRsJtf13VbpdMEvk/ZoL
yBH8zAfJjCsw+QcE4+vbsfh54m/Z4ttXf8A4QLVvDtrql8xiJVzFcXBZgduZcM2TjA556Vz
X7RmjeKns/C2n+HtK1mfwW80ia7Y+GYQLmSMldoAA+6QX46ZPPavH7f4U6lZfsf+JtX1vwk
mnazp1+b7SLi8tRHqENorxlt5UBhwJDhunJ4GKAPuyiua8AawfEHw38N640zzvfabbzvI/V
2MalifxzW/dXVtZWkt3eXEVtbxKWkllcIiD1JPAFAE1FfHPjf9o/Xbr4oa3pPhHx7oHh7Qt
IiAtbi7tGvE1aYYLLvRX2qfmAIwOOvPHr3wE+Ng+Lnh+9Go2trYa9p7gXFtbs21oz92RQ2T
gnIPJxgc80Ac98Rb6H4qaR4ZfS4tbgM8Oo3EGlfNGmpJGPLJaSISopVgrKsisG34IBNdX8C
bHVofCbahqFxpOq29/BaywazZxJHNekRbZFk2xpuWNgUQsN23r0ybjfAbwDb3Yv8AQRrHhz
UVEm280rVZ4pFLkFzhmZOSOflwfTpXZ+DPC1l4K8E6T4W09zJb6bAIVkYYaQ9Wc+7Ekn3Jo
A36KKKACiiigAooooAK+b/2tGePw74ClT7yeJYGBxnB2NX0hXzh+1skzeE/BDIrmJfEkG8j
OBlHxmgBn7USMdc+EzgfKPEkYJz3LR/4GvpKvnj9p60Lz/C6++XEPiq2iOevzkHj2+T+VfQ
9ABSUtJQAtFFFAHgHgUP/AMNm/FbDsE/s+wyuzIJ8qPB3dsc8d8+1Zvwu8z/hsr4u43eX5F
vn0ziPH49f1rQ8DTxr+2j8VLYzASyadYusWOWCxRAnPtuH/fVZvwv/AOTz/i4P+neD+UVAH
0nRRRQAUjdOKWigD5Q8b+I/jN8N/j7pvh7w34mXxdbeJxJc2ek6qqoIQGYmISZGMAEBsjPG
RXpfw7+Pej+Ldbfwp4n0W78HeKYTsex1AgRyuCBiOQ43EnOBjnHGa5n4iPZn9s/4VJcylCL
G624LDLlZNo49SPp61J+1xp9gfgrF4gaELq2lahA9jdqP3kLM2Gwc9DgevIHpQB9DVynxJ1
q68O/CvxTrtkxW6sdLuJ4mU4KuIztIOD0OD+Fbeh3E134c0y6uH3zTWsUkjYxligJP5mptR
0+x1bS7rS9StY7qyu4mhnhkGVkRhhlI9CDQB8LeGl8T2Pwmh+Lnw7+Kd3e+JNNgkufE2kX9
2115v7wYPlkHjbyS34MCK+0fA3iM+L/h/oPicxxxtqdlFcskZJVGZQWUZAOAcivlD4taHpH
w8+OE+n+ENJttF03XvBGpQXcNumyKQiCc8AcBsxRdP617t+zbNPP+zd4QluZ2mYQSoC2PlV
Z5FVeOwCgUAet0V5hpn7QPwc1bVjpdp47sFud5jH2hXgRmBxw7qFPtzz2r0qYGW1lWJ2VmQ
hWUgEHHBB6UAc3468e+Hvh14a/4SLxNNPFp3nJAZIIGmKs2cZC9BxjJ7kDvU/gvxnoPj7wp
beJvDd0biwuCygsu1kZThlYdiD/Svn7WNN+IGlaD5/jbVdb07TJiIJptW8ZaekOTyAVNkVO
cH5fm6H0zXrPwOuEu/hNaXMcgmSW8vGEwuUufN/0mTLeaiIr88ZCqOOBigD0qiiigAooooA
KKKKAOV8XfDrwR48W2Hi7w3aasbXPkvMCHjz1AZSDg4HGccV5/q/xN8FfBi/07wFZ+HpDpq
bI7e20e5iuZ4XlYsFa2ZxKNzONpG7dk9MV7JcXVtaRiS6uI4EJ2hpHCgn0ya+aviPr+qQ/t
FaRoGma7eXDz6hpjfZlggFpYjdmSOWSSIkPIi7kKPknK46GgD6M0bWNO1/RrXWNJuku7G7Q
SQzJnDD6HkEHIIPIIINc/8S/B8vj34a634RhvVsZNShEa3DKWCEMGyQCCRxWB4g+Lvwj+F1
/B4Q1bWrfRJoIlMdjb2crLCh+7xGhVc9cVn3P7S/wStt+7xzBJtIB8q1nfOc9MJz0/UeooA
5zQfD/7TvhfS9O8P2WpeAtS06xhjtYp7qO4V0jVVVchAucAfjR4E+DPjNfEPj7XPiZrWn3E
3jG1FrMNHkkVoQCVBQuvy4Xbjrir95+1R8Jo0Z9Lu9X1zYoLLYaZKcEnoS4UA96zdZ+OPjT
xTpD6f8KfhV4ofVLoCOLUNYshbW1sW/jJLEHA5GSB069CAdLq3wQ+GNvpt9farqOs2kMsaL
d3l14hutrop4EhkkKMvJ4YEcnjmvFPHP7UWrXfjrU/DvhHX9I8N6Hp0hiTV3tW1Ca8wQCYl
UMmCckZxx3HSsz4reGbf4c6R4Z1v4trrfxR1zV5HinifU5LaxtNoU7ECLkt83HIB2scdq9s
8V/Afwr438IeF7nwtajwLqOkbb3Tmis0JhZgr7Joj94hlUnJJyD1yaAOK+H+i/FD4i6F/bu
hftKT3NkGMciJoyLNBIB9yRGI2n+Y5Ga15Ne+NHwTnTVPiBqcXj/wRI4W71C1tvLu9NzxvK
ADMeevJ+q9D6V8J/hZbfC/RtRgGs3Gs6lq90b2/vZ0CCWUjnag+6M5PU9a4/4zfELXfDviv
StC0DWNHxcWs0d3pmoeXGXMqMkEzvKNvkK4G7Byeh6igD2LQ9c0jxPoFlruhX0d9pt5GJYJ
484dfoeQc8EHkEYNfNvxX/Ze1HxV42uPG/hrX476+uJvOl0zX2eSA8/dWRDuVB2THA4BrJg
uNS+DGnP8Tfhnrtj4n+Gd7dIdZ0a2YsmnyMyq72xJGBubABxwUDBhhh0118dfiB8QdTlX4D
eE4tU0vTrczX19rMDRLJJ2iiw4y2O3XPoOSAXfhd8TtE8JapJ8LfHPhLTPhvrFmAbdY3C2V
8pPWORick5z8zNnJ5yCK8j8afC74s3/AMWtY1K28N6zfeJJ9aFzovieLUVFpaWYYlEZSPlC
rxjI7jB/i930G48F/tM/CKSXXvD6wXkDyWU8cqZm026CjJjc4P8AErDpnoRxXO/Cbxp4n8A
+Nbf4GfFFxJdpH/xT+sKf3d9AOFjJPfAIGeRjaf4SQD1TxR4T+Hfje1uPCfii20i9v503vE
rRrdI23Hmpj51IySD/AErzn9nHWdasLjxn8KNZupL8eCr4W9peS53Pbuz7FOew2ZHbDYHAF
eP+LPgr4+0XxXq2vahBpkFlb6y2vP44fUXS4gthyYdm7JI4wAud3AbBrS+GHxP07wfbeK/i
Lf6Zf6p4m+IWqyy6Lodom+W4giZwrHGdi73dScZ+Q4BxQB9hatqthoejXmsapcpa2NlC088
znhEUZJr5qu/2lfHbeE5PiLp3wvjXwDBdrA17c337+dDJs3IgAxzx0IycZPNS+LfA3x8+NO
gXdl4pn0rwNoflmWLR7aX7RNdyqCY1mkBwF3be/HXaSK8c8D/AzxdrGveH/BureE/E+gWKy
SnxPd3FwVsryJZA8Sw7flzwB1bkhugNAH1Z8WfixF4G8I2Y0W2/tLxVrxW30XTANzySvgK7
KP4VJGR3OBnnI+SPC/jjV/C0fxGvPG/haTxI17cDS/FlzcarGkwZmeNUgjA52kNyNw+UY2g
V9afD74A+Afhzrr67pcN7qeqldkV5qk4me3U9RHhQFz64zyRnBNX/ABH8C/hT4s8Tt4k13w
fbXWpyMryyrLJGJmGOXVWCseOcjnvmgDzL4B+LLrwf4gb4KeKbtpdtsupeG7+UbPttnIu8R
4zww+Y4yfuuM/KM+v8AxS+H1l8T/h3feE7y6ezaYrLb3SLuMMqHKtjuOxHoT0rzf9pfw1Pb
+CtL+Jfh1Uttd8FXUd3DIigFrcsFeP8A3Qdpx6Bh3Ney+FdftfFXg/SPEdkuyDU7SO6RNwb
YGUHaSOCRnH4UAeN/BDxX8Q7z4leN/AnjzxDba2/hiG1hint4BGHZg2XJ2hmYgLnPcHHqfY
PGOjW3iLwPrmg3s629tqNjNbSSucCNWQgsTkcDOevavDNG1WPwP+2t4u0/Xbm3trXxjp1vd
WM8jbQzxKEEZY4AJ2y8ey+uKPj98VtI1LQbf4ZeCvEFpqGu+Ib9NJvY7M+e9tAxKy/dyA2c
KQecFvrQBt/sseKZ9f8AgrHpV0A03hy6k0nzlbcsyKA6MPYK4X/gIrjf2lLDxZrvxG8Jaan
g7xF4m8G28DT39lo5lVbqVnICOyggY2qeRnDNgjOR754B8A+Hfhz4Ug8PeHLJIIUCtNLj57
mUKFaV/wDaO0e3pXVgAdKAPzw1r4UfFPUvEOvReBPg7deHNE1iJI3sb14J/KCYP7uWXBjJb
n5TnnGSK9S+HHw6+LumfGHwl4gj8BxeDdN07T4dL1eVNShm/tGFFxvdVJJY7U6DspzxX0x4
o8feDPBUCTeKvEthpIkxsS4lAd88ZVB8xHB5A7VhaV8bvhLrV59j0/x/o7TkZCyz+Tn6F8A
0AehUVBa3lpfWsd1ZXMVzbyDKSwuHRh6gjg1PQAUUUUAFFFFABRRRQAV87ftYxs3gnwfIDH
hPEltndt3cq/TPP5V9E14B+1Ykf/CtvDc7xFjF4ksyHAzt4fPHXn2oAd+003/Ev+G64PPjC
yOccdH7/jXvteBftNOo0n4cuSFUeMbEknjAw9e+5zQAUlLSUALRRRQB85+C2A/bm+Ji4hyd
HtiC2fMHyW/3f9nnn/gNQ/DMBv20viwwfpaQDCjA6RdfU+9TeEbaeD9vLx/JLGUW48Pwyxk
/xL/oy5/NSPwq74Jhjh/bT+JgjCDdpNk52qByViznHU+9AHv9FFFAHJfEjxpb/Dz4baz4wu
LY3Q0+IMkAbb5rswRFzg4BZhk9hXiWi/tG+KtD17w1B8XfCdhoOieJrZbmw1WxnLoFZVKl1
LMQBuG7oRuHGMmt/wDaxj166+Bkthoek3Ooi6v4Fuvs0bSNDEuX3FVB43Koz2zXzhH4Z8aa
dq/g3Ufjbbzr4P8AEqtoqWcsjBtIjKosRVGz5DApG4xziM7upBAPfP2n9FubLQPD/wAXfD0
s8eseF7yNvOtzuH2Z25zzjG4jnByGIPFeoaxY+E/jd8IrrTbbU0udH1m3XFxaSK7QONrrn0
ZW25U/Q15b8H9Y1XSNR139nn4jzx3OoWMDjR7i4G9dQsWBGPm4baOQPTcP4KX9lG7t9E8Ke
I/htqLi28RaDq05uLWQgO0Z2gSKO65UjIz29RQBUXxF+0J8H/DcGn6t4M03xz4e0lI7WG+0
qVkufJXCrujGSSFAGdhA6knkn1z4efF3wT8TbaY+G9QYXtv/AK+wul8u4i7ZKdxnjIzXfcC
vmPx9Z23h/wDbW+HF7oNtDYXWswTLqDwrs+1L84O8DqcDr1yBzxQB6V8YvgroXxh0vTodQ1
G40q+013a3u7dQ+FfG9GU43A7R3GCPcg6nhG00Twj8FoLDwjqceqafpFhKkF1FtfzHQMWJC
8bt+7I9c5rvJFLwugOCykZ9K/Pzw54G+K3w18ew6Zo+h+LpNaj1td8turSaRqFiT8xkIwCT
jnccYPO0igDkfhRo/wAN/F2h69a/E/xjF4di09Wl00Kqo8k8ww8hIUtIE8tPk/2jjGTX11+
zP8Vrv4heBbzSdauEuta8PSLbSXCLt+1QEHypSMDB+VlP+6D3r5z/AGj/AIH6b8O/FGl+I/
DiTQ+GtXujHLD/AAWEuQdqv2VhuKg9Np56V7D4t/sf4O/tGeDvFGg3UTaP4igj0PV7aOcNJ
uwoiuHAOSSNjbsc7GPVqAPQvFOveIvG2heINM8N+FNUVtJ1iOxhure+t7d7mSOUCRkaRHEa
KCcsVJ6gc1v/AAcWxh+HKWlrZ39jdW97dR6ha6hdLczQ3fms0oLoAhyx3DaAMMOAcitDWPB
N5dz31x4b8X6n4Ykv2DXS2aQyxu/8UirKjbHI4LLjJAJBI51fCPhXTfBvhyPRNMkuJ0Ekk8
1zdSeZNczSMXklkb+JmYkk/gMAUAb1FFeAa34u+It78frnwvpMusR6Lp+oaerpp+mW8sHkO
qySNcTO4kXOWHyjGB60Ae/0Ui/dFLQAUUUUAcj8QPh/o3xH0K00bXJ7iK1tbyO9AgEZ3ugO
0MJEZSvzcgjnGDxkV8u6r4I074efFqy0+3bVtTt4tQ0sXX+g/Y7efzrrMDSSQSqHKMGILRF
coF4NfW3ivxHa+EvCmoeIr23nuYLKPeYbZQ0khJCqqgkDJJA5I618vfFO01DxN+0D4Z1aw1
s2P9mfYJr+21e23xeHt0oZBIVDIHmYKB83XqQCCADovjj4O1Twl8Qofjvomj2XiOzs7UW+u
aPexqweAceamQegxk8ldoOCu4V86eF9L8YeM/E1l4w8P+ENbPi691tLm1uxYIujR2WMFT8m
35W49NoPevvH4qadf6z8HfF+k6Vavd313pNzDBDGMtI5jICj3NeXfs5fE3wbN4D8O/DRr2T
T/FWn2zxy6beRPG7MHdm2FgAxxltoOQM+hoA99tba3totlvbxQDuI0Cj9KnwD1FFFADHhil
AEkSOAdwDKDg+tcTL8RLTTPHmseHvElnLo1lbRpJY6pcKy216PK8yVFkI270AJ25yRkjocd
zXzf44+G2k/FT4xeItA1HXvHEVpGtqbm3sTGmmQuIdyli7NvcgA8ICCffNAHp/gP4hXvj/W
9Ru9M8N3tn4RhhT7Fqt9EYGv5SzbjHG3Pl7duGIGTmuC/aHls430W21Wx0i+03UoLizlgvN
XOlzSPvhdEEq5LRllBdSoUbVJZe+x4H8F2/w78bawq+PfE3iG4t9HDjTtbn80eUGyskLYAA
BVkIA4J+lVrzxPoXjjVdBZvEcHhee88Pm8m1Cx1S3MsSStHvtGWWNgRzu3/KQV4HWgDkPH/
jbwt8EdL0HwLF8M5dVsPEtmi6lAlw8isgjWHyo2bd5jgADGRxg5y2a+hPC/hzQ/Cnhqz0Lw
5pqabpdsp8m2XJ2biWOSSSSSSSSc5qzpNnptpoGm2un7Xsba3jjtmLb/AN2FAQgnrxjmtGg
D50+GrweGP2t/id4LsPMisdRt4dZWAgFVmIQyMCOgJmPH09Kv/tOeHb2Xwr4e+IOk2ZvL3w
VqSam8A43wBlaTJ64BRCcdsntWR4kvLTwJ+23o2v6pNbWGl+KdDeya7mIRBKh6MzEAH5Ihn
/aUV9HTwQ3UEkE8aTQyKUeN1DK6kYIIPBBHagD5TvPEkv7T/wARrbwjotzcW/w10yCHUNXe
NDFLczEZW3Zj0w2Rxx8rHnCkbljY2aftx6VoukW9rBp3hnwoIYreJQBbKcgKPQ/vV/Bvevc
/DPgfwj4Mjuk8K+HrHRluyrTi0iCeYVztz64ycfU18ffFrVfiHpf7Uvjy4+HFvLLqS6FAk8
ltGHngtdkBd4h1LA7RkAkAnHTIAPuPArl/HunarqPhCWPRvE6+F7mCeG5bVGAKwRRyK8mQS
FIKKwIb5SDzxXhf7Nmp+N7zxd4ms7vU/E2r+DIYY3s73xJbtHObk7dyruZjtxv+UMQMKeCe
fXPjDDo9z8Mb+11vSbvWbeaa3ji0y0kMb305mURQlh91XfaGPYE0AeXaB4u+J/jbxUj+B/G
3n+CNNONU8S6ppkEMNwy8utsgUEqACCzHAz14G76PQ5QHOc85r5abwdrWl6BcSeOPgvoVj4
TaIrdL4d1SX7VpsJGXk8vO2QKclgnbJw2Dn6khZGgjaNw6FQVZTkMOxzQBW1XTrPWNHvNJ1
CETWd7C9vNGf4kdSrD8ia8L/Zj1S5sdB8UfDHUpTJe+DNVltEOc5gd2Kc/7yyfhivoCvmrR
NZ07wv8AtnfEu5vpoNN0c6La3N5dStshjfEADO2cAkuevv70AesfFbwt4I8SeA71/HGk217
Z2MbTRSSlkaKTGF2unzDJIGB1yODXD/sz6X4cf4Yxa1pvw9j8MXD3DoJpS00l1hVDSo8g3i
MsGUKTxtPrWV+0hqMviDT9F8BafLBKmpTRzMiSO73EpO23iCRqxCklptxG3FuR1Ne5eGNCs
fDPhfT9DsLeC2gtIQgjgQpGG6sVUkkAsScZPWgDYoPSivNPjn44t/APwb13V2kC3tzC1jYp
uwzzygqCP90bn+imgDxnwZZwfEjx78U/jNc+H7XxLBpYk03w7Z3EImV3gTcGVWOMnCH1/eN
g15t8OtXh8d/E/wAKad4j0rw140h16OU6jYW+hR20uhhCdp8yNFJH3SckjBIPODX1v8F/BJ
+H/wAHtC8OTIi3qRefdlOczSHe3PfGQv8AwGu1tdH0qxuZbmy020tZ5s+ZJDAqM+Tk5IGTz
zQB81/D7w7pfgH9tPXfCnha2+waHceHxci0EjOqMWjJwWJI+bJ/GvqKvnOfyLL9v+03Svuv
vC5Chum4M3AwOm2Mnnvn2FfRlABRRRQAUUUUAFFFFABXgX7V0qw/CfRZndUWPxFZsWc4UAC
Q5J9K99r5z/bHfb8C7QB9r/2zbsMHB4STkfpQA39rGe3j8C+Crm5iFxbL4ntZJIxyJE8uQk
c9civo0DGfc18z/taI7fCjwc4BYDXrYsfT9zIK+maACkpaSgBaKKKAPn7w9C0X7dPjBmGBJ
4YhcfvC3G+EdD93p0HHfqTUnhAiP9tj4jxpC219GsmLqBtB2Rdfc/0qvpN9Gn7eHiG2ZHVp
fDEcalhjdho2yPUdvwNVfC8skP7fPji1ibbFNoEMki/3iFtsH/x40AfR9FFFAAea8k/aK8H
f8Jh8CNftoIDNfacg1K1x1DxfM2PcpvGPevW6Rl3KVwDnsaAPi34heMNN8S/CT4afG7RNRj
k8ReF7+2stUdAY3DFA0kbDqRuGR2KyN6kV2Pxqs7XSf2iPg74y0CMWd/rWoLa3U0K7WuYd8
K/OMc/JIy5Pb6CvCvj/AGJ+HHjfxl4GsLZV0TxLJaa1bRIojjtmVnBCqOMZLrxjoPSvdfjf
cPH8Tv2f445ijjU4zhQQcM9sDz0wRkY/xoA9o+K/iu98HfDu51LTIoXv7meHT7d55fLjhkn
kESyO3ZVLbj06dR1ryb4j/DrVIvBHh/WPB/jtNR8afDSKS5e4vJFlluUZd7iUZJUlV+UNkE
ZHfNeu/Fc+Ex8JPEZ8cIzeHxaN9pEYBk6jbsyR8+7bt98V4R8H/hVqXgP4ffFqbUYHuJruC
e1066eDD3VsLZnWVepw/mL8uThkI6g0Ae3fB3x7d/Ez4V6Z4wvtPhsLi7aVHghYsgKSMmQT
zztziuN/aN+JXiL4Y6J4T1jw84ZpdYVLm1KBhdwiNi0WcEjJxyOc4pf2Uf8Ak2vw/wD9drv
/ANKHr0jxz4B8L/EXw+NC8V6d9ttEkE0ZWRo3ikAIDqykEHBPse9AHnY8U+B/2j/hh4o8La
QLkXSWwWa2vrdoXs7g5MRJwRkOnOCehr5n+F3wDs/iNpXiz+1/Eupad458PyvaPYOVPlzqD
5UjPyxTKlMDBBXIOMCvrnwn8OvA3wV8PeIdW0K2vI4JIjeX0k1wZ5JFhVmGNxAzy3pknk14
V8PfiNos3x+8ZfFxtK1Lw54HvtFRri9vbEqjzCWGJSGQMGLMT0JJJOelAHtP7P8A4/u/iB8
I7O81iVpNc02VtO1Evw7Sx4w7DAwWUqT75r1evnL4VkeEv2p/id4KYmC01cRa5YxYCo+7mR
lH1kI/4AfSvo2gAr5R1rRtRuf20bzxBd6lqek6PpT2MQuobeSa3lkkRAIJZEZPKDEqAG3Ll
hkYNe9fFPxDqXhX4aalrukTrFe28luI8xCQvvnjQoqkgFmDFV56kV5rqV7ZeIvG2m+IdT+C
HjcagLi1iLzyrHaKFlGyaaOOYq5jLFgSjdB0xkAHvq/dFLQOlFABWR4h8T+HvCelNqviXWr
PSbIHb511KEDHGdq5+8cA8DJrXr52/aTt7C78V/CO11Ww/tCxm8RLHPbbN4lQlAVK9wfSgB
PEf7Q/hLxH4c1S20b4b+J/HGgGOSK7uYdOZbR0xzljyB3yQCMZrhLfxx+zfrfh2DTZfEPiX
w3YXtyl/qUF2ks39pyIyMI7iZlldwCgA2uOAeea+sNQ1DQfCegG7v5rbSdJtQse7aEihBYK
owBhRkgegp9suhaxpVvJZpY3+nEboGiCSxEeqkZH5UAYXg/4leAvHaSjwh4os9UeFd0kKMU
lRc4yUcBgM8ZxjkV5F8ZEjP7TfwXFpFE999qnMg2EN5Q28lhngfOQMevPNdP8Sf2dvA3jq3
vL7TbVfDniOUbk1OxymXGCPMjUhXHyj0PfNct8Nvhj8UpPjePH/wAWr6wvJdI042GmPZurK
+cqW24BX5WckkAkv+FAH0dRRRQAV4X491/UPCnxG1WTwV418M6frV9bW9xf6R4o3xQSAZjS
eGVSMNtXaV5Hyg8Hr7pXl3ibxV440Hx5fWfhr4RP4mtpbaGVtTt7yG0LMNwMbtKPnK8EYPA
agCh8MtL1PxH4j1D4geL/ABPoGuay9l/ZKWfh6XzLOyty4dlJJLM7sAST0AwOK6yP4TfC+K
wFinw88O+QE8vDabCzYxjliuSffOaxvB0fjbXfHzeLvE/g638H28OnyWKWn21Lq4u2aSNhJ
I0Y2hUEZCgkn943Tv6bQB414rtZvEnjjQ/hBoEVtpmh6FBZ6zqEhyzeRFNi3tYkzzkxfMxy
Ao9SM9N4x8d3mleNPDHg7w1aR6nrWo3cUt/b7Gf7Hpu4iW4YggJzgLu6nOAa86/aQ8E+K5N
HHxK+Hur3ula/o1pJDeiwkaKW7s9wcjcpydhBbHcE9wK+bvhV8bJvhXFr2sL4O/tldStbS3
N6l1IyJcpG7fPI4Y5fdlkBGCpxx0APu3xt4D8L/EDw7LonifSob63YN5cjL+8t2I+/G3VW6
dOuMHIryT4GeKNd8NeJNW+B3ju+afWtEJl0i7mJzf2XbBOc7RggZJAJH8Br0L4S/EBfiJ4K
TWJb7Rri9VgJotKneRYQRlRIsiho36gqc9MgkGuC/aQ8Pahpul6P8YPCwMXiLwdMJHKD/X2
jHEiN6gZJ/wB1n9aAPfj0r5n8Z3dv8O/20fDPirUp47HRvFOlNps9y+EQSrwN7fUQc8YBHY
V7/wCFvEWn+LfCemeJdKffZajAtxET1AI5U+4OQfpXmv7S1j4Zn+AfiG+8R6Ut+bGINZMpC
yQXDsEjdW6gBmG4d1BFAHsSkEZU5HrXE/FWXw/bfDXU73xHq1zpFpamK4jvbVd01vOsimFo
1wdzeYEwuMHoeKPhHDqtv8FvB8GtLIt+mlwLKsp+cfIMA++3FVvjFbWdx8LNUe918eH0tZL
e6TUjCZzbPHOjqyxgEu2QAF7kigDyvw1N8WPixYX2gal42tNJ0eDFvqcbaFLYavNE4yA0bk
pGJEyA6EjGe9fR9tBDa2kNrbRLFBCgjjjUYCKBgAewFfLvhDwx4t8eTeItc8N/HfVbXxDc2
cVjqNrqHhyK0uIUCv5IZN2Y87nIdOeSc5FfT9hbyWmm2trLO1xJDEsbSt1kIABY+560Acv8
RviFoHw18F3PiTXZcqh8u2tkP7y7mIJWJPc469hknpXmHwS+H3iJbLxX8RPH8TWXibxmzM0
DIrGztsZRSjArnp8rA4CKCM5Fc9fT2PjH9tN9H+INzHZWfhq2R/DulXJHl38zgEzDPDNnkL
1yij+E113xZ8T+NtPtfFOl2+nGPSprVI7fUppRYWdghQFp5brdudmkPliFFBwBkjfQB84eA
fGvgbwJ8U73xHrMU/irWI5Zbaxg0izRSj78K0cYGyNdhk4jfB8zBQY49o0LxL8Yfjpq+qX3
hXXT8NfC+l3ItFWazSe+nl2hm8xW+7gMpxwPmH3sE1x2qeH10j4qfs+wRRwtqF7NNqV2Y7c
wOfMdJAHViX+RPkBck4j68V9Ha9our6L4zXxv4V0xdQlurf7LrGnrOIXvEQEwyRlvlMqEsv
zEZVyM/KKAOOk+DHju6fzrv4++LTMQAxt0jgQ/RF4FeeeN/C3gfwF4o8OXvxf+MXiPxNHaz
/brLRruIzh2TP7xlUH5AQOuM4I5Ga+mvDviHTfFGhQ6vpbSeVIWR4pk2SwSKSrxSKeVdWBU
jsRXm/xT+Dd3498RaX4q0DxfceGdf062kslnWATxyQSZDqVJGDhnGc856d6APQ/CnirQfGn
hm18R+GtQS/026B8uVQVOQcFSpwVIIwQa2z0ri/hh8PNO+F/w/s/CWm3ct6kDPLLcygK00j
HLNtHCjoAPQd+tc3rfxBg8U/Dq7XwvNNZ3upayfDFu9wdjiXzfLlkQqT92MSyKf9igDzT4y
XOr33xB0H4r+AfD11rEXgOaSHU7yMjy7mMNiWKJesnlgyhnHyqWI5KnHuvgr4leCfiBpsd5
4X8QWl67RiR7XzAtxDns8edykHj09Ca39I07TNJ0i20zR7WG1sLRPJhhgACRqOMDH6++a80
8Y/s9fDHxdc3eptop0fWZ9zjUtMlaCRJCB8+0HYTkZ5HPPc5oA9azmivnb4W/EzxJ4b+JM/
wS+KFzNfavE7DSNceMquox7dwDZAydvRsnJBUnIBP0SDkZoAKKKKACiiigAr54/bCt/O+Ao
lMoQQapbvt2ZLkhlxnPHUn8K+h6+ff2vi//AAz9LtMAH9pW27zBliMt9z0bOP8AgO6gCr+1
VYpc/Bfw7dtIytaazZuqgcNuV15/Ovoyvnf9qecRfBHQ4zNDH5msWQ2yH5nwGPy+/GT7A19
DhgwyDkUALSUtJQAtFFFAHzmbV4P2/VnZ0YXPhcyKFPKgHbg+h+Un6EUuhWzQft++KJSxIu
fDEcoG0jAzbrjJ6/d6jjt1Bq/qLKv7d2jhmALeEHABPU+fIcCq8dyYf295osE+f4UCZDKMY
k3dDyfu9Bz36A0AfQlFFFABRRRQB8/ftCfATUfi9e6Lqmh6vZ6dfafG8EovA5WWNmBGCucF
fm7c7uoxWT8ebcQfEb4EW7TRtNb67HEUD4ZvntwWC9SMr17ZA719L15f8avhhJ8SfB0I0q9
ksPEmjTfbtJuUbaFnA4Vj2BwOexAPbFAGV+0FcnR/Dfhzxde6I+u6F4e1dL3U9PUj95H5bo
jlTwwSR0bn0qz8Mfi5ZfFjwRrWpRWtpptzbrKBZJfLPOsXzBHkQAGMnHTkHqDR8J/ila/EX
SLvwt4qtYrLxnpaNbazpE8eA+DsZ1U8MjdxzjdjoQT478FfEfwh+Gf9paLqck9t4x1jVbrT
9Qsoreab7DEkzrHHkDAjCgEsOfm5wBwAeg/si3a3P7O9jCsRQ2t9cxMS2d5L78gduHAx7Z7
177Xz3+yM0H/Cm9RitcmCPXLoR4IK7cJjaepGPWvoSgDM8QaLaeIvDep6FfKGttRtZLWUEA
/K6lT1+tfDvh3xU+kfDbwzZ+NLWfWfCfgHxLeWOs2Nsu/zcpmzd0YqCizeYAGOOBkdK+9a+
XPhBpukxeO/jL8K/Fdvb3VzqGpSX6WFxEALu3fcwdT1IG6MjnjII5zQAmqNffF7T9J+PHwr
hOi+KPDryQC11GaEJqFspyUkKvhBgyD5tuct04avQ/hN8dtC+Ijf2DqcI0HxbCD5mmyvlZw
By8D9JF6nrnAzyOa8H+GWn+B9G+B1v4Xj8QWsvjHxXqkUl/oVxJte4W2ufmsGGP3RZAwG/A
ZnxnB49d+J/geX4n6DYat4A0v+w/F/h2RRaXN7HNp09rjDCJfk2uuOnJUZ4PJoA9u1bSNL1
3S5dL1nT7fULGbaZLe5jEkb7WDDKnjggEe4FeW+KPjfp3g74u6d8N7rwvqEhvVt1t7xGG2Q
ySKmEXHzKgbJOR91hjjnz34Z/tQQR6Pe6F8WYJdO8S6SGBkjhA/tAK+xtqjA80EHKjhsHbz
8tWPFPiew1z4iWWpaVf69p9ndX+nm6E/hu/FwrQzDbHFK+yOGJiRvyM8sfmzigD3DV/iN4G
0HWF0bWPFWmWWoNjNvLcAMgJAy2PuDJHLY611OeAcda+fPj94eXS7a28X+G7qx0zXpHmQeZ
ZyXMt04hZ9sKKkiq7LH852Asi4LqBXdfCj4raX8RdIS1Zo7fxDZ2dvcX9okiSKvmpuV0ZGZ
cH+7ncuQGAPUA+c/GXxl8ea/rHikt47Twl4e0rWW0a1stEtBc6jqDhmA2ZIIyFzu3KMnAye
D0Xw+8GD4walpniWX4xeJtRuPCWppI+l6tp0cM9rKrA4YByBu2EbuehHUEVj2/wAMNH1j9q
Lx34G1i7vtInnmj8T6Hf2LhJIZdwZmXIOeZD36x8Y7fRXww+F2m/DWz1ZotVvNa1bWbk3eo
ale48y4fnHToPmY9Tyx5oAb8a5L2L4O61Jp+oNp86mD98Lk2w2meMMrSjlFZSVJHQE1lfCT
w1pVrFdapZeGrLwpNZzSWP8AZ+kat9st5UKxuJJiuFeXJbBYbgp9DWx8R7/SNb8CeJvD9rf
6RcahCI7V7e/eIxxzvtaJGEvybyMFVbgnbkYqL4OaDrnh/wAFXNtr/hnS/Dd1NeNMLHTBEE
VfKjUs3lAJuLKx4/h25yc0AejUVieLdfXwt4M1nxJJEkyaXZy3ZjdygfYpbbuAOM4xnBryZ
fjtqupeIvCvhTQPCdndeI9X0/8AtW+tZNUAi06AoXVHkWMnzCu0424G4dc5oA90orF8J+JL
Lxh4N0nxRpySR2mp2yXMaSDDIGGdp9wcj8K2qACvmn4yT6jdfEnWLGDTfH+oX1tocL6M3hc
yLBZ3DNNmSbay5O4RcHPyg8V9LUUAfNvwNU6Z8SBpdt4b8ZaE91oBudYPiNX2316s0Y8+Ms
zfMd8oOMZG3jg19JUUUAUdYt5bvQr+0gAM09vJEmTgbipA5+pr4iPxT8Bab+zb/wAKcvfCd
82uxWs8OpWxjS2+y3Ee5zcbpD87h1U7ep6DsK+668I+IXwH0nxX8bvC3jVNDtLuyZpY/EEM
2Nk6CIiF9uRlt2FJHP3TjigC38A/Cmi/D/4caVc3niWG+1fxZHBdmWaZU83EKiOGJSctsTj
uTyfQD1jxFott4k8L6poF4xW31K1ltJGABKq6lSQDxkZyK+PtN+Ck3gf9rbRNGtRYX3hrUV
lv7JNSt/tPlQxlXeIAnKSIQu1wfTOcla+0mliR0R5FV5CQik4LEDJwO/FAHyZ4Y0r9onw2n
/CjtEvtDsLbT4WurfxHKGaRbJpWUbF5G7cDwVyoIGRwajl8GaP8Q/F0nws8TftHar4hvbSU
PdaT9jWJZZIxllSQ5UsvOQNxGDxwce+awHsvjh4Xu4HGNU0u9srhG7iJo5Y2HoQS49w3sK4
Ij4P+D/j9qmsp4ZntvESvBFfas0yLbwTXZAUqjyAktuG50QhQxyR81AHutrbQ2dnDaW67IY
UWNFznCgYA/IVxPxftobr4Tawk2s2uh7Wt5F1K6QvHaOs8bLIQAehAPp64GTXY6dqWn6vYr
faXew3tqzOizQOHRirFGAI4OGUj8K5D4u3VrZfCLXri80i01iNY4wLO9k8uCVzKgTzGyMIG
Kk8gEAg8UAfO93cyqNW1p/2vNFXU7uwNtczW1hbq7xRh2jVPLbeCDJJyg3/MMcgV9ZaGzP4
c0x2uTdM1rETOc5l+QfNzzz1555r5Q1bXbbRIZ/AuqfDT4d6v4xvdOaW01PSobeLTba2O4O
07SAFDGwJ2jhhjGCcV9X6IqJ4d01I3hkRbWIK0BJjYbByuedvpntQB538cPhvpfjn4e6leL
ZoviTSrV7nSr9MpNBKn7wBXXnBK4x2zkc1y3w3+OXw71r4P+Hv+E78Y6KurPbpBfW1/Mpdp
UYqHdWHfaGyeMnOa9Z8ba6mheFbiSOBru/vD9isLRDhrm5kBEcYPYZ5JPAUMe1eT/Bz9m/w
v4I8HtD4z0fSvEmu3rCW4kubVJ4rfA4ij3joOctgZJ9AKAMD4OPpXxM/aL+IXxKmvhqqaLJ
Hp2ivzshhYOC6AnuFP/fbHvX03Xx18bPBmveHfiL5nhvQPEGleEZdN32ieBLQRFtQUtsNyE
AyBk/N1C4285r6M+EcfjOL4S+H4/iBvPiMQEXJlYNJjcfL3n+/s27u+c55oAraUx8IfEzVd
LuoYodM8V3J1DT5kYgC6WGNZ4GGMB32GVefmxJwNvPoVcD8ZLSS7+DniRre0NzdWtqbu32k
q8MsZDrKhHIdMbhjkkY712LappsItVn1G2ja6A8kPKqmbOMbQTz1HT1oA4X45XOrWfwO8U3
Wi3Fxb3UVqGaW2JEiReYvmlSOR+738joM15Vf/ABT+EGiaboel/CbSbbXtesQlhomy3lFpY
y3D+WGlkbG1my5J++3zDI3GvoZNc8OalqN3oEWr6be30SlbmwW4jkkRTwQ8eSQPqK+G/FHw
Cv5P2jtT8CeAC9nYTW8GqC6aZlTS4y+cMBzJhlO0deV54JoA+0Ph34Tk8EfD/TPDM+oHUbi
18x5rnZsEskkrSuQvYbnbHtiug1HUdP0jTZ9S1S9gsrK3XfLcXEgjjjX1LHgCviL4S+KvF/
g/9o1vDXxEs7rXPEs13FpAvbjU5vNhiZWwwTlZodoDgsAQWByCTX1X8XfAMvxL+Fmr+Eba/
Fjc3YR4Zmzs3o4dQ+OdpIweuOvagDxv4weJdN8Wal4I+I/wzuY/F7+DNW36hZ6Ria4EMjKD
8uC2D5ZAOMfNn3r1n4efGTwl8RtT1DRtNi1DSta075p9L1aAW9yE4+cLk5GSAecjIyORng/
gt8F/FXgr4h6n4z8UyaDZyS6eumQWGgQmKBlUr+9cbR8x8sHuSWJOOlRftF6NP4XuPD/xu8
N2e3WPDV7GuoNDhTdWbnaVc9wCQvsHPpwAfRFFUNF1ay13QNP1vTZPMs9Qt47mBvVHUMP0N
X6ACiiigArwb9raCKb9nbUZJEDNBe2skZP8LeYFz+TEfjXvNeFftZf8m4ax/wBfVr/6OWgD
O/agiU/AHSo7lln/AOJpYq7uoG7ggnHQZr6DiSOOJEiCrGoAUL0A7AV8z/tKyRN+ypokyEG
Jp9PYfKcFfLPY89Oxr6P0sq2kWbIAFMKEYGBjaO3agC5SUtJQAtFFFAHzf4lLj9v7wSQCFf
w9MMkdfluT/hSXsGP+CgOlTPtbf4bZlGDlcBx3H16Vp+N5Eg/bR+GDeU7F9LvU/dpuPKSDJ
x2Hr2qDxXdG2/bp8CIJoYxP4eniIkBJf5pztXHQ5A68YB74oA+haKKKACiiigCtqF4NP0y6
v2hmnW3iaUxQJvkkCgnaq/xMcYA7mvBvij8erzw5oNhqHhmwurO6jl867std0W6hee328CM
kKoJdlBO7IGTg4wfoFun4185fEPVLzx9p1ppfiXw78QvBqWN9NLFqOi2b3UNzGjNGS3lHzF
DJ8w3KOCcZHUATxP8ADfxD8QvDHhj4w+GZ7XQ/ifbWcV1/oUwa1veh8lmDMD8uVByQclW45
HI+H7HQ/il8QtH+MEVlaaDrHhuO5HjHTZZXikSeKEiGUJ1KEggkkcLg5IOfoD4P3kV/8ItA
ni1mXWkWKSEXstqbZpdkrp/qzyuNu0bvmIAJ5JrzT4w/BPxRqfiifxx8J9Sg0nXdStZbLWL
eaYxxX8TpsBxgrux1zwSFbgjJALv7JFmbf9nuzuspi+v7qcKgI2APs2/+OH8CK97rhfhF4L
m+Hvwl0LwndNC95Zwk3LQElGldy74J6jLYzxnHQV3VABXzx+0tod1olnoHxl8OIYtc8JXcZ
nZBj7RauwUq5HJUE4x/dkevoesrxLoVn4n8Kar4e1BA1rqVrJayewdSMj3Gcj3FAHzf4o8H
+FvCPxIsf2kdILx+HZdNk1O4t4ZxA1xdyIvkqi5B/e+Z8y8jcDkc16N4W12fXdU8Ty6n4kk
0PxLc7Y9Psrh1Is7N40eGSKBsLIxLnc5BO8bTwu2vDvDGoeJL74AWVlDpx1XXfhJ4jE17o2
8g3UERk29QeVJfGAeIumcV6b8Pvi9qXjr4S+KPiTr3hfScaI8zWFuqSblCjfhpHUg4+TLJ6
HKggUAZ3jr4d+DfEXgJfDHhw6jo/jPwVaNqWlTX0bJdyhWMhcuR+9RpCclfuuRwOh9H+Cnx
Ntfif8M9O1ma7tjrkaGLUrWF/milU43FeoDDDDt82MnFSa5aa0vjfSfGM2jtq0el272WmWm
kvueeS5CGaaV3KpHEoiCrknOSxOdorzfxJ8L/AAh418WTvbWeo/Cjx5BbtexXdlLGqXcAID
SZibY21iA+CrjKk5BFAHu/iPwxonivSP7M1yz+02vmLKAJGjZWU5GGUhhnkHB5BIPBIr5/8
Z+OvFvgOzNj4T8LeHvBFgWeW10uGJLjVrwKDhhawgoqO6qpYsSFYngjAsaD8c/E/gSSx0X4
zaQJdPkbyrfxjpJ8+yulGArvsBwSc5xg/wCzVzxD+0n4Fgk1S98BeG9T8Xanb2zLcajp+nN
5MMaAsPNlIDGNcseOOvIzmgDz74lePLPWPDnw9+PGio1l4n0GS3Gq6f5RVxbz7hzkgmJmSQ
IeQwk6itDwr8eNR0/4r+JdZ8bfE3QLjwMqObG0s8SSOCR5PlxovmBgv3956k/UdB4Y0sfFn
wX4P1PS/A2j6fZXs0F5r2oq0Agu/Kyktt9mjyZM4IAkA2cEHcM163H8NvhV4Win1yHwP4fs
PssTSvcCxiHlqo3E5I4xjOaAPn3xB8avBeqeKL99J8ftZWGt39pPHbnwsZWiniEKrJJLNIg
K5iHCjIGORX094W0zxJptndr4o8Rx69dzT+ZHNDaC1SKPYoCBAzfxBjnJzurwb4ceHtQ+Of
i+3+MvjeHyfD1hM6eGtAYBokVTgzyep3Lnpyy/3VUH6ZoAy/ESzt4V1cWunRancGzmEdnMu
5LlthxGwPUMeD9a+ZNTfSfAggg1T4U3CeKfFlommJp+l+JJLq/FsFA8qL5cxQgIFOCAMYyc
Zr6h1ieS20DUbmK7hspIraR1uLj/AFcJCkh3/wBkdT7CvlT4dX/hfSLjWfEMvxUvLXWbqA3
1xr2v6Eif2hEMB2s3l+ZoQ3RF55HHSgD6W8CaND4f8A6No1vpUukRWtuqrYzXX2lrbPPlmT
+LbnGenHFdHXE/CfVb7XPhH4d1bUrq7vLu5ti8lzeQ+TLOdzASFP4QwAIA4wRjiu2oAKKKK
ACiisnX/EmheFtOj1HxDqkGm2kkyW6zTnC72OFXPbNAGtRXzD8Q/ifcR/GzRbLwV8QZlgv4
bNWjtYl1C2m3zsPLiRGI85hySwXCp975sH6e7UAQSw2nmx3U0UXmRAhJXAymcZwT0zgZ9a+
fvFran8S/2g7Lwvp0mnvovhyDzJ54r94L23laTbNJE0RyCAoi2NjO8kggg11nxT+KujeFPB
3iJdX0LWIpoIzDaNPppkt7qQ4Cuj8xkKSGw5U4U4FZvwteHwJ8FLvxfrOpz3li8C3NuTJcY
uI1XbHKkU5LRyzkhiinBLJgc8gHTeCDJ4x8QXfxGu7Y28Efn6Ro8DFtyWyTYlmcHgPJJHxj
oiJzkmvMPH0Vpc/tJQ2N3Z+GL22uIbD7VJqNnDM1tEZlQo4aJmZ5N5RSHAHmR5AxlvUfClx
ceAPhL4WsdY0vV9Q1F4UW4hsbVrmVJ3VpZN4QAKoYsMnAzgd68a8Waj4n1L9oDTfEg+HFxc
aHay2aNPqOkL59nDvw8wAmBYlsgF0ONuV5UZAPpzSNH0rQdJi0rRNOt9OsISxjtraMRxx7m
LHao4HJJ49ai8QeH9I8U+HrvQNesxeabeKEngLMocAg4ypB6gd60xjnFLQB5vcfAj4QT20s
B+HujIJFKFo7cKy5GMgjkH3r0CxtIrDTbawg3eVbRLCm45O1QAMnucCrFZHiLxBYeGtDn1X
UPOdI8LHDbp5k1xIThIo0HLOxwAPfnAyaAOc8WiWL4h+ALtmQ2n266t3V84WR7SQxuD03fI
yDP/PQ13I6CuL0bQdZ1jX7Pxf4vCW9zaJINO0iB98djv4Mkjf8tJynykj5VBYLnJY9rQAHm
iiigAwM5ryr4maVJc+PvAep6UNLvdd0038tjpWoOYhdkwqpdJNrAGM7GxjJGSMEV6rXknxr
8O+Idfg8PHw14Uj1y+tp5WjuUvjY3GmuUBSeKfOFwygFSrBsgYwDQB5n4d8Daz8NH+Gfh/U
Dpba3qPiOXU9S1CO6X7TI7RupiiD/ADyJ5Z+dvw6kGt34+f8ACcfDrVW+L/w9itppHsV0zW
I54DN5cKuXjmAyOASVb0+U46kY3g/QfiH4Z8e6V4n+IfgLSb3XNX1RLa68R3GqpcSQJIWCR
W1ucCIDIHyknG7g9B9L6pptprGj3uk30fmWt7A9vKvqjqVI/I0AfFnw4+LVj4C1nUviB8UN
M8Q3mpeIdKtzpOqXVqhNysaHzYkZcLtL7MNgHGN2Op+v/BviKfxX4SstduNFudHe6XeLa4k
jkO08hleNirKQQQe47CvP/HXwU0XW/gAPh5YQyXdxo1mf7GnndRKk6KdmWGB833TxjBz2Fd
v8O/DSeD/hp4f8NiCOCSxso451iHy+dtzIep6uWP40AdTWdrujWPiLw7qOg6nF5tlqFu9tM
nco6kHHoeeD61o0UAfN3wb8Saj8M/HFz8AvHFzEPswM3hzUH+X7bA7MfLJJxu64HqGXstfS
NfOn7XGhwz/C3TPFC2wNxoerQTNPHGDIkLEqw3dQNxQ/UCvoHTr+11XSrTVLGUS2l5Ck8Lj
+JGUMp/IigC1RRRQAV4V+1n/ybhrH/X1a/wDo5a91rwn9rP8A5Nw1j/r6tf8A0ctAHJftHA
n9j7w/gE4Omk+37k19K6P/AMgHT/8Ar2j/APQRXzd+0Uu79jvRTuYbV004Xof3fQ+3P8q+k
dH/AOQDp/8A17R/+gigC9SUtJQAtFFFAHzr8TXjh/bF+Eblo3d7e6Qo6t8o2vhgR35OPTHP
WovHSOf26/hkXizF/ZFxtYpwWC3JPPcjj6Z96f8AFYR/8Nd/B1gv7zbcgthuRhsDPT16c+v
arvj5p/8Ahsv4TqyqLcWF+UOfmLGKTcD7Y24+poA9/ooooAKKKKACvO/ih471jwTp1hd6Dp
Nrrk5uR9q04TkXkkAUljBEoLO/GemAASeASPQZpobeCS4uJUhhiUu8jsFVFAySSegA7182/
GnUPhx4k0vS/EtjrWheIb7+0ba1tfs9qmoSRBlkJT9zNFJtY4JDOR8uAMtyAe5eB9fn8U+B
9L8QXOhXOgzX0ZlewuV2yRHcRyMDrjcOOQwro64n4UwR2/wr0KKLSjpKCFiLMwzwmPMjHlJ
y0gJzn5ievBIxXbUAFFFFABQRkEUUUAfP/jTwB8QvB3xeufit8JLO01dtWhWHWtDuZhELgr
j95GSQoOFHOcg5OG3EVB8H/HnhbRdSm+E2r+C9R8CahdvLfW1lrEqyx3gmYsyI21R3IC46L
jJINfQ9cN8TPhh4a+KPhhtJ12FormHL2WoQgCazk/vKe44GV6HHqAQAeSeOPA7QfEfwp4H+
G+o6hol7plu/iGNrvULiaytoYWKLFHC77PmeRVI4CoOwPOnrmp/Dvxr8NrS68b/EOHSdTbR
X0e8R7iOGe3uJjEJy0I+bdviAx9zbnqDmvn74/wBx8UNK03w74Z8fWCz6va+dbab4j0ycr/
alqQFkilQclz+7Pbqcg5zXq2v6Vpnh34L/AAp8D6+bHQfDviAKniDVEt1gMYEPniIu2djSM
Npbr8pwB0oA9T+FXwg8M+BvhzqngxtVTxZYXt273iXcaNDuwqmPyssq42gnPOfwx6Np2gaJ
o+jDRtJ0qzsNN2lPsttAsceCMEbQMc14/wDDPXETwbqei+B7e48W6Kt/di01nTr6ISxiZzL
