%PDF- %PDF-
Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/ |
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/142.fb2 |
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink"> <description> <title-info> <genre>antique</genre> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <book-title>Terry Goodkind - MP21 - Predivo kouzel</book-title> <lang>cs</lang> </title-info> <document-info> <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author> <program-used>calibre 2.55.0</program-used> <date>16.8.2019</date> <id>21ade13d-8ffd-4aa4-ac23-dc96cec4d6f5</id> <version>1.0</version> </document-info> <publish-info> <year>2008</year> </publish-info> </description> <body> <section> <p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p> <p> Terry GoodkindPředivo kouzel</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>ZPOVĚDNICE</p><empty-line /><p><strong>CONFESSOR</strong></p> <p><strong>Sword of Truth</strong></p> <p><strong>Copyright © 2007 by Terry Goodkind</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>All rights reserved, which includes</p> <p>to reproduce this book or portions</p> <p>any form whatsoever.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Translation © <strong>Ivana Drábková, 2008</strong></p> <p>Copyright 2008 ©</p> <p>for the Czech edition by <strong>CLASSIC</strong></p> <p>Cover Art © by Donato Giancola</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ISBN 978-80-86707-75-4</p> <p>Distribuce – tel: 283 882 490</p> <p>e-mail: classic-books@volny.cz</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Překlad názvů na mapě:</strong></p> <p><strong>Westland</strong> – Západozemí, <strong>The Boundary</strong> – Hranice, <strong>Hartland</strong> – Hartland, <strong>Southave</strong><strong>n</strong> – Jižní úkryt, <strong>King</strong><strong>’</strong><strong>s Port</strong> – Královský průchod, <strong>Upper Ven</strong> – Horní Ven, <strong>Trunt Lake</strong> – jezero Trunt, <strong>Drun River</strong> – řeka Drun, <strong>Agaden Reach</strong> – Agadenská pustina, <strong>Mud People</strong> – Bahenní lid, <strong>Rang</strong><strong>’</strong><strong>Shada Moutains</strong> – hory Rang’Šada, <strong>The Midlands</strong> – Středozemí, <strong>Aydindr</strong><strong>il</strong> – Aydindril, <strong>Tamarang</strong> – Tamarang, <strong>The Wilds</strong> – Divočina, <strong>Callisidrin River</strong> – řeka Callisidrin, <strong>D’Ha</strong><strong>ra</strong> – D’Hara, <strong>People</strong><strong>’s Pala</strong><strong>ce</strong> – Palác lidu, <strong>Azrith Plains</strong> – Azrithské planiny, <strong>Kern River</strong> – řeka Kern, <strong>Tanimura</strong> – Tanimura, <strong>The Old World</strong> – Starý svět.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Mému dobrému příteli Marku Mastersovi, člověku s pozoruhodným tvůrčím nadáním, odhodláním a cílevědomostí, jenž je živým důkazem všeho, o čem píši: že člověk, prostřednictvím své lásky k životu, díky statečnosti, slušnosti a rozvážné síle, nepoznamenané nenávistí, dokáže ve všech, kteří ho poznají, probudit to nejušlechtilejší, co v sobě lidé mají.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola první</p> <p>Toho dne Richarda už podruhé bodla nějaká žena.</p> <p>Probudil se prudkou bolestí a okamžitě jí sevřel hubené zápěstí, aby mu nemohla rozpárat stehno. Ušmudlané šaty, upnuté až ke krku, zakrývaly její vyzáblou postavu. V tlumené záři ohňů si Richard všiml, že čtverec látky, který měla uvázaný na hlavě jako šátek, je z roztřepené pytloviny.</p> <p>Navzdory křehké postavě, vpadlým tvářím a ohnutým zádům měla pohled dravce. Žena, která ho napadla předtím, byla robustnější a silnější. Ale i její oči hořely nenávistí.</p> <p>Úzká čepel, kterou ho vychrtlá žena bodla, byla také menší. Zranění bylo bolestivé, kdyby se jí však podařilo rozříznout mu stehno, jak měla zjevně v úmyslu podle toho, jak nůž držela, dopadlo by to mnohem hůř. Armáda Císařského řádu neměla zájem o zmrzačené otroky. Jednoduše by ho připravili o život. Což byl zřejmě její původní plán.</p> <p>Se zuby zatnutými rostoucím vztekem, držel bránící se ženu za zápěstí, zkroutil jí paži a zvedl, aby vytáhl nůž z nohy. Ze špičky ukápla krev.</p> <p>Snadno ji přemohl. Nebyla silný zabiják, jak se zpočátku obával. Ale její touha, záměr a chtivost však byla stejně vražedná a vášnivá jako odhodlání útočných hord, kterým šla v patách. Jak zasténala bolestí, vyšla jí z úst pára a stoupala v chladném nočním vzduchu vzhůru. Richard věděl, že jakákoliv mírnost z jeho strany by jí jen poskytla další příležitost dokončit, co začala. Překvapení jí pomohlo na začátku, ale druhou šanci už jí nedá, to by musel být bláhový. Stále jí pevně svíral zápěstí, až jí vykroutil zbraň z ruky.</p> <p>Neuvolnil sevření její paže dokud nedržel nůž v ruce. Mohl jí snadno ruku zlomit, a nic jiného si nezasloužila, ale neudělal to – nebyl vhodný čas ani místo budit nežádoucí rozruch. Chtěl se jí jen zbavit. Jakmile ji odzbrojil, prudce ji odstrčil.</p> <p>Po pár klopýtavých krocích se zastavila a plivla na něj. „Nikdy neporazíte tým velkého a slavného císaře Jaganga. Jste psi – všichni! Všichni z toho vašeho Nového světa jste prašiví, bezbožní psi!“</p> <p>Richard do ní zabodl pohled a čekal, jestli odněkud nevytáhne další nůž a nezaútočí znovu. Rozhlédl se, jestli nemá komplice. Přestože nedaleko, za malou hradbou zásobovacích vozů, bylo pár vojáků, všichni byli zabráni do práce. Zdálo se, že útok podnikla na vlastní pěst.</p> <p>Když se na něj chystala plivnout podruhé, Richard proti ní vyrazil. Překvapeně vyjekla a couvla. Zjevně ztratila odvahu napadnout muže, který už nespal a byl schopen se bránit, takže mu věnovala poslední nenávistný pohled, otočila se a zmizela v nočním ležení. Richard si byl vědom toho, že řetěz, který měl připevněný na kovovém obojku kolem krku, by mu nedovolil dostat se k ní blíž, ale stařena to nevěděla a jeho hrozba ji natolik vystrašila, že prchla.</p> <p>I uprostřed noci bylo rozlehlé vojenské ležení, ve kterém zmizela, plné neutichajícího ruchu. Spolklo ji jako nějaká velká, nenasytná bestie.</p> <p>Mnoho vojáků se uložilo ke spánku, ale přesto se našlo dost těch, kteří pořád měli co dělat. Opravovali si výstroj, vyráběli zbraně, vařili, jedli nebo popíjeli, a kolem ohňů si vyprávěli drsné historky, krátili si čas před dalším vražděním, znásilňováním a pleněním.</p> <p>Po celou noc si muži vzájemně poměřovali síly v zápasech ať už s noži nebo jen pěstmi. Občas se kolem zápasících mužů utvořil hlouček povzbuzujících diváků, kteří sázeli na výsledek. Táborem neustále obcházely stráže, které byly připravené zasáhnout, kdyby nastaly nějaké závažné problémy, vojáci, mířící někam za zábavou a pestrá směsice lidí, putujících s armádou, slídící po nějaké kořisti. Občas se někdo přišel podívat a zkontrolovat Richarda a ostatní zajatce.</p> <p>Mezerami mezi vozy Richard sledoval několik armádních souputníků, jak se snaží vyžebrat jídlo nebo drobné mince, a další, kteří obcházeli skupinky vojáků a nabízeli své služby, že jim zahrají na píšťalu, něco zazpívají nebo je oholí, vyperou jim prádlo, případně něco pěkného vytetují. Jiné postavy po krátkém dohadování odcházely do stanů s muži. Někteří procházeli ležením a hledali, co by mohli ukrást. A pár nočních lovců se vydalo zabíjet.</p> <p>Uprostřed toho všeho, uvězněni v kruhu zásobovacích vozů, leželi spoutaní řetězy Richard a ostatní zajatci, kteří sem byli přivezeni, aby se zúčastnili turnaje v Ja’La dh Jin. Většinu jeho týmu tvořili vojáci Císařského řádu, ale ti spali ve vlastních stanech.</p> <p>Sotva by se našlo město pod vládou Řádu, které by nemělo vlastní tým. Tihle vojáci hráli Ja’La jako děti už od chvíle, kdy se naučili chodit. Všichni čekali, že až válka skončí, Ja’La se bude hrát dál. Pro mnoho vojáků Řádu byla Ja’La dh Jin – hra o život – záležitostí bytí či nebytí, téměř jako věc, za kterou Řád bojoval.</p> <p>Dokonce i pro stařenu, která provázela svého císaře do války a živila se zbytky jeho kořisti, znamenala vražda přiměřený způsob, jak pomoci svému mužstvu k vítězství.</p> <p>Mít vítězný Ja’La tým bylo pro vojenskou jednotku stejně velkou chloubou jako pro město. Velitel Karg, který měl na starosti Richardův tým, chtěl samozřejmě také vyhrát. Vítězný tým přinesl přímým účastníkům mnohem hmatatelnější výhody než jen slávu. Ti, kdo veleli nejlepším mužstvům, se stávali mocnými muži. Vítězní hráči Ja’La byli hrdinové, odměnění hojností všeho, včetně zástupů žen, dychtivých být s nimi.</p> <p>V noci zůstával Richard s ostatními zajatci přivázán řetězem k vozu s klecemi, ve kterých sem byli dopraveni, ale když během cesty hráli, byli volní. Richard se stal hrotovým útočníkem a kapitánem týmu, který měl veliteli Kargovi přinést slávu v turnajích, konaných v ležení hlavních vojenských sil císaře Jaganga. Richardův život závisel na tom, jak odvede svou práci. Dosud si velitelovu důvěru zasloužil.</p> <p>Na počátku měl Richard na výběr buď se přidat k mužstvu velitele Karga a snažit se ze všech sil vyhrát nebo ho čekala krutá smrt.</p> <p>Richard měl ale ještě jiné důvody pro svou ‚dobrovolnost‘. A ty pro něj byly mnohem důležitější než cokoliv jiného.</p> <p>Ohlédl se na Johnrocka, přivázaného řetězem ke stejnému vozu, a zjistil, že tvrdě spí. Byl to původem mlynář a měl postavu statného dubu. Na rozdíl od ostatních týmů trval Richard na tom, aby mužstvo k tréninku využilo každou volnou chvíli, kdy zrovna necestovali. Hráčům se to samozřejmě moc nelíbilo, ale poslechli ho. Richard s Johnrockem, i když byli po cestě k hlavním jednotkám armády Císařského řádu zavřeni v kleci, rozebírali možnosti, jak se zlepšit, vymýšleli a učili se nazpaměť smluvená znamení pro hru a neustále spolu zápasili a cvičili, aby se udrželi v kondici.</p> <p>Únava zřejmě Johnrocka zmohla, takže nevnímal rámus v táboře a spal jako nemluvně. Ani netušil, že jejich reputace přilákala v noci lidi, kteří chtěli zmařit jejich šance na vítězství ještě dřív, než turnaje začaly.</p> <p>Ačkoliv byl Richard taky unavený, jen podřimoval. Nemohl spát. Něco nebylo v pořádku, něco, co nesouviselo s miliony problémů, vířících kolem něj. Nemělo to nic společného ani s nebezpečím, hrozícím mu jako zajatci. Bylo to něco jiného, něco vnitřního, co cítil v hloubi duše. Svým způsobem mu to připomínalo chvíle, kdy ho sužovala horečka, ale ani to nebylo přesně ono. Navzdory jeho snaze přijít tomu na kloub, povaha toho pocitu mu stále unikala. Měl tak zamotanou hlavu z toho nevysvětlitelného pocitu, že v něm začala hlodat neblahá předtucha.</p> <p>A navíc se mu myšlenky neustále vracely ke Kahlan, takže na spánek neměl ani pomyšlení. Jako zajatkyně samotného císaře Jaganga od něj nebyla příliš daleko.</p> <p>Občas, když seděl s Nicci pozdě v noci u ohně, zahleděla se upřeně do plamenů a líčila mu, jak ji Jagang mučil. Při jejím vyprávění se Richardovi svíral žaludek.</p> <p>Odtud neviděl císařské ležení, ale jak přes den projížděli rozlehlým táborem, zahlédl ohromné velitelské stany. Pohled do Kahlaniných zelených očí po tak dlouhé době, i když jen na prchavý okamžik, mu přinesl radost a úlevu. Nakonec ji tedy našel, a byla naživu. Musel najít způsob, jak ji odtud dostat.</p> <p>Když se ujistil, že stařena, která ho bodla, nečíhá nikde ve stínu, aby znovu zaútočila, pomalu odtáhl ruku, aby si prohlédl zranění. Nebylo to tak hrozné. Kdyby spal tvrdě jako Johnrock, mohl dopadnout mnohem hůř.</p> <p>Uvažoval, že mu možná ten zvláštní pocit, který mu nedovolil usnout, zachránil život.</p> <p>Přestože bodná rána v noze bolela, nebyla vážná. Jak jí rukou pevně svíral, přestala krvácet. Předešlé zranění z večera bylo také bolestivé, ale ani to nebylo tak hrozné, jak mohlo být. Žena ho bodla do lopatky, takže špička nože po ní sklouzla a zmařila její pokus ho zabít.</p> <p>Smrt Richarda během noci navštívila dvakrát a odešla s prázdnýma rukama. Vzpomněl si na staré rčení, že potíže přicházejí ve trojicích. Jen doufal, že třetí už nedorazí.</p> <p>Převrátil se na bok, aby se pokusil trochu prospat, když spatřil, jak mezi vozy proklouzl stín. Ale chůze té osoby se zdála spíš rozvážná než plíživá. Richard se posadil právě ve chvíli kdy se před ním zastavil velitel Karg.</p> <p>I v šeru mohl Richard jasně vidět vytetované šupiny na jeho pravé tváři. Bez koženého prsního štítu a chráničů ramen, které velitel obvykle nosil a bez košile bylo vidět, že tetování pokračuje dál a šupiny pokrývají jeho rameno a část hrudi. Vypadal jako plaz. Richard a Johnrock ho mezi sebou přezdívali <emphasis>Hadí tvář. </emphasis>A nebylo to jen kvůli vzhledu.</p> <p>„Co si myslíš, že děláš, Rubene?“</p> <p>Ruben Rybnik bylo jméno, pod kterým Richarda znal Johnrock a všichni z týmu. Zvolil si ho, když se stal zajatcem. Kdyby existovalo místo, kde by ho jeho pravé jméno určitě zabilo, bylo to právě tady.</p> <p>„Snažím se trochu vyspat.“</p> <p>„Nemůžeš se snažit nutit ženskou, aby se s tebou vyspala.“ Velitel Karg zvedl varovně prst. „Přišla si mně stěžovat. Řekla, co všechno si jí chtěl udělat.“</p> <p>Richard zvedl obočí. „Opravdu?“</p> <p>„Už jednou jsem ti řekl, že když porazíte Jagangův tým – jestli ho porazíte – budeš si moct vybrat ženskou, jakou budeš chtít. Ale do té doby nic. Nebudu tolerovat neuposlechnutí příkazu, a už vůbec ne od takovejch, jako jsi ty.“</p> <p>„Nevím, co vám napovídala, veliteli, ale přišla sem s úmyslem mě zabít. Chtěla si zajistit, že s námi císařův tým neprohraje.“</p> <p>Velitel si přidřepl, opřel si lokty o stehna a upřeně se na kapitána svého Ja’La týmu zahleděl. Vypadal, že Richarda osobně zabije.</p> <p>„Ubohá lež, Rubene.“</p> <p>Nůž, který před chvílí stařeně sebral, měl u sebe přitisknutý k vnitřní straně paže. Na tuhle vzdálenost mohl velitele snadno probodnout dřív, než by si uvědomil, co se vlastně stalo.</p> <p>Ale ještě nenastal vhodný čas. Nepomohlo by mu to získat Kahlan.</p> <p>Aniž by se přestal dívat veliteli do očí, spustil si Richard nůž do dlaně a palcem a ukazováčkem sevřel jeho hrot. Byl to skvělý pocit, držet v ruce zbraň, byť takhle malou. Pak ho podal veliteli.</p> <p>„Tohle je důvod, proč mi krvácí stehno. Bodla mě s ním. Kde jinde bych mohl sebrat nůž?“</p> <p>Význam – a nebezpečí – nože v rukou Richarda na velitele zapůsobilo. Pohlédl na jeho zranění na noze a nakonec si nůž vzal.</p> <p>„Pokud chcete, abychom ten turnaj vyhráli,“ řekl Richard důrazně, „musím se trochu vyspat. Spalo by se mi mnohem lépe, kdyby tu byly hlídky. Kdyby se té vychrtlé stařeně, která si zřejmě vsadila na vítězství Jagangova týmu, podařilo mě ve spánku zabít, vaše mužstvo by přišlo o hrotového útočníka a nemělo šanci vyhrát.“</p> <p>„Ceníš se dost vysoko, co, Rubene?“</p> <p>„Vy si mě ceníte vysoko, veliteli, jinak byste mě zabil už v Tamarangu poté, co jsem vás připravil o spoustu mužů.“</p> <p>Se svým tetováním, matně osvětleným září ohňů, vypadal zcela jako had, který pozoruje kořist.</p> <p>„Zdá se, že být kapitánem je nebezpečné nejen při hře.“ Nakonec se zvedl. „Postavím tu hlídku. Jen měj na paměti, že hodně lidí si nemyslí, že jsi tak dobrej – koneckonců, jednu hru jsme už kvůli tobě prohráli.“</p> <p>Prohráli, protože se Richard snažil chránit jednoho ze spoluhráčů, zajatce jménem York, kterému při soustředěném útoku soupeři zlomili nohu. Byl to velmi cenný a výborný hráč, a proto se stal terčem útoku. Tak jak Řád Ja’La hrál, pravidla takové věci připouštěla.</p> <p>S otevřenou zlomeninou nohy byl York bezcenný jako hráč i jako zajatec. Jakmile byl odnesen z hřiště, velitel Karg mu bez cirátu podřízl hrdlo. Za to, že místo toho, aby pokračoval ve hře, sebral brok a snažil se dát soupeři branku, chránil zraněného hráče, potrestal sudí jejich mužstvo tím, že Richarda na zbytek zápasu vyloučil. Výsledkem bylo, že hru prohráli.</p> <p>„Jak jsem slyšel, císařův tým taky prohrál,“ řekl Richard.</p> <p>„Jeho Excelence taky nařídila celý tým okamžitě popravit. Nový tým byl vytvořen z nejlepších mužů Starého světa.“</p> <p>Richard pokrčil rameny. „My taky přišli z různých důvodů o některé hráče, a nahradili je jiní. Spousta se jich zranila a nemohli hrát. Není to tak dávno, co si jeden hráč zlomil nohu. Neudělal jste s ním nic jiného než císař s těmi, kteří prohráli.</p> <p>Já to vidím tak, že vůbec nezáleží na takových podrobnostech, kdo byl v jeho týmu. Oba dva týmy jednou prohrály. To z nás dělá rovnocenné soupeře. A na tom vlastně záleží. Jdeme do turnaje na stejné úrovni. Nejsou o nic lepší než my.“</p> <p>Velitel povytáhl obočí. „Ty myslíš, že se jim můžeš rovnat?“</p> <p>Richard neuhnul očima. „Zajistím nám možnost hrát s císařským mužstvem, veliteli, a uvidíme, jak to pak dopadne.“</p> <p>Oplzlý úsměv mu rozvlnil šupiny. „Doufáš, že dostaneš nějakou ženskou, Rubene?“</p> <p>Richard bez úsměvu přikývl. „Vlastně ano.“</p> <p>Velitel netušil, že Richard už věděl, jakou ženu chce. Chtěl Kahlan. Chtěl ji víc než svůj život. Měl v úmyslu udělat všechno možné, aby dostal svou ženu ze spárů Jaganga a jeho Sester Temnot.</p> <p>Velitel věnoval Richardovi dlouhý pohled a pak s povzdechem ustoupil. „Řeknu strážím, že ručí svými životy, aby se nikdo nedostal k hráčům mého týmu, zatímco budou spát.“</p> <p>Poté, co velitel odešel, Richard si opět lehl a trochu uvolnil bolavé svaly. Sledoval, jak se stráže stahují kolem něj a ostatních zajatců z týmu. Vědomí, co všechno mohl ztratit jen kvůli nějaké potměšilé stařeně, vyprovokovalo velitele Karga k činu. Útok byl dobrý aspoň k tomu, že si Richard mohl konečně bez obav odpočinout. Nebylo snadné spát, když se každý kdo chtěl, mohl připlížit až k němu a podříznout mu hrdlo.</p> <p>Teď byl alespoň dočasně v bezpečí, i když se kvůli tomu musel vzdát nože. Stále však měl ten druhý, co sebral první ženě. Měl ho ukrytý v botě.</p> <p>Richard se stočil na holé zemi do klubíčka ve snaze trochu se zahřát a snažil se usnout. Země už dávno vychladla. Bez slamníku nebo deky si složil smyčky z řetězu pod hlavu, aby měl alespoň polštář. Do svítání už nebylo daleko. Na Azrithské pláni se v dohledné době neoteplí.</p> <p>Rozbřesk přinese první zimní den.</p> <p>Ruch tábora poněkud utichl. Richard byl strašně unavený. Myslel na Kahlan, jak se poprvé setkali, jak mu poskočilo srdce, když ji konečně zase spatřil živou, jak byl šťastný, že mohl opět pohlédnout do těch jejích nádherných zelených očí. Spánek pomalu utišil jeho mysl a nakonec ho přemohl.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola druhá</p> <p>Tichý, nepřirozený zvuk, jako když se otevře brána do světa mrtvých, probudil Richarda z tvrdého spánku.</p> <p>Vzhlédl a viděl, jak se k němu blíží postava zahalená v plášti s kapucí. Něco v jejím držení těla a především její přítomnost způsobila, že mu přejel mráz po zádech.</p> <p>Tohle nebyla ustrašená, křehká žena. Něco v jejím chování mu však napovědělo, že to není ani útočnice s nožem.</p> <p>Bylo to něco mnohem horšího.</p> <p>Richard pochopil, že si ho přece jenom našla poslední z trojice potíží.</p> <p>Posadil se a trochu se stáhl zpátky, aby uvolnil prostor. Velitelovy hlídky z nějakého důvodu vetřelce nezastavily. Pohlédl jejich směrem a viděl, že poctivě drží stráž. Richard nechápal, jak se mezi nimi, když byli tak těsně u sebe, mohl někdo nepozorovaně proplížit. Ale nový návštěvník to dokázal.</p> <p>Zahalená postava připlula blíž.</p> <p><emphasis>Proces obnov</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> začal.</emphasis></p> <p>Richard překvapeně zamrkal. V hlavě mu zněl tajemný hlas, ale nebyl si vůbec jistý, že ho doopravdy slyšel. Slova se mu náhle objevila v mysli.</p> <p>Opatrně zasunul dva prsty do boty a pátral po dřevěné rukojeti schovaného nože. Když ji nahmatal, začal nůž vytahovat.</p> <p><emphasis>Proces obnovy začal, </emphasis>zopakovala zahalená postava.</p> <p>Neznělo to jako skutečný hlas. Nedalo se určit, ani jestli je ženský nebo mužský. Slova nebyla vyslovována jedním hlasem, ale spíš to znělo jako tisíce šepotů spojených dohromady. Zdály se přicházet z jiného světa. Richard si nedokázal představit, jak by něco mrtvého mohlo mluvit, ale ta slova vůbec nezněla, jako by vycházela z něčeho živého.</p> <p>Bál se jen pomyslet na to, co vlastně před ním stojí.</p> <p>„Co jste zač?“ zeptal se, aby získal čas a zhodnotil situaci.</p> <p>Rychlým pohledem do stran se ujistil, že v dohledu nikdo jiný není. Zdálo se, že příchozí je sám. Stráže byly otočené na druhou stranu. Hlídaly, aby se nikdo nedostal ke spícím zajatcům a nepředpokládaly, že by mohly vzniknout nějaké potíže uvnitř kruhu vytvořeném vozy.</p> <p>Vypadalo to, že postava je od něj jen na délku paže. Richard nechápal, jak se mohla dostat tak blízko. Neviděl, že by se pohnula. Nezahlédl žádný pohyb, jinak by jí nedovolil, aby se k němu dostala. A přesto se to stalo.</p> <p>Kdyby musel bojovat, řetěz na krku mu hodně bránil v pohybu. Prsty volné ruky sevřel řetěz. Kdyby došlo k boji, použije řetěz jako smyčku. Druhou rukou stále nenápadně lovil nůž v botě.</p> <p><emphasis>Tvůj čas začíná dnes, Richarde Rahle.</emphasis></p> <p>Richard strnul. Postava vyslovila jeho skutečné jméno. Nikdo v celém ležení neznal jeho pravé jméno. Richardovi se rozbušilo srdce.</p> <p>Ve tmě a pod kápí se nedala rozeznat žádná tvář. Byla vidět jen temnota, černočerná jako samotná smrt.</p> <p>Napadlo ho, že by to tak klidně mohlo být.</p> <p>Pak se ale v duchu napomenul, že se nesmí nechat příliš unášet představami. Dodal si odvahu.</p> <p>„Co prosím?“</p> <p>Natáhla se k němu paže pod temným pláštěm. Neviděl ruku, jen záhyb látky přes ní.</p> <p><emphasis>Tvůj čas začíná právě dnes, Richarde Rahle, první zimní den. Máš rok na to, abys dokončil proces obnovy.</emphasis></p> <p>Znepokojivá představa něčeho důvěrně známého mu náhle vytanula na mysli. Schránky Ordenu.</p> <p>Jako by mu tajemné zjevení četlo myšlenky, šepotem tisíců mrtvých proneslo:</p> <p><emphasis>Jsi nový hráč, Richarde Rahle. Proto se čas znovu nastavil. Odpočítávání začíná právě dnes, </emphasis><emphasis>první zimní den.</emphasis></p> <p>Před více než třemi roky žil Richard spokojeně v Západozemí. Celý řetěz událostí se spustil ve chvíli, kdy jeho skutečný otec, Darken Rahl, získal schránky Ordenu a poprvé je vložil do hry. To se stalo první zimní den před čtyřmi roky.</p> <p>Klíčem k rozlišení schránek Ordenu a určení té, která se má otevřít, je <emphasis>Kniha známých stínů. </emphasis>Richard se tuhle knihu v mládí naučil zpaměti. Protože přišel o svůj dar, už si slova knihy nepamatoval. Čtení i pamatování si kouzelných knih vyžaduje magii. Ale přestože si nepamatoval jednotlivá slova, z toho, co zažil, ze svých činů, znal některé základní poučky, které byly v knize uvedené.</p> <p>Jedna z nejdůležitějších věcí pro samotné použití <emphasis>Knih</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> známých stínů </emphasis>bylo ověření, zda slova, která se Richard naučil nazpaměť, byla vyslovena správně – ověření, že klíč k otevření schránek Ordenu je pravý. Kniha samotná stanovila prostředky takového ověření.</p> <p>Jedním ze způsobů ověření pravosti byl využití Zpovědnice.</p> <p>Poslední živou Zpovědnicí zůstala Kahlan.</p> <p>Richard promluvil se staženým hrdlem.</p> <p>„To, co říkáte, je nemožné. Nic jsem do hry nevložil.“</p> <p><emphasis>Jsi jmenován hráčem.</emphasis></p> <p>„Jmenován? Ale kým?“</p> <p><emphasis>Důležité je, že jsi byl jmenován novým hráčem. Tímto jsi upozorněn, že máš ode dneška jeden rok – a ani o den déle – abys dokončil proces obnovy. Využij ten čas dobře, Richarde Rahle. Jestli neuspěješ, zaplatíš za to životem. Jestli selžeš, zaplatí za to životem všichni.</emphasis></p> <p>„To ale není možné!“ vykřikl Richard zoufale a vrhl se na postavu, aby jí oběma rukama sevřel krk.</p> <p>Plášť dopadl na zem.</p> <p>Uvnitř nikdo nebyl.</p> <p>Zaslechl slabý, tichý zvuk, jako by se brána do světa mrtvých zavřela.</p> <p>V chladném nočním vzduchu spatřil stoupat jen obláčky páry, které vydechoval.</p> <p>Trvalo skoro věčnost, než si Richard zase lehl a přikryl se pláštěm, ale stejně se nemohl přimět zavřít oči.</p> <p>Na západním obzoru se blýskalo. Na východě začínala obloha světlat a nastával první zimní den.</p> <p>A mezi blesky a svítáním, uprostřed vojenského ležení mnohamilionové armády, ležel připoutaný řetězem k vozu, Richard Rahl, vládce d’haranské říše, a přemýšlel o své zajaté ženě a třetí z trojice potíží.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola třetí</p> <p>Kahlan ležela v šeru na podlaze a nemohla spát. Z postele nad sebou slyšela Jagangovo pravidelné oddechování. Na vyřezávané dřevěné truhle u protější stěny stála olejová lampa se staženým knotem, která jen spoře osvětlovala císařovu ložnici.</p> <p>Hořící olej trochu pomáhal zakrýt zápach ležení. Kouř z ohňů, lidský pot, hnijící odpadky, latríny, koně a ostatní zvířata i hnůj, to všechno se smísilo dohromady do odporného zápachu. Podobně jako hrůzné vzpomínky na všechny ty červy prolezlé a rozkládající se mrtvoly, které viděla cestou, a vzbuzovaly v ní nezapomenutelný, nezaměnitelný a odporný pach smrti, nebylo možné pomyslet na vojenské ležení Císařského řádu a nevybavit si jeho charakteristický, všudypřítomný zápach, stejně odporný jako samotný Císařský řád. Od chvíle, kdy se dostala do tábora, se nikdy nenadýchla z plných plic. Ten zápach si už navždy bude spojovat s utrpením a smrtí, které vojáci Císařského řádu šířili všude, kam přišli.</p> <p>Podle názoru Kahlan, lidé, kteří věřili, podporovali a bojovali za myšlenky Císařského řádu, nepatřili do světa živých, kteří si života vážili.</p> <p>Větracími otvory ve střeše stanu, přes průhlednou síťovinu, pozorovala Kahlan divoké blesky na západě, osvětlující celou oblohu a ohlašující blížící se bouři.</p> <p>Císařský stan s těžkými závěsy, koberci a polstrovanými stěnami byl poměrně tichý v porovnání s hlukem panujícím v neustále se rozšiřujícím ležení, přesto bylo těžké zaslechnout hrom. Jen občas pocítila jeho rachocení jako chvění země.</p> <p>S příchodem chladného a deštivého počasí se všechno ještě zhorší.</p> <p>Přestože byla unavená, nemohla Kahlan zahnat myšlenky na muže, kterého odpoledne zahlédla, na muže, který na ni pohlédl, když projížděl ležením zavřený v kleci na voze, na muže s šedivýma očima, který ji viděl – skutečně viděl – a zavolal na ni jménem. Byl to pro ni vzrušující okamžik.</p> <p>Vidět ji se téměř rovnalo zázraku. Kahlan byla pro většinu lidí neviditelná. ‚Neviditelná‘ nebylo tak docela přesné, protože ji ve skutečnosti všichni viděli. Jenomže okamžitě, jak ji spatřili, na ni zapomněli. Takže i když v podstatě nebyla neviditelná, vyšlo to nastejno.</p> <p>Kahlan dobře znala chladný dotyk zapomnění. Stejné kouzlo, které způsobilo, že na ni lidé zapomněli hned, jak ji spatřili, jí zároveň vymazalo všechny vzpomínky na vlastní minulost. Ať už byl její život předtím, než se setkala se Sestrami Temnot jakýkoliv, byl pro ni neznámý.</p> <p>Mezi miliony vojáků v celém ohromném vojenském ležení objevil její věznitel jen hrstku vojáků, kteří ji viděli. Bylo jich přesně třiačtyřicet. Tito muži, stejně jako obojek, Sestry Temnot a samotný Jagang, stáli mezi ní a svobodou.</p> <p>Kahlan si umínila, že každého z těch čtyřiceti tří mužů prozkoumá, odhalí jejich silné i slabé stránky. Pozorovala je tiše a v duchu si o každém z nich dělala poznámky. Všichni měli nějaké zvyky – způsob chůze, jak sledovali dění kolem sebe, čemu věnovali pozornost, co je zaujalo a co ne, a jak zodpovědně vykonávali svou práci. O jejich charakterickém chování zjistila všechno, co mohla.</p> <p>Sestry věřily, že anomálie v kouzlu, které použily, způsobila, že pár lidí dokázalo Kahlan vidět. Bylo možné, že někde tam venku, v milionové armádě Řádu, byli ještě další, kteří mohli Kahlan vidět a zapamatovat si ji, ale Jagang už nikoho jiného neobjevil. Proto jenom těchto třiačtyřicet vojáků bylo schopných sloužit jako její strážci.</p> <p>Jagang ji samozřejmě viděl také, stejně jako Sestry, které na ni kouzlo seslaly. K jejich velkému překvapení a hrůze však Sestry Jagang zajal, a tak skončily spolu s Kahlan v ohromném ležení armády Císařského řádu. Nikdo, kromě Sester a Jaganga, žádný z té hrstky lidí, kteří ji dokázali vidět, ji neznal. Nikdo neznal její minulost, která zůstávala tajemstvím i pro ni.</p> <p>Ale ten muž v kleci byl jiný. Znal ji. Přestože si nevzpomínala, že by ho někdy viděla, neměnilo to nic na tom, že on ji z minulosti znal.</p> <p>Jagang jí slíbil, že až nakonec pozná svou minulost a bude vědět, kdo je, až se jí vrátí paměť a na všechno si vzpomene, teprve tehdy pro ni začne ta pravá hrůza a utrpení. S potěšením jí líčil podrobnosti, co s ní všechno udělá, jak se z jejího života stane nekonečné utrpení. Ale protože si nic z minulosti nepamatovala, jeho výhrůžky na ni nepůsobily tak, jak by si přál. Přesto věci, které jí sliboval, byly samy o sobě dostatečně hrůzné.</p> <p>Kdykoliv jí Jagang vyhrožoval takovým trestem, Kahlan se na něj dívala lhostejným pohledem. Tímto způsobem před ním skrývala své pocity. Nechtěla mu poskytnout uspokojení z toho, že dá najevo své emoce nebo strach. Navzdory tomu, co to pro ni znamenalo, byla Kahlan hrdá, že si vysloužila nenávist takového odporného ničemy. Naplňovalo ji uspokojením, že ať už v minulosti udělala cokoliv, její názory a přesvědčení byly v příkrém rozporu se zvůlí Řádu.</p> <p>Kvůli Jagangovým děsivým výhrůžkám se Kahlan obávala svých vzpomínek na minulost, ale potom, co spatřila v očích toho zajatce tak silný cit, přesto zatoužila dozvědět se o sobě všechno. Jeho radostná reakce, když ji uviděl, ostře kontrastovala s těmi, kdo jí opovrhovali a uráželi. Musela se dozvědět, kdo je, kdo je ta žena, ke které choval ten muž takovou úctu.</p> <p>Ráda by si muže prohlédla déle než kratičký okamžik, který na to měla. Musela se odvrátit. Kdyby byla přistižena, že se nějak zajímá o zajatce, Jagang by ho určitě zabil. Kahlan cítila potřebu toho muže chránit. Nechtěla neúmyslně způsobit potíže někomu, kdo ji znal a kdo byl tak očividně šťastný, že ji vidí.</p> <p>Kahlan se opět pokusila uklidnit rozjitřenou mysl. Zívla a sledovala blýskání nad sebou. Do svítání už nebylo daleko, a potřebovala se vyspat.</p> <p>A svítání přinese první zimní den. Nevěděla proč, ale myšlenka na první den zimy v ní vyvolala neklid. Nedovedla si představit, jaký k tomu mohla mít důvod. Myšlenka na první zimní den jí sevřela vnitřnosti obavami. Zdálo se, že pod povrchem zapomnění číhají nebezpečí, jaká si ani nedovedla představit.</p> <p>Když uslyšela něco dopadnout na zem, zvedla hlavu. Hluk vycházel z vedlejší místností. Kahlan se nadzvedla na loktech, ale neodvážila se vstát ze svého místa na podlaze vedle císařovy postele. Velice dobře věděla, jaké následky by mělo neuposlechnutí jeho rozkazu. Pokud měla snášet bolest, kterou jí mohl způsobit prostřednictvím obojku, muselo by to být něco důležitějšího než opuštění přiděleného místa.</p> <p>Ve tmě slyšela Kahlan Jaganga, jak se těsně nad ní posadil na posteli.</p> <p>Z druhé strany polstrovaných stěn ložnice se náhle ozvaly výkřiky a sténání. Znělo to, jako by to byla sestra Ulicie. Od té doby, co je Jagang zajal, měla Kahlan dost příležitostí slyšet Ulicii naříkat a vzlykat. Samotnou Kahlan často přinutily Sestry Temnot k slzám a zvlášť Sestra Ulicie.</p> <p>Jagang odhodil přikrývku. „Co se to tam děje?“</p> <p>Kahlan věděla, že rušení císaře Jaganga při odpočinku je zločin, za který bude Ulicie pykat a přibude jí další důvod k nářku.</p> <p>Jagang spustil nohy na zem a překročil Kahlan na koberci vedle postele. Provokativně pohlédl dolů, aby se ujistil, že i v matném světle lampy na truhle ho Kahlan nad sebou viděla nahého a rozkročeného. Spokojený se svou němou výhrůžkou sáhl na židli pro kalhoty. Chvíli poskakoval na jedné noze, jak si je oblékal, a pospíchal k východu. Dalším oblékáním se nezdržoval.</p> <p>Před těžkým závěsem, zakrývajícím vstupní otvor, se zastavil a otočil. Zakýval na Kahlan prstem. Chtěl ji mít na očích. Zatímco se Kahlan zvedala z koberce, Jagang odhrnul závěs. Kahlan pohlédla na postel, kde se choulila nová zajatkyně, přivedená císaři pro pobavení. V pěstích pod bradou měla sevřenou přikrývku. Stejně jako ostatní, žena Kahlan neviděla, a včera večer byla překvapená a vyděšená dvojnásob, když Jagang začal mluvit k nějakému neviditelnému přízraku, podle všeho ve stejném pokoji. Ale pro tu ubohou ženu to ten večer nebyl největší důvod ke strachu.</p> <p>Kahlan ucítila, jak se jí rozlévá od ramen dolů poryv bolesti. Jagang jí pomocí obojku připomněl, že s plněním jeho přání nemá otálet. Aniž by na sobě dala znát, jak to bolí, pospíšila si za ním.</p> <p>Pohled, který se jí naskytl ve vedlejším pokoji, ji ohromil. Sestra Ulicie se válela na podlaze, mávala rukama a mezi jednotlivými výkřiky a sténáním něco nesrozumitelně mumlala. Nad ní se skláněla Sestra Armina a váhala, jestli se jí má dotknout nebo ne. Z toho, co se jí stalo, byla vyděšená. Chvíli to vypadalo, že by sestru Ulicii nejradši vzala do náručí a uklidnila ji, aby nepůsobila hluk, který by probudil císaře. Ještě si neuvědomila, že na to je už pozdě. Většinou, když jedna ze Sester zažívala nějakou nesnesitelnou bolest, byla to bolest způsobená Jagangem, který ovládal jejich mysl, ale teď se zdálo, že i on sleduje podivnou situaci a netuší, co mohlo způsobit její chování.</p> <p>Sestra Armina, skloněná nad ženou zmítající se na podlaze, si náhle všimla císaře Jaganga a sklonila se ještě níž. „Excelence, nevím, co s ní je. Je mi líto, že vás vzbudila. Snažila jsem se ji utišit.“</p> <p>Jagang, jako snový cestovatel, nepotřeboval komunikovat slovně s těmi, které měl pod svou kontrolou. Dostal se i k nejskrytějším myšlenkám dotyčné osoby.</p> <p>Sestra Ulicie sebou opět škubla a rukou porazila židli. Stráže – muži, kteří byli vybráni, protože viděli a pamatovali si Kahlan – stáli v kruhu kolem ženy, zmítající se na podlaze. Jejich úkolem bylo dohlížet na to, aby Kahlan neopustila stan bez doprovodu Jaganga. Věnovat pozornost Sestrám nebyla jejich povinnost. Ostatní strážci, Jagangův elitní oddíl osobních strážců, statných pořízků, kteří měli tváře i těla pokryta tetováním a ozdobena kovovými hroty a kruhy, stáli jako sochy u vchodu do stanu. Povinností této elitní gardy bylo zajistit, aby nikdo nevstoupil do stanu bez vyzvání. Vypadali jen mírně udiveni divadlem, odehrávajícím se jim před očima.</p> <p>V temných koutech velkého stanu čekali mlčky otroci, neustále připraveni splnit jakékoliv přání císaře. Ani oni nikdy nedávali najevo žádný velký údiv, ať už se stali svědky čehokoliv. Byli tady, aby sloužili rozmarům císaře a nic víc. Nikomu z nich by neprospělo, kdyby se nějak projevil a tím se odlišil od ostatních.</p> <p>Sestry, všechny čarodějky, byly Jagangovy osobní zbraně, jeho majetek, a jako takový byly označeny kruhem ve spodním rtu. Žádní strážci si jich nevšímali, pokud k tomu nedostali zvláštní příkaz. Jagang mohl podříznout Sestře Ulicii hrdlo, znásilnit ji nebo pozvat na čaj, a jeho osobní strážci by nemrkli okem. Kdyby chtěl císař čaj, otroci by mu ho ochotně přinesli. Kdyby se jim přímo před očima odehrála brutální vražda, počkali by, až bude po všem, a pak beze slova vše uklidili.</p> <p>Když Sestra Ulicie znovu vykřikla, Kahlan si uvědomila, že to nevypadá, jako by trpěla bolestí, jak se na první pohled zdálo. Mnohem víc jí připadalo, že je… posedlá.</p> <p>Jagang hrozivým pohledem přejel po strážcích. „Řekla něco?“</p> <p>„Ne, Excelence,“ odpověděl jeden z nich. Ostatní zvláštní strážci, kteří hlídali Kahlan, jen souhlasně pokyvovali hlavou. Císařovi gardisté se k nim mlčky přidali.</p> <p>„Co je s ní?“ zeptal se Jagang Sestry, která vypadala, že je odhodlaná padnout na zem a plazit se před ním.</p> <p>Zuřivost v jeho hlase Arminu vyděsila. „Nemám tušení, Excelence, přísahám.“ Ukázala na druhou stranu stanu. „Spala jsem a čekala, až budu moct něčím posloužit. Sestra Ulicie spala vedle mě. Probudila jsem se, když jsem zaslechla její hlas. Nejdřív jsem myslela, že mi něco říká.“</p> <p>„A co říkala?“ zeptal se Jagang.</p> <p>„Nerozuměla jsem jí ani slovo, Excelence.“</p> <p>Kahlan si uvědomila, že Jagang tentokrát opravdu neví, co Sestra Ulicie řekla. Vždycky věděl všechno, co která Sestra řekla, co si myslela a co plánovala. Byl snový cestovatel. Procházel se krajinou jejich myslí. Vždycky byl do všeho zasvěcený.</p> <p>Ale teď nevěděl nic.</p> <p>Kahlan měla podezření, že možná jen nechce prozradit, co dávno věděl. S oblibou si takhle lidi prověřoval. Zeptal se na něco, na co už dávno znal odpověď. Velice se rozlítil, když někoho přistihl při lži. Naposledy takhle vybuchl vzteky včera a uškrtil přitom nového otroka, který mu zalhal, že neochutnal nic z jídla na podnose, které přinesl císaři k večeři. Jagang, který měl stejně vypracované svaly jako kterýkoliv z jeho osobních strážců, ho dokázal uškrtit jednou rukou. Zbytek otroků trpělivě čekal, až císař skončí, a pak mrtvého muže odtáhli.</p> <p>Jagang se sehnul a mohutnou tlapou chytil Sestru za vlasy a zvedl ji na nohy. „Co je to s tebou, Ulicie?“</p> <p>Žena koulela očima, pohybovala rty a jazyk jí bezcílně bloudil v otevřených ústech.</p> <p>Jagang ji popadl za ramena a drsně s ní zatřásl. Hlava kývala bezvládně Sestře Ulicii sem a tam. Kahlan si pomyslela, že jí musí zlomit vaz. Přála si, aby to udělal. Měla by o starost míň.</p> <p>„Excelence,“ ozvala se Sestra Armina důvěrným, spikleneckým tónem, „potřebujeme ji.“ Když po ní císař loupl pohledem, rychle dodala: „Ona je hráčka.“</p> <p>Nad tím, co řekla, se Jagang na chvíli zamyslel. Nevypadal, že by z toho byl nějak nadšený, ale ani se s ní nepřel.</p> <p>„První den…“ zasténala Sestra Ulicie.</p> <p>Jagang si ji přitáhl blíž. „První den čeho?“</p> <p>„Zima… zima… zima,“ mumlala Ulicie.</p> <p>Jagang se po všech ve stanu zamračeně rozhlédl, jako by je chtěl vyzvat, aby mu to vysvětlili. Jeden z vojáků natáhl ruku a ukázal na vstupní otvor velkého stanu. „Právě svítá, Excelence.“</p> <p>Jagang ho probodl pohledem. „Cože?“</p> <p>„Excelence, právě svítá, začíná první zimní den.“</p> <p>Jagang pustil Sestru Ulicii. Bezvládně dopadla na koberci pokrytou zem.</p> <p>Zadíval se na zakrytý otvor. „Je to tak.“</p> <p>Venku, škvírou kolem závěsu přes vchod, viděla Kahlan blednoucí oblohu na obzoru. Viděla také další všudypřítomné elitní strážce, kteří neustále obklopovali Jaganga. Žádný z nich Kahlan neviděl. Nikdo z nich nevěděl o její přítomnosti. Jenže zvláštní garda uvnitř stanu, vojáci, kteří byli stále v pohotovosti, ti ji viděli velmi dobře. Venku stáli spolu s Jagangovou elitní jednotkou další její zvláštní strážci. Ti se měli postarat o to, aby Kahlan nikdy nevyšla ze stanu sama.</p> <p>Na zemi Sestra Ulicie opakovala jako v transu: „Jeden rok, jeden rok, jeden rok.“</p> <p>„Co jeden rok?“ řval na ni Jagang. Několik strážců leknutím couvlo.</p> <p>Sestra Ulicie se posadila. Začala se kývat dopředu a dozadu. „Začíná znovu. Rok začíná znovu. Začíná znovu. Jeden rok. Musel začít znovu.“</p> <p>Jagang se zadíval na druhou Sestru „O čem to blábolí?“</p> <p>Sestra Armina rozhodila ruce. „Nevím jistě, Excelence.“</p> <p>Jeho pohled potemněl, „Lžeš, Armino.“</p> <p>Armina trochu pobledla a olízla si rty. „Podle mě, Excelence, jediné, co mě napadlo, o čem by mohla takhle mluvit, jsou schránky. Koneckonců je hráčka.“</p> <p>Jagang se netrpělivě ušklíbl. „Ale už přece dávno víme, že máme rok od chvíle, kdy Ulicie vložila schránky do hry.“ Mávl rukou směrem k tyčící se náhorní plošině. „Hned potom, co je Kahlan odnesla z paláce.“</p> <p>„Nový hráč!“ vykřikla Sestra Ulicie se zavřenýma očima, jako by ho chtěla opravit. „Nový hráč! Rok začal znovu.“</p> <p>Jagang vypadal jejími slovy upřímně překvapený.</p> <p>Kahlan uvažovala, jak je možné, aby snového cestovatele taková věc překvapila. Jenže se zdálo, že z nějakého důvodu není schopen, alespoň v této chvíli, použít na Sestru Ulicii svůj vliv. Pokud to ovšem jenom nehraje. Jagang nikdy nedával najevo, co ví a co ne. Kahlan sice nikdy neměla pocit, že by mohl číst v její mysli, ale stále zůstávala ostražitá, protože třeba chtěl docílit toho, aby si právě tohle myslela. Co když jí celou dobu čte i ty nejtajnější myšlenky?</p> <p>Přesto tomu nevěřila. Nedokázala sice uvést jedinou konkrétní věc, která by ji přesvědčila, že na ni není schopen použít své nadání snového cestovatele, ale získala ten dojem z celé řady důležitých maličkostí.</p> <p>„Jak by se mohl najednou dostat do hry nový hráč?“ zeptal se Jagang tónem, který Sestru Arminu úplně rozklepal.</p> <p>Musela dvakrát polknout, než promluvila. „Excelence, nemáme… všechny tři schránky. Máme jen dvě. Je tu ale ještě ta třetí schránka, ta, kterou měla Tovi.“</p> <p>„Mluvíš o schránce, která zmizela, protože jste byly tak stupidní a poslaly jste Tovi napřed, místo abyste se držely pohromadě?“ Bylo to vzteklé obvinění a ne otázka.</p> <p>Sestra Armina na pokraji paniky, namířila prst na Kahlan. „To je její vina! Kdyby udělala, co jsme jí řekly, a přinesla všechny tři schránky najednou, zůstaly bychom spolu a měly všechny tři schránky. Ale nepřinesla je najednou. Je to její vina!“</p> <p>Sestra Ulicie řekla Kahlan, aby ukryla všechny tři schránky do vaku a vynesla je ven. Ale všechny se tam nevešly, takže nejdřív vynesla jen jednu s tím, že se pro dvě zbývající vrátí. Sestru Ulicii to rozlítilo. Zbila Kahlan do bezvědomí za to, že nedokázala udělat nemožné a nacpat všechny tři do nedostatečně velkého vaku.</p> <p>Kahlan se nenamáhala říct něco na svou obhajobu. Odmítla se snížit k tomu, aby uváděla důvody svého jednání lidem, kteří na žádné důvody nebrali ohled.</p> <p>Jagang se ohlédl přes rameno na Kahlan. Věnovala mu lhostejný pohled. Otočil se zpátky k Sestře Armině.</p> <p>„Takže co? Sestra Ulicie vložila schránky do hry. Tak se stala hráčkou.“</p> <p>„Další hráč!“ vykřikla Ulicie z podlahy mezi nimi. „Teď jsou dva hráči! Rok začal znovu! To není možné!“ Sestra Ulicie se vrhla dopředu. „To není možné!“</p> <p>Nic tam nebylo a její paže zachytily jen vzduch. Ztěžka se posadila na zem a rychle dýchala. Třesoucíma se rukama si zakrývala tvář, jako by byla zdrcena tím, co se právě stalo.</p> <p>Jagang se zamyšleně odvrátil a celou situaci zvažoval. „Je možné, aby dva různí lidé vložili své schránky do hry současně?“ ptal se sám sebe.</p> <p>Sestra Armina těkala očima kolem sebe. Nebyla si jistá, jestli se má snažit o odpověď. Nakonec zůstala potichu.</p> <p>Sestra Ulicie si promnula oči. „Zmizel.“</p> <p>Jagang se na ni zamračil. „Kdo zmizel?“</p> <p>„Neviděla jsem mu do tváře.“ Mávla rukou. „Byl tady, mluvil na mě a pak zmizel. Nevím, kdo to byl, Excelence.“</p> <p>Vypadala otřesená.</p> <p>„Co jsi viděla?“ zeptal se Jagang.</p> <p>Jakoby zasažená nečekaným prudkým úderem, vyskočila na nohy. Vypoulila oči bolestí. Z ucha jí vytékal pramínek krve.</p> <p>„Co jsi viděla?“ zopakoval Jagang.</p> <p>Kahlan ho viděla působit bolest Sestrám i dřív. Ať už se mohl před chvílí dostat do mysli Sestry Ulicie nebo ne, teď s tím zřejmě žádný problém neměl.</p> <p>„Byl to někdo –“ řekla Sestra Ulicie a zalapala po dechu. „Někdo byl tady ve stanu, Excelence. Řekl mi, že ve hře je nový hráč, a proto se musí rok začít odměřovat znovu.“</p> <p>Jagang zamračeně stáhl obočí. „Nový hráč o moc Ordenu?“</p> <p>Sestra Ulicie přikývla, jako by se to bála přiznat. „Ano, Excelence. Někdo další vložil do hry schránky Ordenu. Byli jsme upozorněni, že rok se musí začít počítat znovu. Od dnešního dne, prvního dne zimy.“</p> <p>Jagang stál mlčky a pozoroval náhorní plošinu v dálce. Nahoře na ní stál Palác lidu. Ačkoliv to byl skutečně palác, jeho rozměry byly neuvěřitelné. Byl zároveň i městem, opravdovým městem, kde bylo sídlo moci celé D’Hary. Tohle město stálo jako bašta odporu a poslední překážka chamtivé touze Císařského řádu ovládnout celý svět a vnutit všem lidem svou víru. Armáda Řádu se rozprostírala jako jedovaté černé moře po Azrithské planině kolem náhorní plošiny a oddělovala ji od veškeré naděje na záchranu a vysvobození.</p> <p>Na palác v dálce právě dopadly první paprsky světla a obarvily mramorové zdi, sloupy a věže do zlata. Byl to pohled, při kterém se tajil dech. Avšak ve všech vojácích Řádu pohled na tak nádherný palác, kterého se ještě nedotkly jejich žádostivé ruce, vzbuzoval jen zášť a nenávist. Toužili to místo zničit, vymazat jeho vznešenost z povrchu zemského, aby zajistili, že člověk už nikdy nebude usilovat o takové hodnoty.</p> <p>Kahlan nahoře v paláci byla – v paláci lorda Rahla – když ji tam dovedly čtyři Sestry, aby pro ně ze Zahrady života ukradla schránky. Nádhera toho místa v ní budila posvátnou bázeň. Kahlan nechtěla odnést schránky ze zahrady lorda Rahla. Nepatřily Sestrám, a navíc Sestry vedl zlý úmysl.</p> <p>Na oltáři, kde stály schránky, nechala Kahlan to nejcennější, co měla. Byla to vyřezaná soška ženy se zakloněnou hlavou, rukama sevřenýma v pěst a prohnutými zády, jako by vzdorovala silám, které si ji chtěly porobit. Kahlan nevěděla, kde mohla získat tak nádhernou věc.</p> <p>Lámalo jí srdce, že tam musela sošku nechat, ale bylo to nutné, aby se jí do vaku vešly obě zbývající schránky. Jinak by ji Sestra Ulicie zabila. I když měla sošku ráda, život milovala víc. Doufala, že když ji lord Rahl uvidí, nějak pochopí, že ji tam nechala výměnou za to, co mu vzala.</p> <p>Pak Sestry padly do rukou Jagangovi a ten si přivlastnil zlověstně černé schránky. Alespoň dvě. Sestra Tovi šla s první schránkou napřed. Teď byla mrtvá a schránka se ztratila. Kahlan zabila Sestru Cecílii. Takže z jejích původních únosců zbyly jen dvě Sestry, Armina a Ulicie. Jagang samozřejmě ovládal další Sestry.</p> <p>„Kdo mohl vložit schránky do hry?“ zeptal se Jagang s pohledem upřeným na palác na vrcholu náhorní plošiny. Nebylo jasné, jestli se ptá Sester, nebo jestli jen uvažuje nahlas.</p> <p>Ulicie s Arminou si vyměnily pohled. Elitní gardisté stáli jako kamenné sochy. Zvláštní strážci přecházeli sem a tam. Nejbližší vrhl na Kahlan povýšený pohled, kdykoliv přešel kolem ní a než se otočil. Kahlan ho znala, znala i jeho zvyky. Byl to jeden z těch méně bystrých strážců, který si pletl aroganci se schopností.</p> <p>„No,“ pronesla Sestra Ulicie do tíživého ticha, „musel to být někdo s oběma stránkami daru – subtraktivní i aditivní magií.“</p> <p>„Někdo jiný než Sestry Temnot, které jsou tady, Excelence,“ dodala Sestra Armina. „Nevím, kdo mohl něco takového dokázat.“</p> <p>Jagang se ohlédl přes rameno. Voják nebyl jediný, kdo dával najevo svůj postoj arogantní nadřazenosti. Jagang byl mnohem chytřejší než Sestra Armina. Ona však nebyla dost chytrá na to, aby to pochopila. Byla však dost chytrá, aby pochopila pohled v Jagangových očích, pohled, který říkal, že ví, že lže. Ten pohled ji zastrašil a umlčel.</p> <p>Sestra Ulicie, mnohem chytřejší než Armina, rychle rozpoznala nebezpečí a promluvila.</p> <p>„Mohli to být jen dva lidé, Excelence.“</p> <p>„Musel to být Richard Rahl,“ přispěchala Armina se svým názorem, aby odčinila svůj prohřešek.</p> <p>„Richard Rahl,“ pronesl Jagang tónem, ze kterého čišela nenávist. Nezdál se být jejím úsudkem překvapen.</p> <p>Sestra Ulicie si odkašlala. „Nebo Sestra Nicci. Je to jediná Sestra, kterou nemáte pod svou kontrolou a ovládá subtraktivní magii.“</p> <p>Jagang na ní chvíli spočinul pohledem, než opět upřel zrak na Palác lidu, nyní osvětlený prvními slunečními paprsky, takže zářil jako maják nad temnou hladinou.</p> <p>„Sestra Nicci ví všechno co vy,“ prohlásil nakonec.</p> <p>Sestra Armina zamrkala překvapením. Neodolala, aby se nezeptala. „Jak je to možné, Excelence?“</p> <p>Jagang sepnul za zády své mohutné ruce. Jeho svalnatá záda a šíje připomínaly spíš býka než člověka, a hustý porost ten dojem ještě podporoval. S oholenou hlavou vypadal ještě hrozivěji.</p> <p>„Nicci byla u Tovi, když umírala,“ řekl Jagang, „poté, co ji někdo bodl a ukradl schránku. Už je to hodně dávno, co jsem viděl Nicci naposledy. Překvapilo mě, že se zčistajasna objevila. Byl jsem tam, v mysli Tovi, a všechno sledoval. Tovi o mně však nevěděla, stejně jako jste o mně neměly tušení vy dvě.</p> <p>Ani Nicci nevěděla, že tam jsem.</p> <p>Nicci zpovídala Tovi, využila její smrtelné zranění, aby ji donutila odhalit tvé plány, Ulicie. Napovídala Tovi pěknou historku o tom, jak by si přála, aby se dostala z mého vlivu a tou lží si získala její důvěru. Tovi jí řekla všechno – všechno o kouzlu Ohnivé kaskády, které jste zažehly, o schránkách, které jste s pomocí Kahlan vzaly, jak mají schránky fungovat ve spojení s kouzlem Ohnivé kaskády, prostě všechno.“</p> <p>Sestra Ulicie vypadala každým okamžikem zdrceněji. „Takže to docela dobře mohla být Nicci. Musel to být jeden z nich.“</p> <p>„Nebo Nicci spolu s Richardem,“ nadhodila Armina.</p> <p>Jagang na to nic neřekl a dál zíral na palác.</p> <p>Sestra Ulicie se k němu trochu naklonila. „Mohu se na něco zeptat, Excelence? Jak je možné, že nejste schopen… no, tedy, proč není Nicci tady, s vámi?“</p> <p>Jagang na ni upřel své černé oči. Jak se schylovalo k bouři, stíny v těch inkoustově černých očích se pohybovaly.</p> <p>„Byla se mnou. Odešla. Na rozdíl od vašeho trapného a neupřímného pokusu uchránit se před mým vlivem vytvořením pouta k lordu Rahlovi, u Nicci to fungovalo. Z důvodů, kterým nerozumím, byla upřímná, a proto ji pouto ochránilo. Zahodila všechno, pro co žila, co ji naplňovalo – zřekla se své morální povinnosti!“</p> <p>Napřímil se a opět nasadil masku chladné autority. „Pouto na Nicci funguje. Už nemůžu vstoupit do její mysli.“</p> <p>Sestra Armina stála jako zkoprnělá nejen strachy z něho, ale z toho, co právě slyšela.</p> <p>Sestra Ulicie pokývla a zabrala se do vzpomínek. „Když se na to dívám zpětně, tolik mě to zase nepřekvapuje. Myslím, že jsem od začátku věděla, že Richarda miluje. Nikdy nám to samozřejmě ani slovem nenaznačila, žádné Sestře Temnot se nesvěřila, ale tehdy v Paláci proroků se vzdala takových věcí, o kterých bych si nikdy nemyslela, že se vzdá, jen abych ji vybrala jako jednu z jeho šesti učitelek.</p> <p>Cena, kterou obětovala za to, aby se stala jeho učitelkou ve mně vzbudila podezření o jejích motivech. Ostatní k tomu vedla nenasytnost. Chtěly z něho vysát co nejvíc jeho daru a získat ho pro sebe. Ale právě po tomhle Nicci neprahla. Tak jsem ji sledovala.</p> <p>Nikdy se neprozradila – drazí duchové, myslím, že si to v té době ani sama neuvědomovala – ale v očích měla takový zvláštní pohled. Byla do něj zamilovaná. Tehdy jsem ten její pohled nechápala, asi proto, že si byla tak jistá svou nenávistí k němu a všemu, co představoval, ale byla do Richarda Rahla zamilovaná. Už tehdy ho milovala.“</p> <p>Jagang zbrunátněl. Jak byla zabraná do vzpomínek, Ulicie si jeho němé zuřivosti nevšimla. Sestra Armina ji nenápadným stiskem ruky upozornila. Ulicie vzhlédla, a když spatřila Jagangův výraz, z tváří se jí vytratila barva a okamžitě se to snažila zamluvit.</p> <p>„Jak jsem řekla, nikdy nic takového nepřiznala, takže si to všechno možná jenom namlouvám. Vlastně, když o tom teď přemýšlím, je to hloupost. Nenáviděla ho. Chtěla jeho smrt. Nenáviděla všechno, co představoval. Nenáviděla ho. Je to tak. Nenáviděla ho.“</p> <p>Sestra Ulicie zmlkla, viditelně se donutila přestat s těmi nesmysly.</p> <p>„Dal jsem jí všechno,“ zahřměl Jagang. „Udělal jsem z ní královnu. Jako Jagang Spravedlivý jsem jí zajistil postavení úderné pěsti Bratrstva řádu. Ti, kteří se postavili proti správným způsobům Řádu, ji poznali jako paní Smrt. Byla schopná tuto posvátnou povinnost plnit jen díky mé velkorysosti. Byl jsem hlupák, že jsem jí dal takovou volnost. Zradila mě. Zradila mě kvůli němu.“</p> <p>Kahlan by nikdy nenapadlo, že spatří Jaganga zmítaného žárlivostí, ale teď se toho stala očitým svědkem. Byl to člověk, který si vždycky bral, co chtěl. Nebyl zvyklý, že mu někdo něco odepřel. Ale Nicci zřejmě mít nemohl. Zřejmě si její srdce získal Richard Rahl.</p> <p>Kahlan potlačila své vlastní zmatené pocity vůči Richardu Rahlovi – muži, se kterým se nikdy nesetkala – a upřela pohled na své strážce, přecházející sem a tam.</p> <p>„Ale získám ji zpět.“ Jagang zvedl pěst. Pletence svalů na pažích mu vystouply, když ji zatnul. Žíly na spáncích mu naběhly. „Dřív nebo později rozdrtím nestoudný odpor Richarda Rahla a pak si to s Nicci vyřídím. Zaplatí za své hříchy.“</p> <p>Kahlan a tahle Nicci měly něco společného. Kdyby se Nicci dostala Jagangovi do rukou, bylo jasné, že by jí udělal to nejhorší, stejně jako Kahlan.</p> <p>„A co schránky Ordenu, Excelence?“ zeptala se Sestra Ulicie.</p> <p>Paže mu poklesla. Otočil se a věnoval jí zachmuřený úsměv. „Drahá, vůbec nezáleží na tom, jestli se jednomu z nich nějak podařilo vložit schránky Ordenu do hry. Nebude jim to k ničemu.“ Palcem ukázal přes rameno směrem ke Kahlan. „Mám ji. Mám, co potřebuji, abych použil moc Ordenu ve prospěch Bratrstva řádu.</p> <p>Máme právo na své straně. Stvořitel je s námi. Když uvolníme moc Ordenu, odstraníme bezbožnou magii ze světa. Donutíme všechny lidi, aby se sklonili před učením Řádu. Celé lidstvo se podřídí dokonalé spravedlnosti a bude uznávat jedinou víru.</p> <p>Nastane nový úsvit dějin, věk bez magie, která kazí lidskou duši. Všichni lidé se budou radovat, že jsou součástí nádherného světa, o který Řád usiluje. V tom novém světě si budou všichni rovni. A všichni se budou moct oddat službě svým bližním, což je vůle Stvořitele.“</p> <p>„Ano, Excelence,“ nadšeně přitakala Armina ve snaze vlichotit se do jeho přízně.</p> <p>„Excelence,“ začala Sestra Ulicie, „jak už jsem několikrát vysvětlovala, přestože máme hodně prvků, které potřebujeme – jak jste správně poznamenal – pořád musíme mít všechny tři schránky, pokud se nakonec chceme dostat k moci Ordenu a využít ji ve prospěch Bratrstva řádu. Potřebujeme třetí schránku.“</p> <p>Jagang se opět zatvářil hrozivě. „Jak jsem ti řekl, byl jsem v mysli Tovi. Myslím, že vím, kdo má v krádeži schránky prsty.“</p> <p>Sestry Ulicie a Armina vypadaly nejen překvapeně, ale i zvědavě.</p> <p>„Ano, Excelence?“ zeptala se Armina.</p> <p>Přikývl. „Můj duchovní rádce bratr Narev se velmi dobře zná s někým, s kým čas od času uzavře nějaký obchod.“</p> <p>Sestra Ulicie se tvářila skepticky. „Myslíte, že v tom má prsty nějaký stoupenec Bratrstva řádu?“</p> <p>„Ne, neřekl jsem nic o stoupenci. Mluvil jsem o známém bratra Nareva. Je to žena, se kterou jsem v minulosti prostřednictvím bratra Nareva jednal i já. Možná jste o ní slyšely.“ Jagang povytáhl obočí. „Říká si Šestka.“</p> <p>Sestra Armina zalapala po dechu a strnula.</p> <p>Sestra Ulicie vytřeštila oči a poklesla jí čelist. „Šestka… Excelence, určitě myslíte Šestku, tu čarodějku?“</p> <p>Jaganga jejich reakce potěšila. „Aha, takže ji znáte.“</p> <p>„Jednou jsem se s ní setkala. Dalo by se říct, že jsme si spolu promluvily. A nedá se to označit za příjemný rozhovor. Excelence, s tou ženskou se nedá vyjednávat.“</p> <p>„No, víš, Ulicie, to je další oblast, ve které se my dva lišíme. Ty jí nemůžeš nabídnout nic jiného než svou bezpáteřnou mrtvolu, aby s ní nakrmila své mazlíčky, kteří se živí lidským masem. Já mám naopak plně ve své moci to, co ta žena chce a potřebuje. Jsem v pozici, že jí mohu poskytnout takový druh neřesti, jaký hledá. Na rozdíl od tebe, Ulicie, já se s ní mohu dohodnout.“</p> <p>„Ale jestli Richard Rahl nebo Nicci vložili schránku do hry, znamená to, že je teď v jejich rukou,“ namítla Sestra Ulicie. „Takže i kdyby Šestka opravdu získala od Tovi schránku, už ji nemá.“</p> <p>„Takže si myslíš, že taková žena se jenom tak vzdá něčeho, po čem vášnivě touží? Všeho, po čem prahne?“ Jagang zavrtěl hlavou. „Ne, to nemá Šestka v povaze, aby si nechala… narušit plány. Je to žena, které se neodporuje. Nešetří nikoho, kdo jí zkříží plány. Mám pravdu, Ulicie?“</p> <p>Sestra Ulicie polkla a přikývla.</p> <p>„Očekávám, že žena s jejími temnými vlastnostmi a nesmírným odhodláním si nedopřeje oddechu, dokud nepotrestá viníka a potom bude muset jednat s Řádem. Takže vidíš, že mám všechno pod kontrolou. To, že jeden z těch zločinců, Nicci nebo Richard Rahl, vložil schránky do hry, nebude nakonec nic znamenat. Řád zvítězí.“</p> <p>Sestra Ulicie, která od okamžiku, kdy poprvé uslyšela o Šestce, potlačovala neovladatelné chvění, sklonila hlavu. „Ano, Excelence. Vidím, že máte opravdu všechno pevně pod kontrolou.“</p> <p>Když Jagang viděl její poraženecké chování, luskl prsty a obrátil pozornost k jednomu z otroků, který stál poblíž vchodu do císařského stanu.</p> <p>„Mám hlad. Turnaje v Ja’La začínají už dnes. Než se půjdu podívat na některé zápasy chci vydatné jídlo.“</p> <p>Muž se hluboce uklonil. „Ano, Excelence. Hned to zařídím.“</p> <p>Poté, co odběhl splnit císařovo přání, přehlédl Jagang tmavé, vlnící se moře mužů. „Teď si naši stateční bojovníci zaslouží nějaké rozptýlení, aby si oddechli od náročné činnosti. Jeden z týmů tam venku nakonec dostane šanci hrát s mým vlastním mužstvem. Doufejme, že tým, který si vyslouží právo vyzvat na souboj moje mužstvo, bude alespoň tak dobrý, aby se moji muži trochu zapotili, než ho porazí.“</p> <p>„Ano, Excelence,“ ozvaly se Sestry jednohlasně.</p> <p>Jagang, zjevně poněkud rozladěný jejich podlézavým souhlasem, ukázal na jednoho ze zvláštních strážců, který procházel kolem.</p> <p>„Tebe zabije jako prvního.“</p> <p>S vyděšeným pohledem v očích muž strnul. „Excelence?“</p> <p>Jagang kývl bradou ke Kahlan, která stála jen pár kroků za ním. „Zabije tě jako prvního, a zasloužíš si to.“</p> <p>Muž uctivě sklonil hlavu. „Nerozumím vám, Excelence.“</p> <p>„Ovšem že ne, jsi hlupák. Počítá tvoje kroky. Uděláš pokaždé stejný počet kroků, než se otočíš na druhou stranu. Jak se otáčíš, zkontroluješ ji pohledem a pak jdeš dál. Počítá tvoje kroky. Když se otáčíš, ani se na tebe nemusí dívat a ví přesně, co děláš. Ví, že těsně před tím, než se otočíš, ji zkontroluješ, a vidíš, že se dívá někam jinam. To tě uklidní.</p> <p>Když pochoduješ kolem nás zprava, otáčíš se pokaždé na stejnou stranu – vpravo. Při každé otočce je nůž na tvém opasku na pravém boku nejblíž k ní.“</p> <p>Muž sjel pohledem na svůj nůž na opasku. Zakryl si ho rukou. „Ale Excelence, nenechám si od ní nůž vzít. Přísahám. Zabráním jí v tom.“</p> <p>„Zabráníš?“ Jagang se hlasitě rozesmál. „Ví, že je jen dva kroky od místa, kde se otáčíš, dva kroky od tvého nože za opaskem.“ Luskl prsty. „Takhle rychle ti ho vytrhne z pouzdra. Asi to ani nezjistíš, než zemřeš.“</p> <p>„Ale já bych –“</p> <p>„Podíváš se na ni, abys ji zkontroloval, uvidíš, že se dívá jinam, a pak se otočíš. Než uděláš třetí krok, bude mít tvůj nůž. A v příštím okamžiku ti ho až po střenku zabodne do pravé ledviny. Budeš mrtvý dřív, než si uvědomíš, co se stalo.“</p> <p>Navzdory chladnému vzduchu, muži se na čele perlil pot.</p> <p>Jagang se ohlédl na Kahlan. Měla svůj lhostejný výraz, který neprozrazoval žádné emoce.</p> <p>Jagang se mýlil. Ten muž by zemřel jako druhý. Byl to hlupák, přesně jak řekl Jagang. Hlupáky bylo snadnější zabít. Těžší bylo zabít chytrého a pozorného strážce. Kahlan znala každého z nich. Dala si záležet, aby o každém strážci zjistila co nejvíc. Muž, který chodil před stanem, byl z její zvláštní gardy nejbystřejší.</p> <p>Kdekoliv Kahlan byla, neustále vyhodnocovala situaci a představovala si, jak by provedla pokus o útěk. Teď na to nebyl vhodný čas ani místo, ale přesto to promýšlela.</p> <p>Toho hlupáka by nezabila jako prvního, ale vzala by mu nůž, přesně jak to popsal Jagang. Pak by se otočila k tomu bystrému, protože byl mnohem ostražitější a měl daleko rychlejší reakce. Úkolem zvláštní gardy bylo zabránit jí v útěku. Neměli ji zabít. Když se jí ten bystrý pokusí zastavit, už bude ozbrojená nožem a podřízne mu s ním hrdlo. Ustoupí před jeho padajícím tělem doleva, otočí se a zabodne nůž do ledviny toho hlupáka, tak jak to naznačil Jagang.</p> <p>„Nachytal jste mě při činu,“ řekla Kahlan císaři bezvýrazným tónem. „Bravo.“</p> <p>Nepatrně přivřel levé oko. Nevěděl, jestli mluví pravdu nebo lže.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola čtvrtá</p> <p>„Víš, co se stane, když porušíš pečeť na těch dveřích?“ zeptala se Cara.</p> <p>Zedd se na ni ohlédl přes rameno. „Musím ti připomínat, že jsem čaroděj prvního řádu?“</p> <p>Cara mu pohled vrátila. „No, tak promiň. Víš, co se stane, když porušíš pečeť na těch dveřích, čaroději Zorandere?“</p> <p>Zedd se narovnal. „Tak jsem to nemyslel.“</p> <p>Cara ho stále propichovala pohledem. „Neodpověděl jsi na mou otázku.“</p> <p>Jestli měly Mord-Sithy něco společného, tak určitě to, že se jim nelíbilo, když na svou otázku dostaly vyhýbavou nebo vůbec žádnou odpověď. To se jim skutečně nelíbilo. Začaly být nevrlé. Zedd obvykle nepovažoval za moudré dát Mord-Sithám důvod k nevrlosti, ale na druhou stranu neměl rád, když ho někdo vyrušoval při nějaké důležité činnosti. To byl zase nevrlý on.</p> <p>„Jak tě může vůbec Richard vystát?“</p> <p>Cara se zamračila ještě víc. „Nikdy jsem lordu Rahlovi jinou možnost nedala. A teď mi odpověz. Víš, co se stane, když porušíš pečeť na těch dveřích?“</p> <p>Zedd si dal ruce v bok. „Nezdá se ti, že asi něco o magii vím?“</p> <p>„No, myslela jsem si to, ale teď o tom začínám pochybovat.“</p> <p>„Aha, takže si myslíš, že toho o ní víš víc než já?“</p> <p>„Vím, že s magií jsou jen potíže. Zdá se, že v tomhle případě můžu docela dobře vědět víc než ty. Nesnažila bych se za každou cenu porušit tuhletu pečeť. Nicci ty dveře zajistila z dobrého důvodu. Myslím, čaroději prvního řádu, že není moc moudré, snažit se proniknout jejím štítem bez toho, že bys věděl, proč tu je.“</p> <p>„No, myslím, že toho o pečetích, štítech a podobných ochranných kouzlech vím dost.“</p> <p>Cara povytáhla obočí. „Zedde, Nicci ovládá subtraktivní magii.“</p> <p>Zedd mrkl na dveře a pak zpátky na Caru. Jak se k němu nakláněla, napadlo ho, že by ho klidně byla schopná chytit za límec a odtáhnout od těch mosazí pobitých dveří, kdyby usoudila, že je to nutné.</p> <p>„Zřejmě máš pravdu.“ Zvedl prst. „Ale já zase cítím, že se tam děje něco závažného, něco hodně zlověstného.“</p> <p>Cara vzdychla, a nakonec ho přestala probodávat modrýma očima. Narovnala se, protáhla si rukou dlouhý blonďatý cop a rozhlédla se chodbou na obě strany.</p> <p>Hodila si cop na záda. „Já nevím, Zedde. Kdybych se v nějaké místnosti zamkla a měla pro to dobrý důvod, nelíbilo by se mi, kdybys vylomil zámek. Nicci mi nedovolila, abych s ní zůstala. Ještě nikdy mě takhle nepožádala, abych ji nechala samotnou. Nechtěla jsem jí nechat, aby tam šla, ale byla neoblomná.</p> <p>Měla jednu z těch svých hrozných, zamlklých nálad. V poslední době se tak chovala dost často.“</p> <p>Zedd vzdychl. „Máš pravdu. Ale má to důvod. Drazí duchové, Caro, takovou náladu máme v poslední době všichni.“</p> <p>Cara přikývla. „Nicci řekla, že potřebuje být sama. Řekla jsem jí, že mě to nezajímá, že zůstanu s ní.</p> <p>Nevím, kde se to v ní bere, ale občas ti řekne, abys něco udělal, a ty si najednou uvědomíš, že to děláš, aniž bys chtěl. S lordem Rahlem je to stejné. Často nevěnuji moc pozornosti jeho příkazům – koneckonců, vím mnohem líp než on, jak ho chránit – ale občas něco řekne tím zvláštním způsobem a ty to prostě uděláš. Nikdy jsem nepřišla na to, jak to dokáže. A Nicci je stejná. Oba mají podivuhodnou schopnost přimět tě udělat věci, které dělat nechceš, a ani nemusí zvýšit hlas.</p> <p>Nicci řekla, že půjde o magii, a řekla to způsobem, ze kterého bylo zřejmé, že chce být sama. A já jí na to řekla jenom, že tady na ní počkám, kdyby něco potřebovala.“</p> <p>Zedd naklonil k Caře hlavu a podíval se na ni. „Mám za to, že to má něco společného s Richardem.“</p> <p>Okamžitě se jí vrátil pohled Mord-Sithy a Zedd viděl, jak se jí pod červenou koženou kombinézou napjaly svaly.</p> <p>„Co tím myslíš?“</p> <p>„Jak jsi řekla, Nicci se chovala velice podivně. Ptala se mě, jestli bych Richardovi svěřil svůj život i životy všech ostatních.“</p> <p>Cara na něj chvíli němě zírala. „Mě se ptala na to samé.“</p> <p>„Trápí mě a vrtá hlavou, co může mít v plánu.“ Zedd ukázal prstem na dveře. „Caro, je tam uvnitř s tou věcí – se schránkou Ordenu. Cítím to.“</p> <p>Cara přikývla. „Máš pravdu. Zahlédla jsem ji tam, ještě než zavřela dveře.“</p> <p>Zedd si z obličeje odhrnul neposlušnou kadeř bílých vlasů. „To je hlavní důvod, proč si myslím, že to má něco společného s Richardem. Caro, není snadné prolomit takovou ochrannou pečeť, ale myslím si, že je to důležité.“</p> <p>Cara rezignovaně vzdychla. „Tak dobře.“ Rozladěná z toho, že nakonec souhlasila s jeho plánem, stáhla ústa do úšklebku. „Jestli ti utrhne hlavu, myslím, že ti jí zase zvládnu přišít zpátky.“</p> <p>Zedd se usmál a vyhrnul si rukávy. Zhluboka se nadechl a znovu se začal věnovat rozplétání kouzelné pečeti, kterou Nicci zajistila dveře.</p> <p>Veliké, mosazí pobité dveře pokrývaly symboly, charakteristické pro ochranné pole v této části Pevnosti čarodějů. Tohle místo bylo zajištěné proti vniknutí a byly zde štíty, zamezující vstup, ale Zedd v této Pevnosti vyrostl a věděl, jak různé ochranné prvky fungují. Znal také spoustu kouzel spojených s těmito prvky. Pole, použité v tomto případě, bylo zvláštní tím, že muselo chránit i to, co se nacházelo uvnitř, a proto bylo oboustranné.</p> <p>Jemně přejel třemi prsty levé ruky přes místo, kde byla obě pole u sebe nejblíž. Zabrnělo ho v ruce až k lokti – to nebylo dobré znamení. Nicci k ochrannému poli něco přidala a vytvořila tak z původního, běžného štítu svůj vlastní. Zedd si začal myslet, že toho Cara asi přece jen ví víc, než se domníval.</p> <p>Tohle bylo pole, které podle všeho reagovalo na použití síly jedinečným způsobem. Na chvíli se zarazil a uvažoval. Bude muset dosáhnout svého s minimálním použitím síly, aby zabránil nežádoucí reakci. Opatrně štítem prostrčil úzký paprsek neškodné magie. Pravou rukou pomalu překonal omezující sílu, aby se celé kouzlo začalo uvolňovat.</p> <p>Moc dobře věděl, že by nemělo cenu snažit se překonat pečeť přímo, protože ochranné pole bylo vytvořené tak, aby působením síly zmohutnělo. Nicci tuto vlastnost pole zřejmě ještě posílila. Kdyby použil příliš velkou sílu, štít by zesílil, jako by utáhl uzel na provazu. Pokud by se to stalo, nedokázal by ho už ničím překonat.</p> <p>Kromě toho, Cara měla pravdu – Nicci ovládá subtraktivní složku magie a nedokázal odhadnout, které prvky této děsivé stránky moci mohla použít, aby zabránila porušení vnitřní pečeti. Nerad by obrazně řečeno prostrčil ruku klíčovou dírkou a zjistil, že ji ponořil do kotle roztaveného olova. Mnohem bezpečnější bude snažit se uzel rozvázat než se ho pokoušet roztrhnout.</p> <p>Takové obtíže však Zedda jen povzbudily v jeho odhodlání najít způsob, jak se dostat dovnitř. Byl to jeho charakteristický rys, který kdysi dávno velice zlobil jeho otce – zvlášť, když se jednalo o štít, který Zeddův otec vytvořil právě proto, aby zabránil ve vstupu svému zvídavému synovi.</p> <p>Jak se soustředil, aby se propletl strukturou štítu, Zedd vystrčil špičku jazyka. V krátké době se dostal mnohem dál, než čekal. Vnitřním polem protáhl neviditelnou sondu, aby ho mohl prozkoumat zevnitř.</p> <p>A pak, přestože byl až přehnaně opatrný, se struktura štítu náhle sevřela a zamezila průnik magie. Vypadalo to, jako by ho štít nalákal do pasti, a pak ji sklapl.</p> <p>Zedd stál sehnutý před dveřmi, překvapený, že se štít takhle může chovat. Vždyť se ještě ani nepokusil jím proniknout, ale jenom prozkoumat jeho vnitřní strukturu – jako by se pouze díval klíčovou dírkou.</p> <p>Stejnou věc dělal v minulosti už mnohokrát. Vždycky to fungovalo. Tohle byl ten nejpodivnější štít, na který kdy narazil.</p> <p>Byl stále skloněný a zvažoval další postup, když se dveře otevřely.</p> <p>Zedd pootočil hlavu a vzhlédl. S jednou rukou na klice se nad ním tyčila Nicci.</p> <p>„Napadlo tě zaklepat?“ zeptala se.</p> <p>Zedd se narovnal a doufal, že mu nezrudnou tváře, ale měl dojem, že je rudý až za ušima. „No, vlastně jsem o tom uvažoval, ale pak jsem ten nápad zavrhl. Myslel jsem, že jsi dlouho do noci pracovala na té knize a že už spíš. Nechtěl jsem tě budit.“</p> <p>Světlé vlasy jí splývaly přes černé šaty, které zdůrazňovaly každou křivku její dokonalé postavy. Přestože vypadala, že celou noc oka nezamhouřila, měla pronikavý pohled, jako všechny čarodějky, které potkal. Spojení její úchvatné krásy, chladné vznešenosti a bystrého intelektu – nehledě na to, že měla dostatek moci, aby téměř každého proměnila na popel – bylo okouzlující i hrozivé.</p> <p>„Kdybych spala,“ pronesla Nicci svým klidným, sametovým hlasem, „myslíš, že by mě neprobudilo porušení ochranného pole, posíleného štítem vytvořeným podle instrukcí tři tisíce let staré knihy a zajištěného pomocnými subtraktivními pojistkami?“</p> <p>Zeddovy obavy ještě vzrostly. Takové štíty nebylo snadné vytvořit. Určitě by je nikdo nepoužil jen proto, aby se mohl nerušeně vyspat.</p> <p>Rozhodil ruce do stran. „Jen jsem se chtěl mrknout, jestli jsi v pořádku.“</p> <p>Pod jejím pronikavým pohledem se začal potit. „Strávila jsem dlouhý čas v Paláci proroků, kde jsem učila mladé čaroděje, jak se mají chovat a zdokonalovat se v používání svého daru. Vím, jak udělat štít, který se nedá zrušit. Jako Sestra Temnot jsem měla spoustu příležitostí se neustále procvičovat.“</p> <p>„Opravdu? Docela rád bych se dozvěděl něco o takových tajemných štítech – z přísně profesionálního pohledu, samozřejmě. Tyhle věci jsou mým koníčkem.“</p> <p>Stále měla ruku na klice. „Co jsi tady vlastně chtěl, Zedde?“</p> <p>Zedd si odkašlal. „No, budu upřímný, Nicci. Měl jsem starost, co se tam děje se schránkou.“</p> <p>Nicci se konečně trochu usmála. „Aha. Nechtělo se mi věřit, že bys doufal, že mě nachytáš, jak tu křepčím nahá.“</p> <p>Ustoupila zpět do místnosti a pokynula jim, že mohou vstoupit.</p> <p>Byla to prostorná knihovna s vysokými okny zakončenými oblouky po celé protilehlé stěně. Těžké, tmavě zelené sametové závěsy se zlatým lemováním spolu s naleštěnými mahagonovými sloupy oddělovaly jednotlivá okna, složená ze stovek tabulek silného skla. Ani světlo, pronikající okny dovnitř, nedokázalo zahnat ponurou atmosféru místnosti.</p> <p>Některé z tabulek neprostupného skla, tvořící okna, která byla součástí ochranného pole v této části Pevnosti, byly rozbité během nečekané bitvy, která se odehrála, když tu ještě byl Richard. Nicci skrz ně přivolala blesk, aby zničila nestvůru z podsvětí, která napadla Richarda. Když měla vysvětlit, jak dokázala přimět blesk, aby udělal, co chtěla, jen pokrčila rameny a řekla, že prostě vytvořila prázdnotu, kterou blesk nutkavě potřeboval zaplnit, a tak to udělal. Zedd pochopil princip, ale nedokázal si představit, jak to dokázala.</p> <p>Ačkoliv jí byl Zedd vděčný, že zachránila Richardovi život, vůbec se mu nelíbilo, že při tom zničila tak cenné a nenahraditelné sklo a narušila tím zároveň ochranné pole. Nicci se nabídla, že pomůže s opravou. Zedd nevěděl, jestli by něco takového sám dokázal. Nikdy by si nepomyslel, že se najde někdo, kdo si dokáže podrobit magické síly tak, jak to předvedla Nicci, a kdo k tomu bude mít potřebné schopnosti. Nikdy ho nenapadlo, že by někdo dokázal znovu vytvořit ty zvláštní skleněné tabulky do oken. A přesto se Nicci nabídla, že to udělá, a zřejmě by to zvládla.</p> <p>Zeddovi to připadalo, jako kdyby sestoupila královna do hradních kuchyní, aby zručně předvedla, jak se peče neobyčejný chléb podle dávno zapomenutého receptu.</p> <p>Přestože Zedd znal mocné čarodějky, nepotkal ještě žádnou, která by se Nicci vyrovnala. Některé věci, které prováděla s očividnou lehkostí, byly tak úžasné, že se nestačil divit.</p> <p>Samozřejmě že Nicci nebyla žádná obyčejná čarodějka. Jako bývalá Sestra Temnot ovládala subtraktivní magii. Jako Sestra Temnot dokázala vysát sílu z čaroděje, přidat ji ke své vlastní a vytvořit tak něco ojedinělého – něco, co viděl jen nerad.</p> <p>V určitém ohledu ho děsila. Nebýt Richarda, který jí ukázal cenu vlastního života, stále by oddaně a věrně sloužila Řádu. Její život byl pro Zedda tajemství, o tom, co dělala, nikdy nemluvila, a s ohledem na to, čeho byla předtím součástí, si nebyl úplně jistý, jestli jí může důvěřovat.</p> <p>Ale Richard jí věřil, dokonce tak, že jí svěřil svůj život. Mnohokrát dokázala, že si jeho důvěru zaslouží. Kromě sebe a Cary nepoznal Zedd nikoho, kdo by byl Richardovi tak naprosto oddán jako Nicci. Bez váhání by šla do samotného podsvětí, kdyby to bylo nutné k Richardově záchraně.</p> <p>Richard vyvedl tuto pozoruhodnou ženu z hlubin zla stejně, jako to udělal s Carou a ostatními Mord-Sithami. Kdo jiný než Richard mohl něco takového dokázat? Koho jiného než Richarda mohla taková věc vůbec napadnout?</p> <p>Jak se Zeddovi po tom chlapci stýskalo!</p> <p>Nicci se otočila od knihovny a Zedd spatřil, co bylo na stole. Díky svému nadání věděl předem, že to tam je, ale podrobnosti neznal.</p> <p>Cara za ním tiše hvízdla. Zedd s ní souhlasil.</p> <p>Na jednom z masivních stolů v knihovně stála schránka Ordenu, vyndaná z ozdobné skříňky, ve které sem byla předtím přinesena. Byla tak černá, že to téměř vypadalo, jako by to byla díra ve světě živých. Člověk měl dojem, že se dívá přímo do podsvětí, do světa mrtvých.</p> <p>Ale víc než černá schránka ho vyděsil pohled na ochranné kouzlo, které schránku obklopovalo. Bylo nakreslené krví. Na desce stolu byly další magické obrazce, také provedené krví.</p> <p>Zedd poznal některé prvky těchto kouzelných zaklínadel. Neznal nikoho, kdo by taková kouzla byl schopen nakreslit. Tyhle věcí nebyly stálé, a o to víc byly nebezpečné. Pokud nebylo provedeno správně, každé kouzlo mohlo v mžiku zabít. Tahle zaklínadla, zvlášť když byla nakreslená krví, patřila k těm nejnebezpečnějším, co existovala. O jejich úspěšném použití se neodvážil Zedd s celoživotními znalostmi, zkušenostmi i výcvikem ani uvažovat.</p> <p>Zedd viděl tahle nebezpečná kouzla nakreslená pouze jednou v životě. Nakreslil je Darken Rahl – Richardův otec – když dokončoval kouzlo, které mu mělo umožnit otevřít schránky Ordenu. Otevření jedné z nich ho stálo život.</p> <p>V prostoru kolem schránky, vytvářely čáry zeleného a jantarového světla další kouzelné formule. Trochu připomínaly zářící zelené čáry ověřovací sítě kouzla Ohnivé kaskády, vytvořené právě v této místnosti, až na to, že jejich struktura trojrozměrných obrazců, byla fyzicky jiná. A navíc tyhle čáry pulzovaly jako živé. Bylo to vlastně pochopitelné. Moc Ordenu byla moc samotného života.</p> <p>Další spojnice zelených a na jiných místech jantarových uzlových bodů, byly černé jako schránka. Pohled na ně připomínal pohled úzkými štěrbinami na samotnou smrt. Subtraktivní magie se křížila s aditivní a vytvářela mocnou síť, kterou Zedda nikdy nenapadlo, že by mohl někdy v životě spatřit.</p> <p>Celá síť světla a tmy visela ve vzduchu.</p> <p>Uprostřed sítě se nacházela schránka Ordenu jako nějaký tlustý, černý pavouk, číhající ve středu své pavučiny.</p> <p>Hned vedle ležela otevřená <emphasis>Kniha života.</emphasis></p> <p>„Nicci,“ vypravil ze sebe Zedd, „co jsi to, ve jménu Stvořitele, udělala?“</p> <p>Když Nicci došla ke stolu, otočila se a dlouho na něj hleděla.</p> <p>„Neudělala jsem nic ve jménu Stvořitele. Udělala jsem to jménem Richarda Rahla.“</p> <p>Zedd odvrátil pohled od té hrozné věci uprostřed zářících čar a zadíval se na ni. Dělalo mu potíže se nadechnout.</p> <p>„Nicci, co jsi udělala?“</p> <p>„Jedinou věc, kterou jsem mohla udělat. Věc, která se musela stát. Věc, kterou jsem mohla udělat jen já.“</p> <p>Spojení obou stránek daru, které udržovalo schránku Ordenu uvnitř zářící sítě bylo nepředstavitelné. Bylo to jako noční můra.</p> <p>Zedd opatrně volil slova. „Chceš říct, že věříš, že můžeš vložit schránku do hry?“</p> <p>Způsob, jakým pomalu zavrtěla hlavou, mu sevřel srdce strachem. Pohled jejích modrých očí ho přimrazil na místě.</p> <p>„Už jsem ji do hry vložila.“</p> <p>Zedd měl pocit, že se pod ním propadla podlaha a jeho pád nic nezastaví. Na okamžik ho napadlo, jestli je to všechno vůbec skutečné. Zdálo se, že se s ním točí celá místnost. Nohy mu podklesly.</p> <p>Cara ho chytila pod paží a podepřela ho.</p> <p>„Zbláznila ses?“ zeptal se vzrušeným hlasem.</p> <p>„Zedde…“ Udělala k němu krok. „Musela jsem.“</p> <p>Nemohl ani mrknout, jak byl strnulý. „Musela jsi? Ty jsi <emphasis>musela?</emphasis>“</p> <p>„Ano, musela. Je to jediný způsob.“</p> <p>„Jediný způsob čeho! Jediný způsob zkázy světa? Jediný způsob, jak zničit veškerý život?“</p> <p>„Ne. Jediný způsob, jak můžeme získat šanci na přežití. Víš, kam svět spěje. Víš, co udělá Císařský řád – co už téměř udělal. Svět je na pokraji zániku. Lidstvo je v lepším případě jen krůček od tisícileté temnoty. V tom horším se světla už nikdy nedočká.</p> <p>Víš, že se podle proroctví blížíme k cestě, za kterou je už pouze temnota. Nathan ti říkal o těch odbočkách, které vedou do velké nicoty, za kterou už nic není. Teď právě stojíme na jejím okraji a díváme se do té prázdnoty.“</p> <p>„A pomyslela jsi vůbec, že to, co jsi právě udělala, může přesně tohle způsobit – právě to, co zavede lidstvo a veškerý život k zániku v té prázdnotě?“</p> <p>„Sestra Ulicie už vložila schránky Ordenu do hry. Myslíš si, že jí a jejím Sestrám Temnot záleží na životě? Udělaly to proto, aby vypustily Strážce z podsvětí. Pokud by uspěla, svět živých bude odsouzen k záhubě. Víš, co schránky představují, znáš jejich moc, víš, co se stane, když bude moc Ordenu ovládat ona.“</p> <p>„Ale to neznamená –“</p> <p>„Nemáme jinou možnost.“ Pohled se jí ani trochu nezachvěl. „Musela jsem to udělat.“</p> <p>„A máš nějakou představu, jak vyvolat moc Ordenu? Jak ovládat schránky? Jak poznat, která z nich je správná?“</p> <p>„Ne, ještě ne,“ připustila.</p> <p>„Vždyť nemáš ani ty druhé dvě schránky!“</p> <p>„Máme rok na to, abychom je získali,“ řekla odhodlaným tónem. „Máme rok od prvního zimního dne. Právě ode dneška.“</p> <p>V rozzuřeném gestu Zedd zvedl ruce. „I kdybychom je našli, myslíš si, že bys byla schopná ovládnout moc Ordenu? Myslíš, že můžeš vládnout mocí Ordenu?“</p> <p>„Já ne,“ řekla téměř šeptem.</p> <p>Zedd naklonil hlavu na stranu, protože si nebyl jistý, jestli slyšel správně. Podezření se změnilo ve smrtelný strach.</p> <p>„Co myslíš tím, že ty ne? Řekla jsi, že jsi vložila schránku do hry.“</p> <p>Nicci k němu přistoupila blíž. Něžně mu položila ruku na předloktí.</p> <p>„Když jsem otevřela průchod, musela jsem určit hráče. Jmenovala jsem Richarda. Vložila jsem do hry schránky Ordenu Richardovým jménem.“</p> <p>Zedd stál jako zasažený bleskem.</p> <p>Chtěl ji na místě zabít.</p> <p>Toužil ji uškrtit. Chtěl jí utrhnout hlavu.</p> <p>„Ty jsi jmenovala Richarda?“</p> <p>Přikývla. „To byl jediný způsob.“</p> <p>Zedd si zajel oběma rukama do svých rozevlátých bílých vlasů a chytil se za hlavu, protože měl pocit, že se mu rozskočí.</p> <p>„Jediný způsob? Do pytle, ženská! To jsi se dočista pomátla?“</p> <p>„Zedde, uklidni se. Vím, že to zní šíleně, ale není to žádný okamžitý nápad. Promyslela jsem to. Věř mi, že jsem si to důkladně promyslela. Jestli máme přežít, jestli mají přežít všichni, kterým na životě záleží, jestli má být nějaká naděje na život a budoucnost lidstva, tak tohle je opravdu jediný možný způsob.“</p> <p>Zedd klesl na jednu ze židlí u stolu. Než udělá něco nenapravitelného, než bude jednat zaslepený vztekem, přinutil se trochu uklidnit a rozvažovat s chladnou hlavou. Snažil se vybavit si všechno, co věděl o schránkách, o současné situaci, snažil se připomenout si všechny zoufalé činy, které musel v životě udělat. Snažil se na celou věc pohlédnout jejíma očima.</p> <p>Nedokázal to.</p> <p>„Nicci, Richard neumí používat svůj dar.“</p> <p>„Bude muset najít nějaký způsob.“</p> <p>„O schránkách Ordenu nic neví!“</p> <p>„Tak mu o nich budeme muset něco říct.“</p> <p>„Sami toho o nich moc nevíme. Nevíme jistě, která <emphasis>Kniha známých stínů </emphasis>je pravá. Protože jenom ta pravá kniha je klíčem k otevření schránek!“</p> <p>„To taky budeme muset vyřešit.“</p> <p>„Drazí duchové, Nicci, vždyť ani nevíme, kde Richard je.“</p> <p>„Víme, že se ho ve slif pokusila zajmout ta čarodějka a nepodařilo se jí to. Z toho, co nám Rachel řekla, víme, že Šestka zřejmě Richarda odřízla od jeho daru tím, že v tajemné jeskyni v Tamarangu namalovala kouzelné zaklínadlo. Rachel tvrdí, že ho Šestka ztratila, když ho zajal Císařský řád. Takže podle toho, co víme, už mohl utéct a být na cestě sem. A jestli ne, tak ho musíme najít.“</p> <p>Zdálo se, že jí Zedd nedokáže vysvětlit, co všechno jim stojí v cestě. „To, co navrhuješ, je nemožné!“</p> <p>Smutně se usmála. „Čaroděj, kterého znám a kterého si vážím, čaroděj, který naučil Richarda, jak být mužem, kterým je, ho také naučil přemýšlet o řešení, nikoliv o problému samotném. Tahle rada mu vždycky dobře posloužila.“</p> <p>Zedd se jen tak nedal. Vyskočil na nohy. „Neměla jsi právo něco takového udělat, Nicci. Neměla jsi právo rozhodovat za něj o jeho životě. Neměla jsi právo jmenovat Richarda hráčem!“</p> <p>Smutný úsměv na její tváři vystřídal tvrdý pohled. „Znám Richarda. Vím, jak bojuje za život. Vím, co pro něj znamená. Vím, že není nic, co by neudělal, aby uchránil hodnoty lidského života. Vím, že kdyby věděl všechno, co vím já, chtěl by, abych udělala přesně to, co jsem udělala.“</p> <p>„Nicci, neměla jsi –“</p> <p>„Zedde,“ přerušila ho velitelským hlasem, „ptala jsem se tě, jestli bys Richardovi svěřil svůj život a životy nás všech. Řekl jsi, že ano. To pro mě bylo velice důležité. Neváhal jsi, ani jsi nehodnotil míru své důvěry v Richarda. Svěřit někomu svůj život je projev bezmezné důvěry.</p> <p>Richard je jediný, kdo nás může vést do konečné bitvy. I když její součástí může být Jagang a Řád, tou závěrečnou bitvou <emphasis>je </emphasis>ve skutečnosti bitva o moc Ordenu. Sestry Temnot, které schránky ovládají, z ní závěrečnou bitvu udělají. Každopádně si to pojistily. Jediný způsob, jak nás Richard může vést, je mít schránky ve hře. Jen tak opravdu naplní proroctví – stane se <emphasis>fuer</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>grissa ost drauka – </emphasis>poslem smrti.</p> <p>Ale je to mnohem víc než proroctví. To jen vyjadřuje, co už všichni víme, že Richard je ten, kdo nás vede při obraně hodnot, které jsou nám drahé, hodnot, které obohacují život.</p> <p>Richard sám stanovil podmínky boje, když promluvil k d’haranským jednotkám. Jako lord Rahl, vládce d’haranské říše, řekl těm mužům, jak mají dál vést válku: Všechno nebo nic.</p> <p>A tohle nemůže být jiné. Richard je čestný a poctivý do morku kostí a nežádal by po jiných něco, co by nebyl ochoten dělat sám. On je srdcem všeho, čemu věříme. On by nás nezradil.</p> <p>Jsme v tom všichni společně. Teď je to opravdu všechno nebo nic.“</p> <p>Zedd rozhodil ruce. „Ale jmenování Richarda hráčem není jediný způsob, jak může vést tuhle bitvu, ani jediný způsob, jak vyhrát – stejně dobře to totiž může být příčina jeho porážky. To, co jsi udělala nás všechny může přivést do záhuby.“</p> <p>Modré oči Nicci se naplnily jistotou, odhodláním a hněvem, který mu připomněl, že by ho klidně proměnila na popel, kdyby se jí snažil bránit v něčem, o čem je přesvědčená, že je nezbytné. Poprvé zahlédl paní Smrt, tak jak ji asi viděly desítky těch, kteří se jí postavili do cesty.</p> <p>„Tvá láska k vnukovi tě zaslepuje. Ale on je víc než tvůj vnuk.“</p> <p>„Moje láska k němu –“</p> <p>Nicci ukázala rukou k východu, směrem, kde ležela D’Hara. „Sestry Temnot zažehly prvotní událost Ohnivé kaskády! Ohnivá kaskáda nezadržitelně spaluje naše vzpomínky. Ale nejsou to jen vzpomínky na Kahlan, děje se toho mnohem víc.</p> <p>Kdo jsme, čím jsme, co můžeme být, to se každým okamžikem ztrácí. Není to jen v tom, že jsme zapomněli na Kahlan. Síla víru toho kouzla, které nás stahuje do propasti, každým dnem roste. Zkáza se znásobuje. Neuvědomujeme si plný rozsah toho, co denně ztrácíme, a je to stále horší. Tohle hrozné kouzlo narušuje naše vzpomínky i schopnost přemýšlet a jednat.</p> <p>A nejhorší je, že kouzlo Ohnivé kaskády je kontaminováno. I Richard nám to ukázal. Nákaza, kterou zde zanechaly chiméry, je pohřbená hluboko v kouzlu Ohnivé kaskády, které postihlo už každého. A tato nákaza, přenášená Ohnivou kaskádou, zamořuje svět živých. Kromě toho, že ničí naši podstatu, kdo a co jsme, ničí i samotnou magii. Nebýt Richarda, ani bychom si to neuvědomili.</p> <p>Svět stojí na pokraji zkázy nejen díky Jagangovi a Císařskému řádu, ale také ho pomalu a nepozorovaně ničí neviditelná síla kouzla Ohnivé kaskády a nákaza, která ho narušuje zevnitř.“</p> <p>Nicci si přiložila prst ke spánku. „Copak už ta nákaza narušila tvou schopnost vidět, co je v sázce? Připravila tě o schopnost rozumně uvažovat?</p> <p>Jedinou zbraní proti kouzlu Ohnivé kaskády jsou schránky Ordenu. To je důvod, proč byly schránky vytvořeny – jako jediná záchrana, pokud by byla někdy Ohnivá kaskáda zažehnuta.</p> <p>Sestry ji zažehly. Aby dokonaly svůj čin, aby už nešel zvrátit, samy vložily schránky do hry a ovládly tak jedinou možnou zbraň. Věří, že už neexistuje způsob, jak by je mohl někdo zastavit. Možná mají pravdu. Přečetla jsem <emphasis>Knihu života, </emphasis>která pojednává o tom, jak magie Ordenu funguje. Nestanoví žádný způsob, jak hru zastavit, pokud byla jednou rozehrána. Ohnivou kaskádu nemůžeme uhasit. Nemůžeme ani zastavit hru Ordenu. Hrozí, že svět živých se vymkne kontrole – přesně jak Sestry chtějí.</p> <p>Za co dosud bojoval Richard? Za co bojujeme my všichni? Můžeme to jen tak vzdát s tím, že je příliš obtížné, příliš nebezpečné, snažit se odvrátit naše úplné zničení? Máme se vzdát jediné šance, kterou máme? Měli bychom zahodit všechno, na čem nám záleží? Máme nechat Jaganga, aby vyvraždil všechny, kteří chtějí být svobodní? Nechat bratrstvo Řádu zotročit celý svět? Dovolit Ohnivé kaskádě dál hořet a ničit naše vzpomínky na všechno dobré? Dopustit, aby nákaza uvnitř kouzla vymazala magii ze světa spolu se všemi, jejichž životy jsou na magii závislé? Máme jen tak sedět a vzdát to? Máme dovolit, aby svět skonal v rukou lidí, kteří ho nakonec zničí?</p> <p>Sestra Ulicie otevřela bránu k moci Ordenu. Vložila schránky do hry. Co udělá Richard? Musí mít zbraň, aby mohl v téhle bitvě bojovat. Právě jsem mu dala, co potřebuje.</p> <p>Teprve teď je boj vyrovnaný. Obě nepřátelské strany jsou teď účastníky bitvy, která všechno rozhodne.</p> <p>A my v ní musíme Richardovi důvěřovat.</p> <p>Před pár lety jsi sám byl v podobné situaci. Znal jsi své možnosti, zodpovědnost, rizika i smrtelné důsledky nečinnosti. Jmenoval jsi Richarda hledačem pravdy.“</p> <p>Zedd přikývl a přiškrceným hlasem přiznal: „Ano, to jsem udělal.“</p> <p>„A on nejen splnil všechna tvá očekávání, ale ještě mnohem víc, viď?“</p> <p>Celý se roztřásl a nemohl to nijak potlačit. „Ano, ten chlapec udělal všechno, co jsem čekal, a daleko víc než to.“</p> <p>„Tohle je úplně stejné, Zedde. Sestry Temnot už nejsou jediné, kdo má přístup k moci Ordenu.“ Zvedla ruku a sevřela ji v pěst. „Dala jsem Richardovi naději – nám všem jsem dala naději. Proto jsem Richardovým jménem vložila schránky do hry, dala jsem mu šanci vyhrát tuhle bitvu.“</p> <p>Zedd se jí zamženým pohledem podíval do očí. Kromě odhodlání, hněvu a jistoty v nich zahlédl ještě něco jiného. V těch modrých očích viděl stín bolesti.</p> <p>„A…?“</p> <p>Stáhla se. „A co?“</p> <p>„Přestože tvé zdůvodnění bylo vyčerpávající, pořád jsi mi neřekla všechno.“</p> <p>Nicci se odvrátila, prsty jedné ruky přejela po stole, po symbolech, namalovaných vlastní krví, po kouzlech, při jejichž vyvolávání riskovala vlastní život.</p> <p>Zády otočená k němu, mávla Nicci neurčitě rukou. Ten pohyb prozrazoval nepředstavitelná muka.</p> <p>„Máš pravdu,“ řekla hlasem, který byl na pokraji selhání. „Ještě něco jsem Richardovi dala.“</p> <p>Zedd chvíli mlčky stál a pozoroval její záda. „A co to je?“</p> <p>Otočila se. Po tváři jí stékala osamělá slza.</p> <p>„Právě jsem mu dala jedinou možnost, jak získat zpět ženu, kterou miluje. Schránky Ordenu jsou jedinou zbraní proti kouzlu Ohnivé kaskády, které mu Kahlan vzalo. Pokud ji má někdy získat zpět, potřebuje k tomu schránky Ordenu.</p> <p>Dala jsem mu jediný prostředek, jak získat zpět to, co v životě miluje nejvíc.“</p> <p>Zedd klesl na židli a dlaněmi si zakryl obličej.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola pátá</p> <p>Nicci stála vzpřímeně a strnule, zatímco Zedd na židli před ní plakal do dlaní.</p> <p>Zpevnila kolena, protože měla pocit, že se jí podlomí. Řekla si, že nedovolí, aby jí unikla jediná slza.</p> <p>Téměř se jí to podařilo.</p> <p>Když vyvolala moc Ordenu a vložila Richardovým jménem schránku do hry, něco to s ní udělalo. Moc ji nějakým způsobem, který pramenil z jejího poslání omezovat škody napáchané kouzlem Ohnivé kaskády, ovlivnila.</p> <p>Když Nicci jmenovala Richarda hráčem a dokončila tím propojení moci, kterou vyvolala, náhle o Kahlan věděla.</p> <p>Ne, že by se jí vrátily vzpomínky – ty byly nenávratně pryč – ale bylo to spíš opětovné spojení s realitou, ve které Kahlan existovala.</p> <p>Nicci připadalo, že se celé roky domnívala, že si Richard jen něco namlouvá, když věří v existenci ženy, na kterou si nikdo jiný než on nepamatuje. A později, když Richard našel knihu <emphasis>Ohnivá kaskáda </emphasis>a dokázal jim, co se skutečně stalo, mu Nicci uvěřila, ale byla to víra založená jen na tom, že věřila Richardovi a faktům, která zjistil. Její přesvědčení stálo jen na nepřímých důkazech. Na jeho podporu neměla žádný důkaz ve vzpomínkách ani v pocitech. Neměla žádnou osobní vzpomínku na Kahlan, jen Richardovy vzpomínky, jeho slova a podané důkazy. Takhle tedy dosud věřila v existenci Kahlan. Protože věřila Richardovi.</p> <p>Ale teď Nicci věděla – opravdu věděla – že je Kahlan skutečná.</p> <p>Nicci si pořád nevzpomněla na nic, co by měla s tou ženou nějak spojeno, ale tentokrát nezvratně věděla, že Kahlan je skutečná a že existuje. Už nebyla odkázaná na Richardova slova. Bylo to jasné, téměř jako kdyby s ní přímo byla. Bylo to podobné, jako kdyby v minulosti někoho potkala a teď si nemohla vybavit jeho tvář. Přesto věděla, že ta osoba určitě existuje.</p> <p>Tohle teď Nicci věděla díky spojení s mocí Ordenu, díky tomu, jak ji ovlivnila. Kahlan se už nezdála být neviditelná. Nicci byla schopná ji vidět jako kohokoliv jiného. Kouzlo Ohnivé kaskády sice na Nicci stále působilo, ale moc Ordenu ho alespoň částečně omezila, zastavila pokračující poškození a umožnila jí uvědomit si pravdu. Její vzpomínky na Kahlan stále nebyly živé, ale Kahlan existovala.</p> <p>Nicci teď věděla, doopravdy věděla, že Richardova láska je skutečná. Nicci pocítila bolestnou radost kvůli Richardovi, ale lámalo jí to srdce.</p> <p>Cara k ní přistoupila a udělala něco, co by Nicci od Mord-Sithy nikdy nečekala: něžně ji vzala kolem pasu a přitiskla ji k sobě.</p> <p>To bylo něco, co by žádná Mord-Sitha nikdy neudělala, dokud nepřišel Richard. Richard všechno změnil. Cara, stejně jako Nicci, byla zachráněna ze samého okraje propasti šílenství Richardovou vášnivou láskou k životu.</p> <p>Měly hodně společného, obě Richarda dokonale poznaly, obě k němu měly velmi zvláštní vztah, a co pro ně znamenal, nemohl podle Nicci pochopit nikdo jiný, dokonce ani Zedd.</p> <p>Takže sotva mohl někdo jiný než Cara pochopit, čeho všeho se právě Nicci vzdala.</p> <p>„Udělala jsi dobře, Nicci,“ zašeptala jí Cara.</p> <p>Zedd vstal. „Ano, udělala. Promiň, drahá, jestli jsem k tobě byl nespravedlivý a choval se hrubě. Teď vidím, že jsi vlastně jednala promyšleně. Udělala jsi to, co jsi považovala za správné. Musím přiznat, že za daných okolností, jsi udělala jedinou smysluplnou věc.</p> <p>Omlouvám se za ukvapené a hloupé závěry. Měl jsem důvod obeznámit se s mnoha vážnými nebezpečími doprovázející použití moci Ordenu – asi toho vím víc než kdo jiný. Dokonce jsem na vlastní oči viděl, jak Darken Rahl přivolal magii Ordenu. Z toho důvodu mám na tuhle věc poněkud odlišný názor než ty.