%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/0/102.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <book-title>David Farland - Runovladci 5 - Doupe kosti</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>ed21d4f3-433f-4f24-8902-1778ba6056e2</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2007</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><emphasis>Runovládci</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>– kniha pátá –</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>DOUPĚ</strong></p><empty-line /><p><strong>kostí</strong><emphasis>David Farland</emphasis></p><empty-line /><p>THE RUNELORDS SERIES</p>

<p><strong>THE LAIR OF BONES</strong></p>

<p><strong>Copyright © </strong><strong>200</strong><strong>3</strong><strong> by David Farland</strong></p>

<p>All rights reserved, which includes</p>

<p>to reproduce this book or portions</p>

<p>any form whatsoever.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Translation © <strong>Václav Čuba, 200</strong><strong>4</strong></p>

<p>Copyright 2004 © for the Czech edition by <strong>CLASSIC</strong></p>

<p>Cover Art © by <strong>Jan Patrik Krásný</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>ISBN: 80-86707-19-9</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Distribuce – tel.: 283 882 490</p>

<p>(banshies@volny.cz)</p>

<p>VYTISKLA AKCENT TISKÁRNA VIMPERK S. R. O.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Pro Mary</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Vysvětlivky </strong><strong>–</strong><strong> 1. mapa (</strong><strong>str. 5 a 6)</strong></p>

<p>Kingdoms of Rofehavan – <strong>Království Rofehavanu</strong>; Chorat Ocean – <strong>Choratův oceán</strong>; Orwynne – <strong>Orwynne</strong>; Deyazz – <strong>Deyazz</strong>; Kuhran – <strong>Kuhran</strong>; Hawat – <strong>Hawat</strong>; Dharmad – <strong>Dharmad</strong>; Linah – <strong>Linah</strong>; Aven – <strong>Aven</strong>; Taif – <strong>Taif</strong>; Kingdoms of Indhopal – <strong>Království Indh</strong><strong>opalu</strong>; Dead Sea – <strong>Mrtvé moře</strong>; Heredon – <strong>Heredon</strong>; North Crowthen – <strong>Severní Crowthen</strong>; South Crowthen – <strong>Jižní Crowthen</strong>; Fleeds – <strong>Planiny</strong>; Lysle – <strong>Lysla</strong>; Beldinook – <strong>Be</strong><strong>l</strong><strong>dinook</strong>; Mystarria – <strong>Mystarie</strong>; Alcair Mountains – <strong>Alcairské hory</strong>; Ashoven – <strong>Ashoven</strong>; Eyremoth – <strong>Eyremot</strong>; Internook – <strong>Internook</strong>; Alnick – <strong>Alnick</strong>; Seward – <strong>Seward</strong>; Lonnock – <strong>Lonnock</strong>; Toom – <strong>Toom</strong>; Havesind – <strong>Havesind</strong>; Caroll Sea – <strong>Korálové moře</strong>; Inkarra – <strong>Inkara</strong>; Kingdoms of Inkarra – <strong>Království Inkary</strong></p>

<p><strong>Vysvětlivky </strong><strong>–</strong> <strong>Southern Heredon (str. 7)</strong></p>

<p>Southern Heredon – <strong>Jižní Heredon</strong>; Castle Sylvarresta – <strong>hrad Sylvaresta</strong>; Tor Insell – <strong>útes Insell</strong>; River Wye – <strong>řeka Wye</strong>; Tor Hollick – <strong>útes Hollick</strong>; Castle Donyeis – <strong>hrad Donyeis</strong>; Castle Emmit – <strong>hrad Emmit</strong>; Castle Johnick – <strong>hrad Johnick</strong>; The Seven Standing Stones – <strong>Sedm Stojících Kamenů</strong>; Durkin Hills Road – <strong>cesta k Durkinským kopcům</strong>; Durkins Hills – <strong>Durkinské kopce</strong>; Trummock Hills – <strong>Trummockovy kopce</strong>; Harm’s Gorge – <strong>soutěska Děsu</strong>; Hayworth – <strong>Hayworth</strong>; Bannisferre – <strong>Banisfer</strong>; River Dwindell – <strong>řeka Dwindell</strong>; Ironton – <strong>Ironton</strong>; Kestret – <strong>Kestret</strong>; Cowtorch – <strong>Cowtorch</strong>; Hodtown – <strong>Hodtown</strong>; Castle Longmot – <strong>hrad Longmot</strong>; Castle Groverman – <strong>hrad Groverman</strong>; Hazen – <strong>Hazen</strong>; Orwynne – <strong>Orwynne</strong>; Green in the Dunnwood – <strong>louka v Dunnwoodu</strong>; Fleeds – <strong>Planiny</strong>; South Crowthen – <strong>Jižní Crowthen</strong></p>

<p><strong>Vysvětlivky </strong><strong>–</strong><strong> The Walled City of Sylvarresta (str. 8)</strong></p>

<p>The Walled City of Sylvarresta – <strong>opevněné město Sylvaresta</strong>; Road to South Crowthen – <strong>cesta na Jižní Crowthen</strong>; Grock’s Cyrie – <strong>Jestřábí vrch</strong>; Tombs – <strong>hrobky</strong>; Hill – <strong>kopec</strong>; The Wizard’s Garden – <strong>čarodějova zahrada</strong>; Cat’s Alley – <strong>Kočičí ulička</strong>; The Butterwalk – <strong>Máselná ulička</strong>; Market Street – <strong>Trhovecká ulice</strong>; Moat – <strong>příkop</strong>; Woods – <strong>les</strong>; River Wye – <strong>řeka Wye</strong>; Farms – <strong>farmy</strong>; King’s Green – <strong>královská louka</strong>; Trummock Hills Road – <strong>cesta k Trummockovým kopcům</strong>; Poor Housing – <strong>příbytky chudých</strong>; Manors – <strong>honosná sídla</strong>; Warehouses and Workhouses – <strong>sklady a dílny</strong>, Fine Merchants – <strong>drahé obchody a domy bohatých obchodníků</strong>; Hostels and Markets – <strong>hostince a trhy</strong></p>

<p><strong>Vysvětlivky </strong><strong>–</strong> <strong>Castle Sylvarresta (str. 9)</strong></p>

<p>Castle Sylvarresta – <strong>hrad Sylvaresta</strong>; Kitchens – <strong>kuchyně</strong>; Dedicate’s Chambers – <strong>komnaty Zasvěcenců</strong>; Dedicate’s Keep – <strong>věž Zasvěcenců</strong>; Bailey – <strong>nádvoří</strong>; Dedicate’s Wall – <strong>hradba Zasvěcenců</strong>; Garden Wall – <strong>zahradní zeď</strong>; King’s Wall – <strong>královská hradba</strong>; Royal Garden – <strong>královská zahrada</strong>; King’s keep – <strong>královská věž</strong>; King’s Bailey – <strong>královské nádvoří</strong>; Guards Hall – <strong>kasárna</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>DOUPĚ</strong></p><empty-line /><p><strong>kostí</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p> <emphasis>Kniha 11:</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>4. den Měsíce listí,</p><empty-line /><p>Den sestupu</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Prolog:</p><empty-line /><p>ŠARVÁTKY V ULICÍCH</p>

<p><emphasis>Pýcha lidi zaslepuje, takže nevidí nutnost změny. Na cestu moudrosti se však vstupuje bránou pokory.</emphasis></p>

<p>– Přísloví Ah’kellahů</p>

<p>Když se Raj Ahtenova karavana přiblížila k Paláci Slonů v Maygasse, zdálo se, že všechny hvězdy padají z nebe a v rudozlatém gejzíru prší dolů.</p>

<p>V nehybném nočním vzduchu se vznášela vůně koření z blízkých tržišť: černý pepř z Deyazzu, skořicová kůra z Avenských ostrovů a čerstvý kardamom. Pro Raj Ahtenovo vojsko, nad kterým se vznášel příkrov smrti, byla tato vůně jako balzám. Jeho muži, princové a šlechtici Indhopalu, odění ve svou nejlepší hedvábnou zbroj, s turbany posázenými rubíny a hlavami hrdě vztyčenými, pochodovali se zbraněmi tasenými na pozdrav. Jako předvoj kráčeli bubeníci a trubači.</p>

<p>Armáda vítězně přicházela z jihu, ze zemí zničených kouzly ničitelů. Ničitelé se dorozumívali pomocí pachů a jejich kletby ulpěly na vojácích i jejich zvířatech: „Tlejte, ó lidské děti. Vyschněte jako troud.“</p>

<p>Ještě teď Raj Ahten v duchu viděl obří ničitele řítící se do útoku. Se čtyřmi nohami a dvěma pažemi připomínali obří kudlanky. Někteří z nich třímali v předních pařátech kamenné kyje, obrovité meče nebo dlouhá železná kopí. Země se otřásala pod nohama útočících hord a nebe nad jejich hlavami se černalo netopýry.</p>

<p>Úplně v čele Raj Ahtenovy armády táhli čtyři sloni vůz s trofejí: hlavou obrovského ničitele, padlé mágyně. Byl to úžasný pohled. Hlava vážila čtyři tuny a byla širší než plocha vozu. Kožnatá kůže byla temná a rozevřená tlama odhalovala řady zubů, které vypadaly jako bledě zelené krystaly. Její tesáky byly delší než lidská paže. Neměla oči ani uši. Podél čelistí a na vršku hlavy, připomínající tvarem rýč, měla smyslové výběžky, které se natřásaly s tím, jak vůz kodrcal po hrbolaté cestě.</p>

<p>Za slony v čele armády přicházel samotný Raj Ahten, Pán Slunce. Ležel na polštářích, byl oděn v zářící bílou, hedvábnou zbroj a jeho nosítka nesli silní otroci. Nosítka byla zakrytá hedvábnými závěsy, takže poddaní nemohli zahlédnout tvář svého pána.</p>

<p>Po obou stranách nosítek jeli na čestném místě čtyři ohňotvůrci. Nyní v sobě zadržovali oheň, takže jim jen tu a tam unikl kouř z nosních dírek. Oheň jim spálil všechny chloupky i vlasy na těle, takže všichni čtyři byli úplně holí. V očích jim zářilo podivné světlo, a byli oděni v róbách barvy ohně – jasný šarlat kovadliny a tekuté zlato táborových ohňů.</p>

<p>Raj Ahten s nimi cítil spojení. Sloužili stejnému pánu. Měl pocit, že slyší jejich myšlenky vznášející se ve vzduchu jako kouř.</p>

<p>Jeho vojáci právě procházeli mezi dvěmi obrovitými zlatými kadidelnicemi, kde již sto let bez přestání hořel oheň. Kadidelnice stály na počátku Cesty Králů. Jakmile mezi nimi prošel Raj Ahten na nosítkách, k nebi se zvedl bouřlivý jásot.</p>

<p>Cesta byla po obou stranách lemována davem, který přišel vzdát úctu svému vládci. Jeho lidé házeli na cestu růžové lístky a bílé květy lotosu, takže vzduch brzy prosytila sladká vůně. Raj Ahtenovi však připadal sladší pach oleje hořícího v tisíci lampách.</p>

<p>Na uvítanou svému zachránci dav divoce jásal. V ulicích se shromáždili obyvatelé z Maygassy i utečenci z jihu. Dohromady bylo ve městě více než tři milióny lidí.</p>

<p>Ti, kteří byli nejblíže nosítkům, padli na kolena a bili hlavami o zem. Většina občanů držela v rukou lucerny, takže dav připomínal vlnící se řeku světla.</p>

<p>Ti, kteří byli dál, se snažili prodrat kupředu. Ženy křičely, trhaly si šaty a nabízely se Raj Ahtenovi. Muži provolávali slávu. Děti plakaly ze strachu a úžasu.</p>

<p>Nad městem bouřil jásot, otřásal samotným Palácem Slonů a jeho ozvěna zněla mezi blízkými kopci.</p>

<p>Raj Ahten se usmál. V bitvě u Kartishe utrpěl mnoho ran, které by menšího muže zabily a některé i do tváře. Ležel na hedvábných polštářích a užíval si pohodlí nosítek. Pozoroval hejna holubů kroužících nad městem.</p>

<p>Vypadalo to jako začátek báječného dne.</p>

<p>Náhle něco upoutalo jeho pozornost. Vepředu mezi klanícími se poddanými zůstal jeden muž hrdě vzpřímený.</p>

<p>Byl oděn v šedé róbě Ah’kellahů, soudců pouště. Na pravém boku mu zpod róby vyčníval jílec šavle. Hlavu měl vztyčenou a z železné helmice mu na ramena a přes záda spadaly černé kovové kroužky. Wuqaz? pomyslel si Raj Ahten. Wuqaz Faharaqin? Přišel nakonec bojovat? Vyzvat mě na souboj?</p>

<p>Jiní poddaní poblíž vrhali na soudce ustrašené pohledy, někteří na něj volali, aby poklekl a vzdal hold panovníkovi, zatímco jiní na něj bezpečně z povzdáli chrlili nadávky.</p>

<p>Raj Ahtenova nosítka se přiblížila k Ah’kellahovi a Raj Ahten pozvedl ruku na znamení, aby procesí zastavilo.</p>

<p>Dunění bubnů okamžitě umlklo a armáda zůstala stát. Dav zmlkl a rozhostilo se ticho rušené jen pláčem malých dětí.</p>

<p>Vzduch doslova zapraskal intenzitou myšlenek ohňotvůrců. <emphasis>Zabij ho, </emphasis>našeptávaly mu. <emphasis>Zabij ho. Můžeš ho spálit na popel, učinit z něj výstražný příklad. Ať lidé spatří tvou velikost.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ještě ne, </emphasis>pomyslel si Raj Ahten, neboť od chvíle, kdy během bitvy u Kartishe téměř zemřel, hořely tajným plamenem i Raj Ahtenovy oči. <emphasis>Ještě se neodhalím.</emphasis></p>

<p>Jeho podstatou byl nyní oheň, naplnil ho božským, avšak nesvatým světlem. Jeho staré já shořelo a z uhlíků povstal nový muž – Scathain, Pán Popela.</p>

<p>Raj Ahten znal většinu Ah’kellahů osobně. Poznal, že před ním nestojí Wuqaz. Byl to jeho vlastní strýc z otcovy strany, Hasaad Ahten.</p>

<p>Takže ne Wuqaz, pomyslel si Raj Ahten s lítostí, ale můj vlastní strýc, který bezpochyby přišel jednat za Wuqaze.</p>

<p>Raj Ahten přijal od svých poddaných tisíce odkazů Hlasu, převážně od těch nejlepších zpěváků a vypravěčů. Promluvil a do svého hlasu vložil moc. Tónem sladším než vůně růží a krutým jako plamenný meč přikázal, „pokloň se přede mnou.“</p>

<p>Dav se zavlnil, jak všichni o překot padali na zem a ti, kteří již leželi, se k zemi přitiskli ještě víc.</p>

<p>Hasaad však zůstal stát a v očích mu hněvivě zablýskalo. „Přišel jsem ti dát radu, synovče, aby tvá moudrost vzrostla. Mluvím ve tvůj prospěch.“</p>

<p>Touto frází dal Hasaad najevo, že mluví podle práva. Tradice velela, že dokonce ani Raj Ahten, nejvyšší král všech národů Indhopalu, nemůže zabít staršího příbuzného, který ho vyhledal s radou.</p>

<p>Hasaad pokračoval. „Doslechl jsem se, že jsi vydal rozkaz, aby tvoji vojáci na hranicích s Rofehavanem napochodovali do války.“ Hasaad mluvil hodně nahlas, aby jej slyšelo co nejvíc lidí, ale s pouhými dvěma odkazy hlasu nebyla jeho síla ve srovnání s hlasem Raj Ahtena ničím. „Díky ničitelům lehla naše pole a sady popelem. Náš lid čelí hrozbě hladu. Myslíš si, že je moudré vysílat do války další muže, kteří by mohli orat a sít a zajistit tak svému národu jídlo?“</p>

<p>„V Rofehavanu je spousta jídla pro ty, kteří jsou dost silní, aby si ho vzali,“ opáčil Raj Ahten klidně a jeho slova zněla moudře.</p>

<p>„A v Kartishi,“ pokračoval Hasaad, „jsi poslal milión mužů pracovat do dolů, aby ze země těžili krvavý kov pro tvé odkazy.“</p>

<p>„Můj lid potřebuje silného vládce, který porazí ničitele,“ odvětil Raj Ahten.</p>

<p>„Dlouhé roky jsi shromažďoval sílu patřící druhým a tvrdil jsi, že ji potřebuješ, abys porazil ničitele,“ pokračoval Hasaad. „Ale ničitelé jsou nyní poraženi. Získal jsi vítězství nad vládci Podsvětí. Ale vítězství nad ničiteli není to, po čem toužíš. Až uloupíš jídlo Rofehavanu, přinutíš i jeho lid, aby ti odevzdal odkazy.“ Jeho hlas ztěžkl obviněním.</p>

<p><emphasis>Spal ho, </emphasis>našeptávali Raj Ahtenovi ohňotvůrci.</p>

<p>„Možná jsme proti ničitelům vyhráli dvě bitvy,“ odvětil Raj Ahten tónem, ve kterém nechal zaznít žal nad tím, že je takto obviňován, „ale čeká nás daleko větší bitva.“</p>

<p>„Jak to můžeš vědět?“ dožadoval se Hasaad. „Jak můžeš vědět, že ničitelé znovu zaútočí?“</p>

<p>„Můj pyromant to viděl v plamenech,“ řekl Raj Ahten a ukázal rukou na Rahjima, ohňotvůrce, který jel po jeho pravici. „Rozhoří se veliká bitva, která bude strašnější než cokoliv, co jsme dosud zažili. Ničitelé se vyrojí z Podsvětí a jejich množství bude nepředstavitelné. Nyní mířím do Rofehavanu – abych pro svůj lid získal jídlo a abych pro něj bojoval s ničiteli. Ať každý muž, který má koně, vyrazí se mnou. Povedu je k vítězství.“</p>

<p>Dav zajásal, ale Hasaad zůstal vzdorně stát.</p>

<p>Jak se opovažuje! pomyslel si Raj Ahten.</p>

<p>„Jsi hlupák, když pronásleduješ lid Krále Země,“ prohlásil Hasaad. „Tvá chamtivost je nekonečná, stejně jako tvá krutost. Již nejsi člověk, a proto bys měl být utracen jako zvíře.“</p>

<p>Raj Ahten s trhnutím odhrnul závěs, který jej ukrýval před očima poddaných, a dav kolektivně zalapal po dechu. Čarodějné ohně v Kartishi mu spálily všechny vlasy i obočí. Plameny mu také spálily pravé ucho a vypálily mu duhovku z pravého oka, takže bylo nyní bledé jako mléko. Ze spálené a odchlíplé kůže prosvítala Raj Ahtenovi na bradě spodní čelist.</p>

<p>Dav v hrůze zalapal po dechu, protože Raj Ahtenova tvář byla zcela zpustošená. Přijal však od svých poddaných tisíce odkazů Krásy, a ty ho obdařily nadpozemskou krásou, která byla oslnivá a nebylo možno ji překonat. Polekané výkřiky se proto obratem změnily v obdivné vzdychání.</p>

<p>„Jak se opovažuješ mi vzdorovat po tom všem, co jsem pro svůj lid vytrpěl?“ zaburácel Raj Ahten. „Skloň se před mou velikostí!“</p>

<p>„Žádný člověk nemůže dosáhnout velikosti, dokud nepozná pokoru,“ prohlásil Hasaad klidným, důstojným způsobem, který byl vlastní všem Ah’kellahům.</p>

<p>Raj Ahten nemohl připustit, aby mu strýc nadále vzdoroval. Až Raj Ahten odejde a moc jeho Hlasu se stane pouhou vzpomínkou, pokusil by se strhnout na svou stranu dav.</p>

<p>Krutě se usmál. Nemohl Hasaada zabít, ale mohl ho umlčet. Obrátil se na své následovníky a požádal je: „Přineste mi jeho jazyk.“</p>

<p>Hasaad se chopil jílce meče. Téměř ho stihl vytáhnout, ale jeden z Raj Ahtenových služebníků popadl Hasaada za nohy a trhnutím ho svalil na zem. V tu chvíli se na něj sesypali poddaní a začala krátká šarvátka. Někdo Hasaadovi přidržel hlavu, zatímco jiný mu dýkou vypáčil čelist. Pak následoval záblesk oceli a proud krve.</p>

<p>Za okamžik přiběhla k Raj Ahtenovým nosítkům mladičká dívka, která mu v rukách přinášela zakrvácený jazyk, jako by to byla cenná trofej.</p>

<p>Raj Ahten ten krvavý kus masa uchopil mezi dva prsty a se znechuceným výrazem jej odhodil na podlahu nosítek.</p>

<p>Poddaní zůstali ležet na Hasaadovi, takže ten nemohl dýchat. Raj Ahten dvakrát poklepal na bok nosítek, čímž dal příkaz, aby procesí znovu vyrazilo. „Ke stájím,“ řekl. „Vyrazíme do války.“</p>

<p>Zatímco se vojsko vydalo na pochod k Paláci Slonů, skupina černě oděných mužů je pozorovala ze stínů ložnice v nejvyšším podlaží hostince. Jejich vůdce Wuqaz Faharaqin tiše oslovil ostatní. „Raj Ahten neopustí cestu, po které se vydal, a jeho lid je tak nesmírně zaslepen jeho krásou, že nevidí, jaký ve skutečnosti je.“</p>

<p>Wuqaz se ponořil do mlčení. I on byl dlouhé roky zaslepen Raj Ahtenovou krásou a přesvědčivostí. I nyní musel bojovat s nutkáním pokleknout před tím monstrem spolu s ostatními. Ale Raj Ahten odhalil svou pravou tvář. Ve snaze zavraždit Krále Země pobil vlastní muže včetně jednoho z Wuqazových synovců. Za tuto vraždu Raj Ahten zaplatí. Wuqaz pocházel ze vznešeného kmene Ah’kellahů, soudců pouště, jejichž jazyk neměl výraz pro <emphasis>slitování.</emphasis></p>

<p>„Jak ho můžeme zastavit?“ zašeptal jeden z mladých mužů.</p>

<p>„Musíme ho zbavit závoje krásy, který ho obklopuje,“ odvětil Wuqaz.</p>

<p>„Ale jeho Zasvěcence jsme již zkoušeli zabít,“ namítl další z mužů. „Nedokážeme proniknout do Raj Ahtenových hradů.“</p>

<p>Wuqaz zamyšleně přikývl. Napadl ho plán. V Kartishi ničitelé prokleli zemi. Na stovky mil kolem umíraly rostliny a to hrozilo hladomorem pro jižní provincie.</p>

<p>Raj Ahtena to přinutilo přesunout většinu svých Zasvěcenců na sever do Ghusy, mocné pevnosti v Deyazzu. Neochvějně se věřilo, že nikdo nedokáže prorazit její mocné brány, nebo vyšplhat na věže tyčící se až k nebesům.</p>

<p>„Vyrazíme do Ghusy,“ řekl Wuqaz svým mužům. „Raj Ahtenova největší slabost spočívá v jeho chamtivosti. Přinutíme ho, aby se chamtivostí zadusil.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>1</p><empty-line /><p>BRÁNA PODSVĚTÍ</p>

<p><emphasis>Na severu a na východě Rofehavan odjakživa sousedil s mořem, na západě a na jihu ho ohraničovala pohoří. Ve snaze zajistit své zemi mír uzavřel Erden Geboren dohodu s králi Starého Indhopalu a se staršími Inkary. Jihovýchodní hranici své říše, kde všechny tři státy sousedí, ustavil na tom nejnehostinnějším místě na zemi: u ústí do obrovitého a prastarého hnízdiště ničitelů, kterému se říká Chřtán světa.</emphasis></p>

<p>– z knihy Historie Rofehavanu od mistra Redelpha</p>

<p>„Tady jste, mylorde,“ zavolal někdo. „Už jsem začínal mít strach. Čekali jsme celé hodiny.“ Averan se probudila. Poznávala hlas čaroděje Binnesmana. Zjistila, že leží ve voze na lůžku ze sladce vonícího sena, čerstvě sklizeného z letních polí. Místo polštáře jí posloužil Gabornův batoh s kroužkovou zbrojí a koženou prošívanicí. Averan cítila ztěžklé svaly a oči měla zalepené únavou. Ležela a nechávala je zavřené. Přesto instinktivně natáhla ruku po své holi, po své převzácné holi z černého dřeva. Dotkla se jí a cítila, jak se do ní vlévá síla. „Spěchal jsem, jak jen to šlo,“ odpověděl Gaborn. „Ale kůň už mlel z posledního, a tak jsem jej vypřáhl a nechal kočího, aby se o něj postaral.“</p>

<p>„Takže Král Země táhne vůz, aby zachránil koně?“ pokáral ho Binnesman jemně, jako by se bál, že Gaborn přepíná své síly. „I ti s mnoha odkazy mají svá omezení – a to platí pro koně i pro lidi.“ Binnesman se zasmál. „Vypadáš jako starý farmář, který táhne na trh sklizených tuřínů.“</p>

<p>„Bylo to jen třicet mil,“ řekl Gaborn. „A můj náklad má mnohem větší cenu než tuříny.“</p>

<p>Averan se začala doopravdy probouzet. Spala tak tvrdě, že ani nevěděla, že se nachází na voze a rozhodně netušila, že vůz táhne sám Král Země.</p>

<p>„Vemte si mého koně,“ nabídl Binnesman.</p>

<p>Vůz úplně zastavil a čaroděj seskočil z koně. Začal ho osedlávat.</p>

<p>Vepředu spatřila Averan kopec. Byla noc, země se koupala v přízračném hvězdném svitu. Slunce nevyšplhá nad horizont ještě přinejmenším hodinu, a přesto se nad zasněženými vrcholky hor už rozlévalo zlatavé světlo. Averan to připadalo, jako by světlo pocházelo z jiného, mnohem lepšího světa.</p>

<p>Světlo ošálilo dokonce i zvířata. Nad zemí vířila píseň ptáků.</p>

<p>Nedaleko před nimi se krajina začala vlnit a od zlatých pšeničných klasů se odráželo světlo hvězd. Úbočí kopců byla posetá bezlistými duby, takže připomínala trnové koruny. V dálce zahoukala sova. Averan matně ucítila vodu v malém potůčku, přestože neslyšela jeho bublání.</p>

<p>Pozorovala déšť padajících hvězd.</p>

<p>„Je Averan v pořádku?“ zeptal se Binnesman tiše.</p>

<p>„Bylo to pro ni těžké,“ odpověděl Gaborn. „Celý den stála před Strážcem cesty, držela nad hlavou svou hůl a nahlížela do jeho mysli. Valil se z ní pot, jako by pracovala u kovářské výhně. Bál jsem se o ni.“</p>

<p>„A dozvěděla se o cestě do toho… Místa Kostí?“</p>

<p>„Ano,“ odvětil Gaborn. „Ale obávám se, že Místo je hluboko v Podsvětí a Averan nedokáže popsat cestu. Bude nás muset vést – tedy pokud půjdeš se mnou.“</p>

<p>„Pokud?“ opáčil Binnesman. „Samozřejmě že půjdu.“</p>

<p>„Výborně,“ řekl Gaborn. „Budu potřebovat tvou radu. Nechci na tak mladou dívku klást větší nároky než unese.“</p>

<p>Averan zavřela oči, aby předstírala spánek, a přestože se cítila poněkud provinile, dychtivě naslouchala, jak o ní hovoří. Byla ještě dítě a přesto byla jediný člověk na světě, který se dokázal dorozumět s ničiteli, nejhoršími nepřáteli lidstva.</p>

<p>Gaborn chápal, jak těžkou zkouškou pro ni bylo, když nahlížela do mysli Strážce Cesty, a přesto ani on netušil, jak bolestivé to bylo. Hlava ji bolela, jako by ji svíraly železné obruče, a měla pocit, že se jí lebka každou chvíli rozskočí. V mysli jí zůstávaly stovky tisíc, možná milióny pachů – pachů, které označovaly jména míst a průchodů v Podsvětí, pachů, které se v některých případech po celé generace předávaly z ničitele na ničitele. Averan v duchu viděla ničitelské tunely v Podsvětí jako obrovské žíly protínající celý podzemní svět. Byly tam desítky tisíc tunelů vedoucích do dolů, obytných částí, do lovišť, jeskyní s vejci, na pohřebiště, do míst oplývajících smrtícími nástrahami i úžasnými zázraky, jaké lidské oko nikdy nespatřilo. Ani za celý život by Averan nemohla Gabornovi nakreslit mapu Podsvětí, tak bylo obrovské.</p>

<p>I tak se obávala, že si tolik vědomostí nedokáže zapamatovat. Lidský mozek je desetkrát menší než mozek ničitele. Její mysl nemohla udržet tolik vědomostí. Mohla jen doufat, že si dokáže zapamatovat cestu do Místa Kostí.</p>

<p>Musím si ji zapamatovat, řekla si Averan. Musím pomoci Gabornovi v boji s Jedinou Pravou Vládkyní.</p>

<p>Na cestě slyšela ozvěnu kroků a snažila se dýchat klidně. Chtěla odpočívat a doufala, že když bude předstírat spánek, nechají ji v klidu.</p>

<p>Binnesman uložil sedlo do zadní části vozu. „Ubohá dívka,“ řekl. „Podívej se na ni, je nevinná jako dítě.“</p>

<p>„Nech ji spát,“ zašeptal Gaborn. Promluvil tiše, nikoliv panovačně, jak by člověk mohl čekat od krále, ale s jemností starostlivého přítele.</p>

<p>Binnesman ustoupil a mlčky začal zapřahovat koně.</p>

<p>„Máš novinky o ničitelích?“ zašeptal Gaborn.</p>

<p>„Ano,“ řekl Binnesman, „většinou dobré zprávy. Pronásledovali jsme je celý den. Mnoho těch monster zemřelo únavou během útěku před našimi kopiníky. Naši rytíři zaútočili na každého ničitele, který zpomalil. Podle posledních zpráv jich zbylo již jen pár tisíc. Ale když zbývající ničitelé dorazili do údolí Dračích Záplav, zakopali se do písku. To se stalo zhruba v poledne. Naši muži je obklíčili, pro případ, že by se ničitelé pokusili uprchnout, ale o moc víc dělat nemohou.“</p>

<p>Averan si představila ničitele v údolí. Ničitelé byli obrovští, každý z nich měl víc než šestnáct stop výšky a dvacet stop délky. Se čtyřmi nohami a dvěma pažemi připomínali obrovské škorpióny bez ocasů. Jejich hlavy měly tvar rýče a to ničitelům umožňovalo s ohromující účinností se zahrabat do země. Tímto způsobem se monstra chránila před útoky dlouhých kopí rytířů.</p>

<p>„Takže to jsou ty dobré zprávy,“ řekl Gaborn ztěžka, „a jaké jsou ty špatné?“</p>

<p>„U Chřtánu Světa jsme narazili na stopy ničitelů vedoucí dovnitř,“ odpověděl Binnesman. „Vypadá to, že tři ničitelé po bitvě u Carrisu nějak unikli našim zvědům a pronikli do Podsvětí.“</p>

<p>„U Sedmi Kamenů!“ zaklel Gaborn. „Jak dlouho myslíš, že jim bude trvat, než se dostanou do hnízdišť?“</p>

<p>„Těžko odhadovat,“ odpověděl Binnesman pomalu. „Možná už se tam dostali a zpravili vládkyni o tom, jak jsi porazil jejich armádu u Carrisu. Možná už zvažuje, jak odpovědět.“</p>

<p>Binnesman se odmlčel.</p>

<p>„Ale jak ti ničitelé dokázali uniknout mým zvědům?“ přemýšlel Gaborn nahlas.</p>

<p>„Myslím, že to je jednoduché,“ odpověděl Binnesman. „Po bitvě u Carrisu uprchla horda do noci, zatímco z nebe padaly husté provazce deště. My jsme se mohli orientovat jen podle svitu blesků. Tři ničitelé mohli snadno opustit hlavní voj, aniž bychom si jich všimli.“</p>

<p>Binnesman a Gaborn zapřáhli koně do vozu. Oba muži vyšplhali na kozlík. Gaborn hvízdl a kůň se pustil do rychlého klusu.</p>

<p>„To mi dělá starosti,“ řekl Gaborn.</p>

<p>Binnesman se na dlouhou chvíli zamyslel. Nakonec si povzdechl. „Střež se Místa Kostí. Střež se Pravé Vládkyně. Mé srdce je plné zlých předtuch. Žádná jiná bytost na světě není tak zběhlá v runové magii jako ona.“</p>

<p>„Máš nějaké podezření?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>„Když před sedmnácti sty lety Erden Geboren zaútočil na Podsvětí, víš s <emphasis>čím </emphasis>bojoval?“</p>

<p>„S ničiteli,“ odvětil Gaborn.</p>

<p>„To se všeobecně tvrdí, ale já myslím že ne,“ odpověděl Binnesman. „V knihovně krále Sylvaresty jsou starobylé svitky, z nichž některé napsal Erden Geboren vlastní rukou. V nich žádá o posily, ne proto, aby bojoval s ničiteli, ale s něčím, čemu říkal locus. Myslím, že hledal nějakého konkrétního ničitele. Klidně to mohl být ten, kterému Averan říká Jediná Pravá Vládkyně, i když si nedovedu představit, že by jakýkoli ničitel mohl žít tak dlouho.“</p>

<p>„A ty si myslíš, že ta stvůra nepochází z našeho světa?“</p>

<p>„Možná ne,“ řekl Binnesman. „Dlouze jsem o tom přemýšlel. Možná, že v Podsvětí jsou ničitelé, kteří jsou mnohem hroznější a lstivější než ti, které známe z našeho světa. A možná že naši ničitelé jsou ve srovnání s nimi jen pouhé stíny, stejně jako my jsme pouhými stíny Zářících.“</p>

<p>„To je znepokojivá myšlenka,“ řekl Gaborn.</p>

<p>Čaroděj a Král Země mlčky pokračovali v cestě. Averan ležela s očima zavřenýma a myšlenky jí pádily jako o překot.</p>

<p>Cesta se svažovala dolů a Gaborn náhle zastavil vůz. Averan se kradmo opřela o loket. Viděla, že dojeli k městečku tvořenému převážně chalupami z šedého kamene s doškovými střechami. Averan poznala, že je to Chesterton. Cesta se tu větvila. Jedna cesta vedla téměř přímo na východ ke Dvorům Přílivu. Druhá cesta vedla na jihozápad k pevnosti Haberd – a potom dál až ke Chřtánu Světa.</p>

<p>Nad hlavami jim zazářila obrovská a rudá, ohnivá koule. Se syčením z ní vyletovaly plameny. Když se přiblížila k horám, náhle vybuchla a rozdělila se na dvě části. Obě zasáhly sněhem pokryté vrcholky hor necelých třicet mil odsud. Země se otřásla a zanedlouho zaznělo zlověstné dunění.</p>

<p>„Země se zmítá v bolestech,“ zašeptal čaroděj Binnesman.</p>

<p>Averan uslyšela dětské výskání. Vedle jednoho ze stavení seděla na trávníku žena a kolem ní stála tři děvčátka, všechna mladší než šest let. Děti v úžasu zíraly na nebeský zázrak.</p>

<p>„Pěkné!“ řeklo nejmladší děvčátko a ukazovalo prstem směrem, kterým zmizela ohnivá koule.</p>

<p>Její starší sestra zatleskala ručkami.</p>

<p>„Tahle byla zatím nejlepší,“ řekla jejich matka.</p>

<p>Kromě těch čtyř celé město spalo. Farmáři budou vstávat až za úsvitu, kdy budou potřebovat podojit krávy.</p>

<p>Gaborn vedl vůz skrz město. Matka a její dcery je pozorovaly.</p>

<p>Země se bez ustání zachvívala. Binnesman mluvil pravdu. Averan poznala, že země cítí bolest nejen podle zemětřesení a padajících hvězd. Byla tu i další znamení, která dokázal rozeznat jen ten, kdo zemi miloval. Cítila to již celé dny, cítila v půdě něco špatného, cítila mrazem mezi kopci.</p>

<p>„Gaborne, říkal jsi, že se spolehneš na mou radu,“ promluvil nakonec Binnesman. „Takže poslouchej: myslím, že toho na sebe nakládáš příliš mnoho. Chystáš se najít Místo Kostí a doufáš, že tam zabiješ Pravou Vládkyni. Ale ty jsi nebyl povolán, abys byl válečníkem země, ty jsi jejím králem, jejím ochráncem. Mluvíš o válce s ničiteli, o jejich zabíjení. Ale na vlásku nevisí jen osud lidstva. Na stromech žijí sovy, v polích žijí myši a v mořích ryby. Ohrožen je veškerý život. Země se zmítá v bolestech.“</p>

<p>„S radostí bych její bolest utišil,“ odpověděl Gaborn, „ale nevím jak.“</p>

<p>„Země si tě však vybrala,“ řekl Binnesman. „Možná, že společně najdeme způsob.“</p>

<p>Vůz rachotil dál po cestě. Averan ležela s těžkým srdcem a předstírala spánek.</p>

<p>A co já? napadlo ji. Jako letec často cestovala daleko od domova a nalezla mnoho míst, která si zamilovala. Vzpomněla si na křišťálově čisté jezírko vysoko v horách, kde občas tábořila, a na bílé písečné duny čtyřicet mil východně od Haberdu, kde si hrávala. Se svým graakem přistávala na ježatých vrcholcích hor, kam žádný člověk nikdy nevyšplhal, a hleděla odtamtud na rozlehlá pole a lesy pod sebou. Ano, Averan zemi milovala, milovala ji natolik, že chtěla strávit svůj život v jejích službách.</p>

<p>A právě to ze mne činí učednici Správce Země, uvědomila si.</p>

<p>Vůz se valil nocí a Averan byla ponořená v myšlenkách. Začali šplhat do kopců. Až příliš brzy zastavili před rozlehlou jeskyní, před kterou se popásal tucet připoutaných koní. V ústí jeskyně plápolal oheň, kolem kterého seděli rytíři a zpívali drsnou vojenskou písničku.</p>

<p>„Averan, vzbuď se!“ zavolal na ni Gaborn tiše. „Jsme u Chřtánu Světa.“</p>

<p>Natáhl se do zadní části vozu, a když Averan zvedla hlavu, uchopil batoh, ve kterém měl zbroj, a do druhé ruky vzal válečné kladivo s dlouhou násadou. Binnesman seskočil z vozu a opíraje se o hůl vydal se k ústí jeskyně.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>„V noci jsem měla sen,“ zašeptala Erin Connal Celinorovi, když poklekli k potůčku, aby se napili. Nacházeli se v Jižním Crowthenu, téměř tisíc mil severovýchodně od Averan. Slunce nemělo vyjít ještě nejméně půl hodiny, a přesto již nebe nad horizontem stříbřitě zářilo. Ranní vzduch byl mrazivý a na zemi ležela jinovatka. „Byl to zvláštní sen.“</p>

<p>Podezíravě pohlédla na rytíře z Jižního Crowthenu, kteří rušili tábor. Kapitán Gantrell, vysoký tmavý muž s fanatickým leskem v očích, stál nad svými muži a štěkal rozkazy, jako kdyby rytíři balili tábor poprvé. „Otři z toho stanu bláto, než ho složíš do vozu!“ vykřikl na jednoho z vojáků. „Na ohniště nestačí nalít vodu, je potřeba pak pořádně prohrábnout popel!“ zavolal na jiného.</p>

<p>Podle kyselých pohledů, kterých se mu dostávalo, Erin poznala, že ho vojáci příliš nemilují. Vzhledem k tomu, že byli všichni zaměstnáni, měla Erin pocit, že si může s manželem nerušeně promluvit.</p>

<p>„Tobě se zdál sen?“ ptal se Celinor a pozdvihl obočí. „Je na tom něco neobvyklého?“ Ponořil do mělkého potoka polní láhev a choval se, jako by ho nezajímalo, že s nimi Gantrellovi muži zacházejí téměř jako se zajatci.</p>

<p>„Myslím, že to byl víc než jen sen,“ přiznala Erin. „Myslím, že to bylo vidění.“ Se zatajeným dechem čekala na jeho reakci. Z vlastní zkušenosti věděla, že většina lidí, kteří věděli, že na ně bylo sesláno vidění, vykazovali i další známky šílenství.</p>

<p>Celinor zamrkal a pohlédl na svou láhev. „Vidění od koho?“ zeptal se ztěžka. Korunní princ nechtěl slyšet o šílených snech své novomanželky.</p>

<p>„Vzpomínáš, jak jsem včera upustila dýku do ohnivého kruhu v Twynhavenu? Dýka se dotkla plamenů a zmizela. Prošla bránou na onen svět.“</p>

<p>Celinor mlčky přikývl. Opatrně ji pozoroval a čekal, jak bude pokračovat.</p>

<p>„V noci jsem ve snu viděla bytost z onoho světa. Vypadala jako veliká sova, která žila v dutině ve velkém stromě. V zobáku držela mou dýku a mluvila ke mně. Bylo to varování.“</p>

<p>Celinor doplnil polní láhev a olízl si rty. Lehce se otřásl jakoby zimou. Když se mluvilo o onom světě, stejně jako většina lidí, pociťoval neklid. Obývaly jej kouzelné bytosti jako například Zářící, ale vyprávělo se také o mnohem děsivějších bytostech – jako byli například salamandři, které Raj Ahtenovi ohňotvůrci vyvolali u Longmotu. Nebo Temný Vznešený, který se objevil u Twynhavenu. „Před čím tě ta… bytost varovala?“</p>

<p>„Varovala mě, že Temného Vznešeného nelze zabít. Jeho tělo obývá temný duch, stvůra tak nebezpečná, že z ní mají strach dokonce i Zářící. Té bytosti se říká locus a ze všech locusů je tato nejmocnější. Její jméno je Asgaroth.“</p>

<p>„Pokud si myslíš, že je tenhle Asgaroth nebezpečný,“ opáčil Celinor, „tak proč šeptáš? Není lepší jeho jméno vykřičet do světa a varovat ostatní?“</p>

<p>„Protože Asgaroth může být poblíž,“ zašeptala Erin. Na větvi nedalekého stromu se usadila vlaštovka a Erin na ni vrhla podezřívavý pohled. Potom pokračovala. „Můžeme zabít tělo, které ducha hostí, tak jako Myrima zabila Temného Vznešeného, ale nemůžeme zabít samotného Asgarotha. Jakmile je locus vyrván z jednoho těla, vyhledá nového hostitele, zlého člověka nebo zvíře, které ovládne.“ Odmlčela se, aby to Celinor stihl vstřebat. „Když Myrima zabila Temného Vznešeného, povstalo z něj tornádo, které pak zamířilo na východ k Jižnímu Crowthenu.“</p>

<p>Celinor na ni pohlédl přimhouřenýma očima, ve kterých se mu hněvivě zablýsklo. „No a co?“</p>

<p>„Říkal jsi, že tvůj otec trpěl podivnými záchvaty…“</p>

<p>„Můj otec je možná šílený,“ přerušil ji Celinor, „ale nikdy nebyl zlý.“</p>

<p>„Ty sám jsi mi přece vyprávěl, jak jeden z jeho dalekovidců skončil mrtev,“ připomněla mu Erin. „Pokud ho zabil, mohl to být akt šílenství. Ale také se mohlo projevit jeho zlo.“</p>

<p>„Mám jen podezření,“ řekl Celinor. „Žádný důkaz. Kromě toho, jeho podivné chování začalo ještě předtím, než Raj Ahtenovi čarodějové vyvolali Temného Vznešeného. I kdyby tvé vidění bylo pravdivé a ten tvůj locus byl skutečný, nemáš důvod podezřívat mého otce.“</p>

<p>Celinor nechtěl uvažovat o možností, že jeho otec je posedlý. Erin mu to nemohla vyčítat. A nemohla ani popřít, že podivné chování jeho otce začalo před mnoha týdny.</p>

<p>A přesto něco, co říkala sova z onoho světa, dělalo Erin starosti. Ukázala jí locus, stín zla, který obýval jediného muže a vysílal úponky temnoty kolem sebe. Ty se dotýkaly ostatních, sváděly je, poutaly je a křivily je k jeho obrazu.</p>

<p>A tak se vliv temného ducha zla šířil, kazil srdce lidí, ničil jejich vlastní příčetnost a připravoval je jako budoucí hostitele pro svůj druh.</p>

<p>Erin se s Gantrellem setkala poprvé, ale fanatický lesk v kapitánových očích a způsob, jakým jeho muži hlídali korunního prince Celinora jako sprostého zajatce, naznačoval, že i on je pod vlivem zla. A pak tu byl Celinorův otec: prohlásil se za Krále Země a kul pikle proti Gabornovi. Mezi šlechtici, kteří by jinak mohli být Gabornovými spojenci o něm šířil lži.</p>

<p>Celinorův otec možná není Asgarothovým hostitelem, pomyslela si Erin, ale i tak je velice nebezpečný.</p>

<p>„Co tu vy dva děláte tak sami?“ zavolal na ně kapitán Gantrell. Došel k nim s marným pokusem o přátelský úsměv na tváři.</p>

<p>„Plánujeme útěk zpátky na Planiny,“ opáčila Erin žertovně.</p>

<p>„To by nebylo moudré,“ řekl Gantrell a žalostně selhal při pokusu napodobit její bezstarostný tón. Erin bylo jasné, že ten muž vůbec nemá smysl pro humor. Spokojeně pohlédl na své rytíře, kteří nasedali na koně a byli připraveni k odjezdu. „Pojďme urazit co největší kus cesty, dokud je ještě chladno.“</p>

<p>Erin se přinutila k úsměvu, ale Gantrell se jí líbil čím dál tím méně. Instinkt ji varoval, že než se na něj přátelsky usmívat jako na otravného dvořana, bylo by lepší rozpárat mu břicho a uškrtit ho na vlastních střevech.</p>

<p>Erin nasedla na koně, vyčerpaná z nedostatku spánku. Každých několik mil potkávali malé jednotky rytířů jedoucích na jih. Na vozech, nebo po vlastních, je doprovázeli kováři, markytánky a panoši. Vozkové řídili válečné vozy plné kopí, šípů, zásob a stanů. Když minuli kolonu dvaceti balist na podvozcích s koly, tažených silnými koňmi, Erin se otočila na Gantrella. „Tolik pohybu ještě před tím, než vůbec vyšlo slunce,“ poznamenala roztomile. „Kterou zemi hodláte napadnout?“</p>

<p>„Napadnout, Vaše Výsosti?“ opáčil Gantrell. „Toto je jen běžné přeskupení našich obranných sil.“ Přijel k ní tak blízko, že musela se svým koněm uhnout, aby se nesrazili.</p>

<p>„Jestli se bojíte nepřátelského útoku,“ namítla Erin, „měli byste posílit svá opevnění, a ne shromažďovat vojáky na jižní hranici. Takže kam se chystá invaze?“</p>

<p>„To nemohu říct, madam,“ odpověděl Gantrell s pokřiveným úsměvem.</p>

<p>A tak jeli, a čas ubíhal. Koňská kopyta duněla a na jejich jezdcích cinkala zbroj. Erin byla tak unavená, že jízdu téměř nevnímala. Mnozí považovali Jižní Crowthen za překrásnou zemi, a oprávněně: stromy na úbočích kopců zářily podzimními barvami a v obydlenějších oblastech se nezřídka pod duby či jilmy tyčila malebná stavení. Na zelené trávě, která se koupala v ranní mlze, se pásly krávy, a farmářské usedlosti byly od sebe pečlivě odděleny vkusnými kamennými zídkami. Každé stavení, každá hospodářská budova nebo stodola přitom byly jiné a na všem byl vidět um lidských rukou, které s láskou obdělávaly zemi.</p>

<p>Erin začínala být tak unavená, že ztrácela sílu bojovat se spánkem. Na chvíli zavřela pálící oči. „Jen si na okamžik odpočinu,“ řekla si. „Nebudu spát.“</p>

<p>Bála se, že začíná přicházet o rozum. Sny, které k ní přicházely pokaždé, když usnula, byly tak živé, až měla pocit, že když bdí, nachází se ve snu, a když zavře oči, vstupuje do skutečného světa.</p>

<p>Snila. Byly to jen záblesky představ, obraz veliké sovy v temné dutině stromu. Sova byla nyní ponořena hlouběji ve tmě, takže z ní byl vidět jen obrys.</p>

<p>Erin pohlédla do jejích nemrkajících zlatých očí a oslovila ji. „Nech mě být. Nechci s tebou mluvit.“</p>

<p>„Bojíš se mě,“ řekla sova a její myšlenky pronikaly Erin do mysli jasněji než slova. „Nemusíš se mé bát. Nejsem tvůj nepřítel.“</p>

<p>„Ty jsi šílenství,“ řekla Erin a silou vůle se přinutila probudit. Obraz sovy se vytratil.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Vycházelo slunce a koně právě projížděli zatáčkou, když kapitán Gantrell vydal příkaz zastavit.</p>

<p>Erin otevřela oči. Domnívala se, že zastavují, aby nechali projet další kolonu vozů.</p>

<p>Vedle cesty však uviděla malé, klidné jezírko, nad kterým se vznášela ranní mlha. U něj se tyčil fialový pavilón se zlatým lemováním: královské barvy.</p>

<p>Samotný král Anders klečel vedle jezírka svlečený do půli těla a umýval se. Když se postavil, ukázalo se, že je štíhlý, téměř vyhublý, s asketickými rysy a řídkým vousem.</p>

<p>Jeho Den, historik sepisující události jeho života, hřebelcoval koně a připravoval se na jízdu.</p>

<p>Poblíž krále seděla na velkém kameni obtloustlá stará žena, oděná v šedých hadrech. Kolem jejích nohou pobíhaly veverky. Žena tu a tam rozlouskla ořech a vyhodila jej do vzduchu. Veverky se předháněly ve snaze jej zachytit.</p>

<p>Celinor na ženu ukázal. „To je Ořechová Žena, Správkyně Země z Elyanského lesa.“</p>

<p>Ještě napůl ve snu si Erin pomyslela, že toto je jeden z nejpodivnějších výjevů, jaké kdy viděla.</p>

<p>Takže toto je šílený král Anders, pomyslela si a pohlédla na starého hubeného šlechtice – muž, kterého budu možná muset zabít.</p>

<p>Vůbec nevypadal děsivě.</p>

<p>Jakoby s obavami se král napůl otočil. Když spatřil Celinora, jeho zamračený výraz roztál v srdečném úsměvu.</p>

<p>„Můj synu!“ zavolal král Anders a v jeho hlase zněla jen radost. „Vrátil ses domů!“ Popadl ručník, který ležel přehozený přes nedaleké křoví, a zatímco se utíral, vydal se k nim. Celinor seskočil z koně a starého muže objal.</p>

<p>Po chvíli však princ svého otce odstrčil. „Co mají znamenat všichni ti vojáci na hranicích, otče? Chystáš se začít válku?“</p>

<p>Králi Andersovi se podařilo zatvářit ukřivděně. „Začít válku? Drahý hochu, já mohu válku ukončit, ale nikdy jsem žádnou nezačal.“ Anders držel syna za ruce, ale přes Celinorova ramena pohlédl na Erin.</p>

<p>„A koho to tu máme?“ zeptal se. „Erin Connal? Tvůj obraz tě ani zdaleka nevystihuje, drahá paní.“</p>

<p>„Děkuji,“ odvětila Erin, překvapená, že král poznal její tvář z drobného obrazu na zásnubním medailonu, který byl namalován před deseti lety.</p>

<p>Král Anders se upřímně usmál. V tom úsměvu bylo uvítání, hřejivost a vděčnost. Jeho šedé oči jako by zíraly přímo skrz Erin. Poodešel od Celinora a ještě pozorněji se na ni zahleděl.</p>

<p>Její kůň zajančil, ale král natáhl ruku a jakmile se ho dotkl, zvíře se ihned uklidnilo. Král Anders pozvedl levou ruku. „Volím si tě, Erin Connal,“ řekl. „Volím tě pro Zemi. Ocitneš-li se kdy v nebezpečí a uslyšíš, jak k tobě šeptá můj hlas, poslechni ho. Já tě dovedu do bezpečí.“</p>

<p>Erin se zaklonila v sedle a překvapeně vydechla. Ze všech slov, která král mohl vyslovit, právě tyhle očekávala nejméně. Anders použil tu samou frázi, kterou používal Gaborn, když mluvil jako Král Země a volil své válečníky. Má snad nyní i Anders schopnost si volit a své vyvolené chránit?</p>

<p>Ne, toto je kacířství.</p>

<p>„Jakým právem?“ zeptala se Erin. „Jakým právem to děláš?“</p>

<p>„Tím největším,“ opáčil král Anders. „Jsem Král Země. Země mne povolala, abych chránil lidský rod v temných časech, které přicházejí.“</p>

<p>Erin na něj zmateně hleděla. Jeho chování bylo naprosto upřímné. Jeho šedé oči byly mírné, zamyšlené a plné laskavosti. Kolem něj se vznášela aura jistoty. Usmíval se s odzbrojující upřímností. Vzhledem Gaborna vůbec nepřipomínal. A přesto v něm bylo něco, co viděla i v Gabornovi.</p>

<p>„Jak to myslíš, že jsi Král Země?“ zeptal se Celinor.</p>

<p>„Stalo se to teprve včera ráno. Přiznávám, že už dlouho předtím jsem se cítil zvláštně. Cítil jsem, že přicházejí temné časy, a že se chystají veliké věci. Uchýlil jsem se do lesů, abych nad nimi přemítal. Lesy byly tiché a přesto plné napětí. Všechna zvířata zmizela. Vydal jsem se hledat Ořechovou Ženu –“</p>

<p>V tu chvíli Ořechová Žena vstala a vydala se k nim. Veverky jí přitom hravě pobíhaly kolem nohou.</p>

<p>„Nalezl jsem ji v její chýši, jak připravuje lektvary,“ pokračoval král Anders. „Řekla mi, že všechna zvířata varovala před nebezpečím a pak mne odvedla hluboko do lesů k jedné jeskyni.“</p>

<p>Ořechová Žena položila králi ruku na rameno, jako by ho prosila, aby ji nechal pokračovat. „Tam se nám zjevil Duch Země. Varoval nás, že přicházejí temné časy,“ řekla hlasem plným bázně. „Že se blíží zlo strašnější, než jaké svět dosud poznal. Země tvého otce varovala: ‚Buď věrný! Stůj při mně a má moc bude s tebou. Opustíš-li mne, opustím i já tebe. <emphasis>Tak jako jsem opustila Krále Země před tebou!</emphasis>‘ “</p>

<p>Anders se odvrátil, jako by ho děsila představa, že někdo ztratí ochranu Země. „Ubohý Gaborn!“ řekl smutně. „Takový hodný chlapec. Bojím se, že veškeré dobro, o které se snažil, se obrátí ve zlo. Pochyboval jsem o něm. Ale on skutečně <emphasis>byl </emphasis>povolán Zemí, i když jen nakrátko. Teď musím jeho břemeno nést já a pokusit se odčinit příkoří, které jsem mu způsobil.“</p>

<p>Erin na něj temně hleděla. Nevěděla, co má dělat a co si má myslet. Byla připravená na setkání s šílencem, kterého bude možná potřeba zlikvidovat. Ale teď jí v mysli hlodala obava: co když je Anders skutečně Král Země?</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Tak tohle je Chřtán Světa, pomyslela si Averan, když hleděla do zejícího ústí jeskyně. Letěla jsem nad tímto místem alespoň tucetkrát a vídala jsem stáda ovcí pasoucí se na nedalekých kopcích. Nejsem ani padesát mil daleko od domova.</p>

<p>Při té vzpomínce ji zabolelo u srdce. Před týdnem ničitelé zničili pevnost Haberd. Tam zemřeli všichni, se kterými vyrůstala.</p>

<p>Seskočila z vozu, aby si protáhla ztuhlé údy. Na zemi pod jejíma nohama ležely rozbité kamínky, jako by stála na nějaké cestě. Averan však věděla, že tomu tak není. Stála přímo v mohutném otisku nohy ničitele, v tomto konkrétním případě se jednalo o čtyřprstou stopu jedince ženského pohlaví. Stopa měla téměř metr na délku a čtyři stopy na šířku. Kolem se nacházely další stopy.</p>

<p>„Cesta“ byla ve skutečnosti ničitelská stezka. Před týdnem se tudy vyvalily desítky tisíc monster z Podsvětí a zaútočily na mírumilovný kraj na povrchu. Po jejich průchodu tu zůstalo vydupané koryto široké sedmdesát stop a několik stop hluboké. Jejich cestu dlouhé stovky mil lemovala zničená města a zpustošená pole.</p>

<p>Averan zarazila svou hůl do země a unaveně se o ni opřela.</p>

<p>„Jsi připravena přijmout odkazy?“ zeptal se jí Gaborn zatímco se oblékal do zbroje.</p>

<p>„Tady?“ opáčila Averan. „Myslela jsem, že s tím počkáme do věže Zasvěcenců.“</p>

<p>„Od věží jsme příliš daleko,“ řekl Gaborn. „Ioma přivedla kouzelníka a lidi ochotné stát se Zasvěcenci. Běž se trochu najíst a pak se do toho pustíme.“</p>

<p>Averan si přitáhla plášť těsněji k tělu. Ve vzduchu byl cítit podzimní chlad, vítr vál v nervózních poryvech. Následovala Gaborna k ústí jeskyně. Čím dál hlasitěji byl slyšet zpěv a jeho ozvěna se odrážela od kamenných stěn. „Proč všichni zpívají?“</p>

<p>„Oslavují,“ řekl Gaborn. „Ničitelé byli zahnáni pod zem.“</p>

<p>Není divu, že zpívají, pomyslela si Averan. Sedmdesát tisíc ničitelů mrtvých. Taková bitva se neodebrala celé věky. A přesto tolik zabíjení – i když se jednalo o ničitele – zanechalo Averan v ústech kyselou pachuť.</p>

<p>U ústí jeskyně se shromáždilo u ohně přinejmenším dvě stě mužů. Většinou šlo o nižší šlechtice z Mystarie a Heredonu, ale byli tu také Spravedliví rytíři, kteří neuznávali žádné krále, a sem tam se dal zahlédnout tmavý válečník ve žlutých barvách ze vzdáleného Indhopalu.</p>

<p>Dále tu byly tucty sedláků, kteří zřejmě pocházeli z okolních vesnic. Většinou byli oděni v kabátcích z ovčí kůže a vlněných halenách. Byli tu farmáři a dřevorubci, kteří se chtěli podívat na Krále Země. Většina z nich nesla těžké sekery a tisové luky, jako by dychtili připojit se ke Gabornově armádě.</p>

<p>Když Gaborn dorazil, někdo zvolal: „Sláva Králi Země!“ Vzápětí všichni propukli v divoký jásot.</p>

<p>Averan zůstala stát v ústí jeskyně a vzhlédla. Mihotavé světlo ohně ozařovalo zakouřený strop, ze kterého visely závěsy nazelenalého mechu. Po stropě lezl obrovitý slepý krab, který se živil mechovými stvoly.</p>

<p>Dokonce i tady u ústí jeskyně vypadala flóra a fauna Podsvětí cize a podivně. Averan zaváhala. Měla pocit, že jakmile vstoupí do jeskyně, zanechá svět, který důvěrně zná, navždy za sebou.</p>

<p>Ohlédla se na hvězdami posypané nebe. Zhluboka se nadechla čistého horského vzduchu a zaposlouchala se do mírumilovného vrkání lesních holubů. Pak překročila práh jeskyně. Její cesta do Podsvětí začala.</p>

<p>Opodál seděl na kameni mladý rytíř a snažil se vyklepat promáčklinu na helmě. Zářícíma očima pohlédl na Averan. Místní chlapci rušili tábor – sundávali z ohně pánve a hrnce na vaření a balili batohy. Zjizvený rytíř z Indhopalu klečel na zemi a brousil hroty šípů.</p>

<p>Všichni vyzařovali napětí a jakousi naléhavost, jako by nečekali na Gaborna jen pár hodin, ale celý svůj život.</p>

<p>Uprostřed davu stála Binnesmanova Zelená žena. Čaroděj tu bytost stvořil, aby se stala válečníkem Země. Byla jednou z mála žen v celé skupině. V ruce třímala válečnou hůl z tvrdého dubového dřeva. Měla kožené kalhoty a vlněnou tuniku. Na první pohled vypadala jako hezká mladá žena, až na to, že její pleť byla znepokojivě odlišná. Veliké oči jí zářily tak tmavě zeleně, až se zdály být téměř černé. Vlasy jí padaly na ramena ve vlnách barvy avokáda. I její kůže byla úplně zelená, měla barvu mladého listí.</p>

<p>Averan k ní přistoupila. „Ahoj Vesno,“ řekla Averan. Oslovila ji jménem, které pro ni užívala od chvíle, kdy viděla Zelenou ženu spadnout z nebe.</p>

<p>„Ahoj,“ odpověděla Zelená žena. Její slovní zásoba byla stále ještě omezená. Na druhou stranu, Binnesman ji stvořil teprve před týdnem, takže byl div, že už se dokázala dorozumět.</p>

<p>„Jak se dnes cítíš?“ zeptala se Averan ve snaze začít rozhovor.</p>

<p>Zelená žena na ni s prázdným výrazem chvíli zírala. Po chvíli odpověděla: „Mám chuť něco zabít, Averan.“</p>

<p>„Občas se tak také cítím,“ odvětila Averan ve snaze její odpověď zlehčit. Ale opět se mezi nimi ukázal rozdíl. Averan měla sklon přemýšlet o Zelené ženě jako o člověku, o někom, kdo potřebuje její pomoc. Ale Vesna neměla matku ani otce. Binnesman ji stvořil z kořenů, kamenů a krve Země. Averan se nemohla stát její skutečnou přítelkyní, protože Zelená žena toužila jen po jediném: dostihnout a zahubit nepřátele Země.</p>

<p>Averan si původně myslela, že je v jeskyni tak dvě stě válečníků, ale teď si uvědomila, že jejich počet podcenila, a že jich tu je nejméně dvakrát tolik. Mnoho mužů totiž čekalo ukryto ve stínech dál v jeskyni. Ten pohled jí dodal odvahy. Nejraději by na cestu do Podsvětí vzala každého Runovládce, co jich jen na zemi bylo.</p>

<p>Až do morku kostí cítila únavu. Za poslední víkend, od chvíle, kdy uprchla před útokem ničitelů z pevnosti Haberd, si téměř neodpočinula.</p>

<p>Averan došla k ohni, kde jí nějaký farmářský synek strčil do ruky tác s jídlem. Byl na něm pořádný kus pečeného vepřového, pečený pastinák s máslem a kus čerstvého chleba.</p>

<p>Na tak skromný tábor to bylo skvělé jídlo, hotová hostina. Bylo to pochopitelné, protože tohle mohlo být pro všechny poslední slušné jídlo na dlouhou dobu. S tácem v ruce se Averan rozhlížela po nějakém prázdném místě, kam by se posadila.</p>

<p>Došla do rohu jeskyně, který tonul ve stínu, kde seděly tucty dalších mužů a jedly. Posadila se do písku, naklonila se nad tác a ukousla si pořádný kus masa. Po chvíli vzhlédla a vzápětí se začervenala. Každý ve vzdálenosti dvaceti stop od ní ji pozoroval. Ve tvářích se jim zračil nezastíraný úžas smíšený se zvědavostí.</p>

<p>Tak je to, uvědomila si. Všichni už o mně vědí, a jistě o mně mluvili. Vědí, že jsem ochutnala mozek ničitelů a poznala jejich tajemství.</p>

<p>Ukrojila si další kus masa a pomalu žvýkala. Maso bylo dobře připravené, pečené na rozmarýnu a medové omáčce.</p>

<p>„Mozku ničitele se to nevyrovná,“ pronesla Averan nahlas, „ale není to špatné.“</p>

<p>Několik farmářů se tomu vtipu nahlas zasmálo, i když nebyl příliš zábavný. Alespoň se jí podařilo prolomit napětí. Muži spolu znovu začali rozprávět. Averan hladově žvýkala, když tu ji po zádech poplácala hřmotná ruka.</p>

<p>„Trochu piva na spláchnutí?“ Někdo jí do ruky strčil konvici s pivem. Poznala ten hlas a málem se zakuckala překvapením. „Brand?“</p>

<p>Chovatel Brand, její starý přítel, stál nad ní a radostně se usmíval. Napřáhl svou jedinou ruku a vyzval ji, aby ho objala. Averan neváhala, vyskočila a popadla ho kolem krku.</p>

<p>„Myslela jsem, že jsi mrtvý!“ vykřikla.</p>

<p>„Nebyla jsi jediná,“ zasmál se. „Sám jsem se párkrát považoval za mrtvého.“</p>

<p>Jeho smích byl upřímný, ale zaznívala z něj také bolest, a Averan to vycítila.</p>

<p>Pohlédla na něj. Brand byl její učitel. Staral se o Averan, když byla ještě dítě, učil ji létat na graakovi a vštěpoval lesní moudrost. Naučil ji číst a psát, aby mohla doručovat zprávy. Naučil ji, jak krmit graaky a pečovat o ně. Už jen za to k němu pociťovala nesmírný vděk. Brand byl však víc než její učitel. Byl jí otcem i matkou, byl pro ni rodina, byl jejím nejbližším přítelem. Úleva, kterou teď cítila, radost, která ji zaplavila, způsobila, že se jí z očí začaly řinout slzy.</p>

<p>„A Brande, jak se ti podařilo uniknout? Když jsem tě naposledy viděla, ničitelé…“</p>

<p>„Utočili na pevnost,“ doplnil Brand. Averan si znovu s hrůzou vzpomněla na tu chvíli. Byla už vysoko nad pevností Haberd, když viděla nespočetnou hordu ničitelů obklopujících pevnost.</p>

<p>„Posadil jsem tě na graaka a poslal tě do vzduchu,“ řekl Brand. „Pak jsem pustil ostatní graaky na svobodu.</p>

<p>Nakonec jsem už jen stál nahoře na přistávací plošině a díval se dolů na město. Ničitelé se řítili stále blíž. Země se třásla pod jejich nohama. Byli jako záplava, která se žene korytem potoka. Většina graaků uletěla. Ale mladý Jasnoočko kroužil ve vzduchu nade mnou a smutně křičel.</p>

<p>Ničitelé udeřili do hradních zdí a ani nezpomalili. Balisty, naši rytíři…“ smutně potřásl hlavou. „Ničitelé prostě zbořili hradby a vtrhli do ulic. Někteří lidé se pokoušeli utíkat, jim skrýt. Ničitelé je všechny dostihli.</p>

<p>Jen s jednou paží jsem nemohl bojovat. A tak jsem tam stál a čekal, až mě ničitelé sežerou. V tu chvíli mě něco silně udeřilo zezadu. Náhle jsem se ocitl ve vzduchu a Jasnoočko se se mnou snažil odletět. Pařáty mě držel za koženou vestu.</p>

<p>Jsem starý a tlustý, a tak jsem si myslel, že mě dříve či později buď pustí, nebo se se mnou zřítí k zemi. Ale Jasnoočko mával křídly jako o život a nesl mě přes celé údolí, jako bych nevážil víc než malé sele.“</p>

<p>Averan na něj s úžasem pohlédla. „Jak daleko tě donesl?“</p>

<p>„Míli a půl, možná dvě,“ odpověděl Brand.</p>

<p>Averan věděla, že graakové unesou víc než váhu dítěte. Nejednou viděla dospělého graaka zdvihnout do vzduchu dospělého býka, a býk jistě neváží méně než Brand. A slyšela o tom, že graačí matky občas přenášejí své nedospělé děti z jednoho hnízdiště do druhého. Takovou váhu však graakové nikdy nemohli nést na příliš velkou vzdálenost.</p>

<p>„Musel tě nést po větru.“ Averan dobře věděla, že kdyby letěli proti větru, ničitelé by je ucítili.</p>

<p>„Ano,“ řekl Brand. „Přesně tak. A já jsem měl naštěstí dost zdravého rozumu, abych zůstal ukrytý, dokud ničitelé neodešli.“</p>

<p>„A co zbytek města?“ zeptala se Averan.</p>

<p>Brand smutně potřásl hlavou. „Pryč. Několika málo lidem se podařilo uprchnout na rychlých koních – mezi nimi vévoda Haberd a pár členů doprovodu.“ Odmlčel se a tvář mu pobledla, když si vzpomněl na zbabělý čin vévody, který nechal své poddané osudu a sám uprchl.</p>

<p>„A co tvá dobrodružství?“ zeptal se Brand již veseleji a změnil tak předmět hovoru. „Od chvíle, kdy jsme se viděli naposled, jsi pořádně vyrostla.“</p>

<p>„Vyrostla?“ opáčila. „Vždyť je to teprve týden!“</p>

<p>„Ano. Sice nejsi větší, ale přesto jsi dospělejší.“ Natáhl ruku a dotkl se její róby. Stará modrá letecká róba byla pokrytá drobnými kořínky, jakoby v ní vzklíčila semínka, která utkvěla v látce. Pod nimi se již stěží dala rozeznat modrá vlna. Kořínky se proplétaly a tvořily tak vlastně novou pevnou látku. Byl to její čarodějný háv, který ji jako Správkyni Země bude chránit před nebezpečím.</p>

<p>„Ano,“ řekla Averan. „Myslím, že jsem vyrostla.“ Když to řekla, pocítila smutek. Nebyla fyzicky dospělejší, ale cítila se tisíc let stará. V nedávných bojích viděla umírat tisíce nevinných lidí. Za jediný týden spatřila více zázraků a hrůz než jiní za celý život. A to všechno ji změnilo. Cítila se probuzená díky zelené krvi Země, která jí proudila v žilách. Už nebyla člověkem. Byla čarodějkou s mocí, která pro ni byla stejnou záhadou, jako pro ostatní kolem ní.</p>

<p>Brand se široce usmál a přidušeným hlasem řekl: „Jsem tak šťastný…“ Znovu ji objal a chvíli ji pevně držel.</p>

<p>Pak se odtáhl a tvář mu zvážněla. „Takže ty se chystáš do Podsvětí?“ Averan přikývla. Brand si ji pozorně prohlížel. „Šel bych s tebou, kdybych mohl,“ prohlásil po chvíli. „Ale obávám se, že s jedinou paží bych byl jen na obtíž. Jistě, mohu nést batoh plný jídla stejně jako kdokoliv jiný, ale…“</p>

<p>„To je v pořádku,“ ujistila ho Averan.</p>

<p>„Jde o to,“ pokračoval Brand, „že mohu pomoci jinak. Jsem silný muž, Averan, vždycky jsem byl. Chci, abys měla mou sílu.“</p>

<p>Averan ztěžka polkla a zamrkala, aby zahnala slzy. „Chceš se stát mým Zasvěcencem?“</p>

<p>„Nejen já,“ odvětil Brand. Pokývl k místním dřevorubcům, kteří seděli v jeskyni. „Je mnoho dalších, kteří chtějí pomoci, a to jakkoliv. Možná, že nemůžeme pochodovat po boku lidí jako jsi ty, Gaborn a Runovládci, ale uděláme, co je v našich silách. Královští kouzelníci přinesli stovky tyčí z krvavého kovu!“</p>

<p>„Nechci ti nějak ublížit,“ namítla Averan. „Co když zemřeš?“</p>

<p>„Myslím, že pokud si mou sílu nevezmeš, zemřu žalem, a to by bylo horší…“</p>

<p>„Nemohu,“ prohlásila Averan. „Nesnesu pomyšlení, že jsem tě našla, jen abych tě znovu ztratila.“</p>

<p>„Jestli ode mne nepřijmeš odkaz, dám jej někomu jinému,“ prohlásil Brand.</p>

<p>Averan se chtěla přít, ale v tu chvíli přispěchal kouzelník. „Averan!“ zavolal. Měl na sobě černé kalhoty, krátký černý plášť a stříbrný řetěz, odznak svého postavení. Averan vstala, smutně pohlédla na Branda a začala se prodírat davem. Následovala kouzelníka do zadních částí jeskyně. „Jeho Veličenstvo pro tebe připravilo množství odkazů, dítě,“ řekl kouzelník. „Dvacet odkazů čichu od psů, dvacet odolnosti, osm odkazů ladnosti, osm síly, dvanáct odkazů metabolismu a deset odkazů zraku a sluchu, pět odkazů citu.“</p>

<p>Averan sebou při té zprávě trhla, znepokojena při pomyšlení na oběť, kterou pro ni jiní přinesou. Zanechá tucty lidí slepých, němých a jinak zmrzačených.</p>

<p>A možná, že stejně hrozné budou změny, které se díky odkazům projeví na ní. Z dvanácti odkazy metabolismu se dokáže pohybovat rychle jako blesk, urazí padesát mil za hodinu a přitom bude každý den stárnout o téměř dva týdny. Za každý rok její tělo zestárne o tucet let. Za deset let z ní bude stará žena, pokud se toho ovšem dožije.</p>

<p>Kouzelník dovedl Averan do rohu v zadní části jeskyně, kde seděl tucet budoucích Zasvěcenců. Kouzelník měl sedm kouzelných tyčí – sedm značkovacích tyčí z krvavého kovu – připravených na saténovém polštáři. Jeho učedníci již pracovali na dívce, která ležela na zádech a poskytovala odkaz zraku. Nevypadala o mnoho starší než Averan. Měla plavé vlasy a úzkou tvář. Na řasách se jí perlil pot. Jeden učedník prozpěvoval tenkým hlasem a tiskl jí k ruce kouzelnou tyč, zatímco ostatní ji šeptem povzbuzovali. „Tady přichází,“ šeptal kouzelníkův učedník naléhavě, „naděje lidstva, ta, která musí vést našeho pána skrze Podsvětí, skrze temná místa. Tvůj zrak jí umožní prohlédnout temnotu, tvá oběť nám všem dá naději na úspěch.“</p>

<p>Naděje na úspěch? pomyslela si Averan. Úkol, který před ní ležel, jí připadal nesplnitelný. Myšlenka na cestu Podsvětím ji tížila jako balvan. A co až dojdou na její konec? Zabijí Vládkyni Podsvětí?</p>

<p>Na tohle nejsem připravená, pomyslela si Averan zoufale.</p>

<p>Ale kouzelníkův učedník pokračoval v obřadu a mladá dívka zírala prosebným pohledem na Averan. „Zachraň mě,“ vyslovovala neslyšně. „Zachraň nás všechny.“</p>

<p>Já jsem to poslední, co kdy uvidí, uvědomila si Averan. A s jejím darem mé oči proniknou temnotu a hluboké stíny. Dokážu spočítat žilky na křídlech můry dřív, než jimi tucetkrát mávne.</p>

<p>Averan rázně přistoupila k dívce a vzala ji za ruku. „Děkuji ti,“ řekla. „Udělám vše, co bude v mých silách.“</p>

<p>V tu chvíli magická tyč bíle zazářila a dívka vykřikla bolestí. Její zornice se zachvěly a vzápětí se potáhly mléčnou bělobou. Dívka se zkroutila v křeči a pak padla zpátky na zem, zmučená bolestí. Kouzelníkův učedník odtáhl magickou tyč. Dívka měla na paži vypálenou runu zraku.</p>

<p>Učedník zkusmo zamával magickou tyčí ve vzduchu. Zanechala za sebou bílou stopu připomínající živoucí oheň. Tato stopa zůstávala ve vzduchu ještě dlouho poté. Učedník studoval záři, a pak s očekáváním pohlédl na svého mistra.</p>

<p>„Dobrá práce,“ řekl kouzelník. „Pokračuj.“</p>

<p>Učedník natáhl ruku a vyhrnul Averan rukáv její róby. Odhalil tak jizvy po odkazech, které v minulosti přijala. Protože všichni její dřívější Zasvěcenci byli mrtví, jizvy zešedly.</p>

<p>Kouzelníkův učedník znovu začal zpívat. Přitiskl tyč k Averanině kůži. Zářící bílá stopa se nyní začala vlévat do jejího těla. Krvavý kov prudce zbělel, a nakonec se rozpadl v prach.</p>

<p>Averan cítila nepopsatelnou extázi, která přichází vždy, když jeden člověk přijímá odkaz od druhého, díky odkazu zraku měla pocit, jako by se v celé jeskyni prudce rozjasnilo.</p>

<p>Od této chvíle už nic nebude vypadat stejně.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>2</p><empty-line /><p>SVĚTLO V TEMNOTÁCH</p>

<p><emphasis>Při lásce, která nás spojuje – slibuji, že pro tebe budu světlem v temnotách, že pro tebe budu nadějí v časech zoufalství, že pro tebe budu nedobytnou pevností, která tě ochrání před nepřáteli…</emphasis></p>

<p>– výňatek z Iomina svatebního slibu</p>

<p>Chřtánem Světa zazněl syčivý zvuk připomínající máchnutí křídel a veliká hranice zhasla. Ioma vzhlédla. U hranice stál čaroděj Binnesman. Jeho kouzlo právě způsobilo, že se zvedla vlna zeminy a jako příboj uhasila plameny.</p>

<p>Teď zdvihl do výše svou hůl, kolem které kroužilo mračno světlušek, takže ho zahalovalo přízračné zelené světlo. V žilách mu kolovala krev Země, takže i jeho kůže měla v tomto světle nazelenalou barvu a zelený nádech měla dokonce i jeho róba v barvě podzimního listí. Iomu napadlo, že čaroděj připomíná Zářící, kteří podle starobylých legend obývají Onen svět.</p>

<p>„Dámy a pánové, prosím o pozornost,“ řekl Binnesman hlasitě. „Přišel čas, kdy se musíme připravit k boji. Nic z toho, co zde uslyšíte, nevyslovujte za denního světla nebo před otevřeným ohněm, protože někteří pyromanti dokážou zaslechnout vaše slova v syčení plamenů a praskání uhlíků.“</p>

<p>Pohlédl na Gaborna. „Vaše Výsosti…“ vybídl.</p>

<p>Ioma pocítila záchvěv vzrušení. Celou noc čekala, až Gaborn oznámí své plány. Včera ho prosila, aby jí dovolil připojit se k výpravě do Podsvětí, ale on jí nic neslíbil a jen řekl, že si to rozmyslí.</p>

<p>Všichni zmlkli a přistoupili blíž. „Jsme s vámi, mylorde!“ zvolal v tu chvíli někdo a z davu zazněl válečný pokřik.</p>

<p>Gaborn pozvedl ruce a požádal tak shromážděné o klid.</p>

<p>„Včera mne mnoho z vás přemlouvalo ke svolení vydat se se mnou do Podsvětí,“ začal. „Nejvyšší maršál Chondler,“ pokývl hlavou k Chondlerovi, „sir Langley z Orwynnu, sir Ryan McKim z Planin.“ Odmlčel se a poděkoval zmíněným pokývnutím hlavy. „Vaše ušlechtilá srdce mne plní hrdostí. Každý z vás je více než hoden mne následovat. Zabýval jsem se však myšlenkami na to, jak zachránit svůj lid a musel jsem učinit těžká rozhodnutí…“</p>

<p>V tu chvíli se všichni mocní Runovládci postavili a s hlavami vztyčenými čekali, koho si Gaborn vyvolí za své společníky.</p>

<p>Gaborn na ně pohlédl a zornice se mu v temnotě rozšířily tak, že téměř pohltily celé bělmo jeho očí. Podle toho Ioma poznala, že Gaborn přijal několik odkazů zraku, aby v Podsvětí lépe viděl.</p>

<p>„Ti, kteří mne budou následovat,“ řekl Gaborn rozhodně, „budou tři: čaroděj Binnesman, Zelená žena a dítě Averan.“</p>

<p>V davu to zklamaně zahučelo a Ioma potlačila vzlyk. Cítila nesmírné zklamání. Doufala, že se bude moci ke Gabornovi připojit a představovala si, že je bude doprovázet armáda přinejmenším několika set válečníků.</p>

<p>Několik Runovládců dávalo najevo svou nespokojenost hlasitě a někteří vypadali, že napochodují do Podsvětí navzdory Gabornovým rozkazům.</p>

<p>Sir Ryan McKim z Planin je okřikl. „Zmlkněte, nebo se postarám o to, abyste přišli o nějaké zuby. Kdyby byl Gaborn obyčejný král, jednali byste s ním s větším respektem. A on je přitom Králem Země, jehož radu musíme ctít!“</p>

<p>Gaborn se na sira McKima vděčně usmál a pokračoval: „K trůnu padlé královny si neprorazíme cestu silou. Binnesman, Averan a já jsme pod ochranou Země. Předpokládám, že její ochrana nám bude během cesty Podsvětím stačit. A i když se přiznám, že bych za sebou rád měl armádu, jsem přesvědčen, že by všichni zemřeli.“</p>

<p>V tu chvíli Ioma zahlédla, jak jeho pohled zakolísal. Jeho tvář zbledla, jako by zíral smrti do tváře. Ioma tušila, jaké obavy Gaborn z cesty má a jak se bojí o život svých společníků.</p>

<p>„Vaše Výsosti,“ oslovil Gaborna maršál Chondler, „včera jste řekl, že osud světa závisí na nadcházející bitvě. Pokud ničitele nepobijeme –“</p>

<p>„Nejde o pobíjení ničitelů,“ namítl čaroděj Binnesman, „to nikdy nebylo mým úmyslem. Země je těžce postižená. Musíme se pokusit vyléčit její rány. Domnívám se, že abychom to dokázali, musíme zničit tři runy a jejich tvůrce. Tudíž postačí zabít jen jednoho ničitele…“</p>

<p>„Ano,“ namítl Chondler, „musíte zabít jednoho ničitele, ale abyste se dostali do jeho doupěte, budete si muset prorazit cestu mezi jeho ochránci. Pokud je můj odhad správný, tohle je staré hnízdo, schované v nejzazších hlubinách země. Sám jsem při dvou příležitostech riskoval cestu do Podsvětí, ale to jsem si jen chtěl vyzkoušet odvahu a nikdy jsem nesestoupil příliš hluboko.“ Polkl, rozhlédl se kolem sebe a pak před mlčícími válečníky pokračoval. Zatímco mluvil, pohledy všech se upíraly přímo na něj. Teď, když zmizelo světlo ohně, se noc zdála mnohem temnější a zlověstnější. Světlo hvězd na noční obloze vrhalo na tváře shromážděných mužů i žen jen nejasné stíny. „Naši dávní předkové se také kdysi vydali hluboko do útrob země na lov ničitelů. Většinou se neodvažovali vydat až do těch největších hlubin, kde je země na dotek horká a vzduch tak hustý, že by se dal krájet. Staré knihy toto místo nazývají Nekonečné Sídliště, protože tunely se tam táhnou donekonečna a každé hnízdo je jako úl se stovkami nebo tisíci válečníky, kteří je stráží.“</p>

<p>„Ano, ale mocné pečeti, které musíme zničit, jsou jinde!“ vykřikla Averan. „Nacházejí se poblíž Sídla Kostí.“</p>

<p>„Takže půjdete skrytě a nikoliv otevřeně,“ řekl maršál Chondler. „Přesto si Vaši Výsost dovolím upozornit, že já nebo Langley bychom vám mohli velmi pomoci…“</p>

<p>Gaborn se na Chondlera na okamžik zahleděl a pak pohledem zatěkal po celé jeskyni. „I na povrchu čekají veliké skutky,“ opáčil. „Více skutků než lidí, kteří jsou schopni je vykonat. Ano, v bitvách, které přijdou, bude každý z vás hrát roli hrdiny. Vidím, jak se nebezpečí blíží ze všech stran.“</p>

<p>Pohlédl na podlahu, jako by hleděl až do hlubin země. Na čele se mu zaperlil pot. „První nepřítel, na kterého bude potřeba zaútočit, bude za dva dny v Heredonu, tisíc mil severně odsud. I kdybych mohl Heredonu poslat na pomoc celou armádu, nepomohlo by to. Země mne nabádá, abych vás všechny upozornil, ať vyhledáte úkryt v podzemí.“</p>

<p>Davem to zahučelo. „Zahrabat se do hlíny jako žížala?“ namítl někdo. Hlas dotyčného zněl podivně, neboť radu Krále Země stejně nebylo možné ignorovat.</p>

<p>„Popozítří v noci začne válka, která se naplno rozhoří poblíž našich domovů. Toužíte-li po boji, dostane se vám ho vrchovatou měrou. Nevím, zda budeme mít alespoň nepatrnou naději na vítězství. Blíží se válka a nepřítel nebude váhat zabíjet ženy i děti.“</p>

<p>Aby na něj viděli všichni shromáždění, vyskočil Gaborn na veliký kámen a vykřikl: „Vyšlete posly po celé Mystarii! Řekněte všem, ať se shromáždí v Carrisu. Potřebuji každého muže, který se udrží na nohou, potřebuji každou ženu, která umí napnout luk, každé dítě starší deseti let, které se nebojí pohlédnout smrti do tváře. Ti všichni ať se shromáždí za hradbami Carrisu.</p>

<p>Za tři dny, až nadejde západ slunce, zatvrďte svá srdce a zatrubte na válečné rohy. Zaútočte s naprostou rozhodností: Naši nepřátelé neznají slitování, a jestli selžeme, nastane konec lidstva.“</p>

<p>„Chceš poslat do boje ženy a děti?“ vykřikl Lowicker. „Povedeš nás?“</p>

<p>„V to pevně doufám,“ odpověděl Gaborn, ale Ioma viděla v jeho očích obavy a poznala, že pochybuje o své síle. Gaborn si prohlížel shromážděné válečníky. Byli mezi nimi zástupci mnoha národů. „Sire Langley, vezměte si nejrychlejšího koně, kterého najdete a vydejte se do své domoviny, do Orwynnu. Přiveďte do Carrisu každého muže, který bude ochoten vás následovat. Musíte se tam dostat za tři dny před západem slunce.“</p>

<p>„Ano,“ řekl Langley. Tento rytíř vlastnil půl tuctu odkazů metabolismu, takže dokázal urazit padesát mil za hodinu. Ještě ani neumlkla ozvěna jeho souhlasu a rytíř už byl pryč.</p>

<p>„Maršále Chondlere, toužíš po velikém úkolu a já ti ho svěřím: začni opevňovat Carris. Nedělej si starosti se zásobami, protože nás nečeká dlouhé obléhání. Čeká nás jediná bitva, a jestli prohrajeme, vše bude ztraceno.“</p>

<p>„Při Mocnostech! Udělám to,“ prohlásil Chondler. Bylo jasné, že ho čeká nesmírně obtížný úkol, protože v předchozí bitvě ničitelé zničili hradby. Ale maršál nezaváhal.</p>

<p>„A co já?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>Gaborn na ni smutně pohlédl, jako by se bál, že jí zlomí srdce. „Pokud Carris padne, někdo musí odvést naše lidi do bezpečí.“</p>

<p>„Jsem Runovládkyně,“ prohlásila Ioma, „a mám právo zúčastnit se bitvy u Carrisu. Navíc bych měla mít právo na velení!“</p>

<p>„Přemýšlel jsem o tom, že ti svěřím obranu Carrisu,“ řekl Gaborn. „Byla jsi poslední, kdo opustil hrad Sylvaresta a nikomu nezáleží na lidech víc než tobě. Ale Chondler bude pro Carris lepším vůdcem.“</p>

<p>Věděla, že hledá výmluvu, aby ji mohl poslat co nejdál odsud, aby byla co nejdál mimo dosah nebezpečí.</p>

<p>„V náš svatební den jsem ti slíbila, že ti budu světlem v temnotách,“ řekla Ioma. „A nikde není temnota větší než tam, kam se chystáš jít. Nech mě jít s tebou. Udělám vše, co bude v mých silách, abych ti pomohla.“</p>

<p>Gaborn smutně zavrtěl hlavou. „Nerozumíš mi. Není to <emphasis>bezpečné.</emphasis>“</p>

<p>Podle způsobu, jakým to řekl, Ioma poznala, že Gaborn se bojí nejen o její, ale i o svůj život. Rozbušilo se jí srdce. Neodvažovala se s ním před zraky ostatních dále přít.</p>

<p>Chondler přivolal několik Spravedlivých Rytířů a muži se začali spěšně chystat na cestu. Všichni se horečnatě pustili do příprav.</p>

<p>Gaborn, který si vybral své společníky, si teď začal chystat zbraně. Averan, Binnesman a Zelená žena měli své čarodějné hole a po jiných zbraních netoužili. Gaborn měl své jezdecké válečné kladivo, zbraň s dlouhou rukojetí, oblíbenou v Mystarii. Po boku mu visela šavle. Ale žádná z těchto zbraní nebyla vhodná pro boj s ničiteli v jejich doupatech. Válečné kladivo bylo nebezpečné pro každého, kdo stál v boji příliš blízko jeho vlastníka, a mohlo se jednat i o přítele. A Gabornova šavle by se nejspíš zlomila ve chvíli, kdy poprvé udeří do kůže ničitele.</p>

<p>A tak si Gaborn prohlížel některé ze zbraní, které muži maršála Chondlera přinesli z hradu Arrowshire právě za účelem boje proti ničitelům: těžké oštěpy vykované ze železa, a neobvykle dlouhé. Každý oštěp byl osm stop dlouhý a na obou koncích měl diamantový hrot, který dokázal prorazit tvrdou kůži ničitele. Velká část ratiště uprostřed byla omotána nevydělanou hovězinou.</p>

<p>Byla to starobylá zbraň, která za posledních tisíc let nebyla příliš využívána. Zdála se být příliš těžká, ale s odkazy síly byla lehká jak vrbový proutek. Nevypadala však příliš elegantně.</p>

<p>Co budu dělat, zatímco se Gaborn pokusí zachránit svět? přemýšlela Ioma. Její prosbu, aby se k němu mohla připojit, přece odmítl a ona pochybovala, že ho nějak přesvědčí. Koneckonců nosila jeho dítě a Gaborn nebude ochoten vystavit ji sebemenšímu riziku.</p>

<p>A kromě toho Gaborn se bál nejen o ni, ale i o sebe.</p>

<p>Mohu udělat i jiné věci, které přispějí k našemu úspěchu, pomyslela si Ioma. Jsou věci, které by Gaborn nikdy udělat nemohl, ale já ano.</p>

<p>Ioma byla vždycky pragmatičtější než Gaborn. Obdivovala jeho ctnost, jeho citlivost a něhu.</p>

<p>Ale přichází čas, kdy musíme na něhu zapomenout, řekla si.</p>

<p>Ioma se vydala do zadní části jeskyně, do hlubokých stínů, kde dvojice kouzelníků přenášela odkazy na Averan. Kolem dívky leželo půl tuctu Zasvěcenců připomínajících oběti položené na oltář bohyně.</p>

<p>Ioma čekala, dokud mistr kouzelník nebude mít chvilku volna, a pak ho oslovila.</p>

<p>„Gaborn brzy odchází,“ řekla mu. „Až se vydá na cestu, pošlete zprávu našim kouzelníkům do hradu Sylvaresta v Heredonu. V nejvyšší hrobce na kopci mám ukryto mnoho magických tyčí. Chci, aby je naši tamní kouzelníci použili a s jejich pomocí předali přes prostředníky Gabornovi další odkazy. Gabornovi Zasvěcenci jsou na hradě Longmot. Nemělo by to být těžké.“</p>

<p>„Kolik odkazů mu máme předat?“ zeptal se kouzelník.</p>

<p>„Kolik jen půjde.“</p>

<p>„Gaborn by s tím nikdy nesouhlasil!“ řekl kouzelník až příliš nahlas. „Nikdy magické tyče nemiloval.“</p>

<p>„Samozřejmě že ne,“ řekla Ioma a gestem se ho snažila utišit. „Nesmí vědět, co pro něj děláme. Žádám jen o tohle. Gaborn je skutečný šlechtic. Nikdy by nechtěl získat odkazy silou, ani by o ně nepřipravil chudé, kteří nemají jinou volbu než prodat sami sebe. Ti, kteří mu poskytnou odkazy, musí být dospělí, kteří chápou riziko, kteří mu dají svou sílu dobrovolně, z potřeby sloužit druhým.“</p>

<p>Kouzelník si ji mlčky prohlížel. Věděl, jak beznadějný úkol před Gabornem leží. Věděl však také, že nesmí selhat. „Uvědomujete si, že ho tím ztratíte?“ zeptal se. „Dokonce i když uspěje, s tolika odkazy metabolismu zestárne a zemře, zatímco vy budete stále mladá. A riskujete ještě něco mnohem děsivějšího. Gaborn se může stát Sumou všech lidí. Může se stát nesmrtelným a bude navždy sám, neschopen zemřít.“</p>

<p>Při tom pomyšlení vhrkly Iomě do očí slzy. „Toho všeho jsem si vědoma. Nemyslete si, to rozhodnutí nečiním snadno.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekl kouzelník. „Okamžitě pošlu zprávu do Heredonu.“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Zatímco Averan přijímala odkazy, Ioma se vydala hlouběji do jeskyně. Binnesman a Zelená žena kráčeli za ní.</p>

<p>Ještě dál v tunelu stál Gaborn s pochodní v ruce a hleděl do tmy, zatímco rytíři balili tábor.</p>

<p>Ústí Chřtánu Světa bylo víc než sto stop široké, ale rychle se zužovalo na šířku zhruba dvaceti pěti stop.</p>

<p>Ničitelé nedávno posílili stěny pilíři z kašovité hmoty, která ztvrdla jako beton. Podpěrné nosníky měly žebrovitý tvar a klenuly se až ke stropu.</p>

<p>Tunel díky tomu připomínal útroby obrovského plaza. Ioma pohlédla dál do tunelu a potřásla hlavou. Ze stropu visely pletence mechu a dalších podzemních rostlin, typických pro Podsvětí.</p>

<p>„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se Ioma Gaborna.</p>

<p>„Přemýšlím, kolik pochodní s sebou vezmeme,“ řekl Gaborn. „Vezmeme-li jich příliš mnoho, bude to těžké břemeno, ale pokud jich budeme mít příliš málo, bude to katastrofa.“</p>

<p>„Znám rostliny, které dlouho hoří,“ navrhl Binnesman. „Můžeme se pokusit je cestou nasbírat.“</p>

<p>„Myslím, že mám něco lepšího než pochodně,“ řekla Ioma a byla ráda že může prokázat svou cenu. „Dovolila jsem si vybrat si svůj svatební dar z pokladnice ve Dvorech Přílivu.“ Došla si pro batoh, vrátila se s ním a vytáhla z něj pytel plný klenotů, ve kterých byly zasazeny opály. Přestože to, co měla s sebou, byl poklad nesmírné ceny, představovalo to jen nepatrnou část obsahu pokladnice mystarianského dvora. Ta obsahovala doslova horu šperků a klenotů, které shromáždili Gabornovi předci za období dlouhé více než dva tisíce let. Mezi klenoty, které Ioma přinesla, bylo mnoho spon s opály všech barev, tak, aby barevně ladily s libovolnými šaty: černé opály z kopců nad Západními bažinami, ohnivé opály z Indhopalu, perlové opály z Korálového moře, modré opály, tak staré, že ani kancléř Westhaven nevěděl, odkud pocházejí. Byly tu zlaté opály s rudými tečkami, zasazené ve zlatých korunkách, náhrdelnících, náramcích a prstenech.</p>

<p>Vysypala obsah pytle na zem Gabornovi u nohou. Klenoty ve světle pochodně matně zářily. „Dokážeš z nich vytáhnout světlo tak, jako jsi to udělal na hradě Sylvaresta?“ zeptala se Binnesmana.</p>

<p>„Ano,“ řekl Binnesman potěšeně. „To je přesně to, co potřebujeme!“ Čaroděj srovnal klenoty do kruhu a načrtl kolem nich runy. Zamával nad nimi svou holí a začal zaříkávat. „Procitněte,“ zašeptal nakonec.</p>

<p>Kameny začaly matně zářit, každý svou vlastní barvou. Bylo to jako dívat se na probouzející se hvězdy. Nejprve zazářil modrý opál a vzápětí se k němu připojily ostatní.</p>

<p>Drahokamy však zářily mnohem krásněji než jakákoliv hvězda. Světlo, které z nich vystřelovalo, bylo oslnivé a Ioma se na ně nedokázala dívat příliš dlouho.</p>

<p>Z mnoha opálů vyzařovaly proudy zářivě bílého světla připomínající sluneční paprsky tančící na sněhových pláních. Mezi bílou se proplétala modrá barva horských tůní, rudozlatá barva podzimních dnů, smaragdová zeleň lesů a rudá barva zapadajícího slunce. Barvy byly tak jasné a pronikavé, že neexistovala slova, která by popsala jejich krásu.</p>

<p>Kameny zářily a jejich jas byl tak veliký, až se Iomě zdálo, že je provázen žárem. Musela odvrátit zrak a viděla, že barvy tančí po stěnách a stropě jeskyně.</p>

<p>Averan úžasem zalapala po dechu a dokonce i Zelená žena překvapeně vyjekla.</p>

<p>Binnesman se rychle sklonil a začal se probírat opály, aby vybral ty, které září nejjasněji. Když se Ioma probírala mystarianskou pokladnicí, snažila se vybrat ty nejkrásnější šperky. A přesto mnohé z těch, které jí připadaly nejlepší, byly odsunuty stranou jako nevhodné.</p>

<p>„Méně světla, prosím,“ řekl čaroděj kamenům. Opály poněkud pohasly, takže z nich přestal vyzařovat žár, ale i jejich ztlumené světlo bylo jasnější než jakákoliv lucerna.</p>

<p>„Tak se podíváme, co komu vybrat,“ zamumlal čaroděj.</p>

<p>Nejprve vzal stříbrný prsten, ve kterém byl zasazen nádherný bílý kámen. „Tenhle je pro tebe, dítě,“ řekl a podal ho Averan. „V případě potřeby si na něm můžeš ohřívat jídlo.“</p>

<p>Averan si prsten nasadila a zajásala. „Padne mi, jako by ho vyrobili pro mě!“</p>

<p>„Možná ano,“ řekl čaroděj žertem.</p>

<p>Prsten jasně zazářil, Averan ho pohladila a zašeptala. „Měkčeji.“ Světlo pohaslo a teď to vypadalo, jako by dívka nosila na prstě jasnou hvězdičku.</p>

<p>Pro Zelenou ženu vybral čaroděj náhrdelník s tucty zlatavých opálů. Navlékl jí ho přes hlavu a Zelená žena okouzleně zírala na zářící kameny.</p>

<p>Pro sebe a pro Gaborna nakonec čaroděj vybral plášťové spony.</p>

<p>V Gabornově sponě byl zasazen zelený opál, který zářil ze všech kamenů nejjasněji. „Výjimečný kámen pro výjimečného muže,“ řekl Binnesman, když ho Gabornovi připínal na plášť.</p>

<p>Natáhl ruku nad zbytek klenotů, aby uhasil jejich světlo, ale v tu chvíli ho Ioma uchopila za zápěstí. „Počkej,“ řekla. „Půjdu s vámi.“</p>

<p>Sáhla mezi klenoty a vybrala si prastarou zlatou korunku. Zdaleka ne všechny opály, které v ní byly zasazené, zářily jasně, ale byly jich tam stovky, takže i v té nejhlubší tmě umožňovaly vidět čtvrt míle daleko.</p>

<p>Gaborn na ni pohlédl. „Nemůžeš s námi jít. Mám pro tebe jiný úkol.“ Rozhlédl se, jako by se bál, že ho mohou zaslechnout ostatní. „Pokud Chondler selže a bude u Carrisu poražen, pak všichni moji Vyvolení zemřou. Ale je tu ještě jedna nepatrná naděje.“</p>

<p>„Jaká?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>„Někteří mohou nalézt bezpečí na moři,“ řekl Gaborn. „Ničitelé nenávidí vodu a jejich zrak je nad oceánem zamlžen. Nikdy se neobjeví na mořských ostrovech. Tam mohou mnozí lidé nalézt bezpečí. Můžete se plavit stále na sever, až do krajů věčné zimy, kde se nikdy žádný ničitel neobjeví.“</p>

<p>„Takže ty stále doufáš, že se mě dokážeš zbavit?“ opáčila Ioma a v jejím hlase zaznělo jen slabounké ostří.</p>

<p>„Chci svému lidu poskytnout co největší šanci na přežití a ty mi v tom můžeš pomoci.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekla Ioma. „Pošli zprávu kancléři Westhavenovi do Mystarie a kancléři Roddermanovi do Heredonu. Ti to zvládnou a mne k tomu nepotřebují.“</p>

<p>„Ale…“ namítl Gaborn.</p>

<p>„Nesnaž se pohrávat s mým smyslem pro povinnost,“ varovala ho Ioma. „Nejsem obyčejná služka. Znám to mnohem lépe než kdokoliv jiný. Vím, na co myslíš. Chceš mě poslat do bezpečí, ale ty jsi Král Země a jediné místo, kde budu v bezpečí, je po tvém boku. Ve svatebním slibu jsi se zavázal, že budeš mým ochráncem.“</p>

<p>„Nevím, co nás dole čeká,“ řekl Gaborn. „Nemohu ti slíbit, že budeš v bezpečí.“</p>

<p>„Tak k čemu je tvůj pronikavý pohled?“ zeptala se Ioma. „K tomu, co nás čeká, jsi slepý jako kdokoliv jiný. Ale za sebe ti mohu slíbit tohle: i když všichni ostatní selžou, já budu tvůj štít. A zatímco ty budeš přemýšlet, jak zachránit svět, já budu přemýšlet, jak zachránit tebe.“</p>

<p>Gaborn na ni ostře pohlédl a nakonec po velkém vnitřním zápase řekl: „Dobrá. Vydáme se vstříc našemu osudu společně.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>3</p><empty-line /><p>SVATBA S VODNÍ ŽENOU</p>

<p><emphasis>Ze všech Mocností je Voda nejsvůdnější. Možná proto, že je tak tvárná. Ale ten, kdo chce ovládnout Vodu, může shledat, že z potůčků se náhle stanou divoké řeky, které nelze zastavit, a které každého odnesou do hlubin nekonečného moře.</emphasis></p>

<p>– výňatek z Dětské knihy magie sepsané mistrem Colem</p>

<p>Sir Borenson a jeho žena Myrima uprchli z vesnice Fenraven před úsvitem, když se mlha zvedla z polí a hvězdy stále ještě slabě žhnuly jako uhlíky.</p>

<p>Borenson nejprve vyplenil kuchyni, kde pobral vše, co bylo k jídlu a naházel to do pytle. Pak se s válečným kladivem v ruce přiblížil ke dveřím hostince a vyhlédl na ulici. Ve tmě viděl obrysy stavení a holé větve stromů, které se jako černé prsty tyčily k obloze. Zdálo se, že celá vesnice tvrdě spí. Z komínů ještě nevycházel kouř. Neozýval se štěkot psů ani chrochtání prasat.</p>

<p>Borenson však cítil neklid, neboť si pamatoval na muže v kápi, který je sledoval v noci před dvěma dny. Jel na silném koni a nebál se vstoupit do bažin obývaných duchy. Tvář měl zakrytou kápí a kopyta jeho koně byla obalená ovčí kůží po způsobu vrahů z Inkary. Mohl to být jen osamělý lapka, který je pronásledoval v naději, že se mu podaří oloupit bezbranné pocestné. Ale Borenson se již dávno naučil věřit svým instinktům.</p>

<p>A tak po několik dlouhých minut pozoroval ulici a nahlížel do stínů. Nakonec usoudil, že je nikdo nesleduje. „Pojďme,“ zašeptal a jako stín se vyplížil ze dveří. Vydal se podél stěny hostince ke stájím.</p>

<p>Ve stájích matně hořela lucerna a stání koní byla potemnělá. Vládl tu zápach mokrého sena. Borenson pozoroval Myrimu, která sundala z háků lucernu a otevřela její okenice. Pohybovala se ladně, téměř jako by se vznášela nad zemí. Předchozí noc zahnala ducha chladným železem, ale jeho dotyk jí málem zastavil srdce. Zdálo se však, že už se zcela uzdravila.</p>

<p>Myrima s vysoko pozdvihnutou lucernou prohlížela jednotlivá stání. Borenson se náhle překvapeně zasmál.</p>

<p>„Co je?“ zašeptala Myrima.</p>

<p>„Podívej, to je moje grošovaná klisna! Někdo ji musel najít.“ Klisna byla ustájena hned vedle Borensonova válečného koně. Borenson ji našel před Carrisem a během několika dní si ji docela oblíbil. Ale ztratil ji, když prchal před duchem. Klisna zakopla o kořen, když utíkali tmou. „Myslíš, že bude zchromlá?“</p>

<p>„Doufám, že ne,“ řekla Myrima. „To já jsem ji včera odpoledne našla před vesnicí. Měla pochroumané kopyto a chudák vypadala zralá na porážku, a tak jsem na ni použila poslední Binnesmanovu šalvěj.“</p>

<p>„Binnesmanovu zázračnou šalvěj?“ zeptal se Borenson, který si prohlížel její kopyto. „Myslel jsem, že jsem ji všechnu použil na tebe.“</p>

<p>„Trochu jsi přitom rozsypal a já jsem to sesbírala,“ řekla Myrima.</p>

<p>Klisna měla na noze bílou jizvu, jako by se zranila už dávno a celkově vypadala dobře. Rozkládala svou váhu na všechny čtyři nohy, a když přistoupila k Borensonovi, aby do něj něžně šťouchla čenichem, bylo vidět, že nekulhá.</p>

<p>Borenson ji pohladil. „Ten starý čaroděj se překonává. Obávám se, že takových jako je on, již mnoho není.“ Šalvěj zachránila život Myrimě i Borensonovi. Dokázala zázrak za zázrakem. Ale teď už jim došla.</p>

<p>„Požehnány budiž potůčky, které stékají ze svahů Cerinpyru a šťastné jsou rybky, které v nich plavou,“ řekla Myrima zpěvavě. Borenson se nad jejími slovy zamyslel, neboť mu to připadalo jako úryvek písně, kterou nikdy neslyšel. Ale Cerinpyre bylo jméno vysoké hory západně od Balingtonu, kde Binnesman šalvěj vytvořil.</p>

<p>„Jak daleko je to do Inkary?“ změnila Myrima předmět hovoru.</p>

<p>„Odsud do Batenne je to sedmdesát mil,“ řekl Borenson. „S trochou štěstí tam budeme před polednem a já tam v sídle markýze přijmu odkazy. Odtamtud na jižní hranici je to čtyřicet mil. Přechod přes hory do Skrytých království bude asi pomalý, ale za horami by měla být dobrá cesta až do Iselferionu.“</p>

<p>„Tam žije Král Bouří?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>Borenson přikývl. „Mohli bychom tam dorazit v noci. Doručíme králi Gabornovo poselství a možná se dozvíme něco o Daylonovi Kladivu.“</p>

<p>„To zní jednoduše,“ řekla Myrima spokojeně.</p>

<p>Borenson se zasmál její naivitě a napadlo ho, že jeho žena toho o Inkaře moc neví. Zahleděl se do tmy. „Myslel jsem to jako vtip.“</p>

<p>Osedlali koně. Borenson vyvedl klisnu ze stání a ke své radosti zjistil, že klisna je skutečně úplně zdravá a má dobrou náladu.</p>

<p>A tak Myrima a Borenson vyrazili do noci ke kopcům jižně od vesnice. Terén se tu trochu svažoval. Brzy vjeli do husté mlhy. Myrimin kůň se přiblížil k Borensonovu, jako by se bál dalších duchů. Borenson pohlédl na svou ženu, aby se přesvědčil, zda má strach i ona, ale Myrima měla zakloněnou tvář a přivřené oči, jako by si ten okamžik vychutnávala. Na tváři se jí srážely vodní kapky a ona dychtivě nasávala chladný vzduch.</p>

<p>Borenson překvapeně zavrtěl hlavou. Zdálo se, že jeho žena se po včerejší noci změnila. V jejím dechu cítil vodu jako ve větru nad jezerem, a její vlasy voněly jako klidná tůň. Ale nezměnila se jen její vůně. Změnil se i způsob, jakým se pohybovala – jako by se ladně přelévala nad zemí a kolem ní se vznášela aura míru a vyrovnanosti.</p>

<p>Čarodějka. Dozvěděla se, že je čarodějka a služebnice Vody. Vodní dotyk ji uzdravil a pozměnil. Ale Myrima odmítla možnost jí sloužit a rozhodla se zůstat s Borensonem.</p>

<p>Ano… Myrima se změnila.</p>

<p>Země se začala zvedat a zanedlouho před sebou spatřili slatiny zakryté mlhou. Tu a tam rostly podél cesty shluky stromů a většinu cesty lemovala pole. Ovzduší tu bylo mnohem zdravější a i země vypadala spokojenější než ve zlověstných bažinách na severu.</p>

<p>Borenson se však stále pečlivě rozhlížel hledaje známky přítomnosti zahaleného muže. On a Myrima spolu hovořili jen zřídka, a když tak jen šeptem. Kdykoliv dojeli ke shluku stromů, přidali na tempu, a vždy, když vyjeli na vrchol kopce, zastavili se a pečlivě zkoumali cestu za sebou i před sebou.</p>

<p>Tak dojeli až do vysočiny Cragenwoldu, kamenitého a lesnatého kraje. Cesta tu byla zřídka používaná a zdála se v nepříliš dobrém stavu. Byla lemována polorozpadlými sochami dávných šlechticů, omletých větrem a deštěm. Jejich postavy zůstaly jedinou připomínkou toho, že dávná Ferecia byla kdysi nejmocnější ze všech říší.</p>

<p>Ale to už bylo dávno. Nad hřbitovy, kde spočívaly ostatky dávných velmožů, rostly jen černé borovice a v tichých hájích žily jen sovy, jejichž houkání bylo to jediné, co rušilo zdejší ticho.</p>

<p>Cesta je vedla nahoru a dolů více než hodinu a každý další kopec se zdál být vyšší než předchozí. Vyšlo ranní slunce, které jako zlatá koule viselo nad horizontem.</p>

<p>V lesích cítil Borenson přítomnost mrtvých, ze kterých však nevyzařovalo žádné zlo. Kdysi to byli muži jako on, a takových duchů nebylo proč se bát. A kromě toho pokaždé, když opustili stín stromů, je zahřálo slunce, a na slunečním světle neměli mrtví žádnou moc.</p>

<p>S příchodem světla začal Borenson pátrat na cestě po stopách, ale dlouhé míle nic nespatřil, dokud nedorazili k rozmoklé zemi u potoka: tam poprvé Borenson uviděl, že tudy někdo projel před nimi.</p>

<p>Borenson si stopy pozorně prohlédl. „To je náš vrah. Jak dlouho myslíš, že je ta stopa stará?“ zeptal se. Natáhl ruku za záda a vytáhl z pochvy válečné kladivo.</p>

<p>Myrima seskočila z koně. Přijala odkazy čichu od psů a nyní stopu očichala a nasála vzduch. „Není příliš čerstvá,“ řekla. „Je stará tak den. Podle pachu muž. A je to zvláštní pach.“</p>

<p>„Jak zvláštní?“ zašeptal Borenson.</p>

<p>„Jeho pach mi připomíná otevřenou krajinu a osamělé kopce. Možná, že byl v takovém kraji jen pár dní, ale já myslím, že to bylo mnohem déle. Připadá mi to, jako by raději spal venku v dešti, než aby se tísnil mezi čtyřmi stěnami.“</p>

<p>„Hmm,“ bylo jediné, co Borenson řekl. Po chvíli mlčení se rozhlédl. „Spíš ho sem poslal Raj Ahten a nechal ho tu cestu hlídat celé měsíce. Napojíme tady koně a nasnídáme se.“</p>

<p>Seskočil z koně a vedl jej do kopce pryč od potoka. Byla tu strž, jejíž okraj lemovaly lísky rostoucí pospolu jako klevetící staré ženy. Cesta dole se vinula jako stužka přes kopce směrem k Fenravenu. Borenson skrze stromy viděl některé její úseky.</p>

<p>Rozdělal malý oheň a zatímco opékal placky, které přinesl z hostince, pozoroval cestu vepředu. Tu a tam zahlédl pohyb. Viděl obrovského jelena, který ostražitě kráčel podél jejího okraje a pozoroval holuby sedící na větvích stromů. Po tajemném jezdci však nebylo ani vidu ani slechu.</p>

<p>Borenson však přesto cítil neklid. Nedokázal pojmenovat důvod svých obav. Možná měl podvědomý strach z cesty do Inkary, protože takový podnik byl sám o sobě velice nebezpečný.</p>

<p>Ale bylo tu něco víc. Pociťoval starost o Myrimu. V posledních týdnech se ze všech sil snažil, aby se do ní příliš nezamiloval. Byl strážcem korunního prince a Gaborn byl jeho hlavní a nejdůležitější starostí. Cítil, že manželka v jeho životě nikdy nebude mít místo – a pokud ano, nikdy ji nebude smět milovat tak, aby to ohrozilo jeho povinnosti. Vždycky si myslel, že pokud se ožení, vezme si nějakou chudou ženu, která mu bude vařit jídlo a uspokojovat jeho tělesné potřeby výměnou za střechu nad hlavou a zajištěnou budoucnost. Nikdy ho ani nenapadlo, že se ožení s překrásnou, silnou ženou, která ho bude vášnivě milovat, ženou oplývající Inteligencí a šarmem.</p>

<p>Teď cítil, že ho Myrima úplně uchvátila. Byl jako omámený, cítil se jako chlapec, který se poprvé v životě až po uši zamiloval.</p>

<p>Minulá noc s Myrimou, kterou strávili milováním, byla dokonalá.</p>

<p>Přesto však cítil, že něco není v pořádku. Bál se, že ho Myrima opustí – přesněji řečeno, že se ji něco snaží odvést. Myšlenkami se vracel k zahalenému muži. Vznášela se kolem něj aura neštěstí.</p>

<p>Myrima zůstala u potoka schovaná za stromy. Borenson předpokládal, že se koupe nebo odpočívá nebo snad sbírá chrastí na oheň. Ale když opékal placky, uvědomil si, že Myrima je tam nějak dlouho.</p>

<p>Vzhledem k hrozbě lapků, kteří se mohli nacházet v okolí, na ni nechtěl volat. Proto spěchal zpátky k potoku. Myrima tam nebyla, ale Borenson viděl její mělké otisky, které zanechala v měkké zemi podél potoka.</p>

<p>Vydal se podle nich. Stopovat Myrimu bylo jednoduché. Rozbahněnou zemi pokrýval mech a spadané listí a bublání potoka znělo jako tichý zpěv. Vzduch byl prosycený vůní vody.</p>

<p>Borenson zlehka kráčel podél břehu potoka, nevšiml si ničeho podezřelého, až do chvíle, kdy spatřil, jak Myriminy stopy křižují stopy velkého vlka. Ten pohled mu připomněl, že se nacházejí v divočině.</p>

<p>Došel ke srázu, pod kterým se potok vléval do malého jezírka. Hned za ním se nacházelo větší jezero, ve kterém byla voda nehybná a průzračná jako sklo.</p>

<p>Myrima klečela v zelené trávě mezi květinami na jeho břehu. Mezi kameny u vody rostl orobinec a pod hladinou vody byla vidět stříbrná těla mřínků, kteří se míhali sem a tam a hráli si mezi kořeny černé borovice přímo u břehu.</p>

<p>Myrima se nekoupala. Nehybně seděla na břehu, rozostřenýma očima hleděla na vodu a její bosé nohy se koupaly pod hladinou. Borenson si povšiml, že vodní povrch se zlehka chvěje, jako by těsně pod hladinou plula nějaká ryba, která čeří vodu. Voda se čeřila téměř v pravidelném kruhu, ale pak se zavlnil i jeho střed a z něj začaly vybíhat nepravidelné paprsky.</p>

<p>Borenson si uvědomil, že to je jakási runa, kterou však nepoznával. Při tom pohledu se mu srdce zachvělo. Hladina jezera se ještě ani neuklidnila, když se objevila nová runa. Borenson na ni zaostřil pohled, aby se přesvědčil, zda vodu čeří ryby nebo jiní vodní tvorové, ale nic takového nespatřil. Voda se pohybovala o své vlastní vůli.</p>

<p>Borenson náhle pochopil svůj strach. O ženu ho nemusí připravit vrah, ale jiný nápadník, který se ji snaží odlákat, a tím nápadníkem je jedna z Mocností.</p>

<p>Měl jsem to vědět, řekl si Borenson. Měl jsem to vidět ve způsobu, jak kráčí, jak se nadechuje ranní mlhy a jak jí ve vlasech září kapky rosy. Stala se vodní vílou!</p>

<p>Borenson zvedl malou větvičku a vztekle ji hodil do jezírka. Voda se při jejím dopadu zčeřila.</p>

<p>Myrima vzhlédla a na tváři se jí objevil široký úsměv.</p>

<p>„Řekla jsi, že jsi Vodu odmítla,“ řekl jí Borenson a snažil se ovládnout hlas.</p>

<p>„Ne,“ odpověděla Myrima. „Řekla jsem, že tě miluji víc, a že jsem odmítla vydat se k moři.“</p>

<p>„Ale Mocnosti nám na výběr nedávají. Nemůžeš milovat mě i Vodu.“</p>

<p>„Jsi si jistý?“ opáčila Myrima. „Cožpak muž nemůže milovat svou ženu a své děti, svého koně a psa, svůj domov a vlast? Cožpak to všechno nemůže milovat stejně hluboce, i když pokaždé jiným druhem lásky?“</p>

<p>„Může,“ souhlasil Borenson, „ale život nás vždy nutí volit si mezi věcmi, které milujeme, a pokud se rozhodneš sloužit Vodě, ta tě pohltí stejně jako Země pohltila Gaborna.“</p>

<p>„Gaborn slouží tvrdému pánu,“ řekla Myrima, „pevnému a neústupnému jako kámen.“ Něžně ponořila ruku do vody. „Ale Voda je jiná. Vyplňuje prázdná místa kolem nás i propasti v nás samých, a pak nás nadnáší. Mohu se nechat unášet divokými proudy vody, a přesto tě budu stále milovat. V noci jsem ti řekla, že tě miluji a že tě neopustím. To je pravda. Nikdy tě neopustím.“</p>

<p>Borenson věděl, že jen málo z těch, kteří milují Vodu, mohou jejímu vábení odolat příliš dlouho, ale Myrimin tichý, uklidňující tón téměř zahnal jeho obavy.</p>

<p>„Pojď sem,“ řekla a poklepala na zem vedle sebe. Borenson se vydal dolů ze srázu a posadil se do trávy Myrimě po boku.</p>

<p>Natáhla se a dotkla se jeho ruky. Říká se, že mocní čarodějové mohou v ostatních lidech vyvolávat podivné emoce. Ohňotvůrci vzbuzují lidské vášně – touhu po bohatství, touhu po ženách či mužích, žízeň po krvi a hrabivost – zatímco Správci Země vzbuzují touhu množit se, pečovat nebo hledat útěchu na tichých místech. Borenson si takových pocitů dosud nevšiml. Ale teď, když ho Myrima vzala za ruku, cítil, jak ho zaplavuje pocit míru, jako vodní vlna, která odplavuje všechny jeho pochyby a úzkost. Stejný pocit klidu cítil minulou noc, když on a Myrima leželi propleteni na lůžku. Tehdy si myslel, že to pochází zevnitř, že ta útěcha pramení z jejich lásky. Teď pochopil, že je to něco víc.</p>

<p>Myrima vzala jeho pravou ruku do obou svých dlaní a pohlédla mu hluboko do očí. Její oči byly tak tmavé, až byly téměř černé a jejich bělma měla světle modrou barvu. I teď, když po ranní mlze nebylo ani památky, se v jejích tmavých vlasech třpytily kapky vody a její dech voněl jako horský potok. Borenson však neviděl jedinou známku toho, že by se měnila ve vodní vílu. Její oči neměly barvu mořské zeleně. Na krku se jí netvořily žábry. Nikde na její hladké kůži nebylo ani stopy po stříbřitých šupinách.</p>

<p>„Neboj se,“ řekla a již samotná slova odplavila poslední stopy jeho strachu. „Voda má pro mě úkol, který jsem ochotná splnit. Blíží se temné časy připomínající veliké sucho. Voda potřebuje válečníky, kteří pomohou obnovit stabilitu a uzdravit rány. Myslela jsem na tohle: ty a já jsme jako jedna bytost. Chtěla bych, aby ses ke mně připojil.“</p>

<p>Myrima je vodní válečnicí? pomyslel si Borenson. To by vysvětlovalo, proč na ní neviděl žádné stopy po změně ve vodní vílu. Možná to také vysvětlovalo její neobvyklé válečnické schopnosti. Byla to právě její ruka, která srazila Temného Vznešeného, když ostatní selhali. A její ruka zahnala ducha, což byl čin nad síly obyčejných smrtelníků. A ve včerejší bitvě zabila tucty ničitelů. Ano, Borenson věděl, že Myrima je skvělá bojovnice. A navíc poznal, že Voda si zvolila moudře, protože úkol, který Myrimě svěřila, přesně odpovídal jejím tužbám a sklonům.</p>

<p>V Myriminých očích byla touha. „Prosím, připoj se ke mně,“ řekla. „Bitva, která nás čeká, nezanechá jizvy na našich srdcích. Voda je všechny odplaví.“</p>

<p>Co ji přimělo, aby řekla právě tohle? Věděla, že pocit viny, který ho ovládl poté, co zabil Zasvěcence na hradě Sylvaresta, byl tak silný, že ho málem zničil. Ale věděla také, že po tom hrůzném činu vyhledal vodu a že nabídl oběť na břehu posvátného jezera?</p>

<p>Bylo však jisté, že i kdyby to Myrima nevěděla, její paní ano. A teď mu učinila nabídku.</p>

<p>Myrima ponořila levou ruku do vody, nabrala ji do dlaně a nalila ji přes jejich pravé ruce, za které se drželi. Borenson odolal náhlému impulzu se odtáhnout a na ruce ucítil konejšivý chlad Vody. Na ruce, která byla právě před týdnem pokrytá krví tak, až si myslel, že tu krev nikdy nic nesmyje. Myrima na něj pomalu lila vodu, lila ji na jeho prsty, na dlaň, i na paži. Napadlo ho, že je to víc vody, než se vejde do sebevětší dlaně.</p>

<p>Voda byla teplejší než čekal, jako by v sobě uchovávala polibek léta. A když ho Myrima omyla, všechna bolest a únava, kterou cítil v pravé paži, zmizela. Necítil se jen očištěný. Cítil se jako znovuzrozený.</p>

<p>Myrima se na něj usmála, jako by z jeho překvapení čerpala radost. Znovu se natáhla k vodě, a když do ní ponořila ruku, vodoměrky pobíhající po hladině se rozeběhly na všechny strany. „Kéž tě Voda obrodí,“ zašeptala, když mu lila vodu do vlasů. Borensonova mysl se pročistila. Všechny obavy, které měl z budoucnosti, všechny pochyby, které v sobě choval ohledně vlastního osudu, náhle zmizely. Myrima nabrala do dlaně vodu potřetí a nalila mu ji na hruď. „Kéž ti Voda dodá sílu,“ zašeptala, pak se k němu naklonila k polibku a dodala, „kéž tě Voda přijme za svého.“</p>

<p>Pak ho políbila a vášnivě ho objala. Pak ho prudce strčila do jezírka, ale i když se ponořil do vody, stále ho objímala a oba se v objetí ponořili pod hladinu. Teplá voda je zalila a připojila se k jejich polibku. Borenson shledal, že nepotřebuje dýchat, že netouží Myrimu odstrčit. Objímali se, tiskli k sobě své rty, a Borenson věděl, že Myrima ho opravdu miluje, že ho miluje téměř tak silně, jako miluje Vodu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>4</p><empty-line /><p>SLEPÝ KRAB</p>

<p><emphasis>Možná nejhojnějšími obyvateli Podsvětí jsou slepí krabi. Tato stvoření, jejichž hmatové výběžky a struktura kostry je začleňují do stejné rodiny jako ničitele, dorůstají nejrůznějších velikostí. V jeskyních pod Alnickem žijí drobní miniaturní krabi, jejichž těla ve tmě světélkují, a kteří nejsou větší než nehet na dětském palci, zatímco pod Delvingskou propastí žijí obří krabi, jejichž prázdná skořápka může poskytnout přístřeší početné lidské rodině.</emphasis></p>

<p>– z knihy Obyvatelé hlubin sepsané mistrem Quicksem</p>

<p>Gaborn Val Orden sestoupil do Podsvětí. Zatímco u vstupu do hlubin byly tu a tam vidět známky života, čím dál kráčel, tím byla země pustší. Hned za ústím tunelu se ochladil vzduch a po čtvrt míli začal být chlad nepříjemný.</p>

<p>Koním se u tlamy srážela pára, a když urazili půl míle, na stěnách tunelu i na podlaze se zaleskl led. Ledové krystaly na stropě vypadaly, jako by tu byly již tisíce let. Ze stropu trčely ledové krápníky tlusté jako lidská ruka a světlo opálů se od nich odráželo v oslepující přehlídce barev.</p>

<p>Na zemi ležel mrtvý ničitel. Nedalo se určit, zda zemřel z přirozených příčin nebo zda ho zabil některý z jeho soukmenovců, či upadl a byl zadupán do země zbytkem hordy, která se řítila jeskyní. Zlověstné monstrum leželo u stěny a částečně bylo rozdupané. Jeho bezoká hlava však byla nepoškozená a tlama s odstrašující přehlídkou tesáků otevřená. Kolem leželo několik mrtvých slepých krabů, které sem přilákal pach mrtvého těla, ale kteří v krutém mrazu nepřežili.</p>

<p>Tunel byl dost široký, aby v něm na koních mohlo jet pět lidí vedle sebe. Koně však jančili a projevovali značné známky nepokoje.</p>

<p>Všude tu byly stopy ničitelů. Prošlo jich tudy víc než sedmdesát tisíc. Jejich těžká těla vydupala rovnou cestu a zničila všechny rostliny, které tu žily. Stěny a strop tunelu však tu a tam zdobily houby nebo popínavé rostliny přizpůsobené zdejším nehostinným podmínkám. Cesta se mírně svažovala a byla dobře sjízdná.</p>

<p>Averan jela v čele. Dívka přijala odkazy čichu od psů a doufala, že dokáže rozeznat jemné pachy ničitelů, pomocí kterých se domlouvali, a které dokázala rozluštit jen ona sama. Dívka cestou tiše vzlykala. Než vyrazila, řekla dlouhé a smutné sbohem jednomu ze svých Zasvěcenců, velkému muži jménem Brand, kterému chyběla jedna paže.</p>

<p>Ioma se držela blízko Gaborna. Nebyla válečník, přestože přijala tolik odkazů, že se vyrovnala kterémukoliv kapitánovi Gabornovy gardy. Vzadu jeli Binnesman a Zelená žena. Tunel je vedl do srdce hor a jen zřídkakdy měnil směr. Když už se cesta stáčela, Gaborn věděl, že je to proto, že se vyhýbá obrovským balvanům nebo oblastem z příliš tvrdého kamene.</p>

<p>Navzdory sjízdnosti na počátku cesty nebyl ničitelský tunel úplně nepoškozený. Tu a tam ležela na podlaze suť z propadlého stropu, čas od času byly v zemi praskliny. Otvory nebyly široké, ale zdálo se, že vedou do nekonečných hlubin.</p>

<p>Řemeslné umění ničitelů však bylo tak veliké, že tunel víceméně držel.</p>

<p>Ničitelé jsou zvyklí na zemětřesení, uvědomil si Gaborn. Musí vědět, jak se s ním vypořádat, stejně jako my si umíme poradit s větrem a deštěm.</p>

<p>Ale přírodě není tak snadné čelit. Na některých místech voda prosakovala stěnami jeskyně a během věků vytvořila stalagmity a stalaktity. Právě před čtyřmi dny, když tudy ničitelé procházeli, byly tyto přírodní útvary odstraněny z cesty. Ale voda si dál nacházela cestu stěnami, v malých ledových jezírkách se hromadila na podlaze a nakonec si najde cestu do prasklin a proláklin v zemi. Díky tomu se tyto praskliny časem rozšíří a cesta přestane být schůdná.</p>

<p>Když urazili zhruba tucet mil, v jeskyni se začalo oteplovat. Led pomalu mizel a poutníci hleděli do oblasti s hustou, chladnou mlhou.</p>

<p>Koně zpomalili a navzdory tomu, že Gaborn necítil žádné přímé ohrožení, srdce se mu rozbušilo. Až dosud měli před sebou nezakrytý výhled a Gaborn se nebál, že znenadání potkají ničitele. A i kdyby ho potkali, včas by ho spatřili. Teď však světlo vrhané opály zklamalo a cestovatelé stěží viděli ruku, kterou si dali před obličej.</p>

<p>Družina byla nucena sesednout a vést koně za uzdy.</p>

<p>Gaborn si vzpomněl na rozhovor, který vedl, zatímco Averan přijímala odkazy.</p>

<p>„Vaše Výsosti, prosím vás, vezměte mě s sebou,“ požádal Gaborna jeho Den. „Rád bych vás doprovodil alespoň část cesty.“</p>

<p>Gaborna historikova žádost podráždila. „Žádáš ode mne příliš mnoho a na oplátku mi nikdy nic nedáváš. Říkáš, že váš řád se nesmí zúčastňovat politických intrik, že jste pouzí pozorovatelé lidských životů, služebníci zasvěcení Časovládcům a nikomu jinému. A přesto tě teď naposledy žádám, abys pomohl. Požádej ostatní členy svého řádu na celém světě, aby varovali lidi: řekněte jim, ať se plaví na sever nebo na jih na mořské ostrovy. Pokud neporazíme ničitele u Carrisu, budou ostrovy jediným bezpečným útočištěm.“</p>

<p>Gabornovi to připadalo jako malá žádost, kterou mohl řád historiků snadno splnit. Každý Den poskytl odkaz rozumu svému kolegovi, a ten zas na oplátku poskytl svůj odkaz rozumu jemu. Dva Dnové tak sdíleli společné vědomí.</p>

<p>Den, který stál před Gabornem, plnil roli „svědka“, zatímco jeho „dvojče“ ukryté v klášteře zapisovalo každé Gabornovo slovo a každý jeho čin. Toto dvojče pracovalo jako písař a žilo život v odloučení na ostrově v chladném moři severně od Orwynnu, kde sepisovalo kroniku Gabornova života.</p>

<p>Všichni písaři žili pospolu a Dnové tak tvořili rozsáhlou síť sdílející společné vědomí. Teoreticky mohli snadno splnit Gabornovu žádost. Mohli varovat každého šlechtice v každé říši před blížící se zkázou.</p>

<p>„Tím bychom porušili naši politickou neutralitu,“ odpověděl Den Gabornovi.</p>

<p>„Ne, pokud varujete všechny lidi stejně,“ opáčil Gaborn. „Nežádám vás, abyste upřednostnili jeden národ před druhým. Varujte všechny bez rozdílu. Pomozte mi zachránit každého člověka, který bude ochoten pro svou záchranu něco udělat.“</p>

<p>Poprvé v životě Gaborn viděl, jak Den zaváhal a vážně uvažoval o jeho žádosti. Podle zákona tohoto starobylého řádu nesměli jednotliví historikové do ničeho zasahovat. Pokud by se princ, jehož činy měli zapisovat, začal topit, jeho Den mu nesměl nabídnout pomocnou ruku.</p>

<p>„Pochopte,“ odpověděl Den po chvíli, „že ať už to chcete nebo ne, toto bude mít politické následky. Králové a královny uprchnou ze svých říší, nebo pošlou své děti do exilu. Národy se zhroutí, populace se začne přesouvat. Vypuknou války, neboť lidé budou bojovat o nadvládu nad ostrovy na severu.“</p>

<p>„Alespoň někteří přežijí,“ řekl Gaborn. „V severních pustinách budou mít proti ničitelům šanci.“</p>

<p>Iomina Den, mladá dívka nově přidělená k tomuto úkolu, pohlédla na Gabornova historika a řekla: „Měli bychom tuto žádost přednést Radě.“</p>

<p>„Tím bychom riskovali schizma!“ namítl Gabornův Den.</p>

<p>„A ty bys riskoval osud lidstva!“ vykřikla Iomina Den.</p>

<p>Jeden na druhého vztekle zírali a Gabornovi se rozbušilo srdce. Dosud nikdy neviděl rozepři dvou Dnů.</p>

<p>Gabornův Den se náhle prudce otočil, rozběhl se ke svému koni, vyskočil do sedla a rozčileně odjel. Iomina Den se obrátila na Gaborna. „Vaše Výsosti, udělám, co budu moci, abych vaši žádost vyplnila.“</p>

<p>„Děkuji,“ řekl Gaborn. Natáhl se a pohladil ji po ruce.</p>

<p>Dívka pohlédla na odjíždějícího Gabornova historika a smutně zavrtěla hlavou. „Ti staří, jako je on, zapomínají, jaké to je milovat, mít rodinu a přátele. Milují jen svou roli pozorovatelů a jejich jedinými přáteli jsou jejich „dvojčata“.“</p>

<p>„Jak moc velkou šanci budeš mít ve vaší Radě proti takovým jako je on?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>Dívka potřásla hlavou. „To nevím. Sloužíme Časovládcům. Píšeme kroniky. Ale co budeme zaznamenávat, až všichni lidé zemřou? Postup ničitelů, pomalé chladnutí slunce, konec všech věcí. Myslím, že nadešel čas, kdy se musíme odhodlat k činům, ale pokud se tak stane, musíme to učinit společně.“</p>

<p>A tak teď Gaborn kráčel mlhou a svým zemským pohledem se snažil proniknout skrze ni.</p>

<p>„Mlha brzy opadne,“ ujistila Averan ostatní. „Před námi je velký komín, který vede vzhůru a tam se horký vzduch z Podsvětí mísí s chladným horských vzduchem.“</p>

<p>„Gaborne, je před námi nebezpečí?“ zeptala se Ioma. „Cítíš ničitele?“</p>

<p>„Ano,“ odpověděl Gaborn a snažil se, aby to neznělo příliš zlověstně. „Cítím nebezpečí, ale až mnoho mil vepředu.“</p>

<p>Překvapovalo ho to. Kdyby na ně ničitelé strojili léčku, jaké lepší místo by si mohli vybrat než právě tady, kde není vidět na krok?</p>

<p>Otočil se k Averan. „Včera jsi mi říkala o řadě nebezpečí, která zde číhají. Na co nejspíš cestou narazíme?“</p>

<p>Averan potřásla hlavou, jako by se snažila pročistit si mysl. „Především je tu spousta ničitelů,“ řekla po chvíli. „Ale číhají tu i jiné hrozby – hluboké kaňony, po jejichž stěnách mohou vyšplhat ničitelé, ale lidé nikoliv. A žijí tu i další tvorové…“</p>

<p>„Myslím, že díky odkazům se nemusíme jiných tvorů příliš obávat,“ poznamenal Gaborn.</p>

<p>Averan se na chvíli zamyslela, a pak si unaveně povzdechla. „Tohle… není to, co si pamatuji. Před týdnem byl strop tohoto tunelu pokrytý popínavým rostlinstvem a podlaha se hemžila hmyzem. Tak na to vzpomínal Strážce Cesty. Ale teď ničitelé tunel vyčistili a uhladili. Proto přesně nevím, co nás čeká. A nejsem si jistá, po kterých cestách se máme vydat. Poblíž Nekonečného Hnízda je mnoho tunelů a jsou tam cesty, kterých se bojí i sami ničitelé. Máme-li se proplížit kolem ničitelů, budeme se muset vydat méně používanými tunely, a to jsou právě ty nejnebezpečnější. Čeká nás hlavně plížení.“</p>

<p>„Říkáš, že nás čekají hlavně ničitelé,“ řekl Gaborn. „Budou tam stráže?“</p>

<p>Averan se zamyslela. „Už jsem ti říkala: ničitelé, se kterými jsi bojoval, nebyli válečníci. Byli to farmáři, tuneláři, řezníci a… zkrátka obyčejní ničitelé. Jen málo z nich umělo bojovat. Jistě, byli po zuby ozbrojení, ale jen málokterý věděl, jak své zbraně používat. A pokud jsou vepředu stráže, řeknu ti, na co si dávat pozor,“ pokračovala Averan. „Když jsou ničitelé na lovu, s oblibou se zakopávají do země. Budou číhat na cestě pokrytí kamením a hlínou. Budou ukrytí tak dobře, že na místě, kde leží, si nevšimneš ani vypoukliny. Nebude vidět nic, s výjimkou jednoho nebo dvou hmatových výběžků vyčnívajících na povrch.“</p>

<p>„Vždycky mě zajímalo, jestli nás ničitelé mohou vidět, když jsou pod zemí?“ zeptal se Binnesman.</p>

<p>„Ne,“ odvětila Averan. „Oni nevidí, tak, jako my. Vidí jen tvary díky nepatrným jiskřičkám, které probleskují na každém živém těle.“</p>

<p>„Tomu se říká elektrická síla,“ řekl Binnesman.</p>

<p>„Říkej tomu jak chceš,“ odvětila Averan. „Skrz hlínu nebo kámen nevidí ničitelé o nic lépe než my. Ale když ze země nechají vyčnívat jeden nebo dva hmatové výčnělky, ucítí nás a ucítí také vibrace způsobené našimi kroky. Když se ocitneš přímo nad nimi, ničitel se prudce zdvihne, shodí tě na zem a zabije tě dřív, než budeš mít čas se pohnout.“</p>

<p>„Vím,“ řekl Gaborn hořce. Averan o tom neměla tušení, ale Gaborn vyrazil do Dunnwoodu na lov ničitelů jen den poté, co se oženil s Iomou. Lovil ve starobylé jeskyni, kde se několik ničitelů zakopalo. Přestože Gaborn byl Král Země, a přestože jeho smysly varovaly muže před nebezpečím, jen málo z jeho společníků tuto expedici přežilo. Téměř čtyři tucty rytířů zemřelo, když padli do stejné léčky, jakou právě popsala Averan.</p>

<p>„Před námi je nebezpečí,“ řekl Gaborn. „Nejspíš ničitelé. Ale je od nás takových devadesát až sto mil daleko.“</p>

<p>„Právě jsem si na něco vzpomněla,“ řekla Averan. „Na něco, co jsem se dozvěděla od Strážce Cesty. Před námi je staré hnízdiště. Nevím, jak převést vzdálenosti do lidských měřítek… ale myslím, že to bude takových sto mil. Ničitelé tam zůstávají po celé dny předtím, než vyrazí na povrch.“</p>

<p>„Takže to funguje jako shromaždiště?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>„Myslím, že tam bude hodně ničitelů,“ řekla Averan. „Možná velká armáda. Vzpomínám si, že jsem to viděla v mysli Padlé Mágyně. Potřebovala dostat své válečníky ven, aby udělali místo pro další, kteří přicházeli.“</p>

<p>Gabornovi se málem zastavilo srdce. Sedmdesát tisíc ničitelů zaútočilo na Carris. Pokud před nimi číhala stejně početná horda, jakou mají naději, že kolem tolika ničitelů proklouznou bez povšimnutí?</p>

<p>„Nedá se to shromaždiště nějak obejít?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>Averan mu pohlédla do tváře. „Možná bychom měli najít jinou cestu do Podsvětí.“</p>

<p>„Na to není čas,“ opáčil Gaborn.</p>

<p>„Snad se kolem nich dokážeme proplížit,“ řekl Binnesman. „Nebo pokud budou mít jen málo početné stráže, snad se dokážeme probojovat a vyhnout se pronásledování.“</p>

<p>Gaborn měl pocit, jako by ho mlha svírala. Začínal si dělat o Averan starosti. Dozvěděla se toho od ničitelů hodně, ale nevěděla toho zdaleka dost na to, aby je mohla bezpečně provázet. Přesněji řečeno, měla hlavu tak plnou nových poznatků, že nebyla schopná je v klidu utřídit a dát do souvislostí.</p>

<p>„A co mlha?“ zeptala se Ioma. „Vidí ničitelé skrz mlhu?“</p>

<p>„Ano,“ odpověděla Averan. „Mlhy si skoro nevšimnou.“</p>

<p>Téměř v okamžiku, kdy Ioma promluvila, Gaborn zjistil, že se mlha začíná trhat. A urazili jen pár kroků a byla pryč. Tunel před nimi se větvil, zleva přicházel teplejší vzduch připomínající letní vítr, až na to, že páchl po minerálech a zatuchlině. Pravá větev vedla v příkrém úhlu vzhůru.</p>

<p>„Teď doleva,“ řekla Averan. „Cesta, kterou jdeme, vede téměř pořád dolů k teplejšímu vzduchu.“</p>

<p>V tunelu se začaly objevovat známky života. Led už dávno roztál a díky součinnosti tepla a vlhka tu na stěnách i podlaze rostl červí mech. Červí mech se mu říkalo proto, že z něj vyrůstaly měkké výhonky tvarem i délkou připomínající červy. Ze stropu visely trsy jeskynního mechu a tu a tam vykukovaly zpoza kamenů barevné kloboučky hub.</p>

<p>Většina vegetace na podlaze i stěnách byla zničená, až na malé ostrůvky, které zůstaly před ničiteli ušetřeny.</p>

<p>Na některých místech pobíhali slepí krabi hledající jídlo. Vůbec nepřipomínali kraby, kteří obývají pobřeží a řeky na povrchu. Byli to příbuzní ničitelů a Gabornovi připomínali spíš obří klíšťata než kraby. Měli šest dlouhých tenkých nohou.</p>

<p>Družina nasedla a pobídla koně ke klusu. Cesta před nimi byla sjízdná.</p>

<p>Většina mladých slepých krabů byla absolutně bezbarvá. Jejich skořápky byly jako čiré krystaly, skrze které byly vidět jejich vnitřnosti a svaly. Gaborn sledoval, jak jim divoce buší srdce strachem, když kolem nich projíždějí koně a dokázal by rozlišit barvu jejich posledního jídla. Většinou byli krabi malí, dosahující délky několika palců.</p>

<p>Rychlostí vystřeleného šípu proletělo jeskyní několik ztracených jeskynních netopýrů. Pátrali po ničitelích, kteří byli hostiteli mnoha parazitů, kterými se netopýři živili. Při letu jejich černá křídla vydávala kvílivý zvuk. Jeden hladový netopýr přistál Iomě na rameni. Jeho hlava měla rýčovitý tvar, podobně jako hlava ničitele a vyrůstaly z ní smyslové výběžky. Okamžitě zaťal párátky do Iomina pláště a začal pátrat po hmyzu. Ioma vykřikla odporem, popadla ho a mrštila s ním o stěnu.</p>

<p>Brzy poté narazila družina na první skutečně velké zvíře – na obřího šedého slimáka, dlouhého téměř devět stop, širokého jako lidská ruka. Zanechával za sebou slizovitou stopu. Krmil se na kolonii hub.</p>

<p>Gaborn byl fascinován. O Podsvětí se toho na povrchu vědělo jen málo. Mnoho zvířat a rostlin, jako byl tento slimák, nemělo v jazyce lidí jméno.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Když projeli mlhou, mířili přímo do nitra země. Často naráželi na místa, kde se tunel větvil a křižovatky stále častěji vykazovaly známky toho, že jimi procházejí ničitelé.</p>

<p>Na každé křižovatce Averan začenichala, aby zjistila, kam vede pach Strážce Cesty. Ale navzdory všem vzpomínkám, které od něj získala, i Averan narazila na několik překvapení.</p>

<p>Několik hodin jeli rychlým krokem, když tu si Gaborn něčeho povšiml: po straně tunelu se nacházela hrubě otesaná malá jeskyně. Nad ní byl vytesaný nějaký nápis, který připomínal lidské písmo. Ve světle opálů byl zcela jasně viditelný.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se Gaborn. „Doupě nějakého zvířete?“</p>

<p>„Nikoliv,“ odpověděl Binnesman. „Tohle je lidská práce. Muži Erdena Geborena budovali v Podsvětí podobné jeskyně, které jim sloužily jako místa odpočinku na doplnění sil, když se vydávali na lov ničitelů. Ten nápis je i v jazyce Inkařanů. Jazyk příliš neznám, ale myslím, že ten nápis říká ‚Chřtán Světa, výspa číslo tři‘.“</p>

<p>„Strážce Cesty věděl o stovkách podobných útočišť,“ řekla Averan.</p>

<p>„Raději si to tu prohlédneme,“ řekl Gaborn. „Možná budeme muset sami vyhledat útočiště v podobné jeskyni.“</p>

<p>Averan seskočila z koně a nahlédla do úzkého ústí. Držela před sebou zářící opál. „Tunel je vyražený do pevné skály,“ řekla. „Vede zhruba tucet yardů rovně a pak zatáčí doleva.“</p>

<p>Vstoupila dovnitř a Gaborn ji následoval.</p>

<p>Na podlaze rostly černé houby připomínající choroše. Gaborn měl pocit, že kráčí po měkkém koberci.</p>

<p>Na konci tunelu narazili na komoru velikou dost na to, aby se do ní vešlo deset nebo patnáct lidí. Dvojice slepých krabů, kteří ucítili přítomnost lidí, se bleskově ukryla za kamennou nádobu stojící v rohu. O stěnu stál opřený starobylý oštěp s napůl zrezlým ratištěm.</p>

<p>V druhém rohu tlela dětská kostra. Maso na mrtvém těle nejprve vyschlo a pak v kusech odpadlo na zem, takže kosti držely pohromadě.</p>

<p>Gaborn spočítal žebra a zjistil, že to bylo děvčátko staré tak čtyři nebo pět let. Dítě se před smrtí schoulilo do klubíčka s palcem v ústech. Kolem těla měla přehozenu pokrývku z husté bílé vlny, která pocházela z Inkary.</p>

<p>Gaborn za sebou uslyšel vyjeknutí. Tunelem je následovala Ioma a ta teď zírala na hromádku kostí.</p>

<p>„Kdo by sem dolů přivedl dítě?“ přemýšlela Ioma nahlas.</p>

<p>Averan promluvila. „Před pár dny, když jsem ochutnala mozek ničitele, jsem něco viděla. Viděla jsem… tady v Podsvětí kotce plné lidí, na kterých ničitelé testují svá kouzla.“ Ioma na ni vyděšeně pohlédla. „Zkoušejí na nich všechna kouzla, která se naučí: jak z lidského těla vytáhnout všechnu vodu, jak člověka oslepit bolestí, způsobit hnisání ran, to všechno si zkoušejí na skutečných lidech. Chytají je na povrchu – na každém místě jen několik. Jednoho člověka nebo dva, a pak je přivádějí sem dolů. Možná, že ta dívka byla jedním z nich.“</p>

<p>„To muselo být hrozné,“ řekla Ioma, jako by to bylo něco, co se událo kdysi dávno.</p>

<p>Averan zavrtěla hlavou. „Ne, to <emphasis>musí </emphasis>být hrozné. Ti lidé jsou pořád ještě tady.“</p>

<p>To byla děsivá zpráva. Gaborn si představoval Averaninu mysl jako velikou jeskyni plnou pokladů, které čekají, až budou vyneseny na světlo. Teď však zjistil, že je plná kostí a hrůzy. „Víš, kde je drží?“ zeptal se Gaborn. „Ukážeš mi cestu?“ Kromě ostatních nemožných úkolů musí ještě najít tyhle lidi a osvobodit je z vězení.</p>

<p>„Jsou až úplně dole,“ řekla Averan. „Blízko Místa Kostí.“</p>

<p>Gaborn se zhluboka nadechl. Zjistil, že se mu na tomto místě špatně dýchá. Původně si myslel, že podobné výspy by mohly být dobrá místa k odpočinku a táboření, ale teď věděl, že když ho pozorují prázdné oční důlky dítěte, nikdy tu nedokáže odpočívat. Cítil vinu za to, že zůstal naživu, když tolik ostatních zemřelo. Cítil vinu za to, že toužil po životě, když ho jeho smysly varovaly, že tolik ostatních ještě zemře.</p>

<p>„Pojďme,“ řekl Gaborn. Družina neurazila od staré výspy ani deset mil, když Gaborn náhle zarazil koně a upřeně se zahleděl před sebe. „Nedaleko před námi je nebezpečí,“ řekl po chvíli.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>5</p><empty-line /><p>CHVĚJÍCÍ SE SVĚT</p>

<p><emphasis>Urozená dáma musí být připravená na všechno. Nestačí jen umět dobře vyšívat. Musí být také schopná vést v případě potřeby celý národ. Musí vědět, jak si účinně vyměňovat klepy, ale také jak vyjednávat s vůdci žoldnéřů, jak naplánovat hostinu, jak odrazit zákeřný útok vraha, utišit nemocné dítě a vést jízdní útok.</emphasis></p>

<p>– výňatek z knihy Rádce mladých žen, kterou sepsala Andreca Orden-Cooves, vévodkyně z Galantu</p>

<p>Ioma měla zjitřené nervy, žaludek se jí stáhnul. Věděla, že v Podsvětí najdou ničitele, ale nechtěla je najít tak brzy.</p>

<p>Posledních sedmdesát mil byl ničitelský tunel poměrně nudný a jedinou zajímavostí byla občasná setkání se slepými kraby nebo obřími slimáky. Stěny a strop tunelu byly tvořené šedou skálou. Cesta před nimi se náhle otevírala do přírodní jeskyně, jejíž strop se zvedal stovky stop do výše. V dáli znělo šplouchání tekoucí vody, a kapání vody bylo slyšet i všude kolem. Tunely vepředu byly pokryté bílým kalcitem. Ničitelé ho na své cestě drtili pod nohama, takže podlaha vypadala, jako by byla posetá krystalky skla nebo zářícími hvězdami. Ve vzduchu se vznášel pach síry.</p>

<p>„Ničitelé mají rádi zdejší jezírka,“ řekla Averan. „Tady mají poslední možnost se napít předtím, než opustí Podsvětí.“</p>

<p>„Jsou tady,“ řekl Gaborn s jistotou. „Na cestě nedaleko odsud. Cítím vzrůstající nebezpečí.“</p>

<p>Z dálky Ioma mnohokrát viděla, jak muži bojují s ničiteli, ale sama s žádným nikdy nebojovala. Zelená žena povstala ve třmenech a začenichala jako lovecký pes.</p>

<p>„Cítíš ničitele?“ zeptala se jí Averan.</p>

<p>Zelená žena zavrtěla hlavou. „Ne.“</p>

<p>S nevyslovenou žádostí o radu pohlédl Gaborn na Averan.</p>

<p>„Vepředu mohou být stráže,“ řekla dívka. „Mohou být zakopaní v zemi.“</p>

<p>Mohou nás dostat bez varování, pomyslela si Ioma.</p>

<p>„Pojedu první,“ řekl Gaborn. On byl jediný, kdo tudy mohl kráčet s šancí, že pozná hrozící nebezpečí včas.</p>

<p>Jeli dál.</p>

<p>Ioma měla všechny smysly v pohotovosti. Její opály osvětlovaly jeskyni. Bylo pravděpodobné, že toto světlo bylo nejjasnější za celé věky. Stěny zářily, jako by byly poseté drahokamy. Stékala po nich voda se sírou, která během staletí vytvořila mnoho pozoruhodných útvarů. Na podlaze se jako obrovské kamenné sochy tyčily stalagmity, ze stropu visely vlnité stalaktity. Po obou stranách cesty se nacházela mělká jezírka nazelenalé barvy, ze kterých stoupala pára. Kolem každého jezírka byly myriády stop ničitelů.</p>

<p>Rostlinstvo tu bylo vzácné, téměř nic tu nerostlo, až na mech visící ze stropu. Něco, co svou velikostí připomínalo orla, jim proletělo nad hlavou a zakroužilo mezi krápníky.</p>

<p>„Jeskynní jestřáb!“ vykřikl Binnesman.</p>

<p>Gaborn přitáhl koni uzdu, vytasil meč a pohledem sledoval tvora poletujícího mezi krápníky. Určitým způsobem připomínal obřího netopýra. Měl však hlavu jako ničitel – slepou, širokou, s řadami zubů a se smyslovými výběžky.</p>

<p>Iomě, obdařené šesti odkazy metabolismu, připadal jeskynní jestřáb pomalý a málo nebezpečný, ale pro obyčejného člověka se to zvíře pohybovalo rychlostí blesku.</p>

<p>„Zaútočí?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>„Živí se převážně netopýry,“ řekl Binnesman. „Ale je-li hladový, může zaútočit na osamělého poutníka.“</p>

<p>Gaborn jeskynního jestřába pozorně sledoval. Kroužil u stropu jeskyně, a pak přistál v temném rohu. Gaborn vedl družinu dál. Tři míle kráčeli kolem jezírek a Ioma viděla množství křižujících se tunelů, vedoucích na neznámá místa.</p>

<p>Averan se držela cesty vedoucí rovně a brzy uslyšeli hřmot připomínající dunění hromu – zvuk vody řítící se přes kameny. Gaborn znovu zastavil družinu. Zdálo se, že se mu cesta před nimi nelíbí. Začenichal.</p>

<p>Ioma povstala ve třmenech. Neměla žádné odkazy čichu od psů a jediný pach, který cítila ve vzduchu, byl pach síry. Před nimi, hned za zatáčkou, byl slyšet zvuk padající vody. Voda dopadající na kameny otřásala celou jeskyní.</p>

<p>Ale zatímco Ioma naslouchala, uvědomila si, že se děje něco zvláštního. Dunění postupně sílilo.</p>

<p>„Utíkejte!“ vykřikl Gaborn. Začal otáčet koně a ostatní ho s napětím napodobili.</p>

<p>„Zemětřesení!“ vykřikla Ioma, protože stejné otřesy cítila před dvěma dny, když Dvory Přílivu postihly otřesy země.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Gaborn. „Přicházejí ničitelé!“</p>

<p>Kolik ničitelů je zapotřebí, aby takto otřásali zemí? napadlo Iomu. Odpověď však znala. Podobné dunění cítila na pláních před Carrisem.</p>

<p>Ioma a Zelená žena se nacházely vzadu. Ioma otočila koně, jak nejrychleji mohla, a vyrazila nazpátek, ale Binnesman ji předjel.</p>

<p>Co budeme dělat? přemýšlela. Naši koně ničitelům ujedou, ale jak daleko? Nemáme kam se ukrýt.</p>

<p>Tryskem projela kolem cesty, která se zatáčela doprava, ale když dorazila k další, která mířila vzhůru, Gaborn na ni vykřikl. „Tudy! Doleva!“</p>

<p>Ioma pobídla koně vzhůru do svahu. Pro normální zvíře by byl ten svah příliš příkrý a dokonce i její kůň s odkazy síly a metabolismu měl co dělat, aby se na svahu udržel. Ale nakonec se koni podařilo vystoupat až nahoru, kde cesta ústila do širokého tunelu porostlého obřími krápníky. Byl to úchvatný pohled.</p>

<p>„Tudy ne!“ vykřikla Averan, když se i ona dostala nahoru. „Strážce Cesty tuhle cestu znal. Vede jen pár mil a pak končí!“</p>

<p>„Ano, tudy,“ nesouhlasil Gaborn. Jeho kůň se právě objevil nahoře. „Ukryjeme se tu!“</p>

<p>Ioma věřila Gabornovým instinktům mnohem víc než Averaniným vzpomínkám.</p>

<p>„Kde?“ opáčila Averan.</p>

<p>„Tudy!“ vykřikl Gaborn. „Za mnou!“</p>

<p>Ujel asi sto yardů a pak se zastavil a pátravě se rozhlížel kolem. „Tamhle!“ vykřikl a ukázal na úzkou trhlinu mezi dvěma stalaktity téměř u stropu.</p>

<p>„Koně tudy nikdy neprojdou,“ namítl Binnesman.</p>

<p>„Tak je tu necháme,“ odpověděl Gaborn. Seskočil z koně a vytáhl dýku. Odřízl sedlové řemeny a bleskurychle odstrojil svého koně.</p>

<p>Iomin kůň měl uši přitisknuté k hlavě a divoce koulel očima. Ržál hrůzou, protože dunění oznamující příchod ničitelů se blížilo. Ioma seskočila na zem a sundala z hřbetu koně sedlo, lana i vaky. Její kůň se postavil na zadní a předními kopyty divoce hrabal do vzduchu.</p>

<p>Ioma věděla, že pro zvířata není záchrany. V Podsvětí není světlo a koně v temnotě utíkat nemohou.</p>

<p>Zatímco Ioma přemýšlela co dál, Binnesman sesedl, ale sedlo nechal na koni, odřízl jen své vaky a vzal si kotouč lana. Pak si sundal z pláště sponu se zářícím opálem a připevnil ji na sedlo koně.</p>

<p>Položil šedému imperiálnímu válečnému koni ruku na čenich a tiše ho oslovil. „Nesl jsi mě tak daleko, jak jsi jen mohl, příteli. Teď se vydej zpátky k zeleným polím.“</p>

<p>S nastraženými slechy ho hřebec chvíli zvědavě pozoroval, Iomu napadlo, zda zvíře čaroději rozumí, ale tento kůň dřív patřil samotnému Raj Ahtenovi. Runy na jeho těle ukazovaly, že byl obdařen čtyřmi odkazy rozumu. Jen zřídkakdy se tolik magických tyčí použilo na pouhé zvíře. Tento kůň se dokázal učit téměř stejně rychle jako člověk. Snad porozuměl.</p>

<p>„Běž, příteli,“ pobídl ho Binnesman. „Poskytl jsem vám světlo na cestu.“</p>

<p>Země se jim třásla pod nohama. Bylo to, jako by se jeskyní valila kamenná lavina. Ten zvuk jakoby neměl žádný zdroj. Ioma měla pocit, že se ničitelé musí každou chvíli objevit, ale něco jí říkalo, že jsou ještě daleko. Dunění nebylo tak silné proto, že by ničitelé byli blízko, ale proto, že jich bylo příliš mnoho.</p>

<p>Čaroděj se odvrátil od koně. Gaborn už šplhal nahoru následován Zelenou ženou. Ioma vyšplhala jako poslední.</p>

<p>Koně se otočili a tryskem vyrazili zpátky tunelem.</p>

<p>„Prosím, ty první,“ řekl Binnesman Iomě. Odsunul se stranou a Ioma se protáhla kolem něho mezi dvojicí stalagmitů, které se tu tyčily jako groteskní strážci. K jejich úkrytu nevedla žádná stezka. Ioma se cestou nahoru musela zachytávat prohlubní ve stěně. Díky vápencovým stěnám nacházela cestou vzhůru dostatek výstupků i prohlubní.</p>

<p>Obrátila se, aby se podívala, co zdrželo čaroděje. Binnesman vytáhl z kapsy několik kousků petržele a požehnal jim. Pak je hodil dozadu na cestu a holí na zem načrtl ochranné runy.</p>

<p>Ioma se vyšplhala k úkrytu. Nahlédla dovnitř. Gaborn a ostatní už byli vevnitř. Byla to malá jeskyňka dlouhá asi čtyřicet stop. Stalaktity i stalagmity rostoucí před vchodem se téměř spojily a nechaly mezi sebou jen úzkou průrvu, kterou se dalo protáhnout dovnitř. Na první pohled to vypadalo, jako by stěna tunelu byla jednolitá a jeskyňka tak představovala téměř dokonalý úkryt. Podlaha jeskyně musela být vymletá vodou, ale nyní byla suchá.</p>

<p>„Ničitelé ucítí koně,“ řekla Averan. „Přijdou zjistit, co se tu děje.“</p>

<p>„Ale nás neucítí,“ ujistil ji Binnesman.</p>

<p>Ioma si nebyla tak jistá. Věděla, že Binnesman je nejmocnější herbalista na celém světě. Jeho kouzla dokázala posílit přirozené vlastnosti rostlin a zvětšit jejich účinek. Ale zakrýt pach půl tuctu mužů a koní před ničiteli mohlo být nad síly samotného Binnesmana.</p>

<p>Srdce jí bušilo. Pohlédla dozadu do jeskyňky a zjistila, že nemá žádný východ. Gabornovi se na řasách perlil pot; jazykem si olízl rty.</p>

<p>Co to znamená, napadlo Iomu, když se bojí i Král Země?</p>

<p>Země se začala třást tak silně, že ze stropu začal padat na zem kamenný prach. Spolu s duněním teď poutníci slyšeli také syčení, zvuk, který vydávají ničitelé, když se nadechují. Bylo to téměř jako by tunel byl obrovský jícen, kterým dýchá samotná země.</p>

<p>Gaborn odložil sedlo i vak a lano si přehodil přes rameno. Vstal a jeho oči nervózně těkaly kolem.</p>

<p>Ioma a ostatní popadli své věci.</p>

<p>„Ustupte,“ řekl jim Gaborn. „Ustupte až dozadu.“</p>

<p>Ostatní učinili, co jim řekl. Gaborn svíral ocelový oštěp v obou rukou a stál připravený u ústí jeskyně.</p>

<p>Averan se opřela o stěnu jeskyně a poslouchala. Dunění sílilo. Stěny, strop i podlaha se otřásaly, ve vzduchu se vznášel zvířený prach. „Postupují rychle,“ řekla. „Až příliš rychle.“</p>

<p>„Příliš rychle?“ zeptala se Ioma poplašeně.</p>

<p>„Tohle je ono,“ řekla Averan. „Tohle je celá jejich armáda. Tohle je konec světa.“</p>

<p>„Jak to myslíš, že tohle je celá armáda?“ dožadovala se Ioma.</p>

<p>„Přicházejí <emphasis>skuteční </emphasis>válečníci,“ řekla Averan. „A přijdou všichni. Mezi nimi budou ti nejmocnější mágové a…“ rozhodila ruce, neschopná to přesněji vysvětlit.</p>

<p>Iomu napadlo, že dokonce ani Averan neví, čeho jsou ničitelé doopravdy schopni.</p>

<p>Tři dny. Gaborn říkal, že za tři dny dojde u Carrisu k veliké bitvě. Ioma v duchu počítala, jak rychle se pohybuje průměrný ničitel, a uvědomila si, že třídenní odhad byl poměrně přesný. Za tři dny se armáda, která teď pochoduje Podsvětím, dostane k Carrisu.</p>

<p>Gaborn přecházel u ústí jeskyně sem a tam.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se ho Ioma.</p>

<p>„Země…“ řekl Gaborn. „Země mi říká, abychom uprchli, ale já nevím kudy.“</p>

<p>„Možná bychom měli utéct stejnou cestou jako koně,“ navrhla Averan.</p>

<p>„Ne,“ řekl Gaborn. „Tohle je správná cesta. Jen nevím kudy dál.“</p>

<p>Ioma začala pátrat po stěnách. Všude kolem se tyčily bílé vápencové zdi, podlaha byla posetá prohlubněmi. Voda se sem musí odněkud dostat, pomyslela si Ioma. Vzhlédla. Strop byl zhruba dvacet stop vysoko. Visely z něj malé stalaktity připomínající kopí. Země se chvěla čím dál silněji a Ioma si olízla rty. Měla strach, že krápníky začnou padat dolů.</p>

<p>A pak to uviděla – úzký komín, tak malý, že by se jím stěží protáhl jezevec. Nacházel se téměř u stropu v zadní části jeskyně.</p>

<p>„Tady nahoře!“ řekla.</p>

<p>Shodila vak i lano a vyšplhala se po stěně. Nacházela oporu pro prsty v drobných prohlubních a zachytávala se výstupků tak nepatrných, že by je obyčejný člověk nemohl využít. Vápenec nenabízel mnoho možností opory. Ioma si s odkazy síly a ladnosti připadala téměř jako moucha šplhající po stěně.</p>

<p>Vystoupala až nahoru. Její koruna s opály zářila, v jejím světle prozkoumala průduch. Nebylo skrz něj vidět příliš daleko. Natáhla dovnitř ruku. Průduch se zužoval, až nebyl širší než její paže. Uchopila vápencový výčnělek, na který narazila, a pokusila se ho uvolnit. Díky odkazům síly ho dokázala odlomit, ale pak jí ruka sklouzla a její hřbet udeřil do druhé stěny průduchu. Klouby na ruce jí začaly krvácet. Tohle bylo k ničemu. Vápencová naplavenina byla příliš tvrdá. Nedokážou se prokopat na druhou stranu dostatečně rychle.</p>

<p>„Už přicházejí!“ vykřikl Gaborn. „Všichni zpátky!“</p>

<p>Zahnal ostatní do zadní části jeskyně. Ioma se tiskla ke stěně jako moucha a bála se pohnout. Stěna se otřásala.</p>

<p>Ioma se tiše modlila k Zemi: „Ukryj nás. Nedovol, ať nás najdou.“</p>

<p>Zaslechli syčení.</p>

<p>„Ucítili nás,“ řekla Averan. „Jiný důvod proč jít tudy nemají.“</p>

<p>Všude se vznášel kyselý pach koňského potu. Ioma jej cítila, i když neměla odkazy čichu od psů. Doufala jen, že je Binnesmanovo kouzlo ukryje.</p>

<p>Tato naděje však měla krátké trvání.</p>

<p>Za několik vteřin se u ústí jeskyně objevil ničitel. Obrovité monstrum vyšplhalo nahoru a strčilo do průrvy svou mohutnou hlavu. Smyslové výčnělky podél čelisti se mu chvěly jakoby očekáváním. Z děsivé tlamy mu kapaly sliny.</p>

<p>„Našel nás!“ vykřikla Averan. „Teď křičí na ostatní, aby je varoval.“</p>

<p>Ničitel nevydával jiný zvuk než syčení, které provázelo jeho dýchání. S ostatními se domlouval pomocí pachů tak jemných, že je Ioma nedokázala rozeznat.</p>

<p>Vchod do jeskyňky byl pouze šest stop široký. Dospělý ničitel se do něj nemohl vejít – alespoň si to Ioma myslela.</p>

<p>Ale monstrum strčilo do prolákliny hlavou a několikrát zakroutilo tělem. Zabralo a ozvalo se zapraskání.</p>

<p>Ničitelova hlava byla tvořena třemi plochými kostmi spojenými chrupavkou. Když monstrum strčilo do prolákliny hlavu, ta se zploštila a prošla dovnitř. Vzápětí dovnitř vlezl celý ničitel.</p>

<p>Ioma cítila pach jeho horkého dechu. Z ničitelova hřbetu se vznesl do vzduchu netopýr, poplašený ničitelovým akrobatickým výkonem, začal poletovat po jeskyňce a vydávat pískavé zvuky.</p>

<p>Gaborn se vrhl kupředu a oštěpem bodl monstrum do čenichu. Navzdory mnoha odkazům síly však úder stěží probodl ničitelovu hustou kůži.</p>

<p>Ioma začala zoufale hledat únikovou cestu. Tady nahoře však žádný únik neviděla.</p>

<p>Ničitel vztekle zasyčel a s trhnutím ustoupil. Vylezl z ústí jeskyňky a Iomě se rozbušilo srdce: za ním byli další ničitelé, doslova přílivová vlna, která zaplnila celý tunel. Jejich těla tvořila černou neprostupnou zeď.</p>

<p>Ale dunění přesto pokračovalo a bylo stále silnější. Ioma si uvědomila, že hlavní část ničitelské hordy pokračuje v pochodu na povrch a nezajímá se o několik nepatrných lidských tvorů, kteří se odvážili vstoupit do jejich panství.</p>

<p>V ústí jeskyně se objevil větší ničitel, který dovnitř vrhl svou zbraň – kovový hák na dlouhé železné násadě. Gaborn uskočil stranou. „Binnesmane!“ vykřikl.</p>

<p>Ničitel se se svou zbraní zkušeně oháněl a byl by Binnesmana nabodl a pak by ho vytáhl ven z jeho bezpečného úkrytu. Ale Gaborn se vrhl kupředu podél násady zbraně, a pak svůj oštěp zabodl do měkkého masa mezi ničitelovými prsty. Ničitel zahvízdal bolestí.</p>

<p>Odněkud zezadu se ozvalo zasyčení připomínající kvílení zlověstného větru.</p>

<p>Ioma ten zvuk znala, provázel kouzla ničitelských mágů.</p>

<p>Do jeskyně se vevalil temný mrak a naplnil ji jedovatými výpary. Iomu začaly pálit oči, jako by v nich měla žhavé uhlíky. Bála se nadechnout, protože i pod širým nebem byla kouzla ničitelských mágů zničující. Tady, v uzavřeném prostoru, bude jejich efekt dvacetinásobný.</p>

<p>Přemýšlej, řekla si Ioma. Gaborn řekl, že odsud musí být cesta ven. Ale kde?</p>

<p>Ničitel vytáhl zbraň z jeskyně a prudce s ní udeřil o stěnu vedle vchodu dovnitř. Násada zbraně musela být třicet palců dlouhá a měla přinejmenším šest palců v průměru. Když narazila do stěny vlevo od vchodu, odlomil se veliký kus kamene.</p>

<p>Ničitel, povzbuzený úspěchem, udeřil znovu.</p>

<p>„Rozšiřuje průchod!“ varoval je Binnesman. Čaroděj vydechl a byl nucen se znovu nadechnout. Sesul se ke stěně a oči mu slzely. Snažil se sáhnout do kapsy pro léčivé byliny.</p>

<p>Zelená ženy se vrhla kupředu, dychtivá začít boj s ničiteli, ale Binnesman jí položil ruku na rameno. „Ne,“ zasípěl.</p>

<p>Podlaha! uvědomila si Ioma. Byla tu jezírka, ale ani známky po korytě potoka, kterým by voda odtékala. To znamená, že voda musela protéct podlahou. Možná je tu někde ukrytý východ.</p>

<p>Seskočila na podlahu jeskyně a cítila, jak jí zabrněly nohy. Začala se rozhlížet podél okraje nejhlubšího jezírka. Oči jí pálily, hřbetem ruky si otřela slzy. A pak to uviděla v zadní části jeskyně – drobnou průrvu pod okrajem jezírka, ne více než stopu dlouhou a palec širokou.</p>

<p>Gaborn stál u ústí jeskyně a bodal ničitele do tlamy. V tu chvíli se dovnitř prodral další hák na dlouhé násadě. I s odkazy metabolismu Iomě připadalo, že zbraň dovnitř vnikla s ohromující rychlostí. Gaborn se pokusil uskočit, ale přesto dostal úder, který s ním mrštil o protější stěnu.</p>

<p>„Zabij ničitele!“ vykřikl Binnesman na Zelenou ženu. Čaroděj se namáhavě postavil a s těžkým oddechováním se snažil Gaborna odtáhnout do bezpečí.</p>

<p>Zelená žena, poslušná příkazu svého pána, se vrhla vpřed. Přitom mávala svou železem okovanou holí a črtala do vzduchu runu moci.</p>

<p>Pak bodla koncem hole ničitele do tlapy a ozval se zvuk, jako když kámen narazí na maso. Ničitelova mohutná tlapa vybuchla a kolem se rozletěly kusy roztříštěné kosti a masa. Monstrum zasyčelo bolestí, pustilo svou zbraň a začalo se drát ven z jeskyně. Během té chvíle nemohl žádný jiný ničitel zaútočit.</p>

<p>Ioma popadla svůj oštěp a zapáčila jím v úzké průrvě. Ulomil se velký kus vápence, velký jako její ruka. Sklonila hlavu a pohlédla dolů. Pod jeskyňkou, ve které se ukrývali, uviděla další prostor!</p>

<p>Začal jí docházet vzduch v plicích. Hrdlo jí pálilo, ale bála se nadechnout. Místo toho páčila oštěpem v průrvě tak rychle, jak jen dokázala, aby ji rozšířila. Averan se nadechla a vykřikla bolestí. „Pomoc! Nic nevidím!“</p>

<p>Ioma jí teď pomoci nemohla, nebyl čas. Bodala oštěpem do kamene, oddělovala kousky vápence a pomalu rozšiřovala průchod. I s odkazy síly to byla úmorná práce. Hrot jejího oštěpu se téměř okamžitě otupil, ale ona přesto pokračovala.</p>

<p>V ústí jeskyně se objevil další obrovský ničitel ozbrojený železnou holí. Bodl a jejím koncem zasáhl Zelenou ženu do kotníku, čímž ji srazil na zem.</p>

<p>Ioma bez ustání bušila oštěpem do kamene. Podařilo se jí urazit velký kus vápence.</p>

<p>Teď už jasně viděla spodní jeskyni. Vedla tam vápencová cesta, která se napojovala na široké koryto, kterým kdysi musela téct podzemní řeka.</p>

<p>Už nedokázala zadržet dech.</p>

<p>Vydechla, nadýchla se a zalapala po dechu.</p>

<p>Následkem kouzla ničitelského mága měla pocit, že má hrdlo v jednom ohni. Když jí otrávený vzduch naplnil plíce, v duchu téměř slyšela ničitelův příkaz: „Oslepni!“</p>

<p>Zelená žena vyskočila, vztekle zařvala a švihla holí. Úder zasáhl stěnu a kolem se rozletěly úlomky kamení. Ničitel, který na ni předtím zaútočil, spěšně ustoupil.</p>

<p>Iomu pálily oči. Na líce se jí valily slzy, nebyla schopná zaostřit, měla pocit, jako by měla v každém oku vraženou dýku, se kterou jí někdo kroutí. I s tuctem odkazů odolnosti byla téměř slepá.</p>

<p>Jako první popadla Averan a prostrčila ji dírou. Dívka se několik yardů kutálela dolů a posledních tucet stop sklouzla po břiše. Když se dostala na dno, snažila se rychle zorientovat. Ioma jí hodila batoh.</p>

<p>„Tudy!“ vykřikla Ioma.</p>

<p>Jen stěží dokázala rozeznat ostatní. Její oči se nedokázaly zaostřit. Gaborn, Binnesman a Zelená žena pro ni byli jen chvějivými stíny, které matně viděla skrz závoj bolesti.</p>

<p>„Skrč se!“ vykřikl Gaborn.</p>

<p>Ioma se skrčila.</p>

<p>Nad hlavou jí prosvištělo kopí. Spíš ho cítila než viděla. Byla napůl slepá a jen Gabornovo varování ji zachránilo od jisté smrti.</p>

<p>Popadla Gaborna, který si držel žebra. Postrčila ho k díře. „Běž!“</p>

<p>Nakonec popadla Binnesmana.</p>

<p>Zelená žena stále bránila ústí jeskyňky. Dovnitř strčil hlavu další ničitel, který se chtěl vsoukat dovnitř a Zelená žena se vrhla k němu a udeřila ho do čelisti. Vzduchem se opět rozlétly krvavé kusy masa.</p>

<p>Ioma slepě šátrala po podlaze. Binnesman upustil svou hůl a batoh. Ioma obojí nahmátla a prostrčila dírou. Pak stejnou cestou prostrčila vlastní batoh a vyklouzla ven.</p>

<p>Konečně čerstvý vzduch! Několik okamžiků ležela na břiše, hruď se jí těžce zvedala a Ioma čekala, dokud nepomine alespoň nejhorší účinek ničitelské kletby.</p>

<p>„Ke mně!“ zavolal Binnesman slabě. V odpověď se průduchem prosmýkla Zelená žena. Skutálela se dolů a narazila o stěnu takovou silou, že kdyby byla člověk, zlámala by si všechny kosti v těle.</p>

<p>„Zmizme odsud,“ řekl Gaborn. Země se stále ještě otřásala pod nohama ničitelů, zdáli znělo syčení.</p>

<p>Ioma se ohlédla. Díky odkazům zraku a odolnosti se její vidění rychle projasňovalo. Ničitelům bude nějakou dobu trvat, než se prohrabou do jeskyně a najdou jejich únikovou cestu. Nebylo však sebemenších pochyb, že je budou dál pronásledovat.</p>

<p>Před sebou měli starobylé říční koryto táhnoucí se Podsvětím. Tu a tam se ještě držela voda v malých jezírkách. Stěny byly pokryty groteskní podsvětní vegetací. Popínavé rostliny podivuhodných barev a tvarů, obří houby, jejichž klobouky ve světle opálů matně fosforeskovaly. Cesta říčním korytem se však zdála být schůdná. Bude to těžká cesta a nikdo z nich netušil, kam je zavede.</p>

<p>Jejich koně byli pryč. Gaborn byl zraněný a pronásledovali je ničitelé. Necelých tucet stop daleko se u stropu náhle utrhl krápník, zřítil se na podlahu a roztříštil se na tisíc kousků.</p>

<p>„Vypadá to, že ta snazší část je za námi,“ řekla Ioma.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>6</p><empty-line /><p>TUNEL</p>

<p><emphasis>Být vůdcem vyžaduje velkou odvahu. Když lidé čelí velikému nebezpečí, budou následovat každého, kdo se odváží udělat první krok.</emphasis></p>

<p>– Ze zápisků Sulemana Owata, emíra Tulistánu</p>

<p>„Pojďme,“ pobízel Gaborn ostatní. „Nemáme času nazbyt.“</p>

<p>Kam půjdeme? přemýšlela Averan.</p>

<p>V ničitelských tunelech byla schopná najít správnou cestu, ale zde, v této přírodní jeskyni bez ničitelských pachů na stěnách si připadala jako ztracená. Země duněla pod nohama stovek tisíc ničitelů.</p>

<p>Teprve před krátkou chvílí opustili jeskyňku a netušili, kterým směrem se vydat. Averan lapala po dechu ve snaze zbavit své plíce zkaženého vzduchu. „Jsem slepá!“ zakvílela. Její oči se stále nedokázaly zaostřit. Averan hleděla do závoje rudé mlhy.</p>

<p>„To přejde,“ ujistil ji Binnesman. Averan na něj mžourala a viděla ho jako nejasný obrys v temnotě, rozeznatelný jen podle barevného světla, které vydával čarodějův opál. Na okamžik se jí podařilo zaostřit na jeho tvář. Síla ničitelské kletby byla taková, že čarodějovi zrudla bělma očí.</p>

<p>Averan hrozně pálily oči. Vůbec netušila, že tak strašná bolest může existovat.</p>

<p>Má bělma očí jsou nejspíš stejně krvavá jako jeho, uvědomila si.</p>

<p>Binnesman začal šmátrat v kapsách své róby a nakonec vytáhl drobnou snítku.</p>

<p>„Pomohu ti,“ řekl. „Tohle je světlík!“</p>

<p>Rozlomil snítku rostlinky, navlhčil ji jazykem a pak s ní lehce přejel Averan přes oči. Bolest rychle zmizela a Binnesman pak stejně pomohl i ostatním.</p>

<p>Averan popadla svůj vak a lana a rozhlédla se na obě strany. Podél stěn jeskyně rostly ze stropu stalaktity a zezdola nahoru vyrůstaly stalagmity připomínající les oštěpů. Jen prostředek jeskyně byl prázdný. Tudy se kdysi rychle valila voda, která odnášela všechnu nečistotu. Země byla pokrytá podsvětním mechem. Jeho stonky se vlnily jako tráva ve větru.</p>

<p>Averan se v duchu snažila vytvořit si obraz toho, jak vypadají ničitelské tunely. Problém byl v tom, že vzpomínky, které od ničitelů získala, byly ve formě pachů a smyslových vjemů. Možná, že Strážce Cesty si pod těmito pachy dokázal představit tvary, ale Averan o tom pochybovala. Ničitelé neměli zrak a tudíž je fyzické tvary objektů nezajímaly. Nepoužívali mapy. Drželi se svého citu pro pachy.</p>

<p>Averan začichala. Ničitelé měli pro druh kamenů, který se zde nacházel, pojmenovaní. To pojmenování však také existovalo jen ve formě pachu – křídového pachu modrobílých jeskynních perel. Pokud se toto koryto někde spojí s jiným ničitelským tunelem, snad dívka dokáže znovu zjistit, kde se právě nacházejí.</p>

<p>„Po proudu!“ vykřikla. „Myslím, že jeskyně ústí k opuštěným ničitelským tunelům.“ V tu chvíli ji přepadly pochyby. Křižovatka, o které mluvila, mohla být míle daleko, a vzhledem k místním podmínkám, mohla být cesta zablokovaná.</p>

<p>Gaborn vstal, bolestí přivřel oči a zalapal po dechu. Ztěžka se opíral o oštěp, který teď používal jako hůl. Úder, který obdržel, byl nesmírně silný. Chvíli jen stál, jako by čekal, až jeho odkazy odolnosti a metabolismu uzdraví jeho pochroumané tělo.</p>

<p>Zatímco odpočíval, z jeskyňky zaznělo frustrované syčení. Averan ničitele jasně slyšela a v zásadě i rozuměla tomu, o čem si povídají. S každým úderem se podlaha jeskyně otřásla.</p>

<p>Gaborn se obrátil na Binnesmana. „Můžeš za námi jeskyně zapečetit?“</p>

<p>„Jedině zřícením střechy. A to by bylo riskantní,“ odpověděl čaroděj. „Takovou moc nemám, abych dokázal věci, jako kouzelníci z dávných dob.“ Na chvíli se odmlčel, a pak dodal: „Ale malé kouzlo nám může pomoci.“</p>

<p>Vrátil se zpátky k ústí do jeskyňky a chvíli tam zůstal mlčky stát, zjevně spokojený sám se sebou.</p>

<p>Ničitelé stále syčeli, ale země se už neotřásala tak silně.</p>

<p>„Pojďme odsud,“ řekl.</p>

<p>„Co jsi udělal?“ zeptala se ho Averan zvědavě.</p>

<p>„Jen takové malé kouzlo způsobující změknutí tvrdého kamene,“ vysvětloval Binnesman. „Tímto kouzlem se dá zřítit střecha domu nebo zničit most. Každý Správce Země stejně snadno dokáže způsobit i opak, totiž že hlína ztvrdne na kámen a ten bude tvrdý jako ocel. Doufám, že ničitelům zabere celé hodiny, než se k nám prokopou.“</p>

<p>„Takže jsi za námi zamkl dveře?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>„Nezbývá než doufat,“ opáčil Binnesman.</p>

<p>Gaborn je vedl dál, přelézal přes stalagmity a veliké houby, obcházel pásy vlhkého mechu. V ruce držel oštěp a přes rameno měl přehozená lana a batoh.</p>

<p>Spěchali. Každý z nich přijal odkazy metabolismu, které jim dobře sloužily. Averan byla ze všech nejpomalejší. Bylo jí teprve devět a měla kratší nohy než ostatní. Na každé dva Gabornovy kroky musela ona udělat tři.</p>

<p>Snažila se držet tempo. Ale byl to Gaborn, kdo musel nakonec zpomalit. Přestože jeho odkazy nakonec vyléčí ránu, kterou dostal do žeber, zatím se úplně nezahojila, a i když zpomalili, lapal po dechu bolestí.</p>

<p>Koryto je vedlo stále níž. Často naráželi na vymletá místa, kde kdysi byla široká jezírka. Většina byla nyní vyschlá, ale tu a tam se udržela trocha vody. Averan si čas od času všimla slepých ještěrek s ploutvemi místo končetin, které se míhaly pod hladinou vody. Cestovatelé tato jezírka buď přeskakovali nebo jimi co nejrychleji probíhali, protože ještěrky byly agresivní a měly jedovaté zuby.</p>

<p>Na některých místech se koryto zužovalo. Řeka, která zde kdysi byla, tudy tekla mnohem rychleji a cesta byla výrazně čistší. Bylo tu jen nepatrně známek života. Tu a tam se plazil velký šedozelený jeskynní slimák, který se krmil na mechu. Slimáky se naopak živili slepí krabi. Ale žádné větší nebezpečnější zvíře tu nikde nebylo.</p>

<p>Od skutečných hlubin jsme pořád ještě daleko, pomyslela si Averan. Ještě příliš daleko od hrozivé podzemní říše.</p>

<p>Tohle byla vlastně poušť. Podsvětní rostliny byly většinou teplomilné a tady na ně bylo příliš chladno. Proto tu nežila ani žádná větší zvířata.</p>

<p>I když urazili již celé míle, země se stále ještě třásla pod nohama ničitelů. Otřesy však byly slabší.</p>

<p>Dorazili k zúženému místu, kde ze stropu visely husté trsy stalaktitů, ze kterých kapala voda. Jeden po druhém prošli zúženým místem, a když se dostali na druhou stranu, Binnesman se obrátil.</p>

<p>„Averan,“ oslovil dívku. „Zkus načrtnout runu, o které jsem ti říkal.“</p>

<p>Prstem načrtl na kámen malý obrázek runy.</p>

<p>„Zkus načrtnout tuto runu koncem své hole,“ řekl. „A přitom si představuj, jak tvoje vlastní síla, vlastní moc a moc tvé hole přecházejí do kamene.“</p>

<p>Averan runu poznala. Mnohokrát ji viděla vytesanou do kamenných bloků na domech nebo hradbách. Načrtl-li tuto runu obyčejný člověk, nemělo to žádný skutečný význam, i když mnozí lidé tuto runu kreslili v marné naději, že je ochrání před nebezpečím. Pokud však runu načrtl Správce Země, mohlo to být mocné kouzlo.</p>

<p>Averan však také věděla, že ne všichni Správci Země mají stejné schopnosti. Binnesman dokázal hledět do kamenů a vyčíst z nich mnohá tajemství. Averan však neměla schopnost věštit z kamenů. Zjistila však, že má schopnosti, o kterých Binnesman nikdy neslyšel.</p>

<p>Starý čaroděj chtěl zjevně zjistit rozsah Averaniny síly.</p>

<p>Zavřela oči. Téměř instinktivně načrtla runu a snažila se do ní vložit všechnu svou sílu. Námahou se roztřásla.</p>

<p>Načrtla runu a její hůl náhle jakoby o své vlastní vůli načrtla u runy tři další klikaté čáry.</p>

<p>V tu chvíli Averan pocítila něco zvláštního. V jediném okamžiku něco vysálo všechnu její sílu.</p>

<p>Zhroutila se a všechno kolem ní zčernalo.</p>

<p>Netrvalo dlouho a probrala se. Hlava se jí točila a měla pocit, jako by jí lebku svírala železná obruč. Hluboko za očima ucítila bodavou bolest. Stál nad ní Gaborn a volal: „Averan! Averan, prober se!“</p>

<p>Rozhlédla se. Všichni zírali buď na ni nebo na úzkou zeď. Binnesman stál před pilíři a pozorně si je prohlížel.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>Averan se snažila posadit, cítila se slabá jako myš. Měla pocit, že má máslo místo svalů, a její nohy se odmítaly pohnout. I kdyby bez zastávky běžela celý den, nebyla by takhle vyčerpaná.</p>

<p>„Jsem v pořádku,“ řekla a snažila se posadit. Když se jí to konečně podařilo, bodavá bolest hlavy ještě zesílila. Neměla sílu bojovat s malátností. Chvíli jen tak seděla, neschopna se soustředit.</p>

<p>Postupně se jí však do svalů začala vracet síla.</p>

<p>„Výborně,“ řekl Binnesman. „Výborně, i když se obávám, že to na tebe bylo příliš mnoho. Chceš si prohlédnout svou práci?“</p>

<p>Ustoupil a Averan zalapala po dechu.</p>

<p>Průchod mezi pilíři zmizel. Místo toho tam teď byla skalní stěna, která vypadala, jako by byla vyrobena z roztaveného kamene, který vzápětí ztvrdl. Její povrch se leskl.</p>

<p>„Co jsem to udělala?“ zeptala se Averan.</p>

<p>Binnesman potřásl hlavou, ale pak se zasmál. „Někteří čarodějové z rodu Duskinů dokázali podle své vůle tvarovat kámen. Touto mocí vznikla velká trhlina v Heredonu a kontinenty se rozdělily. Toto je nejvzácnější ze všech mocí hluboké Země. Dosud jsem neslyšel o lidském čaroději, který by měl tuto schopnost, ale zdá se, že ty ji v malé míře máš.“</p>

<p>Averan překvapeně hleděla na stěnu.</p>

<p>Binnesman na ni poklepal holí a poslouchal ozvěnu. „Tohle by je mělo zadržet na pěkně dlouho. Možná, že se dokonce vzdají myšlenky prokopat se skrz a místo toho se budou muset vydat oklikou. Pojďme.“</p>

<p>Averan vstala. Ostatní se rozběhli, ale Binnesman zůstal za Averan a pečlivě ji sledoval, jako by se bál, že dívka znovu upadne. Taky že málem upadla a kdyby neměla svou hůl, o kterou se opírala, neudržela by se na nohou.</p>

<p>„Pokud budeš mít dost síly, zkusíme tvou novou schopnost procvičit,“ řekl jí Binnesman. „Ale tentokrát zkusíme tvarovat něco menšího.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekla Averan, i když neměla příliš chuti do dalšího pokusu.</p>

<p>Urazili necelé půl míle, když podlaha v jeskyni náhle zmizela a před cestovateli rozevírala chřtán propast.</p>

<p>Tunel se zúžil a staré koryto padalo téměř kolmo dolů.</p>

<p>Gaborn pohlédl do díry. Její stěny byly pokryté tlustým mechem. Averan viděla na čtvrt míle daleko. Tam se nacházela zatáčka, za kterou už nebylo vidět nic. Světlo opálů bylo každopádně na takovou vzdálenost příliš slabé. Averan pohlédla Gabornovi do očí a přemýšlela, zda se mají odvážit vstoupit do tohoto úzkého tunelu.</p>

<p>„Země nás nabádá, abychom utíkali,“ řekl Gaborn. „Tohle je jediná cesta ven.“</p>

<p>Averan natáhla ruku a dotkla se vlhkého mechu. Mech ji jemně polechtal na dlani. Zatáhla a snadno vytrhla celý trs mechu.</p>

<p>„Šplhat po skále porostlé tímhle je dost nebezpečné,“ řekla. „Bude to pořádně klouzat.“</p>

<p>„Zvládneme to,“ řekl Gaborn.</p>

<p>Všichni složili na zem svůj náklad a Gaborn začal svazovat kotouče lana. Ioma pak jeden konec přivázala k bytelně vyhlížejícímu stalagmitu.</p>

<p>„Dovol, ať se ti podívám na žebra,“ řekl Binnesman Gabornovi.</p>

<p>„Budu v pořádku,“ namítl Gaborn. „Už jsem téměř uzdravený.“</p>

<p>Ale Binnesman k němu přesto přistoupil, rozepnul přezky jeho zbroje a sundal ji. Pod vycpávanou vestou a tunikou byla Gabornova žebra směsicí modročerných podlitin.</p>

<p>„Vypadá to hůř než jaké to skutečně je,“ řekl Gaborn.</p>

<p>„To je dobře,“ řekl Binnesman, „protože kdyby to bylo tak špatné, jak to vypadá, byl bys už mrtvý!“ Vztáhl prsty nad ránu, aniž by se jí dotkl. „Přesně jak jsem si myslel, čtyři zlomená žebra,“ zamumlal po chvíli zamračeně. „I se všemi tvými odkazy se to nezahojí dřív než za den. V první řadě však nechápu, jak to, že jsi byl zasažen.“</p>

<p>„Věřil jsem víc očím než srdci,“ řekl Gaborn. „Cítil jsem varování, abych se sehnul, ale neviděl jsem žádné hrozící nebezpečí. Pak se objevilo kopí a bylo na mě příliš rychlé.“</p>

<p>„Ať je to pro tebe varování,“ prohlásil Binnesman. „Dělej, co ti Země říká. Zapomeň na to, co vidí tvé oči a důvěřuj hlasu ve svém nitru.“</p>

<p>Sáhl do kapsy, vytáhl trochu drcené komonice a fouknul ji na ránu. Když dokončil ošetřování Gabornových žeber, zvedl jeho zbroj a koženou vycpávanou vestu. Chvíli přemýšlel a pak oboje hodil dolů do jámy. Zbroj se s řinkotem a cinkáním zřítila dolů do temnoty.</p>

<p>„Co to děláš?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>„Jen by tě to při sestupu zpomalovalo,“ řekl Binnesman. „A dole na dně obojí snadno najdeme.“</p>

<p>Ioma a Averan dokončily svazování lan. Všichni se postavili k okraji jámy a pohlédli na sebe.</p>

<p>„Kdo půjde první?“ zeptala se Ioma napjatě.</p>

<p>Gaborn došel k okraji jámy a hodil dolů svůj oštěp. Ten při pádu jednou cinknul, vzápětí ho následovaly batohy. Nakonec Gaborn přehodil přes okraj jámy konec lana a skočil za ním. Averan poplašeně vyjekla.</p>

<p>Ale Gaborn se ve vzduchu otočil jako kočka a lehce se zachytil lana. Obdařen mnoha odkazy síly a ladnosti začal dolů šplhat rychle jako pavouk.</p>

<p>Binnesman překvapením pozdvihl obočí. Gabornova žebra byla zjevně odolnější, než se na první pohled zdálo.</p>

<p>Averan došla k okraji tunelu a pohlédla dolů. Pevně sevřela svou hůl z černého dřeva. Toužila ponechat si ji u sebe, ale neodvažovala se. Hůl byla převzácná, přestože ještě nebyla plně opracovaná. Averan do ní plánovala vyřezat ochranné runy, ale zatím se k tomu nedostala. Jedovaté černé dřevo si ji vyvolilo a Averan cítila, že hůl je její součástí. Přemýšlela, co s ní, když tu Binnesman rozehnal její pochyby tím, že došel k okraji jámy a svou vlastní hůl vrhl dolů. Hůl bezpečně proletěla metr od Gaborna.</p>

<p>Vzápětí k okraji přistoupila Zelená žena a udělala se svou holí to samé.</p>

<p>„Jen do toho,“ povzbudil Binnesman Averan. „Dřevo tě zná. Bude na tebe čekat na dně.“</p>

<p>Averan opatrně spustila svou hůl dolů, protože se bála, že by se mohla při pádu zlomit.</p>

<p>Za okamžik začali s riskantním sestupem. Gaborn šplhal dolů jako první, za ním Zelená žena, Binnesman, Ioma a Averan na konci.</p>

<p>Ukázalo se, že sestup bude těžký. Prvních sto metrů šplhali po laně. Ale až příliš brzy se dostali na jeho konec.</p>

<p>Lano museli nechat na místě. Žádné další už neměli a nezbylo jim než doufat, že si poradí bez něj.</p>

<p>„Pospěš si,“ řekla Ioma Averan. Byla hned pod ní a namáhavě sestupovala. „Pokud začneš padat, zachytím tě.“</p>

<p>Averan bušilo srdce. Cítila sílu svých odkazů, ale přesto zjistila, že je těžké najít oporu pro ruce a nohy. Tekoucí voda tunel ohladila tak, že v něm nebyly téměř žádné prohlubně a výstupky. A stěny byly ještě ke všemu porostlé kluzkým mechem. Nikdo z nich pořádně neviděl, takže jim nezbylo než řídit se při sestupu citem.</p>

<p>Nejhorší ze všeho byl zrádný mech. Na některých místech se jeho kořeny provrtaly dostatečně hluboko do skály, aby bylo možné se na něm udržet, ale většinu času se bez varování trhal a nebylo možné se na něj spolehnout. Averan na tom byla nejhůř, protože měla nejkratší končetiny a měla potíže s nacházením výstupků a prohlubní, které by byly dostatečně blízko u sebe.</p>

<p>Binnesman si toho povšiml, nechal Iomu prošplhat kolem sebe a počkal na Averan. Pomáhal jí pokaždé, když se neměla čeho zachytit, nabídl jí oporu pro nohy. Jeho konejšivý hlas zněl tmou. „Neboj se,“ řekl. „Hned pod tebou je velká prohlubeň, o kterou se můžeš opřít.“</p>

<p>Nakonec Averan díky Binnesmanovi překonala svou hrůzu a pomalu šplhala dolů.</p>

<p>Sestoupili čtvrt míle pod konec lana, a pak ještě další kus. Tunel se kroutil sem a tam, a přesto pokaždé, když se Averan odvážila pohlédnout dolů, neviděla dno.</p>

<p>Byl to pomalý a úmorný sestup. Zrovna se dostala k odpočinkovému místu a chystala se k dalšímu sestupu, když na ni zavolal Gaborn: „Averan, zastav! Přesuň se doprava a zkus si najít cestu tamtudy.“</p>

<p>Byl hluboko pod ní a neviděl ji. Ale byl Král Země a cítil nebezpečí hrozící jeho vyvoleným. Udělala, co jí řekl a Gaborn ještě mnohokrát varoval ji nebo ostatní, aby si vybrali jinou cestu.</p>

<p>Šplhali dolů více než míli a stále ještě nedorazili na dno. Averan cítila čím dál větší strach a zjistila, že se celá třese.</p>

<p>Země se stále ještě chvěla pod nohama ničitelů.</p>

<p>Averan se divila, že ještě nikdo z nich nespadl. I s Gabornovou pomocí a odkazy byl tento sestup téměř nemožný.</p>

<p>Gaborn sestoupil po kamenné římse, první, na kterou narazili, a dal příkaz k odpočinku. Averan se palec po palci sesunula dolů k ostatním. Ioma se opírala zády o stěnu a ve tváři měla strach. Gaborn si dřepl vedle ní a ztěžka popadal dech. I Binnesman se držel od kraje římsy v uctivé vzdálenosti, ale Zelená žena došla až k jejímu okraji a zvědavě hleděla dolů.</p>

<p>Římsa byla pouhé tři nebo čtyři stopy široká, pod ní pokračoval sráz. Za normálních okolností by to Averan rozhodně nepřipadalo jako bezpečné útočiště, ale zrovna teď měla pocit, že je v ráji. Pohlédla komínem vzhůru do nekonečné černi.</p>

<p>Věděla, že jakmile ničitelé prorazí kamennou stěnu, kterou jim vytvořila, budou jim okamžitě znovu v patách.</p>

<p>Ničitelé uměli skvěle šplhat. Díky mohutným předním pařátům a čtyřem nohám dokázali slézat skalní stěny mnohem rychleji než kterýkoli člověk. A tunel byl právě tak široký, aby se monstrům pohodlně šplhalo.</p>

<p>Představila si ničitele nahoře a pocítila příval touhy pokračovat v sestupu.</p>

<p>„Jakmile se ničitelé ocitnou nahoře,“ odvážila se říct, „stačí, když sem dolů svalí balvan a tím nás srazí ze stěny. Dole se pak rozbijeme na kusy.“</p>

<p>„Jakmile tě zasáhne balvan, už ti nemusí vadit, že se dole rozbiješ,“ řekl jí Binnesman žertem. Pokusil se vrhnout na ni povzbudivý úsměv, ale Averan si všimla, že nikdo z ostatních nezůstal na římse příliš dlouho.</p>

<p>Gaborn brzy začal znovu sestupovat a ostatní ho následovali. Averan už pálily paže a dlaně měla celé odřené. Ani ostatní na tom nebyli zrovna nejlépe, protože jejich ruce zanechávaly na kameni krvavé šmouhy. Averan se snažila vyprázdnit svou mysl a ignorovat bolest.</p>

<p>Sestoupili o další půl míle, když náhle zazněl Gabornův hlas: „Zůstaňte, kde jste! Není tu žádné dno!“</p>

<p>„Co tím chceš říct, že tu není žádné dno!“ zavolala zoufale Ioma.</p>

<p>„Prostě žádné nevidím,“ řekl Gaborn. „Ta propast zkrátka padá do nicoty.“</p>

<p>Averan se přitiskla na skálu a bojovala s nutkáním se rozplakat.</p>

<p>Pokusila se pohlédnout dolů, ale výhled jí blokovali Binnesman a Zelená žena. Opály osvětlovaly stěny tunelu a Averan viděla, co má Gaborn na mysli – stěny tunelu náhle mizely a pod nimi hrozivě rozevírala náruč nekonečná propast.</p>

<p>Averan visela na stěně a srdce jí bušilo. Po čele jí stékal pot. Nehet na levém malíčku jako by se jí měl každou chvíli utrhnout. Zaryla prsty u nohou hlouběji do spáry ve stěně, čelem se opřela o kámen a potlačila vzlyk. Ruce i nohy se jí třásly navzdory úsilí, které vynakládala na to, aby se uklidnila.</p>

<p>Jsou pavouci unavení šplháním po zdech? napadlo ji. Určitě ano, odpověděla si.</p>

<p>Slyšela Gabornův těžký dech. Gaborn se pokusil sestoupit ještě níž.</p>

<p>„Mám pocit, že dole vidím vodu,“ zavolal. „Ano, jsem si tím docela jistý!“</p>

<p>Averan zněl v uších tlukot vlastního srdce. Začichala. Ano, ucítila vodu. Teď si uvědomila, že vůně vody sílila po celou dobu, kdy sestupovali. Celá jeskyně byla vlhká a na skále kondenzovala voda. Ale teď cítila vodní masu. Dole musí být řeka nebo jezero. Kromě vody cítila i pach síry.</p>

<p>Naše vaky, pomyslela si lhostejně. Hodili jsme dolů naše vaky a zbraně. Všechny budou pod vodou.</p>

<p>Ta myšlenka ji oslabila ještě víc a Averan se upnula k jediné naději: že její hůl bude plavat. Snad ji najde.</p>

<p>Hůl sloužila jako předmět skrze který se projevovala Averanina magie. Dívka cítila, že i kdyby ztratila všechno ostatní, s holí dokáže přežít.</p>

<p>„Dolů vede jen jedna cesta,“ řekl Gaborn. „Musíme skočit. Dole je jezero. Vidím břeh.“</p>

<p>„Počkej!“ vykřikla Averan. „Nevíš, co všechno může ve vodě žít!“</p>

<p>Ale Gaborn nečekal. Vrhl se dolů. Averan poslouchala a tiše počítala, dokud neuslyšela šplouchnutí.</p>

<p>Stihla napočítat do osmdesáti devíti.</p>

<p>Osmdesát devět vteřin? pomyslela si vyděšeně. Ne, uvědomila si vzápětí. Mám dvanáct odkazů metabolismu. Musím to vydělit třinácti. To vychází zhruba na sedm vteřin. Jak hluboko může člověk spadnout za sedm vteřin?</p>

<p>Neměla tušení. Věděla jen, že je to dlouhá cesta.</p>

<p>Co nejhoršího může žít v jezeře? zeptala se sama sebe. Jedla mozky několika ničitelů a z nich se toho o Podsvětí dozvěděla dost. Nahoře v jezírkách žily ještěrky. Nejspíš budou žít i v jezeře, pokud se nestaly potravou ryb. Idumeanské moře bylo plné obrovitých úhořů dlouhých třicet stop, kteří dokázali naráz spolknout dítě, a sumců velikých jako loď. A pak v něm žila stvoření, která byla ještě nebezpečnější – například rosolovité koule, které se mohly člověku přisát na tělo a rovnou ho začít trávit.</p>

<p>Co nejhoršího se nám může stát? pomyslela si Averan a pak si uvědomila, že její obavy jsou neopodstatněné. Gaborn je Král Země. Nenechal by ji skočit vstříc jisté smrti. Přinejhorším se stane to, že ji pokouše několik ještěrek.</p>

<p>Sešplhala dolů. Teď skočila Ioma. Dávali si načas, aby měl ten, kdo seskočí, čas odplavat. Pak Binnesman přikázal skočit Zelené ženě a ta se bez váhání vrhla do nicoty.</p>

<p>„Nejsem moc dobrý plavec,“ zašeptala Averan Binnesmanovi.</p>

<p>Čaroděj se usmál. „Neboj se, dítě, já plavu jako korek. Až skočím, počkej pět vteřin. Budu dole a pomohu ti.“</p>

<p>Averan se trochu posunula a přes rameno pohlédla dolů. Binnesman sešplhal co nejníže k okraji propasti. Averan teď dole viděla jeskyni. Opály Gaborna a ostatních zespoda zářily jako hvězdy na nebi. Plavali ve velkém jezeře pravidelného okrouhlého tvaru a kolem nich zářily vlny světla. Gaborn plaval k hromadě kamenů u vzdálenější stěny.</p>

<p>Ta scéna vypadala nesmírně mírumilovně, jako by si noční plavci užívali letní koupele v jezeře pod hvězdami.</p>

<p>Binnesman se odrazil od stěny a skočil. Averan na okamžik ve světle opálu zahlédla jeho tvář. Jeho výraz byl dokonale klidný. Přetočil se a pak ho pohltila temnota. Dívka začala počítat.</p>

<p>Z dálky uslyšela zvuk, při kterém se jí srdce rozbušilo ještě silněji – sípavý dech ničitele. Snažila se určit, odkud ten zvuk přichází. Ukrývá se snad dole mezi skálami? Naklonila hlavu. Díky odkazům sluchu jí všechny zvuky připadaly nepřirozeně silné.</p>

<p>Ne, uvědomila si vzápětí. Ten zvuk přichází seshora.</p>

<p>„Ničitelé jsou nám v patách!“ vykřikla.</p>

<p>Nečekala celých pět vteřin. Odrazila se a skočila.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Pád skrz temnotu jí připadal nekonečný. Z takové výšky Averan dosud nikdy neskákala. Nejvyšší skok, který měla za sebou, byl z větví starého dubu do rybníka ve Wytheebrooku.</p>

<p>S rukama kolem kolen dopadla do vody. Během pádu napočítala téměř do stovky a pak skončila ve vodě.</p>

<p>Nořila se hlouběji a hlouběji. Voda byla překvapivě teplá. Zadržovala dech a snažila se vyplavat nahoru. Ve světle opálového náhrdelníku se pod vodou rozhlížela. Kolem se protáhl štíhlý úhoř, vyděšený tím, že do vody dopadlo něco stejně velkého jako on sám. Dno jezera se ztrácelo v hlubině.</p>

<p>Averan plavala k hladině. Róba ji táhla ke dnu a dívku napadlo, že ji svlékne. Ale byla to čarodějná róba, oděv, který ji chránil a ukrýval a ona ji nechtěla ztratit.</p>

<p>Nakonec vyplavala nad hladinu a ztěžka popadla dech. Ve snaze posbírat své věci začala plavat v kruzích. Téměř okamžitě její ruka narazila na něco tvrdého a ona to sevřela.</p>

<p>Byla to její hůl a v okamžiku, kdy se jí dotkla, ucítila, jak jí do těla proudí síla.</p>

<p>Podivila se svému štěstí, ale tušila, že je v tom něco víc.</p>

<p>Chtěla jsem svou hůl a ta si mě našla, řekla si.</p>

<p>Připlaval k ní Binnesman. „Chyť se mě za ruku, dítě.“</p>

<p>„Ničitelé,“ řekla mu Averan a chytla se jeho róby. „Nad sebou jsem slyšela ničitele.“</p>

<p>Čaroděj neodpověděl. Místo toho jí podal svou vlastní hůl. „Podrž mi to.“ Začal plavat. Averan držela hole a Binnesman je oba táhl. Zdálo se, že obě hole plavou s neobyčejnou lehkostí.</p>

<p>Averan věděla, že ničitelé neumějí plavat. Padnou ke dnu jako kámen. Ale byli schopni kráčet po dně jako krabi a urazit tak překvapivě dlouhé vzdálenosti.</p>

<p>Jezero bylo natolik malé, že by se z něj ničitel dokázal dostat dřív než by mu došel dech. Ale vědí to ničitelé? Najdou po dně cestu na břeh? Na sto yardů dokázali vidět jasně, ale dál jejich „zrak“ nesahal.</p>

<p>Z tunelu nedokážou odhadnout tvar jezera pod nimi. Ucítí jen pach vody a kamenných stěn. Bude jim pach kamene stačit, aby odhadli tvar a velikost jezera? Odváží se skočit dolů?</p>

<p>Averan si nebyla jistá. Ničitelé dokázali být velmi odvážní. Jejich kůže byla tak tvrdá, že fungovala téměř jako zbroj a ničitelé byli navíc nesmírně silní. To jim dodávalo pocit nezranitelnosti.</p>

<p>Někteří za námi skočí, pomyslela si Averan s jistotou. Nevěděla, proč si to myslí, dokud nepropátrala své vzpomínky.</p>

<p>Lstivý Jedlík. Před pár dny ochutnala jeho mozek. Byl to ničitelský válečník a ona si vzpomněla, co cítil k lidem. Byla to podivná směsice strachu a nenávisti provázená vzpomínkou na vítězství, kterých lidé v minulosti proti ničitelům dosáhli. Ty pocity byly provázeny neukojitelnou touhou po lidském mase, která ho navzdory strachu hnala na lov lidí.</p>

<p>„O naše vaky se nemusíte starat!“ zavolal Gaborn přes vodu. „Mám je všechny. Pospěšte si!“</p>

<p>Takže vaky zůstaly na hladině, pomyslela si Averan.</p>

<p>Ale oštěpy jsou nenávratně ztraceny.</p>

<p>Aby pomohla Binnesmanovi, kopala Averan nohama. Za několik okamžiků vystoupili z černé vody. Světlo opálů se odráželo od vln na vodní hladině a tančilo na stěnách pokrytých bílými krystaly.</p>

<p>Sotva se dostali ke břehu, když do vody s mocným zašplouchnutím dopadl obrovitý ničitel.</p>

<p>„Honem! Tudy!“ vykřikl Gaborn a ukázal k temnému oblouku, kudy odtékala podzemní řeka.</p>

<p>„Počkat!“ nesouhlasila Averan. „Musíme toho ničitele zabít. Jestli ostatní, kteří nás pronásledovali tunelem, neucítí jeho smrt, budou ho následovat do vody.“</p>

<p>„Ne! Utíkejte!“ pobízel je Gaborn. „Hned!“</p>

<p>„Pojď, dítě,“ řekl Binnesman. Pomohl jí vystoupit z vody na břeh. „Vezmi si svůj batoh.“ Batohy ležely na hromadě, kam je Gaborn naskládal.</p>

<p>Averan si ten svůj přehodila přes záda. Binnesman podal vak Zelené ženě, a pak se natáhl pro svůj. Vypadal unaveně. Měl tolik odkazů metabolismu jako Averan, ale i s nimi se pohyboval se stařeckou důstojností.</p>

<p>Oblouk jeskyně, ve kterém stál Gaborn, se otvíral jako černá tlama. „Binnesmane!“ vykřikl zrovna, když si čaroděj přehazoval batoh přes záda, „uteč!“</p>

<p>Binnesman upustil batoh na zem a otočil se, ale v tu chvíli se z vody vyřítilo cosi obrovitého.</p>

<p>Nic se nemůže pohybovat tak rychle, pomyslela si Averan.</p>

<p>Navzdory všem svým odkazům viděla ničitele jen jako rozmazanou šmouhu. Z mohutného těla mu v proudech crčela voda.</p>

<p>Binnesman se otočil, aby mu čelil a tvář měl zrůzněnou panikou. Pozvedl ke své ochraně hůl.</p>

<p>Dřív než si Averan uvědomila, že ničitel je ozbrojený, uviděla temný záblesk jeho čepele – obrovitého meče dlouhého přes dvacet stop. Meč se zlověstným zasvištěním dopadl. Zazněl zvuk tříštícího se dřeva a praskání kostí. Binnesman proletěl čtyřicet stop vzduchem.</p>

<p>„Pomoc!“ vykřikla Averan.</p>

<p>Pozvedla hůl. Ničitel se hrozivě tyčil přímo nad ní a jeho tlama byla tak velká, že by se do ní pohodlně vešel vůz se čtyřspřežím. Na pažích mu měkkou modrou září svítily runy. Averan nikdy neviděla ničitelského válečníka, který by byl tak zlověstný a smrtelně nebezpečný. Ucítila jeho pach a náhle se jí v mysli jako stín objevilo jeho jméno. Toho válečníka znali všichni ničitelé. Jeho jméno bylo v Podsvětí vyslovováno se strachem: Harmonie Stínů.</p>

<p>Ze všech služebníků Jediné Pravé Vládkyně byl tento ničitel nejlstivější a nejmocnější. Averanina mysl se naplnila hrůzou.</p>

<p>Ničitel se na zlomek vteřiny zastavil a prohlížel si ji. Pak napřáhl meč, aby udeřil.</p>

<p>Averan necítila strach. Myslela jen na to, že ztratila Binnesmana. Cítila se otupělá.</p>

<p>„Uskoč!“ vykřikl Gaborn.</p>

<p>Averan se vrhla stranou a ničitelova čepel udeřila do skály na místě, kde předtím stála. Vzduchem se cosi vrhlo proti ničiteli. Cestou to řvalo jako poraněný vlk.</p>

<p>„Krev!“ křičela Zelená žena.</p>

<p>Zaútočila svou holí, aby Harmonii Stínů roztříštila na kusy.</p>

<p>Ale ničitel se s oslepivou rychlostí pohnul, skočil, a přistál na stěně, po které vyšplhal jako pavouk. Pomocí pachů začal vysílat proud informací. Averan ucítila pach příslušející Zelené ženě následovaný pachem, který znamenal <emphasis>jsem zmatený </emphasis>a dále pach znamenající <emphasis>pozor, tato bytost přináší smrt.</emphasis></p>

<p>Harmonie stínů zůstal na stěně a jeho smyslové výběžky se vlnily. Zelená žena doběhla pod něj a vztekle vykřikla. Vyskočila na malou římsu a začala šplhat za ničitelem. Stěny jeskyně byly pokryté vápencem a tu a tam porostlé mechem. Některé kameny byly bílé jako šlehačka, zatímco jiné měly žlutou barvu. Zelená žena šplhala rychle vzhůru a Harmonie Stínů před ní ustupoval stále výš, dokud se nedostal ke stropu, kde zůstal viset jako zlověstný pavouk.</p>

<p>„Krev! Krev!“ mumlala si Zelená žena toužebně. Dostala se až ke stropu a hledala způsob, jak pronásledovat svou kořist.</p>

<p>Harmonie Stínů skočil. V oslepivém záblesku překonal šedesát stop a nohama se zachytil stropu. V letu popadl Zelenou ženu jednou rukou a při dopadu s ní udeřil o stěnu. Ozval se dutý náraz a Zelená žena vztekle zařvala.</p>

<p>Vzápětí jí ničitel mrštil do jezera. Na okamžik se rozhostilo ticho rušené jen šploucháním vln.</p>

<p>Harmonie Stínů visící se stropu je ostražitě pozoroval a jeho smyslové výběžky se zuřivě vlnily.</p>

<p>Zelená žena se náhle vynořila z vody a se zuřivým vytím se začala drát na břeh.</p>

<p>Harmonie Stínů spěšně ustoupil zpátky k tunelu a zmizel.</p>

<p>Je pryč, pomyslela si Averan s úlevou. Ale věděla, že je to jen chvilkový oddech. Obrovitý ničitel studoval své soupeře.</p>

<p>„Averan! Binnesmane!“ zavolal Gaborn.</p>

<p>Binnesman nemůže být mrtvý, pomyslela si Averan. Je to můj učitel.</p>

<p>Dívka však věděla, co dokáží zbraně ničitelů. Jejich ocelové meče vážily stovky liber. Nebyly tak dokonale nabroušené jako lidské meče, ale co ztrácely na ostří, to doháněly svou vahou.</p>

<p>Viděla mnoho lidí zabitých ničiteli – mrtvoly rozsekané na kusy nebo rozdrcené.</p>

<p>Zelená žena šílela. Vyla jako vzteklé zvíře a s cákáním plavala ke břehu. Averan se divila, že vůbec přežila náraz o kamennou stěnu.</p>

<p>Dívka se roztřeseně postavila na nohy. Nechtěla se dívat na Binnesmana, protože věděla, co uvidí. Představila si jeho zkrvavené bezvládné tělo a oči prázdně hledící před sebe.</p>

<p>„Binnesmane!“ volal Gaborn, který spěchal k čaroději.</p>

<p>Averan se musela podívat. Pořád tu byla možnost, že zůstal naživu.</p>

<p>Binnesman ležel na zádech na podlaze jeskyně. Tvář měl bledou, bezkrevnou a ruce se mu chvěly jako v předsmrtných záchvěvech. Z nosu a úst mu vytékaly stružky krve. Jako zázrakem zůstal celý, přestože ho úder zasáhl do prsou.</p>

<p>„Jsi naživu?“ zeptala se Averan.</p>

<p>„Jsem rád, že to slyším,“ řekl Binnesman, ale mluvení ho stálo takové úsilí, že žertovný podtón z jeho hlasu zcela zmizel a jeho oči byly plné strachu.</p>

<p>Není naživu, uvědomila si Averan. Ale ještě není mrtvý. Umírá. Poklekla vedle něj, vzala ho za ruku a pohladila. Binnesman zoufale lapal po dechu. Pohlazení jí neoplatil. Nebyl schopen poskytnout jí útěchu.</p>

<p>Přispěchal Gaborn.</p>

<p>Averan pohlédla na jeho tvář, bledou šokem. Připojila se k nim Ioma.</p>

<p>„Proč jsi neutíkal?“ zeptal se ho Gaborn.</p>

<p>„Celých sto let,“ vysvětloval Binnesman a bojoval s dechem, „jsem byl ten nejmoudřejší člověk, kterého jsem kdy poznal.“ Postihl ho záchvat kašle a brada se mu pokryla krvavou sprškou. „Proto je pro mě těžké přijímat rady.“</p>

<p>Ioma stála Gabornovi po boku a hleděla na Binnesmana očima naplněnýma bolestí.</p>

<p>Binnesmanova ruka se zachvěla a Averan pohlédla na jeho tvář. Čaroděj jí pohled oplácel. „Málo času,“ řekl. „Přines mou hůl.“</p>

<p>„Je zlomená,“ řekla Averan. Ale náhle ji zaplavila divoká naděje, že i zlomená hůl ho dokáže uzdravit. Vyrazila pro ni. Hůl nebyla jen zlomená; byla roztříštěná na kusy, a třísky ležely všude po zemi. Averan je všechny sesbírala. V každé třísce byla uložená moc Země, po celé délce hole byly vyřezány runy ochrany a léčení. S náručí plnou dřeva se pak spěšně vrátila k Binnesmanovi.</p>

<p>„Mrzí mě to,“ říkal právě Gabornovi. „Všechny jsem vás zklamal.“ Slabě dýchal a s každým slovem mu z úst vyteklo víc krve.</p>

<p>„Nesnaž se mluvit,“ řekla Ioma. Klečela vedle něj a držela ho za ruku. „Některé věci musí být ještě vyřčeny,“ odvětil čaroděj. „Zelená ženo,“ zašeptal, „propouštím tě.“</p>

<p>Zelená žena radostně zavyla jako zvíře. Averan na ni pohlédla. Bytost zírala ke stropu tunelu, jako by odhadovala, kudy se nejrychleji dostane k ničitelům.</p>

<p>„Averan!“ zavolal Binnesman. Rozhlížel se kolem, ale jeho oči se už nedokázaly zaostřit.</p>

<p>„Jsem zde,“ řekla. „Mám tvou hůl.“</p>

<p>Jako důkaz mu začala klást rozlámané kusy hole na hruď. Binnesman nahmatal jeden kus a sevřel jej.</p>

<p>„Averan, musím tě opustit. Povedeš ostatní místo mě. Naslouchej Zemi. Ta teď bude tvou jedinou učitelkou.“</p>

<p>Zalapal po dechu a už nebyl schopen mluvit.</p>

<p>Averan měla pocit, jako by se pod ní propadl celý svět. Nemohla uvěřit, že Binnesman umírá. Staří čarodějové jako on byli přece nesmrtelní. Averan zjistila, že se třese.</p>

<p>„Zakopejte ho!“ vykřikl Gaborn. „Rychle!“</p>

<p>„Cože?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>„Musíme ho zakopat do země!“ Gaborn zvedl levou ruku a zoufale zašeptal: „Binnesmane, kéž tě Země uzdraví; kéž tě Země ukryje; kéž tě Země přijme za svého.“</p>

<p>Samozřejmě! Averan před třemi dny odpočívala pod Zemí, zbavená potřeby dýchat i myslet. Za celý život se tak dobře nevyspala. Nikdy se necítila tak osvěžená.</p>

<p>Nikdo z nich nemohl Binnesmana zachránit, ale dokud v něm zbývá jiskřička života, Země ho možná uzdraví.</p>

<p>Podlahu jeskyně tvořila jednolitá vrstva kamene a jen tu a tam na ní ležely oblázky.</p>

<p>Averan uchopila svou hůl, udeřila do země a zašeptala: „Zakryj ho.“</p>

<p>Odevšad se sem přivalily drobné kamínky, oblázky a prach, které starého čaroděje zakryly, takže ležel pod vrstvou šedého písku, kamenů a jeskynních perel.</p>

<p>Nádherný hrob! pomyslela si Averan.</p>

<p>Zachvátil ji žal. Bála se, že Binnesman odešel navždy, a že nic z toho, co udělali, nepomůže. Navzdory všemu, co dosud dokázali, čaroděj zůstal ležet v tomto krásném hrobě.</p>

<p>Gaborn ostražitě pohlédl na temný komín nad jejich hlavami. V konejšivém gestu položil Averan ruku na rameno. „Měli bychom vyrazit,“ řekl ostražitě.</p>

<p>Ioma poklekla vedle hrobu, sklonila hlavu a vtiskla ruku do písku. Zanechala tak na čerstvém rovu otisk své ruky, což byl zvyk, který se někdy dodržoval na pohřbech. Setřela si z tváře slzu, vstala a zvedla Binnesmanův vak.</p>

<p>Zelená žena stále přecházela po břehu jezera a hledala cestu k ničitelům. Na tváři měla škrábanec v místě, kde s ní Harmonie Stínů udeřil o kamennou stěnu. Jinak byla naprosto nezraněná.</p>

<p>Bylo děsivé vidět odhalenou nelidskou podstatu Zelené ženy. Averan nezneklidňovala jen její naprostá nezničitelnost. Mrazilo ji i z toho, jak naprostý nezájem projevovala Zelená žena o svého padlého pána. Averan stále doufala, že v Zelené ženě najde známky lidských citů, ale Zelená žena postrádala jakékoliv náznaky soucitu, žalu či lásky.</p>

<p>Přecházela po pobřeží, tu a tam ze sebe vyrazila vzteklé zavytí a dychtivě hleděla na tunel ve stropě.</p>

<p>„Vesno!“ zavolala na ni Averan jménem, které pro ni vymyslela. „Odcházíme.“</p>

<p>Zelená žena ji ignorovala. Gaborn na ni pohlédl a ve tváři se mu zračily obavy. „Zelená ženo!“ zavolal na ni. „Slyš mne: jdeme lovit veliké nepřátele Země. Nejlépe posloužíš své paní, když půjdeš s námi.“</p>

<p>Zelená žena se chovala, jako by ho neslyšela.</p>

<p>Z tunelu cítila Averan ničitele, kteří si tam pomocí pachů šeptali a přemýšleli, co dělat. Ukrývaly se jich tam tucty. Domnívala se, že Zelená žena je cítí také.</p>

<p>„Pojďme,“ řekl Gaborn a uchopil Averan za ruku. Ioma kráčela jako první a prošla obloukem do tmy. Gaborn a Averan se vydali hned za ní a ztichlou jeskyní zněla ozvěna jejich kroků.</p>

<p>Ještě dlouho, když uháněli říčním korytem, Averan slyšela lovecké výkřiky Zelené ženy.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>7</p><empty-line /><p>UZLY, KTERÉ POUTAJÍ</p>

<p><emphasis>Přenos odkazů je více uměním, než vědou. Každý kouzelník slyšel o případech, kdy přenos odkazů připomíná spíše zázrak – kdy je například po aplikaci magické tyče Runovládcova síla výrazně zvětšena a síla jeho Zasvěcence se přitom téměř neumenší – nebo ještě vzácnějších případech, kdy účinek přenosu odkazu trvá i poté, co Zasvěcenec zemře. Tím, že se učíme umění jak vytvářet dokonalé dvojice Zasvěcenců a Runovládců, zvyšujeme naději, že se takové zázračné případy stanou v budoucnu obvyklé.</emphasis></p>

<p>– Z knihy Umění dokonalého souladu sepsané mistry Ansa Perem a Dylanem Fendemerem</p>

<p>Pár hodin po úsvitu dorazili Myrima a Borenson do Batenne, starobylého města, jehož vysoké domy byly vybudovány ve starém fereciánském slohu. Kameny, ze kterých byly domy postaveny, zdánlivě dokonale zapadaly jeden do druhého. Střechy byly z měděných plátů zezelenalých věkem, které se překrývaly jako rybí šupiny. Měď pocházela z nedalekých dolů. Stará šlechtická sídla na kopcích byla obklopena rozsáhlými zahradami s mramorovými sochami svůdných panen, které zpravidla v rukou třímaly různé exotické zbraně. Tyto sochy se daly zahlédnout mezi zlatými listy vrb.</p>

<p>Minuli město a zamířili k hradu Abelaira Montesfromma, markýze z Ferecie. Hrad s mohutnými věžemi stál na nejvyšším kopci nad městem. Vnější hradby byly natřené vápnem a v ranním slunci zářily tak jasně, až z toho bolely oči. Téměř to vypadalo, jako by hrad byl jasný mrak vznášející se nad hradbami. Gardisté u brány byli oděni ve vyleštěnou stříbrnou zbroj a na hrudích měli emailového rudého graaka Ferecie. Hledí jejich přileb byla tak úzká, že válečníci vypadali jako slepí. V rukou třímali dlouhé oštěpy ze začerněného železa s ozdobnými stříbrnými hroty.</p>

<p>Myrima se snažila nedívat na své vlastní šaty, které byly ještě mokré a zablácené. V úžasu se rozhlížela kolem sebe.</p>

<p>„Zavři pusu,“ upozornil ji Borenson tiše, „ať ti do ní nenalétají mouchy.“</p>

<p>„Je to tu překrásné,“ řekla Myrima. „Nikdy jsem nic takového neviděla.“ A skutečně, když vjížděli na nádvoří, dlažební kostky byly tak dokonale vyrovnané, jako by je položili dnes ráno. Mozaika zobrazovala rudého graaka na bílém pozadí. Podél cesty rostl dokonale ostříhaný trávník. Z okenních truhlíků zářily bílé jasmíny, na záhonech rostl sléz a růže. Jejich vůně vytvářela ve vzduchu báječnou harmonii. Nad keři a záhony poletovali kolibříci, kteří v ranním slunci zářili jako drahokamy.</p>

<p>Myrima spatřila na tváři svého manžela hněv. „Co se děje?“ zeptala se tiše, aby ji gardisté neslyšeli.</p>

<p>„Tohle –“ řekl Borenson a kývnul směrem k hradu. „Lidé z Carrisu krváceli a umírali na hradbách necelých tři sta mil odsud, zatímco markýz a jeho přezdobení rytíři si užívají v přepychu. Mám tisíc chutí vyházet z oken ty květinové truhlíky a hned za nimi vyhodit markýze.“</p>

<p>Myrima nevěděla, co na to říci. Markýz byl mocný muž z jedné z nejstarších a nejbohatších rodin v celém Rofehavanu, zatímco Borenson byl jen Spravedlivý Rytíř. Myrima se už nějakou dobu bála, že ho ztratí. Cítila, jak se jí vzdaluje. Jeho rostoucí nechuť ke Gabornovi, markýzovi, a vlastně všem šlechticům, byla součástí problému.</p>

<p>V době, kdy dojeli k markýzově věži, byl Borenson ve velmi špatné náladě. Rty měl sevřené a ve tváři byl rudý. Komorník je uvedl do vzdušné přijímací komnaty, kde na zdech visely obrazy markýze a jeho předků ve zlacených rámech. Kolem krbu stály zdobené kované svícny.</p>

<p>„Počkejte tu,“ požádal je sluha.</p>

<p>Borenson začal přecházet sem a tam jako vzteklý pes a vypadal, že by se nejraději rozběhl za sluhou a popadl markýze za krk. Nečekali však ani dvě minuty, když dovnitř vběhl mladý muž se zardělou tváří a očima zářícíma dychtivostí.</p>