if7QyuJUMmN21wwCtySRW5dCXwzdeH9Q8L+INV11rrV00fULS7vmvElyWWZ/m+5JFsJJXAw
jArzkAHNab+zzq/htLrSvBnxf8ReHvDdxO040yCNHaHd1CTE5X6ge5yea53xTY/F34VaPqy
arqt38S/h5e28sF4Zsf2nYRuhUuGP3wM+446L1r6dDDbyaCquuGGQex70AfMX7Hvj5da+H1
74GupN134fk327HOZLaRiR1J5V9w44AK19PV5T8PPgV4S+G/jnXPFuiXF5JdaqHQQS7BFao
0m8pGFUcZCgZ6AV6tQBn65p6at4c1PSpIllS9tZbco7FVYOhXBI5AOeor5s8T/CC+sND8K6
n8Rvjdp9pH4UgT7BHc6PB9nhZUQHAZg03+rX7wJO3pzivp27aBLKd7qYQQLGxklMnl7Fxy2
7jbgc57V836x8FfCEnijTfE3hnxRp/iHVrm4iv7Sx8R3/237ckJLMkExYsFbkklZBx6ZoA9
X+DWq3utfB/Q9Tv9ebX7ibz86k0Xlm5UTyKrbf4flAGPau/rivhXrMHiD4Z6dq1vo1hosc0
tyostPZXgiK3EiHYygBslS2QACSTXa0AFFFFABWR4i1y38PaSNQudO1C/j81I/K0+0e6lyx
wDsQE4Hc9q16jmnhtoHnuJkhiQZZ5GCqo9ST0oA+VPiRq3hjVfido91oOn6Rdagl3ZiOzn0
iK1vI5RMTL5rzmKRQUwUI3DchBHINfUOraxpeg6XJqes6hb2FlFgPPcSBEXJAGSfUkD8a8N
+K3iCw8NfFPSdYs7u6a8uLe0t7uK01O3QNA1yRGz200TCVcvJhkfcPQD5q9f8VeFbbxVZWU
E2pajps1jcrd29zp84jeOQKygkEFWGGPDAigDy3xprl/4v+JnhTS/B+oMdNkhlWfVbKJrhI
45o9zyAtGYOEQKH3lgZSNhzXUeHLZ/H2r6f4tu7RLfwrpuJPD1ky4NwxQAXki9FABKxLjgE
v1K7eJtPAU/gue58E6FeW39reK4Us/tWmWaWbWunQ5868nC5DXGZmQOMbmZMAbWx7zZWdtp
1hb2FnEIba2iWGKNeiIoAUD6ACgDL8S2fiS9sYYPDGtWej3Bk/fXFzZG6/d7Twq70AbO3k5
GAeK+ePH/AIWtl+LFr4h8TeOVh1S0udMQWC6VEF1cmYbVSMTGZ41JBYcgFSwBK8fTt1dW1l
ZzXd5cR21tChklllYKkagZLEngADvXz34p16LxR8XfDM/hLxpYtbzy2kts48SWyQzKs2ZlS
2WNpXLIChHmJknGDg0AfRK9D9aWkU5GaWgBH4U15p4HtZfGt5B8SdfG8u0n9hWLD5dNg5Tz
CM4M8gB3N/Cp2jHzZ9MIyK4nwhp+peHfEmv+G2t5W0LzRqOl3BHyRrMzGa2z/sSBmA7LKB/
DQB2wGBiiiigAooooAK5jxtaeNbzQDD4D1bTNM1XdkS6jbNMhX0G0/Kfchvp3rp68x+LA/t
Gfwz4WvvEN34b0TWbqRL3UbWUQvIUTfHaiU/6vzDuOepEZUctQB4/pnhq5034o6Pqnxsu/F
t1rv9p2KaJqCur6ebpj80SiL5I0LdmVSVz3Br6ur5+l8D+C/hl4h8MXPg3xNerc6jqlraHR
bm/N7DexSSAtII2yVaNf3gkUjbs9Ca+gaACiiigAooooAyPE3h/S/FfhbUfDmtQefp+owtB
MgODg9wexBwQfUCvnfwb431n9n/Uofhp8U45n8KiRk0PxQqM0XlnkQyAA4xz7r6FcMPcPid
r+s+FvhX4i8Q+HrIXuqWFo00ELIXGQRlio5IUZbHtXyr4D8aeKvjLq8/w18VeI7fxho/iHR
WvZ5YNPWCTQrkZKrnaAcMAMjOdy4I5oA+1La5t7y0hu7SeO4t50WWKWNgyyIRkMCOoIOc1L
Xg/7KWuXOp/BCPSNQkla90C+n05xLyUUEMqg+gDbepxt9MV7xQAV4f8AtTMD+zl4jEw8tRJ
bbDvxubzk4xivcK8e/aaijk/Zu8WGWAS7I4GXIB2N58fzc/55oA5L49IG/YsRskbbPSzx3+
eIf1r6A0f/AJAOn/8AXtH/AOgivAfjx/yZV/25aX/6Mhr3vQnMvhvTJDG8Za1ibY4wy5QcE
djQBo0lLSUALRRRQB8//FmUn9qH4Kw+ahCy3zeXtO4ZjUZJ6YOOnsfWpfiAq/8ADYfwkbaN
xs9RBOOT+5el+Lf/ACcr8ER2+06h/wCio6i+I3nf8NffCHyCu77Nf53H+Hy23djzjP8A9ag
D3+iiigAooooAa6hl2kAg9Qe9fD2qXmi+EdV8S2PiXwbb+KfDun6lfySSS6Q8sETmdmEEd0
IlaCT5lB5kjzj7h5r7iIJHBwa4Fvg18NZdYn1e98KWuo3s9xJdu9873I8x23MwSRioyewFA
Gr8O7nQ7z4caFd+G7K5stJmthJbW91KZZIkJJ2sxd84/wB48V1VVdO03TtI0+LTtKsLaws4
ciO3tolijTJJOFUADJJP41aoAKKKKACiiigAooooA+b/AI6CLUf2ifgnpBLRSR6jJd+aqjO
FeJgM/VP1pdMtbD4x6R4zvfHniK30/SvEF22i6RpLSrG9m1rK+yUBjzOzEkgD7vGSDgO+Oy
2ujfHf4PeL9UuVs9Mt76a2nupWCxQk7Su49s5PJ4wD6V51498LfC2y/as8J+J7PxhoKaZqd
691q1q1xDLHbzxp5m98kqqynb1/iyR2wAd9+yF4c1zR/hfd6xqOtNc6Zq1y39nWJZiLYRPI
kjAHgF2HQdlBzzx6Dc23iD4c+D/ErmfSbvw3bfatQt7i6mlgms45GeWSNwisZApZtrKysch
ePvV8xXGmfD3w5+1z4dutK+IGkS+Dp7h9VUC8Elvp8vzkwkq4VMuMqc8bhkEDn3X42eKfDm
vfDfT9W0W+s/F2h6PrFtf63p2mXqStcWce7eCqn5lVzG5B4+XJ4BNABpV9a6nr2k6j4G0m4
0+aHU9OjkFirhbqwuLVbiWW6jb5QpDNtdvn3oBnJIPc6h4r8cW1pfa5Y+E7G/0mxkkSSzh1
ANfyIhwzKAvlBxgnyi+T0yD8teNf8Lg8CfEPwBrHjGfwJNDq9ncjRtDgiuWFzqU0isYYf9H
ZXVe7KSVAJ2kmvUp9IvtCudCFzokkXg99Bn0/UtH0iEvHa3MhjYybE+eRSBKm5QzAnP8AES
AD0rTdRtdX0mz1WxkMlpeQJcQvjG5HUMpx9CKt15OraJM6zzT+KtI0V/s2haPbp5thGjOuw
NFEu2TI/wCekowAp2jAJOn4b8Vaho3hyGw8TQatqWpf2hdWNjtsma5voIpSqTuoAVRt25c7
VPDcbqAO61SFrnRr23RN7SwOgUdyVIxXzto2nfGzT4vCGs3XgjwXBN4b0ptNVrvVGWRVdYl
+ZgpCMPKAwCR8zAHmvbLLxdp2v2OtWumm6tdV02Ii4s7qBoZ7csrGNip6q20lWXIODg8Gvk
DTPCSzab4ZuP8Ahn3xhf2/kmXWIZr51j1iVohsncFs7ldpCMgYDfgAD6x+Fel6xo3w2srDX
9Ot9O1MXN5LNbWzBoozJdSyAIR/DhgR7EZ5rtq4H4OR3cHwj0e2vdLu9Jkge5iSwvCTLaRL
cSCKJieTtjCKD3ABrvqACiiigArm/HumXutfDjxFpGmQRz315p80NvHLt2vIyEKDu+XGcde
PWuK+MnjXxJ4J0i11fTJTHobs9rd3dnbLdXVpctgW58tjsaIv8jDhssuCK7fwr4jj8RaPaT
xxXUhMA864ls3tV84HbInlyYdSGB4IxjuaAOVbSfi9pNjD/Z2v+HPEQRUAh1PTGs5Vxjo8L
lMgEnGwDgDPOa2ZviBp1zcXFj4WsL3xNeQEIxsI/wDRlfIG1rlsRDGcsASQAeM8VkfGjUY4
fh+dKjuLtrzUruCGPT9PDNdajEJVa4hjVfm5hEmSMYHUgGuv8LXnhu88NWf/AAibWn9kQoI
oIrRQiQgD/VlMAoR0KkAg8EA0AcF4fh8SN8ePt3imHS4Ly58M4WDT97iFVugdjSPjzCC/BC
qOvHevWK888NifxB8WfEnihWddN0uFfD9p/dmkR/MuZORnhysfpmNq9DoA57xr4c/4S3wTq
nh4PBG97DsSSeLzY0cMGVmTI3gMoJU8HGDwa8nufgp4zubrWbibxh4db+25bSW+ji8O+R5h
t3DIVYTnY3H3sHkCveaKAEGe9LRRQAUYGc96KKACiikPb60AUP7a0o+Iv+Ee+2x/2r9m+2/
Zc/P5O/Zv+m7itCvBvhx4k8NpBrfxX8feKbW0126vZ9HkW9uBDHpkEdwVS1RCeOVDliMkkk
9DXu0Usc8KTQyLJHIoZHQ5DA8ggjqKAH15r8XovFN9oul6N4c8F6d4vt7+5aO/sNSwsAiEb
Mrs5+6Q4XHBJPA5r0qvKPjLHYTv4RtrvxR4i8PTz6m0NtJ4ehZ7i4kaJ18vIB2jBLElSMKe
nWgDyz4ZaB4n0XxANX8OfBHw3oSR6wul3uow6i93cRQpP5dw0SyE4XG4ZBHHOCBX1VXy94d
0bwbD4+OmaR8XPHd8NM16Fr172TzNMuL3zQ5geQIoMjsuOuN2OuQD9Q0AFFFFABRRRQAhAY
YIyK+d/ib48e01vUvhP8GfDaz+NtRRY7+9sbdYYtNR1/1kkigfOFbgnhc9c4FfRNfN3w+kt
dO/bb+JmlafJLcQX2nQ3czCXekcw8rcp98yNgHpyKAPW/hZ8PrD4Z/DrTvC9kRJLGvnXk4J
P2i5YDzH57ZAA9ABXbUUUAFeR/tKf8m2eMf+uEP/AKUR165Xkf7Sn/JtnjH/AK4Q/wDpRHQ
Bw3xruHuv2HIbiSKSFpNP0pjHKmxl+eHgjnBr3vwkwfwToTiQSbrC3O8NuDful5z3+tfO3x
TYP+wBpjhnbdpWkHdIcsfnh617/wCACW+GHhRmJZjpFoSScknyUoA6SkpaSgBaKKKAPAPjC
8qftI/BBokVm+2XqkO20YKRgn6gZIHc8Vzvx81nVvD/AO0h8KdX0TTJ9VvYEudtlbsFkuFJ
AdFJ4yVLYHfp3rU+OyeZ+0H8DVOMDVZW5cL0eA9T9Onfp3qL4xs3/DVvwYTcdvmzHbnjORz
QB7x4V8S2Hi/wrYeI9MiuYbS+Qukd3CYpUwSpDKehBBHoeoJHNbVcP400z4j/AGtdZ8BeIr
BXgg2NomqWge3umDZ3CVCHjcj5erL7DrXTabq0N432G4ltotYhhilvLCKcStbFxkA4wcEhs
EgZxQBpUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRTXfZGzlWbaM4UZJ+lOBB6UAYfijwj4a8aaP/
AGR4q0e31axEgmEM4JCuAQGBHIOCRkdia4Kf4R/APwzh9R8J+GbES8KdRZSG+nmsfTtXrJ4
FfIttpnhv40/tGeMfHHinTra68B+DbI2HmyyOElkjLMZDtxuA/esR0xs60Aenapov7MOj6e
99qGn+AooEIBYJbucnoAFyT+Aryr4mfDD4QeKPgprHjL4M2djJqWkATO+lzykmLP71GjJ4+
QseVzhSK674b/Bf4aeOdJuvF2tfDi0s9PvL5ptCjVpIC+n7VMTyxpJgsx3n5uSpHbArE+LG
k6d8FvHlr8VPhvBbQQ27x23ifQbNlEbW8xIjkaMH93uKkDjG7afXIBF4V+Hzf8MseH9c+FG
pDVfEGmah/wAJFavJGFaS4ClJbdk3EFguVAzyVHTdW/8AC34s+KYP2f8AWPiD471KXVNQmv
pbbS7I2qI81xnbHBGIzuYNIdu0gMu1uowaSH4VeLtDX/hO/wBnnxXHpOn+IUj1GTQNVi/0Z
leMOpTIYo3PTjGcbgABXH6x4i8VjS9I+HXiDwLZ+DfHmm36+IfDf2dxLYapdI7O8Q+Y7Gcv
JxvwWYDK5GQD1/x94q1G88I+EfCdzoDTeNfE5t5hYWsrodNKFJJbjzOCnknBBPVhghhkHoJ
dA8d6Rpmo6xJ42vfEuo2FlcNp2nrZQ2sVxN5R8vzgnMjbgMYKrk/d6V8uWnjT436l4O1L49
299HNf6M9xo89hPp8axW9q5jZ3iAbeSkipuDg4xnJAYV6LoXiHxF46Hwz0Xxt4rXTo0sB4w
vb2QxW812Y59kMC7CECYO9jjJXHAINAHokOt6TeWtr490nxrpsWuatp1no6JfIAscvmlnzb
ofMM26Rh5RPylccDca3rHW9a0TxNpGk6v4jsfElpqtxNYrcRQpDPb3UcZkKMqMVZNqODwCp
25znjnPh7dR+Ovipr/wARtGisF8JwxHSrF0giMt/co+ZbveF3KuD5Y+Y7gM4HFa2i2HiLwr
o154fXwncajIl3dyWWq6fPbJlLiV5N7eawKSLvw3ysDtBGc4AB6WYoTOs+xfNC7A+OcE5xn
0yB+VSV5IupQaNrPh678KeKNU8QxaprR0i7tLq6a6R9iSCaRCw+QxGPcSp2nDDGSDXrW4Dr
QB498V/HXjrwrr9hpvh3SYJU1GEvp0xAcXd1GweS0lLsqwhoQ5VskkqQBkYPJ3Hiz42fFO8
t5/h9pa+DvDQlhvbPWNTGGvLfByHT5twYnIUBeFzvIYZ981XSNE1u3hg1mwtb+GCZLmOO4Q
OqSIcq+DxkHpXA+Ib+z+IerWngTw9dQ32gxyiXxBc2rBoVhTlLMOpxvkcAMoyRGGzjcuQCl
4YPw88F+FLjwYdatvEULXUsz6fa2v25ozI5cxlI1dnAYHBky3AyeBXUyeM9Zuoh/wAI94D1
m+YsVEl9s0+IDHDHzT5mDkdEJ68cYrrbWztbK1S2s7aK2hQYWOFAir9AOKyPGb2UXgHX5NS
1KfS7FdPnM97bgtJbR+W26RQASSoyRwelAGboHhO5t9dl8U+J9QXVfEMsRgjeOPZb2MJYsY
oF6gHjc7Es+0ZwAFEmrfDzwprF9cahJZS2N/coYp7vTbmSzmmU9Q7RMpf/AIFmvnW0v/Bdp
4mtNGX9qHX5dFl0yWaS6bXIQyXAkjCKGZDtyjMdvX5evWvov4craJ8MvDkdjq0msWsdhEkO
oSRNE12gXCylWyfmA3ZPXOe9AGf8H7O2sPg94btbYRYS1AkaNgweTcd7Fh95i2cnuc13deV
+D/FOieCvhncXHizU7fTbey1vULDzSWYSP9smKhQASxIJOAOxPQV3Gj+KNJ1zW9T0zS761v
G06OB5mgnEm0yqzKGA+78oBHqDQBzvxf1fxDoPwt1PWfDF4LPUbSS3k882/n7IvPQSkR/x/
IW47+orhdM/aK8PW0ul2Wp3+neI5tSbbDN4W824lz6y2jL5kXHbLmu6+MOgal4n+EmuaJpM
ENxd3CR7YZ5RFHKqyozq7EjapVTkgg4zjmvnrwJ4Q+G2veIdK0e7+LWg22o2M++10vwbCun
BpgMcXbZluDjIzuyR0oA+wIpBNCkoDAMAQGUqefUHkH2p9NjVUjCqSQBjLHJP1NOoAKKKCc
UAYWreL/Dehava6TrGtWlje3cMtxDFM+0tFEu6RyegVRkknHQ+lbaOskaujBlYZDA5BHqK+
b/2g9D8QXOvW3iA+GYPEfh2xsWZre386KWWQOA0E0scqgQlGd8spAKsvV+fXvhnrHijWfAt
nd+MdFTR9VGEe2jt2gUDYp+VGZiACSuc4O3Ix0oA+Yf2mfhhF4T8eaV8W9AHkw31/HFfwJC
s5FyclZFib5XDhSGQ8E+u419TfDibxFc/DTQLjxZYJYa09opubZIhEsR5woQcLhccdq4j4m
6gPGfwxs/F/gHyvEMnhjW4tVW1AKi6Nq7LLENwByAWIOOqjGeK574NfH/UPi1451Gy+yaNo
+mQQB4rCW4dr8nAG9TtCSJnIIGCuV65oA+hK5Hxt4NfxUdHvrDWJdG1nRLlruwvUhWdUdo2
jYPG2A6lWIxkH0IrrqDwM0AeH6H8Bbjw74Z0LQdM8azG3sNbGv6g09nvOqXKspUN+8GxBtX
5eckA5yK9vBJHIxXk5+KPiZvBtx8QoPB1vJ4PjjNwmb8pfyWysd1x5Rj2ABBuCb8kd88V1l
t8SPBd7FHJYa4moCR1jX7HDLOdzDjIRSR9TxQB1vTrRXD3WoeK/FN0dO0K0u/Dmk4Bn1m7h
C3D88x28D8qSP8AlpIMDsrHkXrbwFolvYvbG61qVpAA88us3bTHHff5mR+GOpoA6rIHWjI9
a5Jfh/pEe5oNV8RRSFSof+3btyue4DyEZ+oNMHhDV7RYl0rx5rkOw/MLvybtXGcnO+Pdntw
3A7UAcJ+0H8QNV8N+FrPwl4OupV8aeJZ0tLCO2UtNHGT+8lHHHHyg9QTkfdyHL4A8O/BX4G
eJpfD+pT6ZqLWTzXfiB4vtNw02MCQjHKgnhQOMk8nJPGfCSy/tX9qD4gXnj+/lv/GmhkRaY
kihIorFhgSxqOASrR59PMJ5LHHf/ETwFZWHh7xL4v8ADUniEa4tvNdSWtjrE4W7/iZPKcSx
4IBwoj74GMjABR/Zz8V+I/F/gfVNR8SeK7fxBNHfNDAY02vDEqgLv+RM7sFg2CDn1yBFf/t
CaboXxFvPCutabBPawPcs9/pd0ZjaxQgl2nikRCpABJ2F+mBk1xXwX8ceG/B3hvxLfXdmtx
eXerW1rbwaFHFfTXu63Dxqv2dERsAS8bVKhSCN2cxeC/ET+Lv2kpdKsPF15rnhwm/urm11O
8doJ45FG23it5YVIaJioZNzKAAeCCKAPqeKWOeCOeJw8cih1YdCCMg15N+0p/ybZ4x/64Q/
+lEdetqqoiqqhVAwABgAV5N+0jG8n7N3jFY0Z2FvE2FGTgTxkn6AAmgDzz4hQTz/APBP7Tl
gYKU0PS5GycZUGEkflXvHw+/5Jd4T/wCwRaf+iUrxHxoiv+wFa7oGmA8OaeQAR8pHlfNz6f
nXt3w+/wCSXeE/+wRaf+iUoA6WkpaSgBaKKKAPnD4+Rufj18DJh9way6k+5kg/wNP+MlrOP
2ovgtfFR5DXE8QbcM7htJGOvQirvx5toz8WfgnelpPMTxEIgu75cFoySR6/KOfrTvjNEo/a
B+CM2yPcdSul3bfmwFjOM+nPT60Ae+1wviz4b2PiLxLp/ivTNUu/DniSwwi6np+3dPDnJgm
RgVkQ9g3Q9O4PdUUAefeIPibb+EPGa6V4q0HUNN0OcRrbeIsCWzaRsDy5SvMJ3EAFuDzyB1
9ABBGR0oZVZSrKGB6giuD1rw343tfFD+IPCHi5nS5kj+1aLrI8yy8sDaTCyLvhbHPVlJ6ig
DvaKzNM17R9YuL+20vUre8m06c212kUgZreUdUcdjWnQAUUUUAFFFFABRRRQAdetAGOlFFA
DZAGjZSMgjBHtXyLp0Pjb4EeGvFfhPxH8OZ/Enw4v7q7lOp6VcAzw20qhGLp1HyAdduDn5i
MV9J+L9X8Z6Sto/hHwfb+JN283KS6ktm0YGNoTcjBifm6kAYHrXF6N8bPDXiTxcPAGr+F9b
0rVbm4m02aC9tkkt/NWMu8RkR2U5TkeoIoA8Y/Z717x/dfGK08Lz+KrnV/BemaKZ9O2NFHE
9pxHAzqFyWH3SpO5WVgSdpB1vCHiD4aeKLDxPo3xB1qceOPHl5Np2qWKQSF7IQyNHbxqqqw
jVBtIZupPJ44q+EJ7v8AZe8X32heLfD/ANt8F6tc77PxVawFntVYgCKYgZCg4O3jBLMobPH
QX/hv4a6t+014a+Jvhjx14bEarNNq0EOrRK0sqx7YnVQ2SW3fP2wnPU0AX/g94o1/4feMm+
BHxDmSSe2iMnh7UzkLfWw+7EM9WABx6bSvOBnsfjt8NLv4i+BYG0B0t/FGi3C3+lTsdp8xe
TGG/h3YHPTcq1wH7TN7pJ8L+HfH/hvXtLm1vwlqcd0ixXcRkeJmAZVGTn5ghxg8Z96+htD1
a217w9put2isLe/to7qMN1CuoYA/nQB876b8Y08L6JceH/iB8C/EGiHUHc6idPsBcWd1LNn
znJyAd/JIBbuOcc8/8R1+Fnx2+C9/P4Elks9W8BWJmgtZbdoGgtkXmFg3BUrHxgkgqPcH33
4t/EO0+GPw2v8AxNMomux/o9jbnP7+4YHYpx24LH2U1w3wQ+FU+l/CrWpvGytN4g8cCW51j
cArBJVbEZxgA4dmPozkdqAPkpfBXxS8BeGvh7rAkvL+z8QXn2uy8Ow3M6ETDBQskbKQzoQc
qQQODivuq68dXqfEXw14KsNPS61C5ha81wJuddLg8pihLDgFpQFAPJGTjvXyC/gf44aH8Y7
+30zWpte1DwBZLf6Wt9I0qz2hyiLGnTcULDbkElSASQKpjxl8ctJ8C6v8bdP1Hyo/FF0tnq
V0LSLdb+QxSExjnanzNHkjIK85ypIB9OeE5tZ8Pa5r/wAIfDNjp2qWuiqLtL+6vpIJLWO7k
eXypAkZJcbpCCjDK7M4JJFi3/4R+C78GeM/h9Ld2+m6hcvFesHl+yTWCRyB5Zg7bE2siFZD
hjnHO414L8DP2h9P0KHTfCmp6C95r+u6u0uqa3dXccCyCVvlldmHzFQQNpwMDg8gV9RW3gH
VNI0xtF8MeMbnRtC8xmitVsoZntVZyzJFI44XLHaGVtvQcAAAFTTtO+DPibWpoLTQdButSl
LTlZ9OWOScZy0ieYgMi5PLLkc9a9BsrCx060S00+zgs7dM7YoIxGi564AGBXnjx33jYWOoR
pBA3hfxLNlss9wYrdZIiBjGHlyMjgbH78Z0E8e6hZyWVx4j8HX2h6RfSRwx30s8UxgkchY1
nSNj5YZiFDAsASA23NAHd1zHxDge6+F/im3jEDPJpV0oFwu6Mnym+8O6+orpxyOmKxvFllp
Wo+C9asNc8z+yriymivPLJDeSUIfGOc7c9KAPnPQ/HvwTPhDTkvfhBqN9iGJJbhfB6GOSUK
ASCq7ercY/ve9e9fDnVNH1n4baDqXh/S5dK0qW1VbWymGGt41JUIRk4xj1rkbD4ufCLR/Ct
hpVp8VNMdY7RY7e5uLtZpgAuFaQYHzDAyGAPHNdN8Ltf1DxT8MNF8QapdQXV3exvI81vF5U
cg8xgGVTyAQAeeeaAOP8E+EdM17wvfaPcajfW1xoHivU51ksZ2t5Y5GlmxluuDFcZ46hhzW
r8JNC8B+H4NYtfAOoapc2MsiSyLdtM8IfLgvC8ijfuYNuZSwJA56VQOo63onxR8cWOjaTcX
ZuzpupSOhhjEKNFJDJIvmFRJj7MgK56sSD2q58KrTw7HfeIbrw1r1nfQNLHFPaWliLdbRwX
baSCQ5+c5wcce9AG98UdMuNX+GurWVvp9zqgKo82n2svlSX0KyK0tuG6jegZeOTnGea8X8Q
+PPg14k8K3vhPw/8Pr288Rtb+TZ6XD4ee3ubScqRES+0CIqed4bgAkZxXsHxf1i/0D4Q+IN
V02+msLqOFI1uYE3ywh5URmRe7hWJX3xXzPrXj64sWvPCHh7xb43fwReWLz3+o6npVxd6kH
wVe1gkkVdgdcHe/CEsQR0oA+xdJjvINDsYtRk828jt41nfOd0gUBjnvk5rifib4qutG8EQ6
3oHiew04/bIkE0qLNHcA5zEGwQmcZ3EYAUjK5yOy0J4pfDOmvCJFhe1iKCRtzBSgwCe5x1P
evJPid8JPCf/AAiDv4b8EaJbymaL7U6W06BLcbtzhLVld2GeMZPJODigDv8A4b+ItU8VfD+
w1zWm0pr6dpRJ/ZNz9ot12yMoUSDIYgAAkEjIODW9rWi6V4i0W50XW7GK+0+5AWa3lGVcAh
hn8QD+FcL8Cb37b8EfD7qkSQwia3hEKSKhijmdIyvmAMQVVSCeSOvNdvr+qXOjaFc6laaNe
azPFt2WVlt82Ulgvy7yq8ZyckcA0AfNHx78MeCvDWt6GlnoemaZb6nZ3VpcldNikHlhcg26
5BN0ThF6gbgTjivX/ivql74d/Z48Qano15cadd2uljyJyQk0RO1evZ8HHHfpXk3xi8U32sS
2M2taH488HDTrS4vRDbalY2qXSoVJYyfaPvI2w4AZjngcnPR/G7UY9L0b4eeO9ZsL3xB4P0
i5+0arYxIr+cZIMW8zqSFO2XHXjLfQUAX/AIH/ABO+G/iFP+EF+HWh6na6bploLh7i7RFUu
zfMHJcuzsTuLYIPPTArkvBXwttG/ak8aahp88WneHvDmpW2oJYxRpuku5bQtw2MxxgSudo4
JIH8PHmnwZ1X4V6p8bfE/wAW9T1Oz8D2dhOH07SJbxEDtKjK74wCR32KMAv6AVB8d7nXfFn
iXxF8RfhRcagPCNtY29prep6fO0EF9MCy9MjzgqOiEgED6UAfeCsGGRSkZBHrXn/wZ0ltI+
DfhqGSFIJrizjunjjuZZ0UyKGAQyksBgj5c4ByBxzXoFAHg+j31yP2ZtG8K2d1HNrWq+Z4a
tw0W4hvNkhlJVcY8uFJHJOANmTXuNnbLZ2MFojMyQRrGpY8kAYGffivM9G+HWvWXjiw1S+1
mxk0jTNU1LVbaKG2YXEr3e/5JGJIAQStyv3sDIr1OgAxjpRRRQAUUUUAfN37QejzeBvEugf
G7wrcLZa7b3kWm3sRUmO/hk4AkA64Ax9MdCord+IXw6+JF94k8T654PudFddb0+zsGWaae2
uUETlnMciHapOepycAcjHNT9rAp/wp6xB2+YdctPLJGefm/pXvwztG7BOOcdKAPHLPwzqHj
zGleI/COp/DyXQLqO/trzR9SjIvJ3jkjd0kVMtgHksNx3AMOxuaJ8ILvw54n0G9svGd/qOk
aXf3Womz1OKOSYyzxSK7C4VVc5aQsVbIOT6CvWKKACvK/wBoi2kuv2dPGcUZYFbNZTtGThJ
UY/oDXqled/HL/kgPjf8A7BU38qAPNPGCF/2ArfErx48NWDfLjnAi4OR0Ne0fDx1k+FnhNk
OQdItOcY/5YrXjHiiWOb9gCJ423KPDVkucY5HlA/qDXsvw4keX4UeEpJIHgc6RaZjcgsv7l
euCRQB1NJS0lAC0UUUAeDfHj/kpXwW/7GdP5pSfGZT/AML7+CDbm51O7G3t9yLmj48Kv/Cz
Pgq+0bh4mQZxzjKVX+Occcvxv+B6SXH2df7YnbfkDkeSQvPqQB+NAH0FRRVHWNUttD0K/wB
ZvFla2sYHuJRDGZH2opY7VHJOB0FAF6ivGF+Nk0nxIn0KHR430mCfTrZmV2a8c3kJlWYRqC
PLTGHGcgZbPGD7LG6yRrIjBlYZDKcgj1FAHA614P0PQ/Gtx8VYLq80ye2spP7Whs03pqUKI
SvmR4OXTGVZfm4x0rr9C1rS/EXh+x1zRbtLvT76FZ4Jk4DqRxweQfUHkHitBlV1KsoZTwQe
hrznwnL4N8B+MH+Fej2+oWElzFLrFnHcZe2ZGbEkUDknAQjJTtuyM0Aej0UUUAFFFFABRRR
QAUUUUAI33TivmS2sLvUv2u5tU1GK3uYdOvjBbXcdtYO4H2YsIpCsgmXblsOVc8AfLzXvni
S28YT/AGRvCmq6VY+W5Nwmo2clwJl4wFKSIUPXnnr7c/M+hvpd1+1lb2upXnh+01u2vnuZ4
tLjbe159nKSZlmiVtrgj92rP8ykgjJoA+rNR0zTtZ0m40rVrKC+sblDHNb3CB0kU9iDwa8/
vvgD8G9Qi8uf4faVGM5zboYD0x1Qg/8A1+a9LH3RS0AeSWf7NnwUsb/7ZF4Gt5JA6uFmuJp
EBHT5WcjHqCMGvWkRURURQqqMBQMAD0paKAPK/jX8LZvib4e0sabrSaRrGiXYvrKeZN8Jcf
wuPTgHPOMdDXJrrP7Umgyl5vDvhLxrZZ3B7C5NtIwJHQuygcZPQ9fwr2fxVbLeeD9ZtHtIr
xZrGeM28pISbKEbDgg4PTgg+9eG/sxafBZ23ie50+11tdIvDZy2c9+nlQt+5IeOKPtsfcC3
OQUzyMkA09J+Pgi8c6B4V8b/AAy1zwnruuSJawzSqksLEnAAk4LLuPYcbsmul+Jnw5gvPgD
4i8EeC9LgtBLC1xb2kaArLIJRMyAE8M5BAPYsD2rh/jt5c/x7+CFnDCst2urvMQpJdYw8JY
4zjbwTnH8J9DX0WenFAH55ax48+Hvxg+L3heLxj4ch8DeHNKiNpcTI7bnREylvIQoCKGUqC
BkBiPp90eCvGXh3x14ZTW/DFxLPp3mNCjywPDkrxwHAyMYwRx+ORXj/AMSPBnw9t9cvfBa6
RPf618S76OWa2hbA08xI4N+oVflCswLZPzkt23Cuq+C+lad8OvCmk/Ca/wBRgbxbb2T6tdW
0JkdTG8xXerEYxnC4GPXHNAHXa58OvCHiDUX1DUNOmW6mIM72l3Na/acLtAlETqJBjj5s8A
CuUtBo+u2/ifwP4v1S2sYNN1OJrbSo/LtVhsITFJb7c8vGxTLMOAdyDG2n+AfEes+O/iBrP
jKymmh8EQ250rToZZf+Py4jmbzbpYx91eNgLHJ29ulaNr4g8M+OPiT4i8IXXhuy1RfDSW7P
f3EcdxH5sgJMSgqdrLjnnPPQUAWbbx1qtvfaePEnhR9J07U5kt7S/gvUvI/Mc4iSXYB5e/g
Kw3LlgCwyM9F4qJHgrW28qOYiwnPlyfcf923B5HB6HkV5baalp2q+DDH4v8Ti31bQ9ce8vN
KuLiG1/eRTM1rbfOPlh4hZSM7gByckVt+K/Fmu22hX2ieJfCbWj6vYXkFlJpty18kky27v5
TARoysyq5XAIO0jIOAQDzzw/c/GLUPDdhd6V8H/AIeyae1mhtnjvFZJIyFAVSN3GMdTjjrX
s/w4sdU034daPZa3o9no2oxRMJ7GyCiG3O9jtTaSMYI715L4L8D/ABsvfCHh+5t/jW2madJ
YwlbI+GbdJbVdgAiw3Qrwpz6GvUNLn1PwB8JvtnjXVZNavtItZZry7iBd7ohmYbQcHcQVAX
1IFAGde6LoniX4w61pmtWcGpWkei6bM1tL8yb1ubtl3L3HfB4Poa7+ysrPTrKKy0+1htLWF
dscEEYRIx6KowAPpXI+AfD17Zx3nivxGmPFPiBY5b9QfktUUHyrZB2WNWIJ/iYu3fjtqAOJ
+K3iCbwt8KPEGvW06W09pbgxzyQiZYHZ1VZCh+9tLBse3Q9K+XL/AON19pnn+ENC+Lj6z4f
1C1Mk3inVNKn+06e2WEsMSqg8xioBXcMLk/MMDH2Nr0VtNod0l3ox1qHZlrARo5uMEEKFkI
UnIHUgcV84618WfHfizWx4A0Lw9o3gA6g9zalvE75ucLCXZxAo2gMCQG+cE5oA+jPDqRJ4T
0qO3nnuIVs4RHLcnMsi7Bhnx/ERyfeuRm8KfEKzv9QvNC+JAKXNzJcxWGq6UlxDAGyRErIy
SBQSP4jwOldf4dj8jwppMRnguPLs4U823bdHJhANynup6g+lcl8YLZLn4aXznV7zSZIJI5o
p7S8W1fzFb5Rud4wwyc7N67sYBzigC58MfDms+F/Bsmma8LEXz6heXTfYAywESzvICisSVG
G+6ScdMmu1rzv4LaxeeIPhLpmsX+vXWu3NzLcGS8urdLd2ImcFdiMwULjAwTwO3Su61K8/s
/Sby/8ALMotoXmKL1bapOB9cUAeQfHL+0h/ZTtYpcaDDBdSXMgOmiSG4wghZTfZXgGU/J83
A57H0eHTbXxJ8O7bS9dtmvbfUdOSK6juijtIGjG7eV+Utz1XjPI7V4T4/bw18Wrvwdp3ifw
pPFqh0OfxDKbfU48abZNt6lo2R3faoG5VUHOG4zX0D4ZuLG58HaLdaY8z2M1jBJbtP/rGjM
alS3+1jGfegD5x8f8A7LNne/CTw9onhplvfEegv5QvXCW5vLeSYs6ydsoHJU57Ed64VviH4
j+FFsP2ddQ8L6TLbJPNbpqmrtM9ve2c0jurNHENwDB9pZSdpzkZBr7VTUtPk1WXSkvYWv4o
lnktg4MiRsSFcr1AJVgD3wa+eLTwRqXxi+MWnfGNdZGj6X4c1P7Dp1ksReS7htpXEru24BC
8m4AYPyjnmgD6F0yGW30m0gmt4beSOBEaKAlo4yFAKqSASo6AkDirlFFABRRRQAUUUUAFFF
fPHxs+NnivwP8AEKw8H+GV0HTxLpz6jLqPiAyLC+3fiKMqR8x2DHXJYDigCt+1d5N5pXw90
CTcp1DxLB84OMKAUP8A6MH5V9IV8deIPiI3xPi+AGu6porWt1feIn82JBmJzFLHGzISc4JO
QD0wwycZP2LQAUUUUAFed/HL/kgPjf8A7BU38q9Erzv45f8AJAfG/wD2Cpv5UAeTak5k/wC
CeKsWZv8AiRQjLSeYeJlHX09B26dq9l+EGf8AhSHgrN39r/4k9t+++b5v3Y/vc+1eKXP/AC
jrX/sCp/6UCvZPgr/yQXwN/wBge2/9FigDv6SlpKAFooooA8G+PH/JSfgt/wBjOn80qn8eJ
Jo/jZ8Dmgkjjf8AtqZd0ilhgmAEYAPJBIB7Eg8dat/Hrd/wsf4L7CA3/CTJjcOOqVj/ALRl
wtr8W/ghcPOLdE11i8jPsCr5lvkk9hjOfagD6SproskbI6hlYYIPQisjTvFfhfV9Sl0zSfE
ml6hfQqWktra8jlkQDgkqpJA5H51s5B6UAfOfj+4174d6zLYeHfB2jWeg3M8Esd4Fis9ONn
5fkT29+x54MgMe0HIYYU7CD0HwK8WwG01D4c3viLStWvvDzRx2txp0uYJbd03rDFuO5/JGU
J7AJk5zXpHjbwpF4w8Ly6V9rNjdpLHdWV6IxIbS5jYPFKFPDbWA4PBGRXzx4I0KHQLT4hfE
zw/b6dban4cvb+1nu9Zha5udRlhTfLLJICotxIW4WJOh5LUAfVdcB8TJPB3h6w074jeLbW5
k/wCEYuA9tPalvMg89lhb5QRuU7lLA54Xoeh6jwvrtv4n8H6N4jtYnhg1SzhvI45PvIsiBg
D7jNL4m8Paf4s8Kap4a1VWNjqds9tNsxuVWBGVJBAYdQccECgDVRleNXRgysMgg5BFLXD2v
jDSPD/jOx+G1/Dc2Exs4/7JurpgY9SVFw6K4/5arjlTgkHIyK7jtQAUUUUAFFFFABRRRQBz
njHQtb8Q6CLHQPFNx4ZvlnSVb63hWZgFPKlG+Ugg98j2rza6+G/jpfHmga5dt4P8SC1voJb
rVJ9INpqQjQEFgyMUdhnjIGOwr0bxVpfi7UWsn8KeKrbQTCzm4W500Xi3AK4UffQrg88Hmv
mrSrz4mw/tXx6ZqvjK71HQTfp9vFjJPbafFdCElbZTKHG4qQxiVsNnGcgYAPrpfuilpF+6K
WgAooooA8417Vtcv/imvgS4XRI/DF9pHmzi9Mgubwu7xyRQ4YD5V2E9cb19eOe+F/he08C/
EzxT4Xg1mK5/0CyuYLS2tordIod0qKZEj6zcYLkZZdhNdp4yj+HXiLT7nSPFkml6j/Z4Ny1
s06/aLdkXfvTaRIjBRnK4OK5P4Nap8Hb6PUk+FVhJAZQtxdSzWtwrTDJUHzZhlwCp4DHHPH
WgDk/FITUv27PA9lc7JYtP0Ka5iT5crIfO5POewIHP5Zr6Mr5y+LHwwu/F3xA1Txt4A8cz2
/j/AMN2NusGmW7KPKB3Mqueo8xTJgHg9DwTXofwY+J1t8TvAi380f2TXdPYWmrWbDa0NwBy
QvUK3JGfQjqpoA81/aB1Txr8LPE3/C2/B9raXkN9pg0K9NzGZPsZEhkimAGOCSRzxnGQciv
Ovg5+0B4Wsbt9V8T6dqet/ETxHqa2tzdRRoAtsxURohZgqouPuDHPOa+qPiloWoeJ/hF4q0
DSo1kvr7TpooEY4DuVOF/E8V8Ia1q/wy+IviH4e+B7bw+PAcWnBbHVtWuXSInAzIpHTO8Nh
3OcvyBQB2nxE8R/FT4Fa6/gXS9SmtPB97ezahpF1YwoZtjOzmISMCCVZxuVgcjGDg103wk/
aK8I+HPh54W8HaR4U1TVfEk0zLf29qEDzyMWZ51dj+9kb5flODzjPAz0fxmvfhv4w+FXhS0
0vW7bV/DPh/xLYWGrXkM297S12tE7M+N2CNvzDIbqM1518U/D3wp8deP/AAloPwZ/sx9cuZ
Dps6wwOLEw+SSJS4+UvGoz8uWPGckCgD7Zaw069ktdRutMga6iAaN5oVMkJI5APOD2ODXku
g65p13oukXviXxCs/jXSr25k/sXUNRSyxeyM8YTa3OxUZljIBBVt2GJGPUPCmiHw14L0Xw8
1698dMsobQ3Mgw02xAu8jJ64z1pdes7ltI1C90e1t5NcS0kWyklRSRJtJQbiOm/B9KAMa08
VavbeLLPw94m0CLT5NSSRrG6s7w3MMrxrueJsojI+3LDgghTzkYrN+K5E2neFNOlmWK1v/E
2nw3AZCwkVZDKEwPV40Ge2eeK53R9f0HUdC8IXVnrCaj4v09PssWna3qDW86XUiqk7TptZz
IoLjG3GGOMAgjP8Z+IfEtxrPhLw14r0C1stWh8Q6bf289hO1xa3cImEchUuisroZFypHAZW
BPIAB7rRRRQByPxM1TVtD+F/iHWtDvo7HULG0a4inliEqptwSSp4PAI56ZzXlmtePPh94g8
a6x4V8feNPBWteDrfSYbiJZTG0r3LbhIVcOQGUIWAQbh5q46c+56vpOn67o93o+rWy3VheR
NDPAxIEiMMFTjnBFYtv8OvANnFLFZ+CdBto5htkWLTYUDjng4X3P50AXPCKaMvgTQo/Dhdt
FGnwCxMm7cbfy18vO7nO3HXn1r5e8U31hB4p1Lw5oE9pbJBrS6PDpU3ie4ExnfDi6ljuRLC
YMg/KIyQOhycV9Zabptlo+kWmk6bALeys4Ut4IgSRHGqhVUZ54AA5qpqHhrw/q9rLa6roen
39vKxd4rm1jkVm/vEMDk+9AHMfCZBZ/D6DRpIoobzS7mayu44Y4UjEyuSxUQoiFTkMDtUkM
NwBzXe15/qk2jfC/wzBo/hDQY5L/VLySPS9IgJRZrmQtI5J58uNcM7N0VRgdhV+18N+LnsI
zqfxCvBenLSGysbaKFSRwqK8bttB/vMSe5oA07rwZ4TvINQhuPDunumpRCC7/cKDPGOiMRy
VGTgdBXmXxcg1DXotH+CnheNdLi1W2N1eXqnatlp9s6BkjVTkszFEA6YJz1yOi8L+Mryx8J
eMNV8X6jHdWnhnUbu3XUAscbXMESK2WVcKHDMyYGMlRwM4rxb43eI9T8bwfD3WfhU9/beNZ
rObUUgtn2XVvYSQ7283B2qDsGATyeFyTQB6D8GNWsdW0KX4w+Ktft7fVfF7/ZY7eaZIYbOG
GSRYraME/M33mJ6kk8evzL4n1vxpYePJ5fBv9qf8K21bxTLbWNtDqDQ297cCVfM2TRkMiu5
LI2cDHfYa8quPh74yuvDWgeKltm1K28TXM0VosBZ5XnVjuVlwMMcEjGc4NfZngn4xfDP4h6
j4T8BaB4G1GaHTWgu44m8qFNMlhwEcJ5gMgQkklQcDkg5oA+jLKFrawt4GeVzHGqFpX3ucD
GWb+I+p71YorlI/iN4Hl1ddJTxRpxu3l8hV83CvJ02B/uls5GAc5GOtAHV1T1LVdM0axe+1
fULbT7RCA09zKsSKScAFmIHJrzE3viDWLfxDrt94k1fTE0+9uYLLSNGt4vOEMD7DK6yozTF
sB8LhdrKBknmLXPEHhq9bwdqsOt2XjTXrZ/L0/TLGWMLezS7Ea5KAsYxFH5jEnhQzd8UAem
af4h0PVrSW70zVrS7ghAMrxTKwiBXd8/Py8c844rmk+KHh1ooL97TVIdDuMeXrctmyWRBO1
WLnlUY4w7KEOQc4INYOsPocPi/XX8ZeFtRjmurOTT0n0y1uLqHWLGQDCS+SpxKh3rhsEBsq
SGOLOnaL401vwhY3d21volzDdTvb6LPDutn09gUitbpFOCwj2nIJ2t2IyCAa19r3irUvFmo
6J4XtbGyttJWP7ZqOqwyukkkibxHCiMu7apUs5bALAAE5xXXRND+IvhmL/hP/DOjasbSTMN
yqrPbXC7VYTQOckIwOCCeqkEkAE3NN0XxRf8Ai2317xTPY2sOnxSxWWn6bNLIm6TAaWV2C7
yFXCjYAu5uSSMCfDTwxBYXul2YvrLSb6V5p9NtrySO3cucyAKD8isScqpCnJ45NAHifxs1L
QvN+Bmq+H4Ej0STXYZ7WO1j8hfKbyyu1Rt28HpxX0/XzR+05DFb6v8ACKCCNYoo/EUSIiKF
VVDRgAAdBX0vQAUUUUAFeefHAqvwD8bF13L/AGVPxnH8Neh1538cZPK+AXjZxJsP9lTAHOO
ox/8AWoA8hnDN/wAE7AqqWP8AYiHgZ4E4zXsfwV/5IL4G/wCwPbf+ixXl+koX/wCCf0gErx
keGLg5QgE4DnH0OMH2Jr1D4K/8kF8Df9ge2/8ARYoA7+kpaSgBaKKKAPA/j45j+IvwYdYzI
R4mT5V6nlKwP2nNJ07XviP8HND1a0a80/UNWmtriFHZCyO0Ct8y8jg549K1/wBoq9/s7xv8
Hb0RGUxeJUOxep5jFVf2hpDF8Y/gc4GSdeZevrJbj+tAGd8XPgNpPhDwinjz4OafcaB4m8O
H7Uospmb7REMeZuDk5IUE4zgjcCDkV7n8O/G+lfEPwBpfirSZMxXcf72M/ehlHEkbe4bP1G
COCK6tgGUqQCCMc18u3aXX7NPxWvNYS3kuPhj4uul81IAP+JTeMSQQM/c27umMrx1QZAPqM
gEYNeOfGTwHpmqaautsdG0Sygc3WtatdWjzyLFGuUcRKwSZwVA/eq4APAOMH2FGDxq6sGUj
IIOQR60SIssbRuiujDBVhkEUAfOnwj8YX2g6laaP4jsbzT7fVkkuJtX8R6skU19Mp2pLb2s
hDJEUCDAVcEqMHaSfo0cgV4TqHwSub3U2t9V8bMdPl0u90iW5lQS6he289x5+ySSUsv7vkK
yjPfC9K9S8PeJfC17fT+FNG8RQapqOjW8IuY1mEsiKRhWdhwSduTj1GcZFAF/WPDuh6+LL+
2dLt782N0l7bGZcmCZDlZFPUEVzfgLxxd+Jb3XPD3iDTE0fxNoNx5V3ZpIXjeJiTDPExALI
6jrjIIIOK7mvPPiZ40vPh3Do/iY6Tb3miSXsdjq043efawyHCSLgYKq55B9RjrQB6HRRRQA
UUUUAFFFFAGP4k8R6Z4W0OTVtVMxhV44ljt4WmlmkdgiJHGoLOxYgAAV8x65r2lXHxw8NfE
aCeXV4NR1u30y2tpgiGxUIUkjksmUT/aI3JYS8gCQdOAfpPxf4R03xroQ0XVp7yG1FxFclr
O4MEhaNwwG9eQCRzgg+hBrzrRPgTH4S8dDxb4Z8Z6mbu5uIpNR/taKG9lu4lPzILhk82PK8
cNzgA57AHso6UtAGBiigAooooA898deDPh7qVpcvrfhbRbnVNT3pDdXWneczTrCxVndFLAB
U5JI4AGckCvIf2VV1W2m8U2FxLo8mnKtu9v8A2PqHnQBvmViId58ssV3Ftq7jnrjA774k+D
/GGp+NP7e8JaTp97LLoNxpTzXmpy2jWxdjh4dith/mPzcccZFbPw91HxFBLa+GNe8EalpUt
hpcYbVry7juxeOhClRKhJPUt82D/s0AW/CHhSx0z4iePfFlnrsWoza9dW0c9vFg/YmghC+W
xyTu+bJBxgFeK8d+JUUfwS+P+ifFiw8+Dw74mkay8RxIpaJG+XEu0dz97uco2PvYr2L4Z+E
Z/Cg8YSz6pa6h/bfiO81VDbknyVk2gRsT/Euzn06V1mu6HpfiTw/faFrNol1YX0LQTROM5V
hjj0I7HqDzQBY0/ULLVtMt9S067ivLO5QSwzwuGSRCMggjqK8p1n9nj4fa54g8W6rfWAP/A
AksEcckccSL9klXkzxNjKuxwT2ODnOTXDww/Fv9nfwzLZ6dptl46+H+mytLGELRajZW7MWc