</p> <p>Přestože s tebou tak úplně nesouhlasím, to, co jsi udělala, vyžadovalo brilantní úsudek a odvahu, nemluvě o zoufalství. Z vlastní zkušenosti znám zoufalé činy, když vyhlídky jsou beznadějné a uznávám, že občas jsou nevyhnutelné.</p> <p>Doufám, že se potvrdí, že jsi udělala správnou věc. I když to bude znamenat, že jsem se mýlil. Chtěl bych, abys tentokrát měla pravdu.</p> <p>Ale na tom nezáleží. Už se stalo. Vložila jsi schránky Ordenu do hry a jmenovala Richarda hráčem. Navzdory tomu, čemu já věřím, v tomto případě jsme zajedno. Teď, když se to stalo, se musíme ze všech sil snažit, aby to dobře skončilo. Všichni musíme udělat, co je v našich silách, abychom pomohli Richardovi. Pokud neuspěje, prohrajeme všichni. Všechno živé bude zničeno.“</p> <p>Nicci si nemohla pomoct, ale pocítila jistou úlevu. „Díky, Zedde. S tvojí pomocí to dokážeme.“</p> <p>Smutně potřásl hlavou. „S mojí pomocí? Možná budu jenom na překážku. Jen bych si přál, aby ses byla se mnou nejdřív poradila.“</p> <p>„Udělala jsem to,“ řekla Nicci. „Zeptala jsem se tě, jestli bys svěřil Richardovi svůj život i životy všech ostatních. O čem jiném jsem se měla poradit?“</p> <p>I přes ustaraný výraz ve tváři se Zedd usmál. „Myslím, že máš pravdu. Je možné, že spojení kouzla Ohnivé kaskády s nákazou chimér, mi už narušilo schopnost přemýšlet.“</p> <p>„Tomu nevěřím ani na chvíli, Zedde. Myslím, že je to jen tvou láskou k Richardovi a starostmi, které si o něj děláš. Nevyžadovala bych tvou radu, kdyby to nebylo tak důležité. Řekl jsi mi, co jsem potřebovala slyšet.“</p> <p>„Jestli budeš mít ještě nějaké nejasnosti,“ řekla mu Cara, „já ti to vysvětlím.“</p> <p>Zedd se na ni zamračil. „To jsi mě uklidnila.“</p> <p>„No, Nicci z toho udělala hotový román,“ řekla Cara, „ale ono to není vůbec složité. Každý to musí vidět na první pohled – i ty, Zedde.“</p> <p>Zedd se zamračil. „Jak to myslíš?“</p> <p>Cara pokrčila rameny. „My jsme ocel proti oceli, a lord Rahl je magie proti magii.“</p> <p>Pro Caru to bylo takhle prosté. Nicci uvažovala, jestli Mord-Sitha skutečně nepochopila, když se jen tak lehce dotkla povrchu celého problému, a nebo jestli tomu všemu rozumí mnohem lépe než kdokoliv jiný. Ale na druhou stranu má možná pravdu, a není to tak složité.</p> <p>Zedd vzal Nicci něžně kolem ramen. Připomnělo jí to Richardův dotyk.</p> <p>„No, bez ohledu na to, co říká Cara, může to být naše smrt. Ale jestli je naděje, že to bude fungovat, pak nás čeká spousta práce. Richard bude potřebovat naši pomoc. My dva toho o magii víme hodně. Richard téměř nic.“</p> <p>Nicci se v duchu usmála. „Ví toho víc, než si myslíš. Byl to Richard, kdo odhalil poškození v kouzlu Ohnivé kaskády. Nikdo z nás nerozuměl řeči symbolů, ale Richard na to přišel sám. Sám se naučil rozumět starodávným kresbám, obrazům a emblémům.</p> <p>Nikdy jsem ho nemohla naučit nic o jeho daru, ale on mě často překvapil tím, jak moc byl chápavý k věcem, které se vymykaly konvenčnímu pojetí magie. Naučil mě věci, které jsem si ani nedovedla představit.“</p> <p>Zedd přikývl. „Mě tím taky dohání k šílenství.“</p> <p>Do dveří strčila hlavu Rikka, další Mord-Sitha žijící v Pevnosti čarodějů. „Zedde, myslím, že bys měl o něčem vědět.“ Ukázala prstem vzhůru. „Byla jsem o pár pater výš a někde tam musí být rozbité okno nebo něco podobného. Vítr tam vydává strašně divné zvuky.“</p> <p>Zedd se zamračil. „Jaké zvuky?“</p> <p>Rikka si dala ruce v bok a s pohledem upřeným na zem přemýšlela. „Já nevím.“ Opět vzhlédla. „Těžko se popisují. Trochu mi připomínaly zvuky, které se ozývají, když vítr prochází nějakou úzkou mezerou.“</p> <p>„Něco jako hvízdání meluzíny?“ zeptal se Zedd.</p> <p>Rikka zavrtěla hlavou. „Ne. Spíš jako když se vítr na hradbách prohání mezi cimbuřím.“</p> <p>Nicci se zahleděla přes okna ven. „Právě svítá. Vytvářela jsem kouzelnou síť. Vítr se ještě nezvedl.“</p> <p>Rikka pokrčila rameny. „Tak nevím, co to tedy mohlo být.“</p> <p>„Pevnost někdy vydává zvuky, když dýchá.“</p> <p>Rikka se ušklíbla. „Dýchá?“</p> <p>„Ano,“ řekl čaroděj. „Když se mění teplota, jako třeba teď, kdy je v noci mnohem chladněji, vzduch dole v tom velkém množství různých komnat a místností začne proudit. A když se dostane do úzkých chodeb, vydává hvízdavé zvuky, které se rozléhají Pevností, i když venku žádný vítr není.“</p> <p>„No, nejsem tu tak dlouho, takže jsem něco podobného ještě nezažila, ale mohlo by to být ono. Pevnost musela dýchat.“ Rikka se otočila k odchodu.</p> <p>„Rikko,“ zavolal na ni Zedd, aby se zastavila. „Co jsi v té části Pevnosti vlastně dělala?“</p> <p>„Slídič hledá Rachel,“ odpověděla mu Rikka přes rameno. „Jen jsem pomáhala. Neviděl jsi ji, viď?“</p> <p>Zedd zavrtěl hlavou. „Dneska ještě ne. Naposledy jsem ji viděl včera večer, než šla spát.“</p> <p>„Tak já to Slídičovi řeknu.“ Teprve teď se Rikka rozhlédla po místnosti a zůstala stát opřená o rám dveří. „Co je to na tom stole? Co vy tři tady vlastně děláte?“</p> <p>„Potíže,“ řekla Cara.</p> <p>Rikka chápavě přikývla. „Magie.“</p> <p>„Přesně tak,“ potvrdila Cara.</p> <p>Rikka poklepala rukou na rám dveří. „No, já už radši půjdu najít Rachel, než ji najde Slídič a udělá jí přednášku o tom, jak je nebezpečné vydat se na průzkum takového místa.“</p> <p>„To dítě je tu jako doma,“ vzdychl Zedd. „Občas mi připadá, že zná Pevnost stejně dobře jako já.“</p> <p>„Já vím,“ přidala se Rikka. „Několikrát jsem na ni během hlídky narazila na neuvěřitelných místech. Jednou jsem si byla jistá, že určitě musela zabloudit. Přesvědčovala mě, že ne. Tak jsem ji požádala, aby mě tedy dovedla zpátky, aby dokázala, že nelže. Rázovala si to chodbami do svého pokoje, aniž by jedinkrát zaváhala nebo špatně zahnula. Pak se rozesmála a řekla: ‚Vidíš?‘“</p> <p>Zedd si s úsměvem přejel po spánku. „Zažil jsem s ní něco podobného. Děti se takové věci učí rychle. Slídič ji nutí, aby si takové věci osvojila. Stále vědět, kde je, aby se tak snadno neztratila. Myslím, že jsem tu nikdy zabloudil proto, že jsem tady vyrůstal.“</p> <p>Rikka se zase obrátila k odchodu, ale Zedd ji ještě jednou zarazil.</p> <p>„Ty zvuky, co vydával vítr,“ ukázal prstem ke stropu, „říkala jsi, že přicházely shora?“</p> <p>Rikka přikývla.</p> <p>„Třeba z té chodby, která vede kolem řady knihoven? Z chodby s těmi výklenky a lavičkami?“</p> <p>„Tam jsem byla. Prohledávala jsem knihovny, jestli tam Rachel není. Ráda si prohlíží a čte knihy. Jak jsi řekl, muselo to být dýchání Pevnosti.“</p> <p>„Jenomže potíž je v tom, že tohle je právě jedno z mála míst v Pevnosti, kde se žádný zvuk dýchání neozývá. Chodby tam končí a vzduch jimi neproudí tak rychle, aby vydával nějaké zvuky.“</p> <p>„Mohlo to přicházet z větší dálky, třeba se mi to jen zdálo, že to zní z té chodby.“</p> <p>Zedd si položil pěst na kostnatý bok a přemýšlel. „A říkala jsi, že to znělo jako vytí?“</p> <p>„No, když o tom teď přemýšlím, znělo to spíš jako vrčení.“</p> <p>Zedd svraštil čelo. „Vrčení?“ Došel po tlustém koberci až ke dveřím, vyhlédl ven a zaposlouchal se.</p> <p>„No, nebylo to vrčení, které by vydávalo nějaké zvíře,“ řekla Rikka. „Spíš takové drnčivé hučení. Jak jsem řekla – nejvíc mi to připomínalo skučení větru v cimbuří. Víš, takový drnčivý, třepetavý zvuk.“</p> <p>„Nic neslyším,“ zabručel Zedd.</p> <p>Rikka se ušklíbla. „No, zde to samozřejmě slyšet není.“</p> <p>Nicci se k nim připojila. „Tak proč potom cítím uprostřed hrudi nějaké vibrace?“</p> <p>Zedd na Nicci na chvíli upřel zkoumavý pohled. „Možná to má nějakou souvislost s vyvoláváním moci ze schránky a vytvářením kouzelné sítě.“</p> <p>Nicci pokrčila rameny. „Třeba, je to možné. S některými prvky jsem se dosud nikdy nesetkala. Většina z nich pro mě byla nová. Nedokážu odhadnout, jestli něco z toho mohlo mít vedlejší účinky.“</p> <p>„Pamatuješ, jak Friedrich nedopatřením spustil poplach?“ zeptal se Zedd a otočil se na Rikku. Přikývla. „Znělo to podobně?“</p> <p>Rikka rozhodně zavrtěla hlavou. „Ne, pokud bys ho nespustil pod vodou.“</p> <p>„Poplašná zařízení jsou vytvořena jen magií.“ Zedd si zamyšleně mnul bradu. „Nemůžeš je dát pod vodu.“</p> <p>Cara sevřela v pěsti Agiel. „Dost řečí.“ Protáhla se mezi nimi a vyšla na chodbu. „Navrhuji, abychom se tam podívali.“</p> <p>Zedd s Rikkou vyrazili za ní. Nicci zůstala.</p> <p>Ukázala na schránku Ordenu, stojící na stole a obklopenou zářící světelnou sítí. „Raději počkám tady.“</p> <p>Kromě hlídání schránky musela dál studovat <emphasis>Knihu života </emphasis>a další svazky, které jí Zedd sehnal. Stále ještě úplně nepochopila některé pasáže v teorii Ordenu. Rozptylovala ji spousta nezodpovězených otázek. Jestli má být nakonec Richardovi něco platná, bude na ně muset najít odpovědi.</p> <p>Nejvíc ji znepokojovala ta část teorie Ordenu, která se soustředila na spojení mezi Ordenem a objektem prvotní události Ohnivé kaskády – Kahlan. Nicci potřebovala lépe pochopit podstatu podmínek potřebných ke spojení, založených na elementárních principech. Potřebovala plně pochopit, jak byly tyto principy ustanoveny. Znepokojovala ji omezení daných procedur. Především potřeba sterilního pole, nutná k obnovení paměti. Také musela zjistit víc o přesných podmínkách, za kterých bylo možné příslušné síly použít.</p> <p>Ale všechnu svou pozornost soustředila na zvláštní požadavek sterilního pole. Musela pochopit přesnou podstatu sterilního pole, které Orden vyžadoval, a ještě důležitější bylo zjistit, k čemu ho procedura potřebuje.</p> <p>„Aktivoval jsem všechny štíty,“ oznámil jí Zedd. „Vstupy do Pevností jsou zablokované. Kdyby někdo pronikl bez dovolení, rozezní se na příslušném místě alarmy. Dokud bychom nenašli narušitele, museli bychom si všichni zacpat uši.“</p> <p>„Lidé s darem takové věci znají,“ připomněla Nicci.</p> <p>Zedd nemusel uvažovat dlouho. „Máš pravdu. Vzhledem k tomu, co se kolem děje a co všechno ještě nevíme, si nemůžeme dovolit nějakou neopatrnost. Vůbec není špatný nápad, že tu budeš schránku hlídat.“</p> <p>Nicci přikývla a šla je vyprovodit na chodbu. „Dejte mi vědět, až něco zjistíte.“</p> <p>Chodba nebyla ani deset stop široká, ale strop ve výšce téměř nebyl vidět. Vytvářela dlouhou, úzkou rozsedlinu ve skále, hluboko v hoře v dolní části Pevnosti, levou stranu tvořila skála. Chodba byla vytesána přímo ze žuly, tvořící horu. Dokonce i po tisíci letech zde byly patrné stopy po nástrojích, kterými dělníci skálu opracovávali.</p> <p>Na opačné straně byly umístěny místnosti a stěnu mezi nimi tvořily přesně lícující obrovské kamenné kvádry, které dosahovaly do výšky více než šestnácti metrů. A tato uměle vytvořená průrva ve skále pod Pevností čarodějů byla součástí hranice pohlcovacího pole. Všechny místnosti uvnitř této oblasti byly rozmístěny vedle sebe na vnějším obvodu Pevnosti, která vyrůstala ze samotné hory.</p> <p>Nicci s nimi šla jen kousek zdánlivě nekonečnou chodbou a pak se za nimi dívala, jak se blíží k první odbočce.</p> <p>„Není čas na lehkomyslnost ani shovívavost,“ zavolala ještě za nimi. „Je toho v sázce příliš.“</p> <p>Zedd přijal její varování kývnutím hlavy. „Vrátíme se, až se na to podívám.“</p> <p>Cara pohlédla na Nicci přes rameno. „Neboj, budu tam, a nemám náladu na shovívavost. Vlastně budu mít dobrou náladu, až uvidím lorda Rahla živého a zdravého.“</p> <p>„Ty máš někdy dobrou náladu?“ zeptal se Zedd.</p> <p>Cara se na něj zamračila. „Často jsem veselá a příjemná. Chceš říct, že to není pravda?“</p> <p>Zedd zvedl ruce na obranu. „Ne, ne. <emphasis>Veselost </emphasis>tě přesně vystihuje.“</p> <p>„No, tak vidíš.“</p> <p>„Ve skutečnosti je podle mého názoru <emphasis>veselá </emphasis>ještě před <emphasis>krvežíznivá</emphasis>.“</p> <p>„Když ses o tom zmínil, myslím, že krvežíznivá se mi líbí mnohem víc.“</p> <p>Nicci se k jejich škádlení nepřidala. Neuměla lidi rozesmát. Často ji překvapilo, jak snadno dokážou Zedd i ostatní takovým vtipkováním uvolnit napětí.</p> <p>Nicci příliš dobře znala povahu lidí, kteří se je snažili zničit. Dřív byla jednou z nich. Byla stejně nemilosrdná jako oni.</p> <p>Nikdy v životě neviděla císaře Jaganga veselého nebo bezstarostného. Byl to muž, kterému se nikdo ani neopovážil dát nějakou vtipnou odpověď. Strávila s ním hodně času, a nikdy nebyl jiný než smrtelně nebezpečný. Bral své přesvědčení vážně a své víře byl fanaticky oddán. Protože znala lidi, kteří je ohrožovali, a protože byla kdysi jednou z nich, chápala jejich bezcitnost, Nicci cítila, že tento boj nemůže brát méně vážně než oni. Dívala se, jak Zedd, Cara a Rikka zahnuli doprava ke schodišti.</p> <p>Jak začali po schodech stoupat vzhůru, Nicci náhle pochopila ten zvuk a vibrace, které cítila.</p> <p>Byl to svým způsobem poplach.</p> <p>Věděla, proč ho Rikka nepoznala.</p> <p>Otevřela ústa, aby na ostatní zakřičela, když se zdálo, že se svět zastavil.</p> <p>Dolů po schodech se valil tmavý mrak. Vypadalo to, že se ve vzduchu svíjí miliony hadů. Na své pouti dolů po schodech mrak řídl a houstl. Zároveň vydával ohlušující hluk.</p> <p>Do chodby vlétlo tisíce netopýrů, tmavý had se vlnil jako živý, tvořený neuvěřitelným množstvím drobných tvorů. Pohled na tolik tisíc jedinců, splývajících v jediném pohyblivém tvaru, byl ohromující. Hluk, který netopýři vydávali, se odrážel od stěn úzké chodby a naplnil ji nesnesitelným rámusem. Zdálo se, že netopýry něco vyplašilo, že před něčím prchají.</p> <p>Zedd, Cara a Rikka stáli na schodech jako přimrazení.</p> <p>A pak netopýři zmizeli, zahnáni něčím, co je Pevností pronásledovalo. Slabá ozvěna třepetavého zvuku, kterou za sebou zanechali, se odrážela od stěn chodby poté, co netopýři zmizeli ve tmě.</p> <p>Byl to zvuk, který slyšela Rikka, ale nedokázala ho nikam zařadit.</p> <p>Jak upírala pohled na schody, odkud netopýři přiletěli, měla náhle pocit, jako by strnula a znehybněla. V tichu, které následovalo, čekala, až se nadechne, čekala na něco nepředvídatelného. S rostoucí panikou si ale uvědomila, že se opravdu nemůže hýbat.</p> <p>A pak jako zlý duch slétl po schodech temný tvar. Současně se však zdálo, že tam zůstal nehybně viset. Vypadalo to, že je složen z vířících černých tvarů a vznášejících se stínů. Vytvářel inkoustově černý vír neznáma. Proměnlivý tvar proplétajících se pramenů temnoty pouze budil dojem pohybu.</p> <p>Nicci mrkla a tvar zmizel.</p> <p>Pokusila se znovu pohnout, ale připadalo jí, že uvízla v roztaveném vosku. Mohla trochu dýchat a hýbat se dopředu, ale jen strašlivě pomalu. Každý centimetr vyžadoval ohromné úsilí a trval celou věčnost. Svět neskutečně zhoustl a veškerý pohyb se téměř zastavil.</p> <p>Pak se objevil ten tvar v chodbě znovu. Vznášel se nad kamennou podlahou těsně pod schodištěm. Podobal se postavě ženy ve vlajících černých šatech, vznášející se ve vodě.</p> <p>Dokonce i v záchvatu děsu Nicci ten neobvyklý pohled podivně fascinoval. Ostatní, jak je stín minul, stáli uprostřed schodiště, nehybní jako sochy.</p> <p>Ženě kolem bledého obličeje líně poletovaly rovné černé vlasy. Volná látka černých šatů se kolem ní točila jako ve vodním víru. Uprostřed pomalého víření černé látky a vlasů se zdálo, že se žena téměř nepohybuje.</p> <p>Budila dojem, že se vznáší v kalné vodě.</p> <p>Pak postava opět zmizela.</p> <p>Ne, nebylo to jako pod vodou, uvědomila si Nicci.</p> <p>Bylo to jako ve slif.</p> <p>Nicci se tak i cítila. Zažívala opět ten zvláštní, nadpozemský pocit unášení. Pohyb neskutečně pomalý a současně bleskově rychlý.</p> <p>Postava se zjevila znovu, tentokrát zase o něco blíž.</p> <p>Nicci se pokusila vykřiknout, ale nemohla. Snažila se zvednout ruku, aby vytvořila ochrannou síť, ale pohybovala se příliš pomalu. Pomyslela si, že jí potrvá celý den, než ruku zvedne.</p> <p>Mezi Nicci a ostatními zářily a probleskovaly vzduchem jiskřičky světla. Věděla, že je to magie vysílaná čarodějem. Na vetřelce to však žádný vliv nemělo. I když krátké záblesky magie byly bez účinku, Nicci byla překvapená, že je Zedd vůbec dokázal vykouzlit. Sama to zkoušela bezvýsledně.</p> <p>Temné záhyby šatů se vlnily chodbou. Tvary a stíny se pomalu, hadovitým pohybem otáčely. Postava nekráčela, ani neběžela. Klouzala, vznášela se a plula téměř nehybná ve víření šatů.</p> <p>Pak opět zmizela.</p> <p>V příštím okamžiku se znovu zjevila ještě blíž. Přízračně bledá pokožka se jí napínala na vyhublém obličeji, jako by se jí nikdy nedotkly sluneční paprsky. Prameny černých vlasů se jí vznášely kolem hlavy jako černá látka kolem těla.</p> <p>Byl to tak zvláštní stav, že Nicci nic podobného ještě nezažila. Měla pocit, že se topí. Zachvátila ji panika z pocitu, že se nemůže nadechnout a dostat do plic dostatek vzduchu. Její plíce se pohybovaly stejně pomalu jako všechno kolem.</p> <p>Když Nicci zaostřila pohled, postava ženy zmizela. Napadlo ji, že její oči jsou také příliš pomalé. Chodba byla opět prázdná. Zdálo se, že její oči nestačí sledovat okolní pohyb.</p> <p>Nicci si pomyslela, že má možná halucinace, způsobené magií, kterou vyvolala. Mocí Ordenu, kterou probudila. Napadlo ji, že by to mohl být nějaký opožděný účinek kouzla. Možná sám Orden pro ni přišel kvůli tomu, že si zahrávala se zakázanými silami.</p> <p>Muselo to tak být – mělo to spojitost se všemi nebezpečnými věcmi, které vyvolala.</p> <p>Žena se objevila znovu, jako by vyplula z kalné hlubiny, jako by se vynořila z temné propasti.</p> <p>Tentokrát Nicci jasně rozeznala její asketické rysy.</p> <p>Upřela na Nicci bledé oči, jako by v jejím světě nic jiného neexistovalo. Ten pohled pronikl Nicci až do duše a vyvolal v ní ledovou hrůzu. Oči té ženy byly tak bledé, že to vypadalo, že je slepá, ale Nicci věděla, že vidí velice dobře nejen na světle, ale i v té nejčernější jeskyni, kam se denní světlo nikdy nedostalo.</p> <p>Žena se usmála tak zlým úsměvem, jaký Nicci ještě neviděla. Byl to úsměv někoho, kdo nemá sebemenší strach, ale rád ho vzbuzuje, úsměv ženy, která ví, že je svrchovanou vládkyní. Z toho úsměvu Nicci mrazilo.</p> <p>A pak zase zmizela.</p> <p>V dálce stále jiskřila Zeddova magie, na krátký okamžik vzplála a zase uhasla.</p> <p>Nicci se usilovně snažila pohnout, ale svět byl příliš hustý, podobně jako v nočních můrách, kdy se snažila hýbat, ale prostě to nešlo, ať dělala co chtěla. Byly to sny, kdy utíkala před Jagangem. Stále se blížil, šel si pro ni, natahoval se po ní. Byl jako samotná smrt, dychtivý způsobit jí nepředstavitelná muka, a blížil se k ní. V těch snech se vždycky zoufale snažila utéct, ale ať se namáhala sebevíc, nohy se rychleji nechtěly pohybovat.</p> <p>Ty sny v ní pokaždé vyvolaly panickou hrůzu. Byly tak živé a reálné, že přímo cítila, jak po ní sahá smrt.</p> <p>Jednou se jí takový sen zdál i v táboře. Richard byl u toho. Vzbudil ji a ptal se, co se děje. Polkla slzy a řekla mu to. Vzal její obličej do dlaní a řekl jí, že to byl jen sen a že už je pryč. Dala by všechno za to, kdyby ji objal a řekl jí, že je v bezpečí, ale neudělal to. Přesto jeho ruce na tvářích, laskavá slova a schopnost vžít se do jejích pocitů představovaly útěchu, která děs zahnala.</p> <p>Ale tohle nebyl sen.</p> <p>Nicci zalapala po dechu, aby zavolala na Zedda, ale nedokázala to. Snažila se přivolat svůj Han, svůj dar, ale zdálo se, že spojení se přerušilo. Bylo to, jako by její dar byl strašně rychlý a ona strašně pomalá. Nikdy se s ním nemohla potkat.</p> <p>Žena s bledým, až mrtvolným obličejem, jejíž vlasy a šaty byly černé jako z podsvětí, se náhle zjevila přímo vedle ní.</p> <p>Z rozevláté černé látky se vynořila její paže. Byla jako kostra potažená kůží. Hubeným prstem přejela Nicci pod bradou. Bylo to povýšené gesto, arogantní a triumfální.</p> <p>Jak se jí dotkla, měla Nicci pocit, že vibrace uvnitř její hrudi tak zesílily, že ji musí roztrhnout.</p> <p>Žena se zasmála dutým, bublavým smíchem, který se příšernou ozvěnou rozlehl v kamenných chodbách Pevnosti.</p> <p>Nicci neměla pochyb o tom, co ta žena chce, pro co si přišla. Proto se zoufale snažila posbírat svou sílu, popadnout tu ženu a srazit ji, udělat cokoliv, aby ji zastavila, ale nemohla dělat nic. Její moc byla neskutečně vzdálená, praskala v takové dálce, že by trvalo celou věčnost, než by ji dosáhla.</p> <p>Když přejela prstem Nicci pod bradou, žena zase zmizela v temných hlubinách.</p> <p>Opět se objevila u otevřených dveří do knihovny, kde byla schránka. Proplula dveřmi, aniž by se nohama dotkla podlahy, jen její černé šaty se lehce otřely o rám dveří.</p> <p>Potom zmizela Nicci z dohledu.</p> <p>Když se znovu zjevila, byla mezi knihovnou a Nicci.</p> <p>Pod paží držela schránku Ordenu.</p> <p>Nicci se v hlavě rozezněl její příšerný smích a svět se ponořil do tmy.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola šestá</p> <p>Rachel nevěděla, komu ten kůň patří, ale ani ji to nezajímalo. Potřebovala ho.</p> <p>Běžela celou noc a byla unavená. Nezastavila se, aby přemýšlela, proč vlastně běží. Nepřipadalo jí to důležité. Záleželo jen na tom, aby běžela, aby se neustále pohybovala dopředu. Musela spěchat. Musela pokračovat stále dál.</p> <p>Musela zrychlit.</p> <p>Směrem, kterým se ubírala si byla jistá. Nevěděla, proč to ví tak přesně. Nevěnovala tomu pozornost. Byla to jen pouhá otázka hluboko v podvědomí, která se nikdy nedostala napovrch, aby se jí musela nějak vážně zabývat.</p> <p>Jak se krčila v suchém, trnitém křoví, snažila se být nehybná jako stín a přemýšlela, co dělat dál. Bylo těžké zůstat v klidu, protože byla zima. Snažila se potlačit chvění ze strachu, že ji prozradí. Chtěla se zahřát pohybem, ale věděla, že by tím mohla vzbudit nechtěnou pozornost. Přestože se třásla zimou, musela toho koně získat.</p> <p>V této chvíli se zdálo, že jeho majitel není nablízku. Alespoň ho nikde neviděla. Možná spal v dlouhé, hnědé trávě a nebyl vidět. Nebo byl na průzkumu.</p> <p>Ale mohl třeba čekat a sledovat ji, možná s nataženým lukem a připravený, že až vyběhne z křoví, zamíří a zastřelí ji. Přestože se trochu bála, její strach nebyl nic v porovnání s nutkáním běžet dál a spěchat.</p> <p>Rachel zkontrolovala polohu slunce, prosvítajícího hustým porostem a znovu se ujistila o směru, kterým se musí dát. Zběžně posoudila možnosti únikových cest. Viděla širokou pěšinu, která byla vhodná pro rychlý útěk. A bylo tam také mělké, kamenité koryto potoka, který protékal pastvinou. Na druhé straně louky se potok připojoval k cestě a tekl podél ní směrem k jihovýchodu.</p> <p>Slunce, jako velká rudá koule, se pomalu sklánělo k obzoru. Barevně ladilo se škrábanci, kterými měla pokryté celé paže, jak se prodírala trnitým křovím.</p> <p>Než si to Rachel uvědomila, než si to všechno promyslela, nohy se jí začaly samy pohybovat. Jako by jednaly podle vlastní vůle. Jen pár kroků, než se dostala z houštiny, a pak už běžela přes volné prostranství směrem ke koni.</p> <p>Koutkem oka zahlédla muže, který se náhle ve vysoké trávě posadil. Přesně jak předpokládala tam zřejmě spal. V kožené vestě a s opaskem, za kterým měl nože, vypadal jako jeden z vojáků Císařského řádu. Zdálo se, že je sám. Asi byl na průzkumu. To ji Slídič učil. Osamělí vojáci Císařského řádu byli většinou zvědové.</p> <p>Nestarala se, kdo to je. Chtěla koně. Pomyslela si, že by se muže měla bát, ale nepociťovala žádný strach. Bála se jen toho, že nedostane koně a nebude moct spěchat.</p> <p>Muž odhodil deku a vyskočil na nohy. Rozběhl se. Rychle se blížil, ale Rachel během léta vyrostly nohy a byla dobrý běžec. Voják na ni něco křičel. Nevěnovala mu pozornost a hnala se k hnědé kobylce.</p> <p>Muž po ní něco hodil. Viděla, jak se jí to mihlo kolem levého ramene. Byl to nůž. Na takovou vzdálenost to byl pošetilý pokus – takzvaný ‚hoď a modli se‘, jak ho kdysi pojmenoval Slídič. Učil ji soustředit se a mířit. Naučil jí toho o nožích hodně. Věděla také, že běžící cíl je hodně těžké nožem zasáhnout.</p> <p>Měla pravdu. Nůž ji minul o pořádný kus. S tlumeným klapnutím se zabodl do padlého stromu, který ležel u cesty mezi ní a koněm. Jak běžela kolem, vytrhla nůž ze shnilé klády a zastrčila si ho za opasek.</p> <p>Teď měla nůž. Slídič ji učil, aby vzala nepříteli zbraně, kdykoliv to bylo možné, a byla připravená je použít, zvlášť když byly lepší než její vlastní. Učil ji, že když jí jde o život, musí použít všechno, co má po ruce.</p> <p>Prudce oddechovala, prosmýkla se pod koňskou hlavou a popadla volné konce otěží, které však byly přivázané k větvi padlého stromu. Prsty se rychle snažila rozvázat pevný uzel, ale měla je zkřehlé zimou. Klouzaly po kůži a nemohla jimi pořádně zachytit uzel. Chtělo se jí křičet, ale místo toho se dál zoufale snažila povolit uzel. Zdálo se, že to trvalo celou věčnost, než se jí to konečně podařilo. Jakmile uvolnila otěže, sevřela je v jedné ruce.</p> <p>Teprve pak si všimla sedla, odloženého stranou. Muž na ni zase křičel nějaké nadávky, vzhlédla a viděla, jak se rychle blíží. Neměla čas ani pomyslet na to, že by koně osedlala. Sedlové brašny – určitě plné zásob – ležely vedle sedla.</p> <p>Prostrčila ruku pod pruh kůže, který je spojoval, a proběhla pod krkem překvapeného zvířete. Obešla ho z druhé strany, popadla ho za hřívu a vyhoupla se mu na hřbet. Sedlové brašny byly těžké a málem je upustila, ale nakonec se jí podařilo je vytáhnout nahoru. I když nebyl kůň osedlaný, měl alespoň uzdu. V koutku mysli se Rachel těšila ze zvířecího tepla.</p> <p>Objemné brašny přehodila koni přes hřbet před sebou. Bude v nich jídlo a voda. Obojí bude potřebovat, pokud má vydržet dlouhou cestu. Předpokládala, že ji čeká dlouhá cesta.</p> <p>Kůň si odfrkl a pohodil hlavou. Rachel neměla čas zvíře polaskat, jak ji to Slídič učil. Uchopila otěže a kopla koně patami do žeber. Kůň uskočil do strany, zjevně překvapený z neznámého jezdce. Rachel se ohlédla přes rameno a spatřila muže téměř za sebou. Jednou rukou sevřela hřívu, v druhé otěže, pak se předklonila a znovu pobídla koně patami, tentokrát už do slabin. Kůň vyrazil.</p> <p>Muž se s klením vrhl koni po uzdě, ale Rachel trhla otěžemi a zvíře uhnulo stranou. Voják je těsně minul a s bolestivým heknutím přistál na zemi. Když spatřil blížící se koňská kopyta, jeho vztek se v mžiku změnil v hrůzu, se kterou se odkutálel stranou. Kopyta ho jen o vlásek minula.</p> <p>Rachel neměla žádný vítězoslavný pocit. Cítila jen nutkání spěchat směrem k jihovýchodu. Kůň ji poslechl.</p> <p>Zamířila s kobylkou k potoku na vzdáleném konci travnaté pastviny. Když pádili širokým pruhem mělké vody, skryly je stromy a muže nechala daleko za sebou. Od kopyt stříkala voda a rovné kamenné dno bylo pro cval jako dělané.</p> <p>Slídič ji učil, jak používat vodní toky, aby zahladila stopy.</p> <p>Cvalem se blížila ke svému cíli, a to bylo jediné, na čem záleželo.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola sedmá</p> <p>Když voják, procházející mezi vozy, rozhazoval natvrdo vařená vejce, snažil se jich Richard pochytat co nejvíc. Jakmile posbíral zbylá ze země, schoval si je v podpaží a zalezl zpátky pod vůz, aby se ukryl před deštěm. Byl to chladný a mizerný úkryt, ale pořád to bylo lepší než sedět v dešti.</p> <p>Když měl sebranou svou porci vajec, pospíšil si i Johnrock s řetězem za sebou, schovat se zpátky pod vůz.</p> <p>„Zase vejce,“ řekl otráveně Johnrock. „Budou nás s nima krmit furt? Vejce!“</p> <p>„Mohlo by to být horší,“ podotkl Richard.</p> <p>„Jak asi?“ řekl Johnrock, rozmrzelý z jednotvárné stravy.</p> <p>Richard si otřel vejce o kalhoty a snažil se ho co nejvíc zbavit bahna. „Taky nás mohli nakrmit Yorkem.“</p> <p>Johnrock se na Richarda zamračil. „Yorkem?“</p> <p>„Tím hráčem, co měl zlomenou nohu,“ řekl Richard a začal loupat vejce. „Toho, co Hadí tvář zabil.“</p> <p>„Aha, tenhle York.“ Johnrock se na chvíli zamyslel. „Ty si fakt myslíš, že tihle vojáci jí lidi?“</p> <p>Richard se rozhlédl. „Když dojde jídlo, pojídají mrtvé. Když jsou dost hladoví a dojdou mrtví, nějaké si opatří.“</p> <p>„Myslíš, že jim dojde jídlo?“</p> <p>Richard věděl, že se to stane, ale nechtěl to říct. Vojenským oddílům D’Hary dal příkaz, aby zničily nejen všechny zásobovací vozy ze Starého světa, ale aby Starému světu zabránily podporovat tohle tažení na sever.</p> <p>„Jen říkám, že by to mohlo být horší než vejce.“</p> <p>Johnrock se díval na vejce v novém světle, a nakonec zabručel na souhlas.</p> <p>Když se pustil do loupání svých vajec, změnil téma. „Myslíš, že nás budou nutit hrát Ja’La v dešti?“</p> <p>Richard polkl, než odpověděl. „Asi jo. Ale radši budu hrát, abych se zahřál, než tady sedět a mrznout.“</p> <p>„Asi máš pravdu,“ souhlasil Johnrock.</p> <p>„Kromě toho,“ pokračoval Richard, „čím dřív začneme porážet mužstva, která se zúčastní turnaje, tím dřív si uděláme jméno a tím dřív budeme hrát s císařským týmem.“</p> <p>Johnrock se při té vyhlídce rozzářil.</p> <p>Richard měl hlad, ale přinutil se jíst pomalu a jídlo si vychutnat. Zatímco mlčky loupali a jedli vejce, neustále sledoval dění v táboře. Dokonce i v dešti se muži něčím zabývali. I přes déšť bylo slyšet bušení kladiv u kovářských výhní a hovor, křik, hádky, smích a povely se rozléhaly ležením.</p> <p>Vojenský tábor byl rozložen po celé Azrithské planině, kam až Richard dohlédl. V sedě na zemi nemohl vidět příliš daleko. Mohl pozorovat vozy a o kus dál velké stany. Kolem projížděli jezdci na koních a davem se prodíraly vozy tažené mezky. Vojáci, celí promočení, stáli dlouhé fronty na jídlo před polními kuchyněmi.</p> <p>A v dálce na vrcholu náhorní planiny se nad vším tím hemžením tyčil Palác lidu. I v šeru šedivého dne se nad špinavou armádou, která ho přišla zničit, vypínaly mohutné kamenné zdi, vysoké věže a střechy paláce. V mlžném oparu, stoupajícím z ležení Císařského řádu a v deštivém počasí, vypadala náhorní plošina s palácem, jako vzdálený, impozantní přízrak. Občas, když přišel nějaký mrak, zmizela celá náhorní plošina v šeru, jako by už viděla dost nepřátelských hord, které ji přišly znesvětit.</p> <p>Nebylo snadné zaútočit na palác na vrcholu hory. Cesta nahoru po úbočí byla příliš úzká pro nějaký účinný útok. Kromě toho, končila padacím mostem, který byl určitě zvednutý, a i kdyby nebyl, nahoře byly masivní zdi, které se nedaly zdolat, protože před nimi nebylo dost místa, aby se tam shromáždily dostatečné útočné síly.</p> <p>Kromě období válečného ohrožení panoval v Paláci lidu čilý obchodní ruch a přijížděli sem kupci i řemeslníci z celé D’Hary. Nahoru také proudily zásoby pro obyvatele paláce. Protože to bylo obchodní centrum, spousty lidí sem přicházely prodávat i nakupovat zboží. Těmto lidem sloužila přístupová cesta do města úbočím hory. Schodišti a chodníky neustále proudily davy návštěvníků i obchodníků. Nahoru vedly i široké rampy pro koně a povozy. Protože tudy procházelo takové množství lidí, cestu lemovaly krámky a stánky. Na tohle tržiště přicházely spousty lidí a nikdy se nedostaly až do města nahoře.</p> <p>Celý vnitřek hory vypadal jako plástev medu s oddělenými prostory. Některé byly veřejné, jiné sloužily jako ubytovny pro vojáky Prvního kruhu – palácové gardy.</p> <p>Pro Císařský řád však největší problém představovaly ohromné brány, které byly zavřené. Byly vybudované tak, aby odolaly každému útoku a obyvatelé uvnitř měli dostatek zásob i na dlouhé obléhání.</p> <p>Naproti tomu Azrithská planina nebyla příliš pohostinným místem pro nepřátelskou armádu, která se rozhodla palác obléhat. Zatímco hluboké studny uvnitř města poskytovaly vodu jeho obyvatelům, na Azrithské planině nebyl v blízkosti žádný dostupný zdroj vody, kromě občasného deště, a v širokém okolí také nebylo žádné dřevo na oheň. Navíc venku na rozlehlé pláni panovalo drsné podnebí.</p> <p>Císařský řád měl ve svých službách spoustu lidí s darem, ale ti k prolomení obrany nemohli svůj talent příliš uplatnit. Samotný palác byl postaven ve tvaru ochranného kouzla, které zesilovalo moc vládnoucího lorda Rahla a zároveň zeslabovalo magii ostatních. I uvnitř hory a ve městě na náhorní plošině omezovalo toto kouzlo schopnosti každé osoby s darem, kromě samotného Rahla.</p> <p>Protože byl Rahl, představovalo by kouzlo pro Richarda výhodu, pokud by ovšem nebyl o svůj dar zrádným způsobem připraven. Věděl přesně, jak k tomu došlo. Připoutaný řetězem k vozu uprostřed nepřátelské armády, čítající miliony vojáků, s tím nemohl nic dělat.</p> <p>Kromě hory a paláce na jejím vrcholu se z Azrithské planiny zvedala do výšky jediná věc. Násep, který Císařský řád budoval. Protože nemohl na sídlo moci d’haranské říše a poslední překážku na cestě k úplnému ovládnutí Nového světa zaútočit přímo, přišel Jagang s plánem postavit ohromný násep, aby dostal své jednotky na vrchol náhorní plošiny a mohl překonat zdi paláce. Měl v plánu Palác lidu nejen obléhat, ale nakonec i dobýt.</p> <p>Richard zprvu považoval takový plán za neproveditelný, ale když sledoval, co Jagangova armáda dělá, rychle změnil názor a sklíčeně si uvědomil, že to mohou dokázat. Ačkoliv náhorní plošina dosahovala impozantní výšky nad Azrithskou planinou, Císařský řád, který ji obléhal, měl miliony mužů, odhodlaných Palác lidu dobýt.</p> <p>Z Jagangova pohledu to byl jeho poslední úkol, tohle bylo poslední místo, které potřeboval zničit, aby nastolil vládu Císařského řádu. Jagang už nepotřeboval bojovat v dalších bitvách, nemusel porazit jiné armády, ani obsazovat další města. Palác na náhorní plošině bylo jediné, co mu stálo v cestě.</p> <p>Císařský řád – barbaři, kteří násilím šířili víru, hlásanou bratrstvem Řádu – nemohl nechat obyvatele Nového světa žít jinak než pod nadvládou Řádu, protože by to popíralo učení jeho duchovních vůdců. Bratři Řádu hlásali, že vlastní rozhodování a samostatné jednání je nemorální, protože je pro lidstvo jako celek zničující. Existence úspěšných, nezávislých a svobodných lidí byla v přímém rozporu se základním učením Řádu. Řád označil obyvatele Nového světa za sobecké, zlé a zkažené, a vyžadoval, aby buď konvertovali na víru Řádu a nebo zemřeli.</p> <p>Mít na starost miliony vojáků se spoustou volného času při čekání, až budou moct násilím vnutit víru Řádu zbytku světa, byl bezpochyby obtížný úkol. Jagang pro ně ovšem našel činnost, která je plně zaměstnala, a navíc se mohli obětovat pro svou věc. Při budování náspu teď všichni pracovali na směny, ve dne i v noci.</p> <p>Přestože Richard neviděl muže na níže položených místech, věděl, že kopou hlínu a kamení. Jak se vyhloubené jámy zvětšovaly, vydolovaný materiál putoval na staveniště. V tak ohromujícím množství a při práci bez přestávky mohli tento nesnadný úkol splnit. Richard nebyl v ležení dlouho, ale tušil, že každým dnem už uvidí široký násep, který nezadržitelně rostl a pomalu se přibližoval k náhorní plošině.</p> <p>„A jak umřeš ty?“ zeptal se Johnrock.</p> <p>Richarda už přestalo bavit pozorovat vzdálený ruch v ležení i přemýšlet o temné budoucnosti, kterou nelítostný Řád každému vnutí. Johnrockova otázka však nebyla paprskem světla v temné beznaději. Richard se opřel o kolo na opačné straně vozu a pustil se do dalšího vejce.</p> <p>„Myslíš, že budu mít možnost si vybrat?“ zeptal se nakonec. „Že do toho budu moct mluvit?“ Richard si opřel ruku, ve které držel nakousnuté vejce, o koleno. „My si vybíráme, jak budeme žít, Johnrocku. Ale pochybuji, že bychom si mohli zvolit, jak zemřeme.“</p> <p>Johnrock se zdál být jeho odpovědí překvapen. „Ty si myslíš, že máme možnost si vybrat, jak budeme žít? Rubene, nemáme na vybranou.“</p> <p>„Máme,“ řekl Richard bez dalšího vysvětlování. Strčil si do úst zbytek vejce.</p> <p>Johnrock zvedl řetěz, který měl připevněný k obojku kolem krku. „Co si můžeme vybírat?“ Mávl rukou směrem k ležení. „Oni jsou naši páni.“</p> <p>„Páni? Oni se rozhodli, že nebudou jednat a myslet podle sebe, ale že budou žít podle učení Řádu. Takže nejsou páni ani svých vlastních životů.“</p> <p>Johnrock potřásl v úžasu hlavou. „Občas z tebe vypadnou ty nejpodivnější věci. Já jsem otrok. Já nemám možnost volby.“</p> <p>„Existují řetězy, které jsou pevnější než ten, který máš na krku, Johnrocku. Můj život pro mě hodně znamená. Přesto bych ho obětoval, abych zachránil život někoho drahého, někoho, koho si vážím.</p> <p>Tihle lidé se rozhodli obětovat své životy nesmyslnému učení, které plodí jen utrpení – vzdali se svých životů a na oplátku nedostali žádnou protihodnotu. To je nějaká volba? Já si to nemyslím. Mají kolem krku řetězy, kterými se sami spoutali. Jsou sice jiného druhu, ale pořád jsou to řetězy.“</p> <p>„Bojoval jsem, když si pro mě přišli. Císařský řád vyhrál. Takže jsem teď připoutaný na řetězu. Ti muži žijí, a když se pokusíme osvobodit, zemřeme.“</p> <p>Richard si smetl z kalhot zbytky skořápek. „Všichni musíme zemřít, Johnrocku – každý z nás. Záleží jen na tom, jak žijeme. Koneckonců, život je to jediné, co máme, a to, jak žijeme, je nesmírně důležité.“</p> <p>Johnrock jedl vejce a přemýšlel. Nakonec s širokým úsměvem pustil celou věc z hlavy. „No, kdybych si já moh vybrat, jak umřu, přál bych si, aby to bylo za jásotu davu, který by tak ocenil, jak skvěle jsem hrál.“ Podíval se na Richarda. „A ty, Rubene? Kdyby sis moh vybrat?“</p> <p>Richard myslel na jiné, důležitější věci. „Já doufám, že to nebudu muset rozhodnout dneska.“</p> <p>Johnrock vzdychl. Vejce se v jeho mohutných tlapách skoro ztrácela. „Dneska možná ne, ale myslím si, že tady naše hra stejně skončí… myslím, že tady nakonec umřeme.“</p> <p>Když Richard neodpověděl, ozval se Johnrock znovu. Musel zvýšit hlas, aby ho bylo přes liják slyšet. „Myslím to vážně.“ Zamračil se. „Rubene, posloucháš mě, nebo zase sníš o tý ženě, co si myslíš, že jsi viděl včera, když jsme sem přijeli?“</p> <p>Richard si uvědomil, že na ni opravdu myslí a usmívá se při tom. Navzdory všemu se umíval. I přesto, jak pravdivá byla Johnrockova slova – že tady docela dobře můžou umřít – se usmíval. Stejně ale nechtěl s Johnrockem mluvit o Kahlan.</p> <p>„Viděl jsem spoustu věcí, když jsme sem přijeli.“</p> <p>„Už brzy, hned jak dohrajeme,“ řekl Johnrock, „a jestli si povedeme dobře, budeme mít ženskejch dostatek. Hadí tvář nám to slíbil. Ale tady jsou jenom vojáci, spousta vojáků. Včera si musel vidět nějakej přelud.“</p> <p>S pohledem upřeným do dálky Richard přikývl. „Myslím, že nejsi zdaleka jediný, kdo si myslí, že je to přelud.“</p> <p>Johnrock zvedl řetěz a přesunul se k Richardovi. „Rubene, měl by sis radši vyčistit hlavu, nebo nás zabijou dřív, než budeme mít možnost hrát s týmem císaře.“</p> <p>Richard vzhlédl. „Domníval jsem se, že se chystáš zemřít.“</p> <p>„Nechci umřít. Rozhodně ne dneska.“</p> <p>„Tak vidíš, Johnrocku, právě jsi si vybral. I v řetězech jsi rozhodl o svém životě.“</p> <p>Johnrock zahrozil Richardovi prstem. „Hele, Rubene, jestli mě zabijou během zápasu Ja’La, nechci, aby to bylo proto, že máš hlavu v oblacích a sníš o ženskejch.“</p> <p>„Jen o jedné, Johnrocku.“</p> <p>Opřel se o druhé kolo a smetl si z kalhot skořápky. „Vzpomínám si. Říkal jsi, žes viděl ženu, kterou bys chtěl za manželku.“</p> <p>Richard ho neopravil. „Jen chci, abychom dobře hráli a vyhráli všechny zápasy, abychom dostali příležitost hrát s mužstvem císaře.“</p> <p>Johnrockovi se vrátil do tváře široký úsměv. „Fakt si myslíš, že můžeme porazit císařské mužstvo?“</p> <p>Richard rozbil skořápku dalšího vejce. „Chceš přece umřít za jásotu davu nad tvým skvělým výkonem.“</p> <p>Johnrock vrhl na Richarda postranní pohled. „Možná udělám, cos řek, a vyberu si svobodnej život, co?“</p> <p>Richard se jen usmál a spolkl další vejce.</p> <p>Jen co dojedli svůj příděl vajec, objevil se velitel Karg. Rázně si vykračoval blátem, až stříkalo na všechny strany.</p> <p>„Vylezte ven! Všichni!“</p> <p>Richard s Johnrockem vylezli zpod vozu na déšť. Ostatní zajatci ve vedlejších vozech se také zvedli a čekali, co jim velitel chce říct. Vojáci, kteří hráli v jejich týmu se shlukli kolem.</p> <p>„Budeme mít návštěvu,“ oznámil jim velitel Karg.</p> <p>„Jakou návštěvu?“ zeptal se jeden z vojáků.</p> <p>„Císař obchází týmy, které přijely na turnaj. Takže se přijde podívat i na vás. Očekávám, že mu ukážete, jak skvělý tým jsem sestavil. Jestli na mě někdo z vás neudělá dobrý dojem, nebo jestli neprojevíte císaři náležitou úctu, už ho nebudu potřebovat.“</p> <p>Bez dalšího slova se otočil a spěchal pryč.</p> <p>Richard cítil, jak se s ním všechno točí a jak mu buší srdce. Uvažoval, jestli bude s Jagangem Kahlan stejně jako den předtím. Ačkoliv by ji strašně rád zase viděl, nechtěl ani pomyslet na to, že je v blízkosti toho chlapa. Vlastně vůbec nerad myslel na to, že je v blízkosti jakéhokoliv z těchto mužů.</p> <p>Během zimy, kdy Nicci zajala Richarda a odvedla ho do Starého světa, velela Kahlan místo něj vojenským silám D’Hary. Byla to ona, kdo zabránil Jagangovi získat vítězství na svou stranu, což by se jinak stalo. Podařilo se jí také výrazně snížit počty vojáků Císařského řádu, přestože ze Starého světa neustále proudily posily. Kahlan dokázala útočníky nejen zadržet, ale zároveň si vysloužila jejich bezmeznou nenávist za všechny útrapy, kterými díky ní prošli. Nebýt Kahlan, Řád by pravděpodobně dostihl armádu D’Hary a všechny je povraždil. Díky ní byla armáda stále o krok napřed a mimo dosah Jagangových mužů.</p> <p>Richard se snažil vypadat klidně. Opřel se zády o vůz a založil si ruce. Nalevo zanedlouho zahlédl skupinu, procházející ležením. Postupně se zastavovali u jednotlivých týmů, aby si je prohlédli zblízka.</p> <p>Podle toho, jací vojáci skupinu tvořili, nemohlo být pochyb o tom, koho doprovázejí. Richard poznal Jagangovy gardisty z předešlého dne, kdy projížděli ležením kolem císaře. Tehdy krátce zahlédl Kahlan. V kožených uniformách a vyzbrojeni kvalitními zbraněmi vypadali gardisté hrozivě, ale působivé byly hlavně jejich mohutné postavy a vypracované, deštěm se lesknoucí svaly.</p> <p>Tihle muži budili strach i u krutých vojáků Řádu. Všichni kolem ustupovali a dělali cestu císařské gardě. Richard si nedělal iluze o tom, že by tito muži tolerovali něco, co by mohlo ohrozit císaře.</p> <p>Johnrock udělal krok vpřed, aby se postavil do řady s ostatními hráči, čekajícími, až k nim císař se svým doprovodem dojde.</p> <p>Teprve když Richard zahlédl Jagangovu vyholenou hlavu za hradbou vysokých vojáků, uvědomil si hroznou skutečnost.</p> <p>Jagang ho pozná.</p> <p>Jako snový cestovatel byl Jagang v myslích různých lidí a viděl Richarda jejich očima.</p> <p>Richard nemohl uvěřit, že byl tak neprozřetelný, že ho ani nenapadlo, že když bude hrát s týmem císaře, aby se dostal blíž ke Kahlan, tak že tam Jagang samozřejmě bude a pozná ho. Zcela zaujatý myšlenkou na to, aby se dostal ke Kahlan, nevzal takovou zásadní věc vůbec do úvahy.</p> <p>Ale Richard si všiml ještě někoho – Sestry.</p> <p>Vypadala jako Sestra Ulicie, ale pokud to skutečně byla ona, od té doby, co ji viděl naposledy, strašně zestárla. Šla vzadu, až za gardisty, obklopujícími Jaganga, ale Richard stejně viděl její vrásčité a vpadlé tváře. Když ji viděl naposled, byla to přitažlivá žena. Pro Richarda, který jen těžko odděloval vzhled člověka od jeho povahy, samozřejmě ne, protože Sestra Ulicie byla zlá žena. Bez ohledu, jak byla přitažlivá, její krutá povaha vzhled v Richardových očích kazila. Krutost ovlivňovala jeho úsudek natolik, že ji nemohl vidět jako přitažlivou, aniž by zároveň neviděl její zlou povahu.</p> <p>To byl také jeden z důvodů, proč se mu Kahlan zdála tak krásná. Nebyla jen okouzlující, ale v každém ohledu byla dokonalá. Inteligence a porozumění se snoubily s její vášnivou obhajobou života. Zdálo se, že její úchvatný vzhled dokonale odráží celou její povahu.</p> <p>Sestra Ulicie, bez ohledu na to, jak byla přitažlivá, odrážela jen své prohnilé nitro.</p> <p>Richard si uvědomil, že ho pozná nejen Jagang a Sestra Ulicie, ale že v táboře budou i Sestry, které ho znají.</p> <p>Náhle se cítil velice zranitelný. Kterákoliv ze Sester mohla kdykoliv projít okolo. Neměl se kde schovat.</p> <p>Až se dostane blíž, Jagang zjistí, že lord Rahl, člověk, po kterém prahne, stojí přímo před ním. V řetězech, neschopen použít svůj Han, přestože pro něj bylo obtížné vyvolat svůj dar i když k němu měl ještě přístup, byl Richard vydán Jagangovi na milost.</p> <p>V duchu se mu na chvíli vynořila vize, kterou mu poslala čarodějka Šota. Byla to vidina jeho popravy. V té vizi pršelo, stejně jako teď. A byla tam Kahlan. S hrůzou sledovala, jak mu spoutali ruce za zády a přinutili ho klečet v blátě. Jak tam klečel a Kahlan na něj volala, přistoupil k němu zezadu svalnatý voják a líčil mu, co bude s Kahlan dělat, zatímco mu šermoval dlouhým nožem před obličejem, a nakonec mu jedním pohybem podřízl hrdlo.</p> <p>Richard si uvědomil, že si drží krk, jako by si chtěl zakrýt rozšklebenou ránu. V panice zrychlil dech.</p> <p>Cítil prudký nával nevolnosti. Naplní se dnes Šotina vize? Varovala ho před tímhle? Byl dnešek jeho posledním dnem?</p> <p>Všechno se odehrávalo příliš rychle. Na tohle nebyl připravený. Ale jak se na to měl připravit?</p> <p>„Rubene!“ zařval velitel Karg. „Postav se sem!“</p> <p>Richard se snažil ovládnout své pocity. Zhluboka se nadechl a uklidňoval se, zatímco se začal hýbat, protože věděl, že když to neudělá, bude to mnohem horší.</p> <p>Skupina se zastavila u sousedního týmu. Přes šumění deště Richard zaslechl jen útržky hovoru.</p> <p>V duchu se horečně snažil vymyslet, co udělat, aby ho Jagang nepoznal. Věděl, že se nemůže schovat za ostatní, protože byl kapitán týmu. Jagang ho určitě bude chtít vidět.</p> <p>A pak zahlédl Kahlan.</p> <p>Richard se pohyboval jako ve snu. Celý doprovod kolem císaře a Kahlan se začal otáčet k Richardovi a jeho týmu.</p> <p>Protože věděl, že se musí postavit do řady mezi ostatní hráče, zvedl nohu, aby překročil řetěz, připevněný k Johnrockovu obojku. Vtom dostal nápad. Udělal rychlý krok dopředu a schválně zavadil nohou o řetěz. Padl obličejem rovnou do bláta.</p> <p>Velitel Karg zrudl vzteky. „Rubene, ty nemožný idiote! Okamžitě vstaň!“</p> <p>Richard se vyškrábal na nohy, a když se gardisté začali rozestupovat před císařem, už stál vedle Johnrocka. Prstem si setřel bahno z očí.</p> <p>Zamrkal, aby prohlédl. A tehdy spatřil Kahlan. Kráčela těsně za Jagangem. Kapucu pláště měla staženou do obličeje, aby ji chránila před deštěm a částečně ji zakrývala. Richard poznal každý důvěrně známý pohyb jejího těla. Nikdo se nepohyboval tak jako ona.</p> <p>Jejich oči se setkaly. Měl pocit, že se mu zastaví srdce.</p> <p>Vzpomněl si na jejich úplně první setkání. V těch bílých šatech vypadala tak vznešeně. Pamatoval si, jak mu beze slova pohlédla přímo do očí. Pohled měla tázavý a zároveň ostražitý. Byl to pohled, který okamžitě prozradil její inteligenci. Nikdy předtím neviděl nikoho, kdo by vypadal tak… směle.</p> <p>Napadlo ho, že do ní byl zamilovaný hned od první chvíle, od prvního pohledu do jejích nádherných zelených očí. Byl přesvědčený, že při tom prvním pohledu zahlédl její duši.</p> <p>Teď měla v očích totéž, a kromě toho ještě stopu znepokojeného výrazu. Ze způsobu, jak se na ni díval a sledoval ji pohledem, určitě poznala, že ji vidí. Pod vlivem kouzla Ohnivé kaskády si na něj nemohla vzpomenout, a pokud šlo o to, nepamatovala si ani, kdo je ona sama. Kromě Richarda a Sester, které ji zajaly a zažehly kouzlo Ohnivé kaskády, si na ni nikdo nepamatoval. Ale zjevně ani Jagang nebyl tím kouzlem dotčený. Richard usoudil, že to má asi něco společného s jeho spojením se Sestrami. Pro všechny ostatní však byla Kahlan neviditelná.</p> <p>Poznala, že ji Richard vidí. V osamělosti, vynucené kouzlem, to pro ni muselo být strašně důležité a významné. Ostatně to vyčetl i z výrazu její tváře.</p> <p>Než se Jagang dostal blíž, aby si mohl prohlédnout jejich tým, přiběhl ke skupině nějaký muž. Jagang kývl gestem, které naznačovalo, že ho zná. Gardisté mu uvolnili cestu k císaři. Protože měl u sebe jen několik nožů a jinak nebyl ozbrojen, usoudil Richard, že je to zřejmě posel. Byl udýchaný, jak spěchal.</p> <p>Když se dostal až k císaři, naklonil se k němu a něco mu tichým hlasem vzrušeně sděloval. V jedné chvíli ukázal přes ležení směrem k rostoucímu náspu.</p> <p>Kahlan odvrátila pohled od Richarda a zadívala se na muže, který s Jagangem mluvil.</p> <p>Richard si prohlížel ostatní strážce, kteří stáli kolem ní. Nebyli to císařovi muži, a vypadalo to, že si dávají pozor, aby se mohutným gardistům drželi z cesty. Byli to vesměs obyčejní vojáci. Neměli ani nijak zvlášť dobré zbraně. Také na sobě neměli drátěné košile, ani jinou zbroj. Oblékali se jako většina prostých vojáků císařské armády. Byli statní, mladí a silní, ale vojákům císařské gardy se nemohli rovnat. Nezdáli se ničím výjimeční.</p> <p>Richard usoudil, že musí střežit Kahlan.</p> <p>Na rozdíl od Jagangových gardistů, kteří vypadali, že o Kahlan nemají tušení, tito vojáci na ni často vrhali pohledy a kontrolovali každý její pohyb. To ovšem znamenalo, že ji museli vidět. Jagangovi muži na Kahlan nikdy nepohlédli, ale tito vojáci ano. Z nějakého důvodu ji mohli vidět. Jagangovi se nějak podařilo najít muže, kteří mohli Kahlan hlídat, protože na ně kouzlo nepůsobilo.</p> <p>Nejdřív se ptal sám sebe, jestli ji opravdu mohou vidět, a uvažoval, jak by se něco takového mohlo stát, ale pak mu došlo, že je to vlastně pochopitelné. Kouzlo Ohnivé kaskády, stejně jako svět magie, bylo kontaminováno chimérami. Nákaza narušovala působení magie. Jediným cílem chimér bylo zničit magii. Kvůli narušení, způsobeném jejich pobytem ve světě živých, byla ovlivněna samotná podstata kouzla Ohnivé kaskády. Když Zedd a Nicci vytvořili ověřovací síť, Richard objevil poškození ve struktuře kouzla.</p> <p>Důsledkem poškození uvnitř Ohnivé kaskády, nefungovalo kouzlo, jak mělo. Bylo narušené. Proto bylo pochopitelné, že na některé lidi neúčinkovalo.</p> <p>Richard si vzpomněl, jak při morové epidemii, která se rychle jako požár rozšířila mezi obyvatelstvem, také nebyli všichni nakaženi. Pár lidí – dokonce i ti, kteří se starali o nemocné a umírající – se nikdy nenakazilo. Tohle muselo být něco podobného. Určitě se našlo pár lidí, kteří nebyli ovlivněni prvotní událostí Ohnivé kaskády, a proto mohli Kahlan vidět. To by také vysvětlovalo, proč ji strážci viděli.</p> <p>Když se tihle zvláštní strážci, zaujatí mužem, který s takovou naléhavostí mluvil s Jagangem, otočili, aby sledovali, co se kolem císaře děje, pootočila se Kahlan s nimi. Vypadalo to naprosto přirozeně. Richard však viděl, že to tak není. Jak se otáčela, stáhla si Kahlan kapucu víc do obličeje, a jak dávala ruku dolů, přejela s ní kolem jednoho strážce. Richard viděl, že pouzdro na jeho opasku je prázdné. Než Kahlan ukryla ruku pod pláštěm, zahlédl Richard krátký záblesk čepele. Chtěl se nahlas rozesmát, jásat, ale neodvážil se ani pohnout.</p> <p>Kahlan zachytila jeho pohled a uvědomila si, že musel vidět, co právě udělala. Chvíli ho pozorovala, jestli ji prozradí. Použila kapucu svého pláště, aby před svými strážci ukryla tvář, aby neviděli, že se na Richarda potajmu dívá. Když se ani nepohnul, otočila se a s ostatními sledovala hovor císaře s poslem.</p> <p>Jagang se náhle prudce otočil a vyrazil pryč, zpátky, odkud přišel, a posel spěchal za ním. Kahlan se ještě krátce ohlédla přes rameno na Richarda a pak se stráže kolem ní zase semkly.</p> <p>Přitom se jí trochu svezla kapuce a Richard zahlédl na její levé tváři modřinu.</p> <p>Projela jím zuřivost. Okamžitě chtěl něco podniknout, dostat ji pryč od Jaganga a jeho ležení. Mysl mu pracovala na plné obrátky, aby na něco přišla, na cokoliv, ale v řetězech nemohl dělat vůbec nic. Právě teď nemohl nic podniknout.</p> <p>Horší bylo vědomí, že když nic neudělá, budou Jagangovy krutosti pokračovat. Když nic neudělá, Kahlan bude trpět dál a Richard si to neodpustí. Navzdory tomu, jak moc toužil něco udělat, zůstával bezmocný.</p> <p>Nehybně stál a tiše čekal, až se v něm utiší bouře zuřivosti, která pocházela z meče pravdy, meče, kterého se vzdal, aby našel Kahlan.</p> <p>Kahlan, císař i jeho doprovod zmizeli v šedi ležení. Jako by se za nimi zatáhl závěs mlhavého oparu.</p> <p>Richard stál a chvěl se vzteky. Ani chladný déšť nedokázal zmírnit jeho vnitřní zuřivost. Přestože v duchu probíral každou možnost, věděl, že nemůže dělat nic. Rozhodně ne teď.</p> <p>Současně se mu po Kahlan strašně stýskalo. Vědomí, co všechno musí snášet v rukou toho muže, mu svíralo vnitřnosti. Kolena se mu podlamovala strachy o ni. Musel se ovládat, aby se nezhroutil na zem v slzách.</p> <p>Kdyby se tak mohl nějak dostat k Jagangovi. Kdyby…</p> <p>Velitel Karg se postavil před Richarda. „Máš štěstí,“ zavrčel. „Císař má zřejmě důležitější věci na práci než si prohlédnout můj tým a jeho nemotorného kapitána.“</p> <p>„Potřebuju nějakou barvu,“ řekl Richard.</p> <p>Velitel Karg překvapeně zamrkal. „Cože?“</p> <p>„Barvu. Potřebuju nějakou barvu.“</p> <p>„Čekáš, že ti obstarám barvu?“</p> <p>„Ano. Už jsem řekl, že ji potřebuju.“</p> <p>„Na co?“</p> <p>Richard ukázal prstem na velitelovu tvář a bojoval s nutkáním přehodit mu řetěz kolem krku a uškrtit ho. „Proč máte tohle tetování?“</p> <p>Zmatený velitel chvíli váhal s odpovědí, jako by uvažoval, co se za jeho otázkou skrývá.</p> <p>„Abych nepřátelům připadal ještě krutější,“ řekl nakonec. „Vzhled mi dodává sílu. Když nepřátelé spatří naše muže, vidí nelítostné bojovníky. Vzbudí to strach v jejich srdcích. Když strachy ztuhnou, zvítězíme.“</p> <p>„No a právě proto potřebuju barvu,“ řekl mu Richard. „Chci pomalovat tváře hráčů našeho mužstva tak, abychom vzbudili strach v srdcích našich protivníků. To nám pomůže nad nimi vyhrát. Pomůže to našemu týmu k vítězství.“</p> <p>Velitel Karg se chvíli díval Richardovi do očí, jako by uvažoval, jestli to myslí vážně, nebo jestli si z něj střílí.</p> <p>„Mám lepší nápad,“ prohlásil nakonec. „Přivedu muže, kteří potetují celý můj tým.“ Ukázal si na tvář s vytetovanými šupinami. „Nechám vám vytetovat stejné šupiny po celém obličeji. Tak budete všichni vypadat jako můj tým. Když budete mít stejné tetování jako já, hned se pozná, že jste z mého týmu. Všichni budou vědět, že patříte mně.“</p> <p>Velitel se na Richarda vyzývavě zahleděl, spokojený s vlastním nápadem. „A nechám vám všem dát do tváří kovové kroužky. Všichni budete mít tetování a kroužky. Budete vypadat jako nelidské bestie.“</p> <p>Richard ho nechal domluvit a pak zavrtěl hlavou. „Ne. To nestačí. Není to dost dobré.“</p> <p>Velitel Karg si dal ruce v bok. „Co tím chceš říct, že to není dost dobré?“</p> <p>„No,“ začal Richard, „takové tetování není vidět z větší dálky. Určitě se skvěle hodí do bitvy, kde se bojuje s nepřítelem tváří v tvář, ale zápas Ja’La je něco jiného. Takové tetování se dá snadno přehlédnout.“</p> <p>„Během hry se často ocitneš protivníkovi tváří v tvář stejně jako v bitvě,“ namítl velitel Karg.</p> <p>„Možná,“ uznal Richard, „ale já chci, aby si nás všimli nejen protivníci, nejen hráči na hřišti, ale i ostatní týmy, které nás budou sledovat, aby si nás všiml každý, kdo se na nás bude dívat. Chci, aby všichni viděli naše pomalované tváře a okamžitě nás poznali. Chci, aby pohled na nás zasel do srdcí hráčů ostatních týmů semínko strachu. Chci, aby si nás všichni pamatovali a báli se nás.“</p> <p>Velitel Karg si založil svalnaté ruce. „Chci, abyste byli potetovaní jako já, abyste vypadali jako můj tým. Tak, aby každý hned poznal, že jste hráči z týmu velitele Karga.“</p> <p>„A když prohrajeme? Když přijde nějaká ponižující prohra?“</p> <p>Velitel na něj upřel pronikavý pohled a trochu se k němu naklonil. „Pak budete přinejmenším zpráskaní bičem. V nejhorším vás už nebudu potřebovat. A dobře víš, co se stane se zajatci, kteří jsou k ničemu.“</p> <p>„Pokud se to stane,“ řekl Richard, „každý si bude pamatovat, že hráči týmu, které jste odsoudil k smrti za to, že prohráli, měli stejné tetování jako vy. Když prohrajeme, všichni si budou pamatovat vaše tetování na našich tvářích. Bude vás s námi spojovat, ale i naopak, nás s vámi. Jestli nevyhrajeme, bude naše tetování jako cejch. Jestli prohrajeme, pokaždé, když někdo uvidí vaše tetování, vysměje se vám.</p> <p>Kdybychom z nějakého důvodu prohráli, než budeme zbičováni, nebo dopadneme ještě hůř, barva se dá snadno smýt.“</p> <p>Velitel Karg začal pomalu chápat, jak to vlastně Richard myslí. Viditelně se uklidnil a poškrábal se na bradě.</p> <p>„Uvidíme, jestli seženu nějakou barvu.“</p> <p>„Snažte se sehnat červenou.“</p> <p>„Červenou? Proč?“</p> <p>„Červená je výrazná. Bude nepřehlédnutelná. Červená také připomíná barvu krve. Chci, aby až nás všichni uvidí, každého nejvíc zajímalo, proč chceme vypadat, jako bychom byli pomalovaní krví. Chci, aby ostatní týmy kvůli tomu nemohly před zápasem strachy spát. Když proti nám druhý den nastoupí, budou unavení a snadno je porazíme.“</p> <p>Velitel pomalu roztáhl tvář do širokého úsměvu. „Víš, Rubene, kdybys bojoval v této válce na správné straně a potkali bychom se, vsadím se, že by z nás byli dobří přátelé.“</p> <p>Richard pochyboval, že ten člověk ví, co to přátelství vůbec je, natož aby si ho dokázal cenit.</p> <p>„Budu potřebovat barvu pro celý tým,“ dodal.</p> <p>Velitel Karg přikývl a otočil se k odchodu. „Budeš ji mít.“</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola osmá</p> <p>Kahlan spěchala, aby se držela stále blízko Jaganga, který rychle procházel vojenským ležením a nemusel ji pobízet pomocí obojku. Samozřejmě že k tomu, aby jí způsobil bolest, nepotřeboval žádný důvod, jak už mnohokrát prokázal. Věděla však, že právě teď mu nesmí dát ani náznak důvodu, protože spěchal, když zaslechl podivnou zprávu, kterou posel přinesl.</p> <p>Kahlan ale žádné zprávy nezajímaly. V mysli se zaobírala mužem, kterého přece jen opět spatřila, zajatcem, kterého včera přivezli do tábora.</p> <p>Jak procházela ležením s myšlenkami na toho muže, stále sledovala nejen své strážce, ale i prosté vojáky. Čekala na nějaké jejich reakce, které by naznačily, že ji vidí, napínala uši, jestli neuslyší nějaké oplzlé poznámky, které by je prozradily. Samozřejmě že jejich skupina cestou budila pozornost, muži jim překvapeně ustupovali z cesty a zvědavě si je prohlíželi, ale nespatřila nikoho, kdo by se podíval přímo na ni, a nevšimla si ničeho, co by svědčilo o tom, že ji někdo vidí.</p> <p>Přestože tito muži sloužili v armádě, které velel Jagang, zřejmě se nikdy neocitli císaři tak blízko. Armáda, soustředěná na jednom místě, měla daleko víc vojáků, než kolik mělo největší město obyvatel. Pokud tito muži někdy zahlédli Jaganga, bylo to jen zdálky. Jak teď procházel mezi nimi, všichni ho pozorovali s neskrývanou bázní.</p> <p>Kahlan zaznamenala, že jejich reakce i Jagangův postoj vůči nim, zcela popírá učení Řádu o tom, že jsou si všichni rovni. Jagang nikdy neprojevil ochotu vést stejný život jako jeho vojáci – denně živořit ve špíně a blátě v táboře, kde neplatily prakticky žádné zákony, kde byly rvačky i vraždy na denním pořádku. Jeho neustále chránili vojáci, kteří mu byli teoreticky ve všem rovni. Kahlan usoudila, že jediné, co měli společné a v čem si byli se svým císařem opravdu rovni, bylo téměř nepolevující bezdůvodné násilí a naprosté pohrdání lidským životem.</p> <p>Kahlan, neviditelná pro své okolí, opatrně překračovala kaluže a vyhýbala se hromádkám hnoje. Pod pláštěm držela v ruce nůž a ještě nevěděla, co s ním přesně udělá. Nečekaně se jí naskytla příležitost zbraň získat, tak ji okamžitě využila.</p> <p>V takových drsných podmínkách bylo příjemné ji mít. Vojenské ležení bylo hrozné místo i když byla téměř neviditelná. Přestože věděla, že nemá naději použít nůž, aby unikla Jagangovi, svým strážcům nebo Sestrám, užívala si pocit držet v ruce zbraň. Nůž jí dodával trochu moci, znamenal prostředek na obranu – alespoň do určité míry. Poskytoval jí však mnohem víc. Zbraň symbolizovala, jak moc si váží svého života. Když ho měla, dokazovala si, že se nevzdala a nikdy se nevzdá.</p> <p>Kdyby měla příležitost, použila by nůž, aby zabila Jaganga. Věděla, že kdyby se jí to povedlo, podepsala by si tím rozsudek smrti. Věděla také, že se Řád nevzdá kvůli jeho smrti. Byli jako mravenci. Zašlápnutí jednoho nemohlo přinutit k ústupu celou kolonii.</p> <p>Stejně věděla, že dřív nebo později přijde o život a předtím pravděpodobně podstoupí neuvěřitelná muka v rukou Jaganga. Už ho viděla bezdůvodně zavraždit několik lidí, takže když ho zabije, uspokojí svůj smysl pro spravedlnost. Její vzpomínky na minulost se ztratily. Od chvíle, kdy ji Sestry o tyto vzpomínky připravily jí připadalo, že se svět zbláznil. Zřejmě nebude schopná svět napravit, ale tím, že Jaganga zabije, alespoň v jedné jeho části vykoná spravedlnost.</p> <p>Ale nebude to snadné. Jagang byl nejen silný a zkušený bojovník, ale zároveň i nesmírně chytrý. Občas se Kahlan zdálo, že dokáže číst její myšlenky. Jenže, pokud byl Jagang válečník a dokázal předvídat, co Kahlan udělá, usoudila, že v minulosti, na kterou si nepamatuje, musela být válečnicí i ona.</p> <p>Upozorněni vzrušeným šepotem svých kamarádů, vycházeli muži z okolních stanů, protírali si ospalé oči a stáli v dešti s pohledy upřenými na spěchající procesí. Muži zvedali hlavy od práce, jezdci přitahovali koním otěže a nechali projít císaře s jeho doprovodem. Povozy se s rachocením zastavovaly.</p> <p>Všude v celém ležení to zapáchalo, ale uprostřed davu vojáků to bylo mnohem horší. Ohně, na kterých se připravovalo jídlo, přidávaly k zápachu latrín ještě kouř a mastné saze. Kahlan si pomyslela, že narychlo vykopané latríny nedostačují. Podle odporně vyhlížejícího potůčku, rozlévajícího se ležením, už latríny přetékaly. Zápach to jen potvrzoval. Nedovedla si ani představit, o kolik se to po měsících obléhání zhorší.</p> <p>Kahlan však odporný zápach i všechno kolem sebe vnímala jen matně, jako nepříjemnou kulisu. Myšlenkami bloudila úplně jinde. Nebo spíš u někoho jiného – u muže s šedivýma očima.</p> <p>Nevěděla, v jakém je mužstvu. Když včera poprvé spatřila jeho tvář, vezli ho v kleci na voze. Z útržků hovoru Jaganga s důstojníky zjistila, že na vozech jeli v klecích zajatci z týmů, které se budou účastnit turnaje v Ja’La.</p> <p>Jagang se nemohl dočkat, až si prohlédne jednotlivé týmy ještě předtím, než turnaj začne. Jak přecházeli od jednoho nastoupeného mužstva ke druhému, pátrala po muži. Zpočátku si to ani neuvědomila. Přistihla se, jak stojí vedle Jaganga, který si prohlížel hráče, aby je také viděla.</p> <p>O některých týmech toho věděl spoustu. Ještě dřív než přešli k dalšímu mužstvu, upozorňoval své gardisty na zvlášť dobré hráče. Když došel k nějakému novému týmu, vždycky chtěl vidět jeho kapitána a křídelní útočníky. Občas ho zajímali muži z obrany. Kahlan připomínal hospodyňku, která si na trhu vybírá maso.</p> <p>Prohlédla si všechny hráče, na každého se podívala. Neposuzovala jejich výšku, sílu, ani svaly jako Jagang. Dívala se jim do tváří a snažila se mezi nimi objevit muže, kterého den předtím viděla v kleci. Už začínala propadat malomyslnosti, napadlo ji, že vůbec nemusí být mezi hráči. Začínala si myslet, že nakonec skončil jako otrok a pracuje na stavbě náspu, jako mnoho dalších zajatců.</p> <p>A právě když ho konečně zahlédla, udělal tu nejpodivnější věc na světě: padl obličejem rovnou do bláta. Pořád se pohybovali ještě dost daleko, a kromě Kahlan se na něj nikdo nedíval. Všichni si mysleli, jaký je nešika, když zakopl o řetěz, který ležel v blátě. Jak se přiblížili, několik strážců se zasmálo a šeptali si mezi sebou, jak rychle si takové nemehlo srazí na hřišti vaz.</p> <p>Kahlan to za směšné nepovažovala. Pozorovala ho a věděla, že nezakopl náhodou. Věděla, že to udělal úmyslně.</p> <p>Pád vypadal dostatečně přesvědčivě. Nikoho by nenapadlo, že to udělal schválně. Kahlan si tím byla jistá. Věděla, jaké to je být zajatcem a muset něco okamžitě udělat, bez ohledu na to, jak je to riskantní a nebezpečné, protože není jiná možnost.</p> <p>Jen si nedovedla představit, proč to udělal.</p> <p>Jaký mohl mít k takovému činu důvod? Jaké nebezpečí se snažil odvrátit? Někdy lidé takové věci dělají pro pobavení, aby vyvolali smích – a někteří gardisté se smáli – ale ten muž to pro pobavení rozhodně neudělal.</p> <p>Kahlan věděla, že to bylo záměrné, ale zároveň jí to připadalo i překotné, jako by ho to napadlo jen chvilku předtím a nestihl už vymyslet něco lepšího. Byl to zoufalý čin. Ale proč? Proč padl obličejem do bláta? Co tím mohl sledovat?</p> <p>A náhle jí to došlo. Bylo to svým způsobem podobné tomu, co sama dělala – používala kapuci pláště, aby zakryla, co dělá, kam se dívá a na koho se dívá. Určitě si chtěl zakrýt tvář. A to mohlo být jen proto, že si myslel, že ho někdo pozná. Musel se bát, že ho pozná sám Jagang. Nebo Sestra Ulicie. V každém případě se snažil zůstat nepoznán.</p> <p>Pomyslela si, že je to docela pochopitelné. Koneckonců ten muž byl zajatec, a těmi se stávali nepřátelé Řádu. Napadlo ji, jestli třeba není nějaký vysoký důstojník nebo něco podobného.</p> <p>A znal Kahlan. Od první chvíle, kdy se den předtím jejich pohledy střetly, věděla, že ji poznal.</p> <p>Když se s Jagangem blížila k jeho týmu, vyměnila si s mužem pohled. Z něj poznala, že oba ví, v jak tíživé situaci se ten druhý nachází, a žádný z nich neudělá nic, co by toho druhého prozradilo, jako by spolu uzavřeli nějakou tajnou dohodu.</p> <p>Kahlan zvedlo náladu, když věděla, že uprostřed násilníků a vrahů je někdo, kdo není její nepřítel.</p> <p>Alespoň si to myslela. Připomněla si, že nesmí zaměňovat představy za skutečnost. Pokud si nepamatovala nic ze své minulosti, nemohla vědět, jestli je přítel nebo ne. Usoudila, že to může klidně být někdo, kdo ji pronásleduje. Uvažovala, jestli je možné, aby i on, podobně jako Jagang, měl své důvody, proč by ji chtěl vidět trpět. To, že se stal zajatcem Jaganga ještě neznamenalo, že je na její straně. Nakonec, Sestry také Jagang zajal a nebyly na její straně.</p> <p>Ale jestli se pokoušel zakrýt si tvář, aby ho nikdo nepoznal, co se stane, až začnou zápasy Ja’La? Bláto si může nechat na obličeji den nebo dva, ale když přestane pršet, bláto zaschne. Co bude dělat potom? Nemohla si pomoct, ale dělala si o něj starosti.</p> <p>Když odcházeli podívat se, co chtěl posel Jagangovi ukázat, spatřila v očích toho muže ještě něco jiného: hněv. Jak se naposledy otočila, aby se na něj ještě podívala, svezla se jí trochu kapuce a mohl na její tváři vidět černou podlitinu, kterou jí způsobil Jagang.</p> <p>Kahlan napadlo, že v tu chvíli vypadal, jako že se chystá holýma rukama roztrhnout řetěz, který ho zadržoval. Ulevilo se jí, že se nakonec ovládl a o nic se nepokusil. Velitel Karg by ho bez mrknutí oka zabil.</p> <p>Podle toho, jak velitel na začátku obhlídky týmů s Jagangem mluvil, to vypadalo, že jsou staří známí. Vzpomínali na bitvy, ve kterých společně bojovali. Aby ho odhadla, Kahlan stačilo málo. Stejně jako Jagang, i velitel byl muž, kterého nebylo radno podceňovat. Takový člověk by nebyl rád, kdyby ho někdo ztrapnil před císařem a bez váhání by kapitána svého týmu zabil, kdyby si dovolil dát najevo hněv, který cítil.</p> <p>Domnívala se, že právě kvůli tomu hněvu, který projevil, když viděl, co jí Jagang udělal, v ní sílilo přesvědčení, že ten muž nemůže být její nepřítel.</p> <p>Ale přesto byl nebezpečný. Mužův postoj, držení těla, to, jak se pohyboval, i jeho vyrovnanost o něm Kahlan hodně prozradily. V dravčím pohledu byla jasně patrná inteligence. Podle úsporných pohybů poznala, že je to muž, kterého nesmí podcenit. S jistotou to pozná, až začne turnaj v Ja’La, ale člověk jako velitel Karg by neudělal zajatce kapitánem svého týmu jen tak, bez dobrého důvodu. Kahlan zjistí více, až ho uvidí hrát, ale podle ní vypadal jako svinutá pružina zuřivosti, a zdálo se, že ji umí i vymrštit.</p> <p>„Tudy, Excelence,“ řekl posel a ukázal do šedivého deště před sebou.</p> <p>Šli za ním a opustili temnou záplavu vojáků. Dostali se na otevřenou pláň Azrithské planiny. Kahlan byla tak zabraná do myšlenek na muže s šedýma očima, že si ani nevšimla, že se blíží ke staveništi ohromného náspu. A za ním se zvedala do výšky náhorní plošina. Takhle zblízka byl palác na jejím vrcholu skutečně impozantní.</p> <p>Když začalo pršet, Kahlan doufala, že se celý násep podmáčí a sesune. Ale teď, když stáli u něho viděla, že ho nejen zpevňují kameny, ale hlína je neustále upěchovávána. Skupiny mužů se sochory udusávaly přiváženou hlínu i kamení.</p> <p>Tohle nebyla nějaká ledabylá práce. Zatímco vojáci v ležení – jako ti, kteří ji hlídali – byli většinou jen násilníci a primitivové, bezmezně oddaní nesmyslnému učení Císařského řádu, našli se v jeho řadách i muži inteligentní. To byli například ti, kteří organizovali a dohlíželi na stavbu náspu. Hlupáci pouze kopali a přiváželi materiál na stavbu.</p> <p>Na to, jak byla převážná většina vojáků hloupá a nevzdělaná, obklopil se Jagang schopnými muži. Jeho osobní strážci nebyli žádní hlupáci, přestože byli mohutní a svalnatí. A ti, kteří dohlíželi na stavbu náspu byli stejně schopní a inteligentní.</p> <p>Věděli dobře, co dělají, a byli si tím natolik jistí, že se odvážili oponovat Jagangovi, když navrhl něco, co nebylo možné realizovat. Jagang původně chtěl, aby základna náspu byla užší, a tím pádem aby vyrostl do výšky rychleji. S respektem, ale beze strachu mu vysvětlili, proč to není dobrý nápad. Pozorně poslouchal, a když dospěl k závěru, že mají pravdu, nechal je pokračovat podle jejich plánů, přestože byly jiné než jeho původní záměr. Ale když byl Jagang přesvědčen, že má pravdu, prosazoval ji s býčím odhodláním.</p> <p>Po celé délce kolosálního náspu nechal rozestavit nespočetné řady vojáků, z nichž každá čítala dvanáct až patnáct mužů tvořících řetěz. Předávali si plné nádoby hlíny a další zase vraceli prázdná vědra. Někteří tlačili kárky s menšími kameny a mezci tahali vozy s velkými balvany. Byl to neuvěřitelný projekt, ale s tolika neúnavně a bez přestání pracujícími muži násep nezadržitelně rostl.</p> <p>Kahlan se držela v blízkosti císaře, který spěchal staveništěm za poslem, razícím si cestu činorodým ruchem. Řady mužů se rozestupovaly, aby nechaly projít císařský průvod, a za ním se zase uzavíraly.</p> <p>Když minuli největší stavební ruch, spatřili jámy, ve kterých neuvěřitelné množství mužů kopalo hlínu na stavbu náspu. Takových ohromných jam bylo v okolí vyhloubeno nespočet. Do každé jámy vedla svažující se cesta, po které muži vynášeli materiál ven, a vraceli se s prázdnými nádobami a vozíky. Jámy byly rozeseté po planině kam až oko v drobném dešti dohlédlo.</p> <p>Jagang kráčel se svým doprovodem po široké cestě mezi jámami. Tyto vyšlapané a vyjeté cesty vytvořily mezi jámami celou síť a byly dostatečně široké, aby se na nich vyhnuly dva povozy.</p> <p>„Tam dole, Excelence. To je ono.“</p> <p>Jagang se zastavil a zadíval se dolů na dno jámy. Vypadalo to, že je to jediná jáma, ve které se netěží zemina. Rozhlédl se po okolních jámách.</p> <p>„Vykliďte i tuhle,“ řekl a ukázal na vedlejší výkop ve směru k náhorní plošině. „A v tomhle směru zatím nezačínejte kopat.“</p> <p>Několik vedoucích výkopových prací, kteří se shromáždili kolem, se rozběhlo vykonat Jagangovy příkazy.</p> <p>„Tak jdeme,“ řekl Jagang. „Chci vidět, jestli to něco je nebo ne.“</p> <p>„Určitě zjistíte, že jsem vám to popsal přesně, Excelence.“</p> <p>Jagang si dotčeného tónu posla nevšímal a začal sestupovat po svahu na dno jámy. Kahlan se mu držela nablízku. Ohlédla se a necelých deset kroků za sebou spatřila Sestru Ulicii. Sestra v plášti bez kapuce a mokrými vlasy, přilepenými k hlavě, vůbec nevypadala spokojeně, že je venku v dešti. Kahlan se rychle otočila a dívala se raději pod nohy, aby na rozmoklém svahu neuklouzla.</p> <p>Dno jámy, kde tisíce mužů kopaly a nakládaly zeminu, bylo velmi nerovné. Protože na některých místech šlo kopat snadněji, zůstávala tato místa hlubší. Jinde, kde se nalézala kamenitá půda a kopání bylo obtížnější, trčely hromady, které byly mnohdy i dvakrát vyšší než Kahlan a čekaly na odvoz.</p> <p>Jagang sestoupil za poslem do jednoho z těch níže položených míst. Kahlan šla těsně za nimi, obklopena svými strážci. Chtěla zůstat co nejblíž Jagangovi pro případ, že by se nechal rozptýlit tím, co v té jámě objevili. Kdyby se jí naskytla příležitost, tak by se ho bez ohledu na nebezpečí pokusila zabít.</p> <p>Když se zastavili, posel přidřepl. „Tak to je ono, Excelence.“</p> <p>Plácl rukou na něco, co vyčnívalo ze země. Kahlan se zamračila a spolu s ostatními se zadívala na hladký povrch, který byl odhalen.</p> <p>Posel měl pravdu. Tohle opravdu nevypadalo jako přírodní útvar. Kahlan rozeznala něco jako spáry. Vypadalo to jako nějaká stavba, pohřbená hluboko pod zemí.</p> <p>„Očistěte to,“ nařídil Jagang několika stavbyvedoucím, kteří sestoupili do jámy s ním.</p> <p>Bylo zřejmé, že když se tato zvláštní stavba objevila, byly podle zavedených předpisů veškeré práce přerušeny a vojáci převeleni jinam, než Jagang objev osobně prozkoumá. Vyčnívající část byla mírně zakulacená, jako by odkryli horní díl ohromného, dlouhého, zaobleného prostoru.</p> <p>Jak se muži činili s lopatami a košťaty podle pokynů Jaganga, brzy začalo být zřejmé, že posel popsal nález velice přesně. Vypadalo to jako vnější část klenutého stropu.</p> <p>Když ho muži očistili, viděla Kahlan, že sestává z velkých kamenných bloků, opracovaných do přesných tvarů, aby nakonec tvořily oblouk. Připomínalo jí to zasypanou budovu, až na to, že neměla střechu, ale jen tento odkrytý, vnější plášť klenutého stropu.</p> <p>Kahlan si nedovedla představit, co by taková budova dělala pohřbená tak hluboko pod povrchem země na rozlehlé Azrithské planině. Netroufala si ani odhadnout, kolik stovek nebo možná i tisíců let zůstal její obsah nedotčený.</p> <p>Když muži odstranili dost hlíny a kamení, Jagang si dřepl a přejel rukou po vlhkém kameni. Prsty nahmatal několik spár. Byly tak úzké, že by se do nich nedostal ani tenký nůž.</p> <p>„Přineste sem dolů nějaké nářadí, páčidla a podobně,“ řekl. „Chci to otevřít. Chci vědět, co je uvnitř.“</p> <p>„Hned to bude, Excelence,“ řekl jeden ze stavbyvedoucích.</p> <p>„Vezměte si k ruce místo dělníků svoje asistenty.“ Jagang se postavil a rukou ukázal kolem sebe. „Chci celé tohle místo uzavřít a hlídat. Ať se žádný obyčejný voják nepřiblíží. Nechám tu několik svých gardistů, kteří budou neustále hlídat. Tahle oblast musí být zabezpečena stejně jako přístup do mých stanů.“</p> <p>Kahlan věděla, že kdyby se některý voják dostal do hrobky – nebo co to bylo za starodávnou stavbu, kterou zde objevili – vyplenili by ji. Ukořistěné prsteny na jeho rukou svědčily o tom, že se o to Jagang postará sám.</p> <p>Když si všimla několika Jagangových osobních strážců, jak spěchají dolů ze svahu do jámy, Kahlan vzhlédla. Proplétali se mezi předáky a ostatními strážci, aby se dostali až k císaři.</p> <p>„Máme ji,“ oznámil udýchaně jeden z nich.</p> <p>Jagang roztáhl rty do jednoho ze svých potměšilých úsměvů. „Kde je?“</p> <p>Muž ukázal rukou směrem ke svahu. „Tam nahoře, Excelence.“</p> <p>Jagang se krátce zadíval na Kahlan. Nevěděla, k čemu se chystá, ale z jeho pohledu ji zamrazilo.</p> <p>„Přiveďte ji sem. Hned,“ rozkázal mužům Jagang.</p> <p>Dva z nich se rozběhli zpátky do svahu pro svou kořist.</p> <p>Kahlan netušila, o kom mohli mluvit a proč je Jagang tak spokojený.</p> <p>Zatímco čekali, muži pokračovali v odkrývání zasypané stavby. Zakrátko očistili kámen, který byl téměř padesát stop dlouhý. Odkrytý díl tvořila jediná linie a tvořila oblouk, který se táhl po celé délce.</p> <p>Další muži rozšiřovali výkop kolem hladkého kamene. Čím víc toho odkryli, tím více vynikl tvar a rozsah celého objevu. Nevypadalo to na nic malého. Pokud byla odhalená klenba opravdu stropem nějakého prostoru, pak místnost nebo hrobka pod ním musela mít téměř dvacet stop na šířku. Ale protože se nikde neobjevovaly stopy zakončení, nedalo se určit, jak je dlouhá. Podle toho, co zatím viděla, to připomínalo nějakou zasypanou chodbu.</p> <p>Když zaslechla tlumený křik a zvuky boje, Kahlan vzhlédla. Gardisté přiváděli dolů po rozbláceném svahu drobnou, vzpírající se postavu.</p> <p>Kahlan vytřeštila oči a kolena se pod ní málem podlomila.</p> <p>Každý strážce svíral jednu hubenou paži dívky, která jim sahala sotva do pasu.</p> <p>Byla to Jillian, dívenka z ruin starodávného města Casky, které Kahlan pomohla k útěku. Kahlan zabila dva strážce a Sestru Cecílii, aby mohla Jillian utéct.</p> <p>Když gardisté přitáhli vzpírající se dívku blíž, její oči barvy mědi nakonec našly Kahlan. Okamžitě se zalily slzami lítosti nad vším, co promarnila, když nedokázala uniknout vojákům Řádu.</p> <p>Gardisté ji postavili před císaře.</p> <p>„Ale, ale,“ uvítal ji Jagang s chraplavým smíchem, „podívejme se, koho tu máme.“</p> <p>„Promiň,“ šeptla dívka směrem ke Kahlan.</p> <p>Jagang se na Kahlan podíval. „Nechal jsem tvoji malou přítelkyni hledat. Podařilo se ti pomoct jí k útěku za poměrně dramatických okolností.“ Jagang uchopil Jillian za bradu a silnými prsty jí stiskl tváře. „Škoda, že to k ničemu nevedlo.“</p> <p>Kahlan věděla, že to přece jen k něčemu bylo. Přinejmenším zabila dva gardisty a Sestru Cecílii. Udělala, co mohla, aby Jillian dostala na svobodu. Snažila se ze všech sil. Její snaha jí sice vyšla draho, ale udělala by to znovu.</p> <p>Jagang sevřel dívčinu útlou paži ve své mohutné tlapě a přitáhl si ji k sobě. Opět se na Kahlan usmál. „Víš, co tady máme?“</p> <p>Kahlan neodpověděla. Nehodlala přistoupit na jeho hru.</p> <p>„Máme tu někoho,“ odpověděl si sám, „kdo tě naučí slušnému chování.“</p> <p>Věnovala mu lhostejný pohled a mlčela.</p> <p>Jagang nečekaně ukázal prstem na opasek jednoho z Kahlaniných strážců, který stál vpravo těsně vedle ní. „Kde máš nuž?“</p> <p>Muž sklouzl pohledem k opasku, jako by se bál, že tam číhá had, který ho uštkne. Vzhlédl od prázdného pouzdra.</p> <p>„Excelence… já, musel jsem ho ztratit.“</p> <p>Jagang ho zpražil pohledem a muž viditelně pobledl. „Tak ztratit, říkáš.“</p> <p>Jagang se otočil a hřbetem ruky udeřil Jillian do obličeje tak silně, že odletěla o kus dál. S výkřikem leknutí i bolesti dopadla do bláta. Kolem její hlavy se v blátě vytvořila rudá skvrna.</p> <p>Jagang se obrátil ke Kahlan a natáhl ruku. „Dej mi ten nůž.“</p> <p>Jeho naprosto černé oči vypadaly tak děsivě, že Kahlan málem strachy o krok couvla.</p> <p>Jagang zakýval prstem. „Jestli to budu muset zopakovat, vykopnu jí zuby.“</p> <p>Kahlan bleskově zvážila všechny možnosti. Cítila se stejně, jak se asi musel cítit ten muž s šedýma očima, když schválně zakopl a padl obličejem do bláta. Neměla na výběr.</p> <p>Kahlan vložila nůž do jeho natažené dlaně.</p> <p>Vítězoslavně se usmál. „Díky, drahoušku.“</p> <p>Bez zaváhání se otočil, rukou opsal široký oblouk a zabodl nůž do obličeje muži, jemuž patřil. Vlhkým vzduchem se ozvalo hlasité prasknutí roztříštěné kosti. Mrtvý strážce padl do bláta. Gejzír krve byl v okolní šedi překvapivě barevný. Než zemřel, nestihl muž ani vykřiknout.</p> <p>„Tady máš svůj nůž,“ houkl na mrtvolu Jagang.</p> <p>Jeho pohled se přesunul na ohromené tváře ostatních Kahlaniných strážců. „Radím vám, abyste si dávali na své zbraně lepší pozor než on. Jestli znovu vezme zbraň někomu z vás a nezabije vás s ní, udělám to sám. Rozuměli jste tomu všichni?“</p> <p>Ozvalo se jednohlasné „Ano, Excelence.“</p> <p>Jagang se sklonil a zvedl vzlykající Jillian na nohy. Bez námahy ji držel tak, že se špičkami nohou sotva dotýkala země.</p> <p>„Víš, kolik je kostí v lidském těle?“</p> <p>Kahlan polkla slzy. „Ne.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Já taky ne. Ale vím, jak to zjistit. Můžeme jí začít lámat kosti jednu po druhé a při každém prasknutí jednu připočítat.“</p> <p>„Prosím…“ zaúpěla Kahlan a přemáhala vzlyky.</p> <p>Jagang smýkl dívkou ke Kahlan, jako by jí hodil na hraní živou panenku.</p> <p>„Teď jsi zodpovědná za její život. Kdykoliv mi zavdáš příčinu k nespokojenosti, zlomím jí jednu kost. Nevím, kolik jich přesně má, ale vím jistě, že jich je dost.“ Zvedl obočí. „A dobře víš, že jsem často nespokojený. Jestli uděláš něco, co mě rozčílí, začnu ji před tvýma očima mučit. Mám lidi, kteří jsou mistři v pomalém mučení.“ V inkoustově černých očích se zvedla bouře šedivých stínů. „Jsou to umělci ve svém oboru a dokážou udržet oběť naživu velice dlouho, zatímco prožívá nepředstavitelná muka. Ale pokud by náhodou ta malá při mučení přece jen zemřela, nahradíš ji ty sama.“</p> <p>Kahlan si přitiskla dívčin krvácející obličej na svou hruď. Jillian tiše vzlykala, jak je jí strašně líto, že se nechala chytit. Kahlan ji tiše uklidňovala.</p> <p>„Rozumíš?“ zeptal se Jagang vražedně ledovým hlasem.</p> <p>Kahlan polkla. „Ano.“</p> <p>Popadl Jillian za vlasy a zvrátil jí hlavu. Jillian se rozkřičela hrůzou.</p> <p>„Ano, Excelence!“ vykřikla Kahlan.</p> <p>Jagang se usmál a pustil dívčiny vlasy. „To je lepší.“</p> <p>Kahlan si víc než cokoliv jiného přála, aby už tahle noční můra skončila, ale věděla, že to je teprve začátek.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola devátá</p> <p>„Přestaň se chovat jako velký děcko a drž,“ řekl Richard.</p> <p>Johnrock rychle mrkal. „Ať se mi to nedostane do očí.“</p> <p>„Neboj, do očí se ti nic nedostane.“</p> <p>Johnrock si zhluboka povzdychl. „Proč musím být první?“</p> <p>„Protože jsi moje pravé křídlo.“</p> <p>Johnrock neměl žádnou pohotovou odpověď. Odtáhl bradu z Richardova sevření. „Fakt si myslíš, že nám to pomůže vyhrát?“</p> <p>„Určitě,“ potvrdil Richard a narovnal se, „pokud se budeme všichni snažit. Barva sama o sobě žádný zápas nevyhraje, to musíme my, ale pomalování nám dodá něco důležitého, co nám obyčejné vítězství nezaručí – pomůže nám získat věhlas. A právě naše pověst znejistí ty, kteří se nám budou muset postavit příště.“</p> <p>„Tak už toho nech, Johnrocku,“ ozval se jeden z mužů a netrpělivě si založil ruce.</p> <p>Zbytek týmu, který se shromáždil kolem, souhlasně přikyvoval. Nikdo z nich samozřejmě nechtěl být první. Většina, i když ne všichni, se nechala přesvědčit Richardovým vysvětlením, jaké výhody jim pomalování přinese.</p> <p>Johnrock se naposledy rozhlédl a pak rezignovaně vzdychl. „Tak se do toho pusť.“</p> <p>Richard vrhl letmý pohled na strážce s nataženými luky a šípy připravenými k výstřelu. Teď, když byli zajatci zbaveni řetězů, sledovali strážci sebemenší náznak nějakých potíží, zatímco čekali, až odvedou tým k prvnímu zápasu. Když nebyl Richard a ostatní zajatci spoutáni řetězy, velitel Karg vždycky rozestavil posílené hlídky. Richard si všiml, že většina šípů je namířena na něj.</p> <p>Soustředil se opět na Johnrocka. Roztaženými prsty mu držel hlavu, aby s ní nehýbal.</p> <p>Richard si lámal hlavu s tím, co namaluje na tváře hráčů svého týmu. Když dostal nápad s barvou poprvé, myslel si, že nechá každého, aby si na tváře namaloval, co bude chtít. Ale po krátké úvaze dospěl k přesvědčení, že to nemůže nechat na nich. Znamenalo to příliš velké riziko.</p> <p>Kromě toho všichni chtěli, aby je pomaloval Richard. On byl jejich kapitán, hrotový útočník, který řídil hru celého týmu. Byl to navíc jeho nápad. Uvědomil si, že většina z nich k tomu přistupovala váhavě, protože se domnívali, že se vystaví posměchu, a proto také chtěli, aby je pomaloval on.</p> <p>Richard ponořil prst do malého kyblíku červené barvy. Rozhodl se použít prsty místo štětce, který velitel Karg přinesl spolu s barvou.</p> <p>Richard se při malování chtěl dotýkat pokožky svých mužů.</p> <p>V krátkém čase, který měl, usilovně přemýšlel, co namalovat. Věděl, že to musí být něco, čím v první řadě docílí svého záměru.</p> <p>Aby to fungovalo, jak popsal, musel kreslit věci, které znal.</p> <p>Musel znázornit tanec se smrtí.</p> <p>Tanec se smrtí je ve své podstatě zaměřen na život. Přesto význam tance se smrtí nebyl jenom výjimečným návodem na přežití. Účelem jednotlivých prvků tance bylo postavit se zlu a zničit ho, a tímto způsobem umožnit jedinci chránit život, i ten vlastní. Byl to nepatrný rozdíl, ale velice důležitý. Aby bylo možné bojovat o život, vyžadoval rozpoznání existence zla.</p> <p>Zatímco pro Richarda byla potřeba rozpoznání existence zla naprosto jasná a zřejmá, mnoho lidí takovou úvahu tvrdohlavě odmítalo přijmout. Radši byli slepí a žili ve světě fantazie. Tanec se smrtí vylučoval tyto smrtelně nebezpečné fantazie. Přežití vyžadovalo jasné a vědomé rozpoznání reality. Proto tanec se smrtí vyžadoval toho, kdo rozpozná pravdu. Všechno je součástí celku, a nikdo neuspěje, pokud bude ignorovat jednotlivé části.</p> <p>Prvky tance se smrtí – jejich formy – představovaly v podstatě součásti všech způsobů boje, od slovní přestřelky, přes hru, až k boji na život a na smrt. V jazyce symbolů tvořily tyto součásti představu tance. Využití těchto představ však vyžadovalo vidět, co se ve skutečnosti děje – jednotlivě i v celku – aby bylo možné proti tomu bojovat. Konečným cílem tance se smrtí bylo získat život. Ja’La dh Jin v překladu znamenala ‚Hra o život‘.</p> <p>Všechny věci, které patřily válečnému čaroději, hrály určitou úlohu v tanci se smrtí. Z tohoto pohledu byl válečný čaroděj oddán životu. Kromě jiného, symboly na amuletu, který Richard nosil, tvořily obraz, jakési zhuštěné schéma, vyjadřující hlavní pojetí tance. Richard ty pohyby znal z boje s mečem pravdy.</p> <p>Přestože už neměl meč, pochopil složitou podstatu toho, v čem spočívá význam tance se smrtí, a toto poznání, získané při použití meče v něm už zůstalo, ať měl skutečný meč v ruce nebo ne.</p> <p>Jak mu zpočátku Zedd často připomínal, meč je jen nástroj. Důležitější je vždy mysl toho, kdo drží zbraň v ruce.</p> <p>Od doby, kdy Zedd Richardovi meč dal, se postupně naučil rozumět řeči symbolů a emblémů. Znal jejich význam. Mluvily k němu. Poznal symboly, které patřily válečnému čaroději, a chápal jejich význam.</p> <p>Prstem namočeným v barvě začal Richard malovat čáry na Johnrockovu tvář. Byly to čáry znázorňující jednotlivé části tance, prvky, používané při setkání s nepřítelem. Každá kombinace čar tvořila symbol s určitým významem. Seknutí, úkrok, výpad, otočka, říznutí, bodnutí, bleskové zasazení smrtelné rány a okamžitý útok na další cíl. Čáry, které maloval na Johnrockovu pravou tvář, byly vyjádřením hlavní zásady, sledování všeho, co se kolem děje, aniž by se člověk soustředil na jednotlivosti.</p> <p>Richard se přistihl, že kromě prvků tance se smrtí, kreslí i části kouzel, která znal. Nejdřív si to ani neuvědomil. Ze začátku, když nakreslil pár prvků, měl potíž si vzpomenout, kde už je viděl. Pak si uvědomil, že jsou součástí kouzla, které Darken Rahl nakreslil do čarodějného písku v Zahradě života, když vyvolával magii nutnou k otevření schránek Ordenu.</p> <p>Teprve tehdy si Richard přiznal, že návštěva podivné, tajemné postavy z předcházející noci na něj hluboce zapůsobila. Její hlas mu oznámil, že byl jmenován hráčem. Dnes byl první zimní den. Měl rok na to, aby otevřel správnou schránku Ordenu.</p> <p>Richard se cítil vyčerpaný a po tomto setkání už nebyl schopen o ničem jiném přemýšlet. Nemohl usnout. Rušila ho bolest z poranění stehna a zad, takže se nemohl plně soustředit na přemýšlení. První zimní den pak přivedl na inspekci Jaganga. V tu chvíli musel řešit mnohem naléhavější problém, jak zabránit, aby ho Jagang ani žádná Sestra nepoznali, než uvažovat o tom, jak je možné, že se stal hráčem o schránky Ordenu.</p> <p>Napadlo ho, jestli to není nějaká chyba – nějaké přesměrování magie vyvolané poškozením, způsobeným chimérami. Ale i kdyby k tomu měl potřebné znalosti, které samozřejmě neměl, čarodějnice Šestka ho připravila o dar, takže neměl ponětí, jak by mohl, třeba nevědomky, vložit schránky do hry. Nedokázal si představit, jak by mohl otevřít správnou schránku bez svého daru. Uvažoval, jestli by za tím vším mohla být Šestka, jestli by to mohlo být součástí spiknutí, kterému stále ještě nerozuměl.</p> <p>Tehdy, když Darken Rahl kreslil svá kouzla, než otevřel jednu ze schránek, nechápal Richard nic z jejich uspořádání. Zedd mu pouze řekl, že kreslení takových kouzel je mimořádně nebezpečné a jedna špatně umístěná čára, nakreslená správnou osobou za správných okolností, ve správném prostředí, může vyvolat katastrofu. V té době mu všechny kresby připadaly jako tajemné obrazy sestavené ze záhadných prvků, které byly součástí nějakého složitého cizího jazyka.</p> <p>Když se Richard naučil víc o magických obrazcích a emblémech, pochopil význam některých jejich prvků – velice podobným způsobem, jakým se ze začátku učil starodávný jazyk, horní d’haranštinu, tak, že se nejdřív naučil rozeznávat jednotlivá slova. Když začal lépe chápat slova, byl schopen porozumět myšlenkám, které slova vyjadřovala.</p> <p>Stejným způsobem pak přišel na to, že některé části kouzla, které Darken Rahl kreslil do čarodějného písku, aby otevřel schránky Ordenu, byly také součástí tance se smrtí.</p> <p>Vlastně to bylo pochopitelné. Zedd mu jednou řekl, že moc Ordenu je moc samotného života. Tanec se smrtí je ve své podstatě o zachování života, a Orden sám se soustřeďuje na život a ochraňuje ho proti působení kouzla Ohnivé kaskády.</p> <p>Richard si znovu namočil prst do barvy a namaloval na Johnrockově čele oblouček, který podepřel čárami, jež tvořily symbol pro soustředění síly. Používal prvky, kterým rozuměl, ale aby je pozměnil, kombinoval je novými způsoby. Nechtěl, aby si Sestry kreseb všimly a odhalily jejich přímý význam. Takže obrazce, které maloval, byly složeny ze známých prvků, ale jinak to byly originály.</p> <p>Muži, kteří se shlukli kolem, celý proces napjatě pozorovali, okouzleni nejen postupem, ale i kresbami samotnými. Bylo to svým způsobem umění. Přestože nechápali význam jednotlivých čar, celkový dojem byl přesně takový, jaký si přáli. Velice výmluvně vyjadřoval hrozbu.</p> <p>„Víš, co mi tohle celý, všechny ty čáry připomínají?“ zeptal se jeden z mužů.</p> <p>„Co?“ zamumlal Richard a přidal další tah k emblému, který znázorňoval mocný úder, jež měl zničit protivníkovu sílu.</p> <p>„Trochu mi to připomíná průběh hry. Nevím proč, ale ty čáry vypadají skoro jako pohyby při nějakém útoku v Ja’La.“</p> <p>Richard, překvapený, že muž – také zajatec – dokázal z kresby vyčíst tak významný rys, na něj vrhl tázavý pohled.</p> <p>„Když jsem byl ještě podkovář,“ vysvětloval muž, „musel jsem rozumět koním, abych je mohl kovat. Nemůžeš se koně zeptat, co ho trápí, ale když si ho víc všímáš, naučíš se to vyčíst z různých věcí, jako třeba podle toho, jak se kůň pohybuje, a po čase začneš chápat význam mluvy jeho těla. A pokud si všímáš těch nenápadných pohybů, můžeš se vyhnout kopnutí nebo kousnutí.“</p> <p>„Velice správně,“ řekl Richard. „To je přesně to, co se tu snažím vytvořit. Každému z vás chci na obličej namalovat obraz jeho vlastní síly.“</p> <p>„A jak to, že toho tolik víš o kreslení symbolů síly?“ zeptal se podezřívavým tónem Bruce. V jeho týmu to byl jeden z vojáků Řádu. Spal ve vlastním stanu a odmítal poslouchat příkazy od kapitána, který byl podle něj nevzdělaný neznaboh, uvázaný na řetězu jako nějaké zvíře. „Ty a lidi tam od vás se všichni moc spoléháte na zastaralou víru v magii a takový věci, místo toho, abyste se věnovali správným věcem, záležitostem Stvořitele, svým povinnostem vůči ostatním.“</p> <p>Richard pokrčil rameny. „Myslím, že tím jen vyjadřuji své představy, jak by mohly takové symboly síly vypadat. Chci každému z vás namalovat takový symbol, abyste všichni vypadali mnohem silnější, to je celé.“</p> <p>Bruce nebyl s odpovědí příliš spokojený. Ukázal na Johnrockovu tvář. „Proč si myslíš, že všechny ty klikatý čáry vypadají jako symboly síly?“</p> <p>„Já nevím,“ odvětil Richard a snažil se vymyslet něco, aby mu Bruce přestal klást otázky, aniž by prozradil něco důležitého, „prostě mi ty obrazce připadají působivé.“</p> <p>„To je nesmysl,“ prohlásil Bruce. „Kresby nic neznamenají.“</p> <p>Pár vojáků z týmu sledovalo Bruce a čekalo, co mu Richard odpoví, jako by uvažovali o vzpouře proti svému kapitánovi.</p> <p>Richard se usmál. „Když jsi přesvědčený, Bruce, že obrázky nic neznamenají, tak co když ti na čelo namaluju kytku?“</p> <p>Všichni se rozesmáli – dokonce i vojáci.</p> <p>Bruce, jenž už nebyl tak sebejistý, když se rozhlédl po smějících se spoluhráčích, si odkašlal.