<p>„Sire Borensone, je to pravda?“ zeptal se mladík. „Opravdu Král Země bojuje s ničiteli u Carrisu?“</p>

<p>Borenson si chlapce prohlédl od hlavy k patě. „Známe se?“</p>

<p>„Jsem Bernaud –“</p>

<p>„Markýzův syn?“ zeptal se Borenson nevěřícně.</p>

<p>„K vašim službám,“ řekl Bernaud s úklonou.</p>

<p>Borensonovi se zlomyslně zajiskřilo v očích. „Ano, tvůj král bojuje s ničiteli,“ řekl Borenson, „a ty s nimi budeš také brzy bojovat.“</p>

<p>V tu chvíli se otevřely dveře a vstoupil služebník. „Markýz vás srdečně zve, abyste se k němu připojili na snídani ve Velké síni.“</p>

<p>Borenson a Myrima služebníka následovali do Velké síně. Bernaud kráčel za nimi. Po celé místnosti se táhl obrovitý stůl dlouhý padesát stop. Na stole stálo tolik paštiky, ovoce a kančí šunky, že by to stačilo pro tucet mužů, ale u stolu seděl jen samotný markýz, jako by váhal, kterou z pochoutek má ochutnat.</p>

<p>Nad stolem visely na zdech štíty markýzových předků. Každý zlacený štít byl pomníkem a připomínkou slavných rodin, od kterých markýz odvozoval svůj původ. Myrima toho o heraldice mnoho nevěděla, ale i ona poznávala některé z erbů: byl tu lev chystající se ke skoku, erb Merigasta Vzdorného, který čelil tothským čarodějům u Woglenovy věže, když veškerá naděje mizela. A byl tu dvouhlavý orel, erb krále Hoevenora z Delfu, který ovládl Alcairské hory. Každý štít byl elegantní a mnohé z nich vykovali ti nejlepší řemeslníci své doby. Největším dojmem však působil malý kulatý štít visící přímo nad čelem stolu. Tento štít nebyl nijak zdobený a ve srovnání s ostatními vypadal neuměle vyrobený, ale byl na něm obraz rudého graaka s rozepjatými křídly letícího nad dvěma světy. Myrima nepochybovala, že je to štít samotného Ferrece Geborena, syna Krále Země Erdena Geborena. Za jeho dnů se mu říkalo Zuřivec pro jeho nebojácnost v boji. Podle legend se ve věku třinácti let vydal na cestu na Onen Svět ve společnosti čaroděje Sendaviana a Daylana přezdívaného Černé Kladivo. Ferrece tehdy přesvědčil Zářící, aby bojovali za lidský rod. Ze všech legendárních hrdinů byl Ferrece Geboren ten nejobdivovanější.</p>

<p>Byla to smutná připomínka toho, že Ferecia byla kdysi hrdou zemí. A ještě smutnější připomínkou jejího pádu byl samotný markýz v hedvábném županu, který seděl hned pod slavným štítem a zvysoka hleděl na Myrimu a Borensona. U nosu si držel bílý parfémovaný kapesník a z jeho kyselého výrazu se dalo soudit, že nechápe, jak se dva takoví vandráci jako Myrima a její manžel dostali do jeho příbytku.</p>

<p>„Vida,“ řekl markýz, „sire Borensone, rád vás vidím! Vypadáte… dobře.“</p>

<p>„Vy také,“ řekl Borenson a na čele mu přitom pulzovaly žíly. „I když při našem posledním setkání jste měl čtyři nebo pět odkazů krásy k dobru. Bez nich vypadáte spíš jako karikatura člověka.“ Markýzova tvář při té urážce zbledla. Borenson si předstíraně odkašlal do dlaně, a pak markýzovi sevřel rameno po způsobu vojáků v poli. Markýz pohlédl na jeho drzou ruku a oči mu málem vypadly z důlků.</p>

<p>Zdálo se, že Borenson má sto chutí vraždit a markýz vypadal jako člověk těsně před zhroucením.</p>

<p>„Já, já, já doufám, že se králi daří dobře,“ zachvěl se markýz.</p>

<p>„Království je v troskách a jsem si jistý, že to dobře víte,“ řekl Borenson. „Proto mě sem Gaborn vyslal s naléhavou zprávou. Jak jistě také víte, bojuje s ničiteli jižně od Carrisu.“</p>

<p>„Skutečně?“ předstíral markýz nevědomost.</p>

<p>„Skutečně,“ opáčil Borenson. „A diví se, kde se schovává jeho starý přítel, markýz z Ferecie.“</p>

<p>„Skutečně?“ zopakoval markýz.</p>

<p>„Cožpak vás král nepovolal do boje?“</p>

<p>„Samozřejmě že ano,“ řekl markýz roztřeseně. „Chystal jsem se okamžitě vyrazit, ale pak Raj Ahten zničil Modrou Věž a mezi mými muži nezůstalo více než dva tucty odkazů. Jistě nemůžete očekávat, že někdo bude bojovat bez odkazů!“</p>

<p>„Ale můžeme,“ řekl Borenson nebezpečně. „Někdy nic jiného nezbývá. U Carrisu muži, ženy i děti útočili na ničitelskou armádu bez ohledu na vlastní životy. Bojovali se silou zrozenou ze zoufalství, protože neměli na výběr.“</p>

<p>„To je hrozné,“ řekl pobledlý markýz.</p>

<p>„A teď je řada na vás,“ pokračoval Borenson. Markýzovi se na čele zaperlil pot. Naparfémovaný kapesník si přitiskl k nosu. „Máte vybavit vojáky a okamžitě vyrazit k Carrisu, kde budete bojovat s jakýmkoliv nepřítelem, jaký se tam ukáže, ať už je to člověk nebo ničitel.“</p>

<p>„No to snad ne,“ zakvílel markýz.</p>

<p>„Otče, mohu jít?“ přerušil ho Bernaud.</p>

<p>„Myslím, že raději –“ přerušil ho markýz.</p>

<p>„Skvělý nápad,“ naléhal Borenson. „Jistě budete chtít představit svého syna Králi Země, jako výraz rodinné solidarity, a také aby obdržel královo požehnání. Zachováte-li se jinak, budete odsouzen.“ Pozorně studoval markýzův krk, jako by přemýšlel, kam se zatne katovská sekera.</p>

<p>Markýzovi se v očích objevil zmučený výraz, ale jeho syn řekl: „Otče, tohle je naše šance! Můžeme ukázat světu, že stále patříme k velikým rodům. Svolám vojáky!“</p>

<p>Hoch vyběhl z místnosti, kde zůstali Borenson, Myrima a markýz.</p>

<p>Myrimě bušilo srdce. Borenson a markýz se navzájem nijak nemilovali, ale Borenson hrál nebezpečnou hru. Gaborn mu nepřikázal, aby markýze povolal do boje, ani mu nijak nehrozil. A přesto Borenson markýzi hrozil královou pomstou.</p>

<p>Borenson se nebezpečně usmál. „Váš syn je dobrý chlapec.“ Chystal se přejít k tomu nejdůležitějšímu. „Máte k dispozici kouzelníka? Jedu do Inkary a potřebuji tři odkazy odolnosti.“</p>

<p>„Mám… mám tu kouzelníka,“ zachvěl se markýz, „a najdu i vhodné Zasvěcence, ale obávám se, že nemám magické tyče.“</p>

<p>„Přivezl jsem si vlastní,“ ujistil ho Borenson. „Vlastně jich mám tucet navíc, které bych rád předal jako dar vašemu synovi.“</p>

<p>Před hradem vykřikl Bernaud na kapitána gardy, aby připravil koně a muže.</p>

<p>Markýz vrhl na Borensona vypočítavý pohled a strach v jeho očích téměř zmizel. Jeho tvář ztvrdla.</p>

<p>„Vy to vidíte také, že?“ zeptal se markýz. „Můj syn je mnohem větší muž, než jsem kdy byl já. Podobá se spíš dědečkovi, když byl mladý. Skrze něj se náš rod může navrátit k velikosti.“</p>

<p>Borenson se omezil na pouhé přikývnutí. Neměl chuť předstírat vůči markýzovi jakoukoliv náklonnost.</p>

<p>Starý muž se kysele usmál. „Takže král nás povolává do boje. Ať staré stromy spálí oheň, aby ty mladé mohly vyrůst.“ Povzdechl si a pak na Borensona upřeně pohlédl. „Máte z toho radost. Potěší vás, když mě uvidíte mrtvého.“</p>

<p>„Já…“ začal Borenson.</p>

<p>„Nepopírejte to, sire Borensone. Známe se již dlouho. Vy jste se osvědčil ve všech bitvách. Bez ohledu na to, že já jsem měl bohatství, kterému vy jste se nemohl rovnat, titul vysoko převyšující než ten váš a všechno, co jsem si zamanul, vždy jste mi dával najevo své pohrdání. Vím, co si o mně myslíte. Mezi mými předky byli mocní králové. Ale během staletí bylo naše království rozprodáno na kusy, protože náš rod byl čím dál slabší a já jsem jeho poslední zástupce. Už když vám bylo třináct let, hleděl jste na mě s nechutí, protože jste věděl, co jsem zač: ubohý zakrslík pocházející z mocného rodu Leviatanů.“</p>

<p>„Chcete, abych k vám hovořil upřímně,“ zavrčel Borenson, „a přitom se vaše vlastní slova téměř shodují s tím, co bych vám řekl já.“ Naklonil se nad stůl, takže jeho tvář byla jen několik palců od markýzovy. „Ano, budu rád, když zemřete. Nemám rád ty, kteří žijí v luxusu a přitom lkají nad svým osudem. Když mi bylo třináct let, díval jste se na mě svrchu, protože jsem byl chudý a vy bohatý, protože můj otec byl vrah a ten váš byl mocný šlechtic. Ale už tehdy jsem věděl, že jsem lepší muž než vy kdy budete. Pravda je taková, pane, že jste příliš slabý i na to, abyste zplodil vlastní děti. Říkáte, že Bernaud připomíná svého dědečka, ale mám pocit, že kdybychom se rozhlédli mezi vašimi gardisty, najdeme mezi nimi jednoho, který se mu bude podobat víc. Hanba vám! Kdybyste byl alespoň trochu muž, pokusil byste se mne za má slova zabít, ať už máte odkazy nebo ne.“</p>

<p>Markýz sevřel rty a Myrima si na okamžik myslela, že popadne jídelní nůž a zabodne ho jejímu manželovi do krku. Markýz se však místo toho zaklonil a zlomyslně se usmál. „Vždycky jste byl na sebe tak pyšný. Chlubil jste se tím, co jste dokázal. To je mezi neurozenými celkem běžné. Dokonce i teď, když jste kapitánem královské gardy, mi do tváře vmetáte výzvy.“ Markýz se zjevně ještě nedoslechl, že Borenson se vzdal svého postavení a Myrima přemýšlela, jak by se asi zachoval, kdyby to věděl. „Ale já s vámi nemusím bojovat,“ pokračoval. „Jste to vy a ta vaše ubohá žena, kdo míří do Inkary, a oba víme, že Děti Noci pošlou zpátky vaše hlavy v pytli. A co se mne týká, já mířím do boje proti ničitelům – nepřátelům, kteří jsou mnohem hodnější mého meče než vy.“</p>

<p>Myrima si na okamžik myslela, že její manžel markýze za tuto urážku na místě zabije, ale Borenson se náhle upřímně rozesmál a markýz se začal smát s ním. Borenson ho poplácal po zádech, jako by byli staří přátelé a na okamžik se mezi těmi dvěma skutečně vytvořilo pouto, i když to bylo pouto vzájemné nenávisti. Byli stejní v tom, že se navzájem nenáviděli, a že toužili vypustit svůj hněv na jiné nepřátele než sami na sebe.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Borenson a Myrima zamířili k Věži Zasvěcenců. Jako vše ostatní v markýzově panství i věž byla překrásná. Její stěny byly nabílené vápnem, takže budova zářila na slunci. Na nádvoří rostly vysoké mandloně. Jejich listy zhnědly a v trávě ležely zlaté mandle. Mezi kmeny stromů pobíhaly šťastné veverky. Dvojice Zasvěcenců hrála šachy na nádvoří u fontány a další slepý Zasvěcenec seděl ve stínu stromů a zpíval.</p>

<p>„Ty markýze nenávidíš?“ zeptala se Myrima svého muže.</p>

<p>„Ne,“ odvětil Borenson. „Nenávist je příliš silné slovo. Cítím k němu zkrátka takovou nechuť, že budu rád, až zemře. To není to samé jako nenávist.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Ano,“ řekl Borenson. „Kdybych ho nenáviděl, zabil bych ho vlastní rukou.“</p>

<p>„Co myslel tím, když říkal, že „děti“ pošlou naše hlavy zpátky v pytli?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Děti Noci,“ řekl Borenson. „To je význam slova <emphasis>Inkařan. </emphasis>Pochází to ze slov <emphasis>Inz, </emphasis>což znamená temnota a <emphasis>karrath, </emphasis>neboli potomek.“ Z jeho přízvuku Myrima poznala, že Borenson ten jazyk dobře ovládá. „Inkařané pošlou naše hlavy zpátky v pytli.“</p>

<p>„Proč?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>Borenson si povzdechl. „Kolik toho víš o Inkařanech?“</p>

<p>„Jednoho jsem kdysi znala, jmenoval se Drakenian Tho,“ vzpomínala Myrima. „Byl to velice dobrý zpěvák. Většinu času byl zamlklý a myslím, že ho nikdo vlastně doopravdy neznal.“</p>

<p>„Ale víš přece, že naše hranice jsou zavřené,“ řekl Borenson. „Gabornův děd vyhnal Inkařany před šedesáti lety ze své říše a Král Bouří ustoupil.“</p>

<p>„To jsem slyšela,“ řekla Myrima. „Ale myslela jsem si, že jsme poslové, a proto nám zajistí bezpečný průchod. Dokonce i země ve válce si občas vyměňují poselství.“</p>

<p>„Jestli si myslíš, že jsme v bezpečí, pak toho o Inkaře nevíš dost,“ řekl Borenson. „Oni nás <emphasis>nenávidí.</emphasis>“</p>

<p>Myrima z jeho tónu pochopila, že tím nemá na mysli jen obyčejnou nenávist, a že Inkařané touží po naprostém zničení Rofehavanu. Takovou nenávist však nechápala. Věděla, že v Mystarii jsou Inkařané postavení mimo zákon. Nebylo to však tak ve všech rofehavanských říších. Král Sylvaresta jejich přítomnost v Heredonu toleroval a dokonce obchodoval s Inkařany, kteří přicházeli po stezkách koření procházejících Indhopalem. Proto ji napadlo, jestli Borensonův úsudek není zamlžen rodovou nenávistí mezi obyvateli Mystarie a Inkary. „Proč myslíš, že nás tak nenávidí?“</p>

<p>„Celý ten příběh neznám,“ řekl Borenson. „Možná ho nezná nikdo. Ale víš, co si Inkařané myslí o křížení svých lidí s Dětmi Dne, čímž mají na mysli nás?“</p>

<p>„Nesouhlasíš s tím?“</p>

<p>„Velmi mírně řečeno,“ řekl Borenson. „Do očí ti to neřeknou, ale většině Inkařanů se dělá zle už z toho pouhého pomyšlení – a mají k tomu dobrý důvod. Každé dítě vzešlé z takového svazku totiž zdědí barvu kůže, vlasů a očí po rodiči z naší strany.“</p>

<p>„A to znamená?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Plnokrevný Inkařan s očima barvy ledu dokáže vidět i v naprosté tmě, i když cestuje Podsvětím. Ale mnoho polovičních Inkařanů nevidí ve tmě o nic lépe než my a tmavé oči se pak dědí z generace na generaci, protože jsou dominantním dědičným znakem. Inkařané pak těmito míšenci pohrdají a mezi nimi a pravými Dětmi Noci existuje nepřekročitelná bariéra.“</p>

<p>Myrima si vzpomněla na inkařanského míšence, který se pokusil zabít Gaborna.</p>

<p>„Ale míšenci jsou i někteří členové královských rodin,“ namítla. „I synovec Krále Bouří –“</p>

<p>„Nebude nikdy sedět na trůně,“ dokončil za ni Borenson.</p>

<p>„Jedna věc by mě tedy zajímala,“ řekla Myrima. „Proč by chtěl inkařanský míšenec zabít Gaborna? určitě ne pro lásku ke své zemi.“</p>

<p>„Možná chtěl jen prokázat před svými lidmi svou cenu,“ řekl Borenson. „Ale může v tom být i mnohem víc. Inkařané nás nenávidí nejen pro barvu našich očí. Nazývají nás barbary. Nenávidí naše zvyky, náš způsob života, naši civilizaci. Považují se za nadřazené.“</p>

<p>„To nemůže být všechno,“ řekla Myrima. „V Heredonu jsem se setkávala s Inkařany. Rozhodně to nevypadalo, že by nás chovali v takové nenávisti. Musí v tom být něco víc.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekl Borenson, „připrav se na historickou lekci. Zhruba před šedesáti lety Gabornův dědeček Timor Rajim Orden zjistil, že mnozí Inkařané, kteří přicházejí do našich zemí, jsou zločinci prchající před spravedlností, a proto uzavřel hranice. Vrátil zpátky mnoho jejich obchodníků a přikázal šlechticům, aby popravili každého Inkařana, u kterého bylo důvodné podezření, že představuje hrozbu. Tak byli před soud postaveni tři nižší inkařanští šlechtici a ti hrdě přiznali, že jsou mnohem víc než pouzí zločinci – byli to vrazi vyslaní zabít královy Zasvěcence. Pocházeli z jednoho jižního inkařanského kmene a přísahali, že zničí všechny severní barbary. Tento soud se odehrával pod pravomocí vévody Bellinghursta a ten všechny tři popravil, aniž by o tom nejprve informoval krále Ordena. Orden byl umírněný muž a někteří říkají, že by vrahy pouze vypověděl ze země. Já si to nemyslím, ale v každém případě už bylo pozdě. A tak byla jejich těla poslána zpátky do Inkary jako varování pro ostatní.</p>

<p>Když se ti mrtví dostali zpátky do své země, jejich rodiny naléhaly na krále, aby se pomstil. Král Zandaros poslal zprávu, ve které protestoval proti popravě a proklínal všechny seveřany. Gabornův děd poslal přes hory letce se zprávou Zandarosovi. V té zprávě stálo, že pokud Král Bouří odmítá hlídat své hranice, je to jeho věc, ale že nemá právo protestovat proti tomu, že se my sami chráníme. O den později přiletěl na Dvory Přílivu letec z Inkary, který na nádvoří upustil vak. V tom vaku byla hlava dítěte, které neslo Králi Bouří Ordenovo poselství. Spolu s ní se ve vaku nacházel i edikt vyhlašující, že žádný občan kteréhokoliv království Rofehavanu nebude v Inkaře tolerován. Brzy poté začali Inkařané budovat runovou zeď táhnoucí se po celé severní hranici, kterou se dnes nikdo neodvažuje překročit.“</p>

<p>„Ale to se stalo už dávno,“ namítla Myrima. „Možná, že nový král je tolerantnější.“</p>

<p>„Zandaros je stále králem. Je už starý, ale říká se, že je víc než jen obyčejný král. Je to mocný čaroděj, který dokáže povolat bouře a využívá svou moc, aby si prodloužil život.“</p>

<p>„Ale za šedesát let se jeho hněv musel zmírnit,“ protestovala Myrima. „Ten spor byl mezi ním a Gabornovým dědečkem. S námi nemá nic společného.“</p>

<p>„Ano,“ řekl Borenson. „To je moje naděje. Je to jediná věc, která nás může zachránit. Přicházíme jako vyslanci nového krále a přinášíme nabídku smíření. Dokonce i ten starý jezevec s černým srdcem by to měl respektovat.“</p>

<p>Rozhostilo se ticho. Borenson svou ženu miloval a nabízel jí poslední možnost odejít. Ale Myrima na něj rozhodně pohlédla a prohlásila: „To mě neodradí.“</p>

<p>„Výborně,“ řekl Borenson.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Borenson předal markýzovu kouzelníkovi tři magické tyče. Kouzelník byl starší muž, který si tyče radostně prohlížel, jako by jich tolik již dlouho pohromadě neviděl. Prostudoval své záznamy a zavrtěl hlavou. „Za poslední rok nabídli svou odolnost jen dva lidé. Přejete si počkat, než naši vyvolávači najdou třetího?“</p>

<p>„To může zabrat celé týdny,“ povzdechl si Borenson. „Dejte mi, co máte, a pošlete vyvolávače. Třetí odkaz mi můžete poslat přes prostředníka.“</p>

<p>„Výborně,“ řekl kouzelník a zmizel, aby učinil potřebné přípravy. Myrima i Borenson se mlčky rozhlíželi. V komnatě byly přístroje a pomůcky sloužící umění přenosu odkazů. Byly tu váhy na vážení krvavého kovu, kleště, kladiva, malá kovadlina a železné formy. Veliký plakát na stěně ukazoval různé runy umožňující přenos různých typů odkazů, včetně možných malých odchylek ve tvaru run. U jednotlivých vyobrazení byly poznámky psané tajným jazykem kouzelníků.</p>

<p>Myrima zvědavě pohlédla na Borensona. Všimla si, že přechází sem a tam a ve tváři je pobledlý. „Jak se cítíš?“</p>

<p>„Dobře,“ odpověděl. „Proč?“</p>

<p>„Kouzelník v Carrisu řekl, že ti přes prostředníky pošle odkazy: metabolismus, sílu, rozum. Ale ty se nepohybuješ o nic rychleji než před dvěma dny. Myslíš, že zapomněl?“</p>

<p>„Ne,“ řekl Borenson. „Kouzelníci si udržují pečlivé záznamy. Nejspíš má příliš mnoho práce. Město bylo…“ hledal správná slova, kterými by popsal zničení Carrisu. Městské hradby se zhroutily pod náporem ničitelů a mnoho věží se zřítilo. Země na třicet mil okolo byla zčernalá a zničená. Na zemi ležela těla ničitelů jako černé monolity. Nad městem visela ničitelská kletba. Ani Myrima nedokázala najít slova, kterými by popsala ten obraz zkázy.</p>

<p>„Přežilo tam mnoho lidí,“ řekla. „Mělo by se mezi nimi najít mnoho takových, kteří jsou ochotni poskytnout odkazy.“</p>

<p>„Ti lidé určitě nechtějí nic jiného, než se dostat od Carrisu co nejdál,“ prohlásil Borenson. „Kouzelníci mají plné ruce práce s tím, aby odvezli všechny Zasvěcence. Jsem si jistý, že dostanu odkazy jak nejrychleji to bude možné.“</p>

<p>Přestože Myrimu uklidnil, Borenson se příliš jistě necítil. Neklidně přecházel sem a tam. Jeho Zasvěcenci teď pravděpodobně míří po proudu řeky ke Dvorům Přílivu. Pokud je s nimi kouzelník, bude se snažit je někde pohodlně ubytovat, ale většina měst a vesnic podél řeky je zničená, takže to nebude jednoduché. Za těchto okolností může trvat celé dny nebo týdny, než se kouzelníci budou moci vrátit ke svým normálním povinnostem.</p>

<p>Borensonův nedostatek odkazů Myrimu tížil. Postrádala Borensonova léta výcviku, ale měla mnohem víc odkazů a byla rozhodně silnější, rychlejší a chytřejší. Ve všech ohledech byla lépe připravena na cestu do Inkary než on.</p>

<p>Možná proto Borenson neklidně přecházel. Došel k oknu, vyhlédl ven, povzdechl si, pak se posadil se zády opřenými o stěnu. Byl bledý a celý se třásl. Na čele se mu perlil pot.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se ho Myrima.</p>

<p>„Nevím, jestli to zvládnu,“ odpověděl. „Viděl jsem smrt příliš mnoha Zasvěcenců.“</p>

<p>Myrima věděla, na co myslí. Byl nucen zavraždit Raj Ahtenovy Zasvěcence na hradě Sylvaresta – tisíce mužů, žen a dětí za jedinou noc. A vzpomínal na své vlastní Zasvěcence, které Raj Ahten zavraždil v Modré Věži.</p>

<p>„Víš, markýz měl pravdu,“ řekl tiše. „Když jsem byl mladý, vždycky jsem toužil stát se Runovládcem. Chtěl jsem být slavný a myslel jsem, že odkazy mi dají moc. Ale to není to hlavní. S odkazy přichází i veliká zodpovědnost a díky nim může člověk poznat celý další svět utrpení.“</p>

<p>Za hodinu přivedl kouzelník Zasvěcence, dvě silné mladé dívky ve věku jedenáct a dvanáct let. Stály hned za závěsem v přijímacím pokoji, který byl velice pohodlný a kde kouzelníci budoucí Zasvěcence uklidňovali. Myrima slyšela jejich rozhovor s kouzelníkem. Dívky žádaly ujištění, že jejich ovdovělé matky a mladší bratři dostanou jídlo z královských sýpek.</p>

<p>„Pěkné mladé oběti,“ zašeptal Borenson hněvivě, když nahlížel za závěs.</p>

<p>Třásl se, když kouzelník vysál z dívek jejich životní sílu, a když slyšel jejich bolestivé výkřiky. A když se magické tyče dotkly jeho těla, ani příliv extáze přicházející s odkazy nezastavil třas, který ho ovládl. Když kouzelníkovi pomocníci obě dívky zbledlé šokem a zesláblé odnášeli pryč, Borenson začal zvracet na podlahu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>8</p><empty-line /><p>DUTÍ VLCI</p>

<p><emphasis>Dutý vlk možná získal své jméno díky svému neobvyklému profilu. Má dlouhé nohy a veliké břicho, které vypadá neustále prázdné. Já si však myslím, že jméno získali vlci díky svým ledovým, prázdným očím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Za dnů šíleného krále Harrilla byla tato stvoření téměř vyhubena. Jednoho dne však král na lovu slyšel jejich vytí, které je mnohem hlubší a znělejší než vytí obyčejných vlků. „Ach, jakou překrásnou píseň ti vlci zpívají. Nechť jejich hlasy znějí v horách navždy!“ řekl tehdy král a na čtyřicet let zakázal jejich lov. V důsledku toho se dutí vlci přemnožili. Po králově smrti lov znovu začal. Popravdě řečeno se tehdy do lovu dutých vlků pustily celé armády a tomuto období se říká „válka s vlky“.</emphasis></p>

<p>– Z knihy Savci Rofehavanu sepsané čarodějem Binnesmanem</p>

<p>Jižně od Batenne vedla cesta do Alcairských hor. Byla opuštěná a neudržovaná, na některých místech úplně zarostlá lesem. Borenson ani Myrima si často nebyli jistí, zda se vůbec ještě nacházejí na cestě. Jakmile však vyjeli nad území porostlé stromy, dokázali cestu odlišit od okolního terénu podle zbytků kamenných zídek, které ji lemovaly.</p>

<p>Zdálky bylo slyšet vytí dutých vlků připomínající kvílení větru mezi kameny.</p>

<p>Právě se zastavili, aby se oblékli do těžkých plášťů, a nacházeli se mezi tenkými stromy, pod kterými stále ležel sníh, když si Myrima uvědomila přítomnost dalšího jezdce.</p>

<p>„Náš přítel je blízko,“ řekla. „Cítím ho na cestě.“</p>

<p>„Ten vrah?“ zeptal se Borenson.</p>

<p>Myrima došla ke koni, vytáhla luk a natáhla tětivu. Z toulce vytáhla šíp s ostrým ocelovým hrotem a namočila jej v kapce vody, kterou měla na těle. „Zasáhni cíl,“ zašeptala. Pohlédla na Borensona.</p>

<p>Borenson si připravil válečné kladivo. Nebyl vodní čaroděj, ale Myrima jej provedla rituálem vody a jejím jménem mu požehnala. Borenson plivl na hrot kladiva a zašeptal: „Kéž tě voda vede k cíli.“</p>

<p>Myrima se ostražitě rozhlížela. Nacházeli se v terénu, který stoupal. Na úpatí hor rostly trsy trpasličích borovic, které se černaly proti sněhovým polím. Nebylo tu mnoho míst, kde by se dokázal člověk schovat. Myrima si byla jistá, že vrah je daleko před nimi, a že je zatím nespatřil.</p>

<p>„Jak daleko?“ zeptal se Borenson.</p>

<p>„Míli nebo dvě,“ řekla Myrima.</p>

<p>„Ty si vezmi pravou stranu cesty, já si vezmu levou,“ rozhodl Borenson. Přivázali koně ke stromu, a pak se rozdělili. Každý z nich se plížil lesem na opačné straně cesty.</p>

<p>Ve sněhu se křižovaly vlčí stopy. Myrima napjala smysly, svým zrakem pronikala temnotu a sluchem pátrala po jakémkoliv zvuku – po zakašlání nebo prasknutí větévky. Nosem nasála vzduch. Mezi stromy se točil vítr. V jednu chvíli vraha ucítila, potom se jeho pach ztratil, aby ho vzápětí ucítila dvakrát tak silně.</p>

<p>Nebylo tu kde se ukrýt a zanedlouho stromy úplně zmizely.</p>

<p>Myrima rychle vyrazila kupředu, její nohy tiše šustily po sněhu. S pěti odkazy metabolismu a dalšími odkazy síly a odolnosti dokázala bez námahy běžet celé hodiny. A co bylo důležitější, byla schopná předběhnout koně. Doufala, že jí rychlost poskytne rozhodující výhodu.</p>

<p>Běžela rychlostí padesát či šedesát mil za hodinu, s hlavou skloněnou a čichem pátrala po vrahovi. Takhle rychle dosud nikdy neběžela. Bylo to zvláštní.</p>

<p>Nezdálo se jí, že by čas plynul rychleji. Běžela sice usilovně, ale opatrně. Přesto když zatočila, cítila odstředivou sílu, a když přeběhla hřeben, žaludek jí poskočil. Cítila se silná a nebezpečná a ovládlo ji vzrušení z lovu.</p>

<p>Vzduch byl chladný. Tam, kde slunce neproniklo stíny ani za dne, ležel sníh. Sníh se třpytil i na úbočích a vrcholcích hor. Blížila se k hranici, kde končily stromy, když tu ucítila silný pach vrahova koně.</p>

<p>Zastavila a pozorovala cestu před sebou. Cítila popel chladnoucího ohně. Vrah tábořil na kopci mezi trsem stromů po její pravici. Doufala, že spí.</p>

<p>Myrima na to místo dlouho hleděla, ale nespatřila žádný náznak pohybu a mezi stromy neviděla ani tvar lidské postavy.</p>

<p>Sešla z cesty a asi dvě stě yardů se plížila tak, aby vrahovo tábořiště obešla. Nikde známky lidské přítomnosti, ale koňský pach byl silnější. Čichem se nechala vést k háji borovic. Vystoupala na hřeben a překročila padlý kmen stromu.</p>

<p>Vrahův tábor nespatřila dřív, než když od něj byla čtyřicet stop daleko. Tábořiště se nacházelo mezi stromy, jejichž větve vytvořily přírodní střechu. Kdysi v minulosti tu lidé vykopali prohlubeň, kolem které naskládali kameny. Nad kameny viděla vyčnívající koňské uši a na okamžik ztuhla.</p>

<p>Uslyšela vrahův těžký přerývaný dech. Začichala. Ucítila pach krve a hnisu. Ten muž byl zraněný.</p>

<p>Myrima se ohlédla. Borenson viděl její pohyb a teď se ji ze všech sil snažil dohnat. V hlubokém sněhu klouzal a padal. Pozvedla ruku, aby ho varovala, a pak zalehla za strom a čekala na něj.</p>

<p>Když se přiblížil, ztěžka lapal po dechu. Snažil se zklidnit, a když se mu to podařilo, doplížil se až k Myrimě. Mezi větvemi uviděl malé tábořiště a přikývl. Gestem ji pobídl, aby tábor obešla z druhé strany.</p>

<p>Myrima se tiše plížila podél okraje lesíka. Pod nohama jí zapraskala větévka ukrytá pod sněhem. Viděla, že kůň nastražil uši.</p>

<p>V okolí tábořiště byla země posetá vlčími stopami. Myrima vzhlédla a na kopci proti černým stromům uviděla bílou postavu. Stál tam obrovitý vlk, nehybný jako sníh. Náhle se otočil a zmizel mezi stromy, přičemž ze sebe vydal tiché zakňučení.</p>

<p>V tu chvíli Myrima uslyšela, jak za ní praskla další větévka. Obrátila se a uviděla Borensona, jak se s kladivem pozdviženým nad hlavu řítí ke skrytému tábořišti.</p>

<p>Mezi stromy se zvedl vítr a větrné tornádo se vyřítilo směrem k nim. Nebyl to přirozený vítr, protože náhle vznikl z ničeho a cíleně se řítil k Myrimě a jejímu muži. Les se otřásl jako pod náporem bouře a tornádo zvířilo borovicové šišky a ledové krystaly. Větrná smršť zakryla Myrimě výhled.</p>

<p>Srdce se jí málem zastavilo. Na okamžik si myslela, že se vrátil Temný Vznešený, protože něco podobného zažila jen v jeho přítomnosti.</p>

<p>„Čarodějnictví!“ vykřikla, na okamžik ztuhlá strachem.</p>

<p>Zaútočil na ni silný poryv větru a ledu a vyrazil jí šíp z rukou.</p>

<p>O její tělo zabubnovaly šišky a větévky; v očích ji pálily ledové krystalky. Myrima byla nucena zavřít oči a zvednout ruce před tvář. Marně se snažila prohlédnout skrze bouři.</p>

<p>Borenson s řevem zaútočil. Bouře se obrátila, aby mu čelila a on skočil přímo do jejího středu.</p>

<p>Jeho kladivo dopadlo a s děsivě měkkým mlasknutím se zabořilo do masa. Ozval se výkřik.</p>

<p>Větrné tornádo odletělo mezi stromy, kde zběsile kroužilo.</p>

<p>Spolu s vytím větru zněl stále lidský křik. Borové šišky a led vířily vzduchem v děsivém víru, pak vítr zamířil do kopců směrem k Inkaře.</p>

<p>Křik unášený větrem slábl. Myrima se rozběhla k Borensonovi a věděla, co uvidí.</p>

<p>Borenson stál nad mrtvým tělem a snažil se vytáhnout hlavici svého kladiva z čarodějovy lebky. Mrtvý muž byl oděn v modrou tuniku mystarianských dvořanů s výšivkou zelené postavy na hrudi. Ale jeho dlouhé stříbrné vlasy ukazovaly na inkařanský původ. Oči měl otevřené dokořán a rty zkřivené překvapením a bolestí.</p>

<p>Jeho kůň smutně ržál a snažil se vstát. Měl však spoutané nohy.</p>

<p>„Pilwyn coly Zandaros,“ vyslovila Myrima mužovo jméno.</p>

<p>„Tohle je ten čaroděj, který se pokusil zabít Gaborna?“ ujistil se Borenson.</p>

<p>Myrima přikývla. Pilwyn byl nejen vrah, ale také vzdušný čaroděj. Myrima zmateně potřásla hlavou. „Co tu asi chystal? Léčku?“</p>

<p>Borenson došel k tábořišti a prohlížel si zem, pátraje po stopách. Zubožený kůň ležel na zemi ve svých vlastních výkalech. S nadějí hleděl na Borensona.</p>

<p>Myrima nikde neviděla ani zásoby jídla, ani zásobník dříví na oheň. Táborový oheň byl již nějakou dobu vyhaslý.</p>

<p>Borenson se sklonil nad Pilwynovou mrtvolou. Před čtyřmi dny zasáhl čaroděje šípem sir Hoswell, jeden z Iominých gardistů. Rána by jakéhokoliv obyčejného člověka zabila. Šíp Pilwynovi prorazil plíci. Ale zabít vzdušného čaroděje nebylo snadné. Kromě toho Pilwyn byl Runovládce s odkazy odolnosti. Proto si ránu jen hrubě obvázal. Teď však Myrima viděla, že z rány vytéká zčernalá krev a rána strašlivě páchne. Zpod obvazu se vyplazil červ.</p>

<p>„Umíral,“ řekl Borenson. „I kdybychom nepřišli, zemřel by za několik hodin. Pokud by ho nezabila infekce, zabili by ho dutí vlci.“</p>

<p>„Ale proč nás minulou noc pronásledoval?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Řekl bych, že nepronásledoval,“ řekl Borenson. „Stejně jako on jsme mířili do Inkary. Nejspíš sešel z cesty, aby si odpočinul, uslyšel, jak projíždíme kolem, a pak se plížil za námi. Možná dokonce doufal v naši pomoc. Ale byl to Inkařan a to v Mystarii znamená psanec.“ Povzdechl si.</p>

<p>Myrima si prohlížela tělo. Stáhla obvaz, aby se podívala na starou ránu. Když se přiblížila k mužově hrudi, ucítila kolem ruky ledový závan. Došla k závěru, že se právě dotkla ochranných run načrtnutých mocí Větru.</p>

<p>Zdáli bylo stále ještě slyšet nezemské vytí Pilwynova hlasu. Borenson tím směrem pohlédl. „Jeho elementál dorazí do Inkary dlouho před námi,“ řekl, a Myrimu napadlo, jak asi bude vypadat její vlastní elementál, až zemře. Možná z ní pouze vyteče voda a vsákne se do země.</p>

<p>Borenson se vydal k Pilwynově koni a odpoutal ho. Zvíře se klopýtavě postavilo na nohy.</p>

<p>Borenson pak vyskočil na kamennou zídku kolem tábořiště. Nemluvil, ale z jeho postoje se dala vyčíst otázka, zda je Myrima připravená na další cestu.</p>

<p>„Co uděláme s tělem?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Necháme ho tady,“ opáčil Borenson. „Vlci se o ně postarají.“</p>

<p>„Je to synovec Krále Bouří,“ namítla Myrima. „Měli bychom mu prokázat úctu.“</p>

<p>„Nemůžeme pro něj vykopat hrob, a rozhodně nemám chuť táhnout ho přes hory do Inkary,“ nesouhlasil Borenson. „Král Zandaros by neměl radost, kdyby zjistil, že poslové nabízející mír zabili cestou jeho příbuzného.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ řekla Myrima. „Samozřejmě, máš pravdu. Ale necítím se zrovna dobře. Čarodějové jen tak neumírají. Když jsem zabila Temného Vznešeného, jeho elementál kolem nás vrhal balvany, jako by to byla jablka. Binnesman nás varoval, že i elementálové jsou schopni velikého zla. Pilwynův elementál je malý, ale míří do Inkary.“</p>

<p>Znovu ucítila zlověstnou předtuchu, která v ní celý den narůstala. Něco nebo někdo se od ní bude snažit odloučit jejího manžela. Může tím někým být čarodějův elementál?</p>

<p>„Podívej se na to z té lepší stránky,“ řekl Borenson. „Alespoň jsme získali dobrého koně.“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Se třemi koňmi obdařenými runami cesta sněhem rychle ubíhala. Tak by to alespoň připadalo případnému pozorovateli. Kopyta koní drtila ledové krystalky, a silná zvířata jako by se vznášela nad sněžnými pláněmi. Myrimě, která byla obdařená odkazy metabolismu, však rychlost nepřipadala nikterak závratná. Čas pro ni plynul pomaleji. Slunce viselo na nebi celou věčnost a klesalo k západu jen nesmírně pomalu. Jeden den jí připadal jako pět. Naplno si uvědomovala každou vteřinu svého života.</p>

<p>Jejich jízda začala před úsvitem. Za tu dobu urazili stovky mil.</p>

<p>Cesta přes kopce byla nebezpečná. Myrima v životě neviděla tolik vlků takhle zblízka. V dálce spatřila smečku řítící se sněhem. Bílé vlčí postavy jí připomínaly tajemné přízraky. I na takovou vzdálenost jí připadali obrovští.</p>

<p>Dutí vlci zavětřili poutníky a jali se je pronásledovat, ale jejich rychlost se s rychlostí koní nedala srovnat.</p>

<p>Když zastavili, byli už blízko horských vrcholků. Sníh tu byl šest palců hluboký, na jeho povrchu se vytvořila ledová vrstva. Myrima si pozorně prohlížela cestu vedoucí do hor. Sněhem pokrytá stezka vinoucí se mezi kopci jí připadala široká a snadno sjízdná. Pohodlně by se na ni vešel vůz, a nestoupala příliš příkře.</p>

<p>Myrima si z nějakého důvodu vždycky představovala, že Alcairské hory jsou neprůchodné. Pro člověka bez odkazů by tato cesta byla mnohem horší. Došla však k závěru, že celá cesta představuje spíš výzvu psychologickou než fyzickou.</p>

<p>Na horských vrcholcích se proti nebi tyčila kamenná kola. Myrima odhadovala, že jsou třicet nebo čtyřicet stop vysoká. Jejich řada se klikatila po hřebenech i průsmycích. Odsud zdálky to vypadalo, jako by kopce byly zdobené kamennými perlami. Na každém kamenném kole byla vytesaná runa. Myrima nedokázala rozeznat jejich tvar.</p>

<p>„Nedívej se na tu runovou zeď,“ varoval ji Borenson. „Ne, pokud nemusíš. Sleduj očima cestu!“</p>

<p>Myrima odvrátila pohled, ale pocítila zvědavost. Co je ta runová zeď vlastně zač? Zdálo se, že runy byly vytesány na jednotlivé kameny a ty pak byly přivaleny na místo. Postavit celou stěnu muselo stát nesmírné úsilí. Hranice mezi Rofehavanem a Inkarou byla tisíc mil dlouhá. Postavit tuto bariéru muselo trvat celá desetiletí a na její výstavbě se musely podílet desítky tisíc dělníků.</p>

<p>Už sama skutečnost, že hledět na runovou zeď bylo zakázáno, Myrimu vzrušovala.</p>

<p>„Netušila jsem, že bude tak impozantní,“ řekla. Prohlížela si terén v okolí. Sníh tu byl špinavý, s proužky popela. Rozhlížela se po jeho zdroji, ale nikde neviděla známky ohně. Takhle vysoko nerostly stromy, jen tu a tam se mezi kameny uchytila nízká kleč.</p>

<p>Myrima svědomitě sledovala cestu, zatímco koně krok za krokem stoupali k horským vrcholkům. Měla zvláštní pocit. Kamenná kola jako by jí uvízla v mysli a pevně se zachytila v jejím vědomí. S tím, jak se blížila, je doslova cítila a věděla, že se dožadují její pozornosti.</p>

<p>Silou vůle se musela nutit, aby se nedívala. Usilovně soustředila svou pozornost na kamennou cestu před sebou, nebo na pokroucené kořeny uschlých keřů podél ní. Navzdory tomu se její oči mimoděk stáčely vzhůru ke kamenným monolitům, tyčícím se před ní.</p>

<p>Touha pohlédnout na runovou zeď ji pálila v mysli a v ústech jí zanechávala kyselou pachuť. Mohla zavřít oči a přesto by kamenné monolity viděla svým duševním zrakem. Podvědomě cítila jistotu, že je lepší držet oči zavřené, než se dívat.</p>

<p>Náhle zaslechla poděšené zaržání, které ze sebe vydal kůň, jehož vedla za uzdu. Opatrně otočila hlavu, tak, aby její oči nespočinuly na kamenné stěně, a pohlédla na koně. Zvíře mělo doširoka rozevřené oči a v hrůze zíralo na monolity.</p>

<p>Myrima si ustaraně pomyslela, že zvíře si vybralo tu nejhorší možnou chvíli, aby se podívalo, ale v srdci věděla, že to nebyla náhoda. Dokonce i nevědomé zvíře cítilo děsivou přítomnost runové zdi.</p>

<p>Když se může podívat kůň, mohu i já, pomyslela si Myrima. V tom okamžiku její oči dychtivě spočinuly na kamenné zdi. Ta teď byla již pouhých padesát metrů vzdálená.</p>

<p>Nad cestou se klenul mohutný oblouk. Nebe nad ním bylo modré, ale na vzdáleném horizontu se kupily mraky. Nad obloukem byl v rofehavanštině i inkařanštině vytesaný nápis: Toto je bod, za který tvůj kmen nesmí vstoupit.</p>

<p>Myrima bojovala ve snaze odvrátit zrak od monolitických kamenů tyčících se jako štíty po obou stranách oblouku. Ale nechala svůj pohled příliš dlouho lpět na kamenné bráně a její oči byly nyní zajatci kamenné stěny.</p>

<p>Po obou stranách cesty viděla velké kulaté kameny připomínající kola či štíty. Pohled jí utkvěl na nejsevernějším kameni. Na něm byla vytesaná stezka klikatící se nahoru a dolů, připomínající mapu. Poznala, že je to runa obdařená velikou mocí. Snažila se odvrátit zrak, ale marně. Její oči sledovaly stezku po všech jejích zákrutech. Během toho cítila, jak na ni dopadá váha pomalu plynoucích věků. S každým otočením kola osudu povstanou civilizace jen proto, aby se zhroutily do prachu a upadly do zapomnění. Myrima v duchu spatřila zrození velikých měst a jejich pád pod nohama barbarů. Jejich základy se během věků propadly do země a byly zakryty zapomenutými lesy. Sochy hrdých králů nahlodal zub času, až se rozpadly v prach. Jejich potomci, kteří již dávno zapomněli na dny velikosti a slávy, se v tlupách potulovali krajem, jemuž kdysi vládli. Za nějaký čas začali utvářet větší společenství, začali budovat vesnice a města a kolo osudu se znovu otočilo. Myrima v duchu viděla sny milenců, chvástání válečníků, písně bardů a přesto věděla, že kolo se znovu otáčí ke zničujícímu závěru.</p>

<p>Srdce se jí rozbušilo děsem a ústa jí vyschla.</p>

<p>Pohled na tohle mě zabije, pomyslela si a pocítila záchvěv slabosti. Bojovala, snažila se zavřít oči a odvrátit hlavu. Z úst jí uniklo zasténání, ale její pohled dál zůstával na kameni a její oči sledovaly zákruty děsivé stezky. Náhle jako by ji ovládla nějaká cizí síla.</p>

<p><emphasis>Nejsi nic, </emphasis>zašeptal jí v mysli jakýsi hlas. <emphasis>Všechny tvé činy a sny jsou marné. Bojuješ za krásu a uchování všeho, co je ti drahé, a přesto nejsi víc než červ na cest</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>, který bude rozdrcen kolem času.</emphasis></p>

<p>Síla cizího hlasu ji málem srazila z koně. Jak se někdo jako je ona může opovážit vstoupit do Inkary? To je ten nejodpornější čin, jakého se může člověk dopustit. Lepší otočit koně a prchat zpátky do bezpečí své země.</p>

<p>Myrima vůbec nemyslela na to, co dělá. Zakvílela, přitáhla uzdu svému koni, pokusila se ho otočit. Zaryla mu ostruhy do boků. Toužila jen po útěku.</p>

<p>Nic, co ji dosud v životě potkalo, nebylo tak kruté jako pohled na runový kámen. Až dosud žila pokojně, neboť nevěděla o jeho existenci.</p>

<p>Ale teď, když jej spatřila, už nikdy nebude svobodná. Lepší vrhnout se z útesu a upadnout do zapomnění.</p>

<p>To byla jediná myšlenka, která jí utkvěla v mysli.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Borenson. „Ne!“</p>

<p>Její manžel seskočil z koně a popadl Myrimina koně za uzdu. Snažil se ho zvládnout, ale Myrima ho neviděla, protože nedokázala vnímat nic jiného než strach. Cítila však cizí ruce na svých zápěstích a na uzdě koně. Zběsile pobízela zvíře patami. Seděla na hřbetě silného válečného koně obdařeného runami a ten se vzepjal na zadní. Myrima si byla jistá, že jeho přední kopyta rozdrtí Borensonovi lebku, neboť právě k tomu jsou váleční koně cvičeni. Ale před Myrimou vlastnil koně celé roky Borenson a možná právě to mu zachránilo život.</p>

<p>Stáhl koně dolů a vykřikl na Myrimu: „Nedívej se! Nedívej se tam!“</p>

<p>Myrima byla slepá panikou, ale náhle se jí, jakoby skrze mlhu, začalo vracet vidění.</p>

<p>Uviděla Borensona. Hleděl na ni, a pak se jeho oči stočily k runové zdi. Na tváři se mu objevil výraz hrůzy, který však vzápětí nahradil výraz vzdoru. „To je lež!“ vykřikl. „Já tě miluji! Miluji tě, Myrimo.“</p>

<p>Obrátil se a vedl koně vzhůru ke kamennému oblouku. Přitom se chvěl, jako by každý krok vykupoval nesmírnou bolestí.</p>

<p>Myrima zavřela oči a snažila se ovládnout svůj strach. Čelila jsem Temnému Vznešenému, řekla si. Zahnala jsem přízrak. Dokážu bojovat i s tímhle. A přesto ji jakýmsi zvláštním způsobem tato runa děsila víc než vše, čemu až dosud vzdorovala. Nebyla schopna Borensonovi pomoci, a tak jen pobídla koně patami.</p>

<p>A tak se Borenson s vypětím všech sil blížil k runové zdi a vedl tak Myrimu někam, kam by sama nikdy nevkročila.</p>

<p>Cítila váhu run a jejich odpuzující účinek. I se zavřenýma očima teď viděla jejich zlověstné tvary. <emphasis>Tvé narození byla chyba, nejsi nic než prach, ve který se brzy obrátíš.</emphasis></p>

<p>„Nevěř ničemu!“ vykřikl Borenson.</p>

<p>A pak se ocitli pod obloukem. Myrima cítila jeho váhu nad hlavou a pocítila strach, že se oblouk náhle zřítí a pohřbí ji pod sebou.</p>

<p>Konečně byli za ním a Myrimě se z hrdla začaly drát úlevné vzlyky.</p>

<p>„Miluji tě,“ řekl Borenson klidně, zatímco kráčel kupředu.</p>

<p>Myrima by nejraději pobídla koně, aby uháněl co nejdál od oblouku, ale něco z Borensonova klidu se přeneslo i na ni.</p>

<p>S každým dalším metrem moc inkařanských run slábla. Cítila se jako člověk, který se probouzí z noční můry. Vzpomínka na děsivý sen ustupovala a s každým krokem koně byla stále slabší a vzdálenější.</p>

<p>Když se ocitli na vzdálenost půl míle od stěny, dokázala Myrima konečně otevřít oči a pozvednout hlavu. Borenson držel otěže všech tří koní a vedl je průsmykem do srdce Inkary. Myrima seděla na koni uprostřed, po pravici jí kráčel čarodějův kůň, po levici kůň patřící Borensonovi.</p>

<p>Pohlédla dolů. Před sebou viděla mlžné moře, které jako rubáš zahalovalo Inkaru. Na této straně hor bylo tepleji. Uvědomila si, že je tu méně chladno, jako by runová stěna neodpuzovala jen nechtěné seveřany, ale také mráz. Zemi pokrývala jen tenká vrstvička sněhu, který postupně mizel a mezi kameny se zelenaly listy keřů.</p>

<p>Kromě několika ojedinělých známek života však neviděla nic než převalující se mlhu. Projeli ostrou zatáčkou a Myrima spatřila po levici ústí pevnosti vytesané do kamene.</p>

<p>U ústí jeskyně stáli tři muži s bílou kůží a dlouhými stříbrnými vlasy spletenými do copů, které měli přehozené přes pravá ramena. Byli oděni v krvavě rudé tuniky, které jim dosahovaly ke kolenům. Na nohou měli sandály s koženými řemínky omotanými kolem kotníků a kolen. Byli chráněni ocelovými hrudními pláty. Na čelech a na ramenou měli ocelové puklice. Dva z nich třímali v rukách dlouhé luky, třetí byl ozbrojen inkařanskou bojovou sekyrou – dvěma dřevěnými tyčemi svázanými dohromady s řadou bodců mezi nimi, takže zbraň vypadala jako čelist nějakého obrovitého dravce.</p>

<p>„Stát!“ zvolal inkařanský válečník se silným rofehavanským přízvukem a vydal se k nim. „Jste naši zajatci!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>9</p><empty-line /><p>BRÁNA PROPASTI</p>

<p><emphasis>Jen málokdo se odvážil prozkoumat hlubiny Podsvětí, jen málokdo se odvážil napadnout ničitele v jejich sídle. Výpravy Erdena Geborena, jehož Temní rytíři lovili v Podsvětí celé roky, jsou nyní součástí legend.</emphasis></p>

<p>– z knihy Tažení Podsvětím sepsané Coxtonem, mistrem komnaty Zbraní</p>

<p>Říční koryto se táhlo Podsvětím jako nekonečná stuha. Gaborn utíkal, cítil zmatek a smutek. Bok ho bolel po úderu, který dostal od ničitele, ale fyzická bolest nebyla ničím ve srovnání s trýzní, kterou cítil kvůli ztrátě Binnesmana.</p>

<p>Čaroděj byl jeho průvodcem, který ho představil Duchu Země. Byl mu moudrým rádcem a přítelem.</p>

<p>A co víc, byl Gabornovým nejmocnějším spojencem. Byl Správcem Země a měl jediný úkol: ochránit lidstvo v temných časech, které přicházejí. Gaborn byl Král Země s vlastní mocí, přestože tato moc se zmenšila. Ale Binnesmanova síla a moudrost, nastřádané za věky jeho života, byly nenahraditelné.</p>

<p>Co se s námi stane, když je teď pryč? přemýšlel Gaborn.</p>

<p>Styděl se za takové myšlenky, ale znal odpověď. Binnesman sám mu ji vyjevil. Jestli selže, lidstvo bude ztraceno.</p>

<p>Vedle Gaborna běžela Averan a hořce plakala. Ioma se držela za nimi a její tvář se proměnila v nehybnou masku.</p>

<p>Běželi korytem starobylé řeky, kde tu a tam kapala na dno voda a držela se v mělkých jezírkách. Dostali se do široké jeskyně, kde ze stěny stékal potůček, který se rozléval po podlaze.</p>

<p>„Můžeme si tu na chvíli odpočinout?“ zeptala se Ioma Gaborna. Zvuk ničitelů řítících se Podsvětím tady zněl jen velmi slabě. Gaborn natáhl své smysly a pátral po známkách nebezpečí. Nebezpečí cítil všude. Bitvy blížící se k Heredonu, smrt v Carrisu, plíživou temnotu, která se chystá spolknout celý svět. S každou hodinou byla temnota stále blíž.</p>

<p>Nebezpečí hrozící třem cestovatelům však nebylo v tuto chvíli příliš velké. „Můžeme se tu zastavit.“ Ústa měl vyschlá z nedostatku tekutin a žaludek se mu svíral hlady. Se všemi svými odkazy odolnosti dokázal vydržet hodně, ale dokonce i Runovládce se občas potřebuje nasytit.</p>

<p>Nejedl slušné jídlo již od včerejšího rána. Díky odkazům metabolismu to jeho tělu připadalo jako dobrých deset dní.</p>

<p>„Nesmíme tu zůstat dlouho,“ řekla Averan a v hlase jí zazněl strach.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>„Ten ničitel,“ odvětila Averan, „ten, který… zasáhl Binnesmana. Cítila jsem ho. Znám ho. Všichni ničitelé ho znají. Jmenuje se Harmonie Stínů. Nenechá nás být. Bude nás pronásledovat, dokud nás nedostihne a nezabije.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“ zeptal se jí Gaborn.</p>

<p>„On je mezi ničiteli něco jako legenda,“ řekla Averan. „Je to oblíbenec Jediné Pravé Vládkyně, její druh. Je to lovec, který je často vysílán, aby vystopoval nemocné, nebo nebezpečné ničitele.“</p>

<p>„Nebezpečné?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>„Mezi ničiteli existuje zákeřná choroba, které říkají červí snění,“ vysvětlovala Averan. „Mozek nemocného ničitele začnou požírat droboučcí červi, kteří způsobují, že ničitel cítí nepravé pachy a má falešná vidění – červí sny. Za čas mu červi působí strašnou bolest, zapomnění a nakonec smrt.</p>

<p>Když se ničitel nakazí touto chorobou, ostatní ho zabijí, aby se nemoc nešířila a jeho mrtvolu spálí.</p>

<p>Taková smrt je mezi ničiteli považovaná za vůbec nejhorší. Protože když ničitel zemře a jiný ničitel sní jeho mozek, pak vzpomínky a zkušenosti mrtvého ničitele přejdou na toho, který ho snědl.“</p>

<p>„Jinými slovy, ničitel může doufat, že získá jistý druh nesmrtelnosti,“ poznamenal Gaborn. Věděl, že ničitelé jedí své mrtvé. Věděl dokonce i to, že získávají jejich vzpomínky. Ale nikdy ho nenapadlo, že živí ničitelé touží po tom, aby byli po smrti snědeni.</p>

<p>„Ano,“ řekla Averan. „Každý ničitel doufá, že bude natolik proslulý, aby po jeho smrti vznikl souboj mezi ostatními o právo sníst jeho mozek. A na hostinách, u kterých se scházejí ti nejmocnější čarodějové, se bojuje o mozky těch nejmocnějších a nejchytřejších ničitelů.</p>

<p>Mezi nejmocnější ničitele patřil i Strážce Cesty, jehož mozek jsem ochutnala včera, a ten měl vzpomínky, které se táhly po stovky generací zpět v neporušeném řetězci.“</p>

<p>„Chápu, kam míříš,“ řekl Gaborn. „Být zabit a spálen je pro ničitele tak děsivé, že se tomu někteří snaží vyhnout. A to je práce pro Harmonii Stínů?“</p>

<p>„Ano,“ řekla Averan. „Ničitel, jehož tělo je spáleno, zemře tak zvanou ‚pravou smrtí‘. Něco takového je pro ničitele téměř nemyslitelné. Pokud na sobě zpozorují první známky červího šílenství, často se snaží svou chorobu před ostatními zatajit. Snaží se žít normálně, aby pak mohli zemřít se ctí.</p>

<p>Ale s postupující chorobou jejich mysl upadá a jejich sny jsou stále děsivější. Narůstá jejich strach, že budou objeveni. Nakonec raději utečou z doupat.</p>

<p>Prchají daleko a ukrývají se v pustinách Podsvětí, kde živoří.“</p>

<p>„Tím by se vysvětlovala příhoda, která se stala před lety,“ přerušil ji Gaborn. „Tehdy na vesnici Campton zaútočil osamělý ničitel. Můj otec ihned vyslal rytíře, aby ho zabili, ale našli jen těžce nemocného jedince, který se sotva plazil.“</p>

<p>„Ano,“ řekla Averan. „Někteří utíkají až na povrch – pokud je nedostihne Harmonie Stínů. Je neúnavný a smrtící. A navíc jsme v něm vzbudili zvědavost. Jsem si jistá, že se našeho pronásledování nevzdá.“</p>

<p>„Možná,“ řekl Gaborn. „Ale teď nám příliš velké nebezpečí nehrozí. Měli bychom toho využít a odpočinout si.“ Svými smysly neustále pátral po známkách jakékoli hrozby. Se ztrátou Binnesmana se jejich šance na vítězství nad Jedinou Pravou Vládkyní značně zmenšily.</p>

<p>Averan došla k nejbližšímu jezírku a pohlédla do vody. „Ve vodě tu žijí jen ryby,“ řekla nevýrazně. Poklekla a nasála vzduch. „Voda je tu čistá.“</p>

<p>Veškerá voda, kolem které až dosud prošli, byla znečištěná sírou. Gaborn došel k dívce a pohlédl do mělké vody. Jezírko bylo zhruba třicet stop široké a dvě stopy hluboké. Tucty ryb dlouhých jako mužská ruka, jejichž šupiny měly matně šedou barvu, plavaly sem a tam. Nepřipomínaly druhy jeskynních ryb žijících v Podsvětí, spíš se podobaly okounům známým na povrchu.</p>

<p>Země tu byla pokrytá mechem a trsy bezbarvé trávy. Averan nabrala vodu do dlaní a zhluboka se napila. Gaborn a Ioma ji napodobili.</p>

<p>„Na hodinu se tu utáboříme,“ řekl Gaborn nakonec. „Odpočineme si. Nachytáme ryby. Naše vlastní zásoby nám alespoň vydrží déle.“</p>

<p>Ioma na něj pohlédla. „Neměli bychom upravit naše plány? Co budeme dělat bez Binnesmana?“</p>

<p>Gaborn potřásl hlavou. „Není mrtvý.“</p>

<p>„Pro nás jako by byl,“ řekla Ioma.</p>

<p>Gaborn se zasmušil. „Ze všech lidí na světě by právě Binnesman měl nejlépe vědět, jak je důležité naslouchat mým varováním.“</p>

<p>„Moudrost i těch nejmoudřejších lidí občas selže,“ řekla Ioma. „Kdykoli ti Gaborn řekne, abys něco udělala, udělej to,“ nabádala Averan.</p>

<p>Gaborn věděl, že tuto lekci nikdo z nich nezapomene. Trápilo ho však, jakou cenu za to museli zaplatit. Pozoroval ryby líně plovoucí v jezírku. Chytat je bude stejně snadné jako sbírat borůvky. Vstoupil do vody.</p>

<p>„Gaborne,“ řekla Ioma, „lehni si a odpočívej. Já ty ryby nachytám.“ Její rozhodný výraz mu napověděl, že ‚ne‘ pro ni není odpověď.</p>

<p>Co mu to říkala dnes ráno? „Zatímco ty budeš zachraňovat svět, kdo zachrání tebe?“ Myslela ta slova vážně. A Gaborn neměl chuť se hádat.</p>

<p>Našel si pohodlný trs trávy a uložil se na něj, zatímco Ioma a Averan chytaly ryby. Gaborn ležel a naslouchal.</p>

<p>Na stropě jeskyně, přímo nad ním, visel trs krápníků, který zde během uplynulých věků vytvořila kapající voda. Krápníky byly průzračné a ve světle opálů hýřily barvami. Byly na pohled překrásné. Díky odkazům sluchu slyšel Gaborn zpěv dopadajících kapek vody a pochod ničitelů v dálce ho doprovázel jako dunění bubnů.</p>

<p>Gaborn začal přemýšlet. Binnesman mu říkal, že klade špatné otázky. Až dosud se soustředil na taktiku a různé zbraně, se kterými by mohl s Jedinou Pravou Vládkyní bojovat. Zatím nepřipadl na nic, co by jeho lid zachránilo natrvalo.</p>

<p>Temnota přichází, pomyslel si, blíží se noc, jakou jsme dosud nezažili. Jak mohu zachránit lidstvo?</p>

<p>Představoval si pochodující armády útočící na národ Indhopalu, Inkary a Jižního Crowthenu. Všechno k ničemu.</p>

<p>Blíží se temnota a útok na ostatní nic nepřinese.</p>

<p>Zatímco ležel a přemýšlel, Averan natrhala mech a založila ohýnek. Pak vyprázdnila vaky a rozložila jejich obsah kolem ohně, aby se usušil. Vytáhla jablka, ořechy, křesadlo a ocílku a dala je na hromadu, mokré bochníky chleba naskládala vedle. Pak vysypala mokré šaty a součásti výstroje.</p>

<p>Hořící mech vydával podivnou vůni a Gaborn pocítil velký hlad. Naneštěstí bude trvat alespoň patnáct minut, než se ryba upeče a díky odkazům metabolismu mu to bude připadat jako dvě nebo tři hodiny.</p>

<p>Pohlédl na druhou stranu jeskyně. Vzdálená stěna byla téměř rovná, jako by ji vytesala lidská ruka. Bylo v ní několik děr podivného tvaru, podobajících se oknům. Tyto díry se nacházely téměř u stropu jeskyně. Seshora visely pokřivené stalaktity.</p>

<p>Gaborn překvapením otevřel ústa. Chvíli si myslel, že to jen <emphasis>vypadá </emphasis>jako pevnost, ale teď rozeznával podrobnosti: ano, támhle dole je brána, ale část střechy se zřítila a nahrnula se před vstup. Během věků se kamenné stěny vyboulily a částečně rozpadly. Stalaktity, visící seshora jako oštěpy, zakrývaly některá z oken.</p>

<p>„Vytvořili to lidé nebo duskinové?“ přemýšlel Gaborn.</p>

<p>Srdce se mu rozbušilo vzrušením. V ruinách staveb duskinů se daly nalézt fantastické věci – kovové výrobky tak dokonalé, že se jim práce lidských řemeslníků nemohla rovnat, kameny zářící vnitřním světlem.</p>

<p>Gaborn vstal, překročil říční koryto a došel ke kamenům vypadlým ze staré zdi. Kameny byly pokryté blátem, stejně jako stěna, takže byly téměř k nerozeznání od přirozené barvy jeskyně. Kdysi tu byla padací mříž a dřevěná brána, zpevněná pásy železa. Železo již dávno zrezlo a dřevo se za ty věky rozpadlo.</p>

<p>Gaborn nohou rozkopl zbytky trámů a vstoupil dovnitř.</p>

<p>Podlaha vypadala, jako by byla pokryta kobercem. Kdysi v minulosti byla pevnost zaplavena a na podlaze i stěnách zůstala tlustá vrstva bláta. Na zemi tu a tam rostlo několik podsvětních rostlin, ale zdálo se, že tu z nějakého důvodu přežije jen máloco.</p>

<p>Směrem ke Gabornovi běželo po zemi nažloutlé stvoření podobné brouku. Gaborn brouka zašlápl, což vyvolalo překvapivý efekt.</p>

<p>Ozvalo se prásknutí a objevil se záblesk světla. Mrtvý brouk začal vzápětí hořet a do vzduchu se zvedl pronikavý zápach síry.</p>

<p>Střelečník, uvědomil si Gaborn. Už o tom broukovi kdysi slyšel. Bylo to v době, kdy se vzdělával v Domě Porozumění. „Střelečníci jsou jediná známá zvířata,“ říkal mu tehdy starý mistr, „která se sama upečou. Naneštěstí chutnají hůř než pečení švábi.“</p>

<p>Gaborn se rozhlédl. Viděl, že se octl v něčem, co možná kdysi bylo Velkou Síní. Na jedné stěně visely zbytky tapisérie, ale barvy byly tak vybledlé, že Gaborn nedokázal odhadnout, co na ní bylo vyobrazeno. V prohlubních na stěnách stály starobylé olejové lampy. Někde byly vidět zbytky nábytku – kus shnilé židle, trosky zásuvek a skříní.</p>

<p>Pevnost postavili Mystařané, uvědomil si Gaborn. Podobné lampy jsem viděl v Domě Porozumění, v Komnatě Času.</p>

<p>Toto místo bylo prastaré. Gaborn se ani neodvažoval hádat, kolik času uplynulo od jeho zrodu. Tušil, kdy bylo postaveno, ale raději na to ani nemyslel. Jen třikrát ve staré historii se Mystařané pokusili dobýt Podsvětí. Možná, že v těchto místech spal sám Erden Geboren, který vedl své válečníky do boje během prvního z těchto tří pokusů.</p>

<p>Gaborn cítil, jak mu naskakuje husí kůže. Cítil, že toto místo obývají duchové mužů, kteří padli v bojích v říši, kde vládne věčná temnota.</p>

<p>V zadní části jedné z komnat bylo do kamene vytesáno úzké schodiště. Gaborn vyšel po schodech do druhého podlaží. Cestu mu blokovaly prastaré dřevěné dveře.</p>

<p>Do dřeva byla vyřezána slova. Byla psána starým písmem, které Gaborn dokázal jen stěží rozluštit. Některá slova již byla zcela nečitelná.</p>

<p>„Já, Beron Windhoven… tuto pevnost… za vévody Vala Moudrého… spodní část… většina vybojována na ničitelích.“</p>

<p>„Vévoda Val Moudrý?“ Gaborn se snažil odhadnout stáří nápisu. Vévoda Val byl jedním z předků z matčina rodu. Val Moudrý byl synem Vala Zapřísáhlého, který před sedmi sty lety dobyl Západozemí.</p>

<p>Takže už tehdy bylo toto místo staré, uvědomil si Gaborn. To znamená, že je nemohl vybudovat král Harrill.</p>

<p>Gaborn vzal za závoru dveří; ta mu zůstala v ruce. Strčil do dveří ramenem a ty se rozpadly.</p>

<p>Uvnitř toho nebylo příliš k vidění. Do skály byly vytesány čtyři tucty malých pokojů. Vypadalo to jako kasárna. Do kamene byly vyhloubeny výklenky, ve kterých však neležely žádné poklady ze starých časů.</p>

<p>Všechno cenné bylo odneseno před stovkami let.</p>

<p>Nahoru vedlo další schodiště. Tam budou komnaty důstojníků. Gaborn s rostoucím pocitem uctivosti vystoupal po schodech nahoru, kde narazil na křižovatku tvořící velké písmeno T. Levá chodba vedla do velké komnaty, jejíž dveře byly vyraženy. Gaborn předpokládal, že tuhle komnatu musel kdysi obsadit Beron Windhoven. Část jejího stropu se zřítila a Gaborn tam raději nevstupoval.</p>

<p>Ale napravo se tyčily starobylé dveře z černého kovu, na kterých byl vyražen Gabornovi dobře známý symbol: tvář zeleného muže hledícího na Gaborna skrze dubové listy.</p>

<p>V této místnosti kdysi spával Erden Geboren, uvědomil si Gaborn. Odsud plánoval své války, odsud velel svým mužům. Teď již znám jméno tohoto místa: Brána Propasti, Temná Pevnost.</p>

<p>Znalosti o tom, kde se pevnost nachází, se již dávno vytratily, ale její jméno bylo známo v mystarianských legendách. Gaborn si představoval, že pevnost je větší, že se do ní vejdou tisíce mužů, protože toto místo narostlo v legendách do obřích rozměrů.</p>

<p>Pokud má člověk štěstí, nadejde v jeho životě chvíle, kdy cítí, že se setkal se svým osudem. Přijde chvíle, kdy pozná, že všechny cesty, po kterých se ubíral, všechny plány, které vypracoval, ho vedou ke dveřím, za kterými čeká jeho osud. A to, co se může stát potom, je jen sen a velice prchavá naděje.</p>

<p>Takovou předtuchu měl Gaborn právě teď.</p>

<p>Každý krok, který jsem až dosud učinil, mne vedl ve stopách Erdena Geborena, pomyslel si Gaborn. Proč ne tady? Proč ne teď?</p>

<p>Zdáli zněl zvuk pochodujících ničitelů, připomínající vzdálené hřmění.</p>

<p>Gaborn vytáhl dýku a přejel jejím ostřím po ploše dveří. Odhalil stříbrně zářící vryp. Dveře byly ze stříbra, které za tisíc let úplně zčernalo.</p>

<p>Všechno ostatní, co mělo nějakou cenu, odsud odnesli před sedmi sty lety, ale úcta k dávnému Králi Země byla taková, že za tyto dveře se nikdo neodvážil vejít.</p>

<p>Gaborn vzal za kliku. Dveře byly zamčené, ale klíčová dírka měla tvar zeleného muže. Gaborn do ní vložil svůj pečetní prsten a otočil. Pečetní prsten králů Mystarie měl po celé tisíce let stejný tvar. Zámek nejprve odolával, ale pak povolil.</p>

<p>Gaborn otevřel dveře.</p>

<p>Místnost byla malá. Gaborn už viděl vězeňské cely, které byly větší. V této komnatě, zapečetěné stříbrnými dveřmi, bylo sucho. I nábytek vypadal poměrně zachovale. Většinu místnosti zabíralo polní lůžko s dřevěným rámem. Na něm spočívala rozestlaná hnědá vlněná pokrývka a červený polštář.</p>

<p>Vedle lůžka stál malý stolek a židle. Na stole ležel dřevěný tác a nůž. Vedle nože spočívala kniha v ohmatané kožené vazbě, kalamář a zbytky pera. Na věšáku na zdi visely zbytky jezdecké róby a zpod postele vykukoval pár vysokých bot.</p>

<p>Vypadalo to, jako by tu Erden Geboren kdysi posnídal a odešel, zamkl za sebou dveře – aby se nikdy nevrátil.</p>

<p>Gaborna zasáhlo poznání: přesně tak se to stalo. Erden Geboren pobýval v Bráně Propasti, vedl své Temné Rytíře v bojích proti ničitelům, a pak se dozvěděl o zradě v Caer Fael.</p>

<p>Po nekonečných bojích proti ničitelům a dalším starým rasám se dozvěděl, že se proti němu, Králi Země, obrátili lidé v jeho vlastním městě.</p>

<p>O důvodu vzpoury bylo známo jen málo. Někteří historikové se domnívali, že cena za Geborenovy války byla příliš velká – koneckonců vedl své rytíře do bojů v Podsvětí po dobu delší než dvanáct let. Někteří s tím nesouhlasili, domnívali se, že se proti němu vzbouřili odpadlí šlechtici. Jedna věc však byla jistá: Erden Geboren u Caer Fael zemřel, přestože na těle neměl jedinou ránu.</p>

<p>Teď, téměř o osmnáct set let později, do jeho komnaty vstoupil Gaborn. Komnata zůstala ve stejném stavu, od chvíle, kdy ji Erden Geboren opustil, aby se vydal vstříc smrti.</p>

<p>Gaborn napůl čekal, že se tu zjeví duch bývalého Krále Země, aby si s ním promluvil.</p>

<p>Jemně se dotkl knihy a rozvázal stuhu, která ji vázala. Uvnitř byly volné listy, z nichž se některé rozpadly v prach. Na titulní straně byla kresba – veliký dub, pod kterým stály dvě bytosti podobné lidem s křídly, ale s liščími obličeji. Každá bytost třímala dlouhý meč s vlnitou čepelí. Obrázek byl pečlivě nakreslen inkoustem, přestože kreslíř neoplýval zvláštním talentem. Autorem kresby byl nejspíše Erden Geboren a měla sloužit jako předloha pro dvorní kreslíře, až budou z jeho zápisků sestavovat knihu. Nedokázal přečíst nadpis, protože kniha byla psána jazykem starším než jaký Gaborn znal.</p>

<p>Přesto se však roztřásl vzrušením. Vše bylo psáno starobylým jazykem, alnyciánštinou, kterým se hovořilo u dvora po tisíc let, ale který byl dnes již dávno zapomenutý. Gaborn sice nerozuměl slovům, ale byla to kniha napsaná vlastní rukou Erdena Geborena. Otočil stránku. Rukopis byl smělý a úhledný. Na zažloutlých stránkách se černal inkoust. Manuskript však zdaleka nebyl dokončen. Některá slova byla přeškrtána a na jejich místo byla vložena jiná slova nebo celé věty. Na okrajích listů byly připsány poznámky.</p>

<p>Starý mistr Biddles by se z toho zbláznil štěstím, pomyslel si Gaborn. Tato kniha by mezi strážci Komnaty Času způsobila hotové pozdvižení. Gaborn ji opatrně zastrčil pod svou tuniku.</p>

<p>V komnatě již nic dalšího zajímavého nebylo: jen starý zvonek na přivolání služebnictva a čtyři měděné mince. Hned za dveřmi však Gaborn nalezl starobylý oštěp sloužící pro boj s ničiteli, poněkud delší než bylo běžné a vyrobený zcela jinak než obdobné zbraně. Byla to královská zbraň vytvořená nikoliv z oceli, ale z jednoho kusu ničitelské kosti. Ratiště bylo obaleno kůží, ale ta už byla stará a zpuchřelá. Diamanty tvořící hrot oštěpu, byly neobvykle dlouhé, pevné a tenké.</p>

<p>Gaborn se usmál. Osobní zbraň Erdena Geborena. Ničitelská kost, ze které byl oštěp vyroben, během věků ještě ztvrdla, takže nyní byla silnější nežli předtím, a opatřit oštěp novou kůží bude snadné.</p>

<p>Určitě by si přál, abych si jeho zbraň vzal, pomyslel si Gaborn.</p>

<p>Uchopil oštěp a pak se ve dveřích naposledy otočil, aby se rozhlédl.</p>

<p>Usoudil, že Erden Geboren byl pokorný muž. Komnata vykazovala známky toho, že ji obýval asketický muž, který netoužil po bohatství ani luxusu.</p>

<p>Gaborn za sebou zavřel dveře a zamkl je.</p>

<p>U malého ohně Ioma právě dokončovala opékání tuctu ryb. Když se Gaborn přiblížil, vzhlédla a uviděla zářící oštěp v jeho ruce.</p>

<p>„Copak jsi našel?“ zeptala se ho a na tváři se jí objevil široký úsměv.</p>

<p>„Starou pevnost jménem Brána Propasti,“ řekl Gaborn. „Byla tam stará ložnice Erdena Geborena, které se celé věky nikdo nedotkl. Našel jsem jeho vlastní ničitelský oštěp!“</p>

<p>„A co ještě?“ ptala se Ioma.</p>

<p>„Starou knihu, myslím že manuskript,“ odpověděl Gaborn.</p>

<p>„Který napsal Erden Geboren vlastní rukou?“ zeptala se Ioma. Vypadala dychtivě jako malé děvčátko.</p>

<p>Gaborn přikývl na souhlas, ale pak se ustaraně rozhlédl.</p>

<p>„Kde je Averan?“ zeptal se.</p>

<p>„Šla kousek dál, říkala, že si potřebuje odskočit,“ řekla Ioma. „Myslím však, že potřebuje být sama, protože truchlí nad ztrátou Binnesmana.“</p>

<p>Gaborn napjal smysly. Ano, Averan skutečně odešla kus dál korytem řeky. Necítil kolem ní žádné nebezpečí.</p>

<p>Gaborn vytáhl knihu a podal ji Iomě. Ta otevřela kožené desky a začala pomalu číst titulní stranu. „ ‚Příběhy‘… ano, myslím, že překlad by zněl ‚Příběhy o Onom Světě vyprávěné tím, kdo kráčel mezi Zářícími‘.“</p>

<p>„Ty umíš číst starý jazyk?“ zeptal se jí Gaborn užasle. „Nikdy jsem neslyšel nikoho, kdo by jím hovořil, kromě mistrů z Komnaty Jazyků. Kde ses to naučila?“</p>

<p>„Od kancléře Rodhama,“ řekla Ioma. „Kancléř byl učenec a byl přesvědčen, že pro mne bude lepší, když se naučím alnyciánštinu místo vyšívání.“</p>

<p>Gaborn na ni hleděl v naprostém úžasu. „Historie mlčí ohledně toho, co se Erden Geboren dozvěděl od Zářících a Vznešených,“ přemýšlel nahlas. „Teď víme proč: nikdy nedokončil svou knihu. Tohle je neuvěřitelné. Jen ti nejmocnější čarodějové by kráčeli po cestě mezi naším světem a Oním Světem, který je jediný pravý.“</p>

<p>Ioma otočila stránku. „Je těžké to luštit.“ Ponořila se do čtení.</p>

<p>„ ‚Můj hlas je chraplavý… a obávám se, že je to jen hrubý nástroj. Můj jazyk je z mosazi a je nehodný, jak mám zopakovat slova Zářících a Vznešených, kteří hřmí, kteří…‘ – tohle slovo neznám – ‚lidé se slovy světla, kteří šeptají do… uší našich duchů? Naslouchejte slovům Vznešených, můžete-li. Bojím se, že můj ubohý hlas selže. Přesto však doufám, že uslyšíte.‘ “</p>

<p>Gaborn fascinovaně naslouchal, Ioma na něj pohlédla, aby viděla jeho výraz. Někde v půlce náhodně rozevřela knihu a začala číst. „ ‚Fael mi řekl –‘ “</p>

<p>„Kdo je Fael?“ přerušil ji Gaborn.</p>

<p>„Nevím. Zřejmě někdo, kdo Erdenu Geborenovi něco řekl,“ odpověděla Ioma zlehka. Začala znovu číst. „ ‚Nauč se milovat všechny lidi…‘ Tady se nemohl rozhodnout, zda použít slovo ‚stejně‘ nebo ‚dokonale‘.“</p>

<p>„Miluješ-li všechny lidi dokonale, miluješ všechny stejně,“ poznamenal Gaborn.</p>

<p>Ioma přikývla a pokračovala. „ ‚Nestav jednoho člověka nad druhého. Nemiluj bohaté víc než chudé, silné víc než slabé, šlechetné víc než kruté. Miluj všechny lidi stejně.‘ “</p>

<p>Ioma se odmlčela, jako by ji ta slova znepokojila. Zdálo se, že se chystá knihu zavřít.</p>

<p>Gaborn podobná slova nikdy neslyšel, neboť nikdo jiný než král by se neodvážil udělovat příkazy ohledně toho, jak se k sobě lidé mají chovat navzájem.</p>

<p>Fael musí být králem Zářících, usoudil. „Čti dál.“</p>

<p>Ioma sklonila hlavu ke knize. „ ‚Tehdy jsem se zeptal: jak mohu milovat všechny bez rozdílu, všechny se stejnou dokonalostí? A Fael odpověděl…‘ “ Ioma zmateně potřásla hlavou. „Erden Geboren tady hodně pasáží začernil. Zdá se mi, jako by psal, že se učíme milovat ty, kterým sloužíme, a doslova tu píše ‚musíš se učit sloužit dokonale každému člověku‘, ale tady k okraji připsal otázku ‚Jak mám přesvědčit lidi, že sloužit člověku dokonale, znamená sloužit jeho nejlepšímu prospěchu, navzdory tomu, co chce on sám? Vždyť někteří lidé touží po zlu, a my jim přesto musíme dávat jen to, co je dobré. Lidé, které ovládá locus, bojují s dobrem, aniž by tušili, že jsou pouhými otroky Jediné Pravé Vládkyně.‘ “</p>

<p>Při těch slovech sebou Gaborn trhnul. „Jsi si jistá, že tam píše právě tohle?“ zeptal se. „Jediné Pravé Vládkyně?“</p>

<p>„Přesně tak!“ odpověděla Ioma.</p>

<p>„Píše tam o královně ničitelů?“ zeptal se Gaborn. Binnesman mu vyprávěl, že Erden Geboren pátral po jednom konkrétním ničiteli, kterého nazýval locus, ale ani Binnesman ani Gaborn neměli tušení, co by to mělo být za ničitele.</p>

<p>„Mně to připadá, jako by měl na mysli něco mnohem mocnějšího, než je pouhý ničitel,“ řekla Ioma.</p>

<p>Gaborn se zamyslel. Dnové říkali, že existuje jen jediné zlo: sobectví, které je ve větší či menší míře přítomno v každém člověku. Až dosud mu to připadalo jako dostatečné vysvětlení pro zlé skutky. Koneckonců který člověk netouží po nekonečném bohatství, dokonalém zdraví, moudrosti, nebo nesmrtelnosti? Kdo netouží po lásce a obdivu ostatních?</p>

<p>Jistě, tyto touhy jsou lidské a samy o sobě nemusí být nutně zlé, pomyslel si Gaborn. Jak jednou poukázal jeho otec, člověk, který touží po bohatství, a který pro jeho získání tvrdě pracuje, žehná sobě i svému okolí. Člověk toužící po moudrosti, který pro její získání dlouho studuje, obohatí každého, s kým se setká. A sám Gaborn si vždycky přál, aby se stal vládcem, který si dokáže získat lásku svého lidu, protože právě láska poddaných mu připadala jako dobré měřítko toho, jak vládne.</p>

<p>Zlu propadneme teprve tehdy, když po těchto věcech toužíme tolik, že pro jejich získání uděláme cokoliv, řekl si Gaborn.</p>

<p>„Právě Jedinou Pravou Vládkyni Erden Geboren pronásledoval předtím, než zemřel,“ řekl Gaborn nahlas. „Vedl válku proti ničitelům, trvající déle než deset let. Je možné, že Jediná Pravá Vládkyně, kterou pronásledujeme dnes, je ta samá bytost, nebo se jedná o titul, který se dědí mezi vládci ničitelů?“</p>

<p>Gaborn náhle zatoužil položit Averan několik otázek. Mohla Jediná Pravá Vládkyně žít po dobu delší než je sedmnáct set let? Co o ní Averan ví? Pohlédl do tmy. Dívka se ještě nevrátila.</p>

<p>„Averan!“ zavolal. Ozvěna jeho zvolání se v jeskyni několikrát odrazila.</p>

<p>Dívka neodpověděla.</p>

<p>„Averan!“ zavolala Ioma.</p>

<p>Opět žádná odpověď. Gaborn použil své smysly, snažil se vycítit nebezpečí. Zjistil, že se Averan nachází zhruba míli daleko.</p>

<p>„Kam jde?“ přemýšlel nahlas, a v tu chvíli ho zalila vlna paniky, protože ucítil, kam dívka míří: vstříc nebezpečí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>10</p><empty-line /><p>HARMONIE STÍNŮ</p>

<p><emphasis>Dítě se musí nechat vést vírou, protože postrádá moudrost, která přichází se zkušeností a předvídavostí dospělé mysli. Přestože mnozí považují víru za ctnost, já dávám přednost moudrosti a předvídavosti.</emphasis></p>

<p>– Mendellas Draken Orden</p>

<p>Když Averan opustila tábor, její mysl se nacházela ve stavu zmatku. Cítila obavy, které každou minutou rostly. Harmonie Stínů jim byl na stopě, a ona věděla, že se nikdy neunaví.</p>

<p>Předpokládala, že zrovna teď na ně čeká, až se vrátí zpátky do jeskyně. Nejspíš se zakopal do země někde podél cesty, ukryl se tak, že na povrch vyčnívají jen jeden nebo dva smyslové výběžky.</p>

<p>Vzhledem k jeho lovecké pověsti Averan pochybovala, že dokonce i Gaborn dokáže unikat Harmonii Stínů navždy.</p>

<p>Jejich jedinou nadějí bylo nalézt jiný ničitelský tunel, takový, který vede do nitra jejich doupat. Naděje, že se jim to podaří, byla malá. Strážce Cesty v této části Podsvětí nikdy nebyl a Averan se cítila ztracená.</p>

<p>Kráčela sama se svými obavami. S tím, jak se dostávali hlouběji do Podsvětí, byl vzduch teplejší a těžší. Na stěnách a podlaze tunelu rostly žluté houby, mech a nejrůznější rostliny. V dálce slyšela zvláštní zvuk.</p>

<p>Zastavila se. Připadalo jí to téměř jako předení veliké kočky.</p>

<p>Kočky tady přece nežijí, nebo ano? napadlo ji. Žili tu však ryby, krabi a jiná zvířata, která obývala i svět na povrchu. V zásadě tu mohou žít i podsvětní druhy koček.</p>

<p>V Podsvětí se nalézá spousta podivných věcí. Ale žádný z ničitelů, jehož mozek snědla, nikdy kočku neviděl.</p>

<p>Averan opatrně pokračovala k zatáčce a nahlédla za roh. U malého jezírka dřepělo několik jeskynních ještěrů, kteří vydávali podivné zvuky připomínající předení. Skoro to vypadalo, jako by soutěžili o ještěří pěveckou cenu.</p>

<p>Strážce Cesty ještěry znal. Žili v měkkém bahně, ve kterém si hloubili díry. Jejich maso bylo bez chuti. Žádný z ničitelů však nikdy neslyšel jejich zpěv.</p>

<p>Averan se k nim vydala. Ještěři k ní natočili své slepé hlavy, naslouchali a pak naskákali do jezírka.</p>

<p>Hned za jezírkem koryto řeky končilo. Kamennou stěnu provrtávaly stovky malých tunelů, úzkých jako vlčí doupě. Tunely byly dílem velikých podzemních stonožek. Měly za následek oslabení jeskynní stěny a zhroucení stropu.</p>

<p>Averan si uvědomila, že jediná cesta dál vede skrze tyto tunely. Ale cesta úzkými děrami bude nebezpečná. Jeskynní stonožky dorůstaly až do délky padesáti stop a jsou to mrchožrouti.</p>

<p>Tunely mohly být dlouhé celé míle. Averan napadlo, že se pokusí najít cestu skrze ně. Představovala si, jak na ni bude Gaborn pyšný, až se dozví, že objevila cestu dál.</p>

<p>Roztřeseně došla k nejbližší díře a začichala. Nic. Díra byla cítit jen kamením a mechem. Již celé věky v ní nebyl žádný živý tvor.</p>

<p>U třetí díry ucítila pach stonožčích vajíček a okamžitě ustoupila. U dvanácté díry konečně nalezla to, co hledala, slabou vůni <emphasis>jiného </emphasis>vzduchu, vanoucího z druhé strany. Díra buď vede do ničitelského tunelu, nebo alespoň do další jeskyně.</p>

<p>Averan zaváhala a prohlížela si ústí tunelu. Ona se dokáže protáhnout skrz, ale zvládne to i Gaborn a Ioma?</p>

<p>Nakonec usoudila, že ano.</p>

<p>Stoupla si na špičky a nahlédla dovnitř. Tunel byl dost široký na to, aby se v něm dalo pohodlně plazit.</p>

<p>To také znamená, že jeskynní stonožka, která tento tunel vyhloubila, je také dost velká na to, aby mě celou spolkla, uvědomila si vzápětí. Neměla bych to dělat. Gaborn se bude hněvat.</p>

<p>Ale Gaborn čeká, až se upečou ryby. Co když ho mezitím dostihnou ničitelé? Bude hledat únikovou cestu. Spoléhá na to, že je Averan povede.</p>

<p>Ano, musím to udělat, řekla si Averan. Když předem prozkoumám cestu, ušetřím nám drahocenný čas.</p>

<p>„Averan?“ zavolal na ni Gaborn zezadu z tunelu. „Počkej!“ S bušícím srdcem se zastavila.</p>

<p>Otočila se a pohlédla nazpět. Zanedlouho se na stěnách tunelu roztančilo světlo oznamující Gabornův příchod.</p>

<p>Vynořil se ze zatáčky a uviděl ji.</p>

<p>„Chtěla jsem prozkoumat kus cesty,“ řekla Averan. „Chodba tu končí a pokračují tyhle úzké průchody. Chtěla jsem je prohlédnout.“</p>

<p>„Je to nebezpečné,“ řekl a ve tváři se mu jasně zračily obavy.</p>

<p>„Je to jediná cesta ven,“ nesouhlasila Averan.</p>

<p>Gaborn se ohlédl. Zdáli sem dolehlo dunění pochodu ničitelů. Olízl si rty a potřásl hlavou.</p>

<p>„Souhlasím,“ řekl. „Ale cítím před námi nebezpečí. Nikoliv… smrt. Ale bojím se, že pokud tudy půjdeme…“</p>

<p>„Co?“ zeptala se Averan.</p>

<p>„Nevím,“ odvětil. „Možná bych měl jít první.“ Prohlížel si díru a pak ustoupil. „Ne. Země mne varuje, že já tam jít nemohu a Ioma také ne.“</p>

<p>„Pak musím jít já,“ nabídla se Averan. „Nemůže to být tak hrozné. Cítím odtamtud čerstvý vzduch. Ten úzký tunel by mne měl dovést na druhou stranu.“</p>

<p>Gaborn pohlédl do úzkého tunelu, aby tam hledal nějaké skryté nebezpečí, a pak lehce přikývl. „Ano,“ zašeptal. „Nejspíš ano.“</p>

<p>„Nech mě tedy jít první,“ řekla Averan.</p>

<p>„Počkej,“ řekl Gaborn a položil jí ruku na rameno. „Ryby už by měly být skoro upečené. Najíme se. Vrátíme se sem později.“</p>

<p>Averan poznala, že váhá. V očích měl pohled člověka zahnaného do rohu.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Během jídla měl Gaborn v očích nepřítomný pohled. Ztracený v myšlenkách, hleděl do prázdna. Po jídle se Averan cítila připravená čelit nástrahám, které na ni čekají. S Gabornem a Iomou v závěsu vlezla Averan do úzkého tunelu. Jeho podlaha byla pokrytá vysušenou černou hmotou. Tuhle původně mazlavou kaši vylučovaly obří stonožky. Ničitelé ji považovali za pochoutku.</p>

<p>„Není tu nic, čeho bychom se měli bát,“ řekla Averan Gabornovi.</p>

<p>„Možná,“ opáčil Gaborn, „ale nebuď přehnaně sebevědomá. Cítím tu nebezpečí. Může to být něco malého. Nezapomeň, že nejsi ničitel. Brouk, který ničiteli nemůže ublížit, může tebe zabít.“</p>

<p>„Budu opatrná,“ slíbila Averan. Začala se odhodlaně plazit kupředu. Gaborn potřebuje její pomoc.</p>

<p>Rychle se protahovala tunelem a naslouchala, zda neuslyší šustění oznamující, že je v blízkosti obří stonožka.</p>

<p>Po několika stech metrech dorazila k východu a vystrčila hlavu ven z tunelu.</p>

<p>Tunel ústil do veliké jeskyně. Pokračovalo tu koryto řeky, ale terén se změnil. Stěny i strop tvořil načervenalý kámen, který musel být velmi měkký, protože voda tu vymlela široké koryto. Během věků se strop mnohokrát zřítil, a tak vznikla veliká komnata. Současný strop jeskyně se tyčil dvě stě stop vysoko. Z podlahy vyrůstaly stalagmity připomínající kamenný les. Stalaktity trčící ze stropu vypadaly jako obří zuby.</p>

<p>Na obou stranách cesty rostly všelijaké podzemní rostliny. Podlaha byla posetá velikými cibulovitými útvary, ze kterých na všechny strany vybíhaly kořeny, připomínající pavoučí síť. Averan věděla, že pokud by se jich dotkla nohou, kořeny ji okamžitě omotají, přitáhnou, cibulovitý květ se rozevře a pokusí se ji spolknout.</p>

<p>Sklonila hlavu k zemi a začichala. Váhavě udělala dva kroky kupředu.</p>

<p>Ve vzduchu se vznášel šepot ničitelského pachu. Ucítila slovo „čekej“. Mohl to být rozkaz, který vykřikl nějaký ničitel před sto lety, nebo to mohl být šeptaný pokyn vyslovený teprve nedávno. Nebylo možné poznat, která varianta je správná.</p>

<p>„Gaborne!“ zavolala Averan. „Jsem na druhé straně. Můžete mne následovat.“</p>

<p>Bez Gaborna za zády se neodvážila jít dál.</p>

<p>Averan došla k závěru, že vzhledem k přítomnosti ničitelského pachu, musí tato jeskyně ústit do některého z jejich tunelů. A pokud tunel najdou, budou podle pachových znamení moci určit, kde se nachází Místo Kostí.</p>

<p>Averan se opatrně rozhlížela po podlaze, aby se ujistila, že nestojí poblíž tenkých šedých kořenů číhajících na kořist.</p>

<p>Před ní se tyčily dva obrovité stalagmity připomínající bránu. Někde v dáli slyšela zvuk tekoucí vody.</p>

<p>Seshora náhle dopadl na zem malý oblázek. Dívka pohlédla vzhůru a vyjekla, protože ze stropu seskočilo cosi připomínající obrovitého pavouka. Pokusila se uskočit před velikým pařátem, který se na ni řítil, aby ji uvěznil.</p>

<p>„Ničitel!“ vykřikla.</p>

<p>Prosmýkla se mezi jeho pařáty a vrhla se k bezpečí tunelu, ze kterého vylezla. Hadovité kořeny, probuzené přítomností ničitele, se zachvěly, a pak se rychlostí blesku omotaly kolem její nohy. Averan upadla na zem. Cibulovitý květ se rozevřel. Skládal se ze čtyř částí a uvnitř se skrývala podivná bezzubá tlama, plná vláknitých výrůstků.</p>

<p>Ničitel popadl rostlinu a vyrval ji ze země, čímž Averan osvobodil. Dívka se pokusila vyskočit na nohy, ale bylo pozdě. Ničitelův pařát ji uchopil v drtivém sevření.</p>

<p>Averan sebou cukala a snažila se popadnout dech. Navzdory všem odkazům, kterými oplývala, se silou nemohla s ničitelem měřit. Držel ji v ocelovém stisku, obrátil se, a rozběhl jeskyní pryč od Gaborna a Iomy.</p>

<p>„Gaborne!“ vykřikla Averan. „Pomoc!“</p>

<p>Snažila se otočil hlavu, aby viděla dozadu.</p>

<p>Pěstmi bušila do pařátu, který ji svíral, ale ničitel s ní zatřásl tak mocně, že toho raději nechala.</p>

<p>Zachytila jeho pach a poznala ho. Jak mě našel? napadlo ji. Jak se sem dostal tak rychle?</p>

<p>Averan omámeně lapala po dechu, zatímco ji Harmonie Stínů odnášel do temnoty.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>11</p><empty-line /><p>FEYKAALDŮV DAR</p>

<p><emphasis>Tam, kde je naděje, locus zasévá strach. Tam, kde je světlo, locus šíří temnotu.</emphasis></p>

<p>– Ze zápisků Erdena Geborena</p>

<p>Raj Ahtenova armáda pochodovala Velkým Solným mořem severně od Maygassy. Kam až oko dohlédlo, zářilo na solných krystalech slunce. Raj Ahtena doprovázeli tři ohňotvůrci, tucet slonů obdařených runami a tři tisíce Runovládců různé síly. Většinou se jednalo o šlechtice oděné ve zbroji z tlustého hedvábí v bílé a zlaté barvě, s krvavě rudými turbany zdobenými rubíny velikosti holubích vajec na hlavách. Přestože jich počtem nebylo mnoho, představovali mocnou sílu. Nebyli to obyčejní vojáci. Byli to princové, králové a šejkové starých království Indhopalu, kteří oplývali odkazy, stejně jako zlatem. Byli to muži lstiví a nemilosrdní, protože pocházeli z mocných rodů zvyklých vládnout, shromažďovat bohatství a válčit. Všichni vládli schopností udržet si to, co jim patří.</p>

<p>Uzdy a sedla jejich koní a velbloudů zářily drahokamy a jejich meče a kopí byly vyrobeny z té nejlepší oceli.</p>

<p>Jeli a kopyta jejich koní rozstřikovala kapičky slané vody. Přechod přes Solné moře byl v tomto ročním období snadný. V zimě voda stoupne, ale teď byla stěží stopu hluboká. I tak se však vodní plocha táhla, kam až oko dohlédlo. Polední slunce pražilo a vydávalo oslepivou záři. Daleko na severu se tyčila horská linie.</p>

<p>Raj Ahten jel v čele, oděný v bílé hedvábí. Seděl na hřbetě hnědého válečného imperiálního koně. Jeho kopyta rozstřikovala vodu a vodní kapky mu ulpívaly na nohách a na břiše, zanechávajíce za sebou vrstvičku soli. Raj Ahten nosil na turbanu bílý závoj, aby ukryl svou poraněnou tvář.</p>

<p>V dáli před sebou náhle spatřil jezdce blížícího se k nim. Jezdec, oděný celý v černém, se hrbil jako stařec. Jel na černém koni, který se téměř potácel pod tíhou sedlových vaků.</p>

<p>Raj Ahten měl více než tisíc odkazů zraku. Jeho oči byly ostřejší než oči orla, neboť žádný orel nedokáže spatřit teplo, které za noci vyzařuje lidské tělo. Žádný orel nedokáže spočítat muší nohy během několika úderů srdce. Pro obyčejného člověka by jezdec v dáli vypadal jako černá tečka, ale Raj Ahten ho poznal: byl to Feykaald, jeho věrný služebník.</p>

<p>„Ó Světlo Světa!“ vykřikl Feykaald, když přijel dostatečné blízko. „Přináším ti dar, poklad uloupený z tábora samotného Krále Země!“</p>

<p>Ponořil ruku do jednoho ze sedlových vaků a vytáhl hrst magických tyčí, připomínající miniaturní značkovací železa.</p>

<p>„Mé magické tyče?“ Raj Ahten zvedl ruku na znamení, aby se armáda zastavila. Feykaald přikývl. Gabornův otec jich Raj Ahtenovi uloupil přes čtyřicet tisíc. „Jak jsi je získal?“</p>

<p>„Našel jsem je na voze s královým pokladem,“ odvětil Feykaald. „Zbylo jich téměř dvacet tisíc! Získal jsem je v době, kdy včera v poledne Král Země pronásledoval jižně od Manganovy skály monstra, kteří zničili Carris.“</p>

<p>„Co měl s těmi tyčemi v plánu?“ zeptal se Raj Ahten.</p>

<p>„Myslím, že je veze do Dvorů Přílivu,“ řekl Feykaald. „Tam je použije k posílení své armády.“</p>

<p>„A co jeho vojáci?“ zeptal se Raj Ahten. „Koho si vyvolil za své šampióny?“</p>

<p>„Jeho jediným šampiónem je Langley z Orwynnu, šlechtic, jenž přijal stovky odkazů. Jinak je Gabornova armáda v troskách. Váš útok na Modrou Věž ji zcela zničil. Jeho válečníci jsou slabí a otřesení. A ze severu se na Gaborna chystá zaútočit Lowickerova dcera. Chce se pomstít za to, že Gaborn zabil jejího otce.“</p>

<p>Mladý král Orden je hlupák, pomyslel si Raj Ahten.</p>

<p>Magické tyče byly nedocenitelné. Kdyby měl Gaborn odvahu je správně použít, kdyby s jejich pomocí obdařil tucet svých nejlepších mužů odkazy, získal by šampióny schopné zastavit i Raj Ahtena. Ale jak to vypadalo, mezi Raj Ahtenem a Gabornem nyní stojí pouze Langley.</p>

<p>„Prokázal jsi mi velkou službu, starý příteli,“ řekl Raj Ahten. „Zprávy, které mi přinášíš, mne těší stejně, jako poklad, který jsi přivezl. Za odměnu ti věnuji sto magických tyčí. Nyní odvez magické tyče do Deyazzu, do paláce v Ghuse. Řekni tamním kouzelníkům, že za dvě noci má armáda vstoupí do Mystarie. Budeme jako sekáči žnoucí pšeničné pole. Ať mi kouzelníci předají odkazy skrze mé prostředníky. Až překročíme hranice, musím je mít.“</p>

<p>„Celé čtyři tisíce odkazů?“ zeptal se Feykaald.</p>

<p>„Ano,“ řekl Raj Ahten. Věděl, že předat tolik odkazů bude vyžadovat dvoudenní práci dvaceti kouzelníků.</p>

<p>„Ó Zářící,“ namítl Feykaald, „Ghusa je osamělé místo. Kde mají kouzelníci najít tolik Zasvěcenců?“</p>

<p>„Ať navštíví okolní vesnice,“ řekl Raj Ahten. „Jistě najdou mnoho sirotků ochotných prodat svůj rozum nebo sílu za hrstku rýže.“</p>

<p>„Jak si přeješ, pane,“ řekl Feykaald s úklonou. Pohlédl na východ. „Magické tyče budou za úsvitu v Deyazzu.“ Obrátil koně na západ, pobídl jej patami a vyrazil pryč.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>12</p><empty-line /><p>HEJNO VRAN</p>

<p><emphasis>Když si Země vyvolila Erdena Geborena za svého krále, Geboren přejmenoval svou říši na Rofe-ha avan, což v alnyciánštině znamená „Země beze svárů“, a tuctu svých nejvěrnějších služebníků svěřil do správy veliká území. Prvním z těchto služebníků byl čaroděj Sendavian, který si jako znak vyvolil černou vránu, symbol lstivosti a magie. Svou říši pojmenoval Crowthen. Když zemřel, jeho království se rozdělilo na dvě části a nad každou z nich se ujal vlády jeden z jeho synů – dvojčat.</emphasis></p>

<p>– z knihy Historie Rofehavanu, kterou sepsal mistr Friederich</p>

<p>Erin Connal putovala celý den v doprovodu krále Anderse. Ořechová žena jela na koni po králově levici a kolem jejího koně si hrály veverky. Celinor jel po králově pravici. Držel se zpříma a tvářil se přísně. Ti tři zabírali celou šíři cesty. Erin Connal byla tudíž nucena jet za nimi. Po boku jí jeli kapitán Gantrell a králův Den. Za nimi jelo padesát rytířů ve stříbrných pláštích s vyobrazením černé vrány, znakem Jižního Crowthenu. Erin byla obklíčená.</p>

<p>Družina mířila na jih hornatou krajinou, jela mezi zelenými kopci, košatými duby a malebnými staveními. Král Anders nikterak nespěchal, zastavil se u každé chalupy a v každé vesnici a hleděl na její obyvatele. Posléze zvedl ruku a tiše pronesl: „Volím si vás. Volím si vás pro Zemi. Pokud uslyšíte můj varovný hlas, poslechněte ho a já vás dovedu do bezpečí.“</p>

<p>Občas však pohlédl na muže nebo ženu a po dlouhé chvíli smutně sklonil hlavu a pokračoval v cestě.</p>

<p>Protože král Anders si volil svůj lid, cesta na jih pokračovala jen velmi pomalu, rychlostí stěží deset mil za hodinu.</p>

<p>Den byl mrazivý, na jih začaly táhnout vysoko plující mračna. Ta jako černý závoj halila slunce, jež bylo chladné a neživé jako oči mrtvého.</p>

<p>Celý den připadal Erin poněkud zvláštní a nereálný. Zdálo se jí, že mračna táhnou za nimi a sledují je. Vpředu nad horizontem slibovala nebeská modř pěkné počasí. Ale za nimi se kupily černé mraky jako smečka psů dychtivě sledující svého pána. Bylo jedno, jestli družina jede rychle nebo pomalu. Mračna s ní držela krok.</p>

<p>Celinor, který si nevšímal zvláštních úkazů na nebesích, hovořil se svým otcem. Během několika hodin mu stručně zopakoval, co všechno se mu přihodilo od chvíle, kdy opustil Heredon. Začal prvním setkáním s Gabornem, pak mu pověděl o bitvě s Temným Vznešeným a o závodu k Carrisu, kde Gaborn narazil na Raj Ahtenovy vojáky, okupující město, jež bylo obklíčené temným mořem ničitelů. Vyprávěl mu, jak Gaborn použil svou moc, aby si vyvolil Raj Ahtena a jeho muže, a také všechny občany Carrisu. Díky tomu se dokázali před ničiteli ubránit. Ale ani poté, co Gaborn vyvolal Červa světa, který zabil Padlou mágyni, která vedla ničitelskou hordu, se před ním Raj Ahten nesklonil. Naopak, po bitvě se Gaborna pokusil zabít. Gaborn využil svou moc, aby se pokusil Raj Ahtena zničit, a za trest za tento znesvěcující čin ho Země opustila. Gaborn stále dokázal vycítit nebezpečí hrozící jeho vyvoleným, ale už je nedokázal varovat, jak se mu vyhnout. Místo toho byl odsouzen k utrpení, neboť jeho lidé byli zabíjeni, a on jim nemohl pomoci.</p>

<p>Zatímco Celinor vyprávěl, Erin mlčela. Nevěřila králi Andersovi. Myšlenky se jí pletly z nedostatku spánku a byla tak unavená, že jí celá jízda připadala nereálná. Kontury stromů a kopců jí připadaly až příliš ostré, do očí jí bodalo denní světlo. Věděla, že je chladno, ale byla příliš unavená, než aby dokázala cítit bolest nebo nepohodlí.</p>

<p>Během Celinorova vyprávění o své cestě jel král Anders s hlavou skloněnou a očima téměř zavřenýma, ponořený v myšlenkách. Vypadalo to, jako by si v mysli vyvolával obrazy ilustrující synovo vyprávění. Tu a tam syna přerušil, aby mu položil nějakou otázku. Ta se většinou týkala jen okrajových záležitostí. Jednou se například zeptal: „Mezi kouzly, která sesílala Padlá mágyně, jsi zmínil jedno, které z lidí vytahovalo všechnu vodu. Jak to vypadalo?“</p>

<p>„Když kouzlo udeřilo,“ odpověděl Celinor, „způsobilo, že nám ze všech pórů začal prýštit pot, člověk měl pocit, jako by mu měl každou chvíli vybuchnout močový měchýř, tak strašně moc se nám chtělo močit. A pocení nepřestávalo. Než jsem napočítal do pěti, měl jsem šaty úplně promočené.“</p>

<p>„A jak jsi si poradil s potřebou močit?“ zeptal se král Anders.</p>

<p>„Prostě jsem se pomočil jako všichni ostatní,“ řekl Celinor. „Byli jsme ve víru boje a neměli jsme čas si odskočit. Kromě toho se to stejně nedalo nijak zastavit.“</p>

<p>Král Anders přikývl a nechal svého syna pokračovat.</p>

<p>Vyprávění trvalo několik hodin. Na každou otázku, kterou král Anders položil, Celinor snadno odpověděl – na Erinin vkus až příliš snadno.</p>

<p>Znovu si připomněla, že král Anders svého syna vyslal ke Gabornovi jako zvěda. A přestože Celinor tvrdil, že svému otci nevěří, a má strach, že se starý král zbláznil a zabil svého vlastního dalekovidce, princ nezapomněl na svou roli vyzvědače. Nic nevynechal. Erin si nebyla jistá, zda je to díky Andersově schopnosti klást správné otázky – neboť během celého rozhovoru se choval jako milý starý muž, který chce přesně porozumět celé situaci – nebo zda se Celinorovi prostě rozvázal jazyk.</p>

<p>Celinor mu řekl všechno, vyprávěl i o tom, jak si ho Erin vybrala za svého manžela.</p>

<p>„Opravdu?“ zareagoval na novinu král Anders a ohlédl se na Erin. „Vy jste se vzali? Tvá matka bude zničená!“</p>

<p>„Jak to?“ zeptal se Celinor.</p>

<p>„Přála by si velikou svatbu – měsíce plánování a příprav, tisíce urozených hostů.“</p>

<p>„Mrzí mě, že ji zklamu,“ řekl Celinor.</p>

<p>Král Anders se obrátil a vřele se na Erin usmál. „Ó ne, myslím, že nebude zklamaná. Vlastně jsem si tím jistý.“</p>

<p>Když Celinor dovyprávěl, král Anders mu položil další otázku. „Říkáš, že Gaborn cestoval s velikým množstvím magických tyčí. Kolik jich bylo?“</p>

<p>„Pět velikých truhel,“ řekl Celinor. „Domnívám se, že je Gabornův otec ukořistil Raj Ahtenovi, když dobyl Longmot. Každou truhlu museli zvedat dva silní vojáci, takže vážila alespoň tři sta nebo čtyři sta liber. Odhaduji, že v každé truhle byly čtyři tisíce magických tyčí.“</p>

<p>Král Anders překvapeně vydechl. „To je velké bohatství.“ I vojáci za Andersovými zády uznale pokyvovali hlavami.</p>

<p>„Ano, skutečně to je velké bohatství a ve skutečnosti to je jen část celkového počtu magických tyčí, které měl Gaborn k dispozici,“ řekl Celinor. „Na hradě Sylvaresta Gabornovi kouzelníci pracovali celý den a noc a předávali vojákům odkazy, přestože sám Gaborn přijímá odkazy jen s nechutí.“</p>

<p>„Jak to?“ zeptal se král Anders.</p>

<p>„Gaborn nemá rád polibek magické tyče,“ odpověděl Celinor. „Všichni to o něm vědí.“</p>

<p>„Kolik odkazů přijal?“ zeptal se král Anders. Byla to velice osobní otázka. O takových věcech se na veřejnosti nikdy nemluvilo, částečně ze zdvořilosti, částečně proto, že to bylo nebezpečné. Taková informace mohla být prospěšná případnému vrahovi.</p>

<p>„Neviděl jsem jeho jizvy,“ řekl Celinor, „ale vím, že ztratil své odkazy, když Raj Ahten zabil jeho Zasvěcence v Modré Věži. Poté přijal několik odkazů v Longmotu, ale nemohlo jich být příliš – odhaduji tak patnáct – po třech od síly, ladnosti a metabolismu, čtyři nebo pět odolnosti a možná po jednom odkazu zraku a sluchu. Předpokládám, že nepřijal žádný odkaz krásy ani hlasu.“</p>

<p>Král Anders pochvalně přikývl. „Zdá se, že je to dobrý muž. Škoda jen, že není lepším králem. Pamatuj, Celinore, že my, kteří neseme na ramenou břemeno vládnutí, si nemůžeme dovolit takovou slabost.“</p>

<p>„Někteří lidé si myslí, že to není slabost,“ řekla Erin. Zalitovala svých slov dřív, než je vypustila z úst.</p>

<p>„Svým způsobem máš pravdu,“ řekl král Anders, který se k ní s úsměvem otočil. „Nechtěl jsem se Gaborna nijak dotknout. Dělá, co je v jeho silách, aby zvládl zoufalou situaci. Přesto mám pocit, že kvůli svým poddaným by měl přijmout více odkazů. Je pravda, že Zasvěcenci čas od času umírají. To je ztráta, které všichni litujeme. Ale než aby Gabornovi poddaní ztratili svého krále…“</p>

<p>Povzdechl si.</p>

<p>Erin pozorně studovala jeho tvář. Na Andersovi nebylo znát, že by plánoval zabít Gaborna a ukořistit jeho magické tyče, ale Erin byla ochotná se vsadit, že právě takové myšlenky se mu rojí v hlavě.</p>

<p>Král Anders vrhl na Erin postranní pohled. „Ty mi nevěříš, že ne?“ Erin neodpověděla. Ozýval se jen klapot koňských kopyt dopadajících na suchou prašnou cestu. „Proč ne?“</p>

<p>Erin se bála říct mu pravdu, že mu nevěří, protože ho vlastní syn považuje za šílence. Možná zabil svého dalekovidce a udělal vše, co bylo v jeho moci, aby se zbavil Gaborna.</p>

<p>Ani teď si Erin nebyla jistá, proč král Anders míří na jih do Mystarie. Říkal, že chce zastavit válku, kterou uvedl do pohybu. Ale nijak při tom nespěchal.</p>

<p>Nepříjemné ticho nakonec přerušil Celinor. „Zdál se jí o tobě sen,“ prohlásil spěšně. „Zdálo se jí, že jsi locus.“</p>

<p>Zdálo se, že král Anders chce obvinění nejdříve popřít, ale po chvíli zamyšlení na ni vrhl udivený pohled. „Co prosím?“</p>

<p>„Zdálo se jí o sově z Onoho světa,“ pokračoval Celinor. „Ta jí řekla, ať se má na pozoru před stvořením jménem locus, což má být něco jako centrum zla. Může to vstoupit do člověka a nosit ho jako šaty nebo zbroj.“</p>

<p>Král Anders zvedl ruku a družina se zastavila. Obrátil koně a zamyšleně hleděl na Erin, jako by se snažil vymyslet patřičnou odpověď.</p>

<p>„Tobě se zdálo o sově?“ zeptal se po chvíli. „Pověz mi, byla to sova pálená nebo sýček?“ Několik rytířů za jejími zády potichu vyprsklo smíchy. Jeden z nich zahoukal jako sova.</p>

<p>Erin cítila, jak jí rudnou tváře. Rozhněvalo ji, že Celinor řekl svému otci o jejím tajemství. Ona sama by o svém snu nikdy nemluvila. „Byla to sova z Onoho světa,“ řekla Erin. „Ukrývala se v dutině pod velikým stromem.“</p>

<p>„A ta sova řekla, že jsem… locus?“</p>

<p>„Ne,“ odvětila Erin. „Takhle to neřekla. Varovala mne, že locus vstoupil do našeho světa ukrytý v Temném Vznešeném, kterého zabila Myrima. Co se týká toho, co se teď ukrývá uvnitř tebe, vím jen to, že locus hledá nového hostitele, a ty ses v poslední době choval zvláštně.“</p>

<p>Na chvíli si Erin myslela, že ji muži kolem ní začnou brát vážně. „Drahé děvče, cožpak v tom tvém snu nevystoupila na mou obranu ani žába nebo myš?“ opáčil však král Anders.</p>

<p>V tu chvíli se vojáci nahlas rozesmáli a Erin znachověly tváře hněvem. Král Anders nechal smích chvíli pokračovat, a pak jej umlčel zdviženou rukou. „Omlouvám se,“ řekl. „Tohle nebyl správný způsob, jak hovořit se svou snachou. Nechtěl jsem tě ponížit. Vím, že ten sen byl mimořádně znepokojivý…“</p>

<p>„To nebyl sen,“ přerušila ho Erin přesvědčivě. „Byla to prorocká vize.“ Na chvíli se Andersovi objevil na tváři bolestný výraz. Kapitán Gantrell obrátil oči v sloup. „Raj Ahtenovi čarodějové vyvolali v Mystarii Temného Vznešeného,“ vysvětlovala Erin. „Stalo se to u městečka jménem Twynhaven. Při obřadu spálili velkou část města a použili místní obyvatele jako lidské zápalné oběti k posílení své temné magie. Otevřeli dveře na Onen svět a nechali tu bytost projít k nám. Já a Celinor jsme se tam zastavili na zpáteční cestě z Carrisu. V popelu jsme našli zářící runy plazící se po zemi ve velikém kruhu. Dveře na Onen svět byly pořád ještě otevřené. Hodila jsem do kruhu svou dýku a ta propadla ohněm a zmizela. Ani se nestihla dotknout země. Brána nebyla zavřená.“</p>

<p>V tu chvíli muži kolem Erin zmlkli. Mohli se smát jejímu snu, ale každý z nich slyšel o prorockých vizích, a když jim vysvětlila okolnosti, za kterých její sen přišel, zvážněli a začali na to nahlížet v jiném světle.</p>

<p>„Později té noci se mi zdálo o sově na Onom světě, která svírala mou dýku v zobáku,“ pokračovala Erin. „Ona mi sdělila to varování.“</p>

<p>Promluvila Ořechová žena. „Tvůj sen byla skutečně prorocká vize, nebo nejsem čarodějka! Cítím to v kostech. Ale věz, že k tobě nemluvila žádná sova. Byl to Zářící nebo dokonce Vznešený. Většina toho, co lze spatřit v prorocké vizi, na sebe bere podobu snu.“</p>

<p>Erin se překvapeně nadechla. Je tedy možné, že k ní promluvil Zářící nebo Vznešený? Tyto bytosti patřily legendám. Kdysi pomáhaly velkým hrdinům, jako byl Erden Geboren. Erin však nedokázala pochopit, proč by taková bytost pomáhala jí.</p>

<p>„Proč se jí zjevil jako sova?“ zeptal se Celinor.</p>

<p>„Protože to možná byl samotný Ael, moudrý vládce Onoho světa,“ řekla Ořechová žena. „Nebo je možná sova jeho oblíbený mazlíček. Ale myslím, že bychom varování měli brát vážně!“</p>

<p>Rozhostilo se dlouhé ticho. Erin se rozhlédla. Byla obklopená muži, kteří měli na pláštích vyobrazenou vránu, symbol Jižního Crowthenu, a v tu chvíli ji něco napadlo. Symbolem krále Anderse je vrána a sovy vrány nenávidí. Zabíjejí je, kde můžou, a hejno vran je schopné obklíčit sovu ve stromové dutině a celý den ji trápit, až nakonec padne únavou.</p>

<p>Je to důvod, proč se mi posel z Onoho světa zjevil v podobě sovy? napadlo Erin.</p>

<p>„Dobrá, dejme tomu, že Erin měla skutečnou vizi,“ řekl král Anders. „Proč si myslíš, že by ten locus, jak mu říkáš, posedl zrovna mě?“</p>

<p>„Když Myrima srazila Temného Vznešeného úhradu Sylvaresta,“ řekla Erin, „povstal z jeho těla elementál připomínající velké vyjící tornádo. Tento elementál prchal na východ. Binnesman řekl, že je stále ještě schopen způsobit veliké zlo.“</p>

<p>„Mohl se dostat až do Crowthenu,“ řekl král Anders s ustaraným výrazem, „přestože hrad Sylvaresta dělí od mé říše mnoho mil. A mezi hradem a mou zemí leží několik měst, hrady Donyeies a Emmit a dokonce pevnost Rudá Skála. Pokud je to, co říkáš, pravda, může ta bytost být kdekoliv a uvnitř kohokoliv. Mohla posednout rytíře, obchodníka nebo pradlenu. V těch městech žijí desítky tisíc lidí.“</p>

<p>Erin se však domnívala, že locus by se nespokojil s pouhou pradlenou. Byl Temným Vznešeným, mocnou bytostí z Onoho světa. Něco takového dychtí po moci. Nešlo jen o směr, kterým se vydal jeho elementál. Byla tu ta záležitost s dalekovidcem, který se zřítil z Andersovy věže, a skutečnost, že král povolal své spojence k boji proti Gabornovi.</p>

<p>Král Anders dlouho mlčky přemýšlel. Nakonec si povzdechl a oslovil jednoho z mužů. „Sire Bannersi, vezměte si tři muže a jeďte do Heredonu, do východních provincií a prohledejte města. Zjistěte, zda nenaleznete známky přítomnosti té bytosti – zvýšený počet vražd, či loupeží.“ Anders opět zmlkl a zamyšleně si hryzl rty. „Možná bych měl jít já sám. Mohu použít svůj dar, abych nahlédl do srdcí lidí, a snad bych tu bytost dokázal zahnat. Locus se nedokáže ukrývat přede mnou ani před Gabornem.“</p>

<p>„Pokud je ovšem ještě v Heredonu,“ řekl Celinor. „Může být v Crowthenu. Nebo se vydal někam na východ.“</p>

<p>Král Anders zamyšleně přikývl. „Máš pravdu. Tím hledáním bych mohl ztratit celé měsíce. A kromě toho, mám před sebou naléhavější záležitosti. Cítím to v kostech. Náš úkol leží na jihu v Mystarii.“</p>

<p>A tak sir Banners odjel se třemi muži na sever a král Anders pokračoval v jízdě na jih. Erin se již neodvážila mluvit o svých obavách a v duchu zvažovala, jak král Anders zareagoval na to, co se od ní dozvěděl. Výraz měl klidný a zdvořilý, ale ona si všimla, jak se ošíval, když mluvila, jako by se snažil ovládnout své reakce.</p>

<p>Pozorovala ho celý den a všimla si, že většinu času má na tváři přátelský úsměv. Často se smál z bezvýznamných příčin – když slunce vykouklo zpoza mraku nebo když k němu do sedla přeskočila z koně Ořechové ženy veverka. Nebyl to však maniakální smích ani smích šílence.</p>

<p>Sova ji však varovala, že locus Asgaroth je nejlstivější ze všech bytostí svého druhu.</p>

<p>Taková bytost by se jistě jen tak neprozradila. Zůstávala by ukrytá a nenápadně by tahala za nitky.</p>

<p>Něco z toho, co král Anders řekl, však Erion trápilo. Řekl, že locus může být kdekoliv a uvnitř kohokoliv. Mohl se ukrývat v Gantrellovi nebo dokonce v Celinorovi. Erin se musela dozvědět víc. Chtěla sově z Onoho světa položit další otázku.</p>

<p>Již dva dny si odpírala spánek, a tak později odpoledne, když se slunce naklonilo k západu a družina udělala zastávku, aby si koně odpočali, vydala se Erin ke starému ořechu, který rostl u cesty, posadila se u něj a opřela se zády o jeho kmen.</p>

<p>Navzdory hluku, který dělali ostatní, brzy usnula. Probudila se na Onom světě.</p>

<p>Byla noc a Erin zjistila, že se nachází v dutině obrovského stromu. Venku se blýskalo a na nebesích duněl hrom. Ve větvích stromů kvílel vítr, který jimi otřásal, až praskaly pod jeho nápory. Listí šustilo a padalo k zemi.</p>

<p>Ve vytí větru zaznívaly výkřiky. Vlčí vytí a jek, při kterém tuhla krev v žilách. Byla si jistá, že tohle není přirozená bouře.</p>

<p>Erin se ve tmě rozhlédla, pátrala po sově. Ve světle blesků rozeznala důvěrně známé kořeny a větve, které viděla již ve svých předchozích snech. Pod sovím hnízdem ležely kosti jelena a různých malých zvířat. V protějším rohu dutiny se nacházely schůdky vedoucí dolů mezi kořeny. Nad vchodem byla do dřeva vytesána ženská tvář, jejíž vlasy splývaly kolem ústí dutiny.</p>

<p>Erin vyhlédla ven. Větve stromu se kývaly, ve svitu blesků tančily jejich stíny. V jejich světle Erin zahlédla také netopýří tvary Temných Vznešených, ženoucích se oblohou v početném hejnu.</p>

<p>Srdce se jí rozbušilo. Ustoupila do temnoty dutiny. Vydala se dolů po schodech, hlouběji do nitra stromu, tam kde ji světlo nemohlo dostihnout. Kráčela stále dolů a nakonec vstoupila do rozlehlé kamenné komnaty. Nic neviděla a v naprosté tmě se musela zastavit.</p>

<p>Kde je sova? napadlo ji.</p>

<p><emphasis>Sovo, jsi tu? </emphasis>vykřikla Erin beze slov. <emphasis>Potřebuji tvou pomoc!</emphasis></p>

<p>Usilovně volala dlouhé minuty, ale neozvala se žádná odpověď.</p>

<p>Vzpomněla si, že když sovu viděla naposledy, odmítla ji a řekla, že už ji nechce nikdy vidět. Možná, že sova odešla.</p>

<p>Možná je venku a bojuje proti Temným Vznešeným nebo před nimi prchá, pomyslela si Erin.</p>

<p>Možná je tady, ale bojí se odpovídat ze strachu, že ji zaslechnou její nepřátelé.</p>

<p>Velmi tiše, jako šepot myšlenek, zaslechla její hlas. „Ano,“ řekla sova. „Tvoji nepřátelé se houfují kolem tebe. Cožpak necítíš zlo? Dokonce i teď se k tobě naklánějí, aby zaslechli tvé myšlenky.“</p>

<p>Erin otevřela oči. Probudila se s bušícím srdcem, opřená o kmen stromu. Jeho listí začalo syčet pod nápory zvedajícího se větru.</p>

<p>O kousek dál rytíři z Crowthenu napájeli koně u malého potůčku, jehož břehy byly porostlé sytě zelenou trávou.</p>

<p>Král Anders a Celinor spolu tlumeně rozmlouvali, a když se na ně Erin podívala, Anders zvedl hlavu a pohlédl směrem k ní. Na tom, jak stál a jak se díval jejím směrem, bylo něco podezřelého. Mluvil snad o ní?</p>

<p>Celinor na ni také pohlédl. Erin je pozorovala přivřenýma očima a předstírala spánek. Oba muži odvrátili hlavy.</p>

<p>Teď si byla jistá, že mluvili o ní.</p>

<p>Erin rychle vstala a pospíšila si k potoku. Rytíři nechali své koně napást. Koně se potloukali kolem a spásali čerstvou trávu. Jeden kůň se postavil mezi Erin a Celinora a s hlavou skloněnou přežvykoval.</p>

<p>Erin stála za ním a uslyšela, jak se král Anders ptá: „Jsi si jistý, že v bitvě u Carrisu nedostala úder do hlavy? Její chování je velice podivné.“</p>

<p>„V bitvě nebylo moc času rozhlížet se kolem,“ odvětil Celinor. „Ničitelé byli všude. Ale kdyby dostala ránu do hlavy, neuniklo by mi to. Nejspíš měla to šílenství v sobě už předtím.“</p>

<p>Král Anders si hluboce povzdechl. Erin se sklonila za hřbet koně, aby ji nebylo vidět. Krčila se tam a pozorně naslouchala.</p>

<p>„Nehněváš se, že jsem si ji vzal?“ zeptal se Celinor.</p>

<p>„Jestli se hněvám?“ opáčil Anders. „Drahý hochu, vůbec ne! Nemohl sis zvolit lepší partii. Jestli je dcerou vévody Paldaneho, polepšíš si v nástupnické linii trůnu Mystarie a možná i Heredonu.“</p>

<p>Předtím ráno Celinor o Erinině původu nemluvil. Její matka si za otce svého dítěte vybrala vévodu, ale Erin Celinorovi to tajemství prozradila pouze za příslib mlčení, protože si uvědomovala, jaký politický zmatek by to odhalení způsobilo v Mystarii.</p>

<p>A teď Celinor vše svému otci prozradil.</p>

<p>Jakého muže jsem si to vzala? pomyslela si Erin. Vydal se do Heredonu, aby se dozvěděl co nejvíc o Králi Země a také o Erin Connal a její rodové linii. Zdánlivě k ní pojal naprostou důvěru, tvrdí, že svého otce podezírá z šílenství.</p>

<p>Teď se zdálo, že nic, co mu řekla, nezůstalo tajemstvím. Chce snad ji a svého otce poštvat proti sobě?</p>

<p>Po chvíli mlčení znovu promluvil král Anders. „Mám o tvou novomanželku strach. Pokud si bude i nadále představovat, že má prorocké vize, víš, co budeme muset udělat.“</p>

<p>„Zavřít ji do klece?“ zeptal se Celinor.</p>

<p>„Pro její vlastní dobro a pro dobro tvé dcery,“ řekl Anders.</p>

<p>Erin se zatočila hlava.</p>

<p>„Mé dcery?“ zopakoval Celinor nechápavě.</p>

<p>„Ano,“ řekl Anders. „Když jsem si ráno Erin vyvolil, cítil jsem v ní nový život. Dítě, které v sobě nosí, má ušlechtilého ducha. Má šanci dosáhnout velikosti. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom je oba chránili, aby dítě přišlo v pořádku na svět.“</p>

<p>Rozhostilo se dlouhé ticho. Erin náhle pod koněm spatřila stín svého manžela, který se blížil.</p>

<p>„Erin,“ oslovil ji. „Ty už jsi vzhůru?“</p>

<p>Vzal koně za uzdu. Hleděl na ni přes široká koňská záda a jeho oči byly chladné a tvrdé. Věděl, že Erin poslouchala. A ona věděla, že nebude-li opatrná, zakovají ji do řetězů přímo na místě.</p>

<p>„Ano, už jsem se probudila,“ řekla. „Slyšela jsem dobře, když tvůj otec říkal, že nosím dítě? Dceru?“</p>

<p>„Ano,“ potvrdil král Anders, který k ní s širokým úsměvem přistoupil. „V létě budeš matkou.“</p>

<p>Erin začaly v hlavě pádit myšlenky jako o závod. Přemýšlela, co dělat, jak uniknout. Ale utíkat i bojovat by byla hloupost. Všude kolem ní byly vrány. Rozhodla se zachovat rozvahu. Natáhla ruku přes koňský hřbet, pohladila Celinora po tváři a políbila ho na chladné rty.</p>

<p>„Mám skvělého muže,“ řekla. „Počali jsme dítě za jedinou noc ve stodole.“ Široce se na svého muže usmála a Celinor jí po chvíli úsměv oplatil.</p>

<p>Král Anders se zasmál a v jeho smíchu jako by zazněla úleva. „Zpátky do sedel! Vzhledem k tomu, jak se zvedá vítr, bych řekl, že se blíží bouře. Měli bychom to stihnout k Havraní Bráně, než se setmí.“</p>

<p>Havraní Brána byla veliká, starobylá pevnost na hranicích Jižního Crowthenu. Zrovna teď v ní byly ubytovány desítky tisíc Andersových vojáků, téměř celá jeho armáda. A Erin si náhle vzpomněla na něco, co jí kdysi o pevnosti řekla matka. „Kobky Havraní Brány jsou hluboké a není z nich úniku.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p> <emphasis>Kniha 12:</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>5. den Měsíce listí,</p><empty-line /><p>Temnota se prohlubuje</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>13</p><empty-line /><p>MISTR</p>

<p><emphasis>Nikdo nemůže vládnout ostatním, pokud nejprve neovládne sám sebe.</emphasis></p>

<p>– Mendellas Draken Orden</p>

<p>Gaborn si prohlížel zpřetrhané úponky masožravé rostliny a její rozevřenou cibuli, která zplihle ležela na zemi. Viděl, že země je porostlá dalšími exempláři téhož druhu a zatím se neodvažoval mezi ně vkročit. Viděl místo, kde se popínavé liány omotaly Averan kolem nohy a kde dívka upustila svou hůl. Její výkřiky jako by stále visely ve vzduchu, přestože tu po ní nezůstaly žádné stopy.</p>

<p>„Ničitel se musel ukrývat tamhle a čekat na ni,“ prohlásila Ioma stojící za jeho zády. „Jsi si jistý, že je ještě naživu?“</p>

<p>„Je naživu,“ řekl Gaborn, který se zahloubal do svých pocitů. „Ale ničitel se od nás rychle vzdaluje.“</p>

<p>„Navzdory všem svým odkazům nedokázala uniknout,“ řekla Ioma rezignovaně. „Měla odkazy čichu od více než tuctu psů. Znala ničitele lépe než jakýkoliv jiný člověk, znala jejich jazyk. A přesto ji jeden z nich zaskočil. Jakou naději máme my?“</p>

<p>„Ničitelé umějí zakrýt svůj pach,“ řekl Gaborn na Averaninu obranu. „Já tu také necítím ničitelův pach. Nemohli jsme tomu zabránit.“</p>

<p>„Kam myslíš, že ji nese?“ zeptala se ho Ioma.</p>

<p>Gaborn potřásl hlavou. „Nemám tušení.“ Necítil, že by dívce hrozila smrt. Její věznitel ji zřejmě neměl v úmyslu sníst. Pozorně pohlédl na popínavé šlahouny ležící na zemi, aby se ujistil, že se nechvějí.</p>

<p>Odstoupil dozadu, pak se rychle rozběhl a s pomocí oštěpu přeskočil nebezpečnou oblast. Dostal se až k můstku vedoucímu přes hlubokou propast. Ani opál na sponě nesvítil tak daleko, aby viděl dno, přestože hluboko pod sebou slyšel zurčení vody. Daleko nahoře byl ještě slyšet pochod ničitelů jako vzdálené hřmění.</p>

<p>Averan byla pro tuto chvíli naživu, ale Gaborn cítil, že se k ní pomalu blíží smrt. Usoudil, že ničitel si ji z nějakého důvodu bere k sobě.</p>

<p>Cítil se naprosto ztracený. Přivedl si do téhle zatracené díry Binnesmana a Averan, aby ho vedli a teď o ně o oba přišel.</p>

<p>„Nebylo by možné, že ji ten ničitel ve skutečnosti nepřepadl?“ zeptala se Ioma s nadějí. „Averan je koneckonců čarodějka. Včera přivolala Strážce Cesty a držela ho ve své moci celé hodiny. Možná ovládá i tohohle ničitele.“</p>

<p>„Ne, to si nemyslím,“ odvětil Gaborn. „Strážce Cesty byl téměř mrtvý únavou a Averan třímala v ruce svou hůl. Kdyby ovládala i toto monstrum, myslím, že by ho přivedla přímo k nám. Vím jen to, že je zatím naživu, a ona je jediná, kdo nás může vést. Musíme ji najít.“</p>

<p>Gaborn zvedl sponu s opálem a světlo odhalilo cestu ležící před nimi. Můstek přes propast byl zhruba čtyřicet metrů dlouhý a za ním bylo vidět začátek ničitelského tunelu. Jeho stěny byly zpevněny tuhnoucím sekretem, který ničitelé vylučují. Strop podpíraly prohnuté pilíře připomínající žebra mrtvého ještěra. „Dokážeme Averan stopovat,“ řekl Gaborn. „Její pach je všude.“</p>

<p>Na okamžik se nejistě zastavil.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>„Myslím, že nás čeká dlouhý závod s bojem na konci,“ řekl Gaborn. Obrátil se k Iomě. Stála na okraji oblasti porostlé masožravými květy. „Použij Averaninu hůl, abys to přeskočila,“ radil.</p>

<p>Iomě trvalo téměř půl minuty, než sebrala odvahu, ale pak se rozeběhla a skočila. Díky odkazům ji skok o tyči vynesl patnáct stop vysoko a osmnáct stop daleko.</p>

<p>Potom vyrazili. Rozběhli se co nejrychleji, aby se pokusili dohnat mizejícího ničitele.</p>

<p>Gaborn shledal, že ho nedávné jídlo občerstvilo na těle i na duchu. Tížila ho starost o Averan, ale přesto se cítil o něco lépe než předtím.</p>

<p>A potom běželi. Běh ničitelským tunelem nebyl snadný. Gaborn zjistil, že s tím, jak zrychlil, dějí se jeho tělu podivné věci. Jeho smysly mu tvrdily, že neběží rychleji než je obvyklé, ale přesto měl problémy s ostrými zatáčkami, protože při takové rychlosti na něj působila odstředivá síla. Musel se proto do zatáček naklánět v nepřirozeném úhlu. Běh svým způsobem připomínal jízdu na koni obdařeném runami.</p>

<p>Musel také věnovat pozornost tomu, kam na kamenité nerovné stezce šlape. Neustále hrozilo, že klopýtne nebo si zvrtne kotník. Cesta byla zrádná, protože řada nerovností byla zakrytá podsvětními rostlinami a mechem. Mech a houby spolu bojovaly o nadvládu na kamenitých stěnách. Ze stropu visely trsy žlutobílých šlahounů připomínající zmrzlé vodopády. Trsy visící dolů byly občas tak husté, že by se mezi nimi dalo jen stěží prodrat nebýt toho, že je předtím rozhrnul prchající ničitel. Tu a tam se po podlaze rozlévaly kaluže vody. Kolem nich rostl černý kluzký mech, vylučující kapky zlatavé tekutiny připomínající mízu. Gaborn zjistil, že mech i míza jsou velice kluzké a zrádné.</p>

<p>Ke všem těmto obtížím se ještě přidával nedostatek světla. Když stáli, připadalo jim světlo jejich opálů dostatečně jasné, ale když běželi rychlostí padesáti mil za hodinu, potřebovali čas, aby se rozhodli, kam došlápnou, zda terén umožňuje zrychlit nebo zda musí zpomalit, jestli musí přeskakovat prohlubně nebo oblasti kluzkého mechu. A navíc museli zachovávat ostražitost, protože v Podsvětí na ně mohly čekat mnohé nástrahy.</p>

<p>Gaborn několikrát málem narazil do obří stonožky nebo velikého kraba, kteří se plazili přes cestu, a na poslední okamžik se jim vyhnul nebo je přeskočil. I když byl obdařen odkazy zraku, musel své vidění napínat až do krajnosti.</p>

<p>V jednu chvíli cítil, že svou kořist dohánějí, že Averan je zhruba míli před nimi. Ale potom s Iomou zahnuli za roh a zjistili, že jim cestu přehrazuje obrovský kámen.</p>

<p>Ničitelé tady vytvořili dveře, které vypadaly, jako by byly vytesány z jednolitého kusu kamene. Ten visel na kamenném pantu, jenž se nacházel na stropě. Uprostřed byl zhruba tři stopy dlouhý panel. Když na něj Gaborn zatlačil, zjistil, že se dveře ani nepohnou.</p>

<p>Byly zamčené.</p>

<p>Vztekle do nich zabušil pěstmi. Museli se vrhnout do práce. Pomocí kamenných úlomků, povalujících se všude kolem, se prokopali pode dveřmi. Zdálo se jim, že to celé trvá hodiny.</p>

<p>Když znovu vyrazili, cítil Gaborn nesmírnou únavu a věděl, že Averan byla zatím odnesena velice daleko.</p>

<p>Nebylo tu slunce ani měsíc, podle kterého by se mohli orientovat a určit, kolik času uplynulo. Byla tu jen temnota prchající před světlem jejich opálů, která se znovu vracela, když postoupili, aby ovládla své panství, kterého se musela na chviličku vzdát.</p>

<p>Cesta se kroutila, vedla žilami měkkého kamene, kroutila se, aby obešla oblasti s tvrdou skálou. Občas se stáčela z důvodů, které zřejmě chápali jen ničitelé.</p>

<p>Ale neustále klesala.</p>

<p>Gaborn odměřoval čas podle počtu svých kroků, podle rytmu svého dechu a podle kapiček potu, které mu stékaly po tvářích. S přibývajícími mílemi stoupal žár a vlhkost vzduchu.</p>

<p>Čas od času narazili na postranní tunely nebo komíny vedoucí vzhůru. Gaborn se pokaždé zastavil a čichal, aby zjistil, kudy ničitel odnáší Averan.</p>

<p>Mluvili jen málo. Gaborn byl pohroužený v myšlenkách, nejčastěji uvažoval o knize, kterou nesla Ioma ve svém batohu: o manuskriptu Erdena Geborena.</p>

<p>Skutečně dávný král pátral po Jediné Pravé Vládkyni? A pokud ano, co je ta bytost zač?</p>

<p>Když se o ní Averan před dvěma dny poprvé zmínila, Binnesman vypadal zmateně. „Jsi si jistá, že je to ničitel?“ zeptal se tehdy.</p>

<p>Averan si byla jistá. Ale Gaborn teď začínal pochybovat. Co přesně je locus? Cítil, že jeho smysly v tomto případě selhávají. Binnesman mu říkal, že je to proto, že klade špatné otázky. Možná, že až Gaborn lépe pochopí svého nepřítele, pozná, jak s ním bojovat.</p>

<p>Byl si jistý, že Geborenova kniha by mu řekla víc, ale Ioma nemohla číst a běžet současně.</p>

<p>Postupovali teď tunelem, který se příkře svažoval a zjistili, že mech na zemi je úplně rozdupaný. Tudy museli často procházet ničitelé.</p>

<p>Narazili na další dveře.</p>

<p>Gaborn a Ioma zastavili. „Já si poradím s dveřmi,“ řekl Gaborn. „Ty se mezitím trochu najez. Pokud zbude čas, přečti mi prosím nějaké další pasáže z Geborenovy knihy.“</p>

<p>Sáhl do vaku, vytáhl několik jablek a láhev s vodou. Zakousl se do jablka, zvedl kámen, který mu připadal vhodný a začal bušit do dveří.</p>

<p>Ioma se posadila, vytáhla knihu a také se zakousla do jablka. Gaborn věděl, že alnyciánština není snadný jazyk. Stovky let se s ní nemluvilo. Většina učenců, která ji ovládala, mluvila její nejnovější verzí. V časech Erdena Geborena se však tento jazyk používal v poněkud jiné formě. Jeho slovosled, výběr slov a gramatika patřily době staré dva tisíce let.</p>

<p>Ioma otáčela jednotlivé zažloutlé stránky.</p>

<p>„Řekni mi, jakmile narazíš na něco zajímavého,“ požádal ji Gaborn.</p>

<p>Ioma, která stále ještě ztěžka oddechovala po dlouhém běhu, řekla: „Erden Geboren tu na několika řádcích stručně shrnuje své mládí. Než ho povolal Duch Země, býval pasáčkem vepřů v Mohylových kopcích. Dál vypráví, jak se setkal s čarodějem Sendavianem, který ho provázel, a Daylanem Zabíječem – to muselo být Daylanovo jméno, než dostal jméno Černé Kladivo. Píše tu, jak oni tři kráčeli po cestě vzduchu a zeleného plamene na Onen Svět.“</p>

<p>To vše bylo součástí legend. Ioma proto nezabíhala do detailů. „Jakmile se dostane k popisu Onoho Světa, náhle úplně mění styl psaní,“ řekla potom. „Začíná jednotlivé pasáže nadepisovat a dělí své poznámky na kapitoly.“</p>

<p>„Podívej se, jestli najdeš zmínku o tom, co je to locus,“ navrhl Gaborn.</p>

<p>Ioma dobrou minutu listovala knihou, obrátila zhruba tucet stránek a nakonec zvedla hlavu. „Tady je něco, co by tě mohlo zajímat. Jmenuje se to ‚O setkání s locusem‘. Pokusím se to přeložit do moderního jazyka.</p>

<p>‚Locus je nejstrašnější bytost, s jakou jsme se setkali. Zářící ho věznili v kleci, ukryté na zelené mýtině v úzkém kaňonu uzavřeném ze všech stran. Museli jsme vykonat strastiplnou pouť, abychom se k němu dostali, a když jsme se přiblížili, monstrum zuřivě bilo křídly do stěn svého vězení. Jeho křídla byla pokrytá něčím, co připomínalo černé peří a měla rozpětí snad třicet stop. Stvůra vzdáleně připomínala člověka, měla dlouhé nohy a mohutné paže zakončené krutými pařáty. Jako by sama vyzařovala temnotu, kterou nedokázal náš zrak proniknout. Jako by pohlcovala světlo kolem, nebo ho možná kroutila a ohýbala ke svým temným záměrům a nosila je jako černý plášť. Kolem bytosti kvílel vichr, který přinášel pach rozkladu. Neviděl jsem ji příliš zřetelně, a proto jsem si odnesl jen nejasný dojem ostrých tesáků, zlověstných pařátů a žhnoucích očí.‘ “</p>

<p>Ioma se otřeseně odmlčela.</p>

<p>„Erden Geboren popisuje Temného Vznešeného, že ano?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>Dokonce i vzpomínka na to monstrum způsobila, že se Ioma otřásla. „Možná,“ řekla. „Ale třeba se mýlíme. Třeba se jedná o jinou bytost.“ Pokračovala ve čtení.</p>

<p>„ ‚Železné závory klece byly vyrobeny ze začerněného železa. Kolem základny klece byly nakresleny fialově zářící runy. Když jsem se přiblížil, cítil jsem, že mne stvůra pozoruje. Šel jsem blíž, abych dokázal proniknout temnotou, která ji obklopovala, ale čím víc jsem se blížil, tím víc temnota houstla a zahalovala mi zrak.</p>

<p>Teprve když jsem byl velmi blízko, začal jsem si matně uvědomovat, že <emphasis>Zářící </emphasis>ke mně promlouvají: ne, křičí na mě. Ale já jsem je neslyšel. Jejich hlasy byly tiché, jako by ke mně promlouvali z veliké dálky. Místo toho jsem slyšel hlas bytosti před sebou, který mne pobízel. „Pojď! Pojď ke mně!“</p>

<p>Klec měla dveře, na kterých však nebyl zámek. Vypadalo to, jako by se dveře měly otevřít pouhým dotykem prstu, a přesto je temná bytost otevřít nedokázala.</p>

<p>Když jsem se přiblížil, stvůra znehybněla. Její křídla přestala divoce tlouct do vzduchu a jen si mne měřila pohledem, jako by byla vytesána z kamene.</p>

<p>„Otevři dveře,“ slyšel jsem její šepot. „Otevři je!“ Zdálky jsem slyšel výkřiky Zářících, ale jejich slova‘ “ – Ioma se zarazila, protože nedokázala správně přeložit smysl slov – „ ‚Byla hloupá,‘ píše. Ale myslím, že to znamená ‚nerozuměl jsem jim.‘ “ Ioma se zamyslela a pak pokračovala ve čtení.</p>

<p>„ ‚Neměl jsem v úmyslu dveře otevřít. Chtěl jsem se jich jen zkusmo dotknout.</p>

<p>Už jsem to málem udělal, když mne zezadu popadl Daylan. Začal mi křičet do ucha, ale jeho slova nedávala smysl.</p>

<p>Odtáhl mne od klece a hodil na zem. Pak zůstal stát nade mnou a divoce se třásl.</p>

<p>Locus začal řvát a divoce máchat křídly. Zdálo se, jako by samotná nebesa řvala s ním. „Vidím tě, králi stínového světa! Proseji tvůj svět jako zrnka pšenice a plevy odhodím.“ Cítil jsem jeho nenávist, hmotnou a skutečnou jako zápach smrti.</p>

<p>Po nějaké době jsem dokázal rozeznat slova, která mi říkal Daylan. „Cožpak jsi nás neslyšel?“ křičel. „Neslyšíš mě?“ Jeho tvář byla rudá obavami a v očích se mu leskly slzy zoufalství.</p>

<p>Neslyšel jsem tě, řekl jsem a začal jsem pomalu přicházet k sobě.</p>

<p>V tu chvíli ke mně pronikl Faelův jasný hlas. „Střež se Asgarotha. Je nejlstivějším a nejmocnějším dítětem své matky, Jediné Pravé Vládkyně Zla.“ ‘ “</p>

<p>Gaborn zalapal po dechu. Zelené světlo jeho opálu zazářilo, neboť se obrátil k Iomě. Chvíli na ni mlčky hleděl.</p>

<p>„Takže Jediná Pravá Vládkyně…“ řekl a znovu se odmlčel, aby si uspořádal myšlenky. „Myslel jsem, že ten titul znamená Jediná Pravá Vládkyně všech ničitelů, nebo něco podobného, nikoliv…“</p>

<p>„Jediná Pravá Vládkyně Zla,“ potvrdila Ioma.</p>

<p>Gaborn cítil, jak se mu točí hlava. Bytost, které se chystal postavit, byla nepřítelem, jehož se báli dokonce i Zářící a Vznešení. Není divu, že se postavili po bok Erdena Geborena a pomáhali mu v boji. Ioma pokračovala ve čtení.</p>

<p>„ ‚Fael ke mně promluvil mnoho slov, slov, kterým jsem v srdci porozuměl. Uvědomil jsem si, že kdybych se dotkl dveří a pokusil se je otevřít, má síla by selhala. Ty dveře byly spoutány silami tak mocnými, že je žádný smrtelný člověk nedokáže prolomit. A přesto, kdybych se o to pokusil, podařilo by se mi otevřít jiné dveře: dveře ke svému srdci.</p>

<p>„Asgaroth by tě naplnil,“ řekl mi Fael. „Jeho temné tužby by se staly tvými tužbami. Naplnil by tě jako temnota naplňuje jeskyně ve vašem světě.“</p>

<p>Posedl mě bezejmenný strach. Byl jsem tak otřesený, že jsem se ani nedokázal udržet na nohou.</p>

<p>„Bytost, kterou vidíš před sebou, není locus,“ řekl Fael. „Temný Vznešený může zestárnout a zemřít, ale stín, který se ukrývá v jeho těle, je nesmrtelný. Když Temný Vznešený zemře, jeho esence si vyhledá nového hostitele. Proto jsme Asgarotha raději uvěznili, než abychom ho zničili. Mnoho Vznešených padlo, než se nám to podařilo. Asgaroth pomáhal ovládnout tisíc krát tisíc stínových světů.“ ‘ “ Ioma na okamžik zaváhala, a pak řekla. „Geborenovi se nelíbí slovo ovládnout. Přeškrtl ho a místo něj tu připsal slova zničit, svést nebo zajmout.“ Pokračovala ve čtení. „ ‚ „Ale dokud ho tu zadržujeme, nemůže nikomu ublížit.“ ‘ “</p>

<p>Ioma zavřela knihu a chvíli mlčky seděla. Po tváři jí stékal pot a šaty na ní visely jako hadry. „Myslíš, že Raj Ahtenův čaroděj byl ten, kdo osvobodil Temného Vznešeného?“</p>

<p>Gaborn si rukávem otřel pot z čela. Běh a vzrůstající žár způsobil, že se hodně potil. Zatoužil po koupeli. Viděl čaroděje vstoupit do ohnivé brány u Twynhavenu a viděl ho o chvíli zpátky vyjít ven. Měl čaroděj čas vstoupit do klece? Nebo se tam s monstrem jen setkal, poté, co je osvobodil někdo na druhé straně?</p>

<p>Jeho jméno bylo Asgaroth. Mohlo to monstrum, které Erden Geboren popsal před dvěma tisíci lety, zaútočit před týdnem u hradu Sylvaresta na Iomu?</p>

<p>Cítil jistotu, že je to tak. Přiblížilo se v mraku temnoty a vířícího větru, vysávalo světlo z nebes a halilo se do noci jako do pláště. Jeho příchod provázelo hřmění a blesky. Promluvilo „jakoby se zvukem hromu“.</p>

<p>„Nuže, vypadá to, že sis nalezla vskutku mocného protivníka,“ řekl Gaborn.</p>

<p>„Já jsem ten boj nevyvolala,“ řekla Ioma. „Lovilo mě to.“</p>

<p>Ve snaze zaplašit její obavy se Gaborn usmál.</p>

<p>„Počkat,“ zašeptala. „Ono to nešlo po mně. Šlo to po našem nenarozeném dítěti.“</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Gaborn. Zasáhl ho strach a jistota. Temný Vznešený si přišel pro jeho syna. Když Gaborn napjal své smysly, cítil nebezpečí hrozící dítěti.</p>

<p>„Temný Vznešený si nelibuje jen v zabíjení,“ řekla Ioma jakoby sama pro sebe. „Byl se mnou ten zmrzačený chlapec a Temný Vznešený po jeho životě nepásl. Počkat –“ Ioma silně zbledla a otřásla se. „Počkat!“</p>

<p>„Co se děje?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>„Temný Vznešený nebo spíš locus v jeho těle nechtěl naše dítě <emphasis>zabít</emphasis>,“ řekla. „Chtěl je <emphasis>získat</emphasis>.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>„Myslím, že chtěl naše dítě posednout, aby získal hostitele!“ řekla Ioma.</p>

<p>„Ano, to dává smysl,“ odvětil Gaborn po chvíli. „Temný Vznešený uprchl z Onoho Světa. Možná se bál, že ho jeho nepřátelé budou pronásledovat. Proto potřeboval místo, kde by se mohl ukrýt. A kde by našel lepší úkryt než v matčině lůně?“</p>

<p>Když Gaborn nahlas vyjevil, co jim hrozilo, Ioma se rozvzlykala.</p>

<p>„Dělám si starosti, kam odešel,“ řekl Gaborn. „Ale vidím ducha našeho dítěte a není v něm žádná temnota. Dítě, které v tobě roste, je jako každé jiné, živé, i když zatím ještě nezformované. Nevidím v něm žádné zlo, žádný temný záměr.“</p>

<p>Gaborn Iomu objal a cítil, jak se třese strachy. Její zamlžený zrak hleděl kamsi do temnoty.</p>

<p>„Jak dlouho ti bude trvat, než přeložíš zbytek Geborenovy knihy?“ zeptal se jí Gaborn, aby ji přivedl na jiné myšlenky.</p>

<p>„To nevím,“ řekla Ioma. „Je to zdlouhavá práce. Bude mi trvat tak týden.“</p>

<p>„Nepotřebuji ten text celý,“ řekl Gaborn. „Jen mi řekni všechno, co se tam píše o locusovi a Jediné Pravé Vládkyni.“</p>

<p>Gaborn dopil zbytek vody ze své polní láhve. Byla to voda, kterou nabrali v jezírku u Brány Propasti. Chutnala silně po minerálech. Zhluboka se napil, a pak se na chvíli posadil. Rozhostilo se naprosté ticho, ticho tak hluboké, až mu pronikalo do morku kostí. Vzdálené dunění ničitelů utichlo. Ještě když byla Averan zajata, dunění slyšeli. Kdy vlastně utichlo?</p>

<p>Na povrchu nikdy nevládlo úplné ticho. Vždycky tam bylo slyšet cvrlikání cvrčků, šumění listí ve větru nebo mečení ovce na vzdálené louce. Tady bylo naprosté ticho.</p>

<p>Ticho ho tížilo jako balvan. Bylo to, jako by mu na ramenou seděla tíha celé země, nebes z kamene a železa, které se na ně každou chvíli zřítí. Všude cítil její minerální pach.</p>

<p>Je to ticho jako těsně před bouří, pomyslel si Gaborn. To mi to připomíná nejvíc. Jako za letního večera, když vzduch ztěžkne a obloha se pokryje černými mraky. Všechna zvířata utichnou a ukryjí se. Umlkne dokonce i bzučení hmyzu.</p>

<p>A stejné ticho vládne tady. Je jen pronikavější. Prostupuje kůží a člověku se ježí chloupky na těle. Vepředu a pod námi je noc tak hluboká, jakou jsme dosud nespatřili.</p>

<p>Jsme v divočině, uvědomil si Gaborn, nesmírně daleko od lidských obydlí. Napjal své smysly, pak si těžce povzdechl a pohlédl na Iomu. „Averan se pořád pohybuje. Myslím, že jsme maximální rychlostí urazili tak sto mil, ale Averan je teď daleko před námi.“ Odmlčel se, jako by přemýšlel, co má říci dál. „Myslím, že mezi námi a dívkou jsou ničitelé. Cítím nebezpečí.“ Neřekl jí, jak velké nebezpečí je. Nedokázal to přesně vyjádřit. Bylo to, jako by mezi nimi a Averan stála stěna smrti. Možná, že Gaborn skrz ni dokáže proniknout, ale zvládne to i Ioma?</p>

<p>Gaborn začal znovu mlátit do dveří a odrážet z nich kamenné štěpinky. Když se unavil, vystřídala ho Ioma. Gaborn usedl a začal starobylý oštěp Erdena Geborena omotávat novým koženým popruhem.</p>

<p>Po několika směnách to byla nakonec Ioma, kdo prorazil skrz. Povzdechla si a ukázala směrem do tmy. „Ničitelé na nás čekají, že ano? Vidím ti to ve tváři.“</p>

<p>„Ano,“ řekl Gaborn.</p>

<p>„Tak tedy jdeme na to,“ řekla Ioma a ztěžka se opřela o Averaninu hůl z černého dřeva. „Způsobíme mezi nimi pořádný rozruch.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>14</p><empty-line /><p>SVĚTLONOŠ</p>

<p><emphasis>Po sedmnácti letech, které jsme strávili válčením pod zemí, by si člověk mohl myslet, že každý z nás bude nejvíce toužit po čerstvém vzduchu, čisté vodě, dobrém jídle nebo společnosti krásné ženy. Ale ne, tak to není. Začínáme se učit, jak zoufale může člověk toužit po světle.</emphasis></p>

<p>– Fallion Spravedlivý, zpráva o válce s Tothy</p>

<p>Harmonie Stínů běžel Podsvětím, jeho tlapy se hřmotem dopadaly na kamennou podlahu. Averan se zmítala mezi vědomím a bezvědomím, bojovala o každý nádech.</p>

<p>Otevřela oči. Tunel kolem ní rychle ubíhal. Viděla míhající se stíny krápníků, praskliny ve zdech, místa porostlá fosforeskujícím rostlinstvem.</p>

<p>Ničitel ji pevně svíral, aby se ujistil, že se mu nevysmekne, podobně jako Averan svírala ještěrky a žáby, které chytala jako malé dítě. Čím více sebou zmítala, tím pevněji ji monstrum svíralo.</p>

<p>Nakonec upadla do neklidného spánku, ze kterého ji probudilo teprve trhnutí. Harmonie Stínů právě seskočil z padesát stop vysokého útesu. Teď se řítil bludištěm stalagmitů. Přitom si Averan tiskl k hrudi.</p>

<p>Nechce mě zabít, uvědomila si. Snaží se mě udržet naživu. To nejlepší, co mohu udělat, je zůstat bezvládná.</p>

<p>Nebyla si jistá, zda je k ní ničitel dostatečně jemný, aby zůstala naživu. Kůže na jeho mohutném pařátu byla tlustá a tvrdá jako šupinová zbroj. Jeho tři prsty byly tak široké, že Averan objímaly od ramen až k patám. S každým krokem, které monstrum udělalo, se Averan více či méně bolestivě udeřila. Cítila, že už teď je pokrytá modřinami a škrábanci.</p>

<p>Byla v sevření ničitele naprosto bezmocná. Omámeně pozorovala ubíhající krajinu. Neměla tušení, jak dlouho už ji Harmonie Stínů nese, ale běžel neuvěřitelnou rychlostí.</p>

<p>Do žeber ji tlačil záhyb ničitelovy kůže. Bála se však pohnout, aby ji monstrum nesevřelo ještě pevněji.</p>

<p>Napadla ji jediná věc, kterou mohla udělat. Pročistila svou mysl, tak jak ji to učil Binnesman a představila si Harmonii Stínů. Představila si jeho velikou, rýčovitou hlavu, jak ji poprvé spatřila, když se vynořila z černých vod jezera, představila si jeho vlnící se smyslové výběžky, když studoval svou kořist. Představila si jeho nohy bušící do kamenné podlahy, snažila se poznat cílevědomost, s jakou pokračoval v běhu. Její mysl zanedlouho udělala malý přemet a Averan se dívala na svět <emphasis>očima </emphasis>ničitele.</p>

<p>Elektrickou sílu v okolních kamenech registroval jako mlhavě modré obrazy. Rostliny a zvířata, které cestou míjel, byli mnohem jasnější. Slepí krabi, kteří se mu spěšně klidili z cesty, zářili jako hvězdy.</p>

<p>Cesta byla označená starým ničitelským pachem. Ale i kdyby nebyla, Harmonie Stínů ji dobře znal. Většinu života strávil lovem v Podsvětí.</p>

<p>„Kam mne neseš?“ zeptala se ho Averan.</p>

<p>Harmonie Stínů s trhnutím zastavil. Zvedl Averan, aby si ji prohlédl a jeho smyslové výběžky se vlnily jako zběsilé.</p>

<p>„Ty mluvíš?“ zeptal se ničitel. Z jeho postoje cítila ostražitost. „Nebo mě postihlo červí snění?“</p>

<p>„Ano, já umím mluvit,“ řekla Averan.</p>

<p>Okamžitě vycítila další otázku. „Takhle mluví lidé jeden na druhého?“</p>

<p>„Ne,“ řekla Averan. „Já jsem čarodějka, ochránkyně Země. Umím promlouvat přímo k tvé mysli. Ale většina lidí takhle nemluví.“</p>

<p>Harmonii Stínů se v mysli vynořila vzpomínka. I mezi ničiteli byl kdysi Správce Země. Předek Harmonie Stínů toho ničitele zabil v průběhu zuřivé bitvy a Harmonie Stínů později snědl předkův mozek.</p>

<p>„Tvůj dědeček zabil Správce Země!“ řekla Averan. „Vidím to v tvé mysli.“</p>

<p>„Jediná Pravá Vládkyně nařídila jeho smrt.“</p>

<p>Ve vzpomínkách Harmonie Stínů viděla Averan útržky této bitvy. Jeho děd se připlížil za čaroděje, skočil na něj a utrhl mu přední nohy. Jakmile byl Správce Země bezmocný, útočník mu brutálně rozerval tři ploché kosti na hlavě, navzdory tomu, že čaroděj byl ještě naživu. Pak se zakousl do jeho mozku. Na Harmonii Stínů přešly některé z čarodějových vzpomínek.</p>

<p>„To je hrozné,“ řekla Averan.</p>

<p>„Můj předek byl na tento čin nesmírně hrdý,“ řekl Harmonie Stínů.</p>

<p>Chvástal se, ale Averan viděla, že monstrum se před ní snaží ukrýt nepříjemné pocity. V jeho mysli žily mnohé vzpomínky Správce Země.</p>

<p>Pravda, Harmonie Stínů toužil po lidském mase. Ale cítil také něco, co ostatní ničitelé cítit nemohli. Lidé byli také bytosti Země, stejně jako ničitelé a slepí krabi, stejně jako žížaly a mech. Všichni byli milováni svým Stvořitelem stejně.</p>

<p>„Kam mne neseš?“ zeptala se ho Averan znovu.</p>

<p>„Na místo pro lidi,“ odpověděl Harmonie Stínů. V mysli se mu objevila vzpomínka na pach, na zápach nemytých lidí, krčících se v temné jeskyni, na vzduch plný smradu, moči a fekálií. Stejné místo znal i Klíčník. Byla to cela, kde Jediná Pravá Vládkyně experimentovala na lidech, zkoušela účinky svých nových kouzel. Averanin žaludek se zkroutil děsem. „Tvoje paní mě tam zabije,“ řekla Averan.</p>

<p>„Časem,“ přisvědčil Harmonie Stínů.</p>

<p>„Prosím,“ žebronila Averan, „nech mě jít. Znáš moc Ducha Země. Víš, že ti nechci a nemohu nijak ublížit.“</p>

<p>Nesmím s tímhle malým člověkem hovořit, pomyslel si Harmonie Stínů. Ostatní si budou myslet, že mne postihlo červí snění.</p>

<p>Náhle měla Averan pocit, jako by se mezi ní a ničitelem s bouchnutím uzavřela brána. Ničitel prudce přerušil spojení, které Averan vytvořila.</p>

<p>Obrovité monstrum se řítilo Podsvětím a tunel se Averan groteskně míhal před očima. Ničitelův pařát ji svíral tak silně, že stěží dokázala popadnout dech. Snažila se přivolat pozornost svého věznitele, aby ho poprosila, ať stisk trochu povolí, ale beze své hole byla bezmocná.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Averan snila o ohni – o žhnoucích uhlících, které rudě zářily v táborovém ohništi, o šarlatových jazycích plamene, které hřály její unavené tělo.</p>

<p>Když se probrala, jak se jí v sevření Harmonie Stínů často stávalo, zjistila, že se nacházejí na podivném místě, kdesi v černých hlubinách Podsvětí. Země byla posetá kouřícími jezírky, na kterých se každou chvíli objevovaly obrovské bubliny, které praskaly a ze kterých se šířil sirný zápach. Tu a tam ležely na zemi kosti podivných podsvětních zvířat.</p>

<p>Pak usnula a znovu se probudila lapajíc po dechu. Zjistila, že Harmonie Stínů zastavil, aby si promluvil s nějakými dalšími ničiteli. Byla to válečná skupina tvořená dvaceti sedmi jedinci. Vedl je zjizvený starý veterán jménem Krvavý Škrtič.</p>

<p>„Ukryjte se,“ varoval je Harmonie Stínů vlnou pachu. „Nastražte léčku. Z povrchu sem přicházejí vrazi, kteří chtějí zabít Jedinou Pravou Vládkyni. Zajal jsem jednoho z nich, ale další ho následují.“</p>

<p>„Nebudu se ukrývat,“ prohlásil Krvavý Škrtič a pach jeho slov byl velice silný. „Jediná Pravá Vládkyně nás obdařila runami moci. Jsem teď silný, silnější než ty.“</p>

<p>Averan nepotřebovala vklouznout do mysli svého věznitele, aby zjistila, co si myslí. Věděla to i tak. Krvavý Škrtič byl hrdý válečník a i teď zvedal svůj ohon výš než Harmonie Stínů. Dával tak najevo naději, že ho jednou nahradí. Jeho smyslové výběžky se vzrušeně vlnily, všechny svaly měl napjaté.</p>

<p>Harmonie stínů získal takovou pověst, že se ho dlouho nikdo neodvážil vyzvat k boji. Ale Krvavý Škrtič si teď myslel, že ho dokáže porazit.</p>

<p>„Možná jsi silný,“ řekl Harmonie Stínů, „ale silní jsou i vrazi, kteří mě sledují. Zabij je a dokaž tak, že si zasluhuješ právo mě vyzvat.“</p>

<p>Pařát, kterým svíral Averan, se mimoděk sevřel, jak se ničitel připravoval k boji. V tom sevření byla Averan prakticky zbavena možnosti dýchat. Křečovitě lapala po dechu, aby se neudusila, nakonec upadla do bezvědomí.</p>

<p>Když se probrala, zdálo se jí, že uplynuly celé hodiny. Harmonie Stínů se krmil. Odtrhl krunýř obrovitého slepého kraba, kterému ničitelé říkali „lupič“ a jazykem vysával jeho vnitřnosti. Averan v té chvíli ležela na zemi, zdánlivě zapomenutá.</p>

<p>Omámená a napůl spící putovala podivným světem. Představovala si, že kráčí po krásné pláni, šedé a beztvaré. Země byla stejně plochá a bezvýrazná jako nebe, pod nohama jí praskal jíl a suchý prach.</p>

<p>Ve snu pozvedla Averan svou hůl a země se začala třást. Kamení a jíl se kolem ní začaly zvedat a vytvářet obrazec, který měl více než sto metrů délky. Tím obrazcem byla podivná a mocná runa. Z kamenů a jílových hrudek začala nabývat tvaru různá zvířata. Šedý jíl u Averaniných nohou na sebe přijal tvar droboučkého jelena, dlouhého dvě stopy. Jelen ležel na boku s otevřenou tlamou a hlavou zvrácenou dozadu. Jeho tvar byl nejprve nejasný a neobratný, jako by ho vytvořilo malé dítě. Ale jeho kontury se stále jasnily a na jeho těle se začaly objevovat i ty nejmenší detaily, jako by na něm začal pracovat neviditelný mistr sochař. Když se Averan zdál jelen dokonalý, začal se najednou pohybovat. Kopal nohama jako dítě a snažil se na ně postavit. Snažil se zvednout do kleku, a když se mu to podařilo, vstal, a v tu chvíli jelení postavička z šedého jílu zazářila skutečnými barvami, tmavohnědou na zádech, bílou na hrdle a živýma, hnědýma očima, které zářily na slunci. Malý jelen se rozběhl a proběhl Averan pod nohama.</p>

<p>Averan se rozhlédla a spatřila, že to samé se děje po celém obrazci. Uviděla několik drobounkých kanců, kteří tence pištěli. V protějším rohu troubili sloni a kolem nohou se jí vlnili hadi. Před jejím zrakem se do vzduchu sneslo hejno nepatrných holubů, menších než můra, kteří jako by mířili do hor. Všude kolem sebe začala rozeznávat poskakující žáby, mrskající se ryby, motýly v jasných mracích, ničitele a velryby.</p>

<p>Averan, naplněná úžasem, kráčela po šedé zemi, studovala runu a hledala způsoby, jak ji vylepšit.</p>

<p>Ach, kdybych jen takovou runu dokázala vytvořit doopravdy, pomyslela si.</p>

<p>V tu chvíli si znovu začala uvědomovat své okolí. Otevřela oči a mimoděk natáhla ruku po své holi. Ale ta byla pryč a Averan slyšela jen srkání krmícího se Harmonie Stínů.</p>

<p>Averan napadlo, že se pokusí o útěk.</p>

<p>Rozhlédla se kolem sebe. Její prsten s bílým opálem naštěstí pořád zářil. V jeho světle viděla, že ji ničitel odnesl hluboko do Podsvětí. Tunel, ve kterém se nyní nacházeli, byl úplně jiný než ten, ve kterém ji ničitel přepadl. Vzduch byl vlhký, těžký a teplý. Podlaha byla pokrytá rostlinstvem. Jak bylo v Podsvětí obvyklé, stěny porůstal mech a šedá tráva. Podlaha byla doslova posetá rozbitými krunýři slepých krabů. Co bylo důležitější, nedaleko vepředu vyrůstaly blízko stěn jakési krystalické tyče, které zabraňovaly průchodu do vedlejší jeskyně. Každá tyč byla čirá jako křišťál a mnoho z nich bylo na výšku vysokých osm nebo devět stop. Každá z těchto dutých tyčí měla rozeklaný hrot. Averan je poznala díky vzpomínkám ničitelů: domovy masožroutů.</p>

<p>Každá trubice byla vlastně kukla vytvořená bytostí čekající mladé, která vypadala jako neuvěřitelně tenký krab. Když byla kukla dokončená, krabí matka se vplazila dovnitř, aby zemřela. Když vajíčka v jejím nitru praskla, mladí si prožrali cestu ven, živili se tělem své matky. Mladí, jen o málo větší než blechy, se pak vyšplhali do rozeklané špice svého doupěte a čekali, až se o ně otře nějaké zvíře – ničitel, slepý krab nebo cokoliv jiného, na tom nezáleželo.</p>

<p>Pak se masožrouti zabořili do své oběti a krevním řečištěm se dostali k vnitřním orgánům, na kterých parazitovali.</p>

<p>Ničitelé se trubic masožroutů velice báli. Když tyto trubice začaly vyrůstat v některém z jejich tunelů, často ho zapečetili a vykopali si novou cestu.</p>

<p>Tunel, ve kterém se Averan nyní nacházela, byl tudíž nebezpečný. Množství rostlin visících ze stropu i rostoucích na zemi naznačovalo, že jej ničitelé opustili. Ale Harmonie Stínů často kráčel po nebezpečných cestách.</p>

<p>Mohla bych utéct mezi trubice masožroutů a ukrýt se mezi nimi, pomyslela si Averan. Pokud se nedotknu jejich konců, brouci mě nedostanou.</p>

<p>Ale neodvážila se. Ne, když ji Harmonie Stínů sledoval. Místo toho použila svou moc a soustředila se na Harmonii Stínů, aby věděla, na co myslí, aby cítila, co cítí on.</p>

<p>„Měl bych toho člověka sníst,“ pomyslel si Harmonie Stínů. „Nikdo by mi to potěšení neupřel. Stejně je malá a bezcenná.“</p>

<p>Ale zašeptal v něm další hlas, jako by to byl hlas vetřelce. „Žádná bytost stvořená Zemí není bezcenná, a zvláště ne tato. Není to jen výtvor Země, je to její vyslanec.“</p>

<p>„Tohle je jen červí snění,“ řekl si.</p>

<p>Harmonie Stínů Averan nešetrně popadnul, přitiskl si ji k hrudi a znovu se rozběhl. Aby se vyhnul trubicím masožroutů, držel se na opačné straně chodby.</p>

<p>Promarnila jsem příležitost k útěku, pomyslela si Averan zoufale.</p>

<p>Věděla, co se děje v Harmonii Stínů. Pamatovala si, jaké to bylo, když poprvé snědla mozek ničitele, jak měla pocit, že z toho zešílí. Harmonie Stínů na tom byl podobně. Jeho děd snědl mozek Správce Země a od té doby, téměř jako za trest, sužovaly myšlenky Správce Země všechny ty, kteří okusili jeho mozek.</p>

<p>Averan bezvládně ležela v ničitelově mohutném pařátu a cítila úlevu alespoň z toho, že ji teď držel mnohem jemněji. Předstírala spánek. Pokusila se udržovat volný kontakt s jeho myslí, aby se toho dozvěděla co nejvíce. Ale zdálo se, že Harmonie Stínů běží v jakémsi transu. Nemluvil a nemyslel. Jeho mysl byla uvolněná a tichá jako hrobka.</p>

<p>Doufala, že ji ještě jednou někde odloží a dá jí tak šanci na útěk.</p>

<p>Harmonie Stínů se na okamžik zastavil, aby otevřel kamenné dveře vedoucí do širší chodby. Další tunel byl dobrých šedesát stop široký a podlaha byla vydupaná od častého užívání ničiteli. Zavřel za sebou dveře a vyrazil na další cestu. Minuli několik pachových znamení. Averan si náhle uvědomila, kde je: blízko Místa Kostí.</p>

<p>Tunel se začal složitě větvit, často potkávali jiné ničitele. Uviděla zažloutlé pavoukovité stvůry táhnoucí jedním tunelem mrtvolu osmdesát stop dlouhého červa. Viděla ničitele, opravující poničenou zeď. Uviděla několik mladých ničitelů, stěží vyšších než deset stop, poskakující za svou matkou.</p>

<p>Nikde však neviděla ani válečníky ani čarodějky, strážce doupěte.</p>

<p>Všichni šli do války.</p>

<p>Harmonie Stínů náhle zabočil do postranního tunelu. Došel k ústí jakési komnaty, kde stáli na stráži dva válečníci. Oba byli obrovití se zářícími runami vypálenými na čelech a na pažích.</p>

<p>Zevnitř Averan ucítila pach nemytých lidských těl, pach hniloby a nákazy.</p>

<p>„O tuhle se dobře postarejte,“ řekl strážným Harmonie Stínů.</p>

<p>„Neunikne nám,“ řekl jeden z nich.</p>

<p>Harmonie Stínů vstoupil hlouběji do tunelu a Averan, obdařená odkazy čichu od více než tuctu psů, zjistila, že strašlivý zápach začíná být s každým krokem téměř nesnesitelný. Ucítila pach kyselého potu mísícího se s pachem fekálií a moči, s hnilobným zápachem nakaženého masa a rozkladným pachem smrti.</p>

<p>Poprvé za celé hodiny se Harmonie Stínů nechal vytrhnout ze svého klidu. Ničitelův žaludek se znechuceně stáhl.</p>

<p>Nenávidí to tu, uvědomila si Averan. Všichni ničitelé to tu nenávidí. Ten pach je na ně příliš strašlivý.</p>

<p>Harmonie Stínů vstoupil do středu veliké komnaty a hodil Averan na podlahu. Averan uslyšela z protějšího rohu ženský výkřik, ve kterém zazníval strach i překvapení, pak se Harmonie Stínů otočil a zmizel.</p>

<p>Averan chvíli zůstala ležet na zemi a rozhlížela se. Jeskyně nebyla příliš rozlehlá. Zatuhlý sekret na stěnách se již na mnoha místech rozpadl, takže stěnami prosvítala holá skála. Ze stropu visely krápníky a podlaha byla nerovná. Nad nedalekým jezírkem se vznášel sirný zápach.</p>

<p>V protějším rohu se choulili lidé. Byly to pouhé hromádky na podlaze, jejich šaty byly tak rozervané a zašpiněné, že se od sebe navzájem nedaly rozeznat. Jejich tváře byly jednolitou maskou špíny, ze které prosvítaly jen oči rozšířené úžasem. Averan postupně rozeznávala jejich další rysy: tamhle viděla tvář tak bledou, že to vypadalo na inkařanského chlapce, tady zase spatřila tmavou pleť indhopalské ženy.</p>

<p>Čím více se Averan rozhlížela, tím více si uvědomovala, že lidé jsou všude kolem ní. Nemocní, vyhladovělí a zranění, ale živí.</p>

<p>„Světlo!“ vykřikl nějaký stařec. „Zázračné světlo!“</p>

<p>Někdo vykřikl to samé indhopalsky: „Azir! Azir famata!“</p>

<p>Hromádky se začaly pohybovat, lidé se k Averan blížili po rukou a kolenou. Averan si uvědomovala, že bez světla tu mnozí z nich strávili týdny či měsíce.</p>

<p>„Kdo jsi, Světlonoško?“ zavolala jedna z žen. „Odkud pocházíš?“</p>

<p>„Averan. Jmenuji se Averan. Byla jsem královský letec v pevnosti Haberd.“</p>

<p>„Pevnost Haberd?“ zeptal se nějaký muž, vyhublý na kost. „Já jsem také z pevnosti Haberd. Pověz mi, jak to tam teď vypadá?“</p>

<p>Averan neměla odvahu mu říci, že ničitelé pevnost zničili a většinu jejích obyvatel zahubili. Vyhublý muž se k ní připlazil, jako všichni ostatní. Tlačili se kolem ní. Očima rozšířenýma úžasem hleděli na její zářící prsten. Vyhublý chlapík natáhl ruku a něžně se dotkl zářícího opálu. Averan odhadovala, že se kolem ní shromáždilo zhruba dvacet lidí.</p>

<p>„Pohleďte jak září!“ vykřikla žena a natáhla se, aby Averanin prsten pohladila, ale nakonec k tomu nenašla odvahu. „Jako hvězda spadlá z nebe.“</p>

<p>„Žádná hvězda nikdy nezářila takhle teple,“ prohlásil někdo jiný.</p>

<p>„Jaký je rok?“ dožadoval se nějaký muž velitelským hlasem, který naznačoval, že býval přinejmenším kapitánem.</p>

<p>„Je první rok vlády Gaborna Val Ordena z Mystarie,“ odpověděla Averan. „Gaborn je následníkem svého otce, Mendellase Drakena Ordena, který zemřel ve dvaadvacátém roce své vlády.“</p>

<p>„Pět let,“ řekl starší muž se silným indhopalským přízvukem. „Pět let od chvíle, kdy jsem naposledy viděl světlo.“</p>

<p>„Já deset,“ řekl kdosi další.</p>

<p>Na chvíli se rozhostilo ticho a zajatci na tomto temném místě se začali navzájem prohlížet.</p>

<p>„Gavine, kde jsi?“ zeptala se mladá žena.</p>

<p>„Tady,“ řekl muž, který se nacházel několik stop od ní.</p>

<p>Oba dva se k sobě obrátili a s úžasem na sebe hleděli. V očích jim zářila láska. Všichni zmlkli. Žena začala vzlykat.</p>

<p>Tihle lidé se navzájem nikdy předtím neviděli, uvědomila si Averan. Jaké to asi je, žít po celé roky v temnotě, nikdy nespatřit tvář přítele?</p>

<p>Tyhle ztracené duše byly oděné v hadry a několik z nich trpělo nemocemi či zraněními. Ničitelé, kteří je tu věznili, k nim rozhodně nebyli nikterak starostlivý.</p>

<p>U protější zdi ležela hromada kostí. Byly mezi nimi kosti lidské i rybí. Kromě ryb tu Averan nespatřila žádné stopy po jiném jídle. „Jak – jak tu vlastně žijete?“ zeptala se po chvíli.</p>

<p>„My nežijeme,“ odpověděl muž s indhopalským přízvukem. „Zkrátka umíráme tak pomalu, jak jen dokážeme.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>15</p><empty-line /><p>ZPŮSOBY VÁLKY</p>

<p><emphasis>Každá skupina lidí vymyslí mnoho slov pro věci, které nejvíce ovlivňují jejich životy. V Internooku znají lidé sedm slov pro led. V Indhopalu znají šest různých slov pro hladovění. V Inkaře existuje osmdesát dva slov pro válku.</emphasis></p>

<p>– Mistr Higham z Komnaty Zbraní, Osmdesát dva forem války</p>

<p>Inkařané drželi sira Borensona a Myrimu v horské pevnosti téměř do setmění. Sebrali jim zbraně a spoutali je okovy. Zdálo se, že v horské pevnůstce je zhruba dvacet vojáků a žádný z nich nemá chuť vyjít ven do denního světla, protože to se odráželo od jiskřícího sněhu a oslepovalo je. Na pochod do Inkary se proto vydali až když slunce jen stěží vykukovalo nad mraky na západním horizontu.</p>

<p>Nemohli jet na koních. Inkařané málokdy používali koně a rozhodně by na nich nemohli jet v noci. Cesta dolů z horských úbočí byla příkrá, kamenitá a těžko schůdná. Kombinace temnoty, matoucích stínů a mlhy způsobila, že podmínky pro jízdu na koni byly krajně nevhodné. Borensonův a Myrimin kůň proto zůstali v pevnosti.</p>

<p>Všichni členové skupiny však měli odkazy metabolismu. Borenson a Myrima běželi se spoutanými zápěstími dolů po cestě zahalené soumrakem a využívali posledních slunečních paprsků.</p>

<p>Oba zajatci i jejich doprovod měli dobrý čas navzdory nesnesitelné směsi žáru a vlhka. Ze zalesněných kopců stoupala mlha, teplá jako kouř z táborového ohniště.</p>

<p>Když padla noc, ocitli se na příkré horské silnici. Díky teplému klimatu tu rostla naprosto odlišná flóra a žila tu úplně jiná fauna než severně od hor. Rostly tu borovice, ale byly vyšší než všechny stromy, které Borenson kdy viděl. Jejich kůra byla tmavě červená a nikoliv šedá. Nad lesy poletovali ptáci, ale například zdejší straky měly delší krky než jejich severní příbuzní a jejich chraptivý křik zněl Borensonovým uším cize. Všude viděl pobíhat podivné ještěrky a brouky.</p>

<p>Nic ho nemohlo připravit na zvláštnost Inkary, na její mlhou zakryté lesy a exotickou vůni broskvově zbarvených horských orchidejí, které rostly podél cesty. Sir Borenson byl vychován na Orwynnu, ostrově v Korálovém moři, necelých dvě stě mil na sever odsud. A přesto, když překročil hory, měl pocit, jako by vstoupil do světa, o kterém se mu nikdy ani nesnilo.</p>

<p>Brzy nastala noc a inkařanští vojáci cestovali nehlučně v naprosté temnotě. Nemluvili, nepředstavili se. Inkařané se snažili Borensona a Myrimu vést jak nejlépe mohli, ukazovali jim, kde se mají vyhnout kořenům rostoucím přes nerovnou cestu, kde jsou nebezpečné výmoly a balvany, ale oba seveřané přesto neustále zakopávali. Cesta nemohla být horší ani kdyby měl Borenson pásku přes oči. Borensonovy nohy začaly být poškrábané a zkrvavené.</p>

<p>Po dvou hodinách cesty skupina zastavila. Borenson mohl zaslechnout smích a nosové hlasy Inkařanů, které jeho uším zněly nezvykle.</p>

<p>„My čekat,“ řekl jeden z vojáků se silným přízvukem.</p>

<p>„Na co?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Lampy. My u vesnice. My přineseme vám lampy.“ Jeden Inkařan se vydal skrz les.</p>

<p>Borenson se rozhlížel. Nebyla tu žádná světla, která by odhalila, kde se vesnice nachází. Nedokázal rozeznat žádné známky lidské přítomnosti.</p>

<p>„Myslela jsem, že vaše domy chrání ohniví ještěři,“ řekla Myrima.</p>

<p>„Draktferion velmi drahý,“ vysvětloval voják. „Jí moc masa. Toto chudá vesnice. Tady žádný draktferion.“</p>

<p>Borenson posléze uslyšel mezi stromy hluk, zvuk přibližujících se kroků a dětský smích. Vesničany sem zřejmě přivábila možnost pohledu na exotické cizince.</p>

<p>Nakonec uviděl světlo vydávané dvojicí pohupujících se lamp. Lucerny, které visely na řetězech, vypadaly jako okrouhlé šálky vyrobené ze skla. V šálcích hořely zvláštní inkařanské svíce, žluté jako acháty, tvrdé jako kámen a bez knotů. Borenson je znal jen z legend. Zapálené mohly tyto svíce nepřetržitě hořet bez kouře více než týden. A skutečně, zvláštní svíce nehořely plamenem, místo toho jen žhnuly jako modrobílé oharky.</p>

<p>Když voják procházel davem shromážděných dětí, lucerna je krátce osvětlila. Ty nejmladší děti běhaly nahé, zatímco starší byly oděné do jednoduchých tunik z bílého plátna. Jejich tváře vypadaly stejně bílé jako látka, z níž měly utkány šaty. Borensonovi všichni připadali jako duchové.</p>

<p>Voják připevnil jednu lampu kolem Borensonova zápěstí, druhou připevnil na zápěstí Myrimě. V jejím měkkém, slabém světle dokázal jen těžko rozeznat zemi u svých nohou, ale stačilo to.</p>

<p>Kráčeli celou noc, dokud úplně nesešli z hor a nesestoupili do ploché krajiny, kde nerostly žádné stromy. Míjeli vesnici za vesnicí, ale bylo tu jen máloco k vidění.</p>

<p>Vesničané žili pod zemí, v norách pod kopci. V bohatších oblastech skutečně stáli na stráži u vstupu do vesnice ohniví ještěři. Ti při prvních známkách příchodu cizinců zlověstně zasyčeli a začali fosforeskovat. V tomto slabém světle dokázal Borenson rozeznat podivné pamětní kameny, které označovaly vstup do inkařanských vesnic. Tyto kameny bývaly vysoké kolem dvaceti stop a byly zakončeny kruhem připomínajícím hlavu. Jako paže vyrůstaly z jejich základny dvě větve. Do kamene byla vytesána příjmem rodin žijících ve vesnici.</p>

<p>Když dorazili k široké řece, uvědomil si Borenson, že procházejí farmářskou oblastí. Cítil vůni vařené rýže. Nakonec dorazili do vesnice, kde s nimi vojáci prošli tržištěm. Na tržišti se obchodníci hlasitě předháněli v nabízení bílých broskví, čerstvých grapefruitů, tuctu druhů melounů a dalšího exotického ovoce. U stánků podél cesty viseli na hácích čerstvě zabití krokodýli, hadi a ryby, které vám prodavači na požádání upekli.</p>

<p>Vojáci koupili jakési okřídlené ještěry pečené na sladké omáčce a meloun. Borenson s Myrimou hladově hltali, zatímco jeden z vojáků zmizel v davu.</p>

<p>„Jdeme,“ řekl muž, když se vrátil. „Loď nás vezme po řece!“</p>

<p>Za několik minut se vojáci s Borensonem i Myrimou nalodili na dlouhou inkařanskou loď. Loď měla šedesát stop a byla úzká, vyrobená ze zvláštního bílého dřeva. Na přídi lodi čněla vytesaná hlava ptáka s dlouhým zobákem.</p>

<p>Loď byla plná inkařanských cestujících, převážně sedláků a farmářů s bílými tvářemi. Někteří z nich nesli bambusové klece, ve kterých měli kuřata nebo selata.</p>

<p>Borenson seděl blízko přídě lodi a hleděl do vody. Vzduch zůstával nehybný. Slyšel noční zvuky – kvákání žab, chraptivé skřehotání krokodýlů i volání neznámých ptáků. Nad tím vším zněl smích a hlasy Inkařanů ve městě.</p>

<p>Nebe nad hlavou bylo stále ještě zatažené, ale nad mlhou prosvítal měsíc, takže Borenson dokázal matně rozeznat řeku. Byla širší než kterákoli jiná řeka v Mystarii, působila mohutným a mocným dojmem.</p>

<p>„Jak daleko musíme jít, než uvidíme Krále Bouří?“ zeptala se Myrima jednoho z vojáků.</p>

<p>„To ty nesmíš vědět,“ odpověděl. „Teď mlč.“</p>

<p>Loď byla brzy plná cestujících. Vojáci podali Borensonovi i Myrimě vesla a ti se spolu s ostatními pasažéry pustili do veslování. Když loď odplula sto metrů od břehu, proud zrychlil a loď začala hladce klouzat po řece pod měsíčním světlem. Pasažéři přestali veslovat, nechali práci na kormidelníkovi.</p>

<p>Jeden z jejich strážců, bezejmenný muž s vysoko posazenými lícními kostmi a očima, které ve světle lucerny rudě zářily, nakonec přerušil mlčení.</p>

<p>„My dostaneme k pevnosti Krále Bouří za úsvitu,“ řekl se silným přízvukem. „Vy jít spát.“</p>

<p>„Přijme nás král?“ zeptal se Borenson.</p>

<p>„Možná,“ odpověděl voják. „Vidět krále velká šance. Malá šance dostat příznivou odpověď.“</p>

<p>„Proč?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Vy barbaři. Všichni severní lidé barbaři.“</p>

<p>Borenson si posměšně odfrkl a voják se zatvářil vztekle. Pronesl jakousi kletbu v inkařanštině. „Žádný smích! Nesmát se mi! Řeknu ti tohle pro tvoje dobro. Nesmát se na Inkařana. Nikdy se nesmát, pokud se on nezasměje první. To znamená svolení ke smíchu.“</p>

<p>„Odpusť,“ řekl Borenson. „Nesmál jsem se tobě. Smál jsem se představě –“</p>

<p>„Představa nezábavná,“ odsekl voják. Chvíli mlčel, jako by ticho mělo představovat trest, a pak pokračoval. „My Inkařané nejvíce civilizovaný lid na zemi. Tví lidé barbaři. Tví králové vládnou silou zbraní. Když člověk neposlechne, tvůj král se uchýlí ke krutosti. On pošle armádu, aby vraždila ženy a děti. To způsob barbarů.“</p>

<p>Borenson se nenamáhal ho opravovat. Inkařané měli jen málo kontaktů s jeho lidem a věřili pouze tomu, čemu věřit chtěli. Na severu skutečně občas umíraly ženy a děti ve válkách, ale nikdy to nebylo cílem války. Jen jejím nešťastným důsledkem.</p>

<p>„V Inkaře my neválčíme proti nevinným,“ řekl voják. „My vybíráme oběti a metody velmi opatrně.“</p>

<p>„Chceš říct, že vaši páni bojují jeden s druhým?“ zeptal se Myrima. „V souboji muže proti muži?“</p>

<p>„Mezi tvým lidem,“ odpověděl voják, „je jen jeden druh bitvy. A my známe mnoho způsobů, jak soupeřit. Vy chcete vzít život člověku, který vás rozhněvat.“ Borenson ho raději nepřerušoval, raději se nezmiňoval o tom, že severní králové používají mnohem častěji diplomacii než sílu zbraní. Inkařan by mu stejně nevěřil. „Ale v Inkaře my máme tucet způsobů války. Každý způsob vlastní pravidla, vlastní strategie.“</p>

<p>„Nějaký příklad?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Gizareth ki,“ navrhl Borenson.</p>

<p>„Ano,“ řekl voják, „<emphasis>gizareth </emphasis>znamená čest, <emphasis>ki </emphasis>znamená vzít. Proto v gizareth ki cílem zničit… jak říct správně? Lidské slovo?“</p>

<p>„Pověst,“ řekl Borenson. „Chcete zničit nepřítelovu pověst.“</p>

<p>„A jak se v takové válce tedy bojuje?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Pravidla jednoduchá: ty nemůžeš lhát, abys zničila lidskou pověst. Takový je civilizovaný způsob. Musíš… odmaskovat jeho přetvářku před svědky. Jakmile souboj začne, musí skončit během roku.“</p>

<p>„A tomu říkáte válka?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Nenech se tím zmást,“ odpověděl jí Borenson. „Inkařané berou gizareth ki nesmírně vážně. Člověka dělá jeho slovo a jeho čest. Mají tu lidi, kterým se říká pravdomluvčí, kteří trénují desítky let, aby se naučili, jak oznamovat ostatním, když někdo lže nebo říká pravdu. Když někomu vyhlásíš válku, můžeš si najmout jednoho nebo více pravdomluvčích, aby soupeře očernili. Pravdomluvčí si pak zjistí každý i ten sebemenší šlechetný skutek, který tvůj nepřítel kdy udělal, a pak tyto skutky hlasitě vykřikují na veřejných náměstích. Všichni se shromáždí kolem, aby poslouchali, protože vědí, že pravdomluvčí se tímhle teprve zahřívají. Protože jakmile všem oznámí tvé ctnosti, začnou se zaobírat tvými nectnostmi v tak děsivých detailech, že… nu nejeden princ se kvůli tomu v minulosti vrhl z hradeb. A jakmile s tebou skončí, začnou to celé opakovat znovu a znovu a znovu.“</p>

<p>„Po jeden rok,“ řekl voják. „Rok skončí, válka skončí. A oběť se smět bránit; ona najme vlastní pravdomluvčí. Jakmile osoba vydrží pravdomluvčí po jeden rok, nesmí znovu trpět po dobu deseti let.“</p>

<p>„Čeho dosáhnete tím, že zničíte pověst nějakého člověka?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Pokud mít štěstí, oběť se změní a vyroste,“ řekl voják. „V legendách princ Assenian Shey byl vyzván k válce svým bratrem. Pravdomluvčí oni vyslovili jeho nectnosti –“ voják je začal vypočítávat na prstech – „on plýtval talentem, krutý ke zvířatům, nenažranec, nechat otce zemřít při přepadení lupiči. Ten seznam on nekonečný. Všichni souhlasit, že mladý princ beze cti. On přesto si udržel moc. Když jeho matka zemřela, on se stal králem.</p>

<p>Deset let pryč. Králův bratr znovu najal pravdomluvčí. Po pečlivém průzkumu pravdomluvčí hovořit pouze o králových ctnostech. To přinést žárlivému bratrovi velikou hanbu.</p>

<p>Z toho vy vidíte,“ uzavřel voják, „jak my tady civilizovaní. Tady ne všechny bitvy končit smrtí. My můžeme válčit o nepřítelův statek nebo o jeho příčetnost. To způsob civilizace.“</p>

<p>„Hmm,“ zavrčel Borenson. „Mluvíš o vašem válčení, jako by to byla samá ctnost, ale ne všechny vaše příběhy končí tak dobře. Jsem obeznámen s osmdesáti dvěma způsoby vedení války. Ty mírnější formy znamenají zničení nepřítelova bohatství nebo jeho cti či pověsti, ale při té nejstrašlivější formě války, která se nazývá makouthatek ki, vás neuspokojí ani zabití nepřítele, ale snažíte se vymazat jak jeho budoucnost tak i minulost. Zničíte jeho majetek i državy, ponížíte ho před jeho lidem, zavraždíte jeho ženu a děti, aby jeho semeno nezůstalo na zemi, zničíte každého, kdo se byť i jen odváží zmínit jeho jméno. Souhlasím s vámi, že válka je hanebná věc, ale vy Inkařané jste nevynalezli způsob, jak se vyhnout jejím hrůzám. Vy jste jej jen dovedli k dokonalosti.“</p>

<p>„Buď s takovým mluvením opatrný,“ varoval voják Borensona hněvivým hlasem. „Někteří říkají formy války my měli rozšířit, my vést válku nejen proti městu nebo rodině, my měli pohřbít celé národy.“</p>

<p>Borenson se nebezpečně zasmál. „Rád bych potkal ty, kteří to říkají.“</p>

<p>„Pak ty mít štěstí,“ řekl voják. „Potkáš.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“ zeptala se Myrima s obavami v hlase. „Patří snad k těmto lidem i Král Bouří?“</p>

<p>„On nemilovat Rofehavan, ale on ne jedním z těch lidí. Ale vy ho navštívit během slavnosti placení daní. Šlechtici z celé Inkary musí objevit. Vy určitě setkáte s těmi, kteří chtějí zničit váš druh.“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Borenson usnul za zvuků vody šplouchající o příď lodi a probudil se těsně před úsvitem, když se začali probouzet i ostatní pasažéři. Někdy během noci se mraky začaly trhat a teď na nebi zářily hvězdy. Zdálo se, že na nebesích vybuchuje ohňostroj. Byly vidět tucty padajících hvězd, jejichž chvosty oslnivě zářily.</p>

<p>Borenson cítil vůni moře, která mu vždy připomínala domov a někde vepředu slyšel řev velikého vodopádu. Na severu ozařovaly hvězdy veliké město. Podél vody stály úhledné farmy, na kterých i v noci pracovali přízrační Inkařané.</p>

<p>Dopluli k předměstí hlavního města Krále Bouří. Loď brzy zakotvila v docích plných horečnaté činnosti. Bylo tu plno rybářů, kteří buď připlouvali s nákladem nebo vyplouvali na lov. Vojáci vyvedli Borensona a Myrimu z lodi, vedli je do prašných ulic.</p>

<p>Tady ve městě osvětlovalo kopce mnoho ohnivých ještěrů. Vojáci své zajatce vedli k nejvyššímu kopci, kde těchto ještěrů zářily stovky. Borenson věděl, že kráčejí k místu zvanému Iselferion, Palác Ohně. Cesta vedoucí vzhůru byla na rozdíl všech ostatních cest v Inkaře, které zatím viděli, dlážděna kostkami a trávník i stromy kolem ní dobře udržované.</p>

<p>Když se dostali k úpatí kopce, uviděli ohromnou pamětní desku s tříhrotou korunou na vrcholu, která oznamovala, že toto je sídlo Krále Bouří.</p>

<p>Vojáci je vedli do mírného kopce a dále k tunelu, který vedl k železné bráně.</p>

<p>Borenson nikdy nebyl uvnitř inkařanského podzemního obydlí. Ústí tunelu bylo tak široké, že by se sem pohodlně vešlo několik lidí vedle sebe. Jeho šířka však nestačila na to, aby tudy projel vůz. Vstup strážila železná brána. Ježila se ocelovými hroty, které by dokázaly zastavit i útočícího slona. Brána byla otevřená a příchozí kráčeli dlouhou chodbou. Ve zdech byly střílny a cestu neosvětlovaly žádné pochodně ani lampy. Jediné světlo vydávaly lucerničky, které měli k zápěstí přivázané Myrima a Borenson. Jediný zvuk, který se tu ozýval, bylo vzdálené dunění, jak se vlny tříštily o skálu na úpatí útesu. Tma, která je obklopovala, se změnila v naprostou čerň, neboť vojáci je vedli do hloubi paláce Krále Bouří.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Prošli několika potemnělými přijímacími komnatami a přitom neustále sestupovali dolů. Nakonec došli ke dveřím vedoucím do rozlehlé komnaty. Byla obrovská, měla oválný tvar a vysoko posazený strop. Měla bíle stěny a v pravidelných vzdálenostech na nich visel tucet inkařanských luceren podobných těm, které dostali. V komnatě byla přítomna řada Inkařanů. Většina z nich vypadala opilá, jako by za sebou měli hostinu, mnozí se smáli. Viděli muže ve zvláštních tunikách, kteří často podpírali ženy s dlouhými šaty. Septem spolu hovořili a vrhali na Borensona s Myrimou zvědavé pohledy.</p>

<p>Na protějším konci místnosti si na zem rozložili koberce obchodníci a seděli na nich, doslova obestavěni štůčky látek, hromadami jídla, zbrojí a všemožného dalšího zboží.</p>

<p>„Vidíte,“ zašeptal voják, „tady šlechtici z mnoha zemí.“ Borenson dokázal Inkařany jen stěží rozeznat. Světlo lamp bylo příliš matné, než aby stačilo lidským očím. Nedokázal ani rozlišit oděvy šlechticů od šatů prostých obchodníků.</p>

<p>Vojáci oba předali jakémusi úředníkovi, který je v téměř naprosté tmě vedl dlouhými chodbami, dokud nedorazili do audienční místnosti. Přistoupily k nim dvě ženy v bílých šatech a ostrými ocelovými nůžkami ostříhaly Borensonovi dlouhé rusé vlasy. Borenson upíral oči na ženy, neboť byly překrásné. Kolem nich se vznášela exotická vůně vzácných olejů a parfémů. Když Borensonovi ostříhaly hlavu, oholily mu obočí, ale plnovous mu ponechaly. Pak se smíchem zhodnotily svou práci a odešly. Gardisté Borensona i Myrimu doprovodili do další komnaty.</p>

<p>Tato místnost se od předchozích, které navštívili, lišila. Uprostřed stála jediná lampa a kolem ní bylo rozestaveno několik velkých kamenů. Podle velikosti těchto kamenů a jejich rozestavení nebylo možné určit, zda slouží k sezení nebo zda jsou tu jen naaranžovány jako ozdoba. V jednom rohu místnosti bylo malé jezírko, do kterého po kamenech vtékal malý potůček, takže celá místnost voněla vodou. Podlaha byla posetá čerstvými bylinami a odněkud ze tmy zaznívalo cvrkání cvrčka. U jezírka spatřil Borenson několik velkých krabů.</p>

<p>„Tady vy čekat,“ řekl gardista, „dokud král s vámi nemluvit.“</p>

<p>Usedli na kámen. U tichého jezírka cvrkal cvrček. Borenson si pohodlně lehl a v této pozici setrval až do příchodu krále. S králem přišlo několik mužů – podle bohatých oděvů vypadali na rádce a dvořany.</p>

<p>Sám Král Bouří vstoupil do místnosti jako první. Byl to shrbený starý muž s ohnutými zády, holou hlavou a se stříbrným knírem, který mu visel téměř do pasu. Jako všichni inkařanští králové i on nesl místo žezla veliký oštěp. Zbraň byla vyrobena ze stříbra, hlavice vytesána z diamantu. Krále zahalovala pouze bílá hedvábná tunika. Neměl na sobě žádné šperky, žádné ozdoby a Borensonovi se v mysli mimoděk vynořila otázka, „co vlastně miluje?“</p>

<p>Starý Král Bouří vrhl na Borensona zlověstný pohled, ale když pohlédl na Myrimu, jeho výraz poněkud změkl.</p>

<p>Borenson pozorně sledoval jeho rádce a dvořany. Z hněvu v jejich očích usoudil, že nenávidí jeho lid víc než samotný král. Vzápětí dospěl k závěru, že tohle nejsou obyčejní dvořané. Král Bouří byl nejvyšším vládcem Inkary, který vybíral daň od všech poddaných králů. Borenson se domníval, že mnozí z jeho společníků jsou právě králové ze vzdálených říší.</p>

<p>Borenson poklekl na obě kolena a Myrima ho následovala na jedno koleno.</p>

<p>„Sire Borensone,“ zašeptal král Zandaros rofehavansky, se silným přízvukem. „Vyrozuměl jsem, že mi přinášíš poselství.“</p>

<p>„Ano, Vaše Výsosti.“</p>

<p>„Nemusíš přede mnou klečet,“ řekl král zdvořile. „Můžeš vstát a pohlédnout mi do očí.“</p>

<p>Borenson tak učinil a Myrima ho napodobila.</p>

<p>„Zajisté si uvědomuješ, že je proti našemu zákonu, aby Mystařané vstoupili do Inkary,“ řekl král Zandaros. „V horách jsi musel narazit na naše výstražná znamení. Cožpak jsi nevěděl, že překročením hranice dáváš v sázku svůj život?“</p>

<p>„Přivedla mne sem zoufalá potřeba,“ řekl Borenson. „Přišel jsem navzdory zákazu.“</p>

<p>„Abys dokázal projít přes naši runovou stěnu, musíš být muž obdařený velikou vůlí,“ řekl král. „Nicméně i u vás v Mystarii je zákon zakazující na svém území pobyt Inkařanů, není to tak? Jsem si jistý, že jsi si vědom toho, že naši lidé byli zabíjeni pro porušení vašich zákonů. Neměli bychom tudíž na oplátku zabít my vás?“</p>

<p>„Náš král vyjádřil naději, že v tomto případě by mohla být učiněna výjimka, vzhledem k tomu, že cestujeme jen jako poslové,“ odpověděl Borenson.</p>

<p>„Ty jsi… blízký králi?“</p>

<p>Podle inkařanského zvyku mohl královo poselství nést pouze jeho příbuzný nebo blízký přítel. „Po mnoho let jsem byl jeho tělesným strážcem,“ odvětil Borenson. „Náš král nemá otce, matku, bratry ani sestry. Jsem jeho nejbližší přítel.“</p>

<p>„A přesto jsi přišel z jeho rozkazu?“ zeptal se Král Bouří. V Inkaře sloužili jako poslové zásadně dobrovolníci.</p>

<p>„Ne,“ odvětil Borenson. „Byl jsem uvolněn z jeho služeb. Nyní jsem Spravedlivý Rytíř a přicházím jako jeho přítel, nikoliv jako jeho služebník.“</p>

<p>„Co když neuděláme žádnou výjimku?“ zašeptal Zandaros. „Co když vás v souladu s naším zákonem zabijeme? Jsi připraven zemřít?“</p>

<p>Borenson tuto otázku očekával. „Chcete-li mne zabít, žádám jen o jedno,“ prohlásil. „Dovolte mi předat poselství.“</p>

<p>Král se na okamžik zamyslel. „Ujednáno,“ zašeptal nakonec. „Život tvůj i tvé ženy teď patří nám. Já s vámi naložím, jak uznám za vhodné. Předej své poselství.“</p>

<p>Právě něco takového Borenson očekával.</p>

<p>„Můj pane, v Mystarii povstal Král Země v osobě Gaborna Val Ordena,“ začal. „Proti němu však pozvedli ruku jiní králové: Raj Ahten z Indhopalu, Lowicker z Beldinooku a Anders z Jižního Crowthenu. Gaborn tyto nepřátele odrazil, ale nyní čelí daleko větší hrozbě. Bojuje s ničiteli, kteří zničili Carris. Zajisté jste v noci viděli padající hvězdy, vidíte, jak nad horizontem zlověstně září slunce. To jsou nepochybná znamení toho, jaké nebezpečí nám hrozí. V hlubinách země vytvořili ničitelé magické runy – Pečeť Nebes a Pečeť Pekla. Spojením těchto run s Pečetí Úpadku přinesou ničitelé celému světu zkázu. Gaborn si přeje odložit staré nepřátelství, prosí vás, abyste se s ním spojili v boji proti ničitelům.“</p>

<p>Král Zandaros se na dlouhou chvíli zamyslel, a pak ukázal na Borensona prstem. „Kolik ničitelů tvůj král zabil?“</p>

<p>„Na Carris jich zaútočilo zhruba sedmdesát tisíc. Když jsem Gaborna viděl naposledy, jeho rytíři je pronásledovali po pláních Mystarie. Řekl bych, že v té době padlo asi třicet procent všech ničitelů. Ti zbývající byli unavení a na pokraji smrti vyčerpáním. Nepochybuji o tom, že je nakonec všechny zahubí.“</p>

<p>„On zabil dvacet tisíc ničitelů?“ zeptal se Zandaros nevěřícně.</p>

<p>Za králem uslyšel Borenson vzrušený šepot v inkařanštině následovaný užaslým lapáním po dechu. Vzápětí se králové a rádci začali nahlas přít. Dva z nich přitom ukazovali na sever. Král Bouří je všechny umlčel ostrým rozkazem a mávnutím ruky.</p>

<p>„Takže tvůj král žádá o mír a prosí Inkaru o pomoc?“ zašeptal Zandaros. „Musí být v zoufalé situaci.“</p>

<p>„Nepohání ho jen zoufalství,“ odvětil Borenson. „On není jako jiní králové. Nevytvořil staré zákony. Nechce Inkaru počítat mezi své nepřátele. V temných časech, které přicházejí, touží ochránit lid všech národů.“</p>

<p>Na to se král Zandaros zasmál. „Inkařané milují temné časy,“ zašeptal. Přistoupil k nim a posadil se na kámen vedle Myrimy. Pokynul Borensonovi, aby usedl vedle něj. „Pojď a vyprávěj mi o tom vašem Králi Země. Kolik má odkazů?“</p>

<p>Borenson usedl vedle něj. „Gaborn má jen málo odkazů, Vaše Výsosti. Nepatří k těm, kteří milují polibek magické tyče. Nemá žádný odkaz krásy nebo hlasu. A jen několik odkazů síly, ladnosti, odolnosti a metabolismu.“</p>

<p>„Slyšel jsem, že Raj Ahten přijal tisíce odkazů. Jak může Gaborn doufat, že se někomu takovému postaví?“</p>

<p>„Spoléhá na moc Země, že ho ochrání, a na svůj rozum,“ řekl Borenson.</p>

<p>„A ty říkáš, že tenhle váš král ochrání i nás?“</p>

<p>„Ano,“ přisvědčil Borenson.</p>

<p>Za zády Krále Bouří se ozvalo znechucené odfrknutí a jeden z šlechticů začal inkařansky klít. Ale chování Krále Bouří zůstalo mírumilovné. Hleděl Borensonovi hluboko do očí a pak pohlédl na Myrimu.</p>

<p>„A ty souhlasíš?“</p>

<p>„Ano, Vaše Výsosti,“ zašeptala Myrima.</p>

<p>Starý král na ni pozorně pohlédl a pak nasál vzduch. „Ty nejsi posluhovač Krále Země,“ řekl nakonec. „Tím jsem si jistý.“</p>

<p>Myrima přikývla, jako by jí král právě složil nějakou poklonu.</p>

<p>„A co zbytek vašeho poselství?“ zeptal se král. „Vyrozuměl jsem, že po někom pátráte.“</p>

<p>„Gaborn hledá pomoc Daylana zvaného Kladivo, který se má údajně nacházet v Inkaře.“</p>

<p>Zandaros přikývl, obrátil se a pohlédl na muže, kteří stáli za ním. „Možná byste měli pečlivěji hledat mezi svými. Králové z jihu o něm vědí více než já. Před nějakou dobou byl proti němu veden spor formou makeffela ki. Daylan Černé Kladivo uprchl z boje a již mnoho let nebyl spatřen. Říká se, že možná žije v Mystarii, kam ho žádný Inkařan nemůže pronásledovat, neboť by mu hrozila smrt. Ale možná, že odešel ještě dál na sever.“</p>

<p>Borenson se nad touto novinou zamyslel. Ale nikde nezaslechl ani náznak toho, že by se Daylan Kladivo nacházel v Rofehavanu. Ale pokud se bál pomstychtivých Inkařanů, mohl se ukrývat kdekoliv.</p>

<p>„Jak je to dlouho, co zmizel?“ zeptal se Borenson.</p>

<p>Zandaros se obrátil na jednoho z králů, starého muže s bílými vlasy. „Šedesát jedna let,“ odpověděl stařec. „Prosím, odpusť špatnou rofehavanštinu já hovořit. Žena řekne víc.“</p>

<p>Král Zandaros poklepal Borensona po rameni a vstal, jako by se hotovil k odchodu. „Ty a tvá žena jste volní, sire Borensone. Tady král Criomethes vám řekne vše, co budete potřebovat. Užívejte si prosím po chuti naši pohostinnost v Iselferionu tak dlouho, jak jen budete chtít.“</p>

<p>S tím se král Zandaros obrátil, aby odešel. Jeden šlechtic stojící za ním, vysoký muž s dlouhými stříbrnými vlasy, oděný v černou tuniku, něco hněvivě zavrčel a začal se čehosi dožadovat.</p>

<p>Zandaros se znovu obrátil na sira Borensona. „Syn mé sestry ti chce položit otázku. Zdá se, že se mu včera zdál divoký sen. Věří, že jeden z mých synovců, Pilwyn Coly Zandaros, je mrtev a že o tom něco víte.“</p>

<p>Borenson nevěděl, co odpovědět. V očích vysokého muže viděl hněv a bál se přiznat, že Zandarose zabil vlastní rukou.</p>

<p>V tu chvíli promluvila Myrima a její hlas byl mírný a tichý jako zurčení vody. „Byl to právě Pilwyn Coly Zandaros, díky kterému jsme začali poprvé uvažovat o návštěvě u vás, Vaše Výsosti,“ řekla. „Pokusil se totiž zavraždit Krále Země.“</p>

<p>„Zavraždit?“ zeptal se Zandaros.</p>

<p>„Měl s sebou pouzdro na zprávy, na kterém byla runami vzduchu vepsána kletba,“ řekla Myrima. „Tvrdil, že tato zpráva pochází od vás.“</p>

<p>Vzteklý muž v černém náhle ustrašeně ustoupil. Zandaros se k němu prudce otočil a v očích se mu zablesklo. Krutě se usmál jako kočka, která se těší na to, jak bude mučit myš.</p>

<p>„Za to se omlouvám,“ řekl Zandaros. „Naše království bylo odjakživa plné intrik. Věřte mi, že složím patřičné výkupné. A pokud je Pilwyn skutečně mrtev, jedině se mi tím uleví.“</p>

<p>„A co odpověď?“ zeptal se Borenson. „Co mám vyřídit králi Ordenovi?“</p>

<p>Zandaros se k němu obrátil a velkomyslně přikývl. „Myslím, že bych se s tím vaším králem, který zabil dvacet tisíc ničitelů, rád setkal. Popravdě, mám silné nutkání vydat se na lov po jeho boku. Vyrazím během hodiny. Doufám, že do hor se dostanu za úsvitu. Je to tak moudré, má paní?“</p>

<p>Zandaros pohlédl Myrimě upřeně do očí, jako by se jí ptal, zda tohle je to, co chce. Borenson si byl jistý, že mezi těmi dvěma se cosi odehrává.</p>

<p>„Ano,“ řekla Myrima. Vypadala zamyšleně, téměř jako v transu. „Král Země bude potřebovat vaši pozoruhodnou moc.“</p>

<p>Král Bouří se prudce otočil a odešel, většina ostatních šlechticů ho následovala. Výjimkou byli dva muži, kteří zůstali u dveří. Jeden z nich byl stařičký král, který předtím mluvil. Tím druhým byl pohledný mladý Inkařan oděný v černé hedvábí, který musel být podle podoby jeho syn.</p>

<p>„Já, král Criomethes,“ představil se starý muž znovu, „a tohle syn Verazeth. Naše království daleko na jih. Prosím, následujte.“</p>

<p>Borenson pohlédl nejistě na Myrimu.</p>

<p>„Prosím,“ řekl Criomethes. „Vy hosté. Mít hlad? My nakrmíme.“</p>

<p>Borensonovi se již svíral žaludek hlady. Ještěrka, kterou snědl minulou noc, a kousek ovoce, ho ani zdaleka nenasytily.</p>

<p>„Ano, máme hlad,“ řekl a v duchu si pomyslel, že jsou tak hladoví, že snědí i inkařanské jídlo. „Děkuji vám.“</p>

<p>Criomethes ho vzal za loket a vedl ho zpátky cestou, kterou přišli. „Tudy,“ řekl král. „Je čas hostiny. Náš pokoj malý. Za to já omlouvám.“</p>

<p>Kráčeli potemnělými chodbami, dokud nedorazili do velké síně. V síni se shromáždil hotový dav, byli tu mladí inkařanští šlechtici odění v černých pláštích s kápěmi, pod kterými zářila jejich zbroj. Všichni se připravovali na to, jak vyrazí po boku Krále Bouří. Ve vzduchu bylo cítit vzrušení příprav na válku.</p>

<p>Král Criomethes je vedl postranní chodbou podél řady komnat a místností. Prošli mnoha dveřmi, až nakonec zastavili ve velké místnosti.</p>

<p>„Pojďte dál, pojďte dál,“ řekl starý král. Borenson se zarazil těsně přede dveřmi, protože nechtěl vstoupit do místnosti před králem. V krbu hořel oheň a čtyři dívky na něm vařily zeleninu. Na podlaze byly rozloženy husté kožešiny a polštáře, na nízkém stolku stála vysoká zlatá karafa a několik napůl prázdných sklenic s vínem.</p>

<p>„Prosím,“ řekl Criomethes a pokynul Borensonovi, aby vstoupil. Borenson tak učinil a Criomethes ho následoval. Stále ho poplácával po rameni jako starého přítele. „Já rád, Zandaros ušetřil váš život. Vy být velmi užiteční.“</p>

<p>V tu chvíli za sebou Borenson uslyšel vyjeknutí a otočil se, aby spatřil, jak se Myrima zapotácela a padla na zem. Nad ní se tyčil princ Verazeth, kterému se na prstě zablýskl zlatý prsten s jehlou. V tu samou chvíli ucítil bodnutí v rameni, kde se ho dotýkal Criomethes.</p>

<p>„Co –?“ začal říkat.</p>

<p>Rameno mu okamžitě ochrnulo a jeho paže visela volně podél těla.</p>

<p>Jed, uvědomil si Borenson. Ochromující droga.</p>

<p>Srdce se mu hrůzou divoce rozbušilo. Inkařané byli mistry v přípravě rozličných jedů, které používali jak v medicíně, tak při likvidaci svých nepřátel.</p>

<p>Borenson se otočil na starého krále a doufal, že mu stihne zasadit smrtící úder, ale místnost se s ním náhle divoce zatočila. Myšlenky se mu začaly líně plést a on se místo toho natáhl, aby se druhého muže zachytil.</p>

<p>Měl pocit, že se mu nohy změnily v rosol, vzápětí dopadl na koberec jako pytel cibule.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>16</p><empty-line /><p>ZRADA</p>

<p><emphasis>Muž, který miluje peníze nade vše ostatní, se bude cítit zrazený, když o své bohatství přijde. Muž, který miluje chválu, se bude cítit ublížený, když o něm ostatní budou špatně hovořit. A muž, který miluje ctnost, se zlomí, když bude jeho jménem spácháno zlo.</emphasis></p>

<p>– Mistr Coldridge z Komnaty Snů, O lidském srdci</p>

<p>Gaborn a Ioma se řítili Podsvětím, čas měřili podle svých kroků a svého dechu. Klenutí tunelu se bíle blýskalo a připomínalo žebra dávno mrtvého zvířete. Gaborn si skutečně představoval, že běží chřtánem padlého draka. Běží dolů, stále dolů, až do jeho žaludku.</p>

<p>Pronásledoval Harmonii Stínů, běžel stále hlouběji do nitra země. Na řasách se mu perlil pot. Krajina, kterou míjeli, připomínala noční můru. Čím byli hlouběji, tím grotesknější obrazy se jim naskýtaly. Gabornovi se zdálo, že už běží celé dny a zastavují se krátce, jen aby se napili nebo rychle zhltli kousek jídla. Ale žádná voda nedokázala uhasit jeho žízeň a žádné jídlo mu nedodalo sílu, kterou potřeboval.</p>

<p>Cesta Podsvětím se vinula a občas vedla po stezkách pro lidi téměř neschůdných – skrze kolmé komíny, ve kterých ničitelé vytesali výstupky sloužící jako opora.</p>

<p>Před sebou cítil veliké nebezpečí, které nyní bylo vzdálené jen několik mil. Cítil stěnu smrti.</p>

<p>V běhu také napínal smysly, aby vycítil nebezpečí zvedající se nad Carrisem. Pokoušel se představit si své vyvolené, jak žijí poklidné životy někde v bezpečí. Ale jediné, co cítil v jejich budoucnosti, byla smrt.</p>

<p>Jednou, když se napil, opřel se zády o zeď, si sedl a objal rukama kolena. Sklonil hlavu a nechal pot, ať mu stéká po bradě na zem. Chvíli tak strávil úplně nehybně.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>Gaborn se pokusil co nejklidněji odpovědět. „Mám starosti. Myslím, že už musí být hodně po poledni. Hrozba v Heredonu se zmenšuje. Myslím, že naši poslové varují tamní lid, aby se ukryl. Ale v Carrisu nebezpečí stále narůstá. Celý večer jsem cítil… jak se lidé shromažďují. Téměř všichni moji vyvolení ve městě se vracejí. Cítím to.“</p>

<p>„Ale ty jsi jim řekl, ať se vrátí,“ argumentovala Ioma po právu.</p>

<p>„Takhle ne,“ řekl Gaborn. „Vracejí se ženy a děti. Vrací se příliš mnoho dětí. Stovky tisíc. Musí si myslet, že hrad je bezpečnější než okolní vesnice, ale mýlí se. Musí si myslet, že mohou vojákům v boji pomoci…“</p>

<p>Zoufale potřásl hlavou. Představoval si, jak ženy spěšně připravují obvazy a jídlo. Děti budou sbírat kameny pro katapulty, budou upravovat letky šípů, zatímco muži budou spěšně dávat do pořádku trhliny v hradbách. „Cítím, že nebezpečí narůstá do takové míry, jakou jsem doposud nepoznal,“ řekl Gaborn. „Bojím se, že jsem je poslal do bitvy, kterou nemohou vyhrát. Myslím, že jsem je všechny poslal na jatka.“</p>

<p>Ioma poklekla vedle něj. „Děláš, co je v tvých silách.“</p>

<p>„Ale nejspíš to nestačí,“ opáčil Gaborn. „Posílám lidi do války, ale proti čemu? Kdyby bojovali jen proti ničitelům, stačilo by to. Ale my bojujeme s nepřítelem, o jakém se nám ani nesnilo – s Jedinou Pravou Vládkyní Zla.“</p>

<p>Ioma zmlkla a tísnivé ticho kolem se prohloubilo. Dokonce i s odkazy sluchu Gaborn nic neslyšel. Ticho tížilo jako balvan. Jen tu a tam bylo slyšet žbluňknutí, jak se stropu dopadla na zem kapka vody. Dokonce i zvuk jejich hlasů zněl jakoby tlumeně.</p>

<p>Ioma otevřela knihu Erdena Geborena a studovala nadpisy. Gaborn chvíli seděl a čekal, zda jeho žena najde něco zajímavého. Náhle měl pocit, jako by ho zalila vlna čerstvého vzduchu. Cítil se lehčí a méně unavený. Za poslední hodinu či dvě se mu to již jednou nebo dvakrát stalo.</p>

<p>Ne, uvědomil si. Stalo se mi to již nejméně tucetkrát. Někdo mi předává odkazy přes prostředníky.</p>

<p>Naposledy přijal odkazy v Heredonu – sílu, odolnost, ladnost, metabolismus, rozum. Teď se jeho poslové vydali do Heredonu, aby řekli obyvatelům o blížícím se nebezpečí. Odkazy mu musí předávat kouzelníci na hradě Groverman. Ale proč by to dělali?</p>

<p>Ioma se probírala stránkami Geborenovy knihy. Gaborn se na ni zahleděl. Pohybuje se snad jeho žena pomaleji než před hodinou?</p>

<p>Ne, to není možné, pomyslel si. Nejspíš mi někdo předává odkazy metabolismu. Teď, když nad tím tak přemýšlel, uvědomil si, že poslední úsek cesty uběhl snáz než ty předešlé. Ioma zůstávala pozadu.</p>

<p>„Gaborne,“ řekla Ioma. „Říkal jsi, že nebezpečí v Heredonu klesá. Můžeš mi říct, jak si vede má přítelkyně Chemoise?“ Chemoise byla celé roky Iominou strážkyní cti a obě dívky byly nerozlučné přítelkyně.</p>

<p>Gaborn napjal smysly. Cítil, jak kolem dívky vzrůstá nebezpečí. „Pokud uposlechne mé varování, existuje pro ni naděje.“</p>

<p>„Jakže?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>„Iomo,“ řekl jí. „Nebudeme hrát tuhle hru. Nežádej po mně jména těch, kteří zemřou. Nic není jisté.“</p>

<p>„Dobrá,“ souhlasila a kousla se do rtu. Ukázala na jednu stránku v knize. „Tady je kapitola o boji s locusem. Říká se tu, že proti němu neobstojí žádná zbraň vykovaná z oceli.“</p>

<p>Ioma otočila stránku a zamračila se. Začala rychle listovat dalšími stránkami. „Pokud jej nemůžeme zabít ocelí, musíme najít jiný způsob,“ poznamenala.</p>

<p>Její hlas byl nepřirozeně hluboký a pomalý.</p>

<p>„To je zvláštní, Erden Geboren tu zjevně psal, jak se má bojovat s locusem, ale ty stránky někdo vytrhl,“ řekla Ioma.</p>

<p>„Vytrhl? Proč by to někdo dělal?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>Ioma se zamračila, a pak vrhla na Gaborna tvrdý pohled. „Přemýšlej nad tím: Erden Geboren říkal lidem, proti čemu bojuje, ale ve všech legendách, ve všech mýtech se tvrdí, že bojoval jen proti ničitelům. Může být jen jedna odpověď: někdo nechce, abychom bojovali s locusem.“</p>

<p>„Nebo možná někdo ty stránky vytrhl proto, že právě <emphasis>on </emphasis>potřeboval vědět, jak s tou bytostí bojovat,“ opáčil Gaborn.</p>

<p>„Kéž bych tomu mohla věřit,“ řekla Ioma.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Žár byl nesnesitelný, horší než za těch největších veder, jaká Gaborn kdy zažil. Napil se vody z jezírka, ale voda ho nedokázala dostatečně občerstvit.</p>

<p>Ucítil nový příval sil. Svaly mu zpevněly. Teď si byl jistý. Někdo mu předává odkazy.</p>

<p>Když Runovládce přijímal odkaz přímo od Zasvěcence, přijímal víc než jen jeho vlastnosti; ucítil také příval extáze. Ale odkazy přijímané přes prostředníky vnímal Gaborn jen jako nárůst sil.</p>

<p>Vstal a dlouhým tunelem pohlédl do tmy. Napjal své smysly, kterými ho obdařila Země. Pocit nevyhnutelné zkázy se zmenšil. S každým odkazem, který obdržel, se hrozba zmenšovala. Stěna smrti, kterou před sebou cítil, začala praskat.</p>

<p>Ioma si musela všimnout, že je něco jinak. „Co se děje?“</p>

<p>„Moji kouzelníci mi začali předávat odkazy přes prostředníky,“ řekl Gaborn.</p>

<p>Ioma na něj pohlédla a v očích se jí zračil smutek, rezignace, ale nikoliv překvapení.</p>

<p>„To ty jsi jim to nařídila?“ dožadoval se Gaborn odpovědi.</p>

<p>Ioma přikývla. „Sám bys víc odkazů nepřijal, a proto jsem poslala zprávu kouzelníkům v Heredonu a požádala je, aby ti předali co nejvíc odkazů.“</p>

<p>Gabornovi pokleslo srdce. Kouzelníci mu předávali odkazy a s každým odkazem vystavovali nebezpečí dalšího Zasvěcence. Tolik Gabornových Zasvěcenců již zemřelo Raj Ahtenovou rukou, že se již neodvažoval přijímat další odkazy.</p>

<p>„Všichni tvoji noví Zasvěcenci jsou dobrovolníci, kteří ti předávají odkazy kvůli lásce k tobě a lásce ke své zemi,“ řekla Ioma na omluvu.</p>

<p>„Kolik odkazů mi mají předat?“ zeptal se Gaborn ztěžka.</p>

<p>„Kolik zvládnou,“ odvětila Ioma. „Pokud budou všichni čtyři naši kouzelníci pracovat celou noc, měli by ti předat tisíc nebo i víc nových odkazů.“</p>