EAbWAJJyAe5O0dPVvC3xp+GHi6ztpdJ8Z6as86hhZ3VwsFwhOPlKMQcgnHGRnoTQBzfwf+E
EfhH4L3vgbxbZx351C4uRdxO4ljkjLlUK8fKCgVsdQxJ4NeMeGv2cvEml33j7TNE1zWNJ1P
Q72C78MX5kaG2uWaNzkjGGbafKZh0yeo4r7NByMiqeq39npOj3urahMILOxge5nlIzsjRSz
HHsAaAPmr9lTUPF/iDUvGOteMLzULi/guvsk7T3rFWlwMhrf7isoUAOuOCRjvX1DXkvwWtt
YuIfFXjTULOXTtP8W6n/AGrp1lOwMscBiVFkcDhS4VWxk4GM11ngfxzaeOU1640+0eK00rV
ZtMjuPMEkd35e3MsZHBUkkdT0oAf8Q4tePw81x/CgZdbNsRC8S5lxkbwn+3s3bf8AaxXN6d
c+G1uNP1fwEg8S6jbaaunx2cuqeW9raq25yVlywkZhGG34YlVyRg13+l6zpWuRXMulXsV5H
a3MlpK0ZyEmjO10PuDwa5LWNWu4fjDoOj3OpjS9JksJrqNRhP7Sug6p5Jc9QiNv2DliQeim
gDofDPiaz8T2FxPbwzWtzZztaXlncACW1mXBZGwSDwQQQSCCCCQa3K820vU9E8BXupDWHvX
bWNQN1ea79i2WRmcJGil1LCNQFSMFjjcDk5Nek0AFHQUEgAknAFcfd+LdF1nRdZtrXVNQ0l
UiWGPUxZyRgvLlI2ty6YmbcQAFDZYgc5oA60Sxs7IrqWXAIB5Gemaoa9rmm+GvD99rur3At
7GyiMsr4ycDoAO5JwABySQK+avCXxF8SeJ/iJpWseFfDH9r61aRf2Z4murA+XaalH5mIpdz
4CMihpFLDPMkXGAa9O1yK/8Ai3d3/hzS7z+y/DGk38S3GrRBXnu7uCQSGKBWBVUjdVDOwOS
CoHBNAGx4Y0XWtb8U2/xG8URy6bc/YpLTT9EO0/YYJHV2aU952CJkDATBX5uWM/xF1vU4tN
tfCvhe7EHifxBJ9ms5Rgm0iAzNdEH+GNM49XKL3q2fCOvY/wCSleIv+/Nj/wDI9W/D3g3Sv
D11cagklzqWrXahLjVNQl865lUchN2AEQHkIgVQecZoA8k+LmieG/BXw/8AA+lX9uy/D2w1
mM61EyvM0yFZGR5ccuDOQz8HcxH0Pk1n+0f4S8F/EH4h63p2iXOtxa5NENHvY0EUTJDAI1i
bfhljDegPB6dK+ydY0jT9f0K90TVbZbqwvoWt54X6OjDBHt169q+S9O/ZRgTwL4/0i9treH
V01D/iQaxdTEZtlVGUvtJCqcsp+XOQewFAH0R8M7LTH+HGjzQ+GdP0aFi13Fa2l0l5AruxY
yxSjIIYsWHQjOK8z1L4baJ8Ovj1d/Fqz0ETaXc2JSOzt0VpDqs0yRIsK8bfMDnLHgFmyQDx
6HrkNzo+jeEPCujXEmlaRcMbW8v7CMA28Mdu8g2MBtj3sgG/HAJxgkEY81x4J0q4ubPXNS8
Ralotwttd2sd9HcajbTOpWWOa3nVXckEL8u7qAQvOSAdC83jPWYrvw/rNhpNkNS0+RWfT79
pZ9PLoVUujKvmLndh1I5GMfxVm6Yl3c6De+BfD+m6NLH4UktNPkivkLWl6gtkcrhQfKZWZT
0fGBxzxY0PwjD4o0htV8b6ZK2oS3l1NZmSRobq1tJJmaKB3jYMAF2kpkgHA6iu00XQ9I8O6
VHpeiafDY2aEsI4hjLHksT1ZiepOSe9AHLWHhzXtU+IFn4y8TxWNk+mWUtnYWVlM8xUzFDN
JJIVXOfLUKoXgEknJ46u20bSLK+lvrPS7S3u5hiSeKBEkkGc4ZgMnnnmr56GvENb+KF6/jf
XdIsvHfh3wydDuBbpYarYyTNet5YYs8odRGhLAAKCRtyeuKAPb6KwdM8TWNz4GsfFepz2+n
Wc9lHeyySTDyoVZA332A456kDPoKuWuv6JfapNpdlqtrcX0CK8tvFKrPGrDKkgHjIIP0IPe
gDSooooA+dv2i4bbUviB8G9HkufKluPEasAPvbQ0WSPxIH419E187eN4pNb/AG2fh5pnkSP
Do+kz6k58wBV3GRQcH0ZUzjk5HpX0QPuigBaKKKACuG+MFmb74JeNLcRCUnSLltpbaPljLd
fwzXc1yPxOWR/hB4yWKXym/sW8+bAOP3Ldj+VAHjekr9o/4J+yCOaSIr4auCWUYJ27yV5HQ
4wfYnHrXqfwV/5IL4G/7A9t/wCixXmWi/8AKP8Al/7Fe5/9Bkr0r4Is7fAPwOZI/LP9kW4x
kHICDB49Rg+2aAPQqSlpKAFooooA+cP2nJ5rbxL8I5oJWikXxJGVdDgj5o+9H7RSMfi58Dn
AO0eIME9smW3/AMDUf7UX/If+Ev8A2Mcf/oUdTftEyRj4r/BCIxKZG8RBg+eVAlgyB7HI/I
UAfRteafHfwf8A8Jt8EPEukRJuuo7f7ZbYGT5sXzgD6gFeP71el02SNJYnikUMjgqwPcHqK
APN/gX42/4T34K+H9blObyOH7Hd8jPnRfIzH03ABv8AgVelV8/3n7OEXh3Uzrfwd8Y6n4J1
INua3aQ3NnPzna6Mc45PXcB6ViWnxw+JnwzuDZ/HPwPMdOa4MUfiHSkDQ4zgblXjnGRyrY/
hoA9k+J/g2Pxl4C1SxgtbZ9WFpMljPLaxzvEzptYR+ZgKzrlN2RjOe1eXReMNJ8HfC7wXD8
OtN06w129vLeA+GLWNZbidGfbPHKSFdHQZLSsAA685Br6Et54rq1iuYJFkilQOjqchlIyCP
wrz/wAUfCrTvGHi/wDtTWtWu/7HeFFn0e1VIEu5FJw00yASSJtwPLLbcqD7UAd7aXdte2yX
NncRXEDjKSxOHVh04I4NUfEb6pH4Y1OTRLO3vNTS2ke1t7kExyyhSUVsdiQBVnTNK03RdNh
03SLC3sLGAERW9tGI44wSScKOBySfxq5QBy3w+8XW/jr4f6R4qt4xCb6ANNADnyJlJWSM/w
C64YfhXU1w/hfxSt/8SvG3g1bK1tY9Be0liMClWmW4h8xmcdM79wyOvf1PcUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAYHpRgDtRQelAHnPwn8F6r4Ks/FkOrPA76t4ivNUgML7gYpCuzIwArf
LyAK9Grzzw74d8QaT8afGmtSBj4e1y3spoS1wGC3MaGOQCPquVCZOOcDn09DoACAeozXn3i
74S/CrxDpl5L4k8JaNFH5TNLerCltJEoyS/mrgrjJOSceteg183fFafUfiZ+0DofwSS+msv
DUNoNV1tYmKNeqDlYsjnbwv4uT1UUAWv2UdR1i78B+ILGfUp9U8P6bq8lrot5cE75IAOgz/
D90j0LMO2K911/SbfX/AAzqmhXhZbbUrWW0lK9QkiFDj8CaNC0PSPDWg2mh6Fp8OnadaJsh
t4VwqDOfxJJJJPJJJNaVAH5y/Ej4h/GzwpFL8KfEmrXFpBpdobOKSzi8r7fbcIsruRl0KIQ
CMHJOcnNeuXn7UnhfTfhhHoXww8PXFpeWmlqA8kccUOmtuRM7Cf3mC5PGcnk8ZI7D47eHPA
2o/Gz4aaj4/e2tNC8u9juri6YpFM6BHghd+gG5nODwRkd68T1/4b+Cfi/+0e+kfCy/t7HRb
qyN9qE62rRwwlJdkjW6kAOG+XGPlyzc4oA+i4PHHwx+DXgYaPp/iNfEGsXEZ1GOCO4Et1rF
zO+PMyMjLufwAzggV13gDwtrf/CqbDQ/ig1vr+rOZJ7sXWLlVLyM6oS3BKBguRwMYHABr4V
8R/B7xj4L+Nv/AArrwtLPqmoTvBf6bJFGAJIg5KySnP7vYQ2T04z0Ir1n4V/G/wAfXfxti0
D4n6zqdrc/aU0n+z7ezhFu07Myqkq4BQ7jnzFJyFwRjBoA9xjh1Hx38OvF3hSwGmaTBHqtz
o8lnHaZaxtEODhASrzOp8xTwo81Tzjnr7Lx7bjVbDS9c8Pat4cfUSI7GXUli8u5kwSIt0cj
hZCASEbBODjJFW9Y+H/g3X9TbU9X8PWl1eSKEklKlTKo6B9pG8Dp82eOK4O0uNc8afDvQdV
FzY3V/p+tfbLyyZltFt2hkfZAzYYxiNhHnKszAY43UAev3EEdzay20wzHKhRhnGQRg14zrO
j674c0vTfCGq6zF4xsLqRbPRdFe18m6uDGpdXubrecLEFV2lRFbKL1YhW6tfiPHpVxrVh43
06PQr3SdPOquYbj7RDcWoYqXicqpLBgFKFQcsuM7hWL4M1nQbvxOviPxV4l03/hLdThW2tt
MW5UppURbP2RDnBmLY8w/eZlAACqKANbT/AOr3VpbQeI/ErxWEYYto+hIbK1YkknfJkzSck
k/OoYnJXrXcadpthpGmwabplnBZ2duuyKCBAiRr6ADpVTWfEug+HlgOtapBZG4bbEkjfNIf
ZRyfyrH1nx9pFj4Rg8QaKyeIft08dpp9vZTKTeXEjYWMMThcclifuhWJ6UAddRXJW2v+J4N
c03Tdf8LRxQairKt5pt011HbSqrMUm3RoVBCnDgEE8HBIzxl1qPiV/DV/4l1rxte+Gr2N/M
TTLewimj0uF3KxG6j2tI4IXLPlQPmIwBmgDsNQ8Z3p1m/wBJ8M+F7vxBPppVLyWO4ighikZ
d4iDuw3SbSrEAYAdckZxXO+IHttXv9O8V+LtInj8IWVgZTYX8R8yG+edEBlgBIfaudp+YDL
EZyDWb4X1C21HXLPTPD11Z3E2rPPqHi1tHuGuLOOV7YRjyrjrG7OqFVUg4DkgcGtDwzoul+
PfD2n6lH461rxD4XSfdFZXcccYleCXCrM/liWQK6dGPzEAtnuAWLbwf4v0P+37Pwtc6Hptv
qs5eKdEmQWYKkb0tsmPzASCSrKr7QSAc57fw5olt4a8L6X4fs5JJbbTrWO1jeU5dlRQoLH1
OM1q0UAFFFFAAehrw6/1T4pQ+M9WPh7RJNetNN1iS4aKPXbW3SS3e1VFtyhDMjBz5g37emc
8ivcT0rzTUtC8V6bLr/wDwgmv6Fbf2vdtdTvqcLSyWk5RFfaFYBwVRSFfGD1JBwAA1VZbb4
DQv4z0661O6gtLaS8ga5gaVplkRgxl4iO1wrFsYIXoeh5PwuPDEfxD09NH1TUb+VvFOpy3j
Pc25WW9eyJ80quW8lYwY0C7cHBOeDWheXcVx+yZHPotvPcr/AGREkNvqEaXLzkMqlJFwytu
IIOAQAcgYAqfwh4cu9K8ZafdSfBHwf4WTLodT069ikuIgY24RRAhOehw3QnigD2CiiigDwG
8Df8N4aaTAIx/wiLYcEHzP3z8+3pz6V79XhHxu+Huu/wBqWfxf+HjTR+MfD6Ay28ZZhqVqP
vRbfXBbgD5gSOu2vSvh3470f4j+BrHxTou5IbgFJYHI320q8PG3uD+YIPegDraKKKADIzjN
cr8Sf+SR+Mv+wLe/+iHrqGjRnDlRuAwGxzj0/SuX+JP/ACSPxl/2Bb3/ANEPQB4n4XuUuv8
AgnzdPHAYQnh29jIOOSplUtx6kZ/GvR/2fRKv7O/gsTGMt9hyPLII27229OM4xnvnOec15X
4FO7/gnjqB2qv/ABJdTHyjH/LSbn616d+zo279nHwYcAf6I44GP+Wr0Aeq0lLSUALRRRQB8
2/tRMRrnwmUYwfEkZ6DPDR9/wAan/aIm2/FT4I2+0/P4iD53ccSQDp/wLr/AI1B+1CoOufC
Y7wD/wAJJGAvOT80fP8An1q/+0LHbn4g/BiRkQ3C+KIlRjncFLx7gO2Mhc/QUAfQdFFFABX
GfFPwi3jj4T+JPC8Kqbm+tGFvuOB5y4ePnt86rXZ0EAjBoA+XPh1+0V4d8G/D3SPCHxE07W
tH8Q6LCthPEdOdgyx5VHz1+6q59zxkc1698OPjH4P+KV7qlr4Wa/dtMCNO1zbGJfnLBcc/7
J4OK9EKqTkgE189fBuIWv7THxut3eHe11aShYl2ZDCRunc/MMnuee9AH0NRRRQBwel+KrC4
+NPiLwjFoMdtfWemWt3LqeAHulZnAQ8ZKpk4OSMlhx37yuG8KapoOu/EHxnd6ZoZiu9Nmg0
m51YnIvGRC5jX08syYPqT7V3NABRRRQAUUUUAHSsbWPFnhbw+hfXvEml6Uo73l3HD3x/ERW
w33TXgWqaD8LPE/jW+WPw5Poni9dYmtFv47ZJmnnhQXJkkiyweJgAfnUFsADHBoA9007ULH
VtLtdU026ju7K7iWaCeM5WRGGVYHuCDmrVc54EuIbr4eaBPBfRahG1lFtuobQ2kc+FA3rCQ
PLU9QuOARXR0AFFFFABRRRQB50lt4r/4aLku2F9/wiX/AAjIjBMv+jm9+054TPEnl55x0r0
WvOtQuvFcf7QehWkH2w+GJdDuWuBGpMAuBKm0uduA2OBznr2zn0WgAr5w8QyP4R/bm8N6ve
zFbDxXo7adG2SoEqdFPZssI8e7j05+j68B/an0e5/4Vrp3jfS4j/a3hLU4L+GZF+dIywVhn
HTdsY/7tAHvwOaKy/DutWniPwvpev2DBrXUbaO6jwQcB1DYyO4zj8K1KAOB+L3gzw342+Fu
s6b4nUx2tvA95HdIu6S0eNCwkX1wAQR3BI718ieBvhv8QNG/Z/X4u+B9c1Oy8SQ+eqWykMs
umbstsjdTg71MnGQQMjmvpv47X9taaH4Zt9ev3sfCV5rcUGvSKxVXtfLkYRuQMiN5FRWwRw
cdCa5XxR8VPDXjPS7P4RfCmWGa58QK+kx332d4rOztVgJleJsASMifKEUjnHI4yAeD+BPGX
jX4Y6Ba/Gy88P3HibT9btJNJluLnVzIUlE28OflZo1Zgw2Hvk5G4Cug+FvxC8A+IPjJrPxS
+Kt3pemavFY2zaewt3igdwpWR1VixaVNqoCMg8kdq948baX4W+GH7OsHghdEfXbO5VNEsbC
Q83d1Ox2ks33PnLPn+HHHauO8Wfs8/av2X9N8NXrDUvF/hqylns7qBcs77mka2XuyHO0e4U
+1AHvnhTxbofjXw/Hrnh+4lns3doyZYHhdXX7ylXAII+lM1Dwh4OutUbW9S8OaVNfLh3u5r
ZCx2gYLMRzjaME9MD0rxX4aXfilNS8C+AtCa/Wz8KWcdx4pnvrndskuLd2jsgCoZijMDjjY
AoOcV7/qWmafrGmT6ZqtpFeWVwuyWCZdySL6MO49qAPAdR0Twt8S/jRaeKtb8Qy22hGxfT9
FtZphEurSRkO9xDkDKIzKy53F2jDgbUBOnq2raRZXn/Cr9O8Lw6p8NdN0uO01e/si0sumSs
smzhQSzARozMoLIXDnFez3+i6Pqunrp2qaTZ31mpBW3uYFkjBHTCsCOO1P03SdL0ayFlo+m
2unWqsXEFrCsSAnqdqgDJoA898N6ho+p/Ec6h4WsLzVhLYJa6jrt35iJAkWTFBEXUb3dnZ3
28cZY52iuP1LXNZ8C3V1od3oemWfijxPPLNBqpvIotOeeKHD33lZMsbeWAzjacsuN3Iavfq
+fP2j/DmpeKLnwvYW2j6nc2UAubm4u9MsDcyJtCAQyEyxKsTgtuy+TtGB1IAPSE8L66v9la
z4c8bM14unw2lzNew/a7bUlQZWYorrtkJZm3o3IbByAMcDf6LrV38U4/CWhazcjVftdn4j8
T66H+z+ZBGTHBZRxpyUYI3ykkABiSxatyw+J1toPwg1HX9Q8JXnhmDQNPiS1sb9lhS8fyf3
cUDAsGUsAikEk9cevm3xqk+I+g+HbT42/D+W40O61TSbaHxDp7wpI9umN0b/ADrkMhkZGIA
I4PHOAD1X45apd6H8IL2Wwln0+C5ura0vb21IV7K1kmVJpQccEISMgZBYHtVrwP4x+E1pdW
nw68C65p8rWcOYLaycyxsOWbEoyrv1ZhuLc5NcF+z/AOLNK+KPwu1fwprS6pqjWsaQ6iurX
aXiyLMh+WOQAMV+UnD5ZS2MnHHlHw2+H/jDwB+1XqvgzwVqV42h6fNb3OozvMoiayZN4jlX
bhpCWCqVweG7E4APr/W9Z1PSXie28NX2r27AmR7J4t8Xp8jupb/gOan0LxDpPiTT3vdJuvO
SKVoJo3QxyQSqcNHIjAMjD0IHUHoQa1MAgd689u7f+w/jtp17bTbYvE+mzW91bqMB5rYq8c
x55by3ZOmcBecKBQB6HRRRQAHpXg/xE0eax8XTX+i/BTR9TbUJIlvfEeoQJdhQWRWc20eZG
CqSSSV4Q+2feD0rwnxkms3HxGvY9C0TxnqLRXMEt4ukeJobaF4vs+MLCZlaP5imeF3FSQ3U
EA7DTL3TtB+AsN9YeIYYrK108+VqthpgjROcB47Y8DBPCHiud8OfDzUtE+KOneIdY19fGkz
bgl/qN88dxp7GKQOYrdSYSHBRDtC4C5weTWvqWmI/7ON3pd1oGtyo2nMjaZPcLLfMC33Gkw
wZvU4bj1rnPBM3w9svH81lpXw80bRpbPVzpNhfWES+ZcXa2rtdFMKD5UY3oTk+4B4AB7pRR
RQAEZ618ua4uq/AP9oGz1bRvs8ngj4gajHb3dkQyixuSVDSLjgE7yw9RuXHCmvqOvnf9rG3
x4D8JX8MSteweJbUQOQTtLJIcYAOclV4welAH0RRSLkqM9cUtABXJ/Et0X4S+L1ZgGfRr0K
PU/Z3NdZXK/En/kkfjH/sC3v/AKIegDwbwCN3/BPO/XcFzo2qct0/1s1em/s5/wDJuHg3/r
1f/wBHPXm/w4VG/wCCf12skRlQ6RqmUClif3s3YEGvSP2c/wDk3Dwb/wBer/8Ao56APVqSl
pKAFooooA+ef2nSPN+F48mEk+K7bEhb94vPRR3B7/7q+tWv2g0X/hMfg5J/EPFluo57Flz/
ACFM/aamVbX4awEPufxfZuCFO3A3A5PQH5hgd+fQ0ftFrJ/wk3whe3RDcDxXbiMtxzleM4P
HAoA9/ooGe9FABRRRQAV82/Hjw7qHgDxFY/HnwRHLFfWM8cev2sTkJf2pwoLr0OOFJ91bqu
a+kqoa1pFhr+hX2iarbLc2F9C9vPE3R0YEEfr1oATQ9YsPEPh7Ttd0uXzbLULdLmF+5R1DD
PoeeR61oV80/A/xBqHw28dan8AvFu9TbyyXfh+8lcBLi2Y7vLUk8nksAAed4ONor6WHSgDg
PDOoaBoPxF1r4daToTaawtxr/n+YWW7a4mcStg8ghwO5HOBgCu/rg5NR8Jr8eINJbTZ/+Et
k8PvOL4ZEX2IXAHln5sFvMJI+XjnkZxXeUAFFFFABRRRQAjfdNfNPjy68J3PjrUNN1T4X6P
L4gkuppILxr46fOtpHD+8vri5Vf3Sk7VTk59q+licDNcDN478Kave3eg6npN3Mw1C40poLi
x89J5IYvPbCruJUoNy5AyQMc4oA1vhy+lSfCzws+hRXEWltpdubSO5YNKkXlrsDEcEgYyR1
rqayPDGp6JrPhTTNT8NNGdGngVrTyojEoj6ABCAVAxjGBWvQAUUUUAFFFFAHn2peJPEEHx+
0LwrbrnQrnRbm8uP3OcTLIgQ7+3GRj/aPtj0GuEv/ABZqsPxz0jwTFFB/Zl1otxqMzlGMvm
JKiKARwFwT1HOevY93QAVna9pFp4g8N6loV/GJLXULaS1lU91dSp/nWjQenNAHz3+yrqupx
+Atb8B6wrfbPCOqy2G49CjEsBzzwwf8CK+hK+bfgDJcJ8efjfZPdSywpq6SAPj7xknBPAHO
AB+FfSVAGL4r8NaT4w8J6j4Z1y2+0afqEJhlXAyuejKT0ZTgg9iBXwH4Y+EHxatfHHiKz8B
XlzHceCLu5WO/8/y1mlKACOJDwJJI+p6YKgkcZ/Ravj/4yeKviF8CvGusSeFxaxeGfGl4b/
7Ytp5s9pdFESYKWwm8hdyhgQcn0NAHAfCrU9d+KGn6v4Gmn1eTxkpbXLbWLrU2ljgureRWi
LW8mQjlj5ZYEfKRlTg11nwa+Mvi+f40vpHxR1rX/wC1bi5XSY7KIQraLNgrtlg2gowYZ8xD
yeDxUnwh+Lvgz4Z6b4jtfEmma3c+O9Z1x5Xtn0vyL28SQqYiQSETJYtsyOWOMjBres/Fnw2
8J/tH+N/HXxDsptB1G5srG70RNRs3WcI1tifagBUSblCE5zncAetAEHx28Q/EX4K+Mdc8Te
Dre1XQfGaxC5u3i3yWl2kZjOw5AVioDAsGBOeOCK9y+DHjGHxr8NbfUF1m91e5tZmtLq5vr
NbWbzVAYqyL8uVDqpYdSCa5z4p67pXj/wDZb8V6votvcXVtLYuyRXFo8cqOjgnKOMgqRnPT
jIOOaX4Za78HfAOgeHfBHh3xRpX27V0WbbHdedJd3JVA7OwJCuxxhTjpgDigD2g8CsTw74o
0vxQmqvpZlI0vUZtMn8xNv76IgPt9V5GDXP8Axg1LXtH+DPivU/DDSLq1tYO8Lxrloxxvce
6puI+leWWfxh+FHw2+GNh4a+Ht5DrmpyW6/ZbW2ZpRLdSsq5uJf4CXfJ3EHAIHQCgD6OrwL
4+6brF/4o8JNZaLNqenxW1+LkDRJdXiVmWIJvhR1XPUhieCO4yK3rFrj4Dfs/Xmp649z4lv
rDffXnksSZZ5pcsFZsnYGf7zZOASRnivFfib8SfC/wAVPhJoninVNI8XaS8hvIobWzxJZGS
MxEvOxeMOnKqpyMFn44oA6v4teJ9H8DW3wQ17xDaSXGjaczSS6ZFaBGLC0VY5FRmwhjZgQh
bgnrxmux8L/FO3+NvgnxlZaD4buLWw+w3FtbXN3LDKZnaMrteBW3qcsDg5BH8WeK8r8OeLv
hXa3/iO8+Kt8bow6PZWWjWWoRNI/wDZr2ce7yAPl3yMx3FcNx1xnC/sw/De3/4TvWfHej6i
B4d0q+vNN00NbmO5u1YL/rt3ICLswCM7iencA6n4LfFL4UeFvhz4T8LaHFcy61cW6/2rb6f
p8ks0E4AE0s4A3FQ5IyN2BjoBxQ+PWuePfg54x1D4j+CbK0l07xPbW9lqU9zC0ptZ4Q6xMM
MAu5XABORlffm34o+EGleHv2pPD/xItrGWw8L+Xc6pq93HL5UFlcxIzCRyCNquduR0Y7uxN
eo6LPB8avgteJr+lvY6dry3MESbCrm38xlgnUOOGKhJBkYzg0AX/hHrWr+I/hZouva1qEuo
XF9EZUnnsRZylMkDfGCV3cH5lwrDBAGateOtJ1i6Gh694fgju9S0C9N6tm5C/a42hkikiVz
wjlZCVJ43KAcA5G/4f0iPQPC+laFDK00Wm2kVokjAAuI0CAkDpnFaVAHLaL8QPCOuJGlvrd
tbXjfK9heSCC6iccMjxPhgwPB4xn1rqciuQ8bar4H023tbbxjJpoa/LpbJfW32jcUXczbcE
7UHLMcADqRmvMvBPjexsdLtPEmh6pLe+EJroWOo2TuhGjMSRFdooLGG3kwGMTMQiyKwwAcg
HvnavPr3w54u0TWtdv8AwMug51yVbuaTVPO3x3AjWPPyZ3ptRcLlcHPODx6AGBGQciqdjqu
nalPfQWF5HcSWE/2a5VDkxS7VbYffayn8aAKHhHQpPDPg7TNBm1CTUZbKERvdSLtMrdS2Oc
DJOB2GBWx5EG9H8mPchJU7RlSepHpnvUlZ2qa5pGiLA2r6jBZC4cxw+c+3zGCM5Uep2ox+g
NAGjRUFreWl7Yw31ndRXFpOgkimicMkikZDAjgg+tT5GM54oAK+b/2nFfU/EHwp8OWrE317
4iSSNOSu1SgLHHTG8dumfSvoLTtZ0jWIDPpGq2eowjBMlrOsq85xypPofyr5z1BpfiF+3LY
WsC79L8B2JlleNgP37rnnv950GB/cPvQB9NUUDoKKACuX+Ihx8LfFh8tJf+JPefJIcK37lu
Ccjj8RXTJIkih43DqehByK5/xy9tF8OvEst5Gklsml3TSpITtZBE2QcAnGPQGgDxX4Nor/A
LDZDAMP7J1XIIzn5567b9nP/k3Dwb/16v8A+jnrifg5vP7DREZAJ0rVeSMgfPPXafs47/8A
hnDwdv2/8e0mMennPQB6xSUtJQAtFFFAHgH7TcbG0+GsocBV8X2aldvJzu5z26dO+fan/tD
sU8T/AAgYDJHi22IGcZ5Hc039pximmfDmQkeWvi+yLDBJ6P6fjUX7SM8UGt/Ceed1jij8Vw
MzPjAAIyTnigD6CU5z9aWkXv8AWloAKKKKACiqN/q+l6V5X9p6ja2QmbZGbidY97eg3EZP0
qODX9Dudan0W31iyl1O3AaazS4Rpowem5Acjp3FAHmXx6+HGreOfCOn6l4RKw+L/D14l/pk
m5ULEEbo9x4GcBhnjKD1qp4F/aH8Ka7dDw74zWTwX4stwsdzYasPIRpeh8t2xkHggHBwRjP
Wvaq5rxT4C8G+NYUi8VeGtP1bYCEe4hBdAf7rj5l/A0Ac7rl54Gi+LfgbU72aebX9ShvLLS
Zrd91uybFkl3kHGcAbfUt09PR6+KPHHwy0z4HfGTwr4wgn1KH4cSapFM8NrMzNptyq4BbcG
3I3J/vFdy9QM/asciSoHRgysAQwOQQe9ADqKKKACiiigBDjBz0r5w1lPh7rPxJ8Yya/8Pda
e/0rUAn/AAkHhu0nDov2WJiJJYH3mT52BAXGNufWvpCvDtY8TDSfiF4jtNH+NHh/Sr8XMZf
RNe05VijdoUCIs2+NmzwxILYzjAwcgHqPgmLR4Ph/4fh8PPO+kR2EC2bXIIlMIQBN4YAhsY
zkA5roKwvCF7f6j4N0y91XUNM1C+lhzPc6U261kfJBMZycrmt2gAooooAKKKKAOEPjVT8dl
+HpsIgRoB1Y3jH5yTcCMRAemAWP0FaPjrXda8P6NaXmi2cU2+8iju7ieNpI7K25MszKhDMA
FwMHqwJ4BqvDqeiy/Gm+0ddCiXWrbQ4LhtVwu94JJ5FEGcZwGjLdcc1xfxm8S32jeJPCdhp
Gs6ZZajdLdpDFf6pJZhpJIxDG2EjcNhpCRvwNwGDnoAafw5+J2o+Mdck03VtMisLi4tn1G3
tYlfzrO2EoSIXW77skoIkUAD5c/U+pMQFJYgAckntXjnwd1DxZqOua5D4juZF/sO0stHlgO
ppfiW7RXea4LrjDsHjBBAIxjtirH7Qvj658A/CO+m0th/bOrONNsAG+YPICGdR3Krkj3K0A
cb+y3LLq3/CyfFbyu8ereJJTGZB8xCgtknoeJAOPQ19HVwPwf8BR/Dj4U6L4Z+U3cUfnXjr
/ABzv8z/lwo9lFd9QAV4j8dbI+Obnw78HLeOCObxHK97PfzLuNhb221mdF7yMTsHPAJzwc1
7dXkPx48C+JfE/hO21/wAC6jeWPjDw+ZJtPa0l8t5kkAWaLd2yoBHqVA70Aeb/ALSXw38L6
rdeChp1qbrxfLdwWENkm5pdRs0/1m8L0CDBMhK4BIz0x2f7Qnwb0/x78L/M0exc+INAt86Z
5QLvMigZgOclsgcZP3sHuc/Jnw3+MPiD4e+IX8XXHh+TxFN9gltNQea9lZ1Z7jcJJGYP5LF
htxgBuD16/ZXwM+Kl38UfCs+o6tPoK6ij7haaZcO0kMZPAljflCDxkEhuo9KAOw8B+HBoPw
w0Lw1etNd/ZtPjgnF4xkYkr86HPYElQD0AA7V89+AfgxefDn9r2VtGubyHwzPpk+oQFI8oV
Zwv2WRiCPlY7h3wqn1r6i1fU4NF0S91e5hnlhs4XnkS3jMkjKoyQqjlj6AcmuQ0f4s+Etc8
Zp4Nsl1RNdMIuJbOfTpo2tkKBw0pK4jyCB8xByQOtAHdSxRzwvDNGskbqVZHGQwPBBHcV8E
fEb9nvUoPj7N4L+G6slrq1guqIklwUisI/N2sJDglkDr8o68r1xX31XgHx7n8c+ANTj+MPg
SO3vGt9NOk6ra3UZkRIPM8yOZVUg5V2bJzwCOMZoA+f/CXjf4ieCfj5Np3j601Xxh4jtJU0
u3tP7WeJ5PM3BdiH5JYmDBvmAx8rZGDXsHjj4iT+KbTTbTS/EPhfSdJhWUXdlZ+OLS0kuQw
ARdxibCr82VI5z7V5r8Nfilpfh3x3J8TPi9Dqt1caro8cWj6rc6cmZGRiJ1i8sAEZIUOQDt
4OO/1J8Oj4M8WeBrHVtJ8AxaJYuu2C3u7GBSUwCHUoWDKc9c9c55oA8Z+MvwbXxr8DvD/AI
m0WCfUfFWhadBF+4uhfSX0IwJIzKo/eshLMGHXDDByMcD8Zvh14u+EGkWUvhTxHqB8DatcQ
/2jp897IY4rs7SxkddrFH2D5xg8Y44r7T0Xw5ofhyGeDQdMt9Nt7iUzyQWybI95ABKoPlXO
BnAGTz1JNcN8dlgn+E9xpc2nWd62qXtpp0QvATFBJNOkaTEDBOwsGx3xzxkUAc/8SLVbz9l
O7fRdUg1WHT7OC9kle9N7HdRwSJLLGZs5lBCMvPXoap/DP9oez+KPxAXw/wCGvDRtNNitfM
nlvruOK4Q4bmOFciRAQqnDZG8HGAax/EXh/RPCh+Gf7PUevSW3hzVTdyarN9oWKe6RAZBCx
/gSaRyOMEhdoPWtv4T+A/AGj/Gbxn4h8D6lol3p7RQW6WNlIkkmnTrvWYYxlFOFwQcHLD+E
UAe8DpRRRQBznizwdpXjGytrbU5Lu3NtL5iT2Vw1vMARtePeuCEdSVYA8g+oBHnPizX9H+F
V1ofhO28KaVp/gq/ikjucRriZdreamCVRAqkOzyMS4JVVLV7TXIfEW10S68HSxa5JPbo00U
dpd20HmzWl07iOGaPg7XDuMNwBnkigDJ8A3x0S9m8CXV611axwC+8P3cjbjdacQuEz/E0LM
EJPJRozySap2uv23w61bxlceLba6s9GutSOpw6tHavLbiJ4YkIkZAxRg6leQMjBrkfCWiat
bXOkeAvH2p6jF4qWS91rR9bgv0uLpEEmx1cFCqApKvyEOjDcMgqAKF5evB8ZtS8M/FzxNfa
n4dt7eK90exkgjkgucMMy3QtkBBDqdiSLtOM5JUUAetWfxW+Hd62F8V2Vt82wG9LWoZs4wD
KFzk9Mde1c38YdKv8AXLDwtqejeNNG8LrpOonUV1O/kUruEEiIqA/K4O87skcdOa3pPG2me
IdNkh0Hw3qXiUSbgEmsHtrdiucbpLhVXaSMZXd9DWL4A+EmleHtW1LxJq2jaLHqGoMpi0+w
tgbTS1UtxCWGS7ZBdwF3FRhQAKAPP9H/AOEuvNRbQ9F8e/Diz0GWC3s9P8P6ddLcpHKsySy
MA8e6Qsiz/L7g8EFq9R8A2fxSg1XUG8e6haXVk8IFusBQlZfPl5+VFIXyjCMEnkNXVa/4X0
PxNo0uk6xYJNbuyuCpKPG6kMro64ZGUgEMCCCKyk8Ja5CqxW/xF19YUTYiyRWcrDjGS7QFm
OeeTQB5b8LPAXjf4c2d3feJtOsNU1G305obS8sbhU8qJpjJJBIhCiQq3ziQ5JBK8d6v7JFl
9o+GWseM711n1fxFq0891PuBZtpAAIH3fmLnB/vZ6EV6vefD2x1WC4tvEeva5rlncsDJaXF
55ULDGCpWFUyp6lTkV5N+zDaXfh+X4jeCRc+bpuga+8NojJhlB3A5bgnIRe3XJ70AX/GfxX
8ca/8AE28+Fvwb0+wn1Kxizqmt3zboLAnHAA4LDOOd3ORt+U4zPhR4n+KEX7SPij4c+OPF8
XiGDTNKS53xWscCLIfJIKgKD0kIOTjvTP2TWa40r4h3twqtdT+I5TLJ1LHaDycc8s35n1pf
BhH/AA3x8RRkZ/sOH/0G1oA+kgAOlZHicw/8IjrPnhTH9hn3bhkY8ts59q16zPEP/Iq6sf8
Apzm/9ANAHgPwWmm/4YfuBJbkBNN1RY9pyZF3THPOMckjv069q7T9mqbzv2b/AAkfn+SKVP
nx2mfpjtXn/wABZ5J/2KtYR8YhttUjTA7bHP8ANjXXfspoyfs2eH9ylczXRGRjI+0PzQB7f
SUtJQAtFFFAHgH7Tcji0+GsYhYo3i+zYygjCkBsAjrzk/8AfJ9qrftOFxf/AAsMdkt848UQ
YtmUsJTx8pA65p/7VTwR+F/Acl1JLHAviu0Mjwkh1XZJkrjnOOmOap/tUt5Y+GjqASviWI4
PTtQB9IjHaijGKKACiiigDzb4kaVbXPinwXrv2rSW1DRrq5mttN1S5WBL4PAUba5VsMhKuP
lPQ9OtcBo/w88V6bY6Lp0N/oM+qS+KB4k1rUYL0pLEzS5e3hGws4KfISzDIYrjBr0H4rmzt
tIsNRHw7fx1rcUzw6ZZeSJEikeM7nkLfKibVwWI64A5Nec+HPClh4e8R6N438W+D9U1/wAY
39xDaRtYaGtrZ6MsjjLbF4ATc2ZWLMe2KAPo3tRQOlFAHD/FzQ4PEfwb8WaTPax3PmaZO8S
SHAEqIXjbPbDKDn2rC/Z31mbXf2efCV5c3IuLiK2a1dg24jypGjUHPfaq13/iaEXPhLWLZp
lhWaynQyP0QGNhk+wrx79ksY/Zz0of9Pd1/wCjTQB7vRRRQAUUUUAFfPeuKni74sav4ch+J
i2mo6Rqsd3baLq2ixzWhf7KFCI5KlwwlYsu4Hk4XjcfoSvmD4ifs6+NvG3xU8QeItN8XWmi
aXqpiXhpHm2qkYO5VCgjdHkAscdQRQB9AeDNN1DR/BWmaZqtlpVle28ZWWDR4zHaIdxP7pT
yq98e5rfrI8MaVdaF4S0rRr7UG1G5srZIJLpi5MzKMFjvZm592J9616ACiiigAooooA4bSt
W8MXXxg8R6Xa6XNF4lstPtDd3sifLLAxdo0Q56Als8Dk98V5x8UPDt5488f6rp3haDX3vbP
SF03VprTU4bG1EcmZUg/eQyGSQhgxxtAUrlhmvR9Bk8GTfFvxidLnll8UxW1jFqqMG2RJtd
oQpIxkhiTg+ma8t8bal4xn+IU9l4btZ1udUmlsw/h7xDbxTTwQJk+dFNE6xzD94qurKwyoO
MDAB3fwL8PWHhz4YpYadqEl5Ct5OpWe2hhmtnRvLkhlMXyyOro+ZOrZz0xXCftMSG28R/CS
8UQu0XiaICOTndlk7dxxz9RXsvgLRrXw/8PtH0200mXSVS3Ej2c03nSxyP87iR/wCN9zMWb
uxOOK8J8QXUvxt/aZ0bw9pMYl8J/D+4+2ajegBknuwQREp78qF/Bz2FAH02BgYpaQDApaAC
g0UE4oA+NNI+IPgP4a+CPFvwp8Y+G7q88SXuqXcd9ZRIsa3Ucr5jkEznaB5ZUqTg8Cu5/Za
8E6B4Q+GVp45utWT+0PEyiIebMqxxIsj7Il6bnOCW75GB055T4j+CpPjj8eLPU/C+iwaj4d
8PXNrY6pqKgRpfYlLTx+YWHmeWmF+UE/MRn7tef+M/Ami6H+1tpHgTwpNBe6Tc3cckmj39s
9xaWEkyZeMpnlSmHDKQVBHPy5oA+3vGl42neA9e1Bbu6sjbWE8v2mziEs0OEJ3xo3DOOoB4
JxXgvwym8IaP4m0rSPC+qePYpr6+NxePquirGuoPskJNxcGJXPJJGXPIAwa+kJo5INPaOwW
JZY4isKyk7AQPlBI5x0rxixk+Ln/C1dHbx/qUlppHm/6JbeG7QyWM8hEg2XMpJkChNrAsFX
cehwCQCL9oFNbKaRH4S1jxrB4juFdLaz8PM4tnUMu6S5Kj5FG4fMOeeh7dF8JrXTrrwjrOm
XOs6xrl00q2+rR6zNLceVOYEEkaNNGjNGRg/dAOTisb41au1j4j8NWev+N9T8F+DZ453u7/
AEsyRzTXA2+XEZkjbyhzkAkb/mHYZ6D4Oayda8M6k9n4g1LxJotveGDTdW1SDy57qIIpYls
KZVDlgHKgnGOcZIB4/wDGDwPDe+BPDP7Pvw50saxremIt+09yFX7DbDfmR5MBVeRzjA688d
DXp/w/fSvhJ4B+HfgHVNPuLTVtaHkGGI+asd35ZlmLNuIAzn7uRk8DFeffGXxd4n+BvxH1L
4haToMOs6Z4qs4LKSSdii2d1AGCA7RkhlOcHGcNzxXI/Cv45eDb7xJr3jr4s+JYp9csI4od
HVrN0WGHyz5vkRjcFkduGOeeMHacUAfZleffGix8L6j8GPEtt4uvo7DTPsxf7SxwYZgcxMv
q28LgDk9O9dT4d8R6b4m8NW2v6d9ojs51LAXdu9vImCQwZHAIwQfbuCRzXlX7Q17DpXhjwp
4o1BDd+HNI8QWt5qlugV/PhwwX5DgPhypwT6HtQB8x/Bb4S6h8UrTxnoPiqNbO8tLW2lgu7
6CQ3ttNIpaAhiRmJkXlGzkMpXHWvfP2SPDd3oPw51r+0hCLyPVp7JkFuoeIxEB180cuu4kg
HgHOOtdh8LPih4d+JXiXXtQ8K+EZ7ewJRJtdfyUe7kRFwkqA+YuA+ELZBCtyMYr1tY0TOxQ
uTk4Hf1oAdRRRQAVXvLK11Czls72BLi3lUpJFIu5XB7EVYooA8913T/DXw30rX/HOn6R9p1
y6UR+dcTtLLcSyOFhg8yRiUjMjINowoHOOK2vB3hNfDdhcXF5cG+17U5Bc6rqDZzdTbQPlB
+7Go+VEHCqPUknL+KjKnhfSnaAXAGv6V+6YgBv9Ni4y3H513lABRRRQAUUUUAIelfMvwOvr
Pwd8bfir4E8Q3P2TVbzUzqlq05CLcQEu25ST1Cup+mfQ19N1w/j34T+A/iVFD/wlmiLdXFu
NsV3E7RTRrnJUOpBK9eDkcmgDyT9kVC3hLxtdpuktp/EUximzlZQEXkHv1H50z4zxXnww+N
Hhv45WVj9o0h0Gka8BkmONjhZAOvQ9u6KP4q9y8FeBvDHw98OL4f8ACenfYbASGZkMjSF5C
AC5ZiSSQo9uK5f4+XGmW/7PnjRtWaNYH0544/MGQZmIEQHv5mzHvQB1Wv6vbv8AD3Udc029
DQHTpLqC6iuEhG0xlldZXBROMEMwIHUjFeEeBPG/xS1aHWrXVbjS/FPh1hJa/bLO+tbm4sk
NtJIJZZLchGGQqYKKSTkdCDxenfFe/wDCfwW0jwb4gtdCmsrfw1BNd6bq9zLBd6pb3Dyr5V
uVG1SsQX72Sdw6da7/AOCumXui+FPH+na3cRvrctrFdSpbTwTwCFoJFhKtEq5cBCrlgSSgb
J3UAZXwA/5Ms8Qf9cdU/wDRZrs/2Uv+Ta/D/wD12u//AEoeuO/Z9Cn9jDXg7FV8rU8nGcDy
z2rsf2Uf+Ta9A/673f8A6UPQB7hSUtJQAtFFFAHzx+1de/2b4S8DagF3fZfFVpNg99qSH+l
U/wBqziP4be/iSL+lSftfyKnw08Mo0CSF/ENuA7ZzH+7kORz3xjn1qx+1OlwdF8AOkTNAvi
e2EkgbAUkHaCO+efpigD6HooooAKKKKAOO8eeE7rxRZWH2fxjqnhUWE7XEl1psojeRDGy7G
LZXbkhuQfu9uteI6lqvh+18V6Nonhj4teOfF+qQ6tYJeQ21yLyyiQ3CB/tMkcYVFPIwG6jG
MZr3nxf4C8J+PbCGw8W6UNTtYGLpE00kagnudjDPTvmvM9d8J3HwmudP8QeB76+lj1TUNL0
a9s5ooplW288ogRztMeBKy7jvJ3DPPzUAe5UUdqKAI5olnt5IWAIdSpyMjkYr5M/Z68R+If
hr8TNT+AfjC2l5lkudKnRMpjBckY/5ZuoLA9myDyePrevl34o6VFdftmeB7aC9udOu9V0K5
tRe2z4lgbZcBHTrhlzmgD6iorkvh1deLrjwTbR+OrFbXX7WSS1uHQjZdbGKrOuCeHUBu3JP
AFdbQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFUNZ1nTPD+h3utazdx2en2UTTzzyHhEAyT7/Qck8Cr9e
e/ES08G+K9T8PfD3xNeXIuNSuf7Rt7SAcXItcSMshwQEORxwT2PFAF/wToOiQ3Os+ONLuru
6k8XvBqMkl2mxkjESrEgUqGVQvZuRk184+ILWCK6u5PHHww0yS78tri+uk0iS3utRvbpwVs
rWWJssyoxLTEtg9gAc/UHjXxDYeE/Aur6/qNxPaWllbMzTW0avJGT8qlFbgtkjAPHrXA+Av
G3xQvLfSIPEPw/mu9NvJAsevR39sGeBtxSaW3jZgh2hdwRiMnjGcUAej31xB4d8G3d1GVjg
0yxeQGZiQqxxk/Mep4Xk14x+yVo4s/gWmtOoNxreoXF5I+7cWw3ljJ6/wHg56571uftL+Jo
/DPwA1/IYz6qq6ZAFB+9IfmJwRj5Ff8cetdh8KvD0nhX4QeFdAnh8i4tNOhE8ZOdspXdIOg
/iLUAdnRRRQAUyaPzYXjzjcCM+mRT6KAPiG2+OfiX4H+GYvg7/wjNnDrnh+aeM6nqUrm2uI
WaSVHVEAbL7l28kdM9Tj0n4W+Kvgto/hLw14l8ReJdK1Hxn4jnW4u9Qvis14l6ykMp4JgRO
Y1+6oGPWrH7Rvw207xr4t+HQSZLDU9Q1NtLlvCqn/AEYxPKwwwILDY2zPdvevEfiX8KJvhL
8ZPDC/CTVr6fU9RR4rW1gnjku7a6WMDL5GPLcOGO4Yxv6DFAH2f8SrSa/+FHiywtnijnuNJ
uoo3mlWJFYxMAWdiFUZPUkAd65Hwn4b+KMF3o17qnxd0/VNKhKNJYQaJBF58ewjZ5iSHGMg
grxx3FddfxaifhRcQa9a2Gp6l/ZBW9gvJBHa3E3k/vFkbGFjLZycYANeM+APh94jsvF9h8Q
b7S/B3iDWby4jia70q/KQaZaABJBbwLGEZlXjcXLc/UEA6r41a5qljrHh/SYb/wAV2Ol3UF
zPcSeFdPF1dNIjRCNWJVtkeHcnjkgelbfwb1rVdW8ParBqFxr11b2N6ILOfxBY/ZL14jEjH
eoADAMzANgZHXpml+JGsPoGuaZqOr+KdR8PeGHsLy3uLi0h3ol0wQQtIRGxXCmUqcgblUd8
HD+FvjVoPh/4r17UdQ1zVPCOiyST6fresp/pd9AkW+Ztu1SUDhghwCQQOq0Adj8XNIsNb+D
Hi+y1GzF3ENKuJkjIyfMjjZ0I9wygivjnxl8J/hzpf7Mnh7xP/wAJRbx+M7uzTU1M92pa/V
kTfbomekYwBjnKkHrgfUXwmsNZm0jxB8SfF99BEnjHytSj0/zC0Gn2axHy1ZmONxjILnAGR
Xx3oXwk/wCEu+Nk2iaELnSPB/iGTUV0fU5LVZ0mt4DuLJvwQudgDjB+YdeaAPZvDkHxN0v4
MeHvhbrOp7Nc+IU09vYtfSvN/ZGmLbqZFJ/v7M7VzxuHQjjtfEnhzTvFfxB8OfAi8vpYvB/
hzQ4NTu4C4WXUjG3kwxM45CjbubGM57cEeDapefGj4k/EmL4XeJLm40vxF4aill0+TS4PKR
JkQBJZJAQwjdcKJFIA3g7cZxi+Gfg7rnxD+EXi/wAW3DOPFWhXsoaaW6lluL0xpumhlVsgM
ONjKck5BHQ0AfUfwC+GWm+A9R8ZXemGwvNNvNRZdKvra4W4drQAHy2ZSfutxg85UnvXuleL
fsyaO+m/AnRb2ZNPEupL9o8yztBAzoBsUSkf6xwFxvwMjGcnJPtNABRRRQAUUVw3xNa+udC
0zw5YXstg/iLUotMlu4H2SQQlXklKHsxjiZAexfPagDOW4ufiH41tJbNzH4R8N3rPJKcEat
fIPkEfrDCxJLfxSKAPuEn0qqmm6ZYaPpdtpel2cNnY2sYigt4UCpGg4AAHSrdABRRRQAUUU
UAFFFFACEgda+WNdu/+GlPi7B4X0q5nHw38KTCfU7jaQmp3IbAjU91xkA9gWbuter/Hnx7c
fD34RahqmmZOsXrrp+nhV3HzpMjdj2UMR7gVN8DfAU/w6+EGkaBfhv7SkBvL4MQds8nLJkd