</p> <p>„No, myslím, že když to stavíš takhle, začínám chápat, kam tím míříš. Asi budu chtít namalovat taky ňáký ty tvoje symboly síly.“ Bouchl se pěstí doprostřed hrudi. „Chci, aby se mě ostatní týmy bály.“</p> <p>Richard přikývl. „Budou se bát, když všichni uděláte, co vám řeknu. Mějte na paměti, že když nás před prvním zápasem hráči ostatních týmů uvidí takhle pomalované, budou to považovat za hloupé. Musíte na to být připraveni. Až uslyšíte, že se vám smějou, ať vás ten smích rozzuří. Naplňte svá srdce touhou smazat jim ten smích z obličejů.</p> <p>Ve chvíli, kdy nastoupíme na hřiště, se nám pravděpodobně bude soupeř, ale i spousta diváků nejen smát, ale budou na nás pokřikovat urážky. Nechte je být. Právě to chceme. Ať nás podcení. Když to udělají, když se nám budou smát a vykřikovat nadávky, chci, abyste si střádali hněv, který ucítíte. Naplňte si jím srdce.“</p> <p>Každému hráči zvlášť pohlédl Richard do očí. „Mějte na paměti, že jsme tady, abychom zápasy vyhrávali. Jsme tu, abychom zvítězili a mohli hrát proti mužstvu císaře. Jedině my si tu příležitost vybojujeme. Muži, kteří se vám smějou, jsou neschopní, podprůměrní hráči Ja’La. Musíme je smést z cesty k císařovu týmu. Soupeři v první hře nám stojí v cestě. Stojí nám v cestě a smějou se nám.</p> <p>Až vstoupíte na hřiště, nechte si jejich smích znít v uších. Vstřebejte ho, ale buďte zticha. Neprozraďte žádné své pocity. Nechte si je pro sebe, dokud nenastane ten správný okamžik.</p> <p>Ať si o nás myslí, že jsme blázni. Ať se nechají ukolébat představou, že budeme snadná kořist, aby se nesoustředili na taktiku, s jakou budou proti nám hrát. Ať ochabne jejich obrana.</p> <p>Potom, v okamžiku, kdy hra začne, v soustředěném společném útoku uvolníte nahromaděný vztek proti těm, kteří se vám posmívali. Musíme udeřit plnou silou. Musíme je rozdrtit. Musíme hrát, jako bychom hráli s mužstvem císaře.</p> <p>Nestačí nám tu první hru jen vyhrát o bod nebo o dva, jak to obvykle bývá. To nestačí. Nesmíme se spokojit s tak chabým vítězstvím. Musíme být neústupní. Musíme je převálcovat. Zadupat do země.</p> <p>Musíme zvítězit nejméně o deset bodů.“</p> <p>Mužům poklesla čelist. Překvapeně povytáhli obočí. K tak vysokým vítězstvím docházelo jen v nevyrovnaných dětských týmech. Ja’La týmy na této úrovni nikdy nevyhrály víc než o tři body.</p> <p>„Každý hráč poraženého týmu dostane tolik ran bičem, o kolik bodů mužstvo prohrálo,“ řekl Richard. „Chci, aby si o tomto krvavém bičování povídali všichni v celém ležení.</p> <p>Od té chvíle se už nikdo nebude smát. Naopak, každé mužstvo, které s námi bude hrát, z nás bude mít strach. A když se lidi bojí, dělají chyby. Pokaždé, když udělají nějakou chybu, budeme připraveni ji potrestat. Dokážeme, že jejich strach byl oprávněný. Vyvoláme v nich ty nejhorší obavy. Dokážeme, že každičký jejich bezesný okamžik a studený pot má opodstatnění.</p> <p>Druhý tým porazíme o dvanáct bodů.</p> <p>Další tým se nás pak bude bát ještě mnohem víc.“</p> <p>Richard ukázal červeným prstem na vojáky z týmu. „Dobře znáte účinnost takové taktiky. Zničíte každé město, které se postaví proti vám, takže ta, která mají být dobyta příště, se třesou strachy a čekají, až přijdete. Lidé znají vaši pověst a hrozně se bojí vašeho příchodu. Jejich strach vám dobytí velice usnadní.“</p> <p>Vojáci se rozesmáli. Teď si konečně mohli zasadit Richardův plán do prostředí, které znali a kterému rozuměli.</p> <p>„Chceme, aby se všechny týmy obávaly mužstva s červeně pomalovanými obličeji.“ Richard zvedl ruku zaťatou v pěst. „Pak je jednoho po druhém rozdrtíme.“</p> <p>V náhlém tichu zatnuli všichni muži pěsti a udeřili se jimi do hrudi na souhlas, že to tak udělají. Všichni muži chtěli vyhrát, každý z jiného důvodu.</p> <p>Ale žádný z nich neměl důvod, který by se podobal Richardovu.</p> <p>Doufal, že nebude muset hrát proti mužstvu císaře – doufal, že bude mít příležitost mnohem dřív – ale když to bude nutné, musel být připraven zajít až tak daleko. Věděl, že dobrá příležitost se dříve nemusí vyskytnout. Pokud ne, musí zajistit, aby se dostali do finále turnaje, kdy byl přesvědčen, že potřebnou příležitost najde.</p> <p>Nakonec se Richard otočil k Johnrockovi a rychle dokončil kresbu několika emblémy, symbolizujícími útok těžké váhy, jenž končil tahy až na Johnrockově svalnatých pažích.</p> <p>„Vezmi mě jako dalšího, Rubene,“ požádal jeden hráč.</p> <p>„A pak mě,“ ozval se další.</p> <p>„Na všechny se dostane,“ řekl Richard. „A teď, zatímco budu malovat, projdeme si naši strategii. Chci, aby každý z vás šel do toho zápasu s tím, že přesně ví, co má dělat. Všichni musíme znát plán, abychom podle něj mohli postupovat. Všichni musíme znát signály. Chci, abychom od prvního okamžiku byli připraveni vrhnout se na soupeře. Chci jim vyrazit dech, dokud se ještě budou smát.“</p> <p>Muži si postupně sedali na převrácený kbelík a nechali si od Richarda pomalovávat tvář. Richard ke každému z nich přistupoval, jako by se pomalování stalo záležitostí života a smrti. Svým způsobem to tak vlastně bylo.</p> <p>Všichni muži podlehli Richardovu věcnému přístupu. Zavládla mezi nimi vážná nálada, jen tiše seděli a sledovali, jak Richard maluje to, co jen on věděl, že jsou jedny z nejnebezpečnějších prvků, které dokázal vytvořit. Přestože nerozuměli jazyku těchto symbolů, chápali význam toho, co Richard dělal. Sami viděli, že každý z nich vypadá hrozivě.</p> <p>Když Richard skončil, uvědomil si, že se dívá na téměř ucelenou sbírku obrazců, které tvořily tanec se smrtí s doplněním některých prvků schránek Ordenu.</p> <p>Jediné symboly, které ještě chyběly, si nechal pro sebe. Byly to prvky tance, které se týkaly nejvražednějších zásahů – těch, které sekaly do duše nepřítele.</p> <p>Když si na tvář začal malovat první tahy posledních prvků tance se smrtí, jeden z vojáků nabídl Richardovi vyleštěný kousek kovu, aby na sebe viděl. Namáčel si prst v červené barvě a myslel na ni jako na krev.</p> <p>V užaslém soustředění ho všichni sledovali. Byl jejich vůdcem v boji, ten, za kterým šli v Ja’La dh Jin. Takhle vypadala jeho nová tvář a všichni si ji museli vrýt do paměti.</p> <p>Jako poslední prvek přidal Richard blesky Con Daru, symboly, představující moc, kterou vyvolala Kahlan, když se spolu snažili zastavit Darkena Rahla, aby neotvíral schránky Ordenu, a když si myslela, že je Richard mrtvý. Byla to moc probuzená jako pomsta.</p> <p>Pomyšlení na Kahlan, připravenou o minulost i totožnost, vydanou na milost Jaganga a ďábelské víře Řádu, když si ji vybavil s modřinou na tváři, krev se mu začala vařit zuřivostí.</p> <p>Con Dar znamenal ‚Zuřící krev‘.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola desátá</p> <p>Kahlan držela kolem ramen Jillian ochrannou ruku. Šly těsně za Jagangem. Císařská družina procházela ležením, u někoho vzbuzovala němou hrůzu, ale většinou ji vítalo provolávání slávy. Někteří vojáci volali Jagangovo jméno, když je míjel, a vzdávali mu hold jako vůdci v jejich boji za zničení poslední bašty odporu proti Císařskému řádu, zatímco mnozí další ho velebili jako ‚Jaganga Spravedlivého‘. Kahlan pokaždé vyvedlo zmíry, kolik z nich ho dokáže vidět jako ochránce spravedlnosti.</p> <p>Čas od času zvedla Jillian důvěřivé, měděné oči ke Kahlan, aby jí vyjádřila dík za ochranu. Kahlan se cítila trochu provinile, že předstírá ochranu, přestože věděla, že ve skutečnosti jí žádné bezpečí nemůže zaručit. Spíš naopak. Kahlan se mohla velice snadno stát příčinou neštěstí, které se mohlo Jillian přihodit.</p> <p>Ne. Musela si znovu připomenout, že ona nebude příčinou žádné újmy, pokud k ní dojde. Jagang, jako advokát zvrácené víry bratrstva Řádu a přeborník v nespravedlnostech, ten bude tou příčinou. Pokřivené názory Řádu ospravedlňovaly v myslích jeho stoupenců jakékoliv bezpráví, které pomáhalo dotáhnout jejich věc do konce. Kahlan nebyla zodpovědná – částečně ani celkově – za zlo spáchané někým jiným. Oni sami nesli odpovědnost za své činy.</p> <p>Řekla si, že nesmí přesouvat vinu z viníka na oběť. Jedním z charakteristických znaků lidí, kteří šířili svou zvrácenou víru, bylo právě obviňování obětí. Takhle to hráli, a ona s nimi hrát nebude.</p> <p>Přesto litovala, že je Jillian opět vystrašeným zajatcem těchto násilníků. Lidé ze Starého světa, kteří ubližují nevinným lidem ve jménu většího dobra, se stali zrádci samotného principu dobra. Nebyli schopni upřímného zármutku, protože si necenili dobra. Odmítali ho. Spíš než hledání nějakých hodnot je poháněla sžíravá nenávist.</p> <p>Jedinou její opravdu úspěšnou akcí od chvíle, kdy se dostala Jagangovi do rukou, byl útěk Jillian. A ani ten se nakonec nezdařil.</p> <p>Jak procházeli ležením, Jillian pevně objímala Kahlan kolem pasu a druhou rukou se jí držela za sukni. Bylo zřejmé, že přestože ji děsili vojáci kolem nich, největší strach jí naháněli Jagangovi osobní strážci. Takoví muži ji pronásledovali a nakonec dostihli.</p> <p>Dokázala jim dlouho unikat, ale přestože dokonale znala opuštěné ruiny starobylého města Casky, byla stále dítě a nemohla vyhrát nad odhodlanými a zkušenými muži. Kahlan věděla, že když se teď Jillian ocitla uprostřed neustále se rozšiřujícího vojenského ležení, nemá nejmenší šanci, že by jí mohla znovu pomoct k útěku.</p> <p>Jak kráčely blátem a špínou, proplétaly se mezi stany, vozy a hromadami zbroje a zásob, Kahlan si k sobě otočila Jillianinu tvář a viděla, že rána už přestala krvácet. Jeden z ukořistěných prstenů, které Jagang nosil, jí způsobil tržnou ránu na lícní kosti. Kéž by to byla její největší starost. Jako odpověď na její statečný úsměv Kahlan pohladila dívku po hlavě.</p> <p>Jagang měl momentálně dobrou náladu, že má zpět dívku, která se mu pokusila utéct – a tím pádem nový nástroj na mučení a ovládání Kahlan – ale víc ho zajímalo všechno, co se týkalo objevu v těžební jámě. Kahlan připadalo, že o tom zasypaném objektu ví daleko víc, než dával najevo. Nebyl totiž nálezem tak překvapený, jak by se dalo čekat. Zdálo se, že objev bere jako samozřejmost.</p> <p>Jakmile dohlédl na to, aby byla celá oblast uzavřena, a nedostali se do ní obyčejní vojáci, dal důstojníkům jasný příkaz, aby ho vyhledali okamžitě, jak se jim podaří probořit kamennou zeď a dostat se dovnitř objektu, ať už je to cokoliv. Stavba byla ukrytá hluboko pod zemí na Azrithské planině. Jakmile se ujistil, že všichni pochopili, jak mají s objevem zacházet a všichni pilně pracují, aby splnili jeho rozkazy, obrátil zase pozornost k zahajovacím zápasům turnaje v Ja’La. Už se nemohl dočkat, až uvidí některé z možných soupeřů jeho týmu.</p> <p>Kahlan s ním musela sledovat zápasy Ja’La už předtím. Netěšila se na to, že je uvidí znovu, protože vzrušení z boje a násilí na hřišti probouzelo v Jagangovi bouřlivou náladu, podpořenou divokými tělesnými touhami. Za normálních okolností ji děsila jeho schopnost okamžitého a krutého násilí, ale když byl vzrušený a rozpálený po dni stráveném sledováním zápasů Ja’La, byl ještě neústupnější a bezohlednější.</p> <p>Poté, co spolu poprvé sledovali zápasy Ja’La, zaměřil své zvrácené tělesné touhy na Kahlan. Potlačila paniku, a nakonec se smířila s tím, že stejně dosáhne svého a ona mu v tom nijak nedokáže zabránit. Nakonec, ochromená hrůzou, že leží pod ním, se poddala nevyhnutelnému. Odvrátila oči před jeho chlípným pohledem a osvobodila svou mysl. Rozhodla se uchovat si svoji zuřivost, až nastane vhodný čas, až to bude mít nějaký smysl.</p> <p>Ale on náhle přestal.</p> <p>„Chci, abys věděla, kdo jsi, až ti to udělám,“ řekl jí. „Chci, abys věděla, co pro tebe znamenám, až do tebe vniknu. Chci, aby ti to bylo tak odporné, jako ještě nic ve tvém životě.</p> <p>Ale to si musíš vzpomenout, kdo jsi, musíš vědět vše, pokud to má být doopravdy znásilnění… a ručím ti za to, že to bude nejhorší znásilnění, jaké zažiješ, ze kterého se narodí dítě, které pro něj bude neustálou připomínkou a na které se bude dívat jako na netvora.“</p> <p>Kahlan nevěděla, kdo ten neznámý muž mohl být.</p> <p>„Aby se to stalo,“ řekl jí Jagang, „musíš si být plně vědomá své totožnosti a všeho, co to pro tebe znamená. Potom všechno navždy zničím.“</p> <p>Představa, o kolik horší pro ni takové znásilnění bude, pro něj znamenala mnohem víc než okamžité uspokojení. To samo o sobě svědčilo o tom, jak strašně touží po pomstě i o tom, jakou neovladatelnou touhu po odplatě v něm probouzí.</p> <p>Trpělivost byla vlastnost, která činila Jaganga ještě nebezpečnějším. Přestože jednal impulzivně, byla by chyba si myslet, že by se nechal strhnout k neopatrnosti.</p> <p>Ve snaze pochopit jeho záměr, jí vysvětlil, že je to stejné jako způsob, jakým trestá lidi, kteří ho rozzuří. Kdyby je zabil, zdůraznil, byli by mrtví a nemohli by trpět, ale když je donutí snášet mučivou bolest, budou si přát smrt a tu jim může odpírat. Při pohledu na jejich nekonečné utrpení se ujistí, že trpce litují svých zločinů a cítí nesnesitelný zármutek nad vším, co ztratili.</p> <p>Oznámil jí, že totéž má připraveno i pro ni: muka lítosti a nepředstavitelné ztráty. Díky ztrátě paměti by se jí nic z toho nedotklo, takže počká, až přijde ten pravý čas. Když takhle ovládl své okamžité nutkání a nechal si ho na později, až se nakonec na všechno upamatuje, vystřídal ve své posteli spoustu jiných zajatých žen.</p> <p>Kahlan doufala, že Jillian je pro jeho choutky ještě příliš mladá. Ale věděla, že když mu zavdá sebemenší příčinu, nebude se na její věk ohlížet.</p> <p>Jak se prodírali davem vojáků, povzbuzujících hráče v probíhajících zápasech, císařská garda nemilosrdně smetla z cesty každého, kdo by se mohl dostat příliš blízko císaři. Několik mužů, kteří neuhnuli dostatečně ochotně nebo rychle, dostalo ránu loktem do hlavy, že jim málem praskla lebka. Jeden opilec, který se rozhodl, že neustoupí nikomu, ani císaři, se otočil proti postupujícím gardistům. Jak tam stál na vratkých nohou a blekotal výhrůžky, byl jedním rychlým pohybem zahnutého nože rozpárán. Císařský doprovod tato příhoda ani na okamžik nezpomalila. Kahlan zakryla Jillian oči, aby neviděla mužovy vnitřnosti na zemi.</p> <p>Protože přestalo pršet, stáhla si Kahlan kapuci pláště z hlavy. Nízko nad Azrithskou planinou se valily tmavé mraky a vyvolávaly dusivý pocit obklíčení. Temná, zatažená obloha nedávala žádnou naději, že první vlhký a chladný den nadcházející zimy, vysvitne slunce. Převládal pocit, že celý svět postupně klesá do chladné, ochromující a věčné záhuby.</p> <p>Když se dostali až k okraji hřiště, stoupla si Kahlan na špičky, aby viděla přes strážce na hráče Ja’La. Když si uvědomila, že se natahuje, aby viděla hru, okamžitě se stáhla zpátky. Poslední věc, kterou si přála, bylo vzbudit Jagangovu pozornost tím, že bude náhle projevovat zájem o hru, kterou opovrhovala.</p> <p>Ve skutečnosti ji hra nezajímala, ale chtěla zjistit, jestli uvidí muže s šedivýma očima, který záměrně upadl do bláta, aby skryl svou tvář před Jagangem – a možná i před Sestrou Ulicií.</p> <p>Pokud nezačne znovu pršet, stane se pro něj obtížné mít zamazanou tvář, aby skryl svou totožnost. A dokonce i v dešti by Jagang brzy pojal podezření, kdyby hrotový útočník týmu velitele Karga měl obličej neustále od bláta. Nakonec by si muž uvědomil, že místo, aby ho bláto skrylo, vzbudilo Jagangovo podezření. Kahlan měla obavy z toho, co se stane pak.</p> <p>Mnoho mužů, sledujících hru, jásalo a povzbuzovalo hrotového útočníka jednoho z týmů, kterému se podařilo probojovat se na soupeřovo území. Obránci hned vyrazili, aby mu zabránili dostat se dál. Diváci řvali, jak se hráči navzájem sráželi a snažili se ubránit své území.</p> <p>Ja’La byla hra, při které hráči běhali, uhýbali a vrhali se proti sobě, bránili nebo honili muže s brokem – těžkým, kůží potaženým míčkem o trochu menším než lidská hlava – ve snaze mu ho sebrat, zaútočit s ním nebo vstřelit branku. Muži často padali nebo byli sraženi na zem. Protože hráli bez košil, brzy se jejich těla leskla nejen potem, ale i blátem zbarveným krví.</p> <p>Obdélníkové hřiště na Ja’La bylo rozděleno čárami. V každém rohu stála jedna branka, dvě pro každý tým. Jediný hráč, který mohl dávat góly, a pouze když byla řada na jeho mužstvu, byl hrotový útočník a současně kapitán týmu. Skórovat mohl jen z určitého místa uprostřed soupeřova území. Z tohoto místa, vyznačeného pruhem přes celou šířku hřiště, mohl házet brok do jedné ze dvou soupeřových branek.</p> <p>Nebylo snadné dát gól. Branky byly poměrně malé a vzdálené.</p> <p>Aby to měl ještě těžší, protihráči ho mohli při hodu těžkým brokem blokovat. Mohli také vytlačit hrotového útočníka ze střelecké pozice – případně ho strhnout na zem – když se snažil skórovat. Brok mohli hráči použít i jako zbraň na sražení soupeře. Každý tým se snažil buď vyčistit prostor před brankou od hráčů soupeře nebo chránit svého kapitána před obránci, aby se mohl soustředit a objevit skulinku, odkud by mohl vstřelit gól. Tým se také mohl rozdělit a snažit se o obojí. Každá strategie měla své výhody i nevýhody.</p> <p>Na hřišti byla ještě jedna čára, daleko od území, vymezeného ke střelbě na branky, ze které se mohl hrotový útočník pokusit skórovat. Pokud se mu to podařilo, mužstvo získalo dva body místo jednoho, ale taková taktika se používala zřídka, protože možnost sražení broku byla velká a šance na úspěšný zásah zase mizivá. Takové pokusy se obvykle používaly jen jako poslední záchrana, kdy mužstvo prohrávalo a snažilo se dát gól, než vyprší čas.</p> <p>Jedině v případě, že tým soupeře srazil kapitána, mohl jeho křídelní útočník získat brok a pokusit se dát gól. Pokud se brok při střelbě na branku dostal mimo hřiště, útočící tým získal brok zpět, ale musel se vrátit na své území. Odtud mohl začít nový útok. A po celou dobu jim běžel čas, vymezený pro jejich hru.</p> <p>Na několika vyznačených místech nebylo možné hrotového útočníka srazit, ani ho obrat o brok. Tato místa se však mohla snadno stát nebezpečnými ostrůvky, ve kterých kapitán uvízl jako v pasti a nemohl se dostat dál. Mohl však předat brok křídelnímu útočníkovi a při dalším útoku si ho od něj zase vzít zpátky.</p> <p>Na ostatním území hřiště, včetně střelecké zóny, se obránci mohli zmocnit broku, aby zabránili útočícímu týmu ve skórování. I když se bránícímu týmu podařilo zmocnil se broku, nemohl jejich kapitán získat bod za vstřelenou branku, dokud nevypršel čas soupeři. Tým se však mohl snažit brok udržet, aby druhý tým nemohl dát gól. Útočící tým se ho snažil získat zpět co nejdřív, aby mohl jeho hrotový útočník skórovat. Boj o brok byl často velice tvrdý a krvavý.</p> <p>Oběma týmům odměřovaly čas určený pro útok a možnost získat body přesýpací hodiny. Pokud nebyly k dispozici přesýpací hodiny, používaly se jiné časomíry, například děravé vědro naplněné vodou. Pravidla hry byla v některých situacích poměrně komplikovaná, ale obecně velmi volná. Kahlan často připadalo, že hra žádná pravidla nemá – pokud pominula základní pravidlo, že tým může skórovat jen ve vymezené době.</p> <p>Toto pravidlo neumožňovalo jednotlivým týmům držet brok na své straně delší dobu a hra proto měla spád. Byla rychlá, fyzicky náročná s častými zvraty a bez možnosti odpočinku.</p> <p>Protože bylo velmi obtížné získat bod, týmy vítězily s maximálně tří nebo čtyřbrankovým rozdílem v každé hře. Vzhledem k vyrovnané úrovni týmů býval závěrečný bodový rozdíl obvykle jednobrankový.</p> <p>Předepsaný počet otočení přesýpacích hodin byl dán stanovenou délkou hrací doby, ale pokud po jejím uplynutí nebyl zápas rozhodnutý, hra pokračovala, dokud jedno z mužstev nevstřelilo gól. Poté měl soupeř jedno otočení hodin na to, aby zápas zvrátil ve svůj prospěch. Když neuspěl, hra skončila. Když vyrovnal, měl druhý tým opět jedno otočení hodin na zvýšení skóre. Hra končila, pokud se druhému týmu nepodařilo v nastaveném čase vyrovnat zápas. Žádná hra Ja’La proto nikdy nemohla skončit remízou. Vždy byl vítěz a poražený.</p> <p>Ať už nastavovaný nebo ne, když zápas skončil, byl poražený tým přiveden na hřiště a zbičován. Pro potrestání se používaly důtky, velice děsivý nástroj. Každý kožený řemínek měl na konci těžký kus kovu. Muži dostali za každý bod, o který prohráli, jednu ránu důtkami. Všem hráčům poraženého týmu, kteří klečeli uprostřed hřiště, dav rány nadšeně počítal. Vítězové se často rozestavili kolem a předváděli se davu, zatímco poražení se skloněnými hlavami dostávali výprask.</p> <p>Vzhledem k rivalitě, která mezi týmy panovala, se stávalo bičování vždycky hroznou podívanou. Koneckonců, hráči byli do týmů vybíráni spíš podle bojovnosti a agresivity než podle obratnosti při hře.</p> <p>Diváci, kteří zápasy Ja’La sledovali, očekávali krvavé zápasy. Markytánky, které se dívaly z postranních čar, krev ani trochu neodpuzovala. O to víc se snažily zaujmout pozornost některého z oblíbených hráčů. Pro obyvatele Starého světa byl sex a krev nerozlučně spojeny – ať už při hře Ja’La nebo při dobývání měst.</p> <p>Pokud teklo během hry málo krve, diváci byli popuzeni a připadalo jim, že se mužstva nesnaží naplno. Kahlan byla jednou svědkem toho, jak Jagang nechal popravit celý tým, protože mu připadalo, že nehrál dostatečně tvrdě a do hry nedával všechno. Hráči, kteří pak na zakrvácené hřiště nastoupili, se proti sobě vrhali hlava nehlava.</p> <p>Čím brutálněji se hráči chovali – alespoň podle mínění přihlížejícího davu – tím lépe. Často docházelo k úrazům, zlomené končetiny i proražené lebky neznamenaly nic výjimečného. Ti, kteří už někdy v zápase Ja’La zabili nějakého soupeře, byli dobře známí a všemi obdivovaní. Takoví muži se stali idoly a na hřiště vcházeli za bouřlivých ovací diváků. Ženy takové muže po zápase vyhledávaly a usilovaly o jejich pozornost.</p> <p>Pro lidi Císařského řádu byla Hra o život krvavou zábavou.</p> <p>Kahlan se snažila držet těsně za Jagangem, který se zastavil u okraje hřiště. Hra začala, když se zdržovali na stavbě náspu.</p> <p>Císařská garda obstoupila Jaganga ze stran a kryla mu i záda. Kahlaniny strážci se kolem ní také semkli, aby se ujistili, že se nepokusí o útěk. Měla dojem, že rozvášněná atmosféra v davu, podpořená alkoholem, mohla způsobit nemalé problémy.</p> <p>Jagang, navzdory tomu, že ho obklopili statní gardisté, se však osobně žádných problémů neobával. Své postavení a moc získal brutální silou a udržel si je bezohlednou krutostí. Nebylo mnoho mužů, dokonce ani mezi nejstatnějšími z jeho osobních strážců, kteří by se mu vyrovnali silou, o zkušenostech a schopnostech válečníka ani nemluvě. Kahlan se domnívala, že by snadno dokázal holou rukou někomu rozdrtit lebku. A k dovršení všeho byl ještě snový cestovatel. Mohl se klidně procházet sám mezi nejpodlejšími opilými vojáky a nemusel se ničeho obávat.</p> <p>Na hřišti se hráči srazili za hlasitého zapraskání kostí. Kahlan sledovala hrotového útočníka, jak ztratil brok poté, co byl zasažen ze dvou stran najednou. Klečel na jednom koleni, rukou se držel za žebra a lapal po dechu. Nebyl to muž, kterého hledala.</p> <p>Ostrý hvizd píšťalky ukončil čas vyměřený útočícímu týmu. Fanoušci druhého mužstva se radovali, že se soupeřům nepodařilo bodovat. Rozhodčí přenesl brok na druhou stranu hřiště a předal ho kapitánovi druhého týmu. Kahlan si tiše oddechla. Ani tohle nebyl on. Když se přesýpací hodiny otočily, opět se ozvala píšťalka. Mužstvo se vrhlo do útoku. Protivník vyrazil bránit branky.</p> <p>Srážky hráčů vypadaly hrozivě. Jeden z mužů zařval bolestí. Jillian, která přes hradbu stráží neviděla nic z toho, co se na hřišti odehrávalo, sebou přesto při takových výkřicích vždycky trhla. Přitiskla se ke Kahlan ještě těsněji. Hra pokračovala, zatímco asistenti rozhodčího odtahovali zraněného hráče pryč.</p> <p>Jagang toho už viděl dost, tak se otočil a zamířil k dalšímu hřišti. Diváci, kteří se tlačili a strkali, aby viděli hru, se před císařem rozestupovali. Přestože hřiště byla úplně obležená diváky, v tak rozlehlém ležení tvořila obecenstvo jen malá část vojáků.</p> <p>Stavba náspu pokračovala dál, bez ohledu na zápasy. Většina mužů, kteří pracovali na staveništi, bude mít později spoustu času shlédnout další zápasy, které budou pokračovat celé odpoledne až do noci. Podle toho, co Kahlan zaslechla z útržků hovoru, spousta týmů si chtěla vybojovat právo utkat se s mužstvem císaře. Turnaje představovaly vítané rozptýlení pro vojáky, kteří museli nějak přečkat nekonečné dny namáhavé práce a obléhání Paláce lidu.</p> <p>Cesta jásajícím, křičícím a pískajícím davem, sledujícím zápas, který císař opouštěl, trvala dlouho. Pak prošli rozbláceným, špinavým a páchnoucím táborem, a nakonec se dostali k dalšímu hřišti. Císař Jagang se svým doprovodem tu měl vyhrazené místo, vyznačené provazy. K Jagangovi se připojilo několik velitelů a pustili se do debaty o týmech, které měly nastoupit k následujícímu zápasu. Na rozdíl od neznámých týmů, jejichž hru opustili, tento zápas sliboval zajímavější podívanou.</p> <p>Doprostřed právě přicházeli oba kapitáni, aby si vylosovali, který z nich zaútočí první. Dav v očekávání ztichl. Muži tahali různě dlouhé slámky z ruky rozhodčího. Pak je zvedli nad hlavu. Muž, který si vytáhl kratší, zaklel. Druhý muž zvedl slámku ještě výš a radostně vykřikl. Jeho spoluhráči i fanoušci z řad diváků, propukli v jásot.</p> <p>Vítěz losování měl možnost buď si brok vzít a zahájit první útok, nebo ho dát protivníkovi. Samozřejmě že se žádný tým nikdy nevzdal možnosti získat první gól. Vstřelit první branku předznamenávalo celkové vítězství.</p> <p>Podle toho, co Kahlan zaslechla od vojáků i strážců kolem, se říkalo, že vítězství nebo prohra ve Hře o život, závisí už na losování. Lidé věřili, že délka slámky předurčuje osud obou mužstev.</p> <p>Ani jeden z kapitánů nebyl muž, kterého Kahlan hledala.</p> <p>Když hra začala, hned se ukázalo, že tohle jsou mnohem lepší hráči než ti předchozí. Srazit soupeře nebylo vůbec snadné. Hráči se vrhali dopředu v zoufalých pokusech srazit nebo chránit hrotového útočníka. Při běhu s brokem, kapitán s výhodou využíval své váhy, aby odstranil muže z cesty. Když se k němu přiblížil další, prudce po něm hodil brokem. Obránce jen vyjekl a padl jako podťatý. Diváci překvapeně zahučeli. Jeden z křídelních útočníků brok sebral a hodil ho zpět kapitánovi.</p> <p>„Je mi to líto,“ zašeptala Jillian Kahlan, když se všichni – strážci, důstojníci i Jagang – věnovali hře a komentovali počínání hráčů.</p> <p>„Nebyla to tvoje vina, Jillian. Snažila ses.“</p> <p>„Ale tys toho tolik udělala. Přála jsem si být taky tak dobrá, ale pak –“</p> <p>„Tiše. Jsem zajatec stejně jako ty. Ani jedna z nás se nemůže s těmi muži měřit.“</p> <p>Jillian se trošku usmála. „Aspoň, že jsem s tebou.“</p> <p>Kahlan se na ni také usmála. Pohledem zkontrolovala své strážce. Zdálo se, že jsou zaujati hrou.</p> <p>„Pokusím se vymyslet, jak nás odtud dostat,“ zašeptala.</p> <p>Jillian občas mezerou zahlédla, co se na hřišti děje. Když si Kahlan všimla, že si Jillian tře holé paže a začíná se třást zimou, zahalila ji do svého pláště, aby se trochu zahřála.</p> <p>Postupem času získala obě mužstva bod. Základní hrací doba už téměř vypršela a nerozhodný výsledek nasvědčoval tomu, že se čas nastaví a zápas bude trvat ještě dlouho, než se jednomu z týmů podaří skórovat.</p> <p>Nakonec ale na prodloužení nedošlo. Hrotový útočník jednoho týmu byl naražen zezadu, zatímco do něj jiný obránce v sehraném útoku vrazil zepředu a ramenem mu vyrazil dech. Kapitán padl bezvládně na zem. Vypadalo to, že mu zásah obránců zlomil vaz. Dav šílel.</p> <p>Kahlan si obrátila Jillianinu tvář k sobě a přitiskla ji blíž. „Nedívej se.“</p> <p>Jillian se slzami na krajíčku přikývla. „Nevím, proč se jim líbí tak kruté hry.“</p> <p>„Protože jsou krutí,“ zamumlala Kahlan.</p> <p>Na místo hrotového hráče byl určen jiný muž, zatímco bezvládné tělo jejich bývalého kapitána odnášeli pryč za ohlušujícího spokojeného řevu na jedné straně a vzteklých výkřiků na straně druhé. Vypadalo to, že se do sebe oba tábory fanoušků každou chvíli pustí, ale když hra znovu začala, rychle se opět věnovali dění.</p> <p>Mužstvo, které přišlo o kapitána, bojovalo statečně, ale brzy bylo jasné, že to bude marný boj. Nový hrotový útočník neměl kvality svého předchůdce. Když se přesýpací hodiny dosypaly a hra skončila, prohrávali o dva body. Pro druhý tým to představovalo výrazné vítězství. Takové skóre spolu s likvidací soupeřova kapitána tak nelítostným způsobem výrazně přispělo k tomu, že vítězné mužstvo získalo pověst úspěšného týmu.</p> <p>Zdálo se, že Jagang i ostatní velitelé jsou s výsledkem zápasu spokojeni. Hra samotná měla všechny prvky, které podle jejich názoru správná Ja’La dh Jin měla mít – brutalitu, krev i bezohledný triumf.</p> <p>Strážci, nakaženi bouřlivou atmosférou hry, si mezi sebou šeptali a probírali, co se jim na jednotlivých útocích líbilo nejvíc. Diváci, už tak dost rozvášněni hrou, se rozohnili ještě víc při bičování poražených. Zůstávali rozdivočení a dychtivě očekávali další zápas.</p> <p>Při čekání začali rytmicky skandovat a netrpělivě přivolávat další dva týmy. Monotónní zpěv doprovázeli tleskáním.</p> <p>Z davu na opačném konci hřiště se vynořil jeden z týmů. Podle jásotu se zřejmě jednalo o oblíbený tým. Každý hráč při vstupu na hřiště zvedl pěst nad hlavu a muži postupně vytvořili kolem hřiště kruh, aby se divákům ukázali. Přihlížející muži i markytánky hlasitě vítali mužstvo, které znali a podporovali.</p> <p>Jeden z Jagangových gardistů, který stál před Kahlan, poznamenal ke svému sousedovi, že ten tým je skvělý, a že čeká, že soupeře pěkně zřídí. Podle řevu davu, s ním zřejmě většina přihlížejících souhlasili. Tohle byl očividně populární tým s tím druhem agresivní pověsti, kterou muži Císařského řádu milovali a kterou si pamatovali. Po předchozím zápase byl dav vojáků vybičovaný a dychtil po krvi.</p> <p>Když se konečně na levé straně objevili první hráči druhého týmu, všichni diváci natahovali krky, aby si je prohlédli. Hráči soupeře nastoupili v jedné řadě, bez zdvižených pěstí, bez demonstrace síly.</p> <p>Kahlan se dívala stejně překvapeně jako všichni kolem. Dav zmlkl. Nikdo neskandoval.</p> <p>Všichni užasli, než aby něco dělali.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola jedenáctá</p> <p>Všichni muži napochodovali na hřiště svlečení do půl těla v řadě za sebou špalírem strážců s šípy připravenými k výstřelu. Každý hráč měl na sobě zvláštní červené symboly. Čáry, spirály, kruhy a oblouky jim pokrývaly tváře, hruď, ramena i paže.</p> <p>Vypadali, jako by byli poznamenáni krví samotným Strážcem podsvětí.</p> <p>Kahlan si všimla, že muž v čele má na těle obrazce, které byly podobné ostatním, ale přesto trochu odlišné.</p> <p>Navíc jako jediný z nich měl na obličeji dvojité blesky. Začínaly na spáncích, klikatily se přes obočí, oční víčka, pokračovaly přes lícní kosti a končily uprostřed tváří.</p> <p>Výsledný dojem připadal Kahlan hrozivý. A zprostředka dvojitých blesků vše sledovaly pronikavé šedé oči dravce.</p> <p>Bylo těžké odhadnout podobu pomalovaného muže. Podivné symboly a hlavně klikaté blesky maskovaly jeho rysy. Kahlan si náhle uvědomila, že se mu podařilo najít způsob, jak skrýt svou totožnost bez použití bláta. Ani pousmáním však nedala nic najevo. Pocítila úlevu, ale zároveň si přála vidět jeho tvář, jeho skutečné rysy, vidět, jak vypadá.</p> <p>Nebyl tak urostlý jako ostatní mohutní hráči, ale přesto dost vysoký i svalnatý, ale ne jako řada těch silných a statných svalovců. Jeho postava měla správné proporce.</p> <p>Jak na něho hleděla, dostala Kahlan náhle strach, že si každý musí všimnout, jak je tím mužem uchvácená. Cítila, jak se začervenala.</p> <p>Přesto na něj upírala pohled dál. Nemohla od jeho postavy odtrhnout oči. Bylo to poprvé, co si ho mohla prohlédnout. Vypadal přesně tak, jak věděla, že bude vypadat. Nebo možná vypadal tak, jak si ho vysnila. Chladný a pošmourný první den nadcházející zimy jí náhle připadal teplý a jasný.</p> <p>Uvažovala, jaký vztah k ní ten muž měl. Přinutila se ovládnout svou představivost. Neodvážila se snít o něčem, co věděla, že se nikdy nestane.</p> <p>Zatímco se kapitán druhého týmu smál, muž s šedýma očima čekal před rozhodčím s pohledem upřeným na soupeře.</p> <p>V okamžiku, kdy Kahlan spatřila jejich pomalované tváře, věděla, že to budou tihle vojáci považovat za vyzývavé chvástání. Pokud se pod namalovanými symboly neskrývají opravdoví muži, bude to ukázka nehorázné domýšlivosti a provokace, která jim vynese brutální, ne-li přímo vražednou reakci.</p> <p>Zakrýt svou tvář znamená jednu věc, ale tohle bylo něco jiného. Takovou provokací dostal sebe i své muže do velkého nebezpečí. Také se jí zdálo, že klikaté čáry blesků jsou míněny jako upozornění, že je kapitán, aby si ho každý všiml, jakoby chtěl veškerou pozornost upoutat schválně na sebe. Nemohla pochopit, co ho k tomu vedlo.</p> <p>Podle vzoru svého kapitána se druhý tým začal smát. Přidali se i diváci, smáli se, pískali a volali na pomalované muže a zvlášť na jejich hrotového útočníka posměšky a urážky.</p> <p>Kahlan věděla, že není nic nebezpečnějšího než se tomu muži smát.</p> <p>Hráči pomalovaného týmu stáli jako sochy a čekali, zatímco okolní dav se mohl potrhat smíchy a hýřil posměšky. Protihráči křičeli urážky a nadávky. Některé markytánky po nich dokonce házely drobné předměty – kuřecí kosti, shnilé ovoce a občas i hlínu, když neměly nic jiného po ruce.</p> <p>Hráči druhého týmu volali na muže s vyobrazenými blesky takové urážky, že Kahlan mimoděk zakryla Jillian uši a přitiskla si její hlavu na hruď. Omotala kolem ní plášť. Nevěděla, co se stane, ale bylo jí jasné, že tenhle zápas nebude vhodný pro dívku, jako je Jillian.</p> <p>Kapitán s dvojitými blesky stál s lhostejným výrazem, který neprozrazoval žádný z jeho vnitřních pocitů. Připomněl tím Kahlan její vlastní neproniknutelný výraz, kterým čelila různým krutostem, lhostejný pohled, který neprozrazoval nic z toho, co se v ní odehrávalo.</p> <p>A přesto pod maskou klidu Kahlan rozpoznala číhající zuřivost.</p> <p>Ani jednou nepohlédl jejím směrem – pohled upíral na soupeře – ale jak ho tam Kahlan viděla stát s tváří pomalovanou symboly, jak sledovala držení jeho těla, poprvé ho viděla zblízka a nemusela hned odvrátit zrak… Kahlan se téměř podlomila kolena.</p> <p>Velitel Karg si klestil cestu hradbou stráží, aby se připojil k císaři Jagangovi ve vyhrazeném prostoru u delší strany hřiště. Založil si své svalnaté paže a předstíral, že se vůbec nestará o poprask, který jeho tým vyvolal. Kahlan si všimla, že Jagang se s ostatními nesmál. Dokonce se ani neusmál. Velitel s císařem dali hlavy dohromady a něco si povídali. Kahlan však přes smích, posměšky a vulgární výpady nic neslyšela.</p> <p>Jak se Jagang s velitelem bavili, druhé mužstvo začalo tančit kolem hřiště, ruce zvednuté nad hlavu, jako by už přijímali ovace, přestože ještě nadali ani gól. Stali se hrdiny, aniž by cokoliv udělali.</p> <p>Tihle vojáci byli přívrženci dogmatické víry, a proto je motivovala nenávist. Na klidnou sebedůvěru pohlíželi jako na domýšlivost, schopnosti viděli jako nespravedlnost a takovou nespravedlnost považovali za útlak. Kahlan si vzpomněla na Jagangova slova: <emphasis>Bratrstvo </emphasis><emphasis>Řádu</emphasis><emphasis> nás učí, že být lepším než někteří, znamená být horší než všichni.</emphasis></p> <p>Diváci vyznávali stejnou víru, a proto pomalované hráče nenáviděli, protože chtěli ukázat, že jsou lepší. Ale současně se přišli podívat na vítězství jednoho týmu, na to, jak jedni muži zvítězí nad druhými. Taková absurdní víra, kterou učilo bratrstvo Řádu, se musela nevyhnutelně stát zdrojem neustálých rozporů, tužeb a emocí. Nedostatky a chyby, které přímo bily do očí, zakrývali důslednou aplikací víry. Každý, kdo zpochybnil nějaké záležitosti víry, skončil označen za hříšníka.</p> <p>A takoví lidé byli teď tady, v Novém světě, aby vymýtili všechny hříšníky.</p> <p>Rozhodčímu se nakonec povedlo zjednat pořádek, vyzval diváky, aby se uklidnili a hra mohla začít. Když se přihlížející dav alespoň trochu utišil, muž s šedýma očima pokynul k sevřené ruce rozhodčího, ve které držel slámky, a druhému kapitánovi tak naznačil, aby si vytáhl první. Muž si jednu vybral, a když se na ni podíval, spokojeně se usmál, protože se zdálo, že je nejdelší.</p> <p>Muž s šedýma očima však vytáhl delší.</p> <p>Když dav začal nespokojeně pískat, rozhodčí podal brok kapitánovi s pomalovanou tváří.</p> <p>Místo aby zamířil na svou stranu hřiště, odkud měl zahájit útok, chvilku počkal, až se dav trochu utišil, a pak přátelsky podal brok druhému kapitánovi, čímž se vzdal výhody dát gól jako první. Z neočekávaného vývoje hry propukli diváci v bouřlivý smích. Zřejmě si mysleli, že pomalovaný kapitán je hlupák, který právě věnoval vítězství druhému týmu. Jásali, jako by jejich tým už měl vítězství v kapse.</p> <p>Žádný z hráčů pomalovaného týmu nezareagoval na to, co jejich kapitán právě udělal. Místo toho se přesunuli a zaujali své místo v levé části hřiště, připraveni k obraně proti prvnímu útoku.</p> <p>Když se rozběhla časomíra a zazněl hvizd, útočící tým nemarnil čas. Dychtiví dát rychle gól, okamžitě zaútočili. Vyrazili bojový pokřik a rozběhli se přes hřiště. Druhé mužstvo se rychle přesunulo doprostřed, aby útok odrazilo. Řev davu ohlušoval.</p> <p>Kahlan očekávala strašlivou srážku a praštění kostí.</p> <p>Ale nic takového se nestalo.</p> <p>Pomalovaný tým – rudý tým, jak ho gardisté překřtili – se odchýlil od směru útoku, rozdělil se a vrhl se kolem běžících obránců směrem k zadákům.</p> <p>Taková nečekaná a amatérská chyba znamenala pro útočící tým pravé požehnání. Za svými obránci a křídelními útočníky proběhl kapitán s brokem mezerou, kterou rudý tým nechal otevřenou a pádil dál.</p> <p>V tom okamžiku se obě křídla rudého týmu otočila a otvor se uzavřel, jako kdyby sklapla velká čelist a pohltila útočící obránce. Pomalovaný kapitán zaútočil uprostřed – proti středovým obráncům, kteří se na něj vrhli. Těsně předtím než ho srazili, uskočil, otočil se a proklouzl mezi dvěma hráči.</p> <p>Kahlan nevěřila svým očím. Vypadalo to, že jako střela proletěl mezi půltuctem mužů, přibíhajících k němu.</p> <p>Jeden ze statných hráčů rudého týmu, zřejmě křídelní útočník se vrhl na kapitána s brokem. Těsně předtím, než na něj dosáhl, se po něm střemhlav vrhl, ale vyrazil příliš brzy, takže skončil na zemi. Muž s brokem ho přeskočil. Diváci zajásali, jak obratně jejich favorit odvrátil srážku.</p> <p>Ale muž s dvojicí klikatých blesků také přeskočil svého křídelního útočníka a použil jeho záda jako odrazový můstek, aby se vymrštil do vzduchu. S druhým kapitánem se srazil v letu, zachytil ho paží a převrátil ho. Změna směru byla tak prudká, že mu brok vypadl. Jak s žuchnutím dopadl na zem, muž s šedýma očima chytil brok ještě ve vzduchu. Nohama dopadl na hlavu padlého kapitána a zabořil mu obličej do bláta.</p> <p>Kahlan si uvědomila, že mu snadno mohl zlomit vaz, ale záměrně se tomu vyhnul.</p> <p>Obránci se na muže, který se zmocnil jejich broku, sesypali ze všech stran. Hbitě se otočil a změnil směr. Přistáli na jedné hromadě v místě, kde před chvílí stál. Skončili na svém vlastním kapitánovi.</p> <p>Brok se teď octl v držení rudého týmu. Přestože nemohli vstřelit branku, protože nebyli na řadě, mohli zabránit protihráčům dát gól. Ale z nějakého důvodu se muž s šedýma očima rozběhl přes hřiště se svými dvěma křídly a polovinou obránců. Vytvořili dokonalý klín. Když se pomalovaní hráči dostali na střelecké území na druhé straně hřiště, kapitán hodil brok do jedné z branek – i když nebyl na řadě a bod se proto nepočítal.</p> <p>Sledoval brok, vyndal ho ze sítě a potom, místo toho, aby si ho nechal ve snaze zabránit druhému týmu ve skórování, rozběhl se do středu hřiště a elegantním obloučkem hodil brok zpět kapitánovi, který stále ještě klečel v blátě.</p> <p>Dav užasle zalapal po dechu.</p> <p>To, co Kahlan právě viděla, jen potvrdilo přesvědčení, které jí bylo jasné od prvního okamžiku, kdy spatřila jeho dravčí pohled – byl to nejnebezpečnější muž na světě. Ještě nebezpečnější než Jagang, nebezpečný jiným způsobem, ale pořád nebezpečnější než Jagang. Nebezpečnější než kdokoliv.</p> <p>Byl příliš nebezpečný, než aby zůstal naživu. Jakmile si to Jagang uvědomí, pokud se tak už nestalo, bude se muset toho muže zbavit.</p> <p>Útočící mužstvo doneslo brok na výchozí bod na pravé straně hřiště a s touhou napravit si reputaci a dát gól, který se bude počítat, vyrazili do zuřivého útoku. Rudý tým překvapivě čekal, místo aby se rozběhl je zastavit co nejdál od své branky. Zdálo se to jako chyba, ale Kahlan věděla, že to chyba není.</p> <p>Když se útočníci dostali k hráčům rudého týmu, vrhli se na obránce. Rudý tým se náhle rozprchl na všechny strany, jako když do nich střelí, a vyhnuli se příliš sebejistým obráncům soupeře. Jak byli rozběhnutí, rudý tým je obešel a jeho vlastní obránci utvořili půlkruh. Jak se rozběhli přes hřiště, srazili křídelní útočníky i obránce soupeře, včetně jejich kapitána. Mohutný pomalovaný křídelní útočník mu sebral brok a vyhodil ho vší silou do vzduchu. Muž s blesky, který se všem vyhnul, vyběhl a kličkoval kolem útočících hráčů, doběhl a chytil brok, ještě než dopadl na zem.</p> <p>Sám předběhl všechny hráče soupeře, kteří se za ním pustili. Když doběhl na druhou stranu hřiště, hodil brok do branky v opačném rohu než poprvé. Obránci po něm skočili, ale on se jim snadno vyhnul a oni se opět srazili a dopadli vedle něj. Doběhl k síti a vyndal brok.</p> <p>„Kdo je ten muž?“ zeptal se Jagang tlumeným hlasem.</p> <p>Kahlan věděla, že Jagang mluví o kapitánovi s klikatými blesky, muže s šedýma očima.</p> <p>„Jmenuje se Ruben,“ odpověděl velitel Karg.</p> <p>To nebyla pravda.</p> <p>Kahlan věděla, že se ten muž tak nejmenuje. Neměla nejmenší tušení, jaké je jeho pravé jméno, ale Ruben to nebyl. Ruben byla kamufláž, stejně jako bláto na obličeji a teď rudá barva. Ruben nebylo jeho skutečné jméno.</p> <p>Náhle ji napadlo, jak na něco takového vůbec přišla.</p> <p>Podle toho, jak se na ni podíval, když se jejich oči předchozího dne poprvé setkaly, poznala, že ji zná. To znamenalo, že musí jít o někoho z její minulosti. Nepamatovala si na něj a neznala jeho pravé jméno, ale věděla, že to není Ruben. To jméno k němu prostě nesedělo.</p> <p>Ozval se hvizd, který ukončil první část hry. Hodiny se otočily a zazněla píšťalka. Rudý tým už stál na své polovině hřiště, za svou startovní čárou. Ani nevyužili výhodu dostat se na území, odkud mohli zahájit svůj útok.</p> <p>Místo toho muž, kterého velitel Karg označil jako Rubena, a který držel brok, dal rukou nenápadný signál svým mužům. Kahlan ho sledovala se zdviženým obočím. Nikdy neviděla, že by kapitán používal nějaké signály rukou.</p> <p>Muži hrající Ja’La obvykle fungovali jako volně spolupracující skupina, každý dělal to, co vyplývalo z jeho postavení v mužstvu – obránci, křídla, zadáci, podle situace a jak nejlépe dovedli. Převládal názor, že když bude každý hráč jednat podle momentálního vývoje hry, bude celé mužstvo schopné se vypořádat s neočekávanými situacemi, které při hře nastanou. Svým způsobem každý z nich reagoval na to, co si pro něj zápas přichystal.</p> <p>Rubenův tým pracoval jinak. Na signál se otočili a společně vyrazili před svým kapitánem ve formaci. Nejednali jako volně spolupracující skupina. Chovali se jako dobře vycvičená jednotka, která vyrazila do bitvy.</p> <p>Muži z druhého týmu, teď už rozzuření, poháněni touhou po pomstě, vyrazili, aby zastavili muže s brokem. Těsně za půlí se rudý tým otočil jako jeden muž a zamířili k brance vpravo. Bránící tým po nich šel jako šelma po kořisti. Obránci věděli, že jejich povinností je bránit, a měli v úmyslu zastavit postup rudého týmu, než se kapitán dostane na střelecké území.</p> <p>Ale Ruben neběžel se svými muži. Na poslední chvíli se vrhl doleva. Jen sám, bez jakékoliv ochrany, se rozběhl přes hřiště směrem k levé brance. Oba týmy se srazily a vytvořily velkou hromadu, a někteří obránci si vůbec nevšimli, že hráč, kterého chtěli zastavit není na zemi pod nimi.</p> <p>Jen jeden zadák se opozdil a všiml si, co Ruben dělá. Ještě se stihl otočit, aby ho zablokoval. Ruben se sehnul a ramenem mu vrazil do hrudi, takže mu vyrazil dech a poslal ho k zemi. Jakmile se dostal na území, odkud mohl skórovat, aniž by se zastavil, hodil Ruben brok do sítě.</p> <p>Rudý tým se sprintem vrátil na svou stranu hřiště a seřadil se k dalšímu útoku, dokud mu ještě zbýval čas. Zatímco čekali na rozhodčího, než přiběhne s brokem, všichni sledovali znamení, které jim dával jejich udýchaný kapitán. Bylo prosté a krátké, signál, který nevypadal, že by mohl něco znamenat. Když sudí hodil Rubenovi brok, okamžitě se rozběhl. Jeho tým byl připravený a vyrazil vpřed, aby se rozvinul do sevřené, krátké řady před ním.</p> <p>Když už se rozzuřený, neuspořádaný chumel hráčů druhého týmu dostal téměř k nim, rudý tým se otočil vlevo, zabrzdil útok obránců a odklonil jejich pohyb doleva. Ruben, kousek za řadou svých mužů se vrhl vpravo a vyrazil přes hřiště. Než ho mohl některý z obránců dostihnout, vyrazil ze sebe výkřik, jak vší silou hodil brok přes celé hřiště, ještě než se dostal na střelecké území. Bylo hodně obtížné zasáhnout branku z takové dálky. Proto se gól počítal za dva body.</p> <p>Brok přeletěl obloukem nad hlavami zadáků, kteří se ho snažili zachytit. Vyvedeni z míry podivnou útočnou řadou, nečekali takový pokus z dálky a nebyli na něj připraveni.</p> <p>Brok skončil v síti.</p> <p>Ozval se hvizd, označující konec útoku rudého týmu.</p> <p>Diváci stáli ohromeni s otevřenými ústy. Ve svém prvním hracím čase získal rudý tým tři body, nemluvě o dvou bodech, které Ruben udělal a nepočítaly se.</p> <p>Na hřišti zavládlo také ticho, jak se druhý tým shlukl k tajné poradě, co dělat s náhlým zvratem událostí. Jejich kapitán něco rozčileně navrhl. Všichni hráči se zasmáli, přikývli a připravili se k útoku s brokem.</p> <p>Když diváci viděli, že jejich favorité vymysleli nějaký plán, začali je opět hlasitě povzbuzovat. Přes jejich křik kapitán uděloval hráčům pokyny. Dva zadáci přikývli na něco, co Kahlan neslyšela.</p> <p>Na jeho pokyn se hráči rozběhli přes hřiště v pevném uzlu svalů a zuřivosti. Místo toho, aby zamířil ke střeleckému území, kapitán náhle zahnul vpravo a vedl útok podivně mimo. Ruben se svým týmem se přesunul, aby čelil útoku, ale nedokázali to v plné síle a včas. Nastala brutální srážka. Úder všech hráčů mířil na Rubenova levého křídelního útočníka. Ani se nesnažili předstírat snahu skórovat, aby zakryli, že se chtějí zbavit právě tohoto hráče a tím oslabit protivníka.</p> <p>Jak se dav rozvášnil v očekávání první krve, hromada mužů rostla. Hráči pomalovaného týmu odstrkovali soupeře z cesty a snažili se dostat k muži pod hromadou. Levý křídelní útočník rudého týmu zůstal jediný, kdo nevstal.</p> <p>Jak se tým s brokem rozběhl zformovat další útok, poklekl Ruben vedle ležícího muže, aby ho prohlédl. Bylo zřejmé, že pro něj už nemůže nic udělat. Hráč levého křídla byl mrtvý. Dav jásal, když ho táhli pryč, a za ním se táhla krvavá stopa.</p> <p>Rubenův dravčí pohled přejel postranní čáry hřiště. Kahlan ten pohled poznala. Téměř přesně věděla, co cítí, protože ona také neustále hodnotila protivníky a zvažovala možnosti. Když se Ruben postavil, stráže napjaly luky a zamířily šípy.</p> <p>„Co se děje?“ zašeptala Jillian a vykoukla z úkrytu pláště. „Přes ty strážce nevidím.“</p> <p>„Jeden muž byl zraněn,“ řekla Kahlan. „Zůstaň zabalená v plášti. Neděje se nic, co by stálo za vidění.“</p> <p>Jillian přikývla a zůstala zachumlaná v plášti přitisknutá ke Kahlan. Hru Ja’La nepřerušovali, ani když některý z hráčů utrpěl smrtelné zranění. Kahlan pocítila velký zármutek, že se smrt stala součástí hry, navíc s nadšením přijímanou diváky.</p> <p>Zdálo se, že všichni muži s napnutými luky, rozestaveni kolem hřiště, kteří střežili zajatce v rudém týmu, míří jen na jednoho z nich. S tím mužem s namalovanými klikatými blesky měla něco společného. Oba střežili zvláštní strážci.</p> <p>Jak dav zase začal skandovat, vycítila Kahlan ve vzduchu zvláštní napětí a vytušila, že se něco stane.</p> <p>Brok teď měl tým, který byl na řadě s útokem. Jak se hráči seskupili, věděla Kahlan, že ta chvíle nastala.</p> <p>Viděla Rubena, jak dal svým mužům tajný signál. Všichni nepatrně přikývli. Potom, jen na okamžik, aby to stačili postřehnout, jim ukázal tři prsty. Hráči se okamžitě přeskupili do podivné formace.</p> <p>Chvilku počkali, až se druhý tým rozběhl plnou rychlostí přes hřiště s bojovým pokřikem podníceným jejich brutálním činem. Věřili, že mají taktickou výhodu, která jim zajistí převahu. Byli přesvědčeni, že teď řídí další průběh zápasu.</p> <p>Jak se tým s brokem rozběhl, rudý tým vytvořil tři oddělené klíny. Někteří hráči druhého týmu se přesunuli do stran, aby zablokovali podivnou formaci, kdyby chtěla zaútočil na jejich kapitána.</p> <p>Podivná obranná taktika vyvolala u Jagangových gardistů opovržení. Z poznámek, které Kahlan zaslechla, byli přesvědčeni, že rudý tým, tím, že se rozdělil na tři skupiny, nemá dostatek sil ve středu obrany, aby zastavil hrotového hráče s brokem, natož aby se ještě vypořádali s ostatními hráči soupeře, kteří stáli proti nim. Gardisté se domnívali, že taková neúčinná obrana umožní útočícímu týmu snadno skórovat a možná připraví o život dalšího hráče rudého týmu v prostřední skupině – s největší pravděpodobností samotného kapitána – protože ten teď zůstal téměř nechráněný.</p> <p>Dva vnější klíny rudého týmu pronikly ze stran, ale nebránily očekávaným způsobem. Nohy mužů útočícího týmu vyletěly do vzduchu, jak byli hráči prudce sraženi. Rubenův střední klín vrazil do hlavní skupiny obránců kapitána s brokem. Ten si pevně přitiskl brok k tělu a schovaný za několika svými hráči, přeskočil padající změť mužů.</p> <p>Ruben, na konci středního klínu, se v plné rychlosti obratně vyhnul obranné linii a přeskočil hromadu svých obránců. Jak vyskočil, odrazil se na jedné noze, takže se ve vzduchu otočil. Když se oba kapitáni srazili v letu, Ruben mu zahákl pravou paži kolem krku, jako by ho chtěl srazit, ale jak letěl roztočený, náhle prudce trhl jeho hlavou.</p> <p>Kahlan slyšela, jak kapitánovi praskl vaz. Oba dopadli na zem, Ruben na něho s rukou stále kolem jeho krku.</p> <p>Když se hráči obou týmů zvedali ze země, dva muži z útočícího týmu zůstali ležet, každý na jedné straně hřiště, a oba se svíjeli bolestí ze zlámaných končetin.</p> <p>Ruben se vztyčil nad mrtvým mužem uprostřed hřiště. Kapitán ležel bezvládně jako loutka a hlavu měl zkroucenou v podivném úhlu.</p> <p>Ruben zvedl ze země brok, proběhl mezi ohromenými a zmatenými hráči a dal gól, který se nepočítal.</p> <p>Poselství jeho činu znělo naprosto jasně: pokud bude druhý tým hrát tak, aby cíleně zranil někoho z jeho týmu, odplata na sebe nenechá dlouho čekat. Dal jasně najevo, že svým jednáním sami rozhodnou o svém osudu.</p> <p>Kahlan si uvědomila, že Rubenovo rudé pomalování není jen prázdné gesto. Muži druhého týmu žili jen díky jeho laskavosti.</p> <p>Obklíčený bezpočtem nepřátel, s tucty šípů, namířenými na něj, ten muž právě stanovil svá vlastní pravidla, která se nedala obejít ani ignorovat. Svým protivníkům právě oznámil, jak proti němu a jeho týmu mají hrát. Byla to srozumitelná zpráva, že svým jednáním si Rubenovi soupeři sami zvolí svůj osud.</p> <p>Kahlan měla co dělat, aby ovládla své pocity a nerozesmála se, aby neskákala radostí nad tím, co právě dokázal. Zůstala by totiž jediná, kdo by v celém davu tomu muži provolával slávu.</p> <p>Přála si, aby se na ni podíval, ale neudělal to.</p> <p>S mrtvým kapitánem a dvěma hráči neschopnými hry – těmi, kteří měli přímo na svědomí vraždu levého křídelního útočníka rudého týmu – to vypadalo, že favorizovaný tým je na pokraji neslýchané prohry.</p> <p>Kahlan pocítila zvědavost, o kolik bodů rudý tým vyhraje. Čekala, že nastanou bodové žně.</p> <p>V tu chvíli koutkem oka zahlédla posla, který se blížil a mával rukama, aby upoutal císařovu pozornost, zatímco se prodíral mezi mohutnými gardisty.</p> <p>„Excelence,“ volal zadýchaným, vzrušeným hlasem, „dostali jsme se dovnitř. Sestry, které jsou u toho, vás žádají, abyste okamžitě přišel.“</p> <p>Jagang se na nic neptal a bez meškání se zvedl k odchodu. Když hra na hřišti opět začala, byl už na cestě. Kahlan se ohlédla právě včas, aby viděla, jak Ruben srazil nového kapitána tak tvrdě, že mu určitě vyrazil všechny zuby. Statní gardisté se semkli kolem Jaganga a razili mu cestu. Kahlan věděla, že se mu musí držet v patách, aby nevzbudila pozornost.</p> <p>„Odcházíme,“ oznámila Jillian, která zůstala zabalená v teplém plášti.</p> <p>Tiskly se za ruce, aby se nerozdělily a spěchaly za Jagangem. Kahlan se ještě ohlédla přes rameno.</p> <p>Na krátký okamžik se jejich oči setkaly. V tom prchavém okamžiku si Kahlan uvědomila, že ačkoliv se v průběhu hry ani jednou nepodíval jejím směrem, věděl úplně přesně, kde celou dobu stojí.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola dvanáctá</p> <p>Nicci prudce otevřela oči. V panice zalapala po dechu.</p> <p>Před očima se jí míhaly temné stíny. Nedokázala rozeznat rozmazané tvary, které viděla. Ve snaze se zorientovat, pátrala její mysl po vzpomínkách všeho druhu, horečnatě hledala v jejich proměnlivé podstatě po těch, které by mohly být důležité, těch, které by zapadly. Ale zásobárna jejích vzpomínek a myšlenek se nacházela v takovém chaosu, jako knihovna, kterou se prohnala bouře a všechny knihy rozmetala. Nic jí nedávalo smysl. Nechápala, kde je.</p> <p>„Nicci, to jsem já, Cara. Už jsi v bezpečí. Uklidni se.“</p> <p>Jiný hlas v rozmazané dálce řekl: „Dojdu pro Zedda.“</p> <p>Nicci zahlédla tmavý stín, který se pohnul a zmizel v temnotě.</p> <p>Uvědomila si, že ze dveří asi vyšla osoba, která promluvila. To jediné dávalo smysl. Pomyslela si, že by měla vykřiknout radostí, že se jí konečně podařilo v těch stínech a tvarech rozeznat otvor dveří, a dokonce i postavu.</p> <p>„Nicci, uklidni se,“ zopakovala Cara.</p> <p>Teprve pak si Nicci uvědomila, že se snaží hýbat rukama a někdo ji drží. Jako by se její tělo i mysl probíjely zmatkem a rozmazaným vířením a snažily se zachytit pevného bodu.</p> <p>Pomalu začínala vnímat okolní svět.</p> <p>„Šestka,“ vypravila ze sebe s velkým úsilím. „Šestka.“</p> <p>Temná vzpomínka číhala v koutku její mysli, jako by ji přivolala a ona se vrátila, aby ji vyřídila.</p> <p>Soustředila se na význam toho slova, toho jména, na temnou postavu, která proplouvala její myslí. Vstřebávala jednotlivé útržky a připojovala je k představě. Když nějaká vzpomínka zapadla na své místo – vzpomínka na chodbu a Zedda s Carou na schodech – pokračovala k další a snažila se přidat další kousek.</p> <p>Nezměrným úsilím se jí nakonec podařilo myšlenky uspořádat. Konečně začínaly dávat nějaký smysl.</p> <p>„Jsi v bezpečí,“ řekla Cara a stále jí držela ruce. „Tak už se uklidni.“</p> <p>Nicci nebyla v bezpečí. Nikdo z nich nebyl v bezpečí. Něco musí udělat.</p> <p>„Šestka je tady,“ procedila mezi zuby a snažila se Caru odtlačit. „Musím ji zastavit. Má schránku.“</p> <p>„Už je pryč, Nicci. Uklidni se.“</p> <p>Nicci zamrkala, aby soustředila pohled, a zalapala po dechu. „Pryč?“</p> <p>„Ano, prozatím jsme v bezpečí.“</p> <p>„Pryč?“ Nicci sevřela v pěsti červenou kůži a přitáhla si Mord-Sithu k sobě. „Pryč? Je pryč? Jak dlouho?“</p> <p>„Od včerejška.“</p> <p>Vzpomínka na temnou postavu se začala pomalu vytrácet.</p> <p>„Včera,“ vydechla Nicci a padla zpět na postel. „Drazí duchové.“</p> <p>Cara se konečně narovnala. Nicci se už nepokoušela vstát.</p> <p>Všechno jí připadalo zbytečné.</p> <p>Pomyslela si, že ani nechce vstát.</p> <p>Zírala před sebe. „Byl ještě někdo zraněn?“</p> <p>„Ne. Jenom ty.“</p> <p>„Jen já,“ opakovala Nicci bezvýrazně. „Měla mě zabít.“</p> <p>Cara se zamračila. „Cože?“</p> <p>„Šestka mě měla radši zabít.“</p> <p>„No, jsem si jistá, že by to ráda udělala, ale nedokázala to. Už jsi v bezpečí.“</p> <p>Cara nechápala, co tím Nicci mohla myslet.</p> <p>„Všechno je ztraceno,“ mumlala si Nicci.</p> <p>Všechno se zdálo marné. Všechna námaha zbytečná. Všechno, co Nicci udělala bylo zmařeno, rozplynulo se v temném stínu s ozvěnou znějícího smíchu.</p> <p>Veškeré bádání, skládání jednotlivých kousků dohromady, obrovská snaha porozumět tomu, jak to vlastně funguje, úsilí vyvolat takovou sílu, ovládnout ji a nasměrovat – všechno teď bylo ztraceno.</p> <p>Byla to jedna z nejobtížnějších věcí, kterou kdy udělala… a teď všechno skončilo v prachu.</p> <p>Cara namočila v umyvadle na stole kus látky a vyždímala ho. Zvuk kapek dopadajících zpět do umyvadla zněl zřetelně, pronikavě a bolestivě.</p> <p>Na rozdíl od rozmazaných tvarů a stínů, které vnímala, když se probrala, viděla teď zase všechno příliš ostře. Barvy byly oslepivě jasné, zvuky pronikavě hlasité. Svíčky v nedalekém stojanu svítily jako dvanáct oslnivých sluncí.</p> <p>Cara přiložila Nicci mokrý obklad na čelo. Rudá barva její kombinézy řezala Nicci do očí, takže je radši zavřela. Obklad bodal jako trnitý keř, rozdírající jí jemnou pokožku na čele.</p> <p>„Máme další problémy,“ prozradila Cara tichým, důvěrným tónem.</p> <p>Nicci otevřela oči. „Další problémy.“</p> <p>Cara přikývla a otřela Nicci krk.</p> <p>„Problémy s Pevností.“</p> <p>Nicci se zahleděla přes čelo postele na tmavomodré, zlatem lemované závěsy, zatažené přes úzké okno. Neprosvítalo jimi žádné světlo, tak usoudila, že nastala noc.</p> <p>Jak se vrátila pohledem k Caře, Nicci se zamračila, přestože ji to zabolelo. „Co myslíš těmi problémy? Jaké problémy?“</p> <p>Cara otevřela ústa k odpovědi, ale při zaznění zvuku za sebou se otočila.</p> <p>Bez zaklepání, dlouhými kroky se Zedd vřítil do komnaty, takže za ním jeho róba vlála, jako by dorazil král a přišel řešit neodkladné záležitosti. Nicci napadlo, že je to svým způsobem pravda.</p> <p>„Je vzhůru?“ zeptal se Cary, ještě než došel k posteli. Bílé vlasy měl divoce rozevláté.</p> <p>„Jsem vzhůru,“ odpověděla za ni Nicci.</p> <p>Zedd se prudce zastavil a prohlížel si ji. Sklonil se k ní, zamračil se a zblízka si ji prohlédl, jako by se chtěl na vlastní oči přesvědčit, protože jejímu slovu nevěřil.</p> <p>Přitiskl jí konečky kostnatých prstů na čelo. „Horečka už ustoupila,“ oznámil.</p> <p>„Měla jsem horečku?“</p> <p>„Jistý druh.“</p> <p>„Jak to myslíš? Horečka je horečka, nemá žádné druhy.“</p> <p>„Není to tak vždycky. Horečka, kterou jsi měla, nebyla způsobená nemocí, ale přepínáním sil. V tomto případě, abych byl přesný, tvých vlastních sil. Jednalo se o reakci tvého těla na jeho nadměrné namáhání. Jako když se zahřeje kov v místě, kde ho ohýbáš tam a zpátky.“</p> <p>Nicci se zvedla na lokty. „Chceš říct, že jsem dostala horečku z toho, co mi Šestka udělala?“</p> <p>Zedd si upravil volné roucho na rameni. „Ne tak docela. Napínáním zapuzující síly na obranu proti její magii se tvé tělo dostalo do horečnatého stavu.“</p> <p>Nicci přejela pohledem z jednoho na druhého. „Proč to nepůsobilo na tebe? Ani na Caru?“</p> <p>Zedd si netrpělivě poklepal na spánek. „Protože jsem byl dost chytrý na to, abych vytvořil síť. Ochránila mě i Caru, ale ty jsi se nalézala moc daleko. Na tu vzdálenost její působení nestačilo na to, abych tě uchránil před zasažením, ale neodvážil jsem se snažit se víc. Přestože síť nestačila na to, aby zabránila zasažení, alespoň ti zachránila život.“</p> <p>„Tvé kouzlo mě ochránilo?“</p> <p>Zedd jí zahrozil prstem, jako by ji chtěl pokárat za nevhodné chování. „Ty jsi určitě nedělala na svou obranu nic.“</p> <p>Nicci zamrkala překvapením. „Zedde, já jsem to zkoušela. Myslím, že ještě nikdy jsem se nesnažila tak usilovně použít svůj Han. Pokoušela jsem se ze všech sil vyvolat svou moc – přísahám. Přesto to nešlo.“</p> <p>„Jistě že ne.“ Podrážděně zamával rukama. „V tom byla právě ta potíž.“</p> <p>„V čem?“</p> <p>„Příliš ses snažila!“</p> <p>Nicci se posadila. Náhle se jí před očima svět začal točit. Musela si je zakrýt. Motání hlavy jí způsobovalo nevolnost.</p> <p>„O čem to vlastně mluvíš?“ Zvedla ruku a ve svitu svíček na něj mžourala. „Jak to myslíš, že jsem se snažila příliš?“</p> <p>Pomyslela si, že bude zvracet. Jakoby rozzlobený takovým rozptylováním si Zedd vyhrnul rukávy a nahnul se k Nicci. Přiložil jí prsty ke spánkům. Nicci ucítila pod kůží jemné vlnění aditivní magie. Byl to divný pocit, když zároveň nenašla ani stopu po subtraktivní stránce magie, ale tu on neměl.</p> <p>Nevolnost zmizela.</p> <p>„Je to lepší?“ zeptal se tónem, kterým jí dal jasně najevo, že si myslí, že je to všechno její vina.</p> <p>Nicci otočila hlavou na obě strany, protáhla si krční svaly a vyzkoušela rovnováhu. Čekala, jestli se jí zase zvedne žaludek, ale nic se nestalo.</p> <p>„Ano, myslím, že je.“</p> <p>Zedd se spokojeně usmál. „Fajn.“</p> <p>„Jak jsi to myslel, že jsem se snažila příliš?“</p> <p>„Nemůžeš bojovat s čarodějkou tak, jak jsi to zkoušela – zvlášť ne s čarodějkou tak mocnou, jako je ona. Příliš silně jsi tlačila.“</p> <p>„Tlačila jsem moc silně?“ Cítila se stejně nepříjemně, jako když byla novicka a nemohla pochopit lekci, kterou jí vysvětlovala netrpělivá Sestra. „Jak to myslíš?“</p> <p>Zedd mávl rukou. „Když používáš svou sílu, abys potlačila to, co dělá, ona ji prostě proti tobě obrátí. Nedokážeš ji zasáhnout svou silou, protože si tvoje magická síla ještě nevytvořila základní spojení mezi vámi dvěma, mezi zdrojem a předmětem. Stále ještě je ve stádiu hledání spojení.“</p> <p>Nicci rozuměla tomu, co říkal, přinejmenším teoreticky, ale nechápala, jak to souvisí s jejím případem.</p> <p>„Chceš říct, že je to jako blesk, který musí najít strom, nebo něco vysokého, aby vytvořil spojení se zemí a mohl do ní vybít svůj náboj? Pokud v okolí nenajde vhodný předmět, skočí prostě zpátky a vybije se do mraku? Obrátí se sám proti sobě?“</p> <p>„Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel, ale dá se říct, že je to něco podobného. Můžeš si představit, že se tvá vlastní síla obrátila proti tobě, jako se blesk otočí zpět do mraku, když se nemůže vybít do země. Čarodějka je jedna z mála lidí, která instinktivně chápe podstatu napínání síly, složitost její potřeby spojení a způsoby, jakým se to zvláštní kouzlo spojuje na obou koncích.“</p> <p>„Chceš říct, že ví, jak funguje blesk,“ řekla Cara, a vytrhla zpod Nicci ochrannou podložku.</p> <p>Zedd šlehl po Caře udiveným pohledem. „Ty o magii fakt nic nevíš, viď? Ani o větách vytržených z kontextu.“</p> <p>Výraz Cary potemněl. „Kdybych vytrhla podložku zpod tebe, myslím, že bys to rychle pochopil.“</p> <p>Zedd obrátil oči v sloup. „No, je to moc zjednodušené, ale myslím, že se to tak dá taky říct… víceméně,“ zabručel si pro sebe.</p> <p>Nicci ale neposlouchala, myšlenkami bloudila jinde. Vzpomněla si, jak sama udělala něco podobného, když využila stejný princip nutnosti spojení síly s cílem, ve chvíli, kdy bestie napadla Richarda v chráněné části Pevnosti. Vytvořila spojovací uzlový bod, ale nedodala mu potřebnou sílu k dokončení spojení. Očekávání, protože nebylo naplněno, přitáhlo k bestii nejbližší sílu – blesk – a tím ji zlikvidovalo. Protože bestie nebyla ve skutečnosti živá, nemohla být zničena, stejně jako není možné zabít mrtvolu.</p> <p>Ale tohle se zdálo jiné. Tohle přesahovalo to, co Nicci provedla bestii. Tohle byl svým způsobem opačný proces.</p> <p>„Zedde, nechápu, jak je něco takového možné. Je to, jako když hodíš kámen. Jakmile ti vyletí z ruky, má danou dráhu. Kámen tu dráhu sleduje až do místa dopadu.“</p> <p>„Zasáhla tě do hlavy tvým vlastním kamenem dřív, než jsi ho stihla hodit,“ řekla Cara.</p> <p>Zedd na ni upřel vražedný pohled, jako na zbrklou školačku, která promluvila, když nebyla vyvolaná. Cara se neústupně ušklíbla, ale neřekla nic.</p> <p>Nicci si toho přerušení nevšímala a pokračovala ve svých úvahách dál. „To by musela s tou zvláštní silou pracovat už při jejím zrodu – ještě než se úplně vytvořila – když ji začínala vyvolávat. V té době se vytváří i základní uzlový bod. V té chvíli se ještě neprojevuje povaha a síla kouzla.“</p> <p>Zedd věnoval Caře postranní pohled, aby se ujistil, že zůstane zticha. Když si založila ruce a ostentativně mlčela, otočil se k Nicci.</p> <p>„Přesně tohle udělala,“ řekl.</p> <p>Protože se v životě s žádnou jinou čarodějkou nesetkala, byly pro ni přesné postupy, které používaly, velkou neznámou. „Jak?“</p> <p>„Čarodějky se pohybují ve víru času. Vidí proud událostí v budoucnosti. Jejich schopnosti jsou v mnoha ohledech jistou formou proroctví. To znamená, že je připravená na kouzlo, ještě dřív, než ho na ni sešleš. Ví, co se blíží. Její nadání, její dar, jí umožní zakročit dřív, než stačíš dokončit svůj záměr.</p> <p>Dělají to všechno přirozeně – jako zvednutí ruky, když se bráníš úderu. Její obrana se vytvoří ve chvíli, kdy se tvoje síť teprve začíná formovat – když se začínáš sbírat k úderu. Neposkytne ti ani základní uzlový bod, takže tvoje síť se nemůže dotvořit. Jak jsem řekl, má schopnost ji zničit ještě dřív, než se vytvoří spojení mezi zdrojem a předmětem. Takže síla se vrátí zpátky ke zdroji – v tomto případě k tobě.</p> <p>Z její strany to nevyžaduje moc síly. Využívá tu tvoji. Čím usilovněji se snažíš něco udělat, tím je to pro tebe namáhavější. Ona přitom nemusí dělat nic, než zamezit dokončení tvé sítě tím, že ti zablokuje uzlový bod. Čím víc tlačíš, tím víc síly se odráží zpátky k tobě.</p> <p>Čarodějka tě využívá. Tvá síla se k tobě znovu a znovu vrací, jak se stále snažíš. Stejně jako když ohýbáš kovový prut, až se zahřeje, tvoje vlastní síla se k tobě stále znovu vrací, jak se snažíš využít své nadání, abys ji přemohla, a tak se tvé tělo rozpálí horečkou.“</p> <p>„Zedde, tak to nemůže být. Ty jsi použil magii. Viděla jsem tě. Viděla jsem síť, kterou jsi vytvořil, a nic ti neudělala. Jen zhasla.“</p> <p>Starý čaroděj se usmál. „Ne, nezhasla. Byla od začátku zhaslá. Použil jsem jen tolik síly, že ji nemohla zachytit. A když ji nemohla zachytit, aby ji k sobě přitáhla, nemohla ji blokovat, ani ji obrátit proti mně. Nebylo jí dost, aby ji mohla uchopit.“</p> <p>„Jaký druh kouzla tohle dokáže?“</p> <p>„Vytvořil jsem ochrannou síť uvnitř jednoduchého uklidňujícího kouzla. Měla jsi udělat totéž.“</p> <p>Nicci si přejela rukou po tváři. „Zedde, jsem čarodějkou už dost dlouho a ještě jsem o uklidňujícím kouzlu neslyšela.“</p> <p>Pokrčil rameny. „No, soudím, že asi nemůžeš vědět všechno. Použil jsem uklidňující kouzlo jako obal, protože kdybych to neodhadl správně a použil trochu víc síly a ona ji obrátila proti mně, tak by na mě působilo jen uklidňující kouzlo. A kdybych byl klidnější, pomohlo by mi to. Poznal bych, kdy jsem překročil hranici, a byl bych mnohem klidnější, abych to zkusil znovu a měl větší šanci napodruhé uspět.“</p> <p>Nicci s úžasem potřásla hlavou. „Je mi jasné, že nemám dostatek znalostí, abych se mohla utkat s někým jako je Šestka. Kouzlo, které jsi vytvořil, nedosáhlo až ke mně, ale stačilo na to, aby mě nezabila.“</p> <p>Zedd se lehce usmál.</p> <p>Vzhlédla k němu. „Kde jsi se takové kouzlo naučil?“</p> <p>Zedd pokrčil rameny. „Bylo to z nutnosti, po vlastní bolestivé zkušenosti. Měl jsem co do činění s čarodějkami už dřív, takže vím, že je to jediný způsob, který se dá s úspěchem použít.“</p> <p>„Mluvíš o Šotě?“</p> <p>„Taky,“ řekl. „Když jsem jí bral meč pravdy, dostal jsem se do velkých potíží. Ta ženská je lstivá a chytrá, nebezpečí jí kouká z očí a na rtech jí pohrává prohnaný úsměv. Brzy jsem zjistil, že běžné věci na ni nepůsobí. Moje snahy ji velice pobavily. Čím víc síly jsem používal, tím víc jsem si zhoršoval vlastní situaci a tím širší měla úsměv.“</p> <p>Zasmál se a trochu se k Nicci naklonil. „To neměla dělat – neměla se usmívat.“ Na zdůraznění svých slov zvedl prst. „Její úsměv mě varoval, že to, co dělám, je moje zkáza. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že moje snahy jí vlastně dodávají potřebnou sílu.“</p> <p>„Takže pak už jsi sílu nepoužíval.“</p> <p>Rozhodil ruce v radostném gestu, že konečně pochopila, co jí celou dobu vysvětloval. „Občas je něco obvyklého a očekávaného ta nejhorší věc, kterou můžeš udělat. Když chceš dosáhnout svého cíle, musíš se občas zpočátku držet zpátky.“</p> <p>Když pochopila, co tím chtěl vyjádřit, vynořily se jí náhle na mysli další chaotické vzpomínky – matoucí kousky nějaké skládanky, které předtím nikam nezapadaly – a náhle zapadly na své místo. Připadalo jí, že všechno vidí v jiném světle.</p> <p>Nenadálé pochopení ji šokovalo.</p> <p>Poklesla jí čelist a doširoka otevřela oči.</p> <p>„Už to chápu. Konečně vím, co to znamená. Drazí duchové, teď mi to konečně došlo. Už znám význam sterilního pole.“</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola třináctá</p> <p>„Sterilního pole?“ Zedd povytáhl husté bílé obočí. „O čem to mluvíš?“</p> <p>Nicci si tiskla konečky prstů k čelu a všechno si promýšlela. Nemohla ani uvěřit, že na to nepřišla dřív. Pohlédla na čaroděje.</p> <p>„Aby mohla moc Ordenu působit, vyžaduje celý souhrn událostí. Jak jsi řekl, musí být vytvořena spojení, vycházející z elementárních základů, stejně jako u každého druhu magie. Koneckonců ji vytvořili čarodějové, a ti museli založit všechno, co dělali, na tom, co věděli o podstatě věcí, které chtěli ovládat.</p> <p>Z větší části je Orden ve své podstatě složitě vytvořené kouzlo. Jako každé vytvořené kouzlo je za přesných podmínek spuštěno určitým sledem událostí. Potom už funguje podle daných postupů. Přesto, bez ohledu na to, jak je kouzlo složité, jakmile se spustí, stále funguje podle základních pravidel.“</p> <p>„A slunce vychází na východě,“ zabručel Zedd. „Kam tím míříš?“</p> <p>„Všechno je vzájemně propojené,“ řekla si spíš pro sebe a zahleděla se přímo před sebe.</p> <p>Náhle obrátila pozornost zpět k čaroději. „<emphasis>Kniha života </emphasis>vysvětluje, jak vložit moc Ordenu do hry. Popisuje všechny postupy. Je to v podstatě návod k obsluze. Nevysvětluje teorii moci Ordenu, to není účelem knihy. Abys celou věc pochopil, musíš se podívat jinam.</p> <p>Přestože moc Ordenu, stejně jako všechny formy moci, může být zneužita, byla vytvořena a určena k jedinému účelu: čelit kouzlu Ohnivé kaskády. Základní části Ordenu jsou vytvořeným kouzlem, které se po spuštění řídí předem danými postupy. Tyto postupy ale vyžadují splnění zvláštních podmínek – například správné použití klíče, tedy <emphasis>Knihy známých stínů</emphasis>.“</p> <p>V mysli stále probírala všechny nové souvislosti a skládala dohromady kousky z různých zdrojů, které si předtím nikdy nespojila dohromady.</p> <p>„Ano, ano,“ souhlasil Zedd a netrpělivě si mnul ruce. „Schránky Ordenu byly vytvořeny jen proto, aby zastavily kouzlo Ohnivé kaskády. To už víme. Navíc je zřejmé, že musí být dodrženy určité podmínky, aby vše fungovalo, jak má. To všechno je jasné jako facka.“</p> <p>Nicci ze sebe shodila přikrývku a svižně vyskočila z postele. Cítila, že už v ní nedokáže vydržet ani chvilku. Prohlédla se a zjistila, že na sobě má růžovou noční košili. Nenáviděla růžovou. Proč ji vždycky nakonec navlečou do růžové noční košile? Zřejmě neměli po ruce nic jiného.</p> <p>Téměř bezmyšlenkovitě vyvolala tenounký pramínek subtraktivní magie a zaměřila ho na látku noční košile. Proudem síly se probírala jednotlivými vlákny a pomocí subtraktivní složky hledala jen elementy barviva a odstraňovala je. Barva košile od límce dolů vybledla v jedné vlně, která všechnu barvu spláchla. Zůstala jen šedivě bílá látka.</p> <p>Zedd na celý proces nevěřícně zíral. „Ty jsi použila subtraktivní magii, moc podsvětí, moc samotné smrti, abys odbarvila látku?“</p> <p>„Ano. Takhle je to mnohem lepší, ne?“ Ve skutečnosti se barvou košile už vůbec nezabývala, myslela na jiné věci.</p> <p>Zedd zvedl ruku na protest. „Ne, myslím, že to není moc dobrý nápad –“</p> <p>„Jaký to má všechno účel?“ zeptala se Nicci a přerušila jeho námitky, které ji nezajímaly.</p> <p>Zedd nechal ruce nahoře a zatvářil se popuzeně. „Vždyť jsi to sama řekla. Zastavit kouzlo Ohnivé kaskády.“</p> <p>„Ne, ne, tak to nemyslím. Jakou zvláštní funkci má Orden jako protikouzlo Ohnivé kaskádě?“</p> <p>Jeho podráždění, vyvolané otázkami, na které existovaly úplně zřejmé a jasné odpovědi, pomalu přerůstalo ve zlost. „Umožnit nám všem, abychom si vzpomněli na oběť kouzla.“ V očích se mu blýskalo. „V našem případě na Kahlan.“</p> <p>„Ano, v jistém smyslu máš pravdu, ale to je přílišné zjednodušení celého procesu, vyjádření konečného cíle.“ Nicci zvedla prst, nyní jako učitelka namísto žačky. „Aby bylo možné, co jsi právě řekl, Orden musí obnovit to, co v nás bylo zničeno. Musí znovu vytvořit naše vzpomínky.</p> <p>Úkolem moci Ordenu není přimět nás vzpomenout si na věci, které jsme zapomněli, ale je to záležitost mnohem složitější. Musí vytvořit něco, co už neexistuje.</p> <p>Naše ztracené vzpomínky jsou pryč, zmizely. Není to, jako když něco zapomeneme a nemůžeme si vybavit lidi ani události. V naší paměti nezůstalo nic, na co bychom si mohli vzpomenout, protože žádné vzpomínky neexistují. Nejsou jenom zasunuté někde v podvědomí. Byly narušeny a zničeny prvotní událostí Ohnivé kaskády. Není to tak, že bychom si nějaké věci nepamatovali. Skutečnost je taková, že části našich myslí, obsahující vzpomínky, byly zničeny.</p> <p>Nemáme vlastně nic, na co bychom si mohli vzpomenout.</p> <p>Znovuvytvoření něčeho, co už neexistuje, je něco úplně jiného, než pomoct nám vzpomenout si na to, co jsme zapomněli. Je to jako rozdíl mezi tím, kdo spí, a tím, kdo je mrtvý. Navenek vypadají oba stejně, ale ve skutečnosti mají společné jen zavřené oči.</p> <p>Konečný cíl může být v obou případech stejný, ale oba problémy a prostředky k jejich řešení nemají nic společného. Aby Orden splnil svůj cíl, zastavit Ohnivou kaskádu a vrátit nás do původního stavu, musí do našich myslí vložit povědomí o tom, co se stalo v minulosti. To vyžaduje vytvoření nových vzpomínek, které nahradí ty zničené. Vyžaduje to oživení našich vzpomínek.“</p> <p>Zedd uvažoval o jejích slovech a měl stále ustaranější výraz. Sledoval ji pohledem, jak přecházela sem a tam. „No, asi to je tak, jak říkáš. Skutečné události z minulosti se musí znovu nějak vytvořit.“ Poškrábal se na hlavě a podezíravě se na ni zadíval. „Chceš říct, že si myslíš, že už chápeš, jak se něco takového může stát?“</p> <p>Nicci přecházela bosky po koberci. „Podle toho, co jsem si dala dohromady z knih, které jsem četla, tak ti, kdo vytvořili schránky Ordenu, aby zastavili kouzlo Ohnivé kaskády, nebyli sami přesvědčeni, že je taková věc opravdu možná.“</p> <p>Nicci se zastavila a podívala se na něho. „Dokážeš si vůbec představit, jak strašně složité to muselo být? Jak komplikované bude znovuvytvoření vzpomínek každého jednotlivce? Jak spletité?</p> <p>Chci tím říct, že ty čaroděje musela dohánět k šílenství snaha vyřešit problém, jak znovu vytvořit něco, k čemu chybí předloha. Jak má Orden vědět, na co si máš vzpomenout? Nebo Cara? Nebo já? A co horšího, lidé neustále věří, že si události správně vybavují, ale jejich vzpomínky mají chyby. Jak měl Orden nahradit vzpomínky, které kdysi existovaly, když navíc nejsou přesné a někdy ani pravdivé?</p> <p>Podle toho, co jsem četla v různých knihách o teorii Ordenu, si ani čarodějové, kteří ho vytvořili, nebyli jisti, že bude fungovat.“</p> <p>Zase začala přecházet po místnosti a pokračovala dál. „Nezapomeň, že ho nemohli vyzkoušet na skutečné Ohnivé kaskádě. Samotné kouzlo Ohnivé kaskády nebylo nikdy ověřeno, protože se to zřejmě nikdo neodvážil udělat. Ačkoliv důvěřovali svým závěrům, nemohli si být jistí, jak bude Orden opravdu fungovat. Protože nemohli spustit prvotní událost Ohnivé kaskády, nemohli vědět, zda se jejich protikouzlo zachová tak, jak zamýšleli, přestože jednotlivé složité mechanismy fungovaly dokonale a podle plánu – měli stejný důvod i k pochybnostem.</p> <p>To všechno svědčí o tom, že postupy, které stanovili, jsou mnohem důležitější, a že je nutné zastavit působení kouzla Ohnivé kaskády na ovlivněný subjekt, v tomto případě na Kahlan. Ta je ústřední postavou prvotní události Ohnivé kaskády. Kahlan je základem nesmírně složité rovnice.</p> <p>Proto se protikouzlo celé události muselo zakotvit v ní. Prvek vytvoření magie ve složitém systému Ordenu se musel vyvolat v ní.“</p> <p>„Ona je základním uzlovým bodem…“ pronesl Zedd napůl pro sebe, jak uvažoval o Nicciných slovech.</p> <p>„Správně,“ potvrdila Nicci. „A aby Orden takovou věc dokázal, aby napravil škody, které Ohnivá kaskáda napáchala, je nutné, aby tento základní uzlový bod byl sterilním polem.“</p> <p>„Sterilní pole?“ zeptal se Zedd stále soustředěný na její slova. „O tom jsi už předtím mluvila.“</p> <p>Nicci přikývla. „Je to záhadný prvek, se kterým se čarodějové potýkali během vytváření Ordenu jako protikouzla k Ohnivé kaskádě. Předtím jsem nechápala jeho důležitost, nerozuměla jsem významu toho, s čím museli zápasit, nebylo mi jasné, proč se tím tak vážně zabývali, ale když jsi mi vysvětlil schopnosti čarodějek, nakonec jsem pochopila, jak to mysleli.“</p> <p>Zedd si dal ruce v bok. „Ty jsi nechápala část teorie Ordenu? A přesto jsi ji vložila do hry – a navíc Richardovým jménem? I když jsi tomu nerozuměla?“</p> <p>Nicci si nevšímala jeho rozzlobeného tónu. „Nechápala jsem jenom tu část o sterilním poli. Až teď jsem pochopila, že je to stejné, jako jsi mi vysvětlil. Potřebovala jsem uzlový bod, když jsem chtěla použít kouzlo na Šestku, ale ona mi ho nedovolila zakotvit. Orden musí spustit magii podobným způsobem. Jako každá magie potřebuje spojení. Tím je Kahlan. Ale zároveň je nutné, aby cíl toho spojení zůstal jako nepopsaný list.“</p> <p>„Nepopsaný list?“ Zedd k ní naklonil hlavu. „Nicci, musím ti připomínat, že ta osoba <emphasis>je </emphasis>nepopsaný list? Kouzlo Ohnivé kaskády vymazalo celou její minulost. Takže je takříkajíc nepopsaná. Orden tedy má, co potřebuje.“</p> <p>Nicci netrpělivě zavrtěla hlavou. „Ne. Musíš vzít v úvahu všechno dohromady, všechny souvislosti, vyplývající z knihy <emphasis>Ohnivá kaskáda, Knihy života </emphasis>i těch nesrozumitelných knih, které jsi našel o teorii Ordenu. Musíš se na to dívat z mnohem širšího hlediska, abys to viděl.“</p> <p>„Abych viděl co?“ rozkřikl se Zedd podrážděně.</p> <p>„Že subjekt musí být citově nedotčený, jinak bude celé kouzlo narušené.“</p> <p>„Citově nedotčený?“ ozvala se Cara, zatímco si Zedd pro sebe něco mumlal. „Co to znamená?“</p> <p>„Znamená to, že jakékoliv povědomí subjektu o jeho předchozích citových vazbách, by narušilo proces obnovy jeho minulosti. Aby Orden mohl splnit svůj úkol, musí zůstat citově nepopsaným listem. Subjekt musí být udržován v nevědomosti, co se týká jeho citů. Nesmí se dozvědět o citových vazbách z minulosti.“</p> <p>„Nicci, jsi chytrá ženská,“ řekl Zedd a snažil se zůstat klidný, „ale tentokrát jsi úplně vedle.“</p> <p>Začal přecházet po místnosti. „To, co říkáš, je nesmysl. Jak bys chtěla zabránit, aby subjekt nezjistil něco o své minulosti? Čarodějové, kteří vytvořili schránky Ordenu si museli uvědomit, že subjekt zjistí spoustu věcí o své minulosti, než bude použito protikouzlo. Nemohli přece čekat, že ta osoba bude zamčená v temné místnosti, dokud nebude Orden použit.“</p> <p>„Tak to nemyslím. Uniká ti podstata. Na drobnostech nezáleží – naopak mohou pomoct tomu, kdo ztratil vzpomínky, protože jsou základními kamínky, na kterých bude stavět obnovovací proces Ordenu. Ale závažné citové prožitky subjektu Ohnivé kaskády hrají velkou roli. Emoce jsou souhrnem drobností, ať už jsou pravdivé nebo ne.“</p> <p>Cara se snažila pochopit, co Nicci říká. „Jak mohou být emoce vytvořeny z nepravdivých detailů?“</p> <p>„No, vezmi si třeba mě,“ řekla Nicci. „Věci, které mě učilo bratrstvo Řádu, ve mně vyvolaly nenávist ke každému, kdo tomuto učení vzdoroval, nenávist ke každému, kdo něco dokázal. Věřila jsem tomu, co mě učili, že takoví lidé jsou sobečtí neznabozi, kteří se nezajímají o své bližní.</p> <p>Učili mě emocionální reakci – nenávisti – ke každému, kdo nevěřil tomu, čemu jsem věřila já. Učili mě nenávidět všechny i všechno, co dělali, aniž bych o nich cokoliv věděla. Cítila jsem vnitřní nenávist k hodnotám života jako takového. Zabila bych Richarda jen na základě těchto citových pohnutek. Moje emoce byly založené na lžích a vštěpování nesprávných názorů, a ne na pravdě.“</p> <p>Cara vzdychla. „Už chápu, jak to myslíš. Obě nás učili podobné věci a vyvolávali v nás podobné emoce, které byly úplně špatné.“</p> <p>„Ale emoce, založené na obecně platných, důležitých věcech, se mohou stát věrným a důsledným souhrnem pravd.“</p> <p>„Obecně platných věcech?“ zeptala se Cara.</p> <p>„Jistě,“ řekla Nicci. „Na skutečných hodnotách. Láska – pravá láska, opravdová láska – je reakcí na hodnoty, kterých si u druhých ceníme. Je to citová reakce na životní hodnoty jiné osoby. Ceníme si jejího postoje k životu. V takových případech je tento náš cit hlavní a určující součástí naší osobnosti.“</p> <p>Zedd se náhle zastavil. „A co to má společného s tím, o čem jsme mluvili?“</p> <p>Nicci rozhodila ruce. „Nezapomeň, že teorie Ordenu je jenom teorie, takže to nemůžu vědět jistě, protože to nevěděli ani ti, kteří ji vytvořili, ale všechno to do sebe zapadá. Přestože byli přesvědčeni, že mají pravdu, neměli žádnou zkušenost s předpokládaným narušením magie, na kterém postavili svou teorii, ale myslím, že měli pravdu.“</p> <p>Zedd se k ní naklonil a upřel na ni pohled. „V čem přesně?“</p> <p>„Citové prožitky z minulosti, vložené do mysli subjektu bez zásadního důvodu, naruší působení protikouzla Ohnivé kaskády.“</p> <p>Cara se zamračila. „To nechápu.“</p> <p>„Byli přesvědčeni, že předčasná znalost jistých citových vazeb naruší magii, kterou vytvořili, že pokazí magii Ordenu.“ Nicci pohlédla do Zeddových oříškově hnědých očí a pak na Caru. „To znamená, že pokud Kahlan zjistí pravdu o svých citech – o svých nejdůležitějších citech – dřív, než bude otevřená správná schránka Ordenu, nebude Orden schopen tyto city obnovit. Pole, ve kterém se musí magie Ordenu zažehnout, bude kontaminované právě tou předem získanou informací. Kahlan uvízne v osidlech kouzla.“</p> <p>Cara si dala ruce v bok. „O čem to mluvíš?“</p> <p>„No, řekněme, že Richard třeba najde Kahlan a řekne jí o nich dvou, o jejich citovém spojení, o jejich vzájemné lásce. V tom případě to zabrání Ordenu správně fungovat.“</p> <p>Z čarodějovy tváře se nedalo nic vyčíst. „Proč?“ zeptal se tónem, ze kterého ji zamrazilo.</p> <p>„Z podobného důvodu, proč moje kouzlo nepůsobilo na Šestku, protože se moje magie musela nejdřív někde ukotvit, vytvořit spojení, aby mohla fungovat.“</p> <p>„Chceš říct, že když se Richard někdy dostane k tomu, aby otevřel jednu ze schránek Ordenu,“ zeptal se Zedd, „musí to udělat, aniž by Kahlan věděla o svých citech k němu?“</p> <p>Nicci přikývla. „Rozhodně o svých nejhlubších citových poutech. Musíme se ujistit, že Richard chápe, že pokud najde Kahlan dřív, než bude mít možnost otevřít správnou schránku Ordenu, nesmí v ní vyvolat žádné bezdůvodné city, jinak to pole naruší.“</p> <p>„Bezdůvodné city?“ Cara pokrčila nos. „Snažíš se nám říct, že lord Rahl nesmí říct Kahlan, že ho miluje?“</p> <p>„Přesně tak,“ potvrdila Nicci.</p> <p>„Ale proč?“</p> <p>„Protože v téhle chvíli ho nemiluje,“ řekla Nicci. „To, co způsobilo, že se do něj zamilovala, už v sobě nemá. Základy její lásky – vzpomínka na to, co se stalo, co s ním dělala, důvody, proč ho milovala – už v sobě nemá. Ohnivá kaskáda ty vzpomínky zničila. V současné době je to stejné, jako by ho nikdy předtím nepotkala. Nemiluje ho. Nemá k tomu žádný důvod. Je jako nepopsaný list.“</p> <p>Zedd se poškrábal na hlavě. „Nicci, myslím, že horečka nadělala víc škody, než jsem se domníval. To, co říkáš, nedává smysl. Problém Kahlan je, že díky působení Ohnivé kaskády zapomněla na svou minulost. Orden byl vytvořen, aby zastavil Ohnivou kaskádu. Nic není mocnější než Orden. Je to síla samotného života. Odhalit Kahlan něco tak prostého, jako je její láska k Richardovi, nemůže přece zabránit obnově jejích vzpomínek.“</p> <p>„Jenže zabrání.“ Nicci došla k Zeddovi a zastavila se před ním. „Zedde, proč jsi nemohl použít všechnu svou sílu čaroděje prvního řádu, abys zastavil obyčejnou čarodějku?“</p> <p>„Protože by otočila mou sílu proti mně.“</p> <p>„No a to je ten klíč,“ řekla Nicci. „To je část, kterou jsem potřebovala do své skládanky. To je důvod, proč jsem si nakonec dokázala dát dohromady všechno, co jsem četla. Proč jsem konečně pochopila, co čarodějové, kteří vytvořili Orden, mysleli tím sterilním polem. Síla emocí obrátí sílu kouzla, použitého na danou osobu.</p> <p>Je to, jako kdyby ses snažil přesvědčit ty, kteří věří učení Řádu, že se mýlí ve svých pocitech, jen by to upevnilo jejich víru a ještě víc by odmítali vzdát se svých falešných představ. Když jim řekneš, že Řád je zlý, budou tě nenávidět mnohem silněji. Budou nenávidět tebe, ne Řád. Jejich víra v Císařský řád se upevní, nezhroutí se.“</p> <p>„No a co na tom?“ namítla Cara. „V případě Kahlan to není žádný protiklad. Kdyby lord Rahl řekl Kahlan, že ho miluje, což by magie Ordenu stejně udělala, tak v tom přece není žádný problém.“</p> <p>„Právě v tom je ten problém,“ řekla Nicci a pokývala prstem. „Velký problém. Celé by se to převrátilo. Následek by byl bez příčiny. Emoce jsou konečným výsledkem, souhrnem získaných vědomostí. Když bys začala emocemi, bylo by to, jako bys chtěla stavět dvoupatrovou budovu, začala střechou a pokračovala k základům. Nebo jako když jsem se snažila seslat na čarodějku mocné kouzlo.</p> <p>City, které by Orden jinak vrátil na své místo, by byly vytlačeny city, které tam už jsou, díky předem získanému poznání. To poznání naruší správný postup.“</p> <p>„Tak to myslím,“ trvala na svém Cara. „Kahlan bude vědět dopředu, že miluje lorda Rahla, tak na tom nemůže záležet.“</p> <p>„Jenže záleží. To poznání nebude ničím podložené. Předem odhalené city nemají podstatu, nemají základy. Nejsou skutečné. Pokud by se dozvěděla o své lásce k Richardovi, nebyl by Orden schopen obnovit její skutečnou lásku k němu.“</p> <p>Cara vypadala, že si brzy začne trhat vlasy nad její nechápavostí. „Ale lord Rahl už jí to řekl, takže to je jedno. Ona to ví. Už ví, že ho miluje.“</p> <p>„Ne. Jedno je pravda, to druhé ne. Uvědom si, že právě teď ho nemiluje. Skutečné city, které se Orden bude snažit obnovit, by už byly nahrazeny něčím, co není skutečné – city, které nemají příčinu. Takové city jsou nepodložené a falešné. Důvody, proč ho miluje, jí chybí, a přestože jí bylo řečeno, že ho miluje, nic to pro ni neznamená. Byla by to klamná láska, láska, která by nestála na žádných základech. Láska, která není podepřená vzpomínkami, je bezcenná.“</p> <p>Cara zvedla ruce v marném gestu. „Já to pořád nechápu.“</p> <p>Nicci přestala přecházet sem a tam a zastavila se před Carou. „Představ si, že bych ti sem přivedla muže, kterého jsi nikdy neviděla, a řekla ti, že ho miluješ. Budeš ho milovat, protože jsem ti řekla, že to tak je? Ne, protože nemůžeš takový cit přijmout, pokud není něčím podložený.</p> <p>A právě to je funkcí Ordenu. Vytvořit podporu skutečným citům, které vyplynuly z minulých událostí tím, že na ty události obnoví vzpomínky. Buduje příčiny. Kdybys tam vložila nejdřív emoce – jako konečný výsledek minulých událostí – narušil by se tím celý proces.</p> <p>Podle čarodějů, kteří Orden vytvořili, by předčasná znalost citových vazeb z minulosti narušila pole a tím poznamenala její mysl, takže by nebylo možné obnovit skutečné původní události a tím i důvody, proč ho miluje. Byly by zablokované stejným způsobem, jakým čarodějka blokovala moje kouzla. Pak by jí zbyla pouhá informace. Nemohla by zachránit svou minulost. Zůstala by pro ni navždy nedostupná.“</p> <p>Zedd si zamyšleně mnul bradu. Vzhlédl. „Ale sama říkáš, že je to jen teorie.“</p> <p>„Čarodějové, kteří vymysleli teorii Ordenu, aby zamezili působení Ohnivé kaskády, a podle své teorie vytvořili schránky, došli k závěru, že mají pravdu. Já také věřím, že jejich závěry jsou správné.“</p> <p>„Co by se stalo, kdyby… kdyby… já nevím,“ ozvala se Cara, „kdyby lord Rahl řekl Kahlan, že ho miluje a že je jeho žena dřív, než se nějak dostane ke schránkám Ordenu, získá zpět svou moc a zjistí, co musí udělat, aby otevřel správnou schránku a vyvolá tím protikouzlo Ohnivé kaskády? Bude protikouzlo fungovat?“</p> <p>„Ano, protikouzlo bude fungovat.“</p> <p>Cara vypadala opravdu nechápavě. „Tak v čem je problém?“</p> <p>„Je to vytvořené kouzlo, takže všechno poběží podle předem stanovených postupů. Pokud je teorie správná, a já se domnívám, že je, všechny ostatní složky Ordenu budou fungovat. Působení kouzla Ohnivé kaskády bude zastaveno a všem se vrátí ztracené vzpomínky – s jedinou výjimkou. Orden nebude schopen obnovit minulost Kahlan. Tato část kouzla bude blokovaná. Osoba, která byla středem celé té bouře, se v ní ztratí.</p> <p>My všichni budeme jako dřív, naše vzpomínky se nám vrátí, všichni si budeme Kahlan pamatovat, ale Kahlan zůstane navždy bez své minulostí. Dala by se přirovnat k vojákovi, který v boji utrpěl poranění hlavy a díky tomu neví, kdo je a nezná svůj dosavadní život. Kahlan bude znát jen to, co se událo od chvíle, kdy ji kouzlo Ohnivé kaskády připravilo o totožnost. Jiné vzpomínky mít nebude. Bude to úplně jiná osoba, a bude si muset vybudovat nový život.</p> <p>Stále bude vědět, že by měla milovat Richarda, kterého nezná a ke kterému nemá skutečný citový vztah.“</p> <p>„Takže pak zůstane jedinou obětí,“ řekla Cara. „Všichni ostatní budou jako dřív.“</p> <p>Nicci vzdychla. „No, takhle jsem tu teorii pochopila.“</p> <p>Zedd se opět zatvářil podezíravě. „Ale existuje i jiná možnost?“</p> <p>Nicci přikývla. „Ani se mi o ní nechce uvažovat. Je to možnost, zmíněná v jedné z knih o teorii Ordenu, která říká, že bez ukotvení ve sterilním poli, které kouzlo potřebuje, nebude schopné běžet podle daných postupů a zhroutí se do sebe. Tato úvaha naznačuje, že v takovém případě protikouzlo neuspěje a Ohnivá kaskáda bude hořet dál. Život, jak jej známe, bude navěky ztracen. Naše rozumové schopnosti se uškvaří v pekelném žáru Ohnivé kaskády, takže nebudeme schopni existence. Některým lidem na chvíli pomůže jejich nevědomost, ale nevyhnutelným výsledkem bude zánik lidstva.</p> <p>Myslím, že už chápeš, proč čarodějové, kteří Orden vytvořili, kladli takový důraz na zachování sterilního pole.“</p> <p>Zedd se zamyšleně zamračil. „Ale převládá názor, že když se něco pokazí a Kahlan získá takovou informaci dřív, než se probudí moc Ordenu, zůstane navždy obětí Ohnivé kaskády, ale nebude to mít vliv na působení protikouzla na nás ostatní.“</p> <p>„To je pravda. Přestože Kahlan pro Richarda znamená všechno, obávám se, že se svým způsobem stala v Ohnivé kaskádě druhořadou. Sice to s ní začalo, ale teď jsou zasaženi všichni. Pokud se kouzlo nepodaří zastavit, všechno je ztraceno. Zastavení Ohnivé kaskády se stalo mnohem důležitější než vzájemná láska Richarda a Kahlan. Bylo by skvělé, kdyby mohla být její láska obnovena, ale k zastavení Ohnivé kaskády to není nutné.</p> <p>Bez ohledu na to, jaký to znamená dopad na Kahlan nebo co to přinese pro Richarda osobně, moc Ordenu musí být vyvolána, aby se postavila proti Ohnivé kaskádě, aby napravila škody ve všech ostatních.</p> <p>Kromě té, o které jsem mluvila, existuje ještě jedna teorie, že když bude pole narušené, nebude to fungovat vůbec. Někteří čarodějové věřili, že teorie Ordenu naznačuje, že použití takového množství síly na subjekt prvotní události Ohnivé kaskády, pokud není sterilním polem – například kdyby ho poznamenala předčasná znalost emocí – dotyčnou osobu zabije.“</p> <p>„A co by se stalo v takovém případě s ostatními?“ zeptal se Zedd.</p> <p>„Než dopadne na zem mrtvá, dojde k aktivaci vytvořeného kouzla Ordenu a zbytek pak poběží podle daných postupů. Orden se probudí k životu a splní svůj úkol.</p> <p>Pokud by k tomu došlo, a Kahlan přitom přišla o život, byla by to strašlivá osobní ztráta pro Richarda, ale pro nás ostatní by to nic neznamenalo.