<p>Gaborn v hrůze zavrtěl hlavou. Nedokázal si představit všechnu bolest, kterou to způsobí jeho Zasvěcencům. Znovu ucítil příval sil a tentokrát pocítil touhu pohybovat se rychleji. Zíral na Iomu a ani jí nedokázal říct, jak hluboce zradila jeho důvěru. Noví Zasvěcenci jsou vystaveni riziku nejen díky mužům, jako je Raj Ahten, ale také díky stresu, který přináší předávání odkazů. Lidé, kteří se vzdali své síly, občas umírali na srdeční slabost; těm, kteří se vzdali ladnosti, někdy vypovídaly službu plíce a oni umírali udušením.</p>

<p>„Proč?“ bylo jediné, co ze sebe dokázal vypravit.</p>

<p>Ioma potřásla hlavou a v očích se jí zaleskly slzy, jako by chtěla říct<emphasis> je mi to líto. </emphasis>Místo toho řekla, co musela: „Náš lid potřebuje, abys byl silný. Jediné, na čem záleží, je abychom zabili Jedinou Pravou Vládkyni. Sama bych přijala odkazy, kdybych mohla. Ale já nemám tvé schopnosti. Nechci na sebe plýtvat magickými tyčemi.“</p>

<p>Gaborn na ni hleděl s rozčarováním. Díky přemnoha odkazům metabolismu ho jeho žena mohla odsoudit k osamělosti. Gaborn se nakonec může pohybovat příliš rychle, než aby byl schopen běžného hovoru, může být odsouzen k životu trvajícímu pouhé měsíce či roky, zatímco jeho milovaní budou žít normální životy.</p>

<p>Gaborn se necítil jen ublížený. Měl pocit, že se v něm něco zlomilo.</p>

<p>„Nedívej se na mě tak,“ řekla Ioma. „Nesmíš mě nenávidět. Jen jsem… jen jsem chtěla, abys zůstal naživu.“ Gaborn v její tváři spatřil nezměrný žal. Jako by ji trhala na dva kusy povinnost a láska.</p>

<p>„Nejde jen o to, že žijeme,“ řekl Gaborn. „Mnohem důležitější je, jak se rozhodneme žít.“</p>

<p>Ioma uchopila jeho tvář do dlaní a pohlédla mu do očí. Gaborn se však vyhýbal jejímu pohledu a zatvrzele klopil zrak. „Potřebuji tě,“ řekla Ioma. „Potřebuji tě ve svém životě a chci tě zachránit za každou cenu.“</p>

<p>Zavřel oči, neschopen vyrovnat se s tím, co udělala. Byla silnější než on, byla ochotná nést vinu, která přichází s odkazy, byla ochotná nést hanbu, ochotná obětovat to, co miluje, pro obecné blaho.</p>

<p>Objala ho a dlouhou chvíli ho držela. Potom ho políbila na čelo, na rty a na obě ruce.</p>

<p>„Teď běž,“ řekla Ioma. „Už s tebou nedokážu udržet krok. Jen bych tě zpomalovala. Poběžím za tebou, jak nejrychleji dokážu. Nechávej mi znamení, abych nezabloudila.“</p>

<p>Gaborn ztěžka přikývl, a pak na ni pohlédl. „Dáš mi Averaninu hůl? Až ji najdu, bude ji potřebovat.“</p>

<p>Ioma mu podala jednoduchou hůl z černého dřeva. Gaborn se zaposlouchal do hlasu svého srdce a zvažoval cestu, která ho čeká. Ano, několik mil před ním v tunelu se tyčí stěna smrti.</p>

<p>Vyčistím cestu pro Iomu nebo při pokusu zemřu, pomyslel si. Objal svou ženu a po dlouhé chvíli, kterou strávili v objetí, jí zašeptal do ucha: „Miluji tě. Odpouštím ti.“</p>

<p>Pak vstal a rozběhl se. Ioma se za ním dívala. Gaborn se pohyboval nesmírně rychle, byl stále menší a menší, až nakonec zmizel za zatáčkou. Byl pryč.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>17</p><empty-line /><p>KOSTLIVEC</p>

<p><emphasis>I v té nejsušší poušti občas vykvete květ nevídané krásy.</emphasis></p>

<p>– Indhopalské přísloví</p>

<p>Averan se nacházela v páchnoucím vězení, kolem ní se choulili zubožení lidé jako ztracené duše. Podobni můrám byli přitahováni světlem jejího prstenu. Hleděli na zářící opál i na ni.</p>

<p>Averan se pokusila posadit, ale upadla zpátky na všechny čtyři. Hlava se jí točila a ze všech pórů jí prýštil pot.</p>

<p>„Přineste jí trochu vody,“ řekl nějaký hubený starý muž. Napůl nahá dívka jí v obou rukou přinesla vodu a dala Averan napít.</p>

<p>„V potůčku jsou ryby,“ oznámila dívka.</p>

<p>„Ryby?“ zeptala se Averan.</p>

<p>„Ano, ryby,“ odvětil Barris. „To je téměř to jediné, co máme k jídlu. Podzemím teče řeka, ve které žijí ryby. Nemáme oheň, na kterém bychom si je mohli upéct a jejich maso chutná po žluklém oleji a síře. Ale nic lepšího nemáme, a člověk si nakonec zvykne na všechno.“</p>

<p>Averan se při té představě zkroutil žaludek. Svůj batoh pořád měla na zádech. „V batohu mám jídlo,“ řekla ostatním. „Jablka a cibule, sýr, ořechy a sušené bobule. Není toho moc, ale rozdělte si to.“</p>

<p>Nikdo se nepohnul, aby se dotkl jejího vaku, dokud jej Averan nesundala ze zad a jídlo nerozdala. Nebylo toho moc, na každého vybylo tak jedno jablko a hrst ořechů. Ale na všechny udělalo toto gesto nesmírný dojem a Averan slyšela jednoho muže plakat vděčností, když se zakousl do jablka.</p>

<p>Rozhostilo se dlouhé ticho a nakonec ji oslovil starý muž s šedými vlasy a tváří zbrázděnou vráskami. „Říkáš, že pocházíš z pevnosti Haberd?“</p>

<p>„Ano,“ souhlasila Averan.</p>

<p>„Já jsem také odtamtud,“ řekl. „Ale už si na to téměř nevzpomínám. Snažím se představit si trávu a sluneční světlo, ale nejde to. Žili tam lidé, které jsem znal, ale jejich tváře…“</p>

<p>Averan o tom nechtěla hovořit. Nechtěla přiznat, že pevnost Haberd byla zničená, že její hradby pobořili ničitelé a její obyvatele povraždili. Každý, koho ten stařec znal, bude nejspíš mrtev. „Máš příjmení?“ zeptal se dívky.</p>

<p>„Weeks, Averan Weeks.“</p>

<p>„Ach,“ řekl stařec. „Pak jistě musíš znát Faldona Weekse?“</p>

<p>„Tak se jmenoval můj otec,“ řekla Averan. „Tys ho znal?“</p>

<p>„Znal jsem ho dobře,“ řekl starý muž. „Byl tu v zajetí, stejně jako já. Zajali nás ve stejné bitvě. Pamatuji si, že měl za manželku drobnou ženu, jejíž úsměv zářil jako hvězdy na nebi. Ale na jeho dceru si nevzpomínám.“</p>

<p>„On byl tady?“ zeptala se Averan nevěřícně. Když byla malá, řekli jí, že jejího otce zabili ničitelé. Nikdy by ji nenapadlo, že ho odvlekli sem dolů.</p>

<p>„Vždycky snil o tom, že se vrátí domů,“ řekl starý muž. „Přimkl se k té naději. Ale ani s odkazy tu nikdo dlouho nevydrží. A naše odkazy jsou teď pryč. Tvůj otec zemřel ve chvíli, kdy se mu to stalo.“</p>

<p>Averan pohlédla do starcovy tváře. Tohle byl někdo, kdo znal jejího otce. Muž byl vyhublý a pod tenkou kůží se mu ostře rýsovaly kosti. Byl nesmírně hubený a připomínal kostlivce. Měl na sobě pouze špinavý hadr, omotaný kolem pasu. Vypadal, jako by měl každou chvíli vydechnout naposled.</p>

<p>Averan náhle pochopila, co se stalo. Raj Ahten zabil Zasvěcence v Modré Věži. Když k tomu došlo, Averan ztratila všechny své odkazy a byla tak slabá, až si myslela, že zemře. O kolik horší to muselo být pro zdejší zajatce, které udržovaly při životě jen jejich odkazy odolnosti?</p>

<p>V očích se jí zaleskly slzy a začala se třást, jako by se měla zhroutit. „Můj otec je tady?“</p>

<p>„Ano,“ řekl starý muž. Ukázal k protější stěně, kde se mokře leskly vybělené kosti, mezi kterými pobíhali slepí krabi. „Ale nic z něj nezbylo.“</p>

<p>Deset let, pomyslela si Averan. Deset let byl zavřený tady dole a ona ho minula o pouhý týden.</p>

<p>Averan hořce proklela ničitele, kteří ji sem přivlekli a přála si, aby byli všichni mrtví.</p>

<p>Rozplakala se. Starý muž k ní nejistě vztáhl ruce, aby jí nabídl útěchu a dívka se mu vrhla kolem krku a objala ho.</p>

<p>Můj otec tu trpěl deset let, pomyslela si. Seděl tu v naprosté tmě a jediné, co ho drželo při životě, byla naděje na to, že jednou znovu spatří svou dceru.</p>

<p>Zvedla se v ní prudká vlna nenávisti a Averan přísahala, že se pomstí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>18</p><empty-line /><p>NEOČEKÁVANÁ OSLAVA</p>

<p><emphasis>Blízký přítel je nejjistějším útočištěm.</emphasis></p>

<p>– Heredonské rčení</p>

<p>„Ukryjte se na noc pod zem!“ řekl strýc Eber Chemoise, když vstoupil ráno do dveří. Přinesl domů z vesnice konev čerstvého mléka a bochník chleba. „To vzkazuje Král Země. Ukrýt se pod zem. Zrovna jsem to slyšel ve městě od královského posla.“</p>

<p>Chemoise vzhlédla od stolu. Byla na strýcově statku ve vesnici Ableton v severním Heredonu. Její teta právě připravovala snídani a požádala ji, aby se posadila, dokud se nevrátí Eber. U krbu seděla v houpacím křesle babička, hluchá jako poleno a napůl slepá.</p>

<p>„Proč to vzkazuje po poslech?“ ptala se Chemoise. „Mohl nám přece říct, že jsme v nebezpečí.“</p>

<p>„To nevím,“ řekl Eber. „Je někde daleko v Mystarii. Možná, že varování Krále Země se tak daleko nedonese. Nebo chtěl možná zajistit, aby to varování slyšel každý, nejen jeho vyvolení.“</p>

<p>Chemoise se rozhlédla po místnosti a cítila, jak se v ní vzmáhá panika. Byla teprve v časném stadiu těhotenství, ale v posledních dnech v ní zmínka o jídle vzbuzovala nevolnost a často zvracela. To, že se dnes chystala posnídat, od ní vyžadovalo značnou odvahu.</p>

<p>A teď tohle. „Proč zrovna pod zem?“ zeptala se.</p>

<p>„Vsadím se, že je to kvůli těm hvězdám,“ prohlásila teta Constance. „Padají každou noc a je to čím dál horší!“</p>

<p>Chemoise poskočilo srdce v hrudi. Věděla o těch věcech jen málo. Věděla o mužích sbírajících železo ze spadlých hvězd, a tak si představovala, že tyto hvězdy možná padají na zem rychlostí střely z katapultu. A navíc padající hvězdy jsou horké. Bude to jako když z nebe prší oheň a roztavené železo. Po poslední noci, kdy se oblohou řítily ohnivé koule a na zem padala sprška meteoritů, nebylo těžké si něco takového představit.</p>

<p>Strýc Eber vrhl na Constance varovný pohled, aby byla zticha. Nechtěl Chemoise znepokojovat spekulacemi o tom, co se může stát. Ten pohled dívku znepokojil ještě víc.</p>

<p>Chemoise často vzpomínala na dobu, kterou strávila na hradě Sylvaresta. Kdybych tam zůstala, pomyslela si, možná bych se o hrozícím nebezpečí dozvěděla víc. I kdyby obyvatelé hradu nevěděli víc než strýc Eber, alespoň by se spekulovalo.</p>

<p>Ale Chemoise věděla o věcech mnohem děsivějších, než je sprška meteoritů. Napadl ji možný důvod Gabornova varování.</p>

<p>„Možná přichází další Temný Vznešený,“ vyhrkla. Její slova zůstala viset ve vzduchu jako chladná mlha.</p>

<p>Constance odložila stěrku vedle kamen a začala si otírat ruce. „Takže kam se na noc uchýlíme?“ zeptala se, aby změnila téma.</p>

<p>„Myslel jsem, že bychom mohli využít vinné sklepy,“ odpověděl Eber. „Jsou sice staré a zaprášené, ale táhnou se poměrně hluboko pod kopcem.“ Před dvanácti lety příslušely ke statku rozlehlé vinice. Ale jednoho roku postihla hrozny i obilí nákaza a Eber si nemohl dovolit zatím ztráty nahradit a znovu zasít. Proto svá pole nyní pronajímal.</p>

<p>„Myslíš ty staré chodby?“ zeptala se jeho žena překvapeně. „Vždyť jsou zamořené ferriny!“</p>

<p>Představa malých potvůrek připomínajících krysy způsobila, že se Chemoise otřásla.</p>

<p>„Ferrinům nebude vadit naše společnost, zejména když je to jen na jednu noc,“ prohlásil Eber. Olízl si rty. „Pozval jsem naše nájemce, aby se k nám připojili.“</p>

<p>„To je půlka vesnice!“ řekla Constance.</p>

<p>„Pozval jsem i tu druhou půlku,“ přiznal se Eber. Constance překvapeně otevřela ústa a Eber postavil chleba a konvici mléka na stůl. Pak se posadil a čekal, až mu Constance přinese snídani. „Nemají kam jít!“ omlouval se. „Jen pár lidí má pod chalupou sklep a nejbližší jeskyně jsou na míle daleko. Společně budeme v bezpečí.“</p>

<p>„No dobrá,“ řekla Constance s předstíraným veselím a postavila na stůl jídlo. „Alespoň je tu důvod k uspořádaní oslavy.“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Chemoise a Constance namáhavě kráčely k vinným sklepům, které se nacházely půl míle za kopcem. Vzduch měl dnes zvláštní složení. Na nebi se vznášel opar a obě ženy měly pocit, že se nad nimi zlověstně tyčí, jako by se měl každou chvíli zhroutit. Cesta před vchodem do sklepů byla zarostlá vysokou trávou, křovisky a popínavým vínem. Před dveřmi rostly hrušně. V tomhle pozdním ročním období však bylo na stromech jen pár suchých listů.</p>

<p>Otevřít staré dveře jim dalo dost práce. Zevnitř se vyvalil vlhký pach hniloby. Na podlaze byla tlustá vrstva prachu, ve které byly vidět droboučké ferriní stopy. Hned vedle dveří byla hromada jejich trusu.</p>

<p>„Fuj,“ řekla teta Constance. „To je ale nepořádek!“ Sklep byl vykopán hluboko do kopce, aby víno mohlo stárnout při správné teplotě. Chemoise nechala otevřené dveře a bez ohledu na prach vešla dovnitř, do temných skladovacích místností. Po dvaceti stopách se tunel větvil. Napravo se nacházela malá pracovna s kladivy a obručemi, kde se vyráběly sudy. „Aspoň něco,“ řekla Constance. „Těžká kladiva a nářadí tu zůstala, i když ferrini odnesli všechno co mohli.“</p>

<p>Přímo před nimi stály řady a řady starých vinných sudů. Kolem těch nejbližších poletovali okřídlém termiti. Všude na podlaze byly malé stopy po ferrinech. O jeden sud se opíraly droboučké ferrini oštěpy a obě ženy dokonce uviděly malý ferriní totem. Nikdo nevěděl, proč ferrini tyto totemy vyrábějí. Chemoise se domnívala, že s jejich pomocí chtějí vystrašit případné vetřelce.</p>

<p>Poklepala na nejbližší vinný sud, aby zjistila, zda je prázdný. Její klepání probudilo obyvatele, kteří spali uvnitř. Začali vrčet jako jezevci a hvízdat na poplach. Pak utekli ven malou dírou u základny sudu.</p>

<p>Vinný sklep se brzy rozezvučel hvízdáním a poplašenými ferriními hlasy.</p>

<p>Teprve teď si Chemoise všimla malých děr vykutaných ve zdech za barely. Z děr vystrkovali hlavičky ferriní válečníci a snažili se tvářit výhružně.</p>

<p>„To je ale nepořádek!“ zopakovala teta Constance, která stála za Chemoise s rukama v bok. „Tohle nestihneme včas uklidit.“</p>

<p>„Nepotřebujete pomoc?“ zvolal někdo. Chemoise se obrátila. Ve dveřích stál mladý muž zhruba ve věku osmnácti let. Byl vysoký, měl široká ramena a světlé vlasy, které mu splývaly po zádech a částečně zakrývaly zelené oči.</p>

<p>Chemoise dorazila do Abletonu teprve před čtyřmi dny. Zatím se setkala jen s polovinou obyvatel vesnice. Ale tohoto mladého muže, obdělávajícího pole na protější straně údolí, si nemohla nevšimnout.</p>

<p>„Chemoise,“ řekla její teta, „toto je Dearborn Hawks, náš soused.“</p>

<p>„Jak se máte,“ zeptala se Chemoise.</p>

<p>„Dobře, děkuji za optání,“ odpověděl Dearborn. Upřeně na ni hleděl, jako by její teta ani neexistovala, jako by chtěl Chemoise ještě něco říct, ale nenalézal slov. Jistě o ní musel leccos vědět, protože její strýc o ní každému na potkám vyprávěl. „Ehm,“ řekl nakonec chabě, „já jsem, ehm, slíbil Eberovi, že sem dnes dorazím a pomohu tu uklidit.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekla teta Constance, „úklid nechám na vás dvou a já se pustím do pečení.“</p>

<p>Vyšla ze dveří, a zatímco zvuky jejích kroků zanikaly v dálce, zavládlo nepříjemné ticho. Dearborn dlouho mlčky stál. Chemoise věděla, o co asi jde. Za sedm měsíců měla porodit dítě, a její teta i strýc se mu snažili najít otce.</p>

<p>„Takže vy jste ve vesnici nová?“ řekl nakonec Dearborn.</p>

<p>„Nikdy předtím jste mě tu neviděl?“ zeptala se Chemoise.</p>

<p>„Kdyby ano, jistě bych si to pamatoval,“ řekl Dearborn a obdivně se usmál. „Vůbec nepochybuji o tom, že bych si to pamatoval. Já, ehm, žiji na druhé straně údolí ve starém statku.“</p>

<p>Chemoise věděla, o kterou budovu jde. Byla alespoň dvě stě let stará a napůl rozpadlá. Hawksové byli veliká rodina, podle Chemoisina odhadu museli živit alespoň deset dětí. Dearborn měl dva bratry, kteří byli zhruba stejného věku jako on. „Já už jsem vás viděla,“ řekla. „Vy jste nejstarší?“</p>

<p>„Ano,“ řekl Dearborn. „A taky nejhezčí. A nejpilnější, nejchytřejší a nejvtipnější.“</p>

<p>„Ha, ha. Z toho máte jistě velkou radost. Řekněte něco chytrého.“</p>

<p>Mladý muž vypadal, jako by si raději ukousl vlastní jazyk za to, že ze sebe udělal hlupáka. Pohlédl ke stropu a nakonec řekl: „Skutečný přítel je ten, který nese tvé břemeno když upadneš, a který si tvá tajemství vezme do hrobu. Nic jiného se přátelstvím zvát nedá.“</p>

<p>V podstatě to nebylo ani chytré ani vtipné, ale znělo to upřímně. „Naznačujete snad, že mám břemena, která je nutno nést, nebo tajemství, která je nutno udržet?“</p>

<p>„Ne,“ odpověděl. „Byla to jen taková myšlenka.“</p>

<p>Chemoise cítila lítost, že ho přivítala tak chladně. Věděl, že čeká dítě, a zbytek si pravděpodobně domyslel. A přesto přišel a tvářil se, že lokty odstrčil své bratry stranou, aby on byl první, kdo se s ní přivítá. „Nuže,“ řekla, „přesvědčíme se, jestli jste tak přičinlivý jako jste chytrý.“</p>

<p>S těmito slovy si oba vyhrnuli rukávy a pustili se do práce. Dearborn začal zezadu vyvalovat staré vinné sudy, aby udělal místo pro lidi. V některých sudech žily ferriní rodiny a jakmile je začal válet, ferrini začali hvízdat hrůzou a vyskakovali děrami ven, aby vzápětí zmizeli do tunelů, které si vykopali ve zdech sklepení.</p>

<p>Jiné sudy užívali ferrini jako skladiště jídla – a tak v nich byly kousky pšenice ukradené z polí, nebo sušené borůvky a tuříny, potají uloupené ze zahrad. Dva sudy používali ferrini jako hřbitovy a byly plné ferriních kostí.</p>

<p>Všechny sudy nepříjemně čpěly.</p>

<p>Když měli polovinu sudů vykutálených, přinesla jim teta Constance čaj.</p>

<p>„Myslím, že bychom měli ty sudy spálit,“ řekla Chemoise. „Ferrini je hrozně znečistili.“</p>

<p>Ale teta Constance zásadně nesouhlasila. „Ne, zítra je přivalíme zpátky. Ferrini by bez jídla hladověli, a jsou mezi nimi těhotné matky.“ Káravě ukázala Chemoise na břicho. Strýc Eber a teta Constance měli jen jedinou dceru a ta zemřela ještě jako dítě. Proto když došlo na děti, byli oba poněkud měkkosrdcatí. „Abys věděla, ferrini toho moc nesnědí – trochu ovoce, které spadne se stromů, myši, krysy a vlaštovčí vajíčka. Měli jsme to tu hrozně zamořené krysami, dokud strýc Eber nepřivezl z hradu Sylvaresta několik ferrinů. Ferrini nemají rádi jídlo. Na podzim sem vždycky přivážíme seno, aby si jím mohli vystlat hnízda a měli přes zimu teplo.“</p>

<p>„Vy jste je sem přivezli?“ zeptala se Chemoise. „Myslela jsem, že jsou divocí.“</p>

<p>„Na jihu v Dunwoodu žijí divocí ferrini,“ přisvědčila Constance. „Ale tady ne, drahá. Je tu na ně příliš chladné podnebí.“</p>

<p>V jižním Heredonu byli divocí ferrini takovou metlou, že výběrčí daní platili dva měďáky za každou ferrini kožešinu, kterou jim přinesli. Lovením ferrinů se tak mnoho chudých rodin dokázalo úplně vyhnout daním. Ale strýc Eber a teta Constance nepatřili k těm, kteří jsou ochotní vyhubit celou ferriní kolonii pro pár drobných.</p>

<p>„Tak dobrá, budeme na ně opatrní,“ slíbila Chemoise.</p>

<p>Potom ona i Dearborn strávili celé ráno čištěním místností a vymetáním špíny z podlahy. Ze země se zvedalo mračno prachu a zápach. Ferrini vztekle hvízdali a vystrkovali hlavičky z děr ve stěnách, aby velkým lidem oznámili, že se jim to nelíbí.</p>

<p>Chemoise zjistila, že se jí s Dearbornem dobře pracuje. Byl to farmář, zvyklý na vedení pluhu, sekání stromů, štípání polen a okovávání koní. Byl dost silný na to, aby dokázal pohnout i těmi nejtěžšími sudy a dostatečně obratný, aby s nimi dokázal manévrovat kolem Chemoise, která zametala a drhla podlahy.</p>

<p>Popravdě řečeno jí práce s ním připadala téměř jako tanec. Dearborn zápasil se sudy, zatímco ona zametala. Shledala, že se k němu mimoděk neustále přibližuje, a občas, když vzhlédla, aby se na něj podívala, zjistila, že jí hledí do očí. Nikdy se však nedotkli. On se pokaždé jen ostýchavě usmál a odvrátil zrak.</p>

<p>Občas s ní prohodil pár slov, žertoval a ptal se na jejího „manžela“. Řekla mu, jak seržant Dreys zemřel rukou vraha po pouhých dvou měsících manželství.</p>

<p>Viděla, jak se Dearborn při té zprávě stáhnul. Ve skutečnosti nechtěl vědět o jejím „předpokládaném“ manželovi. Místo toho chtěl vědět, jak si vede ve srovnání s její vzpomínkou na něj, a bylo mu jasné, že to není rovnocenný zápas. Dreys byl členem Královské gardy a už v devatenácti letech se stal seržantem. Ve čtyřiceti by se byl stal kapitánem a pravděpodobně by odešel do výslužby jako baron. Měl by titul a pozemky a lidé jako Dearborn by pracovali na jeho polích.</p>

<p>Hawks s ním nemohl soutěžit. Byl sice nejstarší z deseti dětí a měl práva prvorozeného, a z dlouhodobého hlediska mu to příliš nepřinese. Jeho otec byl farmář a vlastník země a byl téměř stejně bohatý jako Chemoisin strýc Eber. Ale jakmile se pozemky rozdělí mezi šest chlapců, nedokážou se samostatně uživit.</p>

<p>Hawks neměl případné manželce mnoho co nabídnout. A tak pracoval. Snažil se svou tvrdou práci zlehčovat, ale Chemoise si brzo všimla, že má tuniku na zádech promočenou potem. Většinu sudů vyvalil ven, a protože Constance řekla, že je bude chtít později vrátit zpátky, nakoulel je všechny k jedné straně cesty, a pak je s pomocí prken, kterými prokládal jednotlivé vrstvy barelů nakupil tak, že vytvořil jakýsi oblouk, kterým se dalo procházet do sklepení. Starých sudů byly nejméně dvě stovky.</p>

<p>V poledne byly sklepy skoro čisté a čerstvý vzduch vyhnal téměř veškerý pach hniloby, prachu a ferrinů, ale stále tu bylo ještě hodně práce. Chemoise a Dearborn vyšli ven a posadili se, protože byli velice unavení a potřebovali si dát přestávku.</p>

<p>Dole pod kopcem se rozkládal strýcův statek. Jeho základy vybudovali z kamene. Stěny z hlíny a proutí byly bíle omítnuté, střecha pokrytá čerstvými došky. V zahradě se potuloval párek hus a z ohrady za stodolou na Chemoise mírumilovně hleděl přežvykující starý kůň, kterého strýc používal k tahání pluhu.</p>

<p>Tady v Abletonu byl snesitelný život. Každý tu každého znal a společně vyhlíželi nově příchozí. Všichni tu byli po ruce. Žil tu její strýc, který by ji snadno dokázal uživit. Kdyby Chemoise potřebovala nové šaty, byla tu švadlena i tkadlec. Když její strýc potřeboval nový pluh, místní kovář ho dokázal do týdne vyrobit.</p>

<p>Chemoise napadlo, že tohle by bylo dobré místo, kde by mohla vychovávat svého syna. Věděla, že dítě bude chlapec. Milovala totiž seržanta Dreyse natolik, že když zemřel, nalákala jeho ducha zpátky do svého lůna.</p>

<p>Teď pociťovala znepokojení. Nebe se již od úsvitu zatahovalo. Jako by bylo zakryté hustou mlhou a Chemoise cítila ve vzduchu elektřinu. „Dnes v noci přijde bouře,“ řekl Hawks. „Vsadím se, že právě před ní nás Král Země varoval – před velikou bouří se silným větrem. Vsadím se, že vítr bude tak silný, že dokáže strhnout celé domy.“</p>

<p>„Doufám, že ne,“ řekla Chemoise. „Strašně nerada bych viděla, jak se řítí dům mého strýce.“</p>

<p>„Držte se blízko u mě, ať už se bude dít cokoliv,“ nabídl se mladý Hawks.</p>

<p>Málem se rozesmála, ale v jeho očích vyčetla upřímnost. Nabídl jí ochranu. Bez ohledu na to, jak melodramaticky to vyznělo, zranila by ho, kdyby se mu kvůli tomu posmívala.</p>

<p>Teta Constance přišla obhlédnout situaci. Když prohlédla sklepy, řekla: „dejte mi hodinu.“</p>

<p>O půl hodiny později se vrátila s dvaceti ženami z vesnice. Vytáhly ven poslední barely a v zadních místnostech nalezly tři staré sudy, ve kterých ještě bylo víno. Přivolaly strýce Ebera, aby je ochutnal. Víno v prvním barelu se změnilo na vinný ocet, ale když strýc Eber usrkl z druhého barelu, prohlásil: „Hmm, tohle víno by se neztratilo ani na královské tabuli! Dnes v noci to bude pořádná oslava!“</p>

<p>Ženy vydrhly a vyčistily dlažební kostky a pokryly podlahu čerstvým rákosem, mezi který poházely svazečky máty, aby se vyčistil vzduch. Staré dveře byly napůl shnilé, a proto místní mlynář, který měl ve vesnici nejblíže k profesi tesaře, vyrobil z dubových prken stlučených dohromady pomocí planěk nové dveře, tak tlusté, že by vydržely i jízdní útok. Vesničané si dovnitř nanosili lůžka, stoly a židle a sklepy začaly vypadat docela útulně.</p>

<p>Pak se začalo přinášet jídlo. Byly to samé lahůdky, jaké se podávají jen během Hostenfestu. Na jednom stole ležely naskládané plátky úhořů, které rybáři právě vylovili z řeky Wye. Na dalším stole voněl pár pečených hus a prase nadívané jablky a skořicí. Na další tabuli byly úhledně srovnány různé druhy chleba a džbány s ořechy, máslem a medem. Jiný stůl byl vyhrazen pro mísy salátů z čerstvé zeleniny. Bylo tu také ovoce – hrozny vína a hrušky. Zelenina tu byla zastoupená mrkví, fazolemi a tuříny. Na posledním stole byly nachystány zákusky: ořechový pudink, máslové dorty a ovocné koláče. To vše se mělo zapíjet tím nejlepším vínem, jaké nikdo ve vesnici neochutnal za celé roky.</p>

<p>Teta Constance nezapomněla ani na ferriny a nechala před ústí každého tunýlku postavit tácy s masitými kostmi a miskami piva. Hněvivé vrčení, kterým ferrini komentovali sklepní úklid, se změnilo v radostné hvízdání a z tunelů každou chvíli vybíhala drobná stvoření připomínající krysy chodící po dvou nohách, která pokaždé uchvátila kousek jídla a vzápětí zmizela zpátky v noře.</p>

<p>A tak dvě hodiny před západem slunce začala oslava. Byla to zvláštní událost. Byly tu k vidění úsměvy, zazníval upřímný smích a mnozí lidé hýřili vtipem. Někteří vesničané hráli na flétny a bubny. Chemoise si zatančila s Dearbornem.</p>

<p>Ale za úsměvy lidí se skrývala starost. Co se v noci přihodí? Proč Král Země varoval všechny obyvatele Heredonu, aby se ukryli? Blíží se snad válka? Zaplaví zemi duchové z Dunwoodu?</p>

<p>Netrvalo dlouho, aby to zjistili.</p>

<p>Hned po západu slunce začal z východu vát zvláštní vítr. Jeden z chlapců, kteří drželi hlídku na hromadě sudů u dveří, vykřikl: „Pojďte se na něco podívat!“</p>

<p>Všichni vyběhli ven. Nebe na východě bylo zatažené nízko letícími nazelenalými mraky, které mátly zrak. Míle na západě se k nebi zvedala stěna temnoty. Slunce zastínila mračna prachu a plev. Začal se zvedat vítr, který každou chvíli měnil směr, a který jako by ohlašoval blížící se bouři.</p>

<p>V dáli se blýskalo a každý záblesk byl doprovázen hrozivým hřměním, jako by nebesa proklínala v jazyce bouří.</p>

<p>Chemoise zamrazilo u srdce. „Podobný zvuk jsem slyšela jen jednou – na hradě Sylvaresta. Zní to, jako by přicházel Temný Vznešený!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>19</p><empty-line /><p>VŘELÉ UVÍTÁNÍ</p>

<p><emphasis>Inkařanští politici jsou lstiví a tvrdí a těžko se s nimi vyjednává. Královské rodiny jsou navzájem propojeny tolika krevními mstami, že si cizinec může být jistý jen jedinou věcí: za každého přítele, kterého v Inkaře získá, si udělá tucet nepřátel.</emphasis></p>

<p>– Aelfyn Wimmish, Mistr Komnaty Kroků, Cesty Inkanou</p>

<p>Siru Borensonovi šplíchla do tváře chladná voda. Probudil se téměř v naprosté tmě a pokusil se natáhnout ruce k obličeji, aby se osušil, ale pouta na rukou měl řetězem přikována k nohám a nemohl se hýbat.</p>

<p>Cítil pach špinavých inkařanských pokrývek a zvláštní pach inkařanských těl, který mu poněkud připomínal kočičí zápach. Ve vzduchu se vznášel minerální odér, neklamná známka toho, že se nachází v podzemí. Skoro nic neviděl. Věděl, že kolem něj jsou další lidé. Slyšel je dýchat a hýbat se.</p>

<p>Pokusil se vykopnout nohama, ale nohy měl připoutané k dřevěnému lůžku, stejně jako krk.</p>

<p>V temnotě se pohnul král Criomethes a odložil Borensonovi vedle hlavy džbán. „Takže ty už vzhůru. Velmi dobře.“</p>

<p>„Kde to jsem?“ dožadoval se Borenson hlasitě. Snažil se otočit hlavu. Viděl jen slabé žhnutí uhlíků v krbu. V jejich matném světle dokázal v místnosti rozeznat některé tvary – pár polštářů na podlaze, nízké stoly. Nedaleko něj, v téměř naprosté tmě, ležel další stůl vyrobený z těžkých dřevěných prken. Na něm ležela na břiše žena, přikovaná za ruce a za nohy. „Myrimo?“</p>

<p>„Ona tě neslyšet,“ řekl Criomethes. „Jedu ona dostala víc než ty. Pořád spí. My necháme spát.“</p>

<p>„Co po nás chcete?“ zeptal se Borenson. Cítil, že již uplynuly hodiny. Teď už tuhle místnost poznával. Byla to tatáž komnata, do které on a Myrima vstoupili.</p>

<p>„Musíme promluvit,“ řekl Criomethes. Starý král došel k Borensonovi a v naprosté temnotě se nad ním naklonil. Jeho bledá kůže byla bílá jako mrak a ve tmě jako by zářila. Jeho oči byly nesmírně chladné. Díval se na Borensona, jako by byl jen obtížný hmyz. „Ty muž s velice silnou vůlí. Já rád.“</p>

<p>„Nechápu,“ řekl Borenson.</p>

<p>„Projít runovou stěnou v horách vyžadovat silnou vůli,“ řekl Criomethes. „Velikou vůli. Jen málokdo dokáže, ne?“</p>

<p>Borenson musel sebrat veškeré své odhodlání, aby dokázal překročit hranici do Inkary. Neexistovala slova, kterými by se dala popsat muka, která cítil, když krok za krokem postupoval vpřed, dral se stále dál a zlověstné runy ho naplňovaly sebelítostí.</p>

<p>„Myslím, že jen málokdo by to dokázal.“</p>

<p>„Ach,“ vydechl Criomethes, jako by byl velice spokojený. „V Inkaře většina lidí brát odkazy z rodiny. Víš to? Otec, když starý, dát odkaz synovi. Strýc dát odkaz bratrovu synovi. To nejlepší. Odkazy přenášet nejlépe z otce na syna. To ty víš?“</p>

<p>„Ne,“ řekl Borenson. „Nikdy jsem o tom neslyšel.“</p>

<p>„Aha,“ řekl Criomethes. „To proto, že vaši kouzelníci velmi hloupí. Velmi zaostalí.“</p>

<p>„Už jsme zkrátka takoví,“ řekl Borenson kysele.</p>

<p>Criomethes se usmál. Byl to milý úsměv starce, a přesto se v něm skrývala hrozba. „Brát odkazy jen v rodině nedobré,“ řekl po chvíli. „Rodinu to oslabovat. Já myslím, nejlepší odkaz od nepřítele. Ano?“</p>

<p>Borenson věděl, kam tohle míří.</p>

<p>„Ty můj nepřítel,“ řekl Criomethes hlasem tak chladným, až z toho Borensona zamrazilo. „Rozumíš?“</p>

<p>„Rozumím,“ řekl Borenson. „Nenávidíš nás všechny.“</p>

<p>„Já koupím tvůj odkaz od tebe. Chci odkaz. Nejlepší odkaz vůle. Rozumíš?“</p>

<p>Borensona zalila vlna strachu. Po celé věky se říkalo, že Inkařané umějí přenášet odkazy vůle, ale žádný seveřan nikdy neviděl runu, která by to dokázala.</p>

<p>Borenson věděl, co se od něj žádá. Neznal však cenu. Jak může člověk žít bez vůle?</p>

<p>„Tomu nerozumím,“ řekl Borenson ve snaze získat čas. Přemýšlel, jestli má smysl volat o pomoc, ale komnata se nacházela na konci dlouhé chodby.</p>

<p>„Prosím,“ řekl Criomethes. „Musíš rozumět. Vůle. Vůle je dobrá. Vůle… všechny odkazy pak silnější. Dodává účinek. Dej člověku sílu, on silný. Dej člověku sílu a vůli, on velmi silný. Zuřivý! Rozumíš? Dej člověku rozum, on chytrý. Dej mu rozum a vůli, on velmi chytrý. Sedí a myslí celou noc. Velmi lstivý. Rozumíš? Dej člověku odolnost, on málo unavený. Dej mu odolnost a vůli, on nezastavitelný. Takže ty mi prodáš vůli?“</p>

<p>„Ne,“ řekl Borenson, aby získal čas.</p>

<p>„To velká škoda,“ řekl Criomethes. „Ty o tom přemýšlej.“ Ustoupil stranou. Kdosi přistoupil k ohni. Stínová postava se sklonila ke krbu a pohlédla do uhlíků. Borenson rozeznal prince Verazetha, celého oděného v černém. Narovnal se a přistoupil k Myrimě. V ruce držel cosi, co vypadalo jako dlouhý tenký nůž, jehož čepel byla rozžhavená doběla.</p>

<p>„Počkat!“ vykřikl Borenson. „Pojďme si o tom promluvit.“</p>

<p>Ale Verazeth nechtěl mluvit. Sklonil se nad Myrimou a strhl z ní tuniku, čímž jí odhalil záda.</p>

<p>„Přestaňte!“ prosil Borenson. Z druhé strany místnosti slyšel poděšené výkřiky. Inkařanské ženy tu byly také. „Pomoc!“ zavolal.</p>

<p>Verazeth zabodl Myrimě nůž do zad pod velikým úhlem, takže čepel zajela celou svou délkou těsně pod kůži. Ozval se syčivý zvuk škvařícího se masa a z rány začal stoupat kouř. Dokonce i v omámení Myrima vykřikla a její tělo se prohnulo do oblouku, jak jen to pouta umožňovala.</p>

<p>„Zandarosi!“ křičel Borenson ze všech sil. „Pomoz nám!“</p>

<p>„Nikdo nepomůže!“ řekl Criomethes klidně. „Zandaros a další šlechtici odjet před hodinou. On na honu po ničitelích, ty vyprávěl. Bude pryč dlouho. Nikdo nepomůže. Nikdo nepomůže tvé ženě. Jen ty pomůžeš. Rozumíš?“</p>

<p>„Tohle vám neprojde,“ řekl Borenson. „Zandaros se rozhněvá, až to zjistí.“</p>

<p>„Zandaros nezjistí,“ opáčil Criomethes. „My nechceme mír, nechceme otevřít hranice. Moji přátelé říct Zandarosovi, že ty se vrátil domů.“</p>

<p>Princ Verazeth nechal nůž v ráně. Její tělo se chvělo. Princ došel zpátky ke krbu a vytáhl z něj další rozžhavený nůž. Plivl na čepel a ta zasyčela.</p>

<p>V matném světle viděl Borenson profil princovy tváře. Usmíval se. V jeho stříbrných očích se odrážely rudě žhnoucí uhlíky.</p>

<p>On si to užívá, uvědomil si Borenson. V jeho úsměvu byl chlad, který naznačoval ještě něco horšího než zlobu – naprostou lhostejnost.</p>

<p>„Hanba,“ řekl Criomethes. „Žena velmi překrásná. Hanba dělat jí jizvy. Hanba ji mučit.“</p>

<p>Verazeth znovu přistoupil k Myrimě a Borensonovi se divoce rozbušilo srdce. Začal se zmítat v řetězech, které ho poutaly, snažil se osvobodit, ale bezvýsledně. Mocné řetězy a pouta byly vyrobeny tak, aby udržely člověka s mnoha odkazy.</p>

<p>Verazeth zarazil Myrimě pod kůži další nůž těsně nad ledvinami a s úsměvem s ním zakroutil.</p>

<p>Myrima se znovu prohnula do oblouku a všechny svaly na jejím těle se napjaly, ale řetězy, které ji poutaly, byly stejně silné jako ty, které poutaly Borensona. Zavyla bolestí a Borenson cítil, jak mu krvácí srdce. Pak se bezvládně zvrátila zpátky na stůl, stále ještě omámená drogou.</p>

<p>„Prosím, přestaňte!“ řekl. „Nechte ji žít!“</p>

<p>„Ty prodáš?“ zeptal se Criomethes.</p>

<p>„Ano!“ řekl Borenson.</p>

<p>„Musíš chtít prodat moc,“ řekl Criomethes. „Musíš chtít prodat víc než chceš vlastní život. Musíš chtít celým srdcem.“</p>

<p>„Já vím,“ řekl Borenson. „Já vím. Jen ji nechte jít. Slibte, že ji necháte naživu!“</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl Criomethes. „Ty mi dáš vůli, ona žít. Já slibuji. Já čestný muž.“</p>

<p>„Propustíte ji?“ ujišťoval se Borenson.</p>

<p>„Ano. My ji vzít do hor a pustit.“</p>

<p>„Tak ji nechte jít,“ řekl Borenson.</p>

<p>Starý král pokynul Verazethovi a řekl: „Dej jí další dávku drogy, pak ji vezmi do kopců a nech ji tam, jak jsme se dohodli.“</p>

<p>Verazeth se zdál být touto žádostí rozhněván. Criomethes pohlédl na dvě z žen a vyštěkl na ně nějaké příkazy. „Pošlu ženy, aby přesvědčily, že tvá manželka propuštěná,“ vysvětlil Borensonovi.</p>

<p>Borenson si přál, aby měl něco lepšího než Inkařanovo slovo, ale nedokázal vymyslet žádný lepší způsob, kterým by se ujistil, že je jeho žena v bezpečí. Předpokládal, že Inkařané se svým pokrouceným smyslem pro čest ji opravdu nechají naživu. Přesto se bál, že se pokusí proříznout Myrimě hrdlo, aby si zajistili její mlčení. Jen doufal, že jí vykoupí trochu času, aby měla naději na útěk. „Dobrá,“ řekl. „Souhlasím, že vám dám svou vůli. Ale chci vidět, jak Myrimu propouštíte.“</p>

<p>Verazeth vytáhl Myrimě z těla oba nože a vložil je zpátky do ohně.</p>

<p>„My necháme nože horké, pro případ, že ty změníš názor, až žena pryč,“ řekl Criomethes. „Pamatuj. Musíš chtít dát vůli velice moc.“</p>

<p>„Já vím,“ řekl Borenson.</p>

<p>Jedna z dívek vychrstla na Myrimu vědro vody a ta se probrala z omámení, ležela na stole, třásla se a vzlykala. Účinek jedu nakonec pominul a její oči se otevřely.</p>

<p>Pohlédla na Borensona. „Co se to děje?“ zeptala se ho roztřeseným hlasem.</p>

<p>„Vykoupím ti svobodu,“ řekl Borenson.</p>

<p>„Vykoupíš?“</p>

<p>„Odkazem.“</p>

<p>V očích se jí objevilo pochopení, které vzápětí vystřídal hněv.</p>

<p>„Nedělej žádnou hloupost,“ varoval ji Borenson. „Nemůžeš s nimi bojovat. Prostě odejdi. Žij svůj život v míru.“</p>

<p>Myrima pochopila, co se jí snažil říct. Zůstala ležet a bezmocně vzlykala. Borenson cítil vděčnost. Jen velmi málo žen v Inkaře kdy obdrželo odkazy, a on doufal, že Inkařany nenapadne, že Myrima odkazy má.</p>

<p>Criomethes pokynul Verazethovi a mladý muž odemkl Myrimě pouta na nohou. Posadila se, promnula si ruce spoutané okovy a bolestivě zkřivila tvář.</p>

<p>„Běž,“ řekl jí Borenson. Jedna z žen pomohla Myrimě sklouznout ze stolu na podlahu. Myrima se dlouze zahleděla na Borensona, jako by se na něj chtěla naposledy podívat.</p>

<p>Dokulhala k němu a objala ho pažemi, přičemž těžké řetězy jejích pout hlasitě zařinčely. Políbila ho na tvář.</p>

<p>Verazeth ji popadl za rameno, odtáhl ji a pak odvedl potemnělou chodbou pryč.</p>

<p>„On sundá ženě pouta, až ona pryč odsud,“ řekl Criomethes. „Ty teď posaď a podívej na mě, svého pána. Svého vládce. Nehýbej. Zůstaň dokonale nehybný.“</p>

<p>Borenson cítil, jak mu někdo vyhrnuje pravou nohavici. Pohlédl dolů. Ve stínech viděl přízračně bílou tvář starého kouzelníka, který se nad ním skláněl s kalamářem a jehlami.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>20</p><empty-line /><p>VZDÁLENÝ OHEŇ</p>

<p><emphasis>Ze všech mágů jsou ohňotvůrci ti nejpomíjivější. Je to proto, že oheň, který v nich hoří a dodává jim sílu, je také stravuje – nejprve jejich srdce, pak jejich mysl.</emphasis></p>

<p>– Mistr Shaw, Magie pro pokročilé</p>

<p>Vysoko v horách vedl Raj Ahten svou armádu pod nebem tak jasným, až měl pocit, že by mohl natáhnout ruku a dotknout se zapadajícího slunce.</p>

<p>Již téměř týden v horách nesněžilo. Za dne pod žhavými slunečními paprsky roztál tenký poprašek jinovatky, který se vytvořil v noci. Země ztuhla mrazivým chladem a všechny oblázky a kamínky na cestě zatuhly na svých místech. Proto se tudy v noci jelo daleko bezpečněji. Koně rychle běželi, i když tu nebylo co jíst, protože v horách nemohla tráva růst. Zvířata věděla, že potrava na ně čeká v teplých údolích na druhé straně hor, v Mystarii. A tak se stalo, že když Raj Ahten vjel v pozdním odpoledni mezi první borovice na svazích hor, narazil na velikou armádu.</p>

<p>Mezi stromy byly postaveny špinavě hnědé stany. Koně v táboře byli vyhladovělí a pod matnou kůží jim vystupovala žebra.</p>

<p>Zatímco se Raj Ahtenova armáda blížila k táboru, strážní v táboře se vyděsili a začali troubit na poplach.</p>

<p>„Nemějte strach,“ oslovil je Raj Ahten, který vyjel na blízký hřeben a shlížel na ně. „Váš pán se vrátil.“</p>

<p>Většina vojáků v táboře byla poměrně otrhaná, neboť tohle nebyla žádná elitní jednotka. Byli tu lučištníci, kopiníci, kováři a pradleny, podkoní i markytánky. Raj Ahten poslal armádu přes hory před měsícem jako předvoj své invaze do Mystarie. Tito vojáci nedorazili k první bitvě u Carrisu včas, protože uvízli v horách v prvním sněhu.</p>

<p>Ale minulý týden se jim podařilo urazit velký kus cesty a teď se k němu mohli připojit. Kapitán, který jim velel, vyběhl ze stanu a v rukou držel napůl snědenou misku rýže.</p>

<p>„To je náš pán, veliký Raj Ahten!“ vykřikl na něj strážný a varoval tak kapitána, aby si dodal bojovného vzezření.</p>

<p>„Ó Světlo Světa!“ zavolal kapitán, který odhodil rýži na zem a roztřeseně přistoupil blíž ke svému vládci. „Čemu vděčíme za tu čest?“ Kapitán, podsaditý muž jménem Moussaif, pocházel z mocné rodiny. Za své vysoké postavení vděčil spíš svému původu než vůdcovským schopnostem.</p>

<p>„Přišel čas ovládnout Mystarii,“ řekl Raj Ahten. „Probuď své vojáky. Zítra do soumraku se musíte dostat do Carrisu.“</p>

<p>„Ale, Světlo Porozumění,“ namítl Moussaif, „moji muži jsou unavení. Celé dny jsme měli málo jídla, žádný odpočinek a Carris je ještě třicet mil daleko. Teprve před hodinou jsme rozbili tábor. Koně si potřebují odpočinout.“</p>

<p>„Tvoji muži mohou odpočívat u Carrisu,“ prohlásil Raj Ahten. „Mohou jíst mystařanské jídlo, a co se mě týká, klidně pít krev Mystařanů. Řekni lučištníkům, ať si vezmou jen luk, toulec šípů a nic jiného. Pikenýři potřebují jen své píky.“</p>

<p>„Ó Nebeský Ohni, Carris je dobře opevněný,“ namítal Moussaif. „Osobně jsem tam byl za úsvitu a dobře jsem si ho prohlédl. Padesát tisíc lidí tam pracuje jako mravenci. Opravují věže a hradby. Do města neustále přicházejí dlouhé kolony koní a mužů. Oproti první bitvě se počet obránců zdvojnásobil!“</p>

<p>Raj Ahten na něj zamyšleně pohlédl.</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl si pro sebe. „Měl jsem to vědět. Gaborn musí cítit, že Carrisu hrozí nebezpečí. Ví, že se vrátím. Chce tu se mnou svést rozhodující bitvu.“</p>

<p>„Nebojí se tebe,“ řekl Moussaif. „Moji zvědové se dostali natolik blízko, že vyslechli rozhovor mezi dělníky. Říká se, že k Carrisu znovu pochodují ničitelé.“</p>

<p>Raj Ahten hněvivě pobídl koně a vyjel na vyvýšené místo. Dostal se na osamělý vrcholek, kde rostla jen jedna zakrslá borovice. Obdařen nesčíslnými odkazy zraku shlížel dolů na svět jako orel ze svého hnízda.</p>

<p>Na jihu, více než tři sta mil daleko, uviděl závoj kouře a cítil žár vzdálených ohňů. Jejich moc k němu volala, šeptala jeho jméno. Za plameny ležela nekonečná černá linie ničitelů, kteří přicházeli přes zvlněné kopce. Do bitvy přicházely desítky, možná stovky tisíc ničitelů.</p>

<p>Před nimi viděl odraz slunečních paprsků na zbrojích a mihotání plamenů. Rofehavanští rytíři se pokoušeli ničitele zpomalit v jejich pochodu zapalováním ohňů.</p>

<p>Na západě, pouhých třicet mil daleko, viděl Carris a dělníky, kteří se zoufale snažili včas opravit hradby a připravit město na bitvu.</p>

<p>Raj Ahten zavřel oči. Naposledy ho před Carrisem ničitelé málem zabili. Od té doby však zvětšil svou moc. Jeho kouzelníci v Deyazzu mu přes prostředníky posílali odkazy. Raj Ahten cítil vlny síly, které do něj proudily.</p>

<p>Od té doby však získal víc než jen odkazy. Nyní v něm hořelo skryté peklo, které mu projasňovalo mysl. V duchu se začal radit s plameny.</p>

<p><emphasis>Zaútoč, </emphasis>zasyčel mu v mysli hlas ohně, připomínající syčení oharků. <emphasis>Mnozí zemřou. Přines mi tuto oběť a já ti dám vítězství.</emphasis></p>

<p>„Slyším a poslouchám, pane,“ zašeptal Raj Ahten.</p>

<p>Usmál se. Blíží se bitva, jakou svět dosud nepoznal. Pro své nepřátele měl v zásobě pár překvapení – pro muže i ničitele.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>21</p><empty-line /><p>HAVRANÍ BRÁNA</p>

<p><emphasis>Nikdy nesuďte člověka podle toho, jak vypadá, ale podle toho, jakého má ducha.</emphasis></p>

<p>– Erden Geboren</p>

<p>V době, kdy Erin dorazila k Havraní bráně, nebesa v mukách zčernala a zášlehy blesků rvaly kupovitá mračna. Silně pršelo, kapky deště s cinkotem dopadaly na přilby a zbroje. Rytíři měli pláště i šaty zcela promočené. Koně se šploucháním projížděli kalužemi vody a z polí se zvedla tak hustá mlha, až měla Erin pocit, že dýchá víc vodu než vzduch.</p>

<p>Havraní brána se jako impozantní stín tyčila na horizontu. Nad hradbami se do výše pyšně vypínaly tři obrovité černé věže. Prostřední věž byla mnohem vyšší než ostatní dvě, takže pevnost připomínala obsidiánovou korunu.</p>

<p>U úpatí pevnosti tekla široká řeka. Na jejích březích stály bohaté plantáže a statky, malebně rozesazené ve zvlněné krajině. Celá zem připomínala barevnou tapisérii.</p>

<p>Erin pozorovala hrad ozářený blesky, ke kterému se stále blížila. Havraní bránu s její legendární Větrnou Věží dosud nikdy neviděla. Právě tady se v dávných časech čaroděj Sendavian zasvětil mocnosti Vzduchu. Právě zde králové Jižního Crowthenu po téměř dvě tisíciletí hlídali své Zasvěcence.</p>

<p>A teď tu na polích před hradem postavilo své pavilóny přinejmenším dvacet tisíc rytířů. Panoši a kuchaři v každém pavilónu zapálili ohně, takže barevná látka jako by žhnula vnitřním světlem. Všechny stany vypadaly jako drahokamy u základny černé hory.</p>

<p>Když král Anders dorazil k pavilónům, silně se zablesklo. Na poli byly rozestavené obléhací stroje, zejména balisty, připomínající černé stíny. Kapitán Gantrell zadul na válečný roh a ze stanů vyrazili rytíři s tasenými zbraněmi, připravení postavit se domnělým útočníkům.</p>

<p>Když se král Anders přiblížil natolik, aby ho vojáci dokázali rozeznat, vypukl hlasitý jásot. „Anders!“ křičeli rytíři a jejich panoši. „Anders z Crowthenu! Ať žije Král Země!“ Heroldi zatroubili na stříbrné trubky a panoši bušili do štítů jako do bubnů.</p>

<p>V táboře nebyli jen šlechtici z Jižního Crowthenu. Erin spatřila obchodní prince z Lysly, oděné ve fialových róbách a zářících zbrojích; a obávané rytíře z Eyremothu, oděné v bílé, kteří vypadala přízračně jako duchové; mezi nimi stál vysoký a zlověstný vévoda Wythe z Beersu v Ashovenu, oděný v šedé róbě.</p>

<p>Ne všichni shromáždění vojáci byli Runovládci. Bylo zde mnoho lučištníků a obyčejných vojáků, kteří se tísnili, aby pohlédli na Anderse. Bylo zde i mnoho mladých mužů z chudých rodin, kteří byli oděni pouze ve vydělanou ovčí kůži a kteří třímali kyje.</p>

<p>Anders vyprázdnil svou říši, shromáždil zde všechny své válečníky. Jeho vojsko čekalo jen na rozkaz, aby překročilo hranici.</p>

<p>Šlechtici i chudáci stáli pospolu se zvláštními výrazy ve tvářích. Oči jim zářily úžasem a láskou ke svému pánu.</p>

<p>Erin nikdy neviděla vojáky tak přichystané bojovat a zemřít za svého krále. Byl to pro ni důvod k zamyšlení. Pokud v Andersovi skutečně dlel locus a Erin by se podařilo ho zabít, teď pochopila, že jeho říši nikdy neopustí živá.</p>

<p>Šedý válečný kůň krále Anderse se postavil na zadní a zaržál. Král pozvedl levou ruku a vykřikl k hordě válečníků: „Volím si vás. Volím si vás pro Zemi.“</p>

<p>Lidé zajásali a bušili zbraněmi do štítů. Na severu se začalo vztekle blýskat a hlasitě hřmít, jako by se samotná nebesa chtěla připojit k jásotu lidí.</p>

<p>Oni věří, že Anders je Král Země, uvědomila si Erin.</p>

<p>„Pánové, za to počasí se vám omlouvám,“ řekl Anders, kterému do přilby bušil déšť. Jeho muži se rozesmáli. „Tuhle noční bouři přečkáme zde v táboře, ale zítra vyrazíme. Za úsvitu se vydáme do Beldinooku, abychom se střetli s Lowickerovou dcerou, která je na pochodu k Mystarii, kde chce vést nespravedlivou válku proti jejímu lidu. Ale Země mne povolala, abych byl jejím králem, a já musím chránit lidstvo. Erden Geboren bojoval dvanáct hořkých let, než před ním devět králů pokleklo na kolena a než mu vložili na hlavu železnou korunu. Já nebudu opakovat jeho chyby. Zítra přede mnou Lowickerova dcera skloní hlavu nebo ji o ni připravíme!“</p>

<p>Muži se divoce rozjásali a nebesa se rozzářila řetězovým bleskem, který se klikatil z mraku na mrak, jako by chtěl protnout celé nebe. Zaduněl hrom a země se zachvěla.</p>

<p>Erin usilovně hleděla na Andersova záda. Jeho slova se jí nelíbila. Zjevně chtěl dát ostatním na vybranou buď svou nadvládu nebo krveprolití. Tohle nebyl ten druh krále země, jakým byl Gaborn.</p>

<p>Ale na mysli se jí vynořila šílená myšlenka: možná, že král by měl být právě takový. Možná, že Anders skutečně <emphasis>je </emphasis>Král Země.</p>

<p>Erin dosud neviděla žádný důkaz toho, že má Anders tajuplné schopnosti. Dosud neslyšela jeho hlas znít ve své mysli a varovat ji před nebezpečím.</p>

<p>Mám se pokusit vyzkoušet, zda je to pravý Král Země? přemýšlela v duchu. Pokud se mu pokusím zarazit meč do zad, ucítí nebezpečí, které mu hrozí? A i když ho vyzkouším, bude to skutečná zkouška? Jaké schopností má locus? Umí napodobit schopnosti Krále Země? Padla na ni veliká únava. Po celý dlouhý den během jízdy na jih bojovala s únavou. Víčka měla těžká a slzely jí oči. Její mysl se otáčela pomalu jako nenamazané kolo, které se pomalu rozpadá. Momentálně nedůvěřovala vlastnímu úsudku.</p>

<p>A co když ho zabiju? přemýšlela dále. Nemám žádný důkaz, že v něm přebývá locus. Možná je to skutečně jen pouhý šílenec. A zabít člověka pro jeho šílenství je nízký a podlý čin. A pokud není blázen, pokud se v něm skutečně ukrývá locus, co potom? Nemohu jej zabít. Locus si jednoduše najde nového hostitele.</p>

<p>Ať se na to dívala z jakéhokoli hlediska, vždy dospěla k názoru, že nemá smysl pozvednout proti starému králi ruku. Jeho smrt by nic nepřinesla. Potřebovala strhnout jeho masku.</p>

<p>Zatímco král Anders vjížděl do Havraní brány, muži pokračovali v jásotu. Erin v promočených šatech ho následovala a bojovala se spánkem. Hradby se tyčily do výše nějakých osmdesáti stop, a když Erin projížděla pod obloukem brány, cítila, jako by ji polykala temnota.</p>

<p>Za bránou pokračovali po úzké cestě vedoucí k základně Větrné Věže. Když k ní dojeli, rozběhli se k nim čeledíni, aby se postarali o koně. Erin seskočila na zem, protáhla si ztuhlé nohy a vydala se na cestu do věže.</p>

<p>Celinor ji vzal za ruku, pohlédl na ni a usmál se.</p>

<p>„Před večeří se umyjte a osvěžte,“ řekl jim král Anders. „Setkám se s vámi na ochozu. Máme si toho hodně co říct.“</p>

<p>Celinor vedl Erin nahoru po schodech do královské ložnice. V krbu hořel oheň. V místnosti bylo téměř vedro. Ve dveřích Celinor přikázal služebné, aby pro jeho ženu přinesla vhodné suché šaty, a pak si začal svlékat mokrý oděv a zbroj. Zůstal nahý a všechny své věci si rozložil před krbem. Venku zuřila bouře.</p>

<p>Erin si svlékla promočený jezdecký plášť, koženou zbroj, kalhoty i boty a zůstala jen v dlouhé spodní košili. Když si rozvěsila věci kolem ohně, Celinor k ní přistoupil a objal ji.</p>

<p>„Pojďme vyzkoušet postel. Mému otci nebude vadit, když se opozdíme k večeři.“</p>

<p>„Postel nebudeme potřebovat,“ odsekla Erin. „Tvé sémě už je přece ve mně.“</p>

<p>Celinorovi povadla tvář, jako by ho zranila. „Ty se na mě hněváš, že ano?“</p>

<p>„Řekl jsi svému otci o mých snech. Prozradil jsi mu, že Paldane je můj otec. Vyzradil jsi všechna tajemství, která jsem ti svěřila! A teď se divíš, že se hněvám?“</p>

<p>„Nechtěl –“ začal Celinor, „nechtěl jsem ti ublížit. Samozřejmě, že jsem mu řekl všechno. Mezi mnou a mým otcem nejsou žádná tajemství. Nikdy jsem se nemusel strachovat, na co myslí, protože když je se mnou, vysloví všechno, co má na mysli.“</p>

<p>„To není omluva,“ řekla Erin. „Dokážeš přece ovládat vlastní jazyk.“</p>

<p>„Snažím se získat jeho důvěru,“ nesouhlasil Celinor. „Jak mohu doufat, že se mi bude svěřovat se svými nejniternějšími myšlenkami, když se mu já nebudu svěřovat se svými? Pokud je šílený, potřebuji to vědět. Potřebuji nějaký důkaz.“</p>

<p>„Přišel jsi do Heredonu jako jeho zvěd,“ řekla Erin. „Pověz mi, pořád ještě jsi jeho zvěd?“</p>

<p>„Samozřejmě že ne,“ řekl Celinor. „Ale on musí věřit, že jsem.“</p>

<p>„A co já?“ dožadovala se Erin. „Poslal tě, aby ses dozvěděl pravdu o mém původu. Vyžadoval od tebe otec víc? Řekl ti, aby ses mi dvořil?“</p>

<p>„Teď jsi to ty, kdo mluví jako blázen!“ zuřil Celinor. O krok od ní odstoupil a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Ty si myslíš, že jsem blázen?“ opáčila Erin. „Říkal jsi mi, že si to myslíš o svém otci! Myslíš si snad, že kromě tebe jsme blázni všichni?“</p>

<p>„Teď ses s mým otcem setkala,“ řekl Celinor. „Co myslíš ty? Je to blázen? Nebo je to nový Král Země? Není možné, že skutečně je?“</p>

<p>„Myslím, že tvůj otec je buď blázen, nebo ho ovládá locus,“ řekla Erin.</p>

<p>„A co Ořechová žena?“ namítl Celinor. „Je to Správkyně Země a potvrdila otcův příběh.“</p>

<p>„To nevím.“ Erin se točila hlava. Vrhla na Celinora tvrdý pohledl. „Před chvílí jsem ti položila otázku a ty jsi mi neodpověděl.“</p>

<p>„Jakou otázku?“</p>

<p>„Ptala jsem se, jestli tě otec poslal, aby ses mi dvořil.“</p>

<p>„Co je to za otázku?“</p>

<p>„Je to upřímná otázka vycházející ze srdce. Říkáš, že ty a tvůj otec před sebou nemáte žádná tajemství. Budeš mít tajnosti přede mnou? Řekni mi po pravdě, jestli tě otec požádal, aby ses mi dvořil.“</p>

<p>Celinorův úsměv pohasl. Erin teď pochopila, že se úsměvem snažil čelit jejím obviněním. Dlouhou dobu mlčky stál a hleděl na ni. Ve tváři i v postoji se mu objevily smutek a starosti. „Ano,“ přiznal nakonec. „Myslel si, že by bylo dobré, kdybych se ti dvořil – tedy v případě, že by se ukázalo, že jsi skutečně Gabornova příbuzná.“</p>

<p>Erin se odvrátila a cítila, jak se v ní zvedla vlna hněvu.</p>

<p>Celinor k ní přistoupil a položil jí ruku na rameno. „Ale to není důvod, proč jsem tě chtěl,“ řekl. „Toužím po tobě, protože jsi silná, chytrá a překrásná. Od chvíle, kdy jsem tě potkal, jsem se do tebe beznadějně zamiloval.“</p>

<p>Obrátil ji tváří k sobě a Erin se zdálo, že v jeho očích vidí upřímnost. Pozorně na něj hleděla a přemýšlela. Co jsi vlastně zač? Odvážím se s tebou ještě někdy mluvit o tom, na co myslím?</p>

<p>Ne, usoudila nakonec. Už nikdy.</p>

<p>Měla co dělat, aby se na něj nevrhla a nepokusila se ho zabít.</p>

<p>Zadržovala ji jen jediná věc. Nevěděla, kdo je víc nebezpečný; zda otec nebo syn.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Té noci Erin Connal vystoupila k večeři do nejvyšší komnaty Větrné Věže vysoko nad pláněmi. Schodiště, které ke komnatě vedlo, mělo šest set schodů.</p>

<p>Čas od času, zatímco stoupala po vinoucím se schodišti, minula Erin lučištnickou střílnu. Ze střílen se mohla rozhlížet po krajině.</p>

<p>Před dávnými věky veliká trhlina na jihu rozpůlila celou zemi, takže Havraní brána se tyčila na okraji útesu. Odsud z výšin se mohl člověk dívat na zelené pláně Beldinooku. Nahoru po útesu vedla starobylá cesta, která se klikatila až k městské bráně.</p>

<p>V době, kdy Erin vystoupala k Andersově komnatě na vrcholku věže, viděla na celé míle daleko. Kolem věže kvílel vítr a obloha se chvílemi rozzářila světlem blesků.</p>

<p>Když tam Erin a Celinor přišli, Anders nebyl ve své komnatě. Na malém stole byla přichystána hotová hostina, ale Anders se zatím jídla nedotkl. Otevřel dveře na ochoz a stál na parapetu, kde si vítr pohrával s jeho vlasy.</p>

<p>Když si všiml Erin a Celinora, usmál se a vrátil se. „Obdivoval jsem pohled na Beldinook,“ řekl. „Přemýšlel jsem, že stejný výhled měl před dlouhými věky i čaroděj Sendavian. Neumím si představit, že by někdo, kdo miloval vítr tak jako on, zůstal dnešní noci uvnitř. Pojďme se najíst.“</p>

<p>Král se posadil u malého jídelního stolu uprostřed místnosti a zařízl nůž do srnčí pečeně. Po celou dobu večeře mlčel a nepodíval se ani na Erin ani na Celinora, kteří si často vyměňovali zvědavé pohledy.</p>

<p>Erin se dlouhé ticho nelíbilo.</p>

<p>„Otče,“ zeptal se ho Celinor po několika minutách, „chtěl jsi s námi mluvit?“</p>

<p>Král Anders na ně pohlédl, jako by úplně zapomněl, že s ním sedí u stolu.</p>

<p>Je šílený, pomyslela si Erin.</p>

<p>„Říká se, že špatné zprávy by se nikdy neměly podávat při večeři, protože se netráví tak snadno jako jídlo,“ odpověděl král a pohrával si přitom s vidličkou.</p>

<p>„Ty máš špatné zprávy?“ zeptal se ho Celinor.</p>

<p>Anders spolkl kousek srnčího, přikývl, ale už nic neřekl. Místo toho upřeně hleděl na večeři, jako by kousek tuřínu nebo hlt vína mohly nahradit odpověď na otázku. Po dlouhé chvíli pokračoval v jídle.</p>

<p>Erin měla žaludek sevřený hladem, a tak rovněž něco pojedla. Když král dojedl, všichni odložili jídelní tácy.</p>

<p>Král Anders se usmál a vrhl na svého syna bolestný pohled. „Jak víš, hrál jsem s Gabornem v minulosti falešnou hru. Požádal jsem vás dva, tebe a Erin, abyste sem přišli, protože se chci omluvit.“</p>

<p>„Jak přesně jste s ním hrál falešně?“ zeptala se ho Erin.</p>

<p>„Poslal jsem zprávu králi Lowickerovi z Beldinooku, ve které jsem ho varoval před falešným Králem Země. Rovněž jsem se snažil přimět Internook, aby zaútočil na Mystarii, a tyto dvě země mi poskytly podporu. Ostatní byli mnohem rozvážnější ve svém úsudku, i když, jak jste viděli, k mé armádě se připojilo mnoho cizích šlechticů. Jen jediného muže jsem nepozval – Raj Ahtena, neboť se obávám, že jeho nedokáže vykoupit ani má moc.</p>

<p>Ale od chvíle, kdy mne Země povolala, abych byl jejím králem, cítím v srdci nepokoj. Pochopte, každý muž, žena a dítě jsou mi teď nesmírně drazí. Jeden každý z nich. A přesto jsem poslal krále do bitvy proti Mystarii. Bez odkazů, které by je chránily, jsou obyvatelé Mystarie odsouzeni ke zkáze. Mou jedinou nadějí je, že se k nim dostaneme dřív než Gabornovi nepřátelé, a že jim přineseme dostatečnou pomoc, abychom obrátili válečné štěstí na naši stranu.“</p>

<p>Erin se přisunula blíž. „Je-li potřeba rychlost, pak můžeme vyrazit hned a jet tak rychle, jak jen dokážeme,“ navrhla.</p>

<p>„Mé srdce mne varuje, že pokud vyrazíme dnes v noci, ztratím mnoho mužů,“ odpověděl král Anders. „I kdybychom dokázali jet v takové bouři, nebudou naši koně příliš unavení, až dorazíme do Mystarie? Budou naši vojáci připraveni k boji? Obávám se, že nikoliv. Lepší je krátce si odpočinout. Přesto je nezbytná rychlost a já se o ni snažím. Vyslal jsem posly k Lowickerově dceři a k vojvodům z Internooku s prosbou, aby se stáhli. Ale nemohu zaručit, že k tomu skutečně dojde. Rialla Lowicker je plná hněvu nad smrtí svého otce a vojvody ovládá lakota, nikoliv rozum. Proto musíme být připraveni k boji. Neuspořádaná banda unavených rytířů příliš nedokáže. Ze severu musí přijet mocná armáda jako silný vítr, která všechny nepřátele smete. Musíme Mystarii zachránit.“</p>

<p>Dlouze se zahleděl na Erin. „Zavdal jsem ti důvod k nedůvěře,“ řekl. „Prosím tě jen o jedinou věc. Jako svou dceru tě prosím o odpuštění a pochopení, neboť se snažím napravit špatnosti, které jsem spáchal.“</p>

<p>Erin pozorně hleděla na krále Anderse. Měl pohublý obličej a lokty se opíral o stůl. Jeho neustálý výraz obav a starostí se tak podobal výrazu Gaborna, až to Erin zarazilo. Cítila z jeho slov upřímnost. Král skutečně chtěl Mystarii zachránit.</p>

<p>A přesto nic, co zatím udělal nebo řekl, nenaznačilo, že je něco víc než jen bláznivý starý muž, který možná skutečně chce odčinit chyby, jichž se dopustil, a zlo, které uvedl do pohybu. Nic neukazovalo na to, že je Králem Země.</p>

<p>„Dobrá,“ řekla Erin. „Dám vám druhou šanci.“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Po večeři nechala Erin Celinora hovořit se svým otcem a odešla do své komnaty. Byla strašlivě unavená, klížila se jí víčka a všechny svaly ji bolely. Věděla, že déle už nevydrží. Bude muset přetrpět noční sny.</p>

<p>Nabrousila si svou dlouhou dýku, pak se položila na velikou postel a zbraň uložila pod polštář. Postel byla měkčí než cokoliv, na čem dosud spala. Cítila se, jako když se propadá do hlubin peří, propadá, ale nikdy úplně nespadne.</p>

<p>Probudila se v soví dutině. Na Onom světě svítalo. Bouře, kterou předtím zažila, již pominula. Mezi větvemi obrovitého stromu pronikalo do dutiny tolik slunečního světla, že si ji poprvé mohla pořádně prohlédnout.</p>

<p>Vypadala jako dutina v kterémkoli stromě na zemi. Z podlahy trčely kořeny, které obrůstaly i stěny dutiny. Ale tohle nebylo zvířecí doupě. Erin tu viděla stopy lidské přítomnosti. Nad ústím dutiny byla vytesána ženská tvář a podobný obraz byl vytesán i nad průchodem dozadu za tlustým shlukem kořenů.</p>

<p>Pod bidýlkem, na kterém sova obvykle seděla, ležela hromada kostí. Erin došla ke kostem a prohlédla si je. Byly to podivné kosti, zbytky zvířat, která nikdy nespatřila. Kolem kostí ležely hromady peří a prachu spolu s bílými výkaly veliké sovy.</p>

<p>Erin pohlédla na ženskou tvář vytesanou nad průchodem dozadu. Tvář byla překrásná a poněkud nezemská. Její dlouhé vlasy spadaly kolem dveří v kaskádách dolů. Za nimi vedl do země tunel, jehož podlaha byla osázená dlažebními kostkami, tvořícími schodiště.</p>

<p>Erin se zhluboka nadechla. Ranní vzduch byl sladký, ale vznášely se v něm zvláštní vůně, které byly v jejím světě neobvyklé. Protáhla se a pocítila bolest. Cítila se probuzená. Vlastně se cítila víc naživu než kdy předtím.</p>

<p>V příbězích o Onom světě se říkalo, že na začátku byli všichni lidé Zářícími a žili pod Prvním Stromem. Erin napadlo, zda je tento veliký strom stromem z legend, a jestli díra, která se před ní otevírala, vede do nějakého zapomenutého domova. Zapomenutého nebo opuštěného.</p>

<p>Možná, že Zářící vymírají, řekla si. Pokud jsou hejna Temných Vznešených, která jsem viděla ve včerejší vizi, skutečná, pak konec Zářících nemůže být daleko.</p>

<p>Rozhlédla se kolem, pátrajíc po držáku s pochodní, nebo alespoň křesadle, ale nenašla nic, čím by si mohla na cestě do hlubin svítit.</p>

<p>Už už se chystala riskovat a vstoupit do temnoty bez světla, aby alespoň trochu prozkoumala tento svět, do kterého byla nucena vstupovat během spánku, když uslyšela šumění křídel. Sluneční paprsky, které sem pronikaly, na okamžik zastínil veliký stín.</p>

<p>Na bidýlko náhle přilétla veliká sova a máchání jejích křídel zvířilo mračna prachu. V mohutném zobáku svírala něco, co by mohla být krysa, kdyby ovšem krysy vážily padesát liber.</p>

<p>Sova upustila svou kořist na římsu, položila na ni pařát, složila si křídla a s hlavou skloněnou se na Erin dlouze zahleděla.</p>

<p>„Je bezpečné mluvit?“ zeptala se Erin.</p>

<p>„Na kratičko,“ řekla sova. Zaváhala. „Ty se mě bojíš.“ Erin vnímala její myšlenky a cítila smutek. „Jsi válečník a přesto bojuješ se spánkem, aby ses mi vyhnula. Nechci ti ublížit.“</p>

<p>„Jsi cizinec,“ řekla Erin. „Byla bych opatrná, i kdybys žila v mém vlastním světě.“</p>

<p>„Nemusíš se mne bát,“ řekla sova, „pokud nejsi spojenec Vrány.“</p>

<p>Erin v duchu viděla vránu, veliký stín, který zastiňoval slunce. Ona byla tím, kdo se snažil ovládnout runy stvoření, vyrvat jejich tajemství Radě Zářících. Ona byla tím, kdo roztříštil Jediný Pravý Svět na milióny střípků a dal tak vzniknout stínovým světům, jež se nyní snažila ovládnout nebo zničit.</p>

<p>„Nejsem spojenec Vrány,“ řekla Erin. „Ale přesto ti nevěřím. Nebo se možná bojím, že začínám bláznit, protože nikdy předtím se mi o tobě nezdálo a teď tě vidím ve snu pokaždé, když usnu.</p>

<p>Sova na ni hleděla nehybnýma očima. „Ve tvém světě lidé neposílají sny jeden druhému?“</p>

<p>„Ne,“ řekla Erin.</p>

<p>Sova mlčela, ale Erin cítila, jak ji zalévá smutek a vzápětí ji osvítilo poznání. Na Onom světě byly sny ceněny jako nejdůvěrnější forma hovoru. Ve snech a vizích bylo možné sdělit věci, které slova nedokázala pojmout. Když se do sebe na Onom světě zamilovali muž a žena, často spolu kráčeli v noci ve sdílených snech, bez ohledu na to, jaká vzdálenost je dělila.</p>

<p>„Už chápu,“ řekla Erin. „Nechceš mě vystrašit – jen mi nabízíš útěchu. Ale věci, které ukazuješ, mi žádnou útěchu nepřinášejí.“</p>

<p>„Já vím,“ řekla sova.</p>

<p>„Pátrala jsem po tom tvém Asgarothovi,“ řekla Erin. „Nevím, kde se skrývá.“</p>

<p>„I já jsem předlouho lovila Asgarotha,“ zašeptala sova a Erin cítila obtížnost toho lovu. V duchu spatřila postavu muže, osamělého muže, který nosil meč na zádech, jak kráčí nekonečnými pustinami a hledá svého nepřítele. Sova pronásledovala Asgarotha nespočetné věky na mnoha světech. Stokrát svého nepřítele nalezla a mnohokrát strhla masku z Asgarothovy tváře.</p>

<p>„Když se mi o tobě zdálo poprvé, držela jsi mou dýku a přivolala jsi mne,“ řekla Erin.</p>

<p>„Ano,“ řekla sova tiše. „Hledám Asgarotha a potřebuji mezi tvými lidmi spojence. Střež se,“ zašeptala náhle. „Asgaroth přichází.“ Složila si křídla přes hruď a zmizela jako ranní mlha.</p>

<p>Ústí dutiny zakryl stín. Černá křídla blokovala sluneční paprsky a vzduch se naplnil vůní bouře. Země se začala otřásat pod těžkými kroky. Erin vyhlédla ven a spatřila obrovitou postavu lidského tvaru, jejíž tesáky a pařáty však neměly s lidskostí nic společného. U nohou bytosti vířila temnota.</p>

<p>Blížil se k ní Temný Vznešený, chladný a výhružný.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Erin prudce otevřela oči a slyšela, jak se dveře její ložnice se skřípěním otevírají. Srdce jí bušilo. Na svícnu u postele hořela jediná svíčka.</p>

<p>Do místnosti vstoupil Celinor a vypadal posmutněle. Byla si jistá, že Asgarothův locus je blízko. Sevřela dýku ukrytou pod polštářem. S bušícím srdcem byla připravená zarazit dýku Celinorovi do hrdla, jakmile si lehne na postel.</p>

<p>Ale hned za Celinorem přicházel jeho otec, král Anders.</p>

<p>Erin si byla jistá, že jeden z nich je locus, ale nevěděla který.</p>

<p>„Ach, jsem rád, že jsi vzhůru,“ řekl král Anders přátelským tónem.</p>

<p>„Právě dorazil posel z Heredonu,“ řekl Celinor. „Z podsvětí se vynořila obrovská horda ničitelů, která pochoduje Mystarií. Gaborn rozeslal do všech říší žádost o pomoc. Prosí, aby každý, kdo může, dorazil do zítřejšího západu slunce k Carrisu.“</p>

<p>Vyhublá tvář krále Anderse byla bledá. „Musíme odpovědět na jeho volání a vyrazit před prvním světlem,“ řekl Anders. „Za tak krátkou dobu tam dostaneme jen málo vojáků, ale už jsem vyslal posla, aby Gabornovi řekl, že mu na pomoc jede nový Král Země. Pomůžeme, nakolik to bude v našich silách!“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p> <emphasis>Kniha 13:</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Když padne pravá noc</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>22</p><empty-line /><p>VÍTR Z VÝCHODU</p>

<p><emphasis>Svět je plný bytostí, které žijí v zemi – na zemi i v Podsvětí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tam žijí velicí červi, kteří jsou větší než dům, obří stonožky s článkovitými těly a ostrými zuby, slepí krabi a pavouci, kteří dokáží prokousnout zbroj. Ale ničitelé jsou lovci a nezabývají se budováním tunelů a doupat. Žijí v děrách vyhloubených jinými zvířaty a sami razí tunely jen když se potřebují prokopat ke své kořisti.</emphasis></p>

<p>– Binnesmanův bestiář, Zvířata Podsvětí</p>

<p>Gaborn běžel podsvětním tunelem rychle jako vítr. Slyšel syčení horkého vzduchu ve skrytých komínech, jako by ničitelé, kteří vytvořili toto místo, vyrobili obrovský kotel. Syčení mu v uších znělo jako dunění hromu.</p>

<p>Světlo pocházející z opálu začínalo pohasínat. Nevěděl, jak dlouho ještě vydrží. Zdálo se, že běží již celé dny, možná týdny. Před sebou cítil nebezpečí, zastavil se a pozorně rozhlédl.</p>

<p>Cesta ústila do hrubé jeskyně, kterou křižoval další, postranní tunel. Hrubou jeskyni zjevně vyhloubil nějaký mohutný skalní červ. Část střechy se zhroutila a na podlaze ležela hromada sutin a kamení. Bylo to dokonalé místo pro přepad. Hlavní tunel byl dokonale ohlazený, ale postranní tunel jen hrubě opracovaný. Na zemi rostl rudý mech, do kterého se bořily nohy až po kolena.</p>

<p>Po zemi se plazili tlustí červi, kteří se živili výkaly ničitelů. Dosahovali délky lidského prstu a byli šedí s šarlatovými žílami. Červi vylučovali velice nebezpečný jed, ale jeden slepý krab, zástupce druhu, který byl vůči jedu imunní, se nerušeně procházel mezi nimi a hodoval.</p>

<p>Gaborn nezjistil známky přítomnosti ničitelů, žádné smyslové výčnělky ležící na povrchu nebo se ukrývající pod hromadou suti. A přesto cítil, že tady v záloze číhá smrt.</p>

<p>Někde se zde skrýval ničitel; a možná jich bylo víc. Zachytil jemný pach podobný pachu nahnilého masa. Ničitelé spolu komunikovali pomocí pachů.</p>

<p>Gaborn se rozhlížel po stezce a cítil další příval energie. Jeho kouzelníci v Heredonu mu posílali odkazy. Nebyl si jistý, zda právě získal více síly nebo odolnosti, ale účinek byl velice uspokojující pro někoho, kdo běžel tak dlouho.</p>

<p>Gaborn pevně sevřel zbraň, jeho zpocené dlaně obepjaly kožené řemeny, kterými bylo omotáno ratiště oštěpu, a připravil se vyrazit.</p>

<p>„Počkej!“ varovala ho Země. Gaborn neviděl žádný důvod proč čekat, ale podvolil se a vzápětí pocítil příval síly, všechny jeho svaly jako by se uvolnily. Právě obdržel odkaz ladnosti.</p>

<p>Zvedl nohu a naklonil se kupředu, ale Země ho znovu šeptem varovala, aby počkal. Náhle její varování pochopil. Nebezpečí se zmenšilo, ale bylo stále ještě příliš veliké. Duch Země ho varoval, aby mu nekráčel vstříc, dokud nezíská dostatek odkazů.</p>

<p>A tak se Gaborn zastavil a zapálil si malý oheň. Vytáhl lahvici s vodou, sůl, med a chléb a začal si ho opékat.</p>

<p>Zatímco jedl, jeho síly neustále narůstaly. Síla, odolnost, ladnost a rozum do něj ve vlnách proudily. S každým odkazem se Gaborn cítil mnohem čilejší a mnohem… vyrovnanější.</p>

<p>Po celou hodinu napínal své smysly a nasával jemné pachy, které se vznášely nad jeskynní podlahou.</p>

<p>Nakonec, když dojedl svůj příděl a uložil zbytek jídla do vaku, vyskočil na nohy. Zvedl velký plochý kámen a donesl ho ke křižovatce. Pak jej hodil jako žabku na zem, takže roztočený kámen se odrážel a poskakoval jako na vodní hladině. Během letu drtil těla malých červů a děsil slepé kraby, kteří se na nich krmili.</p>

<p>Účinek se projevil okamžitě. Ze země přímo před Gabornem vyskočil veliký ničitel. Celá země jako by náhle vybuchla. Do vzduchu se vznesl prach a kamení.</p>

<p>Zmatené monstrum divoce chňaplo po poskakujícím kameni a marně se rozhlíželo po své kořisti. Druhý ničitel seskočil ze stropu postranního tunelu. Třetí ničitel se vynořil z prohlubně napravo a smrtící krystalická hůl, která zlověstně zářila v jeho pařátu, prozrazovala mága.</p>

<p>Z hole vyletěl zelený zášleh energie a udeřil do země. Gaborn ucítil pach smrti a jako by mu v mysli zněl hlas „shnij, lidské dítě“.</p>

<p>Když vůdce ničitelů pochopil, že Gaborn nevběhl do jeho pasti, s neuvěřitelnou rychlostí a silou se rozběhl kupředu. Gaborn ho chvíli ohromeně pozoroval.</p>

<p>Zpětným saltem překonal tucet kroků a dostal se do zúženého místa chodby, kde na něj ničitelé mohli útočit jen po jednom.</p>

<p>Jejich obrovitý vůdce otevřel tlamu a vztekle zasyčel.</p>

<p>Gaborn mu skočil do tlamy – kolena při skoku zvedl vzhůru, takže jeho nohy minuly řady srpovitých tesáků vyrůstající z ničitelovy spodní čelisti. Dopadl na ničitelův jazyk a zjistil, že tlama stvůry je plná slin, po kterých Gaborn klouzal jako po mokrých dlažebních kostkách.</p>

<p>Gaborn vrazil oštěp monstru do měkkého místa v horním patře a zasáhl mozek. Ničitel začal zuřivě třást hlavou, aby se vetřelce zbavil.</p>

<p>Gaborn se vší silou držel ratiště oštěpu, protože na tom závisel jeho život. Ničitelovy zuby byly ostré jako dýky a rozdrtily by ho jako papír.</p>

<p>Gabornova váha způsobila, že se oštěp uvolnil z rány. Zalila ho horká krev. Ničitel se zapotácel a padl na zem. Jeho tlama se pevně sevřela. Gaborn si připravil oštěp.</p>

<p>Největší a nejrychlejší ze tří ničitelů byl mrtev, ale Gabornovy smysly na něj křičely „uhni!“</p>

<p>Tlama mrtvého ničitele byla náhle násilím otevřena a další ničitel do ní sekl svým smrtícím pařátem.</p>

<p>Ještě předtím se však Gaborn vykutálel ven a vyskočil na nohy. Jen několik stop vzdálen stál ničitelský mág, který oběma předními pařáty otevíral tlamu mrtvého velitele. Gaborn zaútočil dřív, než monstrum stihlo zareagovat. Hodil oštěpem a zasáhl mága přímo do měkkého místa, kde se spojovaly všechny tři kostěné pláty jeho hlavy.</p>

<p>Ničitel pustil tlamu mrtvého velitele a zapotácel se dozadu, přičemž prudce vrazil do svého zbývajícího společníka. Natáhl se a pokusil se oštěp vytáhnout z rány, ale tím si způsobil ještě větší zranění. Jakmile oštěp vytrhl, vyvalil se proud krve a mág se s těžkým žuchnutím svalil mrtev na zem.</p>

<p>Bitva s třetím ničitelem trvala několik minut, neboť Gaborn byl nucen uhýbat a uskakovat před jeho útoky. Ale výsledek souboje byl od začátku jasný, boj byl vlastně rozhodnut ještě dřív, než vůbec začal.</p>

<p>Brzy leželi všichni tři ničitelé mrtví na zemi.</p>

<p>Gaborn z celého boje vyvázl jen s řeznou ránou na paži.</p>

<p>Ale když se rozhlížel po bojišti, pocítil údiv. Červi i slepí krabi, kteří se tu předtím plazili, teď leželi mrtví na hromadách a zahnívali.</p>

<p>Gabornova řezná rána začala hnisat. Ničitelský mág byl zřejmě velmi mocný. Gaborn cítil, jak se mu v žaludku kazí jídlo, které před chvílí snědl.</p>

<p>A přesto se tu na chvíli zdržel, protože to kouzlo mu připadalo povědomé. Gaborn z něj vycítil moc Země. Usoudil, že se jedná o obrácenou verzi léčivého kouzla, podobného těm, která sesílal čaroděj Binnesman.</p>

<p>Gaborn se začal dusit, jako by mu v hrudi hnily plíce a raději vražedné místo rychle opustil. Na dlaních se mu začala dělat vyrážka.</p>

<p>Uběhl několik set metrů a veden náhlým popudem, sundal si ze zad batoh. Když ho otevřel, zjistil, že veškeré jídlo, které v něm měl, se zkazilo. Protože v něm neměl nic cenného, odhodil batoh na zem a pokračoval bez něj.</p>

<p>Běžel celé hodiny, dokud jeho léčivá moc neuzdravila rány.</p>

<p>S kým bojuji? přemýšlel. S čím bojuji?</p>

<p>Před dvěma týdny v Heredonu se domníval, že jeho úhlavním nepřítelem je Raj Ahten. Ale čaroděj Binnesman ho varoval, že Raj Ahten je jenom přízrak, maska, za kterou se skrývá větší nepřítel.</p>

<p>Tehdy dospěl k závěru, že Binnesman hovoří o Ohni a snaží se mu vysvětlit, že proti nim stojí jedna z Mocností. A pak na Iomu zaútočil vzdušný čaroděj a Gaborn si myslel, že se proti nim spojily Mocnosti dvě.</p>

<p>Ale to, co Gaborn právě viděl, ho přimělo přehodnotit svůj názor. V ničitelských kouzlech se ukrývala pokřivená moc Země. U Carrisu jejich kouzla způsobovala hnisání ran a slepotu lidí. Ničitelé vrhali do řad lidských válečníků oblaky černé mlhy, která je dusila.</p>

<p>Jejich kouzla dokázala vytáhnout z lidí vodu. Voda?</p>

<p>Proti němu nestojí jen Oheň a Vzduch. Dokonce i síly léčení a ochrany byly pokřivené. I samotná Země, které sloužil, jako by se obrátila proti němu.</p>

<p>Země, Vzduch, Oheň, Voda.</p>

<p>Podle legend se je kdysi dávno pokusila ovládnout bytost zvaná Havran.</p>

<p>Co to tehdy ve své zahradě říkal Binnesman, když se Gabornovi poprvé zjevil Duch Země? Ostatní Mocnosti zesílí. Ale moc Země se zmenší.</p>

<p>Gaborn se zamyslel. Země se před ním stáhla a on přišel o svou schopnost varovat vyvolené před nebezpečím. Ale stáhla se Země kvůli Gabornovu selhání, nebo proto, že její moc slábla?</p>

<p>Gaborn stále pokračoval v běhu, dokud ho smysly nevarovaly, že se k jeho lidem v Heredonu blíží smrt.</p>

<p>Na povrchu se musel snášet soumrak.</p>

<p>Od chvíle, kdy vstoupil do Chřtánu Světa, uplynulo podle běžného měření času jeden a půl dne. Ale měřit čas podle běžných měřítek nemělo smysl. Od chvíle, kdy Raj Ahten zaútočil na Heredon, uplynuly dva týdny. Před deseti dny se Gaborn stal Králem Země.</p>

<p>Ale díky odkazům metabolismu se pro něj čas natahoval. Dny mu připadaly jako týdny, týdny jako měsíce.</p>

<p>Běžel tunelem, kde ze stropu na hustých hedvábných vláknech viseli drobní, krystalicky průhlední jeskynní pavouci. Podobné pavouky viděl v Heredonu několikrát, ale tehdy běhali po svých pavučinách tak rychle, že připomínali kapky vody.</p>

<p>Teď jako by nehybně viseli ve vzduchu. Celý svět zamrzl uprostřed pohybu a každý okamžik byl věčností.</p>

<p>Doběhl k místu, kde na podlaze tunelu stálo několik stop vody. Zrychlil krok a probíhal vodou. Pokaždé, když se jeho chodidlo dotklo hladiny, začalo se pomalu nořit jako by do měkkého bahna. Ale Gaborn pokračoval v běhu a jeho ladnost i rychlost byla taková, že povrchové napětí na hladině stačilo k tomu, aby ho udrželo.</p>

<p>Nevěděl, kolik odkazů metabolismu má. Přinejmenším čtyřicet. Říkalo se, že právě tolik jich člověk potřebuje, aby dokázal běžet po vodní hladině. Ale Gaborn jich klidně mohl mít sto.</p>

<p>Neznal žádný způsob, jak odměřovat čas, kromě dopadu nohou na kámen, nebo bušení srdce.</p>

<p>Existuje limit počtu odkazů metabolismu, které člověk může přijmout. Běžně se říkalo, že nikdo by neměl přijmout více než tucet odkazů metabolismu, protože za tímto bodem vznikají nebezpečí. Runy, se kterými pracovali kouzelníci a s jejichž pomocí přenášeli odkazy, nebyly dokonalé. Runa metabolismu způsobila, že se svaly dokázaly pohybovat rychleji, že mozek jasněji myslel, ale ne vždy pracovaly všechny orgány se stejnou účinností.</p>

<p>Proto se často stávalo, že ten, kdo přijal mnoho odkazů metabolismu a dlouho si je ponechal, začal churavět a během několika týdnů zemřel. Tento problém se dal alespoň částečně obejít tím, že se na každý odkaz metabolismu přijaly dva odkazy odolnosti. Ale jen málokterý šlechtic nebo i král si mohl dovolit tolik magických tyčí, a proto člověk, který v časech nouze přijal mnoho odkazů metabolismu, byl jako padající hvězda, která jasně zazáří a uhasne.</p>

<p>Gaborn přemýšlel, zda ho kouzelníci nakonec ve své snaze pomoci nezabijí.</p>

<p>Nezastavoval k odpočinku, nespal. S každým krokem se cítil silnější.</p>

<p>Existuje limit toho, co odkazy dokáží. Jakmile člověk přijme pět odkazů rozumu, v podstatě je schopen pochopit cokoliv a nic nezapomenout. Při dvaceti odkazech se mu do paměti vryje každý úder srdce a každé mrknutí oka, přijímat další odkazy rozumu je v podstatě zbytečné.</p>

<p>To samé platí pro sílu. Válečník, který přijme deset odkazů síly, dokáže zvednout koně nad hlavu, a Gaborn viděl nejednoho opilého rytíře, jak se v hospodě takhle předvádí. Ale další odkazy síly již neposílí kosti, a tak se válečník brzy dostane k hranici toho, co dokáže. Pravda, zvedne koně, ale ocitá se ve smrtelném nebezpečí, že mu prasknou kosti na nohou.</p>

<p>Válečník, který přijme pět odkazů odolnosti, také dosáhne limitu: bodu, za kterým již nepotřebuje spát. Může se sice unavit, ale krátká chvíle odpočinku je pro něj stejně osvěžující jako spánek v posteli.</p>

<p>Gaborn nikdy nechtěl být jako Raj Ahten, nikdy necítil potřebu hromadit odkazy, které mu byly jen k nepatrnému užitku.</p>

<p>A přesto neustále cítil, jak do něj proudí další a další odkazy. Cítil, jako by jeho moc rostla nad všechny přirozené meze. Ani si netroufal odhadovat, kolik odkazů již má. Sto odkazů síly? Když přeskakoval šedesát stop širokou propast, podařilo se mu to snadno a bez sebemenší námahy. Tisíc odolnosti? Necítil sebemenší stopu únavy, jako by mu ze všech pórů prýštila síla a zdraví.</p>

<p>A s každým dalším krokem tento pocit narůstal, neboť kouzelníci v Heredonu mu odkazy neustále přidávali.</p>

<p>Cítil se jako ovoce zrající na slunci, připravené se rozpuknout. Cítil, jako by se mu závod Podsvětím jen zdál, jako by nechal své tělo někde daleko za sebou a teď se hnal na křídlech myšlenek.</p>

<p>Raj Ahten se musí cítit stejně, pomyslel si. Dokázal bych běžet mezi mraky.</p>

<p>Běžel jeskyní i po vodě. Před sebou uviděl jezírko teplé vody, kolem kterého se po zemi šourala rozličná podsvětní havěť.</p>

<p>Gaborn se u něj zastavil, aby se napil. Voda nedokázala utišit jeho žízeň. A přestože nasbíral nějaké šedé houby, nemohl utišit svůj hlad.</p>

<p>Cítil smrt jednoho ze svých vyvolených. V Heredonu začalo zabíjení. Gaborn napjal smysly. Cítil, že v temných chodbách před ním číhá jeho vlastní smrt, a cítil, jak se závoj smrti vznáší nad celým Heredonem. Navzdory jeho varování dnes v noci zemřou desítky tisíc lidí.</p>

<p>Na okamžik se zastavil, aby sežvýkal houbu a truchlil nad svým lidem. Cítil, že dnešní noc je jen předzvěst strašných událostí, které budoucnost přinese.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Na povrchu, asi tisíc mil daleko na sever v Heredonu, útočila na zemi bouře. U země temné, na vrcholcích nazelenalé husté mraky, se zdvihaly do výše jako zeď. Mezi nimi se klikatily blesky. Země se chvěla pod nápory větru.</p>

<p>„Dovnitř!“ vykřikl na abletonské vesničany Chemoisin strýc Eber. „Všichni se rychle schovejte! Před tímhle nás Král Země varoval!“</p>

<p>Mnoho mladých hochů by se s ním přelo a zůstali by venku, aby prokázali svou odvahu, ale slyšeli pověsti o tom, co se stalo u hradu Sylvaresta, věděli, že ignorovat varování Krále Země může mít jen jediný důsledek: smrt.</p>

<p>„Běžte dovnitř,“ pobízel je Eber. „Ať už se sem blíží cokoliv, zůstanete-li venku, zabije vás to.“</p>

<p>„Ano,“ zamumlal tucet dalších. „Taková je královská vůle.“</p>

<p>A tak Eber zavřel dveře a zasunul závoru. Starý Able Farmworthy všechny překvapil, neboť si dovnitř přinesl kožený vak plný půdy ze svých polí. Tuto půdu vysypal na podlahu přede dveřmi a vymodeloval z ní runu Ochrany. Pak na ni nalil trochu vína. „Snažte se runu neporušit,“ varoval ostatní.</p>

<p>Starý muž nebyl žádný čaroděj Binnesman, ale byl to úspěšný farmář, jehož srdce bylo blízké půdě. Chemoise chtěla věřit, že vládne mocí, a všichni ostatní zjevně také, protože jeho runy se nikdo neodvážil dotknout.</p>

<p>Hudba umlkla. Hostina skončila.</p>

<p>Noc právě začala, ale nikdo už neměl náladu oslavovat. Lidé posedávali na zemi a báli se, co jim přinesou příští chvíle.</p>

<p>Chemoise napjala sluch, aby slyšela, co se děje venku. Vítr kvílel a bouře sílila.</p>

<p>Silné dveře se brzy začaly otřásat v pantech. „Někdo je venku a chce se dostat dovnitř!“ vykřikla jedna z žen. „Kdo to může být?“</p>

<p>Chemoise si pomyslela, že to znělo jen jako nárazy větru, protože na druhé straně nikdo o pomoc nevolal. A pokud ano, vítr jeho hlas přehlušil.</p>

<p>Rozhlédla se po místnosti. Ve vesnicí žilo jen šestnáct rodin. Neznala všechny natolik dobře, aby poznala, zda někdo chybí. Nenechal někdo venku třeba dítě?</p>

<p>Eber začal vyvolávat jména. „Calne Hawksi, jsi tu i se všemi svými?“</p>

<p>Caln vzhlédl. „Ano!“</p>

<p>„Dunagale Free, máš tu všechny své příbuzné?“</p>

<p>„Ano!“</p>

<p>A tak to pokračovalo.</p>

<p>Eber a teta Constance seděli vedle Chemoise. U jídelního stolu seděla jejich babička, stará žena, křehká jako věchýtek, která klimbala a vůbec nevěděla, co se kolem děje.</p>

<p>„Jsme tu všichni,“ řekl Eber, když skončil vyvolávání.</p>

<p>„Ale tam venku někdo je!“ nesouhlasila znovu žena.</p>

<p>„Už vím –“ prohlásil jeden z vesničanů. „To bude ten starý ovčák, který žije v kopcích.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Eber. „Toho jsem varoval dnes odpoledne. Během bouře odvádí své ovce do jeskyně v kopcích. Chystal se tam odebrat i dnes.“</p>

<p>„U dveří není nikdo, ale <emphasis>něco</emphasis>,“ řekl Able Farmworthy.</p>

<p>Vítr kvílel jako v bolestech, bušil do dveří a třásl jimi. Do dveří narážely klacíky a listí. Chemoise cítila, jak se jí ježí chloupky na těle.</p>

<p>Slyšela, jak Temný Vznešený zuřil dokonce i po své smrti, jak se změnil ve vichřici a vyrazil na východ. Teď se zdálo, že se vrátil.</p>

<p>Zdáli se ozvalo pištění, jako by ve vzduchu kroužili netopýři. Chemoise je dokázala jen stěží rozlišit mezi vytím větru a duněním hromu. Zároveň ucítila i pach špíny a mokrých chlupů.</p>

<p>„Krysy!“ řekla jedna stařena. „Cítím krysy!“</p>

<p>Pištění brzy zesílilo a zápach také. Blížily se krysy – nikoliv po pouhých tuctech či stovkách, dokonce ani po tisících, ale po desítkách tisíc.</p>

<p>Chemoise si je v duchu představovala, jak se ženou údolím, přes pšeničná pole, jak skáčou do potoka a nemilosrdně se ženou na druhou stranu. Jak vyskakují na kamenné zídky ohraničující farmy a běží po nich jako po cestě.</p>

<p>A pak byly krysy u dveří. Pištěly a tlačily se na jejich dřevo. Ozvalo se skřípění, jak se snažily prohlodat dovnitř.</p>

<p>„Všichni dozadu!“ vykřikl strýc Eber.</p>

<p>Chemoise se zkroutil žaludek strachem. Většina žen a dětí ustoupila do zadní části sklepení. Ale Chemoise se rozhlédla po nějaké zbrani, popadla smeták a postavila se ke dveřím. Někteří vesničané si s sebou čistě pro případ vzali meče a válečná kladiva. Proti krysám to však byly naprosto nevhodné zbraně.</p>

<p>Dearborn Hawks jí smeták vzal. „Dovolte, já si to od vás půjčím,“ řekl. „Vy běžte s ostatními dozadu!“</p>

<p>„To je v pořádku, mohu vám pomoci,“ přela se Chemoise.</p>

<p>„Nosíte v sobě dítě,“ opáčil Dearborn. „Vy sama si můžete dělat co chcete, alespoň co se mě týká, ale musíme chránit vaše dítě.“</p>

<p>Chemoise mu podala smeták a upřeně mu pohlédla do očí. Pak odešla s ostatními ženami do zadní části vinného sklepa. Když se obrátila, uviděla, že na ni Dearborn stále hledí.</p>

<p>Dlouhou dobu se ozývaly jen zvuky žvýkání, jak se krysy prohlodávaly dovnitř.</p>

<p>Náhle se však začalo dít něco zvláštního. Ve svých děrách se začali vrtět a hvízdat Ferrini. Vystrkovali hlavičky ven, čichali, vousy se jim ježily. Pak jeden za druhým začali vystupovat ze svých úkrytů a ve světle lamp se mžouravě rozhlíželi.</p>

<p>Chemoise jen málokdy viděla ferrina v takhle dobrém světle. Ti, kteří vylezli ven ze svých doupat, byli velcí lovci. Každý z nich byl více než stopu vysoký. Všichni byli oděni v hadrech, které byly velmi neumělými napodobeninami lidského ošacení. Jeden měl na sobě opasek z myší kůže, za kterým měl zastrčenou zbraň, zatímco jiný nosil jako plášť starý hadr na podlahu. Ferrini se lišili zabarvením, od hnědé do šedé a na břiše byli světlejší než na zádech. Všichni byli nějakým způsobem ozbrojeni – od osmnáct palců dlouhých oštěpů, vyrobených ze starých šípů a rybářských pomůcek, přes sekery z vybroušených skleněných střepů, až po dýky z jehlic do dámských šatů.</p>

<p>S vrčením a pištěním se vydali ke dveřím, kde se postavili do neuspořádané rojnice.</p>

<p>Krysy byly oblíbenou ferriní kořistí – jejich maso pro ně byla pochoutka, podobně jako zvěřina pro lidi. Z děr nejprve vylezly tucty ferrinů, a jak jejich odvaha narůstala, následovali je další a další. Zjizvení staří veteráni s šedivými čenichy i mladí ferrini se světle hnědou srstí. Rojnici brzy tvořily zhruba dvě stovky ferriních válečníků – to bylo podstatně víc, než jich Chemoise pohromadě kdy viděla.</p>

<p>Strýc Eber oslovil vesničany. „Ustupte. Tohle je jejich bitva. Proto nás Král Země varoval, abychom se uchýlili pod zem.“</p>

<p>A tak lidé ustoupili a s úžasem sledovali začátek bitvy. Krysám trvalo dlouhé minuty, než se prohlodaly dveřmi. Venku zuřila bouře, duněl hrom a nárazy větru se opíraly do dveří.</p>

<p>Náhle se pod prahem prosmýkla veliká černá krysa.</p>

<p>V okamžiku se ve vzduchu zablýsklo půl tuctu ferriních oštěpů, které ji proklály.</p>

<p>Pak ji silný ferriní válečník s hrozivým vrčením popadl za krk a za zadek a vítězně ji zvedl do vzduchu. Krysa marně škubala nohama ve snaze se osvobodit. Tlamou se marně snažila dosáhnout k ratišti nejbližšího oštěpu, aby si ho vytáhla z rány. Byla mnohem špinavější a zuboženější, než by Chemoise předpokládala. Vypadala napůl vyhladovělá, jako by běžela celé dny. Oči měla pokryté zažloutlou krustou. Její matný kožich byl plný bláta a špíny.</p>

<p>Ferrin s ní mrštil na podlahu, kde zůstala bezmocně ležet na boku a vykopávala nožkami.</p>

<p>Z děr vyběhly tři ferriní ženy. Popadly zraněnou krysu a svými drobnými ostrými párátky ji doslova roztrhaly na kousky. Krysa pištěla bolestí, pak zemřela.</p>

<p>Ferriní ženy i s kořistí zmizely ve svých norách. První krysa byla pryč a vzápětí na její místo vběhla další – pak třetí a čtvrtá.</p>

<p>Ale to, co začalo jako jatka a zábavný lov, se brzy změnilo v divoký boj.</p>

<p>Krysy se neúnavně prohlodávaly dovnitř, rozšiřovaly průchod a brzy jich dovnitř proudily tucty. Ferriní válečníci v předních řadách bodali a sekali. Krysám brzy bránila v průchodu mrtvá těla jejich předchůdkyň. Útočily však bez ustání. Draly se dovnitř, své ostré zuby zarývaly do ferriního masa, drtily kosti a překusovaly cévy. Ferrini zachmuřeně bojovali, hvízdali a vrčeli kletby na krysy, které proudily dovnitř a útočily se silou šílenství.</p>

<p>Řadě krys se podařilo proběhnout mezi přečíslenými ferriními válečníky až dozadu a vzápětí se vrhly na vesničany.</p>

<p>Když se to stalo poprvé, byl to šok. Ferriní válečníci hodili z předních řad dozadu zraněnou krysu a hlodavec se kolem sebe téměř nevidoucíma očima jen bezmocně rozhlížel. V očích jí náhle zasvitlo poznání a krysa se začala pomalu sunout k vesničanům jako zraněný lovecký pes ke své kořisti.</p>

<p>Chemoise věděla, že krysu nepohání žádné obyčejné šílenství. Pochopila, že zvíře je ovládáno cizí vůlí.</p>

<p>Když se krysa blížila, vydralo se jí z hrdla vrčení, zvuk, jaký Chemoise od krysy nikdy neslyšela. Věděla však, že hlodavci roznášejí různé nemoci a nákazy a jejich kousnutí může mít osudné následky.</p>

<p>Chemoise náhle pocítila strach, že tato nemocná stvoření, která si prorazila cestu dovnitř a teď útočila s šílenou zaslepeností, přinášejí nějakou nevýslovně strašnou nákazu.</p>

<p>Krysa se pomalu připlazila a jeden z vesnických chlapců asi ve věku devíti let na ni dupnul a rozdrtil ji.</p>

<p>Chemoise se zvedl žaludek. Na hradě Sylvaresta bylo vždy mnoho ferrinů, kteří udržovali město od krys relativně čisté.</p>

<p>Chování těchto krys však nebylo přirozené. Bouře zuřící venku nebyla přirozená. Dunění hromu bylo výhružné a jako by přinášelo předzvěst dalších hrůz.</p>

<p>Zabili jsme Temného Vznešeného, uvědomila si, a ten nyní poslal svou kletbu na Heredon.</p>

<p>„Utvořte řady!“ vykřikl strýc Eber. „Muži dopředu, ženy dozadu. Nenechte krysy dostat se blízko!“</p>

<p>Brzy se ferriními řadami prodraly další krysy, a ne všechny byly zraněné. Rychle jako teriéři běžely po podlaze. Mladí muži z vesnice předstírali, že je to jen hra, předháněli se, kdo ubije víc krys smetákem, napichovali je na opékací vidlice, které sebrali z jídelního stolu, škrtili je rukama nebo je ušlapávali.</p>

<p>Ale pro krysy to žádná hra nebyla. Jakási temná moc je nutila útočit se sebevražedným zápalem. Vrhaly se do řad vesničanů a snažily se kousnout prvního, na koho narazily.</p>

<p>Strýc Eber a několik dalších mužů převrhli jídelní stoly a vytvořili z nich ochrannou bariéru.</p>

<p>Začala skutečná noční můra. Krysy proudily pode dveřmi tak rychle, že s nimi ferrini nemohli se všemi bojovat. Malí válečníci bodali a sekali. Místnost osvětlovala jen dvojice luceren, takže bitva byla velice nepřehledná. Ferrini vytvořili vrčící vzteklou rojnici. Ale jejich hvízdání a vrčení, což Chemoise považovala za jejich formu bojového pokřiku, se brzy změnilo ve výkřiky hrůzy a bolesti. Viděla, jak se ferriní oštěpy zvedají a dopadají, jak jejich sekery odsekávají krysám hlavy.</p>

<p>Zraněné a zkrvavené krysy se dál plazily po podlaze. A za nimi přicházely stále další a další, s promočenou srstí zčernalou blátem. Krysy s očima potaženýma žlutou krustou nebo zelenou vrstvou mastnoty. Krysy, kterým z úst kanuly bílé sliny.</p>

<p>Ferrini zuřivě bojovali a hubili krysy po tisících. Ale zabít krysu není pro ferrina úplně snadné. Ferrin je jen stopu vysoký a dospělá krysa mu dosahuje někam do pasu. Mezi ferrinem a krysou je stejný poměr jako mezi člověkem a kancem. A i když byly krysy menší, byly pozoruhodně silné a zuřivé, hnané šílenstvím. Ferrin, ozbrojený oštěpem nebo sekerou, dokázal krysu zabít, ale nebylo to jednoduché.</p>

<p>Bitva zuřila dál.</p>

<p>Chemoise zaujala místo s ostatními ženami a spolu s nimi hubila každou krysu, která pronikla mezi řadami ferrinů i vesničanů.</p>

<p>Ferriní ženy se také ozbrojily a stály na stráži u ústí doupat, připravené v boji proti krysám mužům pomoci. Chemoise slyšela zoufalý výkřik jedné z nich, ohlédla se a uviděla, že jednu ferinní ženu strhly na zem dvě krysy. Chemoise se k ní rozběhla, popadla obě krysy zakousnuté do ferriní ženy a vypáčila jim čelisti. Pak s krysami mrštila o zem a rozdupala je.</p>

<p>Strašlivá bitva pokračovala. Chemoise nemohla říct, jak dlouho vlastně trvala – hodinu, možná dvě. Ale připadalo jí to jako nekonečné dny.</p>

<p>Bojovala s bušícím srdcem a ústy vyschlými strachem. Zabila stovky krys a jednou byla pokousána na zápěstí, podruhé do kotníku. Jedna malá krysa jí vyskočila až na krk a vrhla by se jí na obličej, ale Dearborn Hawks ji smetl smetákem.</p>

<p>Krys stále přibývalo, až se nakonec v temném přílivu vrhly dovnitř. Chemoise si nedokázala představit, odkud tolik krys pochází. Určitě ne z místních polí.</p>

<p>„Všichni ustupte!“ vykřikl starý strýc Eber. Doběhl k sudu s lampovým olejem a strčil si ho pod paži. Pak z podlahy zvedl lucernu a pospíšil si ke vchodovým dveřím. „Uhněte! Uhněte!“ křičel přitom na ferriny.</p>

<p>Krysy se na něj vrhly, skákaly mu na nohavice a šplhaly mu po těle až na ramena, aby mu zarazily zuby do hrdla. Brzy na něm visely tucty krys, takže to téměř vypadalo, jako by na sobě měl chlupatý plášť z jejich těl.</p>

<p>Teta Constance vykřikla zděšením. Takový útok nemohl strýc Eber nikdy přežít. Chemoise se vrhla vpřed, aby ho zachránila, ale bylo pozdě.</p>

<p>Ferrini mu uskakovali z cesty, jak nejlépe mohli, a nakonec Eber prudce rozevřel teď již zbytečné vchodové dveře.</p>

<p>Venku zuřila neskutečná bouře. Zelenou oblohou se klikatily blesky. Strýc Eber se na chvíli vzdorně postavil ve dveřích, osvětlován jejich svitem. Vítr zuřil ve vzteklých poryvech jako šílené zvíře. Navzdory své síle však bouře nepřinesla déšť. Jen vítr, mraky, blesky a hrom. Vinné sudy, které Dearborn tak pečlivě naskládal před vchodem, teď ležely na zemi, rozkutálené všude kolem.</p>

<p>Eber potácivě učinil několik kroků kupředu, razil si cestu přívalem krys, které přerušily svůj útok na dveře a se vzteklým pištěním se na něho vrhly. Šplhaly po něm a jejich váha ho táhla dolů, takže Chemoise již svého strýce neviděla, protože byl celý zakrytý jejich těly.</p>

<p>Eber mrštil sudem s olejem o zem, takže se roztříštil a olej se rozlil po okolí a vše jím nasáklo. Sud při pádu rozdrtil tucty krys, které vztekle vrčely a v bolestech pištěly. Vzápětí hodil na zem lucernu.</p>

<p>Před ním vzplály plameny, které vytvořily ohnivou stěnu. Muže se pevně držely stovky krys a on se několikrát otočil kolem své osy v zoufalé snaze se jich zbavit.</p>

<p>Musel ale vědět, že jejich jedovaté kousance nemůže přežít. Potácivě vkročil do moře plamenů a krysy tam stáhl s sebou.</p>

<p>Všichni kolem Chemoise, muži, děti i ženy, ze sebe vydali výkřik hrůzy. Teta Constance se chtěla k Eberovi rozběhnout, ale ostatní ženy ji pevně uchopily za ruce a zadržely ji. Planoucí oheň rozpoutal peklo. Staré vinné sudy byly vyschlé na troud a hořely jasnými plameny. Hořela i tráva a keře kolem cesty. Ohnivá stěna dosahovala osmdesát stop do výše, ještě rozfoukávána poryvy větru.</p>

<p>A krysy se přesto vrhaly ke dveřím do ohnivé záhuby.</p>

<p>Jen několik jich prorazilo ohnivou stěnou, jejich kožešina hořela. Těch několika krys, které prošly skrz, se snadno zbavili ferrini.</p>

<p>Dveře uchopil poryv větru, který je s prásknutím zabouchl. Rána byla tak silná, že závora sama zapadla na své místo.</p>

<p>Venku zuřila bouře i oheň. Pod prahem dveří pronikal hustý kouř. Dearborn Hawks se rozběhl ke dveřím a svým pláštěm utěsnil škvíru pod prahem.</p>

<p>Krysí příval ustal.</p>

<p>Chemoise se cítila otupělá. Zhroutila se na podlahu u stěny, celá vyčerpaná a s obavou, že krysy znovu obnoví svůj útok. Věděla, že bitva může kdykoli znovu propuknout. Toužila si alespoň krátce odpočinout. Mnoho žen a dětí plakalo.</p>

<p>„Všichni si ošetřete rány!“ přikázala babička Kinnelly. „Teď není čas odpočívat.“ Vzala džbán s vínem a vydala se místností. Vínem vyplachovala krysí kousance a přitom mumlala modlitbičky k Mocnostem.</p>

<p>Chemoise se jí vydala na pomoc. Děti pátraly mezi krysami po těch, které byly jen zraněné, a ty klacky ubíjely.</p>

<p>Někteří muži utrpěli mnoho kousanců. Chemoise pracovala dlouho do noci. Když dokončila ošetřování lidí, vydala se na pomoc ferrinům. Ferrini utrpěli horší ztráty. Tucet jich v bitvě zemřelo a mnoho dalších bylo těžce pokousáno. Byly mezi nimi běžné utrhané uši, pokousané čenichy, rozervané nohy a podobné zranění. Jeden starý ferrin měl ukousnutý ohon. Chemoise krvácelo srdce při spatření tolika bolesti.</p>

<p>Ferrini, kteří se normálně lidí báli, nyní bez odporu strpěli její dotyky.</p>

<p>Již nikdy mě nenapadne přemýšlet o odměně za mrtvé ferriny, slíbila si v duchu. A vezmu hůl na každého, o kom se doslechnu, že ferrinům ubližuje.</p>

<p>Pracovala dlouho do noci a postupně ošetřila všechny ferriny. Když skončila, zjistila, že mnoho ran, které utrpěli lidé i ferrini, začalo hnisat, takže je byla nucená ošetřit znovu.</p>

<p>Chemoise pracovala tak dlouho, až byla příliš slabá, než aby mohla pokračovat. Posadila se a zády se opřela o kamennou stěnu, aby si na chvíli odpočala. Víčka měla jako z olova. Na chvíli je zavřela, i když nehodlala úplně povolit v ostražitosti.</p>

<p>Vzpomínala na své přátele z hradu Sylvaresta. Kde je asi Ioma? A kde Gaborn?</p>

<p>Gaborn poslal své varování po celém Heredonu. Chemoise si uvědomila, že bitvy, jako je tato, se odehrávají všude – ve sklepeních, v opuštěných dolech i jeskyních. Představovala si krysy ženoucí se v černých hordách do každé vesnice a lidi i ferriny statečně bojující proti nim bok po boku.</p>

<p>Venku kvílel vítr, duněl hrom a jeho rytmus ji pomalu uspával.</p>

<p>Chemoise, otřásající se vzlyky, upadla do spánku a zdálo se jí o krysách.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>23</p><empty-line /><p>ZEMĚ BEZ HORIZONTŮ</p>

<p><emphasis>Ti, kteří propadnou zoufalství, staví mříže vlastního vězení.</emphasis></p>

<p>– Král Jas Laren Sylvaresta</p>

<p>Jen několik málo hodin poté, co Harmonie Stínů uvrhl Averan do vězení, vypukla mezi vězni hádka.</p>

<p>Bylo tu jen šestnáct lidí, šestnáct zbývajících ze stovek zajatců, kteří se tu během let ocitli. Byli různého věku a pocházeli z různých míst.</p>

<p>„Máme světlo,“ řekl jeden z mužů. „Máme světlo. Poprvé od chvíle, kdy jsme se tu ocitli. Světlo je naše zbraň. Díky němu se můžeme pokusit o útěk. Ty sám, Obare, jsi řekl alespoň stokrát, že kdybys měl světlo, zkusil bys utéct, i kdyby tě to mělo stát život.“</p>

<p>„Ale k čemu je nám světlo?“ opáčil Obar se silným indhopalským přízvukem. „Jsme celé míle pod povrchem a tunely se táhnou všemi směry. Nikdy se nám nepodaří najít cestu ven!“</p>

<p>„Máme snad na výběr něco jiného?“ opáčil Barris, muž, který byl podle Averan zřejmě vůdcem skupinky zajatců. „Teď, když máme světlo, tu přece nebudeme sedět, dokud nám ze zadnice nevyraší květiny.“</p>

<p>„Nejsme všichni Runovládci,“ řekla plačtivě indhopalská žena jménem Inura. „Nemůžeme společně bojovat.“</p>

<p>„Barris má pravdu,“ řekla Averan. „Musíme utéct. Ale nebudeme bojovat sami. Pomoc přichází.“</p>

<p>„Pomoc?“ zeptal se Barris. „Sem dolů?“</p>

<p>„Ano,“ řekla Averan. „Gaborn Val Orden, král Mystarie, přichází.“</p>

<p>„Chvála budiž Mocnostem!“ vykřikla Inura.</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Barris, jako by si myslel, že se Averan zbláznila. „Co by tu král dělal?“</p>

<p>„Míří do Místa Kostí, aby se postavil padlé mágyni, která všechny ničitele vede,“ řekla Averan. „Snažila jsem se mu ukazovat cestu, ale pak mne ničitelé chytili. Gaborn mě bude sledovat. Dokáže mě vystopovat. Přijal odkazy čichu od dvaceti psů.“</p>

<p>„Ale proč by takové dítě, jako jsi ty, vedlo krále?“ dožadoval se Barris.</p>

<p>„Protože jsem Správkyně Země,“ vysvětlila Averan po pravdě, „tedy zatím jsem jen pouhá učednice.“</p>

<p>„Pokud jsi čarodějka, možná bys dokázala i jiné věci, které by nám mohly pomoci,“ navrhl Barris.</p>

<p>„Jaké třeba?“ zeptala se Averan.</p>

<p>„Mohla bys povolat zvířata, aby za nás bojovala?“</p>

<p>„Ztratila jsem svou hůl,“ omlouvala se Averan. „Kromě toho se obávám, že tady na míle daleko jsou kromě ničitelů jen slepí krabi.“</p>

<p>„Prosím, zkus aspoň něco,“ řekla Inura.</p>

<p>Tihle lidé byli zoufalí. Averan pohlédla na jejich zachmuřené tváře s výrazy beznaděje a nenapadalo ji nic, čím by mohla pomoci. Ale při myšlence na otcův osud v ní stále ještě hořel hněv a ona toužila po pomstě.</p>

<p>Zamyslela se. „Zkusím to,“ řekla nakonec. Zajatci se tiše shromáždili kolem ní a ve tmě na ni upřeně hleděli. Averan zklidnila svůj dech a nechala své myšlenky rozletět do dáli.</p>

<p>Nejprve upřela svou mysl na Gaborna. Představila si jeho tvář. Když se jí to konečně podařilo, uslyšela zvuk jeho zrychleného dechu. Poznala, že běží. Alespoň to dokázala vycítit.</p>

<p>Pokusila si představit, co vidí, pokusila se cítit tvrdý kámen pod jeho nohama. Ale bylo to k ničemu. Nedokázala vstoupit do jeho znepokojené mysli.</p>

<p>Potřebovala snazší cíl, někoho přístupnějšího. Pod Binnesmanovým dohledem se jí jednou v kopcích podařilo přivolat jelena. Moc jí to nešlo, ale jelen je poměrně hloupé zvíře a nechal se přivábit.</p>

<p>Jaký druh zvířete je stejně hloupý? přemýšlela Averan. Napadl ji skalní červ. Takový, jakého přivolal Gaborn u Carrisu.</p>

<p>Ale představa obrovského červa, razícího si cestu Podsvětím, se jí vůbec nelíbila. Takové monstrum se raději neodvažovala přivolat.</p>

<p>Pročistila svou mysl a vzápětí se jí před očima vynořil obraz: tvář Zelené ženy.</p>

<p>Averan k ní natáhla své myšlenky.</p>

<p>Představila si Zelenou ženu a snažila se dotknout její mysli. Zelená žena však byla velice daleko. Trvalo celé minuty, než Averan dokázala vidět jejíma očima, slyšet jejíma ušima a cítit, co cítila ona. Naplnilo ji úžasem, když si uvědomila, jak ostré má Zelená žena smysly. Zelená žena měla čich ostřejší než pes a pohled jasnější než orel. Vnímala každičký záchvěv svých nervů. Dokázala vnímat celým povrchem svého těla. Špičkou jazyka chutnala vzduch a dokázala rozlišit jeho složení. Binnesman ji vytvořil skutečně dokonale. Averan nikdy netušila, že by nějaká bytost mohla být v tak naprostém souladu se svým okolím.</p>

<p>Zelená žena právě dorazila k veliké propasti, která jí ležela v cestě. Dole v hlubinách tekla řeka a stěny kaňonu se zrádně kroutily.</p>

<p>Ničitelé i lidé by přechodem přes tuto překážku strávili dlouhé hodiny. Zelená žena však bez váhání skočila na druhou stranu. Padala dolů stovky stop, než se zachytila kamenného výčnělku na protější stěně.</p>

<p>Averan téměř cítila, jak kámen mění tvar, aby Zelené ženě dokonale padl do ruky. Bytost vzápětí vyšplhala nahoru rychle jako blesk.</p>

<p>Averan užasla nad její výdrží. Zelená žena získávala svou sílu ze země a země teď byla všude kolem ní, naplňovala jí energií. V jejích svalech cítila Averan nekonečnou sílu.</p>

<p>„Vesno!“ zavolala Averan. „Pomoz mi!“</p>

<p>Ta tři slova ji stála hodně síly. Dívka měla pocit, že se zhroutí.</p>

<p>Zelená žena vyskočila jako kočka a ve vzduchu se otočila.</p>

<p>„Averan?“ zeptala se.</p>

<p>„Pomoz nám,“ prosila dívka. „Chytili nás ničitelé a jsme hluboko v jejich doupatech blízko Místa Kostí.“ Averan se pokusila co nejvíc souznít s myslí Zelené ženy. „Jsou tu nepřátelé Země,“ lákala ji.</p>

<p>Averan cítila, jak jí tělem probíhá křeč. Jen stěží dokázala se Zelenou ženou udržet kontakt.</p>

<p>Zelená žena se prudce pohnula a začichala. Pak zavyla jako vlk na lovu a rozběhla se tunelem. Když Zelená žena doběhla na křižovatku, Averan ucítila pach ničitelských značek. Averan se soustředěně zamračila a vzpomněla si na tohle místo.</p>

<p>Zelená žena předtím musela sledovat hordu ničitelů k povrchu. Teď se nacházela od dívky stovky mil daleko.</p>

<p>„Pomoz nám!“ vykřikla Averan. „Otoč se!“</p>

<p>S hořkostí a s potlačovanými vzlyky se Averan musela stáhnout z její mysli, protože již nedokázala udržet kontakt. Námaha ji natolik vysílila, že upadla do bezvědomí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>24</p><empty-line /><p>SARKA KAUL</p>

<p><emphasis>Po celá staletí Dnové prohlašovali, že jsou politicky neutrální.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tvrdili, že jejich úkolem je pozorovat životy vládců na zemi. Ale říká se přece, že pozorovatel mění pozorovaného. A také se říká, že pozorovaný objekt mění pozorovatele. Který král mezi námi by se pod jejich dohledem nesnažil vypadat moudřejší, ušlechtilejší a statečnější, než jak mu diktuje jeho povaha?</emphasis></p>

<p><emphasis>Přítomnost Dnů nám navždy připomíná, že naše životy jsou krátké, měřené tlukotem našich srdcí, a že brzy skončí. Proto věřím, že i pouhým pozorováním Dnové nevyhnutelně mění běh dějin. Vzhledem k tomu mohu dospět k jedinému závěru, totiž že Dnové netouží jen po zaznamenávání historie: touží ovlivňovat události. Jejich zásahy jsou nenápadné, ale přesné, a já věřím, že v čase veliké nouze nám pomohou.</emphasis></p>

<p>– Král Jas Laren Sylvaresta, v dopise emírovi z Tulistánu</p>

<p>Myrimin věznitel ji postrkoval dlouhou chodbou. Verazeth k ní nebyl příliš jemný. V chodbě byla větší tma, než aby se v ní dokázala orientovat, ale on ji nutil běžet dopředu téměř poslepu. Slyšela zvuky moře – dunění vln o pobřežní útesy a vzdálený křik racků. Ve vzduchu se vznášela slaná vůně mořské vody.</p>

<p>Něco se v ní pohnulo. Dosud nikdy neslyšela mořské vlny, nikdy si nedokázala představit nesmírnou rozlehlost oceánu. Vlny na moři si představovala jako vlny na jezeře, ale zvuk, který teď slyšela rozhodně jezero nepřipomínal. Vnímala vlny tříštící se o pobřeží, které se táhlo do dáli, kam až oko dohlédlo. Vlny se tříštily o skály u úpatí paláce Iselferion, omývaly je a způsobovaly, že se otřásal v základech samotný palác. Nešlo jen o to, že by Myrima oceán slyšela nebo cítila. Jeho přítomnost vnímala doslova celým tělem.</p>

<p>Takovou moc nikdy ve vodě necítila. Měla pocit, že ji volá.</p>

<p>Její věznitel ji strkal dál a ona před sebou spatřila světlo hvězd. A pak uviděla oceán, obrovský, nekonečný, táhnoucí se daleko za horizont. Svítalo. Na východě planulo měkké světlo. Verazeth, bledý jako duch, ji postrčil dopředu a nahnul ji přes kamennou římsu, která trčela nad oceánem.</p>

<p>Asi sto metrů pod nimi se voda tříštila o útesy. Stačilo by malé postrčení a Myrima by spadla do hlubiny.</p>

<p>Princ Verazeth ji přitáhl zpět, jeho černá róba se rozevřela a odhalila jeho bledou hruď. Princ byl pohledný muž s ostrým nosem, silnou bradou a svaly jasně se rýsujícími na hrudi i na břiše. Stříbrné vlasy měl svázané do copu, který mu visel přes pravé rameno.</p>

<p>„Co to děláš?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>Verazeth ji pohladil po tváři. V jeho výrazu spatřila nezakrytou touhu. „Byl bych rád,“ řekl nakonec, „kdybys věnovala odkaz… metabolismu.“</p>

<p>Věděla, po čem doopravdy touží. Jakmile by dala odkaz metabolismu, upadla by do čarovného spánku, ze kterého by se probudila až ve chvíli, kdy ten, komu odkaz poskytla, zemře. Pak by se jí odkaz vrátil. V takovém stavu by nebyla schopná bránit se před jeho chlípností. Dokonce by ani nevěděla o tom, že ji znásilnil. A až by se probudila, možná by shledala, že nosí jeho dítě.</p>

<p>„Nic ti nedám,“ zavrčela Myrima.</p>

<p>„Manžel tě moc miluje. On dá vůli, aby tě zachránil. My slíbili, že tě necháme žít. Ale pokud tě propustíme, můžeš nás ohrozit. Nemůžeme tě nechat jít. Proto musíš dát odkaz.“</p>

<p>„To tě dřív zabiju,“ řekla Myrima.</p>

<p>Zavrčel, jako by ho ta ubohá hrozba znechutila. „Ty nerozumíš. Dej odkaz, budeš žít. Nedáš, já tě strčím.“ Hrubě ji popadl a naklonil ji přes okraj.</p>

<p>Myrima mu přehodila paže kolem krku. Pokud se ji pokusí postrčit, spadne s ní a Myrima nepochybovala, že si ve vodě povede daleko lépe než on. Plivla mu do tváře.</p>

<p>Verazethovi krutě zaplály oči a pokud to bylo vůbec možné, ještě více zbledl. Bezmocně sevřel pěsti.</p>

<p>„Dám ti den na přemýšlení. Slunce horké.“ Chvíli ji nechal, aby si domyslela význam těch slov. Inkařané se svou bílou kůží byli proti slunečním paprskům špatně chráněni. Snadno se na slunci bolestivě spálili. „Až slunce vyjde, ty přemýšlej. Třeba ne tak špatné dát odkaz. Možná ty i tvůj manžel dát odkaz králi. Pak, až on zemře, vy oba dostanete odkaz zpátky. Není lepší žít v naději, než zemřít v zoufalství?“</p>

<p>Popadl řetěz, který ji poutal, a silou jí stáhl paže dolů. Pak jí strhl cestovní plášť a nechal ji oděnou jen v tunice a krátkých spodních kalhotách. Pak znovu popadl řetěz, zvedl jí ruce a přitiskl ji ke zdi. Zvedl ji nahoru a pověsil ji na hák, který tam trčel ze zdi. Myrima visela za ruce a nohama na zem nedosáhla.</p>

<p>„Mnoho krabů dole,“ řekl Verazeth. „Hladoví krabi. Oni šplhají nahoru a hledají jídlo. Možná ti pomohou lépe přemýšlet.“</p>

<p>Princ se obrátil, vstoupil do tunelu a zavřel za sebou železné dveře.</p>

<p>Myrima pohlédla dolů a uviděla dvojici malých zelených krabů, hledajících úkryt pod kameny. Napjala se a vyzkoušela pevnost svých pout. Těžké okovy se jí zařízly do zápěstí. Seděly jí na rukách tak pevně, jako by byly vyrobené přímo pro ni. Myrima věděla, že díky svým odkazům síly by si dokázala ruce osvobodit. Ale přitom by si polámala zápěstní kůstky a servala by si z rukou kůži i kusy masa.</p>

<p>K čemu by byl dobrý útěk, když by se přitom zmrzačila?</p>

<p>A tak visela na skále dlouhou hodinu, zatímco ranní slunce šplhalo nad vlny. Voda odrážela hlubokou modř nebe a vysoké majestátní vlny vytvářely vrásky na bezčasé tváři oceánu. Voda se táhla donekonečna a Myrima si uvědomila, že dosud nikdy nebyla v přítomnosti něčeho, před čím si připadala tak malá a bezvýznamná.</p>

<p>Cítila, jak ji moře volá. Slyšela jeho volání v tříštění příbojových vln, v šumění vody, v křiku racků i v její vůni.</p>

<p>Cítila, jak ji oceán přitahuje. Dole pod útesem plavali tuleni, kteří vystrkovali hlavy z vody. Myrima zatoužila plavat s nimi. Nad vodou létala hejna kormoránů, racků a dalších pobřežních ptáků. Nahoru se po skále vyšplhal malý zelený krab a změřil si Myrimu svýma očima na stopkách. Na krunýři se mu leskly kapičky vody.</p>

<p>„Pojď sem, malý příteli,“ řekla mu Myrima. „Překousej má kovová pouta.“ Ale Myrima nebyla kouzelnice a nedokázala vzývat živé bytosti. Malý krab se odšoural pryč.</p>

<p>Ráno pomalu plynulo a Myrima stále tiše visela na skále. Po nějaké době uslyšela tiché kroky.</p>

<p>Natočila hlavu a spatřila starou inkařanskou ženu, která otevřela železné dveře vedoucí do paláce. Měla slonovinově bílou pleť a byla shrbená věkem. Opatrně se blížila k Myrimě, jako by se bála, že ji někdo uvidí.</p>

<p>Když došla až k ní, šeptem ji oslovila překvapivě čistou rofehavanštinou. „Přišla jsi, abys našla Daylana Kladivo?“</p>

<p>„Ano,“ podařilo se ze sebe Myrimě vypravit rozpraskanými rty.</p>

<p>„Dlouho jsem přemýšlela, co se s ním asi stalo,“ řekla stařena. „Když jsem byla dívka, byl to můj učitel. Otec ho najal, aby nás učil o dávné minulosti, vzdálených zemích a cizím jazykům. Velice jsem ho milovala a nikdy jsem mu to nemohla říci. Byla jsem princezna.“</p>

<p>Myrima rozuměla. Kdyby se rozneslo, že inkařanská šlechtična miluje muže z Rofehavanu, propukl by obrovský skandál, i když se jednalo o hrdinu, jakým byl Daylan Kladivo.</p>

<p>„Ale i když jsem ho velice milovala, má sestra ho milovala víc. Často se s ním snažila být o samotě, a v noci mi vyprávěla, jak se jí o něm zdálo. Daylan ji však pokaždé odmítnul.</p>

<p>Její sňatek byl dohodnut ještě před jejím narozením. Jejím chotěm se měl stát Sandakra Criomethes, princ z Inturrie. Když se datum dohodnutého sňatku blížilo, má sestra byla stále zoufalejší. Nakonec se rozhodla, že se našemu učiteli pomstí. Noc před svatbou si prořízla břicho a zemřela.“</p>

<p>Myrima si chvíli nebyla jistá, jestli dobře slyší. „Proč?“</p>

<p>„Takový je inkařanský způsob,“ řekla stará žena. „Když se žena pošpiní s mužem, tímto způsobem se přizná a ospravedlní.“</p>

<p>Princezna tedy svou smrtí obvinila Daylana Kladivo z cizoložství, uvědomila si Myrima.</p>

<p>„Můj otec mne provdal za prince místo sestry, a tak jsem se během let dozvídala, co se dělo dál. Můj pán Criomethes byl tak rozhněván, že se toužil Daylanovi pomstít. Nesmrtelný uprchl na sever a mnoho mužů se ho jalo pronásledovat. Ve Ferecii ho dostihli a rozhořela se veliká bitva. Většina pronásledovatelů se nikdy nevrátila.“</p>

<p>„Zabili ho?“</p>

<p>„Já nevím,“ řekla stařena. „Vím jen toto. Neudělala jsem nic, abych zachránila muže, kterého jsem obdivovala a milovala mnohem víc než mého zákonitého manžela. Proto tě prosím o odpuštění.“</p>

<p>Stará žena otevřela zaťatou pěst a na dlani jí zasvítil klíč. Rychle vyšplhala na okraj římsy a odemkla Myrimě pouta. Myrima sklouzla na zem.</p>

<p>„Běž,“ řekla stará žena. „Téměř každý v paláci spí. Teď máš šanci uniknout!“</p>

<p>„Ne bez svého manžela,“ prohlásila Myrima.</p>

<p>„Pro něj už je příliš pozdě,“ řekla stará žena. „Vzdal se odkazu vůle. Teď je jedním z živých mrtvých.“</p>

<p>„Pak se postarám, aby se mu ten odkaz vrátil,“ řekla Myrima výhružným tónem. Sundala si řetězy, a až tehdy stará žena poznala, jakou udělala chybu.</p>

<p>Vyjekla a pokusila se vykřiknout, ale Myrima ji popadla za krk. Stará žena se zmítala a kopala nohama, ale Myrima měla mnoho odkazů a škrtila ji tak dlouho, dokud neztratila vědomí. Pak ji spoutala řetězy a pověsila na skálu, na místo, kde ještě před chvílí visela ona sama.</p>

<p>„Je mi to líto,“ zašeptala Myrima, když stařeně zamykala pouta. „Je mi to líto.“</p>

<p>Myrima ji obrátila čelem ke skále, aby ji slunce nespálilo, a pak se vplížila do temného tunelu.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Sir Borenson ležel na dřevěné pryčně, nadechoval se a vydechoval. V krbu hořel jasný oheň a Borenson mohl poprvé jasně vidět celou místnost. Byl v největší z komnat, které měl král Criomethes k dispozici. Nad Borensonovou bosou nohou se skláněl inkařanský kouzelník. V ruce měl jehlu, kterou namáčel do kalamáře. Po celé Borensonově noze vytvářel tetování.</p>

<p>Mohl bych pohlédnout dolů, řekl si Borenson. Uviděl bych tvar runy vůle.</p>

<p>Ale vůbec to netoužil udělat. Po celé věky se obyvatelé Rofehavanu snažili dozvědět tajemství této runy. Ale Borenson se ani nenamáhal podívat se. Po stropě pochodoval veliký černý pavouk. Borenson jej pozoroval strnulýma očima. Měl je suché, pálilo ho v nich a pokaždé, když začala být bolest příliš velká, musel sebrat všechnu sílu, aby mrkl. To všechno dělal jenom proto, že ho k tomu nutila jeho mučitelka.</p>

<p>Byla to žena. Stála nad ním s bambusovou rákoskou v ruce. Od chvíle, kdy předal svůj odkaz, mu vydávala příkazy. „Dýchej, nebo tě udeřím,“ varovala ho. A kdykoli přestal dýchat, udeřila ho rákoskou do holeně tak silně, že mu to způsobilo nevýslovnou bolest. Tímto ho nutila dýchat.</p>

<p>Kdyby byl ponechán bez dozoru, jednoduše by se přestal nadechovat a udusil by se. Už mu na tom nezáleželo.</p>

<p>„Zamrkej pokaždé, když budeš mít příliš suché oči,“ nařídila mu žena poté, co téměř hodinu hleděl na strop. Udeřila ho do dlaní, aby mu názorně předvedla, kolik bolesti mu dokáže způsobit. Tak ho naučila mrkat, i když Borensonovi vůbec nezáleželo na tom, zda mu oči vyschnou nebo ne.</p>

<p>Tyčila se nad ním a pokračovala ve vysvětlování. „Nebudu tě krmit. Nejsem tvůj otrok. Když dostaneš hlad, musíš vstát z postele a najíst se. Rozumíš? Nebudeš-li jíst až do sytosti, spráskám tě. Rozumíš?“</p>

<p>Borenson rozuměl, ale nedal to nijak najevo. Mluvení bylo ztrátou času, přikývnutí bylo zbytečné gesto. A tak jen nehybně ležel a zíral na strop.</p>

<p>Žena jej udeřila rákoskou do tváře. „Máš jazyk. Odpovíš mi. Rozumíš?“</p>

<p>„Ano,“ souhlasil Borenson. Byl vzteklý a frustrovaný. Matně ho napadla myšlenka, že by mohl utéct. Už nebyl spoutaný. Kouzelník mu sundal řetězy, aby mohl vytvořit tetování. Ale touha utéct nebyla tak silná, aby Borensona přiměla vstát.</p>

<p>Kdybych utekl, jak budu žít? přemýšlel. Připadalo mu to nemožné. Musel by najít koně, což by trvalo celé hodiny. Musel by se vyhnout strážím, nebo s nimi dokonce bojovat, to mu přišlo jako nadlidský úkol. Pak by musel celé dny cestovat. A kvůli čemu? Všechno, co potřeboval, bylo tady. Jídlo, přístřeší, voda. Stačí, když tu zůstane ležet a ostatní mu všechno přinesou.</p>

<p>Cítil potřebu močit a tak se počůral. Moč mu nasákla do kalhot a začala se hromadit v kaluži pod jeho tělem.</p>

<p>Kouzelník si znechuceně odkašlal a vydal Borensonově mučitelce nějaký příkaz. Ta se zrovna čímsi zabývala na druhé straně místnosti. Když kouzelník vykřikl, rozběhla se k Borensonovi.</p>

<p>„Ne!“ vykřikla na Borensona. „Nejsi přece zvíře. Nebudeš čůrat na podlahu ani na postel. Vstaneš jako každý člověk. Jasné?“ Udeřila ho bambusovou holí. Borenson pomalu zvedl ruce a položil si je přes břicho, aby se chránil.</p>

<p>Uslyšel hluboký hlas, který pronesl něco inkařansky. Ze stínů vystoupil samotný král Criomethes.</p>

<p>„Doufám, že ty v pořádku?“ zeptal se král.</p>

<p>Borenson vůbec netoužil vymýšlet odpověď.</p>

<p>„Život bez vůle je tvrdý,“ řekl král. „Neexistuje naděje, jen nesmyslná touha. Žádné skutečné sny, jen touha po cílech, kterých nelze dosáhnout. Život je břemeno a nemá pro tebe cenu. Ale my tě naučíme znovu žít. Naučíme tě dýchat, jíst, močit. Ty žít tak, jak my ti řekneme. Ty žít, protože to snazší než zemřít.“</p>

<p>„Poděkuj,“ rozkázala mu stařena.</p>

<p>Borenson mlčel, dokud ho neudeřila do tváře. „Děkuji.“</p>

<p>Král Criomethes se usmál a chystal se odejít, když tu Borenson uslyšel tiché, rychlé kroky. Criomethes se při zaslechnutí toho zvuku rychle otočil. Z temnoty se vynořil stín. Ozvalo se zasvištění ostří a pak náraz, se kterým se čepel zakousla do jeho těla.</p>

<p>Borensonovi na tvář dopadla sprška krve, král Criomethes se zhroutil na zem. Inkařanský meč ho zasáhl mezi krk a rameno a zaťal se mu do hrudi.</p>

<p>Kouzelník vyděšeně uskočil. Stará žena s bambusovou rákoskou vykřikla a pokusila se utéct, ale stín zavířil a vytrhl čepel z mrtvého těla krále Criometha. Třpytivé ostří odseklo stařeně hlavu a kouzelníka zasáhlo do krku, přičemž mu přeťalo hrtan. Kouzelník se zhroutil zády ke zdi a v rytmu tlukotu jeho srdce z krku mu stříkala krev.</p>

<p>Náhle a bez varování se Borensonovi vrátila vůle. Prudce se posadil.</p>

<p>Nad ním stála Myrima oděná ve svém černém plášti s kápí staženou do čela, aby splynula s temnotou.</p>

<p>„Pojďme odsud,“ řekla. „Musíme zmizet!“</p>

<p>Ještě před chvílí se Borenson cítil prázdný a téměř spokojený. Teď cítil, jak ho zalila vlna emocí a z nich nejsilnější byla zášť.</p>

<p>Criomethes ležel na podlaze a jeho tělo sebou cukalo ve snaze se zdvihnout. Rukou svíral nohu židle. Borenson věděl, že král je mrtvý a že se otřásá ve smrtelných křečích. Přesto ho zaplavilo nutkání projevit svou zášť. Závojem rudé mlhy se díval na umírajícího krále.</p>

<p>Popadl Criometha za vlasy, zvedl ho nahoru, sevřel pěst a napřáhl se. Chtěl ho udeřit mezi oči ranou tak prudkou, až by mu rozdrtil lebku.</p>

<p>Ale Myrima se prstem dotkla Borensonovy napřažené ruky a zašeptala: „Mír s tebou.“</p>

<p>Bylo to jako kouzlo. Borensona zalil pokoj a vyrovnanost, jeho hněv ustoupil.</p>

<p>Něco podobného zažil jen jednou – u jezírka jižně od Bannisferu, kde ho vodní víla políbila a z jeho umučené mysli smyla pocit viny.</p>

<p>Pustil starého krále a zastyděl se za svůj nedostatek sebeovládání.</p>

<p>Okamžitě se mu na mysli vynořil milión otázek. Kde mám boty? Kde mám zbraně? Jak se ti podařilo uniknout?</p>

<p>Potlačil však svou zvědavost a chvilku si prohlížel svou nohu s tetováním. Kůže probodaná jehlou ho pálila. Starý kouzelník začal u chodidel a tetoval ho směrem nahoru. Vytvořil obraz kořenů stromu. Teď to vypadalo, jako by měl Borenson na noze fialovou ponožku, která pokrývala jeho nohu od chodidel až ke kotníku. Ale na lýtku měl vytetovanou runu, jakou dosud nespatřil, symbol vůle. Borensonovi vzdáleně připomínala hlavu býka v kruhu. Kolem kruhu byly jakési čárky, které připomínaly slova napsaná neznámým jazykem.</p>

<p>Borenson se nervózně rozhlédl v obavě, zda do místnosti nevtrhnou inkařanští válečníci. Myrima se rozběhla k ústí temné chodby, která vedla pryč z místnosti.</p>

<p>„Kde je princ Verazeth?“ zašeptala.</p>

<p>„Nevím,“ řekl Borenson. „Neviděl jsem ho celé hodiny.“</p>

<p>Vztekle zavrčela a obrátila se k Borensonovi. „Musíme odsud rychle zmizet,“ prohlásila. „Jestli se Inkařané dozvědí, že známe tajemství runy vůle, bez milosti nás zabijí.“</p>

<p>„Trefíš odsud ven?“ zeptal se jí Borenson. „Tohle místo je hotové bludiště.“</p>

<p>Myrima ztuhla. Neměla představu, jak se odsud dostanou, jak najdou cestu ven z města a ze země.</p>

<p>V tu chvíli uslyšeli, jak si někdo odkašlal. Ozval se hlas se slabým inkařanským přízvukem, „Možná vám mohu pomoci.“</p>

<p>Borenson se rychle otočil, připravený k boji. V temnotě u zdi seděl muž v temné róbě. Až dosud seděl tak nehybně, že si ho ve tmě vůbec nevšimli. Sňal si kápi a odhalil tak obličej s bledou kůží a rudýma očima.</p>

<p>Borenson se na něj už už chystal vrhnout, když si uvědomil, že je to Den.</p>

<p>A ne jen tak ledajaký, ale Den samotného krále Criometha.</p>

<p>„Proč bys nám pomáhal?“ zeptal se ho Borenson. Dnové byli od nepaměti politicky neutrální. V každém sporu zůstávali naprosto nestranní.</p>

<p>„Protože osud světa visí na vlásku,“ odpověděl Den. „Již dva dny se naše Rada dohaduje, zda máme či nemáme zasáhnout. Já jsem učinil své rozhodnutí, zatímco Rada učinila jiné. Rozhodli se nezasahovat.“ Jako by jim chtěl oznámit, jak se rozhodl on, vstal a svlékl svou róbu, odznak učence. Byl to vysoký muž s širokými, silnými rameny. Pod róbou byl oblečen v prostou bílou tuniku a inkařanský hrudní plát. V pochvě u boku mu visel dlouhý tesák. „Každý člověk, který chce přispět k záchraně světa, teď musí jít k Carrisu, kde propukne veliká bitva.“</p>

<p>„Carris?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Král Země požádal každého člověka schopného unést zbraň, aby vyrazil k Carrisu bojovat proti ničitelům,“ řekl Den. „Máme-li to zvládnout, musíme to stihnout do západu slunce. Mohu vás vyvést z Inkary, ale Inkařané nesmějí vstoupit do Mystarie. Jakmile překročíme hranici, bude můj život ve vašich rukou.“</p>

<p>„Bojovat proti ničitelům?“ zeptala se Myrima. „Podle toho, co jsem naposledy viděla, Gaborn jejich hordu odrazil a pronásledoval zpátky do Podsvětí.“</p>

<p>„To ano,“ souhlasil Inkařan. „Ale blíží se nová vlna ničitelů, větší a strašnější než ta první.“</p>

<p>Při té představě se Borenson otřásl.</p>

<p>„Zúčastní se Gaborn bitvy?“ zeptal se, protože doufal, že Gabornovi bude moci říct o svých objevech v Inkaře.</p>

<p>„Naposledy ho viděli přede dvěma dny vstoupit do Podsvětí, aby bojoval s legendou – padlou mágyní, která vede ničitele, a které se říká Jediná Pravá Vládkyně,“ vyprávěl Inkařan. Došel ke krbu a sáhl mezi vaky, které tam ležely. Vytáhl zdobenou přilbu, kterou si nasadil na hlavu a dlouhý rovný inkařanský meč, jímž se opásal.</p>

<p>Upravil si pochvu tak, aby mu dobře seděla, a pohlédl Borensonovi do očí. „Měl bych vás varovat, že šance těch, kteří se zúčastní boje u Carrisu, jsou nepatrné. Stojí proti nám hordy nepřátel, a ne všichni jsou ničitelé.“</p>

<p>„Kdo další?“</p>

<p>„Raj Ahten se stal ohňotvůrcem a plánuje zničit Mystarii. Jeho kouzelníci mu dodávají odkazy tak rychle, jak jen jsou schopni. Podplácejí pouliční sirotky a vydírají zloděje. Ale Raj Ahten není jediný, kdo proti nám stojí. Lowickerova dcera blokuje cesty severně od Carrisu, takže odtamtud nemůže přijít žádná pomoc.</p>

<p>Kromě toho z Jižního Crowthenu přijíždí král Anders, který se prohlašuje za nového Krále Země, neboť Gaborn ztratil moc varovat své vyvolené před nebezpečím.“</p>

<p>Borenson si pohrdavě odfrkl, ale Inkařan řekl: „Nesměj se. Anders léta studoval čarodějnictví a přesvědčil mnoho lidí o pravdivosti svých slov. Jeho srdce je však plné zrady. Vyslal příval krys zničit Heredon. Něco tak odporného by neučinil žádný Král Země. Gaborn jeho plán překazil, ale Anders má v zásobě další trumfy.“</p>

<p>„Jmenuj je,“ požádal ho Borenson.</p>

<p>„Na jeho příkaz dobyli válečníci z Internooku Dvory Přílivu,“ odpověděl Inkařan. „Vedl je sám mořský král Olmarg. Tři tisíce šedých dlouhých lodí vplulo za úsvitu do města. Přestože kancléř Westhaven kapituloval, Olmarg ho krutě popravil. Pak barbaři z Internooku zapálili doky a vrhli se do loupení a plenění města. Olmarg se prohlásil za krále Mystarie a teď drancuje její poklady, ať už se jedná o zlato nebo magické tyče. Vévodkyně z Galentu před něj před hodinou předstoupila a prosila ho, aby zkrotil své muže, neboť zabili jejího manžela a před jejíma očima znásilnili její dcery. V odpověď jí Olmarg znásilnil na podlaze trůnního sálu a podřízl jí hrdlo. Takoví lidé slouží Andersovi.“ Během vyprávění odřízl Inkařan mrtvému králi od pasu váček plný mincí a do vaku nacpal rýži a ovoce z košů, které se nacházely u krbu. Došel k šatníku u zdi a vytáhl odtamtud inkařanský denní plášť – černý plášť s hlubokou kápí, která chránila oči před světlem – a přehodil si ho přes ramena.</p>

<p>Borensonem zprávy otřásly. Celý svůj život zasvětil službě Gabornovu otci na ochranu Mystarie. Ani v nejčernějších snech ho nenapadlo, že jeho národ padne.</p>

<p>Inkařan na Borensona upřeně pohlédl. „Teď vás odvedu ke strážím. Chovejte se, jako by se nic nestalo. Vrátí vám vaše zbraně. Vaši koně by měli být ustájeni v královských stájích. Jestli ne, ukradneme tam jiná zvířata.“</p>

<p>„A co princ Verazeth?“ zeptala se Myrima. „Kde je ten?“</p>

<p>„Popíjí víno a hraje kostky s přáteli,“ odpověděl Inkařan. „S trochou štěstí se sem nevrátí před setměním.“</p>

<p>Inkařan se obrátil ke dveřím.</p>

<p>„Ještě poslední věc,“ zeptal se ho Borenson. „Jak se jmenuješ?“</p>

<p>Inkařan se ohlédl a pod kápí jeho pláště zasvítila jeho bílá tvář. V očích se mu odrazila rudá záře žhnoucích uhlíků. „Sarka. Sarka Kaul.“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>25</p><empty-line /><p>ČISTÁ LÁSKA</p>

<p><emphasis>Protože odkaz nelze získat násilím, musí být dán dobrovolně. Lze soudit, že pouto mezi Zasvěcencem a jeho pánem vytváří zejména emoce, nikoliv kouzelníkův um. Ke zlému pánovi poutá Zasvěcence strach, ale takové pouto je slabé, neboť Zasvěcenci často raději volí smrt, než aby pokračovali ve službě tomu, koho nenávidí. Lakota je silnější, neboť ti, kteří prodávají vlastnosti pro zlato, obvykle touží po životě. Ale zdaleka nejsilnější pouto vytváří láska, neboť ti, kteří své pány ze srdce miluji, vnímají žhavý dotek magické tyče jako polibek.</emphasis></p>

<p>– Umění run, Mistři Ansa Per a Dylan Fendemere</p>

<p>Když se Chemoise probudila z neklidného spánku, otevřenými dveřmi starého vinného sklepa proudilo dovnitř denní světlo. Roztřásla se, neboť se jí do těla zakousl chlad. Teta Constance jí pomohla vstát. Někdo z města – Chemoise měla příliš unavené oči, než aby dokázala rozeznat kdo – ji odvedl dolů z kopce do domu.</p>

<p>Země před sklepením byla dočerna spálená. Ležely na ní hromádky sazí z vinných sudů. Z hrušní, které zde rostly podél cesty, zbyly jen ohořelé pahýly. Oheň se rozšířil i do kopců na západě.</p>

<p>Hned přede dveřmi stál vůz, na kterém Chemoise uviděla tři lidská těla, přes která byly přehozeny pokrývky.</p>

<p>„Kdo zemřel?“ zeptala se Chemoise hořce, neboť tak tvrdě pracovala, aby všechny zachránila. Věděla jen, že mrtev je její drahý strýc Eber. „Kdo je v tom voze?“</p>

<p>„Všichni jsou v pořádku,“ řekla tety Constance hlasem zdušeným potlačovaným žalem. „Všichni jsou v pořádku.“ Odvedla Chemoise domů. Dívka se cítila příliš slabá, než aby se s ní přela. Věděla, že nakonec se dozví, kdo zemřel. Překvapilo ji, když zjistila, že statek stále stojí, ale díky větru se oheň rozšířil na západ do kopců, kde stále ještě hořel. Statek a celá vesnice však zůstaly ušetřeny.</p>

<p>Uvnitř Constance vymyla Chemoise rány chladnou vodou a převázala je čistými obvazy. Celé ráno ji stravovala horečka. Tu a tam se probouzela a jednou uslyšela klepání na vnější dveře, následované ženským hovorem.</p>

<p>„Fancherův chlapec právě zemřel,“ řekla jakási žena z vesnice. „Zkusili jsme všechno, ale byl zle pokousán.“</p>

<p>„To už je devátý,“ řekla Constance hlasem plným smutku.</p>

<p>„Mohlo být i hůř,“ dodal někdo. „Nebýt krále, zemřeli bychom všichni.“</p>

<p>Chemoise ležela v horečkách a přemýšlela, kdo další asi zemřel.</p>

<p>Jen ne Dearborn Hawks, pomyslela si. Jen ne on.</p>

<p>Pocítila vinu za to, že si to vůbec přeje, protože přáním, aby zůstal naživu, si vlastně přála smrt někoho jiného.</p>

<p>Ale po bitvě mu ošetřovala kousance – bylo jich dvacet čtyři – a Chemoise nemohla zapomenout na ostýchavý způsob, jakým se na ni usmíval, na to, jak jí srdce poskočilo vždy, když mu pohlédla do očí.</p>

<p>„Je to hrůza,“ řekla jedna stará žena. „Pláču pro každého z nich. Díky Mocnostem za to, že nás Král Země varoval včas. Jen bych si přála, abychom mu to mohli oplatit.“</p>

<p>„Myslím, že o něm nějakou dobu neuslyšíme,“ řekla teta Constance. „Eber mi včera odpoledne říkal, že se dějí hrozné věci. Dnes v noci se chystá v Mystarii veliká bitva – ničitelé. Ničitelé po tisících. Každý, kdo může bojovat, byl povolán k bitvě u Carrisu. A ti, kteří bojovat nemohou, dávají Králi Země odkazy.“</p>

<p>„Odkazy?“ zeptala se stará žena. „Kde?“</p>

<p>„Na hradě Sylvaresta. Přicházejí tam lidé z celého okolí. Král přijal minulý týden nějaké odkazy na hradě Groverman a kouzelníci přivezli jeho Zasvěcence na hrad Sylvaresta, aby je využili jako prostředníky pro předání dalších odkazů.“</p>

<p>„Vážně?“ opáčila stařena. „Opravdu jsou věci tak špatné?“</p>

<p>Teta Constance chvíli mlčela a Chemoise si představovala, jak potřásá hlavou. „Slyšela jsem Ebera, jak něco šeptá mužům. Říkal jim, ať mají připravené zbraně. Král Země řekl, že pokud u Carrisu nevyhrajeme…“</p>

<p>Chemoise namáhavě vstala z postele, chvíli zůstala stát a čekala, až se jí přestane točit hlava. Hrad Sylvaresta nebyl daleko, necelých třicet mil odsud. Strýc Eber neměl pořádného jezdeckého koně, ale vlastnil loď, a řeka Wye se klikatila mezi lesy přímo k hradu. Věděla, že v minulých letech Eber posílal po řece sudy s vínem, takže voda musí být všude dost hluboká, aby odnesla loď až tam.</p>

<p>Se štěstím se tam dopravím za pár hodin, řekla si.</p>

<p>Oblékla si jezdecký plášť a tiše vyklouzla oknem. Plížila se podél domu. Právě přicházela k brance, když se otevřely vchodové dveře. V nich stály teta Constance s přítelkyní.</p>

<p>„Nevěděla jsem, že jsi již vzhůru!“ zavolala Constance. „Kam jdeš?“</p>

<p>Chemoise se obrátila a pohlédla jí do očí. „Na hrad Sylvaresta, poskytnout králi odkaz.“</p>

<p>Teta Constance se okamžitě vydala k ní. Ztěžka kulhala, protože měla pravé chodidlo i kotník pokousané od krys. Na tváři měla zachmuřený výraz. „To nemůžeš. Jsi přece nemocná. Pomysli na své dítě!“</p>

<p>Chemoise se zastavila a cítila, jak váhá. Ioma byla vždy její nejlepší přítelkyně a Chemoise toužila poskytnout jí i Gabornovi veškerou pomoc, kterou může.</p>

<p>„Jsou odkazy, které mohu poskytnout a které dítě neohrozí,“ přela se.</p>

<p>Dearborn Hawks je musel slyšet hovořit. Možná tu čekal celý den, jen aby Chemoise zahlédl. Vyšel ze stodoly a čelo měl v obavách zamračené.</p>

<p>„Dearborne, zastav ji,“ prosila ho Constance.</p>

<p>Dearborn pohlédl na Constance, pak na Chemoise a nakonec zamyšleně pokýval hlavou. „V téhle roční době je v řece jen málo vody,“ řekl nakonec. „Pokud se tam máš dostat před setměním, budeš potřebovat pomoc s veslováním.“</p>

<p>S těmito slovy odváděl Chemoise dolů z kopce k lodi.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>26</p><empty-line /><p>ZÁVOJE NEBES</p>

<p><emphasis>Mnohý válečník je zběhlý ve způsobech válčení, ale jen hlupák se nesnaží ovládnout také jemné umění ústupu.</emphasis></p>

<p>– Jemné umění ústupu, sepsal Colm Bryant, pracovník Komnaty Zbraní</p>

<p>Borenson a Myrima uprchli z Iselferionu s inkařanským Dnem jménem Sarka Kaul jako průvodcem. Gardisté u brány jim vrátili jejich zbraně a Sarka je pak odvedl do podzemních stájí, kde Borenson a Myrima našli své koně. Město touto dobou navštívilo mnoho inkařanských šlechticů a Sarka si bez potíží ukradl vhodné zvíře také pro sebe.</p>

<p>Opustili ještě spící město a Inkařané netušili, že Borensonovi na noze temně září runa vůle. Cesta byla zatím snadná, ale Borenson věděl, že dlouho to tak nezůstane.</p>

<p>Obával se, že jakmile Inkařané zjistí, co se stalo, vyšlou za nimi legii svých válečníků. Pokud je dostihnou, zabijou je, i všechny ty, se kterými mluvili.</p>

<p>Ale když je Sarka vedl osamělými cestami, nespatřili za sebou žádné známky pronásledování a vlastně ani žádné stopy po Inkařanech. Byl den a podél cesty se rozkládala prázdná pole, pečlivě obdělávaná a udržovaná, ale přesto vyhlížející podivně, protože na nich nebyli žádní lidé. Jediné známky života byly ke spatření na tržištích.</p>

<p>Borenson nemohl doufat v lepší útěk. Sarka Kaul je vedl opuštěnými cestami, dokud nevstoupili do temných lesů, kde vzduchem poletovali okřídlení ještěři, lovící můry a lesní hmyz.</p>

<p>Jen jednou se je někdo pokusil zastavit. Když se přiblížili k úpatí Alcairských hor, vynořila se za trojicí temná postava jedoucí tryskem. Rychlý cinkot kopyt prozradil, že neznámý jede na koni obdařeném mnoha runami. Když se Borenson ohlédl, jasně spatřil jezdce mezi stromy.</p>

<p>„Já ho dostanu,“ řekla Myrima bojovně, když dojeli na mýtinu. Již od rána měla na luku napnutou tětivu, teď zpomalila koně, seskočila a pleskla ho po zadku. Kůň zůstal s ostatními a běžel za Sarkou a sirem Borensonem, kteří se hnali po louce porostlé bílými květy, pryč od pronásledovatele.</p>

<p>Dojeli na druhou stranu mýtiny právě v okamžiku, kdy se jejich pronásledovatel vynořil z lesa na druhé straně. Inkařanský princ vyrazil ze stínů a jeho krvavě rudá róba za ním vlála jako křídla. Jel na koni černém jako noc. Myrima náhle vystoupila zpoza stromů za ním, natáhla luk a vypustila šíp.</p>

<p>Pronásledovatel vykřikl a naklonil se v sedle. Borenson viděl bílé letky šípů z husího peří, který mu trčel ze zad.</p>

<p>Černý kůň zastavil uprostřed mýtiny a otočil se. Jezdec hlasitě klel a snažil se přimět zvíře k běhu. Současně se zoufale snažil udržet v sedle.</p>

<p>Borenson pobídl koně a vyrazil ke zraněnému jezdci. Dlouhý stříbrný cop prozradil, že se jedná o prince Verazetha. Ležel zhroucený v sedle, držel se koňského krku a ze zad mu trčel šíp, který ho zasáhl blízko srdce. Jeho kůň jančil, vyděšený pachem krve.</p>

<p>Sarka Kaul jel hned za Borensonem.</p>

<p><emphasis>„Cour as! Cour as!“ </emphasis>Pomoz mi, mumlal princ.</p>

<p>„S radostí,“ řekl Sarka a pobídl koně kupředu.</p>

<p>Popadl prince za vlasy a vrazil mu do zad svůj meč. Pak jediným plynulým pohybem shodil jeho tělo na zem a popadl koně za uzdu.</p>

<p>Za okamžik k nim doběhla Myrima.</p>

<p>„Je mrtvý?“ zeptala se celkem zbytečně. Stála nad princovým tělem s lukem v ruce a šípem založeným do tětivy.</p>

<p>„Je mrtvý,“ řekl Sarka.</p>

<p>„Ale… ty jsi ho viděl vyrůstat od dětských let,“ namítla.</p>

<p>„A mnohokrát jsem si přál ukončit jeho ohavný život,“ zašeptal Inkařan. „Vezmeme si jeho koně. Může se nám hodit. Má mnoho odkazů zraku, takže je schopen běžet plnou rychlostí i v naprosté tmě.“</p>

<p>„To je všechno?“ ptal se Borenson. „Tohle je jediný muž, kterého za námi vyslali?“</p>

<p>Sarka Kaul něco zabručel. „Nejspíš ano. Inkařanská politika je velmi složitá. Král Criomethes byl po celá desetiletí v tajném spojení s nepřáteli Krále Bouří, takže Verazeth nemohl odhalit, co jeho otec provedl. Tím by velice riskoval. Jejich zločin proti vám musel zůstat před Králem Bouří utajen. Verazeth nemohl říct, co se stalo, ani svým vlastním lidem, protože nechat se přelstít Dětmi dne by z něj udělalo pořádného hlupáka. Nezlobte se, ale v našich zemích jste považováni za podřadnou rasu. Měl proto jen jedinou možnost. Musel vás pronásledovat sám. Jen kdyby vás dostihl a zabil, mohl by předstírat, že pomstil svou rodinu, a tak by získal ztracenou čest. Nezbylo mu než jednat rychle a vyrazit za vámi za plného denního světla. Teď je mrtvý a své tajemství si vzal s sebou do hrobu.“</p>

<p>Myrima vypadala nepřesvědčeně. „Každopádně bychom odsud měli zmizet.“</p>

<p>Odtáhla princovo tělo z cesty a ukryla je pod stromy dvě stě yardů hluboko v lese. Pak vyskočila do sedla jeho černého hřebce, chvíli s ním bojovala, aby ho ovládla, a pak vyrazila v čele ostatních.</p>

<p>Cesta přes hory rychle ubíhala. Sněhem pokryté vrcholky hor zářily v denním světle jako bílé věže a koně se v chladném vzduchu hnali jako o závod.</p>

<p>Cválali k rozježeným vrcholkům po téměř neužívaných stezkách a nakonec dorazili k inkařanské pevnosti. Ledový vítr přinášel z hor sněhový poprašek, který na slunci rychle tál a vytvářel mlhu.</p>

<p>Cesta se klikatila vzhůru po příkrém svahu. Poutníci pevnost raději zdálky objeli, protože jejich silní koně dokázali překonat i příkrý horský sráz, kde žádná cesta nebyla.</p>

<p>Když se přiblížili k obávané runové stěně, Myrima i Sarka pevně zavřeli oči a Borenson vedl koně. Zachvěl se jen jednou, když projížděli pod zlověstným stínem brány, a pak už se bez překážek hnali dolů po zasněžených svazích.</p>

<p>Sarka byl na ostrém denním světle téměř slepý. Borenson zůstával ostražitý, neustále pátral po přítomnosti Inkařanů. Sarka ho varoval, že Král Bouří Zandaros a jeho muži mohou tábořit někde vedle cesty, ukrytí v temné úžlabině. Ale na sněhu nebyly žádné stopy po velké skupině jezdců. Sarka nakonec usoudil, že Zandaros se musel držet užívaných inkařanských cest, a předtím, než se stočil na sever, zřejmě putoval nějakou dobu na západ. Tímto způsobem se mohl vyhnout hojně užívaným horským cestám v Mystarii, i když to znamenalo, že většinu cesty bude se svými muži putovat divočinou.</p>

<p>„Osud Rofehavanu ho zajímá jen pramálo,“ varoval Sarka Kaul Borensona. „Ale ví, že pokud ničitelé zničí vaši zemi, obrátí se sem.“</p>

<p>Slunce vypadalo jako veliká zlatá perla planoucí v modrém nebeském moři. Borensonovi se zdálo nějak větší. Dole na severu mraky pokrývaly zelená pole Mystarie jako plášť.</p>

<p>A tak se hnali co nejrychleji skrze Batenne a po cestách vedoucích bažinami u Fenravenu. Verazethův kůň byl rychlý a neúnavný a nesl Myrimu bez obtíží. Borensonův válečný kůň a bílá klisna se unavili daleko rychleji, ale Borenson oba koně střídal, takže mohli cestovat bez přestávek. Sarka Kaul si rovněž ukradl nádherné zvíře, které mělo podivuhodné červené zbarvení. „Na jihu Inkary se jim říká krvaví koně,“ vyprávěl Myrimě a Borensonovi. „Tito koně jsou vysoce ceněni pro svou schopnost vidět ve tmě.“</p>

<p>Jeho kůň následoval ostatní a vypadal zmateně, že běží ve dne. Když projížděli městy a vesnicemi, držel Sarka Kaul hlavu skloněnou a hluboká kápě jeho pláště mu zakrývala tvář. Ruce měl zakryté černými jezdeckými rukavicemi. Pokud si někdo v Mystarii povšiml, že se jim tu za denního světla prohání Inkařan, nijak se to neprojevilo.</p>

<p>Časně odpoledne opustili bažiny u Fenravenu a zamířili na západ. Začali se blížit k ničitelské stezce.</p>

<p>Po celém horizontu hořely ohně a nad nimi se zvedaly husté závoje černého kouře. Zvedaly se jako sloupy do výše mnoha mil. Borensonovi tyto sloupy připomínaly zrádné popínavé rostliny plazící se po nebesích vzhůru.</p>

<p>Cestou začali potkávat první uprchlíky utíkající před válkou. Borenson spatřil mladou ženu jedoucí na voze taženém voly. Na hromadě sena v zadní části vozu spaly čtyři děti. V několika uzlíčcích měla rodina svázán všechen svůj skromný majetek.</p>

<p>Uprchlíků stále přibývalo. Staré ženy namáhavě kráčející s pomocí holí, mladé ženy s dětmi v náručí. Ale nebyli tu žádní muži – starci ani mladí muži starší než jedenáct či dvanáct let. V proudu uprchlíků nebyli vidět ani zmrzačení nebo zranění muži.</p>

<p>Kouř stoupající nad požáry byl překvapivě hustý a táhl se vysoko. Jako strop se klenul snad nad dvaceti čtverečními mílemi země a Borenson, Myrima a Sarka se k němu stále blížili. Z nebe se začal snášet popel.</p>

<p>Borenson se zastavil u potoka blízko opuštěné farmy, aby nechal koně napít a narazil tu na několik žen, které zřejmě odpočívaly před další cestou.</p>

<p>„Kdy ty požáry začaly?“ zeptala se Myrima a pokývla k mračnům dýmu tyčícím se na západě.</p>

<p>„Spravedliví Rytíři je zapálili včera před úsvitem,“ odpověděla nějaká starší žena. „Jedou před ničiteli a zapalují ohně, aby je zpomalili.“</p>

<p>Jak znal Borenson Spravedlivé Rytíře, věděl, že jistě dělají mnohem víc než jen zapalují ohně. Bylo snazší bojovat s ničiteli v otevřeném poli než zpoza hradních zdí. Maršál Chondler jistě poslal útočné skupiny s úkolem ničitele napadat.</p>

<p>„Viděly jste ničitelskou hordu?“ zeptal se Borenson. „Neslyšely jste, jak je početná?“ První horda, která zaútočila na Carris, čítala téměř sedmdesát tisíc ničitelů. Sarka prohlásil, že tahle nová horda může čítat přes milión bojovníků, ale tak divokému číslu bylo těžké uvěřit.</p>

<p>Opět odpověděla ta starší žena. „Nelze je všechny spočítat. Řady ničitelů se táhnou na sto mil daleko jako černá řeka, která je tak široká, že není vidět na druhý břeh.“</p>

<p>„Při Mocnostech!“ zaklel Borenson. „S takovou přesilou nemůžeme bojovat. V celé Mystarii není dost mužů a kopí!“</p>

<p>Ale Sarka Kaul se zahleděl na sever a na západ a zašeptal: „Možná, že mužů je dost, jen stačí sebrat vůli k boji.“</p>

<p>Vyrazili dál, pohybovali se stále hlouběji pod nebesy zahalenými závojem dýmu. Jeli kolem několik mil dlouhé řady uprchlíků, ale nakonec začal dav prchajících řídnout.</p>

<p>S každou mílí kouřové mraky houstly, až to nakonec vypadalo, jako by předčasně padla noc. Projeli opuštěnou vesnicí, kde všichni kohouti kokrhali, jako by se blížil úsvit.</p>

<p>Cestou narazili na mladou dívku podpírající své dvě unavené mladší sestřičky. Za ní kráčely dvě ještě mladší děti, které plakaly únavou. „Kde máš matku a otce?“ zeptal se jí Borenson.</p>

<p>„Šli bojovat k Carrisu,“ odpověděla dívka.</p>

<p>„Máš dost jídla?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Trochu jsme se najedli včera, ale nemohu nést děti a ještě jídlo. Podél cesty jsou farmy. Doufala jsem, že na nich najdeme něco k snědku.“</p>

<p>Rozhostilo se ticho a Borenson se zamyslel. Zdejší krajina byla kamenitá a na čtyřicet mil daleko tu nestála žádná vesnice. Podél cesty se nacházelo asi půl tuctu farem, ale ostatní uprchlíci je už do posledního drobečku vyjedli. Tahle dívka, její bratři a sestry to nikdy nezvládnou.</p>

<p>Borenson by své děti takhle nikdy neopustil.</p>

<p>„Dej jí koně, kterého máme navíc,“ pobídla ho Myrima.</p>

<p>Borensonovi se moc nechtělo. Pohlédl na západ. Odsud již byl vidět rudý přísvit plamenů nad horizontem. Jestli si tyhle děti brzy nenajdou úkryt, oheň je dostihne dřív než ničitelé. „Ne,“ rozhodl se nakonec. „Ten kůň se nám možná bude hodit v bitvě. Ale dáme jim jídlo.“</p>

<p>„Nám se ten kůň bude možná hodit, ale jim se bude hodit určitě,“ opáčila Myrima.</p>

<p>Borenson sklonil hlavu. Teď začínal lépe chápat bolest, kterou musí Gaborn cítit neustále. Pokud dá těmto dětem koně, možná zachrání jejich životy. Ale ten kůň mohl v bitvě znamenat mnohem víc.</p>

<p>Pohlédl na Sarka Kaula žádaje ho o radu, ale Inkařan jen pokrčil rameny.</p>

<p>Byla to hořká volba. Dal dívce trochu sušených švestek a bochník chleba, který koupil v Patenne a poradil jí, ať zamíří na východ k řece. Pak pobídl koně a pokračoval v jízdě.</p>

<p>Cestou Borensona napadla zvláštní myšlenka: po stejné cestě jel můj otec vstříc vlastní smrti.</p>

<p>Bylo to teprve před týdnem, kdy se jeho otec vydal do Carrisu. Nebe tehdy muselo být modré a jasné. Otec jistě nevěděl, co ho očekává. Ale byla to ta samá cesta, stejné farmy a stromy, stejné jezírko tamhle v dálce.</p>

<p>Stíny se stále prodlužovaly a temnota se prohlubovala. Vzduch znehybněl. Chvílemi to skoro vypadalo, jako by zdrojem kouře nebyl oheň. Borenson si představoval neviditelné ruce, které sahají do hlubin země a vytahují odtamtud provazce kouře, podobně jako když lovec kuchá jelena.</p>

<p>Nakonec projel zatáčkou a uviděl rudou linii ohně. Věděl, že tím ohněm musejí projet.</p>

<p>Pobídli koně, projeli mezi plameny zuřícími po obou stranách cesty a ocitli se pod nepřerušovaným závojem kouře. Přes ústa a nos si uvázali šátky, aby se chránili před dýmem a popelem.</p>

<p>Nebe nad jejich hlavami bylo černé a země pod kopyty koní byla spálená. Jediné světlo pocházelo z ohňů, které zuřily všude v neuspořádané linii, připomínající ohnivého hada táhnoucího se od obzoru k obzoru.</p>

<p>Slyšeli dupot ničitelských nohou přehlušující praskání a syčení plamenů. Borenson, Myrima a Sarka Kaul mířili k hordě. Nad hlavami jim brzy začali poletovat podsvětní netopýři, kteří začali vydávat děsuplné výkřiky.</p>

<p>Hlubokou tmou se hnali ničitelé. Běželi po spálené cestě v řadách po stovkách a jejich voje se táhly na všechny strany, kam až oko dohlédlo. Světlo ohňů vrhalo na jejich těla šarlatové odlesky. Země pod jejich nohama se otřásala a syčení jejich dechu znělo jako pára unikající z obřího hrnce.</p>

<p>Jádro obrovité armády tvořili velicí válečníci. Tu a tam v mase černých těl zahlédl Borenson šarlatovou čarodějku.</p>

<p>„Co je támhleto?“ vykřikla Myrima hlasitě, aby přehlušila rachot. Ukázala na trojici obrovských ničitelů, kteří se nacházeli zhruba čtvrt míle daleko. Borensonovi připadali stejní jako všichni ostatní ničitelé, až na to, že každý z nich měl na zádech tucty velkých černých výrůstků.</p>

<p>Myrima tím směrem pobídla koně a Borenson ji ostražitě následoval. Sarka Kaul se držel vzadu. Měl z ničitelů strach, protože byl pouhý Den, obyčejný člověk bez bojových odkazů.</p>

<p>Když se Borenson přiblížil, tajemství podivných ničitelů se odhalilo: tito ničitelé byly chůvy. Byli obrovští, téměř čtyřicet stop zdéli a na zádech jim viseli mladí ničitelé, stěží vyšší než pět nebo šest stop a delší než osm stop. Některé chůvy nesly na zádech deset nebo i patnáct mladých.</p>

<p>„Proč s sebou nesou své mladé?“ vykřikla Myrima a založila šíp do tětivy.</p>

<p>Borenson měl vidění. Představoval si mladé ničitele ženoucí se komnatami hradu, probourávající se do sklepů a městských domů. Tito malí ničitelé se mohli dostat všude tam, kde se ukrývají lidé a kam se dospělí ničitelé nemohou dostat tak snadno.</p>

<p>V tu chvíli je zřejmě ucítil obrovitý ničitelský válečník. Neuvěřitelnou rychlostí vyběhl z řady a smyslové výběžky na jeho hlavě se divoce chvěly. Borenson okamžitě odhadl, že mu neuniknou ani na koních.</p>

<p>Nikdy neviděl žádného ničitele pohybovat se tak rychle.</p>

<p>„Střílej!“ zavolal Borenson na Myrimu a vytáhl z pochvy válečné kladivo.</p>

<p>Monstrum se řítilo k Myrimě. Bylo vysoké přes dvacet stop a tlamu mělo tak velikou, že by se do ní vešel kůň. Na pažích mu bleděmodře světélkovaly runy. Ničitel zasyčel.</p>

<p>Myrima přitáhla černému hřebci uzdu a napjala luk. Ale její kůň sklopil uši a oči se mu rozšířily strachem. Zaržál a začal se vzpouzet.</p>

<p>Borenson pobídl koně a vyrazil k ničiteli. S napřaženým kladivem ze sebe vyrazil válečný pokřik.</p>

<p>Byl již téměř u něj, když vzduchem zasvištěl černý šíp a zarazil se ničiteli přímo do slabého místa na hlavě. Monstru poklesly přední nohy a ničitel na okamžik klesl na zem. Pak se znovu potácivě zvedl. Šíp ho zasáhl do mozku, ale nezabil ho na místě.</p>

<p>„Utíkej!“ vykřikl Borenson a otočil se směrem, kde tušil Myrimu. Viděl, že jeho žena již otáčí koně a pobízí ho pryč – ale bylo pozdě, všimli si jich další ničitelé.</p>

<p>Zraněné monstrum znovu kleslo na zem a marně se snažilo postavit. Z hordy vyběhli další dva válečníci. Borenson zaryl svému koni paty do slabin a kůň se rozběhl přes zčernalé pole. Myrima byla těsně před ním. Sarka Kaul uháněl pryč jako vítr. Borenson riskoval krátký pohled přes rameno. Zraněný ničitel sebou cukal na zemi, ale dva jeho spolubojovníci se blížili.</p>

<p>Borenson vedl za uzdu bílou klisnu a snažil se ji vyvést ven. Klisna však nebyla tak rychlá jako válečný kůň, na kterém seděl. Rozhodl se ji pustit. Když nic jiného, alespoň poslouží jako návnada pro ničitele.</p>

<p>Pohlédl na Myrimu. Vytahovala z toulce další šíp a během jízdy ho zakládala do tětivy.</p>

<p>Ničitelé se blížili. Slyšel jejich syčivý dech. Jejich nohy bušily do země. Borenson přijal u Carrisu pouze jeden odkaz metabolismu. V posledních dnech mu jich kouzelník přes prostředníky předal víc. Ale stále se pohyboval pomaleji než tito ničitelé. Neodvažoval se čelit jim vyzbrojený pouze válečným kladivem.</p>

<p>Pohlédl kupředu.</p>

<p>Myrima ujížděla pryč od něj přes zvlněné kopce. Sarka Kaul jel v čele. Nad hlavami jim visela oblaka kouře, takže to vypadalo, jako by ujížděli před bouří. Myrimin kůň běžel jako vítr, a pak přeskočil zčernalé větve padlého dubu. Ale i během útěku držela Myrima uzdu v zubech a připravovala luk k výstřelu.</p>

<p>Borenson zaryl svému koni paty do slabin a snažil se Myrimu dostihnout. V ruce svíral válečné kladivo s dlouhou rukojetí. Měl málo odkazů a věděl, že zbraň nebude schopen efektivně využít, ale byla to jediná zbraň, kterou vlastnil.</p>

<p>Slyšel zesilující dupot ničitelů, kteří se k němu s děsivou rychlostí hnali, přestože vážili víc než sloni. Jejich syčení teď znělo jako vítr přinášející smrt.</p>

<p>Jednou, když byl mladý, navštívil Borenson přístavy na severním pobřeží Thwynnu, kde se stavěly válečné lodě krále Ordena. Tehdy tam zrovna na příď lodě montovali mohutné železné beranidlo. Bylo delší než hlavní stěžeň. Lodní stavitelé mu řekli, že většina beranidla se skryje v trupu malé, rychlé lodi, která je postavena čistě za účelem prorážení trupů nepřátelských plavidel, zejména těžce obrněných „plovoucích hradů“. Borenson se tehdy díval, jak se čerstvě ukované beranidlo zvedá z držáků, a jak ho dělníci zasazují do drážky naplněné olejovitou vodou. Když se beranidlo dotklo kapaliny, zasyčelo jazykem tisíce hadů a vyslalo k nebi sloup šedého dýmu.</p>

<p>Právě tento zvuk mu teď připomnělo syčení blížících se ničitelů.</p>

<p>Ach, pomyslel si, co bych teď dal za dobré kopí!</p>

<p>Náhle uslyšel Myrimu vykřiknout a pohlédl dopředu. Myrima prudce otočila koně a teď se řítila směrem k němu.</p>

<p>„Dávej pozor!“ varovala ho.</p>

<p>Borenson pustil uzdu bílé klisny a ta odbočila doleva. Aby se vyhnul srážce s Myrimou, zabočil doprava.</p>

<p>S hlavou skloněnou projela Myrima přímo mezi klisnou a Borensonem, a blížila se k ničitelům, kteří byli jejím náhlým útokem vyvedeni z míry.</p>

<p>První z nich zaváhal a pokusil se ji zastavit. Jeho smyslové výběžky se vlnily na poplach. Od nohou se mu zvedla mračna prachu a ničitel napřáhl obrovitý kyj, jako by chtěl Myrimu srazit z koně. Na dlouhém, černém ratišti jeho zlověstné palice se odrazila světla vzdálených ohňů. V tu chvíli však do něj narazil druhý ničitel, který nestihl tak rychle zastavit a málem mu podrazil nohy.</p>

<p>Myrima již byla téměř u nich, když vypustila šíp. Střela se sykotem zasáhla prvního ničitele přímo do slabého místa na hlavě.</p>

<p>Monstrum se otřáslo, pustilo zbraň a s tupým zaduněním se zřítilo k zemi tváří dolů.</p>

<p>Padlý ničitel již nevstal. Ležel v černém popelu a jeho zadní nohy sebou cukaly.</p>

<p>Teď zbýval již jen jediný ničitel. Borenson prudce obrátil koně, aby se mu postavil.</p>

<p>Monstrum mezitím zastavilo. Myrima ho objela a obrovitý ničitelský válečník se otočil, aby se s ní střetl. Ale teď se za jeho zády přiblížil Borenson a ničitel otočil hlavu ve snaze odhadnout, ze kterého směru mu hrozí větší nebezpečí. Také Sarka Kaul sebral odvahu a řítil se na koni směrem k nim.</p>

<p>Monstrum se vztyčilo na zadních nohou a zvedlo pařáty, jako by se vzdávalo. Dva jeho společníci byli mrtví a ničitel nemohl s jistotou vědět, kdo z trojice Borenson, Myrima a Sarka Kaul představuje největší hrozbu.</p>

<p>„Dvě stě metrů!“ vykřikla Myrima a její hlas se jasně nesl nad spálenou zemí.</p>

<p>Nesnažila se přiblížit k poslednímu ničiteli, ale místo toho v klidu vytahovala z toulce další šíp. Borenson náhle pochopil, o co jí jde.</p>

<p>Averan jim říkala, že ničitelé dohlédnou pouze na dvě stě metrů. Cítit dokázali na mnohem větší vzdálenost, ale jejich vidění bylo omezené. I Borenson teď ustoupil mimo dosah ničitelova zraku, zatímco Sarka Kaul se neustále blížil, takže ničitel teď měl před sebou tři neznámé protivníky.</p>

<p>Myrima pozvedla svůj veliký ocelový luk a natáhla tětivu až k uchu. Na takovou vzdálenost neměla příliš velikou naději, že monstrum zasáhne do smrtelného místa. Borenson si ani nebyl jistý, zda její šíp dokáže vůbec prorazit ničitelovu kůži, bez ohledu na to, jak ostrý má hrot.</p>

<p>Vypustila šíp. Ve vysokém oblouku proletěl vzduchem a zarazil se ničiteli přímo do hýždí.</p>

<p>Ničitel zasyčel, trhl sebou a poskočil. Pak se obrátil a tlamou chňapl po střele. Bylo to však k ničemu, nedokázal vytáhnout šíp, aniž by si způsobil větší zranění.</p>

<p>Vztekle zasyčel a prudce se obrátil pátraje po útočníkovi. Borensonovi ze všeho nejvíc připomínal zraněného medvěda, který chňape po loveckých psech, kteří ho obklíčili. Ničitel vypadal frustrovaně a zmateně.</p>

<p>Vždyť je to logické, pomyslel si Borenson. Ve všech dosavadních bitvách čelili ničitelé mužům s kopími, válečnými kladivy a oštěpy. Dosud nikdy nestáli proti lučištníkům vyzbrojeným luky z kalené oceli. Nikdy nestáli proti nepříteli, který je dokázal zasáhnout z koňského hřbetu a přitom se nacházel mimo dosah jejich vidění.</p>

<p>Teď se ničitel znovu obrátil a marně natáčel hlavu ve snaze zachytit pach svého nepřítele.</p>

<p>„Běž!“ zavolala Myrima. „Já ho objedu a dohoním tě!“</p>

<p>Nesnažila se posledního ničitele zabít, jen ho chtěla zpomalit, aby mohli uniknout. Sarka Kaul se obrátil a zamířil zpátky k cestě. Borenson vyrazil na sever, aby dohnal bílou klisnu a Myrima objížděla ničitele po větru, tak, aby mezi ní a monstrem bylo tělo jeho padlého spolubojovníka.</p>

<p>V tětivě již měla založený další šíp.</p>

<p>Borenson dohnal bílou klisnu, vzal její otěže a zašeptal jí několik konejšivých slov. Malá klisna na něj pohlédla vyděšenýma očima, uši sklopené dozadu a vystrašeně zaržála.</p>

<p>„Už je to v pořádku,“ řekl. „Nenechám tě ničitelům na pospas.“</p>

<p>Poklepal ji po hlavě a v tu chvíli uslyšel, jak ničitel divoce zařval. Ohlédl se.</p>

<p>Myrima se řítila na zraněné monstrum. Mezi ním a jí bylo stále ještě tělo mrtvého ničitele, navíc se od nepřítele nacházela po větru. Teď od něj byla méně než sto metrů daleko.</p>

<p>Obrátila se na sever, objela mrtvého ničitele a poslední živý ničitelský válečník ji náhle ucítil. Monstrum vyrazilo vpřed a v tlapách svíralo veliký meč. Vstalo na zadní a rozevřelo tlamu plnou děsivých tesáků.</p>

<p>Myrima vypálila šíp přímo do jeho tlamy a ten se zarazil do ničitelova měkkého horního patra. Pak prudce obrátila koně a zamířila směrem k Borensonovi.</p>

<p>Veliký ničitel vztekle zasyčel a jal se ji pronásledovat. V běhu zuřivě syčel a Borenson si ke svému znepokojení uvědomil, že zranění, která mu Myrima způsobila, nejsou smrtelná. Její poslední šíp minul cíl.</p>

<p>Během útěku však vytahovala další šíp a zakládala jej do tětivy. Obrovitý ničitel ji doháněl a ignoroval oba šípy, které mu z těla trčely. Hnaný vztekem hodlal rozsekat Myrimu na kousky.</p>

<p>„Pozor!“ vykřikl Borenson.</p>

<p>Pobídl koně a vyrazil Myrimě vstříc. Byla od něj dvě stě metrů daleko, pak sto. Řítila se k němu a její temné vlasy za ní vlály.</p>

<p>Pak kolem něj projela a Borenson čelil ničiteli. Útočník zpomalil, pak zastavil, protože zřejmě předpokládal, že teď čelí kopiníkovi. Ale Borenson neměl zbraň, se kterou by mohl s monstrem účinně bojovat. Proto stočil koně doleva a ujížděl pryč.</p>

<p>Ničitel okamžik stál a nerozhodně se rozhlížel. Nebyl si jistý, zda a koho má pronásledovat. Vzápětí Myrima vypustila další šíp a ten se zarazil ničiteli přímo do slabého místa na hlavě. Vnořil se do ničitelova mozku až po letky. Monstrum se na okamžik napjalo jako pružina. Pak potácivě postoupilo kupředu a pomalu se složilo na zem, jako by hledalo místo ke spánku.</p>

<p>Ničitel se už nepohnul.</p>

<p>Myrima obrátila koně a dojela k Borensonovi.</p>

<p>Ve tváři měla vepsány obavy. „Tři šípy,“ řekla. „Utratila jsem tři šípy na jediného ničitele.“</p>

<p>Borenson věděl, co má na mysli. Měla v toulci jen málo šípů a v dáli pochodovala armáda stovek tisíc ničitelů.</p>

<p>„Řekl bych, že ty tři šípy byly dobrá investice. Kromě toho ti stačilo pět šípů na zabití tří ničitelů.“</p>

<p>Myrima se kousla do rtu. Borensonovi bylo jasné, že se v duchu proklíná za špatný střelecký výkon, i když by se měla radovat, že zůstali všichni naživu. Kolik mužů kdy zabilo ničitele pouhým lukem? Takových znal Borenson jen málo. A jeho žena právě zabila tři!</p>

<p>Vrátil se k nim Sarka Kaul.</p>

<p>„Kolik ocelových luků, jako máš ty, je tady v Heredonu?“ zeptal se.</p>

<p>Myrima potřásla hlavou. „Moc jsem jich neviděla. Řekla bych, že celkem tak tři sta.“</p>

<p>„Kéž by jich bylo sto tisíc a kéž by někoho napadlo jimi vyzbrojit obránce Carrisu,“ opáčil Sarka Kaul. „A kéž by někoho napadlo přivézt všechny balisty, které jsou k dispozici.“</p>

<p>Borenson pocítil strach. Věděl, že u Carrisu žádné takové zbraně nebudou. Sarka Kaul otočil koně a všichni tři vyrazili dál pod nebem zakrytým závoji hustého dýmu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>27</p><empty-line /><p>TOČITÉ SCHODIŠTĚ</p>

<p><emphasis>Pokud se nesmíříme s vlastní smrtelností, nemůžeme být doopravdy svobodní.</emphasis></p>

<p>– Omar Owatt, emír z Tulislánu</p>

<p>Ioma sice Gabornovi řekla, aby běžel napřed k Místu Kostí, ale rozhodně neměla v úmyslu zůstat příliš pozadu. A tak běžela co nejrychleji a snažila se držet krok.</p>

<p>Gaborn dostál svému slovu a značil pro ni cestu skrze tunely a jeskyně, v kaňonech i podél vodopádů. Ioma míjela zázraky, které lidské oko dosud nespatřilo. Jednou proběhla dlouhým tunelem vyraženým v průzračném křišťálu, jehož stěny byly průhledné jako led. Spatřila lesy kamenných stromů, pokroucených a nezemských, a přesto nádherných. Běžela mezi pochodujícími zástupy slepých krabů, ocitla se na dně těch nejhlubších propastí. Viděla vodopády, jejichž řev ohlušoval.</p>

<p>A po celou cestu měla v hlavě jen jedinou myšlenku. „Zatímco ty budeš zachraňovat svět,“ zeptala se Gaborna, „kdo zachrání tebe?“</p>

<p>Nebyla to jen řečnická otázka. Byl to slib a ona jej chtěla dodržet. Chtěla stát vedle něj, ale neměla zbraně a teď byla navíc pomalejší než Gaborn.</p>

<p>Teprve když dorazila k další staré inkařanské výspě, získala naději na to, že najde vhodnou zbraň.</p>

<p>Vstup označovala díra blízko u země a Ioma rychle vstoupila dovnitř. Chtěla najít něco, co by jí mohlo pomoci v cestě nebo v boji. Jeskynní krabi provrtali do stěn nespočetné tunely. Byla to zvláštní odrůda krabů, připomínající malé ničitele se silnými předními pařáty a tlustými krunýři. Po miliónech se hemžili po podlaze tunelu, a když vycítili její pohyb, zmizeli ve svých norách. Někteří se velikostí blížili krysám.</p>

<p>Když Ioma vstoupila úzkou průrvou dovnitř, připadalo jí to tu na první pohled už dlouho opuštěné. Ale hned v první místnosti nalezla kamennou nádobu se zásobou sušených ořechů a mísu se sušenými melouny, jablky a borůvkami. Ioma ochutnala a zjistila, že jídlo je poživatelné. Odhadovala, že zásoby tu nejsou déle než rok. Na zemi stál hliněný džbán se sladkým vínem.</p>

<p>V protějším rohu byly o stěnu opřené čtyři oštěpy s ocelovými ratišti. Jeden byl ohnutý, druhý tak starý, že úplně zrezl a zbylé dva ztratily diamantové hroty. Žádný z nich nebyl ideální, ale každá zbraň byla lepší než nic.</p>

<p>Ioma si prohlížela oštěpy a napadlo ji, zda by alespoň jeden nemohla opravit. Ohlédla se a na stěně uviděla nezřetelnou červenou kresbu. Na první pohled to vypadalo jako čmáranice s inkařanskými symboly, ale po chvíli jí došlo, že je to mapa.</p>

<p>Pokud to skutečně byla mapa, nebude nejspíš příliš k užitku. Krabi provrtali do stěn tolik děr, že se v nich kresba téměř ztrácela a samotná barva značně vybledla. Musela být stovky, ne-li tisíce let stará.</p>

<p>„Já se asi nacházím zde,“ řekla si Ioma při pohledu na ikonu připomínající štít s inkařanským číslem. „A tohle bude cesta dál.“ Jela prstem po svažující se čáře, která se táhla kus dopředu, a pak se stáčela dolů k zemi. Křižovala se s jakousi spirálou klesající stále níž. Došla k závěru, že tato cesta vede k ničitelským doupatům. Ale na mapě byla vyznačena i jakási zkratka, tenká cesta nakreslená přerušovanou čárou.</p>

<p>„Je to skutečně zkratka?“ pomyslela si Ioma s bušícím srdcem. Gaborn, který získal mnoho odkazů metabolismu, byl jistě daleko před ní. Ioma se k němu svým současným tempem nemohla dostat včas. Ale pokud se jí podaří nalézt zkratku…</p>

<p>Na vrcholu zkratky byla ikona připomínající hlavu stonožky.</p>

<p>Je to starý tunel vyhloubený obřími stonožkami, uvědomila si vzrušeně. Mohl by mi ušetřit sto, možná dvě stě mil. Samozřejmě jen v případě, že Gaborn pokračuje v cestě hlavním tunelem.</p>

<p>Nemohu mít takové štěstí, pomyslela si Ioma. I kdyby tu skutečně kdysi byla zkratka, jaká je šance, že dosud existuje? Ve zdejších podmínkách se tunel mohl zhroutit, takže nyní bude neprůchodný.</p>

<p>Ioma pozorně sledovala kresbu. Mám to riskovat? pomyslela si.</p>

<p>Popadla nejzachovalejší oštěp a vyběhla ven. Po paměti běžela k místu vyznačenému na mapě. Netrvalo dlouho a doběhla k tunelům vykutaným obřími stonožkami. Každý z nich měl tři nebo čtyři stopy v průměru. Nad jedním z nich byla vytesaná inkařanská ikona. Ioma nahlédla dovnitř a světlo její opálové koruny se roztančilo na kamenných stěnách.</p>

<p>Tunel se kroutil, jako by ho kopal šílenec. Přesně jak Ioma předpokládala, byly jeho stěny zjizvené vchody do krabích doupat, ale samotný tunel vypadal velmi zachovale. Na mnoha místech byl porostlý mechem temné barvy. Ioma se vsoukala dovnitř a v ruce přitom svírala oštěp. Prvních sto metrů byl tunel téměř rovný, přesně jak ukazovala mapa, pak se začal prudce svažovat dolů.</p>

<p>Iomě bušilo srdce. Jediný způsob, jak pokračovat, bude spustit se dolů a doufat, že ji čeká měkké přistání.</p>

<p>Věděla, jaké nebezpečí jí může hrozit – stěny tunelu se mohly v některém místě propadnout a naplnit se kamením, o které si při nárazu poláme všechny kosti v těle nebo se zřítí do propasti vyhloubené tekoucí vodou.</p>

<p>Ioma se obrátila, aby klouzala dolů nohama napřed. Zaváhala, neboť si uvědomila, že pokud narazí na nečekanou překážku, její život rychle skončí.</p>

<p>Pak se odstrčila přes okraj.</p>

<p>Začala klouzat a kolem ní se míhaly stíny. Povrch byl kluzký a hladký. Tu a tam byli na stěnách přisátí krabi, kteří se před ní snažili utéct.</p>

<p>Klouzala tunelem do hlubin, ale zatím neutrpěla žádné zranění. Tunel se náhle začal prudce stáčet a Ioma se točila spolu s ním.</p>

<p>Za ní se uzavírala temnota.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>28</p><empty-line /><p>SVĚTLO NEBES</p>

<p><emphasis>Spojenectví by měla být jako květy v poušti: rychle rozkvetou, rychle uvadnou.</emphasis></p>

<p>– Feykaald Kalizar, Raj Ahtenův kancléř</p>

<p>V kopcích dvanáct mil západně od Carrisu se před úsvitem shromáždila Raj Ahtenova armáda, čítající sto tisíc mužů. Jeho ohňotvůrci přivolali mračno olejovatého dýmu, který visel u země jako ranní mlha a kryl je před nepřátelskými pohledy. Ranní slunce vypadalo jako krvavě rudá perla visící nad obzorem.</p>

<p>Vojáci káceli stromy pro stavbu obléhacích žebříků, brousili si zbraně, zaměřovali katapulty – připravovali se na válku. Raj Ahten strávil většinu časných ranních hodin tím, že poslouchal zprávy zvědů a dalekovidců, které vyslal během noci na průzkum.</p>

<p>Zprávy, které zvědové přinášeli, byly znepokojující. Z jihu se blížila nespočetná horda ničitelů, která mířila přímo k Carrisu. Vojsko Spravedlivých Rytířů se marně snažilo ničitelský pochod zpomalit.</p>

<p>Na východě dalekovidci spatřili jen zubožené zástupy uprchlíků, převážně žen a dětí, utíkajících před bitvou po souši i po vodě.</p>

<p>Ale na severu jeho zvědové narazili na zajímavou věc. Blížila se Lowickerova dcera, královna Rialla z Beldinooku, v čele mocné armády čítající sto osmdesát tisíc mužů. Většinou se jednalo o lučištníky ozbrojené dlouhými tisovými luky. Jeli na válečných vozech tažených silnými koňmi, takže mohli být bleskurychle vyloženi kdekoliv v přední linii. V její armádě bylo rovněž mnoho mocných Runovládců, po zuby ozbrojených rytířů na silných koních, kteří byli také obrněni.</p>

<p>Ale zdálo se, že si Lowickerova dcera není jistá, co má dělat. Zvěd, který Raj Ahtenovi podával zprávu o jejích pohybech, řekl: „Viděli jsme, jak poslala předvoj své armády na dohled od Carrisu. To bylo v noci. Pak však ustoupila dvacet mil na sever, na místo, kam nedosáhly ničitelské kletby. Armáda se utábořila u cesty a vojáci nechali napást svá zvířata. Teď její armáda blokuje cestu a brání všem spojencům, kteří by mohli přijít k Carrisu na pomoc ze severu.“</p>

<p>„A skutečně ze severu přichází nějaká pomoc?“ zeptal se Raj Ahten další dvojice zvědů, kteří se vrátili před chvílí.</p>

<p>„To tedy ano, ó Světlo Nebes,“ odpověděli zvědové. „Z Orwynnu se blíží několik tisíc rytířů a přicházejí také válečníci z Planin a z Heredonu.“</p>

<p>„A co Crowthen?“ zeptal se Raj Ahten.</p>

<p>„Žádné vojáky z Crowthenu jsme neviděli,“ pravili zvědové.</p>

<p>Raj Ahten se usmál. Pochopil Riallin plán. Původně měla v úmyslu oblehnout Carris, ale zjistila, že se blíží ničitelé. Proto ustoupila na sever, aby jim uhnula z cesty. Chce ničitele nechat, aby za ni udělali špinavou práci.</p>

<p>Carris nemá šanci se ubránit. Raj Ahten Mystarii velice oslabil, dobyl severní pevnosti a zahubil Zasvěcence v Modré Věži. Válečníci, kteří nyní brání město, jsou slabí, neboť postrádají odkazy.</p>

<p>Jakmile Carris padne, Lowickerově dceři nebude nic bránit v obsazení Mystarie – ale neví o Raj Ahtenovi.</p>

<p>Raj Ahten měl obavy ze síly její armády. Její lučištníci a těžká jízda mohli jeho obyčejné vojáky rozsekat na kusy, ale Raj Ahten měl k dispozici čaroděje a mnoho Runovládců, takže síly obou armád jsou přibližně vyrovnané. Pokud však on a Rialla vyplýtvají své síly ve vzájemném střetu, kdo získá Mystarii?</p>

<p>Raj Ahtena napadlo řešení.</p>

<p>„Ať se připraví tisíc nejmocnějších Runovládců. Bude to má čestná stráž,“ řekl Raj Ahten. „Chystám se navštívit Lowickerovu dceru.“</p>

<p>Zatímco se nejmocnější šlechtici a čarodějové připravovali vyrazit na cestu, Raj Ahten usedl ve svém šarlatovém stanu. Cítil, jak jeho moc každým okamžikem narůstá, neboť kouzelníci v Deyazzu mu posílali další a další odkazy.</p>

<p>Nikdy se necítil tak silný. Velice se potil, přestože nevykonával žádnou těžkou práci. Jako by jeho tělo poznalo, že přišel čas zbavit se všech nečistot, neboť Raj Ahten se stává více než pouhým člověkem.</p>

<p>Cítil, jak v něm narůstá životní síla.</p>

<p>Tohle je ono, řekl si. Tohle je chvíle, na kterou jsem čekal. Stanu se Sumou všech lidí.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>„Jídlo pro chudé!“ volala malá dívka na tržištích Ghusy v Deyazzu. „Jídlo pro chudé!“ Trhovecké ulice se ještě koupaly ve stínu, neboť ranní slunce jako žhnoucí uhlík teprve stoupalo nad písečné kopce.</p>

<p>Turaush Kasill, mohutný muž, který ztloustnul díky létům blahobytného života, obešel stánek s naskládanými hliněnými džbány, aby objevil zdroj volání.</p>

<p>Netrvalo dlouho a uviděl malou holčičku, stěží starší než osm nebo devět let, s velikýma mandlovýma očima. Její hnědá kůže měla bledší odstín než kůže černých obyvatel Deyazzu. Za ruku vedla malého hocha ve věku zhruba pěti let.</p>

<p>„Prosím,“ řekla dívka, která v ruce držela prázdný koš. „Potřebujeme jídlo.“</p>

<p>Turaush se na ni mile usmál. „Mohu ti dát jídlo. Kolik ho chceš? Plný koš? Žádný problém.“ Děvčátko doširoka rozevřelo oči a její rty se hladově pootevřely. „Co máš ráda k jídlu? Broskve? Melouny? Rýži? Pečenou kachnu? Sezamové koláčky pomazané medem? Kdyby sis mohla vybrat, co chceš k jídlu, co bys ráda?“</p>

<p>„Sezamové koláčky!“ vykřikl malý chlapec.</p>

<p>Dívka ho lehce pohladila po ruce, konejšivě na něj zabroukala, aby ho utišila, jako by se bála, že hoch žádá příliš mnoho.</p>

<p>„Cokoliv,“ zaprosila. „Cokoliv, co nám můžete dát.“</p>

<p>„Ach,“ řekl Turaush. „Tak veliký máš hlad?“</p>

<p>„Mám dvě mladší sestřičky, které musím nakrmit a velkého bratra, který je nemocný,“ řekla dívka. „Mého otce zabili banditi a matka odešla ke své sestře. Od té doby jsme o ní neslyšeli. Budeme vděční za jakoukoliv pomoc.“</p>

<p>„A co kdybych ti nabídl obchod?“ zeptal se Turaush. „Co kdybych ti nabídl, že tě nakrmím jídlem, po jakém zatoužíš, každý den až do konce tvého života a ještě ti dám překrásný domov?“</p>

<p>Dívka zaváhala. Zřejmě se bála, že narazila na šílence. Ostražitě na něj pohlédla, ale nakonec si položila ruku na prázdný žaludek, jako by chtěla utišit jeho svírání. „Jaký domov?“</p>

<p>„Ten nejhezčí v celé Ghuse,“ odvětil Turaush a mávnul rukou směrem k Věži Zasvěcenců. „Dobré jídlo, kolik ho jen dokážeš sníst, každý den dokud budeš žít.“</p>

<p>Turaush byl Raj Ahtenův nejpřesvědčivější kouzelník. Byl obdařen pěti odkazy krásy a svýma pronikavýma, svůdnýma očima dokázal vábit mladé ženy. Díky třem odkazům hlasu uměl přesvědčovat prostomyslné. Teď se celou svou vůlí upřel na děvčátko stojící před ním.</p>

<p>„Přemýšlej o tom,“ řekl. „Čerstvé ovoce – mandarinky, melouny a datle k snídani. Jemná jehněčí pečínka na kmínu v medové omáčce; čerstvé mořské ryby; hrušky nadívané rýží a houbami.“</p>

<p>„Já mám hlad,“ řekl malý chlapec a oči se mu naplnily slzami. Pohladila ho po ruce, aby byl potichu.</p>

<p>„A co když budu souhlasit?“ zeptala se. „Nakrmíte mé bratry a sestry?“</p>

<p>Byla ještě dítě, ale možná věděla, že podle tradice bylo postaráno o děti muže nebo ženy, kteří poskytli odkaz. Turaush však smutně zavrtěl hlavou. „Kdybys byla dospělá žena, mohli bychom uzavřít takový obchod, ale ty jsi jen nedospělé dítě, a proto tvůj odkaz bude ještě malý. Nemáš tolik odolnosti jako dospělý člověk,“ lhal. Koneckonců musel naplnit početní stavy. „Pokud tvůj malý bratříček chce také jídlo, bude muset i on poskytnout odkaz.“</p>

<p>Mile se na chlapce usmál. Turaush se jen zřídkakdy uchyloval k odebírání odkazů tak malým dětem. Ale tihle dva vypadali zdravě.</p>

<p>„Slyšela jsem, že to bolí,“ namítlo děvčátko.</p>

<p>„Jen trošičku a jen chvíli,“ řekl Turaush. Jeho tón naznačoval, že pak ji čeká život plný radosti, i když popravdě řečeno to nebude příliš dlouhý život. Raj Ahten potřeboval odolnost a vyhladovělé dítě jako byla ona pravděpodobně nepřežije zimu.</p>

<p>„Ale co mé sestry?“ zeptala se dívka. „Kdo se o ně postará?“</p>

<p>„Jak jsou staré?“</p>

<p>„Jedné jsou tři roky a druhé je stěží rok.“</p>

<p>Turaush se zamračil. Takové děti byly příliš mladé, než aby se mohly vzdát odkazů. Zasvěcenec se musel chtít vzdát odkazu celou svou duší a malé děti, které nechápaly následky svého rozhodnutí, zpravidla nepřinášely patřičné výsledky.</p>

<p>Ale co, můžeme je pár let vychovávat, dokud nebudou dost staré, pomyslel si Turaush.</p>

<p>„Nabídnu ti obchod. Pokud ty a tvůj bratříček poskytnete odkazy našemu mocnému vládci, možná dokážu zařídit, abychom nakrmili i tvé sestry. Vlastně znám jednu hodnou a milou ženu, která dlouho toužila po vlastní dceři. Bude šťastná, když najednou získá hned dvě.“</p>

<p>„A můj starší bratr?“</p>

<p>„Pověz mi o něm.“</p>

<p>„Jmenuje se Balimar. Už je dost starý na práci. Ale minulé léto ho poranil vodní bizon a on teprve teď začíná znovu chodit.“</p>

<p>„Takže Balimar se zotavuje?“</p>

<p>„Ano,“ odpovědělo děvčátko. „Je velmi silný.“</p>

<p>Turaush se zamyslel. Balimar teď možná nebude schopen poskytnout odkaz odolnosti, ale mohl by se vzdát odkazu síly. Samozřejmě se bude cítit zodpovědný za své mladší sourozence a pokud ti náhle odejdou do Věže Zasvěcenců, bude snadné ho přesvědčit, aby je následoval. „Jsem si jistý, že se nějak dohodneme. Pojďme honem, ať můžete poskytnout odkazy a my vás můžeme nakrmit. Potom si půjdu pohovořit s Balimarem.“</p>

<p>Turaush uchopil děvčátko za drobnou ručku. Zdáli sem ranní vítr přinášel tenké hlasy kouzelníků, kteří zrovna z někoho vysávali odkaz odolnosti, následované bolestným zavytím budoucího Zasvěcence. Jemu se však tento zvuk zdál sladší než vrkání lesních holubů a bez váhání vedl děti do paláce.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>29</p><empty-line /><p>ŘÍČNÍ OHYB</p>

<p><emphasis>Není nic ušlechtilejšího než vzdát se z lásky sebe sama. Nic není více ponižujícího než cítit povinnost přijmout tento dar.</emphasis></p>

<p>– Král Jas Laren Sylvaresta</p>

<p>Dearborn rovnoměrně vesloval v pozdním odpoledni a jeho oči byly matné únavou. Po tváři mu stékaly pramínky potu a potem měl promočenou i celou tuniku.</p>

<p>„Už jsme skoro tam,“ řekl. „Za dalším říčním ohybem bychom měli vidět hrad.“</p>

<p>Vesloval celé hodiny, zdálo se, že se nikdy neunaví, nikdy nepotřeboval odpočívat. Sledoval říční proudy a v každém říčním ohybu držel loď přesně uprostřed, aby nabrala rychlost v silném proudu.</p>

<p>Chemoise zamrazilo. Snažila se ten pocit ignorovat. Sledovala klidnou, zelenou hladinu vody a užívala si teplých slunečních paprsků, které ji hřály na kůži. Připadala si čistá, jako by sluneční žár mohl vypálit nákazu z jejího těla.</p>

<p>„Už jsi se rozhodla, jaký odkaz poskytneš?“ zeptal se jí Dearborn.</p>

<p>„Metabolismus,“ řekla po chvíli.</p>

<p>Byl to nejméně nebezpečný odkaz, který mohla poskytnout. Jejímu dítěti to neublíží a jí samotné také ne. Mohla se ho snadno vzdát. Pokud Gaborn zvítězí a zahubí ničitele, pak se Chemoise probudí jednoho dne ve vzdálené budoucnosti, válka se stane minulostí jako zlý sen.</p>

<p>„Hmmm…“ zamumlal Dearborn. Bylo zjevné, že nemá radost. Když Chemoise poskytne odkaz metabolismu, nechá ho za sebou. Bude spát v bezvěkém spánku, zatímco on zestárne. Ale ona se tím rozhodně nehodlala nechat odradit.</p>

<p>Cesta po proudu řeky jí připadala jako příjemný výlet. Břehy řeky Wye byly porostlé orobincem a ve vodě se míhala hejna ryb. Podél břehů pluly kachny s malými káčátky v závěsu. Jednou Chemoise spatřila velikého jelena, který skláněl hlavu k vodě a pil.</p>

<p>Zničehonic projeli říčním ohybem a Chemoise před sebou spatřila hrad Sylvaresta a opevněné město kolem něj. Hrad i město byly postaveny na kopci. Vysoké strážní věže se tyčily k nebi jako šedé šípy. Odsud se nedaly rozeznat škody, které způsobil Temný Vznešený. Nejvíce poškozené byly Královská Věž a Věž Zasvěcenců a ty odsud nebyly vidět. Spálenou bránu ukrývaly hradby. Jen zčernalá tráva v okolí hradu připomínala, že zde byla vybojována bitva.</p>

<p>Chemoise pocítila překvapení, když viděla davy obklopující hrad. Okolní kopce byly doslova poseté desítkami tisíc jasně barevných stanů a pavilónů. Nad nimi se jako šedá pavučina zvedal kouř z ohně na vaření. Podél říčního břehu byli přivázáni koně.</p>

<p>Před příchodem Temného Vznešeného žila Chemoise v tomto městě. Tehdy se kolem něj utábořilo čtyři sta tisíc lidí, nebo i víc. Všichni dychtili spatřit Krále Země. Na Gabornovo varování uprchli, zmizeli v lesích, aby se ukryli před Temným Vznešeným. Teď to vypadalo, jako kdyby se všichni vrátili.</p>

<p>„Podívej se na to srocení,“ řekla Chemoise v úžasu, „připomíná mi to Hostenfest.“</p>

<p>Dearborn během veslování otočil hlavu, ohlédl se přes rameno a překvapeně vydechl. Brzy projížděli podél břehů lemovaných stovkami žen a dětí, které praly prádlo nebo lovily ryby.</p>

<p>„Co tu všichni dělají?“ vykřikla Chemoise na jednu pradlenu.</p>

<p>„Král Země potřebuje odkazy,“ odpověděla.</p>

<p>„To není možné,“ zašeptala Chemoise Dearbornovi. „Tolik lidí nemůže dát odkaz. Musí to mít jiný důvod. Možná se všichni přišli ukrýt před krysami.“</p>

<p>„Zaútočily na vás v noci krysy?“ zeptal se pradleny Dearborn.</p>

<p>„Ano,“ odpověděla. „Utopily se, když se pokoušely přeplavat hradní příkop. Ferrini se postarali o zbylé, které se dostaly přes městské hradby.“ Zdálo se, že jí to nedělá přílišné starosti a Chemoise jí záviděla. Ableton měl za sebou daleko tvrdší zkušenost.</p>

<p>Nakonec Dearborn přistál u břehu, přivázal loď a Chemoise vystoupala po březích řeky Wye. Rozhlížela se a hledala známky boje proti krysám, který se tu musel odehrát. Město však vypadalo mírumilovně.</p>

<p>„Krysy nezahubily vaše koně?“ zeptala se Chemoise jedné staré ženy. „Jak to, že nezničily vaše stany?“</p>

<p>„Všichni jsme byli na hradě,“ odpověděla. „Schovali jsme se tam. Zaplnili jsme všechny chodby, všechna sklepení a všechny místnosti.“</p>

<p>„To jste se tam vešli všichni?“ zeptala se Chemoise nevěřícně.</p>

<p>„Ale jistěže ne,“ odvětila stařena. „Někteří se ukryli ve starých železných dolech v Dunwoodu a zůstali tam až do rána. Krysy se k nim nedostaly. Myslím, že ferrini je všechny pobili.“</p>

<p>Chemoise na ni nechápavě hleděla. Kolem skutečně nenarazila na jedinou známku toho, že by se tu bojovalo. Slunce zářilo nad zlatavými poli. Kolem řeky stály nepoškozené chalupy. Podél cesty se táhly farmy a jejich pole a zahrady vypadaly jako barevné záplaty na koberci – bílá ovesná pole, lesní zeleň mátových zahrad, žluté květy hořčice a rudozlatá barva zimní pšenice.</p>

<p>Teprve když došli na vzdálenost sta yardů od hradu, všiml si Dearborn prvních známek útoku. Ukázal na mrtvou krysu zkroucenou ve trávě vedle cesty, které z břicha trčelo zlomené ferriní kopí.</p>

<p>Chemoise zamrazilo a všimla si, že Dearbornovi se v očích objevil smutek a na tváři se mu usadil zamyšlený výraz.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se ho Chemoise.</p>

<p>„Máme štěstí,“ řekl jí. „My jsme bojovali jen s krysami. Představ si ale, kdyby krysy byly větší než chalupa. Právě s něčím takovým budou naši lidé bojovat u Carrisu.“</p>

<p>Chemoise věděla, že skutečnost je ještě horší. Krysy nemají kůži tvrdou jako zbroj. Krysy nemají mágy, kteří sesílají strašlivá kouzla. Krysy nejsou tak lstivé jako lidé.</p>

<p>Překvapeně pohlédla Dearbornovi do tváře. „Naši lidé“, řekl, když mluvil o obyvatelích Carrisu. A přitom to všechno byli cizinci žijící stovky mil daleko.</p>

<p>To je tou válkou, uvědomila si. Společný nepřítel z nás udělal bratry a sestry.</p>

<p>Přidala do kroku a došla k městským bránám. Podél příkopu stáli chlapci, kteří pomocí podběráků lovili z vody utopené krysy a házeli je do proutěných košů.</p>

<p>Jeden chlapec s oštěpem se snažil nabodávat krysy, které zůstaly uvězněné v popínavých liliích ve stínu hradních zdí.</p>

<p>Krysy se zřejmě dostaly přes příkop po tělech svých utopených družek, pomyslela si Chemoise.</p>

<p>Ohlédla se. Stíny se dloužily. Slunce stálo nad horizontem, mezi zlatými mraky zářilo jako drahokam. Brzy padne noc. Chemoise doufala, že má ještě čas. Rozběhla se ulicí Obchodníků, kde prodavači hlasitě nabízeli jídlo a různé drobné zboží. Ve večerním vzduchu se vznášela vábivá vůně čerstvého chleba a masa a Chemoise se v ústech začaly sbíhat sliny.</p>

<p>Teprve když prošli Královskou bránou, zjistila, jak moc se svět změnil.</p>

<p>Zdáli slyšela ptačí prozpěvování kouzelníků, kteří přenášeli odkazy a zjistila, že hned za branou je hotová tlačenice.</p>

<p>Tisíc lidí tu stálo a čekalo, aby mohlo poskytnout odkaz. Tlačili se jeden přes druhého, aby se prodrali dopředu. „Řekněte někdo kouzelníkům, ať si pospíší,“ zavolala jakási žena. „Musíme spěchat, nemáme na to celou noc!“</p>

<p>Z Královské Věže a Věže Zasvěcenců zbyly po bitvě s Temným Vznešeným jen trosky, a na místě, kde stály, se vršily hromady kamení a suti. Zatím nebyl čas tu spoušť uklidit. Ale stará kasárna a k nim přiléhající Velká Síň byly nedotčené a tam byli Zasvěcenci prozatím ubytováni.</p>

<p>Trávník byl posetý barevnými pavilóny. Kam až Chemoise dohlédla, všude viděla stovky lidí ležící v jejich stínu.</p>

<p>S úžasem si uvědomila, že kasárna jsou již plná, že stany jsou také plné a že Zasvěcence už není kam ukládat, a proto zatím polehávají na trávě, dokud se pro ně nenajde něco lepšího. Ti, kteří se vzdali síly, leželi na zemi, bezmocní jako děti a kolem nich pobíhali pomocníci. Tucty slepých mužů a žen seděly kolem ohňů, hrály na loutny a zpívaly starou baladu, která během věků sloužila jako volání:</p>

<p><emphasis>Přijď se odevzdat, přijď se odevzdat,</emphasis></p>

<p><emphasis>než bude příliš pozdě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Společně budeme stát, když přijde temnota.</emphasis></p>

<p><emphasis>Potřebujeme tě, potřebujeme tě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pojď se odevzdat, pojď se odevzdat,</emphasis></p>

<p><emphasis>víme, že cena je vysoká.</emphasis></p>

<p><emphasis>Společně přijdeme, když n</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pán zavolá.</emphasis></p>

<p><emphasis>Přijdeme s jásotem a odevzdáme se.</emphasis></p>

<p>„Všichni ti lidé jsou Zasvěcenci Krále Země?“ zeptala se Chemoise s úžasem.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl jí nějaký mladý muž. Chemoise ani nevěděla který. Ale u nedalekého stolku seděl kouzelníkův učedník s perem a kalamářem, který si zapisoval jména budoucích Zasvěcenců na dlouhý svitek. Byl to mladý hoch, ne starší než třináct let.</p>

<p>„Kolik odkazů potřebuje?“ zeptala se Chemoise.</p>

<p>„Dáme mu všechny magické tyče, které máme, a budeme doufat, že je to dost,“ odpověděl učedník. „S trochou štěstí z něj učiníme Sumu všech lidí.“ Chemoise se s údivem rozhlédla po poli. Kolem stanů nepolehávaly jen stovky lidí, jak si původně myslela. Byly jich tisíce. Tisíce těch, kteří Gabornovi dali odkaz. A když pohlédla z kopce dolů, viděla přijíždějící vozy a koně – příchozí zblízka i z daleka – lidí, kteří s sebou na hrad Sylvaresta přiváželi veškerý svůj majetek. Desítky tisíc lidí se nabídlo jako Zasvěcenci. A ti, kteří nezískají tu čest stát se Zasvěcenci, budou bránit hradby proti všem nepřátelům, učiní ze sebe lidské štíty, stojící mezi nepřáteli Krále Země a zdrojem jeho moci.</p>

<p>Bylo úžasné a velkolepé vidět přicházet tolik lidí, aby pomohli vzniku legendy: Sumy všech lidí. Chemoise se chvíli jen bez dechu dívala. Mladý kouzelník si odkašlal a pak se jí zeptal: „Jste tu, abyste poskytla odkaz?“</p>

<p>Chemoise se nervózně sevřel žaludek. „Ano.“</p>

<p>„Co můžete nabídnout?“</p>

<p>„Metabolismus,“ odvětila. „Metabolismus neublíží mému nenarozenému dítěti.“</p>

<p>„Tento odkaz již nepotřebujeme,“ řekl kouzelník. „Král Země má již více než sto odkazů metabolismu. Teď potřebujeme hlavně odolnost, ladnost a sílu.“ Vyjmenoval vyšší odkazy. Chemoise si pomyslela, že mluví jako obchodník na tržišti, který za své zboží požaduje víc, než může člověk zaplatit. Poskytnutí každého z těchto odkazů mohlo být smrtelné. Chemoise byla nemocná od krysích kousanců. Neodvážila se nabídnout odolnost, protože v současném stavu by ji to mohlo stát život. A ti, kteří se vzdali své síly, občas zemřeli na srdeční zástavu nebo na to, že jim plíce vypověděly službu, protože vnitřní orgány postrádaly sílu potřebnou ke své funkci. Chemoise věděla, že nedokáže čelit takové hrůze, že nedokáže bezmocně ležet neschopná dýchat s vědomím, že smrt je nedaleko.</p>

<p>„Ladnost,“ řekla Chemoise a snažila se ovládnout hlas, aby se jí nechvěl. Možná, že když poskytnu Gabornovi svou ladnost, dokážu odčinit provinění mého otce, pomyslela si.</p>

<p>Její otec poskytl odkaz ladnosti Raj Ahtenovi, Gabornovu nejobávanějšímu nepříteli, který se rovněž chtěl stát Sumou všech lidí.</p>

<p>Kouzelník si učinil poznámku na svitek a připsal její nabídku na seznam. Byla jedním z tisíců. Neptal se Chemoise na její jméno ani jí neděkoval a neučinil obvyklé sliby, že o ni bude do konce života postaráno.</p>

<p>Její odkaz byl dar a to samo o sobě bylo odměnou.</p>

<p>„A vy, pane?“ zeptal se a pohlédl za Chemoise na Dearborna.</p>

<p>„Ach, to je můj přítel,“ vysvětlovala Chemoise. „Zrovna mne přivezl…“</p>

<p>Dearborn jí položil ruku na rameno a jemně ji odsunul stranou. „Odkaz síly,“ řekl se smrtelnou vážností v hlase. „Dám mu svou sílu. A snad díky Mocnostem Král Země s její pomocí uštědří úder…“ sevřel ruku v pěst, jako by sám chtěl udeřit.</p>

<p>Chemoise pohlédla Dearbornovi do tváře a uviděla v ní tvrdost, která v ní dosud nebyla. Až dosud ho považovala za nedospělého mladíka. Teď si však vzpomněla, jak vesloval celý den bez odpočinku. Něco se na něm změnilo.</p>