dowuec4oA6TxTbeF9J8I61q+reHbS/s7WwZ7mD7NG7TwxIWEfz4BwM4BOBntXH+B1+Fd94L
1/xH8MYNOsYtTsgbyOwUQmFljfaHiGBG43NngZx3xmm/EPU/iFaaP4pjn8JWWpeEzZyK0+m
aq8GpLbmI+a6I0ZUyDLbQGGdvvXnn7OT67JZeOvD2q6rqV0LeG2/s+y1ARuI7WSBvJcEPJn
coAwGK4UHvgAC/s7JFJ+x9rKTsTEw1IOepK7Dk9f611f7KP/ACbZoH/Xe7/9KHrB/ZptYpv
2WtQs7uHzoZJ9QjkiA++pBBXAx15Fb37KP/Jtegf9d7v/ANKHoA9wpKWkoAWiiigD5s/bC/
5Jz4U/7GOD/wBFS1e/amLf2D4CxJgf8JRa5XzSM8Nzsx82PXPGfeqn7YCbvht4XbP3PEMB6
E/8s5B+FW/2pr3ytA8BWPks32jxRav5gPCbA3B+u79KAPoWiiigAooooA8v+McksWmeH2tN
V8S2d8dTxbW3hqNGu75jBLmLL/u1QDLszggBOmcGsHw/4Ml8aabZapN8Q/HOdM1OKW50jWT
bLsnt5EkMUyxxLuHCkEMVOVYZ4rv/ABv4Lk8YjRvL8RaloEmlXpvFudMKrO2YpIygZgQoIk
OeDkDHfNcxD8HIrTURqDfErxnOWv7e/uYbq+iaK6kiZNqyARKSpEaLgEDAFAHqw5FFA6UUA
FfOPxbez0r9rP4NatIrmS4+02bfMMYI2oefRpjn2r6OrxP9oXwPrmv6FoXjPwlCbnxF4PvR
qNtaBcm7QMpePgg5+QHAPIBHUigDp/Gdj4ysfiL4U8WeGWudQ0xXOmaxpKSYVoJGBW5UEgb
o25J6lTgd69Frhvhl4/0z4q/Di38S2Mb2xnDW91bbvmtpgMOm7j1BB44Iqt8LNJ8ZeGtB1D
wx4rmbUINMvXj0vU5JxLLeWjfMnmdw652nPXHGcZIB6FRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVwV/o/
hrVPjfomqvrcJ8QaHpVyY9MTHmeVM6L5zc5CjBUAjksT2p9v8QG1T4kXXg3Q/D1/fwaawj1
XWNyR21i7Rl1jG75pX+5kKON4JNWPBXw90vwa+o34vLvWNc1SUyXur6gwa4uACdiEgAKijA
CqAPagDN+M82hr8Lb+01+6S3tr2SGCPzYZZYpJfMDpHKIgWEbFNrEDgE1xvw68dz+PfG+lQ
QyeG9E0/RbSZ4dL0u/+0zXQ2rHu27I/JhTcMArkkr02nHu3vWJ4j1PQPDuiX3ibXZIbS2sr
Z/NunUblj6lQepyQMKOpxQB8/eI7r/heX7SWjeF9IuBc+DfA0i6hqVzEA0U94D8sQbkNyAv
0830r6cAxXzz+yJpaWfwWu75NOktIr/V7ia3eVMPNCFRUJPcAhh9Qa+hqACiiigAooooA4f
4qfD61+Jfw/vPDctybK7LLPZXij5radfuP646g45wTXxN8P8Awx8T/BF1rPxMsdKtNT1LwL
qU9lf2c4Z55g0OyVt45dUXaRg5AYkcV+iNU7bStMs7i9uLTT7e3mvpPNunjiCmd9oXc5H3j
gAZPYUAeD/BX4leMfi54Q8VajqcekzYWWG20p7CSOMMynYrTFissZ5VhgMDnPBGbfhbU/EX
iXxHpOhDXfhrp50m4W6ubHw3dvPdxxofmiVeAqsdqsewJGDXa+GPhnY+CfBXifw7ouoG3t9
Yu7y8iYpsWy85cBFAONqADkY4HavP9M0TUH8UeGNMuPhn4M8IRaTeQXC61Z6lE73AUYWO2R
Akn7wcESEjax4Y4oA6T416lrmkro1z4cPiq81OVZ4YdO0IYhcnZ++uX8tyqR8YwMncR0zV/
wCGQl1TwTq3hfxR4n1PxRqkY8nU5NQsGstoliHyRKyIxjxnDEEk56cAJ8S3tH8ZeF7G++Ie
ueDYLqK6AfTykUFwy+W2JZpAyIwGduRk5YAjoU+EV3b6g3iG903xh4j8VaT9qSC1vdZjURt
sU7zbuoUSJk4LBQMr1brQB8X/ABam+JPw61ef4b+KNd1W/wDDkFo8OjAXJhR7Y/Kjny/v4C
7TG+eM9Mg17d8M/wBphNe8QeE/Blv4Y03SobS1jtLu61TUBCy7QqMYSVxkKC2wkFug6c9l8
crjw34d+MPwy8a+OIFfwzYG+gklaBplhuGjVoWZQDnlSR15GccZryK60vwX+0J+0Pat4fgu
9B0nUdPkm1OWaGNW1NIZgA8IG7a7EKGJwwC+/IB7l4cFh4x/ah1rxlptsLnS9B0YaKmpRpi
KS7MpaVQxHzsinbleBkjuK9D0G/8ACMPjDxF4W0KKO21W2kj1LU4o4igeS4HEhPRmYIM49q
+PLb48eJ/gzZS/CDTtC0S3uNBvriIapcyPLE8RkeRcxxDO4hgM5J9RnOPWfg/8SfhP4b8Da
brWteMLa58Y+Jis2sTuzXN28/PyyBFJjjQcAYCKPrmgD6Qt7a3tLZLa1gjggjGEjjUKqj2A
4FS1zOqeLv7JuFWbw1r1zAzEC4srMXKbePmxGxbHP93PXioT8RfCcRC319caYxTeV1Cxntt
oz3MiAA+2c0AdYSB1rmtU8ceH9I1l9Hnmu7rUI41llt7CxnvHhRvumQRI2zdg43Yzg46Vh3
HjS78VzNpPw6AuQSFudfkj/wBEsQc58vOPPlA6KuVBI3EdD03hnwzpnhbSjY6ckjtK5mubq
4fzJ7uY/ellfqzn8gAAAAAAAY8/xH0aOPdDo3ia5kJCrFH4fvAzEnHVowB16kiqUUHiHxp4
n0fVdR0efw9oOjT/AG23t7tkN3e3BjeNSyozCKNVkY4J3MSMhQOfQMZooAKKKKACiiigAoo
ooAKKKKAPmz9oBFvvjd8F9J1CJZNHl1Z5JA/CNIHiwCen4e/vX0nXm3xk+GI+J3guOysr0a
br2mzrfaVfcjyZ17HHO0jjjocHBxivNNO+OXxF8ARzab8afh3qjpaMVOv6LbeZbSIAPnbnb
yeSQR1+6MYoA9u8eXv2P4deJriPWTo8tvplxKL9FLtaYjYiUKOTgjPHpXhP7MWnahJp3jDV
lhY2GtQ2k9vNNNaO7SmFhIGFuQV52kBgpweQGyTuy3mv/EH4pP4v+FmoaJd6BceHEsZL3VL
I3FtcyC4kZrc7WWSNtr5IIwQehwK7P4caf4x0rV9YsNf8E+FfD1isELQ3Ph0YS8ky4bcCFI
2qF4I4zwTngA81/ZTwP2e9fTdIWXU7wMHJKg+Un3c9vz5zXRfsmqy/s36KWQKGubogg/eHn
MMn8QR+Fc/+yrcLN+z/AOIYlQqYNVvUYnHzExo2eAD/ABd8/lgC/wDseuzfs/KrHITVLhV9
hhD/ADJoA+haSlpKAFooooA+dv2ujIPhboARiFOv228eVuyNsmPm/h579+netD9qHP8Awhf
gwDv4tsP5SVB+1lbiX4Q6XPuwYNdtGxtBzneOvbr2qL9rWZbf4Y+Grh8bYvEto5yWAwElPV
fmH4c+lAH0LRTU5QGnUAFFFFAHlfxns7vUdK8OWA8Oax4k0mXV1Op6bpLBXnhWGRlDklR5f
mBCQWUHAGea8fjsviIdXk0rVfAXjI+AbXVLabSdDjktyqJ5qsftMis8rxxv8yxLkAdWAUV6
58Z57u0XwZfWmiaxrot9eSSbT9Jy0k8YglPzLuAKhgrcnGVFeX63rfivVdI8QWF14D+IYmv
vEMOpafqF1D+7sIVkiwm1ZMxoFEqkKD8rZOTQB9UdqKKKACjA64oooA+Zv2dkk8PfF74u+B
wV+z2mqC8i2gfdd3Azjj7uzgdOa9X+I3hzxFf6p4W8U+EWSTWPD98Xa0llMcd1azL5c6HkD
cFwyk9CvHWvLreX/hFf287mF5Ba2vi3Q1YBj8s0qAYxjgH9y3Xnk/3q+knUMjK3QjB5xQAL
nHNLXnPwX0TxN4c+Gkei+Kxci+tr26WIXNx57iDzm8r58nI24xk16NQAUUUUAFFFFAGZr2v
aT4Y0C717XbxbLTbNN887AkIMgZwAT1Irk49J8e674mj1aTx3ZWPhmOVJ7Oz0a1V3vIt25f
Onk3cMuARGACOhru54Ibq3kt7iJJYZVKSRuoZXUjBBB4II7Vw3wj07w7onw5tfD3hfxBJr2
n6TPPafa5OocSszR9AMIW2jHGBQB2tvYWVrPcz2tnDBLdyebO8cYUzPtC7mI+8dqqMnsAO1
WKKKAPE/jP8AE/xZ4b8S+HPh58P9Nt5vFHiXd5F3eEeTbKCQW2924J54AHRs4rM079mnS9a
mGrfFbxbrHjfVnYSSJJcNBao3HCRrzjjHBAx2FZ3xKjN7+2j8KLe1KyzW9pPNLGrDdGgEhy
R24B/KvpCgCvY2Vrpun2+n2NvHbWltGsMMMa7VjRRhVA7AAAVYoooAKKKKACiiigAooooAp
atHFLo95FPZNfRPBIr2yYzOpUgoMkDLDjkjrXzV4G+FcvhTxtD4k1H4PxW1jNd27afaWV2l
7PpLFl/fSzySByF7xorKACc+v1FRQB5d8XfDvgPX/wDhHbTx3qGrQwahejSbW1sbqWKO7mn
IISUJ1A8oEE8DFdH4L+H+k+BUu4tI1DVrqG4WFBHqN690IEiUqiRl+VXBPGcemK8y8Qaz4T
t/2htUvPiT4ht7HT/DGnWl9oVpfSiOEyv5nnXCL/y1kXYqjqRngZqxpfi4/Gb4q6bN4O1Ga
28J+Dp1ur27/eQyahcyRsFtxGwBCKMliw5PAHegD1bxb4V0Xxr4Vv8Aw14gtRc6dex7JE6F
T1VlPZgcEH1FfJdv+y9rtj8Gr+7sQ+k+PtMv7iW2uoLp0a9tFBCxnY5VSwGQQB2B7mvtHOa
CMgjOKAPzy8M/DGLW/hV8OdbiaLStY8QeJpNObWLd5FlFuVcMJNzYMmY5NpUAEYB5JrS+Kf
wft/h98WfCVh8HtclfXb4i3SyivR9rtbhUXErsD8qOCWIIA4bsePpv48eHfDEX7OHiezl06
CzsrC2N1ax20aRiG4D5RlAwAS7YOOSGbrmvkL4ceGfHXhvQtZ+KtpDa22q+Bb4Tz2Or2jJJ
OJYMOGlJDHCMCIz/AHsjk4IB+h+jR30eg6fHqrrJqC20a3LrghpQo3kYA/izV6vAP2cfiZ4
x+KVvrut+I7+I28M3lJYw6UYYoCcFfLuN58zjOUYbhlTnBr2Txdea7p/gzV7/AMMWEWo61b
Wry2dpNnbPIoyE4IJz0AyMnHIoA28A0V89eHPiF8VNc8fC+XRriTwv/atvpZtU04xgRGEm4
umZ/wB6pSUoAPu4JHJGR9CjpQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXhw1H463H7Q1xpN1oV
k/wzctE0jxxlXhMX3s53lyxwVIx1GMc17ZNdW1vjz7iKLJAG9wuSTgdfU8U27vLSwtmub66
htYFwGlmcIoycDJPFAHgnij4Ma/4L8SSePfgPcW+lapL/AMf+gTHFlqCccKp4RupxkDngrz
nb8A/tBeE/Ee7RPFrL4M8XW8gt7rSdTbysy9P3bNjIPHBwR7jBPr9lfWWpWiXmnXkF5bPnb
NBIJEbBwcEcHkEVynjn4X+B/iJYPbeK9Bt7yXYVju1UJcQ/7sg5H0OR6g0AeLfsnf8AJCPF
n/YYu/8A0RFWr+x3/wAkA/7itx/JKy/2Roo4/gT4mgbKxrrN0h3HGB5EQ5OOPyrX/ZACL8B
5FjOUGr3IU5zxhO+Bn8qAPoSkpaSgBaKKKAPAP2tjHH8Erad38vytZtW34zs+9zjvWZ+1xd
MPgx4cvIJt7DXrWWOUDGf3MpDY7etX/wBr87fgHu+XjVbY/MMj+PqO9Y37WbbvgF4ZbKnOs
Wh+UYH+ol6DtQB9NRj92vuKdTU/1a/QU6gAooooA8z+Lt1Lb6Z4dit9c1/Srq61mKCEaAI2
ubpjHJ+62yEIVx8xLAhduSOMjB8Q+Er3SfCUWt658YfG2nWnnWvmJdm1IiLzIAsvkRKduSA
xV8AE5JGa9K8WeHn8QaVAlndJZanY3Md7Y3TwiVYZkzgsuRlSpZSAQcMcEHBrwj4g+J7+61
Wy8NfELx34bTTo72GSTQvC8ck19fusyGJJTISIEDhGY+ikZNAH0uOlFFFABRRRQB86/tNaX
f6InhH4v6Iha98I36m5Ufx28jAHPcjdhcekjV75pGq2Ou6HZa1pk63FjfQJcQSr0dGUMD+R
pNZ0fTtf0K+0XVrdbixvoHt542/iRhgivlz4X+M/Fnw2tPHvwjOn3vibWfDMoGgW8URd5op
WIQt/diUtG5P8IYj0FAHs3wlsvGNqnjF/Fwvws/iO8l01b2bzCLQsNmzn5U64HFemVjeFbT
WrDwhpVn4j1NdU1iG3Rby7VAomlx8zAADjPTgVs0AFFFFABRRRQAVxPw58M2PhTTte02w1q
LU0m1q7vHWMr/ojSvv8hsE/MoIznk5zgZrtq4H4a+DLvwdJ4xa7vrW7/tzxFd6vH9nz+6SX
bhHz/ENvOOOaAO+ryP8AaP8AE2reFPgHr2qaHdPaX0hitUuImKvEJJFVmUjkHBIB7ZzXrle
M/tQQRT/s3+J/Ng83y/IkX59uxhOnze/Xp70AVfhN8CvBXhmbQviFFLqmoeJJrFZnu727L7
nmi+dtvHOGYc56+vNe4VgeCQ4+HvhzeQW/sy2yQMD/AFS1v0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQB4F+098KrLxz8OZ/EkDrba14ct5bqOQjIngVSzwn06ZB7EY7mvlaCz+PfgX4UXHj+HV
NQ07QPEJjhun84G4eMIEilYkF41I+RWBB6eqk/oX4u8Pw+K/BeteGp5TDFqllLaNIOqb0K5
/DOa+DfHnxe+JreH7v4L69ptnpv8AZFl/ZtzDb2ZuGvvLCBGJJOwbV3qyjqR26AH1v8CPGV
r4v+Golgk1iSXTbl7K5bV7lLmXzQqswEqffQb9qseSBk5PNdHJ47ib4wW3w9sLIXki6dJqF
/dJJxZfMoiRlA6vkkZIOADg5486+GHxb+EFnZeGvh74J8+aSS1jLLp+nyvFBI20MZm25BLH
ljkepFcHD8ZtG+CHiLxr4T1jwxqF/wCKL3xBPfxTGRI4723mYNCzzvyNqHGNpGVxkZOADs/
jl468H+Fvin8PIvGd152j232u9ubAIZcSbAttO0YHzBWEoHXB5xxkc3e+OdH/AGgvElv8Of
DNpcaHoGrB9R1jUpreNZdVt7eRESOPBJBLAZLYZQo4xwbPg6w8HfFbwFq/xO+LN5Zxy+Jnk
0a2jup0SLSYFmIihhZsYl3jfvPJOOMZz4L4N/Z/8c6x4a8ReLvDOrx2UmhT3Vvp8tlK3n6o
8TFX2OjYVSAwBH3jx05oA+3/AIcfD3Q/hzpusaZ4dndtP1HU5tRSA422pdVXykI/hXYMZ59
a7Y84+tfJX7HHie5vLXWvDZ0S2ijt4UuZdSt45A00hcrsmLHb5gBz8oGRyckGvragD5K/4Q
bxrYaNqPiOL4WW9v4nsppb+TxVqWuPJeSyRSs2+OKNHYoUGAhwGXGQeM/VWm39vqmk2epWj
h7e7hSeNh3VlDA/ka8C8bjxDf8AxR8QaBbT/EXXEUQXEenaDdW2nWVvDJEVCvOzBzudJD1X
oeuOfWfhpZ3+m/DTQ9N1LRLjRLizg+z/AGG5u0u5IURiqAypw/yhTmgDr6KKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigD5Y8ewaU37S722r3WgWN5fXeltpkmqac9xNKIihkWCZGPkMT8uHTBPIIJJr
1j496T/bXwS1nTzDZyo8ls0gvbtLSMIs8ZY+a5CocA4Y5wex6V5j4y0nSrL9qX/hKNWsLK5
bzdOis7K4nmS6uZHKxm4tRHhWEeBuD7uEc/KMZ6T4l2/wAWdQ8B6nbeI9A8JahokkyLLBZv
fPcRReaNs4Ma7soMSHaCQFOAaAOr+COjWGg+A7vTNM0OPQ7SLUZdlnHqy6mIztTdmVeAd2c
p2/GvTj0OK8R/ZjsF034Vahaoisi61diO6QSYu0BULIDIAzDAwCQOFHGc17dQB84/stWrw/
Cvxrpt5dq88XiG9iml3Z58uMF+fUgnJq5+yHGkPwKmijcSImsXSq4x8wATnip/2ZESTwh46
jkUMjeLb9SpHBG2Pij9lBEi+Dd/FGgRE128VVAwAAUwBQB73SUtJQAtFFFAHz5+2BHI/wCz
7MyRsyx6lbM5AyFHzDJ9BkgfiKzP2p7cTfs7aDLtmPkalZPmNMqMxuuXPYfN19SB3rZ/a52
f8M73+7fn7dbbdrlRnf3GPmGM8cc4PaqP7TtvHN+zZp8rFg0F5YuuDgEkbefXhjQB9Ep/q1
+gp1Nj5jXHoKdQAUUUUAYXizwtp3jLw9LoWq3N9BZysGk+w3T27uB/CWQglTnkdDXhniTwV
qXwF8OX3jbwBc22oW9pYjThpt9pweQiWdT5hlh2tI25ufMByBjIr1L4p391p3hmxurbxhL4
SK6jCrX0di14XDBlEXlqrZLMVAyMZx3xXkuvaveanqj+BtY+Nt69zNNaA2tz4UEEUpk2Sxq
8qqPLB+UHJUjdigD6XTJRSeuOaWgdOaKACiiigAPSvmj41o/wz+Ongr40wpt0mZho2tFV3E
IwO18dSdm7/v2o719L1yfxH8GWfxA+HGteE7zAF9bkROf+Wcq/NG/4MB+GRQB1MUiSxLLGw
ZHAZWU5DA9CKfXjH7OnjS88Q/DY+GdfzF4l8JynSdQgfh1CZWNj65Vdue5Q17PQAUUUUAFF
FFABXm3wn8K614VPjkaxEEXVPFF5qVo3m7zJbyBNrH0OQeD6V6TXm/wo0zxVpknjkeKY7pD
deJ7y6sBcT+aDaOEMew5OE64HGCDxQB6RXzv+1/fyR/BS00a3O641fV7e3WPbkyABnwD2O5
Vr6Ir5r/aD/wCKo+L3wl+HscYkM+pnUrhSePKQjOcHI+VZaAPofSrSOw0ezsYY/KitoI4UT
OdgVQAPwxV2iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAKGtavYaBoV/rWqTiCxsIHuZ5DztRVJ
Y/kK8D+G3gDXfFPxVf8AaB8U3f8AZ0WoQyf2boso3vDZtGFiaR8gKSpZiuCPmznsPd/EWhW
Pibwxqfh7UwxstStpLWYIcHY6lTg+vNfn78QvH/xj8HXGo/C/xT4gvre00zT2sbX7DBHEl3
bEKiO525dDGCMg5Uk98igD1D4L+ArOb9rDxR4r8NaddQeDdOkuk0+8tpCbWaYlFZFkXCunz
SELyAMddua7T9rXwDpniTwLpWuQpFF4jgv4NOs3J2m5Wd9vkk+gJ3gnphvU5ufDb9oLwdrd
54e8B+B/Cmr3cUFrFDK0UcUS2ajam7YXBdQTlivQc4NeofFLw/p3ib4Xa5Y6jdy2SwW5vYr
uEEyWssP71JVA5ypUHA68jvQB8UfEf4E6r8FpvCWurrltqmm3NzHDePc2RmghucEkGHBEkb
IGAB+Y4PAyKgfUfjp8OrHRtJ1O31Xw14W8S3/2iHT9KeOzZGlkBMEcpDNbHphGIGOv8VY/g
3WfiX4y19/G93HeeL5/B81prFzFc3jCR4I3JCpHyG4LNuC5Ayec4P0p4E+JWn/tI+IbjQ9V
8P2Wn6No81vqttEb0terPE4KsVKbXjOSpxyAcH7woA4/4afGm0+EPhOw+FGo+BtR/wCEzt7
6VbqG4mgtIpjJIzq5mZsM2woozw2AA2MV9hWk0lxYwXEttJaySxq7QSEFoiRkqcEjI6cEiv
Hfiv8ABmx8c+PPBni2z0mzmvdN1OD+1DcNhbmxU7mUrgh2BAwPQkHtXtA6UAfLH7S+l69B4
+8Lap4a01rq91i0n0pniszczqyN5ieVtwVfDSfNuAwDnABr174KaD448O/DW3sfiDfS3muN
K0rvNfPduqkDCszcAjB+VSV755NdD45vtX0rw4NW0rVtG0qOzmE19daxG7wx2wDByAjKd/K
kcjOMd68o+CvxY1XxbqmPF3jDRJp9XMi6JpFjAI53hi3M08oDOY2ZRwjN0XNAHv8ARRRQAU
UUUAFFFFABRRRQAUEZFFIzKqlmIAAySaAPjzx14n8T/Dv4sa4PEFx4w17SlvbW9020ttUC+
fhWcHi3yIgysrqhAGVDb+teyeOfFsHib9nPUPEdumuaetwETZpRYXZIuFjYREAEqxBw2BuU
54zXn3j/AMXC5+Kdvd2vi+GbSL5dNl0lLTxS9m6h5cSMtqiFZ9/H3zjA64JA7+LQPiHJ8Vf
HN74Z1Sw8O2VzPaN5+o6PJdm9ItkXcj+ci7FxtwB13ZHcgD/2f9Ni0jwTrFhb6tq+qxLq0s
gudV02aykfckbHCzEyMOeWbvnHAr1+uc8JWfjKztL2PxnrOnatcG4zbTWNo1soh2LwyFm+b
duP3jwR9B0dAHz/APswzo/hnx9bgNvj8V3rMB1+YJjH/fJqT9lAt/wp3UQUZQNdvMFjkn7t
Uv2WbhXsfiNbD70Xii4c/IB97Hfv908dvxqv+yC8jfD7xarsxVfEc+0E8D93HnH40AfSNJS
0lAC0UUUAeAfteLK37PV2Y1LKt/bGQ4Jwu4jPHTkjrxz64qt+03ub9mKFU+99osAOcc5FbH
7VpI/Zs8QAKTma0yRjj/SE5/z61gftKrHbfsqWqIj+XFJp4CSZ3YGODnnP1oA+hdNSePSrS
O5OZ1hQSfPv+baM8nrz371aqhos6XOgafcxwiBJraORY1OQgKA4z7VfoAKKKKAOU8d6Bea7
o1hNpscE+oaRqEGqW1vcNtjuJIiSEZv4cgnDc4YKSCAQfPvGE/xE+IWkS+CLD4dXvhq01N0
TUNa1C+t8W8SupYxLC7s7kLhScY4Ne2UUAAGABRRRQAUUUUAFB6UUUAfMnxU0+/8Ag58ZNP
8AjZoMUx8ParIln4otol3AAkBZtvvjOf76j+/X0jp1/aapplrqVhOtxaXUSzQyp0dGGVI+o
NQ63o2meINBvtE1i0S7sL6FoJ4nHDoRg/j6Hsa+dvhrrGs/BP4kf8Kd8bagZPC+oF5PC+qT
kAfeJMDNng84wejYxw4oA+maKAcjpiigAooooACQOteefCpvGc2n+Jrzxkt7G1zr13LpsV4
qq8VlkCJQoJ2rw2Aeefxru75JpLCeO3laKZo2VJFAJRiDgjPGQfWuI+Ddz4pu/hJosvjWG+
h8QKJY7sX6lZmKzOoZgfVQCO2CKAO9kkjijaSV1RFBZmY4AA6kn0r5n+E5m+Jn7TXjT4qEr
caHoyHRNInXmOTBwWQ9/l3Nkf8APYV0P7R/i/XLLRtA+HvhO5EWs+Mbs2DmNd8qWxG2RlHb
O4DPpnHqPU/AngnRfh54LsfCmgRstlaKfnfl5nJyzue7En8OAOAKAOmooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKACiiigAr5z+Nml+Df+F7fDvWfiJHBF4XhtbtDcXWRAbhdrxxyEdR1IB4OD15Ff
Rlcf8AEj4f6N8S/A174X1pdsco8yC4UAvbTDO2Rc9xkg+oJHegD5Al8D+C/iX+0+kPwrvYb
HRpYRqd7OLWSNYHinAdrXOAQ5C4I+Ubm9MV9E/H3UorTw94a03V7650zwvq+tRWeuXlu/l7
bUo58t3BBRHYKGYfw5HfB+f9J+CnxD8G/BqLx94VuNY0fx9pU1zDc2m8YlshIciNGHTjzAO
d2SRzivVPgV4Ug8ffsxXNh4wW8uLfxHJMZHmvmnLFXIE8YcHyW3rnaMgld38WAAQeJfFXw7
v725+G3wcTT5/FHiy2TQZbu13raWtpDC37wOPkkMcbOAEOc4yflArvvg98F9P+El94i/s+6
+12+pSQfZnkGZY0SIBwxx3kLnAJGNvcV8heGvhN8ZNK8e+I7H4f3E6zeDLu4Md4J0CPI8WA
sSHIMskW3I6DIBI4r1v9lP4m65r3i3V/Dfie71XUtUvI5b83Nzf+bGmx1VlMB5ibLdVwCOM
cZoA+vaKKKAMTxdoa+JfBmr6ARBm/tZIUa4j8yNXKnazL/EA2CR3xivm2x8Sib4leGPDug/
EvWfHuuaffxz3Vvp1taWWl2tuhCT5AVd+1GbCq7Y4z05+rcZr4t+KfivWfFOveIfCcPgrR7
++h1eWwjfTdFuZ9R0uJTlbnzU+SRpF3EICuDjdnnAB9pUVk+GdVGt+FNK1YQXUH2u1jmMd5
H5cyEqMh17MD1HrWtQAUUUUAFFFFABRRRQAVyvxFvdd074ca1eeGUuH1eOEC3FtAJ5QxYAl
IzwzAEkA8ZHPFdVRQB8q2tx8SR4muJo4/iZcRwy2S6S2p6fbLDKN/+kLeiMDcmDhWxlASRy
OfqrtRRQAUUUUAfNn7Kv8Arfid/wBjJL/7NS/sgMzeAPF6liQviOfAJ6fu46T9lX/W/E7/A
LGSX/2al/ZBRo/AnjJHGGXxJOCPQ+VHQB9JUlLSUALRRRQB4h+1Z/ybV4i/662n/pTHXHfH
+V5v2LtFmlbc8kGlux9SUXNdj+1Z/wAm1eIv+utp/wClMdcX8ev+TJ9B/wCvbSv/AEWtAH0
d4a/5FHRv+vKH/wBFrWrXJ+FvFHhqXwdozxeItMkX7HEuVu4yMhACOvYgirsPjbwZcu6W/i
7RZnRtjLHfxMVb0OG4NAG/RXPt458FJcy2zeMNEWeFS8kR1CEMgAySRuyABzVb/hY/w8/6H
zw7/wCDSD/4qgDqaK5b/hY/w8/6H3w7/wCDSD/4qj/hY/w8/wCh98O/+DSD/wCKoA6miuW/
4WP8PP8AoffDv/g0g/8AiqP+Fj/Dz/ofPDv/AINIP/iqAOporlX+JPw6RdzePfDoGQM/2pB
64/vUv/Cx/h5/0Pnh3/waQf8AxVAHU0VyM/xQ+G1tH5k/j/w6q+v9pwn+TVWm+L3wstzD5v
xD8PL5ylk/4mERyB9Dx+NAHb1w/wAUfhxovxN8CXvh7VbeM3BRnsblhhrW4wdjgjnGcZHcZ
FEnxf8AhZFbPcP8Q/D4iSUwsRqERw47YBz+PSoV+NHwlYKR8RfD+GIA/wBOj7kj19qAPO/g
v8S77Rr+P4LfE9pLHxjpQMNpd3EhaPVYcnYyO2NzbeBn7wHqCB9BV85fGHUfgZ8WPCy2E/x
M8Padq9o3mWGprcIzwN3XqDsPGRnsD1FYfw6/aXttF1g+B/ijrml3rW6kW3ijTJhPbXSj7v
mhRlWIHXA7ZA6kA+qaK84k+OvwfiVi/wARNFO0ZOy4DfljrU3/AAu74Rf9FG0H/wADU/xoA
9BrzvwjrXij/haXjnw14iWWazglgvtHufJKxm2kQBogwUAlHXnJJ+f06K3xw+EKKWPxF0Ig
el2pP6Vw9l+0T4Ok+NGs6LdeNNHi8LQaXDJaXO/5JbncTJiTGCdpUbc9uOc0AY/iu5v9S/b
v8CacEje00nSJ7jAZSV3xzBmI69dgx7ZFfSdfGlx8Wvh0/wC2daeN18U258PJoZtWvvLk2i
XDfLjbnPI7V9BN8efg6gYn4h6OcBScTZ69Og59/TvigD0mivKn/aL+CscjRt4/sSVJB2xSs
PwITBpv/DRvwT/6H+y/78zf/EUAer0V5R/w0b8FP+h/sv8AvzN/8RR/w0b8E/8Aof7L/vzN
/wDEUAer0V5R/wANG/BP/of7L/vzN/8AEUf8NG/BP/of7L/vzN/8RQB6vRXlB/aO+CmOPH9
l/wB+Zv8A4iqH/DUHwTzOB4zH7ldx/wBBuPn5xhfk5NAHs1FeKy/tSfBOJyo8WSy4JGY9Ou
SPrnZUf/DVXwS/6Gi55/6htz/8RQB7dRXiP/DVXwSzj/hJ7nj/AKhtz/8AEUf8NVfBL/oZ7
n/wWXP/AMRQB7dRXiP/AA1V8Ev+hnuf/BZc/wDxFH/DVXwS/wChnuf/AAWXP/xFAHtrKGUq
wBBGCCM1m6FoGleGfD9roOh2gs9OtFKQQqxYRqSTgEknqT3ryX/hqn4J/wDQz3P/AILLn/4
ip5P2m/hHFbR3b6vqS2snSc6RdBP++inP4UAeRfF/xX8SfgP421qTw0tjD4Z8Z37X63otPO
mtrgxoswUFtu/5dwDAg5PoarfB74seD/hhpXiK28YaXqrfEHVNYM8lsulmK81BJirRYXAVP
vs2wsAN3Gc13Pj/AOLHwP8Aix4BvPDV1ruq/Z5JY5Eu7XRbmRreRGDBl/dkA4yD7Ma8l+PH
in4a/E258O65oOkeIP7UtZ47aaQ6XIiXVlksec5JXkrjBwx9sAH3Fpl8mqaRaaklvcWy3UK
zCG6iMUsYYZ2uh5VhnkHoat14ND+078MtPgtdPTS/FESogihR9LkLMFAAGWbLHGOeTVn/AI
ae+H//AEBvFX/gnf8AxoA9wqOKCGBpGiiSMyvvcqoG9sAZOOpwBz7V4n/w098P/wDoDeKv/
BO/+NH/AA098P8A/oDeKv8AwTv/AI0Ae4UV4f8A8NPfD/8A6A3ir/wTv/jSW/7Tnge5nEMf
hzxeXYDaBozMWJzkAAk5GP1oA9xorxE/tK+EpWWLTvCHjTUZ2wfIt9Fcvt/vckcVM37QumC
VkX4Z/EMqEZg/9gPgsM4X72cn16c80Ae0UV4XP+0npUN5Haf8Kw+ITTSruRP7Fwz4ALYBfJ
xnBp3/AA0ba/8ARJPiP/4I/wD7OgD3KivDf+GjbX/oknxH/wDBH/8AZ0f8NG2v/RJPiP8A+
CP/AOzoA9yorw3/AIaNtf8AoknxH/8ABH/9nTW/aOtwV2/CL4jHJ5zomMD/AL7oA90orw6X
9ohEhSRfg98R23glM6LgEA4P8Zx3pT+0JO8CvB8GfiHI8zMtuG0kKJCMdTu+Xk+n50Ae4UV
4Ja/tF6ldXUyJ8EfH3kxqXDjT/mIyAPlOO5HQmpdS/aC1myeQw/A7x7JDGQjvLYbGDEZxhd
2RjvmgDM/ZlgNrq/xWtjPHOY/E8ymSL7j8tyPaof2R4HtvBfja3kikieLxNcI0cgwyERxgg
j1FX/2Z9D8R6Vb+Or/xD4YvfDp1bWmvbe2u4jGdjAnAz1xnFJ+y8qpo/wARESTzFXxdeAPk
ncNqc5JJP4k0AfQNJS0lAC0UUUAeIftWf8m1+Iv+utp/6Ux1zi/Er9n7xR8FNH8I+NfFljP
awafZxXNt++WRJUjX7uxd2QQQSuR2NfRF/p2n6rYyWGqWNvf2kuBJBcxLJG+DkZVgQeQDWD
/wrn4e/wDQh+Hf/BXB/wDE0AfOcXhn9i46mJRqelksTL5b6lciLHIxy2B64zmrF1YfsVWod
ZZNEOFBJhubuTrkcFWOTx26d+tfQn/Cufh7/wBCJ4d/8FcH/wATR/wrn4e4x/wgfh3/AMFc
H/xNAHzdBH+xHDbxxeZp8mxQN8hvyze5PrT/APjCL/qG/wDk/X0tB4H8F20XlW3hDRIY8k7
Y9PiUZIweAvccH2pT4I8FsEDeENFOwbVzp8XyjbtwPl4+Xj6cUAfM7H9iJVJxppwM4H2+hT
+xEyhsaaMjOD9vzX1GPDnh4AAaDpwA7fZU/wAKRvDXh112voGmsOuDaxn+lAHy9/xhF/1Df
/KhU9vd/sT2zBo00diGD/vIL2TkAj+IHjnp06egr6c/4R3w/wD9ALT/APwFT/Cj/hHfD/8A
0AtP/wDAVP8ACgD5hOt/sVwT3ki2ekuwj3n/AEK6ZXzk4QFcA8dsYyBSv4v/AGMFkjb+ydI
YtHv+XSZ8LkZwfk+9xj6n3r6YuPCnhe7ga3uvDelTwtjdHLZxspwcjII9ak/4R3w//wBALT
//AAFT/CgD5cbx3+xkrEDw/pzY7jRZsf8AoNB8dfsaLnd4bsBg4OdEm6/9819SDw9oAII0P
TwRyCLZP8KmfSdKkLGTTLRyz+YS0KnL/wB7p196APlb/hOP2NyVA8M2OW6f8SSbnv8A3aeP
Gn7HRAI8LWeDz/yA5/8A4mvqoadp4MRFjbgw/wCrPlL8nGOOOOABx2qZYokUKsaqoGAAMAC
gD5P/AOEz/Y7/AOhVs/8AwRT/APxFH/CZ/sd/9CrZ/wDgjn/+Ir6x2J/cX8qNif3F/KgD5O
/4TP8AY7/6FWz/APBFP/8AEU+Px3+yBb73h8J2bMyMm3+wJWJBGCBuTAPvX1dsT+4v5UbE/
uL+VAHynD8Rv2SNNzPZ+DbSaRUYhR4eZyeny/OuMn344PIzzMPjF+zE88cMHw5jnLpvJj8M
RHbxkgjGcjvgEe9fU3lx/wBxfypQiA5CgH6UAfKL/Gr9mNG2v8MQrDsfDVuDT/8Ahc37M+1
H/wCFXHa4LKf+EZgwwHUj1Awa+q9iE5Kj8qNq4xtH5UAfLv8AwtX9nbyYp/8AhUFz5cxURv
8A8IpDiQt90Ke+e2Ksv8UPgLIFEnwZ1BwowufCMRwPyr6awMYxRQB83zfGL4KziPz/AIUav
L5QKpv8LIdoIwQM9MjinWvxs+ECWyY+FeuW5b5mjHhlPlY8npxnOea+jqKAPm+b46/CpJJB
H8KPEEirHvVh4cjG9v7nJ4Pv05rPH7QPw76f8KP8Sf8Agig/+Kr6gooA+ZYPj/4F+1fZ7b4
G+KftEhMXlpoUO5s8FcBs89MVZi+NfhN7mW1h/Z98YNOgxJGnh2IsBx1APuP0r6RooA8F/w
CF+QeX5X/Ci/iHsxt2/wBhDGPTG6mxfHm0gREh+BHxBiWNdiBNBUBV9B83A9q98ooA8FHx9
hVmZfgZ8QwzdSNCHP8A49Tv+GgI/wDoh/xF/wDBGP8A4qveKKAPA5v2gXETG3+BnxCkl7K+
jbFP1IJx+VQD9oO++zyMfgL48EwHyJ/ZZ2k+hbHA6c4NfQdFAHz3cfHrxJbpmT9nvxjwxRv
9FzhuuBhDkYI5/wAKfF+0B4hnttn/AAoHxtvJ/dRfYzsIAJbJKjbjjHHNfQNFAHhcfxq8bj
Kxfs+eLU4DYG1ev4e1OX41+OuVX9n7xaNvGNyADjtxXuWBRQB4cfjT47JBP7P3iwkdDuTj9
KX/AIXV48/6N/8AFv8A32n+Fe4UUAeH/wDC6vHn/RAPFv8A32n+FV7j42fEkQ5tf2evE7y7
sbZZ1VdvrkIefbH417xRQB4CfjX8WWmlMP7OuumBF3ZkvQrnoOB5fPJ7ZOOaePi/8aGkgj/
4Z01HM+dn/E4jAGBn5j5eF/4Fj0r3vA9KMD0oA8IX4s/GtpfLH7O19uyRk65EBx15KYx79+
1Oi+K/xsm37P2drwbHKHfrsKcj0ygyPccGvdcD0o6UAeHf8LR+N/8A0bxc/wDhQW//AMTTV
+KPxyy2/wDZ5nPPy41+Ace/y17nRQB4VJ8UPjqQvlfs9TA7hndr8B479utRD4lftBTOsUPw
CjhZmX55tch2gY5zj3zg/wA696ooA8DT4n/tAidzJ+z9uiLNtC63CGC/wgnnJ9Tx+FMh+JH
7Rs/kwD4E2sMzMQ8susRiMDt3yO/c9q9/ooA8IvPEP7QmoWqQ3fwb0WRo5450ZfECqFZDuX
oQTyAeuOxBzU//AAl37SP/AESHQv8AweJ/jXuFFAHh/wDwl37SP/RIdB/8Hif40f8ACXftI
/8ARIdC/wDB4n+Ne4UUAeHjxd+0iOnwh0H/AMHif41Y/Z48E+MPBXhbxJH41sUs9R1XWpdR
CJcrPlXRMkspPO4N15r2iigApKWkoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA//2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCALhAfkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzuMZiXJBwBnjrSTAMcDbu
U5zgflTefKXYegGc0kxweOh554rWa95mKbsh8TzdWLFccY6g1t6fczSW0kUsm6RT1ZeSPcV
gxMQxAJz9a6uc2bRiayR1gJUMJWyx4Gc+vOa56q0sbRZGrODv+U88nHI96Se+ntgvlsoZue
QADSyNhgTjPQVi67M/lQpGwU5O7vg1OFnyTuFXVWNIa7MDs+Vh3yAMU8a7Jt3ssZHZsVxRu
LoOFyDkd6f9quwPmAA6kdq9ZYtnO6Z2666O8UZwOQe1SprluwGYwAe4HWuEF/KFwFGM9ual
F+46xH3HYVaxfmT7I7sazaluYh9MCpk1WxIGW2+pK1wIv8N904+vNPXURkZB/EVosYifZHo
qX9k6qBOuewKjmpkuIipImix74GK85/tGPqCR6+1TLfA8CYj2NWsVFk+yZ6Mjb0wpRvy5qd
Q+csoBx0AHFedR6g68rIevY1bj1e5TBFw233NWsRDqS6bN/wASSmPS4z8ufMGDgflUuh7zp
3m8ESSFsYFczdate3T28Z2uVkDBWA5q3pHiEWtqLeSMNtZjuHHfpURqwdRu43F8p1+6QDPy
nB9AMUxi3QKox/sjmsyLxFaNyyFM8YHerK6vYOQPPCk9zxtrsUovqZWYsiSKc/KcnsBxTRJ
IMAqvHH3RU4mt5RhJ42/HrTGj5J4YdeO1WkhXYonIOcDHpgU7fuGBtJPoBim7ATznnv60qo
FOADjOcelOwrjvMOfu8AY4AoLPyNq5PsMU8r2H3vWlwNvI47g9RSsMYJWJJAAHXOBTg5bAw
uew2ilZRu56/pSKBg/L8vQ460WATD7s8Y7nA4pVwATgexIHNOP6+lNPHrjuT2+lOwrhnkgg
c/7I4o5YgBRz/Fgc0beBz19O9AJ7d+o9KBoQsSc4H0IHFNwM4wMdjgc1IchgT0/vDvTed2Q
B9KYrkZZiCT0HYAUwPn5RtwfYYqXGG46f3hUQXAJx9BTC4u8ls7Vx0xgZpzFiwXAx16Cojk
EnPPTNPGNvOcdwe9Ari5yWUgY9ABzTNxBI4Ge2KDyOMZxSEZH+z3z1NAJjw5IHAIHoBgfSn
BmGcAc9wBz9agBKkDOM9KlBzk5HT5s0iiUu3cLz6gUgkO3tjHGVGaYMcD24/wDr04g44yaB
XHBjxjbuxjG0Yo8zJJ4wT6DNMGenJXt6ml2n1B+tAXDewbjHHbaMUF2wOBt91FGCQRjIPcd
TSc87hn/ZoEhWclsYAPcbRTd3yZ+XB5ztHNBGVwX69/Wk4J6ZGeRQIUs2QQBx2wMik3MQFw
M+u0UvfO459aTaSOh47envTAbliQSOfoM0w7hk4UHqeBT8AEnOfU+tJtJxgHjpQO4zB3cAE
9RwOajJ9gO33RxUpVcEAZ9aQg8ZGT70CIySM/KOnTApByMYB/Ac1NtXcOO+QfWmkcfLwAOp
7UAIA2cLt474FHIY4Ck+m0frTgCGBwRjsO1GQck9+uO9AEQ/3V6c8CkITGdq8ewzTzkgent
TRkDg4b+dKxVxyhMYKr+AFN2x/wB0fpTlAwATwe1N2p6/rTEcK/EKgHHA/Cq87ZfaGOasBM
xgH0Gc9KhkRFYg8+xr5ifxM9FbCW2Hl2dB6ZrftQYraS3fqO9c9A4F5HzwG64rpWX95vyQH
6/4/wD1646zN4IdBloTkdODWNrDbJYg5OOcECtZMpIPm68Zqjq8CTbOcAdTSoXctCZ6IwEa
MThjyDxinuYmjYevT2qYWUWVl++TyATx+NNEaG4KPCqyH5tqtz+VdtpJamV0VreGRidqg46
81O0BBAx8vtUgBhOBbPz0wKTzw7kHcJB1yOlNJC1ENupY5Ubx+NR+SADgDpxjrUxAA3CcLn
qrKaGEu4HejtjIwaqwJ6lcW7ED5OT2qIwlFPBGO3+FXlkAVix2leoqvJIu3LDnpUOKGmyKN
SUU5IBFTgSgAgnr2qRbeZ7XzI4pJC3AKoSOPwqFJTggFSB2PBpWsx3HrJPEyuXJC5oSWdF2
hBjrirJ8trKZ3Ul1AAUHjrUbBRGjDG1lzk9q0s7bk3XYRL/YCrKRg/eBqYXyEhT8vHTsaqF
QzEnAI6D1pQiSplHRwOCVP86FKSCyNKO8Ux5WUcdOauw6rPb8xzHnoM9TXNyCNdqggDPJB6
VMIyIw0ZPStI15olwR1Mev338TK2e2OlW4vFKxtsniDkjOVOM1xK/aFY7Xzjk570CWRHy6E
+2elbfW5on2SZ6JF4k06QEMJI/bGfxrQhv7KcgRXcZJ75wf1ry43sYX5/lI7txzUi3UIAIl
XaB0J5rSOMfUl0j1gAEbk+Zeoxz+NJtIYHODjNeb2mo3EZ8y3u3x/eV+K1YPEmoR/LIyyL6
OvP510xxUHuZOnJHZ7eoHTr9aNhBBOM9uKwIfFURYedbFT/stV+HxBo0p5vEj9QxrdVYPqT
yvsaAXOcj6+1IFUkH8uKkilhuEVraWOVexQg5qFrqxR2U3cKOOGHmDg+lVzJbsLEnOMEDOe
c9qAp6EgehHelIVgu1hjqCOc0q5yeOe/tVCGmPPKjj0x0qJlOSeCW/i9asqFyCDkHuO9MZT
uxjjpgUXAqspwflGP7p7U0IxOScY71YZD0Byc8H1phTJzz9B2p3CwwICnA69h1pmzDAHkju
e1TcKpLELjqx9Kjaa2OP30agdfnFDaQmiIofoO9Kg+b6dMdKcXiOD5ifXcMCmebD081CO+G
FF13FZkxwORx2OKVewI69CKaOQCCD3XmnfeGB+P/1qAEKhW+8c4wc/0pwA4H3V9qFU8KRk/
wANOKN8xI2gfeoAjPX0J6+1HRQoJweh703z4eEM0ZPQDeM1JggkYOfWhO+wiMgnsMjrntTg
AVx0z096XIOBgZPQ+tAGSeme/oPemAEcdM/0qMADOD+fepT1xyR04HBpuEKnoPQZ6Uh2GsM
44we2P4aaR0HTn86eCNowM49D96kA6Hoe3tVCGbcHqM+vtSYBIweO1SfUcZ/HNIwPU43UAR
/Lkk/L65o27jgDr0/xpw5J5x6ZpcAA4zSHZkeMHGfx9aAPm6fj6U/GDyOfQ9qANzH0P60MQ
zqCCCKZj15B71IwCnr+NIRzyOOvFADFzuyenqe9N2/7IqRVOeR9OOlGw/8APQUDODOBEjE7
sqOD2qvnJz/4961PIxaCIAD7oDZ71WmO3jBHPYV8zK12eiiuGySeMZ49a6YMXso3Y7W9a5u
NVM6AEEkjnt1rpCVS1RE5w3T/AD0rirG8L9B6sxjwgHGKzNRm8wop+8OmO1acTBkPzDdjqO
1Y1+oS5Lc4POKKGjJqEBcc8YHfmum8A8fEjw623n7Yi59QQcg1y5OQCMc8Z6YrqfAI/wCLj
+HO2L1Affg13N6GKWp6b8ekSP8A4RtkUIwknIKfKfurg8VfnsrPXf2fF1bX7eJr+3sXlhu3
UCTcuQjbupJAH1zVj4uX9hp+u+ErjVdNg1DTxPN9ohmjD5TC5Iz0I6/hVD4yaRc3fhnTdc0
i6aTRoFVZLWJv3IQ/6uUKOOM49hisr7I1eh4SQWO1lVuOQRkUm2Aqd0K8ehpXOWHGB6DrSj
ceRj/eNdOhgIsUJj27CAPfgV7N8I/Amk3Gkz+MNatVu0jdvskMoDIoQfNJjucggemPevG1w
FyB9fevo74SX8Go/C6bR4XH2qy86F07/PllP0O7H4VlPbQuG+p8+axqd9resz61JcOs00hk
iCMVEK5+RVx0wMV7Mvhuy+I/wft9eNpHF4ktoHQXUaBWmeMkFWx1DY/M14gkMkCCGUbJIvk
dT1yOCPzr6M+H13F4a+Bv9q6ifLhUXFyN38QZjtA9zxj60ppJKxUdW7nzX5YFuF3ELIw6jk
VEsc7xjy+QCRjI6VZkIWAllwRzyfU0kJAQZXjHFaabGRUKOmU2uozycV7j+z7Fltft5Y0aM