</p> <p>Vyvolané kouzlo Ordenu zastaví Ohnivou kaskádu a všechno ostatní obnoví.“</p> <p>Zedd se na ni tvrdě podíval. „Možná si na Kahlan nepamatujeme, ale nikdo z nás nepochybuje, co pro Richarda znamená. Už nám dokázal, že půjde klidně i do podsvětí, pokud si bude myslet, že by ji tím zachránil život. Když zjistí, že otevřením schránky Ordenu a uvolněním jeho moci ji zabije…“</p> <p>Nicci neuhnula pohledem, ani před možností, kterou naznačoval. „Richard musí otevřít správnou schránku Ordenu a aktivovat vytvořené kouzlo, které zastaví Ohnivou kaskádu… i kdyby to znamenalo, že to Kahlan zabije. Tak to prostě je.“</p> <p>V místnosti se rozhostilo ticho.</p> <p>Zedd si přejížděl prstem po bradě a upíral pohled do stínů. „Když hrozí taková nebezpečí – ať už jsou reálná nebo ne – připadá mi moudré zajistit, aby se Kahlan, až ji najdeme, nedozvěděla nic o svých původních citech k Richardovi. Nejlepší bude, když Orden obnoví její city sám.“</p> <p>„Mně to taky připadá nejrozumnější,“ řekla Nicci. „Až se nám podaří setkat se s Richardem, musíme ho přesvědčit, že pokud ji najde, nesmí jí pravdu prozradit.“</p> <p>Zedd si složil ruce za zády a potřásl hlavou. „Když uvážím, co všechno je v sázce, souhlasím, že je to moudré rozhodnutí a že se toho plánu budeme držet, ale nevím, jestli mám věřit, že něco tak prostého, jako že něco víš předem, může způsobit takovou osobní tragédii a napáchat takovou škodu.“</p> <p>„Jestli tě to utěší, tak se i mezi těmi, kteří vytvářeli schránky Ordenu, našli čarodějové, kteří měli stejný názor. Jenže mně se taky zdálo nemožné, že by mi mohlo ublížit, když použiju svoji moc proti čarodějce.“</p> <p>Zedd se zamyšleně zahleděl do dáli. „Teď jsi na to kápla. I ty nejlepší úmysly mohou napáchat velké škody.</p> <p>Až Richarda najdeme, musíme mu to všechno sdělit. Ale zatím je to v nedohlednu, čeká nás ještě dlouhá cesta. Navíc už ani nemáme schránku Ordenu.“</p> <p>Nicci vzdychla. „To je pravda. Ale největší starost mi dělá, jak o tom Richarda přesvědčit.“ Nicci si odkašlala. „Až ho najdeme, myslím, že závěry asi nejlíp přijme od tebe, Zedde. Tebe by mohl poslechnout.“</p> <p>Zedd se na ni podíval a pak začal zase přecházet. „Chápu.“ Zastavil se a otočil k Nicci. „Ale pořád si nejsem jistý teorií, že předčasná znalost citových vazeb by mohla narušit…“</p> <p>Uprostřed věty se Zedd zastavil a zmlkl.</p> <p>„Co je?“ zeptala se Nicci. „Přišel jsi na něco?“</p> <p>Zedd se posadil na postel. „Ano, přišel.“</p> <p>Síla i zápal z něho vyprchaly.</p> <p>„Drazí duchové,“ zašeptal tak sklesle, jako by na něho náhle dolehla tíha let.</p> <p>Nicci se k němu sklonila. „Zedde, co se děje?“</p> <p>Pohlédl na ni očima plnýma hrůzy. „Předčasná znalost může ovlivnit fungování magie. To není teorie. To je skutečnost.“</p> <p>„Víš to jistě? Jak to víš?“</p> <p>„Nepamatuji si ani Kahlan, ani nic o ní. Ale když tu byl Richard, vyprávěl mi o ní. Doplnil moje vzpomínky o tom, jak se do sebe zamilovali, a dalších okolnostech jejich lásky.</p> <p>Kahlan je zpovědnice. Dar zpovědnice zničí mysl osoby, které se dotkne svou mocí. Zpovědnice musí svou moc držet pořád na uzdě, musí ji neustále ovládat.“</p> <p>„Já vím. Slyšela jsem o jejich schopnosti,“ řekla Nicci. „Ale co to má společného s jejich láskou?“</p> <p>„Zpovědnice si vždycky za své partnery vybírají muže, na kterých jim vůbec nezáleží, protože kdyby prožívala intimní chvilky s mužem, kterého by milovala, mohla by neúmyslně ztratit kontrolu nad svou mocí. A kdyby ji uvolnila, muže by zničila. Neměl by sebemenší šanci. Už by to nebyl on. Byl by ztracen, jeho mysl zničena. Stal by se jen prázdnou skořápkou, slepě oddaný zpovědnici, patřil by jí, miloval by ji, byl jí oddaný, ale byla by to nenaplněná láska.</p> <p>Proto si zpovědnice vždycky vybírají muže, na kterých jim nezáleží, a pak ho svou mocí zničí. Vybírají si partnera podle toho, jak se stane otcem, jakou dceru může zplodit, ale nikdy si ho nevybírají z lásky. Muži se bojí svobodné zpovědnice, která hledá partnera, bojí se, že si je vybere a že díky její moci ztratí svou osobnost.“</p> <p>„Ale zřejmě je nějaké řešení,“ řekla Nicci. „Jak to Richard dokázal?“</p> <p>Zedd vzhlédl. „Znám jenom jeden způsob. Nemohu ti říct jaký. Ani Richardovi jsem to nemohl říct. Nemohl jsem mu dokonce ani říct, že nějaký způsob existuje.“</p> <p>„Proč ne?“ zeptala se Nicci.</p> <p>„Protože kdyby to věděl, tak právě tahle předčasná informace naruší magii, a kdyby ji potom poprvé nechtěně uvolnila, zničila by jeho mysl. Nesměl mít ani ponětí o tom, že řešení existuje, ani jaké je, a že by nemuselo fungovat.“</p> <p>Zedd zíral do země. „Není to teorie. Předčasná informace může narušit sterilní pole, jak jsi řekla. Sám Richard potvrdil zásadní otázku teorie Ordenu: předčasná znalost může ovlivnit působení magie.“</p> <p>Nicci přešla bosá po koberci a zastavila se před ním. Zamračila se na starého čaroděje. „A tohle jsi věděl předtím, než se Richard a Kahlan vzali? Ty jsi věděl, že znalost řešení muže způsobit, že to Richarda zničí?“</p> <p>„Věděl. Ale neodvážil jsem se mu říct, že existuje řešení, které mu umožní být se svou láskou. Dokonce i taková informace, vědomí, že existuje řešení, by zmařila jeho šanci ho využít.“</p> <p>„Jak jsi o tom věděl?“</p> <p>Zedd zvedl ruku a pak ji zase spustil do klína. „Úplně stejná věc se stala první zpovědnici, Magdě Searusové a muži, který ji miloval, Merrittovi. Také se do sebe zamilovali a vzali se. Od té doby jedině Richard dokázal vyřešit stejný problém. Protože Magda Searusová se stala první zpovědnicí, nikdo nevěděl, že nějaké řešení existuje, proto také ještě nebylo nic, co by ho mohlo narušit. Proto mohl Merritt vyřešit paradox lásky ke zpovědnici, aniž by ho její moc zničila.“</p> <p>Nicci si pohrávala s pramenem vlasů a uvažovala o jeho slovech. „Takže předpoklad, že předčasná znalost věci může narušit magii, je pravdivý.“ Zamračila se na Zedda. „Ale čarodějové, kteří stvořili Orden, tenhle poznatek neměli. Byla to čistě jejich teorie.“</p> <p>Zedd pokrčil rameny. „Což pravděpodobně znamená, že zpovědnice se objevily až po Ordenu. Čaroděj Merritt jejich teorii potvrdil, takže se to asi stalo, až když vznikl Orden.“</p> <p>Nicci si vzdychla. „Nejspíš máš pravdu.“</p> <p>Mávla rukou a přešla k jinému tématu. „Cara se předtím zmínila o nějakých potížích. O potížích s pevností.“</p> <p>Zedd se odpoutal od svých myšlenek a vstal. Jeho vrásčitá tvář se stáhla do ustaraného výrazu.</p> <p>„Ano, je tu potíž.“</p> <p>„Jaká?“ zeptala se Nicci.</p> <p>Vykročil směrem ke dveřím. „Pojď se mnou, ukážu ti to.“</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola čtrnáctá</p> <p>Zedd vedl Nicci a Caru do části Pevnosti, kterou Nicci znala jako labyrint chodeb a komnat, důkladně chráněný štíty. Jak se blížili, skleněné koule v kovových držácích se postupně rozsvěcely a zase za nimi zhasínaly. Nicci celá Pevnost připadala jako rozlehlé, pusté a ponuré místo. Nebyla jen ohromná, ale i ohromně spletitá, a nedokázala si představit, jaké potíže mohl mít Zedd na mysli.</p> <p>Než se dostali dál, z čítárny vyšla Rikka a za ní Tom, vysoký světlovlasý D’Haran z elitní stráže lorda Rahla, a Friedrich, starý zlatník, a připojili se k nim. Nicci usoudila, že tam čekali, až se probere ze setkání s Šestkou. Zedd je zřejmě požádal, aby se zdržovali poblíž, až se Nicci probudí, což jen zvýšilo její rostoucí znepokojení.</p> <p>„Vypadáš mnohem líp než včera v noci,“ řekla Rikka, když procházeli velkou halou, vyzdobenou stovkami obrazů všech velikostí. Obrazy ve zlacených rámech pokrývaly všechny zdi.</p> <p>„Díky, už se cítím dobře.“</p> <p>Nicci si všimla, že všechny obrazy v pokoji jsou portréty, ačkoliv jejich styl se velice lišil. Některé vyobrazené postavy byly oděné do obřadních rouch, seděly ve společenských pózách, zatímco na jiných obrazech postávali lidé v krásných zahradách, setkávali se mezi vysokými sloupy nebo odpočívali na lavičkách v parku.</p> <p>Všimla si, že téměř na všech obrazech je v pozadí zachycená Pevnost nebo alespoň její část. Bylo trochu překvapivé a smutné vědět, že všichni ti lidé pravděpodobně kdysi žili v Pevnosti, která kypěla životem. O to víc se teď zdála opuštěná a prázdná.</p> <p>Rikka přejela Nicci pohledem. „Ta noční košile byla předtím růžová, ne?“</p> <p>„Nenávidím růžovou,“ řekla Nicci.</p> <p>Rikka se zatvářila zklamaně. „Opravdu? Když jsme ti ji s Carou oblékaly, pomyslela jsem si, že v ní vypadáš ještě krásnější.“</p> <p>Nicci nejdříve takové prohlášení z úst Mord-Sithy překvapilo, ale pak jí to došlo. Rikka se snažila najít si svou cestu z temné pustiny šílenství. Snažila se setřást pouta pocitů, které jí od mládí vštěpovali. Všechno v jejím životě, celý její svět, byl škaredý a plný násilí. Růžová noční košile představovala něco nevinného a překrásného – něco, co měly Mord-Sithy zakázané. Tím, že ocenila na Nicci takovou jednoduchou věc, jako se zdá noční košile, testovala možnost těšit se z něčeho půvabného a neškodného – testovala sny. Bylo to hodně podobné, jako když malá děvčátka šijí krásné šaty pro panenky. Jsou to první nesmělé kroky v rozvíjení estetiky, a možná víc než to, cesta k uskutečňování tužeb.</p> <p>„Díky,“ řekla Nicci a po chvilce přemýšlení dodala: „Je to krásná noční košile, ale ke mně se ta barva vůbec nehodí. Co kdybych jí potom, až se do něčeho převleču, vrátila původní barvu a nechala by sis ji?“</p> <p>Rikka se zatvářila nedůvěřivě. „Já? Nevím, jestl…“</p> <p>„Ty v ní budeš vypadat skvěle. Opravdu. Růžová se přesně hodí k tvé pleti.“</p> <p>Rikka vypadala stále rozpačitě a nejistě. „Opravdu?“</p> <p>Nicci přikývla. „Pro tebe se hodí dokonale. Chci, aby sis ji vzala.“</p> <p>Rikka ještě chvíli váhala. „No, tak já si to rozmyslím,“ prohlásila nakonec.</p> <p>„Dám ji do pořádku a pokusím se, aby odstín růžové k tobě dokonale padl.“</p> <p>Rikka se usmála. „Díky.“</p> <p>Nicci si přála, aby tu mohl být Richard, aby viděl úsměv, který znamenal pro Mord-Sithu velké nebezpečí. Chápal by, že takový zdánlivě nejistý krok znamená u takové ženy výraznou proměnu. Nicci cítila, že i ji hřeje u srdce pohled na takový pozitivní, přestože ještě nesmělý krok směrem k prostým radostem života.</p> <p>Když viděla její úsměv, pochopila, co asi v takových chvílích cítí Richard.</p> <p>A zároveň si uvědomila ještě něco jiného, co ji tak pobavilo, že se málem nahlas rozesmála. Richard by ocenil nejen pokrok Rikky, ale viděl by i Nicci – paní Smrt – jak se sama naučila připravit jiné osobě radost ze života, i když jen v maličkosti. Dokonce si ani neuvědomila, že s Rikkou vykročily společně. Nicci si předtím nedovedla představit, co musel cítit Richard, když ji vyvedl z temné existence, která vyplňovala celý její život.</p> <p>Teď na chvilku spatřila život Richardovýma očima. Byl to úžasný zážitek, vidět, jak vlastním rozhodnutím může někomu zpříjemnit život. Krátký pohled na to, jak život mohl a měl vypadat.</p> <p>Jak se jí po něm stýskalo. V tu chvíli by dala cokoliv za jeho úsměv, který vždycky zrcadlil jen dobrotu a ušlechtilost. Zastesklo se jí po něm tak silně, že se málem rozplakala.</p> <p>Rikka věnovala Nicci zkoumavý pohled. „Jsi v pořádku? Nezpůsobila ti ta čarodějka nějaká trvalá poškození, že ne? Vypadáš trochu, nevím… jako by tě sužovala nějaká bolest.“</p> <p>Nicci odbyla její starost mávnutím ruky a změnila téma. „Našli jste Rachel?“</p> <p>Když vyšli z kamenného sálu s tapisériemi krajin na stěnách do široké chodby s dřevem obloženými stěnami, Mord-Sitha upřela na Nicci nečitelný pohled. „Ne. Dnes ráno se Slídič vrátil s tím, že venku, daleko od Pevnosti, našel její stopy. Vyrazil ji hledat.“</p> <p>Rachel se stala pro Rikku dalším pojítkem s prostými radostmi života. Nicci věděla, že si Rikka dívku velice oblíbila, i když by to nikdy veřejně nepřiznala.</p> <p>„Nevím, co to do ní mohlo tak najednou vjet,“ prohodil Zedd přes rameno, než zahnul do další, mnohem užší chodby. „Utíkat a toulat se, to neměla ve zvyku.“</p> <p>„Myslíš, že to může mít nějakou souvislost s tím, že tu byla Šestka?“ zeptala se Nicci. „Možná je za tím ona.“</p> <p>Rikka potřásla hlavou. „Slídič řekl, že podle stop byla Rachel sama. Žádné stopy Šestky prý neviděl.“</p> <p>„Myslíš si to co já?“ zeptala se Cara Nicci.</p> <p>„Máš na mysli tu lekci, kterou nám kdysi dal Richard o stopách?“</p> <p>Cara přikývla. „Mluvil o tom, že magie umí zakrývat stopy.“</p> <p>„To je pravda,“ vložil se do hovoru Zedd, „ale Rachel zmizela dřív, než se Šestka ukázala. Pokud by se Šestka snažila zahladit své stopy nějakou formou magie, proč by nezahladila zároveň i stopy Rachel?“</p> <p>Nicci se náhle zastavila. Otočila se zpátky ke vchodu, kterým právě prošli. Po obou stranách malého portálu stály v chodbě dva pozlacené sloupy. Ty podpíraly silný trám, do kterého byly vyryté symboly.</p> <p>Zamračila se a prohlížela si sloupy. „Nebýval tu dřív štít?“</p> <p>Zeddův temný pohled naznačil, že má pravdu. Rychle pokračoval dál, a ostatní měli co dělat, aby mu stačili. Na konci chodby zahnul vpravo do krátké spojovací chodbičky, která vedla k točitému schodišti.</p> <p>Ve srovnání s hlavními schodišti v Pevnosti bylo malé, ale v porovnání s typickým točitým schodištěm vypadalo pozoruhodně. Schody mělo dostatečně široké, aby po nich mohli jít vedle sebe dva lidé, a jejich výška byla malá, takže se po nich chodilo pohodlně. Schodiště bylo tak velké, že osoba na vnější straně musela udělat několik kroků, než zvedla nohu na další schod. Schodiště se také podivně stáčelo dolů v obdélníkové spirále. Trochu ji to mátlo a musela se soustředit na chůzi, aby nezakopla a nespadla. Přesto si stihla všimnout, že schodiště navrhli tak, aby vedlo kolem a potom i pod skalním útvarem, protkaným třpytícími se minerály.</p> <p>Na konci schodiště je zavedl krátký průchod do známé chodby vytesané v hoře, která oddělovala jednotlivé místnosti s pohlcovacím polem v podloží hory. Ocitli se velice blízko místa, kde je nečekaně zastihla čarodějka. Nicci napadlo, že celý prostor se zdá obzvlášť tichý potom, co se tudy ta žena prohnala. Podle toho, co věděla o štítech, nevěřila by, že je něco takového možné. Čarodějové, kteří tohle místo vytvořili, udělali určitě taková opatření, aby jej ochránili proti všem druhům magie, tedy i čarodějky.</p> <p>„Tady,“ řekl Zedd, když se zastavil. „Tady se to objevilo nejdřív.“</p> <p>Ukázal na přesně poskládané kamenné kvádry stěny naproti hrubě otesané skále samotné hory. Nicci si stěnu prohlédla a všimla si několika tmavých skvrn, které nevypadaly přirozeně. Prozkoumala stěnu do výšky několika desítek stop a objevila další tmavé skvrny. Vypadalo to, jako by kámen mokval.</p> <p>„Co to je?“ zeptala se.</p> <p>Zedd přejel prstem po jedné z tmavých skvrn a ukázal jí ho.</p> <p>„Krev.“</p> <p>Nicci překvapeně zamrkala. Podívala se na hustou, červenou kapalinu na jeho prstu. Pak mu zkoumavě pohlédla do očí.</p> <p>„Krev?“</p> <p>Vážně přikývl. „Krev.“</p> <p>„Opravdová krev?“</p> <p>„Opravdová krev,“ potvrdil.</p> <p>„Krev z nějakého zvířete?“</p> <p>„Je to lidská krev,“ prohlásil čaroděj.</p> <p>Nicci na chvíli oněměla úžasem. Podívala se na Caru.</p> <p>„Ano, jsme si jistí,“ odpověděla Mord-Sitha na nevyřčenou otázku.</p> <p>„To nechápu,“ řekla nakonec Nicci. „Jak to, že z kamenné zdi vytéká lidská krev?“</p> <p>„Nejen tahle zeď v téhle chodbě,“ oznamoval Zedd. „Takhle prolíná krev na mnoha místech po celé Pevnosti. Nedá se říct, že by to mělo nějaká pravidla.“</p> <p>Nicci se znovu podívala na husté kapky krve, pomalu stékající po zdi. Nechtěla se té kapaliny dotknout.</p> <p>„No,“ prohlásila nakonec, „tohle je určitě problém. Jen nevím jaký.“ Obrátila se zpátky na Zedda. „Máš nějakou představu, co to může znamenat?“</p> <p>„Znamená to, že Pevnost v jistém smyslu krvácí. Znamená to, že umírá.“</p> <p>Nicci se nezmohla na nic jiného než na překvapené zamrkání. „Umírá?“</p> <p>Zedd se zachmuřeným výrazem přikývl. „Ten štít, jak ses na něj ptala, chránil tuhle chodbu tisíce let. Teď je pryč. Po celé Pevnosti štíty mizí. Celá struktura Pevnosti je ve smrtelném ohrožení.</p> <p>Šestka, i přes své nadání, by se sem nedostala, aniž by se spustily alarmy. Jenže alarmy nefungovaly. Proto jsme nezjistili, že pronikla do Pevnosti. Proto nás překvapila.</p> <p>Kdyby byla Pevnost v pořádku, a přesto alarmy z nějakého důvodu selhaly, nebo byly překonány, štíty by ji zadržely, aby se nedostala tak hluboko do nitra Pevnosti. Tohle je zabezpečená část. Za normálních okolností by nebyla schopná dostat se až sem dolů. Jenže teď prošla přes štíty a dostala se, kam chtěla.</p> <p>Jen díky tomuto problému“ – ukázal rukou na krvácející stěny – „mohla vstoupit do Pevnosti, aniž by se rozezněl alarm a štíty ji zastavily. Pevnost je v tak vážném stavu, že jí nedokázala zabránit ve vstupu, ani ji zastavit, když se dostala dovnitř.</p> <p>Pokud vím, k takovému narušení nikdy dříve nedošlo. V minulosti se občas stalo, že se někdo do Pevnosti dostal, ale nebylo to proto, že by selhala ochrana Pevnosti. Narušitelé byli buď prohnaní nebo mimořádně nadaní, a většinou jim pomáhal někdo zevnitř. Šestka sem přitančila sama, aniž by spustila alarmy nebo ji zastavily ochranné štíty. Stačilo jí obejít pár štítů, které ještě fungují.“</p> <p>„Chiméry…“ vydechla Nicci, které to právě došlo.</p> <p>Zedd přikývl. „Richard měl pravdu.“</p> <p>„Dá se s tím něco dělat?“</p> <p>„Ano,“ odpověděl Zedd. „Jestli ovšem najdeme Richarda a on otevře správnou schránku Ordenu. Kouzlo Ohnivé kaskády je také narušené chimérami. Tohle jen potvrzuje skutečnost, že nákaza, kterou tu chiméry zanechaly, ničí veškerou magii – nejen Ohnivou kaskádu – přesně tak, jak nám to popsal Richard. Musí uvolnit moc Ordenu a doufat, že bude schopná očistit svět nejen od Ohnivé kaskády, ale že ho dokáže zbavit nákazy, kterou způsobily chiméry svou přítomností ve světě živých.“</p> <p>Nicci naklonila hlavu na stranu. „Zedde, Orden vytvořili k jedinému účelu – zastavit Ohnivou kaskádu. Orden nebude hledat další narušení magie, které nás ohrožuje, a zbavovat nás ho. K něčemu takovému nebyl určen.“</p> <p>Zedd si uhladil pár neposlušných pramenů bílých vlasů a opatrně volil slova. „Ty sama jsi mluvila o tom, že moc Ordenu, stejně jako jakákoliv moc, může být použita i pro jiné účely než ten původně zamýšlený. Richard musí použít magii Ordenu nejen na to, aby nás zbavil kouzla Ohnivé kaskády, ale i v širším smyslu, aby nás zbavil nákazy, kterou tu chiméry zanechaly.“</p> <p>Nicci nevěděla, jestli by byl takový postup vůbec moudrý nebo dokonce možný, ale usoudila, že není vhodný čas, ani místo, kde by to měli řešit. Zatím se nacházeli příliš daleko od svého cíle, kdy se Richard o něco takového pokusí. Než budou moci uvažovat dál, musí nejdřív najít Richarda. Potom nastanou problémy s otvíráním schránky Ordenu, které Zeddovi ještě ani nestihla naznačit, protože mu nechtěla přidělávat starosti. Koneckonců, museli řešit dost palčivějších problémů.</p> <p>„Mezitím,“ řekl Zedd, „musíme evakuovat Pevnost.“</p> <p>Nicci se zarazila. „Ale jestli je Pevnost oslabená, tak musíme udělat pravý opak. Musíme ji bránit. Je tu spousta věcí nedozírné hodnoty, které se nesmí dostat do nepovolaných rukou. To nesmíme dopustit. Nemůžeme riskovat, že se Jagang nebo Sestry zmocní nějakých magických předmětů, alespoň ne těch, které ještě fungují, nemluvě o knihovnách.“</p> <p>„Právě proto musíme odejít,“ naléhal Zedd. „Když odejdeme, mohu uvést celou Pevnost do stavu, který ji bude před každým chránit. Pokud je mi známo, taková ochrana nebyla nikdy aktivována, ale nevidím jiné řešení.“</p> <p>Nicci si prohlédla krvavou stěnu. „No, ale pokud je na tom Pevnost tak špatně a její magie selhává, jak si můžeš myslet, že to, co chceš udělat, bude fungovat?“</p> <p>„Staré knihy, které vysvětlují plán na ochranu Pevnosti se zmiňují i o krvácejících stěnách. Varování krve, jak ho nazývají, svým rozsahem naznačuje, jak závažné má Pevnost ve skutečnosti problémy. Něco takového se ještě nikdy nestalo. Tohle je poprvé, co je potřeba takhle vážné varování. Je to jedna z mnoha věcí, týkající se tohoto místa, které jsem se musel naučit, když jsem se stal čarodějem prvního řádu.</p> <p>Stejné knihy popisují i nouzové postupy v případě, že se taková věc stane. Existuje způsob, jak uzamknout Pevnost pomocí obnoveného stavu magie, která ještě není narušená.“</p> <p>Už ta samotná myšlenka dělala Nicci starost. „Obnovený stav magie?“</p> <p>„Byla dobře uložená, trvalo mi celý den, než jsem ji našel.“</p> <p>„Ale co to je?“</p> <p>Zedd ukázal rukou na nedaleké mosazné dveře, za kterými ležela schránka Ordenu, než ji Šestka odnesla. „Kostěná schránka. Čeká tam. Je přibližně stejně velká jako schránka Ordenu. Přestože je vyřezaná z kosti, nemám ponětí, co to mohlo být za zvíře. Je celá pokrytá vyřezávanými symboly.</p> <p>Obsahuje připravené kouzlo, které je vlastně klíčem k podstatě Pevnosti. Vytvořili ho stejní čarodějové, kteří vybavili Pevnost všemi ochrannými prvky. Můžeš to přirovnat k malému kousku kynutého těsta, který sis odložila, abys mohla udělat stejný chléb, takže pořád máš trošku toho původního. Tohle kouzlo obsahuje prvky původní magie Pevnosti. Když to tak vezmeš, je to docela pozoruhodné, že?“</p> <p>„Jak dlouho takové kouzlo vydrží, když bude spuštěno, než ho postihne nákaza chimér a začne ho taky rozkládat?“</p> <p>Zedd protáhl obličej a potřásl hlavou. „To netuším. Podle toho, co jsem četl, a podle testů, které jsem dělal, věřím, že vydrží dostatečně dlouho, ale jistě to nevím. Můžeme to jedině zkusit.“</p> <p>„A co když už ho chiméry narušily?“ zeptal se Friedrich. „Nakonec, pokud je Pevnost v takovém stavu, kdy jsou její ochrany narušeny, a kouzlo, o kterém mluvíš, je součástí původní magie, kdo může vědět, že není také narušeno?“</p> <p>Friedrich, který většinu svého života strávil po boku čarodějky, toho věděl o magii dost, přestože sám dar neměl.</p> <p>„Snažil jsem se spustit ověřovací síť na některé prvky Pevnosti, jako třeba alarmy. Nákaza však zabránila spuštění ověřovacího procesu. Ověřování kouzla v kostěné schránce však proběhlo bez problémů. Podle mých testů je stále schopné plnit svou funkci.“</p> <p>„Proč tu nemůžeme zůstat a uvést Pevnost do ochranného stavu?“ zeptala se Cara.</p> <p>„Je to moc nebezpečné,“ řekl jí Zedd. „Nouzové postupy ještě nikdy nebyly použity. Nejsem si jistý jejich přesnou povahou, ani jak pracují, ale podle informací, které mám, takový stav zabrání komukoliv ve vstupu. Mohu jen předpokládat, že v situaci ohrožení, kdyby to bylo třeba, by se nemilosrdně vypořádaly s každým vetřelcem. Zdá se, že je to nějaký druh světelného kouzla. Z toho mála, co vím o podmínkách uvnitř Pevnosti v takové situaci, mohlo by být pro každého velice nebezpečné nalézat se na takovém místě.</p> <p>Nakonec, jak můžeme vědět, že právě teď nejsou v Pevnosti vetřelci?“</p> <p>Cara se napřímila. „Teď?“</p> <p>„Ano. Pokud ochrany Pevnosti slábnou a alarmy nefungují, nemůžeme vědět, jestli se tu náhodou nepotloukají lidé, kteří sem nepatří. Podle všeho tu Šestka klidně může stále číhat. Slídič říkal, že neobjevil žádné stopy jejího odchodu. Sestry Temnot se mohou dostat dovnitř. Už nemáme spolehlivý způsob, jak to poznat.</p> <p>Ještě větší starosti mi ale dělá, že nepřátelé se mohou dostat dovnitř pomocí slif. Richard je jediný, kdo ji zase muže uložit ke spánku. My to udělat nemůžeme. Slif neumí odmítnout své služby nikomu, kdo ji požádá a má potřebnou magii. Jagang může poslat Sestry dovnitř přes slif. Není nás dost na to, abychom slif po celou dobu hlídali. Přinejmenším není dost těch, kteří mají dost síly, aby se ubránili útoku Sester Temnot.</p> <p>Bez schopnosti znovu uspat slif, když se navíc nemůžeme spolehnout na alarmy a štíty, že Pevnost ochrání, je přístupná všem druhům průniku. Dá se předpokládat, že to kouzlo už svou podstatou odstraní každého v Pevnosti. Protože znamená prostředek poslední záchrany, musíme předpokládat, že by byl stejně osudný i pro nás, kdybychom tu zůstali, úplně stejně jako pro každého vetřelce.</p> <p>Proto musíme odejít a spustit ochranné kouzlo.“</p> <p>„Jak se potom dostaneme dovnitř?“ zeptala se Cara.</p> <p>„Budu muset kouzlo zase zrušit. Znám postup pro deaktivaci této ochrany. Ale jakmile kouzlo zruším, myslím, že už se nedá znovu aktivovat, takže si nemůžeme dovolit ho odstranit, pokud to nebude z nějakého důvodu absolutně nezbytné, nebo až zmizí poškození, způsobené chimérami.“</p> <p>Nicci si povzdechla. „Už mi došly argumenty proti. Zdá se, že je to v současné chvíli jediný možný způsob, jak Pevnost ochránit.“</p> <p>„Kromě toho,“ dodal Zedd, „nemůžeme tady jen tak sedět.“</p> <p>„Ne,“ souhlasila Nicci, „to asi nemůžeme.“</p> <p>Už přemýšlela o věcech, které bylo nutné zařídit. Musela navštívit spoustu míst.</p> <p>„Zdá se mi,“ řekl Zedd, když se rozhlédl po ostatních, kteří čekali na jeho slova, „že první věc, kterou musíme udělat, je obnovit Richardovo spojení s darem. To by mu mohlo pomoci.</p> <p>Máme důvod se domnívat, že ho od něj oddělilo kouzlo, namalované v tajných jeskyních v Tamarangu. Pokud nemá nikdo lepší návrh, vydáme se do Tamarangu a pomůžeme Richardovi tím, že odstraníme překážku, která mu brání v přístupu k jeho daru.“</p> <p>Obě Mord-Sithy přikývly. „Pokud to lordu Rahlovi pomůže, tak jdeme,“ prohlásila Cara.</p> <p>„Souhlasím,“ přidal se Tom.</p> <p>„Obávám se, že bych vás brzdil,“ řekl Friedrich. „Už nejsem žádný mladík. Možná bude lepší, když zůstanu tady, kdyby se tu Richard náhodou ukázal. Potřebuje vědět, co se děje. Můžu zůstat v blízkostí Pevnosti a sledovat ji zvenku.“</p> <p>„To je dobrý nápad,“ řekl mu Zedd.</p> <p>„Myslím, že bych se měla vydat do Paláce lidu,“ řekla Nicci.</p> <p>Zedd se zamračil. „Proč?“</p> <p>„No, můžu k cestě použít slif. Z Paláce lidu mě pak může zase vzít do Tamarangu a tam se setkám s vámi. Slif je mnohem rychlejší, takže budu mít v paláci dost času zkontrolovat nějaké věci.“</p> <p>„Jaké?“ zeptal se Zedd.</p> <p>„No, když je Richard pryč a odříznutý od svého daru, je teď lordem Rahlem Nathan. Pouto k němu je teď jedinou překážkou, která stojí mezi námi a snovým cestovatelem, aby nevstoupil do našich myslí. Chci se přesvědčit, jak si vede.“</p> <p>Zedd zamyšleně přikývl.</p> <p>„V paláci jsou ochrany tvořené magií, stejně jako tady v Pevnosti,“ řekla Nicci. „Anna a Nathan se musí dozvědět, že chiméry magii ničí. Musí vědět, co se tady stalo, aby byli připraveni, kdyby k něčemu podobnému došlo u nich, aby je to nepřekvapilo jako nás.</p> <p>Ale ze všeho nejvíc potřebujeme získat zpět schránku Ordenu. Šestka je ze Starého světa. Anna s Nathanem tam dlouho žili. Říkali, že o Šestce nic neví, ale možná si na něco vzpomněli, nebo na něco přišli. Šestka žila ve Starém světě skrytě, ale možná o ní někdo něco ví. Anna a Nathan mě možná budou schopni k takové osobě nasměrovat. Teď o té ženě nevíme vůbec nic. Potřebujeme informace.</p> <p>Nevím, kde bych měla po Šestce pátrat. Tam můžu začít.“</p> <p>Zedd vzdychl. „To zní rozumně. Ale když něco zjistíš, zamíříš nejdřív do Tamarangu – půjdeš nejprve za mnou. Ať tě ani nenapadne vydat se za ní sama. Možná se nám hodí tvá pomoc s řešením situace v Tamarangu a ty určitě budeš potřebovat moji pomoc, abychom se mohli vypořádat s Šestkou. Už nám ukázala, jak je nebezpečná. Nemůžeš se kolem ní jen tak protáhnout a sebrat jí schránku. Když dostaneme nějaký tip, kde se nachází, musíme dát hlavy dohromady a vymyslet nějaký plán.“</p> <p>„Souhlasím,“ řekla Nicci. „A co slif, až budu pryč? Dostane se někdo zpátky do Pevnosti?“</p> <p>„Ochranné kouzlo vytváří zvláštní opatření v místech možných vstupů. Kouzlo Slif přitáhne a tento vstup bude stejně zajištěný jako všechny ostatní. Jakmile vstoupíš do slif, aktivuji kouzlo.“</p> <p>„Jdu s tebou,“ prohlásila Cara tónem, který nepřipouštěl žádnou diskusi a pohlédla na Nicci.</p> <p>„Tak já jdu se Zeddem,“ řekla Rikka. „Jednu z nás bude potřebovat, aby na něj dohlížela.“</p> <p>Zedd na ni vrhl kyselý pohled, ale nic neřekl.</p> <p>Cara si protáhla v dlani světlý cop. „Jasně. Dohodnuto.“</p> <p>Znělo to, jako by o tom, jak celá akce proběhne, rozhodovaly ony. Nicci začala oceňovat Richardovu pozoruhodnou snášenlivost.</p> <p>„Jdeme si sbalit pár věcí,“ řekl Zedd. „Za chvíli nastane světlo.“</p> <p>Nicci vzala Rikku pod paží a odvedla ji stranou. „Jakmile se převléknu do svých šatů, upravím ti tu noční košili, aby sis ji mohla vzít s sebou.“</p> <p>Rikka se usmála. „Tak dobře.“</p> <p>Nicci zjistila, že je celá rozrušená z představy, že bude mít na sebe něco tak hezkého, co se navíc vůbec nepodobá oblečení Mord-Sithy.</p> <p>Nicci se soustředila na tuhle příjemnou skutečnost, aby nemusela myslet na to, jak moc ji znervózňuje vyhlídka na cestování ve slif. Tentokrát s ní nebude Richard, aby jí pomohl.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola patnáctá</p> <p>„Co se děje?“ zašeptala Jennsen mladé ženě, která se před ní plazila ve vysoké, suché trávě.</p> <p>„Ssst,“ sykla Laurie místo odpovědi.</p> <p>Laurie šla s manželem na opuštěné místo trhat pozdní úrodu divokých fíků, které rostly mezi nízkými kopci. Během česání, jak se dostávali stále dál, se rozdělili. Pozdě odpoledne se Laurie už chtěla vrátit domů, ale nemohla svého muže nikde najít. Zdálo se, že zmizel.</p> <p>Její znepokojení stále vzrůstalo, až se nakonec vrátila do Hawtonu a požádala Jennsen o pomoc. Protože spěchaly, rozhodla se Jennsen nechat svou milovanou kozu Betty v ohradě. Betty se to příliš nelíbilo, ale Jennsen dělalo větší starost zmizení Lauriena manžela. Než se vrátili s malou pátrací skupinou, slunce už dávno zmizelo za obzorem.</p> <p>Když Owen, jeho žena Marilee, Anson a Jennsen vytvořili rojnici, aby prohledali krajinu mezi nízkými kopci, objevila Laurie něco nečekaného. Úplně to s ní otřáslo. Neprozradila, o co se jednalo, ale chtěla, aby si Jennsen pospíšila, sama se na to podívala a mlčela o tom.</p> <p>Laurie opatrně zvedla hlavu, jen aby vykoukla z trávy.</p> <p>Ukázala a současně se natočila, aby Jennsen slyšela její šepot. „Tam.“</p> <p>Jennsen se už nakazila od Laurie, takže opatrně natáhla krk a podívala se do tmy.</p> <p>Hrobka byla otevřená.</p> <p>Velký žulový náhrobek Nathana Rahla někdo odsunul stranou. Ze země vycházel kužel světla.</p> <p>Jennsen samozřejmě věděla, že to ve skutečnosti není hrob Nathana Rahla, ale Laurie to netušila.</p> <p>Dřív, když tu Nathan s Annou nějaký čas pobývali, objevil Nathan tuhle hrobku se svým jménem. Také zjistil, že tento poněkud výstřední hrob na starobylém hřbitově je vlastně vchod do tajných podzemních prostor, plných knih. Řekli Jennsen, že skrýš je tisíce let stará a celou dobu chráněná magií.</p> <p>Jennsen by to nepoznala. Neměla dar. Neměla nadání pro magii – byla díra ve světě, jak se občas nazývala, protože ti, kteří měli nadání, nemohli použít svůj dar, aby rozpoznali takové jako Jennsen. Byla zvláštní osobou – pilířem světa.</p> <p>Ona a lidé v Bandakaru byli pilíři světa. Za starých časů se zjistilo, že když se osoby narozené bez nadání spojí s obyčejnými lidmi, kteří v sobě vždycky mají alespoň jiskřičku daru, narozené dítě je úplně bez nadání pro magii. To pak v sobě nese skrytou hrozbu postupného vymýcení magie. V dávnověku se stala řešením stále rostoucího počtu lidí bez nadání jejich izolace.</p> <p>První děti narozené bez nadání byli potomci lorda Rahla. Takové děti znamenaly velkou vzácnost, ale jakmile dospěly, rozšířila se tato anomálie na celou populaci. Poté, co skončili předci lidí v Bandakaru uzavřeni do izolace, bylo každé dítě lorda Rahla testováno. Pokud se zjistilo, že se narodilo bez nadání pro magii, okamžitě jej usmrtili, aby se zabránilo opětovnému rozšíření tohoto rysu v populaci.</p> <p>Jennsen, plod znásilnění Darkenem Rahlem, se podařilo vyhnout prozrazení a uniknout. Protože současným lordem Rahlem byl Richard, leželo na něm, aby zlikvidoval takovou chybu ve své pokrevní linii.</p> <p>Jenže Richard by něco takového nikdy neudělal. Věřil, že Jennsen a lidé jako ona mají stejné právo na život jako on. Byl opravdu šťastný, když zjistil, že má nevlastní sestru – ať už s nadáním nebo ne. Uvítal ji s otevřenou náručí a ne s úmyslem ji zabít, jak čekala.</p> <p>Richard zrušil vyhnanství a osvobodil lidi bez nadání, aby žili své vlastní životy. Od té doby, co se Richard stal lordem Rahlem, už nebyli vyhnanci, ale byli ve světě vítaní, tak jako Jennsen. Bez ohledu, co to bude nakonec znamenat pro existenci magie, zničil hranici, která tyto lidi oddělovala od zbytku světa.</p> <p>Od té doby, co hranice padla, bylo mnoho lidí z Bandakaru zajato Císařským řádem a odvedeno pryč, aby je použili k urychlení zániku magie. Poté, co byl Císařský řád vyhnán z Bandakaru, se většina lidí rozhodla zůstat v zemi svých předků. Chtěli nejdřív získat nějaké informace o okolním světě, aby se mohli rozhodnout, co udělají.</p> <p>Jennsen měla k těmto lidem blízký vztah. Protože se celý život musela ukrývat ze strachu, že ji odsoudí k smrti jen za to, že se narodila, žila vlastně také ve vyhnanství. Chtěla zůstat s těmi lidmi, zatímco se učili být součástí nového, širšího světa. Nový začátek, vzrušení z budování nového života, plného možností, to byla vášeň, kterou všichni společně sdíleli.</p> <p>Laurie se očividně vyděsila, že jejich svět je opět ohrožen. Ale Císařský řád ohrožoval svět každého jednotlivce. V tomto ohledu nebyli lidé bez nadání žádnou výjimkou.</p> <p>Jennsen si nebyla jistá, kdo může v hrobce být. Uvažovala, že by to mohl být Nathan s Annou, kteří se sem vrátili pro knihy z dlouho zapomenuté podzemní knihovny, které potřebovali. Tyto knihy také přesunuli do úkrytu za hranici, kterou nikdo nemohl překročit, dokud nepřišel Richard.</p> <p>Jennsen uvažovala i o tom, že to může být Richard. Už to bylo dávno, co se ho Nathan, Anna a Tom vydali hledat. Pokud ho našli, mohli mu říct o podzemní knihovně. Možná se vrátil, aby si knihovnu prohlédl sám, nebo v ní potřeboval něco najít. Jennsen by strašně ráda svého bratra zase viděla. Ta myšlenka ji vzrušila.</p> <p>Ale pak si uvědomila, že to musí být někdo jiný – někdo, kdo jim všem může ublížit. Právě ta myšlenka jí zabránila rozběhnout se k hrobu.</p> <p>Přestože by se moc ráda šla podívat, jestli to přece jen není Richard, díky životu na útěku s matkou si vypěstovala smysl pro opatrnost, takže se krčila bez hnutí v trávě a pátrala po jakýchkoliv náznacích, které by jí prozradily, kdo tam dole je.</p> <p>V dálce zakřičel nějaký pták, jiný mu odpověděl, a tichou nocí se neslo jejich dohadování. Jak nečinně naslouchala hlasitému ptačímu křiku, Jennsen usoudila, že bude nejlepší zůstat v úkrytu a čekat, až tajemný návštěvník vyjde ven. Jenže to mohlo trvat dlouho, a Jennsen se bála, že se mezitím vrátí pátrací skupina a nechtěně je prozradí. Rozhodla se, že pošle Laurii hledat ostatní a varovat je před neznámými vetřelci a sama bude sledovat otevřenou hrobku.</p> <p>Než se však připlazila blíž, aby Laurii pošeptala svůj plán, začala se náhle mladá žena plazit dopředu. Zřejmě usoudila, že by v hrobce mohl být její manžel. Jennsen se vrhla za ní, aby ji chytla za nohu, ale už se odplazila daleko.</p> <p>„Laurie!“ zašeptala Jennsen. „Zastav se!“</p> <p>Laurie však její výzvu ignorovala a sunula se dál suchou trávou. Jennsen nezbylo nic jiného, než se plazit za ní mezi starými náhrobky, poházenými na nerovné zemi kolem. Suchá tráva na její vkus příliš hlasitě šustila. Laurie se nechovala ani opatrně, ani tiše. Na rozdíl od Jennsen, kterou matka už odmalička učila umění se skrývat a unikat, Laurie o takových věcech nic nevěděla.</p> <p>Ve tmě před ní se náhle Laurie zajíkla překvapením.</p> <p>Jennsen zvedla hlavu, aby se rozhlédla, jestli není někdo nablízku, ale ve tmě stejně nic neviděla. Podle jejího odhadu mohlo být kolem nich rozmístěno tak tucet mužů. Pokud by se nehýbali, bylo by obtížné, ne-li nemožné je spatřit.</p> <p>Laurie se náhle zvedla na kolena a vykřikla hrůzou. Při tom zvuku Jennsen zamrazilo. Výkřik přerušil noční klid a umlčel ptáky.</p> <p>Uprostřed noci se hlasitý výkřik nesl na míle daleko. Protože se už nemusela bát prozrazení, vyskočila Jennsen na nohy a rozběhla se k Laurie. Našla ji zdrcenou žalem, jak si rve vlasy a zoufale naříká.</p> <p>V trávě před ní leželo tělo muže. I když byla moc velká tma, aby rozeznala jeho obličej, bylo jasné, o koho se jedná.</p> <p>Jennsen vytáhla z pouzdra u pasu nůž se stříbrnou rukojetí.</p> <p>Jen to udělala, ze tmy se vynořila temná silueta velkého muže s mečem v ruce. Manžela Laurie zřejmě zabil právě on. Pak se schoval a hlídal, jestli se k otevřené hrobce přiblíží někdo další.</p> <p>Právě ve chvíli, kdy se Jennsen dostala k Laurii a chtěla ji strhnout zpátky k sobě, muž se rozmáchl mečem. Přes hrdlo jí přejela tmavá šmouha ostří a téměř jí oddělila hlavu od těla. Sprška teplé krve zasáhla Jennsen do tváře.</p> <p>Zděšení vystřídal vztek. Čekala hrůzu, strach nebo paniku, ale místo toho ji rozpálil hněv. Poprvé podobný hněv pocítila, když se před mnoha lety náhle vynořili zabijáci a surově zavraždili její matku.</p> <p>Než meč dokončil smrtelnou ránu, Jennsen se na muže vrhla. Vyskočila ze tmy a vrazila mu nůž do hrudi. Než se vzpamatoval, vytáhla nůž, pevně ho sevřela, aby jí nevyklouzl z ruky, a třikrát rychle za sebou ho bodla do krku. Porazila ho vlastní váhou a stále ho bodala. Přestala, až když naposledy chrčivě vydechl.</p> <p>V náhlém tichu prudce oddechovala. Snažila se nenechat se ochromit šokem z toho, co se právě stalo. Když tu číhala jedna hlídka, jsou tu i další. Věděla jistě, že někdo je dole v hrobce. Je nezbytné se rychle dostat z místa, kde Laurie vykřikla.</p> <p>Jennsen se musela pohnout. Pohyb byl teď její nejlepší ochrana. Pohyb znamenal život.</p> <p>Stále přikrčená začala ustupovat do strany, ale celou dobu upínala zrak na kužel světla, vycházející z hrobu, aby viděla každého, kdo mohl vyjít ven zjistit, co znamenal ten výkřik a objevit těla.</p> <p>Z černé tmy před ní se náhle vynořila statná postava, jako by vyrostla z trávy přímo před ní.</p> <p>Jennsen sevřela nůž v ruce a připravila se ho použít v boji. Srdce jí prudce bušilo, když se rozhlédla kolem po dalším nebezpečí.</p> <p>Ignorovala mužovu snahu ji zastavit. Naznačila pohyb doleva, a jak se tím směrem vrhl, aby ji chytil, Jennsen uskočila na druhou stranu.</p> <p>Ze tmy se vynořil další muž, kterého přivolal křik, a zablokoval jí únikovou cestu. Světlo, vycházející z hrobky, se odráželo od kovových kroužků drátěné košile, která mu zakrývala mohutnou hruď, a lesklo se na sekeře, jíž svírala masitá ruka. Přes ramena mu splývaly dlouhé, mastné prameny vlasů.</p> <p>Připomněla si, že musí pamatovat na tu drátěnou košili, kdyby mu musela čelit. Proti ní by jí nebyl nůž moc platný. Musí najít zranitelné místo. Uvědomila si, jaké měla štěstí, že muž, na kterého se vrhla, když zabil Laurie, na sobě neměl drátěnou košili.</p> <p>Jennsen by se nejraději otočila a v panice se dala na útěk, ale věděla, že utíkat je chyba. Běh probouzí instinkt lovce. A jakmile jednou hon začne, instinkt muže zcela ovládne a nezastaví se, dokud kořist neuloví.</p> <p>Oba čekali, že se rozběhne doleva, kudy mohla uniknout. Místo toho se rozběhla proti nim s úmyslem proklouznout přímo mezi nimi a z jejich dosahu dřív, než jí odříznou cestu. Muž, který stál blíž k ní, ten v drátěné košili, držel v ruce připravenou sekeru. Než ji ale stihl zvednout a seknout, řízla ho do odhalené paže. Jako břitva ostrý nůž se mu zařízl do vnitřní strany předloktí. Slyšela, jak mu praskly natažené šlachy, které zasáhla.</p> <p>Muž vykřikl a sekera mu vypadla z bezvládné ruky. Jennsen ji sebrala ve chvíli, kdy se sklonila, aby se vyhnula druhému muži, který se po ní natáhl. Otočila se, a jak letěl kolem ní, zasekla mu sekeru do zad.</p> <p>Jennsen se rychle vzdálila z dosahu obou mužů. Jeden si držel poraněnou pravou ruku a druhému vyčnívalo ze zad topůrko, jak se k ní otočil. Udělal několik klopýtavých kroků směrem k ní, pak klesl na kolena a snažil se nadechnout. Podle chrčivého zvuku, který přitom vydával, poznala, že mu přinejmenším prosekla plíci. Bylo zřejmé, že od něj už žádné nebezpečí nehrozí, tak mu přestala věnovat pozornost.</p> <p>Pokud chtěla utéct, teď k tomu měla skvělou příležitost. Bez váhání ji využila.</p> <p>Téměř okamžitě se proti ní vztyčila hradba mužů. Jennsen se zastavila. Úplně ji obklíčili. Koutkem oka zahlédla v kuželu světla z hrobky stíny vycházejících postav.</p> <p>„Jestli chceš,“ řekl muž před ní chraplavým hlasem, „s radostí tě rozsekáme na kusy. Jinak bych ti radil, abys mi dala ten nůž.“</p> <p>Jennsen stála bez hnutí a snažila se posoudit, jaké má možností. Ale její mysl odmítala pracovat.</p> <p>Směrem od hrobu k ní mířily tmavé postavy.</p> <p>Muž natáhl ruku. „Nůž,“ štěkl výhružně.</p> <p>Jennsen se napřáhla a probodla mu dlaň. Jak ucukl, Jennsen nůž vytáhla. Nočním vzduchem zaznělo rozzuřené zaklení. Jennsen se pokusila rychle proběhnout největší mezerou v hradbě mužů a zmizet v temnotě za nimi.</p> <p>Než uběhla dva metry, ucítila, jak ji chytila silná paže. Muž s ní trhl tak silně, že jí málem vyrazil dech. Pak si ji pevně přitiskl na svůj kožený prsní štít. Jennsen lapala po dechu.</p> <p>Než jí v tom mohl zabránit, bodla ho do stehna. Špička nože narazila na kost a ulomila se. S nadávkami se mu podařilo chytit ji za ruce a přitisknout jí je k tělu.</p> <p>V očích cítila slzy hrůzy i vzteku. Umře tady uprostřed hřbitova a už nikdy neuvidí Toma. V tu chvíli byl pro ni nejdůležitější, jediné, co chtěla. Nikdy se nedozví, co se jí stalo. Nikdy mu nebude moct říct, jak moc ho miluje.</p> <p>Voják si vytrhl nůž ze stehna. Potlačila vzlyk nad tím, co všechno ztratila, o co všechno přišla kvůli těmto lidem.</p> <p>Než ji muži mohli roztrhat na kousky, jak jí slíbili, objevila se postava s lucernou. Byla to žena. V ruce, ve které držela lampu, měla ještě něco jiného. Zastavila se před Jennsen a zamračeně obhlédla situaci.</p> <p>„Zmlkni,“ řekla muži se zakrvácenou rukou, který stále chrlil nadávky.</p> <p>„Ta mrcha mi probodla ruku!“</p> <p>„A mně nohu!“ přidal se muž, který ji držel v sevření.</p> <p>Žena přejela pohledem těla, ležící opodál. „Zdá se, že jste vyvázli ještě dobře.“</p> <p>„Asi jo,“ zabručel muž, který držel Jennsen, zjevně v rozpacích pod jejím upřeným pohledem. Podal ženě Jennsenin nůž.</p> <p>„Málem mi uřízla ruku!“ přerušil je druhý voják, který se ještě nesmířil s tím, jak žena přezíravě přistupovala k jejich bolesti. „Musí za to zaplatit!“</p> <p>Žena na něj vrhla zničující pohled. „Ty máš jen sloužit Řádu. Myslíš, že budeš moct dobře sloužit jako mrzák? Takže zmlkni nebo mě ani nenapadne tě vyléčit.“</p> <p>Když pokorně sklonil hlavu, žena obrátila pozornost k Jennsen. Zvedla lampu a pořádně si prohlédla její tvář. Jennsen viděla, že v ruce drží knihu. Zřejmě ji ukradla v podzemní skrýši.</p> <p>„Úžasné,“ řekla spíš pro sebe, když se zadívala Jennsen do očí. „Jsi přímo přede mnou, a přesto mi můj dar říká, že nejsi.“</p> <p>Jennsen si uvědomila, že žena musí být čarodějka, zřejmě jedna z Jagangových Sester. Jennsen nemohla tato žena ohrozit, stejně jako nikdo s magií, ale to v dané situaci ještě neznamenalo, že pro ni nepředstavuje hrozbu. Koneckonců, k tomu, aby nařídila vojákům, aby ji zabili, nepotřebovala magii.</p> <p>Žena zvedla nůž a prohlédla si jeho rukojeť. Zamračila se, když pochopila význam ozdobného písmene ‚R‘, symbolu rodu Rahlů, vyrytého na stříbrné rukojeti.</p> <p>Její oči se opět stočily k Jennsen a tentokrát byly naplněné poznáním. Nečekaně upustila nůž. Zabodl se do země u jejích nohou. Přiložila si prsty jedné ruky na čelo a přivřela oči, jako by náhle pocítila bolest. Vojáci si vyměnili znepokojené pohledy.</p> <p>Když opět vzhlédla, byla její tvář bez výrazu. „Ano, ano. Jestlipak tady nemáme Jennsen Rahlovou.“ Její hlas zněl jinak. Byl hlubší a měl v sobě výhružný, mužský tón.</p> <p>Teď se zamračila Jennsen. „Vy mě znáte?“</p> <p>„Ano, zlato, znám tě,“ řekla žena hlasem, který byl ještě hlubší a chraplavý. „Zdá se mi, že si vzpomínám, jak jsi mi přísahala, že zabiješ Richarda Rahla.“</p> <p>Jennsen to konečně došlo. Očima ženy se na ni díval císař Jagang. Jagang byl snový cestovatel. Dokázal takové zdánlivě nemožné věci.</p> <p>„Jak je to s tím slibem?“ zeptala se žena hlasem, který nepatřil jí. Pohybovala se jako loutka a zřejmě jí to působilo bolest.</p> <p>Jennsen nevěděla, jestli mluví se ženou nebo s Jagangem.</p> <p>„Neuspěla jsem.“</p> <p>Žena posměšně zkroutila rty. „Neuspěla jsi.“</p> <p>„Správně, neuspěla.“</p> <p>„A co Sebastian?“</p> <p>Jennsen polkla. „Zemřel.“</p> <p>„Zemřel,“ řekla opět posměšně. Přistoupila blíž, naklonila hlavu na stranu a pohlédla na ni jedním zlostným okem. „A jak zemřel, drahá?“</p> <p>„Vlastní rukou.“</p> <p>„A proč by si muž jako Sebastian sám bral život?“</p> <p>Kdyby ji ten muž nedržel, Jennsen by couvla. „Mám dojem, že to byl jeho způsob, jak říct, že už nechce být figurkou v rukou vládce Císařského řádu. Možná si uvědomil, že svůj život promrhal a prožil zbytečně.“</p> <p>Žena na ni nevraživě hleděla, ale neřekla nic.</p> <p>Z knihy, kterou žena držela v ruce s lampou, zahlédla Jennsen záblesk. Rozeznala její název, napsaný zlatým písmem.</p> <p>Byla to <emphasis>Kniha známých stínů.</emphasis></p> <p>Když zaslechli hluk, všichni se otočili. Další vojáci přivedli nějaké zajatce. Když se dostali na světlo, Jennsen klesla na mysli. Statní vojáci drželi Ansona, Owena a jeho ženu Marilee. Všichni tři byli otrhaní a krváceli.</p> <p>Žena se sehla pro nůž.</p> <p>„Jeho Excelence rozhodla, že může tyhle lidi potřebovat,“ řekla žena, když se narovnala. Mávla Jennseniným nožem. „Vezmeme je s sebou.“</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola šestnáctá</p> <p>Když za sebou zaslechla někoho zavolat své jméno, Nicci se zastavila a otočila. Byl to Nathan. Anna mu byla v patách. Na jeden jeho dlouhý krok musela udělat tři, aby mu stačila.</p> <p>Jejich kroky na zlatohnědé mramorové podlaze se rozléhaly prázdnou chodbou. Nacházeli se v soukromé části paláce, užívané lordem Rahlem, služebnictvem, správci a samozřejmě Mord-Sithami. Byla to obyčejná chodba, která nepředstírala žádnou velkolepost.</p> <p>Ve svých prostých šedých šatech, zapnutých až ke krku, vypadala Anna skoro stejně, jako když byla Nicci mladá. Menší, podsaditá postava, připomínající hustý bouřkový mrak, spěchající nad krajinou, který neustále vypadal, že bude metat blesky. Ve své mysli ji měla Nicci zapsanou jako impozantní osobu z doby, kdy byla poslána do Paláce proroků, aby se stala novickou.</p> <p>Annalina Aldurren byla typ ženy, která z každého dokáže dostat blábolivé přiznání jen svým upřeným pohledem. Budila hrůzu u novicek, strach u mladých čarodějů a úzkost u mnoha Sester. Jako novicka měla Nicci podezření, že sám Stvořitel by chodil po špičkách kolem hrozivé matky představené a dával by si velký pozor na to, jak se chová.</p> <p>„Dostali jsme zprávu, že jste právě dorazily z Pevnosti,“ řekl vysoký prorok hlubokým, zvučným hlasem, když dostihl Nicci s Carou.</p> <p>Přestože mu bylo téměř tisíc let, byl Nathan stále pohledný muž. Jako Richard měl rysy Rahlů, včetně dravčího pohledu. Jeho oči však měly krásnou azurovou barvu, zatímco Richard je měl šedé. Navzdory svému věku měl prorok rázný, cílevědomý krok.</p> <p>Věk se Nathanovi, stejně jako Nicci, počítal jen tehdy, když se dostali mimo působení kouzla Paláce proroků. V paláci stárli všichni lidé stejně, ale v porovnání s těmi, kteří žili mimo kouzlo, pomaleji. V paláci ubíhal čas jinak. Teď, když byl Palác proroků, po tisíce let domov Sester Světla, zničen, Nathan, Anna, Nicci a ostatní, kteří ho kdysi nazývali domovem, stárli stejně rychle jako ostatní.</p> <p>Nicci si pamatovala, že celou dobu, co drželi proroka v podzemí paláce v zajetí, měl vždycky na sobě roucho. Jako Sestra Světla byla občas požádána, aby ho navštívila a zapsala cokoliv, co prohlásil za proroctví. O svém úkolu Nicci nikdy nepřemýšlela. Byl to jen jeden z mnoha, které musela plnit. Ale byly Sestry, které by dolů k Nathanovi nikdy nešly samotné.</p> <p>Teď měl na sobě hnědé kalhoty a špinavě bílou košili pod tmavozelenou vestou. Lem hnědého pláště končil těsně nad zemí a zakrýval vysoké černé boty. V takovém oblečení působil vznešeně.</p> <p>Nicci nechápala proč, ale u boku se mu houpal meč v elegantní pochvě. Čarodějové nepotřebovali meče. Protože byl jediný prorok, kterého v paláci poznali v minulých stoletích, vždycky se choval nevyzpytatelně.</p> <p>Mnoho Sester v paláci věřilo, že Nathan je blázen. Některé se ho bály. Nebylo to ani tak proto, že by jim Nathan dal nějaký důvod ke strachu, jako spíš kvůli hrůzným představám, které v nich probouzel už jen svým vzhledem. Nicci nevěděla, kolik Sester nakonec změnilo názor, ale znala dost těch, které měly velké obavy z toho, že už ho nedrží stranou mocné štíty. Zatímco některé ho považovaly za neškodného podivína, většina Sester si myslela, že je to nejnebezpečnější muž pod sluncem. Nicci se ho naučila vidět jinak.</p> <p>Navíc teď se stal lordem Rahlem namísto Richarda.</p> <p>„Kde je Verna?“ zeptala se Nicci. „S ní potřebuju taky mluvit.“</p> <p>Anna se zastavila vedle Nathana a kývla hlavou zpět do prázdné chodby. „Právě je s Adie na poradě o bezpečnostních opatřeních u generála Trimacka. Protože je už pozdě, řekla jsem Berdině, aby jim vyřídila, že jste s Carou právě dorazily z Pevnosti a že se s nimi za chvíli setkáme v jídelně.“</p> <p>Nicci přikývla. „To je dobrý nápad.“</p> <p>„A zatím,“ vybídl ji Nathan, „prozraď, co je nového.“</p> <p>Nicci si připadala stále ještě trochu dezorientovaná z cestování ve slif. Byl to zvláštní zážitek, kdy čas úplně ztratil význam. Navíc se nacházela v Paláci lidu, což jí na klidu nepřidalo. Celý palác podléhal kouzlu, které zesilovalo moc lorda Rahla a současně tlumil moc všech ostatních osob s darem. Nicci na něco takového nebyla zvyklá. Znervózňovalo ji to.</p> <p>Pobyt ve slif jí také připomněl Richarda. Měla pocit, že jí Richarda připomíná všechno. Stále si o něj dělala starosti.</p> <p>Nicci chvíli trvalo, než se soustředila a odsunula myšlenky na Richarda do pozadí. Jakkoliv se to zdálo neuvěřitelné, byl nyní lordem Rahlem vysoký prorok. Anna, bývalá matka představená, jeho dřívější věznitelka, stála vedle něho a také čekala, až promluví.</p> <p>„Obávám se, že nemám moc dobré zprávy,“ přiznala Nicci.</p> <p>„Myslíš o Richardovi?“ zeptala se Anna.</p> <p>Nicci zavrtěla hlavou. „O něm zatím žádné zprávy nemáme.“</p> <p>Nathan se zatvářil ještě podezíravěji. „Tak jaké zprávy máš na mysli?“</p> <p>Nicci se zhluboka nadechla. Stále jí připadalo zvláštní dýchat vzduch poté, co byla ve slif. Přestože cestovala tou podivnou bytostí už předtím, nemyslela si, že by si někdy mohla zvyknout na dýchání stříbřité tekutiny, jež tvořila podstatu slif.</p> <p>V duchu posbírala myšlenky a vyhlédla ven z okna. Stáli v kryté spojovací chodbě, která se klenula nad shlukem budov. Střešními okny proudilo dovnitř odpolední světlo. Krátká spojovací chodba mezi tmavými řadami chodeb, rozbíhajících se do různých směrů, vypadala skoro jako okno do Paláce lidu. Nicci si představovala, že je určena k tomu, aby bylo možné ze skrytého místa pozorovat život dole pod nimi.</p> <p>Nyní odtud viděla spěchající lidi v uličkách a průchodech. Všichni působili velice cílevědomě a zaujatě. Na lavičkách nikdo neseděl. Nicci nikde nespatřila postávat hloučky a lidi v družném hovoru jako dřív. Zuřila válka a Palác lidu byl obléhán. Starosti a obavy byly každodenními společníky. Stráže hlídaly a pozorně sledovaly nejen všechny osoby, ale i každý stín.</p> <p>Zatímco se rozhodovala, jak jim nejlépe podat znepokojivé zprávy, pročísla si rukou dlouhé vlasy. „Vzpomínáte, jak nám Richard říkal, že narušení, které ve světě živých způsobily chiméry svou přítomností, má za následek selhávání magie?“</p> <p>Anna v odmítavém gestu mávla rukou a vzdychla, zjevně otrávená, že Nicci zase vytáhla starý problém. „Vzpomínáme. Ale myslím, že tohle nás v současné chvíli moc netíží.“</p> <p>„Možná že ne,“ řekla Nicci, „ale začíná to působit velké potíže.“</p> <p>Nathan položil Anně jemně ruku na rameno, jako by jí chtěl naznačit, aby ho nechala mluvit. „Jak to?“</p> <p>„Byli jsme nuceni opustit Pevnost čarodějů,“ oznámila mu Nicci. „Přinejmenším na nějaký čas.“</p> <p>Nathan povytáhl obočí. Jak se k ní naklonil, z ramene mu sklouzl pramen dlouhých bílých vlasů. „Proč? Co se stalo?“</p> <p>Nicci si uhladila černé šaty na bocích. „Magie Pevnosti začala selhávat.“</p> <p>„Jak to víš?“ zeptala se Anna.</p> <p>„Dovnitř se dostala čarodějka Šestka,“ řekla Nicci. „Alarmy nás nevarovaly. Spousta štítů zmizela. Mohla se procházet po Pevnosti téměř neomezeně a nic ji nezastavilo.“</p> <p>Anna si upravila pramen šedých vlasů, který se jí uvolnil z uzlu, a uvažovala o Nicciných slovech.</p> <p>„To ještě nemusí znamenat, že magie Pevnosti selhává,“ prohlásila nakonec. „Také to není žádný přesvědčivý důkaz, že je magie narušená chimérami a slábne. Těžko říct, jak je Šestka nadaná a čeho je schopná. Jenom proto, že jsou nějaké problémy s Pevností, není možné tak snadno odhalit jejich příčinu, natož vědět, že je způsobily chiméry. Když se jedná o tak složité místo jako je Pevnost čarodějů, je opravdu velice obtížné zjistit, jestli jsou problémy skutečně vážné. Může to třeba být jen dočasné –“</p> <p>„Zdi v Pevnosti roní krev,“ řekla Nicci tónem, který naznačil, že o tom nehodlá diskutovat. Nelíbilo se jí, že se k ní Anna chová jako k novicce, kterou vystrašily stíny, když spala první noc mimo domov. Potřebovala se dostat k dalším záležitostem. „V nižších patrech, v základech je to vážné.“</p> <p>Anna a Nathan zpozorněli.</p> <p>Anna otevřela ústa, aby něco řekla, ale první promluvila Cara, zjevně stejně neochotná se o tom dohadovat jako Nicci. „Krev na kamenných zdech na různých místech Pevnosti je lidská.“</p> <p>Prorok a bývalá matka představená se opět překvapeně zarazili.</p> <p>„No,“ řekl nakonec Nathan a poškrábal se prstem na bradě, „to je určitě vážné.“ Ukázal do chodby. „Kam jste měly namířeno?“</p> <p>„Chtěly jsme se jít podívat, jak Jagang pokročil s náspem. Také chci vidět armádu Řádu a zjistit, pokud to dokážu posoudit, jak je na tom. Doufám, že Richardův plán vyjde a oddílům D’Haranů poslaných do Starého světa se podařilo odříznout armádu Císařského řádu od zásob. Pokud jednotky uspěly, Jagang by měl mít problémy. Pokud všichni ti muži tam dole na Azrithské pláni zůstanou bez zásobování, nevydrží celou zimu. Budou hladovět. Myslím, že začne závod s časem, jestli se jim podaří dokončit násep dřív, než jim dojdou zásoby.“</p> <p>Nathan přikývl a vykročil. „Tak pojďte. Půjdeme s vámi a ty nám povíš o setkání s tou čarodějkou.“</p> <p>Nicci zůstala stál a za prorokem nevykročila. „Vzala schránku Ordenu.“</p> <p>Nathan se otočil a zíral na ni. „Cože?“</p> <p>„Ukradla schránku Ordenu, kterou jsme získali. Tu, co společník Šoty, Samuel, sebral Sestře Tovi, a kterou nám Rachel přinesla, když se jí zmocnila. Mysleli jsme, že je v Pevnosti v bezpečí. Ukázalo se, že nebyla.“</p> <p>„Je pryč?“ chytila Anna Nicci za rukáv. „Máš ponětí, kam s ní mohla jít?“</p> <p>„Lituji, to netuším,“ řekla Nicci. „Doufali jsme, že nám o té ženě budete schopni poskytnout nějaké informace vy dva. Musíme ji najít. Cokoliv mně o ní můžete říct, bez ohledu, jak bezvýznamné se to zdá, může pomoct. Musíme tu schránku získat zpátky.“</p> <p>„Aspoň, že Nicci stihla vložit schránku do hry o moc Ordenu, než ji Šestka ukradla,“ podotkla Cara.</p> <p>Nathan s Annou zírali jako opařeni.</p> <p>„Cože udělala?“ zašeptal Nathan a nespustil oči z Cary v naději, že se přeslechl, a když ne, tak že si to rozmyslí a vše odvolá.</p> <p>„Nicci vložila do hry moc Ordenu,“ opakovala Cara.</p> <p>Nicci si pomyslela, že to Mord-Sitha řekla s nádechem hrdosti z toho činu, s hrdostí na Nicci.</p> <p>„Zbláznila ses!“ zaječela Anna útočně, celá rudá v obličeji. „Ty jsi se jmenovala hráčem o moc Ordenu!“</p> <p>„Ne, tak to vůbec není,“ řekla Cara a opět upoutala pozornost proroka a bývalé matky představené. „Hráčem jmenovala Richarda.“</p> <p>Cara se pousmála, jakoby spokojená, že Nicci je lepší, než si Nathan s Annou mysleli. Pokud šlo o ně, Nathan s Annou stáli jako zasaženi bleskem.</p> <p>I když předvedla výkon vyžadující velké nadání, Nicci na něj nebyla vůbec pyšná – dohnalo ji k tomu zoufalství.</p> <p>Jak stála na chodbě rozlehlého Paláce lidu, intenzivně si uvědomovala vzájemně se proplétající problémy, kterým čelili. Nicci náhle pocítila strašnou únavu, která nepramenila z toho, že kouzlo Paláce z ní vysávalo sílu. Kromě nedávných událostí na ni začalo doléhat i vyčerpání. Tolik toho potřebovali udělat a zbývalo na to tak málo času.</p> <p>Ještě horší však bylo, že ona jediná měla potřebné znalosti a schopnosti vyřešit mnoho problémů, kterým čelili. Kdo jiný než ona mohl naučit Richarda používat subtraktivní magii, kterou nutně potřeboval, aby otevřel schránky Ordenu? Nikdo jiný nebyl. Nicci cítila strašlivou tíhu zodpovědnosti.</p> <p>Chvílemi se jí nezměrnost bitev, které je čekaly, ukazovala úplně zřetelně. Tehdy její odhodlání zakolísalo. Občas ji přepadl strach, že klame sama sebe, když si namlouvá, že dokáže vyřešit všechny problémy, kterým čelili.</p> <p>Vzpomněla si, jak jí matka, když byla malá, přinutila vzít chléb a jít nakrmit chudé, a později ji bratr Narev z bratrstva Řádu nutil neúnavně pracovat a sloužit věčným potřebám ostatních lidí. Bez ohledu na to, jak moc se snažila vyřešit problémy všech potřebných, jejich problémy neustále rostly, až bylo nad její síly jim vyhovět. Pouta otroctví ji spoutávala stále víc, jak neustále narůstal počet potřebných. Učila se, že díky svým schopnostem má povinnost ignorovat vlastní přání a potřeby a obětovat svůj život přáním a potřebám ostatních. Jejich neschopnost nebo spíš nechuť se o něco snažit ze své vůle, je stavěla do role jejích pánů.</p> <p>V takových chvílích, kdy považovala jejich problémy za nepřekonatelné, se cítila stejně jako v mládí, jako otrok problémů. V těžkých chvílích sebepochybností uvažovala, jestli dokáže unést zodpovědnost, kterou jí na bedra naložil sám Jagang, když ji jmenoval královnou otroků. Neměl ani ponětí, jak přiléhavý ten titul byl.</p> <p>V jistém smyslu se v této bitvě cítila stejně. Přestože věděla, že bojuje za správnou věc, zdálo se beznadějné si myslet, že mohou zvítězit, když museli čelit tolika nesnázím, jež hrozily, že je rozdrtí.</p> <p>Občas, když na ni dolehlo pomyšlení na zdánlivě nepřekonatelné problémy, Nicci si nepřála nic jiného, než někam zalézt a vzdát to. V minulosti se jí v důvěrných chvílích Richard svěřil se stejnými pochybnostmi, jaké cítila sama, a přesto viděla, že jde stále dál. Kdykoliv Nicci cítila, jak ztrácí odvahu, vzpomněla si na Richarda, jak je vytrvalý, a přinutila se znovu vzchopit, už jen proto, aby ho nezklamala.</p> <p>Věřila a bojovala za jejich věc, ale ten boj si ztotožnila s Richardem.</p> <p>Potřebovali ho. Nevěděla, jak a kde ho najdou, jestli ho vůbec najdou, ani jak ho dostanou zpátky. To všechno samozřejmě za předpokladu, že je stále naživu. Avšak o možnosti, že je Richard mrtvý, odmítla vůbec uvažovat a okamžitě ji zavrhla.</p> <p>Anna pevně sevřela Nicci paži a vytrhla ji z pochmurných myšlenek. „Ty jsi vložila schránky Ordenu do hry a jmenovala hráčem Richarda?“</p> <p>Nicci neměla náladu čelit obvinění, patrnému z její otázky a znovu se pouštět do stejné debaty jako se Zeddem.</p> <p>„Správně. Neměla jsem jinou možnost. Zedd nejdřív reagoval stejně jako vy. Když jsem mu vysvětlila, proč jsem to musela udělat, a když se uklidnil, došel k závěru, že opravdu není jiná cesta.“</p> <p>„A kdo jsi, že můžeš o takové věci rozhodnout?“ zaútočila na ni Anna.</p> <p>Nicci se nenechala vyprovokovat a klidným hlasem pokračovala dál. „Ty sama jsi řekla, že Richard je ten, kdo nás musí vést v této bitvě. S Nathanem jste čekali téměř pět set let na Richardovo narození a připravili jste mu podmínky, aby nás mohl vést. Ty sama jsi se postarala o to, aby měl <emphasis>Knihu známých stínů, </emphasis>aby mohl bojovat v této bitvě. Zdá se mi, že jsi toho za něj rozhodla mnohem víc, ještě dřív, než jsem se objevila já.</p> <p>Sestry Temnot už vložily schránky Ordenu do hry. Určitě ti nemusím říkat, jaký je jejich cíl. Tím se z této rozhodující bitvy stává boj za zachování života. Richard nás musí vést. Pokud má uspět, musí být schopný s nimi bojovat. Ty jsi mu dala jenom knihu. Já mu dala moc, zbraň, kterou potřebuje, aby zvítězil.“</p> <p>Nathan konejšivě položil svou velkou ruku Anně na rameno. „Nicci má možná pravdu.“</p> <p>Anna vzhlédla k prorokovi. Když zvážila jeho slova, viditelně se uklidnila. Dřív, když ještě žila v Paláci proroků, by si Nicci nikdy nepomyslela, že právě prorok bude schopen přimět matku představenou, aby o některých věcech uvažovala. Jen pár lidí v paláci si myslelo, že Nathan má schopnost rozumně uvažovat.</p> <p>„No, dobře, co se stalo, stalo se,“ řekla Anna mnohem klidnějším hlasem. „Musíme si dobře rozmyslet, co uděláme dál.“</p> <p>„A co Zedd?“ zeptal se Nathan. „Má nějaký nápad, jak pomoct Richardovi?“</p> <p>Nicci se snažila, aby svým hlasem ani výrazem neprozradila, jaké si o něj dělá starosti. „Zedd věří, že kouzlo, vytvořené v tajných jeskyních v Tamarangu, zapříčinilo, že Richard přišel o spojení se svým darem. S Tomem a Rikkou jsou právě na cestě tam. Doufají, že budou schopni pomoct Richardovi a najdou způsob, jak odstranit kouzlo, které mu brání v používání daru.“</p> <p>„Zní to, jako by to byla hračka,“ řekl Nathan po krátké úvaze. „Ale taková věc nebude vůbec snadná.“</p> <p>Nicci povytáhla obočí. „Pochybuju, že by pomohlo chodit kolem problému a přát si, aby se nějakým způsobem vyřešil sám.“</p> <p>Nathan zabručel na souhlas. „A co Pevnost?“</p> <p>Nicci se otočila a vykročila chodbou. Odpověděla mu přes rameno.</p> <p>„Poté, co jsem se s Carou ponořila do slif, než se Zedd vydal na cestu do Tamarangu, chystal se použít kouzlo, kterým by Pevnost uzavřel.“</p> <p>„A co ostatní – Slídič, Rachel a Džebra?“ zeptal se Nathan.</p> <p>„Džebra zmizela před několika dny. Zedd si myslí, že se asi probrala, a vzhledem k tomu, co všechno prožila, prostě utekla.“</p> <p>„Nebo je opět pod vlivem čarodějky,“ nadhodil Nathan.</p> <p>Nicci rozhodila ruce. „To je možné. Nevíme. Rachel také zmizela, den předtím, než přišla Šestka. A Slídič se ji vydal hledat.“</p> <p>Nathan potřásl nespokojeně hlavou. „A já musím trčet tady, když se toho tolik děje.“</p> <p>„Zedd chtěl, abyste se oba dozvěděli o potížích s magií v Pevnosti,“ řekla Nicci. „Říkal, že Palác lidu chrání podobné magické štíty jako Pevnost, takže vás chtěl varovat, že mohou nastat stejné problémy. Nedá se říct, jak narušení, způsobené chimérami, ovlivní magii, jestli to omezí všechny podobné síly, nebo jestli působí jen místně – pokud by nákaza byla vázaná jen na určité oblasti.“</p> <p>„Až tu skončíme,“ vložila se do hovoru Cara, „odcestujeme s Nicci ve slif za Zeddem do Tamarangu, abychom pomohly získat zpátky moc lorda Rahla. A pak se ho vydáme hledat.“</p> <p>Nathan na to nic neřekl, neupozornil ji, že lord Rahl je on. Ze všech nejlíp věděl, že v proroctví se mluvilo o Richardovi jako jejich vůdci. Navíc právě Nathan tohle proroctví původně objevil a zjistil, že se v něm praví, že mají šanci uspět v blížící se bitvě, jen když je povede Richard.</p> <p>Cary plán, že se vydají hledat lorda Rahla, byl pro Nicci novinkou. Kdyby věděly, kde Richard je, už dávno by cestovaly za ním.</p> <p>Zatímco Nicci odpovídala na nekonečný proud otázek, provedl je Nathan chodbami, až se dostali k masivním dubovým dveřím. Nathan je otevřel a dovnitř pronikl chladný vzduch.</p> <p>Když Nicci vystoupila na plošinu vysoko nad hradbami paláce, uvítala ji krvavě zbarvená obloha. „Drazí duchové,“ zašeptala. „Pokaždé, když se na ně podívám, vyděsím se.“</p> <p>Nathan se protáhl dveřmi a postavil se vedle ní. Na pozorovací plošině bylo místo jen pro dva. Anna s Carou se dívaly z chodby.</p> <p>Výška působila závrať. Nicci sevřela železné zábradlí a trochu se vyklonila. Dohlédla za vnější hradby až dolů na Azrithskou planinu.</p> <p>Území těsně kolem úpatí náhorní plošiny bylo opuštěné. Ležení Císařského řádu začínalo až dál, zřejmě proto, aby nepřitahovali nechtěnou pozornost nadaných osob v paláci, pokud to nebylo naprosto nutné. Přestože armáda Císařského řádu měla k dispozici Sestry a dokonce i pár mladých čarodějů, kteří ji dokázali ochránit před kouzly, seslanými z Paláce lidu, Jagang si je šetřil, aby zůstali zdraví, silní a hlavně živí, dokud nezahájí rozhodující útok.</p> <p>Tmavá, načervenalá mračna zakrývala oblohu nad vzdálenou planinou, černající se nepřátelskou armádou. Ležení se rozprostíralo na všechny strany až k obzoru. Nicci se zachvěla chladem, který ale pocítila uvnitř. Přestože z této vzdálenosti se nedaly rozeznat detaily, moc dobře věděla, jaké to je, být mezi těmi muži. Příliš dobře věděla, jací jsou jejich velitelé. Moc dobře věděla, co je zač jejich vůdce.</p> <p>Při pomyšlení, že by se ocitla mezi muži dole, ji zamrazilo.</p> <p>V době, kdy byla součástí armády, nikdy nepřemýšlela o tom, jak nejen fyzicky odporní, ale i duševně zkažení všichni ti muži jsou. Jako královna otroků to ani vidět nechtěla. Věřila, že takových krutých a nelítostných lidí, jako je Jagang a jeho muži, je potřeba, aby vnutili lidstvu vyšší ideály. Dobrodiní prosazované pomocí násilí. Když se teď zpětně dívala na tu myšlenku, nemohla ani uvěřit, jak moc si taková víra protiřečí, a ona ji bez otázek přijímala. A nejen přijímala, dokonce ji pomáhala prosazovat. Byla v tom tak úspěšná, že si vysloužila přezdívku paní Smrt.</p> <p>Jen těžko mohla uvěřit, že ji Richard vůbec snesl. Je pravda, že mu v tom ohledu nedala na výběr. Cítila, jak jí v očích pálí slzy při vzpomínce na celý ten čas, kdy se Richarda snažila přinutit, aby se k ní přidal v boji za jejich zrůdnou věc a jak jí místo toho ukázal něco ušlechtilého. Potlačila vzlyk, jak moc se jí po něm i po světle v jeho očích stýskalo.</p> <p>Při pohledu dolů bylo ticho na plošině ještě bezútěšnější. Muži, miliony vojáků rozlévajících se jako tmavé moře po planině, měli jediný cíl: zabít každého v Paláci lidu, každého, kdo se postavil proti vládě Řádu. Stáli před poslední překážkou na své cestě vnutit celému lidstvu svou víru.</p> <p>Nicci se zadívala na násep, který v dálce rostl. Byl mnohem vyšší, než když ho viděla naposledy. Za ním spatřila krajinu zbrázděnou výkopy, kde se těžil materiál potřebný na stavbu náspu. Sklon náspu mířil přímo na vrcholek náhorní plošiny. Přestože se už stmívalo, dole se stále klikatily zástupy mužů, přinášejících na staveniště hlínu a kamení.</p> <p>Kdyby se jí někdo svěřil se záměrem vybudovat něco podobného, pochybovala by, že je taková věc vůbec možná, ale teď to viděla na vlastní oči. Naplnilo ji to hrůzou. Je jen otázkou času, kdy násep dokončí a temné moře císařské armády se vzedme, zaplaví ho a zaútočí na palác.</p> <p>Jak tam stála na kraji úzké pozorovatelny a choulila se zimou, věděla, že se nedívá jen na tmavou armádu. Nicci věděla, že se dívá na tisíce let temnoty.</p> <p>Protože byla Sestrou Temnot a vyrostla ovlivněna učením bratrstva Řádu, věděla možná lépe než ostatní, jak reálná taková hrozba je. Věděla, jak fanaticky věřili přívrženci Řádu ve svou věc. Jejich víra je vlastně utvářela. Byli ochotni pro ni zemřít. Koneckonců, smrt se stala jejich cílem. Měli přislíbenu slávu v posmrtném životě. Věřili, že tento život je jen zkouška, prostředek, jak si zajistit věčný život. Když po nich bude Řád žádat, aby zemřeli, ochotně zemřou. Když po nich bude Řád chtít, aby zabili všechny, kteří nesdílejí jejich víru, učiní ze světa krvavou lázeň.</p> <p>Nicci dokonale chápala, co by pro všechny znamenalo vítězství Řádu v této válce. A nebyla by to armáda, kdo by nastolil tisíce let temnoty, ale ideje, které armádu zplodily. A tyto myšlenky by uvrhly svět do děsivé noční můry.</p> <p>„Nicci, je tu něco, o čem musíš vědět,“ řekl Nathan a přerušil tíživé ticho.</p> <p>Nicci si založila ruce a pohlédla na proroka. „Co to je, Nathane?“</p> <p>„Zkoumali jsme knihy proroctví zde v Paláci lidu. Tak jako ve všech knihách proroctví kdekoliv jinde i v těchto chybí vlivem kouzla Ohnivé kaskády určité části, ty, které se zjevně týkají Kahlan. Přesto knihy stále obsahují dost užitečných informací, svazky, kterých se kouzlo ještě nedotklo. Některé knihy jsem neznal. Pomohly mi spojit si věci, o kterých jsem kdysi četl. Pomohly mi udělat si lepší obrázek.“</p> <p>V situaci, kdy kouzlo Ohnivé kaskády vymazalo tolik vzpomínek, si Nicci nebyla jistá, jak může vědět, že opravdu vidí lepší obrázek – ani jak by to mohla sama poznat. Nahlas to však neřekla. Mlčky čekala, studený vítr jí čechral vlasy a pozorovala Nathana, jak se díval na nepřátelské síly, rozložené na Azrithské planině kam až oko dohlédlo.</p> <p>„V proroctvích existuje místo, hlavní kořen, který vede k rozhodujícímu rozvětvení,“ řekl nakonec. „Za tímto bodem, na konci jedné ze dvou větví, je místo, které proroctví označují jako Velkou nicotu.“</p> <p>Nicci se ponořila do vzpomínek. O této části proroctví odjakživa existovalo mnoho dohadů.</p> <p>„Už jsem o tom něco slyšela,“ řekla. „Ty jsi snad přišel na jeho význam?“</p> <p>„Jedna z těch dvou větví vede dál a větví se na další.“ Nathan mávl rukou, jako by chtěl ukázat na něco, co vidí jen on. „Objevil jsem několik knih proroctví, které se týkají událostí, nacházejících se na této větvi, a věřím tomu, že kdybych pátral dál, odhalil bych další. Takže se dá říct, že tahle větev představuje svět, tak jak ho známe.“</p> <p>Zaklepal prsty na zábradlí a sbíral myšlenky. „Na druhé větvi tohoto hlavního kořenu leží jen Velká nicota. Neexistují žádné knihy proroctví, které by popisovaly, co leží za ní. To je taky důvod, proč se nazývá Velká nicota. Dá se říct, že na této větvi není nic, co by mohlo proroctví vidět – žádná magie, žádný svět, jaký známe, takže žádné proroctví, které by ho osvětlilo.“</p> <p>Krátce na ni pohlédl. „To je svět podle představ Císařského řádu. Pokud nás zavedou na tuhle cestu, lidstvo bude nenávratně směřovat do neznámé Velké nicoty, místa bez magie, a proto i bez proroctví.</p> <p>Někteří z mých předchůdců soudili, že když neexistují proroctví o tom, co se nachází na této větvi, může to znamenat jen to, že Velká nicota je předvěstí konce, konce veškerého života.“</p> <p>Nicci nevěděla, co říct. Nemyslela si, že by mohlo být něco jiného než temnota, kdyby Řád zvítězil, takže tahle zpráva pro ni nebyla zas tak velkým překvapením.</p> <p>„Podle knih, které jsem tu prostudoval, podle jejich informací a podle nedávných událostí, jsem byl schopen umístit nás do časové posloupnosti tohoto prorockého kořenu.“</p> <p>Nicci po něm šlehla pohledem. „Určitě?“</p> <p>Nathan ukázal na ohromnou armádu dole pod nimi. „Jagangova armáda, která nás obléhá je jedna z mnoha událostí, které mi říkají, že se nacházíme na hlavním kořenu, těsně před rozhodujícím rozvětvením.</p> <p>Celá staletí jsem věděl, že někde v proroctvích je Velká nicota, ale nevěděl jsem, jestli je to důležité, protože jsem si nikdy nebyl úplně jistý, kde se přesně v chronologii proroctví nachází. Podle mého názoru bylo dost možné, že skončíme na úplně jiné větvi prorockého stromu a nikdy nevstoupíme do oblasti, kde se nalézá právě tento hlavní kořen s Velkou nicotou.</p> <p>Existovala možnost, že se ukáže, že Velká nicota je někde za stovkou falešných odboček, na konci mrtvé větve prorockého stromu. Před mnoha staletími, když jsem ji poprvé začal studovat, se mi zdálo, že se jedná jen o další falešné proroctví, případně, že zůstane zapomenutá v prachu dějin spolu s tolika ostatními možnými událostmi, které se nikdy nestanou.</p> <p>Jenže události nás pomalu, ale jistě dovedly na místo, kde jsme dneska. Nyní jsem si jistý, že jsme na prorockém kmeni, na konkrétní větvi, na hlavním kořenu, těsně před rozhodujícím rozvětvením.</p> <p>A dostala jsi nás tam ty,“ obrátil se Nathan na Nicci, „když jsi Richardovým jménem vložila schránku Ordenu do hry. Schránky Ordenu byly posledním uzlovým bodem na hlavním prorockém kořenu.</p> <p>Lidstvo už nemá jinou možnost než dojít k rozhodujícímu větvení.“</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola sedmnáctá</p> <p>Cara vystrčila hlavu ze dveří, takže vítr, který stoupal po hradbách paláce, jí nadzvedl plavé vlasy. „Chceš říct, že když nás Richard povede jednou větví, tak přežijeme, a když ne, dostaneme se na tu druhou a…“</p> <p>„Čeká nás jen Velká nicota,“ dokončil Nathan za ni. Otočil se zpět k Nicci a položil jí ruku na rameno. „Chápeš význam toho, co jsem ti právě řekl?“</p> <p>„Nathane, možná nevím všechno, co o tom říkají proroctví, ale vím určitě, co je v sázce. Koneckonců, schránky Ordenu vložily do hry Sestry Temnot. Pokud vím, Richard je jediný, kdo má možnost zasáhnout, aby se vše, o čem jsi mluvil, nestalo.“</p> <p>„Přesně tak,“ řekl Nathan s povzdechem. „Proto jsme s Annou čekali pět set let, než Richard přišel na tento svět. On nás měl vést tak, abychom úspěšně překonali nebezpečně zamotané uzly v proroctvích. Pokud uspěje, což se mu dosud dařilo, pak je tím jediným, kdo nás musí vést v této rozhodující bitvě. To už dávno víme.“</p> <p>Nathan si promnul spánky. „Odjakživa jsme chápali, že schránky Ordenu jsou posledním uzlem, za kterým se hlavní kořen rozdvojuje.“</p> <p>Nicci soustředěně přemýšlela o jeho slovech. Náhle to pochopila.</p> <p>„A tam jste předtím udělali chybu,“ řekla napůl pro sebe.</p> <p>Anna se k ní naklonila a přimhouřila oči. „Cože?“</p> <p>„Sledovali jste nesprávný kořen proroctví,“ řekla Nicci, zatímco v její mysli do sebe postupně zapadaly jednotlivé díly skládačky. „Uvědomovali jste si důležitost schránek Ordenu, ale vaše časová posloupnost byla zpřeházená, a výsledkem bylo, že jste sledovali nesprávnou větev. Chybně jste se domnívali, že to byl Darken Rahl, kdo použitím schránek Ordenu vytvořil mezní uzlový bod. Mysleli jste si, že on by nás dovedl do Velké nicoty.“</p> <p>Když pochopila závažnost chyby, Nicci se pomalu otočila a upřela pohled na bývalou matku představenou. „Mysleli jste, že musíte Richarda připravit, aby zvládl tuhle hrozbu v domnění, že se jedná o rozvětvení v proroctví, na kterém se nacházíme až teď, takže jsi ukradla <emphasis>Knihu známých stínů </emphasis>a dala ji Georgi Cypherovi pro Richarda, až bude starší. Mysleli jste, že Darken Rahl je ta rozhodující bitva, mezní uzlový bod v proroctví. Chtěli jste, aby Richard bojoval a porazil Darkena Rahla. Mysleli jste, že mu dáváte nástroje potřebné k boji v této rozhodující bitvě.</p> <p>Ale omylem jste zvolili špatnou odbočku – skončili jste na plané větvi proroctví a neuvědomili jste si to. Připravovali jste ho na nesprávnou bitvu. Mysleli jste si, že mu pomáháte, ale zmýlili jste se a váš špatný úsudek nakonec vedl jen k tomu, že Richard odstranil hranici, což umožnilo Jagangovi, aby se sám stal tou hrozbou, před kterou vlastně proroctví varovalo. Kvůli vám se Sestrám Temnot nakonec podařilo získat schránky Ordenu. Kvůli vám je Strážce podsvětí donutil plnit jeho příkazy. Bez vašeho činu by nic takového nebylo možné.“</p> <p>Nicci stále upřeně hleděla na matku představenou, zatímco jí pomalu docházela vážnost toho, co udělali. Až ji z toho mrazilo.</p> <p>„Tohle všechno jste ve skutečnosti způsobili vy. Snažili jste se využít proroctví, abyste odvrátili katastrofu, a místo toho jste jen posloužili naplnění proroctví. Vaše rozhodnutí vložit se do celé věci způsobilo katastrofu.“</p> <p>Anna se zatvářila rozhořčeně. „Přestože se zdá, že jsme –“</p> <p>„Všechna práce, všechny plány, celé to staleté čekání, a vy jste to nakonec zpackali.“ Nicci si odhrnula pramen vlasů z obličeje. „Ukázalo se, že já jsem ta, kterou proroctví potřebovalo – kvůli tomu, co jste udělali.“</p> <p>Nathan si odkašlal. „No, to je přílišné – a poněkud zavádějící – zjednodušení, ale musím připustit, že je na něm něco pravdy.“</p> <p>Nicci náhle viděla matku představenou, ženu, kterou vždycky považovala za téměř neomylnou, ženu, která byla vždycky připravená vytknout každému sebemenší chybu, v novém světle. „Udělali jste chybu. Všechno jste špatně pochopili.</p> <p>Zatímco jste se všemožně snažili zajistit, aby Richard mohl hrát svou roli zachránce, dopadlo to nakonec tak, že jste byli klíčovým prvkem, který nás dovedl až na pokraj zničení.“</p> <p>„Kdybychom ne –“</p> <p>„Ano, udělali jsme pár chyb,“ přerušil Nathan Annu v samém začátku. „Ale všichni chybujeme. Koneckonců, podívej se na sebe. Celý život jsi bojovala za víru Řádu a přestala jsi s tím jen proto, aby ses stala Sestrou Temnot. Mám snad ignorovat všechno, co teď říkáš a děláš, jen proto, že jsi v minulosti udělala chybu? Chceš zatratit všechno, co jsme zjistili a dokázali, jen na základě toho, že jsme udělali chybu?</p> <p>Klidně to může být tak, že naše chyby vlastně vůbec nebyly chyby, ale nástroje proroctví, součást většího plánu, protože po celou dobu jsi to byla ty, kdo měl stát nablízku Richardovi, abys mu pomohla. Možná že věci, které jsme udělali, ti umožnili dostat se k němu tak blízko, abys mohla hrát svou důležitou roli, kterou můžeš sehrát jen ty.“</p> <p>„Svobodná vůle je v proroctví proměnlivý prvek,“ řekla Anna. „Kde bys bez ní skončila, nebýt všeho, co se stalo, co Richard udělal? Čím bys byla, kdybychom nic neudělali? Co by následovalo, kdybys Richarda nikdy nepotkala?“</p> <p>Nicci o takové možnosti ani nechtěla uvažovat.</p> <p>„O kolik víc lidí, jako jsi ty, může být nakonec zachráněno, protože se události vyvinuly právě takhle,“ dodala matka představená, „než kdyby se nic z toho nestalo?“</p> <p>„Je klidně možné,“ řekl Nathan, „že kdybychom neudělali nic z toho, co jsme udělali, ať už správně nebo špatně, proroctví by si prostě našlo jinou cestu, jak dosáhnout stejných výsledků. Vzhledem k tomu, jak jsou kořeny proroctví propletené, je pravděpodobné, že to, co se právě teď děje, se tak jako tak muselo stát.“</p> <p>„Jako když si voda hledá cestu z kopce dolů?“ zeptala se Cara.</p> <p>„Přesně tak,“ řekl Nathan a usmál se jejímu přirovnání. „Proroctví má do jisté míry samoopravnou schopnost. Můžeme si myslet, že chápeme detaily, ale ve skutečnosti nejsme schopni vidět celý dosah událostí v širokém měřítku, takže když se rozhodneme zasáhnout, proroctví musí najít jiné kořeny, které by kmen vyživovaly, jinak by odumřel.</p> <p>V jistém smyslu může být, právě díky této schopnosti proroctví sebenápravy, jakýkoliv pokus ovlivnit události naprosto zbytečný. A přesto jsou proroctví současně určena k používání, k uspíšení dění, protože jaký by jinak měla proroctví smysl? Jakýkoliv zásah do událostí je však velice nebezpečný. Umění je poznat, kdy a kde jednat. A to je obtížné dokonce i pro proroka.“</p> <p>„Možná proto, že nás tak trápí chyby, kterých jsme se v dobrém úmyslu dopustili,“ řekla Anna, „bys měla pochopit, proč jsme tak zděšeni, že jsi na sebe vzala odpovědnost rozhodovat za Richarda – ústřední postavu proroctví – a jmenovat ho hráčem o moc Ordenu. Známe ohromný rozsah škod, které mohou být výsledkem zásahu do mnohem méně závažných záležitostí v proroctví. Schránky Ordenu jsou však rozhodujícím uzlovým bodem, zdaleka nejzávažnějším prvkem v proroctví.“</p> <p>Nicci to nemínila tak, jak to vyznělo. Nikdy si o sobě nemyslela, že je neomylná, právě naopak. Celý život se cítila méněcenná a špatná. Její matka, bratr Narev a později i císař Jagang jí to pořád opakovali a neustále ji přesvědčovali, jak je nedokonalá. Jenže ji nesmírně překvapilo a taky zaskočilo, když zjistila, že matka představená muže být tak… lidská.</p> <p>Nicci odvrátila pohled. „Nemyslela jsem to tak, jak to vyznělo. Jen mě nikdy nenapadlo, že byste se někdy mohli mýlit.“</p> <p>„Přestože nesouhlasím s tvým hodnocením událostí, které překlenuly pět století a vyžádaly si bezpočet roků úsilí a námahy,“ připustila Anna, „obávám se, že chyby jsme udělali všichni. Jednou z věcí, která určuje náš charakter, je to, jak se s nimi vypořádáme. Když budeme lhát, nepřipustíme si, že jsme chybu udělali, nemůžeme ji ani napravit a ona stejně časem vyjde na světlo. Na druhé straně, pokud se vzdáme jen proto, že uděláme chybu, i když velkou, daleko to v životě nedotáhneme.</p> <p>Co se týká tvé verze našeho zásahu do proroctví, existuje celá řada faktorů, které jsi nevzala v úvahu, nehledě na věci, o kterých nic nevíš. Spojuješ události způsobem, který je nejen značně zjednodušující, ale hlavně nepřesný. Domněnky, které pak vyplývají z těchto spojení, vůbec neberou v úvahu okolnosti našeho zásahu.“</p> <p>Když si Nathan odkašlal, Anna pokračovala. „Neříkám, že jsme vždycky všechno dobře odhadli. Dělali jsme chyby. Některé naše omyly ovlivnily události, o kterých jsi právě mluvila. Snažíme se je napravit.“</p> <p>„Takže,“ zasáhla Cara trochu netrpělivě do hovoru, „co je s tím proroctvím o žádném proroctví, o Velké nicotě? Tvrdíte, že potřebujeme zajistit, aby lord Rahl bojoval v rozhodující bitvě, protože proroctví říká, že musí, a část proroctví současně říká, že v proroctví je prázdné místo? To přece nedává smysl. Podle samotného proroctví právě tahle část proroctví chybí.“</p> <p>Anna si navlhčila rty. „Teď se i Mord-Sithy staly odbornicemi na proroctví?“</p> <p>Nathan se ohlédl přes rameno na Caru. „Není tak snadné pochopit souvislosti událostí a jaký mají vztah k proroctví. Víš, proroctví a svobodná vůle působí proti sobě, ale přesto se vzájemně ovlivňují. Proroctví je magie a jako každá magie potřebuje vyváženost. Protiváhou proroctví, která umožňuje jeho existenci, je svobodná vůle.“</p> <p>„No, to už dává smysl,“ řekla Cara ve dveřích. „Jestli je pravda, co říkáš, znamená to, že se navzájem vyruší.“</p> <p>Prorok vztyčil prst. „Ale ne. Jsou na sobě nezávislé, a přesto jsou v rozporu. Jako aditivní a subtraktivní magie jsou opačné síly, ale obě existují, nevyruší se navzájem. Slouží k udržení rovnováhy. Tvoření a ničení, život a smrt. Magie musí mít nějakou protiváhu, aby mohla fungovat. Stejně jako magie proroctví. Proroctví funguje díky přítomnosti svého protikladu – svobodné vůle. To byla v celé záležitosti největší potíž – pochopit vzájemný vztah proroctví a svobodné vůle.“</p> <p>Cara pokrčila nos. „Ty jsi prorok a věříš na svobodnou vůli? Tak <emphasis>tohle </emphasis>tedy smysl nedává.“</p> <p>„Copak smrt vyvrací existenci života? Ne, právě naopak. Určuje ho a tím vytváří jeho hodnotu.“</p> <p>Cara nevypadala moc přesvědčeně. „Nechápu, jak může v proroctví vůbec existovat svobodná vůle.“</p> <p>Nathan pokrčil rameny. „Richard je toho názorným dokladem. Ignoruje proroctví, a přitom je současně jeho protiváhou.“</p> <p>„Mě ignoruje taky, a kdykoliv to udělá, dostane se do problémů.“</p> <p>„Něco máme společného,“ řekla Anna.</p> <p>Cara vzdychla. „No, stejně, Nicci má pravdu. A já myslím, že to nebylo proroctví, ale její svobodná vůle, co ji přivedlo k tomu, aby udělala v tu chvíli jedinou logickou věc. Proto jí lord Rahl věří.“</p> <p>„Souhlasím,“ řekl Nathan s pokrčením ramen. „Ačkoliv mě to zneklidňuje, musíme občas nechat Richarda udělat to, co považuje za nejlepší. Možná je to nakonec zrovna to, co udělala Nicci – dala mu nástroj, aby mohl uplatnit svou svobodnou vůli.“</p> <p>Nicci ho už neposlouchala. Byla myšlenkami úplně jinde. Náhle se otočila k Nathanovi.</p> <p>„Musím vidět hrobku Panise Rahla. Myslím, že už vím, proč se taví.“</p> <p>V dálce ve snášejícím se šeru se náhle ozval burácivý řev a upoutal jejich pozornost.</p> <p>Cara natáhla krk, aby lépe viděla. „Co se tam děje?“</p> <p>Nicci se zahleděla na temné moře pod sebou. „To jsou fanoušci hry Ja’La. Jagang používá hru Ja’La dh Jin jako rozptýlení pro obyvatele Starého světa i pro vojáky své armády. Pravidla hry při utkáních vojáků jsou však trochu pozměněná, takže jejich zápasy jsou mnohem tvrdší a brutálnější. Tím Jagang uspokojuje touhu vojáků po krvi.“</p> <p>Nicci si vzpomněla, jak byl Jagang té hře oddán. Jako vládce, který dobře ví, jak ovládat a usměrňovat emoce svého lidu, odváděl jejich pozornost od každodenního utrpení tím, že ze všech problémů obviňoval jedince, kteří odmítali přijmout víru Řádu za vlastní, a v poslední době hlavně neznabohy ze severu. To zahnalo případné pochybnosti o učení bratrstva Řádu, protože všechny problémy pak mohli hodit na ty, kteří pochybovali.</p> <p>Nicci to věděla, protože přesně to samé dělala jako paní Smrt. Z každého utrpení skončili obviněni ti, kteří byli sobečtí. Každý, kdo pochyboval, byl označen za sobce.</p> <p>Jagang vyvolal všeobecnou touhu po válce tím, že probouzel nenávist k pomyslnému nepříteli, kterého obviňoval a činil zodpovědným za všechny problémy, se kterými se lidé denně setkávali. Zřekli se osobní zodpovědnosti ze všeho strádání a z každého utrpení vinili ty, kteří selhali ve svém poslání. Tak jim každodenní problémy neustále připomínaly nepřítele, který byl podle nich příčinou všech jejich potíží.</p> <p>Hlasy, aby Jagang zničil neznabohy, kteří podle obyvatel Starého světa měli na svědomí všechny jejich potíže, velmi dobře Jagangovi posloužily. Navíc potřeboval zničit svobodné a úspěšné lidi, protože samotná jejich existence dokazovala, jak lživé je učení Řádu, i jeho víra. Pravda ve své podstatě jeho vládu ohrožovala.</p> <p>Nakonec se kruh uzavřel, z obviňování druhých z utrpení se stal prostředek k odvrácení pozornosti od skutečné příčiny utrpení, a sami obyvatelé ho nakonec donutili vyhlásit válku zlu a vést je do boje. Kdo by si mohl stěžovat na výdaje a oběti války, když ji sami chtěli?</p> <p>I hra Ja’La byla zábavou, která sloužila Jagangovým záměrům. Ve městech se staly zápasy místem, kde mohli obyvatelé vybít své emoce a energii při poměrně bezvýznamné akci. Hra jim poskytovala příležitost, aby se sešli, společně fandili, a tak probouzela pocit sounáležitosti obyvatel, kteří se také spojili proti společnému nepříteli.</p> <p>V armádě sloužila Ja’La jako rozptýlení vojáků, aby na chvíli zapomněli na strádání a vojenské povinnosti. Protože diváci byli většinou agresivní mladíci, hrály se zápasy podle pravidel, která umožňovala mnohem krutější zákroky. Během hry dostali frustrovaní, bojovní a agresivní muži prostor, aby mohli vybít nahromaděné vášně. Jagang velice dobře věděl, že bez Ja’La by nedokázal udržet disciplínu a přehled nad tak obrovskou armádou. Kdyby neměli Ja’La, obrátili by své vášně proti sobě.</p> <p>Jagang měl svůj vlastní tým, který sloužil k tomu, aby demonstroval neporazitelnou nadvládu císaře. Hráči jeho týmu byli prodlouženou rukou jeho moci a udatnosti, vzbuzující úctu a obdiv, jež se odrážely zpět na císaře. Ja’La tým spojoval císaře s jeho muži, sbližoval ho s nimi, ale současně vyjadřoval jeho nadřazenost.</p> <p>Protože s ním strávila dlouhou dobu jako jeho královna otroků, Nicci věděla, že přes všechnu vypočítavost, Jaganga i jeho muže ta hra opravdu uchvátila. Pro Jaganga znamenal boj vlastně hru. Ja’La dh Jin byl druh boje, kterým se bavil, když nebojoval ve skutečné bitvě. Udržovala jeho bojové nadšení. Vybudováním vlastního týmu neporazitelných hráčů, týmu, kterého se každý bál, měl pocit, že je sám mistrem v Ja’La. Pro Jaganga se Ja’La stala něco víc než jen hrou. Byla rozšířením jeho osobnosti.</p> <p>Nicci odvrátila pohled od armády Císařského řádu dole pod nimi. Už ho dál nedokázala snést. Vadilo jí i pomyšlení na krvavou hru, kterou tak nenáviděla. Přestala vnímat tlumený řev diváků, narůstající touhu po krvi, která se nakonec obrátí proti Paláci lidu.</p> <p>Vrátila se zpátky do chodby a počkala, až Nathan zavře těžké dveře za chladnou nocí, která se snášela na okolní svět.</p> <p>„Musím jít dolů, podívat se do krypty Panise Rahla.“</p> <p>Zatímco zajišťoval dveře petlicí, Nathan se ohlédl přes rameno. „Pokud musíš, tak jdeme.“</p> <p>Když vyšli, Anna zaváhala. „Vím, jak moc to místo nenávidíš,“ řekla Nathanovi a chytila ho za paži, aby ho zastavila. „Verna s Adie počkají. Možná bys měl jít za nimi a já doprovodím Nicci do hrobky.“</p> <p>Nathan na ni vrhl podezíravý pohled. Už chtěl něco říct, když zachytil její pohled. Zdálo se, že pochopil jeho význam.</p> <p>„Ano, to je dobrý nápad, drahá. Cara a já si půjdeme promluvit s Vernou a Adie.“</p> <p>Kůže obleku zavrzala, jak si Cara dala ruce v bok. „Zůstanu s Nicci. V nepřítomnosti lorda Rahla je mojí povinností ji chránit.“</p> <p>„Opravdu si myslím, že Berdine a Nyda by s tebou chtěly probrat nějaké otázky ohledně zabezpečení paláce,“ řekla Anna. Když Cara nejevila známky souhlasu s jejím návrhem, rychle dodala: „Pro případ, že se Richard vrátí. Chtějí si být jisté, že udělaly všechno, aby zajistily jeho bezpečí, až se vrátí do paláce.“</p> <p>Nicci si pomyslela, že nezná nikoho, kdo by se choval tak opatrně jako Mord-Sithy. Zdály se být neustále podezíravé a předpokládaly pouze to nejhorší. Nicci by řekla, že Anna si s ní jenom potřebuje promluvit o samotě. Nechápala však, proč to Caře neřekla rovnou. Usoudila, že Anna se zřejmě nedomnívala, že by s tím u Cary uspěla.</p> <p>Nicci položila Caře ruku na rameno a naklonila se k ní. „To je v pořádku, Caro. Jdi s Nathanem, a my se k vám zakrátko přidáme.“</p> <p>Cara pohlédla Anně do očí. „Kde?“</p> <p>„Víš, kde je jídelna mezi pokoji Mord-Sith u té malé skupinky stromů?“</p> <p>„Jistě.“</p> <p>„Tam se máme setkat s Vernou a Adie. Tam se k vám připojíme, až se Nicci podívá do krypty.“</p> <p>Když na ni Nicci kývla hlavou, Cara nakonec souhlasila.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola osmnáctá</p> <p>Při odchodu zachytila Nicci pohled, kterým se Anna rozloučila s Nathanem. Byl to důvěrný pohled, doplněný dětským úsměvem, pohled vyjadřující vzájemné pochopení a náklonnost. Nicci se cítila téměř trapně, že se stala svědkem tak důvěrného okamžiku. Současně jí to ukázalo Annu i Nathana v jiném světle. Udělali něco tak prostého, že každý, kdo je viděl, to pochopil.</p> <p>Krátké nahlédnutí do jejich citů přineslo Nicci pocit povzbuzení a klidu. Nebyla to už jen matka představená, které se celý život bála, ale žena, která měla stejné touhy, city a hodnoty jako kdokoliv jiný.</p> <p>Jak se vracely zpátky chodbou, zatímco Nathan s Carou sešli po schodech dolů, podívala se Nicci na Annu.</p> <p>„Miluješ ho, viď?“</p> <p>Anna se usmála. „Ano.“</p> <p>Nicci jen zírala a nevěděla, co říct.</p> <p>„Jsi překvapená, že jsem to přiznala?“ zeptala se jí Anna.</p> <p>„To jsem,“ přikývla Nicci.</p> <p>Anna se zasmála. „No, myslím, že byla doba, kdy bych byla překvapená stejně jako ty.“</p> <p>Nicci si propletla prsty. „Kdy se to stalo?“</p> <p>Anna se ponořila do vzpomínek. „Před několika staletími. Byla jsem příliš hloupá, příliš zaujatá tím, že jsem matka představená, že jsem nepoznala, co mám přímo pod nosem. Možná jsem si myslela, že povinnosti jsou na prvním místě. Ale nejspíš to byla jen výmluva, že jsem se chovala tak hloupě.“</p> <p>Nicci oněměla překvapením nad tak upřímným doznáním.</p> <p>Když si všimla Niccina překvapení, Anně se na tváři objevil pobavený výraz. „Šokuje tě zjištění, že jsem taky jenom člověk?“</p> <p>Nicci se usmála. „Není to moc slušný způsob, jak to vyjádřit, ale v podstatě máš pravdu.“</p> <p>Zabočily na dlouhé schodiště, pravidelně přerušované odpočívadly, které vedlo do nižších pater paláce. Tepané zábradlí kolem celého výstupu bylo umělecké dílo, napodobující vinnou révu s listy i hrozny.</p> <p>„No,“ povzdychla si Anna, „myslím, že sama jsem se cítila tím zjištěním překvapená. A současně, alespoň zpočátku, jsem z toho byla smutná.“</p> <p>„Smutná?“ zamračila se Nicci. „Proč?“</p> <p>„Protože jsem si musela přiznat, že jsem promarnila většinu života. Stvořitel mě obdařil velmi dlouhým životem, a teprve na jeho konci jsem si uvědomila, že jsem ho vlastně vůbec nežila.“ Když došly na podestu, pohlédla na Nicci. „Necítila jsi něco podobného, když jsi zjistila, kolik života jsi promarnila, než sis uvědomila, co je v životě opravdu důležité?