<p>Krysy nás měly zlomit, ale místo toho jen posílily naši rozhodnost, pomyslela si v duchu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>30</p><empty-line /><p>VZNEŠENÝ</p>

<p><emphasis>Vznešení nemluví jako lidé, ale šeptají slova, která může v srdci uslyšet každý, kdo touží porozumět.</emphasis></p>

<p>– Erden Geboren</p>

<p>Rychle jako vítr se Gaborn řítil dolů po nekonečném točitém schodišti. V tomto terénu by obyčejnému člověku trvalo celé dny, než by se dostal dolů. Do tváře ho šlehal horký podsvětní vítr. Nebyla zde žádná voda, žádné občerstvení.</p>

<p>Bitva v Heredonu skončila a ti, kteří měli zemřít, zemřeli.</p>

<p>Jatka teď čekala Carris.</p>

<p>Gaborn cítil, že Averan je stále ještě naživu, někde hluboko dole.</p>

<p>V posledních několika dnech – jak to alespoň Gabornovi připadalo – ho Harmonie Stínů vedl skrze dveře, které žádný obyčejný člověk nemohl otevřít, šplhal za ním komíny, do kterých lidská noha neměla nikdy vkročit, běžel po schodech vytesaných pro jiné než lidské postavy.</p>

<p>V Podsvětí nekutali tunely jen ničitelé a Harmonie Stínů se klidně ubíral cestami podsvětních červů i dalších bytostí, ničitelům nebezpečných. Gaborn běžel podél obrovitých vodopádů, prodíral se zatopenými jeskyněmi. Dvakrát ztratil cestu, jen aby ji posléze znovu nalezl.</p>

<p>Běžel a zdálo se mu, že plynou celé dny. Přemýšlel, co bude dělat, až se setká s Jedinou Pravou Vládkyní.</p>

<p>Ona bude připravená. Byla to mocná čarodějka, dostatečně silná, aby mohla vyzvat samotné Mocnosti. A co víc, v jejím nitru sílil locus, který existoval od samotného počátku času.</p>

<p>Hodlal s ní Erden Geboren bojovat pomocí svého kopí? Gaborn zbraň potěžkal a pohlédl na její diamantový hrot. V ratišti byly vyřezány runy Země, které měly zbraň posílit a zabránit tomu, aby se zlomila. Kromě toho nebylo na zbrani nic zvláštního. Byla to zkrátka zbraň vyřezaná z kosti ničitele.</p>

<p>Kopím s ní bojovat nemohu, pomyslel si. Kopím locus nezraním. Je zlý, je samotnou esencí zla.</p>

<p>Gabornovi se žaludek kroutil hladem, ale on toužil po odpovědi na své otázky víc než po jídle.</p>

<p>Cestu mu přehradila propast, široká nějakých sto stop. Rozběhl se a bez námahy ji přeskočil, ale když přistál na protější straně, zlomil si kotník. Srovnal zlomenou kost a na chvíli se posadil, aby se o jeho zranění postaraly odkazy odolnosti. Kost se téměř ihned zhojila a on znovu vyrazil na cestu.</p>

<p>Snažil se vybavit si všechno, co kdy slyšel o Vznešených a Zářících, o Erdenu Geborenovi a o velikém nepříteli, kterému se v legendách říkalo Havran. Zatímco přemýšlel, vzpomněl si na něco, co mu četla Ioma. Erden Geboren popisoval své první setkání se Zářícími a napsal o nich: „Ctnost je jejich zbrojí a pravda jejich mečem.“</p>

<p>Představoval si, že Erden Geboren se nějak pokusil vyjádřit dobrotu, kterou v těch bytostech, pravých lidech Onoho Světa, viděl.</p>

<p>Teď však Gaborna napadlo, že ta slova nebyla napsána hned po prvním setkání se Zářícími, ale o desetiletí později. Co když to Erden Geboren myslel doslova? ptal se Gaborn sám sebe.</p>

<p>Co když… co když je člověk jako nádoba? pomyslel si Gaborn. A co když tato nádoba může být naplněna světlem nebo temnotou?</p>

<p>Pokud se naplním světlem, jak ve mně může nalézt místo ještě temnota?</p>

<p>Jakou temnotu v sobě mám, kterou je potřeba vyhnat? přemýšlel. Vzpomněl si na knihu, kterou emír z Tulistánu poslal králi Sylvarestovi, a na kresbu, kterou obsahovala. Kresba zobrazovala domény člověka, věci, které člověk vlastní nebo se na nich podílí. Zahrnovala viditelné domény, majetek, který člověk vlastní a který je viditelný – jeho domov, tělo a zdraví. Společenská doména zahrnovala všechny lidské vztahy ke společnosti – k rodině, městu, zemi a také lidskou pověst. Neviditelné domény zahrnují všechny ty věci, které člověk vlastní, a které nejsou vidět – jeho čas, svobodu konat, intimní zónu.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>Podle emíra je to tak, že kdykoli někdo napadne tyto domény, říkáme o něm, že je zlý. Pokud se snaží zničit naši pověst, krást naše zlato nebo ovládat naše činy, cítíme se poškozeni.</p>

<p>Ale pokud někdo naše domény zvětší, pokud nám dá bohatství nebo nám nabídne chválu, říkáme o něm, že je dobrý.</p>

<p>Podle této definice byla Jediná Pravá Vládkyně ztělesněným zlem. Snaží se spolknout Gabornův svět, připravit jeho i všechen lid o vše, včetně samotného života. Ale jak s ní bojovat? Jakým způsobem je možné ji zničit?</p>

<p>Gaborn byl tak hluboce zamyšlen, že běžel téměř poslepu. Zahnul za roh a uslyšel zasténání. Znělo to jako zmučený hlas člověka.</p>

<p>Zastavil v žebrovím zpevněném tunelu a snažil se popadnout dech. Znehybněl, zklidnil dýchání a jeho tep se rychle vrátil k normálu.</p>

<p>„Pomoc!“ zavolal někdo z tunelu. Skutečně to byl lidský hlas, který jen ztěžka vyslovoval. Ozvěna jeho vzlykotu se odrážela v tunelu takovým způsobem, že si Gaborn nebyl jistý, zda ho ve tmě neminul.</p>

<p>„Haló!“ vykřikl Gaborn.</p>

<p>Opatrně kráčel kupředu. Bledě zelené světlo jeho prstenu pomalu pohasínalo a již nepronikalo temnotou na takovou dálku jako původně. Vzlykání ustalo.</p>

<p>Gaborn zahnul za další zatáčku a na zemi něco uviděl – lidskou nohu nasáklou krví a bledou jako sníh. Její prsty byly zčernalé a všechny svaly byly bolestí zaťaté.</p>

<p>Vzlykání se znovu ozvalo. Znělo z místa o kousek dál, hned za rohem.</p>

<p>Gaborn znervózněl. Jeho smysly ho varovaly před nebezpečím.</p>

<p>Je to past, uvědomil si. Ničitelé tu museli nechat někoho jako návnadu. A až zahnu za roh, vrhnou se na mě.</p>

<p>Srdce mu bušilo v hrdle a na řasách se mu perlil chladný pot. Pevně sevřel kopí a palec po palci, zády ke zdi, se pomalu sunul kupředu.</p>

<p>Jen kousek před sebou spatřil dvě paže, jejichž zčernalé prsty byly zkřivené jako pařáty.</p>

<p>U Mocností, zaklel Gaborn, co mu to udělali?</p>

<p>Představoval si, jak tu někdo sám a bezmocný leží v kaluži krve, paže a nohy utrhané od těla. Jen mocný Runovládce s tucty odkazů odolnosti mohl za takových podmínek zůstat naživu.</p>

<p>„Pomoc!“ zazněl znovu výkřik, teď mnohem blíž, ale slabší.</p>

<p>Gaborn si náhle uvědomil, jak moc je unavený. Běžel již celé dny ve stavu podobném transu a to si na něm navzdory všem odkazům vybralo daň. Stěny jeskyně mu připadaly snové, nehmotné, měl pocit, jako by se jeho duše vznášela někde mimo tělo.</p>

<p>„Haló!“ zavolal Gaborn. „Číhají tu ničitelé? Je to past?“</p>

<p>Zazněl kašlavý smích, jako by se ten zraněný člověk radoval, že slyší lidský hlas. „Ne, žádní ničitelé,“ odpověděl slabě. „Tohle mi neudělali ničitelé.“ Ten hlas Gabornovi připadal známý a on opatrně zahnul za roh.</p>

<p>Pohlédl na zem. Ve stěnách tunelu si tu vyhloubili svá doupata slepí krabi a pod nimi leželo torzo člověka – bez rukou a bez nohou. Měl šedé vlasy i vousy. Jeho tvář byla obrácená k temnotě. Lezli po něm krabi a požírali ho. Přesto byl stále naživu, protože Gaborn viděl, jak se mu zvedá a klesá hruď.</p>

<p>„Tohle mi neudělal žádný ničitel,“ zašeptal a jeho hlas byl o něco silnější. „Pokud <emphasis>ty </emphasis>nejsi ničitel.“</p>

<p>Obrátil se, aby pohlédl na Gaborna, ale hleděl na něj jen prázdnými, zkrvavenými očními důlky. Krabi mu vyrvali oči. Byl to král Lowicker, kterého Gaborn nechal na pokraji smrti v Beldinooku před necelým týdnem.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Gaborn, který dostal strach, že to, co vidí, je Lowickerův duch.</p>

<p>Lowicker se kašlavě rozesmál. „Gaborne,“ řekl a ozvěna jeho jména zněla v tunelu. Gaborn ozvěnu uslyšel znova, aby se vzápětí ozvala zezadu.</p>

<p>Tohle se mi zdá, řekl si Gaborn. Není možné, aby byl zlý král Lowicker ještě naživu a tady dole. Runovládci s mnoha odkazy odolnosti málokdy potřebovali spát, a když už se museli vyspat, potřeba spánku se na nich projevovala tímto způsobem, nočními můrami a vidinami.</p>

<p>Lowicker se zasmál, jako by ho Gabornův předpoklad pobavil.</p>

<p>„Takže ty jsi přišel za mnou?“ řekl. „Nebo doufáš, že zabiješ mou paní?“</p>

<p>Gaborn neodpověděl, protože v hlavě mu vířily myšlenky. Je tohle sen nebo vize? přemýšlel.</p>

<p>„Nemůžeš ji zabít, aniž bys zabil sám sebe,“ řekl Lowicker. „Ona totiž přebývá v tvém nitru. Ty jsi její svatyně, v tobě se rodí její potomstvo.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Gaborn. „Nechci s ní nic mít. Nenávidím ji.“</p>

<p>„Tak jako jsi nenáviděl mě?“ zeptal se Lowicker.</p>

<p>„Ty jsi vrah. Zabil jsi svou ženu a byl bys zabil i mě. Dostal jsi, co si zasloužíš.“</p>

<p>Lowicker na Gaborna zíral prázdnými obviňujícími očními důlky. Na jeho odervaných pažích a nohou se krmili krabi.</p>

<p>„Ty také dostaneš, co si zasloužíš,“ řekl Lowicker.</p>

<p>V tu chvíli Gaborn cítil, jak ho zalévá chladná vlna a kolem něj se otevřela temnota. Svět se s ním roztočil.</p>

<p>Měl pocit, jako by se ocitl ve středu víru. Kolem něj vířily neviditelné větry a on chtěl vykřiknout o pomoc, ale jazyk v ústech mu zdřevěněl a navíc věděl, že i kdyby vykřikl, slyšeli by ho jen krabi.</p>

<p>Padl na zem a poznal, že není v jeskyni sám. Kolem něj vířila jakási neviditelná moc, která ho chtěla zničit.</p>

<p>Srdce mu divoce bušilo. Zjistil, že se mu nesmírně těžko dýchá. Zakroužil havran. Vycítil přítomnost Jediné Pravé Vládkyně, vycítil její pradávný, zlovolný záměr. „Jak chceš bojovat s nepřítelem, který nemá žádný tvar a který ovládá tvé myšlenky?“ zašeptala mu do ucha.</p>

<p>Gaborn se zkroutil do klubíčka. Toužil utéct, ale nebylo kam, a ve svém současném stavu nedokázal rozlišit sen od skutečnosti.</p>

<p>Náhle měl vidění, spatřil chlapce ve věku čtyř nebo pěti let. Nebe bylo průzračně modré a den se zdál být teplý a jasný. Zdáli však byla slyšet bouře a dítě vyběhlo s rozhodným výrazem z domu s klackem v ruce.</p>

<p>Mezi slepice se dostala liška, pomyslel si chlapec.</p>

<p>Ale když hoch oběhl dům, Gaborn si uvědomil zdroj hřmění, připomínajícího bouři. Řítila se sem nespočetná horda ničitelů. Jejich černá linie se přehnala přes nedaleký kopec. Hoch je uviděl a v tu chvíli se mu rozklepala kolena a brada mu poklesla. Zvedl klacek, ubohou a směšnou zbraň, jako by doufal, že ničitele zažene stejně jako lišku, ale horda se řítila vpřed, strašlivá a nezastavitelná.</p>

<p>První ničitel, který doběhl k dítěti, rozevřel tlamu a dítě v něm zmizelo.</p>

<p>Vládkyně zašeptala Gabornovi do ucha. „Ty jsi dítě a my jsme horda. Proti nám nemůžeš obstát.“</p>

<p>Gaborn s děsivou jistotou cítil, že vize je přesná. Vládkyně mu ukázala něco, co se skutečně stalo, když horda ničitelů vstupovala k Carrisu.</p>

<p>Temnota zhoustla. Dlouhé chvíle si Gaborn myslel, že jeho duch bude vyrván z těla, s kvílením odnesen pryč, a Havran si z něj udělá svou hračku.</p>

<p>Ale v tu chvíli si něco uvědomil. Ona takovou moc nemá. Kdyby ano, již dávno by smetla veškeré lidstvo z tváře země.</p>

<p>S touto myšlenkou začala vířící temnota ustupovat a nakonec zmizela docela.</p>

<p>Zmizel i král Lowicker a jeho odervané údy. Zůstala jen podlaha jeskyně, dočista vydupaná častým tížíváním ničiteli.</p>

<p>Gabornovi bušilo srdce.</p>

<p>Vládkyně na něj zaútočila. Proč?</p>

<p>Gaborna napadly jen dvě možnosti. Za prvé to mohla udělat jen aby ho mučila pro své potěšení. Ale za druhé to možná udělala proto, že se ho bojí.</p>

<p>Proč by se mě bála? přemýšlel Gaborn. Jakou hrozbu pro ni představuji?</p>

<p>Vzpomněl si na začátek vidění. Gaborn předtím přemýšlel, jak porazit stvoření čistého zla, stvoření, které nemá tělo ani tvar.</p>

<p>Zvedl se na kolena a uvědomil si, co se stalo. Vládkyně se pokusila zmást jeho myšlenky, svést ho na scestí, chtěla ho přimět, aby zapomněl, nad čím předtím uvažoval. Měl všechny důvody se domnívat, že pokud se vrátí k tomu, nad čím předtím přemýšlel, vyvolá to další útok.</p>

<p>Ať tedy přijde, řekl si Gaborn. Chci s ní skoncovat. Nenávidím ji. Vstal.</p>

<p>„Ona však využije tvou nenávist proti tobě,“ zašeptal mu v mysli jakýsi hlas. „Nechá tě nenávidět ty, kterým slouží a na samém konci tě přemůže. Jedině když překonáš hranice ctnosti, bude zlo trpět.“</p>

<p>Vířící větry temnoty nyní zmizely a Gabornovo srdce naplnil mír. Ale i teď odněkud z nesmírné dálky slyšel kvílivý hlas locuse.</p>

<p>„Miluj všechny lidi stejnou měrou,“ napsal Erden Geboren a slova jako by zazněla Gabornovi v uších, jako by Erden Geboren stál přímo vedle něj. „Ty kruté stejně jako ty dobré.“</p>

<p>Ty kruté stejně jako ty dobré, zopakoval si Gaborn. Přepadly ho pochyby. Vzpomněl si na krále Lowickera, vraha své ženy.</p>

<p>Co jsem s ním měl udělat?</p>

<p>Vzpomněl si na stovky krutých lidí, které si odmítl vyvolit. Vzpomněl si na svou nenávist k Raj Ahtenovi.</p>

<p><emphasis>„Miluj všechny lidi stejnou měrou. Ty kruté, stejně jako ty dobré.“</emphasis></p>

<p>Vždy, když prováděl volbu, volbu těch, kteří měli žít, nebo zemřít, snažil se Gaborn zachovávat stejná měřítka. Odmítal volit si jen silné a nechat slabé zemřít. Odmítal volit si jen moudré a nechat hlupáky zemřít. Volil si mladé i staré, muže i ženy, bez ohledu na národnost a barvu kůže.</p>

<p>Ustavil jen jediný standard. Odmítal ty, kteří byli zlí a krutí. Cítil se v tomto ohledu ospravedlněn. Říkal si, že lidé se mohou narodit hloupí, slabí a oškliví, věděl, že každého může opustit štěstí, ale každý člověk je zodpovědný za svůj charakter. Jinak by nastala anarchie.</p>

<p>„Nech je tedy nést zodpovědnost za jejich slabost,“ zašeptal hlas. „Ale trestej je za jejich přečiny v míře, jakou si zasluhují, nikoliv proto, abys utišil svůj hněv.“</p>

<p>Gaborn se nad tím zamyslel.</p>

<p>Cítil se jako velký hlupák. Zklamal Ducha Země a ztratil schopnost varovat své vyvolené před nebezpečím. Kvůli Gabornově slabosti budou dnes v noci u Carrisu umírat ženy a děti.</p>

<p>Kdo mne potrestá za mou slabost? napadlo ho.</p>

<p>Odpověď znal. Lidé zemřou, on bude žít a to bude jeho trest.</p>

<p>Ale bylo snad něco víc, co mohl udělat?</p>

<p>Erden Geboren řekl, že musí milovat kruté a lstivé a pracovat k jejich prospěchu, i když jsou příliš zaslepeni lakotou a nenávistí, než aby dokázali poznat, co je v jejich nejlepším zájmu.</p>

<p>Něco mu na tom nesedělo. Gaborna napadlo, zda to Ioma přeložila přesně. Erden Geboren se ve své knize často potýkal s výběrem vhodných slov, často škrtal, aby napsal něco jiného, jen aby to pak znovu přeškrtal. Jako by jeho jazyk byl příliš nedokonalý, než aby dokázal vyjádřit myšlenky Zářících.</p>

<p>Co myslel tím, že mám milovat kruté? Jak může člověk milovat krutou osobu, aniž by miloval samotnou krutost? Pokud ovšem láska neznamená emoci, ale spíše postoj. Možná, že milovat někoho dokonale, znamená snažit se rozšiřovat jeho obzory a pomáhat mu stát se lepším, i když o tom třeba on sám ani neví.</p>

<p>Gaborn běžel poslepu tunelem a spoléhal zejména na svůj instinkt než na mysl. Slepí krabi a jiní drobní obyvatelé Podsvětí jako by ztuhli strachem. V podlaze i ve stěnách zely malé či větší díry. Ze stropu visely krápníky připomínající kamenné stromy s šíleně zkroucenými větvemi.</p>

<p>Koutkem oka zachytil někde u stropu jakousi záři.</p>

<p>Vzhlédl a záře zmizela.</p>

<p>Jen odraz světla mého opálu, pomyslel si Gaborn.</p>

<p>Vzpomněl si na něco, co mu kdysi řekl jeho dědeček. „Dobrý čin je jako kámen vržený do klidného jezera. Jeho důsledky se šíří jako kruhy na vodní hladině, dotýkají se všeho kolem a po nějakém čase se jeho účinek vrátí ke zdroji. Pozdravíš nějakého člověka, pochválíš jeho práci a rozjasníš mu celý den. On na oplátku potěší každého kolem sebe a brzy se celé město usmívá, a lidé, které ani neznáš, jsou rádi, že tě vidí. Dobro funguje tímto způsobem. Zlo však také.“</p>

<p>Erden Geboren napsal, že locus je stín, temnota, která se šíří a znečistí vše, čeho se dotkne.</p>

<p>Může existovat i dobrý locus? napadlo Gaborna. Existují i bytosti světla, které dělají to samé?</p>

<p>V tu chvíli ho osvítilo světlo poznání. Bylo to tak silné, jako by to na něj někdo vykřikl, nebo jako by to měl zasuté v paměti. Přesto mu to připadalo, jako by ta slova vyřkl někdo jiný.</p>

<p>„Ano, jsou tu Vznešení,“ zazněl hlas.</p>

<p>A znovu nad sebou spatřil světlo. Mělo tvar velikého ptáka, snad racka s ladně rozepjatými křídly, tiše kroužícího ve velikých kruzích.</p>

<p>Nejsem sám, zašeptal Gaborn ve svém srdci.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl hlas. „Jsem blízko tebe.“</p>

<p>Gaborna teď naplnilo poznání. Pochopil, proč Vládkyně zaútočila. I ona ucítila přítomnost Vznešeného.</p>

<p>„Můžeš mi pomoci?“ zeptal se Gaborn. Ani nevěděl, proč se zeptal. Cítil, že není hoden žádat o pomoc. Slíbil svým lidem ochranu a díky své slabosti selhal. Přijal Zasvěcence, jen aby zakusil jejich smrt. Zabíjel lidi, místo aby se snažil je napravit.</p>

<p>„Možná, možná ano, pokud po tom doopravdy toužíš,“ zašeptal hlas.</p>

<p>„Ano, toužím,“ řekl Gaborn.</p>

<p>Záře nad ním se náhle rozjasnila, jako by se strop rozžhavil doběla. Světlo bylo oslepivé a Gaborn si dal ruce před oči, aby je chránil. Žár však téměř necítil. Místo toho ucítil moudrost a sílu v tak nezměrné míře, že si to až dosud nedokázal představit.</p>

<p>Celé tělo se mu rozechvělo a cítil, že světlo je stále jasnější.</p>

<p>Stíny z jeskyně uprchly a Gaborn sundal ruce z očí v naději, že aspoň koutkem oka zahlédne Vznešeného. Ale pokud bytost měla tělo, Gaborn je nespatřil. Viděl jen nepopsatelnou záři, mnohem jasnější než polední slunce. Měl pocit, jako by se měl každou chvíli v jejich přítomnosti roztavit nebo se rozlétnout na tisíc kousků.</p>

<p>A pak světlo proniklo přímo do něj.</p>

<p>Bylo to, jako by se mu do srdce zabodlo chladnoucí kopí, vpálilo se do něj a jeho žár strávil veškeré zlo ukrývající se v jeho nitru. Cítil, jak se mu všechny chloupky na těle ježí novou energií a jak světlo vyzařuje ze všech pórů jeho těla.</p>

<p>Věci, kterým nikdy nerozuměl, mu náhle dávaly dokonalý smysl – vztah mezi dobrem a zlem, mezi lidmi, locusy a Vznešenými.</p>

<p>Světlo, které v něm plálo, bylo nesnesitelné.</p>

<p>„Umírám!“ zvolal Gaborn v obavách.</p>

<p>Stejně tiše, jako světlo naplnilo jeskyni, teď začínalo pohasínat. Stíny narůstaly a dloužily se. Chodba potemněla a okřídlený světelný pták odletěl.</p>

<p>Gaborn se posadil a roztřásl se.</p>

<p>Pohlédl na své ruce. Cítil záři uvnitř sebe, záři, která mu projasňovala mysl. Nezanechalo to však na něm žádné fyzické stopy.</p>

<p>Skutečně jsem viděl Vznešeného? napadlo ho. Nebo to byl jen sen? Pokud by tu byl se mnou někdo jiný, viděl by to samé co já?</p>

<p>Věděl. Nemohl popírat své smysly. Tohle nebyl sen.</p>

<p>A tak vstal a rozběhl se, stále níž, hlouběji do Podsvětí, a v srdci si nesl světlo.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>31</p><empty-line /><p>DRAHOKAMY POUŠTĚ</p>

<p><emphasis>Na lakotě není nic špatného. Je to vlastnost, díky které tvoji předci shromáždili bohatství, jehož si dnes užíváme. Pokud je chceš uctít, libuj si v lakotě a buď natolik silná, abys dokázala získat vše, po čem zatoužíš.</emphasis></p>

<p>– Lowickerův rádce jeho dceři Rialle, když jí byly čtyři roky</p>

<p>Raj Ahten se svým doprovodem vybraných šlechticů z Indhopalu, připomínající drahokamy zářící v černém popelu, přijížděl do tábora Rially Lowicker.</p>

<p>Jeho šlechtici byli oděni v oslnivou hedvábnou zbroj, která se blýskala ve slunečním světle. Bílá byla tak jasná, až zraňovala oči, zlato zářilo jako čerstvě vyražené mince, rubíny byly červenější než krev. Koně a velbloudi byli oděni stejně honosně jako jejich jezdci.</p>

<p>Projížděli zemí, kterou ničitelé před týdnem změnili ve vyprahlou poušť. Mrtvé borovice podél cesty páchly hnilobou, přestože na jejich zčernalých větvích ještě visely zralé šišky. Každé stéblo trávy zešedlo a rozpadlo se, uvadla křoviska i květiny.</p>

<p>Již přes týden tu nepršelo a mrtvé rostlinstvo bylo vyschlé na troud. Kopyta jednoho z koní vykřesala jiskry a ty způsobily malý požár. Jeden z kapitánů na takové nebezpečí své muže upozornil.</p>

<p>Raj Ahten se jen usmál. Do tábora královny Rially to bylo jen šedesát mil a na rychlých koních cesta zabrala méně než hodinu.</p>

<p>Raj Ahtenovi vyvolávači hlasitě oznamovali, že přichází vyjednávat, on sám se hrdě nesl na šedém imperiálním válečném hřebci, oděn v bílé hedvábí.</p>

<p>Ostražitě se blížil k táboru. Nedůvěřoval seveřanům a Lowickerovi muži mu v minulosti ukládali o život. Nedal však na sobě svou nedůvěru znát. Přicházel pod zelenou vlajkou příměří a jeho krása a moc z něj vyzařovaly a zalévaly Rialliny vojáky. Přestože o nic nežádal, mnohý hrdý válečník na něj pohlédl, aby vzápětí klesl na koleno a sklonil hlavu.</p>

<p>Samotná Rialla vyšla ze svého velkého modrého pavilónu a vrhla na něj pohled. Byla mohutná a nepříliš hezká, ale měla v sobě tvrdost a její chování bylo rozhodné, což byly věci, které u žen vždy obdivoval. Okamžitě poznal, co před ním stojí za ženu: věděla, že nikdy nemůže svou krásou soutěžit s dámami u dvora, a proto se místo toho rozhodla soutěžit se šlechtici a válečníky, kteří ji obklopovali.</p>

<p>Ale přesto, když pohlédla na Raj Ahtena, ústa se jí pootevřela úžasem a viditelně se roztřásla. Vzápětí zmizela zpátky v pavilónu.</p>

<p>O chvíli později z něj vyšel ven její komoří a hlasitě oznámil: „Její královská výsost Rialla Val Lowicker s tebou bude vyjednávat v soukromí svého stanu.“</p>

<p>Raj Ahten zlehka seskočil s koně a vydal se k pavilónu. Komoří mu úslužně podržel otevřenou plachtu.</p>

<p>Rialla Lowicker stála samotná uprostřed stanu. Na podlaze ležela rozložená veliká mapa Mystarie nakreslená na čtyřech volských kůžích sešitých dohromady. Rialla stála nad Carrisem. Mapa ukazovala jezero Donnestgree na východě, hory na jihu a ničitele pochodující k nim. Ty symbolizovala malá figurka vyřezaná z černého dřeva. Na západě byly Alcairské hory a mezi nimi Raj Ahtenovi vojáci zastoupeni další dřevěnou figurkou válečníka v bílém turbanu. Na severu ukazovala mapa krále Anderse jedoucího Beldinookem, zatímco mladý král Orwynne mířil na jih přes Planiny. Ale na východě bylo něco překvapivého.</p>

<p>Ve Dvorech Přílivu byla svržená figurka krále Mystarie a na jejím místě stála figurka šedého barbara se znakem Internooku na kulatém štítě.</p>

<p>„Vaši vyzvědači jsou lepší než moji,“ řekl Raj Ahten hledící na mapu. „Který z vojvodů obsadil Dvory Přílivu?“</p>

<p>„Olmarg,“ odpověděla Rialla. Ztěžka dýchala. Raj Ahten na ni vrhl rychlý pohled. Když poprvé vystoupila z pavilónu, měla šaty s dlouhými rukávy, upjaté až ke krku. Teď si však rozepjala pět vrchních knoflíků, aby poodhalila výstřih.</p>

<p>Raj Ahten se usmál. Měl tisíce odkazů krásy a hlasu a jen málokterá žena mu dokázala dlouho odolat. Kromě toho byl nyní ohňotvůrcem. Moc jeho pána byla s ním. Samotná jeho přítomnost stačila k tomu, aby se v lidech kolem rozněcovaly vášně – touha, lakota a bojovnost.</p>

<p>Raj Ahten vrhl na mladou královnu jediný pohled a věděl, že mu nedokáže odolat. Spojené účinky jeho magie a odkazů ji zasáhly naplno.</p>

<p>Začal si s ní hrát a přistoupil o něco blíž. Uchopil ji za pravou ruku, sklonil se k ní a políbil ji. Přitom jí však neustále hleděl do očí, až na jeden kratičký, pečlivě vypočítaný okamžik, kdy jeho pohled sklouzl k jejímu výstřihu.</p>

<p>Její reakce ho plně uspokojila. Jakmile se jí dotkl, Rialla Lowicker se začala třást. Když jí políbil ruku, slastně přivřela oči. A když jí pohlédl do výstřihu, celé její tělo se roztřáslo vzrušením.</p>

<p>Věděl, že stačí málo a bude mu patřit.</p>

<p>„Jak je to dlouho, co Olmarg zaútočil na Dvory Přílivu?“ zeptal se.</p>

<p>„Měl do nich vplout za úsvitu na rozkaz krále Anderse z Crowthenu,“ odpověděla Rialla.</p>

<p>„Ale Dvory Přílivu jsou silně opevněné. Jste si jistá, že je Olmarg dokáže dobýt?“</p>

<p>Rialla ztěžka dýchala a Raj Ahtenova magie ji obklopovala stále těsněji. „Už je dobyl… moji zvědové mi oznámili, že Gaborn Val Orden se vydal do Podsvětí a všem svým válečníkům přikázal, aby vyrazili k Carrisu. Pobřeží Mystarie zůstalo bez obrany.“</p>

<p>„Jaké jsou tedy vaše plány?“ zeptal se Raj Ahten. „Vaše mapa ukazuje, že ze severu jedou Carrisu na pomoc další vojáci. Budete s nimi bojovat?“</p>

<p>Držel ji za ruku a Rialla Lowicker mu ji na oplátku sevřela, jako by ho nechtěla pustit.</p>

<p>„Nemohu se rozhodnout, dokud nezjistím, jaké jsou vaše a Andersovy plány.“</p>

<p>„Jaký je král Anders?“ zeptal se Raj Ahten.</p>

<p>„Pěkně kluzký – úskoky v úskocích v úskocích.“</p>

<p>„A… vy ho nemáte ráda?“ zeptal se Raj Ahten.</p>

<p>„Bála jsem se vytáhnout proti Gabornovi poté, co udělal mému otci. Napsala jsem králi Andersovi a sdělila jsem mu, že veškeré dohody, které učinil můj otec, zemřely spolu s ním. V odpověď vyslal na jih posla a prohlásil se za nového Krále Země. Tvrdí, že Gaborn ztratil svou moc, a že Země na jeho místo povolala Anderse.“</p>

<p>Raj Ahten se nahlas rozesmál. „Anders nejprve tvrdí, že Gaborn není žádný Král Země, teď zas říká, že Gaborn sice byl Král Země, ale teď je jím místo něj on?“</p>

<p>„Podle mého názoru je Anders ten nejprolhanější člověk, jakého znám. Mějte na paměti má slova, v Rofehavanu není nikdo nebezpečnější.“</p>

<p>„Já jsem v Rofehavanu,“ řekl Raj Ahten, aniž by pustil její ruku.</p>

<p>„A vy se považujete za nebezpečnějšího než je on?“ zeptala se ho žertem.</p>

<p>Její oči byly naplněny vášní, veselím a touhou. Raj Ahten se rozhodl, že se mu líbí. Statečnost se v ní snoubila s opatrností a cítil v ní také lstivost a krutost.</p>

<p>Raj Ahten natáhl pravou ruku a jemně jí odhrnul z tváře hnědé vlasy. Rialla zavřela oči, uchopila jeho ruku a přitiskla si ji ke tváři.</p>

<p>Nebylo na ní nic krásného, ale Raj Ahten měl v tu chvíli pocit celistvosti. Měl tolik odkazů odolnosti a životní síly, až měl pocit, jako by mu život a světlo tryskaly z každého póru na těle. Pokud brzy nezaseje své sémě do ženy, jeho touha mu způsobí hotová muka.</p>

<p>„Ať severští vládci dojedou bez překážek k Carrisu,“ navrhl Raj Ahten. „Město nelze ubránit a všichni zemřou společně. Celý sever a západ Rofehavanu pak bude zranitelný. Orwynne, Planiny a Jižní Crowthen budou patřit nám, spolu s Mystarií a Heredonem. Mezitím navrhuji, abyste zadržela svou armádu tady a já zůstanu v kopcích na západě, dokud ničitelé nesrovnají se zemí Carris. Pak se ocitnou mezi námi a jezerem. Vyrazíme a zaženeme je zpátky do Podsvětí.“</p>

<p>Stále jí upřeně hleděl do očí a Rialla se k němu přiblížila.</p>

<p>„Myslíte, že to zvládneme s pouhými třemi sty tisíci muži?“ zeptala se ho.</p>

<p>„Ničitelé se snadno vyděsí, když přijdou o své vůdce,“ řekl Raj Ahten. „Začnou jednat zmateně. A já jsem s sebou z Maygassy přivezl pár překvapení, která dosud neznají dokonce ani ničitelé. Jakmile zahubím jejich mágy, naši muži se s nimi vypořádají.“</p>

<p>„Co chcete vy?“ zeptala se ho.</p>

<p>„Kletby ničitelů zničily zemi v jižních královstvích Indhopalu. Moji lidé potřebují jídlo, aby přečkali zimu.“</p>

<p>„Zdejší zásoby nemusí stačit,“ namítla Rialla.</p>

<p>„Bude to stačit na to, aby přežili ti nejsilnější a nejlstivější,“ řekl Raj Ahten. „Zbytek může hladovět.“</p>

<p>Nadechl se, aby pokračoval. „Kromě toho potřebuji Zasvěcence, kteří mi poskytnou odkazy. Každý šlechtic, kterého zde v Rofehavanu zajmu, mi bude patřit jako válečná kořist.“</p>

<p>„Budu-li souhlasit s vašimi požadavky, co mi nabídnete na oplátku?“ zeptala se Rialla.</p>

<p>„Za rok touto dobou budu vládnout celému Rofehavanu a vy budete vládnout po mém boku jako má královna.“</p>

<p>Rialla ztěžka dýchala. Teď o krok ustoupila, a přestože ji touha málem přemohla, na tváři se jí objevil vypočítavý výraz. Raj Ahten věděl, že ona si s ním hraje stejně jako on s ní. Právě jí odhalil své srdce. Teď ona odhalila své srdce jemu. „Máš v harému mnoho žen. Mám-li vládnout po tvém boku, musím být jediná.“</p>

<p>Raj Ahtenovi se její postoj líbil. „Nemám ženy, jen pouhé hračky. Měl jsem jedinou ženu, ale Gaborn mi ji sebral stejně jako tobě sebral otce.“</p>

<p>„Pokud pro tebe ty ženy nic neznamenají, zabij je pro mne,“ řekla Rialla.</p>

<p>K Raj Ahtenovi promluvil Oheň: <emphasis>Ano, ať se tak stane. Ona pak bude patřit mně.</emphasis></p>

<p>„Mám lepší nápad,“ opáčil Raj Ahten. „Dám ti nůž, abys je mohla zabít sama.“</p>

<p>Čekal, zda zaváhá, ale nedočkal se. Rialla Lowicker, budoucí královna Rofehavanu, se k němu přitiskla a začala z něj strhávat šaty.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Krátce po úsvitu vystoupilo na nebe nad Deyazzem krvavě rudé slunce. Na okapech a střechách domů v Ghuse hřadovali holubi. Dívali se na slunce, jako by je viděli poprvé.</p>

<p>Raj Ahtenův kouzelník Turaush Kasill kráčel ulicemi města, dokud nenašel staré polorozpadlé stavení za starou cihelnou. Stavení bylo vyrobeno z proutí a opíralo se o starobylou kamennou hradbu. Střechu pokrývaly kůže, aby dovnitř nepršelo a aby byl vnitřek chráněn před sluncem.</p>

<p>Před barabiznou se nacházelo kouřící ohniště. Ve vzduchu se vznášel pach lidského potu a výkalů. Turaush znechuceně nakrčil nos a dvakrát tleskl do dlaní.</p>

<p>„Balimare?“ zavolal. „Balimare Mahaddime!“</p>

<p>Kožešinový závěs ve dveřích chatrče se odhrnul a ven vystrčil hlavu mladý muž. Oči měl zarudlé, jako kdyby plakal nebo celou noc probděl.</p>

<p>Určitě hledal svou malou sestru a bratra, kteří žebrali na trhu. Teď bude díky nedostatku spánku značně otupělý. Turaush alespoň doufal, že ano.</p>

<p>„Ano?“ zeptal se hoch. „Vy jste mne volal,“ – oči mu sklouzly na Turaushovy nádherné šaty a chlapec v úctě sklonil hlavu – „ó veliký kalife?“</p>

<p>„Volal jsem,“ řekl Turaush. „Tvá sestra a bratr byli nalezeni, jak žebrají na tržištích o jídlo.“</p>

<p>„Vy víte, kde jsou?“ zeptal se Balimar a v hlase mu zazněla úleva.</p>

<p>„Ano, vím,“ odpověděl Turaush. „Chtěl bys je vidět?“</p>

<p>Chlapec Balimar ztěžka vykulhal ven a opřel se o stěnu. Turaush si všiml ovázané nohy a bílé jizvy na jeho boku. Vypadalo to však, že hoch již je téměř uzdraven. Měl svalnatou postavu, silný krk a pěknou stavbu kostí, ale v očích neměl příliš chytrosti. Celkově vzato, představoval sen každého kouzelníka – mohl dát odkaz síly, odolnosti, možná dokonce i ladnosti. Z takového mladého muže mohl být veliký užitek.</p>

<p>„Kde jsou?“ zeptal se hoch podezřívavě.</p>

<p>„Prodali se za jídlo,“ řekl Turaush.</p>

<p>„Jako otroci?“ zeptal se hoch hlasem ztěžklým nedůvěrou.</p>

<p>„Jako Zasvěcenci,“ odvětil Turaush. „Nyní slouží našemu pánu Raj Ahtenovi.“ Do poslední věty vložil Turaush veškerou moc svého hlasu a tónem naznačil, že tento skutek je velice ušlechtilý a záslužný.</p>

<p>„Já…“ chlapci selhal hlas. Bylo vidět, že pátrá po něčem, co by řekl. „Nikdy jsem ho neviděl,“ omluvil se.</p>

<p>„Je to veliký muž,“ řekl Turaush. „Největší jaký kdy žil. Ani ne před dvěma dny zabil v Kartishi velikého vůdce ničitelů, Pána Podsvětí. A teď znovu vyrazil bránit naší říši proti zlým králům z Rofehavanu. Měl bys být na svého bratříčka a sestřičku hrdý. Prokázali našemu pánu velikou službu.“</p>

<p>Balimar se zmateně rozhlédl. Měl o něco tmavší kůži než jeho mladší sourozenci, jeho otcem byl zřejmě někdo jiný. I jeho oči byly tmavé, téměř černé. Vlasy měl nakrátko ostříhané po způsobu mladíků, kteří rádi během slavností zápasili na ulicích v naději, že jejich zápasnické schopnosti jim umožní vstup do Raj Ahtenovy armády. „Když tohle uslyší má matka až se vrátí, bude velice smutná.“</p>

<p>„Kde je tvá matka?“ zeptal se Turaush.</p>

<p>„Odjela k sestře, která žije v Jezereelu. Doufala, že nás sestra s manželem vezmou k sobě. Ale odešla na jaře a ještě se nevrátila.“</p>

<p>„Vesnice Jezereel je odsud týden chůze,“ řekl Turaush po chvilce. Byl nadaný lhář a často příjemně překvapil sám sebe, jak snadno dokázal překroutit pravdu. „Ale cesta mezi kopci je plná banditů a zlodějů. Obávám se, že tvá matka se již nevrátí. Nejspíš se stala obětí přepadení.“ Turaush do svého hlasu přidal trochu falešného smutku, jako by byl o její smrti zcela přesvědčen. „Jak se teď postaráš o své bratry a sestry?“</p>

<p>Balimar na něj zoufale pohlédl. „Noha se mi uzdravuje. Za měsíc nebo dva budu moci zase pracovat.“</p>

<p>„Bez jídla se neuzdravíš,“ zašeptal Turaush. „A až zemřeš, odsoudíš k smrti i své malé bratry a sestry.“</p>

<p>Balimarovi se ve tváři objevil výraz beznaděje a oči se mu při tom pomyšlení naplnily slzami. „Co mám dělat?“ Zpoza koženého závěsu za jeho zády vykoukly hlavičky dvou malých dětí. Zvědavýma očima hleděly na Turaushe. Ve tvářích se jim zračil hlad.</p>

<p>„Pojď se mnou,“ řekl Turaush. „Odevzdej se našemu pánu a my tě nakrmíme – tebe i tvé sourozence. V paláci se o ně budeš moci starat. Neboj se, nenecháme je tu.“</p>

<p>Balimar nevěřícně zavrtěl hlavou. „Jaký odkaz bych musel dát, abych se i přesto mohl starat o své sourozence? Snad jedině sluch.“</p>

<p>„Pak bys v noci neslyšel jejich pláč,“ namítl Turaush mírně. „Navrhuji ti dát odkaz odolnosti. Pak se o ně budeš moci starat.“</p>

<p>„A co má noha?“ zeptal se Balimar. „Pak se nikdy neuzdravím.“</p>

<p>Turaush se jen usmál a nechal působit sílu své přesvědčivosti. <emphasis>Ty hlupáku, přestaň si už dělat starosti, </emphasis>říkal jeho úsměv. „V paláci Zasvěcenců máme ty nejlepší lékaře z celého Indhopalu,“ řekl po chvíli. „Po tisíce let se sem sjíždějí šlechtici z celé země, aby se koupali v našich léčivých pramenech a aby se nadýchali čerstvého vzduchu na ochozech vysokých věží. Lékaři ti budou na ránu přikládat obklady napuštěné léčivými bylinami a budou ti mazat rány hojivými mastmi. Za týden či dva se tvé rány zahojí a veškerá bolest bude pryč.“</p>

<p>Balimarovi se roztřásl spodní ret a chlapec zůstal stát se skloněnou hlavou. Vypadal jako zvíře vedené na porážku, které se na okamžik zastaví před řeznickým špalkem, na kterém nalezlo smrt tolik zvířat před ním.</p>

<p>Není tak hloupý jak vypadá, pomyslel si Turaush. Jakmile poskytne odkaz odolnosti, jeho noha se nikdy neuzdraví a on to ví.</p>

<p>Natáhl ruku a sevřel Balimarovu dlaň. „Pojďme,“ pobídl ho. „Čas se krátí. Tvůj bratr a sestra tě volají a bohatá snídaně čeká…“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>32</p><empty-line /><p>DAR</p>

<p><emphasis>Poskytnutí každého z velkých odkazů – síly, rozumu, odolnosti a ladnosti – představuje pro dárce značné riziko. Často hrozí i smrt. Pokud člověk například odevzdá příliš mnoho síly, může se mu zastavit srdce, pokud člověk odevzdá příliš mnoho rozumu, může zapomenout jak dýchat. V případě odkazů odolnosti a ladnosti však smrt často nenastává okamžitě…</emphasis></p>

<p>– výňatek z dopisu Raj Ahtenovi, zaslaného jeho vrchním kouzelníkem Beru Shanem</p>

<p>Chemoise trpělivě stála v řadě čekatelů na poskytnutí odkazu. Zjistila, že se tu shromáždili všichni heredonští kouzelníci i se svými učedníky. Pracovalo jich tu šestnáct. Již téměř dva dny pracovali bez přestávky ve snaze dokončit svůj veliký úkol. Nejedli, nespali, nedbali na únavu.</p>

<p>Jejich hlasy byly unavené a ochraptělé.</p>

<p>„Jsi si jistá, že to chceš udělat?“ zeptal se jí šeptem Dearborn. „Vzdáš-li se ladnosti, neohrozí to tvé dítě?“</p>

<p>„To riziko je malé,“ odvětila Chemoise. „Pokud nebudeme ochotni riskovat, čeká nás jistá zkáza z rukou nepřátel.“</p>

<p>„Tvé místo může zaujmout někdo jiný,“ řekl Dearborn.</p>

<p>„Nemohu ustoupit,“ zašeptala Chemoise. „Ioma byla má nejlepší přítelkyně u dvora, a i když Gaborna znám jen krátce, obdivuji ho víc než kohokoliv jiného na světě. K přenosu odkazu je nutná láska Zasvěcence. Kolik lidí, kteří tu stojí, Krále Země doopravdy zná?“</p>

<p>„Nikdy jsem se s ním nesetkal,“ připustil Dearborn, „ale vím, proti čemu stojí a rád mu dám vše, co mám.“</p>

<p>„Takže ty nabízíš odkaz, protože miluješ princip, ale já ho nabízím, protože miluji přímo člověka, kterému ho chci dát. Myslíš, že naše láska je stejná?“</p>

<p>„Může být, pokud je láska k principu dostatečně silná,“ odvětil Dearborn.</p>

<p>Z místa, kde pracoval jeden z kouzelníků, se ozval křik. Chemoise vzhlédla, i když už předem věděla, co tam uvidí. Jeden z nešťastníků, kteří poskytli sílu, teď ležel mrtvý na trávníku. Několik učedníků přes něj rychle přehodilo černou pokrývku a odneslo ho pryč. Nechtěli, aby jeho smrt vzala odvahu ostatním.</p>

<p>Chemoise využila nastalého zmatku, aby se prodrala do čela fronty. Stmívalo se a brzy padne noc. Podle Gabornovy předpovědi se útok na Carris odehraje při západu slunce.</p>

<p>Doufala, že stihne poskytnout odkaz včas.</p>

<p>„Nechte mne projít,“ řekla a prodrala se kolem tlustého muže v čele fronty.</p>

<p>V té chvíli dorazil jeden z kouzelníků s otylou tváří. „Další?“</p>

<p>Chemoise ho neznala. Kdyby to byl vrchní kouzelník krále Sylvaresty nebo některý z jeho učedníků, zůstala by v davu. Sylvarestovi kouzelníci totiž věděli o jejím těhotenství a její odkaz by odmítli.</p>

<p>„Tady,“ zavolala.</p>

<p>Vyběhla z fronty ke kouzelníkovi. „Taková dychtivost,“ poznamenal sípavě. „Jaký odkaz chcete poskytnout?“</p>

<p>„Ladnost,“ odvětila Chemoise. „Nabízím odkaz ladnosti.“</p>

<p>Vzal ji za loket. „Děkuji vám,“ řekl. „Je jen málo těch, kteří se chtějí vzdát ladnosti. Kdybych já byl na vašem místě, zachoval bych se stejně.“</p>

<p>„Vy máte své povinnosti a já mám své,“ řekla Chemoise.</p>

<p>Kouzelník ji vedl do stanu a cestou procházeli kolem Zasvěcenců, kteří leželi kolem vchodu jako zranění nebo mrtví vojáci na bojišti. Někteří tiše sténali, jiní byli zkrouceni v křečích. Ve vzduchu byla cítit vůně pečeného masa.</p>

<p>„Povězte mi, neznáte náhodou Krále Země osobně?“ zeptal se kouzelník.</p>

<p>Odhrnul plachtu červeného pavilónu.</p>

<p>„Znám ho a miluji ho,“ řekla Chemoise. Věděla, co chce kouzelník slyšet.</p>

<p>„Výborně,“ zasípěl kouzelník. „Výborně. Během procesu předávání odkazu myslete na svou lásku k němu. Myslete jen na to. Myslíte, že to zvládnete?“</p>

<p>Vstoupila do pavilónu. Uvnitř hořela jediná svíčka, zářící jako hvězda. Na lůžku, zkroucená do klubíčka, ležela mladá žena. Každý sval na jejím těle byl napnutý. Prsty měla zkřivené a na tváři křečovitou grimasu. Dokonce i její víčka byla pevně zavřená, neschopná se uvolnit. Mělce a sípavě dýchala.</p>

<p>Kouzelník se zastavil a nechal Chemoise, aby si ženu prohlédla.</p>

<p>„Tohle je Brielle. Byla tanečnicí v hostinci na hradě Groverman. Pak poskytla našemu králi odkaz ladnosti. Slouží jako jeho prostředník. Když poskytnete odkaz jí, přenese se na krále.“</p>

<p>„Rozumím,“ řekla Chemoise.</p>

<p>„Za pár minut na tom budete stejně jako ona,“ pronesl omluvně. „Chcete i přesto pokračovat?“</p>

<p>Chemoise věděla, že svalová křeč není to nejhorší. Poskytnutí odkazu ladnosti ovlivňovalo i žaludek a střeva. První týdny budou těžké. Odteď bude schopna jíst pouze vývary a polévky.</p>

<p>„S radostí,“ odvětila Chemoise.</p>

<p>„Výborně,“ řekl kouzelník. „Jste statečná žena.“</p>

<p>Došel k malé hromádce magických tyčí, jednu z nich vybral a ve světle svíčky si ji chvíli pozorně prohlížel. Tyč připomínala drobounké značkovací železo. Kouzelník musel najít nějakou nedokonalost, protože vytáhl jakýsi nástroj a s jeho pomocí začal upravovat runu na konci magické tyče.</p>

<p>„Omlouvám se za prodlení,“ řekl. „Krvavý kov je velice měkký a značně náchylný k poškození.“</p>

<p>„Rozumím,“ řekla Chemoise.</p>

<p>Pohlédla na Brielle. Kromě mělkého dechu vykazovala jen málo známek života. Chemoise si všimla, že dívce se v koutku oka třpytí slza.</p>

<p>Svalová křeč musí být nesmírně bolestivá, uvědomila si. Poskytnout odkaz ladnosti znamená odsoudit se k věčným mukám.</p>

<p>Když kouzelník dokončil úpravu magické tyče, pohlédl na Chemoise. „Teď bych byl rád, kdybyste pohlédla na plamen svíčky,“ řekl. Chemoise učinila žádané, a pak se její pohled přesunul zpátky na Brielle. Pokaždé, když předtím viděla obřad předávání odkazu, budoucí Zasvěcenec hleděl na toho, komu svůj odkaz předával.</p>

<p>„Ne, nedívejte se na ni,“ varoval ji kouzelník. „Soustřeďte se na svíčku. Dívejte se na světlo.“</p>

<p>Samozřejmě, uvědomila si Chemoise. Díváme se na naše pány, protože jsou krásní, mají mnoho odkazů a pro nás je snadnější se jim odevzdat. Ale pohled na zmučeného prostředníka může budoucího Zasvěcence jen odradit.</p>

<p>Hleděla na svíčku a kouzelník začal pronášet starobylé formule, napůl zaříkání, napůl zpěv. Vzhledem k tomu, jak doposud sípal, byl jeho hlas při zaklínání překvapivě zvučný a znělý. Slovům nebylo rozumět. Chemoise si ani nebyla jistá, zda zaříkání nějaká slova obsahuje, zda to nejsou jen zvuky. Ale byly to zvuky, které ji konejšily, které v ní budily touhu odevzdat se. Cítila, jak v ní tato touha roste.</p>

<p>Plamen svíčky se zamihotal, neboť kouzelník během zaříkání několikrát prošel místností sem a tam, a pak přitiskl magickou tyč Chemoise na paži.</p>

<p>Ten dotyk vyslal do jejího těla vlnu šoku. Často slýchala pojem „polibek magické tyče“. Představovala si, že kov musí být tím pádem na dotyk měkký a proto nějak smyslný. Ale tohle nebyl polibek. Měla pocit, jako by magická tyč byla pijavice, která z ní vysává život.</p>

<p>Jakmile se jí magická tyč dotkla, ucítila, jak se jí rozpaluje kůže a mizí pružnost jejích svalů. V pravém bicepsu pocítila bolestivou křeč, takže zalapala po dechu.</p>

<p>Poddala se tomu, vůlí se přinutila myslet na Gaborna, který je v nouzi. Plamen svíčky se mihotal jako hadí jazyk. Upřeně na něj hleděla a nevšímala si naléhavého zvuku kouzelníkova zaříkání. Venku slyšela cvrčky, neklamnou známku toho, že se setmělo.</p>

<p>Bolest z bicepsu se jí rozšířila na celou ruku. Na čele jí vystoupil pot, jehož praménky jí stékaly po tvářil. Dotyk magické tyče pálil jako oheň. Spaloval ji a ona ucítila pach spečených chloupků a kůže.</p>

<p>Překvapeně pohlédla na konec magické tyče, který se jí dotkl. Když stála ve frontě, slyšela výkřiky lidí poskytujících odkazy. Říkaly jí, že bolest, která tento proces provází, je nevýslovná a nesnesitelná, ale Chemoise byla odhodlaná to vydržet.</p>

<p>A tak zavřela oči, soustředila se na svého krále a na lidi, které milovala. Jejím tělem projel záchvěv bolesti tak silný, až se otřásla. Stiskla zuby.</p>

<p>Tohle zvládnu, říkala si. Tohle zvládnu.</p>

<p>Bolest se náhle stonásobně zvětšila. Každičký sval v jejím těle se zkroutil v křeči a Chemoise zakusila bolest, jakou si nikdy nedokázala představit. Chtěla vykřiknout, chtěla dát své bolesti hlas, ale jediné, co jí vyšlo ze rtů, bylo zasténání.</p>

<p>Svět před očima jí zčernal.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>33</p><empty-line /><p>V OTCOVÝCH STOPÁCH</p>

<p><emphasis>Povinností každého muže je chovat se tak, aby na něj jeho potomci vzpomínali s hrdostí a aby s hrdostí kráčeli v jeho šlépějích.</emphasis></p>

<p>– Sir Blain Oakworthy, rádce mystařanských králů</p>

<p>Borenson, Myrima a Sarka Kaul ujížděli od ničitelské hordy a pokládali mezi sebe a strašlivé obyvatele Podsvětí další míle.</p>

<p>Sarka Kaul rozostřenýma očima zíral do prázdna. „Mám dobré i špatné zprávy. Raj Ahten a královna Rialla Lowicker vytvořili spojenectví. Umožní posilám ze severu průchod k Carrisu v naději, že tam všichni zemřou, a Rofehavan pak bude zranitelnější vůči jejich útoku. Ale dokonce ani Raj Ahten a Rialla netuší, jaká pomoc může v noci přijít.“</p>

<p>„Ha, ha!“ rozesmál se Borenson z čiré radosti. Napadlo ho, jestli není prvním člověkem v celé historii lidstva, který má jako rádce jednoho z Dnů. „Pověz mi, příteli, co udělá ta vaše rada, až zjistí, že prozrazuješ tajemství vašeho řádu?“</p>

<p>„Pro takové jako jsem já existuje jen jediný trest – smrt,“ odpověděl Sarka Kaul. „Nejprve budou mučit mé dvojče. Budou ji mučit pomalu a s veškerým uměním, které mají k dispozici. Když se propojí mysli dvou lidí, jde o mnohem víc než jen sdílení společných znalostí. Já vidím to, co vidí ona, cítím vše co cítí, slyším co slyší, až do úplného konce. Když zemře, zemřu pravděpodobně s ní, protože po přerušení pouta tak intimního a důvěrného, jaké je mezi námi, ztratím jakýkoliv smysl života.“</p>

<p>Borenson zmlkl a zastyděl se za svůj smích. „Promiň,“ řekl nakonec.</p>

<p>„Ty za to nemůžeš,“ řekl Sarka Kaul. „Vím, do čeho jdu. Zrovna teď mé dvojče lže radě. Řekla jim, že jste mě svrhli do oceánu, a že plavu v moři a držím se dřevěné klády. Doufám jen, že dokážu přežít alespoň do zítřka.“</p>

<p>„A já doufám,“ řekla Myrima, „že se rada nikdy nedozví, co se stalo, a že tvé dvojče dokáže uniknout.“</p>

<p>Neujeli daleko, když potkali osamělého jezdce řítícího se tryskem prérií na jih. Podle odění se jednalo o Spravedlivého Rytíře. Byl oděn ve starém brnění, jaké se vyrábělo v severní Mystarii, na hlavě měl černou rohatou přilbu s kroužkovým závěsem na krku. V ruce třímal zdobené kopí z červené lípy.</p>

<p>Jel na šedém koni. Když k nim dojel, široce se usmál. Borenson ho poznal. Byl to sir Pitts, člen královské gardy ve Dvorech Přílivu.</p>

<p>„Na co se chystáš?“ zavolal na něj Borenson a ukázal směrem k pochodujícím ničitelům. „Chceš je vyděsit svým strašlivým smyslem pro módu?“</p>

<p>„Dnes ráno jsem se dostal do křížku s Šarlatovou čarodějkou,“ odpověděl Pitts stále s úsměvem. „Málem mě spolkla, ale podařilo se mi uniknout. Bohužel mě to stálo veškerou zbroj, takže jsem si musel půjčit náhradní.“</p>

<p>Pitts se přiblížil. Zblízka bylo vidět, že jednotlivé kusy brnění byly součástí různých zbrojí a Pitts je zřejmě sebral z těl mrtvých válečníků. Přes sedlo měl jako skalpy přehozeno půl tuctu ničitelských smyslových výběžků. Smyslové výběžky páchly po shnilém česneku. Averan říkala, že takový pach je ničitelův smrtelný výkřik. Borenson si všiml, že Pitts má na těle krvavé šrámy. Pokud přežije blížící se bitvu, bude mít jizvy, na které může být právem hrdý. Koneckonců kolik lidí může říct, že uteklo ničiteli z tlamy?</p>

<p>Borenson se nahlas rozesmál. „Jednou mi to musíš celé vyprávět a já na tvou počest zaplatím několik rund. Ale teď nám řekni, jak pokračuje bitva?“</p>

<p>Pitts ukázal na sever. „Král Země nám nařídil, ať bráníme Carris, a přesně to děláme. Ale maršál Chondler nehodlá jen nečinně sedět a čekat na útok. Vysílá proti ničitelům přepadové skupiny, které útočí na čelo jejich řady. Je to pěkně krvavá záležitost.“</p>

<p>„Jak daleko je to na frontu?“ zeptal se Borenson.</p>

<p>„Třicet, možná čtyřicet mil,“ odpověděl Pitts.</p>

<p>Borensona zamrazilo. Čtyřicet mil k čelu ničitelské hordy? A to se jejich linie táhne na jih, kam až oko dohlédne.</p>

<p>„Jak dlouhá je jejich linie?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Těžko říci,“ odpověděl Pitts. „Odhadujeme to na sto až sto dvacet mil.“ Borenson se z toho snažil odhadnout počet ničitelů, ale Pitts ho předběhl. „Je jich asi milión,“ řekl zachmuřeně. „Nemáme ani zdaleka tolik kopí, nemáme ani dvacetinu potřebného množství. Většinu zásob kopí jsme vypotřebovali minulý týden. Proto se soustředíme na jejich vůdce. Jejich mágové jsou dobře chránění a nacházejí se blízko čela ničitelského útvaru. Je to krvavý boj.“ Hlas se mu zachvěl. „Ztratili jsme již spoustu mužů. Padl i sir Langley z Orwynnu.“</p>

<p>„U Mocností!“ zaklel Borenson.</p>

<p>„Jak s nimi máme bez kopí bojovat?“ zeptala se Myrima.</p>

<p>„Postavíme se jim před branami Carrisu,“ prohlásil Pitts. „Budeme bojovat vším, co nám padne pod ruku, a když nám nezbude nic jiného, budeme bojovat zuby a nehty. Ale budeme bojovat.“ Jeho prohlášení bylo stejně hloupé jako odvážné.</p>

<p>„Chondler zná víc triků než cvičený medvěd,“ pokračoval Pitts. „U Carrisu se o tom přesvědčíte na vlastní oči!“</p>

<p>„Dosáhnout u Carrisu vítězství bude vyžadovat víc než cvičeného medvěda,“ poznamenal Sarka Kaul. Borenson se ohlédl. Sarka Kaul sedící na rudém koni, s černým pláštěm a kápí staženou do čela, vypadal zlověstně. Hlas měl hluboký a pronikavý. „Ale neztrácej naději. Mladý král Orwynne míří k městským bránám a s ním jedou tři tisíce jeho rytířů. Nakonec sebral odvahu a jede městu na pomoc.“</p>

<p>Pitts zvědavě pohlédl na postavu v černém. „Kdo je tvůj přítel?“ zeptal se Borensona.</p>

<p>„To je Sarka Kaul,“ řekl Borenson. „Seznam se se sirem Pittsem.“</p>

<p>„Inkařan?“ zeptal se Pitts v úžasu a pevně sevřel kopí. „Co tady dělá?“</p>

<p>„Jdu bojovat k Carrisu, příteli,“ odpověděl Sarka Kaul.</p>

<p>Pitts se rozesmál. „Pak doufám, že se tam setkáme!“</p>

<p>„Přijď než padne tma,“ odvětil Sarka Kaul.</p>

<p>Borenson a Myrima pobídli koně. Země před nimi byla černá. Nad zemí se převalovala oblaka kouře, který clonil sluneční paprsky. Pochodující ničitelé otřásali zemí a všichni věděli, že tma se blíží.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Borenson, Myrima a Sarka Kaul se ocitli blízko Manganovy skály a zanedlouho dojeli k čelu ničitelské hordy. Rytíři na unavených koních zde křižovali cestu ničitelům a pochodněmi zapalovali každé stéblo trávy, každé křovisko, každý strom.</p>

<p>Plameny se zdvihaly k nebesům a nebe se černalo kouřem. Světlo dne sláblo, neboť slunce se pomalu klonilo k západu. Ke kouři na nebi se připojovala mlha stoupající z hustých lesů na úpatí hor.</p>

<p>Zatím neviděli žádnou známku organizovaného odporu. Trojice projela ohněm a zamířila k horám. Všichni tři na chvíli zastavili na jižním úbočí jednoho z kopců a po dlouhé době pohlédli na slunce. Dokonce i zde, za linií kouře, se slunce třpytilo jako rozžhavený uhlík na zmučeném nebi.</p>

<p>Spěchali přes hory, vesnice i městečka, projížděli mrtvou pustinou zpustošenou ničitelskými kletbami. Nakonec spatřili Carris, stojící na březích jezera Donnestgree.</p>

<p>Kdysi úrodná krajina teď byla šedá a zčernalá. Pole, vinice i sady zhynuly vlivem temných kouzel. Každé stéblo trávy uvadlo. Nepřežilo nic. Dokonce i vrány a mrchožrouti odsud uprchli. Jen hnijící mrtvoly ničitelů, roztroušené po celé zemi jako památníky, připomínaly, co se tu stalo.</p>

<p>Ve chvíli, kdy Borenson vjel do zničené země, získal zvláštní pocit. Zdálo se mu, jako by přijížděl z minulosti do budoucnosti. Za ním se rozkládala sladká, zelená pole světa, který znal. Vepředu ležel rozklad a zkáza.</p>

<p>Sarka Kaul začichal. I Borenson cítil pach starých ničitelských kleteb na mrtvé zemi. „Oslepni.“ „Vyschni na prach.“ Samotná země jako by šeptala slova ničitelských kleteb. „Shnijte, ó lidské děti!“</p>

<p>„Ti, kteří viděli bojiště, se je pokoušeli popsat,“ zašeptal Sarka Kaul, který se rozhlížel po bojišti, „ale docházela jim slova. Nedokázal jsem si to představit. Neměl jsem tušení, jak velká zkáza postihla tuto zemi.“</p>

<p>Borenson plivl na zem, která byla vyschlá na troud. „Již týden tu nepršelo. Z celé země se stává páchnoucí peklo.“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Když se přiblížili k Carrisu, slunce pomalu klesalo za okraj světa, ukryté za věžemi dýmu. Vzduch byl zlověstně nehybný a rozpálený a vznášel se v něm pach umírající země. Úpatí kopců na západě byla šedá a mrtvá. Na východě se rozkládalo jezero Donnestgree, jehož hladinu nezčeřila jediná vlnka. Hejna racků, která ještě před týdnem žila na jeho pobřeží, byla pryč.</p>

<p>Město Carris se proměnilo v ruiny. Pobořené hradby i věže stále ještě nebyly opravené. Hejna holubů, kteří létali nad městem, byla také pryč.</p>

<p>Mému otci se při příjezdu naskytl mnohem malebnější pohled, pomyslel si Borenson.</p>

<p>Proč zrovna Carris? napadlo ho. Proč na něj ničitelé znovu útočí? Není tu nic, co by stálo za vítězství, nic, co by stálo za to bránit. A přesto pokračujeme v boji jako dva krabi přetahující se o bezcenný kámen. Pokud tu ovšem není něco, co má pro ničitele cenu.</p>

<p>Nedokázal odhadnout, co by to mohlo být. Země se proměnila v pustinu.</p>

<p>Přesto se sem stále blížily armády. Z jihu sem pochoduje milión ničitelů a kolem pobořených hradeb kráčejí muži a ženy ve zbrojích matně zářících na slunci jako krunýře brouků.</p>

<p>Borenson ucítil nepříjemný pach a povšiml si, že po jeho pravici se nacházejí kanály, které vyhloubili ničitelé, aby sem stáhli vodu z jezera. Do vody, která se zde shromažďovala, naházeli jakési velké, žluté kameny.</p>

<p>Tehdy nikdo netušil, co dělají. Teprve Averan jim vysvětlila, že ničitelé mohou pít jen vodu bohatou na síru, a proto si tak vyrábějí zásoby pitné vody.</p>

<p>Teď tam však byli naházeny veškeré lidské odpadky a zřejmě i mnoho dalších věcí, takže výsledná směs páchla tak strašlivě, až z toho Borensonovi slzely oči. Na Chondlerův příkaz zřejmě lidé vodu otrávili.</p>

<p>„I když se ničitelům podaří dobýt Carris, pochybuji, že si zdejší pobyt užijí,“ poznamenala Myrima.</p>

<p>Slunce se schovalo za vrcholky kopců a pusté pláně se náhle ponořily do tmy. Borenson uslyšel, jak se nad městem zvedá křik a ohlédl se zpátky k jihu.</p>

<p>Nad horskými vrcholky byla vidět záře ohňů. Živel teď zuřil pouhých dvacet mil od města a nad ním stoupaly sloupy kouře připomínající zčernalé prsty. Vysoko ve vzduchu se sloupy dýmu spojovaly a vytvářely jednolitou hustou kouřovou clonu.</p>

<p>Nebyla to však temnota ani kouř, co vyvolalo poplašené výkřiky. V dáli za ohnivou září pochodovaly nesčíslné davy ničitelů sestupujících z hor jako černý koberec. Vzdálené syčení jejich dechu a dupot jejich nohou nyní doléhal až sem.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Město Carris stálo na ostrově v jezeře Donnestgree. Od severu k jihu bylo více než dvě míle dlouhé. Na nejširším místě mělo něco přes míli. Bylo možné se k němu dostat lodí nebo po úzké cestě vedoucí po dlouhé hrázi.</p>

<p>Hráz ještě před týdnem střežily věže a brány. Ničitelé však svrhli věže a brány rozbili. Maršál Chondler neměl navzdory vší své snaze čas je opravit.</p>

<p>Na začátek hráze jeho lidé natahali dřevěné haraburdí – došky ze střech chalup, dříví na podpal, plaňky, rozbité vozy a židle, zkrátka všechno, co jim přišlo pod ruku, a navršili to do vysokých hromad podél cesty. Až se ničitelé přiblíží, lidé dřevo zažehnou a vytvoří ohnivou zeď, která zpomalí ničitelský postup. Ale ani oheň je nezdrží víc než hodinu či dvě.</p>

<p>Mezi hromadami haraburdí ležely hlavy několika velikých ničitelů s dokořán rozevřenými tlamami. Borenson rozpoznal hlavu obrovité padlé mágyně, která vedla útok na město, spolu s hlavami dalších velkých monster. Tlamy byly nacpány smyslovými výběžky odřezanými z hlav dalších ničitelů, takže nad tímto místem visel pach shnilého česneku.</p>

<p>Po polích v okolí kraje hráze ležela poházená sláma, známka toho, že zde Chondlerovi muži nasypali ježky – kousky ostrého kovu skuté dohromady, které dokázaly prorazit kopyta koní.</p>

<p>Ale dokáže něco takového ublížit ničiteli? přemýšlel Borenson. Pozorně se rozhlédl, až si nakonec všiml kovových hrotů vyčnívajících ze slámy, které byly přinejmenším pětkrát větší než v případě normálních ježků.</p>

<p>Kde na to vzali dostatek kovu? přemýšlel Borenson, a pak si vzpomněl na desítky tisíc ničitelských zbraní, které tu po předchozí bitvě zůstaly.</p>

<p>Borenson pomalu jel směrem k městu. Kouřem stále ještě pronikalo několik posledních paprsků zapadajícího slunce. Z městských hradeb na ně hleděli obránci – muži ve vyleštěných přilbách, staré ženy s šedými vlasy a rozhodnými výrazy ve tvářích, mladí chlapci zcela pobledlí strachem – tolik tváří, tolik výrazů a přitom ve všech se skrývala myšlenka na smrt.</p>

<p>Městské brány byly zbořené stejně jako některé věže, ale z trosek vyrobili lidé kamenné barikády ježící se ničitelskými zbraněmi namířenými směrem ven. Tyto barikády neměly ničitele zastavit, jen je zpomalit natolik, aby lučištníci a střelci z těžkých obléhacích zbraní mohli zamířit.</p>

<p>Podél ochozů stály dřevěné plošiny a na jezeře pluly vory. Na plošinách, vorech a v nepoškozených věžích stály balisty a katapulty v takovém množství, jaké snad v celé rofehavanské historii nemělo obdoby. U každého dobývacího stroje se krčila dvojice lučištníků z Heredonu, kteří byli ozbrojeni luky z kalené oceli. O něco víc vzadu čekali lučištníci vyzbrojení indhopalskými luky vyřezanými ze slonoviny. Na hradbách čekali lučištníci s dlouhými tisovými luky.</p>

<p>„Podívejte na to!“ řekla Myrima. „Chondler tu musel shromáždit artilerii z každého hradu v dosahu sta mil.“</p>

<p>„Ve skutečnosti to bylo dvě stě mil,“ řekl Sarka Kaul. „Ale pomůže to jen nepatrně.“</p>

<p>Borensonovo srdce naplnila zlá předtucha.</p>

<p>Proč řekl Gaborn lidem, aby se shromáždili právě tady? přemýšlel. Město si při prvním útoku nevedlo příliš dobře. Zachránil je jen zázrak. Teprve Král Země, který na jeho obranu povolal obrovitého červa, zvrátil misky vah ve prospěch lidí. Několik set yardů na sever se tyčila hromada hlíny kolem červí díry, připomínající kráter.</p>

<p>Možná Gaborn doufá v další zázrak, napadlo Borensona.</p>

<p>Dojeli k městské „bráně“, otevřenému prostoru mezi dvěma hromadami suti. Na jedné hromadě nalezli maršála Chondlera, jak hledí k jihu. U nohou mu ležela hromada páchnoucích smyslových výběžků a Borenson si všiml, že smyslové výběžky visí jako talismany zkázy i všude na hradbách.</p>

<p>„Zdravím vás, sire Borensone, lady Myrimo i tebe, neznámý příteli,“ řekl Chondler nevesele. „Jaké jsou zprávy z jihu?“ Hlas měl posazený nepřirozeně vysoko a pohyboval se velice rychle. Borenson odhadl, že maršál přijal několik odkazů metabolismu a že jen s velikým vypětím sil zpomaluje svou řeč.</p>

<p>„Ničitelé přicházejí,“ odvětil Borenson. „Ale to víš jistě sám.“</p>

<p>„Nějaké zprávy o Králi Země?“ Chondler mluvil hlasitě, jako by se snažil zamaskovat svůj strach.</p>

<p>„Bohužel žádné,“ odvětil Borenson. „Nepřinášíme nic povzbudivého.“</p>

<p>„Tvé odkazy zůstaly nedotčené,“ řekl Chondler. Pohlédl přímo na Borensona. „Včera jsem řekl kouzelníkům, aby ti poslali další, protože jsem doufal, že se vrátíš.“</p>

<p>„Dostal jsem je a právě včas,“ řekl Borenson. „Chceš mi říct, že moji Zasvěcenci jsou stále ještě tady v Carrisu?“ Pocítil značné znepokojení. Na město pochoduje milión ničitelů a jeho Zasvěcenci jsou proti nim bezbranní.</p>

<p>„Ano,“ řekl Chondler. „Chtěli jsme je evakuovat, ale nejprve jsme na lodě naložili nemocné, ženy a děti a poslali je po proudu, Zasvěcence jsme již odvézt nestihli. Proto budeme bránit Carris ze všech sil, jak je povinností Runovládců, a budou-li se ničitelé chtít dostat k Zasvěcencům, stane se tak jen přes hromady našich mrtvých těl.“</p>

<p>„Víš, že tohle místo je smrtící past,“ řekl Borenson.</p>

<p>„Jmenuj mi lepší hrad k obraně v celé Mystarii,“ opáčil Chondler.</p>

<p>Borenson nemohl. „Máte nějaká kopí? Možná bychom mohli alespoň jednou zaútočit v otevřeném poli.“</p>

<p>„Kéž bychom je měli. Ale zásoby kopí došly. Musíme spoléhat na šípy, válečná kladiva a další zbraně, které jsou po ruce.“</p>

<p>„Potkal jsem sira Pittse, který jel na jih,“ řekl Borenson. „Řekl mi, že znáš víc triků než cvičený medvěd. Doufám, že máš v rukávu schováno něco víc než jen ohnivou stěnu a balisty.“</p>

<p>„Máme deset tisíc šípů do balist a spoustu kamenů pro katapulty,“ řekl Chondler. „Můžeme ostřelovat ničitele zpoza bezpečí ohnivé stěny. Jakmile prorazí, přijde řada na naše lučištníky. Budou ostřelovat ničitele z hradeb, zatímco naši rytíři se s nimi střetnou u brány. Máme tři milióny šípů a pět set skvělých lučištníků obdařených odkazy, kteří zasáhnou, na co zamíří.“</p>

<p>„Tři milióny šípů nemusí zdaleka stačit,“ řekl Borenson. „Luky z kalené oceli i kostěné luky mohou prorazit ničitelskou kůži, ale nikdy jsem neslyšel, že by to dokázal dlouhý tisový luk.“</p>

<p>„Ale i tak se o to pokusíme,“ řekl Chondler. „Přikázal jsem lučištníkům, aby nestříleli dřív, než se ničitelé ocitnou na vzdálenost deseti yardů.“</p>

<p>Borenson se kousl do rtu a přemýšlel, jestli to bude fungovat.</p>

<p>„Naši kouzelníci pracují dnem i nocí,“ řekl Chondler. „Překovali všechny magické tyče, které jsme měli k dispozici. Tři tucty našich nejlepších rytířů se staly šampióny, každý s dvaceti odkazy metabolismu. Když budou spolupracovat, měli by udržet bránu na dost dlouhou dobu. A shodou okolností potřebujeme ještě jednoho šampióna. Co ty na to?“ zeptal se Chondler Borensona s pokřiveným úsměvem. „Chceš zemřít mladý?“</p>

<p>Borenson vrhl postranní pohled na Myrimu. Kdyby mu někdo takovou otázku položil před týdnem, neváhal by. Ale teď už nežil jen sám pro sebe. Přijmout tolik odkazů metabolismu znamenalo, že i kdyby přežil bitvu, nikdy by nemohl být Myrimě skutečným manželem. Zemřel by v osamění, svou rychlostí izolovaný od zbytku lidstva.</p>

<p>Myrima jako by mu četla myšlenky. Ohlédla se k přibližující se hordě slévající se z hor jako černý proud. Temnota se prohlubovala a jediné, co Borenson viděl, byla záře ohňů nad kopci. Jejich záblesky se odrážely od černých krunýřů děsivých nepřátel. Při takové rychlosti tu budou do hodiny.</p>

<p>„K záchraně budeš potřebovat víc než jen pár šampiónů,“ promluvil náhle Sarka Kaul.</p>

<p>„Doufáme v posily, pane,“ řekl Chondler. „Lowickerova dcera sem přivádí velikou armádu a podle posledních zpráv se nachází necelých dvanáct mil odsud.“</p>

<p>„A v kopcích na východě číhá se svými vojáky Raj Ahten,“ řekl Sarka Kaul. „Od něj ani od Lowickerovy dcery však pomoc nečekej. Jsou jako krkavci, čekají až oberou tvou mrtvolu. Nepustí se do boje dřív, než budou všichni obránci Carrisu mrtví.“</p>

<p>„Proč jste si tím tak jistý?“ zeptal se ho Chondler s obavami ve tváři.</p>

<p>Sarka Kaul si shrnul z hlavy černou kápi a odhalil tak svou bílou pleť. „Protože znám jejich myšlenky,“ řekl. „Dej mi těch dvacet odkazů metabolismu, abych mohl bojovat, a já ti mohu ukázat, jak tuto bitvu vyhrát.“</p>

<p>Chondler na Inkařana podezřívavě pohlédl, pak se podíval na Borensona.</p>

<p>Borenson přikývl.</p>

<p>„Dobrá tedy,“ řekl Chondler. „Hodí se nám člověk, který ví, jak bojovat ve tmě.“</p>

<p>Když Borenson, Myrima a Sarka Kaul vstoupili do Carrisu a jeli po cestě vedoucí po hrázi, poslední paprsky slunce zmizely za horizontem. Město se ponořilo do té nejčernější noci.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>34</p><empty-line /><p>MOST V ČASE</p>

<p><emphasis>Znamení a zázraky provázejí ty, které si vyvolily Mocnosti.</emphasis></p>

<p>– Z Dětské knihy kouzel</p>

<p>Toho rána jela Erin Connal na jih přes rozblácená pole Beldinooku. S doprovodem krále Anderse mířila do války. Na rychlých koních je následovalo téměř šest tisíc rytířů.</p>

<p>Černá kopí třímali zdvižená k nebi, takže jejich hroty se blyštěly jako démanty. Země duněla pod kopyty koní. Koně frkali a ržáli a rytíři pozvedli své hlasy v bojové písni.</p>

<p>Zvláštní bouře již minula a ráno bylo jasné a čisté. Erin se cítila počasím zrazena. Bouře je pronásledovala celý včerejší den, a přestože jasná obloha slibovala dobrou jízdu, země byla rozblácená, jako by stále pršelo, takže slunce jim bylo jen k malému prospěchu. To už by byla lepší bouře. U Carrisu budou ničitelé a ti se bojí blesků. Ničitelé jsou schopni vidět elektrickou sílu a blesky je oslepují, jako by hleděli do doběla rozžhaveného slunce.</p>

<p>Ale nebe nad Beldinookem bylo modré.</p>

<p>Andersovi vojáci jeli přes Měsíční pole, kde Prastaří vztyčili veliký kámen ve tvaru měsíce. Kámen stál na vrcholku vulkanického kopce. V povrchu měsíce byly vytesány hory a krátery, ale celý reliéf již značně nahlodal zub času. Celá pláň byla poměrně plochá, bez výrazných terénních rysů a jen tu a tam rostly trsy trávy. Během věků se pole pokrylo sopečným spadem, který zahubil veškeré rostlinstvo. Po celém poli na stovky mil daleko ležely v popelu napůl pohřbené veliké, podivné kameny, vytesané do tvaru představujícího hvězdy, ze kterých vystřelovaly paprsky. Mezi hvězdami vedly starobylé stezky tvořící nebeskou mapu.</p>

<p>„Ale mapu kam?“ zeptal se jeden z rytířů v králově doprovodu.</p>

<p>„K První Hvězdě a tudíž do Onoho světa,“ odvětil Anders s úsměvem. „Tam se toužili Prastaří po smrti vrátit, a proto si nacvičovali cestu mezi hvězdami, aby to měli snazší.“</p>

<p>Erin se v králově doprovodu propadla trochu dozadu.</p>

<p>Ořechová žena přitáhla uzdu svému koni, aby se zařadila po její bok. Byla malá, s širokými rameny, oděná v záplatovanou róbu. V dlani levé ruky držela stočenou spící veverku, kterou během jízdy něžně laskala.</p>

<p>„Mohu pro vás něco udělat?“ zeptala se Erin.</p>

<p>„Přemýšlela jsem o tobě,“ řekla Ořechová žena. „Přemýšlela jsem o tobě a králi Andersovi. Nijak se netajíš tím, že mu nevěříš.“ Erin se to nesnažila popřít. „Ale já jsem přemýšlela. Abys věděla, veverka vždycky dokáže rozeznat špatný ořech od dobrého jen podle pachu. Věděla jsi to?“</p>

<p>Erin zavrtěla hlavou na znamení, že nevěděla.</p>

<p>„Veverky to umějí,“ řekla Ořechová žena rozzářeně. „Ucítí červy i hnilobu. Louskají jen zdravé ořechy.“</p>

<p>„Co to má společného s králem Anderseni?“</p>

<p>„Cožpak nerozumíš?“ opáčila Ořechová žena. „Veverky by poznaly, kdyby měl uvnitř hnilobu. Ale vidíš, jak ho milují? Skákají mu do sedla. Šplhají mu po ramenou. Ke zlým lidem se takhle nechovají.“</p>

<p>Erin pohlédla dopředu. Dokonce i teď seděla Andersovi na rameni jedna z veverek.</p>

<p>Erin pozorně pohlédla Ořechové ženě do očí. Byly plné obdivu ke králi. Ale Erin v nich viděla ještě něco jiného. Ořechová žena se nesoustředila na nic konkrétního. Jako by hleděla někam za Erin, někam do svého soukromého světa.</p>

<p>„Ano,“ řekla Erin. „Chápu, co se mi snažíte říct.“</p>

<p>Ořechová žena se usmála. „Výborně! Výborně! Většina lidí tomu nerozumí. Málokdo tomu dokáže porozumět.“</p>

<p>Erin se přinutila k úsměvu. Celinor svého otce podezříval z toho, že je šílený; a král Anders obvinil z šílenství Erin. V tuto chvíli si byla Erin jistá jen jedinou věcí: nejšílenější ze všech je Ořechová žena.</p>

<p>Den pokračoval a družina postoupila daleko na jih od Velké trhliny, skrze sopečnou zemi do sladkých polí Beldinooku, kde rostla zelená, šťavnatá tráva, dokonce i teď na podzim. Mezi údolími a nízkými kopci stála početná města a hrady. V celém Rofehavanu byl Beldinook druhé největší království a počet jeho obyvatel se blížil dvanácti miliónům.</p>

<p>Během jízdy Erin pevně svírala uzdu. Koneckonců pocházela z Planin a Beldinook byl jejím odvěkým nepřítelem. Pokaždé, když míjeli hrad, napůl očekávala, že se z brány vyhrne jízdní oddíl, který zaútočí.</p>

<p>Ale král Anders projížděl zemí bez zdržení. Byl tu očekáván a několikrát z hradu skutečně vyjeli vévodové a baroni se svými družinami, aby se připojili k řadám jeho armády.</p>

<p>Gabornovo volání o pomoc dorazilo do každého království a zaslechli je dokonce i tady v Beldinooku. Pokaždé, když se ke králi Andersovi připojil další šlechtic, zpravidla mu položil otázku na téma „Tak co, Vaše Výsosti, co myslíte? Jedeme zachránit Carris nebo se podívat na to, jak ničitelé požírají naše nepřátele?“</p>

<p>Pokaždé, když byla otázka položena, král Anders se zamračil a s otcovskou trpělivostí odpovídal, „jak se můžete smát neštěstí druhého? Jedeme zachránit Carris, neboť tím zachráníme i sami sebe.“</p>

<p>Často pak zvedl levou ruku a vyvolil si dotyčného, aby mu pomáhal v boji a Erin pokaždé znovu přemýšlela: je Anders skutečný Král Země nebo z něj promlouvá locus Temného Vznešeného?</p>

<p>Cesta je posléze zpomalila víc, než by se Erin líbilo. Na úrodných březích řeky Rowan se rozkládala města a vesnice. Byly tu nejúrodnější farmy, jaké kdy Erin viděla a cesty byly plné lidí. S nadcházející zimou hnali dobytkáři svá stáda do měst na porážku. Za deset dní ode dneška, tedy patnáctého dne měsíce Listí, se bude konat Slaterfest, veliká oslava porážení dobytka. Lidé budou jíst masa, co se do nich vejde, a zapíjet to pivem a medovinou.</p>

<p>Celé ráno jela Erin poblíž krále Anderse a jeho syna. Anders mluvil jen málo. Jeho mysl dlela na cestě vepředu, často pohlédl na jih a s ustaraným výrazem zamumlal „musíme si pospíšit“.</p>

<p>Celinor se ho snažil rozveselit a čas od času povzbuzoval vojáky k písním, jako by doufal, že tím zvedne jejich morálku.</p>

<p>Když dorazili k široké řece Langorn, cesta se stáčela špatným směrem. Kdyby po ní dál pokračovali, ztratili by celé hodiny a někteří rytíři prohlašovali, že by bylo rychlejší přeplavat na druhou stranu. To by však znamenalo svléknout si zbroj a nechat ji tady.</p>

<p>Král Anders celou rozpravu ukončil výkřikem: „Popatřete na moc Země!“</p>

<p>Zvedl meč k nebesům a začal zaklínat. Zvedl se veliký vítr, který kroužil kolem vojáků a kvílel hlasem umírajících orlů, řítících se ze slunce k zemi. Ať už král Anders říkal cokoliv, zamklo to ve vytí větru.</p>

<p>Pak ukázal hrotem meče na nedaleký kopec. Vítr se do něj opřel a rozerval jej na prach. Hlína a kamení se zvedly stovky stop do vzduchu, jako by je unášela obří ruka. Z čistého nebe začaly do země narážet blesky. Koně ržáli a v panice se vzpínali na zadní. Erin měla dlouhé minuty plné ruce práce s tím, aby nespadla.</p>

<p>Pak začaly hlína a kamení pršet do řeky Langorn a vytvořily širokou cestu na druhý břeh.</p>

<p>„Pospěšme k Carrisu!“ vykřikl král Anders. „Není času nazbyt!“</p>

<p>Jako první pobídl koně a vyrazil po vytvořené hrázi. Jeho armáda ho následovala. Násep byl měkký a kopyta koní se do něj bořila. Čněl do výše pouhých několika stop nad hladinu vody. Bylo jisté, že hráz dlouho nevydrží. Proud řeky byl teď na podzim líný, ale hladina vody se brzy zvedne a hráz rozboří.</p>

<p>Přesto se však všichni stihli dostat včas na druhou stranu a vojáci začali divoce jásat. „Ať žije Král Země! Ať žije Anders!“</p>

<p>Zbytek dne jela Erin jako ve snu. Nevěděla, zda je to způsobené šokem z toho, co viděla, nebo z nedostatku spánku.</p>

<p>Když se armáda zastavila na krátkou přestávku, přijel k ní Celinor. „Co si myslíš teď?“ zeptal se jí s fanaticky zářícíma očima. „Co si teď myslíš o mém otci?“</p>

<p>„Nepochybuji o tom, že má velikou moc,“ připustila. „Ale jaký je její zdroj? Pochází tato moc ze Země nebo odjinud?“</p>

<p>„Jak to myslíš?“ zeptal se Celinor. „Samozřejmě, že pochází ze Země.“</p>

<p>„Zdálo se mi, že jeho kouzlo způsobil hlavně veliký vítr, a že se Zemí mělo jen málo společného,“ opáčila Erin.</p>

<p>„Ty nikdy neuvěříš,“ odsekl Celinor. „Bez ohledu na to, co uvidíš nebo uslyšíš, nikdy neuvěříš.“</p>

<p>Mluvil jako malý chlapec, přesvědčený o tom, že má toho nejskvělejšího otce na světě.</p>

<p>„Věřím, že ho miluješ,“ řekla Erin.</p>

<p>Celinor rozhněvaně odešel.</p>

<p>Erin se během jízdy pokoušela usnout a doufala, že si ve snu bude moci znovu promluvit se sovou. Cesta však byla kluzká a zrádná a nebylo snadné odpočívat. Stejně jako vítr a blesky ji opustil i spánek a ona se cítila zrazená.</p>

<p>Až příliš brzy se ocitli jižně od Beldinooku a s blížící se tmou vjeli do Mystarie. Nakonec se setmělo a nad hlavami se jim rozzářily jasné hvězdy. Projížděli kopcovitou krajinou, porostlou trávou a stromy. Na uvítanou jim znělo cvrlikání cvrčků.</p>

<p>Erin celá jízda připadala jakoby snová. Měla pocit, že se vrací domů z veselého lovu a málem zapomínala, že jedou čelit konci světa.</p>

<p>Jenom prázdné chalupy a vesnice, které míjeli, svědčily o tom, že něco není v pořádku.</p>

<p>Když dojeli k cestě vedoucí do Twynhavenu, napadlo ji, zda tam stále hoří zelené plameny, kterými by se mohla dostat na Onen svět. Vrhla rychlý pohled na Celinora a všimla si, že ji její manžel pozoruje, jako by se bál, že se tam každou chvíli rozjede.</p>

<p>Neudělala to. Zanedlouho spatřila v horách před Carrisem září ohně. Vysoké plamenné pilíře se tyčily k temnému nebi a nad nimi se vznášela hustá oblaka kouře. Vůni letních polí nahradil pach hniloby, neboť Andersovi vojáci vjeli do kraje stiženého ničitelskými kletbami.</p>

<p>Dopředu se rozjeli zvědové, kteří se vrátili s následující zprávou: „Ničitelé již dosáhli polí západně od Carrisu a královna Rialla z Beldinooku stáhla své vojáky a vyčkává.“</p>

<p>Král Anders nechal zatroubit na trumpety a jeho muži začali jásat. Celý den třímali svá kopí zdvižená k nebi, takže jejich vyleštěná ratiště připomínala černý les. Celinor teď začal zpívat bojovou píseň a kopiníci se srovnali do řad po třech. Vyrazili po cestě, připraveni sklonit svá kopí do bojové pozice a zaútočit.</p>

<p>Až příliš brzy uslyšeli dunění provázející pochodující ničitele. Syčení jejich dechu připomínalo unikající páru. Země se otřásala.</p>

<p>Pak vyjeli na kopec a na jihu uviděli Carris – deset tisíc pochodní zářících nad šedými hradbami. Záře pochodní se odrážela v klidných vodách jezera Donnestgree a nad vodou jako mlha visel kouř.</p>

<p>Pole před hradem Carris se černalo těly ničitelů, kteří připomínali rozbouřené moře.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>35</p><empty-line /><p>VE VĚŽI ZASVĚCENCŮ</p>

<p><emphasis>Ten, kdo pomáhá mému nepříteli, je také mým nepřítelem.</emphasis></p>

<p>– Raj Ahten po vyvraždění Zasvěcenců Raj Bahreba, vládce Starého Indhopalu</p>

<p>Gaborn běžel žebrovanými tunely Podsvětí stále hlouběji. Měl pocit, jako by se spouštěl jícnem nekonečného červa a náhle před sebou spatřil zvláštní pohled: před ním zářilo jasné světlo, na místě, kde by žádné světlo být nemělo.</p>

<p>Na chvíli se domníval, že v tunelu před ním na něj čeká Vznešený, ale tentokrát postrádal pocit ohromující moci, který cítil při prvním setkání.</p>

<p>Když zahnul za roh, spatřil ke svému obrovskému překvapení Iomu, která běžela před ním, otočená zády k němu. Teď, když měl Gaborn tolik odkazů, zdálo se mu, že se pohybuje poměrně pomalu.</p>

<p>Málem údivem zakopl.</p>

<p>Doběhl ji, dostal se před ní a pohlédl jí do tváře. „Jak jsi se sem dostala tak rychle?“ zeptal se jí pomalu, aby mu rozuměla.</p>

<p>„Našla jsem zkratku,“ odpověděla Ioma.</p>

<p>„Následuj mě,“ řekl Gaborn.</p>

<p>Ioma mu pohlédla do očí a musela v nich vidět bolest. „Už je čas, že ano? U Carrisu začala bitva?“ Slova z ní vycházela pomalu, každá hláska byla natažená a hluboká, alespoň Gabornovi to tak díky jeho mnoha odkazům metabolismu připadalo.</p>

<p>Gaborn přikývl. U Carrisu se chystala rozhořet největší bitva od dob, kdy Erden Geboren vedl devět králů do útoku proti ničitelské hordě u Vizengoweru.</p>

<p>Přímo nad sebou Gaborn cítil armádu svých vyvolených válečníků, tucty a tucty mil nahoře, a to ho přimělo k zamyšlení. Svými smysly dokázal přesně vycítit jejich pozici. Během cesty jeskyněmi ujel na koni téměř dvě stě mil na jih, a pak se stočil na jihozápad směrem k Indhopalu. Časem se však cesta stočila zpátky na sever a na východ, takže teď se ocitl znovu přímo pod Carrisem.</p>

<p>Domníval se, že je to životně důležité. Ničitelé se snažili zabezpečit povrch země přímo nad svým hlavním sídlištěm – nebo možná nad Velkými Pečetěmi, které vytvořili. Ale z jakého důvodu?</p>

<p>Odpověď se mohl jen dohadovat.</p>

<p>„Následuj mě,“ řekl Gaborn pomalu.</p>

<p>„Kam?“ otázala se Ioma.</p>

<p>A Gaborn znovu naslouchal svému srdci, aby zjistil, co má dělat. Přišel zabít Jedinou Pravou Vládkyni, ale Země ho před tím varovala. Nedokázal by to monstrum zabít – zatím. Dokonce i teď, když cítil, jak z něj doslova tryská moc, by pro ni nebyl rovnocenným soupeřem. Země mu bránila i v tom, aby vyhledal Velké Pečeti a zničil je. Země připouštěla jediný úkol. „Musíme najít Averan! Následuj mě, jak nejrychleji můžeš!“</p>

<p>Iomě se na tváři pomalu objevil výraz porozumění.</p>

<p>Přikývla.</p>

<p>Gaborn se rozběhl.</p>

<p>Minuly již téměř tři dny, pomyslel si zoufale, i když jemu to díky odkazům metabolismu připadalo jako třicet dní strávených nekonečným během.</p>

<p>Nad hlavami jeho lidí se vznášela smrt. Představoval si ničitele šplhající po hradbách a vrhající ničivá kouzla.</p>

<p>Řítil se tunely. Byl již téměř u samotného dna nekonečného doupěte. Země tu byla tak horká jako kameny v krbovém komínu a nohy ničitelů vyleštily podlahu do vzezření mramoru. V těchto tunelech rostlo jen máloco, jen kousky mechu na stěnách. Po podlaze lezl tu a tam slepý krab. Tohle už nebyla divočina.</p>

<p>Každých pár kroků objevil odbočku nebo jeskyni. Narazil na několik ničitelských dělníků, kteří neměli žádnou zbraň. Zastavil se jen nakrátko, aby je zabil, a pak spěchal dál, zanechávaje za sebou stopu mrtvých těl. Ničitelé si většinou ani nevšimli jeho přítomnosti, dokud se na ně nevrhl.</p>

<p>Běžel tunelem a sledoval Averanin pach. Cítil, že je blízko. Míli, půl míle, čtvrt míle, a pak byl u dveří, za kterými musela být.</p>

<p>Do chodby ústila jeskyně se strážným předpokojem. Když se Gaborn přiblížil, dva obrovští ničitelé vyrazili do boje.</p>

<p>První pozvedl nad hlavu meč a zasyčel strachem. Gaborn ve vzduchu ucítil proud slov, nejspíš varovné nebo poplašné výkřiky. Ničitel zaklonil hlavu a otevřel tlamu dokořán. Křišťálové zuby se zablyštěly jako dýky.</p>

<p>Gaborn skočil přímo do jeho tlamy, přistál na tmavém jazyku a vrazil mu kopí měkkým patrem přímo do mozku. Zbraň zevnitř narazila monstru do lebky.</p>

<p>Gaborn oštěpem zakroutil v ráně a vytrhl jej.</p>

<p>Vyhnula se fialová krev a kousky šedého mozku. Gaborn vyskočil ničiteli z tlamy právě v okamžiku, kdy se mrtev řítil k zemi. Druhý ničitel se vzepjal na zadních nohou. Jednalo se o mágyni, třímající křišťálovou hůl. Snažila se seslat kouzlo, neboť kolem ní se vznesla vůně zaříkání. Gaborn jí však nedopřál čas.</p>

<p>Kotoulem se vrhl mezi její přední nohy a vrazil jí kopí do hrudi. Jeho hrot prorazil tuhý krunýř a zasáhl orgán, který svou funkcí připomínal lidské ledviny. Zaříkání se změnilo v česnekový pach smrtelného výkřiku.</p>

<p>Gaborn vběhl do jeskyně.</p>

<p>Stála tam zády Averan, která se právě obracela, aby na něj pohlédla vyděšenýma očima. Její tvář osvětloval opál zasazený ve stříbrném prstenu. Kolem ní seděli vyhladovělí, téměř nazí lidé. Vznášel se tu strašlivý zápach nemytých těl, moči a fekálií, smrad hnijících mrtvol a rybiny.</p>

<p>„Averan!“ vykřikl Gaborn ještě dříve, než dívka stihla zareagovat na jeho přítomnost. Hodil jí hůl z černého dřeva, kterou celou cestu nesl.</p>

<p>Averan, obdařená deseti odkazy metabolismu, se stihla vzpamatovat ještě dřív, než si ostatní vůbec Gaborna všimli. Zachytila hůl, ale Gabornovi to připadalo, jako by se pohybovala ve vodě.</p>

<p>„Bitva u Carrisu brzy začne!“ vykřikl Gaborn. „Ale já ještě nejsem připraven čelit Jediné Pravé Vládkyni. Jak ji mohu porazit?“</p>

<p>Averan se neuvěřitelně pomalu otočila a udiveně na něj pohlédla. Její hlas zněl nepřirozeně hluboko a pomalu. „Cože?“ zeptala se.</p>

<p>Gaborn se přinutil mluvit pomaleji a modulovat hlas, aby mu porozuměla. Zopakoval svou otázku.</p>

<p>Na Averanině tváři se objevil výraz obav. Rozběhla se ven ze svého vězení. Její pohyby se zdály být zoufale pomalé. Uběhla dva kroky, a pak se zastavila. „Počkat!“ vykřikla.</p>

<p>Stáhla si z ruky prsten a hodila jej zpátky ostatním zajatcům. Nemohla je tu nechat jen tak.</p>

<p>Během té kratičké chvíle zemřeli na hradbách Carrisu dva Gabornovi vyvolení – hrdý rytíř a mladá dívka. S jejich smrtí cítil, jak se mu v srdci otvírá prázdnota, jako by on byl úrodná země a jeho vyvolení rostliny, které z něj kdosi i s kořeny surově vyrval. Bolest, kterou cítil, byla nezměrná.</p>

<p>Averan se protáhla kolem něho. „Tudy!“</p>

<p>Běžela maximální rychlostí, jaké byla schopná, napínala každý sval na svém těle a ve tváři se jí zračilo soustředění. Zelené světlo Gabornova opálu osvítilo dívčina záda a vrhalo na stěnu tunelu její tančící stín.</p>

<p>Gaborn ji snadno dostihl a zoufal si nad tím, jak pomalu dívka běží, přestože má deset odkazů metabolismu.</p>

<p>Držel se vedle ní. Kolik mám vlastně odkazů metabolismu? Sto? přemýšlel. Možná mi kouzelníci poslali ještě víc. Zabijí mě.</p>

<p>Běžel vedle Averan. Postupovala co nejrychleji, pohyby měla ladné a pečlivě vypočítané. Z očí jí tekly slzy, zřejmě způsobené námahou.</p>

<p>Gaborn ji předstihl a začal pobíjet ničitele, kteří jim stáli v cestě.</p>

<p>Cítil blížící se nebezpečí.</p>

<p>„Támhle!“ zavolala Averan. „Pořád touhle chodbou, projdeš pod třemi oblouky a dostaneš se do Věže Zasvěcenců.“</p>

<p>No samozřejmě! uvědomil si Gaborn. Averan mu přece říkala, že Jediná Pravá Vládkyně dělá pokusy s předáváním odkazů. Netušil, jakého úspěchu v této oblasti dosáhla. Proto jí zatím nemohl čelit.</p>

<p>Gaborn nechal Averan daleko za sebou a tryskem vběhl do zatáčky.</p>

<p>„Skoč!“ varovala ho Země a Gaborn vyskočil patnáct stop do vzduchu.</p>

<p>Před ním u ústí Věže Zasvěcenců stál veliký černý ničitelský válečník. Jeho čepel zasvištěla Gabornovi pod nohama a pak zazpívala vzduchem při novém nápřahu.</p>

<p>Ničitel neotevřel tlamu. Místo toho kousek ustoupil a pohyboval se přitom rychlostí, která se téměř rovnala rychlosti Gaborna. Smyslové výběžky na jeho hlavě a kolem tlamy se divoce vlnily jako hadi.</p>

<p>Gaborn věděl, že tohle není obyčejný ničitel. Na pažích mu matně zářily modravé runy.</p>

<p>Když Gaborn dosáhl při skoku vrcholu své dráhy, vší silou hodil kopí. Mířil ničiteli na slabé místo na hlavě. Hod byl tak silný, že si při něm vykloubil rameno.</p>

<p>Kopí přesně zasáhlo cíl, zarazilo se ničiteli do hlavy a probodlo mu mozek. Jeho ratiště se chvělo v ráně jako dřík šípu, zaraženého do stromu.</p>

<p>Ale obrovitý válečník stále žil. Jeho čepel zasvištěla vzduchem ještě předtím, než se Gaborn dotkl země.</p>

<p>Gaborn se ve vzduchu zkroutil, takže ho ostří ničitelovy zbraně nezasáhlo naplno. Přesto však dostal úder do hrudi, který mu roztříštil kroužky jeho zbroje a srazil ho stranou.</p>

<p>Uskočil před dalším úderem, kdy zbraň s tupým zaduněním narazila do země přímo před ním. Uskočil dozadu a ničitel se vrhl vpřed.</p>

<p>Teď neměl žádnou zbraň. Jeho kopí bylo zaražené v ničitelově hlavě.</p>

<p>Za zatáčkou se objevila Averan a ničitel upřel pozornost na ni.</p>

<p>V tu chvíli Gaborn udeřil. Vyskočil dvacet stop vzhůru a cestou zachytil ratiště svého kopí. Nevytrhl je z rány. Místo toho s ním zakroutil, a když začal znovu klesat, trhl s ním silou, kterou ještě umocňovala váha jeho těla.</p>

<p>Ničitel se otřásl a zhroutil se na zem. Za ním stáli dva další ničitelé, kteří Gabornovi bránili v průchodu, ale ani jeden z nich se nepohyboval tak rychle jako válečník, kterého Gaborn právě porazil. Zlikvidoval je a vstoupil do Věže Zasvěcenců.</p>

<p>Ani v těch nejhorších snech si Gaborn nepředstavoval místo, jako bylo toto. Zelené světlo jeho opálu nedokázalo proniknout do všech koutů. Když vstoupil do obrovské komnaty, stíny se před ním rozestupovaly, ale strop byl tak vysoko, že na něj nedohlédl ani se všemi svými odkazy zraku. Podél stěn běžela vzhůru pavučina podpůrných sloupů. Byla to složitá a umná síť trámů, jaké se nevyrovnalo ani to největší umění lidských stavitelů. Přestože architektura tohoto místa byla cizí, její krása byla úchvatná.</p>

<p>A v této překrásné stavbě se nacházeli ničitelští Zasvěcenci.</p>

<p>Jejich pach Gaborna zarazil stejně jako pohled na ně. Do nosu ho udeřila směsice cizích pachů – pach ničitelských výkalů a hnijících mrtvol spolu s vůní ničitelských odkazů, která byla pronikavá a ostrá.</p>

<p>V enklávě se nacházely stovky Zasvěcenců. Komnata se jimi doslova černala. Na jejich tělech zářily ohnivé runy symbolizující předávané odkazy.</p>

<p>Zhruba dvě stě yardů vzdálené od Gaborna leželo na zemi na zádech pavoukovité stvoření velikosti slona s nohama vytrčenýma do vzduchu. Ničitelé z něj rvali kusy masa a strkali si je do tlamy.</p>

<p>O kousek dál tekl potok, nad kterým se vznášel pach síry. U něj klečelo několik Zasvěcenců, kteří dychtivě pili.</p>

<p>A vzduchem létala hejna podsvětních netopýrů.</p>

<p>Gaborn neviděl až do nejvzdálenějších koutů věže. Nedokázal ani odhadnout, kolik stovek Zasvěcenců tu přebývá.</p>

<p>Když spatřili Gaborna začali mnozí Zasvěcenci vstávat a ustupovat. Zuřivě syčeli a vypouštěli do vzduchu varovné pachy.</p>

<p>Gaborn se rozběhl, skočil a zarazil kopí do hlavy nejbližšího Zasvěcence. Stvůra zasyčela, vypustila pach hnijícího česneku a nehybně zůstala ležet na zemi. Ničitelé se vrhli do útoku, vytvořili děsivou stěnu těl, blýskajících se zubů a zkřivených pařátů, ale Gaborn bez váhání zaútočil. Ničitelé se tlačili jeden přes druhého ve snaze na něj dosáhnout.</p>

<p>Gaborn zaútočil na nejbližšího z nich, skočil a ve vzduchu se otočil. Kopím ho zasáhl do hlavy, uhnul úderu a vzápětí se vrhl na dalšího ničitele.</p>

<p>Za několik okamžiků bylo ratiště jeho kopí pokryté kluzkou krví, krev pokrývala i jeho ruce a lokty a stékala mu do očí. Otřel si oči a pokračoval.</p>

<p>Každý Zasvěcenec měl na hlavě zářící runu. Gaborn se domníval, že runy označují druh odkazů, který ničitelé poskytli, ale tyhle se nijak nepodobaly lidským, takže nedokázal rozpoznat jejich význam. Protože ničitelé mluvili i psali pomocí pachů, daly se nejspíš runy číst jen pomocí čichu.</p>

<p>Gaborn náhle ucítil zvlášť výrazný zápach, jehož zdroj se nacházel někde za ničiteli, kteří mu přehrazovali cestu.</p>

<p>Právě v okamžiku, kdy jej ucítil, uslyšel hlas Země: „Zaútoč!“</p>

<p>Vyskočil nejbližšímu ničiteli na hlavu a z výšky se rozhlédl. Asi šedesát stop daleko uviděl jednoho z ničitelských Zasvěcenců, jak se šourá pryč. Na čele mu zářila jediná stříbřitá runa, ale na pažích a na nohou měl tucty modravých run. Gaborn si uvědomil, že je to prostředník.</p>

<p>„Zaútoč!“ zopakovala Země.</p>

<p>Gaborn skočil dvacet stop vysoko do vzduchu, saltem přeskočil tři ničitele a přistál prostředníkovi na hlavě. Při dopadu mu zarazil kopí přímo do mozku.</p>

<p>Poplašné syčení ostatních Zasvěcenců zesílilo a vzduch se naplnil varovnými pachy.</p>

<p>„Gaborne!“ zvolala Averan zoufale.</p>

<p>Ohlédl se a spatřil ji stát asi čtyřicet metrů daleko. Nacházela se blízko ústí komnaty a v rukou svírala svou hůl z černého dřeva. „Nemohu ti pomoci! Nemohu zabíjet bezmocné Zasvěcence. Co mám dělat?“</p>

<p>Gaborn naslouchal svému srdci, pátral po nebezpečí, které dívce hrozí. „Víš, kde se nacházejí Velké Pečeti?“</p>

<p>Averan přikývla.</p>

<p>„Běž je zničit,“ řekl Gaborn.</p>

<p>Země ho nyní skutečně varovala, že dívka musí odejít. Blížilo se nebezpečí a jestli tu Averan zůstane, zemře.</p>

<p>Gaborn si sundal sponu se zeleným opálem a hodil ji dívce. K boji mu bude muset stačit světlo run na tělech Zasvěcenců.</p>

<p>Averan se beze slova obrátila a odspěchala.</p>

<p>Gaborn zdvojnásobil svou rychlost a vrhl se mezi ničitele. Monstra syčela, sekala po něm pařáty, švihala ocasy a snažila se jej zasáhnout zuby.</p>

<p>Gaborn útočil, uskakoval, bodal a nasával vzduch, aby našel pach prostředníků.</p>

<p>Znovu a znovu se jeho zbraň zvedala a klesala.</p>

<p>Teď již chápal, jaký má Země plán. Kolem něj se stahoval kruh strašlivého nebezpečí. Jediná Pravá Vládkyně vycítila jeho přítomnost a přijde si pro něj, jako by to udělal každý Runovládce, který by se snažil bránit své Zasvěcence.</p>

<p>Nakonec byl rád, že se vzdal svého opálu, protože teď lépe viděl runy zářící na tělech ničitelů.</p>

<p>Zalévaly ho vlny hrozícího nebezpečí.</p>

<p>Vládkyně se blížila. Gaborn skočil, přistál do kotoulu, proběhl mezi nohama jednoho z ničitelů, vyskočil na záda dalšího a srazil k zemi prostředníka.</p>

<p>Byla u dveří.</p>

<p>Zabil asi padesát Zasvěcenců včetně tří prostředníků. Prudce se otočil ke vchodu do komnaty.</p>

<p>Ve dveřích vířila temnota, stín černější než samotná noc. Nebyl to jen výplod Gabornovy představivosti. Do komnaty se řinuly jako mlha temné výpary. Ať už přicházelo cokoliv, bylo to víc než pouhý ničitel.</p>

<p>A náhle to Gaborn spatřil.</p>

<p>Mezi stíny se objevila monstrózní postava, ničitel větší a mohutnější než kterákoliv padlá mágyně, kterou kdy viděl. Její nohy s duněním dopadaly na zem a podlaha sténala pod náporem jejího těla. Kráčela kupředu a hlasitě syčela.</p>

<p>Pach, který se kolem ní vznášel, byl nesmírně silný. Gaborn cítil zápach nespočetných odkazů a měl co dělat, aby se nezačal dusit.</p>

<p>Kolem jejího těla se vznášela temnota, a když se přiblížila, stíny začaly zakrývat Gabornovo vidění.</p>

<p>Pocítil zmatek. Stvůra se mu před očima vlnila a on na ni nedokázal soustředit pohled. Před jeho vnitřním zrakem začala obrovitá ničitelka ještě růst, byla stále vyšší a vyšší, tyčila se nad ním a vyplňovala celou komnatu, celý vesmír.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>36</p><empty-line /><p>PŘICHÁZEJÍCÍ TEMNOTA</p>

<p><emphasis>Nechť na mne lidé vzpomínají ne pro to, jak jsem žil, ale pro to, jak jsem zemřel!</emphasis></p>

<p>– Poslední slova připisovaná siru Martenu Braidenovi, který zemřel hrdinskou smrtí.</p>

<p>Nad Carrisem se rychle snesla noc. Slunce zapadlo za hory a poslední paprsky světla zastínil dým hořících ohňů. Dvacet mil daleko na severu se ničitelé řítili dolů z úbočí hor a jejich dupot otřásal zemí i tady. Borenson je moc dobře neviděl, protože nebe nad hlavou zčernalo mračny podsvětních netopýrů. Ničitelé syčeli.</p>

<p>Horda byla necelou hodinu daleko. Muži na hradbách začali zpívat, aby se jim rozjasnila srdce.</p>

<p>Chondler využil posledních paprsků světla, aby dovedl Borensona na jeho post. Dole obránci strhli starý padací most a svrhli jej do jezera.</p>

<p>„Blíží se jezdec!“ vykřikl někdo na ochozu.</p>

<p>Borenson se obrátil a uviděl osamělého jezdce řítícího se soumrakem z jihu. Seděl na šedém imperiálním válečném hřebci, rychlém jako vítr. Jezdec skláněl hlavu a jeho róba za ním vlála.</p>

<p>Přijel k příkopu a skočil. Padací most byl pryč, ale kůň snadno přeskočil širokou proláklinu a zastavil necelý tucet metrů za Borensonem.</p>

<p>„Zdravím, pane…?“ řekl Chondler.</p>

<p>Jezdec zůstal sedět na koni a kriticky si prohlížel obranu. Byl to starý muž v šedé róbě, s šedými vlasy a vrásčitými tvářemi. V očích měl zvláštní světlo a Borenson měl pocit, že toho muže odněkud zná.</p>

<p>Zatímco se pokoušel vzpomenout, kde se s tím mužem setkal, jeho mysl se vrátila do dětských let. Nedaleko domu, kde vyrůstal, rostl broskvoňový sad, kam rád chodíval. Mnoho odpolední trávil pod starou pokřivenou broskvoní, jejíž větve byly tak těžké ovocem, že se skláněly až k zemi. Malý Borenson si představoval, že je v hlubokém lese, plném lvů a vlků. Pod stromem se však cítil v bezpečí, cítil klid a mír. Stejné pocity měl nyní v blízkosti neznámého muže.</p>

<p>„Binnesmane!“ vykřikla Myrima. „Co tady děláš?“</p>

<p>Starý muž pohlédl na Myrimu a Borenson čaroděje konečně poznal. Za poslední dva dny zestárnul o čtyřicet let. „Přišel jsem ochránit své svěřence,“ odvětil. „Možná, že naposled.“</p>

<p>Pak nějakou dobu nic neříkal, jen si prohlížel obranu a hledal v ní slabiny, které mohl spatřit jedině čaroděj. Přístupovou cestu k bráně, tam, kde dříve stál barbakán, se nyní vršila hromada kamení ježící se naostřenými ničitelskými čepelemi. Tato překážka měla zpomalit postupující ničitele, aby na ně bylo možno zamířit z věží.</p>

<p>Na severu i na jihu od městské brány navíc vyrostly dvě nové strážní věže.</p>

<p>„Malta ještě zdaleka nestihla zaschnout,“ zamumlal si Binnesman tiše. „Ničitelé ty věže mohou srazit pouhou myšlenkou.“ Soustředěně se zamračil a začal mumlat zaříkání. Borensonovi, maršálu Chondlerovi ani komukoliv jinému přitom nevěnoval sebemenší pozornost.</p>

<p>„Jak jste se tu ocitl?“ zeptal se Chondler čaroděje. „Proč jste opustil Krále Země?“</p>

<p>Binnesman pohlédl ze hřbetu koně na maršála. „Kvůli hlouposti. Jsem tady kvůli své vlastní hlouposti,“ řekl čaroděj nakonec. „V podsvětí jsem byl zraněn a Gaborn mě pohřbil do země, abych se uzdravil. Dlouho jsem ležel v zemi, uzdravoval se a přemýšlel. Pak mi nad hlavou předupala ničitelská horda. Když jsem se probudil, Gaborn už byl mimo můj dosah.</p>

<p>Tehdy jsem dospěl k závěru, že sama Země rozhodla, abych byl zraněn, a že to má určitý smysl. Vedl jsem Gaborna do Podsvětí, protože jsem cítil, že mě potřebuje. Ale vy všichni jste také pod mou ochranou a já jsem věděl, že i zde je potřeba mé přítomnosti.</p>

<p>A proto když jsem se uzdravil, postaral jsem se o nějaké naléhavé záležitosti na východě, a pak jsem se vydal sem tak rychle, jak jen jsem dokázal.“</p>

<p>„Děkuji vám,“ řekl maršál Chondler. „Čaroděj vašich schopností je pro nás vítanou posilou.“</p>

<p>Binnesman se rozhlížel kolem sebe. Na čele měl ustarané vrásky a po chvíli potřásl hlavou. „Obávám se, že tady mnoho nesvedu. Ale udělám, co bude v mých silách.“</p>

<p>Sesedl a zdálo se, že se chystá vstoupit do hradu. Pak se ale zarazil a upřeně pohlédl na Myrimu. Položil jí ruku na rameno.</p>

<p>„Tvůj čas se blíží, ženo. Nepřátelé Země přicházejí a možná jen ty jediná jim dokážeš odolat. Pomoz nám.“ Pohladil ji po rameni, jako by ji chtěl utěšit, a pak odešel.</p>

<p>Myrima chvíli mlčky stála, a pak se vydala k hradnímu příkopu. Sklonila se a ponořila do vody hrot šípu. Pak se posadila na zem a začala na povrch vody v příkopu črtat runu. Postupně do vody ponořila všechny šípy, které měla v toulci.</p>

<p>Borenson ji nějakou dobu pozoroval. Neznal význam run, které črtala, ale neodvažoval se vyrušovat čarodějku při práci.</p>

<p>Zamířil k hradu hned za maršálem Chondlerem, Sarka Kaulem a čarodějem Binnesmanem. Když kráčel po přístupové cestě, náhle ho do nosu udeřil česnekový zápach, tak silný, až mu vehnal slzy do očí.</p>

<p>„Co to je?“ zeptal se Binnesman.</p>

<p>„Cibule a česnek vařené se smyslovými výběžky ničitelů,“ odvětil maršál Chondler. „Doufám, že ten smrad jim bude vadit víc než nám.“</p>

<p>Na čarodějových rtech se objevil nebezpečný úsměv. „Ano, tohle může být lepší než všechny vaše hradby a šípy.“</p>

<p>Těsně před hradními zdmi stálo poslední mohutné opevnění. Tady se zbraně ničitelů znovu obrátí proti jim samotným. Opevnění se ježilo ničitelskými čepelemi. V opevnění byly mimo jiné i klády a olejem nasáklé hadry.</p>

<p>Ve valu zůstaly tři mezery, široké a vysoké akorát na to, aby se tudy protáhl kůň s jezdcem.</p>

<p>Chondler vedl ostatní na náměstí, kde stála podobná opevnění. Všemi se dalo projet podobnými průrvami, které byly co nejužší, aby jimi prošel člověk, ale nikoliv ničitel. Binnesman si opevnění prohlížel kritickým zrakem, jako by ho to, co vidí, naplňovalo starostmi. Náhle zvedl hůl a začal na zdi črtat runy síly. Muži na hradbách, kteří si toho všimli, zajásali. Když viděli, jak čaroděj s takovou pověstí žehná jejich opevnění, zvedla se jim morálka.</p>

<p>Maršál Chondler zastavil. Binnesman se obrátil a seslal kouzlo na přístupovou cestu, nad níž se vznášel pach česneku. Zatímco pracoval, maršál Chondler se obrátil v sedle na sira Borensona. „Tady zaujmeš postavení ty.“ Ukázal k průchodu v opevnění pod ochozem nalevo. „Budeš bojovat v týmu. Při poslední bitvě zdolali ničitelé hradby během minut. Zpomalil je jedině rozhodný odpor skupinek obránců. Když se střetli s takovou silou, začali se ničitelé chovat zmateně. Nevěděli, který protivník zaútočí jako další, ani který představuje největší hrozbu.</p>

<p>Až ničitelé zaútočí, celý val zapálíte. Budete tak mít dostatek světla a navíc vám oheň poskytne před nepřítelem nějakou ochranu.“</p>

<p>„Začnou se tu vršit těla mrtvých ničitelů a my nebudeme mít prostor k boji,“ namítl Borenson.</p>

<p>„Vzal jsem to v úvahu,“ přisvědčil Chondler. „Předpokládáme, že budete muset ustoupit, i kdyby jen proto, abyste měli kde bojovat. Až ustoupíte, budete bránit Květinovou ulici. Postupně se dostanete ke třem dalším podobným opevněním. Na střechách a v oknech jsou připravení lučištníci. Musíte ničitele zadržet, aby obyčejní lidé měli čas utéct.“</p>

<p>Květinová ulice se táhla po celé délce ostrova a byla dlouhá nějaké dvě míle. První půl míli ji lemovaly domy obchodníků, vysoké tři nebo čtyři patra. Budovy stály tak blízko u sebe, že se jejich střechy téměř dotýkaly. Zbytek ulice pak byl lemován sklady a menšími domy.</p>

<p>„V přístavu na konci ulice máme lodě schopné odvézt několik set lidí,“ řekl Chondler. „Pokud ustoupíte až tam, musíte ničitele zadržet, aby se lidé stihli nalodit.“</p>

<p>„Udělám co budu moci,“ řekl Borenson. Ve starém podzemním přístavu nikdy nebyl a ani tam neznal cestu, ale to mu nedělalo starosti. Bude jednoduše následovat ustupující válečníky. Kromě toho pochyboval, že bude žít dost dlouho na to, aby se dostal až k lodím.</p>

<p>„Hodně štěstí,“ řekl Chondler. Pohlédl k jižní věži. Zrovna k nim přicházela Myrima. „Lady Myrimo,“ oslovil ji maršál. „Vy se svým lukem zaujměte postavení ve třetím patře tohoto domu a řekněte lučištníkovi, který tam je, ať se přesune. Předpokládám, že budete chtít krýt záda svému manželovi.“</p>

<p>„Děkuji vám,“ řekla Myrima.</p>

<p>Binnesman dokončil kouzlo a Sarka Kaul na čaroděje a Chondlera pohlédl. „Teď se pojďme poradit,“ řekl Den. „Zkusíme vymyslet, jak toto město zachránit.“</p>

<p>Když Chondler, Sarka Kaul a Binnesman odspěchali ke starému vévodskému sídlu na kopci, Borenson čaroděje pozoroval.</p>

<p>Navzdory skutečnosti, že se k městu blížila neskutečná horda ničitelů, pocítil záblesk naděje.</p>

<p>Myrima stála vedle něj, v jedné ruce třímala luk a dlouhou chvíli mlčela, Nervózně se kousala do spodního rtu a nohou ťukala do země. Borenson si uvědomil, že se stydí vyjádřit své city na veřejnosti, i když v soukromí to bohatě doháněla. Obránci na hradbách začali zpívat válečnou píseň.</p>

<p><emphasis>Po bitvě nás čekají lepší dny,</emphasis></p>

<p><emphasis>kéž je má krev prolita se ctí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pozvedněte pohár na mou počest</emphasis></p>

<p><emphasis>a vzpomeňte si na mne v následujících letech.</emphasis></p>

<p>Myrima se k Borensonovi naklonila, objala ho rukou kolem ramen a chvíli ho jen držela. Nic neříkala. „Miluji tě,“ zašeptal nakonec Borenson. „Myslím, že mi bylo vždycky souzeno tě milovat.“</p>

<p>„Mám nápad,“ řekla Myrima. „Po bitvě mi můžeš ukázat, jak moc mě miluješ, místo toho, abys o tom jen mluvil.“</p>

<p>Borenson mlčel. Stál uvnitř hradu, kde zemřel jeho otec a země se třásla před příchodem ničitelů.</p>

<p>„Tohle je dobré místo k boji,“ řekla Myrima. „Všude kolem nás je voda. Cítíš její sílu?“</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Borenson. „Slyším vlnky tříštící se o skály a ve vzduchu cítím vůni jezera. Nic jiného.“</p>

<p>„Voda ke mně šeptá slova útěchy,“ řekla Myrima. „Nevzdoruj ničitelům víc než je nutné. Nestůj proti nim jako zeď. Pokud to uděláš, oni tě zlomí. Musíš umět ustoupit jako voda. Vylij se kupředu proti jejich nenávisti a zvedni se do výše, když budeš muset. Pak se stáhni zpět. Nauč se tančit jako pěna na vrcholcích příbojových vln, nauč se vrhat kupředu a mizet v nenávratnu.“ V očích měla zvláštní světlo.</p>

<p>„Pokusím se,“ odpověděl Borenson, poněkud pobavený její radou.</p>

<p>Pak ji dlouze políbil. Hlídka na ochozu věže vykřikla: „Blíží se předvoj ničitelů! Jsou jich stovky!“</p>

<p>„Pojďme se podívat,“ řekl Borenson.</p>

<p>Rychle proběhl průchodem v opevnění na Květinové ulici a vyšplhal po žebříku na hradbu. Ochoz bránili lučištníci a pěšáci, rozmístění tři nebo čtyři stopy daleko od sebe. Nikdo jiný tu nebyl, nikdo, kdo by se pletl obráncům pod nohy.</p>

<p>Vzduch voněl čerstvým chlebem a pečeným masem. Vojáci na hradbách do sebe spěšně házeli poslední jídlo. V bitvě, která je čeká, nebude na občerstvení čas.</p>

<p>Borenson pohlédl na jih, ale ve slábnoucím světle toho moc neviděl. Jako černý příliv pochodovali Ničitelé dolů z horských úbočí a jejich hlavní voj byl ukrytý mezi kopci. Neviděl ani ohlášený předvoj, jen tu a tam osamělého ničitele, který kličkoval mezi mrtvolami svých předchůdců.</p>

<p>„Jsou nějaké zprávy o posilách?“ zeptal se Borenson jednoho z válečníků.</p>

<p>„Zatím nic,“ odvětil tázaný a nervózně sevřel své válečné kladivo.</p>

<p>V tu chvíli se nad hradbami zvedla sprška hořících šípů, které letěly vzhůru, jen aby v ladném oblouku klesly k zemi přímo k hromadám dřevěných trosek na začátku přístupové cesty k městu. Olejem nasáklé hromady rychle vzplanou.</p>

<p>Ve světle ohně viděl Borenson o něco lépe. Ničitelé skutečně přicházeli, řítili se přes pole jako smršť. Kličkovali a zvedali hlavy ve snaze zachytit lidský pach.</p>

<p>Někteří z nich doběhli k veliké jámě, kterou vytvořil červ povolaný Gabornem a kolem okraje ji opatrně obcházeli.</p>

<p>Borenson si uvědomil, že se ničitelé snaží dozvědět co nejvíc o předchozí prohrané bitvě. Četli slova svých padlých spolubojovníků vepsaná do země.</p>

<p>Dvojice ničitelů se rozběhla ke konci poloostrova směrem k hradu. Jeden z nich šlápl na ježka, ukrytého pod slámou. Zasyčel bolestí, vysoko zvedl ocas a vypustil varovný pach. Potom si předními pařáty vytáhl ježka z nohy.</p>

<p>Jeho společník okamžitě začal pátrat po slámou pokrytém poli, vytahoval ukryté ježky a házel je do jezera.</p>

<p>„Jsou chytřejší než za jaké je pokládáme,“ zamumlal někdo Borensonovi za zády.</p>

<p>Ani jeden ze zvědů se neodvážil vstoupit na přístupovou cestu vedoucí po hrázi. Místo toho přistoupili k hlavě padlé mágyně, jejíž tlama byla nacpána smyslovými výběžky odřezanými z hlav mrtvých ničitelů.</p>

<p>Přiblížili se, a když ucítili česnekový pach, začali se chvět strachem. Oba ničitelé pak vyrazili na jih, zpátky ke svým předním liniím.</p>

<p>Borenson pochyboval, že by museli běžet nějak daleko. Hrad se mu třásl pod nohama a země hlasitě sténala jako pod náporem blížící se bouře. Ke svému překvapení již dokázal rozeznat masu těl ničitelů, která kypěla necelých deset mil na jih. Ničitelé byli blíž, než si myslel.</p>

<p>„Už to nebude dlouho trvat,“ řekla Myrima.</p>

<p>Několik tuctů ničitelů se shromáždilo jen pár stovek metrů od hradu, jižně na pobřeží. Během předchozí bitvy tady ničitelé začali stavět jakousi zvláštní věž s modrými věžičkami, které se kroutily vzhůru jako narvalí rohy. Tyto vížky se zřítily, když se na povrchu objevil podsvětní červ.</p>

<p>Ničitelé teď začali vížky znovu zvedat, takže se zanedlouho tyčily stovky stop do výše.</p>

<p>Za několik chvil se jim podařilo zpevnit základnu věží natolik, že po nich ničitelé mohli šplhat vzhůru.</p>

<p>„Na těch věžích je něco nového, nějaký druh ničitele, kterého jsme dosud nespatřili!“ volal nedaleký pozorovatel.</p>

<p>Borenson tím směrem zamžoural, ale jen stěží dokázal rozlišit temné tvary těl ničitelů. Stály jen tři věže, a každá z nich se nebezpečně nakláněla jako zlomený narvalí roh. Na vrchol věží vyšplhalo půl tuctu ničitelů. Borenson si však všiml, že těla těch ničitelů mají poněkud zvláštní tvar.</p>

<p>„Popiš je!“ zavolal Borenson na dalekovidce.</p>

<p>„Vypadají jako válečníci,“ odpověděl tázaný, „ale jsou hubenější a mají delší těla. A jejich kápě jsou přinejmenším dvakrát delší než u běžných ničitelů. Také mají víc smyslových výběžků.“</p>

<p>Ničitelskou „kápí“ se myslely kostěné pláty na hlavě, které chránily mozek.</p>

<p>„Sledují nás a studují naši obranu!“ křičel dalekovidec.</p>

<p>„Nemožné,“ zabručel Borenson. Ničitelé musí být šest nebo sedm set metrů daleko a Averan přece říkala, že nevidí dál než na dvě stě metrů. Ale když pohlédl k jihu, jasně viděl, že zvláštně tvarovaní ničitelé na vrcholcích věží hledí jejich směrem a jejich smyslové výběžky se divoce vlní.</p>

<p>Nedaleko, asi pět mil od hradeb, spatřil pohyb a uvědomil si, že se k hradu rychle blíží velký kontingent ničitelů.</p>

<p>Předpokládal, že hlavní voj hordy je ještě hodinu vzdálen. Ale ničitelští zvědové se pohybovali daleko vepředu před hlavním vojem. Nemají hodinu. Nemají ani patnáct minut.</p>

<p>„Bude lepší, když zaujmeš postavení,“ řekl Myrimě, zatímco tucty mocných Runovládců běžely k hlavní bráně, kde budou vyčkávat pod ochozem.</p>

<p>Borenson pohladil Myrimu po ruce a ona sáhla do kapsy a vytáhla červený hedvábný šátek. Byl to ten samý šátek, který měl Borenson přivázaný k ratišti kopí, když před týdnem v turnaji na hradě Sylvaresta bojoval s maršálem Skalbairnem.</p>

<p>„Vezmi si ho,“ řekla a uvázala mu šátek kolem krku. „Ohlídej mi ho.“</p>

<p>Pak se obrátila, rozběhla se do věže a zmizela pod potemnělým obloukem.</p>

<p>Borenson rychle slezl po žebříku dolů a vydal se na svůj post. Sledoval hlavní věž, dokud v okně ve třetím patře nespatřil pohyb. Myrima vystrčila z okna ruku a zamávala mu, Borenson však nedokázal její tvář rozeznat.</p>

<p>Borenson byl tak zaměstnán pozorováním ničitelských zvědů, že mu uniklo, že pod ochozem na Květinové ulici zaujalo postavení několik dalších mužů. U průchodu valem zarazili do země dvě pochodně a Borenson v jejich světle spatřil někoho, koho znal; kapitána Tempesta z Longmotu. Stejně jako Borenson byl silným a zkušeným válečníkem, ale neměl příliš mnoho odkazů. Třetí muž byl Spravedlivý Rytíř, sir Greenswar, který přijal tolik odkazů metabolismu, že mu to zaručovalo brzkou smrt. Dva další šampióni vedle něj byli oděni ve zlatých pláštích z Indhopalu. Oba se představili se silným přízvukem. Jedním z nich byl opálený muž jménem Hamil Owatt, devátý syn emíra z Tulistánu. Druhý byl vysoký muž černé pleti pocházející z Deyazzu, válečník z bojovného kmene Tintu. Jmenoval se Nguya Kinsagga.</p>

<p>Nguya pohlédl na Borensona a sklonil hlavu na znamení respektu, ale pak se ujal velení malé skupinky. „Již před týdnem jsem u této brány s ničiteli bojoval,“ řekl. „Oni se nebojí mužů, kteří před nimi prchají, ani těch, kteří drží své pozice. Ale když na ně zaútočíme, jejich srdce ztuhnou strachem.“ Pečlivě si prohlížel každého z mužů, jako by jim dokázal nahlédnout až do srdce. Pak nad hlavu pozvedl oštěp a zatřásl s ním.</p>

<p>„Nesmíme se unavit,“ radil Borenson ostatním. „Je nás tu pět. Když někdo začne cítit únavu, ustoupí a na jeho místo nastoupí další.“</p>

<p>Nguya souhlasně přikývl a muži zaujali svá postavení.</p>

<p>Z barbakánu toho Borenson moc neviděl. Země se však třásla stále silněji, neboť ničitelé se blížili. Hřmot byl stále pronikavější a vzduch se brzy naplnil hejny podsvětních netopýrů, kteří oznamovali, že ničitelé dorazili.</p>

<p>Borenson cítil, jak mu buší srdce a čas odměřoval podle jeho tlukotu. Přál si, aby se mohl vrátit zpátky na hradby a podívat se, co se děje.</p>

<p>Dalekovidci začali vzrušeně vykřikovat. Borenson poslouchal jejich zprávy. „Jsou téměř u brány, ale drží se zpátky.“</p>

<p>Zasvištěly šípy balist. Jejich obsluha začala ostřelovat ničitele u pobřeží. „Vidím Rialliny vojáky, kteří nás z kopců pozorují,“ vykřikl po pár minutách jeden z dalekovidců. „Na východě se vznáší výzvědný balón!“ vykřikl vzápětí další.</p>

<p>Borenson věděl, že výzvědné balóny používají jen Raj Ahtenovi ohňotvůrci. Tady na náměstí však nebyl žádný vítr. Kolem něj se tyčily hradby. Vzhlédl a uviděl hvězdy pomrkávající na nebi, ale kouř z jihu je zakrýval jako opar a dolů do ulic dopadalo jen málo světla. Venku však foukal východní vánek. Balón se bude vznášet nad městem nad bitvou a Raj Ahtenovi ohňotvůrci budou moci celé divadlo pohodlně pozorovat.</p>

<p>Borenson vrhl rychlý pohled na jih a měl pocit, že na hradbách zahlédl nějakého muže, který stál přímo pod temným obloukem věže.</p>

<p>Muž měl rudé vlasy, důvěrně známé držení těla a Borensonovi poskočilo srdce v hrudi, neboť se mu zdálo, že uviděl svého otce.</p>

<p>Když se tam však podíval znovu, nikdo tam nebyl.</p>

<p>Ztěžka polkl. Byl si jistý, že viděl otcova ducha. Usmíval se na něj, jako by ho vítal.</p>

<p>Zemřu tady? napadlo Borensona.</p>

<p>Rozhlédl se a snad poprvé ve svém životě pocítil záchvěv paniky. Dosud čelil bojům s chmurnou rozhodností a vysmíval se smrti do tváře.</p>

<p>Teď přemýšlel, kde je jeho otec pohřbený. Před týdnem našel jeho tělo na trávníku pod palácem vévody Paldaneho. Carris byl postaven na nízkých kopcích, které vyrůstaly z vody. Na východě byly kopce proděravěné prastarými jeskyněmi a tunely – kryptami, skladišti jídla a podzemními kasárnami. Otec bude pravděpodobně pohřbený v jedné z krypt.</p>

<p>„Ničitelé se formují!“ vykřikl pozorovatel. „Vidím jejich padlou mágyni! U Sedmi Kamenů, je obrovská! Připravte se!“</p>

<p>Pak se dlouhé minuty nic nedělo. „Jak to vypadá?“ zeptal se někdo na ulici.</p>

<p>„Přiblížili se k hrázi, ale když ucítili pach smrti, okamžitě se stáhli. Teď jsou u červího kráteru!“ vykřikl dalekovidec. „Je tam hodně čarodějek. Vypadá to, že chtějí opravit runu, kterou tam předtím vybudovali, Pečeť Úpadku.“</p>

<p>Borenson se rozhlédl. Podél hradeb obránci rozžíhali pochodně. Mladí muži s nimi běželi podél ochozů a přinášeli světlo každému, kdo je potřeboval. Slyšel lidi, jak na sebe pokřikují, ale jejich výkřiky se utápěly v syčení ničitelů a v bušení jejich nohou. Všichni se chystali k boji. Město připomínalo Borensonovi obrovitý úl, ve kterém to vře.</p>

<p>Na náměstí doběhl čaroděj Binnesman, který se tu jen krátce zastavil, a pak se rozběhl Květinovou ulicí směrem k přístavu.</p>

<p>O chvíli později se na náměstí objevil maršál Chondler třímající v jedné ruce pochodeň a ve druhé kopí. „Všichni Runovládci budou držet své pozice!“ zavolal. „Válečníci na jih a východ ode mě začnou na můj rozkaz urychleně ustupovat ke kryptám,“ pokračoval. „Všichni obyčejní lidé se urychleně vydají k přístavu.“</p>

<p>„Cože?“ zavolal jeden z válečníků na ochozu. „Máme začít ustupovat dřív, než bitva vůbec začala?“</p>

<p>„Každý, kdo chce zůstat naživu, splní můj rozkaz – teď!“ odpověděl Chondler.</p>

<p>Stovky obyčejných vojáků, lučištníků i léčitelů začaly proudit dolů z hradeb, spěchaly Květinovou ulicí za Binnesmanem.</p>

<p>Borenson okamžitě pochopil, co Chondler zamýšlí. Sarka Kaul ho varoval, že Rialla Lowicker a Raj Ahten nepošlou své vojáky do boje, dokud nebude Carris poražen. Proto Chondler doufal, že když bude předstírat porážku, naláká je do bitvy. Měl v úmyslu ukrýt většinu svých lidí pod zemí.</p>

<p>Netopýři pištěli jako v bolestech a ničitelé syčeli jako rozbouřené moře.</p>

<p>Chondler vyšplhal na ochoz a několik dlouhých minut hleděl dolů. Borenson pozoroval výzvědný balón, který majestátně plul vzduchem. Vítr ho hnal přímo nad město. V jeho gondole zářili ohňotvůrci, jako by měli každou chvíli vybuchnout vnitřním ohněm.</p>

<p>„Nenechte ničitele opravit tu runu!“ vykřikl Chondler na své muže. „Začněte střílet z katapultů.“</p>

<p>„Pane, na takovou vzdálenost je můžeme zasáhnout jen malými střelami,“ odpověděl velitel jeho střelců.</p>

<p>„Nevadí, střílejte!“ trval na svém Chondler.</p>

<p>O chvíli později vrhly katapulty směrem k ničitelům svůj smrtonosný náklad. Přes hradby se přehnala smršť železných koulí, které dopadly na pozice nepřítele.</p>

<p>Ničitelé vztekle zasyčeli.</p>

<p>„Přicházejí!“ začali křičet pozorovatelé.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Vzduch se naplnil svištěním šípů balist i tisíců luků.</p>

<p>„U Mocností, jsou rychlí,“ zaklel někdo.</p>

<p>Už to nebude dlouho trvat, pomyslel si Borenson a naslouchal výkřikům hrůzy, které zněly z ochozů. Popadl pochodeň a vrhl ji na vršek opevnění, které strážil. Pochodeň přistála mezi olejem nasáklými hadry a opevnění vzplanulo. Nádvoří se naplnilo světlem.</p>

<p>Přímo před opevněním náhle přistál ničitel, obrovitá mágyně s křišťálovou holí. Z boku jí trčely dva šípy z balist.</p>

<p>Borenson strnul úžasem.</p>

<p>Přestože na ni pršely šípy, otočila se a seslala kouzlo. Z její hole se vyřinul rudý mrak a nádvoří naplnily jedovaté výpary. Vzápětí však ničitelce prorazil hlavu šíp a ona se zřítila mrtvá k zemi.</p>

<p>„Kde se tu vzala? přemýšlel Borenson a uvědomil si, že seskočila seshora. Vzhlédl a uviděl další tři ničitele šplhající přes hradby. Viděl, jak při svém postupu vylamují cimbuří.</p>

<p>První ničitel, který se dostal na ochoz, máchl obrovitým mečem a srazil tři muže najednou. Síla rány byla tak veliká, že krvavá sprška doletěla až k Borensonovým nohám.</p>

<p>„Jsou na hradbách!“ vykřikl někdo. Ničitel na ochozu se náhle odrazil a přeskočil ulici. Přistál na střeše obchodu na druhé straně. Šestnáct tun vážící monstrum narazilo do střechy a ta se pod jeho váhou propadla. Trámy praskaly a zdi se hroutily. Ničitel propadal jednotlivými podlažími a zevnitř se ozývaly výkřiky bolesti a hrůzy mužů a žen ukrytých uvnitř.</p>

<p>Lučištníci zoufale stříleli na postupující ničitele.</p>

<p>Nádvoří zasáhlo další kouzlo a Borenson uslyšel, jak mu v uších zní slova „Vzdej se, synu člověka.“ Okamžitě jím projela vlna strachu a nohy se mu roztřásly tak, že se na nich stěží udržel. Srdce mu bušilo tak silně, až se bál, že mu vypoví službu.</p>

<p>Muži na hradbách podléhali panice. Z ochablých prstů lučištníků vypadávaly luky. Tvrdí válečníci se strachy hroutili k zemi.</p>

<p>Na hradbách se objevil veliký ničitelský válečník, který skočil dolů až za Borensona. Se zaduněním přistál a pod jeho váhou praskaly dlažební kostky.</p>

<p>Borenson ze sebe vyrazil bojový pokřik a zaútočil.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>37</p><empty-line /><p>V DOUPĚTI KOSTÍ</p>

<p><emphasis>Erden Geboren strávil sedm let pátráním po legendárním Trůnu Podsvětí. Skutečnost, že jej nenalezl, nasvědčuje tomu, že možná neexistuje.</emphasis></p>

<p>– Srovnání zpráv o ničitelích, provedeno mistrem Dungilem</p>

<p>Averan se nacházela v tunelu, který vedl do Místa Kostí. Náhle se před ní objevil obrovitý ničitelský válečník, jehož smyslové výběžky se na poplach divoce vlnily. Když ji ucítil, zastavil se.</p>

<p>Averan si pročistila mysl a vyslala myšlenku: „Já nejsem skutečná. Tohle je červí snění.“</p>

<p>Ničitel na okamžik zmateně ztuhl a obrovitá čepel, kterou třímala v ruce, se sklonila k zemi. Averan té chvíle využila k útoku. Skočila a ve výskoku zamávala do vzduchu svou holí. Vytvořila runu, kterou odkoukala od Zelené ženy.</p>

<p>Zasáhla ničitele do hlavy přímo nad čenichem. Jeho lebka doslova vybuchla a kolem se rozletěly úlomky kostí. Stvůra se zhroutila k zemi.</p>

<p>Averan pokračovala v postupu k Místu Kostí. Představovala si, že se nikdo nikdy necítil tak osamělý jako teď ona, když běží neznámými tunely, hluboko pod povrchem světa. Averan mířila přímo do srdce sídla ničitelů, hlouběji, než kam kdy vstoupila lidská noha.</p>

<p>Po tváři jí stékal pot. Ticho, které zde vládlo, bylo nesmírně tíživé. Jediné, co slyšela, byl zvuk vlastních kroků a sípání jejího dechu.</p>

<p>Pokud tady zemřu, pomyslela si Averan, nikdo nikdy nenajde mé tělo.</p>

<p>Tunel se kroutil, spojoval se s dalšími tunely, vedly z něj mnohé odbočky a Averan měla co dělat, aby se v tom bludišti vyznala. Minula odbočku, která vedla tucet mil doleva k podzemnímu jezeru, kde ničitelé chovali obrovské ryby. Jiná odbočka ústila na cvičiště, kde se mladé čarodějky učily používat ohnivé runy. Další tunel vedl přímo do kováren, kde dělníci vyráběli zbraně a nástroje z oceli.</p>

<p>Jiný tunel po Averanině pravici ústil k šachtě, jejíž stěny byly tvořeny čistým krvavým kovem. Byla tu žíla tak bohatá, že by si ji nedokázal představit ve svých největších snech ani Raj Ahten.</p>

<p>Averan během postupu nasávala vzduch a ujišťovala se, že jde správně. Díky vzpomínkám ničitelů, které získala, znala to místo dobře, ale od cíle byla ještě celé míle vzdálená.</p>

<p>Proběhla kolem dvojice ničitelských dělníků, obrovitých žlutých pavoukovitých stvůr, kteří tlačili kamenné vozíky plné železné rudy. Když kolem nich Averan probíhala, monstra pustila vozíky a začala troubit na poplach.</p>

<p>Ale dělníci měli mnohem větší strach z Averan než ona z nich. Uběhla další tucet mil a nepotkala jediného ničitele. Podle vzpomínek Strážce Cesty by tyto tunely měly být doslova přecpané. Teď poprvé si Averan uvědomila, kolik ničitelů vyslala Jediná Pravá Vládkyně k útoku na Carris.</p>

<p>Vyprázdnila Podsvětí.</p>

<p>Averan se třásla žízní. Dostala se k postrannímu tunelu, který se sto yardů svažoval, pak se znovu zvedal a vedl přímo do Místa Kostí.</p>

<p>Země tu byla horká, téměř rozžhavená. Ani s odkazy odolnosti tu žádný člověk nemohl dlouho přežít.</p>

<p>Averan se rozběhla do komnaty. Místo Kostí bylo obrovské, bylo součástí jeskynního komplexu, který existoval celá tisíciletí. Jeho podlahu pokrývaly kosti ničitelů – prastaré lebky s vyceněnými tesáky, dlouhými jako Averanina ruka, obrovité stehenní kosti, tlusté jako klády. Ležely tu vysušené pařáty ostré jako srpy a všude se povalovaly hromady krunýřů a kostěných plátů tak exotického tvaru, že se s nimi nemohlo nic na povrchu srovnávat. Některé kosti byly průzračné jako křišťál. Pozůstatky byly tak staré, že měly načervenalou barvu, jiné byly čerstvější a měly nažloutlou barvu.</p>

<p>Na některých místech se hromady kostí vršily do výše téměř padesáti metrů a skrz hromady procházely cestičky. Averan si razila cestu mezi nimi a přemýšlela.</p>

<p>Všechny kosti, které zde byly, patřily protivníkům Jediné Pravé Vládkyně. Strašlivá vládkyně podsvětí je tu ponechala jako výstrahu pro ostatní ničitele. Každý ničitel, který tudy musel projít, když kráčel na slyšení ke své paní, se tak nejprve mohl přesvědčit o dosahu její moci.</p>

<p>Dokud Averan nespatřila tyhle kosti, nedokázala si plně uvědomit, jak je ve skutečnosti Jediná Pravá Vládkyně stará a jak veliká je její zlovolnost.</p>

<p>Věděla, že Jediná Pravá Vládkyně obsadila všechna ničitelská sídliště. Ale dosud nedokázala odhadnout, kolik ničitelských královen bylo při tom zničeno.</p>

<p>Byly tu tisíce mrtvých.</p>

<p>Averan pomalu kráčela vpřed.</p>

<p>Mělo by tu být víc ničitelů, pomyslela si. Měl by tu být alespoň někdo z královniny gardy.</p>

<p>Ale obrovitá komnata byla tichá a prázdná.</p>

<p>To znamená, že i královnini gardisté vyrazili na povrch, pomyslela si Averan. Nejspíš vedou její vojska.</p>

<p>Přesto však Averan v hlavě cinkal varovný zvoneček. Věděla, že se nejspíš nedostane do Komnaty Pečetí, aniž by se nestřetla se strážemi.</p>

<p>Neucítí je. Ničitelé dokážou maskovat své pachy, takže jsou k nerozeznání od rostlin a kamenů. Ani je neuvidí, protože jsou mistři ve skrývání.</p>

<p>Pročistila svou mysl a začala pátrat svými smysly. Nedaleko ucítila Harmonii Stínů.</p>

<p>Trpělivě tedy čekal nedaleko od ní. Předpokládal, že se sem někdo pokusí dostat.</p>

<p>„To jsem já,“ zašeptala Averan k jeho mysli. Opatrně postupovala kupředu. „Musela jsem přijít. Musím zničit pečeti.“</p>

<p>Tiše, jakoby zdálky, uslyšela odpověď Harmonie Stínů. „Cítil jsem tě. Věděl jsem, že přicházíš.“</p>

<p>„Nech mě projít,“ řekla Averan.</p>

<p>Před ní se tyčil obrovitý kopec z kostí, který byl sedmdesát stop vysoký a téměř se dotýkal stropu. Na samém jeho vrcholku ležely lebky obřích ničitelů s vyceněnými tesáky a s čenichy mířícími ven.</p>

<p>Tvořily něco jako hnízdo. Mezi lebky byly zaraženy hole mocných čarodějek, trčící do výše jako koruna. Tohle byl veliký trůn Jediné Pravé Vládkyně, sídlo moci, ze kterého shlížela na své služebníky. Nad hnízdem visely ze stropu veliké krápníky.</p>

<p>„Vládkyně na mne vložila příkaz a já nemohu neuposlechnout,“ odpověděl Harmonie Stínů. „Musím strážit toto místo.“</p>

<p>Kosti pod trůnem se náhle pohnuly a Harmonie Stínů vystoupil před Averan. Tyčil se nad ní jako černá věž. V ruce svíral velikou čepel, zbraň, jakou Averan dosud nespatřila. Její kov byl chladný a černý. Ostří čepele bylo zvlněné. Cítila runy vepsané do zbraně mocnými ničitelskými mágy. V druhé ruce třímal černou síť utkanou z ničitelské kůže.</p>

<p>Byl obrovský a Averan dokázala rozeznat pach stovek run na jeho těle. Viděla jejich modravé světlo zářící po celé délce jeho paží i na kostěném hřebenu jeho obrovské hlavy.</p>

<p>Pohyboval se s neuvěřitelnou rychlostí a ladností. Averan se s ním neodvažovala bojovat.</p>

<p>„Tvůj předek snědl mozek Správce Země,“ připomněla mu. „Víš to, co věděl on. Nepřišla jsem zničit tvůj lid, přišla jsem mu pomoci.“</p>

<p>Monstrum se vrhlo kupředu.</p>

<p>Averan pozdvihla hůl a představila si na stropě runu Lámání Kamene. V souladu s její představou se runa na stropě okamžitě objevila.</p>

<p>Střecha komnaty se začala hroutit. Mohutné krápníky padaly na zem a vlastní vahou se rozpadaly.</p>

<p>Harmonie Stínů se vrhnul stranou, aby se vyhnul jednomu z nich. Averan se otočila a ze všech sil začala utíkat.</p>

<p>Krápníky padaly k zemi jako oštěpy. Celé Místo Kostí se hroutilo.</p>

<p>Averan běžela o život, přeskakovala kosti, vyhýbala se jejich hromadám. Jen tak tak uhnula, když těsně vedle ní dopadl obrovský kámen.</p>

<p>Kamení dopadalo na zem a drtilo prastaré kosti ničitelů. Podlaha se otřásala a začaly se na ní objevovat praskliny.</p>

<p>Averan běžela k ústí komnaty. Měla pocit, že ji Harmonie Stínů každou chvíli musí dostihnout. Do vzduchu se zvedala mračna prachu černá jako noc, takže světlo jejího opálu bylo brzy téměř k ničemu. Skoro neviděla.</p>

<p>Poslední, co udělala bylo, že se vrhla pod lebku velikého ničitele. Doufala, že lebka je dostatečně silná na to, aby ji ochránila před padajícím kamením. Zakryla si rukama oči, aby je chránila před prachem a ostrými kamennými úlomky. Dusila se, ale s tím se nedalo nic dělat. Nezbývalo jí než čekat, až se jeskyně přestane bortit. Čekala dlouho a třásla se strachy, ale dunění nakonec utichlo.</p>

<p>Otevřela svou mysl a začala pátrat po Harmonii Stínů.</p>

<p>Obrovitý ničitel se zmítal v bolestech. Tuny kamení ho tížily na hřbetě a pomalu z něj vytlačovaly vzduch. Pravou ruku měl přimáčknutou k zemi a levicí se snažil vykopat si cestu ven. Ale navzdory své neuvěřitelné síle se nezdálo, že má naději na únik. Byl necelých sto metrů za Averan.</p>

<p>Je mi to líto, vyslala k němu Averan myšlenku. Nechtěla jsem ti ublížit. Nikomu nechci ublížit.</p>

<p>Zvuk padajícího kamení utichl. Jen tu a tam se ještě ze stropu zřítilo pár kamínků.</p>

<p>Averan vylezla zpod lebky a rozhlédla se kolem sebe. Mračna prachu ve vzduchu byla tak hustá, že skrz ně nebylo téměř nic vidět. Bude trvat dlouhé hodiny, než se prach usadí a Averan nechtěla proplýtvat tolik času.</p>

<p>Začala pomalu tápat přes kamennou suť a mířila ke Komnatě Pečetí. Podlahu Místa Kostí pokrývaly tuny kamení a suti. Veliké kameny se nebezpečně kývaly pokaždé, když na ně stoupla. Největší balvany proto raději obcházela. Averan pohlédla na veliký trůn, ale ničitelské lebky na jeho vrcholku byly rozdrcené pod kameny. Mžourala bolestí, neboť prach se jí usazoval v očích.</p>

<p>Vyšplhala na kameny, pod kterými ležel pohřbený Harmonie Stínů. Měla strach, že se každou chvíli zpod kamenů vynoří jeho mohutná tlapa a rozdrtí ji.</p>

<p>Nahlédla do jeho mysli a ucítila hněv a zoufalství. Snažil se osvobodit a nevěděl, jak blízko od něj se dívka nachází. Opatrně šplhala na velký kámen a bála se, že monstrum její váhu ucítí.</p>

<p>Kámen pod nohama se jí náhle pohnul spolu s tucty dalších kamenů, které se náhle propadly.</p>

<p>Osvobodí se! uvědomila si.</p>

<p>Skočila třicet stop do dálky, přistála na velikém kameni a skočila znovu. Jako žába proskákala kolem svého pohřbeného nepřítele.</p>

<p>Dostala se k protější stěně Místa Kostí. Před ní se otevíralo ústí tunelu, jehož podlaha již byla čistá.</p>

<p>Komnata Pečetí se nacházela pouhé tři míle daleko. Takovou vzdálenost mohla Averan uběhnout za pár minut.</p>

<p>Vběhla do tunelu, minula odbočky, které vedly do obydlí Jediné Pravé Vládkyně a ke komnatě, kde kladla vajíčka. Averan si protřela slzící oči.</p>

<p>Před očima se jí vynořila Gabornova tvář a Averan napadlo, jak se mu asi daří. Byla stále tak otřesená, že si nejprve nevšimla, že se začíná země třást.</p>

<p>Přicházelo zemětřesení. Žebrovitá podpora stěn se chvěla a podlaha pod jejíma nohama se začala zvedat a klesat. Ze stropu padaly úlomky kamení a prachu.</p>

<p>Země se zmítá v bolestech, pomyslela si Averan. Cítila tu tupou bolest, zasahující samotné základy světa. Téměř jako by tu bolest sama zakoušela.</p>

<p>Zahnula za roh a spatřila ničitele, který jí blokoval cestu. Byla to veliká tlustá chůva. Uvědomila si, že se někdo blíží a odbočkou uprchla do komnaty s vejci. Averan ucítila její volání o pomoc.</p>

<p>V kapse své čarodějné róby měla snítku petržele, kterou jí dal Binnesman. Řekl jí, ať snítku sváže do sedmi uzlů a hodí ji na cestu za sebe, pokud ji někdo bude pronásledovat. Averan ji už dávno svázala, ale dosud rostlinku nepotřebovala. Náhle si na ni vzpomněla.</p>

<p>Vytáhla z kapsy sušené lístky, rozdrtila je mezi prsty a prášek hodila za sebe na podlahu. Pak zamumlala tiché zaříkání a pokračovala v cestě. Podlaha se třásla a před ní se náhle objevila trhlina. Averan ji přeskočila a rozběhla se jako jelen.</p>

<p>Už to nebylo daleko – nahoru tunelem, zahnout za zatáčku přes most, pod kterým pukalo žhavé bílé bahno.</p>

<p>A pak se ocitla na místě – v komnatě mnohem menší než byla Věž Zasvěcenců. Z jednoho konce na druhý měla dvě stě metrů. Z malého jezírka vytékala sirná voda, nad kterou se válela oblaka páry. Ze stropu rostly ježaté krápníky.</p>

<p>Celá místnost byla osvětlená nezemským světlem.</p>

<p>Na podlaze ležela veliká runa měřící sto metrů napříč: Runa Úpadku. Byla zlověstná na pohled, pro Averan proto strašlivější, že byla vytesaná do kamene. Měla složitý tvar. Averan připomínal dva hady, požírající se ve velikém kruhu navzájem. Nad runou se převaloval přízračný opar, který ji částečně zakrýval.</p>

<p>Sama runa byla vytvořená ze země. Vrcholky a hřebeny z vytesaného kamene se zvedaly z podlahy a vytvářely tak jakýsi basreliéf.</p>

<p>Runa zářila rudým a modrým světlem, které varovně planulo a odráželo se od stěn komnaty.</p>

<p>Averan se pátravě rozhlédla kolem sebe. Gaborn jí řekl, ať zničí pečeti. Ale ona před sebou viděla jen jednu pečeť, Pečeť Úpadku.</p>

<p>Kde jsou ostatní?</p>

<p>Pokusila si vzpomenout, zda tu nejsou ještě další komnaty, ve kterých by se runy mohly ukrývat. Ale Strážce Cesty věděl, že všechny runy jsou přímo zde.</p>

<p>Pak zalapala po dechu: mezi tančícími světly spatřila známý tvar. Když se pořádně podívala, uviděla ji, runu vytesanou nikoliv do země, ale vytvořenou z tajemného ohně, který neměl viditelný zdroj. Pečeť Inferna.</p>

<p>A támhle nad zemí a plovoucím ohněm spatřila zlověstný šedý opar, vířící v líných kruzích. Žádný vítr nemohl přimět kouř, aby vířil tímto způsobem. Byla tu i třetí runa, Pečeť Nebes, vepsaná ve vzdušných proudech.</p>

<p>Pečeti byly naskládané jedna na druhou.</p>

<p>Její první instinktivní reakcí bylo rozlomit Pečeť Úpadku.</p>

<p>Shodím na ni strop, pomyslela si Averan.</p>

<p>Napřáhla hůl a připravila se k seslání kouzla, které dokázalo oslabit kámen.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>38</p><empty-line /><p>POD STÍNEM</p>

<p><emphasis>Odevzdat svůj život do služeb vyššího principu je velice těžké a vyžaduje to, aby se člověk vzdal všech svých neřestí.</emphasis></p>

<p>– čaroděj Binnesman</p>

<p>Gaborn ustupoval před Jedinou Pravou Vládkyní. S každým krokem nazpět ho Země varovala. „Uteč“ a potom „zaútoč“.</p>

<p>Pochopil, že ještě nemá za úkol čelit Jediné Pravé Vládkyni. Zatím byla pořád silnější než on. Utíkal před ní a přitom zabíjel její Zasvěcence.</p>

<p>Bitva u Carrisu zuřila. V jediném okamžiku od něj byly odervány tucty jeho vyvolených a Gaborn vykřikl bolestí.</p>

<p>Kolem nohou se mu omotaly tenké proužky výparů a srdce mu zmrazil led. V mysli mu šeptal hlas Jediné Pravé Vládkyně. „Selhal jsi. Kvůli tvé slabosti tvoji vyvolení zemřou.“</p>

<p>Gaborn měl vidění. Spatřil kopce západně od Carrisu černající se ničiteli. Viděl je, jak se řítí po přístupové hrázi k městu, jak se vrhají na hradby. Město tonulo v plamenech a oheň vydával jediné světlo ve zčernalém světě. Před hradem padlá mágyně a její čarodějky dokončovaly novou Pečeť Úpadku. Tam, kde byla runa hotová, začalo zářit zlověstné namodralé světlo.</p>

<p>Nad městem se vznášel veliký balón. Gabornova armáda se hroutila. Muži opouštěli svá místa u brány a v panice prchali z ochozů hradeb. Gaborn viděl, jak na ochoz vyskočil velký ničitel a z okna jedné z věží vytáhl mladého chlapce. Gaborn věděl, že to, co vidí, je pravda, neboť ten chlapec byl jeho vyvolený. Pocítil mučivou ztrátu dalšího života.</p>

<p>A pak se vidění změnilo a Gaborn spatřil Raj Ahtena a jeho armádu. Vznášel se ve vzduchu a díval se. Raj Ahten se nacházel se svými vojáky vysoko v kopcích západně od Carrisu. Raj Ahtenova tvář byla děsivě zpustošená. Jedno ucho měl úplně spálené, kůži na čelisti odchlípenou a jedno oko bílé a slepé.</p>

<p>Radoval se při pohledu na jatka ve městě, s požitkem pozoroval ničitele šplhající na hradby a pobíjející lidi, kteří se ukrývali ve svých domovech a ve sklepech.</p>

<p>„To je tvé dílo,“ zašeptala Jediná Pravá Vládkyně. „Ty jsi z něj učinil svého nepřítele, ukládal jsi mu o život.“</p>

<p>Vládkyně se pokoušela rozdrtit Gaborna pocitem viny jako mohutným balvanem, ale on odolal.</p>

<p>„Lžeš!“ vykřikl. „On sám se stal mým nepřítelem – na tvůj pokyn!“</p>

<p>Uvědomil si, že se ho Jediná Pravá Vládkyně snaží zdržet. Gaborn se rozběhl k dalšímu Zasvěcenci a vrazil mu kopí do hlavy.</p>

<p>„Skrč se,“ zašeptala Země a Gaborn se vrhl do kotoulu.</p>

<p>Hned vzápětí mu nad hlavou zasvištěl bič Jediné Pravé Vládkyně, který se zlověstným prásknutím proletěl v místě, kde před chvílí stál.</p>

<p>„Uhni,“ přikázala Země a Gaborn se vrhl stranou, právě ve chvíli, kdy monstrum zasyčelo kletbu.</p>

<p>Do země, kde se Gaborn původně nacházel, udeřilo černé kopí. Tam, kde se dotklo podlahy, se roztavilo kamení a na všechny strany vyletěly úlomky a prach. Kouzlo zasáhlo tři ničitelské Zasvěcence, kteří se doslova rozpadli v prach.</p>

<p>Způsobilo mocný otřes celé komnaty a Gaborn se jen tak tak udržel na nohou. „Zaútoč!“ přikázala mu Země a Gaborn skočil a zabil dalšího prostředníka. Pocítil uspokojení, když viděl, jak modravá runa, kterou mělo umírající monstrum na čele, pomalu pohasíná.</p>

<p>Zasáhly ho úponky temnoty a Gaborn pocítil náhlou touhu svinout se na podlaze do klubíčka a zemřít. Jediná Pravá Vládkyně se ho snažila ovládnout.</p>

<p>„Vznešení stojí při mně!“ vykřikl ze všech sil.</p>

<p>V tu chvíli si Gaborn ze srdce přál stát se čistým světlem a spálit temnotu, která ohrožovala celý svět.</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně se zapotácela, jako by obdržela tvrdý zásah a stíny se stáhly.</p>

<p>Už samotné jeho přání způsobovalo monstru bolest a Gaborn náhle pochopil.</p>

<p>Mohu to dokázat, pomyslel si. Mohu přivolat Vznešené a ona to ví!</p>

<p>„Ne,“ zašeptalo monstrum. „Nejsi hoden jejich pomoci.“ Před očima se mu objevily představy: dva ničitelé trhající člověka na kusy a strkající si jeho údy do tlam. Žena utíkající před ničitelským válečníkem, který se napřáhl a mečem ji rozťal na dvě poloviny. „To je tvůj odkaz,“ zašeptalo monstrum.</p>

<p>Ale Gaborn nevěřil. Věděl, že stvůra, které čelí, se snaží oslabit jeho rozhodnost.</p>

<p>„Jsem hoden,“ řekl Gaborn. „Z vůle Vznešených jsem hoden.“</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně skočila kupředu.</p>

<p>Gaborn mezitím ustoupil pod zkroucený kamenný krápník, jehož výčnělky se mu zarývaly do zad.</p>

<p>Monstrum se k němu vrhlo neuvěřitelným skokem.</p>

<p>„Skoč,“ varovala ho Země. Gaborn vyskočil třicet stop do vzduchu a dostal se mezi dvě větve kamenného krápníku. „Uhni,“ ucítil varování. Ihned uskočil a ve vzduchu se přetočil. „Uhni,“ varovala ho Země znovu a Gaborn tak učinil hned, jakmile se po dopadu dotkl země.</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně máchala křišťálovou holí s takovou rychlostí, až Gabornovi připadaly její pohyby rozmazané, a snažila se ho zasáhnout. Pokaždé se mu jen tak tak podařilo uhnout před úderem.</p>

<p>V tu chvíli spatřil u ústí komnaty světlo a tančící stíny. Na pomoc mu přicházela Ioma.</p>

<p>Gaborn se vrhl stranou a do země se zaduněním narazila křišťálová hůl. V tu chvíli se země začala otřásat silou zemětřesení a ze stropu se začalo sypat kamení.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Ioma běžela celé míle, následovala Gaborna, až nakonec zahnula za zatáčku a spatřila před sebou světlo. Rozeznávala lidské postavy. Byly jich tucty a Iomě málem zaskočilo, neboť se v první chvíli domnívala, že Gaborn narazil na inkařanskou válečnou skupinu.</p>

<p>Ale když se přiblížila, našla jen otrhané a zubožené zajatce. Vzpomněla si na Averanin příběh o lidech, uvězněných na těch nejtemnějších místech světa.</p>

<p>Doběhla k nim.</p>

<p>„Kde je Gaborn?“ zeptala se.</p>

<p>Nejdřív nikdo neodpověděl, protože měla tolik odkazů a mluvila tak rychle, že jí nerozuměli, ale nakonec jeden z lidí ukázal dolů tunelem. „Tam tudy! Pospěš si!“</p>

<p>Ioma běžela po podlaze vyleštěné do hladka milióny ničitelů, kteří tudy během staletí prošli. Srdce jí při každém kroku bušilo. Věděla, že Gaborn velice spěchal, protože tu pro ni nenechal žádná znamení.</p>

<p>Nahlédla do každé odbočky, na kterou cestou narazila. Bála se, že zabloudí. Viděla veliké komnaty vytesané do kamene a toužila je prozkoumat, dozvědět se tajemství ničitelů.</p>

<p>Již dávno ztratila pojem o čase. Závod Podsvětím jí připadal nekonečný a ona se hnala dál, poháněná pocitem naléhavosti, který v ní narůstal.</p>

<p>Zahnula za roh a u ústí tunelu spatřila tři mrtvé ničitele. „Iomo, drž se zpátky!“ zavolal na ni Gaborn jakoby z velké dálky.</p>

<p>Země pod nohama se jí začala otřásat. Vrhla se ke zdi kvůli opoře a ostražitě pohlédla ke stropu, zda se nezačne propadat. Stěny i strop však byly podepřené žebrovím a tunel vydržel.</p>

<p>Doběhla k ústí veliké komnaty. Ze stropu dopadaly na zem kameny. Země byla posetá těly mrtvých ničitelů. Ale v dálce spatřila Ioma ničitele mnohem většího a děsivějšího, než si dokázala představit i v těch nejstrašnějších snech.</p>

<p>Byla to obrovská ničitelská královna, která měla břicho tak nacpané vejci, až to vypadalo, že každou chvíli praskne. Přesto však tančila po bojišti s rychlostí a ladností, na kterou zůstala Ioma bez dechu hledět.</p>

<p>Pak Ioma spatřila Gaborna jako stín, osvětlený jen zářícími runami obrovité ničitelky. Kolem něj byl prázdný prostor, protože ostatní ničitelé, kteří ještě zůstali naživu, se od něj drželi co nejdál.</p>

<p>Vypadalo to, že Gaborn a jeho protivník tančí kolem sebe, jako by si navzájem četli své úmysly. Gaborn se vrhl saltem dozadu a jeho skok měřil dobrých osmdesát stop. Ve vzduchu se ještě stočil, aby uhnul zlověstnému biči, kterým po něm ničitelka švihla.</p>

<p>Ioma si nikdy nedokázala představit, že by nějaký člověk mohl disponovat takovou rychlostí a ladností. Bylo to jako dívat se na blesk sjíždějící z nebe na zem. Připadalo jí, že se Gaborn stal přírodní silou, Sumou všech lidí.</p>

<p>Ale Jediná Pravá Vládkyně se k němu vrhla se stejnou rychlostí a jestli byl Gaborn Sumou všech lidí, pak ona byla Sumou všech ničitelů.</p>

<p>Oba tančili mezi dvojicí groteskně zkřivených krápníků připomínajících stromy.</p>

<p>„Iomo!“ zavolal Gaborn. „Zabij prostředníky.“</p>

<p>V jeskyni bylo mnoho ničitelů, z nichž každý měl na těle měkce zářící runy. Ioma pochopila, o co jde. Rozhlédla se kolem sebe a zrakem pátrala po nejvhodnějším cíli. Po své levici si všimla jasné záře. Kolem záře se tísnilo půl tuctu ničitelů, jako by ji chránili.</p>

<p>Ioma se rozběhla přímo ke světlu. Několik ničitelů se jí vrhlo vstříc. Když se k nim přiblížila, přeskočila je ladným saltem a přistála za nimi na zemi. Přímo před sebou uviděla ležet ničitele s tucty bleděmodrých run na ramenou a hlavě. Pochopila, že je to prostředník. Zarazila mu oštěp do slabého místa na hlavě a vytrhla jej z rány. Vyřinula se fialová krev.</p>

<p>O dvě stě metrů dál zasyčela Jediná Pravá Vládkyně vztekem.</p>

<p>Do podlahy narazil kámen, který se při dopadu roztříštil na malé úlomky, které se rozlétly a zasáhly okolo stojící ničitele. Někteří z nich zasyčeli bolestí.</p>

<p>Ioma se rozhlédla, pátrajíc po další oběti.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Ve městě Carris vyrazil Borenson se srdcem bušícím strachem vstříc ničiteli.</p>

<p>„Za Heredon!“ vykřikl kapitán Tempest, který běžel Borensonovi po boku. Ničitel zaujal obranné postavení, napřáhl mohutný meč a sekl.</p>

<p>Borenson se vrhl stranou a Tempest hodil oštěp. Zasáhl ničitele do hrudi. Ničitel se zapotácel, upustil meč a sevřel oštěp, který mu vězel v ráně. Dopadl na zem a začal se převalovat ze strany na stranu.</p>

<p>Přes hradby přelezl další ničitel a seskočil na zem těsně vedle umírajícího monstra. Byl to jeden z mladých, kteří se vezli na hřbetech chův. Zdál se o něco menší než slon, ale byl samá noha a pohyboval se úplně jinak než dospělí ničitelé. Uběhl několik kroků, popadl za pas prchajícího válečníka a ukousl mu hlavu.</p>

<p>Z věže se svištěním přiletěl šíp a zabodl se mu do hlavy. Mladý ničitel se zhroutil na zem, několikrát sebou zaškubal a zůstal ležet.</p>

<p>Borenson si uvědomil, že přes hradby přelézají další mladí ničitelé, kteří svou rychlostí obránce zaskočili. Nikde nebylo ani stopy po šampiónech, kteří byli přiděleni k obraně městské brány.</p>

<p>Jižně od Borensona vzplál oheň. Olej a dřevo plápolaly jako vích a vytvořily ohnivou stěnu vysokou čtyřicet stop. Žár byl tak silný, že se Borenson neodvážil proběhnout zpátky průchodem v opevnění. Ocitl se odříznutý od ostatních.</p>

<p>Vzhlédl na hradby. Palba obléhacích strojů umlkla. Ničitelé již obsadili vrchol severní věže a hradby přelézaly další tucty monster. Oddíl válečníků jim běžel vstříc, ale bylo jasné, že je ničitelé brzy přemohou.</p>

<p>Zaznělo zlověstné svištění, oznamující, že se blíží ničitelské kouzlo. Borenson instinktivně uhnul.</p>

<p>Uskočil směrem k severní věži a vykřikl. „Myrimo, zmiz odtamtud!“</p>

<p>Po ochozu věže běžel ničitel, který si všiml, že stavbu dokáže poškodit svou vlastní vahou. Dupal a skákal a věž se začala otřásat, v jejích stěnách se objevily první praskliny. Vzápětí se její horní tři patra zřítila k zemi.</p>

<p>Borenson skočil, aby se vyhnul spršce padajícího kamení. Jeden kámen mu dopadl přímo k nohám a kolem se rozletěly kamenné úlomky. Uslyšel kapitána Tempesta vykřiknout bolestí.</p>

<p>Ohlédl se. Heredonský válečník šokovaně hleděl dolů. V holeni měl zaražený úlomek kamene, ostrý jako dýka.</p>

<p>„Béž k léčitelům!“ vykřikl na něj Borenson, zatímco ničitel na věži skočil do ulice.</p>

<p>Na severu, na druhém konci ostrova, zatroubili trubači signál k ústupu, jako by doufali, že královna Rialla pošle své vojáky do bitvy.</p>

<p>Borenson zaútočil na dalšího ničitele, obrovskou mágyni. Vyskočil vysoko do vzduchu, rozmáchl se kladivem a při dopadu vší silou udeřil. Zarazil ostrý hrot kladiva monstru přímo do slabého místa na hlavě.</p>

<p>Mágyně však byla příliš velká a hrot kladiva nebyl tak dlouhý, aby se zarazil dostatečně hluboko. Ničitelka potřásla hlavou a Borenson náhle zjistil, že letí vzduchem. Letěl třicet stop, až nakonec narazil do stěny jednoho z obchodů. Jeho zbroj a vycpávaná koženice, kterou nosil pod ní, naštěstí náraz ztlumily, ale i tak chvíli ztěžka lapal po dechu.</p>

<p>Sesunul se na zem a sípavě se nadechoval. Ničitelská mágyně se otočila a pohlédla na něj. Její smyslové výběžky se divoce vlnily na poplach.</p>

<p>Po tlamě jí stékala temná krev. Borenson si uvědomil, že ji těžce zranil. Ničitelka musela usoudit, že je mrtvý, protože se otočila a chystala se rozběhnout ulicí, kterou prchalo mnoho obránců.</p>

<p>Nechá mě být, napadlo Borensona. Zůstanu ležet.</p>

<p>Ale nemohl.</p>

<p>Potácivě se zvedl na nohy a rozběhl se za zraněnou ničitelkou. Ta zrovna popadla do pařátů jednoho z prchajících vojáků, zvedla ho do vzduchu a mrštila s ním o zem.</p>

<p>Borenson se na ni vrhl zezadu a vrazil jí kladivo do hýždí.</p>

<p>Ničitelka zasyčela a vypustila oblak zápachu. Až příliš pozdě si Borenson uvědomil, že se jedná o kouzlo.</p>

<p>„Vyschni na prach, lidské dítě!“</p>

<p>Borensonovi se okamžitě ze všech pórů na těle vyřinul pot. Cítil, jak mu po noze stéká teplá moč.</p>

<p>Mágyně se otočila, aby mu čelila a přitom pootevřela tlamu.</p>

<p>„U Mocností!“ zařval Borenson a vrhl se jí do tlamy. Ostré zuby ho škrábly na hlavě, ale vzápětí přistál na jazyce tvrdém jako kámen.</p>

<p>Ničitelka s klapnutím zavřela tlamu, ale bylo již pozdě. Borenson byl uvnitř. Vstal, obrátil kladivo držadlem vzhůru a bodl jím jako kopím ve snaze prorazit měkké horní patro ničitelky. Mágyně však v tu chvíli zuřivě potřásla hlavou a Borenson ztratil rovnováhu. Narazil do jednoho z jejích ostrých zubů a chytil se ho.</p>

<p>Ničitelka na chvíli přestala třást hlavou, aby zjistila, zda v tlamě ucítí ještě nějaký pohyb. V tom okamžiku Borenson znovu zaútočil a probodl měkké horní patro. Pocítil uspokojení, když se na něj vyřinula sprška horké krve.</p>

<p>Ničitelka se zapotácela a pak upadla. Borenson znovu zády narazil do ostrých zubů.</p>

<p>Chvíli jen ležel a vnímal bolest z tuctu drobných ran, které utrpěl. Ztěžka popadal dech. Stále z něj prýštil pot a hrdlo měl vyschlé.</p>

<p>Zvedl se na kolena. Ze zející rány tryskala horká ničitelská krev. Borenson se zasmál a začal se plazit kupředu. Ničitelka měla zavřenou tlamu. Neviděl za její rty. Dospělý ničitel může vážit víc než dvanáct tun a většina této váhy je tvořena kostěnými pláty na jeho hlavě. Dokonce i Runovládce s mnoha odkazy síly většinou nedokáže zvednout víc než několik set liber.</p>

<p>Borenson se postavil na ničitelčinu dáseň a zády se opřel o její horní patro. Začal se vší silou zvedat, ale nedokázal s její tlamou ani pohnout.</p>

<p>Zvenčí slyšel troubení válečných rohů volajících k ústupu od přední brány. Lidé křičeli hrůzou. Za hradby se již dostaly tucty ničitelů.</p>

<p>Co budu dělat? přemýšlel.</p>

<p>Převalil se na záda a pokusil se zatlačit nohama. Bylo to však k ničemu.</p>

<p>Ničitelka měla tlamu pevně sevřenou.</p>

<p>Zvažoval své postavení.</p>

<p>Po bitvě u Carrisu viděl mnoho mrtvých ničitelů s dokořán otevřenými tlamami, což souviselo s tím, jak se jim stahovaly svaly. Až nastane rigor mortis, tlama ničitelky se sama otevře – za několik hodin.</p>

<p>Nejbezpečnější věc, kterou může udělat, je zůstat tady, dokud nebude po bitvě. Ale Borenson tu nemohl jen tak sedět, zatímco ostatní bojují a umírají. Kromě toho Myrima byla v severní věži, kde zuřil nejtvrdší boj. Pokud je ještě naživu, ničitelé jí brzy odříznou ústupovou cestu.</p>

<p>„Musím se dostat ven!“ zamumlal Borenson.</p>

<p>Napadla ho jen jediná možnost: cestu ven si prosekat. Jediné místo, kde to bylo možné, bylo na hrdle monstra hned pod krkem. Popadl do pravé ruky válečné kladivo, do levé dýku a rozběhl se k hrdlu. Snažil se prokutat si cestu ven, když tu náhle mrtvá ničitelka začala dávit. Byl to jen posmrtný reflex, ale Borensonovi velice pomohl. Její tlama se s kuckáním otevřela a v žaludku se jí zvedla vlna zvratků.</p>

<p>Borenson vyletěl se záplavou zvratků na ulici.</p>

<p>Zvedl se na kolena a rozhlédl se, aby se ujistil, že je tu bezpečno. Zasunul dýku do pochvy u pasu, a pak otřel rukojeť válečného kladiva od zvratků a krve. Přes hradby se nerušeně dostávali další ničitelé. O obráncích nebylo ani vidu ani slechu. Severní věž se úplně zhroutila. Neporušené zůstalo jen přízemí, v potemnělých dveřích nebyl vidět žádný pohyb.</p>

<p>Začal se zoufale rozhlížet kolem sebe. „Myrimo!“ vykřikl s divoce bušícím srdcem.</p>

<p>Jestli je Myrima ještě ve věži, bude ležet rozdrcená pod hromadami suti.</p>

<p>Ze střech obchodů na druhé straně ulice stále ještě tu a tam vyletovaly šípy a ulicí se k Borensonovi blížil nějaký voják. Žádné jiné lidi Borenson nespatřil, přestože Carris byl plný jejich výkřiků.</p>

<p>Z hradby se odrazil ničitel a skočil na střechu obchodu, který sloužil jako stanoviště lučištníků. Borenson se obrátil a pohlédl ulicí na sever, aby zjistil, zda tam nespatří prchající lidi.</p>

<p>Spatřil jen tucty ničitelů, kteří běželi tím směrem, blížili se k přístavům a čistili ulice.</p>

<p>Byl za nepřátelskými liniemi!</p>

<p>Nedaleko uslyšel zasyčení a prudce se obrátil. Řítil se k němu ničitel.</p>

<p>Zůstal nehybně stát na místě, jako by byl příliš vyděšený, než aby se pohnul, a čekal, až se ničitel ocitne těsně u něj. Pak náhle vyskočil tucet stop do výše a zarazil hrot válečného kladiva monstru do mozku.</p>

<p>Ničitel se zhroutil na zem a Borenson mu přistál na zádech.</p>

<p>Měl za úkol bránit tuto ulici a zadržovat ničitele jak nejlépe to půjde, aby měli obyčejní lidé možnost dostat se do přístavu.</p>

<p>Bál se však, že Myrima je stále v severní věži a představoval si, jak leží rozdrcená a krvácející pod sutinami.</p>

<p>Nemohl ji opustit.</p>

<p>Rozběhl se na jih k věži. Z hradby skočil ničitel, který ho chtěl rozdrtit svou vahou. Borenson se kotoulem dostal z jeho dosahu, pak vyskočil a zabil ho. Ničitelský mág tyčící se na hradbách seslal hrozivé kouzlo a Borenson se musel prodrat rudým mrakem. Zadržoval dech, ale oči ho pálily tak hrozně, jako by se mu vařily v důlcích.</p>

<p>Z hradby seskočili dva další mladí ničitelé, zatímco třetí šplhal po cimbuří a ignoroval hořící oheň.</p>

<p>Borenson věděl, že mezi statečností a hloupostí je rozdíl. Byl od Myrimy odříznut. Proskočil oknem nejbližšího obchodu a probíhal zadní místností pryč od dalšího ničitele, který ho chtěl dostihnout. Ničitel narazil do zdi obchodu a budova se zhroutila. Borenson však stihl vyběhnout zadním vchodem do úzké uličky, které se říkalo Pochmurná.</p>

<p>Ulice byla příliš úzká, než aby se do ní vešel dospělý ničitel, ale přímo proti Borensonovi běžel jeden z mladých.</p>

<p>Borenson doběhl k nejbližším dveřím a zjistil, že jsou zamčené. Narazil do nich ramenem a dveře se roztříštily. Borenson vrazil dovnitř.</p>

<p>Na okamžik se zastavil a přemýšlel, co dál. Ničitelé se na něj mohli každou vteřinou sesypat. Rozběhl se místností k zadním dveřím.</p>

<p>Ucítil, jak se mu žaludek stahuje bolestí, jako by z něj kdosi vyrval cosi životně důležitého. Uvědomil si, že jeden z jeho Zasvěcenců zemřel.</p>

<p>To mohlo znamenat jen jedinou věc: ničitelé lovili v kopcích, kde se v kryptách pod palácem vévody Paldaneho ukrývali jeho Zasvěcenci.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Hluboko v Podsvětí Ioma bodla kopím a další ničitel zemřel. Byl to již pátý, kterého zabila.</p>

<p>Na druhé straně černé komnaty uslyšela Gabornovo vyjeknutí.</p>

<p>Vzhlédla.</p>

<p>Z hole Jediné pravé Vládkyně se vyřinula kletba. Gaborn se vrhl stranou jako temný stín a pohyboval se tak rychle, až to vypadalo, jako by zmizel a objevil se na jiném místě.</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně soustředila svou pozornost na Iomu. Ničitelská královna se odvrátila od Gaborna a vyrazila kupředu, Iomě vstříc. Kolem jejích nohou se plazily úponky temnoty.</p>

<p>Gaborn zavyl jako zvíře a skočil. Rozběhl se k Jediné Pravé Vládkyni, pohyboval se tak rychle, že ho Ioma nestíhala sledovat. Vší silou bodl monstrum do krunýře.</p>

<p>Stvůra se k němu obrátila čelem a její bič zapráskal ve vzduchu. I ona se pohybovala tak rychle, až se její pohyby zdály rozmazané.</p>

<p>Ioma běžela kupředu směrem k davu ničitelů, odkud viděla plát silné světlo, zalévající živé a mrtvé Zasvěcence.</p>

<p>Jediná pravá Vládkyně vypustila z hole další kouzlo připomínající temný mrak zkázy.</p>

<p>„Skoč!“ vykřikl Gaborn.</p>

<p>Ioma vyskočila třicet stop do vzduchu a ve skoku udělala salto. Kouzlo zasáhlo podlahu v místech, kde ještě před chvílí stála, doslova rozmetalo několik ničitelů a vzduchem se rozletěly kusy kamení a mračna prachu.</p>

<p>Zaburácel divoký vichr.</p>

<p>Ioma přistála na kluzké podlaze, neudržela rovnováhu a zkroutila si kotník, až vykřikla bolestí. Zvedla se na kolena a kopí použila jako hůl. Jeden ničitel na ni zaútočil a ona před ním stihla jen tak tak uskočit.</p>

<p>Těla živých ničitelů tvořila téměř jednolitou zeď. Vůči Iomě se však monstra pohybovala tak pomalu, až jí připomínala monolity. Ioma proběhla mezi nimi, jako by se nořila do temného hvozdu. Na chvíli si připomněla Sedm Stojících Kamenů v Heredonu, kde Binnesman vyvolal Zelenou ženu.</p>

<p>Ale mezi těmito monolity nebyla žádná rozsáhlá nádrž moci Země, nic tak vznešeného a velkolepého.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Sir Borenson rukama pevně svíral válečné kladivo. Stál v šeré místnosti jednoho z obchodů a třásl se. Venku obsazovali ničitelé Carris, bořili budovy a prodírali se sutinami. Odevšad zaznívaly smrtelné výkřiky, jako neustávající kvílení strachu a bolesti.</p>

<p>Ve vzduchu se vznášel kouř, neboť celá čtvrť města hořela.</p>

<p>A Borenson nemohl udělat nic, aby tomu zabránil. Během několika okamžiků totiž přišel o své Zasvěcence.</p>

<p>Bez odkazu síly ho zbroj tížila na ramenou jako kovadlina. Jeho válečné kladivo s dlouhou rukojetí bylo tak nešikovné a těžké, že s ním dokázal jen stěží švihnout.</p>

<p>Bez odolnosti se cítil k smrti nemocný. Útrapy posledních několika dnů si vybraly svou daň – jízda do Inkary a zpět, mučení, kterému ho podrobil král Criometha. Nohy se mu třásly tak, jako by mu měly vypovědět službu.</p>

<p>Snažil se sebrat trochu sil a vydat se ulicí, aby se pokusil najít Myrimu. Pokud byla ještě naživu, snad jí dokáže pomoci. A jestli je mrtvá, ani Borenson už nemá důvod žít.</p>

<p>Síla je jen iluze, pomyslel si v mukách.</p>

<p>Dvakrát za život přišel o své Zasvěcence, o tucty dobrých mužů a žen, kteří museli zemřít, aby byl Borenson oslaben.</p>

<p>S válečným pokřikem pevně sevřel svou zbraň a vyrazil do noci.</p>

<p>Všude šlehaly k nebi plameny, a kouř jejich světlo odrážel takovým způsobem, až to vypadalo, že planou i samotná nebesa. Díky ohňům bylo dobře vidět.</p>

<p>Téměř přímo nad hlavou se Borensonovi vznášel veliký balón, který plul ve vzduchu ve výši několika set stop a téměř se ztrácel v kouři. V nezvyklém tichu plul nebesy.</p>

<p>Odněkud ze severní části ostrova zaznělo troubení trumpet volajících k dalšímu ústupu.</p>

<p>Země se náhle s duněním zatřásla a začala se chvět. Budovy se třásly, jako by s jejich základy cloumala obří ruka.</p>

<p>V ulici se objevil mladý ničitelský válečník s groteskně dlouhýma nohama a malou hlavou.</p>

<p>Zastavil se a jeho smyslové výběžky se rozechvěly. Ucítil Borensona, otevřel tlamu a zaútočil.</p>

<p>„Smrt!“ zařval Borenson, pozvedl kladivo do výše a vyrazil mu vstříc.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Raj Ahten hleděl z kopce na město Carris.</p>

<p>Město se proměnilo v peklo. Všude postupovali ničitelé, kteří bourali domy a vytahovali ze sutin každého, kdo ještě zůstal naživu. Na severním konci ostrova zoufale troubily rohy volající k ústupu, zatímco lidé seskakovali z hradeb a vrhali se do vod jezera Donnestgree.</p>

<p>Žebříky a schody však nestačily k tomu, aby pojmuly všechny lidi, a tak se masa lidí vzdouvala a ušlapávala každého, kdo se neudržel na nohou. Někteří se pokoušeli bojovat, stříleli ze směšných luků nebo mávali droboučkými zbraněmi, ale ničitelé je smetli. Rychlost, s jakou ničitelé přemohli Carris, byla ohromující. Brány města chránili mocní Runovládci, ale přívalová vlna ničitelů je smetla do zapomnění.</p>

<p>Lidé nebyli pro tato monstra žádným soupeřem.</p>

<p>Raj Ahtenův výzvědný balón se vznášel v horkých proudech nad městem. Slyšel šepot svých ohňotvůrců. Cítil jejich vzrušení. Nad městem plula oblaka sladce vonícího kouře, který je pobízel do bitvy. Gondola balónu byla vrchovatě naložená tajemným prachem, vyrobeným ze síry, draslíku a různých bylin. Tento prach přivezli z Indhopalu právě pro tuto noc. „Dej nám signál,“ zašeptaly jejich myšlenky, „a my shodíme náš náklad.“</p>

<p>„Trpělivost,“ vzkázal jim v odpověď. Balón pomalu letěl k ničitelské padlé mágyni, která dřepěla u veliké runy, nesoucí název Pečeť Úpadku.</p>

<p>Ale když vítr donesl balón až k pečeti, Raj Ahten zašeptal a nechal moc Ohně, aby jeho slova donesla k ohňotvůrcům. „Ať nebesa zaplanou!“</p>

<p>Ohňotvůrci se zaradovali a vykřikli jazykem plamenů. „Ať žije Scathain, vládce Popela!“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Tři míle severně od Carrisu stála Holá Zeď, opevnění, které se táhlo od jezera Donnestgree na východě až k Alcairským horám nějakých dvanáct mil na západ.</p>

<p>Zpoza ní přijeli vojáci krále Anderse, kteří se hnali temnotou. Narazili na armádu královny Rially, která se krčila v závětří opevnění. Armáda čítala nějakých sto tisíc mužů. Na kopcích, které se tyčily nad opevněním, stály balisty a katapulty nachystané zastavit útok ničitelů. Na ochozu byli připraveni lučištníci a pěšáci. Záměr královny Rially byl zřejmý: bude držet opevnění, pokud se ničitelé pokusí prorazit na sever.</p>

<p>Pod opevněním hořel Carris. Na hradbách troubily rohy, neboť obránci Carrisu volali o pomoc, ale jejich zvuk přehlušovaly výkřiky umírajících. Městem pobíhali po stovkách ničitelé a zabíjeli každého, kdo se jim odvážil postavit.</p>

<p>Země před městem se černala ničitelskou hordou. Pod nohama nespočetných ničitelů se otřásala země. Nebe bylo pokryto mračny podsvětních netopýrů.</p>

<p>Poblíž velikého červího kráteru stála padlá mágyně, pokrytá zářícími runami. Třímala hůl, která zářila jako bílé světlo. Pod jejíma nohama nabývala tvaru obrovská runa, děsivá věc, která shromažďovala mlhu a vysílala ji do všech světových stran v podobě vířících tornád.</p>

<p>„U Mocností!“ zaklel král Anders, když uviděl zuřící peklo.</p>

<p>Vypadalo to, že v Carrisu již není koho zachraňovat.</p>

<p>I když hned teď zaútočíme na město, pomyslela si Erin, ničitelé povraždí jeho obyvatele dřív, než se tam dostaneme.</p>

<p>Erinin kůň nervózně frkal. Stateční rytíři pevně svírali kopí, připravení vrhnout se do bitvy.</p>

<p>Šlechtici v čele vojska pozorně hleděli na Anderse, zvědavi na to, co udělá. Prohlásil se za Krále Země. Povolá obrovitého červa jako předtím Gaborn?</p>

<p>„Vaše Výsosti, zatrubte k útoku!“ vykřikla Erin.</p>

<p>Ale Anders zvedl varovně pravou ruku a odpověděl smutným hlasem. „Nemohu. Země je proti tomu. Obyvatelé města jsou Gabornovi vyvolení a musí za jeho hříchy zemřít.“</p>

<p>„Cože?“ vykřikl Celinor v hrůze.</p>

<p>Anders smutně potřásl hlavou. „Já mám být novým Králem Země. Gaborn je starý Král. Ale já nemohu být korunován, dokud starého krále neodnese proud času.“ Pohlédl kupředu, jako by pohledem dokázal proniknout hradbami Carrisu.</p>

<p>Co je to za člověka? přemýšlela Erin. Gaborn by nikdy nečinně nepřihlížel utrpení jiných.</p>

<p>Točila se jí hlava. Byla omámená únavou. Kromě toho utrpěla šok z Andersových slov.</p>

<p>Cítila se jako ve snu. Chtěla zavolat na pomoc sovu z Onoho Světa, toužila po dalších vizích.</p>

<p>V tu chvíli ji něco napadlo.</p>

<p>Sova ji varovala, že Asgaroth má mocnou vůli a dokáže číst mysl ostatních. Mohla by ona sama v myšlenkách zavolat Asgarotha?</p>

<p>Erin neváhala a tiše v duchu vykřikla jeho jméno. „Asgarothe!“</p>

<p>Král Anders seděl na koni přímo před Erin, unaveně se krčil vsedle a jeho dlouhé, šedé vlasy mu povlávaly kolem tváře.</p>

<p>V odpověď na její tiché volání se prudce otočil, jako by ho udeřila. Pohlédl na Erin a ústa se mu otevřela překvapením.</p>

<p>Maska dobromyslnosti mu spadla z tváře.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně se s neuvěřitelnou rychlostí vrhla směrem k Iomě.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Gaborn a vrhl se jí do cesty s připravenou zbraní v ruce. Ioma je sledovala, na okamžik ztuhlá bolestí. Jako přírodní síla se Gaborn řítil ke stvůře. Bič Jediné Pravé Vládkyně zapráskal a zvuk připomínal praskot ohně. Gaborn vykřikl, zakopl, ale přece jenom se mu podařilo uhnout.</p>

<p>Ioma se vrhla na obřího ničitelského Zasvěcence, který ležel, jako by spal. Napřáhla paži, připravená vší mocí bodnout.</p>

<p>Kopí jí však bylo vytrženo z ruky, neboť zezadu do něj udeřil jiný ničitel, který samotnou Iomu minul jen o několik palců.</p>

<p>„Iomo, uteč!“ vykřikl Gaborn.</p>

<p>Komnata se otřásla. Země se začala Iomě převalovat pod nohama a ze stropu pršely kameny.</p>

<p>Se syčením vyletělo z onyxové hole ničitelské královny další kouzlo. Gaborn se vrhl dvěma rychlými kroky kupředu, a pak vyskočil vysoko do vzduchu. Vyhnul se temně zelenému mraku kouzla a hodil kopím.</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně uhnula a kopí se jí odrazilo od lebky. Gaborn stále letěl kupředu a s temným zaduněním narazil do Jediné Pravé Vládkyně. Pak od ní odpadl jako rozbitá panenka.</p>

<p>„Ne!“ vykřikla Ioma.</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně na Gaborna chvilku hleděla, pak si ho přestala všímat a obrátila se k Iomě.</p>

<p>Ioma v duchu stále slyšela Gabornova poslední slova, jako by je na ni zas a znovu křičel. „Iomo, uteč!“</p>

<p>Ničitelé Iomu obklíčili a jejich rysy byly pokroucené a kruté. Zoufale se rozhlížela kolem sebe. Ani s tucty odkazů zraku však neviděla sebemenší únikovou cestu.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Tam, kde se Gaborn ocitl, nebylo bolesti. Udeřil do kostěných plátů na hlavě Jediné Pravé Vládkyně a pak už nic necítil.</p>

<p>Probudil se v říši jasné jako den. Všude kolem něj byla pole, čerstvě zoraná farmářskými pluhy a úrodná půda nádherně voněla. V dáli se zvedaly mírné kopce porostlé duby. Nebyl tu vítr ani slunce, jen světlo, které zářilo jakoby odnikud. Nad hlavou mu kroužili havrani, jejich výkřiky byly plné zloby a nenávisti.</p>

<p>Země pod nohama jemně pulzovala, jako by samotná půda kypěla životem.</p>

<p>Havrani se vrhli k zemi, rozrývali půdu, vytrhávali živoucí rostliny a vyklovávali ze země semena. Tucet metrů daleko seděla na velikém kameni napůl zhroucená postava, připomínající člověka, obrácená zády ke Gabornovi. Byla oděná v beztvarou šedou róbu a po ramenou jí na záda splývaly šedé vlasy. Tam, kde však měla mít postava kůži, viděl Gaborn jen písek a oblázky.</p>

<p>Seděl před ním Duch Země. „Jsem jen potrava pro mrchožrouty,“ mumlal si. „Poletují si nade mnou na krkavčích křídlech. Mé kameny na ně nemohou dopadnout…“</p>

<p>Gaborn k němu došel a položil mu ruku na rameno. Duch Země se obrátil tváří k němu.</p>

<p>Měl tvář Raj Ahtena, ale místo očí měl jen prázdné důlky.</p>

<p>Země na Gaborna bezmocně hleděla a zvedla ruce. „Havrani. Havrani požírají…“</p>

<p>Gaborn viděl její muka.</p>

<p>„Proč stále nosíš tvář nepřítele?“ zeptal se Gaborn. „Měli bychom být přátelé.“</p>

<p>Zemi se na tváři objevil bolestivý výraz. „Odvrátil ses ode mě.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Gaborn. „Stalo se to jen jednou, v okamžiku mé slabosti. Ale již nikdy se od tebe neodvrátím. Dávám ti vše, co jsem, nebo co kdy možná budu.“</p>

<p>Tvář Ducha Země se začala měnit. Získala nový tvar. Na okamžik se objevila tvář Gabornova otce, a pak jeho tvář omládla. Gaborn si nejprve myslel, že mu Země ukazuje jeho vlastní tvář, nebo tvář jeho otce, když byl mladý, ale pak si uvědomil, že se dívá na tvář svého ještě nenarozeného syna. Oblázky a zrnka písku se znovu přeskupily, na Gaborna se usmívala Ioma.</p>

<p>Gaborn cítil, jak se v něm něco hnulo, a všiml si, že krvácí z rány na hrudi. Ale místo krve vytékalo z rány světlo. Nechal je proudit. Všude kolem něj začaly vrány vyděšeně krákat a s pleskotem křídel se zvedat do vzduchu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>39</p><empty-line /><p>STROM POD STÍNEM</p>

<p><emphasis>Žádný strom nebo rostlina nemohou růst jenom na denním světle. Pouze s pomocí světla semena nezakoření a nevyrostou. Život vyžaduje rovnováhu světla a stínu. I ty nejhlubší kořeny lidí dlí v temnotě.</emphasis></p>

<p>– Erden Geboren</p>

<p>Gaborn se probral a vyškrábal na nohy. Srdce mu bušilo. Měl pocit, že má polámaná všechna žebra. Obrovitá ničitelská královna pronásledovala Iomu, vrhla se do shluku svých Zasvěcenců a svou vahou je rozdrtila.</p>

<p>Všude kolem se projevovaly účinky jejích zlověstných kouzel. Tucty ničitelů hlasitě lapaly po dechu. Vzhledem k tomu, že Gaborn vnímal čas zpomaleně, znělo mu jejich sténání jako zlověstné dunění.</p>

<p>Ioma prchala pryč. Na těle Jediné Pravé Vládkyně zářily přízračné runy, ale kolem jejích nohou se zdvihala temnota, která jejich záři částečně zakrývala. Gaborn si setřel slzy z pálících očí.</p>

<p>Ioma se prosmýkla mezi dvěma ničiteli a ukryla se za jejich těly. Gaborn však věděl, že takhle se příliš dlouho ukrývat nemůže. Ničitelská královna se k Iomě blížila s oslepivou rychlostí.</p>

<p>Gaborn cítil, jak k jeho ženě přichází smrt.</p>

<p>Sklonil se a zdvihl starobylé kopí Erdena Geborena.</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně se nevšímavě hnala mezi svými Zasvěcenci a drtila je pod nohama.</p>

<p>„Udeř!“ řekla mu Země.</p>

<p>Gaborn ze sebe vyrazil bojový pokřik a vrhl se kupředu. Jediným skokem překonal vzdálenost dvaceti metrů. Ničitelé kolem něj mu připadali jako temné, téměř nehybné monolity. Proběhl mezi nohama velikého Zasvěcence a zezadu zarazil své kopí do kolena Jediné Pravé Vládkyně.</p>

<p>Noha se jí podlomila. Ničitelka se obrátila ke Gabornovi, ale ten uskočil nazpět a ve vzduchu udělal salto. Bič ničitelské královny ho neškodně minul.</p>

<p>Runy na tváři Jediné Pravé Vládkyně zářily. Trojice kostěných plátů na její hlavě byla téměř skrytá přízračným modrým ohněm. Navzdory všem Zasvěcencům, které Gaborn zabil, se na jejím těle objevilo jen několik nepatrných temných míst.</p>

<p>Gaborn přistál na Zasvěcenci. Znovu skočil nazpět a ještě jednou, aby Jedinou Pravou Vládkyni odlákal od Iomy.</p>

<p>Se zlověstným syčením se k němu monstrum blížilo. Kolem Gabornových kotníků zavířila temnota. Myšlenky se mu začaly plést. Zoufale se snažil udržet na nohách.</p>

<p>„Vyřízni dítě z lůna své milenky,“ krutě zašeptal v jeho mysli jakýsi hlas. „Je poskvrněné zlem.“</p>

<p>Před Gabornovýma očima se objevilo vidění, ve kterém držel právě narozené dítě, čirou zrůdnost. Svíral je za kožnatý krk, hleděl na ně a divil se, že může být tak odporné, a ta věc se mu kroutila v rukou. Teď viděl, že má čtyři nohy a dvě paže, že nemá oči, a že tam, kde by mělo mít tvář, jsou jen kostěné pláty a maličké smyslové výčnělky.</p>

<p>Gaborn tu věc hodil na zem.</p>

<p>Obracela na něj tvář a tiše kvíkala.</p>

<p>„Roste v ní něco odporného,“ šeptala Jediná Pravá Vládkyně. „Vyřízni to. Zachraň svůj lid.“</p>

<p>Gaborn cítil hrozivé nutkání. V botě měl nůž. Bylo by snadné sáhnout dolů, nůž vytáhnout a zarazit jeho ostří Iomě do břicha.</p>

<p>„Mohl bys zbavit svět zla,“ zašeptal hlas. „Není to vše, po čem toužíš?“</p>

<p>Ne! řekl si. Je to dítě a není zlé. Ale zdálo se, že ho ovládla nějaká vyšší vůle, slyšel, jak hlas v jeho hlavě šeptá „ano, paní, udělám, co žádáš.“</p>

<p>Jediná pravá Vládkyně se k němu blížila a Gaborn padl na kolena. Byl ztracen ve svém vidění, vířil v temnotě, která ho obklopovala.</p>

<p>„Paní!“ zavolal. A současně mu odpověděly Země i Jediná pravá Vládkyně „ano, můj služebníku“.</p>

<p>„Ne,“ řekl Gaborn Jediné Pravé Vládkyni. „Nejsem tvůj služebník.“</p>

<p>V mysli mu náhle zazářilo zvláštní světlo. Děsivé vidění zmizelo a Gaborn se roztřeseně probral. V pravé ruce stále svíral krví pokryté kopí.</p>

<p>Na druhém konci jeskyně zářilo světlo.</p>

<p>Z ústí tunelu zazněl podivný zvířecí skřek a Jediná Pravá Vládkyně se odvrátila od Gaborna.</p>

<p>Stála tam Binnesmanova Zelená žena.</p>

<p>„Teď přivolej Vznešené,“ zašeptala Země.</p>

<p>Zelená žena pozvedla levou ruku a bleskově začala do vzduchu črtat runy. Mluvila jako v transu, její oči byly prázdné, hlas prostý emocí. „Přišel čas, Stařeno, opustit toto tělo. Vládci Onoho Světa si to žádají.“</p>

<p>Jediná Pravá Vládkyně poplašeně zasyčela a ustoupila od Gaborna. Její mohutná hlava se obracela ze strany na stranu, neboť se snažila sledovat jak Gaborna, tak i Zelenou ženu. Její smyslové výběžky se vlnily jako zběsilé a pátraly po nebezpečí.</p>

<p>Zelená žena zavyla a vyrazila vpřed. Každý její krok měřil tucet stop. Tvář měla zkřivenou hněvem. Nad ní se objevila malá světélka, nejprve matná, jako by se nacházela ve velké dálce. Ale postupně rostl jejich jas i velikost. A náhle tu byli Vznešení. Byly jich tucty, měli bílý přízračný tvar a křídla utkaná ze světla.</p>

<p>Zelená žena pozvedla ruku a z její dlaně začaly vystřelovat blesky, které se vlnily vzduchem, syčely a praskaly. Celá místnost se náhle naplnila vůní blížící se bouře.</p>

<p>Zasvěcenci syčeli strachem a ustupovali, mnozí si zakryli hlavu pařáty a padali k zemi.</p>

<p>Gaborn vše pozorně sledoval.</p>

<p>Zelená žena přišla zabít Jedinou Pravou Vládkyni, uvědomil si. Já však nezůstanu stranou, pomyslel si vzápětí.</p>

<p>V tu chvíli k němu ničitelská královna obrátila čenich a nastavila mu slabé místo na hlavě. Byla obrovská a toto místo měřilo dobrých osmnáct palců. Ničitelská královna stála necelých čtyřicet metrů od Gaborna.</p>

<p>Gaborn proběhl mezi dvěma ničiteli a vší silou mrštil kopím. Ramenem mu projela bolest namáhaných svalů. Letící kopí se proměnilo v černou šmouhu. S mlasknutím se zabodlo do hlavy monstra a Gaborn pocítil příval radosti.</p>

<p>Kopí zasáhlo přesně, zajelo Jediné Pravé Vládkyni do hlavy. Síla úderu byla však tak silná, že se odrazilo od kosti na druhé straně a vyletělo ven. Z rány se vyvalila fialová krev. Hlava Jediné Pravé Vládkyně se však stále obracela ze strany na stranu.</p>

<p>Monstrum svíralo černou hůl, udělalo krok ke Gabornovi, jako by na něj chtělo zaútočit, a pak se ohlédlo, jako by předstíralo, že Zelená žena představuje větší hrozbu.</p>

<p>Zelená žena se vrhla kupředu právě v okamžiku, kdy se stvůra zapotácela a začala se hroutit k zemi. Gaborn si na zlomek vteřiny nebyl jistý, zda Zelená žena stihne zaútočit dřív, než ji monstrum rozdrtí svou vahou.</p>

<p>Ale Zelená žena rozpřáhla obě ruce, jako by chtěla padající stvůru obejmout. Její paže a prsty se začaly prodlužovat, jako by to byly větve a kořeny, rostoucí a sílící během nekonečných let.</p>

<p>Obě dvě se setkaly jakoby v objetí a Zelená žena naposledy zavyla. V tom zavytí zazněl triumf a radost z vítězství. V tu chvíli ji Gaborn uviděl takovou, jaká byla u Sedmi Stojících Kamenů, když ji Binnesman vyvolal – sbírka větví, kořenů, kamenů a prachu.</p>

<p>Pak objala Jedinou Pravou Vládkyni.</p>

<p>Zaznělo dunění a skřípot. Do skály se zarazily kořeny. Vznikl mohutný kmen, který začal růst. Jediná Pravá Vládkyně padla na Zelenou ženu a zuřivě zasyčela. Trhala sebou jako tarantule chycená v sevření škorpióna a její mohutné nohy škrábaly o podlahu.</p>

<p>Ale pod ní teď rostl strom s kmenem silnějším než dub, jeho větve pronikaly jejím tělem, rostly a sílily. Na mnoha místech prorazily kostěné pláty její hrudi a z těchto větví vyrůstaly další větvičky a úponky, které jí vnikaly do hlavy a dalších částí těla.</p>

<p>Během chvíle vznikl veliký strom, jehož zelené větve se vlnily jako hadi. Strom svíral Jedinou Pravou Vládkyni, drtil ji a probodával.</p>

<p>Ničitelská královna lapala po dechu a syčela. Hlavu zvrátila dozadu, jako by trpěla nepopsatelnou agónií. Z jejích ran tryskala krev.</p>

<p>Stále sebou cukala v marné snaze se osvobodit.</p>

<p>Ale Zelená žena ji pevně držela a Jediná Pravá Vládkyně se stávala součástí země.</p>

<p>Během vteřin začaly přízračné runy na jejím těle pohasínat jako svíce zhasínané větrem.</p>

<p>Gaborn padl na zem a třásl se. Věděl, že locus není snadné zabít. Jeho zlo si jen najde jiného hostitele.</p>

<p>Pomozte mi, křičel v srdci a obracel se přitom na Vznešené.</p>

<p>V ničitelské královně se skrývala temnota, stín, který ji následoval, kamkoliv šla. Ten přízrak Gaborn nyní uviděl. Vznášel se na černých křídlech nad mrtvou ničitelkou i nad živoucím stromem.</p>

<p>A Vznešení přišli. Vzdálená světla začala pronikat stropem přímo z Onoho Světa. Nejprve byla slabá, jako by se nacházela míle a míle daleko. Ale během okamžiku se ukázala v celé své síle.</p>

<p>Vznešení se zjevili v podobách obrovských zářících ptáků, vypadali jako bytosti současně překrásné a neuvěřitelně kruté. Byli větší než lidé, a přestože měli ruce a nohy, Gabornovi jako lidé vůbec nepřipadali. Jejich hlavy vzdáleně připomínaly tváře vlků s ostrými tesáky a velkýma očima. Gaborn nepoznal, jestli jsou pokrytí kůží nebo peřím. Hledět na ně bylo totiž jako hledět do tváře smrti.</p>

<p>Gaborn si zakryl tvář dlaněmi, aby si chránil oči před prudkým světlem.</p>

<p>Vznešení obklíčili temný přízrak, začali kolem něj kroužit ve spirálách a přitom ho vlekli s sebou vzhůru.</p>

<p>Gaborn vzhlédl a spatřil, že se mezi oběma světy vytvořilo spojení. Jen na okamžik spatřil nebe Onoho Světa – hvězdy tak jasné, až mu poskočilo srdce, nebesa tak obrovská, až to jeho mysl nedokázala pochopit.</p>

<p>Vznešení pronásledovali svou kořist vzhůru, letěli přímo k cizímu nebi. Kroužili kolem černého stínu, který se jim snažil uniknout.</p>

<p>A pak se za nimi země zavřela a Vznešení i locus byli pryč. Gaborn a Ioma zůstali osamoceni mezi mrtvými ničiteli.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Averan stála před Velikými Pečetěmi, které vytvořila Jediná Pravá Vládkyně, a skrze stíny hleděla ke stropu jeskyně. Ukázala svou holí na strop a představovala si runy rozbíjení kamene, které způsobí, že se strop zhroutí.</p>

<p>Země pod nohama se jí otřásala. Shora pršely drobné kamínky a prach.</p>

<p>V té chvíli v duchu uslyšela Binnesmanův hlas. „Země se zmítá v bolestech. Uzdrav ji. Ukonči její utrpení.“</p>

<p>Z jejích snů jí do mysli vplul obraz. Objevily se runy, dvě obrovitá kola, která se měla připojit k runám, před kterými stála.</p>

<p>Averan hleděla na tři veliké runy, které napodobovaly Pečeti Stvoření, jež kdysi držely pohromadě Jediný Pravý Svět. Tyto runy samy o sobě nebyly zlé. Byly to pouhé nástroje. A Averan, bude-li mít odvahu, je může upravit pro své potřeby. Může Zemi uzdravit, znovu vytvořit obraz Jediného Pravého Světa, který byl prvním domovem lidstva.</p>

<p>Mám na to dost odvahy? přemýšlela a cítila, jak se chvěje.</p>

<p>Země se znovu otřásla. Averan napřáhla hůl a upřeně hleděla na kamennou podlahu. Snažila se ve své mysli vyvolat vzpomínku na velikou Runu Života.</p>

<p>Její vůle začala přetvářet kámen.</p>

<p>V duchu viděla hřeben připomínající tvarem hák, na kterém sídlili orli. Její vidění pomalu nabývalo tvar i ve skutečnosti a hřeben se začal pomalu zvedat ze země. Vzpomněla si na tři kulaté kopce, na kterých pobíhali králíci, a tyto kopce jí rostly před očima. Vzpomněla si na údolí, kde viděla ožívat slony, a země se jí začala rozestupovat pod nohama.</p>

<p>Averan před sebou vytvářela obraz toho, co viděla ve svých snech.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Erin Connal seděla na koni ztuhlá úžasem. Král Anders na ni nenávistně hleděl. V následujícím okamžiku se mu však na tváři objevil výraz děsu.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl a prudce se obrátil, aby pohlédl na bojiště.</p>

<p>Nad ním zazářilo bledé světlo, jako by z mraků náhle vykoukl měsíc.</p>

<p>Erin cítila, jak ji naplnila nepochopitelná naděje.</p>

<p>Neplýtvala časem nad přemýšlením, co způsobilo Andersův strach, nebo jaký je zdroj neznámého světla. Pobídla koně a odhodila kopí, které takhle nablízko nebylo k ničemu. Vytasila krátký meč a vrhla se na Anderse dřív, než měl čas zareagovat.</p>

<p>Prudce mu zarazila čepel meče do boku a mířila přitom zespoda nahoru, aby zasáhla srdce. Hleděla na jeho kostnatou tvář.</p>

<p>„Matko!“ vykřikl a pohlédl na bojiště. Pak se pomalu obrátil a podíval se na Erin.</p>

<p>To, co uviděla v jeho očích, ji vyděsilo, protože v nich nespatřila ani zklamání ani strach – jen lstivost a krutost.</p>

<p>Král Anders sevřel pravou rukou jílec meče, který ho probodával a levou rukou popadl Erin za rameno. Padl kupředu, takže se oni opíral a jeho ústa se přiblížila k jejímu uchu.</p>

<p>Myslela si, že promluví a pak zemře, ale on se místo toho jen přiškrceně zasmál.</p>

<p>Muži, kteří byli svědky Erinina útoku, poděšeně vykřikli. „Chopte se jí!“ vykřikl Celinor. „Držte ji!“</p>

<p>Vojáci ji okamžitě obklíčili. Erin pobídla koně ve snaze se osvobodit, ale nedokázala to.</p>

<p>„Otče! Otče!“ křičel Celinor a seskočil z koně. Anders se pomalu zhroutil a dopadl na zem, stále svíraje ostří, které mu trčelo z boku.</p>

<p>Erin popadly hrubé ruce, které ji stáhly ze sedla na zem. Drželi ji tři silní válečníci. Jeden z nich, tlustý muž s rudým plnovousem, začal vykřikovat. „Lano! Přineste lano! Pověsíme tu děvku!“</p>

<p>Král Anders pozvedl rozechvělou ruku. „Ne!“ vykřikl. „Ušetřete ji. Je úplně šílená. Nosí však Celinorovu dceru – královnu, která bude vládnout světu. Zavřete ji do klece. Slibte mi… že ji zavřete do klece, než se dítě narodí.“</p>

<p>Andersovi klesla hlava na zem. S bolestí pohlédl na Erin. Ke králi konečně doběhl lékař s náručí plnou obvazů.</p>

<p>Celinor se obrátil a pohlédl na Erin. Ve tváři měl výraz nenávisti. „Svažte ji!“</p>

<p>Země se otřásla. Erin měla pocit, že se každou chvíli roztrhne ve dví.</p>

<p>Jeden z dalekovidců vykřikl. „Lodě! Lodě na jezeře! Po řece připlouvají lodě válečníků z Internooku.“</p>

<p>Muži, kteří Erin drželi, jí svázali ruce za zády. Všichni hleděli k městu. Lékař mezitím ošetřoval královo zranění.</p>

<p>Erin trhala provazy, které ji poutaly, ale její věznitelé ji spoutali tak dovedně, že čím víc se snažila osvobodit, tím pevněji se svíraly smyčky poutající její zápěstí.</p>

<p>Na východě nad divočinou zazněl řev, bojový pokřik ledových obrů. Byly to jejich nohy, které způsobily, že se země otřásala.</p>

<p>„Obři! Jsou jich tisíce!“ vykřikl někdo. „Sestupují z kopců!“ Erin pohlédla směrem ke zdroji zvuku, ale zatím nic neviděla. Pak se přes hřeben kopce převalili ledoví obři třímající v rukou obrovité hole. Ve světle vzdálených ohňů jejich chlupatá kožešina rudě zářila. Řítili se na ničitelské hordy a každý jejich krok měřil dvacet stop.</p>

<p>Nad Carrisem se tiše vznášel Raj Ahtenův výzvědný balón. Pod balónem se náhle zablýsklo a ozval se hromový výbuch. Nad bojištěm se zvedl veliký hřibovitý mrak kouře a celá scéna byla ozářená světlem.</p>

<p>Přímo nad Pečetí Úpadku, kde pracovala ničitelská padlá mágyně, se vytvořila ohnivá koule. Někteří ničitelé vypadali zaskočeně, ale Erin spatřila obrovitou padlou mágyni a tucty dalších mágů, jak se neohroženě tyčí mezi plameny.</p>

<p>Ničitelští dalekovidci syčeli a hleděli k obloze. Erin viděla, jak mezi ničiteli probíhá čilá komunikace. Ničitelé si dobře uvědomovali nebezpečí hrozící shora.</p>

<p>Padlá mágyně se obrátila a namířila svou hůl k obloze. Z jejího konce vyletěl temný zášleh, který prorazil látku balónu. Za okamžik se balón zřítil přímo mezi ničitele.</p>

<p>Ničitelé se vrhli kupředu, aby čaroděje roztrhali na kusy.</p>

<p>O chvíli později ohňotvůrci zemřeli. Nad jejich těly povstali tři ohniví elementálové, každý dvacet stop vysoký.</p>

<p>Ohnivé bytosti se vrhly mezi ničitele a jednoho po druhém je zapalovaly. Jeden z elementálů pozvedl ruce. Pouhou myšlenkou vyslal svou moc vstříc Carrisu.</p>

<p>Pochodně náhle zaplály a jejich oheň opustil své okovy. Požáry zuřící v některých čtvrtích zaplály s novou intenzitou. Plameny se s ohromující rychlostí šířily po celém městě.</p>

<p>Město vybuchlo obrovským požárem a výkřiky desítek tisíc jeho obyvatel se připojily k hukotu plamenů.</p>

<p>Do vzduchu se zvedly pilíře kouře, mezi kterými rudě probleskoval oheň. Ničitelé se začali od ohnivých elementálů spěšně stahovat. Elementálové začali pomalu ztrácet lidský tvar, stávaly se z nich zlovolné bytosti ohně, prosté všech lidských myšlenek a toužící jen po ničení.</p>

<p>Erin v úžasu přihlížela. Ohniví elementálové se hnali hordou ničitelů jako mocní válečníci mezi smečkou psů. Ničitelé vybuchovali plameny a v jejich středu se rozpoutalo ohnivé peklo.</p>

<p>Na jihu a na západě náhle zaduly válečné rohy. Jejich tón byl hluboký. Takové rohy se používají v Indhopalu.</p>

<p>Raj Ahtenovi muži se vrhli do útoku.</p>

<p>Hned vzápětí vydala svým vojákům rozkazy Lowickerova dcera. Znovu zazněly válečné rohy, tentokrát stříbrné, znějící vyšším tónem, jako odpověď na Raj Ahtenovo volání. Mocní rytíři královny Rially pobídli koně a vyrazili vstříc ničitelům jako zářící stěna oceli a zkázy. Lučištníci a pěšáci běželi s bojovým pokřikem za nimi, seč jim síly stačily.</p>

<p>„Zatrubte k útoku!“ zavolal Anders slabě na svého syna. Jeho trubač zatroubil na válečný roh a Andersovi šlechtici začali spěšně nasedat na koně.</p>

<p>Mnozí by se okamžitě a bez váhání vrhli do bitvy, aby uposlechli to, co mohlo být posledním přáním jejich umírajícího pána. Ale Celinor zůstal klečet u svého otce, držel ho v náručí a zvedal mu hlavu, aby mohl přihlížet bitvě.</p>

<p>„Běž,“ řekl král Anders svému synovi. „Toto je náš den, hodina tvého triumfu. Ať si syn Krále Země získá v bitvě dobré jméno.“</p>

<p>Všichni Celinorovi vojáci byli na koních. Celinor se naklonil k otci a pohladil ho po pravé ruce ve snaze ho utěšit. Lékař mezitím dokončil zkoumání a ošetřování rány. „Král bude v pořádku,“ řekl nakonec. „Čepel minula srdce i plíce. Díky svým odkazům se král za týden uzdraví.“</p>

<p>„Výborně,“ řekl Celinor. Vstal a vyskočil na koně. Pak pohlédl na stráže, které hlídaly Erin. „Když se pokusí o útěk, zabijte ji,“ přikázal.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>40</p><empty-line /><p>ZEMĚ POVSTÁVÁ</p>

<p><emphasis>Historie potvrzuje, že zranění národů nelze nikdy vyléčit mečem. V bitvě lze dosáhnout pomsty, bojem lze dosáhnout spravedlnosti, nastolit svobodu, ale s každým máchnutím meče se tvoří nové jizvy. Největší úcta tedy náleží nikoliv těm, kteří se ohánějí zbraněmi, ale těm, kteří uzdravují.</emphasis></p>

<p>– výrok připisovaný Daylanovi Černému Kladivu</p>

<p>Averan dokončila Pečeť Stvoření a začala vytvářet druhou runu, kterou ve svých snech viděla.</p>

<p>V jezírku ve vzdáleném rohu komnaty se vařila a bublala voda. Averan pozvedla hůl a na její hladině začaly vznikat různé geometrické útvary – kruhy, trojúhelníky a bizarní oblouky – jako by pod povrchem plula po šílené křivce mohutná ryba.</p>

<p>Averan se na řasách zaperlil pot a rty jí vyschly jako pergamen, ale dívka tomu nevěnovala pozornost. Byla tak hluboce ponořená do aktu stvoření, že na ničem jiném nezáleželo.</p>

<p>Na hladině jezera se brzy začala mihotat Pečeť Hlubin. Zdvihly se nehybné vlny, jako by ztuhly v čase nebo byly vytesány z ledu.</p>

<p>Averan studovala svou práci. Pohled na runy ji vždy naplnil radostí. Věděla, že odvedla obrovský kus práce, a že magie run začne pomalu působit. Její námaha přinese své ovoce až během staletí.</p>

<p>Přesto však cítila moc skrývající se v runách. Země získá novou energii, život, zdraví a vykoupení. Vyroste tráva vyšší a zelenější než kdo kdy viděl. Děti narozené dnešního dne budou krásnější a moudřejší než staří muži. Duha získá nové, čerstvé barvy, na poušti vyrostou květiny.</p>

<p>Runy přesně odpovídaly jejím vzpomínkám. Ještě nebyly dokonalé, ale cítila, že jsou správné. Věděla, že má dlouhé roky na to, aby o ně pečovala, upravovala je a vylepšovala jejich tvar.</p>

<p>Tady, v srdci Podsvětí, musela Averan udělat ještě jednu poslední věc. Musela načrtnout kruh spojující všech pět vládnoucích pečetí do jedné.</p>

<p>Averan zdvihla hůl a vcítila se do hlubin Země. V kameni vnímala kazy a praskliny, pevná místa i dutiny. Tvarovat kámen nevyžadovalo příliš schopností, jen trochu energie.</p>

<p>Pomalu uvolnila svou moc.</p>

<p>Půda se začala zvedat jako kůrka pečeného chleba. Kolem všech pěti vládnoucích pečetí se začal utvářet nízký násep. Kruh nabýval tvaru.</p>

<p>U ústí tunelu náhle ucítila cizí přítomnost, v pachu ve vzduchu rozeznala smrtelný výkřik ničitele a otočila se.</p>

<p>Uviděla Gaborna, jak kráčí směrem k ní a světlo jeho opálu září jako meteor. Přes rameno mu jako dvojice obrovských úhořů visely dva smyslové výběžky, které uťal Jediné Pravé Vládkyni.</p>

<p>Byl to právě česnekový pach jejího smrtelného výkřiku, který Averan ucítila.</p>

<p>Gaborn v úžasu pohlédl na pečeti a uvědomil si jejich moc. Pak pomalu promluvil, tak, aby mu Averan rozuměla. „Co to děláš?“</p>

<p>„Opravuji runy,“ řekla Averan. „Chci Zemi uzdravit.“</p>

<p>„Cítím přicházející změnu,“ odpověděl Gaborn. „Odvedla jsi obrovskou práci a ještě větší práce tě od této chvíle čeká. Bolí mě, že tě od ní musím zdržovat. Potřebuji však tvou pomoc. Bitva u Carrisu se vyvíjí špatně a jen já mám naději převážit misky vah v náš prospěch.“</p>

<p>„Jak ti mohu pomoci?“ zeptala se Averan.</p>

<p>„Jsme přímo pod městem. Potřebuji, abys mi otevřela cestu na povrch.“</p>

<p>„Nejsem si jistá, jestli to dokážu,“ řekla Averan.</p>

<p>„Dokážeš,“ prohlásil Gaborn s naprostou jistotou.</p>

<p>Averan si začínala zvykat na Gabornovy neselhávající smysly a instinkty, které mu propůjčila Země. Když řekl, že to dokáže, nepochybovala o tom, že má pravdu.</p>

<p>Averan vrhla poslední pohled na pečeti. Cítila se vyčerpaná, příliš unavená, než aby mohla dál pokračovat v kouzlení. Přestože měla šaty prosáklé potem, nabrala ze země novou sílu, aby mohla komnatu zabezpečit. Nakonec holí načrtla na stěnu komnaty další runu. Kámen se vzápětí začal pomalu spojovat jako vroucí magma, až nakonec zcela uzavřel průlom ve stěně jeskyně.</p>

<p>„Nechť jsou zde pečeti navždy ukryté, neposkvrněné a nezměněné rukou nepřítele,“ zašeptala Averan.</p>

<p>„Pojď,“ řekl Gaborn. „Iomu a zajatce jsem nechal za sebou.“</p>

<p>Rychle se vydal chodbou vpřed. Averan si pospíšila, aby s ním udržela krok. Když se přiblížili k Místu Kostí, uslyšela z postranní chodby výkřiky.</p>

<p>„Madam, pojďte sem!“ zavolal někdo. „Našel jsem jejich hnízdiště.“</p>

<p>„Rozbijte vejce,“ přikázal seržant Barris. „Všechny je rozbijte.“</p>

<p>Averan se rozbušilo srdce. Ioma a zajatci našli komnatu s vajíčky, která byla pro ničitele to nejvzácnější co měli.</p>