CFwpUEZO4Z/ICvHEwJOCVPfNe2fATIu/EHIPyQ8j6tUSSSLi9bFXwxJOP2kNc06GMPZTyz/
AGmEoGTAUFSR0HPGfwrlvivp+jad8Q5oNDjijR4Ue4hhwFSU56AdCRgkV02k61eWPx21rR9
izadq9/JbXMZXBOV4YMORj0zWD8VfCul+EPElpFpO+O1v4XmMTPu8tgwBwTzg5zz3qIbq5c
ttDzh/OG4+Scdz6YqHcByVIPrjrWgrFlyNy9ge1M3bckEfXHSt+UxvYz2WGRCH28dm7Htiv
pzXVT/hnZ7wxRfaX0eMtLsG4kooJz1zXzkyoYzvAJA+9jOeK+jtf5/ZsGP+gRD/ACWsZpms
D5hgtnRRsIReoVegqdXlUqM5x3NSRwtvyGOMZFSiEb885P6VrFS6GbZCJ8DDxkAeldt8PfF
lr4Vu7y4nsoruxmeFZ4mUEpktl1B/iwPxrjJYwkWd5BHOc1LAF/su7BGT5kG765elK+zHGx
7p8R/B0GpaUnjbwiFkVoxJcR23SaPHEiAfxAdR3HvXjNvflIriEpFJbXDRSSRlARIQWwTXd
fCz4gDwzeroerzH+xbp8IXP/Hq57/7p7jt1qX4t+CLPwy58Q6TIi2Wozqv2QDiN8MxKnptP
XHY0lNx91lcqeqMW08R25jWKWAIoGMp0A+lakGp6fc8RXKg9g3GfrXmH2s4XchU9jU6XI2g
huR156V6EcXbc5nSPU8ADOMnrkdqNoJyQQO3vXntnq15bEGKZgueBnOa37TxK+3FzEGwcEg
4rrhXjIylCSOieIf3cex7VG0f8Ofbd6+1QW+r2Nz8ocxN/td6vBVfmNlYdeD+tbKSexPqUp
beKaJoZohJG3DRkcY969M8EaZph+Gssz6baSSW32hY3eFWIC5K8kdq4AR4zgge+etel+Cjs
+Gd8wA4a6OCOO9cGN+FM6KGrPHNJ0+yR9MvfscRn86GUkrwzMy7iR0Oc16R8VtH0qDT9ItY
NMtIkuLpxIEhVSwVCQOB6151pNqUl0u63ISZIG2eWNoyy8frXqnxZAMeg8ZH2mXP/AH7NYz
V6sE1bY0j8Mnc8wCBFVUGEGBgfpRjEgyOnT2qfZ82QxNMZRj/ZPWvYOAdwMvkKMZY+tdbpv
hywtfAl14x1+0+2lYGltbKT/VqvRCw/iJODz0BrjtplikiByzoVBPbIr1LVbmG8+A7TWx3x
pYRK20dChUMPwKmvPxknpFbM6aEb3bPKRE8LG+ASa6T53SRQYpO5Qp029sDoK7PxX4Y03T9
Bs/FPh9DDp9yI/NtskrGHA2unoMkZHTmuXlCiCVicAAnPoMV6VrbDTfgdZ2V0CJ5LO2tlXv
vO3+XJ/Cor2pSi6ZVP301I8wKE/wAIz34o27iDtI9PepNuTk/UZoMY5Bb6mvUOQilhjuIWh
lQPG4wynpivQvA3hnQLr4fSy3ejWlxLE1wiyyRBmIBOMn2rglXBAI46j3r1XwBx8ObrIAxL
dcDp1NebjvhTR04fVtHEfC3QNE1vS7vT9U0uG7MUUU0dyV2yxFwcqHHPbI9M1ztzAtrqN5Z
rIZktrmSBJG/5aKrEBq6n4ZoNT8PXHhWR5bEy2yXYvrFvKlf+Eqx74yPw4rnLzS5NF1W70e
R1k+xybFdRgMuAVbHY4I4pYVtVmnppsOqvcTRUYDOAfxHalIBXrgfSnsABkjPfA7+9JnBxu
6jrXpnILpWl6deeN9EN/ZRXSzXS20qSglXRge1b3xH0DQfD3iLTLnTdDtI4ord5ZLfZ+7mw
4GGH04B7ZrO0QKvjDw6eedRi49OGrrfifL9k8XaFfm1iu1tYHlNvMTskw44OP06jNeRib+3
SS/qx3Urezdyl498L6RoMWnahpEX2RLqQwvbByUPyFgVB6Hjn61xa5xgfj7V3PjzSJJLS28
ZR6tcXVlceWBbXBGLdZAMGPHTkgH+dcSowwypb0/8Ar11YNt09Xcyrq0tERkAHkZ9vWkIOP
vc+vpTiFHIHT/OKCVADbSc8EZ6V2nORjOQQdue3rTdx/umpMfOBnOO9N5/uj86BHCyhtis5
Byo56Y/CqswJC9xnqe9XpArRxqcjKj8agK5IRVBHoK+aluz00ypGgFxGyru+YcHv710M6Yt
ASRkN/kVhuNso5HynOQa3pwrW24H2x7Y7CuCtujemMtgQCGHOT8vr71l6vJHHOhdgMjIJrS
hHG3J6ferJ1mIyTocZwufrV0nroTMqfabcpndyD0I+9WjouuyaJ4istYtnhmks33xxSqdob
BAJwcnr9KxhbYHTA9fShrVgxwBj+ddLciFa52/jDx9qnje3s49QWyt2s3Zo5IFYH5gAQckg
jitPSfiTrmneFR4c8mwv9OKtEFuUZyI26pkHoM8V5n5DDAwSPbtSeVIhAGQen1pLs0ProzY
Cshbc4YEkqfRew/ChR8pBAK+nrWXtkLdW57dqUG5XBDNkn1rRVLEcpsKM5bPP8q0NH1nVPD
+pi/0a+ezulGCynIcejA8EfWuZW4uEPLA57YqRL2YYyoyO9Pni9wSsdBqmptqustqVxp1os
kzb50iLxrMx6kgH5c98Yz1q9rvirWvEFvb2V9dJFp9qAILKBBHDGAMD5R1I9TnFct9v55i4
PBA71It5EOHJ56DHSmuQNSzLFG1jOzk4VRtA7nOOarQhvJUng4xzU6zi4ha3gfdI+BtJ6nN
RQtujOfUjA7etVKzZAAL3+UfrXW+DfHOr+CYrtLC2srmS7ZWeSdWyABwBtIGOT+dcuVwcdz
3xSkevy4/OpcLjTa2Ohh8Z39r42uPGI06yF9IxcIQ7JG5GCwGep9zxWdq3ifVfE2ptqetXK
3VyV2p8u1Y0H8IA4A9f1rOPzJtJOT3xVdIfKkUpjC9e/NLl5WmPmbWpZEys5wxT129BTXkw
D92TngAc0zJLZPDfw5FOUHHI57n0+laXdyCO4DvBlEMBzySMjHeu+1D4o6zqPguXwqulaYt
i1qLVSGkDqoAAxk9RgVxIyiABjz+NMZstghcenpUSinuUpNbEMcV1HCBIwL9CMYH/AOunpK
68levfPWpEZVwEyvPX19qlZlkAVlRivbpVqPZgQuytGFYADqV/rSRPcpp93ar5Ba5kjdZ+d
yBM4GOhzu5z6Us1syxiRV259Kp5kGDz9KiT7oI+Q/y3KZd9xPB44NdFfeKtZ1Pwjp/hi7aO
e0sZvNhmbJkC7SAhPQgZ471zYlcgbwrD16YqRbhVPKYHfHeoaTdyk2OaNSuRkf1+lVypCqX
657HHFWftCFBlsenHSmSfvI/lxx+v0puwk2RASrlo2OD1z2qWG8lDDeoIHenLgFRgdPXpR5
Q38DB759aaco7Bp1LsV/E/STDZ5U9K0bfUZo8GKZlHbB6mude3UDg4Y9x6U2MTIAyMeOo/r
Wsa8o7kuEWd2mv3a25BSJ5ccM4OB7nFdr4f8eXVh4c/sT7NYzbg/mO7uhkL5zgAcda8Yj1F
0Xa+7ircWoITw2G9D0rZ1IVdJk8rj8J3ljDqdpJZ7zaTQ20qv5XzAuqkFQT+HJxXReLPEur
eJrW0Q2VnaTWsplSUSO68rggjHoa83tNXubf7s52578it+21uB0X7VHsYjqvQe9dPJTm03u
jJymk0aCo2NrAZx8yjpSsuepGTx9KcjxzIHikDjH3h1FJtAxwcgcrXcc+xFsx+HOPX3rR0v
WdS0eG5t7R4ZrK7BE9ndAmJsjBIxypI9ODVJgcgnGR/Ee1Aw2CAenSonTjNWkiozcXdFSKO
dJ1jltvOsVYEQSTj5wOis23JXt0BPrWxq2sanr95Fc6rOpMXEMEK7YoOxIB5JI7nt6VTzwA
QCe3oKcAfoO5x1qFRjzKT1aG6jtZDME5JGfrTcEgY79BT8bgOPp7UmOGP8+9bmZFN9oEEht
vL84Lx5mduffHOK6Xw54yu9B8Lro8mkR3BbzGklFxtDFyScDbwOcVz+DkZH0/+vSsuM8DOM
nHNZVKManxGkKjjsS+FtW1Dwq11NbWUE900K26PNIdkUYOcbVHJz1ORVeaW4u7ue8vJvOub
iQySORjcT7dgOgFOVsqMDjtigY6cdOfaiFGEJcy3CVSTVmQ7OeufX2oKHgfp/WpcHjng9B6
00jjO4Z9a2MyOzurqw8TadqP2RLq1s5BcbVl2O7gHA5GMc1o+MvEtz4pu7GeHSms2hVopCb
hXyjEE7eODx3zWeVOAScY7envUZXJz+f8AtVzyw8Jz53uaxqyiuVG3r3iq+13S7XSI7KLT9
Nt9hEIk8x5Cg+XccYwOvHesAEgj5j7+1SZYvkcH19KYQCf1FaU6caa5Ykym5u7DJ6jnPQet
Iq5A7ilye+felAOTg8/0qyRuzHuR1pmf+mhqxyQXGQM8571Hg/3D+dFwOICBoY8AcKMn04p
rIBjnGD1PeptpEUR6HYOMdeKilOUAOCQcmvnno2d6ZUeHfKw7Y561qyf8eo5yQRyf4qoEKJ
CWYgHgD1rRceXaJ0ORk89BXn1l7x1U9UMiyzbhyCOR0/Gqt8h89dp/H0q5APlVxnHqBzV0a
VBepvk3KV4wp4Nb4Wm5zsjOrKy1OdMWWU45PGPWl+zqwJIOR+QroB4etlAzK5x3zSnRLby9
iyuDnOa9X6tK2qOb2iOfWDjGAOePU014QGBbGR19q2/+EdfcTHeH157VDJoV9wy3KkjpkYz
U+wl1iHN5mK8O7HsevrSCE55B+grbOhaoACirJ3IB6Uw6Xqsalms2I7HHWs3StuiuddzH+z
Erjke+Kb9nXI4wfpWkYLtGPmWMqn0xmoXAHMiSLjuQfyrJ00PmM97f5uMn3prQZBPXPr3q9
ujbIzj0B70FY+MEHjr6VPsyuYoIDC4mVTlDn6fWoSr8yLuBbvmtcWay2VxJnBRfl/2j6VAI
QYYyo/h6EdKTi1oFzP8APnXGXJHoamW+uMjIV/fGKlaANzgDHekMWM4G3HGMUlzId0Q2aRX
Es/mbwwbcBvP3T+PrVz7BbfMWVwev+sYf1qoSYJI7rnCHYxA/hPr6461ptzE+OmDn34rysR
zxnvue5hFTqUtUrox5pLYArbWtxNznflwv4HvUEP2iO7hkYzEbvmUK+0D8a9g8BeH9K1y3u
W1S2Ny0McCx5kdQgKZPQiu1HgLwtz/xK/Y/v5P/AIqlCrJWZNSCldWPA/OVlJ+bgc/I3+FR
eYp/v490bn9K+gh4D8K4x/Zn0xPJ/wDFUg8B+FscaZg/9d5P/iq6HipPocf1RbXPn9mUPhm
Yd/un/CnrPCDy5Az1KHn9K98PgLwsf+Yacdv38n/xVB8BeFj00wnHUefJx/49QsW10D6ou5
4QLuJV2lyfbacfypXnt5k/eOCw7lTxXuv/AAgPhUEEac318+T/AOKo/wCEA8LHGNNOPTz5P
/iqr643vFC+prueAlbXZlJCpz3yaqNvZyA6j3I4r6J/4QHwrkf6A2ex8+T/AOKo/wCEA8Lf
9A9x7efJz/49WbxV+hSwtup85OdqZyue+Oc0omUoAHOfpX0V/wAID4X3f8eMgwOv2iTj9aP
+EA8L44spR3P+kSc/rS+s2D6qu58+x3asSD/KrCzKY/NDBVzgZr3o+APC4x/ocw9D9ok+X9
aP+EA8M/8APrMP+3h+f1qvrTD6ou54E06ZzuUknPWnrcRbAPMHtk170fAPhpyCbW4A7f6Q/
H60h8AeGyf9RcZH/Tw/+NNYvyF9UXc8FMtu+P3i4PYmoJRbbFEci7s9c9a9/wD+FfeGcf8A
HvcgdAPtDf40p+Hnhvdu8q5z3/0hqPrfkH1TzPn9Lox4CyD6E8GrUGrIARK2O2Qa92/4V74
b6CO6x/18N1po+Hfh0nGy63AY/wCPhqccbJbB9UTPEbnWnis3ktbwwzDAGw89RVOPxNqyn9
7qk0oJwCsgBH4Y5r3n/hXXhvOdl0B6+eaafhz4dxgLdZ7DzzRPGTntp8zSnhoQWqueMwa5d
3aEw6tcsR1XcM/lirSanqZb5tTuT6HcOP0o121isvEL2cJ/dW8s8SFuW2grgE96z55NsOxc
b5CEX3JrBV60pJKT1O5UqKhzSitDt/DP2u40qS5vLiSZZpSYhJgnaOPxyQa2fmBPzHHb2rN
03VLA2cFuSYPLURrk8cDHWtYjIJByp/8AHq+zpLlgle58dUd5N2sRZwOF6+hpR7ninY5JPb
v6U0Agncc9ycVsZ3EAByR/wKggbVORinAEqCevY+n1pNvBJ79fegBnPU846k/0pcDrxg/rT
tmceg6A0bTycjHfHegBHX5eTg98dqjI4wBn+tSEHPHbpz2phzyM8dM9KB3G8Yx685phXBBH
5elTEcAYyTxTWAGAB+femIi256Nx/OmkfMTj61LtPP8AeHr39qYyjoM/SkxkIyCCOPSnZ3A
8n06UpG4cnce9C9MDk/pSZQqbt+08A4z7Uuw+rUDsAeKj/e+n6UgOSCD7NCOg2DPr07VDJF
yABx6VcRN1nAf9gYPYVHJkjYgDHuDXhNas7TNkz9ojjA+br04+lacyFYlYnIwB9Cay7ggXC
KMsc8k9q1GJeDB4LcH3rgqrU6YbCRglRg8g9jxWvbOFt2PbPXvWLBxHsIGMkbe+a1LLJt24
ySeDXZgP4q9DOtsaCZfGR83THan7M5IyQetQwnGOPl/rVlT26selfQnF1IPmGGB+nofrUjR
lwSpG4dalMQKnHfkg96TYyHBzz6dqBDrdnjO1jgY6+v1rTV+ACMk9fSswudzHPPf/AOtViK
b5hk7V6e9KwmaQCEYIHT7xFMa1hc4aKNiR3UUiyZPqfXtU6AAEnGPWp5U9zMzptD02f71lG
R64xVGXwjpUpwkbwnr8rda6HJxnNKCP/rVDpwe6DmZwup+HYtNt1Ed4ypLIEbeuQg9eKoW/
hzUZLUzW7RyR7iASfvYrtNbhSaG1hlUFXnVSvqKk0WNY9NeIJ8qzuoA7AHgVzuhFzsaqbUT
z6fR9Vgz5mnscHPyDOKovE8f+siZAO5GK9e8vacdu1QyW0UgJaNHOMlSARiplhezGqr7HkM
qxm1kLruQKcr6+lTR+YtkqyNlxHgnpziuj8VwafFcWlpb2yRysfPkZePlHAH4n+VYUgHkyA
jkqTj1r53HaVOTsfSZbF+zdTuep/C9cWV+MY+W3OPX5OtejAc/y9q87+GAH2K+O7osHzH/r
nXog7dvVfWuFbI2e7ExwcHGevvXA6x49vrDx0vhWy0aG6mcoI5HnKAllzzwcV3/fHX0PpXj
fiLw9e6n8Z4Z5NNu3052iV541ZVAC8kOOlXBJvUzm3bQ9H0+88TSX6x6nodra2xB3Sx3fmF
Tjj5dorS1C9t9M024v7qRY4beNpCzcdB/kVnab4Y0rSL37bZfafN2lP3tw8igH2YmsfxPZ6
h4k1q28P2pktLOEC7urp4S0chBGyMZ4bnkj2paNjbaRV8LfENdf8QS6LqGltpl3s3xq8md/
AOMEDBwc13mMjg4HrXj/AI48J+IrW+s/FVleHUdQhkRNlta+WygchsKTn0Psa9S0XUJdU0a
2vprWW1nkQeZDKhUo3cYPvTkluhQk9pHF6Z4/1fWtdvtJ0zw5HPLZswfddbAQG255Wrum+O
p5fGi+FtV0Y2N2y53pMJFHy7gOg7VxnhDwtNe+NtdfVbbUbS2dpGilRng3ZkPcYzxzU3gzQ
7/R/ihdpren3d2yhktr+RWZM9ju6crx7Gr5YmalI9F8V+JbfwroJ1O4t3uP3gjSJDjcTnqe
1ZNh4r8Q6np0N/beF4WgmUPGTfoDj6Y4rS8X6dpOp+HntdXhupbbzVObRGeRG7EAAkj8K8q
1fwlokGjynQo/EEt8MeXFLayBDzzn5RjjNTFJrzKlJxZ7dp81zc6dFNeWn2Sd/vw7w+Dnpu
HWuKsfiDe6r4ivdF03w21xNaM4JNyqAhW255FbngaC+tvA2kwajFJFcrGd6y53L8xxnPtiv
LtH0trfxxrFzq1rrFpaSyylJLSKVWcl8jlRyMURjdsJSaSsev6Tf6vdvMmqaIdOAAKt56yC
T1HHTFc54j8fHQ/FUHh9NHe8nnCGJlmCgljgDketavhcacouY9OfVpBlWc6iJPl7AKXA/Sv
OfiBp17cfFCwuls717NFh8ya2iYlQCc4IHWiKvKzCUmo3R6TY6r4gnvY4LzwxJaQOxDzm6R
wnHoOTSeLfE0XhTR49SltXuo2mEWxG2kZBOefpWXoZ0VNYhNreeIJpjuVUvBMYxx1O5QKpf
Fq2u7vwhBDZ20tzL9qQ4iQsSNpzwKEveSG5e62W5PGuqR6Edck8JzixEYm837TGcJ6461v+
HNdtfEmhxaraRSRRyMylHxuDDg9K8013wvqyfDLT59MvNTeXyU+1WLSMwKkcgJ2we1d34Ch
toPBdjHbWs1myg+ZHMDuD5+Y8+p5FEoq10TFtuzOo+bJ7t+lMb7ue1OwNoHOOvvSHcQCSMg
de1ZG6R89eKF/4q26O7n7TcdenVa52+Lx3Fuy8gbuvrXQ+Jlx4rujjI+0XH/oS1j3cLPaHa
v7xPnXPcj/JrSlLkmmaTg50XFDLe/BxvyMdB2rdsNaubVf3UxKHqDyPwFcyqxyoGUbQeeeK
jzLA/wAhOe2OlfQQryifNSpxkem2mvWk6hZ/3THj1DVqowkXcrBk9Qc15PBfMVxIcHvW3p+
r3FowaKQheynkGvQpYlPc5pUbbHoAjYL0O309aZ1HA+g9Ky7PX7S5UCbMTNxnsD/StcBSod
WDDsR/FXYpKWxg01uJjIPv+tISc8jOOgz0p687uefX0pMKoGTz19c1RLGFWOewPp3NIyjvj
PXmnHcD1PXv2phDEH5Rz1oQXA/dIx0/OjGV64I680AfNwc0D7uAenSmFxmMHp/9emspxg85
6mpduTyBkdSDTWB3KMDI5pDIcKDxx/IUABeQMnPI9aeRjAA5Hf1oK/pz9KTHcRV5GcAmkwv
oP++qlUeoJ9gadlf7w/75pDOSBC2ceRgFAcA+1Z7k4yx2n+VWjPILRFKgjaBn8KpyPtAIxx
wD614Mnqd6TKF4XVkYEY5Ge7H3rSV2aAMTyOB/s1mTkecgccAfMB29K0IWElqNvc8Vx1dzp
hsSxnLnsfWtrTV8y2kTbgA8CsaH7+Byehx0H0rodIQGCQKDjPB9a68A/wB4jLEfDcAuDgH8
aM+2PbrV14fmIC/MedtVygU5Gfr3H0r6A4R8T5APcd6s4DHj6/WqigqAAPw7GrCPtwc5A7+
lAhfJO7GPwHao2R1kyvHqR3q8u0jI49Pf61J5ascMu7HUelBLepRjmMZGVx7VfinJwM596g
a2AbI5zzmgRsqkgcZ6UC0ZoIQV4HXng0uTkc5I6H0qlFPxyeB3PFWkfP3vvHsaQmjM8QO8d
hDcRrvaKZXI9fpVrRGL6aZORukZsemT3qt4glMOkNKPmKOp57c0/wAOuz6QZHXBeVj9fpWH
/LyxdvcubBAI46jrSbBkY5Wl52/09KDwffvWpmcBqujeILzW7u7XT1kVm2xnzlA2DgcE8et
Zk+ha8ltKz6ZhQjEnzk44+teolcjGePeo5oVmheNh99ShPsRivMqZdSnJyd7s9OnmNWEVBW
shvwwB+w3/AAM/uOB/1zr0EDnocDv6V4wvhSWAZi1y8iG0KfLUKSBwM461Ivh68yD/AMJFf
n/gX/168j+zK/Zfed7x1He57J3xg/T1pCRjqcfyryBfDt63P/CS34/4F/8AXpw8O32Mf8JP
qIJ7Buv60v7NxHZB9fo9z1wnIHGM/rR0wPyHpXka+HdTzx4p1HA5PzHj9af/AMI7qQ5HirU
uT/ePP60LLsQugfXqPc9b5zkcH19aM8dM+3pXjFzofiSNSbXxLdyYHR5GH9aw7k+LrMnz9W
vgufvLI5z+tZywVaO6GsZSezPoIk59cDqaD04BA9K+bxrGvb9g168znoZW/wAaVtX8RLhhr
93x381+f1qPqlVmn1qmfR4yTx1657UA8HqfX1r5ubW/EijjXLwHrjzn/wDiqYPEHiTcB/bt
4fpM/T/vqo+rVEP6zTPpP5hj1PSlI49PWvmg+JfEgyF1q8I/67v/APFU7/hJvEacnWrw8dp
3P9aXsJj9vA+lh1GWOO3vSdzg8jr7V81jxPrxbjXb1SecNM//AMVUg1/xHgBddvDgf893/w
Diqf1eb/4cX1iCPo857k9fzpf6fpXziNf8RZO3XrzPvPJ/8VThrviPAxr92cngefJn/wBCq
lhanRB9ZgfRh653Y9/WjPzHI6/w+lfPS614iI/5D13n/rtJ/wDFU0az4iYfL4gu+eh89+f/
AB6j6pV7C+s0+59DAjnB/wCBUmRj+lfPQ13xJvOdcuuD/wA95P8AGop9f8URfMmu3Tp1yJ5
M/wA6j6rUW6H9Zp9xPFdwIfFFy5UnNzcjKjJ+8vNYy368fuJfptqC9ubi5kSS4lDOCzEkks
5Ygkkn6VEg+UuzrgcZz+mK0hhk4+/uKWMlF+5sTwSybGVkIUMdm8dAef0qZvKYcqMH0ODVd
XK7eM+qkdalaVWjyox2NejFpKx5krttkPkKZCEbCkflS/voMsrEr0xmlkLKE2oDjt0NJHKS
cvGzE8eoHrRcHcu2uoAkK+FPb2rasdWuLZsxSbkB+ZD0P0rlyIHPDbSRxmhJ5ITnduU9s9K
3hWlF6mcoJnqFjrtndFVc+VKegPQ/jWrgMDg8H05x9K8st72NwQeo4wa3rLXbi2YLu8xOm0
npXpU8QpbnLOk1sdkW6A/gD3ph9c4P8qq2Oo2199xtr90PX8KusM4Hf0PSutNPY52rEZGcb
R+GafjqQQPekC8gE4GakCnoMe49KYhmASADgjvTT6d81NtwcA5P86aVzSAiYDpjFMAyTxkd
qnZQEBPTr9KQqO36d6B3GRrggE9+tLj2ancbgR2pu1f75pDucE8qCNNr/PtA/Sqsk0IVgWO
Ov1q+1lBsRmXd8oOPwp0sUUcJOxTnjkV8673PT2MBWSaXG7JPTHTNakQYw4YYPfjr7Cklhj
dFJCoR1wOtJFI3mCI4yBnrkAVzVL7G8Ni7Cq8Ek47EV0ujISsw4zxWDbgMwDZyx/Oup0aLb
FKcYw2AM9K6sCv3qM8T8BO0O5RgHHb1qF4Wzzgn17VqBTjO4HPf1qB4R6nGOnevoTzE7bmV
5YxtwQM9+po+6y4/z9auvEvBB59fSoXj4C8k0XLGRybDuXj1yK0ImVwGzkZ4rNK/iQPyqSC
V42HPHf3oJaua2MqcgE+/IppQFcCkRwyjrjtjtUyA9uSe9BBTktyQWAAPp2piF065Hqe9aL
LjqvXtUbxK2MDDdsdKCrmXqx3aagKjmRPxG4Va0gBLNxggea/TtzVbV90Wm8jdhgQPftT9B
lkbTnW4BWRZWBH+NYv4yvsmwSMEDv8ArSewGPUelHUccAdaULgA/lWhmIQ6g849/WkAyeBx
jinEFiOM4oIIIGCR6nvTFcbgsuTyR3qJlH3dvHpVjjJ+X8CeKQj5zzkDvQBV3bTg+nXoAKe
Mnvx396lYA5GzHtTQpHIPTvQBIeg4+agnJ6YHSmLnowx7VJgEDH4e1IBCC3XJ9KjaFHUh1B
B6gjIqYD0wM9cd6TAycjjt7UguYd94d027XJg2Nnh0GK5y+8LXsDbrcidBzt716AF5yf0pN
oKgHHXjHrWMqMGaKckeRTwSw7kkjaJx/f4qtsyegPfAOa9cu9OtrtWE8KyE+1cve+EANzWM
pAPO0jn8K5J0GvM2jV7nC7MHByR3NLNH8v3AFq9c6fc2UpW4jZCD3HFV3VT05B65NckqZ0K
ZnSquCMA47+lNjuJYgQGwDwRnrV54AemD6E96ptEWODgDNYuLRopXHx3KM237p96t5ABYcc
d6ymRdw7Z7etK0sgIAyQvRc9qcZ2Cxs+cBHuC89ge1TK2NoGPesmOcTSbH+UDn8ewq6jbU5
yO/rW8Z3M2rFjvgnnrz1ok2sSej+vaoQ5AyT264pCxPQkDPAx0q7kBPFFKNsqBW6g4yDWdP
E0D5kj4+hxWmWOzHU9PqKFBCHZ8ynrGazlBNaFKVjEM0ZbbsCj1zUyZBO3k9x7Vfa2jZjsQ
Ef3W5/KoXtIVwfJII5xyDWXK0XzIibBh+XkA856ipApKr8ox1x3NK9t5yDbM689OtJ5FyVK
xyKwHZuKbQroUIrt6YOSSKWS1gb+Ffy60zFzGctGePTnP+NCzKxbd8p6Hjn8Kast0L0IHtt
pLKSMfpTort4WxJuHPPvU+9c8qfw5zQ8KSJlcsO5xwKdmtYhfoy/BdhnWRXwRyCOMV0lh4i
aNUjvPnT++PvD6+teeyLJFIShI7YAqzDqAC4kwG7HHT6V0U8Q4vUidNS1PXYZYZ4/NilEgb
oV5qYKpHTAzxzXmthqcts6zW8m0ddvUGuy0zXob0KkmElx68N9K9KnWjM45U3E2goKnGPeg
qcjAwPT1pqEHHP0pxOeMkAdT3rYyEwCAOfr60wj5jxx9OlPAY89cdaB1xjHoPWlcYxU9uM5
Of5/Sq/n2n/AD8w/wDfVZ3iS+eysFRM4kbnFcJ/abf3R+dc1TExg7M3p0XJXR0aDdZwljxs
GD+FV5s7D3X0xWjGp+zQe8a5yM9qqyQqqMSSV/u5rx2dxkOwEbKW49fSlKOgjuVJGTgjrkV
M0ChTkcnoKsRJ+4BHK5rmqOzNoK5YsjulVgSVP6V1+jp+7mPbcMe9cbZKVvVXOVY5X29q7f
SEK27k4yTz6fhXVgkvaGOJful4rwQuD7elRsE+Ul1Xcdo3Ngk+mDVjg4yT6D1qteWFtfII7
q3SYA5AYdD6j/GvZqKo4/u2k/M8+Din72wptGZsDAPpmoGs5v4Qox1OelX0CrEAD8uMe9KT
xkc4GR6GvjXn+KUuVxX4/wCZ76y6k1dNmNPFHbj9/NEjHHymQAn8KjFq8hBG0c4AZgMGuX8
K6Ta6yLvxBqsQu7me5cL5mSIwD2H+eldlNp9vdBFuo0eFGEgMnYjnPt9a+l+sVYYb21RpPf
Y8xQg6vJFNjoLa4jXlFA9SetTpNEWEazxMx/hEgPSuE1HU7/xjq02naZO9to1scTXEfBmPo
D/T862NI0TS9KcSWtqqyAY84nLH15rPCVcZXhzzSSe2/wDmOvTowfLG7OsRQ6Bg4IPcHIp3
l54GMemaoaXa21n5kdrCsSMd5Rc4z6+1aHGM9h/Ef5V4uMzjFYWs6LUXb1O2hgqNaCmrmdq
9pNc2G23G6QMG/XmmaXbXEUFw00XlPJMW2g5yK5nxjLdnxPpFpBeXNrHJDIziCTaSRyDXR6
ALpdNjluL+W6EmcGYAsnPqMcVtDMMbKj9ZiotLpqZyw9CM/ZNs1ApBxtwB29KASWxt7c1KC
Rgfp61n3N+tpqdvbzABLvKxMP4ZAM7T9R0966MBnMcTP2dRWb+5mWJwEqUeeDui4MZA3D2G
ealI69jVG6sbW7lhnuIg00BJjYEgr7jFXMjbjt6DtSzHMMRgpJWTT9RYTDUq6e90GPlzwaQ
KxPbIqvqTyR6VeSI22RYHYOOOdpxiuT8OaNNqvhqx1C413VRLOm5glxgZyR6e1Z4LMcXi78
kYq3r/AJl4jC0KFnJs7QgkHn8aaVCEbiAfQd6zLfR7yzdTb65dy46pchZFI/IEfnWR4rdv7
X8LjJAOoAEZ68CumWLxlGtCFWKtLqjNUaE4SlBu6OqC/Lnt608KSeev86iFukdy86BvMlwH
+Y4IA446CpBnPXjHJ9648bm2KwlV0pRT89TfD4OjWhzpseABkkjA4OO1NwNoAOR6+tcr4us
Tdz6Obi5li0/7T5dwsbFd24fKSR7jH410lhp1ppcBtrKLyYt25lLFuemck16mW4upioe0ml
8jjxdCFF8sb3JlAY4647elAUA+uep9faoruzgu4fKuEJQMHBDEHI6HI5rkvFeoahd6lY+Ft
IkMdzd/NcSKeYo+/v05rPF4vE0q0aUEnzFUKNKcHOV1Y6/OegIAOMevvRgsevJ71S0fw/Za
Lb+XaNK7sB5k00hctj69PwrRIw2Np69K9eN3H3tzhla/u7FOa0guUMc0QdCOjCuZv/B8Mh3
2j+VIOgPSuyIyCcj60hX5ckEAdh3qZxi1eQRbT0PLpvDusRMV+yNMoPLLWSyKcEADHUf417
Mq4UDj1HtXn83hpH8QalaJKYpHP2uDI4dG+8Pwb+dfMYTHrE1nTtp0PYrYf2VNTfzOMkgDM
Wx9f/rUx4VBHOMjg1vX+j39k+JbZn5wHUcVnmEFN3OR19a9CVPU5VMyzB3ORj9KfHPKjFT8
6fzq08PzYK5HUVWaLMnA75+lZNOL0NVJMuQObqQRQoWlYgBB6+1aTaJrCpg6dN6Z21zhjkj
kVo32N1BU4IrsvAWo3jatPZyzyTRyRl9ryFgCCORnpxWGIxFSlBzjZ2NKdOM5crKP9i6yeD
p02QOBt6U9dI1TgnTpsn+LZXqWPl5J+vrXE/ELUr61srGwsp2t3vZSjuhwQoAOB6ZzXm0c2
q1ZqmorU6p4OEY8zZi/2Lqe7c2m3Hr9w5FMn0fU5Axexn9AwXn6VmW6zW8qSR6jemRDkMZ2
6/SvXbGZrnT7e4I+aSMMR+HWuvF4ythknKKdzGjQhUbs9jy7+yNYhG3+z529RsPFINM1UEE
2E5HqYyMV6w3CE5x/tf0ryGDX/FV1HJJHrjpiRlEYjXoDx2rDDY6tiL8kVp5mlXD06SXMy1
/ZWohedPn65x5ZqrcWd7Btae2lgTO0OyED6fnVm08YeI7WYC4vYrpQeVliC/gCOlbHjTUo9
S8BQXlszIJLmIFc8qcnINbSxVaE4xqQVm7XuZqjTknyy1Oeg06e5DPbWkk+04Yop/pThot9
82LO6TPQBDUcdxMFCRXkkIBDbopCmD68V6hod095olvNLIZHK7WY8FyOM1WMxU8MublTTIo
UY1dG9TyqXRdUMfy2txwe8ZzVCTR9Y6DT7hjjgiM17tjjnr2ryr/hNfEFvq93EZ4ZoUuHQR
vFzgH1BBrio42riG1CK08zolQjTV3I5YLfWZzLbyxD/bQgGrttf7mXDBWzx7V6to+sWmv2Z
cwoJlH7yFyGA9/pWVrXgfTr+JprBRZ3PUFfuufcdvqK0p5nyT5KisxSwvNHmg7mTpfiaWEC
O5Bmj6bv4v8A69dhaXdtfRCSF1cH0PT2rx5mudPvJLO9iaOSJtrA9RWnYanLDKJYJNhHcGv
paGMutXdHlVMPrY9XONwGBikwSema57S/EttcER3bCOT7oY/dP+FdEMEAoQRj8q9FSUldHG
04uzK9zZQX1u0FwgdT0z2965v/AIRjS/7sn5iutVRnnBqL7OP7jfmaxqQUnexUZNbHPRcWU
IJyPLHHTGRVSdCqFg2T1znrVyJlFtGMD/VrwO/FVpcMSpU7ccivGZ6Zl/KzIOCp5xnrVhFx
Eynlw3B9OKjRP9JBXschh2qVBkvkYBb7uOtclV+9Y6Ka0Ft1HmqeRggcfxV31ikcdmmw7ge
fTFcNbxhbxCOff0rtdNfdbYIHB5IPWu/L+Xmfc5MXe1y+Bz6H+dGB0xx70A8YA47e1KcY5+
8e9e2edcYpOMg8+tITlGxxwcj1NC9OmBnpnk0EEoQOuOCO1fktR/vH6/qfaR+FHI/D9d3hR
CRybiXB/wCBVJ4yTU7mCx0fT2WC3v5PKuLgnkd9v44P4jFa2gabDoujpp0M3nFHZpTnq5OT
9KvX1ol9ZNbTEgOPlYdUOcgj3Bwa9itmftKsFJe5G2n6nFTwvLGTXxMzNP0e20rTYrC2UCO
McZ6se5NSmI7iAOR19qk0+5muoHhuQFvLdvKnA7nsw9iOfzqwV9BwOlfoFKcZQUobM+cmnG
TT3G2YwWBzj2q6c7sD7x/Kq8GFdtuMkde1T9T14r88zr/fZ/L8j6XAfwF8/wAzhvFYdvG+g
LEu52ilUDpnNdPopl+wmCVAJIZCu0d6o6po0l/4t0rUVu4UNmj5hb7zg9x7VsW1qts8ziQn
zW3tnt9K7aGNo0sC6d/eaat6mFXDznXUraaFoj3z6n0rkvG1x5EOjxRZFxJfxtFtHJwef5/
rWtrniCx0CBJL4yNJLkRRRrkyY/l2rndI0/VvEPiKHxHrkJtLW2ybS0J5B9T/AJ5rkyzCVK
taM0tFqb4utCnTab1O6KgA8Ejn8KABt64Hr60/K7f881H/AA8ZJA6V6nEX/Lv5/ocOVr4vl
+pT1X/kCX24H/j3k49PlNZ3grP/AAg+lNkZ8nr07mta8jSTTrmOaQRxvE6tIeykcn8Ky/Dc
2lQ6Na6Rpupw332dMDaw3EZzkj8a8/K8ZDCwqSle/Q6sZQlWcUi3Dqpk8TyaMI1KxWonZs8
7i2MfTFRazo8mp3elXMbKrWV2s5LZ5X+ID36Vl6aP+Lo6u27P+hRDP411wHHBwBX1eCSr4a
nOpq1qeLiG6VaShp0EZQ2QRgVDwSAcZHT2qyBwPQd6gdcMGH3W6gV52fYb2lFVY/Z/I6cuq
8tRwfUpalZLqGmXNiSR5qYz3DdVI+hApdCvjqOh21xLxcKDHMM9JFOGz+Iz+NWx1Bzz2I7V
j2Lf2f4ru7M5EGoL9qj9BIvDgfhtP515eRYn2dV0pPSR25jS5oKa3Rs3c0dvA80rBUjUuxP
QAc1xngmCTU77UfFV0rB7uQx24PO2Men6Cp/G97LLaW2hWh/0rUpRGADyqZ5yPfp+ddZY2M
Om6Xb2MAwkKBBnvjvXu4NfWMRPEvbZeh51f91SjSXqyfoTkfl0poA9/rS8kbv6U8E57fTFe
6ecMI5xjcT0AqGeVYYTJK6pEo3MxOAoFWWADe3rXFePL6VdJj0i0JN1qcogRRzleM15GZ1G
qSow+Ken+Z2YOCc+eW0dTqwd20jBB6D1rD8QKbVrPWkG42UmJeD/AKpuGH4ZB/CtWytfsdh
BZ+Y0nkxrHvbqcDFPmhjuLeS3mTdHKhRk/vAjFfBwlPC4i/WLPpGo1qfqDRI6k8MjDnjqK5
jVvC0Uxae0Ply9dp6VreHJnOmSadcMDc6fIbdznkgcq34jH5VsbAcjjnj61+lx5K0FNbM+T
kpU5OPY8guoJ7R/KvIXjbuxHBqkygklcHHbuPrXsF5YW97F5dzErg8DjkVxOq+EJ7UtPYN5
iDnb3rlqUpR8zWFVPc4t0L52/e6Gui8Dps8ScjH7lseo6VlmLbL5UiFXzypGDXQ+D49niFi
eCYWz79K8jHRth5vyO/Dy/eL1PQQT14z3rz34jY8/QsHA85+f+AivQsjAA6dhXnXxNJ8zRe
OfMkzj6Cvl8D/vET2a+tNnPEEDJPzd+K9W0jjQrHJx+5X+VeNw3RjTy2GVPA+teyaM27QrE
8bjAh9sYr183adOHr+hw4JWmy4+7Dew6dq8V0sD7HKDx++c5/GvayMq3OAc8nrXD6H4Rs4W
LSapDfbZWcxwkEYznk5zXFlmJhQ5pTZ0YqlKpZRMLXLO1tJ9NtWj23M9uZnbPGc8Vm3k00n
h2TSBCDvuEmEm7GMdRW140EbeN7NXBKCzOMcY+Y1juGBAALqO3oK93D/v6EZz33POq/uqjS
Kv2dc/IxTtgmvUvCasnhi0VuD8xz+JrzOQhCDGcgV6d4WIbwzanAOd3y+vJrhza3sl6m2D1
n8jbJB4A4rwed0XV9Q3MQwu5MfTNe7gENx379cV4NfD/S9QfaMi8k/nXFlXxyfkdWL+FG54
X1L7J4jtWUkJK3lMCex/+vivXAx5NeCWLFb6AqMkSLyPrXvmRt60s0S54y7oWFejRwPxB0t
Hs4dZiQb4iIpT3Kk8E/Q/pXnCO6TAr3Ne0+KYhN4S1NHUcQMx98c/0rxEbmVDjAZeCa6suq
N0rPoZ4iCUr9zYivA2Bkbh78fnXV6R4jns9kc7eZb9Bk8rXnqkqN6jG37zZ61cs7sAbZSR2
617tKvKD3OCdJM9usrq2vIFltZAy9T6r9RU+1/RP++q8p0/UZ7W4We3mKH1zwa2v+Ev1D0h
/wC+a9KOIi1dnC6DvoWzvSGE9RsXJ9OKaZBnk9RwcdatjD28YK4IRcDseBVR49wZf+Wg7Y6
V5V9TuKpMiTZHB/uinR5MYPQFzzUIcm42NkHpmphtRFjYZYknFcdX4zop7FyE7p1O3AGOg+
9XV6VtKOAc8j8K5aBTvXDZHr6V1mmAsrkjDZAx613Ze/3hzYte6aQAXqB7GkYeo6dqeOvPJ
/SlIB6HHv6171zytyuGOeD0/ipGJCMduODx/WlA2kjHPpSc7G28jB5r8nnrUfr+p9rH4Uch
8P4mOgz6i80kk93cuZXds8qcA/lXZflg/wDj1cv8PVP/AAhqADkXEwKn/erp2DZw2CM8H0r
3s1wXJCOJprRpX9TzcHieacqUvkZWpB7O5j1iFCwjHl3Kr1aLPX3Knn6ZrTAR0Do4ZWGQw5
DA9xSkDad2CDwR2as7TCbG8k0eQkx4MtqT/czyn1U/oRXbkWOsnhpv0/yMcxw//L6PzNBBt
bJGRjgU8539fmI5J6U51CsCMBsdfWmkAdPu+g7V5Gc/75P5fkduA/gR+Zx2v3D23j3RJlPy
rbzEjPUdxXXxSLNGkyYZWGVPtXDeLZDD420VsFg0EqnHcE4wK6Pw80w094pixCOQAeo9qJ4
Xnwca0Vqt/QFWca7g9mWtUsjeWimAKLm3cSws3Zx2+hGRUthdx3tnFdQpt3cMh6qw4ZT7g5
FWzx1A3Y49qyHI0vVhNjFnfMFkz/BN2P0YcfUD1rtyTHezn7CT0e3qYZhh+ePtI7o2AxHXo
f0pAemeB296M5QDHuKaOh7ev/1q6OI/+Xfz/Qxyv7XyKmrcaJfDAz5EmR6fKazfB1rbv4L0
iXyE8wQ5D7RuBye9aOrH/iQ3205H2eQj3+U9aqeCcHwRpOSMeR6dOTUZDBTVSL6lZlJx5Wi
lpkbD4l6szRlQ9lERxx1rriAD/XpUMen2q6i2opHid4hDvyeVBJxj6mszxLq40jQru+jGXh
QhAf754H617rqLL8NGD1eiXmebyvFVXJbbs2wuAQRTJFLIT36g1T8PxTp4a04XcjyTmBS7u
ckkjPP51qFCBtwSfQV31IKtScJLRo5IycJ8y6GeOeMY9Qe9U72xS6uLK4Mgiks5vOVx2GCG
X6EfyrQdGSUgH6H0Fc14z1R9O8PSRW5xdXZEEQB5OepH4fzr81VGpTr+yjunY+vVSM6XO9m
Z3h1X8QeNb/xA7bra0/0a27g+rD+f413xXng8HgVneHNHj0PQLXTwoEiLmQju55P61rBePY
1+kYaiqNKNNdD5OvUdSo5EW0YIIwfzpowMEk4PvzUhAHOMj+VISOfX6cV0owIpGbBAxk8DF
cNdXfhh/GEWrXWuo72SmJLcqcI3rn1zmuk8RakNJ0O8veMwxnaoPVzwP1IrO8EaL9h8KwPc
oHurs/aJCwB+90/TFfOThLG4uThKyhon59T1YSjh6C5ldyLUHiXQb27igtdRiknf5URc/Mf
yrUOAeD17jqKh1HyINOluBHHlBkEKOvbpToXEsMcq/wAa5xnivDzjBToTVSUr83XzPTwOIj
Ui4pWsZFwzad4ptbvGLfUF+zS88bwMxt+WR+NdHt+T/P8AnFZGrWJ1HR7i2Q7ZcB42/uyKc
r+oFW9Ivv7U0i3vVXY8i/Op7ODhh+YNe5kWJ9pRdJvWP5Hm5lS5aimtmWtpGAByfXvUbj5u
n1z2qdlI78d/aoJARt9/1r2sViFh6MqzV7HnUabqzVNdTG1Pw/ZaopaWPbMOjqME1kaJpF5
pevnzl823MbBZR2PFdYMA5GR/7LWD4d1b+1TqMfmecLO6aKOX/nonUfj1r5WWYRxmHqpxs0
j2lhHQqwad0zdYkDK4ye56GvO/iSoMuhjA/wBbJwTz0FeiAe+PYdq808eXSXninTNMiIY2y
NLIc5wW7fkP1rxMBFyxEUeniHamzlJUyecj15617Jon/IvacDjHkJ/KvKpYCNpVckdq9Y0d
SuiWSkAEQJnB9q9TN42hH1OLBSu2W2P38Y3BeSeleJaQ5tmF3CoSaOZmV1OG+90+le2uAYn
zyuDivCbC4CxvE/8Az0Ygnp1rLKEpOaZrjHJJNHR+LLhbjxZYXQAIk08PjtyaoqwPAByeOO
uahkYzyQTSTO/lKY0BPRc/5/Ouj8PWv2WG7165TFvZwsUyPvNjqPp/WvYi1hKCT6HC061TQ
xQu5y3Ct3UcD8q9G8Nf8i7bcBPvcj6nivLdNklms0nnJLuSxJ5716r4d58P23c4Jx+Jrhzf
WjFvub4P+I0avOen4V4XMFabUwM7vtbkN2+9XufAIxkAnrXhqgi/1HoD9qk+U/WuLKtZyOj
F/CjQ03T4LrU7JEULulXheg5r2HJyeQff1rz3wVZPcag986lYYPutjhmxjH4V6EcBSTwO/w
Ds+9Z5pUjKqox6IeETUHJnOeNboWvg6/Y4DSL5agnHLHH8s148sMylYwhO0DIHNdd4t1pPE
Otw6bZtvsLNi8kg6SOPT27VlbQtxIFA5GR7V6WX4dwo3l1OfE1U52XQxZBIIypVgpOScdag
RSOGJHeuikUlfl5B7EUwRRsuWRSR69zXf7N9zl5zNtbpkIDPlcjrVv7fb+9JJboSAFwD0I4
NReX/ANMT/wB9U/eWg7JnpibDboy5ZAoBBHTio3QIC7k7T0NTQqq2ycjlRgEe1Ru0ZIXIJH
X0pX1JS0KSxD7aWwCxHTtUM+VEQZvl3EZ/GpkJS4BYYXPA75qG6A4UA7g/JrlqfEbw2NK3U
faIADjdjFdZpQyjjk8gn2+lcfFt3RNltu4Z55HFdlpf3WP5dxXbgP4hz4v4C+AegaqOp3t5
ZWwks9Ml1B2bGyEgFR681oKDk9KlCjPzcc8GvZrUlVjy3a9DzKdTkle1zjTrmvbR/wAUdfD
B6iZKUa7rY5/4Q6+47CVK7AqDzgdaaUGexH+eK8j+w8L1ud/9p1vI5HS9Q1KzZ4YvB99bQT
zGRiZVKoW6nHp3rS1TVNSs7gQ23h+7v1ABEkJUIc9sk5roAgJ9h2pQoBwTnFdk8BCdL2MpP
lMFi5KfOkrnHjXtbxx4OvyP+uicVFNq2rzGNn8F6juiYOriRMg/54rtwvoME9vWl24ByMmu
WGS4eDUo3ujd5jVas7HHHX9abn/hDdRPH95eKadf1sDJ8G6nyOu9ea7XYBgHg0m0HJxn0Hv
Snk2HqS5pttsUcxqRVkkeY6xrST3FvJqfhDUUktiXjYMuVzwefQ+ldF4e1EXnnRtptzYs37
3Nxj5gfTFWdUmWwnuJLi0eWOXbiRRkfQ+g/SprNFuJYLmCLywgIwOnPYeorfD4OnQ9yMm12
fmRVxLqrmkte5BqWpX9hOkcGhXd/Gy7jJAVwpzjBz3rNuNYv7qB7a48Ham6uMMp2/412CYB
KnketSlPk+7kdxisP7Dwyd1c0/tGrazscaniDUY49reFdVAwAchSW/WgeItQ4H/CI6rx04X
/ABrr3gzg/pUBiKtkjHr71rWymlXadWTdvMmnjpw0gkjlzrt/IrJJ4P1RlcbWBVCCPTrSWm
tXVjZx2dt4O1WGCMYRQq/KPTrXWLjI5+UevapQM4GeOpqaeTUqXwSkvRjnj5y+KKfyOVHiP
VT08Katn0CL/jWN4jfWfEWnRaVbeG9RgWWdDJJMgwqg+xr0RVIPtUyjAJIyc1X9lUudVJSb
a7u5Dx8+XlSSGxrsjRFAO0BQOwHSpdh2jPB6ZpwVehyc9zTunQfn3r1bnn3KVxEzAELkjIK