“</p> <p>Nicci zahnala pocit lítosti nad svým vlastním životem a začala sestupovat po schodech dolů. „To máme společné.“</p> <p>Mlčky sešly až dolů a vydaly se širokou chodbou přímo proti schodům. Ve vzduchu se vznášela vůně z pravidelně rozmístěných olejových lamp.</p> <p>Chodba byla obložená deskami z třešňového dřeva, oddělenými slámově žlutými závěsy, staženými zlatými šňůrami se střapci na koncích. Lampy, umístěné na stěnách, vydávaly příjemné žluté světlo.</p> <p>Na dřevěných panelech visely obrazy. Většina jich byla v ozdobných rámech, jako vzácná umělecká díla. Každý obraz měl svůj panel.</p> <p>Zatímco náměty obrazů byly velmi rozmanité, od přírodních scenerií, zachycujících horské jezero nebo vodopád, až po obrázek života na venkovském dvoře, jednu věc měly společnou. Byla to úžasná práce se světlem. Horské jezero bylo obklopené vysokými skalními štíty. Paprsky božského světla, vystupující zpoza zamlžených vrcholků hor, pronikaly načechranými zlatými obláčky a dopadaly na jezerní břeh. Okolní les splýval s přátelskou tmou a uprostřed, na skalním ostrohu, stála dvojice, zahleděná do dálky a zalitá teplými paprsky světla.</p> <p>Na obraze dvora hrabaly slepice na kamenném dláždění, poházeném slámou a ozářeném tlumeným světlem z neviditelného zdroje, které celou scénu oživovalo. Nicci si nikdy předtím nepomyslela, že by obyčejný dvorek mohl být krásný, ale tento malíř v něm krásu viděl a dokázal ji zvýraznit.</p> <p>V popředí obrazu s vysokým vodopádem, valícím se přes okraj vzdáleného útesu, se z tmavého lesa po obou stranách klenul přírodní kamenný most. Na něm stála dvojice ozářená zapadajícím sluncem, v jehož světle se majestátní pohoří v pozadí zbarvilo do nachova. Z dvojice, stojící proti sobě na mostě, vyzařovala vznešenost.</p> <p>Nicci připadalo zajímavé, že tolik věcí v Paláci lidu bylo věnováno kráse. Od vkusně zařízených interiérů, přes rozmanité odstíny mramoru, použitého na podlahy, schodiště i sloupy, až po sochy a umělecká díla se zdálo, že palác hýří oslavou krásy života. Samotná budova paláce, jeho vybavení a zařízení, to všechno mělo zjevně za cíl ukázat to nejlepší, co člověk dokáže. Bylo to prostředí určené k tomu, aby inspirovalo k dokonalosti.</p> <p>Možná ještě zajímavější bylo, že tyhle mistrovské obrazy mohlo vidět jen několik lidí. Tohle byla soukromá chodba hluboko v nitru paláce, která vedla k hrobkám bývalých vládců. Téměř výlučně ji používal lord Rahl.</p> <p>Někomu to mohlo připadat jako projev hrabivosti, soukromá přehlídka majetku, ale to by byla mylná představa, pramenící z cynismu.</p> <p>Nicci věděla, že Rahlové byli muži nejrůznějšího charakteru. Richardův otec se projevoval jako brutální tyran. Jeho předci, i ti nejvzdálenější, nebyli o nic lepší. Původní dobré úmysly byly často překrouceny a zničeny následujícími generacemi, stejně jako se pravděpodobně vytratil původní záměr těchto uměleckých děl. Moudré vládce často vystřídali hlupáci, kteří zahodili všechno, čeho jejich předci dosáhli. Nicci usoudila, že mohli jen doufat, že každá nastupující generace bude natolik rozumná, aby se poučila z chyb minulosti, aby neztratila ze zřetele věci, na kterých záleželo, a pochopila, proč jsou tak důležité.</p> <p>Přesto každá osoba musela dělat vlastní rozhodnutí. Ti, kteří ztratili ze zřetele hodnoty, za které jejich předci bojovali a zvítězili, obvykle tyto hodnoty ztratili a nechali na další generaci, aby je zase získala zpět jen proto, aby je jejich nástupci opět promrhali, protože o ně sami nemuseli bojovat.</p> <p>Nicci pohlížela na obrazy v chodbě, jež vedla ke hrobkám zesnulých vládců, jako na zprávu minulých generací, míněnou jako připomínku hodnot života vládnoucímu lordu Rahlovi. Až půjde navštívit hroby svých předků, tahle chodba mu připomene, kam má upřít pozornost. Svým způsobem to byla výzva lordu Rahlovi, že má především chránit život.</p> <p>Mnozí, kteří tudy prošli, výzvu ignorovali a tím pádem přišly další generace o to, čeho jejich předci dosáhli a jejich generace považovala za samozřejmost.</p> <p>Proto byl celý palác postaven do tvaru kouzla, které umocňovalo sílu rodu Rahlů, a také to byl důvod, proč se zde nacházelo tolik krásy. Mělo to lordu Rahlovi připomínat, co je důležité, a dát mu moc, aby si to udržel.</p> <p>Ale pro Nicci nemohlo být nic krásnějšího než socha, kterou Richard vytesal v Altur’Rangu. Z té sochy přímo prýštila životní energie, která zasáhla její duši a navždy ji změnila.</p> <p>Richard byl lord Rahl, který v sobě nesl úctu k životu. Chápal, co může být navždy ztraceno.</p> <p>„Miluješ ho, viď?“</p> <p>Nicci zamrkala a pohlédla na Annu.</p> <p>„Cože?“</p> <p>„Miluješ Richarda?“</p> <p>Nicci se zahleděla před sebe. „Všichni Richarda milujeme.“</p> <p>„Tak jsem to nemyslela, a ty to víš.“</p> <p>Nicci se nedala vyvést z míry. Alespoň navenek.</p> <p>„Anno, Richard je ženatý. A nejen to. On svou ženu miluje. A co víc, miluje ji víc než život.“</p> <p>Anna na to nic neřekla.</p> <p>„Kromě toho,“ dodala Nicci do trapného ticha, „mohla jsem mu zničit život – životy nás všech – když jsem ho odvedla do Starého světa. A téměř tak i učinila. Měl plné právo mě zabít.“</p> <p>„Možná,“ řekla Anna, „ale to je minulost. Já mluvím o současnosti.“</p> <p>„Co tím chceš říct?“</p> <p>Pokrčila rameny. Odbočily z chodby k dalšímu schodišti, které vedlo dolů k hrobkám. „No, myslím, že Nathan měl spoustu důvodů mě nenávidět, stejně jako Richard tebe. Ale jak se ukázalo, nestalo se tak.</p> <p>Jak už jsem řekla, všichni děláme chyby. Nathan mi dokázal ty moje odpustit. A protože jsi naživu, Richard ti zřejmě odpustil taky. Muselo mu na tobě záležet.“</p> <p>„Řekla jsem ti, že Richard má ženu, kterou miluje.“</p> <p>„Ženu, která může, ale nemusí existovat.“</p> <p>„Vložila jsem do hry moc Ordenu. Věř mi, teď už vím, že existuje.“</p> <p>„To není přesně to, co jsem chtěla říct.“</p> <p>Nicci zpomalila. „Tak co jsi tedy chtěla říct?“</p> <p>„Podívej, Nicci…“ Anna se zastavila, jako by ji vyrušila ze soustředění. „Máš vůbec představu, jak je pro mě těžké neříkat ti Sestro Nicci?“</p> <p>„Neodpověděla jsi mi.“</p> <p>Anna se krátce zasmála. „Ovšem. Chtěla jsem říct jen to, že je to na jednoho člověka příliš.“</p> <p>„Co?“</p> <p>Anna rozhodila ruce. „Všechno. Tahle válka, to, že je lord Rahl, jeho dar, válka s Císařským řádem, problémy s magií, způsobené chimérami, Ohnivá kaskáda, schránky Ordenu – tohle všechno. Nevíme, v jak těžké situaci se právě nachází. Podívej, čemu všemu čelí. Je na to sám. Jeden muž, kterému nikdo nepomáhá.“</p> <p>„Nepopírám, že je to pravda.“</p> <p>„Richard je oblázek v rybníku – jedinec uprostřed víru událostí. Víš, co všechno na něm závisí. Stal se pro nás všechny životně důležitý. Všechno záleží na tom, co udělá, všechno stojí na jeho rozhodnutích. Pokud udělá špatný krok, padneme všichni.</p> <p>A podívej se na toho ubohého chlapce, prvního, který se po třech tisících letech narodil se subtraktivní složkou magie, a který vyrostl, aniž by se naučil svůj dar ovládat. Narodil se jako válečný čaroděj, který však neumí své schopnosti používat.“</p> <p>„Dejme tomu. A co s tím?“</p> <p>„Nicci, dovedeš si vůbec představit, jaké to pro něj musí být? Umíš si představit, jakému tlaku odolává? Vyrůstal v Západozemí, v lesích, kde dělal průvodce. Vyrostl bez jakékoliv znalosti magie. Dokážeš si představit, jaké to pro něj asi je, když musí na svých bedrech nést takovou zodpovědnost, a přitom ani neví, jak přivolat svůj dar? A teď se navíc stal hráčem o moc Ordenu.</p> <p>Víš, co to s ním udělá, až zjistí, že moc Ordenu je ve hře – jeho jménem? Nedokáže se ani spojit se svým Hanem, a teď se od něj čeká, že zvládne asi nejsložitější kouzlo, které se kdy zrodilo v mysli člověka.“</p> <p>„Proto jsem tu já,“ řekla Nicci a pokračovala v chůzi. „Budu ho učit. Budu mu radit.“</p> <p>„A právě to chci říct. Potřebuje tě.“</p> <p>„Má mojí podporu. Udělám pro něj cokoliv.“</p> <p>„Opravdu?“</p> <p>Při pohledu na její neproniknutelný výraz se Nicci zamračila. „Co tím míníš?“</p> <p>„Uděláš cokoliv? Budeš tím, koho potřebuje nejvíc?“</p> <p>„A to je kdo?“</p> <p>„Jeho partnerka.“</p> <p>Nicci se zamračila ještě víc. „Partnerka?“</p> <p>„Jeho životní partnerka.“</p> <p>„On ale partnerku má. Má…“</p> <p>„Umí používat magii?“</p> <p>„Je to matka zpovědnice.“</p> <p>„Ano, ale umí používat magii? Umí přivolat svůj Han jako ty?“</p> <p>„No, ne –“</p> <p>„Umí používat subtraktivní magii? Ty ano. Richard se narodil s darem subtraktivní magie. Ty ji umíš ovládat. Já ne, ale ty ano. Jsi na naší straně jediná, která to umí. Pomyslela jsi někdy, že jsi skončila po jeho boku z nějakého důvodu?“</p> <p>„Z nějakého důvodu?“</p> <p>„Jistě. Tohle nemůže zvládnout sám. Ty jsi jediná osoba, která může být tím, co Richard potřebuje nejvíc – partnerka, která ho miluje, která ho může učit a vést, a která je schopná stát se i jeho družkou.“</p> <p>„Družkou?“ Nicci nevěřila svým uším. „Drazí duchové, Anno. Richard miluje Kahlan. O čem to mluvíš? O jeho družce?“</p> <p>„Ano, o družce, která by se k němu hodila.“ Mávla rukou. „Která by se mu mohla rovnat. Přinejmenším po té ženské stránce. Kdo by se na to hodil lépe než ty? Richard potřebuje osobu, jako jsi ty. Stejně jako ji potřebujeme my všichni.“</p> <p>„Podívej, já Richarda znám,“ přerušila ji Nicci a zvedla ruku, aby zarazila další hovor na toto téma. „Vím, že když miluje Kahlan, musí to být výjimečná žena. To ona se mu vyrovná. Milujeme to, co obdivujeme. To jen Řád má ve zvyku dělat pravý opak a říkat, že musíme milovat jen to, co je odporné.</p> <p>Možná Kahlan neumí používat magii stejně jako on, ale určitě je to osoba, kterou obdivuje, žena, která ho doplňuje a naplňuje. Jinak by jí nebyl tak naprosto oddán. Richard by nemiloval nikoho, kdo by toho nebyl v jeho očích hoden.</p> <p>Ty jí nepřikládáš žádnou důležitost, ale nic o ní nevíš. Nepamatujeme si ji, nevíme, jaká je, ale musí ti stačit, že znáš Richarda, abys pochopila, jak pozoruhodná žena to musí být.</p> <p>Kromě toho je matka zpovědnice – velice mocná žena. Možná nedokáže dělat stejné věci jako čarodějky, ale zpovědnice umí to, co žádná čarodějka nedokáže.</p> <p>Než padla hranice, matka zpovědnice v podstatě ovládala Středozemí. Královny i králové se jí klaněli. Dokázaly bychom my něco takového? Ty jsi vládla v paláci. Já jsem byla královnou otroků. Kahlan je skutečná vládkyně, na kterou se její lid spoléhá, vládkyně, která za něj bojuje, aby zůstal svobodný. Žena, která podle Richardových slov, sama přešla hranici – prošla podsvětím – aby našla pomoc pro svůj lid. Zatímco jsem držela Richarda ve Starém světě, vládla místo něho. Sama bojovala a vedla d’haranskou armádu, aby zpomalila Jagangův postup. Chtěla tím získat čas, aby se pokusila najít nějaký způsob, jak ho zastavit úplně.</p> <p>Richard miluje Kahlan. Tím je řečeno všechno.“</p> <p>Nicci nemohla ani uvěřit, co je nucena obhajovat.</p> <p>„Ano, všechno, co říkáš může být pravda. Možná opravdu miluje tu ženu, tu Kahlan, ale kdoví jestli je ještě naživu? Ty znáš lépe než já zlovolnost Sester, které se jí zmocnily. Nemůžeš s jistotou říct, že ji Richard ještě někdy uvidí.“</p> <p>„Jak znám Richarda, tak ji určitě ještě uvidí.“</p> <p>Anna rozhodila ruce. „A když ano, tak co dál? Co by se mohlo stát?“</p> <p>Nicci se zježily chloupky na krku. „Co tím myslíš?“</p> <p>„Četla jsem knihu <emphasis>Ohnivé kaskády. </emphasis>Vím, jak kouzlo funguje. Uvědom si, že žena, kterou Kahlan byla, už neexistuje. Ohnivá kaskáda ji zničila. Kouzlo nemá za následek jen to, že osoba, na kterou kouzlo působí, zapomene na minulost, ale zároveň ničí její vzpomínky a tím ničí i její minulost. To je důvod, proč Kahlan už neexistuje.“</p> <p>„Ale, ona –“</p> <p>„Miluješ Richarda. Ve tvé mysli zaujímá nejdůležitější místo. Zvaž jeho potřeby. Kahlan je mimo – přinejmenším její mysl. Všechno, co jsi říkala o tom, že pro něj znamená, jak úžasná musí být, je možná pravda, ale žena, kterou Richard miloval, už neexistuje. Dokonce i kdyby ji Richard našel, bude mít jen tělo ženy, kterou miloval, prázdnou schránku. Nezůstalo v ní nic, co by mohl milovat.</p> <p>Mysl, která ji činila Kahlan, kterou miloval, nenávratně zmizela. Myslíš, že Richard je typem muže, který by chtěl milovat jen její schránku, který by toužil jen po jejím těle? To sotva. Je to právě mysl, která určuje osobnost, a právě tu na ní Richard miloval. Jenomže ta už není.</p> <p>Chceš zahodit svůj život jako já? Promarnila jsem čas, který jsem mohla prožít s Nathanem, mužem, kterého jsem milovala, nebýt tak posedlá smyslem pro povinnost. Nepromarni svůj život stejně, Nicci. Nedovol, aby ti utekla jakákoliv příležitost udělat Richarda šťastným.“</p> <p>Nicci sevřela třesoucí se ruce v pěst. „Možná zapomínáš, s kým mluvíš? Uvědomuješ si, že se snažíš podstrčit Richardovi, o kterém jsi prohlásila, že je budoucnost lidstva, Sestru Temnot?“</p> <p>„Ale jdi,“ vysmála se jí Anna. „Ty nejsi žádná Sestra Temnot. Jsi jiná než ostatní Sestry. Ony jsou skutečně Sestry Temnot, ale ty ne.“ Poklepala si na srdce. „Tady jsi jiná.</p> <p>Z chtivosti se staly Sestrami Temnot. Chtěly to, co nemohly mít. Toužily po moci a naplnění temných slibů.</p> <p>Ty jsi byla jiná. Ty ses nestala Sestrou Temnot kvůli touze po moci, ale přesně z opačného důvodu. Myslela sis, že jsi nehodná svého života.“</p> <p>Byla to pravda. Nicci zůstala jedinou Sestrou Temnot, která nepřeběhla proto, aby získala moc nebo slíbenou odměnu, ale spíš z pocitu, že si nic dobrého nezaslouží. Nelíbila se jí obětavost, netoužila podřizovat svůj život potřebám ostatních, chtěla žít život podle svého. Podle těchto pocitů usoudila, že je sobecká a zlá. Na rozdíl od ostatních Sester Temnoty se domnívala, že si zaslouží věčné zatracení.</p> <p>Její motivace, tak rozdílné od jejich, dělaly starosti ostatním Sestrám Temnot. Nevěřily jí. Ve skutečnosti k nim nepatřila.</p> <p>„Drazí duchové,“ zašeptala Nicci, která nemohla uvěřit, že tahle žena, se kterou se sotva setkala, když žila v Paláci proroků, dokázala přesně odhadnout, jak to s ní vlastně bylo.</p> <p>„Nevěděla jsem, že se to dá tak snadno vyčíst.“</p> <p>„Vždycky mě trochu mrzelo,“ řekla Anna něžným hlasem, „že tak krásné a nadané stvoření jako ty, má tak malé sebevědomí.“</p> <p>Nicci polkla. „Proč ses mi to nikdy nepokusila říct?“</p> <p>„Myslíš, že bys mi uvěřila?“</p> <p>Nicci se zastavila nad schodištěm a položila ruku na bílý mramorový sloupek. „Asi ne. To až Richard mě přiměl to vidět.“</p> <p>Anna vzdychla. „Možná jsem si tě měla vzít stranou a vysvětlit ti, že bys o sobě měla změnit názor. Vždycky jsem se bála ukázat vlídnost ze strachu, že přijdu o autoritu. Stejně tak i říkat novickám, co si o nich doopravdy myslím, aby se pak nezaobíraly jen samy sebou. Nebyla jsi však tak průhledná, jak si myslíš. Nikdy jsem si neuvědomila hloubku tvých pocitů. Domnívala jsem se, že tvoje skromnost a zdrženlivost, kterou jsem viděla, se ti bude hodit, až dospěješ v ženu. I v tom jsem se mýlila.“</p> <p>„To jsem nevěděla,“ řekla zamyšleně Nicci.</p> <p>„Ale nemysli, že jsi byla sama. K ostatním jsem se chovala hůř, když jsem je považovala za hodně dobré. Verně jsem důvěřovala asi víc než kterékoliv z vás. Nikdy jsem jí to ale neřekla. Místo toho jsem ji vyslala na dvacetileté pátrání naslepo, protože jí jediné jsem se odvážila svěřit tak důležité poslání. Souviselo to všechno nějak s mojí účastí na různých událostech v proroctví.“ Anna potřásla hlavou. „Jak mě celých těch dvacet let nenáviděla!“</p> <p>„To mluvíš o letech, kdy hledala Richarda?“</p> <p>„Ano.“ Anna se usmála. „Na té cestě však našla i sama sebe.“</p> <p>Na chvíli se ponořila do vzpomínek, a pak se na Nicci usmála. „Vzpomínáš si na to, jak ho Verna nakonec přivedla? Pamatuješ se na ten první den ve velké síni, kde se shromáždily všechny Sestry, aby uvítaly nového chlapce, jehož Verna přivedla, a on to byl Richard, který mezitím dospěl v muže?“</p> <p>„Pamatuji si to,“ řekla Nicci a taky se při té vzpomínce usmála. „Ani bys nevěřila, co všechno bylo toho dne započato. Když jsem ho tehdy viděla, přísahala jsem si, že se stanu jednou z jeho učitelek.“</p> <p>Stala se jeho učitelkou, a nakonec Richard učil ji.</p> <p>„Richard tě teď potřebuje, Nicci. Potřebuje někoho, kdo by teď stál při něm. Potřebuje v této bitvě partnerku. Pro jednoho člověka je to příliš velká zodpovědnost. Potřebuje ženu, která ho miluje. Kahlan je pryč. I když je naživu, je Richard jako tělo bez duše. Ona si na Richarda nepamatuje, ani ho nemiluje, je pro ni cizí člověk. Smutným faktem je, že ji Richard ztratil kvůli této válce. Potřebuje životní partnerku.</p> <p>Richard potřebuje tebe, Nicci, abys mu v noci šeptala do ucha věci, které musí slyšet. Ať už to ví nebo ne, potřebuje tě víc než cokoliv jiného.“</p> <p>Nicci měla slzy na krajíčku. Odmítat to, za co by dala život, ji vnitřně rozdíralo. V životě nechtěla nic tolik jako Richarda.</p> <p>Ale i když ho milovala, nemohla Anně vyhovět.</p> <p>Nicci začala sestupovat po schodech, a změnila téma. „Musím se podívat do krypty a pak si promluvit s Vernou a Adie. Nemám času nazbyt. Musím se dostat do Tamarangu, abych pomohla Zeddovi zrušit kouzlo, které čarodějka na Richarda seslala. To teď Richard potřebuje nejvíc.</p> <p>Moc by mi pomohlo, kdybych se o Šestce dozvěděla co nejvíc. Možná ji neznáš, ale máš celou síť špehů roztroušených po Starém světě.“</p> <p>„Ty o nich víš?“ zeptala se Anna a vydala se za Nicci.</p> <p>„Předpokládám to. Žena jako ty by se neudržela tak dlouho u moci, kdyby neměla pomocníky. Za tvé vlády byl Palác proroků ostrovem stability a klidu ve světě chaosu, ve světě ohrožovaném učením bratrstva Řádu. Musela jsi mít svou síť rozprostřenou široko daleko, abys věděla o všem, co se v okolním světě děje, a mohla posoudit případné ohrožení. Koneckonců, palác byl bezpečným místem a mohl svobodně sloužit svému účelu celá staletí.“</p> <p>Anna povytáhla obočí. „Nebyla jsem tak dobrá, jak si myslíš, má drahá. Jinak by se mi přímo před nosem nedaly dohromady Sestry Temnot.“</p> <p>„Ale měla jsi podezření a udělala bezpečnostní opatření.“</p> <p>„Jenže jak se později ukázalo, v jejich případě to nestačilo.“</p> <p>„Nikdo není dokonalý ani nepřemožitelný. Pravdou zůstává, že se ti je dařilo velice dlouho ovládat. Měla jsi síť informátorů, kteří ti pomáhali držet krok s událostmi okolního světa. Vím, že se Sestry Temnot vždycky ohlížely přes rameno. Bály se tě.</p> <p>S tak rozsáhlou zpravodajskou sítí, kterou mohla vybudovat jen matka představená, jsi za ty roky musela o Šestce něco zaslechnout.“</p> <p>„Já nevím, Nicci. Za ty roky se stalo strašně moc důležitých věcí. Řeči o nějaké čarodějce mě moc nezajímaly. Byly mnohem důležitější problémy. A pokud jde o Šestku, opravdu jsem žádnou zmínku neslyšela.“</p> <p>„Nechci, abys mi prozradila nějaká důvěrná tajemství, Anno. Zajímá mě cokoliv, co o ní víš. Z nějakého důvodu ukradla schránku Ordenu. Musím ji pro Richarda získat zpátky. Každý útržek informace by mi mohl pomoct.“</p> <p>„Od svých lidí jsem o ní opravdu nikdy neslyšela.“ Anna potřásla hlavou. „Vím, že existuje, a taky to, že nemůže vložit schránku do hry.“</p> <p>„Tak proč ji ukradla?“</p> <p>„Přestože o ní nevím nic konkrétního, kromě toho, co nám řekla Šota, vím, že touha ničit veškeré životní hodnoty naplňuje některým lidem veškeré bytí. Zvrácené názory, které přejímají, slouží k vnitřnímu ospravedlnění jejich nenávisti ke všemu hodnotnému, což je pohání a zároveň spojuje s ostatními se stejným cílem – zničit každého, kdo žije svobodně a dobře se mu daří. Právě tento cíl je jejich hnací silou.</p> <p>V konečném důsledku vlastně nenávidí život. Cítí, že nedokáží čelit životním výzvám. Nejsou ochotni vytvářet cokoli hodnotného. Nechtějí vidět svět takový, jaký je, a uchylují se k tomu, co je snazší. Místo aby pilně pracovali, rozhodli se zničit ty, kteří to dělají. Místo aby vytvořili něco hodnotného, kradou to, co vytvořili jiní.“</p> <p>„Takže,“ shrnula Nicci, „chceš říct, že i když o Šestce nevíš nic konkrétního, myslíš, že v důsledku své povahy vyhledává lidi, které pohání stejná nenávist?“</p> <p>„Správně,“ řekla Anna. „A co to znamená?“</p> <p>Když sešly se schodů, Nicci se zastavila a položila ruku na sloupek zábradlí. Nehtem poklepala na bílý mramor a zamyslela se. „Znamená to, že nakonec bude hledat spojenectví s těmi, kteří mají druhé dvě schránky – se Sestrami Temnot. Nemusí věřit stejným věcem, ale sbližuje je nenávist.“</p> <p>Anna se pro sebe usmála. „Výborně, dítě.“</p> <p>„Sama nemůže schránku použít,“ uvažovala Nicci nahlas. „To znamená, že ji vzala na výměnu. Chtěla ji, aby získala moc pro sebe. Když padla hranice, došlo jí, že je Nový svět zranitelný. Plánovala a nakonec ukradla Šotě to, co si tady v Novém světě vybudovala, ale to jí nestačí. Má v úmyslu získat větší moc výměnou za schránku, kterou ukradla.“</p> <p>Anna přikyvovala. „Chce se pojistit, aby byla při tom, až se uvolní moc Ordenu. Láká ji představa úplného zničení všeho, co má nějakou cenu. Možná chce získat moc pro sebe, ale já si myslím, že ve skutečnosti se touží účastnit ničení hodnot a života.“</p> <p>„Ale pořád mi není jasné jedno,“ potřásla hlavou Nicci a upřeně hleděla do chodby před sebou. „Sestry Temnot asi nebudou chtít s čarodějkou vyjednávat. Bojí se jí.“</p> <p>„Strážce podsvětí se bojí daleko víc. Schránku potřebují, pokud chtějí uvolnit moc Ordenu. Nezapomeň, že teď, když vložily schránky do hry, přijdou o život, pokud neotevřou správnou schránku. Budou nuceny s Šestkou jednat.“</p> <p>„Asi máš pravdu,“ připustila Nicci.</p> <p>Něco se jí ale pořád nezdálo a nemohla přijít na to, co. Připadalo jí, že jde ještě o něco jiného.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola devatenáctá</p> <p>Nicci se pustila sloupku a vykročila. Podlahu, stěny i strop tiché chodby tvořil naleštěný bílý mramor. Jeho jemné šedozlaté žilkování dodávalo celé chodbě lehce kouřový nádech.</p> <p>Louče v kovových držácích, pravidelně rozmístěných na stěnách, osvětlovaly opuštěnou chodbu mihotavým světlem. Nehybný vzduch byl prosycený vůní smůly a bledým oparem štiplavého kouře. Z hlavní chodby odbočovaly menší chodby k jednotlivým hrobkám.</p> <p>„Žijeme v nebezpečné době,“ řekla Anna do ozvěny jejich kroků. „Blížíme se k nejnebezpečnějšímu místu v proroctví, o jakém vím. K místu, které může znamenat náš konec.“</p> <p>Nicci se na bývalou matku představenou ohlédla. „Proto musím pomoct Zeddovi a pak najít Richarda. Současně musíme Šestku zastavit dřív, než přidá třetí schránku ke zbývajícím dvěma. Už ukázala, jak je nebezpečná, ale jestli se nám ji podaří najít, Zedd nám s ní pomůže.</p> <p>Myslím, že bych měla radši dostat Sestry Ulicii a Arminu. To ony mají zbývající dvě schránky. Jestli získají všechny tři, myslím, že Richardovi nedovolí, aby se jich do prvního zimního dne příštího roku zmocnil a pokusil se tu správnou otevřít. Určitě ji zkusí otevřít hned, jak je budou mít pohromadě. Mám nepříjemný pocit, že se čas nebezpečně krátí.“</p> <p>„Souhlasím,“ řekla Anna, právě když míjely syčící pochodeň. „Proto je tak důležité, abys byla Richardovi po boku a pomohla mu.“</p> <p>„Chystám se mu pomáhat.“</p> <p>Anna vrhla na Nicci zkoumavý pohled. „Muži potřebují ženy, aby usměrňovaly jejich rozhodnutí, zvlášť když ta rozhodnutí mohou změnit životy nás všech.“</p> <p>Nicci sledovala jejich stíny, když míjely další louče. „Nejsem si jistá, jak to myslíš.“</p> <p>„Jenom žena, která ho miluje, stojí mu po boku, žena, které bezvýhradně věří, na něj může mít pozitivní vliv.“</p> <p>Nicci koutkem oka mrkla za sebe. „A jaký vliv máš vlastně na mysli?“</p> <p>„Dítě potřebuje sílu otce stejně jako mateřskou péči.“ Zvedla ruku a přitiskla k sobě dva prsty. „Muž a žena nás společně utvářejí a vedou. A tady je to stejné. Muž potřebuje v životě ženský prvek, pokud má být dobrým vládcem, který řídí vývoj lidstva.</p> <p>Silný generál může bez ženy vybojovat bitvy a vyhrát války. Jagang může zničit všechny, kteří mu stojí v cestě, ale nic víc. Nemůže vytvořit žádné další hodnoty.</p> <p>Náš cíl je jiný. Vyžaduje, abychom ve válce, která je před námi, nejen vyhráli, ale aby se jejím výsledkem stala budoucnost, jakou si přejeme a v jakou doufáme. Richard potřebuje někoho, kdo by ho miloval, ale zároveň koho by mohl milovat sám. Žít jen s mečem nestačí. Potřebuje naplnit své touhy. Potřebuje lásku dávat stejně jako ji přijímat.“</p> <p>Nicci se na toto téma nechtěla znovu bavit. „Já tou ženou nejsem.“</p> <p>„Můžeš být,“ naléhala Anna tichým hlasem.</p> <p>„Ženou, která si zaslouží Richardovu lásku, je Kahlan. Já ne. Dělala jsem hrozné věci, které nemohu nikdy odčinit. Vydala jsem se po temných cestách. Mohu jedině bojovat, abych zastavila zlo a jeho víru, za kterou jsem se kdysi bila. Pokud to dokážu, vykoupím se ze svých hříchů. Ale nikdy si nezasloužím Richardovu lásku. Kahlan ano. Já ne.“</p> <p>„Nicci, Kahlan pro nás není volba. Je zbytečné o ní uvažovat jako o ženě, která by mu mohla stát po boku. Ona už tuhle roli plnit nemůže. Ohnivá kaskáda jí v tom zabránila. Teď tuhle roli můžeš plnit jen ty. Můžeš se za Richarda provdat a být ženou po jeho boku.“</p> <p>„Provdat se za něj!“ Nicci se trpce zasmála a zavrtěla hlavou. „Richard mě nemiluje. Neměl by žádný důvod si mě vzít.“</p> <p>„To ses v Paláci proroků vůbec nic nenaučila?“ mlaskla Anna nespokojeně jazykem. „Jak ses mohla stát Sestrou?“</p> <p>Nicci se nechápavě zeptala: „O čem to zase mluvíš?“</p> <p>„Muži mají potřeby,“ kývla Anna prstem. „Využij svůj ženský talent, když tě Stvořitel obdařil takovou krásou, abys je uspokojila, a budou chtít víc. Aby toho dosáhl, ožení se s tebou.“</p> <p>Nicci by jí nejradši jednu vrazila. Místo toho řekla: „Richard takový není. Chápe, že láska je to, co dává vášni mezi mužem a ženou smysl.“</p> <p>„A toho nakonec dosáhne. Ty jenom pomůžeš tomu, aby se smysluplnou vášní stala. Srdce muže se řídí jeho potřebami. Copak jsi tak naivní, že si myslíš, že se lidé berou z lásky? Moudrost starších často vytvoří lepší dvojici. Bez Kahlan to musíme udělat takhle.</p> <p>Tvým úkolem je dostat ho do postele a ukázat mu, co mu můžeš poskytnout, co mu chybělo a co potřebuje. Když uspokojíš jeho potřeby, otevře ti srdce a nakonec v něm rozdmýcháš i tu vášeň.“</p> <p>Nicci cítila, jak rudne. Nemohla uvěřit, že vedou takový rozhovor. Musela změnit téma, ale nedostávalo se jí slov.</p> <p>Nicci věděla, že si získala Richardovo přátelství i důvěru. Kdyby udělala to, co Anna navrhovala, zničila by obojí. Richard si mohl být jejím přátelstvím jistý. Upřímnost jejího přátelství jí mohla přinést i jeho lásku, ale udělat to tak, jak chtěla Anna, by znamenalo zničit důvěru jeho přátelství a ukázat, že si ho ve skutečnosti nikdy nezasloužila.</p> <p>„Nesmíš tuhle šanci propásnout, dítě. <emphasis>Nesmíme </emphasis>ji propásnout.“</p> <p>Nicci chytila Annu za ruku a zastavila ji. „My?“</p> <p>Anna souhlasně přikývla. „Jsi náš spojovací článek s Richardem.“</p> <p>Nicci zúžila oči. „Jaký spojovací článek?“</p> <p>Anna nasadila přísný výraz a stále více se podobala matce představené, jak si ji Nicci pamatovala. „Spojení, které my, co učíme mladé čaroděje, s nimi musíme mít.“</p> <p>„Richard je náš vůdce – ne původem, ale díky svým schopnostem a silné vůli. Původně se vůbec nezamýšlel stát se lordem Rahlem, stát se naším vůdcem v této válce, ale postupně se do své role vžil. Rozhodl se, že pro něj život tolik znamená, že musí bojovat za své právo žít ho tak, jak považuje za správné. Stal se vzorem pro ostatní, kteří to cítili stejně. Jenom proto jsme se dostali až sem.</p> <p>Není to žádný chlapec z Paláce proroků s Rada’Hanem kolem krku. Je svobodný muž.“</p> <p>„Myslíš? Podívej se na to trochu s odstupem. Ano, Richard je náš vůdce – a to říkám upřímně – ale současně je to muž, který má dar a nic o něm neví. Navíc je čaroděj s oběma stránkami magie. Dřímá v něm nevyzpytatelná moc. Co jiného je úkolem Sester Světla než učit takové muže, jak ovládat své nadání a –“</p> <p>„Nejsem Sestra Světla.“</p> <p>Anna odmítavě mávla rukou. „Slovíčkaření. Tím, že to popřeš, skutečnost nezměníš.“</p> <p>„Nejsem –“</p> <p>„Jsi.“ Anna namířila prst Nicci doprostřed hrudi. „Tady jsi. Přijala jsi život, i když sis nevybrala přímou cestu. To je Stvořitelovo dílo. Říkej si, jak chceš, Sestra Světla nebo jen Nicci, na tom nezáleží a nic se tím nezmění. Bojuješ za naši věc – Stvořitelovu věc – za život samotný. Jsi Sestra, čarodějka, která má usměrňovat muže v jejich poslání.“</p> <p>„Nebudu dělat děvku kvůli tobě, ani kvůli nikomu jinému.“</p> <p>Anna obrátila oči v sloup. „Žádala jsem tě snad o to, aby ses vyspala s mužem, kterého nemiluješ? Ne. Chtěla jsem po tobě, abys ho svedla? Ne. Žádala jsem, abys šla za mužem, kterého miluješ, dala mu lásku a stala se jeho ženou, kterou tak zoufale potřebuje, ženou, která může přijmout jeho lásku. Potřebuje ženu, která by uspokojila jeho potřebu milovat. To je završením jeho lidské přirozenosti.“</p> <p>Nicci ji probodla pohledem. „Ty po mně vlastně chceš, abych byla dozorkyní z Paláce proroků.“</p> <p>Anna vyslala ke stropu tichou žádost o sílu. „Dítě,“ řekla a sklouzla pohledem zpátky na Nicci, „jen tě prosím, abys už dál nemarnila svůj život. Nechápeš tak docela, co ti uniká. Možná si myslíš, že je to všechno o lásce, ale ty ve skutečnosti lásku neznáš, nebo se mýlím? Znáš pouze její začátek: touhu.</p> <p>Okolnosti asi nejsou takové, jaké by sis přála, kdybychom žili v dokonalém světě, ale tohle je šance, kterou ti dává Stvořitel, možnost prožít největší možné štěstí, které tě může v životě potkat – lásku. Naplněnou lásku. Tvoje láska je teď jednostranná, neúplná, nenaplněná. Je to pouze příjemné toužení a představy. Nemůžeš vědět, co láska doopravdy je, dokud nejsou tvé city opětovány. Jenom tehdy je to skutečná, naplněná láska. Jenom tehdy se může tvá duše vznést do závratných výšin. Dosud jsi nepoznala radost z tohoto nejzákladnějšího lidského citu.“</p> <p>Nicci zažila jen polibky od surovců, které jí žádnou radost nepřinášely. Anna měla pravdu. Nicci věděla, že nemůže chápat, jaké to je, když ji líbá muž, kterého miluje, skutečně miluje, muž, který také miluje ji a pro kterého je vším. Něco takového si mohla jen představovat. Jakou smůlu mají ti, kteří nikdy nepoznají rozdíl.</p> <p>Anna zvedla ruku. „A když při té radosti z naplněné lásky – vás obou – poradíš muži, kterého miluješ, aby se správně rozhodl, co je na tom špatného?“</p> <p>Zase ruku spustila. „Nežádám tě, abys ho přiměla dělat špatná rozhodnutí, ale aby dělal, co sám bude chtít. Jen po tobě chci, abys ho uchránila bolesti, kvůli níž by mohl udělat chybu osudnou nám všem.“</p> <p>Nicci se opět zježily chloupky na zátylku.</p> <p>„O čem to mluvíš?“</p> <p>„Nicci, když jsi byla s Řádem – když jsi byla známa jako paní Smrt – jak ses cítila?“</p> <p>„Jak jsem se cítila?“ Nicci pátrala v paměti po odpovědi na nečekanou otázku. „Nevím. Nevím, jak to myslíš. Nejspíš jsem se nenáviděla. Nenáviděla jsem život.“</p> <p>„A když ses tak nenáviděla, starala ses o to, jestli tě Jagang zabije?“</p> <p>„Moc ne.“</p> <p>„Jednala bys dneska stejně? Nezajímal by tě tvůj osud ani budoucnost?“</p> <p>„Jistěže ne. Tehdy mi bylo jedno, co se mi stane. Jakou jsem měla budoucnost? Žila jsem v přesvědčení, že si žádné štěstí nezasloužím a ani ho nikdy nepotkám, takže mi na ničem nezáleželo, ani na vlastním životě. Prostě jsem si myslela, že nezáleží na ničem.“</p> <p>„Nezáleží na ničem,“ zopakovala Anna. Sykla znepokojením a pak pokračovala v teatrální hrůze nad tím, co Nicci právě řekla. „Myslela sis, že tě nepotká žádné štěstí, takže ti na ničem nezáleželo.“ Zvedla prst na zdůraznění svých slov. „Nedělala jsi tehdy stejná rozhodnutí, jaká bys dělala dnes, protože ti bylo jedno, co se ti stane. Mám pravdu?“</p> <p>Nicci měla neodbytný pocit, že se blíží k neviditelným čelistem pasti. „Je to tak.“</p> <p>„A jak si myslíš, že se bude muž jako Richard cítit, až nakonec zjistí, že je pro něj Kahlan ztracená – až mu dojde nezvratnost této situace? Bude si myslet, že život má cenu? Myslíš, že bude cítit totéž co my, považovat život za tak důležitý jako my, když bude osamělý, zoufalý, malomyslný a bezmocný? Když si bude myslet, že ho už žádné štěstí v životě nečeká? Myslíš, že mu bude záležet na tom, co se s ním stane? Ty víš, jaký je to pocit. Tak řekni.“</p> <p>Nicci naskočila husí kůže. Bála se na otázky odpovědět.</p> <p>Anna zakývala prstem. „Když nebude mít nikoho, žádnou lásku, myslíš, že se bude starat o to, jestli zemře?“</p> <p>Nicci polkla a přinutila se odpovědět po pravdě. „Myslím, že je možné, že mu to bude jedno.“</p> <p>„A když nebude mít naději on, udělá správné rozhodnutí pro nás? Nebo to prostě vzdá?“</p> <p>„Myslím, že Richard to nikdy nevzdá.“</p> <p>„Myslíš, že to nevzdá.“ Anna se k ní naklonila. „Chceš jeho reakci vyzkoušet? Riskovat naše životy, náš svět, samotnou existenci?“</p> <p>Prudkost Annina výpadu Nicci úplně ohromila.</p> <p>„Dítě, když ztratíme Richarda, jsme ztraceni všichni.“</p> <p>Pokračovala tichým hlasem, a Nicci cítila, jak se past kolem ní uzavírá. „Sama víš, že je ústřední postavou proto jsi vložila schránky Ordenu do hry jeho jménem. Víš, že je jediný, kdo nás může v této bitvě vést. Víš, že bez něho vypustí Sestry Temnot Strážce z podsvětí. Když je Richard nezastaví, vypustí do světa smrt. Svět živých skončí. Zavedou nás do Velké nicoty.</p> <p>Bez Richarda jsme ztraceni,“ řekla znova a znělo to, jako by zatloukala hřebíky do rakve.</p> <p>Nicci ztěžka polkla. „Richard nás nikdy neopustí.“</p> <p>„Možná to nebude mít ani v úmyslu, ale když půjde do nadcházející bitvy sám, poté, co ztratil lásku i naději, může udělat rozhodnutí, které by neudělal, kdyby ho u srdce hřála láska ženy, kterou miluje. Ta láska může být spojovacím článkem, který drží všechno pohromadě.</p> <p>Taková láska může být tím jediným, co zabrání muži všechno vzdát, když už nemá sílu pokračovat.“</p> <p>„To je možná pravda, ale stále ti to nedává právo rozhodovat za něj, za jeho srdce.“</p> <p>„Nicci, myslím –“</p> <p>„Za co jiného bojujeme, když ne za svobodný život?“</p> <p>„Ale já přeci bojuji za svobodný život.“</p> <p>„Opravdu? Celý život jsi zasvětila ovlivňování lidí podle sebe a ne podle toho, co chtěli. I když tě nepoháněla nenávist ke všem hodnotám života, určitě jsi jednala podle svého vlastního názoru na to, jak a pro co mají ostatní žít. Měnila jsi novicky v Sestry, aby mohly vykonávat povinnosti, které jsi jim stanovila. Používala jsi Sestry, abys z mladých mužů vychovala čaroděje, kteří také museli dělat to, co sis myslela, že žádá Stvořitel.</p> <p>Každý, koho jsi ovládala, byl nucen žít podle tvých představ a věřit tomu, co jsi jim řekla. Jen zřídka jsi někomu dovolila, aby rozhodoval sám za sebe. Často jsi jim neumožnila, aby se o životě něco naučili. Místo toho jsi jim vysvětlila, na čem v životě záleží a jak mají podle toho žít. Částečná výjimka, kterou znám, je Verna, když jsi ji poslala na dvacet let pryč.</p> <p>Měla jsi Richardův život naplánovaný stovky let předtím, než se vůbec narodil. Spřádala jsi plány, jak musí svůj život žít – svůj jediný život. Ty, Annalina Aldurren, ses na základě vlastní interpretace toho, co ses dočetla v proroctví, rozhodla, jak Richard stráví svůj život ve světě živých. Teď mu dokonce plánuješ i citový život. Zřejmě máš pro něj naplánováno i místo ve světě duchů.</p> <p>Skoro celý život jsi věznila Nathana i přes to, že ti celá staletí pomáhal plnit tvé cíle. Přestože jsi ho milovala, odsoudila jsi ho k životu ve vězení za zločin, který by podle tebe mohl spáchat.</p> <p>Anno, za co jiného bojujeme než za možnost žít své životy po svém? Ty prostě nemůžeš rozhodovat o tom, co budou ostatní dělat. Nemůžeš přece být ušlechtilým vydáním Jaganga, druhou stranou téže mince.“</p> <p>Anna zamrkala v upřímném překvapení. „Tohle si myslíš, že dělám?“</p> <p>„A neděláš? Rozhoduješ teď o Richardově životě, stejně jako jsi to dělala před jeho narozením. Je to jeho život. Miluje Kahlan. K čemu by mu byl dobrý život, kdyby neměl svobodnou možnost se rozhodovat, kdyby musel dělat to, co řekneš? Kdo jsi, že rozhoduješ, že musí opustit ženu, po které nejvíc touží, a místo ní milovat mě?</p> <p>Jak bych mohla být ženou, kterou by skutečně miloval, kdybych ho měla ovládat tak, jak chceš ty? Kdybych udělala to, co po mně žádáš, rázem bych znehodnotila veškeré city, které jsem v něm vzbudila, a vlastně bych ho podvedla.“</p> <p>Anna se zatvářila zdrceně. „Ale já nechci, abys ho milovala proti své vůli. Chci i pro tebe to nejlepší.“</p> <p>„Dala bych nevím co, abych mohla využít tvého naléhání jako výmluvu k takovému činu, ale to bych si pak nemohla sama sebe vážit. Richard miluje Kahlan. Nemám právo nahradit jejich lásku ničím jiným. Právě proto, že ho miluji, nemůžu nikdy zradit jeho srdce.“</p> <p>„Ale já myslím –“</p> <p>„Byla bys šťastná, kdybys získala Nathanovu lásku nějakou vypočítavostí? Uspokojila by tě taková láska? Přinesla by ti štěstí?“</p> <p>Anna odvrátila pohled a v očích se jí objevily slzy. „Ne, nepřinesla.“</p> <p>„Tak jak si můžeš myslet, že bych byla šťastná, kdybych svedla Richarda a ztratila tím sebeúctu? Lásku, opravdovou lásku získáš jen tím, jaká jsi. Není to odměna za to, jak dobrá jsi v posteli.“</p> <p>Anna neklidně zamrkala. „Ale já jsem jen –“</p> <p>„Když jsem odváděla Richarda do Starého světa, když jsem ho zajala, chtěla jsem ho přinutit, aby přijal učení Řádu. Ale také jsem chtěla, aby mě miloval. Proto jsem se rozhodla, že udělám něco velice podobného tomu, o co mě teď žádáš. Richard odmítl.</p> <p>To je jeden z důvodů, proč si ho vážím. Byl tak odlišný od mužů, které jsem znala a kteří mě jen toužili dostat do postele. Myslela jsem, že ho získám stejnými prostředky. Dokázal, že se řídí rozumem a ne chtíčem. Nebyl zvíře ovládané pudy jako ostatní a proto je náš vůdce, a ne proto, jak si zřejmě myslíš, že jsi tahala za správné nitky.</p> <p>Kdyby mi byl podlehl, nikdy bych k němu neměla takovou úctu, nevážila bych si ho. Jak bych ho mohla doopravdy milovat, kdyby prokázal takový slabý charakter? I kdybych s tvým plánem souhlasila já, Richard určitě ne. Zůstal stejný, jako byl tehdy. Docílila bych jen toho, že by si mě přestal vážit. Nakonec by tvůj plán stejně nevyšel. A nevyšel by proto, že nemáš k Richardovi žádnou úctu.</p> <p>A ještě něco. Ty bys opravdu chtěla, aby to tak bylo? Chtěla bys, aby byl naším vůdcem muž, který se nechá ovládat svými pudy a neřídí se rozumem? Chtěla bys, aby byl jen loutkou, kterou bys mohla manipulovat?“</p> <p>„Ne, samozřejmě že ne.“</p> <p>„Ani já.“</p> <p>Anna se usmála, vzala Nicci pod paží a vykročila mramorovou chodbou.</p> <p>„Nerada to přiznávám, ale chápu tvůj postoj. Myslím, že jsem se provinila, když jsem se nechala příliš unést touhou konat Stvořitelovo dílo, a proto jsem uvěřila, že jen já mohu rozhodnout, co je nutné udělat a jak mají ostatní žít.“</p> <p>Chvíli šly mlčky, doprovázeny jen blikáním a syčením loučí.</p> <p>„Promiň, Nicci. I přes mé naléhání jsi ukázala, jaká skutečně jsi.“</p> <p>Nicci hleděla před sebe. „Zdá se, že je to osamělá cesta.“</p> <p>„Richard by udělal dobře, kdyby tě miloval pro to, jaká jsi, takovou, jaká jsi.“</p> <p>Nicci polkla, neschopna něco říct.</p> <p>„Myslím, že zapomínám na velice podobné poučení, které mi dal Nathan.“</p> <p>„Možná to všechno není jenom tvoje vina,“ připustila Nicci. „Možná to souvisí s Ohnivou kaskádou a s tím, kolik se toho, co jsme znali, ztratilo.“</p> <p>Anna vzdychla. „Nejsem si jistá, jestli mohu ze svého celoživotního postoje a jednání vinit kouzlo, které začalo působit teprve nedávno.“</p> <p>Nicci na bývalou matku představenou letmo pohlédla. „O jakém poučení jsi mluvila?“</p> <p>„Jednoho dne mě Nathan obvinil z toho samého, co jsi právě teď zmínila. Argumentoval vlastně úplně stejně jako ty. Podcenila jsem Nathana, stejně jako jsem podcenila tebe, Nicci. Omlouvám se ti, dítě. Nejen za ten svůj návrh, ale za všechno, o co jsem tě v životě připravila.“</p> <p>Nicci zavrtěla hlavou. „Ne, za můj život se neomlouvej. Rozhodla jsem se sama. Každý musí v nějaké míře čelit životním zkouškám. Vždycky budou existovat lidé, kteří se snaží ovlivňovat nebo ovládat jiné. Ale nesmíme se na to vymlouvat, když se rozhodneme špatně. Nakonec, každý z nás žije svůj život a je za něj také zodpovědný.“</p> <p>Anna přikývla. „To jsou chyby, o kterých jsme předtím mluvily.“ Položila Nicci jemně ruku na záda. „Ale ty jsi své chyby napravila, dítě. Stala ses zodpovědnou za svůj život. Snažila ses zlepšit.“</p> <p>„Přestože jsem si nakonec uvědomila politováníhodné omyly ve svém myšlení a pokusila se odčinit své chyby, nemyslím, že to mohu považovat za nápravu. Ale slibuji, Anno, že když bude Richard něco potřebovat, poskytnu mu to. Od toho jsou skuteční přátelé.“</p> <p>Anna se usmála. „Domnívám se, že jsi jeho skutečná přítelkyně, Sestro.“</p> <p>„Nicci.“</p> <p>Anna se uchichtla. „Tak tedy Nicci.“</p> <p>Prošly mlčky kolem asi tuctu loučí. Nicci se ulevilo, že to Anna konečně pochopila. Usoudila, že člověk není nikdy příliš starý na to, aby se něčemu naučil. Jen doufala, že to Anna <emphasis>skutečně </emphasis>pochopila a není to zase jen nějaká její další strategie, další způsob, jak ovlivnit události. Možná ji Nathan doopravdy změnil, jak už Anna naznačila.</p> <p>Nicci připadalo, že to myslí upřímně. Taky cítila, že na tento rozhovor celý život čekala.</p> <p>„Což mi připomíná,“ řekla Anna, „pokud jde o Nathana a tu hroznou věc, kterou jsem mu měla v plánu provést těsně předtím, než mi otevřel oči, že jsem dole v podzemí nechala něco důležitého.“</p> <p>Nicci se ohlédla na svou podsaditou společnici. „Co?“</p> <p>„Měla jsem v plánu –“</p> <p>„No, to je ale náhoda!“ ozval se náhle čísi hlas.</p> <p>Nicci strnula. Vzhlédla právě včas, aby spatřila vstoupit do chodby tři ženy.</p> <p>Anna na ně zaraženě zírala. „Sestra Armina?“</p> <p>Sestra Armina se povýšeně šklebila. „Není to náhodou mrtvá matka představená? Zdá se, že opět ožila.“ Povytáhla obočí. „Myslím, že to zase dáme do pořádku.“</p> <p>Anna odtáhla Nicci za sebe. „Uteč, dítě. Teď je na tobě, abys ho chránila.“</p> <p>Nicci nepochybovala o tom, koho tím Anna myslí.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola dvacátá</p> <p>Nicci ze zkušenosti z nesčetných nebezpečných střetů věděla, že útěk by byl osudnou chybou. Místo toho instinktivně couvla a zvedla ruku nad Armino rameno, shromažďujíc všechnu svou temnou sílu. Nicci se plně soustředila, aby zasáhla všechny tři ženy v chodbě.</p> <p>Ve stejné chvíli, kdy cítila, že se nic nestalo, si uvědomila, že uvnitř Paláce lidu je téměř bezbranná. Dolehla na ni hrůza.</p> <p>V chodbě se za doprovodu ohlušujícího rachotu zažehl blesk. Sálající ohnivé světlo, které se klenulo bílou chodbou, ji téměř oslepilo.</p> <p>Tmavé prameny inkoustové černi se propletly s planoucím bleskem, a v místech, kde se setkaly, vytvořily třaskavou a prskající směs. Jiskry sršely na všechny strany. Vzduch hořel. Subtraktivní složka magie byla tak temná, že vypadala jako ztělesněná prázdnota. A v podstatě to byla pravda.</p> <p>Mramor na podlaze, stěnách i stropu v místě dotyku pukal. Chodbou létaly jeho úlomky a odrážely se na všechny strany. Ve vzduchu, který se chvěl uvolněnou silou, se vznášel jemný prach. Zhaslo několik nejbližších loučí.</p> <p>Navzdory svému oslabení, pocítila Nicci díky svému daru v okamžiku spojení se svým Hanem známý posun ve vnímání času.</p> <p>Paže i nohy měla jako z olova. Svět v jejím zorném poli se téměř zastavil.</p> <p>Viděla každý kousek odštípnutého mramoru, který letěl směrem k ní chodbou zahalenou kouřem. Mohla je klidně spočítat, protože téměř stály ve vzduchu. Viděla každé smítko, jak se za letu otáčí. Blesk stále divoce prskal a vlnil se pomalu sem a tam, zanechávaje za sebou rozmazanou stopu, prorážeje mramor, kdekoliv se ho dotkl.</p> <p>Ve chvíli, kdy svět zpomalil svůj běh, se její mysl naopak rozběhla a snažila se přijít na způsob, jak zastavit to, co se k ní nezadržitelně blížilo. Nedokázala však vyčarovat nic, co by zastavilo aditivní a subtraktivní magii takto propletenou dohromady. Síla této magie pronikla až do nitra skály. Vzduch se škvířil.</p> <p>Jak se prameny tekutého světla vlnily chodbou, Anna se před Nicci sehnula. Nicci moc dobře věděla, co přijde. Znala povahy všech tří žen, které stály proti nim. Znala smrtelně nebezpečnou sílu, již vyvolaly.</p> <p>Protože neměla čas na Annu vykřiknout, Nicci se natáhla, aby matku představenou chytila a odtáhla ji z cesty. Zachytila její šedé šaty. Začala pomalu zavírat prsty.</p> <p>Byl to závod s časem, jestli se jí podaří pevně sevřít látku dřív, než se zuřící blesk úplně vymkne kontrole. Ale Nicci věděla, kdo blesk ovládá.</p> <p>Praskající propletenec magie uhnul stranou a udeřil přímo do podsadité ženy. Oslepující blesk jí pronikl tělem a vyšel na druhé straně. Náraz byl tak silný, že vyrval její šaty z Niccina chabého sevření.</p> <p>Anna narazila do zdi takovou silou, že mramorová deska praskla. Náraz jí musel zpřelámat všechny kosti v těle.</p> <p>Nicci však věděla, že Annalina Aldurren byla mrtvá dřív, než narazila do zdi.</p> <p>Blesk náhle zhasl. Z ohlušujícího hromu Nicci ještě zvonilo v uších. Oči měla stále oslepené prudkým světlem.</p> <p>Anna ležela na podlaze, obličejem dolů. Pod ní se na bílém mramoru zvětšovala kaluž krve.</p> <p>Tři ženy stály v chodbě těsně vedle sebe jako supi usazení na suché větvi a pozorovaly Nicci.</p> <p>Nicci věděla, že se jim společně podařilo to, co sama nedokázala. Spojily své síly. I ona kdysi, když ji poprvé zajal Jagang, spojila svou sílu s ostatními Sestrami Temnot. Jednaly jako jedna, a proto dokázaly použít magii i v paláci.</p> <p>Nicci ale netušila, jak se mohly dostat dovnitř.</p> <p>Čekala, že se blesk každou chvíli opět rozhoří a ji postihne stejný osud jako Annu. Byla doba, kdy jí bylo jedno, jestli zemře. Teď zemřít nechtěla. Litovala, že neměla možnost bojovat do poslední chvíle. Alespoň by zemřela rychle.</p> <p>Sestře Armině se na tváři objevil zlý úsměv. „Nicci, drahá. Jak ráda tě zase vidím.“</p> <p>„Ale pohybuješ se ve špatné společnosti,“ řekla Sestra Julie stojící Armině po pravici.</p> <p>Podsaditá Sestra Greta nalevo trojici doplňovala.</p> <p>Všechny tři byly Sestry Temnot. Sestra Armina se spolu s Ulicií, Cecílií a Tovi osvobodily od Jaganga. To ony pak na vlastní pěst zažehly Ohnivou kaskádu, zajaly Kahlan a vložily do hry schránky Ordenu.</p> <p>Ale Sestry Julie a Greta, které Nicci také dobře znala, byly už dlouho v zajetí Jaganga. Nešlo jí proto do hlavy, jak to, že je Sestra Armina s nimi.</p> <p>Protože nebyl čas na takovéto úvahy, rozhodla se Nicci, že když má umřít, bude aspoň bojovat. Rukou kolem sebe opsala oblouk a vytvořila nejsilnější štít, jaký dokázala. Přestože věděla, jak je slabý, doufala, že ji ochrání dostatečně dlouho. Pak se vrhla na druhou stranu zpátky ke schodům.</p> <p>Neudělala ani tři kroky, když jí provazce zhuštěného vzduchu podtrhly nohy. Dopadla tvrdě na zem. Její štít neodolal jejich spojené síle.</p> <p>Trochu ji vystrašilo, že nepoužily stejnou sílu jako v případě Anny. Nezdržovala se přemítáním, proč a co bude dál, odkulila se doleva, vstala a skočila do postranní chodby. Slyšela, jak se za ní všechny tři Sestry rozběhly.</p> <p>V prosté a prázdné chodbě z hladkého mramoru se neměla kde schovat. Nicci věděla, že když se rozběhne, zažehnou blesk a srazí ji k zemi. Neměla šanci jim uniknout a dostat se tak z dosahu jejich moci. Ale protože se za ní rozběhly a zřejmě předpokládaly, že před nimi bude utíkat, přitiskla se Nicci ke stěně za rohem další odbočující chodby.</p> <p>Prudce oddychovala, ale snažila se být zároveň co nejtišeji. Odtud už nebylo vidět Annino tělo, jen kaluž krve na mramorové podlaze.</p> <p>Bylo těžké uvěřit tomu, že je Anna mrtvá. Byla svědkem vzestupů a pádů království, střídání mnoha generací během staletí. Zdálo se, že žila odnepaměti. Nicci si nedovedla představit svět bez Annaliny Aldurren.</p> <p>Ačkoliv neměla bývalou matku představenou příliš ráda, cítila zármutek. Nakonec se zdálo, že se s některými <emphasis>svými </emphasis>chybami naučila žít. Po tak dlouhé době, teprve na sklonku svého dlouhého života, přece jen poznala opravdovou lásku.</p> <p>Jak se k ní blížily rychlé kroky, vzpamatovala se. Teď nebyl čas truchlit.</p> <p>Nicci nebylo nikdy cizí násilí ani zabíjení, ale nebyla na takový způsob boje zvyklá. Jako paní Smrt byla svědkem tisíců úmrtí a sama zabila víc lidí, než by dokázala spočítat, natož si pamatovat, ale nikdy to nedělala bez možnosti použít svou moc. Přemýšlela, jak by se asi zachoval Richard.</p> <p>Jakmile Sestry zabočily do chodby, vrazila ze všech sil ramenem do nejbližší z nich. Zaslechla cvaknutí zubů. Srdce jí bušilo tak rychle, že ani necítila náraz. Sestra Julie dopadla na záda.</p> <p>Bez zaváhání, dokud Sestra Julie stále klouzala po podlaze, skočila Nicci na Sestru Arminu a popadla ji za vlasy. Využila její setrvačnosti a smýkla s ní tak, že Armina narazila hlavou do zdi. Ozvalo se prasknutí lebky. Nicci doufala, že ji přinejmenším omráčila, pokud ji rovnou nezabila. Kdyby zůstala jen jedna Sestra, síly by se vyrovnaly.</p> <p>Ale Sestra Armina zůstávala při vědomí. Nadávala a pokoušela se osvobodit. Nicci ji přitáhla za vlasy zpět, aby se mohla znovu rozmáchnout a narazit jí obličejem do stěny.</p> <p>Než to však mohla udělat, podsaditá Sestra Greta vrazila Nicci do břicha a odhodila ji stranou, daleko od Arminy. Nicci si nárazem do stěny vyrazila dech. Slepě se oháněla po ženě, aby se jí zbavila.</p> <p>Sestra Greta ji však držela pevně kolem pasu a znovu s ní smýkla tak, že padla obličejem na zem. Nicci se rychle přetočila, aby Sestru Gretu skopla.</p> <p>Sestra Armina si se zakrvácenou tváří stoupla jednou nohou Nicci na hrudník. Sestra Greta se postavila vedle ní a lapala po dechu.</p> <p>Než mohla Nicci vstát, projela jejím tělem spalující bolest, která jí vybuchla v lebce. Překvapeně vydechla. Dvěma Sestrám se spojenými silami podařilo Nicci zdolat.</p> <p>„To není moc zdvořilý způsob, jak pozdravit své Sestry,“ řekla Sestra Greta.</p> <p>Nicci se snažila bolest ignorovat. Pokusila se vstát, ale Sestra Armina jí přitlačila nohou na hrudník, a ostrá bolest se ještě prohloubila. Nicci se zastřel pohled; viděla jen malý bod uprostřed tmavého tunelu. Prohnula celé tělo, jak se jí svaly stáhly v křeči. Zaryla prsty do podlahy. Udělala by cokoliv, jen aby bolest polevila.</p> <p>„Radím ti, abys zůstala tam, kde jsi,“ řekla Sestra Armina, „jinak ti připomeneme, kolik bolesti ti ještě můžeme způsobit.“ Povytáhla obočí. „Tak co?“</p> <p>Nicci nemohla mluvit. Se slzami v očích jen přikývla.</p> <p>Dokulhala k nim Sestra Julie, oběma rukama si držela ústa a sténala bolestí i vzteky. Po bradě jí tekly pramínky krve a kapaly jí na světle modré šaty, a krev jí také odkapávala z loktů.</p> <p>Sestra Armina s nohou stále na Niccině hrudníku se předklonila a opřela se rukou o koleno.</p> <p>Cizím hlasem pronesla: „Tak ses nám nakonec vrátila, drahá?“</p> <p>V Nicci by se krve nedořezal.</p> <p>Uvědomila si, že na ni očima Arminy upírá pohled Jagang.</p> <p>Necítit tak pronikavou bolest, nebýt toho, že sotva dýchala, dala by se určitě znovu na útěk, i kdyby to znamenalo okamžitou smrt. Té by dala přednost.</p> <p>Protože však utéct nemohla, představila si aspoň vydloubnuté oči Sestry Arminy – Jagangovo okno, kterým se na ni díval.</p> <p>„Za tohle ti vyrazím všechny zuby!“ zavrčela Sestra Julie hlasem tlumeným dlaněmi, jimiž si zakrývala ústa. „Vy –“</p> <p>„Sklapni,“ okřikla ji Sestra Armina tím strašlivým hlasem, „nebo jim nedovolím, aby tě vyléčily.“</p> <p>Julii se rozšířily oči hrůzou, když poznala Jagangův hlas. Okamžitě zmlkla.</p> <p>Sestra Armina k ní natáhla ruku. „Dej mi to.“</p> <p>Sestra Julie zastrčila zakrvácenou ruku do kapsy a vytáhla něco tak nečekaného, že se Nicci zděšeně zajíkla. Sestra Julie podala předmět Armině.</p> <p>Ta zvedla nohu z jejího hrudníku, poklekla a naklonila se nad ležící Nicci. Nicci věděla, co přijde. Napnula všechny síly, ale nedokázala se ani pohnout. Svaly měla křečovitě sevřené silou, která paralyzovala její nervy.</p> <p>Sestra Armina se natáhla a nasadila Nicci na krk krví potřísněný obojek.</p> <p>Nicci se narodila s darem. Většinu času si to ani neuvědomovala. Teď ji od jejího Hanu úplně odřízly. Stejně jako zrak nebo sluch, vždy měla dar, který používala, aniž by na něj myslela. Teď cítila jenom děsivou, neznámou prázdnotu.</p> <p>Náhlá ztráta daru ji úplně ochromila. Bez něho byla jako bez duše, jako kdyby přišla o samotnou podstatu své existence.</p> <p>„Vstávej,“ poručila jí Sestra Armina.</p> <p>Když bolest konečně trochu polevila, Nicci se uvolnila a zůstala vysíleně ležet na podlaze. Nevěděla, jestli ji budou svaly poslouchat, ani jestli bude mít dost síly vstát, ale znala Sestru Arminu natolik dobře, aby se moc dlouho nerozmýšlela. Přetočila se a zvedla se na ruce a kolena. Zřejmě to neudělala dost rychle, takže ucítila v zátylku ochromující bolest. Nohy i ruce jí nedobrovolně vystřelily do stran a ona padla zpět na podlahu.</p> <p>Sestra Greta se zasmála.</p> <p>„Vstávej,“ přikázala Sestra Armina, „nebo ti předvedu opravdovou bolest.“</p> <p>Nicci se opět zvedla na ruce a kolena. Namáhavě oddechovala a lapala po vzduchu. Slzy jí kanuly na špinavou podlahu. Pak se jí podařilo vstát. Nohy se jí podlamovaly, ale zůstala stát.</p> <p>„Zabij mě,“ řekla Nicci, „nebudu spolupracovat, bez ohledu na to, co se mnou uděláte.“</p> <p>Sestra Armina naklonila hlavu na stranu a upřela na ni jedno oko. „Ale drahá, myslím, že se mýlíš.“</p> <p>Jejími ústy opět promluvil Jagang.</p> <p>Oslepující záblesk agonie, vyslaný obojkem, projel Nicci celým tělem. Bolest byla tak ochromující, že opět klesla na kolena.</p> <p>Už předtím zažila bolest působenou Jagangem, když ještě mohl vstoupit do její mysli, než zjistila, jak se mu bránit. Díky své oddanosti Richardovi – díky poutu, které ji chránilo stejně jako obyvatele D’Hary a stoupence lorda Rahla. Ale předtím, když se ještě mohl dostat do její mysli, stejně jako byl teď v myslích Sester, jí připadalo, jako by jí strkal tenký kovový bodec hluboko do ucha a odtud bolest pronikala do celého těla.</p> <p>Tentokrát to bylo horší.</p> <p>Upírala pohled na mramorovou podlahu a čekala, až jí z uší a nosu začne téct krev a rozlévat se po bílém mramoru. Zamrkala a zalapala po dechu v nepředstavitelné bolesti, ale žádnou krev neviděla, litovala toho. Kdyby dost krvácela, mohla by umřít.</p> <p>Ale znala Jaganga dost dobře, aby věděla, že ji zemřít nenechá. Určitě ne hned.</p> <p>Snový cestovatel nerad dopřával lidem, kteří ho rozzlobili, rychlou smrt. Nicci věděla, že není nikdo, koho by chtěl Jagang mučit víc než ji. Nakonec ji zabije, samozřejmě, ale nejdřív si vychutná pomstu. Nepochybně ji na nějakou dobu předhodí svým mužům, jen aby ji ponížil, a pak ji pošle na mučení. Věděla, že to bude trvat velmi dlouho. Až ho nakonec přestane bavit její utrpení, stráví poslední dny tak, že jí budou malým otvorem v břiše pomalu vytahovat vnitřností. Jagang bude chtít být při tom, aby ji nakonec viděl zemřít, aby se ujistil, že to poslední, co Nicci před smrtí uvidí, bude jeho vítězoslavně rozesmátá tvář.</p> <p>Jediné, čeho litovala ve chvíli, kdy si uvědomila, co se s ní stane, bylo, že už nikdy neuvidí Richarda. Pomyslela si, že kdyby ho mohla ještě aspoň na krátký okamžik spatřit, vydržela by jakékoli utrpení, které ji čeká.</p> <p>Sestra Armina přistoupila blíž, dost blízko, aby si byla jista, že Nicci uvidí její povýšený úsměv. Teď ovládala obojek na jejím krku. Jagang ji mohl jeho prostřednictvím ovládat také.</p> <p>Rada’Han byl určen k ovládání mladých čarodějů. Fungoval na základě daru. Ačkoliv Palác lidu oslabil její schopnosti a zabránil jí v použití síly, na obojek neměl vliv, protože působil vnitřně. Mohl způsobovat nepředstavitelnou bolest – dostatečnou, aby chlapec udělal cokoliv, aby polevila.</p> <p>Nicci klečela, třásla se po celém těle a lapala po dechu. Před očima se jí zatmělo, že skoro nic neviděla. V uších jí zvonilo.</p> <p>„Tak už chápeš, co se stane, když nás neposlechneš?“ zeptala se Sestra Armina.</p> <p>Nicci nemohla odpovědět. Přišla o hlas. Nepatrně přikývla.</p> <p>Sestra Armina se sehnula. Z rány na hlavě jí už přestala téct krev. „Tak se postav, Sestro.“</p> <p>Bolest se zmírnila natolik, že byla Nicci schopna vstát.</p> <p>Nechtěla stát. Chtěla, aby ji zabily. Jagang by to však nedovolil. Jagang ji chtěl pro sebe.</p> <p>Jak se jí začal vyjasňovat pohled, viděla, že se Sestra Greta vrátila zpátky do chodby a prohledává Anně kapsy. Z tajné skrýše nad opaskem něco vyndala. Prohlédla si to a pak to zvedla do výšky.</p> <p>„Hádejte, co jsem našla,“ zavolala na ně a ukázala jim svůj úlovek. „Bereme to?“</p> <p>„Ano,“ řekla Sestra Armina, „ale pospěš si.“</p> <p>Sestra Greta si zastrčila malý předmět do kapsy a vrátila se k nim. „Nic jiného nemá.“</p> <p>Armina přikývla. „Musíme si pospíšit.“</p> <p>Sestry se opět postavily těsně vedle sebe a otočily se směrem k Anně. Nicci poznala, že i když se spojily, mají s použitím síly potíže. Nebýt ochranného kouzla Paláce lidu, které zeslabovalo jejich Han, dokázala by jinak každá z nich vyslat sama tolik síly, aby Annu zabila.</p> <p>Vzduch praskal vyvolanou subtraktivní magií. V chodbách se setmělo, jak zhasly další louče. Inkoustově černá temnota se zavlnila chodbou směrem k matce představené a nakonec ji celou zahalila. Bzučení magické energie opět zastřelo Nicci zrak černým závojem.</p> <p>Když znovu prohlédla, Anna byla pryč. Zmizela i kaluž krve. Subtraktivní magie vymazala sebemenší stopu po její existenci. Připadalo jí neuvěřitelné, že téměř tisíc let života mohlo zmizet v jediném okamžiku.</p> <p>Nikdo se nedozví, co se s ní stalo.</p> <p>Zatímco byly odstraněny tělo i krev, uklidit úlomky mramoru tak snadné nebylo, ale zdálo se, že to Sestry netrápí.</p> <p>Nicci připadalo, že v té chvíli zemřelo všechno, dokonce i naděje.</p> <p>Sestra Armina vzala Nicci pod paží a postrčila ji zpátky do chodby. Nicci se zapotácela, ale naštěstí neupadla. Kráčela prkenně před Sestrami, pobízena pomocí obojku, jenž vysílal do jejího rozbolavělého těla ostré povely.</p> <p>Po několika desítkách metrů ji přinutily zahnout doleva do postranní chodby. Strnule plnila jejich příkazy, odbočovala do menších chodeb, až se na konci jedné z nich zastavily před vchodem do hrobky. Nenápadné, měděným plechem pobité dveře byly zavřené. Nebyly tak masivní ani zdobené jako ty, které viděla, když navštívila hrobku Richardova předka, Panise Rahla.</p> <p>Nicci udivilo, že míří do hrobky. Uvažovala, jestli se tam Sestry nechtějí ukrýt, dokud nevymyslí způsob, jak se dostat z přísně střeženého paláce. Protože byla noc, chtěly možná počkat, až v paláci zavládne denní ruch a jich si nikdo nevšimne. Pro Nicci však bylo záhadou, jak se dostaly dovnitř. Na dveřích hrobky spatřila reliéf s motivem kruhu uvnitř kruhu. Sestra Greta otevřela a pokynula ostatním, aby vešly, Nicci jako první.</p> <p>Uvnitř Sestry zapálily pochodně. Uprostřed místnosti na vyvýšeném stupínku spočívala ozdobná rakev. Stěny nad úrovní rakve tvořil hnědě a okrově zbarvený kámen, zatímco spodní část zdi černá žula, která se ve světle loučí třpytila měděnými odlesky.</p> <p>Bylo to zvláštní, téměř jako kdyby měla horní část představovat svět živých a spodní byla připomínkou podsvětí.</p> <p>Do světlého kamene byly vytesány modlitby ve starém jazyce, horní d’haranštině. Táhly se v řádcích kolem celé místnosti. Nicci přejela pohledem po nápisu a zjistila, že jsou to obvyklé prosby dobrým duchům, aby přijali tohoto vládce Rahla do své společnosti, k ostatním, kteří přišli před ním. Text ve zkratce popisoval jeho život a věci, které vykonal pro svůj lid.</p> <p>Nicci v textu nic zvlášť významného nezaujalo. Vypadalo to jako hrobka lorda Rahla z daleké minulosti, který vládl svému lidu během poměrně klidného období d’haranské historie. Nápisy ho popisovaly jako období ‚přechodu‘.</p> <p>Černá žula ve spodní části nesla trochu podivnou výzvu pamatovat na základy, které umožnily další vývoj. Stálo tam, že základy položili nespočetní, dávno zapomenutí obyvatelé.</p> <p>Hladká kamenná rakev měla prostý tvar a pokrývaly ji nápisy nabádající návštěvníky, aby vzpomněli na všechny, kteří odešli z tohoto života.</p> <p>K Niccinu velkému překvapení přistoupila Sestra Armina k jednomu konci rakve, zapřela se o něj a zatlačila. Rakev se o pár centimetrů posunula a odhalila pákový mechanismus. Armina protáhla ruku úzkou štěrbinou, uchopila páku a zatáhla za ni, až zaklapla na místo.</p> <p>Rakev se nehlučně otočila.</p> <p>Jakmile se rakev odsunula stranou, spatřila překvapená Nicci tmavý otvor. Nebyl to žádný hrob, ale tajný vchod do neznáma.</p> <p>Když ji Sestra Julie postrčila, vystoupila Nicci na stupínek a spatřila schodiště hrubě vytesané do skály, které se ztrácelo ve tmě.</p> <p>Sestra Greta vstoupila dovnitř. Zapálila jednu z loučí zastrčených v otvorech v nerovné skalní stěně, vzala ji do ruky a začala sestupovat dolů. Sestra Julie ji se svou loučí následovala.</p> <p>„No, tak na co čekáš?“ vybídla ji Sestra Armina. „Jdeme.“</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola dvacátá první</p> <p>Nicci si zvedla lem černých šatů a překročila zvýšenou hranu podstavce pod rakví. Zachytila se okraje otvoru, aby udržela rovnováhu, a začala sestupovat po příkrých schodech. Sestry před ní už byly daleko. Mihotavé světlo pochodní osvětlovalo prudce klesající schodiště.</p> <p>Jakmile byla Sestra Armina na schodech za Nicci, vrátila páku do původní polohy a vzala si louč. Rakev se nad jejich hlavami otočila zpátky na své místo a zavřela je uvnitř.</p> <p>Nicci to připadalo, že sestupují do samotného podsvětí.</p> <p>Schodiště nebezpečně klesalo. Bylo tak úzké, že jím mohla zároveň projít jen jedna osoba, a bylo rozděleno malými odpočívadly. Schody byly jen hrubě vytesány ve skalním podloží. Vinou nerovného povrchu a odlišné výšky schodů byla chůze po nich dost obtížná. Zdálo se, že se tvůrce schodů snažil vybírat taková místa, kde byla skála měkčí. Proto schodiště nevedlo přímo, ale často se klikatilo.</p> <p>Občas schody klesaly tak příkře, že se Nicci zdálo, že cítí kouř z loučí Sester před ní přímo pod nosem. Na okamžik ji napadlo, že se vrhne dolů v naději, že si zláme vaz a smete přitom třeba i Sestry před sebou, ale šachta byla tak úzká a klikatá, že by se někde pravděpodobně dřív zaklínila. Odpočívadel bylo také hodně, a schodiště často vybočovalo z přímého směru. Nejspíš by si jen zlomila ruku nebo nohu.</p> <p>Sestupovali snad celou věčnost. Začaly ji bolet svaly na nohou. Podle oddechování na tom byly Sestry zřejmě podobně. Nebyly zvyklé na takovou námahu.</p> <p>Nicci také pociťovala únavu, ale ne tak jako Sestry. Ty musely často zastavovat, aby si odpočinuly. Při každé zastávce se posadily na schod, opřely se o zeď a namáhavě lapaly po dechu. Nicci musela stát.</p> <p>Ani jedna z nich neměla Nicci ráda. Jak řekla Anně, byla jiná než ostatní Sestry Temnot. Všechny byly přesvědčené, že si zaslouží věčnou odměnu. Nicci si vždycky myslela, že si zaslouží jen věčný trest. Bylo krutou ironií, že krátce poté, co si konečně uvědomila cenu vlastního života, ji čeká trest, o němž byla dříve přesvědčena, že si ho zaslouží. Jagang se o to postará.</p> <p>Když už se jí zdálo, že další schody již nezvládne, sestoupily na rovnou plošinu. Nicci si nejdřív myslela, že jde jen o další odpočívadlo, ale ukázalo se, že je to úzký průchod.</p> <p>Byl vykután stejně klikatě jako schodiště, ale v jedné rovině. Místy byl úzký průchod tak nízký, že se ženy musely sehnout. Stěny byly tak hrubě opracované, že se spíš podobaly jeskyni. Některými místy se musely protáhnout. V malém prostoru vnikl Nicci do nosu a očí štiplavý kouř.</p> <p>Úzký průchod náhle vyústil do normální chodby, kde mohli vedle sebe jít pohodlně dva lidé. Stěny už nebyly vytesané ze skály, ale tvořily je kamenné kvádry. Strop z velkých kamenných bloků, širokých přes celou chodbu, byl nízký a začernalý kouřem a sazemi z loučí, ale ne tak nízký, aby se musely shýbat.</p> <p>Zanedlouho narazily na první odbočky a postranní chodby. Ukázalo se, že je to celá spleť tunelů, větvících se na všechny strany. Jak míjely odbočky, světlo pochodní krátce ozářilo dlouhé, tmavé průchody. V některých postranních chodbách však Nicci zahlédla i nízké vytesané výklenky.</p> <p>Přemohla ji zvědavost. Ohlédla se přes rameno na Sestru Arminu.</p> <p>„Kde to jsme?“</p> <p>„V katakombách.“</p> <p>Nicci neměla ani zdání, že jsou pod Palácem lidu katakomby, a uvažovala, jestli to věděl někdo v paláci – Nathan, Anna, Verna, Mord-Sithy. Ihned si však odpověděla. Nevěděl to nikdo.</p> <p>„No a co tu děláme?“</p> <p>Sestra Julie se otočila a věnovala Nicci bezzubý úsměv. „To už brzy zjistíš.“</p> <p>Teď, když Nicci věděla, kde jsou, si uvědomila, že to, co v některých místnostech viděla naskládané po stranách, byla těla, tisíce těl, zabalených v rubáších a pokrytých prachem mnoha temných a tichých století. Procházejíc kolem dalších, téměř zaplněných prostor, začala pomalu rozeznávat výklenky ve stěnách, kde nebyla uložena jednotlivá těla, ale hromady kostí.</p> <p>V jednotlivých výklencích bylo naskládáno takové množství kostí, že je úplně vyplňovaly. Světlo loučí odhalilo prostory, kde byly po obou stranách vyrovnány lebky od podlahy až po strop. Řady lebek se táhly až tam, kam dopadalo světlo loučí. Těžko říci, kam až sahaly.</p> <p>Nicci nerada uvažovala o všech těch ostatcích. Dřív to byli živí lidé, kteří se narodili, vyrostli a žili životy naplněné láskou v kruhu rodiny. Teď z nich zbyly jen kosti jako jediný důkaz, že někdy existovali.</p> <p>Nicci ztěžka polkla při pomyšlení, že ona taky už brzy skončí jen jako anonymní lebka, kterou možná jednou někdo uvidí a zamyslí se nad ní. Stejně jako ona neví nic o těchto lidech – o čem snili, čemu věřili, co milovali, ani jak vypadali – stane se i Nicci bezejmennou hromádkou kostí, pomalu se rozpadající v prach.</p> <p>Před chvílí strávila krátký čas obklopená krásami paláce, barvami a životem. Teď se ocitla v temném podzemí, kde byl jen prach, špína a smrt, na cestě ke svému vlastnímu konci.</p> <p>Sestry jdoucí vpředu je provedly složitým bludištěm chodeb. Některé chodby a průchody nebyly vodorovné, ale svažovaly se dolů. Občas sestoupily po dalších schodech, jimiž se dostaly do chodeb ležících ještě hlouběji.</p> <p>Všude kolem se nacházely prostory s uloženými kostmi, některé plné lebek, vždycky pečlivě poskládanými na každém volném místě jako němí svědci kdysi prožitých životů. Některé chodby, jimiž procházely, byly obložené cihlami. Podle různých velikostí kamenných desek i rozmanitosti stavebních stylů to vypadalo, jako by přecházely z jednoho období do druhého, z nichž každé dávalo přednost jiné metodě, jak neustále rozšiřovat katakomby pro své zesnulé.</p> <p>Pak odbočily do další chodby a minuly místnost, jejíž vchod tvořila silná kamenná deska, nyní odsunutá stranou. Nicci překvapilo, když u vchodu spatřila stát na stráži další Sestru. V temnotě uvnitř byli statní vojáci Císařského řádu. Soudě podle jejich mohutných postav, kroužkové zbroje, kožených bandalírů a tetování na vyholených hlavách to byli Jagangovi nejvěrnější a nejzkušenější gardisté.</p> <p>V prostoru za nimi Nicci zahlédla police plné knih. Ve světle lampy spatřila rovněž i lidi, kteří knihy prohledávali. Jagang měl tým učenců, kteří neustále pročítali svazky knih. Byli speciálně vycvičeni a věděli přesně, jaké knihy Jagang hledá.</p> <p>Nicci si vzpomněla na katakomby v Casce, kde Richard s pomocí Jillian objevil knihu <emphasis>Ohnivá kaskáda. </emphasis>Uvědomila si, že v těchto katakombách se může nacházet také spousta knihoven.</p> <p>„Hej, ty,“ zavolala Armina na jednoho vojáka, „pojď sem.“</p> <p>Když muž vyšel ven na chodbu a opřel se o své kopí, ukázala směrem, odkud přišly. „Sežeň pár dělníků a…“</p> <p>„Jakejch dělníků?“ přerušil ji gardista. Tihle muži se Sester Temnot nebáli, protože pro ně byly pouhými zajatkyněmi a otrokyněmi císaře.</p> <p>„Dělníky, kteří umí pracovat s kamenem,“ odpověděla, „s mramorovými deskami. Sestra Greta půjde s vámi a ukáže vám, o co jde. Jeho Excelence nechce, aby někdo věděl, že jsme objevili cestu do paláce.“</p> <p>Jagang jako snový cestovatel často navštěvoval mysl Sester. Voják pochopil, že Sestra Armina jedná pod vedením samotného císaře, takže bez dalších námitek přikývl. Sestra pokračovala.</p> <p>„Těsně vedle místa, kde jsme vystoupily nahoru, je chodba, ve které je zničeno pár mramorových desek. Je to v části mimo hlavní chodbu. Budete muset sejmout pár neporušených mramorových desek v poškozené chodbě a použít je k zakrytí přístupu do té části. Z druhé strany to musí vypadat jako neporušená zeď v hlavní chodbě. Musí to oklamat každého, kdo tou chodbou půjde. A musí to být hotové okamžitě.“ Kývla hlavou směrem k Nicci. „Než ji někdo začne hledat a objeví poškození.“</p> <p>„A to lidi z paláce nepoznají, že najednou jedna odbočka z chodby zmizela?“</p> <p>„Pokud to uděláte pořádně, když neuvidí žádné spáry a bude to vypadat, že je tam ta stěna odjakživa, nepoznají nic. Jsou tam hrobky. Lord Rahl ty chodby používá, když jde navštívit své předky, ale jen když ho to napadne. Je nepravděpodobné, že by tam šel kdokoli jiný, takže si chybějící odbočky nikdo nevšimne – přinejmenším než bude pozdě.“</p> <p>Muž vrhl na Nicci nepřátelský pohled. „A co tam tedy dělala ona?“</p> <p>Když k ní Armina stočila tázavý pohled, ucítila Nicci náhlou pronikavou bolest způsobenou obojkem.</p> <p>Sestra Armina povytáhla obočí. „No? Odpověz na otázku.“</p> <p>Nicci lapala po dechu, jak se jí palčivá bolest rozlévala po zádech dolů až do nohou. „Jen jsme se šly projít… důvěrně si popovídat… aby nás nikdo nerušil,“ zvládla ze sebe vypravit.</p> <p>Sestra se tvářila, že ji její vysvětlení vůbec nezajímá. Otočila se zpátky k vojákovi. „Vidíš? Nikdo tam nechodí. Ale než někdo sejde dolů, aby se podíval po ní a ženě, kterou jsme zabily, musí to být hotové. Pospěšte si s tím, jak jen to půjde.“</p> <p>Muž si přejel rukou po vyholené hlavě. „Dobře. Ale připadá mi to jako zbytečná námaha.“ Pokrčil rameny. „Koneckonců, i kdyby si poškození někdo všiml, stejně by nevěděl, jak a kdy k němu došlo. Myslel by si, že to tam už bylo. V paláci se přeci bojovalo, a není to tak dávno.“</p> <p>Sestra Armina se netvářila nadšeně, že muž zpochybnil její rozhodnutí. „Jeho Excelence nechce, aby se kdokoliv nahoře dozvěděl, že jsme objevili cestu dovnitř. Je to pro něj nesmírně důležité. Chceš, abych mu řekla, že si myslíš, že to nestojí za námahu a starosti?“</p> <p>Gardista si odkašlal. „Ne, samozřejmě že ne.“</p> <p>„Kromě toho tak získáme místo, kde se budeme moct shromáždit a připravit, aniž by někdo v paláci věděl, že tam jsme, a dělí nás od nich jen tenká mramorová deska.“</p> <p>Voják sklonil hlavu. „Hned se o to postarám, Sestro.“</p> <p>Nicci se sevřel žaludek hrůzou. Jakmile bude otvor uzavřen mramorovými deskami, bude Řád schopen shromáždit početný útočný oddíl, ukrytý před zraky všech přímo v paláci. Nikdo nebude vědět, že nepřítel objevil cestu dovnitř. Všichni předpokládají, že Řád musí dokončit násep, aby mohl zaútočit. Obránci uvnitř paláce budou přepadeni ze zálohy.</p> <p>Bolestivé bodnutí popohnalo Nicci dopředu. Sestra Armina ji radši řídila pomocí obojku, než by jí jednoduše přikázala, aby šla dál. Pokračovaly v chůzi nekonečnými chodbami se stěnami z kamenných kvádrů a klenutými stropy, spojujícími shluk místností se sítí ostatních chodeb.</p> <p>Za zatáčkou spatřila Nicci v dálce hlouček lidí osvětlený pochodněmi. Když přišly blíž, všimla si žebříku, který se ztrácel nahoře ve tmě. Už dávno pochopila, kde jsou a kam jdou. Kolem otvoru v klenutém stropě se tísnila císařská garda. To byli ti nejlepší, a znali svou práci.</p> <p>Při pomyšlení, co ji tam nahoře čeká, dostala Nicci strach, že jí nohy vypoví službu.</p> <p>Jeden z gardistů, který Nicci zřejmě poznal, ustoupil stranou, ale nespustil ji z očí.</p> <p>„Lez nahoru,“ vybídla ji Sestra Armina.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola dvacátá druhá</p> <p>Nicci vystoupila do ohromné jámy vyhloubené na Azrithské planině. Neviděla, co je nad jejím okrajem, ale nepotřebovala to vidět, aby věděla, co tam je.</p> <p>V dálce nad okrajem jámy se zvedal do výšky mohutný násep, osvětlený pochodněmi, a za ním tmavý stín náhorní plošiny s Palácem lidu, který se jakoby dotýkal hvězd nad náspem z hlíny a kamení. Dno jámy bylo nerovné, jak v ní různé skupiny vojáků hloubily materiál na násep. Dělníci však nebyli nikde vidět. Pravděpodobně při kopání objevili katakomby přímo na místě, kde teď stála.</p> <p>Zatímco dělníci už zřejmě dávno odešli, byli tu teď všude vojáci, ale nikoli obyčejní muži armády Císařského řádu, kteří byli spíš jen organizovanou tlupou zlodějů, ale profesionálové, zkušení vojáci z Jagangova nejbližšího okruhu. Tvořili nejvěrnější jádro, které bojovalo v mnoha bitvách po jeho boku.</p> <p>Právě proto Nicci mnoho z nich znala. Ačkoliv neviděla nikoho z těch, jež znala jménem, poznala mnoho tváří. Muži ji také poznali.</p> <p>Žena jako Nicci, s dlouhými světlými vlasy a pěknou postavou, prošla ležením těžko bez povšimnutí. Navíc ji všichni znali jako paní Smrt.</p> <p>Znali ji pod tímto jménem, protože v minulosti mnohým z nich velela. Báli se jí. Zabila některé jejich kamarády, protože nevykonali její rozkazy tak, jak od nich očekávala. Víra Řádu žádala nesobecké obětování pro dobrou věc – obětování tohoto života ve prospěch posmrtného. Přesto, když jim umožnila se spravedlivě obětovat a posílala je do vytouženého posmrtného života, což byl základ víry, k níž se hlásili a za niž bojovali, nenáviděli ji za to.</p> <p>Každý z těchto mužů zároveň věděl, že patřila Jagangovi. V hnutí, zasvěceném upřednostňování vyššího dobra před právy jednotlivců, uctívání ideálu absolutní rovnosti všech, dával Jagang rád najevo, že ona je jeho osobním vlastnictvím.</p> <p>Stejně jako obyčejní vojáci, žádný z těchto mužů se jí nikdy neodvážil dotknout. Jagang ji však v minulosti dal jako odměnu některým nejbližším velitelům, jako například Kadaru Kardeefovi.</p> <p>Mnozí z těchto mužů byli u toho, když Nicci nařídila Kardeefa upálit. Někteří na její rozkaz pomáhali svého velitele spoutat a zapálit pod ním hranici. I když se jim do toho nechtělo, neodvážili se nesplnit její rozkazy.</p> <p>Jak tam stála pod noční oblohou a všichni se na ni dívali, měla své dřívější postavení na paměti. Jako ochranný plášť si přes sebe znovu přehodila svou bývalou osobnost. Byla její jedinou ochranou. Nesla hlavu hrdě vztyčenou a záda rovná. Byla paní Smrt, a chtěla, aby to každý věděl.</p> <p>Ani nečekala, až ji Sestra Armina pobídne, a začala sama stoupat vzhůru po svahu. Prohlédla si už ležení z pozorovatelny v paláci a věděla, jak je uspořádané. Věděla, kde najde velitelské stany. Neměla potíže dostat se k Jagangovu stanu. Protože ji Jagang pravděpodobně sledoval očima Sestry Arminy, žena nic nenamítala, když Nicci vyrazila sama.</p> <p>Bylo zbytečné, aby se bránila a nakonec byla k Jagangovi stejně dovlečena. Nic by se tím nezměnilo. Lepší bylo jít svému osudu vstříc se vztyčenou hlavou.</p> <p>Ale Nicci navíc chtěla, aby ji Jagang viděl tak, jak ji viděl vždycky. Chtěla, aby viděl to, co znal, aby ji viděl stejnou jako dřív, i když už stejná nebyla. Přestože má možná podezření, že je jiná, chtěla před něj předstoupit jako žena, kterou dobře znal.</p> <p>V minulosti jí na vlastním bezpečí nezáleželo, bylo jí jedno, co s ní udělá. To Jaganga brzdilo. Zuřil, byl tím znechucený a současně ho to fascinovalo. Bojovala na jeho straně, bojovala za stejné cíle, a přesto ji mohl získat pouze násilím.</p> <p>Přestože nemohla ovládat svoji sílu, ovládala svou mysl, a právě mysl byla její skutečnou sílou – jak ji učil Richard. S darem nebo bez něj, pořád mohla zůstat lhostejná vůči všemu, co jí mohl Jagang udělat. Tato lhostejnost jí dodávala sílu.</p> <p>Nahoře za řadou ozbrojených stráží se setkávala s dělníky, kteří nosili hlínu a kamení z jiných jam. Ve tmě viděla stovky mul, tahajících vozíky naložené kamením. Louče osvětlovaly dlouhé zástupy mužů směřujících k náspu. Muži, obyčejní vojáci armády Císařského řádu, mladí, silní, pýcha Starého světa, se stali námezdními dělníky, což nebylo přesně to, za co odešli bojovat.</p> <p>Nicci však jejich činnosti věnovala jen málo pozornosti. Už nezáleželo na tom, jak pokračuje stavba náspu – násep sloužil jen k odvrácení pozornosti. Žaludek se jí svíral při pomyšlení na to, jak se tato chátra dostane nepozorovaně dovnitř paláce.</p> <p>Musela vymyslet způsob, jak tomu zabránit.</p> <p>Na okamžik jí taková myšlenka připadala absurdní. Co může udělat, aby je zastavila? Ale pevně se rozhodla. Bude s nimi bojovat do posledního dechu, když bude potřeba.</p> <p>Sestry Armina a Julie ji rušným ležením následovaly. Sestra Armina by se ztrapnila, kdyby se drala do popředí. Tím, že je Nicci vedla, se opět stala královnou otroků.</p> <p>Staré zvyky bylo těžké překonat. Teď, když procházely ležením, nechtěla ani jedna Sestra proti Niccině chování protestovat. Alespoň prozatím. Koneckonců, mířila tam, kam ji stejně měly odvést. Nemohly si být jisté, jestli se jí Jagang dostal do mysli nebo ne. Věděly stejně jako vojáci, že patří Jagangovi, což jí zaručovalo vyšší postavení, než měly ony. Už kdysi v Paláci proroků pro ně byla hádankou. Vždycky ji odmítaly a žárlily na ni – což znamenalo, že se jí bály.</p> <p>Podle toho, co věděly, bylo možné, že je císař poslal, aby pouze přivedly jeho tvrdohlavou a neposlušnou královnu zpět. Jagang Nicci nepochybně sledoval jejich očima, a zdálo se, že s jejich jednáním souhlasí. Bylo docela dobře možné, že si Jagang skutečně myslel, že ji může získat zpátky.</p> <p>Nedala nijak najevo, že si všimla, že ji sleduje velké množství stráží. Královna nevěnuje pozornost svým poddaným. Jsou pod její úroveň. Naštěstí nemohli slyšet, jak jí buší srdce.</p> <p>Když dorazily do vlastního tábora se stany prostých vojáků, muži stáli mlčky jako žebráci sledující královský průvod. Další vystupovali ze tmy, aby se podívali, co se děje. Davem se neslo šeptání. Paní Smrt se konečně vrátila.</p> <p>Pro mnoho vojáků, přestože se jí báli, byla hrdinkou Řádu, mocnou zbraní na jejich straně. Viděli ji rozsévat smrt mezi těmi, kteří se bránili přijmout učení bratrstva Řádu.</p> <p>Přestože jí připadalo divné být zase zpátky, tábor sám se nijak nelišil od těch, jež si pamatovala. Byl obvyklou směsicí mužů, stanů, zvířat a výstroje. Jediný rozdíl pramenil z faktu, že tábořili dlouho na jednom místě a ležení začínalo podléhat rozkladu. Dřevo na oheň se na Azrithské planině v podstatě vůbec nevyskytovalo, takže ohňů hořelo jen pár a celé ležení působilo ponurým dojmem. Všude se vršily hromady odpadků a přitahovaly mračna much. Tolik zvířat a lidí tak dlouho na jednom místě způsobovalo mnohem horší zápach než obvykle.</p> <p>Všude kolem se tísnili špinaví a zanedbaní muži, kterým v minulosti nevěnovala pozornost, ale teď ji znervózňovali.</p> <p>Vůbec jí nepřipadali jako lidské bytosti. A v mnoha směrech jimi ani nebyli. Dříve, když jí bylo jedno, co se jí stane, byli Nicci tito primitivové lhostejní. Teď, když jí na životě záleželo, to bylo jiné. Víc než to, v minulosti věděla, že může použít svou sílu, kdyby je strach neudržel na uzdě. Teď mohla počítat jen s jejich strachem.</p> <p>Mezi stovkami tisíc mužů to byla dlouhá cesta, ale protože bylo ležení na jednom místě už velmi dlouho, vznikly v něm uličky, které se postupně rozšiřovaly, vedoucí kolem stanů a ohrad. Procházejíc nyní těmito uličkami následovaná doprovodem, muži stáli po stranách a sledovali ji s rozšířenýma očima.</p> <p>Tábor za řadou mlčenlivých mužů kolem cesty byl velice hlučný i v tak pozdní hodinu. Zezadu se ozývaly zvuky ze staveniště náspu, hrkání vozíků, skřípání kamení a volání mužů tahajících za těžká lana. V ležení kolem zněl smích, hlasitý hovor i hádky. Slyšela rozkazy i pravidelné bušení kladiv.</p> <p>Z dálky také zaslechla křik davu, přihlížejícího nějakému zápasu Ja’La, které pokračovaly i v tuto noční hodinu. Občas se do noci ozvaly projevy nesouhlasu, vystřídané vydatným povzbuzováním. Během hry byly slyšet i výzvy ke skórování.</p> <p>Když prošla kolem ohrady mohutných válečných koní a podél řady prázdných zásobovacích vozů, objevily se konečně velitelské stany. Praporky na jejich vrcholcích se třepotaly v chladném vánku. Při pohledu na největší, císařský stan, se jí málem podlomila kolena.</p> <p>Chtěla utéct, ale uvědomila si, že odtud už asi nikdy neunikne. Zde se její život završí.</p> <p>Tady všechno skončí.</p> <p>Nemohla se vyhnout nevyhnutelnému, proto vykročila cílevědomě směrem ke stanu. Nezpomalila ani na prvním stanovišti hlídek vnějšího ochranného kruhu kolem velitelských stanů. Jak se blížila, svalnatí strážci ji sledovali. Všimli si zároveň i jednotky císařské gardy pochodující za ní. Byla ráda, že má na sobě černé šaty, protože ji tito muži v minulosti v ničem jiném neviděli. Chtěla, aby ji poznali. Krátkým pohledem se ujistila, že ji nikdo nezastaví.</p> <p>Blíže k císařskému stanu sestávaly hlídky z čím dál důvěryhodnějších mužů. Každý kruh stráží kolem velitelských stanů tvořila jednotka, která měla své metody i výzbroj. Každý toužil být tím, kdo odvrátí případnou hrozbu. Každá jednotka měla jiná pravidla pro vstup do části, kterou hlídala.</p> <p>Nicci veškerá pravidla ignorovala. Byla paní Smrt, císařova královna otroků. Nikdo ji nedonutí zastavit. Nikdo ji také nezastavil.</p> <p>Jagangův stan stál v pozadí skupiny velkých stanů, ale na rozdíl od ostatních stanů v táboře měl kolem sebe spoustu místa. Sestry, které v této části hlídkovaly, si Nicci všimly, stejně jako darem obdaření mladíci, které viděla, ale všichni před ní uhýbali pohledem. Stráže ji sice sledovaly, ale snažily se to nedělat tak okatě.</p> <p>Nicci se trochu ulevilo, když zjistila, že ji všichni vidí takovou, jaká byla kdysi.</p> <p>Pak se jí naskytl zvláštní pohled. Kromě Jagangových osobních strážců, stojících po obou stranách těžkého závěsu zakrývajícího vchod do jeho stanu, spatřila i obyčejné vojáky – prosté vojíny. Přecházeli sem a tam a zdálo se, že také střeží stan. Nedovedla si vysvětlit, co dělají obyčejní vojáci až u císařova stanu, navíc na stráži. Prostí vojáci neměli nikdy přístup ani do blízkosti velitelských stanů.</p> <p>Potlačila zvědavost a zamířila přímo k závěsu zakrývajícímu vchod do Jagangova stanu. Sestry za ní se trochu opozdily a váhavě ji následovaly. Zbledly. Nikdo, tím méně ženy, nijak nedychtil vkročit do Jagangových soukromých komnat. Přestože byl ke svým věrným důstojníkům občas laskavý, k ostatním se příliš shovívavě nechoval.</p> <p>Dva svalovci s kopími a tvářemi pomalovanými zvířecími motivy odhrnuli závěs. Malé stříbrné kroužky našité na ovčí kůži chránící vchod jemně kovově zacinkaly a upozornily tak císaře, že někdo vešel do jeho stanu. Nicci poznala oba muže držící závěs roztažený, ale prošla kolem nich, jako by byli vzduch.</p> <p>Uvnitř bylo rušno, jak otroci odklízeli talíře a podnosy z císařovy hostiny. Vůně jídla Nicci připomněla, že vlastně nejedla. Žaludek se jí ale tak svíral strachy, že neměla na jídlo ani pomyšlení.</p> <p>Tlumené světlo z desítek svíček dodávalo místu útulnou atmosféru. Podlahu zakrývaly tlusté koberce, aby císaře nerušily kroky obsluhujících otroků. Někteří otroci byli noví, jiné si pamatovala, ale všichni se pohybovali se skloněnými hlavami. Zdálo se, že Jagang už dojedl a je ve svých soukromých komnatách.</p> <p>Obě Sestry, které vešly za ní, ji vzápětí opustily a skryly se ve stínu u protější stěny stanu. Zřejmě nejdále sem byly ochotné zajít; v předpokoji se pak snažily držet co nejdál.</p> <p>Nicci věděla, kde Jagang bude, a vykročila proto hned směrem k dalšímu průchodu. Otroci se jí rozprchli z cesty. U rohože zakrývající vchod do ložnice se zastavila, odhrnula ji a protáhla se dovnitř.</p> <p>V císařské ložnici Nicci Jaganga konečně spatřila. Seděl na přepychové posteli pokryté zlatým hedvábným přehozem, otočený zády k ní. Na vyholené hlavě mu tančila světélka olejových lamp a svíček. Býčí šíje se mu rozšiřovala do mohutných ramen. Na sobě měl jen vestu z ovčí vlny, odhalující jeho mohutné, svalnaté paže.</p> <p>Byl zaujat čtením knihy. Přestože byl prchlivý a snadno propadal záchvatům zuřivosti, byl Jagang v jistém směru inteligentní muž, který si cenil znalostí obsažených v knihách nebo zjištěných v myslích, do nichž se jako snový cestovatel dostal. Bytostně věřil pravdivosti své víry a nikdy se nenamáhal si ji nějak rozumově zdůvodnit. V podstatě takovou věc považoval za kacířství. Místo toho věnoval své úsilí sbírání určitých informací. Věděl, že správný druh znalostí může být velice cennou zbraní. A Jagang byl rád dobře vyzbrojený – všemi druhy zbraní.</p> <p>Nicci zaujal nějaký pohyb, a stočila tím směrem pohled.</p> <p>A tehdy ji spatřila sedět na podlaze, na jednom boku, opřenou o ruku, nejnádhernější bytost, jakou kdy viděla.</p> <p>Hned věděla, kdo to je.</p> <p>Byla to Kahlan, Richardova žena.</p> <p>Setkaly se pohledy. Inteligence, ušlechtilost a živost v jejích zelených očích byly ohromující.</p> <p>Byla to žena, která se vyrovnala Richardovi.</p> <p>Anna se mýlila. Byla to jediná žena, která měla právo stát po jeho boku.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola dvacátá třetí</p> <p>Nicci si všimla, že má Kahlan kolem krku Rada’Han. To vysvětlovalo, proč seděla na modrobéžovém koberci nehybně jako socha. Ona si na oplátku všimla obojku, který měla Nicci. Zdálo se, že jen máloco unikne její pozornosti.</p> <p>Když se na sebe podívaly, Kahlanin pohled trochu znejistěl, když si uvědomila, že ji Nicci vidí. Dívaly se na sebe, jako by věděly, že mají společného mnohem víc než obojek na krku.</p> <p>Jak beznadějný a osamělý musela vést život, když ji nikdo neviděl a nikdo se na ni nepamatoval v důsledku seslaného kouzla.</p> <p>Každopádně ji viděly jen Sestry Temnot a zřejmě i Jagang. Muselo ji ohromně povzbudit a naplnit nadějí, že ji vidí i někdo jiný, i když neznámý.</p> <p>Jak se Nicci na Kahlan dívala, nemohla ani uvěřit, že na tuto ženu mohla zapomenout, navzdory působení kouzla Ohnivé kaskády. Nyní jasně pochopila, proč se Richard nikdy ani na okamžik nevzdal naděje, že ji najde.</p> <p>I kdyby pominula její nespornou krásu, Kahlan měla v sobě nespoutanou duši a na první pohled byla bystrá a všímavá. Nicci se okamžitě vybavila soška, kterou Richard vyřezal. Soška, kterou nazval <emphasis>Duše, </emphasis>nevypadala jako Kahlan, ale měla znázorňovat její nezdolnou sílu a vnitřní odvahu, což se mu povedlo tak dokonale, že jí pohled na originál úplně vzal dech.</p> <p>Začínala chápat, jak mohla být Kahlan navzdory nízkému věku jmenována matkou zpovědnicí. Teď ale už jiné zpovědnice nebyly. Byla poslední.</p> <p>Nicci nejdřív překvapilo, že tu Kahlan našla, ale bylo to vlastně docela pochopitelné. Sestra Armina byla jednou ze Sester, které Kahlan zajaly a zažehly kouzlo Ohnivé kaskády. Sestra Tovi Nicci prozradila, že se jim Jagangovi podařilo uniknout tak, že využily pouta k Richardovi. I když předpokládala, že by Jagang mohl takové pouto obejít, považovala Nicci za pravděpodobnější, že je takové pouto nikdy nechránilo.</p> <p>Pokud Jagang zajal Sestru Arminu, má také druhé dvě, Ulicii a Cecílii. Proto zde musela být i Kahlan. Byla zajata Sestrami, takže spolu s nimi uvízla v Jagangově síti.</p> <p>Nicci viděla, že je tam s ní i Jillian. Dívka překvapeně zamrkala, když uviděla Nicci přímo před sebou. Zatímco Nicci pochopila, jak se tu ocitla Kahlan, neuměla si vysvětlit, co tu dělá Jillian.</p> <p>Dívka se ke Kahlan naklonila a něco jí pošeptala do ucha – nepochybně Niccino jméno. Kahlan odpověděla neznatelným kývnutím, ale její oči odhalily mnohem víc. Už její jméno předtím někdy slyšela.</p> <p>Když hodil Jagang rozečtenou knihu na noční stolek, ukázala Nicci rychle dvěma prsty na Kahlan a dala si prst před ústa, aby naznačila, že mají mlčet. Nicci nechtěla, aby Jagang věděl, že Kahlan vidí, ani že zná Jillian. Čím méně toho bude vědět, tím to bude pro obě bezpečnější – pokud se tedy u zajatců císaře Jaganga vůbec dalo mluvit o bezpečí. Aniž by čekala na jejich souhlas, odvrátila od nich Nicci pohled, aby čelila Jagangovi.</p> <p>Když se otočil, upřel na ni svůj černočerný pohled. Nicci málem omdlela. Jedna věc byla si ho pamatovat, ale něco úplně jiného pak stát přímo před ním.</p> <p>Ten zkoumavý, děsivý pohled ji málem připravil o veškerou odvahu.</p> <p>Věděla, co ji čeká.</p> <p>„Tak, tak,“ ozval se Jagang, vstal a s pohledem stále upřeným na ni obešel postel. „Podívejme se, kdo se konečně vrátil.“ Široce se usmál. „Jsi pořád tak krásná jako v každém snu, který se mi o tobě zdál od té doby, co jsi se mnou byla naposledy.“</p> <p>Nicci nepřekvapilo jeho uvítání, protože pro ni nemělo žádný význam. Nevyzpytatelnost jeho reakcí udržovala všechny v jeho okolí v neustálém strachu. Mohl kdykoliv dostat záchvat zuřivosti, vyvolaný čímkoliv, a občas se rozzuřil i bezdůvodně. Nicci viděla, jak uškrtil otroka za to, že upustil prkýnko na krájení chleba, a jindy zase byla svědkem toho, jak bez mrknutí oka sebral talíř s masem a podal ho sluhovi, kterému upadl.</p> <p>Svým způsobem byla tato císařova nevypočitatelnost odrazem iracionálního, nepředvídatelného a nepochopitelného jednání Řádu samotného. Význam oběti jednotlivce pro věc Řádu byl hodnocen podle nevyzpytatelných, neproniknutelných a neznámých měřítek. Úspěch či neúspěch vždy závisely na rozmaru a momentální náladě. Pro obyvatelstvo byl život v takové nejistotě vyčerpávající. Neustálé napětí z hrozící smrti pak bylo příčinou toho, že byli lidé ochotni obvinit kohokoliv z pobuřování – dokonce i přátele nebo členy rodiny – jen aby se nedostali do spárů osudu oni sami.</p> <p>Podobně jako spousta jiných mužů si Jagang myslel, že si získá Niccinu náklonnost několika banálními lichotkami. Líbila se mu představa, jak dokáže být okouzlující. Jenže podoba, jakou jeho lichotky měly, zdůrazňovala spíš jeho přednosti než její.</p> <p>Nicci se neuklonila. Plně si uvědomovala, že kovový obojek kolem krku jí brání v použití magie. Ačkoliv proti Jagangovi neměla žádnou obranu, nehodlala předstírat úctu úklonou, ani podlézat jeho pěkně zaobalenému chtíči.</p> <p>V minulosti, přestože mohla používat svůj Han, spočívala její skutečná síla v tom, že byla lhostejná ke všemu, co jí mohl provést. Během doby, kdy mohl Jagang vstoupit do její mysli, přestože neměla na krku obojek, jí byly schopností čarodějky stejně k ničemu. Podobně jsou teď bezmocné ostatní zajaté Sestry, i když žádný obojek nemají.</p> <p>Ji vždy chránil její postoj a nikoli dar.</p> <p>Předtím se Nicci prostě nestarala o to, jak moc jí ublíží nebo jestli se rozhodne, že ji zabije. Domnívala se, že si zaslouží jakékoli mučení, které nařídí, a bylo jí jedno, že může skončit smrtí, netečná k neustálé hrozbě, že ji může zabít jen tak z rozmaru.</p> <p>Přestože se to díky Richardovi změnilo, nemohla připustit, aby to Jagang zjistil. Její jediná šance, jediná obrana, spočívala v tom, že ho přiměje, aby si myslel, že je stejná jako dřív, že se nestará o nic víc než kdysi, co s ní udělá.</p> <p>Paní Smrti nezáleží na tom, jestli může používat magii nebo ne. Pro paní Smrt obojek nic neznamená.</p> <p>Jagang si bezděčně pohladil dlouhý copánek spletený z vousů na bradě. Přejel pohledem celou její postavu. Pak si zhluboka povzdechl, jako by uvažoval, co s ní udělá nejdřív.</p> <p>Nemusela čekat dlouho.</p> <p>Náhle se ohnal a praštil ji hřbetem ruky do obličeje tak silně, že ji to odmrštilo stranou. Při dopadu na záda se bouchla do hlavy. Hustý koberec naštěstí náraz trochu utlumil. Napadlo ji, jestli nemá zlomenou čelist. Rána ji úplně omráčila.