<p>Averan následovala Gaborna zatáčkou v chodbě a uviděla seržanta Barrise, Iomu a další muže a ženy z ničitelského vězení, jak nahlížejí do komnaty s vejci. Ioma se opírala o kopí a kolem kotníku měla obvaz. V ruce držela svou korunu posetou opály a s její pomocí osvětlovala místnost s kouřící podlahou, na které ležela kožnatá šedá vejce, která byla po dvaceti či třiceti kusech ovinutá sítí z jemného hedvábí, aby byla chráněna před nárazy.</p>

<p>„Nechte toho!“ zvolala Averan.</p>

<p>Jako první se k ní otočil Barris a v očích se mu hněvivě zablesklo. „Proč?“</p>

<p>„Jsou to poslední ničitelská vejce. Jediná Pravá Vládkyně celé roky válčila proti ostatním ničitelským královnám a jejich koloniím. Pokaždé, když ovládla cizí kolonii, zničila vejce svých nepřátel. Tohle mohou klidně být poslední ničitelská vajíčka, která na celém světě zbyla!“</p>

<p>„Tím lépe,“ prohlásil Barris. „Aspoň můžeme ta prokletá monstra vyhubit do posledního.“</p>

<p>V životě každého Správce Země přijde chvíle, která odhalí smysl jeho existence. Binnesman Averan vyprávěl, že když si uvědomil, že jeho úkolem je chránit lidstvo, uvědomil si tu skutečnost tak silně a jednoznačně, že o tom neměl žádné pochybnosti.</p>

<p>Averan teď zažila naprosto stejný pocit.</p>

<p>Kvůli tomu jsem se narodila, kvůli tomu jsem získala moc, pomyslela si. Právě pro tento účel jsem se naučila komunikovat s ničiteli a získala jsem schopnost vládnout nad hlubinami země.</p>

<p>„To zakazuji!“ vykřikla. „Sloužím Zemi a vykonávám vůli své paní.“</p>

<p>Ukázala svou holí na stěnu nade dveřmi komnaty s vejci a svou vůlí tam vytvořila runu. Neměla čas získat moc ze Země, a tak jí nezbylo než sáhnout do své vlastní skromné zásobárny sil.</p>

<p>Kámen okamžitě zapraskal a na jeho povrchu se objevil kruh. Uprostřed kruhu se zformovala runa. Celá stěna se zavlnila a stekla dohromady, takže vchod do komnaty zmizel.</p>

<p>Averan se cítila tak vyčerpaná ze spěšného kouzla, že se málem zhroutila. Unaveně se opřela o hůl a hleděla na Barrise, Iomu i Gaborna. Napadlo ji, zda ji budou nenávidět či zda se na ni vrhnou.</p>

<p>Tito lidé v područí ničitelů strašlivě trpěli. Ničitelé je zbavili všeho, co měli – domovů, zdraví i rodin. Pokud měl někdo důvod ničitele nenávidět, byli to právě tito lidé.</p>

<p>„Země miluje veškerý život,“ zašeptala Averan. „Nemiluje hady méně než hraboše, nemiluje orly méně než holuby, nemiluje ničitele méně než vás.“</p>

<p>Barris hněvivě zavrčel a zdálo se, že se chystá vyrazit. Ale Gaborn ho popadl za paži a zadržel ho.</p>

<p>Ioma na Averan jen hleděla, ústa otevřená překvapením. „Vyrostla jsi, maličká,“ řekla po chvíli. „Vyrostla jsi ke skutečné velikosti.“ Iomě se v očích leskly slzy, jako by hleděla na někoho, kdo jí byl drahý a kdo se jí odcizil. Ten pohled málem zlomil Averan srdce.</p>

<p>„Ach Iomo,“ řekla tichým hlasem. „Jsem to jen já. Jsem pořád stejná.“</p>

<p>Ale Ioma smutně vrtěla hlavou. „Ne, nejsi. Jsi teď Správkyně Země. Pohlédni na svou róbu.“</p>

<p>Averan pohlédla na svůj oděv a spatřila velikou změnu. Její čarodějná róba během posledních dnů stále rostla. Původně vypadala, jako by v ní zakořenila drobná semínka, která obrůstala starou látku. Ale nakonec se róba změnila, její barva teď byla sytě zelená a pod větvičkami a kořínky již vůbec nebyla vidět původní šedá látka.</p>

<p>Jsem teď Správkyně Země, povolaná sloužit ničitelům, pomyslela si. A právě v té chvíli pochopila slzy v Iominých očích.</p>

<p>Tohle je teď můj domov. Možná někdy ve vzdálené budoucnosti budu moci navštívit svět na povrchu, pohlédnout na pole divoké trávy a kráčet pod hvězdami. Ale ne příliš brzy. A ne příliš často.</p>

<p>Averan potřásla hlavou. „Připravte se na cestu,“ řekla Iomě, Gabornovi a zajatcům. Ze zvyku uvažovala, jako by se chystala na cestu na hřbetě graaka. „Sbalte si své věci.“</p>

<p>Barris pokývl i ostatním zuboženým zajatcům. „Nemáme co balit.“</p>

<p>„Jsme připraveni,“ řekl Gaborn.</p>

<p>Averan pozvedla hůl a přemýšlela co dál. Vládla mocí hlubin, a proto nechala svou mysl vzlétnout, aby vycítila povahu kamenů a skal kolem.</p>

<p>Gaborn měl pravdu. Přímo nad hlavou vycítila existenci komínu, který nebyl dál než několik tisíc stop. Před týdnem si tudy prorazil na povrch cestu červ, kterého Gaborn povolal k bitvě u Carrisu.</p>

<p>Averan napjala své smysly a vycítila napětí v okolních skalách, nahmatala drobné prasklinky a kazy ve skále. Okamžitě však pochopila, že otevřít šachtu až k cestě proražené červem bude vyžadovat nesmírné množství energie.</p>

<p>Vyžadovalo by to víc moci Země, než kdy Averan může mít. Už jen pomyšlení na tak nezměrný úkol ji bolelo.</p>

<p>„Nedokážu to,“ řekla Averan zoufale.</p>

<p>„Zvedni hůl,“ přikázal jí Gaborn.</p>

<p>Averan hůl lehce pozvedla a cítila moc Země, která v ní proudila. Ne, byla příliš unavená, aby to vůbec zkusila.</p>

<p>Gaborn náhle natáhl ruku a sevřel hůl z černého dřeva. Při jeho dotyku měla Averan pocit, jako by dřevo zahořelo plamenem. Začala se do něj valit moc Země, hřejivá jako dech novorozeného dítěte a pevná jako kámen.</p>

<p>S posvátnou bázní pohlédla Averan do Gabornových unavených očí. Nic v jeho chování nenaznačovalo, že má tak rozsáhlé zásobárny sil.</p>

<p>„Děkuji,“ bylo to jediné, co ze sebe dokázala vypravit.</p>

<p>Poklekla, načrtla do země runu, seslala kouzlo a země se začala třást.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Sir Borenson sevřel válečné kladivo a skočil do úkrytu v pobořeném obchodě s vínem. Ničitelé zbořili střechu obchodu a všechny trámy olizovaly plameny. Dopadl na podlahu na ruce a kolena. Ničitelé se mezitím bez překážek řítili do města. Stovky jich minuly místo, kde se skrýval.</p>

<p>Srdce mu bušilo. Ruce i tvář mu pokrývala krev ničitelů. Ze všech stran na něj dotíral žár plamenů. Ve vzduchu vířil černý popel a oharky. Borenson spatřil na podlaze ležet nepoškozenou láhev s vínem. Dychtivě se po ní natáhl, vytáhl korkovou zátku a zhluboka se napil, aby ulevil své žízni.</p>

<p>Z polí severně a západně od Carrisu uslyšel Raj Ahtenovy a Rialliny rohy troubící k útoku. Zazněl i chór bojového pokřiku.</p>

<p>Podle zvuků zvenčí ničitelé rozhodně neměli v úmyslu se vzdát. Ale tady v Carrisu se rozhostilo zlověstné ticho.</p>

<p>Kolik lidí už zemřelo? napadlo Borensona.</p>

<p>Zatoužil podívat se na bitvu. Potřeboval se jen dostat trochu výš, nad městské hradby. V obchodě vedlo vzhůru schodiště tam, kde kdysi bývalo druhé patro. Teď schodiště příhodně ústilo k otevřenému nebi.</p>

<p>Borenson se opatrně plížil k jeho úpatí, které olizovaly plamínky. Pevně svíral rukojeť své zbraně a šplhal nahoru. Zdálky uslyšel svištění šípů balist.</p>

<p>U pobřeží jezera Donnestgree se hemžily dlouhé lodě. Byly jich tisíce. Plulo jich zde tolik, že přes všechny stěžně a plachty nebyla téměř vidět voda. Válečníci z Internooku v rohatých přilbách vystřelovali z balist na lodích mračna šípů, která zasahovala ničitele na pobřeží.</p>

<p>Na severu se s ničitelskou linií srazili rytíři královny Rially. Ve vzduchu se rozlehlo ržání koní a praskot lámání dřevěných kopí.</p>

<p>Na severozápadě se do ničitelských řad zakousli ledoví obři, jejich obrovité, železem okované hole se zvedaly a dopadaly. Ničitelé neměli jinou možnost než bojovat.</p>

<p>A bojovali statečně. Vlna ničitelů se přelévala na sever a na západ, vstříc Raj Ahtenovi. Ničitelská padlá mágyně a ostatní čarodějky pozvedaly své hole a vysílaly ohnivé zášlehy vstříc ohnivým elementálům, kteří se hnali mezi stvůrami a za sebou zanechávali jen spálená těla.</p>

<p>Borenson si uvědomil, že ničitelé jsou v pasti.</p>

<p>Začal se rozhlížet po Myrimě. Pod ním se hnali ničitelé kamsi do nitra města. Severní věž, kde měla Myrima své postavení, byla úplně rozpadlá. Původně se tyčila do výše šedesáti stop, teď z ní zbyla nejvýš polovina. Část věže se sesunula do jezera.</p>

<p>Borenson se pohledem pokoušel proniknout stíny u jejího úpatí, ale nespatřil žádné známky života.</p>

<p>Jestli byla Myrima během ničitelského útoku ve třetím podlaží, naděje, že zůstala naživu, je minimální.</p>

<p>„Myrimo?“ zvolal zoufale, ale neozvala se žádná odpověď. V sutinách nebylo vidět žádný pohyb, až na mladého ničitele, který kopal v sutinách a připomínal obrovského nestvůrného psa vyhrabávajícího krysí doupě.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>„Do útoku!“ zaduněl nad bitvou Raj Ahtenův hlas. Ten hlas zesílený tisíci odkazy jako by přicházel odevšad a byl tak svůdný, vábivý a panovačný, že bylo téměř nemožné mu odolat. I Borenson, navzdory tomu, co mu napovídal rozum, měl chuť vrhnout se ze svého vyvýšeného postavení na nejbližšího ničitele.</p>

<p>S bušícím srdcem se přikrčil u stěny ve snaze udržel mezi sebou a ničiteli pořádný kus kamení, aby ho nespatřili.</p>

<p>„Do bitvy!“ křičel Raj Ahten. „Nechť váš hněv ozáří cestu! Naučte je bát se nás na dalších tisíc let.“</p>

<p>Ta slova byla jako kouzlo, které podpálilo Borensonovu nenávist. Z hrdla se mu mimoděk vydral nervózní smích a navzdory všemu zatoužil vrhnout se do bitvy.</p>

<p>Raj Ahtenův příkaz ovládl každého, kdo jej slyšel. Raj Ahtenovi muži na západě řvali jako berserkové a vrhli se na ničitele bez ohledu na vlastní životy. Obě armády se srazily a začala jatka. Koně ržáli a umírali. Muži mizeli v krvavých sprškách, když je ničitelé rozsekávali svými meči a palicemi. Ničitelé se zvedli na zadní a padali s hlavami probodanými hroty kopí.</p>

<p>Ničitelé se vrhali do boje a všichni umírali, aniž by bylo jasné, kdo vítězí.</p>

<p>Na severu pobídla Rialla Lowicker svou kavalerii a kopyta koní zaduněla pod rudým nebem. Světlo ohnivých elementálů se odráželo od mraků kouře. Riallini muži se srazili s řadami ničitelů a ztráty na obou stranách byly strašlivé.</p>

<p>Na východě zatroubili válečníci z Internooku na své rohy a s obnovenou zuřivostí začali ničitele ostřelovat. Ničitelé odpověděli tím, že na lodě vrhali obrovité balvany. K Borensonnově hrůze začaly dlouhé lodě přistávat a z nich se na břeh hrnuli námořníci z Internooku, dychtiví střetnout se s ničiteli tváří v tvář. I je ovládla moc Raj Ahtenova hlasu.</p>

<p>Na severozápadě zazněl radostný řev ledových obrů, kterým dodalo odvahu, že v boji nezůstali osamoceni. Ohniví elementálové zuřili a zapalovali vše kolem sebe, zatímco ničitelské mágyně s nimi zuřivě bojovaly.</p>

<p>Ale hordy ničitelů se zdály být nekonečné. Za každého mrtvého ničitele nastoupili na jeho místo tři další. Valili se z kopců jako sto mil dlouhý příliv.</p>

<p>Borenson pohlédl na východ směrem k hradu Carris a srdce se mu málem zastavilo. Pod ním se ulicemi hnala záplava ničitelů. Běželi až na konec Květinové ulice, kde začali kutat v zemi ve snaze dostat se k lidem ukrývajícím se v bludišti pod zemí.</p>

<p>Jak se sem mohlo tak rychle dostat tolik ničitelů? divil se Borenson. Od chvíle, kdy dobyli hradby, nemohlo uplynout ani dvacet minut!</p>

<p>Riallini vojáci náhle začali křičet, někteří troubili na ústup, zatímco jiní troubili k útoku. Borenson pohlédl na východ a uviděl, jak Riallin prapor klesá k zemi. Tisíce rytířů vytvořilo rytířský cirkus, obrovitý kruh ježící se po celém svém obvodu kopími. Rytíři se hnali v kruzích a zabíjeli každého ničitele, který se opovážil přiblížit či dokonce vstoupit dovnitř. Borenson však věděl, jak tohle skončí. Rytíři se ocitli v pasti. Každý rytíř dokáže kopím zabít jednoho či dva ničitele, ale zbraň se dříve nebo později zlomí nebo zůstane v ráně. Ničitelé kruh rytířů obklíčili a Riallini muži neměli kam ustoupit. Živí ničitelé se hnali přes hromady svých mrtvých spolubojovníků, jen aby se dostali k lidským protivníkům.</p>

<p>Samotná Rialla byla mrtvá a její muži odsouzeni ke zkáze. Pěšáci a lučištníci, kteří se hnali za jízdou, se náhle obrátili a začali prchat.</p>

<p>Ledoví obři řvali hrůzou, neboť ničitelé prorazili jejich řady.</p>

<p>Raj Ahtenovi muži pokračovali v postupu, ale jejich válečný pokřik se změnil ve výkřiky bolesti a zoufalství. „Kupředu!“ řval Raj Ahten a nutil je pokračovat v boji jako zvířata vedená na porážku. Odsud to vypadalo, jako by každá píď země, kterou vybojovali, byla vykoupená řekou lidské krve.</p>

<p>Na nebi nad bojištěm jasně zazářil meteorit, který proletěl a zanechal za sebou zářící stopu.</p>

<p>Borenson klesl k zemi, posadil se a opřel zády o stěnu. Hlava mu třeštila. Pevně sevřel válečné kladivo.</p>

<p>Tohle je konec světa, pomyslel si.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>41</p><empty-line /><p>V ŽÁRU BITVY</p>

<p><emphasis>Miluj všechny lidi stejnou měrou, kruté, stejně jako dobré.</emphasis></p>

<p>– Erden Geboren</p>

<p>Země před Raj Ahtenovými vojáky se černala ničiteli. Jejich meče a hole odrážely ohnivé světlo elementálů za jejich zády. Smyslové výběžky na jejich hlavách se vlnily jako kobry. Nad bojištěm se vznášel barevný kouř ničitelských kouzel.</p>

<p>Mrtví ničitelé tvořili strašlivé hromady. Raj Ahtena stálo mnoho mužů vytvořit tyto kopce, přes které jeho vojáci nemohli snadno přešplhat. Proto Raj Ahtenovi muži ustoupili a nechali ničitele, ať přijdou k nim. I ničitelé museli zpomalit, když se drali přes své mrtvé. Raj Ahtenovi lučištníci, vyzbrojení těmi nejlepšími luky z rohoviny, zahubili mnoho ničitelů. Ti, kteří se přesto dostali přes hromady mrtvých, museli čelit těm nejmocnějším Runovládcům Indhopalu.</p>

<p>Raj Ahten jen seděl na koni a díval se. V žilách mu kolovala horká krev, která způsobila, že dychtil po bitvě. Jeho muži bojovali dobře, ale Raj Ahten věděl, že se dlouho neudrží. Ztráceli své životy příliš rychle.</p>

<p>Jen jeden muž je mohl zachránit: sám Raj Ahten.</p>

<p>Potřeboval, aby to pochopili. Chtěl, aby poznali svou vlastní slabost, musel rozdrtit jejich naději v budoucnost, nechat je zoufalé a opuštěné. Potřeboval jejich zoufalství.</p>

<p>Teprve až zůstanou zbaveni vší naděje, začnou uctívat strašlivé světlo, které v něm hoří.</p>

<p>Jeho pěchota na levém křídle začala ustupovat, oslabená kouzly a čelící obzvlášť ostrému protiútoku tuctu ničitelských mágů, kteří zpoza vlastních mrtvých sesílali hrozivá kouzla.</p>

<p>„Kupředu, zbabělci!“ vykřikl Raj Ahten na své muže. Ti sebou trhli jako loutky a hnáni silou jeho hlasu začali znovu postupovat. „Přelezte přes mrtvé a zabijte ty mágy!“ Nad bojištěm létali podsvětní netopýři. Jeho vojáci zaťali zuby a vrhli se vstříc jisté smrti.</p>

<p>Raj Ahten prozkoumal celé bojiště. Carris byl zničen. Všude ve městě i na hradbách byli vidět ničitelé. Obyvatelé města se v posledním zoufalém pokusu o záchranu života vrhali do jezera.</p>

<p>Armáda královny Rially na severu byla téměř zdevastována. Zástava krále Anderse vlála bezpečně za Holou hradbou, zatímco jeho muži útočili na ničitele.</p>

<p>Dokonce i ledoví obři řvali bolestí a pomalu začali ustupovat.</p>

<p>Balisty na dlouhých lodích z Internooku již téměř umlkly, protože došly zásoby šípů a ostřelování mělo jen malý účinek.</p>

<p>Jeden z mocných Runovládců v předních liniích se otočil a vykřikl. „Zachraň nás, ó Veliký! Bitva je beznadějná!“</p>

<p>„Pokračujte v boji,“ trval na svém Raj Ahten.</p>

<p>Za okamžik se ke křiku připojili další válečníci. „Pomoz nám, ó Veliký!“</p>

<p>Slyšel, jak se v jejich hlasech zvedá panika, slyšel ozvěnu jejich zoufalství.</p>

<p>Můj čas nadešel, uvědomil si.</p>

<p>Vepředu se mezi ničiteli tyčili elementálové jeho ohňotvůrců. Nad nimi se převalovala mračna rudě světélkujícího kouře. Elementálové již ztratili svou lidskou podobu, stala se z nich beztvará monstra sužovaná bolestí a touhou spalovat. Slepě útočili na ničitele, vrhali ohnivé koule, šlehali ohnivými jazyky. Brzy zcela ztratí tvar a rozpadnou se.</p>

<p>Vášeň a touha jsou mocné síly, ale je třeba je dovedně využít. Ohniví elementálové jen plýtvali svou silou.</p>

<p>Raj Ahten napřáhl ruce, jako by elementálům žehnal. Tímto gestem z nich vysál veškerý žár, který se k němu rozletěl v šarlatových paprscích. Ohnivé sloupy kolem něj vířily jako tornádo.</p>

<p>Tak Raj Ahten přijal jejich oheň.</p>

<p>Takový žár by nedokázal udržet žádný člověk. V okamžiku se mu začal žár drát z každého póru a obalil ho jako zářící róba. Zbroj na jeho těle se roztavila.</p>

<p>Obrovitý šedý imperiální hřebec bolestně zařičel a zemřel. V žáru zčernal a na zem dopadla jen jeho kouřící zdechlina.</p>

<p>Raj Ahten došlápl zlehka na zem. Měl pocit, že nic neváží. Jako by byl jen oživlou září a plamenem.</p>

<p>Kráčel k ničitelským liniím a jeho muži se k němu otáčeli. Viděl je všude kolem sebe, jejich tváře ztuhlé úžasem a posvátnou bázní.</p>

<p>„Nemějte strach,“ řekl jim, „neboť zničím všechny vaše nepřátele. Můj meč dopadne na Zemi a noc navždy skončí.“</p>

<p>Raj Ahtenovo světlo bylo zářivější než světlo slunce. Když kráčel k řadám ničitelů, bylo to, jako by všechny hvězdy na nebi spojily své síly a v podobě člověka sestoupily na zem.</p>

<p>Řadami jeho vojáků se prodral ničitel. Raj Ahten na něj ukázal prstem a vyslal k němu ohnivé kopí. To se dotklo ničitelova čela a prorazilo mu hlavu.</p>

<p>Monstrum se zřítilo na zem s kouřícím kráterem v hlavě. Raj Ahten začal vysílat ohnivá kopí na další a další ničitele.</p>

<p>Pobít je všechny bude hračka.</p>

<p>Ale v příštím okamžiku se všechno změnilo.</p>

<p>Svět se náhle otřásl a jakmile si to Raj Ahten uvědomil, ničitelé začali syčet. Takový zvuk nikdy neslyšel. Milión monster najednou zasyčelo, jako když se ohnivá čepel z kovadliny ponoří do vody.</p>

<p>Každý z ničitelů zasyčel a vypustil z konečníku zvláštní pach, který Raj Ahtenovi ze všeho nejdřív připomínal pach hnijící mokré slámy.</p>

<p>Najednou začali ničitelé ustupovat a odhazovat zbraně. Monstra se odvracela od svých lidských nepřátel, jako by se chtěla podívat na něco, co se objevilo těsně před branami Carrisu.</p>

<p>Raj Ahten zatím dobře neviděl, co se tam odehrává. Ale zatímco se díval, začala se v těch místech zvedat země. Vznikal kopec plný šedé zeminy a kamenů. Na vrcholku kopce stálo několik lidských postav.</p>

<p>Ioma měla na hlavě korunu, která zářila jako měsíční světlo na vodní hladině, Gaborn měl na plášti připjatou sponu, která svítila jako lucerna. Gaborn stál ve světle, třímal kopí, na jehož hrotu bylo cosi nabodnuté – smyslové výběžky jakéhosi obrovitého ničitele.</p>

<p>Zvedl kopí do výše. Ničitelé začali syčet a o překot od něj ustupovat. Všichni se krčili u země se skloněnými hlavami – znamení porážky a podřízenosti.</p>

<p>Jen jediný ničitel se mu odvážil postavit – veliká padlá mágyně, která hordě velela. Opustila vyvýšené místo, ze kterého vedla bitvu, a vyrazila vstříc Gabornovi.</p>

<p>Držela hlavu vysoko vztyčenou a její smyslové výběžky se vlnily v šíleném tanci. V rukou třímala zářící křišťálovou hůl. Když se přiblížila ke Gabornovi, zpomalila, jako by nemohla přijít na způsob jak s ním bojovat.</p>

<p>Gaborn jen pozvedl levou ruku a ukázal na jih.</p>

<p>Ničitelka na něj chvíli hleděla, pak pozvedla svůj mohutný čenich, jako by nasávala vzduch a pohlédla směrem k jihu. Zdálo se, že pochopila význam Gabornova gesta: „Tvá vládkyně je mrtvá. Vrať se domů. Vrať se do Podsvětí.“</p>

<p>Mágyně nějakou dobu váhala, ale pak sklonila hlavu až úplně k zemi a odhodila křišťálovou hůl. Z konečníku vypustila mohutný oblak pachu a každý ničitel, který jej zachytil, vypustil stejný pach. Tak se mezi řadami ničitelů šířila zpráva jako stepní požár.</p>

<p>Ničitelé se obrátili a země se začala třást pod jejich nohama, neboť celá ničitelská horda vyrazila k jihu.</p>

<p>Raj Ahtenovi vojáci náhle začali jásat a křičet z plných plic. Raj Ahten se ohlédl a spatřil, že v očích většiny vojáků se lesknou slzy úlevy. Na severovýchodě pozvedli ledoví obři své hole do vzduchu a začali radostně pokřikovat. Na východě vyhazovali válečníci z Beldinooku do vzduchu své přilby a pustili se do radostného tance. „Ať žije Král Země!“ křičeli. „Chvála Králi Země!“ Válečníci z Internooku na dlouhých lodích začali oslavně troubit na válečné rohy.</p>

<p>Raj Ahten zuřil.</p>

<p>Podle velikosti smyslových výběžků, které měl Gaborn nabodnuté na kopí, a podle toho, jak na ně ničitelé reagovali, mu okamžitě došlo, co Gaborn dokázal.</p>

<p>Ukradl mi mou slávu, pomyslel si. Zabil vládkyni Podsvětí a ukradl mi triumf.</p>

<p>Stále byl oděn plamenem, a světlo, které z něj vyzařovalo, mělo vražednou intenzitu.</p>

<p>Raj Ahten vyrazil přes bojiště kolem zmrzačených mrtvol lidí i ničitelů. Před týdnem zde ničitelé vypustili vražedná kouzla, která zpustošila celou zemi a zničila veškerý život. Každá živoucí věc, i to poslední stébélko trávy, zešedlo a zemřelo. Raj Ahten teď kráčel zemí zbavenou všech barev, procházel říší hrůzy.</p>

<p>Zářil jako nejjasnější světlo v temném světě. Scathain, pán Popela.</p>

<p>Když procházel mezi mrtvými, spatřil velikého imperiálního hřebce, kterého daroval Rialle Lowicker. Mrtvá královna ležela přibodnutá k zemi a její prázdné oči hleděly k nebi, jako by se na cosi tázaly samotných nebes. Raj Ahten nepocítil ani záchvěv lítosti. Stěží na ni pohlédl.</p>

<p>Oděn v bílém plameni, který se ve večerním větru jemně mihotal, mířil ke Králi Země.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Ničitelé odcházeli a země se otřásala pod jejich nohama. Gaborn slyšel její sténání a připadalo mu, že si země stěžuje, jaký náklad musí nést.</p>

<p>Nad hlavou mu přeletěla dvojice zářících meteorů, jejichž světlo bylo přes mračna dýmu, která se převalovala nad Carrisem, jen stěží viditelné.</p>

<p>Gaborn třímal kopí s nabodnutými smyslovými výběžky Jediné Pravé Vládkyně a cítil se nesmírně unavený.</p>

<p>Poslední ničitelé prchali a strkali jeden do druhého ve snaze co nejrychleji zmizet. Za chvíli tu po nich zbude jen zdupaná pláň. Padlá mágyně a její čarodějky již byly míli daleko.</p>

<p>Gaborn však stále cítil hrozící nebezpečí.</p>

<p>Nebezpečí se k němu blížilo přes prázdné bojiště, zářilo nocí jako oživlý plamen. Byla to bytost oděná ohněm a její světlo zářilo jako světlo Vznešeného. Vyzařovaly z ní vlny žáru většího než z jakékoli pozemské kovadliny. Když se bytost přiblížila, dokonce i na čtyři sta yardů Gaborn ucítil žár, který z ní vyzařoval.</p>

<p>Gaborn opřel své kopí o zem a zavolal na Raj Ahtena. „Tahle vzdálenost mezi námi je tak akorát. Já jsem Král Země a přísahal jsem, že budu chránit lidstvo. Své přísahy budu ctít. Rád bych zachránil i tebe, Raj Ahtene, budu-li moci – i když se obávám, že mezi plameny v tobě přebývá jen málo z člověka, kterým jsi kdysi byl.“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Nad jezerem zazněly válečné rohy a na severu i západě se ozval jásot. Borenson věděl, že ať už se stalo cokoliv, bitva skončila.</p>

<p>Toužil po jediném – najít Myrimu.</p>

<p>Město ještě nestihli opustit všichni ničitelé, ale Borenson na to nedbal a rozběhl se přes Květinovou ulici k ruinám severní věže.</p>

<p>Její základy byly silné a přestože ničitelé ji zle pobořili, přízemí a první patro zůstaly netknuté. Na podlaze hned za dveřmi seděl na zemi mladý muž, který krvácel z hlavy. Pohlédl na Borensona očima plnýma strachu a rukama si objímal kolena.</p>

<p>„Myrimo?“ vykřikl Borenson.</p>

<p>Pokusil se vyběhnout po schodech nahoru, aby zjistil, zda se dokáže dostat do druhého podlaží. Právě tam viděl Myrimu naposledy, jak na něj vyhlíží z okna. Cestu mu však přehrazovaly trámy a rozbité kameny.</p>

<p>Odněkud zezadu náhle uslyšel důvěrně známý hlas. Sarka Kaul se tu objevil jakoby odnikud a zašeptal. „Honem nahoru!“</p>

<p>Borenson se rychle rozhlédl po nějaké cestě na vrchol věže, a když zjistil, že žádná není, seběhl dolů a ven ze dveří. O kousek dál na ulici stál vysoký žebřík vedoucí na ochoz městských hradeb.</p>

<p>Proběhl kolem trosek jednoho z obchodů a vyběhl po žebříku. Přímo před sebou uviděl v kaluži krve ležet lidskou nohu. Hned vedle ní ležela uťatá hlava s přilbou. Všude na ochozu stály kaluže lidské krve, která se rychle srážela.</p>

<p>Byl to naprostý masakr. Mrtví leželi všude. Někteří byli ušlapáni, jiné rozsekaly na kusy čepele ničitelů. Před Borensonem se válela spodní půlka jednoho z nešťastných vojáků, kterého ničitelský meč rozťal ve dví. Jeho horní polovina zřejmě spadla přes hradby do vody.</p>

<p>Celou scénu zřetelně osvětlovaly požáry zuřící v celém městě. Borenson vrhl na bojiště jen jeden krátký pohled. Ničitelé prchali na jih. Borenson se prodíral tím masakrem, dokud se nedostal zpátky ke zbytku severní věže. Ničitelé pobořili střechu a horní podlaží. Váha suti pak strhla zbytek věže. Část její stěny se zřítila na západ, takže většina suti sklouzla do jezera.</p>

<p>Když si Borenson prohlížel rozbitou věž, začala se v něm vzmáhat bolest. Bál se, že když bude hledat dostatečně dlouho, najde někde pod sutinami zkrvavené tělo své milované Myrimy.</p>

<p>Otočil se a pohlédl na východ. Přes bojiště se blížil zářící ohňotvůrce. Borenson ztuhl překvapením. Někdo pod hradbami tu bytost oslovil a mluvil přitom tak rychle, že mu Borenson jen stěží rozuměl. Zřejmě musel přijmout mnoho odkazů metabolismu.</p>

<p>Vzápětí Borenson mluvčího spatřil, jak stojí na malém kopci mezi mrtvými ničiteli. Byl to Gaborn. Po jeho boku stálo několik lidí. Borenson rozeznal Averan ostražitě svírající svou hůl. Ioma se držela po boku svého manžela, v rukou třímala napřažené kopí a na hlavě měla nasazenou zářící korunu. Za touto trojicí stálo několik zubožených lidských postav.</p>

<p>Gaborn záměrně zpomaloval svou řeč a mluvil tak hlasitě, aby ho slyšel i člověk na hradbách, téměř jako by oslovoval přímo Borensona. „Zachráním dokonce i tebe, Raj Ahtene, budu-li moci…“</p>

<p>Borensona ovládl hněv. Nevěřícně pohlédl na ohňotvůrce. Raj Ahten?</p>

<p>Raj Ahten se zastavil a chvíli nehybně stál. Kolem něj šlehaly jasné plameny. Zářil stále jasněji. Borenson uslyšel smích připomínající syčení ohně.</p>

<p>„Ty mě zachráníš?“ opáčil Raj Ahten a jeho hlas byl vzhledem k množství přijatých odkazů téměř nesrozumitelný. „Já nejsem ten, kdo potřebuje záchranu. Není nic, co máš a co ti nemohu vzít, včetně tvého života. Vezmu si ho, stejně jako jsem si vzal životy tvého otce, matky, tvých sester a bratrů.“</p>

<p>Gaborn posmutněle zavrtěl hlavou. „Je jen málo věcí na světě, které bych ti nedal, ale již ti nedovolím, abys vzal život jinému člověku, a nedám ti ani svůj život.“</p>

<p>Borenson uslyšel skřípot a pohlédl dolů. Spatřil, že z pobořených budov vybíhají tucty válečníků jako smečka vlků na stopě kořisti. Byl mezi nimi Sarka Kaul a kapitán Tempest z Longmotu.</p>

<p>Aby upoutal jejich pozornost, Borenson na ně zahvízdal, a pak se s nimi začal domlouvat pomocí prstů. „Před hradem je Raj Ahten.“</p>

<p>„Chceš-li zůstat naživu,“ řekl Gaborn Raj Ahtenovi, „poslouchej mě. Udělám vše, co je v mých silách, abych tě zachránil.“</p>

<p>Ohňotvůrce hleděl na Gaborna, který nyní sklonil zbraň a se zkříženýma nohama se posadil na zem. Sklonil hlavu, jako by byl hluboce ponořen v myšlenkách.</p>

<p>Borenson fascinovaně hleděl na scénu přímo pod sebou. Před branami se vršily hromady mrtvých ničitelů. Jejich mrtvoly ležely v řadách po dvou či po třech a výmluvně ukazovaly na to, že lučištníci a obránci brány přinutili ničitele zaplatit vysokou daň za překročení mostu.</p>

<p>Ničitele to však nezastavilo.</p>

<p>Sarka Kaul, kapitán Tempest a tucet dalších mocných Runovládců již šplhali přes mrtvá těla ničitelů a běželi Gabornovi na pomoc.</p>

<p>Borenson seskočil z hradby na záda mrtvého ničitele. Dolů to bylo nějakých dvacet stop a Borenson se snažil při dopadu ignorovat bolest, která mu vystřelila do obou kotníků.</p>

<p>Běžel, aby dohnal ostatní válečníky. Někteří z nich již byli těsně u Gaborna.</p>

<p>„Chci první ránu!“ vykřikl Borenson na ostatní.</p>

<p>Muži se rychle roztáhli do rojnice a opatrně se přibližovali k Raj Ahtenovi. Bojiště tu bylo poseté mrtvými ničiteli, z nichž většina byla probodaná šípy z balist.</p>

<p>Borenson s bušícím srdcem mířil k ohňotvůrci.</p>

<p>Raj Ahten, říkal si. Je to Raj Ahten.</p>

<p>Ale pouhý pohled mu prozradil, že bytost, která před ním stojí, je někdo víc než Raj Ahten. I na stovky metrů cítil žár, který se z toho monstra ve vlnách šířil, jako by byl žhavější než kovářská výheň.</p>

<p>Borenson se skrčil za tělem mrtvého ničitele a použil jeho stín k tomu, aby se ochladil. Ostatní kolem něj dělali to samé a přískoky se blížili k Raj Ahtenovi. Začali Raj Ahtena obkličovat jako když psi obkličují medvěda. Někteří měli luky s šípy založenými v tětivě. Další byli vyzbrojeni oštěpy nebo válečnými kladivy. Borenson si povšiml, že muži mají zbroj mnoha národů – Mystarie, Heredonu, Orwynnu a Indhopalu.</p>

<p>A mnozí další spěchali od Carrisu, aby se připojili k honu na svého úhlavního nepřítele.</p>

<p>„Jen pojďte, zbabělci!“ vykřikl Raj Ahten. Stál mezi těly několika mrtvých ničitelů. „První, kdo zaútočí, bude prvním, kdo zemře.“</p>

<p>Jeden lučištník se vztyčil ze svého úkrytu a zezadu zamířil na Raj Ahtena.</p>

<p>„Raj Ahtene, střež se!“ vykřikl Gaborn.</p>

<p>Lučištník vypustil šíp.</p>

<p>Raj Ahten se prudce obrátil a napřáhl ruku. Z dlaně mu vyrazily doběla rozžhavené ohnivé provazce, které šíp doslova sežehly v letu. Ohnivé provazce pak pokračovaly v cestě.</p>

<p>Na takovou krátkou vzdálenost neměl lučištník žádný čas uniknout. Ohnivé provazce ho zasáhly a obklopily. Jeho vlasy i šaty okamžitě vzplály a jeho tělo vybuchlo plamenem. Stál jako živoucí pochodeň a ve strašlivé agónii křičel.</p>

<p>Borenson slyšel o podobných kouzlech. Byla součástí legend.</p>

<p>Borenson pohlédl na Gaborna, který se zkříženýma nohama seděl na zemi necelých dvě stě metrů od Raj Ahtena.</p>

<p>„Naposledy tě varuji,“ řekl Gaborn ohňotvůrci. „Otoč se a odejdi.“</p>

<p>Za Raj Ahtenovými zády se náhle objevil Sarka Kaul, který se dosud ukrýval za velikým mrtvým ničitelem, který měl nohy vystrčené k obloze. Inkařanský Den, v jehož tváři se zrcadlilo světlo Raj Ahtenova ohně, se s napřaženým dlouhým nožem vrhl kupředu. Žár, vyzařující z Raj Ahtena, byl však tak silný, že se Sarka Kaul zapotácel a upadl necelých dvanáct stop od svého cíle.</p>

<p>Dopadl na zem oslabený žárem a jeho šaty vzplály.</p>

<p>Borenson se skrčil ve svém úkrytu za mrtvým ničitelem a přemýšlel. Usoudil, že jediná šance na zásah se naskytne, když se mu podaří po Raj Ahtenovi hodit zbraň. Nikdy se nedostane tak blízko, aby ho mohl zasáhnout švihem. Ztratil však všechny odkazy síly a věděl, že svou zbraň nedokáže hodit na větší vzdálenost než třicet nebo čtyřicet stop.</p>

<p>Náhle z nevelké vzdálenosti zazněl velitelský hlas. „Vládce Popela,“ zahřměl čaroděj Binnesman. „Odejdi odsud! Naposledy tě varuji.“</p>

<p>Ohnivé monstrum se otočilo a upřeně pohlédlo na Správce Země. Čaroděj stál s holí napřaženou v obou rukách a za ním vlála ve větru jeho róba.</p>

<p>Raj Ahten se rozesmál. „Tou starou stromovou větví mi nemůžeš ublížit. Stojím mimo tvou moc!“</p>

<p>„To je docela dobře možné,“ opáčil Binnesman. „Ale mimo její moc nestojíš!“</p>

<p>Binnesman spustil paže a Borenson náhle spatřil Myrimu, která dosud stála ukrytá za čarodějovou rozevlátou róbou. V rukou třímala napjatý luk. Borensonovi se divoce rozbušilo srdce úlevou, že ji vidí naživu. Byla zakrvácená a mokrá, jako by právě vylezla z vody. Borenson si uvědomil, že když se věž zhroutila, musela odplavat do bezpečí.</p>

<p>Myrima vypustila šíp.</p>

<p>Střela zasvištěla vzduchem.</p>

<p>„Raj Ahtene, uhni!“ vykřikl Gaborn.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Raj Ahten uviděl šíp, který k němu směřoval, a v tu samou chvíli uslyšel Gabornovo varování. Uslyšel ho, ale odmítl uposlechnout.</p>

<p>Neměl čas soustředit svou energii a spálit šíp v letu. Místo toho napřáhl ruku, aby jej zachytil.</p>

<p>Sevřel šíp za dřík a teprve tehdy si uvědomil svou chybu.</p>

<p>Zasáhla ho cizí síla, jakási neodolatelná moc.</p>

<p>Když chytil šíp, měl pocit, jako by se mu roztříštila každá kost v paži. Plameny, které ho obklopovaly, hýčkaly a chránily, náhle se zasyčením uhasly. V mžiku z něj cosi vysálo žár a Raj Ahten tu zůstal stát nahý, až na tisíce runových jizev, které mu pokrývaly tělo.</p>

<p>Bylo to, jako by se mezi ním a zdrojem jeho moci vytvořila neproniknutelná zeď. Teprve teď si uvědomil, že šíp ho nikdy neměl probodnout. Mnohem nebezpečnější pro něj byly runy, které byly vepsány do jeho dříku, runy Vody.</p>

<p>„Ne!“ zařval Raj Ahten. Zvuk jeho hlasu posílený tisíci odkazy se rozezněl mezi kopci.</p>

<p>„Zabijte ho dřív, než mé kouzlo pomine!“ vykřikla Myrima.</p>

<p>Z úkrytů náhle vyrazili muži a vrhli se na svou kořist. Směrem k Raj Ahtenovi zasvištěly šípy. Válečníci s oštěpy, sekyrami, meči a kladivy se mu vrhli vstříc.</p>

<p>Nejsem zbabělec, řekl si Raj Ahten. Nenechám se pronásledovat takovými štěňaty. Pořád ještě jsem Runovládce!</p>

<p>Srazil stranou dva šípy, které k němu přiletěly, z rukou prvního muže, který na něj zaútočil, vytrhl kopí a udeřil ho do hlavy tak silně, až mu praskla lebka.</p>

<p>Se zbraní v rukou očekával své nepřátele.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Balimar ležel ve věži Zasvěcenců v paláci v Ghuse. Nad hlavou měl strop ve výši dvaceti stop. Pod mramorovými oblouky vedlo z komnaty mnoho východů.</p>

<p>Balimar s bušícím srdcem natáhl ruku k obvazu na boku a nahmatal jílec dlouhé úzké dýky, kterou měl schovanou pod obvazem.</p>

<p>Bylo pro něj snadné předstírat, že dává odkaz. Jako válečník mezi Ah’kellahy sám přijal mnoho odkazů. Věděl, jak se Zasvěcenci potí, když se magická tyč přitiskne na jejich tělo, jak sebou škubají a křičí, jak ztrácejí vědomí, když je odkaz přenesen. Proto dokázal předstírat odevzdání odkazu. Měl na sobě čerstvou jizvu od magické tyče, ale mohl dát Raj Ahtenovi jen zášť, kterou nosil v srdci.</p>

<p>Jeho tvář neprozrazovala žádné emoce, ale v duchu se divoce šklebil. Raj Ahtenova nekonečná touha po odkazech bude příčinou jeho zkázy. Jeho kouzelníci byli tak zabráni do shánění každého, kdo byl ochoten dát jejich pánu odkazy, že se ani nenamáhali ptát se na cokoliv žebravých dětí, které Balimar podplatil, aby předstíraly, že je jejich starší bratr.</p>

<p>Nechal kouzelníky, aby ho odnesli až do vnitrní svatyně věže, přímo mezi Zasvěcence. Kouzelníci pohodili Balimara na zem jako hadr, blízko u dveří, protože věž byla přeplněná.</p>

<p>Odněkud zvenčí zazněl zvuk rohu, ozvaly se tři dlouhé tóny – signál k boji Wuqaze Faharaqina. Byla to jen léčka. Wuqaz a třicet mužů zaútočí na bránu, zasypou strážné šípy a pobijí jich tolik, kolik jen půjde.</p>

<p>Už teď se zvedl křik a zaznělo ržání koní.</p>

<p>Dva gardisté strážící Zasvěcence se rozběhli ke dveřím. „Utočí na nás!“ vykřikl jeden z nich, který byl zřejmě velitel. „Zavři za mnou bránu.“ S těmito slovy vyběhl ven.</p>

<p>Druhý gardista byl zaměstnán tím, že zavíral mohutnou, železem okovanou bránu a zasouval těžkou železnou závoru.</p>

<p>Balimar tiše jako kočka vyskočil na nohy. Po velice dlouhou dobu tu musel nehybně ležet a předstírat, že nemá žádné odkazy. Teď vší rychlostí vyrazil ke dveřím.</p>

<p>Gardista ho uslyšel, pustil závoru na místo a sáhl po válečném kladivu, které měl v pochvě na zádech. Balimar ho přirazil ke dveřím a bodl ho skrze kroužkovou zbroj. Mířil zespoda nahoru, aby dýka zasáhla srdce. Pak čepel z rány povytáhl a bodl znovu – poprvé, podruhé, potřetí a počtvrté.</p>

<p>Gardista zemřel a ze rtů mu neuniklo víc než slabé zasténání.</p>

<p>Balimar se ujistil, že jsou dveře pevně zavřené, a pak se obrátil do nitra věže.</p>

<p>Mezi Zasvěcenci mezitím tiše vstalo devět dalších mužů, všechno válečníci Ah’kellahů. Všichni byli ozbrojeni dýkami nebo škrtícími šňůrami. Pustili se do zabíjení Zasvěcenců. Balimar vytrhl z ruky mrtvého gardisty válečné kladivo a vyrazil mezi Zasvěcence.</p>

<p>Míjel muže, ženy i děti ležící v řadách na kamenné podlaze a v duchu mu zněla Wuqazova slova: Zabijte nejprve prostředníky.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>„Raj Ahtene, uteč!“ vykřikl Gaborn.</p>

<p>Co to Gaborn dělá? divil se Borenson.</p>

<p>Zdálo se, že Raj Ahten má celou bitvu plně ve svých rukách. Utočily na něj tucty mužů, kteří vrhali oštěpy, házeli sekyry a stříleli šípy. Nahý Raj Ahten jako by tančil mezi nepřátelskými válečníky toužícími po jeho krvi. Byl to tanec, který za sebou zanechával mrtvé.</p>

<p>Za Raj Ahtenovými zády se vynořil jeden z bývalých Neporazitelných, který mu do ramene zarazil dýku namočenou v jedu škorpióna. Dýka Raj Ahtena zasáhla přímo mezi lopatky.</p>

<p>Raj Ahten se jen otřásl a čepel vyklouzla z rány. Zavířil a zabodl hrot oštěpu Neporazitelnému do oka. Ani nezpomalil a zranění na jeho zádech se rychle celilo a uzdravilo.</p>

<p>Máchnul oštěpem jako mečem a podřízl hrdlo dalšímu válečníkovi.</p>

<p>Je příliš rychlý, pomyslel si Borenson. Je příliš silný.</p>

<p>Neodvážil se přiblížit.</p>

<p>A pak se náhle Raj Ahten zapotácel. Během svého vražedného tance dramaticky zpomalil. Jeho tvář byla plná světla, jako by se od ní odrážely tucty hvězd. Z nosu a úst mu vyrazil kouř. Na tváři se mu objevil zděšený výraz.</p>

<p>Podobný výraz již Borenson viděl v tvářích mnoha mužů. I on sám jej měl dvakrát na své tváři. Raj Ahtenovi Zasvěcenci umírají! uvědomil si. Právě ztratil své odkazy metabolismu!</p>

<p>Válečníci kolem Raj Ahtena se začali jako o překot snažit, aby mu zasadili smrtící úder. Nějaký rytíř z Heredonu prohnal svůj oštěp Raj Ahtenovým kolenem. Další válečník mu prohnal ostrý hrot válečného kladiva temenem hlavy.</p>

<p>Borenson se vrhl kupředu a byl by zaútočil, ale v mysli zaslechl Gabornův hlas. Král Země ho varoval. „Ustup!“</p>

<p>Uskočil právě v okamžiku, kdy po něm Raj Ahten bodl oštěpem.</p>

<p>Teprve pak Borenson přiskočil a prudce švihl válečným kladivem. Nevložil do úderu velikou sílu, ale zato mířil přesně. Zasáhl Raj Ahtena do ramene a odsekl mu pravou paži.</p>

<p>Z rány vytryskla krev a jeden ze Spravedlivých Rytířů okamžitě pochopil, kudy vede cesta k vítězství. Rozmáchl se bojovou sekerou a odsekl Raj Ahtenovi levou paži.</p>

<p>Raj Ahten s křikem padl na zem a tucet dalších válečníků se na něj sesypal. Všichni dychtili po krvi. Bodali ho oštěpy a dýkami a Spravedlivý Rytíř, který mu odsekl levou paži, ho dvěma rozmáchlými seky zbavil nohou.</p>

<p>Raj Ahten kvílel hrůzou a bolestí, ale moc jeho odkazů byla zatím taková, že nemohl zemřít.</p>

<p>„Ustupte od něj!“ vykřikla Myrima. „Nezabíjejte ho!“</p>

<p>Tón jejího hlasu byl takový, že všichni muži okamžitě uposlechli.</p>

<p>„Je to ohňotvůrce,“ vysvětlila jim. „Zabijte ho, a uvolníte jeho elementála! Ať se o něj postará voda!“</p>

<p>Cedrik Tempest si pospíšil kupředu. „To se mi líbí. Ať si pořádně zaplave. Klidně mu k tomu půjčím svou zbroj!“</p>

<p>Popadl Raj Ahtena, ze kterého teď zbylo jen torzo s odsekanýma rukama a nohama. Přestože všude byla krev, Borenson ke svému rozčarování spatřil, že se Raj Ahten začíná uzdravovat. Kůže a maso kolem pahýlů se uzavřely, což byl proces, který by obyčejnému člověku trval celé měsíce. A pahýly se začaly prodlužovat. Raj Ahtenovi vyrůstaly nové ruce a nohy.</p>

<p>Za takové léčení však Raj Ahten zaplatil strašlivou daň. Raj Ahtenovo tělo muselo strávit všechen tuk, maso i kosti z trupu, aby dokázalo vytvořit nové údy. Bývalý Pán Vlků teď vypadal nesmírně kostnatě, nemocně a vyhuble.</p>

<p>S dychtivou pomocí dvou dalších mužů, Tempest Raj Ahtena zvedl. Zatímco z nebe se snášely žhnoucí oharky a nad nimi zazářil padající meteor, nesli ho přes popelem pokryté bojiště až k ruinám padacího mostu. Vzduchem stále ještě poletovali podsvětní netopýři a prchající ničitelé otřásali zemí.</p>

<p>Raj Ahtenovy oči zračily nesmírnou bolest. „Moji Zasvěcenci!“ kvílel jako smyslů zbavený. Pak se mu mysl zřejmě trochu projasnila a on se obrátil na své nepřátele. „Služte mi! Služte mi! Nechte mě jít!“</p>

<p>Ale neměl již dostatek Krásy ani Hlasu, aby své nepřátele získal na svou stranu.</p>

<p>Borenson a ostatní je následovali. Přelézali zdechliny ničitelů, přeskakovali zmrzačené mrtvoly lidí. Ohně zuřící na hradbách ozařovaly celou scénu matně rudou září.</p>

<p>Dorazili k vodě a Borenson si pod černou hladinou všiml velikých stínů, které se tam v kruzích pohybovaly. Lososi, pomyslel si Borenson nejprve, ale pak si uvědomil, že stíny jsou příliš velké. Mnohem větší než jeseteři, velcí jako obrovitá ryba, kterou spatřil ve vodním příkopu hradu Sylvaresta.</p>

<p>Vodní čarodějové, uvědomil si náhle s úžasem. Tucty jich tady plavaly v kruzích a po podivných křivkách, jejich hřbetní ploutve čeřily vodu. Na hladině jezera se tvořily runy.</p>

<p>Ocitli se na mostě a kapitán Tempest ze sebe strhl svou kroužkovou zbroj. Hrubě do ní Raj Ahtena zamotal. „Toužil jsi po Heredonu kvůli jeho oceli,“ prohlásil. „Obávám se však, že tenhle kousek železa je jediné, co získáš.“</p>

<p>Borenson si strhl vlastní kroužkovou zbroj a také do ní Raj Ahtena zamotal. Pána Vlků teď tížila dvojnásobná váha zbroje.</p>

<p>S tím Tempest a ještě další muž popadli Raj Ahtenovo torzo a vrhli je do jezera Donnestgree.</p>

<p>Potopil se do temných vln a jeho krk se divoce napínal, jak se snažil vykřiknout. Kolem něj začali kroužit vodní čarodějové. Raj Ahten se začal potápět. Obrovské ryby do něj strkaly čumáky, takže připomínaly hravé delfíny. Strkaly ho k povrchu, aby se začal utěšovat marnou nadějí na doušek vzduchu, jen aby ho nechaly znovu potopit.</p>

<p>Z vody vyzařovala veliká moc. Černé vlny pomalu narážely do hradních zdí.</p>

<p>Borenson se upřeně díval pod hladinu, neschopen uvěřit tomu, že by Raj Ahten měl zemřít, neschopen přijmout fakt, že někdo tak mocný může být zabit.</p>

<p>Pod vodou se náhle zablýsklo světlo, jako by tam vybuchla veliká rudá koule plamenů. Hladina vody náhle začala vřít a stoupala z ní pára. Na hladině se objevily veliké vlny. Ve světle Borenson spatřil obrovitého ohnivého elementála. Bytost ohně měla lidský tvar a její ruce se napřahovaly až k vodní hladině. Zdálo se, že roste.</p>

<p>Torzo Raj Ahtenova těla odpadlo stranou a potopilo se do hlubin zapomnění.</p>

<p>Veliké ryby plující vzrušeně kolem elementála, byly náhle jasně zřetelné. Jasná záře ohnivého elementála trvala jen okamžik a vzápětí ohnivá bytost pohasla a voda zase zčernala.</p>

<p>Hladina jezera však ještě téměř minutu vřela, než se voda znovu uklidnila. Jediný zvuk, který zněl nad ztichlým místem, bylo šplouchání vlnek o hradby.</p>

<p>Borenson se ohlédl přes rameno a uviděl Gaborna a Iomu, jak stojí bok po boku na těle mrtvého ničitele a dívají se dolů. V jejich tvářích se však nezračila radost z vítězství. Gaborn vypadal zachmuřeně a unaveně a Ioma byla zaskočená a raněná tím, co právě udělali.</p>

<p>Borenson si uvědomil, že Gaborn právě ztratil jednoho ze svých vyvolených. A teprve teď si všiml, jaká změna se s Gabornem udála.</p>

<p>Stejně jako u Averan a čaroděje Binnesmana i Gabornova kůže získala zelený odstín. Vlastně ne, jeho kůže je mnohem tmavší, uvědomil si Borenson. Připomíná tvář Zelené ženy – nebo sošky, které vyrábíme na Hostenfest.</p>

<p>Až tehdy si Borenson uvědomil, proč se Gaborn snažil Raj Ahtena zachránit. Gaborn se konečně stal Králem Země.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>42</p><empty-line /><p>ZEMĚ V MÍRU</p>

<p><emphasis>Vést válku je snadné. Mír je mnohem vzácnější a je potřeba si ho cenit.</emphasis></p>

<p>– Gaborn Val Orden</p>

<p>Gaborn procházel ulicemi Carrisu a rozhlížel se. Lidé, které potkával, na něj hleděli s posvátnou bázní. Někteří se od něj ustrašeně odtahovali. „Má ve tváři dubové listí – znamení Krále Země.“</p>

<p>Gaborn cítil změnu, která se s ním stala. Až do dnešní noci poznal jen náznak moci, která přísluší Králi Země. Teď tuto moc vlastnil celou. Cítil ji. Zapouštěl kořeny do Země a z těch kořenů vyrážely další úponky, které se dále větvily. Začínaly ho napadat způsoby využití takové moci, o jakých se mu až dosud ani nesnilo.</p>

<p>Ve městě stále zuřily požáry a z mnoha budov zbyly jen ruiny. Všude ležely hromady kamení, k nebi se tyčily trosky věží a z bohatých staveb ve čtvrti obchodníků zbyly jen ohořelé kostry. Gaborn však pod zemí cítil život, život jako droboučká semínka čekající na příležitost vyrašit na povrch.</p>

<p>Načrtl na zem runu ochrany před ohněm, a plameny, které až dosud hořely náhle zamihotaly a zhasly.</p>

<p>Kráčel úzkou uličkou, pátraje po známkách života a narazil na dveře. Ioma, Borenson a tucty dalších lidí ho v tichém úžasu následovaly.</p>

<p>Na zemi přede dveřmi Gabornovy ostré oči odhalily runu mihotající se ve světle hvězd – runu chránící pronásledované před pozorností lovce, a runu síly, která strážila dveře.</p>

<p>Gaborn věděl, že podobných dveří jsou v Carrisu stovky. Obyvatelé města vyhloubili během věků mnoho podzemních chodeb a komnat – sklepů, kde se ukládalo zboží, hrobek pro boháče i chodeb, které spojovaly skryté průchody pod hradbami.</p>

<p>„Zdá se, že jsi vykonal velký kus práce,“ řekl Gaborn čaroději Binnesmanovi.</p>

<p>V myšlenkách pak poslal vzkaz svým vyvoleným, kteří se ukrývali pod zemí. „Vyjděte ven. Nebezpečí pominulo a ničitelé jsou pryč.“</p>

<p>O dlouhou chvíli později někdo otevřel dveře a v nich se objevila dvojice vyděšených lidí, mužů s bledými tvářemi, kteří křečovitě svírali oštěpy a ostražitě se rozhlíželi.</p>

<p>Pak začali vycházet. Jeden za druhým se obyvatelé Carrisu, kteří se až dosud ukrývali, vynořovali na povrch. Brzy zaplnili ulice. Bázlivě se dívali kolem sebe, protože kouř vysoko na nebi se začal trhat a na nebi padaly hvězdy jako sprška démantů, jako stříbrné a zlaté záblesky zdobící chladnou noční oblohu.</p>

<p>Lidé se brzy začali shromažďovat na opuštěných polích před Carrisem a začali oslavovat. Ulice se brzy zaplnily hotovými davy a brzy začalo být zřejmé, že přestože v bitvě o Carris zemřelo mnoho lidí, přinejmenším polovina obyvatel zůstala naživu. Borenson hleděl na dav lidí s pokleslou čelistí. „Bál jsem se, že jsou všichni mrtví. Myslel jsem, že jsou všichni mrtví,“ opakoval pořád dokola.</p>

<p>„Můj pane,“ zavolal kapitán Cedrik Tempest na Gaborna, „mořský král si s vámi přeje vyjednávat.“</p>

<p>Gaborn vylezl na nejbližší ochoz odkud bylo vidět na jižní výběžek jezera. Na jeho hladině se pohupovaly jako spadané listí dlouhé lodě a na palubě každé z nich hořely pochodně. Odsud z výšky vypadaly trochu jako skořápky. Ke Gabornovi přistoupila Ioma, jejíž koruna zářila tisíci drahokamy, zatímco Gabornova zelená spona plála hvězdným svitem.</p>

<p>U úpatí hradní zdi plavala v kruzích veliká ryba.</p>

<p>Starý Olmarg, mořský král, přikázal veslařům, aby s lodí připluli o něco blíž ke břehu. Když před sebou pod hladinou spatřil vodní čaroděje, přikázal veslařům, aby zastavili. Vzhlédl ke Gabornovi, zamžoural na něj svým jediným zdravým okem a zdálo se, že ho odhaduje.</p>

<p>Gaborn pohlédl na flotilu. Stále ještě z toho směru cítil hrozbu. Olmarg si zjevně nebyl jistý, zda má vydat příkaz k útoku nebo utéct.</p>

<p>„Obyvatelé této říše jsou pod mou ochranou,“ varoval ho Gaborn. „Pozvedneš-li proti nám zbraň, zničíme tě.“</p>

<p>Olmarg zavrčel něco nesrozumitelného. „Připluli jsme, abychom zakusili dobrý boj, získali dobou kořist a ty nám nedáš nic? Moji muži tady prolili mnoho krve, své i cizí. Mám pocit, že si zasloužíme odměnu.“</p>

<p>„Tvé jméno budou opěvovat v písních jako jméno válečníka, který statečně bojoval,“ opáčil Gaborn. „Tvoji prapravnuci na tebe budou pět chválu.“</p>

<p>Olmarg vyštěkl smíchy a pohlédl k jihu. Země se stále ještě otřásala pod nohama ničitelů a jejich černý příval ustupoval na jih.</p>

<p>„Zatraceně,“ řekl Olmarg, „bojovali jsme pro pouhou radost z boje.“ Ještě jednou na Gaborna vrhl odhadující pohled a rychle usoudil, že ten, kdo dokáže zahnat na útěk armádu ničitelů se nenechá zastrašit pouhým mořským králem. Široce se usmál. „Ale stálo to za to.“</p>

<p>Pak pozvedl do výše bíle zářící orb. Gaborn i z dálky viděl mraky a světlo vířící v jeho nitru, jakoby uvnitř zuřila bouře.</p>

<p>„Napněte plachty,“ vykřikl Olmarg. „Vracíme se domů.“</p>

<p>Gaborn zamyšleně pokýval hlavou. Pocit nebezpečí hrozícího Carrisu odezněl.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Když mořští válečníci odpluli, Averan se obrátila a uviděla další vojáky prchající na západ. Přes kopce se úprkem hnalo mnoho Raj Ahtenových mužů, vyděšených představou, že je Gaborn exemplárně potrestá. Vojsko královny Rially se zachovalo mnohem vybraněji. Její vojáci i rytíři se seřadili do formací a rohy a válečné trumpety zatroubily smuteční notu. Rytíři přinesli královnino mrtvé tělo na nosítkách zakrytých vlajkou a celá armáda pomalu zamířila na sever.</p>

<p>Jako v odpověď na troubení rohů se na jednom z kopců na západě shromáždili ledoví obři a začali pokřikovat. Bušili do země svými kyji a palicemi a jejich vůdce pozvedl do výše useknutou hlavu ničitele, jakoby ji nabízel Gabornovi místo oběti. Pak hlavu s úklonou položil na zem.</p>

<p>Jen muži krále Anderse se odmítli sbalit a odplížit do temnoty. Z jeho tábora zanedlouho přijel rytíř. Vypadal ustrašeně. Dojel pod hradby a pohlédl vzhůru. Když uviděl Gaborna, oslovil jej. „Vaše výsosti, můj pán, král Anders vám posílá své pozdravy a blahopřeje vám k vítězné bitvě. Ze srdce vám přeje mír a dlouhý život.“</p>

<p>„Proč nepřišel sám?“ zeptal se Gaborn podezřívavě.</p>

<p>„Obávám se, že musí zůstat v klidu ležet. Jeho lékař mi sdělil, že král utrpěl smrtelné zranění a jeho posledním přáním je vrátit se domů, kde chce v klidu zemřít. Vzhledem k povaze jeho zranění se však obávám, že to nestihneme. Přesto vás však žádám o shovívavost a prosím vás o dovolení opustit bojiště.“</p>

<p>„Co je s Celinorem?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>„Chlapec je u svého otce a snaží se ho utěšit,“ odvětil posel. „I on prosí o svolení opustit bojiště.“</p>

<p>Gaborn se rozhlédl naplněn zlověstnou předtuchou. Anders se prohlásil za Krále Země a teď žádá o dovolení odejít?</p>

<p>„Půjdu se s ním rozloučit osobně,“ rozhodl se Gaborn nakonec.</p>

<p>S tím se rozběhl přes pole rychleji než posel považoval za možné, a dřív než strážní před Andersovým stanem stihli zareagovat, Gaborn se objevil uvnitř.</p>

<p>Všiml si ještě, že před stanem leží spoutaná Erin. Ve stanu na lůžku odpočíval Anders. Celinor klečel vedle něj. Nezdálo se, že by královo zranění bylo smrtelné. Gaborn na něj pozorně pohlédl a v jeho nitru spatřil něco mnohem děsivějšího než byl nejhrozivější ničitel. V králově nitru se ukrýval stín, který pohltil jeho duši.</p>

<p>Teprve teď zareagovali Celinor a strážní na Gabornovu přítomnost. Vyděšeně vykřikli a začali ustupovat.</p>

<p>Král Anders otevřel oči v úzké štěrbiny, pohlédl na Gaborna a jen se usmál. „Zabiješ mě?“</p>

<p>„K čemu by to bylo?“ opáčil Gaborn. „Locus není snadné zabít.“</p>

<p>Celinor o krok ustoupil a začal vytahovat meč, jako by chtěl svého otce chránit. Gaborn jej pohledem zarazil.</p>

<p>„Jsi moudrý, Králi Země,“ řekl Anders.</p>

<p>Gaborn pohlédl na Celinora. „Ve tvém otci přebývá locus. Proto již není tvým otcem. Nech ho svázat a uvrhnout do nejhlubší kobky Havraní pevnosti. Tam ať zůstane zavřený, ale ať mu nikdo neublíží.“</p>

<p>Celinor pohlédl na svého otce a ve tváři se mu zračila hrůza.</p>

<p>V tu chvíli král Anders vykřikl a jeho tělo se v křeči prohnulo. Obrátil oči v sloup a když dopadl na zem, již nedýchal. Gaborn si všiml, jak se nad jeho tělem zvedá černý stín. Zamrazilo ho. Vyběhl ze stanu a spatřil stín prchající na sever.</p>

<p>„Co se stalo?“ zavolal na něj Celinor ze stanu. Gaborn pohlédl dovnitř. Strážní se nechápavě rozhlíželi.</p>

<p>„Locus se bál uvěznění,“ řekl Gaborn s naprostou jistotou. „Proto vyrval duši tvého otce z těla a uprchl.“ Gaborn si byl jistý, že černý stín o sobě dá ještě vědět.</p>

<p>Celinor došel k Erin a s prosbami o odpuštění jí přeřezal pouta.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Domů, pomyslela si Averan, když se Gaborn rozběhl k Andersovu stanu. Všichni se vracejí domů. Ale kam půjdu já? Můj domov je pryč.</p>

<p>Podle jejího vlastního vnímání času strávila v Podsvětí třicet dní a nocí, a za tu dobu se seznámila s vůněmi a pachy v hlubinách země, poznala ohromující ticho Podsvětí a jeho věčnou noc. Otevřené nebe nad hlavou jí teď připadalo zvláštní a děsivé, znervózňovaly ji jasné hvězdy padající půlnoční modří a zářící jako diamanty na modrém sametu.</p>

<p>Za úsvitu začali přeživší obyvatelé Carrisu pohřbívat své mrtvé do dvou velikých jam vykopaných na poli před branami. Averan je pozorovala v šedé ranní mlze, když vyjela na jih ke Dvorům Přílivu. Představovala si, jak nad hroby vrší vysoké mohyly, které za čas pokryje zelená tráva. Napadlo ji, zda potomci těch, kteří zde bojovali budou vůbec vědět, že pod dvěma zelenými kopci leží pozůstatky jejich předků. Možná, že město se rozroste, možná, že v jeho sousedství vyrostou další města a vesnice a zpustošená země se pokryje stromy a obilím. V norách pod kopci budou sídlit králíci, na větvích stromů se budou večer slétat holubi a dole na zemi budou mladí muži vyznávat svou lásku dívkám.</p>

<p>Brzy, promluvila k Averan Země šeptem. Brzy se to stane znovu.</p>

<p>Zajatci, které Averan a Gaborn osvobodili z Podsvětního žaláře, se vydali ke svým domovům. Gaborn každému z nich daroval plášť, koně, jídlo a peníze na cestu. Většina zajatců se při spatření takových darů rozplakala dojetím.</p>

<p>Cesta ke Dvorům Přílivu probíhala pomalu a beze spěchu. Král Země ve dne cestoval a v noci, když se jeho doprovod utábořil, odcházel. Díky mnoha svým odkazům rychle cestoval přes kopce a pole, vyhledával chalupy chudých farmářů a dřevorubců, a volil si ty, kteří se mu líbili. Byl oděn v zelenou cestovní róbu a v ruce třímal dubovou hůl. Na róbu se téměř okamžitě přichytily drobné kořínky, které během dvou dnů prorostly oděv tak, že pod nimi nebyla vidět původní látka. Gaborn tak získal čarodějný háv, který v určitém světle vypadal hnědý jako hlína a v jiném osvětlení byl zelený jako nezralé šišky borovic.</p>

<p>Během tří dnů dorazili k vysokým věžím Dvorů Přílivu a křišťálovým mostům, které spojovaly jednotlivé ostrovy.</p>

<p>Útočníci již dávno odpluli, ale škody, které zde napáchali, byly stále na první pohled patrné. Přesto se však lid při spatření Krále Země radoval a vyšel ho v hojném počtu uvítat. Po celém městě se rozezněly zvony.</p>

<p>Gaborn pomalu projížděl ulicemi. Byl doslova obklopen těmi, kteří si přáli, aby si je vyvolil, takže se mohl jen stěží pohnout kupředu. Seděl na hřbetě svého koně, levou ruku měl zvednutou, hleděl na dav a hlasitě volal: „Volím si vás. Volím si vás ve jménu Země.“</p>

<p>Averan se divila, proč se s tím namáhá. Svou povinnost již přece splnil. Proč ještě pokračovat?</p>

<p>Proto se ho na to jedné noci, týden poté, co dorazili do města, zeptala.</p>

<p>„Jsem Král Země v časech míru i v časech války,“ odpověděl Gaborn. „Teď mi má moc poslouží nejlépe.“</p>

<p>A tak pokračoval a volil si stále další a další lidi. V následujících týdnech jej navštívili vládci ze vzdálených zemí – z odlehlých koutů Indhopalu, z ostrovů na severu a z každé říše v Rofehavanu. Všichni se před ním skláněli a nabízeli mu daně a dary. Wuqaz Faharaqin dorazil až z Indhopalu, aby za všechny vládce pouště nabídl mír a jako daň přinesl veliké množství krvavého kovu.</p>

<p>Gaborn všechen krvavý kov rozdal, ale jen těm, kteří patřili k Vlčímu bratrstvu. „Král Země nepotřebuje stálou armádu,“ vysvětloval. „Naším největším nepřítelem je teď zlo, které se ukrývá mezi námi. Vlčí bratrstvo má tudíž za úkol toto zlo pronásledovat všude, kde na ně narazí. Vydejte se do kopců a lesů, najděte tam bandity a lupiče a vykořeňte je. Běžte do síní vašich vévodů a baronů, najděte tam zlo a usekněte mu hlavu.“ A přestože jeho příkazy působily zlověstně, pravda byla nakonec taková, že jen málokdo nakonec zaplatil tu nejvyšší cenu. Bratrstvo jednalo s velikou autoritou, spravedlnost vykonávalo s rozvahou, a všichni ti, kteří se mu odvážili postavit, byli zničeni.</p>

<p>Jen Inkařané nepřišli. Borenson Gabornovi oznámil, že král Inkary vyrazil do boje proti ničitelům, ale o tomto boji se sem nedostaly žádné zvěsti. Jestli Inkařané bojovali a zemřeli, nebo jestli spatřili ničitele, vystupující ze Chřtánu Světa, a rozhodli se ustoupit, nebylo tak úplně jasné.</p>

<p>Averan nějakou dobu zůstala ve Dvorech Přílivu. V královském paláci dostala komnatu vhodnou i pro toho nejmocnějšího vladaře. Ale přestože komnata byla obrovská, stěny z ořechového dřeva byly vykládané zlatem a peřiny byly nacpány takovým množstvím peří, že by to stačilo pro celou vesnici, Averan se tu necítila doma. Za nocí se často probouzela a vycházela ven na dlouhé procházky.</p>

<p>Tak se stalo, že desáté noci, hned po západu slunce, navštívil hrad starý astronom se stříbrným plnovousem a požádal Gaborna o slyšení.</p>

<p>Hvězdy tou dobou již přestaly padat, přestože nebesa se zdála být plná světla, jakoby se v nich rodily nové hvězdy. Averan starce zavedla za Gabornem, který stál na vrcholku nejvyšší věže a hleděl na své království jako ovčák hlídající své stádo.</p>

<p>„Vaše výsosti,“ řekl astronom Jennaise, když Gaborna uviděl. „Jménem našeho cechu vám děkuji.“</p>

<p>„Za co?“ zeptal se Gaborn.</p>

<p>„Za to, že jste vrátil zemi na její normální nebeskou dráhu.“</p>

<p>Gaborn vrhl na Averan postranní pohled. „Na tom mám jen pramalou zásluhu,“ řekl. „Dokázal to čaroděj větší než já.“</p>

<p>V tu chvíli astronom zalapal po dechu, pohlédl na Averan téměř s nábožnou úctou a takřka pokorně řekl: „pak jsi to ty, komu musím poděkovat. Věci však nejsou úplně stejné jako předtím…“</p>

<p>„V jakém směru?“ zeptala se Averan.</p>

<p>„Naše cesta po nebi bude trvat déle než dříve. Jestli jsou naše výpočty správné, každý rok bude skoro o celý den delší. Nemůžete to napravit?“</p>

<p>„Vše již je napraveno,“ opáčila Averan. „Nová dráha je pro nás lepší než ta stará.“</p>

<p>Astronom si zoufale povzdechl. „Ale co naše kalendáře! Všechny je budeme muset změnit.“</p>

<p>„Tak je změňte,“ prohlásil Gaborn. „Přidejte do kalendáře nový den.“</p>

<p>„Ale jak mu máme říkat?“ namítl astronom.</p>

<p>„Gabornův den,“ odvětila Averan. „Na počest našeho krále.“</p>

<p>„Ne,“ nesouhlasil Gaborn. „Nechci, aby mne lidé oslavovali. Nazvěte tento den dnem bratrství, aby si všichni lidé připomínali své příbuzenství s ostatními. Nechť je ten den dnem oslav a her.“</p>

<p>„Jak si přejete,“ odvětil astronom, hluboce se uklonil a odešel.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>43</p><empty-line /><p>DOMŮ</p>

<p><emphasis>Domov je všude tam, kde člověk najde klid.</emphasis></p>

<p>– Rofehavanské rčení</p>

<p>Ioma zůstala ve Dvorech Přílivu po celou zimu, přestože její manžel brzy odešel. Slýchala o něm zvěsti, jak prochází krajem, prodírá se horami, překračuje řeky, kráčí rozlehlými pláněmi. Nejeden poutník ho potkal na cestě, mocného krále s mnoha odkazy, jak spěchá za nějakým tajným posláním. Říká se, že během svých cest si Gaborn vyvolil mnoho lidí. Některé však odmítl, a ty, jejichž srdce byla temná a ruce zkrvavené, nemilosrdně zahubil.</p>

<p>Většina lidí ho milovala a obdivovala, ale někteří se ho báli a říkalo se, že zlí lidé se ukrývají v lesích, aby Gabornův ostrý zrak nepronikl do jejich nitra a neodhalil jejich tajemství.</p>

<p>Během podzimu se Ioma několikrát doslechla o drobných šarvátkách a potyčkách, když Vlčí bratrstvo někde obklíčilo skupinu zločinců a nemilosrdně ji povraždilo.</p>

<p>Cesta do Podsvětí se naštěstí na Iomině těhotenství neprojevila, ale díky jejímu odkazu metabolismu dítě v lůně rychle rostlo.</p>

<p>Jedné chladné zimní noci, tři týdny po bitvě u Carrisu, porodila Ioma Gabornova prvorozeného syna. Položila ho do kolébky a dala mu jméno Fallion po hrdinovi z dávných časů.</p>

<p>K jejímu překvapení se Gaborn té samé noci vrátil domů a přišel k ní, aby se na dítě podíval. Ioma věděla, že Gaborn obdržel mnoho odkazů a tak se pohyboval rychle, ale také rychle stárnul. Přestože byl pryč jen pár týdnů, jeho tělo zestárlo o celé roky.</p>

<p>Pohlédl do kolébky, zdálo se, že na chvíli zaváhal a nakonec promluvil: „Toto je stará duše, která se zrodila již mnohokrát. Nepřišla jako ostatní s prázdnou myslí a bez účelu. Má úkol.“</p>

<p>„Jaký má úkol?“ zeptala se Ioma.</p>

<p>Gaborn na dítě upřeně hleděl a pak tajemně zašeptal: „Dokončit, co já nemohu.“</p>

<p>Ioma za Gaborna cítila smutek, zabolelo ji u srdce. Věděla, že ho ztratí. Byla to však její vlastní volba, neboť to ona se postarala, aby získal odkazy, které by sám dobrovolně nepřijal. A přestože se jí podařilo zachránit svět, zaplatili za to nejvyšší cenu. Gaborn kvůli odkazům do roka zemře. A také Iomin život bude krátký.</p>

<p>Ioma se pokusila zjistit, jak se vede její drahé přítelkyni Chemoise v Heredonu. Dozvěděla se, že Chemoise se dobrovolně stala Gabornovým Zasvěcencem. Posmutnělá Ioma ji nechala přivézt do Dvorů Přílivu, aby se o ni mohla až do Gabornova skonu starat.</p>

<p>Gaborn se zdržel na hradě ještě několik dní. Ioma se zotavila z porodu a brzy na to znovu otěhotněla.</p>

<p>Gaborn se znovu vydal na cesty, neboť se doslechl, že v Indhopalu se shromažďuje armáda, která jej chce vyzvat. A tak její manžel vyklouzl za noci ven a Ioma se o něm jen tu a tam dozvídala útržky zpráv.</p>

<p>Uprostřed zimy, když na zelená pole Mystarie napadl první poprašek sněhu, dostala Ioma od Gaborna zprávu.</p>

<p>Zdálo se jí o něm. Ve snu Gaborn kráčel vedle ní a vyprávěl jí o svých skutcích v posledních několika dnech, o tom, jak pomáhal lidem v Taifé, kterou sužoval hladomor. V tom snu k ní promlouval beze slov, takže Ioma cítila jeho myšleny a touhy, a tak jí svým způsobem tento sen dokázal nahradit čas, kdy od sebe byli odloučeni.</p>

<p>Když se probudila, promluvila se svými rádci a zjistila, že sen byl pravdivý, neboť Gaborn se skutečně nachází v Taifé. Již nepoužíval svou moc jen k tomu, aby varoval své vyvolené před nebezpečím, ale také k tomu, aby jim řekl, jak pomáhat druhým. Ti, kteří měli dostatek jídla a naslouchali radám Krále Země, dávali jídlo dětem u cesty či starým ženám živořícím v nuzných chatrčích.</p>

<p>I ona sama někdy slýchala v mysli Gabornův hlas. Radil jí, jaké množství prostředků má přidělit jednotlivým říším, jež byly součástí celého království.</p>

<p>Ale nevracel se. Vydal se do jižních říší Indhopalu a Ioma se doslechla, že potom možná zamíří do Inkary.</p>

<p>Toužila Gaborna znovu spatřit, neboť každý den, který strávili v odloučení, Gaborn zestárl o padesát dní. Sama Ioma přijala mnoho odkazů metabolismu, a nesla proto své vlastní břímě. Její druhý syn Jaz se narodil měsíc po prvorozeném. Děti v kolébkách vypadaly skoro jako dvojčata. A přestože za celou zimu vyrostly jen trochu, Ioma za tu dobu zestárla o deset let a Gaborn během jediného ročního období překonal střední věk.</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Když se přiblížilo jaro, Myrima a Borenson se uchýlili na svůj statek ve Slatinách. Statek neměl obranné valy a byl zcela nechráněn před vetřelci. Myrimě to tak vyhovovalo. Borenson pověsil svůj štít a válečnou sekyru na stěnu pod křišťálový zub ničitele a doufal, že zbraně tam zůstanou co nejdéle. Myrima pozvala Averan, aby tu zůstala s nimi. Jednala s dívkou, jakoby to byla její vlastní dcera. Averan však také přijala odkazy metabolismu a během léta vyrostla v mladou ženu ověnčenou krásou. Rostl v ní nepokoj. Procházela domem, jako by něco ztratila, a často také hleděla k západu s nepřítomným pohledem v očích. Kdykoliv se jí Myrima zeptala na co myslí, Averan odpověděla jediné: „Na domov.“ Pak zpravidla sklonila hlavu a odešla.</p>

<p>Myrimě bylo jasné, že Averan touží být někde jinde.</p>

<p>Během léta se Borenson pustil do farmaření a naučil se jemnému umění pěstování fazolí v rovných řádcích, vytrhávání plevele a sečení.</p>

<p>Myrima trávila většinu dní u pramene nad domem. Jeho proud vtékal do čistého jezírka, které bylo hluboké a široké a kolem kterého rostly smuteční vrby. Jejich listí na podzim zezlátlo a za večerů hlasitě šumělo ve větru. Myrima tam ráda chodívala a házela do vody růžové lístky. Na konci léta porodila dceru, ale během prvních týdnů po jejím narození dítěti jméno nedala.</p>

<p>Borenson dlouhé týdny neslyšel o Gabornovi. Naposledy se doslechl, že Král Země je někde na jihu. Mezi lidmi se šířily povídačky, že starý král Anders po bitvě u Carrisu nakonec přece jen nezemřel a že občas bývá vídán za nocí, jak stojí na hradbách Havraního útesu. Většina ostatních zpráv, které se Borenson doslechl, však měla veselejší povahu. Téměř všichni obyvatelé světa byli vyvoleni a rozhostil se mezi nimi hluboký, přetrvávající mír, jaký lidstvo dosud nepoznalo.</p>

<p>Borenson často cítil nutkání navštívit starou ženu, která žila v sousedství a všemožně jí pomáhat. Pokaždé když tak učinil, věděl, že staré ženě zachraňuje život. A každý den se po celém světe dělo tisíc tisíců podobných skutků.</p>

<p>Borenson teď začínal chápat, že přestože Gaborn vyhrál válku, stejně jako kdysi Erden Geboren, jednou se o novém Králi Země bude říkat: „Byl veliký v časech války, ale ještě větší v časech míru.“</p>

<p>Jednoho večera je Král Země navštívil. Od bitvy u Carrisu uplynul již více než rok a Gaborn za tu dobu velice zestárnul. Vlasy mu zešedly a tvář mu brázdily vrásky. Zelený nádech listí, který měla jeho pleť ještě více ztmavnul.</p>

<p>Gaborn přišel a zůstal s nimi celou noc. Hovořil s Borensonem, Iomou a Averan o mnoha věcech – o podivných událostech na jihu, o zvěstech, o Celinorově rostoucím šílenství, a o tom, jak jeho žena kamsi uprchla. Seděli na hrubě opracovaných dřevěných židlích v kuchyni a popíjeli teplé pěnící pivo. Venku se ochladilo a kvílení větru připomínalo vlčí vytí.</p>

<p>„Děti narozené dnešního roku vidí lépe než jejich otcové,“ vyprávěl Gaborn. „Vidí nové barvy v duze i v květinách. V Inkaře se objevila nová zvířata a mnohá ze zvířat, která jsme znali, teď získala nové schopnosti. Na Planinách roste tráva tak vysoká a šťavnatá, a tak sladce vonící, až jsem záviděl koním, kteří ji spásají.“</p>

<p>„Také jsem se ledacos doslechl,“ řekl Borenson. „Jeden můj přítel tvrdí, že má sny, vize z onoho světa. Moc nevypráví o jejich obsahu, ale myslím, že je vystrašený. Hodně času teď tráví tím, že si brousí meč.“</p>

<p>„Není se čeho bát,“ řekla Averan. „Svět se mění a bude se měnit.“</p>

<p>„To všechno je tedy tvé dílo?“ zeptal se jí Gaborn.</p>

<p>„Svět se mění,“ zopakovala Averan, „trochu získává podobu Jediného Pravého Světa. Není se čeho bát.“</p>

<p>Hovořili spolu dlouho do noci a Borenson se těšil ze společnosti svého starého pána. Uprostřed noci se náhle ozvalo zabušení na dveře, a když je Borenson otevřel, uviděl za nimi stát čaroděje Binnesmana.</p>

<p>Borenson vydechl překvapením, pohlédl nejprve na starého, šedovlasého čaroděje, pak na Gaborna a nakonec se zeptal: „O co jde?“</p>

<p>„Přišli jsme se rozloučit,“ odpověděl Gaborn. „S tebou a s Averan. My čtyři se již nikdy nesetkáme. Já nepřežiji zimu a až odejdu, zanechám svět ve vašich rukou. Proto tě chci požádat o laskavost.“</p>

<p>„Žádej o cokoliv,“ řekl Borenson a všiml si, že Averan s Binnesmanem se k nim naklánějí a visí na každém Gabornově slovu.</p>

<p>„Chraň mou ženu a mé syny.“</p>

<p>„Odkud jí hrozí nebezpečí?“ zeptal se Borenson. „Vracejí se snad ničitelé?“</p>

<p>Ale Gaborn jen pokrčil rameny. „To nevím, mám jen neurčitý pocit.“</p>

<p>„Ničitelé ne,“ řekla Averan. „Myslím, že ti nás už ohrožovat nebudou.“</p>

<p>„Jsou temnější věci než ničitelé,“ řekl Gaborn a otřásl se. „Pátral jsem po nich po celém světě a přesto jich přede mnou mnoho zůstalo skryto.“</p><empty-line /><p>* * *</p>

<p>Příští ráno vyrazili Averan, Gaborn a Binnesman na poslední společnou cestu. Myrimě řekli, že se vrátí za tři dny a vydali se do Dvorů Přílivu.</p>

<p>Tam dala Ioma Averan dar a řekla jí: „Nechť je pro tebe světlem na temných místech. Možná jsi jen čarodějka, ale budeš vypadat jako královna Podsvětí.“ S tím dívce podala svou korunu se zářícími opály.</p>

<p>Averan schovala korunu do vaku, objala Iomu a rozloučila se s ní.</p>

<p>Příští noc vyrazili všichni tři ke Chřtánu Světa. Když projížděli kolem pevnosti Haberd, Averan sklonila hlavu a ani jednou nepohlédla na ruiny, které z jejího domova zůstaly.</p>

<p>Noc byla překvapivě teplá. Hvězdy a vycházející měsíc oblékaly kopce do stříbrného hávu. Averan všechno připadalo jako zázrak. Listí na stromech začínalo zlátnout. Na severu byla krajina mírně zvlněná a v dáli stříbřitě zářily pláně Mystarie. Na východě se k nebi zlověstně tyčily vrcholky hor pokryté sněhovými čepičkami. V trávě cvrkali cvrčci a když Averan pohlédla k nebi, měla pocit, že stačí natáhnout ruku, aby se dotkla hvězd.</p>

<p>Měla pocit, jako by jí kdosi z ramen sňal břímě. Seděla na hřbetě šedé klisny a v ruce třímala hůl z černého dřeva.</p>

<p>„Řekněte všem lidem, že ničitelé je již nebudou znepokojovat,“ řekla Averan. „Armády Podsvětí již nikdy znovu nevystoupí na povrch.“</p>

<p>„Jsi si jistá, že se tam chceš vrátit?“ zeptal se jí Borenson. „U nás na statku pro tebe bude vždycky místo.“</p>

<p>Averan zavrtěla hlavou. „Neboj se o mě. Ty se vracíš domů a já také. Čeká na mě spousta práce a já musím zůstat bdělá.“</p>

<p>Borenson přikývl a raději ani nepomýšlel na to, jaké překážky bude muset tato výjimečná dívka překonat. Ničitelé potřebovali ochránce a tím se stala ona.</p>

<p>„Pokud kdykoliv zatoužíš po slunečním světle, po pohodlném lůžku nebo po někom, s kým si budeš chtít promluvit…“ řekl.</p>

<p>„Budu vědět, kde tě najdu,“ dokončila za něj Averan.</p>

<p>Seskočila z koně a objala ho. Borenson si přál, aby neodcházela. Pořád ji považoval za malé děvčátko, které musí chránit.</p>

<p>Averan se k němu naposledy přitiskla a Borenson si povšiml, že se v očích mladé ženy třpytí slzy.</p>

<p>Alespoň v ní ještě zůstala malá část, která je lidská, pomyslel si a měl z toho radost.</p>

<p>Averan se pak rozloučila s Gabornem a Binnesmanem, ale o tom, o čem si ti tři naposledy rozprávěli, lze říci jen málo. V Binnesmanovi Averan nalezla otce, kterého nikdy nepoznala, a teď ho měla znovu ztratit.</p>

<p>Averan na okamžik zůstala stát v ústí jeskyně a naposledy se nadýchla čerstvého vzduchu. Mezi stromy náhle zašuměl mírný vánek, který tančil mezi listím a ohýbal stvoly trávy. Averan to považovala za znamení k odchodu. Na hlavu si vložila zářící korunu, obrátila se a vydala na cestu do Podsvětí.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>SLOVNÍČEK POJMŮ</p>

<p><strong>Krvavý kov: </strong>nesmírně vzácný kov, používaný k výrobě magických tyčí podobných drobným značkovacím železům. Magické tyče jsou nutné k přenosu vlastností z jednoho člověka na druhého. Krvavý kov má matně červenou barvu, je velice měkký a taví se při nízkých teplotách.</p>

<p><strong>Zářící:</strong> rasa bytostí z onoho světa podobná lidem, ale převyšující je ve všech ohledech. Zářící jsou moudřejší, silnější, chytřejší, rychlejší. Ti, kteří kdy viděli Zářící je popisují jako „dokonalé“ lidi. Čarodějové tvrdí, že lidstvo pochází z nich.</p>

<p><strong>Temný Vznešený: </strong>děsivá bytost z onoho světa s obrovitými křídly, postavou poněkud podobná člověku. Má tmavou kůži a peří. Temný Vznešený pohlcuje světlo a má moc nad větrem.</p>

<p><strong>Den: </strong>historik, který obvykle následuje významného šlechtice nebo šlechtičnu a provází je celým životem. Dnové se snaží do nejmenšího detailu zaznamenat historii lidského rodu. Když se Den stane členem řádu, vzdá se svého jména a po zbytek života se mu jednoduše říká Den.</p>

<p>Tito historici tvrdí, že slouží Časovládcům, rase bytostí, jejichž existenci většina lidí považuje za smyšlenku. Přesto, že Dnové přísahají, že nikdy nezasahují do záležitostí ostatních lidí, jejich vliv je obrovský, protože každý šlechtic a vládce ví, že po jeho smrti Dnové zveřejní kroniku jeho života. Nikdo pochopitelně nechce, aby se na něj nahlíželo ve špatném světle. Kromě toho se říká, že v minulosti někteří Dnové porušili svůj závazek a dodávali svým šlechticům informace.</p>

<p>Když se Den stane členem řádu, poskytne odkaz rozumu jednomu ze svých kolegů a ten mu na oplátku poskytne stejný odkaz. Dnové tak tvoří dvojice sdílející jednu mysl. Většinu lidí by něco takového dohnalo k šílenství, ale Dnové jsou tak oddaní své věci, že si dokáží uchovat zdravý rozum.</p>

<p>Jedno z „dvojčat“ tráví veškerý svůj čas pozorováním toho, co se ve světě děje, zatímco druhé „dvojče“ tato pozorování zapisuje.</p>

<p>Vzhledem k tomu, že všichni kronikáři žijí na jednom ostrově, jsou Dnové schopni sledovat co se děje všude ve světě a umějí si tyto informace bleskurychle předávat.</p>

<p><strong>Zasvěcenec: </strong>osoba, která svému pánovi poskytne nějakou vlastnost. Zasvěcenec, který poskytne sílu, bude slabý. Ten, který poskytne rozum, bude hloupý. Ten, který poskytne odolnost, bude nemocný. Všichni zasvěcenci jsou tedy svým způsobem postižení, ale zaujímají ve společnosti významné místo. Jejich pán je obvykle hýčká a chrání.</p>

<p><strong>Věž Zasvěcenců: </strong>pevnost nebo součást pevnosti, kde Runovládce ukrývá to nejcennější co má, své Zasvěcence.</p>

<p><strong>Král Země: </strong>král, který získal tu největší ochrannou moc – moc Volby. Král Země zpravidla povstává v časech nejvyšší nouze. S touto mocí král dokáže nahlédnout do srdcí lidí a může si vyvolit ty, které chce chránit. Jakmile je člověk vyvolen, Král Země pozná, když se dotyčný nachází v ohrožení a je schopen mu v duchu poslat varování. Dokáže mu také poradit, jak se má nebezpečí vyhnout. Během známých dějin byli jen dva Králové Země, Gaborn Val Orden a Erden Geboren, ale legendy říkají, že dávno předtím tu byli i další, jejichž jména jsou zapomenuta.</p>

<p><strong>Správce Země: </strong>čaroděj, který je oddaný službě Zemi, obvykle se vybírá pro jediný druh rostlin nebo zvířat. Správce Země dostává na oplátku za svou službu ochrannou a léčivou moc. Je nutné si uvědomit, že Správcem Země může být nejen člověk, ale i zvíře.</p>

<p><strong>Odkaz: </strong>dar vlastnosti, který obvykle obdrží vládce od svého vazala. Odkaz funguje jen tak dlouho, dokud jsou dárce i příjemce naživu. Pokud zemře příjemce, vlastnost se vrátí k dárci. Pokud zemře vazal, pán vlastnost nenávratně ztratí. Pro šlechtice je tedy životně důležité, aby své vazaly udržovali v bezpečí a zdravé.</p>

<p>Odkazy lze přenášet jen mezi příbuznými savci. Proto je možné, aby člověk přijal odkaz od psa a dal jej třeba dalšímu zvířeti. Tímto způsobem se občas posilují koně a velbloudi a tohoto způsobu se také využívá k přenosu neobvykle silných odkazů, například čichu ze zvířete na člověka.</p>

<p>Vlastnosti, které lze přenést jsou tyto:</p>

<p>zrak – schopnost jasně vidět za nedostatku světla,</p>

<p>sluch – schopnost slyšet tiché zvuky a širší pásmo frekvencí,</p>

<p>čich – schopnost rozeznávat pachy,</p>

<p>síla – posílení práce svalů.</p>

<p>ladnost – celková tělesná obratnost a schopnost koordinace,</p>

<p>metabolismus – zvyšuje rychlost, kterou je příjemce schopen vyvinout a také zrychluje jeho tělesné pochody.</p>

<p>rozum – umožňuje příjemci zvýšit kapacitu paměti a rychlost uvažování.</p>

<p>odolnost – zvyšuje schopnost příjemce se uzdravovat a přestát zranění či tělesné útrapy.</p>

<p>hlas – zvyšuje schopnost ovládat tón, modulaci a hlasitost řeči. Runovládce s tímto darem se může naučit jak se stát velice přesvědčivým,</p>

<p>krása – změní rysy tváře a tělo příjemce tak, že se stane mnohem krásnější a svůdnější. Dárce také přijde o sebevědomí, které rovněž přejde na příjemce,</p>

<p>vůle – přenese na příjemce sílu vůle.</p>

<p><strong>Kouzelník: </strong>mág, který se specializuje na přenos vlastností z jednoho člověka na druhého. K tomu používá magická značkovací železa z krvavého kovu.</p>

<p><strong>Ohňotvůrce: </strong>čaroděj, který slouží Mocnosti Ohně.</p>

<p><strong>Magická tyč</strong><strong>:</strong><strong> </strong>značkovací železo, vyrobené z krvavého kovu, které umožňuje magicky přenášet vlastnosti z jednoho člověka na druhého. Magické tyče jsou malé a mohou mít na konci vyrytu jednu z několika run. Tvar runy určuje vlastnost, kterou magická tyč přenáší. Magická tyč je během procesu přenosu odkazů zničena.</p>

<p><strong>Ledový obr</strong><strong>:</strong><strong> </strong>jeden z několika druhů obrů, které jsou lidem známé. Ledoví obři jsou největší, dosahují výšky téměř sedmnácti stop. Mají dlouhé stříbřité vlasy. Ledoví obři jsou všežravci, ale dávají přednost masu. Přestože se s lidmi domlouvají jen obtížně, občas se nechávají najímat jako dělníci nebo žoldnéři.</p>

<p><strong>Vznešení: </strong>rasa dobrých bytostí z Onoho světa. Občas pomáhají lidem v časech útrap. Ti, kteří kdy vznešené spatřili je popisují jako bytosti světla, které hovoří pomocí myšlenek. Jinak na jejich popis selhávají veškerá lidská slova.</p>

<p><strong>Indhopal: </strong>skupina národů žijících západně od Rofehavanu. Většina z nich obývá pouštní nebo tropické země. Obyvatelé Indhopalu mají obvykle tmavší kůži než obyvatelé Rofehavanu, Indhopal je nejlidnatější oblast světa a žije v něm více než polovina všech lidí.</p>

<p><strong>Inkara: </strong>veliká říše jižně od Rofehavanu, která zabírá téměř polovinu známého světa.</p>

<p><strong>Inkařané: </strong>rasa lidí, která se přizpůsobila nočnímu životu. Tito bledí muži a ženy mají obvykle bílou kůži a stříbřité vlasy i oči. Přestože se na první pohled od lidí téměř neliší, potomek obyčejného člověka a Inkařana je neplodný.</p>

<p><strong>Neporazitelný: </strong>elitní válečník z Indhopalu, který přijal alespoň padesát odkazů.</p>

<p><strong>Locus: </strong>rasa bytostí, zřejmě stvoření čistého zla. Tyto bytosti jsou nesmrtelné a nehmotné. Jsou schopné ovládnout člověka a žít v něm jako parazit v hostiteli. Čarodějové vyprávějí, že tyto bytosti vznikly, když se roztříštil Jediný Pravý Svět. A stejně jako je náš svět pouhým stínem Jediného Pravého Světa, tyto bytosti jsou jen stínem našeho velkého nepřítele Havrana.</p>

<p><strong>Onen svět</strong><strong>:</strong><strong> </strong>občas nazývaný Jediný Pravý Svět. Onen svět je jiná planeta nebo spíš jiná úroveň existence. Podle legendy byl Jediný Pravý Svět prvním domovem lidstva a v souladu a dokonalosti ho udržovaly mocné kouzelné runy. Jediný Pravý Svět se však pokusil ovládnout Havran, stvořitel veškerého zla a nepřítel všeho živého. Runy, které poutaly vesmír do jediného celku se roztříštily a vzniklo tisíc tisíců stínových světů. Gabornův svět je jedním ze stínových světů a Onen svět je vše, co zbylo z Jediného Pravého Světa. Obyčejní lidé do něj nemohou vstoupit, ale mocní mágové občas ano.</p>

<p><strong>Mocnosti: </strong>na světě jsou čtyři hlavní mocnosti:</p>

<p>Země – vládne převážně ochranným a léčivým silám.</p>

<p>Oheň – vládne převážně ničivým silám a vnímání.</p>

<p>Voda – vládne léčení a stabilitě.</p>

<p>Vzduch – vládne mocí chaosu.</p>

<p><strong>Raj Ahten: </strong>nejmocnější Pán Vlků všech dob. <emphasis>Raj </emphasis>znamená v Indhopalštině nejvyšší vládce; <emphasis>Ahten </emphasis>je příjmení, které znamená Pán Slunce. Raj Ahten začal svou životní pouť jako bezohledný mladý princ, který si však přesto dokázal získat obdiv svých poddaných. Díky tajným přepadům karavan vezoucích náklad krvavého kovu, shromáždil obrovskou moc, kterou využil k obsazení dolu, ve kterém se krvavý kov těží. Díky tomu dokázal za sedm krátkých let dobýt polovinu známého světa. Časem se stal Ohňotvůrcem s velikou mocí.</p>

<p><strong>Ničitel: </strong>rasa bytostí žijících v Podsvětí, která dlouho soupeřila s lidmi. Ničitelé jsou obrovití, často váží až deset tun a jsou vyšší než slon. Ničitelé kráčejí na čtyřech nohách a mají pár dlouhých paží. Jejich kůže je tak tlustá, že nepotřebují zbroj. Ničitelé nemají oči, ale místo toho jim na hlavě vyrůstají smyslové výběžky, pomocí kterých cítí pachy a vnímají vibrace. Zdá se, že ničitelé jsou stejně inteligentní jako lidé, dokáží vyrábět zbraně a sesílat kouzla.</p>

<p><strong>Rofehavan: </strong>skupina království na severovýchodě, jejichž obyvatelé mají společný původ a jazyk.</p>

<p><strong>Runovládce: </strong>muž či žena, kteří zpravidla chrání určité území a jsou obdařeni odkazem.</p>

<p><strong>Podsvětí: </strong>rozlehlá podzemní oblast obývaná podivnými zvířaty a rostlinami. Jeskyně, které spojují Podsvětí se světem na povrchu nejsou početné. Jen málokdo z těch, kdo se do nich odvážili vstoupit, se vrátil na povrch a vyprávěl o tom, co zažil.</p>

<p><strong>Prostředník: </strong>osoba, která předává Runovládci více odkazů od jiných lidí. Tato osoba obdrží odkazy od ostatních a pak sama poskytne odkaz stejného typu Runovládci. Například Zasvěcenec, který dá svému pánovi sílu, může později přijmout odkazy síly od dalších Zasvěcenců a všechny tyto odkazy se přenesou na pána. Tímto způsobem lze přes prostředníka přenést stovky či tisíce odkazů. Tento postup má však jednu nevýhodu. Pokud je prostředník zabit, Runovládce ztratí všechny odkazy, které od něho obdržel.</p>

<p><strong>Čaroděj: </strong>osoba s vrozenými magickými schopnostmi.</p>

<p><strong>Pán Vlků: </strong>původně se takto označoval člověk, který přijímal odkazy od psů. Tento způsob získávání odkazů poněkud mění povahu člověka, zejména pokud se jedná o odkazy rozumu. Chování Pánů Vlků se poněkud připodobňovalo chování zvířat.</p>

<p>Přestože zvyk přijímat odkazy od zvířat není příliš podporován, mnoho lidí se ho zastává a mají silné argumenty – je mnohem bezpečnější a méně kruté přijímat odkazy od zvířat než riskovat život člověka.</p>

<p>Obrazně je Pán Vlků každý, kdo získává odkazy výhrůžkami a vydíráním.</p>
</section>