jvXB2ySeJPHkdy0Eq2GlLlBMhUGTPoff+Qr0d1Of/AK3SkCnAz8x61wPA0niPrL3OqOKmqX
suhCvJO7k08rzknikKkE44P8qU7s4616ZyjdozzjB9O9V5naKNpEiZ9oJ2qMnjsB3NWxg98
f0pMY6etRUi5xcU7X7DjLladrnB6rfwazpk1jdaDrHly4JK2+CCDkd63tK1iO8aO1XS7+1K
JwZ4CiYA9a3tvzcA+woMZB4I9a4MLgI4Ztwk9dzqrYt1laUUc54kura304pdGVVc5PkpuY4
7YrHsvEtilmkNppuqzxIMbhaknNHjKfN7FDnhFycDual8GXDN9qtickHcAemKeMy+OK/iSd
u2htQruhDmitR//CTwgg/2Pq2e3+htg03SdZsrW6mih03VUS7n8zD2hCxueCfoev512JA2j
jjP5UgU8k4Jrnw2VU8NP2lOTJrY+VaPLNIaeDgrz29KikiDLg/n3FWSByew/nSEEHoMkV61
SEakXCaumcEZOLvHc5zVLn7PBLBeWN2baRSpmtlLjaR3xyv5VhaRq/hTQdKjsrS8cICWbfE
+9j3J469vwrvsdskHvTSit94Akjv3rw3ktJJxhJpPdHprMp3TnFNo4G48YTXgNt4b0m7vrh
hgSSRFEU+pz1puneBWNncXetXLTavdnc0ynIj/ANkev/6q73G0cDNBU4HAHrx1rqwuWUcMn
y6swr46pWstkeW3mn2eiFBrdzchSxA8mEuGA/2q1Y/HvhyONURL0Igwqi2bgV2tzZwXdu0N
xEJEbsR0rz3XPDF1pe+4smM1seSOpWuPF5aqrTnJtfkdGHxvIrJWZe/4WB4dYEn7Z05zbHm
uWe4+He52CagisS20I2ASahKLIp559PSsy4hbcQGzn1riWWwpfBJnY8Y5/EjfttV+H1vyq3
smDn95GxH0qfxF4z0a98LXOm6Os/myqIlQwlQFzzXHPDtX5c9enpSQtJExZeP5Gp+pRclKc
m7FKvZWikb2nJptvYr/AGlfPAIwFwkRcniuqt/HHhi1to7aKW6EUagDMDZNcVBMs0eBnAPI
9Klw+8EZ+tdFfBRxOs5OxlTr+y2R2v8AwsDw2Sf31xn08hqwptU8Az3U107XeZn8xgImALd
yKyiPlO44B6Zpqg4Knnd2NY08shTd4SaLli3JWkkdOPHeg2VqlvpWnXUwTgIsflqPxNc1q3
iTXtdiaBtunWTHmOM/PIPc/wCRSNGSpUruHZe4qqqzqzI8ZySQuR1qoYClTlzPV+YpYmc1Z
aCW0MNpb+XCoVeuT3+tV9k8l8fnMeR6Zz71bhYnJePGBgAUh2i5BOCAMZruauc1yN1uNpUu
hHY9KYN4T5k4A6qc81aY7hsCAEc/59KYuSBg89PrTEtSAvGOCSPXNR+XH/z0j/MVa2KWHyA
jPfk0eX/sfyrNxbLudtI8a20QJO3aOn0qkbkeYwCiQEcdsVovCDCOoYKPm9OKzGh2sELBWP
Rj3rJ7lC28gnnwNoYdadKMlsj5e3rmqMCut2AD8p9BnFbUwxGoVRyvJ7Hj/Cuap8V2bwWg2
EEtAxUHpj/Cu00wKsbbeAMcGuPtsG2jDZwh6d66+2Z1UZ5JA6V14D+KYYvWBopzkGpeNuBj
8qhRlYfMetT4B+UgjPavfZ4whxwfyxS4BBIAzQF6kcEetAHvincQ5VABzx/jTiBwMfT0pAD
gnNOHTHUdzTuIXaCP/rUqgYGBlj0pQoxgn86coA6H60XC4zb700qATg8n9ak2knOfxpdvDD
G3vz2pBc4vWNVv4Glg1DT1S1nzGrhunuateH7m9e3jj8mSaEHZvOAqqBxjufeq/i67tZrGA
pJFIDIRtJwcj9a1dAlSLS4lMyEx43gH7u7pmuZv37XN/sXsarxkHcFPHGKVc45/OrRTI68j
vTGTK4GD3x0rqTMLjQo4wOOppGQHHc04AgAZJ+nalUbuoI9/WmFypJDsORnHegHDY7enpVw
BSQMfj6U0w7jkAYp3HcjXJJxwe/8AjUqAbR+gNRNHt4wdoP5UbyvYYPWhq4ic8ntk04EYB5
IHpUaOCvfin55PrUtCHlSx6gCmnK8Z/SnjDEZPFIwGcEc0hEbYZs9DmlIyQDyadgK2SOaXG
SccAe3NAERTblgRmk5J5GfapWPQYBIppAOB0J/WqQDSDuHGaYwI4xx05qXAI9eKyNfvJrPT
HeEZc8Zz0ppXY0ruxweuytc6tcSDgBsAnuBS+Gbn7Jrqh+BJ8hBFUCC8oLk56kelV3laK7E
obDZB3CtWrHda8bHsRyxznpQEz14xjFU9LvftumwT8EsoBx2NX8KTjGTjrWexwvcQj5Co64
pMZUHA9+KcF4PHH8qc2FfIByaQiFh8xJOOOlMwDzipzjJ6+9NwoYMBg+lFwItq5wSfXFNwM
cdPep9i4OQM0bVA+b8Km4EAUqp4/pSbFYYcA565HFTFAQc8j+VJtIByM8dqG7iOD8Q+EA7t
eaSojk6tCOjfSuGcOZGimjKTIeVIxivcmxnAH41z2v8Ahq11WIzRgQ3Q6OB972NclSl9qJ0
061tJHk00J6AYPrjrVKSMKhyMf0rorq3ntbhrW+j2SLxuxwfpVCeBWUgduQf71ckoXVztUj
GXdH86tjnINaUF2soVGO09s1DJDg8jkdvSqrh0ORlcfrWabiy3qbJLEZPJ9O5pit0Xb9BVS
C9ztVxj0qy0qgbm/l1rW9yGiTcS4wMP0JqZkVgUD8L0yeQagjY7A543HgegqRW2ox5POKYF
co0RwUGOmc1XlwbhcEc8elX2wEO7Bz2rJvbeSE+ak7PEOme3tWL0KWpeyqrlWBbGeeaiVsE
DPH071R825A5ZG3DA7UgnuFChogwHdTzU8xXKXmlCtgMOf7vek8xP736iqH2pA5Z0ZCOBu4
pn2qH+8PzpXHY9SMDSQgbicoOMe1Up7EOBliWHrzWtGVESg9NowcdKikALkcEDHTqfSsrFm
ZDAvnLtXYwOCc9asuhECIScc8VE6iK8LqxJbkj05qaZ8xoNnY8+orjqr3jop7EmnqXgznJy
fmH8q6q0G+BeCBtHWuf0xQkR+X5d/Tr+NdFAwjCqcZ7emK6sB/FRji17hIoaKUgjr0q3E5Z
iScd/WoiAcDsaFyOn4V9Na54zVy4nK8jJ96Oc81DHIBwQBzg81Z2hgGz7CoM2rAm0cEc09e
G6D0BpuCSR/LingEYFIB2QTxkigHjihR1JNHGwsTgetIB20Y449MVBcXENrF5kzbEOBnFT8
Ac+neuU8UalEbeXT1LrIMbWxxk9f0pN2HFXdjjJoheapK24FC7AEf3c1dgmis2S/FwpcOIj
HnkgfxEUy0SLz3nlz5AAVEQYZ8f561ZhubO/t7m4extrcqPJCYyxz3x3x3NeZWrctnFXPRj
DTU9Ht54bmFZIJFkXAyQfapyMnjgfSuV8KXii2OnXDoLmN9qqP4lA611RJHAr0YT54qR501
yyaDB60igAnOPxp+0ng0BRnj9a0uQM6E4UketOHXOOadtG4gcg8UALnjOaLgNKEg5A96jaL
AwRgevpVjA3YycmjAJINFwKTRspJVu3JoVmXBb7vt1q00YPQ544zUDKRyPvD0rRNMdxytk4
BGc+tKOBwcAVX3bSNy4B5FSB8MOSc96GhEnJJDYyeaev1Ge5pikNkHuKX72Mmp8hCnt0P9a
Qe5I96U/SmgHGOnoO9CYFPUNSt9Pg8ydhn+FR1auC1bVJ76QtMQsf90nG2rvifTdThDXgvB
JEWweMFa43yxLJtkLNjof71arQ6qcFa5ba5tw3EhkJPIUdfaqt1JHJICIygHGDSmLbNhFBG
Og7Go7hT5oxyM8+9Xq1qbI3/DeuNps3lTkmBjyf7vvXpcMqSwiRH3KwyCK8ZtovNu0gVdpb
j2Br1bR7A2NisHmvJ3y3b6Vm1oYVopamnxndj86Nuevboad97JBFAIyB1+tZHONx6DJo6H0
xTiAce/akxnANIBmM9gDRg5xnP0p/HJ60nbHU96QDdq9MfSkYADrg9ak4PCjNMYno3IzQIh
Y7QOByfzpCOcH659KlbGM+nt1pgB445p3EY+r6Lb6tatFMmHA+R8cg15le6bcaPctbXSHbn
Kv1GPWvYyG3cn6GqN/pltqds1vcoCD0YDkH1FYVKd/ejubQq8u543LDkblPP86oyRkcHn+Y
rptV0O70W7ZWRpLYkbZB0xWNOnQKoP071xyijvjJNXMiWMDJyMe3U0+0nAZFnzt7e1WJYyB
lsD+lU5IiMdcD2rJ3i2bbmsxUt1A78U4Nu4DcgcE1kwXPluEkPGOCe1af8GQM5rS6exm9Ay
u0qeh4wep+lMcBYsMu9MYIbsKRc79xOW7e1K5GcA5z2oaBGddW5hIaNiyk9MdKhik25ByT0
JNaezzFYk5XOCCen0qq0XJAPHYjvWLiaJkTvvGSOPfvVTbH6D8quiFCehyeppnkL/zzP5VD
RVz1HzovJyzDhRlSfaqj31uOC4yB1BrnPs7lSWdxkDPzGkWLBO7OOwrFMs13vIvtiFWBHrn
71Xj8wj+XiRScDtya5qFUSbLckZ47CtqzchIizYXkBvSuepujamzbtAUCqG5J5b1rb5O3II
A7etZNmu7b3/2fQ+tbZ3YCg8+tdeB/jIyxXwCxSMj4JyfU84q0hX147+9UcEN0OPQGp43Kj
rknpjtX0p5BZI7jqOlSo+DtY4PeooyGBIPPenlcgDAzjipaJLasOlPxzwM+4qmu9OO3rVlH
BX8emaloholwQvvjrVVb63NxPCzhHhxnJ7etWlOc56nvXIeLrG5jT+0rZS6Fdsqjt71lNtK
6HFXdmb2pXb20HnRlTCFySGGT6fhXnWp6m15fC5ibDTr5ajONlVI7+4uUW2d2EYOcFjtApy
WAufMMMbyDoGI6c1zTvN3gdUIqK1LLN9i0+KUjf5mV3DkBh29ql8PjzYbqOK1WW4kKiN244
J5A7Ve0+xng0aa0mVZbaVwSjD5kcfyyO9bVtLdqotra2FtbYwEVVOPfJ615NSvKS5NNPM6e
VbnOx339jeJVZWEqxuFfHp7H867O81hWuraG2kBhLBmkU8HjIANcjqNlc3d6kb27efG/DBN
gZRyc49PWrV1f3cTi7t7WBEQKI4MFgB3wP1JrWni5RtTVvPyInRT9470XMZQ72CFRuIJ6Cp
InSWJZY2yrcg+tcLp1jqOt3yT3UrKmBkgbVC+gFd7HGI0WNBgKNoGfSvWp1OdXOGcOR2EPB
x2pwPTjPvQuDkdMd+1OKnHHNamIE8beM4zTe3H0pwAB/wAO1KBn0+uaYDADz1NJwVJAH1p3
BbAB6fhSkfKMfpRcCu8YPQ/nTTHhDjI9hVojOT6elLglenB4quYCiFbggYPr1oD7DtdT9as
hMHJPGeuKj3RNM0G7MiruK+1XzXAUMGIKnI64oGcnbxjoaikgZCDEcZH3aYtwUOyUBaGuwW
MXxW6DSDGZFDlsqp71515ADElgx747V6P4otoZ9Led/vxcq3cV54RhgcfT3raOx00vhGDap
IVcnPUnrUTgFsuOT29KnXJk3bh78dKbMnz5B/Huas2HWGxb2Jt5ChxknvXrcBHkqD0IyPpX
lFjEHvYkZd43AH25r1mFAIwAOwFZVNjmrPYkAJHXj1oPUHOKDjGOtJyT0IrE5xcgDpyevtR
644z2o256Dj0pdo6DOT1NSMTHB4we1N4+6eQKdjIIzzTSvvkj1oATkAngg0Z6ZxTSAefTjF
Kcdh70CE5xwBjPX2pu0Y9T9aUk9TwKCpIz39KQDSMAgdfrTcHA4znr7VIeMA9abjDEjr60A
VLu1hvLdre5TcjDB968s17RJ9CvCygvayH5W649vrXrZU7cEfh6VUu7KC8tXtp4hJG45BrO
dPn23NYTcGeLMBIuQflPXjrVeSLLckk9+Olb+t6DPodycEvbOfkf09j71kMquhJ6H0rkavo
zvjK6ujJniGOBjtS21yVIik6dFbPT2q1cRFQTg88is+ZOygj2rFpx2Nk7mmFj2lMAj60YIB
VVye4Pas6yuSsnlSn23HnFaA3K+8pxnpVaMi1hSFC5C4U9qijjZWbkhT+lWgGA35GfTPSoZ
GcHO8HPTNKw7kJZo5Pnxx+oo89fU/lQ6Y2oeAxyG9DTPss396L86h2RSZ07McbuMsuMdccV
VRFkclnweuQe9WMAfK4yNo5FVtp8wBh3z9a4UzZjhGfMBJ4I6etbttAktj0wQeg7cVkyIAC
pAYAYyvatjTyHsVLZzzyO9YV9NjeirmlpLMjNA+dy8gn+IV1EKiQHIJwOnTFcvCh3B4/vA8
CussgjgyKRyP8AIrpy6V6xljVaBFJEwztPPbFQhWBJ6KOorWKg5wKqtbEZI5PY+lfUp3PGT
I4yMYDVZR8rz/8ArqAKBxtz7etP+YEZPvTHYsrjHBGO1OCfNuB571XWQjKlRVhWVjkdx09K
hokkUsvXH51k+Kbm4t/D0k1q2JCQrEjPBrWHXB5pLizjvLOS3kAaNwRioktBLR3PG5ba+sz
HNPA8SXAyC3AYGr1tfvJH9nQ+SsQ5ZT1HpXoGo6Z5tmlrORIGTy1Zl5UgcV55BZlIr5NvzQ
yAEdz2rl5HF6M6oyUkbulBwLloPMbfFhtxyc57Vn3Mb29ysbK8bDlQeM1tWUN1B9lgR1DtG
GHHA56Gm67FfG4hNxJESQQCg54rjp0ouU5NdS5VGrJD7ia40+3E8Y/fShWHPCc8g1UvbmXU
JUgtY5BK+fMih4+Yc/lVq9s1i05YpLhpCQJFz7itHwrY71uL5wRKTtQnoOOTXNDCqVT7ynW
tC5oeGJ7iexeKaJVEWBuAwSff3rohnOD6c5qpZ20VnaiKPJySXY9yepq2MbgCD0r2YJqKTP
Pk7u4YGcZ6UpJyAelBHJNGAMCrIAD5ueaByOuaUg5xjGKTvnvQAAY6g4HejtkdKMjHHNJzn
I4oEKT6Dj6UgPOCM+3tQpwc9PUZo7jp7UxiOwjjdyPujNcLN4hdNYW+hHlqyhGU855rqtcZ
00e5eOQxlV6r1PtXlc5laQ7z8w9DgVvTWhtTjc9f3ZVWB6jORTXRJE2soP8ASqHhwq+g2rh
2b5eSxyc1pvGDg/5NZv3WYnPeILfZo07IxbjIWvNjkNxgj19K9M8TukWhTB22huAa8z3JwD
97HAA610Qd0dNLYVcbsDjkY/2qWU4k3DjPH0qJZVBIAxzzntSNL8x4/wDr1oamhpp/0+PLY
+YfjzXq0anYDmvJtOZWvojngsPbHNesxjeg246du/0rKpsc1XccQAcggHtijPzYB7Y96XBO
SeKCuRjA4rnMAz8uAf8A69GM8ZoOMbeTigjuO460AIQVHTPYc00g8Zp+VC4/U01hzng5pAM
UY5GaNhI+Xj3pQCMEHpzSn3GPrQIbjJA6npijdydpyM03B808YGPzpWBxnB+lIAIBY9RSEc
d+nPFKOnIOPbtR/EewoAiOduAO/emkZ6jjpT+5I70hUknvTApXtpDeWz29wgaOQYx6V5Xq+
kXOi6j5bZeCTlHHT/8AXXrrDsefTtVDUtOh1Kye1nQFSPlbuprKrDm1W5tSqcj1PH5skAkE
jnkCqEyDBXHPqa2tT06fSL1rWdRjs3YjtWe6kngce1cj1O+L00MZoRknGR6CrNrcFcJJyc4
BNTPEeDjJPU1QkjCklFOM9DWGzua/Foa2MqxIP1poUBTnn1PrVazuiyiJj8wzyf4hVwsCg3
A+2P61ad0S01uIuM7TyOw7VD5I/vt+lSZUFRu4z8xx0p+Yv8k03YVzcIBjztOdoxVZoSY94
JKZxnpVxvNULFu+XaMf/XqBg7OsbnJHGB0FeYjp0GIv7l90nJ6D1rW09hFbqhzjGeegrLZS
DhV+XGCM5rZtkMcaFxgbQoHrXNXfQ6aC3NS1Y8NjI6Z9a6ewQmMgKQDyR6VzdmAvyjtzgjp
XV6UuY2bJPTB9avLZNV0iccv3RYUEMFJ4x1NShN42jp1+tS+SpGAMD+VN8kjOD079TX1t77
HzzZGbcYyQM+p7VA9sRnaMr6etWsMvrUm4jAIBI71SbC9jNaMhvmB5H5U0bweODmtIhX7EH
2NQPbgMTnNVzD5iKOTK8jK+lW4nUgc4I71WEWF6kEfrQC68sOfUUPVAT3iCSIZPRh1rgmWG
K61gwg+ar87uRnPWu2uXR7CYSybU28spwa88sx5T6oGVxuAIRuTjPeueau0jSmtzo7dR9ts
TnO6EZ+ual1yLfLa9yJOOKLVVka2cNgxwrg+nIqbWFPn22MlS3QV50qvJOcX1sW1dxKeqqC
GwRtVMYx9a3PDiH/hH4OM9cfnWRfLm2uWOfurg/UmrPhFlezuB5zuVbaUJ4HHUVOFnzTYTj
+7OmA4H8qUEg4wDQD04owByPwr1DlHHOemfagdh6/pTe5zkilGQ2etADs9h/kU0sH6EHPGR
Wfey3VvG0sUvydeQDiqul3txcQukc0O5WzsI5NWoO1wsbXOMHrTj78etUmmvVU5tkfH91zV
Ya3CZ1gMD735ABBzRysEuxrDOOAPxqNJo5GZUblG2njoarDUoQcvFMnuYzgVTsr+1Wa6Ek6
qGkypbjNJRAreK7zydJaBcFpjtx7d686kDbPu7VznB9a7HxlC0kMd5a3iMF+VkQg4964N43
Y5Z2Y9yTjNdENFodNJaHo3gu+E2myWbH54TuAz2NdSecHGM1wvgSxXyZb0qwcHaMt2rsp7j
ySjA9W/OsprUwn8TKus2Eeo6bLbOBkjKsex9a8fnjCTSJnlTjNeu67dy2mlyzwsEYevf2ry
OeV5JWd2G488YGK1p7G1K4yMAMOOQeDjrT5UJchMEd9vaog8Q5Zzx1ppMLSbtzKSegrRs3O
h8LWSXWrKsgwEBYA9z713OLuzc9Svp2Fee6Pftp96lykjYBw3HOO9eg2viHSb0KnmGJm6B+
KiVznqp38i3FfK2A/DZwatqQwJDcfWqk9lFMu+JgCehU5/KqB+1WhzggZ4I5zWfKnsY2T2N
zAIAzSc96yG1R1jGRh8jkdhmtNZ4pEBDg+1Q4tEcrW5J7/jz3pMfNuoBPOM8mkLZ6HpUki8
nHOeaTGffHSgZwP09KAWxyDSAZj58gYzS85yB7YqPzAbgxjqFzk1KM9cgmmxjSfYYoOcDC0
pyeccelKRxtB2k1IDCMj5uo9e9I3r19/WjoOeAO9Ifug8fWmIYQDzgn0FRlcE444qQjPfJF
MY+g6UwMbXNGh1ewMRXbMoyj46GvJ7iKayvGtLlSrodp4r3ByR14J71ynirw8NUtWngXF1G
Mr/tj0rCrT+0jopVOV2Z5syjPPA7VnzhTuYHGOp6Zq6PMWRopgUdSQd3eqV2ueEBz1OR0rh
kehEpqCGDK2NvP1rRtbgXEbL0K8t7+9U4opNpPRSOagy8UwIBAznNZp2NLJmwQCdxORnvS/
L6L+ZqsuZVDROSo52+lNxP7/lVXuRynYSDYAWA3Mo78dKpbXX+H5O2fSrspMlyMJ8oUZ9uK
rtF8u8EnHGa8/qdBETtkG0EfKRuzxXR2qeZpiSMTkYyD1P0FYrKPJI27crjGK3LTP8AZy98
AAH04rkxOljrw/U07ZRuAKjPRSO31rp9MyICM4Oe3T8K5i3yEHG3cQcH+KumsEYW53cY7el
aZb/HSM8f/CZpbguOevvSq2T39DUBzu9T608EkHGcdq+usfOE+3OcnOaNoGOOtRCRgvqPWp
FfcBgfn3o1EJsG7H8qb5Z7DIqbPGSf/r0mM596LgQnuB2pjL9PY+tTlVHJ+vNVrx2t7SW4C
gmNS2CetPmsBmahsku7WywCJWLMvqoGa5G6KjV9WUNldq4b0p2q+IvNv4pIlCMgPzDJPI6G
saG5cySq2PNOSshbCkH19aydRN6HXCDW52VhOI5DvVgBbDb3yd1aV0qXNtEwOGVshielZOh
sZtGH2kFVhypP8RDdAR6D1rUazwgCyTog5ULFu2n65r5bEYj95JT0dzrVK6TRlatexxNPa9
WaIZ9ue9O8N77VoJmDBLotG4/ukcg0w6Tbz6u7zyyy5IklBTYSB25/CkEpHzC4ihiW58yNZ
G2tnpj6DFdeGxNOM9zOdKThZHcZBxyQfanq2Cec1QtLyO6U7F4Q4J6gn2q3uJODwDxX0Caa
ujzWraMm4/h60cbRgdKYDzjJPpxS7i3figCK5hWa3ZT3HUV59G7xTMVZgVJGQcGvRSP3Zzn
OK81mLC7kbPJY4Pat6Wt0XDqbcPiO7hj8uSNbg44J4J+tYk1zJLcvcZKknd7r9KGyQeSAeS
KhPX8Mf/rrdJGiR0tp4sMcaxXsJkOMB06ke9EOu6X9pvPNBZJCCAU7VyjHDfL09/6UwrlwR
x6D/Gp5FuHIi9faiv2K5toUVoGyY3ZcP+dc0GO+I5OQp4zjFaFySschyR8p/D6VlZbzYc5I
K9qq1jaCsjs/DmoWtros7zXckb7vlEbct+FU5/E10AGSZppVbcA/IHvXMCVlhaMHk5JA4xU
OXxuzkf3jU8q3FyK9y/fare6gS91cNIc9c8D8OlUCrMpwwUdDnqaQiNTySCeNoPWkSNck4O
8en/16VjSwqBlQ7lGQPvkZpqna/BZsctkD9KkEkkrbHb5R/CaGEYABI5/i5+WnYY5juwQfm
656CrMdwyoNpJwOc4/SqnmrCrIo7d1zmnxqwTccgHvgcUX7AdVo3iO4sSquxkhP8Lc4ru7W
9tdTgEsLK+eqngg149A4DDBJHoe9adrqFxZTLLbzsjKeQOmPepcb6mE6fNqjv9Qs4/NhVTs
LP34zgVF5c0DjaeO/oKr6brNvrF5CLk4dQcqfu57YroJIGAzjcg6DNK9tGYP3XZlKG8dAFb
n3q7FPFIQQR+PaqTwJn5TsY+v9Ki2NGDkcdjnrScU9hNLobHGev0NJzjrx7VnpcOmAx3D0q
WW7SC1eZuAoPTufSs3FozcSAXER19ot3IjCjnqfStIYxxjPtXnMeoSrq4vGYsQ+Tz0FegxS
LNCskbAq4yCKdSNrFyjYlHyv6DHWk9SDj6UHjjPzUnGOcCsiACsVPAPOab8pHv7U7op4B+t
ICcnkD2p7CsMxtUg/SmEDg1I4wMGmZ4xTER4Oe2cdhTCDuOBgetSH7xIGO1NYg5GfxouFjg
vGHhvzFfU7RAJEG6RQOT71wMShlOTh++R1Ne6OuVOcehrzTxdoDWFyNSsowbd/voB90/4Vx
VqfK+ZbHZQq/ZZyxQEHefw71RkUfMQv4mtING4Dqfl/lVK5kXHAypbBrklsdquUobjyXyAS
M8g9qufa4/7hqjIjPKVjT5iegqT7FNUptGh6DGvQuc7gAB603a2SFUHsfaldmVlXG7gf5FN
dh94fKM8jv+NcSNSOdyitk7U6knrWzYYl087eD/dx71hS9xIu4lfl54rd03YNM3A/KVGR3z
muPFHVh3rY1rVCqDuB1yOldZpy/wCi5OPxrmLb+DpnjHt9a6nT/wDj0Gc5JzkVWWa4hGeYf
wiZlPJx+NN6Dlcd8+tSnPGDj0p23dgEY9BX16kfOEQQY54oCMOpGKlIBXGMEnjFMZGQ+uKq
9xD9hIyTjvSYx64/lSLJyCQRTsgtgEEegpAAPfP/ANeo7uMTWzwqQNy4GRkf/qqYoDxn8KQ
g4x1pOz0DY4C08P29zrdz9vJCg5KRnBJP+FY2vadJ4e1Ax2sxMTgMh6sBXpF4klqZb62gSV
tmXQ8ZA9D/AErndb0aXU7GXVZkWGXyhtVDuJ+tc6hyx5VudEal3d7Gfozg6fOhJcOqtu+h/
wDr1r3BlitmuICd0QDY/vCud8Ns/l+S6soIaM54HT/GtVZdREccbxLtQlS28Hj0rwcXBe2v
3PQpy90ltph5z3BQHcNyjPB9B+f8qluNBA0qa6mnVpypchlG0d8D0q1pen+fDP5OFGcKzDq
euKvKmoXpeyu1gjjBG7Zzlf8A69deEoRac5LfY56tV3SiyDQLSS30mIuCpbkA9ce9a4Yqcd
/c1PsCoFVeAMAUuxSARXtQShFRRwyld3Gbu3X3p+4Ejv3pCnGcCkxj5emPxqrkiEgI2M9K4
DUIyFjlK5SQHI9wa79gdpPQ46Vwc8h+wPbyoeW3xtjkHuK3pFwKCvg8knHG6kYfIRjtnHrT
MkNyAT6UrOdmQTx3rexq2RFjgHIyOh9KacZz+eO9OON2MYz29arT3AQYyCR0GelMa1G3jDy
guxmOOg4x9azgXJAVFUjuTUm8u53Nzgk470i5zgkYA6+lI2SsVSdyKQQADgHNRgI7EPICfb
oaceA3zYyevTNRr5ZbAQlQMZ/u1DLHgr5fAJA+6akDZbLKFOMY61AWVEDRHqepwAfpT/MCq
C+GBPTqaEIekrbTG2NoJwQOacwDDnG7HemI7HLKMMepxxUmFKBRJjuwzkmmAxlXBLNkDgE9
qThR1zx90jrSNvDHdGCOgz0pHRDxCpJzzkdKVxixMw3MI1K++OKlWYJtIiwCORgc1Yt9Jv7
i3G232qf42GAfxNTS6Ne2kfm74yGHJAzip1J5lsJFI28FT82Mgr2rq9C8UzW6C31ANLH1D5
yw/wAa4WNXErBlK59sZq5CVwyqSxXpkdKektGTKKkj1+KS1voRNC6yKRkEdRUUlsyDIG5e4
Nec6brN1psweGQlT95CeHrvdN1201NANwhmxkxsf5Vk04ao5ZQcRSoQZXIPoa5rW9S83/Ro
WyicsQeCav69rMYU2tsykn77/wBBXHTyqWzvGT0welawV9WVCF9WIZQr98npg8V2Ph3UNwa
wmcKw5Xnj6Vw+9cgBsEcn3+lWLe5MTrIvy4OVPpVNJ6M1nG6seqtgHGT9fSkyOhAOPSsfSt
Xjv7dUlws6jkf3q1csBwRx6da5XGxxtNbkvQYwAMd6QDGCRzmmDJbI7UbtxJNTYQr5J6/h1
pnHUcEU7JYdBn2pCCB1xzSExDjHT2qN8bQB1NPIxxzTCeOep4osIjYDOMZBPPvVe4gjuIXg
njWSOQYZSKtE5OMfSmbeDjIFN6qzGeOeItGk0DUGVQTaynKMfSufYPMyqoBIPX0FeveMbeC
50MpLGGbeArf3fevJ54Gt2MakjnGK86pT5ZHp0Z80dRVaC1UKsgYk5OOuaZ/aP+9+dQeWQc
lefWjyj/cP51la5tZdT0KUBIlUIJG2jn0rPcvA2CQecgk9avNnduIO/aCFx14qpdgPKkhI5
4I7CvPZvcZO5lt5Cy7ioGMDFb+mqE0yNC3zFOo71hOwKbFAVOhZv4q6KwjjEAWMltoBwe3F
cOLex2Ybc0bXaUXj049a6rT+bYAHI7Adq5S1BX5QfunBY9q6nTSDbgYxj9aeVtKuRmC/dFx
TkZwR7dxT856dBSEMWwDilABwAa+vTPmhQCenrwacQCeec0gzjODye9OUdeOTTuA0oG9M9q
Zsx0GKlIycml9CwNFwIUXZH5YyQBjk1IASOOT70pHBCilAwMY5zTAp35mWBgioUZSGB+lMs
W8+zCtGoCDZ6g8VZvFLWkmOGUZHfpTbCNY7JFXocnFYJz9ra/u2NPd5PM841C3Oj+IZIpSR
Gzbo2YEkAnoKYbhv7V+yBTlG3Z4wR6/nXSeLUU3OnyXEG+Ivsz0IJ7Uh0yyTVEEaPkuUA3c
BQBXmYzljNJ9TtoybidDp8TQacg25cjeQe5PNYek65PqXiS6tzbG2jRcMC2WyOMfjXTopwo
POPSsS10v7P4ovbxPlSVFP416bi1FRi7HEpK7bN8Y6HqRR8vYY7Uxc4GDz7d6fyPQ+ua3Mh
W6gbuKbtBIz2pN6gjecemTTJJ0jdRICEIyHPIH19KAFdeDwBkcc1zF5p5uNDimTmRAc4HbN
dS4HlsQc8H3qjpnOlwDuQePxrSMnHUaPOnQA+3p3zQB02gZx+FX9ahFrq08SDahYkZrCuro
qhSNePpXYndXN0mxbi4SP5dw46n0rJldpHDHHX5feldmYtnDsO+eBURKnMbD60jaKsPjn8r
fmQkMMFgOlIHLrgAsT0z3qMKeSFzjp70396VLeZtHTpQXYR02fKzbsHLf7PtTURQuSSSTnb
2qYKJMbjz19M0mwFf3YG7uB2pWGMHyrhwGzzsH8NKmSRtTjoCBmnh+qsDnOOOKl8tgfkXOM
EgngU7MRH5o/1e3g/wAOMYprRlEJXBIPrV025nKqvzOT0A5PtW9YeFJnxNcI6Ieka8sf8Ki
TUfidhN2OdsrKa8lEccZYnjbjp713Wm6HZ6VH5s2yS5IGGZeF+gpJpLTQYf8AUCFWH8PLN+
JrnbjxNd3U58mBI4V5Kyck+5riq42nDrcn2dSrotEdJdXCD5YVZ2zgnGSfpVf+z7qZW8xSC
f4cVjf8JBqF2hWFYrVR8peNSCfxNQPJfTQSeXNNKmPm3sT+PNcEs0tpGJvHCPuaFzotyYzu
tDIq9SpBI/KsK6tZrNhlCi9MOuCPrTGhYgRI7JcAEh1JH4Vb8PXv2wy6DqbmUTKxidjllbt
gntmlDMZXvJIp0eXqU0Vhh94I7g9KlVzFIXD45wDk1VLMuYxsVlO3GR2oaRWUoELN3ycZ+l
e4ppq6MWi05Nz8zyEnpweBUJhP3fI4HPPemxDALIArE42k5GKsiTaCJcIG43DtVaMnYqsj8
HyQR255FOBKDmBh3O3vViQFMZGWIyM9DQA7KRu6Hk+lFgLOmG5uLyKKykfzCeATjafevRYV
uY4kWTl9vzFe5rF8HwxG2uJTGu8OAGI5xXVFQF6YNYVJ2fKclSV3Yq+cBjcMEU/chBOcmpB
CrfeAqIwKeACCB1z0qNGZCMxVQF5zTfO4yRyKY8Tqcqcf1qq7yo/IHHerUUxWL/mKy8Zz1o
JBUntWd53OecntmgXLg4DZ9PShwYWL5KlsflTGAOMCoBdZA9PapFljPAY/jUOLQrGH4sO3R
VbAyZV4/A15XckF2OMjOBnmvU/F2H0F9zYAdeR+NeWXPAICgd8A5xXDW3O7D/CUJGb5dvIb
pRk+n6UpbAABPXNLuPov5VzJHXc7ed7eR8pNtO0bvm5+lUmktzIyA5HQEf1rRns7XeoNuNx
UZYcdqIbKwWTeBjdwc9q846SjFIrFwzBxj610unRmKFi24AgDcRj6VmzQQRou2MBexHU/jV
qJ7i12SqzSxlATGxzx7etcGJvJWOuho7mxb5818qcnoPX3rpNL4iIHPqfT2rnrWPzVjuY3J
RuN3TmujsdwDZH/ANellrf1hCzCzpOxfDE84xjrSg8k9aYOoORRgnn3r7FHzBKCTjHSlyCO
aYSCOmKVe2ckfypiJOMDmkzg8UnUHjBJ70vI+9gCmMcOlIcY9hRzjt+NLnOc8e5o1ARk3Ag
kEEdKcFCAKOgHanEdcnik78HJoEYXiu0+1+HJ225aDEi+2DUFg63GoRMfvsgYn1yBVnxNqH
9n6PIxhLibMZxyBmuf0KS/FkmqrtaGMCALt+9yOPY15+KUPaQlJnXS5uRpHclRnOenel/hz
1/CkDblHUHHT0pyjj2r0TksJjvn8KCvfpTuCeeCO1ITkDHIpiI3jVxtdAwPrVY6faSKQgKj
vtc/41cwOADVVLCBQFUMDn7wYg00xlOa0vLaJvsVy3l45jfBx9DVS2uHi0eK4SeFjAfukYP
0qxqVxFptuzNfybiOEbDZrz691lZlWIyB/LGAqLj8zW0FdamkY3J9c1EXd080YJYnkZ6Vzj
ujsd5cnpnsKkkleQ5MZI6bmYDNV9zKNpeJR/dAyR710HSlYQbUz5agg9iKQNKW/eKOeh6AU
0l2OTI7Z7gY4qMqMf6sk/7TUFi+ZCrMxYnnmk+0xlhvLMf4QBx+NBUjGNintgdKXy2wc7j+
nNTdjsJ9sba37luvI6Uz7RKoUpDEnGMk5pTBgj5MnqMnNPCHJ+578dDUNyHZEPnTux/fAHG
CFXpTkWRmQNLKyewxmpiViUyO2AOBgU6JY2KsuSD1yahp3Gd94Q0GGJP7TuoyZHGI1c52j1
rqprhYkdVI46H1PtWboV2lx4atJYicxjyz71Jcv5du77cn0r5HFTlUrPm+4qMVa5xXiSWR3
d3bfzjA7VzlnaXt2zG3t2lRvlNdHrMjfYt4wSz4y1cv52p2ZCW0rxADICnB+tVU7I6qJtQ2
s+4W8kBjjXqCDn8PWtJrW8uYRDBvRF/iIwDWFYanq9wHmeTMUJCFm65NWL29vLy5jW4UxRA
bcjP4mvPmpqVpHpQjFxutyzcaXd6eft4ZJwBh8nJGe9Y1+iWV9bX1s+8RuHJx0HpWxBFcQQ
vFbl5Ldx95ug+lZWobf7OAUbXPykE9RmtKM+j1MK1J6SE1W0jg1SbYuYpcSIyjOQwzxzVAx
IoG7qOmciujWJLnwrbXQwJ7ZzAxz1U8isETE3DwuPlA3Hua+swtRTpRb9DyZJpkYO0bo5HX
sed1PV5lIBVZcc4wRmptkbBcgbu3GKikU+UxhJK9GU9M+1drVldEFmG6hKqmWBzyG6g+1Tt
lZYjgj5unrWQlrcSyLvIVuoJNayLhEQ5O3qxOacG5boR3vg1g1ncEDGHGTXThSemOO1cr4M
4t7k8ckV1W4HPFYVfiZwzWrEwcdAMmmkDoOn86fkbeufY0wkE+vr7VmiBjDd061Xkj4IIBq
ycEY6Hr60xjgdeatOxJnSWw3ZAwf5VWeB1LemfrWuVUg8jP8qaQpX6d61VTQLmMytGAWGNo
yTTdxDDsK1GiVuCKge23c5+tVzoq5h+IGzoUoborDp0ry+55YlW+XsDXqevQRnSmimmESlx
yeelcDcjSIASqPO4P3pGAH5Vw4hXeh1UZJKxz5YlwFBJI6Ck8qf8A55P+lXLi9jDKqMEHQB
RVX7XH/eH5muLTudZ6U+JRhsEYGcnk8VE0Sc5I3/wmnuHDAggnAye1AV84UZHtXmM6xGVyk
gY5OMnn2rRtIVuLdC4OAuAetZTxylRkZKnj2rZtZPJtCSBu2jkd815+JeiOzDkNjNPZXLhc
um4hoTyPqK7OyaMxB1c7WH5VzEcJDB8AL2x1rpLEEJtbGTzxTy+zxMWZ45P2TsXwQeD+FP4
yfaovb9cdKkxjr6dq+xPm7C5IbpkZzQjq3KnvSYOckcn1oBIPGMUxExOOwoIGevSkGTwcYP
alJz0HSmAcLgHqOMipB6YyKjHuOaepOeDQIdj36dqXAHJGKZuPcHOelPJGOufrQBT1KGCbT
J1uIBPHsJKY61yHhW2kgeGUJG1q7sFXd8wPqR7dK7o4B6DOKgS2giZnihVGPJIXFY1Kbm01
0NIzsmifjgEdaQDAIHSgjoec+xpQCGwTxWxmAJGMgZxSEA8+tKQM85yPSjAAPvwc9aYhpGM
dz1zUF0Lr7JIbPb5+35d3TNWMH6/Sk/i60XA8m1XTtaluml1COWRieSRkD6Gsx4ZFXZ5ZQH
svU17W6ArgjiuJ8XQossRAVBtLFuneuqnNS0sbxqO9jgmgC7vkGepUnOKAq5G3g+oHWpXLf
a5SFOCBhiOtDA8EcYGMelbG5Xfy/NERQksOBmm+WBwOufvVI8ZecSDIK/rSqMH0x29KEUVy
qBcKcg9qjklIuoBkrnr6Vbxzg4OOc4puFByExSeoXGkIrH+H3zTuuApz6H/GhslxnH1pFzt
wAMdaYEM0TNG44ye54/KnpEVijQHJA6Cnbc9c5HTJpYjz8oPoeahpXuM7DwfqCRtLp0uQ0j
blPbPpW9fKwhdCcEN09a4vw7Gja9asMrhsgZrtdSUuobjOeRXz2OpxhiIvuVFvU5XVbZriz
eNcgjke1Z99OLu0tItiecFw8mOSBW5dllhbA9vrWXZWKXljNvwjrJhyP4RWFSEm2kbUpqNm
yjZQ2n2Ca3854pZJQxIGQFXofrW5oz2t2BDOyySqOrLgsP8AGoIZEQ+Ra2sckaDAMjBd3qa
1oYGnYC4sobeQDKNE+cV4mK10Z69Co4xvbRiaibe2h8mFcBh90fzrgtXls8pCrtJdFtvHAR
a7q/QffkONoJZvSvM53W8112iTKF+B+maMJCyuxYitfRbHXJbiDwUzMrFpZwPyBNYPkDzzM
rENtx7YrrdaX7JoGm2O7BbMp9q5tiCMkn6V9ZlsL0LvueNVfvESqhYEscf3TTo0CrIcfxZH
0oVhuAIyf739KfIdkRwvGRxXrJGIwBFHzcg9+9ToGJAHX61EDuxkgMfyNSqVLEgEY7VQjuf
CABs7hskkMOK6THA5PrXPeEc/ZLgk8gj8q6X5SMHjPauSp8RxS3IiTkDmmMxHGeanYDfUbD
DAgZzzUXIZGXIYd+e3alLKR0zQUy5AppU84HNNEiMw7jrzijeAOmDTdh/hFId/XOTTAXnaR
zimn3pM8+mPSmcg4zx+VAGfrmlDVdNNsJPLYHcjHp9DXkeu6DqekOgu1BjbOyRTkGvbQecc
/jVHU7G31OwksrpSY37/AN0+tYVaXMrrc2pVXB26Hz3IkmTg7hnrUfkSf3m/OtzWtLn0zUZ
bOUbih+U9iOxrI2t6L+deY1rqespXV0exSwuHAUlzgfL+FBDBd56/kF9quOCR2VMdfwqrcK
ypkc+q9jXDc1RENpiaVvkK9efvH0q9Epm09H+6Bj5fTnvWS74VQCODzg5xXRQxrHaAAbScE
k9+K8zEyPQw8SzGoaUHvjJI6Vq2gJ2hOnuKoxlcKQOD2Hata0GZCDn1yKywM2q8fUMYrUmS
EOGOBmnqWz0yKsBBnI5z0oK4ORj8K+5T0PlGyMvkDINOA+b1Pel2jPHIpCp44PtV3EHB65p
/8QwcVHt4APWgD5j7/hQOxJnAz2+lPDYGTxUPzZyT+FO3Z75HrTES5GcA4pwOT1xxniq5yR
93J7YpwyMnGadgJVPGQadjOAW61AXwc4xmnAjGO1IRL074pOc4PBpSw7nPqPWk+XPAx+FAW
FB55FIevJ78UuRkgj8aacDnHFAh/JOCfxNIRjj15pCw4x39qMjsD/jQAuB17YrjvF6B2gZh
/CRzXYZBOBnrXI+LtuyPcMjB4rWl8RUdzgJBkkDLeppHZV/hwOw7mpnZBkEgf3R2qB3LHCe
nPFdh1rUYVz91Tn+76U1tmMYAPrQSQBkEehHf60hJ3YyMnrQMQAnqCT6U3OM7V5/vUrSxpx
5gK/TrVZrpA3yg4x90Ci5SJtpZSDhfVfWlVSB157e1VzeBk4jYgd8U37TLgYiOPQnrU8yDU
sccnoO4/vU5QNwOBnHr0qmZrpuyqP5UB7gHO9Tz90DrU8wzpNBO3WrUqcZfkGu8vgDhSeSS
wrznw/cNFrNs87/KTgex/wD11313eRGHzRk44cD2618/mus4MuC1ZiXjrEpLN14P/wBauXT
U3s9aKIxMMzbWTPUVp6xdJNcARnKJkgg9TXHTSbtXBY9OWz/SuOVZyd0dFOnpZndR6VFOpu
LKYtvOcMfu+tbtjpyWkSySTDA564x+FcdbP5M0IXOyT+ddLK4SPPT1J6V4terd6I9SlhpbN
lPXJvOhkWHAUD0/WuE0W0dtUtsc+Y3B9ea6nVblXQWsILSSDHHYeppmk2Qsrl9VnAW3sEyS
f43PRR71rRm4wd+pniYqLUYlrxTOh1UQKwKwIse09QcVzgManjv3bvVa5FxfXj30zOGnkZj
j1qJo50AOWIPGP619JhcZGnTjTfQ8qUG3cvoy5PGw9lFSt9z73JrNj8wtgsyH1bvVkGVXCE
h9x5AFetTrqa0MnGxMoAUDB2jtVqMk/exn1qBVIwc5z3qyjDbhl4P8Oa6kQdt4PYNZ3CnHU
Hnr9a6cL3HX1rmfBw221w2cnK11G3/Irjq/GzinuxhGRwBxxUe044GeelSsBj196aT6/Tis
rkDCPw9TTdoxz1FTMM8dzUZAHene4rDMEmmkE4OMnpipMnJ7Gm4ySDxg0XAiKjuMfh1puwZ
P51L1OM/nTRjn9Pei4iIhQMDp/OmlBtxkg1LgdKFyeSOKd2gOQ8X6Emo6abqJP9IgBPHVl7
ivJfs/+2P++TX0MVB+VwCCcVi/8Izpn/PsK5KtJyd0dFOtyKxVDFgoO3IA+X8KZOMoQrcHj
IpqDLLlsnHalmISQFmxx1rw2z2kjLkjfcwPHzfKB3rpbBDNaBW+8BjjsPWsaOHIeQHeOvNa
9ssksaPE4jITn/arysXsd+HL0MBVjhtuejHv7Vr2KkNg8D+7ms0syIJGBAUHcBz+Va1mrEg
kcevrWWX64iPqPGt+xZeBIOep70h5Qj3pQhyD+lBXv+Vfdx2PlBpABB3fnQCCxxTigY8nj0
poUj7pxz2qhCkdOcgelLjk0LnpkHHtRkcAg59KAAgc5FAA5JGcUuRgdBnpS5yfpRdgxqqOM
kj604DpjIx7U9eR6n1pcZAFVdiISvHPI9aMYx6VMwBxwKAvOQPxp3AiwQSeSaUHAA/WnsuD
7GgqcZxz1ovcCMk9MfSjjvnp+tPKnNBVsZwDQBF68gijcx75/pUhU5z6UmMHB/HFMCFpWQF
guQBzziuO8VXyOsatw3YA/rXaMFPBziuJ8Q2qq+1hgEnBI5Irala5UdzjZZlLnZGSO/bNQS
OQ24KA3QY5q9JsQkD86qtIoODgevTmuo6UVsyFCS2D3qLYxIL5I6LU7TRDGecdMdqie5jCk
jcc9cdKRYzy/mYYy38qTyhjvt9TQbklQREdp4HPI+tRtNcO5xGAQOopaDJvJH8CAZ/hpCpB
4Y496rFrsx9SgJwD0NIYrkkKJTkdRnio5uyGy1t+YF85PGCadDC0sqpGpZycDbVRLV2YZdj
7/wBK9C0rTI9C0Y6jcQBruTaqKR93JqZSUVdkTlylNNFttI09b7UyTM33IlP5VJeTSX8Frd
26mLzco+DxuH+IrM8Qai2o6msUediEKBnoa6C8jhtdNSyjwZYovNCr1bFeFipvERkl02Kpt
wact2crqKG2kEJOXfnj2rFu7ZUvIbskKCdp54B7Gth4r6+kWUxFmxwfSkbTJPsrx3Ef3+vv
XhxfLuz009R1kyS25TPMZyCO/wBKvXd1c3EkGn2ibpXIC+orAtI5LSEeRIm0/wB/qldf4Ot
5Egu9anAkmb93AQOvvXNUio++9jv+sJQstxj2tn4ctTPeR/a7wj513YH51li6vNVtXuJ0W3
s4QTFBGuFz6n1P1qfWma71JLBG82UtmRhzt9q09XtksNCgtFx5kzDIHoKlS27s4rXepkWth
u00OUBK5I9s1a0vSY55I9yZEfIJ7muigsk/shRjA28cUul2Zh1Ar2YZxj2rOVbdJjsZF5oC
SkNGvJ7DoPesm80N7QAKS+OSfSvRlgUKQR3NVJ7Jbi2uGZADgDpWlDHVKUk4vYmUItWZ5s8
MsDFXQqxHT2oAIXIP/Asda6fxHa503TrlVOY18tmxyfrXNKctnOMH8K+8wmJ+sUlUtY86ce
WVjuPBwJtbjJxyODXVBSFHPJ65rmPCGPs0+OeRya6gBj6D61NZ++efP4mM25Hpnrml2jH17
U/AK4xz60w9BjmsL9yBMZB9aa6kEcD35p+fwprcLkjrWgiFvlGTz+FUzdBbgRuMBuAc96uP
klvYVh6gStzCW4UHOfStYLm0Glc18dc/hRjLDI4z/nNMikWVsBvu/eqU4PaoehNhu08sRjm
k25Ht60vOeCc9OtITjquDRcVhoVs89jnNR4H9z9alD9yeOlQbk9DSuwOTQAtuH3gBn0p8qq
QSTlQv40uQVXAyuBg04tlthwT047CvmJan0SFCLHbhByx6D+datgieWTFzgYb8PSsjz0UrG
A2B97/GtywCJCp+8P4QBivKxb0O6gW7T5raNjwfQ85rWtR+8PGMcYFZ8LADOMYBzWlagBNr