</p> <p>I když se s ní všechno točilo, byla rozhodnuta se zvednout a postavit na nohy. Paní Smrt se jen tak nedá. Paní Smrt dokáže smrti čelit lhostejně.</p> <p>Jakmile byla na kolenou, setřela si krev z koutku úst a pokoušela se udržet rovnováhu. Čelist, navzdory pronikavé bolesti, se zdála být celá. Snažila se dostat nohy pod sebe.</p> <p>Než se jí podařilo vstát, vběhla mezi ní a Jaganga Jillian.</p> <p>„Nechte ji být!“</p> <p>Jak si dal Jagang ruce v bok a zíral na dívku, vrhla Nicci kradmý pohled na Kahlan. Z lesku v jejích očích poznala, že trpí hroznou bolestí. Podle toho, jak se jí třásly prsty, Nicci přesně věděla, jakým druhem bolesti ji Jagang prostřednictvím obojku mučí. Tohle preventivní opatření ji mělo donutit, aby zůstala na svém místě a nemohla zasáhnout.</p> <p>Nicci usoudila, že to bylo, alespoň z Jagangova pohledu, moudré rozhodnutí.</p> <p>Nicci odjakživa dokázala rychle odhadnout lidi. Ukázalo se to jako velice cenné nadání, protože přežít násilné střety často vyžadovalo přesný odhad protivníka. Nicci usoudila, že je Kahlan nebezpečná žena, která je zvyklá zasahovat proti bezpráví.</p> <p>Jagang chytil Jillian za zátylek a zvedl ji jako neposlušné kotě. Vykřikla, ale spíš strachy než bolestí. Jagang ji držel ve vzduchu a vykročil s ní ke vchodu. Zaryla nehty do jeho velkých rukou, ale marně. Kopala nohama ve vzduchu. Jagang odhrnul těžký vlněný závěs zakrývající vchod do ložnice a vyhodil Jillian ven.</p> <p>„Armino! Dohlídni na to dítě. Chci být sám se svou královnou.“</p> <p>Nicci ještě zahlédla, jak Sestra Armina sevřela Jillian v náručí a odtáhla ji do tmy. Rychlým pohledem zjistila, že Kahlan je pořád na svém místě u postele a celá se třese. Po tvářích jí stékaly slzy bolesti. Nicci napadlo, jestli si Jagang vůbec uvědomuje, kolik bolesti Kahlan způsobuje. Neznal vlastní sílu – v mnoha směrech. Jeho neovladatelný vztek býval většinou všezahrnující, neovládal jen jeho tělo, ale i mysl.</p> <p>V minulosti bil Nicci často krutěji, než měl v úmyslu, nebo při svém běsnění používal schopnosti snového cestovatele v takové míře, že jí mohl snadno způsobit smrt. Později, když zjistil, jak daleko zašel, jak blízko smrti se ocitla, se jí omlouval, ale nakonec ji stejně obvinil, že si za to může sama, protože ho tak rozzuřila.</p> <p>Když Jagang spustil závěs a zakryl vchod do ložnice, Kahlan náhle uvolnila svaly křečovitě sevřené bolestí, zhroutila se a vydechla úlevou.</p> <p>„No tak,“ ozval se Jagang a obrátil se k Nicci, „miluješ ho?“</p> <p>Nicci překvapeně zamrkala. „Cože?“</p> <p>S rudými tvářemi se k ní přiblížil. „Jaký cože? Slyšela jsi mě!“ Popadl ji za vlasy a přiblížil se těsně k ní. „Nesnaž se předstírat, že mi nerozumíš, nebo ti utrhnu hlavu!“</p> <p>Nicci se usmála, zdvihla bradu co nejvýš a nastavila krk. „Posluž si. Ušetří nám to oběma spoustu potíží.“</p> <p>Chvíli na ni upřeně hleděl a pak ji pustil. Uhladil jí vlasy, pak se otočil a poodešel od ní.</p> <p>„To chceš? Zemřít?“ Otočil se k ní zpátky. „Vzdát se svých povinností vůči mně?“</p> <p>Nicci lhostejně pokrčila rameny. „Nezáleží přece na tom, co chci.“</p> <p>„Co to má znamenat?“</p> <p>„Víš velmi dobře, co to znamená. Odkdy ti záleží na tom, co chci? Uděláš, co chceš, bez ohledu na to, co k tomu řeknu. Koneckonců jsem jenom poddaná Řádu, nebo ne? Řekla bych, že ty chceš pořád totéž – nakonec mě zabít.“</p> <p>„Zabít tě?“ Rozpřáhl ruce. „Proč si myslíš, že tě chci zabít?“</p> <p>„Soudím tak podle tvého tyranského jednání.“</p> <p>„Tyranského jednání?“ Pohlédl na ni úkosem. „Nejsem žádný tyran. Jsem Jagang Spravedlivý.“</p> <p>„Zapomínáš, že jsem ti ten titul dala právě já? Neudělala jsem to proto, že by odrážel pravdu, ale právě naopak – abych vytvořila tvůj obraz, který by posloužil cílům Řádu. Vytvořila jsem takový tvůj obraz proto, že jsem věděla, že tomu hlupáci uvěří jednoduše proto, že to o sobě prohlásíš. Nedokázal bys plnit roli Jaganga Spravedlivého, ani kdyby na tom závisel tvůj život.“</p> <p>V inkoustové černotě jeho očí, která jí připomínala schránku Ordenu vloženou do hry Richardovým jménem, se daly do pohybu proměnlivé stíny.</p> <p>„Nevím, jak můžeš něco takového říct, Nicci. Vždycky jsem k tobě byl víc než spravedlivý. Dal jsem ti víc než komukoli jinému. Proč bych to dělal, kdybych tě chtěl zabít?“</p> <p>Nicci netrpělivě vzdychla. „Řekni, co máš na srdci, nebo mě sraz k zemi, nebo mě pošli do stanů na mučení. Nemám zájem hrát s tebou tuhle hru. Věříš tomu, čemu chceš věřit, bez ohledu na realitu. Ty to víš, já to vím, takže ať řeknu cokoliv, nic se tím nezmění.“</p> <p>„Na tebe dám vždycky.“ Ukázal na ni a v jeho hlase bylo slyšet rostoucí rozčilení. „Vždyť jsi právě řekla, že jsi mi dala titul Jaganga Spravedlivého. Byl to tvůj nápad. Poslechl jsem si ho a použil, protože to byl dobrý nápad. Posloužil naší věci. Povedlo se ti to. Už jsem ti dříve řekl, že až tuhle válku vyhraju, usedneš po mém boku.“</p> <p>Nicci mu neodpověděla.</p> <p>Založil si ruce za zády a vykročil směrem od ní.</p> <p>„Miluješ ho?“</p> <p>Nicci kradmo pohlédla stranou. Kahlan seděla na koberci a sledovala ji. Ve tváři se jí zračily starosti, protože cítila hrozbu. Zdálo se, jako by chtěla Nicci říct, ať ho přestane provokovat. Přestože se ale obávala, co Jagang udělá, zdálo se, že ji také zajímá odpověď na císařovu otázku.</p> <p>Nicci se točila hlava, jak horečně uvažovala, co mu má odpovědět – nebála se Jagangovy reakce, ale trápilo ji, co by si mohla myslet Kahlan. Musela vzít v úvahu i kouzlo Ohnivé kaskády a potřebu sterilního pole. Podle současné situace bude asi do té doby mrtvá, ale pokud se někdy Richardovi podaří použít Orden jako protikouzlo Ohnivé kaskádě, musí zůstat Kahlan sterilním polem, aby měl možnost jí vrátit původní osobnost.</p> <p>„Miluješ?“ zopakoval Jagang a ani se k ní neotočil.</p> <p>Nicci nakonec dospěla k závěru, že pokud jde o zachování sterilního pole, nezáleží na tom, jak na otázku odpoví. U Kahlan to nevyvolá žádné citové vazby. Záleželo na vazbách mezi Richardem a Kahlan, nikoliv na tom, co k němu cítila Nicci.</p> <p>„Mými pocity ses nikdy nezatěžoval,“ řekla nakonec Nicci nedůtklivě. „Tak proč to chceš vědět?“</p> <p>Otočil se a upřel na ni černý pohled. „Proč to chci vědět? Jak se můžeš takhle ptát? Vyzvedl jsem tě na úroveň královny. Žádala jsi mě, abych ti důvěřoval a nechal tě jít, abys odstranila lorda Rahla. Chtěl jsem, abys zůstala, ale vyhověl jsem ti. Věřil jsem ti.“</p> <p>„To říkáš ty. Pokud bys mi opravdu věřil, důvěřoval bys mi a nevyslýchal mě takhle. Zdá se, že nedokážeš pochopit pravý význam slova věřit.“</p> <p>„Bylo to před rokem a půl. Od té doby jsem tě neviděl. Neměl jsem o tobě žádné zprávy.“</p> <p>„Viděl jsi mě s Tovi.“</p> <p>Přikývl. „Viděl jsem toho spoustu Tovinýma očima – očima všech čtyř Sester.“</p> <p>„Myslely si, jak jsou chytré, když se domnívaly, že je ochrání pouto k lordu Rahlovi.“ Nicci se pousmála. „Ale tys je celou dobu sledoval. Věděl jsi o nich všechno.“</p> <p>Také se usmál. „Vždycky jsi byla chytřejší než Ulicie a ty ostatní.“ Povytáhl obočí. „Důvěřoval jsem ti, když jsi řekla, že odcházíš zabít Richarda Rahla. A zatím to dopadlo tak, že u tebe pouto bez problémů funguje. Jak je to možné, drahá? Takové pouto tě chrání jen v případě, že jsi mu oddána. Mohla bys mi to vysvětlit?“</p> <p>Nicci si založila ruce. „Nevím, co je na tom tak těžké pochopit. Ty ničíš, on tvoří. Ty nabízíš existenci zasvěcenou smrti, on nabízí život. A oba svá slova myslíte vážně. On mě ale nikdy nezmlátil do krve, ani mě neznásilnil.“</p> <p>Jagangova tvář i vyholená hlava zrudly vztekem. „Znásilnil? Kdybych tě chtěl znásilnit, udělal bych to – a právem – ale to nebylo znásilnění. Chtěla jsi to. Jsi jen příliš tvrdohlavá, abys to přiznala. Teď zakrýváš svou žádostivost předstíraným pobouřením.“</p> <p>Nicci spustila ruce a naklonila se k němu. Promluvila rozzlobeným hlasem. „Můžeš si vymyslet cokoliv, abys ospravedlnil své jednání, ale tím se pravdou nestane.“</p> <p>S vražedným výrazem ve tváři se od ní odvrátil. Nicci čekala, že se náhle otočí a udeří ji tak silně, že si rozbije hlavu, a téměř si to přála. Rychlá smrt by byla daleko lepší než dlouhé mučení.</p> <p>Zvenku z ležení nepronikaly do stanu téměř žádné zvuky díky silné vrstvě polstrování. Zbavit se na chvíli neustávajícího hluku bylo nádherné. Venku se země hemžila hmyzem, uvnitř císařova stanu otroci šváby a jiný hmyz neustále rozmačkávali. Vonné oleje v lampách také překrývaly zápach.</p> <p>V jistém smyslu mohl být císařův stan považován za klidné útočiště, ale ve skutečnosti byl naopak nejnebezpečnějším místem v celém táboře. Císař měl absolutní vládu nad životem a smrtí. Ať udělal cokoliv, nemusel nikomu nic vysvětlovat, ani se ze svých činů zpovídat.</p> <p>„Takže,“ řekl nakonec Jagang, stále otočený zády, „mi odpověz. Miluješ ho?“</p> <p>Nicci si unaveně přejela rukou po čele. „A odkdy tě zajímají moje city? Nikdy ti nepřekážely v tom, abys mě znásilnil.“</p> <p>„Co to najednou pořád máš s tím znásilněním?“ zařval a udělal dlouhý krok směrem k ní. „Víš, co k tobě cítím! A já vím, co cítíš ty ke mně!“</p> <p>Nicci se ani nenamáhala s odpovědí. Měl pravdu, že mu dosud nikdy nic takového nevyčetla. Nevěděla, že by mu to měla vyčítat. Dřív nevěřila, že má vlastní život. Jak by mohla vyčítat Řádu, že ji využívá ke svým cílům? Navíc, jak by mohla něco podobného vyčítat dokonce vůdci Řádu?</p> <p>Díky Richardovi nakonec pochopila, že má svůj život, se kterým může nakládat podle svého, což ovšem znamenalo, že nemusí nikomu dávat ani své tělo, když nechce.</p> <p>„Já vím, o co ti jde, Nicci.“ Opět sevřel ruce v pěst. „Ty ho jenom využíváš, abys mě přinutila žárlit. Chceš mě vyprovokovat k tomu, abych tě srazil na postel a strhal z tebe šaty – o to ti ve skutečnosti jde, a oba to víme! Chceš mě rozpálit. Chceš ve skutečnosti mě, ale své pravé touhy skrýváš bouřlivými protesty proti znásilnění.“</p> <p>Nicci ho chladně pozorovala. „Pohlavní žlázy ti vysílají mylné informace.“</p> <p>Napřáhl ruku sevřenou v pěst. „Také jsem ti nabídl co nikomu jinému – být mou královnou, mít postavení, jaké nemá nikdo jiný. Richard Rahl ti nemůže nabídnout nic. Jen po mém boku se budeš moct podílet na vládě celému světu.“</p> <p>Nicci ukázala kolem sebe. „Ano, kouzlo všudypřítomného zla. Všechno bude moje, jen když se vzdám samostatného myšlení a prohlásím, že absolutní nespravedlnost je ctnost.“</p> <p>„Nabídl jsem ti možnost se mnou vládnout!“</p> <p>Nicci na něj vrhla mrazivý pohled. „Ne, nabídl jsi mi povinnost dělat ti děvku a zabíjet ty, kteří se neskloní před tvou vládou.“</p> <p>„Ale to je vláda Řádu! Tahle válka nemá přinést slávu mně, a ty to víš! Je věcí Stvořitele – na záchranu lidstva. Přinášíme Stvořitelovu vůli neznabohům. Přinášíme učení Řádu těm, kteří prahnou po smyslu našich životů.“</p> <p>Nicci stála mlčky. Měl pravdu. Přestože si užíval výhod, které moc přinášela, věděla, že skutečně upřímně věří, že je pouhým bojovníkem za větší dobro, válečníkem, který plní přání Stvořitele tím, že násilně uplatňuje učení Řádu v tomto životě, aby mohlo lidstvo dojít slávy v tom příštím.</p> <p>Nicci věděla velmi dobře, jaké to je věřit. Jagang věřil.</p> <p>Přišlo jí však téměř k smíchu, jak se jí ideologie, již kdysi sama prosazovala, teď zdála úplně scestná. Na rozdíl od Jaganga a většiny lidí, kteří přijali názory Řádu, je Nicci přijala, protože se domnívala, že musí; že je to jediný způsob, jak dosáhnout morálního života. Snášela útrapy služby ostatním a celou dobu se nenáviděla za to, že jí to nepřináší pocit štěstí. Sestry Světla nebyly o nic lepší. Nabídly jí jen jinou příchuť stejného nesobeckého plnění povinností. Jako poslušná poddaná Řádu věřila, že nechat se zneužívat Jagangem je jen jednou z mnoha nutných obětí, aby se mohla stát dobrým a morálním člověkem.</p> <p>A pak se tohle všechno změnilo.</p> <p>Jak se jí stýskalo po Richardovi!</p> <p>„Jediné, co přineseš lidstvu, je tisícileté období temna,“ řekla unaveně z marnosti přesvědčit o pravdě skutečného věřícího, jehož pojetí víry je založeno na tom, co hlásal Řád, a ne na realitě. „Docílíš jen toho, že uvrhneš svět do dlouhého, temného a krutého období.“</p> <p>Chvíli ji probodával pohledem. „To není z tvé hlavy, Nicci. Vím, že není. Říkáš to jen proto, že takhle šíří svou nenávist k ostatním lidem lord Rahl. Opakuješ to proto, abych si myslel, že ho miluješ.“</p> <p>„Možná.“</p> <p>Zachechtal se. „Ne.“ Zavrtěl hlavou. „Ne, ty ho chceš jenom využít, aby sis mě omotala kolem prstu. Tak to ženy dělají – snaží se muže ovládnout a využít.“</p> <p>Než by ho nechala, aby ji nakonec přiměl prozradit její skutečné city k Richardovi, změnila Nicci téma.</p> <p>„Tvoje plány, že se dostaneš k moci a Řád přinese své učení celému světu, se nenaplní. Potřebuješ všechny tři schránky Ordenu. Byla jsem u toho, když Sestra Tovi zemřela. Měla třetí schránku, ale pak o ni přišla.“</p> <p>„Ano, statečný hledač, ohánějící se mečem pravdy,“ – napodobil šermířský výpad – „vstoupil na scénu, aby odebral schránku Ordenu zlé Sestře Temnot.“ Věnoval jí nevlídný pohled. „Viděl jsem to, díval jsem se jejíma očima.“</p> <p>Pozoroval i Nicci Tovinýma očima.</p> <p>„Pravdou zůstává, že Sestry měly tři schránky. Teď máte Sestry, ale schránky jen dvě.“</p> <p>Rozmrzelost vystřídal vychytralý úsměv. „Ach, myslím, že to nebude takový problém, jak si myslíš. Nezáleží ani na tom, že jsi vložila schránku do hry. Takové drobné těžkosti snadno překonám.“</p> <p>Nicci trochu znepokojilo zjištění, že ví o tom, že vložila schránku do hry, ale snažila se to nedat na sobě znát.</p> <p>„A jak?“</p> <p>Jeho úsměv se ještě rozšířil. „Co bych to byl za císaře, kdybych neměl v záloze plán pro každý případ? Nedělej si starosti, drahá, mám to všechno pod kontrolou. Důležité je, že se nakonec postarám o to, abych získal všechny schránky. Až je budu mít pohromadě, použiju moc Ordenu, abych zlomil odpor proti Řádu a jeho vládě.“</p> <p>„Pokud do té doby přežiješ.“</p> <p>Znovu se zatvářil rozmrzele a pozorně si ji prohlížel. „Co to má znamenat?“</p> <p>Mávla rukou do dálky. „Richard Rahl vypustil smečku vlků na tvé milované stádo.“</p> <p>„Což znamená?“</p> <p>Povytáhla obočí. „Armáda, kterou jsi sem pronásledoval, je pryč. Nedokázal jsi ji zničit, že? Uhádneš, kde je armáda teď?“</p> <p>„Rozprchla se ve strachu o život.“</p> <p>Nicci se usmála jeho zamračenému výrazu. „Ne tak docela. D’haranská armáda dostala za úkol přenést tuhle válku do Starého světa na ty, kteří ji podporují, kteří svým učením probouzejí násilí a vybíjejí si je na nevinných lidech. Obyvatelé Starého světa budou nuceni nést následky toho, že vyslali na sever vrahy. Mají na rukou krev nevinných lidí stejně jako ty. Myslí si, že jim vzdálenost zaručí bezúhonnost, ale to, že jsou daleko od zla, které přímo vytvořili, je nezbavuje odpovědnosti za spáchané zločiny. Zaplatí za ně.“</p> <p>„Znám poslední hříchy lorda Rahla.“ Svaly v čelisti se mu stáhly, jak zaskřípal zuby. „Richard Rahl je zbabělec, který pronásleduje nevinné ženy a děti, protože se nedokáže postavit skutečným mužům.“</p> <p>„Kdybys tomu opravdu věřil, byl by to ten nejhorší možný úsudek, ale ty tomu nevěříš. Chceš, aby tomu věřili všichni ostatní, takže říkáš pečlivě vybrané polopravdy, vytržené z kontextu reality, abys svou věc zahalil do pseudomorálky. Snažíš se najít omluvu pro neomluvitelné. Dá se říct, že se schováváš za ženské sukně, zatímco střílíš šípy, abys mohl předstírat pobouření nad takovou podlostí, až se šíp obrátí proti tobě.</p> <p>Jenže ti jde ve skutečnosti jenom o to, abys ty, které chceš zničit, zbavil jejich nedotknutelného práva na sebeobranu.</p> <p>Richard velice dobře chápe reálnou hrozbu, kterou učení Řádu představuje. Nedá se odradit účelově překroucenými fakty, která mají sloužit jen k zakrývání pravdy. Chápe, že aby přežil, musí být dost silný, aby zničil hrozbu v jakékoliv formě – i kdyby to znamenalo zničit pole s úrodou, která dodá tvým mužům sílu podříznout hrdlo lidem, kteří chtějí jen poklidně žít podle svého. Každý, kdo by ta pole bránil, patří k vrahům.</p> <p>Richard zná prostou pravdu, že když nezvítězí, jeho lid nepřežije.“</p> <p>„Jeho lid si za své utrpení může sám, protože se brání přijmout spravedlivé učení Řádu,“ prohlásil Jagang.</p> <p>Jak sevřel ruce v pěst, napnuly se mu svaly na pažích. Začal přecházet sem a tam a vypadal, že každou chvíli vybuchne. Nesnášel, když někdo zpochybňoval jeho tvrzení, a proto na Nicci vyjel a zopakoval svá slova důrazněji, jako by zvýšený hlas a zjevná hrozba mohly celou záležitost vyřešit.</p> <p>„Richard Rahl dokazuje svou zvrácenost a nemorálnost mužů, kterým velí, tím, že je posílá zabíjet nevinné ženy a děti ze Starého světa, místo aby se postavil a bojoval s našimi vojáky. Jeho krutosti páchané na ženách a dětech dokazují, jaký je zbabělec a podlý zločinec. Naší svatou povinností je zbavit svět takových hříšníků.“</p> <p>Nicci si založila ruce a upřela na něj pohled, který měla vyhrazený pro ty, kteří se nesklonili před vůlí Řádu. Byl to pohled, který často těsně předcházel tomu, co jí vyneslo titul paní Smrt. Její pohled zarazil i císaře.</p> <p>„Všichni lidé v Novém světě jsou nevinní,“ řekla. „Oni nevytáhli do války s Řádem. To Řád začal válku. Je pravda, že obyvatelé Starého světa – včetně dětí – mohou utrpět zranění nebo být zabiti v boji. Co má ale druhá strana na výběr? Mají se dál nechat vraždit a zotročovat jen ze strachu, že ublíží někomu nevinnému? Oni jsou ti nevinní. Jejich děti jsou nevinné. A přesto jsou zabíjeni.</p> <p>Když jsi byl v mysli Sestry Ulicie, určitě víš, jak se před tebou chtěla prostřednictvím pouta k Richardovi chránit. Sestra Ulicie ví, že život má pro Richarda největší hodnotu, tak vymyslela plán, že až použije moc Ordenu, aby osvobodila Strážce podsvětí z jeho vězení ve světě mrtvých, zajistí Richardovi věčný život.</p> <p>Mohlo se samozřejmě stát, že Richard něčemu takovému neuvěří, a ještě méně pravděpodobné bylo, že by takovou nabídku přijal, ale to už pro Ulicii nebylo důležité. Myslela si, že když nabídku učinila, a přestože byla odmítnuta, její úmysl stačí na to, aby jí zajistil ochranu před mocí snového cestovatele.</p> <p>Ale ty už jsi byl usazen v její mysli. Tak jsi zjistil, na čem Richardovi záleží nejvíc, co má pro něj největší cenu. Život.</p> <p>To je pro tebe úplně neznámý přístup. Život nepředstavuje pro Řád žádnou hodnotu. Učí, že naše životy jsou jen bezvýznamným přechodným stavem na naší cestě k věčnému posmrtnému životu. Věří, že tento život je jen schránka, která uchovává naši duši, než se dostane do vyšší sféry bytí. Řád hlásá, že sláva v posmrtném životě je naší největší hodnotou a že si ji člověk vyslouží obětováním tohoto života věci Stvořitele. Proto si Řád cení smrti.</p> <p>Ty považuješ takové, kteří si cení života, za slabé a méněcenné. Nemůžeš pochopit, co život znamená pro někoho, jako je Richard, ale víš, jak toho využít ve svůj prospěch.</p> <p>Používáš tuto hodnotu a snažíš se Richarda odradit, aby nepřijal výzvu k záchraně všech životů. Domníváš se, že šířením propagandy, že je zabiják žen a dětí, mu vezmeš odvahu, že mu zabráníš v útoku ze strachu, že by mohli být zabiti nevinní lidé, a tím ho donutíš, aby bránil jen svůj život.</p> <p>Jako zkušený válečník si dobře uvědomuješ, že válka se nedá vyhrát jen obrannou taktikou. Bez využití všech sil, potřebných k vymýcení zvrácené víry útočníka, nemůžeš nikdy doufat, že vyhraješ válku, protože to byla právě tato víra, která válku rozpoutala.</p> <p>Richard samozřejmě také ví, že se válka nedá vyhrát pouhým bráněním, a aby ukončil válku co nejdříve a s co nejmenšími ztrátami na životech, nezbývá mu nic jiného než zabránit útočníkovi v dalším zabíjení a oslabit jeho oddanost víře, která válku způsobila.</p> <p>Tvým cílem je pomocí takovýchto senzacechtivých obvinění zostudit, znevážit a potupit muže, který si cení života, aby se bál jednat tak, jak musí, má-li v této válce zvítězit.</p> <p>Snažíš se odvrátit pozornost polopravdami, abys před všemi zakryl skutečné důsledky své víry a abys získal nové přívržence zvrácené ideologie Řádu. Obviňuješ ostatní z něčeho, za co nesete vinu sami, protože víš, že to vyvolá pobouření.</p> <p>Ale ve své podstatě jsou taková dramatická obvinění pouhou zástěrkou, pokusem je využít jako omluvu pro zabíjení ohromného množství lidí.</p> <p>Oba známe pravdu o bezpočtu mrtvých žen a dětí, které za sebou Řád zanechává, ale o nich ve svém předstíraném pobouření mlčíš. Tvoje brutalita, zuřivá nenávist a krutost vůči lidem, kteří obyvatelům Starého světa neprovedli nic špatného, je základním rysem tvojí víry. Tvoje nebetyčná zvrhlost je ještě znásobena obviňováním obětí ze zločinů spáchaných tebou, stejně jako mně dáváš za vinu mé vlastní znásilnění.</p> <p>Byla jsem u toho, když dával Richard svým oddílům rozkazy. Znám pravdu.</p> <p>A pravda je taková, že většina obyvatel Starého světa je nezvratně zaslepena svou fanatickou oddaností názorům, jež mají za následek utrpení a smrt. Tito lidé jsou nenapravitelně poznamenáni a není možné je nijak rozumně přesvědčit o opaku. Richard ví, že jediný způsob, jak se se zlem vypořádat, jak zpřetrhat pouta, která k němu lidi vážou, je znepříjemnit jim lpění na takovém učení až za hranice snesitelnosti.</p> <p>Řád sám tuto válku ukončí. Richard ví, že jeho lid nemůže přežít, i kdyby se snažil žít vedle takového zla, ani tím, že bude omlouvat lidi, kteří ho přiživují.</p> <p>Řád se snaží vymýtit svobodu. Nůž, který se Řád snaží zabodnout do jejího srdce, je veden oddaností zvrácené víře Řádu. Richard chápe, že musí zlikvidovat zdroj této víry, jinak všichni svobodomyslní lidé zemřou, budou zavražděni muži podporovanými a zásobovanými obyvateli Starého světa.</p> <p>Válka je strašlivá věc. Čím dřív skončí, tím méně utrpení a smrti přinese. To je Richardův cíl. Někdo slabší by se stáhl ze strachu, že bude kritizován těmi špatnými. Ale Richard se nedá odradit slovy pokrytců a nenávistných zločinců.</p> <p>Je pravda, že vydal vojákům rozkazy, aby lidem neubližovali za každou cenu, a jeho prvořadým cílem je ukončit válku co nejdřív. Aby ho mohl dosáhnout, musí zabránit Řádu vést válku. Vojáci byli pověřeni, aby bránili právo svých lidí na život. Řekl jim, že cokoliv jiného by bylo jen marněním času na cestě do hrobu.</p> <p>Tahle válka je pokračováním velké války, která zuřila v dávných dobách, ale vlastně nebyla nikdy ukončena. Starý svět se tehdy stal kořistí Řádu a jeho učení. Kolik životů již bylo zmařeno kvůli této víře? A kolik jich ještě bude?</p> <p>Naposledy neměli ti, co se tomuto učení bránili, tolik odvahy, aby ho rozmetali v prach, a výsledkem bylo opětovné vzplanutí dávné války vinou bratrstva Řádu. Stejně jako kdysi, i tentokrát ji vyvolaly nesmyslné představy bratrstva, že musí všichni vyznávat stejnou víru jako oni nebo zemřít.</p> <p>Richard ví, že to tentokrát musí ukončit jednou provždy, že svět živých musí být navěky osvobozen od ničivého působení Řádu. Má odvahu to udělat. Nedá se odradit tvými pomluvami. Nestará se o to, co si o něm myslí ostatní. Jde mu jen o to, abyste už nemohli ubližovat jemu ani lidem, na kterých mu záleží.</p> <p>Proto budou ti, kteří hlásají nenávist, pronásledováni a zabiti.</p> <p>Armáda D’Hary není zdaleka tak obrovská jako armáda Císařského řádu, ale přesto vás přemůže. Vypálí sady, spálí úrodu, zničí sýpky i stáje, provalí přehrady a kanály. Každý, kdo se postaví do cesty její snaze zabránit Starému světu vést válku, bude odstraněn.</p> <p>Nejdůležitější je, že vojáci přeruší zásobovací trasy na sever. Zabránit vám v zabíjení je jediný Richardův cíl. Na rozdíl od vás nemusí nikoho ohromovat svou převahou. Jen ukončí tu vaši.</p> <p>Nedojde k žádné konečné bitvě, která by všechno rozhodla, jak jsi plánoval. Richardovi je jedno, jak budou vaši muži zastaveni. Hlavní pro něj je, aby byli zastaveni jednou provždy.</p> <p>Bez zásobování zde tví vojáci vyhladoví a zemřou, v této pusté planině, daleko od domova. To je dostatečné vítězství.“</p> <p>Jagang se usmál tak, že se Nicci odmlčela. „Drahá, Starý svět je velký. Plýtvají silami, aby zničili úrodu. Nemůžou být všude.“</p> <p>„Ani nemusí.“</p> <p>Pokrčil rameny. „Možná se jim čas od času podaří napadnout zásobovací vozy, ale takovou oběť náš lid pro úspěch naší věci rád přinese. Ztráty, bez ohledu na to, jak budou velké, jsou přijatelnou cenou za dosažení morálního cíle.</p> <p>Protože znám cenu, kterou musíme zaplatit, abychom dosáhli vítězství, vydal jsem už rozkazy, aby se mnohonásobně zvýšilo množství zásob směřujících na sever našim udatným jednotkám. Můžeme poslat víc mužů i zásob, než může Richard Rahl zastavit a zničit.</p> <p>Obyvatelé Starého světa se obětují, aby nám zajistili všechno, co potřebujeme, abychom vytrvali. Cena se zvýší, ale náš lid ji rád zaplatí. Zřejmě máš pravdu a mnoho zásob bude zničeno, ale d’haranská armáda nemá tolik mužů, aby je zničila všechny.“</p> <p>Nicci se sevřel žaludek. „To je smělá teorie.“</p> <p>„Když mi nevěříš, můžeš posoudit sama, jestli mluvím pravdu. Brzy přijedou nové zásoby. Vozů bude tolik, že budeš muset stát na jednom místě dva dny, abys je viděla všechny přejet. Neboj se, naši stateční muži budou mít zásob dost, aby dotáhli válku do vítězného konce.“</p> <p>Nicci potřásla hlavou. „Ty to nechápeš. Když nemůžeš chytit a porazit d’haranskou armádu, nemůžeš tuhle válku vyhrát. Ve Starém světě stejně jako všude jinde jsou lidé, kteří touží žít podle svého. Řád možná zaslepil svým učením velké množství lidí, ale všude se najdou jedinci, kteří mají svou hlavu a chápou hodnotu života. Takoví lidé žijí po celém Starém světě, a ti se proti Řádu obrátí.</p> <p>Stačí si vzpomenout na Altur’Rang. Byla jsem tam, když padl. Tamější lidé trpěli pod nadvládou Císařského řádu. Když se pak zbavili svých okovů, lidem se začalo dobře dařit. Ostatní si toho všimnou, a povzbudí je to, aby se také vzepřeli a mohli žít život podle svého. Budou také chtít, aby se jim dobře dařilo.“</p> <p>Jaganga její slova viditelně rozzuřila. „Aby se jim dobře dařilo? Jsou to barbaři a neznabozi, kteří tančí na svých hrobech. Budou zničeni. <emphasis>Toho </emphasis>si ostatní všimnou – že Řád spravedlivě trestá ty, kteří se odvrátí od svých povinností vůči ostatním. Na trest za jejich sobectví se bude vzpomínat další tisíciletí.“</p> <p>„A co d’haranské vojenské oddíly? Vlci, poštvaní na tvé ovečky? Ty tak snadno zlikvidovat nepůjdou. Budou pokračovat v rozvracení Řádu a pronásledovat lidi, kteří na sever poslali tuhle obrovskou armádu, až nakonec odstraní samotné jádro – bratrstvo Řádu.“</p> <p>Tentokrát se Jagang rozesmál. „Ach, drahá, v tom se taky mýlíš. Zapomínáš na schránky Ordenu.“</p> <p>„Máš jen dvě.“</p> <p>„V tuhle chvíli možná, ale budu mít všechny tři. Pak vyvolám moc Ordenu, aby plnila mé příkazy. Jakmile ji budu mít pod kontrolou, veškerá opozice bude smetena v ohnivé bouři naší spravedlivé věci. S použitím moci Ordenu spálím každého d’haranského vojáka a nechám ho pomalu v bolestech umírat. Před mocí Ordenu se nebudou mít kde ukrýt. Jejich křik bude rajskou hudbou pro náš lid, který teď trpí jejich brutalitou. Také každý z těch zrádců v Altur’Rangu bude trpět za to, že zradili naše učení.</p> <p>Moc Ordenu poslouží věci bratrstva Řádu a nakonec porazí D’Harany, bez ohledu na to, kde budou. Rozdrtím kosti Richarda Rahla na prach. Je to mrtvý muž, i když o tom ještě neví.“</p> <p>Z Jagangova hrozivého úsměvu Nicci zamrazilo. „Ale nejdřív,“ pokračoval s neskrývaným potěšením, „chci, aby žil tak dlouho, aby to všechno viděl a opravdu trpěl. Víš, jak rád nechávám své protivníky naživu, aby mohli snášet bolest z opravdového mučení.“</p> <p>Hlas mu přešel do tlumeného vrčení. „A na to mám pro Richarda Rahla něco velice, velice cenného. Až uvolním moc Ordenu, budu mu konečně schopen způsobit bolest, jakou si ani nedovede představit. Způsobím mu taková citová muka, že to zničí jeho ducha, rozdrtí mu duši ještě dřív, než já rozdrtím jeho tělo.“</p> <p>Nicci věděla, že Jagang mluví o Kahlan, ale neodvážila se mu dát najevo, že o tom ví. Musela vynaložit veškerou svou vůli, aby se na ni nepodívala a neprozradila se.</p> <p>„Zvítězíme,“ řekl. „Nabízím ti příležitost vrátit se ke mně, na stranu Řádu. Nakonec, nemáš jinou volbu než přijmout Stvořitelovu vůli. Je načase, abys přijala svou morální odpovědnost vůči svým bližním.“</p> <p>Od okamžiku, kdy se ocitla v ležení, věděla, že nemá šanci uniknout nevyhnutelnému. Už nikdy neuvidí Richarda, ani svobodu.</p> <p>Jagang mávl rukou. „Svým dětinským obdivem Richarda Rahla ničeho nedosáhneš.“</p> <p>Nicci věděla, co se bude dít, když se mu nepodřídí a nepřijme jeho nabídku. Když odmítne, bude to pro ni mít hrozné následky.</p> <p>Ale měla svůj život a dobrovolně se ho nevzdá.</p> <p>„Pokud se chystáš rozdrtit Richarda Rahla v prach,“ řekla povýšeným hlasem, „pokud je pro tebe tak nevýznamný, proč se o něj tak zajímáš?“ Povytáhla obočí. „Nebo přesněji, proč na něj tak žárlíš?“</p> <p>Obličej mu zrudl vzteky. Popadl ji pod krkem a s řevem ji mrštil na postel. Rychle se nadechla dřív, než na ni skočil. Posadil se na ni obkročmo, pak se naklonil ke straně a pro něco sáhl. Nicci pod jeho vahou sotva dýchala.</p> <p>Jednou rukou jí chytil za bradu, aby nemohla hýbat hlavou, přestože se nijak nebránila. Palcem a ukazováčkem jí odtáhl spodní ret. Když jí uvolnil hlavu, viděla, že drží v ruce ostré šídlo.</p> <p>Probodl jí spodní ret, a otočil šídlem v ráně, aby trochu zvětšil otvor. V očích ji pálily slzy bolesti. Neodvážila se ani pohnout, aby si neroztrhla ret.</p> <p>Když šídlo vytáhl, provlékl jí otvorem zlatý kroužek.</p> <p>Naklonil se k ní a pomocí zubů kroužek uzavřel.</p> <p>Když se k ní přitiskl a zašeptal jí do ucha, poškrábal jí na tváři svým strništěm. „Jsi moje. Do chvíle, než se rozhodnu, že zemřeš, patří tvůj život mně. Už můžeš na Richarda Rahla zapomenout. Až s tebou skončím, Strážce si tě podá za to, že jsi mě zradila.“</p> <p>Když se narovnal, udeřil ji. Měla pocit, že jí vyrazil všechny zuby. „Tvoje smilnění s Richardem Rahlem skončilo. Už brzy budeš žadonit, abych ti uvěřil, že jsi mě jen chtěla vyprovokovat k žárlivosti a místo toho celou dobu jen toužila být v mé posteli. Není to tak?“</p> <p>Nicci na něj upírala lhostejný pohled a mlčela.</p> <p>Udeřil ji pěstí do tváře. „Přiznej to!“</p> <p>Nicci se ze všech sil snažila, aby se jí netřásl hlas. „Nemůžeš nikoho přinutit, aby o tebe projevil zájem tím, že ho budeš bít.“</p> <p>„Tys mě k tomu donutila! Je to tvoje vina! Říkáš věci, o kterých víš, že mě rozčílí. Neuhodil bych tě, kdybys mě k tomu nedonutila. Způsobila sis to sama.“</p> <p>Jako by chtěl dokázat, že má pravdu, dvakrát ji udeřil přes tvář. Ze všech sil se bolest snažila ignorovat. Věděla, že je to teprve začátek.</p> <p>Nicci na něho stále upřeně hleděla. Nic neřekla. Byla v této pozici už tolikrát, že věděla, co bude následovat.</p> <p>Už se v duchu přemístila ven z těla. Už se nesoustředila na muže, který se nad ní skláněl a mlátil ji. Pohledem odplula k vrcholku stanu.</p> <p>Když ji zasáhla jeho pěst, sotva to cítila. Zraňoval jen její tělo někde v dálce.</p> <p>Musela dýchat přes bublající krev.</p> <p>Uvědomovala si, že z ní trhá šaty, cítila, jak ji jeho velké ruce osahávají, ale nevšímala si toho.</p> <p>Místo toho – zatímco ji Jagang bil, ohmatával a roztáhl nohy – myslela na Richarda a na to, jak se k ní vždy choval s úctou.</p> <p>Když začala ta noční můra, snila o jiných věcech.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola dvacátá čtvrtá</p> <p>Rachel si hřbetem ruky otřela pot z čela. Věděla, že jakmile se zastaví, pocítí naopak chlad, ale teď se potila. Pospíchala, ačkoli věděla, že se nemůže hnát pořád dál, že musí na noc zastavit. Přesto spěchala i s postavením přístřešku.</p> <p>Nechtěla ani pomyslet na to, co by se s ní stalo, kdyby nespěchala.</p> <p>Borové větve, které uřízla a opřela o skalní stěnu, ji ochrání před větrem. Přístřešek podepřela malými uschlými cedry, které v blízkostí našla. Odříznout čerstvé větve z borovice jejím nožíkem nebylo snadné. Stavět přístřešek ji naučil Slídič. Asi by s jejím výtvorem nebyl moc spokojený, ale bez sekyrky, nic lepšího nedokázala. A ani nic lepšího netoužila vytvořit. Chtěla si jen co nejvíce pospíšit.</p> <p>Nedaleko nechala uvázaného koně, kterého předtím napojila v blízkém potoce. Dopřála mu dostatek volnosti, aby se mohl napást trávy na břehu.</p> <p>Pomocí křesadla, které našla v sedlových brašnách, rozdělala oheň. Byla trochu vystrašená, že je sama v noci venku. Mohli tu být medvědi, horští lvi nebo vlci. U ohně se cítila bezpečněji, takže se mohla do svítání trochu vyspat. S prvním světlem se zase musí vydat na cestu. Musela jít dál. Musela spěchat.</p> <p>Když pocítila zimu, hodila na oheň kus naplaveného dříví, které našla na břehu, a sedla si na malou deku položenou na borových větvičkách. Slídič ji naučil, že vrstva čerstvých borových nebo smrkových větví dobře izoluje od země, aby neprochladla. Zády se opřela o skálu, takže se k ní nemohlo zezadu nic přikrást. Když se setmělo, dostala strach.</p> <p>Aby zahnala nepříjemný pocit, přitáhla si k sobě sedlové brašny a vytáhla kus sušeného masa. Zuby si odtrhla malý kousek a chvíli ho jen cucala, aby zahnala svíravý hlad. Moc jídla jí už nezbývalo, a proto se snažila s tím, co měla, šetřit. Netrvalo ale dlouho a už maso kousala a polykala.</p> <p>Ulomila si kousek tvrdého sucharu, položila si ho na dlaň a kápla na něj trochu vody z koženého vaku. Suchar byl tvrdý jako kámen. Sušené maso se ještě dalo rozžvýkat, ale suchary ne. Jenže měla víc sucharů než masa.</p> <p>Cestou pátrala po nějakých bobulích nebo ovoci, ale byla už zima a nikde nic nerostlo. Jednou spatřila planou jabloň. I když byla jablíčka scvrklá, vypadala poživatelně. Jenže Rachel věděla, že by neměla jíst červené ovoce. Červené ovoce by mohlo být jedovaté. I když měla hroznou chuť na něco jiného než sušené maso a kamenné suchary, nechtěla se otrávit.</p> <p>Rachel tiše seděla, žvýkala tuhé maso a hleděla do ohně, naslouchajíc zvukům ve tmě. Nechtěla se nechat překvapit hladovým zvířetem.</p> <p>Když vzhlédla, stála na druhé straně ohně nějaká žena.</p> <p>Rachel zatajila dech. Chtěla couvnout, ale za sebou měla skálu. Pomyslela si, že kdyby to bylo nutné, mohla by proklouznout stranou. Sáhla po noži.</p> <p>„Neboj se mě, prosím.“</p> <p>Rachel napadlo, že má žena ten nejpříjemnější hlas, jaký kdy slyšela. Přesto věděla, že se nesmí nechat uchlácholit.</p> <p>Upírala na ženu pohled a snažila se rozhodnout, co dělat, zatímco ji žena upřeně pozorovala. Nevypadala nijak hrozivě. Nejednala nepřátelsky. Až na to, že se před ní tak náhle zjevila.</p> <p>Něco na té ženě jí bylo trošku povědomé. Její příjemný hlas jí zněl neustále v hlavě. Žena byla hezká, měla krátké rovné světlé vlasy. Ruce držela volně spojené před tělem, prsty propletené. Na sobě měla prosté světlé šaty, dlouhé až na zem. Šál, přehozený přes ramena, byl zřejmě obarvený henou.</p> <p>Vypadala spíš jako obyčejná žena než někdo urozený. Když žila Rachel v paláci v Tamarangu, poznala spoustu urozených žen. S takovými ženami měla Rachel většinou problémy.</p> <p>„Mohu si, prosím tě, přisednout k ohni?“ zeptala se žena laskavým hlasem.</p> <p>„Ne.“</p> <p>„Ne?“</p> <p>„Ne. Neznám vás. Nechoďte blíž.“</p> <p>Žena se pousmála. „Určitě mě neznáš, Rachel?“</p> <p>Rachel polkla a po zádech jí přejel mráz.</p> <p>„Jak to, že znáte mé jméno?“</p> <p>Úsměv na ženině tváři se ještě rozšířil – nijak lstivě, spíš laskavě. Nezdálo se, že by jí chtěla ublížit. Ale Rachel zůstávala ve střehu. V minulosti se už hezky vyhlížejícími dámami nechala obalamutit.</p> <p>„Nechtěla bys k jídlu něco jiného než sušené maso a suchary?“</p> <p>„Ne, mně to stačí,“ řekla Rachel. „Chci říct, že vám děkuji za nabídku, je to od vás velice laskavé, ale mně to stačí, děkuji.“</p> <p>Žena se sehnula a zvedla něco ze země za sebou. Když se narovnala, viděla Rachel, že drží svazek pstruhů.</p> <p>Zvedla je do výšky. „Nevadilo by ti, kdybych si je na tvém ohni připravila?“</p> <p>Rachel měla potíže se soustředit. Musela spěchat. Na nic jiného nemyslela – musí pospíchat. Ale teď v noci nemohla. Musela počkat do rána.</p> <p>„Myslím, že nevadilo.“</p> <p>Žena se opět usmála. Z nějakého důvodu zahřál její úsměv Rachel u srdce.</p> <p>„Děkuji. Nebudu tě nijak obtěžovat.“</p> <p>Rychle se otočila a zmizela ve tmě. Rachel neměla ponětí, kam mohla jít a proč. Svazek ryb zůstal ležet na zemi, kde ho žena odložila. Rachel seděla a poslouchala. V ruce pevně sevřela nůž a přitom napínala uši, aby zaslechla jakoukoliv známku toho, že má žena nějaké společníky.</p> <p>Když se žena vrátila, nesla hrst velkých javorových listů, některé s vrstvou bláta. Neřekla nic. Sedla si na bobek a začala připravovat ryby. Každou zabalila do čistého javorového listu, pak je obalila blátem a znovu všechny zabalila do listů. Nakonec je naskládala na oheň.</p> <p>Rachel ji celou dobu pozorovala. Bylo těžké se dívat jinam. Rachel z ženy nemohla spustit oči. Bylo na ní něco, co v Rachel probouzelo touhu být u ní co nejblíž. Jenže opatrnost jí to nedovolila.</p> <p>Kromě toho spěchala.</p> <p>Žena pár kroků poodešla, zřejmě proto, aby se jí Rachel nebála, a posadila se na zem. Nohy složila pod sebe a čekala, až se ryby upečou. Plameny tančily v chladném nočním vzduchu, a kdykoliv dřevo zapraskalo, vyletěly vzhůru jiskry. Žena občas natáhla ruce, aby si je zahřála.</p> <p>Rachel měla co dělat, aby nemyslela na ryby. Voněly nádherně. Dovedla si představit, jak budou chutnat. Ale řekla, že je nechce.</p> <p>Rachel si uvědomila, že se ženy na něco zeptala a ještě nedostala odpověď.</p> <p>„Jak to, že znáte mé jméno?“</p> <p>Žena pokrčila rameny. „Asi mi ho pošeptali dobří duchové.“</p> <p>Rachel vyprskla smíchy z takové hlouposti.</p> <p>„Vlastně,“ řekla žena a zvážněla, „si tě pamatuji.“</p> <p>Rachel opět přejel mráz po zádech. „Z Tamarangu?“</p> <p>Žena zakývala prstem. „Ne. Z dřívějška.“</p> <p>Rachel se zamračila. „Ze sirotčince?“</p> <p>Žena něco zabručela na souhlas. Náhle se zdála smutná.</p> <p>Společně sledovaly tančící plameny a odrazy světla na skále a opřených borových větvích. V dálce zavyl kojot. Kdykoliv se ozvalo kojotí vytí, byla Rachel ráda, že má oheň. Bez něj by se mohla snadno stát kořistí vlků a podobných šelem.</p> <p>Brouci v okolí cvrkali a bzučeli, zatímco můry, přitahované světlem, kroužily kolem ohně. Jiskry vířily ve vzduchu a létaly vysoko, jako by se chtěly připojit k hvězdám na obloze. Rachel to všechno uspávalo.</p> <p>„Myslím, že jsou ryby už hotové,“ řekla žena radostně.</p> <p>Přisunula se blíž k ohni a klackem vyndala blátem a listy obalené ryby ven. Rozbalila listy a odhalila ryby uvnitř. Kouřilo se z nich.</p> <p>Odloupla kousek masa a ochutnala. Uznale mlaskla.</p> <p>Zbytek malého pstruha položila na javorový list a nabídla jí ho. Rachel seděla a upřeně rybu pozorovala. Předtím řekla, že ryby nechce.</p> <p>„Děkuji, ale mám vlastní jídlo. Měla byste si je sníst sama.“</p> <p>„Nesmysl, mám jich dost. Nedáš si aspoň kousek? Trochu? Koneckonců, udělala jsem je na tvém ohni, takže to ber jako takovou splátku.“</p> <p>Rachel stále upřeně hleděla na nádherně vonící rybu, kterou jí žena nabízela na natažené dlani.</p> <p>„No, tak jestli vám to nevadí, trochu si dám.“</p> <p>Žena se laskavě usmála. Rachel si pomyslela, že takhle by se asi smála její maminka – jen z radosti ze života.</p> <p>Snažila se nehltat. Ještě že ryba byla horká, takže ji nemohla sníst najednou. Taky jí v tom bránily ostré kostičky. Mít po dlouhé době teplé jídlo bylo tak úžasné, že málem vykřikla radostí. Když dojedla, žena jí podala další. Rachel si ji už vzala bez váhání. Potřebovala se najíst. V duchu si řekla, že musí být silná, aby mohla spěchat. Jemné maso zahnalo hlad, jenž jí svíral žaludek. Snědla ještě další čtyři ryby, než měla dost.</p> <p>„Nežeň zítra svého koně tak jako dosud,“ řekla žena. „Když ho budeš moc hnát, padne vysílením.“</p> <p>Rachel zamrkala překvapením. „Jak to víte?“</p> <p>„Seznámila jsem se s ním, když jsem přicházela. Je hodně zbědovaný.“</p> <p>Rachel koně litovala, ale musela spěchat. Nemohla z jakéhokoli důvodu zpomalit. Musela spěchat.</p> <p>„Když budu pomalá, doženou mě.“</p> <p>Žena naklonila hlavu na stranu. „Kdo tě dožene?“</p> <p>„Zlí skřeti.“</p> <p>„Aha.“</p> <p>„Zlí skřeti mě pronásledují. Kdykoliv zpomalím, přiblíží se.“ Rachel pálily slzy v očích. „Nechci, aby mě chytili.“</p> <p>Žena náhle seděla vedle ní, jednou rukou ji objala a přivinula k sobě. Byl to tak krásný pocit, že se Rachel rozplakala úlevou. Musela spěchat. Tak moc se bála.</p> <p>„Jestli si tím spěchem zabiješ koně,“ promluvila žena tichým, konejšivým hlasem, „pak tě zlí skřeti doženou. Jen trošičku zvolni. Máš čas.“</p> <p>Rachel se v jejím objetí zavrtěla. „Víte to jistě?“</p> <p>„Vím. Musíš dopřát koni trochu času, aby zase nabral sílu. Tím, že zvíře uženeš, nic nezískáš. Věř mi, nebylo by dobré, kdyby ses ocitla v pusté krajině bez koně.“</p> <p>„Protože by mě zlí skřeti dohnali?“</p> <p>Žena přikývla. „Protože by tě zlí skřeti dohnali.“</p> <p>Když se Rachel při té představě otřásla, žena ji k sobě pevně přitiskla. Rachel si uvědomila, že má v puse lem svých šatů, jak to dělávala, když byla malá.</p> <p>„Natáhni ruku,“ vyzvala ji žena mírným tónem. „Něco pro tebe mám.“</p> <p>„Co to je?“</p> <p>„Natáhni ruku.“</p> <p>Když Rachel poslechla, žena jí do ní vložila něco malého. Rachel si tu věc prohlédla. Byla krátká a rovná.</p> <p>„Dej si to do kapsy.“</p> <p>Rachel vzhlédla k milé tváři, která ji zvědavě pozorovala. „Proč?“</p> <p>„Schovej si to, až to budeš potřebovat.“</p> <p>„Potřebovat? A na co to budu potřebovat?“</p> <p>„Až ta chvíle nastane, budeš to vědět. Poznáš, až to bude potřeba. Pak si vzpomeneš, že to máš kapse.“</p> <p>„Ale co to je?“</p> <p>Žena se opět laskavě usmála. „Je to přesně to, co budeš potřebovat.“</p> <p>„Zachrání mě to?“</p> <p>„Už musím jít,“ řekla žena.</p> <p>Rachel ztěžka polkla. „Nemůžete ještě chvíli posedět u ohně?“</p> <p>Žena na ni chápavě pohlédla něžnýma očima. „Myslím, že můžu.“</p> <p>Rachel opět zamrazilo.</p> <p>Pochopila, kdo ta žena je.</p> <p>„Jste moje mamka, že jo?“</p> <p>Žena pohladila Rachel po vlasech a smutně se usmála. Po tváři jí skanula slza.</p> <p>Rachel věděla, že její matka je mrtvá, alespoň jí to řekli.</p> <p>Možná to byl její dobrý duch.</p> <p>Rachel otevřela ústa, aby něco řekla, ale její matka jí v tom něžně zabránila a přitiskla si její hlavu k sobě. „Potřebuješ si odpočinout. Budu tě hlídat. Vyspi se. U mě jsi v bezpečí.“</p> <p>Rachel se cítila hrozně unavená. Naslouchala nádhernému zvuku – tlukotu matčina srdce. Objala ji kolem těla a opřela se o ni.</p> <p>Chtěla položit tisíce otázek, ale věděla, že skrz sevřené hrdlo neprojde ani slovo. Kromě toho vlastně ani mluvit nechtěla. Toužila zůstat v bezpečí matčina objetí.</p> <p>Přestože milovala Slídiče, byl tohle tak zvláštní cit, že by bylo nespravedlivé, kdyby ho k něčemu přirovnávala. Slídiče bezmezně milovala. Ale tohle bylo něco jako zázrak. Jako by se spojily dvě poloviny a vytvořily jeden celek.</p> <p>Rachel si uvědomila, že usnula, protože když otevřela oči, začínalo svítat. Tmavé, nachové mraky se chystaly zakrýt paprsky vycházejícího slunce.</p> <p>Prudce se posadila.</p> <p>Z ohníčku zbyl jen studený popel.</p> <p>Byla sama.</p> <p>Než však mohla přemýšlet o něčem jiném, než měla čas zesmutnět, věděla, že musí spěchat.</p> <p>Rychle si sbalila věci – deku, křesadlo a vaky na vodu – a nacpala je do sedlových brašen. Nedaleko stál kůň a pozoroval ji.</p> <p>Musí si dávat pozor, aby koně moc nehnala. Kdyby ho uštvala, padl by a Rachel by dál musela pěšky.</p> <p>A pak by ji dohonili zlí skřeti.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola dvacátá pátá</p> <p>Kahlan ve svých rukou jemně stiskla třesoucí se volně sevřené Nicciny pěsti. Doufala, že prostřednictvím tohoto dotyku pocítí žena pokrytá krví, ležící v Jagangově posteli, alespoň trochu útěchy.</p> <p>Ačkoliv se Kahlan dokázala plně vcítit do jejích pocitů, nemohla jí pomoct jinak než útěchou.</p> <p>Byla to hrůzostrašná, děsivá noc. Jagang si často bral do postele zajaté ženy. Většinou jim ubližoval buď proto, že si neuvědomoval svou sílu, nebo úmyslně, když se mu nechtěly podvolit.</p> <p>Tentokrát to bylo jiné. Na Nicci si vybíjel svou žárlivost.</p> <p>Žádnou jinou ženu nezřídil tak jako Nicci. Kahlan v duchu věděla, že se jí mstí za to, že mu byla nevěrná. Za to musela zaplatit.</p> <p>Svým způsobem však Jagang také Kahlan naznačoval, co od něj může čekat, až se jí nakonec vrátí paměť. Kahlan se snažila nevnímat, co viděla a slyšela, protože by se jí jinak udělalo zle. Soustředila se místo toho na přítomnost a nejbližší budoucnost.</p> <p>Pustila Nicci jednou rukou a natáhla se pro kožený vak s vodou ležící na podlaze. Nicci jí lehce stiskla druhou ruku, zjevně ze strachu, že ztratí spojení se soucitnou duší.</p> <p>„Tady,“ zašeptala Kahlan, když přiložila vak Nicci k ústům. Tvář i vlasy jí pokrývaly cákance zaschlé krve.</p> <p>Jinak než slabým sevřením prstů Nicci nereagovala.</p> <p>„Napij se,“ pobídla ji Kahlan. „Je to voda.“</p> <p>Nicci se ani nepohnula, proto jí Kahlan nalila trošku vody na rozpraskané rty a do úst. Nicci polkla a okamžitě se s hlasitým zasténáním od vaku s vodou odvrátila.</p> <p>„Ššš,“ konejšila ji Kahlan. „Vím, že to bolí, ale snaž se ležet klidně. Musíš se zkusit napít. Potřebuješ vodu. Když jsi zraněná, tvé tělo potřebuje vodu, aby se ti udělalo líp.“</p> <p>Jak ji Jagang ve vzteku rdousil, byl téměř zázrak, že ji neudusil. Jeho silné ruce jí na krku a nejen na něm nadělaly modřiny.</p> <p>Nicci pomalu otevřela oči a zaostřila na Kahlan. Viděla jen její tvář, protože Kahlan seděla na zemi vedle postele. Nakláněla se k Nicci a snažila se mluvit potichu, aby ji nikdo neslyšel. Nechtěla, aby někdo zaslechl, jak na ni mluví. Nicci dala jasně najevo, že nechce, aby Jagang věděl, že Kahlan vidí. I Kahlan považovala za moudré nikdy neprozradit nepříteli víc, než je absolutně nezbytné. Nicci byla zjevně stejného názoru.</p> <p>Ačkoliv bylo nepohodlné se naklánět přes okraj postele, Kahlan se neodvážila vstát z koberce. Znala důsledky takového činu, když jí Jagang řekl, že má zůstat na podlaze.</p> <p>Rozšklebená rána nad čelem Nicci stále krvácela. Šikmý úder pěsti s prsteny jí roztrhl kůži těsně u linie vlasů. Kahlan odtrhla kousek látky, složila ji a jemně přitiskla na ránu. Snažila se stáhnout roztrženou kůži, aby zastavila krvácení. Látka během chvilky nasákla krví. I když až bolestně toužila Nicci pomoct, nemohla dělat nic, než se snažit zastavit krvácení a podávat vodu.</p> <p>Rána ve spodním rtu, jíž měla Nicci protažený zlatý kroužek, stále mokvala a kapky krve stékaly po bradě až na krk. Nebylo to ale tak vážné jako zranění nad čelem, takže s tím Kahlan nic nedělala.</p> <p>Opatrně Nicci odhrnula pramen světlých vlasů z tváře. „Je mi moc líto, že tě takhle zřídil.“</p> <p>Nicci lehce přikývla, třesouc bradou, jak se snažila zadržet slzy.</p> <p>„Tak strašně moc jsem ho toužila zastavit,“ řekla Kahlan.</p> <p>Nicci prstem setřela slzu, která se Kahlan skutálela po tváři.</p> <p>„Nemohla jsi nic dělat,“ vypravila ze sebe. „Nic.“</p> <p>Měla slabý hlas, ale přesto zněl stejně půvabně jako předtím. Kahlan by si nikdy nepomyslela, že tak příjemný hlas může vyjádřit i opovržení, s jakým mluvila s Jagangem.</p> <p>„Nikdo z nás nemůže nic dělat,“ zašeptala Nicci a zavřela oči. „Snad kromě Richarda.“</p> <p>Kahlan se na Nicci chvíli dívala. „Opravdu si myslíš, že ten Richard Rahl může něco udělat?“</p> <p>Nicci se sama pro sebe usmála. „Promiň. Neuvědomila jsem si, že jsem to řekla nahlas. Kde je Jagang?“</p> <p>Kahlan pohledem zkontrolovala zranění nad čelem a viděla, že látka, kterou na ránu přitiskla, konečně zastavila krvácení.</p> <p>„Tys ho neslyšela, když odcházel?“ zeptala se a odstranila krví nasáklou látku z čela.</p> <p>Nicci opatrně zavrtěla hlavou. Kahlan zvedla kožený vak s vodou s otázkou v očích. Nicci kývla. Když polykala, přimhouřila oči bolestí, ale přeci jen se napila.</p> <p>„Tak,“ řekla Kahlan, když viděla, že má Nicci dost. „Někdo na něj zavolal. Šel ke vchodu, a nějaký muž mu něco tiše řekl. Neslyšela jsem všechno, ale znělo to, jako by oznamoval, že něco objevili. Jagang se vrátil a oblékl se. Podle toho, jak spěchal, bych řekla, že se nemohl dočkat, až si objev prohlédne. Nařídil mi, abych zůstala, kde jsem.</p> <p>Pak si jedním kolenem klekl na postel, naklonil se nad tebe a zašeptal, že je mu to líto.“</p> <p>Nicci se tlumeně zasmála, ale hned se bolestí zarazila. „Nedokáže litovat nikoho jiného než sebe.“</p> <p>„V tom s tebou naprosto souhlasím,“ řekla Kahlan. „Přesto slíbil, že pošle Sestru, aby tě vyléčila. Přejel ti rukou po tváři a zopakoval, že je mu to líto. Pak se zarazil a pohlédl na tebe znepokojeným pohledem. Naklonil se zase blíž a řekl: ‚Prosím, Nicci, neumři mi.‘ Potom vyběhl ven a ještě jednou mi připomněl, abych zůstala na svém místě.</p> <p>Nevím, jak dlouho bude pryč, ale obávám se, že Sestra tu bude co nevidět.“</p> <p>Nicci přikývla, jako by ji ani nezajímalo, jestli ji vyléčí nebo ne. Kahlan pro to měla pochopení; věděla, že by se Nicci radši ponořila do příjemného bezvědomí smrti než čelila tomu, co ji v životě ještě čeká.</p> <p>„Je mi hrozně líto, že tě zajal, ale nedokážeš si představit, jaký je to krásný pocit mít u sebe osobu, která mě vidí, někoho, kdo není s nimi.“</p> <p>„Chápu,“ řekla Nicci.</p> <p>„Jillian mi řekla, že už se s tebou setkala. Viděla tě s Richardem Rahlem. Něco mi o tobě řekla už dřív. Jsi opravdu tak krásná, jak říkala.“</p> <p>„Moje matka mi říkávala, že být krásná je užitečné leda tak pro děvky. Možná měla pravdu.“</p> <p>„Spíš na tebe žárlila, a nebo byla jen hloupá.“</p> <p>Nicci se usmála tak širokým úsměvem, že to vypadalo, jako by se rozesmála. „Byla hloupá a nenáviděla život.“</p> <p>Kahlan uhnula pohledem, sbírajíc smítka na přikrývce.</p> <p>„Takže znáš Richarda Rahla docela dobře, vid?“</p> <p>„Docela jo,“ potvrdila Nicci.</p> <p>„Miluješ ho?“</p> <p>Nicci se Kahlan dlouze zahleděla do očí. „Je to složitější. Mám odpovědnost.“</p> <p>Kahlan se pousmála. „Aha.“ Byla ráda, že se Nicci nesnaží lhát a popírat to.</p> <p>„Máš nádherný hlas, Kahlan Amnell,“ zašeptala Nicci s pohledem upřeným na Kahlan. „Opravdu.“</p> <p>„Díky, ale mně moc pěkný nepřipadá. Občas si myslím, že krákám jako vrána.“</p> <p>Nicci se usmála. „To sotva.“</p> <p>Kahlan se zamračila. „Znáš mě tedy?“</p> <p>„Vlastně ne.“</p> <p>„Ale znáš mé jméno. Víš o mně něco? O mé minulosti? Kdo doopravdy jsem?“</p> <p>Modré oči ji se zaujetím sledovaly. „Vím pouze to, co jsem slyšela.“</p> <p>„A co jsi slyšela?“</p> <p>„Že jsi matka zpovědnice.“</p> <p>Kahlan se dala vlasy za ucho. „To jsem slyšela taky.“</p> <p>Pohledem zkontrolovala vchod, a protože se těžký závěs ani nepohnul a také nebylo v předpokoji slyšet žádné hlasy, otočila se zpět k Nicci. „Obávám se, že nevím, co to znamená. Nevím o sobě skoro nic. Jak si asi dokážeš představit, je to trýznivý pocit. Občas na mě dolehne, že si nedokážu na nic vzpomenout…“</p> <p>Nicci náhle pocítila palčivou bolest; zavřela oči a přestala vnímat, co Kahlan říká. Dech se jí ztížil.</p> <p>Kahlan jí položila ruku na rameno. „Vydrž, Nicci. Prosím, vydrž. Sestra, která tě vyléčí, tu musí být každou chvíli. Taky jsem už byla zraněná – vážně zraněná – a vyléčily mě, takže vím, že to dokážou. Budeš v pořádku, jen co přijdou.“</p> <p>Nicci lehce přikývla, ale oči neotevřela. Kahlan si přála, aby si Sestra pospíšila. Protože nemohla nic dělat, dala Nicci napít, načež opět navlhčila kousek látky a jemně jí otřela čelo.</p> <p>Kahlan nevěděla, jestli má zůstat na místě, jak jí nařídil Jagang, nebo vyběhnout ven z ložnice a zavolat jednu ze Sester. Věděla ale, že obojek kolem krku by ji zastavil dřív, než by udělala dva kroky. Vlastně ji trochu překvapovalo, že se tu žádná Sestra ještě neobjevila. Obvykle byla aspoň jedna z nich někde poblíž.</p> <p>„Nikdy jsem neviděla nikoho čelit Jagangovi tak jako ty,“ řekla Kahlan.</p> <p>„Nezáleželo na tom, co udělám.“ Nicci se odmlčela, aby se nadechla. „Dopadlo by to stejně, protože se rozhodl už předem, co mi udělá. Jenže já jsem s tím nesouhlasila.“</p> <p>Kahlan se usmála Niccině odbojnosti.</p> <p>„Jagang byl na tebe rozčilený už dlouho předtím, než ses objevila. Sestra Ulicie mu řekla, že miluješ Richarda. Opakovala to pořád dokola.“</p> <p>Nicci otevřela oči, ale nic neřekla, jen zírala do stropu stanu.</p> <p>„Proto se tě Jagang tak vyptával. Řekla mu to Sestra Ulicie. Žárlil.“</p> <p>„Nemá k žárlivosti žádný důvod. Radši by se měl starat o to, že ho jednou zabiju.“</p> <p>Kahlan se usmála. Pak začala přemýšlet, jestli to Nicci myslela tak, že mezi ní a Richardem nic není, nebo že na ni císař nemá žádné právo.</p> <p>„Myslíš, že budeš mít možnost ho zabít?“</p> <p>Nicci nadzvedla ruku, ale pak ji zase nechala klesnout. „Zřejmě ne. Myslím, že o život přijdu spíš já.“</p> <p>„Možná předtím něco vymyslíme,“ řekla Kahlan. „Jak se mu vlastně podařilo tě zajmout?“</p> <p>„Byla jsem v paláci.“</p> <p>„Copak našli cestu dovnitř?“</p> <p>„Ano. Přes zapomenuté katakomby, které se rozkládají pod Azrithskou planinou i samotnou náhorní plošinou. Podzemní krypty a chodby vypadaly opuštěné už tisíce let.</p> <p>Myslím, že mě objevila průzkumná výprava. Invaze do paláce ještě nezačala. Ale jakmile budou mít své lidi na místě, nic jí nezabrání.“</p> <p>Kahlan si uvědomila plný dosah jejich objevu. Když našli cestu dovnitř, bylo jen otázkou času, než vezmou palác útokem a všechny tam vyvraždí. Věděla, že až k tomu dojde, bude po naději. Jagang zničí poslední překážku, která stojí Císařskému řádu v cestě.</p> <p>A pokud se mu dostane do ruky i třetí schránka Ordenu, ovládne celý svět. Kahlan nepochybovala o jeho slovech, že to bude brzy. Zdálo se, že se čas krátí nejen Richardovi, ale i všem nadějím na svobodný život.</p> <p>Nicci s třesoucí se bradou pohlédla na Kahlan. „Přikryla bys mě, prosím?“</p> <p>„Promiň,“ řekla Kahlan. „Už jsem na to taky myslela.“</p> <p>Opravdu už o tom uvažovala, ale usoudila, že by to mohlo být horší, kdyby se látka přilepila na rány. Plně však chápala, proč chce být Nicci přikrytá.</p> <p>Kahlan se natáhla, uchopila cíp zlatého přehozu a povytáhla ho. Pořád ale dávala pozor, aby se nezvedla z podlahy.</p> <p>„Díky,“ řekla Nicci, uchopila hedvábný přehoz a přetáhla si ho přes sebe.</p> <p>„Nemusíš se stydět,“ řekla jí Kahlan.</p> <p>Nicci se trochu zamračila. „Jak to myslíš?“</p> <p>„Nikdy by ses neměla stydět za to, že jsi oběť. Nestalo se to tvou vinou. Jediné, co bys měla cítit, je vztek nad násilím, které na tobě bylo spáchané. Neudělala jsi nic, čím bys ho vyprovokovala. Bylo to znásilnění, přesně jak jsi říkala.“</p> <p>Nicci se pousmála a pohladila Kahlan po tváři. „Díky.“</p> <p>Kahlan se zhluboka nadechla. „Jagang slíbil, že totéž udělá i mně.“</p> <p>Nicci sevřela Kahlan ruku, aby jí na oplátku dodala trochu útěchy.</p> <p>Kahlan chvíli zaváhala a pak pokračovala. „Neudělal to zatím jen proto, že chce, aby to bylo ještě horší. Říkal, že chce počkat, až budu vědět, kdo jsem. Říkal, že až si na to vzpomenu, bude to pro mě mnohem horší. Říkal, že chce, aby to viděl ‚on‘. Jagang nás prý chce zničit oba, aby zničil všechno.“</p> <p>Nicci zavřela oči a zakryla si je rukou, jako by nechtěla na něco takového ani pomyslet.</p> <p>„Je jasné, že mluvil o někom z mého života. Nevíš náhodou, kdo by to mohl být?“</p> <p>Nicci s odpovědí dlouho otálela. „Je mi líto, ale nepamatuji si ani tebe, ani tvůj život. Vím o tobě jen to, co jsem slyšela. Tvé jméno, a že jsi matka zpovědnice.“</p> <p>Kahlan přikývla. Věděla, že jí neříká celou pravdu. Byla přesvědčená, že Nicci ví víc, než tvrdí. Kahlan však usoudila, že není vhodné na ni naléhat. V tuto chvíli by bylo příliš kruté ji nutit k něčemu, co nechtěla. Možná má své důvody, proč jí nechce prozradit víc. Třeba jsou ryze osobní a Kahlan do nich nic není.</p> <p>Kahlan se usmála, rozhodnutá takových chmurných myšlenek zanechat. „Líbilo se mi, cos říkala o Richardu Rahlovi. Zdá se, že smýšlí stejně jako já.“</p> <p>Nicci se pousmála. „Oba dva jste ušlechtilí a dobří.“</p> <p>Kahlan přejela prstem po okraji postele. „Jaký je? Pořád o něm slyším. Připadá mi, jako by mě přízrak Richarda Rahla provázel celý život.“ Kahlan vzhlédla. „Jaký doopravdy je?“</p> <p>„Já nevím. Je to… prostě Richard. Je to člověk, kterému velice záleží na lidech, které má rád.“</p> <p>„Podle toho, co jsi říkala Jagangovi, se mi zdálo, že znáš jeho názory na různé věci. Zřejmě jsi s ním strávila spoustu času. Vypadá to, že ti na něm hodně záleží.“</p> <p>Nicci to odmítla mávnutím ruky. Podívala se na Kahlan. „Před Jagangovým stanem jsou obyčejní vojáci. Víš proč?“</p> <p>Změna tématu Kahlan jen potvrdila, že se dotkla něčeho, o čem Nicci nechce mluvit. Kahlan uvažovala proč.</p> <p>Obrátila pozornost k její otázce. „Vojáci jsou tam proto, že mě vidí. Takových lidí je jen málo. Sestra Ulicie řekla Jagangovi, že si myslí, že je to anomálie. Potom, co jsem zabila dva jeho gardisty a Sestru Cecílii –“</p> <p>Nicci trochu nadzvedla hlavu. „Ty jsi zabila Sestru Cecílii?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Jak se ti podařilo zabít Sestru Temnot?“</p> <p>„Bylo to v Casce, na místě, kde jsi byla s Richardem a kde jste se setkali s Jillian.“</p> <p>„Kdo ti to řekl?“</p> <p>„Jillian.“</p> <p>Nicci klesla hlava zpět. „Ach.“</p> <p>„Jillian říkala, že pomáhala Richardovi najít knihu <emphasis>Ohnivá kaskáda, </emphasis>kterou hledal v katakombách v Casce. Tam také Jagang nakonec zajal Sestry Ulicii, Arminu a Cecílii. Když tam dorazily, myslely si, že jdou na setkání se Sestrou Tovi. Ukázalo se však, že Tovi už byla dávno mrtvá a místo ní na ně čekal Jagang. Byly pořádně překvapené.“</p> <p>„To věřím,“ podotkla Nicci.</p> <p>„Stejně jako většina lidí mě neviděli ani Jagangovi gardisté, takže zatímco se snový cestovatel dohadoval se Sestrami nad knihou, sebrala jsem jim nože. Protože mě neviděli, netušili, v jakém jsou nebezpečí. Zatímco stáli a sledovali císaře, probodla jsem je jejich vlastními zbraněmi.</p> <p>Ještě než dopadli na zem, vystrčila jsem Jillian ze dveří do bludiště chodeb, kde se jako jediná dokonale vyznala. Když se všichni vrhli ke dveřím za námi, hodila jsem nůž. Doufala jsem, že zasáhnu Jaganga, ale ve dveřích se první objevila Sestra Cecílie. Potom mě chytili, ale Jillian mezitím stačila utéct.“</p> <p>Kahlan vzdychla. „Nakonec to stejně k ničemu nebylo. Jagang se vrátil do tábora se dvěma Sestrami a se mnou a poslal své muže, aby Jillian našli. Ti ji nakonec objevili a přivedli zpět.</p> <p>Jagang ji tady drží proto, aby mě donutil k poslušnosti. Slíbil, že když ho rozzlobím a nebudu dělat, co mi řekne, provede jí hrozné věci.“</p> <p>„Je to surovec.“</p> <p>Kahlan přikývla. „Jenže po tom, co jsem udělala, si Jagang uvědomil, že potřebuje muže, kteří mě vidí, takže prohledal ležení a nějaké našel. Našel jich dost. Zbylo jich osmatřicet.“</p> <p>Nicci mrkla na Kahlan. „Chceš říct, že jich zpočátku bylo víc?“</p> <p>„Ano.“</p> <p>„Co se s nimi stalo?“</p> <p>Kahlan se na Nicci podívala s odhodlaným výrazem ve tváři. „Kdykoliv se mi naskytla příležitost, zabila jsem je.“</p> <p>Nicci se usmála. „Dobrá práce.“</p> <p>Kahlan se usmívala s ní, ale pak zvážněla. „Kdybych nyní nějakého zabila, znamenalo by to mučení pro Jillian.“</p> <p>Nicci měla pro její obavy o Jillian pochopení. „Nikdy o jeho slovech nepochybuj. Splní je bez váhání.“</p> <p>„Já vím. Máš tušení, proč mě pár lidí vidí a ostatní ne? Nevíš, jestli je to opravdu anomálie, jak tvrdila Sestra Ulicie?“</p> <p>„Sestry na tebe použily kouzlo Ohnivé kaskády, které způsobilo, že na tebe všichni zapomněli. Richard objevil, že v kouzlu je vada a ta –“</p> <p>„Vidíš, tohle jsem měla na mysli. Zase Richard. Opět je nějak spojený s mým životem.“ Potřásla hlavou. „Občas nevím, jestli je to dobře nebo ne.“ Když Nicci mlčela, vybídla ji, ať pokračuje. „Tak jak mohl objevit nějakou vadu?“</p> <p>„To je dlouhá historie. V podstatě jsme se snažili zjistit, jak kouzlo zastavit.“</p> <p>„Vy jste se mi snažili pomoct? Ale řekla jsi, že si mě nepamatuješ. Proč byste něco takového dělali, když si na mě nikdo nepamatuje?“</p> <p>Když začala Nicci znovu těžce dýchat, Kahlan řekla: „Promiň, vím, že se pořád ptám, já jen, že…“</p> <p>„Snažíme se zastavit zkázu, kterou kouzlo nakonec způsobí všem,“ vypravila ze sebe Nicci, když přešel záchvat bolesti. „Celý problém je mnohem rozsáhlejší než to, že na tebe lidé zapomněli. Kouzlo Ohnivé kaskády nás do svých sítí lapilo všechny. Pokud tomu nezabráníme, život na tomto světě se stane minulostí.“</p> <p>Kahlan se v duchu napomenula, že i na tak malou chvíli věřila, že Richard Rahl chtěl zachránit ji, že ji zná a že pro něj něco znamená.</p> <p>„Spustila jsem prověřovací síť,“ řekla Nicci. „Richard v kouzlu objevil jisté obrazce, které mu prozradily, že je kouzlo narušené. Tím se hodně věcí vysvětlilo. Musíme kouzlo Ohnivé kaskády zastavit, protože kromě toho, že si tě nikdo nepamatuje, působí mnohem větší potíže.“</p> <p>„Jaké potíže?“</p> <p>Nicci se odmlčela, aby nabrala dech, přivřela oči bolestí a pak teprve pokračovala. „Vinou narušení se ničivé důsledky kouzla šíří nečekaným způsobem. Bojíme se, že by mohlo zničit myšlení těch, které ovlivnilo. Myslím, že narušení může být zodpovědné za to, že kouzlo nefunguje tak jak má. Výsledkem je, že existuje pár ojedinělých případů, kdy kouzlo na někoho nemá vliv.“</p> <p>„Proč jsem uprostřed toho všeho právě já?“</p> <p>V tichu, které nastalo, slyšela Kahlan syčení olejové lampy. Zvuky z ležení přicházely jakoby z jiného světa.</p> <p>„Sestry použily kouzlo na tebe, aby tě mohly poslat do paláce, kde jsi pro ně měla ukrást schránky Ordenu, aniž by tě při tom někdo viděl. Klíčem ke schránkám je <emphasis>Kniha známých stínů. </emphasis>Potřebují zpovědnici, aby potvrdila, že kniha, kterou chtějí použít, je skutečným klíčem ke schránkám.“</p> <p>„Tu knihu jsem viděla,“ řekla Kahlan. Věděla, že Nicci mluví pravdu, protože po ní Jagang chtěl, aby potvrdila, jestli je pravá nebo ne. Prohlásila, že je to falešná kopie.</p> <p>Věděla, že je v tom ještě něco jiného, ale Nicci kolem toho z nějakého důvodu pořád kroužila.</p> <p>Kahlan zatahala za šňůrku na přehozu. „Přála bych si, abych si mohla promluvit s Richardem Rahlem. Zajímalo by mě, jestli by mi dokázal odpovědět.“</p> <p>„Taky bych si přála, aby ses s ním setkala, ale to je teď velmi nepravděpodobné.“</p> <p>Kahlan se chtěla zeptat, jestli to dříve bylo možné. Napadlo ji, že Nicci možná právě odhalila víc, než si myslela nebo chtěla.</p> <p>„Nerada to říkám, ale myslím, že ani jedna z nás se výsledku této bitvy nedočká. Opravdu si myslíš, že bude Richard Rahl schopen zastavit tohle šílenství? Alespoň pro ostatní lidi?“</p> <p>„Nevím, Kahlan. Ale můžu ti říct, že je jediný, kdo to udělat může.“</p> <p>Kahlan znovu vzala Nicci za ruku. „No, když může, doufám, že tě zachrání. Měla bys být s ním. Miluješ ho.“</p> <p>Nicci zavřela oči. Odvrátila od ní tvář, aby Kahlan neviděla slzu, která si našla cestičku zaschlou krví.</p> <p>„Promiň,“ řekla Kahlan. „Neměla jsem to říkat. Musí se ti po něm hrozně stýskat.“</p> <p>„Ne,“ vypravila ze sebe Nicci, „tak to není. Jen mě bolí celé tělo. Nemůžu pořádně dýchat. Myslím, že mám zlomená žebra.“</p> <p>„To zřejmě máš,“ potvrdila Kahlan. „Určitě na téhle straně. Slyšela jsem, jak praskají, když tě tam Jagang udeřil. Kdybych měla nůž, vykastrovala bych toho bastarda.“</p> <p>Nicci se usmála. „Věřím ti, Kahlan. Pro mě už je příliš pozdě, ale pokud se tobě naskytne příležitost, udělej to dřív, než ti ublíží.“</p> <p>„Nicci, nevzdávej se naděje.“</p> <p>„Nemám moc důvodů k naději.“</p> <p>„Ale máš. Dokud žijeme, je stále naděje, že se věci změní k lepšímu. Koneckonců, nevložila jsi ty nebo Richard schránky Ordenu do hry?“</p> <p>„Udělala jsem to já,“ řekla Nicci, „Richardovým jménem.“</p> <p>„Co jsou vlastně ty schránky zač? Proč vůbec existuje magická moc, která je určena k tomu, aby, aby, já nevím, aby zničila všechno, co jí stojí v cestě a ovládla svět?“</p> <p>„To není jejich původní účel. Schránky byly vytvořeny jako protikouzlo Ohnivé kaskády.“</p> <p>Kahlan si uvědomila, že se Richard Rahl musel snažit pomoct právě jí. I když se teď pokoušel zachránit ostatní před účinky kouzla, neodhalil by vadu, která způsobila škody v myslích ostatních lidí, pokud by se už předtím nesnažil zjistit, jak by mohl vrátit paměť jí.</p> <p>Vtom Nicci dostala záchvat kašle, který jí způsobil nesnesitelnou bolest. Začala lapat po vzduchu. Kahlan slyšela bublavý zvuk z jejích plic. Nicci začala podléhat panice, protože se nemohla nadechnout. Sevřela v pěstích přehoz a zoufale bojovala o vzduch.</p> <p>Kahlan z ní přehoz rychle stáhla a položila jí ruku na spodní část hrudníku. „Nicci, poslouchej mě. Dýchej proti mé ruce. Pomalu.“</p> <p>Nicci našla vyděšenýma očima Kahlan, ale nemohla promluvit, pokoušejíc se dostat do plic trochu vzduchu. Slzy jí začaly téct proudem.</p> <p>Kahlan jemně zakroužila rukou a promluvila co nejklidnějším hlasem. „Uklidni se, Nicci. Soustřeď se na mou ruku. Uvědom si, kde je. Pomalu se nadechni, jako bys ji chtěla nadzvednout. Budeš v pořádku. Snažíš se dýchat moc rychle, to je celé.</p> <p>Nejsi sama. Všechno bude dobré. Slibuji. Jen se pomalu nadechni a zase budeš moct normálně dýchat. Snaž se dostat vzduch až tam, kde mám ruku.“</p> <p>Kahlan cítila, jak Nicci prudce buší srdce. Dál jí pomalu kroužila dlaní po hrudníku a mluvila chlácholivým hlasem.</p> <p>„Všechno bude v pořádku. Budeš mít dost vzduchu, jen když se uklidníš a pomalu se nadechneš.“</p> <p>Nicci sledovala Kahlan a visela na každém jejím slově.</p> <p>„Vedeš si dobře. Budeš v pořádku. Nenechám tě umřít. Mysli na mou ruku. Snaž se dostat vzduch až k ní. Pomaleji. Pomaleji. Tak je to správné… pomalu. Tak. Děláš to dobře. Mysli na mou ruku a pomalu dýchej.“</p> <p>Nicci poslechla. Zdálo se, že se jí konečně podařilo dostat do plic vzduch, který tak zoufale potřebovala. Kahlan stále kroužila rukou na jednom místě a nutila ji dýchat pomalu. Celou dobu se Nicci pevně držela její druhé ruky. Po nějaké době krize ustoupila a Nicci už dýchala lépe. Potřebovala však pomoc, kterou jí Kahlan poskytnout nemohla. Přála si, aby už přišla Sestra.</p> <p>„Podívej, Nicci, možná už nebudeme mít možnost spolu mluvit, ale nevzdávej to. Je tu muž, který se podle mě k něčemu chystá.“</p> <p>Nicci polkla. „O čem to mluvíš? Jaký muž?“</p> <p>„Je to hráč Ja’La. Je kapitánem týmu, který patří veliteli Kargovi.“</p> <p>„Karg,“ řekla Nicci s odporem. „Znám ho. Je ještě vynalézavější než Jagang, alespoň co se týká zvěrstev, která provádí ženám. Karg je zvrhlá bestie. Drž se od něj dál.“</p> <p>Kahlan povytáhla obočí. „Říkáš to tak, jako bych ho měla na příštím plese odmítnout, kdyby mě vyzval k tanci.“</p> <p>Nicci se pousmála. „To by bylo nejlepší.“</p> <p>„Stejně, něco na tom muži z jeho týmu je. Zná mě. Viděla jsem mu to na očích. Měla jsi ho vidět při zápase Ja’La.“</p> <p>„Nenávidím Ja’La.“</p> <p>„Tak to nemyslím. Ten muž je jiný. Je… nebezpečný.“</p> <p>Nicci se na Kahlan zamračila. „Nebezpečný? V jakém smyslu?“</p> <p>„Myslím, že se k něčemu chystá.“</p> <p>„K čemu?“</p> <p>„Nevím. Nechce, aby ho v ležení někdo poznal.“</p> <p>„Jak to můžeš vědět?“</p> <p>„Je to dlouhá historka, ale našel způsob, jak zajistit, aby ho nikdo nemohl poznat. Pomaloval si tvář podivnými obrazci – rudou barvou – a celý svůj tým také.“ Kahlan se k ní naklonila. „Možná je to zabiják nebo tak něco. Třeba má v úmyslu zabít Jaganga.“</p> <p>Nicci znovu zavřela oči a ztratila zájem. „Být tebou, nevkládala bych do něj velké naděje.“</p> <p>„Kdybys viděla jeho oči, věřila bys tomu.“</p> <p>Kahlan se chtěla Nicci zeptat na tisíc dalších věcí, ale zaslechla blížící se hlasy. Pak uslyšela ženský hlas, který poslal pryč otroka.</p> <p>„Myslím, že už jde Sestra.“ Kahlan stiskla Nicci ruku. „Buď silná.“</p> <p>„Myslím –“</p> <p>„Buď silná kvůli Richardovi.“</p> <p>Nicci ji upřeně pozorovala a nedostala ze sebe ani slovo.</p> <p>Kahlan se rychle vrátila na své místo. Závěs zakrývající vchod do ložnice se odhrnul a dovnitř vešla Sestra Armina. Za sebou táhla Jillian.</p><empty-line /><empty-line /><p>Kapitola dvacátá šestá</p> <p>„Tak co čekáš, že udělám?“ zeptala se Verna cestou kolem hořících pochodní v kovových držácích. „Že jen tak z ničeho nic vyčaruji Nicci?“</p> <p>„Čekám, že zjistíš, kam s Annou šly,“ řekla Cara. „To od tebe čekám.“</p> <p>Navzdory jejímu naléhání chtěla Verna najít Nicci i Annu stejně jako si to přála Cara. Jenom o tom tolik nemluvila.</p> <p>Rudá kožená kombinéza Mord-Sithy na pozadí bílých mramorových stěn připomínala krvavou skvrnu. Její nálada ladící s barvou oblečení se stále zhoršovala, protože pátrání zůstávalo bezvýsledné. Provázelo je několik dalších Mord-Sith spolu s oddílem vojáků Prvního kruhu – palácovou gardou. Průvod, v jehož čele kráčel Nathan uzavírala Adie.</p> <p>Verna chápala, co Cara cítí, a svým způsobem ji to potěšilo. Nicci nebyla pouze ženou, již měla Cara na Richardovo přání chránit, ale také její přítelkyní. Ne že by to otevřeně přiznala, ale z hněvu, který v ní doutnal, to bylo patrné na první pohled. Nicci, stejně jako Cara, musela dlouho sloužit temným cílům. Obě z toho strašného postavení unikly proto, že jim Richard poskytl nejen možnost změnit svůj život, ale i důvod to udělat.</p> <p>Když Mord-Sitha křičela a rozčilovala se, byla Verna klidná, ale jakmile se začala vyptávat tiše a stručně, přeběhl jí mráz po zádech. Když jim něco dělalo starosti, nevěstilo to nic dobrého. Nejlepší bylo neplést se do cesty Mord-Sithe, která žádala odpovědi na své otázky. Verna jen doufala, že odpovědi brzy najde.</p> <p>Chápala její znepokojení. Také měla strach, co se mohlo Nicci a Anně stát. Věděla však, že neustálým omíláním stejné otázky se odpovědi nedočká, stejně jako není pravděpodobné, že by se díky tomu náhle objevily obě pohřešované ženy. Usoudila, že když se začalo zdát, že není jiné řešení, vrátila se Mord-Sitha k jednání, k jakému byla vycvičena.</p> <p>Cara se zastavila, založila si ruce v bok a ohlédla se chodbou zpátky. Za nimi se zastavilo několik stovek gardistů Prvního kruhu. Ozvěna jejich kroků na mramorové podlaze postupně utichla. Někteří vojáci měli v kuších připraveny šípy s červeným opeřením. Verna z těch šípů neměla dobrý pocit. Skoro si přála, aby je Nathan nikdy nenašel. Skoro.</p> <p>Zdánlivě nekonečné bludiště chodeb za silně vyzbrojenými vojáky bylo opuštěné a ticho rušilo jen syčení pochodní. Cara se na chvíli zamyšleně zamračila a pak se znovu rozhlédla. Bylo to už počtvrté od chvíle, kdy Anna s Nicci včera v noci zmizely, co procházeli chodbami vedoucími k hrobkám. Verna neměla tušení, co se tu Mord-Sitha pořád snaží zjistit. Prázdné chodby byly prostě prázdné chodby. Nemohli očekávat, že obě ženy náhle vyskočí z mramorové stěny.</p> <p>„Musely jít jinam,“ řekla nakonec Verna, ačkoliv věděla, že je nikdo jinde neviděl.</p> <p>Cara se otočila. „A kam?“</p> <p>Verna zvedla ruce v nerozhodném gestu a pak je zase spustila. „Já nevím.“</p> <p>„Palác je rozlehlý,“ přidala se Adie. Světlo pochodní propůjčovalo bílým očím čarodějky znepokojivý, jakoby průsvitný vzhled.</p> <p>Verna ukázala dál do chodby. „Caro, strávili jsme procházením těchto chodeb už celé hodiny, a je jasné, že jsou pusté a prázdné, stejně jako byly prázdné, už když jsme tu byli poprvé. Nicci a Anna musí být někde nahoře v paláci. Tady dole jenom marníme drahocenný čas. Souhlasím, že je nutné je najít, ale musíme se po nich podívat jinde.“</p> <p>Caře vyšlehly z modrých očí blesky. „Byly tady dole.“</p> <p>„Ano, jistě máš pravdu. Ale sama jsi řekla ‚byly‘, a to je podstatné. Našla jsi po nich nějakou stopu? Já ne. Máš určitě pravdu v tom, že tady dole byly. Ale je zřejmé, že odtud odešly jinam.“</p> <p>Verna netrpělivě vzdychla. „Marníme vzácný čas procházením prázdných chodeb pořád dokola.“</p> <p>Zatímco všichni čekali na místě, Cara trochu poodešla. Když se vrátila, znovu si dala ruce v bok.</p> <p>„Je tu něco v nepořádku.“</p> <p>Nathan, který dosud mlčel, se k nim poprvé se zájmem otočil. „V nepořádku? Co tím myslíš?“</p> <p>„Nevím,“ připustila Cara. „Nemůžu na to přijít, ale pořád tu cítím něco špatného.“</p> <p>Verna rozpřáhla ruce a pátrala po důvodu. „Myslíš nějaký druh… magie nebo něco takového?“</p> <p>„Ne,“ mávla Cara zamítavě rukou. „Jen se mi zdá, že je tu něco v nepořádku, ale nevím co.“</p> <p>Verna se rozhlédla. „Myslíš, že tu něco chybí?“ Ukázala před sebe do prázdné chodby. „Nějaká výzdoba, vybavení nebo něco podobného?“</p> <p>„Ne. Pokud si pamatuju, ve většině chodeb žádná výzdoba nebyla. Ale nenavštěvovala jsem je zas tak často. To ostatně nebyl nikdo.</p> <p>Darken Rahl čas od času navštěvoval hrobku svého otce, ale pokud vím, o žádné jiné se nezajímal. Tahle část katakomb byla nepřístupná. Když šel navštívit svého otce, bral si s sebou obvykle své osobní strážce a nikoli Mord-Sithy, takže to tu moc dobře neznám.“</p> <p>„Možná je to právě proto,“ nadhodila Verna. „Třeba máš divný pocit proto, že to tu moc neznáš.“</p> <p>„Je to možné,“ připustila neochotně Cara.</p> <p>Všichni tiše stáli a uvažovali, co dál. Pořád doufali, že se obě ženy náhle objeví a budou se divit, proč se kvůli nim dělá takový poprask.</p> <p>„Řekla jsi, že Anna a Nicci chtěly být samy, aby si mohly popovídat,“ řekla Adie. „Možná se uchýlily někam do soukromí.“</p> <p>„Na celou noc?“ zeptala se Verna pochybovačně. „To si nedovedu představit. Ty dvě neměly téměř nic společného. Nebyly přítelkyně. Drahý Stvořiteli, vždyť se ani neměly moc v lásce. Nedovedu si představit, o čem by si celou noc povídaly.“</p> <p>„Já taky ne,“ přidala se Cara.</p> <p>Verna pohlédla na proroka. „Nemáš tušení, o čem chtěla Anna s Nicci mluvit?“</p> <p>Nathan zavrtěl hlavou; bílé vlasy se mu otřely o ramena. „Anna přirozeně neměla Nicci moc ráda, protože se stala Sestrou Temnot. Vím, že ji to trápilo a ne bezdůvodně. Nebrala to jen jako neloajálnost k cíli Sester Světla, ale také jako osobní zradu a zradu paláce. Možná chtěla Anna Nicci přemluvit, aby se vrátila ke Stvořiteli.“</p> <p>„To by byl krátký rozhovor,“ ušklíbla se Cara.</p> <p>„Asi ano,“ připustil Nathan. Poškrábal se na nose a přemýšlel. „No, jak znám Annu, mohly se taky klidně bavit o Richardovi.“</p> <p>Cara obrátila modré oči k prorokovi. „O čem?“</p> <p>Nathan pokrčil rameny. „Nevím to jistě.“</p> <p>Cara zvedla obočí. „Neřekla jsem, že to musíš vědět jistě.“</p> <p>Nathanovi se o tom nechtělo moc mluvit, ale nakonec řekl: „Anna se občas zmiňovala o tom, že si myslí, že by Nicci měla Richarda usměrňovat.“</p> <p>Teď se zamračila i Verna. „Usměrňovat ho? Jak?“</p> <p>„Znáte Annu.“ Nathan si uhladil předek bílé košile. „Pořád si myslí, že musí všechno řídit a usměrňovat. Často se mi svěřovala, jak ji zneklidňuje, že má na Richarda tak malý vliv.“</p> <p>„Proč si myslí, že musí mít vliv na lorda Rahla?“ zeptala se Cara a úplně ignorovala fakt, že lordem Rahlem byl teď Nathan.</p> <p>Verna rozhodně nebyla klidnější než Cara, že je Nathan lordem Rahlem.</p> <p>„Vždycky si myslela, že musí ovlivňovat Richardovo chování,“ řekl Nathan. „Neustále přemýšlí a plánuje. Nikdy nechce nic ponechat náhodě.“</p> <p>„To je pravda,“ potvrdila Verna. „Vždycky měla síť špehů, kteří jí pomáhali zjišťovat, jestli se svět otáčí tak, jak má. Měla spojence na nejodlehlejších místech, aby mohla uplatnit svůj vliv na vše, co považovala za cíl svého života. Nikdy nesvěřovala důležité věci nikomu jinému, a už vůbec ne náhodě.“</p> <p>Nathan si zhluboka vzdychl. „Anna je odhodlaná žena. Věří, že Nicci – když se zřekla Sester Temnot – nemá jinou volbu, než se oddaně věnovat cíli Sester Světla.“</p> <p>„Jakému cíli? Proč si myslí, že musí být Nicci oddaná Sestrám Světla?“ zeptala se Cara.</p> <p>Nathan se naklonil k Mord-Sithe. „Myslí si, že my čarodějové potřebujeme Sestry Světla, aby řídily každou naši myšlenku i čin. Vždycky byla přesvědčená o tom, že by nám neměla dovolit myslet a jednat samostatně.“</p> <p>Verna se zahleděla do prázdné chodby. „Obávám se, že jsem si myslela totéž. Ale to bylo předtím, než se objevil Richard.“</p> <p>„Uvaž ale, že jsi s Richardem strávila mnohem víc času než Anna,“ řekl Nathan a potřásl hlavou. „Přestože už pochopila, že Richard potřebuje jednat podle svého uvážení, s čímž většina z nás souhlasí, v poslední době se mi zdálo, že se zase vrací ke svým starým názorům a praktikám. Nejsem si jistý, jestli kouzlo Ohnivé kaskády nevymazalo změny v jejích postojích, jestli nezničilo to, co se naučila chápat.“</p> <p>Verna měla stejné podezření. „Musíme Annu nechat, aby nám k tomu řekla své, ale myslím, že je jasné, že nás Ohnivá kaskáda ovlivňuje všechny. Víme, že pokud tomu někdo nezabrání, bude zřejmě pokračovat v mazání našich myslí, až nakonec zničí naši schopnost uvažovat. Potíž je v tom, že nikdo z nás si není vědom toho, jak se měníme. Všichni se domníváme, že jsme stále stejní. Pochybuji, že je to pravda. Nedá se říct, nakolik se každý z nás změnil. Kdokoliv nás tak může nevědomky zavést na scestí.“</p> <p>„O tom si můžeš promluvit s Annou, až je najdeme,“ řekla Cara netrpělivě, aby se už vrátili k pátrání. „Tady dole nejsou, tak musíme rozšířit okruh hledání.“</p> <p>„Možná si ještě neřekly všechno, co chtěly,“ naznačil Nathan. „Možná Anna nechce, abychom je našli, dokud Nicci nepřesvědčí, aby udělala, co musí.“</p> <p>„Možná,“ připustila Verna.</p> <p>Nathan si pohrával s lemem pláště. „Nevyloučil bych ani možnost, že se s Nicci někde ukryla, aby s ní byla sama a mohla jí vnutit své plány.“</p> <p>Cara mávla odmítavě rukou. „Nicci bude pomáhat jen Richardovi, nikomu jinému. Nepřistoupila by na to, a Anna by ji k tomu nikdy nedonutila. Koneckonců, Nicci ovládá subtraktivní magii.“</p> <p>„Souhlasím,“ řekla Verna. „Nedovedu si představit, že by ty dvě zmizely na tak dlouho, aniž by nám daly vědět, kde jsou.“</p> <p>Adie se otočila k Verně. „Proč se nezeptáš, kde je?“</p> <p>Verna na starou čarodějku pohlédla. „Myslíš, že mám použít cestovní knížku?“</p> <p>Adie přikývla. „Ano. Zeptej se jí.“</p> <p>Verna pochybovala, že to k něčemu bude. „Není pravděpodobné, že by se v paláci podívala do cestovní knížky, jestli tam náhodou nemá zprávu.“</p> <p>„Třeba není v paláci,“ řekla Adie. „Možná musely obě z nějakého nepředvídatelného důvodu odejít a už od ní máš v cestovní knížce zprávu.“</p> <p>„Jak by se, pro všechno na světě, dostaly ven z paláce?“ zeptala se Verna. „Jsme v obležení armády Císařského řádu.“</p> <p>Adie pokrčila rameny. „Není to nemožné. Já vidím pomocí svého daru, nikoliv očima. Včera byla temná noc. Možná se jim v té tmě podařilo vyklouznout. Třeba to bylo tak naléhavé, že neměly čas nám to říct.“</p> <p>„Ty bys to dokázala?“ zeptala se Cara. „Mohla bys ve tmě proklouznout ven a dostat se skrz nepřátelské ležení?“</p> <p>„Jistě.“</p> <p>Verna už listovala cestovní knížkou. Jak předpokládala, byla prázdná. „Nic tu není.“ Uložila ji zpátky za opasek. „Zkusím to a napíšu Anně zprávu. Možná se do knížky podívá a odpoví.“</p> <p>Nathan se otočil, připravený vyrazit. „Než odejdeme, chci ještě zkontrolovat hrobku.“</p> <p>„Postavte tady hlídky,“ nařídila Cara vojákům. „Ostatní půjdou s námi.“</p> <p>Nathan už zabočil na schodiště. Ostatní se vydali za ním a jejich kroky se rozléhaly prázdnými chodbami, jak spěchali, aby ho dohonili. Nathan, Cara, Adie, Verna a gardisté za nimi sestoupili o patro níž.</p> <p>Na této úrovni byly stěny z kamenných bloků. Místy se na kamenech vytvořily mapy, jak dovnitř po celá staletí prosakovala voda. Vysrážené žluté útvary na povrchu vyvolávaly dojem, že se kámen rozpouští.</p> <p>Brzy došli do míst, kde kámen opravdu roztál.</p> <p>Nathan se zastavil před vchodem do hrobky Panise Rahla. Zasmušile hleděl přes roztavený kámen dovnitř. Byl se zde podívat už počtvrté, a od jeho poslední návštěvy se nic nezměnilo.</p> <p>Verna si o něj dělala starosti. Viděla, jak to v něm vře. Ještě nikdy ho takhle nezažila. Jediná osoba, o níž věděla, že je schopna stejného tichého, potlačovaného hněvu, z něhož se jí srdce svíralo obavami, byl Richard. Tento soustředěný hněv byl rysem rodu Rahlů.</p> <p>Dveře do krypty nahradil bílý kámen, který ji měl pevně uzavírat. Zdálo se, že byl vchod uzavřen ve spěchu, ale stejně se nepodařilo zastavit podivné změny, kterým hrobka Panise Rahla podléhala.</p> <p>Uvnitř bylo v ozdobných zlatých držácích umístěno padesát sedm loučí. Nathan natáhl ruku a pomocí magie jich pár zapálil. Jakmile se rozhořely, stěny krypty ožily mihotavým světlem, které se odráželo od naleštěného povrchu růžové žuly klenuté místnosti. Pod každým držákem stála váza na květiny. Podle jejich počtu Verna usoudila, že Panis Rahl zemřel v padesáti sedmi letech.</p> <p>Rakev nesl nízký sloup uprostřed prostorné místnosti, takže to vypadalo, že se nad bílou mramorovou podlahou vznáší. Pozlacená rakev v mihotavém světle čtyř pochodní matně zářila. Verna si představila, jak musí rakev, vznášející se uprostřed hrobky, zářit, když se zapálí všechny pochodně a světlo se odrazí od naleštěných žulových stěn.</p> <p>Po stranách rakve byl vyřezán nápis ve starověkém jazyce – horní d’haranštině. Do žuly pod držáky a vázami byl vytesán další nápis ve stejném, téměř zapomenutém jazyce, táhnoucí se jako pruh kolem celé místnosti. Hluboce vyrytá písmena se mihotala ve světle loučí, takže se zdálo, jako by byl nápis osvětlen zevnitř.</p> <p>Ať už tání bílého kamenného bloku, který zakrýval vchod do hrobky, způsobilo cokoliv, začínalo to mít stejný neblahý vliv i na hrobku samotnou, i když v menším rozsahu. Verna měla dojem, že bílý kámen ve vchodu byl jen provizorním řešením, vytvořený z nějakého zvláštního materiálu, který měl přitahovat a pohlcovat neviditelné síly způsobující změny. Teď, když se bílý kámen skoro celý rozpustil, začaly tyto síly působit uvnitř hrobky.</p> <p>Kamenné kvádry na podlaze a stěnách se nerozpouštěly, ani nepraskaly, ale začínaly se hroutit, jako by na ně působil obrovský tlak nebo žár. Verna si všimla, že spáry mezi stropem a stěnami venku na chodbě se zvětšují tlakem, který deformoval hrobku. Ať už to způsobovalo cokoliv, bylo jasné, že je to nějaká vnější síla.</p> <p>Nicci měla v úmyslu se jít do krypty podívat, protože se domnívala, že ví, proč se bortí. Bohužel jim k tomu nic bližšího neřekla. Navíc nenašli žádné známky toho, že by tu s Annou byla.</p> <p>Verna se už nemohla dočkat, až obě ženy najdou a celá záhada jejich zmizení se vysvětlí. Nedovedla si vysvětlit, co se děje v hrobce Richardova dědečka, ani jak se její stav může ještě zhoršit, ale předpokládala, že to bude jedině k horšímu. Zároveň měla neodbytný pocit, že na vyřešení této záhady už nezbývá moc času.</p> <p>„Lorde Rahle?“ ozvalo se zavolání.</p> <p>Všichni se jako na povel otočili. Kousek od nich se zastavil posel. Všichni poslové nosili bílá roucha, jež kolem krku a na přední části zdobil motiv propletených nachových oddenků vinné révy.</p> <p>„Co je?“ zeptal se Nathan.</p> <p>Verna si pomyslela, že co živa bude, nezvykne si na to, že Nathana oslovují jako lorda Rahla.</p> <p>Muž se uklonil. „Před padacím mostem na vás čeká delegace Císařského řádu.“</p> <p>Nathan zamrkal překvapením. „Co chtějí?“</p> <p>„Mluvit s lordem Rahlem.“</p> <p>Nathan pohlédl na Caru a pak na Vernu. Obě se tvářily stejně překvapeně jako on.</p> <p>„Může to být lest,“ řekla Adie.</p> <p>„Nebo past,“ dodala Cara.</p> <p>Nathan se ušklíbl. „Ať je to cokoliv, myslím, že bude nejlepší to zjistit.“</p> <p>„Já jdu taky,“ prohlásila Cara.</p> <p>„Já taky,“ přidala se Verna.</p> <p>„Jdeme všichni,“ uzavřel Nathan a vyrazil.</p> <p>* * *</p> <p>Verna s malou skupinkou lidí vyšla za Nathanem ven z Paláce lidu do jasného slunečného odpoledne. Mohutné sloupy vrhaly dlouhé stíny na schody před nimi. V dálce na okraji náhorní plošiny se zvedaly vnější hradby. Podél masivní zdi přecházely ozbrojené hlídky.</p> <p>Z podzemních chodeb hluboko pod palácem to až nahoru na denní světlo byla dlouhá cesta a všichni se zadýchali. Verna si při sestupu po širokém schodišti za dlouhonohým prorokem zaclonila rukou oči. Stráže, které hlídkovaly na každém z širokých odpočívadel, salutovaly lordu Rahlovi úderem pěsti do hrudi. Všude kolem, až k vnějšímu opevnění, postávali hlídkující vojáci.</p> <p>Schodiště končilo na dláždění z šedomodrého kamene. Pokračovali dál po cestě klikatící se nahoru podél stájí a prostorů pro vozy. Z ní odbočovala krátká cesta, lemovaná cypřiši, vedoucí až k vnějším hradbám.</p> <p>Za branami v mohutné zdi už byla cesta méně okázalá a klesala v několika serpentinách po strmém úbočí náhorní plošiny. Celou cestu měli ničím nerušený výhled na rozlehlé ležení Císařského řádu.</p> <p>Padací most střežily stovky vojáků Prvního kruhu. Všichni byli dobře vycvičeni, silně vyzbrojeni a odhodláni zabránit komukoli dostat se dovnitř a zaútočit na Palác lidu z této strany, přestože byl takový útok téměř vyloučen. Cesta byla příliš úzká, aby umožňovala zformovat účinný útok. V tak úzkém prostoru by na odražení celé armády stačilo jen pár tuctů ozbrojených mužů. A navíc byl padací most zvednutý, a strmý příkop příliš hluboký a široký, aby se dal překonat žebříky nebo pomocí lan s háky. Když byl most nahoře, nikdo nemohl překonat propast a dostat se do paláce.</p> <p>Na druhé straně příkopu před padacím mostem čekala malá delegace. Podle prostých oděvů se zdálo, že ji tvoří poslové. Verna zahlédla několik desítek lehce vyzbrojených vojáků, ale ti se drželi v povzdálí, aby nepůsobili výhružně.</p> <p>Nathan, s pláštěm přehozeným jen přes jedno rameno, přestože bylo poměrně chladno, se zastavil na okraji příkopu, rozkročil se a dal si ruce v bok, díky čemuž vypadal impozantně a velitelsky.</p> <p>„Jsem lord Rahl,“ oznámil skupině na druhé straně příkopu. „Co si přejete?“</p> <p>„Jeho Excelence, císař Jagang, nás posílá se zprávou pro lid D’Hary.“</p> <p>Nathan se rozhlédl kolem sebe. „Jsem lord Rahl, takže zastupuji lid D’Hary. Jak zní ta zpráva?“</p> <p>Verna se protlačila vedle proroka.</p> <p>Posel se zdál být čím dál nespokojenější. „Vy nejste lord Rahl.“</p> <p>Nathan si muže zamračeně prohlížel. „Chcete, abych použil trochu kouzelného větru a smetl vás z cesty? Vyřešilo by to celou záležitost k vaší spokojenosti?“</p> <p>Muži se s obavami zahleděli do hluboké propasti před sebou.</p> <p>„My jsme ale čekali někoho jiného,“ řekl posel.</p> <p>„To mě mrzí, ale žádali jste lorda Rahla a to jsem já. Jestli máte něco vyřídit, tak ven s tím, protože máme na práci jiné věci. Musíme se vrátit na hostinu.“</p> <p>Muž se nakonec opět lehce uklonil. „Císař Jagang je ochoten učinit všem, kteří jsou v Paláci lidu, velkorysou nabídku.“</p> <p>„Jaká je to nabídka?“</p> <p>„Jeho Excelence netouží zničit palác, ani usmrtit jeho obyvatele. Vzdejte se bez boje, a budete žít. Když se nevzdáte, všechny čeká pomalá a bolestivá smrt. Vaše těla budou svržena z hradeb na planinu, kde skončí jako potrava supů.“</p> <p>„Čarodějnický oheň na ně,“ zamumlala si potichu Cara.</p> <p>Nathan se ohlédl přes rameno a zamračil se. „Cože?“</p> <p>„Tvoje moc je tady zesílena. Jejich, pokud mají dar, tady nefunguje a jejich ochranné štíty nejsou účinné. Můžeš jich přímo odtud spoustu uškvařit.“</p> <p>Nathan směrem k delegaci rozmáchle pokývl rukou. „Omluvíte mě na chvíli?“</p> <p>Muž souhlasně pokývl.</p> <p>Nathan odvedl Caru a Vernu kousek zpátky po cestě, kde čekala Adie, pár dalších Mord-Sith a vojenský doprovod.</p> <p>„Souhlasím s Carou,“ prohlásila Verna dřív, než se prorok zmohl na slovo. „Odpověz jim jediným způsobem, kterému Řád rozumí.“</p> <p>Nathan stáhl rozježené obočí nad azurovýma očima. „Myslím, že to není dobrý nápad.“</p> <p>Cara si založila ruce. „Proč ne?“</p> <p>„Jagang nás očima těch mužů zřejmě sleduje,“ řekla Verna. „Souhlasím s Carou. Musíme mu ukázat sílu.“</p> <p>Nathan se zamračil. „Udivuješ mě, Verno.“ Na Caru se zdvořile usmál. „U tebe se tomu však nedivím, drahá.“</p> <p>„Proč jsi z toho tak překvapený?“ zeptala se Verna.</p> <p>„Protože bychom jednali nesprávně. Obvykle mi radíš lépe.“</p> <p>Verna se ovládla. Teď nebyl čas na zlostné výstupy – zvlášť ne před Jagangovýma očima. Také si až příliš živě vybavila, jak skoro celý život považovala proroka za blázna. Uvažovala jestli nakonec neměla pravdu. Navíc z předchozích zkušeností věděla, že poučovat Nathana je jako přemlouvat slunce, aby nezapadalo.</p> <p>„Nemůžeš přece vážně uvažovat o tom, že bychom se vzdali,“ řekla tiše, aby to nikdo kolem neslyšel.</p> <p>Nathan se ušklíbl. „Samozřejmě že ne. Ale to neznamená, že je musíme zabít ihned, jakmile nám přednesou svoji nabídku.“</p> <p>„Proč ne?“ Cara sevřela v dlani svůj Agiel a naklonila se k prorokovi. „Já si naopak myslím, že je to velice dobrý nápad.“</p> <p>„Ale já ne,“ odsekl Nathan. „Pokud je usmažím, prozradím tak Jagangovi, že nemáme v úmyslu o jeho nabídce uvažovat.“</p> <p>Verna stěží udržela svůj hněv na uzdě. „No a máme snad?“</p> <p>Nathan na ni vrhl pronikavý pohled. „Pokud jim to řekneme hned, vyjednávání skončí.“</p> <p>„Nebudeme s nimi vyjednávat,“ řekla Verna s rostoucí nespokojeností.</p> <p>„Ale to jim nemusíme říkat,“ vysvětloval Nathan trpělivě.</p> <p>Verna se napřímila a upravila si vlasy, zatímco se několikrát zhluboka nadechla. „Co má za smysl jim neprozradit, že se jejich návrhem nechceme zabývat?“</p> <p>„Získáme čas,“ řekl Nathan. „Když je smetu do příkopu, Jagang dostane jasnou odpověď. Ale když budu předstírat nerozhodnost, můžeme vyjednávání protahovat.“</p> <p>„Nemůžeme s ním vyjednávat,“ řekla Verna se skřípěním zubů.</p> <p>„K čemu nám to bude?“ zeptala se Cara Nathana, jako by Verna nic neřekla. „Proč bychom měli něco takového dělat?“</p> <p>Nathan pokrčil rameny, jako by to bylo úplně jasné a ony byly hloupé, že to nechápaly. „Zdržovací taktika. Jagang ví, jak obtížné bude palác dobýt. S každým metrem, o který se zvýší jejich násep, se mnohonásobně zvýší náročnost práce na další jeho stavbě. Klidně jim může trvat celou zimu nebo ještě déle, než ho dokončí. Jaganga určitě netěší myšlenka na to, že by tak obrovská armáda zůstala tady na Azrithské planině celou zimu. Jsou daleko od domova a zásobování. Může ztratit celou armádu jen kvůli hladu nebo nějaké infekci.</p> <p>Pokud si ovšem bude myslet, že o nabídce uvažujeme, mohl by se upnout k naději, že zvítězí touto cestou. Kdybychom se vzdali, vyřešilo by to jejich problém. Ale pokud budou s jistotou vědět, že není jiná možnost než vzít palác útokem, napnou úsilí tím směrem. Proč bychom je v tom měli podporovat?“</p> <p>Verna se ušklíbla. „Připadá mi, že to dává smysl.“ Když se Nathan vítězoslavně usmál, dodala: „Ale ne moc velký.“</p> <p>„Tím si nejsem jistá,“ řekla Cara.</p> <p>Nathan rozhodil ruce. „Proč je máme odmítnout? Nic tím nezískáme. Místo toho je můžeme udržovat v nejistotě, jestli opravdu uvažujeme o tom, že se vzdáme bez boje. Hodně měst se takhle vzdalo, takže je jistá naděje, že uděláme totéž. Pokud je o tom přesvědčíme, pohasne jejich odhodlání dokončit co nejdřív stavbu náspu a uzavřít obléhání útokem na palác.“</p> <p>„Musím uznat,“ řekla Cara, „že se nám taková taktika může vyplatit.“</p> <p>Verna nakonec taky kývla na souhlas. „Myslím, že se nic nestane, když je necháme v nejistotě.“</p> <p>Když se mu je konečně podařilo přesvědčit o svém názoru, zamnul si Nathan ruce. „Oznámím jim, že se o jejich návrhu poradíme.