</body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAITAU8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDvvEHiz4v3/jHxNp/hS6kk
stHuMELbwqY0P3RlhlicH1Nc+/ij49wy3Aurq5tjbx+bILiG3iwmMkgMBu49M17j4i8NRae
8XijT7n7Lq8d0hnu2TzPNikcIVZScMFBG3+7jjvWT49s4tR0m38N6t4s+0y399BA9siRR4U
yLnOAWXjPORyRQB5xJfftBRRia61KO2iZA6mWa0QkHvgjNZtp4o+OV9ok2s2WqTXVhDMYXn
iigZVIxk8LkqM9ele4RWNt4DieZ9Kiu9GiXi7ih33VsoHSTqZF/2hyO4PWn+FbjX9Ms5U1L
wvJDDdXE12r2skbGNXcsqunBDAEA4zzQB49p11+0Dq8kp0zWobxItu6SGa1ZFz0GQMZ9R24
qudU+PZtI7i51R7Wym3N9rl8hIlCk5y4U7eh64Br0zTPEHh1LzWL25v8AUdBstWvNlnGLcx
LcMECM6DYSXZlII68A471HqV9rOlaNZ6LJbyN4UEkMFxq16gt5LaDeo2spxv3DC7wBgEkg0
AecvH+0O2iLrUepXbWjAOFVojJsz97Ztzjv64pllJ8d9Q0ZdVtvEyyWmXVX+0wAuykggLty
TkHA617/AC6x/bTtZeHr6P7Ohxc6jEyukPT5EPRnOfcL35wK4SPQdMg+Hdr4g0yERatot1I
ft0aq8rhZ2SZmJGGLJuOSDzzQB5xPdfHqziebUNXuLBY4vN/0qSGMMuMkKSMFh6ZzVk/8L8
S1iuJfEcUCyxCZVlvLZW2HnODz3FemeLotH1XSm0Kfxheagb64hilijeNo1jMi53lEAUYB5
JHOK2rXRx4GiVrHT0vtEgjIOIw13ar1ODjMqe33h/tUAeB2urfHTUdMur+x1e/vLS3mNtJN
AY2AbvjAyQMjJHSrum23x21iWZNL8TtfLEis0kGoRFVznCk9m46da9t0DU7nRtPv9T17TU0
rTbueW/Fy9wmI0b7quvBDbQOBmvNvEHxZ8LaVf6nqfhW9uru7vSuYEXyLdHUbd7kjLFuOmO
AOaAOOkuvjrHb21zJrF+trcM6pc/aY/KBUkHL9FHBwTgGpH/4aBGkLrAvNXezI3AxyIz7fX
YPmI75x05q1afHPW4by2jWDSxpSQCFtPKnb0/vcnOPw56V6HD8f/DH9ktcXWnXdvdr0twVI
bnHDcfXpQB5fY3Px41DT5tStdWvZbOKRo2mF1CFyvUDJ554471H9s+O4IS5v9Wsgy7g93NH
ApA5OGbAzjt1r03QNV+HXi/UIItBMvh3X47k3UTSxDMrnliQSUkJDHryOo6V0vjjSLqXwpd
adqXim8lGpSJbRRLbxKGLMBtOE6YyScjp1oA8WGnfHBLG3vJPELQwXEYkiabVok3KwyMAtn
pWbFcfGe6t764sNW1K9isJRHO9rdCQISM9uoA6kdK+mdA8H6b4dUWllDA9hEP8AR0liDSwn
uPMPJH15HritScw6THPeW2nTztPIHlW2UMxO0LuwSM8KBxQB8wWdl8d9RJSz1a9uh5aykR6
hE2FbgZIPB4PHWmrpvx5Zpdt7qriKRkZxdoFRlxkE5x3r16217Rm8YeINQXVLrw3YssUDTS
WwhS4nTcHO51I3jKrjqcd6W41u/wDD+hTWGkW15rmmyLLvvntmie1LkkySFgFkUZJOADQB5
Kuj/tANGkqXWryo/IMV5Gwx1zkNUUnhj48M/nOurNk5wLpM89z81fUljJYQQW2nWk8T+XCu
xY8EbAMA8cAVdUbRjcW5zk0AfJ48MfHQ7neHVie/+lJkj6bqH8M/HBn+aHWDnr+/X/4qvrG
igD5Lk8M/G5gym11koTkjz1/+Kp8Xhz424YNDrIz/ANNl/wDiq+saKAPkuTwR8YrotPNZah
I7jJLzpnPTu3FN/wCEF+LzKf8AiX6gD3zMn/xVfW1FAHyQfA/xbiPljTdSHcBZlI/PdUSeG
PiyJCDpetr74/8Ar19eUUAfHzeGPiusYC6RrmOpAU02TwL8TryQTyaBqkhxtJlwDj8T0r7D
ooA+ND4A+Jwf5fDmpEDkHC/41E3gL4obgT4b1Pj0UHH619oUUAfFreAvierc+GtVYf7KD/G
oj4G+JbI2fC+rsRzgxV9r0UAfEjfD74mXh/e+FtVfnB81Mdfqajb4a/EY70/4RDUNgGf9UO
ufrX2/RQB8OS/Dn4hxMS3g7VD3G2HP8qT/AIQX4jbtx8K6xhTtJ+zE19yUUAfD3/CJ/EJc7
vDWsED/AKdn4/SjwVJf6l4utrWS5d93mElmxyFJ/Ovty5OLSY5xhG/lXxd8PWV/iDDsbYcS
8hc/wt2oA+n9e0bUtStLt9N1aa9024lxe6bLgsyKcOkL8FCcdDn2I60y11PwHN4el0rRLf7
XbSIY2t7C3aR93ozAcOPVjkEUai+ox63d6HDqCQjW7gFZ4Vx9kRYwHUnJxI4X5enUnty+w/
sH4fXWo6eWSw0y4IvLWFcsWYgLIiLyWbIU4GfvUAZVnN4u8VaDqPhO6gk0a5t1EUupXW15J
I2OUIjU43FRhstgHP4a8V54xutYk8NXNzp1lLFarO1/boztMpYrlI24QgjnJYcjism48Uan
pGvXGo3GgjTrLWWjjt77ULgJHHsQ8yqMlCRnC9+5FW7+xvrSwbxbY+Jk1HV41EAcgfZHRnA
2eWp45IOdxOR15xQA2e50Sy0weCfFO+KSFVaxnRCXugpG2WLaCRKrYyB356GoI38ReLvDl1
PeRpa3WlXAMdiy4M8kRDq0ykcBlwQg6ZBzwMHiRdP8Majo2qPd/wBoeJpLpUDzOqNNE3ySL
k/LFHzkdBkAck0usXc48a2huYtT0GO9s5EuDbKsj3jIQURDHuKsAzfNgHHGaAM6e+8DWnjP
TJbHQk1A67GPMit4wVglwWQspIQMw3Ajr8gNZvxB1qPwrp1uI9Lm0TT9QkdLqxWSILeLjkA
KT5eejMOxx16dVpNtaaRZSPd6S+jeF7Fvt0DX0irLDNkk/KCSVO4n5juySOa8iu/7Y+OPxF
MVmJ4PDdodpuCmBFFnnr/G+Bx/QUAamgfHrwtb6K2k33hGO1iP7vydPCeS4IwchsY9O+ai1
j9oXUIi1vpeh2cMHAQzuZW29gVGOSPyr2+PwV4Tj0ZdIHh6wazWMRbGgUkgepxkn361R0z4
Z+A9H1H+0NP8M2cVwB8rMpcL7gMSAfegDx7SvAHj/wCJl9a6142vZdP0dn81bYuVkZDjhEH
EYxjk816hpfwc+Huk3K3EOgrO69PtMjSjPrhjjNd/TJZY4IXmmcJHGpZmY4CgckmgDnNU8A
+DtYsDZ3nh2x2eWY1aKFY3jB/ukDIrlNF+BPgTS/O+220+tb8CP7dJkQr6LtxXN+If2g4Ip
ZIfCmhPqCRttN1dN5cZ5x8oHJ/HFYsX7Q/iH7aktx4VtEslQNInnsJD6spPH0GDQBgfFfwr
B4F8aW11pFl9k0e7jD23lZxBMoww/H5T1r2b4UeNz4m8PDT9Vvlm1uzJWTdgNMn8MgHf0OO
9M1vxj8JPGOk/2Lrev6dPFNtYJJIUaNuxDY+Uj6+teHaZNZ+CfjHbRaTqsN9p8F2uy6imDh
rd8DazDjgZyKAPoRr3xRfalrPhNAlpKEMsGpysCy28mVUqifxqQwGSOACeamhvPFdlf2Xhh
1095Hty6amxfDIhVSPK6mT5gfvY/lR4h1OXw5r6a7NFB/Z9zBFZG4kl2rBJvZgz8Z28gcd/
TrVbUbO7Onv4xXXk1DUdOhkltUhIW0VSAWQgZLAgY3E56EY6UAMR9P0fTJ/CnjOSNoJzJJD
fSAKt5uYuenSUE5wPQEe1fT7/AFTxjp2q6KZJIbWz+UTyIYptQjIzHlGGVRujH+LBxjNbM3
hi5u/sWt3d39p121lWaKQZWKJf44kXsCuRk8ngk9q5H4v+KT4cjgGjM8HiG9gMXnoAfLtgd
zZz34OPQk0AbMer+DPD9/aXjXthos9zHuvLKOZgQ+3IzGnGRyOR0rVHxK8CHP8AxU1mABnJ
JGRjOelfLOl6Fr/iMsdB0y+1Xe6q1wkfyBm+8Xcn0wP516jb/s93cuiCS48RLZ6qQcRwwh4
UB4KknBPHfjpQB6lL8TvAMURkfxRZbQCRtYtnHpgc9ahb4r/D9IRK3iODDLuC7HLEZx0x61
5tb/s6FNOuWm8UN/aBJMJhtwkXQY3Dr1HauQk+E3xHt71oDoFrcLG5KzwXCKrj8Tn1xkDBN
AH0bp3jjwjqqO1l4hsnCAFt0oQgHvhscVvxyRyxrJE6ujDIZTkH8a+W9J+DPjvVrW6W4jtt
GWJ8LFckkzHrkFM8Dpk+tV/A3jDV/AvicWF60v2GO5NneWRl3rE2cbk7Zz+lAH1dRWLqGrX
FnruiWqRRPZai7xNLuO5GCF1x2IO01dXVtLbUzpi6hbtfAEm3EgLjAyeOvQigC7RWXb+INK
utXm0q3nke7hOJE8lwFOM8sRjp055pbHxBo2p315Y6fqMVzc2R2zxocmM5I/HkEcUAadFY9
n4n0S/s7u7trzdBaRiaVzGy7UIJDcjkYB6elSaf4g0fVILieyvkeO2AaVmUpsUruBO4Dgjn
NAGpRVKx1XTtStnubK7SWJPvt028Z5B6cEH6HNOfU7BNNm1L7XG9pCjO8sZ3gBRk9M9qALd
FRW1xFd2kN1ASYpkEiEggkEZHB6VLQAUUUUAFFFFAFe94065/65N/I18X/DYf8XHtV+Vdyy
4JP+wa+z7/AP5Bl1/1xf8A9BNfHPwwVT8RbIMnGybGB1+Q0AfTV3Y2Wu+JptDME2nW9s63l
15SCI3zjBRhIpzhSQT0Ocds1lJo3m/FS7bTtbn+2abYRtBHdyG5jUSMwkBBO4E7E5BBH44r
uLnRNPvLxLydZTNGdyskzptOMfwkdiao2vg3w/YyJJY2ktq8YcK0dxICN5y38XOSAeaAMNN
SvNa8X6CLrTTBaQtd4nWZZIbh1UphR1/vHkdqp+MfDlhrK3a6eh03+zTHdXNxZ5R5WB3hML
gHAGSSCR8uKXxf4d16y8O23/CO6o8VrpOJ7eBLdGlV0XCfMxAK8ndkZwc81rW2seH9J8LRW
t/utbi4/dTWbZluZZ3HzDauS7EnORwQc9KAMm10jUbTXb/S4b6xvbPVrcXEE2pWpmkuR0eO
Rwy5CgrgY6H2qbQdG8Svrd1Fda1Hb2+kSeVaRwQ+YCkiKzKWkJJA4A7j1qTw7Lc6jZadpVx
ZXlheeH2j824m2hSAmAvDEndG3Ppn2rzbxl8WNd1zVZ/CvgCxmSeR5EM8ODPMU6lOyjCnnk
kelAEvxy8eI6v4QsoknhiKvfSNlcMCCqA5H1Neh/By2e2+EeiLJafZmdHkI7uC7EMfqMfhi
uG+FnwsmkvJvFHjrSWNzkfZLS7fzcccyODnLemenPHSvdlVVUKoAUDAA7UALRRRQBT1TUbf
StLub64miiWGNnBlcIpIBOMn6V836n8cvEfiHw1qGlR+Hra2N6jwi4jmcmNCvPGOWxnn9K6
n4+arod3Z6b4cN3JLqsNyl0baMbkWPBBMnpxnHNT/AAR8OW0mnzeJLmOJ/mNtaxkZMQGd/t
zkD8DQByXwf8Bw63rV1d6pp2dIscKILkZaSUqPvKeQP4gcV65deDPhvd6BfXB0Cxe1tjIZX
VSjI0eQw3dRjBq94pl1qz1GwGmXUklvfy+TPZwIgn2hSzPE5IAOBzn8MGuV1FdBbVbDSdBt
r8JPcCXVtGiiYM0aAkSOrYxlwgLA/P0+agDlNM+GXhPxAsOohNR0S31DckXnypIwfoY3UqP
LbGcA5z+ABYvwOtpdVtl0zxXbzaRJNhgVAlfafmVSPlYgA811fjvU457GN49K1G30zUZkj1
n7TYS4ihVgfMHHDcbcjqCPQV0+s6Vdat4ba4gnm0O1soGnsIbdBHIjiM7WcY+XGSNg/E9gA
QXWqPqlzpMP9kzRaLb6mqx6gZUZJdgZVOOoDSYAPQ8etHiXw5Z+KWudI0S4fSLqN1N5qFou
0Y/55EAgOxGMg5AHuRVK50TR7jw1pekjUNWvpru1ja3s4r1owAFBEjY+6oODk55xjJ4rrPC
1re6b4fg0zULVIrq1Xa7wsXSc/wDPQMeSW6nPOc0AeWeL/ilqnhXW7nw/pCi+e1RfOvLomR
t2OSFXAAXv6muG0bwv4v8Air4hj1LUJLj+yZJMz6lMvl74xzsjQ/XAxwKwre3m8W+P30VBO
javqsjXESfeWHdl2J9gD9K+vbCxtdM02206yiEVtbRrFEg/hUDAFADdN02y0jS7fTNOgWC0
tkEcca9FAq3RRQBS1DVtL0iJJtU1C2sY5G2K08oQMfQZq4rK6hlYMpGQRyCK+SfihcXviX4
qavZwmW9ltp0sbO2XLLuIAIA7HOTX0z4O0Sbw54M0zRrm6e6mtoQryOc8nkgewzgewoA3q+
XPiZ4R1fRPGWs67dac0uj30rTx3MC7lRivIYDlT15OK+o6ikt4ZlkWWJXWVNjhhkMvPB/M0
AeDeCPGlxrFloui6g8MF5Y6hDLbSSPgSQbSrLk/xBW4Geeg6V6pJ4buW1tr6PyI1/tSO/Dc
7iog8tx06k/pXz5488GT+BvEMVulzNc6deN51nK4OY3U8RnsSuQQfavofwFrFxrngfTb+8l
EtyU2SSD+Nl43fjigC7p2najY63qUrTwS2N5N9oGQ3mo2xV2+m35ePyqHw/ot3oyT2kj2sl
qGcwyJGVmYM5bDnpxnHHXrW/RQBzFl4OtdM8PanolhdzCC+iaMNLh2jLKVJz1I5yB0HbFEn
hZ3sdYtzeg/2hZxWq/JjZsQrk+uSfy4rp6KAOOm8Nard6JryzzW0V9qixoEhLeWiooULkjP
zYOeOM+1V7rR9ak8O+I/Lsxa3OsSpHHbROG8iMqkTMT0ztDMce3Wu5ooAwfC0N/b6bcw6i8
7zR3UqK83G+NWwjBRwoKgcDjv3reoooAKKKKADvmiiigCvf5Om3QUFj5T4A78GvkT4Nui/F
ay89zGoinHzDvtNfXt2cWNwR2jb+VfHvwpAf4lWzL12zZP/ATQB9a6frunalq2p6XayMbrT
HSO4RlK4LKGBGeox39Qa0683bS9cs/jEniDStCkj0y7U2WoytOCZuAyTBcnCrjb+fFekUAI
yqylWUMpGCCMgivL9K06M3vjfUrq6iE1ldRwW08wCC2jhUSRpu/ugtye+TXpd1cx2lrJcS5
KoOg6segA9ycCvJdKtbFbrxJb+L9VlYHVfte61jcQWspVGXfIAV3LwMMcDHTmgCp4j8epB4
W8Tajp8c0c2pyW8VuJomR1R4FDPggEqCGGR3rgfgzAo+L+nKXZng06UkMDwenGeR1r2q700
+MJLzQn1RNV0ZIPmvPLjLRXHBRUZeGwPmbj0GeSK+cvtF38OvixDKSXl0e48u43Db5sLdSB
6bT19aAPsyiq1jf2Wp2MV9p91FdW0y7kliYMrD6irNABWfrd+ml+H9Q1J38tbW3kl3Yzjap
PSs+78RzRatdadYaDfajJaKhmeExoqlhkAb3BJx6cVznxj1OTT/hDqzqzQy3SpbgAZI3sAR
+WRQB856fp+qeKPEELXiTalq+ryIZnzkorH5i2PugLjg4HNfVCw+HtD0dvC0V5HpUMNtmLL
7GA5/eAn7xBGT7184/DvxvD4U8YW06rHLpd3Gttc7AAykn7/QdGPI9K+mPE2gt4j0qKzS8S
12TJOJDAspyh3LjdwOQMn0yO9AHFx674h/te11XXdLi0aE2hgg1G8lHkpk5d2Qco74QqrY4
BGc8VRMdnY69rfjWe8vIbiKwjm0+7vpGVbhF3bxsyMKzFflwOCCAM1rNfXPiHQbnT/GV/Ho
sMjSQyr9k2RSqpI3JLIWHbcOhHp3qCyvJdS1iw1rxZozNpFlG8emX7R+YJixx58iAZjyirj
IxyTxkUAWPE+u+KB4Uufs9ppOoyXNswW2snkndwRhiMAAAZ6nj+VT6WfDt/p0UP/CYatiaB
SY7u7aFipXHG5QT+FQ6bCbmXX9a0a707SdBvZQovEiDvKqJsYoPuYLbsHnPpzUfhK3Y+DYd
Fa9urfU4IxustTtxKfl/uK+Mq3B4PHtQBf8I6dLpF1f6NpNta/Z7aQKdSlmMss0ZUNGuOp2
qdvLAccCu8HA5NeLeP9fu/h5oWnWGhWdvDq+qb5bm9EIGxjjewA4ByeByABXBaPa/FX4jnU
Li11KWSxVgjTTXDQQXDJ0CBB16kkcc0AegeIvgveXfim68UeGvEh0u/ebz4kWPAjbjIDZzz
yemOelcHcfED4o+BfEkeneIdVF6tq6vNbSxq7TxHqVcDPTODnjFYv/CUfELwL4gudFu9Xlt
r22YSvDJMJ4WVhnPOc5yPfmvadY8IWvxb8H+HtbubhtLvTGsjtEu4FTjenPXkHGaAItS+PX
gy1t7OTT47zVJLhd7xQIFaAY/j3YGfYVxHjD446zqbra+DbebSrUKRLdXUSmVm9FXJCgDv1
rstM+BOhW1+8mpancajaAHZbFFiAJz1K9QOMDiuv0v4a+C9IlM1rocLynHzzZkPA96APlnS
7y/0LxTpuqwS7tUN/wCZ5t5yLgucb2zwBhjznPNfaanKg5ByOo6V4t8d/CVvd6BB4khghX7
D+7uedpMZOFIHfB/HB9qzPgx8Rr+a8ufDXivV4hFbwIbKW5KxlhnG3ccbuCMfSgD32igEEZ
HSgkAEk4A7mgDzz4w+Hv7c+HtzcwRhrzTD9riOcHA++B9Vz+Vcf8Ataj8jUtDlukd3K3cK8
5IxhgM+ny1b+Oviee306y8JabcbZ9Sy9yFHJgHbPuR+lch8ILeS4+JloBHtisLWTgsc9AoO
PqT1oA+l6KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoAA6UHOOOtFAEF5/x4XHOP3bfyr5B+EoH/Cz
rbBLEpMT/AN8mvrvUmZNJvHT7ywuR9dpr5H+DLF/ipZcjcYZyeP8AYNAH1RqmtXemTwoNHl
nimmSBJRMijc3TgnOM8VHea5e2b2cUulKk15cLbxI1yvJIJZuAeFAJNYXizT/E1zFdR6bei
40qVo5JRGA13ZujhiYBjDHgHDcjBxnIFVI/+EFurRXtLi71/UAd8V5EJLu4ikI6q+MRkdcf
KB3FAFrU2RpLh/HWnzyWsD7rc2wZ7UjjaSF+YPk4+bjPSm+FZL3wv4eTS77wjeW1urvIHtX
W6GHkZsMAd+QGAPB6darxzeLfFugT6FLbR6Re2UkSXV1dqJPOZcSDbGhxhhtJyeNxAzWqt5
4q1e7v/D8xstHnghUveQOZmcOCA0SMBtwQRls4PY9aAMbwlregW11O0d5NpUGp6hLJYWLQe
WlyrYG9AVydxBbjGM8irXxI8BeHPEuhXmo30K2t9bRGUXkagMwUZ2t/eHGKbJf6VHpcfhnx
ITYatpgRrR4UZml2DCTwAZJ6YK9skHg86+i6vP4r8B3M93p0ltdPHNbTWpyrhwCpBB5UnqA
egIoA8U/Z9WUeLr63TV544IrQyf2cGPlsS+N2M4yBjt/FX0tXyB4C8bf8K81LU7uTwy99dX
MQghCSbDDsJLK3BPOAT34r6i8IeIY/Ffg/TfEEcQh+2RB2iDbtjZwRn6igCtqGi+Db3WL2T
ULKyuNREKzXAb5pBGAQpIHOODitHUdJ0TxNoAsNQtYr/TLhVcISdrDgqQRz6dKzdY8O+HL7
XPtV5eSWd/dQeQ6w3hga5iB+6QCNw5/Wuit4IbW1itreMRwxIERF6KoGAPyoA8F+M3gXR9D
0rTfEPh/SFtRAfsl1HbR/I0RB2swHcN/Eeeaw/DPxk8RaFpUUd0sOtWZULD504WWIDgAkcn
t1596+mmAZSrAEHgg96+W/ifP8P5L+/wBE8JeH44NXjuUF9eqnlxwBGO5UB7k9cD86APWfC
vjmH4kWVxpk/h6aCDC/aGEiSRqN2dpBweduOneuyvLy6vrh9L0aQRMnyz3m0Mtvx91R0Z/b
oOp7A+V/AaxiS11yWHcbdpIlUsRkgBiAR9CD+NemjwzpK6jMWs91tcEyhA5CJIfvEAdN3BP
uDQByVp4TsdK8J6ZqdlOtrf6dKUa4YeYjky7HdkJ27+pzjIOa6TxPrr+DPBV5reovJqctt9
wrGqHcx2qMDgDJq/DpdojXOn2kDRWZI82F0Ij5GT5Z7HPXHf3rjvjbYXd78NmNqT5dvcxzT
EOQQgyM+/JHX69qAPn7VdS8QeJ/ENuuuXZFzqtzHa5dc+QpYD5R0HU8V9b6Jo2neFfDNtpG
noyWdjFhcncxxySfUk5P418/fBbw3F4m8Sy+IL2/ZDocsfkWaqCHJQ/MxOT759a+gfE9pf3
/AIS1ay0uURXs9rJHC57MVIFAHy9rt2nxL+Iaayzw6PaXDpa273APyqpIDuR3Y5wOnvX1B4
Zt7Oz8MafZWF/HqEFtCsIuIypEhXgn5eOtfKvg7wt4w8T27adpmjqltaq8c013mOMOAB5ec
Eluv5npWwI/in8MNPW5kgl0/TZJtvyTJNCjk8ZUZwDwM0AfVDEKpYkAAZJPQUoIIyCD9K+Q
oJ/iH46urmazj1jVXlXZLKriO3wOw6L17VZ8I+OPEXgjxHJa3RuPscFy8V1p1xJyT3IPOGH
5E0AfVeoafZ6pp0+n38Cz206lHRuhFfK/jjwLcaF4g1GG10u+vNJj2tDPJESIlwON/oM9a+
ropFlhSVPuuoYZ9DTmVWUqwBU8EEcGgD5u+HHxTbwhoD6Pr+n3F1aROzxTQOJJY887HUnOP
Q/hipvi78ULPX9H0zQ/B+pSzpetuu/KRkYgj5Yj3ySeR7CvT9d+E/hLV5Z7yC0bTr6QEiW1
bYA2Ou3p/wDrr5vt9ROgeJ7KS/tGuH0q+D3FsAFeTYenORj5RzQB1d58NvE2ifDm48aavqT
f2hbwqWsLhfMKQZAClieCMg4HTpXT/AKG1Opazcoi7zBF5ZA5VSTkfmBXoOt3z+Ofg3qFz4
djEs+o2BMUDFSQSOUPbPUV4p8GtdTS/HVratcNFbXwa2aN8ZMn8C9fUfrQB9S0UUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBR1g40DUDzxbSdP9018mfBNN3xRsQMA+RMev8AsV9Ya9/yLOqY
6/ZJf/QDXyj8DMN8WrByQFFtOOf9ygD6UvrHUhqF/bW+sW1pFqs8Soq/LJEoT96V9XYLgeg
Ge1VdJGh+A7i/0QbLHT5H+2WcYyzNv4kRRyzEMM4GeGFQ6pZ6XrPjNtKnVbGKLbeTyofKmu
ZkA2bZAc7VVsnHPboDnF0mKXUviFqet6Xrd0YrKySPTzfxl4JY8kSlWPzEbkX5we/cYoAut
4kvdH1+7urzSl0qLXZVFpcalOsaKY4wv7wDJUnGQvcdxV7ULHVtMSLxRb63Hfas5jtSJF22
skbyBdiquSuGbcGyScYJwaZb6vca94m8OzX+jTWFpJBPLE8zo8c7so2qMHOdu9sMAcfjWN4
o0Ww1m0Oo+G7qXSrHSbtJLiazJWO6ZHBZVUfKQvJ34PzDA70AamtQQ+HvEOiarFP/AGj4ju
p/s0iPIsb3MLg7lUE4RVIBHuMZJNTveXdn45udZazvtM01dNabUBLCHWdoyNmwqT8wVmzjq
APSqllomsWuta3oslxZailyqXEM+owM8s8bEhleRWH3DgAAAAEHitbxR4o07wP4Ui+2u15d
Mghgt/M3STMeOp5wO5/rQB80vBe/En4m3dn4fgjsH1KaS4DzHAhRcfMQOQfbvur6j8E+FYP
BnhCz0CG5a6MG5pJmXaZHY5Jx2618+fC/xHY+EviH5mrQhINbX7KLhuWgk35APopJx+Ar6m
oAwvEHh2HxAbeO6uvKs0DCaJYkLTA9t5BKDr93B56itLTLOx0/TILHTEVLSFdkaqxYAfUkk
1R8S6Vcaxoxs7doifMV3hnLCOdQeUcryAfb07jNU/Cnh+fRFu5JobG0+0Fdtpp6FYYgoPPP
Vjnk4HQUAdLXjXi74N2DTeIPFOiajd22pTRvcxW42tH5gBJ6gk55x6E17LWB41uL+08Ba7c
6YGN5HZStFsGSG2nkCgD5s+GfiS60nxvo0sEOY9RZLOZQ2A4bge2VP+eeforxb4w0DwXpH2
jUZY/PAzbWiY8yVucYHYdeeg5r5y+FZ0S08Q6Xqeq36WUWnRSXHmzLxO2OVXPfLDpzxxVLx
34qv/HnimG4t7Z/tLoYbCyhiZ5CnJBI7sTk9MYoA3/E/wAW/FPieAabZxnTLaeP/V2YZ5Zz
1xkcgYzkD8eK5U+JPFVhoH9nX7atFoV8hLG5jby58njDNyFAx09MdK9++Hnwt8N+H4tN8Qy
Wd8ddNurOb+XLwuVwwCjgdSO9ejX1jZ6hp8tje2kV1bSLtaGVQVYehBoA8O/Z/wBMmkvfEP
iRhILeYx2sDMuFkC5JIPfHAr3quB0PxS2mxQaRdeFTo9tZzLZXDW7J5NtK3KEKOfLbIw/qe
e9d9QAioiZ2KFycnAxk+tU9W0nT9c0m40rVbZbmzuF2yRNnDDOe3uKu1zHjXxppXgnw/JqW
oTJ5zAi2ty2DO4GQo9PrQBV8W69pPw4+H8k9rbxwJbx+RY2sY4aTHyqB6dz7A183+HNMufF
vi/TdPu91zf6hdNc3lyjfwZ3O2P0/pU3izxz4k8eyWcmqWa21nbzZhsIFYbnI+VmZuW4+n6
17p8KfA/8AwjOg/wBp6lEf7Zv13S7lH7lM8IuOnqfc+1AHokUawwpCgwiKFUewp2TkjHHrS
0UAFcJ8RvAsHivQJprKzg/tuBc28x+UsM5KE+h9+9d3RQB8lQfDPx+rqYNAu7SSY7S0Vx5Q
5OCWw2BnB/A/SvRPAHwi1nQfGFpq+siyW1tA7JFDIWJfHynoOnP5V7jRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQBT1Y40S/OAcW8hwf9018hfB75/iXZl0x+6m7cfcNfXWtEjw9qRGMi
2l6/7hr5P+CEZk+KdiCQxEEx5H+xQB774xs1h1myu9UCXWjXV5EJkEZLQsiNsXAyX8xjtI/
wB0VD4z0vUdR8NSapLdyaFs8q2ihg2hkgeVFkEh5ByMfKOFx3pnj+9k0uG+ltIYrZ55LZ7i
dZd8scaMM3IiCnG3puJ/hHHSrTaPpniXT5rKL4i6heLcoV8uO4gz/wB8hMjHHHFAFbxV4bi
v5YNJsL/VNR1mL97Csl40cNqORvk2AAAglQAMkE49R1FmbHUtAufDptk06ZIDazWacCHcn8
GMZXHII/Q1ymn63c+HvBr397CulWVlIY76+uSbi4vJlfy2KqD1ZhwWPfpgV5nqnx81iVby3
srTT7GRyfKuAGkliGSOh4LYx2xQB6J4y+I2k+D9Mi0qK5iv/EkFt5BZDn7O20ZZyfpnb1OB
XguiaP4g+Jfj1bSLU55pHYy3Wouxfy0B5K9uMgAD1rsfhz8LdW8baqvi7xkZV0uSQ3CxSnE
t+5P3mHZOPx7cc19LWljZWECQWNnDaxIMKkMYQAfQUAfJXjbwdqHhrxKnh/V737dbSx+fZX
5Uq7Y4O4D+JT+nNeo/Df4u2f2Gz8O+M55LLUYotqX1yy+TcgdDv7MR6+nXNSftBLt0Dw9dl
3iWLUgrSqwGwMpB479K8x+JvgvRvD/ibw/YQXs8mn30cfnTSKpdFZ8EjAHuenFAH1HrWpnT
dElvYYJ7lyNsS20RmYs3CnaOoziua8M2/iL+0ba81LTb9C8X7+bUNSDEEjJCQx5Qc+uMCus
0ywg0rRrPTbd3aC0hSFGc5JVRgEn6CuV1vUPG7+IZNN0WzWK3VDLHcGHcrhUyFLs20FnIXG
MgAnvQB21I6q6MjgMrDBB7imwmUwRmYKspUbwvQHHOKJZUggkmkO1I1LMfQDk0AfF9/He6B
qWp6PdQHGl3kmFg+baS2UAHb1B/CvZP2fotPm0nWJ5tLQaxBdfvb6T55JFddwXceRjoccGv
NNC0fxF8U/iBrNzpl59htZrh7i5uDz5QORGuOrcDAHavoP4a+CJvBHh64tL66ivNQurhpp7
iMEBx0Uc+gH60AdvgZzjmuT1DXLnRvFiHXH+z6RNCy2skSkp5gPIlPZiPujp16k1Z8V3Wq2
kFnJYNdxWxlIuprOBZpYl2na2xgcruxnAJpuja5L/wiVxrGtsRDa+Y32loDD58SciTy25Uk
dvUcdRQBjeKvE3gHQNS+2+IdQWG7urQJJZbC7TxZ3LuQA8g5wTjqa4rWv2hbKGd4PDvh2e+
RVBE9y/krnqRtwTXkwN7488ey38apJqOs3WyKKQH9zFng56cIBXutn8CfCccKLqF1fXziTz
H3SBQ5/AZA/HpQBy1z+0DqU1tPb2PhOOC7ClVllvAyI/TO3aCee2ecV5taWvi74heJzfXO/
VNQmbyy+0iO2UEDIHQDB7f/Xr6AHwT8BebbyNYTsYXDkNMSJcZ4Ydwc/pXc6Vomk6HbtBpN
hDZRMdxWJcDpigDj/B3wv0bw4Y76+UahqgYuZZBlUYjGVHrjuf0r0AkKCScAckmue1Xxt4U
0R3j1PXLWB0xuTduZc+oGa+fPiR8R9f8Q3clnpE0sehzSCCGCIFHuenLZ55J+70oA+n4bm3
uU3288cy/3o2DD9Klr5Cg8LfE7w+GvLPQdX077Pl5JLN+q4yOFbnnqB0rufhr8V/EV9rtnY
+I7yO70+8PkC4ZAhhl5IBIwOemPpQB9CA5HTFFUbjWNJtZ4be51O1hlmbZGjzKrO3oATyav
daACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDO13P8AwjeqY6/ZZf8A0A18s/AdcfFa
0JGR9lmxz0+UV9SeIs/8Irq2Ov2Ob/0A18t/AVV/4WvbBhyLKYj8gM0AfS2oeFLG9fVZ0nu
oJ9SjCTGOXAOF2jj0x26ck1y+pS6RL4Xlv11HT9RFrHunh1G3SWbAwCNylGznI3eta89pOv
xFe/1KTUTaxQrJZmEkW0ahWEokxxnPPPXIx0rlvEHhuPXJNC0DXNftrlbu4VjZJbpHMIgGk
x5mSwHGO2aAPK/iV8SYvEWnQadpdn9j0XTpMxq5y87gFVOe3BJxz717B8J/AWm6R8O9Nl1f
SrS41K7/ANMkkmhV3QvyoBI7DH45rwr4m+Dv+EL1y7021neWzeNL228wDhVJBVv72MfU5Ff
Vfha+utR8HaRqF9bx21xcWkcjxRn5VJUHj29qANkAAAAYA7CiszU/EOhaK0S6vq9pYtMwRB
PMqFifrWijpIiyRuHRhkMpyCKAPE/jtp/iq+l0R9I0y6vtNthJJKLZC5WU4CkgdeCcfU1xV
h8KvGWs6FZ+JPEV04toI/NNmqtJfSQryqAMMBuwBPGa+o6CMgg96AKel3H2vR7O5+yy2nmw
o/kTDDx5H3W9xWBr/jKCwvzoekRrqGtsoJi58u1U8B5mGdq+w5P60ngNVg0S7sraK1Sxtb2
aK2a2vDdb03ZyzHo2Scr2rZbw9oj/AGgvpds5uZfPlLRgl5MAbifXAAoAr+Gm26SLebX49b
vEdjcToy4VySSoC/dA6AHnAqx4gme38L6rPHC87x2krCNBlnOw8CpdO0fStIjkj0rTraySR
tziCIJvPqcdTV6gD5s/Z4uPsXiLULKedFOo2STwp1L7GIOD2IycivpOvlC21HSvD3xhubzR
4Lh7i38QtF/o+WWS3kyHQL6hs9K+r6AOCj8X6xN4glgWK2gslvDaxedaXH74Btu4TKCmSc8
Yx71gfHTxjDonhD/hHY1LXusqYwccJECN5+p4A+pruYPC2habdreWU91YkTb2SO9kWOR2bJ
DIW2nJPTFeNftFW2/XvC8skrrCyypkAYUgqcg469PyoA6f4GaH5OiXniGe32tduIYGPGY04
4HbnjPt7V7DnnFcZ8Mb6zvfhzpYtVjQwIYZURt21wecn1PX8a6q91Cw06ETahewWkZ4DTSB
AfzoAs14R8UfiVfXl8fCHg2TzpXkWCee3f52kJx5S/j1P4etdB4z+L+l6fHNpnh4HUbt12N
doSIbckgZ3D7x5zx6da8t+FelDVPi3aeZHJcfYmkvp5GyCrAYjJ9cs2fegDp9N+A+vXhik8
Q+I4bcOitKLaMySlh/CWbjAHf17V0vhr4H6Zo3ij+1tV1WXWoIG8y0gnTGx853Pg4YjjHSv
XaKAA9K+KGeO8vdduYpIIDJqEhRCQFjBckY+uB9MV9qurMuFbbzycdu9eO6Z8BtIg8QPdat
qH9paYJZJkszEULMx43uG+YD8KAPBYrK41OSARaPfXM0ysY2WBpDJg43LgYIHPI716P4F+J
+teG9Zi0fX55ZdKjPkzR3KET2WB+fXHHPHSvovTNO0/StNg0/S7aO3tLcFYoo+iDPIH415X
8bPBsN7oQ8V6ZZsNWsWUzSwLl5IO+R328HPYZoAb4n+O2j6a0C+HrT+1Fd1DzyExx47gcZJ
x7Y+tZ2m/tAw3N2iXugPFFjLCN/3n1AbAxyO/Y1yvwm+H9x4o1a38Ra3b+ZoVkSII514ncH
jA7qOpz1P416x8Svh3b+K9EF3pEENvrlmoNvIFC+YoB/dMfTnj0NAHWeHfE2keKdNOoaPO0
sAbYdy7SD9K2a+SPDev6v8O/Gwm1W3mtJIcQ31gWA8yLaMMOxI6g/419VaVqlhrWlQanptw
txa3C7kde4/ofagC7RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUc56cUUUAZXiQgeEtYJGQLKbj/tma+Xvg
ICfitAQowLKbHt92vqTX2C+GNVYjIFpKcevyGvlT4FAH4u2mMgfZZic8AnbQB7z4003U59Q
dLqK4ufDdwEe+kt5nSS2jUYKqgPzBjgkgZADda1bK88CWFjHDpItLiNSjqLKM3Dlv4SSgJz
nuTTNRGsXGuX3h8XRtINSZJYZ1yWWBUVZlU9nJwAO24tSeHv7J8F2N54fmMVjZ2U26zBPMs
UmWUL3dg29ccngUAeTftBxrLrWjTPayLHJZOPPKH5cNnb9fY155deIfHXjMW9teXV7cRWyB
I7XTojHGoXChiF46nr+Ar6Jl19L3UbjRtU8PSumrSefYrqxWGFowiAjnJDbsnZjdg54ravW
1Dw3pFk2nabpbXVxOlo6wxmCNd5whGMnCkjI7jOMUAfM3h74ceMvG89zfS208zAbPtepsyD
I42qTksRgewrY8FeP9b+H3ieLRNRe4n0IyCCW1lYO1s5O0sh7DdnjuPevdviD42Hgbwit23
kS6rPiK3iwQrv3bHXaOT19BXz/AOAtE1L4lfEdNQvf3ltZXP2vULkRqodgcrGABjkjp6ZoA
+t6KKKAOT8LSy2Orav4eukTz4pTeI1tY+RbiKQ/Kobo78EsfeusrlfEbxaZ4j0TXJQVhV2t
Jppb8QQwq/QlDxIxYADvXS3FxBaWsl1czJDBEpd5HOFVQMkk9hQBLXKa18QfDWh6mdLnnuL
u/C72trG3e4dR77QcdO9YWq+Jrfxvq1j4U8I6yGt5lNxqd5bMQY7cHHlq2OGcnGeoANdpov
h7RPDto1roumw2Ubnc/ljlz6sx5J+poA+YINQ0vU/2k9N1HRre7sIrnUY3eK6TY4kI+f5ew
PPHvX1nXz58cNE0ubxLpS+HLO6/4TW8cTL9jyPMjXI3N6MCBgj0Oa9p8KXGo3Pg/SptXjkj
1E26C5WUAOJAMNkDoc0AZDeD7a0kvJrjXLldGkuTqE9m4QIXBDZaTG7aCoOM9utQfEnwWPH
nhJLa0mjivrZxc2krrlS2Pun0B/wqTxL4Fi8Q6s19NrNzYwNGglWE4c7CSAGOQq9yNpyQK1
dP8T+HJbhNJtddjvbiIiEybt+58dC4G3cfTOfagD5x8D+IdQ+H/jG8XVoJozEWt72yEgLF8
Ahl5APqD0wah+I/iu98eeJLFNPs2k+fyLCwKgyuTglmx68DGeK77466HpOnNpvi60Bt9Zmu
FtG24VLhSD989sAYz6VX+CHhyLV9Yv8AxzqEEIltpDZ2ccbbhEwHzt19CAPqaAOe8NfBvxT
rPiNYPE1tcaJpUMQaYxXCsZ2OcKuMjPPPpivoLwz4U0PwjpQ07RLQQoeZJWO6SZv7zt1Jrb
ZlRSzHCgZJ9KzNI8QaLryStpOoxXRhbbIikh4z/tKcEfiKANSoxPAbg2wmQzBd5j3DcB646
4rBsb+Sw8VahpGpXbMtyRd2LTMPmQgK8a9PusM464asmPwve23iO5uLKNIgt9HfQ3TtlnR+
LiAnrjjIHTkelAHUW2r2t1qGo2EayLcaeVEqsuMhl3KV9QeR9QaoeGdTvtZ0mPUL57QR3kY
lgig3BkU8ENk8kcDIxzmtBNKt4/EE2tI8gnmt0t3XPysFYspx6/MRSWGi6VpdxcXGn2MVtJ
ctulMYxuOSenbkk8d6AOK+G+o6gIk0W+h8mGK1aS0w2/zFWZ1dmJ5DZ2jHIxzXR+N0EngrU
oSl9IJYxGUsHVJmDMBhS3Hf8qt6nr2gaBbyTahfW9qsO3eo5ZA7YBKryAT3xWJLp+o+MLiE
6xZfYdFglcSafOAZJ3RgYpldTwvfFAHT6da22n6VaWVtCIIYYljSPAG0AdOOM1bpMcjgcUt
AHyV8QtWbxD8UdculjLw2C/ZERMZKpwW5H96vafA3in4f6B4P0/SbXxJbKypul82TkSNy2T
gAfNkD6VW+IfwotNdi1HXdEaaHWnTzPIRgIrlx/eB7kd89a8u8OfCvxV4ltdRuJYYNHmtX8
hYbuJ0aQ4B7cYHrz1NAH0fp3ifw7q0Bn07WrO5QHB2yjI5xyDyOa0Yrq2uDiC4ilI/uOG/l
XyD4j8H694O1K0stWsIpp7//AI92tPnEsm77uMAg5I/SqMMepWN2yRfa9J1eyfLwFijIR1P
Y47/jQB9h6vq1lomkXGp388cMEKFiXYKGOOAD6mvFbT9oTzdT8ufw5/ooYl2hm3uqcc9MHH
NVfix4xTVNF0nSLO9t5mjiW7viHzGTtwF9/mz244rA034Q6pe/CP8A4SO1t3t/Egka7t41Y
/vrfA2pgdGPJH1wetAH0doPiDSfEukx6po90Li2c4zggqe4IPINalfInw+8a3vhfxLZzLO7
Wt1MItQtSTgHpuxjqv8AQ19dKwZQynIIyDQAtFFFABRRRQBleJXMfhLWJAAStlMQD3+Q18u
fAbLfFa1IAP8Aokx/8dFfUHir/kTNb+Yr/oM/I7fuzXzB8Bs/8LXtccZs5gcd+BQB9AX9lp
WteO5rWK++yXmnwpcTyxO63KkghQrH5Vj2/ex1OAaxdLtbv/hLNc8Qpq39spp8aJajUI1UG
DbuLRyBRj5t434IOOfWp/FiWFt400+PXLYzWepS742hRtxMcePJbH3zISPl6EJTvF2jarqd
ja3zXzaIs01vZNaxbSPs7yjKyHGCemAOBkjnJoAs2+o2fjDxTpUeoaFcQ2n9myXSQ6jAu2R
maMAr1yVH0xuHrWdqeknU9RsrnwxrDaboWkXYuLyaSUyQSMh5WMNkDbzk5xnjkjhPF+gy6j
fwWVhruq6prdriVLOOaOCKOJuHErIgKqy5Uc5PHbmulbVPCU2gPoDXFvp6Mn2JtPACywll+
4IxzkAjoCO/SgD5tgs9Z+IvxIOmw61uu7hpZo726O8xW6k7doHQ+gGK+nfBvhPT/Bnha10W
wVS0Y3TzBcGeTHzOfr/KvmzwDL/wi/xo0i03LOTcTaa7spAVSSFx78frX1pQAUUUUAZ2tab
a6to9xaXUEMw274/NhEoRxyr7T1IODXPaB4l0280PTNM1y8klv7u0klkGoWn2cyojbXdkPy
qCexPIrsqqajpmn6tYzWOpWkV1bToYpI5FyGU9R9KAJoYbeMB4Io0DKACigZHbp2ouLiC0t
Zbq6mSGCJS7yOcKqgZJJrkDZXHhTxYLyyimn0fVPKtpIIxJM8Ew+VCo+7HEFB3e+K5r4maz
a638OdUtJfO066tH+1y6fcERzXNtFMFYgZ+63Y9+KAKOlT6n8S/iZpfim00r7B4e0GSVYL9
2ZZL4HgBR/dzzjpgnntXaeGXstC8S6r4UAs7VpJG1C0t4XkeRo3PzvIW4B39ga6jS/sx0ez
azgFvbNChiiAwEUqMLjtgVkeNYdKk8H6k+rC1WARffupWijDZBTc6/MBux0oAva9pS6xpD2
hht5nDK8a3QZotwP8SqRuHXjpWPZaJpOjT/APE61G1mub6WLyYnjSCJWjzsEUfqCc5yT09q
uXU+tw+FbK6gEDXMaxPdJbgyBo8DzPKJ5JxkqTnOPeuVm8VafrXh+fw3axHxFrDq1sirCdr
DHyzyMQAgAwT3DAgDNAHWeL/DVr4s8KXui3KR7pkPkySLu8mTHyuPcGvmjwJ4s1T4a+M7jT
9XbyrNrkW+p2jKSUPQTr7dPqK+rNPt5LTS7S1mmM0sMKRvIerkKAT+OK8x+J/w2vfEOoL4i
8OJaDUzbvaXUd0cLPERgHPQMOx+npQB6rHJHNEksbB0cBlYcgg9DXmWsaBDP8WIBNaXdnJe
wyS2mr2T7GjkVUzG/Y8KSAwIIY1y/grxD8YovDFjp9l4Qsr61t4vLhu7mfy/MReBzuweOh7
4rrdO+IV/pGs22hfETSY9CuLrm1vEn823mYn7u7HykZHWgDtNP0y6OmwQeIZ7bVrqCTek/w
BmCcg/K23JAbHUjHPStagHIyKKAM/VtZ03Q7aK51S6FvFNMlujEE7nY4VeB3rD/wCE5s2jg
8rRdYee5NwsMBtCrOYRznJ+Xd/DnrU3jBbyGytNWspZZJrCYOtis0cSXhPARmfgYzkY5zXS
RszxIzoY2IBKk52n0oA5jwvoSJaprmrwCfW76IefcT26xyhM7liYDI+XIH4Vd17xLZaB5ML
wzXd3P/q7aAAtjOC7EkBEBIyxIFblcs8MmmeMNR1CfSbi9i1GOGJJ4EEnlhQQY2Gchcndnp
yc0AaWk69b6pcT2bW89lf24DS2twAGCnowIJDKcHkHtWvXOm+0Tw1dJpieYu9JLqQ5LLawr
klmJPypngD16DrW/DNHcQRzwuHjkUOjDuCMg0APooooAjkghlZGlhSRozuQsoJU+o9DXmXx
i8G/254cGs6VpX2rWbJlP7v78sP8SkfxeuOteo0UAfLfgTwNq3izxVatrGjS2OkWREs7SQG
MysOVj+b72T19q+o1VVUKoCqBgAdBS55xRQB8g/EhbA/FHxAujQPBbI4NwMhQZwOWGOg3H8
819Q+Dn1B/BOjvqkiyXZtYy7qpXdxwcHvjFfLNho513xi2n3syLcahqsiuzMC2RLz6cYLd6
+v4IY7a2it4RtjiUIoznAAwKAJKKKKACiiigDE8Xnb4G10noLCf/wBFmvmP4Bnd8VoQRyLO
Yg/9819OeL8f8INruTgfYJ//AEWa+Z/2f4y/xQVgBiKwlYgdslR/WgD3vxjeaVo9lqep6pL
PaqghltykoLyzpyDGhzg/dUnAB5zXi/ij4yeItZsYUU22g2kjgjpI7EMGQksOMYBwK7Xxx4
HvPHHxSki0+9ewWyso2uLmXMqhmzsREzgAgMT780uj/CHQvBlpqfiPxRfjXmgs5cRyxBIkX
byQOeccZ7dqAMX4T+Ode1vUbzwv9stlvLkSXS6k8G92IYZJUYDnB4JPAwPau3s9GtdItPEP
ibDXuqWOpyXJu5domkRERXTdgDaV3AL0HFeSfs+y25+IEjSnY0lnKLaNucAMMgH6V6PaaHF
qOr6lb674svrYHWJJ7W2lhSO0uuRjCsuJRkEY3dVzigDhfGHh7VNY8Wjx/wDDmJrmziuN8c
tkN7C4xl2Kt2JPPGOTVKL45/EfR9Ykt9WsbTUDHuja2NuYWD8Y5HpXvem32vRa7fWLQafPp
tnEXku4UMJebqI8ZIyF5Zu2QK4r4xW2jav8PbHxJCUgvmeJrWUrh5Ef7ydfQ59sUAd54J8Z
ab438Nx6tp+Y5AdlxbMfngkHVT/MHuK6avkj4d+ItT0P4qW9roRhuRrEqwXVuzEggH727+8
Bk5+or63OccdfegAooooAK81+NelxXfww1S8DNFNbqpLxqm6RNw/dknnbnBIHoK9Kry/4ww
f2ta+GvDJEKJquqJG08jEGLaM5AHUkZHPrQB2vhFr5/BOivqX/AB+NZxGXI53bB196154IL
mB4LmFJonGGSRQysPcHrTkRY41jUYVQAPpTqAOMj0fxfoCXseh6jBqtsY2kt4dUdjIJ2kyQ
XHSMLnAA61bj8VTWmrNp+taJc2JlvEs7SaNTMl0Sm4yfKPkUHjLf411FUNY0uHW9FutKuJ7
iCG5TY0ltIY5AM9mHSgC/XN+Kru5eGDQdOluIL3UmMQuYbdZ1tl6lpFJGFIBGfeoG8Ma4+q
PM3jS/WxYuBaRxRrtQptVQ+M5B+bd1zV3RPC2n6NLFel5b7VRaraS6hctummRTkbu3X2oA0
tL02y0fS4NN062jtrWBdqRRLtVe5wPrmvOPjTv1Hw7p3hWztPN1PWLpY7SR0XYjKQSCx+6S
O4969TrynxRHZah8ffBscUsd3PaQzvPbCTmDC7kkIHQ5PHrQB6bp8M9vpdpBcyCSeOFEkcD
G5gACfzqzRRQBz/jBtPTw68moaa+oKkiGJEtTc+XLnCSbB1Ck5rxbxF42+MXhPW4dH1e605
/tSsYLpLYMrgdSOnI9CO9exeJhI2teHlkhmWzS782S5S9FusbhSEV1P+sDEkbRWb8UvDEHi
PwJeyBMajp0bXdnMPvRuoyQPqBjFAHm3w2+K/iBvF0Hhrxhex3UN3mO3ujGFdZeytjjHUfX
FfQAcFygzkAE8V8T3BGp+G7R4Pku2jMu4k53KxJII6HOT+VfSngT4peGfEGkaVYXGpC31uR
Fge1mBDtIBgkHGCDjI5oAtap4c1XXvEkrSWzadYTSJHeuJ1f7ZBExaMKAMqSSQ2cccc0mr2
WvXnxKsXRpNP0xIxFHcROxLspEjAqDtAYfJlvQ4GSK72igDm11/U7nxU+m6fov2jTraQQXV
6Z1UxuV3YCHkgArk+/tTr/xfpunau+mTW188qOkZeK3LoXdSyqCOpIBrSj0iwh1mXVYo2ju
p1Ak2uwWTAwCVzgtjjOM4rPufDEM9/Jei7kErXYvAGAIDrF5aD/dH3setAFwa/pB0S31n7Y
osrkKYnIOXLdAFxkn2xnimX/iLTrDRI9ZzLdWUhXbJap5mQxwDx2zgfU1QHhl7bRNCsrOeM
zaPIkiGRSElIVlbIGSM7ie+DT08MK3hH+w5rxhIZDcCaNRhJPN80YB/hDY47gUAU9b1fXLb
UNCvdOtJGgvHktnsZ8RkSFSyM7DdgDaeBnrV1vFFuPAc/iloHRIbaSV4TyVZMhk46/MCM1o
NpQurG0h1S4a7mtpUnEyr5eZFOQcDoPauK+LU9toHwi1aCzCW32phCiL/E0j5fHucsaAPFv
hZJFP8RtFku7lovNnlmRFQbd5DEKc9Pr1r6wr5e+FmkXF98Q9Llgg/d2AaWYtnCYGMj/aJP
TpivqGgAooooAKKKKAMjxOiv4O1pHAKmymBB6f6s18w/AB3j+KcaIfleymVvf7p/nX0/4n/
wCRO1r/AK8Z/wD0W1fMnwAG74nIQAMWM2Rj3TpQB9BaBv8A+Fh+M3OSoazUD/thn+tanizS
5Nd8FavpVvzNd2kkcfOMsV4Gfrisnw9n/hZXjTPTNl/6JNdjgAYFAHxx8P76PRfHvh65mlF
v9nn+zXEYOSCcoV2+ueTX1hrtxodrpLx67Cjae/yuHgMkY+oAOB7mvk7x1Hd6H8Utel1K3l
szPf8A2q3cptVlDBldW754GB+NejP+0L5EYg1Xw7CynKTBZyNw6HAI75oA7PwhHba94PudM
0bxCtpYzyTrFaeUDNFA0jbeWIYhl5BPY9eK8e+LWtT+IPHEeiaVaNILPFhYwRgEl+jFcdug
FdFr/wAZbPXtEbSPD2lf2bPNGsP2tZl3RR85RcAEcDHpzUXwLttNl+J2su6s91a2YMPmLko
Wb94Tkfe6DPHGaAPX/AfgDQfB+j2slrpaRatJAv2u5kPmSs5GWG70znpxXaUUUAFFFFABXm
HxdiGrQaB4cs5AdVu7+OWFBBvYIjDc27/lmBnO7vjFen1ymm2y6j4/1LXHgKfYoRp8E0d2s
iTLne4MY5Rlbjk/hQB1Y6UUUUAFFFFABRRXIa3enxFqM/hLTh5kK4TVZBJJBJbxuu5GicDD
E46A0AZWu67r/iLSbx/CDPBpsUbb9QjVhcrNHJ80UcTD58qOCcA561c8CeCbLQUuNduTLea
1qbNPNd3cIjnVXwfLYAkDHfHepvFwtro6N4TK2VyL6ZTJb3N28MphjwS8ZXlmBA4zzXZAAA
AdBQAUUVXvb2002wnv76dLe1t0MksrnARR1JoA5fx0sV7HpOjRixbUbm8SW1W+tmmj/dkM5
BHCsF6E1H8VL+/034W65dadgSiHYzk4KIxCsw98GrnhO2nuGvPEl9AILvU2BCRXjXELQr/q
nQHhdynJAryj4665q02t2vg4XMdro09sLuc7ctKQ5+UnPTgcD60AeeeDbXRtR8VaLpE8U89
neOI2WL5WGV45zxjqcetanxY8DSeDNYiudMDPpt9/qXJO+CQY4yPbGCfeu7+CGhaO7T+I5L
lP7T3vBHabwfKXAy2085PqOMCvZ9S0yw1jTpdO1O1S5tZhteNxwR/SgDxL4e/GmxsvD6aR4
3nmhu7RNsd4VaX7SuT1wDhhwPevT/B/j/w743hnbRrhxNAf3lvMu2RVzgNj0NeVeKfgZdRt
JdeFrmO8t8krY3XVOn3X79O/61xXgfX3+H/j9tRu7d10+ZWtNQj25eDDfeH0bGR6ZoA+tKQ
ng45PpTIJ4bm3juIJFkilUOjqchgeQRUgAH40AFGcdaybzxN4e0/Ujpt9rVla3gj83yZplR
tnrg9uK8B8b/E7W/Esus6TpM8FvoKEwCSAbpbhQ339x4Ckg9O1AGz8RPinrp8Sz+G/CVxHa
QWzrDc33ylmc/wqTwMdPXINeUW66/4l1u10m6ub7WNQeVjFHNM0qDjOQc8dsn2r0Dwh8Ibn
xHplvqjXq6bp053oVG+WVc/eHpnGMk5617p4a8JaH4V09bXSbJI2P+smYZkkPqzdT9OlAFH
wD4Rh8IeFbeyaNDfyL5l3MOTI555PfGcV1lFFABRRRQAUUUUAYni448D66c4/0Gfn/tma+a
P2f/8AkqIz1+wS9O3KV9KeNMjwDr+Dj/QJuf8AgBr5t/Z9V2+KMjZOE0+X/wBCSgD6ZsdGj
svE2ravHIzHUlh8xSeFaNSvH1BFa9FFAGH4n8JaD4x0k6Zr9gt1CDuRs7Xjb1VhyDXP+E/h
L4N8IvLNa2Jv7qTK+ffESsqn+FRjA/LJrvKKAPnT446P4Z0iC0j0fS9GtdQVN2yB2huVBcY
ZY1+Vxwc7uldV8DvBMGleHovGdzdTXGqa1ACwY/LFHuyAPUnAJJ+lY3x7sra5uLW8muJVbT
rdbgwCx+WVTJtP+kfwnnhDx3ru/g4LofCTRvtRONsnkhhyIvMbZ9eKAO/ooooAKKKKACuP8
AS21zpep3Vu+mStLqM/mSadbtCrMGx84bkv6nvXYV5j4a1nUbn46eK9IQXC6Xb2sTGKXGxJ
c/eTHADZY+pI5oA9OooooAKq6hqFppenz397L5cEEbSucEkKoyTgcnj0pNS1G20rTLnULuR
UhtozIxZgowB0yeOelcvp+n3vibW9M8Ta3pcNpbW1uJbGBpG+0QSuMSCTadjAjGOtADof+E
i8TzxXaXUWm6H5yzQ+UCz6hbPHyrhgDEcntzXQ6No9joOj22k6cjra2y7Iw7l2xknljyeta
AAAwOBRQBy9zLv+JllbPPIyR2DyrCbDcgYtjeJ/4Tjjb3rqK4TxL4gtfDXiiTXdQXVzplnp
7efJDIDaqxcBU8vqZTkYIPStIeKtQummGleGL25WK5giLyMsStHIoZpFz12A8jrmgDqa5G6
tV8QeN/s1yqSWGlRbj5N6D5kkgw0U8GORt5Gac3jJ7UtFqXhzU7e6d7gW8EUXnGeOIZ35Xh
dw6AnOan8JafPDbXusXsca3erTfaji1EEqRkDy45B3ZRwTQB0aRxxIscaKiKAqqowAB0Arz
D4veAL/AMW2Nhqmgxq+s6e+FV2CrJEeSCT6EAj6mvUaQADJHegD4+8P6p4g8I+KdJ1S40h7
W4cyGJLiMILkFtrjJ5HPftjivQtT+POsLe/Z9P0axtgjAO11MzZ5OcYA496yvjp4htdW8VW
2jafCrXGixu090SMAuo+T8MD8Tin/AAT8IeGvE5u9Y1sx393ZssUenyjKxLgESN/eyQcemD
QBXf43eML4PYW0dm006bVFlC7SqTkHb156HmuVu7TW7SyfUtV8P6rBaNkSXtzAQMt13565P
f3r6s0rwt4c0O8uLzR9FtLGe4x5kkMYUsPT2HsK07m2t7y1ltLuFJ4JlKSRuMqwPUEUAfJ+
heIfF3he0jfwnrBNjP8AObSZBNErdflycgeuMYxXqng343aReaDNL41u7TSdRhuDCI4lciV
cZDAckd8159448FWngXxhptlpU/m6fqZkljt7hMmJhj5VYdck+3vXH6bptpq3jtNK/ta00a
K6TdNdXW0qnfYM8c+n4GgC7481a08VfEm71y2KPpFxJHbW91c7hCAoClyOoUHnpVLXtItNH
ntLe08V2+vSFQjR2CHyY4gpzuYn73oO2T0r1uf4OeGNPsxqHi3xxJJp4zIANkEbEjqOTk9+
Kxdf+Ftrp3gW78Q6D4xi1GytYzcQRmGPEgH3hvU9f60AeufCu6S6+F+i7JWkMUZhbcMFSrE
bfwGK7WvGvgl4w/tCyl8MToifZU860kXAEkZPzDHqCfy+ley0AFFFFABRRRQAUUEZBGcUUA
c14/x/wrbxFlto+wy85/2TXzr+zyp/4WZO27j7BL+PzJX0V4+RZPhx4hRuhsZe+P4TXzp+z
+zr8TyoPDWEobj3WgD6htdVgutY1DS41YTWIjMhPQ7wSMflV+s600e2s9b1LV42cz6gIhIC
eAI1IXH5mtAHIBoAWqGsanbaPol5qd3cQ20NvGXMs5IRT23Ec4zir9c940vYtN8F6pe3N4b
SJIh++FqLnyuQN3ln7wye9AHzvrkmu+PPiN/wjVnI17PcQLNfWq3zSWEFwFx5i5HKqpU7e7
GvpHwvoY8NeE9M0Fbg3IsYFh80rt34747V5X8BYTcv4s12VkvGur/ZHqBiMbTqASeP4RyDg
dM+1e2UAH0pF3bRuxnvilooAKKKKAK1/dJY6ZdXsjxokETSlpG2qMDPJ7CvLfgjpzz6Xq/j
OSG2tx4guPNjt7d2YRBSwOd3PLEnHavU76CS6025toXSOSWJkV3QOqkggEqeCPbvXkHg/wA
SwfDC5/4V/wCNJBa5leaw1LH7m5R37gZ2HcT14/qAez0VQ1XV7PR9GuNWu2draCMyt5KGRm
UDPyqOT+FYdx4kvNQmbTtG0TUXDNEkl4wEKwxyx7hKm775XjK44NAFTxTBZ+Jta0zw40M99
aQ3Im1AW1wgSIKu5EuE6lWPQe1dqiLGioihUUYCgYAHpWVouhW2j24O77VfyRolzfSIolui
owGcgcmtagAooooAjnt4LqEw3MMc8TdUkUMp/A1yeoaJqOhXdxrfhWPzd/m3FzpSkL9vnbA
DGRs7MAE4HBrsKKAKGk6rZ6zpqX1lcQzoSUcwyCRVccMu4cHByKv1yulR3+j+MLzSRBPLpV
1H9ptWitY4rezwcNHuXlmYndyK6qgAooqtf2z32l3Vmkz2zzxPEJU+9GSCNw9xnNAHyR4z0
6Ke78S+MJHIgvNXeCyRl4mKsdzE/wB3jHFfUPhfw5oWgaYraNpNtYNdIkk3kA/M2PU849BX
y748vNd022k8A6vNbqmhxxfZzGConXr5nPVmyCfoa+q/Dd+up+FdJv14+0WkUuM9MqKANai
ikIypGSM9xQB86fGnXrbW/GlhoNjICdGV5biTb92RgPlDdeg5rP0r4V+J/E+m2+rNBYRW9x
CWj89cNxwoIA7/AP1657xN4U1/wrqF/qHiDSJXtbi7kVNSLmQSZJ27sHIz79a95+GXjmx8S
6FBpDMYdVsYESRD0kUDAdfUcdKAPFJvhB44jvoLR9KkuQrhFkNwHhjU9SMnIHfpWo3wG8VR
TQwxS2clvv8AmBmbYoz1x19+K+mx0ooA8q8GfB+Hwzr0WsXerNcS2zs0EUSbFGVxkk8nqeK
9VoooAKKKKACiiigAoqC9vLfT9PuL+7k8u3t42lkfBO1QMk4HPSvLNQ+Pvgq3MA05brUhIC
WMabBHgcA7vX2oA7bx4234c+ISDjFhNz/wE185fAHLfFFSM4FlMePqvWvf/FGqW2s/B7V9W
ssvb3WlySpuHOCh4PvXz/8As/K3/C0Sd2P9Al4Hf5koA+sdyg4JGcZxS1n6loulawkS6nYx
XQiJKbx0z1rn0vx4O1KHSb+RP7FuvMaymLHdblVLtCwOSy7QxU9e2OlAHWTTw28fmTypEgI
G52CjJ6cmvIPjPLBqmteEvB51F9PbUrsmadZSipFjaQR0bcTgZ71zvi7xJL448Yv4Z8KW8m
p/2lFbMkt0/mWcUanzPOEYGUbJwd3bjHIqKf4K+Nde8Q2o8T6pZTWPnvcT3kErmb5iDsUMM
AccAcDJoA950TRdN8PaLb6RpNsttZ267UQfqSe5J5JrRrx3wlqurfDvxa/gbxhqUt5p18/m
aTqs5Yh2JwYWJ6H8ev1FexUAFFFFABRRRQAVxXxN8PWuveBNTRpbKzu1gKx3l0FAjBYErvP
3Q2MZHtXYzzRW1vJcTOEiiUu7HsAMk14To2kav8Zb3Uda1XxNJD4et7w2cdjZoUS5hUhvmy
cgnK8kE/pQBp/C/V7/AMd6kZtc0i1ht/DGyKwktZHIWQqVb5t2HG0D1Fez1T0zS9P0bTIdN
0uzitLSBdqRRrgD/E+/euZu/FDr4puLBtb0nSYNPmjWaG+OJbhGQMWUlgFHOAcHlTmgDsqM
DOe9YXiXXZtG8PjUNPtY76aWWKGFWlCRlpGCqS/QLyOaTWJ9ZHgu5ubaMR6skAcx27b9rjB
ZVJHPfHHNAG9VcXtodQOni4T7WIxMYc/Nszjdj0zxXCeHJ9UufGC3MdnqDWDveZuZwwiaJ3
R4Su454+ZcY4+laN3oXiKbx3BrcMlkILeUKjvI+827IBJFtAx975wcnkAUAdHNrWk22qRaX
PqNvFfS4KW7SAO2c4wPfB/Kl1XVrHRtOmv9QuEhiiRn+ZgC2ASQuSMnA6VzereFdQvPHlt4
lt7mBoreOFDazAlZNrOSxwOGUPlT65zUni/RtU1FzLp9nDe+bYXFj5csgTymk24kBIPYEHv
0oAfq2ky+ILXTPEeiyJaavFGr2slzuZESTBcMinDHbnGc4NWNJ8WW+oXVpYXmn3ml6hdLLJ
Ha3MRDFI22liRwM9QCc4NbllALXT7e1HSGJY/yGKwNdS5tvFGhanG1/Jbqz280cMyR26Bh/
rJQ3XGMADuRQB01YviXxRonhLSG1TXL1baAHCjG55D6Ko5JrXmkMVvJKsbSlFLBE6tgdB71
4pD8ONX+I2pX3inxrcX2js7lNOsBtLW0QPBYEEZPp36ntQB4/wCOfE2meLvG+ta5ZwyrbSR
xxweaGViAu0kjnbzz+Fb3hf4neNtI8Fjw9oFkt2LBC8l75Jm+yREknIHBAz36civovw34G8
N+F9CbSdP06J45VxcSTIHa4Pcvnr9OlbFrpOl2NrJa2Wm2ttBIMPHFCqq49CAOaAPHfhB8R
PEvirxbqOla/qEF5HFa+ZE0MSoCQ4BPA9DXt9fO+jWOn/Db44SyyTwW1hf3ElmlvIcPDG6q
6SZ6bN3y+2Oa+hwQyhlIIIyCO9AHnnxM+H2pePRpttb65/Z9lbl2niKlg5IG1gBjJHI59a+
fr3SvE3w58Z2djLdJb3sY86C4gO5WXBwOfpgr719i1w/xM8ISeL/Cy2VjaQPqSTIYLiVtv2
cZG5s9enGKAI/CPxP8N+JEtLCW9W01iRFD2svG58chT0PSu5lmihjMs0qRoOrOwAHbqa+bt
Q+CPjS2ihurW403UJwSzQxkwlG7EMcZ/SsBvAfxHutUudGk0q5ungCSSF7rEShvmADMdpOf
TOCKAPqXUdY0vSYxJqV/DaqwLDzHAyAMnFeM+NfjvFaNHa+EYknVh897MvQ+iIep9z+VeU6
rpXjODxDHo2r6RqF1qjIohiP73cuMAg8gqP0r1T4ffBC70vVrTX/F18ktxaSCaGzhO5AwHB
dsc49B6daAIvCnx5mmKReJtPDIS2+4tUIMIyB8yHrjP/1jXuGmanY6xpdvqem3C3FpcLvjk
Xow/Gvkr4jeJIPFXiq81Ww0y20+2tfMtjLGy+fd7SBuYD9P519MfD7S20f4daJYPGkbpbKz
KvYt835880AdRRRWB41nvrbwHrU2mpK92to/liIZYEjGR9M5/CgClrmtaBrSap4Mj12G21W
eJrbYTghmXgDsevQe9fI+o+FNT0PxB/YN9GkGoJJsUDJLFiAv1GDwQKs22jwJ4Ik8Vx+J44
9bg1AxCxdt7S8qVdcHI5ySTwcV9L/C7xNP428NtqOr6bGbqzkFut00f+uwAdwyOCD1xxmgA
1TQF8LfALUdCWdpjaaXKrSH+JiCT+GSa8P/AGe0x8UCRkAWEvGf9pK+jfiEM/DPxGMZzYTf
+gmvnf8AZ5P/ABc+4VANv9myZyOnzpyKAPq+vKvjBrlh/Y0egaZOJvFbXMDWEMDATwuxOJB
6DAIOOx9K6b4h65f+HvCh1LTbyCC4SVQIpIzI11nOIUA53Mcc9hk1y3gz4ca1avpHiLxZq7
anqdjG721pIBi3Z+oaUgs5AJ4PAPSgDovh98P7TwRZXMpvJr7U9Q2PeTykYLgHIUAcDJNdt
RRQBxPxNsLTUPCEMd7AskKahaMznrEPOUFge3BI/Gu26VgeJdHvNdGn6esqRactylxeEn5p
FjIZYwPQsBk+g963+oyKACiiigAooooA53xtNcQeC9Rktl1AuEGTpzok6ruG5lLcDAzn2zX
BfBHRpY4fEHihI3t9O1q7L2VuzEkRqWG8jpkk9e+K3fi1qOlxeCbnSLybTzdXkZeGC9uGgV
wmCzAr1K8EDueKvfCuzvLH4U+H7e/J877PvAIwVViWUf8AfJFAHaVia9pUN1Gt1F4f03Vrs
EIVvFUfJ3wxVunpirWu6xa6B4fvtavSfs9nC0z7epAHQfXpVbwpfajqnhHTNS1VY0u7uBZn
WNSoUNyBg+xFACaRoMNp4QtvD+oRxXUKQ+VJGVyhGfugHsOg+grSsbC002zSzsYBDAmcKCT
168nk1ZooAQgkYBwfWl55pG3bTsxu96WgAooqC7uoLO2ae4lSNRwC7hQSegyeMk8UAT1Q1j
R9P13S5NN1S2W5tpCrFHzjKkFTx6ECuYXx3dQWj6prXhPUtI0lIgxnn2tIJPM2bPKXLdwc+
ldhb3Vtdxl7adJlU7WKMDtPofQ+1AHLpqnifQbPydY0qTXBBbPPJe6egXzGD4WJYc53bSOc
44Nbul61pusJN9huUlktmEdxED80D4zsYdmHpWjXJ3ks/h7xYb5/Ok0rUVxMsUEaQ2bKCWn
lkyCc8DmgDrKKZDNFcQJPBKksUihkdCCrA9CCOop9AHnnxG+Gdv44a2v4roW+o2kbRx71zH
KpOdrdx35HrWd8F9Rv30fWPD2pTM0ujXht0ikfe8SY+7u7gENg+len3KzvaTJayLFOUIjdl
3BWxwSO4zXNeCPCTeFNEniuLtb3VL2Zrm8u9uPMkb074Hb8aAOqori9KbxBqWoatDb+J3Nv
YSfZRI9pES023c/AA+VdyjHfB5rrjKtrZrJe3Ea7FHmSsQi57nnpQBNRTY5I5Y1kidXRhlW
U5BHsadQAm1SwYgZHQ+lZniK/TS/C2qajJK0K29rJJvUZK4U4I961K8f/AGgdQng8DWOlxy
NHFqN6scrAZyqgtt/EgflQB4DoWn6jrU2k6Yg+a/uQEc/XGTj0BJxX21DGIbeOEHIjUKD9B
ivn34LeGtN1fXLnXpTsOkuqW1vG2OSpwzg5OQPfv7V9DUAFYfiTxb4f8JWkdzr+oLaRykiP
Kli5HXAA7Ctyvlr46XhuPifbQX8Es1jaxRo0UD4ZkOWbkjCk59D0oAta9f8AwU8V3t0ltPL
4enV/kv4YQY5SSWJ2A5756CvevBWnaLpXgrTLPQLiO609IQUuIwMTHu5x3JzmvNNc0HRNS/
Zqe60Lw7BpymyS8iidRJLGAwYnfjJYqDz71V/Z4vLuWy1m0EgbT0McsSBiQjNnOB2Bx+lAH
qHxAVX+G3iJWbaPsE3I/wB018+fs7uV+I14NgO/TXBb+7iSM19B/EA4+GviMj/nwm/9ANfO
/wCzoSPiTdDYRnTJP/RkdAH0tP4Z0S68RQeIbqyE+o26hYZZGJEWM8qucA8nnGa2KKKACis
zVfEGj6JsGp3yQNJyqYLMQOrbQCdozycYHeqPiTWpNOg00W9zDax39wIPtsg3xwkoxQkZAI
ZgFznv9KANe/1Gw0u2NzqN5DaQg43yuFGfxrkfF91rWlFNZ0nUd1jeLHbSCRwIbQlvluAQC
dpztbr94HtU3+n+K/Duj69YrDb6hayu5gnGYZvvRSITyQrDJDc9utbOgaIuk+GYNGuPLmjj
DjZyyKpYkIN3VQDgZ7CgC1pF9dahp4mvdOk0+5V2jkhc7hkHGVb+JT1B7g1forI1LxNoGkT
XEGparBbS29sbyWN2+ZYQcF8dcZ4oA16K4eb4p+Eo9VOlxXMtzeNNbwxRQoCZ/OGVdOfmUA
5J7Vk+JfiNe6ZEts0drplzM08W1ZReXKAcRTJDHnepPUEjFAGL8XobrxH4t8MeC7S8eNNRc
tcoYk2eUGBYiQ/MGAH3R1yK9jhhhs7SOCICOCBAijsqgYH6Cvn/AEz4R6r42v5/GOs3k3hu
e6dJraCKPMhYdZXVj8hYjdtHTNdPo3gC71v+1dP17x34hvre0vJbaS3FwIxKpVW+YgZwQw4
6elAFL4g3ep/E+8v/AIf+Dmga3sFE+oXsrERtID8kKMMgn1+ntXX6bY+O/DPhvT1mvLfX/w
Cz7J0ltIYRFLcyceWquTtAUcZI5rqNB0DSfDOjQ6RotolraRdFXkse5J6kn1NaEs8EIzNMk
Y9XYD+dAGHZeMNDuneCa8Szu4p0tJYZzs23DLu8oMcB2/3c1o/21o4QP/atntJcA+euCU++
Ov8AD39Kku7bTp/Ja+gt5PKkEsZmVTtcdGGehHrVCDwr4agkt5YNEska3MrRERD5DL/rCP8
Ae70AZ91460b7NI2jCbXbhII7lYLBC5kid9gdT0IBznB7UNdeN7qaW6ttNsrKG3E6JaXMm9
7pgB5L714RSeoOTXR2tnaWNtFbWVtFbwRIEjjiUKqKOgAHQVPQBysuqeNTFPDbeGbU3MMdu
wklvMQzM3+tVcDcNvOCetQx6BrPiCSCfxi1n9mj3h9JgTzYJCH3RylmG4MMDgcV2FQ293a3
iNJaXEU6IxRmjcMAw4IOO49KAJq5KbwNaxzl9C1S90GJ1uDJDYsFSSWXGZWBBywxx6V1tIS
QOBmgDjtPvfE2gCXTNagufEGyOWa3vbWALmNFG1JMnmVjnpwadeHxZrum3UUekaZbWdwlu0
UOpBpGdG5mjlQcAgcDrXYUUAcb4dg1rQvEF3o+outzY3TPPZSRlY4rSNSFW3VOuQOeOK7Ks
DxHoMuqG11DTWtbfWrFs2t3cQ+aIlbAkAXI5K8e1XdF1b+17D7Q1lc2MiuyNBdIEkGDgMVy
cA4yKANKiiigDkotG8Q6Rd6smiSWT22pXJu1e4LBrZ2AD/KBhxxkDI9DV/X9NvbxNMmt1W6
NjcieS2YhRcAKy9+AQSGGeOK2Lm6trK1kuryeO3gjG55JGCqo9ST0pllf2OpWoutOvIbuAk
gSQyB1JHXkUAc39g1bRPh6bO1kP28EsTAu7yleXc4Qd9qs2PpU+j3j2el6tqd/JcR6ZFK0l
s1yxZ/JVBlvm+bBYMQDzyK6ao5oYbiFoLiJJonGGR1DKw9waAOM0fxnfyX9npusaXslmMUb
TwtwkskbSCNkPIIQAnBIGa5z4zeDfFXiqysZtEngmtLDdNJYudjyOP4lbvxkY4616Ivh3TE
1eHU0iYTRPLKBuypkkADOQe+FAHoM1o3Mck1pNFFMYZHQqsijJQkcH8KAPm74K6lIfiWYo2
kjtruzkOxvlBIIPbqRgj8K+lq+RvAumXEHxh0/Tr68WKewvmh85CAZGUsSByCQ3Ir65oAjn
mjt7eS4mcJHGpdmJwAAMk18feNPFa+KvF114hgsligLJEpd9p8ofLnJ4JPP09692+Nvie48
P+AzZ2a/6Rqrm1DYztTGXIHrjj8a8c+Elj4Y1PxBDqniTWdOs7PTSwt9Ou5gGnkx99g2BtH
Ue/0oA5AeKfs+lXWkWHiHUrXS7knzbUNmNl6hfUcccEA11/wy8a2XhPxiLqeJ10e+hFvJJG
crGQ3ysR25z+Br6XsvDPhWEPc2Gh6Yq3JErPFboRJkcHIHoa+cPjV4b0Lwz4ztl0q0Wzt9R
tGnlhQEIJFYjcBnjOegoA9++IM0Unwr8QzxMJY30+QqyHIYFeCPavn79nUj/hZF0eudOkAO
en7yOvY/EMiL+zncvAGiT+xUCjoQNgGK8e/Z1XPxHvGAGBpr9un7yOgD6X12/wD7P0gyAlW
mkS3V84CNIwQMT2AJzXO6dPrd/wDDie3junTXtN320jocmSaE+/UOAPwaunuba2vZbjT7uy
ee3niHmF+Yzzwo569+PanafpVhpMEkOnWywLI5kfGSXc9WYnkngcmgDI1DTX11dC1m3RLe5
t3EpS5TkwyJtliI7Eg/moq7pWhW2neG4NCnb7fawqYwLhA2UySqkdDgYH4Vr9qKAGxxxxRL
FEixxoNqqowAPQCld1jjaR2CqoySegFQX15Bp+n3F9cyLHDAhkdnYKAAPU8CvChrHxH+KEz
3nh3Tm03QxNFNZ3N5L5PkyICGPyczKSc4PHFAHSeO/ig9ppting+Rp7u/aN7G4WETQ3vzlW
hHOQeOuKfo3ws1adhd+MPF15qJuIttzZRqqqQzb2iMnLmPPG3IFb/hT4Z+HfDbJfz28ep62
XM0mo3EY37z1KAcIOuAK7egDj7/AOGPgTULOS3fw1ZQFhhZreMRyRnGAVYcgis6y+Glv4YH
2rwReDTL8wQ20j3KCVJEV9zsw4/eMMjd+leg0UAchJ4v1S1gS5v/AAbqcMCxXEs7xlJTF5b
EKoUHLFwMjHqKztM8RWGn+KtVuLtJ4I9Wjs7qCLyWd97IY2QhQcMu1c+legV4jLrNx8OPiV
qrfa7a70nVL2IzaXbBg9n53Czkt8uWYHKg85zQB2finS9XutcmktYbiV5oIFsJom+W1mSUs
7N/dBBHPcAir/inw1/bmpWkxsbe5SKzuoWM2DtZ1XZgH3B57V1lc3rnjzwf4avfsWueILSy
utu/yXbL49cDJFAFW90C91DSfCltqNtDezWE8Ul6ZCCPlhZWIz975iOKrPo+sWvw+0vTSsj
SW08Ru4YXLO9usmWRSOT8uBjPIGKxdX+Ongeyt5RpVzNrN4EzFBbQtiQ4z94jAA7+lcRYft
B6ourxzan4TEWkyRb3+zszSqM4MuSACvbtyOtAHq0Ues6T4B1iexidbktcXFlbsCWhjJJVc
c8gZO3sTippr6Gw8BatqNrf3l1GIZHie6JV1YpgKCwBxuPfuaoaR8XPAes3cdra6wY5JZBF
GZ4XjV2PQBiMZ/Gu4lhiniMU8SSxt1VwCD+BoA8c8T+Mb/QfhdHplo6afq81wuj2++Xc8TK
FWSR26epyM8MO9ejeDvC2n+D/AA1BpGnBiB+8mkZy3mykDc/PqawviN4A0nxV4QvYksduow
CS6tngGHMxGSPfdgA/hXOfAzxjrGvaNe6DrsglutJ2IkjnErIcjay9flIxuoA9gooooAKKK
KACsK78K6Vc39xqEfn2d5dSwyTz20xR5fK+4p/2fUd63aKAOTt9bvdCvpLHxVcxG2Ebzrq0
hSCEkucQBc5LBec98VVvPit4CtdPubpPEtlcNAhYRRvlpCBkKo7k9KufEHw2vijwRqOnx2c
Fxe+UzWhmXOyTHBB7Ht+NfJkdvFF9rhuNPNtLbTlHilj3SK46r0wDxQBtatrHiDxdc3up6z
rNzbxX/wAv2GFisaRj5kU54PQcdSRWn4D8X6l8ONRw0kd54fvZlM8QOZIR08wAZwcc+hxXe
eHfgxc3bw6lr2otaxuN4tbU4YZHynd0U5Occ/WpfEfwQdHNx4WvsxhFBs7xsgkEchvfkkGg
DvtL+KHgLWGZbPxNaKwKrtnYwkk9Mb8Z/CuxBDAFSCD0Ir4l8S+Hr7RL2fTdbtktLyIGRV2
A7g3JII4IzwPpX1f8PNXbWfh9o9zNcQTXK2yJN5DAhWA4Bx0OMZFAHV0UVXvg5026Ecxgcx
PtkXqhweR9KAPkWO8ksviheXTRqrprLhskbY8yfe3YIH17V9gg5AJr4j0BbSS7smvhN9n+2
g3U5k4Zd4JPsTxX2w0sMNqZnlAhRNxkY8BQM5J+lAHG/FPRdP1n4damb4ANaRG4hkP8Lrzj
3z0x718psNHlsxZ3dzCHjGSvlbS5/u+uTnA69Pxr0n4q/FO61yWXQvD86voUoCmQQuHupFO
SinqRnHQc13Hg34T2s/wefQvE9qItS1JmuHm2qZbZjjywD22gDj3IoA838C/FfxB4N05dKu
tLfU9GSTEAeTEttGD8yg4+YAdAelc/408Qz+P/AIkz32lRzPbz+Xa2SSgodvToTxuYn8609
b8EeLvAzsurW017pI3BdQslDKF7GRSCVyOufTrXU/By28Fan4jkn1cGTxSkpmtWkkISSMAY
KgHBYc5H4/QA9O8bW0unfAfU7O4YNLb6UsTnAGSFAPtXi37OWG+ImpHDcac3IPH+sSvdvio
pf4SeJQpUH7Gx+bpwQa8F/ZzlMfxHvkJY+bpzj1GRIhoA+raKKKACiiigDxn4ia/P4k8X2v
w2so7vynuYRqcEcAf7Rathiwf+AL36ZzXsFpaW1hZQ2VnAkFtAgjjjQYCKBgAV5b4d8+w/a
Q8WWksMbrqFhDdJKDlkVcLg+mTnj2FesUAFFFFABRRRQAV418c4dUg0/TdSsnvnsIZkkvYI
IQ0QSNwwkduoIPA+pr2WvH/j0l5c+FLOxgtoJVnmIQmdlmMo+6scY4kJBbg9MUAdP488cDw
58OB4h0xUlnvhFHZiXgFpBwT9Bk49q47wZ8NvET+Gr7VNa1i0k1rWZIpnku7OO8MaK3KliS
GDLjocCsfxb4t8EeJ/gNPpdjqSx3mmx28cdtdDZMJE2jgdzjdyOK7/AODmsz6x8NbKW5mt3
eFmgWO3gMSwquAqEdzjnI4OaANnTPh34M0gKbHw/axurSsHIJYeYu1wCTkAjjHSpL/wH4V1
DQ/7HfSo4LUW4tF+zkxssIYP5YYc7cjpXTUUAfHXxO8N+JvCOpyK1lb6bpF86yRppu77LvT
O3hujgDJ/Svor4aePrLxt4fQASRanaRRi6jlH3iRjzFPdWIP0rY8b+GbTxZ4Pv9JubaOaZo
ma2ZxzHLtO1gexzXzL8LfFifDjxRqFx4i065WCaH7LN5ShpIJEfoVzwCcjn2oA+sdS1TTtH
snvdUvobO3QZMkzhR69+p9q+efh3rUV7+0brN34Zh36TqQlMh2bQEADb8dsv6/3qxdc1ST4
0/F3TNGSSfTdI2OsAcbmAUFmfbnAY4x7ACvpLw54W0LwppaafolhHbRgfO4GXkPqzdSaANq
iiigAooooAKKKKACvk74lQWOn/FjxA1hjgxXMiSZO6YjcwHseP8a+m9W8S+H9B2jWdZtLBn
G5VnlClh6gHmvlLxzrp8QfEHV9ctriAwLJ9mt3tl3CWNBhXyep56n0oA+udNu1v9JtL1RgX
EKSgZzjKg1ZZlRC7sFVRkknAArivhVbalafDXS4NSUqVUmAMu1hETldw7Hn8sVq+N4mm8A6
4izGI/Y5DuAz0XOPoen40AeA+M9Vf4ofFO00nw9Arxxq1osrLuwoY75vTAHT8K+hPC3hjS/
CPh+DRtJiKxR/M7t96Vz1Zvc18wfCphB8XfDs0r5e5STKqRhco20YHT8a+uqACggEYPINFV
dSvotM0m71KcExWsLzOB1IUEnH5UAfK/xC8G3XgjxXKeJNI1eaRrEI24xtgblZfQbuPpWpq
fxBhuPhBp3hC1uLqK/ixDfPghTCucgN6EbePTiub8WeM9Q8cXVtretzxWmn2bSLBbwg5UNy
ASTy2BjPHSsz7FqFvqNxFrEH2e4ltUvYoGU5MLjIU9ADgL/+ugD134H+B7S5tbfx9f3Qubg
tLHZ26gBLcbipY+rHB+gNe8V5P8A9StLv4aGwhSOO4sLqSOZUYksSdwc56ZB/SvQtfGujTv
O0Ce2juItzslxC0glAU4UbSCDnFAFrVbAapot7ppmeAXcDwmRACUDKRkZ4718i6PoVz4C+L
ulaVqiSST2V9G26HpPExwhBzx1zg+hFfRvh/wAS6tqOvWtnJe2l/BJE7XH2ewmga2YAY3Fy
RgnIwcH9a8Z+L9rcSfHfTY7dzaS3MVqsc8hCoCJPvA+3H40Ae3/E8gfCjxKSMj7E4xXgf7O
cY/4WPfkbjt058e37yOvevif8nwk8R72JxZNkjv0rwv8AZwAXx9qQVs50wlh/21SgD6mopr
SRx7d7qu44GTjJ9Kr3Oo2FpbyXF1fQQRRxmVneQAKg6t9PegC1SOypGzscKoySewpI5EliS
WNw6OAyspyGB6EVzfjy6nt/A+pR2otzc3Uf2WJbi5ECs0ny8Me+CSB3xQB494Y8d6brPx9u
dZgstQujqEaWFoLbaVhiBwzzjqOVyOehr6Hryv4Ntd6Xpuo+DNY0+2s9U0JkiZoVAM8TAsr
E/wAXfn3HevVKACiiigAooooAKimtre4CieFJNuSu5c7SRjI9OCalo5oA4i8+E/w/vbUQP4
dt4gkDQI8RKsis24kHP3s9zyOnSuusbK207T7eytECQQRrEg/2QMCrNHfpxQAUUUUAFfM3x
I8EP4Q8T3/iJo5LrQNalPmlB/x7SsSdrjuhJ4PUdK+mao6vp8Oq6Je6dPBHPHcwtGY5Putk
cZ/HvQB8ueC9a074dfEOXUNQ01rqwuIPJSSFRJLAeu4D3AOcHp+VfRvh3x34T8V7V0LWre6
mK7zBnbKo75U4NfLt3oPiXwa0On+LbBbcMrG2n3CRHVcblBB5OPx5qK+8L63o1nbeJpbGfT
xNsNtfRERBXI+Ugg8E8dccCgD7LorxDw58Y7PRPhbDP4lllv8AXrOdrA26PulunHKtk9iCP
mPetex+Pfgu5vRb3kV9py+R5pknhyA46x4XJz6HoaAPWKK8zg+Ofw7udVtrCLU5/wB+QPPe
3ZY0J6BieR6dK7DxJ4o0TwvoMur6vfpb24X5Cp3NIT0CD+I0AeJ/E74sf2u8Phzwbf6hY3c
V40N1OFESsFO3hs5xu+nSuMsfiB438M3MwtfFM11bZKhL9TOue2Ce55PBxWPoel32v3FrZW
ERmu76d+ZPvJubO5vQc5r65s/DGi2ug22jSadbXFvAiriWFW3EDG48dT60AfI0t5dazrU+t
apcyanqLFnlkMZbagGMBcYUAHj0xXonws+F1p4gFxq/iW1u0tbeXyre2ZzGsuOpYAA4HHHc
k19A2ejaRp+fsOmWttlQh8qFVyo6A4HSr1ADY40iiWONdqIAqj0Ary/4w+JzYaMnhq2SVbr
U0LGYcIkasNwOOeenpXa+LfE1v4R8NT63dWk91FCVXZAMnJOASew96+a7jWNX+KPxGRZNQ0
/RpEgxHJNN8kUfcJn7zHPt36UAX/hJ4XbxF4xXUn1L+z7rQpFl8iODcZVzxufOORkY5OK+o
q880p/h78LdDlg/tq2SVyDcSPKJJ7iTHdRzn0AHesTUfj/4Uhlhj0jT7/VS4JkZU8lYh7l6
APXq8c+IPxa0iG01rwrpunXWpXksElsJotvkglSGJbOflye3auI+IHxWv/FenWelaTb3uh2
zyE3UhnUNKuOF+U5xwc/hU/hfwNpcOn2/i/xrNFZ+H7VN0MMxPm3ABO0MBg4HYck0AeaaXP
Y6bq3hpdVLQadBdxzXbeXuIIYN07jGM12PxU8YaN4s8X2uo+GxJeQWNqbYyeUVE8jt8qqDy
w59K1viR48+H+t2Nlb6FAgkt5Czv9l2Bk242jpnqMZ44Pes34R+ELnxP44i1LUYLyDSNJCX
UHmQlEuZQeMkjB7nPsOlAHsvwc8L6j4W+HcFtqqiK7upWunh24aLdjCt3JwMn0zjtXW+Jb6
/03w3d3ml25nvECiNBE0vJYAnYvLYBJwPStesPVmuby9i0/SPEUWnahCpmaAxJN5idBuUkE
DPoQaAKPhTWrzVZ7qKfVLS/jgVTlLOW1mQns8b9uD0rwT4v3F1a/Gia6iUM1va28qKuCSFO
R1GM5r6X0r+1hYga19kN2GI3Wm4Iy9jhuQfbJ+tfNfxx0t7L4jf2ncX8M8eoWwCwI+2aFUX
+IYxtJzjPXn0oA9k+IV8t98DdY1BVwLnTRKBnONwB/rXi/7N4J8faowI400huOT+9SvUddm
huP2ZZpoA4iOjpt3gA4AXqBx2rzT9nDB8b6ySBn+zxjHb94tAH0TqGn6Nq2q2kGoWouLqwx
dwFgQIycruBHBPWvNtQ+CMCa/NqvhrXm0uJ7Z4BZ3FuLuIBvvABz90+mK9g96KAPCfCPi7x
d4W1/UfDfiexmv3s0N1MIFMkkkbFUj+yxqAPLA5YdufpXoNh4X1DV7i31XxldpevGGC6fGv
+i8Sb4pSjDIkAwM1znjbUtP8MfGXw34n1thYaUunXFu97hmDyEgrGwUHtkj616nbXMF5aQ3
dtIJYJ0EkbjoykZB/KgDz7xr4Ivp/E1l4+8Lz+Xr2nLiS2ckR30QB/dnHQnoD059q6DwN4w
tfG3haLWbeBraUO0FxbPkmCVfvKTgZ7fnXRzCU28ggZVlKnYWHAbHGfxryj4S3T+H5NR8Ee
I4Ws/EjXU1+xf7l6rt/rIj3HHTqPzoA9aooooAOlFFFABRRRQAUUUUAFFFFABjnNFFFAHjv
x/uVi8K6PCFgMsuoLtLDMqgKc7PboD+FRfDBl8WfC7WfCOoBpGtmaAM7nkMMqeORhgfyrc+
MvhCz8Q+B7rVVtXk1XSomltnjJ3EZBdcDqCB+leQ+BfG0Pg/WVv7UC5sdSVFurcffi25+7z
/COOeuaAMiX4U+MrDxN/Z7+H3u7mUfuruNi0LEEclugH1xXpdl+z+G0eP7f4jmi1JvmkMSB
o15yAM88c89zj0r2DQPEGl+JdLXUdKn8yEkqQwwykdiO1atAHgC/s7yHWRJL4jV7Er8+Ycy
E+nPH4/jXM6r8G/HGmTKIbdddjiIFrItyx8kZPG1ug+nevqWigDgvhf4PufCnhuT+1IIY9U
vJTLMIyG2DGFXP68cc13tFFABRRRQBna5o9pr+g3mj3ylre6jKNg4I9CD6g4NeA6h+z/rn2
PMOpWl20ZOyIZRsdvmI5J469K+j6KAPk7T/hD4zbVFs10cWsgDb7qVhs259e/Q4xzXoOmfA
l3uYpdb1vNuQTLb26YJ5BxuP0649q9wooA4C0+EPgmz12PVV095fJCmK3lkLxowJO7B5Jz6
nFeV/GK9tP8AhcOiRauTe6LAsIntUkzgFzuBA5Hb61678QfHVv4N0tI0Uyaldo4tl25VCB9
9/YHt3r570HQtS8eeNxZ3Wya5nf7ZqU6uA+xSM47KWOAPT2FAHv8AJ8IfhxPPFcnwvbK0bB
1CM6qcdMgHGPau6ACqFUAADAA7Vylp450KPSUm1OU6ZNG7wz28hMjWxRip8woCFHHU4HNb8
+raZbPZpcX8ERvm22xZwBMcZwp6Hj86AHanfw6VpF5qdwrtDaQvM4QZJVQScflXFvoOmeM9
Ng1mKa60u51SJLpLeZ93l9B5oQNgPt2gNkgfLxWhfTeKbfxVavJp/wBr0qSYwE2r5UQsv3p
Y2/iVgPmXI2k8CtnS/DeiaNdSXOmWC28jrs4ZiFXOdqgnCjPOBgUAVPFfiax8FeEpta1AST
x24VFjVh5kzk4ABPc9fzr5g0mw1b4j/E15b7/RbnVJmmaUjzVgiUY2AdsKMcnGa90+OaWzf
Ce9a4jDMk8Jic9Y23gbh74JrgvgdPet40vhBZm5sHth5t0y48hhyoGf72TxQB6Z8SbCOy+C
OuadaIqxW9gI0XoAqkf0FeNfs3Mp8c6wA3/MP4H/AG0SvdPibx8K/EfT/jyfrXg/7Ny/8V9
q7BQB/ZpGe/8ArUoA+pqKKKAOa8e6WdZ+Hmu6cloLuaWzk8qLbklwpK4984xXHfD34hWz2f
h7w1qXh/UNEa4tFhsZ7pf3d28a4cL3HTIz1r1avPvin4P1LxRolje6Hc+Tq2jT/bLYZI8wg
cqCOh4GPy70Aeg14t4hvdZ8IfGWTxh4i02bUdAkhjsbK6hK7bAOw3bh1znP59avRfGeU2hu
5vAeupa2iIdSuDEFW0Y9cA8sB1qDx3ren/EjT08E+DoYtZu7pIryS9Eu2Gwj3cOxzkv1wnv
zQB7ECCAQcg+lFQ2sTW9nDbtI0rRIqF26vgYz+NTUAFUdVuL22sDJp8MU1wWVVSZmVTk45K
qSPrjHrV6igDjofiL4fglktPEcjeG7+L79vqPyBucZjk+7IPofwFdfHJHNEksTq8bgMrKch
gehBqjq+j2Gt6bNZX9tFMkkbxhnQMU3DBK56GvNtJm+I3w90ay03UNDg8S6JYoYFn01ybtU
B+VmRsA8cYHpQB6wVBOf0rn7fxXZN4vu/C99GbG+jCyWvmkBb2Mjloz3IOQR1pnhjxnpfip
7uC1gvLK9s9vn2d9CYZowwyrbT2PrU3ifwloni3TTaataK8ig+RcLxLbsf4kYcg9KAN6ivL
dJ034t+FrS20i0k0bxBp9qTtnuppI7iRMnCknIyM9ea6rwx4ytvEN5eaTc2FxpOt2ABubC5
xuUHo6sOHQ9iKAOoooooACMjBrxjx/8FrfUhDqHgmG10y+Vm8+FmKx3AJ3ZJ55B7dOe2K9n
ooA+QdS0Tx/8NLm31rUY20+JpBCk9lOpUk8ncB689a6KH9oLxLHcRNLBplxBCEEqhWDT/wB
4g5+U9OMYr6WubW2vbd7a7t47iFxho5FDKfwNcefhP8Ozpo08+FbMxAkhsHeCTn7+d360Ac
fB+0J4b+zq99o1/CzKGAhKyr9M5FevWN3Hf6db30OfKuI1lTIwdrDI4+hr498d6DZ6H8Rta
0aysm0uyAQwREsVZNoy4J6gnNfUXgDWbPXPAel3VkrIkUQt3RuqMg2kH8s/jQB1FFFFABRR
RQAUUUUAFY3irVLnRfB+ratZwia4tLZ5UQ9MgdT9Ov4Vs1BeW63djcWrqGWaNoyD0IIxQB8
f6CmqePviHpNtqjz6x9pnWW9BcgCEfe5z8oHt68V9V+HvCXh7wrbPBoOmRWYkx5jjLPJj+8
x5NfKt9Z+Kvhl41XUAjWdxbu2x1OY7mLcDt6cgj/PFenp+0TAkC/afCc3nD73l3alfw4z+F
AHpFrFBpHxG1CxeJBbeIIBdJlRhpowEkU+uUKHHsaxYPDd5qvgE6HBHaTjTdTmS2jv1YxSR
JI6op28/KDwR0Kiucvfjt4Kn0q01IaRPc69bufIsJU2tC7DaT5hGAME8/pXnd38Y/iLrt/L
DpM0emjbvS2srXzCVJ5JYgnjPXpmgD6Z0DS5NB0KDT7nVrnUWiGPPu3DP9M4GQO2cn3rD8U
fE3wf4TtRLfanHdSlwn2azdZZcnuVB4HHevni58I/FrxdJBd65DrNyjxgwid9gHP8AdGNuf
cdOtbOkfArxf5LXJ+xWDuuFSU7m+7nBHI68frQBxvi/xJrPj7XbjU7y4neyD5tNPjO4QRk4
BYDoemT15r6C+C3ha50Lwh/aV9HNb3eone8EuQVUEhcg9Dj9MVd+GHw9bwZpk9zqZhm1e8O
6V4xxGvGEB7889K9EoA434pEr8J/EhBA/0Ruv1FeH/s4/8j1q5x/zDjn/AL+pXtnxZIHwi8
SZzj7Ljj/eFeKfs3qR431knnOn8f8AfxaAPqGiiigAooooAQgMCrAFT2PevF/hnb6RoHxi8
eaEUjtbyWdJrWInloTljtzyeWBP/wBavaa8l+Nz2Gh+HtO8V28Kw67ZX8RtbiNcO395GI6q
VBGDmgD1qiqEerWQ0m11G8njsorhEcfaGEeCwyFO7HPtV5WV1DowZSMgg5BFAC0UUUAFFFF
AHn3ifwt4lg8YReMfA89kmoyxC2v7a+LCK5jXlTkchh0qjeeJPi39k/s228C2Y1Z24vlu1a
zVeucEhs9seten0UAePWU/xn8Z2uyUWngqGBxDM5jLzzn+Jo852j09T3rNv/Dut+CPjJ4c1
mLxTc6hb67OLC4a9AaUgDOwkDGDgYwBg17nXlltHfePvikdQlbyvDnhW5aKCMNh5r1QMsw/
ujJxQB6nRRRQAUUUUAFFRy3EEG3z5o4t7BV3sBknsM968+8UfFzQ/DHiJtHewu9QaGETXEt
oUYQgkjBBYZPHIoA8t+OIF78RI3tLd82dh5M8wB2u7HcsecdQCD+Ne1/DnRrzQfh3pGmahs
F0kW+QIMYLEtg+4zzXy/qGu6p4q8V31vbW011darqbta2EsgXZnAB4PBwAD9OtdQbj4ifCj
W9MvdY/d6bdSKjxrcGaOQDqjHs+BwQOaAPc9UZdZ+Ilt4bu5H+wW9gb94Vcr57mTYobByVX
k46EkelXL+60fwNo7zw27CKa4DNCsjM3zEB2AOeFHzEDgAdqjsm0TxzpemeKNKup4JFVvIu
ocLKgPDxsCCCMjkEEZAIqe88HaXqEEEV5PeytEZS0n2hg0okGHViP4SAOBjpxQA2bxZDF4x
j8NrYTyyNtzMhUhAVLBiuc7eCC3QHA71RvvGSzaFfTWEMsE7Wrz2UjKG80BxHuwenzFeD1B
FakXhPSIdWg1aNZhfQokSz+YdxRVKhCe6nOSD1IBqJPBejJb3NsftEkE0D2yxvLkQRs24qn
pzg9+g9KAJLa8u28Zf2U12zxWunJLMpRfnkdyA2evRG46c1zcolsvFf/ABUlnfqs+oq1jql
tOTFtJGyGRQfkH8PIIJOc5NdemiQx6zBqyXVx9ojt/s0mWGJ0HKlxjqCScjHU01tBtpNTa9
muruZTKs4tpJd0KuBgMFxxjGcZxnnGaAKWn+LrTUW1Fo7G7htbINtu50CQ3GGKnYxPPIxWl
omrQ65oltqkMbxLMvMb/ejYHDKfcEEVz1tY+HLq91XwrD4gkmdWFw2npKoazJcPlcDP3sHB
Jxn3rf0bRbbRIbiG1nuJVnmadvPk3ne33iD7nJPuTQBavNPsdRhEN/aQ3UQO4JKgYZ9cGub
8QfDnwf4ktkhvtHhiaIbY5bZRE6D0BHb2NXPDvjTw74quL230W/E81k5SWNlKsOcbgD1Ge9
L4h8ZeHPC4hGsajHDLO4jjhU7pGJIHTsBnJJ7UAcVp3wJ8IWWotdXE95ep822KVwAM+pABP
+etdx4f8I+H/C8bJomnR2xdQsjjlpPdieSa1YL6zunZLW8gnZfvCOQMR+VWKACiiigAoooo
A4f4uDPwh8RY/wCeC/8Aoa14x+zgVbxvrRUEYsBx/wBtFr2f4tgn4Q+IsAnFuDx/vrXi37O
JUePNZGcFtOBA9f3i0AfUNFFFABRRRQAV5D8Sb7y/ih4Ittdtmi8NR3BlN0V3RtcnIRHzwA
Dg8+pr16s3XdE0/wARaFd6NqcIltrlCjDup7MPQg8g+1AGBbRW97458Q32rmOWPS44YraOU
ZWCNo97yYPdjkZ9ExXOQ20ulfDWy8Q2tzcw6hLcxz2kKzt5eyWcbIBHnbtKPjGP5Vjamnin
wiTF4g8JyeMtMhtjbf2vYyGO6a3II2SoD85APXp3zmug8G6t4Q8YX1tJYa9d3TaSfMt9Iu1
8prM4wCy4y5XOASTj680Ad+dX01b+Swa9iW5jZEaMnBDOCUH1IB49qtJcQPM8KTI0seN6Kw
JXPTI7V57awT3fxCa2tnF1ZR6lJqF1IyOj27rCIkjORtZSTlSD0B9MnT8O+HLux8Z6xq13Y
QwxTPIYJBLvZt77m9DggKcNnBzjigDslZXUMjBgeQQc5oV1YZVgRnGQa4vw1pdxonhnUJYN
BSHXF88kHaFuHLMyhSD9zlQBxisWz0jxBL4B8T6Ouk3MD3W64sUuHTcXkG51+U4UCTcQM9G
FAHpjyxRx+Y8iqn94nApr3VtHLDE88ayT5ESlhmTAycevHNeeDwprdx8NYdCMEVtqkN8svm
OVkhyJtxkVegTBOEPTp71vpoF22j+HLdEjtZtJuY5GUyFwUVWRgGxnkNnn6UAbEWtafNrt1
oiylb61iWd43UjdG3RlPcZGD6GuE+EdxJdw+Kru3gcaRc61PNZTvw0wJw3HoCP84rYl8Iz2
viSXxL/bk/lwzyXYgjt1LsrIA8RbOWUhRgcYOOtc18C9eh1PwnqFhGwUWt7LJDDj5ooZHLK
GPds7qAPWaKK47xT8RvD3ha9/sudpr3V2j8xLG1Qs5HYseij3JoA7GqU+r6VbMyXOp2kLKw
RhJMqkMegOT1PpXiGo/tAam/ltofg1jHjDtez7fm9Bt7e9eNXNxax+Kr7U9fjtbq91HzJTC
+5okZ+h65yMnGfQUAd78W/EU3jPxnLoKzpaaVoku1JUYMZZSBl9w446Yzx9aw/A2h+Cdf1U
DxL4hg0eyRtgsHmMc11IBku7nov1644xVnwdqvgHRLedfFlj59p9+1EJLlmzyDhhnIA6+td
Je6T8J/E2m3Gs+Hr+HSr4qzmzvVykhHIwMnHPAIPtj0APXfBHgfwP4eik1PwvDDdm6YuL1p
RcNjptV+cDr0/GuA/aEjs5tB03U49XH2nTrtY2sEmXBDgncV6gjaPwJry3w9rPirwna3dto
Guy6baXeJfIMAk29iVDfdPv9KZ4W8IP4u8Zx6cblo76TzJZry5BcPgZLY7sSePYdqAPafgH
q0Fx4S1DRlVEmsrtpMJ0KPyD+YNew1xXw9+H9r4F0ueL7QL2/uWDT3WzZuA6KBk8Dn65rta
ACiiigAqC8uUsrC4vJf8AVwRtK30Ayf5VPUVzbxXdpNazruimQxuM4ypGDQB8m+AL7WNX+I
F94l0jWbK31uW6Zktr4kLcROGZwWA4ACj3zivVPGfxNtdS8JwaR4blJ8QapMlobdXIeAMfm
bcP4SBgMOxzXnPjP4a6D4I8caZ/aF1f/wDCNaiSongkCzW79CCcEMACD0zjNVPFVj4V8EeH
JNAisTqPiW8+eW5mlKmwQHMYXGOSpB9Dnn0oAz/iDFqWma3fWtrcWlmNPJtPslgDGkUZwys
xzlixYnc3OawvD2mabr/iW2tNe1K/h82Iyz3KRPcSScZUKoBPTHPIr1C18IaVqv7N1zr+pQ
Je6siS3MN2jnzQd33XY9cEHI6Vy/w51KbS7+PxTZWyyw20QsruztB5bx5AWKQnrtZ8BmHvx
0oA9t+D+g+H9P8ACn2/TdOkjvjLLbz3c8WySba5AIz0Xpx6g969MrH8NaPNoehpY3F39qmM
kkzuF2jc7lyAPQFiBUmu69pfhrRLjWNau0trWAZZj1Y9lUdyewoA1KK+V/Ef7RfibUJmTwx
Y2+k2ynKyTgTSuM98/KPpg/WqWk/GL4g3WorZz+MdMtXlZRG9zboYyW7EqPlA4zQB9XQ3tp
czzwW91FLLbtsmRHBaNsZAYdjg96nr50+DniM3XxS1+98S6oG1fVQLeEogEFw0f3grD5cgA
YHcGvougDifiwWHwi8SFTg/Zf8A2YV4j+zgc+PtW9tNOT/21SvbPi2cfCDxH/17D/0Na8T/
AGb0x481cnk/2cRn/tqlAH1JRRRQAUUUUAFFFFABXmfxO8LStb2njDwzpiDX9KuUuHlg+SW
aAZ8xOPvkjsa9MoyD0NAHEad8V/h/qS2yxeJLaKe42gQTZR1Y/wAJBHBzxXb1598U/DOjah
8M9ckawt4ri3ha6inSIB0kX5s5HrjH410HgjUbvV/AOialfwtDc3FpG0it1JxjP49fxoA6G
iiigAooryn41ePdR8H6BaWGiukeoaoXQTbvngQAZZR6nOAT0oA6LXfij4I8Oa22jatrAiu0
XdIqRNII/wDeKg4PtXjfgL4q6B4c8X+JbjVoJbLTdZuxNa/Zbb90oyRvPQjIwTx+FZ3w1+E
kHj3w7d6/qniGaJpJWiEcGGfeMEtIW65z0/HNc/4y0rwvoni2DSvB02oXItpja3j3f7+JnG
CViAG4nrnA7UAfV1r4t8OX3hufxHZavb3GlW6s0tzG2VTb97PfPtXyr8QvF1t4g8dah4n0J
J4rZ7ZLSKeX5N+3q23r0PT0rH0Hxd4k0bT9e8O2dpC9prcTq0M0RQA7Su9OmDjtjGRXYfCj
wTaePNTvbXxLBdT6bplsiKUmKDz26glepwPXtQB1ml/AO7u/stxqPjZprEqsqi1tvLaQN8x
+YnjOeDXeWXwW+HVjHcxpoYmNzH5ZaeVpCvH3lz0bvmvQLeCO1tYbaEERxII1B9AMCpaAPO
tB+C/gDRLA20mjJqkjHLT337xj6AdgPoK43xT8DdR1PxbeXnh290vR9KuokURJAQ0RVcHCj
g5559+le70UAfLfjn4daZ4G8N/aNW8U6hqWv3p8qwjiQJGWBBbeDnIxjkkdqg+FPhuTXPiD
ZyfaJIY9KUXbSK5JbDDanPTOTn2rs/2gdS0p5NA0hRIdaScXERUZVYjlWz7kgYHtWl8A0La
Tr9w6qrvdIuFxwoTjp9aAPZqKpf2rpi3sti2o24uoEEkkTSqHRT3I7DirgZTjBByM8UALRR
RQAUUUUAcd8R/BqeNfB82nIQl7CfOtXJwBIBjB9iCRXjkOtadpEml+F/iz4UlmvNL2yWd1A
omd4xkAPg/OvGPw6V9KV8+xeMhbftC6zd6nYXF5LEo0uwtoVXduLDHUgc8nPvQBmeM9R1Tx
vrWgeDtBeOxs7zL/ANlwFR9ljHRp9vRtu5tvQcDrmulX4O6novi+zn0HVJZtPvS0WoNMqJ5
VuNpCAD7xJXrjjrS+JtPv/DX/AAj+r3Kxw6nfeJVuZTEwAt45MqIiR94Y4J6ZJr2+gAr5E+
NvjJ/EnjuTSYJmOk6STEqq2FeUffb8/lHsPevVviN4z8feHvG6x6LbxjSLez+0bZIMrdHky
Df0DKqk4yOh618xWU+n3eovLrU8iiV2Z5EQNtLc7jzyAfSgD0Twd4a0HSfBs3xO8cWjXtl5
3k2OmIoVbp+m5s8bc546fKSc9K9E0jVfBXxU8N6z4U0vwpY6HrMcHmWqSoowR911ZFDAg4y
MU6/OhR/szaPB42ElvJ5QNnHajbMZAx8soD324Jz2JzXL/s+6He6h491HxZ5M8VhBC8AeX5
jJI2Pl3HqQBk/UUAWda8A3Hw/NnYrqcNwusJ50dzcNs+x6jCPMVkY4AV+V559a928FeIl8V
+CdM13CrLcxDzkBB2yDhx+YNeY/tE6jpUnhbTdAkljbU572OaOL+JYxlWf6c45613PgGO0s
p/EmkWMCwW9lqOFiUKAhaJGIAHvk/jQA34uHHwg8Rn/p3H/oa14n+zcXfx7rTY+X+zvTv5q
V7V8Xs/8ACn/EeP8An3H/AKGteN/s4KP+E01puCRYAZHvIv8AhQB9PUVS1PUrfSLBr67Di3
QqJHRd3lgnG44/hHc9hWN/wnXho6vb6fHfiVZwAt3H81sHIJWMyD5Q5AJC0AdNRmkVgyhlI
IIyCO9LQAUUUUAFAAHQYoooA85+M/iKHQPhlqETwmabUlNnEuDgFgcsT2wAT9cV03giGW3+
H3h+CZWWRLCEMG6g7B1riPiHCPFXxI8J+B2+ezV21O+VefkThVPoCcj3zXq4AAAAAA4AFAB
RjnOaKo6xfNpmg3+pLC07WtvJMI16uVUnH6UAee+KfF/iHVfGyeA/AjRx3Uah9S1Nk3rYqe
wB4Lf449asD4P6DqMyXvi/UNR8TagF2+ddzlFUeiomAo9qqfBDSVTwVJ4puJ2uNR8QTPdXE
j8lcMwC579z+NepKoUYHT60AeOeN/FvhT4X+Ebvwv4QW3tdXdf3dtEpbyi3BkdvXHIyc9K4
34D+Eb6fxCvjS6tjBpttA1vA8vLXEpOGccdBzz68VeXwHpfiD9pXxDYeII2u7MQC/ESsUVi
2wBW7kDJ6V9BWlpbWNnDZ2cCQW8KhI40GFRR0AFAHyr8QLbX/AIhfHW78P6XbLFLZKbWFZi
VRY1G5pCcdCSfzFe+/DjwLaeAvCy6bG4mvZiJbucZw8mMfKD0AHArn/F3keDfihpXjloIJL
fVETR7hd22VHZsrKPUADB9q9ToAKKKKACkYAqQehpaqanerpukXmoNC8wtoXmMcYyz7QTge
/FAHzd8Ytbi1vx/aafBpJkXSHMSTwoXmunGC0WBztX/GsS3+IniTwx4fm8Nwwy6S0n7yKT7
J5MzA8HJI578jnjr2r0H4JH/hJfF/ivx3eLFHdXMojSBcExBvmJBPI4AGe/Ne0Xmj6VqF3b
Xd/p1tdXFqd0EksYZoj6qT0oA+Z/Avwd1jxjosniDV9auNMM7kQb4S7zKerNuIOD29aj8Q/
Cf4iaFdxwaNc3Wr26wmQXFtIyFcH7m0tnPcAdc19UgADC4AHGBS0AfIUGqfETwRr8FtqOo3
dpc2wEyW88heORGAyME4bgfga+qPD2v6d4l0ODVtMm82CUcgjDI3dWHY1ifEPwXb+NvC0un
jy4tQiPmWlw658tx2z2B6GvnLSdd8ceA9S1Cwto7yG4smY3UQjMsJPXLcEYx0b0PWgD69or
hvh/8AELTPGGlW0UlzFHrPl7prYZGcdWX1HP4V3NAHM+OPGFp4I8LS65d20lzh1ijhjIBd2
6AnsOOtfPUuonxN46s/F9lZpby3t7ZRS27uGMU+/ooxlgVXOeMZr1z45Wb3nwwutto0wglS
fzFwTEQepHpgkEjpXjHgbQ9Ys9MsPF2iWQ1nUBNLb2toY22wSBctKSOGIBGB3PfigC38V/F
t/ca9qOkXl65hjuZ4lURKCqIyFAGB/vqevPFep/BjxZp+qeEUtb3xRNf6x5h82C+lG+MdFC
f3lwM9zya+Ydeims/E90l1K95LBOfMNwjI0jA5YMCcgk5zXoupab4K8R3tje2GsWlnGITJN
GMQFJDkFjnG1VbbhRlioJ70AerfGDxTbadd+G9Gha3mvWvkvHhlUuoiQMPmUAnDZI6djXmX
g7S9O1L41aJp1rBb3FpBAL65jSLbHG4ixtwRk4JXOepJrAe30zwvPfSWOttrmvzx/ZbSQq3
7rOAXUc5LA/uyTwMk8kV1Hwp1vQvBN5qOp+LLbVf+EjvS0ccZs2cmJTyVPqWBz0+6KAH/AB
zmu9a+K2keG4wY4bW2UqwBIXzG+Z8dBgAflX0Xoei2Hh/RLXSdNt1gtrZAiqoxk92PuTya+
dPGHirwR4i+Kmj6xYat5kN5pz2klw4YJYzOGEbuCO27ke2a9d07x1qcOjJHqng/XbjUoU2O
1laiaG5YD78cgO3a3UZx1oA534teHtM1fxv4HVbTzdXuL8IWJO020Z3uGHQ+x+tb3wlNzd+
HdY1y6jCNq2r3N0hBzlN2xefQbTj2rivFN9qOnTap4t8QTQ2niS/t/wCzfD+kR3AkktQ/ys
zY43nOSwOB0r0DwPD4m07RdN0a48LWmi2FpAqEm+86QnHPyquMk5JJPfvQAnxdDH4QeIgoy
fIHbtvWvGv2bmB8Y66CqqfsSkAenmCva/ir/wAkl8R/9ep/mK8S/ZxXPjnWH/6h+P8AyKtA
H03cRNPaywpK0LSIVEi9VyOo965O3+HehWEw/ssPa2bgfadPIWS2u2A4eRWB+b/aGCcCtbX
vFGi+HhHHqmpW1lNPG7QfaX2JIVxxuxxyR71ymn6frlpfT6l4a8S2GsahNhtUsbi4YweY3K
tHtJMWF+UDGCAD1oA7zTrC00vTYNPsYFgtoF2pGmcKPQZ7VO8sUciRvIqvIcIpOCxxnA9eK
o6q+sjRJjo0Fu2psoES3LkRox6liBkge3XFeY2g1SDx81/4j1WXVpNGRY4be2B2zX0yH5EX
oNsfOcAAPk9M0Aev0VDayTy2cMt1b/Zp3QF4t4fYe4yODj1qagAooooA848V6N4z0zxo3jH
wVZ2OpS3FmtndWd25QkKxZWVsj16VVg8b+N9J1nQIvGOg2Frb65c/ZIobN3kmgbGQznlcHI
46jFeo15x8W/CfiPxPoOnv4XuPL1DT7kzKgk8ouCpXIbsRn8iaAKmqfG3wzpHjmfw9dwzGx
tyI5tUj+eKOUjOwgDPtkd+1df4f8YeF/GdtcR6NqKXRRds0DKY5EB9UYA4569Kx/Avw60rw
x4Lt9I1Cxtb27eRbm6keMOrzDoRu/u9Afx71jeMfsHhX4ueE/FJeOyh1HzdOvpiAiMNmULn
6jqfSgDJ+H3i/w94Ii8R+DvEGs29iujajL9maZzmSFjkBRjkgnoOea9h0/ULLVdOg1HTrlL
m0uFDxSxnKup7ivNfEeqfBE/bbjV7jQbm5ukYyyRBJZpDjHBXJ3elVvgvZ63b2+oyRm+g8H
tt/se31HaZtpJJbjovt70AWPiVpuq6D4i034m+H7f7TLpsZt9StgOZbUnJbjuvP04PavStO
v7XVdLtdSsZRLbXUayxuO6kZFQ63e6Zp+g315rEqRafFCxnZ+mzGCPfPTHfNeK/A7W9at9Y
ufC18s8GjSW7X2kx3akSGIyYG091wc/XpQB0Xxfh0y51nwPba3KINNk1NvPlZ9iqAmQCe2T
ivTrC/sNStFudNvILu3yVEkEgdcjqMiotW0bStd059O1iwhvrRyCYpl3DI6GvHtQ8G/wDCN
fFbRtG8Ma/qGg6RrqTSTWtnIcJJGuflByADx1HY0Ae4UAADiuMPgW7bBbx34m3qBgi6QDPr
jZg/Spre38S+HdR+e9ufEWjSrgiRU+1WrDuCAokU+mNwPqKAOsBJGSMH0NLSKdyhsEZGcHr
SSyJDC80rBURSzMewHJNAHkF34dh8A/GLRNW0D9zYeI5ZLS9tjlgHOXDL/dGfy57GvYMNuB
zx6V5dpn9p/ETxvYeJnglsPC+jOz2AkBSS+lIx5uOyenrXqJJyMDI7+1ACgAZwAM80UVny6
1pcN9NYPexfbYIDcvbBsyCP+9t6npQBoVjeJbKLUfDuoaUL6PT59Sha1jmYgEsykAe/0rmm
8Za/pCS6p4j8OzrpFynmWn2NDJNCc4WOZeu5uCMcAnBrGN1YeKNRa0+ICjRr2eNV0u1LEKg
fDCaOQgfvc4GONu3HOaAPFNZ8N+Mvh1c6fe31ulmqOxt7m0bdhkI5bH3c5HXtmvdPhX8RZ/
FlrNpmuPEusQHcrRgKtxGecqBxkd/zqfxHquk+GvDl3o/xG8SQalZ30Plwxi2KXMy9G4QkM
ckcgCvnTR9Sk0Dxb/aWiXdytlZXI+zT3EDJI8WRuDqTgfKcGgD7PmhiuIXgniSWJxtZHUMr
D0IPWsfSvCfh/Q72W80nTY7SWXORGTtXPXaucLnvjrWvBPFcQRz27rJDIoZXU5BB6EVJQB5
n8QfhJpfjO9j1W2lWx1FRtkO35LgYON2O+cfNzxWJon7PvhqzlW51W7nvHZWDW64ES5XHBI
3EjqD617PRQBxXhz4X+DvDQ0+W10qOe+sAwjvZhmVic8tjgnBwDjiuoudI0q8uVubvTbW4n
RdiySRKzBfQEjpV2igDitW+FngbVtFn0ttAtrOOZxJ5lmgikVh3BArgF+A2sWbvb6V8RdRt
NPf5fKAYEJ3HDgfpXulFAHl/hL4L6B4YvrXVJb+61PUoWLPNOFKyZ6DaQcYPOQc5716echf
lGT70tFAHE/Fn/kkXiT/r1/8AZhXi37OAYeNtYz/0Dxn3/eLXs/xb/wCSReIuv/HuOn++te
N/s4knxprRYAYsF/8ARgoA9x8Y+ItD0W3gttV05tTurrK2dkkAke5fgbEzxuwc844Bqj4b0
DwZcaHpmp+F4nsYrdSUNpK0cmN254pRnLYbIKtnFdFrmh22uRQQTymIoxJePiTYRhlVuqbu
ASOcZHeuIu/DekeC45PFN+0l/qcM4+xtar5FxeMw2rDJtOJSTjkjtk0Aeh6hqVlpOlz6nqM
621rbpvkd/wCEf49sVyCjTPF2jN4n8G3IS+EU8UTBQjJK+0OXBGVkAQDJ6Z9Kjs9T0rxhc2
yeIgdJvtGm8y50S5kXiXGY5CekiAcrjjPPUVVfSNJ1Txlqt34L8XSaTrabHvbaAB7edweHk
Qj5u6kqR7nNACW+vf2L4rs/Cui6fKj3V3GLoX115hiXyd7mNcknhQS33dxPWu9sNU0/U4Vl
sbqOdXXeNp5K5I3Y64JU4PQ4rn/GP2RdHhgmsmv9WuwbO0SE+W7u6/N845RMA7j2Ga43wYy
23i7V73xFMbfXLWApDpqDy0ijRcMkQx88YCqVOe5OAc0AevUV5dJZ39z4d0nWY7+R/FutSR
SW8yyOYbZTh2AjBx5ax5ByOSeTkiuz0PUtQn1bVtI1J7eabT2iKzwIUDq67gGUk4YY7E8EU
Ab1FFFABVHVbDSdR02WDWrS2ubIDe63KqyDHc54GPWr1Iyq6FHUMrDBBGQRQBz2m+F/Baxx
XulaDpBR1Bjmgt4yGX1BA5rP8ceNrfwpZ29nZLDd67fSJBZWJfBZmO0OQOdg71BefCrwlPe
m+sY73R7oncsunXckOwk5O1Qdoz6AVe0TwFoGh351OOCTUtVZstqOoyefcY9AxHAHoMUAY1
58MpPEFrax+L/Fuq6sI3E0tujJDbu2c42KudvYZJNYHhZ9Q8XfG+/8Riza00Tw/BLpVo8Z+
SZg2GB9epOBwOK9eubm3s7WS6u50ggiUs8kjBVUDuSelcD8H41XwTdSW6sLCbU7qWyZlxvh
Mnytzyc88mgD0LPJGDx3rh/F/hDW9S8Q6f4q8LaxFp+s2MRgCXMXmQzRswJVu69+RXc0UAY
2gP4k8ieHxLFZGeNh5dxZFgkykZ+43KkHjrz1rZoooAKKKKAAAAAAYA6AVW1A3o064/s1Y2
vNhEIlOE3di3sOtTTTRW9vJcTyLHFGpd3Y4Cgckk1zzeNtCbw9JrNpLLeIsogS3iiImklP3
YwjYO4ggj256c0Acvqng3xhFEtppniCW+sbrZLqSz3LQzSSA/N5LgHyw2enQbQB1NIfDdxY
MT4l1K3tBDKZYPEsd0IbpnPyhJA428pxgEr8vSu30fxBp2taUL+CXydoPnQzkLJbsvDLIP4
SD1r5l+J/jDT/ABn4mluY7t5NC0seRBAW2i5lJIaRR6dAD7UAfSWm6tpMenW8F14msdSmj/
5eGliUuexwDgHBHSvOfH3xp0fR7gaboNrZ65cxkNJNK+YIWz0yPvN346V4Zqng67sPBVt4o
eyZE+1SWs9rJCQLbgFGL5+cEHr0pngfw1DeaoNX1m4jtdI0+RJpwQTPPzkJFHglySuDxgc5
oAztQ1+81bWpNVv7ybUtVkdiXkJMUQboEHU+3QdOK7P/AIQDxVb/AA01PxfqMtxZTQyK629
z8heHu+MZBLEYHHGa9V0Wy07w3rX/AAluq+DLQ2+qoLiC80i3af7Dn+B1GcZXBLqMZyPSuu
+J1neav8KtZt9Lg+0SywCRUJKkqCGOPfA6UAcv8DfFEOo+F28NGGUXGlDPmkZR42JK8+vWv
Xa+ZvgNrdva+MrjTpQkbX9vsQKcZZOcY+mea+maACiiigAooooAKKKKACiiigDiPi2wT4Q+
I2P/AD7D/wBDWvGf2byf+Ex1vJJJsVOe3+sFexfGA/8AFoPEHoYVB57eYteP/s4Y/wCEu1v
GT/oK/wDowUAe0+P9MkvdLtLrTnuo9cgmVNOltifkkYgEv2MeAd2eMA98VjRa3f8Ah26t7b
4jWUuoy2chltdctLNmgVWG0tIF/wBWy5K5x0OfWuj8WeHbnxGLS1i8T6hocKbjILFwjT5wA
CT2HPT1rzDxTo1voQk0HUvEnizxTC8Jubu2hvQgsrZSAZJMDLDPRe+DxQB6L4y8DaH40skS
5062kuG2gXuMSRp9Ry3BJAzjOM8Vi+HvhgumWsuiatdSahpts27S7pZ2iuLRc5KZUA9TnOS
CR0FV7X4VeDpvDUF3ouvarYQyRCU31lqT7ZFxncckjH4Cksfht/aGkI2m/FHxHd6VcrkbLx
ZFkGecOB04xxQB0d1o2p6jrrarpvihEvNPHk29rnzYQhHzeeoIJZiOoIxtGO9WLrxZbaTd2
VhrsSG82Brue0BeCz3HajOT8yqxGBx9eOa4PxZ4T0v4dN4f8TeDoDp80Oow2t3GJnP26KVt
pVySckHnJruL7wFp12l5NDfXlnqV7vFxfwMBJMrDGxgQQUAAAXtjjvQBBptt4e17dr3gfVL
eO4gZ7czxKZYRkgupjJAGSAcrjoOcVj3ej6xoFxem0udSuHk8u9a/DAI0m7M7yAHnEaKqxg
YxwOua1fEHhSW4m0+28NodHvkC79Vt12CKNOi7FIDlicbSCAM+1amg6xrMxfT/ABHoktjdW
8W6S8Uq1rPg4LI2cjPXawBGfagDJtPHrMIPO017vz0WQfYcOyeYGdIyCeWES7mIPHGBzXR2
XibQr+e3trfUoftNxAlxHA7bHZGGVIU9ePSs7VNC8KQRSNM9rpDOsieZHIsO0yqEZh23FVA
B61UXS9RsrTVbjw9LY3r3EsT2hyN8SBUQqGOV4VTt9zzQB2eRjOa4jX/G2q2tqkOg+ENWvr
66m+z27yweVCG5+dyTkKMZ5AyKxTL4o8N6PHa28NzEtlZTLGHAmSWeW6CQ5I6lVO4gEcGr9
h4x1ga9pmjXMdtdfa7ieP7QFMfmKjsoKrk7flRjzkNggUAQN4d+K1rbx3lj45s7y+kH7+1v
bMC3jJHPllBu4PTPaqN8fid4t0hfDup+G4tD3zoLvUrfUBteJXBYRquW+YDHXvXq9FAHmUf
wW8NLrKXU2o6td6cFG7TLm8eSF3DAhmyckf7J4r0uOOOGJIoY1jjQBVRRgKB0AHaor29tNO
sZ76+uI7a1gQvJLIcKijqSaLO8tdQsob2ynS4tp0DxyxnKup6EGgCeiiigAorE1zxTovh2e
zh1W5MT3b7U2oWCAdXfH3UBIBY8DIrXlmjit3uHfESKXLDngDOeOtAHM6vP4vm1R5dCjjis
9PAZoZ0GdSbjKKx+4AucN3b2BqG58aXJ03bYeGdRbWpXMUGm3aiFnIGS5fJUIB1bPUgdTVB
/FvijT4H1vUPDtxc6Tdo72tvaQM1zbEfcEy56OOcgfL0NFhZ+MNPWLXdO1CPxKt/EJJre8b
7OYiTu/cHb8q4ONjegOetAHPabFdavbzyaXrEet6hdjdrOiapcNAUkVgcIgBMYBGwjG1hjn
16vxLovhgWaeMPEMcmkXllGs7z29yUZGVeF4O12xlRxyDiq/ib4i+AfC5XUNQu7WfUwpCxW
gSaf3XI6D6kdK8F+J/irxL42sm1mJXh8IJcBLWF9qt5m37z+pPzEDJwKAKkureJ/ir45aHR
2tba5m82RovLFuFtwQMSyDmTjGVORXKanoWvt4muPDk1p9qurGZ4QLaIleM5IwPu4BI9q9f
8Ahf8ACLyftGveKJ2hsvJPl+ROvk3UEkeSxcHcBg89K9t8O6loWp6I1x4YEUiwL9nAdSjAo
MIr5G7GMEE9jnvQB5wPFWneAvhjpOhyalb+LruRD5SpgqkQw2W4bAXgAsOuM4xWtpsfw48W
HSNN0zVJrbVLK2aa2SCZorm3LnMhJ7tnOQc9ScYNWbb4d6ho/iC48T6XeWV1qt/btFfxXsR
8qVickoVwUHRcYPAq5YfDPQLLSZUitLiKWUrciFLtv3E4HWKXG5f7uc4wOlAGlDouh+C7ST
WBf3lva20R82Mzs0UhP8Xl9AxPQKByelaGheJLDX4pUSOazu4W2TWV2oSaM4yMrnoQc5HFc
VqGh+KNEi01dPvn8R6pdsfMg1J2aCJ1G5JgR90JwP8AayD1qjcxan4r8UWFpqGnDw54j0yL
zxeLbl1upl6Iko6w45YE5O7HY0AcD8SPAt/4N8RTa/odrcLosjrcpLbMc2UuRnceyknj0r2
P4XeKLrxR4NWbUZll1C1kMMzAjcw6qxA6ZB/SsT4i6lfXXwo1638RaBcWU0UMZEkMqyQu5Y
AEEHOAeSGHSvJPBXxA1TwRo5SxsoJ7GSZJJjLGwLDbggOOB+OcfjQB9X0Vxngn4iaR40FxF
bxvZXsB+a2mYFmXsy+o/lXZ0AFFFFABRRRQAUUduT+NIrK6BlOQaAOK+LJVfhH4iLAEfZsY
I/2hXi37OZx461YDodN/9qpXtPxYDN8IvEezOfs2Rj/eFeL/ALOIz411hjyw08AkdP8AWLQ
B6f8AGmS40/wdb67buXaxnGIGUlGLcByRyrIfmU54Ncv8GvF9zrOn6lba1pF5qF1fXeLjU4
YNytuUBVlIOQBjAwMAHtXrXirRrvXvDt1ptneJbyTxtERLHvjdWGCGHXvkEdCBXjngbwb4s
8FW3ifRbTUbO71K9WKGKC0nJMBIJ82RsZjG3IBIyTjFAEt/B4FsvG40y2g1jTtAkuhZ3d5b
XrDTpJm+Y2roeFUnGSuOSR611lxp2s+GfGUepeG7a4t/CquVvNLt0Q+fIVz5kEZxgZxnack
5IB5zamS2l8DL4QsfBjLPMv2Y6deowgXu8jSjIZQedwO4kjoTXLaJ4S03Wtah0rVNd1+2lt
7d2/sbUpHcxSLhRPbzHGdhxhlz+poA7/4hw6XffDLV5tUs7ie3itjcokSHzkkUZRlHUMDj6
c5qz4J1m41T4c6NrWr3MBnmtFknmRxszjls9B059DmuUl+J/hvwfqcvhjxT4ol1a9jlCNMt
ltESkDiQr8pI7kDv0ryvXPAnj7Xb5NK8IGWXwPdyNdafvuwIFR8MS3RgMk4UgkUAfQNn4v0
nX9I1e58KX9tqc+nB0IyQnmBcgE+h9Rx1r5S1jxf8RPiRepaSXM5tprhLZLe2Bit0kY4VWI
69+WJ6V61oX7PcOn6eU1TxRqEolVjdWtg3kxynB2AEnPGT1657VraZ4Z1X4YWEniZY49VR7
VY7+081IBCsf+qaPjazAfKe7E5HpQBweo/ATxHqHhmxvop44tYYRpd2dzMXCkMQ0gkye2G2
49cVzOn/AAx1x9Suk0bVotc0+wTfdSaRcOM8/wCrUkYMmBu2j255Fe8ah4gm8baJJ4VEdz4
W1a9ZEuIrp0WaO2b5i6c/OWUFQByDnOMUuleHtf03Xre0kF7bIhVf7T0+SIQXaJ9zz4CMq+
z5Sy+g9sAHjet6l8TdJttNuvD3jTUtcs0RbaWSJdphuG6RPGw3ZxjBYfjU/wAO/ib4vTxWJ
PEWn6j4kMsMsdtHb2sbTKysPMKtgEhcEEA9TXuuq+PNL0fWbiCWylksLdhFe6lHgx28xXKR
v35GPm6LkA9eOZ/sjXJtBkvbWC21ux1BJAbPSbmK3bTgzZxbSgYOR97kZbnvQB5ze/tD+Kb
LxFqEcOk20liJiIIbyFopo0zwGweuK67Rv2grS70KWe88N3s+pw7nkgsFMkaRgD52c/dHX1
xiug174X+CNUu013xBNLbXd1NbsXvLhc/IuPJ54+YA7uuT0rM8FaJ4SS5u9Jsr6e2srma5k
+zSQrBDqtvJ8q7SfmdI+VBBHXOMEUALoXxO8GfEjVtP03UVudOnhl8+KwuWUw3cg+4Cw4Yg
8hTjJx1xWlYaV4v0HUF8RWFtcf2ZcTytN4ZhkjPkxt910LHAbd8zKCB8xA6c+f8Ajv4IWGl
awNf0i/8A7L8PRjzLoYeSS0IxgxgZLZOMeh9q0bP4n6BqfhLRPD3inxPc6fP9nLahcQeYs5
kRyqR7lGVJwGY+wHc0Aezz+I9PsPDia7rAl0u3IBaO5QiRGJwFKrkk57DNYN74h8QXsh1fw
xb29zodmgkcycNqIPLCFiQFCrzk8FuO2aw/Bfia28U6jGJ9Y03XbbRwdl8rvDIHIwrvE6hS
xXPIOAc+tVbjxl8JfD01xf23iJzG3mRy6ZayPLDKWJ3fuj8o5zyMDmgDQ0Hxt4P8Ra5fvfa
Xdaa1/CIYZtYj8uO9gxyke7jGTkr3znnt2eieGtJ8PecukJNDDNjMLTvJGuP7qsTt/D0FeN
eOvi0L3wgkug+Bp7vT3UN9q1axBt0Q/LlVz64Gelee3E/xl1lbTXZYtZht7Z447fyVFuq7w
FAjj4zkHGcHrQB9B+MPix4P8IRXEE+px3eqRghbK3+d9+OAxHCjPXPNeH+Gtb1H4r+Jbqw8
Rapr5uCr3MFtpU6Q28UaqSUIPOScKDz15rU0r4W+FoNWstP8cNdaTqKp+9jSRnj1KR2yrrN
jAPVSnBz0JzXo3h7w1rHguNtX0Xw1bPb3WfM0aAos1uo+4wmY5dyB8wJxk8dOQDxbRPgl4p
nnnuNW0WWGJLU3UELTJH5zBwPKkf8AgJXJyK7rwh4b8Fab4hi1DVoLjTLQ3TXOjXV3ODBNG
E2vCWYkEBtzLnBYEGvRpfFmu3UpvYPCtw+gQt9nvY54z9qLHhmSMZDoh4PrzjOKyvEHiOw8
TWAtk02eTwbHKIdRv1hKlSP4FRhuCA4DsBkZwO5ABoav4d1rxNDLfWurwrYxugstNhkzZ3k
CnJExXrv6ccKAOvNZButRm1YeK9Q8JT6VBBN9ku5tPuJHnk2EgSBUAEkI+7yu7njgV0Gk6d
pulwtrPhjxNFa+HA5lmswiSW6YHzbDw0Z74BxntzWxZ62niTSbpNIlk0+9Q+VJHdxbZrfPR
inup3L2PHuKAKsHxA8L3V9Y2trfNMLw7VmWNhHE/OI5GP3HODhTzxXSXF1b2lpLd3EyxwQo
ZHkJ4VQMk1xkfgFNLhntdDntzYXjK93ZajCbhJ343SbsghiOvUZAPFbsfhTRYdMi0uC2aKw
Sf7QbZZGKO2c4IOflzg7emRQBpadqNjq2nQ6jpt1HdWs67o5YzkMKtVgp4XsrbVxqWnXV3p
7NL501vBLiCdiMEtGcjJ9Rg1vUARXNrbXtrJa3cEc8Eq7XjkUMrD0IPWopdOsJ9MfTJbSJr
J4zE0G0BCuMYxVqigD5U8QaNq3wu+Itvc2UZjsxM0un3EmGRkPVHJx0BwR16Gvc/BHxH0rx
hEbd1Ww1RCQbR3BLgdWT1Ht1FaXjHwTo3jfT4LLWGuFS3k8yNoH2kNjHcHPFfPHjjw1L8M/
Hely6VPJLZ5F3bSy/6wMrfOhcYyP6NQB9W0VQ0fVbTWtDtNXs5Vkt7mMSKy5x7j8DkfhV+g
Ao6UUUAIxwOmaAflBIx7elLR160AcN8XG2fCHxET/zwAH/AH2teM/s3gnxprb7cA2I/wDRi
17J8YCB8H/EOTj9yv8A6MWvHf2bwf8AhMNcJOQLFQMf9dBQB9O9q+SdQ1e+8AftG3F3f31x
Pbi8Ely7ZzJFIvUgcHAbj0xX03rniO08Pz2H9oRyJZ3TtHJdgfu7Y8bTIf4VJOM9AcV5n8V
NN+HaRWnj/V7c6szywwKtrehFmUMTkYzvwOoB6elAHYazq0PiOZdM0Txfbabbwxfaru7tpl
85RxsAzwFyQWJ7YHGa8mvPHtn4jv8AULLT7O/vfG0Ki20/U9IkBjkKA7mQNjy0IyWHOc9eB
WZ8TZrfxxq2jWPgyAwadLKQkkkP2aG7llI3SK5ADbcKpz7YFdZ8NfD3hP4f6hfre351bxjA
pheK2DHIJ/1cAIAdum7n5e+KAOR+H3wan8a28viLxXq0qQ3MhcRRSBriRtx3GQnO3kHjr9K
9zj8ParoHh6Hw54a1C5eKaXYt1eOJDp0GOQnGWIxhQc4J5OBUunWfgm5vpfF2nxW1teQh2u
5o28p0JHzCZQRyOuGHGKr6d8QLWW/Ka3af2JY3YMmmXl24RLyMcEnONjdCFPJUg0ASWV34i
8NB7TXUXUtHtlZhrLTqJVjAyPNjx8zDplevHFbun3+j+J9Ig1G0ZLy0Zt6b0IKup7qwyrAj
oRkEVzereCv+Eg1NfEUmp/8AExt5Fk08xuzWyIpyqumcPuPJPHOMdKq3HgzXLuRbuC8g0HV
bmZnvbvTJZDFIuMA+S/yszcAkjgDqTQBoN4h8KaxraQanYxCOKTFjqF7GqxTyo3zLE7c5Vg
Pr2ziuxJOwlME44yeDXPaTaaneac+meKtD00x24VYmhYSQzADGRGyjZ9OevWuhVVRAiKFVR
gAdAKAOCi8A3Ni0mq6bqUKa5eM7alJPCZLe+D87WjyMBeApHOM5zk1kapF4jvNOiWPSYoPC
Rk8q9tNJiZLqZR96SMDBCF8cD5toz3r1WigDyzTPCUniUW51t4fEPhdrV4LM3ayRXVqCcEu
rDDP/AA7+CAvuc29T8JX8ulw+Fp5k14uubW81CxQppsaDGSVxvY/KABg9SelekVmaxcagtu
tnpAjF/cZVJJBlIF7yMO+Ow7kigDF0vxWILVrTxHpV1o1xZws08ssRa1Kp1ZJeRtPUZwecd
a8h1v4b/D/xH5/iDQb3UIrq+mkgTTnBVnu35QkP8yJyWOeNpzXuraDZ3UOzVi2qEgbhc4KE
/wC4PlH5U5PDugx3P2qPRrNJ8Y81YVDYxjrjPTigD570D4XaCtjqOgPfW6eLLiNIfsWrRke
S6t+8lhZSC6spyuPQZ71raf8As22UWoGTUPE0txZLKCsUUIV5I8cgtnhs9xXt93o9k8Jltt
NsWvIlJgeeEEI2PUcgfSuc8DauviTQLy+1bSbGxns72azdYeU/dkAkE++aAOL0Xwdq3w+0w
eJ7q5TUobSCS0fTrp1XyrIyF0VW6GQNyQeDnA6CuisPF3iTVZm1yw0vztPt5Ps9zoRQLf25
xnzTuIGc/wAHdTkHNd0+laVcxYksLaaNsNhowwPcGk/sbSftjXo022Fyww0wjAcjpyepoAd
p15Fq2mQ3v2SeBZBu8m6iMciEHoVPQ5q7xVY6fZHrax+nSk/s6xwB9kiIHqoNAFqmqiKu1U
CrzwBxz1qlJo2lywrC9hC0ancF28A1GPD+igkjTYcnr8tAE9zpen3dsba4tI3haRZmj24Vn
BBBIHXkDr6VWvvDmi6jqUGp3Vihv4MeXcoSkgx23KQSPY8U0+GtBIIOmQ4Jz0NPXw9oySeY
lhGr+oJz/OgDUxgk+tFVRp1kq7RAuPQkmkNhYJ8xt4xjuaALdFVls7Mg7YUIPpSf2dZZz9n
H5mgC1RVb7BaZOIuvXk0osrYdIh+JJoAsV4J+0HewyXOgaWjlLmPzblmI+UR8D88g17dLpW
nzAiW2Vs+5FZl14K8J31ybm90Czup2G0yTR72x6ZPagDD+EE8k/wAKtJLxqip5iR7T1UOcE
+9d5WNB4W0G1thbWmnJbwLnEcTMijvwAalPh/SSc/Z2/wC/z/8AxVAGpRWZFoOlwnMduwPT
Pmuf60TLeabGstr5l5bof3kLtukC+qE9ceh69jQBp0U2ORJY1kjbcrAEH1FOoA4P4xH/AIs
94gA6mJAP+/i14/8As4ADxhrZDZBsV/8ARgr2T4tru+EPiLpxbgjPs614x+zhI7eNdWXPy/
2dkj38xf8A69AH0H4k1e20awW5v9MuL2xbKTGGLzfLGONydSCeOAcd6+VPi1qOoTazaaVJ4
bj0DTY1Nxb29tzFcO+C0oYABsjA4HGK+qvE1/rthYw/8I/pkOo3k7+UqSymNUyPvnAOQMc9
Pavmew8W2Xjfx1fWHxFjgiN1B9hhv43ES6a8bFty5yPmYc8+nagD3vwlpNp4Q+EWnWt9A9y
La2E8kaxlnaRju2qv97JAHvVOZdG1vw1LpNx4PlttV0wGa306bcrox6SJKh+YHdlirE9c81
gN4l+LFrcWvhO00mw1G9RYy2tRsZIjESQjyJxtLBecE45OK1dJvLHXvEkc/wDbeoaH4wwRN
ZXKEoI1wHhVWAR0BG4Mvzc5zQBn6b8QXtYn0rXtNHiGz8pJ7rV7CH90tu2QGniPzKykEEHJ
IG71r1YLp+q2Eb7IL20lUMhIDoykcEdiCDXKfD/TrCz0rXNPitYgyatdR3DbRmYl9wLevys
B+Fc94S8HHw34v+0aZb6hb2p1C7glh81zAYdgaFtpOAAflBH9KAO/l1TStGv7DQygtRPDI8
IVAsUaRAFsnouARxWsrK6B0YMpGQR0Ncp4w8MzeI59MRJHiihM4lkR9pUPEQP94btuV6Eda
1ZLXWbjwgbMXcVnrD2vl/aI1ykcu3G4D0zQBc07UbLVbFb3T7hZ7dmZQ65HKkqwweQQQRVV
fEWjtr50IXR+3gkeWY2AJChiA2ME7SDjPSs3wl4fv9AF+t1NaeTdyLcLb2qsEgkK4kwWJJD
EBsnuTSReFGj8cXPif7cWM+F+zMu5FXywpIyflYkD5h1HFAGnrPiLSNAjik1W6MCylgmI2f
O1SzcKDgBQST6CtKOVJYVmjbejqGUjuDyK5zxX4Si8UnTjJevbGwkeZAq7gzlSo3DOCoJyV
PB6Vp6tptxqfhy50tL5rOeaHy/tEK42n1A9PbPQ0ASaRq1lrmlRanp7l7eUsAWGCCrFSCOx
BBptoyy6xqL4+eIpDk84G0N+HLVT8NaHcaDbXcE15FcLcTm4CxQCFI2KjcFUE4GQSPr3q5+
7sdXd23hb8qN2PlWRRjBPqRj/AL5oA0aKKKACvnS1+2zaPc6frk6W/g3UfElxHe3MJPnb/M
+WN88LGzAAsOa+i6830P4f3B8DeJfDXiHyturX9xcxtC5bYHIKNyOCCAaAOp1TxFo/hmSw0
65jmjE6MtssMLOp8tCxUYB5Cg8e1Z+mfEfwtqz2y2k93i7R3t3ktJEWcqMsqErhmwDwK5W1
8M/Ea4i8LjXX0y6fSJJxJJFIwkZTE0aEk8MxyDxjHuarTeAfFE3gLwZopubbTrnRZZHurlZ
ciNdjhWU45zu5FAHX6N8S/DWuNbi0XUI1uJTAsk1lIkYkGcqXxtB4PesHVviRBP418Nafou
phNKuZpmvLh7dlSRI0J+SVhtK5ByV/OuGkt9a8QeD/AAJ4CaCLT7C6kdGurW4Ej3AiVv3qq
OiE8knqSK19c8A+MvFmjeG/Dt5plvpNro8MltLdR3KsJcxbFdEAyF4GQcHk0AehD4l+Efsk
l097PFCsLXMbSW0ifaIlOC8eV+cDPb69KhX4p+D3UEXN6C0P2lVNjNloe8gG3lB3Ncpq3hL
xv4g0jSrK70iwsm0XT54Yyl1uF1M8XlLt4+RMcnP0rbt/Cmux+IPDl80EIh07w++nzgyAlp
iqgL7r8vWgDel+IXhCFoc6wjxyxRzebHG7xxI5wjOwGEDdt2K2tV1jTNE0uTU9UvEtrSPGZ
G5yScAADkk9gK8Si+GPi20stLsrawtFJhtlu5I7rEUhSXc4njPEoAwFx0716h440LUNY0rT
ZNJjilutMv4b5LaVtqTBDyhPbg8e4oAhvfiX4XtbEXEM1xeTNP8AZltoYGEvm4yEZWA25HP
OK2bK6s/FfhRLm406aO0voiWtrtNrbT6j9Qfoa8m8TaZrsfizT/FNxpUdvd6lrVnHa6e845
EcbjMjLkAnPbPAr2e0kvJtMjkvLRbW6ZPngWTeEPpuwM/lQB5R8NvG/hvRPBNjo19eXBvla
4cQpbyysVErdCFOcD8q6VvGrzeOdIitr6zbw1e6bNfC4UHe5Qgck9MZ6DnrmsXwP4M8SaDr
Wj3Go2lusVnbXkUjxzhjulm8xcDHTAxVXR/hnfSXOlW/iTT7W4sYbW9SZRJkRPLPvQIOowO
46ZoA7m88d6DZ2mjXkjXBtdXnEEMxgZVQkkAvuA2gnjn19KZqvxC8L6Ld3Vpf3U6T2YDXCL
ayN5SE4DsQuNpPGelebHwP8QNU0650rxHZW2oK9otpYXMl3hbDYxxIVAyzkbeRzxjPWnXPg
rx1r2tf2rfWUdpJDp9tHLazzLJBqUsLElJNpyFPUe/WgD0eH4heGJ72OzW6nWSS4FpmS2kV
VmYZVGJXAJHIq/pvinTNT8S6p4fg81L7TgrSLKhTep/iXPUA8ZrzFfBfjk+I9R8WpZWyXb3
nn2+k3FyrwqTGEEysOBIhHGRjFP0Twl4303xDoevHR7eO9tSbfVJjeiSTUlkPzy+gC8EA89
gMCgD2eiiigAoopk0qwQPM+7agLHaMn8B3oAp6WFRLq2Q/JBcMqj+6CA2P/HqvgYqnpscq2
plmBEk7mVlIwVz0U8nkDA/CrlAHDfF3P/Cn/EW3Gfs46/76141+zgS3jXWCMbV08D/yItex
/GAZ+D/iEcf6lf8A0YteP/s4H/ir9bBUq32FOD2/eCgD6C8Qa1p2lWJgvNWt9NuLuORLaWd
sKHCE5z7da+dfB3wJ1zUdVt9S1u/sH0hbhZG8iXzftkeSSQV4APHXnBrqf2kp5ItE0CJCQk
00qvgdQApA/P8AlXJfCv4qeHPAfhWfTL7T9RuLua4aZ3h2lMYAAALDHT0oA+itD8NQeHp5V
0+/vPsDqBHYyyb4rfnP7vIyowcbc4rbaONnV2RSyfdJHK/SvF2/aN8KAr/xJdVwT3WMf+zU
jftH+EVUE6PquSeBtj/+KoA9qCqpJVQCTk4HU0teJn9pHwgP+YRqmR1G2P8A+Kpq/tJ+ESc
HRdWH/AY//iqAPbqK8Nb9pPw4r7f+Ed1P2y0fP60f8NJeHe/hzUx/wKP/ABoA9yorw4ftJe
GTnboGpEgZ+9H/APFUP+0l4cUZXw7qbDGc7o/8aAPcaK8NH7SfhojJ8PamB9Y//iqib9pTR
BKVXwxflMZB85M/l/8AXoA93pksUc8LwyoHjcbWU9xXhv8Aw0loZXI8NX+fTzUpg/aW0In/
AJFnUPxlSgD2hLW+tUWO1u1liUYC3ILMP+BA5P45qb/iY7/+Xbbn/azivEv+GlNDGSfDN/j
/AK7JQv7SuiMhP/CMX4YdvOSgD2sjVN52tahPQq2f51Gf7aymDZEZ+bh+ntXir/tK6VvIi8
KXrqMctcIv9DQ37Sel7SY/Ct2x44Nyo+vagD2pjrfmfItjs9y+f5UEas8bJLFYuGBBXc2CP
TpXiLftLWAOB4RuiQPm/wBKXg/980v/AA0rp4xnwjdD1/0pf/iaAPVNF8HaX4fu2u9K0ayt
5yCisJZG8tSclU3Z2DPZcCt0nVCRgWqjBzyx5rw8ftLaZjJ8JXmPUXKf4VHJ+0xYZAh8JXJ
9d90o5/75oA9zP9rYGBaZ3c5LdP8AGlY6pztW1J7ZLD+leE/8NJwOAf8AhD5eD3vBx/47UY
/aYQb9/g9/l6YvB/8AEUAe9KdUz86WuPZm/wAKVm1IE7IrZhjjLsMn8q8GX9peLblvB8nT+
G8B/wDZKlX9pS1Z9o8JTZ6/8fY/+JoA9ju7LUb6a2ludO02R7STzoWkkdtj4I3D5Rg4JqyG
1/aMxafu7/vHx/6DXicv7R6ZAh8Jsfdrsf0WoP8AhpGUNg+E1P0ujz/47QB7wG1jaMw2e7v
+8bH/AKDU269yP3UJGOfnP+FeBf8ADSLgkHwmDx2u/wD7GnL+0g5JB8Jcj0u//saAPe917/
zxh/7+H/Ck3X3OIoQcd3P+FeC/8NIOpJbwgSoPUXnb/vmmSftHXRXMXhNB3Ba6J/8AZaAPf
C2oYGI7cnv87f4Vwvjn4m/8ILf2Vne6I1613E8qtDNtCheoOVrzOT9pDVxt2eFrUZ/vXDf4
V5342+JOoeNNVtb7UdPtoFtYHhSGN2w245LZJ69PyoA+sfC/iO78UeF7PXoNMW0ju1LJFLK
SwAJAOQvfFajTauGG2xtmH/XwR/7JXzXpH7QN9ouiWWlWXhazFvaxLGuZ2yQByeF6nk1c/w
CGltX2bv8AhFrMjOM/aW/woA+hlm1l8g2NrF6MZ2b9AoqS3s7hbprq6vXmYjasajZGgznp3
PuT+VfOR/aY1gpgeFrMOc4P2hyP5UiftLa6WIbwxYHA6CdxQB9N0V8yj9pfWmU7fC9jkD/n
u/8AhTh+0vq4BLeFrRv924f/AAoA9c+MDbfg/wCIDgH90nX/AK6LXkH7N4QeLddCgZFkvP1
krJ8VfHbUPFfhPUPD1z4dtreO9QI0sc7EoNwPQjnpWx+zbj/hJ9f/ALwtI/y30AdD+0b8+n
eHEblftEpx/wABX/E14QbC0DECLj/ePrRRQAj2FoVUeVxjP3j/AI0p06zMJJhycE53H/Gii
gCNNPszFkwjI9zUw06y+yBvIG4uRnJ9KKKAN+Pw5o0lsrvZ5Yrk/vH/AMaiXQdJMhBtMhQM
fO3HH1oooASDw9o7RAGz6kj/AFjdPzoXQNJ8pv8ARTgED/WP0/OiigCWLw7ozkBrIHnH+sb
1+tb9p4M8NT2UEsumhnZMk+bIMnP+9RRQBYHgvwzlh/ZvReP30n/xVRt4K8MhlA0zAz/z2k
/+KoooAkfwV4ZSYBdMwMdPOk9D/tU0eCvDDddMBwf+e0n/AMVRRQBt6X8PfB9xp0Ms2jh3L
kE+fLz/AOPVo/8ACt/BYmZRooAHP+vl/wDiqKKAB/hv4KyT/Yi9v+W8v/xVMPw48FsGDaKC
B0/fy/8AxVFFAEX/AArnwYIdw0VcnPPny/8AxVbOl/DLwNOspm0BHIK4zNL6f71FFAFtvhb
4CaAOfDsZb186X/4qnH4V+AFdseHY/u5/10v/AMVRRQA1fhd4DDxgeHo8Hr++k9f96pT8LP
AOc/8ACOxZzj/XSf8AxVFFAFuw+FvgF5pg/hyFgF4DSSH/ANmq6vwq+Hwbjwzb9M/6yT/4q
iigBv8Awqn4fYY/8Izb9f78n/xVIvwq+HwRiPDNvncOfMk/+KoooAZ/wq3wC0W4+G4Cd3Xz
JP8A4qpLL4W+AGuG3eGrdgFyAzuQP/HqKKAL0nwp+HrnLeF7UkDAyz9P++qZ/wAKk+HDPg+
FLQjH95//AIqiigAX4R/DjIP/AAidoT7s5/8AZqSX4R/DgnP/AAidoM9cM4/9moooAbH8I/
huGVv+ETtCQTjLOR+rVYX4TfDhc48IWHPX5T/jRRQA0fCT4bgkjwhYZP8Asn/GnD4TfDkdP
CNj/wB8n/GiigBD8JfhwSSfCNjz14b/ABrX0HwZ4X8L3E9xoGjQafLcKEkaLPzAHIHJoooA
/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAFdAVADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDste8efFe++LuqeDvCmqxD
ZcvHbQvDCoCqu7BZl9PWtVZP2nCjI8dn3G4C1B/lWDop2/tgXgV1BN7OCGP/AExPSvqKgD5
zew/aZlYk3sSAn+GW2GPyWpU0P9pF4lD63ChHrPDk/klfQ9FAHz2PDv7RbsobxFCi5y3+kR
//ABFOfwt+0O8vy+Koo0z3uE6fhHX0FRQB89/8Il+0O2c+LoFHb/SV5/8AHKD4Q/aGByPGE
H3cH/SRj/0CvoSigD56/wCEN/aGJ58ZwDv/AMfPX/xykPg39odoxjxnACDwDdf/AGFfQ1FA
Hz3/AMIT+0CSpbxrGPULdH/4ikk8DfH9lH/Fbx8HP/H2f/iK+haKAPnoeEP2hrZgsPi2GYM
Mlmugdp/4ElDeFf2isfL4qhOBz/pCc/8AjlfQtFAHz2nhb9odQCfE8R4xhrlP/iKD4W/aI/
6GmEe/2lf/AIivoPI3Y70tAHz4fCn7Q20f8VXD7gXK/wA9lMPhH9ofnHi2Lpxm6HH/AI5X0
NRQB88/8If+0IxG7xamSRyLsAAd+NnNP/4Q79oAO2fF6Efw/wClAE/+OV9B0UAfPI8F/tAl
mY+MV5PA+14/9kpyeDP2gPMw/jJNp7/a+n/jlfQlFAHz6PBPx9IIbxoq57/az/8AEUh8F/H
6PEieMUkcHODd8A/ilfQdFAHgMnhj9oFoowviaPd/F/pKDH/jlB8N/tBJFhfEUcje9ynH/j
le/UUAfPy+GP2gpokd/EywsVyUNwmQffCU8+E/2gTx/wAJZF+Fwo/9kr36igDwI+Efj4yj/
irUU4wR9qHHv9yhfB3x5ChW8YR/JwMXXX/xyvfaKAPAx4L+OyplfGSZ7L9qP89lIfBXx3Zm
I8YxxgdALs//ABFe+0UAfP3/AAhPx6dsP4yjUNwT9rOVH4JTT4D+POxEHjeNlB5H2thnn/c
r6DooA+fv+EF+PAiwvjRFYD/n8Y5/8cqP/hC/2gYnMMfjKJoh91/tX+KZr6FooA+d38I/tD
yJtHilEIAGRejk/wDfFIvgv9oZQAPGCdM/8fmefxSvomigD53bwZ+0KMbfGMZP/X51/wDHK
kk8GfH6RyyeMFiBHAN5kZ/74r6EooA+e18FfH9IiP8AhM4mJGObw8f+OVneENa+IGmfHLT/
AAn4l8SXV6UdxPH5m+J8wswxwPb6Yr6Vr52dUX9rhGdsZl4BOP8Al1NAGLokjL+2BebSuGv
p1JP/AFyPFfUdfLemZj/a9uG2g7r+UcjpmI819SUAFFFFABVPVb06bo17qKwGc2sLzeUpAL
7VJxk9OlXDnBx1r5x8X/Ebx7F4U1K6RbZoorqfTNQh8lAkRClSEIcu3BU7sAZNAHoPgv4xa
J4uu7yKa2/sWK2hjl829uEUOW7DOM49elUJvjIf+FiweE7HR4rxJtQFkt1HcgqVKq28EDB4
J49uteEm+sL3UNA8T2vh5tSs9Is4YtREMYUJIG+X5AMAkjrznqcdKk0u5u4filZa1LoV7pO
n2+oqwjUq7QtIoEYLMAvb0oA+zqK8L8D/ABG8ZeIPjLfeGLme1fSbYzOy+WpkRF4Ub14JyR
n8a64+M/GcXipvDI8KWV9elXuA8OobVhg3ERtL8h2lh2Gc80AejUVxNp42vbbxJb6B4o0dd
Lu7whbPyJWnSb5SznftUAKBz356V2hdAFJdQG+7z1+lADqKxPFXiBfDPhyfVjbi6kRkjit/
MCNM7MFCKcHk5qofFTp4507wrLpwE93YNeySLMG8jaQNpGOck4B9qAOmormPDviwa1c65b3
dkunNpF79ictOGEhwCCDgYzkcVPqPi/RtL1i50u7a4We1sm1CZlgZkjhBwWLAeueBQB0FFU
tL1K31bSbXUrZZEguoxJGJU2MVPTIPTjmodS17TNJvtOsr2cpcalN5FtGFLF2xntwOPWgDT
ormvEvi2LQLzTtLttPn1XV9SZhbWcBClgvLOzHhVHqaSx1fxXJrlrZ6l4XhtbKaNme7ivRK
I2A4UjaDkk0AdNSMobGRnByKRZEcEq6tg4ODnB9KdketABRSF1DBCwDHoM8moVvLR7xrNLq
FrlF3NCHBdR6leuKAJ6K4k+Oby9n1geH/AA6+qxaRM0E/+krFI7qMsEQgk/jjPauwtpzcWU
Ny0LxGSNXMbj5kyM4PuKAJqKytB1/T/EenNqOmNK9sJWiDyRlNxU4OAecZyM+xrQNzbrcrb
NPGJ2UssZYbio6kDrj3oAlopodC20OpI7A0GSMIXLrtHfPFADqKa0kanDOqnGcE9vWm+fD5
fmeamzG7duGMev0oAkopsckcsSyxOrxuAyspyGHYg145468VePtI8V6za6Zc28dja2C3dui
mEM2Tty2/JOGB4UenrQBdh+Mkf/Cwv+ETvtD+xBb2W0kvZblRGmwZDcjv6Z707xt8ZLPwvq
EEGl6fDrsD24uWmtrtSAC23HGcdua8AuPEFx410OSweyW81+61M3rxQxeXvTaS/PfvwTwOn
JqHxFcT301qLHwnfaXbTWiybWGWeKI5eRRgcDb3PbPegD7Us53ubC3uZIjC8sauYyclCRnG
fap6+dX+K3i+X4i+HdA0SeL7DqAtyVvYoy7K/JOUPHy9B1r6KoAKKKKACvnK9ZD+13arkAi
UEnPX/RzxX0TcTxWttLczuEiiQu7HoABkmvlXw74jtvFf7TVjr9vAYIp7gqiFtxIELKGz74
zigC7pvP7XlwNjP/p0p4x8v7nrX1DXy/pxU/thXHXaLuQcjPPkV9QUAFFFFABXzF8QtQ0H/
hWmrxQwTCbVdbmuLe4ntgodRJ87q2ORwF/ACvoTxRqsmj+G7u8t5II7nYUga4JEYkI+XcR0
Ga+TtfT4i32mL4Xv7A65ptnIoS4srEuFPJISQKCepz696AIvhv47svh893cXIu5/PZHW1tQ
oWbGRh2bkAAkgAdRzXpOp6zpfiHXtCt9BGsXUlze2mrH7VJ5iWcCsQ+F3YHzFeD+Fef638J
NThjtj4ZtNY1Kdow8sE2mPbiMkZzuZiCeMYzW34P8ACfivS4L27l0a98PaiYHthOdNluUmR
8HorEqQRwQp60AbXgjbp/7VviC2n8yNrj7SqeYPmkJ2uD07gE16hLpviLw98StX8SWGk/21
pusQQRvHDMqT28kYIHDkBlIPrkV4Vplt8SovjLpfiXUPDmofaDcRxtI8DsrQ4EZJJ6fLnry
K+tqAPMdW0LxF4v8AE/hy+17w1aw6RZXUzPayXCySCNodoaTHyk7v4VzgVxln8M/EsOqI2v
aRd6zpqGQabbQar5J0zEpKAnPKlSDkZIxjFfQNFAHGePNB1nXPClmdIEX9q6bdQ38UEj/JK
8ZyULH1ycE+1YLSeJj47tvGcXga+T/QvsF3btcQGTG7cGj+fBAPXJHFeo0UAeA6h4U8f6xe
atBfeGvs2jaxfveGO2u4vtEcgjCxMzE4CggE7ef63F8M/Ee5tvEVnrOmxtfavpkdjDfQXCs
imEH7+SCokzngHk817lRQB4tqHhnXNa8S2Wrat4c1aWzFnDBbW0GoLA1jOnDFgGwUPXcMnH
anaZ4S8SR634efVdAefVbLVZLq91n7QjpNEQ+3GTuxgqMYGMV7PRQBw/irQ9YTxno3jTQrS
PUJ7CKS1uLJpBG0sL85RjxuB5wetZnis+NPFWharpln4WextDbERNcXCCeWfcuwptYhQuCS
Sc+lel0UAeOf8ITfQa14nF14chm/tGNns9RMyrBajyv4kJzv38lsHPXOKreArqe98beF7eG
zlii03w+6TSC4WZHLMoD7lJ6kMRuwea9rZVdSrKGUjBBGQRVez0+w06No9Psbe0RjkrBEqA
n3wKAPJ/EvgzxNf6x4leKw+2XupTwNpeqfaQg06NcbhjO5cYJ+UHdmpfhHpiQXWrXU2hb7p
Ly5gOsmRW87bKRtCk7l/lxXrlRQW9vaxmO2hSFCxcqihQSTknjuTzQB5n4p8KzazrOpNbeE
GttRfabLWrO8EHO370u0g8Nk4wcjFcRc2evWVmPC17cve6veeJYt+o29wGRl8sHBQNuXA5I
xjvX0RVGLR9Kg1GXUoNNto72Xl7hYlDt9WxmgDylPCvi6HwXoa6Xpxs/EOgu1p++kVobmGX
Ku4wecBtwzg5BqneeDPGVj4ht7jSNJFwdF8uPT5zcIqXFtt/exyA/MzuS3U4Ga9wooA+cT8
NfGaabfSNoQkuruJ47Ty7tEazzNu/ec4c7eAQeBxVsfDrxVFdQ2mraDJqekxzyz3MVjqAgW
4ZwAjRx5GzbjkZ565r6DooA8JX4feJp/HVpM+kvDo/nQyOtxeC4McaxkFDITvxnGUAKnnmr
Fl4T8Vaf4QvrO18HW0ettKwmvftEZEsLPhlt1PEfycAHAHvXt1FAHBfDbSfEvh+yvtF1izM
WmxyebpzPcrNJHG+SYWIA5U9+nPFcb451WysfHnijVrmO6mtrHRFsZTHAHRJJCWjyT05IPH
t6V7XPL5FtJMUZwiltqjJOB0FfLfinVPiFrF/rcOm28eoadqrCS5tdPtHlEarhFDMyA7sKM
kHt2oA8u8I6z/wAI74mttTmkukt0UiX7KQJGBB+UE/dz0J7Amvate+I2i+LPDa6hDpmtJqe
qQS6bbWEcoeFpmwM8HPA9gDuPWuIX4U6nceF0u10vXo9Xd8C0Om/u29vM3ZAI5yR1q94P8D
eK9K8RxG98NX+jTWTCaHUVsnuQjg55CthhjjgHigC7riwaZ8aPh2buSTEFnYCSV8KOpAGAO
MZA719V18eeNbT4kanr9nfXWk32qHTZMWt1FYyBZMMH+6VBAzgY6cV9c6bNcXGk2dxdxeVc
ywo8qYI2sVBIweRg0AWqKKZLLHBBJNM4jjjUszscBQBkk0AeQfHvxj/Yfg+PQ7OU/bdSb94
qH5kgU/MfUZOAPxrxzwHoV34e+OvhvTtQCrdfJOVH8IeEsFPuARW/o6yfFb9oR9RuFb+zbN
hKEwSPIjPyA5/vNzj3Na+sps/a909myqtJFjjr+4NAFHw8sMv7W949wCJBdXBTngkREDpX0
7XzLoSsv7W90fvD7VcD6DyzX01QAUUUUAFFFFABRRRQAUUc59qKACiiigAooooAKKKKACis
tvEWhpDdTNqtsIrSYW8z+YMRyHHyk+vIrJn8T3l5cJD4esftKsLiJp5kYJHPH91Wx/CSOue
4x3oA6iSWOJd0sixrkDLHAyelJJLFEFMsipuO0bjjJ9BXnuvXa3QvIvEGr2dqLW0j1CKztz
vurWRR80mxTlhy2OSOnpVaCG21O+SbTtA1XUku4BrNtfXkxjh88DCRkdUJwMj6UAdXqHjLR
7JLpIZftd1DafbY4Y/+W0eSMq3QgY59Kgk8XGBI4hp76lcyWk90rad+8hby8fuw/wDeORji
s/StG8Wt/Zs8g0vQ4v7PeC4tbeLzpYZju2lJD/ACQdv161bsfCuuxrosmpeMr24n04v54gj
WGK8DHgOg/ujgYoAjbxR4muNQhtrLwZcJBPY/aFubqZUVZSm4RMOoOeDUzap4kh1CYs+lvY
tLAiM8oR0Jx5qEbuo5IHX61FafDfw/a21hC82oXTWN82oQyT3bs4lOM5PdeBxV0+A/CbRXs
T6NE6X10L6YMzHdMOjjng8npQA7TPEE6x6nJ4jksNOW0lJUC4GUhJwrSc/KTitGTX9EiedJ
dWtUa3iE8oaVQY4z0c+gORzVV/CHhmWfUZ5tFtpZNTKm7Mi7hOVOVyDxwapeJ7HSdN0TUNY
TQ7K5uWhjt3EsQIlj3qAjY5Kj09qANZfEOhO6Iur2jM9v9qUCZctD/wA9BzyvvSQ+IdCufs
Yt9YtJDfKWtgsykzAZyV55xg9PSuR0fxB4L1jxOvh2PQ4o9Wt7eW2kTyFKwxqSrRh+MqR2A
xg11UPhfw7A9i8Gi2kbaejR2pWIDyFb7wX0zk/nQBZh1nSLiKGSDVLSVJ2KRMsynzGHULzy
fYVNHqFhMjPFewSIrbGZZFIDf3Tz19qyIPBXhW2TT0t9Etol02Zri1CgjyZG5LDnqcDrVFv
hv4OawlsF0ny7eW9GoOiSuu6Yfxdf06UAdaGUkgMCR6Glrkr74e+H79NXVmvYG1eVJrl4bl
lbcpyNv93n0p0/gxmudQuLTxJq1o95aR2iBZty24TGHQEfeIHJ9zQB1dFcv/wjviCO+WeHx
hdGGPT/ALIkEsCMDNjAuGPds846U230rxrb3ejhvE1tdWttAy3wktAsl3JztII4QcjOPSgD
qqK5G0/4WJD/AGQl7/Y91uuJP7Rkj3pthz8nlju2M5zUZ8QeNLeyie68Fia5e/8As5jtrxS
Ft+0xJH/jvsaAOyorkbrxleWNvqVxdeEdY8u0vFtYRDEJGulJ/wBagB4Ud8+tS3XjnS7K/w
BXtbux1KIaTAtxPMbRjGytjAQj7557ehoA6mvIvjn4v/sXwvD4dtZ1hu9Zyjuf+WcA+8eOe
eB+ddvH478OSX0dkbmWOaTT/wC09skDjbBjJY8cHHbrXzlDfWnxV/aDtprqdP7L87EMcnG+
GIFgoHqxBJ9iaAPafg54Lj8LeC4ry5iP9qamomnds5Cc7F9sA5/GvN50Nx+1/GZpSRFOCi5
6YtyRXu9r4r8M3VvaTWuuWUkV3Mba3KyjEsg6ovqR6V4RLPbN+1zA8E6SrLPt3pyMrbkFc+
oIwaAKOjO8v7XdxjLbbycHZxwIjya+oK+YNGMg/a5u9rbD9umBOOo8o8V9PPv2/Jjd79KAF
ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiisXVPE+kaXfQ6ZJcpJql1FJJa2Sn95cbAchc8Z4xyRQ
BtVR1HVtO0q0uLm+ukjS3iaeRR8zBB1baOSK5mGfxj4ie2mW3XQdHvLF1mjmyt9bTkkKVxl
cDg1oaX4N0qwurLUrvfqesW1p9jOo3JzJKnOdw6Hqe3SgDmUWw1W51Kfwz4aa+i1yzGoJe3
efsUswGEVkPRsrknGa1I/Cut6xCT4m1l0t7zTha3elWXywpKTlpEf7wP8A9eu1VVRQqKFUD
AAGABS0AY2meF9D0r7G9rp8TXFnbi0iuZRvmEQ/h3nkitnpRRQAUUVja74q8O+Grcz65q9t
ZDGQsj/O30Ucn8BQBs0hIUFmIAHJJ7V4F4m/aKt4nktfCmjvcEcC7vPlT8EHJ/EiuRj074x
/Eu4F3ObtLJvmTz2+zW4B44X+L8jQB7trfxV8CaBdm1vteiaZThlt1Muw+hKggVjy/G/4bS
RlZNTlkQ9jaOQfwIrldE/Z/wBBszCPFeum5uJj8lvbEQozD0J+Zv0ron+AfgA4ITUEAOeLo
n+YoAd/wuj4WxXIuFuyJ248xbJt3PvjNTv8dfhyhIOqXBI7C1f/AAqqfgD4AIAI1H/wJ/8A
rVxvgz4QeELzUtd8O69HeDV9Kujho7gqJbd+YpAMemQfegDuz8dPh3vRRqN0SRkYtXqdfjd
8OSpJ1t1x1BtpP8KzLj4FfDy3t5LiddR8uBC7E3R4AGT2rw3X9S+FttqPlaN4X1O9gVvmnu
b9oSf91cH360AfQv8Awu34c4J/tt8ev2aT/CkHxv8AhySANbfn/p2k/wAK838E+F/gz45ka
ztItSstRUkizuLs72UfxA9D+B7VR+K/wd0vwp4Zi13w0LpoYJNt2s0ofarcKw4Hfg/WgD6b
hljngjmiYNHIoZWHQg8g0+vI/gV4yGveDv7Bu5g2oaQBHyeXhP3D+HQ/QV65QAUUUUAFFFI
zBVLMQAOST2oA8n+OnitPDvghtPtSq6hqwMG4D5khH3zn8h+NJ8EPBdno3geDW7qyi/tDU/
34Zly0cWCEAJ6ZBJOOu6vK7l5vjH8dTaAk6PBIVGOgtozyfqx/9Cr6WsNa0A6k/h2xvrZLy
yVV+xqwDIoHGB3GPT0oAkXw5oKRWkSaPZpHZS+fbqsKgRSf3lwOD714C9taWn7WES20Kwg3
YJVRgZa3JY/Uk5r6Sr5y1DzU/a6tUHCtMjZ65/0c9v60AZ+lNn9ri4QnLC9mPToPKNfTtfM
li/8AxmA6MrREXMo/3v3RI/PNfTdABRRRQAUUUUAFFFFABRRWXrWvafoOmXN/etI620fmvF
Ahkl25xkIOSM9+lAGpWFq3izR9IW2Msslz9ou1sh9kQzeXKez7c7fxrKceJvFAuoVlfQtKd
YJ7DULWT/SJQcMyvGw+Udsfzrf0rw/o+iS3kul2EVrJeyedctGMea/949s/SgDBtbbxxq81
ncatPa6JDBczLcWVuBcLeQEYT5zgoevStjRPDGi+H7CCy060AS3Z2iaVjI6FzlsM2SM1s0U
AFFFFABXO63448J+HboWmsa5b21zgHyRl3APQlVBIroq8l8L6noPgzxNr+m+LWj0/WL+/lu
47+6XCXkDH5Nsh4wo4254oA9G0rxDoeuaa2o6Tqttd2iZ3yI4wmP72fu/jiuM8TfGfwV4d3
wQXp1i+UlRb2OH593+6B+Jrzj4laPofiue51vwpdC0tzGkM88IKQ6lcNIqpGqjHmMAWJYA9
q29I+A3hXw/YHVvFupzX/wBnjLSxw5ihHthfmb86AOP1T4tfEbxpcyWPhOyksoiQBFYR+bN
g/wB5/wCH6jFT6H8BPFevXb6l4y1YWRlO5lL/AGidvqc4H5mvfNIfwtoVoum6fHZaOq9LVt
sL/UqeT35NWV8SaLPayzWupW8xSOSQIJBuIjzv468Ec0AYHhz4WeCvDKQtaaPHdXUQ/wCPq
7HmyE+vPA/ACu2rzvw74XGreFLbXpdV1G21zU4vtT3kN064LjKrs+7tUEADHaug8Ia1canp
kthqgCazpbi1vkBzlwARIP8AZcYYfU+lAGjqmknUprKdLyS1ms5GeNkUMPmUqeD3weD2rx7
xNP4U03XU8J6x8S9eWW4ctMRMGjgPBVZDjjtjHTqcV7pXjPif4LaDqnxC02+t7W6h0+9aV9
QWBgEVgoKkE8jccg4/SgD1PQdPOl6Fa2J1OfVDEv8Ax93Dh3lyc5JHXrXI+PbS50XUrD4ha
XHum0seVqEajJns2PzYHcqfmH412+nafZ6TptvpunwLb2lugSKNeiqO1WJI0ljaORQ6OCrK
wyCD1BoA4vx9d3c/w7m1Tw/qU8U7xCS3+zx+YLjcOFK7WJBB9vc18z6roXjrW9Qso/EIl/t
KaWO0tre6CxykNkghcD5Bzz2r6O8PSnwX4mHgq63/ANlXpefSLhzwvd7cn1GSV9RVXxqXf4
h+Hb24Vf7J0FWv7qTbkxl8orE56DGcY7E9qAMnwH8HL7wVrceqxeJI5XZAsqfZM5z94Alun
ocV6nqumWusaPd6Xepvt7qJoZB7EY/Os+XxboKQQTQ38d3HO7Ij25EgJXG7kemR+dOg8V+H
5gQ+q21vKpZWimlVHQqSDkZ45FAHyloN9qPwm+LZt7kERwXBt7r0ngYjDflhh9K+xkdZI1d
GDKwBBHQivnL462Oh659k8S6HqdrcXduBb3KROG81CCysCOu3nPsRXY/CHx9p0/gKLT9e1m
1t7rTWFur3EyoZYyMoeTzgcfhQB69RUUFxb3UCz208c8TfdeNgyn6EVLQAV578YvEb+HPhn
fvBMIrq9Is4jnBG/wC8R9FzXoVfNHx/1abWfHGjeDrNi4gUNIo/56SkBfr8uPzoA6H4J6Iv
hv4b6l4vmtbia51HPli0iEkvkpwNq9/m3H8BXqWi+HtNH2DXJ7SN9TEJ/wBI8hYXIfn5kU7
d3PJ9z61mHQPsH/CNeF7XQ55dIsUUjUIbryjbSJyMr1YNjn/exXb0AFfOOrFl/a7sWIKqZY
x06/6ORX0dXzrq7r/w1vYqxy3mR4Pt5B4oAy7JUb9rp1J2EX0h653YhJr6e7c18u23H7XzH
kE3785/6Y19RUAFFFAORmgAooooAKKRhuRl3FcjGR1FcJqlxqHiXxZc+Eba7az060ijuJNQ
06+VbmOUN/qnTkgEfyoAuT+LH1iW3tfCMQ1W3mnktLvULaVcac4Xhirfewccd6t6H4Uisbi
21jWJk1TxHHb/AGaTU/L8ppEznG0HA9K3bOxtLCForO2igV2Lv5aBd7Hqxx1J7mrFABRRRQ
AUUUUAFFFZ+tazp/h7RLrWNVnEFnapvkbqfoB3J6AUAVfE/ibSvCXh+fWdYnEUEXCqPvSOe
iqO5NfLNnD4k+OHxLlmuFNvaIAsjY3JZwg5Cj1Y/qeai8R6v4i+M3xDh0/SopfIyRbQMf3d
tFnBkfHQ9yfoBX094H8Gab4G8MxaPYKHkzvuLgrhp5D1Y+3YDsKAF0DwF4U8Nx239maRCJ7
dAqXEo3yZxycnoT7YrV123uLvw/fW1rDHPPLCypHL91jjvV+QqqFnYKqjJJ7Cs9Nf0KQ4TW
rBsgsMXKHIHU9e1AHlp8LodfmjXwFNrV0T576lqt3iT7oMalgSCQwxgHgAGt298JXFxplpF
pvhy00zUtRSVb68Eu4Way487aCcuzDgds812v8Ab+ghd39tWAATzM/aU+7nG7r096lttW0q
9uDbWepWtzMFDmOKZXYKehwD05HNAE9pbQ2VlBZ267YYI1jRfRQMD9BXMXEdxpHxGGprYzz
2OrWsdrLLCm7yZY2OwuByFKuRu7YFdbR0oA5fx5f3+m+FWvbF7qJY5o2uZbRVMscG794yhu
MgV5bf/EPSJ/Dt/ceHfGHiSXUY4i0CTJEQX/hyuzOM1mfGj4gSa5fr4C8N75l+0CK6eI/66
TOBEMdQD19T9KseJNM1P4O/CmwuNBult9au7tPt9ysauW+Rj5YyDhR/9fvQBNaftAapb2Vt
BqHgm8uLpUVZpUYortgZYDYcZPaob34z6lrWs6bbyWGoeGtFR2a/uY/mkK4+UBiuFGcZ71y
0vjn45Q6S2qSC/jsljErXD2CBAh6Nnb05613EOu6t4m/Zc1zUtaujd3pWVGkKhSQsgx04oA
NTu7PxzpR0zwxqHinUrqO4iaO6lRWgt2DD5y4A5AycA5rQa51i/wDFM2heJ9CXUtbs4Y1tY
0nENvfR5bMz5ILqPlyvO0545rQ+AYx8MTxj/TZuAen3a7nxL4ZtfEVnGGle0v7V/Ns72LiS
3kHQg9x6joRQBwUWjeNpLS2sf+EJ8P2lnCZJVtzIWSNyTgqVbIJ6ccc5rqrDwN4eudNhl1v
wvpo1CRMXARd67uhwTyR9aTQvFtxHqaeGfF0cWn66B+6deIL9f78RPf1U8g12NAHnvi3who
Nh4RmTTdBhhtzMhuzbQ7pEgJCysg9dmRx2z3rmPAOnfCkHVLYpok94lzJj7S6SDyCf3Xll/
wCHbjOOc5zXpXjS+Gm+A9cvSdvl2cuD6EqQP1NfOXwL8J6Vr3i7VZdW0631CytLQIqTRh13
sw5we+AeaAPRbHV/DHhf4p3Z8NX4g8Nx2TSawtvl7S2m3ARlSMgMecgVwdz4x8Rax4hj1Tx
prup6X4TDMYP7Mt5UjugCQqh0xhjkHOSOK+irvw9ZN4YvNC0qG30uG5haH9zAAqBhgnaMZO
K+e/if4K1fw54W8K+Fz4ufUNLe9FrBaPCsTKWP3sqfmAyevTIoA6jwb8UA3xJtvCtprU+ta
LeQKYrjUgsM9q4UnYSQPM4A9yTwTXE+GpYfF37TV5qk8geztLia7Jb7qpENqE57Z217de+D
fBnhHwZd31toFj5umWbulzLCrSFlThixGd2QDn1rx/8AZy0h7vXfEusSbJClstsvmruBZyW
JPt8vIoA9d08yap42e/tp5ZY1uGVpYw5jCAcLuWTHOBwyc16BWL4b0Z9E0x7aYWvmNIW3Ws
bIpHb5STg/TitqgAr531yNT+1rpjFWI3x55GM+ScV9EV87a1gfta6fhvvPFkZ9ITQBlRmD/
hrv7jB/trZYEdfJr6er5fhLr+166let8SM+nk9q+oKACiikG7cckY7UALRRXD6ha/2j8Qmi
1JrvTY1sntrOeLUVRbkyAb9sPXevOG9qAO4rg9ZnTwh40j16UWlvpOp7badbexaS6nuCcKW
deigevvSTXer+AoA99JJqXhiytY4kcB7i/lmLYy3Yjn8BiuyfydU02WESSRiaPa2xikkW5f
zVgD+FAFuiuK8PXj+HNQTwjqjx29spEWlS3N959zfgAszEYyMf/WrtaACiiigAoopskiRRN
LK6oiAszMcBQOpJoAivb2106xmvr6dLe2gQvJI5wFA718oeO/GmtfFbxbb+HdAs5X07zjHb
QcjzT/z1f04556CrXxW+It7461+Dwt4XeaTShIEAhB3XkufTrtHYfjXsPwp+Gtv4I0j7bqC
rLr14gM8nUQr1Ea/1Pc0Ac94S1HwL8J9Mv9JmF5cataPGuo3cVkzb3boqnH3Bjp+NdgPix4
UbbtGoENeCxGLNz+9IyPw968p8Y3Fv/wAJJ46SVsbZ7YADW/J/i67cfJ9O9VbW9t4dThaOS
IhPEigKdbJG0p9M+vy0Aeqv8VfC+rQLptouoCfUGms4fMsn2h1Xkt/s814vpOm2kNnpFxMm
nyNc6ff/ADnSp8jAcfhj9a09IvY31bw9GJYYxHq14ARrRPG1eMY+b6dqgg1C3i0nw+4uwEE
GoD/kNseTno2Pm/pQBmJb6WdHmjhh04udATd/xKJjk+aP84rqvCeuaP4M8X6jrd7bkWkWlW
sRSz0yRZMsEwcnt/ntXMrdqdKuHW4Tf/YJO866xz++HTjj6/hXT+GNEsfGPjDUNDv72eGKX
R7Zme01ZpXO0R44Ix+PegD2Tw1440fxVqN/Y6bFeRzWAUy/aYDGDu6Yz16VxPxm+Jf/AAie
ljQdGuFGtXq/M6nm1iP8Xsx7fn6Ua1o6fD/U7QeH9UurA+I7lLW71S+k8+OzVFO3arcBmPA
J4rzvxz4b8LeFfG+neIL7xSniCeZ2uLu1vSHMpVRtyY+gJGACMZx2zQB2HwT+HDabCnjPXE
DX10m60ikGWiVurnP8Tfy+tbPxS0r/AIWPoieG/C+q2E+pWV15txCbjBjUKynOMnOSBVHx8
02s+DfE6pqF8SiQ3ulRwMAs0ZVPubRlsHcCMnGfpVH4B+H7WCLVtWurOVdSimWJJptyv5bI
GIIPvk8igDvdd0S5uvhLL4Tju7ZNTbTY7YebLhdwUDk9ccHnFeOyaJrnhXwP4j8KajqUdzD
HoTXPlW8heJJGuRg9B82Ko/GC0huPjPOtxIPLa3gyDngbTzx7ipLm2tLS08XJaweRG3hm3k
LL0Y5h5x65z+dAHpf7P4/4tWD63s3Hp92vWK8k/Z83f8KsJbqb6b8fu163QBma3oGk+IdPN
jq1mlxF1Vjw8bdmVhyp9xXLR3nifwTGItX87xHoani/iX/SbVP+mqD/AFgH95efUV3lFAHk
Xxb8WaTqXwZvp9E1KG7ju5orcmJssuWyQR1B+Xoawv2ekttL8Ha9rmo3UFvbvdrEbiVgiqE
UdSeBy1Uv2h7HSLYaO1nZRQX9y8kk0kK7WdQBgtjryeprsvhJojn4GQWrpE8morPKBMNy5Z
iFz+QoA4XVPiLrWv8AjQw6l4hPhjwnbTSL9ost+bpVbj94oOGIxjt9a1NG8WaFqPj/AEjw9
qEtj44t72EJaahLaKLm0xk7Zt3DHjOQAe+Oaw/Hvg7xV4T+FWmeHZfEVnPpkl8sP2eGEo7M
7ZXJJO8A5OOO3XFdT4z+F3g/wr8ItTvLDTc6tY2oZNQMjecZMjLZzx9KAOv+Md6unfB/XXA
5kiWBR/vOo/lXK/s5WQi8AahqG0g3d8w6cYRVHHryTXy5Je6lcp5N1qFzcJuDbJJWYfkTX2
P8FLIWfwh0cgg/aPMn4z/E5/oKAPRaKKKACvnfXdkX7V+nYGd0sXQdCYTX0RXzxr7Qr+1pp
qzjlzBsPbd5RoAx0zF+1zuPBa/Iz65hr6fr5hg2zfta5izn7e+4E8DbDg/yr6eoAK5C++IO
jWRvAllqd4bK9SxmFtZs2HYZ3DplR0LetdfXEaimqeF/FEuuQzXN9pN+wa+N5eqlvpcSDl0
UjJzzwPSgDqrLVtN1Ga6hsb6G5ls5PKnWNgTE/wDdPoayfFXh19YtUvdLWyg8QWin7BfXUH
m/ZySMkD3AqGbQNC8Q2llquj3jW8TXC6gs2my+Ut2wGB5hX749aqQa74l0N7W28VWCXv2h5
5Jb/ToytvZwoNy+ZuOSSAeg/OgDV8L+IV1+wm3W15BcWchtpmurYwea68M6A5+UnpzWbc+D
JLLUPt3hHUF0SW6vlu9SzH5wu1AwU+Y/L36etYGqeIPDt9r/AIb8S+Gb2xu9a1P/AEa0F5c
ywpJb7iJCqYwXB4GR19a9QoA4Uad4r17VdN1TUdO0zRZtNvZAd8a3cktucYMb/wDLNjjB4r
uqKKACig8iigA6Cvm74z/E+TUbl/CHhuRmtonxe3EbjbMf+eY9VB6nua1PjP8AFg2cN14S8
MzMbj/V3t1Gf9WMcxKf7x7nt0rJ8A/DAaV4I1Xxn4qtVErafK1naTqWEKlDl3Uc5PGB1AoA
6r4TfDnTfCNumv6/c2j65NGZI4zKu20iPpz9492/CvXG1HTVHzX9suF3nMq9D369K+YWGiy
WysItOxH4abd+6uDtBkwOnbJ+tUru3082moK40o+VolqrN5FweC6Yx6g/nQB3XxI8LT6fae
JPEmm6zFfSandWztZxxQkwpu6ksee2Ca5xINWh1KSOK3uCU8RwMHMNtlo2U/r+tZ99a2Ky+
I/Jj03O2yiIWwnmIOBwQ3A6GtTZZjVrqGOysmd/EcCpv0eUYZQeuDxjPDUAM0uDxFZ63ow+
yE+Xrd0GzHb/ADqVHIx6fnT9Lj1CXRvDiXCXK3Aj1Is8FvbuAMNjPYVDam1Gp6fMILNkfXL
qQMNIkyCFBIznGT6967b4YeB/DPiDwTbapqdhHLcCS4gR4Y3tgI3JBXZn3PNAHA28V7Loy5
m1JN/h+Rv+PO3+UCU4U/XHA963dA1u48H+JNQ8QT2Gp6gItDtn+ztHDFy3ljBYdCPSut8Ue
EfAXhSXSbWLwVJqK6n/AMS0+XdMvlR5DZO5uefTniucj/4QbUPIQ/DK826g7WLlr0ZWOEKV
Y/N9Py5oA0vi/wCKfE8Ph7S2jtorTw9rFqPtLNGJJI5WXcI2JBAHTBAzwax/A9h4R8U+Dk8
F+KNKtNL1cFksLvy1iuLkYyHx97I6Yb7wrrIPijBHpmnWq+B7n7N9meRI2uInEaRAhQMnkn
b17VFo3w70XxpqMHxCc3mkLqW26fTopBkTKxw/mD1xnAHegDz+/sPGPwl1GKDVYf7c8NM+5
HBKrGfVGHMMn04PvXqPw98XeG9Rv9T267JPqF6Fu5Y7qDyWgjVVQb2+6xxjkYB9KzfG/wAV
9Divtc8I3tjK1mifZZbtNrskjA8+WcblGOoPamzzaD4y8P6tq9lrOmX5stHmgNrFaPEQG2t
ukBJbHyDGKAOY+JtnoU/xVn1C78U2FlIlvErW9zazSDIUkHcgxyCDWBfar4eh0bxC/wDwlW
n311eaQNOt4LS2nUsylMElxjoley2fhe/1TQr67sr/AE+NNfsoRJ5loz+V+5CHZ8wwMDIBH
Fcj4g+GHw4mtF0PRdXsdP8AEtnhgstzuMzBclZELcAgZ46UAXf2ftW0xfAzaOdQhGofapZR
bM4EhQhfmC9x16V7RXi9vqbfEQ6Xp+iaFaaffaRdQzXGoQXETx2yKeViKHcwcAgDAGOte0U
AFFFFAHy5+0HqjTeP7bT4mZTa2QUjPB3ksf6V7vog/wCEX+GejQpb72t7W3iKZwAW2gknsA
SSa+aPGxPiv483NrA5bz9Qjs1zxwpCkfoa+wVRVjWMDKqMDPNAHlGt+KvAustHJ4w8PSzG2
EbQHyXm2l13H7vRgQQfp7gVqtqul/FbwN4h8P6K89k4X7Kz3MJAQk5U9eQQM+2aZ8T/AB5c
+D9JhTQrO3v9TuHaMh2BFuAu7ew9emAcZrgdO8deIYPCr61/ws3QrvVo4GuptLlhXy2jzkB
SoVlk7bTn8qAPMviD8N7v4ex2K3ep2+oS3odgIYmXywmPU9Dn9K+sPA1mbD4e6BaMmxo7GI
FfQ7QT/Ovmj4q+Kx491rwtJY2lxZi4s1HlzcEPJJt7dRwMGvrKzgFrYW9qDkQxrH+QxQBPR
SEgDJpaACvnjxGwH7VmleZGSPNgCMBjkxHvX0PXzn4kk+0ftZaVChGYpIOG46REnH4UAZ+m
Fj+1vOQAhW8lyc9cxGvpyvmCw3H9riQEcLfy4/79Gvp/qMUAFR3FvBd28ltcwpNDIpV45FD
KwPUEHqKkooA4WSLUPBuvfaLZLjUNF1CUCYPNHBbaNCi9VU44Of09a7aGWC7tkngkSaCVQy
uhDK6nuD3FQ6ja2N7plza6lBHPZyRkTRyruVlxzkVzfw8vHvPCgcaha3sEczxQG1tGtkijG
AqBCB09aAOkGm6cssMq2FuHgBETCJcx5OTt44z7VaoqvfX1npthNf39zHbWsC75JZDhUHqT
QBYoqpp+p6dq1mt5pd9Be279JYJA6n8RXM+I/F1/ZeIbbwv4b0f+1dZni89/Mk8uG1izjfI
3XrnAHJoA7Hv14rxX4x/FX/hH4J/C3h+f/ibyJ/pFwp/49EI6A/3yPyFbHi3XPipomgTzR6
Vo10bjECT2k0im1dztViHGGGSOcjB68V4ronhe40mLWfGHj+xa7/s+5MC2c0mXvbvOTvYZ+
QdSe49qAND4PaF4RW4PiPxhrWmxPDLugsbqYBy45Ejhj05445617h4h8a+DtT8Latp9l4s0
1rme1kjjCXiI24qcDJPFcXpGgeBfHsEXiyd9Q0SfVbloY4Wnj2zyKB/qsqcj5eMY6GuVl8N
+D08et4Qjg1JLiKaSC3vrm5iaKOQRZ3NGFBZcHuaAK8NhrEGnSKuu26eZ4b2A/wBsR4EnmD
n/AHe27p2rRXwf491LRru6s2eaK60y0htGGsLtdlKlyD9Aea6CX4WXn2QRnxZoqIdI+xE/Y
YwCA+d/X7vauf8AibYW/haDwfPe3T6ibezWHfaIsaMInD7lAOBncB9BQBtaP4Euda8WeI9K
8Rard2kTfZZIkt9VVpgyqCVKjkDnrisHx6n/AAhXjS10nSZLyaJ5E1V2udRkXMmW+XCj7oC
ZxWn4i+D2r+JC3izw14jdbrUmXUFjvAUljLKCEEi9gOxHYV03gnwFd3y3tx8RNOOoSRslvZ
pqJSeSNFX5yHHVSxOAT0oAxfCOgeFNW8JaRrWqeK7rS55Z5r37O2phBuZip4bBx8vH1r0fw
Va+F/D+kR+HdC8RJqZDvKPMu1nlOTk9Ow/SvHPip8Oddl8aWkvhHwilzpcFisKxxRx+Wp3O
SACeD82an+FXgvxZo3xRh1bVvDcmnWZtplMhVFVS2CF+U0Adz8WGT+2PBcbx2z7tT48+2aY
g4H3dvQ/X+leW6U9qreHg1rpWP7UvgCmmSjkoOMdv8+le/eKfCOneKZdMnvr69tv7MnNxH9
kl2bm44bjnpXk1q/wwgg057Hxdrkki3Vy1r5kkm15io3Bvl6DigDhIPsjxacps9NRW0q64j
0mYd5MY54969e0Dxto/gb4H6Ffak0ZmeFltrSCMxGdtzcKp5UepNcX4E8Cat4o0/wAP6s2t
SSaSkFza3hjupElyzPgqCOo3DrTPifqXgzS9C07wVZJJqV3pzm2OqyESSWeQW2bsjcTnBHQ
D3oA5C6+Jcuo+I57jxhoOn61a3bhvs2ArWqEceXKPmBA654P1r2nwhB4Rtfh34h8R+F5r1h
cW8iO90w82ApGdsSsRjAJ46jJryjwL8JNS8SXC3esypZ6Bb5D3UEystwF/55nH3c5y3Tg4r
1zW77Q30ObSTbppngnTQouZHiATURjcsVuQRu5AJYdfzoA7zwyZV8H6QLgymb7JFv8AOAD5
2j72OM14HrdlDH+0XeTsGmDs4WHO353t9ud3ueMepFTw/EvxxqXxCgXRbTFm/wC7s9PT97B
cRjGQXUcMM5L5wuMYrO8RLpY+M995ss0U51G2llxbxuEbdFkBywbGcdB0J4oA6L4ERQaRrH
iCzu2+z3D+RGouD5blwG3RhDySp4r22LWtHuLgW8GrWcsxz+7SdGbjrwDmvnnTk01fjyJs3
Dg63IFka2iDCTc4wWDbtuSeo7CqPgRNHPxNgKCfyi1ysUgtI0dvklzuYOT03Hp1A6UAfStt
rOkXs4gs9UtLmUgkJFOrtgdTgGrNzMLazmuGICxIznPTgZr5q+DjaUnxLtI7TzATbzGMtbJ
GSCo4ZgxJ4GcY6k17h8R7/wDs34ZeIbsSbGFm6KfdhtA/M0AfLXw+1XTf+FqWuravPHbQ27
z3hmfhPM2sVyf94jrXXLr1/c6z/b3xQ1TXI9OuYyLK30yGSO2k3cDY4K4K4B7565rO+CXhg
+JI/Fdis62/n6etqZmi8zZvfLcZHZa6Dxt4JuP+E38E+FdW8XNqlpMVt1hdFieCJOvC8fMB
gE88UAZ3h+8vdY+O81z4d1m1v5be2eOCbX4/KkclQNpCAF2B4GecA1b+Gvw7i8beIfEureM
5PtH2a7e1lggbaks3Vm3LjgdgP6V73a+D/C9ihWx0KytW2bBJDEEkAxjhx8wPvnNJ4c8I6F
4TjuYtBtXtYrl/MkjMrOpbpkBicGgD5q1DQdJtf2j9N8OaTE62NteWyKju0m3aA7DLE8Zzx
X1nXzB4CDa/+09qOqMm9YZbqYM3OAPkXH5ivp5nVFLOwVR3JwKAFooooAK+ddZMX/DWdipQ
tJ50J9gPs5r6Kr521pC/7XGniMch4mb3AgNAGXYh4v2tJGwdkl/IPx8qvp2vmO2J/wCGsmD
KeL98nPX91xX05QAUUUUAZXiS5ktPC+pXEMd5JIsDBRYoHnBIwCgPVhnP4VF4Ut7i28I6ZF
d3d3eT+SGaa9QJM2efnUcBhnB+lZnj21Op6LbaP9hkvEvLqNXWG+Fo6KDksD1bHHyjrXVog
SNUXOFAAyc0AOrwb9onxJJBpumeFLZyDeN9puAOpRThV/Fsn/gIr3mvlvxUB4u/adt9N8tp
reC7ht2jJ+XbGu5zn8DQB7l8NPCkPhDwFYaeEUXUy/aLlh1aRuT+QwPwpNc8LawfGMPi7wz
qUFtqAt/stxa3aFobqINkAkfMpB7iuz4xR0oA+a/F/wAS/GGo+O7bwJPBptgsOoRR3LRbpU
mO5WXOcHbnBx3x1qj4/fwy+rNb3mta/c3WnXLpqEhsleN2LDzHTDAIcYA6gACsPxcXj/aVu
JMlVTVbYscZ4JSum8feCVs/E/iG5vPE2nWCXzNdM0lvNIbeOSQ7WYhSq8gigD1G7GnSfEjw
LpsNqyWtvZXF5aPvwCdirt245O1s5zXnPjzwZrx+Jd3rV7Jp9hoV1ckxS3c2RMxgxjYmW6g
59ua6nWPGGjJeeGbjQriDUb7RF3T280TRSNbNDt8xWZflX7pz0rkdf8c694y8SxWf9nQQ6f
bSE2kcMu9p5NpR8Pj5wAWyABjFADP7D0/+z7dZNZ8LOkmk/wBn27efckSS787V/vL9Oc1t2
viXWdM0VNL0rxP4LSzsLaO3jEqzsIZh99WJB7BsA81wkuj6TazaRHpGryaha2kxNk7yhUln
JVmj5Tkg4GBzUl9o2iWQ1exlvp7mxN0Li4uXmVPJnZWBRyUO0gk8Hk496APRL7x54qt/ty2
/izwlG0HlGNJI5l2L/EXyPlB4waWHx/4pe4gz4s8Kyxvchyscc25rXGSyjHXgnPTjrXnmr+
H7CbxBrSW2pTXTzQxrcF5hERDhCG2lMqM7eSSPzrO1y20XQrmEpfSlJI0tIbgyrGXgKlC4U
rnaOcsDjjpQB6jH8QfFNzdwpb+L/CDpPPJ5eEmYyR/whML8zZ64pifEDxU0cEh8a+EQvlyJ
I6xTbfOwdgB29uMivPW0LR4tQ0m20rVJLy0tZmi026hl/wBaSwL/AC7OWGegNRXOg6PZg2E
Oqi40m3vWIuppwuZCMYOI+GwM7OvvQBteHdF0PTtcgv8AxL8RLdrCy3TXMVtPMrR3b8EMSm
ApwcA4PFdhpVl8HNDu9Ku7bxJdF9EMlxGspkYYfku42cjng8V55d+GNHur7V7OTVJVtpbxP
t88k2xocOdpZTHlc54U5zVhtEtv7TuhcXbNFdQ+TLKsnzR2mF/ehPL+UbFBz70Ae9wa54c8
YaTeaF4Z15rWWa2LpNaRmNo0Jx5iblAIzxkV45B8KZvB8HiHxJ4nZbiysrVyI4WGy+JII3D
GVXIXcM5JJ5xV34YG40zxZOdEtk1G0FiI4pZbvy1a2ExzKvyfMc9ce1a2tfF/w1rWtXnhLU
bcp4f1CI2ovQG8zccjzduP9Xkcd8jOMUAVtN+GGteKvAUWs6l4tv4tQvrUSQ2kb7baNCMrG
UGOMY6Yx71wXhuxbxNo91c63rOojUZbtrS1sraHzIGMaKXDLkBVIwvy4IA4r0jRbf4taf4U
j8NaI2k6pp5Uw2etLMDshyQDjPJA9jj3xXnmqXVp4b0TWfAmifZNbkguFup7pyGkcmNRMIQ
BlSCDls8D3oA9k+FGkeGNJ8O3F3p+4XK3D21xLcjZ5bAgmJMscICfXJ6mt288FeAbzW/+Ei
vNMsnv3lEn2lpSNzrjB+9jIwK8R1uXU5/g3pVvqVrFp9s95G9iyWJV7gCJi5eNT0HZurYzi
sae1tLj4Z21nFeOs2nanKZ4pbN1DGZMgKpORhUJzQB9FDwh4Eg11fEn9m2KajJMbhbsycs+
eWHOOtR23gr4f6Pq0erW+lWFpe/M6TGQg4YEEjLYwcn86+eruztda+HemPFd+T/YJa0nins
nZneeQyIY1BzjAIrcTwbN8Qm0vS9M1BbS60TSIILiPUrN0LHc5DLz0Oeh9qAPcdG8A+DND1
KPVtF0K2tbpVISaMsThhzjJxyK5H4+X62vwuezz899dRwgeoBLH/0GvSNHsn03QtP06RxI9
rbxwsy9GKqASPyrwn9pG+yfD+lrIB/rbh1J6jhQcfnQBr/s+WCab4N1jVrqSOIT3YjLkgKo
RR3+rVi6t4xi8QfEqSzuY9D8P2NrMySancRpJPcBDw0bshAOMED9a7r4X6JG/wADLGxuLWK
6+3QyzNFOPlcuzEbuD7c4ry3xr4e8beE/hVY6DqLaW+mSXez/AEQkzb2YlFYsOVzn7oHQUA
eh+H/iJPbeMdN8OXWu2viuz1RQLW+sowksJGf9cuccgdRjGOlekeItQ/srwvqepZ5traSRf
chTgfniuD8O/BTwdpljp0t/aTXmqQKry3DTuu6TgkgAgAZ4+lSfGrxGPDvgOIAbnu7yFNoP
JRWDt+i4/GgDzH4ARy2XxN1yy1G3eC/FmQ6SD5kYSKWB9+RX0J4g0ybVtNitoDBvS5hmxOu
5CEcMQR36V83/AAo8QNrHx+uNXcE/2mLkjdwVB+YZxx2Ar6moA4z/AIRzxlJLcGXxw6o4Hl
CKzRfLPf6iuh0Oxv8ATtEt7PU9SbU7uMHzLp12mTJJHHbggfhWlRQAV8660JU/a409xGRGX
iG7HHMJr6Kr5113n9rTT03HJeA7evAhJoAyraST/hreRRgodQYH/vzn+dfT9fMEMLx/tdl1
ZSHvmJweR+5r6foAKKKKAOI1lrTU/ihoWmSLo9zJYxPeeXOX+1wnoHjA4xwAc129chodx/a
XjvX7kXsksdlstFt5tPEJhbqSsx5kU4+ldfQAV8weAgL79qDU7gssbR3N5IUPJbqvH55r6f
r5ctGt/C/7WEn2s+SlxeyYYrgDzk+U/TLYzQB9R4rJ1/xJo3hnTxfa1erbRu2yNcFnlbsqq
OWPsK1q858Z2l1Z/ETw14tudNl1LRtOimhlSCIyvayvjbMEHJGBgkcigDwXxvZ6qvxQuvHc
nh+/tNKF5FdpLdxmAzKm07Ru6MdpwDVvxn8SPBHjbUmvL/Tdetd8CQMkDQchWLAgsCV5Jzj
rXsXifxJJ470OXwz4O0q5vJbxlWW9vbR4rW3QMGLMXA3HjG0A9aWw8D/Dvw9atpmtaTZX93
BH9qvL6e2VUTexwT2VcggKM4AoA+fhrfgSKO7uNPXXobu5szaqsscDJwBtJIxtOQMn61Yst
e8B2/2SeaXXZLy2j2s0dtbhWdiS7Hn5jljz6AV7Pqfhn4Y3WpWGsCy0SHw/YA/aQiYaaSTC
xZA/5Z8s2fUegrd0/wAIfB/UzGdN0bRLh5CQqJjccf7Oc0AeAprnw7X7FDbnxIkdjctcxL5
du252xncc8jgcUS6h4E1C2uYVi8TzJdSCSfyYISzOCxGDztHzdPYV9KJ8Lvh6hyvhLTwf+u
dVtO8IX/hbX9UuPCVlo8Gm6gsJNvLvjKOgYE/KCDnP6UAeMW+h6HPLd3TWWq28l1GqSpdXF
pGdqkEYGTt+71+tcp4l/wCEUs9VbTLm11kXdjMkUolFu6JEMk7SvDEhuCeDX09f23je80m6
tDbaCsk8TRZEsuAGBGfu+9cHrnw20jTLPTb/AFuOHVtW1DV7OO8nMexGTO3y1TsuAM9zQB4
3bat8PNPltYbVfETm1dngTy7c73J/i/vewre0bQNB1u0Ntb6b4ijt1l8+R72S2gzIBjGX5x
z0HFe3a18KvC76TL/wjnh/S9P1VXjlt7hoyAjK4btzzjH41t7vHbSDdZaBsxyfPmzn/vigD
5+16x8K+HEefWYdWLajKGdbe4tJZNy8gYXlBz9DWB/wk3w6V5JWtPEPmyp5DYW3AVNoXgYw
Dgdete/XHw6n8TeNY/EHjKHTZbe3gWOKztQzBmBYguzAZHzdAPSt4fDjwGAR/wAInpnPX9w
KAPA/BfxC8F+EL/7dpmma9dyGD7EkU3kDCF9w5XBY54ya3vFGmaN4m1/Sr6/8Fav4Xn1G8h
tJbkKi7tzcblxwxx94HOPWvTtY+F3hO60a4ttI0LTtPvW2tFcCAfu2DBs8c9sfjV3VtC8Qa
9JpkeoXOnQ21nfRXreSjl38skhRk4GaAIrnUPCvg/wde6ZpsUc9tpUSxy6fayAyqHYL83OQ
SW6n1rwKG18OeFfG2o6nrvg7WX0uylj8i3lCuI3ZchZHJwVGCVH5k17Bq2lxaz4y8TeHIL7
SILm9s4p1SO1ZbgMjowMr4wynHQHPNQ/2Dqnirxbrmm61Dpz2VvfWc91GN7CVVhyEAP15zQ
BwPjP4r+DPGVhaWtzY67Zi0lMiPa+TnlSpBDEjGDXNHxR8PV0y7s0i8UGS4uEu3uMwB9yoy
YAxjGGPavov/hWXgD/oU9OHf/VVBffCvwJeafPax+HLO1eRCqzwx4eM9mB9aAPILTSdBk8K
X1lHb6hPa6jJDcmX+0rUSBo1OAABjODyDSeG/HugeBtTv9Ul0PxLcTXUccDy3QiEahc7QpU
AGvVfD+ieOfDPh+DRLOPQLmG2LCOV2ljLgsSCVC4HXtVPxKdX1F7LSPE8OkPZpLFeXEFsss
zvGHChcEY+ZmAoA5tf2jdBLhW8O6gAfSRDx+defeNtSvPitr8OraBo15LBDbG38lF82VGBJ
3MF4VSWwD7V7fF4U+FerWEyW+laTEzh4n2qiSwtyCPVWGD+VZvh37V8Mrm+03WtOafSLqQS
W2padaEqoCKu2VEBKnCg55BJNAHT+CNd0S70e20GxneO+0y2jintJ4zFLHhQMlT2yOo4q94
i8HaB4ra2OuWslz9lO6ICZ0Ct64Ujn3rkYLj/AISz4qaNr2g6dcxafptvMl1qM0LQi5Dj5Y
lDAFgDznHFem0ANjQRxrGpJCjAycn86+aPjTqtz4q+KGleDNLO8QMLZsJuHmSkbj/wFcfrX
t3jzxpp/grwzNqFzKpu5AUtIM8yyY449B1JryD4G+E7/VPEN14/1sSNtZxatIv+ukfPmSD2
GSPqT6UAYstjb+EP2ndNsrJPItFngjRU6bXiC8/jX1JXzN8cEOj/ABf0PXAAA0cMuRxzHIc
/pivpeORJYkljbcjgMpHcGgB1FFFABXzxr8TD9rDTJCo5khw2f+mJ4r6Hr5414T/8NXaXnd
5XmxEc8f6k0AZcMbD9rjcHR1+2sSFHK/uSOa9X8Raprel3Wrf2dKLiWSYNEJ7lkitokjRpC
cDOSTwBnr9RXk1uPL/a6mEzmOI3jOM4GT5H8q9g8Z6L4xvNThuPCMmixpKoivRewlpJIyeR
6FcAcYB460AO0nxXq8urQx63PpOnW7KztHIxjlKgYyu4jPzhgeOMe9dobqJrFryBluIthdT
GwIcAdj0riZfCWtT3SXM1r4WkljBCSPp8jsueTgmT15+taHiv7No3w5u7RItLjVoRbJBdym
3tnZzgpuzlQcnHNAEfw7hux4akvLxdXhkvLmSb7Pqs4leEZxhSOAvcD3rsay/D2m22j+GtP
021tYrOKCFR5MLFkQ4yQrHkjJPJrTyB1NAC15Z8VPha3jQw6zo8sVtrVtHsHmcLOoOQCRyC
OcH3r057m3iXdLPGgztyzAc+n1qOTULCFZWmvYI1hIEheQDZnpnJ4/GgDwi2P7SFpZiAQ20
6oNqvK1uz/ie9PEv7SgQlorEkcgAW+T7V7fNrGk25mE+p2kZgi8+UNMoKR/3zzwvv0qD/AI
STQDLbxDWbMvcwNcwqJlJkiUElx6qMHn2oA8aMv7RwcZgtWVuuPs4IrMvNJ+P+qyq+paXpl
ztVlAlS2bg/Wva4fG/hO4GmGDXbWQaq7R2ZRiROy/eCnHUVVPxF8I/YrS9j1Qy293efYIpI
4XIM3908cdevSgDxxdP+O1vFLbSeGtJuo3REbdb25DBQVUYBHQE/nUY0X41w31pe2XhTSrO
6tCzRvbwwRjJXbyA3PHT0r2W6+Ivhuzt9Qnna8C6feLYzgWrkiRs4wAOV4PIqS58d6TbS63
EbPUXfRQhuAlqx3BsY2H+LrQB5nHe/tFNIu+xtFU9fkg4/8eqL7d+0gQcafZ8HHKwDPv8Ae
r1SXxnbpdX1tFomrzvaWa3u5LQ7ZgwBCISeX55X2PpS2/im6uZLNU8L6si3Nk12XeIKInAO
IW54c4+nSgDypdR/aNGQ+k2hOeoEHH681i+I7n47PDYDWLO28oX0JtyFhGZ937scH1/Cva4
PE+sXD6GV8H6hDHqDOt0ZmVWscdC4Gcg+1VY/EniO6t9OkuPAlyhl1A28yPKjG3jGNs/uP1
4oA8sstb/aG1EyPZx6fLGjFCUFuQrDqOvrxU9vqf7Qd9bvLaGwnQOYxJCbZhlSQw+oIxXUT
2V0ki6h/wAIFqVxc6Vq/l2MRvztMLMSZlHTYDztOecUk3hxbJtfubDwXqkr2s4Nsi6iVW/3
tl5FHRcZoAxI3/aLeAmQWSSZO3C2/wCvNMS4/aIlMjKti6KMDYbflv1rbuvCtrBrWrXK+Ed
ekFvCl0j2+qMFvJGxujVMjkZYH1x71v6JPZ+Gb17Cy8KavbwzWAv55iTKisq/6rJP+sxxgd
TQBw0TftGtEC5sQ2ehWAGmeb+0ejeZ5Vk4XqmLfmvUrLxtpV1c6TaTWt9ZXWqW7XMUNxbsp
jRc53nopwCea0NL8T6BrNpBdadqtvNFcO0cJLbTIy/eChsEkUAeFHV/j5D4rit20+L7XcwE
qBbxGMIp6lxwD7E/hSWd38c4vEmtS2en2zahIIWu1Ih2qApCYycdAeleya39oh8b+HriOG/
lhfzYpDHdCOCPI4Lxn759PStbVdHg1O1eIEQSPJHI0gQHfsOQHH8Q7YNAHjX2/wDaJYZWzt
MH0WA4/Wm/a/2jgB/o1n6ZK24/rXoZ8C38UYttP8XXum2fG6G1hjQtgYyWxnPTJ71ZbwffS
6BdaXd+KL68eSRJYbmdVMkDL6YwDn3GPagDzgXP7Q+V32tttPB2rb5H61Qu7P493/7y60+z
klUbFOIVO3cGxkH1UH8K9Yl8KaxJdPcDxpqaElCqALsTaMHjvnqa6sAgAE5NAHzQPB3xc89
pP+Ea0sPI4d2CwjcQdwPXrnknua6I3H7RjOGS2slA42sIOf1r3aigDwczftHFAwisgQeVxB
zTI5P2kC2JYbTbnoDAP1r3uigDwTTPg34k8Ta0us/EnWGnAIItVk8xyOu3cPlQewFe7W1tb
2VpFaWkKQQQqEjjQYVVHQAVLRQB8/8A7Smm+ZY+H9TRV3JLLAxzgkEBgP0Nev8AgfUTq3gD
QtQZw7y2ce4j+8Bg/qDXG/HrTTffC2a4VctZXMc2f7oyVP8A6FTvgPqH234U21uzhnsbiW3
IHYZ3D9GoA9RooooAK+f9eEX/AA1Lppd2yZYdijsfKPWvoCvnzxGsjftVaThAqq8BLY5P7s
//AKqAOX1PSdP179qa40jVLZri0uLsiSIMVyBDnOQQRjFfQVx4D8P3E2q3BiuFm1S3jtrhl
uHGUTG0Lz8p4HIrwyME/td7grMRfMOTxj7P7V9OUAc23grRGu/tRF15n9n/ANmf8fL4EOMe
v3v9rrVC5+Gfhe8h02C9jurqHTbZ7WGKecyIVbPzMDkM4ycMeRXZ0UAczYeB9F06LRkhkvX
/ALHV1tmlunYnfnO/n5uvGelR2/gLw9aW2nwRRXLjTrpr23825kbbKe55+Yex4rqqKAPL7b
R/CJ0KCPUtAaUajqyXD28PmyG3uWzh3JbKjjnsPSrk1p4Yu49Qkn8DahPHrU6i/wDMtzl2U
jaWBbOOc8ccGvRMUZA60AcBNDp/2nVrn/hXNxLdC3WxZmVP9Lt923YDk/KAAcHtirKRQ2Eu
nNpvgRQlpcHTVbYgkt7Yqcuv+xk9ATkE121FAHI3ukTWuuWf9jaPbLaW8aGMeUojiYzDzCo
/hbYWORzwKntn1+SdC+jW9rB9oiYoNrFUKtvbPru2j6V09FAHKXs/jSbwK1xa6daWviRmH+
jrIHjUb8fePGdnP1qWa88XwyzxWuj29zFHDCYZZZwjSuSPNDAcDAzjHGcV01FAGVpJ11rnU
DrCQJEZv9FELZ/d4/i9/X9K1aKKACiiigAo7UUUAAzgZ60UUUABAIwRnNZV34c0K9ubK5ud
Lt2msJDNbOEAMLnqy471q0UAedar4Rk0ebRtXgnuNUtNGnnvZxePJcXLbl6RAYyRjgHiu40
vUodV023vYo5IPOjWXyZl2yICMjcvY1drltV8N3MWpvrfhqeDT9SnljN9LJEZjcQr1QDOAf
pQB1NFY2h+IbfWbSN3tp9NuX3kWd4AkxVWxv25zt962aAEYsANq559cUtFFAFPVvP/ALEv/
su77R9nk8vYcNu2nGPfNcTpPinxDHpaRS6O+sXdsp+1zwyqkY+QMAnXJIOOT1Bya7u9tUvt
PuLKRmRJ42iZkOCAwxke/NcnP4R1q8vbdp/FNxbWtoiRJBZJ5KzKByXwc5z6HA9KANDQtfu
9X1F1GmTJYPB50d25+Rm3bSi8DI4JB7iujrB0Tw5/YrxMurX12EiKMtxKXDHj5uTx0P5mt6
gAooooA53x1pp1f4fa9pykhprOTaQM8gZH6ivH/wBmzUyLPXdFlf5g8d0idMAja38lr6BdF
kRkcZVhgj1FfLvwtafwz+0DqGhygrFK9xZ898HcnX/doA+o6KKKACvnzxGZH/ar0hSuEDQj
cDnd+6JwR9a+g6+f/ETAftTaOpVgC8X4nyjz/SgDEjBT9r1i4JzdnA6D/UcV9N184aTg/tT
y754mD31x+7/iBWHgn8+Poa+j6ACiiigAooooAKwLi1tB45sZ2hLzvaysGaRiF2lBwucdGP
Nb9Ys4H/Cb2RyM/YZuP+2kdAG1R+FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUhzxjHXnNAC0UUm
DnOfwoAWiiigAooooA5zX/C8epzPqulyx6d4gWLyIdS8rzGiTOSuDxzz+dGk+JBLP8A2frN
tJpV4ZjBbrduite7Ry8ag9D1x710dZGtaFbaqn2iMR22qRRPHa3/AJSvJbFupXNAGvRXJab
r82kS/wBkeKD9k8uSO0tNQupkB1NyOWCj7pz296v6lrlxYapDA1rGlq0kcZmkkw0pbORGoH
O3gkkgYzQBvUUUUAFFFFABRRRQAV8u/FJn8HfH6w8RxKvlzNBeFckbsfI4P5frX1Fzn2rwT
9o7RDNpui6/GhbyJWtZT2Ct8y/qD+dAHvMbpJEskbBkcBgR3Bp1cz4A1dNc+Hmiaijbi9si
P67lG05/EV01ABXz14haUftXaUHUMm6HbkYx+6P596+ha+dr5nl/a4tFkY4SRdo9vs5xQBm
6OZW/a9u1DbVF1Memc/ua+m6+YtKXb+17cYLKBdzc46kwnivp2gAooqvfG9FhOdOWFrsIfK
E5IQt23Ec4oAsUVm6R/bf9hwnWxaf2ptPmC1LeVnPGM8+lXP8AS/sXIiF1s9ym7+eKAK+qa
tZaNYSX1/MIoIwC7E8KMgbj6AZGT2rh9V8aRReKNLv4NNvZbEW026cWrfdZlCsB94glTjj3
5rG+IU3ie2jWe6/smaOJ4ZJY08xcxBiMsTkbA5UsOf4c1wdzN4kDLfQ7tG02+Is3itZ3un2
n51ljV9u0Dpz7+lAHv2j+KNN1iQxwPhvMeNe4Yr1Hs3+ycH61u14b4Na/n1pbnStSt7mFhH
C8sllsV5Qcodqtw6rvycD5T7ivYbePXA2bu7smXByIoGBz2OSxoA0aKztJt9Wt4Zxq9/Fey
vMzRtFD5SpHxtXGTk9ec960aACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooApah
pdlqaRi7t45JISXhlZAWhfGN6kg4YZ4NcPdxLoWkzaJ4ylkvvDkcQZ9bvbkea8jPxHtUbuO
Oa9FqKa3huYWhuoY5426pIgZT6cGgDk9OuNZ0CeG01W5OoaV5bONQKgNktkAgYCIiDqev6V
10UsU8KTQyLJG4DKynII9RXDXFpd+EnuPN83VPDt0011qVzf3RdrRcZCxoBkj6fpRqV5Ld+
HtM1fwy7vokaRyW8NqhUuQ3BcHB2AD7o6k88CgDvKKp6fqdlqduJ7OYSI2dpxjcAcZHqM9x
wauUAFFFFABXFfFXQ38QfC/WrKFS1xHD9oiA67k+b+QI/Gu1pHVXRkdQysMEHuKAPEf2dtc
F34X1LQ5Zcy2c4nRD2SQdvbcD+de318u+C5JPh/8AtB3GhS7o7S5nezPGAUf5oj+eB+dfUV
ABXzpqCyL+11aMUAjMiYPX/l3NfRdfO99hP2s7Uu6NmVfkJO4f6OcEdqAMvTFL/td3Ln7ov
JQB1/5Y19OV8xaVhf2vbkRoWLXkpbsR+5/lX07QAUUUUAFFFFAFDVdIsNZtPs19CJFHIPcf
4j2PB7iuJu/h9pI8X6JfmGWWWPzA0isyoAqfJlQduOcYGByeK9FqvNeQQXdtayNiW5LCMY6
7Rk/pQBQ0vw5pWlOk1tZxLOiGNZFjC7V/ugDgcYHrgDJrXphPlqWO5uewzT6ACiiigAoooo
AKKKKACiiigAozRRQAUEgAknAHUmisvxHbz3fhbVba2fZNLayqjZIwSpxyCMUAcf4r+Kuia
RY3EOgzRaxqynZHDHkxBg2CHkHC8ZPXnFeQf8Jn4y1LxVd6PqPiK406C8zIuQY4y/B2A4yi
KDtYAjPXOaLYWOt2mzRoLfRpmsR5lsSds0YYZK8Ha4H8TccK3aqAntrG8uRdabDLYLeiSW4
uZMzYznyGbkbiVBxjknnANAGrba3ZQ6JJqk2s6nHfT3IgaBb2SaOSPy+Q4U5G58c59B2NO0
jxn4zsIbe50vUJ7sQROlxFf3Ak+QDKssZI6KAcjjoOc1zWo3dlqE39qSXDWsF3JGZtOtmVX
uXA+eRtvyoMqOx61t6v8RvCeqxLBe6fbTT3V2txPcC3DRJGiBY4ssA2F6Ht1I4NAHrXhr4l
QS6jHpviTULGI3EYa2u1zAkr8b49rHIxuADcBucdK9Lr5Eexjnu7ZY5LK7hvJ2t3+wQlzYK
7FlKlvlIPO0EjBySK+jPhvc383gi3g1FQJbKSSzU7gxZI22qWIJBbA5I4zQB19FFFACMquh
R1DKwwQRkEVx+qaPq+j6pNrPhmNbyS+kiS7t766cQwQqMExIBwcdv0rsaKAON0FtM1maPxV
oGoXEOn5lFxbm3Km4cAKM7huCrjhRxWt4a8QjxJYy30em3NlbiQpEbkBWlUEjdt6jkEYNZ+
v+HbsakfE/h1Fk16G3NvBDc3DpbFScklBxu61Ssb0a3cXN9oDyWmo6fN9mvYpYHjiuGUbmR
N2Op43Yzgn1oA7miqGkz6lc6bHNq1lHZ3LZJhSTftGeMnHXHUdqv0AFFITyBgnPf0paAPnT
9oPSJNL8Q6J4xsR5UrEQvIvUSJ8yH64z+Ve3eENfj8T+DdL1yP/l6hDOPRxww/76Bqp4/8O
DxT4F1HSkQNc7POtjjJEqfMuPqRj8a8u/Z98SMbfUvCl6DDPFI11Gj5znOJFx7HB/E0Ae81
846muP2v7LaGPzoTzx/x7mvo6vnq/ST/AIavt5UXgSRhz1wPIOP8KAMjSgp/bBuQ5CsLqVs
Hv+44xX05Xy/YlP8AhsKYyjOLuQIAcYPkda+oKACiiigAooooAKwdauJbfX9AMdrcTrJcSR
uYY9yxgxn5nPYD+tb1FABRRRQAUUAgjIII9qKACiiigAooooAKKKKAIXuraJyklxGjAAlWc
AgHpUqsGUMpBB5BHeuC8XXOgWHjbSLrxFDbyWslrMkSvGHaSbK4BGOflLAdgSfWqk8vjTS3
WHRLV0064vH3GW3802MHyFSiKw3DJYbR0wSOlAHpNRXNvDeWc1pcLvhnRo3XOMqRgj8jT03
GNdxBbAyQMc0457YoA+W9Ytz4a1K+0jUdVvJby1uDhYeFFvs/dDf1PBVSCMe9Y9/qMlt4Wu
b+OWC40qKRLERqQsjSGMneQQd2OVY9d3QgcV9KeJNP0a3Ztal8InXNQIVR5ECPIdpyuSxGM
HvXhPxQsbrW/st7N4GPheGS4aH7XcTKvnSMM4dV4UEjhzQB5naz3EOkJq+pWl9cWE0zRQuk
ojR3yC6EjleueKxYLeXU9YWz06DdJK/7qJVLbAOTx7AdfavXvBvhXwTcfB3VvFHiqzvJWsp
5YQ0Ep3LnaFKrkDdlu9cR4H1uDwd8QNP12e1aXTMvE7smCYmBRmGOCRnt7igDuvCnhLxN4h
8TxaffiyktptL8+UyBWSKOUfumVUAIkyMjJzxnpX0vpenw6VpNrp1uqiO3iWMbUCA4GM4HA
z1riPhnZ2UP9stBMLmW1mWwFzG2UngRd8J/3gkgU/7or0OgAopMc5z+FLQAUUUUAFc74j8M
w6xPa6tb4XWdNV2sJJJHESyEYBdVI3DOK6KigDmNA8SPcahP4e1XcdX0+GI3dwlu0VtI79B
Gzdf84rp6yde8P6Z4is4bfUoPOW3mW4iyzKFkX7pO0jI9qxdF8Q39jqtt4W8USfataeKS5N
3aWrJa+WGO0FjwGxQB2FFAORkUUAFfMnxG026+HPxes/F+mowsr2b7VtBwN+cSx/iDnHvX0
3XL+PPC0fi7wfd6UBGLoDzLZ3GQkgHH4Hp+NAG9puoWmq6XbalYzLNbXMYkjdTkEEV4BqHn
D9ruzQthGdGxnqBbmrXwV8Zy6XqEvgDXi8E6yulskgx5Ui/ei59eo/H1qtqcS/8ADW1mxcK
2+NsA8keQeKAMqxi/4zCmKnJ+1uTz0/cV9O18y2DeX+19MhUEPdSHJHI/cV9NUAFFFFABXA
+J9H1uK/v7/wAPHU2nmWCYxwXgjSZw4RkAYEL+75zXfEgAk9BXHr8TvATmIJ4mtWMsrQpjd
y64yOnbIoAxNP0/xTfyTfbYPEFhGY1aLOrR7s7sMpwnBA5B5zWNfaT8RrfWri3t7vVp7BJt
sM6Xe4vER98jI+ZTgY/iz7V1/wDwtb4e+XDIPE9syzBmTCvyFOGPTtg/lV7SfiB4P13VLfS
9J1yG6vLmIzxRKrAugzlhkexoA4m80XxzGTLbahrrsnJtBdgrL8sfy+acbclpOccbRx6rJb
eL7d8Q6D4kuG34yPEHGOefmXpwPzrqbn4i6JpmoSW+t7tNhE00EdxId6u0RG7hcleGBGfep
h450rUUhbw9dQ6hi+js7gEMvlllY45A54oA2tC0a10HR4tNszMYlZnzPKZHLMxZssevJNad
cbbfE/wVcWMd0+spblmRGilRg6M2cAjH+y3PTitTQ/GHhvxJcT2+i6pHdyQAF1UEcHoRkDP
4UAb1FFFABRRRQAA8kY6UUUUAcnq1ldJ4pl1GbSX1iznsfssUShD5D7iWyGI4cFcnttrA0f
TviFp2naZor3R2WkxjnuUWNg0BKbAhbnKrvByM8fSvS6KAPN1f4owi1uJ40mBmkW4hi8rPl
BR5bL05LZ3DPAzjtUC3PxYkS6EdpFG7iMWfnLFhWAHm+dg/dJ3bdvPPNen0mctjB/KgDzqG
DxzqGpwjUo7hLGC/gmttpiRniH+s8/afyC9R1rkfjp4n07UbKPwHZM8+oPKtxO0fK24UFgr
DuSO3brXuleM+Ifgvd+JfGep6zd6xbWtteE4EUBaQA4APJADADGRnNAHmekat4r8M+AYbZP
7MvdM1dFWSwvEAaMMdgbBILcDnHIxzisPUNJs7HR9Ht49Tj1HUIoPtFlDFE7rLvmH7lgRjA
+Y5zznBFe7f8KQ0iaEQ33iDU502KrY2KX29GJIJ3dsjHAxVC++AOlz+QLHxDd2i267Yx5Sk
9c8kYJPvQB6N4LbRpPCFjLodraWtvIgaSG1UKscuPnUgdCDkHPpXQ1xvw68K6l4P8P3el6l
eQ3rveSTpNHnc4bHLE/xZB9frXZUAFFFFABRRRQAUUUUAFZ+taNp/iDRbnR9UhM1ncrtkUM
VPXPBHI5FaFFAHGWmp6p4b1iHRNXhe8tbyZlsJbK2by7O3RRgTOTwffnua7GOSOWNZYpFkR
hlWU5BHsahvbK11KwnsL6BZ7adDHLG3R1PUGuLeLU/AkyLp1nLqHhs+VaWek6daZltWJ+aR
nLZK9evqOlAHeUVBa3lrexGW0uYrhAxQtE4YBhwRkdwanoA8U+Mfw5mvSvjXw0Gg1W0YS3I
h+9Iq9JFx/EuPxH0rzvwvrt34k+P2gazcSxSXM0nlytCpUMFhZc89+Mn3r6vr5rubay0/9r
GztLG2S2hM6ybUG0bmhJbA9zz+NAEFnMZf2vpCxLYu5EGRjGIMV9N18xWUm79r6WLfnF45y
o/6YdDX07QAUUUUAFZo8P6CGVhotgCrFwRbJwx4J6dT61pUUAeF/FPVLrw54r03T9CXT9Nt
TZbnC6fDIx3yFSBuXge2QDWP4J8Va5J8VNE0y6u7by54/LKfYIYpNnk7wAyqCFyent3rovi
npviu68VRXdpofh250qO3WOO71URbg5JLJl2HH0rH8Bw66nxD0wX+j+D4kBctJp8kJmUbDj
ZtYn9OhoA73UL3U7NdRurfw9byCKeeR7Y2TyyXDB1C4bOMupLZxgY+tRT+O5dP5g+GmtsjH
cTHaqDvGOw7gnr6ZNW9Q/4WFHqV5Lp9sLiOOZXtozcIkUqbzkH+IfIV49VPrUJvvjBJbrMN
F0OCWN8m388sJVOeC2eMfL25oA6bQJ7fXtK/tK78ONpc0kjK0F1EvmfKSAx45z1FaEWjaTD
qY1OHT4I7wR+SJkQBgnpXGrqXxaee3QeHNFiiKnzpXuWJBzxhQfTtn8avXGo/EUR2iW3h7T
Wla2DTu9z8iT4J2AdduQBn3oA7OivP2b4jmxtJJYo/tTQsZVgKAK+ZMDk46GLnkcNRBrHxO
ku44pvClnBCAN0gu1bPykMfwbBA7j0oA9Aorg5df+I6piHwRavISAM3yhepyc+n3SPqfTnp
dDudduIpzrtlb2rqyiIQuW3DaCSc9MHI/CgDXooooAKKKKACigDAwKKACiiigAoo6CgHIzQ
AUnO7pxS0UAFFHOfaigAooooAKKKKACiiigAoIBBBGQaKKAOFvdGvfB27VPCdqzaTbRSSS6
DZW677uZj98OeQfz6cV0+k6za6rDtVkhvokU3NmZFaS2Zhna4UnBrTrl9T8MiK9GsaBIdMu
vO+03iWkMYbUsKcRuzevr70AdRXznrGP+GurDOCRJFjj/p3Ne26H4lh1L7PZajGmma3JD57
6ZJKrSxpnGSB/nmvENWAP7XdkTnAliHUf88DQBm6MXuP2upww27bydiBzjEJHNfUFfMnh+R
I/wBrG5RQrM13c84/6ZnmvpugAooooAKKKKAOW8ZaBqeupo8mlTWkU+nXy3mLtWKPhWXb8v
8AvfpXkngHSNL074i2ugDxTb3F3p99c3LWsNnLGskpjKuAT8oC88jOa+hKwLXwZ4XsvET+I
rXRbeLVXZma5XO4lvvHrjmgDiZtQ1GO7v7dvF1t4ZVrq8MTyQo6S7XGWLO3VQRxgde9W7++
0K4uxcDxtp8wAi/182fnjRwSdpACkMWPTkfl1974S8NalAIL/RLS5jDvJiWMN8znLn8Tyag
l8DeEZrNbOTQLU26jAj2kAD0+nJ/M+tAHHiDU9LgXT9R+Klu0H2bYqPHHHJtKna4YHd02/X
HXmobi/wDEyCGP/hMZ5kO1vOtNOQKybPMK5Y5z5eGzj9Tiu2uvA/hK9uprm60C0lmnQRyOy
csoAAH4bR+VX08P6LHjZp0Iwix4xxtVSgH/AHySv04oAydF8Q6XaaVaWuqeLrDUr1gxa4Dp
Hv6t90HC4X+RrasdZ0jU5DHp2p2t26rvKwyq5C5xnAPTNYcnw48DSTmY+GbJXIXOxSo+X7p
wDjI7HrWxZ6Bo+n6g+oWVhHDdOjRtIuclS28j8W5oA06KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAMLX/DkWsQvLZ3cmk6kQqjUbREE4QNk
puIPyn0rwG0ubzUv2o7KbVtObT7hbgoYS4k5SFgrbhwcjB49a+m6+doZ1X9rkxzDjzGCE88
m2P9aAMbRZoYP2u7+W4uEghS5uCXkYKM+V0yeK+mBqWnHOL+3OBn/Wr/AI15R4m+Amg+JfE
d/rkut39tPeymV0RUZVJ9MjOOPWsJP2aNIB+bxZfnHTECCgD3P+09Oyf9PtuOv71eP1pRqe
nNnbqFscekq/414VL+zRo7FiPFeoDI5/cpTov2bdHhJRfE96SR1MCf40Ae5jUtOLbRf25PX
Hmr/jTTqulj/mJWvp/rl/xrxAfs1aPz/wAVXqHp/qUpT+zVoh2/8VPf8D/nilAHt39raXnH
9pWuev8Arl/xpy6hYN92/t2z6Sr/AI14c37NOiOxP/CUX4GeghSnL+zZo6yb/wDhKtRJ/wC
uSCgD3E31kDg3kA/7aCj7bZZx9rhz6eYK8RP7N2inP/FUajz/ANM0pv8AwzfpO8n/AISq/w
DYmFCaAPcfttnjP2uHH/XQUn26y6/bIP8Av4K8M/4Zv0sAj/hLdQIGBzEv+NL/AMM16PsKn
xZqJz/0yTFAHuq3Ns67kuImHqHBp3nQj/lqn/fQr57v/wBn2ztSI4PF1+qbVGPKXrzk8Gmp
8BoDEqnxhqBABx+6HH60AfQvnwDrNH/30KPtEH/PeP8A76FfPifs/WrJvPi+/LAYz5Q/xqT
/AIZ9sXxnxZf4OOPKX069aAPfvtNv/wA94/8AvoUC5tj0uIz/AMDFeCH9nuxMWD4sv8J/0y
Xn9aYv7Pdk3mBvFt/we0Sj+tAHvpurUZzcxDHX5xR9stOP9Kh5/wBsV4IP2dLCOQKPF+ofM
ccxL/jUjfs7aeUjA8WXy4BAxCv59aAPd/tdrjP2mLH++KPtdp/z9Rf99ivCG/Z106RQw8WX
6YAHEK+mfWol/Z5sCZF/4S2//cgEHyV5/WgD3w3Vqv3rmIfVxSi5t2YKs8ZY9gwzXhifs76
aLYA+K78lsHJiU457c1VuvgJZ2UTTReKr0lSAMxDoT9aAPf8Azov+eqf99CjzYiMiVMf7wr
5sHwYiG1/+EovDjHBj/wDsqnb4MRbFH/CUXYAzwIh/8VQB9G+ZGf8Alov50nmxAZMif99Cv
nT/AIU4ot0I8V33yOY1/djgH8al/wCFH208oDeKb4A4GPLH+NAH0N50P/PVP++hR50P/PVP
++hXznJ8FYUiQjxReZWQLnyh3OP71WJvgXbLMyf8JXenDdTEP8aAPoTzof8AnqnP+0KPOh/
56p/30K+f2+Bdt9nB/wCErvt2evlD/Goh8DLZo2J8VXucDpEP8aAPoQzwjrMg/wCBCk+02/
8Az3j/AO+hXz+/wGtSIFHiu9UtuyREPb/aof8AZ6sGRpD4svgynqIV/wAaAPoA3FuDgzxg+
m4U8SRkAiRSDzkGvn5P2dLCWYN/wl1+pAxxCvP61nN8D447lo08XXwWPgDy+w/4FQB9JeZH
/fX86TzYs48xPzFfNDfBZXdwvi6/XB67P/sqfJ8EYFOD4qvSW4z5Y9P96gD6U82L/nov50e
dDnHmp/30K+cY/gbA8OT4svhgAcR//ZUsfwHhEz48YX4yvP7of/FUAfRvnQ/89U/76FfO4j
V/2uFdGVwJSSC3A/0Y9PenR/Ai3jRSfFt84bggxDHP/Aq3PB/wpg8PfEPT9ZGuz3bwCRgjx
AZyhXGcn1oA/9k=
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAGxAVADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDq/iJ8ZPHnh/4k6xoekXlu
tnayrHEjWqu3KKeuMnkmucX44fF35gQvHUnTMf0p3jRin7ULuGzjVLXn0+WOvsDAI5AoA+P
H+OXxbUA5Xk4/5Bo6/lSj43/FwqAJEJHf+zBz+lfYRVT1UH8KAiAYCgD6UAfHi/HD4uEn51
OOP+QaOf0ok+NfxgkJ8p3TbwQulqeffKmvsPav90flRtX0FAHx2/xi+NITd5kyr13HSV6ev
3KafjL8aM4EsxGOo0lef/HK+x6KAPjj/hcnxpxkzzD0zpK8/wDjlC/GT404AM0p/wBoaSpB
/wDHK+x8UUAfGjfGr4yJz9pkx76Ug/8AZKkb4z/GRQB50uffSV/+Ir7HwCMYowPSgD46f4z
/ABlB4kfn/qFLwfT7tJ/wuj4xg7TO/Xj/AIlS8j/vmvsbAowPSgD44b41fGNTzM//AIKl/w
DiaP8AhdXxjUjMsjDGf+QUuf8A0GvsfA9KKAPjc/Gv4xdTOy/XS1H/ALLQPjf8YOnnAHrk6
WMY/wC+a+xyARggH60bVxjaMfSgD47Pxu+Lu1f9IUEjORpi/wCFB+OnxaQk+bE+OzaaP8K+
xNiYxtGOnSjYn90flQB8dr8efiuGIJgdvT+zunvS/wDC+vitjgW3sf7PINfYXlxjoi/lR5c
f/PNfyoA+Pk+O/wAVzln+z49P7O6UD49fFUygKLdh6f2cfSvsEIgGAgA+lAjQHIRQfpQB8e
t8bPjBcq32dthUf8s9LB/PINOX4vfGlvl825LH+7pKEj8NlfYIAGcADPpS0AfHY+K3xvLhf
Ovc4zj+yEH/ALTpW+KfxyxjzL4f9whP/jdfYdFAHx0Pin8clGWlvzz20hTx/wB+6U/FP45h
9ge/PHBOkL/8br7EooA+O1+K3xyB2lr4/KMn+yE/+N0D4o/HQlSG1DGf+gOnP/kOvsSkJxj
rzQB8e/8AC0/jmqbs35J6g6Qv/wAboPxU+OhIIa+AzzjR14/8h19h0UAfHX/C0/jicAyagO
f+gQn/AMbo/wCFpfHPy8mS/wCO40lP/jdfYtFAHx0Pil8ctoPm6gW9P7JTp/37pr/FT46KD
h9QGO/9kLz/AOQ6+x6KAPjkfFX45Hln1Aev/EnXA/8AIdL/AMLU+OZJG6/J+98ukrx/5Dr7
FooA+Ox8UvjkAVL6gSw4xpK//G6n8J/GL4mXnxA0XRtU1ktFNfRW9xBJZxI20sAwPygg/rX
17Xxbdn/jKly+CT4iXhef+WgoAveN+P2m5vm4/tW1OR9I6+xK+O/HLK37TMpGONUtQc8do6
+xKACiiigAooooAKKKaCQeckfSgB1FFFABRRXmHxA+KM/gvxhpOgrpkLxahEZGvbh2WOL5s
dFBJwASR15FAHp9FeN+APjPceNfHo8NpoqJbrBLI92rkfMrcEKeikY6nOTXo3jLWrvw54J1
bXLG1W6ubK3aWOJs4Yj1xzjvQBvUV81X37ROuWVnY3kWk2Vy19bmT7PslQQOCF++eHBwx+U
cZAya+itLupb7R7K9nh8mWeBJXj/uFlBI/DNAFuiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACvi+8Tb+1OeAo/4SJec8f6wV9oV8XXwJ/ajbzeW/
wCEhQenHmCgC746QD9pqYBsE6nakse3EdfYgr5B8c4/4abfcobOpWoGfpHX18BigAooooAK
KKPwoAKKD0phJK5xQA+imgkj0rnfHl9qOmfDzXdQ0l3S+t7R5IWRdzKwHUDvigDoiTjGDn2
rwr44TXcPjjwDLarIZknmZBGSGkOF+RcZOT06d68r0zx34hvfDWv6trHxEvVuFhRYbHzSsk
7lgf3e37gAHLd+RXHXPj7xTq1zoT6rqT3smjOxtZJWIfLHJLODuJGBg+goA6abxrrPw7+JN
3quiRJDLdwx/arK8ictEMAmFiwByMD5h+FdHF8T/il4g8OXkM17YxWd6k4882wJCpGS8QAH
cEc9q4T4j30d54kgvhHLMZYkkN5K7yfa1Crg5YDcAcj9KltvGWjp4X1DT5tIM19eFjFcRus
QtyxyflA5BwuR/sigCprF55uheEtOM4uJraHIlEhYIjyZWIAgBdvfGevWvu62OLWEEYOxf5
V+eUl6s15bussv2e3CpGJiGMajnA7dc17F4w+Jd9beENHfw544u7nVtRjkGpAZURDdldgyf
Kx0GP4etAH1jnkj0or50+BvxC8VeK/GLaTrGpNc2lnpmApGS7BxiRieS2CRX0XQAUVm3ev6
Fp8/kX+tWNpL/cmuERvyJq3aXtnf24ubG7huoCSBJC4dSR15HFAE9FFFABRRRQAUUVmal4g
0LRnRNW1mysHf7q3E6xk/gTQBp0VFb3NvdwrPa3Ec8TdHjcMp+hFS0AFICSASMH0paKACii
igAooooAKKKO9ABRQSAMmigAooooAK+LtSBT9qNyCwP/CQpyT/ANNBX2jXxhq7/wDGUjjPy
nxBGMjt860AX/HIP/DT7NyT/aVpwOONsdfX/UV8g+O+P2nHIGVGpWef++Y819f0AFFFFABR
RRQAUUUUAFIQGGCMj0NLTJQxhcDk7T/KgD5G8JT2tt4Y+Im3Sv7QmkuQkdtFBueRfMb+IAh
do5rx+/MI1a4ksw8cSyExiQDco98DFex/DO7sdL0nxdeawt/NZCRS8dpCdrMHbG99pwPToO
teMXjgzThFbYXYru5YDPGTQB6B4Jt9B8Q39y3jCzmu4ILVYYooLryzC2QBJgkHb6+hPStvw
l8KbXVPDGqXziDWWd2hs5YLsRLAVJUu2SN3O3PB4BrjfA1hd6rqkWnHXRoVpPIJGvJVDRqV
+6Dn1IA64r1qGz0+8tWur7xjot5d216bQTQIimaMKyh3jBwwBbOQM8d6APP9X8EWvhf4eX1
xrdrFNrf2sJBcW1+pTaCAQI8ZYdfm9xVzxpdCb4SeCFJikPkkbY7Ux+QAMYZ/4yev4VL4t0
+18P8AgSXRodctNXVZ1iV4lyQVckt32kg9M4IHrVr4jX2pf8Kd8FWeo3F0CyiTyXiRYwFXC
GMqORtPOT3oA7j9l6CIab4km8pPOE8S79vzY2njPpXovxW8Q6jpumaPoGjXhsdR8Q3qWKXQ
6wIfvsPQ4OB9a84/ZemVtP8AE0LON4lhbb7bWGa9M+KnhrVdc0Cw1Lw/Gs2saHepqFtEx/1
u37yD3I6UAben+BPCOm2K2cegWc4x88tzCs0kpxgsztkkn61Bd3Hhr4Z+E91tpctrpMMuWj
s4S4i3t8zt6KCckmqNr8UfCs+mC6uJbu1vQMPpr2sn2lZMfcCAZJ9xxXI654gvNa1e1sPG/
hvVbPw/qOnu1vY28byPNO0hCpLs6NswdpOATz0oA9Q1PxPomkR2jXt8A17zbRxI0rzDGSVV
QSRjnOMVmT/EPwlb6fBqT6mzWEwcm5jgkeOLYQGEhC/uzk4w2K8osHu9Pg0K219tW0HXdCk
l0uLV1hEtvHAUDxiXIIcMAF4xgjrU8sWqJ8OdA1O68PS29hJrxvdcitYn3XcO84naM5baxC
sV7ACgDsvGPjuC58EzTeENae31GaWCG1mazfDtI4UAb1AOQTyM4xXUX3iTSPDFtaWWtao8l
35G87Y2kkdVADylUBIXPU4ArjPHeo2viLwvpuv6FBc6jaaFq9veSiOF18yNT85QEAttB7Ds
aztRm8Nf8LSPifxFbxX/AId1nS44rG+eFpYopEYlkPB27gc8jnGKAPXLC/stU06DUdPuY7q
0uEEkUsZyrqehFeM6R4v0Twvr2u6R8StNe1vbrUJZY9RubUywXELH5F34OAFGAOn6165oB0
5tBtTpFi1jYbf3EBhMO1c8YQ8qD1/Guc1DxZY/2vqWheIPC2pPbxMPIl/s9rmC7XaORgEA5
JGDQAugXvgfw3Bp+neH50+za9dSy2n2YGSKSQ/M4UqMKAB0PTFZ/jjxcsmgatpnhzV5bDWr
S9tbAuIfuyTMMAbhg/KScjpiuO0Xw1qngbxBoev31hd/2G9zfymxt4vOOledjyyVQEn5Rg4
6ZqDV5Zdd1rxN4g0ixvbiPSdb0y9eEwssksccWHKocHgHcOM4oA9et/EOkWviO38GveTy6s
LUTASRsTIgGC5fGCc9feqV/wCNtMtPDGpeJbK3vtSttPleCeG3hO4Mhw5w2OF5yenFYnjN7
u4ttD8e+D7RtSvrR2gWJUKtNBN8hBBGRtba3I4waxNXs5vDmqeH9A1XSNU1Xwslg3nLYwNM
Lm+Z8kyheSDliAeMn2oA9C1LxjoOlafpt9d3TmHVMC0MUTSGdiu5VUKDyR0FUo/iN4VbS/7
QkvJ4IxefYHjltpFkjuCMiNkxkE9uOc15adN8Ww6PovhCLTrywudJ16KWwvWg+0RxWrq7Ju
PRjHu2sPpUmo6drbeELfQho17Z+I7XxFbXV1epC1xHdMX5ulYjDLjBKn7uAKAPUU+IPhdtJ
1DUZbyW2TT5VguIbiB45kkb7qbCNxLZ4wOaWDx/4Yn0q41BbyRRbzrayW7QsJ1mb7sfl43F
j2Ary2+0TVLeNhqvh66v9S0vWYtU1SZIjLFrEGCgkTtlFI/ddsHGa6nXpPC2oeEJbvQ/Dt8
ILe8gnF1p1o1q8Um7HnJlQXMYJJG0jBx60AdK3xB8PJYzXKC+lNrP9nu4I7R2ltGwTmVMZV
cDOenpVvRfGeieIWT+yTeTxOhkSY2cqRuB6OygH+teYy6V4l1b4beL3tbSS9u7q/QrefZ/I
uNXtEKZyvGPl3KMAAjtzXT+IfFl3f8Aw+uZfA+n6ij2/kpLizeKSCEsBII1YDLqueBnHXNA
HV+GfFNl4ot76S1gntZbG6e0nguV2yIy+o7ZGCK3q8e8OvJpfxDtNX8O+GtRtPDGtwizuGm
jdXNwuWW4ZG+YAj5S7da9hoAKKKKAA9K+LtYKr+1CxZgoHiGPP/fxa+0a+LtcDH9qBwjAOv
iCMhh1HzrQBoePAp/abcZ2Z1O0z7/LHzX2DXyF482N+05IrYb/AImFnweP4Y6+vCcdieccU
AKelAzjmijvQAUUUUAFFFFABXPeONUuNF8Aa5qto6x3FtZySRs44DY4roa8n+OfjGw0HwLP
4feNptQ1yJ4IUztVF43OxPHHp3NAHiURl0L4Itf2fifUHvNQzFJpIVECqSS0hA+cjvnp8wr
x13ZyCSzZ557mvQ9N8VeIr/wldeHYNOjvlZPs7zYwwQlSAGzj+AD6GsWPw/5s32fTND1DVp
0yrwBG3JjgsdgPfPftQBgpJIbBokLhcB2BOB3H9a0fDrWg1CSC8uGtY5Y8CcMU8s5BydoJI
xkYHrUWraTdabdGK40y+sUO1gl3HtYcc9h/Kp9MXw+k8lzefa5LZcqYFdRJnjDA8Zxzx9KA
EWTz9QfTHvJ4dPlm8yQsxcZGQHP4Hr717D8VbvSbr4QeELHTtQN8lpFueUxEyKVUBVYjhRy
R+Arz06fo9rOl9pia0bVsB1e08x3G7Jzg4GMDv2rT1Txwb34Z/wBinXbh4prws9p5CqxQAf
Mzg8joAPagDr/2aNWuIPGOraKAv2a6tBcNxyHRgAQfTDGvqmviX4SeJ9P8NfFizvPKlFjdA
2mXYZTeQAxPA64r7ZwDg0AG0bt2Bn1paBnviigAooooAKQKAMAAD0paKACiiigDD17S9av7
jTrjRtd/sx7SRnkieHzY7gFcbXGQeM5GD1qXQ9Ch0SG6cTNdXt7Mbi6uXADTSEAdB0AAAA7
AVr0UAFFFFABRRRQAUUHPaigAooooAKKKKACijnPtRQAV8W64Wi/aeucqT/xP4zt7n51r7S
r4w8QhB+1BO244/t2HP/fS0AaPjolv2nXLICBqVoPyWPFfX1fIHjht/wC06wzwNTtB0/2Y6
+v6ACiiigAoo6UUAFFFFABXgXima1u9Ykk8f/DDX9eu4d6RTW432yJu4EQQjAxjlvmJr32i
gD41ufhD4v8AEupX2q+G/B02iaUDvt7PUrgCRgey55/A9OmTW/8ADz4bfGfwzr4u9JS30aF
spMLyZZIpF7ZjUkn2IxivquigDwTxP4Z+N3i2K60fWLLwtNp0p2rIRnyv9pCfnBHr1rjL79
mfxZBIjadrWm3YKhm80NGVfvjg8e9fV1FAHjGi+GPjd4X0C1s7LxDoWqJANgs7mJgEQdFEg
AJ/GuH8R/CL4heNdUk1G68N+HfDs8MbEmzlOLt+2QMgH34r6fooA+PPD/wa+Jlj4wsZholv
AtvOrtPPJHJAFB5yMncMdsZr7CUYUDjgdqWigAooooAOcdeaKKKACiiigAooooAKKKKACjo
M0UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAV8X+IZM/tNzjt/b0Y5H+2tfaFfFuvsw/ahm+UJj
Xoun++vNAGn43K/wDDTrt1xqdoAB1JxHX1/Xx941yP2n5GOBjU7U8/SOvsGgAooooAKKQ7u
35UtABRRRQAUUUUAFFFFACDOTk8UtFFABRRRQAUmRxz1rlPH/iefwv4Y8/T7cXWrXkyWdhA
3SSZzgZ9hyfwrmbH4Q2l/H9u8ba7qmuavMN0rC7eKGJvSNEIwB0oA9Szziivnv4ip4++E2k
W954S8U3d34fkkETQ36LcSWrn7oDsMlTzx2NcAPix8bwcE3e7PA/skfl9ygD7DxjpRXx9/w
ALY+Npdiwu1I+UL/ZI6/8AfNI/xa+NR4T7X6Y/srk/+O0AfYQ+tFfHx+LXxpVMyfa1B4ydK
6H0+7TR8WvjUV8zddsh4BGlcf8AoNAH2Fj5s0tfHr/Ef463SExDVAqAZMWl4x9TsqL/AITr
48L83ma2FA/i03j/ANAoA+x6K+OH8dfHl9pV9a2gjkadjP8A45Sjxr8eQmGOvdRz/Z//ANh
QB9jUV8c/8Jt8eMNGJNc3g9P7P5/9AqeLxd8f5grKNdO8cY04DOP+AcdaAPr+ivkYeKf2hQ
zAw678q5505fz+5SL4m/aGkZSItdAI4/4l4HH/AHxQB9dUV8iJ4n/aD5UJrxC9SdPX/wCIo
k8V/tDhvlh1vp0/s0f/ABFAH13RXx8PF/7QcbhZItdJPQHThz/45T08VftCAjMWu88jOnj/
AOIoA+vqa8iRoXkdUUdSxwK+Pbjxt8fba2e7uzrUFtCpeSV9PCqgHUk7OBXrXgjwFd+NvDe
neJviXql9rM9wvm29g8pjgijP3SyJjcxGD+IoA9njlilXdFIkg9VINPryfxH8OoPCljc+Kv
h3LLo+pWSm4ktFlZra7jXlo2RjgcZwRXofhvW7bxJ4X03XrRSsN9Asyq3VcjkfgcigDVr4s
8Qbv+GnZzGPm/t+Mf8Aj619p18XeJMj9pucFtx/t6Lgem5aANLxoAP2nnwSW/tS16D2j4r6
/r5B8cEj9p0sgAxqdpuGevEfNfX1ABRRRQAUUUUAFHSiigAooooAKKKKACiiigAoopAMUAe
MfHTxTZ+HJfB8rbpbu21Rb4RDHMaAhif++uK9T0TxFoviLSYdT0fUIbq2mXcCjDI9iOoI9D
Xxz8ZPFA8V/E6/MD+ZaWQ+xW4U53bCdzD6sT+le8eEPgh4QXwTpS6/pby6s0IkuZUuJIyWb
nadrDpkD8KALXxH1W28WappXw60KVb2+mvYbm/aIhltLeNgxLnoCSBgda9ZrE8PeFPDvha0
a28PaVBYRucuYxlpD6sx5P4mtugBGXcuNxX3BpaKKACisvUPEOg6RKIdV1qxspWGQk86oxH
0Jq/b3Fvd26XFrPHPDINySRsGVh6gjrQBLRik5B9RRk59vpQA3O1sHOKfSMMimruB6UAPoo
ooAKKKKACiuJ1D4q+BNNv5LGXXFnnhbbMLWF5xD7syKQB+NdNo+taTr+mR6louoQ39nJkLL
C24ZHUex9qANCikx3J5paAM3X9LXW/DWpaOzlBe20kG4HpuUj+tcL8OvGllHpNv4M8RyR6R
4j0hBayWs7bPOVPlWSMnhgQAeK9MrH1zwv4e8SQrDr2jWuoKv3TNGCy/Q9R+BoA5j4heONL
0rQrjRdPmj1LxBqcbW1lp8Db3kd/lycdAM559K3fA/h9vC3gLRtAkYNLZ26pIQcjeeWx7ZJ
r5O8N2lpp/7Stpp9jGY7a21xo41DZ2qGIAz3FfadABXxb4hYP+07MMEf8AE+iyuOvzrX2ke
lfFviEN/wANNXG05I1+I5x/trQBpeNjn9pl1GB/xNbXn8I6+wK+PvG5H/DTcmQR/wATS1HX
r8sdfYNABRRRQAUUUUAFFFFABRRgZzRQAUUUUAFFFFABXIfEnxQfCHw+1PWYmUXITybcN3l
fhfy6/hXX885r5j/aU8Ti41XTPCULOqWi/bLj0Zm4Qe+Bk/jQB518JvDTeK/ippsFyvmwW7
G9uW65CHPP1bAr7gA5yDXhf7N/hlbLwlfeJ54/3+py+VEWHIiQ/wBWz+Qr3QYH40AG0ZyOK
M84paKACuZ8fa7c+Gvh9rWt2aBrm1ty0WRkKx4DH2BOfwrpqrahY22p6bc6feRLNb3MbRSI
wyGUjBoA878I/CzwpH4et77XLG38RatfxrcXWoXq+c0rMMnbnovPAFedePPA2taP4/0rQfh
vrM+jprMcs4sUu3iiiePBZgB0BHb1FO0vxn428GePpfhTorWmuRwSCGxk1IsjRps3hWZeoA
46dq9S8K+DdVh8TS+MfGOpw6h4glg+zxJbptgs4s5Kpnkk9zQB5F/wqj443che58Z7NvA36
lKcj14Fcf4q0Txn4O1ODTfEfxKaC5lj85FjubmQ4zjkheOlfZROD0NfLn7QhlHxLsGjgmlI
0wAeU2DzIaAPN/7S1QKSfipcAjkHN2f1xTv7RvsMz/Fa4TcuSMXZ3H34r074dXk9p8Ir7Ur
Kwae9i1uDy4WYbpchBtY8/KcnivR4fiN4RTy7GTTDqd2kMLzy2tpGse+QcDDNkcnHPQ9aAP
m06ndYYj4v3WAAUyt2M/4VKt489upl+M1wjbclWjvDz6Zr6F0r4l+DtStFDeErlLnCCWJLO
N1Qv9wbsjOQM/hXiXxI8WaR4k8ai68L2cj2DWSQvGLcRkMGOcj6ED/9VAFrQ/C/iHxLYtda
V8Z7Uoj+U6XV3PAykdMBsEjHerWv/Dzx5pXhHUdeHxKTV7eyUNPDZ30rsEzgnrjgHOKp+E9
K8Mx/C7UvEl/oNre6kNYSzX7dJKEgR1XkhCD3P6Vd8PfDrUtf1bXo9GtIPD17bW0bCzhmlW
O4STcHUMxLIeCMnIPpigD6W8I6FoWh+FLGz0K0gis2gRtyKMzZXO5j/ETnOT61xOiW9poPx
/1PSPD0KxWF7pa3l/bxHEcE4fCsFHALA8ivILq++Kfw30q4tNPn1aw0pEOyG+t1nEHskqhl
xz/s/SvR/wBnUtqHhbW9evm+0apeagwnu3O6SQBVIBPsWP50Ae2nnviijPOKKAEGcnIpaKK
APjbSgG/arQlVX/ifScKOAdzV9k18ZaKSf2ooWkUqTr0uR6fM2K+zaACvi3xC3/GT86nn/i
fRZ9hvWvtI9K+LdfYf8NOXDn5D/b8Q9uHWgDV+JyA/tHygIxP2uyP47I6+va+QPiaS37SEu
DgfbbIY99sdfX9AB2ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiignAzQBHJLHFG8srhERSzMegA6
mvhLxZqd747+J19e2qGSTULsQ2seMnbnYg/IA19S/G3xM3hz4aXcUDqLzVD9iiBbGAw+cj6
Ln868R/Z78Mf234/Ot3MW+10WPehI4MzcJ+Q3H8qAPqHwvoNr4Z8K6doVmgWO0hWMkD7zY+
Zj7k5NbAAFLSHPagBaKKOlABSDqaWigD5i8QN/xl/aMRtEcsTfNnBxATWxp/xg+Kep6aNWs
PANjc6bJI0cdz5pjQkEg8s3tWJ4mLSfteQKnJHljB/69zTImtbj9m7QNOmkxJNqcrKiqpZl
VpNxG7A6kZ5HXj0oAl1D4/8AxDstYuNMuPCWmWlzakedHJ5jFMjIzg9x6VxXjDxb4j8eeKN
GvtQ0+wtpii2MUcTMUPmN1bnPU1H40WSH4ra3HGFQlbc7VyTjylyB3xjv6VkWhl/4SrRkPy
q1/bkEKc8SDoT6ZPFAHunhj4bfFTwfaXVno+o+GPIup1ncXEUsuGUcMMjjt+Wa1JfC3xdlZ
nd/A5kkz5jnTyS2eucjmi91fUfD93d6tp8d5d66dWn+2aYZn8oWnIEhByEQAI28Dkk9egR/
ixrJ1i0e00e3utOm3W03lyOyWkocqZZJAn3OCenTB70ATR+Gvi/EIjG/gdTFyhWwcbfYYHH