A49c1ngP94i13Jxr/dMt5ycfrRxnBX/69Cg8/wD6qcB2P/16+5TPlxjY2AkcnijgcHvT9nJ
zyOtBUE4z9apMCPAx8o5o24HHrT8YHXFIQcelNsLDCCTnvn86kUDaeOaMdDjpwDT1HU0gDH
B9qMc4Oc+tPAIXNAU9uMe1UmIbxzn0pCAOCDx608DJ6/jSkADHX6U7gRcbeMgn1FO4K80EE
/MacBnoeKYEZZQ2zqwGcd8U4YIHGKi2r9u3nOdmKlO0EAkfN096AEwAfekA46Ae9OC+vSlI
5ouxEJHbjFc34qsLyexjkswC0ZO71x7V05BPHYd6ZIheNwR1GK1hOzTGtzxWW3lUOZO/O0n
rVV4hsJZgAehPAFaerLdQahNFLAVK5U5HT3rJKOytEzAFBnHrXdzHVHVDXW3R08zILe3Wo5
DDFOqMuC3T2pspV7YSs7NIDwPSoJ/JMCyKDuzyeualvUsnnuY4rgQoOD95s9arTXeydETHl
euOabOoIiKxn8BSXifLEyoRjq2OtZyckmyhZrorcqRkjoQagmuHFwskW5Y/r1qS53vaxyeX
wp4PemTGSS1XIwBWVST11GdJ4Uh+0+J7aSWLMSgnB5FdT4lu3OmXmXAVZ1VcdvasLwTGVuX
lJBSOMn6Vf8UqBZMVP+suA/4YrnxL/d38jC16iMfSYVm1JJZMhUO81oWryX+s3N/5pVbdSd
2eB/kVHDbm08Lm6I2tM+M9wKj05xb+Hr6cr80rCNfevHS5bRfqdD1u16Fy11aCW7VIZHhL5
DIB39R7GtqEQS7lu1cr/exwK86t5WjuhcxuVMZ3BvQ16Ro9294iyXCojlQSF9D0NeTiIq3P
Y64N3scBd7IDcxMudrlR6nmu6tiuj+CIXn+V9pYDPQmuc13SZW8axWaLuW5cMCO1XPFF+Lj
UYtMiB8mDC4H8WK56jU1GK9TZb3GeGbMz3j304PJ5LVoa+ftGrWsWPlzx7UWLiI21nHhV6n
B6VcvbffrsBPVRz71zt+/dlnQW0H+jCMgHjBzSpCI7iIkY2nHuauWwCKrEcelP2K9yzqAMe
9cDlroFyJ0+dhjqOcUyBP8ARZMfQe9XBGzRygddvFOigKhItvXk0XFcwruzil0i8glXhY8j
2I5rzT5MEg4HT616vqTeXb3i4AJU4P4V5OdyuxI4B5xzivtchm3CSexw197ndeD3AspsckM
OB2rpxIDj5c965bwcH+xzt1G4Y966c+65J9a9ur8Z5ctxxkU5PcdqZ5g4BPNDRZAIHH16VG
YgBwODWWhDJN3PWkJGODmmFMAfNSbemB9CaYWElwIzxz7Vj6gRNATt5yBitLzEdmUHdsJBA
rPcboVXPO4nPYVvHcdrCWbhb14gSRtHetVSCc9q5yzYrqjguWz1J71vqeeTnvTqqzEx7dRx
Rjjg8D1pCw4IPNJkk5J+tYkihRjHI554qPYP9qngncMnjOMim8f3F/M0mByQYl2GCHwAfen
OVAyQRt7VC7ski4VvujHHTiiSSQtu3c8HI4zXzEz6FDZG+faxzKeh9K6GwYC2ERBAQfMD3r
mgc/vFXnuO9dBYMRBFJMwDEYHNeVitjvw6NxVGwA4C4+Wr1udzncc8dqzIJN6uucAcHmtKD
HmKOdpXC80suaWIiZ41N0mWwDjGDinc7RjH+FIBtHX9aUjjpgV9qj5loBkdDg07gDH4cUw4
4AwTVW6m2xsA4DAda0SuxFrvjqMdaOOvQVlQ6i0ZAn+dT0OOf/r1rRuJEDKwIIyDTlFx3HY
djBAI/OlKgjOcY544pcED+tOU5PWoTFYPl454oAINO4PbH0pMHII/yKYAwwKMZJGKdw2OOl
IM55NFxCHaTjFLjA5FO29c889RTTnH1NO7GQlf9NAAJ+T+tS4BXgEjNNOPtS46lDUwHOD1q
mxEeMsSec0nABC0/qMgjA/Wmcnt/hSuwGDIOR+dNBGMd+xqQgcAnGe9MZfaqTA4bxhpkgf+
0RKFjbClMe1efyeWLjIZiOmfb0r2++sLfULR7S5QvG35g15dquiJY3ssKsXVc47ZrupSurG
sJaanMj5IpEEec5xniqreaLcRHHuD2rXkhVWwOvr6VF5IBDAce/etXG5umZm9yFQH5VPYda
SQSSBU+cpnOOlaZTBCnA9MU0x85z9feocX3KuZRhkb5cOeeecCgwEhVwWU9s1eMWAB2PTPW
nqo3Y+Uv37Co9noFzpfB9vts9Qc5GY9tVr6WS8t2spMCSFwVyeWHvXQeHYlt/D+5wB5xI5F
chdrObud0b99G3/jvpXm4yfJvtsZUlzSbOuKxappez7sUBAcJ0JA/wAaxPFEkdna2+mQRBE
C72C9iapeG7u5k1RLOTK20z+Y49x/SpPEmU1Yqz755fncHoq9hXnzlzU7mkY2nZmCEKQsMY
OM4rqEvZNIvLDUCm+J41jkz/dxz+Vc8yDyZCCTxyRXRsLa40RRO5TyYgpwM5rjUVNOLOmT5
WmatxdJceKlubIxyLbW5KyA8EEdfrXLRubzWXuWbdzkn09apxagmm2F1b25d3lIBfGCq+lR
2U/lwbicFzgDua4fYuNzpUk0dZZShtUQg/KD+ddUbfdqMbkZwPyrz2yuPKuUbPIPBHavTNP
ZLmGKZH3ZUZx3rz8SnF3NYvQ2UiDW4Hccn3pYVLPggGlhOJFDdx+VW4ogknHOa8xMTKqx/w
ClDc2Fxkk/yqw6/uWmJHzcKPam3ECvdQrkhTyf8KjvrtY38qP7wGAv9aS1SEZV+BNNcRK3A
iw31NeQkSiZ4wCWDEYGSeteuyo8UasSdzNlves/SNDjtrq4v5o1aSWQsgPRR6ivrsknbmXo
cWKfKkyr4Ttbq10+RrmBojIwOG4NdDknHTGetTbfmJprbVwOmTivonPmd2eUxhAYEDoKQLw
ec+lSEdaiJOOpH60riEI4ySM96gmYIGywGOanbI6jHp3zWbesxhlwCc459K0jqxFOylDzT7
WJ5pzHek5B4A2j3NVbIMs88o6E460TljZrs+87Y/Cu22o+pVtNsWqKpPXgHNdKo3LgDIx2r
EuFjjSJ2QfKMD1NWdLvDIHikbLLz+BqKqurhY1tmQOhNJsHTAP4Uu4Hn1peQ3HXHrmuVsQw
p8w4FR7G/vn8qnx84JAIzmm4/wBoVLbEce5Jk+9wcbifpUdwELqc4Hv2PrQzBsA43ADHoPW
pJVR9o3BT6/0r5ZtbH0KVjPw5lVABkHr0zXTraAafboxzj5mH1rBlVDz0HXrXUW4TyLcvJh
mUH9K83EvQ76A2xBjuJIiMjHyGt6AYdRzkVllVWWIrjBOcgc1sIoBVupxU4L3q8fUzxbXs2
St97jj6U/Py8daj3ckdabJKETJ7V9yj5oZPcpERk/Q1j3MnmNLIW4HyjH86S+mLs+MZPr6V
HNn7Gdo4YZ3V204cquKxFNkJHyQSvXP6VraTc4xBJg5OVOaw3ctGoPYYA/rUllIRdxkkHB6
9q1nFNO5R2e9dvrSkjjFVkl3Dn9aXd1OfzrzrCsT7/wCEHj0pQRjOcfjUIYbuvbrUm4YNFh
WJQNoBboaBnPUeuai56Zp+e2Pyp2FbUXJ+lNb0yRSs4IIJ6elNJxwDjj86dh2IWmX+00iLc
+WTn8atDk5rkLrxNbw+L4bU7TEqmNnHXcfeurByOoIPcHrVyVgsPJA4zmk5AXB49qAfl+7+
dHcYHNQKwHAP9TSNyODge1IzEkZXFN7gHpQDQd8EYBrgPEMZfUpSGGAePY13zbuWHPNcNrm
ft8yjHLfdNdlDcRyNxCEJwuT396rYJI5BPuOFrSud4cggE8/Me1Zv3QeG5Ofc12G8SIgZbA
GD196bITjHDDtjtTmB3DaenTPb60xlIB4B9c9/pQWRE8dOvWhE3MAM4J4z607C7OwweBU1j
GZb+KPrucDpUt6DOy1FZLPwlEIwFdVBz71x2SZUmPKScN613XiFANAKgkAAAVyNnHvOwjkj
P0r5jM5vmReEV02V9OVrbxLaLIfuy5+oIq9q8NudPl1IAtPPM2XJ6KDwB6Vm6lL9j1G2mzg
qQfritLU2DeHrRlx8xYgfjXPRalRaZrUVqiMqQD7BuAG5+MYrWsd4t5U2hgyDLegx0rFmJ+
xRc8HofSt7SzL5ogWP5pVAwemK5obms9jAu4zE8yMgA4IB7+9UnB2qMcA8H0rX15iusSr90
RhVpNCj0m41Fo9XmMMG3II4yewquT3uUXN7tzc0HQLG5sba8ubo75JCPKGMcH+Kuxs0i0i/
Wya4WYOgdcfw+1YFm2hyTpYWGpeREg3AY6tnucelXLrTxFPAjXzl2/1WOSfpXnY7l5+TyNK
F2rs7HP74MMgH9aul8eW/4VmxRTrYxLN/rQvJ/kasBy1qCeSK8JrU3C/uzHdRJDtLjJIPb3
rOeZLb53fzJW5ye9Z0Nxcz393JGnG/Yrd8CrSwBctOwyeoPat4x5Nx+QjXZnBBFXrc7oVPt
jFU7m3URrKmAufpVq3BFspxjIzXuZXNRqOK6nFi43hcl+Y9FprKpI3Lnacj2NOxznr6801j
jnj/AAr6dHkidjnjmmkbjjml+nrTMgE9qYWGHIyc1lXLYhdMnDHJPTitC5nRFwSM44HrWLe
P8jHdnC4rppR7isRwtts3KnBYnH0pJGVWto8ZHDEUrkC0hQDbkdPWogd15uIGEGAc11ruBL
fAOSS2FjXOf5CqFhMkN6pAwjcYNTyt50bKAQXfjPapUt4I23YyU6k9D9KfSzHtoav26Pzo4
8cN3PGKvckDiuRedG+YZDK3yc5rpraTzLeN/UA9a5atNRV0TYsbssB6Go8+x/KlBO78fzpN
w/2fzNc4WPKZ7m8jkwHAOBknvVg3t+8A3bCOoU9cVFPzISVBPGR6DFTG5TycBcY46fpXzEr
H0CY6PU7yST/VQkDHJ710drqzybFurYSFtqgoefwrlYI3ZmkRG2nt3+tdPbQ+TNZSsRvKfe
HauGuotbHVRudEksMjx/vBG6H7r9q3EI2BsdufeuftbWG9Q3LhgGbO32FbEWPKAVsKBgYNG
XKLrpMyxl+QleVY+TnOelZM97K0wRsIuc59Ks3M2wHByB1rFly53NnB4x6191Sit2eD5E1w
AYw5+VSOMdTU5mUWgGcAjG3HSqzpJNAu0jK9s0+CB3j2NkIG5z1rqFaxHb2rSqW37VHRsc0
1VMc4zw4PAFa6+UjiNcBdvfrVG4kj3tsGUPO4+tLmuCN+MgxgkjkDnFTZBqhaXSTxDbwwAB
U1aG88K4UDknGa4pKzHYlGOeDxTxkkdx/OowRxj8j3p4OCccn0qRWJNwOOP/rU7nPUkVHvJ
Gc5BFCsT7mmFh+QN3asXxFq39maU7oR5z/KoNarybVJZtoHJPpXl3ijVW1G/bH+rXhF9R61
vThd3GlqYMtwWn81xlictz1Nd74Z8QXN9Pa2bvhUBBHXIx3rzdtxORzjofStTQdQbTdVhu0
yQDgj1Fb8u6NGro9ryMbc574pcgnGfyqrBcR3ESTRNlGXcpqXf6H61xapmViXnk8mk3cbSO
cc1GCCSecDpjvQWJOQfmoCwrEgH19q4fXSRqEhBwfYf1rtT3HBrh9dbOqyKQCcZxXVQ0ZNr
HOXTIABj8Kz2bDc5wO/TFWpzI0jCRSoB4wKoMp80kk7fQjrXZc2igJHZcjPT1pm9iQO/b2q
QFx6cDgntUBjYSbw2R1IP8VDZYjZJz07tjvW/wCF7RbnUjMRlYV3YP6VgMOVycYPYdK7Lwd
FxeSAfwhSaiT0ZNTSJe1pvtPh2UgDIHP1Fc5pZRkUn6ityWRjo9/A+D5ZOPasTSQcA9D0Nf
J5o9Ezowi3RS8UW+GhlVMDofanaqxi0PTbZwf9Xk/jzUvijm0hAOVGTnvmp7KOTVtA08XJD
u0pTOP4R2rDBO9Jo1r6TTOckikWCOeQYyflX29a3rGZ0mQ26gzbgE3e9V/E+wXqRIMRx4Aw
MVLpvy6rGwxuDZ9qb9yQfFF+hS8QRyyatMXUJMANyg5B78VhFyNvvxmuh8Qtv1m55GPlBb8
KqaJBB9rlubtk2QIXEbc7m/h/WhayaC1oov6ZK5WG/t4owyOsUobkHPQkds16HoY/tLV5L2
6SFfspEahAQNxHoa860/7fd6TcxpNF5klwuOzHHPQDp71uaLqGvaLPJ5lsJ1lOWUn5ifXNe
fjYRlrHex0UoTcXoeoXQZZFPCg8Vg6lq8OliWORvmKblBps/iiwk0qWR2McyDJjbhga5+ES
eJb2G/3xqIyMoCCfbivIhStrLY1SfUtacuqSWX2mIAs7FmhYEH65/pWlBLdMUMypg9QVxj2
rQtIp4ZVXLBB2OKszwAlmCYLc8etTz3dh3KciCONmGTE45B5xVpMLYWxwclcVRlkItGj64w
QfStKQqLG26YIrvwLtWj6nNX1gRFgBTQ3zA9yM01iAOevt2pC3ryK+yR5FgJyeBxmmHruI6
dKXcR6Y96rXEqxlQTkNxnNaLXQLMxdXfM67Rzn6VVa585CpHzE5IPeptUXMwbBz0Az1qlGr
GRcHocE/0r0oL3UKxeuNweMdAoAz6UxVGGcjk/pRcFlkCvj1wf508IpjwGwWA5p9BPsU4WZ
n3MB8g5PrUrSM0DMB+FQtlGZV6Dj6VOsamIAc5PzZ71VwsZqg4J4966nTHL2MZBHHFYLxsR
5iqqqDgCtPSJPkeMEYByRWdbWOgWNjJByTxTdz0ueRzwMdKh3L6j864BWPMbtBBMBncGAxj
oadErSbSFAXHQelWJIfNXc5U8ANntTkKjGTgfw9s18tJ2PeSHRyiB2XOBjqOtdHEu7T7eZu
WwWA9q5gZaSSQgenHSumjnxpMUcK8CMbmI5HPNcVfY6qJv2sey3RVbjHX09qvg7UAxgfzqn
aFXiUID0H41JekpANpwPp0qMu/wB5iicX8DIJnWYuN+QATn0qlcOu1B0IGKYWOSVJ5/8AHq
ZkbwzAsB29K/RIqyPn2ia2jJHmOSqL0HvV7c4ZWxsz2HOKijljcccEdARxQ5aQjBOT1x2ob
uyWExDOqbuQck96rTBfN+QfgamjADM+ckDB9KrNkk9vaqjoNLUs2MphnAJwrHBPvW6OQPWu
ZU4YYOWxnJ7V0ED+ZAjDnIrGstblWuWQ3GB275p2TxwDUfIOSc/SlB7k1irCsS7jt2nk/wA
q5PxTc3VpcRTRzOkRXGEbBzXQXF7BaRb7iYRoxwPeuR8QanY37IIpxiLO/PH5V0Uotyu0Jm
Y2qXnkHdPITINuwt29a52WVWMkhJ/uhvSr08iSozi5VRj5eDxWYkKyREPOFIY8AZrsemiKi
QlgRj7uRj60kUh/v4x+Q+tKbdRcJGLgMGBO4jpile0CKxEoZsZC7eorG0tyz0TwXrKup0+Z
s8Zjyfzrtdw2+h/lXi9kz2zxyrPtdcMpAPymu+g8ZWDRKZo5A5A+6OCaipSd7pGdjrMkDBw
1NYjOBwB3rNsNYtNQLrbhw0fUMOlXgxz6/wBa5pRa3CxIWBHC9Bya4nxAcXspOce3XNdkDz
gHjHTNcb4hUfb5N2MHHNb0H7wmrHMTlmc5LYx909KrOEVAGJ5796tyg+YBkhD055qq8Q3kF
SXHI9K7hpkMmMgbc4HT1qNx0YMMY79qsYAUn5vcHrUDE7uuWHQGkaIj+bcAcc9vWu38JRMu
nztnG5gB7Vw+eevHr6V6D4ajK6CCQVLEnHrWNSyiZ1n7pnXjiOXU488so9s1Q05CFAH3fQ9
qdqf7vVblD91x1B6VNpkfAU4OP1r47Mp9Ox34aPUyfEXmGNAce/vWz4PiV9DtHYH5JnIz2r
M8Sp90DoP0ra8Ejd4fQZHErHP9arLmnEnGaI5zxFGzavIvO4H8uataJbfadUjAbAU7vfio9
cOdauGABCjjHbmpdGjd9QURTCFupIHX2FRK3tLPuaL+HddijrYVry6cLy0n4YArnlVnuY0A
ZgzgAL1PtXSa0haWVF4+ctjpmsWwNmmrQPeyvHEr5Zo+v4Uou8rBtFM6QG1TUBbnTZLEjA3
uDuHHqO5q+HgDKUv55MdyDmsm1vnk1bdb3guIpHyouDhs+pFbzQ3U06hXthJ12RnJxXn42S
dQ9XBq1MpXVjBd3AYyOz7csHHWp9PtzYSrPbPtZSPmH8q3bbS7u4cCUDBGFdxtNYuqTT6Te
m2uIVL9RtPykf41w8zn7qZ0Xp31Z6RbSi+06K5CgFhk/WnDc8bKwGQODXPeCdR+22txaMDl
G3A+1dM67CRjBHNcko8krHmStzNIxJ4/KiERGSxy1Wjn+zYGOCVbAPpReRklZg3TrSOp/sw
qOoOcV14adqkX5mVRXjYgY85C8Y5ppZmbOe2MelRyyCNAGbGO9Iro6Aofw7192r2ueXYfk5
xz1qhfsGiKlB8oOOenpVskbC2f/rVn3Z3wgDncRx6VvSWupLMiaOYD94x2470kZ2zKGA/pV
u6KedsUZwM5qo2GPBx2ziu9O4hZnMrFt+T6/wBKuq48tcp05qgeTyc46+lXGOI4j1/rQyWZ
7cyuTkE+velBdTgHHpz0pxGWIJ+poC44xnPbPWqG1oNLHZg8oDwO9WrAmO53E4yKrqpYgc8
nGcVdlREhVVXnt7e9RKz0A11bCjnqaTcf74/Ks21vW3KkmcdN1X/MX1rhlFxdgSPPZA6gIH
Pbk9h71GQNuGYj1z3qWb7wywDcYX14qIhdmGIIH/jpr5KZ7cRYWJJVVwM8Ka6mw8xrKOJiW
Z1ZsqM8elcujkDCnKkcEHrXc6Pte0jIG07MEdwMVx4h2jc6qOrLekyI1hEQDtUYb1zVu/LN
b54HoBVHSg0amHdk5+96irt6ubU4XOTzg1OXNvEwZOK+BmVwcjOB3prLnk+nHvTiCCOPpSH
qxPOevtX6IeCNRmXLDH49q0EbMDZB/D+KqOARwB/jViNiU2DA/pVbkSI+iMMdT90dqWQFI0
Xj3NSOBCgHG4nOe9MdSw3BenOP60DISpbGFJ9q1dPmHkmMnO3pWWQcFc/8CxVnTyRckdMj7
uOtTJXQzZLAEkZxVRZpVfzDyCenpUrlVi5PH8qrd+Bjvgd6ygkSzN8UyCTToyhOQ43HocVw
0h+WVXQkMeABkiu21uPfZqSejdj0Ncm+EHMmN3vy1d1JWiK5TWQhVXbkgYyRVeJVijdQhOW
z0rQbawBDEDP3c9KhYEE4IbPfPWtLDTKjoDdRThTvUYHHH40+SRWjdSrFWGDxg/hUrbV49e
2aN3Jz1P8AFilZFkKyskaKFIIHAx1pUlYIRtYAdc0EZBJzjvQpBYZ5J7dqYHbeC3dhcSNwM
D8a6xZBg5BXHUVyPhJ0jtZ2ZTjI6muimut0eADk9K4qsbyEWVukMpQnAPQnvXK+IG/4mL9+
n4Vq85Iwc9x6VhauzCYnnH86unDld0Q2YszoZCxJLAY49KqSSM3y7QB1wOoqxIQHI3Y9eMY
qvlSvfP8Aez1rpKRE7tgAcEd81AQSOVIHcd6nfKnaDkdh3FRsMDHf+960FojC4YBQN3avTt
MUR6XAnQhBwK8zjG6VcjOSO1en2p2QRRk87B14FYVnoYVjktaTGsbuhPSremR/P0Bz+lM8Q
IPtUb4zkHNWLBdpQgk5H+c18NmelSR6uF1gjI8TKAoBHbj3q/4JbZojEj7rsapeKMgYHIxz
7U/ws7x+GWIxliwX3rXLH7tycYrpGfq0vnancMgBDqR0+8KtaGwF7GcHjOSe3FU7yLZfyJn
/AJZZYDtV3RB++d84Coce9Zzvz3LWsCPUYvPurgA8g9fWuY/s+4uL1ba3iLSs3CV18fzX8o
I/i24Pbirc2mw2l3a3luSJWY84yDxWEKyjP3tjRwbjoY0nh24g0iBBpjNdFsyyswJ68KBmr
VhHfaTqFveR2E0RiPzB2DcdDXUSxS+VBM0rFgQwAHANXDbvNgzTfe6kADNRisVCclybBSpz
inzM3bW6h1GzFzbnGD3HIPpXN+L7Bbu3hulHzco317Vs2EK2e6GP7p5xnvRqsay6VK7KZAu
GYKOTj0rylK0rotaOxwHg/UnsfEcIYjbN+6cZ49vyr1uRjtO7FeEvIIL/AMyI4CvvXsR9a9
otbn7Zp8E6sD5kYJP4Vrio7SQNajZsMrKcDPHNUBchYJIWPK8HNXJ0wAAcY5zWHfsVmWdfv
rw6+orOjurjtcrzSs8m4gE+lPtHwSdw2nuarBg0ec/KelOU84XrX6PD3qa9DyJaNmi5ypz3
7VRcjCgnBBzk9Kmjl+TaTjHSq8rZ8w9MDAArSmrGb1K6jzrlmIwo7e9RzRbJCPzb1oSRhKP
mwM9fWpn+dWYjnOcV0+gdSntA9lHRfSpmIMC4zjofSkcAqeACRz/tUfKtsB6HjnpVIW5FwC
eAfT3FIOD14pQR2yM549aCcHp839KoARtsgOB15rSGx13Lz2HvWZ8uOh254zVyOULD6EDmo
lrsDEnVflGcc9uxqp5j/wB5/wA6toqup39Tz0/Wq/yev6VIjmrgM7bsfLgEnP8AKq5ClR5g
I6+2frWvJbhZyAMnaME9BxUMmxFO5frkda+IbPbWhQDkK2wZBxnjp9K7O1d0sLdYA2Zl25I
5NcfCiFhHtIBbj8+9d1BgS7Y1JWKHaPTp1rgxL0SOqiT2JGPkBJUYI96vXeRCCevrWZo5aS
BXxjOee55rRvAWhA6c9OtGW3eKiGL0psztpyB19v603aAfm7dD6U71bcfqKcSMcDBIz9a/R
EfPkWByB35NOTKgE49vakx8/JyBwPal2/59apCFZmcsW5PT/wDVTlIERXnAPUDmmhQCM9QP
l9qdyfx6kd6AGHnPI/pT7chJ1bcduevem4A9wPXtRt+YEfeB4Jo6AaTE5GDz1xUeO3J9TSY
+UnP1GOad3HTjgZ/rWWwjN1oFrAAkk54yOtcdLArbgyLzyeOn0rrtfj32HmLIy7T64zXEvc
uI2dpSVXuWJrrp/CK2o9VEcYAYlexx19qbubcSw/D096rfaiyGfzMoOuDTIbtZuIpS3fnOa
1uh2JpASwbcCM9RQRk9D64Heqx1BFlZGJyOvHAqZpQqBt/DDgjrRcqxJs3IrBl56EnApojA
+86LtxuG7P5U3CFgREeO2aTI3HEY56nNArm/pGsWunwskxY7zxsHStT/AISWxOdsEmVHOcD
NcYCwUDy1+XoPWnhnPAePP16VLgm7iOnfxPlAY7MnPTLVBPdtdAzlMbuCorn8yAEFxjqcd6
0oW/0ENu+UE9qFFLYiRG4Cvhzwemf61WfBJUKA3qO1S7/mbt6+9QMcHITcT27iqKQz+HGcD
1HWo8j7jc+1PPUcYPemEAr1wOx/pSNC3pwMmpQIBwWwG613+8C9ii6EqeM1xvhm387WVbHE
Y3EV0huQ3iWOPAyEIyDXHiHayMJ6yKPiIH7Vb+pzzUlnxbRnp/sima7IDdQfLyT0qSHK23X
gc7hxXxWa/wAVnqYP+GjE8VucKR1C9u1T6QPI0XT7ckBpfnI+pzVTxdJ8iccEZI9anspvOk
00r93yV78DjmtcA7QDEq9iC8cnV7nIB2oR07VLpGD52Om3nH17Vn3k5XVLjBwrZBHrVjSXb
zAAQcnGfSsq0mm2aU4+7YvRjdfyhRj5uMcdq2pFfyLXzOoYgisdPl1K7K9pefcVuXDHy7M7
gcMf8mvMqSd0dSWhfuF32KtnABB6datIrfZozjkD06VDKrGxYkjgZNTQ/NYqeTiuOQ1sWwc
xxyAnPQmrQUMGQ8hgf5VThBNuynqKtI2Yo37gYNZ6mb3PKNTsZ1czAZ2yNGx/vYr0DwVP5v
hwIz8wsVx6CueuYY20+5uHIB+1Px6cmrPga5CPeWJHLYkWu6bc6bXYc11OxlwA2Tg/zrm7+
VVkWNWBkfgKPSt28njit2diAP5V5JqGvPLrUl1HIQsZKx56Y+ldGWYX29Wz2RhUqckTuAoB
CDnjmgAAcKMDkCuNHiK7kCgSgHjgdeO9dXaTmezjnOMuMk9jX3qp8q0PKZYZiBknn1HSoJC
v8OcYx9afMwKDIJ9u/wCNV2DY6DPc+tax2EMxhwdoJHbtTycKFGcU0hiwxwM0vQEk9+laCY
zJO7Ixz+VNySTg59qkKk9+O3vTOgx+ZqgEw3rz2PpSkcjA6djTd2GIP5D0pc54J69/WmAHp
zg/1pwYkY9Tz6CmZO4DoeefQ+lLux/DgZ/GpSEOEhyoA4+vNGT/AHaZn5skDJOOKb+FFkIg
uUKjAIBIHy/hWRIr4ywLFep64q5fSCVgEYjAGW98VVPmeUykmPA+6Opr4azPbuQbmjkyBye
c122kiRdIG9t+5T9cVwyM0oCMNpHGfSu6iaNNAjcyBNsZBI78VwYxe6dVDcs6QmFHA3AZx7
VZ1CYRWYbHy7vxqHTEMenxFicsobk8il1UgWmOM5FLK9cZBeY8XrTbKa3UUmBnD+hqTA6k8
Dv3rIIAB5wpq3aTMzeU3UdPSv0dx7Hzty7gcZxk/rS4Oe5/pSZAU4OPU0YwAPyFIVxeuWJH
1/vU/AwOv09KjUD0/wDrVIGYnk8dM+tAXG45JIHsfWm4x2PHOPSpVUu/AwBxyaf5WOjqcd6
BcyHqwKg85p5YYwBgZ6VBlo0XAH+7TllU45qGh3KOuZGkvjJ5GD6V505BsJwejOM+9elalb
yXNhJGoAPXB6GvN542WOaE9Q2f92uimrxsEWV2jX+zWUnALcDPI+tPsIVWXPcg5pJCDZ7Rj
AOfc1NEdqqcDgcA8VrYq5niNCXbqNxzVyYAtapz06Dp9agjQ5c5GcntxT5CC8IJGAOMHn8a
Ei7l1nTop49e9Q3FwsC9Mvjhe1JKxRd/G4jFU4rd7u4iiQFmkbAI9acr9CIoks7S/wBXuxE
jELnBboFFdtp/hqxtI900YnkHXf0/KtLStMi021SGMAt/E3qavdunTvWDZDlcpnTrN0CPbR
4AwMADbWHf2qWP7mPLR9QO5JrqOD25Pb1rA1n5bhd3BZeM9qqDdyGYDbXwx5bsP7v1qJjt+
dcAnr/tVK8oG5JMBvT1qvJIqqCWIUd8dK1NEI+ATgDbTRy5ORuxzxxUSHO50YbSOoP3qje4
jijzL0zj1peZZ1/hMr5ty4IIC9au2cEl1rE2osNsUfyKT3NU/Cibre5dT9/CgjpW9dSRWNi
EGAF5xXBXs56nPJu7sc3q8pOoIp6Kx5I5zWsh3WhI4YDp2xWLqqrNqEcisMSKGHcYrYtflg
MZ+7j9a+KzR/vWezhf4aOT8TM7xqCclQcHHP0qPS5nWHT9vUHbj1qTxKAqb8gnbwKx9Cugw
toyQPLctuNb4X+GOsrmhrG0X87KQAGH4c1d0AeZqEa56tkj1rN1VybiTAyTgYPf3rR8O5+2
xEZznqO1YV9IsqmaMHzajfYGAZDz6YOK2m5gtEx/Fz7nHasGBWW9uwTwZW49ea6J1AS0O4H
LZ+lebUeup0rY0mI+wOpxnHA9KksWVrEjPTrn+lRsB9mck4OOR60mlnNu6Y6VxsFsaFuwCd
celWV4VkHcZqpB9w+/XIqdWOFPpU3Ie5zksO/R5LYKCxnJz6881S0kxWvjSPyhiOWMo31rS
uJNv2mAFsCbcxxnaD/Ssq+8u21XSzbkPKJRgLzkH1rspu7t3G9ix411Y2lgbdD+8m+VcfrX
lZjiLctlumM9K1vFuoyX3iCdYz+7hJQYPoeTXPYkLYZ+e3vX2GWUFRpK61Z59WV9DXtIoTc
xA5+8Pfdz0r00BIY0RNqqBwAPu1w/hfT7eVpLi4y8kWCqn7orsCxJBzn0969zpY4pPUklbn
qeP1qNySB0HHbtQfc57AdhTTuPJIwO/rVJEkaOzl1YYCnGc/ep5J/LpUcbK8soBGVPftTyA
M5IGevvVCuIcMeTx/KkYEndgD/ClAJIwQSOntS4454A5qkBHgADqPQ96TGM8kDv7U8jBz37
mjbwvGSaLCuN53cDGO1Lk4weT6+tKR3yM9c+9JyO/H8qYXG4+cA9j+VGP9k0oXLDODSeWPU
/nUMLmbNvRwrKAwxle3Sopm3qSxPTrU1zIDc/Mx2bQAVHPSm8SKwVgpUcDsfWviD2kVYkDq
GGAR6/xV1lvbRz2mGO9Dg7fRq49w+SVJxzkjtXb6EgOlhZBzgH615+LbUbnZQ3L0bbVWMDg
DBPrUOq/Na7tvAIIFLvxOE7AHj0puqPiwHY5HNTlb/2uD8x4z+Gzn2cq+By1IjlG3DjnPPW
msRgemelIXzhM5Pr7V+nJaHzJqR3qtGXfhl7DvUZv2P3VGP4qzOikc49akRsHIPzDp3/ADp
8qFc0xfdCVwewz1qVL1cneNufxrJBOCM59eKcjZAHb+E0uULm0LmEjAfg9CakyxHH4isbkc
gjPf2qWK5aLhSdpHFTyhc02OcfPx60LycHiq9vMJol3spkxyoqwByAM+h55pWAmMhx7+tcf
4htIYrhbiPIMgO9exrqW+8BgZHauf8AEBB8s9wOo7VUFZiT1OXddsJA79PahdwOM/U+tSyg
cc5XofemAhVOBxn8q2uakO0hSR0zwB2qMMxmHyrnH0zT3cBSD36n1qEMN/JIAHAoKQlw+9j
12DgVueE0C6qHcAsVOPaue3BmJBBYd66Lw4SL+MYIGD1NLdClojui6BcYz707II9+wqDBx/
tUA4yQSB61zpGJNHtdSQh99wrA8RIPtKZwCB3NbUDtjk5yTxWJrzAzK2P4e/JBqoL3iUc3J
EWl3tjdjGcdKidV4UnIxyP71W3whDFcM361XfCnpn3/ALtbG6IigGOqjHCgdKjFrJNgxQPI
T6JkGr1rZzX84hj4HVmPQD1Nbcc620hkicR2tvGUjLHHPd65MTiI0I3kXCLm+WI/SrR7fST
HeSm2DNu8sOFfjt7VmakDK2YS8CKDkmQtvHrzWNf+K5UuX+z2/wAgGBI6ZL++auWd3Fc6Sl
7qNwiIxO3n7p+lfLYrF1aj5rWR6VHD01e7uyc3++G1gkARogQGHG4V0NtKTbCXgkLg+1cQ9
2Dchn2hRwjA5/Gtqw1e2gxDclo1fpJ/D+Irz8XTlUgqm5UHGEnBbGT4hmDxEEnaM4JrD0Rz
9rC4GF5xWpr8q4kZGVlP3WXkEVi6U4ScHoMjBPrmt6KSpkyZtai5E8pUDqMk1s+HnAu0OMn
P3fWsS9y4d+pL8YFbOgE/aVA4XI5HX8K5qzvA0hozQtx/xNL1GJH7wnPp3ra3b7ezJyPmPH
rWTagtrV/jlvM6Dvx1rVVStvaK2c7iM+lebU3RutjcX5omXqcce1Q6W2HdMYPcetSx5wF4H
HT1qCwAF24B59fSuRlR2NSM7QfXP5UpJDlex5phyGPPH86bPnKNnk8fSoM7anL6tdSWviZH
jJ2yx7WA9Kr3Fxpel6fNfQmSa4dGjQOPuse/4Ua+CdWtW9cg+9ZeuoF0SRCOUlyuOwNerhE
pVKal5FVVaLscY3JLOcs2eppiDLjOMZ5zTdwfcpP6ZqSFF3j1B47/AJ19/GKex4tzsPDK7V
mGeOK6UcZI+h9q5nw0UHnrz2NdGMdO3aulo55PUU9uB9fWl3DB9P5UzCntn+lNkdUiaTGQo
3Y9RQkIqWl1HLqV7EOdrDp3q6W+Yc//AFq43QrsN4kkJc4myM+hrsCCDgjn0pxd0ElZ2Hhl
B+7QXVmLZ570wE9Owo4AOMAdhVWJAuOoHX7o9KRWz1OR60g3dh8vfmkBOfbtxTsK5IWBGCM
Ej8qaWyAMDH86buwDjp1FRPMo4XB9x2pWBMlyOMHH8qZ5h9Kh3cgNnOfypvmN6j86fKK7IJ
ctIGjwcKBk9+KicHYyqBsPX1q5ewqqptOAcfL+FRzQfu9wfLAY5HavhG7Huoz2BABB+UdD/
jXY6I4XToiGJyCCD/Cc1ycu37IFVSDnnHNdVohK6fFyGGdoGK83F/CdlA0WUOAwBDZyD61X
1V1FkqnOc9PStAxcOevr7VnarHusgwPzBqrKGvrcE+4sY/3TOfOSOO/VqZ9OR6U8rkkHr0x
6VG2d2Rx7+tfpyPmmKODz0HenAKQB78g9TTTknBGAe1KPQE5HRqYiZSATuPpijABJBwT97F
Rofy9D3p2eQOmOh/xoAeOn3u/GaccnOTk9/SmYOCO3c+tGcIOeBQFxYG2ovOB2x1rXs5nkH
z4JHP1FYkLkwq2Pm71ZilaI5XI9PWk1cnU3CMgjoO5PWuc8RYxH1zj860EvnCnfhiKytbmS
dE2glV6+o+lKKsC3MF1PoSM9fSoWHJJGT6etW5FIZcD6DNQEcn+dWbIrMh7DOfXtVORcNkk
4wetaDgjgAYPTtmqFySvT8vSm9jRFRFHXHU9M9K6zw6S+rxKOuDk/hXLLwi8ZPr6103hpwd
XiIXsfw4qUtBT2O7AAGT930o2dCcZ7807PXnn3qKWRIIHkc/KozzWByoZFgrJ14cisXXgTc
RDAyF4NM0nVjJqssMz/ACy8qfSn66f9IUENtK9utaR3Ks07GFICRyxKnuR/KoFUY7g/wjH3
qnckSBMjcPug80sKF50TIIY/MT2rQ26G9ptqYbB3dRDald88jDk4/hHtXLatqBvL9BF5k0J
fLDBKgD+EetdXq921zCNEsQGMqBAy9vU1z3ii6utPWLTVs2+xRoqAD5AzY65r5rGSU25bnR
h/iV9LmFO891Ijz27qFOVULgL6VHc6e0aB3wVPIOOCfat3w/qMRSY3ALJHyA/O72rQF7Z6j
dtbKYGI6RshUj6Gvn515qb02PYjQjbRnKpCbRFV4wQxGVJ6f5OaL/IiKgr93jnqKb4hU2eo
oyklXAIDeo7Vo21pFqcMUTrmR+hB5U13YaE6rXL1OOslT0fQ5VZG8mSFmyhGcZ6GpbLIkXI
6kD60moWEun3ckLk8MRu9aSAEugLfLu6Y71ctLiTTV0dDLg2LEk4z+PWtXRRiZSCCxP4VlS
cWAPBY9TWlo/3lY/dzyPWvKqfAzoitTatiI9buwMgeYD+OBW7OFIgBwTvziudLFfEVzgjPy
kZ+lbzMGW3LfdL4PHtXnVd0awWhfjYbsE8Z5NMtyV1RkxgHn60x28tFbIJHSlhdTfBx0I6+
lcz7lxRpuw8w/wA/SklYLHz+A7mmufnBx6cetMuCojJHrnJ9azJtqjldecC8tXB4B6+lZ/i
YFdMn25XeFb6+9XtfPELjBAfp603XkE/h9WwOYvvZ6Yr08M+WcH5jqaxaPMGlfdzgn+VOju
5RxxjuPWpDZXLjPlHHp61E9pcK6p5bZb7ue1fc2qJ3SPEbRtaVrcllcjeilG6jpiu8guIrm
3E0DB0bkkV5gtld9DDx7nk1raTcX2nXXyEEHkqTwfwrupub+JGM4p6o73q3J/wrM1y+jtrG
SMv88g28dR70DWrMIC5dCeoxnmsjW2sbxFki/wBd+IyK3cXYzS1MCxmFpfQ3G8kq2ceor0K
C5iuYVmiYMjdGH8q8/W2hZiCpwcZye9dnp0cMFhHHGgT5ckD19aUIOKHU7mlkk9MCk3fwnv
696rtM3K/kfWogxLZP/wCqtLGJbLqD9/2GKjaZcHHPNQA8cjn0/rRkkkDB9feiwDixY8t7G
m9Tzwf6UoGMAd6XCnJGcdKbAQDByOc9M96MewoXgAn160YPv+dICW7RVTzBwQAcj6VSE8jx
7dm0emf1pl7rdiF2CUksoyoU8cdaoQ6zYkFTKcY+9tr8/wCVn0KZqP5KWe5h+86CumsIRaW
cZGSkuHzmuGfVbVwsaBnzxjbiu0XV7OPToIAHllUfKQvy1w4qLa0Omkbu7coxyP51S1JR9i
bAPUE+1Q2uotcMRDbNE/VxIQBj1FN1SWR1QlSq5+UZ61rlNJyxUPUyxkrU3YxXU5yen86Yw
HTAz0x6VM3LnHP9PpTGB4JGR/Ov0pHztyIjjGSB2P8ASmruzwCfUevvUhB3c/l6UBCvHb+9
TC40Oc9eR/Fjp7UpIBHHfp60pALdOcdPWkC89cj19KBXAN75OeP9mkeXyYWmIB2qTn1NIFJ
zgnn/AMerO1WbZAIgc55PtQh2ux+lXhnR45CSQcr61o723Ejr9K5KyujbXSSEY5wxPcV1Ds
ix+YBlSMimVJWYqyKWkG7gH9aq3hYgc8nvVC0uz/aEiMcmU9fSrV1nysDO0+/NAmrMqvt25
JwCcZ96gcvuweT2wOtJck+WhBwwcYGae2MsDyO/PNMsruCwYjpjr/dqnKGbJPTtx1q4+dwA
GT2weCKrSnIPbB59qZRDgA5wM+npXQeHGI1WIeoPPrWDkYXnPofWtzw+carDyOecE9KT2FL
Y73K96w9fu9sK26MASMsa1HljRGcsNo5PvXG6lcG4laQj7x4HoKxitTGCuzMaVo5FkQkEHo
OtdBc3o1CKCfgPsAY9siufSGW4k8uFGlY+gJras9PvoLTbJayDBPykc1o9Dadiu5wp3DA9u
9Fmo+2RLIVXLD8qsm1uXlCJA5cjj5a0bLRJ7aWK4vQEi3fcyCSaiUklqF9C5pllJF4ge5aJ
Et+dnPLHucdqzNdubm51iNLiEyQK2FjQffHerdlqUlx4wuIzua3EW2MdlqPXbi5hu1jtJPs
7BT8+Mk5r5qvNcjaelzpopuol5FBIrW4ldkg+yZYRrHtwMDufepotFaGd22feIYNnrimafF
dr5TGL7Smf3h3c59a6lyi2jZ/hGee1fJ1qsufTqfTRjFRSseVeKllm1SOJY90gGcDtWn4WX
/S4EOcKep7n1qTULrTiRKLtPPLkBVGWJ9z6Va8OxbNTTPVQx9ea+myqMmr20SPFx9kt9WZH
jGHF4zbQDnPFczEcTRjA4PLdq6zxkQZx7kc+tclER9pj9M9KVZe8zGi/cOiuSBpoHUccDtW
npMjZjx1yMms64cGw9PfHWrmlOgnhjAxz09K8ef8ADZ2rc1XkVvEdwe2xOPwropQfs9s/Uh
8DH0rlWk/4qq9XOdoUdPpXUyPGbGIAELvHB7V51Var0NY+RNPkW5yOP5GpIM7om/ixiopmJ
hHQnt3xSWjB4tinJU5965nsao1nODn9feiRd0HTn2pHLbR13Y9Ka25oWIzjHNZE2OW1zP2c
Op+6/X0pbtftHhk8EHYflFO1oZsJWHUcgCn2J8zRMdipyce1d1N2UZdmKS0PPftiINpmzjj
I7VBLcQyFD5mNpzjHWku0URzjZ8wY8Ee9QuqqFwApx1xX6VCU5WPCaLgvIhgl8e+OlMNzAJ
PMDHpgrjrVaXAnhAUcH7vrVjco3sFwQvU9K2i5O/kJpEjXkTxjG/JHBAoa8Qrt8uQ4PoM5q
GNR5EYI4xyD3qMh/Nf3PGO1aapJsVkXYZPMlJA57A+ldhakC0j4+X39a4yy+6o2nBORnrmu
xtcfZ0zydv4VotjCoTZLEhhg+9B+YnA7ce9IWGBjGBwKduUkY/GmZDcHIOOOuaAPn4wf6Uv
I6Z+lKMYB6j69aQC4Pfr3waQnhsfQ0DqRn8aaQ2wj8vakA5CMjHBJ6Um4elGQOevNLg+gpC
OUurcM6hc4Kjkd+KI7cKPkQFx1+lX5dyoCDnjpUTPsQy7TtB5NfBts+gSQ2KP7sa/ezy1d7
pFuVniEqYWOPAXHUZ4NefCV1lWTqT0UGvTtPzm1ZXz5kY+b2rzsU2jtpJWNV4UT5ioBxge1
Z2pqDZBgO4q7eSMrCILuMnGB/Oqer4EMQVQSOlVlKbxMG+5hjLKmzDyNpG0j096aR8xIx0+
bPanHJ4/MCk7crx7V+mI+aIWC9+V7E9TQQfvZ/CnnIGABnqfSgrkdjnv70wGjBPzHg98d6C
u37o5PbsaeRnqBu7DPBFB2lTz+PcUARsQAWyBxyT/DXMahI8jkgdT271tX8zRxsuOGxgetc
7LIWdlBzjjP92qRrCJWJxgHn2Pat21uXl0uSIEGSIYz6rWJKvzcNg4/OpYJ3hkzuODwRjp9
aLGjVxkAkOoRkZHzdMdK37vHlj+93NY24LIJEbDDndnrWlK++0idh97k56igiWrKzEMMkAK
D0prcnJ4J4FDElscZ6ZHSkOMcL8v60xkTjCkAADue9V35X1J6VZY8ndgY6YP86rOM/TvQUi
IEBueT3z2rT0o7b+Mjjnr/AHqz1UABePar1m/lTh+u39PpQD2N2+uXS3xtba33sc7ayoIH1
C7S2hwzMcbqtm7MwaLaQHGAR3q3Gj6FphkYbbu5G0DH+rXrXNWqxpQc5ExVtFubFuLDQdMk
liUNKPlLDqx9BUA8TotrDMwDNvw4HpWFcahusbSKR84VpGPqTWLZzrLHOc5AB+X0r5mvj5u
Tceh1U8NFpOW53EXiOP7VapE25ZpG3Fuqr2qt/azX2sCNQJIV37ckgY9a4yO6EFzA5PO0kN
+Fa4mXR/D8t9ccTSriNO+Pb8aj61OUbyG6Ki7I3dKu7aWbUpo4ypXZGcjr7j0FN1eQ/are1
uthDDerjqR6VxOiahd3O6OCQJIFZnJPBGc1vi8XV9Utyp+WJAGHfPesK9a9KSe5vh6f71M3
7ZbS1jDwl2J+9xWb4l1aW00xsDYX4Td/M1ri42IoOPlHy15t4s1Bru+MCPlVI3YPf0FeFh6
ftKqPerPkptsoaS8baoHuMHdkbj6+td3pDgXjFQOEOD61gppD/wBlxMy4mVF6dz2rV0qQDz
GyAyo2R/dPevs8vxEJ0501uj5vEwkrSMnxXL5vksuDkcjrtrl7cZvEGT14PXNbevEvBBJ1B
GM9M1j2IJulP+RXDWerLoq0DoLlwLLGCSOwq5o5zJG47EfNjOfaszUGK2nynBJH41qaMdpV
c98bfSvGn/Dudq+Il84nxdqGQf4flrrSQdOXn5gQc9q4x/k8X3hDdVXmupWUNZFRkAMPlri
r/ZfkbQW5psf9E3AEKRnFVbOYrMATz6jpUyOTBhmwMfhis0HZcd8A5wOtciV0bpHUiQPHkc
qOpoBOzGefTtVeCXMWQVJxmpVZSDtJ/HrXOJmFqoUwTRjkYOT3qPRCW00KTk+nUGpb4/6zO
C2OnUVm+H76ARvayHY6scE/xc9q64Rbp6BJHI6oiw3lzG443nrVCRlIBAGf7tbnia2xqkpG
F3fMBjrWIbfgN5mPfFfpWCk54eEl2PCqLlk0RM+WGcA/3sdKRXI3Hgg8bSc1N9nG8B27cqK
k+zKFLB8L612csmZtoriT5c/kfSkZ5Ooyat/Z1VO4Hpn9aV4VWIBSScDnNackurIchbUbVC
gnd6119rg20Oeg6VykA52gcZ7CustQBbIDz8vWtOhhU3JcqRgcY65owGbPft9Kdjkc89uKU
KCuB0/WkZDfw6UAn7p6ep7UYO7nqOp9KRwDE3J6ccUCI5bjDbQmD9adFMsi8nB7j1rMdxn1
z+tKrshyDz0z/SixVjTSRWk2huR1pd59P0qnHKolXAzg9DVr7UP7oqWgsZ1xt2KCpBwMHPX
61Smbc21D8p+8o9at3burh8AEgEr7YrJeVMgsGUHP3a+CSue/sNEnl8noDncevWvSPDlxLc
xpcsn7tRsVR9OteZeaCrZILZ/SvRfDE4Xw+NrEAYOe4rixi9y52UNXY6CA+dfys0pwrYHtx
0o1Vc264HOeap6Yf9IufM5zJwD3q5qrgRc8YIGT2p5YrYqHqY4xWgzDIC8YGcce1MYjpkZx
z/8AWqTAO7LcD260pX5eO3QelfpKPmWV+AuW6duKUfePI3d8U8gc55Pc0bSMdNvYdxTAiIA
BJ4WmkYORwf0qbHz8HnpTGXJIAwKBnPalNic7kfaOMjtWU0sTdRz2461ra0jxyxlHwW4wOl
ZbiYKxMo6ckr0qlsbx2KzSwk8Nz646U0zRj5fmOBjIHWpNkzxggr8wzwvWq5VxKUZiRnBA4