“</p> <p>Vernu napadlo, jestli nemá Nathan náhodou ještě jiný důvod, proč jim chce říct, že bude o jejich nabídce uvažovat. Přemýšlela, jestli si ve skutečnosti nepohrává s myšlenkou, že by jim palác vydal. Zatímco si Verna nedělala žádné iluze o tom, že by Jagang dodržel slib, že se obyvatelům paláce nic nestane, pokud se vzdají, uvažovala, jestli Nathan nemyslí na vlastní tajné vyjednávání o kapitulaci, aby si zajistil, že bude i nadále lordem Rahlem poražené D’Hary pod správou Císařského řádu.</p> <p>Koneckonců, až válka skončí, bude Jagang potřebovat lidi, kteří by ve vzdálených obsazených zemích vládli.</p> <p>Uvažovala, jestli by byl Nathan schopen takové vlastizrady.</p> <p>Přemýšlela, nakolik jeho postoj ovlivnilo téměř celoživotní uvěznění za zločiny, které mohl podle Sester Světla někdy spáchat. Napadlo ji, jestli třeba nepřemýšlel o pomstě.</p> <p>Mohly Sestry Světla svým dobře míněným jednáním s tímto mužem, který jim vůbec nic neudělal, zasít semínko zkázy?</p> <p>Zatímco Verna sledovala usmívajícího se lorda Rahla vracet se zpět k okraji příkopu, lámala si hlavu, jestli je prorok neplánuje všechny předhodit vlkům.</p> </section> </body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAKcAZgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDyCaGKKRRlSCh59DSRXhig dFQbj/FjpU8aDzH3fONnOR0q1FpK3cBli+U5A25xmvB5k9zRXM77SfvFuR7VCJJHlZickcj itO604QhQHXOOf9moYyYWCIVTd1ZgMVpGStogt3LFvq1y4CFVZscEgVejiuZQDJKoJ5KZAp mlW2nLdjzZvOOegO0H+tdNJLpkkO+PTYiAMB0Yj8M1m+RPXQrmdrGL9mgmJDyqhX2FV7jTY 4x9oiuFIzg7hmp719NkcAxz2qjsMNn8as2Nnpcs8e+8laMsMjijToxXMG9jmtgkpK7JBkEE MD+VU/tpYhvLXjsR1r0DXYvA8hiIe5t7kKFZIFBV/r6fWs2PRNAgs2uVupppf4IzGMEd8n1 FVUdOC3RMFKXQ5gzmVCFt/wA6l0vSL7U7oR2oCMRnc+FA/GtmK5sbfbCLNFUdGJ5NTtqrMN yRKgHTAwDXHKrGC2OqFOU3YbL4Rv4WUPJArn0cc1m3Mc8LtDNbsjIcH5Ryamub9yVcMVPVs mt3wnPDrF3NZNl5UUyLH1Lgddv060pSjKPMo2sKPPCXLczNI8KTarMbq6Tyrdei4+aU+grV 1KzSzuWgWwRpVXZtVOFrsba6hjuomjkWMpwAR2rG1TU7Z9QluC25I8EInJcj19AK5HUlNnV CSppnA3VrJbExzwBX+8cgcVc0PwdPq8K3ls8UgX55IjgFVz39fwrSigm8Vamlva28k8kpA/ drhVGegz1PvXp0Xgu38G6I+sXOoNZtHk2qPh3Y/wBw4wCD3r3cLQly80tGeZisUpNKJn+Gt B8PR6zBYapZwaXPcLuDEHZIvfbn+VYviHxPNod89toWqpeWUUp8teMq3ofX2NVPH3jmbxNB YiGCOzayUMAF2lG7kHvnFea3k6GZhtUSEYyBj3J9+tXKXRGUY9WaN3ffadQmvb6ZMsxIUAk MfUfSo7TWfsVybhEHmYIPA+YehzWDI5Eu5iZMdzTVlZnyTx6VMU4q6Ldmdh4e1KSLUh5pjE cTi4YDnc2cjjpwa761vB4ynv7S9ijV5oMqwUcuDwa8hstQNnex3carJ5bDcjDiRe4P1rvtM 1O1t9SF9YgtaMwAboUHcHvuH5VnKcoy5mLlvojitX0WfTbiRHUHYSGOOlY3mtnJP6V7hquk RahC7r5bhgWWQjqD615JqWjXFhKWkClT6VpCakh2s9TKy7ZORyeeKVpOkaj8xSb9gxkZ+nW lVdoMzEA/wg96tjJy+yNUUDceScVPCxRQQBuI/KqSZK7zlmPT6VKPmb5cc84rGXYuPctRl2 mJjAPGT9K37TVbeODyWjZvXKj5a5+CVYydnfr6samiZTIZHY4zh8enpWElfRltdUdXolv59 6NYhuVt5YX/AHQXGR716tovxVmsrO80jxDCl0t0p23yRjcjEcbxjke9eW210q2aQspBA+X7 OVG8euD1qvMVnd5YJJN6j5o3TBP4VwqrUpz509CkotW6lbxxcb9bUo6ODCAWUDmudjucKvy AtjsKs6uY3mh2Ah9nIJ4H0qhuKjCkAd8d69VNSimSrloeZKQCi5PqKe8E8YB8leTyQBzUKP MQPLXA7GpV892xLMwXrxSs0a3KdyW2NmJVA9ulVlRZGwVHTnitKYpsK+Zu9iKsabY2lw0Yn cxiQ4B7CrdRQjeRhON3oZy2gOCGAPXkAVEbcb8jYdvrWvqFrHDIYlnWRFOBJ0NVbDStQ1S6 +zaRY3V9MTjbDGXP44pwqKSumRyNMLXV7+ziltYJ/LSYbGC45FV7iExSgEJjbnjtmtS98Ie ItPtnu7zTGSJG2uyur+WfRsE7fxrMuLe+sZgtzC8Em3dtkXBIPQjPUVTit0Vd7MuWkwCIHC jjnacH9eKla481mLkEg4OAKqadLcMJFjjeUY5CxbhUv2C8hUXD200UD/dd0wGP1rmnCzbZo pKysaq6mqxeXBErEdNyimqXB/dqC8hCnIxkmqEasGU45zWraGSNhdkArFhxkdwa5OSMXeJ0 8zktTY1G4jt9Pi0iOQKsXzOBgZeqlgbwP9qtZo7bHykFQePxqilvc313LqNw67JcyFlPQA8 8VFd3rBwoDhAMAA4J+tWqVrJmM5cydhdVS6ursMY422cMY1AB5zRRDewMNrRyR543DvRXRa Oxgm0g1qW2srsWsVsmwx4ZkPXnI5rOTUIlwPKKnoCp/nVIyM6r5jHinIYxkkEkcDnFRGnFR tJlp63Qs13JI42ZyO5psdpc3Dk7SzYzyK0LaC3Yb2Q5PO0mtC3lt4ZMKiuhHzZbpSnWjTi7 agoOTsQ6d4dkusMrkHHUdK3P7ItbFAgkMzBckZ4FalvqVtHZoiRiNU4BVcFqhW6hFwZfIJB /hbmuWhDEYl3s7FVp0aCs3qYs2l/aY0mwTE3CsBkVVGkvEQEl5/KtuzaWxJFtJtUknb1HPt Vx9RuHGGWI+4QV6ay6u18SR508dSWybOTubIoonClg5yHHOK14dOmurONLZyWfliVOFq55k jvu+7jsBjFSx3VzFlkmdT7GtFlMpR96f4Gf9pKL92Jx97Z3dtcGOUM3P3sHmpd9wtuGaB9n QEocV1ctxcXAIncsPemJNJDHsicqh4K9qv8Asq9lKX4FrNeXaJxpt7y8lH7iQof4tuBXUeE bFtI16y1eaby/KfjjIbsf51Y3sVwGIHcVDJCk3lxTM5hU52qcYNXPL3GDUXczjj1KWqsjV8 QX9pqWvXE2mJ5UQGW8kHBPt2Ga0/D/AIQs9QtTe6q7JYYBKJLgsfcgc/SuTtYZbOWdYpiY2 Py44yPQ1dW6uI4/KFxKqH+EMcUYbLVT96W4sRj3L3YnsOn6x4H8MWYi0+0aLaRmQ4Jb8Rzi vLvH3i25168M5WY2qsfKXbgD0+lZbMSPnJI9zT0keLhW+U9jyDXdLD3TUWcsMTZ3kjiLm4u MNMQGL8bQtUXtr+8fzY4WOeOBXoW1Vk85I0RvZeKaUTJIRVB9BiueGBa3Z0Tx6eyPPP7H1N mJFox+tK+k6jGUMlnKokztbbwfxr0PYgOQoxUm9/L8osTHnIXtmtvqi7mbxz/lPPoNIv5G2 rbtuXovStvSrTVrGfy5IXEErZfGCFI6H/PaukwOyinDaBxUSwEJKzY1j5LVI7Lw7eWMOmG2 1SJ9wBC7WGOf5etcn4lsVv7pFtnjZQx2uuMEZqHpnnPpTfXGKFgYqKinsS8dJvmaOU1Xw1d QOskEW8HsD901jvpOo7staufavRSCSQaQhdvQCq+qLuP68+x5tPa3dqV+1W7Rhx8oI4NSDT 7/AAJGgcBxlTjOa9JaTdaG0lRJYicgOoO36HtUIjjVQAgwOgpfU9dyvr2miPPFsr95REIHD HsKtQiRHNt5RjYOOGGDgV3YijDb1QZ9cc1XubVJ51nYlpU5BNZ1MC2tGVDHK/vI5WNZnm8i NyRncnfFakcWredHJbKTg56gkH/CtCz0yG1LOF3SNySau4A6DH4VEcuTXvsVTHK/uI5PU7X UZ72WV7MqxwuEXAPvVSPTb4sFW1be3QGu3AzgHmnYH8XGK2jgYpWTD+0Jdjj10zU4pcNbSB x2ccVFJa3yH5sLntn/AAruGdmA3sWAGBk1GEHXYKf1Jdx/2g/5TifsF0eQoY4pxi1CK2Nul v1bdvA+Ye30rtgqc5UY9qayoSAVWl9Sj3E8c30Knhj4fS6/FaXU+pwW6u7LLFI21l547819 I2dxpHhXSV0rSJbK3jiiUOyAIpOOMt/Exr54CqjZX5SPTip3mmeEQSSu0YbcFJJAI71LwV+ pqsxtpymrrGrana6zPqmnC0U72V3iw55/vKAA34g1W8U65rXi3wrZjXNLtvtECu8NyqCNwi gDaAOD0JI9+KrXdx9rnFw9uiTbdrugxv8Ac+9Kt7crD5IkZouyNyv5VCwMrayLlmcW/hMHR vGt5pPh19Gt7W3YM5cSSDkZpbLU/tuk3guLwrPH8627H5HXvj39quXGm6XcoxexWOZujxHb +lQ/2TpYMfmQujKu3zEbGT64rOWCqb7lLG0fQzJYAWtXhR1S5yq4/vDqK0L1BYi1skcGSQB nAOdo96sx2Lw6dBE0guI4LozBkPOwLzx78CsS4m829urva43/ACx7xg/lXjzpyUrSVj0YVI uLadytMHguHUXGYwcqo6DPWoTMBJnOTUMpc5Y5HPIp8KqyZJP+FdNrK7M03J2iPivHt51m2 pKBkbZRlfyopVtmuMgSKrLyuepoqJShcai+pDHHbCETPFvYj7o7Vq2eiXWpEyWVoI41G75s gE1Qt7yGH5obfgAYZuefeun0fxRIkyC7lSKEjBCrz+XasaknayQ4p7nManpt/p92YZXVpOM qhz1rQ03TpkTfcnk/w+la19dadeaubizG7dyXI5JNSYAHc17ODwsXBSnqzy8XipKXJDQRUU fdUDtwOlP2+1GRgDFOLcYIxXrpJaI8dtvVigckMKQrhvQZpysMAHr60wkbiM0wH5GPrQO/U Z7UzoBjpTuSAW4piYrHbggAZppOAfSjIJwTxQcD6GgQhOOQM0ijLHjAzQB8w/OnAgkjOQKd gAjt+tGB9cUEgEgUdQe1AAeeccUgbIxnFGeOTS7cg96nqMUEhgc9KQgg4HYdKVVHej5euQc 0xWG89PWl/iwemKU8jOaMkDHHNCCw6gbePlzzTQQSO/8ASl4AoGKcbsAUuMYP60nyg5Azig 9QaQwbj3owAKC3GaMn0GaYCnnjt70hB5BNAOOMce9JwemfrQIN2PX60Fjj0oILdDQQemcYo BgSOOcn6UHntS5A5wc00gkDvTFYBlfc07r0GQKAo4pBwBg4P86QMXOD60Fu47dqUc9aacZ7 Z+lFhjt3HT/69KMfjTTwc96TB7iiwxxHfJPtS5HQUmD+FIOcHpRoA7LA/wCFBwTzxmk5HvR 78cUCE7Hue1IVJXpxS4AOR35zRnjnP4VSERtGMd/wqKZBKgjnUSKOgPUfQ1YA7ioXOGJY5H 8qyqU4yVpI1p1JRd4sxtSWS1iXDJJA/A3JyD6GsSUMr7VIXIxxXQ6tHM8caDIyQ5Uj8qx1Q CZRcIy4OemSa+bqKnTm4wPoqSk4KUtLiQ2l0FEhfYp59SaK0YZ13s0Zdt3Gxh90evtRWLqO +xuop7mZNI91qEq4jt5GxthPyqeO1JLps8MckrW/lrj+Ik4+lc/ezmSfew2njvzTI9Wv4AV iu3Uem7Irf2KcVbQzVRp6nQ6bcmG6UF/l4XaTg12KdAwx0/OvLBrN9swzIx67tgDD8a9E0q 6W80yG4B5K8+xr1MG7LkZ5WNjdqaNEcAim54xj86MnhsUmQTXonl2YpPPpx2pw2tjHWkHqM 0AEfNQMU9juoCnnnrTWGO3Pv2pw5UEdaZO4uOnH6UYGPwo6cUNnG0HBx6U9B2GDPPGacvBw R2/Kl54IGKcIW8h5/MUYbAXPJ/Smo8zUUd+X4Gpjq8cPSaUpbX0u+whBzzz3pD3z3rVm0aS 0tVuLm6izLEsiIDk8888VkucEnYxxnt1x1pBLAVvayo0lzuO/Ld/oGM/T60qg78AZyKcyPH 95GBOPlxzQh3vwD+IpWMIYWtOnKrCDcY7u2i9R4wFO4ZxTGwc4wBSM+04O4/0pAdykjPy9c 0WH9Vr+y9vyPk72dvvFPTA4GaU7QeM01G3EgAkgnPHpTgC6hwG25I5GKCJ0KsFzTi0tOnfb 7+gEgHGKXuBjik9+M+9Xxo14bJLyWeOBJOYlk4LD1xTtpc7aGW1q1H6xdRhe15Oyb7L9eiK R64zSAgfT1qea1eGCKSQjdIM7R2quWC8YJz3A6VO5yrDVZ1HSpx5mu2u3p0FwM53cUECkX5 lyMDHWgvhecn6CmQsPVlU9kovm7Wd/uHuMimD35x7U5WBB9B14ximFwMjDY6ng0FLC1nU9l yPm7Wd/uHA4HtSnHXJFInzglfyIoY4cKAcnHOM0eQnh6qm6bi+ZdLa/cBxkHvSEkgLjFIpD EgZO3qcUDmQoBkjPQelMh0al2uV6b6beo4dsHijAyeTSEjeFOVz7Uq/6woM7gMkY7UgdKaV 7O2/y7jhgjA/SkBxRkKTn06YoUhs7f1oKdCqoe0cHy97O33js55xik4PQ/kKOAOfrSgjt0z QYjT2AyBSkA8UrHncBSH5uoOaYCA8gDkUcdTQAQwIoIPU/lQIb1BwRS9h2o5x/hR1xg8UwE yO1Z2oXSW8ahuruqgZ6kmtIkdO9cd4yuXhFv5TYcOGH1FY1pWjdG+HjzVEi1ea3NNcyJOSz KxCr/dx7UQ7jG8zglnXADfw+9Yeh+bqWoyXtz+8bdn0Ga6KaZUBypHsOa8iGEh8TPZqYmS9 xGHNc3MefJjGTwWzyaKbcy7SWUjafXrRWipxFztmTqausvzn5iMk4rJOdxzj610PiWJrLVv J80SqAOR9K55+pPUdq5YO8U0bvcbzjPauu8Hag0Vy9lIco4yua5Edef0rR0eZYdWgck9cCt 6UuWSZlVipQaPU2bt0pFPzdM5oVg0St601d/mHdjb2Fetc8OxN04pwOWHpSY5wR+VLx2qyE wJ4xRkjnpijgjAHJpMHgYoJJAMdTSAZ79enNIM8Z4A6UvHB7UDvZCdOv86GkAwCRg+pxTs5 HGPxFOilMMiyIRuU5FXGXLJS7HoZbjfqOLp4rl5uRp22vY19eOfsAH/PtHz/wEVV0uaGGa4 aXUnsf3bAPHHvLHPT+v4VBdXk97J5twxdsU+11CezVxDgb+u4ZzSTsn5nZgs0WGq1puF1UT XTS7T6pp7dhNQdWmLq7EcfM4wTV3T5UhlX7fH5jta4tQOhBz+fGfxzWdNNJPKZJApbucVZO r3mV5HC7RlegoUmouJtg85WGwNXBcl+e7vezV0l28te60KJ3m6j8oBZC42hjgZyMVqGSAaR dxPHuvzOTMT/D6YH1zWfHcPFcLcR48wHIyM4NWJNTuZI5Y5GBEh3Mdoyfxo5vd5Q/tpPLFl 3JtrzX872em3lfdJlWFFe7ijMpQOwUt9SB/WtTWzFFeGxtlCQ252KO59zWbBM9vOsyYLocg kZxRNJJcTNNJ8zsck+ppNtpLsceJzKWIwtHDS/5d3V+93dfdsiKSNmGV5x6Vf1TUY76C0Cu yNFCkZX0I4JHtVME8NjHv3q5HqcyrteOGXB4LoCfzqr6KLWx2YXNaKwsMJiablGEuZWdt7X TundOw1rRo9Jt715C3nMwUHtg4qbTLy0tbG+kk2/ayFWIMO3O7H6VFeajdX6KJnGxOFAGMD 0qOC6aBSvlxyJ6OoNK+9upEM0pKWIj7O0KvROzjaV0lpa3S1i3ZWayaDfXkqhRvVYz6nnIH 0yKh0ae2t76V7zaNsbmLd0L8Y/TNMudSubmFYnIWJOAijAqK2uHt2OFRwRyHUEfrRzbvv8A 8A2edKeKrV5w0qR5dHqlpre2r0176mlpsA1O5vrqdQsaQsxIGBu4x+PGaqaa1vHrdq9wyLE si7ix4A560+bVbh7X7LGqQxHqEXGaq28pt5xMEjcgfxKCP1o5ne/9bWGs5h9bVdwfKoclr6 25XG7ffW+3kbFhbx6hrN/MQv2dI3bcOFHTH+NYyrK90qW6lpMjbg981al1a5khaFdsaNyyx qFBqG0uXs7lbiJR5q8gkDIpqTUr2LpZ9GnjYYtU7qEeVJu9/dcU27a76+WhbuJ4TpUK20Ko P+W3rv8AX8etP0MRtHqJYAlbdiuR0+cVWuL+SS3aExRjedzFVAJP1qK3vpLWCaKJFBmG1jj kj0zRfdLqcTzKlGeJlCLtVVld3teSlq+u1hLW2a8vjb+YEJQtzyDgE4NX9Mjaa5vneMZjty Wx65AzWfaztazGZAu8qV3EcgHtUttfTQLMiBR5y7WYryR6Zou+WzN452ng/qc4XSjaL6pt3 dvJrp31JNIEC67am52/ZxIpffjb365rRsbaHUNWv5diLAkbnKjAHPy/mc1jW8qQXAm8iKRh xiRQwIq6+qzNbNbxJHBE/wB4RrjNHNpbyt+Ny/7ZgsIqCi+bk5N9Lczle3fojPcYZgD34pq 9d2eaDnkkg0EDgnPFTc+ZAADP9aBzxmj3zkfWnchgN1ADDz2/Kj+EHNOYHINJ2NNCEOR6Cm N94D+lPPAPH0pAQw4ODRYAxn1rz3xlLu1WOLuq+tehAE/xV5l4hUzeI7jb8xHrXPiNIpHXh F79zX8OWxFg8oYKeuKivbhlkOMn6VsaVAI9IJwPmAzWRqEL+ftRAVPfPSueStFHXGV5u5l+ e3nB5MqvA6ZzRUEq7JthYsOOnOKKyTsdDSNrx9dQX2tRy28QRNgAx3GK5AhmUcHiuj8YWwt tRjjAwAo4Fc6XwmAe1eZhkvZRt2Oyr8bISPl5Jz0qW1by7qN/RgaiOO3X6U5CRIp9DXQtzN nrVk7PaRsQMEDGKnEg37e4H51naZcx/YYvmz8o5rRxzxzmvYi7pHhTVm7kit2ANPXJPA471 GgyevT0qykExhEwtpzCWKCVY2ZWYYyAQD61pzLqY8rexHkEZPX1oUAnJqTacYKSc9jG3+FL tjxznPb5D/hT5l3DlfYjOOvJFIT6Yp26LYW8wAA45459MGozcW4GPMH/AHyf8KLruHLLohS egJpeMc9KjE9tu5nQfXj+dT+XxuHIPfrTumS01uN3c8jqOKOSCBnA/SjGTxwBTZJIIQBLOq HuCefyouFr7DgcdRyaQk9uv0qMXVpn/XqB/tAj+dWAgdFZCrqehU5Bpcyew3FrdDEzk8Y5p c8cjtTGuLaORo5biNWHVWcAik+1WW8BbuHJOAN45oug5X2JRjHFB68H8aCpBGM1Ebq0Vmia 6iVweQZAMGncSRKOpOcDrzTIJbe5j3W0yTL0JQ5pFurMtt+1wc8EeYOawdR0mO2dr3R71AR 96GOVQ6/7pzyPas5Ta1WprTpqWj0OhmmhtlH2idI9xCjecZJpzqRg4yaxNI0SCQ/2hrd5FJ IeVheYMfq/P6V0DtGY/MR1KEZDgjBHtThO+r0CpBRdk7lckZxil68mo2uLZTzdQjnu4pUnt WO1biE57CQZ/nV3RHK+w8g469OtPXODk8daUJkZU7h6jmmlTnp+dBOwdce460FSDnP0xTPM hJ4njyD03jipNqyJuRg6jupzTurjaYnU5HPtQfXgUm0g45z60gaIqR5qHH+2KLk2uOPIzjG aBk/epAU2FhIu1euGHH1pwaM5w6Yx1DClcdgA59aUnJxj8aFCkZVw2Ou05xSlSeR+VMQgbn BwfrTiRSHZGAZHVB6swFNSS2dsLcRuewDg0irOwpIHTilBUYyc04xbRkjgim7VZeCM57GmC EJxnPc0gO4YAp4RskdqaVwe2T70XEJzz1wKQkDnGPWlOemetNPHFMlgThMjg4rzW8Im1+4c ZB34Oa9FuG8q2kcngKTXmFu5uNRZn58yTJwa5MS9kehhFuzvICsVgM5IYcVz+o3Ms8jRw7Q oOG3DFbvlt9kRANoAwKyL+2mMu4BlA5zjOazqJ2NKbV7nMzIVYfOCT1xRVxraS6lWKCJmkJ 5G33ormuu526nZeJvD322D7XJdKsoAAz3OOlecXNhcW27fGSufvDpXrvieVEhtUfeG3ZIbn PA6VgpcRKjB4VkDdQw4r5vB4ioqa5lod1VR57I80ahQN4yQpPr0rp9Y0iKRTdWcJiHRh2Jr mpI3hkKSggjtXtQmpK6MGmtzvPDEgl06PzOQDj610ag+fuIwOxFcp4PlDWkkTLnB6ntXZYy oAr1qCvFHjYh2mxE+/wA5I9Oma6WDX7uHSLHStMurizt4Iszso2PNMx3Nz1CjOOOtc4DgYq VZQo3sQFUZJPat3BPc54zcU7Gv9s1GR440v76aaVgkcf2p/nY9B1/yK6m5lm0HRIbeW5kvb 2QlVaRi25zySf8AZX+WO5qTw5osei6PJ4n1rMTtFujRhzDEe+P7zccfQetc3fahLdXs1/c/ JJINqID/AKtOy/XufesLKcrLZHXzOjC8nqzNuF8yRWlleSctvaXJDM3rkdP8KvxSzN4XaZp naRY5AJC2W4JAP8qyTKTLzWtbAf8ACFu24/6uX/0JqKySSJwsm29SjcwNbWzTRzSybF3NHK 5dXHfrnBqG4tYraaK4twESVgroOhzwGx0B6Ut1cpMZbRZUiUfJLLK4UAY5AGck4/CpxIt7c wiIMLWJw5dgfnI+6FHpnv7UNLnXIOLfsn7T5GbcRyPcm3hYxon+skH3s9lHp657UWmnpKjT sTHbEkIicFx3Zj1PtzU8RL2Es/IZ2kY/XJ/wFWd4TTbZUxgRLj8qcP3k230Jq/uaaUepRm0 22dD9nLQSEcEMSCfcE8ismJprO4ZolEciNiSIfdY/56GtjcdwrOvkH9ou3d4lY/gSP8KKsV Fc0dAw83J8k9UWbrT7e9sG1GziImZfMx/ex1Uj14x9RWNYpaPqdv8AaYhJA5wAeACfun8/5 10mhuwsLheyTnGfcA/1rnNTtfst9LCpxG37yLHZT/gc/pUVFtUSNaTd5UW/Q6iaMiQ5HNcf fWkNz4gFnYxhXkba/Ugt1Y49hXTnUlfw8NSfBlVdjDPWTpj8Tg1Q8OWrxRyalKNzyEqhPpn 5m/E/yrabU2onPTvTUpv0ItY8P6XZaFPcQQt50IUiRnJJ5AOe1ZHh3SbPVNVe3u428tYi42 NjB47/AI10uuyE6Fd5yFIH/oQrmNFvbqx1Bp7Kxa8kMZXyxngZHPArCooxqK60OilKcqUmn qbmpeD9NFjMbASrcIu5Azbg3tj3qXS9NW58LQ2GpQOg5BjPysBuyPpWPf6tqV5qmnpdWb2I WVSFG5d2SB3/AM812MoIkPUAGtqag23FHPVdSMUpPzPKL61jg1W4to/uRylFz2GcV3kngrQ 1jUATBsfe8z/61cVqmTr93kdbg/8AoVep3rkY6dKxoQi3K6N8TUlFRszz7VdE1Hw+n27Tb+ ZrUH5iDgoe2R0I962vDeujVj9jutq3irlSOBKB39jWzOqXOn3FvLyrxMCD9DXmejSyW+u2E qHDCZPxycH+dVL91NKOzJgvb03zbrqdD4p8PWNnYNqNuGilaUb1zlW3Z59qxvD2ttpN1smy bOU/vFAyVP8AeFdp45Xb4dcEcecn9az77wsuo+FbDUdNQLepboZEX/lsAP8A0L+dKcWptw6 F05xdNRqdTo2SN1jmicSRyDcrLyCDXCeK9HstMS2uLRHRZWZWUtkZ68ZqPw94ibSJDZ3gaS yY4IPWI9yPb1FbHjko+ladLE4eOSQlWXkEbetVKcalNvqZwpypVUujNez8L6VBo5gMbsLpE MpLn5iOePTmvPNXtIrDWbyyiLeXG+FyckV63uxBH2+UD9K8p8RZHie+B5/e/wBBSrxSimkV hZylN3Z6Rpug2ekWwNoG3TIrSMzZycfp1rkda8UzyXT2OkEqobaZQMs5z0X2rtdfuGtvC9z Mhw62wAI7ZAH9a858I28c3i2wRwCqsXwe5CkinUbXLTjpcmjFSUqs9bHTWHgsSQC5166mmn b5vLWT7v1Pc0688D6TNEf7PkltpgPlLNuUn3rqryRvMI6CqSysGPTFa+xha1jn9vO97nN+E rY3Fpq+laiZCVcK6lzleoOD26Vy2vWiaZrlxZW8kvlx4K7myRkA16hGyKzMiKGc/MwGCx96 828WEt4ou+nIXk/7orCtHlgjrw0+eq/M6q38EWEtjb3B1C8VpY1fhhgEgGqemaVc6P4zNuX knt3hYrMVOMY79gcip18bCHTIoV0e5zHEE8xjhSQMZ6dKt+E7m5ufD0k11cPM5mbDOc4GBx Wi9m5Ll3M5e1jFuexqSjDds1Dkd+afJy2elMwR0rrOEzdcnW30a5kLdVIx715xpDGXVoEU4 3Nz712PjKVl0hYwcb25Fcv4ZiQ6xHNIcRx8k4rzq8lz67I9TDRfsm1uz0O72w2ORjcBwKwE 86ecBpcFuw7Vr3Uyy4KjHy5+bt6VTSITIZWIVt2cEY/KvMxOP5nansd+HwXLG89zsNB0SK1 SCeZVaXO5gB2oqCw1ZobWJZztIIVQTkkUV4zrN7npulbYi8QWN/4j1aKK3VYlhi3bu3Irl7 fSL5vEVto2P3s0ip1z9TXdrqSWkd1dxg5kJwPbHFcz4d1Fv+Elu9Xl/wCWMEm1jxtYjHHvy awwFSUp8r+FHPP4Lrcf4r0q3TUo7GzlAijIiVc4ye5rmfFWh28csdjZR/6TbxBpv9487fwG PxrUur+Wa/a7A3MgyhYZwc9a6WOy05dLDXBEmoSEvJK2fnB55r0q2I9grpbmMm9E2eeeDZP LmmhK4Yda7ZW4rlNLMS+Kb9IdoTI4966gH5s/nX0WGleCZ42KXvjzIoIXHJ4Fd/8AD7wedc vBq1/B/wASq1cbQw4upB291U9fU8etef7A6FOhI616HafEjxBb6fBY2tvpVtawRiOOJLZtq qO3363mpPRGVJ00+aRP4w1xdY1EQWzltPs3wpHSaUZBb3Veg98n0ribubapeRgiqMkk4xWl JfW7YxomjLnnC28i/oJKii1AWswnt9H0ZZF+ZT9mYkH8XNEeaKsohUcKkruRQNpdQS24nUK 00In8vGGjUkhQ3uQM+1bEC48EOw6eVKe395qzLu4utQupLy6lQXErBmCZVdoGAvBzj8atLq F6LP7Ii2KQBdoj8piNvp96onGcktDSnOnCT1IrkorBxGu/j5toz+dVRcEv1qMo0bsWlBXaA EBYge/zE/SoMkHPaulPQ42rOyZZhfy5JLdwNrkyRZP3s8kfUHP4GnW0imFrKRgJrcfKP7yd iP5Gog0cyNHMuVPYZGPcHqKZLaSSqNs8cm37pkBDL9GWufklCV4nV7SNSCjPRoNpDdMc81m zSrLPLcDlABGmOd2PT6k8Vbl025kAT7UChHzCSRnGfpxkfWrdrZ29qyzs5nnXozDAX6DtTm pT0tZCpyhSfNe7J7WBrLSkjlAEshMjj0J7fgMCsvWYRPYC4Xl7clj7ofvD+R/Cr81wWJOPa o45AWKtyrAgj1FauCceUxVRqfOcxBBc3V1FYRSny5ZAdoGQGxjd+C5/SuymSO2gjghGI0UK o9hWZo+nnT7mS4mZHIXZFtzkDPJP4ACrc8pdixPPpWdGDitTXEVFOXu7FDWjnRLknvtx/wB 9Cs/wcQmtyHOCYG/mKs3el6hevIBqSpbuQRGVPAH86iTwtewsJIdWihcdGRWB9+9RNTdRSS 2NKcoKk4OW/qdDqVlb381vJOHL27702nHp19egqnb6rBeatPZQhmaEZZ/4TzjArLl0HW5EK ya/vU8YJfn9akstAvdN06dbS+ijvJXXEoQkKg/h+uTWnNK+kTLlhy6yv2OP1UqmvXefl2zs Sf8AgVepXa52kY5HFcXJ4LvZneR9Tt5JHOWLI3JNXl0PxNHAIV8QIIlAAHzEge2RWFNSg3d bm9ZwqJWlsTa7fx6dpU4LgTzIUjQHnJ6n6Cua8HaTJfa3FeMhFrZnezkcFuy/nz+FbsPg23 kuPtOq6jLdOT8wX5Q34nmukjNvZ2yWtpEsMKDAReAK15JTmpS0SM1UjSg4Q1b6mF46kzoBH 96ZeM/WtbR5ceHNOZTx5CdPpXP6vousavcOp1OBbMNujjKnK/X1q5pOmazpYS3utRhnskUh IgpyD9fSmub2jdtCXy+yUb6opeJvDa6gsmpadHtuhzLCox5vuPf+dcM11dNZR2Ekha3ikLo jfwnoa9ZEu1+Otc7r/hgancLe6YI4rhj+9VjtVv8Aa+vrWdWk370DahiEvdmddKh8qLH90Y /KvJvEP/Iy3/T/AFv9BXp2oteNp4i0+aOO5AUB5BlfeuNl8FavezyzzX9q0shLMTu5P5VVd OSSSIw04wbcmd5qFol9or2ZbaJYAgPoccfrXk2nXE+heIIbmaJle2l2yIRzjoR+Vek6ams2 0DQaxdwXBUKIjEuCAOuf0qLV9DsNbUGbdBOOksff6jvRUg52kt0KjVjC8JbM05pY7qJLq3d ZIpF3K69GFVNhLcDjvXOW/h3xNpJZdJ1SF4SclHOB/wB8nI/Knzad4zvkME13a26PwTG2Cf yFX7R21i7mbpRvpJWNPT9VgvtYudOt1LiBcmVTlSc4IrjPFWB4nu1/3R/46K6zT9BvdE0mc adcwPqMzKTJIp2BR2FZFz4O1/UL2W8ubuzeWU5Y7iP0xWU1KUUranRSlThNu+h6FCytolrG wDIbdQR1yNornEj0/wAK6M6NcSGAyEgsMtk9sD6VTj07xpaW6W8er2xijG1QxzgDtytUZvD mv6hewPq97DLCjgkK/Rc84GOtauUrXUdTFRjezkrHSOoeNHQ/KwBHuKjx82c89KtTMoOF4A 6VWJ74ya6LnKzlfF1rPdNbhcCJPvHPU+lY1oFt1ESjB7Edq7LVr3S5LD+z7uQQXCv5kbN0f jGM1y8Glz3VwfspjkGeocV4eJ5p1HGx7+F5Y0k2WFkmwu9fMAGCfQdq2bWxmVfmzs6nIzTd N0S9SZfPh+X+LBBzXc2FpHDGEbqwHynmvJq0pt8trHpU6tNK9zjfsMks4aKSTr0ZelFd1Dp cT3MZkl2DOBjrRXLKhJaNnR9Zj2PLNZ1i5gighRisZUAnGTVHS7y5dmMkh2MfmA4BqrrhDG 3JGcrzzS6aE8naSwz3r1cJTjGCsjyq102jrbeQrbvt5Yc1xd/4l1pb6WN7ncn3cEDp7V19p FmIqrN6ZxXnutDZqcy5zzXoVoppNo46Gsnc1PCxeXUZp3OcjJJ9a75FJTmvPvCjFbmc4yQB xXoMbFo1YjB7j0row3wnPi9JEq4A9cU5JmBxniowcikzyCeorrRw6lgzH1NAmJwMnmoMjPX injac8c00J7Epkb6VMkN26CRLeVgejBCQaqFeQN2SK9S083J8C6YtreJaSBlJkZ9gABPfv9 KmcuU7cHho12+Z7HmMruHKuGDD+FhjFbuhaDBrcTRPfHTrhTuSSeMmGRe/zAZDD9a3PHl7p eoTWr2bJJNChWSVAAHz/PFdn4dtdVvPhPpVto919lvHmAV/NCcb2yP/AK1S5vludeGw1JVp RfvJI8f1S0gstRlgtJZZIUO1XkXYz++3sPSoI1uHUssLsvTIUkV6T8U73TLq6sraNGOo2SG O6mMeze3GB79zn3roPhU0g+GXiQw3MdpKkhMdxI2BEdo+bOD0o5tLsz+qwnXlTvou35Hi7+ fGq+bG8e7pvUjP50ixXUq5SCVwRwVQnNdd41m1SUWY1HxHaa7hW8t7d93kjIyDwOTXoOjXt 3Yfs5JdWU729wlwVWWM4YAy84NNy6kxwsHOUW3ZK/Q8MeKRCFljdG9HUikVSQAAS3YDqa91 +HWpSfEC31fwz4rjXUYo4hJHPIo82Ik44br6EfSvNvD9mLL4laVbBxII9RRAf7wD4zTT1M5 YWN4OL0kzln81Dh1dT2Dgih0lUDzI2TPTcCK9T+Nyx/8ACcrgBSttGOBjHLGuiLRfEX4Jif Yr6vo338D5mKDk/wDAl5+opc2lylhYylKCeq2PDU3BGIBI7nHAoErHHrntXo+siLwz8PdP8 M7QL3Ucahf8fMqn/VR/1x7e9dN4O0mw8N/CW68aJaQ3GrzhjFJMgcQ/NtGAfzo5tA+qLm5b 7K7PF2SdEDyQyxqehZCAai81q9T8G+O9b1DxvZ6PrFx/alhqEvkyQ3KKy89CBjjB7VjfFPw xYeHPF8sWmqIrWZFmWIdIyc5A9sj9afN0M50I+z9pB6HCCUjBqTzZCu4KxA9BUOASCR/9av efhlpI134N6rpqLGk09xJEkrqDtyF5zQ3bUnD0PayabseFF2Izgn6DpUeeQSTXp/jm6j8NW z+CdM077HZwkNNNKo829Y/xk9l9APStT4a+H9JtvBWreN7+yjvrm18wW0Uw3Im0dcepJ/AU ubS5osKnU5FLbc8eDsq8hgPUjih5fl2nnHoa9H0n4ja4/iu2t9TMOoWFxMsUtrJAnl7WOPl GOMZpnxZ8Jab4a8TRyaTF5NreR+b5IHEbZwQPbvinfuKdCPJ7SDul3/rzPNuRzT1lI6d69p 1m1tj+zxoMot4hKzpukCDcQN/frXJfDtIHs/FxmgjkC6RIVLqDtOcZGe/NNS0KeEXtVTvur nCbyMljT1uD2IP41d0/U7nRdXF7YiMyxggebGJFwRjkHivbdNvm0fwG/iPxXZWEt1dj/Q7T 7NGh9iQAPqfQD3olKwqGGhUi25Wt5HgjSEjOeKaJAv8AFW1BcfbfGFpcOqs014jOAoCklh2 HAHtXrHi+01G11l49E07SEthDkrJFEGJ5zjPPpUuVtC6OEjVi5KXXt6efmeIpPgeoHXNKbg 4zW34VSKXxnYRvArIzkFHGQeDUvjWCKLxLciKNYxuACoAABgdhVX1sYSoWo+1v1sc6ZiQDz +dKLhlPBNQYwOeg9qCBj+lUcpObovznp3pDMxXHeq/qCDSnpznmgLisxY8803jGKUkYx3pu 4Ag560xHBeMyDqEI6YX86d4SmEJdM9/yqDxkc6qmT/BwKl8LwJKpbnKtjr1rzm/3mh7CS9g kzr5bg7l+Zlx0INU5ru+8wPbXMgK99xFXTbZB/eduhFVuA7LGy89c10STe5yQklsPtvEusW pUy3AlAbkOM0ViagrKx+T5D3HrRXFKMb6o7Y3sY+pupljU5x2yO1T6WV3HCnrxzXSfFbQ7f w94xXToYliRYUbaoOBkehzXJaew6LtHbpXFh5Jwi0dNW+tztLRgLc4B4rzbV3MupTMR/Ee9 d/DOIrZiSNoXOcYrzi5mM1zK5JxuJFd1ZqyRyYdWlJm34SH/ABMJGYHbjnHrXoahVUdDXEe DV+aZsdwK7hTv6jGK6MOrQOXFP3xd3Q8j2AoXJ5P60A442/SjGO3NdSRxNi59qB14pMg8Zy BRn8QelVYVx2csOma6qTxDby+FYdJ8gxPDj94Wzuxnt+NcpznIPTvSnOR60pRvua068qd1H qPM0j8OxY13Fl40S28G2eiwW8kN1ZyiZLkOOoYnpj3rhO46fWlPHANDinoOjiJ0W3Dqd14v 8T6V4st7W7XTDZanEu2aQMCso/nxVrwd430vQ/Cep+Hr/Tbi4TUHJeSKVUwpAGOQfSvPA/8 AhSg4bIBB7YpcitY1+t1Ofn0vsdBrtx4fm8ttBtru2UA+aLmYSFj2xgDHeus0fx3oafDZPB 2p6deMgcyPPBKiknfuGARXmgLBWAYgPwfegbQMdaHHoKOKnGTkktfI9Os/HukeGdEu7Dwfp MlnNdjE17dTCSUjoMAAAd/zrjNE1uLTvFmnaxcwtLFazrK0aH5mA7AmsMH8/Sg9eOvfNHLY mWJm5KXY7b4g+K7Pxbrw1W0t3t0MSxlJCCcjvxTvh144XwXrVxLcwPc2V3F5csUZGSw+6ee PUfjXDlgox6dqCfTvzRy6WF9YmqntOp0PifXZde1y61OQ/NO5cgH7o7L+AwPwrpfCHxBh0v w5deFPEFjJfaPc52+U22SEnrjPBGefY15yv3s5/Ck3HPI6UcqtYI4ialzrdnqeh6v4A8Lav /bdgmqarfR58hLlY4kiJHUkEkmuS8VeJrrxLrM1/dsDJIfur0UDoo9q5oEkdetKG9TRyrcq eIlNcuy8iQthefyr0vwn4/0/Q/hvf+HfLuU1GeR5Yp0xsUnbjnOe1eXg5PT8KQ9OO1NxvoT SrypPmies+KvG3h7xr4Vt49RtZ4NetE+W4jVfLf1B5zg9fY1meB/HsPhywvtA1aza90a9z5 ixth4yRgkZ4OR29q875A5+lGc8c/41PKjR4qfMp9T0nSpvh1o2upra3Wq6oYH8yC0eBI1DD oWbdzj6VieNvGN34r1d724URgDZHEpyEQdB7n3rkMMBnnntmkPQ5OafL1FPESlHlskvI9R0 Lxxod78Pk8F+KYLqOKE5t7u1wzLySMqcdMkfSqA1nw34d0PU7Dw695eXOpoIZ7u6RYxHGDk qigk5Pqa8+5B4/CgnK88GjlL+uTtsr9+p0Xhe50CHxRDe+I4p5rGI+YIYUDeYwPAOSOO/4V 3vizxR4T8WX6z3ep6tBDGmyGGOCPbGO/8AF3/pXj4yee1OycZPIHahxTdxU8W6cOTlTRsxy WVh4jguIXllsoblXUsBvKBs5IHGcV2/ifW/CnifUzqBvdQtm8sIqiFT0zjOT6mvMARyOfpQ pYE5Y/hQ4J6jhi5QTioqzd/y/wAjd0G/t9N8T2l7fFmhiYlig3HpjitXX5dC1e6ub6K9uFl c7kiMYxnGME54rj8nHXmglznmjl1uKGKcYcnKmvMVwY2K5z703HHFAIxzzR36VZx6CYGzAo 5254GO9HI7c+9Ie/SgBOh55Pt3pr4PByKfnt6VExHXg4pMa1PPfF//ACFlJHGwY9qteDCWn njIyoweaZ4yjC3UMmckjAo8FlTfzZJDha89fxT1XrQ+R2Tq0bE7yc/jUDAMdzMB9BVudiuT gNxkVXZ42QHBB9B0rqklc4oNlW6so51BcAqfTiipi4kuUjCn52C9O9FZezcneKubKpyq0nY 0Pjq7S+O7eYsXMlsgLHqTgV59pyFYyWDZ+nFdz8YWWTxLatuB/cqP0FcFYzfNtC8eua8DAf wIPyR7OJ+NnSxjzrB1HJ2nJNedyDEzgEEBjXfwP5WnTydAFPevP3wZGIJ5PavSq9Dko7s67 widqPjBZm6Gu1GADj9a4fwqhKE4wQetdiZkiT5nyR6V2UH7pw4mN56FkHr2xS8E8YxUEMwk BK5yfWpyRnr7YrqTOJqwDgjAGKQnLHjpUZmi+6HXgdM9KovrOmQvslvYQfdqTmkNQb6Gnu5 GR7ClzntVFNS09wSt3Ccf7dRPrWmQybXvYd3oDTc11YlTl0RpEHqCeOaUHPHU1jjxFphJAu lPPQVbh1KykiMgnUL7ml7SL6jdKa3RoZxx2pNxDnGRjoQaojU7JzmO5jI+tTLe27f8tlx65 p867i5JdiwATg9KD93FRrf22ABOnPPWnieJiNsikn0NPmVxcr7DhnP/ANbpS4Bzg89aY00K soeREBOMk1n/ANuaa15LAJgFjOBI3R6h1IJ2bLjTnJXSNIjpk80p7ccDvUJurfyvMMybF6n NK0sYPLhe/J7U+ePRi5Jdh4OOvbvRnPJFVzfWinDXMY/GgXtoeRMmPr1pe0h3H7KXYs0bQe P61D9qtjnEyDHvR9stgv8ArkOOvPSl7SHcfs59ibHH9RSnbnv0qv8AbLdiVEqkjqM02S9t4 wGMo+bpih1YLeSGqU3oost+hJoJGM4qpNqFtE8a+buLjI284+tXo4pJI/MjAdcdRU/WKV7c yuP2FS1+VjDyB/KkOcEEdKA65IDZNJ5iszIuSR7VXtqXWS+8FRqPaL+4QD1/GlJGORmojcQ Jy8irn1NMkvLWJcvOgBOOvWn7WnvzE+yqbcrJx0yeopwzjtWd/benhseZnjrimLr2mM2z7T tOe4IpKvTe0inh6sd4s0xjPWpMflVBdUspdzJJkL1OKgn161t8tIkzKOuEPFL29PbmQfV6u /KzVA59aCM8DBPauf8A+Ev0pfvGWMdtyVG3jTSNwXMh99lV7WHcXsKn8p0gBUbeSe/FIDyT zxWInivRWQsbza2ccqaZJ4t0WNeLgue21TT9pDuL2NT+U3icj0FL179RXKXXjOzi2G3Vpge uOMCtiw1iC8QOh6jOCaFVg3ZMboVIq7RoOSDwcUw/d4xmgzK/zA+3Wmk47Z/GqbuZ8tjiPG mftFupPGDisvw5O1vqmR3GK1fGe1pbdgcYyKwNLwL9ATkN3HavNm7VLnsUlekkd5cTucknl hxVE3RjJCYP0NWp4JPs+BI2cZyazXhIx/E3fitJN3MYRViaHUJMO5V1IOVJ6Ciqk8biJVRf kPJ596Kz55LZmyjHsdX8ZLc23iiGJm48pep6fLXn9pLyQIs4PXFb3j3XbrXtYhu7qAwybAp V+vA61j6cjLKRt9vlOa83Cx5aUY+R2VXq7mpdPs8P3DluSvpXCFuemK7LXXaLQ9j5yzAVxp GWGOa6qu9jGitGzrtFuYbHSvOuJVh3fdJPP5Vj3Or3K37S212zD+8eh/Csku7HLknAwM9qM DHH40c7asilTSbfc2T4j1ZolUXXTjhQDVWTWNTkGHvZTnrg1QXHIIrWstGmuCs1yPItRyzs ccU05S6icYR1aM9Hu5WKxtLI7cYBJNX7Tw5rF5921MY9X4rqYNV8OaXAI7eQNt7quSTUU/j m2Xi3tHf3Y4Fa+zpr45HO6tV/BEzB4L1fyWfdbqVPC7uTWVe6Jqlhl7i1Owfxr8wra/4Ti8 3EtaoV9AcYqzH40gmUx3Vm+09cHIptUWvdY4yxCfvJGbdR27/Z7u2iVY54wdoHRhwR+dRhm U4z2+lax/s290qc2EgVom80Rnggd6wS2SSxrlmrM6ou6JNwGMHH0qZpiBtDZHFV1PAyM+9W LaAybpGYBVGfc1m3ZamiV2IHLKApOR71Kty4Aw5B9jVy3t2a2knlgdoVib5lUdenX0pLRYm hCNbO8zkqWUZGMZAHof8A69Z86ZViEGecE5kkKj9KgaN3ZYY0y7nCjuSa6BJkltbW32ANNh d6j7qKeQDu79wwFT+EbA3viJr2SEyQ2x3Anpuzx/n2rGrV9nBzl0LjG7si/qVtFp2hwI1vt YFQzFerAc8Vz13qtxKDCjAx+g5FbXi+4aa7U72IBIAzwtcojKiglcnPTHWufCNypc8t2Opb mtYcuwSfMTn9Kf8AatylRhR7VXY8sVHDHA9qT5fqa6+RPcm/REyTDzMn5iTwG7VNH5m4KTx z8tUcgOCDkg81bVgBuHBP3feplEuEjobH7AunvI65LDaDnp/9ekRkeyZGiyFIfcvpnHNZLT 7ogvQIOBUkc7rbg7iN2Aa8/wBjJNu/U7ZTjayRaVQ+4qfn3gdP4cc12eiXcIt4oJvvBcbs8 muIE6mQASZZhgADuTjFdnHp0MgjhtlkMsagM6nrXLjZK3vaHZgI72Nm40+x1JQ0LpHMvG5Q AT9R3rCvLa7sJgXh3gHO+MZH/wBao5ku7aXO9lYH+IYH5itbStSe4fy5XDAdi2a8aXPDVPm R7NOC3joc7dyWVwDvXa7jnaO/vXO3sEsKYIBX+Fx3r0DUrbT7xnwghmX+IcZrlrm1aASJNE JYHXBKnp7iu/A4laLbyZy42gpLm/FHNohZcM+PWtHTNPjnuNjLvPUYqlJAA2I5Nw65aun8K 3kNsZEkjXDrw2M817dSaUb3PHjG+ljbvdFtbOyhkwvzDJUYAx3rl5kuNQEem2cZlldjI+B0 Hbmrer6qZpJFVsKe2eBWfp11c2CtfxKSrHaSFyPxrnim3zI1s+XlbOV1y1lg1U2QQl1O0AD qa19M8FvcQrNqM5hB52LyR9ay/wC3Nuq3N/LbieeRvl3cBast4y1Xy9sawr6EDpX0lBRjFc +p81X55Sfs9Dok8F6OFwWmY+u6qF14GtjGWtrx1bsHAIrFHi7WhKHaRGA/h28GrcPjW880G 5gR09F4NdLnReljl5MQteYw7/Sr/TGK3UJCE4DjlTVJZJE+5Iy/Q4xXoVv4l0W/Q291+7V+ CJRxWPqPhqxdzJpV+jZ5EWc4/GspU+sHc2hVd+WorM56DUr+2bdDdyofTdmt2y8ZXsQCXUS zKOrDg1zU1vPbymOeNkYeo61GB3x+GazjKUXoaypwktUdnrt5Yazo/wBptZB5sPJUjn3rmt KcLqkTEZANUwWU8MQcdqmtpDFMGxnkGm5c0rsUYckeVHp7kMiN2xxUHys3OAPfvSR3Sy2cZ 3D7uaoy3Ucky2wZdzHIFdbkjhUWNvjGjLtcAdwBRVa9REdPmIPHQ+9Fc8tWdMVoXviEsia3 AGdWPljoMdq5+wlWNQpwGPNavxDmlbXYmJwfLXGB04Fckt1cgnY+cDPQcCvPw7tTj6HZNcz Z0uoiPUdM8s8SL8yYrjmR0O11KkdjVsX90jbhLyParCaqjjF3ZrKvr3roclLczjFx2MrnHF B4HNbTW2h3IUxXbW7N/C/QVIfDbMQba8hmX60KL6D50tzHgmW3O8RCRx0LdBU13fXd0AJp2 Zc8Lnircnh/U4x/qtwHcdKrPY3iRDfbtjI7ZxVWaQXi9TPPB4NOw2cFcVObeYIxkjdT2460 sUUpQ4Q5+meahK5VyqBk4PFSD5RlVFPCSu/CHP0p4jJbBTnPTFLYpK5Lp072+oQTKdw3BWX 1B4IrdudK8vzZYiBErELuqjptk8t7EOEJcYzxjnrXsXgLUbXTvGdpMbKC9sgsvmwTxLIsyr GzYwwOD8uc1Mt0rlRWtjy3SLGG71KOG6lEcPU44LfSvonwro/gd9LjM+kRFo0AkdpMbvqP5 V6b8Q/h94d8YfDXztCsLLT5F8q/intbZEdoxyyjaMklCcD1Arc8EaR4fvPhzo9+PD2nxmWz V8NboxxjjcSMk4xknqa56+AqVaianaxvCpGMdjyS98OeG9RinSGzhtrKVNhaLgbfc9zXm3i T4fR2dlJc+Hr5LuJyMxeaC2R/Fiu6+Fviyz8R/EO00i+sYS1w0wkheJXikAVjwMYGMdq9Z8 faD5MGk2/hjRbCC5uLrYxjtohkbeM5HTnJ+leZTwuIdN1b7Pa2/wCJtzQUlHufFEq3cJSB7 ZYyRtGwENnPf15r2D4beH9NOjG31G9NlcTHes+0MiMezjrjpyDx6Vs+M9Y0/Wr3S1e2tDq2 ltNYzJBDsRwH+R0A+7klsjsa9jtPBGjeDvAd/fCzhuNVhspJ3uJUDbXCE/KDwAD/APXq3Rl ipOC1hHV36+VieZU/U+ZviZ4T0bRZpYIdXbWdbkYfubHBt7NOp3N1dj6DAGea8rAAykq4x2 xyDXvWi/FHQoZ9T0jXra0kg1C0mhF8LZTJbOyHGWAyVJ4I7cV4jeo8/wDphhCZPIX19a66P 8OPKrL8jGa97UrOieWEPBIyDUcgVMBQMmu0+F5jf4maDbXNtb3dvd3cdtPFcwrKroxwRhgc fUc19L/Gbw/4b8LfDG81bQvC+j218Joo0l+wRMVDNzgFSPb8a7KdK8XK+xD7Hxjh8hhz7Yq dCQwMhwB19a+1NU+Gfw/1X4XJqOqaBYaXdHTFuHvLeIQNDJ5YYtxgdex+lct8AfD3hzxN4B un13w7pd/PZ3ZhSaW0QuU2KQCcZPJPJ5rR4dtqNxKVtT5TkfzCNoCjgfWpY3LkLnCivrHS/ DulXPx+17QLvwbpS+GrWzUxb9ORUWTCch8ckktxn+VcD8btA+Huga1p/wDwisVrBdujm7tr STdGvI2EjJCn73HtXPVo8lNy7GkG5SsePl4rQ24eMGT75wOc9h/WujsNWkjhG2Uoe4I61c+ GOm+H9S8Xu/iywF1o0SgzStK8flMzhE+6RnLMBg9sntX0R8Vvh7o6fDuObw/pVrZf2S3mFY YwN0R4fPc44OT6GvOqYH2tJ1G7tHp0cV7OSglufPkOqCU/vNkoPXmo3srOZ2uLO4FvN6A8H 6ivXvg1o/hPXEv9D13w7pt3d2wE0FwYhvkjzhlY9yDjn0PtR4u8O6R4e+N3h+xHhzTF8Pah FhkaDCgDJlYn1UANn0rz4ZUp01Xozsn5fmejLHtTdKrHVHjEupSw/ur+AxsOFfqrfQ1C1xu hG10Iz69q7C517RtX8eWv9m+HtPt9Ga6WGO0aHcssZcDL56sRz7Zr2b4l+BfB3hv4b6tq+i eEdMS/gCCIvDuALSKp4J54JrbD5dCpGU7/AAkVMdKk1CS3PlqezilbdCwjkwcAjg1n2dzJZ TvsXBOVZD0z6j3r6b8LfDHwr4/+E+m6s+mJoutXEbhriy3Iu9XZQTGSQQccgfgayvhXofgn WtT1XwZ4w8K6bJ4i0qRk83aQblFOGPXlgec9wR6GvRp4KatGUtHscNTE03dpbHzs6yTv8wO 1j1xWwssiaRLYwbnQoT0xlq+hPFnhTwv4S+IFpPeeE7A+FGsZJWKxHcsy8BA2fvMxTA9M+l eT6zNayai11a6TbWVq7fJBbggIPQlidx9TWVen7Jq726fqEKsZRslueByKVlYMpBBOc0nt6 123irwvKly19YJuR+WRecVxrQSq2xoyD6d69WnVjUXNFnjTpuDs0RcYIzSAH16dKnW2mKki FgPcGlW1uHbCwO5/3cVpYzuQYGBxTkLIQyOVI9DitKLRtRmBxAFHX0q7F4U1GaEOWjRferU G9kQ5xW7MltQu2j8uSXzUPZxmqxw33VC/Suml8M2llCst/feWCe1SQW/hSFS73PnEdAc5/K q5H1I9pHornKrG0jbUXc2eMc1r2emhSJLsBcdFzyavy6/psAZdPsBx0YjArFm1C4ncyPjJ7 AdKLJDTculjUtRLcahhXYRZ554ArRTVNPivI7SHDnoZOw/GuT818Z3tz2zUJPzcU+a2wOHN udjfXWmyyqPtCsQ3IUc0VyERUXEeW2/MMkDPeip5rgoWVrna/Epom8UAR4O2Nc/XFcR8vOV /HvXSeMpDN4jmkKFcgDBbOK5rkDP9a4KH8ON3fQ66itJoVtvOxsr7jFOhs7q5P7iF3HsOKf ZGFZvMuV3xJyVB6nsKs3WrXV1mKFRDF0EcfH8q6EluzJt7IZ/ZV0uDK0UZx0ZwDTUtZVJKX sKtnGFkxVPDZO7dn360ZGe5ougszVjn1iBsW100o7hX3fpVuPxBqiFI5YE3Fto3pjJPFc+r Mh3K2CPQ1Zj1C5jOGfzFBztk5x9PSrUmupDgn0O7sGe8eSC+tkjljJ6DIOKrNc2sXmKbQLI D93pXSeH9Ug1DQS6piUiTeCeHDABh7EMoOfeuGmuZo5plmjDsSQxYYzXPKtVcmkyo0odUOe 4mziNI4lJ7LzSSyMIWbA3HvjBqB7oEDEQX6nNRvcuUPqepNS3Ue5slBbE0UoM6N9wqpGfev VPhYvhybWX1DxJ4ms9Jtba2niWOUne0siFFYDHQBic+vFeSI3zlgcVYilKwOo4Ltye5H+c1 afLqNM+mPD/jVh4MbwLqOorLDZysgv7OTclzEfmRAeD3OQQOMD1r3Twxc2MHhDT9NhuDK8V sI8xxuwyBzg45wa+BLG/uolh8qYp5blySe/T+Qr0Pwt8TNa0K6Qy6nLKEDeWu7heOlaxxDj o0Zyi7uS2PSPDWkeEPC/xd0/U7bV4YIbJJzdiclWR9hU4/vDJ/DvXQ/FbxL4W8WadpUGheN LCG8s7vzQ63CrsO3gkN1GeuOa+fG1i6RbzUdzTXVy20bm6lyWOfbC5NUIPDlzPptxqV1qUS 3CnIto0LSjgtn0Uf/WqJu9Nxtowp1Gpa9D1vXdE02x0nSRba1Yazr2pTzX19fWbgxx7f4F5 +VQxYknH3fpXo1l8YPB3jbwPqeg3Wt22k61c2ctoVvD5cUjshUOrnjaSc+or5n1axi0HwpZ taXC/bNY3GeLH72OJeFBb/AGjkkV03w98DabrCxefJvvZXChc4Cg96zo3hNtKyfQ0nK6ucz Z+FLTStQMnivUraGzhBJjsrlLia4IHCxhSQMn+JsAD16Vmalf276T9khiVWznIHP0zX0D4/ +FGgeGvA32+W/it2iPLsOXP91R3NfMd20TTv5BITtnr+NXVi4uxEZKWrR1vwt8hPiXod3eX trY2tldx3E0t1MsSqqnJwWIyfYV9MfF3xvoWrfDe8tvCnjTTP7USWOVVhv40dlVssBz1x27 4r4vaXaoK8tjJ9qhaQnDHqacJtRce43udNqfizxJrMQi1bX9Qv4Rz5c9y7r19CcV9K/s/a5 4e8OfD66XWvEOl2M15eNMkUt5GH2bFAJGeOQeDzXyQC3BGDilLcgspJohLklzBe59h2HjbQ YPjd4g0jW9X0u/8ADeuRR3NnLJcRzQxyxoFYHJIQkZ64zgVx3xp8MeG9U1Oz1/wfq2iujIt vdWlrcwoQc/LIACAeuD6YBr5ztQXkYn7x747V0mj6ZNfkfIoUnGW4A/KufEYpQg1JHVQoub TR7U3hqy8L/CJo9M17QLzW5rlbq/gM8M37pVYLGgYkMVJzx1JOK9l8I+MNJ1D4fafF4s1jS oL6W3MVzC11ENy8qMgHjK447Zr5Tm8ISxR/8fMD47KMYrLutJv7bdmJ3jHoM158MzhCfu9r Wueh9Tc42ffc9DsNTj+G/wAXbWSLUIbvS0uNq3FvMsqyWznbztJwQDyD3WvUvjH4m8G3+iS 6XFq6ya5Aji3e2TzhFvXDqzAgDcvHXI64r5Z86IYR1CZ4zjrUsUwhbYJA0fXGamGJlSpyhT ju7/8ADHXOhTqzjOpLVKxr+FYpp/F+lW7ukRW5ikdpXWNVQOCSWYgYAr6p+KWsaPrXwx1fT tJ1vTbq9kEZjhjvI9z7ZFYgfN1wDXyJPJb3p2TAEgcMOorNuoWtvR1xkOB29xV4bFcsHTcd Wc2IoXmpp3SPrLwf498M+BPhJpkGu6tbNqcaSO1jbyrLKWZ2IXCkgHBHXpXj3w21K51r48R +K71obKJrua5upJJljSIOrYXLEZ6gV5GkoxujPGelPn8uZQzD5x613e2leKa0RwpL3n1Z9W /tAXlnrfgGz/sXU7O+ktL0Tyx290jMqhG+bAPOCR+deF6LcRavYCSdh5sQIPPfsa88ifZLk j5h14rpfDFz5WoywxgEOuV9z6Vz4ybm+e2pcIpRUUzpoblrcPa3lqgHXdEvBFVbiDQ7mUPN Y/dGS+AD9RVi4tL66ZBPepCvQLGOcUweGhKuX1JQgHJPFeNGok7qVmdyUXH3xsumaPHCHtZ 0wwzjjiqkWnLMS0QUA8gkdalFl4ctyI2nM0vdkfFa3k6UtvGYLhosDadh5/Gtnja0FaE2ck qFCW8ThPFQvNHihlt5lzI2MAZzXIz3uqzY+0XbxKOcFto/Kum8ZIll5QtmYsWJDFtw/Adq4 Zmd2ZnYknkkmvosLVnUpKU3dnk1qUYTaitCzIwkI+03MkgH1P8AOp0h0hvv3syHHP7vNZ3z Ee3vSZ5wfwrpuZ2LckNtuIt7ncv+2u2mOjqnMfy/3hyPzqEZxx1q1Z3s1pKSgVkbhkcZBqh NMgzlQPlFMY/N9K0JlimBuLdNik/NGP4T/hVAj5iOKGCYDh0I6gg0UAneOO9FRZDOl8Yi2f WmeyeeSLAIeeMIxBHoCa5kKxU4jJA9q9cjsYJr+O3vF/eXEAERYAjG3jr3rmr/AE240m+aK aFCucDC8OK82lWSXJbY6ZRcnzXOHCv0wfpSLvDBhkHPX0ruYdLlvLyO2tLbzHY4C46D6+le 0/D/AOCsmryxXN+qrY4DT3DLxgHlEyOvqe1bxqObSSJcLbnzE0NzIxYxOzE8nB5NR+Uw+8j enI719efEOXTvDV082g6bb3WkTIbXMsS4EgHRDjLY65/D0rwO7D30q26RJtZs7VQDmsViGp OM42a8ylSurxd0zz9txC9sDA4pqxyuQFRmJ9BmvWU0jSbGIjUbfzU2l1I6qR2rp/DbaHd6b 5tlbwJKT80bxqWVsc/Ud65a2YqmubkdjVYdvZnnlhp19pfhqCfmJ9+/f2Rj0B+oqhcXMFzK WuYjBL3K8q3v7V7ObSzltnV0R1YEOGAwa8/1fwtp0sztaXJgkz/qiNy/ga4sPmMKs37RWN5 YZxiuU4iZIQfklDLzjbUIjLEDBA9K6uTwW1rYPeXN4FVOqqvJrFhiRGJH3l6E9K9eFeE0+R 3scsqbj8RXe2Cw5BO/uM9ajtklnmjtokLSSHaBV5/m4AJApYZntZfOhRSwQjJGSB3xT53bz Eoq5r2NhsuU0+0sxf3xwu48oD7Dv+Nehy/DDx1pWmSapdadBNCieZJDMgCFfQZ7/TmuC8E+ JLjQPEkGqW8STXEcm9BIu4E/TvXqPiD4jeIfEtygv7vy0bAECDbGnuQf51i42Xv3uOVSz90 8+KWSW811A/lmQgCFzkxk/KVUnpjGQTzVbWL9YrG10GzhT7Qx33Enl/vQ/QJuycqMZ7deel Q3V1ax3E8rR7oZ55HUY6r6j61Y8K2Bvr+XU7nCq2WGB0rSVZ+z9C6NDmqepk3sF5eeI4rZi 5kdEAB57Y4rtP8AhIZ/A1/HHYuxuoDtkd1/1bYzgrxk+1c/eS3lhqkN6EYXFkx2SBiu5Ccj B7EHPNc1dw3JnklnLsztvZnYksT1JJ5P1qqddclkKpRlCbT2Or1v4leIPFeoQ3PiW4F5HEu 2OEDbGo7naO59a5y6jt5GE0QxvOSvpVW0gE10gYfJ3yKsXkgWbyUxtB6966NbXMFoQS2D+U Z1OR6VSyApUEHsR/8AWrVlvpPsH2ZkUL13dKxi2ZA27PNIb8iQqduR8ox1PWkRgXJ/iPGTV mWHCg5+VuQc020gDXTAjAHf2rNytG5cIuUlFG5oNhmbzmi8xUUuwx6V1+g2s01hIgh2bZMs 3qfSsvSp4YoXaYCOIAYUDlzjoa0rSHzY3ne8ktxIQVjBwGX1zXzOKqSqSfNoe/SpKHwly5h v4pBJBdIu3rn5v0rDv9S12GbJQHJz8o6itOa1s1AEd5NvxgDjGazryzvduYpxM46KxxXJSl Bu0rP1R3cskr6r0M97+3uiyX1uAW65HP4Gqj2Ue3fC+9OoyelFzMyuYruJoyBzuXv9apOZr bc8MhMBOeD0NetSptfA7fkc1apH7Sv+ZIu+NiA+7H4Y/CphMzkE/Tn0qEXAuVAdhvHRh1qD z2jyrDkHOD3FdKi3utTz3NLroOki3yM8QAPpVZZQRjuD1qUyq5yAQv8AKmSoGHmR4B7+5rp hpozmm+qGFA+SD+8HaptOu3t7lJIxzHzVQMAQwHPpSxkrMCB9/g/WtHG6akZqVtUdBc61fX Mu5WC44wO9Q3Oq30kYRpiPUKetVlg3EpnHar4+xQwgsiztnB5rj5KcLWjc0UpS6mZ5zkcj8 qcl7cxYWNypHpTJFV52KjAPQUm7GVAAK+veuq0ZLVGN2noQapHcajEpLncvT3rmpbeWI4ki YEcV2CSZU7eOKY0YVdzBScZ4PSt6dTkXLYxlFydzjstjHI+tJnFdcyq3zMisf9oVGba0djm FRuPQCtvbIj2bOYCnGce1KI3YZA9q6QWNuePLAXPrUq2MEbAqA2OncUe3ihKm3sYlna3TsW jQgd89DVi70yZpA4ixnrXT200kahBCDn+HA5q39usyrGWxXzPrxUyxUUtECoSb1ZxltoN9c XUaBCELDLYzj8O9FdvZ3Lm4UwRDg9MHFFebVx9SMrJHXHCwa1ZZnvbnTtWjg1CDbNaMOHOe B2rW1+bTtZ+x3kEZSaf5XjPQvnHFY/iVVbUjLJdRtJcBNhH3CxwDubouBye+CKyLGV21iCx knQpHPs8yN9yjHdT3HvXPGlKSjPY1c4xvFHs3gN9Ai0tFSxiR43MV9fyuMWoB6t6g44A74r 3C/wDFfh2XSStvqMZ09IsKEOwSEjjPtXx1aazLolwrad5clt5Aa7hbJSQ7jgt74IrYufFke oQm1ltpbu2X5VJbDxr/AA/d446VpSq1aLkktHs/0MZwjUS/E0viBrd/q+pD7Xdx3EUJ2Qpb DbHGPRV/nXAvfS2F40dviRnUB1AztPsfWrbTvA7TylmWLhB2J7Y/mfpVXTRDbF7ydv3z/wC rBPP1pwvGHNPVh1stDpLbwxqd1aC6vL1EDgERhvyBNWobHULKARW1nDktwyLyD65FYj63M2 1ZJSMDIANUm168imVvMm2L94o5FcbpVqralt2N1VhHY37iHXfuzF1IPKsdoPua0dNtIpYWn kuY5GiOCAw4PpWFJqEOqQpm9lkdxltzYKe1ZkOpHTWmgdN3OSTxu9DWaw8mmtn6FSxCueiP aaVfWIivL3buPMYYAn2rg7/SYkvSlhh1jJyN+4D8aI9bS5gKIuD2+XrVT+0ZYnBjijD55bv XRQozpXRhOftCvd2V9BKVMICnkFTxisy4Z7W5VbjJDfeAPJFdNLqiSskYZfmHOKwtdgkk1J cAEMin/druotvSRi3Zmp4S043fiS3ls7uxKwSLIUvLgQBwD0yf1rsPEkOjaPfXl9qevWGoT zuWjsNLnMygZzhnIAA7V5bJbeTFyAW6Z9DU9hZebfRROQMnJBHAHXkU6lCVZ25/d/H7xxmo PmtqPv7ya/ujczbYt/ypEowEXtit+y1SRvs2m6ahV2AjDEffNYeqMtzr1wI2winCZ9AOMVI 0htrW1ktWeG5iyJDnBDeo+oNVUhGyijajUkm5HU69rscGkR6LHGk14ciefAO3/ZFcl/aEyI kMq+YicIT1A9KpedI0uCPmPJPrVotEbfY3BHII9ankUUk0ayqOo7p2sb1vbW81gbnTZo3kI y8EjYdT7etc3PBOZmyhL96hkkMZBRuR0I600TMc78txXTDmS3ucUmrkjrIkYadxwOFHNVQw LjIGCcmkO5icng03t6VqjNu5oSXEb8DgAYAq9ZeXDD58hyozmsA9OM8jvXS6DaeeY5piBDC CxyOprkxLUad3sdeGbU9FqXoZmyjSRnOfkj9vU1q+eXmRBFJMq8ALwAKyxPm5M6rsjUkjcf v+/sK0LSRY4VeW5Xc3P15615FWnfVI9enVezL4eYqD/ZjjHO4Hk1TvpUklDTQTwnGNwq7Jd rC58q4VxgHAOKp3N5hiNwxXnxg1Pb8zs57x3Mq+uroxkvsu4eAWxyKy3CrG5hb923VT2rVn ljaYuH2SNwSOB+NZ0sRjmIIC7q9igkla1jhrNvVu5nqxixtznrVkSecfm4YjrVS4DLMVHBA yKkW7lnkeSUgu5JJC45+g4r0XG65keXzWbixZ1MJwSOORjvUcc4xg9+1WJQJ4euGXke9Zxz ExwDketXBc0bPczm3F3WxJMSrBs/IevtTskrtz0PGKQMHXB4zxTEyFbnkcetWlczua8BZ22 sTkd/apXVcBgcfhVfSpg1/HG5GG+WtXUIfKuCEG0HtXBOXLPlZ1RjePMtjOYEn5R+BpkhYf eGOKk2yqQSCfemn5jyu4471cWS0vmVVOXHzMCDwBTm3EbXJq8kRVxm3U8dDnIqWSH/RBP9j wgOCxNU6ivYjl0K0Nsj/enjx15NXY7ewj5Iadz26Bapm1dlE9uwdCcbP4hSvILdVBLAt1GM USu1owVupoSR2EWcAbienYVRzZpPv2H6ZwKmt5La5iZZUbzR0+lU7qBVlxGSQTwAayh8VpM tqyvFGjBqljbtuNuXPVSO1PZ31SXekAhiHLv3A/xqtaaPIxElx+7jB5LcVPe3MkiG10yPy4 eAXPVj7VMnFu0PvGr21Fa+MO6CzUqgb5pGPf/GiqFxaS2YhFywPIIUGinGlBq61E5tFZ5bl 2VRKwA+cKThQ2Bk4PGSAPyqhPcu8m4Dy3U5+XgfhWpeEQL5IAZiAcg5ArGkfqTXbBJnJdll bl3DEJliAGHrWvZeIZdG1IXtjCjSSKRIjDKkHqMVzgldFwjHB59KVLh4wf3ancMZPUCpnRj PRrQqM2tUbNxq1zqDtJK22PoqensPaqkk7E5zk/rUNs8TSDzW2r+lW5FsFTcs+T3x61m7Qd ki0m9SAEkBy5yPWiS4yMgU/fa4J8w/nT3gtw6sjCRG7DqKrzaFr0K8Ezwt5w3E5/A1sjF5Z iWSD8DwfbmnW8YeEuttkIM5JH4cVVa4umLIzNFGT0rGUud3W6JtYLaxdZsNMigjPBzUhjYs VCBsj7/oKgjS5eUkNwepzUt9Imn2asZCzvwiZ6Undu3VjjoUmUrcrGhJkcgbRWjqV3aafbr DD++vW/1kp5C+wrLsyyqZSC07n7xq/DpMtxcfMMsfWuhJ7MLXMsSSSIrOOc5JPer1zLHBcw r5c6OeJACAd2f4T6fWvSbD4aXN34UurtNpnjTzUjPO7jPGO+O3tXnepKHmZ5JDvJC4Y4PTq cDg5HNdqg4rUxck3Yz7wG2vjNDIXCnGWHJ45yMmopbrzmEjfKxHpUzRr5pdNyRSEiMH37H2 96ryRhiBxkdcHgmsnFXuWpNaDElG7LED0FIZuu30pogOOnWuk0nwrf3lmL9rWQxE/LlCEb8 e9ChfYHO25zaqzHeVODS7iflXAFdHNo8kt21rBsEw6Rq4AU/wB0En+dY12lzp8klrPb4KnH zgHB9iKL3egepSJUD72celNwOg6dKlcRM58tjuHIOMA/4VGxJkOVCt6AYoQF7+yrrYsm0FC M9e1bdhcEWi26x4QHLADrVdb3dpgZfvMNpFZ7alJbYEBHmdDnoK4LTq6SWx3qUaXvR6ndWO nG8ET3Fu/2cDdlUyGPYcU69aKyVwki+Yp4R4cEf/Wrzo3987fNeTcnOA5pRPeqwP2mTJ6ZY molg5N6yKWKXRHV3GrJKgWe2Vz7cVUV42UtDKVwOUc1hrqN4vzOQy+pFTC/hnRVdfLbPUdK PqzhsaRxUXuWp5SxLSADJ5I6VCbgshBlzt6HNK27lS4b0HUGqEh2yEBcD3renBPQyqVWtUT 3VwrSK4HPcGq7FRJhScHkVFIANpOeRTo9rQkfxCulRUVocUpOcm2TrOByPvCmXG3KyKxOeo qDdk5FOLHywD2NWo2d0Q5XVmOhbkg8+1SPtBIx94Z+lQRdS7fdHU1PEyM2T1OaHpqOOug61 dkuUZM788V2E1ws9wm5NhbAb8qwtChgm1ZEdSCehzjFbslmsd03lBm2cbmPSvKxUoymr7pH dRvGNu5sQ6bZTQlJxlj0OeRUw0ays0LIfMJ7VnWUscW+WeYqq8jJrE1bXpb+4Mdv+4hXgFe C3ua5KdKpN6PQc5pHSNdWcBMkskZQHkY5H+Nc/d3lrNKxDOsJJOAeprn2kJznJb1JpMORjJ 5rthhVHVsxdRs0DHC7Bo5QCW4HcUk9pNDNiQmRTzuBzkVRWBw33iOa1YZb+K2WCMgA88rk1 tL3dmStXqiEW8u4LkoWHA6Vt6Zozxj7XdOEjXjLf0qPTbPa5vtUkLgfdjzy1W77UZZ4tqgK OiqOwrjrVJS9yJtBJK7M7VL97+ZoLQ7baMbSx4z9Kt20tvbWvmyjdIBhc1mokagxkNu6+lN lnWMAP26DsKHBNKEditfiZFPI93e+fPnZkYHtRU1jFd6jcrFbwEsSOTwForV1VTtFuxnyc2 pQ1JxDlAu0rgc9elYrFncFuFPQ1YuZ3llDyHzMY4J602ICQBWPA6DNd1NcsVc5XrLQnht42 YB+B6ipptP8u1MrDin2i+TOi3S/uz0I9fetu/RAhc4EEKggdfMc9BRe7vcbVtLHKNGYwCCc HoO9Ojsbm5cBYyc9MCtu20oz38FvOQrOBI5PG0GvdlHhV4rXw38PdChvdQgT/StVuY90akD 5iqn72Dnk8D3rojC+r0MnLseAnwzfxorPA4BGc4qrJb3Fs24RkAcHPSu18VDddSJf6y19cA 4LpL5gT2wnyAewNcjcQxQR+Zb6iHOcFMMp/IjmocW9Uyk7EBunjjLCcpxggHrUCakd2WUuP WmSFG6qC3r2P4VAygkj7pPQVCpxsNt7F06rc8GPCDsMZqBRNe3Cl2Lt3zzxTRCMEsW+UDFb mkxNDaSslsXZgPnxnFTNxpq6Wo1duxNp8KS3i26oVz8u/GcV2OlWd5BcRwTWULRsf9aASQv v6VX8MaKJH852KM5AXPauz1K4g0/SyNwaNDl2xg/5zWMZWfO3oiZX2RcHim4022VLBlEO77 p7j0ryvxrZ28Wqf2nYjEFyd0sY/hY9cVdutTVkZk37GORWY1zbywPbyuGVyWwexrv9op6oy jGxhTAvbwrk7UTBJ788H8qYIdoHknzNwz05HvU88FxbB7eLEiSYPC7iB7elXbaFllkPkPFC wxI0pwUGOmfeseZS1ubOLjujqPh94Ti1fxFAuqoFtoyHbeRh/b8a3fHXi5bjUJvDWixxm2t SV8y2HAx0Rfp61xltq+oyXKW1hI8TKwZ3JC7gBgY7dO1e4eDfh9pOqw/8TrT1084z9rfh3c jpu7Hvg5qW5JezhuyVFOXPPY+fbrdawiGSMRyMcsksWCD+eawp5Jha+VG6tGrFjsUdT6nr+ Br3X4w+HoNBvbbS4Iri+k8st5s0jSIqjqADyh79cd68NvJF+0CW2hWMIApTrj6+uamEHF2l uXJxfwlJUWRMqT5ufu9iPanEl1IcYI4JpJWQuWij8vnp/dpqgspPetiLl2HP9mTMucxsNuP es/OSc9TzzW9pUA+yypIMebVO801o5iYXWQD8K54VEpuLN5RvFNFKDlmPGe2Kc7ZbJPApbd SHwQcHnFSSpvJ2/L/Wtrrm1BJuOhV83PAGR70rgFfXim7cPgnBzTmyBjPSrMixbSsEEWSWB ypFRykh92OVPeoQ5UhgcEc5xVofvwzcZ7j0qGkncq91YrTNucLjgDGKZG5U8U6OMST/ADE7 R94j09qu3FtBMS9jCYokGPmbJb6+/wBK00SMtSizEnvUka+YwDNtUcsfQUxE5wRwOue1OGO gB2D9ab2GvMnLrK2yNNsS9B3PuaYvEhOOM96YrbSeMZpwf95nPrUW7F3LttO0FzHMv8LZ61 1UuorcMrKvlBuSPWuTtIXuX2JjHc+lajwgIpZ2ZgQMA8CuCvCEpK+51Um9SLV3kNzs8zdGe mDxVMxTIobaSv0rZFrbPCNyFge9VcSW7AKxkQfwmtKVSKXJYznCV+YoK8TMu8eWo64rVs4b BmLySCQdlJwa0LNbG7Lpdx+S4x97BHPetK50TSbe1DhcS9iHzu/CipHmWjFGdnqjOj0e3lB lNx9nz0yM4qSDTVtIWu7plRAOGY43/QVoafp6WcEmoamQI1H7qOQ/risPULq51y82xZEKn1 4NeelKT5XLRHQ2t0ildanJeS+TbISg+8R1Naum6Re32C0ghT+EN976itbRPDsEIWV8s55wa 6WK3+cFxgDgAVUp83u0lp3CK5dZnIS+Hr6CYbSJg3GR2+tbWmeErYDzrpRIQe/StwgKdzNt /KsnUdfS2U+Wwyo656U/ZyVnN38kHtb6RRp7rHTlEaKiKCMgDFFeX3uuzXsxLyOUJ4VeAfr RWyoz7GDcHuzJu9LvbWbyZ7d42OMbhjmrNlodzcTi2QgXLjMYPRq9r8QeEPEt3ph1hPB91H ZgbhJeTq0hGO6AcVwugyzWHiCxvrmxaQ2d0kxiZc5QH5gfbGa72pRtzLQzXK9tznYImhaS1 v4v3i8bSO/tW5eWLaTplvdyFJ7IMclkDMu4Y5HqMcHqK7zxd4KludbvNXs7Rl0pJC0bGPIY E5Az0xg1y3i7wNrOkWMbubiOwlw0azgjDexNQ6UoPmWwudS0e5yVvcRz75Y5wtxcna0snCx LnI9/04xXeaNqc3/CN/2TZLb22nFw0z3D7DdkH7rt1ZPSNQc9TnNeYabatJqBt5FO1clk7t jt+Nes+A7iNNQsNTlEa3cmPK81cqgB+6oPTpVrmvvoS2rGN4tXVppGDaE0MLqAhitTBGR/s 7sHH4VwMtvcWsgWSORG7h8V9xavb2/jXwWsDqglRhlVwWBHpXz5448GLps3mrN5kfQEgBlP pirq01TXN0IjU5nynjFwY2UggBh0IFUHz5gHYjiumns1VmRAcgnGR2rHu4CHDKCCDWUZx6G riy7aWRfQLm/Vt+2ZYthHTPOf0xW/ZLYWmmTC5laORI2k8tRkjgYJzUGnWzzeHZYrYSSXE8 6MFUE4wcAY9Sc10HiDwxNovw4k1DUEJvr2QCFyxyUBG/6jI61x1JOV77Xt99jaCtucQnijU op1e3cxxocBCc8fWvTdL8TweIfDEsc9irzqhimCjnB/i/PmuQ+H3hbQvFGrnT9Z1SWwLYEJ SLcrnvuORt/rXsF7+zzrGm3Ozw1qDTJJFl5FYRY9Byee9dVlJcsVexzvueJys1q8sBB2Djn qPSodH05tZ8TafpX2gQJczKjy4zsXPzN+Aya9Lk+B3jye/jhmt3hR32tcTbSiY7kgk496bJ 8H/FfhPU49WniTUEgxJG1kS3mdyo464BP4UShUp03yrUtSi2kz6D0r4feFofD4stLhgsrQJ tWby1aacj+N3bnkjp/+qqWs+EZPEmpad/b1nZCy063ljubh9v8ApBYAIwAHYAn69K8dbx9q SXkLQapObKNgqqAN8WTkqw/PH0FbPiHxv9pv1tNCmvVe4VERZfujnk4HUnJHSihXpzpe0pJ x6PuY1ozjPknqdbB4a8HeFPFFvqI0tLuLDGIlACD1IwOCcdM+mK5T4pfFmwv7eGy8OpixZM rNt27z6Y7YrP8AEpuPCfgyKTWjLaygmS1hdtssj4xkL1CjGOeua8BEtzdIqFiVUk59MnJp0 q8lKUYaJW+/qJ0+aKcv6Rt6r4r1DUYRDd3Mtywj8sM7k5T+6fp2/KuUKNuyHJYjv3qaRQpK rlyOSakggleA3KoSqH72OlXdJFqFtioUBAYcdiBU9vDmV+RtU557mmSEtI6quQ2PpmlEMkc hRsg9aTd1uWo9bGpDcskoBYbenXtWjKLRlDfLuIycNWAImxndmnQQrK6h268HmuSdJPW50x lboNmeEXeIQdvpTGcK2T0B6UTKvnlMkMh4561GdjsMnFdUUrIi71ImkBJyM+mRSfKVyCfpS vHjJ7UzbjtWyWmhzu6eoAEDgUIShYgEAjFLkhSKACynJ4HTmn0FcarFTkDBNWVLMAUBOB2q sFyMjBGKAxA+U8d+aYi1MhdV4IYj5s8bqrDA9+1WI5CVGCeP4TzUwWIOCyblzkio5rFctys lvNIm5ELH6VdttMkI8ybMa+mOTWvb3MCgeQ2xeoHcVK9wJeWJIz271xyxE9kjphRj1ZBbi3 gQpGNpOOTTGJBPFShYXcbFA7mq8u1ZD83/ANasoas6JKyLcMu5RtfAAwwp5vo87Aqnb3Pas +Ft6kb8L3qO4tBGu6OQscZOe1Nwi5WZCm7XReW6Nw5jjUMe3Fd3pmlQ6dYLqOqHcVGVjftX EaJ5drdx3iPFLsO4o559uKXV9e1bWLxYbiZY0T5VSMfKorKdNt8sNgb5viLPiLUrjV77yYp D5QPCL0A9zS2KrbiO2Ubm+8eelUYI4IULSSNJIOrVYgZRM9y7Mu9Sqpjk0mrx5VsNe6dLFq ZtoCGfc/Yg/dFUp/ExDbY8kdjnvWFJFdXDAbHG7jJPFXIdCR4yTeKJF6jHFKEIRXvMmUm3o OuNXu7g8TNtPbNZup5iMUUxZ3IDuF/h9q3IfD+VE5uGKL91xgZPtTXtYrfc62pZgfvud2af tIRkrai5JNHNSyrOVzAigH5SBjP196K0LkRSN5YRVLHIwehorrhPTQxlHXU+sPDmteK/HXg 62g0+ztpIAQsl7qBxG2B/Cine59ztH1ry3xt4Z1jQ/ENxLHKk0sQLt9nt1iiVMc7hyAMZ6m rPhP4oeJ9OuF8O+E9Jtr2JnCgMCyxEj+8Ov/1q9nufhna6/pVxL4pvG1PU7ldysMpBbNjpG me3q2Sa9SKVWCtuc2sWfLH/AAsTVrCxj0bVLia+0sOssYiypUgcLz2FP8UfEw+KEhilkeKK EYRJByKveKfD95pF9Po9/an5HIDuP1FecajapDK0UkKq38LAYBrzrqT5TbzBL4R37XcRUMR zz1ru/CssV7pOL1mS5tpPNiUHgqxyD/OvMmgiLoqyHJ6kDpWza2Oq2pSewvyM8DBxnvj0rV adSWrrU+svDl897ZWjWc0dvuIErE4O3vj0+tcj4/0W/vNVlttKsjHZM2RcDlTkdj3NeOL4j 8aaTDtuHWWKUYwSpz+VdDB8XtbhtxHeWJ2BRHu2kgD2J6VlWi6vxXFCLh8Njn9V0qXSokGz zhLuCOHHzFTg8exqfw38P9f8VXYiQLaqWGMRl3P0A/mSKWS807U7HUdUtNiXME6SCBz80it 1C+pB5rv/AA18R9V0bRGt9OlgtmlO5nKgsox0Brmp1YU2/aLY3lGbsodSz/wiOpfCOS21S+ tYr21uJAu6dlLqWBV8KOjbTxyfzFZ3xI8V2GvaRHA1nElvbqUtbdG2hAV2jnvjrjvUXiTxf Hr2jvDqupvMyAlPNk3YY9SP8a800qbR55pItamkYpkR4OVPNEKiqOaSai3exbh8Lb1Rz+n3 lzY3Di3k2OeA3cfSuwtfin49sIEjj125CRjChmzXNa/ArX4ltSjQqoVCihcAdjjqffvS21x azWqpLLsfkHcOK2c7fvEtzP2d3ys7S4+NPj+6sWtLjVpJYT8p6A4xz+FdJ4F+NPiO38nSrm 4ji022B2sVy4OexP5fjXkEsNminy7oFsetNtcxW7Eq4VfmBHRieBRKfMuZNpmbhy7ntGj3U fif4hX+vto8ZsCwkIaPCvjI/U5/KuY8XahPoPjSS6tZPIdkM0LRn/V5BwB6Yp/hvxANH8OX kFtLJAsjb8SnLAdhx+J4rz3U9ZmvtWNzLIpOCMyDcBkY6VjSSqRlTWyCTanzNFrXb241fV4 7nUNWn1AyomZ7iQuVOORz2qN7M26Hy2Ij/iBXGP8A61VbWE3kXJxGowMDkmp7i+mtoGjdt7 p8gb1GO9bWslCI1q7sq3FsbfM5cBD0BqsdRmWJoYPkib73vVSSSWdgZH3beB7UbN3fGP1rp UFb3iL9ieJiuyTsGGc1rTqlzJvi6gfMBWKm5Rt565rRsZES8hyxUMdpPasasftI6KdSy5H1 HKWtp1LgOB1U1b1O0t3VJrFlBIy6A9DVfUji5fgDJwMe1ZqPPE4689KmMXK0loVKXK3FjnX f94ncKYY2UjDDFMllLnI4Ydaj8yRmxuP4V0pMwbRIxOME4PTFP8tmQkKdvTPSkVBGAzsGfr g1MZmkUlDtUD7pPFPXoStdytJHnJHGPao84GD/ACp+9w53fiKYy4O4DGetWQBIXpnHakBGD nORUlvbvdTpEg+ZjjPpU91bxxXn2eL5lj6t/eNTzK9iuV2uX201/wCzop41xI3/AI97VWB3 DBBDDg+xqT7fJ5YV8kr0GelV5psyeYD82OR61jCM9eY1co9CVTiQdjVsI+zIyVqK2YSx7I4 y0jHKHPP0rfs4jc2pCYEq/My/3hWU5dDWMFujISO4tsu6koRkMehqS3tftayTzybVAwPc1p Tar5DGOQRlMYxjINVr+9jktIvs/OOuBgUmn95JWZlDKqYwowPetCH7MICZVVnxwCc4/CsMK 8hOPzNWSkgG4HG3n61M6d1a5UZa3sPuLWFCGK+X7A8mmRTBAywYQHG4kcmnKs91JhVLf0p5 sZdwDyJGv97OaLpK0mVq3oiNZ4Vz5rtkdMVKuoIrYjGMdyc1o2+m2CxM7KblvVuAPoKoT6f E8xeCSNF/u+lZc8JOzKcZJE0F/KVKeexHp6Vs6Tpj302dwEQPzSOcA+w96yLXR7pommTk/w ALAVAb+/hcJ08n+BhwfXipcVO6psV+XWR0etwS2twxEkiouFUqd6AYrIbUWUYLNGwHVTwfe le4R1W6tmxvHzwliefbNYdxNsnyGLJ6HtV0aelmROWt0XRJ5rl9o3Z5zxz7UVBBLlG8xiGJ +X0NFbKD2JbXc9R8EodPvQtpdJbzyBVU85bpxkdK+t9Bv57mziju1VZfKVsLzj6+9fEMkr2 V6JLeYssWApHGOM/nXsXgL4o3g1GKLUXEhwqZc4OOnWurC1bKKfU56y1b7HoHxh8LW+oaCd VhtVN3GQrS/wAQHpXyfrVs4Zre6UK3Zj+hr7vjubLW7AxuI5IZRwOueK+bfif4YtReSCzsk gETnkHO4dga6sTBOLtuYQlaafRnzfJ5kN0VfhlPNdLbaglvp6rK/wB8hlHfIqWLSrKfUV/t AskcZ+YjjIqlp8MA1lfMCzxQy4VT91hn9RXnRqKb5TsceVXZ6l4Z0bTFFtf3dst5I5G4T/M pzyMD0r6AvLTwq3gCXUJbS3gtYYC5RUVRkDp0r578KXzQeJLfSAEeNpT5W7hdjcjPpjpXSf FPxBPBpaeHRKkcSkSSpE24MP4VyPXrW/t4QptdUYOEpTVtmePx65caRqNzdWBWA3QdGDRK5 SNiRkAjhsd+tUtTuYLW7ki0+7Nxaof3U7psMi/3iuTg1S1ElJXDyAt1f2Y9qoyFXZV/hyAT 7dTXLCCb5+rOlysrCT3Utw4UMztngVXLyxvh1YEdjwRW7ZaxptksiJp8chZSN3cehqhIxvf 3oKPJ3ywBNbczTs1oZ8umj1KyyAn94zBT361Ys5ooZQ3GO+RkH8KqsmG24KnoVqWOESAmIk uOSpFXa+xF7bm7JLp01o3+jRLLjhh0J9jVaC6LiKxmw0RbCMeCp9/askSSqGUYII5FM+2SI NrruHYGspwctCl7uzOu1K2e3hYmNlLEFVI6jHf2rnINOmvpZzEn3fmIX19KsReIbp4Rb3Tm WNRhQxyVpiam9sZZLQYaUYOD1+tYUoVacWuo5OLd+hHFctpYmhZSJQcDPG096yZJXmcsx5P PWiZ3klLysWYnnJpgx0rtjFLXqZtkiYGciplRW5yQaqr9SPpUyEYGWANNgSlEDDDHNPjZpM 7V+lMBVm4I+pFPRtjA54PcVPQfU6SK2TVLJJDxKOST39aoz6ekRKq4bb+lMstVuLGN0Rd6t g884qtPdz3DEyHaH5Pqa4oU6ik9dDslODin1I7mNIm8tGDMRywHSovs7RQeeBkHOGxxVhES QFQdrdcn1rRhubWXSJdLaI/aCwIk4/KulScV3Oe3MznwyybgSFY8ZqWNMAo5GPrUsunPDKy ygjB529q04bG1W1bynUluCSelVOoooIQbZnQy29tbyk2yTTyYWN2PEY7kDue3tVRoG2CR2A PpV+GyNyZikijyV3Ad255x61VnyqKZDyeQMU1K8rIHGy1F0uY21+p3Ha42nBq/cLFG8rR5y 5y2RWRbDNwpAyRzWjOmY8sxqakVz3HFvkK6qhclgDn04prW5PMT9ex7UqFec5wewqfcduOA fetL2MhtvuhblsD1z0+lbNhfSRSiZJgsqn5W/ve1Y0jPtKrg5/SltXSGVd5LISPMUdx7e9Z zpqSuzSFRp2Oh1TSW1Ozk1jTowrA4ntwfun+8B6GsO0d1Bibo3aumt2ksib6xu47mDjkcHH fcPas/XLOKCZNUswPs1z82zvG/dfp3Brmpzs/Zy1XT/I3kr++ty5plhaF0uLqZfURgYH41t XJ028h2lEwnQrxj2ri1vHZevP1qRbueM/JIVPU05czEkdfYWdrCGCKCV9Tk1UudHee5Z1Ko p55qhp+ryJlJeCf4hzW9ZG51IsISiRL9+RmxgVzTm4bmkVfYxU0+7+2m2ilLEjPy9MVfg0L 7Od9yS3cIhGT9a3Uk0rTYZIdhuHf70mcbvYZrkdU1KAzmawZoV6FN2a5lKdVtR0NLRgtS9f aqY4hCsRTZwozj8qxLuWG6G8bllPUHnH41n3F3NcqTJjI6D1FVRLgklyMjGa9Gjh+ReZzVK ly15ixLtb8T2P8AgaoSO+7nkE9aY0vJxyG60zeAAu4+4616EYW1OVy6FhXCsqj1zRUMQLTK Bxkiih2QKR6vfaV9naW3JGSqujA/eGBzWAkslrdI4OHQ8kcfhWrrmp27aVYy2rlZbNtjA85 jb1/H+dc3LcNIRKSNzE5x2rhpWUUvuNai5tT3/wAIeOfKtYLOe4CqACG/pXZazFaa54Zu5t oa4aM9Tgkjoa+X9J1AQTqzMShbBr2jR9eRrAPdz7o2UgbTyPrXourKUdFdo4XFRlZvQ8u1v TJrWUXSBQcnI+lc1PawW9zDfWvETt+8jJ+4f8K9YuLOPUoJrieQQwBiFQDJYn0rLv8AwXa+ FLeLVPFeCZ132ukq2JHPZpf7q9OOpziuD2l25RR2RWlpHI2dleX8y3yTfZ414WXoW/3R/kV JrFsb2eOee9k86HCqsXzscdz70X13c3065QFW+VYoRtC+wA6CobO2S0LW1urXNxI2Skfb6t /QVtTw8nLmqPT8WYTrKKtHc5y+0ry2cmCYux4DfzxWZLY35Yl7SWMdvlwK7jUrvVLUxf6Mt vkcELyR796xrubUJ3Ml1Nhz0yMfkKuXLDSP4hGcpL3jlJrO4RvnjCnpyRUPkunIBH61uXMU zAZhfaTy+OBWc8MiszbHx6gUKXcv0GIx8sBwzHPINIHZGEikgg54PNT7pIGwVDf7LDOafLH BcRny42ikx93OQaT0ZS1QoeO5TLcOMfMOM/Wq89vgkhvxHaoI2miclB25BHUVP5zOoKjAHB FN3TuJFQgrkZ6UgyOQeacyu0rbiFIPembT9celXcQ8SNkE449RThsZjmIH6HFREAc5wfepo IxI2GzntUt2VxrUd5VqW4doz6HkUwwEH5HVwemDVwQiKQBRyOx5pzQjcJHHA6gVlz9jTlKQ jfcOPyqx9lURhixU1rWJ04jfNIFdR908Z/Gq94P3p3xeWD0x0IrL2zcuW1ivZq17mXuZflB 5FKshC5/Pihl+Y44pjMThSMjtXTa+xkWopB5gOSO9JeNsuFmiYhjwTVUMoXvmnsxaM8c1PL Z3KvpYuNPOAsmR8w6gg7vrQY3Ch5ThT+P6CmWu/aFRo2LdmFXI7KZ2+cjZ2GeKTGjOW4eGU SKDwcg1GfNu5zgCRm5wDVu9FuFCozM4yDnpVWwk8m9RicDkHmqT05ktQa1s3oXba3jhi+c/ Oep9KjmkLkDPApLiQl+KjBGBnnOaiKfxMqTXwoaSAfb0oW5CAKUyPrUchKnJH4iosdSBW6S tqY37FoXKf3CPxpVuI8AAFefrVUd8igZA+vT3o5UxKTRpRzrGC8Uh56r2atCTVFmsPsjxFQ wAwOQCO9YG5ycbuKm52DDEnvWUqUXuaqbJuV75JOKlEhPTOelVElO8Z5FXLacI4OASPXtSl GyuVGRqWVjLIgdvkB7GulaSRbRUt7gB06xtgBvbIrCttVgVv3sbDHcc/nUF1f8AmIzW7ZQd iM1504VJytY6VKEVqbMl/DLbvHcK0fHPfn61z0yQqcoM8cED+dZ2+Z2JL5znrSNIVyG/Q10 U8PybMynUUhShJbcQtV5GT7qEk+tSrmROIy30qeKydyGYYHYV1qSjuc7TexUhhMrYIb8Kvj TH2ghCfTitzT9KhX52lw3oKkksodskvnuQDgc1yzxWtkzeFF21MizsYYLmOe84jVgdqnlj2 oqyyxrIsgIb5h949OaKl+/qyvh0RINQlk0C6sGlO0ureV5fLEd92OgFU/PBj4GVYj/gJrro zpKIsGVgaQAfMprkjHGtxPFGdyFmxgelYUal+lrFyj0uIszRS4Y4VvSu00PU1CC38wsOp5z XB7Scqc7gep7j1rV0eURPJdSkiOEY6/ebsP616MdtzhnG+59C/D+GybV0vr5Y3kTm0ik+4r /89G+nYetdj8R/D2n67okUsMCtfS9Zm5OPfHJJ7AV89aZr93ay20/m4lY5Uf3a95+H+s22z +1PEt/FA2zbAs38Q7kep7cfSvSoQpwio9Wcc5yk32PIbrR4NJtprG+hktGdATI4w7j39B7C s/w7a3ViLi6DrCmPkEibpD6EKf5mvoLXtIt/FV81/YWbTmDB3yIDHGRyMD+Jv0H1rzfUdB1 G4ubhYImcq4Wadvuo3933b2rWooqOpz2fN3POL+XUJ5JH8vGTlpG5b8z/AErlpklt73z13S AnhnH+Neh+L0fRLc20vDFRklfmJ/pXBvBql6huXtmEPq7Bc/QmvIpKc0ejJrlSA3d3dAwSS RBW7FwMUySFMf6HAbh+4iYNj171SlhO1f3VtEwzgtLn+VVrjTLhI1nBgAxn93L8w/CsJQTl ozSKdthXYRXOLm1eLByUkTt+NQTy2EkpP2ZrZs8GNsqfwP8AQ1Cbiddu2RsjoH5FPeWC4G6 aHa4H3ouMe+OlbRTBsj1G3FsyNH+8jlXKtVEwsXGDsYds9KuTzyiEQEZUkFWxjPpVNZT5mW BJ+taWstATuyLymJIYHHpTghQBehArRtxG6u5ZQFGTz1PtXYeHtN0W/ubdbhcK3DseoJHT6 Vz1KygtTRU29jiLbT7m7DOgQbccHAzU0Nolu4Mu4t+WK9DuPA2p2tzJJboggQ7oUcgb/Rc1 y961/A0326wGA3zZXgH2rneI59E9DSMEtTLKRm4Yr82e461ahjVeJVKE/wAVbOgT6dLLIrR xrNj5Uxnd7c1d1G/026gNvPaSW9wv8aJkZFcc68lPk5TqVNOPNcwodMW5k2ofO7kCPn9Kj1 bSfsiLgGJXGdjnlK6PSpdNjif7FcbL7bhWl+VT7YrF1ea7upf9Ikj3J1HQ0ozqOql0HyRUH c5OSPDEBwaa8LD7uKvzJDHJjBc46gYFQPIWBAX5ew7V7EZXRwSjqZ7KyEZFIDzkVaKvsy5C gdM1CUBBIYY781snchoWMNuwQcVeMsioBHJIq471FHHvijcdTgVfXZ9k2EYI4rGckaxiZEq P97dn8aaqEKW9KuMoOAO/Y9qSZDDGRnOTxWin0JcOpVMhBx3+tOMnpzgGovvHg/ShwykZIr SyZmxpYluaVcAjNIATThnGCOTxVEikMwzj0pATzkf/AFqeOcAYzUhXJxxmpbKtcYnLYPHFP 5Axzj1p2zA9akCdOOPTFS2FiFUyRg1ZiToe1KkZJJAwOoFWYI3dzjnH4VEpDiixaWvmNknA 9B1NX/7H81MxOFI6kH9KjjRgAiDn0FaNnL5COWJVR2Arj52nc6bXVjmL7T7q0G6SJimeHA4 qttVRl8Bj2rrLjVImiaOGPeWzu3cisS5swy+ciBd3UA8V1Rq30ZDw87cyIo0PlBUPyj0GKv 25RV7fU1QRSqgLyMdDV+ys5r2QRxLhf4mPQCsKm2r0Khv5mxYWk1zE85BS3H8Q6sfQVS1G4 XH2dSIEHHTn6mrV5diFFt1mZooxgAHjj0rnLu4lmkYKzYznnmuSlSlOXM9jqlOMVYMp5gxN gBh1HWiqf2kiWPnJyKK9L2b7nDKpG+x1+mWFzJdtLcQlowuR84OfrUGrrbebm3TZLEu6Vg2 Qew9uK7G+tdF06XzIJfN8tSdrYX5tvyjnjn1rzXVr43EglMKxSOMHb3A7muRQ5pJxlcFPTa xB5xaQb/zxXovgbwafGOsW2jmZYbW3jNxcMzBdwHJXJ6Fj8ue3WuGsbCe8gR1Xasbbnc8DF dnompXFnoc09s7R/aGx5i8EhemK7Iypx31sQ1Lcu+Jn0vw34kuIo/Dd7C1u6t5cmAqAjjad xyno3eo7jx5ot5Bb3d3p09pfQszwbJdyKmAAuD07nOO9cz4tuZ77WILWwSVgkK28eWLsxJL FfU8np71sf8IdpnhbwcuqeJdLOoalfA/Z0FxtigA/vBTkvnt0A+tazqKMt/QhU01sev8Aw3 +K+o+KfEmn+FbPyYLURlmjMYj6fwgg8+vrXtOsXek+FtAA8iMyIp8qLjLN1J59+STXwd4Ws dVbW7fVtNnawhs51c3mceUQc/L6n2r0Dxp8Q9X8V3bTyT7rZfkIjYKQo6Ej0z+ZrSddQi3L VijTc3aJoeJPE1nPqcmo3QTUtQk3GGIL+6h/2sdW9ug+tcLO13reoxwoWnkHL72wg9s9Pyp +2V1iGoSMikF/mGWPfLeufToKpvJc7w6SlW7YrloUZ1tJvbov61NKtaFD+Grvu/0IbzSp7e aWEXcJI4eMEnaPxrPEEqhGZxKI+gHBWrd5POZFkdiZMbN3rTI5EcMZFKPjggdTXQ6UErWMY 16jd2yPIELedEJFfodudv5U1LexmkdbO7EJ25Mc/G4+gI/rTWeVRmOQq56j1qiJRPKUmQEk 4ziuNQlF6Ox1OakveVzVayuGEcUtvgFCct0x0zn61DoWiS6nq/2VF3qDk/Sqhe/sXV4ZGKd gSSK3fC2uW2m67Fqdy80KKcSeUoYoexweoraHO5++9GYy5VH3Buu6NHpd40IXZjioLG4dUG 2Xa4wAOpNb3ieOx1W7e+07V4bsPgiMgxuPwPFczbGW11FDIhjMZ5BGCKivTvfsXSqG3Jp3i e8IeG1ubhY/mYqSQnv7V09hpF5caVEtysj5BZg3JYe+egqS48WSaVpdva6cBGGCuWTo3rn1 rK1Px1JqUQg8nY2376/KCc141WFWpFKCO6lKKd2JcaRodheeaZliIYHg8Z9BVx/EOiBRGzK 4Axyma4a+ud+PMkMjjkHtWQZGJ4HzVrHB86XO22VKtyv3Tv5dT8OXCkxiOKVemY+tY95by3 srtFbqMLnIfPT+lco8pTqM5HFT2l8/nrGZSinjntXTHC+z1iznlV5tGbmn29tIrLdRPJ3AR sD6VBqN1HbTNbwackP+0x3GtyDRB9i+1NKJV6hEPLGrNxbWcdhtltG87O3ZMvK1zuqk+Zq6 NVC6tfU4CRvOf5hyD+FQkFWOVzWzKqpKybQpBwdo4/CqzxBl+UYAr0YVDlcWR2pzDGMZ7Yr Wgt2mCsFJIGPqazo18qJH6gZOelay6mYoUljkEcuMbccmsal27o1jpuZc6RrfhWTaynBXPe s69l33DAH5R0q20rrNLJMu6V+h/rWYzBmOepPeumnHXUxqPSwgb2pzEtg96MZ5HOPWpHT9y GHJHXFb3RiR4HBBIpQTjINJgjtjPWpI1zx1psQqrxk1Lx1B56UqJ2AzzxVkWxKH0/rWcpI0 imV03bvX+tadvbRzgYPI6iqUcZVue3Y9qsIdpLI361hNu+h1Rp8yNFrHIAUknualWOO2h+Y 8+1QpqbC2EYT5qpyyyysfMbg+lYtS2CFNlpr5FBCL8x/u1XnmmkyXkKqf4VpIoJZXxGhrQT TScGUBSv8Ae5z+FNLU1vCCsRWNpcXTqlrHk/3icAfWunh8P2sdruu7oTS44Remfao7SNiix 7fK4wMKFz+VX4oHt+ijPY5rWDhHTqZ1KtSe2iMi5srVW8mWPgDO9OClQTzvY2yRiNfszD5H To3vXRLbROjfaZVckY2KOv41PJpcUsCQ7Y2iIxsPA/8ArVnOEbrmIUmtjze9ulYsqHKn3rO LM2eTjpW3rmhz6bIZYd0ls38X90+lYi/OPlPTt610RiktDJttiW8Pm3UakFvmGeM96K0tOg k81dmN2RzmisamIcZWTLjRVrs2LjUvtFpPFMBIPK+Ut1Hoa54RNNL5pXeGYDaO1TAiQoASM gKRWloQSJ57kkbotu0t0HXNJLlWhm3bVkpur3TrW4hZfLknXyvKxk49vSuiniOl6NYWDB/M jUbldCjbickYPOecYqloUGoap4jh1VgrJDITCJIwyufXB4IB/Wu78T6fdro0erX0i3FygKR 3EgzJgdQW/i/HNZzTp8se7NIyU7tnKWVwdAuDqt06PetE+wlQVtyw6j3xjBri9T1K6fzY/t JkjkO7rwfQ49aLm9lu5/8AS2Mka87UGN3pkVkGZpHLEYyc7a6VDW7Jb7F62mlisViS5YliT 5f8EYPX8TWnpMUVxdvduTHbIRhRyHYdz/hWXbx/aWEGdmcF27j2rXbZbSRwWko2xj5iw6f/ AF6zqtylyx3KjaMTQ1+6eSeF4hgMuMketVLdz50cTY25GM1TnvBf6lBGMrChAHGT9a3dR05 Ip457ScSqV+Ygd69DDScXqedXjfQzNREcty69ABxz1qiqyREYBKkdDVyaGRhvwTjGOMV0ba XFcz2TbcrMmG29AQOlaNJtsyvy2Rx8sTZyRg/pWdLbjduHBr1G+8Iyw2yyiN8MPl4rir7TZ LdmLgcHp3q6mEfLzxLhiFezK9lNFcgQTALuABz396rX2mS2MwdR5kJ+XcvpURQxuHXOfpV9 dQl2iOX54yOcjNedG8fdtodclf3kQ6VBBNp0ruxEi8rk/pUum6fqut35gsrWS7ZBl2xhUX1 ZugH1qukbR3IjtBuSY4Ud19q9a8H+F7mLRPMnmkjtZG3lR912A64749a2qyg4pr5k04ScrH n2tQrp9tHYucyggEq24EVSvYIvJidVZN6DAPrWl4pk09fFUq2sUj29vgMX/ibuayoXuNQ1H dFF+6XgoB91RXn83Nqjv5eTRmZN5zHLH5T0z0quxRThhg+o9KtXEqRtLaZ4H3WHcis9mEkP PVTj8K3imZSaIJxhyvUfWo1OGBP86llGdpJ+WoSM57+nvW/Q52dboOqNHEIC+1d2Tk8EVu6 jcM0shjmCqVwrn09BXn9rI6v8pwR61uRas5tBA0G5hyD159a8+tQ97mR1056WZYku7b7MkE 6L5gbIZfvc9jTbmOKSMNCMIfXrWlpPg2/1AC7vHW3iI3DceSPWuinsNMstP/s7S4Envmzum kP+cVzSqQjK0Hc3UG1eSOLFiswixIse1MhWOM981mYRJGnZlPJ4z1rt9Yt5I9PjF1p9oDwN yN3+g5Ncbe3LCI28ccaJ38uML+vWuqk+ZGUotGa87NMXbjJqGQq7kDilkBDZA49afb28km5 guVXrxXcrRVzkd27AAFPf/GpCCcqRwRwKcyHgdMVLBB5jjcSgxxjvU8y3YWexTZDtwe1SxA 4B/WrE0RWYow6Yzkd6lSEKAGJz6VV7q4rWZCqtkDGKvQ4xhiM+lDLGqjJFViT5nynaKybRr CEnsSSkFuRyeMU9BhQMYzTUBchUUsx6YHNa8GhXbbWuGEO4fdJyRWL1Wp2wtS3Mzy2IJA/C rtnawyTL55ILHABpZYJLaV4pMEr+opoDY+Xk56Vg6jizv9iqsbpnSppEzp/oxCf7vX86uRe H8qAxPmYGR/WszR9ZSN47e7JVc4Emfu/WvQ7BY2gO8qOPl9/euim1U0e549aEqT1OeFt9jU QXIyp+6x/rVIxst2V3bYuwZs49xXdW+h2MitNrDNKOscQ4H1PrXOa6ILTDHbFGGO1QBlvat vqzprnbMFWUnyopQxo5PlqZNvO9uBQ90BMFXEhHUHpms5J5ryQQoxROoXpmmXd/ZaZHsebM mPuKMnNeZXxSvy0leR0Qg/tbGq0UUzb7nD5HAPRfoK4TXbTT4L9zp0iZJ+ZF6A1Jc6zfX+5 Ih5MJ464J+prKCwrLtDCVyf4Dx+dZ4ajVjN1aktX0NG01aKHsZIUjjQ4LEZ9qK2IdKuLoQz SOCcgberAdvrRXZGcbEzumZ9lZvJNHzwvzE9uma0NE0a5vYpJpLeWa2LAJFHwZ3HqeyDPJ/ CutvvD8ugvfaTfRJ9qt0ZGMZ3ANj1rg5rvVkML2l5NFFKRGoViqg+laRnK+n4nMkn8R7l4P 07Qb3WoNCub+O0RgSZEIUeZjgDPG0dBV74uRaZoen2lhYXCzqiYkIYEFsdcDpXmvhnwVqeu 6VqWrXmqXIhskHzq+Azk4HXrWHfwT2NyIbm5a7bbnbL0HpW0cTGMuacE2hOi+XljLRlCWz3 pFGbcxOxLFj3HbFc2E2yyOASAxA/OuvbV47iZTcwskiRlFTqp+hrkuseTwS2a051JtoajZJ HQeHbOK4vDA+flViT3JxVy50147Zpba2AjUkFycl/f6VQ0O3nmLNETvJwAOP1ruZrC8t9IE FwqLtTlkPTjpWELTr8txVPchc4XTbR3v44kXMrEAE9h617tovw+mvtITyocyEZ3Y6f41zXw 48C3es+IIJZYh9nGSXPfFfW9hYw2FpHBCiqEUDgYr1adHV3OHmdRaHynrXgW5tInMi7fLyS NuDiq/hCCG8u20sqTJktA4GcOOR+dfSnizw8NV08xwqoZj82eMivLdD8F3dp4gEywGIxvkM B1x0rdQ6HPO8dDr7XwimqaMy3ERAkToeoPevF/GPgO5sLxwE3L1+lfV9qkYtY9gwpGQPTNV b7SbK9iZJ7aOTd13CtoNwVkW6N9UfCd/oi4HlARyZ+6e9UtK8PXmp6l9kSWC1hVTJNcXDbY oUHVmP8gOTX1F4v8AhpY3GnStalIXQ7xxivBPEFqdJgGizObdZ5g80u3JKAccd+/FebjmuR Shu2l/wTuwyu7MXwl4Qtdd8cW2l6DfSX0CjdPdyQ+WiKOrAZPGPWvQPHWtWllpdzaaQwhs4 Y/ItecZUfef6mvNI/GEPhqylsfCr3Nosy7LiWZ0Z5R3BAGFGe2axPEHiefW7S1jDhvJTazb Np+nXH415/NFwcb3Z3unKnK8lYybq/iWzWOJFZ3O55COh9M96e17PpUUUcOFeSAlz/vgY/Q VmeRI5CKpKr97joe9F7K0rAsc7IwhP0GKUYRWiJlJvVlSZyzhic96izsDDjnpnvSFwRkcdf xpCwIU54B5NdCVjnbuI33M5BpmQOPb8aUlR3/Wmg/Nk4zVWIuSK5DAr+frVyK4LPkkg+1Z+ cnPvU0JUSDLAA4BJHSlKOhcZWOy03Wp4LPy45CSxIw56eta0ev7XCyx5CLwVPB/GuVTTJ5v IhsJFu/NJKrGwyMeoPStm18Nakv7q4mhjU9UV1LGvJqwpRd2z0IuUloiK/1dr9yVjAQH1rD uGQsCW5789BXQy6U8NtumtWiiB+8epzVUaZbSyO8dsxVV6qx2g+5NXTnFK62M5xd7HMyqJJ AFXC1r2wRTGo+6OAAevHWo7uSMN5cSopXoR0quDJ5byhwpHT1NdLbmuxhZRZBPuMuMcZ4Bp Y5mQDHOKQRs5Lls+5OaYYyTxxj0rZWtZmbve6Nme4juZPtDLjcoJ+o4NUmndjthQj3NNtIy ytCDlgNwz19607PSLi6YEKVU/wAXrUKXIuUuyfvGcIyMZJLN6c1sadoMt3IGnzFGecd2rf0 vQI0kLbMtnq1bE2n3ESKY+3esXU1sNzaWhBb+H7e1TdDEqEdHPJqjfw3MMhLEtzkGtizaWK RsZm7jPOKdLb3GpzELbl2HpS97qSpdTnEtHu0ZZIGDjkN6VhSiW3meKVSjL29a9IsIrazuH guwEb0x0rJ1LSkv7EzSr5Uqn5JCME/UVpKjeHN1OrD4txlyvY4kM27OCVz2610WmeILnTyt vMS8IPG7kr7VgvN9l3Rv94H0qAu82XY96wjdWZ6FeVKUbN3Z6Rq3jIrp6vZOGkYbQ3p9K4S S9lnmaa7uWZ+7Mc4qOSHUbiH7QLWUwqPvBDtA/Ks43CK52AORxuIzg1vJzq/EePGEYbGmup zyr5cJSNcYaR22ge9UhdWqXJIQ3jMc7zkD8u9Vfsplk3yyHBPGRXQaboE9wVMEJZTTjh4IP aNMoeTealIBt2xDgIoAAr0Xwf8ACrVNaIeG3fYuCXf5R+Zq5oWi21lsnlEbyRnIjc4zXaav 8UBZ2gt7eOKBo12kwsQp464FaQX2UtCJSb1vqVp/DWj+DYfO1GA3l0WAVEb5U9STRXlGv+M r7V7stJcyHLdWYnNFYTw8L7F+0l1Yvi3xdrEnia8aa5jeWWRjOhXH3h+X5VDaRW3/AAion8 wPIJN6x4zhiNorn9dsbhdVuby4aGUTNuWSKQMOgx06V6T8N/CkHiPTYLW2uFlu4b2KS9gbj 90R8hU+m44b04ojGEuWTl1/Em7SaSPffCWgWmh/BuGPUo0Z5oRPKH9vuj8OK+X9aYX3ia+u D8qyvuXB7eg9q91+LnxH07S0fwjps/myQoIpVgG8qQPunsPxOa8Cl+0QwCb+yrwqxKb5iFL MOSAAD616dZUnywXQ5Yc93IydbgjtnghZmkikBkWMnGzJ6g1jiEbgYsvH7jBH1rTv5xrOs2 4iUxrHEsexv4cdSaqXUXkXZWGQlhgceua4XJKXKj0acHKKbOy8JQky2yJ8sgk6E4yM16B4v 0+WCxiNsrSYId3H3Tnvk9a8xe7msZYLVyEnKL5jgY2D0HvTta0+XzHuY7yWRV2lGlcsSfas 8NTnd1la3mZYmVOT5D6h+D6QDTWhAUzxZMgBztzXrWRXwtovijxHo0sc39oSQuhASVDhl9P qPY19H+D/AB/qfifQVEssMeoRALJtOA+cjPseO1etQxLqVHTkrS306nG6Kpw5k9D1khWXB6 VEbeHcG2DI9q5eHU7mySWbVL1IUA+Ug7gfqKpSeLRqAS3sbvagbbPJs5x6KfWt6uIjRg51N ETGKm7LVncJgDbuzUF9NHDZySPP5IVc78ZxWB/bKjFto6G+uFGJIo+XXI4LueE9cn8q4Hxl 8V9W8IyrZ3Wj25wB+8+1eYz/AJKBn1rkljYul7RJ2NoUpcyiMvvH9vDfyabqk0bgfKs0Q4k J6ZHapIfAngjxDrsJ1u8il1JMMLAOB8vBww7/AIV5bL4sTxv4msxf2awo0oJLALtQEE49eo pkjX1x4x1vxdYSfYreKcR28m443heSPoAM/WvPhinUjaULWfXqj1aeD1507adO5674l+HOk 3ccltaaRa28cSfKIE24/Cvl7xv4bj0a6le1Xy1jO1lPFetaV4j8VeD9Fvtav72XzdRAaKS5 JYKnPzBT3PbPauS8ZKda+FCeJL2eNb6a6Kqh4eRO7Y780m+Z3SsaOLUWpa9jjPA2uppWsEn T49R+2xG3aKT7xycDaezZ6etc9rgt01q6FuhiXewMLLgoc8gip/Cc0Nt4u0y6uOIbecTP9E +b+lW4pNP1HXftGtMVjvZy0zxHDpublh+dDioVOZHLCLnTschIjJz2JyDTAOK6/wAZ+GrXQ daa2sLxru0PKsygEflXNC2YjcOR3FdMZqSujlnSlCXK0VxjGMnNIBjg4IqfyNvJNM8vnr2q kzNxY1V3EY71r6W0VnIz3ESSIy7SrDg1mKAqlmwPSpy5EGTjJI70O7GrGzHbWLatDJaTPaQ OwBOd3ln1+lbGmw3lpdXEYuFNzC7boJRlHx6HqPY1yUUjIVboD1FdtYX0drbw6tIpnWdGhb +8JFxj8wRXDXi7dzpoys7dDpdNL3ulpcxhkEy7gnviuS1s6ggaOV9iLxszmultTcWVhHbQb gFQFj3FczeA6lcmNpTvY4I9TmvOpx97mtZHVKd1a5iQ6fLcAuDuA9qqXFs8ExWRSuOoPWup n0F9MRZDfS7W4ZFGD9Kpz6fZyo08s0hx2POfxrujVXNa5xuDtc54MGAUGnKoZDjgY71fCaf GATIct93HaonkjZMQpwCBnvW/NfoPlstx1uGiaK4X5HVuM111pqNpGMRp5oPK7OMH0x6VzE MKFx5xOOtbq22lw2cc1q5aZj0Jyc9+RXHWlqbRgmdZpesaaG23NvMPl+YqQdp7VqNrGlXWx BHMq9GOAPy9a5GO7vVKqqnymwdpwc10Flr1rCDFPZgsOmegNL2lOOt9TmdOT6GlCbVOLSGa beflymCf/rVUls9T84ubiO3izk7T+nHWpV8TWYsZmaIxyZ7nqP6VhXHiGaeMCFQ57AcKo9z 3rf26tdszVNmwBa2w+0XLqsajBkc9fpmua1fWzct5FoDFbk48wr8z/QVG4mmeO61B2uGI+S JecnsAK9N8N/Cu/u7KHW9XWGGQfvEhkJ46YXA7+pqViZ1rxprTqzT2cYNOW55fH4R1qeFJI 7RVjc4Zzy3PqK7Oz+HWj6fCjX073Nz1YjhB7V642gy2tsl5CkTMMrJDyu4eufaue17TJI2k eybzHI+aNzxj1U1fI4Kz6i5ru9zlZ723s/J062ttsP3SQAQBiuS1nwdpl4HuLUGG7PzEoOP yrpZ54VublTG8IixtSZcM9QWLMplZpOW5C5/SuiMopGbvc4bRvDkzXrrfFFZP4T1H0rbuL7 +wrdSFCYUgKcMeepNVfEF/PZ3sM+ETGSFUnOfc1xt9qM97kXTHLHOBWtKomrJBOLvdmlP4h upQWjkOG9f6VmTXks0u2aUuvZj6VmTTggKi4AqssxHJY7hVzV1ZDhK2rL+8ecNx4LAD86Kp IxkmQ5wAR3opRhbciUr7Hb6Xpd1411VdN0aARLJIjSDA+Vecvn0AznmtwX8XhvXdTi0e/aW JY5LGO7tsoZV24DDByOeRWXperXOk6fOLCSJ2vUaFpI18tQOBt9QMdfb60230m41DSIF07d cXJkf7xCI44wV7kkk8e1cDa9m4yWjOiGs010Nbwbr1tZ6RcW2qLDOsjyTRQXCB5JJyBtIY+ /fit3xFfmXw9Y6S1sYrpDJcSO6BMsQvy7vQY596taR4U0LSNMGkappscmoK2Z7ubEoU4yAq dFA9TkmvRbH4XW+taaJdO8Q20kYB2K1sPk9uDgflXdSjGp78XcxqNx90+TYL17XULiRVA35 G0ngVc0VFu/FVnG53LLKHPvjnFekePfhTqHh68e5uiZEkc4mWMKjfTHArjdJ8L+IBrcEum6 fNdyxMGHlrwPTJ6CuetBWl0djppTa5W9ixpWj6lqviN04eR7g5z2y1erW3wd1PU7vz1lE8C kKcz7DF0524O8EZGARiqnh3UfDen+NUvLlDE+fLv7Bm2yQyD+IZ+8PcV9IaT4g8OTRw2+n3 iZcDau0g/jxUYPE4eVNQrS5Zdm7fcFehVhNzgrx72PCdV+D1zYWL3F1IzBSoCoBg5OBWD4c vjo3ii9sbWcQKIiCOMt83BHvjmvYPiX8RfDvh7SLiP+0rea72nFvG4d2bHAAHT6mvm2y1L7 JCfE984e6v2ZtvUoOccelbUatP60nRXuxvd92+hLoydF+067I9c8UeJbfS/D0dkt20kk53E k5Y5rCj8Z/2LpbSwSowACpGygkSkYDZ/GvIrjXZNQuBNLuGThQT05pmqX0l5CiMqRrJKFCx ZC8Ac8k9ev1qM2/2irSpp+7u/wCvQ0wVGMKU5tansc3xU1TRvCYstHMFvIP3kt2y75JXbPz Ed2J6Z6Yrx298Y+IL+W4uNS1Sa/OQ7CdwyJyMEr0PptxVG/1SOSSOOCPzdkRynON3IB69QA CKwlhJt2M7kyscBVGTjuSaxpU3NupP5LsjolJU4qnT36vublhq92dWiuLJ42upD5aIM5GeO p5/DqK9F8J65FJNFp3iELHp+lFmkgHW6m3EhT7E8k+gxXmFskFpdWuoWzLG8DCXy2O4HbjH 4cGtvWgt7bW15ZyshmTzJFLZIyxIz68cfhVVHaSsXRm1BqR9JWFvpfjdf+Em8S4k0ayfMcb fIt3Io6Bf7idPc14P8W/Fltr+uSJpSBLGICGGNVCpGo6hQOOveny3l/YeGLFtb1m4FhKm23 s4jzsXjd7AnNcDqV5HqWoeZDD5MCjaiei+9VFuTSa2CraKfK99vJFHTraa8v4bWH/WSsFBz 0z1P5V1d/4SnOkW2oW7SOkiSPEcZLQodu846DOeaoaLaGCG/wBQTKlEEKN6F+P5Zr6Ptdb8 NeEX8NWut2GdL1DRGs/P2ghGLHcp+oIraKU5N3tY4b8iUbXPmKS/uDarBeDzSnCSEcgelUS yBhs711fiXQtNgvpzod5NcWoc+WkuNyj3xXJ+QUYgZB71EIpl1JtCykHAC8UghwoklG1Rz7 mpoVYhsBRt5JxT9rSKcDPqTV25UYuabM0hnmztIHYZ6VOU3OB2A4p+NvcHtn1q3bwl13Zx9 a05jB6IrRxfOoIwK3tNeVdGuoEOZYJ45VBGQDyP8Kzp0VDuUYI96v6OfMjvirfeVBjPXmue s2rvsbU9UjoF1jUbbUha6iNhGA+3oc966ZPDpluGkESPGwyccZ9xSW3hez1S0e5V0hhRADP O+F+uO9RG3GnRtDY62Ly0WP70cqnyz6dc4rxlN7LQ7eWLSYl/ocTBvMuJEZMjDtmvO9Ujzf TQxSYRTgbjy1bOtazcSXEccU32jbwTnBJrJ0+SE3jNdjAJ2ue454rtw9CULuRhUqrZGdDBk sZJDGijqByT6U/escR8tflPUtXVa/4QvbGzj1BJB9nm5Vw2eTzyK5uXSpI9ONzcM6ndtwRx 9a7ZNRspdTGPvK6KjtIzEqTg/eweKuWF46FsfJt96ZZWc7Ngcp3NWXtGYEFCF9xjFROKejQ 1O2zN7TtSiaeM+aHkbgg9hSanfiado4jjnJIrmNktsW8shQwxyasW8vmqEc7nHUnvXL9WXN zI3VWysdPp0HmQPJeTAxDlix7Vg3usF7pl08okCE9vvfSq2oXTpAtv55WPGWVT972rIMm4/ KNqjoKdLCvmc6mvYynUvpE9F8A6/oFv4rt7nxKZFVD+7l+8iN6la+kL3xnosWk2ssN7b3Ns GO1lkyT6AKOSa+RNK0bVdWXNlYvKg+9KRtQfUmu48Hwr4X1R9UvJwtxbMRFtIKBu+M9a60u RW2Rjfm8z3caxqOrw+bJBcafbtkIZIiGYf0rm9SuNXs5Ar6Pc3CdMwoXwMdTUVrr0etos1w k0vmZwXlJ/n0rUWCJWUC8uYfaO4K/pnFE+R9xRvsYH9g+IdfwG0s2UAP8ArrlfLwPbPNdZd +G/BsGlRWdze28FyFCibzlBz6nn+dUb3RdMu7Y+brN0rcZ3ylv51y9z4c0dZxK2pNMUwyg5 xketaU49kKTSKHijwHeWiPdwS2+qWygeY0DbmUHuR/hXketaHd2RYRqXQ8g45A96+htA1m1 0i+kupCty5ACor7Qv4HrXRSa34M1Wylh1bQY7WNskyxIvU9wR0q1RSfNF2D2l9D4vYzRMVd SG96jVWY5JGR29a+i/EHw38GavufS/EK25H3TJASfp8tef3vwsnjJ+y+IrBwTgeZuQZ+pFa KVtxNX2PPrZC95FGBnLDPsKK7SH4f6zbRyy/abFs4UMswJAzyQOtFZymm9wtZGRe/aI41iA KxzqrJjpnGDW7pniqTRNQWSBAHhISLK5EeOMj3qG8hhm0W2gOTKTlSP4R/hXOTJ9kmMF0pI zkkHkVyWjUXIzWLcdT1Oy8X2a6bLLqGGupWOCxzu/xrR0vxPc2Ekc2k3sluzHcyqxwfavPJ bO11GyQ2jhZUUbWz94+/vWfFd3llJ5UhdSvHBrTCRjh+aKW5VeTqNNvY+ktF8fHWg+hah5c 0swZiZvmVRjknPt+fSujnbQvDehvpcNlvuJIzJIN2PJUclmx/F0GPcCvmzTL2TT5or5i3nS kFW7j0rpJfEl0tjcRK/my3cgMzSMTlV5Az7n+VZVr1fejq2+WK/NmlFNSUZaJatnZDwbofj nUdQ1KMQvcSRiOBf9UFfGT83ViAOvvXOah4KstOtDcjWdTFsJXhZY7gfLt4zk8kZGKm8I3G o3uqXerRI32HTI2m3kkRxkDgHHc9B9K7e18DyS6poGlzXLNd6gJdQneQBvLjxnZt+rd+9ZU aLq6tHrVHGGt9P6/Q4DU9K8LW3h9ItBtojM1u0l1cz/ADzs/ZVJ6Dg59a8f1Cd4I1gO9QvK Kx42nkf1r0DVJ206/wBR00oGltrl4YyTjODtHPoK47xZp+oWlvaDUbYxXSDDHAw6MNyMD3H WuqEYQ5O73/r5GGJnzqUILSO36mFayM0kaK/0zWjdxz2d3FDcRtE6MGKt16ZH6EVhQkxTxS cgBgc1t6kGdFnXLHcCS3fNGI/jR9Dz6P8ADfqY4JML8ruJ3H+9j0rT02I3c6CKJmlc7UVRw B34qlJEW+cg/uuCPT0r1X4ZXfh3w/ol5rmu2xmvSdlnEBksO5Gen1qnNQ3NadJ1HZF6D4N+ L7vQftam0nhZBIIFwSvGfwNef6itz4ckTT73TCYlYmN26rnqoP1r3O2+Mmp6bd29rYNpcdk wDSLFC8mz/YySu5vccV2/haw8M/E7TNd/tPw2otJpFAldNpLleWT+6QfSpUoVpqEXdm1ShK jByla3kfG95e3uozDzh5SgYRCxIA9s1FFhhtC8AHI9PpXoHxF+G2oeA9aezula6sJc/ZLoc 8dgw9a83njliZl5B659vWtLa8uxzNcvvbnW6MEfw80TSETG5R+f4gDivZte1jS4/CPh2x1J opmiUsYpCMKpHP64rw3T54ZdEtbK3idtRa5Uhwf4cHge5OPyr02w+GAltk1Lxl4gh0WGRfM WLdvnlX2Xqf0H1rKKm5NJFNQUU5M5/W7n4fOUa2WaGZwS5tWZQvtzkH8K4++t9EYh7TVZHB P3GXkfXiu48UeHPAVjbxTWFvrq84MtyQqv6EDHFcHNp2mvkWN6zMegZcVpZxerM2k9kVJFt o8rGS/HJJqrLLISAWyPT0pz2sqybUnVm7g5BqJ4rqLLSxHaDjOOKpNW8zCS1H26PNMkag/z re+yNaWZdxjH6msnT7i2inVpgyjOcjmtrVL4XSLswsQGcetC3uyJX0SMaeYkkAkGnafO0Qk UZG9gOtUmkHmkk96sWpBuIU5O3LmlNe6y09UesAXN3ZwSzr5dosagbzwSPTHWmXd1YW+nmM WMW1iMtHAFJPrz1qHTdWv75Db2UebogRq2zMdvGB1A7sa2LOzaKQ+VbNqV+38cmXb8v6Cvm XT55PmPTU3FaHmGqWJmk+2WltcJFjDb4io/CqdrEHWTySS4HIJr0zWNVvvONtqNnNNMDtEK wGMD2xRZfCzxDqsw1G2sFsIZxlY5W+b/AOtXs0pzS5UnY4pWk7vc4HT9R1a4g+zRXDOqMGC P82MU/XZ9RucJKshzGu9eoJHcelelRfDPxL4W1WLVbOWEMq/vVYZUjuMkYrmPFeo3P9pfv9 PMOxclkAG4Hvx1HvXU6aa9o90YqbT5VsVfBWuLp04W70yK/tY/maNHUSD3APU16Nq2o+A/E +iLHbK1jOCo3su1oyf4cd68u0aPTNUja0/su5nunACywrllNXW8NTaJqoi1fUFto9vmNHMR 5ir7jPB9utdMJOyS1MHBNt7Dte8MWNvEbqK8FwijBbbtFc4NGuJCrQrvjPPFdJqN7ZSxxSq C9spIt0kBVT/tY7j27mtLTIfE+I7rRoZIYi2WuLkqiP6j0A9qc4w2RpBySOEm0dFczag13D EBjdHFuA+uSKjsba0h1K3l+2JPbBwZFdMHGfTvXr+oy6y+kNd3kNncIrBGa3gZ/wAyMVwup aLperL5umSRxXuP9WgwGPpt7GsXGS2ehalF7o6698UWcGm77V1a1VAiBcAFv7oA6VwUi32q XiXV+7w27nKInLsPRVrER7/Tb0rNCRIh+aORe3fINdVp/jG1066Vk08wSrgh1IL+vWspc0n qaKHKtD0DQdUhs7f7Bqlnd6fuO6OS7gZFYY4+YjGa6w2vn6a80bqy9pI33Z9PpXIXnx9lm8 PnTksknl2hd0yAqw9xyK5iy+JGmTTCS40gaVc9TPp8hUH3KHj8KJJxS5SbXep12safLKM2V w8FwvDKzHBritUbxNpj7mk3RHqyn+dd5YeJNE1qcLe6jBKGUfvgpV/xA4Jq/qHhyG7t/stv qUMkcwzHz8wFZ7vcNlseUWutalIwLks3QAnOahurvULiJ0aSZVHVQeprodR8A6nZTlRdxK4 5CucHHY1Tg0HXLaJ5pl2kHGQQwPvUtMd0YdrNqmmSrO8kjRuOFzhvxFX77V7nUIY4gjosbZ 2qCMmt6OGSKeOO6tFMuBy64yPatmDT7OeUK1lK05bISNSFA96ai27FcyWpleHf7U1KSNSHj EQ2r8vL/h3or1bwvoC291BM8RhKHhcZNFbxoLqybt9D511F5GtVMAIMKjaV7VRuY4L+0ju3 3RygAS4HGexr0Twv4JvtblWe+82108AEBVw0nHv0rrdS8OaLHaf2FpUccFnjdPJJyWGPX1N eJi82w9OVqWrW/l/mdVDCzlH3tD56juJtOug0LNsznaTwa6mS90jU/D5nzsvosDb/AHue9Z GoaNcxajNaFC7wsUGwZLAdDxWc2m6haNue1kjXPIYYzXtQq05xTb1OSzi2uhsXd5shjDMco +APYVpW4mu7yK1SQ+dKgCAnA9cVmXMts+iKrorTBiQ47c1WTUbjT9ZgvEJLQMsin6dK54Rt K8dzueyjLZ2PYPhxeraeFPFdvLE0k8Coy2TttMpRgWB/Lmt/WPiJfT+ItL8TacFt3NutvNH 6DdkhfTP9K8slmuby5u/EWjXIRplMtzCGx14JH59K0NH0ZtTgSTUdQFkoUuj/AN5hnH60pS bjZOx7NOnC9pK/mV/iRDFY64t/Zxs9lfH7QN5yQxOWU/jmur1688F+L/hhYWtqZl8SLGBGh bIRUBwpPoe3eugfSPB/iTwy+im98/UPKV42aQfJJjkD8a4rWvC1r4Nu9P2XP+rXL7mzk55x Q5SUbgsOpTbWi/r8DyVrR1hKTFYQhEgDyYHocDuf8KnluImtkTDMoXhhx9KXW0tpNcvXtt/ lyPvijxn5Tz/jVWFGZF+9tUbufauhvmSk9zxPZqE3BbDuqCHOHkIGPf3r6P1j4QX99o+jya civZ2tgryxxsAxbGWx6k184wg/2hbSOPmaVWPoBnivqe48R3sLSRx6nHY29vChaVyepHCge tZVlFL3kejg4ylfka07nGeH9RvNQsI/D8uhaRHNYALbfa7RS3LfxnqetfQ+gy2Phjw3p2kz FDP5eWFupKs55OB6V4v4E0OLxd4tu7uK8Z5IIw8km0hefun8ad4l1n4h+D/EG24hMMe0RxX yR+bGFz64IXPfjjHSnRnUpL2lnrpc1xMadd+xVlbW3c9Z8caDZ+OPCV3ppTbJt3Rlxgq3Y8 +9fD+saVPZXV1Y3UTRXNsxjdCOeuMfnX1l4V8X3E0Lr4g8badqDFflEFu6upPYttAx+FfP3 xYiZviHdkSKTOPMBTo/HH41VSrzVEcEaLhTaeyOd8Bm2tddj1a9iM8GnIZjD/z1kzhF+meT 7CvpT4ZaRYXV3P8AELxffW8+o3eXhikAK2yA4G0dsDgY6V8s6RK8ZniUFWcr+ea+jvDTeGo vhvbXOvXMk+phirxtcMohH8IEakDHT1p+15Z37HFKPu+pz/xj8TaVrWqXC2bAwQYCY48xvX FeSWWhz3H+kurYPIUDrW74ie3nuituqxxlyeMngd8mpdH1DUYMKtul1B02sME+4pNzn7z3Z lFxSstkZc3h63NtJLMxUqM5rEtdWSwma3cCaJTycZYj3rpPEWoCayKW5OWOGHQrXD2lr5t5 IxJKgda6eVO0eqMru3M9jS1WxsbtGvbH923VlHAP4VhrLJHmPdgf3TUskpt2Me4lW/SqczA gnFVuxLRBw0uCT71p6QPMvJCckBSOBzWdEWaIIdozyDjrWnozCAyTSnaFIP8AWoqP3XYa3P V9CuNOt5tL0u1kKJO264kJwSvfmvXYPFOl6btt9BsoIEUbfMVMsfTmvlhr25a/R1dlIHy7e MA17Po19KNPS0trXdKUHy46fU15fspUY3juzp51N2ex6FLqF7qCGZbcyznncIufzrQ0UeJh Kz3EQSFck7uKo2PiGSwsV+33traxoQZpTwVAHQDuT7V5t8QvjJc600ukeG3Gn2DHDXLna8g /oK7KMnVV3sYzXK9DqviH4+s9Js3so7yK5uWUgqoDbDXj/h3xZDY6gl3qempqtuCcx3HHX0 PauSuZNOWTzjNLeTkknqF/WktbLVtfuRb6bavPKxCLHGMmu5aaIy5W9z1jUPjbaW1s1l4T8 M2+lytkeccEj6YGfzrktI0LWPFd+9/5azyMxaW6uP8AVx89s9TXfeD/AIHQWcaX/jKRprjq thbngf77f0FegXfhS9ntUtomisLCIbYra3XAA9T6mocop6Ds7aHl02meHfDubm5J13WFwA0 gzDH9B3rC1S71u9Pnz3fkjOVixtCj2HavVv8AhGX0ib93YC5mYZ82Zhge/tXGeJr7wzp0pn 1S8XUb0DC2tucKP941lU5ZKwRumc5o+veI4ZRFaxtcE/eCj5T9c8VoarqGl3O7+2rPT4Ljj d5LnzCf+A965y513VtZH2WzQWlufuwwDaAPc1Un0GWzhjluWy7HL5OAB9T1qE1Bbm3K5Mg8 R2trdJC+n3EkpxjbIckD0zXLXMF7b33k3Vu6OV6deMda7i7t4pPCMN9a7Dc2dwPO+X7ylgA fpWrd3ltc63pN4lpGqoPs8m4HgspH5ZH61zfWuXp3OlULrc4u28OXEqII9MvrkkZbYuOPUV Hc+H5reOW5iDukZxJFIpDx+5Hp71u3kl1pE96um3bJJaSBk2EkBG7Z9qs23jjU5lj/ALes4 720I2+csYDenOKpVpNcy1JdJXsziovkkDwzNFIp+U+lb1t4k1u1Vd8vnKOjDqPxrdbwpoHi Emfw9qLW7nB8uUbkX2JHIrn7/wAO69oUp+0WTtEGwJofnjb8R/WrTjURDi47nXTa74c8TaZ At29xpurR4U3AlOHHuKsWnh/xHbSx6noN9DqqIwY2hI8xvX5TwRXnJngmkxcRFHHUoMfpWl p97qlg/nafdsSOeGINNWW6M2e36V4z8IXk5h1ixbS7uPAlhniO2NvY9q9FsNU8MT+W8Mtu2 7gOhBz+VeD6N8TrMssWv2AZ1AUzgASY9yRhh7NkVf1S30/xE0Vx4U1fR1cNzbyQm2k/Hbwf qKpSaFofQ32SCGSO6t5VAHcn1or56trTxvbXNtpl9JNas7gLKlwTCwz684+lFaxlfoJ6HQn Vw1hb2IMkUMajzGQkNI3HeuF1nxYsBlW0s943FSZmz06HA71vWF0mqvG0l15Sx7QRt7DtXL eIYvC9reXEOnW13fmIEM93JsXzDz8qpyQPc818nlmChKpKFRbanpYmvKEU49Tl7/xRqUwU2 oS23cYjHP4nvWBdTalOjNJJMzMeck81refcvG3lCO2U9PKUD9ev61nXsh8rDTOze7E19VCh Tp/BFI8p1ZS+JlW081g0TNgjnB+tWLuWMxI6szs2RyMYxxWSRLuLDP1zUhMksawqC3zfKB6 mtnBXuXGo0rGvb6p9llTaxWIgBgDWrd61KDHFDNmOEEJjoVJzWZaaBd+ekN3GYpHPlhGGDu 7ZFZZ+0CVwDwOq46VjOjB6o7KWKnFcrOn07UjbXZuLaRssMsmafq2tXOoo0cru65yC5yRXM w3Cqy5JV/Q1o206ecv2lSYyeQDzXHKnyu56dLFc0OS5RnnntrmGeL76rgUyG4aR3ZvlBzkD pXZNp9j4g0630bQ9Pmn1dnZvMH3doBPH4CuPu7KbS7zyLiKSKQHlJFKkH3rrpKM4X6o8/Eu VKpa+jJrOJp75I1Zehckn7uOcD1r2S6l0bUNJtLu2nlvtZvY1RY95jhscAAu56u3HAFeJW5 Y6hCqfedgD6V1Wk6hLpWrfZpjlFbevHDD29qwrS1sdWCdk77Nn1Z8LbC00Lw80FtcFpJDun ncfNK2MDH+yO1bXiLVHdHtYrgSf34nGRj1FeSWPxCW0sI44wAQBjnoKyPEHjRJ5/OM+1zyp B5FS6q5OVHR9Xj7X2h2/ifUNH03SVKeU07Lg8DOa+bfEuoJd639qBZ+CvB9sVo6z4hku3cC 5yp685zXJSSPK8jZA4556CnCKclIyxVX3ORG54RjiOpwStIrskgaWDByYweT7/SvRfFms+G L27nPh62W0G4KIQf3RUDqPQk1wOmXcOnWUi+THI9yiNFMvWNh1waqXd8tzI/khEuTzKi8B/ df6ikoOdRt7HmTdopIuXVxaSyIkTtA/RklbIP8Aut3rWj1xLCyZB/rgOQRWBp8NrJbOL/Y6 gcA81lXVyocw+YzxDhWJ5Ueh9a61dWaORpS90NQ1J7i6aXcQSc8VFa6htV06ZHUCs58tJjI Oehp3lLEFbdyK021YPXQkmJLq7nI781XPUuSMdQPWnuxaPGM98U0A7izckdBiqSsTuRgEuM N1/StG18wx/P8AMitkiqkMYa4UBSa7S00e0fw494JxvhU+apHzI30rCvUUEr9TWnByuU9Gg l1XXba1s0Yu7jLHsPX6CvRtS8T6f4bQWFpm9vcbdi9298Vw/hsXFosk1gjS3M48i2GMEk9T 9BXa+HvDMuiytqd/AbzVpQXDMfliHqPevPqzTbT2XT/PyOinTbtbcv6P8PfEXinZqnjLWf7 ItDylsDmUr9Oij612Wk6J8KdHke1TQ49TlUf66cmTcfqa5aHUri+1CKC+ee9DNu+xQuQ0p7 At2GcV1ou4rHyr3VrK2jnRdkdvaoD5Y7AtXXSmuplUi07I6GbQ/Cl5a7ovCenxq6BTJIuFR cfmfwrJ0m58FeCo3t9KSMzyt+9lUAtn0z2FYOpX/izxPiHTrRre1YBT/ACKz4/Bt7EQl7cx RjOGJkGBWsZ88tFoZuNlud1J8SdPt4yxjXcc4A5zVOX4oxpatPJOkSnjbt5rzXWIdK0iN5R cJdSDICq/evOr67mnc+dKUTqFzTaitWSuZ6HbeMPifqGs77SynaGE8Mynlh9aPB/w90/UtM bxN4q1NtO0tRlEdSXuG9B6j3ql4N8DXOsSf2lcadM2nwDeRt+abHQD2r0v/hENV8YQRz6xd ppGk2p2pbj5QqjoPespO2xaXQ5g+O9L061bR/BuhiRmIU3DoCzY79K5zxBpviCWw/tXxTdL YRPkwwHG+T8O1dxqHinwJ4DhNn4csF1XUAMGduimvE/EWvap4h1X7Zqt000hbhR91B6AVha U3ZOxvBKGtrnSaEiX0d3p0KlYp22cn8v1rrtRsbcaBZMbRbS7E0IkBYAPt53/AI8ivPdOvY tJkvQ4cSLhoQD1JPWrUnjjVZ7q1e8jAEbAsdvLAdBg+1cDoVJybprT/gHdzQilzvU1p4zAd cQIgGoRr5WGBwFOW+n/ANet3wtpujT+D4Eu7dQ067JBnnIzhsH1Fcdr3jC31rWIr5LFYfKT y8K3D+jY9ayLHxDc6ZNJb7maEPlRnoPaumnRk1aSMKlRK0os1NZ0XVfC+qC/0yWSBScrInQ j0NaukfEnyomttZt2DYwHh5U+uVP9K3tP8SaB4h07+zb1/KmKbcOeGP8AjXnOvaM1ncP5OH izww61vDRqM/vMZtNXid9PJ4G13T3lH7u86JLH8uD7isifwZcC3a7sdThuMDJ3Haa4S2sJ3 DSeYsIUcEtgmtKXWpoNPFn5zyq38Rapq8zlam7kxjZXloNu7O73YuYz1+U4pkVnfWyCe1kK uOfQ1QhvrtZyySuTnjJyBVkareAlZSJBnrjGK6OSa0RCa3Zu23jXxLavELqWWeBCFw7ZHXp RWLDfQXDCG5UqHYDeDkA560VpGnB/EjGTl0PV9IXRlsSlwJI3OCrI3XisPU9G0i31G6uTrL NPcKClpFAWYH1ZjhRn2zUXhLUYdSsiJDiVRggDII+lWNYtY4roanNeRwBR5Spjc7t7L2+pr w8GpUsQ09zuxFpU00chJ5duskKw4bPDuc4/DpWPOis2WiPPQKuBXX2emtfXUjMu0Lyd5yxP b2FSal4GmsbH+1/Emo/2dZOCYoz809x6BE7D/aPFfSQg5bHluSi9TgbWwutRvDbWyb26nB4 UepPQCuw0G00uyeSziT7dfMMmQYKgfxIB7+vtWLJfPNbtZWEX2KwUjcR1b3Y9Sav6XqsOjw sLOEGc/wDLdxz+ArWMF1Ym5dEbl5ZT3VzHe3tw0ckarwOpKgYP/fOPyo1G30m28PFLfTwdQ eYv5xPBjIzjH41o2miajqfhhtc1G8ttNgl/49vtMm15v9xBliAeM4xXPy2jR2zGKSSZCDsM j4aPGOSOh7gCnN6WS0ISd7t6nFXZjb5VHJ61DHcSIMONxXoDWtNZRf2yiTMyxnsFzVbULa4 iZ7tLRkg37QWXp7GsXC6OiM7bGv4f1u50C9jv4CFnYj5yOUGa9I8a6jp3xE0C21UwJHq0Cb ZpY12icj+Ij1rx5JY5rdfmAYHBXuKs6bq93pMxaNy0bfeTsaxUGtVoaSnzbmU3nWV+pcYeN gwz2xXUm6j1e0S3SNVutxeGbpz/AHD7da57V5xeXzXaZwecY6VWt7uSBT3B7etZ16HtLSj8 S2OrC4r2V4S+FnQz3t/ZkR3MMkMij5lOayrnU5535kIHpmmS6k8uCZZCcdzUDXib8nPpwKI UmtZLUqpiObSMtBQztg5I+tNkmAARec9femSTl12RDANFvC7OCQT6Vso9Wcsp9Ea+nSiS0+ x3TsgBzE69vaoltx5jCeQoAfvDr9RQ6Ktp97GOnsaqCSSU7HPzjp70JdSGyZ7sglCfo/TP1 qlIzu/cn608q0h2gVKsXkupkG5T1xTSSBt2sVFDIC3X2pWkGMkgj0qa4eMk7OB2FVljaT5j wB0q1rqzN6EyZJ3HGTzQzHdhelJu28dTT4Y9zAAGk31GlY2/DkCvfLJIpKR4bGOrdhXbPZ2 l2jukZhnZecNgH6iuEhv3so1jhVc5ydw6mtCPX7uSRWktFZP4tgxn8a8ytTqVHzI7acowVm dv4akn0e6Eb2iPMkZxKzZAyckitb+3L29vLjzSqoOFPRRXFLqYNymyfyYpATIjAZP41He63 An7qB/KUDPPUmuVUW5Xl1OlVEovlPRJfFNl4f06SKwjD3co+eZl5/OuPk8dXMErTR/vJier nNcy+qxylWuZA6dDkYNW7HWfC9un+mae9w4bOVbbn2rs5pRekX8jmUItXclc3ofHPie+cJD IyKMYINV77U9ZK/6VqBaRv4EO7mo73xp4e+ziPSdEaBsbdzyZrJtfFT2efsttA0pYMGeMMQ a3XNJaqxk0k97mvZeFfFGubHjhmETHaJJBgMfQepr0LwZ8JLSW/WTWHZvKPzK33ifQD+tcr aPrd9otz4q8RahOkMJC2sPKiVvbsAPar+kfFPXYI1iMhkjXgb/mx+dJK0bhJ62R7V4i8Uaf 4O046botqnmImFDcBeOK8T1jVPFvigOt5eS7M52IdqVav/GtzrMCnUdLWdzwOccVHp2sNBG BHF9nIGBG2GVq5203qaarY4688PXllNtuEWVjyqq4x+Nc7f2K20Ut1cSAPvCpGp+8e5+gH8 677Wb25u9xgtYY0Rss0R3j8+1cZrVpc3M8Y8ksVUYCDOcknNaU2r3bJd2ZN9cCdkVmBYIME HP6+tZboS4BYj8auvB5OxZEeKUHJDjGVPQ1Dc2siYIOfeuyHLFJLYylzSd2X7C2g+w3QBBk RdwJ69apSsjSvuHzdM5ogEyhnVZCrLg4BwagDr5hLruFTGD5m7l86slYlA24eKTBB+hrQt7 zUJFG6RpI/wDa5/CqskAW2jnDBQ5wB3NT/aVWxWJVwVxnnrUT95aIrRO7ImkeSRnkLH19qk nVZLSB0YZRtp57UblVAnALkc1UyY2eE+u4U1G70Jcu5Zgj3ySLu6HPNOKgv5IGMHJb1psEn lP5o5p7MkoEsj7eSeOp9qTvzBpykh+zLJGIYwxVgSxPy0Uhdp2iUBYokIwo+vU0VVN2WrIm rvQu+Dftf9uJa27kIVJk9NuK7i40yfX9QjttGTz5IMGSZ3xEijqWY9K5nw/pE9hcvd37tbL PGESBP9bIpH6fjWpqE2pLaf2ZBvs7QtnyYm4P+8fWuZU1OsqknotrdTSVRKlyJa/kdE/iHw 94KEp0901/xE/y+e6f6Lbf7ifxn3PHtXnWoza9rN/Lq+tXU00kx+aSU5P0Ht7Vo5sLGQ7R5 sp6seR+dZWraw0qqi9F7CvVtpd6I85PsQzywRM0cSA+sjdvpVD7RvuETqmec96oSzPITk1P bwyMFlLcZJ47VN+5qlpobuoanNfzg3k7+UoVVUHqAP5VF5irdxPCxCEAEetUp1dFDhS0R+6 +Mj6GmRTnzYgAVCnr61nUd2VGKsXpw1xrMsinKoNwqy3nxQFriFpLdxk9xV2y025m0yS8jh LEyZcAfw+1MvHv7xls4oBFEeUUDA+tc7rzhJcpoqUJJpnK3caRTiS2J2ONyj09qclwsi7So ST9G/wNat/pclksME4AlwXZf7uelYVxHtbAHpmu2dmzni7Floii7wCy/wAQHUe1QMsckgC/ KKdb3LpjcOnG49x6VMYBJcJ5GGLEfL71lezsbaMjawlWMsh39AEA5JJxx+NF1Ym1u5Le5Ui WFlWRT/Ce4ro0v7fw+xa1Ed7qQX5ZCMxwn1Udz7n8q5l5JJJZZZXaSWT5nJPJbPWqd72FpY Lm1+x3/klw8b/Mjjow7VMlyVTaFC7Rz70+KUmDyJIlljboD1X6VF9m81isWdw6g9aXqMa8r Els5qsd7sWXIxzVvyQgDTMAAOmaqSzgnCDAHfNSnfYdu5Kk/l9SN3pTJrou3y5BqtkluvJq RVzjNXZIlsUEsSOpPcipV3JHyeKTG09BjrzSeZzk/lQA8DPJ/WnxvtbjjHPWos7myRhAKED SyBUBOaTSGtCyGDHPXvW3beHNTn8MXXiNyLbT4GEavISDK56Ko/rTLTRo/wCyjfyli8b7Sh HAxzz/ADqbUtVu9S0wwqTFaJtJgWQhdw43bSefwrK/SJ0KnpzSNc6H4b0/Qpbi61aa71dUR mjibaibxkAZ6471yj3cqfLv8xfRhnFaB1CG50qCKS3HmIwUuvXbjGD6g4H4g1U1hLYXCi2T y12DIz3oSu7McklG6IbkRytuEYHHYYqngFiAMjtSkk8gjNTonCnGM4596u3KrGG7J4dJvJk Vo4SwIz0r0rwV4HsoU/tTXm2KOVXim+H9X0bR9E33NstxdFRgE8A9qydY8WT3hdIpvLQDG1 entiuJ1HI6lG2xreOPFMeo3AtbVBDbQKI4Is/Ki59PX3rC0mzmngM8jtFAOrKOp9Kf4Z8MT eIr4SSFhF6jqT9a6DxJdWNhaxaXYbVjhODz940O1gaa0MWedowVi3EZ5yc4rCvdQlgmAy68 5GCRitKK5iQEzMck1RujDdS/vI/kHGQOauJjJu5qaV44ltG2XqR3ULLsffGN5X03YzVxp7R 7H+0IAQGJEfoMdB+Ga5+fwxIAkiNiNuRnqB71Z1iSKwg0/R4pSPskZaTH/PRjk/0FZVYKor RLpz5HdlHxDJ/aurWiyHEnlhWPt1z+VdV8OYNI/wCEsg/tW1S8tQCWVhn6da8+XfLclyWOA W9/pXYeCbuO21JZJ2/d/wAR9Pat40XJKF9iZVLe/Y1PG097/abxpPi0LEpGBhcZwOK4G20h r3VGQyLHFuyWPFegeIbuTWdWFtYxBsk7VAztBPJrn9e0ubQrqTTrgMj+SsmOhOe9FWTh7kN y6ceZc0tihr+mx2sEJtJVeJAFI7qfesNUCAiQ8MvWtB9Q/ceVOd5I2kN29PyrNnORlSSO1Z 0IzjHkm/mFWUW+ZDZkk2hSx+Tp7U0lJGD5JfBFMadjFsYkkDGaaikEngA967VFpanJe70Jd xBA7VNHKjOC4yqjgVVYgD19KcpV0IztIHGe9Jx0L5iy0oeddo2pkfjzRVeP5rhMnoR/OitY RSWhnJ6npenXWjw282o6ncNc3bKCsYJ+UkcEn29KxNX1ZZgQk4L7usfTFc7FI8zKyAsTwQP SpSlvCHeZ8c8KDXDThb1NZdyGSSaXOX2L/ntVVoWeQqm5vrx+dNe7AYlOM9qha6kc7VzjsB XYuZmTSNGGLT7ZN0n+kyD+EHCD8epqO51NZF2hRkDCkcBR7CqSRTTN8wOB1Hepk09hgkHBO M1XL3I5rakUF/dwFvJlYKeqkZB/Cnyajdnjyo1wf4Uqw9o0H34QDjpUaWs0j4SJmPf2q3Al TL+j+LLzTVEbjzR2z/nmtk+NHndWW0jMgGFkk52++K5VrTYf3gZMcH5elQGN0YlG6Y5HesZ UovWxopHYM8OppLdXE0jXZzl2OQ5xXNXSCIlNu6QHGfrUcF/JFhRwe/vV4GO7ZZWIZgQfTN c6UoO8tjSyexRmhVIwvRlAGM96Syu/sd1HMYxKiNnHrV+4tWdQUTIxknNZ8yqiIq9QOfqa3 jJS1RFi1cSC4M0tqoEEsm/b3TPb8KrNbSgCULlCOSOlMQy28u6KTbIFyT/SrNvqTwAiSFXR s8Lxg09tQsNstzsYf7vOatxyR2z/AGmRvljBP+83Zaz3u8ys0cYDN6ZAqrNI8jZdsn09KSU nqx6LYJJZJWZn4yeB2qMocdc04g7e2RT1Y9V7VVgIdpA9DUi7scg80DBOWHJ9Kehw3IPemx AY3PByBViKKJRudsgepqu0xyQBj3pm45JPboKnVjViWeVSx2jC9gK19FghVg0hBdscHtWFn c4z/OtGGUwurqcn0qJxbjZGkJJSuzq3uJ77QH0uO4USecWWPbywA55+lZejWSf2lay6imbX fzk8HB5FQW97JZX0d7CdzIdx9PQ02a9k89pEP7qQ7gPSsY86ukdXuuzZp6zFawX5vtGxDG5 wYSc7T7eornZmdmJYhnbNTXE5lcAFvZars20Hv2raCkl7xhNqT0IVJH8s+tXftPnFE4VIyA vvVFipfgk45qRCpQE53ZzVyVzJaGld3LvMEib5QMdavaLod5qmoQ2cKMxYgtjnH1qLRdPm1 G+SGCMvIeg9K9u8K22leFrCS7vNzCPK7lA3O/cj6V59WqoKx3RhdXZsT6fpngn4fyzzyKt3 ImxVjIyAa8OuEuNYkabfh1OUjwTkfhWx418XnXteYW8R2bjiNWyPxplq0VjYpBBIsupXnVU /5ZL6ZqU5cqdrMmTV3dmbb6MqzBrq6BQdSPWugsLHSISHllEoHJJGePaud/sXWTqOxvOSNx vIPSm6vdSWl4tpFKMgYIJ6fWiUHJ6shNLY6rVdY068u7K0t9sMJYbiB2zk5rzO7upb7Vrid sl5pC2Px4FaMzyRSQyO5JznI+lYwLJKW5B9hW9FWuZyRaMphZwiBv4SDV7Tr7X5ZI7DTJ3i aVgqpAoUk/UDP61QsrS5vphFFGXYmva/DmiWXgTRDqt8IbnXrhQIYz8wt1Pf/eq3OMPU0hS lLXodH4d0LRPAvhtdR8QyC/1WT5jGx3Nn0NeK+OtRn1TX5NTPL9CMfw54GK3tf1a7MzTX0j GQndsP8NcDdXgnmZ2YufesIScp3tojecUo2KBIkjZweV6iq7SHAUH9KlLHzd0eVoYDZuQYY da707HntDBG23fj2p4VQuTT4RNcMIIxkuemK2Y/D85QvI3yKpLEDocVFSrGGkmVTpuT0RiA IR2phVi2QMgfhWnp+nyXJO1A2Oa0z4cudm4rtB7HtWcsTTpu0mUqMp7HORNtkTP94UVp3Gl PDMiEjO4dOtFawq05K6ZnKlNO1is86RvLHDKpAGQQPvHHQVnNLJIDuPNRDhvX3qZI8rj3px 0E9RscRkbqOOTV2Iqi7Ioxk87j1x0pEtpclAhX1GOa3rHQp/7Pa8YDLMEVCOWJoc1FXuRa7 sZiny2CF8BvvHHTmnee7DYq7gucZ713WheAb3Vn3wWsk74yc/Kq11v/AApXVYwt04SLKj5X XIrelhp1NTnqYiENDxoEMCXRfxpy+SDujfDdCD3r1PVfhTrltbu405ZF9Y64y88KvbjEitG w4KkdDWlTCzgtTOGJhI5zzN+UfPPvnNOl09gz74wu3gkYBGP0pklm8EmVfcB6CrUEm+3eAr tTBPH5VyTdlc64JN6GLcWU0ZDPGVB5BIwPaq/76HoCPb+tej3slnc2MUc22RdoAH0rmdR0o hRLbjMfrnkUnUs7SKjrqjMgv3cbZWO4DAI4pkkuTteMMD3PWq8sbxtnaQR196lgmUkrLg5H ftRypaoGyMSL8+/q2MEdvanMyPbhABvU5Jz94HpTmhDFmTkDqPeojCWI4xkdfSnZMByogQs TjFVvvPnGRT2jI6GkUFWA9PWmkMV12PhhyRTolDrs7j0qachwGVRjFRxo6uWAAxSbKtqI0Z GRTCQFP8zVlnADZHGKqyYb7o6dRQm3uDSWxGx69DUkcTE8GhYpOSFzx+VTRg5xkq3o3Q0Ni S7kboB0wDT45NuCV3gjoT0p8wPlbsYPeqyOVOcZFOLurgywsucqT+dAZj0PHekDwFAfmBpx ljC/KvzdyaViuYfuVBuySxHJPaoDIOtDuXwSQe1GABnGadhXGMWDfWp4suuB0GMmoG3Ht36 +lXbZQNoxkBsmlN2Wg4LU9P8ADS22j6I1wNou5QFy38Oau6hdm6idFk32gUqjZ2jOOcn61g 7VkhiuQ7c4Lxg8ccD8q6P7PstoJr2KP7PCQyw5+WQ+pr5+8W+aTPSvLaPU5Wx8NvfXgcRG0 tSObhjt8z2X/Gq+p2GnaBqcMmnaqbqVfmKAbsH0Jq9rusX2qh7PSg8mxjnYORk9B7AVQ0fQ LubU0s7SNpbxRvndeVhUcnn1r0qcpuN2cslFOx1Wmx+PdbiF1ZRRWVtAuTPOAm0H3Ncfqdl cXurbZLtLy6aQI0qL8pJOM5r0XUfEenS2dvo9zdTLZQRBvLXaDM/95ucmtHw2fDIvre4hvI 90f7ySUKpAbHCKD1b9BWU6vJNJI0p0+dEE3gTSbaztbe2tre6vYolLvHKXWZu4II+X8KyL7 SbGS+aE2KQui8xKoxwOfxr1e48WaQtpuMlujBydrBS5Hrxxz6Vw3irW9LW5F3Cx8+dCwONo APAGK6uWM48yY7uLtYxrWDT9Hj3WtqhuWbOCv3Wx0qGbXbHTkkv9SY3F6pzHHngH3rj9U8R MLy4mV9rHpg9z1rjrm8muHLSyMx96yhQcpXQTrqKsa2v6/Pq989xLxuJJA461iZLdBxQQCA SfwoOc4FdsIKKsjilNyd2WgU+zgAAGoSdpIGKYhO4rnNTGBtoJOQ36UWS3Fq9jf8MQwG5WS f8A1rsAigZJrutcii0nTn2qCWHze2eKwPCdvbxtDKyYuCflJ7D1FWvGN3ANCkKT+e086jeO igc4rzHNTm/N2PRjTcdeyuY/hqzebUioyAsmDiu9vLG4EflyQkH06VU+EenreeKrmOd41jC hmLnsR2r3rxHoOjf8I19tt4jvhX5Xwd35Vs8Kq8ebqYym6cj5avbHzdREHk4k7EdTRW9rKT vrAutOIZom5P8AdI6gj0ormjCpT91M0daMtbHkITBHBrRs4DMxUccVWkiaJyTyobaD71e03 f5wVT944Nek5e5dHCt7M67w3on2y5KyMG3nBZ69a0/wnpE+s6NpBv4pZLlmMrRdI1A4H865 HwdYxT/M8yJt+8G4rX0aLyvEN1dwzMY425J44HpivJm6tSa926ZunCEXeVrH0noHh+10q0E EEcDonyiQR4LD39TW81rA6BZIlYDoCK8P0f4kajo8Trd3KXqbjtR+CF7AGtuT4s2s9qzbRb sUyNx717mGxMFG0rp9n+h584q+mp6Nf2tmLdgxEY9a5HV/DvhvWbCS1kghExB2vjB3V59qn xAuJoZgJQx8sZKn7vqfrWJZeM7iCCNWkZsnBYZ3AfWuyOKbdjkqUlukYHif4U6lYF7i0iEs QySVORiuDHhe42yKUYSb1iCjuTXu0vjSB9G8lJ4pVdCxw+/r2PoR3Fcx4Lht9Y8f6fpsq/u Sz3B9PlQ4H5muLEWlKKh1a/M2ouSvfojxyazvdMmKTRuBzkMvFS2kkVxA8bvs4J+YdPpXv3 xE0zQ9NhkjMSM+MqTzmvny7GbyVIY9qgn7vFa1aUUtWFKpKXQoXtkJA20/Pz7g1zpRo3KkF SOOldtc2DQ2KXYGEIyDnrXO6hAHhFyBgn7wrkg3F2Z36SjdFBZXQ8EgmpftBYZ2jcP1p9ta +cWxzgZ+lRKA03lqMZOBk1rckaTvU460zAJ+b8fatO6sPsfyOylyMjb3+lQCBerLyRSU01d BKLWjKcZBbbnvxVjzFRSAwJ9OuKq7fnJXoO9IQTjjNU0SmK7F2IBJzT0jZACBz9Kkhi6jof ftWslmWOUXfD/exWU6iibQpuWpRQKy5HTPIpsq7FJyCueKszWOzDwnKg8+1QShSMjJFZwlF u6CSa3K0zB4xk8kfnUIA4PrVxLO6ngaWOLMaHGelRrausuJoyvHeuhSS0MrPcSOJG+8SB7G pxa26+rH0zUqwLsLDnA6etJJEoiMgZcdgKnmuOwhtg8iLDB+VLPa+WMNtXnB5yaSK58lTtH 0FV5JJZWLMxOTStK/kVoNyAc/e54GOtaNlGku6QcIuDIPQdzVUxR7QCfmA54qAKytlep4xQ 1zKyL1hudpp14jzeRFIGiHTHc4qzr2uTR6YtsshBIx+Fcrp07wtDtBBLHtVm8vIpXkdl3SB fLRR69M15zwy9pfdHSqvuW2YuhpqF1fpbWkroZD821tvHck9hXsei6pY6Nokun6NDbx+chW 6vnGWmB4ZYx+YzXm1jLaaTpwQAOzjdMynBc/3Af7o71TOtSyTqSdqgbQEOAnoAPSuiUpSl7 pkopK7OnvbHwtbaY9pLK15ezHZbbk2mPnliwPJFcpdPa2GszjR1laxzhUmO5wB3yPeixZ7q dlmY5iQsxz91e+KfbSW8c0jtCGz0zz9BShTbup7Fe0SS5dGQTapcIomjbzYT78ofcV0SSW9 x4Vk1C/ulMq/KkZPLe9cpqKQ2Mqsp2zS8tBnICH1qleyztaxgHMAyVx/Wr9nytKIe1TTcir JL50zE9MnimNH8wCt+DU2LaSSKc+0gbjg9q7EraI5G76jmjIG4jAGAajYgdwMc0hdwNp6H8 c1G7jI4HSqSfUhsuW0TOGYnAFW7eMvcJH155HtVG2lRFbBJPp2p3mOwYqeScZ9qxnFtuxrB pWNuXV1gnItid6grkHC1lS3dzdQiGVy0atuCjsfWmw27TSRxAjc7Ywe1dDBpcUNr9pKbmDY UDo1YL2dGyWrO1KpVu27Ih0fWdX0eQ3Wl3MltLgKZAwGRWtN418XTwm1fVGnibPAfOPWseX c93EnlKiKu3AHWrZthpt+t1D9nlG3DBuRyOeKuKuuxnUnFab+ZnnWdUgud4lxlssVOc/Wik PkxXiurLhwBsbofrRV8kexzczINWEhbeY1WN1X7vTcB/M1DpiCR2CviTBKL3Y8cVrXtnfXd sHa3VEIAUvKSTx2BrBhSWG5QA7GV+vvXNQfNS5b6lzVpXO40u+ntYGkDcdOD3rpdAvZZI3m R+hJOT17D+tczZwI+hyTlsMh+YHv3zVfSr14pJBG5HYgfXNZ0ZOnV5n0MqsVODSOzvpM7pp TlicY7isid5pwu4nbk8E0LMJTy59Rk1ahzI21FHHJJ4AFdU8XztKxxxw8oq5EFkUfOeAMYz UiyrtUs20Z/OprpGVQHZQvUlaz7h7IhPOdggOcocH6Vm6vvWR0ww7auzTlvYfJKqo5P4mm+ DtW/s7xtLdu+xbWEqW92GKw57iKW93RDyoVAABqG3eNxqtzE5LPIE6dgP/ANVauquZOT2Nf YKMWl1Oy8ReI21JiZm87yshe/FedXc22eWQj5m7HsKvRyt5O85JNYOqXGJPmPz46A8Vo6re hzwp8uxsX19CujJCin98oGM52kVzxb7RZzQIoJSMt+VUWumMe3dgZzgmrGny/ur3sDEV/M4 rOomlc6KbtoXvDWlzaiZpI3VBEMNnqc+1GpaFNo+y8NxHMd33cf0p2havbaXbXIJIllGAcd PekEWoalIZGkZ4ZDgM4I3Vztz9o3sjXlXLcoS6lNcTmXygZGAXAHA+lNe2vxaee8ZWHPU1t 6dDYW022RCzjPI5x9a2Yra41jUoILV1SI8oXUiPI7Z6VlVxUaV+iRpCjz2OU0bw1qWsuTbr thDYd27V1154GS3SGOztprt5PlZUBMit649PeuukdYrlYWjisLi3UPNiPCSIBywA74/A0aF LdeJtURpNVn0nSby4SJY7dtrHnAYt1rzKOIxWNqqUXywRvKlTox97c8nu9B1TTS7XtncRRq +0PIhUHPTnp+FatjaRMiNLmPd8oKngn0rrvHHha/8ACmoXVhFc3bRNyRI+9JV7FhXn8GoyW 5KnlZMBoyeOP/rd69GTlWp+7uZw5ac7S2L2ptb2khCgYxyK54JNcZnVQI92PQU+9lN3fbYi SGICg1pWlqtxFtR0AjHy88n1NbUoeygr7mdWfPPTYZk+WsKqTEowBjv3NXYLZJSRPtx6E5x VOW1kCErdIA3Xc3WqkbPbvtYFXHfNW6ba0ZHOkX9WgjtY0NuwPd1HYdjWKW3rtORntWkLpy nlzxjaDlXA6f8A1vas+5haG5ZSMA8g+orSkmlysibUndEgihEZYnn0PepT5MduDs3MR+FVo iCQHA9iatuu7ZE3PHBFVLR2Yo9yqqNI528CnNB/dBJx2q0Y2QGPHzDgClmkeydo2ZS4+8FO R+dJSu9CnsZpMtvjc2CGDbTz+NPhk33jMRxndgdqhuJ/NOWA4FTaeqi6HmnaOuT6Ctul+pm 9dDoDpd3eW5NuSxRQSO9RRaW8SeY+4N6MMZPpVuz1S4sbyOW2uCuTxWnd33lQrqLkNO24W4 bnB6F8e3b3+lYRV9DRt7mTsNkjWEeGnkbNy47H+4PYd/f6VUeeKEGY4KrxGv8Afb1+lMmcw IVJPmN8znuB6fU1mFZruUshA4+VT0xW07W10M0m9UMaUtcNPctvZzyc5rTsoobm3ui7hVHR SRz71hyZVgsg2kdaUSbW+ViBSlDmWjCMuUkMfkswBzz+lRs2eopTL0Oevv1pjH5RgED+daK 5Axnxj+nam55z+lKQze1WrDStS1OYwadYzXcp/ghQsfyFaE2K6yYGFXBq7GpSZQeF27iPSt 9Php4+Ef2hvB+qiPpuNuR1qynw68eMGb/hEtUwzbQfs5PHIP61E07bG1NJO7MjSrJrgyXBY Kp+VQep9a6CO3ZplieYLH/ChP3j9KsHR9S0ZrW2vtNuLSToqSRkE/nXSR6MJ4HmlYRSrhl+ boccH3NeXJOcuZnp86pw5TIXRr23BeaASDPI6MP64qhfW2kyW5jLGCYHAAU/N71duWeC0le zvZYpWXa4LEl+2KyYP3kyi+tpWQ/8tom529+vFdMYNJM86clJsxLjSJowZfODQhhncQG/Ki upbwV9usIr/QdY+1O74+zyRlWDf3QehPT86K3jWgtGzF0pPUgnvftELwxKTEwC7mHK4GQcd s8H86dd6fBbeH7GeW12zyI29tuQ3PX/APVVi4sxfwRCz8wxuvL9CwVSVGPUfd/Cq19st9Ct oGLMo5VmJG78D1/zzXjuHI0l1PTjJSu2XNTubVdAs7+EDZdRASKBgLIpwwx9Rn8a5iC4RZn ZHwJGBFU7q9uJLQWxf/R95dUxjaeM/ngVnJKysOcg8cjFegqHMr9ThcraLY7L7UMAhsADnt g1fsJZdScWcM3lPJ8qknAB7VzUEyC2JZ/mxjFV0vJTNthzuzg9h+dRTpxi/e6FOV9jsdTt9 V0VDY6pMhcLuAVw35EVmB4zaeY/JJzgn+dZMs87p5jyiZsfOoySn+faqYunLkRzMARg84zW tlJ3iTdpG4rncWyArEdfan6febdLmcEfvHYjPp0rH875C247gpzxUlkVdY4Purkcmp9nZ3Y ObcbHSpCP7LM5XaFUtyfasU+GkmH2zVdYtdJtyhkAm3PKw7BUXkk/hXoNva6ZYeHxr2qZuU aT7NpunL1vZVxud8c+UmefU8Vxsmktqeoz3ep3Dz3spLl8bYx1yB6AYxitJTjD4jGMW9jiZ 4rGOWQQtJKmfkdhsJ98VJbMWhe2iG1ZSN574q9eWUBkljRsSKeO4P0pbDbHbOoCls5NOUk4 9y1uWLbRbbyxI++RieFbhQPU1sWOnT6gknllxawHhhwD7CoNOBvGcuxS2jGHYDp7Zrt9Itt Jgswt2wFomJY4t58yTj5j7L/OuCrVt7u7OmnC+uyOIliW0tvmQDOQw6/jnvW1oWuyxeGbmy uHjMceGVH4O089fzrM1+7t1lDxuZUKleegIJxt9BjFUrOSyj043s0bM7sVCno+PSuOphlWh yzXVM61W5bNGreahqUUBuG882kqvCglbcyBhxn0FVYtbvLJLSezAUQNkc42n6fWqmpaxM8s sayLKmdm/JKuB9efb8KrWlxakbbwmBWAO4oWBHr612Qo+zjotDmlNSN7UfEF3q97Je6vq8l y7jnJOB7AVxt2nBPKkndz2FdJPceH7G1WSK7hvp2BwscbnB7ZLAAfrXMS3D3Fy0m0lmOQOt dcGuW0UYOL57sbEEjJeQkOegpEulDBPmRT0IPSrFzb+XEili0gGWOOhNZ+3B5zWkbSQp6Ox pR2V1OrSQD7RhsHYcnNLNFepH+/jZSnyncOa1PDUbwmS5lungQjChUDeY3ofTFN183EKRku XMgBZvf0rn9rL2vIVyrluVLOA3VoYzLtUEn15ApjXsEkaQzIWi6Bh1X6UabdC1kaOf7h5+l aV9Y6dNat9jlVyF3gDgj6irdr6olOxkCzRwPs86Slj06H8qlit5opAZI2YRHqBVe2idHZw3 K9MetbpuzJYGZyHlJCCNf5ms60pReh00oQktdDInQtbtclmDeZgA9xV21mEmjeU+3htv8Aq xz/AI1Lb2eoXfnPEihYxnLdD7DPeoJ0uEj23EZRV4K46VlJ8ysbwUYvmMqSyAzhg/0qSCK2 Fo+9irhshvSrEhRmUKxVemcdKpywM9wIthDN2PQe9bxnKSs2YzhFapF6zsmMpluJR9ji+Zn U/e9FHuaW/wBRluLrz2wGOAiAcKo4Ax6Uk11FFZCCL/VR+v8AG/c1lZdkMzH52NdMX1ZyPs iR5WdtzMTzkk9zSK2OQec+lRBdyrzwOee1TwxSNkLyD3olbdijfYn/AHLHdK+7I9KHhtliL MmR1p62TBN4UHHc05cq7JIpIPTHNYN9mbxjd6optDC6bowQfSopIwBnv6Vae2+bMamlTTr6 blYHBODlgRxWsJpdQlDpYzR97leB7V6H8NofDl/LdaRqKWP9rX0scNq19DJIpUggiMoRsk3 bcFuCOKoeGdBsJ7+W11e3jmea3drffcGFUkUFvmII4IBHPTOa3dKsorHWbK70Tw5pdxqEM6 NbAawH3S5G0BS/POOO9Wq0XtqZ+zZ6Xb+E9EsLvVbWHTIrmOa7a485oGLWieZEfKiXI3oFL ZPatuz8IeGYp7a4YWQW51IR27TW+9GG0EpuzkqQWK5weQcGuYfUvi7LEH/4Qy3RVdZIzHeR qIwpA2L83CZQAr0O3mt7Q5/iFBB5l54Rt7dEct5Qu48bhgEKM4AAwMdhx3oqNJXsVCLvucB 48vNDiu49P0VLeG4tZpEuEjhdJUbgHe5O1huzjb2NcvJqLSTQqWmVAoGQdnPfr9R+dd9qcU 1trup6jqnhG2OuTHeVuNVXEYIxlhu4OMYrzzxPb2UXiGa2gia3e3IimaWcyKzgfMVJ7Z6fS sY2kgndO9zMnjaR3uJGYqSz71m3NnPXFZbS3C/uzcMUHKqT09eKuRqEeQpGzqvy7ydoNUjI 807YiXJ64zxXRBnPJdzZ0TWtV0mJhathZiCGY8qfb0orOliVI0t1LO5I3EdBRWUoRk72KUn HQ9B07VFHh20NvIkaRlike3cYwGyzccnHHH90muY1PU31O8MU5wzYRWyCjY6kE8Efkay49Q lgmEsE7IrMCVU7ct7Hsf5inXqJcvM8KbQH3bUOCRjqVPv6UvZ30Y1NrYyr5NnyAjCntkZ/A /zqhHG8kgSJS7k4VR1J9q0tQtJlthdR5aHgEB8hc9sHkVSjimkjLxZ3KM8dcetbLRXJbuye ERKGWYkydgKcHbcVi3BSD90daiWCS2m/0hTuBGFznOa6a28Oarc2MV7baXdSREldwQjB6/l UvfRXGtuxgNcBIw0ZZXBzuHWon2XQMkRCTj7yY4f3HvV3UtIu7ZQ1xY3FtuBIMsZUN9DWUF Xex3hcfdx3pON9dmO9utyaOZvKZW+bsPrV21jZwgWTGSBnHT3rPQqVkd5vLfgoAv3zn9Knj YLCQhIboDmiQlsd3LPqF41o0cvkwJB9mtOihIlPv6nLH1Jp0MV1b2jx7hKxOQ8j/KfcVXs7 +ICJAoIgiALvnbj1AxVye7u7gxm2uNgZgNqoDk9uv+FZOjKS5pbkKoo+7Y5y40y5kihdIJg 7hmJVMknP8verOleHZZHtru6VhFI21FRNzOc4wF7ntXdWmiXoSe+uZLloY4g8mMJhQMnBbA z7YNQQxyW0YkguxudGWOC2HyqpGSpkP/AScd8+tPklyp7CU1doeNAa1muIC8VtDaoHlx8wh yBgcfec9/SuevhIirbOwyq7lPHmFc/xn+H6VpjUbmzglmuboJFAm1Sg3Lu9FX+Jvc1zBtbi 6Es6ulrAnzb5pAOT3c/xN7Cn9XjvbUpVJbX0M/Wle5toDHCIolZwG6bjxnA/rUcF/DDZeQ1 pCVwFMzD58eg9PwptxLaMhWJWuZwebiYnp6KnYfWqFwEY7oRt7leopOCZrG9hsiYuirzDyy OHJ46cDioZJGIXMrMVG0bjwB6U2TaJCIw2w44b1pjbsAMP0quUrpqMUFmAHNaWmws04RIj5 jcbiOFFQWVu7TbwjFQOorutNgtrHTFurq1liMiErJKhCv8ASs6krbGlvduc+YWg3QSorFTy c8tVX+x3u5t1pLGoboH4xWmrGdrt3hYgjMZHOD/+qiCKdZF42MDnnjivMnVlTb5XqdVKEKi 1Rj3Wk6xaPH5sSqyncrq4598Vt3CSato0TCHM7t8yrxtaq3iJrO3uoZIC8hlXMiyc4Pt7VH pWpJEZIhIyiQ/IxPKn0rpi51KUattTlkoxqOHQx2tpzL5SRNv53Ltxg1p6fodw9wHeQIuD9 1hycdK0BYyvdbZmwX+YFj94VtabpX+mrvJEQPJ759qTxVtC3Q6mdonhVrsGS7V18sjcgHPP TJ7CtK70FViV7eLbgfcxz+Nd3bXlsqiy3Es4wEZNvmkcjJ71sNBp0ttEJkBDr/DwR2rmdVz eujKScNtjxa3vprFWt5wWiDbth/hPeorvxDbTxzCO3DDoCw61teKLSCwvZWYBlUkKe5PYGu OgtIEtBPLMNz5HlgciuyEVG/MjKWtrFPeS5fgL6Cp5LsLam0Tr96STH3R6CnPEIYAdpMrj5 R6D1rOnZlUA/dJyT/eNdcIKetjKc2tBjssz5OQi8AVIEYgEkBfSi3t5bqVYolyxPritqPRb ddqXeqwoSPuxncfpWk5JIzSdzHja33d8+3StC1Es7eVZwSSv2CLmtNZfDunMVh0/7XIMDfL zn8OlWYNTvbhD5EaWcY4xEuM159SrpdL7ztp0nJ2W5JB4dvCnmahcQ2icZBO5vyqyul6LbE me5eXGDjpWNd3FxHvja72RtyWbJbNYs7O7bjK8h96inTnUd+bQ2nH2ejR2U2tafp7kWNpbq M7Q7ct9a5+61S+vpOXeR+wUYArOtYyz7iOScDPOa7XR5XsI1kTTklcg5Mi8fnWlT90tNR06 cam7sZvhTTbmXxLBcXsKyIIZzslyQ48l+Dgg4rvtA8JkTWl0kXh3Tr+2cSBBHNMYZVIIDYk wGHGR2rM02d31iKaaWFW8i4cpHjgLA/H8qy/hxriwXlzpsiM0l3uuBNv53KPu49xnmuLF1c S8LKrRdpR1OzC0KDxCozWj/Poem6ZZeNIoL63WHQ5YXCWoMUMj7o3bDZy+QBkMR6EnOawLL xn4wls7uxsPDFpdTzSTW8qw20joSWIk2nd8uTnoRXX6aIdTsnjjnMU5mSRlkcLEI1YAnPdi T0q9qMzweMtQgMgghgYnyoRtQkjOQP8AaPP415ss4qU8DHEztKd7dv66Gyytzx1XDJWjFX1 67fqeO+I9X1CG5ubrxD4Pso765IxHKJlMvGCxAk5GAOnesfxfNaQeKL94kV7mWTcy9UhBA+ UV6D4t1LRLixutP1O/QTSJkRt1hyrbJB6HcFGO4NeU+Kyw8U6kAMDzuTj2Fe7ltapisOqlW PLf8Ty8fQhhq3s4y5v08ig1x97zpDIAfuqaYZAxbYxTHIUdaqBsqSfl56Y607ezKVXjkfWv WUbHlt3JbdgLlMM5yQfc+1FIimJI3TduZ+COvFFZuPNqO6RWt53IHO0FRuUjOfqK04p48jz B5ijhdqkqB7dxWGJM7WAG5eCR3FXLdy43q+0jn0qrJrUnrobMMmUa5kWTygDGV4ZQpHH+TW OZ3ty0cDExsQ3TnIPUHqKt26G6kK3FwYYTy8pXOP8AGtGGHSZtTCWcTtaxgLvlPMrdz6Ael V7sI3YldvQow2+sak5uLbTZPLTBMgQhV9yx/wAatyWOpeYsctznPUqScD+tdClxqWqXkVjH O8sCY22qElMjjO3pXYXHg+58NeDNX8S60im6njFrZRtyd7nlvwXP51z+0UpKEDp9lyx55s8 leTUPLmltppbi1hfy2fkBSehIzwDVC6lMrfv4QkgPLqu0/j2NW4HNhcPExYxzgxy49M8Ee9 dATaXWnTaXOqyXMI2Rzt8mefl49x39a1UmtDJxVro42SYyooCRxiJNuVGN3v7mn20hS7i4D KGGSOc1Jc6dMIpZYlYrAxEiMMNH7ml08wq5d9gwwILDP6VaVyL6XO2tNTRdHbTpJX8pwcIo XPsS3etex1qSzDW8ckUNrIpUspCuScYGVGc4GPxrmDqiKqOztjBOYlQHBOR/WtFIo5Ctymo XKygDywAiBRjGTT53DS5k4X1aOpvdVvNVVFntbZLVj5BnmRgiDII+ZjkkcdB0rF1e9uNKtm jSWS6VXJhkaHy4kBz90d8471hTXqX93EZLyVtgZT5rltx7sMcDrx9KrrfReeTdlrnB/cneW Vjnqc9+fpVXutSOWzNANNfE3iDfLgAPJzhh1Cr7jue1VNVvLR9NisIYY/Mj+d5+rM/TA9FA /PrUcl5JK83lyZ3/ACgL2B5PP6VhTq32wrKrxnP6VxVZKUrLodlNWV7ETSOsuyXg1HJIQxW NmKE9+pFMlbJG7qPfNLB50kgSIZJ4rXpca3sSwKWP3QW7CpZbe4hm8i5jaJ/RxjArsdP8Iy QaK+pTTrIzN5axxruO6oDBDcXiS3CoRbqcxP1f2PrzWEqlmdkKSe5V04XbJugVWCjoBnHHW tvVtTu7vRBZysN0cYJPHPPHH41fsnWy066jgtoCLjblh95D7e3H61gXikuzJk9Dx/SsJ7aM J2uT2wuvJgTCohTHNad3olxDp6XpQuWxgIOv41syWEESWsxcyBo1xt+grodWuA3h4i0tt0q phEY96+eoyVWXM9NTtqSdOKjA8F1a/wDttwqsoVYgUUdMc1RV1Vdvv1zU97C8OoyGaDBDEl W45qJImur3CKE3ngDoK+uhyxgrbHjSu5a7nU6NqkU8cVndKWAbajqPuema9b0/QY7vSLi1R xFeKnO7AOPUV5xoXgS5nKTNerGTggYwK9i0+3t7N7a5uJ/tJgjMOIQSSeOv5V5Uq1N1bU1f udTpzUPedjidQtdS01rddSUPG4ykkbcg9qddx6lbbGNyQrL0zyp966LXZItRG64kjsY0YOp frwa5W61TRLW6E91ezX3P3MYU/hVzhGduVERlKOjMO60KWcm7ld7oknYEOSrepFYVxodxZs J75BDFyQpPLfWuom8cRySm10fS1iVjli3GB3Ncfr+rS6ndBZJWcIce30rVJ3UEHNpzMy7iU vNI4Od3f29KovhjmTt2qV5QJAB26mobxkUqqnPvXbH+VGD7iiUNhEXrxgHrWhHplwbYSHaA f0qlYNEgkMgG8D5SRSm+uCW+c4IxjtWUoybtA3hypc01cv28drGw8xg7Dqc8VaN7cbgLaFV QHjHNYkd00RJCA45GRU6X87SqWOfYCsKlGTfM0dNHEWXKi7d3cMykyxfvPY8VmgO4ZoosKf 4ia7nQvCy6ppcl7eCKJDyDI2D+FZOvaRaafcqlhIWjcAEM2efUVnTrQjL2aX+RvOnOa5m7m Zp9nq886JYpuY91HSvQtG8Hi9tjNr2syKoP+qTliPbsK46wvL2BTHYjO7rjnNdrFBrdn4cn 1HUZVt4SPLiBI3Ox6YrmxNWTairJ/iXThyRcjJ0+HT38eNaaWGW2htrhF3DJY+S/U/mareG tPudKtNR1+K2ad4o3sYEjQswnkTh+B8oVc8nqeB3ra+HtlbReLrS41FNkF1JJEQx2kq0ZUA HtnOM+9UPE2neIfDfiWW80xrxLDcU8+1ZtpX+6+PusO4bHNdav8EXf1MuZNOb0eh6P4e0u+ h0/T/tc7HUZ4z5iyARkNkNtx3wOtSa/a3kiXFzbX62eo3A/5elIMJ6Z4B5A7euDXR/DU6E3 wq1S21/xHam8gmLTX63Pmm3YrlCrNwHCkg7ffvXmnjzxr4Vso408O6tea1fFgslxcooix35 ABJ6e1fNVMsm66nRtKTet9lq+i0S231Pao5vFrlrtxSVrrVv5s4Hxro2taXdW13rN6LxryH dHOCSXVTtGcgHtx9KoeLpCvjLVY0PAnIx68Cuz1GO78a3+lavqmnfZLRgkbuC6+eAABHGhP XA428DJJIrhfFdzDd+MtWubQhoZLlzGc5+UHA579K+zwin7JKr8XU+SxLi6jcNjMUDBJGSe 3rTkISTJXPtUKA4B70m4njcAOuK6uW5zXsWvtTLJENgDKQV/PmiqofEsbDGQRjI96KajYOY g8rbDwM9Oc9KfCpdVROpPQ1bABiB8v7w78Y4qkNy8Z5yec1jDYplhzIqhC2OcbfStjS4WEQ 8uNmcsNoHesy0t2mkLM3y9CWr274SeC7XW5/PdwyQvuOeR9K092WkibtK6Ow8EeEofCXguX xPqVvEb6Z/9EwdzMGAwPzzxXV+KbSDUvhjqc2pbPN06MMpLcGc8t/PH4VU8a6vb2l3p+k6X Ei2elgSLGoAUyZwgx/vc/ga5b4m6oulfDe28OO7S3F7J587I2DnqSfxq1GMbWMHJvdnzzd2 6GwkeXAm3fdzzVBL4x7DIis0XBVs/OO4NOu2d3Z8g5PrzVRgGZic7iPzNYqm1qdPPfQ6OWZ Bd2+55VgkUMNrhg6kdCf0rnruA2t5Iu0BQcgHsPSm+bJHCURj5Z4IBq1mC7tQ6sVdV2up55 9RVtkWsRW+RvOc8ZFXre4MUbIyK4cYB25KH61UsRu8xfQDvU0iSr1VWUc/erOTV7MaXUsx3 Qi2so80g5G8ghT646Gi2jE8F1NPtZjwJCeM+gFU7eM3TEyyBI07Dqx9APWnXF0DGkcY2RAf Kg7e/1qkklqw30QqXkttuhJDqKieXzy0rvnHQdz7CoB8x3GpgCibiAcfrWLik721OiN3uV1 jYgswwB0962dAtbh5JpxB5iR4YgrnJz0rIYtLjJ6cYI7Vs6XDqJhZ7eaSNAQSRkZNRWkoRu 2b4eKlPY7e9F3/ZkJkd4I2GQIuBuPY1jW0O65AkAPPLEfpXRrqSxWERvH2PtztBDFv/AK9O j01p5RNIVy6+ZtYYA47+leJPGU43smd6w873bRmyx3MNw1tAN2Rgr1GfaqOo6XqFpCJfKkU OcZIIxXUTW8yJDDYqglT53mUc57BR6V1H9m+Mtc0sWuoLEtq/3prhBH75zShiKsmpJadjOp CCja+pw/hnVo0aOLUpAFQfLnnHpXYxXEBgefzNxHCgj8jioU8L+HNHZbi8vo55R8uIz37ir TeMfDejfJbaWk7AEh5HHB+lKpThUbUFuYxlJas5OT4f654ou2mig2x5yJGXaCD3zW3YfCPQ 9LH2zW9ZUeX1WNuh+tF38SNU1e1Y2TpbRoMbIuHPFedahrmq3Uks1zctEuMsobczema6YKf wJ6Iz/vM9Gv8AxV4O8PzhbWxkvCvyrI7Hk/SuavPiLrt6JorGzS3tD3A24H1rQ8NXsd5pMB k035uQWkQNu9yTWNf6Vd39/KkMQigwdiLwM+9ZqcIPlasaqHNruU9Psr/xJexG6vSkLNgtH yf1re1HwlDY6XKtuS9zztLHH5mrGj2yeGrNJJ0UqhyHkGMnPYVk+L/FFxf3GyyQw26H5e+8 9yfp2ralVc7qPyInBKzZx964sofs/mfvm5lZf0UVjzyNENp5mfqP7oqxdysWMkuHdxwOv41 BAhMjF/vHnJ616EVyRu9zmfvPQpgMp4zzzzUyW7Sndjc2M8961I7USuCRx3PrWhDas8oihh zxzisZ4m2yN1RXU54sgCosZUjqaTyZW3MsbFe5xxXXWnhiOSVmnkKuzcKO1dKNOgtrJvLjQ sBwMcCsZ42EPh1NI0ZS0Z5OEdiMdqv2sPlsrsucd67C40+0MRZYUjfGeO9ZdzDb2wyxICrl vf2o+s+10SsaQpqm7sVtZuI7fYZMxqMKg4FV4Evdau47aKIgkgBqqBIpH8xVJA52k8V3+ka np1vp0cCjy5QuGKjb17g1jVapRvFXZ1qbk/IbbaENLHkG2KyKQTM5GAvc5qnqN2+seI4oGk At4sZVDgBR7ev+NJq89j9meV72RiegZs1zFvIkX758gnpnua56NOUk6j3M61TVJvQ9Fa50y ceXcwlGjICneBx7YqbUNfhmQzXVzBLLDHiOZpminYDonmRkE/8AAtwrzaOx1PVpiFkCr2zw PxqCfQbizuPLleOQqA26NtwFdNCjCD+PUxlVlJbaHWQ+IPDmt3NvZ6ojQCZwrNfJGyf9/wB FVkPozKwHcYzT7rxF4c0ueS00qMy+USgNlFHDGcf9NnVpZP8Ae+XPUACuLn06RIN2CFYbhk YrPReMrkkjt2r1YtSWhw1E0zf1DxZqErSpaKltFOpSVg7yTSKeqtK5LY9hge1c3KC7MynA7 kDFTqMvskA246n1qvLGVclRxnrXRDR2OaV9yMBQy7mznuKCwB+7j1pNu7nnikcj5RtOR3ra xlcGZi4Oe470UwEeYo6DcKKVg0L6Sb4Qq7sYBHPFVwvMjH1rXjtIv7Oik5yVA/SqNvErCUH nDVlT1SNJ7s0IMHS1WGFJZQTvXfhsH0Hf9a7v4Z+MItEurqOSKaMRxtcOyPt2qoywIPHt2r zfoUxwfUVftrqa4vI7aZ96yuqOxA3MuQcE+nFOysQ29j2TWNXtNXntfEVpqSRae1yS0M2Uk dgowBkYwNx796878aeKX1fUWYs4UDYoY9AKzfE2pXol08JOUTyTJsXhcsxJ46dgPwrMXF5b tJKoBRTjaMdKiLe7Y+RWKGWkBLEAAdcdaryqRyrDPbFTIgZ5VyQFGcDvUcqhUIHTNbJrYl7 kC4VcNnJ6H1qSFQHfHyjaep61GehH93OKdtHB9FyKTZXQs2IYGUkdRwPepXFwF3YAXOOaS0 JIYZ4I6VYWBXL7mbj3rK+pVtCgyMT0/KkSN2HCZ/GrLxhD8rMMnGc0+3TMuSzZz605uyuOK bdiqFYOQEz2FdnoPgW51a2F5fXf2WDblVP3iP6VkqifamfYMg46V1M2tXsNjFAuwoygHI5x 6V59avJaRPRpUE9zGm8NWlte+Ul19pQZ5xgmuw0ixa4shp9rYSTAcgRjIDepqx8P/D1h4jv Z5NSaYiLkJG20H68Z/Wuh8UeJL7wysmkaDDbWFsp58qP5m9yScmvLquVZqFR3PQlKFCP7tG XH4ctbCeKbUmi+0LyqP8xU+mB0rTnuNAhUXGpXJuZOVW3hO0D615Xc+IdWu5ZJZ7ou+Tzit bSHc2sNw7b5GO4lhmtnQjS9+xwe0nU91s7i58VrZWLNp+hQWwIwrsctj1rlrjxT4g1rzJIG kdlGGy5AUVLr1usmmNdM77+mA3HGO1cm1xOunfZ0lZI2OWC8bvrV0nzXuOVNRtYVzfXM266 vVAUbiqkn8M10Gi2GkanfRWi2Uskjffdun86594BlIxI4Xg4B9q77wZp8EXia3Cs+JLdnIJ 7gVjjJzp4edSGjirl0YRlVjCXU6WLwvbwxlLG0hhZhjJQE4rktW8Nm1WW2ksI2WUgicYB9x ivSbiSS2m2xOQDzXL6oZZmeSS4kJ6gZGBzXDl03VpqUt31NsRBQnZGDbQx2UQGwssC9HPAr S0GWO/d7p5ljhjGBGWADHPTH0qJlW5sXmlALgFCRxuwOp964GOae3vC8E7xs27JBreNGMm2 9SeZ2VtDp/GWu2urXptoIP3EBxvz98jsK4SadvKkjOGd+Nvof8MVpXg/eH5j+6A2/4/Wqk0 KGN25Dbeor0qaSs2cUn0RizOigAJlv72O9dHpPhnztLTVr2YQxFwFH94d6ntbC1mENw8eWK qcds0niu7uUtorRJmWDP3BwOldbWiSMluQ3zaXaISinvtZehpdJ1K2IkWBf3p79/wAqitLO CXSlaRNxC8ZrAlZrS5SSAlWzisJ04yTitzWM2rNnYm83W5kLlJI87SKsxa0k+liaRNr9Pr+ FYIy8AYk/N1Aqrbs7T7d7AK2BivPjRjJO51Sm1ZmmLxixdiMZ/i7VD9gm1q58uM7VHHNLdK szlXUAEZO0YrR0i3XylYO6kN2OM/Wt0owV0Sm3qZ974Z1DTtPNwqBvKPzbecL61hz38rKq4 O5Mgj1H9K9ftF862aJzlTHg+4qoPD+lwyOyW4zgnJ5oddQjeSuT70nZM8vSGW8ljhwSPvMf QVq/2SxlWS5lWNF6L6D3rb02CHGq3RQGRHCr6AVxeqXdxNO++Q4HGB0pKc61T2cNEv1NPZw hS9pU1dzoJrjT7SAsri5ZR2PBNZy+KbwKfLggVcfdRccViQAsGQsdvpmmeSm7bzgnFd0MNF aS1OOVeT1WhpXniCS8jaH7FHDuXGVJP86xktbosPLDYPTPerSW8a3YIzwR1NdVpIT7NKdik q3Ga0qTVBe6iYQdZ+8zipIrkSFW5IphL7SCDk+1dNfkSXxVlXAyMAYqOSztmUv5YBx2rojX 0TaMJUveaTOaDsOSOlWEtxeITCwW4X/lnnG8e3vTJY1VzjPWgIFG4ZBBNb3vsY7blvTtPtL 3NvLOba8Eg2b/ALjjuD3BoqezUXMqNLy6uMMOvWiqjqTKSR//2Q== </binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w AARCAA9AOUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/ckKO/A6Dk8Dp+lRRzq6 I7K8Jk4EcwCSA5xgqGYA+wJqamNGjMrMoJQkoT/CT/EPegB9FISEUljgAck/lzS0AFFFFAE fmp82GDFThgpBIOCefTp3r4a8Y/Ff4/8Aj/4n+OtG/Z21/wCEHhjwB8DIf7H+Jni74veHvE Gt6D4q+JFxZ2etal4M0jUvDniLw/J4f074deGbm0v/ABhr7tqXla3rVrojWtudN1CZPav2j vivcfBr4V+JfE+g6aNZ8bXz6Z4V+HGgDYP+Ei+JfjK/h8O+CNIkLsAbdtbv7a/1T/nholjq V4wMdvIV+Hv2f/hFP8dvC3hjwjqGq3up/sifDu9uvmnNxFqX7ZXxfj1m91nx/wDFnxreI1v PP8E5fHlzq1x4d8KuZbD4j6jF/aurifwfYaLp12AfRX7Jf7SPxT/aAm8bv4r+FOhaL4K8M3 tvp3g/42eCPFd9rnwy+Mdwk1xDrF18PrLxFoPh3xTLoekSwrb/APCSyWl74c1a6M8Wi6rqE cBnf7WrOgsEsYLa005ILOys7aK1s7CCGGCyt4LeNYra3gghiRba3toUSOCC38uKNUUKgUYr QXdtXcQWwNxAIBbHJAOSBnoCc4oAWmNJGu7c6jaNzAsMhemSOoGe+MU+qktqksqSMAQhDbc spZlB27mUglQT91tyYz8vJoAtAggEHIIBBHQg8g/jTFlRpXhG7eiqzfKwXDEgYcjaTkHIBy