4V538TPAXjy00mbxlrFz4dRNOiWMwadC8QwX64IwTlq9Hj+K+o3F9dRW2hIYoVmkR5RKgnC
KCqodv3yd/Houfauc+JPibUNS+HuuaXcaWscVxpsOpPdQXLzxK5mRRGpKj5eO2O9AHjmm69
rel+Eb3QXtLe4ttSvIr43G51kjkQjGPXkc8H8c12Pw11n4g20+r+JPDXhqDVjPttZ7i9vcB
ChyFGSvr9K8/e1drFZXdfOOIwpc/KRggenQnmvQfh3eXNj8MZ76PTrbUHh1p3NtfDdER5Q3
Flx1HY8AHrgUAddqHxC+IE8niDwx4y8O2GmRy6FdXkaxEszKF2jB3EEZzV79mVQPAurkLgG
+H/otawfEulWuifEG/EbJc+f4Svbp/L4jDMTwgycIBjAzW/wDsy4PgPV2B/wCX/H/kNaAPd
aKO+KKACiiigD45Usf2qyNylv8AhIOo6H5q+xq+NBuX9q4CXDMfEGCR3+bjpX2XQAV8W+Ny
w/aVvNy5/wCJxb4B4B5SvtKvivxw7D9pC8LguDrEAGOuMpQBrfE9S37R02zoLuy5PPO2Ovr
6vkL4mfJ+0fKSuSLuzYD/AIDHX17QAUUUUAFBzjiiigAooooAKKKKACiiigAoorE8Wa9B4Z
8Iaprs7BVs4GkXPduij8WIFAHy1+0D4oOufEBtLicmy0VfI2+srcuw+nA/Cvc/gf4WHhr4Y
2cs0RS81M/bJtwwQDwg/wC+cfnXyt4S0q78afEbTdNuXadtRvDLdOOpXO6RvyzX3pFGkMKR
RrtRFCqPQDpQA7nPtRSY9eTS0AFFFFABSEkdBmgkHI600nHXvQB8v+Jhv/a7h3DADRk4O3I
FuasWjRH9mnRFm2u39pySRwAj98RI+Fx1Yd+ATxVXxMxP7W6YG0/IOO/+jGrvgS3trH4QWm
saqdFNlctNapLrEhT7G/mPl4/lbOepAwcr1oA4Xx5LMPi9rsgjMLt5BZG5APlKcE+lYNv+4
8W6RKszOEvrdiCMhWLgke5ra8cLMvxQ8Q+XcC6EZgVp8DL/ALtfmUdCT+maw7aV4vEuihsF
Hu4CNnb94DgHp3645oA+7iuWOB14z7V5BbjxV4Y1jVLyHS7mf+1LudYXeJpUsU8/LOY0OWV
lO4dyRj2r2EHnGaCp6igDy2Lxh41/4SDSdMn0+0aa6kdprdLSVWjjWVUJ3McAbWL7uh6dav
fG0svwX8QBAOUjGMdvMWvQdqCbzTGu8Lt3Y5x6Z9K88+N3zfBnXcdAsR+v7xaAPlmRHezWV
1QLg5DqRvzxtOO2Rjjp/LqvCUMDfCZob6C4kt/7ak3pbuAUPkDDNngoOcg4BHeuWNy8jwyz
2qAvkMSM/MAMdOmOOgwf5d98OLO+uvhPqDWsEcka6ywn36gLJFUxqM7zw3ptPHPegDq/Hvl
W/j+7gsUhjhj8F3ARVUKoXnGB6YrR/ZnTy/AmrptwRqGD/wB+1rL+ILNL8SdRYyRSwv4Oum
jaHG0rkkeuceo6+1af7MztJ4E1d2JJOoZJJyT+7WgD3Tv0opMfNnNLQAUUUUAfG9mUl/ao3
hdpOvtlQc9GPNfZFfGukqR+1MoY4/4n0nTt87V9kggjIOaAFr4s8aE/8NI3m3/oMw9R/tJX
2nXxb42Lf8NK3LA8rrEA9O6UAbHxMA/4aSct8xF1ZEf98x8V9dV8hfEph/w0lKc5AvLPIxj
+GOvr2gAooooAKKKTPoM0ALRRRQAUUUUAFFFFABXz1+0v4lMOmaT4TgfBuX+13AB/gXhAfq
cn8K+hSQASTgCvhT4j67P4z+J+p3tsTMklwLS1QHqinamPqefxoA9e/Zr8MApqfi+4hHJ+x
2pYcgDBdgfyH4Gvo2ud8E+G4PCfgrTNDhQK0EI80j+KQ8ufzJroqADnPtRQTikIyRzjFAC0
UUUANIx0OKjmkjghaaeVI41GS7tgAfU1Fqd5b6fpVze3d5DZwwxl2nm+5H7n/DvXyVPonjr
4j+PLS4mm1DUPDuoXZeKeTdFEbdJAHdYyx2rzx9aANfxM6SftaQuHBX5HUhhhh9mJGCOxq/
oN2mm/s96HqaO8ZGoTGRkiWUkAyELtcFcZx9OtUfEsCJ+1jFEqARxqgRQvCgWxwMelWtLj1
i4/Z68MQ6bqVvp8ct9OkkjffckyYVQSFII3A56dRQBwnjDdJ8VNeLSudywMSp+Zx5aZA4wP
c46VkWTTf8JPoUSOGiOoQAFxnLBh97HH4dq3vGcCn4meI7JQqjNuN5BYqBEo+X3rF05pl8T
6Hbvb7UXU7cjy+hAcAYHT8e+aAPsvxhqt9ovhC/1TSxG13CFMayDKsS4XHUetcrD8WdHg0k
x6g3/E9g2wT2ijCi4LmPy884+YcnkAEHvXoV7Y2mpWEtjfQLPbTDa8bdGGc1zs/wAN/AtwW
aXwxZFmOSwQg545yD14HNACWnjzQL65hto2uRLLIsSlrd1VizlFIJHKlgcH2NYPxuYr8Gdd
4Xnygd3/AF1Wtk/DvQU17S9Sto3t49NYyRwIxIZ85Ulic4BJO3pnmuf+PZ2fBbWBz87wrx/
10WgD5oeOCNo47nzGjI/ePGw2gDoQfQEcHsf17L4c6xDo/gKC5kgiu5X1yWOK2u4zJC7NCB
lz/Djrnnv61xX2DzLZAx2oseQTjGeOo9eQMd8/n0/hSFn+DkcqW7P5evtl4x88Y8pc7eODz
jJwB3IoA67xXoz6V4z1WFp4PM/4RS7k2RLsRd7s22NeyDpj3rof2Zc/8IJq5J63/wD7TWs3
4iLLcfEbUnliFu58Gzs8bOG2HPIJHBPuK0/2Zsf8IDqwAwBqB59f3a0Ae6E4opCQDzS0AFH
fOaKKAPjXSm2ftTJ5ny/8T+Trzj5mxX2VXxpomz/hqOJizP8A8T6Xr1zuYCvsugAr4v8AGZ
Mv7S06rjaNagBHrylfaFfF/i0AftN3LnLAa1B7fxJQBpfFBlP7Rc20YP2uzBz3OyOvr6vkL
4mYP7SMqhQD9ssuSf8AZjr69oAKwdT8QTW+tJomlaadR1HyDcyIZhEkUedoLMQeScgDHY9K
3q53WtEv5NQfXNBvI7TVhaNbfvYvMjlXJZQRkYIbofc5BoA1ItUtRFGLy4t7W5YrG8JnUlJ
CAdme55/GqC+LvDJvLm2bXbJHtnEb75lUbtu4gEnBIHXHSuHHwjuL/bc634pubi6lInuAkC
Krz4wHPrgErjgEBemKmsfhHbQ3d3dXWrpcPd2QsJFFkgAQJtV1zkiTuW70AdnqHiOxt9Gi1
PT5odQW4njtoBFKCsru4TAYZHGSfwrOj8aRG4tDNbLDZz3F5C1yZfljSDPznjodp+lS/wDC
GWY0S506K6kjeS8W/hmCLmCZdu0qOhAKjg9cmsK8+GUl9b21vN4lnWG3uJbpUS2QAtLzIrA
5yhJPy+/U0AdNb+KtPuvER0O3iuJJwzqZVQeUNqKxO7PTDqOnU1upIki7o2DL0yDkVxPhv4
fL4a1WC8ttdurmOISgx3EasWWTbkbhjpsXH0rm9Q0nXfhbqs+veGIbjV/CtzIZb/SAxeS0Y
nJlhzyR6r/kAHrlFZuh67pfiPRoNX0e7W5tJxlWXqD3Vh1BHcGtKgDzz4yeKj4U+GOo3MEm
y9uwLS3wcHc/Uj6LuNfOvwJ8OjXvirbXE8Ykt9KjN2/+8OE/8eOfwrf/AGi/Ejal41tfDsN
wGtdMi3yIvTzX5OfcLj8zXqH7P/hg6L8Ol1a4h2XesSeeSRyIh8qD6dT+NAHrw6UUUUAFFF
FABVXUdQstK06fUdRuY7a0t1LyyyHCoo7mk1LUrHSNMn1LU7qO1tLdC8kshwqivKrWy1D4w
apFqusQT2PgW0k32dhJ8r6m46SyDsnoKAG2lpqPxi1eHVtWt5rHwJZyb7Sxkyr6q4PEkg/5
5jsO/wCdeupFFDGiQwqiou1FVcBR6D0FPjjSKJIokVI0AVVUYCgdABSsyopZiFUDJJ6CgD5
c8RSbP2uQxVmHCnAz/wAuprM8GeJPCVt4ItbDxB4h0czx7lhhvLeZ3sCHYiRCvylsnd26Dm
ujTRPEnin46XnxE8G6dBqOk2s4jjnvJfJinKx+WwQ4JIznkDHFd3oP/CKz+Jf+EV8T/DjTN
A1hkaW2UwxzQ3aD7xSQKMkd1PNAHzt4q1bSdW+J2u6rBfxz2M8iNFcEFTNhVBPbAODn9Kis
r+C68XeHVt/LlK39v8ykkkBlGCM4xnOK9Hv/AIbJ/wAJHrUkvw+1K6R76V4GhKxxLFn5Ag3
AbcYzxnk4xgVXh+Ht7FrekXGjeAtT025h1CCQyzzqyRorgs33zwRk45570AfVGaQNnpS0UA
MBYtXmfx3Kn4Max5ijG6HqcY/eLzXpxdVUszAADJJ7Vl38vh7VNNmttTmsLqyI3SxzOjJgc
5OeOKAPhye+tZVX/TYIlT5iqMTgdlweOMV0/hTxFoK/DeTQb7xDb6ZctqzXL+aZRvjKKOPL
HOSDkHjvX0uNJ+Ey+XKtp4XG07lbEFWxH8M4FO1fDKKB6W9AHiHibxXoXin4ga9qHhzUBf2
8PhK4hLoGAVgeQN2Ceorqf2ZmP/CCauD/ANBD8v3a1O51f4jafq1n4F8OaPonh64SSz/ti6
i2y3Y6N5SIAQuR1PWl+EdrdfDfU7j4e+J4hDe6jM93YXMbBobpQoDKD1DDGcGgD2xfX1ryr
S/i/JqXji38PDw6YoJ9QmsEuTcgnMefnKbehwQOeoPpXq1eBaFe+BX+LkElr4Y1aC+l1SeK
K5ku8w+cN+5xHnhSd+PfNAHvtFFFAHxtorf8ZQIzE7m16TOOv3mr7J6CvjHQS3/DTsAk5c6
9Lk9/vtX2dQAgJOa+MfFZL/tMTgDJ/tyEdenzJX2dzn2r4w8T4P7Tk2R/zHYeB3+ZKANL4m
gH9pJ2Azi7sx1zj5Y6+vQAo4z+NfIXxOjA/aNmUcA3dmxwfVY6+vqACuE1XWLvTPifBYQyu
I9RtYF3TMTBCRKwPGfvsPlHbOM13dYuq+GNK1meea+WVnmgS3JSQrtCv5ilcdGDc59qAKUn
j/whE0yvrUYaAlZB5b8EZBX7vJ4PHXipNM8W6Pf6qmnx6pBPNdAy20cUbhhGODvyODlW646
Vhax8MNIuNElt9MMsd6tyt7byzTsQk6kkMT1/ib15PQ1o+H/AllpFzpuqXVzPdatZwSQmYy
Haxdizkjvyx60AVLHxRq2oTwJBLbmO8k1BoX8o/LHCQiA88ndyfUelLF8QbKHRbOS6Mc2oe
RFLeRI+wRBoWlLDOePkPHuKzLX/AIQG98aX+iQateafq9tcSv8AY2maAbpABI0QPBVu+O/I
x1rUg+FXg63ZGitbrMYZV3XTthGBDJyeVOTnPrQB12nXT32lWl68PkNcRJKYi27ZuAOM98Z
q1Vaws49O023sIpJZI7eMRq0rbmIAwMnvVmgDzDxB4U1nwprVz40+H0e95j5mpaJ/yzvR3d
P7sn06/wA+i0n4g+H9Z8FXfii1uNsNjEz3UEnyyW7KMlHHY9veutr5v/aJsNE0p7O9053s9
Y1UlLuOCTYlxCvO6RR1O7GCfQ0AeN6db6j8QviLBCQz3OsXpkkx/Chbc557Bc/lX3daWsFj
YwWVrGI4II1ijQfwqBgD8hXzL+zVolpceIdX12eeFrm0iEEEO4b1D8s+304Az7mvqCgAoqn
fappulrE2pX9vZrK2xGnkCBmxnAJ71ajkjliWWJ1kjYZVlOQR6g0AOqpqWo2Gk6bPqWp3Md
raW6mSSWQ4CgVbrhPEPga88W+MbefxBqSzeF7ILLDpUYK+dOOrSn+JR2H+SAc3p+n6j8XNY
g1/XYJbPwXaSb9P02QbW1BgeJpR/d9B/wDXz66iJHGscaBEUBVVRgADoAKSPyhGFi2hFG0B
egx2pi3dq4BW5iYEAghweCcA/nxQBNWb4gsJtV8M6pplvJ5c11aywo2cYZlIH860uB0ooA8
4+GPiTRIvB2neF7maLS9a0qEWtzp1wwjlRl4LAHqD1BHrXm/x18U6fr1zpej+GYH1u902V5
riSzVpFg3LtC706Hvwewr3LW/B3hbxHIsmuaBZX8i9JJYgW/7661c0fQtG8P2AsdE0y20+2
HPl28YQE+px1P1oA+H44fFc1xJLF4Z1O4XIYI8Nw4TJ6denFLHY+MILzT7xPC2pRSWTq+Vt
ph5pD7st/LjsK+8KKAPHPhn8Q/HnizxbPp3iPw4umWUds0okFrLHlgwAGXOO5rRb4l+Lla5
/4tbq7pCWClX/ANbiUJkZXuPm/wDrc16lRQB5jb+K/EPjHwz4j0688D6noROlyNA853GZmD
qEUYHPA49/pXzrqGkaxp2i6dDY+FtQa9NlJa3kU2myAguAN4IGDjGO5zz3r7YooA+A5dB8U
TxpF/whN4cIIsrp8gOBjqQOT6mr0+l+LJoLq3bwFOhuWVi66dIGTCbcLxx6/Wvu6igDxr4Z
/Efw5pPgjTvDnieceG9U0+IQmDUFaLzFGcOpYcg/zq3Jq1r8Rvib4dn8MYvNJ8NzSXF3qe0
iNpGTasUZP3jzk444r0680rTdRKnUNOtbsrwpnhWTH5ipra1trOAQWlvFbxL0SJAij8BQBL
gjJzXhfhCb4Y6v8T7c6NB4gTVRNPdQm5LC2LZbeQMkdd2Pxr3XrkV5r4W+Edl4X8WReII9d
vL1oTMY4ZY0AXzfvDIGce1AHpXOODQOnPNFFAHxv4eQD9qRQctjXJsY+rV9j85HpXxx4ZB/
4afjJG8f23P0GO78/hX2RQAV8WeICD+09MQCudfjHXr8619p18W66v8Axk3Pzz/wkEZ9f+W
i0AavxMKn9o+bIwou7LOR/sR5r69r5D+KDMf2jZBuG0XdlnHb5I6+vKACikAIHJyfWloAOa
KKKAOf8TeDPDni6z+z65pyTMo/dzp8ksR9VcciuPYePvh6hKCbxt4eT+HpqFsvt2lA/OvUK
KAOe8MeM/D3i62eTRr4PNF/rrWQbJoD6Oh5H8q6GuK8U/DfQ/Ed8usW8k+ja9HzHqlg/lyg
jpu7OPY15x4n+KXjT4cmDRPEUVhrN8HWSO9tZAnnxD7yyR4yjHsRxQB75Xw/8V/E7eLPidq
F3bv51tA32O1C91U4yPqxJ/Gvo3X/AInWdx8CLjxjp7LDcXcP2aKItkxXDfKV+o5P0FfPfw
g8Lv4j+KlhBdIZLWwY3dxkZU7D8oJHq2KAPcdI+DX9l+CtHuNE1GXSvF9mnn/bgch3YZaGQ
DrHnjvXXeEPHi6tqEnhnxHa/wBjeKbVf3tlIflnX/npCf4lPX1FdxXJ+NfA2neMbOF3lew1
aybzLHUoOJbZ/Y919RQA3xZZyT674furuya90a1lle5hWLzdshTETlACSAd30JBrjdHvPG+
jz6hbx2ElpoxvPNs7f7EzvDayyHLZBwpTk+XjOGra8L+NdSsNVi8H/EGJLHW87LW9Xi31Je
xQ9n9Vr0bI9aAPFfDPiP4hafo72WrabqDG1jLW8r2LySXmcfKTn5dud2SMnkY4rdXxF41Nr
cI8D211bwwKTNp7urfOVlnAXG4YwQg55PpXptFAHB2GpeJrnxH4i0VbJYLOGxWWyuVtmiWS
Z1yeTxndkkf4Vx32q7h0S9WPQdSndLDToobRLNwxlhlLTR5xjOec9Oc5r22igDxm313xJqm
s2k2s6Zq9onm24DRQyxo8BmZnLADggGNT3IBr2amTSxwQSTzOEijUu7HooAyTXL/8LJ8AkZ
Hi7Sz/ANvC0AdXXkSfGe6uri9XT/BF3cwWkjxtKbyNM7WZTxjr8pOOtdxZ+PfBeoX0NlY+K
NOuLmdgkcUc6lnY9AB3NeJW/hLxLYalc6ba6x4amdppUit5NUxIHZyVym0nd93j/ZHvQB2s
nxd1sBwngZkdMbkk1BMoD0J2qcDr/kjPYeCPF9x4ttdRa70r+zbiwufs7xCbzQTsVs5wP71
eYj4Y+OWSHy7XRoHhXIL3kr737H7vQALgHuoPrXf/AAz8J6x4T07VY9ae1ae+vDchbV2dUG
xRjLAHqDQB3lFHOaqR6jZS6pcaZHMDd28aSyR4I2q+Qpz0Odp6elAFuijjOaKAPP8A4q+PL
/wB4esdR03T4L6e6u1thFMzAcqTxjvkCuB/4XB8ShO0Z8FaRuTIZftpBVskBTz1OOPqPUVq
/tEsq+E9ALBiP7Xi+71Hyt0965eS4SwRHt4yixyNGphVc+WSOB9ccN7RjPNAGmPjH8SBIsb
eA7AuQxwLs9iw/H7p6eo9RSH40+P1XLeBtPAIJ/4/umN3B/75P6etY8l3Db3/AJZV42jgAh
SNwCF7AZ6AYwD0bbHzzVe4vBb2UPlpDbKiuNiOjFVbOT17gDr6RgHmgDpG+MfxEE4iHgKyB
2M53XZxgcnn6D+VA+MXxEKGQeArAx7d2ReknHI/mp9unqK5zT7+5j1J3muSiRW2yLaQUQcc
DP8Aujb2OE55pyy3VnaW0LPFAmxlX5N21dynYMd+BhunEfIzQB1Gk/GnxRc+MtB0DVfCtnZ
Lq1wIhKlyXKruKkjAxnI49QQa9zZlVSzEADqT2r5UWB0+L3gFjLuR7vICj5EIPK/Xpjk/Ls
r6pljEsZQsyg91ODQB8beEJt/7TsUkO1w+s3BG05GMvz+VfZlfGfgyIW/7TsKW6EqNXuFwe
wy/pX2ZQAHpXxZrBd/2npFIK/8AFQoODn/lotfadfF2pfN+1BKd2CPESc+/mDpQBofE/J/a
JuFGB/plpye/yx19g18h/EgA/tITBySPttngf8Ajr68oAKKKM84oAKKKKACiij8KACsPXPC
HhnxKEGu6LbXxQkqZF5BPGcjntW5UF7d29hp9xfXcgjt7eNpZGPQKBkn9KAPkz44PoWg6xB
4L8MWEdhZQYvLyKIkhp2GF6k9E/nXp37O3hg6Z4JuPEU8RS51eX5dy4KxJkLg+hOTXzyBf/
EX4l/KxNxrl8cH+4hb9AFH6V90adYW2laXa6bZxiO3tolijUdlUYFAFqiiigDnPGvh608S+
FLrTrnTFv3xuhXzfKZHHRlfBKkew9q8F+G3ivx1pPxWtNJ8XDU4rTUM2xF7Ey5cIFjbOBk4
UDPvnvXuV9ZNq3jaawuri6FimnAhIJjEFdpDkkq4YkhRjjjB5q23hDSXYM02oEhtwzfzHB3
Bv73qPy46UAdBRXPjwhpYcN9p1PIIOf7Qn55J5+b1NPTwrpkaoqz6hhdvW+mOcAjn5ufvHP
4elAG7RXOjwdpQXH2nUyMY51Gbpt2/3vT9eaefCWmMHBuNR+cMDi/m6FQpx83oPzyaANbUL
Y3ml3dorBWnheMFugypHP514np3wi8Wadp+n2aTeH3NlyJmEuWOT82MY3YwMnP3RXq48K6a
ocLc6iN27P+nzfxEE4+bj7o+n4mnt4Y05pBIbjUNwYt/x/TDq27H3ume3px0oA8y034WeKI
fE+j6jeTaDHbWF6t2VtUkDgAnhcjqQcEn0H4ui+DmqwfEE+Io9dsjZf2v/AGqtu1oS4JJJA
bd1wcZ9hXpX/CLaYAoMt+cEHm+m5wxb+96k/hx0r5b0Xwfd+LNf8VPL4s1LTYNO1JbYbGeX
IklZFJy4wAcZPNAH1+WUdWA+ppN692A/Gvn6D9nmW8Amm+Id7c27qDG8aE7ge+d5Hp0rkfG
3wpHgvSI9VTxXfatE/mx+WmUYMqMQc7jwCvPtmgD6wBDDIII9RXnGu2t5D8UF1qKKa7hgt4
ENpGwJclpR5qpnLGPIOOmGatH4S7v+FQeGizl2NoCWJzklj3rF8aeH/FMnjGTxF4WsS+opa
xwQ3BlRURMyCUFWPLYZSp6cdaAMm78X/EjTY7Qa1ZRQQXAcmRbPJLg4SHbv/iHJI6AGvQPB
t5rt1Z6jHrWnLYra3r29oixNGGgXG1uScjrz3ri4LD4lT69Je6naBB/o6wyRmGUwhUPmYDc
DdIQScZ25x0FdR8PdW1fWdHvbnVnd2jufJR2C4bai7ypXqu/digDhv2jF3+FPD6lSVOrRg4
PP3W6CuVuhZS3dzhi2HEUioAo2gcMh7A5GD7x81037RbEaB4YU79h1ZCRH97hT09+tc1NHZ
SWz3F1tuJZGYxmAbSCf+efOfmz9RvTpjNAHXeFI0ufClpC8emaba6TplvPPPc2iXDXCsCx+
ZiMKAmM5PP0rRuvHnwzsxOZ9DjEkaqzx/Yo95JZFC4/vfMpx6c1Vl8N6Nr37O9nPqVkBNBo
oaORGw6bV3Bc9xkdD71z2ral4K8E6jPo+qaNYanMbeG4tZri2j3RO0bY3kAbl3BRxyN1AHX
23irwfc64IW8P266dNLDaWkn2JSZ5HJ+Y/3UGzABGSRntXmbuq63qcCwOsDXc0KQQ9DmZhn
2IGBxgA+Xz2r2LwTpeh6noiamdD06KYXryKIIsBHjYordTzgZ/GvHI7q1k1TUWZpXnS6nPl
wqPlZp2GAQc7jkZOM8qe2aAM63upLj4v+AkMBQRXm0MrZRxnqB2Pf/d2cmvrA57V8j2A2fG
nwSDFOJPteWRl2op7lQBjnO7OTwVGeK+uMZoA+OfBsqn9puJguQ+sXIA/77r7Gr4w8H5/4a
agOQw/tq4BGOhy9fZ9ABXxZeMy/tNSLkDHiFRnt/rRX2nXxXclf+GnmIwF/wCEjGcf9dRQB
rfEqQj9o+YcZ+3WWOf9mOvr6vjz4mMx/aQnYICFvbMY6fwx19h0AFFFGaACiiigAooooAK8
d/aB8Vf2L4DTQ7aULd6w/lsB1EK8ufx4H417FXxf8bvEzeIvidexwyFrTS/9DhAHUj75H/A
s/lQB1v7OPhk3nibUPFE0f7iwjNvCSv8Ay1fqR9F4/wCBV9R1xXwt8Mt4V+G+l6dNGEu5U+
0XHr5j8kH6DA/Cu1oAKKKKAMGFQPH943mJk6fF8gcZ/wBY/JGM/jnHXit4kAc1z8AA+IV4S
XydPix9/bjzH/4Dn6c10FAFW61HT7F4kvb6C2aY4jE0gQueBgZPPUfnVquC8f8AhzU9d1PQ
bqysory30+SWa4gdwvnr8hEQJ6bivX254Ncjq+tfFGxvY7aKKVrjUlVLW0Zotyyh90rFh0j
2cAk5z19aAPaXdI42kkdURRlmY4AHqarWGp6dqkLT6bfQXkSttLwSBwD6ZHevNdP0PxreeC
tUh121I1mS7t52AmUpeQx7AUyOAWCNkYAy3pUGtah8SdU1K7TwToI0izgP2ZnuHiRpJCVJk
28j5QMd85PpigD1yjnPtXkNtp/xRk12S9uJbm0aS0MLvEbd1eZS5jwp+6mGG4jnd7V6D4Vi
16DRTF4jmM16sr4kJUlk/hztAHr2oA3a+XvBlm1/o/xYt4rdJyt6s7QmQxhlSV2YZ6jgGvq
GvnX4UfYbi9+Jun3+o2+nm/u5IQZnCnJMoyMkZxnpQBuXkHjzV/B8OsaPrxNrbRRLFDp0jR
C5RGCyFQFzyoGCMgHOK5/4j6f4mt/Bpm8R3rX6TkG3hSQl4GW2beT06N1HOQD61103hPwp9
uhN74302WyhZfsdnI6bYFDbnjBDjKsSeCOPl9K4Xx1ZWWk/DK30u11q01Wea6mnnis5wViU
QkcEHthSSfvE+9AHsXwjz/wp3wxnGfsa9Pqa7iuI+Eox8HvDHJP+hr1+prt6ACk+VeOBmlo
oA8L/AGkY2m8O+GokHzNqYAI6g7SOKw3tDNIsMN4t95m6Nd5aIhQMnB6puzjk/wAY4+Wt39
ozJ0rwogQSE6oMITjcdvTPasAW8U9w6I4lLPvkE+dr9sqAfuZPzcYG9jj5aAJbDxP4ws9Ct
dN0zVUjtI7BUtkMCPjBAG4FecgjvxvXinyeKPGE93cRzTwXCPAkil7CJyGOwNklep6AH++v
HFUJftQ06zeWaSRS4aSWDIMxyeVzxj5ycngbx/cqByJbgsJ51Z5GUoz+WHJyd4DD7vJyeg3
A4+WgDUbxp40sIWktdWggt5o1aBIrKP2HIC43kY4/2l4rGfTYXvGSBpbhZ4932iOMbnkdtz
l/RjuyAOcOvBwajtLtEgt0a3ml8ycyAgrmU4PzgsPlXJPJ9f8AZqxMtvLqUyPNcSXJVWZVw
I5ed2cdf4vvHgA9Pl4AKdvGn/C5vACQrL5UMnlK0jddpJ6dic7sdtwHavq2vlSCWKT42+CP
KV2j+0kJM/ytIOvI+pJzwMsRgYr6roA+NPB3H7Tse0AZ1m5GMH1f1r7LHSvjfwSS/wC01C5
OSdWuc/8AkSvsigAr4pbeP2lSIwDnxGCRgf8APWvtaviqF3m/abUKoJ/4SLgKBz+9oA1fiI
v/ABktN827/TrMjj/Zj4r7Ar4/+IQYftJTnGG/tCzxnv8ALHX1+enFAC0UDOOaKACiiigAo
ozziuP+IviK/wDD3hQNpCqdW1C4jsLIv91JZDgMfYDJoA6W71TTbBlW+1C2tS33RNMqZ+mT
Xx5oul2Wv/tBRQ3AFxYXesTuNp4kCMW64wQcDp2r6O0X4T+FbO3NxrtiniHWJ8tdX+oDzWk
c9cA8KPQAVxXjT4faJ4D8QaH8QvDtn9mtNPvoxe2aMSgRzsLoP4cFuR0oA91HQYopFIZQwO
QRkUtAATgZoooPNAHMw+X/AMLPuyIh5n9lx5kwmQPNbjOd36Y4rpj04rndVOqafry6rY6Xc
anC1t5MsUVwilCHBBVGAyeTk7ug6VY07xRpGoy/Z1ma1uz/AMu12phl5JA+VueSpx64oA2c
c8cUuBRR3xQAUAAdBiiigAooooAK+OrTTNZbxpfadaa9pFgl9q12Ee9wRHKjdDkZGcjaRxn
Ir7FryS7+A/hy98RPrM+rahva8N75a+WAGL7yM7ckZoA5OL4N/EjB/wCJ/wCHrcqGVBHasR
zjnleDwMdcYrLuPg/8Urm2k0u+1jRYtOA8szk4yvqflzzgfkK+m65/xr5X/CFal5xUR7Bne
qMPvDqHIX86AF8GaHP4a8EaToNzPHcTWUAiaSMEK2CeRmt+kXGwbcYxxiloAKKKKAPC/wBo
7eNL8JmNEdhqnAc4Gdvc8YrnkFrNM08uoOn2hcHzpGDMckFcgDAzjP1fnjjof2jQ39leFSp
Uf8TLGW7HbxXLahcRgwpIcFPlWS6IAcnOWkx/+s/PzQBMPsz28CG5t0iitPs5852ypBHDAd
jk8g8bn54ps8llPGqtdyrbMhiXk8MONo54J4BIx1fnjh11bLFff6E0doI4goacKzxsSNzn8
jkdR+85pl5PBAtiI7tZljBQs/yvvIB3HH8xzgt81AD7q302LT7iKe+XzMLAMt+9AGSFyMc5
UdMAAnn0S7W2j1N2giEkX2fyyWUq4XjBbGMAnqQByX5qB4IkdgtvCySqUjQtu2nHJJ7Hn27
8mrRkaSwt4FSN5Cgjy8mwpg5BOO59eD9/k0AZOnxwp8bfAiRwiI7ssCWJHB6HuM85H8TMO1
fVdfKtkyy/G7wBLAkUYOQUjz8v3s9ev15+bfzX1Uc54oA+NvAyl/2l4HZhxq110PT/AFlfZ
NfGngME/tMRErn/AIm11z/38r7LoAK+LbEK37Uqqq4I8QseP+uhr7Sr4u0tQ37U6Fic/wDC
QPwR/tmgC98QyV/aOuCysv8AxMbTGT/sx819hivj/wCK7eZ+0Jdryv8ApNmueP7kdfYFABR
RRQAUUUUAFcT8TdE1TV/CkFzocIn1PSbyLUbeAnAmMZ5T8QTXbUUAcl4d+InhXxDpwnTVYL
K6T5bizvHEM0DjqrK2D179K8t+NXxS8PSaVH4T0m9j1E3E6NfPbuCqRIwYoG6biQPpXr+te
CfCPiO4Fxrnh2wv5wMebNCC+PTPWuZ1/wCCnw91208kaImmSquEnsP3TL+HQ/iKAKXhP45e
B/ECxWt1cnRLw4URXhAQ+m2QcH8cV6fBPBcwrPbTRzRMMq8bBlP0Ir5U8U/s6+J9KDz+Gru
LW7Yc+S+Ip8fQ/KfzFcJpV7498C6ubaG7vfD1yoaQw3LeXE+0dMN8rdMe5oA+6qK+ZvCn7S
15GEt/F2jpOCf+PmyOxgPUoeD+BH0r2/w38RPBvisBdF123lnPW3kPlyj/AIC2CfwoA6qqt
5p9jqEXlX1pFcKOR5ig7TgjIPY4J5HPNWqKAOZbw5qNg7v4f1+e1Uj5bS6UXECkKFUDPzKo
xnAbk0+TxBqWmyoms6DceU3BubH9/GuWIG4DDDgbicYGcZNdHRQBQ0zWdK1m2S50u/huo3U
MNjc4PTI6j8RV+sjUPDWi6lOLqexSO8UEJdw/u5kyMZDjnIB4rOXSvFWmORpmtxalbliwh1
RTvQfKAqypzgAH7wJJPWgDqKK59PFEFuI012xudHlchR5q74ySWwBIuV6Lk5xjPNbVrd2t9
aRXdncR3FvKodJY2DKwPQgjqKAJqKKKACue8bSCLwVqMhLgBV+4QG++vQkMP0NdDWJ4tDt4
Q1NUkMRMJG9Q5K9ORs+b8qANsdKKZEMQoP8AZH8qfQAUUUUAeHftECVrHwhHEdpbVRhvQ7e
KxNUyt/PGiL5pRnxKoceaueT9MfNz/C/rzuftHN5fhnw3LnGzVkbJGRwprm5ZXZpZl0+SCJ
8zK0xLshDY/enPC5Xg5Odjf3qAKF26tPE0M6C52KyiQciQNyQcHcRgdO4f15lvby9jS+gii
gaby/3a+WN6OQPmX0Jwd3bhvxBf2afYY7nTzCQGZjIN625HPJJzjKjI6nY396o5pBYRrcR6
cgubhVcGdWLxNvyFZhnsvpzsb+9QBBcjUYrfbAPNbMSKCQAkuB8wwPY8j/a59bUzXVne3Za
VZJltQXDHCZB5OBwSOckf3X9eWo+bdoWto0kRy67wV8rgEqTjsOo6kI397mzeMYkW4TTYYy
sKTKJkJ8obuAefmHHU9djf3qAMnSbz7Z8a/AzfuY9jshRGO7cAcknoc+3cN1zmvq6vlWFof
+FyeA4YI4rfF15jWyRFfLJAB+Y8t90g/wC0rEda+qqAPjjwJ8/7S0HG0/2pdMQeP+elfY9f
G/hjn9qSNWyMa3cYx/wOvsjtQAc59q+MdKQP+1JGygr/AMVA5Of9819nV8ZxsW/apUEBT/w
kRPX/AKaUAW/iphf2iLrYu/N1Z5z67I+K+wCCehxXyB8Udo/aJugUbJurPBB/2I6+wOgoAK
KKKACiiigAooooAKKKKACqWpaTpmsWbWeq6fb31uwwY54w4/WrtFAHifiT9nPwnqbmfQLu4
0SXOfLH76I+21jkfnXifiD4MePfDM7TPpLajbDJSfTsynI5GV+8v1xX2xRQB8TeHfjJ4+8L
MlqupG+toRt+y6gC+AO2eGH517X4V/aL8L6qsdv4jtZtFuiQrSAGWDPrkcr+IP1r0fxH4A8
IeKonGs6HbSzMP+PhECTD3DjmvD/E/wCzRcRBrjwfrIlHJ+y3/BJ9A6jH5igD6J0vWNK1uz
F5pGo299Af44JA4H1x0q9Xwjd6P8QvhzqX2ie21HRJB0uIGIjbn++vykfWvQfDX7RvibTsQ
eIbCDWYhj96mIJcd+nyk/gKAPq2ivO/DHxl8C+JzFDHqg068cf8e97+7OfQN90/nXoaujor
owZWGQQcgigAIDKVYAgjBB71hXfhXTZphc2Tz6VdDOJrF/KzwF+ZfutgDjcDit6igDAH/CV
aezkm11mHcSqgfZ5VBcYGeVO1c+hJ9KW18WaXLIkF8JtJuXxiC/TyiSQTgH7rHAJOCcd63q
hubW2vLd7e7t454XUqySKGBBGCCD7UASqysoZWDKRkEHqKwvGSq/grVUZFdTAQVbbg8jruI
X8zSHwxBbyrJpF/d6XtJPkwvuhOSCco2R0XHGMDpiszUo/GEulS6RdafaakLqPyvtlrN5Hl
k5yzIwOAPlHBY+1AHXxcQp/uj+VP6U1AVjVT1AAp1ABRRRQB4b+0iSPC3h3aQG/tRccZ/gP
bvXOzQyKbPbbMkJgYbgGk3MoycY6gYyAP7gyPnrtfjxoOv67oGhDw/pVxqNxa6gJmWAZKAK
eT7Zrhbl/iDdIEPwt1FAMgETjKrjhVz05Ck+uxaAJJo/L1MlLAKUgX94A7IcDBJPttGMdfL
HHzUExx2+nW0lj5032YsViTLHGD8uD2AB/7Z9Pnqh5fxHHkCL4YX6LEu0r53yhcnCqD2GEx
nP3RxzUqzfEcTtL/AMKu1GEtgHypMMgHQKe3IQn/AHAKAH4upbe8aPT4QJbcBYWDYdAPv5/
ixt5x12Dj5qqzmTy7e3ttMDxfZBueXzJAoBPYfeA2gDH9zJA3U+UfEV4vLk+GWpjLbv3cmA
q84TA7fd4/2elLI3xEWFltvhpq0KhSECyD5cE4AGMYHy8d9goArW0EbfGfwFONwkmdWyq4j
dVGBg5OSMFSPRQe9fVdfL2g6R4+1b4seFdZ1XwZqGmWljOA5KYijTBwcdsDaPfAr6hoA+Of
CSqf2oE29P7YuMcY/v8AavsavjbwhuH7T8RPBbWLjgduX4r7J7UAFfGKJ/xlSqttOfER6+n
mZr7Or4vtd5/aoU7c/wDFRNg46/vD+VAFv4m7/wDhom8cZIF5af8AoMdfYtfHHxPby/2hL0
7ePttqTg/7MdfY9ABRRRQAUUUUAFFFFAAOR0xRRRQAUUUmPmBzQAtFIM5OTxS0AFFFFAEc0
ENzA8FxCk0Tja0cihlYehB615l4m+BXgTxAhks7NtEuzk+dY8KSfVDx+WK9RooA+QPEv7P3
jfRhJJpKwa7aryDA2yXH+4ep+hNcto3jvx94C1BbGDUbyz8rP/EvvVYpz/sN0+oxX3RWRr3
hjQPE1i9nruk299EwxmRBuX3VuoP0NAHiPhn9pexmEdv4r0OW1k/iubI+Yn/fB+YfgTXtGg
eMPDPiiAS6DrVte8ZMaPh1+qnkflXjniT9mnSrkvP4V1qbT3PItroebGT/AL33h+teSeJ/h
z458H3wvxodxawwqP8ATNPlaVdwGC25fmXOM4IGM0AfbdFfG3hf48+OtCk8u8uo9dtF+Xy7
zhx9HHOfrmvbfC/x/wDBOuiGDU5JdDvH4IuRmLPtIOMfUCgD1yioLS8tL62S6srmK5gflZI
nDqfoRU9AB0ooooAKKKKACimTFlt5GQ4YKSPrivk3Q/GnxY163e7h8fWVn/pDwLFdeWhOOS
fu9OVH1NAH1r3zRXyLq/j34n6NFaTz+P7S7SecIEtvLZzz127eFxjr/eFfW8RLQRljklQT+
VADzRRRQAUUUUAfHHg0NJ+07G+7rq9wcjp/HxX2PXxv4PQxftPxL/GNYuQee3z19kDpQAV8
ZWDOf2o13dD4ibr/ANdDX2bXxfZMp/aoVQGyPETcH/roaAL3xLUP+0PeRhcg3tp377Y6+wq
+P/iQuP2i7hVOd19acnt8sdfYA6UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFYfinXLrw/oM2o2ej3GqyoDi
KEqoXgncxJ4Xjrz9KANyiqmmzXlxpsE+oWyW1y67nijk3hPbdgZ4q3QAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFHWiigDhPFHwl8DeK1eS80eO0u25+1WYEUmffAwfxFeH+Kf2cvEmnM9z4Y1CLWLcH
cIJcQzAegP3W/MV9VHPGMdec0tAHwLHe+NvAGsOI31LQbmFsGNshT9QflYfnXt/gD4z/ABC
8QCXTIvCKeI7uFcm4hkFsE5435G0fhgmvoC/03T9Us5LTUrGC8t5Bho54w6kfQ1538EbOzs
/BF9HBbR290NUukuUQAbGVyFX6BcYoAnufG/jXw9At94r8CqmmIN1xd6ZeC4+zr3YxkBiB3
x713+n6hZ6rptvqOn3CXFpcoJIpUOQ6noRVhlV0ZHUMrDBBGQRXmHwYSeHRPENpHMkukW2s
3MOn7TnEYbkD/ZyePxoA9QrhNa8calJ4hn8NeCdDXXNTtsfa55ZfKtbMnoHfks3+yOa7mTf
5T+Xjfg7c+vavOfgxDHH4BmkchtSl1G6bUDjB+0eYQ2fwC0ALqHif4heH9114i8J2N/owXM
8+j3DvLbp/E5RwCwA5wtYFj8CfhZrVjBq+nPfz2t2BNHJHeEq4PPpXsjhGjZZAChGGDdCO+
a+OLD4cfEPXkutS8HrKmgvdzrar9v8AKGwSMOFyOKAPbU/Z4+HKSbxDqOc55uz9fSvWkUJG
qDooAGa+RD8HfjMwwfM46Z1YH/2alb4O/GhoiglkCg5C/wBrdT/31QB9eUV8gH4P/Gk7VPm
4yT/yFuBx/vUn/CnPjQMEeYAOcf2t/wDZUAfYFeZz6p4l8eeJdU0bw3qjaDoOkym1u9RijD
z3U38SRE8IF6FuTk14cnwd+NDMSzumPXVuv5GvYfgjI+i6NqPgbWIRaa/pd0800THJmR+RK
D/EO2fYUAZl38DRoGoxeLPBmsXM2v2Tm4SPUisqXT4O4FgAQWyefU16d4M8TweL/ClrrUML
W8jlo57dusMqna6H6EVr6jqFnpWmXGpahcJb2tshklkc4CqOa4f4Qw3Z8GXeq3Ubwrq+o3G
oQROu0pE7fLx7gZ/GgD0Kvi/Sxu/aliJJDHxC/X/favtCvjHRvm/aejJyT/wkD/8AobUAXf
iET/w0lMrAOTqFpjccD7seBX2DXyD8QW/4yVmfaGI1CzGPX5Y6+vqACiiigAoopAck+1AC0
UUUAFY3ishfBmssegtJT+SmtmsjxQyp4P1l2QOBZzHae/yGgDStm32kL4xuQHH4VLVexbdp
tq3rEp/QVYoAKKKKACjnPtRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUdBRRQAV57qvhPxJoviO78SeALu0S
TUGEl/pd9kQXDgY8xWXlH9exr0KigDzO8t/i74jibS510bwvZTLtmu7WZ7m4CkciMEAAn1P
Su38PaBpnhjQLXRNIg8m1t1wBnJY9SzHuSeSa1aKACvPtS8GeINK8TXniTwFqtvazag3mX2
m36s9tcuBgOCvKN64616DRQB5pdaN8UPFUB03XdR0vw7pcny3I0ovLcToeqh3wEB6ZHPNd9
pWl2Oi6Ra6TpsAgs7WMRRRj+ED+Z96u0UAFFFFABRRRQAVzPibwPoXima3u71Z7XUbX/AFF
/ZSmGeL2DDqPY5FdNRQB57F8KtMubqGfxNr2s+Jhbv5kUGo3OYVPHVFADdO9egqqogRFCqB
gADAApaKACvi7w+Cf2oYzu6a/L3/22r7Rr4w0LH/DT8JZAM6/LjHb52oAv/EEbv2lZm28jU
bMAHp92OvsDIFfIHj5m/wCGlpRsZCdRtBnr/DHX1/QAUUUUAFFFFABRRRQAVna9s/4RrVPM
RXUWspKt0PyHrTtV1D7BZlovKa5fIhSV9isQCSWbBwoAJJ9BXg/iv4i3F94e1e6trdXS3t3
WR7yRtwZ8KAkClV2HOVYljjnFAHvelSGbRbGYgAvBG2B0GVFXK8DsfF+qeForGw1ARtcfYx
HFLayMHyg6vASysgGGLfKcHOK9m0PV/wC1LZlmEK3cIXzRA++Ngy7ldG7owOQfw7UAa1FFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFIWCkAnqcCloAKKKKACgEHOD0o
ooAKKKKACiiigAr4v0Dcf2m7Yngf2/L7/wAbV9oV8X+Gtz/tNQFQCn9uzYwenztQBf8AHrZ
/aVmIbkalaADPtHX2DXx/46UP+0xMNuD/AGlaA4+kdfYFABRRRQAVyNzfeOj8QIbO10WzHh
pImaS7ef8AeSsVGFA6qQ2exyK66igDOE2slcmwtQx7faDx/wCOUyefXxDm20+yeXdjElywG
PXhDWpRQB5L8Sbvxauh3zvpGmrELGQMft758syIJONgH3cA8jgmvMNStL3xJox8OQ+BrxJ9
RSMW95BqUf2VWjUkOQq8jaO5J6d8V9Ja/pJ1SwxCkDXUW7yxcLujcMCrxv8A7LKSDj2PavF
38M6n4durvUNNVPPEbsbe8cwzqVxtSMn906KqkBhhiDzzQByMMura5pw8TjxFo1w14nkvpt
xpxKQeWqowLsQB8oHzA8jOK9I+G7+MTpmntbxaNJH9gKozSSruiEziLoCMY3bf9nFcX4S8C
3GreHdJhaaKFUt/tKQ2reZcs0jHIcjCIhVgDuywHSvoPQ9JGmWgaVIlupERZBDny4wq4WNM
87F5xnnknvQAkX/CSsjeedMR8cbBIwB/HFN0GLxHGL4+Irq0nZrgm2+yoUVIsDAOec5yeSa
2aKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKTA3bsc9M0tFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAV8Z+EVEn7TkQ5ZRrVww2+xevsyvjHwOof8AaTtQp3Y1e4OT3GXoAt+OTn9pm
U4/5idqOPpHX2HXx540If8AaalAOP8Aia2w+nEfNfYY6UAFFIeTjB+tLQAUA5oooAKKKKAC
quoxibSruIgfPC68+6mrVR3B22srYzhCcevFAGZ4Xi8jwfo8WVOyziBK8gnYK16oaNcJdaB
p9zEhRJbdHVT1AKjir9ABRRRQAUUUEAjBoAxX8VeHo/EsPhs6tAdWmRpFtlbLBV6k44H41q
i4tz0njP0YV5NffCH4fx/EOzuX0+cLexXEslt5h8hiu3J67lPzZ44qUeD/AIIyRPJDBpsoj
IBEV65OSDgAB+vBoA9W86HAPmpz/tCgTQnpKh/4EK8w0zwP8H9U0az1i00y0FrcsEjMl26/
Of4CC/3v9nrWXqvh34WaVrF9p/8Awhck01hH9ouPKmcBIAqs0v3+cbgMdetAHsgkjOMSLz7
0GSMdZFH415Bpnhj4TXyTzz+H/wCzrdbZLxJrq6kRJIJCVWTO/wCXJHQ4PIq1/wAIh8FHgW
UTacUbJVv7Uc529f8Alp0GeaAPULi8trS0mup5lSGFDI7ZzhQMk/lVbSNb0nX9Oj1HRtQgv
rWQAiSFs/gR1B9jzXnFx4J+DlxZzwRT6dDI4aFXOosTG5Xj5TJ1HXBrb+HPw/8ACvg7SUut
An/tCa6jHmaiZN3njPYA7QPpQB3lFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAV
8Z+BAH/aUtSxwRqtzke/7zrX2ZXxd8N90v7R1o74Df2lckj3xJQBe8XPv/adlBAJGr2w/DE
dfYdfFXxMl1DTPjrrGp6bBJ59teJPGfJLqWVVIPuM1on47fFWVsAwAA5yNP4oA+xKK+P1+O
/xUHBa3J99P4NOHx6+KR+Ux2qtjr9gNAH19RXx9/wAL7+KZUf8AHpnv/oB/xpV+O3xXm2iF
YWZc7gunE5+tAH2BRXyF/wALt+L4U5jU98/2YcfypP8AheXxdVyphiI9TphBoA+vqZLjyXz
02mvkj/hffxVj5extWB7HT3GP1pr/ALQHxN8mTzLCyVcYybFx/WgD6o8OkN4X0xlGFNtHge
20VqV8a6R8dPiFoWk22lxJaXEVsu1WngZnI7AnI6dOlX2/aM+IW5QLTTBnn/j2fgf99UAfX
dFfIh/aL+IZJ22mmAdc/Zn6f99Up/aK+ISnm10xge32Z/8A4qgD66or5FP7RPxE3gfZdNAz
gkWrEf8AoVR/8NFfEZZTm205lHOPsjZ/9CoA+r7nS7a81O3v5d/m20UkSYOARJt3f+giuVs
/hd4c0650+5sJb23msRKiOJQxZJBh1bIOc/mO1eAH9or4hDDfY9M5HA+zPj/0Kg/tGfEE4x
Y6WD3At3/+KoA+l7LwZ4es9NTT3sEvLeOdblFulEmyRVChhkcHCiq+reBtJ1fU7nUZJ7mCe
8iNvcmJwBNCQA0ZyDgHaOmD15r5vf8AaM+IS4BstLU9ebd+f/HqUftG/EEAL9g0tm75tpP/
AIqgD6Pg8DaRFp81jJLcTwyQxWyCRgfKhjfeka8dAfXJrKt/hP4Zs7u8urNriGS9jEc2NjZ
wcqVyvykHnjr0ORXgp/aM+IPOLDTCP+vZ/wD4qlH7RvxAK86fpak9D9nfj/x6gD32/wDhf4
f1OTzb2e6klE0s6uPLBDyAbyfl+buQDkDJx2rq9F0q30PQ7TSLV5HhtYxGrSEFiPfAFfLDf
tG+PmfC2GlJuHAMDn/2ahf2jPH5fH2LSjj0gf8A+KoA+tqK+Qpv2iviO/MNppqYzkLbOc+h
5anx/tBfEwsCbXT3BHI+xvx78NQB9dUV8jn9oH4lPH8ltZBicjbYueB1HWoz8f8A4oE4+zW
Sntixb+poA+vKK+Q/+F9fFMx/LBbZA5b7Af8AGmj49/FIg/urYE9vsB4oA+vqK+QT8ePioD
kpb4x/0DzTD8ePiqW4FuD/AHf7PoA+waK+QV+PHxUPVLUHPT7AaUfHn4p5OYrbr/z4HFAH1
7RXyAPj98UBwUsyTxzZHj9anT9oP4kiQFrTTmUYBX7I4/8AZqAPriivkx/2ifiErqRpembe
4+zyc/8Aj1B/aO8eEHGm6WD15hf/AOKoA+s6K+Sv+GkPHYkAbT9IGDyPKfn/AMeoH7SfjoA
40nSXJ6fu5Bx/31QB9a18WfDfn9ouzJz/AMhK5z9cPXRD9pPxtjJ0jSfQfJJ/8VXLfCW4a8
+O2jXk6hWnuZZW2jA3Mjk/qaAPru//AOQlJ9B/IVSi/wCPaT6miigBf41/3/6Up/1x+lFFA
FeP7sn0rT0n/j4n/wB0fzoooA2T/D9Kil/1lFFAFW4/1JqrqP8Ax4S/9czRRQB53q3/ACEX
+tUX/wCP0/7g/lRRQBLH/rx/uf0p833W/wCuq/yoooAkb/Xy/wDXMfzNWpes3+6f/QqKKAK
sn/Hvbf8AXRv51Ug/1v8A21oooAdJ9w/j/WpV/wBe/wDvj+QoooAbbdB/vvVS7+8P+uoooo
Apz9Yf+uj/ANKW0+634/zoooA2/D3W4/3U/ma663/4+D+H8jRRQBLZ/eT6t/SrUn3IPpRRQ
BYj6Gmt/r1/z6UUUAH/ACyP1qQ/6wfSiigBH+8Pwprf8ex+hoooAxX+83++P5VAnV/9/wDp
RRQBSv8A/jzf/PeuOf8A1sf/AAL+VFFAGDrv/Lf6L/SopfuLRRQBB/DH/uj+VbPgH/ko2kf
9dZv5GiigD//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAIYAVADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD1/wCPPifxD4bXQDoOrT6f
57TeYIiBvwFxnPpk/nXlena98a/EFgt1pN3r19bFiBNCvykjqMgdq7j9pJsXXhsbsfLOf/Q
K7b4CgD4TWxBJ3XUxOe3zUAeNH/hf8bFlXxMSRknb3o+0/H8MSy+Jh2/1R/wr63ooA+R3vP
j9gBV8S4B5PlHkevSg6j8fUk2k+JdoH/Pvn/2WvrimCaEzmASoZQu8x7huC9M49KAPkb+1P
j3LmPPiY7+Bi2K/rt4p0dx8fgQAnibPqUP+FfXVFAHyP9p/aBYk7fEqqB3j/wDrU03vx+3E
geJ/xh4/lX11RQB8if2r8fUABXxMc8Em3P8A8TT21r4+cqo8RKegzadR/wB819cUUAfIyzf
H5VQkeJtuRkbD/hSS3n7QEeWf/hJdnYrEf8K+uqKAPj631v46XZWO2uPEUxdd6lIjyucZ6U
XXiX402V2Le5vPEEMrkKFeHHJ6DJXGTX1VqegWupPLOlxdWN48RhFzaTNG6jkjjocE55BrI
soNZfQ1t7i70mO0t1aGbzrdpPmQkEtucDnGT9aAPnVdb+PTT3EUZ8QSNCwEiragmMkAgEbf
Qg1Sudf+NsWpwWdxe+IIrm6BMMGzDvjkkKBxivcPDfhe6t9KuteS8m1m21Od7mSwt53t0Ch
tqmIBuflAyrHB6Airq3HhxfGGnahoekS3X9mwSreSWluWlgLhQiyZ+YtgN8vJHpzQB8/J4q
+NEkE08V94haKJtsrCAnyj0w3y8c0Xniv402TxLdXviGAyZKB7dgXC9SBt5x3r6A8T6n4Tu
NU0a7tb23stde8jEcksbRsF/i81DgsuBj5uhxyKv6lqEuka4ms3OtaZqMkcBhWxDiB1ViGL
J8zbmOBwQOAORQB81xeO/jDLNAIdU1yYzgvCEt93mgfeI+TkDv6Uw/EP4ufavITVtZM6tsa
H7P8AMGx0xsznA6V9MeD7vSL5tZ8ZR25063nk8lRcx+S0KRgbiyn7pZiSfXCmoNSsbvXvGn
h7Vgj6dYoZ0ilizHcy5jJDMcYCcHCnk5zx0oA+bp/G/wAYFmfzdV11SqhmXySm1c9SAowM9
6lj8W/Gh2UR3/iJmZPNCi3Y5X+8Pl6e9fSXh+28SW91qmmG8sZha3BSS9ukaS4uFZQ6s4BC
8BtuOnHQVhaZ4Z1O48Za74i07XRcrbulmLG0drW3lCxhmXKklWBbqOM5yOeADwiXx18Y7AK
99qOuWsbHaGntSoyeg5TqaVfHvxfaaW3XU9beWL76LbZZPqNmRXvWtr4Za00xI9Bup9XW+i
laxkDzXUKo+53wWOQADg5wc8cmrXjjUvB2q+ENRv7i8Frf21u/kuWa2uFcjhCDtYgkjKnII
oA+fP8AhPPjBFbCeXVtaELEbZDbDByeOdmKh/4WJ8V7mHzE1vWGjRxHuih/jPAUkL19q+l9
UGtNp2lX0up6I9paSR3Btw5gS5wvygSFiAAfmHGCVHSqvh7UNB8YeOTqunWUlvJpcJFysib
N8znCng7X2hXwwz97g0AfOkvj34t21wtvNrGtxSupcJJDglR1IyvQU+58c/GK0VJLjUtchV
jtHm2xUE+gOzr7V9EeNJT4k01YtOtlexs72BZ9QPDf61Qwgb1HdunGOT0t/ZvEGl+NXtLW6
t9SS7gNxby6nI2+AJtV402jGOVbOAeTnOKAPmiD4hfGGWKGZNV1mSGZtsTJbBg55OAdnPAP
SppfH3xjhid5NT1uNVG5neywFA65JTivdNW8L6zq/wARbUWGvW2ky6batdtHYKygu7bQJFL
fxLvG4AGp9abQpfD2s6ZrEN4dZ+zlEsr26llE7sCEEJJxICxHQZ9QKAPAE+IvxbvSltb6zq
0ss6h40htxvZeu4YTOPcUp8cfF9YpZhq2umKHcJH+z5EZH3snbxjv6V9NR6l4M1PRIrXVJI
rZrCFQ63itbS22FAyC2Cv1BrG0uG71b4XRQQazpsVlMXaSSQndLF5hbDvu4Zh95sH7x4oA+
e0+InxYUyq2s6uTCoeTMP+rX+83y8D3pZPiN8WonjSXWdXjaU4jBtgPM+mU5r6BfW9B8XeL
NJ0KbSxFqULmedlxJE0SLu2rKvEilimV/MCtrxxPFq3h/VtDsLKDULqK2eSVpP9XaEKSpJH
Pmf3QOe5wOoB8yv8SPi5HbG6k1rVI4AB+8e1AXH12YpkfxQ+LM9u80WuajJHnaXS1UgH0zs
4PNfRMVlq2ny+Gmsrwatp91AscVvqcu1beQR7lYFE+clQwAYHHaofF3h7XdYl0nTYL3T9Cu
b+6DTy2O8yFY1L552h8bV4YelAHgf/CZfGpQNl/4h4GDusicn/viqX/Cy/ixmMjxDqmJH8t
P3K4Zu6j5eT7V9OwQ6bp5aHxhPOt1GhIubi7la3nUdWTJ2q3qnX0yKqeFJ/C9v4OsPDmrWx
tSu+QQahbNEAWcuCrMMcbuCDn6UAfO8fxE+L4laP8AtbWTIjYdfsYJT6jZxxT7b4l/Fe4mS
JNa1Jy67gFtVJZQeSMJ0z3r6E8Of2g9n4ij8O63pYsRfTJFcTM88qfKBln384Iwuc8AVmza
ppk1hpngdhHBrJ8u3tr6ylEihc/PIsq8oxAY7WwTnvQBxn7SZH27w4rZ/wBVOc/inFd78CF
A+EdiRnBnmPP++a89/aUkC614bVs4ME2PY7lr0b4GY/4VBphU5zJMf/HzQB6XXBeP9fvrSw
tH8OXltJd28r3TJ5uRIIo2YxEKcncM/lXXa1Z/2joF/Y75l8+B48wPsfkH7p7H3rwGCO58A
ahpF38QtPlhsGCmKS2VLqBWXJEbqRuRxnIZWOcHrQA291P4j3c1/JDrNzBfWESa08duhaKZ
JdqpFH/sqmeCOSG+td78HlXU7TXvFdzNPcahfX7wO1z/AKyJI8YjPYAEk4AwM+1Z+q/F34b
xX39uaZey3upWVm8cUMMZjWdSw/dksB0IB9uetdF8J9Il0/wlPqc9/b3c2t3T6i4tW3RRF/
4Ae5Hf3oA9AooooAKKKKACioZrq2tiguLiKEucL5jhdx9BnrUoZTjBByM8UALRRRQBS1W4u
7XSp5tPt/tN2q/uYj0d+wJ7DPU9q47R9O0eZru+8XLEmru2+7s7q4LW8BPTy0Y7SpAHzY5I
Pfiuz1LUbXSdMn1G+dktrdd8jKhYgfQc1xNzok0viLSfG+pgS3Ql+zG2B3RQW0nC4HdwxUl
vcjoKAJofEuj+H9abStPguLnTZ2xGllas8dvOTnywQNuHzkAHAOegNOXVdc8OTajqWsaB5t
pfXKyRvZyq8kO4LGiSg4HUD5gSBn2zVnxR4h023mtLSGOfULi1uY7iaKyiMxgRDlmbbwMDt
1PYUXDal420eWC1UaZo15ECt0/zXEgOCCqdE/4Fk89BQBUnm1m28SW2v+J9OtINKNu1oEik
802bOyktKSACrYCkjgfQk1SS703wVrx0bQLK21AavM0ltaWzIrW0xGWDn+GMgEg9RggA8Vq
xDXfE8N/ouoiKysIGeyu7iFsyXnyjOwdIwQwznJzkD1rn9Ol8OQ/Dh9FmQ2n9ku0Ud3BbOY
zNCx2Sq6rhjkAnnqWBoAW78IS6jPrf27UZYvEUM0eow3MEjJCw2jYvlsShVShXJBPQ1Kuse
E7jSrbXj4xu5LiAfaIWnmMqwPt2srIgAPUqR78YqtqF2dTtND8Q+Ibu0mm+ziT+wbElmvEc
KcHnL4O0hSNueD1zTtOvtPn8MXmmaPo2oDSk1UtMUsyqRxeaHkUKeTg5UhQSMHigCbR4bPX
9bu7/AMbWMuk6m8akafLcsttJCo+WTqFkbk5z93IBHerF9r/hvwnq1vfaLJC+nXHy39tp8J
kVAB8s4EYIGMYb1BHcVFrenjxlaxeLstPYaTKLrTLbA23KrjzHkVhk7gGCj0APU1veJtZ0l
PC82m2bNPc39oRa2lnGXkcMvBCj7q89TgUAUHvNYtvFFx4vl0KSTRjpwhCrgXcYVi5Yxnsc
/dzu46VHq+oXusw6Prs2gD/hHbSZb2TziGuGXadkixrkBV3BiM7sDpxWtb6/fa5amPw3p+6
JS0Ml3qCmONGXhl8v77nOR2HvWdpEnirTXXwdHBbyvaRh11VjiMQEkL+6znzAQRtzt4zntQ
BQ1ePwl4R1SPxbDbWM9nqAjjmhjCO3JwksK/UgMF6gg9jku9En1zxkJfFFvPYpqVi9rZLZX
LxvbhSWZZHQgF2ByByBtI560ujaN4b0W78QeH9UgiuGdjObtoNzGKUZKswGFIbdgDHG0gVn
ma+13whHb6j4lsNOsbG5aK11MTHz74xEqCORsyMqSpZjk4xmgCfTYtGfw/c+HNf8X3Ru9Nk
+zTQxSrF5e1gYmCovIxsPORnIPemxX58T6/pn9q3VzbaXAZI7DV7VjbrqTnAKkjlBhTxwHI
OOmKo6Lr+j2mtazF4T8NX9vqM+lxsbRLJ1xMpkCszMBkHI+Y9cevFaV3YJ4/8AC6+ENKnks
9Ht7dEu7zyykgnUArEFYZBBwzH6AdaANDW38N+FpIdY0a6tbe9tWIntoT5kl7GfvRsBlmcc
FSe4x0Jp11rM/iO60TX/AA/o02p6Vp87zPI6rE8uY2TMQfBJUk56dMDNamjX+haJ4UtLm6+
x6ayL9nmCKFLSp8rKABljkHpk1m+E9dUeHxpGk6dcXOoWcjia3lQwCAPIzIXLgcFSDwCcdq
AH6xqep+KvD13aaBoUjxMzRTvfgQ7grYkjRTklyAVBIABOc1R1uDwylraeO7DT7HzLRXWa3
nVYjLH0kQq2AJVxxnngjvVu1m8ReHNYbTJYLa/k124kuLeSIlI7aXbl1cEklMDdkck5GBkG
q0GmWGg+PXuNd26tc6nb+f8Aa2td3kSIQpCqoOxCGXBPOVOSaAI9S/4qeXw5rs8Mun+HkmH
2YxyNDcM0qbY5CVx5aZONucnIJ9KraZp1ro1xqvhPWPGdzbRxbp4Y/Mhjaa2kz8zOV3M+7c
Cc54B706N31Ow1/wAL6VqtpBolsyn+0bliWtFkBcRopwMoRkEngYHOKq6LrPhy38UaXFHDc
XeqpHPbT3At5JmvPuN5yyFcuuR64XdjpQAS3qXh07w3a6pMPD2nPGf+EghcI1uyqVSBiRgM
QR8/TBAPJrpNX0Pw7plqb6HU47HWYAJYdQupzLNn0bcSSrdCo4OelZunXf8Aa9ndeFYxNBq
Woyz3GqB4iDZROx4+YYLFcKvUcE9q0vBmk6P4V0G5sLhIIpdIleOS9nK73jJ3o7OefukflQ
BQvtfuPGvhuGHw/odzdss8Mt0twPs8YMcgZ4tzjJb5ew7jOK1Z/EuoaxDf6VoWhT/2lCvlz
jUMQxW7MmVyfm3j/dBHuKoaD4ssTearaadYX11dXN1Jd2sPkNH9oiIUeaGfChN2Rkn8Oaml
bxJourv4jurGC8/tEQ2b2Fm2GhO4+WxdyA/LkMcDjBGcUAUf+Ec8Pah4TtTBp9jZ6poYVWi
uEVUWVV5jl7MjZzn3DClk1CHxV4Ugu9N077HokEySXRQbJCyPhxCU6bCMl+4Bx61Hq+kx6b
4q07xV4q8q/W7P2GW2SAvFbHl42VcEuQQwLEE/NkAAVctr8x+MLvSPDX2G5sbyD7ZcrNIVW
zYEI3yAchxzjjkE96APLf2k492r+Hmx/wAsJgD77lr0v4JxiP4P6MAACfNJxjr5jV5z+0kW
N74fUEAeVMc+nK16J8ERj4QaS395pT/5EagD0eqWqaVp2t6bLpuq2cd5aTDDxSDIP+B96u0
UAeMfGFPC3hr4fDQbHRbKCe8O6JYoVQxIhBaTPr0Hqd1cd8FviH4e8KaJqlhr+rSQrLdB7e
IQvJsGz5idoIGcDj2qb4oTt48+MFn4TSSK2sdGUtcXTnhAQrSM3oAAFHuasarr3hv4fapqG
l+GPCt7cywWv2rzPLDJENzbJc85Ty3Zd/pigD23QvF/hnxMp/sPWrW9cDJjR8Oo91PP6Vu1
8h+KPFXhy5t9K8X+EmXSfEEF4EFko2ukKoqqoK8MvByScnJGK+trWV5rKCaVNkjxqzL/AHS
RkigCavOdf+JEq+I7vwn4U0+LUNYhXYz3FwsMSSEcKuQd7DOSOOAa7nVdStdI0m61G8uIoI
beNpC8rBV4GetfJuqapbaH4VYW2yw1fXVWa5JkZ5TGX8xZc/wFiCMemDjmgDpNM8PeLZPGF
ra+JtAsr/WJZjL/AGjqd00trKCpDW+AGUNnkAYIxXWaH4nn8BePIvCuq22oWumX8mI4bllk
hs2Y/K0UoxujLHbtwNvGa81vvF2pTeHtK1iz8QujW2ohF0VJGm2pFteNx35+bJP8uK9T+Mp
stf8AAnhvVIFCpcXkUsFyynfGGQsoCcE7sAe3BoA9morlvh/4o/4S/wAEWOsSmMXbKY7mOP
okinBGO3TP411NAFLVbh7bTJpY0hduFAnYqnJx8xAPHNcR4g0K7tvC8Ggv4veCO/nW2KzQI
wKO3KIOGAAOB83AxzXcapdvY6Vc3iRLN5CFzGzhAwHUZPA49eKwNChs7/Rnng3XN1exrLK1
2/neSGyyIT0woOMD8fWgCE65aeHLaXSLzRzYyR2z3C/YIWlhdRgFvlG5ST/eH4mqseieHtA
8M2E9oZbG8lijSJtPl2PcykDAC/dck+oIxknirGmWuuM+rXk/iC1jnS4aGSc2YzHGg+Ucvg
DB3f8AAjWT4JsYtN1CR9Xubq+VGKaTqN4ixxtG2CyRKD8uWzjPJUDHAoAw7a28d6ZourPq9
7DqCQX5nvrCH93LPFIqkfvgMADPICjIVhnFbl5NqXhOyE+i+FXitLuVIHso7qP7OrSHaJFx
ynJGcDB64B5rV1TxBoWl+M3h1HUIltr2x8qVT8yh1chVbGcFg7YHfaay7aHxXrmg6abCG0N
hYXiz273cjK+oQoxMZwAfL42nJyTgZAzQBZ8PxXvhS20rw0nhuyF+9uwW6gnCxylANxZiu7
JyDjB7+lFr4jTwhpb6Pq+nyza0BNeC102NpvtKs5ZpF44ALYO7GD9aZpt+/jNor6TVV0bVb
KaQW1hG6uY2UlGMmceaCMj5eADwc8itoAHim3l1+3mtD4k+1FDcQgstikbFRGc8spG4443b
s9gaAG3K61ofgDVfEbeIoNOnuY3u4bOJEe1hZhlUQsNzE9yDgsSQMVZ8LtD4G0TTrHVLZJl
u1ULqdnGZGuWILfOigtwM8jK/SuiTwbonnQT3MUtzJbyPLAHlYJAWOWCKCAB/Spm8LaKn2W
SG0dJLJGW223Ei+UCMEDDcA9KAOY0LTNHvdDvvFk91NpstzdXFxJd28zQMI1kYKHHQ4UDhh
WPFH8Sk1nW72yu7GXz7NGsvtkIFxNEhboEO1W+buD95cgcitPwvDpXia98Q6ZqPh+bT5tN1
BTPENRllSaXG4SdR7HpXYP4b017mO5Z7zz4lZEk+2S7lVsEj73TgflQBwsNxd6TpS+I/D/h
rUYpJYmuLpfPjuEvOMnzDv3b+oDAZHIIxxUukSS6dZN4nu/A8Zn1W6W4iZLiN3hEpG3cWwE
6jJXjmuuHhHRxYmyVr0WzBw8YvZcOGJLZ+bvk/nTpvC2l3Fn9hnF1NabFQRNdy7QFxtGAe2
B+VAGNHqT+H9fvdU8UWcdo2qvFb2j2u64LbQdsRwoO8ksQAMdeeKj0uHVda1278VQXp0GzK
/ZzavEGeYRk/vJw33G7ADkL1PQDavfB2g6kLb+0ILi6a1k86FpbqVjE/95Tu4NMufBehXiX
SXUd1Kl3t+0K13LibAwNw3c8Y/KgDjPCch0qzvfGGuQ2uqx311JO2o2i7jZjJQrsJOF+Xqn
JzyD1rYsrLSPFXjHW9TWW4SS1jt7aGaGR4JIztZjxwerfxAjitk+CNCNs1ti88h5RM0QvJd
pcYIbG71AP4VNP4R0q4uJ7iSS+824hFvM63kqmSMZwpw3+0fzoA469Xxm3jHSJtF1K0v9IR
ZoIrzUIgf3pU8ZjwWHyY3YHOetTab/asts+qHRb5fEEErW1xexyxSl2U8qYyy/uuhC8EAgj
nmus/4RTS/s8NsZb4wQFTHH9skCptGFxg9qlTwzpcbzSRG8jeYhpGW8mBYgYBPzenFAHBaf
dX2pSaj431vwVHNAsQhEAlR5kMJcO2w/KctnGTkAV0Umq3ltqMPiPXNLXStIgtWjEplWV4t
xU7pAvCrhQOCcHrxWxH4W0mGyNlEbtLYqymIXcu0hs7h97vk/nUV94M0PUtHGj36XVxYBVT
7O93LtIHQH5ucYHWgDGEt74p8VJf6NLJo8WmR+W1xPARLdBwCE8t8fu+hDHkkcY5zk2tnc3
vjTW9c1AWfiWzs3SzFvbfK8DRgPuMZOx2y5GSQRjj0rsW8JaSxUmS+BWA2wIvZQfL/u53dK
hh8EaFbQyQWq3VvDJEIHjiuXVXQZ+UgH3PPXmgDGWfwz458XWMiB7lbOxeeJiJIHjZ5FAIP
ynop/Os/wARQeJYL2xs/C+tG9trC8ikvv7TcMsWWG1S4wzdQxXngDnkV2C+EtISa2mQ3iva
xmKBheS5iQgAqPm6cD8hTU8H6NFZSWURvEtpdxeJbyUBieST83UnnNAHIQQareapfvr+mX1
1r2ny5hutPmjWOBGyUMKMw4IyG3ZJIIJxT7aTVfEfi0XWp+FGaLR1ktJvMkVDcM+x1cRk4I
Cj7rEgFuM12P8AwjNgLkXQudQE/l+V5n2yTcUznHX1qS28PWVnLNLBPeh5pfOkJunbe2AMn
J9ABjpxQB4R+0e3/E68Opwf3Exxj/aWvTPgv/ySDRenSTp/10avLP2kSD4k8PqMZ+yyk59N
wr1X4MKE+D+h47rIf/IjUAegVl65rth4f037bqDNtZxHHGgy8rnoqj14PXgAEmsLx/4rvfD
el2dvosEN1rep3KWtpBLkgZ+9IQOSqjk15XrurQeIdUjttf8AEll4si0S2ur6403SojDG7x
qAFd9x3D5jkDsDQByOl+L9Ph/aBvtXG2SxvbllDyT+WqbgMMXU4wCPcfWsP4s2fiHSfHOpX
11czfZ9QG2J1vPOLQA4COQeAcA7T6ir2saI+qWN0/hmw1HWJ7e8SUXFraCO0tFKktHGx+Zl
BKgZ7LmuqkuPG114Oa11S/0i5vQZLqa1a1WVkG0rvuGHyqecgcszFeOKAPOvAWl6NFew+Iv
EBluLSzk3Q2Fum5riVfmVHboq8Z9Tx0zXo/ivx9d+L0S/ayv7fSbTa1vpttP+9vZ2ztWTYc
hRtY8fwr1+bNRxeA7s2VtZWdhNq+k6HZLLcWqDZLf3czbjH8p+UD5A+TkKvvV+C/8ACvhXW
Lj+1tViTxcGPnTWMbf6M4VXaFVUYKt/qhjoFNAHmt54K+JOu6fFf3tnKIJ43u7e1kuAuUUA
t5cRPGBg4xmrX2bQPHMuiafaeXoV0QLNXMTTLIVVQgaTdlieeAoC+tU9R8ea9rfjRr4anez
x72W3jhthMWTcW2hH6jt9Oten+BNCvrj7Z4g1nw00VvEjmJorJLWdJAVyy+Wf7rNxjtQBy2
g/DHxJ4U8faFqeoafBeaaJEa7aKQSeTG/yHeo57npnofSp9F0TQ757qDXPEJudGM85tLlb5
XFtbRc7nhkGVGQF4wTnvVvxJ4h/4Rb7X4SuteN7KtpDHa3GnRrGJFDfItwc5zHyeOobnFc5
a+CbbxD4pEMN/ao15HmybZ8t8FkZHzggeZwrHnoSeaAPTrvRvCltpEOu+AtUh0fygguJ7O7
lMnknaqyvGMgAZy29fx710fgvxT4yl+IN/wCDfEosr6O0tjOt/bLguNwC7gp2gnnjA6V5tf
fC7xLpWtXulW2tJc5hF1CkMZhluoc4niiOdqtggbTnI29Km0FNb+Gup2niiR72PRb+4htdU
gvImWRWZf8AWNu53A8ZBIoA+j53McDOIjMQPuDGT+fFc3pt5LqYuV0nVoLPy53U28lurOhz
yeGGQTyDjkGul3h4fMjxIGXK4PDenNcdb6Ze33ibXY9Wh0yW3cRNDCIvn5XGTJ97Pyenpig
DOvkudI8UeRrs93rFpqP+kWtlY2gVZZ0ADhxnJG0KwDHb1z0FS+JNO1fXV0eLWlhtdNm1KE
NpqL5hkUbm/eP0/h6KMe5pLDw1far4luL29vrzTo9LYRWkVpfNMokK5d8uuejAbTx19ab4u
j8SWD6G/wDwktikAvwWmu7XDJ+7cZIVgrAZ9sHHNACtFpnhc23hyCOOKIarbz2sZIBKSyHg
c5ba27n0IpPEOup4Kg1DTIXkAvY2uLIxxNMbYs2JSyrnCKW3joOoqvNoB0zR77W/Er6Z4tw
hlW8mj8qbGfljjI3KBk4Xbt5I+tV9FvrrwhrP9nano6C/1tnuLaefUA22JcYtmkk53Ju4Ay
Dk4oAh8XiCf4dQaZZvFpNpKkcFnNND5txLGcbpFUcxgLli55HfFd14OsI9P8JWESSidmiVm
n2hTLxgEgcfdAH4Vxl3Fb+ELvV9R1XTEeHWojBa21u73LxHad0YXaNsbE7jtGAevUV2vhJE
t/CmnWC3sN6bSBIfPhOUkAGARyeMUAbtFFFAHgOqarrWn618QIrREtdGutTit7/VVYtLYq8
aqXVB1GD1zxmvWVvvDvgbw5pdjdX7xWXyW0E0u6UyOem5gDyxPU1g6F4Vvrm+8fW2v6d5On
67dEwkureZGY9mcA8HjPNcs3hv4iHwTY+Fr/TIL6LStUtzDdrcjzZ7eN9wbB6YGByc+3egD
0SP4heDJboWyeILfzfP+zYIYAS/3CSMA/Wqs3xO8FQXVxavqzGa2k8uZFtpSY/9o4XhffpX
HXfhTxJd+A/F2mjRit7qGuG8tQzp/qzKhD9eMAE4PNc7fX2t6B4C8a6RJpzXerXmpNBc6wr
p5U3nFQoHOS4VguwD5c0Ad/8AED4jW2gaXJBoWo2UusLcRQNFIrPt3kA4wMFgCDgnpXSf8J
r4VTV/7FfXrU6gr+U0e7+MDJXOMbvbOa8lfwn4w0/4dXPw9i8PTXty18t2NVjlQRNH5ivuy
zbvMG3GMds5qzH4X8Up4Si8ADw/ItzHqovG1vcvk+WJfM80Nnd5uPlxigD0VPiZ4Dkxs8T2
ZySByRkjqBx19qty+OvCEGj22ry+ILRbK6Zkhl3Z3sv3gB1yO/HFedab4R8SxeGPCdp/YzQ
XVj4ie9uWZ03JCXc78g85DAYHNZOt+DPFFvqOo6vpWi3kNzNql69tJZyIWjikiCjMbHaVdu
SeqigD3a2vrK80+PULS6intJE8xJkcFGX1z6VzsXxF8FTpcvF4htnW2iaeQgNjy1OGZePmA
Pdc1S03wve/8KYj8KPHDpd9LprWzLAcpFIynPPPc8/U151r+heI7vwbp0d94c/saPwvpNyk
9wZI3FwfI2BYtpyVONxJx+dAHq/hjxrovi57tdIF1i1K5aaBo1cMMhlJ6gj8favHNUbTpPE
Xj7Rbi/1K71g3QTRNPgupdyySIGLIoOAAxySeABXqPwzuLx/BOmW8+gSaZFFZwFJnkjYXOU
HzAKcjgDrzXG3/AMPta1PXPF+uWlo2ma4l/Hd6NfmQfvAqBShweFbB4PqPegDvLTXbTwj4V
0S08ba7bw6m1uscjyPkyuqjcRjrjuaZrHxK8IaKbVZtRa7ku0SWJLKJpy0bHAf5R93PGfWu
Oiu/Fw8bWfinXPAF9MV0k2MsUDxS+XMXyWQbvusOD6e9c34b0rVvCvjbTNNvNClv7640eeQ
2ts6H7GHutyDLEDC5HI6HpQB6fffELR7kXdn4X1bStR1W1ieV7aadkICrk4wpyR6UzwH480
7xHoGmJearBJrVxam5liSNoxjJ3BcjB28A4J6VyHhzw1qWl+Fn0I+AYk163triJ9XZoyku5
Wwyv95mbdjBxjuaqeIvCfjxvBvgSLwtZNZ6xo9pIk7mRFaHMYUqDnGW5wR+lAHpNn4/8NXX
h6+16W8azsbC4a2uGuIypiYHALL1AOQRn1rRbxToCyCM6lH5htBfBADkwngOOOhJAHevMvD
/AIT1iPxNqUdx4WmsfDfiSx8i9gnu1mkimVcea/J5bJHBJ7nFQWehePdL0ix1C+tJrm8e9i
sr5bNh5/8AZ8IKoEOeNzfM2CDzQByv7SAVvFOgDcMraSEjPTL/AP1q9c+EKlfhDoAOP9U//
oxq8i/aMKjxhouG+YWLZA6keYcV698IQB8IfD+3oYWP/j7UAQa54Xu9J0vXPFGnXY1DxHJa
sDcX0PnKsS5YxRRjAXI47575rzXUrFX8HeGPiDZ3nh9dT0Ty5ryysIVSOUPIoVW2HIKg4we
M5r6LrPk0TR5i5l0u1bzI2hcGJcMjEFlPHIJANAHmvjS2sxa674neLT/Eiwx28FnYSTboLM
sdrtIq8YyQxY9h2xXL2unahGCIoNKsJfs/zWWghr6UPyWeBQfLhLLgbnJPGRXpmpfCzwZqK
qi6X9hjClGisnMEcwzkeYq4D4PIzXPw+C/H1p4cj0qw1qw0iLToCLYaYhR76VfutMzD5QQO
QM5J60AcC974pi+FT/8ACvdNv0S6LyXc8JwtnGuS0akkF5ST87gdRgdOPJUi0+Lw9/bR1i7
uLq9cwXSCEfuweSA7HLMcA7l6dD1r3rUddi16yitPGNj4l0WeznlST+yoJBbKGYhUk2j94S
o6rx83vXE33hHw34l8Ra5BYLrGjTW1u0scN3ZpHawEICseS+ULDB5x1oA5DwtZaXDd2+q6r
Fqkfh0SGE3vyt5PH90KRnp09+temaxr+kwDSL9de1DTfD0gkhsZ7fTpYpmCFWw7ZClWIGCq
547ZJo1bU9YPh7RvCaeGpfMurIWsFpp+oQy2F4VAbcQAWByMnkZ6ZIrWczeIdL0QeOvhx4i
1CGwhWB5VKqol43OIEIbtjPTHagDyfxD4X1i81nUvFGkeHp7bTZZWnispD++MOPmJUHOOCS
OoDA9OavaTp2q6HoLXGoeF7TxBFJPHDZyW12TcWNwVDRplDkcFePwzXqWrPot1rXiO6TQNd
jt9a09LM3cOkyhrV13A56Md3y5I64wajXWoR4Ig8Q3FzoMs2j20kkNra3DRPPOqbEZ4mAKy
JjjO4+mM5oA5m7+Inxb1jWV8ELpFtpmusfvW6DzYkKgnDMxC/Kc5HNcl4m8LeNbTyrvx0+p
i0gkjt5L2WUTLGHJx5Yyd/G4n3Ir0Oa+8JabfaB42a31HW76C2jln1G11OJ3aYrgxSxkhjj
PYdOucVL4d8P3mpXxk0dFvLx52vAt7LJNpujgtlURek02PThaAO+0TVtU0fWNI8E3bR3cFx
p/mWGpIpR2WMDKyxnODjHI/IV28tlbXaIbq1RmVhIPVWHQg+tY2ieGW0/U59a1bUn1bWJ08
o3DoESKPOdkaDhRnrySe9dFQBy1joNzpmn3P23XNQlWa4a4by3H7oHqN2NxUY9c1lSyeHdL
8eJqRaV0Fm0EtwFkuE3u64VmGQpwp69jXXXWq2dhdx2dw3lvKv7lQMmU91UDv/nsa5uy1c+
HTdR6loF5bG/vpJIDbRCVZizfKDtPyuQB97jg80AZmrDQItd0Obwzf2AvLq92m0+0f6PNiN
jlo1OA64BBAznFXNTu59F1SXXPFdvY3VobbyQLd8m3QHc5KORvBO3O3kbRwabFZ29340a98
SeHILNL22FtZmQJJkhizB2HCuflKjJ+6cHPFGjWeg+GddXwxcWkNxeXDSXFhKY/NmeMnLB2
OSCpP3iQCMd80ATeCl0OSxv8AxZZMEsbuV/s0krHEVuuFwu4/IpZWbHHXpVy0too/FT3VjZ
W+ni/tX8uVQweZlZTuZBhcYbjPzdelZmp6Eoa8vNG1CW3nsLv7Xc2DN5sEgIyf3Z4BKksP9
oVbv9Us40/4SG18W284giaSK0lljWJ1YZwdo35xjB5+hoA2tM1TUb2K687TY0e2meA7Jwd5
U9cEcAjBwfWok8QXU1vezW2h3NwLOVoWSORNzsuNwUEjPX25Fc94cRPFct/qWo3V9ZJLIGb
Q2byWtxtADS4AYlgueu3B70i6v4c8Ca2dPjvrWHSL12dokl3tZz4GSVGSEfjr0b/eoA0bzx
9pliLF5bWZ0vG2gxlWMWBlvMXO5QvAJI4JFWJPGmnxaX/aTRGS3DKhMM8LkMzBVXAfqSawr
bVoNK8Zaz4l1PQryx0y8t4ki1EwZG2PduaRVy6A5GCw5AGcVHq8uhaprGkaxqfhgRaMkzb7
+8tVXe7LiMsp+YR/MfmYAZ2/WgDr7nWrq1hlmk0C/ZIlLHY0RJx6fPXn2gQ+DPEeqXWt+H9
K1TUYYbtbuSzMyJbRXZHL+WWA8wdx0HWtW80bw/4T1K4vtajkvtHv5EWBbjfc/ZZe0SqScq
x6ADg8dCMVG8P32r69rMEV7d+FZL2yjaytrRlVWQZUtKoH3wSAQDwCOaAOo/4S8nJXQb5lF
ytoHVoirSN2B34ODwSOh4qdfElw2pPp3/CO6h9oSITFd0P3CSAfv+oIrmbCO4vvDlkt74wt
9LltnXfaC3hiWGaJuUwedoI6Zzg9eags9Qm8YeMVWO/n0MW1q8AuLbb/AMTQb/nMDMp/dqV
+8Pm+b05IB2C+Ipn1CWwTQL9p4Y1lcAxYVWzt539flPFZz+PtPhsLm8uNL1CBLWQRTRSLGJ
VYnAGzfuOeowORyKp6q+l+BNQi1uO9WO2uCkOox3FwXkkXOEmG45LKTzjqpPpVfU9Y02/8X
6Jrtno9zqunWUc27U7W281EZgAu0j5mA+blQQM/WgDdg8ZaddWMt5bRGSKJGdiZ4RgKMnPz
5HHtSTXkfifwlN52kXP9najb4yJ4lLxOvXO7A4PrWB4kvdM8SaYlzpvhk6zZLLHJcXzW4UC
FWBfy92GkOARheOv0p2raX4b02S38ZRQ29z4fNvsuIFO6BEJBWeOP7uR0YAcjnGRyAW/D3j
nQr29bwxoel3huNNj2SWyiP/R0XCjLb8EcjGCc1rXHiyK1kukbR9QlNpD50/krG4jHocP97
HO3rjmuYntF1XXdGubFLjw1pcsU0NlcWSrFJNIwBBZdpAjKqSoPJIHA4qPSdLvV0LUvDF74
qh0t7ZntpvLgjWSVX5WYs5OWdTkn1z6UAdnJr7xXEFu2h6h5k6syACI524yPv9eaypZbCPx
rFq8nh/UzrE1o1rCSY9vlK25sDfgckcn2rBl1aTV9f0zw9BqyW91pznbrkKK8UxKFfJXOV8
1gcsvOMcdcDc1bR00C2HiKzvZp9RswWke+uc/aYerxZPyrnAIIA5UdqALJ8Zwx3N5a3OjX9
tNZx+dIk3lLuTH3kJfDjtxnnil0zxpZawubDT7t3GN0MhjjlTPYozgg/hWHrPiHTPFNho93
oOmT6/bwXkV1O1vCG8hF5IyxHz525UZPBq3rWtaf4j0W/tNG0SbWbxYWQq9t5Yt3I6M0gGH
Gc7Rz0oA2tO8TLqtoLuw0i+mgMjxb/wB2BlWKt/H0yDVKLx7pUnigeGGsb+LVzz9neNQduC
d+d2NvHWsKfwpoR8Padqfhq3kltrHBuLGCZ4VvEC7XV0BAMoxnB6kYPWo5YtF1SfQr/wAMW
P8AZ+mxXil9VtYlidiyMAi5XLKSwVieB05PQA81/aNUt4u0LAXH2J+3J+evWvg6MfCPQ+v3
HOCc4/eNXkv7RbN/wl+iqFyFsicjrzIa9c+EOP8AhUWgkHIMT/8AoxqAO7ooooAKKKKACsS
/8JeGtU1NdT1HRLS6u1x+8ljDZx0yOjEdiQcVt0UAUbTRtIsJjNY6VaWsp4LwwKh/MCr1FF
ABWc2haI999vfR7Jrs8+e1uhk/76xmtGigCnHpemRXIuYtOtUnAIEqwqGwevOM1bACjCgAD
sKWigAIzRVa61CxsYpJLy8gt0jXcxkkC7R6nNfMHir4q+MtU8X3C+GdYaKyiaRoYYAFzHGC
SxLD5sgE/pj1APpjVdQstNhhub+Uww+aB5m0kKcHljj5RjPJrK1b+1desfsukQrawvsljv7
g9CrBhtQcnOByccHvXm3w5+JOqa74Z8RzeJLmKaKytxIk8uyIZZSBHjvnHXuTXfW2kr4f0G
0uLbWb2zKwonkSP9oSSQjoFbkknspFADJLm/8AGenX2jrZPpkUTNbXV1KA+2Zf+eI/iwcEO
cewz0xoZvDlp4R+3Wc1pYa3pe55GlmAlkliyJEdydzq2CDyeo9KyNK1LxpYaFONdhW3ik1e
SO+bTSGuUaRgVUBjtVSXUbgcgEfWtG7u7bQrD+w/7B1S707UXNtb2l3aB/s8kmcASZIKFuo
Y5GcgnpQBa1K4lkMXivxDCmkaHPaCO6tFn3TTqeV3hRghckbVJJB79Ky9PufCaeFLfQtJML
WUWqBJbmOE7I4RMZAzSBcAcBck/lW1oi2Whrp2lXHhW+n15bYfM22fOwAFhMzYVckDt1HFS
6f4j0Hwt4Wey16X7LfReZNc2LKHlJd2Y4CjDKS2Nw49TQBS1/T/APhJ7uDxRLLs0PTJAFiX
pqEOcSu+OqDgqOh2k9xW14q/4R/RPB91bRLaWJnjxDHDEN0jAgjCqMt0HSsPUV8V+GvAWpX
MU2lmxVH+z6dcocwROcLGZA2G2humPYE8Ve0BtH8IxWdn4kxbasYVi/tK6k8xLkheRHK33R
gZ2cYHr1oA138Rxa3ZvB4dsX1iKdChuT8lqAcg5c/ex3Cgms3TNT1gWi+DbvSDc6rbQLHcX
Mi5tGiIKrISeW3AH5MZyDnA5qLwxpklzoC+ItN1y600Xsk10YmIkttjSMQfLbhRtwcqR9a5
5PE3jy1u/EmoHQbaeKKOFo7uEkF7ZS486OFj83AY7dw7dc0AWdF8P6Clrf8AhjxLqEUuvWb
EQXU9z+8WNvmhkhVm/dhegA6FT61ZSbxN4v0jTb61s1srnTJ3WS/Sdc3WwmOQQDBG18Hl8A
EDg4zU+lJFHcLfWFnfahFqCi4uhqdqf3xKZEiSYKqduBsOBjgYPW1qH/CHfDvR5dVvJGWKO
4eW3tvMLCN3JOyKPOF+8eg6ZoAk0bwbomjRaxerDHFbXsKuZ70Bpo22sJGkZ+e4Jye1Zes2
GheK/CWmeGfDniqwtjbIjQXEcoMy7BtQJggjdjBI5x9a8j8V/F7WPiBBH4Z0nRxDDdskZtl
cvLdSbvugjAVe/wDOub8ReE/GHhw2l7r+gDT4pCsEdxBJ5mwgZXJUnac9/agD6ri0PwvoNq
L6eysLZ0Ta91OAW6YPzvk8/Wsfwr4msB4U0/T9MSXVb6CIRvb2sePJIzgOTgR/8Cx+NQ/Dq
8svGHw/0a/1W3hvb2wzA5kXcEkTjdg98bTn3rZl8Lu/iHUNZtNUudOuLkRgG3YbG2rjLowK
sfcjOB1oAy9M1TVfD9y+iajpDS3eoXEtxp8dq+6IKx3NGzkDaUJJJxgg8Z6VnSaF4Z0K7vL
rxzqFhNHduJ7e0mYiG2Yg+YI4jxjPO7GST2rYu2v9I1STxF4pvrAaZpNrIIZ4w8bMzlc7lJ
I6KAME9elfOlhY+IvjR8RL6ZL7yY0Ul5pBuS0iydiKOM5P9TQB9HaWdD1/wguj6P4hjvPIU
fZ7iNw0sJU5jbHquAOeoHPWs+70jw3oPjay1LVWhuru+tpInluozNNNIrKVYAAgADIwAAOA
K+d2XVfhL8TlFzE9xPYkyRMilEu42HJ78Y49sV9AeG/jH4P8QXFrbyPJp17cYRFuFG0sewc
cdeOcdqAIbJLfWfCKeGNLa1+26nJNcXjKmP7PDSFixTqsgJAUHHzDPatjwn4c0220OM61b/
bdTsHaKe7v2MrMyH/WAuTtBGG4x1rR1HSNUj8Sxav4eWwt5ZITFeNcKxE4BynC4+YEt8xPQ
4+nKbdQk8R6vq3jDSpv7ESRYljtJWlhzHwZZYgMsCCCDyAByO9AGn4c8T6JbHVrK1ke8uTq
M0sdraRGR2R2yHAHGw8/NkL15qSPUtY0TWrrVNV0SRLPVmjSOG0fz5Iph8ihwAB8428g4BX
BPeq0lvpHivxtDJoesvAlhpo/0nSrhVILv8iMACCoCEhSMc9Kg8S6l4r07WtF02yFvr0Iu4
3uXkH2d4ecRh3GV+Zjnhc8dKAIb/TRB4wg1PxY0dlo2sqYnsUnKQpcLyhmIIWRmUEemVA56
1q2LW1rqV34R0+xj1LSp4Rd26RSqIraJm2shOeBuBK4B7jjFZEF5cazdzajrg1Kz1jTJ2t1
to7Np7S3bGSMKD5oZSPnODyMbah0+90nWfFEmrW+harY2drGbG8ks4mijllDBlDKuHZQCTn
HG7mgDzv9olnPjbSUXKgWGS3/AANuK9h+EKhPhD4eC9PIY/8Aj7V41+0U2PHel56DTx0/66
NXtXwoXb8JfDo7m2zx7saAO1ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACqWrapZaNpVxqV/cRwQQo
WLSOEBOOBk9zV2vmb4t+I9Q8W/EbT/B2ixr5cE/2ZTcphDcMSpY8dB/TNAGDp+h658XPiPO
b/UUt2kjM08iJkQQjhFAGASc8ZPrUPjrwFfeA/sVvquoWmrW97I4hdQySxqu3JI6cjA68Um
geIPEnw+8S6uLVLI6pZqbK7s5lIikVD8roRjp198+9QSa7qnxD8V6ZD4k1tXeaVLeJo4h5V
vvIB2r/eyBz+tAHsnw/wDh7Lovhs6tYTWtzNrVqpnguwfISM8gALyTg9Sa6PwShurpjrOpL
qWpaavkW0iKVhMIGPNjB+8Scqz5PTHAPNeeRNPv38N69qEWn6JZIjWVrahzLfw42hG6lsEH
KqMnIycdV1u11TxFqXhyzSCbQNIFw3yxyeTduqxMQBs/1acDIzk8ZAoA1ruXTY/EOvaPqNz
BaQ31lHc73kC9mjZuT1G1DmsSPXPEOs6boWpr4aurmwsXE91ISoluWVWUPCmfmXJ384yCMU
y38N+HlGm6ffabBe3dtqrW1xcXsfmy3AMUjKzM3JypU+mQcdKtXWvDwrol14YudSjg1GPbB
ps93MqmWFzhZCT18vkH/cHrQBbguta8Qta+LdGltkt4EdYbB/vzq2N6yuP9W428KAcEc+0O
n2D6nYv46ES3F9fRc2rtuX7Hj/j244J6tn+8T2rn/E9pjw9p9p4Ihj0y4nngs4tXaU2/nbj
glVXmXIySTx1Iz1rc0228GIBpupaHbWOq2y7J7aCF2UcfeUqMFWHIPXnnnNAFTRP7O1XQYL
6+83XLa5aVNG050xtgBKgsD3x1dugx36roQ8X3PiS6ttQstNnk0S2itY2e5fYzOu5nxsJ3b
dqk+x9af4T3W1/rtt4N0u0k0+2uvKV7uaWExtsUtEqlCQisc9h8x4pmoNr2neJrmXXdQ0/Q
9J1eJRLdQSsXV41x5aswUKzBuDgn5TjmgA0hL2TxVceGPEmoWL2AY3Nta2QYRu5YloHZuuz
htnGQwyMDFdjPb3KeMbK5jiLWktnLBN6KQysmR/32K4Txn4z0nwp4CjOkaNsRpMWK3cG1JG
TDF9rEOeMncRnP1rzyL4xfFKbR7nVhocTaa58sXkdm+y3Y4wQSfm/HjmgDvPiF8QbbwPpdv
4X8OyQz6i8bRkmQsbJMfKxA788AntXD/Dj4WSeMWbxH4ua9+wFiYopXKtef7Z7hP5+tZnw/
+H+rfELX7nWvEc866csqyyXRi2veuDyqk4wPU4r6nVQihVGABgAdqAMjT/C3hvSktV07QrG
2+yZMJjgUNGTwSDjOfesL4o+Gr7xV8PL/AEvTrv7PcLtnUYz5uz5tntn+YFdrRQB8YeH7/w
AdXNzbeG/CU2q2s1xOXeLeY03Acsew6c12nh34meMfDnjK20TxdeXRgtJhBeQ3AV3APG4MB
kjkEHP869N+IHxZ07wdeNoum2R1PW3jLeWhxHCT0Mh6++B+ma+e9Tm1GW9n13Xrq5uL29DT
m4ePYkmwAKo6ZXk9M9BQB2nxJ8X6n478TWnh7RBI1izhILUMC1xIcjzSADwoz1PGK948D+E
bTwZ4Ts9Gh8qWeJf31wkQQzMSSSe564Ge1cD8G/AV1pcaeMdWMYuL61AtrbblrdGOclj/AB
EY6dq9H13xPp2iTwWU8wS7ugTHuXKoMhd78j5QzKDjnn8aALF7c6E2pmxv3tftawF8TAAiN
zsOGPQE8YzXi/jn4F29taf2l4EhuGuFcGTT2uBsZOc7C3IOcdTXYCy/4SW4tLfVYBqGtWF1
MLtJbcrCbdzsIjYjGNux15Jyp75rt9Nmh0+xg0i51SO8v7W3G8Bh5siqMbtuc/8A16APnKz
vfjj4OsJtXls77+zkjLTC+dZ/KUfxbc5UAYHHYV1nhr4l+IfGFnL4ensbYX11NEnnQSbN8D
Z8w9Dg7VwMDgHnkVwPi/4p6/4yvr2yS7k0rQ8vClpFlHlzxiVhyehJUY9K6zw54A8QeHfD1
r43s9KE2sxSLcRWYuCipb45BQDlipPGePrQB2/iZvEGgajY6zbDSNIikjFjcJAXmlMRZf3i
ptAbyxluegJzxXVahpdtpngK5j0kmTyI/tiSu+9pnUiQuzHqWI6+9Z+m6hpP2w3tg0vijV7
n93Jc243RQqedgc/JGg9ASx75NYekaNeywR6hrV/ObCTVJ7aXSYJj9jijLNGgAwCRvAJycf
N0oA6W/wBZg0nxJaXcEMl2ur2+029qu+VnXlHwP4drEFjwPlyaoaBrWqWVzJod/o80GvX9z
Pd7ZCPIWMtkESDhtqlQQMnPoOaraXoth4cE3iXR7NIfst3cwXscS5MtsJCAB/1zwCB6AjvV
yfUdB1nxTLNcyx6hHaoLaxt4CJGkkOHkkTaeMAou7gcNQB4v+0Rvk+IFgqnGzT17dfnavcP
hWpT4T+HVLbj9lBz+JrxX9oY+X490wp8pewG4+v7xsV7R8KTIfhN4dMhy32b9Nxx+lAHa0U
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAGF4w1e50HwXq2r2ao1xa27OnmfdB7E+oHXHevCPg34Tm8Ya
+/jfWL1mh066Pkwrxvm+8SR2AyOO9e5+NtCl8S+BdX0OCTy5buAqjHpuGCP1FfNvhrx/wCN
fhzYnw5DocMis5YR3cLRNG7nhiQeQcDGfXrQB6D8cvBduLZfHllFC0tq0Yv7aU4S7jDDaDj
qc4B9R9K848vxF8T/ABebnSNGt4GjjiOy0PlR2yJ935zjnrjj9BUfjj4h+JfFOlWmi+IYrG
KOCYSubUNulO07dykkY5P1ruvhD4r8FaZps2n3Oqy2GoXNxvEsjbUZQuFXP3QAOxoA7rTrb
xLr3iBtZtNSNqujiSxij1OyUySyEKX3FGA28KAR71a1nUPFkHibw5AujWBlkeVfON6RCWMZ
zwV3ZGCcAHPrVe01Ozs57jSoPiBo8Us11JOH8lWkJdskEl9uecDj0rV/4QmKbxE+r69rM+t
QfZjDHb3ioEgcsCXTaAFJAAyOfegDn7nT7+ztp9e8cR6gt9Cwk+26PPuiiClgm2LrwGI+ZW
Jyeal0e4sr5Lmw8Y6Peanrl2jSPBPYhytruxHjaNiDBGQDnduq5r+n32na74ft7a5vdW0+W
7aQ6XJIpbKIWVg74JRSAdrE849KW+Szm8YPqfivTLjTYlgit7G6aT5EbcWYmSNv3Zzgc4HH
XnFAGLetDp9pqlt4oa6S6mj8rQp7wpu2/LsjXacCQPtJJ+Zhg9jWtqUOreGLSC8vvFEnmat
exxXzJaghWZNv7gAFl+4AM7vWrvh7SrbXW1DVtYmXWbMzSW1h9pVZFjgU4JHGCWYH5upAXm
szSWml8d+Ro/2qXSLSwmmsjeuZIpZiwXMTH5toztySRgnbxQBBpGgj/hPdRNjo2oaXYtaRT
JN9reB5pMsGJQZDE9y/zcD1rSa1lZ4r/wAS395baVpMwudmprEHEqg7WWSP745PBGelfP3i
f4keOrrxDdLe3s9kyMyNbWsxjSEBgNuOpOR35Oaf9n+JvxC0uR4bK61Wzim8hJTJhY2HXG5
s8Z6/nQBv/FTxjafEXU9H0Pwxpt5qHlNIylYsPK2APlH93jqcV754Kh12LwNpUHidEGqJCF
mVQOMcKDjjO3Gcd6xPCfwr8K+Friw1S1sX/tiCLa9yZ3bcxXDnBOMHmu9oAr3l3a6bp897d
OIre3Qu7AZwoHoOtZ2l+JtK1a7azt3niu1XeYLm3eF9v94BwMipteg0i60O4tNcnjhsJxsk
LzeUCM5xuyMdPWodG0qCxYz2WsXl5ZSRgRwzXHnxpz1VjlvbliKANmvJvjT418QeF9P0qw8
OuLa51N5Fa5Kg7AoHyqTwGJYc+1es14p+0RHEnhnQtQJfz7e+IjUfdO5DnPv8oxQBxXwy+F
mqa/qcHiTWJN+jtM0rtK5Ml6RkHoc43Z5J7d6d8c7w2/iHTfC9haJBZWNvH9mhQYQs55AH4
AV618INSM/wk0+a7dY0tBJGWI2hUUkgn8O9eN+ONesfHfxc0G48Mr5qefDbRTSjAmdX3Fgv
XaB3I5oA+ibrVrzSLa2e4sbf7MIFMjG6SJlbHICvgED/AHq8/tdOtfiDczR3U02oWMd28jz
+eGiVDkx4RuY5F4X5QVYA5JzXb3XgbRJdZk1y2h8jVJCS07jzwSf9mTIH/AcVrW/2iw0ed9
ZntXWEOzPBEY0EYGeVJPOOtAGTq80Wm6FJoPhW6sbPVxDvs7QMgYruySqE46bsds1yV9Y6t
p+na74j0PRZftFqyX9oJoQk885TbcKV67WGDxxkHHarOneH/DF/Dp1zpLQWsOrBXfTLhfPV
tgz8pzvidR6EAelelgBVCjoOKAPjn4dW9rqnjvRYdQdZorm88+SMkAtKCWzjGQM44PvX1rr
n9rDRrhtE8k3wX92k6bkc+h5GB718t/Eeyj8IfF+9fw7JGjsY9QVU4+zSk5wO2SRnH+1ivp
SHWdVuvAlrrOmWMOoajLbxyfZ1mCqzEDcA3tzx6jFAFHwjpOp6Xpf9gvqULQabtiEttAIy7
kbmBB3DA3DkYJ71WXSUmudQ8FHVNUgSSA3hmHk/MskjZKkLlSGzWr4UvGu01QSzQSXCXZMi
xIYyhKKdrISSrDp74zXM+M31C28b2txBLc2mnPaxR6hdw5UxQ+cej/w8kZI5AJNAG7Z+C2s
dJvtMg8Sam0V9JJLM8nlM5Z/vkNs4zWTYaXpWleIXl0OG7gRmXTJ5bK0gWLcvIDADdx0LAY
Gak8P3N1P42uVufEl/siwttp00OFng8obZS2M5LbiTxyMHriluoFsfGEz+G7m+tb+W6je7s
HjJtbpWA3ygkfKQvVlI5XBBoA8c/aKcDx7pq5LN/Z449P3jV7f8Lc/8Ko8O56/ZRn8zXiH7
QzZ8f6eoJDCwXGB/ttXuXwxXb8KvDgzk/Y0P86AOvooooAKKKKACiiigAooIB60UAFFFHQZ
NAEdxPDa20tzcSLFDEpd3Y4CqBkk18+/EP4sQa5bt4d8O6LJP9tUAXMseZJl3fJ5ajkZI6n
n2FanxR8djxIi+APA7f2vqF65juTbgkRqp5Abp1HJ6AV1nwq+HcfgrQDPqUMMmu3Z3zyjDG
Je0at6DvjqfwoAy/hZ8K7Pw9pkWteIrCObXpsuBL84tVPRADxux1P4VP4s+CHhbxJqI1C0k
l0WdzmYWijy5f+AngH3Fep0UAfLfif4H+ItEi1PVbbXLK60yzhM4e6JWVgBnHoCOxzVz4P8
AivVm1mfS9cvnk8PzWzSSx353KjYG0KW5Of7oz64r2H4s2qXfwl8QxvKYglv5oIOMlWDAH2
OMV5N4T8R6Bo/wdnA1OK28Qx3JuIVdcvG+AqkZ4ICk96AO5t7PwtceOLtpLi58PtDaquneb
O1uWLE+ZNErnGPurjGDjkVuad4WsLrw7LF4mv5vFVywZpiblnSVSfl2xqQqggDjHXvXhPhb
wRr3xUvbrVDrUkdpbsEbUrqMyvPJgAquSOAOT25FO8Y+Edf+FmqWl5a69d3Npeqw+2W8Zjk
jdcHaQpPy9CPxoA9Nh0/xFbeD4AjQW+jWl9Ktzorho/s0W87UaVCS0a5DEAcr3wK7GePxDp
17F4hvV06SzsbeSN7azVg4iO1iysxAJXZ0wMjvXlen/Gm11XR10rU9Ou4hcRrb3+oWrguWx
tZgmDj5Rz364rqdG0rQL3wf4VsHvV1Ge9uFDSyXTt50cZZz8rNyCqAYx3oAwYvhlo3jKPX/
ABjplwWgvpGn02Nj824feL7vuhmBwpwQDXn/AIB1LVtJ+Jmj2WiXMyNfXQS6tA+YmXGZCRn
HGDz/ALPWvadXtdWv9fudZ8PTXFhoiLLaXotm2NeSKpxKuQQFVvlLDk89hXl/wVtor34rlr
sYbTrKSS0Ey7ZG3MBk+pwT19aAPqGiiigDD8QaE2siznt7mOG6spDJEZoRNE2RghkJGeO4I
I7U/wAPaNJo1pcpLLAz3E7TGO2i8qGPIA2ouTjpk88kk1zGp+EZdP1Y3ui6de3cEigeTBq8
lsYX3MSwBO0g5H0xwK7HRba8s9Ds7XULg3F1HEFkkZixY+5PX696AL9ea/HGxtbz4R6lJdT
eUbV454j/AHnDYC/juNelV5X8fbfzfhNcTbypt7qGTGevzbcf+PUAcj4BS41r9nzxLo9qJZ
rqMybbdBgjKqwVe5zg15h4X1vUPhx4ibULjwjFcTtgI9/G8UkP97YexOepBr2j9niCKLwpr
Dq7M7XgDZHTCDH8zXrGt6PZa7ot1pl9bpNFPGyfOPukjgg9iDg5oA878C/F8+MfFC6FN4de
xeSJ5klW4EoAXruwBjPY13fii+ksPD00sEqxTOVjQs8a8k9B5hCnjPBPNfM2l3Xib4O+MLq
8vdFimLQ+TJGzgefEDw8bdR0H9a96vNfvdf8ABej6rYaZLBbaooebzLP7Y9uhXIzED8wJ4z
2B6UASeC7h7/VNXubiwtBNAY4jepaCCWZim5g4DN0+XkHBrr2u7VLyOyeeNbmVS6RFgGZRj
JA74yPzrI8KxGHQxG2nW9g3mMdkEHkCQZ4kMfVCw7Gsfx3faZp82i3bMr61Bdq9lbopaWcE
hJEXHOCrdTxkCgDivjp4R8Pp4XvvGgiMGtR+VEJVkIEw3AbWXoeCffirPwNvFtvAWptcTuL
e2ujJ5ZUnyVKBiPp3rqfiv4ej8SfDLVbVpTE9tGbyM9t0YLYPsRkV5H8DNbEmuT+Hbw7rTV
bRmERY4Z1+9/46SOPSgD2DxLrWl2N/pctrqUdvJe3Ea3M8B3f6PtYgsQCACdoDH+9waXX9d
sdL0a5ksNauL2/8smGG3YTsCeA5VQcKOpJ4wDTvDsXh3wf4T8t2s7CA3EynZj94fNYKoHVi
BgAcnjFV9J1DSvDmoax9rsjpVrf3X2izZ4trXRKKHVVHJbcCQuMkHgUAO1pNZ08abqsPia9
m0YBVvfJiiZtpAxMp2fdzy2OxyOlS6neahPqGn2Hh7WpAZJ9s926pLCoClvK6feYdCOmPoD
j6fY6td67Potxd3uh6Dewm5s7FAvnkZxKjOQfLHzKQg5AY8jGBNYta6PpM3gdIJjfaW6vYi
1hLloi26JycYBGCrFjzgnvQB49+0KzN8RLJFGcWC9unzvXvXw4UJ8MPDihdv+gxnB+leAft
Alj8SolBIP2CPnP+01fQnw/Qp8NvDqk5xYRf+gigDpqKKKACiiigAooooAKKKKACvH/jJ8R
o9D0648K6ZvbVbuDdJKpAFuhP6sRxj3r2Cvlj4reDvFieMtT1ueHz7a/kHltbRs4KKowCBk
jAHOepzigD3D4beCdP8IeFrbbEsmp3Uay3Vyy/MzEZ2j0UdMe2a7evnrw/+0Bc2VjBa+JPD
u8xsImuLOQLgdiY25GB15r6BgmiubaK4gcPFKodGHQgjINAHO6jq2uXetT6L4bt7ZZLZFa6
vbzcY4i3KoqLy7Y5PIAGPWn6bqOsW/iP+wdaltLp5bY3UNxbRtHwrBWV1JOOWGCDzz6U/Ut
GvxqE+p6PrY0uSdVFyJYFmjfaMB8EjawHGc4OBkcVgeDdR8Pz+JdSittYuNc1aRcSalLt2S
qh+aOILwqoWGQBglupoA7HV9JsNd0a60jU4PPs7pDHKmSMj6jpXjuufAPwpHLBcReJbvSrJ
ZVUxXDoy8nAVWbGCT65r3CuN8dQaUtol9qlm2ryBGtrHSc/LcTvx07nHf8AhG40AaNpa6B4
A8Hx20CG206yUDCqXeRieuAMsxJ7DJqTUNf0SPw7Hrbt9utH2+SsCea8zNwFVOpY56fWuE0
i81XwFNb2nxF1IX2mSoklje+UXSxmCkNCWwW6H5WPXB7mrkXiHRIdWbxDoHhu3u/D0b/6Xq
9pyyyMOXWMD5goIDt1GT1waAOC+NFh4Ym0nRvF+kxeTJeTm2uDAuzzUKklXXs4Ixzz1B6V0
nwpex8RfD+/0vWdNE9pYt5S3bQhGkXbnAK8hl9Qc9K6648P+AvFWh6jq9rYWN7FeRSCSeEY
3MOSTjo4I6kZFeT/AAN16W103W9P+2NsS0e4igJJJdcjK9s4xwPQUAdL4m8anTfhzL4dmaO
DUrrNpaKkqmRLftJMF4jbZ1Gev4is/wCAej2t3c6z4nufmvoXFjCmTiKPaDnn14/L3rgfD3
hSPVPB/jPXfNnuNY0kxXVu6OcZILOjL0PGc16b+z7Banw3rWtfbvNu7q6AngHAhCj5ePfJ/
AUAe10UA5APrRQBxl/qvjGy1/WYU0aS9sngjGltbBMCTB3eaWYY+Yjt0HFdfAZTbxm4CiYq
N4ToGxzj2zXB33jLxNH4huNMtPDcr24uvs6Xn2eV0hUYy7YHzZBOAp4I5OK9AHTmgArw/wD
aMuUbwxoulJcKJ7i93+TvwWUKRkj0BI59a9M8a+MdM8EeGpdZ1INJ83lwwp96WQjhR6dOT2
FfKfiHW9c8XayPE+vywwSH91FCciO3jycAevc570Ae+/A7RYtL+H39oeUUbUJmk3t1aNflU
+3Rj+NenLcW7yCJJ42cjcFDAkj1x6V8dQj4h6j4cxoVj4hk0FiUTYztGwJ6BRjIP0xzXQxf
CL4jaRo9p4rtLpU1CELP9igZvtMIHOBn5Sw/u/hzQBY+Pd5dy+Pmhe1HkW1gkaSDqdxJzn6
8fhXrEuk6trvgrw1f+GfEJ0qG0sAd/kSMW+RQGCAjJAVuCCPm6V85eKvE+seLRPfa9KIpIs
RBWTa5x0XaB8o65PTNfTWj2vjiy8N6dZaVPpU1mLeFYZrzeZoUKjhgvyuVHQgjOBQBHB4bv
7rRNI1vwzr8Ntq0UO1rnY8sF9GTnbKHJbrznO4En6VU+Gdpd6le6x4w8Qm2fW7q5ktVjjdm
+xxRnaYgGPy5K7se4rfsdUt9As10SHS9avprZirMtoT5pZixcNwmCST146Vy3iRvhRci98R
X9+mm6pCds0trcNb3aSAY5jBBLD3B/EUAeg+Ikt5PCurR3ZAt2tJRIScDbsOa+S/hRb6rde
P/AA0tnHJuikaUv90eQud3PvkirOr+ONf8Ux3fhm98TyX2jW7MIplgETXig/KZCOfQ49q7P
4f20emaZbXkFnd3V5r0psbaa3QSeRbIuZGBPRjjHb17UAeoPoMy/Ei7vNBaxsTHZxSTrLaC
QSyM78g5BThedvXvVbXfFlxY+MNC0bU9AlurrznnRrBhNuAiYA7TgocsevYHk1RefUvDWvs
dC8MvpdrrRS0M9/cKY4rgZ8t9odiV27htGMkDpkmuq1SxXRvDcN3LPJd3FlcRXE10+A8vz4
djjttZsDsOKAOZ/taLxVcWWuyajYrHZs6jRJJhFMjHglpNwIlGD8v3cEgnvRo+qaPP411Aa
R4oe3tbmKATCbMjCZWcGFZHyEIBGV5PIxXQXNzo3hzxBcW2pCGO21Um6t1aLcWnGBKqjkli
NrYHvWd4R1TSv+EbXT0slOpXVxNPNpiRCN4S0jHLqQNgAxyfTjNAHin7QY/4uXArdGsI8EH
p8zV9B/D2UzfDXw9IwAJso+B9MV89/tAOF+JqYwW+wRDB/wB5q+gvhyAPhj4d29PsUf8AKg
DqqKKKACiiigAooooAKKOeeKKACiiigD5W+OPh610bxiG020+zQ6pAsjeXEFTeCQQCB34Jr
1/4S+OIvEvh9NGuLUWeo6VBFG0e7Ilj27RIvoDjH1rqfGnh/wD4SfwbqWjIkRnniPkNJwEk
HKtntyK+WtC1rXvhx45kvJoBDPbEW2oWzKT5sWRkg98ddwoA+wbi3gu7aS2uoUmglUq8bjK
sD2I7iuF1hrTwNpEdnpIgs7q+eZ31KWAFYV3bmJCj52ywVE7nHoa7m1uoL21jubaQSRSKGV
15BFRajp9tqmny2N2paKQDlThlIOQwPYggEH1FAGR4c8R/2vNcafc20ltqFqA0sT/MUVvub
yvyq5HzFASVyK3nghkmjmeJGkizscqCUzwcHtmvPtbudN8LWdlo1tdSW2lGVhf3ULmS5lnI
BSIsORJKTncccDAIzWsfFUug2tlH4oQ/a7oSXEotU3rYwA8GTBzgZVS2ME57UAaHiPWLqxW
3sNJ0xdU1W6JMNu7bI1VcbpHbB2qOO2SSAK5G48cQ6Tpv2PQvD8FjqyB7q+sbhTCkGCA/Kj
947kgLtznIJxXpS7WIlUhgwGCPSnFEYgsoJHQkdKAOQ8O+NtG1NY7G/tH8O6tNIVOmXyiOR
2POV7PnrkV4x4s0fXfhT45l8R6Jp7y+H5JGlikCeYtu8gw6MvXHBwfcc17f4s0/w6tnca3r
9u915MPlRKCSyksMCEDkSM20Ajngc1g6H4rl0OAaL4+ifTpJB5tvc3DNNFJEx4jeQjh0zg7
seuTQB89adqckF08uka/Nprao7JOsDiOKYE5ORggfe2+2K6+wj1z4HeLPOltodS07U4QHgh
mPKqRhlyPvDnqMYNeg+LPhH4E8S3csGk3Fvo2uSj7SPszA7l6bjFnG0nHIxXkHi7w5rngHV
LPT9dmi1OG7Um2vIy24AYUqQenGOOepoA+nfC/izQ/GGjrqeh3YmiHyuhGHib+6y9jW7Xyn
8GdUl0fxZf3qXenW2nzTQ21w03mFj5jNsSMLxnI6njivqieeG1t5Li5lWKGNSzu5wFA6kmg
Dk9T8e6dpmr6tpM8Rhu7GBJYFnbaLxmBwseASTkAdOprq7aVp7SGd4miaRAxjfqhIzg+4rn
Y/FtpdlZrbQdZuIc/LcCwYKR6jdhiPoK6SKVZoUmTdtcBhuUqfxB5FAHzF8cvE1zf+PBoL4
ax0lFZIe8kzrncfXGQMfWul8J/A2W/a21bx1emROJE0q3JWNAVGFY+3cD061VvPCdtq37Vs
kcx8yCKJNSkUNyCqKFU/8C2nHpX0LQBDa2sFlZw2lrCkMEKBI40GFVQMAAVNRRQBg3/g3wt
qmtJrOpaDZ3d+i7BNLGGOPQg8H8RVNdE8QaVqCy6NrP2iyluXnuLW/wDn2pswkUJGNigjvm
tPWfEOn6I9tDciaW5u38u3ghiLtK3oD0H1JArL8cGeHQbTVoblrOWwu4ZmcDcFRm2PkZwcK
5PPHFADU8ReJ0t4PtXgq4Nw9nLcSJDcoyxyqcLDnuWHOenNZuoCbVLm8nf4YQ3d7FFbyxy3
jQjzmbG5N5B5jBP1xXReGdRvb23v7XUZFmutPvHtWlVNglAAZWx2O1hnHfNbtAHgfxk8Lav
deHrnxKul2to+j3GyD7IfmntGADGQAdQ3bpjNYPgb4pL4W0+DTNV0hb6yt5GkjurfAdNy5O
0YwQAcHnJz3r6Uu7WC+sp7O6jEsE6NHIh6MpGCPyrzHUPgN4GubcJpy3ulSr92SC4LD3yrZ
BoA2rPWPAHiLVzctrtpqlzcRjyYLiUYgQ9kQ4CsSOT96smzg8UavHbQeIdSki8P311cWhtQ
qicqGIiDzDO4MFIO3B5HNeSeOfhXq3gLw9Nq8Oq2uo6dHII8NGYp1DHAOQcMe3HrU/gXxlr
jTW/g2e8ljtrqRWilKNM1iVIcbABkjjoTgc0Aeu6JbLoP2bxBJfXGoWbSS2dzJeTmd7UCVl
R0JztXOFYemD2rTuP7Pv8AxdeajLezWH2AJYxzQybDPLnzHTH/AC0ABUYIOMtjHWuYk1F7V
IfCNn4i0yew1SeUz3gQpNao5Z33LyoLFtqsccnuasyWOi+EtVtrjwve2j/bnWGUzyPdyWy8
7pYzknk/eBIHfsRQB4/8f5N3xUC9AljEOvXlj/Wvon4dLt+GPhxf+nGL/wBBr5x+PvPxUnz
xizhwfwNfSPw/z/wrfw7n/nwi/wDQRQB01FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRWfrWsWOg6Ldatq
Myw21tGXYswGcDgDPc9AKALV1d2ljbm4vbmK2hHBklcIo/E1418TPANj8Q7tdX8K6xp02rQ
xiCWD7QCJlzkDIJwQM9ua8m1bVvEvxb8fW1hE80ZuXza25bMNrCM5dgOpA5Jxk11V/8GfH3
hdYtV0DULXVJrZlkWO2QwyxlejJk4PfjPPpQBjeGPH3jH4ZazDomtM02k28/2aWxmO54Bnr
GevQ5HOCK+sY5FliSRDlWAYfQ18eeL7nxPdav/a3jvw/d2LzokYmNsEUgDbn03YOP/wBVXv
DXxX8c+HLKG3g1C31qyiKxLb3qkyIMDjeOcDpyTQB9SnQdGbVW1RtMtmvWIYzGMFiwGA31A
4z1rN1XwnbaleTTiXyxevGL4su5poUBxCp/hUnk+uT614Nr3x38cXbm30XR7fTAvJlVftBI
PHUjaOfb0rBj+InxQ0totavteu3SQkxxy24a2mxgsucDse3rQB7rq2oa/J40iNhdXWnxLMm
n2dmYvku8EPPM4I4RU+VWGOfrXSQeMtGufFT+HIftLXKs0fneSfJaRRlkD9CwHUU/wh4itv
FnhTT9ehSON7iLLxq4YxN0K5+oqzo+iR6NJei3upZLe6na4WFwuImckvggZIJJPOcUAapVW
xuAODnmuB8Zah42kvv7N0LQpG0hwEub6MRvOOhJijc7W44+b39BXf0UAeT6L4cu7m7Fprmi
6laa6ztP/wAJRatGC5xhRzyg2YXyyu0HI963PF3w4tvGXhG10rV9Tkm1Oyy1vqZjVXDf7Sj
AIIxnGOma7DU5b+Kwf+zLdZ7tyEjDnCIT/E3sOuByelcn/wAJL4o0m7XSdS8OyavcRoZpb3
T2VYzCGxu2Mch8dE5zg4PFAHj3gXSNT8IeJfGHg67u5bXWWgS+trq2gWV7hImLFY1fglgfq
Dn0r2fXLnVtc0O0sNP8OTTC+gW4eS7lWBbZlZWVXGGy27GVA6A1xvxPt9H13wqnxF8OaiBq
Wgn5J4yUJG4AowwCGBbIz9Dwal+CXiQXWk3Wg3/2W21GGV5DB57PcStn95I6n7oyRgDjrQB
3Cw+PLlF8690XTzjnyYZLg5+rMo/St+xiuoLCGK+uxd3KriSYRiMOfXaOlWKy/Ed7NpvhXV
dQtiqzW1pLKhboGVCR+tAHnDG2j/aljC2++WXRTucD/VtnqfqoAr1uvE/g54Ourv7N8S9d1
q4vtUvonVFMm5dhOMuepPB46CvWP7ctT4hOhxQ3E1wkfmSyRxExQ55Cu/QMRyB/9agDUrmP
Fur3OlxwRC8i023uw0SahJ92Cfhow+RgI2GBJ9vWmeMLLUrkafNaQ3F5ZROwu7S1nMMrqwA
WRGBGWQ84zzk98Vo6BbXw8OxWutM9zKpdN1wFLyRhjsLgcbtuM+9AGZD53jfwZY3ha50S9E
iXCOq5MUqHqAww6HnHqprTvrzTNF0JV8R6jFNGRteS5Vf37dcBAOT6KBVXxHrV5pYS00+0D
zNE0y7ukiIR5iIBz5mwkrxjisTTWfxf4WvtIj1JppbGeM2urbBItxtKyRv2BIwFcDuD0zQB
d8S6hq9pc+H9U0Zwlvcz/Zpre5UxoTKuI3cY3AhgBj/arP1nxFql/wCCNO1C2vDoLS3otdR
uEQS/YwrMjkZGMbwBuI6HNdcNOkv9IFp4gFvdOzB3EKsiAqwZcZOeCAc5q9HbW8KSJFCiLI
xdwqgBmPUn3NAHI61bNrNr4ZeC4utQtHufLuZbeR4hLEYnBdtpHG4KfTpitbwgmqReENPh1
rzft0aGOTzjlyAxCknudoHNboAAAAAA4wKKAMHxj4dj8VeDtR0KR0ja6iIjkdciNxyrfgRX
yT4Ti19/idplraS2019Y3piinBISZkPRmHY889a9P+LvxO1+y8Sal4S0K9itreK2QSyxxFp
d7csu/OEAU9cZrzTwdpdyLuC80/VBpwtHR0uG2n98z7FABI5wcn0FAHvr6rpl34I1bUrm1e
TV9YjNvdb7SR44TkxhC23Hlx5JznnBPem6v4mtvBenWHh611KTVvtscSW0vlqBGpcIWaSPG
c844z71rpbeIPC8+k6HFq0f9gMnkLfS24eeKTPyq5yFw3OGx1wD1zXlXxB8LTWPxO0m+0/7
RfwTXMP2qddm1Jg4+QqgAU4wcY70Ac18emX/AIWtcru5+yQn/wAdNfS3gUEfDvw9kYP2CHv
/ALAr5p+PUYHxZnZwG32kO0D6EV9LeBJVm+Hfh6RAQDYQjkYPCAUAdFXOavrGpDxFZeHdES
3+1zQtdXE9wCVghBCghRjcxY4AyOhro653UtN1CHxZa+I9NjW522rWdxbFgjOhYMrIx4yDn
g9QaALtrJq1hYXtzrdxb3Xk7pIzaQshMYXOCCxy3B6H0qTRdZstd0i21KxlVo541k27gWTc
MgNgnB9qydK1PVfEGl69Bd2EdlcQzS2kSLJ5in92MEsOCctzjp07VX8LeHLrRL6J2t4IIf7
KtbWQREfNNHu3E4AzwRzQB1aXFvLLJDFPG8kXDorAlPqO1Rw39jcXMlrBeQSzxffiSQMyc4
5AORXI+HvD2qadrdk9xDHGlnBcRz3SsCbxpJQynHXgAk57nAp+heGb/TPGuq6zciCWG8llM
JU4aBWKnpj5txXnPIK8cGgDrEu7V72WyS4ja5iVXeIMNyqc4JHYHB/Kmf2lp32z7F9vtvtW
dvk+au/OM425z0rkLXR/E8fxCOuTwWpg3S28kwnJaW2YhogExhShHPPO41p2+kzweOb/AFO
bS4LlLtYxFe5UPbqq8xkHnlsnI9eelAHTV82/tCa1q/8AwkFpoRm2aT9l88wiTiR8n5mA54
wMV9JV418e9DtpfDNp4m2oLiwkELllzvjc9PwPP4mgDpfhd4P8NaF4VsdY0iHz7zUbWOWa8
kO53JUEgH+Fc54FegV4X8B/HRvLR/BGoyr51khfT324MsOeQfcZH4fSvdKAKmpabY6xpk+m
6lbJdWlwhSSJxkMK8k8S/Ajw7/Y0k3hMTafqUAMiI8jSx3GORGwY/kffvXs1FAHyN4R+KWo
eAvtenXXh+KWSeUSSxXCtE4YcYBPQDjAxW94j+NOleKvDNx4efw5FZSzbTbvLOCkTjnP3Rj
sPxNfSVxYWV0we4s4J3HQyRhiPzFUb3wx4c1IML/QdPudxBJktkYnHTnFAHxZp9zq6+JYYP
BdxqNtf3D7RDZyEFm7gc4I4J5ruPDnhLUPFR3at8Tn07V7m4dIbGaV2ldkOCXG4bTkcYz0r
r/hn4R0i4+NXibVdPtXh0zRLhorRUbKeY2VPPcAZIHbIrY+Jvwe1rxf4jk8QaVrNukvlKiW
00ZTaF7K47k5PI6mgCvZ+LPG3wu1a20fx5nV/DkrCKDWE5aPPTcepx3Dc8cE17jHJHNCk0T
q8bqGVlOQwPQivn/4baX4kvF8Q/D7x+86WUNiDHZ3SiQKGJHmrLzgDHHPX6Vn+CviD47Hhw
6D4XtNG1dtC3Q+S8r/abqJScMi5AYY4456cUAfRV9fWemWE9/qFzHbWsCF5JZDhUUdya5u1
8R61q9ld3ej+HHFuyj7Dc3Uvl/aCeA5jI3Kg5PPJA4HNcdodp4g+JmtJqXjbQrrRNH0zb5O
lyOwW6uA24yOCBuVcAAEY5+terXd1bWFjNeXUqwW8CF5HboqjqaAOQ1S11fxR4Q1rwvq2nt
YahJalftkShraduzIc56gZVhkZ74ryD4da15HiK4gsZdWthb3kTzabDZLNNKXGyYO5+ZYhI
AfYY719EaXq2n61pkWpaZcrcW0o+VwCCCOoIPII7g8ivlvxZdWGs/Hm6k8LrJfQzYjuo4rw
2YnkHDqJDjqVH1IoA+say/EVra33hbVbS9yLaW1kWQg4IXacnPar8CkW0QKNGQo+Qtkrx0J
71ieM9Y03RPB2p3Wp3sNrG1vJGhlP33KkBQO5J7CgDjPgLqH2z4VW9t8+bK4lgy3cZ3DH4N
XV6v4PGqX88keuahYWd4yveWts4QXBUAD58bkyAAdpGQKy/g9Zx2Xwh0BUg8l5YTLJ8uCzM
xO4+vbn0xXV65qY0bQbvUigcwplEJwGc8KM9ssQM0AY/hGwm01dTiXT59M0wT7bS1uJvMZQ
BhmB3HarHkDPqeM0zX7p9c8ORXXhu8fULaO5X7SunXIWSaIZDojg8MCQcZGcYzzWwYHuPDD
W/iR4Cz25F40LNHH0+bBzkDrzmud8KeDJPD+qXF1beILq60qUiW2g3rtwUC4bC/NgKuGzn1
z1IBY0bSTrfhk2Xii1mvY4bl/sz3qeXO0Y+4zYwQ2CRnjIHPWuriiighSGGNY40GFVRgAU+
igAorK1rV5NGjt7g6bdXls8m2eS2Xe1uuPvlByy564yRVyy1Cy1K1jurC6iuYZBuV42yCKA
LNRzyGG2llC7iiFseuBVbUtV03RtPk1DVL6GztYhlpZWCge3ufavBPiD8ZV8RaYND8Ay3SP
K+25vHj8seXgjau719eD6daAPMtBsL/xj4ql+2v5kl/cG6vJWPEce75nJHAwAR+IFfTPh1/
CWnaRqemDSYdLsYmYgXEJQ3kJAHm/MMvk5X8B6ivPPglol9beHbvW9NgguL3eLVra6cxDyx
hiQQG5J6Z4wK7nX/Feh2njPQ7bxJpNzbXlsk91E3leeq4T7ylASe/YEEUAR6RFr+q/2l4Vu
Lx9M0uOIGzNxAHu5rZwQpJJ2rtII5BbpnB5q/pmhx6n4IHhq5ItdQ0y4QTPHnLyRuGWXnk7
wA2T6n0qE3M3iS7svEtsZTYxxlYoLC5C3QVyp3uAcMDtH7vqOvJ4Gl4aurUeJdYtINcj1Pz
UhuVLuplXKldpCgcDaO2RnmgD53+PbKfitcZxlbOH6jg19JeAP+Sb+Hf8Arwh/9BFfNfx9I
/4WrccD/jzh579DX0v4FBHw68Og/wDQPh/9AFAHRVh6xrlzZ6rY6Ppmn/br+7DSENJ5ccES
4DO7YJ6kAADk1uVy+qwXmn+NLPxDDaTXlo1m9lcJAu54vnDq4XqRkEHHPSgC/o2sG+vL/Tb
mzFlf2Lr5sSuHVlcZV1OBkHnqAcg1s1y+g211d+J9W8S3FrNZxXMcVrbwzjbIUj3Euy/w5Z
jgdcD3qHwfBKjTyX9lqMWq/Ml3NcsxjlIdipTJ2ng8FRwMCgDrqMgkjPIrjPBthcWt9qU+p
Sao2qSyv9oFwzG3I8xthiyNv3cdOneqvhs+IF8cX93qWl3VvHfoyTsSvlI8TkRFMHJDRnlj
3FAHe0VwUej6pH4qfUYYLpHfWiTJ5hKG1NuAwKk42lxxx1rvfxoAKrX9laajp81lfQRz28y
lXSRQykfQ1ZrP1xbh/DupJaxiWdraQRoTjc204FAHyX4J0S7Hxx03T9FuQTZXjuZdx2GFCc
/gV4/EV9iV8tfAK/0Oy8d3ceqZttWu4fJs8/cbnLr/ALxwMfQ19S0AFFFFABTXQSRtG2cMC
Dg4P506igDH0Lw9onhTSpLPSLZbS2MjTyFnLFmPVmZjk/j6VnnxAviKyaDwpqcEc7OUNzKu
fKXHEiIf9YDj5T908nPFdLNDFc28lvPGssMqlHRhkMpGCCPSua8TQaHp9vaai+hQX2qW2Id
MhSMCQvj5UQ/wrxk9gATQBxPi/wAQNa29vpnjG/k0W/8AKkhFzYyiS2nR0KebNHwwUE8Lyc
k4zg14XJ4A1e2u9Om8K3TyzyrG1uWnWKadj1kiwfueoJ3DoRX0RbXPhvxNqj2vja1ttN8Rx
xfYm064lXaN3IlgJwX3DGGHIxjjnLLK9ufB1vLKdNmvfCcE7AXUi+ZeeYx5kChRuTcdufvH
ryKAOi0bxRo9tZ6Fo2p+KLPUNYvIcJIjD/SWXhiMcDkEe5HrVPXPB2qa1qUmrHXDFdQSqbK
2YFrURrglJY8jeWPJPbC46c/PHiDwadY07VPFfhm/kurmwnZ73T0sns2tEJ3L5aHn5QfmA9
c123g3xt8Q/EXhefw/O11b3MMS3L6sIAZo7PB+6v8Ay0lYqQvGepoA7/X9R0LwTYjxBrNjC
vii+jaL7Jpbuftsh44T+LscsOPU1wHwd8KxzSGy1qziWWKT+0LmwvtOO8Z4gdJT0xhjt9/r
jqdE8Atc6tDrWnQ3NnPG1vcwa5qUxuby4Uj97E0TcRcce1el6HoVh4e097HTvO8p5XmYzSt
IxZzk8tzjJ6UAaleIeMrGw8afH7RvCmpXE93ptlbNcXFkRtiVtuQQRyd3Gc46Y711eueJdf
8AEWtXHhXwC0cT27bL/W5AHis26mNF/ikx+Az+Xnvwj8KvfeN/F+qzeIr6W6s55LBrmJgrX
O4MDI2ckEEAj3HtQB9BQwxW9vHbwRrFFEoREUYCgDAAHpVfVdNtNZ0i60u+QvbXUZjcA4OD
3B7EdQa5w+FNct9Pe103xrqMbCzS2ie5RJyjh8mYk4LMR8vPFTN4X1RdZXULfxXqCxzSh7u
1k2tHIvlldsfeMZO7g9aAKq6T46SwfRn1nTby0dfK+3TQutysZGDlQdrPj+LIGeorq7K0h0
/Traxt8+TbxLEm45O1QAM/lXKP4b1rQbCCfw5qt5qd1aW/2eO01O7JhmzJuaSQgZLgEgflV
3T/ABz4evzYRrdvFLfPNHCssLpvMX+s5I4A9TjNAHTUhGSDnpSeZH5PneYvl7d2/PGPXPpX
mWu+KLmTTLzVNS8SQ+F9NS3uYo7eKaKWe67RXETg8Z5wMGgDM8Y/Gmx0u7vdP0GW3u5FtJP
KnVWkKXaybfKaPAwMZ5zXI2q/Fzxtr/8Awkei6c2i6Us0E62VxJ9mS4dOpOBuYZ3E+owOcC
vQfgz4dv8ATvB8+sa/Ax1fWLg3Uks+GkZCBsJPvyfxr0+gDwWy+COu6zrMUvjbW420dZJbo
abZSuRHLI2SoZuQvv17e9cx8Tvhzb+ABb6poksh0C7byLi1mcsySEHB3dcEDH1FfUNYXi/w
7b+K/CGo6DcKn+lRFY3dciOT+FvwOKAPIvgd4j0nStM1nTtS1W0th54miMsgUONnzYJPOMV
qzfGT4ezazBctb3UNxDdAC5eEDcu1lJznO0Buh9c1xq/APxz/AGeUbxHpbPINrRujHA6cNt
9OeldHpf7O+mSW7y+Jddurq9f/AJ88RRpxjuCT+n0oA73w5ovhW8l1G907T9NvLG4uPtMF3
AiN8zcuuRyCGBOP9qrnhvS9I8J+GoftENpp8kkskjscKd8jk7cnknBA/CvEdW0vxx8C4pr3
SdZGo6DeSbBujH7qUj5S6ngZ55B5x2rE0m/8W/En4i6TDcX63csbLfOrNiG3iVgcAAYBPH4
0AQfHncPi1dsT0tYQOeg219N+CQB8PvD4HONPg/8AQBXzB8dwp+Lt6eh+zwZP/AK+ovBi7f
AWgLjGLCDtj+AUAbtFFAOaACiig5wcdfegAooGcc9aKACiivlDXPEnjjxh8UH8MXGsnRd90
9ukLymKGEDOM45LED15JoA+r6juFle2lSFwkrIQjEZAOODXy14k8D/EvwBJL4qj11761tAr
PdQ3LK0Y4HMbducY5GK7fS/2hdMksII7/RbmW+CgSm3dNhPO5huI4wM0AeOzWWufDX4m2N1
rNt5f2C6WYvGRidC2SVJHPBI9ulfXeg+KfD3ia2+0aFq1vfKBlljf5k/3lPI/EVyEUPgb41
+FxfTafK4gdoRI48uaBsA8EduQe4r520/7Z4F+LsMeiXLTSWupGy2jrOm8KVI9wfzoA+0aK
KKAEJAqvY39nqdjHe2FwlxbSZ2SJ0OCQf1BrmtWN5rPjODw7FdzWOn2tqLy7aBtj3G5iqRB
hyq/KS2OTwKj8PQ2mn+N9X0nRIWj0yCCOS4UMzIt07EnBJPzFMFgPUUAdlUD2drJfRX0kCN
cwqyRyEcoGxkD0zgVPRQBg+J7LRp9Ma41TQ4dWeMqIYWhDuz5+VVJHHPft1rlRqvifWtfj3
aellPpTiRtEuEz9qwMGaOcgLwWG3HvnHGPSKp6naT32mT2dvePZSTLs8+MZdAepX0OM4PY8
0Aef2EFjr3idfHPhyzgl1hZBpup211OP9ERSwcgJkF+gByQRXjXxG1/xY2sLrsNrN4cga83
RWjKFnWWJQqzNxkgjgfwjGK9h8UeHIdPudI03wQ13pviB4RbwyW0mIY4FbLS3AwQ4BJxnlm
PXrXKeKfEGl6nZS+GvFelNF4vK/Y7ye32wl7ZW8zzIncEMHwNqdSSRQBP4c1nw/qng+21PT
fGcnhq3nljt9XsXYSGSU8MysfmRnHO9eOpPIJrv7ttR8FeD9XvbnV5tWsLS2LWYMO65j7Kp
cH951HJAPHOa+fYp/C/w51KC+0HVk8QmafybsSwKrLasvzReW3O885bgAYB64r1fwfHD408
PWK6Na6hpvhx5nllYapIZ7aeJgEjXPWNlOSBx+VAHXfDLQ30L4d6XDcxqt9cx/arpwm1nkc
7iW9SAQPwrnfFGi+IvBniG68ceCoRdWlyRJq+kBeZ9ucyx992CeB+vSvVKKAOe8LeMtA8YW
T3GjXZeSLAmt5VKSwn0ZTyP5V0NcL4u8BRancyeI/Dt0+i+J4l3JeQkhZ8dElXoynp0zWz4
K8QP4o8FabrcsQinnjImQdBIpKtj2yDQB0NVNR0yw1bTZ9O1G2S4tbiNo5EburDBGeoq3RQ
B5j4mutf8GeGNUtLOK3u9PEDtZtPbgWthbooHkyEHc7MMhfU1leBPhf4Pv8AwHaxa/o1nca
u4M1yFfL2pcEogwfkAUjC/jXQfFG5F7a6L4NiVZpdev4opY88i3Rg8jcdBhQM+9dDd+ENEm
uY72FJdPmS4jupJLSQxeeyLtUSY+8oHY+lAGR8MtSuZ/D15omoXDzX2hXkmnuZAAxRT+7Jx
6pjnviu5rxP4W+IpoNU8Sav4luGFtqt6i22qzIkMFyVZolRQP4+OnoK9Nh8aeFri7t7WDWo
JJrieW2iC5IaSMZkXOMAgetAG/QTgZpkU0U8SzQSLLGwyrocgj2IrlvH15eW3hwW1uJYoLy
UQXd7Gpb7HAQfMkOOenAPYnJ6UATeFbu+1WbVdbe4kOl3c4Gnwv8AwxoNpkGeQHYEgemD3r
pq5+XWbPT4dDsdLhW4S9AEK7igS3VQWkyR0VdvBxnIqe18TaNcafp17JeJapqQzbJcEI8n0
Gfp+Y9aAJte0DSfE2izaPrVot1ZzYLISRyDkEEcgiqfhrwb4b8I20kHh/S4rPzP9Y4yzyfV
jkn6Vp/2la/2yNI3ObvyPtGAh2hN23JbpnParlAHyH8d43HxavmIGGt4Cue/yY/oa+ovCWz
/AIQjQ/LOU+ww4IP+wK+X/jwx/wCFt3YCni2g57fdr6e8HKyeBNBVxhhYw55z/AKANyiiig
AooooAKKKKACvnD9oLw/d22px+JIYlNncxJBI4UDZKrEqcjnJGefbFfR9Z2taJpXiHSpdL1
myjvLSX70bjv2IPUH3FAHz7r3xl03UPhhH4X0nSbl9RurP7JceacrBxtJDclyev481a+EXw
/wDDvif4X389/bQS6jLcyRRXP/LW22gBeR0559wa7Hxb8OPBHh/whret2OgIZ4bF1RDI5Vf
9oDPX3rjv2e/ElvZ3V74RngKzXRN5DKGBVsKAy/XAz+dAHO/DXxIPhr4+1XS/FBubaMg280
SAsqspykm3qcjgY5waraFqumax+0PZa3JCTY3mpNJCGGNrEEISPXOMj1r3Txr8JvDPjW7fU
rjz7HVSgUXVu+MkD5Sy9Gxx6HjrWf4G+Dul+FdTGs6pfNrOqR48iR02JAAMZVcnnHc0AeoU
UUUAZmo6HY6ncQ3U3nQ3UKlEnt5WikCnquVIyPY1z2ri40GPS/DfhY22lyX7SsLu5UyLuA3
EcnLSOT1OeATzjFdpTJFRly8Yfb8wBGefb3oAo2FzcW+l6fHrs9tHqUqqjhGwsku3JCZ69C
a0a8uc634l8VPPp1ldWi3dsiC+uoijaQgyJURWGDK56MucDr0Geyg8S6EmpWGg2l99tupt8
SeW3mbfKHzl29uAT6mgDfooooA5jWP+Ekj1oXWgafbPHCqG5E5CtejJ/do38BUEtk8EkD1N
Xbj+zNQ8PNf+ItIjghRDLNDfIjmIKc5OMjjGRg1ssyohd2CqoySTgAVxcfjrwzqNw9lqyix
spQZbS4viqQXyK3LIScHBA4OCRg4xQBk+NNN8H/EL4d3t5DdxRm2DSRXaxlZYJQMbWUgNzw
NpHORjtXgHhjSdW0TUYv8AhJdSl0Gws7tLa4tZbx7edVkwTKiDqAQCe3HPevpTS/EXhHUPE
fnT6cularcgC1lvYRE99Efuuh/iB28A/MMDgVg/GTwdrPinRo30SOFpbeJ2maZhkxjDbEz0
ZiOTxwuM80Ad5oEesx2j/wBq6rbanG21re4ih8pmTHVgCVJ9xgVsV8sfA3xodI8XHQtX1iZ
LG7j8m3hmcmNJd3ygZOFJ5FfR2v6PPrltDp/26WzsmfdctbuUmcDlVVh90ZwSfQY7mgDZ6i
uF+F8if8I5qlqlr9kFrq95F5J6oPMLAH8GrodCtvEVnHLba5f2uoRpgQXMUZjlcf8ATRclc
9OR19BWZ4X0aXSPEvitzA0cN9epdxvztfdGA2PfcDn60AdZTZVZ4XRXKMwIDDqvvVFNc0eT
Un01NStzeI/lmEuA27AbaB3OCDgVoUAcn4T8CaT4WeW9Dy6hrFwP9I1G5YtJIScnGfugnnA
qH4jXb/8ACMR6FbTiC7164TTIpN2PL353NjqcKD09RXZVzsHgzQ4fF1x4qkhlutVmGFkuJC
4gGAMRqeF6duaALWneGNC0zQLHQ7fTLc2NiVaGN4wwV15D8/xZyc+9XTpemm2ktvsFuIZN+
9BGAG3DDdPUdfWrdFAHJ+EYYdOv9a0O1vJGs7GZFtrM2fkpZxlMhEb/AJaL3z65rrCAQQRk
Hsa5GwludJ+IV9pVxcGS11SM3tu1xehnDrhXjjixkIBg5rriQOpxQBxfivwxqfiHUEht3Sx
g8ryBfQTMkyRMf30ZTGGDBVA6Y5NS6z4Uk1LVtJSKK0XSrOMROjA7zGDzHx1U7U+hTPNaq+
K/DbXNvbJrVo0ty0qRBZAQxi/1gz0+XvWtDPBcwJPbzJNFINyPGwZWHqCOooA56xivY/GHi
KWS2kDTRQfZJmX5GRUIKhvZyxIPrmq3gOK6i0Rv7RvtSuNSba14l8DiGXHzKnAG3PoSOldd
RQB8g/Hdy/xb1BOoW3gGR2+QGvqXwojx+C9EjlCh1sYQQvQfIK+WfjiV/wCFwampOSYIDj0
/divqvw2AvhLR1GcCyhHP+4KANSiiigAooooAKKKKACiiigDL8RWLal4W1XT0Yo9zayxKR1
BKkCvmP4HR+Z8WbVLh2V7WylKKv3c4AIz9Ca98+Ks9xb/CvXZbYyhxCATESGC7hu5HTjNeR
fs8R2C+KdZkmlVb57RPs0Zxlot3zEe4IXNAH0jRRRQA13SONpJGCIoyzMcAD1NeD+Kf2gRb
axLY+EtNt76CAkPd3TlUkIPIQDqPQ9/Sq/xquvEur+OdP8GaNqFwLe7t4y9nCMCRmkIyxHO
AADzxxTtf8E+AvAfw3vLLWpba+8QzQF7dmOJFkwFXywOVUH14PNAHsvhTxJZeLPC9lrtiQE
uEy8e7JicfeQ+4NbdeGfs3pqI8L609wriye7UwEjCs235yP/Ha9zoAK5PS/C+meFb251OFp
5bdIRBa24RpTapuLOFxkncxyfoK6yigDmfD3iO813UZ5IdOc6HJEstnflfL39ihRjuz3BwB
2rpq5XVZj4U0qxsNF0eL7BNcLbfJKyeQZGPzYCk4yc5zxWr4ftdXstEhtdbvI7y7iJXzkz8
65+XcT1bHU96ANGeGG5t5Le4jWWGVSjowyGB4IPtVTUdJ0/UdMayudNs7qIIVjhuIg0Y4wB
jHA+lX6KAPLNS0TxpZz2ulaDqdve3l3H51zJfW++109kI2vCDnb/dCc9N3ByS2fxDL4m1aL
4deIJ59H1RUL6ilqpIvIui+VIv3Fbqc4IHFepvvMT+UyhyDtJGRntmvJNXsrDT9TWeO31G3
ns5t154ptAC6TyY3IY8HfHgKCMEJ8o7GgCj4g8IjwbpWr+Im+y3GpmJVtdSitfNvJHDDCGN
sofkXlwAeCaqeFfi3e+OLN9BuL2HQ9cZy9vLAR/pIHKRoH43E4ByeRnHJ49Q0+Aal4N33ut
W+rNJBKkepCERfIwK5I6AgcHGOnQV86WPgTWfAWpWl5q8trqWmXOz7XZ2YDtcRl/kRGYYZy
RnCEHAzkcUAe46Vf/EzS7qWbxNo9nq1pcSLsXSpAJLQHAIKvjeo+ueD1rvWKRo8rcADLH2F
cHpnizw1olnbQaYl7NoRy0t+7vLHZMx+WNy2WHIIx/DxnGa627jg1/w5PDZX4EF/AyJcwEN
hWGNy9uhoAwfAq2Oo+Hl1dhBPPe3c2o9mMJdiFx3B2YH51q6dqd1qXiPU44Xj/sywxbH5Du
e4xufDZxtAKjGOufSrmn6PpulgmytIoZGjjieRUAaRUGF3HvgVFpGjJo41BYZ2kju7qS7Cs
o/ds/LDPcZyefXFAGkHRnZFdSy/eAPI+tOrkPBnhn+yIW1G/tZYtamDpdytceYtyS+7zMA4
54xwCBxip/D+v61rmoPdDSoo9Bk8wW1yJf3hKNtyy9txDEAdABk88AHUUU2SSOKMySuqIOr
McAU7qM0Acd4ivYtI8a6NqV/JD9llhltoVNoCwmI3DM5P7sEDbg8EmsDWr5x4ffxV4yiuo4
WaGWw8NsVSWO6RiFCuhy5Y4ODwAenFdB8SNKi1bwVMkuiza19mmjuVsobgQeaVbPLHjb1yK
Z4U0FrgxeKtenttR1a4jUw+Threxj7Rw9R9X6k+1AFK08L+KLy0FzdXukaQ8pZ/sFvpaTRx
Bx84ZmIZmbPzEYBrltY8M6/8OrVfGVl4l82K0WG0ubWOxUQxWfmDPlxhj8wz1z3Ne00jKro
UdQysMEEZBoA8yt/jHoOraLBLoXlSaxccx6dezrAcBwp3OflBx8wGckU9te8W6n47s9H0vU
NNzaTyzX0UB8yMWZwIt7dRKTuwo+p4rvLjRNHu7R7S60u0mt34aN4VKn8MUaZoukaLC8Oka
ZbWEbncy28SoGPqcdaAPk746A/8Ld1MhhkwQAAdf9WK+r9AGPDGlDOcWkXP/ABXyl8cSD8X
tT5+YRQAc/8ATJa+rtCGPDemDOcWsXOc/wAAoA0KKKKACiiigA570UUUAFFFcz4+1O80b4e
61qdhI0V1b25aN1GSpyBkD15oAqeKPHXgjSJn0LxBqURadNk0GwyBUYEfPgcA/nXjmu+B5P
CFxaePvhrrSTWQJVCCrrCG7Ek/MnIHPIrkfC+h3Hj/AMZfYbzWha3mowPdtcyQeY0zDGVxk
DpzmjXPCPxC8I3Fxo76Xd32n+d56z2kbSQSYH3toGAcYyD6YoA9z+EvxJuPG1neadrSRQ65
YHMiwqVSSPOAw5PORz+Fdh401q48O+BtY1uzjWS4s7dpI1YZG7oMj05r468Pf8JVdeIIrnw
nb6kurQsQJLVOdvo3GB3zniu41jTPjiNPvrTxCurXemSANcrHJHKpQDJxtOe3QcUAZEPiHx
5q3xBtNa0u6N94ku18lFhjUIECdAOijDHOe/Ndv4c+C3iLxDr39r+P55LeBCd0Pn+bPcnOf
mYEgL16HP0rgvB3i6y8F+PLDxAsVxc6T5LW0nI3AN1IB6YIzjvX2LbzxXVrFcwPvilQOjDu
pGQaAGWdna6fZRWVlbx29tCoSOKNdqqPQAVPRRQAUUUUAFFFFABWbren3OqaW1hb3rWazMF
mlj+/5f8AEqnsSOM9s1pUUAcxo3hzUvD15Ha6ZqyvoCsxWxuIi7wAjhY5d2cbuzA4HGa29R
vGsNPuLiC0kvJ40LpbQgb5D2A7DJ7n61cqpqWoWmlabNf30nl28IyxxknnAAA6kkgAepoA5
KW21bxLBb6B4i05tNg3eZfR2ymSC8XqI1k7KT94EAnGB1rxX43+DdT8Orp95pt7dSeGwzRQ
2hc+XYOxztUf3Tjj0xj0r6B0Xxdpmr3B0+XfpurLkvpt4Qk6js23PIIIORn9Kv69omm+ItC
utG1aIy2dyu2RQ209cgg9jkUAeU/CrxJeav8ACY6d4dtdPj1e0l+z+QrNst1c/wCukDEk/w
ATYHXpxV2DxLqXgLxEPDcxufEumTOuL15Eia1mYZeEs2FYn74XIIBxzxXAfEmTwx4H8e6Hp
umreWtnDbpFe2dkGty0JJO7zlILse+c9OozXrfhaaz1CWbw7Jrej+I9NjgWdEZM3IRjlDKO
Vfjq3Bz1HNAHfA5UH1pabHGkUSxRqERAFVR0AHQU6gAqpa6dZ6etx9gto4DO5lcIMBnPU1b
ooA8v0rwpd6vqVtHrlnepDaMZtRlu5Sf7RuCQyqoB2mFCARwOijHWu80/xBpGp309jY3Xmz
wF1ZdjKDtba20kYYBuCRnmrt5bLeWM9o0kkSzRtGXjbay5GMg9jWP4b8LWfhy2dUka7upGZ
nuZEUOQxB2jAwBwOPXnvQBuyRxzQvDKiyRupVlYZDA9Qa5GzF74Sv4NMaJJtDuZWW3aJI7e
HSowo2xtk5fc3Q9c12Fcj48kt30zTtMkGmPcX19FHBFqcbvFIwO7A29GwOCeKAOuooHSigA
oriPEvifWNH8TQ2UMCfYvKjuWkFvJKWj8zbNuK/cCqQ2cHOQMVo3mu3s3iLRLDRms3sr6F7
p7mUsfMjXb8seOCxDZ57CgD5l+OZ/4u/qnADfZ4MZ7jyxX1V4ZGPCGjD/pyh/9FivlL46Nu
+LurdflhgGfT90pr6v8Njb4S0dfSyhH/jgoA1KKKKACjHOaKKACiiorieG1ge4uJ0ghjG55
JGCqo9ST0oAlrP1yxGp+HtR08pv+028kW31JUgVws/xv+H0F1JA2pTsqPsEq27FH65IPcDH
X3FdT4a8Z+HfFsDyaJfiZ4seZC6lJEyM8qee/XpQB8kRXOoeEtYtLkQm21XSLjmMjLJg/MG
7EEcV9oWF7b6jpttf2siyQXMayo6nIKkZFfOXxm8DHRtWk8S2d68y6zOVljkIzG+MgLjkqc
EY+ldn8A/E0F74IHhu7uyNT02RwtvKNriAnKkZ6gZI9qAPYFijRmZI1UtyxAxn606iigD47
+LPhqfQPiDrkNvDtsrtRqUPlpwm44bP90Bsj8a+o/A7WrfD/AEH7FOJ4RZRAOJN/IQZGfY5
FeK/tAywf8JfoMUe4z/YpjMqfxR7hgH2yDSfAjxZbWOs3/hS9f7NHd4u7RZG2KJOjooPrkE
D2oA+jKKKKACiiigAooooAKKKKACkZVZcOAR70tRBZcyl2VwTlFxjHHQn65oAR7W2knSeS3
jeaP7kjICy/Q9RWdr2iJr9pHp91cOmns2bmFCVNwuOE3A5AzyccnGKzrGHxrZ6qsl5cWOo2
V026aPJiNlyeI8L+8XGPvYOQfXFdRQB5F8Qfh3c6p4K/stLi41q7hkRdKaSJfOgJPKyS949
vUkZ4HJNcV8P9At/DH2rQviAL/RJA7XFndg+RHC+MNsuVPJYEfL0O3pkV7J4l03xFdXcupW
mvppFtp0QltlBPlzSDlzcccpgYAHTJbqBXhfxJ8Q3PxA8HRzXGkXtlf2EpaBIGaSGdf4maM
gMnGCjFeeRQB9O2qCOzhjWdrgKigSuwZpOPvEjqT1rJ13xTpHh+JWvZXllZtot7ZPNlwBlm
2DnAXknsK+avhz4y+JE0a6DoQk1GTTvmhhuJlRVU8MjhsF8dlBBXB+le42HgO7tjY63a6n/
ZviQxFNQuRGtwt4WIZg+4DjPTGMDjoKAO4tL20v7VLqyuYrmBxlZInDKeM9RU45GazdN0HR
9IuLm40zToLOS6IM3kJsDkd8DjPPWtKgAooqrqOo2Ok6dNqOp3cVpZwDdJNK21UGcZJ/GgC
1XM+J5J5L/Q7G0mvYXkvleSS0hSQKigkiQt9xW6ZFMj1fxBrN60WlaaLLT4p3hlu7o/NNGU
yk1vjIYZP8VWNB8K22kTx6nd3Mmpa59lFrPqMvyvOgbcMqDtH/1qAOhooooAwNb07Uptc0b
VNMSGRrQzRzJLIUBSRMZ4BzhlU4qTSPDllpvhyw0idI7pbM+YjMmAr7i2VHbBJx7Vt0UAfH
fxv3N8YNZwMgJABj/rimc19Z6CMeGdKHpaRD/xwV8lfG1sfGHWcHtBx6nykr640cBdB09R0
FtGB/3yKAL1FHeigAooooAK4T4vXENv8JdcE7lRLEI1wCcksOOK7uvPvjHDZT/CnVzeA/ud
kkRx0fcMfoSPxoA8l+DPgrw74tsPE8WvWS3DL5UEaupWW3G0ncrdiT6enNZes/DH4g+B9TS
78PQXeoFGby9Q06TD7Ou148ZB468g1f8AhF428N+Dr3xHP4g1JrWO7eEwI6vJIwCtzgDoAQ
M19K6bqNlq2mwalp11HdWlwoeKWM5DCgD5T1Ob4ieL9Ha71O11a4u7Axx29o9i+XJGGkUhQ
ARgZzXq/wAKvhadBEHizxAsg1+RD5dvuIW1UjG0juxHX0r2CuBbxCmjeMdZ0q28zUNQu7q3
+z2HnEsqsgMknOdiKMk9uMd6AO+7UUUZFAHhnxa+Gmv6t4mXxfoNxLfziNYzp+3BCqCTtbO
Pfaeprw+DTPE/237enh3UY/7LlE8k7wOPK2MGYscduTX3ErK6B0YMp5BByDQyq6MjqGVhgg
jIIoAqaZqVlq2nQX1jcpcQzRrKrIeoYZBx1FXK5ufwP4blnnnjsmtZbi6hu5mtpWjMrxfcz
g/d9hwap3fhJtKsze+GGnk1K3mnuoLe6vXEE0svDeZ1JUDoO1AHYUVhaJ4jg1We6sZontr6
zkFvMsilEkkCgv5RPLqM9a3aACiiigAooooAKKKKAGpJHJu8tw21ipwc4I6iqOsNqX9lyR6
PsW+lxHFJIu5IiersO4AycdzgVoUUAeZ3ukanqWuWWheNNSWSEI/9m3VtcLA0845EjxcZdR
jAGV6kjkV1mmWF7p5uNQ8SXWn301up8rUEtRDKsWMsH5OO/Q4qDxJpfhWC01DXfEShUMSpJ
cM7bolU5UR45VtxB+XknFVUNxqfhjT4vCOrzT215lDqc7+a1vF/EcN95+No3Dgk56cgHM/E
7wy11oEnizwnptveatCgaGSIDMaFt7yxbfvSE7Tu9AfXng/AXxG17xYbPwVrniSTS52LGPV
Yj+/uWH3IiSMKc5JJ+9jb3rora51jw14ku7K1vjpKwSol7fMom0qSRh8paPKtBIwxnYdoJ5
wCKo3Xwrvx4mPxDl17RYra2mGpE2MDlJFXDNjLMBnBORnk5oA9k0OTxPtntvENrZboQoiur
WUlbjjklCMofxPXivPNcXxvoF5NqOlag97qVwhGqSyRySWlqrcQ+TEoJJXnJGeOWHIrB8Ff
H5b+4ubfxTaxW6KZ7gXUbqiRxAZSMKeXbt78V0t38QZ/HEMOkfDya5t7qWOK4fVHjXybT5x
mKQN1bGeBntQBvaLDc+H49OSHxNb3Wm3mZHj1ORjOW27pDE5wTzztK8c9OlS2aJ4u8RjWHW
STQreHZZvHciS11JZB8xeLHVWGBn+lYcPgvWfCd1DLpFhbeKrQSm7ZdRm2XMFwwxK8LEFcO
Odpxg98V6VaxRQ2kUcNsttGqjEKAAJ7YHH5UASqqqoVVCgDAAGMCloooAjWeBrh7dZkMyKG
aMMNyg5wSOwOD+VSVxbySaZ8Y4g4H2fW9M2I2ORLAxbGfdJCfwrtKACiiigD41+ND/8AF4t
bHoYfr/qUr690fP8AYOn5GD9mjyP+AivkP45hV+MOsFcDCwE49fJSvrnQgw8N6WHYswtYss
e52DmgDQooooAKKKKACqOr6Rp+u6TcaVqtstzaXC7Xjb+Y9D71eooA+Y/id8IbHwpo8Wt6P
cXU1ghCXSSkPIp/hZSAOM9c9OK9J+BWrafd/DGz02C5T7ZZPIs0BYb0y5IO3rggjmu+8R6N
H4h8M6hoksnlLeQtFvxnbnocV8l6HqOq/Db4hSX0tsLi60yV7a8tgQpuISACyn+IjAI4PSg
D7IXO0bgAe+K8917RNXuNR1/VrCxzfWU9te6a+ADOyRgSRg9cMAUI9xVW1+Ovw6uNLS8fVJ
oJmGTaPbuZQfTCgg/XNbfhH4meEPGtzLaaHfsbuNd7W88Zjcr6gHrj2oAs+Ibu+ufCdldR2
F7B51xbPcwoCZ4Yt6l+EySQByB2zWV/aGpQfCvXNUvxcPcTm7aCOZWV1V5GWJcHkcFcCo/F
nxg8IeENZGj3slxd3qkedHaR+Z5IP945HOOcDmu207ULHWtJttTsJUubO6jEsbjowPSgDlv
DF7c6RoWsWV7cJdWvh9VhjnWMR5CQKzKQOMqeM1p+D/E58V6J/af2A2ikgDEgkR8qGyrADO
M4PoQRWteaZY3+m3WnXMANtdqyzIhKb93XJGDk+tZN34bW38Jajomg3baZ9pVxAwJ227N2X
HKrnPA6ZOKANm0v7S/E5tJ1m+zytBJt/gkX7yn3FWa43QrG58H+HNdub63j2i4ku44bMMwY
eWowoOWyWB68knPek8FTeIPtF5Y61qZ1A20MJkLRqphncM7RZH3gqlOTzQBta14c0/WmjuZ
FMGpW8ckdpfR/621LjBZO2ao+FdRuVWXQNW3xX9iSkRublZJ7yBeBcEDkBjVzVvEKadfW2n
2llLqd5LJGJbe2dfMt4mJHnMpIOwEdRXL3fg/xReahZeJbjxGljrVpFJDKun2qOlzF5m9Uy
/IOAB6UAeh0Vytl450mSGRNXD6JewQRz3Nte/J5AdtqAv8AdJJ7AnrWzba3pN3JLFDqVq80
Ewt5Y1lUmOUjOw/7XtQBo0UUUAFFFFABRRRQBQvtJtdSvLOe8DSpZv5scLfc8z+FyO5XnHp
nPXFZa+DtNt9eOs6ddXunTyTedPFbTlYZz33RnK89yAD710dc94g1rVrOaKx8PaSup6gw82
RZH8uOOIerf3mxhR68nAFAGVrcvij7fcT6Jplo2j2RJurO5iCtqTHlyjHhdo6E8McjpzWdo
/j3w/aRmCLw9c6F4djka3+2TwCKJLjkshVcgL1+fO3PFW9Q1TQvGY0/RLvU/wCz4Z5c3Wl3
atBcXJAyIcNjK5+8VznGM8mqR/tzwPdSW0MY1HwXZQs8yPBiWzQkkLGc/vVXnIxkLgZJoA8
+8cfAw614itNY8CyWy6fqEm64HmDy7cHkyR46qeflHfpx0uax4a8PeG/H2i+FtHvrVZL61L
fZLl28pb6IAwTuikcscgjvXoEfifWNQ8rUPBulQXnh+zwk8JUxXE7H7yxKcBCncNjJyB0zX
g3xP8O3UuvyeOvCVpqL20krSX2V+fTrmNwrKxBO3nBHYfSgD16Px14o1XS7hF0ueytkl+xT
6rawNJJayIB5snksuSrE/IRnHVvSu68PzeJVLWXiC0gkESDy9Qt5OLjnHzRkAo2MEjke9eM
eAr7XD4cTxXe6hqYkuZ57PVby61ECCwQYPneUw4bnAHY817PoeiHSWT+zdXmm0h13Jaznzt
pIGCkhO7HfByOTjFAG/RRRQBx/j+yZdFh8SW13DZ32gO17FLPnYyhSJI2x2ZePriui0bU49
Z0Gx1aGJ4o7yBJ1RxhlDDODXI/E24mutDtPCFpD5l14ln+whiu4QxY3SyH/AHVHHviu1srV
LHT7ayjZmS3iWJWY5JCgAE+/FAE9B6VBeXtnp1lLe391Fa20Q3SSyuFVB6knpXN2t1q/iS/
E0KzaXo8DyRSRzRlJ55EZSkkbAkGIjP1BoA+YPjeS/wAYdaVMcCDP/flK+u9EG3w7pq5zi1
iGf+ACvkT40BT8YddZSB/qQSe37pK+vdIx/YWn46fZ4/8A0EUAXaKKKACiijv0oAKKKKACv
LPEXg3Tvif9umlhXS9T0m8ks4L+Jt/mqoGcjjjJx3xg16Rql9Fpmj3mozHEdtC8rfRQTXnc
WkW+gaX4RNsnl6/qF/G806nDy78yXG/1Xbn9KAOVt/2dYGjL3/ieTz9xO6C3AB4wMknP5Y/
rXm3jH4e+I/AviBJ4UubmBwfJ1HTw8b8gjDbT8p5A68ivpnVPFf2XxPpmkWUXnrLeC1vJCv
EJaJpFAOfvcA4weDXSPPbq7RPNGGAGVLDODwOPegD4s8P+D/FniS+NrpWkzu0m1pLiUFECs
OHZz1zg9K6uyufix8KJJHi0ib+yU4e3kzPark/eUqfl5PbHevqpniiiaR3VI0BLMTgKB60k
ckF3bJNE6TwSqGVlIZXU9CD3FAHjnhn4+aLeSNB4qthpGWxDdRbpYZsHBPTK8jvXpMni/wA
Ora2NxDqcVyNRVzZLAd5uii7mVMdTjtXjvxs8F6HpUdp4k0uBLO6vLj7PcRRjCyAqcuF6Ag
Dn1zWh+zsbW58HajFJBE89nqDMjMoLIGRenp0PSgDvR47ma1E6eD9eYGwF8FFuN2S23ysZ+
/3x6VV8QeMrzR9H1G/sfC13GltNb+dJOnlCZZcB3TaCWZMgHI6/Su9rG1PxDpFhcWtjc3Be
a9mNrGkILnzNpbacfdOB3xQBF4f8PQaTBFcT3Uuqan5XlPqN0g8+SMsWCsQBwM9K3q848Ba
klhdRaAUbTrK6he50+z1KVzqLkOfNLqxI2g9Pb8a9FkdIomkkdURAWZmOAAOpNAEVzZ2l7C
0N5aw3MTYykqBgcHI4Poa4LVbLTZ/i5pejz6bayW0tnJqShIgGiukcKJyR3KnAJzyK5/Sde
+KnjWDUda8L6jodnpDXEtvaJcRM0m1TgPkA8n349q6b4ffD+bwu1zrOvam+seI74bZ7tmJC
JnOxM9s8n+lAE/neIvC7Qlp7jxHpCIkOEXzL1pnkPzueBsVTjjn8q7OGeG4hWa3mSaNujow
YH8RTiikMCowwwfeuRn8CWlvCP+EZvp9AlhtJbW2+zndFCXcMX8tuC2c8+9AHYUVxl5/b/h
dm1e51c6vp+IIrhLlo7dLONRiS43fxE9StdfBPDc20VzbyLLDKodHU5DKRkEfhQBJRRRQAU
UVFcXEFpbSXN1PHBBGu55JGCqo9ST0oAwL7wjouqX9/c6oPtd3cKgjkYgPaIpynlH+DDZbI
6nr0rGTXfDWn3C+GNY8UnxBeTXy26W0qo80cmNyq4jA4BAOSMetY2qeHLLx14gu7bTrq8tr
WG4ZNWuSzxy3CNGDGkEnQxAgHHTv3qS+tPA1l4huLZ4buyuC6x3HiCJ9n2abytixGU8gmPO
eoyRk5IoAz7fxZa63qmpS6Zo7+E7iWzuDeaxcIolQxvtyi/dmPHJHIOK6jwn4k8PQ2s9jd2
yeHb1nE8kF+Uhlug4GJyOAS+OR1ByDXLazo1/4r0+G00KystS0Pw9EBbtdRqRq8uMOqOuNg
ABG9er/StW0l8E+P7/S9N1SwniudOgLLpGp2zI5ONpJZxmQLyODjJz6UAcv8W/Cl1bas2s2
0l3B4b1IKNWjsXGRODiKaRW+XZnAY+3NVfh98Ybi0iv8ASPGE6SvYLJI960q/vG3hUiiVRh
h7j+VelPouu6Baf2fpF1Nr1rcjyI7TVCpitkxyXkA3FdvyhSCSSK848TeFvC2gfDe81PR/B
uoaXrUN6v2eWZctbzFhht+SphHTPTpQB28198SLzVI7Q2UOmyWyfaIZYR51rfnOTFIx+aL5
eM9256DFdrpd9fXWnG41bTDpU6E74mmWUAD+IMvGPyrxb4deMPE3jPSh4dt9d/s7WNERpJJ
7hhO+ovuIAbI4jHRsHPTFel6n4sg0LwrdX3jy2g0pOYfLhn8/7SCP+WYwGycngjigDB0DU9
Y8d+N9O8TxaULHwzpYuUtLiSTMl47YTeFHRcA13Gva9ZeHdLOoXsdxLHvWPZbRGVyWOAdo5
x615x8P/F1lovwv0uy/eanqItJby0020XdO9sJSFHoWA6jOeDXZ6Pol7ca6/iTX2imu0Lrp
xjVo2t7Zwp8uRc4ZgR15oAht/Dl3rlw2oeLlRi0ctqdNhlMlpLCX3I7ow5fAHNdaiJHGsca
hEUYVQMAD0FOooA+NPjNg/F/XSTyWhAx/1ySvr/SxjRbEDtBH/wCgivj74xP5nxh10ADiSJ
fyjSvsPThjSbMekKf+gigC1RRRQAUUUUAFFFFAFe9srXUbN7O9gWe3kxujbocEEfqBUA0m2
Ot/2xMWmuUjMUO/7sCnG4KPUkDJ68AdKv0UAY1z4X0G61iPWJdNi/tCOVJhcKMPuUEAkjrw
SK5nxDputN4mmvE0d9Rsnls5N0TRhhHEzMyYYgk7yremO/Fd/RQBxVrp3iC2+G1taWlmkep
u4kuLZ5QpKtKWkQPyAxUkA9KZY6PrFr8LL7QbixRruCGeG1hSYsGTLGIBhg8DaOx4ruKKAP
JPG2n2cXwZe7sIL6BtPliuQlyrs8sgIU7g5zg5PtxmuL/Z61B4PFvibTGy8c0KXTSk8KVYj
B/76/Su3+PGp6vYeAY7fT4H+y3c4jvLgDIij7A+xPf2968L8DeINN0XxxcNqmszWek3iC1u
ke285LiAg7lZs5TtyBnmgD6Rksb7xteavHNqOq6VopjNiLdUWIysGDC4ilGTtI4965XxL4k
vvDfjaPwZ8O/Dtvdazeslzf3dwjOoYrtDvjvtGS3p25rpNS+Ivw98E+HY7W01W0lW1twLaw
s5RI7KB8qjGcduWNZXwmuNV8Rat4l8b6ppT6emqyQraq4PMaJgkE4JHTnHOKAPPvEWr/HDw
34jhutRZL+WKGSZHsLJZYljBG4MdoKj8c1PL8b9b8X+HpPDGm+GCNc1VTaRywS7oxuGGODy
MA9+O+eK9qvUu7X4g6beRJqE9rd2z20oFyq20BU7lYxnlnPIyO1ePWvw8+Inhj4naj4s0DR
tMuomuJ5IUkudoaNyeAo5BwaAPafB/hm08I+E7HQrMllgTLuesjnlmP4/pW9XIeAvHNr430
iedbOSwv7KTyby0k5MT89DgZBwa6+gAooooAyJNU0m/wBcuPC8irdTrbCe4iZA6KjHaFftk
9cHsM1hv/bXhO9uJ8T6toL+ddzuzgyWSqo2QwxKvzLxwO1ZPhD+2JviD4xnsRawaSNUVJlm
Rmmd1hUMVIOACdpGc8dK9HdBJGyEkBgRkHBFAEFheJqGnW19FFLElxGsipMhR1BGcMp6H2q
zXD6VrVr4RQeHtdWeyiR5vsFxcXDXT3cKLvaR2A+UgE8GpINc1bxa0cnhh2sNMSWG4TU5I1
liv4DneiA/Mp4xkgUAdRqep2Oj6ZcalqNwILW3QySOQTtUdTgc1yoju/GFx9svi1p4bh3FI
tySw6vA8eQ7gjKAehrSsvB9jDe29/qN3datfWzzmGe7kyUSU8x4HBUDgZFdGqqqBFUKoGAA
OAKAOP0nxtppuVsL+wk0KGTaumtcjal3F90FePlPH3Tzgqe9dYbeExSR+THtkyWUqMMT1yO
9SMqsMMoYe4zS0Aed3en6/wCFJbWPw7qTapfXz5bTrpMQMASzsjA4t1CnAABB+UYJ5qxqvi
63vPC9zLE0+i6jGFS4juLdhcQBjgrECMSOT8q4OCSDXa3iXUllMllMkNwykJI67gh9cd684
1Hwb4vsdXspPD/iKA6XZFrsLrAM5WY8MN2c7SNxyfu5OOtAGTYHxXfiC+0bxV9m0nR2fzbb
VCyXVoQuWS6HPmKBkDkHBDZOK7fwr4otPFuivb6nbwwXzBkmsZMjzIzna4VwCUdeRkd64Y6
zo3izWIdS1HwLIb6xK/aninInkTPyPEgwbiI4JOR07HpXpx0rQtblsNcm0uN7qILJbzywlJ
ou4GThl+lAHz94x8CxfDDxdH410C5t57G2mSRNKa5aKZC5K4BHJjz/AFHNei6R8LTrWpJ4n
+Il42r6o0vnw2iufs1oh5EQU/eAyO3bvXknxvuodS+Lv9mxwyT3cKWsEZRwAA2SVx/eJZcH
PFfVVqpSzgQhgVRQQ5yw47nuaAK9hpOmaXbQ22nWEFpDApWNIowoQE5IGOmTzV2g9OKBnHP
WgAooooA+MvjMqxfGXXHXcMtCTu9fKSvsLTCW0eyZiCTAhJHT7or49+MzbfjNrjPjG6ELxn
nyUr7C0vP9jWORg+RHx/wEUAW65m+1nWrjxFcaP4cgsZWsoVku5LxnCq78xxrt7kAknsMda
6auOMV/4c8XaxqcWl3ep2GrCKQm12s8MqLsKlSR8pABz2Oc0AauieIk1fQJ9RazlguLR5Ib
m1+80csfDID39j3BFW9G1qw13TIL+xmV1ljWQx71LR7hnawBOD7Vm+HtHu7DR9Se7VUvNTu
prySNTkRl+FXPfChcn1zWd4T8M3+i3tjNcRW8SxaPFZTCE/emVyc4xyMHr70Adal5ayX01i
k6NcwqryRA/MqtnaT9cH8qiOq6YupjS2v4FviMi3LgORjPA69K5TT9A8TWvjk61cS2U0EjT
xSyCR/MkgYhol2kYXYRjA67ic1YvPDWqTfEK38Rx3VvJZRqiNZyg9g481SB98bsDPGC3Q4o
A6a41CwtJUhur63t5HGVSWVVLDOMgE88kVNFNDOnmQSpKmcbkYEfmK47xZ4Wudd1KW4S2tZ
o/wCybmzjE3UTSMpU9OAAp561Z8OaPqGhaXrqQ2kMcs15LcWkO8bDlFC5x0BZST6ZoA6hJY
5N3lyK+xtrbTnafQ+hqvcalZ2t/Z2E8wS4vS6wJgneVXc30wPWuT8F22v2mq6nJq+my20d/
HDdO8kqN/pO3ZKAqnCg4Uj296ytM07UU8baZe6pp0yz2Rv5r3UZciLa7YiCsTgjZ27AUAem
V5v4o+M/gvw1eix+1nUrpWxKloQwiAODlumfYfjivLPiB8SvEfjXxMfCfgQztYeZ5Qe2BD3
bdyW/hj/LOMmuv+G3wRtNESXVfGdpZ6jqMv8Aq7XHmRW475zwzH17UARah8e/Ceo+HLpX8O
XV8GwslrcbPLdCepPPtxivIPGHiHw7rurR33h7w5LpyPFsmtfL3JIf7y7RgdBXuusfATwdq
t8l3Zm50ZHwZrW2YGNvUDcDt+o/KvUbLTrLTrG3srS2jigto1ijUKPlUDAFAHzX8E/hzp3i
KKbVvEEF35dhdJJBavH5cMzY4Y5GXwRjHSvp0AKoVQABwAO1BKopJIVQMk9AK5uTx54SjDO
daheBbZ7triMF4ljVtrEuARnPbOaADxboxvrW31aygs21fS2M1nPebykOcBzhep25x71qaH
rFlr+h22r6e7SW1wu5GeNoyecH5W5HIrNk8d+EIoZ5pPEFoqW8cM0pLfcSX/VsfZsjFM8Ge
e2l30s8GqweZfTMiao4ZwueNmOkf90UAcTq1hL8PvijpuuaRM76f4rvha6lBN8yxyHlXQ/w
8k8GvXKy9f0DTPE2iy6Rq8BltpSG+VirIwOVZWHIIPeuLHww1KWVlvfiP4kmtSuxYUmWM7e
mCwHPHGetAHba1r2j+HdOfUNa1GGyt1BO6VsFsdlHVj7CsbRviH4P15lTT9dthLyTDcEwyY
9Qr4JrO0/4WaBDqVtqes3mo+Ir21I8iXU7gyiIDoAvA/MGupv/AA9oeqxpHqekWd6qElBPC
r7c+mRxQBynwyuYb+LxRqVtiS2udcuGin3bjKoCjOfTjAx2rvqgs7O00+0jtLG2itbeMYSK
JAqqPYCpsfMTk89qAI57eC5iaKeJJUdSjBhkEEYI/EVynhcxaR4h1PwjDcwC1s40ns7OC0a
NbWFs/KXPDktk8f8A6uwrldZlktPHGiXTvqEdkY5UlkSZEtFJxt80NyWJOFx3oA6qsLWPFm
h6JeJY3ly8l9Iu5LS2iaaZh67UBIHucCt2uEgn1PRPEer2FjoUmq6nfzG8F47rDCIThUR3O
T8mCNqg+vc0AdXpus6fq1pJc2UrMImKSRvGySRsOSrIQCD+FY+m6/rj6gItZ8PzW1tdyH7H
LADJ5adhP/cY9fQZwTkVR0t9Y0jxmE12SyuLnXlO0We5RbiFMgYbJYcn5uOSOOldtQAVXvU
tH0+4S/EZtDG3nCX7uzHOfbFVtZudQt9PxpNqLi9mYRRbh+7jJ/jfHO0dTjrwO9Zui3+uSz
NoviXRj5yRnN/CFa1uhnGcZyhIx8pHrgmgCrp+reFPEF7bGeyitb+1kH2JL2NYpmXGVeLPJ
Ug54/ECutrmfFfh7S9btFbXbgQaXZK07FG8tkcDh9/VQvJAHfGemKPBl5Nf6J9q/wCEjh1+
0J2wXKweTIMcFZBn72fYH2oA8m8bzeCvFfxf0Lw9aWKDVotUCanM0JQyoiZCbh97pivfwAB
gdBXyrfXkfhv9oFtS1HSZkttM1CWW8v1jZhJHKSUkfsNocDPcCvpa51/TLfw22vx3AurHyh
JG9v8AvPOzwoTHUkkAe5oA1KK4ODx3d6TH5fjfSX0y6nw9otrG8yzbvuw5AwJR0IOATyOK6
jRte0vXrXztPuVZ14lt2IEsDdCsidVIIIwfSgDUooooA+MvjCwb4ya6QePNhH1/dIDX2LYA
DTbUDoIkx+Qr4++LIjf4x66Su799EuPfy0r7DtP+PG34A/drwO3FAE1FFFABRRRQAUUUUAF
FAzjmigAr5w+NHji9u9em8OaZqrQ6Xax7L1Yx9+UHJU9CQOBjOK7v4ufEd/CVhFo2kCKfVr
2NiwLkG2ixjf8ALznPTntXifgj4beIfiDLc3yXa2WlmQ+Zfygs00gwSFX+LnqSaAPefgz4d
bRPh3a3V7aNDqmpM1zctKoDnJ+UH22gHHvXo9ci3g6/uZJ2vvFupukhtXSK3IhWFovvbcdA
/cVF/wAJNqXhpNnjSNfs4SW4l1a2jK2sCb8JG+Tu3kEdBzQB2dVX1HT4naOS+t0dXWNlaVQ
Q7fdU89T2HeuTfU9W8W31xZ+Hb19N0uFZLe5upbZ0mdmTMctsx+VgM5yav2fgXw9DZql/ZR
6neOYZLi8uUBkuZYh8kjf7QoAzZLu48camtvpV00fh61lDPqFncGOZrmJ/mgKkcoR1Peuvg
03T7ax+wW9jbxWhz+4SMBOTk/L05JqeOGKFSsMSRhiWIVQMk9T9afQBUbTNNffv0+2beFDZ
iU7gv3c8c47elW6KKACiiigAooooAKKKKACuS+IrWkXge6ubptOQwSRywvqUbSQpIHG0lV5
J9PeutqlqtpLf6Pd2cFwbaWaJkSYIGMbEcMAeCQeaALMDmS3jZmVmZAxK9Dx29qy9W0FNTu
YryHUbzTbyJDGJ7R1BZCc7WDAgjPPSs/wvrEhjGg6uJoNUtd0cf2yVDNfRJgfaAF/hJNdOw
3IVyRkYyOtAHL6Hp/h/SvEE8C6vJqmvzR5llupxLOI1I+XAACLk9ABn3rpi/LjY3y+3X6Vx
PhzwbqWjmJLnV44LO1kLpFYx+W118xO+4kOWdjnkDAz6119hf2WpWxurC4WeLe0ZZf7ykqw
/AgigC0OnTFBGRjpRXJXfi66stRknm0S5fQVZoTeQo0kiyr1JiAz5fUBhnkehBoA3tV0iz1
m1jtdQVpLdJUmaLPyyFTkBh3GcHHfFch4htLbS/F1tq+i6Xqc9/kT36afP5cbQj5d0kZ+WR
z2AwxCnniuuvda0zT9El1m6ulSyihNwzn+5jOQOv4epxXC6d461zWfM8RaVpDXPhxZDavax
Rk6jGw/5atH6Z42dcfN7UAcl8XfilpqeH5NA0q2ttUg1WCSGeTziklswOCGjxuBHBGcdK0/
gV4mvdX8C36arLcXT6ZIFRRbqI0jCDake0fMeOnXketV/GvwztvGXgXTbvwpakar55kee/T
yZ5g5PmeaSAc7ucY7YHFR/AnTbvRRr9hLbTSGGd42uY7oNbSujbcJGcMG65YjnFAHoGm634
lW9jTxD4ckNteMJbWSzTzDaA9I5wTkMODuUEcnpiol8Z6FbeJpvO037HYyMbb+3HVUhmnU/
NEW64HQMeCQQOlZmqaD8QprOSeDWFnGoNm+04TeSYEznZbSgfKdvyknqeRiuo0LR9QsdNbS
dVmtL/T4kVLcGDa4UfwyDJViOOQBnGcUAbLXcP2RbqE/aIn27TD8+4EgZGOo5qftUVvbW9p
bpbWsEcEKDCxxqFVR7AdKloA+M/iptHxn1xAODcRnB9diV9j2wAs4QAAAigY+lfG/xVXyfj
Prjkhz9oifHoNiGvsWCdP7NiuTkJ5Qfp2xmgBt3dtbhEht3uZpDhY04+pJPAA/zmoDHrUgB
NzaWxzkhYmk49Mkj+VGjoTYLeSOzy3f75mYYIB5VcdgBgYrRoAzRb60Jyx1O2MWfufZTnH1
3/wBKzh4ispNel8PxeItO/tcdLQr+8XjP3d3PHNdHXlHxCvtK0D4r+CNf1S4itLaNbqKWaQ
YCgoMEnHqf1oA9LKal82Li29v3Tf8AxVKkeogkyXUJzjAWEjHr/FXPeCte17xHHqOpalp0d
lpbT40w7WWWeHtIwJ4B4xXWUAUmj1TZhLu3DerQkj/0Kqd9Z+IrnT5ILTWbWxncYFwloXKf
RWfH51s0yWRIYXmkO1EUsx9AOtAHiV98AH1TWf7U1fxteanM7KZTc24JkUH7md3Axxx0r1q
zsL3TrOKysPsFvawIEiiSBgEUDgfeqLwz4o0zxbpk2p6OZHs0neBZXTb5hXGWAPOMnvitug
DPMWsFs/bLRV4+XyGP15302a21OeNoZp7KWJhhke3JDfUbvpWlRQBmpFra/Kbqx2jGALdxj
/x+lEeuBfmubFjzz5Lj6fxVoFckckYOeDS0AZSr4hMCl5NPWUj5gEcgH/vqnINbc5N1YgDI
O2Fzz/319a5nxv4s1zwteWMtpZ2d1YT3EEEokDrIpkfblWHyn6da7mgDMWPX9w33VhjJziB
847fx0uzXti/6RYbs8/uXxj/vqqvibxVovhHTY7/W7loYpZBDGqIWaRz2AH5/hVjQdf0zxL
ph1PR5mnszI0SylCocqcEjPOM96AH7dbymZrHGTu/dv07Y+alK61gYksupz8r9O3etCigCi
i6sVTzZLRWx8+1GPPtzTdms7h/pFmVzz+6cHv8A7X0q87rHG8jZ2oCTgZPHtWP4b8S6b4q0
19S0jz2s1laJZZYjGJCvUqDzgHjOOoNAEzr4g3fJNp+3b/FG/X/vrpQR4hGSsmnP83Qo68f
XJ5rUooAzYtSZJ4bbUrb7JcSkiMht8bkdg2ByfQgGtKobq2hvLWS2uE3xyDBH9R6H3qrpNx
JLbS287l5rSUwO56vjBDH3KkGgDP8AFGiRajpdzdW4uYNTjgIiubEqlztBD+WjnoGIxjpzV
3QNRfVvD9lqEtpJZyTRhngldXeM9wSvBNaMi74nUAHIIw3Q/WuR8Am1s9HufD6wafZ3umTs
lza6eXMURcl1OX5yQcnk0AafiLQW106bG8y/Zba6Wa4tpASlygBG1sHsSGGeMjkVHI3hrwa
jymWHTItRuEUR7tsfmthQQvRc8ZI+proa5uTwlY3PiXUtV1JINQgvrdIBDcRbzAFGCEJPCt
nJGBz3oA6QdOaK5+w8T+HJNStNA0u9W6mKOqLDl1RYwAct6dBnPJ4q1remXWr28dil/JZWk
hP2loGKTMMfKEcfd5xk+gx3oAw9f+HWi+ItWTVr25vEvonWSKVJAQm3G1drAjaCN23GCTk9
qxfE3gKXxH4tgNlfXujIsIbUr+zmML3rY2ou0cEjBJbHAwPp2Oh2/iSzaS11q9tNQt0UCG5
jRo5mx/z0XlScY5GOe1Y2qeHtK0g3Pim/8R3Wm3qszS6kZFA8skbYijAqUHAAxnPPUmgDlL
3xnrng+S48H6yl3fLb25kHiK2USG1gbKxyzx46qRgnuBmvEmm8dfB/xKb6CWNkvxuW7VRLb
X8ed2Qe2c+xGa+s9I0rSF0+4ntWW/j1T99PcSN5n2kMO56bccADgCuN1v4KeDdWsTa2/wBu
01FUiOOC5doo27MI2JH5YoA7Hwprp8TeEdN142j2hvYRKYX6r/8AW9PbFVLzxro2n+I/7Hv
GkhRQFkvnXFvHKRlYmc8BivPp07mvmbXvEPjj4ca6fCOi63evpmiz+bbtNDtEikDO7j5owW
Ix0ya9o8A/FGx8faVd6W9ha23iBYi4tZjmG6OPvDvjOMjqB60Aeha1r2naDo7apfSOYcqqL
ChkeVm+6qKOWJ9BVjTNUsdZ0yHUdOuFntpl3Kw/kR2I6EGvPmsfF2g6n9ot1i8Q21hF9puD
qBMbrKwO9bVvuqNvYjA6Z5Nbngybwf4gjk8W+GrL7PNcs0dwdhiYvwSHTOCehzz160AfMPx
cDn4y66FAz50eMH/pmlfYcSSSaIkS/LI1uFGT0JWvj/4rEH4x66pwSbiMD/v2lfY9sMWcIP
ZF6fSgCvpUzT6RayScSiMLIMEYccMOeeoNXazHtLi01B72y+eObme3J+8QOGTsD2I6H27sb
xHpMUYa6nezY8bLiJoyD6cjn8KANavMPHZt5viz8P7O5jjnjle7VopAGVgYgOhru28Q6KsS
ytqUIRuhJ61Xmv8AwvcX0N3cS2Mt3bnEUsigvHn+6SMjPtQB5to2uW/g3Wta+G3inUJbazk
DTaJcFmUtA+f3SsOQVOQPpXPeB4ZfEup+HrDVPEmrFbvRLiaQR6hIhd1uWVW4PUL/AC5r22
W68M3k0d5O9hPLEGjjlkClkBHzAE8jI60trbeGreWJ7O00+F4YzHG0USKUQ8lQQOAfSgDwD
wxeXHi3xho9r4k8R3tjb2FjcH7YL1oG1CNJii4IOBgD5iOTitDwd4ik8S+JLjQL7X9R03wz
Gl3cWE5vWjluwJQATKTkhF7Z+ua7LxjpKTaxpF9pTeGZdLsYZYksdR2QxxSv0lU7SGx/dx6
+vGp4c0LwPa+DNO8M3t7o+u/2epZmcxyYdiWZgOdoJP5UAeS/Cu8l1maHwzea9eaPo0Edzd
28ltc+S1/J5vLFx/cHOPxNa3hTUvEPi/XBbax4m1SziGjzSxPb3HlCfy5iiT4HqACfXHpXr
1zpPgO7s4rS50/RntoX8xIzHGFRj1IHbPf1qxGvhBLhbuIaWkwh+zLIuwER/wBwH+77dKAP
DYta8SWvh3w5rFp4vu4b/XdOvftj30pliTyQdsyqPudMDHr3rtPhTqOp3XiTWLW61S+aCC0
t5PsV5ci7+d13GVZh0B/udvau/jHhKNIraFdLVbZGijRVT92jfeUDsD3HejSIfCeg20troq
afp8O/dIkG1BuPc470Aeb67qep6hrfjue68UXeiv4biRtOt7eXy0IMe7zJFx+83N8vPHasv
wNA/i7x/Pr/AIq1K4s9VsDaywWbXbJ9+HcVVMj5Sx3bcHrivWNQsfBmsX9vealb6Xe3Vvgx
SShGZe4rntL8O6HD4917xPrR0qaee6iksJXZWkgCRBScn7pJ7fjQAz4wYPhbR0ZiivrdkpY
NtI/edjXCJrPiay8G2/i+LxJqmoX8fiF7FLGSZfJni85kERAHUgD5vWvaNQPhnVoIo9Tk0+
8ijcSIs7IyhuzDPeq8Efgy0tEsbddJjt1m+0LCuzasmc7wOzd80AeNTX02veGvDXifWPEVx
NqVz4jhjl0wzAQW+2Vh5Yix1UAc9eaNOm1PQPA2h+JtH1fUJLiXX5LZtO8/9xMjzyAxhOgP
Gc+pNesyaL8PJdVl1OWw0V72f53mdYyzHru57+9adva+Fo4IbS1h01YraXz4okCARSdd4HY
89fegDySz8Q+IZPC2ieMP+ElurrUdU1b7FPpKsPKRGdkMaIBlXQANuznis8eIte0X4Y6f46
m8a393frqBgaxmZHiuIxKymPbjO7YM5zXsMOgeDrbXn121sNOj1VwzfaEKhsngsOcZPc9a4
v4d+CND0LTon1+10OTV1mldJY5RI43sTznjdggZA6UAcla+NNR0rWtQv3vt1v4v02a70+3a
586S1nVT5YboF3DAwOBgDtXqvwvazb4VeHTYuHj+yKWOcneeXz77s1asPDngfTk+z2GlaTE
PP+0BVRCRJ/eGeQR+lT6XbeEtBFy2lHTrBbuQyy+VIqq79zjOO/agDfoqmdV0tc7tStRjrm
ZeP1pv9saT82NTtSVG4gTKSB+dAF6svSlL3mqXmHVZrnaoYY4RQhI+pU0PdTakoh04OkDg7
7vG3aPRAeSTzz0HXmr9tbw2lrFbQLtiiUIoznAHv3oAlrE1rw7a6tcWt+CYtRsS8lpMGYKs
hXaGdQRvA44NbdFAHHWmv6poV7ZaV4ymtP8ASRDbWt/FkfbLkgl18sD5AMDBNde6LJG0bjc
rAqR6g1zXjeWaDQYJrefUIJVu4cPp9qtxLgtgjaegI4LDpUN/43sHiW18OMmrancGeG1jXP
lGaIZZHcDCfjQA3TtB0zwQmr65PeyNZRQqsKPlhZ20a58pO5G7J98j0q1oXiO41HUpdNvrQ
Q3YjFyY4QWW2ibGxJX6eaeTtHb8zQjmk8ZRy2Mv23SL/TCIryGSEPbzNJH8y4b5ZUGTg+uD
V0WNt4G8G3A0HSpr54f3nlBi0s7kgFmbkn1PHAGAOAKAOnrE8R2ltNZw3k9jLqMtnJ5ttaJ
ysk2MJuHTgnqeB17Vn+EdZ1bXp9Tv7k2v9mxyi3tTbhsSsv8ArHBYA43fKP8AdNN1Xxm2lX
1xK+j3Mui2R8u7vkGTG+M/LHjLoOAWHQnvg0AcLPqE/hOQ+GNNV9H8SaurC2gluWbTVYncz
wMwO1iflC4HzMMjFVfD2tXP2xfDngfWXY3A3T6ZrUMzSW5B2zmO4BxnqccjOcY6VseJ7rwd
4q0XURpN0mpapqk0OnpM9u84spGBKblwDGuNxz6n2qpL4jsvhJt8MaZ4a1fUbaTzJYnDb18
3YGcR5+YxjksT0JxzQB6ZpPhvTNJ0G30ZUe9ghiaHfet50joxyQzHqCe3TgV8/wAN54T8Bf
tER28fh+XSLa3V4S6T+aJHmxskwT8iYJ47V6zosHiRLO017Qdet/ENpqSrPdQ3jsoyepgYZ
2DnGwggbfXNeQ/tC6Bc2/i7TdWsrGFv7WiFtmJCZXnQ5H4kFQMdcUAfQvie40q28M3k2tBm
sAoEkaZLTZIAjAHJLHC475xXF2N3p+teL9G1DQbFtJ1MSOmr20r+VLFEkZCxvGDtYksmDg8
Dg4FdjoAl1Xwrot3rNg0d6sEUzxTphopQuCcHoc5q5Louky6vDrEmnW51GEEJc+WPMAIII3
dcYNAHyB8UkVvjRrhXGTdRg5/3Er7Jtxi1hA4wg/lXxx8T2CfGfXCef9KjOPX5Ur7IgINtE
R02j+VAElFFFABRRRQAYHpRRRQB4L8f9Zs72zs/DkE3+k2zm7uCYyRGNpC8+pzWj4C8Ot4a
8G6L4u8Mac9093Yol7psIQPduz/60yMeNoJ4HGK8uk0VPij8bNYsNPvH0yGaWSWSSVdzFUI
U4A7n0NfVmm2dlo+m2WjWhWOK2hWKJCRuKqMZ96AIdM1nT9XmvobQPvsZzbTCSIp84AJAz1
HPUVfkNvDC8suyOONSzM2AFAHJNc74m8P3d7d2eu6H9nXXrAMlu128nk7HwH3Kp5OOh7U19
D1zVtUMmuaisVja3Je3trElVuYWTaUuAwO7kngYFAGlbeI/Dt1qCWFpqtpNcvbi7RI3B3RE
4Dg9MZqCXxb4cju0tBqMcs73o08pEpcpORnY2B8vHc8Ut14P8M3mjJo82i232GNVRIkTZtV
W3KARggZ5xmtSCwsrV5XtrSGFpnEkhRAC7YxuPqcDGaAOetvHXhuWSOO4km06WVJ5Ql7btC
QkRw7kkYC8cEnmuhs7my1GxhvrKWK5tZ0EkcqYKup6EGpZreC4jeO4hSVHUoyuoIKnqDnsa
5geGtW027Enh7WzbW0t3FJNaXEYeKK3VdpihUY2Z60AdR5UX/PNfyFKI41+7Go+grjfAOo6
5qUWqPf61Ya5psd08dnfWylHbBO5HXGAVOBx1rtKAGmOMnJRT+FGxM52L+VOo/GgBvlx/wB
xfypn2e33BvIjyOh2jipaKAGCGFX3rEgb1CjNIbeBhhoIyPQqKkooAha0tWBDW0TA9coOaW
O2tomLRW8aMepVADUtFABRRRQAUUUUAFRw28FurLBDHErMWIRQoJPU8d6kooA4/wAT2s+ka
ivjLTzAJoY1gvWvJ5BFHaBizuqLkFx9K37XXNHvrKG8t9SgaGYJsJcKTvGVGDyCR0B5rQZV
dSrKGUjBB6GsK48GeFrqe4nuNDtZZLmeO5lZl+9JGMI31AoAbq+u6X4Zsltbe2NxdBN8GmW
SqZpF3YYonGQMkn8ayrPwPDqdtc3fjHytU1K9ga0mkiDwo1vv3IhQNgEccjnitjRfCWh6C7
S2VqXnMkkonuHMsieYcsqs3IUnsK3aAMbUr7R/CehzahLEkEMaqgSJRvmbG1EUdWY8ACuZ8
D3djrOtavrGpWk1n4oVxb3FndsC1nF1jSPtsI53Dqc+ldldaXZXuoWl7dRebJZktCGOVRiM
bsdN2OAe2TXAePvD8vii/P8AZWg21zcacm6a7m3RyS9xBC4Iw3U7uQpx6mgDTX4badYaumq
eHNX1HRJROZmghmL253HLjymyo3evbtWN8drnS7X4ZySXyhrwTxtY7ZfLkSYH76kDPAyTVC
P4mas8guPDOhXOo+HNGhQanJdq/wBqY5IbyyeHKbct681wPxZhufHGv2N/p3iGw1DTpIkGm
WVq+6Zs8y7weEIAJ3MQOAKAO9+Gfjbxh4i+GZlltxe6yt0bO2upkKxSAKCZJCOy85xjJwOp
rsdB8Yf2tqU/he/Q6f4lskDXUQjLROARlo26EEEHnkbuRxXL/Df4ifD5o7fwZoTT6elqgS3
N4An2hurYOT82SeD17V6BP4b0t57e5t4FtriC6a7E0Y+Yu338n0YcH2x6CgD5J+KDD/hc+u
ZYZF0n/oCV9lW5DWsLDoUB/SvjL4sNj4ya6D1+0JzjHGxK+yrI5062PX90v8hQBYor5g+Lv
jvX73xpf6FpmqzWOl6biKQQyeXvkxkliOTzwBV34d/GyXStOex8VzzanbRKohuIxvmU85V8
n5h79sYoA+kqK8vsvjr4EupkjmlvbMSDKvPbnB5/2Sa7LRfGPhfxFcvbaLrdrezoNzRxv8w
GcZwaANuWWOCF5pXCRopZmPQAck186eJ/jF4s8TvqFj4A0i5FlaJumuYU8ybbnGeM7Qfbn3
rv/jD4zsNE8I3mhpc41LUIzEEUZMaH7zH0yMgfXpXP/s9+FrvTdD1DxNdtsj1UhLaMd4lJ+
c/U5x7D3oAx/gR4U11PFWp+J9btbuzSOHyIVuYjG0xfDFuR0GOvqa9e8R26S+LPCUpVN8d5
LhyPmx5D8A/56V1Ncv4lt9XGuaHqum6YdRisGnaWFJljclo9q7d2Aep70AdOXVSFZgC3QE9
aj+023n+R9oj83+5vG78q57WbS/1Sbwzdx2Jie3vluLhWZS0CeU4YZzzywHGayNQ8I3c/ie
91e2s7ZZW1GyuobjIEgRFCy89RkZGO+aAOybUrJdXTSTcot68RnWE/eZAcFh681zun+MlfX
7vRdWsZbS4ivTaxzIhaBsruiBf+8y84xjPHpVPVfDPiO78dQa5Z3tnHBbSRSRPLvMix7Sss
AA4CtndnrkD0rau/C1peapdXs1xKBcSW05jXACyQMSrA+/APsKAN+obyf7LY3FyY5JPJjaT
ZGMs2BnAHc1NkYzkY9a4jVLg+MdYuvC9sivpNqfL1VnMsMgYqHi8p1wGGRzz/ADoA1fBMc6
+DbCS5mmmknUzFp7VbaQbmLANGvAIzj3roq5LSdfu9PuV0PxUY479IvNN7DE0dmyl9qIHc/
f6cV1tABRRRQAUY5zRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFZet63a6FYpPOkk0sziG3t4V3PP
IeiKPU46ngUAaXmR+b5XmL5mN2zPOPXHpTq5fQtIuYdRPiLxHNGdcvE8hYkf93ax53CFP7x
4yW6kj0FdRQAUUUUAFcF4h8Z2dtpOpjV7DULDSn3W9veQ533Lg7WQADdGWPCseucgjiu9rh
dZ8Aw6tqc3iLUNWkTV7aYS2F0FzHYRr0URk7WzyWJ5JPGMCgDA8HXem+GdRSy1qB/BzSwm4
hsHvC1lMjAcguPllX+JcjJ55zWloOm/DHxbqF1eaVokEd3CkkUgEJtzNFJkF8DAdG5w3NZ8
2oXGpeH0tfihoaXWk3beZb3VrZyHaFbjzkG4xlhhuOxIJFdFrXhHwjB4ct7kaZPCmlQ4szp
8kkc6AkEIhU5OWxgHIyaAPDvHXwj0v/hKbmz8F6mn27IddKnBjjUbQdkUp4ZxwdhOcMK7v4
efEDU9J0/QfB3i3SdU/tu8kMVs82CWiDEbmBwyhdpHIOQMg10sesWdvpo0v4ieHYbBZH85Z
fKa4tjnnLy7cLIOjE4GeQcGtPXtI8MXureHPF01wsdzazxx2d3CN4mWTKhCR1U7uD2oA+Xv
iqSfi/r6hhn7WvzY5xsXivry+1GPR/B0+qSyKiWlmZdzcjhMj9a+RPihgfF/XlHLG9X9VWv
evjZq/wDZvwsi09Jtk2pPHbhR1dQMsPpwPzoA8c+HOi3/AI/+LEep6lbJcW8EhvtQd1BjkJ
6KQeuT29Aa9u8Z/Bnw14mIvdLRdC1RAFWe1TbGRnkMgwDx361h/s96eYvDusaoY2WO5uVhi
c9HSNeo/FjXtVAHh15+zroC+GpYdN1S8GteV8tzLIBE79eUA4U+3NeW6z8NviJ4PhGsTWBd
bIqwu9Pm3bB3yBhsZ744r7BkljhTfLIsa5A3McDJ4FOoA+MvCWkax4++Immx6tbahf2skyy
X0s5faIxk43HoMDAFfT9jonjDT4bS3h8RWT28CTqYjYhBgj9wq7TwqcZ9QK64ADoMUUAccP
EmreHrdU8X2YNvBbwiXVbYZjnuHbbsWIZYAZ6nirLeM7WS5YWVhdXNpbXEtvf3RTylstibi
zBsFl91zXUEAjBAI9DSMqupVlDKwwQRkEUAUrLV9O1HRYtasrpZtPli85JwDhkxnd61y0En
/CdXsWo2V3cwaHbr5ljqFhebReFlKuHTGRtPTPcVoz+CdLmu7y5jvNRtmu5IJHSC6ZEXyvu
qq9FU9wOtdFDBDbQrDbwpDEvRI1CqPoBQB5/qU/j3wnbfZtGtLTXrEJBa2b3t3sn8w53STM
cBgeAAOelbg0TxBqN9JLrGtmG0juobq0gsf3bIFX54pG/jUtVPxzJDfTaN4dhh0u71K6ulu
IbfUhIV2R8s67P4lyMZNdmM7RuOT3xQBykXw98OQvbGNbwJbi4UR/a5CrifPmbhnnrx6V0G
l6ZZ6NpNtpenxmO1tkEcalixCj3PJq5RQBVv9OsNUtfsuo2cN3BuD+XMgZdwOQcHuDXKzeF
r/Q4GvfDOo31zcQvcXK6fdXX7q6lkxgOxGQq9hXaUUAcpcHx/cR3AtBpFkxS2aFpS8mG/5b
owH/jpFYviWTxNoMELQ+M7d9RvNRLWFndWyolypHFqWHI7/NXotcrqnmv8RNBiaa9NuIZ5P
KS1V7cuAAGeQ8owBOAOtAHSWrXD2cDXcax3DRqZUQ5VWxyAe4zU1FFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAUhUHBIBI5Ge1LRQBwHivQNW1fV1aZDd7m8vTVjJSLTzt+e6kbOTIOQoH9Sa6S68Ra
HorLZalqyJNDErSNJk7VxwzkDC5weuM9q264+58HS3Ws3H2i9il0W8uftt1avFmSaQKoWNm
zgxDaG246gDpQB0mmajbavpdvqVn5n2e4QPGZIyjFT0O08j8auV59f+IL698X6VLp03/Ekt
777CVhlKtezkENgYwY4wDn1IPPHPoNABWZrum3Gr6U+nQX8likzBZpYuJPLz8yqf4SRxntm
tOigDmbSx1nw3pFzFFfT69HGu2ygmQCZTnCq0mfmUcZYjOATk1W0nUPFumX8emeJrA6mk7D
y9TsIwI0JGSsiZyoU8BuQRjODXX1V1G9TTtNnvZIpJREuRHEpZ3PZQB3JwKAE1DTrXVLZba
9QyQB1do8/K+DkBh3Gex4OK88bwTDZazD4gn1CfSUTUo/sunRzs1usZfBXZyN0hOcDheMdD
UV74c8d2ynx1ZX7z+Jcl30Zpj9kaDHFuB03Drv7nNWvAlxqs+oT2t82sRsEE17aa1blj5p5
3wyqdgUnHyc4x25oA+dfieEPxj10Hdlr1QMH2WvTf2g9RVk8P6KkW+ZYXuQx7cBRj8ifwrz
L4mD/AIvPrav8uL5SM/RTmu6/aBg1A63pd46I1j9j2W8ij+LPzgnv2xQB7t4F+wf8K90E6Y
ipamzjKALt52jJx65zXRO6ojOxwqjJPtXnXwp8YeG9X8HaRoen6hGNRs7RUltH+WQFRhiB3
GeeK9GoA8k8R6hr3ijTdO8yKfSdN1HVbe3gtpkVZJYxJv3sDluQmcfLgetetkgdTis3UNGt
NT1DTL25aTzNNmM8Kq2FLFSvzDvwxql4ws9Rv/C81vpVtHc3vmwvFHI+xCVlVvmI5AwOcUA
b9FZMKXGieGZZLiebUrqCKSeRzy0r4LEKOwzwAOgwKz/B15r2oaY9/rV/p10tyEmt0slK+S
jKCUbJOSD3oA6aiuI1TxBrlj4j1EedZpptg9nmJoj5kkczbGO7dxg9OO1dvQAVma1rVjodg
Li8uYYXlbyoFmfYJZSPlTJ6EnitIkKpZiAAMkntXKaPG+va3e63decLONvs1tbNcRz2swUg
i4QAHDZyOuRigC14Z0+8WGXWtXiuINT1AiWW0mnEy2ZxjZGQOF4zXRUUUAFFYPiu11q50ZD
ocpFxBOk7wrKYjcopy0Qcfd3evTsetO8OeJLXxJbXMtva3Fo9rL5M0FyoSRHwCQVzkdeD3x
kcUAblFFFABXJacv8AaPxD1HVYreb7NbWy2kd1FfiSCds5dTEOFdTxk81q+JdW/sbQprsJc
tIxEMbW1uZ2jduFYoOqg4Jp3h7STo+ixW0wtmu3JkuZbaAQpNKfvPtHQmgDWHSiiigArF8S
eKdC8J6X/aOvX6WkJO1AeWkbGcKByTW1XhV/Bpvxa+Nb6bLc+ZofhuHLxrnFy5Ybhn03YBP
cL70AWbz49TQJbX8XgLWBpMjfPdzrsBU9CvBBz7muxsvi98PbzS1v28RQWo6NDcApKh9CmM
/lxXcLDEsCwLEgiUBQgHygDoMVzmreAPBmuX632q+HLO5uV/5aFNpbt82MbvxzQAaf8QPBO
qGNbHxRp8rSHaqmYKxPphsGukjkjljEkUiujdGU5BrxzxD+z/4Puorq50aK7s7lwPKgjnAi
Rsjn5gTjvjP0rxO3vfHXgnxLd+FbHxBeWU9tMYlt4ySkpJ+VlVuPmBBHrmgD7Ror5XXxj8a
fC+oO18NQuiVyYby0MiED+IbRx+BrXi/aH8R2KqmreFraSROJAkjxN/3ywOKAPpGis3QNXj
17w5p2tRRGJL2BJxGxyV3DOM+1aVABRRRQBS/suxGpx6j5A+0RRmKNu0ak5baOgJPU9TXHw
jxFc+K8mXUVlXUWMitmO1hs1BChe0jPwc8kHPTFd7Udw0y2srW8ayTBCY0ZtoZscAnsM0AY
0nivRovEzeHpZnW8VYyWKHywz52oX6BzjIBxntW7XCaR4FvY7i1u9c1o3bC5/tKeBIgokuy
OCX6lE6KuB0Gc06HxXe6h460/S441tLUz3cTxs2ZJREoG4rj5QWII5yRz3oA7misGTV72Xx
jDoem28UltbRedqE8hOYgwPlInqxIJOegHvW9QBzGp6L4kutRbU7DxD9imhYC2tCm+2ZP4v
NXgsT6gjbgY7537P7abGL+0RCLvb+9EBJTd/s55x9am2nfu3HGMY7U6gD4u+Kxx8YNfPPFw
n4fItfU/iTwhp3jPwXHouoM0QMaNHMgy0TADkev0r5U+KRX/AIXF4hUsQDdL07/ItfZ1mAu
n26joI1HP0oA+XPGfwl8ReBXt9d8O3816kRBa6gQpNA/bAXPB6Z/Op7n4v/EqFYdPla10+4
sYglw0ltuaY/32DdOOwr6eubiG0tJru4cJDChkdj2UDJNfJ2s3mp/E/wCJ0sGiLuW9by7dp
YQqxW6f8tG5yMfrnigD2D4TfE248XpdaV4hltYdZgbMSxjZ58eOSB6jvjtivVq8k8G/A7Sv
CviW312fWbnU5rX5oUkjCKrEY3HHJxk4H869boAKr2lhZWCOljZw2qOxdlhjCBmPUnHerFR
T3FvaxiS5njhQsFDSMFBJ4Aye5oAbJZ2kskkktrE7yKquWQEsAcgH1wTmse58YaHb6hFYx3
D3c0qTuotUMozCMupK8Bv9nrWVda9qXieyFp4Vhu7WC5ea2l1VkCNYyJxkRvy4J4yK6XSdJ
stHsFtbS3hiyTJI0UYQSSH7zkDuTyaAOdhvtV8XpaT6elzpGjusN2lzIF8y5GT5kDxMMoMY
5rptO02w0jTotO0y0is7SEYjhiXaqjrwKt0UAFFVLPUrDUJLpLK6juGtJTBNsOfLkABKn3G
RXI+MPCuoX9+mp6ADFfSp5MsqXkluydNkg25DbcEbSOQaANrStL1fSNSlhGpPqOkTZdRduW
nt3znaGx86H35HuOmsthZpqT6klui3ckYieUDBZQcgH1xTrO3a1sobZ7mW5aNApmmILvjuc
ADNTg5oAKKCMiigDj1jt9c+I32kvaSx6HFiGS2viZFlkyHSWIcYAAxnvXYV5UfA2laj4t1m
yuHu7DVt/wBtt9T0q3Nn5cTHAjaRflkbOScjPSkh8Ta98Nr2HSPGjS6noEs3l23iF3G6MMC
Qky9Scg8+lAHq1FcLZ/F34d312bWHxNbpJkhTKrorY7hiMYrkbS5vvif8QtZ/sjxfqdn4Z0
+CJbeTTiYlkmI5ySOcHJoA9D8deI4/C/gvUNUJzcbPKtowcNJK3yoB6nJz+FZHwt8Gp4S8H
W5u7UR61eqJr6RjlyxJIUn2Bx9c1V0b4YyJrttrni/xNe+J72zbdapONkMJ7NsHBbpzXo1A
BRRRQBwnxX8Ta34U8BzanoNv5t20qxGQoXECkHMmPbHfjmvN/g7op8X+JLzx74k1D+0NUgZ
EiB25yBjcVxwBjAwB3r3y8tYb6xuLK4XdDcRtE49VYYP6GvlvxBpPiL4I+MY7zQr9pNNvYy
kMkqghgDzHIMY4zkEUAfVdeY/GLwGvivws+oWEC/2rp4MqFcAzJj5kJ78DI9x711XgnxVF4
x8J2utRwGB5MrJHnIVgcHB9O9dJQB4H+z94xvrtLrwbeQs8NlGbi3mJOY1LAGM57ZOR+Ne+
V8p61qGrfCT4j6lrOiJY39vqscht5HbchQyZ/hIyVIIOOKmT9ojximmi2bStPuL07l+0JnB
yPlIUHGQT+NAH1NkA4J60V8c3vhH4tarYt4q1aLVrhY18xWMxMqjPVYwcjHXgV0HhX42eLP
ClvDp/ibTZ9Wsy52TXBaO4C892HzDPr9M0AfU1Feb+G/jR4J1+IC5vW0W5JwIdQwm73DfdI
/Guw1LxR4d0jSv7V1HWrOCyIysplBD/AO7j734ZoA2Kikt4ZJ4p3iRpYs7HIyVyMHB7Zrwm
/wD2ktOh1W6h07w3Ne2UWfKuGnERlx32leB+tQR/tKxtckt4NuFt0A3kXILA9/4cUAe4WGk
R2GrapfxzM51GRJXVh91lQJwfTAHHbn1rSrM0DXtM8S6FbazpM4mtbhdynoVPdWHYg8EVp0
AFcp4y1q402TQNPsmIuNU1OK34HPljLyfThf1rq6878d6Zc3Xj3wDfx3c0UEGoSJIsZwCTE
zD89pH0JoA+b/imd3xk13PQXSgZ/wB1a+zrQ5soCP8Anmv8q+NfilhvjHrgw2TdoBg/7KV9
l24ItYQRghBwfpQBl+K4Y7jwXrMEpYI9nKp2LuP3D0Hevkr4bpcL8TvDKQ6itrcfavLkwxU
lACSnod3Ix619mkBlKkZB4NfInxI8Jp4Z8Ya1BZ2zwwybbyxaIlNpPpznC4bn1oA+vKK8n8
L/ABq8CN4O09tV18wX8NsiTxTI7SM6rgnIBByR196dJ8fvAClPIbUbpSMu0VocR/XJH6ZoA
9Pvby00+xmvb65jtraFS8ksrBVQepJ6VyWmaNJ4nMms+KLNxDOYzBpclytxbx+WxaOdSoxu
YEGvJPGPxk1bxJbahpfhbRITpEkIV5tQhzIwOSSEOV2kDjINd/4J+L/g3V9NsdMvL5NH1OO
JIntrpfKXeBghW+7jj2oA9Qorjta+J3gfQYYZbzX7eVZpGiAtT5xBH3iducAetYkXxz+HU1
0kCapPhmC+abZwg5xuJxwPegD0ys/Wru9sdEurrTrF766RP3cCEAsTxnnsOp74FXo5EljWW
J1dHAZWU5DA9CDTqAPPdC8QWvg63HhvxWDYTRMzR6k0ZFvf7iWL7wMK5J5Vuc9M11Hh2e/u
bO7uL13kikupGtGdNjGAkbMjj3xkZxithkR12uqsvoRmnUAFFFFABRRRQBy+rBrfx5oV3Et
xO80cts8YvVjiiXG7zDEf9YeMZHSt6/07T9VtDaalZQXluSGMU8YdcjocGuW0Sxh1rxZqWv
X4luGsLlrawS7sxC9nhcSGNurq2Qcn0rs6AMi78L+HL7TV0270Kxls1GFhMC7V+gxx+FaNt
a21nbrb2lvHBCgAVI1CgAcdBU2R60UAFFFFABRRketFABXB/F3T7S9+Fmsy3Fgt5LaQmeDI
JMbjjeMegJNd5XAfGPU59L+E+sSW4/eXCrbZ9A7AH9Mj8aAOM/Zz3f8ACOaxm8DKZ022+4E
r8vLkdt3T/gNen+KL2/WXStF024NpPqtwYmugBmGNULuVzxvIGBn1J7V5x+z5oi2nhrUdZa
3ZHuphDG7ZBaNB27Y3E169qOl2OrW6W9/B5qo4lQhirI46MrAggj1FAHBW2h+FNM8YXWktb
2kulwWaTXIvmEqwXDuQpy+drOpckDGeDjmuyh8NeG4Lpby30LT45wQVlS3QMOMDBA9BWLqv
gTSbv7DBDp1pPZxXD3F1a3RZhcs6FfMZjkswzxnP4cVX263F8RNNT+yrmHR7QPawPCVMJjM
QO5+d2dy7QCMD6mgDuCQOp61h6lY+FvFUM+kajHY6lj/WQllZ0wevHIwe9cd4YvrvXvHY1D
ULuXzbTTZhNbmPy0tJHnwFBIznYnJ59e9R6PqEfh2O7crZ6/b6TpBubLVbf5ZGiLn9zI3Iy
SoO4HkAkigDB8Qfs76JeK0ugarPYTHok/7yPH864mw/Z98Xyagba+nsobONgTOZi+9d3RFx
8pwO/rXueoeKtV0nwlDeahaWY1mcs0Vtby+ZG6IN7kMcdIwT9cda6+3niurWK5gcPFMgkRh
3UjIP5UAcNpnwf+H2m2UFuNBjumhBBluGLPIT3boD+VYnxU+HPh6+8F3mp2Nkun3mnwF0Np
GFEij+BlA5+vavWO+KQgMpVgCCMEHvQB8ofDD4sxeCvB+oabNYz6jcTXAlsoU+VCSMOC3O3
oD0rtLD9pCzSaWPX/Ct3Z4+59mkEpz6ENtx2rv9e+HHw83XOv6locEXkxO8piLIpGDklV4y
Oce9eCfCjQ4vFPxXtTfW5nstMie6ZJe5BxGGHfkj64oA9mtvHnxD17ybjw58OWisJRuS41S
7EJdccEKORn8atWHh3xF4q8Yaf4o8Y2KaTDpUZWz02G5Mp84nmZmXA9gOeOtekdBxWTrWvW
eiHT47k7ptQu0tIIgQC7MeT9AMk/SgD5N+JmgeI7n4q6/d2uialJC11mORLWRlb5RgggYPS
shr34rEeV9p8VAgYHFxRRQAFPisoKrF4rHGDlbiq82nfEW8IkvLHxJcttwrywzsw9ske5/O
iigDPfw94oSWUvoOqeYfmYmzk5J7/dpiaP4vi3FNH1VdwOcWsgznr270UUAKLPxXEoUafq6
4HB+zyDvn0pBoHiqZCzaDq8oc5LPaSHPXnOPc0UUAINC1+3P7vQ9SRyMf8esg4/75p39neI
2VvN0rUfL4U4tX5x0GMUUUAb9p4p+Jum2cFpY6lrtrawqEiiWJwqqOgAIq7/wm/wAVj8y63
rpwOvlNj/0GiigCF/G3xTOG/tzXxgc4V8fypG8dfFJZMf25rik9mD8fpRRQA1viD8TwwB8R
awB9CP6UknxF+KAXaPEeqggf3f8A7GiigBP+Fm/FGOQhvEWpgHHWMH/2Wlb4k/FK4dUj8Ra
oQvUJHjH1wtFFAEcHjv4mQReVDrutKCxbBLnqcnqM1O3xE+J42j/hIdXAA/uHJ/8AHaKKAI
5PiR8UM7f+Ei1ZPT5Of/QaF+JnxQDceI9UIzwSgOf/AB2iigB3/Czfid5hjbxDqp5GQIxn8
MLSL8RPihyP+Eh1f1GVP/xNFFADT8TPigOniLVP++O3/fNKvxP+J53bPEupMV4YGNf/AImi
igCRfil8TQNv/CTX+c8ZiXn/AMdqhq/jzx54g0xtJ1bWLy7s3IMkTRKMkHI5C560UUASaV4
9+IWi2MOnaVrV9b2ltwkPlAhQeSOV9TV1fix8UDKJP+EgvB/CB5CY/LbRRQBYHxi+KTynbr
Up28HFnH/8TU3/AAub4oxt82rkg9jZR/8AxNFFACt8avikCN2poQR0+wp/hVaP4q/EmGCSG
O58uGTO6NNPjCsD6gJg8UUUAVJPiH47lsrW1lKeRaS+bDF/ZsYVGwQCBsx3NXU+LnxOghig
h1OWKOMBERbGMKoAwB92iigB0fxm+KjZ/wCJscqM82af/E1Ivxo+J5DD+2Dn3sk4/wDHaKK
AKWp/FH4kavp0+nahqLzWlymx0W0QcexC8H6Vn+F/HHjHwbBPBoU32f7U4klMloJGkb3Zhn
A5oooA6Zfjl8T4gu+e3k29c2I5HvirOmfEDxd4z8feGbTXYYJIYr+JlMVt5bL8wJw3boM/S
iigD//Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAGKAU8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD0zwvffFzxjqGtQ2njS307
+zJliaOazjYsSD3C+1dU3hT4yOqg/EqyQ99unp/8TWX8D5jPrHjSVsbnvI2OOnRu9e00AeU
p4V+M8SkL8SbGUtnJk09OPTHy0xfDHxv3fN8R9Mx7aen/AMRXrNFAHk7+FfjUwBHxI09Wxz
iwXB/8dpn/AAh/xnY/N8T7ReP4dPTr/wB8163RQB5O3gz4wN/zVKFcdMaen68UDwV8XghB+
KkZPr/Z8f8AhXrFFAHlA8G/F8Yx8UoePXTkOf0ph8FfF9m+b4qRqOvy2Cf4V61RQB5I/gX4
uMx2/FcAH/pwTigeAviuHJHxYfBHeyU163RQB4+/w9+LDybv+FuSKCckCyHB9ualTwB8U1L
MfizK5xwDZKBn869bJABJOAO5rMh8RaBc3psbfXLCa6Bx5KXKM+fTAOaAPNH8EfGMlgvxSh
Cnn/jyXIP5U4+CfjAcD/haMQIIORZr+WMV65RQB5Evgj4xAZPxSi3dP+PJSP5UJ4I+MAzu+
KMZB7fYx0/KvXaKAPIB4F+MA5HxVTOO9mMH9KD4F+MOBj4px+ufsY/wr1+igDx//hBfjCXJ
PxTj2nnAtBx+lH/CB/F8PkfFVSvobQda9grkvH/iTVvCPhibxBp9hbX0FqM3Ec0rIwBIAK4
BB5PINAHIx+BPiyq4f4rZ/wC3JaD4C+K5DY+K7Anp/oS13+n+K9AvRawjW9O+2zxq32dLpC
24gcAZzW5QB5MPh/8AFAgq/wAW7jGcgrZKD/OlbwJ8VQnlxfFh9g53PYoWJ+vpXrFFAHlX/
CD/ABUKbT8V256kaelIfAfxRfiT4sygDH3LBBXq1FAHkzfD34mSEM/xaug3+zaAD8s01/hx
8R2ZivxdvgCOB9mHX/vqvW6KAPIm+GvxGK8fF3UMg9DB/wDZU5fhl4/Awfi9qmD1/cD/AOK
r1uigDyg/C/xn2+LmsAk8nyRz+G6g/C3xeR83xb1o56nygM/+PV6vRQB5Qnws8Wrkt8WtaJ
P/AEyHH/j1C/CbxCCSfirr3PBAVQP516vRQB5Snwq8TwESW3xW1tZFGAWjUj8s1J/wrjxyY
Cn/AAtvVQ3Zvsy/416lRQB5UPhn43x83xf1k54P7hen50xvhZ4tdsn4s6ycHIJhXI/8er1i
igDyX/hU/igjn4s63nfv/wBUvX/vqua0S21rwr+0FYeHbjxLf6vBJZPK73BxuJRjyuT0K17
/AF4lrAU/tWaXhMH+zGJYnr8klADvgcNuu+NwHBAvI8AfRq9rrxr4MRxQ+JvHMELB0W8jww
7/AHq9loA4/wCIXie/8J+HodSsLaKVjcBZGmztVACzdO5C7R7kV0ml6lZ6xpVtqenzLNbXK
CSN17g/17V5r8T9HvtS1SC1inmiF/FHHayKSUWeKQyFGXO3LITjPJKY715z4S+LVn4N1fVN
J2T6hppLukUZDBbnPIiPURsegPI496APpyiqGjavZa9otrq+nyeZbXKB1J4I9QR2IOQR6io
dc8RaN4bsftms38drEchQclnIGcKo5Y/QUAatFeK3Xx6swj3cGjNa6dszBcX7OhuDkDChEY
Dr3Paue8R/G3xZd2OnN4Ts9ND3itlIZTdTgg7cGMqu3npkEmgD6Lor5p8N/GHxTY6fFodtY
TeLdbuW3G4Mjv5ZJ+5s2DGPr1zzX0Vpl1Pe6ZBc3VlLZTSKC0M2Nyn3wSP1oAuVi+KPE2me
EfD82tasziCMqoSMZd2JwAo7nv8AQGpde8Q6P4Z0s6nrd9HZ2odY97n+JjgD+v0Brwzxd4h
vPHviCwtxbLFoaH7RCkzbT5PIeeUdRuUNtXj5dx7igD1/xlplz4t+Hd9YaPqIspL+BWiuGJ
UbThsHHIBHB+teXapcw6JDotv8R/h3Z6daW11D5Ot6S6GOKRSNpYYDKDjkeleq6LbXWv8Aw
9gtfEkYEl/bMkyQqYcI2cAAHKnaRxmqlr8O9FiNol9e6lq9tZMGtrXUbkzQxEDCnbgbiB03
ZxQBk/8AC0o49Mg8Q3WgzW/hi4uvs0WptOpONxUStHjIQkdck98Uz/haUj+CbbxRB4ckmhu
tS/s6GIXS/vMsUWQNjG0sMfTmrg+Fmgtbx6bPfajcaJFcG6j0mSYG3V85x03Fck/KTjmopf
hRpDWkenW+tara6VBdLe29hFKnlQSBtw25UnGexOBQBnab418Z+LLO8h0jw0tu9lcvaT3lv
qERQyL97y96HcBx2rF8G+Ptc0XwdJqvie2kv9P/ALWktZ9Se7Bkj+faD5e37oI7H8K77T/A
dppOtTXulazqVjZT3JvJNNhkVYHlP3j93cAT1XOKg/4VroreFm8OS3d3JZvqP9pPll3O+/e
VPGNue1AGTpvxQ1PXtQ/4kHgXUr7SZJWhg1QyBInIOCzDBKrkdeT7VS0b4wza1cwR2vhsS+
bHO7xw3geS28oHJlG3CKxGFOea6Sx+HVhpd3INM1rVbPS5JzcNpkU4EG88nHG4KTyVBwfpV
G3+EXhqyt4/7PutQsbxfMWS9tpgks6Ocsj4GGXnjI4oAr6L8Up9STQL2+8LT6fpOvTfZ7S7
N0kh8znAZAAVBIIzVz4zFh8GfEe3GfJXr/10Wr9p8PNEtND8O6Qs109v4fuBc2u5xlnGSN/
HI+Y+la3inw3Z+LfDV1oGozTxWt1tEhgYKxAIOMkHuBQBx+teEfCh+D8xk0aytDDpnnpPFC
qSRSCPcGDAZznvmuV8A/FPxVqvhqxstP8ACN34iudPjWLULs3KREsc7MBuvAGSa9T1Xwtb6
p4etPDr3lxDpkSpHNGhG64jUYCM3UA4GccnpVG7+HujTa02rWF3qGjTTRpFcpp0/kpcoowo
YY7DjIwcUAcfP8XtUh8VXHh5fDttPfWt4lq9rDds08wYZ3xrswQo+8Sa1tB+Jt/r+pGW08G
X/wDwj3myRf2t5qbQEJBcp1A49zV7/hVHg8SX8wt7hZ7ydbgTpMVkt3XgeUwwV4/PvU2nfD
jR9Kd4LLUtVTTJG8yTTTcloJHP3i2RuO7qRnBNAHDeMPGmua14U0jX7O3l0bw3calEpuku8
TXEO8g5jC8A4JGGzXRr8Ubg6PaeJm8OMvhm8ufs0N4bkecMuUV2ixwpYdiSM9KtyfCbw9LZ
w6a2o6t/ZNvcC5g077VmGJwc8AjOMk8EkDNTwfC7w5A8EKz6g2l2919si0t7jdapLnIIXGc
AnIGcUAYVt8VtVbQj4ivfDEUWkQ350+5kivQ8kb7wm4LtAZQSO+a9WBBGR0rjB8NvD/8Awj
lxoDTXr2Vxf/2i4ab5jLuDEZx90kZxXZjgUAFFFFABRRRQAUUUUAcB8SviBefD6ystRXw+2
p2MztHNKs3l+S3G0dDnPP5VX+HHxOm8ftfyPoJ0yztAo+0PcBw7nnbjA/h5qh8dpIF8D6ak
7LtfVIcoSBuGGz3H55FfKkVv9n1WW1nvGt7YzMh8t8lOoG4A8+hx+FAH1h8SPinfeANUsok
8OjULG6jJFz9oCDeDymMHoMH8a1fhl451Hx7o15q13o6adbxzeTAUkL+bgfNzgdDgV8mQvZ
ReI7qPUZWngjjk8tJJGwHIwSN2SCPU88d+lfSv7Pbxn4ULGkgZo72YMB1XkH/69AHrVeJay
p/4ar0kggg6W2QT0+SSvba8Q1zj9qnSMoTnTGwf+ASUAW/g2kUXivx3FGApW9jGB0Aw2K9k
rxr4NsJPGHjyYnLNeR8Zzj71ey0AeU/GmE2+i6drn2pgltOIjB9raD5nI2TKQeXjYZHB4zX
gXj3T7NNSjvo4HsNTiUfbGZ1CXkgGfNUdUc9SpGM9OvP1V470Ftd8Ly/ZpYoL+yP2u1llQO
iyKDwwIIwQSD9a+ZfGVw2o6bYeIrG6ingijFo0TW5Cg43GPkcYycAngYAJGMAHpXwp8a6i3
iQW+sIsFlr5ZoQsZjSG7RQHj56Fhg+55716R4y8H6R4iudP1C+1m60i4s9yLPbXAiLxtjfG
SexA6jmvla01e60vztI/tb7RBfxROskrMfJmQb4ZUPZlI2kfh0r6w8MajpfjvwLpWsXllBd
rNGGeOeJXCSj5X4I9QaAPLtUtNG8IaVJo2j+OLTUNPieS4/seeEXTMWOcEqGyMDGHGOc8Hm
uU0v4g3tyzy+FvBuhaNE90rLqFxbylIp3Hl5DAFVxzx09q9D1mPRp/FTeEIr63ubiRwx0fT
0FjbKCePtEiZdzj+AHnGSAOa82+ImgeM/CWpmSxntdE8OzMkaDTJjFA0mM8ozE7+vPtQBoa
5rsngy9W60vVIh4o0qX/AInV5HCEtdVZ8t5JwfvryPujkdq+h9P1/TNQ8LQeI47lF0+W3+0
mUnhVxk5+nOfpXx34i1PSr+xhlUSXsdmqW4hlLM0zEs7ys394jj2zXb6x4v8A7J+Afhzw5B
D5i3dsbm4CPs/0fzmCoe5LNwcdg3rQByPxE8b33xI8Zrb2UVxLp6yiPTbVRy3bft7sx9eg4
rQistXngj0Y/ZWuomjE9w8RnEdwWykKuM7mdgA3UcYzgVyXhKC//tG516zhVfsUQRREypue
Q7AgB5ZiGPyjk+o617V8MtE1Gw+J6w3dl50aWzXMkM7AvpbsAE3BRsEjjovJVfxoA98sxcr
YW63jK1yI1EpQYBfHOPbOanoooAKKKKACiiigBHdURndgqqMkk4AFZOn+KPDmq3n2PTNdsL
y5wT5UFwrsQOpwDXC6l8cfAlnPe2kzX8n2aU20jrbZTfyMcnOOD2r5t0fxJN4Xv7DXfDt7H
bX10s8cxeEMIkLcYBz2xyMemKAPsHU/HPhLRtW/snVNftLS++X9xI/zfN93j3yK6KviO/1+
81T4jadqur6jHqlwbm2Z5I41XcgI+XAwM9sGvpu1+Lnhi58aReERDfR6nLIIgDGrIGIzgsr
EdOeKAPQaKxPEXiO20C0UCJr3UpwRaafE6ia6YdQoJ7dSewrlfEWu+IdK0i51fXvEGneFbK
W3UW8KwfabiObgsDk7X7jCjvnjFAHotFfNq/Gp1ljmXWNeuLZLdo/N/s6ARySEECQ4PHY7c
9q3NI+OVpFHpsV5q9lqSEP9smlja0nQjldsY3K2en3hz6UAe6gHJyc+ntS1xXh/4n+E9fgs
v9N/s67vXZIbS8ISRyMA4wSDyfXmuzR0kQPGwdTyGByDQA6ijIrJ1zxDpnh+3he/uFWa5fy
bWAH57iQ9EUdz79B3oAdrXiDS/D8NvJqc7Rm6mW3gRELvK7dAAOTXnHij4n3+gJbvqz2Phx
/tGWspgby5mg4+YCMhUJ+YfMfSs7xF4q1DwboF54y1xSnirVVENlo0lwJY7BBnDBR3x8zH1
OM4pPhV8NILrT08Z+NrZtR1nUCZ44r1d3lKTkMwPVj156DFAFAfGK1OmTy2/wAQbf7S9wGR
b7RHURxc/u8Rsdx6fNnt712Gj/FaG/s9T1R9PF7pFpKkcdzpbG4kbd3eHAdBx15/Gusu/BP
g++k8y78MaZM/q1qnP6V4n8HII7P45eLrfTB5GmbJQkB4ICzAAY9ufoKAPf8ATtV07VYnk0
+7iuBGdsgRstG391h1U+xq7XKa34UHnSaz4ak/srWPNW4ma3VQL/aD+7lzwQckZ7E5rQ8N+
II9e00SS2xsNRiwLqwkdWltm9Gx69Qe4oA8E/aD1DSNQ1Dw/eRrJdQWrTwzyRcDIIwozwfm
U5I9DzXj1po1zrenyalp9khNrJvmcXUasy4zxGxBOPavsPWNL8MWPibTzD4Q0+91jVGkAla
JEwqrudmYg+vYEnNVprv4bWMMen6tY6HZz28nzWnkI/ky7N5AwvPy85xQB8s2cMHiS+1BdJ
WW61BYxJEty9vEhX5d4IJHPXGCeK9I/Z98Q6HomtarompXK2t/qEscVopJIkYbgUGOM9DXt
Vre+Bteu5NMGm2ckkpKLHPZgecAqsSARnA3Dk45rh/jZJZeD/B9vf8Ah7RLC01S4lFtHexw
Kslsm05KEDIbA2g9s0Ad54j+JHgzwpI0Os65DHcr1t4syyfiq5x+NeOWXjHSvGf7Rmkaxoy
Ti0SxkhzNGEZiEcnjJ45Fdh8Pvg54UtNF0/XNbszrGq3cCXDteDciMwDYCHjPOMnJrE8QwQ
2v7T+hwWiJbxjTGCxwoFH3JKAL/wAFkKeMvHal0fF1HlozlT9/pXtleJ/AsRx6t40t4zlVu
4iO/GGFe2UAIyq6FHUMrDBB6EV8tfFLwfa+G72d7QSX9rNIrxCKYq1kwPyo3bgfd747d6+p
q+Vfi9pkk3iLW7kxSqovELqHVExsUCQKTuYnozAdcc0AcFpsttf+Jor/AFu+kaIyNPLMoAk
3BCxwM4BJA5r3LwnqF98MP2dp9S1rCXlw0lxYwFwWPm42D687jXzdZOIb5JDskVWy0b8Bh3
BPcHpW9r/iDXvEGlafZXcnmafo4ZbYOdzIjnAUt/HgAAH0oA9A8JWFno/gK71LX75rLVNYd
bo6i3zS2NucBpDj5leTcyr3Oc9KueOte0ew07RPCS+GUj0/b5wubiVpWtTJwGft5uPmIJOM
15jp3ibxK1g/h7TtQjWxuh+9eWNQ0nOcuzZ6dvQCna/4n1vUdF0+wv7u3+wqh8n7N8ikg5J
dV4ZiQOTg9KAMS6u5TqN6pujJGzGMyyr+8nUtwT+QOeOOK9O8YtaaR4L1zQ4Lg3FzBeWVku
Vzi2W33KQxHALFjgV5dFp9xcwrcQL5mW8o5B784z0+nOa2vFHiS48Q6nBJd2C2TQWcFvIq5
HnvGu0SN6nHH04oAs+HJbLTNPi1a6sbqSRbrEV1bMyPA68qASNi5J5PzNjpivq74Y+G5/DX
gmKK8u1vLy+ka9nmGTlpMHG5vmbAxyea+TvCGnal4g8T2Hh6xaUx3MuCzMwES5Bc+inap/G
vuSNBFEkakkIoUEnJ4oAdRRRQAUUVhWXiOPUE+121lKdM8yRPtzuiphMhnwTnblSM49+lAG
7RWfPrmjW0piuNWs4pACdjzqG468ZqqPFOhHSJdTa/jjhhtftsiOcSJFjIYp1AI6cc0AfMP
xDsbOfXfiBPDIlobW+iZYyF/fNtAKr3ySSxwO3NcN4TtYr2S8sZ7OK6b7NIY1uJljEPHMil
iBuGOB37VY1/WLDVtMvDBby/bZNQluzcFPmmRicbjnPAxge5rJ1Hwx4h0nTkvtX0S+s7acB
opZoSquO3PT/9dAHWaxYeHTYzPY6EbK5MMUcLSXqz72DjLKAvDH+tdH4BeNf2kreMQyrhpF
KTQhGRvKOcjJxj1rg/Dmm6hK1vrVrplxqkOnPmRLSAvs2jcpbIwefWum0LxXDL8etO8VTzT
W0dxOgu2ZcYZ02sMAfdzgfT1oA9mufGGiaRr/iLxrr9wl4lhdHStMgS3xNGyqDKqseoJwSc
4H44rlvCXhjVvi54puvFfju1uI9DjYGzsmyqOD0UZ52AYyR1Jrn/AIprLFoukedLe3Hka5f
qzXcYRmG9D8oHVfQ96+pLUq1nCyfdKKRj0xQBHb6fY2ljHY21nDDaxqEWFEAQAdsdK5nV/h
l4E1sTm98NWSyzfemgjEUmfUMuCDXX1yes+MW0zxvpXhe201r2e+j81ij4aJN20tjGCAMk8
jpQB5R4u/Z9htNNm1PwRqN2l9bjfHaTMDvx1CsACG9M9ax/CfjrwnpPhG0i1PUNa8O6roch
82wsnOy+cnnKtkdgCCQBzivpEajYHdi9g+SRomzIOHAyV+oHJFc/feBvA2oa9Jrd/oVhPqC
4eSSQd+xZc4P1IoA8H/4WP498RC30XwPf6zeXk9y0ouLu1hQiMgYQlQVCg87iRXQWfwy+Ms
Fwb4eNbL7VMd7tMzStGxXBKFkOw4JGVxXsuo+ItK0SeO1eJ/miWQeQgKhTIkY7j+Jx+ANLb
+KdKktZJ7mX7GY7mW1KTHkvG21sYzkd/oaAPPvDnwN0izvE1bxXqVx4h1LId/Oc+VuHPOfm
bBHc/hXroAAwKzdP1m11O+1G0tkmDafN5EjumFZsAnae+MitKgAr5qv9Ssfh/wDtRXOoalJ
9k0u7QyM4Q7QJI+TgdfnHOK+layta8OaD4ithb65pNrqEYyF86MMVz6HqPwoAq6d408JatC
ZtP8R6fOgODidVI/AkGsrWdHeW9Txb4NuLVNRVh9sMSLJ/aEK8mLPZvQ5HPWsG6+Afw5ubr
z10+6t+CBHDcsFGfY5rl7v4U+NPA2rjVfhfrbyW7D97YXTqM+3PysPrgj1oA7HxJc2vijTf
DGpSy6jomntPJPLdqDDPauEKqh4+XJyD2OB61x9lceG1lhS9+HEl5fqZjJcYdCV2lvNKnO3
zFOR6sSOKivPHHxp8Fp/bHi/QLO90jIEghCAxZPHzITj8QRXsnhfxJpvi3w5ba5pbsYJxgq
4w0bDqre4oA800rxr4d8+81fSvCF0k2l2STPKbhgzAqMxHP3mUY3BumAfeuI1fWtR+PXi/S
9F0exlstD08+ddyuwIXJwxJHfHCj3Jr2vxnbaJpXw21mw+1waHbXFvKiyL8v7xgeg6sSfxr
gP2bJc+BdUtvsQiEV7nzwMeblBxnvtx+tAHtkEMdtbRW8K7YokCIvoAMAV4f4rRn/ad0MxE
BxprZxzkbZK90rwnXXMP7WWlSLjnS2Bycc7JO/wCFAFj4JbF8WeOEjAUfaIm2g/79e3V4b8
Di/wDwlvjcOuxjPGzKeoOX4r3KgAxzmvJ/jDbtc2cEVzoUlzZ+S4TULeCSeS1lJGAVQj5Dx
nOQcYxXrFFAHw5qeiWdpZW89hb3epXtyAqwrp01sIWBHzDORJn0461Tlm8RQxXEc2iXMCqQ
J2FoyFTjCqxxwPQV930YBBBHWgD4ksfD0UOlGa11vWYZ57QzGGLRpjlgCMMc42nJG4Z69Ky
5rTxrq1tDbyaJqM0WAqLFZOqnAxkALjIAHIx0r7vAAGAMUUAfFWm6N4ph0xLGS21y008ys8
1udJkmRG2/Kw6ZYjvxisi50LxhPdST3XhfVJppH3vI9nIC4PYjHH4V92UUAfNvwMl1XQ/E8
2l3fgm8ga/UmTUSkiCJRkhWDcYzxxz9a+kqKKAGsobGSRg54OKdRQSAMk4AoAO1eMW0mk3U
N7oGuaxeaDpoWa4GjqHjliAZmkySh8yLHPBxzj0r0PU/HHhrS7m6s5NQFzfWsQmks7VDNNt
JABCr9RXnupmx8V6xNpWi+Eb5byO3+2TTTzrDIokVsQNuJaMNzkAYHpQA3SLH4d6IkWqXOt
3sE0sS3i2924kxE0ZUEDZhsoeo5z71PdN8OLQHT7nxRfAvcJGsijLCSNQBhwnICgDByO+O9
atv4X1u5t9Phu/BfhuC3SApJHLcSTPCQzMio2PuBtpxnuQKdYeBtUjtbAXGieE4Zo5WNwIb
aUrsJGdmSMPjcMn27UAcnPovwcnvRNrMOralf3SoyveJP5u0naoAAHByMcd66zTvBfww1u8
n0230kTyaSViltZZpSq5GRlS2DzkH3BB6U6XwZ4hkjd2s/C0t0NsEUklvOfLtwS23O7O4Ha
QQRjFTWmieLdE1DVb3StC8M75FAtmjaWKSXLAsJW57ZPA6/jQBcj+FHgCCGaK28PR24mfeW
hlkRlP+yQ2QPYVEfhP8O4LmLUH0GJZLc+YZXnk5IOdzkt831NQa14o8a6Q8pvtG0+w05LIS
Nqpke4jinO0bTGoDlck8+nNcP8Vb7VdL+H9trF34tk1J9ShFqLS3jWO1lDqS0u3ljhcYBPB
waAOR+JNxHqkNrpFrbym8vtaub2B3mEnmROVjR0x0RiOB/s5r6gsIZLbTLW3mbfJFEiM3qQ
ACa8i+FfwjsNFttN8UazKb7U2hWW3iP3LUMMj/AHmwevQdhXstABWfPoul3GpR6nLZRm9jK
lLgDDjbnAyO3zNx05rQooAxLrwpol5aC1mtcwi9/tDaGPM27cSfYnqOmOKrS+DdImGvq4fG
urtumGA+Nu3AbGcY6Dtk10ZZVxuYDPAyaWgDkpfAGjSaVp+mpPdxQ2Vt9jDJIN0kOQwVjjq
GVSCMEEVJe+B9JvdEbTGluAHuDcvOXzIztw/PbcODjjmupooAijtreGR5YoI0kkxvdVAZ8c
DJ71LRRQAUUUUAFFFFAHmvxt1nUNI+GdylhCGF/ILSaQjIiRgcn8cYz7074KWWk2Pwvsk0r
U49QMrGe5ZD/q5WA3JjqMYA5+teg3lnaahZS2V9bR3NtMpSSKRQysPQg149qHwB086ncXPh
7xPqGh21w2Wt4fmC+wO4HHsc0Ac14lB+J/7Q9t4XadpNE0dSZVjJwdozJ9CWITNfQGl6Vpu
i6dFp2k2UNlaRDCRQrtUf/X965rwJ8OtE8BWM0envLd3lxjz7y4wXfHYY6DPOK7KgArwjxO
V/4ak0YFTt/s5sn38uT+le714R4sIT9p7R1YcPppIGM5wktAFv4Ngjx9493YybmM8Djq9e2
V4x8Iif+FifEBRJ5ii5jG4nJPLV7PQAUUUUAFFFRXVzDZ2c13cvshhQySNjO1QMk/lQBLRT
Y5EliSVDlHUMD6g06gAooooAKKK5LXvE17/a/wDwjHhVLa618BJZhchxFawk/fYgcn0XOTQ
Bb13xXZaTfRaLbr9t126heW1sEO0y7QerYwg4xk1zNxb22tXb2vjnxTbWkkloq3GgQXaxxR
NkHfv4djwP/ritvRdEuNCvJ7Wx09pRKzSzare3PmSSSMM/KPvbQQBglRgcZrzTVPgdrfibW
NR1nxR4kglu7tsqljDsQYGFzuzwMDjGfegDlrj4nW3h/XNV0zwbaw20J1BZILpEDrPEiIgi
+bBCkjrn6Vn6R8TG0v4qX/jOfQ2nk1KFoGtIJeYiNgyTjnlT2rqo/wBn/VrqFY9U8WSNd2y
J9nlSHMUfzEkAltxI4PQdamm+AWtwJPeW3i8XF4iFoVlg+84+6CzE4Xk54NAHpvw88cnx3p
N/ftpj6cbW6NuI3bJIwCCffmu0rxrwP8J/FfhKyae18Zizu7mVJbm1S3EsD7T0JJByeQSMc
GvZRnHPWgArE8W64/hrwdqmvR24uXsoTKsRbaGPQZPYc1t15t8b729s/hLqS2aZ+0vHbytj
OyNm5P8AIfjQB5/4c0/4q/FHS5PEEvjZdI0+d3ijgtwy8KcH5Vx9OSTV9f2d2nt3n1PxfPe
6gTuXzId0Oc87gWJYEcYyK6P4Qat4V0j4caZpq+JrBruTdNLE86o0bsclME544HvXq4IIBB
yDQBx+neK0sL5dD8R6cNAcTC0sJJHBhvQF4MZH3eMfKfXAzXYVWvLCy1CAQ31rFcRhgyiRQ
21h0I9CPUVxbvqfw+USTXTX3hCCN5J7i7meW7tSTwBx88Y4HqOTmgDva5zxF4rsvDeq6Rb6
jPBb2180weaZ9uwJHuGPXJwPxrgfil8TLzSY9M07wTdtc6rcuk7rDamfdAwyuDjGW4rxzxZ
rXjLxxfR6Xr+l6nNq9m3+jWdtahYk37SGbHOSvfpnHSgD0/4hfFexufCGhax4dlUsNVVpYb
hSssRjJPK54B9emK9lt9a0m6+zrDqdo8lwP3aJOrFyBkgYPJANfEMukXoghFxoWsRX5ykjC
A7ZBuOT0ycDFdF4LuTo/wAUNFmt/D+oyz2cmbu1SNnliYqVJ2j2Oeg9KAPojT/GbQWJ1K/1
qK+Rr2WzhtIIUWRtrlAWbdhehJJwOQPrveEfGVh4xtbu4sbS6tRbS+Uy3SBGPGQQM9K4PSr
PUVhg17w1oHzzXF7HqaXEO2SVDMWizGxGSMgjpgE/StGzvPidBCsr6MrXjFROkhRoo13SFz
HhgWIygUHqB2oA9Rorm/DDeKRJfx+IhHJCZS9pMqhXKFm+V1BIBAxjHY8nNdJQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUUUAFeFeMZNv7TGgbgwQaa/wAwX/Zl4zXuteFeMppI/wBpfQFBG3+zXPzHAHyy
0AXvhIsafEXx8icEXKZHpy1ez14v8J3Vvih8QghJU3KHn6t3r2igCjrHmDQ75oX2SrA7IfM
8v5gCR838PPeuDtdV1jR9LsrjTtO1rXrya2D3Runk8sOBnYgI4ZicAj5QBya77VLNtQ0a+s
FYK1zA8IZhkAspGT+deaHwP8TLexsLTTfHogS3i8t9678kE4IyvTbtGPxoA7zwxqmrap4fi
vNe0r+yb5mYPalidgB45PtzXlHxN+LXhi/8D6romgatK2qToqbUjZRtL4YFunQH8DVu40b4
gR63rKWGhC7P2OSGK9vb0ZkeVY1JQgAkqFIBIXj36+bRfBTxxc6VDpkiWIZmaYSh3IbaMBW
bbhTknA780AdJoHx4t9I0Tw9p97bz3cVtbmPU7hwTIW6KI+zY4yT2r2L4ea2/iH4eaTq013
9qnmiPmycZ3BiMHHQ9OK+d7n4I/EC9sbVY7TT41ikdXgRvKKkY+Yk8OCRwR7+taemfCL4oS
DVLKy1mDw/as5jkghmljimOAdyhRyMHr9RQB9P0VxPhdNW8IeDbDTvFepaZutSIUljkfdKg
BwPm5aQnHA61B5+v+O4vLt4ptE8MXUDK0z7ob+Rs4BQfwKQAcnkgngUAXtV8UT3esN4a8Kp
Fe6lFIq37s5RbGJur5xhn9FGeevFbeg6Hb6BpSWMNxcXbglpLm6ffLKxOSWb6np0FWNM0yz
0jT4bGxi2RRIEBYlmYAYBZjyT7mrlABRRVXUJL2LT5X062S4usYjSR9i5Pcn0HX1oAsu6oj
O7BVUZJJwAKy9E8RaJ4jtZrnQ9RivoYZDE7xngMO369ehrz7Vvh14gNu+pR69cazf3bqdVs
JZfJgv4wc+UmP9UB0HPI6106+EIjqFnr2js/hvUSkaXMMAV4powB+7dPukgcBhgigDY1/wA
QWnh/TxcTRyXNxK3l21pAN0txIeiqP5noBWZ4W8ZQ64ktlqdqdG1224udOnb5kGcBlJwHU8
cjvxXRNY2jagmoNbo12kZiWUjLKpOSB6ZNcNrPw/8A+Ez8QHVfE8z28FojRafbWj7XiOf9c
0g5LZAIXoO+TmgD0GoLyztdQsprK+t47m2mUpJFIu5XB7EVjeG4/FFoJ9P8RSW16kGBb6hE
dr3C8/6yPHyuBjJBwa6CgDyrWPgN4C1G2nFnaXGnXDgmOSGdiqN2+Vsgj2riPD3iT4i/Cm0
uNH8ReGb3WtLhl/dXUbFlRenyMAeD1wcYr6MqjrGq2mh6Heaxfsy2tnE00hUZOAM8D1oA4j
wn8Y/B/iq5FiJ5dKvyP9RfAICR1CtnBPtwa7q4tdO1a3jFzBBewq4kTeA67h0I7ZFfNvhnw
knxm8e6n4r1m0msNDAKosAEZd+ioGxyQOWPqQKs3tn4j+BHiy2vrK8utT8HXTYkjc5xnqp7
Bx1UjAPSgD1bUIpfAF7JrNjEH8NXErz6oJJWZrIkcPCuD8pP3lHrkYFdjbpp17p9vNZiN7V
1SWF4uFI+8pGO3equia7onizQ01HSbqK+sp1KsMZx6qynofUGucimufA+svbXRnuPDd9K84
vp5lEemMcYiOf+WZP3T2JAoA7qoIrKzt7iW4gtIYppuZJEjCs/1I5NTKwZQykEEZBHesp/E
3h2PUhpsmu6el63SBrlA5/DNAGtRXmHi74w6TouoR6L4ctH8SaxIxXybQ7kjI65IByfYfpX
OQ67+0NcTG9TwzpsVuclbaUIpx7/AD5zQB7lRXkMPxF+JtozNrHwou5Yl6mxl3EY6nHOa2d
K+J11qUrxt8P/ABNBtXcCbUHI/Ejn2oA9FoqjpWotqliLptOvNPJYr5N4gST64BPFXqAOK1
n4oeEtC1K9069upzdWRxPHFCW2fLvz9MfyrfsPEGnal4Vj8S2ZkewktzcqSmHKAE/dPfjpX
z/8d9M0yXWNY1SdriK9hgtIYFjjUpMzeYTuPUYC/wAqo/Di88Ta/wCFtSub/XNZksLJoLKK
Gxl2C3TbtLlQOQF69sZJ5xQB69o/xm8H61r2n6NaLfLcajj7Ozwja2emSGOOneuhtfFcM+m
x61cpDZ6PLIY45ppf3jHfsX5QOMnPfjv7fPHgWHSNJ+OHhWLTb5bhpLLFyxC+WrmJvlUgck
cZPXNd3NYssv8Aa+qaN/a1/Jcyxy+H1iZYoMyHa68EKcclh9/dQB6OPH/hqZT9hu5LxhIsZ
EUTYUmTZySABgg9+gNbul6pY6zp6X+nSma2kJCuUZN2DjIDAHHv3rxyDXrWzspTbfCWaKCA
lJkQvnduD8DZ83zEEH/erudD8VW1l4Fvdd1jTP7BsbAtm2Ls8kajoCCBgnIwBkcigDt6+bN
Q8Tad4p/aSsZ9OfzLeyhls1kGSJCqOWI9skgH0FX5fG/xQ+KMVxZeCdGTR9GdmgkvpX5xjB
G/scH+AZ96wbXwbaeAvjV4Z0OC5kvJXsJJp5WO0M5SQHA9OBQB3vwuUx/Fr4gps25mQkf8C
avZa8d+GqMnxi+IIYj/AFsfQe7V7FQAUUEgDJrnb3xpoFnqtvpKXRvNRuVZobe1Qyl8Z/iH
yjlSOSOaAOiorkI9V8bavHZS6doNvo1vKzC4OqSbpolH3SqJkEn0J7U6Pwjf3sNo3iPxRf3
1xbzmb/RG+yRv0wjIn3lGO57mgDQ1Pxd4c0iS3ivdViEtzL5MUcWZWd+PlwuemRWW2teLta
Rf7A0IaVGl15U02sKVZoh1eNFJJ7j5sdjzW3o/hvQfD8LxaNpNtZI7mRvKTBZj1JPXNa1AH
KaX4Hsba8j1HWryfxBqUM7T291fhWNsW4xGAMKOB+PNdXRRQAUUVQuNZ0m01a10m51G3hv7
sFoLd5AJJQOpUdTQBFrniHRvDWnDUNb1COyty4QM/wDEx6AAcmrtpe2eoWwubG6huoScCSF
w65+orx7Xr3QfEvjgWl3fXA0+5Z7JdXkUC2jxgSWsB6B36NKfdVrZj8Bax4Iv5dQ+HN0ps7
hlEuhXjEwehdJM7kIHPfpQB6fWVr2uQaFppuXhkuriQ+XbWkIzJcSEcIv+J4A5NePS+Ib7w
14382w1u41/VrgtFqaXB8rT3k6pBDIfljkA4APB7nJrvPEHxAtNFa0T+wry/v1iS4vbe3QO
+mwtwzyEZ5/2RycHtQByt58R/G/h27l0PXtF0+XWb1o5LGSKbba26OcBJ26qQRgHjceldRb
/ABFjm0YwLpU7eKkbyH0T7svnYyTk9Iu/mdMe/FNTx54dGvi3v7WCDS9VVHstZJVra+YD7j
N/A6kcBvSj4jeJ9L8NaLJc2qRv4lvoTbaeIEVpyz8KQcZChiPbNAFSy8b614VZ7T4owwWQl
Je21S0UtbSDGfJPdXHIGfvdq6fwt4y0bxdazy6Y00U1u5Sa1uo/Kmj9CyHkAjkGuA8aa1fz
tpeiHTbi48Q6fBZ6iyqomh3NKschKfxMvzEEjAzkVP8A23oupeKxqerWsun6paa++iWNzpx
KtOAAds3ZkPcflQB0viL4oeEPDl6+mz3z32qK237BYxmabOOmBwPxNcRq/irxl8StDvfDfh
3wPe6VbXgMUmoamfLVEyM4XHXHYZrpdF05/DPiK70LR9N0+8ujEdTutRuZDHLI0kjcNhT6E
DnAA963tE8d6Frs8FnatOuoSw+c1q8Lbol7bjjaM44Oee1AFnwb4Yt/B/hKy0G3macQAl5W
GDI5OWP5n8q1tQ06x1bTp9O1K1jurSdSkkUi5VhXKWXxD0wzyWurxyaderG0xsjFI80UajJ
aQbcAejAkHsas2/xE8JXhBs9Ra5jM/wBnEsUEhjL98NjBA7ntkUAef3XwDjsr6W78H+MNS0
PzDkxZLDP1VlOPrms+/wDhv8XrDT57Kx8YW3iGxuY2ims9QztYHrw+4fjkV75RQB80ajpXx
nlbTfDniTW10PQ5QYjdWwXyYkUABZHTBAxwNxArtbD9njwLDpqxXtxqF/clg5uvP2E+wAGA
Pz+tetX1laalYT2F/bpc2twhjlikGVdT1Brjkg8Q+C5WFrFPr3h9pI4beygjUTadH0J3E5k
QccHkDnNAGj4V8A+FfByu2haYsU8mQ9xId8rD03HoPYYrqK4fU/GhllR/Dl5p1zaQoZpJXk
LG5ZWKmCIL/HkfhleDmuytbmK7tY7iB1eNxkFTke4yPegCaiiigAqvd31pYRCW8uEgRjtUs
fvH0HqasVm6xomn67aJbX6SYjffHJDK0UkbYIyrKQRwSPoaAPmzx9qXh6817xn/AGtrd7Pq
ksyQ6fZwnZGFVPkJ6ZOSRn3PrXIaJqfiTwNZahouuQXenW2pW0hMEjPEVkAGx1x74+vevpS
9+HXw00iwe/1fRbaVYyC1xfStK7HoBudsknoBWJcr8L9G8Nw654w8JWGgvdM6xWl3EJZ3XO
AdgBIJABx2zjNAHzvrehaoNDtNdIvYdOddtpLcZ8srj+Fsn5iQTjgenpX1R8NfHmmeL/A8V
8JvKudPiWO/WT5RGwXlsn+EgE5+teMax4p8A6zHHo/gf4Xtqk8jbUMkLJGhPRgqH37kYpdL
8E/GfS/D1/4e0zSLez0vUtxkjEsIb5sAgvndwOMZ6UAdhqPxh8Q+I/EU+g/C/QU1NoMl7y4
ztYdNwGQFXPQk8+lVZvhz8VfHrRw+P/E0Nhpisrm1swCWI5HyqNuR6kmvRfhr4CtvAXhcWQ
cTahckS3k/Znx91f8AZXoPxPeu2oAoaNpFjoOiWmj6bF5VpaRiONe/Hc+pJ5Pua8V8biRf2
l/DxWPcraa5x/wGUV7zXhfjqQQ/tFaBOEDyDTnQKTjIIlJOfwoA0fhwzH41fEIHIHmp178m
vWNS1Ow0fTpdR1O7jtLWIZeWQ4A5wP1ryr4fGMfHL4hKp+behI/H/wCvXU+M2W98UeFPD7z
sIru6eeaA24ljnSJN21ieFGSD9RQAq6PrviuSO71+7l0vTVkkA0y0lDLeQnhTK2M8jPyg+n
Q11Gl6PpeiWEdjpNhDZW0YwqRLgf8A16474u2dxN8M9QvLTUrrT5tOX7UjWzlN+ONrY7c/y
r558AePv+EX8XSap4ov9Zu0hhZYoI5TIryEAYcMemOhoA+xaK+a/iD8WNF8Y+GYdO0631rT
dQ85JLd1YIknJVgSp5GP1xUPwXu7mDxVr+q6/ql9JHoli7ukkrOoyfmJBPJwvFAH01RWDa+
JIzHBLq9sNHS6G62+1TpmUbSxGAeCFGSDT38WeHlkVF1SCTJALI25UBVnDMegXarHPtQBt0
VDa3VtfWkV3ZzpPbyruSSNtysPUGpqAGyeYYn8oqJMHaW5Ge2fauLl+G+i6jp90NeaTUNVv
HEsuogmOWNgMKIiP9Wqg4Cj8c5rtqKAOb0rwwsPhH/hGdea21azQGJAbcRhoh90Mo43D1GO
eetbEOnQ22kLpdvJNHCsflK/mFpFGMcMcnPvXJa/45vbTVZbDwzoM2vtpxWTVHhbAt4z1RP
78uOdg6Ac1vW3i3w5d6ANdi1e2Fh5ZkaR3ClAPvBgeQR0I65oAo67pNhYeCpND03wxDqcUw
8mKwKgRMx/ikbsAeS3X8a5Lwx4c8TfDQNIS/iTT9RdXvVgU+faS9MxgkmSMDAwTuGM+tUY/
ixrL+MBLLoc9v4f8kslrJCReTxnn7Sin7ygDlB8wHNd9qMbeMtBtV0XWxBpF6N091ak+bJH
/cQ/wZ5BPUdOvQAji8L+CdX0rVLW3sbO80/UJy11FG+6MzLwSADhHz1K4Oa8Dg8N3eg+PPK
tLm6u9FOtm3Gn25MtzLFb/ODlsZVWZRgHqK9t03wPP4V1uGfwbdx2OjzODe6VOC8R4AMkR6
q+Bz2NcH488OwaB8Q5fFNtq39k3dxC11ZSySlIXlUYnhY8hTIhDA+oNAFLRtG0nW/hZJHp+
vaX/wAJFFdAXF1PcNHJHEtz5vlOWww47EYzxW3bXHhi18Y65N4m1SHUWOrJqej21nMbmQYi
C5EcWcc9j161ifD/AMAaZ42srfxXNc3elmwvZorO2i8tnjXduPmOVJdyzE5PtivZfD3hHQP