xQXct21sJJ43duGYDb3AzW9qESRoqKcKOBWLD+7mEwJAXB+tak90Lu2EgTbg4x6e9BEtWVe
oHHHpUbHkH+L17U7H90kn1phYFeR/wABFAyJ3RpTETzjkY61G4A7DPbmmMrf2gWGT8v3u1P
kU+WeOCeQKChuOp6+pH9KsRDJXjnt71BGkrOqou5+gHWuk0zSltU+26qDGoPyxnqx/wAKmc
lFXYm7GnYabHp1mNRvCC5G5EPQe9c34u1NX1EIWwqgLx3z1rd8U6gILK3ROC2GC1yOoaWbu
/Fxc3GBJhvJAycdxXzuOrqa5W9DTDxbfMym+ofaBII+oAVV9KgsHkhilE+9d2SCRya7jS7C
CC0MzWaQKBhcLz+NXILe0aHEyh2PJBxkCvmauKim4xV0evCjJpNnmTXinVYScFUwMHoP8mt
DxNePPbWKM4OWJOPQYAFdNqXhuzLmd7USROMJIvykH3/lWD4h8NPDaxXVl5jxoMtCxyUH+f
0rSGJpzlHoEqUldmNp8xS8k8ohRjG3+8K6DT2S3b7S8rRtjG4rx+VcpZ3Hlz5JAHdq6rStG
1PxBGhGbSwU8yN1b6DvWldJL3noYwvGV0SHXZ724Flp0Mt3KxxtVdoz61sWng+dp473W2hj
SI71gi659z3Nb9nb6b4etha6fCDcMMF8ZJ+ppNQlm+zxwk4muDwo7D1rx5V9eWkrI7kpSV5
srLJD9nnlcA5bLeg7AfWuc8rZcyMJGS5lG7y8fKfY1YvtQeC6i0vTYxK8ZxnGRu9TVpNPex
snuJ3MtxLy7dfwFaUqkqL5k7Nkzip+6cXqzP8A2bGDwykhuOnNZenFvODH/wDXWrr0gEABA
G5twHrWdpvzSAqB059vpXuynzQ5vI4Ix5bo0tUP+jKe+78qvaLIWmjyeBzknrWfqfFooxz2
xV3RDsKnbnOK4Zr90dMPiJ5n/wCKwnwv8IyK6iJc20h3ZIGc+tclIxTxfOCQfkGCeprrYyf
sLHP8IGPSuKvtH0Nqe7NC3ZRbqOceg7VUulKSBw3Pqe9T2z5gHP40lwuYwduQO3p71wp2Z0
Iu2My+SFP5VcSUFiOrdj2rCtZmSXaXwSfvf0rTVuWwePTvWTWpVjPvWT5snC8nkc//AKq5K
GBpPOlj4ljcsvpxXTag5Xdg4OOvtWFohD3E6EEjf92u6jdQbREldpEOtzrexQXagqCCjA9m
HWsYF87QOf0rV1WE2yXPcK6sAO2c1gm5QAeh9K+8ymovqyV9jxMQnzsnON6gE4HU1Ifu8DP
bbmqhuULrwc9OBxTlut2MKSB0xXtKcejOVouggxYA/Go5doCjHPoO1Ri5kKHEGD3FR+a7EK
VCn+93NXdEWZehCgZyc9M+tdRaYNpHz2GPauUj5xleP5V1toALaPGPujPvQzGoTEgHr1PNH
zDJPJA/Sn46AHJHQ+lN7A44P86RiGBnqfYVBd/LAcfL71YPcFeO5qjduQjKfTn2oGtyhkhC
Tyegz2NG7CjdnJ5x6U05G08n2owSxzg8/nQbIUMSRz0PNP3e6/nSKDuAB79u1P2r/dNIW5H
qTLvXBHCDB/CscbsbRyep9hUF3dyO4CkbWUAtnp60gmeIgFwcjAx6V8KoWPackx2P3bALuB
r0Hwrk+HmVAN4bB+tefLKnl/MwD56eg9a7vwtL/oEsKckkHcPoK4sYv3Z14d+8dPaReXLnc
euc03Wm3WDsQAARx61ZWQR26u+OuKo6wVOnuQQSehzxWGXaYmD8x4p3gzNhmDwr83z+voas
AbvlAyO+O9YccpU7hwoPPvWrBP8Aut5YHJ4Oelfpx8vJExB7Hp0HpTTksRn6mpPvA4OM9fe
mnHAGeOlBA3jGBTH4JJ+/ins21N3JPSo3AOBg7SaAMDVZIpWXaysg6knnNZTMqHsT0AznIr
U1e0a3JuI1BQ8FRzWA83uB746VS2OmOq0Jt21eM+n0qu4w2fxHqahac9sDPb1po3yvtUFm6
8D7tDdi+XuaUDrNIiFScsAR6Vv6nCsEUSxoEXsB/FWJZxCOeIYOQwz/ALVdL4gcmC3ZlKkZ
ApXMpP3kc9nnJHB7elNO7eeMf7VObJbPcdc96YwVicDg9B70yyPHX5vlPpWzY6I3lJdXjbY
ycqo6sP6Vf0fQ5Fdb29UBcZWMjOfc1c1C6s1BR3DDGNq8kVz1avKtNyOa7siBLq206VPKW1
ETEA4X51H9ayta1BhBIFbJikDgE5xn39KzNSmiLuFTyTjjB6VzV7qEsxBc7WUbWwfve9eLV
xEndM6YUk9Ueh+VHd28epXsok3KTFH1wcdT/hXOalPPaanLKIi5ijVgq9SCM5P51Rs9ZebT
ILZW/ewNgD+8Cauahd+VqbmB8TLGr49OMV4WJm5ztY7aFPlTuyxo2vT3VlKZuNzYPOcfSqe
uXGpW+qxGIukTr8rqMlvQVF9qEM9sjRGONyGMi9GJrpJHtp4o1nTJT06iuCVqU+bl0Z3xTn
G1zQ0ae8uNFeO8jGNmT32mliuUm0aFyQ+GMbEnqPSpGvEt9IMVt34DHuMVyNhrITTpE7rKQ
F9K44wdS8orqdDtHRmlofhrSJ/EF01yhdEw6xk4A5rqrq+jhjMNqiqiDC7eAPYVzekRzh3k
JxPKMcdFHvVqa6s4rlYZbhVROZCT1P8AWlVcqkrN3sZRgk7o1LCAFGu7pvlX5mJrHu9Se6u
5ZbfDTN8kR7IvTJqhrniF7tVsdMUi3B5c8bv8aq2tjem3EklyIIj1wuOaunRsueYnK+htWE
FvYI7BlknbJkdj09TVe/1QTR/ZYX86d+rj7qrmsG5+wwvsN28pHq/BrPbUooIWhtG3NIfmY
dvxraOHcnzbilLlQzxIzExyg4jPyg+4qnprDzMdTjgHvUWr3XneVDEfkiHXPU/jTNPYCUAN
nP6V6sItU7M4pbmrqYLWwbPy9/ar+iuxSP1GDx3qpeIDp7cjIHBI+9VvQf8AVpkdx0/hrmn
/AAjePxDL9ivi9jnJCA49K6xZcaW2Oy8k9643UiF8XPyfmUDPrXTwS79JlTjIXn2rmrxvGP
oa092athJugBwMenpVljlThvqfWsvTXBt/vAH1z1q9uB4zx0x3rzpxtI6Y6lUNslwQQoPAr
YhcugwcsRyfWsa4BWRW3ZPfNaFvMpAGQFwMAetTNXRRn6n91sfdPQVi6O//ABMpVU4ZSSa6
K/G5DtyT3+lcvpny6pMvO3dxj/P+e9dNLWm0Q/iRY8TsUQ7QWR3GR3PFcnvYsCIfwxXQ6/c
/aLowrJnywBx0zWD5b8EXCqvrX2mUp/VkkePiv4jH7mIwIto9elPRps5CLkdjTApyN1wM9M
DtT8R4w8xK56jvXvxv1OJikzbOXUD1AxmqhmkSc4+YjnntVspG77Y1dnbgL6Vu6d4UynnXr
kE9FHWlNSdrEOaW5kaXDc314sC4UH7zHmu+t7NbeNYQ+/aOGNZWgad9jaeRxht2xfYVulwo
OflA6mrV0tzkqz5nYQRLzxge5oMSZycdMGoVu0ecRLyfUcUs06xLnqf4c09TOwk/lxxZ4yB
kA96xJ5TIWJ71ZvJxNtAGMDBAqicnPGD7HpVotIQrwM/mKAoU5U4/pTgOTn6Yp+MqSaRqmM
V8twOtS4b2qMKSRyN38qfge/50guc/5IuGcn5WGMEDjt1qs9uQdmCzZ5P0rV2jZtXOD8xHr
QYRsDsc8cV8K5u57SiYLIFcEKVVTyBXb+HbqG1liYA/OSGUjgjpXMSxq7kAgnr0610NhAkl
jGmdojj3E9OQTWGIknDU6KEfeO9uCJLTCOFB6EVT1ZfL0zZtGNwA/wAaiS4b+zozjc7449K
l1dWOnRtu4A5PrXNli/2mF+5eL0p2Obww75569hVm0n2PtOdhIyO5+lVu/wB0f7tKWKtx+B
9K/SlsfNNHU+ZEpPyAgDPUUvmweV5oQMD6VzCytuPXk8jPWpFmePnkjt7UWI5TdnuYVOwxb
R2yORVkxoQCFGT1yKwxfMy7mALA8n1FbEN0k0uxQQOoNJkSTRBqMMLabOGjAG09q8/e3Qt9
zk8gA8H3r0PUQTp8wB+baeMV5+cgcHA9RVRNaWxQaOM/c5Xpk9RV7TEQpdnaMiLj35FUtrI
gDAh8k4z15q9po/d3nOB5fJ9OaZtK9h1qdt7GDj7w5/u811Xird9ntcHHzfnXHhysqsv3gc
jjrW5btf6zMkcjmVR1z0QUn3IktUynBZ3F5JsgiZ/w6fjW9ZaQliPOlj86f6fKtS6pPLp9g
qW85twBtVVAy5/KuW1DXtZ0yNHu7iKQtz5LDkD146V5mIx0acuTqawpTqLmWxu6prMsaEMN
wBwVDY/lXNSa2JHEUMBLucLgZz7c1m6hr1lewq7W7CXHKbvlNW9H1TTILdZpSPt7nau4fLE
PUeledUr3e5rCk0rWNGTQ1khEt9cy7mHKRgcH0yaYmiaDDbsZkM8pHG5iSP8Avnim3Oo2UM
nzO15Kf4kX5QP5VWbxHZbTCYJ1i7hVUZPvj+VcMsQruyOuOHdldlaXTtIDh7aG6iznowb+d
Y+oF31COXzW6bDlccVsya3puAGjmBA4BFUpL7Tb+Mwqgg54dh0rl9pOTvKJ0+yjFWTMWVpr
W/ktnmbyWOcKxGRniu/S5spdJjaFwrKOc8k1x9pDHHqcsV8Y2VlwpYdfSppbDzpobXTp2y2
fOxkKg9zWNeMZtJu1jopJwhzm5puoK01yWuXkgTCxxE8Fvaql59l05YZTGDKxYkjuagvLeW
3igtrB18qBPmcDO8nqfpUM2manqCiVnWUKOi9V/CsowjzXvoJydrNaj28VzwwsluvJGAe9V
LK7S7uHuNRmO0DIUfxn0qKHR3llKMdrDs3etm306C0UC4sSWHTnpWsvZQVorUyXPJ6mppdx
pqI13fSIoH+riUZxn/PWm6neT30AMf8Ao1uowi93H9KuWcdkYR5NuM5+bI6U86esTvPGC8G
MhD2Nee5xUrm/LocNeiONQscTZb7zvWdAQZgWG4Z4zWrrtyrS9OS2AB6CsqB1dwSQBn0zXs
UruF2cU/isjpLS3tZVAkiVwTzxSy6FGkoltvlP9w8g1Z0tDtUkYatK6KRISuf9o5/lXnyqS
UrJmiimjDuMiwk44xzntip9D4iVjkZP/fVVWmEltNgnnO2naK7C1UFv4uT6VpJfu2XC3MiL
VX/4qxMtxjGPSuitz/oky7sArnP94Vy2tts8TQFcAYX8a6W3X9xnOcj/AL5qKq9yL8jSnu0
WtMkxER1X09K1N5DkA4Pr61j6flcjOBn860S4zgr+H92uCqveOpD7rDW+QTxyB6UlvP8AJu
z9T6ih/njJHU9/WqEEmWKZ7njrg1KjdB1NeaRJIOc47f8A165gP5Op3CAfNKnUdq1knJDoW
5HX6VmZU6vHx94YFaUo2ujObtYoX0IRggBwQSM9T9ayjIocgwjPf2rq9XSNLhH4xu2t+Irm
rqLy5igGFzxX1eUVXyW76nl4le8MVyeEjGPU96lV5DgBF3dcdcUxVDMecdsAdKsRY3YTOPU
jrX0sdThkb3hrTWuLh7ybBWPhM9zXXGIg5/DHYVn6DGI9GTC8kliPStRiSSNyjvTb1PPm7y
KHkLaF2MhbzGzjrzVa8lwodJcjPTNOupSrEnlh0x0FZzFnyffpitUu4JD7ZwLlTyoBzim3N
w0sh3dBnIqIJIMgnHqc9aXCqem4449qoqw1QT7Yo2Y7Zz+tALg5Bxzx7048gAnr6UhjfLH3
jzjn60bgXCg4Hr2pdoxk8fTnFBCqobBwO2KQ0hyxHcuT9Km+yy+n6j/GiFg0gKEkrznFSeS
P7rflUNhY5xzKr7sdQBk9OlIpd1baDx1p8yOGBKEg4IUd+KjSULnyGwT1PQrXwl9T3kIuRt
VoxgH+HqPrW7o+JZ4yVwWBQ57jNYDqWYp0J7nuK6bSUYXUEfIwN4BOe1YV/gOmjfmNuKPYE
t92FQ/KT9elW9Sy1gAPlGRxVYEreuowcqD16fSrc6mSBEzkHv3rny9/7RC/crGK1Js58rkc
duhHeoypzwBz/D61tCwB5JHqR2qZLOHaMjdn+LFfpSkj5ZyRhBOOTn3HamiRTKYR6D/gVb7
wW8UbER8gE7fWuZRZkuxcNGAu7PzEDA9KpME7kszGNC2cAY/CtS0umRjIF6jLHHWqOt3th/
ZEohZPNfAwBz2zUttrunJpcTS5LhBlQvek3rYLNo1buQSabI/qp4FcK+7f6H9K1X8Txy28k
P2faWGNyntUVvYwtAbu+m8i1HIz95vwp8yirsqMXDRmM6MSMZIz0PWtPTrWfyrkNCwZkwox
weain8S6bZkx2NmrlejsMk1Rn8cXJAWGIL61xzxtOJuqc5LRGzbaJcz3AV1CJ1YnqtdYott
OtktrePG7839TWPZ6ksemrKMEyKvU8szf0Aqgbp5tWuPJkZAoCpz936fhmuSvjlGNwhRlN2
YzUb2W5vJHVNyQZKgnuK4XyLnU76WScksTkknJPtXVWWqLd65cW0UeYYgQMD72B3qja2sgk
afKhWO4oOCCfT1r5iWIk5ylLc9xUVGEYxIItDjBTI3kj7uM4q1cabDEBsCgj25z6VoRO8Df
OB5h+7zyaqSPJNc7ZDg5yR6GuT2tST1Zt7KKKiquVVQIgTyOprRgs4lkTKISeSx7iiW13fO
JAxJwMdalgj4EbgyBTwFbgVnKbexapoq3+jQXKB0iwSTnHX8q5u/0Ke1QspDewzkV38jybN
ynO1ep9KrlUuuAC57g9T9KdLFThvsTKgpM5jTbLdpiXaQSpJGcGT7276VchacygPcNJCc4R
uBn3q9d6XMkDCzuJEI+YLG2APrWXBeoENvqDZPRpR94H2rXn9pdoz5FDRmlpyxkTNuBl6DP
atG2iXzBwYn7ED73tXPxAeeJbW5Sb0GcH8RWtHqLqQuzLDjJPH4VzVIPodELFq405JpfmUe
cOcgU2ANC3k3PQdGNW4tQil2rcoUY/df1q44imiy+1yvI9q5edrSRfItyL+zwkiy252E/wY
4qrrWox6dpsjD5Jj3x/KnTatZ6bF+9uVUds9TXnfiHW31a4wjHylPC56+9b4ehOrP3tjKpO
MImTd3ZupQX+4OAKdauDIhzyO5quFGCx/OrFpHucLjA9K+gskrI8y7budTZz4QFc4IzTtTv
fKsWOT5jDAPaobfIAAYDHQ9RiszV59zLEM4XJYk9686NPmqGqdkOs3DWEi5yCOT3P0q/pJP
kR4Izu4HrWXYMPLZeOmPpV3TXUREDOFfP1raqtGOD1TE8TLt1uBxgZAJ9ua6eyy1lkdun+1
XMeKJN15avxjYMH8e9dDo0qmxUnBG3muer/BiawfvsnsyQpPf09PpVtpMk7cDgZP8AerNtJ
GMjqTnB4GatytjGR1HJ9K45R1OlMuoR5RJGPQdhWahZLognqevrVmOXERJPHv3HvVTlrjjp
nkf3amKsymSyvsnU9n4B6YrHvpHi1K2mR8YlwfcVp3iloNwyHXPP96ub1K53KoPDIc89q6a
EeZmNR2R02rDzLRpBk4AKj0INYl/zMrkZ3qMsP1rWaQTaajbjgqc/7WRWSF82xQFipT5fpX
s5XeLS7O33nBiNXfyI1RyV2odvXJ7D3qRM+Y3y9+RRGrBhlpDnqc8EVI8JjfL5bngjoRX2E
Ys85naabeLFptusZDjbz65z0omvCzNtX5j+lZunDOnR8ZHfFWxGSucZ9KqyONqzIHZ2Y8/h
61GRJ/CSR/eqzsGME8dD60gkjy3IJHOKoREEZgN34e1ITHG23qaJZwSCnIH61AztIR8wyO/
9KB2HMUMvLcHg+1K3yAY4AH4VCjRl8dSD+FSALIQcFQe1ItKw9ZUyFHIxkk9/enuxKBoyGH
r61Udo1zhiR2AH+eKaZWBBXqOoHakOxrwYSMELjHPPTNM8/wD6eH/OoGlYDynILZzx0A9Pr
UG4f3RUiszOuJS5WPoBjkfSq0kDOCwYrjGDWkVMMu4nduxzjiiRI1t5CDw56EfWvgeazPeR
irJOkm13BPPzZrsLSQILNowSAu1j/ezXL7ESXlOAe3SunsX82dAFwud2cYwAOorKvrG500N
zVtwZbuZgQSDgD0+tXb+4a20szpguuCfTrWXpR2XtyvYucE/xc9Kv60pk0NkVfm3Dj05Fc2
EVsTD1RridaTuB1SCWxMsMqLIy8K3UH0Ncs+saiMqZWBHHHSrEGnXIXLKEzzzVO6spYnZnj
2g84Br9MikfKJJaEDXk8v3riQrnkknNRb95w0mT2BPWg5HIbn9KjZW64BB4xVpFkV6xFocd
SeSO1V4hPJAoGdoHGD1qS/bbEi4H4dKuaEgl8x3IEcQ3MM9fYVlJpS1ZV7K5oWGnwadGLzU
sGTGUg9Pc1Vu7mbWZ2UnZEBhPf2FZl/fy3N228FgTgKOtWbe5ER24LZ5z/wDXr5rG42cvdg
9Drw9BN80jNutOa3lIni2g9Fz+tZ7WYflCA3twK7Cd1niw6MRjr3zXN30EiSAoHcZ5AHavK
p1nJ2Z3yppFmzurhtNPUG3dR+Fa6Syf8JMxPAe3BUDp071j2s8QtpIeQJMF8+3atHzHkvI7
ncA+zYFHp71lVk29ToppIp6HHLa6jNKo3pIGVgOD9RW5DbFIV3j39z7GqdsyRTM4PQ4znpV
37QxjIH3iMkGuSrKUmbQSSsVr7MUwnBwf4iO1RK0MsTSoTu657mrd0FltuUJ4znPI+tYFtP
JHOYlYnJ596umuaGm4S0Zo2c0nnvHISjDqh9K1xHGRvj+VQcZ9aw+GufNyflPX1/z+Vb1md
4ycDAzyOKxq90XFaal1Y90O0oSfQnp71nyoba7DKehwPSte3LBSZB8h+YetYl5Or3uBgbM8
dsVywbbaNErlqTKIZBcBuMkY5IrJK26yeaAueuSOF+tX3uYV+U5Y4HJ61k3twttG8rLgDJ2
Z+9XRTTvYznZK5z14YH1GRrP5ATk46ZqtJfXUUmTc5b0zwKqT3LSyOY4/KDHP0qqyEsAXJJ
65r24QVrM8uUtdDo7LxZNBmO5jWaI8eh/CmX3iW6nYpZ7reH1J+Y/WsNVWNTnrT5kCR8kD+
tJUKfNdIr2s7WuRyTyzOWkcsepJOaiVizAk/jTpCoQbe9MiJwWyfT610JGDJiTnJz9BWjYR
qxG5PoazYjuIUkkdMYroLJQig45wOnesqkrIaNBgkEG4qBtGcf1rmbnLqJCcljkn+laOp3g
8v7OGPJ5IFZ9wMWy4I57DpWdKLSuy2+hY05TsIAJ56DvV2wGGkQ4Bz1qnppzGSGPX86uwgr
PKM5IOQB/Opm73RUFsN8RIB5D+iYPHWtXQpj9niUEDjA/+vWbr2WtY23E4XBP9KfoMpWJFB
79Kxkr0UWnaZrwSbLuSMnHzH/Iq5Mx+QjpnOf8AGsq5cR3hfJBzn/drRcrNa/KRnH51zSWz
N4skSYuvGff2+lLFgOBjntiq1qcxnOeCR9KuRYKk9F/X8KykrGqdxZHXkAD3Hp9K43VImEr
cEDd0HeuqlcYPQ46EdvrXL6hl97MclePr9K6cKrSMaz0NfTpg+kqCcsh2jP8ADUNtlhIhUA
ZyAO+KqabK32SSM8jAap7cESPnjHBPT8q9vCw5ZVLeT+48+rK8UWdxyBg7R0PpRvO3OWI9C
aifIfaq9eRk4zT+Au0HOO4PSvrItSSaPPa1O20UK2kw8AnJ59Oa0THGAcqAMZOax/D1zE9g
IFfEiE7k7/WtrAI6jispNpnFO6ZlXF2oyIlGB/FjNZUjYY7R1/X610UkELLgquPQD9aqSaf
GeeBmrjKI1JGAzkMT09cdqPmZunHU1t/2dDn5hkj0ppsoQOAc+5qrotTRkoFUbm+92/xpWf
KkZwOn1qeW2cN0yPUDrUXkNnJByPTgUFporYwQMjdToQY2849F6ZFSTeXbxCWf93ghenSq1
zfWp0yWONiZJTxx2pMta7FoOjEgSLhe5NN86H/n5H6Vgwr8wJbLZ/KrXkH+8f0qrCdjQeR1
IjePIwMA9elV2fNwzMDgdPpSzz7pBuOUwMUwv8w+XnrgdK/O+p7iHMFkRgEwO/P3q3rRTbw
rKjfdj4z65rALAxk5J7ZHGK27Jw1tGrqSN20/7WBWVa/Jc6qPxWLGm3E0d6wlXad3J+vINb
WqSKNJL55DDHHWseYAX0Em3KuMAr7VoascaBM2ScDJJ4rihPlqRkjerC8GhEvYBFgEHHXJ6
GsnUGDIGXLFj971/DtWTFM08YReGByP9oVekcNCZFO5l4ZT296+7weLVSpyt6ny06LhqZzq
cHK8DsO1V3mUAbQHI6N2qSUNJneT7c1WcFCMR4J42ivYcibENyTMVUg7j1A71sxwpougySy
n99cDoTwo96bYWsdnA+p3oB8sblVj1Paue1nUbm7DLMWfzCGCZOABXl4rEKPurdlxg5vyJ7
aaGSV3YgHGDnuPatGF4WG2Q/Tjp9a5+wQXDea2FxgD2rZjtm3ERuFZ+Seua+XrLXc9ildWN
uNInUfOcvg4B/CpHiSNdjKCv3eACRWZEpUKnIOcjnlferaCQyHLYz970xXmTVnud0dive6D
54aW1QiYDdtB6+9YsazLuDF9ynB45Fdxb7l2fKQudo9RXJ+I7mO11DzI2AlkGCOwNa0Kkpv
keplUSjqVVnaMEMmwE+v3qt290+xiDtDDhj2qhHqdjcuFcE4woXHJPc/Sr5e3mhWVgBg4CA
5z710Sj0aJhPTRkn2k7WXOM+v8VUVimuLrdCAo7kHpU/2dLuZtrmNFGSavlI7W03pJ8p6bV
5NZ3UFpuXdyBEVAFBzjlnxndV2KVFgwg6np6VUt2DRkkE8chjT7e3Dje8m1PX1rll5m8drI
t3F+VAWM/vMbS3aufmneS68scLnPXrTtV1CCNTbxYY42ken+Nc02oylv3bYPPz5zmuqjQdr
2MqlZR0R1BvIbcb5ZQzEcc54rD1Oe41Kb9xEWiGAOOprNidN+ZSXx2q6mppD91Bu6fhXSqP
I+Zas53U51Z6Iqtp14DtaE7scLkdPWq6ROkoSSNox/tDnNX7vWGnjGMIwOcjqK3NGQapaFZ
41Y/lVyqThHmkiFCEpWicfcLslwCR6AUrEm2LE5HA+lWtXtZLK9aFslQcgkdqqQ5kjaPO7I
yO/NdKalFNGLVpWK5YNjJ6dDS8jA/QUwBhIAe3H09qniiZnyCdoOPeqb0Ie5Ys4zvDMBj19
a03uEiTAPHYHrUcItQFVpWDHsV6Vt6NpUckjT3XzDaSobtSp0ZVpaCnJQV2cjLKZrjdnknq
auXS7LaMN37AVA8aG/kVeEDnC46c1bvyPJjUEEjgtSkrNIqLvqP0w5kAxyeoxxV9yFvSvID
Ac96p6YBvB647d60rlC93Ht4YrgHH6Vyzfvm8dkQ6uf9CRWIyBgD1qnokoVdue9XdTKvaR7
l2leCp61kac4ju2BxuzgDsKcVelYT0mdDf5FyHwMHqB3HrV21kItnznNVb5Q1ujjIyuM96W
0cywKw+8OMVytXijZbk8EwRnVxjd29atJKDFyc+h9Kg2RSrjuO/pUTQzRlgOc/rWTSkWrpk
wAKkkZyeff3rA1MFbiQcEEcZFbEc5Q7HyvPXHSsnWACyuBnPb1rbD6TsZ1dYkOkOQwQrkPl
SKunKSGNmO5TnJNZdluS3Eik/e+971q3QWQRTcDeMEDvXvwl7KpGTWklZnClzRa7Do380bl
IwDzxk1NkkDpkdAP61TsyVIV+N2V9hVzy1RTtBweo7mvdwsvc5X0OKa1Kgu7izvFltpGRh/
F/Suy0jXZdQlS3nhUPjl1PFcLd/NODu3HHTtV22YpENmR9OtUrubRE4Jo9M6rkYPoaYQTgY
/+tXApqd9EcpOykdeanj1/UI8Dzi/bkdR71fJY53SZ110XFsxRwhB60/bjAJznrXKS+JLh4
ijxIQf4gOtXV8TxEAyQMv0PFOzJdORuMg5JGRWVqepw6bJH5sTMrgnisi78S3EVzIkCLtYg
ru6gVkX+o3GpuhmC/JnaFFLU0hSfU0NS1mLUrZIIoGRtwJYnIqiyiSQlOI4xtDHsKLaOOBT
NMPmAyqD+I0+GB7mUBiFGM4XoB6mqS6mtklYs2hjWJriRQIY+7f8ALQ9hUf8AwkZ/uRf98i
sjXdSQAWtucIg6eprmfPf1avMrYtqdomsKXMrs9BuFlSTcg3DAzn+lQG6UKFkQoCeDWw6rJ
OAp5ABA/wAay7i2md2LYbqQe1fIppuzPVaaWgNJlSu4bsZAPTBrorJk2RiN8ooBDf3ciuQe
2dQFOV56HrXQ2cU8D2z4Lb0xtzwRU1kuRm9FvnRtzbQquBwjbiv6E1b1JwdAnwx3beCO1VZ
GDIQDncME9xSjM+iSKeuw/KOpryoL3o37noVfhZx9vNJCflKhV4ORWibpY2R9xAPPHP51lG
NGxvAIHb0qWPzAoCsBzj7uSfpX1s8DU9pz0T52NWNnGeprRmJw0k8ScnK7W2g/hQ8iB1kij
iQDpuBZj9M1nCS6C5V03E8HHT3qCVZkV235JGSx710qOYSVm7IztRWqRPd3Ek8rl/nOPuZw
MeorNy09yyuCmRhMAcCrsMeH84BuVxjPU+ppxgSFhdS8Mg454rso4JU/3lR3ZEp30SOensZ
bZ0kglKgnoTjmtmztJTEMzO3qPSqaxm6kN1cAquflT1robVhHGF2EnGRz1NfO46rHmapnpY
eD3kTpbGMBgFDHoT1b/P6VOh2AnOQOx6ioHureMZckEH5tx6e3+eKwdQ8R28dw/kksT3zXk
qnOo9Dt51BanSXurLZ20xJA2DO4/wAXFea6lqMuoXLSyEew9KjvNQur2VmkclSfujoKqxoc
7ifxr1cPh1SV3ucVWr7Rk9sC8yqzYyR83pXXpbLFGE2fu+tc1YQGW7jEa5G7keldkEYDBPP
Y9hX0GCoxmnKaucFSTTsiBNzTdRjsMYrTnjMtoqpkBfvc9PeqeVZsuhA9u9aSGNY4lXkkZ5
P864M3wsIJVIKx1YSq+azKttEWfy2zkDj3q01u4UK+4qThgO1V4XZLxz0OcdeK2pEd7QnHz
Dpjv9a+bjJRqxctro9Od3BqJzOo6HaTrvUbG7EfxVyGpWK6eI0EjGR87lx90V6Ffz+Rp8tw
QG2AsRXnwMt5P9odiHc5BPOB6Yr7HGxpQguVas8Og5SepXhtZZcuzhEHVm6VY/s4MpKq7D1
IwK3IIILdPuiSQDky9qfI8UgwXMg4xtOAK8J1XfQ7lT01OWktXSQrwxHcdBXSeFtQ+z3n2d
yCGFVL1P3e1P3XbaveshCY5wUkO71qpRVWFmSnyTujtPEdrb6hYvcxkAxk4bsB6VxNmGQPI
w+TGPxrQfULiSwOnqeDiqMxVI44VI6Z9qmhTlTjyNlVJRb5kVyFaTk4PrWhaQGPczIZUcYB
Q5IP0qG3SJgAZGVj1ULz+Fa8djAsSS26YkHOXbnP0rScraGO5FYWZkvPMcZCngH+VdQkpi0
28lXhliIA9KzrKHy7NTg5blvf6VfIWLR7hm5U8jnrivo6FJUaHN1aOGpK8rHE2o82UkE5PP
PeprzICj2zgdqfYKN7uRzknA7Uy9OZADnHY18837x3paFjTchwehz1ravIyEikUFSp6CsbS
9pk9wfu10V0B9lDZyFHX1rhrO1RHTTV4mfqf7/TxKT86gHd6iubtz5d53wecV1DDfor+Z1C
njFcvnbdowc5PfHStsP8LiZ1d0zqx+8sUPHoD6VWtpzaykYBUnB9f/r0/T232pTGRj7tMuo
y671I6Vz2s3E2WquaZIkw8TDOM4BphkdF6nAPJB6Vm2l00Q2uflB4561pF1kRdvJ/Ks5Rsy
kyJphjDqGbtWdqEbPbFkbcnXI6r7VamkRMRgZ3cYHeo7eRi88T4LLyR2Kn/P4VcLx94zlZo
zbT/j3VA4OMnaBVrfts2UfMUOfoKhMZt7ySIbtqnOR1welSsHAY7PmxkLnqK95NVsPdbxOJ
e5U9SRJfNhVgABnoOpq/FKJEUgEk/wAQ6CsW2nWKUpuwjnhj2PpVyG5FtdNC/KPz7Zr0aNd
XU++j9TCUN0MulUTe2P8AJp0bNtOG6d+xovEzKCeeOoqVgI7AyYwFXgHtXfGSUpN9DLfQja
QqNxk2L15P86i+1Q7ctIhB/u1RhkZHWWRI50kONrDrXY6TFZ31pKLa3SERcPu5/T+teNiM2
dJXUdDohQ5upzYuI5QypDJuUZJAzj3pUkuGlVobGRgO7Diu0+yomNpC46bVAxTPIVV272IP
AAbFeZLPar+FJG6waOUns9UlmJFiEbHO58596WDTrtW/e3cMbE8NwQPwrpHhjI2lQQRjPp7
UsEEUeSUwFHQVzvNa8vtF/VoowmtJ4vLD3qsRy2FyT71He6mkNpJbwIVYHEjt1b6VuSNuky
eSfXvXLeJbdo/LmUfI/DAfwmunDZjVbcZS0ZlVw8bXOammM0u7Ocmo/IP/AD0H5VYhtJ5Pm
jXr0JqX7Hf/APPMfmK6Fd6tEXS0TO9aQLOcHGQOPXjtQ+ZCVCg9wAelQSyPG/mMm4ED8OKg
acB8nKHocjGa8Rx1udqdkTS8gDG4qOvrWrBLixt5MkIvy/jWBLcLIgIXITsDzW3bgyaQjAB
sHd+XrUVV7htR+I2o98lvlQA45xjg+9Q522lwHcjcpAI9fSrVkB5PDYXHWq0gAW4jJ6ru2+
1efB2lZnoTV4mGmkagy7vs5xjONw596UWN0qbGRQc8fOOKzZtYZQFEzBTwpLY/CqFxqjLcs
Q8UXYhcn+VffRxMEro+VdOfM7nSiyuS2Ag9yWGTUUlsyho3aMexcZFc2+qyvMqxTSsEP+sV
aifWbhS6pIZD1OUUZ/GreNj2F7OTOu8sJFuM0Sn/AHuKw7y7SS/MMrK0IHyqDxn1NZL6s80
KRMpRR1wcZqs80BTzDH87n7xlzj8MVzYjEutDkWhpTg4u7OluN+5BAhuJGGcjnFUbg6pArv
LEUT69Kr6frclsRbl90eeG6GuttNSt9QhCXCozngjsfrXzdRypPWN0epC01o7Hn1xqN3KQs
jn0GO9VMhiMnJ9u1dlrPhYANdaePNTktEByv0rkTsV+ePqOa7aVSE17hzzjKL94ltbczOEB
Ve25jiuksfC8bIGuLuF2P8CMcKK5xIkkwpYfTNadql/CmYbp0U8jDZyK66VSEHeauYThJrR
nWQ6baWv+rmjQZxu9asCCAqSb2Db/AHd1cfK2ptb584umeUYdPeqjzXKxqJZNyg9zyfavQj
mCStFGHsJbtncmOw6jUo2IHUDIUe9RPd2MDkJdCYcFtoxXBTXzhXEP7pG6qD1+tNt7tk2bj
vVWzg9zWVfFOtTdOS3LhS5Wnc9AmCuBcxk56ggdK2LK482Pyn67fmPr9K5zTtajv1+zFMDb
gkdB7CtG1YwzrEx90Pp9a+QqwaTi+h7kJKSTK3iV0tNBmAf52cIqHrg964COeRWxG209OK6
7xlGWit7gH1V+ep7VxqHAx0xXtUq0q1KPN0VjzalNU5tItQhpH3OS+TwSck1t20ZCAsuPYn
pWdYwNkfLz1PfFbLEJGTnGO56msasteVFRXUqXjKVKnnI6isJ/9eXOCPSr94zhsEEsfvAdA
Kznz5mB0z1zW1NWRMt9CxEMAu2Oe/pVUt5krEtxyKsXDMkfygjsR6VVi+WQHv3OelaLuJ9i
5apbg7ppWXAJ+UZzW/bJYm3DRyTvj72flrBYKkiMEUqeo9a1dPktkkDIpPpls7T+Vc1ZXVz
SnFN2ZpWl7ZB2t7mR7crzHu5z+NTavdwf2JIkMocZCnA659qytRtDLmZCkQPO5n5Y+1c2wu
YXwzMQT68E16NLGylS5Gc9TD2ndbG1aKqx7sEelVLhg87bWHpzTk1KNYwHQhz1x0qGN4J5u
uFZuAetcSTu2za6toXbKNo3ST+Hd1roL6Rv7NdlB3EYA9KpWNuyxMqEMPX0q/Mm3TyhJI6A
4+8a4qrTmjppq0SjI32fTCsrElxxmuXuGUTZIPA6V00sbyzxSyD5UAGzrXOS27z3U5hj/do
/LY4H1rpoNa3Mapu6bIQ6KflzzurXktFaNtuACM4rHgurCWGJWcRugCH0OK2S0SxAxXKkDv
nGfoa5qmkjeFmjKuLOeEk7QwAyW9KpteGIHYT6YPar91q0cSlVwox61km+iL+YkfnO2Pmbp
+Va01Jr3kRNpPRlm0EuTOYzIzcZ71d8sPIJI45EYdQR972psBuzCHNyIkPICRnj8ajfVdQt
B5nnxXKD14x/hWbu5aArKOpXvZS2qwq5K7gFYMOlWI7vS0aSK4nkEiHHy8gisrUNQa9ZZTB
sI6Y5IrL2nfuJJYmvSoTlTXyOWqlJmlPKrTukZDxE5UenekFy7qImYEZGCeoNUGRiS3IGOK
jV3V/vZINVe2xJ1dzC7wKlum1kGGctnd+FN+w3hs/310BEf4ONzD0oiiimWG9tpQ4IVGUja
Q3pWgulb3+1TTBYMABX/gwe1crxM46cxfIn0MnUrGzttJgvrF5Q3mhWDtnHHNa3hu78jWPI
KgJeIGX/AHqgvrL7TZ+XENkAbcPc+tZMEkkEMMwOXs5uT/smsb+0pOLZT9yVz0G7mMELyqC
y7sdeprBvda+zyPHiNnU4YBs49uK32eO7svM2na69eo6dRXE31i7X+77oIO4j1HH+FcGGhG
TambVZNao1dO1g3U5SYABsgADGDWzIwSLyv7xzkd/auOtoDb3KFCSPvfiK6N7sTx71xhh+A
+la1aajrEKUubRkhYEkEc/yqvcxRTwvHLGrLnPPc0sbhk3HlgeuOtKQSCDzjrx0rODcXdGz
ipKxkf2hpcIKLawqy9QfX6VW/tWP/n1T/vg1M1np0N9Nc3jjk71XsaT+2NK/54t+Qr3/AK/
P7MTzPq6T1NOYgzKM9ADtzweOtNKAoc5bHAHpWWLprdY1ly3QB17f4VO+qQqPljf6DvXmun
K+h0tqw2ZCNzRDk9HHet/TZN0CeacnaVCDsawo7yC6ib5gjZ4DcYq7ayOmf4imCfcHvUVYy
cLM2pSSmdHY5tZmjZs7lyuen0rN1CeaaOcWhLMUK7gf0okne6cLC2AOC3pVw+VZWziP5mC5
Jxn8a85Lld3uds5XVkeZvKwY7wOOMdM+9BkkMXl7zsByOnFTSKhld8DDMTn/AD/k1GSFX7o
P+zX0EW7Hk21IsScje3zH16ihoiOeo9+1Ll93BwM1KAM/MadySHYuTySfX1pxiTZ93mrEaK
TggfT0q0lvGI/c87hxmlzWGkZZgYgFQc460sdzNbNwx2+mauOqrwzcegNZzL5knyjA9aekl
qFrao63StamllREdfMA4VumK1pNC07WN1yYAr8+YY2xz9K4BYpFIYHH0OK1tP1jVNPx5Em7
jjeM1xVcO781N2Z0xrJq00XdU8KpbW32vTZHeMfeVuSK5uMujnY7oVHr0rXfW9XlZw05Cud
zBRjn2rPWJi3Od3061vS51G1R3MZ8t7xLEOp3cMYiDbgO7Lkn2qO4u5LjHyIpU/wjGfrUhg
OBldxPY9qf9nITc20BuhPXFX7qd0TyyaMqTr7nge1RglflHHsK0ZIo+jfgMVXCISdo6dDit
FIloWzvWtZ1Yc49RxXawXsdzEkqcuMFgDzXBeUyknb+FbGjX0VlI/nBsOMAj+GuetTU1dG1
Ko46HX6xbtqGguYwWkQbwB7dq4BGwTnjOM4HWu+srpRhQdyn36iq174btLu7Z4DJCzc4UAq
D3rioVlRvCex01abnaUTEsJFEfJ+br/8AXp890PvFunb3q+/hiaFcpdEN3DDGfpiubu5XB8
ocMpI57V0wcKkrxdzmfNBWasPnmEhDbjk9KoZYtgDkc/Wpo0cjLA49xxUiJufI6Z4PrXXok
Y6titLDJD8ysX74FU5GXOUjIPfPetiKzDOVwWbH3QOlPm0xUUtnn6dajninYtptGL9+TBJw
Oh9KkgneBjhj+XWtRdMduSAo7DHJoGlP94DIz1Pak5w2YkmmOh1C2k2GaPcw7g8fjVlp9Ja
ImV2U91X5if6VV/sqXnCgYHQc5qM6Y5xnJPbisXGD2ZrefUzrwQySZt9yr0G7k1CEfdgA56
kdK2V0xyflBX1zVhdIycMW3duK09tGOlyfZtmNFJcIoCyOo7c4FEktycr5rt7FjiuhXS0VN
xUH3J/lTP7OlLhlVVXPGean20ClSkc9i8PyrM43cdTzUAWRCyOx2nkqTxmumuFhhO2QK0g6
4GMVhXMyNIjLt4PB61cJc2yJnHl3ZF5YI+VffJNP2SDgSYX+6DUgmiOS+cjqtQm4XGAMZ6H
rWhkMMAyd79Ome9Sxxqq/K+OOneq7SgjA+8Cc06LznwERiP7wFVqG5dNzdqRi7kHrz/Soma
SQnzZN4zUf2PUXPy28n4jGKmXSdTZSRGq5GDlhWfuorUadijg/majJjPIHT06mrf8AYN2VB
MkYPoCTinp4elLEPcoGA5AFLnj3HyvsZrSBX24JPfmodwaRWwcfzrd/4R4JgtcNt7cYqhc6
HdRElT5ie3UVUasX1JcX2G295JACuN8LY3Rt0yK0JtZvZUEcrful+7Gei1kxW00c6RyApzn
BHWrUiMIPNJxu4yfrQ4xvdoSudBZ6vFcxrE3ykDHpmqcULPd3UBXas6/KT61g2smJvvEMDk
EHpW/cXiFo5IDkphmAH61i6fK3ylOTe5veF70y6W9nM5LwvtUH+Go9XQpK7hSQ68r6kVmW0
y2OsrcAlYbkZY+9dHcRfaYVK/MQdyGuGUeWrzdGbW5o2Oau71I7bCYMr9SOq4/rmreiXAlT
ymI3D5l9+eajl0nzpy/3VJO1PT2q1a6clqxdTtI64repKDjYinGSdy+WVSRnoM8dqRjnqp4
4x60zLEdMt+WaC5UEk/L+orkR2K1jG12182z3qPmQ5x0rkcH2/Ou3vJN0DR7sBhjHrXPYX0
/SvSoSajY5KkU2V774k2d5bxQf2ALVU5/dTZB456iqUfjXSxvMmn3TAjAxIo59elee7zsyD
+NKrllBGK6uVMLI9AHi3QWGWsr9TxkB0/wq/wD8JzoayqY4dR5HIYpx+v515gGwPfpQHOCS
BjPak6aasNJI9ch+JeixIQNMuge+Cn+NOPxO0Ty3Q6dd4Yccpn+deQiUkYbrxSmQ9CpBrn+
q073sbe0drHdP4q0p5WYRXSLuOMBf8aYPE2lB+Y7vbxkgLn+dcQWJbAI25NIz5ySMHPPaup
K2xhyo7n/hKNG8zPkXgX/gOc/nSR+KdNzmW3uAnQbdv+NcQXPHXJbpmlLlkBAxzilyoOVHf
r4s0VcgwXTHPUKv+NKfFmj7uBe47AovH/j1efqx38jGKXf8w4zj0qeRDsdvL4i0lvuvcjt/
qxz+tMXxDpYBw0xz28sf41xm4YOAfagSc9OMelVYnlR2y+KNPU7iZCfdBx+tTjxRpnQ+cCe
o8v8A+vXBu2RjHX86Cwwcd+9S4ofKj0BPEukMMtNcBwTj90P8aP8AhKNJQBVa5ORk5jAx9O
a8/wB3IxxmkDnAI6/SjlQWO/8A+Eq0xupmIH/TMf41G/irT2I5m5/2P/r1wofj8aTec9/X6
0cqKsd5/wAJJo6rnzJ2z38vp+tRDxFpmSfNlUjt5X/164ncSnKkDrn1pDJzgnnGelHKhcqO
+XxPo/lkP52/GdwT/wCvUSeINIDLvMyg9Rsz/WuIMm449RShxj60uQXKj0iLxlpNs2YpZWO
MAmHp+tXYPiHZxkbZ5RnOf3RP9a8pLqFwcHtxQr5AOR1/Ks3h4S3RqptbHrE3xAsLiPY13K
q8HiE/41SHiHwy9x5zzzbmPzZgJGfzrzTeORx9aUSMWPPOcURoRj8OgpNy3PRZPEWgsGjju
JE64/cE/wAqbZa7oYH7y7mBPcQk/lzXnofBIJySTSrKVxwM8/jWqppKxnbqeu2vijwxbwj/
AEm73k44gHHvnND+K/DG/P2u6xjp9nyP515ak/mLgHBxTgWeNZAMEDkevvU+wi9R3ex6UfG
OgA482ZiOQTGQT7U//hNNCwAzSx9sGM15ayuG6gEAd6Cp3ZJB75NR9WiV7Ro9QHjTRNo2XE
uR3EJ6UkXjPQwPvzNnk5irzDftIwB3oV8DOfpR9VgP2r2PWovGXhot+9uJUI7CEmrp8X+Cy
m2PUbhSeWJgPP0rxQspywGWBzx6UwuAVyeAc8UfVoD9pI9sPi7wcIxi+nZ1/vwsfy4ol8Y+
D/svy38qzn/pi2BXifmKFbnJAzxSNICxC8DIpfVaYe0kek3Wu6FcShjqfGTgJA/H6U+LVPB
0cW99Ra4kK8o0LqAfqBXmQPzjHTNCnO33/WtvZq1jNq+p3Tano0gZv7RCY4VPKfJ/Soze6P
jI1dB6fun/AKCuKVvnHPbn86TJxjn61diORHZRarpu9Ve+XYOp8tj/AErobPXdAt4vKfWI9
o6EQSf4V5aGAIB5pykttUA81EoqSsx8up6sfFmgITi/Le4icZ/Tinv4o8OhQx1MHPO0Qvx+
leSbgMEcnOKXfn3wMCsfq8C9T1Q+KPDoOftxJJyT5T8/pQvinQVYk3Z+XkbkY8/lXle7AIz
07A07fjdnPBzT9hENT0+Txhpe7CXC7jwdyN/hUf8AwlOnHZnUo0wf+eL/AK8V5mWw2B9frS
B92dvAHIzTVGK2Qnc9X/tvwrLHm41XJ9Vt3H5cVUur7wvNAvl6y+1eCvkOMD8q81VjwR+FG
8krnvwcVcYJPQlwTO4e/wDD/nR/Z74qoIyXRst+GKsw6voUUwc6iHUghgEfkHqORXnoY5DY
PXtSsxVcHHB7GtH2YvZo9M/t3w41k1rNqZYpzG6xtwfyrW0zxl4fhsvKu9SwVU8rC5JP5Yr
xsuoZj1A9qaWGOcjGDWMqUZKzKtbVHtY8YeF3QsNVZGPUPbvz78Con8XeHl5TU0c9gEYY/M
V40r7W9TjOaQPhsn9RUfVodDRSkevP4x0JjhLlv++SKqSeMNObCxSrnpk5AFeWF8/MP/10h
wRj+7iiOHgncOaTPQ28T2nzIZ0Ctk5HNVv7b07/AJ+U/I1wpb5uRnFL83p+tdCjFGThfcon
7g+gpw7UUVRQ0fe/Ghf9WP8APY0UUxrYXv8Aj/Srt596L/rlH/6AKKKQFQdP+B0jdG+n9aK
Kl7jW44fdT/e/pSn/AFS/X+lFFUEgHWg/e/CiikxMST7jf57089G/3f6UUUFCv/DTR/q1oo
pC6jj0X8KQ9R9aKKYAPuP/AL1OH3n+goopIS6Ct90fSom+6fpRRQtynsSL92P6f0pv8H4Gi
ighbCP2+o/lQOkf+8aKKa2LA/cb/eH9Kcv3/wA/5UUU+hI4/f8A+A0g/h+poopiexPaffH+
7VuL7q/SiimiGQy/eH0oH3F/3/6UUU2Nkbf6tP8AeNJH9xP92iigXUjH+t/OoJO/4UUUPcF
sP/gk/D+Rp4/13/Ah/KiipexS3AfeH1NNT7i/SiijqNbDm+4Pxo/gj+n9aKKkOhEv+tT6/w
BKkb70dFFNgK/Qf79A6D8aKKXQHuNP+FOH3X/3aKKZPQVetJ/CPoaKKEWxU/1afhUY+8v1N
FFStxdiVe/1FRt0P+9RRVob3Qj/AHpPp/Snn7o/4D/OiikxLZBJ/qk+ho/i/AfzoopdCkI3
T8Kjm/i+i/yoooW5RIn+fzpaKKTIP//Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0