BgkYIp5HBHPQjjAPTtnjPp2qGGN4wQzs4JZgXILDJGF+XjCgYHU9cn1AJVdWztYNtOGwc4P off2p1VHt3JAifyo++wKX3ZyW+cFeejcZKk45xUsKSRqRI4ckk5GRgdhjpz1JGOe1AE1RSy +Xt+UsXbaoHrjPJwcDAJJPAx1yQDHNdRxxPIpMm1SQsYLsSCFwFHP3iB0wOp4BpIrqNlxI6 RzIqtNEZEZoi2SFbaeSAOCBtYfMpI5oAm86IdZFXjOGYA479T27+n4ipKqMsbzbWi3AgEyZ IGRjapAxk/NwPdietOYNHIZGZFjyoUc89Cd/GMgg7NvQdaACW5Mcqx+VIwYH94v3Vwpb5up xxt4BO5lGOcizRwcHr3B/qKKAGSCQgCNgh3Akld2VHUAe/TP5YNPoooAKKKKACiiqk7zie3 SIDYzM0pIbG1UbC/KOCWIxuIXjHWgCeTt+P9KKH6Lnrjn9PTj8qKAOe8XeJtC8GeHtX8W+K Ne0zwz4b8N6beazruuaxeW9hpmmaXYQtPeX1/eXTxwW9rbQozySu3HAUFiqt8h/Dr/goP+y /8TbjStH0rx/e+Eda8S2lreeDrP4reFfEnwtXxrZ6igbSr7wjqnjTTtK0fxBb6oHjk05tN1 Gd7yKWJ4YzG6vXwf/wV7+K+k3Hjj9m39lPxRfWlj4Z/aCn1qzibUnjh8Or40v8AxN4M8CeF Nd8aTSsIJfDXgLT/ABX4r8cWOmyiSDVPGmjeFI7pRb25cfrbefD34QR/DHRvhd4x0jwb4g+ Hnh7w3onhK30bxtDoWqaMdK0TSbXSLBJ7bVhJaRzrZW0eyREjkRgJIirBTQB6Fp2pab4itp ZdN1W11GKCWWxvW0u9tLuGK8hCpc2U81rPOkN3bSfJcW7SCeFvlkVSRmtrHjXwf4XiZ/Evi vw3oCRKWkk1zXtH0lUVAFYyPf3tuq7ThWZiACQGIr+aj/gnp+wn8K/2jT+1FceKPiX8evCn g3wX+0N4z8OeF/h38KvjXrvhD4eS6XI909p4guoNEf7XrGoz26JZx6hd3zLNZWNuHe9c+aP 0/wBG/wCCOv8AwT4sVSXVPgteeN59i+deeO/iN8QvFU17cbU331yb7xP5El1PtDS+XFFbkt lIFwu0A+0j+0v+zus32d/j58FUuN7oIH+KXgbzSyO0brsGvA7lkR42UDIdGU8ggcd8RP2z/ wBlr4X+Eb3xz4u+PfwttvDlhdaZZXFxpPjDRPE14bjV76DT7JLfSvDt5qmq3StNOJbiSCxk jtLOG6vLlorW1nmTxSw/4JY/8E7tJl86y/ZM+FDzxyLPtvLDUtQDOIDbhnj1DVbqORfK3OE kiMfm77jb55Mh/NL/AIKx/sEfsYfBr9lDUfin8KfgH4E+HnxD0r4j/DHTdK1/wzaalaTC18 TeMLW11TT7m3jvnsRa39ndXaAy248vEccDRYiWgDpv2pP2qtL/AGzviz8IvhD+yxa+LPiPp uma1qUmoy2fn/D3TPF7+ItK8RaRqniXwJ4w8TQ2eltDoPwm0H4rN4a8aBH0uPXfE2j32lTS 31pbhf0r8GftC+Jfh34q+FPwo+LX7P8AZfs3+B/F+mXfhD4aa9L8SvB/ivwnF4j8M6baS6F 8Ms+HrOxs/Dmpav4eivJ/Cq6jdiDVjoV7pNksmo/Z45/ww/4JifFHwP4u/bJ+G/gx764vvi n4b8Y/tZv4g0ux0K903RPDvhLQPCvhbwp8Lba01Ag2V3bxaVpXjF72xtvJit9V8RPM8aSXA E39PnjHwh4O+Ifh2/8ADHxB8J6F4y8K3qoNU8O+JtIsdd0i7khcSwNJpmoQXNu88E6pLazC MzwyqssUkbgGgD4a+MX/AAUG0j4R/ELX5Zfh7rnjr9nT4dy+FfCPxa+OHgAjxIvgH4qeN75 49E8NJoFkJX8UaXpVi2mp42vdAu573wlqniXw9ZXlrNPPc28Hri/t+/shCEyX/wAb/DnhuW MN9osPF+meJ/COrWjo5ieG80nxLoel6hazLKrR+XNbqzMrBA2DXumn/Dj4Z6T8P5vhho/gP whpPw6fTbnR5fAFroekWXhSXStXLnULG40CG1jsGt9Sa5ma8EsBNzcyySSu0rFz+K/x0/aH /ab/AGZfiHq37HP7Dv7Ovjb9p/XvB3hfQviBe638YNQ/t7SPhR4W8XLcWvh3wb4FvbibStY 8QeGdJk0i4GnnX/EGovpkktxoVtcyWtjAsQB+oMH7eH7HVyP3X7SnwiByw+fxZYw8qNzD9+ 0ZOB0IxknaAW4NqD9tb9k28KSWv7SfwUlEvzRwN8QPDsU7IFdg/lSXUd0HVIn3QCF2HDMUB GPwdb9pb/gubDJPcSf8E/fhnIAzuI4PhlpjyO0okIR8eOzJKI2VisscuQ7KZjKJFVqsX7Zf /Ba603if/gmp4Fa6tpXia6T4SarEEkkTZ5qzx+OTAVYMjs0TsjR4DsqsMAH74n9t/wDZBVB JJ+018EYEdiqfaPiH4aty+O6CbUELAghsqCMH2NXLP9tH9ke+Mgtv2nPgTL5fmB/+Lo+DYi hixvZhLq6EIuQC5Gwn5QxbIH4Df8NXf8Fn5UlW/wD+CZPw6mZN00cv/CpZfK8tVyYn87xlM xJIXayqsgYEshQAG1L+09/wV4la2v5v+CTXwnDNKWubNvh2LlryPKvci7uJPESyW3m/fjcO MMNuG+7QB/QRF+1h+zDNI0MX7RvwKlkV2jIT4seBCfMRQ7qo/t0bgqMH3jchHAOc4vwftNf s6XUogt/j98F7iVpPKVYfid4JcNIekaka2Q7tkFQm7cORkV/NxeftT/8ABTh7pW1H/gkF8H b63kmdI7a4+CNxMiXU7MEhS4+2zCWWGIxxvM0kcbR7HdiGJEE3x2/b8mnYa1/wRL+CepZKw zWg+Bd39pljlV3i/fQwTyxs0ibg4iL7YwGlKbRQB/TbZ/Gj4L3Rkks/iz8MbpYyVka28f8A hW4ETZ+YSeXqzKhGOeOeozWgnxH+GN+7fYfiD4Eupznc1t4s8OzyFUGCpEWpZxGrAHcDsDD ua/mT/wCF3/ts2aXQv/8Aghl8H5bZpfKRYvgndyCMDbuQeXp1y06yKuDKojjWXe4AUBG4pv 2jP2nhHLNef8EJvg99jtYWhltl+DOsWM8Ww+XHG0z+H3iuEdiGDLDkqylsMM0Af1fWXi7wt Oi+R4o8P3m8sVe31zS5lIBHyrsu2yEUqSRnhlzycVZHiHQLiUQrq2jzDGQE1XT3ctg8CNLg v2bpj7p54r+TiD4z/HqU3FxL/wAEEfCE6ytOt5cWfw+8XWsJCvHJK6x/8IxNHCy5VmVH3qj DlY0bdTv/AIp/Fm/voI4f+CA9tb+Qpa426F4/sXktnbcVhaw8M6dEsoaZ2E0y3Aw23bHuxQ B/XJHqeny8RXlrIRjIS6t2IyQBkCUkckYHcY254zcDhgCvzA9CpUg+/Dds8+lfyIf8La8W2 ErR3n/BBrxPZyyGBi9tN8T7eN4vLZNv7vRSTOVz5c4G2JRskBIDVv2nx01S2mjkj/4IcfGZ WjCQm40vxj8ZBmfZxFbvFou5MoCCSNruPMLnO4AH9aO45xtbrjPy457/AHulLngna3Hbgk/ TBP64r+TC9/aEjs54jdf8EUf2rLGxUxQ3YsfjJ8f7a4jnb5ygOnWohjgaJ0keOYgOxTdgyB q1G/aQs9PsReQf8Egv25tMtJ08sva/Hf8AaPsrUwxRGMSxfZpHb7RHsSNZJs2qqxyu50IAP 6ut2MZVhkZzjp9eeD7cmkEiFtoYFsZx3xX8pGl/tvaT4Y0y81jxd+xX/wAFQfgT4F07fL4i 8eeG/wBoj4x69a+FNNLL9r1JrDxaIdNSysA6Mv2y4jLDMURkkVkP3npv7UP7Mmmx2N38PP8 AgsLrWhpqemaXq8WifFy++FPxO8iO8tlu4bTUf+Ej8D6RrumXyxskd/pja3FqNrcrJFcIk3 y0AfuPRX4q2P8AwUf0Xw1IY/8Ahtf9gH4waeH89Tqmo+NPgp4hns2BIjF9pt38S/D6XvlpI zeZplunnMscnkjaD0Hg/wD4LVfsmX3iPT/BfjG/1DS9f1O4jgsb74bXtp8ePC9yslyLZZTq Hw8gm8UWCozx+aur+C9NMatkb/laQA/YaTt+P9KKoadqNvq+m6fqloXa11G0t761aWC4tpH truGO4t3ktruG3ureR4ZI2eC5ghuIWJimijkVlBQB+SH/AAWM/YWvP2uvgFD4y8EtaxfFj4 FW/iDxf4ct7iKYt4p8Of2aLnxJ4ShntkmuoL+VNNttW0LyIZWm1ixisdqfbvOh/lL+B/8Aw Ts/b9/agutOsfCnwn+Iuj+DtXuIkk8Z/E+61jwd4KsLeMRCW+vW8SzQalfR2lu6Srb6Jpd/ cXyK1paqZGIX/QylWNo2WQkIQckMVIxzkFSGB+hqqlupeKWN12puSNccCLbtEY6YVSFYDbw QOdvBAP5wv2eP+CJv7TfwK0LxJB4P/wCCgfjn4V+IdT1a0jhj+FumakPBmqaFp+mxRW9x4h 0XWtSt5ZtftL+fUF097eae1tNPaOPzjNJPGnumofsvf8FrPBkIh8A/t+/CX4i2dvdyNCnxE +GlppmsXllCqrDHc3CeF9YWOWVEKXDw3b+Y7SXKzL5wEf7os7q8aKm5T99s/dA7479P5d6m oA/nrubP/g4X0XVdTWz1n9lHxpY2dwZLeFbXQLC3uhKoeK3s2udO0y/KxMWMr3UkbrIv+s2 blPx7+1t8A/8AgvT+0L8OI/A/xe0X4ceKfBWpeLfCF/ceGvhnefDbT7jTtW0/VI30bWZLiy c64NK0O9lW+1ef7bLFBZwyXLQSeWMf1jXrTRlZYIHuZUZFWFWSPIY/O3mN8q7EJfDDD42g5 IqaK583cGURtkKIy2X3EHg44HQcg4680Afwpf8ABPrU9b/4Jy/8FE9I1j9trTNS+DEmpeAP HtlqmuePIb+6MkfioFLDxNaS6LDqsuoafrOsaPNZNqUURDSSZmWHa4H9KGr/APBRPw9+0R4 o8HfBD/gn74z8E/E74p+MjrOq+K/iJq+j+I9V+GvwM8DeG1t31DxT4rs/smi3Gu69rc9zDp Xg7w1b3tmNSvWuJL24t4rVifhX/g4I+FWveGbf9l/9tHwVaWUmufBTx/a+D/Ek19bJeWI03 VtRtfFXgxtTtXgmW40seJNEv9GvEljktyniJYmQGZQP2E/Yz+NPwc/aT+BXhL40/BzRfD3h lfE2mwWvizw1pOj6bot34b8Z6bEn9u+E/EFjp1vFNFc6fqEsktpLPE4vdJurTVLUtDeI5AP kXXP2+/GH7Ps3xS+EHxt+HE/xb/aw8ET+EP8AhU/hj4F+Hb+F/wBprw348sLqfw94v8OeGZ 7jXb7wPZeHNS03VdH+JMl7d3+j6Bd2Vtd2NxPJrFpap+Lv7RnwN/4Li/ti/E7Qfi5rvwg1j 4U3nhy2vbbwDpXgPxr4L+HFz4L0bUXee402TXrbxTD4z1ed5IY1nXxBqckX2mSSeHTLAuBX 9eel+CPDFv4ju/HMvhXw5bePL7R7fw5qHi6y021XXrrw/a3Ul/baCdcMCam2jW17JJcx6d5 62i3TNOsCu2a7APFERCuARwsYKAgAA4VNwbaAey0AfxKD9gD/AILu3kcscPir4xWj26JMr3 P7TtpCp5aIpbk+L38y5VMkqqY2N8rHNRwfsI/8FzFvULeK/jFJc3ciRTvN+0ttIEaEJcTSy +J2igjiyweZHRl25UMSq1/bkkiSbtjBtp2tjsfQ04gHg9O4wCD9cg9+eMc0AfxM3H/BPz/g upcr9gPjv4u3FvK0U6sn7UbQWjlgFjeUp4sWR1iDfO7B+Bwo5q7D/wAE0f8AguX9mW0/4WF 44jgR5Y5LcftXXjrIqurRlml12NbiPKrIFldkB4VSRvr+1QpDEoOBGqsDkcAEnAHHIBJ6DA yaerpICUIcKcHHODjPXpnB/WgD+LGf/gl9/wAFs5IbuW4+JXilrt45XMz/ALU2sTTTlIyAF C6u6GZkkaGICZZmRpIlwhYGOX/gmN/wW/mtGuJfiX4vuJIS8a28n7VOrJeyJAkO2WFzq+GE isVhie4imDRy5RMDd/aYHDgrOiodzMqNk5VBkucgDjOT1APoaVpLdl2lkdQR3BCnkrnnjAB 245AHHSgD+Lu0/wCCUX/BaWSKZG+LWtWUcrJePDL+1V4jd5rpo1348jUJgLiMFY5pJdiu6Z DsoRmrXH/BJb/gsZHEjXXxFubh1lNwZH/ai8QNHFIXBU4kuGKSyBSDKiBSx2u5ziv7TjEPL Cwt5YJ3ZXIyCM8nrzgc88cYxQsRCYkbzTkklhwRxhcE4K4zkE4yfTigD+L66/4JT/8ABZl3 CW/xZ1O1s7m1hsmif9q/xRIqwmMq1q8ryos3zhwbdZJDsdwn7vgqP+CQf/BYWa6UXfxhEsY QhLmX9p7xmyQsVBGIkJkRcgKyxxsHZMkFTmv7PIkMyf6TCgcNkruEqZRj5bg7FUNjDgooKN wGzktboA/iquv+COn/AAV+lWIS/FaK8kc7Y5l/ac8YvFYHed7SC5MbuJF/eBbdXI34YAgkH /DnT/grza3Syp8WoY1WOJVubb9pbxmkcJkdTLH5ClJSqn5pDHG3mMu5QScj+1WmsivjcA2D kZ7EdD9R6/8A16AP4rrn/gjN/wAFfpgtwvxs04SrJ5kNrD+0l8Qo9hdiGkxLbrGiupdnUBm wzJjOcWLT/gi7/wAFbFMcUvxt0GNfKmD3DftGfEPy0WVg0sEiRWLySI7qBs8togVXPcj+0v H4+5680UAfx96H/wAECf27vFOmG1+I37V/hDS7LUrkjVtJ/wCEv+KfjWOa0+Xm6guYdNsNQ DkY+zyTFWdULtj5l958Bf8ABtP4NhdZfiX+1L4o1eNWDyWPgn4e6LoZZxwVOp6/qeuysnU7 jp4d8g5AHzf1F0UAfjZ8NP8AghH/AME+PAMiT654D8Y/FWdAmF+I3jvVZ9PWRQhaSPSfCqe F7ECSVXkZJ45wvmum5lr9LfhV+zt8CPgfYJp3wi+EHw6+HNuoCs3hLwno+kXkwUqVN1qVta rqV4w2IS93dzMWG4nJr2aigCJwBgAY5Y/iTkk+5PJNFLJ2/H+lFAEcsJlZcs6oro+Ebbu28 lW9Ubo68ZB9qTyZRIGWYrGrH90EQqykEAEkblCkhjtILEY461L5nt+v/wBajzPb9f8A61AE lNZ1QFmIAHf/AAA5P4Cm+Z7fr/8AWqJ1jkZXeMMyfcY9V78cd+4OQemMEigCdWV1DKcqwyC O4PcVnTQxpODHHteXmR41QSZ2sDK5O0vx8pwxbODtIBq8HCgALgDgAHgAdhxxVeYJ5iTEPu QFQqvtU5BPzDad3TGCcd8ZoA8R/aa+A3hb9pf4CfE34E+MD5ekfEXwtd6EmpBA9xo2sJsvf D3iG2yGxeaFr1rYatAVGS9r5edrtX4i/sQfs3fEL9mD4ZeIvj98Nvjb4E8I+NfC2t6z8Pf2 gv2dfiVf3nhz4c+JfGHgPVZrHWtI8VfEnxj4x8QXeh+PZtNW01P4ceO7Sz0zQk0bX7FdU0i 40DVJhb/0YeZkdOo9fX8K+XvF37GP7LHxD+Jt18YPHvwQ8E+M/H93Dp9te6r4ns59a0y/fS rZrOxv7/wpfXE3hG+1eCyaOyGs3ehT6q9pa2du940VnbrGAX/2W/2qPhV+1r8N/wDhY/wq1 SS6tNP1a68M+LdFu/IbUfCXi/TooJdT8P31zZyT6XqfkrcQ3FnrOh32paJq9jPb32n3rxTB F+kzHGXEhRDIvAcqpdQeoDEFlBHUAjr71gaT4Y8NeH9NTR/D2gaT4e0mJVSLTNB0+00WwiV cYEVppsNrBEMALhEX5QF6DFbqEIoVVOAABliTgAAZJyScAcsST3JoAkVFTO1QM8nHc4AyfU 4A5Pv6nLqj8z2/X/61I0mFJx0BPX0HuD/I/SgB7KrDDgEeh6UiRogwihRzwM4Oe59T79hwO Kpb9rMcykIzYUyAqN2ARjy8kcZAYttJO3FXPM9v1/8ArUAMltoZijSoHMbbkJJ+U8dMEccd DkHuDxUc1pHIFC5iw6sWjJRmCnOxiD8ynkENngnGCSan8z2/X/61Hme36/8A1qACRmRfkXc RjI54XIBI4OSAcgHrg9cU9c4GeT3PTPPWmeZ7fr/9ajzPb9f/AK1AElFR+Z7fr/8AWo8z2/ X/AOtQBJRUfme36/8A1qPM9v1/+tQBJRUfme36/wD1qPM9v1/+tQBJRUfme36//Wo8z2/X/ wCtQBJRUfme36//AFqPM9v1/wDrUAEnb8f6UU1m3Y4xiigD/9k= </binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w AARCAI4AZADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2 uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL /8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1 dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo oAKKKKACs3Wdd0jw/p7X+sX8Nnbr/FI2Nx9AOpPsK0q8y8X/AAwl1zVp9c03Vwb59hEGpJ5 8SbWDARH70OSOcZ6mgDpvCniW98TvqF2dEuNP0pGQWM1ypR7pSDufaeVGcYzXT1xPgrxXq/ iDWNdsNXsrK1l0xoY8Wdx56ksGLHd+A4xkd67agAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiq9 xeQWskKTPsM7iKPP8TYJx+QNAFiigHIzRQAUUUUAHA60cVzfjjxC/hjwVqeswJHLdQREwRO 2PMkPAAHc85wOuKpabq9zF8K4dZ0qWTX7z7B9qj8+QK9w+NxBI6c5GB6YoA7GqOqatp+jWD Xuo3CwQqQoyCSzE4CqByST0A5rP8AB2sx+IPCGnaxFeG8F1FvMpj8v5sncNvbByPw71xHxA 8RDw78SPCt94hh2+F4/M23C8+XdkEBnXrhVJwe24ntQB6PJqtjDqNrpss6reXSs8UPVmVfv H2AyOtXcjOK8otNetrL46TqZ49VtNeto7ezu4PnFnJGpZoNw4wwO/juRmr48RN/wvS40bW5 Hsre203zNMDPtiuN3M0hPdgAAAegBPegD0mkPAzilByARXDfETWlg8L3um2l2EuJ5LezuGj f57WOeQR+YQORxnHSgDq9M1Wy1i2e50+QzQLI0YlCkK5U4JUn7wzxkccGr1V7KzttPsYLK0 iEUFvGsUaL0VVGAKsUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF ABXzp4vCnxV4ha0i8TXGsf2gsEjWKyPbvZsqb4uOFO0t05zX0XXkXxH8a+L9ClvLTS9M/se xRNy6tJCZxO3HyqFyEPu/pQBtfDvUdKkvNU0fQ/Ckvh2wslhdUuYPJmmZt2WYHJIwBgk881 6HXC+B9K8OaZd3dxp3iObX9Vv4o57m6nuhM7JkhcY4VclsCu6oAKKKKACiiigAooooAKKyN S8TaBo+8anq9raMm3ckkgDDd935evOOK0bS7tr60iu7OdJ7eZQ8ckbBlcHoQaAJqKTdS0AF Vb6xt9Qs2trlSyMQQVOGUg5BBHQg9DVqigDmdI1i4tLv+w9f8xb3zWS1umjxHeoOVIYDaH2 9V4OQSOK6bqK5/xZb3z6KL3Tpoo7nTpBeqswykoQElGxyMgnnscVs2c4urC3uVXaJo1kAPb IzQBPRRRQByHjDw5d6pqmga9pkccuo6NdiRIpmwkkT/LIPZgOQfUe9c/4Hs11jUfGcWuWcV vdJdNphs4TtSC025QIBjAfcWJ7k+1en1Rj0jT4dZuNYht1S+uY0imlBI8xVJK5HQ4yeaAPP PhpNqGg32veAJw15Y6A4NpfRgN+6f5lhfH/AC0APSpPDKp8Q49W8XXcaJDcRTaXp9vMgc2s YJV2dTxvZuSOwAFUvDGof8Iz461v4dahHd3D6lcPf2N3GuXeKUEyGRxjBQjG76e1aXw3mfQ rvV/h5ey+ZNoziS1mddr3VvJlg5HcgkgnuaAPOtH0vWb/AMOx+ALfR/s/ifwbO9zbalAyxw 5HMefUy5II9smuo8SwQeIfjJ4Z0rxdY/YbK3tftFm3UX1ycFoS46KuPufxY96yb7XLrwr8Q da8c+GrGS78KSXi2WtqhLZnUfPOg7BcgE+ue1aXxcl/tGz0TU8teeG7lCtvc2R/e214+Dbz ryNwJ+XH+0aAO80LxVP4g8Wa5p1tbJBY6LL9kleU/vZZyAchf4UAzgnqfTFcH4fe2vrDxV4 K8VjyvEeqarKj+UhZpQyh4ZV/6ZoqjnoMY71L4aHie1+KFrPcWYe+lsUg8TfZXBgWbDeRKB /e2r82OzCuhuVfRvjdbanfQxvZ65YCwtbjZ80E8ZLmMn0dckf7uKAO8sluEsLdLto2uFjUS NGCFLY5Iz2zU9AORmigArldY+IngzQNTbTdX163tbtAGeIhmMYPILYB2/jXVV49oerazo0/ iGCL4c6lrD3WqXTyXqGJUuBvIUfOQSAoA6Y4oA9as7y11CzivbKdLi2mUPHLGwZXU9CCKnr zX4Oz+Z4d1qKOzm0+2g1e4SCwmYF7NflJj46AMWwPQ16VQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFR XFxBaW0lzcypDDEpd3c4VVHUk+lLBNHcW8c8Tbo5FDK3qD0NAElFFFABRWbres2OgaTLqeo yMlvHgfIpZmYnCqoHUkkACpNLnvbrT47m/s/sU8mW8jfvKDPAY9N2OoHGaAL1FFFABXl/i/ xX4+0XUL17Lw3pc2hRzw2y3F5KytMZNq/dH8O5sZx616hXjfikeNPG3iXXPC2hajosFjpk9 u5jugwn3gLIG4z8u7AzjB6UAb3gXw1rmmeKNW1rV9D0bRvtkEcQi0piVdgzEswIHPNejVw3 hrQvGsPih9a8W69ZXgFp9mjtrGJo0UlgxZgep4wDXc0AFFFFABRRRQAUdqKKAPNG0zTbj4x XNzdX0cc0SxXCWu+NvOl8sohORuVgNxCZIP3vWoJJ5NM+DUM2g3t3IIrkGSYhLWUKbk+aOT tTGWHXFZ/jHTfCY8dXGoav40v9MvlMFxHa2UJYwuqFFkJCNyQTx6VpeH9PsNU+BbWms6g9v bETPJfXA2nKzMwmIcDAJAbBHfFADfDV94kv8A4k239vWosJY7GdxH9rRvPheUGEiNSQSoBB b3FepV4v4FutR8T/Ez/hIW1BdesdNtZLJdQhtvstvGW2naiklnY9yeAOlez5FAC0UUUAQXl tFe2FxZzgmK4jaJwDglWGD+hrmNBv8AWNK1SDwtrsEcoEJNlqMTcXSpgFXT+GQAgnGQeSK6 6s3WdEsddsRa3yuNjiSKWJykkLjo6MOQR/8AWoA0gc0Vxx8Hatbzm4sfHetxu6lZPtHlTqw 7EKy4Uj1A5qbR9ZvrLWJ/D3iS4ja5ij8+1viBGt5D/ESOiup4YD1BHWgDq6Kp2Gq6bqkbSa bqFteoh2s1vKsgU+hweKzV8X+G21ebSf7atFvYSQ8bybeR1AJ4JHcAkigCnN4Ykg+I9t4t0 7ylNxbNZ6ij5zIgwY2X3BGD6g+1cBrVprE/xsvWtLwjXbS0ivdIEj7IpbcHbNakHg7jltwz jivTdM8XeGdZ1CSw0vXLO8uo87oopAW46keo9xWR8RNF1DUfD0ep+H7VZvEGkzLd2B3BWJB +dM+jLkEd6AM7xF4VtdM8J+MbzS5r6yTVrN5ZrWzQPsm2nc6L6sMBgODjNcz4f8E6f4m+C8 NnpWtNKu5L3TtjHbYXSqCY+eSvmbuG6bvpWz4F1fUvFvw51e6tL6S18UzvNDcm4HFpOAQih P4VAxjjPUnJrzbwXr7+EPEB1e20W8sNCjVdP8QoXLwwXoYr5sfUtkgE4/vUAeoaJp+sWHi2 08Z31sLKPVtLCa5FI4Vba4iUFZOT0IDL+VehQyWl9bQXUJjnhdRLFIOQQRww/A9a4Lx+msa /8Kpruw09oJVKXklhctgzwI25o3x03KBkfga6Hwl4r0zxP4Vh1yyhls7LYBmdPLUYAztJ6q DxnpxQB0lFAIIBByDSEgUALXjWs+LPElh4i1ezm+InhjS1tpHeOzntWmljhH3dxBGWwc7ev NexedF5gjMihyMhc8keuK+a/HTXumatqWl3tzosHna2dWtIpLeS5vGAKkOVjBAjOMYPJFAH pnwjm1a803XtU1QSu19qRmjnktWthOvloN6xtyBx+OK9LriPhzqGr6xo11rGq+IrDWVupgY TYIyRwAKAUKtyGzyQea7egAooooAKKKKACiiigApCcClrF8U6Rca94YvdKtb+SwmnTCTxkj BBzg452nGDjnBNAFDxbYT+JPCrLot1FJNFKlzENwaK4MbZ8p+xUkYPv9K3rK8+16XBe+RLB 5sYkMUi4dDjJUj1HSsvwze20vh+1jWyj0ySHNrJZqNqwypwyL6juD3HNaEusabDeQWb3kf2 i4kaKOJTuZmUZYYHoOvpQBleD9dn8TaO2tnZHa3Eri3gH34kU7cSH+8SCSO3AqPQ/EMmueL dds4iYbbR3W0aJlw8kpG4ue4XGAvryfSpLbTIPDOq6tqq3EFrotyn2qeNvlEMw+/IOwVl5P uM965TwNqk9p4n1C08QWnk32tu1/Y37oEa+gHCoR/CyLt+X0P1oA3PiO9pP4YXQ5V8y+1eZ LWyQNtYTZ3CQHtswW/DHeuut0aG0ijeVpnRArSMMFyB1P1rjfiZpmmah4Pe5vJ3truzdZrC eEZkS4zhAoHUscDH+FTeBPFU/iLSZ7PV4hba/pj/AGbULYfwvjhh7MOaAOkttUtbrU7vT4C zy2gXzmA+VSwyFz/exyR6EetXa828GzrpHxH8W6JqcJttR1C5/tC3KsfKuIMAAoD/ABD+L3 PtXpNABXl2o+G/+E0+Jmr22pXs1ppmlwwIsFnIYJLiR13b3deSBjAHtXqNcTqXwz8Naz4mv Nf1eO5urm5CKFE7xrEFXGBsI69eaAIPDUl14d8bXXgifUp9StDaDULKW5cyTRJv2NE7dwDg g9ea72ub0LwN4Z8N38t/o+nGG6lj8p5XmeRiuc4+YnvXSUAFFFFABRRmqmn6jaapbvcWUnm RLI8W/GAWVirY9RkHmgC3RRRQB4f49uNS0X4mLrFkYzdNHbm1RJ5mfYhPmBoYlbcjZwS34V 6LZa/ay/D6TxB4gnsruzaN5ZWtI2kiMe4gKFYbmIGAQR1zxWHrd3faH8QLu40eTSpbvUbW3 WRNQd4fKIdkjxIqkEMSfk4ORU3gyC7t/hlexi9hh1QXF088t3DiGC48xi3y5+4D056c0AYn hm98NzfECxTwhZapplrOk73drJay29tI20bZArYG7tgeue1b2keDfEVj8VNU8VXXiZ7nTLq MpFYZb5QcYBB+UBccEcnNc58O7XVX8Uy6p4oe416+mZ1stXtpxNZRxbfmUBThCTkYK57V7D QAUVk614i0rQFg/tGWQSXDFYYoYWlklIGTtVQScDrUL+J9Og8Kf8JJdpdWtlwSs0DLKuX2j KdRkkce9AG5RXO+GvGGjeKxdf2S85NsV3iaIxkq2SrDPVTg4NdFQA2Td5bBCA5B256Zrznw 54J8Na9otnqXiGybV9VVnFxJezPLtmDFXAUnaACCAAMYxXWeJr29tbKzt9OmW3ur+7jtEnZ N4h3ZJbB4JAU4zxnFWdD0W20HSk0+2kllAZ5Hlmbc8rsxZnY+pJJoAzdT8CeFtUaOSbSkgk jXYslm7WzFf7pMZGR7Grv/AAi/h1tFi0WTRbOXToh8lvJEHRffBzz79aTUNbFp4h0zRYYDP cXokkbDYEMSD5nPr8xVQPf2rZHTNAHPaz4Q0TWNOgtXtEtHsx/odxbKI5bRh0MZHTHp0PcV J4Wv73UNEI1Mob+0mktLhkGFd0YrvA7bhhse9bvUVxatdeHPiAsAIl0nxHKzqCMNbXSRgnn urqmcdip9aAHSaVLonxGOvWcapp2sQCC/+YKEnQ/upME8lgSnHOcVwWjw6D4i1rxv4Hv42t otTvpLzTpYzmF2QANJE3d1cbiB3zXTeLfMPxL0uPWhMvh59OuPJmjztguwpJdsfxCLJUnoQ cc1y/wwifXdM0axedVuPCt0Lm0n2j/SrKZHC5x0Yjr7rQBq+Ob3Utb8D67pWmXJJ0KOH+0L lZQkd6yrma3z1Hy8k8ckD1qlfzaz4k+G9tr0FgNM8N2NxbXMWkhPmuLKL/Wb/buF7hBnOar /ABN8Pr4e1B9Ssbmaw0DxNILTxAY4/NSEEjEwU/dJ5BOPetz4Va+sXhGDQ9XmcxRXLWWmXM 8ZX+0YDuMbID1+UEH2A9aAPUYJIpreOaFg8UihkZehB5BFcZ471OPS77w5PcQ6lPbi9YvFp yO7uRExTKpyy7sEjpXbIFVFVVCqBgADGBXL+NdJ03VdMtxquu3Gj20EpkLwXf2YyHYQFL5H HfHtQBwGj6zqOs614E/tbSNVh1m0nnW5vLq0MKMjRv8AKGOA2cLx7VZ/4SGy8E+OPEk2paD eanc39z58N7p0IuJFTYoEDgHcm3HQ8EEGsf4dR+C2TwtqF/r13qHiieWRYrZ9Qeby3w4LGM nCjYOvvVn4ivoOi61P5fgu6k1K/lEj6/K0kFvbsVAyZo/mAUAcdM0Adt8Pra/k/tvxBfaRJ oy6xeC4hsZcB0QIF3uB0ZiCSPpXcVx/w9TUIvDKf2l4uh8TyuQRcQbSsYx9zcOW+rc12FAB RRRQAUUUUAFID1paQdTQAtNldY4nkdgqKCxY9AB3NOrifiV4jm8OeGEljjmSK7lFvPeRxGR bONvvSEDvjIHuaAMXWvE15a+HZvHDWzpayzJb2JZM/Y7d2CvdOvqeo9Bt9TVrxL4aa2stJ8 X+EAZtS0dTIqht32+3f5pVJ7sw+YHufrUHifVrKRNJ8OpCLrRdQsC1m7SYi1GZR+7tmk/hB GDz97p61gfBvXtXsrG48Pa0rtZWIcLNIpU2EicyQS5PAA5VjwRmgD0HxXqtvJ8MNS1ZNOOp W0tiZPsx43oy859gDk9+K4fwNYz+JR/Y2u64btvCk8a2j24MUkvyhknYnJK7TsA6EZJzkV6 fpOo6f4g0Rb2yUvYz7lRnTaJUyRuA/unt6imReG9Jg1u21mC3MN5bW32RWRiA0XGFYfxYwM Z6UAcN8RtUvvDvifw14ivrUXXhm0lK3IXkwTP8qTEdCFHT0J9cVyOkabqmjfEGa4sJjfeIo ZjdNmTaut6dMwO8E8eZHn9K9x1bT7XVdHu9OvbdLi3uYmjeN+jAj/PNePeHbq/svhVdrFp7 XXi/wo0tuFuF8yW2Vjjcndl8s5A6HbQBb+KWn6x/wl+ha/bXhis4P9FhuEOPsN0zAoz46o/ CNnoDXZeEfEF14i1jWXut1nJpsosX08kHY4AZpT6hicKemF964fxPPBp2geGtbkh/tzwPsD 3yNJ++mmkPE8g/5aYJJ29j9Bj1HSoNDvJYvEmlLFI15bIi3MZP72Icrn1x78jpQBsUUVl+I tSuNH8L6nqtrZm9ntLd5kgDbd5UZxmgCzd6lY2MkEd3cpFJcP5cKMfmkb0UdT/SreeM1yfh DTVn0y08UahM17q2o26TNcSrjyUcBhFGv8CDPTqepzV7TNbGqeIdVtbLEtjYKkTTAcNOcl0 Vu+0bc+hOKAK+p+IHfxBb+HNIYNfZWa7kK5W0g6kt/tN91R757V01eS+EILXxf4/1vxFqSP p91auls2is5DAx52TTr0Y8/Ljj6mvVbiZLa2luJCQkSl2wMnAGTx3oA5f4g3d7D4M1K10e5 WPV57WRraMNh5AgzJs/2gueexIqx4G1TStX8EaXe6LGIrIwKixZ5jZeGU++c89+vesbwJdj xXPe+Op3Voblja6fBkE29up53Ds7t8xHptFUbyK3+E+l65q9hFJdaZqF0ksNmBhLSZ+GZn6 LETgnjI96AO28Q61HoGg3WqPH5phUbY923zHJCqufckVpxF2iUyqFcgbgDkA14747t1GmeH PCsF99s8XX16uo28/mbIzKvzM7dtmPlUfT0r0Gy8UJcz2GnNYzrqtxEs1xZgDdZKepkPQDP A7nsKAPLPi3HbL8R9NnvbyWKzS0hkntopJEe5AnYDYU6MmSwz6cV3Vro2keIPhXqGieFbuY Wd4JYo7i88xizFvmZt3zMCc9etdnFdWU+oTW8Msb3NuFEqjlo9wyoPpkc1axQBwXg/wLqvh a+klPiVZbOaQzS2FvYpBEX2BQRgkqOAcDqa72iigDwn4oasumfEW2aS6unCWxKLHq32TyCw wQgVS3zY5659sVs3WpQ2/7N0lxdRRXDSWjborhnl8wmT5jl8M5Gc59vSrPxagd9S8KTwWV9 PNFdysj6eUWdG8vjaXBBPX5e9YMrwa58BpJdWlhfVzJcRWsmsSqsnmeYQcF8bW25+XoOBQB rfB680m5vdbj0q9lulRLYOXsktQuFZVAVSScAAZNeuV4T8B4Y7LWPENjAyMEht2lYTJLuk+ YEqU+UL6DrXu1AGRrOn3WozackRjSC3ukuZWPL/IcqqjpyepPQZrUllSGJpHztUFjgZOAM9 KfUc7OkDvGgd1UlVJwCccDPagDzv4aXEPiC98QeLy7XRu717e0uJeHW2TG2PZ/AA2eOp6mt TXvGU9h400jwdYWYOo6kvnC4uDthSJSd+Ocu+Bwo9RXkfhbxDf6BEnxLmbydL1rVJbPWbCG P93AwYiOSIDqeME85zXs99omn+NbDQ9WuILmxns7iO/tWdQksZH8LDsGHBH0oA6gcKBXNeM 9O1S80qzvNEjSbUdLu0vooHbaLjaCGj3dsqzYPriumHSg9DQByT+MtOu/h/qHie2tJJxaQy mWykTEqSIDuidexzwfbmuB8NTQ6WPAnhbw5eRTR6qJNSv7mzwpMSksEBP/ACzDsVx1wMcZN df4QQv488eu6oivewJ5PUnEC/OR/tZ/HFWLn4e6Mlzpl7oKLo95p14bqJ4VO1g5/exlc/cc dhjB5FAHM6nrWsePfh/46h0hEgkgMmnQWUgHm5T77PnoXGdo7Y9aztF1O1vvFHgDxhaof7H ubJ9GMTjixuQPlAH8JbaVz9PWnX/hq/tZPFvgeK5e1vPEzS6hp2qY5uOhe3kbsR0/3W9q2/ hhp2iaj4Vnuhp/2aWS7RrvTZB8lndwgKxQdVyVDfjQB6cOlebfFeaCCHwy9xpP9sQnVlWSy EKytMDE+QqtwT6V6SBgYzmqd/pen6mIBf2kdx9nmWeHeMmORejD0IoA8z0HULaTxLp6aN8I rnRMyYl1G5sY4RDGQc4KnOeg/GtHW/C/ivxVr1/bap4jl0fwurrHFbWICS3alQWLyHoM5GP avRiAa8O8Tv4P1P4pa3afELxI1tZafFAthYG5eGM703M/y8lgaAPVfDXhPw/4S09rHw/pyW UTkNJjJaRgMZYnkmt2vKPhfqenjxNr/h/QPEMmuaBbRw3FpJLI0rW7OWDxbzyQMAj0zXq9A BRSEgdabDNFcRLNBKksbcq6MCD9CKAH0UUUAFJjGfelooAK5ayvJ7nxbrmi6xGSrKj2kLgG Ka2IwxHq28kMD/s9q6muc8V6pJo9tY3EMUSNPdJam8mXclornBc/UgL6ZIzxQB51oXhH+39 P1jwzDfLJ4HgvX+xSsM3KSjO5Imz8qI5OCeT06E1zcGuaj4Z8Z6ldavHaz/YFj0zXEV8NqM DcRXIjPVlBAbGc5r0LWLgeCvHn9vtpd3beHry32389ookiM+4bZJIxymBkFwOc89K4744W2 i614c0PxLpiwzJNcrBJq1udyxQn+9jkjPI9CPegDuvhksum6fe+HkgvP7MtJmk0y4uIGi8y 3ck7fm5yrZHPUYNeg1xPw11q61TwsbDVJC+q6TK1lc7uGfb9yQg/3kwc967bIFAFa/vrTTb Ca9vp0ht4VLu7nAArnhotxP4q0zxbYotnNPbmDUYJCcyREbk6cb0bv6E1t6vpVjrekXOl6j AJ7W5QxyIe4/oR1B9a53wZqOowzX/hPW5lm1DR/LVLgdbq3Yfu5CP73BVvcUAR+ONBM9pp2 t2ksMbaBK14trNgW8y7cOGHQHbkq3Y/Wqvw+8Pw2q3PiFLe5sLW/dpbDTJZDtsonwThOis5 G4jtwPWun8T6LF4h8L6ho0+/ZdQsn7uTYc9Rz25ArgfCfi/V7/Q7XwcIZ08XWS/Z797lCVt kXjzyRw2RjaM8n2BoA9OlvLeG4gt5JkWackRIT8z4GTgewrlviRFrEngi6fRzGxhKzXUEjb ftNupzJGG7ZHHuMjvXOeIjq1p8cfDElpOih7BoR5wwt0N+ZV3DgOFw4GOcYrY8TtL4i8WaR 4YsZ99raSre6wmPkMQ5jjY+rMAdvoCTQB0nh/XNM8ReHLXVdKYfZJ4/lXG0xkcFCOxB4x7V 534K1M+HPEMug2qS3fhLULyVdL1DGRHN954ye6FiQrHqQazjb3s3iDxvoUaHRfEl/G8ul2/ mn7NPEwG+SPnHmPt+Y44OPeu+8H+ItHvvAFvf20H2G30+Ew3FsV5tXiXDoR7Y49aAMrV7O+ 8O/FC28XwQPd6bqkMem34jXc1sQ37uQAclcnDenWvQyMgZrxjT/iAbWy1LUlkgi1nVdUg+z afdXBINs4QIy4PHyNuOO+ak034v65eR2yjweLuW4mWCP7LdbQ7nfgfOox9zPUjHOe1AC6Na a/pXijWvAWmxeQbu9OqzaxDgCO2kJyu3oshI2jHbJ7V0PxJv7y003TNJbZb6Lqs4sdRv3UO baNhgcHj5jxuPSq1r8VdPuNNm1EaHeExXMdpIishcO0Zb1GcEMP16VMfiN4P1zw7dLqtnex 28yIj2lxaMzypIhcMqrkldoJyOmM0Ac18S/Dlt4b+GOnz+dfXl/ot0v9nagoAktVLZUSt3Q AAFvoa7fwVodxoHhGafWdViub++Z7y7vozx8wyPmP3gq9CadH4l8EGys/DR1eG7juYI4I4n LS+YjrhFZsHlh6nJqDQ4dD0DTLvwXqWvWV5HDvEVtPKvmR2rfdSTJ5wCRn0xQBxXgfxTP4S 1B9M8Qu8+h6tdyyadr8y7DcuT/wAtu4z/AAseo9sV6Xc+KrQ6DaalYDzzqE621mrDb5zs2A f93ALZ9BmsS88C6bqHwzuPBkGrSXECMRbyyushhKtuRD6qvAx1xWZ4lOr6E/g/xbqMMQtNJ XyNTtoRmO1EihDOn+709gTQB3NhqrX+tanaQoptrBkhaUfxSkbmX6AFPxJrWDKSQGBI6j0r zDwf4ktdC+Gv9oXySXc0+pXMUJtwZH1GRpX2snruA69AB6V1nhazvrGxlutbeNdV1WdrmaJ WyIiQAIlPcKqgZ+tAGB8R7T4j3cUSeDLmCOy2/wCkojBLluedjN8o4+hz3rlPEHgqbXfA+g ado/hG+WC0vZy9rf3fkz8q371pDu6vhsc54r2xHSRA6MGU9CDkGlyKAOF8A2Pi2whW28RaP pmnRQ20cQeyYM9zKM7pHwAAMY455J5ru6qxX1pNcXFvFOjy2zBJkB5jJAYA+nBBqwrrJGHR gwIyCDmgCN7q3juI7Z541mlDFIy3zMB1IHfGR+dFzBDeWs1pMN0UqFHXOMqRgj8jXl1rqGq QfFHxNBqtov8Ab0tk3/CP5P7iW3QE7VPZy+C49vQV0fwyvLfUPAlnfLcy3N7OztfvMf3n2n OJFYdsEYA7ACgDzRvBF3Da6t8PY7ib7Vozf274bnB+8uTmNx0YhuOf72a9s0C+uNT8PWGoX Vs9rcXECSSwyKVaNyPmBB6c5qvrviPQvDgS51a4WKWQERokZklcAZbaqgsQAMnjAridU+L2 nWlnqbWtjMTbwfaILt0LW7oy5iZyMMoc5GcYBGCaAPSLu+tLCET3lzFbRbgu+Vwq5JwBk9y ao+JNfs/DPhq91y/BMFrGXKqfmc9Ao9ycCvAk0jx54j1/+3deR7eKzX+0YZb5t9gBw65PPy lTt2qOMZJzXWanr83xTvtC0XQtKvZNEhvory+1V4mjt3EfO2PdywLUAWbL4d634suj4u8Ta /e6Jqt7CFS20hhD5EXVVdursAefSkv9F8c/Du0HiDTfFWpeLLC3YG7029QO5h7tGw53DrXr czOlu7RpvcKSq56nHArh/ht4sHiDRfsd/dTSa9bmR76GSPabdjIwCdMADGAOuBQBqeE/Gvh zxxaPdaLMZHtiBLDPHslhJHcH155FbNjo+n6ffahfWduIp9RkWa4ZScSOFChsdjgDp1riPE nw0ub7xPceKvDHie88P6vNCqOIVBhmK/d3r6evWrvgHxnda5Z6lpniGOKz17Q5fIv0UgI2O kq+ikf55oA7qivNNR+M3hu21KS10yw1TXIbc4uLrTrcyRRe27v+Fdh4b8U6J4s0v+0tDvFu YAxRxgq0bD+FlPINAG3XmXibxTp/hnxHqDP4PS6DLE0+pXFzBAkjbcKoMhy2AB0r02vJ9fX w9pnxOu9c8d2MlzZG1iXSriW3aeCAgHzUwAQrk4PI5HSgCz8P/M1XxlrHiu00iz03Tb+2hi P2W9juBLMjHLHy+FO0gfgK9OP3TXl3w+dNV8d6/wCJNF0eTSvDlxBDbwh4fIF1MhJaUR4HY 4z3xXqJ6GgDyH4ht45bU83Jnj8GLKn2k6Qw89oOfMMhyHH/AADjGea7/wAFXOjXngfSbnw9 bNa6S8A+zROMFUBIGeT6Zrw7xsBL8Q9WMumrfta6hHI4aS5kE0XlLiFkjRlCZO7nnNe4+Cr 46j4I0u9Mlm5liyfsUZjhXkjaqkAjHTBHagDoKKKKACiiigAqC8s7a/tJbO8gWe3mUpJG4y GB7Gp6KAI/KQQiIrlAu3aecjHQ56149ofh6w8R/DfxR4Q04R+dZ6jN5d5ENsdxMG8xG9ODh WA44r2U9DiuB8M6beeFfHesaHFB/wASTUw2p2bgcQykgSx+3JDD60ASeC4/7ZuLXxzC6wPq GnraX1rj/ltE5G7PqCHX6Y9K63VXuYtOluLQbposOF/vAHLD8s/jVTRdHGjS6jHCV+zXV29 1Gg/gLgFx/wB9ZP41rkZGKAI4Jori3jmgkEkUihkcHIYHvS+TF5xm8tfMIwWxzjrjPpXPzW sfh7UzqFpbSjTpkP2mG3UsI33ZEoQexYHaPQ4roIJ4rm3SeCRZY5FDK6nIYHoRQBIeleGa3 rdx4K+MOr3+jW1xd2ctvFdazaP94r086HPLBB94DgZ/L3OuU8Z+HZtWsYtT0jbDr+mkzWM2 Op/iib1RxkEe+aANO8bRdR0i31u5ML2tsovoLlxxFhciQfgT+HFeX/CvxasFydC1yIx3msz SX9jqTrgamrMeT6MAMBewGK9OsNQs71ItJktRHO1oktxZ7AVgVhjY/YdxjuAa8m1jwdHpmq L4Lu3NromoXDXPh/UYz8+mXf3jDn+6x6c89OtAGLb3f/CRSa9ZXsFzceKLe+uZ9G1m2/d/a JYekK7uF2jA2dCM967/AOGL+G206fV7HWpbi/v4Fn1aK4YDbOpIeR1/gOSR6YArD8JWWov4 yzc2UUOr2c6Jren8COc/8stQh9GP8WOoJrZsPCNvpviLxH4NubKd/DPiCI3kLJn91J0ljLj kc4YZPtQBp6vrfhi41Xw5p9to1jqja1KyQTSQqESOPlmBK89PlA69elVfFPhjwMtzoujXCr p8l1qH2mO0sl2vdPtIJJXlVAJJIIxXOT6X4m1yST4f5jkvNBnjuLXxGePs0e3MY2r/AMtf4 SOm3n0qvcLqXjnxrp+l+IWn0a9tLWQ2MtoVBhvYyBKzZ5ZeVKgcFW9aAO41D4X+FLy5F2ou 7BUVP3VtcGOL5EKqxXpkKSM1DD8NdOV4LzT9dv4bmGGGK3uUMblESNo+6kNuRiDn6ioPEvi DxNofwquLrUrG3k1pWFm6ZDLcgttMka/xEr8wT6+lReBLm/0zwfdLoqSa7o0dr9p0iR5FWQ nB3Wr+jKwwDjocdqAMSH4f61onjqxTTLKd/DseoQXJCTxlQI4dgd1bDl93JI4x2zVnxX8Kt Z1/xLqOqRazALeVvPt7eRSMS7Au1sD7vHXk89OK0W8eSmfw/wCK5JCvhS9hNvdbODZXZbGZ u+0EFe2DyetellwY9yMMHoeooA+fZ9WtdMtbiw1+F7LU5fFK392IYJTFDErD5lfbyCBx65N ej/FDxCulfDa6vIbV7mG9CWzOEyIY5ODIQR2B798VL4E8VX+r3er+Hdc8uTV9Hm2SzwAeVO hPyMMcBscFe1ZHxb1iW2t9N8PXmdP0HWnMF/q3l+YIF/uY/hLf3jwKANnWvBdhqvg7SbPRt Sl0Y6SEuNPu7fGIiEwCynhgQTn6muV8D+JvEXjG3XxBqosorTQFuY/tdu+Rey7du/b/AAKF yfcmodO1DXPhZdxWWtXUuueBp8C11MfvJLEHoJMdU5xnp6elYviuw8PaN440ObQtQudG8Oe KAyalPZndZ3AJ4RccI7dCRjAP1oA7zWNSl0n4Fw3WnQvLNNYwRRiJsMGm2ruHfPz5HvWl4y vhp3g+HRLR5P7U1PZY2UYYmRmOAzZ/2Vyxb2rM8c6dcahqPhPQNCV4ZrS9jvyo4gS3iIB3e pGV2j1qv4+tdWsvH/hbWvDdxD/a140mmeRdKXi8oqXaTA5UrjJx1HFAF7QpYo/CPinxPcSM 5vJruVmPAEcQaNAB/up+tX/DGpQabo3hXw45aS9n05JCBjMSJGCWcdhkhR71zvjfS7zwz8F W0vTj9uS3eP7YXbY08TS7pQvuxJGB2NLoHijSLzUPFvjjTI5LrTrfT7ZdkaYkDRo7tHg9CN wBHrQBHBaHVfjXf23iYyJe6eYr/Q3ifahtwCrqB3JZvn+g9K9F07R9M0ia9k0+1WB76c3M+ 0n55CAC2O2cdq5rwfpcGqaZpvjHVWS91i6RruOcE7bdJFA8qP0UKACO5BNcT4w8QL4i8fvo 0Mtu9no67BaTXjWjX1w/BEUgIG9OMA5GSaAO6+IPhSXxL4fc6aRBrFsN1rOr+WxB4eIuOQr rlT9Qe1ebz2fgvwd4jspNV1bWPPgtdraFa5vEtY2AJjkYAkxk8hT+HWuh0q48W69PceF9E1 m5sbHSnMOo6xdMtxcvMRuMERwF+QEAufSu78PeFtK8L2U8WnJLJLcv5txc3EhkmuH/ALzse p/QUAecjVU+LlzH4f0K2uLLwjYMp1CeSMxNcleVt0HYevtXq8kun6LpRkmaGxsbWPJPCRxK B+grkfhZJEPBKW7XEcl4lzO9xEow8LtKx2SDruGep61J8UtAu/E/w+vtI06bZqHE9vGGx5r Id233z/PFAEmq+KJF8X+FdJtZhb2eriS4M8kZ/fBUBWFc/dY7s884FUPDU13pfxP8T6ZrMK i41NlvrG5VMCa3VQnl5/vJ3HX5ia5+81iDxX8BF8QXLTR6tpKCQzIuZbS8hYKWIHPXlh/dJ r0fTWgHhix1CS6GqGG1EouwA7TfJlmU+/8A9agDb61wXiv4VeGvFutDV7yS8s7tkEc7Wcoj +0IOgcYOfr7Vp/D/AFC81nwdBrt7cSSyanJJdKjrt8hGYhYwPQADnucnvXVUAZuiaFpfh7R 4dK0ezS0tIRhUT+ZPUn3Nee6t4I8T+HvGk/ij4ctp6LqCgX+nXZKRSMP41I6E/hz9a9UooA 8mn8cfEDwte2l3460HTY9DuphA9zp8rMbQscKXyeVr1ZTHKiupV0YZDDkEeoqrqulWGtaTc aVqdstxZ3K7JY26MK8k8Q+G9V+F8Np4l8Hajql9pNm4W/0e4nMyGA9WTP3dv6daAPZwMUp6 VieHvFOh+J9Lhv8ARtRhuY5VDbFcb0P91l6gitoEE4oA8T8c654u0r4gDRre8v7O01RlFi0 EltBFI20ApvdGO/dnrjqMV6T4G0y60fwVYade2f2S4i3+ZEZ/PIJdmyXAAJOcnHGTXj3xOk tLb4nXOpXFykE1nBF5U8t7cxiEFeiiKMhMnPJOSa9Y+HEZj+HelksG8wPIGBkOQzsw5kAc9 epHNAHW0UUUAFFc/B4r0268c3XhGAvJfWlsLqdgPlQFgAufXBBroKACiiigApMClJA60Ahg CDkHuKACiiigBCMiufuNNvdJnW80JZJ4S5M2nNKFjYHJLR5+42ecZAPPSuhooAwf+ElhhmS PVNPvdLVyAJrmMGLJ7F1JC/jit3hhkdKhu7WG8s57WdQ0U8bRuDzkEYNYvhC5lfQF0+cFpd MkawaU5xMYsLvGfUYz75oA5f4bu2na74n8LPI1+bK9ac6lsP74ycmORj1kXgfTFbnj+x1e7 8ORXehxrPe6ZdR36WzLkXIjJJj+pByPcCrttoT6f4zudYsZES21GIC9gIPzSrwkq+5XKt64 FdBjNAHnV7PZ3XiPwf480oeZFeE6dOQcHy5QSu73WQY9smvRMDqO9U7bStOtIGt7ezhjhaY z+Wq/LvLbi2Oxzz9au0Aee+KNGufDmrSePfDqSGddo1WyTlb2HoXx2kUcgjqBiofiqLY+F7 S7fTXeIXMZk1G3jJm06PqZ02/NkYHt616QRmmtGjqVZQQeCCMgigDxrUtQluvCuleLJLw3e o+Gb2Irexr+7vbWUqvmY6fMjc9wytXQ6Lp/2Pxd4v8ACSSSWtjqMK6haGA7TEJQUlKemHGf xqfwz4dVdC8UeDr+ArYfbZlgAHAgmAddv0LH6EV1I0K1/tLTdTaSRrywga2EhP8ArUYDIf1 5UH60AeNReH7nxB8IpYdKKW+qeHb64We3iXEGoyRcMZE6EsoBye5969V8BTWVx8P9FksLia 4tmtwUadtzqP7hPfb938Kn0jw7Ho+v65qFtKPI1aRJ3gxwkoXazD/e4P1qn4L8Pz+GV1jSw P8AiXNfPc2XP3I5AGKe2G3CgClBog8Ea14h8Q2MTSaNewNe3FpEMyJcJncUXuHHbsR70aDe yeM/hdcXwuLTUZ9UhmZIpEDQwsc7YWH+zwDnqcmugvdVe08T6bpsiJ5F/FLtcnDCRMHGO4K k/lWJYeFrjw54tnvvDwjXSNUy15YE7UgmA4mj9AejKPXI6YoA8h8LeNE8A38fhPxEZJdBlP 2e4tb0BptOmI+YEdHgbqCOMH2o17wXY6V450/wlYauT4Y8Rh7yGBZebGRPmWSE9DzgAdwSP Q12HhCGLXNU8V6P4zso4vGNwjJL58YdDanIj8n1QZ57k9fbCgudF1Xw4vwr8T3MWheI9GmW DTb+SNtspQjZLGWx1xgjPOeKALWjXDeJ/C0PiqPx1dWXinRbCSG6ihjU/KjFv3kDDJLALnH em2PiDTPiX4Ys4vGHmaTq9vG17p2oac5G4qvzeWR/y0GPmjPPpVfxR4V8YW8iarr+jxapPB 013w2Tb30QH8TxniQDnIrJ07w0dZKfZUthq0h+1WV3AGjsda2feSRBjybgYOSNpB5oA6G88 TX9x8P/AAl49bU7PWrbRXD6naltjSSMQiv7SLnO08ZOali17Xvh5qN099pEWveHPEN29xaX mngbzNKfkjk7EHgZ/wD1V0j+B7DWNPh8QaBaf2DqF1GBdWNzFut7ns0dxF0Y9RuHPfmqN38 JPlFlpmsy2GnI/wBrsokdmfTLrj5omP3oz3VunUUAW/E3jSz8G3GiaNp6WtuyMgudKijPmN HJlQsDYC7gxzj0+tcD4Q0+XwRe6p4i8TaZc2elWrM1nFdQqLi/uHYeWNgLAuoGARjlia9g0 rTb3XPDL6V480m1ubqFjDI4UNFcgDiVO65H0IINcudG0zTfi94b0OSCX+zrTTJ59NWZzKGu d/7xiWySwTGCfWgDpPhxpF7pHgi3TVI/K1C7llvblD1V5XLlT7gED8K612VI2diAqjJJ6AU 2aTyLeSXaW2KW2jqcDNeQ6t4ibWfgbqOs61eTWzeInNvY26nyzBvfZHGCOv3SzMeoJ7UAbu rXGi6vqOlat4XIOsT6itsl5bgoJY4zum3npJGEBGeRnGDmqeqeKLW1+KOuaTrUsmnPDo7Sa Zc9QE2lpnUd3yB74TFa/iKxfQfDugajYNEt1ockMKoq4SVHKxSIB2zkEHsRVD4taL/aOjaZ faZAH8SWt4g0xhjLOclkbPVCoOfpQBzPgLWrSDw34M0OyNqt14gMst3dCHas6Q5BVgeDI4A B9sn0roPCdr9v0zxf4KsLwxaLp80mn2kqZE8BdSzL/uoWwp7iuT8N+HhrEo0vSoJtMSNY9b tXKc6JeMSGhwTlkfaTt7Dr2r0mx0yPwz441XUZbqBIPELQbIud73SqwbA9CoBz25zQBN4CO uW/hmPR/EFmYb7S2+yGZR+7uUUDZIh9CuM+hBFdZSADriloAKKKKACkZQ6lSMg0tFAHCa18 JvBWs3RvBpraZenn7Tp0ht3z64Xg/lXMaHd+I/AnxWsfBOq61ca5oesQPJYz3WDLA6DJVm7 9P1FexV5P40l/4v38PomBVVS5YHsSVIx+lAGL8U7qO18aw3N74otSLWNJbPQTYtcmR84811 DKOpwCxwK9L8Cx+JE8JWzeKxjVXeR5FyPkUsSq8cDAxwOlcV4y1LTr7x1qHh3WvBVz4jt4b KC4gfTrfdcQszODlwwKg7RjHcGux8AJcR+E0W4sNTsSZ5SsWqSmW427zgsffsPSgDq6yvEG v6X4Z0WfWNYuhb2kAyzHkk9lUdyfStWvAfi3BDrHxMs7PXrub/hG9F0ptWubaI/NKQ5XaPd jtXPYZoA6T4Rm717UvEnxA1C2S2fW50W0TGGFvGNqk+xPfuVNetV5t8PoLe01i8W8j/4qG6 tIbi5ihXEGn254gtl7ZC5PHXk+lek0AFFHasuLWIbrX7jSbUGRrNFa5kB+WJm5VPdiOfYY9 aAMvxRdpdy2fhi3eRrrUJF85ISQyWwYeaxYfdBHy+pzgV0kMUdvbpBCgSONQqqvRQOgFed+ IzdeCvHMnjcQT3WhahAlvqoj+c2pQ/u5gvXbgkHHTrW94j8YWem+EI9c02eG5S8eKC1n3Zi 3SHarsR0UZyfpigDds9Tt766vLeDcWs5fJkJHG7aGwPwYVP8AaoPtAtzKglPRCw3H8Kz9A0 aPQ9KW1897m4ZjLcXMn355W+85+vp2AAq5d2NpeQmO6hWVCQfQg9iCOQfcc0AWcjOM0tYTW ksFp9s8P3JuSBlYJpzJHKBwQGJJU9eQcZ61Vm8VSpdJp8Og6jLqUib1t8RgKPV3DEKPc/hm gDpz0Nc1oZaDxV4gsWDRKZIrqKI8gq6YZx9XVsjsRnvT/wC0fE1tGLm/0ize3zl47O5aSVB 3IBQB8egIPpmsG38W6JF8SCEuv9H1e1jjSaSN4wk0bNhDuAxuV+PdSKAPQKKQHPtS0AFFFF ABRTQWMhBGFA4OetOoAQAAnHeg8A0tFAGZpeqrqEt5bvGYLm0laOSFvvAZOx/owGQf8K065 PWZZvDWrzeJC0cun3Rggu1fh4QCVV0PQjL8qfqPSurVgyhlIIPII70AUdV0fTtasjZ6lbLP FncM5DIw6MrDlT7jmuZtb7xP4etxpdxoF7rsFuSsV9bzxl5Ihyu9XYHeBwfXGe9drSEcUAc ZqOh6P44sNO8SaZdy6fqcSb7HUoRiWHPVGU/eXOQyH3rTGjJ4g0D7B4x0qwu58FJVRd8bc8 MpIyueuOo9azZtI1nw1cSX3h2abUbGS4aabR3CDAc5cxOcEHcd20nHUcUp8U+JllQP4A1ER ykpGwuoWIPYuA3yL75NAGt4b0i90PTG0u5v2vbaCQi0kkJMqw8bUc/xFeRnuMVdgsNM01bi a2toLVZJDcTFQFBbHLnsDgcmubN58QrlZruPTdK01ICAllcTmVrnB+YmVcCMY6fKffFcnod pq/xRvdQ1HxFfPD4YhmNtbadYTMsV2V+87vgM6547A4PagDSl8W+JfGd99k+HKxW2nQOVn1 y+h3QyEfwQr1fnq3SnPoHxS0tzq9r4wt9buSd0umXFqIrdx/djYHKH3PFeiWlpa2FnFZ2Vv Hb28KhI4o1CqgHYAVPQBwUXxS8P28Rj1+11HQr5fle2urOQkt32MoIce4NZdtNcePPiTo3i Gxsru10DQo5WjubmIxG7mkG3aitztA6nvXqBAOMjOK5Xx3e6tD4O1aHw2I5dYW2LpFuw4j6 M6j1Azj3oAm8dWuq6h4A1m10K7W2v5LZhHIfTHzAY6EjIB968YuNct/HGgeDvCuqwJo3h3U bYRC7twGH22MFUhz/yzwecdTnHSvULPxLbWnwZg8QeFLCbVI7WxUwWobMhKgKVbvlSDnvwa xPhx4U067sv+Emgv4tS0zXFW9ubOW3ASO8V8+ZGBwmDkY9hzQBuaBofiK68HafpHiiVRf6V ext9oGJFvI4nyjEdtw9eQRmqPi+UXXxZ8C6XDqctlcwyT3jJj93NGE2lfdjyMehNekjgVwf xM8JXfiHRINT0N/I8R6PJ9r0+ZepYdY/o388UAZLXbeB/i/Kl9fLLpfi4ho97ANa3CKFCn/ YYcA+uBVvZeD9oEPqUZezfRyNNcg4Rw480DtuIIz3xivOf7QuPFniqy8Q6pp9wPDPiKOPQL qOf5WhuFGd8f9wCUYB7kGvoS2tEgtbeFmaZoECLLJy5wMZJ9T3oAs0UUUAFFFFABRRRQAVw vxH8D3Hi7T7G80i+/s/XNJl+0WU+OC3dG9jgV3VIfumgDhvht4kn8U6Rd3mr6bBaa9YTtp9 8Y1HzMnPB645PGcZzSfEX4g/8IDBpc39jT6n9vnMO2I7dgAHsck54HeuRt/EmnfDT4qeKbT xIZrPS9dkTULW88tmj37cOpwDzn+Qp118XtQ8QC8HgDw0urx2b5e4uJV3bR1dIARIwHtQB6 brXiPTPD3hqXXdXnNvaxRhzuHzMT0UDux6Yr5xsJ9Z8d67qN9d2xju/F4FtbI7fLY6dE4aS Y+gO0KPU7jS+MNW1Hx94l8H6Be+JNN1PTry9CvHYRPA8TZUMJY3JYHBIGfeuhsH/ALXWHZI to3irV5dGMy/L9m0+2BAgjx90ttI/4EaAPS/AWy/1fxP4jtox/Z9/dRw2cveaOCMR7x/slg 2PXGa7uq9jZ2un2EFlY26W9tAgjjiQYVFAwABVigDH8TeIdP8AC3hy61vU3K29uoJCjlyTg KPqeK4/wGmsaFqs2m6i8d5Ya4X1W0u4CXSORvmkhLHrgEFWPUA+mK76/wBPstU0+aw1C1ju rWdCkkUi5Vga888L2934F8bnwVJO0vh/UY3udHaZstC64MkGe4wdwoA9LkVHQxyKHVwVKsM gjuDXh+paHpng/wCIdtpt7Jd6d4GvHW78tzutPtgbKoT/AMs1zg4PBIHau+TVW8TeN7zQo5 ZbSz0No5LlCSkl1I3KAd/KGM5/iPHQHNjxpcrLpi+G4IIbrUNa3W8MMy7kVcfPKw/uoDn64 FAF7xRqctj4all08s15dFbazMYDfvZDtRvTAzu+gqhq+q3MW3wlolw9zr0tsCZ3I/0aPhTP IfXqQAMk+3NclbaDrHhnxN4d8HW+rHVdEaUXkQucm5shCMn5hwY2JAGeRnAq+mp2dj8dZrf XtPis7q8skh0i9U8XCAkyIx/v7sYB7AY60Ad5YadDo+hQabpqDy7aIJEHbqR3J9zyT71Fo9 mLaK5mknW4uLmUyzSJ03dNo/2VAAA9q5TxZ4zvLLxdpvgzToks73VUPl6jdg+SnXhAPvycc A4GSK6/R9Kg0TQ7XS7Us0dvHsDOcs57sT6k5J+tAEer63ZaNaR3N2WaNpUhPlgMVLMFBIz0 yRn0q3e2NnqdlJZX9tHdW0gw8Uq7lb8DXz/aaVaXOq20eltZ6pqa3Ik8i20Zt6qJOZfOlYD Z1AkxyQcA19EL0oA4uBoPBGsC1uLmWPw9eL+5knlLpZTDOULNkqjA5GTgFSO4rtFYMMqcg9 CO9MmhjnieKWNZEcbWV1BDD0IPWuU0NF0DxTeeHPPlFhPGt1p0cz7gnUSxRk84X5Tt7BvSg Dr6KOoooAKKKKACiiigCK4toLu3e3uYY5oXG1o5FDKw9CD1rk9JtU0Lx9NoenL9m0iTThdJ bFiVEvm7WMYP3RjGQOMkcV2BIAya82v/ABf4U0/4sW91d+I7IrNp7WS7ZVYQSiTcQxH3dw9 f7tAHpVFNSSOSNZI3DowyrKcgj1FO7UAFJgelAIPShiAOaAOG+Kt1cQeBHtrS4kgkvry3sm MRw7pJIqsqn1Kk12NhY2mmafBp9hAlva26COKJBgIoGABXCWEP/CYfEbVbi/uGm0zw1dJDZ 2igeWbjy8vKx/iZd2AO1eiUAFFFFAAeh715r4dm1PSvi/4j0zXSJn1aNLvTrkKcGFPlMXtt 3D65J716VUT28Ek8c7wo0seQjlQWTPXB7ZxQBl6HoFpoIvorEsttdXL3QgwAsTN94L7E5OP c1b0zSrHR7eW206AW8EkrzGNT8qsxy2B2BPOBxyavUUAFcZ8T/EEnhv4dalf29z9mu5FFvb ybc7ZHO1SfTvz2rs64f4rzMnwx1e3hhS4urxBa28DR+YZpHYAKq/3upHpjPagDM+G+qaN4n 8Fp4fvNIS0u9GZIrrT5fm2OpDLKM8kMRuB9c16XXzIviS41L4g6Jr2jKdAurmwitLWeWMi3 1C4TiS2mY+n3Q3YivpeAu0KNIoVyBuUHIU45Ge9AElFFFABRRRQAUUUUAFFFFAEU9tb3Ufl 3EEcyf3ZFDD8jXgHiv4WWGj/Ee1vNBnk0j+2A4sJ4X2LZXyjeq4H/ACzkAIx2P5V9CVzXjq y0a78E6i2uzPbWdvH9p+0xHEkDp8yyIf7wI4/KgDwG41+58SfGPwTDqGgppPiLSp2Ort5IX fs5357rtUkH3rotBtXv7X4fWEduC+oa1d6+yk8wwBmIP47lrkvDUXiDxZM/iXUr1pNb8Sk6 Pp0zKEaK1Qf6TcEDphAV+rGvZfhxZW+o6hqHiyBNtggGk6QnZLOE43j3dwSfoKAPSB90UtF FABWXq2j6fqU1he3it5mmTfaoJEOGRgCD9QQSCO9alVri+t7e5traRz51yxWNQCScDJPHQD 16cj1oA43wdNY+Kdd1Dx5alUinjGnWyg4YxxsSWkXsxY8A8hQPWs3XbybwZ8Sx4l1hxc6Dq 0aWX2lhltMcZIHsjnqfXr2pmvafeeBPFK+JfDFuLq31m4WC90VXCmeU5xLDngMOdw6EZNdD F4ev9dvrfVPFrpsgbzLfSYW3QRN2aQ/8tXH/AHyOwPWgDnfAXiA6n498RrrkL2usz7HsY5V K+ZYDPllAfclm75b2q7qOmad8UdB1B4rry1tbhodPnC4e2uImIMnqMtxj+6B60fEyy028t7 L7NLLH4sjbfo7WYBuN46g/9M/7xPAHvXKx3et/DPxPZ674iuLRNO8TzbdQtLXOyyuNoxKue WB/iPA5+lAFPXbrUNUh0vUtYkW38YeDr2NZLE/6vUt5AVoh3Z8DB7HPSvb9Pe9l0+GXUIEt 7l0DSQxvvEZP8O7vivN/i02j38fh7QL51s5NTu1MOrEcWRUZDK3TcxwACcck12HhCTxAmiv YeJlEmoWT+T9rT7l4gHyyj0JHBHqDQB5HbaBdW4HiyfU1n0ZJfJNgb+VJxbicjqCF4bLbMY 7Zr34dK+eja+FY/Hs8EeuaOkFlcySXkk2nxGRpdxIihByzMD1Y/hz09j1fxn4c8Panp2mav qK211qTYt0ZSd3OMkj7ozxzQB0dc143sbe68H38zhkuLONrm2mQ4eGZRlWU9ueD6gkHg10t Z+qT6X9kex1O6t447tGiKSyhPMUjBAyfegCf7Sltpwub6eOIRxhpZHIVV45JJ6Cue/4WJ4K DKp8SWS7m2gsxAJ+pGPxrn5dDf/hPfD2lalrc+t6altPNHZTqhWMpsEbvtA8zqQC3cetd+4 sLh306RYJCqBmgYA4U5AJX04P5UAOtb6zvYVmtLuC4jYZDRSBwR65FWNy+orgdX8GeHrfU7 STw5cW/hjxDI7yW01tGP3+Bl1ePo6Y6jtTf+ET8W+IJYLfxprNk2lwHc1tpKywm7bt5jE5C jrtXqe9AGlr3jGS11WPQ/DmmNr2sHDy28UoRLdOfmkkPCk4wB1NZ51/xn4hVdM0rw1eeGpi 2LjUNRCOkC9/LUH94x7dh3rq9F0fRdEtGs9EsYLSEN86wjkt6sepP15rUoA4N/C3jDU7ZtF 13xZFPpG797JbW3lXN3H/zzdgdqDsSoyR6V0kfhjw9FpB0mPQ7FbFl2GD7Ou0j3GOa2KKAO Cg+Ht7pO628M+MtT0jTHOTZbEnWP/rmzglB7c05rD4nKh0uPWtIe36DVnhb7SF/65D5C/vn HtXd0UAeeI3ivwPds15JqXi7QpVDGYKr3lpJ3+UY3xnrxyPpUUOvap8R1WPwxLeaL4fDYud TePy5rjHWOAH7vu5+grf8b3sqaLFo9jP5eoaxMtlCF5baxHmsP91Nxz24rorS1t7OzhtbWJ YoIUEcaKMBVHAAoAp6FoOmeHNJj0zSbfybdCWOWLM7HqzMeWY9ya06KKACiiigAooooAKKK KACvK/ixHqmm3Wh+L7ZZbzTdMleK+skzxHKNhmXHIZQSM9s/WvVKRlDAhhkehoA+fDous3P wz8RfDpIIb7UtBkS6055F/eT2rEurRnqH+8ufXivY/BV/Zaj4E0a9sYHtrd7ZAsMmd0ZA2l TnnIIIrzzwdbavcfGjxFLrE7jVNNYqZAS0U9jKMxIo/gKsoPvls17C6qYyvQHjigCCfUbC2 mhhuL63hknOIkkkVTIf9kE8/hVqvmQ2NxJo99dX+myzaFE0en6frht8rbItwWe4KFi+Wbje OOPSvplP9WvOeBz60AOooooAKKKKACiiigAryv4+vMPhBfRwuV8y4gR+eqlxx+eK9UJxXgn xV8S23jXXdP+HegSrcCG7FzqlwDiO3ji5bLdOBkn6AUAUvstxGNRtdO22t48tp4T0x8fLax tGHncf7RyxJ9cV7zo2k2eh6JZ6Rp8QitLSJYo1HYAf5NeQeFnk1bxL4eRrYRy3d9d+JJQy8 xwFTDBkdiwIP4Zr24dBQAUUUUAFea3l7qHhf4vi+1eZp9B12FLW3uG4WxlU8Rn0Vyevckel elVU1HTrLVdOn0/UbdLm1nUpJE4yGFAHEavBbfEPWYrGxcJYaDfCSbUYz+8Fwn/ACyhOeMd GY8c4HPI6fxVe6ppvhDU77RbT7XqMEDPBDjO5h7d8cnHfGK86vdT0Xwz8UbC70iSSzsbif8 As3V7h2/0aWby8xj3lBA3N788muj8feI10S60e01DfbaHqcxt7u+ifDwnHyrjqFbkFhyBQA eCb3wsng5/F8epGd5o9+oajesPNDKPmV/7gB6IOOmKi8I6c/iqy1DxJ4nsPObUzLb2sc6/I tgT8gVD93cOSTyePasrxr4e0vw5aS6/p1lbPo96yW+raSziOG9RyFWSME4WUEjB4yPzqLwH ql/4N8QRfD3xLKxguU+0aLcO+8NGesBfuy/r27UAbutaNoGjfDaTwzr8s+pWLBoLOELvuX5 /dondnXsfQc96z/hdqvi77PdeFvE1gTNo+2M3xlVtysoKRnHVwDz6cVWs9a/sf42Xtj4vtg s+o8aHqDEmNYccwqDwjE9SOSevGKi0G/h8F/GfV/CUkgls/ELjUbZ925oZmB3Rv6btpx9BQ Bg6ppd5c6hrus3GoE6LDeTrJYJqZhuJEV8OyhQAOhwp5I6nmvXL3wx4b1+bTNS1DTIbyWyx JaSvnKDgj6jocHPNeXX2joniPXLiy8L6Fq9nHNLJc6lrUH2VIZC2Siyc+aB3OBjHWvXJLia Hw6s9jAtzMYl8lIeEYkDbg9l6HPYUAVNR8Q2RsL6HT7wm8jR0R0geVElAwASqkHBxkVS0zw 9pb2H9sa2J9QuJ7ZfNbVQrmFANxULtAUZJJ4/lW/pNkdO0e0sWYM0ESozDozY5P4nNcN8RN ZNtDpU06faPCovDFrMlu2XjwQFVh/zz3/f9hjvQB0tvD4W8N6Jca5Y21pY2HkfaJJ4YwoaM DIPHUc8D3rK8OveCPXPGerQx6euoIkkEUz4MNvGh2eYegJyWIHTNUPinqXk+DbWw8pV0fVp Vtb3UFTelnC2Pn2j14APQVsTz6Jb2GneClgbWFubVYjACHH2YAKZZG6BcdO5PAoA5PwlpHi LxINL+JN5qfl6vNlUsWXbaraFiNijrkjDBj3x2rvLrxZotr4budfkuv9Bt3ePfjmR1YrtUd yWGBjqa86Npr3w61yPw94Vc65p2rK/2XT5pSZtNfH+syf8AliCec/zqT4nabNpfw20jRk0S XUNJtZYTf3FscyW6IQWkReuSd3PbJoA77wfYXVl4fEuoW4t9QvZpLy5jzkq8jE7Se5C7V/C rXiPXLbw34cvtcvFZoLOMyMqfebsFGe5JAqfR9RsdW0e11HTJxPZzxh4pAc5X/Gs3xtFo0v gfV18QSvDpgt2ed4/vKByCvuCBj3oA5m5+JV+dWs9L0jwbqOo3j2a311bmVI5LWNjhQQSQW PXGe4rutK1K21jSLbU7NmaC4QOu4YI9iOxB4NeC6TP460uz1zxbqOgavOuqQJG2qq8K3Vtb qPlcW4yDgHJr2nwbZ2On+CdItNNvGvbRLdTHctwZgedx9znNAG9XP+K9Yl03SJLXT98ms3s bx2EMS7maTb970CrkEk8CugJx1rnmeO+8d28lsVkGn2ssdww5EbyMhVP97Ckkdhj1FAC6H4 XstKaO/mea/wBWaIJLfXchlkPqFJ4Vc9lAFdBRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFB6Gig9DQ B4TpupapL8TbnxxpVi0dlPqf9g6pYhCZI0XCpcOPXcfwGPrXurdK4Tw/f2GpfEXxEujmK0j sWWLUIwm2S7uCuA5zztVRgEdST6Cu7IzQB866yuhQ+Ar7TbDxt4i1GWBW2W8FrILR2DZMXE eNucjluOtfQlm5ksYJCu3fGrbfTI6V86Cyt4Ndl8PyxyeOr17iT7Xp9neXETWaFjwSWEZUc DBxX0bbKEs4UWIwhUUCM9U46fhQBLRRRQAUUUUAFFFFAHF/FLxJP4U+G2qatacXW0QQt/cZ ztDfhnNeI+ENC0y10iKyu5XWKTT11vxJfE/O8BJaK0Q+jEZbueleo/Hq5tYfg9qUVw6iSeS JIVYZLPvDcfgCa870qzubvw3r9v5Z+1P4U067CHncIizfqFHHvQB7H4H0aaKG48S6nbrDqu rhXaJeltAo/cwAdtq4zj+Imuyqrp11HfaZa30P+quIklTtwygj+dWqACiiigAqjq9xf2uj3 dxplj9vvY4meG3LhBK46LuPSr1ZupazZaY9tBPJm5u38q3gQbnkb2Uc4A5J6AUAch4StfD3 i/4XpptzELlJg6X8UigSR3JYmTPdWDEkH6Vznh7wpd674gksdXvzrPh7QYp9OguHY5vPMAB Rx0JjAxvHU49KyNC0PxHeR+K10O8XSvFche31a2uXbZIzOXjniI+6GQlc+h7GvTvh9qh1Lw okMmjDRp9Nkawms05SN48A7T3HNAHLw6FPYkfDbxXavrPhjUAyaZfMcyQlQWEMh7MoGVfvj HtWdpfgzVdc8H6r4N1S7YXPh6926NrKtl0IAdOnOVBAP19q9kIXOSB7V4tJfyeBviXe65YC eXwnqt8LTU3lbKW9438ad9oJAJ6Z47UAR/b7rx/Z2ngDxJpbp4n067R764AwsEcZB89GHdx hQB6k9q0rlx4e+Mdy2rNHq+l6r9nYSFAz6TKpKw7z/ChJOCe5NN0+/1TwD8Tb628QsLnQvE l15trqpHMUx4WF27DAwO3THetefSl0D4uPqT2/m6R4qhFtchxuWO6jGUyD2ZQR9RQBX8TeD PEV/4ttddlli8R6XbSmVNHnYQqo2EAAH5HIbBy3PFdrrOsx6F4Un1i9twht4gxgVh984AQH /eIGarazrvl6xYeHdKnQ6ndSB5MLv8As0C8u7jtnG0Z7t7Vzniqyj8b+KNI0nTJpSmiXi3d 7dRuDDER0hI6O5wOP4RyeuKAOovNTutE8FTalrU8AvYLcu7RKQhlx8qqDyeSAPWjQdEt4PB 0Gl3tuZRcQlrpJ+TI8nzS7vqzNXKeN0i8fXE/gLS5zFNavHc394M4ssfNGAONzse3QDJ64o 8M+Jdf8P8Ah/W7T4gIwm0JBINQRcpeRHO0qe7ZGMdeRmgB9z9p0Lw4vgKJI9b1G4DQWUUqF 1S0JwHn7BUGV6/NtGOTSXFhbfCb4bXd1omm3GrXaKPNmI3uxwQHfuI1/ujoPxNb3hix1K4v brxRrIFveahHGkVmrBltoFJKqSPvOSxJPTnA6UvibVb2SePw1oJQ6teLl5SMrZQHhpm9+yj ufYGgCHwJFoE+hrrelaguq3V8A13qDHMksnUq390AnhOgFdayh1KkAg8EEZyK8KuNGl8CeM jP8M7S61KOygD65p/m7kdexUn/AJbEZbaP64r2fSdVs9c0W01bT5PMtbtFkjbocHsfcdPwo Abouh6b4fs5bPSoPs9rJK0whB+VGbqFHYZ5x7msP4lxSTfDLXUiKK4ti4aQ4VdrA5J9BjNc xafEbULUaA+rNYynWdTmtJVRvLFgillXJJO45XknGc8Vc0/WYZ7Dx3DrN9/wkGj6bJuT7r7 oWiDmPK8HByKAOWPxO1j7IwuPFngeOMpjzP8ASG6j0xg16R8PLIaf8PdGtlvReqkJKzrGyK 4LEjCtyBzgZrym0GseJNfj8R+LfAetT2doQ2l6Pa2yLboOCJJNzDc3TgjFeueCtbvPEPhiL U7+2jtZ3mlQwxsGEYVyoUkE8gDn3oA3rmBbq1kt3Z0WQFS0blWA9iOQajsrCz0y0W2soFgh U52r3J6k9yT6nk1PNKsEDzOcJGpZiBngDJrz3VvEOvap8KZPEekDyDO4nzDzLFZb/mYdvME Yz7H3FAHom4ce9LnjNec+INQuE8aeDp5Z2uPC12wjiaFyGN2RmJ5McshUHA6Z5Ndj4hvbvT PDOo6hYWrXV1b28kkUK9XYAkAUAaoOaCQBk1keF57e68JaXc2t093FLbo4mkbLOSOSffOc1 zvxS1a80XwS9/bXHkW63EKXrq+yT7OzYfyz2bB+uM0AdwCG6Utc3rGonStJ0y00NYWmvpYr S0LtlEBXO/1YBFJx349a6FQwhUM25gACxGMn1oAfRXl/iDxTPa/27Yat4jm0S8hug1hBa2u 6aaAKCuzIIcu3B9MY4rvtAl1Ofw3p02sxCLUZLdGuEUY2yFRuGO3NAGlRRkZxnmigAooooA 5278Lwv4ws/FFhObK9jQwXQRAVvISOFf3DYIbtyK6KiigDynVdA0nWJ7zxJ4y1+KaDSppXW 30oeX9nVDyHkQeY7BcFgCAPSvTbCe2utNtriyk8y2kiV4nBJ3IRkHJ56V8+6tpfihfFI06z XVVkuJ9SOnpHb20SSI7fvvmkYkggjkgeor3bw5Zyaf4X0qwmiMUttaRRPGXDlSqgEZHXp1o A1aKKKACiiigAooooA8K/aUeJfCOib5AT/aGfJ7uuw5/L+tUm8w6j8Qby1uPs0ssem6NagH iCCVUG0e4DH8aT4/WoTxl4J1K+LTaYbjyJLcHGf3isx/FTj8Kl0t/NsYJJrbzn/wCE8ZLlC B+86iP8EG04/wBmgD3aytIbDT7exththto1hQeiqAB+gqxQBiigAooooAK4HxloWsQeILDx z4cU3WpabE0E2nnpd25bLKhPR+49cV31FAHn2uKR4t8PaxotwbLVtYj+xyRSx8tAB5rMynG HjwcZ/vYqndXV78LpXnlLX3g64uCWPLT6c7tkn1kjJP1Ge9dF448L2XiHRGuJZJ7bUNPV7i zvLYkSwOBn5cdc4AI71w9j4hu9T1TwXdeLltrjSNQtV8iWE/uhqBByJV9duQB0BJoA9H1JT 4l8ITroOtm0N7Dm2v7Yh9uejD+Xr+NcP4DjOr+F9Y+HXi3SkFxpRFtcBQdlzG+WWUH+8eTn rnmnabYP8OfiDDplrIy+FfEDstvAxytnd4ztHorgHHv9Kd4ztLzwX4i/4WNpBmmtZDHFrdo WLB4R8olUdint/jQBz2ieG7zxOuqfD3VPEKXfh3Qbsxq8T/6XMAAURifuiMn73UkY6V2Q8b 6Vp2pjRLu2muNPs1iiXUiwmDvwFZlUdC3y7/7wIwK5j4g6dp2hyWHxY8L3cdrfmSISrnEeo xyYAU+jEHOfb2rrNV8FWVzpi6j4aS20nU/NS+R2TzImcBmCsoONu5i3y/xc0AUvE2g3tv4s tfiB4PC3d9Fi11GzjcEXkGcED/bXr+FZmnXknw18W6pok9lPdaVrUr3+krbIZJGmOPMgI7H JBBPGO9chp2s+JPDOqpFoxkke8jMlvFNC0kepMG4I5G15HZ2LDoAoIr1Lw5r3hrWvEV/cCz W01yAeTM8h3EorbDsfpt35XjBJFAHC+Ln17wj4l03x6kkS6xfHyr7RrRC6y2iDcxJ6s6Dq3 A6Y9/VXOheMPCLl2S80jUbfJYnAZCOvsR+hFcz8SbPUoptB8VWFkl/HoNw09zbBcyPEy7WK nvgZJXv+FcvoelRS+OdZ8E6fqdxY+GGjj1AWL/K86yDLJE3/ADxJPzDr26ZoAk+HfjlNO1h vBOqX73NirldG1KcbTcRAnCMfXA+UnGR+FdRoKWWvfE3UfFmlpMtnDZjTzcciO9kDkkr/AH gmNufU+1ebXllaDw/4u8G+JYHtfEd5e/atMtreMukhOFia27gfLhumOc9K9K+G+vyXOiSeH dX05NJ1rQ0WC6tRgLsx8si+qkDr0zQBz9xLqXws8WNKUm1Twt4gv8sR889ncyHoO7qfz4/P 1SysbOwtjb2NsltCXaTy41wAzHJOPckmvGm8d6TH8XrmbxPLHPo8LeVo+oREta28m394Dxg yHpuGcdO9eraFqV9q1tJf3Fn9jtJWzapJxK0f99x/DnqF6gdeTQB4treh3Ok69ptpceEvCy f2/qE8UMt5byXEqtuLKZDnHzAjgdM16Z4M8M6h4bsdWS7fS5JLqQSRWunweRBFhMYwc9SOT XFf8I34g8e3EmpX3jmTTxpmrTfZLYWcf+jtG5UENnLcetdn4T06PQrnWpL7xbJr+oOsc1xJ IqqYUUMF+VeAPvflQB5d4q1/xreeJrHSfHQn8MaBc3QhlWxJ8mSEgks1yO+cDbgcGvZPBae GIPDUVl4ReN9KtHeBDGxYbgct8x+9yetclcfGLwDqdq1n5eo38VypTyk0+RvNU8cDHNXvhD Alt4Mube2tLq0sY9RuBZx3cRjkEBYFMggE9epoA2PEHiw6dc3dhplk+oXtpZveXCR8+SgB2 cdWZiOFHbJrG+G0NpY+FWnbXI7xLuFNRuoSV2WryKWkwR0Vjk7T0wa1dQ0e6sviDaeKNNtv NSazktL9FIDOFG+JhnqdwK/8CrhfDiG4+DXjHUL1ksbS9lu7tfIy81v1LRyDAyysNuOmKAL 2uXTeLdUtLHwhbKF8LSW+pICBGZ2b7sSA4whjLHd0zgCuo1jXnj+Ifh7w48kllb3KS3XnHg XLrwsAPryWI7gCuTu4dc0+Pwh4yS4s/wDhIdS2adcIwKW8iTKWjB2jPyEAj15HevSLjS7Ob TrSbXCl5Lp7LdC4ZdhSRRneAPu9+PTjmgDThght4RFBEkUYyQiDAGTk8fWvJdWur3xVer4p tka80fQNYWGKzCZ8+MAx3EhXqSC/APZT612+u+KY7Dw1Y6lZ4WXU5obe089SAGlICswHOAM nHtisfwVp17Y+KvF0txP5KS3242YjwgJUFZlbP8a/eH94GgCLxVBH4a8Q+GvE0UQfRtOVtP nhHK2aSYCzj024Ck/3TXoSkGMEEMMZyD1rw7+3Nb/4VdqT6hJapp99qZ0xtQtwXDRvMyS3T Z7EfKB0HBr17w9pK6FoFppMd5PeRWqeXHNOwZyg+6CR1wOM+1AHkfjqyk1LxteNd6RryaHY 4mur22mI+0HYv7pCzqscYHJI5Jr1jwrf2uqeENL1CytHtLWe3VooHOWjTHAJ78V5t8S4tJl 8VWk934uhNxZmOdfD94rPDNg5ACoMlmx0Ib2FeleF7691LwtYX2o6YdLupo9z2ZBBh5OFwf bFAEetXtxpV5aakxkOmoHjulRCxTONsmBzhSCDjoGz2rZilSaJZYnV43AZWU5DA9CKqaxqd no2j3OqX77ba3Te+BknsAB3JJAH1qj4SsrrT/COn2d7GIrhI8vGDny9xLBPwBA/CgDcoooo AKKKKAPCbq40zVNc1iTXpPGF7e6fqV1BbHSRKY4UOAFQoPlJHykZr2Dw1j/hGNN22lzZgWy AQXTFpYxj7rk9W9avw2lvbyzSwQpE87b5Sigb2xjJ9TjHNT0AFFFFABRTQ4LFR1HX2qK4vL W0iaW6uIoI1xl5XCgZ4HJoAnoPAqK3uYLu3S4tZkmhkG5JI2DKw9QRwafIGMThGCuQQCexo A+fPiJrem+LfirYaYZQ+h+E0fUNSmBG3euCUz35Crj1Y1q+C7a4vNV8L6RKmZojN4n1Xt5c 0xYQIffDE/8AAa850mxi0nwl4y0zU7ctren6vbT6mjHDS2Sygkj1XJyfqK908H3Vpb/EDxX YTRD7fePFqEFwOlxZlFWML7IQRgevvQB6FRRRQAUUUUAFFFFABXlvxW8Pa2PC1peeEIII/w CzL7+05rVY1/fMOd+O5BySO+a9SrP1WewW2Wz1ACSO+b7KIsZ83cDlcemMk+gBoA5bw3qFh 8T/AIdWd9qNqYTJIGdY3wYpo2yGU9RyAR7HFdZqt1ZWOj3d5qTKLOGJnnLLuGwDnI78dq8f uPCerfCjxC3iTwzcT3PhJzu1LTc7mgTu65+8F656gDHIr2WGW21GwSWNkntriMMpxlZEYZ/ EEGgDjdLa3+IOgSNLp9svhG7g8q3t3UebLg434HEYGOB178dK46TUvEfwv0y/8NG7S9tTAZ NBvr3gAry1u57uByo79B6VdtLG8+FPjKKO3cy+DNcuREEZv+QfcN93/gJPH/6uZ/ifYM/9m ePdHmW/k8NXO+5tA++Nowfn+XoHXPXr+VAHQ+H9X034keAHDmSKaWJra7RlCy202MNxjg9x +Fctrnw4v9LsJIfDw/tDTWMUj2U/+vLRLiJRJnlN/wA5HB64PNamqNBoWvaf8RtLcrpOqLF Dqsa/dZHwIp8eqkgE+h9q1PH/AI5j8GwaXmFH/tC5WIzufkt043OwHJGDxjj1oA5Pw14w1P w5JrGl6lLqHiKw0vDfbZESN4o1OyRjkguN+Qo5YhTXdNp+geLb3SvEWnXgkm0q4fy7m2OM9 VeJj3U9x6iofF3hqHxFoM1zpdvaTaq0AS0uJnZYwCQQW2/eA+8AQRkCuP8AB8Hiax1+Twbc 3SW+l+HXjupbu2jMSzI0eVi5JLAsXZieuKANXQ0bS/iprEHiK2Eup6gWl0rUWywe3A5t07I U6kDrnPNZ3hnR7b4kyS+LPEkuZYZJbAafakxRoiPykpB3SA4Bw2B7c1LpvxR8Ma5qMMeu2c VjCtx52nXUsgdD8zIjMf8Alk5weDxg+ldVpvh59K8aahrmk3MX9laxEslzbAdJxwsqEcYYf e98GgDCurWDWPiZb+Er2yt4NE0a1TUbW1iQFJ5M7QXx9wIei9855q54v8Val4a8ceGluEEX hu8Z4Lq67LM3EYY44H88+1c/rI1TSPjX5Pgvy5NR1ezE2pW98CIFRTtSYMOcg8FV6+2a0L6 C58UwX3gH7f8A2qQw/trUJYwq227BEUKYxuwMjrtHJJNABp/wk0C6utUu/EtjHe3NzfSzxS w3EqAxO25QyggAjJH5V1Gj+DPDvhWz1EaBpotvtaZlUuzh8AgD5ieOTWL8M7rUv7O1XRL7U I9Sh0W9awt7wH95KqjOHz/Eudue+K72QbonUjIIIxQB4T4U8LfDSfwnZah4m8QQS6vdRCSS SXVPKe2Y9ERQw2benTtXoPw21WfUNDv7WbU/7WXTL6Wzhvywc3EQwyMWHU4bBPfFeJ6dqNj aWUdqdc8CacyFlKPpD3Uqcn774IZvxr1j4Qzpc6RrMkWoQ6hEb7IntrT7LCf3aZCR9gP55o A7a21yzuNXl0p0mt7xAXWOdNvnIDguh6MPp0yM1NFpOmwxX0cNlEiX7tJcrt+WVmAViR05A 59azfFj6Hb6KbvXLYzpG6pCsfEpkc7VEbAghiSB1HvUE/hezih+0wa1q2nSxLu877c7hBjn cshZSPqKAGw+D4j4ITwvd3cksduf9HuAAJIgr7oiM/xKAoz7V0xjElu0UwDhlKsD0YHrXLw aFNqmnR3b+MdUu/MjD29xbOkKgdQ4VFw2f9rI9qiubnxX4dtmvdSurTW9Ng+a4eO3MFxHH3 cAEq+ByQAvA4oAii0iHxZ4Cm02S5ZYhcSCyuM5kh8qUiJvcqVH4Vcu7+f/AITfStAkm8hXt HvJJAuPtbIQvlg+g3biPQj3pt/o91Aw17wjKBczOs0loZttteoepPBCsRyHUdQM5qzpd4mu ajMup6Otnqejy4A8wShN6feRxjqpwQQD7UAcb4R0m0n1nxd4L1DzTo9qxittKnXapt5jvMg I+8C2Qp/hA9TXVeC7XUbKPV7bVVn+0x3rKjuf3bwgDyvK9FCYBHXcGz1q9qOhG58T6Tr1rc m3ubIPDKNuRcQOOUP0YKwPsfWtxRgUAeKfEObSNL8bqr65qQ1XULi3nttNsII1JlVfKRzNI pC9f/rV6d4RsdV03wrZWWt3hu9RjVjNKZPMJJYnBbAyQCBnA6dBXBfELVdXfx3pXhaJdEu7 HUUJ8u5tPtM1sR1kZSyhU9GyDwa7fwRplvo3hG00221ZNVWFpAbmP7rMXJYDk9CcdT0oAu+ JtGPiDwtqGjrN5D3MRWOXGdjg5VvwYCqvhPXpdb0p1v7c2mrWUn2a+tj/AMs5QOo9VYfMD6 GuhrkoSlr8V7lDiL7dpUbgYx5rRysCfcqHX8CKAOtooooAKKKKACgnApjyBIy/XAJwO9eR+ J/iPqs1ta6l4JlhltYLaWfVI7mEM1mgbbuYbgdysDlB2BPpQB6Jq3ivw7odtDc6pq9vbQzS GNHLbskZz0zwMHJ6DHNcp8UFvJNF0m9067fynvEt5IvtLwwTJKCqtIyc7QxU5FeaeFvDuq6 7LY+JdEvLe4nLy/2jc3gAjtpST5qgDAkgkRj8q9DzxzXUSeM2tI7HwL8JI4/EV0m4vc3Mpk gsYwfulu+OgGeBjrQBk6TB4ztdevrDSzqh1KDT0+1W96D5F7cIvlOBNjHzJsZGz1XB71Y1H 4Q+IdR1CaO6vI7uKa1SNbu5umJiIiVSrxhSZMMoI+bAye9al14o+NUcE2jHwJaHUpMJDqdv ODboD/GQT29/yqxH4D+KkCLAnxRaWG4QC5ea1DSRN/F5R7D8qAPSNHSCx0m309fssb2sSxy RW2FjjIHOF/hH1rg9a+J8OpauvhT4ePb6z4glJBlOTbWij7zu3Rseg7kVSi+AnhmPD/25r3 nSD/SpFvNpuvXdx0Na9/8ACrRLHSopPBNvF4f1yy+e0vos5YjqkvPzow4IP9KAPKfF/hjWf Cvj7w7r/i3XP7aGuyPp2oOkQiRUZdmwDuuGJ5/u1s6ZPcWem+B9bmk26l4c1h/DV4Sf9bCz FBn8NhFYPxT8Y+JNf0B/DmseGLfSb/Srm3muXe5DNIzMVVoF6spJ5POBV+OJntPGmnOqjz/ FdhHFj7qyl0LEZ/3aAPpGiiigAooooAKKKKACuD8ZDU9E8Qaf41gb7XpthGbe9tGXJhidhu nj/wBocZ/2Qa7ymyxpNE8UqB0cFWVhkEHqDQBGyw3loyOFlgmTBHVXUj+RBrj/AA5cXGizQ +Cobc3bWBJ84SDbDaFj5Rbqd+PlC9wpPSuq0uwTS9Kt9Oid3it18tC5yQo6D8BgfhXm2opJ 4F+J8eu29002j+I50ttQheTJtrhuIpB6KcEYoAu/F2W9j8K2u6za50E3CnV/KQNMkAIO5M9 OerDke1ddY2OhX/hKOz01Im0e6ttkYhPytGy4yD6kHr1zWrPBFc2sltcxLLFKhSRGGQykYI PtXB/DK1bQ4fEHhFpGdNH1BhBuP3YJFEiD8MkUAc/b2Ws6T4I8V+B7C2Pia2sLZo7KV/lG1 hzbuf4pEGSMe3Q1M2nQQfBWTVtMsJPFF5dafHHI16C8rRDAdQvGAvJ2DHK9zWv8Nr+5vNH1 vRNTJttYsL+4W4RRtZRI5ZJB65ByD7VmeCrzWfC/j25+Hmt6mdUs2tzdaXdOAJNoPzRtjuM /5zQAq+LtG8E/Cvw8+h3Emp2dyyWcF7cuSkDt/FMRyoBz8vXjFejJdWi3UNhNdQPfSw+bsX GXUYBbH93J7+teK+KdPutP8X+M/CujWsAj8QaQNQtLSRNyNcISJCgPAYgE/XBra0C8g0n4I T+JvBtlNf6s9sBO08hmnR1+VgSeSI+SE44FAF7VvhrLd63jRhptlpEEUgjtp4WuEM0uRJIV JGGUbdo6cngVzvhy78Y+FtVsrGRpXspL1tPSxv5NoVEAw6Hb8oEaM5IJU5A616BoniDw1o3 wwh1+21J7vSILczPdOS0kjnlt3+2WJyOxPpUeraK/xA+HkC3iWSXN2q3EUi5dYVY5+VhyG2 cbh3J7UAMt7vwn46v9H1u1vTb6nYSvLbASKk7xhirArklo2xn6YNTXeh6nYfEy08S6OBLaa hF9k1WHcBgKCY5h6kH5T3wa4HTbfTNA126/4SXQzpsERXU7SGNd8guIlKusTJlmhKhMbsDJ xTfB/jnWJfG89xfzXp0a5ad386VJliAUSBsKcIqKQCVJBJAxkGgDp/DVvYXfxo8UX1m0umT WSxwXNiGwLxyMi5ZemMcD1PJrvbTWbDUL+9sbKcTyWRCTsgyiMedu7oWA6gdMjNcnq+hvq3 iLRfG/hO7gaYBYLz58JeWb8kZHRlzuXNY2gyXHwv1iLwxq0gl8NajcsdO1FuGhlc7jDMfc9 HPWgDz8+KtBn+J11q+mRXXhjTreYx3QtbN7htUYNzlFUog4PPXmvbvCPiqz8Ui/l07Trq1s rWRY45LiAw+cSoJIUgcA8Voahf6L4S8NzX90UsdNs1LNsXhcnoAOpJPTuTVDWvEGpWfw9uf EmlaNLdXqW32iKxkYbiOvOPQc4HPGKAMBdRk8deI9f8I6jbwWGn6bIEmtZkLXF4hGVkU5AR c4IYZOQOlZ3ijStavvEupeH5LqaOPWdMFvpN6GJWJoxulhlHrJ1LdwCO1N0zRIdUsbP4oQ+ KjcawLcyeexWG12bT/o7L/CgYjJJLcVvfDDXW8QeEWv725lm1UTv9vjlG3yJePlVf4U27dv qOaAOjtNRi07QrE63Ja6ZceSiSRtKoVXAG4Ke4H8q0kkt7u33RvHPE6n7pDKwqhajQ9TvZt QtRa3dxH/AKO86YcrjnZu/HkCs290PV7S+uL/AMLajb2jz7TJY3MO63kYcbvlwyEjGcdcDi gCLwfILCXVfCzTNINImUQF+ot5F3xj32/Muf8AZFQax9p8Katc+JYGWXSrtoxqULcPEeI1m Q9+NoZfQZHpWTH4Q16PVG8S6X4wF54iVDb3cdxGrWkgDbvK2rhowueDkkZ561meLtZ8XzeG r/RNe8JytPMI5bWbRw93FKUkVjG/AKE7epGOaAPXO1FYXhvxVpPii1lm02V1mgbZc2s6GOa 2f+66nkH9DW7mgDyT4naTfjVF1TSvBVlqTyokdxqksX2mWBA2MLD7KSd3I9q6Lwtf+FPDXw 4ku9N1CSXRNNMxkupY9pYhiXIAA43EgYFM1LRvGU/jq/vNA1qHSrKe1hVnmthcCR1L5AG4b SAR9fwrctbCSz8NXUHi3U7fVY28xrmaWBYYvLP8JXJAAHvQBY8NeJNK8WaDDrejTNLaSkqC 6FGBBwQQehBrH+ISRw+GP7dQhLzR5UvIJAcMArDzFHqGTcCO9Ymhax4gvdNU+APCWm2PhtA fskl9K1v9p5+8kaKSqk85brT7L4e3XiC/l1n4lS2+r3O7Ftp0DP8AY7RfZTjex7k0Ad7p2o 2OradBqGm3MdzaTqGjljbKsKt15hd/D3WPDWrT638NdRg00TDfcaPcoWtZ2HTZz+7J6cetT Wfxj8MLbRjXob/RL1fluIbmzl2wuOo3hcEe/pQB6QzKqlmIAHJJ7Vx/ifxvpGm+FjqFjr+m RTXDNFZzTOXheRTgglOwPBPQcZrS1IW3i3wZewaNqUTxahavHDdRPuTLLgHI/WvPdV0vVNc 0WKy1bw9Z+D7DRozPNf3AimgdsAMqxrjKEZYk45VeDQB53f614h12SbTL7UdRvv7TK5t7ZA JJSmQuF+78r5SQYxjY/Su3sfhvo+mWEni34gzNAsEBW4tXkXayK37sytHgSPtCggcNx1p3h jxj4J8O2L2/g/wv4i1rBCtfw2TSfamHy53sfYDt0FaEvhzxN8S9ZtrvxjYvoXhi0cSw6OZA 01246GYj7o/2f/10AUru68WfEPQotB8HeHv+EY8J3AEUt/dARSPBnkQxL0BHf3r1Lw94b0X wvpMemaJp8VpAgAOxQGkI/iY/xH3NakUaxRJGiKioAoVRgADoBT6ACiiigAoPAzRTXZVjZn IVQMknsKAPn/4lXeneJfi3Z2dzBGuleEbc6hqt4AA2OGWLPuQoA9WNXfCmlXV9qfhe3vYv9 Jvbu48V6jGRzHu+W3U/TcP++TXDXuow64viu9s4ma38SeJrO2s1cDNwI2zJ/wABxtP4ivb/ AAC0OqeIPFviWJd9vdXwtLWbs8MKBPl/2d+/H40Ad/RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAV5vpGl/b pNa8NeM7QHUL67a8iulPy3MasDG0Z/hMYCjb1HXvXpFMaKN5Ed41ZozlSRkqcYyPTg0APHS q0VjbQ6hc38cQW4uVRZWH8QXO38txqzRQByuqjR7DxlZ3KTtb63qkL2aJCoYzIBu3uPSPBO ffHeuC8OWGo3OuadouqQQx+JvDN+bqW7Jwb+0l3BpQf4iSRkeq12nj3wlLr+nw6no8htfEW lkzWFwrbTnvG3+y2MGruiDTvFFpo3i77OYr5IWQEHBTdxJE3qAwPB6EUAY/xLisNO0u08Zy 3KWeoaDJ5ttKykiXd8rQtjnD9M9jg03wzoOsWniT/AISCC3tLHTdbgMt/p0chYQzdUkU4wS V4bGBnmt+5uNB8VHVvCswW9SKMR3qBcrGW6KT2fjOO3BrO8D22u6HZ3PhvW3e7i05gLPUW6 XEBztDejrjB9sGgDlvBzaPZfETxt4QvLf7Et3L58OnSEGCaEp8zoD3PUjp+VXPh3eP4c1rU fh5qVs9q8Ekl3phMm+Oa1ZshUJ67e49/aszxXd+F/EPxR8L2+peWlhskeDUEyFvJNxX7OJB /COSR34Heu88UeF01y2tLqxmFlq+mv51jdhf9W3dGHdGHBFADtN8WaPq/jDUfD9gWlutNjB uJCAAjE42DPJ9yBj3ql4k8AaZr80MiTzadtURSx22FjuId+9onUdQx6kc1z+h3z6X8Xr9Nd W3S/wBds4mgKurNbtGPmtyR2PLKT1/CtN/FNzpvxVfR9feWx0+6hSPSn48m5kPLhm7SZwAO mPrQBwdnb33w+1O01TWdWXTLm9v/ACbm1UBo54N+57ggMcKAVUHC7R1r0S3ng+JHw7vxcaU EtrwTRW4nb5ZgpIjmUgZAJAIOMitDxV4PsPFNrtluJrO48poPPgOC0TEF42HdW2jI/I1m+L tX1Gw8F6lB4CjtbnU9MjVGt0wxt0x/Co43ADhT6UAcx8MYrLU/Cus+D/ExurrXYCYNTtNRm Mny4whjz0jxjBHPf0qx8H/EttNoT+DdQuidZ0h5I9jvvEsIY7Wjb+JQOPbFcd4k0bS3+Gmk +OvB/wBomeFg2rXQuGW7nhP+uR2zy2eCO3avS9Y8LaJq+haJe6PJFoOpWixyaVchAhiyMiJ l43KwyCv40Ac34O8JWo+I/i2yvbK4t9MtLyO7tNOMm60YuufO29zkcL0X61e+MWnC08JHXL GWOCWC6imubfd5Y1MD5RC5Xlic8Cl8S3HifwlqcPjov52lSRxR61pkR3+UQNvnRNjkDuOOO a67xOvhjVfBN1Jr8sL6LLAJGlY4AGMq6n+8OCMc5oAjutZtfD3hfTpLbSRBc3axxWmlJiNm lYZ8vphccknHABNcz4zk8YaZ8Ote1XUtRjMsgjHkaefKFnDuHmFHPzPJgnk4HoK5m7i8Vv8 ABs69rb4uNC8u80mXy2Fy4R+Hlz93dGcFfTk11XxH1eym+HWl390pbT7u8spZpoHH7lDIrb x/eHGPxoA0YvFfhDw74e0MaVFJLHrH/IPtbOPdJcsQCx5ON3qWPXNbUWvPZ6W2o+Jkt9FRn OyOS4DMq9gxHBc/3Vz9TXknjnwvLYapb6VoMkb2+t3Ju9GjWUIbC/T52ZCePKdQcgd+nWru q63/AGzcfDrxbcQixurfUZLC+adAYrd8bZEb0JZcK3bNAHdaponhHX7qw1K5W4tL++HlwT2 0ktrPKoBOG24YgAZ+bpVeXwFc6bsvPCXiPULG/TqL64kvIJh6Ojt+qkEVzFlqsXhP4m+JBr zXGp6pqDRS6MuN8s0T5BhjzwuGHPTjBNb9trev6cJNI/s4X3inUWa9eCN91rYRsdqeZIf4Q F6AZYg4HegBx8Bapr032rxt4lubtlP7q00qR7O3i9T8p3OfcmnL8K9ElmVdQ1bXNTsUYOtj e6g0kGQcjK9WHsSa3ZNWun8S6foNs8U0scRuNRkVeIlxhV6/KXY5APZTWzf31rpthNfXs6Q W8K7pJHOAooAoa7rFr4c0NrxoDIFZIYLeLAMjsQqRr2GSQPQVoXN7bWNsLi9mS3jyqlnbjc TgD3JPFcPqd3pj+Bp38YCeODVrw/Zbcg+epZswIg/hk4DD0PXpSa0mpXUng1Jbfzdbguhdt Zs4KeWqFZGdumVDjBH8fTrQB12qazaaW1rFMJJLi7cRwQQpveQ5GSB6AHJJ4Aq+8ayxGOVV dWGCrDIP4GsGVIdV1nTdX0y8jMlhNNayg5xKh+WRR7hlQ56ZUjvWlpur2Wqy3yWUhkFlcNa ytjjzFALAeuM4PvmgDjbn4ZCC+uJfC/ifUvDNpdtvubKx2mJmPVkDD92T/s0yX4RaDd7U1L WPEGo24IL291qTvHKR/eHf6V6LRQBDbW0Fnax2ttCkMEShUjjG1UA6AAdKmoooAKKKKACii igAqnqys+h36KpZmt5AAOpO01coPQ0AfKXgaE3sfhJCvz/2XqVrYAnATUAxJY/7Wxhj/wCt XvPwrmtZfhXoKW0Pk+TB5MsZ6rKhKyA++4E/jXhVzINE8Raktjuji0XxnC9so6BZgRIoP4D ivb/h2jW8viyxChYbfXbjysejhXPHbljQB3VFFFABRRRQAUVWitpI7FLf7VIzKgXzSBuOB1 qZVZVwXLH1NAD6O9RCN8nMzYxxwOKijtZYzIWvJZN/Tdj5fpxQBaoqAwyY4uHHHoD/AEqOe 2uZNnl38sO05O1FO725FAFuiozG5KkSsu3qBj5qFRwzHzGOexHSgCSoLWztrGFobSFIUZ2k KoMAsxyx/EkmiOGVA2+5eQkkjcAMe3Ap/lsWBMr/AE4oA828T6DP4W8Tp4/8O/aC0s6JrFk jFo7iE/KZNvZl4PFdN430W58ReDrvSNP1g6Vc3IAinBwGPXYe+G6HHOK2xaTi9Wb7dKYgpH kELtJ9ScZrN1DRIpLyDVrjUpY2sVdlLY8tMjliDxkDoe1AHL6RpFp4v8AN4b8U6Ktld6efs 8sMK7BE6j5ZYSOgIwQR70nw58R6lq3g/UYp5v7Qu9LmltYS5Ec8yp9zzF/gY9Mnr1q1o82t +JPDOqWV+GiW5i3Weo2yGNbmFwdrAE5R+OnoQR1rN+H+l6ZqUP8AbVsk2l6zbIdP1C3J+cO hwPM/vHABDd6AOZ0Sxm8Q/BzVLDS493iyC9aeZJ22XEFyJdy5Y8kheFY8fSu30+/0L4leFL rR9Rtpbe8gxFd2s42z2sy9GHvkZDCsXxvp+neFIrjXJr28S41VksnlhCorFjgeY+MKv+0a3 tD8B2elTLqS6nNLKqbRLvzlMdC38QHbPSgDNuR441HwfqfhiG7e08Q2O0RX2NqX8OflIb+B mAIbHKke9dB4F1DRr3wusek2B037LI1vc2rD5oZ1++C38Zzzuyc159/wl0mieJpLTX797bS tW3f2fq6yeZayAngZP3SB+vtzXT3Pg6+0rQYG8PX8t4lmvmpYq6wi5PX74BOT78HvQBh+M/ BDQXly+ka+uk2urTpcRWbDcr6gpypCY+ZGA+YdAV3Vj6l4h12/fTvEk1g517whKy6vorYYP E4wbiId+MkMO2a2ddbT/Fngr/hLLNru7udGR5GsC/lTwuB88bgDIIx071vaHJZ6zYWvifS9 UsZLf7KRNc7QZQMZKO3GAO4NADviH4iZPhRda5owa6tLiKNmkhALC3cgOyg8Z2k9ema8yQ3 vh/SvCeqaqy658P7OVpLcRtukjVjmGWZf4tgJGOgIz6V12k6/r2rWeoLo+nx6vo9taSeTcx Lst5pVBxCqkAupHG4cZyK527tJ/Efw9i8eabrFnp8cFo1tLp91CsUFuASJYgR9wk5HTnIFA HuUstlfaQ837q5tJoSxyRskQrnknjBFeQeBND0hvhlPr3i+SWbTI4rhba2uyTHYWpLDCZ+8 xHR+uMYrU8IeGtS1TwPFZmG78PabcRDdayuHllBGCMEfIuMAd8dhUOl3Vo17q3w91i+SU2c ZYGVxLHPB1IJIwrKMblPQEEUAclexa/J8O38JRQNPqlikeqeHrp2/fG2ByVV1OPNjXgjoQe 9dalvYeKfgPBY+F5IjIyLN5V187Szo4d0cn+JmBBPvWRHq9lpOo6coaW18P36SjSr5VYpFs yfLVcZCsBlTk7vSsFb20tbCHXf7Lki0LX7h0gvhcbSsh4DTKBiMOQRwc460AaU3iuy8U/EH wn4i1fTfL0y3tJpLNYBmVb5B+8gk9xtO1R14NWPA3ie/s/iM2pXdu0mkeNWNxbStKJZLRo8 4jc9hj+H+HP1qnZJZ6H4stLDxNocWkpqyi7trwyqYhMvJQ8bVfrg554PepbLWPDgmttTh0b UbwlTezxwhc2EbvsErr6t14/h5oA9E0jTdW0P4i6nLaOL7Qdab7VLuYb7O5AAx7qw6DtitL x5o+q6x4cjk0QodT0+6jvreGX7k7RnOxs8cjOCehwa861DWLPRLbWtatba7/suHVILOW+W6 Yh3yN8hGPupnacZBPFem6xFJcaIZ7bXktEkiHlzM4WMkj5CWHOCSOlAFfW9ItvHvgBrWQG0 luo1kicjc1rOOQ2R3Vhjj3rhBrut3HgjxX4p0m4S68SWamwW3wd1pHFwxCnkO3zSc/wCz6V 2HhzW7vULe88P6s7aXrWmBftK7gwdOomjJHzI2DyehyDWVrlyi6Hd+K/Ddr9vCOVu5rUYkk RDgyKAv73bz355waAKPwzv7WfxFdWrJIoj021k03zDnfbuu6STPdmlJ3H1Ar0LSNAtNF1LV 7y0kZU1ScXMkJxtSTaFYj/ewCfevONVurLStI0TxPbX0+paZcTolzqUUuDaRsPlO0fw7iAQ ema9LtdNZbcNPfy3W4bg2QBj2xQBph0YkKwJHWlyK5HQ2u5vE+vafexTWws3jNsQxxNEy5D 57nO4EdsV0Mtg8ksTi8nRYzkoGyH+tAF3Ipc1n3WnNcpCi3s8IjcPlDy3sac+nhrcxJdXER P8AEj8j6ZoAvZpAQehqsLM+SI2uZmx/Fu5P6U2Gx8mARG5nkx/E7c/nQBbzRkGqsdmyTO7X U7huis3C/TFEFkYZ5ZftM7iT+B33Bfp6UAW801yxjYRkB8HaT0zWdeaSbu7trkahd25gOSk MmFk9mHelv9PWaAN9untljPmM6vjIHUH2oA+a9E8L6/qugaddLYy3F5aeK3ub4P8AKJkyB5 gJ6qNpH417t4K0XVNDufEf9pPBIl/qkl7bvExLMjgfeB6EYxXjg8VRX+m+JdZ0bTHVLu9j0 zTi1zIXvpy4+baMYAHzHH516h4ImudU1nWJCZjZWZSxW4M7Fppox+9IHQKGOBjk4OaAPQtw 9aNwqpHYCOLy/tE7gHOWfJpE09VmaV55ZMjAUtwB+FAFzIo3A96oPpcb3aXHnzjaCPL8w7D 7ketTGyjzlWdAc5AY4PGKALVFFFABRRRQAUUmfmxS0AFFFFABRWFrGqSaLqdldXMoXS7lxa ylgAIJG+45PZSflOe5WtwMCMg8HvQAtU9U0631fR7zS7sMbe7haGTacHawwcH8auUUAc34M sdV0jw9HoWrKrtpv+jw3KtkXEI+43qGxgEeo44rdjs7WK7lvI4ES4mVVkkAwzhc4ye+Mmp6 KAKmo6fZ6pp8+n6hbR3NrcKUkikGQwNcDo2gXkug3/go38t/4XuYJI7LVLacedbjODA577e QGHUAg13mq2b6jo95YR3L2r3MLxLNGfmjLKRuHuM1yXwvvmfwgmhypGLjQ3OnySwcwz7Oki HoQR19DnNAHM+HJodf8N698M/EU2n6nq+ktJbWsd3EYhPGq/upNvXjuV9K1Ph/fzeHvBFx4 Vv7S7XXdBtnd7V3EjXCclXhPRkJ4HoeDXP/ABosLv8At3w3rLltN0+1dkbWbVQZrOZjiMv6 xZ6/U/j2Phi4bX7+C48RaZ9k8T6IDE00ORFcRyDAkjbo8bAA47MKAKHwfutM1bwfLrKyxza 1fzNJqzkbZPOyQFdf4cLgAdKzPEukHwH4ztNc8N6WkuneIZP7N1DTEwsTzOD5UgHQc5DYHS ruqaOngj4m2/jDTv3Gj60Tbayp4jhcKWjuCeijI2knjn3pmrarLH8dNEt9eQDRJbUnR5c/u muyPmLH+/tyFz68daAOUi1mb4Ny+KPDM0wFjJbvqOgPPkp5h4aD8GI49BnvXc+GPAFpa6fd R3ko1HStctkmvrG6PmqbpsF5Fbphs8gdwCKwtUsdK+M/iGfSriz8vRvDl00U9wx2XE020go g/hj7knk4GAKf8PfEUvhE6t4B8X3Qgl0GNri3vJmwk9n/AAsCf7vSgBH0/XdE1N/hpFrk6a Zq9pM+kX8cmbuwZMExse6AcBuuDjNXPhvqVhc6Ve/D3X9Ngste05HivLYLgXcbDBnU9W3A8 nrzWXrOneLfFDQfEzRo10+60tC2l6e8f7y9tycv5x7bxyqjpxnk1T8eanbahL4C8V6E0+k+ INWmWG3uPL3eXE4/erKv8W3PA9R6ZoANF0G0u01v4N6tdbZ9KYX2i3ofdJFGTmMgf3kJ5Ho a0vCPgbVre01zwd4tsEm0DVohOvlODHFMTiQL3XJw49M1S1DQDD43stE8FzxDXNAgbVLu7u nzNfySsFMTt6OAST0GVxXTfFq48Qf8K3ujpcEcUbwl75nkYPCgAOE2/eOeD7ZoA5DxH4X8Q W3gOHTbu/tPE0Hha8W8Nkfme9s1Bwso6h1w2McHbTvEviS08MeItJ+KPhuT+0NM1izSLULF Fyy2yY2yqB93aTtIPGeO9WfhvqOl+HbvxQuo2+h6VaWFtbzzzWCuVdWUnLuzHLdtnUH1zXH 6zo0fh/w9Fq+mLaJcatqw1C18OXG5prqDOYYgq8gBiZNvTJwTxQBr+HvDWryeJLXwVq9vBN 4e1eRvEMtm0pZrZDuHkMO4Lshz6qa6P4deEZJb25h1LVm1bQ/Dl7Ja6NAy/ujjkyMf42UsU B5AKnFcx47tvEt9NYeIX1A6L40ubVkh0u1cBLayAJka4kPTGSc8AHAGSM1qfCHxVq/h620X wT4usxaxX9v5+jXucrMrfMYmPTdySO/r2oA6f4yaPp83hF9ckvYdPvrMokcsiFluVZx/ozg EZR2xkdOPTNUtP+Ikz+CdX0+60tNA8R6TFHCbRQDGfMYIkkOOGTJ4xkdOtbnieW18Z+I5Ph 39nhmtYYku9VeYcpGT8iRDrvJGd38I9zXnut+GdV0nw5/wg8wku76HULdvDN+CDJIgfeY5O +2IBic8YINAHc61ZQrZWPw18Lyi2aUBtQdVD+Tan/WM5IPzyEkDvkk9q6yzvLXT9Xs/CdpG xFvY+cGZ9xjjVljQHPJJ55/2a4nVLHXPCXxUsvEtjML3S/EckNjqFqMAxzBcJKvqODn05rW 1i3bQfiZpPihQWt9WQaPeDJ/dsSXhcf8AAgVP+8KAO8wM5xzSGSMPsLruxnGeaGYCNmwSAM 4Ar5c8Q6yJvjNa6sLPWLGS6ltXks72JF2DeuzL7yIlO0HDDPJ9aAPqWijNIABnA60ALRRRQ AUUUUAFVtQtft2l3dl5hj+0QvFvXqu5SMj86s0UAfLmk2uq6JdaN4IntFh8S+Fr6TUbCB+I 9YhOSwRuz4B2+vTtXdfD3xNHpF9Y2Fp++8M+ILuc2Luu2ewu8l5LaYd++DWv8XPCGu63Fo3 iLwtHHLrOhXIuI4WwGmXIO0H2Izjvk142usGd9U/eXmkQf2mupXkbR4utDvGO3zV7SQEnBH UAj8QD61U5FLXD/DnxNqevaRdWGvoi65pM32a8aPGybIykq46Blwa7igAooooAKKKKACiii gAooooAKKKKAIbq1t721ktbqFJ4JVKvHIoZXB7EHrXNR+AtDsTv0V73R5M9bO6cL9CjEqR7 Yrq6KAOU0jxMtvdxeHvEUxt9aDmJGaJljvAMlXRsbcsoBK5yDkYrq6zNc0iHWtHl0+SR4GY q8U8WN8EinKuuehBFZOnarrOnaxb6J4nezke6Vvsd7b5QXDLyyMh+6+35uCQcHpigDqaKQE HpS0AV720jvrCezlZ1jnjaNjGxVgCCCQR0PPWszwrpV1ofhiz0e6ljmNkDDHKg274wTsJHZ tuM++T3rbooAqalaw32lXVpcWqXcU0TI0En3ZAR90+mfWuB+D8+oDwhNpur3cjX2m3DWr2U yYksgDlIy3WQbSCGPUV3WtjVDoF+NEaJdTMD/ZjL90SY+XPtnFcd8OLHTLvTIfEUcN3baz5 RsdSjnlLM0yPljJnqwOcH+62OlAE3xK8Manr+i2t7otx/xMtJmF5BaSnMF0V52SL0PTgnoa o6/bRfFP4OLcaWohvLmJbq1DdYbiM525HQ7gVzXossscMTSSuERQWZmOAABkk1w3hqSx8L+ GL7VGzBo15dNe2cJUmVPNP+rCjqWblQOcNigDgtB11NG8eeHfEbbrX/AIS6D7Jqti4KmC6j OwSkHoC4K575rb+JVnB4017/AIQfSLazOvRWElw95cpn7PE3AjX1LnHXIUc9cVPq/naP8X4 LrW7eO78O+JYYbOIyx5+y3MR3xqfQMxJ+v0q78SvDOoM9j468MfL4g0IGTywP+PyDq8J9eM 4oA2vh74hj17wjbrLCbXUNPxY3tq/3oJoxtIP14IPcGuG+Npk8OXfh7x3pM8ia1Z3H2SKAK WS4RgSykdBwDz3zV/Ttds4/iHo/ijS7IHR/GFnHDJMsuDHdKWK709cfJn1GK27j7Rq/xmTT b7yJ9M0rThewQ90uHcpvcHqdobb6ZJ60AcNr91dS3fhb4reCdj6jqojsrjTXcgXgbjZx3Qg 5PYLntXqni77Ufh/qubu3sLk2jAzyH93ExHJzg8de34V5V4ksV+FnjXSNd015NQ0WFZzc6c 6l20+GWTLzR4GFUEgZPPb1rsviR4st7LwTaTWqWF9aa03kh7u4MUJjMZfO8cgkDA9yKAOA+ E+j6TZ2niaCa2tr7Sm0+KaW1LmRrwgvmUK4AUHGMHoymsDw74L8A+MrfU72z1+XSNcKE6dp 0108bacBynL8sM8/LwAePWuj+G2k6bqWja/Npd1Y6jd6ppyA6RJcSyRwIWYhJpiSSxJOdoH 071j+HdP8L+FPElvp/j7wlq1/4mlG62EgF5EQD8qwgN0HABbke1AEfgjVQsOu/D258Pw33i O5DWuo6nf6oDG6/dxuI3YXsi5rU0PwT4k8RaTqPgu616B7fwhKRpl5b/ee5IDx7jyQqA4x7 98VB8Qr7wf4m8evoPiqxtfDENsEf+1Wh8y4nBPQMnyxqenz5P0q+tvpPwh1e18W+FtSXUfB 2rOlpfQibznjYAkSqR97HJI7CgDT1a61H+0Ph/4tit/s3jG4l/s680+T9215F0lz/sqV3A9 MH6VqePotf8JeN7X4lafEdW0uG3FnfWJXL28WctJF6e/0GeOlr4o21lrvhzR7vRWE3iKW5j fQriBwrhzhi2f+eewEt/jXoWnfbLnRrZtWt0iu5YV+0Qg7lVyvzKPUZzQBwnxGe08T/B+fX 9CuHuJLSNdT0+4tuWV0OcgD0BYEfWtrw0/h7TPAdrq/9qfabOaNbya/u5jIZJGxlyT0OcDA 6dAK5TwBp7WXxF8WaNomomLwvp04B010BxcSLlwueRGOo9SfQUar4C1zSPDOp2Xhpo5YLPV YtZ0qxLcHB3SW5B4wWyV9yPSgD1lTuQN6ivnD4mwXcPj/AMQMmtCzsL2GyW506MhZ9ROQFE QwdxXkk/hX0RY3BvNNt7poJLdpo1kMUow0ZIyVI9R0rwHxGLnx78UP+JDqz2kNvCypc3Ykt 1iETbZXgYDD4Ygk5HTB4oA930TTxpWiWunrd3F55KAefctukkPUlj681oVxGoeLtW074jaP 4Wg8NXV7p97Dvk1RSdkR568Y4wM8j73FduOgoAKKKKACiiigAooooAD0r5u+Jb2svxt1a3C COH/hF7j7aypy/wC7dlJ9cYTn2r6Rrw/4y2sWg+L/AAt4ytI4zNcXH9lXsTjK3MDjlWHfjc PxFAF34Xuy+K7cy/JLdeFtPlkyeZWUuu73wMDP0r2Ovme3lPhqOa6kln3+CPEa2YmXczx6Z LyUYdWQDGPSvpGzvLW/sobyxnS4tpkDxyxtlXU9CDQBPRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAdKrW9/ aXVzdW1vcJLLaOI5lU5MbEBgD74IP41YcbkK5Iz6VzPhCwuNFsL3RZ4mIs7hjHdN1ukf5w7 Hu4yVY+q0AW7nWCvi620GPy0L2zXcjyEgsgO3ag7nJyfQY9a3K8t8Wa5cSRa7fQND9r8Pzx iGONf9JtoyB504z94FGbC4I+XJyencJqelaRoNlKLqSe2lEcdu5YyyXBfG3Hdic5/M9BQBt Vn6voum67Y/YtTtlniDB15KsjDoysCCrDsQc1oUUAcY2keLfD8TXGk67JrtvGdxsNRVfNZe 6pMADux03Ag+3Wug0TW7DXtMS+0+YSIeHQ8PE/dHH8LDuDWmRkYrldUsNX0nWJ9f8O2UF6b lFS9sWcRPPtzteN+gcAkENwRjkYoA6qisbRPEen64Jo4POt7u3x9os7qMxTQk9Mqe3oRkHs a2aAAjIwaiQ26TNHGY1lb52VcAntkj8OtSngVw3hC6W58b+Nt7h5Ir6KJRJ/rUQRLxj/nnn JX1yxoAtfEuy1LUPhtrNvo7uL1YfMRE6yhSGKe4YAjHvWXqMc/xD+F2lax4cvPsOpDytQsn xhVnQEbGHpnctdDDdXF74+vLTeYrfTbRMJz+9eUk7/oojwPcmsTxdJp/h+10nSIG/sfS9X1 Ex3dxBlAm4FiAw+4XfC54+8cUAbPhLW4vFnhW31C7sPs9yrmK5tZlyYJ4zhhz6EZB9xWdrm r3s3xE0TwrHLNYWs0L3z3CDm5MbD9yrfwjnc3cjAHU12UcaRLsQYFch448M6rqxstb8Oaq2 n65pIdrbfzDOGxujkHocDmgDB1m3sPA/jWTxNNbiTR76y8mO0jQEJeLJvjWJP70hZug+8CT WP4tg1/w3feH/irJbKl5BELbXrW2yV+zscgjPUpnk+2ah8Xat/wnPgbwQXU6XeavfKY9RiY ldOuEDAYPqzDaM+9eheG7rVL/AMGTW3i7TWW9thLaXaBMrdhRgyIO6uOfqcUAct4e161bQ/ FPivxLAJbt7t7Iw53LLCAPIiiHQhw4PuWJqbTPDT+DPh3ey6vbWmqxaasmoWNlIPlsyUJaF WYnKglgD6GuY8J+HvDHiX4G30bajcIkVzJeNOzHzrCaIfu1OepRAo963JvGlhq3wDj1TW72 WKTULdrSaWG2aVllAYMSgyQPlJPpQBL8PvFN34sur2CS70OK2+xqyw6MsgeFmOMu7KACOwH fmvKZ1n8KfEnVPDthrtvJFcoYbq/8QqfMUuPuJOh3Hhs4yv8AWuz+Cd1Oddu9PlWeGOLT0a GBkkSPZ5rkPmTBYkNjIGMDk5rkviB4X13RtWXwwN2p6bPdy6rpy3AB+1vjMtvIw5ZsElTnJ oAZpGq6j4N1DVvDmn6cvjLw7ZxrJqaSWixTANwWTPMq9wTnjv3rZ+DVt4B1Px54nj0eG4Nt sU2lpdncgiYYlIU98/Lzkgd+a5DRrKbwz46t9d8PTXT28tst1pUEr71vLYDM9vu6h05wvX5 a9C8T6R4fj+I3hHVfCF//AGBqmvb2kniQLHJbleSAePMPQe5yRxQBt6GLPwp8W4NA1eCaC1 SwWz8OzSHdEyElpV3dpCcAf7KgV6nq9+NL0K+1LYJPslu8+wsF3bVJxk9OleU+L5rTxR8Rk +H+vT3GlQw263OkXGMG5u8cPv8A9j+6PvHOewq/411LVrbSfBieJlS3sZ7+OLW9o3wnA+UM R0RnAP6GgDJ0G11DQl034sandSh9ZjA1yGVdiwxOR5TqvYR/KDnqpJrpvHviW9tNF8O6rpz SroF3ewnUbyIFXityQVPqqk4BPp9a3vHVhFqnw71uza/WxjezdjPwQgA3c+xxg+xribTxBd 6p4w8M+E/FMcFraahoXnvYxsDHcTMMGNwewQEhfX6CgD1tSCgKkEHkEd68Cv4vhVZXuoJe6 X4l1ae0M08wCXAjRGdtxAyqiMnIz0OK97hhjt7aO3hXbFGoRVz0AGAK8T+MW6fUpIYZE+1Q 2IaOKKzuZXnUsfkkeMhAmV4DgjqelAHtNqYnsoWiXbG0alRnOBgYqeqWkl20ayMibHMEe5e ODtGRxx+VXaACiiigAooooAKKKKACuW8eeDbLxx4Um0W7kMEm4SW9woy0Mg6N9OxHpXU0UA fMFlH4o0rXrzRNYVU8ZWFo0lpcsu+LXbNQd8EoPD/KPlY8jGDXe/Cy5gsPFV7o2klk8O6np 8Ot6bbO2fs287ZY19g3aofiW6N8ZvBKfNGLS1vLuSROCUVCSP8Ax0/nVT4SWJi8T6VHcMPM sfDELQqfvETzPIx98YA/GgD3OiiigAooooAKKKZNNHbwtNM4SNAWZj0AAyTQA+imo6SIrow ZWGQR0Ip1ABRiiigDjDpTR/E+41HULFLu3vbEW9pchB/o4X/WRP8A7+dwJ9CKo6/p0dtf+G tE8NQsdS0lxdwRNJiOO2H7tw5PqGKrjnI7Cuh8Ua1NpMNhBbeXHcajdJaQzzD91CzAnLfgC AO5IFT3mhW15rWm63vkivrDcgdDjzY2GGjcd1zg+xFAFfxjrkvh7wvdapEn+rKKZCu5YFZg pkYDqFB3H6VJf6ymjaHaTeY2p3NwY4LYKVU3crD5eegyMsT0ABqXxFdWsOjTWk7ZlvUa3hi WPzWkdlIwE/i9TnjA5IrjNFj0vVvClp4A1ppLbWtOQQlELGSJ4gNlwjY4BGCpPHJHPNAHpK FjGpYAMRyAc4NOqOBHjt445ZTK6qA0hABc45OBxzUlAHJ6oFtviXoNzgL9stLq0ZvUjZIo9 +j/AK11grP1fR7HW7A2d/GxUMHSSNikkTjoyMOVYeormrLUdZ8Na1ZaF4guDqNjfOYrLVWw sm/GRFMMY3EA7WHXHIzQB2tcZ4j8KXcvinTfF/h2VYNWtCIrmInal9bE/NGx9R1U+oxXZjp RQBw3ivQ9TttYj8a+HZ7g6haRCO6sE+ZNQgDZ2YPRxliCO/FdRqWmaf4h0GfTdTthPZ3ke2 SNxg4PP4EfoRWjR0oA880H+1fBfie08KapqU+q6Pfo39l3k4HmQugyYJGH3vl5U+xFeh9RX miAR/Ey907xZG/mahLHPol4sh8vZFhvJUdEkByT/eBNeljpQBxcngKxl07W9Ekf/iTalL9q hhQbXs5ycs0Z6AbgHHoc9jWDb6vqln8X7Xw/4m1G4htks1/spk/dxalLjEjSY6uOy9B1712 /ivX4vDHhTUddmiMyWcJk8sfxHoB7DJ6+lcvP4ZF18N/PvLb+39ZTdqsLpKV33RG5TE2flX oABxgUAcT4i0mHRPiNq+naTfCLSL62GtaxYAZdvKYnZGP+mhHzAdAPeuy0u406T4V33iq0s bMyataPfTwqcQtKY8bcE8ZwFPTJzXM+KZLd/CvgX4gvBLPd2Fxbi+vPuukLfLKJAOqhuCD0 5rsLvQ/DHh7wHrWnzatHp2iaj5jK0rAx2/mLyI89QTlgvucUAcL8IEvNO8ZXlrqECQmXT0K llZduJDiONnZi6YIPynA6HmtjxzZ3XiL4uaB4c1SSay0kQPeafcQNgvdoQSGz6KOncNmuY+ Gvg5r3xnba/pk0smgWh86O6kshbLLJ8y7LddxKxfMSc9SK7nW93i34ivon9qHSD4Y8nUUIQ GSd26tk/wDLMLlTjklvQUAcPp+mReJPFfi3wZpMUlr/AGPff2lpV66bfsd3kF09fLZs4GOR mt2z0qL4wJqF9qO+1stNAs9PeBtvlXagGaZe5AbaBnqAfWjQbe/v/iHZ/EjRgbnTdYnns7l IcNtgUYikI7coc9/mFaPwujluZPFGvaHO66Ff3kjWFhPhfKlH+sZgOUyw6dcUAV20lfiD8J 1/t+8Sz8RaJJKh1EcGCeBipkPfDBQT9c1u+Eb2T4j/AA7L+I7G2ewvohD5aPvaTAw0hP8AC SwyB1HGa5DwNq01jpXi/W9VtJr+zkSS41W32qzw3qErNCEHVGXaR7A5p3w2t73wtq+nXMap F4d8XRvcw2kRLJp0wBdU3HrlAefVfagCjaSeMtS+HOs21neQ6no/h+4aCHKHz9UjhlDFHzy oCjb/ALRHp13tIm0XUfGNpqs0JudJ8SvDqen3j/ftryNcGAsOR8oOF/3hU90f+EV8Rf8ACf 8Ah+X7R4V1iQDV7dVOI2ztF2ntn73qOa5/xh4Ql0m60fRdD14W0Op64brTbMA4gdoyzSA9w jgMB6OR6UAe5C5gN0bXzU88J5nl5+bbnGcema+fr610+4+Kuu6he+Ctf1PQyHikUwSzie4V uTFggInUYOQe2K7jQxqGhfGjVLfW7g3B8QWMc1pNj5FaEYkhGeRjO4D0Oa9OGCOOlAFbT9n 9m23lW7W0flJthYYMQ2jCkdiOn4VaoxiigBCcYpaKKACiiigAooooAKKKKAPFvjElz4b8Ta D8QVi+16dbRvpl9bZwfKlyCVPYnJH1ArndMmm0XV/D0dvK93daBrMejx3HRrnT7mPfGj+pU fkRXS/tDC4HgzSJmVm0yLUo2vQvdMHH4df0rmZ7gW0GqXsBjf8AsXxPaatKVH+utJUVYWH+ 6pxj2oA+jB0opBjAxS0AFFFFABSEAjkZFLR2oAwfC6vbWV3ppBEdleSww5/558Oo/ANj8K3 qw/Jv7DxG0kLRSaffYMiu+14ZVXGV/vBgoyOoIzzzjcoAKKKKAKOraXZ61pU+mX8XmW867W HQj0IPYg4IPYirNvEYLaOEyvKUULvc5ZsDqfepaKAOH8Qyzan40sNJsHFtqOmQ/wBpxSPx5 wLbDED/AHSu4MecZWobHVBo3xT1DStViTzdbCT2N2vJKIu3yH/u4IYr2OT3rqdT0SDUdS07 Ut7Q3enyl4pU6lSMOh9VYfqAe1cb4ngm0Lxrb6z/AGeusWesPDAbMYE8dzFkwyRkkfL13en X1oA9G3DAOetAJyfSuY1fVZ4vFfh/Ry8lnBdl5WnH3ZXQZEGexPLe4Qgda6igArD8V6PHrf hq6tDN9mmjAnt7gDJglQ7kcfQj8s1uVWv7UXumXVkXZBcRPEWXqu4EZH50AUPC+pXGseE9K 1W6VVnu7ZJZAmdu4jJxntWxXEeCr/UNNuG8C61HEb3SbOJ4bmDOy5t8lFbB+6wK4I59RXb0 AFFFFAHn/wAU4Lo6Dp19C7QQWF/FcT3UUe+W1UZAlUdwGI3Duua72Fi0EbF1clQdy9Dx1FO IDAggEHqDSgADA6UARXNtBeWk1rdQrNBMhjkjcZDqRgg+2K5vwhoF94YgvNEa5N1o8LhtOd 2zJDGesJ9Qp6H0OO1dTRQB5v4Qee08WeKPCfiOzhFzezPqEDgfury2f5cBTxlcYYe+e9drP oGjXWipo1zpsE9ggCpBIm5VA6Yz0x29KmudLs7vUbTUJoA1zZ7vIlBwU3DDD3BHartAHOaB 4StPDVy/9mX18NP8vZFp8k2+G3+bJKZ5Gfcmq2v+Fm1HxNpHiLTmjhv7JzDP5gO25tXBDxn H1yPcV1hIUEk4A6k0gKsAVIIPORQB8+39p4j+GUutaBoP2iTR7qdNTg8hcyxWoOLlIuwdcq e/HNdPoF3ZWnxJXUvDFyJPDPilHV3RW2Jexru3rnj5lJ9iVPpXp+qadDqmmXVjKzRi4heLz U4dNy4JB7GuI+Gd3cwaZd+CdaiUan4ccQA7cCeA5MUo+oyPqKAOD028uPAvw78VCaBjrP8A aS6Zc3JXMTFzhblh/uPz6kCt3UtB1/wV8IPEGi2QbU9PsmD2cgf98bRsGZOnDAFwCOxq34u 8M7vGWoWsij+yvF2ntZyhmO1b2Nd0T47Egf8AjtXrPxl/ZXwTttc1K2M9xbQrZTxOCAJ1by j5nooYZJ9KANHUfFuiWXw80vUNOs4riz1ZYbKxtXOyNjINqox5woGc/TFc/wDEDwdqFl4K0 jUPDXmXWq+GJvtVqsh3lox96IeoAwAPRalX4fXa/BO/8H3E8F5cp5s9jLCCArbjJEVz90gn Fb/gzxXL4kscrAwjtIYYprhj9+42ZlQD/ZOAT65HagCjr88vjX4Sw634ejE11JFHdRxKPmk AI8yEHqpYBlOOe1d5ZyCWxglERiDxq3lsMFMgcEe1eSeG9csvCUvjDUoboyeFIbrNvCiFiL pjiVI26bNxA54BJ7Cu31rxNdab/YFklmgvtZuFgUyPmGA7dz7mHU4BCgdTQB1dFFFABRRRQ AUUUhOBQAtFHaigAormfFvjfQfBunm51a5HmsP3VshBllPbA7DPGTwK3rK6N3p9vdPC0DTR rIY3IJTIzgkEg49jigDzz446XqWq/CbUo9MR5HgeOeSNBkvGpy3Ht1/CvNdJFhrkMmn2kji 38XaVbx2NyDk2t7Zp/qG9sgMPUGu1+KHxDsFht/CWgXz32o30wjvE05w0kNuOZADnAZh8vX jJ6V45oN6LPXr46fZSabYaXr1jew2jTCTyAzmJgWGc5DDoe1AH094E8Qv4p8D6XrMybLiWL bcKP4ZVJVx/30DXS15/8Ky0Wl+I7Ajatnr15Ggz0UvuA/8AHq9AoAKKKgumuVt3a0SN5gMq sjFVb2yOlAE9GR61hzapqciC2s9KnjvJPlDzgeTF6sWB+YD0HJ9utQf8IvLKgNz4l1p5cfM 0dyIhu9QqrgfTpQBP4rhEnhq8nSR4rizQ3UEsYyySICQQO/cEdwTWpZXK3VhBdB0cTRq4ZG ypyAeD3FYbeDNMcqrXuqtDgb4TqEuyQ+rfNnP449qgh8KTaFblPCN+bCPO77Hdbp7cn2ydy Z/2T+FAHV0VhaR4igvZJLC/QadqsBCy2crjPsyH+ND2I+hweK3aACiiigArB8S6GdWtYLm1 YRapp0n2iymJxtcdVP8AssMqfY+1b1FAGfd6db6tZWqahb/NFJHcKobmKRSGBBHoePcZ9a0 KKQ57UALRRRQBzfiLw5NqNzBq+j3/APZet2iMkNzs3o6k5Mci/wASE4PqDyKXwV4gm8S+Fo dRurYW14rvb3MK/dSWNir4z2yMj610ZGRXnkd2ngPxpfx6k/keHdenFxb3TcR210Rh43P8I fG4HpnIoA9DopqSLIgdGDKRkMDkGlB9sUALRRRQAUUUUAFFFGRQAjqroUYAqRgg964yae98 FJePFpbXfh5X87ME2ZLJTjeBGRygOW4PAJwMCu0pCoYEEcGgCG1ure9tY7m1njuIJBuSWJg ysPUEdaqto9ofEK66qsl4Lc2zFTgSJuDAMO+COPqa5RrqLwJruoyT2EsXhu+ZJ1nto90VjL jbJvUcqrfK24DGc5xXdRyRzRJLE4eNwGVlOQQehFACPGkmN6q2DkZGcGuWlGjeJ7bxF4Wt7 UG22NBdTIoEbSyA7gD/ABOvBb0JHeusrgPD2iX/AIR8fajZ26zT+HtaL3sROWFncZzIh9Ff OR7gigDSuHHhT4bxQaxfu0ttZpaGeBcvJIQEXYD1YnGPeuX+G7ajoVtP4D16zSO9sAZIJk4 W+gZv9Znu2eG967Hxt4bXxT4UudNSQw3a4ntJgceVOhyjfnU+lW32600vVtW08QavHb4fcP niZgN4yOxI/QUAeceAtAi0/XfHHw+1GFZdMkcXdtGx6wTAggZ9CMZ9a2LrSLa/0eP4Xpqks +pabaJdpqMgAa3ZX/cEj+I8YOOw56130drZrq0l6sMf2sx+V5uPmKZzjPpnmqV14etp/Fen +Ion8i7tYpIJCq/6+Nh91vowDD8fWgDO8OeJLnV/EutaRdCOFtIMUDRlSHmcruaUZ/gP8I9 smusrg/DRg1P4l+J9Qu7VINR01o9PiTZhjAV3iUn+Lec49AuPWu8oAKKKKACiiqWpapYaTY y3uo3cdrbxLveSQ4CgdTQBalljhheWWRY40UszMcBQOpJ7CvONR+Ktm0sQ8O2P9qwyTfZXl ldrZIpiR5YZmXAVxu2t0JwO+anh8Z6B4zupvDl1pN0dLvC9otzcLsSeVRuaPbncp24IJ69q 5TUfA+maXba1N431C6i0n5SNaW/Ie5i4CW7xYILKBgEDJ4I56AFC38IeKPG+uaje6jO9jJb XAt5INXtQzrF95HTZ8jlQzgfw9D1qKWxfxN46l+FfhbVLzTPDGkK02pSxzM7yuSMxKxPCjO 0DoMH0q7p3ir4geLt0HwtsLbTPDunxrBFcasrF5z6gnPTHv1564rvvh34EHgrSrg3d0t/rG oSme9vAuN7nnA74GT+JNAFaw+Dfw4sYI4x4ahuWT/lpcOzs315x+leK6tocWn/EXx/4W02x jt5rm1hutNto1ChxE6SlUHc4DY9wa+qq4P4keB7LxRob6jCxs9d0xGnsb+LiSNl+baT3U4/ CgDkvCviqHQ/Ek2pnZP4V8XXvn2+oK2DZ3RUK0Ey/wksMA+te0ZyK+afDk3/CX6KyzQKo8V WF1b3MEY2oNRtgHSdQOjMpBOMcivavh1r6eI/h7pN/vLTpAsFwCcssqDa4b3yM8+tAHW0UU UAJtGc45paKKACiik3L60AU77StN1OMJqFhBdKudvmxhiufQnp+Fc9Bc6n4VuorHUiLvQ5J RDbXxf8AeW27hI5Qeoz8ocH0z61o6h4r0fT7g2olkvbsDJtrGJp5B9Quduf9rFZt7FrXiqI 6VeaZNoumSJ/pMjvFJJMD0jUDcF9SxGRjA9aAOvzxmkDA+tcrbeDXsbRLSw8Va7bwINoVrh Zjj2aRWI/Opo/B1tDIWg1vW4g/+sUX7t5h9TuyQf8AdxQB0tIM965H/ioPDN6+yK98RaRLy oDq91av6ZYjzEP1yPcVsaH4hsNfhuGtBNDNbSeTPb3EZjlhbrhlPTI5B6GgDXpCM0tIRn1o AMfNnJpaTB3ZyfpS0AFVdRt7G6064h1KGGazZD5yTqGQr3yDxirRzjjrXmV9eeL/AB/a6hp uiQWmkeHp5ZbKTUppC9xKisUk8uMDC5IYAk+9AHNeGvCj+KdZvbjw7rmu6H4HgZY7WCC6dV vjzvaPdykfYY69q7O48E6joEZ1HwVq98LqIBjp99dNPb3eOqtvJKEjowIwcV2unWFvpml2u nWqbILWJYYx6KowP5VZyd2McetAHD/8J/cWNvHceI/CGsaPB0muSiTxQn1Yxknb/tYxWvqn jXw3pWjR6pNqsM8UxVYFtmEz3DN0VFXlia6EopBBUEEYIIrzZ9Asrvxfcr4P0LStJmtG2Xe tfZFd0kI3eXCnTdggljwM4wTQBNqHxJv9MNs134H1WNbuQRQI00HnSEnAxEH3fX071bPxAn 06Ez+KfCeq6Jbk8XAUXUYH+0YslfxFbmk+FdJ0q4N8ImvNTf8A1l/dHzJ3z1+b+Eey4A9K3 Nq88DmgDgpfidY3AEvh3QNZ8RWqttlurG2/dofQFsFj7AVAkXxB8XTG9+3SeC9MH+pthCk1 3L/tSFsqg/2RzXoYRVACqAB0AHSnYxQB5xa+OLvwtfz6J8QpUhkQb7PVIYG8q9j6YIUHZIO 4/Kuq8N+LND8WWtxc6Jdm4S3k8qVWjaNkbGcFWAPIraZEI+ZQcc8iuE8XeCPBtxPc+JdYmu 9Oyqi7ktLp4VnA+VQ4X7x5AHfnFAHaXUMF/YXFqxDxzxtG2OQQQQa5bwPrtqNBtPD2ozpaa 1pkK21xaTHY42DaHUH7ykAEMMjmuA8OajrPhrVrnR/h/pU/iTQZT5q2ty0lvLpsnRlZ5VGQ TyBya2tQ8F+IvGlxb3fxGk02x0qzBmFnpxbzCcHh5jyFA6heDQB6uGBGQcjGeKYrxyrujcM DxlTkV5nZfC3RL3T4lsfFmvtoM6iRLFL4+U6nkYON232zVTUfAs3gq4t774c6q9lqEuVGkX k5kgv1UZZVDH5Wxk5oA9ax8uCc+9c3421K+0XwNrmq6bt+12lo8sRcZAIGc471yJ+JXiyVB b2fwu1lr9B++SZlSNT/ALLc7h6VzGt+Lb74k3OneBodD1TSrqa6H9swuhXyrdeSu/0YgUAa Xh/4XWWuaHb+IPEPiTWLvVtRhS6N5FeNF5RYZAVRxgZ7/pW74E8R6tY+JNQ+H/jC+F1q9kP Nsrthg31uejH/AGh3/H0qZ1tdY8fR+EHikt9N0O1jupIN5VLkkgRDA5ZE2kntnFbvijwJ4f 8AFz2s2qRTpd2h/c3drKYpox3AYc4oA1GtdKg1SbXWkSGdIPJnl3gLsB3Df9OcE9MmsHR/i d4J17XP7G0vXop7wsVRCjKJCOoUkYb8K5+/+DPhVI3e11LVdMsnX/T4Yrtit4g5PmFs/iaj /wCENsfHPw9jmtrSHRJklM+iTwRBHtolIERbHJ3AZPsw7igD1YEEZHSg9K8fOqfGjVLeHw8 ugWui3QOyfXDKJIyo/iROeT/XtVC48S/Ej4Y3yv4uP/CU+HpTg31vHtlgPvx+h49DQB1Ovv qP/CY31lqHia50ix/s/wC2ac9syxqjIcSiTIPmYyhweME1yken6hceH5/F2v6kLO7xHdwX2 quTbG3mi2yW2wcqMk8AZPydakuvijZ+Ip7e/g+FWr63ZWzM0V28AYoehKjBH61Vvx4o+Lvi XS7C78LXeieD7G4FxcfbBskuCo+7j8cYH1zQBg6NrGjWkEek+DPtXjXxDIYVSV7cw2Vu0Y2 pMQf4lXjdnJA5ru4fhp4l8R6pZXnxG8Vpq1rZyCaPTLOARQF+xY/xCvSbXT9PsYUgsbCG2g jGAkMYQD8BV9AMZHegAjjjijWONFRFGAqjAA+lOqlquow6VpF3qVwyiK1iaVtxxnAzjPv0q TT55bnTLa5ni8qWWJXaP+4SASPwoAs0jqGQqwyCMEetLRQB83z+HNW8DawnhO9cxaPqGom5 0LW4DhrC8YEKrjuGHykHqOfp2Xw4vxJ46vLhbQWQ1zTEvLiCMYj+2QytDOVHucGtv4yaVPq fwyvZ7M7brTHTUYj3zEcnH4ZrA+FN1pep63eSR7mdIjqFi5bBENyczIR0+WZGFAHsVFFFAB RRRQAVlzaHZXlxJLfh7sP0jlcmNPYL0/rWpRQBVstOsNNg8jT7KC0izkpDGEBPqcVaxRRQA UUUUAFc7qmgXTat/b2hXkdlqnl+VIJULw3SDlVkAIIIPRhyMnr0roqzNY13SNCtkn1a9jtk kbYgOS0jeiqMlj9BQBW8OeIrXXtNSQNHDeoClzaeYC9vIDhlI69RwccjFbleSeLda8Oalc2 WpeF7ea58XWlxHJbJFZSxyTLnDRyMVGEKk8scCupTWfH0qI48GWUG5clZtVG4H0+WMj9aAO y60VzOjeJZrnVH0TXNNOkasqmWOAyiSO4j7tG+Bux3GMj6V0ueM0AVdR1Gx0rTZ9Q1G7jtb WBd8kshwFFcf8NWu5tL1a9NpNaaReahJc6ZFcLtlEL4JZh2BfcQDzg1W0XSIPHsa+JvEkjX tibl20/TclYIVRyquyj77nbnJyBngV2Wsata6Lod5qdwR5NrGWIXuegUe5OAB70AaO9cgbh k0tcJoerrP4sFnrd0E1Sy0uB2jcBBvmYl8epBVF4/rXS+Ib+bTvDV9f2yhpoo8xhum48An2 BIJoAg1rX3sLiLTdNsn1LVbhC8VujAKijjfIx+4mSOep6AGrOg6UdH0eO0km+0XDM01xNjH myudztjtkk4HYYqHQtAg0dJLiSZrzU7oKbq9l+/MQOB/sqOyjgVsO6RoXdgqrySTgCgB1NZ 0VSzMAAMkntWR4g8QWug6ekssclxdXBMdpaRKWkuZMZCKB+p6AcmuT8Vw6zb/BLU49Q1cW+ rzWjGWYnpI5yYkx9di49qAOw8O6q2t+HbTVmhEIuVMioDn5cnac+4wfxrQS4iklkiSRGeMg OoOSuRkZ9OK4H4c+OLTxJoGn2FnZSJdWdmEvYwuxbaRMKEPu2CQOwHNcponj3VNM0/xdrGo aFKt5Z3I+2+YSFjmZtkaZGf3SRBSW680Ae1yEtC4icBsYB6gGuEtPDejan4dtr/AMTC5+0q Q101xeSIjSI/UruC7dwBAxjGKv6VeQ+G9K0XRL26W+1TUpHkUW6nEhZjJI4yeEXd3PTFN8b TJcW2k+H1YGTVb+GJ4xyWhVt8hx6YXBPvQBua9q0Oh+Hb7WJwCttEXA/vN0VfqSQPxrkviF rN5pvw1iW/VY31JobG9uUU+XaLLxJJjrgcgfUVd+Jun3OoeArl7S+hs57KWO+V7hisbeUwf Yx9DjH1xXOa5qPiDV/hcLzW7CKGTWru1ij0jo5iZ1DR7jzuYBm6cD6UAdJ4Pb+1NTvdbt3/ AOJREi6dpgB+V4o/vSjsdzcA+iCs291G7m+PGm6cNPM9vaaY8n2gONsHmN8xb3OxQo46mvQ beGG2to7eCJYoo1CoijAUAcAV5Po2tT2XxC8ezy3UUmj2ria6EkZF5v8ALCqkYB5QYwp7k8 UAdL4k8e2OkaWZbGM3t5NfjS7YOQkRuT2LngKp6n1BA5qbX9bvfBPw/k1rUY11O/gjRZpI4 9iPISBvbHKoCffArn/DXhG+vfh3qXgrxFZyR2qOTp91IFEnlv8APGSB0kjY4PuOvNbetX11 L4g0jwTKE+z39pI11dSpkXCKoVok9HOdxPYCgDO8Z+HNQ1XTNN8aeHEjfxTp6RyxPbyFUuo uGeE/3lOTjNdn4d1q28ReHLLWrMMIbqMPtYYKHoyn3BBH4Vk6Hv0nW7fwjaytNY6fpUTB3w XB3lV3H3Vf0NbdtJpdhdx6JaCOCUxtcLbxrjCbuW46ZY/ic0AXZUjmieGRQ6OCrKRwQeorh vCYHhhdf0DzJLrSNFYS20oy7RRshc25HUlO2OzL3p2ja3cj4p67omsmS3naKOTTYy+YprZR 8zL/ALe4nd+HpUd3Lf8AhTxwrQul1YeJruNVgdsPbzhcSMvqpjXPsR70Ab/g3VLnW/Bumav eOjzXkPnEpgDDElRx3AwD7it5lV1KsoZTwQRkGqOlaVZ6PZGzsIzFb+Y8gTJIUsxZsegyTx WbqXjbwrpGry6Vqet2tpdxQ+e8cr7cL256Z9utAG+qKqhVAUDoBwBUUtxDDLFDJIqvKSEUn liBk4HfiksL231LTrfULRy9vcxrLGxBG5SMg4PtXJWF9b6t8VNWguHZZ9Dt447eB+NwlG55 gO/8K57YPrQB2i8j7uKzta1qy0KwF1elyHcRRRRLukmkP3URe5P/ANfpVbxLr0fh/wAPz35 XfOcRW8XeWVuEX8+voATXHfFMn/hWtpdXhcXcNzbSLqFspxZPuGZ8DPygbuOeooAk1rULC+ 8QQR+K50tLPR9O/ta8sBJvRX8zEZkIHz7QCQOhP4V1WgX+oajbTazfI1paXOHtbaUAPDEB9 5yP4m647DA65rzTxB4b03VPHeheH9Ov5UuptNcahe3EgY39mWyUGfvuW5yPug/Su58YTMuk WfhPTB5d3rB+xxbDjyYAP3r/AEVMge5FAHQaPq1vrejW2q2qSJb3K7o/MXBK5wDj36j2Iqp o+rvrF9qTwIv2C1n+zRTA5MzrxIfoG+UepU0bIb3wpdWPh+8SLbDJZ28yHKxOqlB/3yR+lY /w0vIZfBFrpn2YWd7pBNheWw/5ZzJwx567uGz33UAdZeWsN9YXFlcrvhnjaJ19VYYNeV/DX wr4k8DeK9T8O3Ma3nh3yTPYX3ljcpZ+Yieo9dvTPI6163RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF FFABXGRyRX3xfcIIrhNO0rYWHzG3leUHafRioHvgVu+I9XOh+HrvUlhE8kQUJGW2hmZgq5P YZIz7VF4Y0RtE0SK2uZkub5maW5uFXHnSsxZm9epwPYCgDbooooAxvEWgQa/pogaVra7hbz bS8j/1ltKOjr/IjoRwa5Z/DvjfxBcWtl4n1S2stMtgxlbRp5IZb18YXccDYo5JAJya9CooA xLqzk0LwXcWnhuyUy2doy2dvnqyqdo9zn8683vtRmuvgpomq+GLee8tLOeG41G2YZuHSOTd MP8Af3jJ+hr0W4vruXxnZaTbyCOCO2e7uTgEuN2xFHpzuJP+yPWsrVo1HiLR/C+kW4tVlnb VLt4sIqxo2T9S8jKD7ZoA5vVZtH134m/D/wASQQNNY3UM4gvozw0m3ckbj2w5+tepSrHJmO YKyH+BhnNZ+naPpGk20enWVvHFEkr3EUJ58tmYklQegyx6dM1jaLLLr3iy818OBp9mkmnWq q24SMHHmS8dsgKP90+tAGh4s1V9K8NXclsC99KvkWcan5pJ34QD3yc/QE1ynjoXOifD/R7K 5jludLjmtoNWmibMggBG5h6gsFB9iao67qen638a9G8OalfTaTJo2L60z8v9oSOMbQ3QKAC MdSciulvVTXviDbWGBPYaTaSNdoDuRppQFWNx0JCbmx/tCgCL4iW9nPomnuY7p9TF3GmmNa S+VIJ2yB83ZcZ3ZB4zWN8QI9Z0fwn4e8RS3cWo3+hXUc08LgKt8zDYwUf3snKgDNX/AAjFq Gp+OPEuqam6XlrYXX2PS5h92FNo8xEXpkHClupwR0qt411MeHvH+g67r8PmeGI4ni8/buWx umPyysPdflB7c+tAG54Ft7j7DqerXOnyafJq19JeC3mULIiEKq7wOhwufxrhDH/wi/izXvA 2vzlPD/ilJ7mzv5OTFIynzI2J646jPoPWuvj8U38fgKTxJdRBbq8uCljbOhXh5NkKkdTkYY /WqXimHTPG/ifTvCAAu4tMmF7qU0ce4QlRlIt2cKzknI5OB70AcLq2ta3pun+HdNv7aW48T 6DemS1mt1+W9sUQeY4J67oyBgZOR0r07w19j1DxX4i1Jv8ASLuGWOCKfqscJjVxGvocklgO 55ri/FIv/iBrbXvheIMng+5yjqcPeXGQJYl5+UBMjPdj7UeErnVPh14zg8GaqzTeH9XZ5dK u5fvxyn5jDIe7UAalg9v4i+L2v6F4pUXL6T5Vzptr5h8kRkA7ynRpAccnOO1afxO0mPVtJ0 +Oz1b+z/EEN0JdJIc5kmA+7tHUEZyegrB+J9uB4g03V/B93jxxbsEW1txva4tz95ZR/Cg7F sdcDtVTwRrn/CQfFeXV7eB7lb3Tx9tiuEPmaNcRnaYQSOFbqB360Adj8PfG7eMNBmFzbi01 vT2MF9aMCuyQZGR7Eg/TmuY8G6XpHi/xVqeseLI2m8V6bOYJrB/lhtkDExFVH+sXoQzZ59O K39dj0nwt41j1vSrN5/EGsxG1WwhYKt2VIPmuTwoQdW9D3NUfEfh+eDQoNc1TXfsfi5Zgtr f2cPV3YbbYIOZI+2GyercUAemMcIe9eQeHNZtPEHxm1e211xLc6e2dF2sfK8pcrIydi2eGP tgdK6HUL/xJ4l+Dd3daQhstfkt2R4kPKyIxWRFPYnawB9xXFa7daZq3g7wff+CLN7bxLaJ9 q0+0gTLJEh2zxyHsucgk9W+tAHafDi9j1STxDqlxIp1WTUHguo2GHgWMlYoyPQLyD3ya0LL R9a034oajqiOLnSNWtU8wuw3WssfCqv8AssCTjsc+tYcGmKvjvw/440WKaKPW4zBqUSqQCD GWjdx/eBXaT7ivQp7mNppLC3uI1vzCZUjY8gdAxHpmgDjNHsbDxL491LxO+bmHTZktdNuFc hVKowm2+qlmwexK+1bvivwvbeJtOt42lNtfWUy3NndqMtBKp4PuD0I7isL4X6mW8Oy+G723 W11jQ5Wtr2AfxEksJR6q4Oa6e91qKDX9P0SGMTXN2HkkXdjyYVHMh/4EVUepPtQBPp2pw6h JeRQlmaym+zyvtwpkABO31xkD68V5j8TPt1t40sNS0RIvt9tps8s7SQRuiwBlyzF2AJ7KOu T2rpPAkd1otzrXhC9UP9gmN1bTjP76CZmZS2f4gwZT9BXK6vp+u6t42lvNR8OX+v6daX0kK 2kkUIgMGwbWjLENuD9SeCPpQB6b4buTd+E9Ku/tTXZnto5PPaIRGTKg5KDhfoOleSRTQ2jv 8QL55rfxFpOqS2eqW5OTOj/KkCDpjBjKe+a9m0tp20m1a5sVsJvLG62VgwhOPugjg49q880 bTbfVLrxn4F8SQbru6uGvjOox9pt5D+7dT2KYC+20UAHxTitNQj8I2OqCSzgutTTzLnJAg+ U/uyR/fyVz060z4uXtxH4Ui0rTooLqIzwxXenBykk0TttRFI6AuBkdSAfetDW7Syl8Bz+C9 fvW1PU4tMe4LxofMYR/dl9myFxzyc1gaN4Sfxj8Jl1OfVvt2vaoItRjvhwsU8QxGoHYDGD7 ljQA/wAc6IbPwP4T0ayHmeJbeeC30y7V9jRSKuXYnqV2qcj6U7xlG+ueKfB2jpeS6J4mmha We5im2mG32gTRL2dmPT6ZrS+I+ky3fgW38Q3d9/ZOvaMou7aaNtwjnIAMeB94Mfl981n6tb 3vj74aW2vwaXLaeLtIfzIIcbJYbqMjcgJ7N1x3BFAHptra2OiaNHa26pbWVpFgDOAiKOSf5 k1m+F7q01nTF8S29kls2pgSblOTLGCRGze5Xn8cdqo6d4ysdb8E3+s6dC89zZwv9osJE2yx yqpJjdDyCSPxFUvhPb2MPw406bTtRlvLe6XzyHxiF2+/Go/hUNn5e1AHdUUUUAFFFFABRRR QAUUEgdaMg9KACiqmoahbaZYyXl25WKMDOASSScAADqSSAB71LPcRQWclzO4ijRC7sxxtAG TmgCaiszQdQn1XQ7XU54BAbpPNWMEnahOVzkDnbjPvWn1oA5Xx3n/hGlWPD3H2y2MMRGRK4 mUhcd+AfyzXVDpXI2hm8SeKxqGzy9L0WaWGAt964uMbHfHZVBZR6kk9q64cCgAo7UhIHU4r A8Z3euWPg3Urvw3DHNqUURaJZCMAD7xGepAyQO5FAFXRvEdx4g8TahbWFq0WmaY7W088ow0 twMfIgzwqjOSepIxXUOSEOBzXK+BBpUPgWy1OxaUQ3sX22e4uj+9ldhl5JCe/H0wBS6Zd6l 4m0HUb1pjYWN8jJpxVf3qR4IEzE92PzAdhj1oAoeAbq719tV8T6pbNDfNdS2Ma5BjSCJ8AI R94Fskt3OewrHsvEaaV8X9btvF4WwmnRE0m5lbEMlsOSinpvL8nPP5Vi/CrxmNNvF+G2svE ZrQumn38P+qvVDHIBPVs55HXnuKghu7Pxh8TPEHhTxxazWerbJYdIUtiKOArgvH6yEfNu7j gYwaAPR/DEkuu3d94ruIilvdr9nsI2HzC2Un5z6F2y2PQLXLaPa+IvAUviLQNMsn1WwED6h oysThXJ+a3Y9sEgj1FaGmXmveEfhibPV/9L1i0dtPsSuF+2MTiDH1BGfTafSsuH4gzaN4Y0 hmMusyNpRu7mXzF83zQyLsYYwCWf8MUAYOq6LpXi74NX3isG9ufElvuvHmK7biC5jxmIL/C igcL6c9a734Walp+q+Ara6tNUXUbqVjLfTbQr/aG5cMOx7D2ArJs/i5oZDx3mg6lbyKS1yY YlnjiG7YXd0OMAgZP88GotD1L4d+GtS1HXdLv5NLg1iMTPDLEwgDLK0fmAAcZY4xnH0oAwN P1jUfhN49Xwrql4uoeGdSmM1tLuzLY+Y/8Y7KWOMnrnI7itz4jaydO8T6eniGESeHGt3ltI xnZcX6fMiTYBO3AG0AYJ61ci8N+Gtc0qM3PilL2fXbhZ7m4VlV9QRCSsKA8pGpAGF549STW v4y8KSeJbzRL7TdSS01HRL1LiPcdyFcjerL646H/ABoA5n4fXlh4w1N9S8SzTN4r06QyPpl wGjj04HhfKjPB4/jOTz2qlqkV/oPxombwEkV5dazbkapaEnyrOT+C4cjgeu3qfxrp/HvhHV NR1LSfFHhUww69pk4JJby/tUB+9GzemOmawBofjPwT8S21bSDc654c1u5Ml9aqA0lrI2AX5 6gdiOwwe1AFOTw/f/DL4h6RrenXVxqOna/MtlqkbY3tcOSRMqjAHOTgdBkV1vxSt4NQ8Jw6 SkIfVb67jh00q4Ro585EmeoCgEnHbjvUXxM8LarqaaZ4o8Nyudd0CTz4LfPyXK8bkI9cA4P 4VieJNd0nxH4E0jx5YasdH1myL/YlK7mac/LJbNH1bJGOOR1oA7jwh4VTwzohimuBeapcFp ry+KAPPK3LHPXAPQHtXD+Br/VPBnjO48DeKLa3MmpSSXVhq0a7ftxzkrJ6uM9/p6V0XgL4h xeK2uNK1Owk0jxDYgfarCbjA4+dc9Vyfwqx488O6T400yfQGnEetW0RvLN43KyW79FfI6Ak Y/8A1UAc9421CLQ/i34X1jxDKw8PiGWKCUp8lpdtxuZh2ZeOeBitH4hyy6xNo3hzQ+Ncnca hY3pcLFbeURmQnneCGxtHUGq3hXUm8ZaNfeBvHPh6WDUrCCNLuOf50uF6LKr+pK5/rXA+Gd PjvtJ8QeHb3Vr3Tda8GXUt1pVxIcy28GOAf76HHI9CMUAe5aJGLCzTSrm/iu9SVBNdOkYjL sxOXKjpkg/lXnej6xZWXxu1DS9XtBpNy0Ji0mJABDcRMxkkcH++z849vWup+HKpdeEIPE11 PDdanrSLdXdzF91j0VR6Ko4x25rhviJI/jLSddvNOthNaeGjm2ubQb7iW54LbGHARM8gdSD 0xQB7NCV3PgYFcB4NuNQvPiR4pv3hN5pdxsjtNSXhAIvlaEeoDMx3dyDVz4c61oWr+ErSDS 9ebVpEj3zmZ8z5Y8lweRk59vSs3wuJvBXi+XwHEJbvT7tjface9rEdxkVj6BgAPXfQBONKm 0P43Nq1jGbyLX7PZeLuJe0Mf3JMf3Djb9aPHlgbXxV4V17Tr/8As/Vpr1dNaRhlJYH3MyMO mRj5fc11UOhPB40ufEMd4fLu7NLaW3Zc/MjEqwPbhmBH0pfFHh6DxPobaZNM0DCSOeKdRlo pEYMrD8v1oA1xFGHMgRRIRtLY5I7DNcDr/inVfCvij7BtbWTqgD2Nu5SBYCCA6l+cgLliSO APevQVBCgHrXkfxR027PiTT7/RNQubfVpbeRFhtopZXZVIPmbE4IAYqd397vigDs7nxjax/ Dn/AITFLWVomt1mSD+IsxCquemNxHPTHNZWtX2qaRJ4Skvvs66jfXKWN9qUUIKxqw3eWueg dgFB7detZ3hLw5cwfB2707xdqE6W93HJJIZZG32sRUcEtyCCC2O2cVf8GT3PivwidM8WWDP dWM0ZDyx+WZ0GJIJsD7pIwSOxBFAFiXSdV0v4njXLZXvdN1mBbW6jIybRkBKMD/zzPzAj1I 9apeA4ptN1zV/D2mzJNoemXMxMig8SyOHEIP8AsAtnHHzAV6KRkdea8/0qEeGviVr+mQXCx 2GqWh1iOOU/LHMG2SkHsp+QmgDI+Jep3Vj4k0fUxbHVdI0M/btQsYvvx7vljnx0baQxC/j7 j0fS9Qs9Y0q11SwuEltbtBLG6D7wP+f0rlPhvGuo+Dv7fvmF1qGtO895Ju3LJhiqqo7IFAw PQ1T8Lyp4J1+fwdqFmbWwvbuWfR7pTmGQOdxg/wBh15wO46UAdPaaGNN8aanrsTRx22oW0Y uF6HzYyQHP1U8k+lVvC2gWmjX2q3WjXET6Nqkq3kMUZyscpBEhXHG1vlIA75qH4k2l1deAN Qksllkmtdl0IIxnzwjBjGw7qQDkV0Oj39lqmi2mo6cyNaXESyRlOmCOn4dKAL9FFFABRRRQ AUUUUAct461y80Hw015aI6h5Uhlulj8wWcbHDTMo5IUfqRnite31LTl0BdVXUY5rBYfN+1l wVZAOXyOO2ag8UaEniXwzeaJJcy2y3KgeZGeQQcjI7rkcjuMisrWfD+raj8NpdAiuLSDUDb rHmGLbAxXB2hf4VbGPbNAGR4svYbkeDfE1w13ZWCX6vKk6fu0R1YK8q/wnO3BPQt2rttU0y x13RbnS9Qj86zu4ykihsZB9CK5bXfEi2Hw5i1DxRoqRTXmy1msJmBjDu20hm6BO+fTHeuu0 +zttP0y2srTP2eCMJHli3ygccnrxQBjXF5b+DPCkS3t7cagYcQQCTBnuXP3Ixj7zHgfhk96 u+H11WLw7anWyG1FgZJ1Q5CFiW2D12ghfwrFheLUvindqzfak0qyQIAPltZZGO76uyBeew+ tdhxQBj+G7We10cm5Qxy3E8ty0bDBj3uWCn3AIqbVtWh0pLUyKZJLq4S2ijUjLMx/kACT7C ma/rUGgaNLqMyGQqyRxxKcNK7MFVR7kmsPxDYy2nijTPF73CCx0+2njvI5T8saFSwkXPRsj afUHFAFbxRrEkfjrwz4fvB9m0y8lM32rP+unj5SD/Z5w3PXGK0fF2vWljoCwR26andapm1t LNWyLpmByMjooHJPYZrF1Dw8/iP4OpY3lx9nvJrUXYubg/NDKfnySeV6kH0BIrG1S3t/Emi eFfCr2y6Jr5tfttvJDKE/s/YNu5Mff3HA2j+HJ7UAZx+GPiy38MN4Tj1wXmiXkGZELlGsJ1 yy+V/eiLYBU9qwtV+Jvn6L4d0vWy9vZwyPZ+IbWAlJkKYUE46QseTjr0r1Twr4mvZ9D1KPx BaNb6xozGK8Xokx25V0JwMOOn1rA8E6HpnjDwjrPiHVrdHn8VO/2lPLCmGJSVWIHHUYyW7n mgCb4paHo9/8ADqLULCaOxvNM8ubSLi3GCHONkabRk7uAAPY1keIfhtqWs+C7XXZLy4Tx5A iXQu2kGfMAz5Ix8qqOcAd+ucmq/iDTfEPgyfwRqt1qdre2OmTppbW1y21GDkqk+T0cJwc9M cdTXqXijUxpXhW+vkvYbSZYWEE0o3L5pGE4HLEnGAOtAHL+FvHGkeKNB0iDVbbztcMwinsB Fukt54zhpGH8Cjru9+OeK0dQ8EeBYUunudLtLNbyIwTyKfLEiswODzgndjHfPSuZ+C+s6bf +HrqC7tUs/FEU7LqYlwJ7mTr5jZ5P06Ag1B8RdeGh+P8ASL3XoUuPDltFuUIdxtbliQs0sf VlGMA9snvQBrJ8ONDsNQu1e9kttCW1hBskuCoZY2dyZicllJOeo6EdKi034bW5lttStfEkt 7YfuXto5IFKrCs3nqisMZBJ6nnpXLeHfEF2bLxZ4U1q3D+NL63mmhllbdFqUZQ+X5ZPRQDw v175roLD4haNY/BbTdXsbRSuyPTzaySbVgk4jPmHqEB6kdiPWgDKh+F73l5NeWGs6fc25uv Ne6gUtcWskcrvthPQFtwDD19ag+FNvfReJLhriwjtbtdJK8rIsk0nnE7p94/1nQnBIwRV3S LK9+FtjY6LJ4ltpbXW7+L7MzrtS0GC8+CxwVIwFyerZrU8O/FGXxBrmu+HBZpYa/bySf2fZ 3isiyovQs/cnk8DoRjNAHCwv8RNBI1jWv7Zi00PP50ELyStHL5D/PySfL37cHpkZAFenaFq +qSeL9C0iXUGnj/4R5bu8VgDmUsgV89ifn+tL4Y8cN4vju4bjQ/sdrYrJDqj3EitHHKODGu PvrjJJOABWLZQfDzTtGTx3H4fNjH523T23yeZd8/u9qZ53N91SDxg8UAaF7r9vqXxcPhnU7 19PtdJt0voE8zyxeynOSW7qg/h7nJPSsbxjo2jaz8MrvxR4NgMFzZ3baxbSrE2ZZUPzlR1A cL1HB6965zxrp5i8U+G/EfxOhd9NmLGUWy7obHpsgbHJByS7dyMDivY9U8RaL4c8Gya/OSN Jt4Fdfs8e7KHG0Ko7cj2oA4DxwdM1z4aWvxJ0VrhdbtLdJ7a90wfvMnAZHHdAScg9MV1Hw0 TSLnwpDrljqP9q3uoqHvr5mJeWUDkEH7oXJAUYAFc38Nbe70TxDeadNBHb6Z4hgOsWNtG++ O2BbDxA9M4ZGOOOaoz6Tc/Cv4j2d9ojmTw14ju1trjTgw3QTueHjHp9OgyPSgDc8IaheWPx c8X6DrMkEtzceVfWs4fDvAQVWIKeygHp6k963Nf8KSXHi7S/FWjrCmoQf6NeRycJd2rcMre 69R+Vcf8cNKvxY6T4p0WxK3mlT+ZLqEAPnW8Y6cD7yZJJ9PxNdKPGcWr6v4d0bw/exTXF/C uo3E+3CfZV+8Fz/EzcY7DJNAGDbaJB4Y8W6l4L0+WWXSPEkLSQ2MUmG0/OVmcZ+6mDkepwB U/w9vrnRda1P4b6k0bTaMqzWVwsQjF1bsOCVHG4HgnvVTwnd6zoHxj1bQvE8Vpc3Otq17a6 khCs0aYUQ4PYD+Ed8nmug+IPhu8vG0/xRoCyLrmlyDaYus8BYeZEw7gjJ/CgCDwF4eu/C3i HxDphtI3sLiYXtpfLGFaTeSWicjqVPT2NR60JvCXxUsPEQk83TfEZj0y7DjJt5VB8plPZT0 I9ea3vFmrT+H/AATqGq2qYaJeHYEiEMwUyEdwgO7HtTrvw/ba/wCBLfTV1N7vIinh1BzuZp FIdZfxI6ehxQB1XajNIfu14jpOqS3vjlrfWbu6ury11gxqX1URW8YLt5Q8gdW2qcKeuM96A PbiflJ9q8e8bXltqPit47hxHc6cxt7WE2tw81zvVSRGsbqJOnJzxjkd69hHKYzXKat4Hsta 1f8AtG+1fWBIjboEgvDEtv8ALtOwL0yM5+tAD9F0VL/4b2+h6xZvElxamKeBxsZQ2eMZODz nqceta2hWFzpuh2dje3X2y4toxE1wRgygcAn3xjPvU2labb6PpUGm2plMMAwplkMjnnJJY8 k5J5q7QAVzOv8Ahn+1df0PWYJFiudNnbfnpLA6kSRn1zwce1dNRQB5ldp/wrPxCL6xsrj/A IRG/wALdRQsGSwuGcASqp5CNnBA4B5r0O8sLLUrcQXtuk8ausiqwztZTlWHoQR1qHWtKt9b 0O90i7z5F3C0TkdVyOo9wefwqPw/bahZeHbCz1SZZryCERSyqciQrxu/EAGgDUIyMVl6Lot tocF1b2eVt57l7lYv4Yi+Cyr6DOT+JrUooAKKKKACiiigAooooA5rxhBrsun2j6JukSG5SS 7ton8uW4hHVEbsehxxkDGea6QHI9K5nxZ4huNJk0vS7CNf7Q1i4NrbzSg+VA23cWfHXjovc 1saZZDSNGgs3uZLjyV+eeY/M56sx/En6UAQ+IU0pvDeo/21AJtOFu5uEK7tyY549au2UNvb 6ZbW9qpW3jiVIwTnCgYH6VyvibVLbVo7LwvYXCtPrecSA4UW6EGVge5I4AHrnoK7EABABwB wMdqAOF8A6lbaheeIJ7k+RrzXhF9ZtwbcJ8sYH95doB3dyTXR6Vqcmq393Pb7G0yI+TDKOs 0gzvYHptHAHqQa8z+KGzSPGGj+JNEhmn1OAFdStrZSfOsT8pL46c8Dv6dK6jwdNqOja3eeE L+ZrizhhS60meQYdrcnBiY9yhwM+hFADfGV3JpfjTw3qWpWQu9D8w22/P8Ax6XLkBJWHcY+ UHtk+tZPirxTpdx8QdG8O6scaAszJLMDmKS8XBSGQ9AFzuwep2+leg6vLYNAmm3s6xvfkww rjLM+M5UYPIxnPbFeUxaBea98O9Z+G8q21tr2kSiVJZE3JeDfvSY55+fBDN1BzQB0nxP1KT TdP0OW7tnuPDr36JqaQjLshH7sbR95S+MgdeB3qj8TFsPtXg7ULy1ktLePUonOoqmDZr1Ct 3AbhfQViXet3/iLS9L8UWemF9Y8H3DJqmhPzkbcM6DuQASp+tenxXOieM/B6zCNb3StSg+Z GHVTwQfQg/kRQByHxTe7tfD1nrdpZpqGjWd3Hc6paHn7RCOhHqFPOPYVzUd1qXw/tI9f8Fy x+IfBWozjGniTdLaSOcYiPf5jjb69fWqrXfiHSdK8SfDXQZ21PyY3/s65lUlmjwGmtc9DIE bg810ehar4e1q28GaP4Ystr2irfPb8AWcQDRvvz1fcSB3zk8UAbfjC6ttU8C2+l694f+06l rCiKDSQ4ZxL67x93YOS/Qe9cF4EOot4xfwNrfie0urLw1fiW1juCRc3DBSFQZ6qu7r6jjiu o8WXM/gz4nab40vZGm0K/hGl3Ibn7GxOVdfRSev/AOqtjxr8NtA8bRi9ObLV0Aa31G1+V1I +7uI+8P19DQByPxG0a08H+O9D+KGn6cxSO5MertHyPLZdvmbex689OBVrSdMW68beJvD+pl NW0XxRaf2hbXrgNIEwEKZ9F3Ar6fnWRa+LNVWz0CLxpbyT6Pay3GkavKpyPtWdiNKO6FT+Z z2FeqeENBOgeGLHS53juHsw8UUw5PlbyUGf93aPwoA8On8J69deLrD4Y6zdJdJp6fbdP1sF o7iO2HDxLj7xIwME8da6Dw94O0zxb4O8aaF/ZZ8ParJefZ5IhysKoFMPHdSACxH3iSfSutv /ABB4y1fxfqGl+ENK0s22klYp77Ui4zKyhiiBecAEZPvWr4S1e4vtX1bTtb0u30/xFaiM3T W5LR3MRz5ciE8kdRg8gigDkPDJsvHvhjU/h/470yKPVdB2283l8DbjCTRn+Hgf5zXIx6H9s gi+Huu3Dad4r0lWutC1yNs/aoBkoA454HbPGOOlb2qWeun476l4fOp2kdp4jtYppZVOyeO3 jypiX1LYIzzwSa7H4leFX1XwXDNolov9raNJHc2Plr8wCEbkX6rkY74FAHjGlJf6XocHjvU rK4l0fWkn0/XorEDDjlRcqBwATyfcE969OksYfH3wckS6imtDYgzabeiLyi/lLmKZF6gEDB H19qxLPw1JbePdW8Caa5fw1r+mG8u7fzNraaz5HyD/AGj/AA/4Vf8AAXj+30v4dPpmvLNLq eh3S6XPDJgMQ0myJiTwFxwSfSgDs/D15pfj74Y2Nxfxpf2+oWircxsM5cABwfQhga5f4WHT NX8Aap4NvlupDYzzWdxa3q4kihZj5an/AID0PqK7KztvCfggyW8DQ6WmoyyXXlliEZwuXK9 lGBnHFRafb6PP49m17S9WtJJLzT0S4tomBaQBt0cvBz0JHToRQByPwcUQW2t6BNcreDw9qE tpYySpiWOI9Rz0BI/SofitqGn618MpNbj0+djaagI7S+BKfZiH2G5G3koCCPeu4tvClvZfE C+8V2c5iW/tBBdWyr8sjq3yyZHfGQareF/CUmj+G9R8M6tdJqWlSTSi2R15W3fny29SCW5o A57xRcar4f8AhTbM+qXesQ3k0Q1LUwRvS3lYb2QdhghQOwNZfjDwZpPhPRNM1Pwu81vqVpq KzaXbLmQneP3lug6lGALYOQDmup03wRO3w3u/A+uXsktpveC3uImxILcNui/4EvT8KyNG+3 WnxdsdA8SiS+NlpIGkXzABZmGBPIR2kPyj2A96AKHxDnt/EHjTwx4f50q/MR1HT76WL704I 2wbv4RwS34CvXVy0YL43dDjpmvKfjmLT+wdDiubV4hLqMaLqqddOOR8/HJJ6enH0r07TrKO x023tIJXkihjCB5G3M/HUnuT1zQBPNaw3VjJaXEYkhlRo3Q9GUjBH5VleEtEn8OeGYNDlnE 8Vmzx27/xeTuJQN7gHH4Vtp9wU6gBG6V4dpmkWDfGC6kWyl1SM3xmkNjM/wBmspVYlPN3gK zfMTtVjgk8cV7iSAOa8EudGuJ/iy95pEd5f29vrKtdSfZ3EdowO4quXCEfPycehHNAHq2i+ NvD+veItT0DTLtpb7TCRcIYyo4baSp74PFdNVC00fSrO/udRtNPt4Lu7wZ5o4wrS46bj3q/ QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUE4GTQB5t4w1Oz0D4k6Lq3iC8mi0P7K6BpI meCC53fI+QPlYqzDJrV8YXw1XTtP8O6XOsk2usAHR8D7MuGlfcOxXC++6qWg6ra+L9d8UTX 8yz6Zp7nT47T70EkWNzTHs5bBAPYL7muT0bw3qXiXwdDdeHtRNouiyOPDl/jaZl3tncD/yz I2oAf7maAOu8R/a9G8Z+EtRitI7rTAzaeLdMLJbPIMCVB3AVcEdhzXdTSiG0kmZWcRoWIUZ JwM8e9eVaRqk3j7wy1xfyLonifwzdbpXbiOCVc5Jz1Rl3A13nh3VbrXbefVNgi06V8WashV 3jHHmHPZjkgemPWgDnvhvd2eqWGo+JGut13rN2zyQvkNblBtEPzYJKjk9uTXdmCEyrKY1Mi ghWI5APUA15vp9po9t8d9TV2a2uWs1ntbZydkzv/rpkHTOFVT9Ca63xh4jHhTwrea2bOW8N uBiKIdSSAMnsMnk0AYGh6vpt58S9cs9Udo9ctG8uzhnG3/RNqndF2O5sliOeg6CtbxZNFou j33iu209rjUbG0dI2RSzbWIPIHVQQG/A1g6z4MudS8LDVpLt38U2z/2jbXS/L5cuAfIUdRE QNu0/Xqa7K32a34YTz45YBfWoEiHKOm9cEeoIyaAPPdX0YWngSTxnoN9dX+rNpYSa8iOHvY WZWZ8Y+8q7tvcdO1XJbjT/AAl8KrvW/B7yS6fdbbmABfOW1WTaHcL1KjlyPXNS+HL7U/C17 P4P8USpcafBCp07Uim0TRFhGIXA43gkD3rf8O+H7Twh4fudNW4RtPW4mmTzeFhjdt2w54wM mgB/hfTNATw9p8ukzx6jbjdcRXhIZpZGzvkz/ebJz+Vee+MNDtvAHiXT/H+nl1tDfmPUIUG BHDNgMR7eYN31aug8LWb+D/Huo+GYwF0bVlbUtOQfdhcECaIeg5VgK2vGR0nVbL/hD75GuJ tZidFiQbmjUDPmn0VW28+pFAFfXZdI8YXl34Elg+2QS2ZlvZV/5dd2DCfdjyw9lpPhpPet4 Kj0zVJDJfaRNJp0zN1by2IUn6rtNcTa2eq+G7Dwl433yG4RItK1xGBxNFu8tZGHqhxz6GvS 9V0y4tNF1248NpHb6xfRtKrtyGnCbVJHTsBQBDq3h7R9b0fxBo0Ahjk1FSLp0wxWUoArMOx ACnt0Fa2l29zBotlb3kga4ihRJGU8FgACRXN/DS903UPAtpc2FtJby5ZL2OU5l+0qcSFz1L E85PYiuz7UAeKa/d6novi3xB/YWua3b+dKk0sNloou4lk8pesjHqQMkDAFSfCzUD4g8canr cuvajq11DZrZyNNpy20SAPuC7lYhmBz+GaueNIPHmveKm0m20O4l8JwhRKlveJbPfOVBIZz yIxnGB1x1rofCerTprg8Nf8ACO6f4ft7a1Mi2sF2ksmQwHKoMKOep5JoAwfi3ZRXV94fl0W Mv4wt5zcaekbhGkij+aVWJ/hxx65P1q5afEabVvA+r+I7S0+wQQwCK0E6kvLdkYKBccgOQo x1INQfG+zsx4Hi1pkuIL+wuY/s99bZD2m5gGckc7cdR64rS8QeCoNb+G2mWHhq+Npcaasd5 plwh+VpFGVLeobJJ9zmgCzdeEbmfxtoHjO2mEN/BD9m1FAcLPEUP6h8f5Fc38Q4dBh1MW8V kFGtXdraa7d25y8EWSYtw7FmwN3XH4V6bo0t7PoFhNqUHkX0kCNPH/ck2jcPzzXnqeFdRtf ibrNldA6h4Y8SQtdzJIfmt502jg9u2Pp7UAdH4z8LX3iGCxOlahDY3NoJlVpYjIhWSJozwC CCAeDXlV/4L1vwTqUXippoWe2KW9sbVD8zvGsS7wF3BFOWJJOQAMZr6CAwoGc4Heg49cUAe beDrm68M6P4i0Cb7XrV3o85nhjUgz3MMqhwVBP94uPwxXEvrnxN0iPTDaaZrFxcLDJcPb3P zROPMclH+QnKqFA+YdsZr3sW1uLj7SIY/O27PM2jcV9M9cVJigD53h8c6rDeavKvim2uJru 1Xbd3sbQwxlIS5jRBtw5ZioPX5O5FdP4c8b6ydO0i9vdHt7vT7a5h0l7ySctdGZ0QNIOMFd zYPOT1r1ifT7G6XbcWdvOM7sSRhhn15rlh4BtYtJ/s21v5YoV1VdVQFFOxg4YxjGPl9PSgD d8RaFZ+JvDl5ol+uYLuPYSByh6hh7g4I+lXraAWtpDbBi4jRUDHqcDGTVgcCggHrQAAADAo oooAiuIvOtZYSSPMUrlSQRkY4I6V83adZyaV4xtLW88M2nmHWUhN1EbxlbbJgDcxCMQB1JP TvX0sTgZr5/upJp/ieyX8s+oOmuCKHRpZ5mk8vIb7QQCI1RcggYIwOuaAPfx0paB0ooAKKK KACignAzSKcqDgjPY0ALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVxXxKuprLwol1JE8ukxXUZ1RYjhza5 +fH44z/ALOa7WszxA+mx+Hb9tXRX0/yHE6sOGQjBX6noPc0Aedafr9zovizVvDl9ZW9nLrH 7zQrlUzbTxiMLHEQPukADj3NbHwnuxJ4GGj3FmLLUNJuJLS9tx0WTcW3D2YEEVgeD9Fl8U/ CW20i+u2jvtJvj9muCwkeAxSZQH6DKEegrpNLshqnxO1bWrSWWGwsgltIsbYS7ugpy5x12K 236/SgCHxlpXh3R9J8T65qefK1i1jtZbdW2ebIMqhB/vEsoz6CsvR9a8QeAfh/qUPi9RdXO l+XFZ3K/cuhJgRgt/stwx7AV0XxK8KXXi/wXNp2nvGl9DIlzAJfuO6HIQ+gPSq3h7W9F+JP hO50vV9P8u6hAg1HTZhtaJx3x6EjKmgC1ovgyyAtdY1a5Opa6XS6kvw55YAgKnZY8MRtHBF Z3jDVIB8RPDPh7VpvJ0e9WSZgwwk9whBijZvTOTt7nFZPgDUJ/D/jXUPAbajLqekxq7abcy g5jKEeZb7j97buXp0roPiDa6br9pa+EpYEub7UZAY/71oi8vOCPulRwPUkD1oA7fhhjH50p 4FeTW+v6r8LtRttF8Y6jPq+hXZ2WGqmPMkLf88pvXjGDXqyMzpk8emKAOK0jb4014eIpZVb StMnkhsbZSMvKhKtNJ+oVew56mo/iHc3GnjSdQurV7vw5a3HmapFHy20Y8tyP4kVuWH88Vl X/h4eCviVpXiHQ3eDTtcu/seo2e4+V5jglJQOxLD8z716bPDFc20kEyho5VKMD3BGDQBUhj 03VPsWsQmO52IWtp0ORtcDJB9xiuc1LTtTsvihpXiC0ie5sbq0fTbpFHMHJkST6Egg/UU34 Z6ZNovgz+xpZWlWxvLm3jZlx8iysF/StvxVqtzofhPUtXs7J7y4toS6QoCST64HJA6kDsKA NK6tbXUbKazu4lmgmUpIjdCKmChYwnOAMVj+Fnt5fCunz212l5HPEJjcIu0Ss3zM2O3zE8d ulbVAGdYaPZ6bqGo3dopjN/IJpUB+XeFClgOxIAz64rRoooA80+I1j8RryGQeG7zbpnkEND Yssd4ZMHBDvwVzjhSDTPhh/wAIhbD7BpmmTWPiP7Mj6kt1C4n3cBtzv1BbkYODXQ6l44s9P 1e40saHrd9Lb7fMks7FpYwSAcBu55FZPhvVbfXPiXfalZ6Rq2noNPEU5v7doVlkEny7QeCQ MgkUAb/jq1lv/Aurafb3dvaT3cBt4pLgApuf5QpzxyTgHsSKq/DnU11LwHp6GzNjPYr9hnt W6wyRfIV/QH8aqfEhtVtdO0nVbK1S9stO1CK4vrUnBeIHAYeu1iGx7VbtNPvdF8dXE1szS6 VrmZZI9v8Ax7XKqMtn+66j/vpfegDrqKKKACvN/EviC4bxjd6N/wAJnaeFrSxtopmeSONpJ 3ct/wA9ONoCjpzk16RXknj+5ig8Ty2tnf30F/dwRmWZIS1vZoC2HbbGzO55wuR+AoA7fwVr 0viHw2t5PNBcSwzS2z3FuMRzlHKiRfZhg/jXSVzPge7tLrwxH9jv7zUEgkeF7m9j8uSR1Pz HbgYGegwKreLfD/iXWdZ0K50PxG+kWllceZeRLnNymRxx14BGDxzQBzOt/EjXtB17VNOu9E sIljZTZNLfAM6EY3lFBZsnPQDHTrXY+IfGGn+G105b2G5lkv2CokCbtoyoLNkjABZffmuA+ IZ1jR/EepeIdOkvbaBrSGOaSC8t4Q4Bb+FwXJG7qMe2am+JuozTrY6VBoB1eO2Km6SeyaWI F1GwrJleV5JXPzcA0Aem6Lq1prujW2rWLO1tcpvjLrtOMkcj6itCuZ8BMW8Dabnz+EI/fhA 2AxA4QlVHooPA4rpiQKACiiigCOdZHtpEicJIykKxGdpxwa8mtPAPirzrbVLu5jGtWtxbwQ 3QvpHMVqhzM3IG5pCWyp4wRzxXrtFACDp0xS0UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU AFc1410LUfEHhs2mkagLG/gmjuoXcbkZ0O4K47qT/IV0pzg44Nc14Y1d9cutXvhdK1vDctZ xW6sCYvLJDM46hmOTj0C0AcNoFu9vrMfj+Jf7IDGW28Sae52xRSopJmA9cgHvkMKzbTUNe8 Ga1/wmC2rf8Id4guzJNZnO+x3kBJznpv+8R2yK9muLG0mtLi2ktYpIrkFZY2UbZcjB3evHF eY/DvUdM1rwrf/AA81W2MF5ZpLBLEZPMSaJnYb4m7qDx7YFAHqT3EMds08kqpEi7mdzhQMZ yT6VwdsJ77xnY+KrSza1t9SWbT2kVfmkjA3wzsCPVWxnsy+tW/GWlRx/B/VdO1O5mnW308h pYgQ7lFyDge4GR9a6Lw9fWWp+HbC7sLyO9gaBAJo2yGIAB/HPY0Aea+EL61tPEmneDfEttL p/iHSZZ5bW4JzHqayBt7hj3bO4j1H4VseOdEuNJ1aH4gaHdNb6hbNFBexMcx3duXC7SPUbs jFa3xD0uK68NjV0hDX2jTR39vIOGTYwLgH0K7sitXxJoVt4s8K3WkTXMsEd0qsk0JwyMCGV h9CAaAOc+IV3ZXGp+GvCt+iLbavehmmdN+0xEOqAerHAz6Z9a71enA47V5bcQeINS8Coms6 V9u8QeGdQikPl5VrlYyG8yI+rxk8euRXo2j6rZ65o1rq1g5e2uYxIhYYOPQjsQcj8KAJruy tr5I0uohIscizKCejqcqfwIqZkDDB7U6igBFUKMCgjIxS0UAU9O0yy0qCSCwgEEMkjSmNfu hm64HYZ7DirlFFABRRRQB5V9q8XwfEPxenhePSpk3WzyjUJpE8r9yMEBRjB5yfUV0vhLUvG GpXE8uvpoZsVQCKXS7hpt8meck8AYrjPFOna9c+JPEek2uk6hNceIBBbQahC3+j21phRJu5 +Vhh+cc5FdH4VsPDmi+PdR0Tw7op01bSyjE7K21JiWypCZ5OM5fvnFAHfuiOhR1DKRggjIN LjiiigAooooAK89+Imi+O9WtwvhPWUtbbyyJrWNvJmlb2lweMcY4+tehV5b4n1CeD4h3Nnc 3/AIn+y/YYZ4YdEQuEJZ1beAp64HNAEO3VdR+El1ZfDGxm0HUILtrfy7h1WXcrYlJYkjcT3 J5r0zS47yPRrKLUXEl4kCLO453SBRuP55rB8CiwGhTmwj1VFa6keX+1lK3DSHBZmB5x6V1V AHj+ovY61r03jC11Xw9aQCH7MYdZgDywyRSsGkC7uuRgV0vjzRtA8RWthDrHiC105rQmeNZ 2Ta7FcKxRiMgEZ/MVsWHgrw1YNM/9kWdxJNO85lnt0dwzsWI3EZwCeM1duPDegXmpHUrzRr O6vCix+dNCrsFGcAZzgcmgDB+GLwL8OtLgiljcp5qZjK7XKysGKY4256Y7YrtKxV8PWieJb XWonaL7LavaRW0YCxKHYMzYHf5QK2qACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoo ooAKKKKADqK5BNAfRviDceIdPEcOn6lbEakrNtCypykwHuNwb8DXX1keJtHfX/DN9o8d49k 91HsE8YyUOc9O44wR6ZoAyfHV9JD4LmuIJZ0s5mjS6uLVS8kNuxxI6gc52nqOmc9qZY6T4f 1ePw9rnha5tlh0weVbywfMrwFdrRHv6HnkEVQ0PxBq7+LLLw34me30/UIrFpmhiOVvzvKB1 OOAFXcV65f2ptl4a1Dwn4/jufD4dtA1mSR7+zCjZaTbcrKnoGIwR70Ad+VDR7GAIIwQe9cN pekp4Q8em00yMxaLrqvILdR8lvdIMkr/AHVdcnHqtd2OQKMD0oAiuLeK7tpbadd8UqFHX1U jBH5U6GKOCBIYl2xxqFUegAwKfRQA0IB0qppmmW+lWr2truELSvMFJ4UuxYge2Sau0UAFFF FABRRRQAUUUUAFFFFAHj2syeJYvEXja28PeHr6fUL3yVg1OCVF8kLEuFG5gcZ3dPWus8P3G ran4wk1DUPDN3o6w6etv5ty0becxfdgFCeBjv61xvxMh8HeHtafW9RtdbfXdQZBBdWE7QCH A2qvmZCKOM4bPX0rtPAMXjVdKaXxdqNneCTBthBhpEXn78i4VzjHIFAHZ0UUUAFFFFABXmf jzT/GU2vR3nhSG83/AGZIWltpYYwVMh8xWL/NnbypHQ816ZXmPxRNtcww6e/jKbQ2Ch3tVh d4rkFsASNGNwyRgDPPoaAN/wCH0li/hyaOx042Ahu5YpUa6F0zSgjc7SAncxPXk119ct4Fv vt/hoSJpVtpcMUzwxW9sjIgRTwcMqnnntXU0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAcj478NTa5o8V7pYWPXdLlW6sJsch15KZ9GGQe3NdT bmV7eJ54xHMUBdAchTjkZ+tS0UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAHFa7eeK 9V1S70DRNDsUs41US6jqh3xNuXOEiHLkZ7kDNSeB/AsXgyC5EerXV49ywZ42wkEZ/6ZxDhK 7HAooAKKKKACiiigArkvFuga9r6Cy06/sLKyJilZpbdpZWkjkDr0YDb8o/M11tFAGdo8WsR WbDXLu2ubsuTvtojGgXsACSfxzWjRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFIWC9WA+poooARWVujA/Q0pYDqQPrRRQ AhdQcFlH1NKWAGSQPrRRQA3zE/vr+dKZFAGWUZ6c0UUAJ5i/wB9fzoEiEZDr+dFFACGVR/G v5inbhkDI596KKAHUUUUAf/Z </binary> </FictionBook>