C8Ug0jT0immYtNcsN0szE5JZ+p5/CgDzfV9Z1668VTapdeCr2a1SJRaW8n7t/LGSzTBVOU3
YO3duGB8pzWkniSfTNTu/7L+HkhurRDGZoInRZ4kXcQjbOcnAUHrkHjpXqdFAHjltrmsLqM
kv/AArVLiOLzZYpo42jYRkcxDcvzNyRzgZ9qljuYfEfgltR0zSrWwkhuxFNHZxP+9AjBKIy
plWBKqW2lcrjODXr1Q21rbWdutvZ28VvCuSI4kCqPwFAHnUnjrxbbabFN/whVxPM5dFttz+
aGVgArEJt3EHfkHbgcHPFSS/EDxJa3LW1z4ImZ47qK1YxTMdwc/61Rs5jx3z19K9HooAKKK
KAOQ1TwVCdSXWdAkGn3sayk2w+W1u3dcZlUDOc4+YfNxXJ281/ol3FY273NjrlrpsjxaNvZ
rO6lY43+ew/eFQFwnBHAHevW6zdb0PSvEejzaTrNot1aS4LISQQQcggjkEHuKAK+ka5b3aw
WV1KItSKHdE+FaUpgO6DqVDZGcdvStaOaKYuIpFcxtscKc7W9D6HkV5vqOl6roGs/brgPew
yN9mtNTt4Rv0mArgmYE4cAZAfnaCSetWPCepJpmo38LQyDT7+ZZrNoZftKOCP3kpkHXJwzN
90ZAznNAHolFNR0ljWSN1dGAZWU5BHqDTqAOC1ye21v4iwaDey2k+laRaf2ne2s0JZvMz+6
cN0+XDHH6V8/wCuQ+IfixqHibxtbQq2naQipDCpLOIwScKPXbl2r2zxymsReIdWsrC5uWfX
tElhtUEQ8qGWLJbL9QWViBnisj9nWaxf4eXtjHDtu4LxvtOV4fcBt/QYoA6D4LazpeqfDPT
reyKLd2KCG7jAAYP2Y+oI5B/wr0ivBvEfw78ReAPEE3jT4Ygyxu+650rbu+UnLBR/EuecdR
2rvfh18StO8eWk0P2drDVrQD7TaOenbcp6kZ455FAHeUd+tFFABXgnxABT9o3w7Meg01x+k
te914J8SDGv7QvhnKAltNkz82M8SUAa/wAOcS/G/wCIc+4ZDomF6dT19+K7LVxP/wALW8NM
BfeR9luQTH/qA2B9/wB8dK818Dak2m/tA+NI5QVsbmYRPKSAiSFvkBJI5Y5A4Oa9H8bsllq
/hbWmtRL9m1EQtI1x5QiWVSpODw3bigDI+N2ux6T8NbmzaB5ZdUdbWMgDapzuO78FNfMviO
W6uNWutUj0iWzRBEpJAxCwC8EgAAkjPavon4neG/GfjBE0uz03bHbXaz2dzFPGqY24zJuO4
EZboPSuA0/4KeLnivh4gsFu43wES31TynkK5wxyjBvYHGKAPPvEF21zqtgZIrbISObZbBVB
3LlmbHGSevP4Cus+EOqG08S+JrC8si15qWnSFPMUPGoRSx3gnlSMVsWHwc+JFteWshvY1sw
GR4RfFZViPJQsEIyeOgIpbT4X/EPw/wCIhregaHbSRoj2wtb6+WdnjYYIYjaCpHHHNAHQXe
qeC9SitkvtI1nVre0tTI7m6ffbx/KqlE3DjJIwcNjBxirVtqngr7Jc+HbTw5qWbe2Eogu59
sZ2xHHzbuW2sBgZJHbivZbSEC0jaa1hhndFMqRgEBsDIz3A6fhUrQQOVLwxttbcuVBwfUe9
AGT4X1KLVPDVpcw21zaqF8sw3QxKhXjDe9bVAAHQUUAFFFFAFGSKLStKuDptrbw7A8oQkRR
ljyWY4455JrxfR/D/AIV8V6lqGo6XqZXxskwv4Lye38qCbHAMUR4eAkEFsFj1znFe0appVp
rFslrfB3tg4d4Q2Flx0Vx3XPOOhxXI/EnT7AeGYNQ8yDS7jTnVrfVN2w2IHdQvL5HyiMcMS
KAN19Hi8SaJZJ4q0qBbyF1mMcUpYQyqeGRxgj/A4NYfiPxNr8d7Lo3gPRYtSvLICW9llOyG
IdfKB4zKw7du/WsTwtZavo8Vr4g8IatP4r0PWHWS9gvZAs6SHAaaNjgA/wB6M4xjitW48Xa
JruszeFNB1u40W/MpeHUY7dTBcyqfnjQt8sh9QPzoA6Tw94q0rxHZzS2jyW9xatsurS5Xy5
rZh2dT0+vQ15P428cReI/Guk6V4T+x+IIrEPK9vnKTzsjoqEkYZQM5x61oeKD8RSLvwtK2j
xXOrWrpb6zbxtHJeFEJNuV6LIwzg7sYziuYF/BJqcfi7w55tpaaVpCLqkkSxRzRgqAVt1kX
HBU5bnlsA80Aa3hrVtA+GDaUz6rJcWGu20lxdRR27D7PLGQC4jGSo+8jZ7qK6pPjT4Xv7sW
Xh2w1bXrps7I7O0OGA6nLEYFP8H+D/htqdlHrem26a1NJ+8eXUJfPliZjuKsh4RskkjA5zX
ocFra2qBLa2igQDAWNAoA9OKAMzQtU1bVIpJdS8Oz6Mox5azzo7OPcITt/Gtmiueg8Z+Hrr
xfN4Vgv1fU4Y97qB8oIIym7oXGQSo5AoA6GiiigAooooAKKKKACiiigBkkayoUcBkIIZSMh
h6GvNPEWhyeFg0+m20lz4en2Q/2XBAvk2Um7d5zYwzRFvvr/AEFenUyWKKeCSCaNZIpFKOj
DIYEYINAHA6H4m1a01LTfC1zZT6xcoiteala2vlW0avny/L7FABjPTA4ya9Brx640t9P1Cb
wNbSRwXNov9o6BDE7qZoFPzROx4ypJCnPGc8V3/hjxLba3ai3luoH1WGMPcwwqyqme67uSv
bPfFAHL/G8hPhVeSbjGyXEDLIM5jO8fMMd8Z/Osr4By+G18ENBpd4JdXkb7RqMbH5lY5CYH
93aB0zzmt74z7B8INbd1DBFjbBx/z0WuY+H+kXd/8I/DeveH5za6pp/muIo8It+odx5Mpxy
D2PYmgD2ivnfwZLF4e/ad8Qaber9k/tAzCHcSFkLESLjPXIB/Gvb/AA74gtvEOmC4SM2t3E
fLu7KRgZbWTHKPg8GvF/2h9OGlT6B4406RodUt7gQ7l/iC5dD9QQfwNAH0DRVHRr19S0DT9
RkVVe6to5mC9AWUE4/Or1ABXhXjeOG8/aV8OW10MRppkmwgdTiUnNe614T4yR3/AGn/AA6F
PH9mOTx0+WX/ABoAd4W0yDWfiv8AEzS5xlZWRlOSCrhsqcggjBx0IrutSWTxh8K7pJLe2fU
o4zujnB8pLmFsnOOwZfU/jXJ/D1m/4X58QlI4yhyT05Hau9eJ9K+IC3AZvsetQ+U6HlRPGM
qenGUyOoHA4JoA1PDmsW+v+GdP1i2mjmjuoVcvHnbu6MBnnggiq3iE+ILmJNM8P7LWacfvb
+YZW2ToSq/xP6DoOprI8HS/2ZreueEpHnc2c32uBnhCJ5MpLBUI4IU5FdrQB57ay618PVaH
WbyXWfDI3SHU53zcWZJziXJ+dc9CoyM4xXV+HfEmk+KdJGp6RO0kO4oyupR42B6Mp5U/WjU
/D2n6zqFpc6oGuorNhJDauf3QkB4kK/xEds8D0qtP4U09/FEPiSzln0+/GFuDbMFS7T+7Ku
MN7HqPWgDoKKKKACiiigAooqvezy21lLPBavdyouUhjIBc9hk8D60AWK43xg1ha31hqEumX
GvarGdunaZHgqJD1mIPAwOrtwO3JrlvEOn+KPD9ldeMtZ1uDUJJ18i70RmZbaSFjhYoMfN5
o7Nj5iT0rBsNJn1i/kTQr7VfAXilP3i6Xe3TzR3VvwVwWzj/AGgpOD1FAEcVtr3iHxVqHh2
yun8C6ncW0h1O3XmC/kyQr2wPJGPvupBweneu70zTbHxJ4ebwb4n8LnTLjTEUAQIRCMcLLb
ygcHjPZh3rl9QtPizJeaZJZaTKYombzpLu4tJriE4wTBIVG0EeorIn0/XPE+pnSYr2W+1DS
Z0mvNNk8QecWizgxsojVMkcfe4PWgDv/iIVtvh/HoNlc/atWnMcNjLPLmVZFG7ziQM5UITk
D+dcI2neE9IurnxFcMR4ekitLfUUWZmhy4LFAvPIkWNiBjhzTp9P8G6DpOnaxBZXNrqvhuO
4kure8h/0iTdG4USHJHlljgMMjoAab4HvvB2lJpieK9L1d9Z1GJb6KTUITcR4K43RqmQgAH
dc4A5oA7Dwdokvim5sviDqkUmk3Du72tjaxi3Bi3EKZiPmlJGDycc9K9Nqnpup6bq1mLvS7
yG7t8ld8TBgCOoPofarnWgDjfH3iB9N0Y6VpTXM+u3ykW1rZKGnZB99hnhQFz8x6EjqayPD
Phzwr4k8CRWVrdLe2MEpktLlB5d7Zy9y7jkSg9TgZ7g138Wn2cN9Pfx26C6nAEk2MswHQZ9
B6dK5rW/B8d7qc9zpJXRpdRTZqOoWzFZ5YwR8ij7oY9C55A6daAKuseKJtA0nT9D0V5PE/i
K5XyoOhBI4MszLwig9TxkjFR+GfF+p218PDXj5IrDXGdvs9wi7La+TqDG2eozgqeaNM8Fjw
RrRvvCj29vo10QdStLtzhAo/wBbG5yQRzlScHOeKxdY8aeH/GZk8O2nhxdWuZXD6W2oJ5dt
dlT80yOcHahHblu3WgD1esrxJqM2keFtT1O3heaa2t3kREGSSBxXBS6x4+8LiPw7fRLrN1q
MoSy1lIT5NuWIBEyKOApJ2+oxnHNJf+KNV+Flm6+Lri58Q6ZcMzWuoqB5wlI3GGROgBOdpH
QcHpQBsWHiy40syQ65qEOqwx29vIb60iCDzZXK+WQCR2DdRxWrH440Cae7t45pTNaaeupTJ
5ZGyFl3DJ6ZI7ZrjtC8Vata2cN3400/T7jw/rhSa0vNPjDwWu7pFMMZPOPnxjPpXpb6Xpk3
mM9hbsZYzE58sfOhx8p9RwOPagCGz17SL7Tob+C/h+zzRCZXZwBszjP0zxn1pNS1yw0o2P2
qT5L2XykkBG1fkZtxOfu4U81h+I7HwhoehPc6rD5FptSBYYsky4k8xYkT+Il+3f6Vm6JHYe
JdCtL3w7eNC9haS2MdneKBJayuQrNKo5DAKcLjBzQB6ACGUMpBBGQR3pa40QeIdGSzsI5Gf
TLZtweGMO/2eGFcRnP8UjhjnsBgdat6H4qgvNVi8P3zga01mL+SKKM7Io2b5VJ/vAEZ9etA
Gd8RWfTLTSfFEL3SNpV9G0q2kQkeWFztdCOu3kHj0rsLW1srdWeztYYBMd7GOMLvPqcdTWD
8QIEufhzr0LpJIDaOQscwhYkcgBzwOQK19FaV/D+nNPG0Uptoy6MclTtGQT3oAwfiVo7678
M9c06M4kNuZU5xyhD4/wDHa5D9nzWhqXwtSwYAS6ZcPCQO6sd6n/x4/lXY/ETxFYeGvAGrX
17Mis9u8UMbNgyyMpAUevWuC/Zy0SfTvh1carO5/wCJrdGSNewRBsB/Eg0Adrr9l/wjWqS+
NtOVY7dYy2r20FsHkvEA+Vxjnen6gmpPGfh3S/H/AMPp7OSTEU8Quracjb5bgblY56DsR6E
115GRg15HrU3/AAhWneLPDluywadcaZPqNg8tyXk8xsiWNQeQoJBGOmTzQBV/Z88TXmreEb
3QrseZ/Y8ojimByCjZIXPtg49iK9mrx79nayht/hfJcpEqS3N9KXI5ztAUfyr2GgArwzxcr
H9qDw9gcf2ZJ36/LLXudeFeL2I/ah8P5HH9lvg56fLLQBc+H4K/tCePlKg5UEN3+8vFeleL
bSWbRRf2oU3emSrexBlzuKclehPK5HHNeaeASo/aG8eKSxbbkc8feWvaWVWQqwDKRggjIIo
A4XXbrybvQfHmnpNdW2xYJ0SURotvLg+awP8AdPOOOvXiu6VgyhlIIIyCO9cd4d0611TwXq
Ph7UYPNsUuLmyMTE58sOcDtjg8Yx2pPAuqXCxXfhPVpbf+1tGIjKQBgptz/qm56nbgHk80A
dnRRRQAVw2tfEex0jxB9gTTbm70+1dU1PU4hmGwLfdDYBz74+6DzT/iFc6+bGw0XQHSGbVZ
/s7ShysgXG5ghA+X5QxL84xwCSKzNA8Oap4Wvzp2hWdqdFuZD9r0m7uhI8QOF8+N8EsrY5R
x1HFAHftqWnJHayPf26pdsFt2Mq4mJGQFOfmyPSrXWvOLH4ReHFtrk6hG7TyuXgFvKyR6d8
24C3H8ByASe59BxXVaONU0XQZR4o1e2uhaFiL4r5ZaIdGkzwG9SODQBu013SKNpJHVEUZZm
OAB6k1wmqeOb/UIkX4eadF4hZY/tE1yXKwLH/zzVv4pW7L271t6B4l0HxppdwtsCzRnyruw
u49ssDf3ZIz06fQ0Acjf+MZ5datfEl14UeXwjYyOkepsrNMjkY+0LF/zy7b8Z5yOKueMvE/
hyRNLjttHbxXfqRqNrFp7AvDGhyZw4+6OwH8R4r0MqpTYVG3GMY4xXnuqeJ/CvgzWX0XQ9J
RtXv5FD+RGEgjlYYjE0nSMHsPyHNAG/Jqth4j8FSappXiBbKwniLPfLjMKD745+4wGRk/dP
auc0rwp4M1/wppeo+Bb5tPazL/YtUtM+aDu+cSbuZAx+8H61zuo/CXVrZ21631EazeXEq3W
qaM58m01F92cAA4Xb2yDkj5uta2peHta/wCEmtpfAvneG7jUoxJrW9A0ESsOGVfumcHIG3j
HJ7UAVfHXgLUbnxFa+KpdQu9Qsfs8VrrFhbrhp4UYOTGvoWGWTrjoai8U+JdG07+1vFej3o
aaCwgtrTUNyyQW3nMQAEGSWGCxB56DFdZ4e1bxFpF4PDXi21nu3ijeS31uFMw3Ma8/vcf6u
THUdD2rxS7k8CeIGureaX+xdPj1iW/LsArzW21GKbQMszO52Z5AJ+lAHuPw4tLOPwRZ6lAm
brVFF5eSmbzWmmYDcxbp26Dp07V2Fcj8P7FLTw5cXKWqWa6heTXi26OrCFGPyL8uQDtC5A7
k111ABXFeI/DGqeMryXT9UvZdN8PRghYbV8TXUnZ2YfdVTyFHUjJ9K7WigDyW40T4h+JbO/
8ACV1qKWelWJMceqtD+91EqAUVkPGwHh2HDY471v2VrF4x0p/DvjLw69nqGmMjbodyRE/wy
28q4wOOg5HQ13dcz468XWngjwfd6/dRGYxDZDEOPMkP3V9h6n0BoA2b3UNO0XTftOpX8Vpa
xAAzXEgUfiT1NckZvBfi3xJaX0viix1aO1+az05Z0MaSdDIVzl27DPA7DnNeV+Fvh74m+K0
sfi/4i6rcR6ZPiS1sYzt3oeRgdET9T1966fUvgX4A8Q6R9r8MST6VOd3k3EMjOm5SQcq/OM
g9CDQB3eleDofDetzXmi6i9po9xukudLkG+EP13xkn93z1A4PtWRqHxn+H2nalNp7au1xLB
nzGtomkRcdfmHB/DNecX3w1+Nl9pyeFbvxbbXOg+YA0pmIk8scYPy7mGP4SSOleo6B8KPBG
g6A2kjRoL8Sptmnu0DyS+vP8P0XGKANXTv8AhGfFs9h4ssbtNTSBCtqwfKQsfvNt7P2yeQP
SuO1aDXb/AMaJ4t8GaIqQ6cNlzL5nlNrSZ+aNB0IXkh26nocVwfiHTL34HeN7LX/D7PL4c1
FhDNZs3AA+8vu2OVbrwQa9y1vV9Qh0aD/hG9O+36heqPsyt8sUYIH7yRuygEHHU9BQBgz/A
Ba8IW2m2l3PPcrLO+yS0EBM1rggO0q/wKpIyx49M12sMdlK4v7dIXaZBieMAl16j5h1Feb6
Baap4U8TXFt4r05tcm1txH/b8EO/dkACCVOfLQc4x8uOvNdr4f8ADNj4ZS4g0ua5SxlffHZ
vJuitupIjB5VST0zj0xQBh/E6QXHhJfD0QtpLvXLiOyhgnkKCQFgXwRzwoJql45+J3hv4d6
QbFJEvNViiVYNPjb5gMYUuf4VwO/JrjvH3jaSwa98ZQDetg7aXotvdWoAN1/y1uQTzhVBUY
xnFWvhN8MIF0weLvGlkmo63qDfaIhdDzPIQ8gkHjc2cnPTgUAYvhj4e+JvibqkPjD4mXM66
cV3Wmm52FlPOMD7i/wDjx7177ZWVppthBYWFtHbWsCBI4o12qijoAKsUUAFeUeNJNP8AEfi
i+tRPZLZ+H9Muk1G4mQ7oHniwiqxG3oMnnP510ereItT1TWJfDvg8W9xNbyiDVLt5Cp08Mu
QygjDv7djjPWvN/jJe6F4b+FY8G2erC61SeWPzFlm8yeVQSWeQ9euOv0HSgDQ/ZuuLiTwBq
NvIG8mG+PlsR1JRS2Pxx+de2Vyfw30pdH+Geg2X2cQSfZEklXZtJdhliR65NdZQAV4V4zDH
9pzw7t2nOmPwf92Wvda8H8bsyftNeHGVWf8A4ljjaoz/AAy0AaHgUKv7RfjscZ8oH9Ur2iv
F/BKsv7SPjonBBgT8P9XXtFAHL+HpRD4s8T6aVEe24juUUHgrJGMtj/eU5qv4wsruxubTxh
pUV3cXWmBvPsrQLuvojwVOeu37w+hx1qeYzWvxRtm2t9nv9OaPOBjzI33Dn/dY11DKGUqwB
BGCD3oAhs7qG+sobu3cPFKodSCD1+lT1wOjS2/grxcvhBvs9ro+pZl0iNA2VfkyxknI68jk
dcYrvqAKl/pllqcUcd7D5nlP5kbBirI3TKsMEHBI49a53U/BUEupTa3pN1Jaau1sloskjsy
eWrBgnXIBxgkHPJrraKAOB/tjxb4e1SKLWYI77SBHta5RSZcquC+Rx8zfwkD7ygE81da10n
4gxwXM161xo0DAvp2Nm+Yc4m5+YDjC9D154roE1jR7nWJ9CS/t5tQii8yW1DguqHjJFcrqP
gaS11dtb8L3smn3UkiB4lwUC/dcqGBGdpyFPGVHoKANHTvCJ0HX/tnh+/NjpU5ZrnSim+Eu
f44uf3Zz1A4PpWhrV5b6Hby6lbaS15qVxthiit4x5lw/O1S3ZRzyxwBmqXhnXb/VNS1TTry
ymjXTjHEtxLF5ZuGK5Z9uflz1C+mD3FblvqNld313Z284kmsyqzBeiFhkDPTOO3bigDza61
n4k+G4ZpPEENvfQamVEd3ZRFk0Z24IdAN0iDIIbueuAc1BP4AuvCdpLNpM7eJItTATV9L1F
wW1NznMsbH7knPTpgeozXXeLvG8XhlorOx0q61zVpUMy2FmMusS/ekY9FA7ep4Fc9a6Bpvx
FtD4rn1+WS6BzpzWkhC6Q688KcZkz97cOemMUAQ6Z4S8eeHLKLWbXX5tUvYNyDRLictb/Zs
5WFXOD5ijpIevTpXpOm3kl/pdveTWU9jJKm5re4AEkZ9DgkV5bpD+J9dtb7WPC/iqzfWrCY
295bxuZ7HUHQDDANgws3Q7Tj+dXF+J2tw+E7/W73wXIWsd63Edvdqfszpjesu4AqRkEYDZF
AGx4k8S6zPNrmg+F9IhurzT7QSXEt5L5cY3qSqoo5ckA88KDxmvHbVbDxFpuh6xrejqmgab
Iv2uVoi26WG2RBAWHIUvnnpkYrsJbLxfo/j6y11NQi1a/wDElqsagDy7a3dGEiIMcmPZvGe
WJOe9d34c8FtoPhubSl1Ilry4lurrZEuzdIDuSNWBCoDjGc9OetAHF6ns0Hxzo0vhLw7FPr
E1rNqGoWFtceQhQxhVH9372cDHJ+teiaT4w0HVnjtVvo7XUSBvsLk+VPG3cFGwfxHBrh4PD
lz4I16C4nh+2aZdXb3F3qlvAfOjQLlIWjQHbHuAOV445AzV6xk8P65qfjDWtaGn6nYW7p5A
dFZ4o4ocsRnkcs3PHOaAO41nXtI8PWS3utX8dlbs4QPJnBY9uK4bVvjh4C02QQ215c6tOek
Vjbs5/M4Fcb4S8aSJ4mhiePUvD+hSwrdnTp4HvlWM52SGU5MQbjCgH8K9o0zVPD+rM02k3t
ldun3jCysy/XHI/GgDyi6+K/xFP/EwsPhVetpLH5GmLeaRnGSAOM/T8a5/UNJ+Jnxm1Oytt
d0Y+F/DNvL5pEgIduMHhuWbGQOABmvd9c1S40qKzlgszdie6SB0U4YBsjK54JBx1I4zVG48
RG80GS60GGC5u9xiNvd3H2YxsCytuOCQQVYcDtxQByfiH4m+CvDui3/huy11YdSsrV7W3SJ
S5R1i+XkcccD6g15b4C+MTeFvAlppd75uqait8zzea3yw2zfMxV88tncQvvVF/hR4vW9urR
joMkepyGd7r7ZmO0BcHYCRuLMSozgmuf174ba5pdkyQ3+h3EZMamS3vPLllLNtGVcjIBbae
O3saAPpT4a+M4PGljrd9b3TzwRalIkHmKFZYSqlBj05PWu7r5M0H4c/FW11CG10KxXQ2YBL
u9ilaJJAMgFm3HeD1+QV7R8M9F8e+FdNfRvEz2Fzp8EkkgvTdPJMwbnuOgPqaAOB+Lc154r
+MWg+A5r7+z9P3RsCV++zgkuD3OBsA9c17D4i8TWPg/S7W0gs7jU7902Wem2o3TTBByR6AA
ck/wAzXh3j/U7T4kfF7RdM8Gx+bfabIscmoJkgqHDFgRxtTB+Y9SeK9yu7rw9oPiWG6nhlk
1LVXFt9pCmUx4XKxk/wA9Qo6kk+9AGLceL9X8W2MUHw5EJd03XGpXa5is2xnyivVpM4BHRc
5NZreJ9V8ZSDwOmntY6ihMPiACfa1rDj70LD72/PHoDyO9T63qOi6d48m0zwxJDD4i1OBv7
RmjuAsdlCoybiSM/KXAPGRk9zineCfFWhQXcGhpDeot2D9k1rUFA/tllOGYN1Jz0B6rjHFA
HCftA+Gl0/w54d1SynUWOmEWS2UrFgQRlSM8k4TB74xXtfhPWovEXg7SdbhtzbJd26yCLGN
nGMD2449q8j/aNV00PSJ5YlksyZYiWBIilO0owx3IV1yeACa9m0Oa0uPDunT2BQ2r20bRbM
bdu0YxigDQqOdmS3kdASyqSAOucUs0ohgkmKM4RS21BknHYD1rO0/WbPWHngtY7pDEo3maB
4sZzwNwGSMdqAPPdOTxN/woOW88NG5/4SK7jknZ7tcTs5kO7/AIFtGF/CuA+CWk/D3UJDLr
pNz4ujmYtDqLcFs5DIp+83rnJz2r1/4XRmDwDBZtA8P2a5uIdsk4mbiVuSwrO8c/CDw74xa
W/hLaTrDYb7XbjhyOm9eh+vBoA9HorwXwb8Rtc8FeIT4D+JvmBkIWz1FssGUnC7m/iU9m6j
oa96ByMigArw7xsij9o3w/OXXKaa4KscZyJeRXuNeGeNRu/aS8PBkBUaa/OMn7stAF7wUhT
9o3xuNgGYFOe/VK9lrxvwa5H7RvjeMsxHkIwGOOkdeyUAcr4vMVpe+HtYkYILbUEiZicYWU
FD3HciuqrG8VWi3nhHVIS2xhbu6PnGxlG5Wz7ECpvD9++qeGdM1GT79zbRyMeOSVBPQn+dA
EHifQR4i0OSwS8lsLkESW93D9+CQHIYfyPqDUHhTX5tb01k1Cyk07VLVjFc2kzKXUg4D8fw
sBkGuhrhPF1k/h/WI/H2mCGAQJs1j900j3FqOflA/iU8/TvgUAd3VXUYLu506a3sbv7HPIu
1Z9gYx56kA8E46Z71JaXUF9ZQXtq/mQXEayxsP4lYZB/I1NQBxc/w40RNKii0iSbTdVt2aW
HVkYtceY3LM7H/AFgbup4PtXW2aXMdlAl7Ok1yqASSImxXbHJAycfTNT0YoAq39tLdafcW9
vdSWcsq7RNEBvT3GeM471wOm31z4f8AF9xZy6HJDA9oqW8Ftl3ncNlmZzgO2Gyz5wowCSTi
vSKpalplnqtnJbXkCyo67TnjIyCVyOcEgZHegCPSotJdZ9S0sxS/bHLyXEb7/MYcY3ZPAxj
A4GKytV8FaRqTXjQ+Zpx1Jl/tB7RjG12i5+ViOmc8sOSOM1z7v4ytWu/DOjahFeahPKZPtx
tBFbaRCQMIAP8AWN6L75PHWW28e3WjWzaP4t0u5/4SOFB5UFlEZV1MdN8JAx/vKcbfpQBje
ModK8Napp48E2d1F4jtolLWmlICjWinnz06EAZC/wARPStpdD0zxTFceJPCOuCCLVojHewN
EJbe7ONp82M4KuB8pIIPrWba69q63lxoMuiWnhbxRqsxk+0zP5kUsWB86N/y0kAwvl5GDz0
q1pvgW/8ABOunWPCsz6nHflV1S2v5/nkOcmdH6BskkqeDntQBi2VvsfQ7L4iXUmi3Xh+YHT
5bfclvcbeAxmOQQVwuw4P1r1HR1iWwUxas2qbsk3DSK+7JJGNvA6447AVhN8Q/BMw1eF9Yt
5F0zAuQRkNnjCf89ORj5c88VxHh0PL45vfFfg+xWDNsLXUPDNwFtJ4iDlJVH3eRzzjOetAH
pPiLVptL/s5Y9NfUBd3PktFGwDjCM4K5IBwU6ZFeYeK7xfFr6Rbt/Yf2Oe5Ekl2179mumiU
bjCwK5jLAhSNx/Wuq1HX7bxHaaZPai4smsbwm/wAw7rnTXEbAZj56k43YIwcj1rz+SPwnp1
7Hd2XwxvtQtVhc/wBreZJGuzGd7DAA39eOx/CgDt/DfivS4/E2vzXlvLaNM0WDEBcRrHHGF
BLxlgOSeuK4K78UeHvEl3NdJaRxalqNxM7X/luJdHtYv3azNsw3zfe5IAySeK2bXXtC8LeE
tR8baL4NTTNRu5UsLFfOeQagzNwwXjKnBIxyQO1XvDfg/wALeKvEl9r+ra5daprmBHfWDr9
k8kYH7qSEfMVGBwSQfegD0bT9EgTQ9MtJNSutSW0Mc0dzNLveVhkhmbuDn+Vcpqvwo0q7mn
vNP1C8tL25djNK8pkVg+RJ8h4yQzY7AkkYrtNQ1fR9Ct4f7Rvrawjb5YlkYJuwOijvgelcj
Z/FzwlqepS6foyanqs0ecmzsJJFP444/HFACJ8JPC8bQss2oEwRmGPM4OFKBGH3ecqAOemM
jBp9h8J/CemxG3tIphbMFDRSFXztcSD5mUn7w555HFdPomqajqsMlxeaHPpMJP7lbmRTK49
WRc7PoSTWX418d6B4J0iS51S+jS7aNjbWo5kmYDgADoM9zxQBzvin4j+FPhjpdvoUby6jfw
x7YrONwzqOxkboo/X0FcLJafGT4sW4jvfL8KeHpzynzI8iccEfeYfXAp3wK8KDVJNV+IXii
0+0XV1MWtprpeO5eQA+5wG9jivU77xHfalqZ0fw9a+cjRrJ9vEgMUiHIcI6k7WHQNzhsAjv
QBh6Lonh/wAA6W2g+EreWbUZ5DaXeopF58kExj3I0qj+HJGBwoz1rFsnvIp510a+09ta1BT
Za34kiuNlva3CDC7YmOHlOR0wMjt0pNS8K6vcapB4S8L6xdx3kNuy6j4kkmVpo4WbclswUg
sx4IZsEKODzTrHwB4q0jRbLwddix1nTJd6x6mIVEuml8mRtjZEmeQrdVJ9KAI9c+EGi3EU0
+j317qesyHyp5HulObgj/XzN1AAzlBw3Ax3rRl8F+JtJ0zbqly3jiyu2U6jYzfu3jcE7ZbX
nCbRj5cjpwRWxbfDs+FJ4b7wDdCxkwqXlpdM0kN8o/iY9Vk6/MPpivQR0GaAOb8UeE9O8We
CpvDt4jJE8QELty8LqPlbJ7j9ea8k+EXi2+8MeKrv4V+KZGjlgkK2DSHIz1KA/wB1h8y/lX
qnjPx/4c8C2C3GtXRM0v8AqrWHDSye4XPA9zxXz9r2pa78U/iH4e1vw74Ov9PaBkU3Lg4cB
9wcvgAYGe5zQB9RajKkOl3Uslq92ixsWgQAtIMcqAeDmuJ+Gf2ea21O6hkRt0iJtEBidFwW
UN8zDOHAwuAMdMk1v+LtUj0/RHhW8ltbu6/dwNCgeTPUlVyM8ehzzxzV3QLRrPQraKQ7pGB
d2IIJLHPO4A55780Ac98OlSHTtds4xaKlvrN0gW1YsAC275s9G55rs3dI42kkdURQSzMcAD
1JrjPAcmb3xbCbiOZo9amyEg8vZlVOCcfMfeun1nTU1jQb/SZZDGl5A8BdeqhlIz+tAHzj4
esYviv8f9Q1e+efUvD+mMzwFiRGArYiT0wTlsd8V9OV8+fBq7vPA/jzVvhfqsEcjySNPFcx
cgsqA8+xTBHocivoOgArwf4gXMlp+0P4enjbDDTXAAfaW4lr3ivn34nqzfHzQSJAuNOYLzy
DiX3oA3fCpLftOeMtzgkWcYwB0GIq9lrxrwkgf9pfxnMhD7bVFbAxt4j/AMDXstAGT4luDa
eEtXuVJDR2kpBBAwdpx1I/nTvDkAtfCulW4LHZaRAljkk7RnPJ/nVbxjH5vgbW48kZs5eh/
wBk+4/nWhpDBtC09g24G3jOfX5RQBdppUOGVwCpGCD3p1FAHCaVI3gvxE+gXsjDRNQlMun3
dzchikznm2APOOpXr3ru6y9e0S017SJbG6jjLffhldA/kyj7sgB7g81l+CNYu9T0Waz1SWS
bVNKnaxu5nh8oTSL/ABqPQgjmgDqKKKM84oAKKKjmngt0DzzJEpO0F2Cgn05oAkriPHPiC1
06H7BYzRf27OFijVQpmSJ2wzKDz2xwDg4JGBVzxf4xt/D2nzR2YjvdW+UJZq4LjcQAxXOSB
kcDk5HbkQ+G/Cs8EkOp6/Ml/fQvJJbMyEND5hy2STkk8cHO3GAe9AEvhvwnY6F4Yt7XVJ5N
SaCT7X52osJDA4HVSchNoHY+prNg8WeHfHlzdeG4bq7tYJAGSRh5Q1OEEhxCx5KZGCRg46c
HNdhqulWWtae1hqCNLauwLxhyokAOdrY6qe46GqOveFdI8QaTHp9zD5Bt/mtZ7f8AdyWjgY
DRkfdI9OlAHGeJdJ+HU/iLQfC5vU0bXrRB/Zn2MANb4+ZQcgrzg4VuvOOtdRqFh4Xk8W6NJ
qF3HF4jRGNs6TeTNcIo+dSFI3p32nIrhdS1L4c2kGo+B7a2k8Qa5dHLLgvNeXWMZM/QOvBJ
BGwenSs3w7oEdrI/hz4lm5i8S30yvYa6s5/ebVGyOGb+B0yRtON3PXNAHrGseGNL1mZLuUT
Wl/GNqXtnKYZ1HpuXqPY5HtVLwdd31/ol/ZazKLyaxvp7BpnQKZ0RsKzAcZKkZxxVm0nvfD
nhWa48UarHfmzVma7jh8tpEH3dygnL9uOp7VyPgvUdZHxK1+xvtOGnWGo266rb2xl8xkbd5
bliOAzEAlQTgigDQ8ceHtWuZ4dY0q2hvxYWrR29k3ytbyE48+HsXC5ABx0GDXFa9J4Z8UX/
AIfl8Pw625sppGvL3TbOUXDgDBgaQAZYsAD82Bj6VbuNZXxp8VrS0uBHfeGo5JLJLAu255V
Us1y6A8IGXYN/XPAr2C0s7TT7SO0sbWK1t4xhIoUCKv0A4oA8j8L/AA9vdY1qXW/FWn3dhZ
hn+y2U+oyTyiNuAjHOUGOSAeSeeABWr8R/FVl8LPBEMfh3T7S3vLqTyraEJhV4y0hA+9j36
kitL4ifEvTfANvbQtbPf6ref8e9ojbcjONzHnAzx3JrzSfwv8R/iv4p0XUfFukQaDolg3mq
g++wyGI2klsnaBzgCgC9YeEPjlr9hFd6j8QE0qK5QSGKNf3ihucfIoxj0zWvo/wMsbbUp9b
8TavJ4p1RkJQXykQ7+xfkswz2zj2r2IYxgY4rkPEfxI8J+FNYXStbvpYLkw/aCFt3cKmSMk
qDjkUAYNhdeMddaLw7eR6fo1xZMovYPs5aC6tiCrpGrDkD5cMDj5sdRir194k8N/D7WtG8L
IbWwtbyOeZ97sWQKoKn33EEc+leMfFD4kapea3cap4Wa4sdKksf7NkuZh5b3ALbyYwfmXqO
cZxXC61rPiPVLjSrjWrhkvbC2VLK5ZVJaIDd8xb7xAPU9c96APd08Vv4J+ENx49a1sb7WNf
u/P3QqUSbeTsJ6HiNc9qxtG8O/Gbx3pMGuXvjr+xLS8USwR24KtsPQ7UwAPqSa5eHVtd+L3
gi78ISadax32i2Ud9a/Z8q0jKdhRk6KzK3AHfHrXpfwn+Kltr8UPhLXLUaVrllEsKRsNizh
RjAB5VwByv5UAYb2Xx+8FS5sby38X2A42SkNJ+pDfqatf8ACx/jMdwPwrMeV+U4dufzr3Gu
J8U+LdS0Lxl4f0iCG0+xaix86afcPKAYAndnA4YYz1PHegDz7wF8KtU1nxFN47+JsX2jUZn
3wWE4DBCOjOOgA/hToO9eteJrzUNO0QNo6ReaHVWBXc0cX8bRoPvsq8hfb8Kq3XiDVnuTDp
OiNcCDUBZ3Jd8FFOw+aB3Xax75Hoaz7bwbfX15bX3iTVJpr3T72We1ubaYoXiYnCMAAAoGB
gZ6HnmgDNt9BHjDU0uLrxHNqulWUkckUghWPzv4jEzKBkAhScDnIBGRmvSaZLLFbwtNNIkU
aDLO5CgD3Jrib/V9T8XtNpHhiIxaek5tdR1C5R4v3e07hb9CzdRu4AyCM0AWfBEs9xdeJri
WW7eNtWlEQnGECAKB5fqp9a7Csfw9baPpOmr4c0Z/3WkqsDRMxZo8ruG4nqSDn8aXxRqUmj
eENW1WHiW1tZJU4z8wU44+uKAPENLneX9r+8h8tCsayHeBz/x7qME/56mvoavFPghoVterq
Hjm9sTDqs0z2gDOWZcYMjNnncz5J9BwOK9roAK+eviaYV/aI0BpWIH9mtygyRxLX0LXz78S
TFP+0JoluIHmlGmHAjbBU/vTzn2zQBt+DGb/AIaV8cgrtDW0f448vmvZ68a8HSOf2kvGyMz
f8eyYHUY/d17LQBU1O1N7pF5ZhipnheIEEggspHUEetY3gXUBqPgjTXIKywR/ZZlOcrJGdj
D8x6mukrlNCIs/HPiXTREUWUw3yHHDb12sc/7yev4UAdXRRRQAVwupq3h74oWGtgSNZa5GL
C6aS4CxwSIMxMFPUtyvFd1XMeO9C/4SDwbd2sUFtLeQYurQ3O7y0mQ7lY7ee360AdPRXMad
4vsbr4exeLd/2mAW3my/ZwT8w4cAHkANnr0HNY158SrNrSxj0mL7dqNwyM1tauk+F3gMoYM
MsVyRjPbPUUAd7LLFDC800ixxoNzO5wFHqT2rzbUJLnVPErfbIGv54bgrZ6fLBus7m0dVHm
iQKQHxk7ieMYxzU40jxT4n1K5fXWht9BJkhhgZG8y4gkKkFkBARgBjJ5GTx3rvbGzisLGKz
heR44l2hpXLsfqT1oA5bwv4B0vw+63cgN3eAHaZcSLDlt2ELDd6DJJ4HGKs+I38TX95Fofh
5Tp8Ui7rvVpBnyE/uxL/ABSH16L9a6io5pDFBJKsbSlFLBE+83sPegDyO31n4nea/hPTxDN
JpxfPiO4hd4bvYMiJgR8rnozcjjjmmHxL4+8Y/am0iybRTpoT7Ro84Mc99Gw+YpKVwmeQpH
Pc44revPDPji91BfFS6+ltq9sSbTSeTZCIjmKTHLOe79iBgYqtqI+I1rpK+IdHna3kh3SXu
iahsuAwBJJhlXnGOikj8KANLTNA8H+LfA0Fna6JNpUFu5WNDC1vc2UwOSVY8hgf4gSD71Hr
3i+z0bTzoenW8ni/XbGEytCu1mQxj/WStjCsODgfMc8CsbXdf8cT2+iNFe2ceh65PFD/AGh
pcD+dDHIRhiXJCEg4BwcH3puuaJpfg/xNp7aM10639qbCfS7EF7mUEk/agc/eBxlm6+tAEW
sJrfiPwfo+qan4r87RNWmSK8h02DyokhlBVTvOZOH2g5x1OcYrHudS8R2HhfX/ABHI0wv7S
M6RYQRo2+W6KokrgnkgFCRjjIY10mj+E/GepaRHpGqXEPh3QDaNBJZWhWWeZ2JLOzFSEznJ
Ck4PStSL4ZtFp9hpy+MNZ+x2JZo1zEJMsGVj5mzdyGbnrzQBteBLfSk8EaTd6VYxWqXNrHI
+1ArOxUZLHqxznk101VNNt7Gy06HT9O2i2s0FuiK27YFAG0n1HvWTb+K9NuPHl34TjuoGu7
e1S4KBsvkk5BHsNp/4FQB498ebV4/GfhbV98UEVovmvLIwGQsyHCj+IjdnHpk179HLFcW6T
QyLJFIoZXQ5DAjgg1z3jDwt4f8AGmkt4f1tQXcGWFkIEsRHG9fpkA9uea8sf4F+J1sF0W2+
JN5FogOPs4Rlyue4D4z+lAGr4t+Kfg/wzpreFvDs97e3yny1XSmDNE27JHmMGBYnOcBjz61
5RPcfDzxP4iQeIjr/AIW1MkLPLqbtdrMD03M2CmPXG0V9B+Cfhf4U8DQq+m2f2i/xh724+a
Rvp2X8K1fFfgvw74z0xrLXbBJjj93Oo2yxH1Vuo+nSgDzHQPgD4Rk1BtZ1TXZvElpcoHhXd
sVicfPuRvmrp4fgf8OI5DI+jSzEgjEl1IRgnpjPQdPoK4fVvgFcaRoN5d+GfFepHULdWmto
gAjOQPublIxn2711nwa+IUnirQJdI1y4b/hINMJWcSrteSMHAc+46H3x60AZukeBdM8FfEy
G20mGCya7R5bPULyd5ZJj/HbBA6ghV5BOfetr4m/CuDxmIdZ0e5Gl+I7PDRXSDHm45CsRyC
D0bqPpUvjfWtPuPE3hTT9LMF/q0V99rCRxGYxwKGEhBHCsfujPfipdd8beKLHws/iC08JGz
tbcSNcjU5xHJGgA2sqJuzknp7UAUPhH4y8Qa7aXejeLWibVrJQ6yJgNIm4owcDoysuDwOoN
ejXw0tAs+pfZVABRXuNoGDjIyfXA49q+f/gx4K1bVra58dDxPdabc3126zJbxo32hFYMQxY
HALZ6dq9gj+HnhdllGpWsusGS4+1Z1KZrjY/baG4UAcYAoAju/iR4RtUuPst8+qS28ywSw6
bC1w6O2cAhR7EZpLjxB4vvZdRtNE8INBJblRBdapOI4Z8nkgJlsAYPbPTircOs28Wq3lppG
iA21nMI767Vo4Y4mKh2PPLYBBP1qvrnj7RdJsILm0nttQ88lVKXcaIhxnLsTwOQOATkjigC
OTwXJrdxPN4w1N9WtpxEw0tRstYHXklQPmfJz97t1Feb3/x2s/Dmt3+jCBtQa31d4iowojt
AFUCPH3m3ZwPQV5r4t1nxvb+NNWuJ/EEsZ1FTItpp11JKhjxxGrDGMZ5GB0NZng/4eeIvGt
wbjTYdK0u4sAp+zXO+KSXjcH24yQcgZyBQB6H4I+Kei2HxQ8XazrWsXUOj6o6va+bGzDhsL
kAErhePpXq/ifxBpHib4N+I9U0a5F7ZmzuIw6cZKgg9fzrwab4YTaVqItdU8XeErG6Th7R7
pl+XGAeh2knkiu0+H+ueFfBHhjXPDHivxZo9/FcyPNixkeQOrqFZAAgA6cYPftQB2vwOu59
Q+Gi6hceV5tzdyuwjTaBjC8j1+XJ+tem14H+z3JqQn12Gzt7pfC7MJLZ7kc+bnBCkdflxn6
CvfKACvnnx4xT9p3RJMsh/s0gFT1+SWvoavn3x+CP2k9CZmAX+z2xkD+5LQBu+DwU/aW8bg
nO+1jPrjiOvZa8Z8IPu/aZ8bKV+7aR4P4R1015YXvijxjrNneeJdR0iy0vylhtbCZYWkDIG
MrtgkjJIA6fKaAO/6ZJbr61y7D7L8U0lkICX+meVH6s8cm4j/vls81J4N1WTVdJuhJef2gl
leS2kd7gD7SqEDfxwTnKkjglTR4y0w3WkR6pbK/2/SH+222xsFioO5Oh+8uR0PWgDpaZNNF
b28lxO4jiiUu7noqgZJNVtMvItS0y11OAt5d1Csqg54BGeh+teNfFH4u+GJfB+t+HtE1aZt
YkU248lDtHz7XUt05UN07GgD26GaK4t47iFw8Uih0YdGBGQafXzXoPx8t9L8P6Pot3aXc/2
awaG7vSvzrOBiPYOhUYAJP8ATn3fwdq413wRo+red5z3NrG8j5By+35s475zQBgeBpDY694
q8LSSSyrZ3puYQ1uI444ZhuVFxwQDn86ta5qmheBrGORbCfU9Sndja2sQ866nbHO3PIUKOv
QAAVHcxS2PxksbuO3vJIdT02SCSTzR5ETRsGHy4zuIPXNdPDpFhDq9xq4hD306hDM/zMqDo
i/3V74HUnNAGdY+MPDmo+E38SpqUKaZHGXneRsGAgfMjjqrDpjrVHw78QND1+HUDsuNNmsF
Msltex+XL5GMrME6lCOc1wfjC48HzePRpOixW0ev3k6RXN7MCbG3mAyrSJnY9wADtBHUjNX
5PA2oaJrmmrNHfeJdMM4aK/E2zUNNkJBJ3gjfCxByvbPQigDvV8UadqOhTaj4ang12VVzFB
bTrudj0Byfl989BmuRPh/x1ok//CXx6u+t6u4/07Rw2y2kizxHBn7rp2Y/e5zjNYXxj8F+H
LbTl8ciWfR7qykiWeawUK0imRRuOP4hk4P4Gs/QPHvjCbT/AA9oGsrqOmzeIbiQQ6zeW6Ax
R9UjQDhnIx8zAD5uAaAPYJ/E+i2GmwXusX0OkebGJPJvZFjkTI6Fc9R7VyOseO7nWLeay8F
xb0McofVrmNlgjZE3NGgIy8m3JHG0Y79K5/XLDSfh9qiWt/BHcaL4gdrR9SvplkngkeMjLF
huZMjJORjI9KyfDvi3UpNOu7qRrVYJxE63t7HJIktwo8ljaxAAyltoOMjrjoKAJvCMWqa14
Rl0y98TvpWh+F5DvmhC+fdoCs0LuWGEAXHY5Oa6n4LyvqnhC68R30Mr6jf3s3mXdxzJPGrY
Tn+6BwAMDg1zWneEdP0dba58ZajBpHhuJWdtOv5wJdRlZceZOA2AqjAWMbgoGK9Y8N61o2s
6aH0CJ102EBIZBbtFE6448vIGVHqBigDSh1C0uL25sopg1xalRKmCCu4ZXr1yAelZ/iK11r
UNOGn6NeJp5uDsmveskEfcxr0LnoCenXmuS1zw34pXxlfeKdA+y3E/lxRW1vczFYz8jqz4A
4dSVwe43DvTUtfinLfRwXF8i6aVgLzRCFLkHB80YwU+9jn06c0Ach4j1O1+DWtwaZ4MtHv7
rWId8tneXWUV1+US5Jzuck7uxx2ryeHxf4yuviNqfirS7RLTVr9fskgjQyRwKwVcg8jOVGC
c9a9Dl+CnivVPEUuteI9Unu76R1JuLW5VSVyQeWAIIUggAAcGnaj8Mfhfouq23ha+8Q6sNX
uiuy7Mg2WxJygkIAVS2Dt3ck0AZHgr4ha94f8AE8Q8bWd9Jp2iwyae1x5XmSwM5V/3jfxYC
fXHrXtOn/FLwnrUeproNxPqlzYRCX7PBC2+cHgeWCPm5IGe2cnisOb4D+CbqBlu7nWLmeRz
JLcSXzM8rdMtxjpx0rmJfht4Y0rxNa2PgObVxr8JYPqMVwJILJguQLjGPvcDYMEg0AdLc63
488IE+MPFstrc6JcKou9MtiA+mZfCmM/8teCN3Tnp0roZPFuu6sJ4fCfhmeU+Sk1vf6kPIt
Zt2OB/GeDnp2xVvSvBttFfwa5rs51fXhbi3lunysZHfbFnavbt2zWp4h8Q6X4Y0SfV9XuBD
bQj/gTnsqjuTQBiDQ/Gt/cyvqfi1LK0mtRGbbTrYK0UuBudZWycZBxx3rwnV7G0+HHxpS88
U2F1c6DNDJEt4oJe6DqdzyEEb3G4hhxkYOK37R/ip8XNWkvra/uPCnhgHEJRipkA6EYwzn1
OQtaGpfAXWNS06QX/AI9vNQuYgzwiaMlWf0Ys547ZAyM0AeueFbHwzaeHbN/CltbRaXJHvg
a3HDK3PU89eue9UPiRby3Xwv8AEcMAUyGykYbunAz/AEryj4N+P9J8PW2qeDPE92NKuLO8b
yEuWO1Mn5o9x4GGz165ra+LXxF0ubwzceGPDGoRanql6VikjtX3YjPVQwPLNwMDnk0AX/2f
bxbn4TRQhiWtruaNsjGMkN/7NXrNcb8NPCS+DfAVlpb5N3IPtF0T/wA9WAJH0HA/CuyoAwd
R8J6Vqct007XUcV4MXMMM7Rxz8YywHfGOe+BnNYN18KfCs8U/lJdQTTBmaUXDNukOMyMCcF
sgH8K7yigDjp/hn4Qu9R/tC80+S4uQCEd53+TcSW288biST9TWX46sIPCXw+1jXtCgcatbW
2yK7dy8kQIWMsCfRAPyr0WuQ+Jsckvwt8QxRMFZ7UqWYEhVyNxwOeBk0AeVfCL4X+DfEngV
df1+1fVr+7mlEplmbC4YjsRzjkk+tel2vwi+HVpMksXhe2d0bcplZ5AD9GJBrF+A6WUHwyN
raXCXDQ31wksiE4Zt3DDPOCu016nQBHBBBbQJBbQpDFGNqxxqFVR6ADgU6SRIomlldY40BZ
mY4CgdSTTq8n+InjWQz6r4KitVs4XhWO61e6R3toEljYgNs5UnoCeKANTw94t13XfEyWjRm
zt/MllUPaF4rm1z+7eOdXI3Hg8jnnHSuD+IIQ/tI6BuU8aa2Cozn5Zetem/Drw9faJ4Ztpd
Wv2vdRnt4o3YMpjSNARGse0AbcHOTzzXl3xFJ/4aQ0FV37jprcDv8stAG/4SX/jJrxqxJJN
pHj8o63virBpUGlWuqXXgxfEd0ZPssarMYnG7oPl+ZwTn5RnvWL4YRE/aX8XFGJZrNC4Ixj
iLGPXiur+IGqeIdLsbaTRNLju1OczG2a4e3kyoV1RfQFzk8cAZGaANDwBMJ/h7oso0xdMzb
gG1WLyljIJHC9gev410kiJJG0cihkYFWB6EGuU8D32r3lnfDV31SZ0lBjm1CxW0LqVH3UUn
gEHrzzXW0AeC66fH15pGpfD3wrpkthFp0wVLr7QsUj2zbiucYCoeRxzwOOteVQfDW7uNAgl
sfEHh+USur3KPehXtPlyBITxxkkgDrxX1BbtFL8VtXtlUNnSoBMRnj94+AT24J96gT4VeA0
Eqx6EqLMpWVVmkAlU4yGG7kcDj2HpQB85al8MNR2w3GmeJNA1Jbcb2S1PlKoJ+Utu4bLAjH
Jo0LwT4n1fUv7CtvEcOl3Ty+YsFnM0lo2OSf3RIUjBBzweBmvp4eBfDKx3Ecdg8a3BRpNk7
ruZPuNkHgjpkVNpHg3w3oNxBPo+mJZvBG0UexmwEZtxGCfXmgDz6G48X3XxC8J23i3QdOiu
rOe5EN7BeY8+PysF0i3Zz0JznGe1et3MJubSW3E8kBkUr5kRw6Z7g9jXEGSLVPjgIg1lL/Y
ml5KshM8UkrdQegBUVc8YfEDRfCdlOu/8AtHVVAWLTbX55nY/dBAyVHue1AGr/AMIl4cPht
/DraTA+myD54WXO8/3iepbPO7Oc96n0/T10DQBZWsl5frbI3lieXzJWHJCbm6+gzXlVt8Tv
Efhe3V/GtkNSvNVUz2lhpu3zrNscQSp94dvnOe+an0PxP8RdAs7nxZ4/sk/sO7lzLbJ8s2k
rkqG24+dDxnknvQBsap4Q8Ya5pF/eahrMT3d4P+QLKN1ksQ5ERI+bzM4PmjoR0IFc1qur+K
7hIfAWr6fcz6lqtp9o092eKKS3lik5DyqSrKAobKgMRxjJr0vwl438PeNbS5uNBuzKLaUxu
ki7H9m2nnaR0Nct8UtRmukt/Dfh+2SbxIFN9BcshP2BYwW8wMOjNtKqO/OeKAE02/hn1q+8
rTJvGHiSwP2W8uf3cMFq2MmOMOflX6Ak9yax7/wB4/8AEXiyPxFc6jp+hvbjy7OO3keQ2kR
+8qgBQWOTls+wwK53wDf6t4m8VWOreHr+00y6Wxkhlt7mITNIqupklmCMCGeZjt9FBrv4Pi
Fr8HilvDd74WXULsvIscumXKlXCKpckSbdoBYDr1yKAH+H/hD4c0y/bVtdln8T6wzFjd6kd
4X/AHUOQPxzXR+JdO13VYrfRtIvBpNhKD9rvYiPORBj93EP4S397sOnNTeG/FOn+Jor37HF
cQT2E5trqCdNrQygcrxkHHqCRW4xYISoBbHAJxmgDz7S9H1LwHrlppOjXEN74c1CU7bO8ug
txZueWMTNzKnUleo7Vo+I18Ua/dy6BoE0uh2ir/pGslQXDYyEhU9fdug6DmuW8ReFdJhvZv
E3jzxa0epyL/xL0gYIbCQHKi2H3nboDwd1V9B+IfijSJreTx7Fbf2dOvlB7WPNxaMD9+5jB
OwFeTj7vfFAHbeG9S8RO8/h3xNYtDqNtECmpWylre6ToHBP3Xz1U/UZFX4PCPh+HRrrSpNO
juoLw77prgb3uX7u7Hkt79u2K2Irm3mtUu4p43t5FDrKrAqykZBB9Kr6tqdro2jXeq3sqRW
9rGZHZ2Cjjtk+p4/GgDjtRi1LRtNs/A3he+1Br+7VzHqVyv2gWEQIPzMcZ4O1c5PTNdVomg
6ZoFk1vp1rHE0rmWeRVAaeQ/edvcnmsPwDpFzaaVc67qsAh1jXJftl2izGRE7Iq5PAC46V2
FAEdxPDa2st1cOI4YUMjsf4VAyT+VeJ627fGjxJo9toVox8K6Tc+fdajcIUW5bvHGpGTxxn
3r29lVlKsAQRgg965/wpoNz4as7rSRcpNpccxawXH7yKNvmKMe+GJwfTGaAN9ESONY40CIo
AVVGAB6CnUUUAcr4j+HvhDxVKbjWNHie7wALqImOUYOR8y9fxzVfwx8MfBfhK5F3pOkqbxS
SLm4cyyLnrgnp+FdlRQAUZ5xRRQAUUUUAFeNfFb4j6jZaunw98KWEd9rWoxiKXzBkRiQcKA
eCSuck8AV7LXzr4w/0b9rPw49sQrzCAy7jjdkMpx/wEUAehfCLwBqXgHw9eW+q30dxc3sqz
NHESUhwuMZPU+p9hXpFFVf7Qsf7TOmfa4vtoi84wbxvCZxux6Z70ALf3sWn6fPezK7JChcr
Gu529lHcnoB3NeO+C28ReJ/Gmszy61BJYyvBcXZt48qVUny7cZw0RAGHVge/rR421y58aX0
ejeHL5r7TJ12Qra26ypNcxyfvFlY4eIKu0hxgc5yeK9S8OeHLDwzpr2di00pmlM009xJ5ks
rnGWZj14AH4UAbCqqIERQqqMAAYAFfP/wARBt/aP0BySmdOYAg/7MtfQNfPXxJRH/aM8P5y
xGnN8uenEtAHReFj/wAZNeMQTuJs4+f+AxcV7E4YowU7WI4OM4rxnwrx+0/4x462UfX/AHY
q9noA8Y+Fmvand+JprfVddkvnnhlzBLqAmeORJBnMQUeVxnjJx0r2evMo73xBb/EuOwt3vJ
7T7Y/nRx6MsMKQlCQTcZ+bDEdOSa9GvJVgsLiZiAscbMSTgDAz1oA5bwmRrOr6p4uDbY7lz
ZW6pwHiiYgO3Jyxbdg8cY4rsK5nwDFNH8PtGFy7SSvB5jM5yTuJbrk56+prk9P8UapoAh+2
vPqFrc6ve2flsMyRBXby23s2Ag4BLcDIoA9SorzOz+LdndNKw0W6MX72aJg6AmFByzAnh8h
gE6ngjrRP8ZdBtxLv0rUmeLG5I0RieAflw2G+8OR7+hoA0/A8n9oeJPGOrm4llLal9kVZYB
H5axKBgEfeGSea7OO1tYJ5Z4raKOWdg0jogDSEDAJI68cc1wPww1I3LeJrKRLuOSLVJJ1S6
lWQhJQHAXHYZrp7vxj4WsHvo7zXrKCTT/8Aj5R5QGj4z06n8KALNzbxWMF7faNpFrcai/zF
V2xGZ+nzPj9TmvKtT0fxX4513VbPUNX0x5NHkgb+wVZmsrhWXcVmPDM2cDOMAjpXn198YNa
j1eSHw3MkVvPq0l9GzHJnQsFEcgONq4BPHPT0rL0P4knwx8SNZ8WJpxv5NWjkMlmkpUQEuG
HJGSOPSgD6OvPA2nakun6lBEfDut2kKpHc6YwBiGOYzxtkTthh+VPvfCt+bWK+tNXMviCCL
yjd3EYVLuPJPlTIgAK89RgjqO+WfD7x1a+P/D82q21nJZmG4aB4nOSMAEHPfIIrsKAPIPCG
g+GNLisPDmt6RdaL4kDytFdb2Qzu3zOIZ0PzLj+EnOByKPF3hx/AGjap4p8O6xO1zNE9ube
+czMzzMMtE33/ADC2045B21V+LcE2naza67dXU8kgeJtGWIkmC6jO5oyg6iUcbgMgjHQ1c8
QQS+PPHGnW813c6Pp3h+3W9uZQ4jMF46hkXJBGUXkg8c0Ad34IsJNO8D6TBcWCWV2bdGuI1
GCZCPmZu5Ynkk85p3izxfongzRv7T1qdlRmCRwxLulmb0Ve9Z/hfWdd1/wteMJLdb23me2g
1ExEwXgXGJlTIODk8A4yDg4rlfEfhLTPD1xH8R/F+tajrl1pbeYYtiCHJ+VQkZ4QAkHOfc5
oA9DsG0HxDb2HiO1gtbwvGGt7kxqzop5wD1U56j1rz+1ttci8JzaQniLStGtZNRuokuZQ3n
TDznLLyQAevzZPHpXKaH4kj0fxGdf0LXtKu5NZmzN4Us5toG4gKYieGm4JbgA5OOxr0TX9C
8G2+iS614muLyy0+beZY7idwsfnn50KjONxIzj060AcZbaXEbKe21r4raffCTc8Kify44xv
Vl+QPgjCFdvQA8U/xVf6XH8P7XQP+E+sbmXVtRHm3t05u1MYfcfl5CAYXjhRin2Vt8I9Z8Z
WFvpfiK3nMrxSDTkMh8+aJSI2z/sr29vrVvxj8P8AwpY6n4c8iyuLeC+1GO3uY7ZC6zDYwT
fz8uP7w9aAOutNF1y/txeW3j2d7Se0EcIt7OFUVtoHmrwe4zjpzihtG8SaVBbXMvxAf7LZw
Otw17aRETMc7XZhjbjI4HXHvSeJPHWheCRZaPL9r1PVp0C2thbjzJ5+wye2T3PvWRDoPjHx
pqNte+M/I0nQoJ1uYtEgIkklZeU8+ToQDyVHGRQBtW7fEOx+wJcf2PrcLOxu5499s4T+HYv
zAnHqas6T420u+lt7LUoptD1Wd3jjsNQwkshXGSnOGHIwQeateKr6807QTc2bNGomjWeZE3
tBCWAkkAwckLk9Djr2rgNb8f6DLKbC30i98UQgAQ6jFH9x3baQkipxtU5DjuCM8UAeuUV4d
pnj7WvCGoaZo19Zy3mi3W62tLi/uSLhJRLtKTSMoHCjIGM4K8mvcBnqe/6UALRRRQAUUUUA
FBOOtFeJfG3xZqbT2HgHwzMRqWpEfaFQ7WKMcIgPuck+w96AO7ufil8P7PVZNMuPFNklzHk
OAxKqR1G4DGfbNeE67e3nxd+M1hdeB9Pe3XSSqvqbEgbVkyJG7AdcL1P8vWPDvwO8CaV4fi
stT0ePVbxhunuZydzMRyFwRhfQV3Oh+HdB8K6a1loWmwada5LssYxk+pJ5P40Aa46cnJrx6
w1/w1p9x4rsPFJNh4mubqZG3o3m3cJOIBCRyyldo2qeufWr3inVNV8S61e6f4U8SjTRpMaR
3MUh8oXzytgRq5GV4XAkXoW4rqvB+k31rosR1Z7iY5D20WoBZLizXHMTSgnfg5w3XGM0AZf
w6+H2meELN9RSyWDVNQjR7hMhhbttG6OM9Que2T0HpXe0UUAFfPnxGjB/aP8AD7scL/ZrYO
faWvbNR8RaZpt3HZSSPPey42W1uhkc5OASB90ZGMnAHevB/Fc2q3n7Q+gzarZRWYbT2eKNW
3MiFZcCTsHznOCR70AdV4WMf/DTvjEdX+xx8+nyxV7LXjnhrH/DT3i7GD/oMf4fLFXsdAHn
niqLxUfFdvHolzrrJJLBJ5cSQrZoqsPM3yH5+QDle+eK6XxldtY+Btau0IVo7SQgk4wSMZz
kevqKx/Fngq/8Q6kNRtNfurGeBYfsgSV1SFlkzIxVThiy/LznGK0PHriL4da4zybB9lYbsc
jPHqOfxFAG1pUYi0WxjDbtsCDdknPyjnkn+Zq0Y42BBjU5znI61Bp6ldLtFYkkQoCT3+UVZ
oAj8iDOfJTOc/dHX1oEEA24hjG3phRxXL658Q/C3h3U5dN1S+eO6hRJJESFn2K2dpOB3xWt
oHiDSvEujJrWj3RubKQsqybSudpweDz1oA5PxtoOtWWpf8Jj4N+y2uqCEW9/LLG0jSWwO75
YxwzryR3PSvOl+EGk+O5x4ui+IM11JeSfaJ3azWIjHB+QkbCCMcjjFdwnxz8DyahBZL/aO+
4m8iNvs3ys27b656+1dH4j8HeF9Qe41i+xpl6bdoG1GGXyXjQg55PynjPUGgD5y8TfDu3bW
rfR/BWuap4q1uEbjOmz7PZouTs3rwGJzgZ4z71ueH/hnpOt6rYXFt4wht7iJgl7a3Lf6arB
dpTy5B8pB4Gcg9q6fR9f8W312dF+G+o2dxaaNGryjVYFgm1MlmO5QoH7sjA34HOKe/xJ09t
XsZdS+G0V14skaSF4IDGbi3degbcoYKRzu5AB60AbXhj4RWnhAyXtp4v1WxQGQssdwohZSp
AZlK43DOc89BWmviPxBr9jeweBbiCW10pPIbU71TI15OoGURRgdOrnjJ4BHNUk8e/DbXvCY
0nWbaTT7GScWMun3du6eVIMHa237oBIwTgZrGtX03SZdTHgT4pWLyzsY2sdUmRlVl4JR+CG
wCASGHTOcUAUL0aBr2m6hbR3t/d+NLOVLyxuJd008wG2SIqqDCRndtIAA4OaTxV4i8P/APC
zdFu7/S5P3Vokus2wcDzWfCxBos/vShLZUZOPpVbV54vD/wAN5/C9hBdaRrGqXccN5d3K8R
xO2TIZ1ypG3CjkdeAOldxdaZqPgLQn1vTX0jVbK0iB2zWSwTuMgDE0fBJ45K/U96APS49gi
QRqFTA2gDAA7cVh+M7SzvfAmuQX8CT2/wBildkk6ZVSwP4EA1hL8S9PstVi0bxNpd5omovB
9pZSBcRJHnG8yR5AXPcgUnxL1sRfCjUtS0rUrQW1wiwtdYMyeVIwRiu08nDcUAfK9pf/APC
DeJNL1/S7a3uzHarLH9oAkUOynLEZzuUnI6V2fin4p+ONR8HNp3iDS9Nkg1IGJo2tm4DAFH
Vs7TjqCM89a4XX54JDEtrdwxC3siu1iD8mTiLeM7mx64PP41YjsbvW/Dei21rcxedueBDLd
pGikHcM7nyOOBwo4xyaAO2+B2l2tp8ZZISY7rytPaSNyN21sqMjjg8n8695+JG+Lwza6hHD
czNY6hbT7beURkgSAHJPVcHkV80/C6/1HSPjBoi2l/FO98zWdwZl37VydwGDwflGDnvnmvp
/4j2tvefDLxBDcwwTR/ZHfZcSGNCV+YZYEY5A5oA4L4dtBc/HLx6+ros+swSAQTYysdvnAV
fQ4KV02n+M/EPi/UL+DwfpdrBp1jcvayapqEhZZHXqI405PPckDFeW/Eoz+GNZ0DxH4buWs
dX8SaeLW8EeJInBVFyCec8jn2B613HiS11n4bfDXw/Y+GtQgtoYLmO3vp3hBeQPnLjjqG57
nFAHYXug+ILvwslne6vHqGoC7juZD5XkRSorhjDgZwpAxznPeueEHxPk169n060sNH0TeY0
skZDKzA8yhtmPm44PbPeuQ+HXxjN1d6nJ408SW6xPKkVjarbnzCSTlgVXkHgAHkVgfEH4pe
LbDxTq8vh/WJo9MhMMUcflJG0DlTvVkdNxOQSTnA/GgD0jVPDXxM1fTJ7HUdbsJlaFvK8q3
jXZOMFHYspIwSQNuCNoPc1m+Gbr4ra/4aXVrXVbdZcyWzWt5EI9rIdhbIXOeCwJyM47V6H4
In1O68BaLd6zfx39/PbLLLcRqFVy3I4AHYgfhWN4BEkGteNLNo7pUj1h5EM8wkDb0VsqMfK
PagBsGoeNNA0rWNe8VG0ntrazedbeBxw6joGwOCAc5zya7aznNzYW9yyhTLGrkDtkZrmviL
oGpeJ/h7qmh6TNFFd3KAL5pIVgGBKkjpkDFM+HPiZ/Ffgm31CXT/sMsLtaPGG3KWj+UlT3W
gDr6K8q8L/EQX3xC8d22pbrXS9J2lJZJNyoI8o+FxwWIzgV3mn+JNO1XVhY2Eq3CNZR3yTo
wKujswHHX+GgDVnnitreS4nkEcUSl3duiqBkk/hXzx4QgufiB+0LceO7SxnXQ7ElUnnXaGZ
Y9iAe/O7HYV7R47sbrUvh5r1jZ3C2801nIBIwyAMZPT1GR+Ncb8BNVsb/AOFFnZW4jS40+S
SGeNT82SxYOR7g/oaAOm1Lxxa2OvPYRx2xsrKRY9Svri8jgS0LLuUAMcucYJA6A965bXvGm
p67qR0Lw8tkwe9+yqrThnl2pvJkjxzbyLuG5T6H2rrPEfgyw1a7/tay07SV1o7Yzd31p548
voRtyMtg8E1q6J4e0rw/plpaWdvHm0gWBZ3UeYUHq3XHXjpQBgeFvA1lp9raXWs2FtLqFq7
NaKT5v2CMnKwpIQCyrzgnpnjoK7asG78XaHbXT2cdy97dp1t7ONpnHAODtBA4YHkjiq5tde
18ZvZptBsipU29vIPtDHJGTIMhRwpG3nkg0AT3/iTyr99N0jTJ9Xvo/wDWJCyrHCeCBI7HC
kqcjrnBpg07xJqCMNS1iOwjcjMGnpyFwwI81uecqcgAgitmx0+z0yzS0sYFggTOFX3OT+pq
zQBQ0zR9P0e3aCwt1iDuZJG6tI5+8zHuTjJrwv4jjd+0d4fADgDTGyR06S19B14B8SHZf2h
vDwB4bTn4x7S96ANvw0mP2oPFrMwJ+wx44xj5Yq9kPTivGvCI8z9pfxq7ZPl2sYXd2yI+le
y0ANQsyAumxiOVznFcl8QjLN4etNLhfy21LULe18zeRsBcMTgEE8LjGe9dfXK+MMG88Mhnw
P7Xi+Xj5jtfHU0AdUOBSY5J9aWobq7tbK3a4u7iOCFeryNgCgDwD446Lpl/rt9qt/c3Fk2n
6TF5TRQq63LvM6hSSRz/AEzXJfCrW/FN7YXtouraydM0eBFistNUbvnk+905K5J9+h4rd+I
N94f1LXfGsup+KpVuFjhtrOxjI8qVAm8HnqQ5PI6e+a868NX/AIh8EI/9o297p2m6zZyDc8
jQCQFCUdSATnp9Qcd6ANeYaZpfxK8LXtneRz3x1VhdqUGwDzyA7sR8zEH8MV9Uat4Y0fX7y
C41mA38MA/d2szboA2fv7Ohbtk54r4w1rTdau/D1pq7C7GkySBIp58tGzkfMxcZAYsTxX0B
4I8e3HiD4d6H4c0czf264OnXFxHtY2Kov/HwQeoxjHqeKAOn8bjw1JdW8dvY3Wo+JtNCSWt
vo8gju4kLYGW6LH67uMHpSSeEPEutalqWpXmp2/h6a5ZBBPpkYe7WIDBR5HyBxgYXgEZ711
eg+HrPQrQBWa7v5EVbm/mAM10wGNzt3+narc2s6PbsVuNWs4WHJDzqpH5mgDi9Q+D3gvV7q
4vNUgvbq7uirXExu3UzEAAbgpA7Z6da09O+G/hCw0pdOm0e21GNF2K97Ckkip2TdtBIHbPN
dCus6O6F01WzZQMlhOpAHr1rN1jxt4U0FI21TXbWFpf9XGr+Y8n+6q5J6+lAGL4g8H/Dex0
3UbvXrKzsbW/Cx3UskzRCXBG0H5uuQOnpXmetSeD9BmsYvDt94iXQpV+w3ccYne0MMjbC0b
vwJAemAQc/jXQaleeFvEvxDuIprJr/AE+8tUtLqe+gZDp8rq3lPEJOQHGQcAAEA55qnc+ID
4r+FLeHvsro9sPssmqXs6wWpkgkAWVZTzJnZnCgnmgDBk0q41X+0ks/GutwzS3c0V+t6FEi
WESbt7gqHUEbV5wDnkV0um/DTVPE3gnR2uPGUo0+4s4z9hfT4vKRSAw2qpABGeuCc81neJr
S78U+ILNfCUMt5e6lEttqt5byM1mluv8AC7sOTuwSFI3BQD1r0zTrfwt8NtFt7O91028coW
NZdRuyTIVGPlDHCj2XAoA8rs/2edR0e7W80zxfbfawxCi509ZI2QjnKsSCenNYnin4I3llq
f2+bxFYLdajfRQWOy3WBFcnlnUDGML0XqTXSfE/4rWGleJdJufDVzbarLa29wheKTckMkoC
q2RwxGDx/jXlXivx/rPiWw8Ox6zEJDpGLgXRHzXWSMEgHAPyEcfpQB6RffAjxVqWsw3c/iD
S7YQ242yWdt5DCfHUBABjP8XXFek6b4E1i40vT7Dxf4ml1e0gtWtriwVcQ3ZJOHkY/MxAx6
cjNZPgz4zWHizxPBoM2jTaRNLA8ytcSghtuCAOB2yefSvVFZXUMjBlPQg5BoA8N+Mf2aTxx
4B0vSiravDdgx26jcFj3JjcOw+U/gDXbfEnWbXTE8NwyGZ7mfVY3iigiMrtsViTtHJUZGcc
4NedxpeeH/2q55NQeHUTqkLfZS7DfEGQ7FA/hwUK/Q571f8AE+o/E/V9a0e+0HwjNFf6Ysx
czwiKIb0wVVy53Yx1GM0AeJeEr+2sPjHYah4gm2RR3zSTSMm07znscY+Y/pXYeNtVaxPirT
LecsJHjtXu7633SSKA7eWCON3K4bPK4p1x8JPFmr6RcanqXhzUZPEuoTs+97u3MEeTklwfm
B+hqxafDHxaLXUIvEWg6k7253WxsZIZ4mJA4CuwO3gDjnGaAPVfgp4wsfEXgaDSIY3iu9Fh
itpldgfMG3h19jgj8K1dDWPTfi/4os/KtYBqVvb3qYlJlmKgo5K54A45FeIeA/D/AMYfC/i
uWbRfDItEulXzorsBbd1XoC2SVPJ6HvXr3izVoNKbQPHd+0el3VkPLvLF4VlupYpDtMceOe
GBIxwQM0AUPivqV83iLw/4bk8RN4e0LUt8d9doyq75BCoCeQDggnoNwzXmHxL1GxsPEekeF
fCms3droGnaf5T/ANms5CkvubLDO8nA5HfrXtOvz+GfHmgSWs3hjUNbt3jPkyra+XtLR7gU
d8bTwBn1wDXmfwl1XxZpfibUfhhfy2kbWSkwNdRmVo4wyl4lwRkFWzzwDQB4r5tpaiae61K
7WcjzY0eFw05IypLA9c55561v+CPHl74F1WTWLMPeT3G63uNPmib5wDuXEnY5JPTt05r2nx
f8K9T1HT9Ya2SK+1Qi0WwvZ3WLywoZXVFXAQAEAL0J5xmquh+CfHlrr+lajdWayy2uP392s
RWFsBGdYo3GSUCjJJPXngZAKenftD3tx/aTX/haL7NbRbwyzMm7ttIZTkkkcemTVf4I+GfF
M6ax4nsLqPRLXVHIjZ7cS+YMscxgsAArccjkV1HxEsfFeofBDxCur29vb3UZjuD5IC7o1Ks
44J6HPPoK6b4N6lHqfwh0J0ijiNvEbZljXC5RiM/jwT7k0Abr6FrswYTeL7tAS3+ot4kIBK
kDJU9MEe4ahfB+mNci4vrm/wBQkBDAXN27KCGZh8oIHG4jp0wK6KigCtZWFlp1qlrYWsVtC
gCqkSBQAOg4qzRRQAUUUUAFeAfEqORv2h/DLKMj+zZBz34lr3+vBfGief8AtOaBFOd8K6a5
VGHA+SWgDT8HH/jJfxyByDax5z2wI69nrxjwfk/tM+NyAR/oseeeDxHivZ6ACuZ8ZQ3A06y
1W2hE50q7S8kjyQWjUEPjnqFJPQ5xjFdNSMAylWGQRgg0ARWtzBe2cN3ayiWCZBJG46MpGQ
aq6xo9lrmnmyvhJ5e4OrxSNG6MOjKynIIrG8DRS2eh3WlSxiMWF7PBGgGAse7cgHA4ww/xN
dTQB4n4t+HGh2niXRf7K8Nf8JHfXIm+0w6heuS0ShcSF2PVSQAO+7HuOaXwB4O124TVD4t0
UQyExiCUFDASpAj8tnOCMYx2wete/wCoaLZ6je219I00N1bK6RzQSFGCtjcp9QcD8QKwrX4
a+DrG/e9stJWCaTcHKuSGDLtPBz1HfrnmgDh9B+Evg+/1GW4t5dPv9EV23WdlcyGNXIUgHD
YYDnGezZrv/DHw/wDCXg64nufD+kpazzja8pdnbbnO0FicDPar3h3wvo3hWxmstEtjbwTSm
VlLlvmIA79BgCtqgDya6bUdb+Mt74V8VWpu9HNstzYwwXRjRY+RvdBgu24EHnC8cc5qx4S8
NeFrI6j4LvdDsr4Wkzwm4ns1DTK6CQBmYksQrYyP7vaqfxa07w1Za94f8XarqElvdW8otDb
QztFJdQucHaV5Gwtuz0IyCelcl4hsdGg8Y6lNerdaf4fsbqK0/teNpLic3Rj6OXfJUBsAqD
jGKAPRdK8M+DdO8NLYeJtI0eP+z3ltlkuo4gXiDfIcnnlCvXmvK4PCt85u18C+FZ7iG3Y24
vGKxxXOyYSwTxsxBLDlGwMY716h4L+HHgO0nHiPTrlvEV1KSft11OLgBu+B0B/DIr0ngDA6
UAeXa5pnijXrLUYZPBECTX4ti7zX8YXdE27kLkkdR9K3vDngq0tb+71zW9L09tWuZiyLCC8
drHgBUTcAAeMkgDJJrrJr2zt8+fdwxY675AvbPf2BNZlx4s8M2krRXGu2MbqCSpmXIAUMf/
HSD9DQBb1IauIYl0UWYk3Yc3W7aq47BepzjuK8U+Ivwz1HWbrTr7XPFN1qV/cO0MdtFGFii
bYxBijGTj5VLd8AnNeyJ4m8PSMyprdllSwIM6jBVgp79mIH1IqPULSz1S8sL221KKK7sZGa
J1KuMMNrKRnv09iKAPmPSPhX4l1DTxpVrri3FjMwnEMZaFZ0VvvL5gHQk9M4J561aT4NfEd
JLXT55baa0Qllja73xrtGACpGAcMcD617Te/Dm21GDT4bjxTfKunbjbmEohUO25snHJyBg9
ttZV58NvDEFrMl14xu7eORCsxe5RTkfOzr/dcj7xHVeOlAHF6X8BNbvWNxrmsx291ahBYyw
KrqY1z8sgABz05BP4161a2Nl8N/A2qag8s14IEe8m3YyWC/dXAAC8ccd6ZoOv8AhDw9osGg
2/iNLtbBSgJy7hQR12jn768985q7fa5pWqW02lSaHqWpQXW6CaMWbBCu4o24tgY9/TkUAeN
fCm2h8TeMrv4o+K9atIJzM62ls9wqkHG3uc7VBwo/GvoODUdPuSRbX1vMRx+7lVv5GvC7v4
F6PqUcr6b4budJaQAxi51MER5QnlFVjw2Bjd0yQaki/ZvsPLBPim8t5OoEMSnacDoScnnPP
09KAPeqxr7xNpNjdfY/Oe6vDnFtaxmWTggHhemNwznGBzXzp458M678J73R9Q0/xdqmoWF7
KYbmOaRlXAwSpwcEMuffivpTR7LSrTS4P7HtoYbWVFkUxj74KjDE9WOMcnmgDFVfFOvxMJ1
bw3aNlSqOsly4wRncPljIOCCN2R1xWrp/h7SdOYSRWomuOc3NwfNlPO777ZOMknHQdq1aKA
PO/FXhzU/Dmga1r3gTUJdPv2L3s9s6+fFOQDuCqx+Q9Tlepry74ReGdZ1STxB4o0vxTaP4i
Nz9me8nga4CofmZhkjJb5cHttIxXtfj3XNN0fwRrLXepQWsz2cqRKzgOzFCAFXqTzXD/s/2
NpbeEtZuLIl7ebUWWKTBAZFRQMZ9MmgDth4JgvZ7uTxHqt5rkVxJHKlrcMFggZOQUVcd/Um
usxgYoooAxvFWkPr/AIP1bRY5PLe8tZIVb0JHH615F+z54jWHT9S8B6ipttS0+eSWOOTgsp
OHXHqrfzr0T4i+O7TwD4WbU5YxcXkzeXa25OBI/ckjooHJ/wDr1wfwq8B6zc+JZPif4tk8v
Ur8NJBaquzaHGC7AdMr0HpyaAPbqKKKACikJA6mloAKKamduWUKe4BzTqACvBfGSl/2ndCC
zPxprEgdF+SWveq8D8YOF/ag0Q4UY05s5/3JaANfwiuP2mfG+VGTaREEH2jr2RiQjFV3EDI
GcZrxzwlj/hpbxpg5/wBFjz3xxHXslACAkqCRg+npS0UUAca9yfDnj29knt7g6dq8UTrJBb
s6Rzg7CGKrwWG05J7dq1LXxj4bvJo4YtUjWWXaESVWjLFgSoG4DkhWP4VleLvH+neD9b0ax
1NGgtb52869lRvKhUA4GQOWJxx2GTW1b3/hrxXpskdrd2Or2kyFXVHWQFSMEEdqANhSGUMM
YPpVS/1TTdLhM2o38FpHzzLIFzgE8Z68A/lWRP4J8PT7/wDR54d+7Pk3UseNwUHGG44UDjp
2rn4dGs/D/j9rrWIRqFvqrqtnf3hEj2soziDLdFOTsxk5LCgDefxvoR3C0N5fkA4FpaSSbs
IH4OMHKsMc81JJ4ivjMkdr4W1SUFsF3EcYUbwpPLenze4reZ4oYizssUaDkk4CiuM1zx3Yr
quneHPDWpadea3qE3lqrSeYkCAFndtp5wBgLkZJoA8/udH8QeItL8bve6HaXOsxyNCz3s5c
qgG9I4FUDYAPLYEnDHOaybKDXtI0vQ9e8R6sP+EZiiOpW97a2itML2RCMSqc5bcxw2CM46V
1lvpPicePPEHhxdct7qHW7eK4utRbaJI1QeXJFHEvAYggAnoDnk0eGdc8LeIPFb2N5rdta2
ugXTWml6KSI422fKsxJP7xuoA/h9M80AO+G/hNNa8OL4tvtU1mz1LVwzXMMJFmgIfIwiAen
3u+413qeDtGDo8rXtwyEEGa8lbBDlwfvepI+nHStaTU9NhtZLqXULaO3iOHlaVQqfU5wK5e
6+Knw/s70Wcnie1kmzgiANMB9SgIoA2bfwn4atYhHFodntAAG+IOcBSo5bOflJH0NaCadp8
ahUsbdQBtAESjjGMdPQAUmnaja6rp0OoWTu9vMNyM8bISPXDAH9Kt5x1oAqy6bp86lZrG3k
UnJDxKcnIOenqAfqK5vUbLwXZ6lHZy6FDPfFBcLDa2hkdVViQ5CjgbmOM9STXXAgjIII9qw
NW0K7nv5tV0XUf7P1KW2+zF2jEiMA25SQe4Jb86AHL4T8L+UgGi2m1VVQNg4CqVA/AMw/Gp
7Xw94etAotNIsY/L4BWJcj5dvX/d4+lcYvwh0hGkP9rX0wkB+W4IkAJcOcegJ4I7jitSH4b
6Nb6NrGlw3FxHBqybJthA2fOzAqMcEbsD2AoA69fssEZkQRRoBywwBx/+qktby1vrSK6s7i
O4glG5JI2BVx6g965Wx+H+mafpNnpsF3O8NpeJeKswVwxWPZgjGMHk+ueaXQ/h9pGga1Dqd
pNM7x2/kCOTGxeMFlAxtJGcnv8AhQBo6T4t0rV7kW8S3Fs7mQQ/aYjGLgI2GMZ6MB7djmt3
egON69M9e1cZd/DyyvILC3l1K58nS336egVf9H55B4+fjjnoPeqc3wp0iS1it49V1CIRAAO
rrvOMcE45HAyO9AG/4v8ADGjeM/Dsui6qwCP+9ilUjdE46Ov0zz2wa8VGqfEz4NxvZ3PkeJ
/DduqvG+/5oYycDvuRc8cgrnoa9Di+EOlxoytrmpSF3R2LMnVPugccL/eXo3etnw94BsNB+
2RPdyajbXMJgMVyin5SxZgT3GScDGAOBQB5lZ/FX4n+NraaTwN4MgjtlJT7VNIHCMP4ckqM
/h3q5D4D+NGtIbnW/iENMkf/AJYWpOF/742j+dYF7bXnwO+JkN1Yz3EvhLVSWlhYZVOuUBP
G5eq9yOOa958P+JdE8UaYuo6FqMV7B0bYfmQ+jKeQfrQB5bpX7PmhG6XUPFmtahr96eXLSG
NW+pyWP5167pml6foumQaZpVpHaWcC7Y4YxhVH+e9XKKAE3Lv2Z+bGce1LRXH/ABE8dWngH
wv/AGrNALq5lcQ29vu273xnJPYAcmgDyz9oiKSDWPCmpT5k09XdJIg2M4ZGP5rxn2r363ki
ltIZYMeU6Bkx6EcV4H4c+HXif4j6nbeMfiRfMtlIRLbaYmRlOqjHRFPHH3j3r34mK3gySsU
Ua9zgKB/IUAPorzrTPE3jS+1rxDFpmkWWr6faag0FvPJeeRhQikqMI27BJ5z6jtWmmsfECU
kxeFtIZASpI1YnkcEf6rrmgDsqK4qbxB41sYfN1Dw1pEKEhVY6uEBb0y0YqDTdW+JUdkTe+
GNP1F3ld45odSVF8onKD7nOBgZ79aAO8orjxrXj0KWfwXZKB66sP/jdU38TeN5YpVtPC2lv
KsZYFdZVse+AnQGgDvK8D8X5X9p7Rz8pDaeeccr+7lr17wdf6jqfgnSNQ1bP2+4tlefKbPn
PX5e1eP8AjAO37UWinaSi6cw/HZLQBs+Dh/xkn43O7j7MnGPaOvZa8Y8HuG/aV8ajbjbbIO
e/Edez0AFNlQyRPGHaMsCAy9V9x706igDwDxz4R8ZWN1HbjUW8RLrMv9n295eOpexLg8CNv
kG4DmRRkBeACa2PBl/4K8ARSaQdCuoPE8O21vFtbaWdpznCsrkY2McEcjk47V61qmlafrNi
bLUrcTwkhgCSCrDoykcgjsRzXjE2o6TB8QvEngzWNfvpEn0pLOzvJQXnjYEsYxgZkYFgwPJ
4xmgDsF8d6/qPjc+ELDw4ul3gtfthm1OYMDGTgEJGTk57bu3NRaXpOp+NdMvbfxN4mu0mtb
h7a5s9PCQRo6kFSGAL/dKnO7vVKx0Tx1rt34Z1y8tbbRNT0iJo5Lu5fznvY2UAho1xtyfmw
WyDWN4evtRk+LWseDNG8UyxWa+ZeXM1vYQjNwWG9FJBwoyOuecigC0mk2VjrNhH4kuNQ1d9
LvhZXJv5XuUuEmH7iXYfkHzbQcZ29+tc9eTnwvqd2dO0WG4svD+s3F+ZI50jS3jZPkh3cli
Wct5Y5AwOK63xn4Me41XSrjXtb1DUdMupksrxYljt2K5LRl2RRlQ/qRjPHNdnpfw/8GaMB/
Z/hyyRhzvkTzGJ9SWyc+9AHnFvbvbR654gHh/XbnxPqcUogjWxeOCFpFAOw5P91SWY9uMVH
oXww1m48FWnhe+0TTdHt2LS3l/I4ubyR2zkpxtRsHGSTjJxXuIGBgdKKAPK4/gV4Qe7il1K
5v8AUYY0WMW0kixxkL03CNVJ+ucmu/0nw9ofh+0jtNF0e1sYV4xDGF/M9T+NatFABXJfEtE
b4XeIS+4BLN3BU4II5BH5V1tUtW0u11rRrvSb0Mba6jMUmw4O09cGgDxm68a6D4a1hJvDE8
bWVvpbXUlpBMUiubpmSMK+c42r8xA574rXn+LOqWjXpm0nSpl022Es/wBn1Aubl2BKi3wn7
wDADHtz6V6qLK1EaRm3jYIONyg9sfypUs7SMRiO1hQRAqm1ANgPUD0oA8Ib4t+INK8YXdvN
FZarBe/ZmtxDcHyrcMoyikDJbLcn1HSvfR05qutlZIFCWkKhTuAEYGD6irFABRRRQAUUUUA
FFFFAFe9sbLUbR7S/tIbq3cYaKZA6n8DXzt4Ns4dC/ag1DRNBkaz05fMD25YkOPL3bR7Bjk
Z5FfSNfO2qf8U9+1tZ3JAWLUQnPQfPGU5/4EKAPomiiigAzzjB+tfPnxjWPWvjJ4O8MXrZs
ZvL3r/vy4b8woFfQdeHfHvRry1XRfHmlxj7RpMoSV8fcUsCjH2Dcf8AAqAPb0RY41jRQqKA
AB0AqnrGmR6xo9zpssrxJOoG9OoIII69eR0qp4W1+18T+FrDXLRlKXMYZlB+444ZfwORWzQ
Bxa+BZxr8mr/8JNfx+dOs8trB+7gfAA27QehwCe5I5POKgvPh19qu9Rli8Tanbw6hNJNLbI
/7r5xjAHt1B9eua7uigDlpfByvY6fAur3jyWHl+WbhjNG5QkguhPJ5xnOeB6VnSeB9cn1F7
mXx9qohYsfs8I8pVz6YPAHYV3VFAHBWvgrXYL/yLrxXdX+lyWs0UwmY+Y7vlVOM4wFP5qOO
tOuPh493N5s3iCaJxMJ/9FgWIMdqKytydyEIPl6dT6Y7uigDnvD3h260S8vri51+91X7UEC
rcsSItuc7eT1zk15L4wQ/8NPaMUJJOnEkZ6fJLXvYAAwBgV4F4yO79pzRU3Op/s4/d/3JaA
IYfFWi+Dv2hvFupa7cvbWs8SRKyRlsvtjPOOegNdq/x2+HKFgdTuDt7i2f/CvRJrCxuH33F
nBM3HzPGGP6imHS9MPXTrU/9sV/woA4Ffjp8NjGHfWpIs9nt3B+vSgfHT4aE4/txwfQ20n+
Fd1JomiynMukWUmf71uh/pTP+Ef0H/oCWH/gMn+FAHEt8c/hsq7jrj4PT/R5Of0rmvF/xY+
Fms6FOY7r7XqkaE2UqwPHLBL/AAusmAVweevbvXrn9g6ECCNFsOOR/oyf4UraFojnL6PYsf
U26H+lAHzdoPxK0rUNYbU/G+v3VxbXLCEWltPPEbQIoAlIQhXD4yQOQTXeaH8Svgl4ZM7aL
Otm8/zSyi2lZpO/LEEn869WXRNFQYXSLJRnOBboP6UNomjPjdpNk2DkZt0OD+VAHm+q/GD4
V63otzp93rMhhnQrn7LJlT2YfLwQcEH1FRaP8dvAsWi20Wq6vJ9riHlSMtvIQ5HAcHk4I55
5r07+xdH5/wCJTZ89f3Cc/pR/Y2j4I/sqzwev7hef0oA4L/he/wANeT/bUuB1P2aT/Cmn48
/DYMy/2rcEgZ/49X5/SvQRpWljpptqP+2K/wCFL/Zmmg5Gn22fXyl/woA87Px8+GqgE6rc4
Iz/AMekn+FOX48fDYnDavOgzglrV8D9K9DOm6cRg2FsR/1yX/ClbTtPaMxNYW5Q8FTEuD+G
KAOBX45/DInB8Rbfrbyf/E0n/C9Phl28Q5/7d5P/AImu4/sLRN27+x7HPXP2dP8ACl/sXRs
g/wBk2WQc/wCoT/CgDhx8cvhmRx4gPr/x7yf/ABNA+OPw1PTXjnGf+PeT/Cu6/sfScY/su0
x/1wX/AAo/sjSf+gXaf9+F/wAKAOFHxy+GZBP/AAkBGBnm3k/+Jo/4Xj8NQzD+3m+Xk/6NJ
/8AE13X9kaV/wBAy0/78r/hS/2TpQAA0y0wOg8leP0oA4I/HX4Zg4/t1zxni2kOf0pG+O3w
0GMa3I2fS2k4+vFd8NJ0oHI0y0B9RCv+FH9k6Vkt/Zlpk9/JX/CgDz9/jx8Nlj3rq08hzja
tq+f5VF/wv34bkoBqF2Wbt9lfI+tejDS9MHTTrUf9sV/woGmaaMY0+2GPSJf8KAPPP+F8fD
zzfLW9u2OM8Wrfl9aT/hffw2wC2q3C5AJBtX4/SvRf7N07/nwtv+/S/wCFRHQ9FZy50iyLH
qxt0yf0oA4Rvjr8NVXcdakwTji2c/0rx74oeN/DPiHx74d8Q+HdSaZ7FR5mYyhQpJvU/MOe
/FfTQ0HQ1ORo1iD7W6f4U9dF0dG3JpNmrYxkQKDj8qAOEX46fDhgdurzEjsLZ/8ACmN8ePh
qoz/bExHtayH+ld//AGPpBAB0uzwOg8heP0pq6JoyDCaRZL9LdB/SgDz7/hfnw38oyf2ldD
H8JtHz/KqWs/GX4Va3o93o+pXlzPaXURjkX7I/IP4dR1/CvVhY2QORZwA4xnyxSLp9goIWy
twD1xGvPf0oA+X/AISfEzSfA0mraRrF5czaPLJ5lo6RM5D5x93+HcuCfcV6snx9+Hrji41D
I5INm3Ar037Lbf8APvF6/cFKLa3X7sEY+iigDzOP48+AJc7JdROBn/jzahvjz4DBUZ1M7uQ
RZNXpqwwr92JB9FFO2J/dH5UAeZH47eAUJE82oQYx/rLNhknt9af/AML0+Hm1j/aF18vUG1
cH+VekvFFIAJI0fHPzAGmG2tm+9bxn6oKAPNT8evhyBn+0LvrjH2R/8KZ/wv74c5/4/b3Hr
9kevTfs1t/z7xf98Cj7LbYx9ni/74FAHmo+PXw5K7v7QuwPU2j/AOFec3HivRvF/wC0Ro2r
aE8k9sli8JaWMx/MEkPQ8nqK+kDa2x628R/4AKVbeBG3JDGreoUA0Af/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKZAZADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDxO4kAdfKEYCjjCKfzOKgM
jspB289RsX/CpWRSOBzxURXBxjBryVO56jpW1EWaRDhdoH/XNf8AClaeZ9od923p8o4/SkZ
dvcNmmkcDirTM+Rdh6zTI+5GAb/dHNNLsXLEAn1Kimcmlx607jUSX7RKVxu6f7IoWWQMNrf
Tio+TTweahs0UUOMkhz81IXlP8Z+uKUc+hpce1TzM15ExqyTL92Rh9KeLi4G4CU/MMHnrSE
ZHQ0m336U7i5FcUzTEcyN+dIJZM581gfrSMmO/5UbfeouXyD98rYJkb86GeQLw7Z69aaCBx
UoG7kCpcmjRQTIPMl4O9vbmnBpCOtSmLjIoRBgDHtScxqjZkJ3+tKN5A54qZ1x2ojQk5o5t
B+ySY+MSMRuOQO1XEiLNzjP0pkKYIxVyNMEccVm5GqgRyRFUxjI+lZ8ilW5ArbkQFeKznj+
cmkpA43KYUDJbGB7VUkcsTjAq/PgIFFVo4PNkC5C5PU1pF9WZTjpZEMKGTIGM47Cte1tWMB
AAz34qaPRTARKr5FXYo9gINJ1FLYiMLFL7MwHQflTXjOPmAz9KulvfoahmZQM4qkx2Mq5jw
DjGfpWc5Pb+VaN04JNZzDkjpWsTCaIj74H4UmO+B+VSMuOWpp4IrS5hyjM47UhJ9KX+lAGc
mmRYF5Wk4Hb8qcBjtSdaBtCf56UhOD/8AWoPBFLlcdRTIsNPI6fpSj6c0uOKXbQHKJ2IwOf
amnuOMfSnEc+3pRigTQmORxig59sUoHNGCTQFiRA3lDHQmoiTnn+VXAuyGIHjjNVpFAkfnv
QmOUdCS3vLizO+1kaKXcCHU4/DFbP8AwlOqXNnLY3My+XJG6mRVCt0PXHWsAcjilXAJym4b
W4zjPBq1NowlBNamyF6YGBjvUciDfn2p0bFht9utSBQeucivPvY95Ruirgd+9IMHhh3qyUA
UkVFtzx61XMTyWIDHj6U3B6dDVoIc4qNoh2Jz6Van3M5UuxABSgY5zTipUc96AKu5nYT9MV
JjIpgHNPBxUsuIdR1pQKCacM9DUXNUriFeOaCmBxT8HHSlIyKzbN1FWIOM9asxD5eR1qsRh
uatxkbAKU3oTTVmSeUzdBxR5HGMc09H+bHWrIGR1rG7RvYznXnn8qkiXOKkkhJbgVNDDt4K
03LQFEkgjBGeKtrGWIApEQACrdvHudgBk1kncctEQtEw6rx61l3Um0kAV0E5CJzgnFYVxAZ
HJA61rF6mRm4MklaWn2qNdoJYw6HsahhtyHI2kmtSwG2YYPHeiUuiFbqaUqbV2qODWfnzY/
QrwR61qM6NnHIWs64VYpN38L96wUrNIajeNyjKfK7VVklDAjpVid90ZDdM4B/pWRNIVbAOa
64PmMZKw2bnvyKrFRTy24k5ph610LQyaQ1+cmoyM1Kf0pNoB5FXcycdSMrzxSAdqlwOtJjJ
ouTyDCMUwKakIxQOnFO5DjdjCpCZxSBQR0qwykRjjtUSjAxnkVTehCj7whXHqabyOtSdfpT
cfpSuU0N/nRg9cdadip5o9kadc4p3J5SsQSBmlVSzqg6scUYqW2AFwrH+HmgmxPdEBlUfw8
VUlU5DeoqWdtzZ65prfNGfaktipakIB+tSRJ5koQ9GBH6GmYxzmpbYqLlCx455Pbg1SZk1o
XopNp9elWy0W1Nmc7fmHv8A5xVBBg471YjUkZbgVyTR61KTegGXG5Tg8UiN8mcVFINpbnNN
BI4zQo6DcrOxPuqpdTXMEbSxRRyIgycsQfyqfOeCelMu+NPnP+welJKxTd1oZkF/d3k3lw2
is3X72AKvYvMfdgHtvNZ+moDdJjoU5/KtrZz61tJxjpYxpqU7szJ7q8tgHmsxs/vo2RT7e+
hueE+Vv7prQXAb5kDxnhkPQiucng+zXLPDkeXJgfTtVLlktCZc0dWb2efwxTkyD601DvRWx
1Gaoteyi/2KmbdWCM+3v9aytc1TUdWaoBI4pegI71FIZxGRbKrydlbjP096o2Ooy3M5injV
OMgc5NZcrepu5xWj3Lh4PIoR8cCiZXMZ8oqHHI39KzrKe8u3I2RIF4LHOM1pFcyMZPleprr
IQfSrkUwxXOSX15HqRsWWDcG27xnaferV5PeWluJ4zC4DBSvOfqKiVNs0jVVmdMhVjnFTKq
jiue0271O5i8wPaohJHcn9Ku3MuswRNNDFb3SqMsqZVgPYd655U5c3KaqorXNRjyOa0ocJB
weT3rltK1eHVZRCAYZ8Z2scgj2rpSpSPAfdxUOLi7MlyUloxphluVYxlVOOC3IzXH6nrmra
NqDWc1vaOwAYMoYgg/jXdW/7mMA5IPJrz3xvj+31IPPkqefqa3pJOVmc9WTS0Oigi1yW1iv
IZLAGRA4RlbjI+tYqaxrUevxWd5FFAdwDBF4YHv8ASt7Tb1JNGtmR+DGF/EcGqd7ZJeXcF4
XZXi6d8iqVlJpom0nFNM0muWErBWxkVqQJHdWAbAII/I1yl/dG0tZLg/eUfKPU9qu+C9Vl1
CO4t52zIvPAxXBiKbdPnXQ7aFRKfI+pdk04vDJGMfOMr7GuYmgkXJKnrg+xr0Fba5uLaaC0
aOO6Q7kaRSR9OK4TStW1PVdYkgaG1jYElsoSAQfTNGFqz959EPExipKL6laGPfnjmmlTn8a
m146hoGuKl1DDJHMPMR4QVDA9eD0NGrJJFpq6labfKdQ+GXk5r0VO7T6M5VFWa6ohZck8U0
Lkc9qgsbma7jLuEUZxgZzV8wkJurRu2jFGPPqisRx0pMdMj8qlYDBJIFZdrfGe9eI4CEnZx
VLUzlaL1LzcmgDLDjvSkc1ny3tzb3JUxI6LzkZqlqYyVjYkK7QAvbrVPjccVKsyTwCSM5Df
pWddTTwSAxhWVuOR0NUkZX1LuBxSEZqtPJcRWnnAoSMErjtS20txNDvYRjn0osy3ZllF3MF
9eKsXBzuUdsVU/wBMVt8AikK87DkZplvfrdswdPLlHUdqaJloPx2zS+Z5Y46mnYqNgSfUU0
Zy02B2w2O3WlRwPx4NMdXPJpoyAOKozu0ybHOKdCB54HrkUg5UHvU1uMXCfXqKjqaWuiw2M
A+1SRZYjngdqiZgzcLgelTJhVznmueWiPQpu8hjxMWz1GaiIIyMYqcMRzyTSbCck9aSlbcu
VNPVEOD1qO6J+xzr0+Q1ZAGCBUF2uLKY5/gNHNcfK0jI0hiLtf8AdP8AKuhyduQetYFiEW9
iIP3krpYF3cYz70qzs0wwqumisGO6sO7Jlv5o1z95en0ra1KVLNd7kFz91O7GqFlauoNzcj
96+SB6e9VS/mYVld8iJ7iUWlkXHLKAAPfpVS6hjXRLd0gPnpnzGZiQ2ehx2Ipbgi81OKzLE
Rx/M5Xrmrv2FJVaOa7uNrDjGDz2z7Zq4SUd+pDhz3tshlhcefZxvn5hwfqKz9QzaaolwvKs
d/0z1FGnP5N5Jbt8of5lHvVzUofPsSe8Zz+HQ00+VuL6is5079US3U4isHlHORhfcnpV/Rd
McWqbxgkbjWHpwkv7m1s5lxHbEtIT3x0rt1uoYUAXFZS91coJub5uxxGpRiPxPImP+Wo/kK
s6mcWmCSAJF/nVTUZDJ4mlnH8UoH6CrOpYezKk4yw596p7xFDaZY0J8WhwP4z0roYXbcpBO
c9q53Q1P2M+zmt9JYreBp52CIozuPFctX43Y6KbtTRzc0f2TxZGIAAwmzx6HHH612yzZUAn
gVymk20l/qkusTRssZclM/xdhXRqR5uM8VVV3aRnSW7Lom5BJ4FcL4wIfWg3YQA/qa7Zth2
4HFcH4qcf2zjP/LED9aqj8RFVe7ct6dpF5BZxS22rNHHKofZsyAfxrXgSeGIpcXAnbs23bT
bFz/Y9pg8eWKSedYbd53bCoMkmpnJuTRrTglFMzr2VbnVobYqskcXzyKeh9jTfDlyukeOIo
puIJm8o/Q9D+HFVtNt2uEkvpJJEaVyflOKk17SltrKDU7aWaTkB2kbJU9qufK4+xfXT5mTj
K3tV/SPYEh+y6r5jA+W3yk+leR+GNTstH8V3NzqQc2xEisyLu2ktwSPSvUvDWsx63otrM43
SMmyX/eAwf8a4T4e29vfeMNT027hWW0uYJo5EYZyN3b0I65rxcFpGrCqtlZ/idmKlzezmjV
1S0Xx7qVq2io7afZqVkupF2ruOOB3P0rN1e2EHhC7ti2TauIwT2GRiptPubv4aeNpdLvmZ9
HuzkSdiv8Lj3HQ1L4lg8rSNcYsGRyroQchlJGCDXXdxlCC+HS33mUNVJvc5PR0zaSv1G/r6
8VqxfNGydxUXhiATaPN6CbH6VG10LfVI7MIWkY84P3a7ZS5pyiuhrSShTjJ9SrqEghhEQGX
kO0D+dZ+ow/Z5IZ4oljUAZC9Aw6/nVuXy9Q1qUox8qAbQVOOafcWSNbuC0kjgZQO2R+VdMJ
WsjjqQ5+ZrpsSKyyRrIvKsM1BHJm8ngPMTxjep788UzRt81tLDuGYcnHcinW7LL4kaJSCAg
Ug+oGSKqL5WznnJSSKWH0u5IOWt5Oh9KmuyGgVs5DMCDWvc2KTmSOUAxMPl9VPrXOSLNaSp
Z3C7hu3A/wCFXGSexjKNi9dkGxY+gFGn82zNz97tS3mBYsGHpn86TTMG2bB43Gk9EaQ95o0
rZc5NY06hdYcKMEtu/OtozxwQlnOABWTbo09493IMBmyP6VUTOfY02tpUhMhG4ggBQM5zVl
rDa8eEJUqd2exq2LyNYlMY528nHem+fcyMMJ8u4HpzjFc7mzZQRnNasJH3ghP4aq+UVXDDm
tJ3uG42Ebm6dgKqMXHJyOpNaKTM5RRBGpDBT0PWrUC4uY/TOar7ugq1bj9/Hu4xTfcIrSxN
JGM5HtzQVYJwKkGG4pxIAIrl5mep7NbojSKTHPftSENnB4qePKyYLZ44qd/KUgvyazctTWN
NWKGMnFVrm28/5WuJEToVUDmtoRwyjag2sR1qJoIoCC6+YaSqK5botoxX0aydFMdzcF1/2A
KswaVOsZP266VR0AIFXnuxtwqhR7U+G6OME5BrWdWU1tYyjRhF7le3srKJ/MCGSb/npKdzU
X0ZJ+UlNw+8O1aDRxMNynk00FHPlSKDnpWXN1NFBbHPRabBbsJIrmXze+VHNXhgqASfc0+e
MRylQc+1EcZOcjitJTvqRCHK2kVJNMspsTCedbktuJCqAPxqysJVCHO9SMHPepSig5zirC7
XULjg0pVW9QVKKvYyLeFbQOI2zu7kVMS7KRuIJ7+lOmTbKw7Z4FMXjiqcubUmMVHQrnSrFo
jI9zdG5J3bsLjNL9giuJEF3czmIdQgGfrVrHoaljiLcDrTdV6PsHsY626lZNItoZd9lfXka
nkgkCtCHS7aVg91JNcleVEr5A/CrtvZrtyxyavx26LHzzWMqjbuR7OK0IAdqBFACjoBxim8
5qcRZk2nj0pGj2Hmsy0lYZIN8RXcykjGR1Fc/L4ctJJWknu7iSRupJBJrpTGdgYDmo2gdhn
FVGbg9B+zjLcxLPTxYrsiupni/uPggUl7YR3yCOWWREBzhTwfrWpLEy8HiqzZFJzd7mipRt
y9DPt7EWiCKKeRoxk7WArUtLVNSU6Xcu6wTEAleoweOtQgZyatac3k38RJx81Zzm373U2VF
KNlsbmheDHsfOhg1a+tIpSVYRMv59OK1NN+G+n6TfJf6frF/BcrnDgqc56g8cit+CWE23mM
21sdat2t08ilJgA69MdxXkzxFZNtPcy9jB9Ctr3hzTPEmmpZ6pGXMfMcyHa6HuR9fSuE1Lw
Jb2tgtiuq6hNag8RMwKj9K9RyMZrC1q5WBeg+Y4zUU8RUikos0VGLlqjz/TvCaRwTQW2pXc
CMc7EK8n8qxX8KQRavsF3OWkU7mJ+YH616Np0ZELO3B44p8+kRXF4brdj5egHeumOMqKTbe
5ToU9rbHmdx4ch0l99rPKA3B3YOaiaP8xXb6rZGa2ZMfOtc59gcYJHTrXbRxLnG8nqHsYrS
K0MGDS7aItPDPPFLkglCBwabFoqJMs1u0iupBDZ5zmtSSPyp1x90nBFbVvFHjdiu2VdqPMe
VUoKM7HNPDdg4Yt16n0rPuYzNtEnLJypPb2rrb9EyCPve1c9ckDIzmtqVTmV7HNUhYz3jFw
VWQEjOcDvVuPRYApkjlliOegbqKISincSM9Bmp2uYSio0hxnkA1rJtuyFGKUOZshexjx+8k
eXHTe1NKonQj6Cgywk/Kp60gy3TgVav1MnboWLR0a5SNuVY4+ldDAyRx4Fc7bJi7iOcndW2
vGK5a8U2kdFJtIivHVV6gZ7VjStuPAq1rJk+0R7eFxyQO9Z7n5QR6VrTjomZ1J6tDoF3OSe
3SrkAxcqSO9UYpVjJLcg+lWYLyDzFyG61o4tvQUJwUdWW1ZSQuMHinuOO2aQRAkYOaWYYOA
K4rq+h7FnZ3IhkgNnpVpJA3LKDiqJJFWIJdgIbkUTjpcKctbFvfDhWJ2n2pskiMmQearOd7
8DFNKMqjORmsuVHTzPoMlVSCynvTUYqcgdKlEZA24680qIu7DVfMkrGfJd3JVucRH5csKfE
rySB1HNKgjRwAAe9WVJDBgMCsnPsaRp9yJ7Yg7ioLGq8jvECPslw/useQf1rSeb5RgAf1pw
lTbknk9qm/cpx7HPSXjoTusrofWP/AOvUa6oVbI0+6P8AwCuhZFmQqeorOmjZXwDitYzi9G
jCVOXRlCXVVYYbTLskjrsqp/acv/QLuT+FbSBs5ZzV+CTauQx496anBdBeym9eY5ZdVlDHO
lz/AI8f0qVdbmTppjD6v/8AWrrUuSAdsrDHvTmupjjEpzVc9J7ozdOqvtHKjxHeofl08fjK
Kk/4SnUQQRpsGB6y106NPMmBNkjvtH+FOge4ikxKsbD/AK5qf6U1Kj2/r7zN06vc51/E+sN
grplp7fvgf61Xm8U6vCyvPp1vsY4wr5/ka7CXUCxCLDb8dd0Cf4U1bvE6slvbBh0It04/Sr
UqP9f8OZezqrr/AF9xxMvinVI5S4SJ0Y5VSv3fbg81vWniRri1jc6Ldk9GaNQV+oz1ra8q1
l8wrptkjyffcQjJ/wAPwqKRXjxGOEHCgcYqZun9lFwjVvds4+48R6jNcSFYYbZI32lJBlh9
R1/Kn2msTXVvvfT5mbOCYhlf1rq5HjeLZNZWs5H8ckKs351SwEJwFQHsoAH5ClN0uXRamtO
NVS1ehytzrWoRzmNbQQeglHI+tJ/bmpKi4hjdyeHxgH6eldalwV5ZIpv+u0Yf+Y4oiu/s0D
JEkEMOdzKY1K59eRQpUOXVO/p/wTX2ddvSWhk2vjbxHaqENrbSrjADt/ga0f8AhZPiBQu7S
bIleMhz/jUB8Q2j3yWyvHI7HGY4F25+uK9K0GeJtLzIsWwHAYov+FcmJeGppNwvf+u5EadW
SvznERfFPXiNo8P27/R2qG78dazfqnmeF++Rsds/yr1iGSIMNpX8AKtsdy9fyrzXiKCelL8
S1Tqr7Z47B401oRsF8LytubOQx/wrRh8c61sIHgy7J9if/ia7h4DDM6qWwTmpmm+zxDliT7
1M61L/AJ9/iy+Sp/Oeey+J9Vly8vg+/QnqR/8AXFUJdXumbcfDt9Hn1Arq9S8Saespt5bxV
P8Ad64rOnu4pIhIkiuh6Ecg1rFpWbp2+8qKk9Of8jkbm6ldwTplzGc9wP8AGtC0vJcMDYXB
59F4/Wn3csLSKWZUwc5Y4pw1Gw5AuEBz27+9egm5Q+E5a7tJe8RXb7lLGNlI/vDmufnYFie
/etm+nKr97IPftWBLKhBJlU5OOeK7sOnynm1nZ2K78mlUZPWmkZPUYPpUgIA6gfWu44lqSx
quKmGPTA/nUAdOPmFWyAISxHGM9KlmqaC2OLyPnBzWsHwfvVgQyqlwkhPANaa3MUlu0qBiU
IBUD1rnqxd7mtKa2H3soMeN+Ce1YsjHdzWrehY5EjILqR19KyJceYwB4xkcVdFaEV2RFvw9
qfB80yjPeoTx19KEOHFdJwtnSAlOGyOlWcLJGCRSFNy8j0pmxlOF6V4u59cnYT7PGB8wqxD
YxHDv9cVGmdyhzwegq4iq/cgDvUTlJdTWmovoQT2AyJICPoacbbfGoeTHrUjsyZAOQOgqs8
u0lM4walczVzS8FLlLKW8Kjru/pSPYfN98BT+dVklIbg9atB/MjOG5qHzLW5suV9BIrJFfc
7cdq53xHpskT/bre7kG9wjRluF9CK2fPdWKODntWdrDu+lkk8CRc/nW1LmU02c9dRlTfkZG
naVf34ldtSMEcZ2ks5JJ9gKsXFhrelQm8trw3dsn3yCTt+oPQe9XvDqrJp8zN1Mhx7VuW++
Mn5cqQVYHowPUV1SrRjLla0OKlhnOmpJu7MvRdTGpQt8oSZPvr/UVaud2Rx+NcxGx0TxScf
6pZNjD1U9K7jzIJvkwCDXLXj7OV1szqwsvaRcZbox2Ugd6N7YxnA9KtXVv5Y3qcqapkjOGN
KLurm7VtCTzdq45waPOJqNiDgAU5UUdTTsiGa2ny7jtAq/Ir7hsHJ9azNMfazYA+prXL/Ly
2KRjLczJV8uXDDmnR4Vs9qfdRMTuySaqCUDg0Ilq5oq3zjmoNWs21HSpYInKS43IwODuHIp
IpQxxnBqzG/8ADnFXewuXSzOJ/wCEqnj0toJYT/aCHZvI49yfcVe0K1njsTc3Lsz3B34Y54
9fxq7qPhm2utSF4sqoJGDSR/3j3I+taE0eAFRcKowB6Ct5OPL7vU5YRnzXlsiicFvlNRzW8
N1bSQXRZYmHzFeo9xVjaFNVLiUqNi/xnn6VgleSOqU7QZykMMdprMaI2/y5MZ9Rng17B4au
Yrqzm0x+GI3ofWvJJVI8ThOBl17ewrstNu5bO5SWI7XibIHqPSjHU/aQVtznwM7Sce53dpL
cWbOkyH5eDnp9a2tMujPC2T0YgA9QKii8q+tI7iMBkdcg0WsPk3jlRhWAzgd6+abu7M9Rsv
T7Rlm6VxHiXVJGcwwy7Pp346V0usahDb2zkSoX6YDDivP3k865k8xwy4Dc9QeRj9a68JS5p
80tkYTlaOm5xl8ZDqE5bOd/erunXGxwGkKIByCeM1BqKgapcDHR6p7m5GcV9ZKCnBI+ajUd
Oo5eZp6pcRSSJ5bhht7VimdxdCMMQu3OKlI5yeaz4pPO1JmBBAGBVU4KEeUmpUlUk5s6Sa7
hlt0QTDITBB9cVzkw86fy+dqYOR61eA5xnFMjhCMcHJY5zVRio6IlzcndjosKoDHkdqdIwb
GDkUhXj0o2YFWZa2sC/StI3Vu1u6tIA23CgA+lZuCOR09KNpwSRQ1cIycQGTxmtHTpxAj7x
95lH86zx0z0q9YRiUyKR3B/nUVH7ruXST5lYS6uvOZgMrhtvXrWc5JPJNbs1pDEgO4gg7s8
dayJo1DHB4FZ0pReiLrwn1KoOT1p6qdw+lMC85qRSQ+QM49eRXQciOuz8uOnH9KRHxk0N9z
0wBSIhbrXibH1+tydQhwSOfenEBQShwaiIcA8HIoDHp19am1zRSsQzM52qf4mAppG85OaSf
lwQPuKWqVQVRQRggDg1q1aCOaD5q0m+hGENOUuGIzx61LtGSc03Zk9MjNZPzOxEM5JYMD0r
M1eRk0mQqSDuAzWpJEc1k60uNJkBP8AEv8AOtKduZEVv4cn5DvDb7bBx1HmV1KSJtHauT0B
naxYnnDY/IVuZLDg4qMRG82Vg5WoxOa8VqP7XEin70an8QcVtx3UcGmpfMTtEYYj1NYXiXi
8hJ/55n69aXU3ZPDNimcCXqPYVvy81OCZxqpyVqkl2J9PsLrxLNLc32qfY4VOF4Lc9gqj9T
UCS3Wk6xJpd7MJkDbVkByCOxB9DWhov7rT4yP4iTVDxOMz20w4bBGfoa15oufs0tDJxlGkq
19SbU/7TSLz7b5bdSFdh1BPT6Ck0V7iXzkmlZyrY+Y5xVi4n36DJIDy0OTVfw6SyzuSBlgT
Uu3s3psaa+2jro9SXWJNaslElrJ5do5C70xu3EdDWj4ZubmfRZmmmaWZXIQyHOOP5VDrsmd
Gm56YI/MVB4YufK02VTzmQ1CalSvYUk1XSuZmqX3iOO9aK+uXjeLDbYjhcHoRjrViPSNU1u
Jr+W9jgJz5UTsQXx6Y4H40niS4MmoRMB96IK3vg10ETCO3jQAbQgwPwrVzUYqSW5lGm51JR
cnZGF4f1OeO7bTrt2Y87C3VSOq1taxqradpxkibM8h2Jnt6muX1NhbeJVmXgFlf8+tS+JZC
+oQx8lIk3HHbJpOClNNbMPaOFOUeqL1r4avdR0t9VfVGW9I3xxMDl/8AgWeD6VoeH9Yk1C0
ktbrLXMP8Xdl9/elg8UaPDEkYklwigcJ6CsDR51/4SXfDny5mcYPoTkVTvNO6tYjSnKPK73
3Otc5z7VnOytcAnPYj6VLqlwIIGXOHbgYPT3rFWa6bgEEn25NRTptrmJxFdKSguhVmZT4sR
s/xL/IVd12KQBLmG6kQ7ghQHAPvWPMJW11Vf/Wlhz+FTNcm61BYZGLRQE5weSe9bez1i+xz
xqWTT6nXeB9G1a+1GK6bW5raGBg4j3sTIPTGcYrpPiP4nn0yCHSNNlMV1dDdK6/eROmB6E1
zOjaotrfRSRPgoeB049Ky9RuW1v4hb5T8jSqg9lUV5sqLnieaa91K56DlGFBODu2Qy+Hbi2
04ahFqD/bABJsA/Hr3Na/h7Uf7RiBmINwjAOQOvoaleYyZ4B5wBnjrXNaLdHTPEFxGRkHcu
D25roTdWDutUZ6Upxaej3F1wyzeILm3WTaFfkr34qjPavbRtJbzsyjqDwRS30/l+IbmRuQ0
h5/rVoFZYjjDbh1r0YaRSPMqX532GQolxbIs8jojDDMnJ/LvVWG2tnu2hlmkj2qdrIuSx9+
eKuQRNFCEcgkZFU4cnVXHYE1dzJXsy0lpcGJoreQtIfu7z29BVexMsd+PtGZFIOVz6Volm4
K/Lj0rPiY/2o3Prg0h33NgXFqEJa2wegANI7QBtqqfc56VWbPB4ye5FCkBcd+vNKwc1xxaI
KSFwO2TTcg5wMDH5U7LseAM/TtTecEcEUyWKg4J9K1tM8tc5XlsAH0rIT7rrj0rU0nLzY7K
QTWNd+4zWh8SLN6hKk+lYM64B9etdHfbTlM4Pr6VkTRxlGG0H3rnozskdVeF72Mke9SJkni
mMNrke9OThq9E8k6hmbPftToywbGetaKwqAGCA8CpVhhY/Mu33r5511tY+yWHlvcigRWwJD
xV9dPjflBmp4LOBlGWHWr8dlHH84Y49q4J1tdD1qWHutUclcwE3skAHJZYh/WtSTTWxkgkj
vVO0/fa5GSSd0jSn8OldJNK6AbctntiunF1ZQcILsedgaKqKdTuzB/s6QH7uaUadJ0ABJ7V
vwtcO5/dDH0rVi+QjdEgb1xXE8TJaHe8N1RxF1ps8Kb3jK/hXN66jJpUjFeAy9frXsl1aJe
2hXHzH0rz7xnpUln4bnl4GHXkfWurC4rmmk+5y16X7uXocn4dGdPc/wC3W4qtjPaqnhCx+0
aZM/pJj9K6ddKlGBGjN+HArqxFaMajTOfCwfsYs868RHfqYQnhIhkfU0a0hTR9MQjopNSzw
yan4klhi+ZpJxCgHtxXQeOtFex0mwnC4VJNh9uOP5V1e1jCVOm92edKDl7SZV0qAtpVuw6l
f61m+J0KxWwbAyzDP4V1Phmy+2eHbaZGBIypH0NY3ji3NtJYQuOWDN/IVzUq6eJ5PNnZUpW
wil5IhS3DeEWkIGRCeap+G2Vbe43ddwwK7abS0s/hq7Oq+Z9j34Pqef61geBbZLiyvd6qcM
o5/GlDExlSqS6Ji9l++pJdv0KmruG0mf6D+Yqt4fG6zYHn561fFNpHbaZM0YIDYA/OsbQCR
ZMB/frppyUqLaJqxccSk+xB4ix9ttwOmzt9a6OMlokI6BR/Kub8QhheQbhg7OPzro7Y7VQH
ptH8qc/4cTKl/Gmc14hQpqcXqUU/qak1dtuuIsihg6xZB7j0p+ukXGurGgJC7IwexPU0/wA
TR+XqEUv/AEyUg+6muiDty+hyVFfna7o7BtG0Z23LpFtHx0UHH86QaVp8EqSw2MUbp0Kg8f
rVyzlE1tFKOQ6gg+uRUz+Usio0ih2BKoTyR7VyupN6NneoQWyOT1Cxf7cJJJC6NyCe3tUdq
mL18AFeuDW3qUaFEBGcN2HtWTGVjvXJQYI4Ga2UnKmeZUpqFXQ5rVS8mvTSR4jfK7QPpUU9
pNo2qRR3BRiNrHY24EH3qzcMp8WrvA271GB9BV7xRZbIoZxzjjI7g1tGSSjDujFq932HbI1
uYynQkVUsXMfi8SN1WV8Z9ajtJTLaxtk7k4P4VG02PEImC4LSbhj37U+Vu6fYSmdO8sUMWc
bpG5AHaucsIzceLdsjZ3yNuJHY9a3Y4mVw74Y5y2ax9IBufFbzKAF3O2ewFYxSjGXodMryc
b9yxrWn/wDE0YQDOVGUP8S47VhPFPbTBrdnVifuEYOfTFbF5dTXGp3CSsPMgcxggY4B4olm
F3A0VygkbHyS5wy/X1rupKLprm3/AAOCpUaqNJaXGQyyPkSookQ7XHGARWfDzqsvGDk07TQ
VWXHYinWaRSazIJpvJGGIbaTkgcDj16UWJfUuqmW24x71QQ/8TZxg4BNaJlbkAms6Mf8AE0
ftnPWgnoaDK2327GgEYGDu/Ck2tjhSQKQE55FMkk2kNw1J6gEEU0Aggkjj1p5GSWCgBv0pF
CKdpJA7Vp6MR9pftkVlD+Nep2mtDRsNdMmSMr2NYV1emzag7VImjqeFBJ61kM+Uwegravrd
R5UY3EyHqW6VmPZlEbOeD3rjozjyq521ou7sYz8uT1pRx0pJRtmIpyn5uhr1Vtc8a2rO7R8
BT2wKtJIp5I/XrTVtlGN27oO3tVhRBt8vZn3NfJuSex9/GMluTxbXTCErj0FWJHaGxuJPMJ
2xn25qlG6x5wcetVdRmLWxUOT5jAVEKbnNI3qVfZ0pS62IvDygatJLIMokPf3P/wBat24vm
UERRg+4PSsKGEpdygk5OF4rQS3cDGxs1ri4xdZyZz5e5Rw6jFbly0vLsEuy5HY4zV4anFj5
42B+lVbeCcjARyPY1aFjKSSYGP41wypxbPTTdvMcusMBsjU7R6VynjfxHHcaOdH8xTNJIjM
ncKOcmuqXS5lfcYuPTNQyeH9OuLv7VdeH4LybgFnZhn64NaUPZU6ilLZGVelOpTaja7OI8G
eJ9K8Om9sdTTMcjiSNwu4dOlaXiT4iWE2nyWfh+OQSzAq0rLtCA/3feunuPCuk3ZB/4RWyQ
jtHIQfy3Vpab4J0e1Il/siztWHIc/MR+ZNdFevgvae0d2eVHDVqdPkckl+Jw/gLw2bWRdY1
OHbkEQowweer/wCFd7rvhaHxJ4Zu7KzmQ3OPMiUnq68gfj0/GtF9FQ5IvtxP+2DTotOkhX9
3G5bs4bAryMRjXUrKsumyNlQpRpezhLV7nlnw71bSNLmvNE8SzLp7xOXRpwQAejIfQ8VU1F
B8QviUltosZaxhURrIRgBF5Zz6ZP8ASvRNZ8I6Tq9x9o1XT1lmOMzZKufqV6/jWjouj6Zo0
BtdOtI7RG5YhTl/qxOa63mGHjJ14J87XyXmcUsJVcVByTijK17R7t9EurAIpDwNEg/DgV5J
4T1q20K9u7bUy0UcoHO0kq46givcp9PlkmctO23sAeK5fUvBWk39y9xd2ayS/eZ0YoW+uKy
wWMoxhKlVejO6tSc3GpTkuaP3Hmus383iMzXVtCY9KsMM5c4LknGcf0qroRiIlgSVQ/mZVT
wWHtXtOneGtMn0dbVLJEsnUN5ZHyuDzmhvBHh+0njuYdIhSaM5V1J4P4mu5Zvh403TUWrbH
DKhJ1VUck31/wCAeIeJFZr6BW4ZYjjPfmp4fEFt9kVp1InRcFAOprX+JNvHa6/ZGJQuYs8D
vurbvNB07UIkup7dTcMikug2FjgdcV6kcTSlQpyn1MFSqOvU9kcHosEt9q32uUcBi5PbPYV
va9p8t5p2+NC0kOWwOSV7ipLlE0yOKKCMRgSDIA7VtIj4DKCR1FOpW1jUWxVKjHllSlv1Oa
0DxLZ2mmi11GRo2i4R9pIdfw71Z0yaTXPEcmrlCtrbLshDev8AnmtOfQtIu5fOns18wnnaS
ufqKupBDa26xQRrHGvACjipnXhZuK1ZVPD1G1Gb0RTv3xHvbsetc1JOEuZJ3YLGACc9q39U
fNuPQMK591DzlGQMpGCCODXThvehqcGOi41vuMCW6WTVvtoPHmA/gK62+u9MvPB7NNdIk6Z
WJepc9QBVWC105ZfLuLGNo24JGcj3FdPY+EoAkc620GoWKtv2HuO9a13CNrvY5KcZSbseb6
ZcRRXBjlYrE56nsa0ta065hEWoJGdqgZYfoa+gLXwB4J1PT0mt9Dt42x1AbIPoRmr114NsJ
7RYGhSIqNo2cqQOMEHtXnyzKHMrIcYxSakz53k1u1NlujfMzLjZjkN61a8L2jW5F26HMp2L
9O5rvte+F0FqjXljAhYZYoucfgK5Kz84SbNpjEbEAY71s6sKlJum99zqpxfOm9exy2tb7Xx
LfSbD5TSZbA9RUEt5F5RER3u3AFb2uE/bgD0ZBuz3rFEUKtlYwDXo0dacX5HmVmlUkmuotj
F5UOCpJbk1XnJg1ASt91uMgdq0s/ux82KRlRwEkUMB7dK03M0+5WW7jJb5SYwPv+tV0dY7i
OY5AcnPt6VpJCANqRjHXHWrct0JLVYXtLZcd1jw3481SStqxXtpYgDMqEx8gjJ96Z5u4k4w
e+aViQAo4HbjpTMY6Ak0gY7dnpSnlR835Uwljg4HNL+8znHy+1ADUJDnntV7RyTqnXjaaoj
iQ9OlXtFP/ExA7kGsa38OXoaUf4kfU6ecI5VnIBQ5BqjOflI45qzfBleEA/e6+9UWfPynkC
vEprRM9yT3Rzd0u24wKaOoHX2FWLqN2uCVFEKDfhl6V9FTtyJs+fnBubR6RHchQAJAOBwat
RXcLNtcoT3rNmsLxV3Im8EDpVGKSb+0vsaw4mKg896+W9lGWx9+8RKDSaOq2W78EIKzby1S
TVbC0jVfmfe2PSnxWWoKcvAD9GxTrJlTXZJrhdv2WMkgnPOOK1wdNOstdjmzGt/s7VtWXLa
3i+13JCqVDkAt1rRjUg9IsfyqnZ2d4kKv5ZkaUBz268/1rRjt70YU2T5z6iuCu+ao3c9TC2
hSjC3REgyOrRj6CpopFDZLLUtvp88uTJD5Q65Yg1KNJct8kiE1hdG3NEjN3DzmPP4VEZ4pC
RsIrQXw/dsmVjB9qfH4fvsndBtHuaTcSfaRXUy/KVv+WbY9c05bJZM5VvbJNbA0i6Tghhj0
NP8A7PuMY81gfcVzTdzOVXszOj04phlhy3qTVxYL0D/VZX2q5bQ3kRAfEi+pNasQGOu32rj
la559as0+5iwi6VsiyyR3qyGvZM7rfyx71qFW29N341Vl4bDI3Ppmoa7HE6vN9kqupxtbJP
tWBrjDTtA1K/dsFYWC/U8D+ddRFZ5BJDEH9K4D4qXEdn4ft7GKRs3UoJGeirz/ADxWmFw8q
1eMZbXMKldRi0maPgFm1TwRYu0h8yDdAf8AgJ4/TFb1zZzx4GVkX3HSvPPhNqrpHf6SW4DC
dB9eG/pXrLLJLCdjD5hgH0rtxuHUcROPnf7zko15ximz56+MDqfEthEMb4rbLgdstxXplna
WM2k2k6FWVoEbn/dFefeLfAdzp/m6nr/i6Ge5upPLx5LsxHXn0A9qu6Xp13oWlyw3viWK8s
1jAgVAQVHtntXp4ihF4WlGM72/HuaYecnVlLXU57xXNC+qtHbn5E/nWjps13PYxOCCgULnH
pXIXd0k1zKykFSxxz2rY0K8Ox7YzFFHzAA161Shy4eKXQmjiFLEO73OlVDnLE57050JXAIq
slyIgFeQEN0JPWpHn2oXZsKBk/SvPs7WPV5kihqcIaI7fUHFY5iHmpMF9jWs90t1bGYHC+5
96bbQpLIdpVo37g5FdtObpQ1OGslVmmijJaDO7FdB4cvl06cnOYn4dCaDYHyynDDHBBrLa3
dXKgkN7d6SrxrLkZM8O6fvI9h0TUIklUxTDyJOeOhrp2kVlBBzXg2nXWp2AJt5GUHnB5wfW
ugh8Z69HGI2WFyOrFea4amE1vFnLWhOpLmSPTpXiYkTYAPvXmHjeO1tddt4oUVRsL4QAdfX
8q5/UvEmq316GmuHUIeAhIArKMl5c3RkuLgzyOerHOB2FXDDcju2bUk1ZMyvEAVruJgOCmO
PrWTgDtn8a1ddG2eDBz8pGfxrJyc9a9/D/wAKJ5GK/jSJVx5eGOfbFClVIPPr0pNjAbTjA9
6fxjgZ7ZrcwQpk8xuhGP1prZMrE56D8KM45/lSjHVj17UDeo1gxYDA496GGXPOPaiQksTwu
e1MHXPYUyWiVR8uR29aNxA24Bz3pylMfO2MjoBTCVycH86RQ0/6wDFXtGUDU0JPY/yqgeSO
R+FaOkKzahGqjLEkD64rKt/DaNKK/eJnU3EaSohI3EdMVEmjzyAOuBk4wO31rTtLK4yvmp1
OK1Y7dgxghBYdSRXy867p+6mfX0sPGS55nKT6QXkVFGexb1qKXR7WwIecmSYj5Y16D612TQ
rbqZ3+YjhR15rOs9PbUNRLSjKgFmP4VdPGTa30RFWhTWqRsxJKpwskQBwPvjjiuMN08Xj0T
l1yZvLz2/u1tF/KRpQeVGR+VcbcFvtjS7vnU7s+/Wu7DU/iv1RjjqzXLbo7nr0cMzkebcKu
P7iGuPhLXM2oSA7vOmEQ98mumttTMnhw35cn9yWP1xWN4esHktbGZhhZLzfj12jP9KnBwcF
Uk+hOPqe0dOC6ncxW4hwsfIUADJrVtbO4uPuIG/lUECzOQiBmY9AOa7zRfD19bosrXoXcAS
m3NeVGjOpKyPQrYmNKN2zL07wp9pTfPKEH91RzWzb+FLK3YMoLN6tXRx2qqAGPPfHGaf5C4
ygxj3rvjg7LVHiVMdUk9JaGXHo0ZOMYqU6TEP4eB+taixADqc/WnmINwSar6qrbHG8TN9Tn
n0aMtuMYxWBeeFtZmlLWniEW6E8KbJHx+JNd86DGMVCYEAxWP1dLZFLEyfU81k8D+KHGV8b
CM+2mx/41yNz4a8cNr17plp49jlmto45WQWcYba2ccfh+te037WdjY3N/dELBbxNK7ZxgKM
mvlbwz4zkPxaXX9RlKW+pTmKfBwEjbhR9F+X8q2hhFNP3V9y/yH9Yad27nYSaD48DNG3xBl
hkB5U2KjFUpfDXj985+I7nntb4r2bUtDbymltpmLAZ2OAc/jXMWUJur6W1uUO5YncYIXlRn
k+lcPLVhPlsvuX+R61KFCrFzXTzPOJPBvjd42MnxGkbvj51/kK8u19NSl1KW2vfEEuoG3Yo
JHkYj3xkV9G6kunWLSw6jLNbxxW++W4QhlBOMMoxyoz+hryJvCFpFdTWmqi4W8jtLu5kaOU
bXaLlSvH3WBz+NexgKc7uVSK+SPOxyp07Rpt3evyOF0i2u11SKO11ea2eZhEZIpinU45OOl
dvJ4K13d5T+Jbh2PYaif6rRZ+ENNk17QYlklW2vrBbuU/aUEiuVZvlBGcZX071s6TBLrPhO
814C4juIQZY4+qPGhAkOfXnI/wB01rjYVW1Kkl5mGEdOV41Hr0PM/EOh3enaj9jur6WZ1UM
d1yJMZ6c4rNbSLk2kc8U7DccfNMMfl1rt9A0/S/E+u6i+v389tbRxBxNCUBBLhVB3kDHPrU
F34Zlt/G58MQ281tMZxFELzG4Ajh225GCOeM8V10oNU48y16mMqq55JPTocMdNmZWYDkcli
wweantkuIXXZdNH9BuwK7//AIV7qz63JpS6ho5eJdzOl2rDHsB8x6+lQ2nw81S7vr21TVdH
D2YLNtu1ctj+6q5JroavpynN7Szvc5SPQ9QuDLPt+3AvlH80AfQqTx+FTJYapY6aYZ9QaMO
5CxLhxj610ng3TrfULy5gvFkIitJbhAjhCSgyASR3rWv9B08vILxbmC6g0qW+ez81SYGDDZ
lgOQykH1Fc1nJpJaHdKcYxu27s85GhXt3OwiuFnCruO6TYcfQ8VLF4av7hFSNjCivzCXAY+
4PQ12vh7StFnTTrjU2uoI5op2nljcHZtIAIUjpzkit4eGo7Od/tbSo1hDNc3DRsCJlVlCeX
xwG3Kc88UVHJL3UKnyN+8eft4Ju1QODKARwTdr/QVJH4E1OaIy29wcr1H2rJH/jteuaJp+l
a1YW1w6zQJcTNaGMyA7Jdm5Dux909D6VZ8M6PYNd24uEnS8Mc0kiiQAKFB25GO5BryKmJrx
WyPUlSocravoeK/wDCI6qs3lnUCnPedv8ACrM3gvV4FB/tdgD/ABLI5r3jTdG066v/ADbq0
VoVHz/LkcnAyPqf0rJtdNtEsdQW+gd7m0u/s5RWCjGGOentUUcbVqwU7JL/ACI9nR130PB3
0S8iuXjOqSFgSuQW5qSHSL7d8mrzAjvzXpereF7LS0vtZu5JZrFjA9vECEcmVS2GPOAu09O
vFZn2XRz4d1XUbH7U/wBjjgZFkccM7FWB45xjjpXfKVTbS5hGMLX1POtTsbiCSMSajLPkHG
R0qmqyKQfPdgOowK29bJ2W0uw/MDxWPu9BjNd1B3pps8vEaVGkIqSHgSsf+AipAsi9JR+IF
KjkEjBHrjrS7hufGRnpurYxuJlj6c+nSnLjcMckdqaCdvQn9aBnqEP1xQLqPc5HJ+btUQY/
wseeTT9rHkDBpvl7cYbk+nShAx2SfvH6UgGTk8itq00OaW0lurlhGvls0YU8sQP5VQs7WW9
3JHhRGNzt/dFSpxd32LdKSaVtynnB9hW74UjWbxTp0LnCyTKDg9jVCeG2AMSKQU6Oer07SN
QGm6rZ6gIw5tpRIUzw2O1Z1Fz02kVC8Jps96vNGtxOFj4VR92q0tukMbbY8A9dteWf8JbrF
74gOsNOyzA/JGp+RV/u49K9OtNdtrzw62r3MRt0ThweQT7V8Pi8FWo2u73PoqWLdSOrMiSV
ZJWATIX5VXHStTR7dY4HkaMBnznPpiuCk8STrr5v7cKIgcCEj5SPf3966G/8ZRiyik02AGR
1JcOOE9sd62lhaqUYpbmk8VGceVLYwdQuRHabcYL4AGe3euaGXlLHua2daILRJjOE3Vh7sV
9NQXu3ODFzbqW7HVabfgeDrm0J+dZQgH+yef6V32i2PkQaVbsMkQtJ9M4/xryjTP8Aj5AwW
DsqhR6mvYtKkNxrc80SkrCiQoCPxP8ASnVSp0Jy7kUpOpVgn0PTvDuhQpi5lZmYj5QMjH41
2KxrGoCjFc3pFxqzWy/aIAR2PQgVqubscrvz+FclGUIRuosmvzznqy+eTwRSjI4yKzlbUN3
K/wAqVpL4Nnap+laOqt7Mw9m+5oqsg6OPypWE/Z0H4VTjkvSRkY9flqy5cR5LsD7LTlNPuZ
STTtoOCy9WcN+GKjkV+PmpwlwmST9cVHI/yFg2AOSW7Vk7dCLu55H8c/EL6X4Oi0SCXE+qP
hwOvlLyfzOBXzGSTwMgfXvXZ/ErxS3irxvd3iSFrO3/ANHth/sL1P4nJ/KuKx716VGPLEHq
fXXw+8QS+LPAVldpcBbu2UW1yGGfnUdfxGDU2oaZqVtLLeQJbyFkZGwuOCMHivEvg14kn03
xJPoQn8uPVFAj3dBMvI/MZH5V7rfR62I2KybgeCuRivNxUVGV7M78JJp2uvmedeI5by/0GX
S9tuGEDQI7x7jtPOM5/wD1V5N/wkusIsCXEkU5trJ9OQyx5IifO4E9z2B7CvXNTikhdlkVl
b3rwidiJJd3XzG/nRgKs5c0b7HbmdKnaE0t7ltvEuo2+rWGoxxWom0+3FrBmLgIAQMjPJwT
zWhb+KL3To7K9gW0jlhhMCxLH+78sgjBXPP3jn61yNw4JI569KrgZr2OVyS1PCU1Buy3Vjo
dE8STaINRhjs7e6ttRiEE8Mgxld24bT1XkflS634g1HxN4iuNY1HYJ5lVdsYwqKowqj2AFY
IwOMVLE2Jfwqm9LERXvXZLcN5cS4A5OPpVYFVlQtwAasyHKAHj61RmIzwcmohroXUdtTotN
1xtMkuHtjAzXED27+am75GGGx6HFLF4q1UG2g/cTpbwPaKZYgxeBusbH+JR27jsa5cHnNXr
OJmBcjr0rRR5VoyXV9q9UdpaanM1sVW2tkTyGgWMJ8qK3LEc5yfWnL4l1pJLFJbhZBZ27Wq
B0BDxMeUb+8PrWbYswiAIwKLmNWnV+/evOc5KTR6UYRcU0dXY6zLcxwWrBLa3hYukUI2qrH
GW65J4HWt8a1qVj4jfW5Gila5UozFPlwRjp24rgrWZVYBc11umXAmT7NL86MOM142Kc4vmT
PVpQjKNrHaw68mp2H2JEhWNcEqqYJx7/jUxupXuZpZIbZlmZWcGLqyjaDnPpXKxQfYbkNHw
Qcg+1dIhV0DK2QwzXBCrOOz0OWtRVP4dmeZ67rmoxeJdZgmeO6gnIR4JkzGQv3MDjG3tis9
NZu/sVzZGC3FvchFdFixgKcqB6ck/Wk8TFf8AhL9Q3DOXxj8BzVCPmPeGG09DXuOcnFO/QV
OKM7xAwNtbqF2/MawAFwa29ZIa2iOM/ORk/SsTjv8AnXq4X+Ejx8X/ABmxwwD/ADzSk7mwo
FOQ/wAJUFT6ikYADOPoQa6Dn9Bv3c+vSnBsdfrSY55H4mgHJ68/SgB5AC7ic55wat6RGk2p
xq46hioA4BAOKpFDnPOMdzWhom7+2IMDJyQfQZBpVNINl01eokdTBG39mxySMrPJCc7f92u
c0IqtzcoScNFjPXvW9maBUtjGOI8Zzjjp/WqUWj29m4kgnkldlweAAPXn0ry6dVKMot7nq1
ablOMl0K13DFJGzBBkdQKwhlc9uelb90jW6fM6OX7L2rHYIJWCoCpziuyjK6OOvHULSYRPy
M5r1DTpXb4R6hc52hGZQScjGRxXlOMc+lXI9a1WHSZdKjvJEspjl4R0b/OBWeIwyrNNdHci
FZwVieOQbuWqy12sdu8TjJI+XFY8DZNWShfPPbrSlSjfU2hVla6NScy3MollIByFx/s4qpJ
GFBwfpx0qTZO0hEm5SOMHjFJJEASPMBIycfWiOmlzSWup0HhjTmur602DKtLn8q9x8FzW8f
iPUtKhsllmtXTe5/hyua8x8HQpbXNtK/yrDHvP1r0v4ZabPBd6r4j1CULLqs2+OI9VQcAn6
/yrfEJRpJN6tmNOT5nY9YQfJ92nbsDpUAuVI4IpfOTqawcl0ZNmQ6lqcOm2X2m4ykIYK8hU
ssQPG9gOdoOM1Us9Z3YFxLazxPIqQXdoxeObIJIIGdrDB+uRVTzdaumAaa3gMTB0byThuWG
GG7kFSPx/Kmrp9ykU0tr9htLySaOceVCfLYp/eGcnIJGeKtSprSTMmpt3SNqTVrMWzCO8SO
Yt5SeYjAeYVLKCDjqBS2+uWL2xM8wSaK2S4nXy2wqkDJHHIz6ZxVSCK+E11JNPask8agYjb
IcLjJ56fr71Sng1C3sC801vLHDZPBIsETb2GONmWPPA4Oc1bnSceUxcZ3Ni+1S3ht7ox3EQ
mgjV8SK2wbvuk4GcH1FcP8R/Ed9b6BcaHpccf9p35FmhDkbWK7pG5HChAfmpDrOrt4Wk1W4
sppo57UwmJLFo5sICQ7KWJAPPGOtfPGofEjWbvV3vmRZpI7+S6ikuCzHYylPKIzjbs4wPrV
Qp02TeSZQbw8tvpN9ezSwXawwRSxtBcABRI21XIxk8jG3g1X03w9calpcupRXtlDbQyiGRp
59m1ypZQeO+04qkmvRRWep6fa6PbW9vfoiMFdyYwjbgQSeTn17cVCuqtF4YuNDFpG0U86XD
Slm3hlBAwOmMMa6OVAqkrXOhtvDWtWWowPbTwRXlvcQKw8wg20knMe/jjJ44zg8GvqbSPEt
jq2lW8zXCfamlNpNHGGZY7lR86bsY69D0NfJY8a6g9w121pbmeWaCa5fLD7Q0I+TIz8ozyc
dTWxoXxU1fQ7pRb2Fv9mN495NFuchyxBPGe2OP/r1nUpQmgVR7nuPi68sIrK+vJGMi2sJlZ
1ycANtZcAYyCeQTn2r5+1fw7fWcN3dPNay+QkdxJHDJuZYpeUfp05A9RmvcNXV/Fng66v8A
RrnT75b2B1jzG0bSIxzsbDYV1IAzjnHNeG3vie7uE1GKbTLWM3VvFZy4Z8osRG3HPX5Rn1r
kw8KSbs9ep21K1aUIp7FPwrp9vqfi7TrO+gWe1uJPLdCSMgg9CCOauWPg0y6r9gvdRt7d/s
sl00eW3oFQsFYbflPfHpVeDXItP8VprWkafDDFBIHitnLbAQMZ6565OM96tnxhd/aLO7uLK
2lmtoJLVpHdy9xE6ldrnPJAbAbrwK7k1axyOLbuilH4S1KWxW8UxmOSOSeMAnMkSEhnHGMc
Hg4JweKvp4IvUu4rR9R077XOgkihE+XdDH5ikDHdQce/FZl14su7qxisZbWIrArxwlHdBHG
xJ2bQcNjJwTzz3qaLXINS8SQarezHS5rSCLyTbI0m9ogoQHJ4+UdemfrRyq2olPUq6vbW0V
xaC2KxxXMSSjfIWKZ4y/A2k9cDOBVw+CdSg1YWc8tnP5V5HZ3KRTkeW8n3ATjjd0BGQDwaq
6jfjVtUn1CURwrcSl8IvyxjPAAHYDsK2te8aRx+JLu60W1gktp72K9Z2V1M5j5QMM/KAeSB
1op8rCqnYo3fgub+0ZlsriAWUUiQNI03mMkpYqEfYOGJUnA4A5zWpPoRTwzaXCW0VlPbSXU
V5NMzKmY3VVB6gMSSAB1rnrfxJdJFqkRto2tr6cXTwrI6bJRnDKynP8RGD1FX9P8AGV7baW
lgdPtZrYeeJIpGcpP5pG7cN3YqCD1BFW+XqRByWw/+x9XeysbxbvTkS+VXtke52tIC+w8ED
oetWbTR9RS7tXvUjm0+SCW5eaN2TZHGdrt8wzkHGBjnI9ax5fEs0dzokyadaH+yAVhRwzrI
pYthwTzyx5Fa1n4svGt7eEWVsYY45oGjkZ2MsUpyyMxbP3gCG4IxWco00rm0J1XK1zUTQ5v
toMMtskMt0tpGRPvw7KGXJA7gj6Hjiug0nTrh4Io4UhZvOmQyI7Fl8tQXDLjjHXjOc1zema
xdWoEcFhZ+Wtwl1EjK22GRBgEYPII65+tdHHqyxpE2mMwl+0SzyCWIqrCRFV48Zzjg8g+le
PXhRknzP+tP+Ce5QnXVlFf1r/wDeu4pIrGG4IST5RIpZTtdfccEdCO1X3EVrqdxHDNEtulz
5DD5j5LH7ueOQfUZ6Vn2RM+lMFijjIyNvzMvPrk5P51He6ncx/aprj7FGksiyuzK/wB9c4/
i6cnj9a8ajGi+aEtr6en3GsnWktjkPEmgSyeMNRAv7NmD4dRIWaNi2zaVAJznngEY5rPs/D
V79mWKa4treSG8NgyySHPnZOF4HQ+vSpdT8T+br2qTxRWsn25kckhlKuvIKkHO0nqpODx6U
L4jvHmeR7GyDvejUGxvx5o/4F09q9yKpciv/X4HHFVuhQvtBvtQ0yxht7e3Esl1NE0nmEFN
ibnDg8AKMnIznNZcfg7VJwkkMttNDK8ccUqMWWR5F3KvAypx13Yxxmtu98VahYW0U1vY2qB
buScghiH8xNro2T90jj1HrWBF4juorSXT4dOgSyeRZkt0eRfLcDG7cGy2QeQc54r0cPy+zV
jzMTze0fMSeGtHt77WbuHUnji+xW08xilLAF0U4B284B649Kfe+H3ltbjV7VYILJUjmaGOV
pBCjnaDuIweeozkZ5FZum6pcaXd3VysEU73MEkDLISAFcYYjBHOK0W8WXT6fJZPp9oY5bWO
1kxvAKxkFSAGwpyOcDk81tp1MdSS58I3NjcNFc3lofKuYraco7N5JkGUY8cgjPTOO9S3Phh
G16+0yxuoGFrcfZwxLEsxcqOAM9uTjA9aq3niy8vf7QY6faRPezQzu6b/AJXiHykAnH1BqV
/GV29zd3A0qxje5nS5OzeCJFYtnO7JUknKnjp6UrIq7RAnhfUTbzzNEsaxSSxMW3FS0Zww3
AYz6AkE9q6FPDJ0ayR/tcUsplifchbbKroWULxzVXS9eu9SGrMsMdmsqySzG2Zxv8xvmBXd
hsZOM9K6O6v1W0trC2hFzZ2o2xm4jKth8kHAPBXtnOK4MVVivcuehhacnaVjH1f+yrlQdKk
mWRWZZPOiKnGFxzk55yD7+1RTXttb2bSFTwgU+5x/WlmWNBlmZj1JHAHrVP7DG2nOsoZ2lO
8Meg/u/pXmpxm7vRHpuLgrJ6mLPJPJEJXj2knCqT2Pes11P2gqCQR3FaE8hWRbbYPNHU54+
tVrh4xOSQGAHAzXr0tOh5VVJ9SsSRuG7g0jIBGCDuNEhUjK9KcHj4bBBHqc10HLYany5YHG
Kuxscbj3Bqk2D1HvVmJvlwPTrWVRaXLpuzsb983/ABMLjrw/frVAwvNeqRj94wUD8avag5f
U7hmAyXycfSmaSZH8QQLtDJH85/AVz0dbHbXtd+p1Gn3U0X2oFtscSY6V7Zo0bLpts0ZIBi
T8OBXgt5P5elTyhuXBYn9K9O0vxBILOFA+NqKMfhXPmt0ofM2wEHPmsekQvOo5bIqwXndcZ
IHfFeX6v43k0aO28yZpZLmURogPAGeSfzrldN8e6jF8RJ21bW3XToTNGiuflQZ46d+K4KUZ
Ti3rY1qx5JWdj3uPzAMhzj61IEdiCWNfOPh7xdOfiebubV3j017iaRQ8pEQypAODwM8V0Xg
H4j65f+IIfD2ozRzwHzNlwxPmcZIGeh9K6vYuKv8AM5uZt2PeolOAv86z/EyMvhXVWW4lt9
trI3mxHDJhScg9jTYLsuoXzciud+IOs/2X8PtYmeXPmwG3QE9Wf5f8aISTasZThJHTWMguN
FtZVlaVZLdGEjdWBQcn3r4lvVIvLpT2mf8A9CNfT/wy16XUvh1YJ5uZLHdaOM/3fu5/4CRX
zTqCf8TO8BGP3zj/AMeNdtD3ZyRhODaTZmxwgvkmllQfw5wanUANzTGTnNdnNqYcllYrhdg
IHNIAd5OAKlZeoxTQp9O9Xcz5bM9g+CyldP1mZrmUIrRr5OfkJIOWx68YrzPUQo1G8CDAFw
/4fMa9B+F12lpo2rANy0qZ/I1w+s201tqV2JkKl5WcZPUE5Bry4S/2ma9D1pUZRwsJ9DJQL
5b5OBmnSIpzkZYA4FRqyLG24EjdUrSL5jZX5gDjmu/W5wK1tSt5QPO3HzYJpIwpuQpG0gEG
nSEPGWQlcNyM0xV468dfrWivYxaV9CYOsduIx8xFQlSecflT9vHSnbeBgUJWKd2MhTMbqAe
TUyx7CRnH0pIFyW4xUxjZTkdaTepUY6EXlFnBIq7bgKRjgU0RkqM9qkRfWsZy0OinCzN6xb
eQqjpXTabaSTXCgcAck1zOl7FwPXrXX/aotPsmuGI3YyEJx+J9q8WvFylyxR7FOoqcbs2tR
1Oz0HRi0kgVRz7u3oK8i1TXL/XLsySSGOEfdjB4FQ6zqV1q96ZJpWdc8Z4H4DsKrACKI881
00MGqSvLVnK67nKy2IidhAHXIxW3bk+SNwOcn88msW0XztRt4+24MfoOa6CEKxYEY+dhj8a
rEe6kjXDe9eRT1pv+Jcec5cVzigg856etdLrSbtLLAgbXAxXOFMD3rswT/dHmY9Wq/IUuzL
ilAOACMZ7mmqjtnbk4/Hin7TGQWU+ozXYcKuJt9SOvelIBXhgATTSrySbV+Z2OAB3qa7t5r
OQQzAHcMhhyDRpezHra/Q6DwouZL6NBgvBjn610xkRIy/mgnaFI9OK5Tw1I0Mk0p5TYF47H
NbJkhuHMbvhZJBjPGcV87jY81Zn0WD0oogY+eH2vwePwqO3luBEIfnkEa9ccVNOsMZRIk2c
8kHrUNy3ltiMc44qYPsbSVnqY2oOGmiZIsOW59aoSBUkkQpg9D9avyuqDON0hc4Poap3HzX
TlgCcc17FLax49Za3K4YBucEemKCEYYIxj0pAuDinBWIO3GO/rXUciBcc5PH86fC3zcg4qP
+AZxQH2t149KTV0CdmdDcy+fczTIrEEBgCOuRVzTCYZpJdv/LPGfTNYdzdOsh2PtjA4A+lb
GklpNJ81ySzy7QfYVxqLikzulUUpNdTU12E2vhGFtmPMfYfpwa1dL1COazilQnBXAzx0rF8
U3JfTrS1BOFy+PfGKxNJ1CeF44pZysKgnDcAGssVS9rC66HZga3sqlnszZ8XztNe2jbjhYz
j25rlHmQBmJ3HqTnJ5qxf31xfGNpsboxtBHfnNVFjBGcAVrQp8kFFmGJqe0qOUAMgOVx321
v8Agq5EHjOwmQkY3f8AoJrnGTHO33q9oBkHiOy2Z+RsnHZa1rRTpyt2OelJ+1in3R9KWuq+
XH98nNeKeP8AWL+/8ValFJdyG1DIiw7jt+VeuPxNdn/av2e2eUsAqKT8xwOleXX9y15eTXk
2N0jFzj1rxsvUuZt7HtY+MYJLqztvhR4iOnXl9pMjAR3SiZAf7y8H9D+lcFqIL6pet2M7n/
x41Fa3k1nfQ3UDbZYm3IfQ/wCFOlLSyPKwG52LHHuc16nJy1HPozyk1KCj1uVNpB/HvTwqn
BY9Knis7m4bbDFJIF67VJxWzb6TZsojubTUQ+MlkCjP0U81o5oy5EtzmmXLHAqPaeRiuubw
xHMWaw1FJVTG6OZDHIufbvWTqOi3mmqHmQPCxwsqnKk+nqD7Gmph7NM3PAzmOHUVDYHyH+d
N8XRqfIkHUggmovCTiJL0Z+9s/rUnig7rWDPXcf5V5b/3x/10PouX/hL/AK7nHhVMRMnIVs
cU/ERbyyDnFNUBo2B6ZzSDInLg8EYxXsHymxDIigEpkLu9acoAQD2qV48wlF+8WqzZpbqGE
y5PK57KPWq5tCeTUq4wme9ChmbaoJNXImEB3bVfcOpHVaZCcgMmUVj09qXMXyjbRC7kDv8A
pVpl2SbHYJzyT0qkZGJdx8u5jwPSrExLq4P3UCKMduAal3uVHYuERbA0cgZT/Oo2NvwsbEn
19aghwpTLYG1jz9RUsELyvtRSWYjAH1rGR1U1fU2dK3vdLGqZPb0p2s3LXcjRQktApwW/56
H/AAFWJR5ebC14kcfvXHYf3RU/9n7IDI4wkYHA7+wop0ra9RVal9FsculsTKRjJ9KrzfLuA
5I4yK2rpGjJjRcTydcf8s19PrWXdRCBcelbNWONTd20JotuZLyV+B5a4yfetraUYNuU4Oao
6RDizd9wBY7myavKGYAZx35ryMRLmqM97Cx5aK89SnqyhtHlYHkOp4+tcvjjrXUaqCNMlBP
G4HpjPNcucEdvWvRwf8P5/wCR5OP/AIvyOitIEWGNVIO7BP5VDfxomlbcbnEm4n3Oa0rWzm
+yQHY2GiBz9Qaz9VUxWzRvndkdPrWUKl6m5vUp2p3t0ItNjWONLj+JyVzjJH0pdQkaSx2uS
xjk4OMdaWyZf7OCy8MjEqGHXNMuwzQOixnJYHaB7Vo5e+Y8i9lZdjV8MgG1ldiM7tuMdOOt
dFJArjcgBAHLHrXN6HFNb2rxzoUJfcPcYrp1VtgVGwSmeTjivExb/euSZ7OFX7qKaMaSKUS
EBQ7dR7+tM2oR5rqH2jJHtitVfLIBcbicH2xSTxxumVXaGHIFSqljZw7HN3cCvbkwxbVL5X
jpWS8Egll3vjn06101zlDtQkKOh7VhXLMSVyK9XDVG9DzMRTW5mkEH71BBAyCas+QDThEMe
/rXo8yPO5GQAExhiBgcVCynOOgx1rRWD5eORUMik8AHgdqFImVNkurWc9hqEtjcDEkR2sB3
NdBZR+TpVhD0JHmH6mr2r2+nX06Ncyuku0AS7RubjjcO59xVSGVJ1PksoWD90BnOcd65ITc
4ryNZJQm3fcqeIJs3EQxkqlYBmPOV4/8Ar11Gq6Les8cwhaSNkBV1G4H8qr23h6ZnRprSSV
pcpDEBjc3qx7AU41ILRm8oTsmnoc+r5Ge2cU8EY9T0q1qdtaWd0La2uFnMQCyyKflZ++32H
SqKnINbbq5CdtGPJABP51f0K6t7TVTLcyKimMgFumazHI54AqNUeRsRqWI605QU4uL6kKs6
c1JdDrNY1j7YVtrdgYByxH8Z/wAKwJpwX2notaFkrRWEeFUPk5B9M1lXxIvJQTjn+lY0oRh
7kehpWrSqPnk9wDIW65/CrduvmskIPzMcKTWYrsUzn5sVetmKzxkNg56+laTXQzpy0bPXbe
ZvDuirNpghnkgZIltyvyszAkyNjlumPqah1O4udfu1e3s1gzHAWCn5hM7cgemAGyPSvOBqG
ozStDLcxRJD8rSF+G56+p/Kuz0HV4orW3tdOgmW3iLMZpFJ3yH78hIHHGAPQfWhUrI51Wcj
p9c03T30qEWb7dQgH+tPUH+6fUH0rlL/AMrUNCdioUyDymVj9yTtz7N39GHrUt6Lu6lmvI7
qGWNSS0cbEjHruHKn6jFZGn3Uf9navHdTfNKodMLuGcccjvkD8qzn5G9NsyNA3I10GBBwvB
/GpdfmDW8C5G7Jqe1MbajO8MYjSZBJsBztOeRVPX4swwzDoDg1wr/eVf8ArQ+inL/hPt/W5
zyjbEfXNNThhkGnMMqozwTyKZKrJIUJPFesj5eSsSyMAnXHNLGxaJyTgtkD8qqD53GSTjtV
pVxHg880NWVhxfNqSIw2xkjhVAI+lRrJhUQHhQBnFKEPTGBml2DkZ4qbjsMZi2AAMZJ/OgK
5fuPWpMxoB8wz6ZpFdTyOM0XKjFDwoHGT+ddNYQ/2bp32qUD7VccRL/dH96s3RrGO4ke6uc
C1txucnuewq09693qQuSvyjhF7AdqlRvqzSU1H3UbmlWWZ0VvvMcsTVvVblVlWC1Xe3/LJf
/Zz/Sq9lMEWSaQkIgy2D19FH1rRsI1MkuoXKrvcEsSOEUdAK6UuhxVJX0Rzn2UWqtPId7nn
J7mucvvMcAv/AMtGwDXc7IZ5DqN4uLdiUgi/vn1xXL+Ini/tOJIwB5URbA7E9BWE5WdjphS
fLfuNsQZbaRYx0ft9K0GgIJ3OMkY4NZelSFLWQDI3P269K24RuijZxnjvXiV24zZ71GzppG
BciY6RKJywO4kZ+tc/2612WsxoNLmwoGVyPzrjccH2Fepg580G/M8bHR5ZpeR6FYAzWlsFy
QIV79AKzNWURX5mxkJtYA+uKls7jGk2y7sMYgQBWPq0xnkTkn5cHn3ripQcqrR21ppU0y+k
8XmE7cHPc0S3EX2kqDwBWFGjFRkEk+tNkhZZCwJJ9c10/V1fc5vbytsdnaeW6eYcbdm45qR
7ny8CRyPk2qD/AHazdOfzNOJGVCrtJ9aS/wD+QrZK7EhiM89uleV7O83Fnr8/uKSNe2ZJB8
2cDoM9qlvGAgDIgG3g/SkCIrsqAKoPA9qZMHK7d3HWudJOVzqd7WRhStIZCCSAc9Kz2jLsT
t59a2ZIcS5x2OTVMxYmIz1/SvZo6LQ86pC+5SCkHOcDHYVIsWSOanMa7iByKfxt9MV13Ofk
SZXKkJtqGWH0zjB5FWZB0buPSmFiFOD1z3rRLQyktTR1lGlurWBEST5RlWOM/jWFO8+n6lu
iVYcnOxX3Ct3XFVLuCSdW8ogA7Tyfaucv0ijlVYUCZGfvZP41OGX7tHl4z+NI6y3vna2e+j
Vwq482NZCoJPfimap4qvrrTBYwRCzhXIPlsSW+uaxtLaTypYncqsgwB2Y1dltBJAvGCpww9
KzqyVOadjswkPa02m9Uc02QRk01JOMYOa07uxBYYBAqm0AjXb1+lbxqRkjKdGcJeRBkuxUD
B96vKqw7IU5Y8sfWqpTbzijexIO45HFU3fYhJp6m1asslvuYnAJA96zdRQC9Ow5yAT9amsj
mExknG7PFaMVkZr1pSNwKkKPfaSf0rnvyzOjl5oanPKrEkE8irUeQQx4x+NNjjYkALkntUm
CoYYwemKqcjWnRstSS8kW4mHlgSNx9xe/860dIvNRsw9rBa3JkX5ztu3iVfcgcVq2cVtNbB
4t06pjIA8sfcPHrwe/sai8Ny2ja7HHeykQyxmN3XqD2P581rz6aI8ynRTmk2RyaneSAJNDb
rOTkSzXRYj15P+NUblL+Mq0gSOO4yEEP7zeAeef613d94V0iJ2nur97yEDIDHcx9Oe1NSfR
7nSTCXt/PtmEkVvn5jnggAdO1YSkt0evHD9GziLJmtLk+YH3KSrbhya0cJewSWz/xHKn0NT
a20T63KqnnIyB2O1SR+tIkTJKsqjIIw3+NeZXkr83U9GP8P2e6OYexkj89GUhoiMiobuEi5
UHo6g16fc6bBfaeNRRB5vl+XKAOuOhrk7nR5biEBVAkhPf0rShjvaPU4amFstDmY7NY2J5L
VJLE6r1Ck81rG0Ih3lSGB2kVjGctd/MdqnrmvQjNzOKry0bJrciMbtj52/KnJagkAlj7Cuo
m0FToZ1Oxma5jiIEw242A9GHqOtY8bKsnI4oc5LQ0jSjJKSKf2baD+5Ax6mrdvp/mwqyttk
kfai4wCKsSBZI1VfvGuq1rw6y+GbSW1U/aLWPe6DqwPJ/EVMW5jrQ9lG8dzCvZI4rePSrVs
xQ/6xh/y0k7n8OlJaxkyqFGT2qGJVmMcqjmRQT35710FlZtGiuozLIdsYPr6/hXXGN3c81z
0v1LFhY/artYWbFvb/NIf7z+lbN6RcNHptsFjR/mdvRR1P5VBOqaXZLaxnLYzI3qazNWnlt
dFEcT/wCmaifLHqidSfyq5PlQ4Ru0VJLwX+pvLD8ttEDBbDsFHBb8TXI37+ZezybictgEnk
gcCujZo7WycRrhVjwoPYDgH8SRXKSnLH2rzk3KTPblHlpq5paW7CABCeZMH6VvozLEny5C9
vWuf0hsQycfxV0LY8pTyCPTvXnYr4zow7vTRQ1VidMnPqp/CuNJx9CK7G+5sJyc8ocVx3Va
78B8DR5mYfGn5HS6ZIxtolJzlNoB7fSluoYyu7gMPeo9KONOjkxk8r9BWpYRW0kLTtGGkyc
muWpL2c2zshHnhFeRkMEiiwwBPt3qpseQ85254p9wx3sMY+atSxiWW2BYDOeK6HP2ceZmUY
+0lylywiYaWyhcnp+tJqNu73dlIuT0yR2rQsk2WhG0AE0+ZQ2zgZHSvJ9q1UbPX9leKROCD
k4wTUEzDPpSvkLx3qu+7dyOlKjDmkdE9EQNkk9qqyRHfuPJq+se45I4ppjy5OOK9qlGx51R
lFYm+8ajYbSOK0iAFyB/9aqUxUZxXbydTkcis65Gapzvjvxirkj7VznrVGYjbkdwa2jCxzT
kdP4ijgOmzSOm4gAJ7McVyd1Akd0sIwAqgnjBH1zXVeJnwtrbAf6yQOfoBXLSnffyZAxu5x
6V5mDb5URmNnN2H+fOh8qzCiTHL4+4Pb0qawuL/YJZZPtEW/Y4bllOcZ+lbVnowutMf7I22
/AMpLdGH9z2rmkk1C3neWKQrKCWdGH3jnniu6cFONjzKU3TkpI3ZLdjO4Y4Ttn1rJnhJYkr
gA4xXStJbz6Ta33nIhmHKMcYb29RUL20c8AZFyN2Tgd68v36UrNH0cZQrxvFnMgFMMOGU5B
rRh0VtStHutO+eZD+8th94e6+o9qlvLXyx8qHHrVIT3Ol3cNwm6MuPpkCuqlNTZy4iHso8z
IIUeMkKpJz0x0rfsG3a1FZIQWit5M+7lST/hWJeX95eXpufNyxGAMY+vPc1Pp1jcT3HnwXD
xzZ5KjkGtlS1ucE8SnaMVZIn0u0DB7p8jYQkakfedun5DJ/KqdxHi5mUEnbIw5+tad7b6hD
LG8spk2nI57+tMWNZXbz4cyMd2VOCaylSklodtLFwc256FmJnfR44iZnXAUrHx0zx79T+dc
/HcfZpwy527zjPUDPf9K19RkS30u3t1dlfBaTJ6DtmuZBFzcZJxEPlH09a3jDTU8upO0vdP
QrHU3k09TEouJgflQ85PvUAlnmvSH+xwTM4Uvne/JHAUAVyFndXenXCzQSEKvQnkD61vSeL
rgxs0NrEk7D5plX9elYOnZ2PQhieZXZDeTG4128lU5K3AGQvBx8pPt0rds5VKJJ96N49/4Y
/wD11ytszJbzTFyGMZznufX86v6XqKp4fktxCxuSpRXzwAfb865q1D2isjopYjlevU9P8Nx
CezMYGUdQ/wCYqrfaeIb6RiuN/Wq+kajJpulxmJd8jIioPVjwP1rsNQ09sQhxuYKAx9T3r5
PETeGqpvZ3R7VNxmrPc4fUdF3aU08a/dJYgCvMNRtzZaxLA4xtYge47V9CrAsdiVkGAc8V5
54w8IXk2kHxCRGrQnbJEOG8rOFY+pH8q+hyqvKpzK2h42aUVyKS6Gd8Pb8pqlzpUvzRzQsV
UjI4IOK7G18NeHJ9TuEl0sSA4IAcqFz1wBXIeANNZtYutTbiK0gOWPqen6ZrvdIut6S3YTP
mP8me4Fe7GmpTTaPOp1nTo2uXpPA/hea1ZbPT/IuYxvR97EH6gms1/NF20VygR0GHXH8vbF
bi6hLCElYfMo3YH8qbf3FpeiO7Ef7iXof4oz3FdEqUd46CdVz0bPIrHTjFrU9m5wkEj5PYL
nI/St2yuEW5e6YALGMRj0FaWv6U1pFLqFp8yzYWXA5A7Gub3AW33huzzWadtEYum47mtFu1
K+w7fIPmc1zV/dtqmpyTqPkc/Z7ZewQH5j+JrYvrg6bozWcTj7XdqV3f3QRyfoBXO2vlymA
2rHCIEQt0BPAx/OsK0vdsdmGjeXMJqsqi2ABG6Vskf3VHC/nya51my2K1dXlDXbqCMJ8v5c
VjbsvxXPRWlzuxM7Wia+lcxyL/ALWf0rctx/oan+LJBzWHpSuyOB13j+VdVDBi3xsGcZzXn
YtqMmb4VXijNvo8WM46HYa4fnsa6vW7lzG0UA4XlmHQVzHnSf3V/Ku/AxahfueZj5KU0jd0
040xAeOSfrzWtahordgTjccjnsaydFSSSBnfgZwB+NdCYmbcRjAABz0rhxMvfcT0MMr00/I
52eHzJyI8sM56VuaTCTbY29/1pzqiqBGgBNaumweXbnP3ifSs6lVzgkddCgoy5hEtnUZY/h
Vac7ZQuOla7j5T0yKzY0aS6Py5IByTXOoXZ33SRNKoLrtAxgGq8kbFxWosGI1OO1MaPY53D
6110IW0MqkrlLy8R8Cq7rtGOmavySBVJAzWe7MzFmwBXq00edUZBM23jI6dKzZHy2BVm6kM
hOO3vWbLJt4Fd0djgmxkrHpUHBB7nBpZHG0c4quJME45zmm2YNnYpaajr2swPHaKEVSFDNj
jGSSar6Tb6S6S216R9qkkDebtJVRk8Z7GtttNl/tC88rzVE8YaHynZfn444qaHRTbqBNIbi
dgPNlbnca8bD1lBXibzw8q07TMS9NxpVySvyPEc7geGHr9K5a+1CXUdRa7nCiSQ5IQbQoxx
x+FdR4guWkvU0+2zM9uhVyozgHoD7iuKKPHKRIhDDgDvXpUndabHl4iHJOxPcK06xKxPkxA
Ki9h3P41csLnULWzu7a1maNbnA69B3puoW5t9LsecF9zNg9G9Kz0uXUY3HGOOavRmGqZ0Oh
uj3cUF2zyRqdsnzHnB6/iKr67JbrrrRQozWqKo2E5IJGTj35qhpt/PbXTMq+am394pP8ACP
T3q7ve6ZruKzV3kkOFZ+MnJxj6Cp5VHZGjnOSs3oX9OsdN1JRa29yvn9lYEEj6H+lbVpbNp
N/Db3LIkhOI5yQEf/YY/wAjXHOl2Zd3yqY8TRtFge+Qetb0utDVNIkWVMzIdspHRx2bH86d
7a2M1dnW65El1cQCO0WOYumAOj8ipX8MoPF8unxlQqwiZd3XOduPxyPyFcj4VmmF3HLcTOb
eA7ooycjd689h1+tdLf8AiFIvFzXaEuq2ywZJ7lwf/Za6FKLV2ZyjLocd4o0oBpWjndmzkR
Mmw++fU1yUO9TtIIxzXq/iK7ttW1C22OofYd5K8dOlee3Noi2r4KjZPgPjOAQf8KwbV2kaW
ta5ShlkCuitkDg9ORUkry+WRLISqjCgnoKcthcpH5ixllI++hyMe+OlXEtMQedOrBccK3Un
/CspSSOmjTbZSWfZGsJHzMvbjANXIPMjRXjjAXt7kc1RfIulc+uea11kD6fNjGEfcB/OspN
JXOmC99o2NK1cW81rNMDLCkoIjLd69ptdRtdViSSE8sM7T1Br5ommfzFjRihT5sjtXWaB4o
u7WMJLKUdT8rDvXhZrlzxMFOO6PQwuKjGTgz2yKM3GoOoAKwjGffua47W7qfVJNRs7e4jht
DGYmlkbC5Pqav3Guvp+nmISDz5UyxxySR0/WvN5rmG51u8t9Q/0i20+EPHAmcNISNzMO+Pe
vawVBYehGkui19TzcXXdWZ6DpeiMvge2s9KjF1JdP5k8icbvQfTiuttvDc8emQIEVHC7SoO
cfSvJNJ8R6jp8U0MvmWq28hd4z12bcj9Olczrfj/xRrExZdTms7ccRwQNsCj3I5J969OE4p
HFKS6ntt9Y3thPBDexfu5GIEo6NkdPrTI7dVtvKOArMOvY+teZfD7xb4huvEEOh6hezX9nd
AjbO28xsBkMpPI5FepTzW7J9nfKuAWYjsB3rW6ewRfUp3c0tjD5bL8jnaSRnrXmWs+K/Dtt
qMtjY6LJLKkm1rjzigz3wuD3r2bU7FbvTI3VCysBkeuK8E1Hw1d2vim4N3DshEr3G49GXOR
z9a5aiUZWZ1ylOUVyk+ovLetM5yjy/uowT/q48gZPuaS3tJLCzmuZhtUMBbqevAxk/wA6q2
cc935dxMCN3JOeCc5/L0q3eO7wRxyOSIlyx9WNefVlZHdRjs0c5dOSSAfxNU1IDg9wfwqeZ
t0hqBc7hXRCNkctaXNM6Pw+A0sxYjAIPpiullYvEUiOOOTXIaOsxLiPARjya64pshCqeNua
8HGpe1PZwbbpWMrU41i0iWNFHKnJ9a4tVOQT0rsr/cbWYN/cPFc5b24aEkjknpXoYKXLB37
nDjafNUVuxtaLE39nkj+9x+ddCIW2YUE1m6JFm02Hruya6ZI18vnpXmVpXqs9fDwSooxVtH
a5UKvJxmtoxiLai/d70IAk4IA54pk822Xk5watLmsbL3UPdW81ecA8UihYy4A3c4pklx8y+
3IqOOT5sHnnNbwgS5mgCAgNVJ5VI6jIpJ7pUTaDzWZJIzoXHSuiETKpIfK4IwTwKzrmXsKk
mcgZzgCsyWY8mu6mjgqS0GTOSSQaoSsGOeeKe0pLE+tV2cAE5/Cui5wSZG4yMZ6VFkqPU4N
SE7l69ai4UE8HqOtTe5i2euaVqI85YZDgZH4cV0F1ZG4tAttN5DP/AMtAMkDvj3rhH3wTg4
Knt710ml6tNtEbfMnp6V4FmtUfQeTJYNJtNLXbZwID/EzjcW9Sc1n6ho2i3dlI0sX2K4QEi
aNcg47EV0suyePzIz1qjf6LNfafLBC+xpF2Fv7oPU/lW9OvOK30M6lKEo2aPPLHQp9f0+aS
D5IY+jMep7cd/wAKw7rQbyxYedESwPyqB3969bGmwWsMdpCgSOIbV/x+tK9huGDhlI6NzXT
HEJR0Rx/UYvVvU8VQTRwyBYsebhSx71o2yXclvGUiJgjkJWXdtyxGM12PiOx0+3VT5Y+0H7
qhjhR3OOgrjb64YGG2iO1s9u1dMKntFdI86vRVGXLe5LPBHHA9zBGVDFJIozk+aOQy+xBB/
CsyK9dfnBVMqVOOrA+tdFFqwW2VJRvtomCyR+WDxndwexznn1rHvbKCKYJGy7JV8yNQeVGc
DPuRWqkmjklFxZNa306yMzvhcDgHoPSozdSSz+YSQWbzD9BVNCYGIkyy4yvHWk3O0TEHLSf
Ln0A/xoKNSPVl2lzkyN3qjcSOxWHPVt7j37D8BVjTbFPtMRuX8lCRhmQsF/2iB1A/Wr974Y
vIFe8sXTUbXJPnQHJ/FeoqbJCs2WdOs47uJDnY6ryVJU/pTL+28giJiSSTgtyT9ar6bdmJg
TkD071d1lw6xyjlSMj2INZTScfM7qDs0YMdqsltczu2Njoij1LZz/KmWzMsbwHIf1z1pWOL
MRqeXlLH8Bgfzq5JHBCizyZ82deBjhSeCaiUlZRKjTbk5LZGNccNLgsPkG0464NbHg7T/t2
pSPMW8i1j8xvc5AA/Oqd9Z3ghG2zMcAYnzMZ3+n5V1fhOE2/hG/n2lXnk2kn0UcfqTVyqx5
PddznhSftPeL+uajDp8k+o3JDuXP2eI/xt6/QVg6Bqen2Wga1c3jeZqN/+7Oeuw8kj3zz+F
ZPiO8mup45J2/euuAo6JGOB+JPNZttJjardCw4roWkTjlK8zoNS1e8vIXnUh454hb524KKM
YHt0P51g/ZmPQfhWkVZLFShOwkbh2Natixs7lbqFQD2JUEqfxrJTBoueC7CDTbttY1CWe3k
QFbaOI7XJI+8T2A/Wu9tfEcs1yQxRiMffQAD8euT1ri4rtJJgL75Hc5WbqCe270rbhtY4cS
Bso3DDqQ3+FdEJdgsd5o+t3n2i60nUZYpJTH5ltKq7QR0K/UVwfi20ElrcecWWO3ZXkO4kv
H3X863LeCSaGC6iOJoACM9/UU3xDELyBbgL+7uoSjqfXoQaqvdwu+h14d3ly9zzK0naa4uZ
NuI4lAUD1J4FGpwtBpo8w4dzn61oaLZ/a9QW0ij2xRZeRv8Aa6cn2rN8Uzk6k0C8RoMD6V4
c5c9dQXQ9WDtTbZyrElzToh8+DSKu9yamiiYyAdK9XZHmWbdzd0wBbMYHJfNdGhEkYJNc9p
qfudpzwxrqLaEMAAMD1r5zGfGz6PCJ8iMy/hLQyHodprIsbfdFjGTniuruIBI8i7flIwar2
tgkSDC89K1w8nyOJdakudMdp9oLc5wTuHStZhiMZwKfBCPLBI5x1pWiZhl+AP1qVTvO5rzK
MbGe8hWcMOg6VXuZCoLA49Ks3AGcg9Ky5gztnnFdkadjF1NBpnbOM5NOExAHPNUWfEm0daQ
OzNz0FacutiOZLVl2MvPJgAmrd6ot7WOAL85+Zz6e1U7CV476IoMnNTXcxuL2ViQQCRkd6a
VmQ3czLokRYBwO9ZcrfKQGrQvt+xtvWsnkLlu5rrhJWPOqvWxFISOBVfafvkYX+dW0jMzcD
jvUVycthfur/OqUtbHNJaXKzEAdcmo2Jbt2NOI7ntTcknAHY4q0Ys9ZW2XUYE2H94gHHfpT
7e2e3dSxxz1HSsSxu5La8jfJABFegyWMc+mGW3kSQTSJtGfuliBivnPbctrn0k0kT28Be1B
UZHfFaltAYIPMfkOMVc0DTpI1MUkR9ea19Q08C2bah2Yzgdq5auKUZuMTCrUUWonDXwQTK6
+tV7y6is9Plu5iAka5rXltIBEwLZb3rgPEVw2oahFpcDZghO6XB6nsK9GhJVbQiOpVVGDmc
xdzz3kk1/cZJc5+g7CuckkZGkvH++ThAa7PWIUg08xqvL/KK4rUsef5a/djGPbNe3GKirHz
UpOb5mRWuoSQxSRMgdHYOCezf1rZtbhZg0IkVftSeWImUBQfaufQYyzfdHWkWZ2mM4OPL+7
jtQ49UOM7WizSdJ4JmtL+0fzF6gg8+9T2skcLCOG28yRu7jgD8a1NWnN5p0d7vG4IAxVuD/
hXMJO8cgZc5HPrk1NN3Q6seSVjtdNsruO+t5L21dFnG6N3GA49R2Ir0NvDkRtY5rVjDc8MJ
Iztb6V5+niqZ9KsdOmjVYreTdApwWjyuHx6AnnFdto/iH/iXTTO2TGhIGfSr0SaYoP3lY47
XtKmW4k+0xrDdLysyjasnsw9feuanupjb+RPlXXK7SK9TlNte24nup47qGY7dyuOvTIXqBn
jJrg9c0xInMUjbI+sUhHbPKn+lc6OuT5XdGDbQmaWOPpgdfrVrXB5N1bxY/1Sg/Wi2w98WV
TtZsgDt6VDrTt/aRRuSoA/Sub4qyXY7l7uHk31Z6/4X0211XwiI7qNSrncCR0+lY2pWNvp1
jJp1ixMfnsoz7gVp+DL8L4DaYdYsisLU53jsb6cnLQuW5PcoR/OvFy+nL6zUTelzTFStRT8
jgdYVW057vAJkudin/YUYA/rWVBjGRyRzW/fiOHSrO1lAJZXcA/gP8awnhe38uQHcjDOR27
YNfWHzPW50WlrHdJJAxwOo/nSvcS2lyzXc3mlnIcEcgdmrJs7v7PKrr+fqK1Z71ZJtw25kQ
oSRnGRiudqzN1Zo18xzWmTgjH5ir3h++ystszkvCA0Z77c9PwrjFvZbIfZQ++Pop/un0rpP
DSWyNNf30vlwRLhiOrZ7Ctk9UT0O7t9ZsoI/wB9IzSHqFGc1Yi1CwuLf7MgdizFlLD7prkG
1x5ZAlnZw264wCV3t+tRLfat5zs+oz5A4CttGPoK6XNctmEG1K50kmnjQLS7vIoVZZm3MV5
CZ9u3NeT6zcNcXssjdc1q6vq+tWt6ko1C4khYbGidyysPQisW7XMrjORnrXiww8IVnVj1Pa
VRzg090Z0YYHPatW3hYruqrImBHjvzWxbYMa7umK63K5FOmlKxd0u33DDdM108UYjQAVl6e
iqnAwK1FYcV4ldNzPfoJKJZSEMM+vrTfJEZyfXgVKrfKR2xUJB49666VIxq1NS7ByMsABin
PEXXNSQ2j+WA3FSTYiixx0rrp0lHVnJOrfYxJoQTlhgVhX84X5VGOa2b+5CrgHk9a524bce
ufetiL6FTfhs9TjrUiHKnHWq+RzipouQTjOeKXKkRztlqGUx5KgZPGTT1IIJFVhksAOatIp
I+UYrjq1EtEbRu0VpwAjE9cVQitJbqdI0QlnPArZuRHDbAvwTXU+GNBFpotxrl+h811JjDf
wIO9Y/WFCHMY1IHnupx/YXNpH94feNY7YwRmr+q3RvL6aYLjecgVmBH5HJNelS+HU4qm9hh
HPGTjrUkQiVSztyQeKmS3PBY/hTLhEHC4zg1fMm7Iz5WldncfZyW2n7wwRXS6NI/22yQttB
lVmGcdOayJBmbAHPFallGs1zAIjhsZUjuc/4Zr5iLbPpqi0PXbeZzuCNlcdu1dCbZbvScZ+
Zlxn3rl9CmE8SxyAJMAFJPRq7OCJ47QRsMHrXHWoxveO55GJaglbdHmXjApouktdyYSXlQP
XjrXlWj/vFM7AmW4Yvknoo6Vt/FfxCdV8Stp9vJuhgIgGO5z8x/Pj8KybPEFvI6kfKBGv4V
9HltF0qXNPdnn4mtKokuxR12RXuoIx0XLn2x0rkTZb2e6uX2xZ6/3jXS3O2a+nZziNFCkn0
HWuS1W++0T4TCxpwqDtXqa7HJsipcyCVxHGuyNeg/x96SKEmIIB99gKRE/dNJg4q1athJJi
PlgQke5PAqvJC9To/DMtveNfaTNtDOmYs9yOMVzt9Zy2N28EykFTx7iqtndSWt5HdITvRs5
rt9Wii1bTo71QrMVBJHauWc1Rmr7M64w+sUtN4/kcSs5SVD2FdNpmqkJJGSdso2EVzEkLRy
MrdulS20rJKCBXRLVXOHWLseh6TahQk0k7Mkbh/LJ+V/T/Oa2dSji1W0gso1RJ5ZMAkgZ4z
j9K4uwvrtgqEnHarOo6naR2pikuG83OcRjJ/+tWerVkdMJ33KkUMcVwHRgw68HNYGqy+Zfy
y7s5NXGWW3uZLbfhlbaSDkn6VW1VYgY0jwCq4YDsa5KceWrqepUlz4f3eh3nhG9CeA7yENy
bhR+ZFJrBcm5tGIWOSQNIT2CnNcv4XvDsaw34DyK2PoaveMb5/ttxbocbzulPTA7L+NRh6H
s685d3c5cVWUqELdjmNUvmvtUM6kqijbGAeijp/j+NRrcT7AMb1AC8joPSgCO5TO0JIvbtj
FOhQpKFP/AOuvV8jyNVqQO6k5UbfYdKely2MN+HrT7uFc/KuDVIl1O3AIqeVPcFI3t0moxR
RKd2AQqqvII5JJqcSujx2L9Uf5wOhNY+l389jfK8LhC425YZAz3rbt4pGvklki2IGC4HQEd
vy/TFZtcpsnzGncTG0kibdycVtxkTrlFBYDJzXFXlyLvXw0xIijwVUdKt2+sPBNKVOdwwOa
rXoK9jU1e2jnKSqu4BgSvv8A4VgJCZrl0bg96dPfSzLkE7y4xg9a0xCVvmcryQD+OK4MRLk
PWwMnP3WZckAa52+nFXQu1QB1FTyQgT5FSLAWOQOvpXGqzuj0o0ty3aF/LXnrW5bKJIwCcE
dTVOytTHEVcdsiryFYYiOCTW/KpO50JtIlfk5BI9BTUZftKp1wcms6e9ZSQG57YqxZP+43s
fmbkmuunE5KkjoGuQsfUcVl3d8AhyarzXS+VkNxWBe3ZZ9ikkmtTKwXVy00+AeKzrpzs2of
x9atuPs0ZD48w9/SqYUytwOBzUcyWoSWhDCDuZSSQemeK1bW23jLjrT9O0w3ExbY7f3dozk
+lb/9ntbRBAN8vcj19K8vE4tX5Ys2o0XuzGaGNGOBg+lWY7ZkAynzHoB2rqLDw+qATXak7R
naOrGrNp4WvLiQuNqNI2QHPCD39T7V57rJbs6VyrdmL4e8OPq2vpJdpm3gw6qf4jW/4/vnt
9OXSLDh5RiRgPur6fjXZ2Wn2uh2TzSSl3C/M+MZ9gK4fU/ImFxd3bgYyQzHv6VjGq6lRSey
M+SM3KfRHkktskMmG5I9agKrtzVzVSBMxBJz2/rWV+8zgsBmvo6cZSjdnnzaTskNnbjCmq7
Ltjy2ckd62xZwx2P2ufGwDOPWsJpGuJS5wMjhfSumk01ZHPVi4vU7bULtbjUIobPcHUhd4P
3s4rsNIcRzSuq/6vEa/QDmvN422spVsNwR7V2tjfpb6WtzO2FnkJyBknt/SvElDlikj1VVc
5Ns9M069glg2CTZJ6V017rtzpXge8v7yRDJAhELg8tnpmvI7C9M3lyI23fyv0zSeOvEEieG
v7N8zlyGYfQVjGnKVRJddzPEx5qT8jzyGeXUNfkuHO/ZkjPdia3ZZBCqQBuI1LsD7f8A16w
/DyqInuJD0JYmori/8zzpg2BMwRfoOtfSxVkfPy3ItSvjHp5Rc75jk1zJBJGeprRu5PPkYj
7iDpWftLSKM9TWiZLLU5EdpEo/i5okIi0lEB+aZ9xHsOlNvPnu1iB4AC1FcvvlAB+RBtFCE
xiqzlEQZZjgD1NdNYajFZ2stjcgoyjoe571za7RJHuO0dz6VfmguZLdJA6TIehVwSPqOorK
rTVRWkaUakqTvEZfXKSP+7AHvmqsLkOGxuPucUNGwzui6dcg02QrGoAQZboelaJJKyM2+Z8
zNBLoK4+0zHH9xDirH2F7tzIrx2kRPy+acE/QdT9ay7aV42LBU2njcR0qaSWZz5pdsEj5uh
c0uXsO+hZ1OSRNVnZ51Ls3z+WDgH05rQ06ztrhXkncAlTgDnb/APXrDlmae6eUndJIcknrV
qOSVIyEJwRyelc1aEmrR0Z6OFqxi7zV0XPDMG3XZW6i3VmyPbp+uKPENyJ7uSJSWZPmmc/x
P6fQfzqzokkdrpmpX7YV1j2Jx1JPWsOydZ0nWVvmPzDJ5Nbw1fMzz61r8qG20buNy52g7c+
9TMCpO7qO46f/AFqrwrJBceW4KkdjViZv3m7tWzs9TmTaDzGkjC4EmPQfMP8AGqkiZBbHSp
pbZgPNhJB9u9JHcq3yXUW7tkHBH+NIdkysi/vE/wB4ZrcN60enywpiTy7hX8wH+HbjH8vyq
nbWu67V7bFzyNqEYJPoRT4LG5mtLqQRFFXBYEY6tgfqD+VZy1ZrDZjJJI3lDOh3Y4I7+lVv
mEhAOM96lMka2wt3G2aM43qchh70kMSs2WYt7KOTRzJE8rloamkQhp0YkF9xwD2966XygN0
rcs3NZ2haaSftBRlVem7vW3ImDtPQV8/iqntKvLFn02Ao8lPmktzNmHzA4q7bopZcc0ogWS
QBuAO1WvkixtHQVdOjpqdt7MtKwQ46DvVS4uQzkL2p00ypEf7xrNjk864I2kivRhCxnKRZh
jjclnXdnrmi7uVijEa4Bxxg0TvGiBVPIBNZUjeZJvY/KBWt7aHNLuWJbgtEEp2nWhnf7Q65
C/xHtVGE+dNweO/tXaaNZwy6YVjHBPU965cXiVRhzM2o0+fVnLXaGec7Vwo4FXtG0KTULsR
jIiXl2rpF0K23AZJJrqtOs47e1WOGIIoHX1968CrmLlG0DodGKfMzMWwFuEs7KJUAHzyY5A
/xqaJLWGXdIVyDhVPWtC5YWtqzcZPJJrgrzVzJLLIhUnOF54rDD0pVW7FzfuX6HexXUDuAr
Amtm2uoIUJJGa8atfEF5AdjoZpCc/Lxit9dZmW1Et03kkj7mcmrq4dx0OOUJM7HXNXtzZMH
mUIPmJ9q8d1bVpdTvWckpbISI4/T3Pqauarqst6zKW/df3fWsdIJZmxGhIHU9q7sLRUFzSH
ytLlRTlQNmRz8q1hyt/pIdztDH9K6O4QhNhGT6etZ13pcxXzSmWJxj0r1qVaK0Zy1qMvslX
UdRa5tobWNSiIOf9o5qvao0DuzIChXBzUj2jfbfsqtjHDOe3rWrfWGyKO2Qkuy56dBjrXQ5
RilBdTnUJyk5vdGas7AjBNbFpcSSxqjOSqDAHYVhLjdnpxXVeDrc3+tnTwM+fEwJxkqOpI9
KwrRXLoOi/eOn0RTHp63DdAxrj/F+oNc3YiDbtx3H+grtdaWHRdJhsI5tzEnJ6cd68tmkF1
q5kbld3P4dKxwUeaTmaY+fJFUl6mssn2Lw1J03yDYKx7lygggz9xMn6nmr9/IJbWxtgMbiW
P51kzsJLt2BzzXro8VsWQkQgcZbmooE33a56Dk0+dvurxxRbnb5snouB9afQOpEWzNJL78V
GPmcAdzzUsqeWAnc8mkhAUO5HTimTboNYFnIA5z0rqLALY6KRcW0azTA4Zhyw7A+9czEskk
yhCd5PGO1bep3stxGtmC0wUAb2HzdO9c9ZOVor5nRRkoJzfyM9JCl0zuSFHVR/KrUaxzTtI
EWQEBVAXr9KoMvzLADk9yTWgLiC3VY42w6HnYcke+RWz8jnRojR7CyjD6vI8TucrbQ7dw92
J6fTr64qtqNjZxQwvaXLPay52NKMFCOoOO9Y88z3M+/cEQcBfQegrVhult7WO2lQuq5ZiuM
Bj2/IUWYtirbwQbZ7nJeKHsByxqnLcvOMyf8BRelJIwS4fYdsRz8o7e1R7gpVj9cUcupcpt
RsjavVltNIttNCDzbpRK6ryQvYVgoTDPkjlTyOmRUz3lxdXrXU0hMhwA3TAHAApkgztkPfg
00raGDfM7m9K1le2SNCnlsDlfb2/z9ay5GYMAQQRwQe1RWszQMQfmjbqPT3q7cIsyLIpzIB
wR/wAtB6/WlsNq6uiWJS0BOOgrLuFw5JPWtOCRDCcvg9MHtWfcAbzimZsfaCQ4ijbaZWClu
6gck1cvtRlmJggcrbqAsaf3UGcD9SfxqrbtHFACV3MVI69M96iRg5OR16VDNVoi3pj2kOpR
SXyBogTnjIP1rpLzT44UXU7AgNGQxC9GWuTFrLcWzyxAkRHLMB9361q6ZqVyNMlsVhMmQcH
+5muPEwlpOL9T08LUik6c1vs/M7i2kWaBJVPysoYVGybpDz1PWoNNjeHTIFf5W29D25zTLy
8EC4C8t0rxsNBe0Z9K37ibJXniiIUEMxqJpsZeQ/KOgrLiLyz+Yf8A9VW9hkkXd90V7EOXo
c8mI3nXDeY+VTtnvU++K2iJ/i7fWlkYbCBVJxJLGVA3Y/Sk6yWhDXVjZ5jI20kAnriqFzMS
qovT1qw0MnJxk1ElqzSKpXlj0ojNN3uYSTloi9pFg07jc4Rc856mvRdPt44LQLGuFFctpuh
3A2XG7ao+6K7fSoJGsh5qbSa+WzWtzytF6Hr0aXJBC20TSuBitSa7gtkWDd82OvpTIkSI5y
BjvXOa4xeYRRy/Ljkg9a4aK5lqbKh7Seuxja/rdzcStawy7h0LDpXNEFMKc/jWlNGiOVHUZ
pbTTZrwG5YiO2iJLSscDivdoyjTjoZ11f3WUVV1fIIDDkkVC5d3AyWJrW3JdyFoUAhX5VOO
o9amtdOZpNxUKo74rTmjFuVQyjQlKygQWGircYaeXH+wvU069Mys1jp1qcL95lHJrqrW1it
wWi+bjluwqVIjN+9XCRrznpmvJni253tdHoqjGELbPucDDot+bhZntyFT7xfgCqmpXsVs+w
fM6jIHqa6LVNRuLmSSCOQrEvChe/uaw7bw7fanIxt4TJnlnJ6V6dCfM+eqebXhyRtA523s5
p51cqSvVjW9OyLDLcsBv2eWn5VpX9qtqsWnwlSUADlDnB+tZd/CkL+a+4xxAnaD95j0rvjU
9pJM4eVQg7HJKMHmut8EXY03W5dQJ/1MD4+pGKjvdCitLi0jVQ+45difvDGarxRiy1C5jzh
MZHbit51VOL5Tlp0HCXvFfXtWuLqZmdjk8D2rISIpIkROGI3uO49BWnHbLI7Xs4xGvIB71S
ibdPJdOMmQFvoB0/Wu2lFQgoo8rEVHUqOTG3Mo88sBxGmwfWqlvHk736UsoYkKep+Y0sx8m
NY+561sjAglfc+R3qWPCW6ervk/QVXGWcD3xVlm+Uv/AAgbE/qabEiCUszFzUgQrAqdzyal
tLG51C4WK2hLnqSBwPrXV6d4Z+0mRpFeVIVLSNGPlAHXnv8AhUSmo6G1OhOaujkI5prZCsb
bd3PCg0GeeQks7nPWtjVZYIwEtVVVHHy9CPX3rEhkfzScBgTgqe9OLUlzWMql4PluO8qV3O
Ex7U942igOVIYnHIxxWtpttC92GYkDOdjH+vek1aJG1FoYxhIvlx0y3U02RqQadpzyRCYoW
OMqPQepqNl/0nbJnYgLMD7c/wCFdBaWMH2YpMuWROMHGKwr5cxTHndvEYz1oFuZYLSMzvnk
5NLIu9EOKgfMblc9qmi5C56YqvMmT0GYxwR0FW7dYpbF4yGMzNlT2H/16rPwCadZyskpH40
2tCIvWxGCckHOauW8hQYZWaM88dVPqKZdJsvCV4WQBx+NW7NVfjsfWpY43uK0TyI0qoso/v
qcMPqKqMqupwSG9D/jWu9oR8yqQD3FZ9xC8ZJ3bgeoNQpItoqnf/dO3GKbggEA7aPMfLKCd
inIXPSm545FWJI6vwW5bWZbJsGKe3ZWXs2Oa6WDQLfTYpWRMM7dSa47wpKIvFVl23kp+YNe
sX8Ky2sbZxkV8xmtSdOqknoz6zKYQnT1WqZzrAJb5bjArBvGLsD2WtbUZtsxRfuqMVnwqry
BmUtz3qMN7seY7a8mnyoSziPlEkYNTAcYzir0cJkVzt2pGpZmHQDvVZYhKiSYODyPpXepS5
eZbHnyn73L1K6hmjIIww6itTT9O3wbujMO/eqckTpKjfdVzgHrhu1bdnOsVuJ3RwynaR6Gu
bEJqHNHYmMnJ8j3K15ZLps0Mt3CTbSkIWB5Un+YqRtOsbmRTY3cXmpzsLgMfwrK8VeJzqMd
vpluvELb5CP4m7D8KzNKthb3Avb05fOQDW+EwLq0lKpdP9PM5Z46dGraOtj1HQdLuJ3/AHu
5YwMg44J9K3bsLpmnjfjJNcZpHjOLT7xEJP2duHUnj6iuq1/ULG50VrlH3ALu47DFeHj8BU
wzvLVN7npUccsTPa3kYeoagYbJriWQJH1BPfnHFcleatCsYk+05MhIAUHt3NW10W91aM3N/
fSIpGEiXnYvYVTPg+4muA8VwwQZwzjJ/KumnDC0lyyep3OWJavDYba29vf6k9udThQRIXlc
naBgZOM9a6e6sLC60qPSrfU7WLY4DIZQCSO2Otee6xomraFv+1RFllGfOjOVwTzk9u3BrGh
maKQ3ZOZGJAJGSPf9a744eFZKVOWi2PNq4mdPc9TFrpWmxsl1qESyR8CNDuY/lUlrqHh+aP
NzctabTwJc/N78V501ysCxuGWUOcBgfvGob3Xvt82UtVt1VQu1Bwcd/rWcsDKd22xrM7K17
PyPZZLjR4LaJn1G3WCT5UcuNrH0rL1jWdPgtWKXaNCgG4RnOfSvIPNeYmBiAW5HOcf4Vf0r
R9U1SdraytmlxgOx+7Hz1J9Ky/s2nD3pSNI4+bd2rnT23iLT7W9Di1aVJ8DcwxgGtVfE9rq
ljdaXp9u1pJJtUOSACSenHtUVn4AtraDGq6k0hQ/KIxtA79+ves2+0/TXmc2Fu9sgODtcnk
dGHvV2w0naN2Q51ar94YYZoHeORCjIdpBGDmq07I0DJJgk54PrWpKsv2CKWR/MkUbGbu2Oh
/L+Vc7NLvnIzgDnNdsIdhzdy80pmaN3OSpBrPuF+237AcIOGb19qt2sRYFmOFwP5UxkaOQu
21IlPFa4ak/iZwYzEpXhDd7mdrLhYobGH5S/XHYVnwxiTcwGAx2D2UU6WU3upymLkt8it2A
7mrNw1pbwhDJsVV2+7etejbojx0V47TEL302AgPy5rFmkaSVmJ6mrt7qL3KJBGNkCfdQVml
gDxzWkUTJ9CWMEcj7x/St/RvD11rUwIBhso+Glb07mq+h6SdSu8OStvCA8rDsOw+pNdv4gv
vsOn22iWSCJpFG8L/COwrGpUtLlW510aScfaT2RDZwRX12uk6TF9n0+L7zDgy46u5/pU896
upy/2LpWV02L5ZXXhrg+mf7tU9Xum0TRoNHtG2Xl4u64fuif3fxqhJcHS9BLwMElnzFER1x
j5m/z61goO9zslXSjYxdZgtF1K5hsyfs0bbVPUK3fHquaoQQGKdBJtaPPDKeD9KlDg2sioP
unPPWoi20fIMr3GetdkX0Z5E1d3R2mj2Qv75Y4o1AxnFaV34Ve31OTU5kC2aoWKt2kxgHHp
XMeH/Ex0q7WQxqyHg7xnH4iur1DxSNbsRCNsTMcHa2QwrRctjFt9DGnaSOza7kVGXptxg49
q5m6aNrVXjBXdKcgnOeK6bUvObT1jVCVUZJHPFcmc52n7qyZ/A1BotjPuowpVx37UL8qDPW
tLUrVYY8jhhhsGsjce5ovcUo23JGIPvU2mvBDqUUk9v8AaYgfmizjePTNQqpbCgZY9AKvrb
jTwlzPsklPKwg/d9z/AIU72M7a3LmslJbi2lW3FvvQ7Ygc7FzxzVe1DRNnpn1q2sH2lobm+
zvm4Uo4HlqOMYq1JptmHAhvHbjuKlLSxVtbosRXAMJXPFYt8QScZzVu7sdQsvLd1ZY5BlGd
MB/oe9Z0pkHVNwPpzis3BplX0KHOJKB7UfdOT3FAYZzWpKLdhdmx1S1vQM+RIH/AGvZ4ruG
+09JrVw8Ui5HqPrXhrZxitXRPEF1pLhF+aI/eUnqK8vMMG8RFOO6PXwGL9hOz2Z3F7blpzj
ruGa0dK+wxbluVDKehx3qlFPDcWqXcJ+ST5hmqjuDOqJ3bjFePSjJx5WfRVJJ2kjsjo8cuh
sqgoJ33EZxkdh9O9c61nd2DMjQtLFn5SMDbV/XdWurK7NrCcRKBjn2rm5dauHyHlP519P7C
n7NU30PlHWqe0dRbsmu78fZJYntZCxHy4PQ9jTNMvhrENxYXUzw3BGI8Nt2enFZ8l+xIJbr
6d6pXkiw3CXlu2yVTyM9RU06UKaaiOdWdRpyJVVdOllSWL/SI2Iweeapy3N1cyE5IBPatme
NtYEN1bMiznCSbuh7ZNT3/AIN12yk2S/Z5XPIWKQn+lKpi6NFqNSVmwhhalT4Fcxre3dsbn
A9e5rurC4E2jJZA8gohBOcjOa4m4tdU0k/6XaPCo43YyPzrY8NXrSX6eZJlAwqqtSlVoSej
VjbD0alOvFNWdz0CzWXYUK/d4A9a1YLcxRDedzfyrOF9DAA+fmY4Aq6LtI4vNunWBP70h2j
9a+AmpTbk0fZ1JWVkVjNFd393YyhXEQUlGGQQw9K8i8X6OdE1FLSyleY7fOHHKgnge/Arvo
dRgf4jSLBPHJHc2wTcjZBYcj+tYXjOSE+MI1ZDuS2XJBwd2Tgfkf0r2MvUqddRWzVzwsa4y
pts5CI3T2CfarSPLHKTxnnd1AI9fes64neLImG6QNjArpLmW5sL1UvFAlHIR8jaD/LOayNU
iiOpyGBk3MdwWNtyAn0Jr6c+eS1M+CRpFA2KoBzlRXsXw9VIdDlmLZNxISfwGK8ql/0RVW7
hdXKbkHQMM9a7zw9qcGkeDobq5c+XJI6oqjJY56V42YRlKCUVuz2sHy3s30Oh1Z3vLoqu4q
OAq96zLi0+zxKJcLn+H0robePybM3sigK6gox7iuWv7pp5mJPGeM151JPY9i8b8sNipcSlb
eSJDkN1ArMhtkUNNMp74FXQDySPlPWmyL5jBRnbtPH4V6CqOETJwTdytfajaWbCDlpDjCIM
npWFfXU14QlxutoP+eYGXb8Kt2kUssTGBhED/rJm60jyaRASBdqz/wATcuzV7a8kfHsw5rt
bdjHZRGJemW5Y1myNI5LsCST1JremuNCVjiOWU+oGBVNr3TsHZZBj2yTWqRL9TKLNjGMCnq
wjj3FcE9PerElwh5hs0Q+5zTtOgN5qltbum4yyKD7DPNVcm2p3mh2qWlrpmmhv3lwwurhvX
P3V/AfzqCGWLUPGr3d02YVlJUeoXoP5VHczXD311qcJ8tICFHbPbA9arm5t0tBLb6eF8ttz
Ss5LSH3HQCuWnHXnZ01Knu8i6FK9uZtZ8V31wTn5zGvsAcCq+qXTXmorDHxFAghjA6DHU/i
cmrQls7NEvbeJhJcbhLls/Me49OvSs1UWOd3Vw6joeh5rob1MbtqwTbUlhUDClSn1qgWZcr
6cGp7mUsSy8BMAc+lQ3BBk3LwG5qFuNrQntbf7TbTKv+sUgr2z7VDGskW4srAL1B6+9TWRU
xTq7bVYDDHoDngH2NPNxJG4juyzqudpY54PY+1WYMntriISqqpISemyQgj3rafTGdmkGxiy
dhg56gYrmome3nDIMoTlSemPf6Vbe9vb8fZ7YMwyGAUYJ/H0oGmi5qywtGm9irsnQ9sVi6f
pdzqdw8duhIiXfIx6IPWtWTStTkKO0ZCq23IHA78nv1qjdQSWjHzQ8G4YJTgP7VCXKtGaN8
zWg0PCgb7ONsaD55T1b6en0qWysvtcjP5mzA3D2FZ25plWMcKDwo/ma37CMgrCTjehXPoT0
qrWRm3f0Mr7e0bMiwRuQSNz5JNSDVWH3rRPqpIqmkbCV0bgqea0rO2SWQKVBZjj6U2kiFJs
hl1KW5iWL7TLtTOxJDwueuKhPm/KXG9OxU8ityfSIuWCgCsSa3ETZjYrg9jQykzYtdNs5LS
a7muVuIo7YzMicMrZwFz9axE8q7uY0EaW7OQoKZ259SKs213M1ld2eFzMgG4cYANJpdmX1e
2SdhHGrhnY9AB1rN9WXe9kipcQvDcPBKAJIztOOlU2G1sA4xW3qMaTX15JG6bQ5ZQeNwz2r
LkiyhI5xVRldalcvY19Jvrv7KLFZCIy4YEn7o74r0OPSreS0Mn2gLKi7i3avLbWUwSxt2Xg
129hq8kTYLrhhg55DCvHzCjLSVPQ9zLa97xlr2N+7gGu6at1Af8ASrdBHMuPvAdGFcpJZld
2EY46t2ro49TMVxBJb3MEDRcgL0weua1NQl0PWYFt7m7TTZ253R/NG/ue4rsw2LhVjyz0l+
ZliMI4S5oaxf4Hl9zLi6hTnueP0rqNE8Ni90kandpuExxEh7KOM/U1yt0BPq8ohfdGrbIm/
vKOAa7qLxN9n0ax0yKIIYIghPVmPfA7CuXMp1YwjClu3r6F5dTU5uUloZDWx8Pz3PmyMyAj
yR3kBGefp3ruvCevJq1gWnINxb/IQeu3t9frXJXGrW1wywX/AO+AOQODtNQQ31to+oLNa5S
XaSQoyrKexH9a4sbhni6Ci/i6HbSUcPNyT0Oh1mQtKUyHUnkNzWDa+HbqNru5tmaGM4eIdw
R2+lNur/VmlhmltUzK2UA+6B/tGur0pbqDR7m9vJzK+NxZ+FXHQAVw01PD0+VNa6dz05VI1
mpNfD8jK0jxXbRWrPqFoZLu3GAo6N7n0rA1TVb7XboXd5ICO0YOFjHoBVaeQ+Y85UbnYk4G
OtZs8klohiZW4PA9Qele3QwsIvmS1Z4OKxU27XGzMUclGKEdMdqa9zc3MjSTXDyS7Qodjk4
UcDP0qu4vJhuSA7T36UyCbyZXVnBcHIx7dx6+ld8aMU7nl1K8pKzGyNdzS+ZczmVn4yxziq
4V4cncavXSiSFZoDuiY/d7ofQis+VicfLzit7MwFeeWaTM0xYLxyegq6NRklht7YTGK2tBn
OM8k5zj1zWb5LyKQDnb37fnRtPywRsGXOS2OCaTinqUpyid5oXiKNoZI7/UZmhIxGshzz+F
bSzW00eSTEH+4H+8/wBBXn1jNFp1yJGjDlRhSwyFP97HcitDT72S41MOZWffJkO/LY7Vw1c
PDWR6mGxU4rlR2LRq2EHI704QjeeOAD/KrCR56DNSbO2OgP8AKvnqlQ+pp0zzRLu61eQQyt
5FmnVI+Biq08pnk8q1iCQg4B6E+9TTN5cSWVqvzy4Jx1AqFrCdSB8rewr69PqfAWKLQMJCj
HBpFJiyr8fh1q0ELbomJ3r0NRByGG5c4P5VdxWQsMM85wkePc8Voaej2es27yMGK7mwvY4N
RnUIYYwqBicVXt7uSW7MrjHynAFTqUtzQvLiSScxO5KJ0HYVr2aRS6VJA8yrK5wq5G7p1x6
Vz175iyCdFwkgGD2BrP3MDuyQfXvQkRJ6m/d2M8WjCZiCsVx5bAdRkcH6VloxG49s109wWT
wPp9nJIxnmLTMW5YZOBn8K5aQjfsXoDgUPsVTXUHH7g9u9MWRfKCkCpJT/AA9qbMiqgx1NT
oy5XRLaLDIJo2JChd271H0pk5XASOYSR9gx6VHY3KWt6GljEidGDDp71Pdtbo7JBAQD/Exz
n6VocpYgtzc6a8SvtcMDn1XuK7fwlFYx3ltZIFYP99z1rgreSRYPLTc5cbvLU4Bx3PrUuja
jNbXhbeQ5B5zTQ0ej6tBbadr8umrIGHJU+q4yP61yGp3cN9oU64XzI3+Un0rJ1PVbifUln3
sXGBye1Z0dw7K6t0JJNZTi3ax0UpqN0yfSxbrO0l55ghUc+WMtntgflWhE0m1XAO5ecCs23
YRKw2jnp71PNfTWqqkLbZH5c4zj0Fa7mEtEWNRVEuEuo0wkgwfY1LYOAflHPrVd9UjutKmi
uVAuBgoVHDVHZzEKPpipbISOkmkaSLg4VR+dcxeMdxJwM1pm52QFicZ4HNZkzBm82UcdlNK
+pT0GW+VXIPLfyplwxkiDA5w2002NpJrkCMEu/wAqgUSQTQXUtrMhR+hU9QetLqWldWGrMy
j5/wB4vTBP9amtijShiuQDymaqbuOfyp8Z2MCpxRJaFU5WZbWESRGTHXP86mtriS2/dzxF4
T0I6r9K1bK0iktIXX0y319KvS2sUkRTaPSvLli0nytXR7NPBSkueLszGkmUQloJQ57Z4K/W
qiXkkQcq+6RwV3ZyTVjU9MaO1E8RJwcNmsFpCrdcYrsoRpyjzQOPFVa0JqFToayTpbxYVvm
zjjqx/oKs2xk53NtQn5mHLE+max7W3urmRniCkoMnJxVia/m8gQqnluvHHb1/GrlST82Ywx
MlbokX7m/jt8pDGGl6k9l+vvUlqfKKzSuNo+879CfSsaNVhBLDc5/h/wAau2Y+13KmeUBEG
fYemBWqoKMbCeJlKal+B2umzTXqCyAVE7O4yfrirzrLa2lzBcStPKy7RvbIAPcDpXPWrXNr
ElxGcKTkb8kjsSBWxbrPqdvcOZfNePCoxIAI6nn8RXgYrDqhNTj8Nz6jD1/bU+SafOYN+Pl
CoMlfmx6jvWXLKJZkdjuK8DNaGsw3ESCMgq0hABHoKxpm8yITgAMPlkA9fX8a9Sk7q542Jj
Zli41iYWLWAtowpbPmBfm9MZ9KzZbYtF8y8DoV6impL8+W6dqvRykI7uSVx/q/757A/wA66
7tHmNXMmOKZJ9omMbDucirLW9y+0yS5JP3icmrtvayXEzKDmRgXJziprm0eKZX4KScjB6Hu
D7022SoiwabYmBPNaWaTq3zfKPpj/Gr8llZxWyNHLEGZtptwPmx6k06xiTIG3v2rfj0exup
EkkTbKOc8jNJXZo1bY5XxBp8NlPbJbZJaLL8YGc9hU/h7S7uWZZRGEjUhmkcdBmulvrO3a/
S4mQuAoAXjAxV60uIkgYbQGP3V7L+HrSlFSdmbUtJXZbtG3OUZMbec9j9Kia+t5rtra0YSu
ud7Don+Jrl9Y1e4iuWWF8Z7g8+9b2hWYt7FSTueYGRjj1GcV83jMPToN1O+yPrcJiZ1mqa6
bs8804FZ2nk6twD7Vps0ZJ6DjrWOmo28J27C20dqqz6jLK52DYp9K+ks2fE8yRbv12yLOgI
9cVW2rOpYPsfuD0NRRXEjDynO5T61Hgh8VaVhXTLaWlvEC87F/arVp5dxPIUjASNOOKoLEz
gF5CQPerSyfZEfZgb8KRQUkbAmtks1W5wInG0j+tYaxQDUVjkfMCtlm9Vp99KzOgU/IFGKz
2b5sEnimtTFnU6tepKplRgYgg8vHpjFc+g+dec7eTSFibVdzZ549hSIx8tm9RUtHRDsOU75
SccU65IDoPakgH3fc0y5bMoPtQlqRJ6EBxkmpokeWIIuSd2B7VA2KnRtkTYz07cYNWY2uLL
P5F8GhcgR4APvV6Ewagd64hvB95Ogk9x71jhd7kE9Bn8a0ra0WWyeYlQydcnk/Sk0Ic1nvk
yXw3QjNRSRJaIxLZc8IP61csPNuCXMu5oyclwGOO3WqepgHU325OCOtTzXlymqj7vMJblAm
9jjyux7+lMRHuZjIwySc1C6ESsuO9aNpiNSNuc0SdjO19CnJHgk5xj0p0MpQkDpUt2y7yOl
U1zuzzS3QbFySckqcbgB0qu0nmygtnNO2MVyc4FRM2JFPYGnFoTEDspDIxVgcgjtUgnc3Ik
lcyOWyWY5Jpu3dKUXuaVtqPjGfejQpaahMAs7YHBNBxt4ob53JXkU4riDn1pX0saR3Oi0Kf
chgJ+b7wFboUY+veuItZHgkjljbBU5FdNJq9sbWN+ROfvRgcfXNeJiMNJzvDqfR4TFQjDlq
D9Tb/iXNEOFPJNcXJGAxwM4OK6Zjb6g5FxdrEQPlR9wFUbqxhgG4KGA6Ojblz+PSvVw1F0q
aizxMdW9vVc1t0KdpKIbFwjfvGOAKhIRELn8Dj9asiI7SzjaFGM+g71TmYyyZ2bVP3VHauu
KV7nDJ9CHeXb5QQD+dbukwouJJCNo5rKSIHADBT+ZrVitnjtc7Vmj6swGSg+n9a0tdMqnLl
kmb91dJ/Z9uY2DoGyHFdHDDbW8EZtyFW4iEjL2DdDXHXksI0aFYMeWCCuK2LK6LWtmeTksh
/Kvn8fFqmkfa5cozqSb3S/PQp6yiLqG8MCoI4U8Yrk7zdb3W5eUkzgdQRmuzmiW709pFQPJ
ExVl77a5DVY5I7lkYABOAByMfWunDu55WNja/kQpHbttYiVCf7uGX/Gr67UYy4VIl+RM/wA
z7msmGSTeEALE9AK1oNkjRwkrsTJYk8E12PQ8a5ZsnWK5LlN3psORXUxaLb3ll5qT/vHIaQ
NkfgB7etc+lzpsdiYUib7QWGD/AA4rWtbhoJEjZ8ArlcNwD/8AX6VEqiTsawiSy6NJAhb7S
QQeBHwAKqDUriwl/eO1xEP4W6j6GrF1qhMLqvyjPU/4VzzXDy3qtvLAHPFCnzbBJW2Ovmlj
vYYpIGDKRuz/AI1jzXF1aCSJlKt/tDB5rV0uzkjikeeJkiuTzuG1R9PQ0/W9Dubi3a5tr1L
l1X5iZMucDjiteSUldFR1ZxYne4vlhc87sfSvTNLj2woT2Qj9K8vgs9TN80/2eRpN33gvcV
3+h6pIY1tr2MxTAEZIwG4r5zNk5xXI9j6PKbQk+dWueP4JY+9LtYHIB5roHW3EvyRKMAVIE
jYYZAD0+te79Z8jx1lL6zOfViPm4J+lSRjfLz0rVn0hpQWtgFfqV9azWjntj+8iZT7itI1o
z2Zx1cLUoP3loWcquN2F7YqO8KCFWyCxPFVn+0SPkKFBpgtrmRwAjN9atJLVs5229kStIHj
XJ5AxUIAyx5JAzxSujo/luuGB5BqMDLAd81asZSTuWJQRHGuO2aTPy+uaJT+9IBPy8U3cSv
QGlua3sWojwKgnIM30pysV2kcHNQSHc5INNLUyb0E6kcVK4/dcd6bEvOakmwF2jqKlvUuK0
uQRdTkVetUlKsy52AdKoR/fIroNJw9u8KIWlYcewpyMkRaZhXmGSB7VRvznUGbsTWhYqYb6
eIjkr61m3pP2msI/xDqt+6Y1jiVgOeauW7Kke49R2qrLGyiOTkKRjPvVmJVdVVZASOOat7G
GxHcDfG8p55xVVG6/lW0lk0ltLGcBm+6M1iywSwP+8jIOaIvoR1JmnHlFAMEnrVdwQcnuM0
qkelPkOQM01oymgd1U5T7zAcjtxTXTaoIORUWfm44qVmyoFPVA0WLVPMlVAKs6jB9nWOM9c
ZqPSyP7QjBHHtV3xGSNR2eiqa52/wB4kdcI/u+YrWEIur+3ts482RUz6Zr0/UNHt4ykFtAq
qo2IQK4Pw9ZS/wDCS6fFNGyN5yllYYIHWvXryPbdwgYBKnH1J/8Ar18/j698VTop6M97Ark
pSqNao4W4TT1Efn26iUMWMjHKMgHf0OR+INcxNqFpe3jGM/Zx0KmPcmPfHNb3i2NLW+OkW4
+/iSQgfe+n86xLGwexuUvoJ0XdGWjLjIz0KkdOlfRQnd2PGnB2utbjZIEMDQkLsYb4irblJ
7gH3rn5ZQGOAdx9e1XtRupmnll2xxB33eXEMID3IHasx28w7lHJ5NdEW2jzqseWVh0bDzN7
fMR2Heun0a5t5kaNsRygfKcYxXKKGLc5NatlBJKXERPmxgMCOtNtpGtB2kT3YkgkMf8Ayyz
kqDwPce1dVo1t9ps4ijBRG+768Vxsk+QEnXgZxnsa39NuZYdPUW0vlxz8LnO4eoH+Nebjac
qkLLc+gyuvGjVkpbNGg9wlnfmWLHlN8sij+dYGvW2y4M6jMUxyD6HHStWCCRAILlGAPRiOq
+tV7iHcr2ExypGUb09Kwpe47XNsQvarmtY5cBo9zJx2JqzHNGFAEeMAZGc5PrTLqCSKZomG
MH86YBhMdK73K6PFnSs2X7ebLgtGCM1smSA2rSKGII429j71z8D7TjHNWo7poyRgFW4PvXN
JO+hS0QXU/mMp3EEsFb0b3rc0URCVHtQpc8kYyVx7muWnZ5p1t4cld24KP4a6LTDcWSmVdk
nYp91vwPQ11QVkjG92aeqazcNbbT5yEDkO3fufpXNyatJLNugDwHAGBITk+uam1a+8/KAMG
HVWHIrGhBZyccCnNux0ws5pHp/grbPBcTT7mBIwrnOD3rqfLtGlIMCtgHkj2rjPCEhW2MQU
jnJNej6DpLX9/tfIRVLP+Rr4XGzf1iR9fRjCnR55bHzvBIPMLc1YE3zDIxg5qopYHBOPpT1
Pvur7OUU3c8CjUcYpG1DdIwGCR61O0qkKMB89sVhiRcY5HuKlWcLghifrXHKjrc9CNa6szR
W3hlb5UUE9eKmWFYiAFA+gqlFfKg5HWr8Li56dOozWMuaO+xolB7JGP4htxugulAAcbWPTp
WLboDKXYfKo3V0+sANpDIR8yMCBXON+6tVQfef5jXq4WfNSsfN5hSUa9++pExyzMepNMz70
Nw+M9BzS8+ldh5bd2PZtq++OKiUEkfypzkZAAxUkKKBuPXtmnfQm1yZI9qFj25PpUEhGwkn
kmrEhYRY9eapyY49KyjqaSelhvRx2zXXeEZlikmlIUsq8Fu1ckx5U+laekylLoIxIjJy3uK
0exkXLr93qbuR98Emsi4OZVOOorofECQC5hkt/ukc5rnZzyn07/WsYr3rm9/3bQs77pivOF
wMU1ZCOAe9NkGZmPY81H3rVLQxZfSZ2xtY/nWhFIGj2yAOh9eaxFJ6inCVgMZNRyiL09lGz
ExMEJ6DtVGSOSJ9kilSKcJpO7GrTMbiDa3O3oSORVAzNI+anDPbilaMo2CMUq8k8UNlR1Zq
+H4RPq0a/rXYTeG5dVnu7hEJb7RHGo/2Rjcf1rA8MKkVyHYfOentXq0GwxRNCNoPzcd8968
DMcU6MXOO+yPo8twyqtRkV5dPjfULC+CAyQ5jZj/d2kD8qTxRrVtZ2trGHH2ouqkDnA6k1o
XODp/mRvghvvevNcd4t0mySS11NZ5I5pn8t4zyh46j+7XzGW8tbEQ9q3dbfmevj4yjRcqfz
MK4uJdZvZriCOKWdicTu+MY6YFVbiY20zRQ42sCTG3OD3H+FTQaXaW9pJFdB4bosCsqDK4H
8QPQ5xVNbi38tri9lG+IYKL95yfSvvuS2x8wq2nvmLqB+7/CW5Kj0qnEhL/KMn0zipLiX7R
O0m3apPC5+6PSiJCJ9h+grpgrI8qpLmk5GvbaYlxDNLcS+SY49y4XG8+mRwarWhWK9kBkZF
2Dkc1q6dObK0ntwhCOmSzckfSsAzbJ2ZWL5yuT3racYpaBCTVmTycod4L5PynqPy6Vo208l
5JCDMnmWoCxDGMnPSsZ2Mrbg+0Dnk8fhWhau0TpJG4Ry2SccjHTFcrfQ7Yz6ncpqsV/p7Wu
pEW80J4kI5DemB1+lZT2pvPMfO1kXCHkc+tWtGs5tSvw87n7RLk+0Sf8AxRrp5dKtoI/LSE
DHoOa+bxlWOGqcqerPpsG5YhLnWx5vdQm5AfGJE4IxWY6DPBOa7XVtPMDfa4R8vSQD+dc7c
WyiYTKMxv1x2NddHEKceZGOIw7jLlZnxxHjPSnSIAgGcA9atNGAuRxiq10SIgBW8ZuUjhnS
5UW9Fjhdmkt8M6gl1kbGFFdl5tndaSILaNfMdfusOc15tbrc2pF3G2xlPA9R3/CtyDVFRI5
Y2K7ei+3cfhXoKaictON5WZW1C1lhuHR5knCn7wO4fnT9FsxPqkKCHzEdwGQkgEUs8i3Ny2
4sVI+Xb6/4V1Xg+zV7s3OBtQ7Qa8/FV+SDsejhsOnVR21lZQQTRxRxLGqjAAGMCuzs5RaaL
dyWjAXBXGe44rlIsfaVPpxXTWdi5imkzs3ocD14r4mrBu9j3MZZxSb0PlxZELEvw3HbrTgf
TvVF3YSHNXYCoIzyCM/Sv0OcbK6PmKFVzfKyTJ9uOmKcBlCcgY9KHVUwSSc+lR9eQDisdz0
E3F2HZB5Lce9WINQkjDKpbA6YFVGZWXrg0KCWAAo5IyWovayi7pli6vJJozGx+VsFvpWZIx
kkZz0FSzvj5F6nrVeQBF2cZ6muilBRWh42LrupJtkQHzE/jTx15NNzz3pS3A45roPOFHzNU
y4B5NQjO0Ad6D1PtUtXGiSV8nrkVDnI+tMye/0oz61SVh3uL/Dj+dT28pX58+1QhQwYggAD
ucE0sRwWTGdwoFsa9xcfaLdBnJUDNZkqloix521LaupJDvsQA5J7UNd20mY2idUP8Snk/UV
KTTKTVtSvyX6+nWlXg+1SyRxlBJBL5i98jBWoOQ2M0yCwu2hgmc8ACoO3Oc+1NJOOTxU8pV
yyHVe+far9pJEWOBhh7VkYIPXpVqKUoqHGee1OwtzZls4bqzYgBXXkEVhRgLMFYHGea1Y7w
pEzZrLL7rhnI5JzxUvVFQ3N/SnSC6Vc/MRXq2iFZtBhnY4aSEhc+xI/pXjFnI4m8wnp3r1L
w7cbvB+nEZyjup/76P8AjXymd037OL8z6nKal6nKuqOgtgs1gIkbfuXp6HvXO6tZz3cUeLc
Xa2zsXjzjII7VqQmS0nLKcZJ2mpvMEMbTj/lp8hHpXz2Hqyw9ZVI6n0NegpwlB9TzuaHTZA
XtDPbsBl1ZzgN3Arnr2CLkzbR6PnmvWZLfw6Ymur6FVdRk7+PzrxzXLmPVNcnltU2wM+Ik6
BV7V95g8X9bV1G1j5DHQWGXLLVsoSSQq5RSfr61aRIyyyucRkcn0pv2W3A5DyP3OcCrf7pb
TygBkdx29q9bRHz71JV1mOKFoYQXJGFJHNZjrjAzznJqT5FwsUWPU1Xdvw9s0OVyrWNC3h3
bSsZb6uB+labWE6wCaNU2f3l5I+tc4szrwprZ0zU5fMMbtlSOR6isdYu51UXTbtI0rSPOIZ
Hb97yHzyG7Gum0zWr+1BguS92inaN/3lP171zTEZby/vL86/TvRcarcWUyTwspDjJBHepx+
Cp4imm0ehhK7w9R6nZyX8V0GSS12h/fGK566soLZiILhJYW/gJ5X296yZLxpJEkuLkPK67j
kcD0FXUtbmWITQRGRR1A5NefRwVOnGzdrnXUxdWpJ8sb2IWs5HT92rMRyQB29anh0OaeN5B
GJCi7mwelaumWxuj5Mn7pxn7w/SpZ7RradoZY2glQBlkRuCCT3odLkZvH30pdzlb5Y0jMRg
aJiOmcg+4rBWTYzLg4HNdVq7JsljkRTKvRx/P2rlZBiYO3cc5+ldFJrVHHiYONmiaO7/c7R
97pz6V1/gnUmTUTbOx2TjHPZh0rirW2aWUADpyRXRDTLywSLVLZS8KsGJXnaR61z4tU3Hk6
seEnVUlPsev2h3Xi7ug5rrkmd2UqcRohx7nBrgdJ1Bby0jvrZch1yR6HuK6y2ld7AO3BVef
xFfG1bxbTPoq6U+WSPloncxB5PrUkUhQhCcL3quc7jzTlbscmv0ZxurHwsJ2dzSV1OVZvlP
IPpUkKhkLD6YrOEjADB4q1HMxK/NkDjGcVzTg0tD1aNeMpagyMsh3HIP609z5MStn53Pyj2
q1HtB+bAU9Se1Z00nnXTP0UcKPQVEG5uxWKSpR0e4wAKd7Hmo32Fs4J/GnEM5+XpTWjOc5/
OuxaHjT12GZ6elJgZAz+dP8ALY88fnSbSDyPlqrmAMyev5UwsuDz1ppB9zSA/h707BccoX1
5oyMj5cihVJ6mrX2G48kyLCzIE8xmUZ2qTgE+maTaW41zPYqZUjGADTo+JM+xpGHNOjHznP
NAEbNhAvrzSAcZp5Cs2VGPSmkbiAOKokkiAUgtKFGfqadIFxlH3L6jtSxQM/Cglu2BWjHpQ
WBnmlVSe2azbSNYwbMfLB8EkjtVyGJWTJODTpIbZAQsh3g429QfxqxbxM8qxRr8zNtUetRU
naNyoU25WNLS/C91qWjX2orlEtuV/wBs9xXPE42j3r3LTIEs/DD2qqNsabT7tjmvDZxiZwO
PmP8AOuLB4l15S7dDtxmFVCMO/UsM3+jfXvVVTzjNWVjeWDbGpYqCx+lVgMPnGK70edaxoW
5ypUd69S8GbP8AhH7aInO53OPTmvMbCDzZEAPDZH416B4KnKz/AGV/+WLFsH0NfP5zFyoX7
M+iydpVXfszrLqBnWER+vz+xFSzW0cVvvkcCNjglv4T2NXprZvOkkHMWMgjtWN4gnmi8Kai
QgZVhJB6Y7Z/Wvi6d5yjDuz6OdXlhdPY8p8Qa1PruquGmItI38uJF4BA7n1JrJv4/s2pzRL
hBhcEdhio3Ijgi24+Y5zVm6QvFDej5iq7GB56dDX6jRpRpRUIaJH57WqSqyc5bspEgKSFZ/
duBRG88vyRgKD2ApY1aeTk9etbFpZBRuxkCt7JmCuzLks51AZ2JycUyS1VDgtkj0rpWVGjK
EDBHNY9zDtkK7s56Gm42RSQ220tLhMh8HHJpJrKTSr2KUnzIsg5x2q/prMjBCOtaOqwmfSm
b+JOnvXC6rVTlPY+qxlQ50tUU/MCujKcgfL9VPSs+/bNugz9x9v50yGcm2QnqPlP1HSor1y
0TNjhiCDXoRleDizz3PqSNJkREnnYK6fTLyS1sbZkPLKQfwNcdKxBiXphBWm1xJHFbIDwI8
4+priqw54qJ20q/spuaO4h1SNxmeMEN1x/OmSXccUo8uYyyNKMBzkFcdD9P61xiX0wbgn6V
bgeaa780tsS3QysT0HYCsIYecPQ9KeYqrH3tzp9W0m2vrcyRMEkIyG/oa4G5jKz+UwwU+Ui
uk0/UbpUVS25CeQao61CrXwmQALIoY8d+9Y05OMuWRvXUakOeBa0q2hCRE4Zz14roraf7Bq
0lswzbzhW2HkehrE8PopnAfgKpP1rblTzoI51+byhs3fjmuTGtcnvFYV6WW50Oj2X9n30zW
uDZXHz+WP+WbY5x7GusSZLeykC/OzLgA/Q1x2jXnyBXIAAraW4WUkhgRgjg+1fNVryvzHr8
isrbHzpweppp49eKlPBwOlIE3EAnAz1Pav0ZH59a+xGGOasxtg8dfWk8gHoRml8pkPLVMmn
ob04zi7llyxiLDnAxVnT9Gv79wtvAzA9WPCj6mrmk6a14VZ8bFOTnvXbO/2PRmlUCKONc+n
FeZVxDpJqC1PXhhlXlz1HZI5XU9O03w/ZCGeT7bfyjGxDtSH3z1J9q5WQDaCPpVvUbqW7vH
mlyC3RfQVUcZts+jV20XPkSm7s8eu4SqP2asiAmjkjO4cdqQjt2pCp4/pXSjkYcnqeBU1tD
51wkZbYv8TdlUdTUYGQcirNna3F3OlpaxmSWUhQFHJqJySi23YuEbySSuamhaR/bviFLa2i
KW5OSP7q+9e96X4bsNN0yW1jgWT7QuJ2cf6wYxj6Y7VkeC/C8WiaegdQZ3+aRwOp/wAK7SF
guU5Yepr4THZwp1HGnstj67CYNUIJy1k9/wDI+b/GXhuTw5rLW4Vvs0uXgY9x6fhXNCQIjh
RljwD6CvZ/jCI30mxY43pOQp9ivP8AIV4rjnOK+ryzESxGHjOe585j6SpVnGO25LCDkntin
AhAHByT7dKgIYjaSQPQVb0+yn1G/gsoFBllYIuegzXpNpK7OKMXJ2S1IvtMoAVW2/TikBlk
4LEj616ZpvwsR7sDUdZRosfdt0IYn6njFVPE/ggaGxutN8yWyPXfy0Z9/b3rieNop2TPSWX
YhLmmrHF29oGwz9u1dP4b0/zdRNywykHTP97tWHCrhtigtI+AAO9ek2dilhohjUYkjj3Ox7
sev+FeXmGIcY8t9z0cvw6lLmtsJZ6p9oku7VSoEZ2gZ5PXk15HNzcOp/vGu+0KN47i7uXfL
SnPPfB5/nXCz4kvZ3A4Mh/nW2WxUJSUdtDLNJOcYt+ZueFiq6lLvXcvlHKnoecGqOt6abC9
Jjz5EuWjP9KtaEGGoyqvQx13Nloq6vpMlrcjIbhXxyp7EU6mI9jiHN7WReHwyxGFUV8V3Y8
40u4EN0u4cA5rudHYW2vQXEZzHMNrY7qf8K4fUdOn0vUXtZh8yn5WHRh6iul0WdyIRGcyId
y5/lW2KgsRQfJrdHJh5OhW95WtuewxXD25SOQZDjBzXA+NNR82aLw/aOdpbzZx7fwr9O/5V
0MGsrdRx3MyiNIAQyk9MDNebpePc6lPqs/355TJz6Z4H5V8hl2FlGrzVFrH8z3sT70Eov4v
yOVuYmt53tZCCYnJGP1FbWmJ5ibCoKEYKnuKyNbRoNVnGchnMisO4bmtHQ7ksuxTzmvvpya
gpI+RpxXtHFm3ZeGrdpXlEjJH12EdKXUfsdrN5YcRwxL68sT/AFroInH9lS3EhC+WmWY8Vw
sULaneG5ckhjlQewzWFOtz3a6HXXoKikluyOW9klcmCLag6Fqz7ie7D5ZhzzwOldFewwWsH
zEBVrn5zJLGzxLtT17sK7VqeZLRj7W6uBIGEuOemK6S0u/tyvaXeI5pVPluPusfT61yNpB5
kiryTnsa3k064k06eeGdg0AEgB55HeuSuoxkpM9PBzqOLijHdDBeT2rArnkD3qFn3wNGQBj
pU1/d/aXhvOBKOJMdzVaYbJDg8MM10Lc4HboI8haRfYAfpT3naSXIPCgAD2AqFxt59ajzni
luS5PYvRTYYH05rSmvBa6WLIH99csJp2PXH8K/1/GsaLKsDjODnHrUuySebfISWY5JPU029
LFxv0Nu0uR5Q7GnS3aSeXGSPlJwx9PSqUMZztYYUd6WS3Qj+IDsc1ytRuetBz5Uuhehvfs0
isExtPJB612NtIsmhoVIIZy3FebBZkIVJiR6Gug0G+ma0ntGOFUhh7Z6152YUHOkmujO/AV
V7blkdLbtKWwvANadtetECCRwM8/Ss6zkVFBPNVbiUyzMkZ25ya8Dk520fQc6SPNG4oBBGD
xSyMrSMw6GmgEDIFfdo/PQyQRg1PE5LYbmoCSO36UqkhhgGk1dGkJ8rudbo0jiMoDhT39Kv
6pK9zGulxTHyY1824kPQY5A/Dr+VY+i7pJOONvOPWn61ewxW7adbNukdt9xJ6+i/wBTXjyg
5VbI9upVjGjdvT+tDBuXSSdmiQqnbPXHr9aSRAsDL3wGNX7bTi0ELuD5twcxr6IOp/E8Cm6
ykcF29vGQ4jG13HQt3H4dK741E5KCPEcGk5yMfmnKny4B5NJ64H51chSNbVzjdLKwRRjoO5
/pXTKVkY048zsMLKtskEajLHfI2OfYfhXrXgXQLfTdMt9TubZ5Lu9XcjLj92nYfU15nZ6dJ
PrNvp7DDOw3j0HXH5V7jptxa2CG0iJkMCgK3YHFfNZtXXLGjF76v0Po8pwrlOVWS22Nw3E0
ZEYiCgD16VCbxw20Dnqc1jXGr6hE/wC88t9/90dKgWW53tK0pLuMAdlFfMQw8Zzutj6TlUd
0cj8U7kG2021P3pGeU57AcV5cuMHk5rpvGmptqXiWYbgUtgIVx7df1zXNjAA9a+/wVP2VCM
T4bH1VUxMmvT7hcDjAruPAmlziaTVDb7sDy4SfU9SPw4rF8MeH5vEGri2X5YY18yVx2X/69
evQXOn6XZJDaqHEfyLHH14rzc1xrgvYU/ie/kj1MmwXPL281otl5mzp8XlRBZQBN1xnOKg1
SaMDypF3eZwc9qbZXLPE008AikkzjuR6VVe6e4Qs6KJFOASP1r5GPtJytJn1cafv3ZmJ4V8
O29+l3Gk5mBDhA/yKfpVvU4N+nyQxIVMgxx2q5bJlfNclm9SMD8Kjml2rK7EHK4AzXbaUmu
aV2ZqlCmmoI8y1S+XTbWWOI/vpAY0x/CvQmuPgXL89K2PE8UkWtSBzkMAw9h6VlJwM19jg6
ahSTXU+Ex05TrOL6aG94aXzNdaMdDGa7uz1mDQ2to7pS0MjMjY6r6GuM8ER+f4kOAcCI5rt
LvTDqKGaSNRg7VZa8nGRUq7i9rHt5dF/V1Jd2Zfj62s5rG3vrYg7ZSFI/iU9/pXI6Zd/Z5V
YnAU9a0fE04gS00eGUyJbKXY+hJ6Vh26HGT0zXZgoeyw6hJ6dDjxS567cTqtU1dZrRlgBXc
gjYjuM1z2rTiOERLx9K09OtxdXgjkUtEoyw71T8S6bDbOvkX0cwI4RuHX69jSpODqpPcdSN
SNNyjstDnGka6wjvlxwpPf2osbt9Put5jLAH5k6ZqDYQ2WqVnLAB1DkdGPWvaaTXL0PB1T5
tmdDN4plutIl0yK18vziA0jHoM9hUMN+llGFB3Hso61g7lViQCv40+OfCnPUViqMYK0FoaV
MROpLmm7tGu0kl9OHuW3YPyxjoP8AGpJ/KWPYWVR9ay7eSX5mDhEPr1qOTyicly/1NdMNEc
rd9WaFpc6bZXJlkEt2x4CRkIP++j/hW9b6zNcRSWtvBBbpIm3YpZv1PeuKb+8D1NWrG5MNw
jA9DSqQU4NHVhq7hJdh9zaPBdvbspGRkZ71WVt1rtP3ozg11WoQG6sBcxrmSL5hj9a5l8Jd
ZH3JlyK5KNX2kbPdG+Lw3sZ6fDLYaiNPEUXl0GceorpdF8KHULaK6lk8tZOikc49a5eORra
6Vx2PPuK9G0i4VLWB4j+7VflHtXHmNarRgvZ9TfLKFKtJ+11sVJNDtrH5I1DHpk85rLmt47
KUjylZieCe34V1EsomuFIGfmrL1O33EzbcANXl4bE1OdKb3Po62Gp8nuxWhjFZiDIqqB7Co
nikZdzSZNbUKr9l2kZwKoTYAPHFewqljyXDQx/uzMMk962dHtZIY2uHyPNxtHt61XsLRLm+
JkHyjn6+1b5ZTOB0A7VzYut9hG+Co/bfTYvruEQA4yKpXEv2ZiwAJIOMmp55VSMAHj2rHuH
N1IBGeRnn0FeVRpOT12PUnJI4+4kWWd5EQRhjnaOgpFbAGD07VNdhRdOEKlDgrs6YxxUX49
a+vi00j4dxaYobvjP1p8a7mHWkA45YVZgRWkVdwBJAyTgUpSsjanBtm9osbNfWdjaKjXF7K
sKCTOOTjJxz+Vd/p/hbThqltFHomkalZy3DRyXkkVyiQoqKzO25wcAtt6dQa4a58N31jfmO
XVtLguYipXF4AVJAIYEe2CCK9n8L+LLEeCrW08R+J7e+vUZw7CXfjO4BmJ++ACOOtTBKKbe
4VW6klbZDo/B9pd3xmtdE0gRiYwCZYJyqxqqkOPnGVwMAj1rmNa8E2T2M86WOm2VrE8ic2d
0XjYHgcOd24kfMBgZr0Wx8V6NGYVg1C3Y/aGlZN/DLhgGHPGcqMdsVynxL1m0u/B1tZaR4h
SC/W6ZvNa6EOIznK5HJ6jj2rJVKSkkrXNJUajg5SufObAliQu329K6Pwrp7X2u2gkUmGI72
+g5pv/COXK6dd6gL/T5oLYAyGK5DHLHAAHcn0rofh9dW8VxewSr+9MDtGfw5Fc2Y1ZU8PJx
WtvzLy+nGVaKY/wAL2i3WrXuqlMlroqnsByf5iu9aS3iiaJCoeTlj6muU8OWstvbiME7oy7
uo/wBrGKtXe8N5wYr7V8bimqtZ6+SPtMDTUKN/PUW+vPIUrwJO3vUL6+LPQru/nC7o12RLn
l3PSpnsV1K1UJJtkHRcferzjxNdSSagbFRtjtspj1Pc135dSjVnydtzlzOvKhD2i66IxXdp
ZGkdss5yT7mkHUZpFDEe1KnzSbVGTX2WyPhl7zPaPClj/ZHg6OW2AS5u1Es8rdQOwH4VqQR
WNmpuJE/eON7Hr+AqvbyxP4YsY0JeMxJk+vAqtqlwEhDBD5e3BxzivgfaurVk5btn6XhaSh
Qio6KxJceIWWQ+VbNIT9xB0Hv7mnaWLvUZJJr8GOAcKnQsa52HUYo8CFgXY4yewrpI7oJCz
Ic7Rge59a6q8VTXKkKm+dXTKfijxLHo1uLe22tcsMKOu0eteb3fiLVbncv2lkB5ODjNT+JF
mbV5JpycuMisILwSe1e9gcJCNJSauz5DMcZVdVwTsloMnluZpjLdStI+MZY5wKFc7TmnPlo
eRyOataRp51C7CEhII/nmkboijua9JyjCDk9keQlKpNRW7PRPh9pX2SwfUphiS44Qd9tHiH
XX0ea6s41DI5yinsT1NY7+OYoLoW1hbobaIbFZ2IJx3AHSszxNrdvrl5btbx7diYcnua+cj
RrzxPtasbJ/kfVrE4ejh3SpSu1+ZmIZLy7eeU5ZzkmrqQwpJH5snlwswVnwTtz9KSziLKAB
Xaz+Gmu/CENvabFuJHE5Z+jdQBW2IxMabXM7LY5qVGbg5rc54Xlhp15KbWZ57dvuNjBIrnt
TvoriZmWJznvV62sIGvWstSuXtGBKA8Y3DtnpWXqVtHaXDRZlK+rNXZhoxU7rVnFiJVHS12
uZ3mYGDEAPc0xp+mFX86cTFn7pP49aTdEvJQD1xya9mMep4snfS5AZSeBim8ZGc/hT5bh2X
ywQqDsoxTI2A+Y4z2q7GDavoWFXeMSNsUdB3qxGlqqZKMfqarx7zlgMD1NThMrkyfhSV3sO
xFIYCTtQjNNiYK+QpP1qVoW3DB/SpBZXEaiXyyyHo69KG7blxjJ7I6LSLmOTEFw8gU9Ng5p
PE2nwpYQ3lqmxYztIP9ar6YAh83I+ldFd2bahobWauomf5lDV5lT93XTjs9z6KnF18HJS1a
2PPZBvQSCuo8M3ZmtXs2YB05TPcelc95MtvJJZ3CbHjOCp7U7T5zYagjj1xXRiqSrUmkePg
qzo1k3tszu7Vi15tJ+6Dx71JdYNhMXOMKSPrTo9kgjvosEHhqztRMr2rohyA2W9xXy3I3UR
9qp2ptGa2oeVCFQAk+vSqr3TsNrBeamtLeOSULKcL79qfeCINtjwQD6V7cXFaHhyUnqQWN2
YbvhSwbjjtWm8rAvt5NY1rKsd3Fkfx4JrYkUB2A4rOtBc6djpwlS0GmRmaWSNmmOFXgVVM+
xTtODinTOMkDtWfLLyV2gn/wCtWtOmh1KtildxqlzIkXCDGATntUIRh2zU80XluUIyABg+2
KFUYGGAJ6A13wl7qPClTV7vQjRDxxVqNCCCRwKaq84OD9KlO4IaznJ7HXSpRSudbd/Mmm7Z
tNDvYQfLNbl5Dle5CnNdz4evPC9ppdvZaxommz3sm8eabOUZYkbMDAzx+dcvbag9jd6LZRw
QRG4soGlupW2ny9mAAx+7jBPua6f7ZdCWNN/muGC7H53elcWJxjo1EnG6Z2YfAKtRcuazR1
a6v4Gt5vtC6TYLAfubraRWIAww/Bq5P4gar4QudEUaPa6XHNIU2Tz27dRnfxgj0x9TTbh01
XTbu6v4DstLkgRw/KGZzgkn6jPFV7zTtLvdIS1l0tCrcoFYhwcdQfWsq+Kjh6sVJL7hYXDy
xlBum382cVdrGfBbiG6sLgm+TItISm0+W33sqM1l6I8llr9q685fYR6huD/OtfUdKfQtIuL
QyeZE97E8bnGSpjcYPuCCD9KybdtuoW8vdZA3611YuXNBro0ebhouM9d0z0Czn+y+Ir+OJC
0YjRen8QFWZriJm3RqCSPmB7Gs2GQI8k8hKtM24+1Z1xK0Nw2x8hz0r4tUeefnZH3kZKlC7
66/edHBKwRtkeWPcdq838W6ZNBqTXwjPkTnJbsreldauqyQx/M2OODmoBq0UzNDcqJYn4Ks
Mg13YJ1MNV50rrqcOOhSxdL2bdn0PNl4B/SpLZglwCa6bVPDGM3GlsXQ8mInlfp61yzxyQy
FWVlZTggjpX19OtDEQ9xnxNXD1MLP30d/4c1ho8adM37pjmPPQH0rpWt5mEkRHyvyrdRn0r
ye0uWUgFsEdDXoug+IUmSO3u2AkxgMejf/AF6+Vx+FnSlzwXqfX5Zj4ziqU36f5ENnZLFPc
vLHhi3A9KsPfrbMVYkDPIrYvIUadZI8bWHIHY1zOq27rJvAyvr6VyU6ntp+8e04+zp3iQa7
bDUbRZ4gCy+ncVzMNllM/nXSWFwYW8uQZjJ5HpVxdOszMZNwCnkjNevTxMqMXT+4+fxWCWI
mqsfmcza6TLqF5FZW6ndIwBOPuj1qfxLsguJND0mIQWcGBKw+9M4HVj3+ld9p0aW7qlrBs3
jlm6mub1/R5LW7ndhnzmLqw71jTxvPWSlstvUwr5f7GldPV/kedLAd+MfnWhZQ/vMEDk1eF
qEZvk68VPpmmS3epRwRjbuPJ9K92pVi4XuePQoS57NGpBam3svtDLgMcLnvXa2Orxf8I6sg
jZzbR/MideKyfE6w2FlHCijaigAVyaatPbbox+7ikGHw3avDoUXjY3e1z6PE16eDpqHWxja
xMZpWkYspZixz6nmqtpFqOok2yHzNoyS3ARfVmPQVtQ6a2rma8Zha6dbczXUi5xnoqjux7A
VjalqaSp9g0+NrXTwfusfnlP8AekI6/ToK+tp0I04pS+R8dVqttyvuQ3BtbaZ4YJvtLDgzB
flPrt9veqTnd0P4UzvweKdGkk0yQxcu5CgfWtG+pyXb0HQWs11L5UEZd/QVsJ4cnhUST3dt
E/ZCSx/StFdLMFrJFaS/JGMSy93buB7VSSFBAxkQM4PVuTWUaimtDonRdP4kV5NGvH4juYG
9g+KqS2V3ZMPNQqP7wOQalE5S4+X7ueRXQWkYkjEkLsrY5VjuB+oNTOooaMmnS9o9DM0pIr
26SB0WKc/dI4V/bHY12dppKwk7gcOuGU9DXLy2bW9yl/bR7BFKpaMfwHPb2Ndjq+piBlZSA
SMla4MRiHyrl1ue7gMMrv2nQ5OWe307VLi3k+by3wAo7Gq51m6e4ckBcAkAenpVTUU2687+
YZI5iJFYnkg1DJKEKSLg5JU10QpRmlKW5xTxFSnKUY6JMmubyK+k86UFbgfx4+97Gq7RiZT
t+8vNVmOJGXPUcUthKY7oAn2xXQo8qsjilU55Xkdd4av98LWkrZxxVy8Vl3j8K5uYiw1GK5
iG2OQfrXULKt1AkoOSRg14OKpck+dbM+qwFVzhyS3WhgSFo2IHFV2k56962bm2EfDIDzwfU
VmyRoJPu8VrSqKSMK1NxdjPbOSR1zkVsRXBntY5MYOMH61mzYZwqnGTjrV/aIIlRePSuidm
kYYdNSl2K877c561mu5LsxHr1qa8cluDVB5Dj365FdNOOhjXq2diaXdEwj5ICrjJzngU0Pz
kj6immNo9ilizBFJJ78Cm9Mf5xWkUrHBKTuTK+1uO9WFcMBiqR24GO/epFYgZ55pyhc0p1n
HR7HV+JXJXQtuSTpUAH5tXTsogvU0lJ2urq1s0lkljHyD5R8ueoPQcisTWHudLbwnrwgWSI
WMPlljkFkJJU/mK1vB2o6Rqni5LCHTZYLrUZN0k81yX75I6ZI61x4qgpwaa16HfhcXKk1JP
Tr6G9PLcX+ktbQWQBDRkCIY6DqfrWTL4gi0u7ktnSQ3sQCqwXKQtnofcDP0Ndnr+leI9HvL
vSbLS5jbKoxcxlUWRTzjGR7flXGpqsUDajFqOq2iXkalI4JpWK7zwS20HJAJPua8j6vLn/e
RcpL7l0PTp4mmqf7lqK7dTnPEVzdTabftczeaovYXjPYBlkJAx7k1i2gLzQt23DkfWtK6gu
H+HdxfysDE19FDGe7BVbJ+nNYdlMUEeTwDXrVISdBN7nh+7HEyS2ud3qDhFjUdQBWTdMZgG
VuR2p9/eqZix+7t4xWS1yrqdjYNeFhsO7Js+lxVdbIkeUtF5T5xnIp0RKMGPI7VTeclSGAz
UX20o/wB7p2r1fY6Hj+1d7s3mvZTGnl5BB6ioLqK11gbLkCKdR+7mXv7N6is5NUXd84GPat
OF7eVRIhGa5ZU5UXzRVjuhVhXXs56o465gls7loJQQ6HBqaC8dG2g/nWx4hthNZJdoMtGdr
H1B6VymSMeor2aLjiaSkz5vEweFrOKenQ9A0jxLKpW3unLoeA/cfWumklhIy8igEdfWvJrW
c5xnBrrdK1FLmEWsrYkQfLnuK8LF4BQlzwXqfRZdmcmvZVHft/kdI+l2sytLBcxgjkjPWoY
NPlbPmyBU7EHmsu7IiBBLZHvWXJqEmQBKxHTGawjhpyVkz0nioR3R6DpOnssjsLk8cjdW3c
W8V5CI7oK+3nI6ivMtP8QT2FyiSSM0Yb5lJrpotXivZvOSQlOhUHGK8vE4OtGXNc6adaFf3
ehauvDluXV7d4xzjMhwa2NO8PW2lFZ3/ev94uBwfb6ViXbapbQ/abKO2vIkBLRSE5A/OuXv
PH+uXNubWCO3txjbuQEkD2ya71gsXi6S9lJW66/meXXr4bDztZp+n5FnxvqkTzrbqF3s+4g
egrC0LR5vEOtx20kqwQ8ySyN92KNRlmb6Cs1zK7NNNIZJX6s3WtmxuriLwtqFvp1vJJc3jL
FLIo4jhHJH1Jx+VfXYDBLC01DdnzeNxX1io57LoQeLNdhvvK0vSE+z6NZMfs6dDK3Qyv6sf
0Fci8gbh1zjuOtWZUljm+zyqVdeoqGaHyzhx9CK6HJyk+bc8tp2uQny/wCFz9CKms5RBeRz
HHynNVihB65o2sDwRmm43ViYyad0elWxhOlKsRypI/GsHU1ZJDIowjdOwNV/DmqFZVsLjlW
+4T/KtHXoCELhuM8DNeZh4SpzcJs9zE1I1qMakEcsSRMcjnPaug0d2dziQcjBWueZSso549
a1LRY5bvdBLhhgrt659a6ayvBnn4LSqmdRdhLewaeRN+FYsvquP8cVwD3tzNcNcPO7St1Yn
JrrtT1KJJI0NwomRQGwDjNczeR28krTWoVC3JRTkfUf4VjhIKMfeO7Mp88703awsdyZYR5i
52ZwR2qEvugb/ZINEBxazH2xTI+YnXPbiu+MUtjypTcrNiSE/I/fGKJfkuCw4JwaVh+4Bxn
1ouV+WJx0ZcU0Q1obYxfaU0f/AC0QblqfRNRIPkSMQDx+NZel3JiYc8A1JeRfZr4SRHEcvz
L6A1w1qaleD+R7OGqtKNVejOtvf3kCt7Y4rFliJB5NaWnXIubURyEcjGTVa5QxyshHIrx6a
cHynu1Hzq5khA10ik8bqnu5dhAzmmsNtyh4zn0qC7ZixJNd8dZI4rcsWU5HLZHpzVV2yOOv
NSydTg5qEnjFejFaHiVW23csqx2Rhn3nYvP4UYHGcnNRwZNtH6bAf0pxoijNyFOR0NKCfTg
Ugw2OgHSlUj1z61ZCTOw0fxTB/YyaJrSb7aLiKRovNTbkkI6ZB4JOGUhhkjkcVv6I9jZXPn
eH7yNSzK7pa3EcpfHRdkwSQD1AJrzB2wPl6dKh9+1N2krNAm4vQ9q1p/F3iS5ll1DW54rTb
gQW1sy3AHoyMRtX/aLbT2zXMLpnhXS2JvLiJ364urkSkf8AbKDOT7FxXHvrusXGix6M+oTS
WET+YtszcZ/qPboOapKDtwqfl2rHlhFaI6YOd73Ol8U6+NStLfT7TeLKFgcuFQucEDCrwij
Jwoz1JJJrDtvmyO2KicNJFtIwPpU1r8km32xWM3eLR0OmufmS0NeSbzLNSRyBt/GslpDnK5
BFX9vyvHng9DWbMBvwTjtXJh0k2j0KsnKmmyF55OpY0jS+YMBucVG56gHFM4xxXoqCPHdRp
sk3uAc89qtWt7LCw5PNUdxJ4Y5P5UnmfNz1FOUFJWYo1eV3R1UN4TGVO11PUHkGsrUtOiEJ
urddoB+ZfT6VWt7gxEDP1rSSXzrCZf8AZNcEYuhUutj1G4Ymk4y3sc9GWEmR2qws8kcqyK+
GU5BFRKuJB3FPMbd69GaT3PEpqS2OomvjcwCQHcWUMfWsaZt/IGOabaSkRFCRujPf0qQ7WY
SY5NebGHs5M+jUlWppkKl1JPVqv2V1cRP+6JyeKrKgDHsKu2xiTmU7Vz26n6UT9/RK5rRgq
fvSdkjcXWLq3sJp3bGFKqD/ABMa5qEFFLt161YupPPkBI2ov3U9Ki8tmXkYFelg8KqEXbd7
njY7FvETTWy2K8zPuHZTV3T7xrVWdc7F6jOM+1UHWJWOXHHvULTp5G1H53bv0rr9pZe7ueZ
Zp+9sQq8s2qu8g+dmLEU2+bNwEPG0c1YiuEEgd1BZeh71DPC7SGaBw27t3rgUm6l5G0qdoW
hqVc8e1JkZpHZwcNHtPsMUikE5rp3OInjLxypJGRuUgitPUbq5nK+dMFA/hHQH+tZsBaOVX
VASpyN3SpJvOmcs7FmPc/0qVFOVy+dqPKVmCFsqWb6jFb+nmyEDSunMalssMDP1rGMDIgZi
o9Bnn8q2NMmtxA0MwJDjByOOtZYj4TswP8QxpJHmmaR2+ZjkmoiTnrVm8hEF06LyAeOeoqu
R83862ja2hxz5ubXcniGLWUVFEMkgHtU8aj7NIfeorf8A1u3tVja1Q5MmBwOcYNOmG+xjfu
vFJH8iyrz0p0X7yzdO4GRUFxV9CG0crMAehrYlX7RppGcyRfMprDT5HVvfpW7YyqsoDD5Tw
R7VFaOl1ujfBT97kezDT7oKQCa3brMtqtypyyDDe49a5qaE2l68fbOV9xW3p9yrLsk6EYNe
PXjZqaPpaEm06ct0UXBMobrVa4ViCf6VpvEIrgqRkA8e47VXnTIPzfpThOzVi5UuaLMVxjp
1qE9TjmrcsZLE5/IVWaM5JBH4V6cJJo+erQknsPjKmCMjgeWvT6UHGO4psZHkREcjYvH4U8
nKg4zVx0RyydxqvjAxmpMc5GcVGAMEkc04E1ZF2gY8YHNMJJ4NBbB6ce1KHAwR196GCaYD5
TnvVy0mXLqwGOuPWs5mPQGpoxsxyOe9ZVIqSszqoVXCacTQnwIwoHHWiJhvXjJHFQuSQMno
OlND45rmjB2selUqrmuX5p/LZTnkHpVW8HzbhjDDNQvKGX3xQZC0G0n7vSkqfK00R7XmTiV
yOPamHIPX8qcSaaAOma7UeXIaTk9aFAAwTz70dAen0pDn07VRkKG9OgqxDcMisufvA1T5Bp
yED1pSgpLUunVcHdFpEyOeGq5Mi4Vh3FVF+6DmnlzjaT0rNxZ1QlFaiIfLuRk8NwcVOh+bA
HFVyCxU96lEgXoPmPQVjKDlZLc6qNVQu29C40kcceXGSfuj1pI+X3yfePQf3arqoU+ZM25+
w9KmRlJrpo0VT1e5z4nFyrvlWkS/HB5hG3k1JrVu+l6bBvO2a7BZF9EB+9+NWNM2NcxRs3L
MBT/iHNGPFzWYP7u1t4oo2H+7n+tdUpe42jgemhxb/MoccEelJKdwR8csOfrTmVo+QQynuK
jYHaRnoa5kzN3WjAlw4AHysM809meJsE4PSpGX9zARjjIpb0ASKccEZ6VHMm0jdRag5LyGe
eCNsgDD1pBFDJyrFD+dVRuDcUu87skD8OKvk7GSq3+JXNNYligEkhyWOAByTUbyNJLgnywD
jIPNMSQsoYyBWXjB7DrTFYl2ZhuA5yad2tBWi3dE8Y2SK2FB77v61PYTLHdIQu5m/d88AE9
6ildnUyPEFLfOB7U0SSicOoAL4kGB0/ziudrnTTOqL9lJNdH+BHcb1JRx80fyflVYH1Nast
rbyTuEutgb5gXGevPWmDRbx1Z4WjlAP8Lc1ca0EvedhywlWUnyRv6akFuf3T55FRD5Jgau2
2lXrwtJtVFGeWYDNU5EKsQeo4NbxlGWzOecJwS5lYJf9Y+BjIzS2TjzCp6EU2YExq3pxUcL
bJ1Pak1pYUXaomLOhRzVq2m4AJ6Uy4AJPeqsbbWxmmnzRFJOnU0N28X7RZrOv34eGHqKjtJ
sYIz/AI0tjOG+VvuuMEVWZWt7hoyeAfl+lefKG8Ge9Crflqr5nRE+dAsvdeD9Kp3AKk84Bp
9jLk7W6MMEU+4T5Dk8rxXnL3ZWPbp+9F2MmWKQucL0qoy/MRtAPpV2fcAATg9aqSOfmBOev
NejTuzxsSkilbEm3jGf4RU5YjIzVW2/1MX+6Km7mu08BbCgncfWpME8/wBKhj/1p+tSDqv1
NMBCMZI5FQ4JPGanPU/SoG6mmSyRfXHFSp6d6gP3R+FSn7v41nJ3OmmrE+4ntTBnGcUvcfS
g/wANQtjeT1Gk8EkUZOCMUnb8qF+8aqxkpNMY5wc4A+lMz3x1ok7U09fxqkZvccvLcmn4PJ
wMGoU++acn9aTFG1hXXHAXBHWmBT6D/Glb7tA++KdwaVxySvGeBn61YWYSLypDGqr/AHhT4
vvGr52o2CCvKxO0vzbI+vc0ittfP8XSq8P3T/vVLH94fhVx0VzK7nKxJ5rO+T+FSLOBz+FJ
/Caqt9/8aSlc1nDk6mxp+oGC7jlPRSDVnxqPM8RG+Vi0V3EkkZ7Y2gf0rB/iH+7Wzrn/ACA
9F/64t/6Eam/QiXvRuYSMV6Hj0NDbedvQjIFNX734U49TUX1MkWFJaxDf3WpLkhoom9qVf+
PP/gVJN/x7x1gvi+Z3rWFvJFQg7d2aBgkMBzS/36VOh+tdNzgsTL5TYU5B9MdaleT966DCK
OATz0qEf61frTpf9cPrWXVGsfhHedIoOQGyNoz2HtULTuyqrHhRgD0pW+8PrULfeNUgm2ie
eRmWIvx8gA+g702K7lh+45Apbr7sP/XMVCvf6GnZONmDqSjLmT1NaO/Pm2ySsfJUZYDvW6l
3ptwAjxxtGOOgzn0rkx9xPoakT7yfUVxVcPGVmnb0PWw+OlC6klLbc6iWx0mcxQiJQJD1jJ
GMda57VI9Oju2SxEq7DjLHINatp/x/J/uN/KsC5/4+H+tGH5r2cmx4503BSjBK45mLpkCqr
Aq33etW4qjk6V3RdtDya2qTHW0zI3H1zV65HnRrKo+YVVtv6f1rXj71jWVmmdWEk2nFlO0u
CMe1bTN5sQfb2wayIfvGtq3/ANR+BrzcRHW6PfwdR2RjXCsGbNUHHzEegrduf9ZUT/df6V0
UW2jHGJJn/9k=
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAE9AUsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiobq7tbK1e6vLiO3gjGWkkYKqj3JoAmormB4nu9ScJ4b0Se/iYZF7cH7Pb49QW
G5/8AgKke9A0LXtTj/wCJ/wCIXijbrbaUDbrj0MhJc/gVoA17/WtI0vA1DUbe2YjIR3G9vo
vU/gKy28UyXHy6P4d1TUCekjRC2jPvulKnH0BrS07QtH0nJ0/T4YXPWTbudvqxyT+JrSoA5
3zfGlyMpZaRp4PaWaS4YfgoUfrTl0rxLKQbrxSIh3WzskT9ZC9dBRQBg/8ACMpIS1zrWr3B
PXddFBj0wgUfpUc3gnw7dIY7u0luoz1jmuZHU/gWxXRUUAcqvw68EI25PDdopHQgHj9anHg
jw2pVorKWF1OVaO5lBX6fNXR0UAYH/CJ2AJeK91OGX/nol9JuHtySP0pG0LWIyPsXi2+RR/
BcQwzD89gb9a6CigDmmi8b2nMN3pGqIOqzQvbOf+BKXH6UHxJqNom7V/CuoQAHBe0K3S49c
Id3/jtdLRQBh2Xi7w3qFwttb6tCtw3SGbMUh9trgHPtW5VS/wBM07VbU2upWMF5Cedk0YcZ
9eaw/wDhE5bBt/hzXLzSx0FvI32m3H0Rzlf+AsKAOnormF1jxDpSn/hINHW6gXreaVukAH+
1CfnH/Ad1bWnatpmr27T6ZfQ3UanaxjbJQ+jDqD7GgC7RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
IetLSHrQAtFFFABRRRQAUUUUAFFFFABTJZY4YmlmkWONBlnc4Cj1JNYuseI49Pul0zT7V9U
1eRdyWcLAFV/vyMeI09z17A1Uh8NXOqTLeeLrtL9lIaPT4gRaQkHI+U8yN7t+AFACLr+p65
Js8LWsZsskNql2GER/65JwZP97IX3NT2nhKzFyl9rVzNrd+rb1lvMFIj/wBM4x8ifln3rog
AoAAAA4AHaigAooooAKK8o+It3Lpfj3QDFq95ay6pDLb24+0stvDcIVaJmQcEMTsbOeG9qy
NC+IOiaJd+MvFmq6pqU1ktzbwxWbytKYpnTdJEiHABDhh7BaAPbqK8yg+OHgm6jkktF1O5S
KHz5DFaE7FABbPPbIB7e9cxp3jzRtG0DxZqOqahq90mpXpFtaeW0dwgdWHyAt8pBUgkYA2j
uaAPdKK+YdK8SSac2harfz65cnRnllOT5gnEqIFQsWz984bg4BrsrD42WXh7QLK28XW19Pq
r3MkUk0MQ8mRBIQZY2OAyL9314oA9spCQoLMQAO5rwLQvHuneC9T1mRbW/wBVs7tJb1HilD
qFSaUFsu393b07Cm/Ez4kaJr3gbw/EIb5IdRvlku7WLAk8mJvmTOcZYkY9RQB780iIu53VR
6k4pwIYAggg9xXmPxIi0jWPAWkahHCs1sZFkt9wI+RoXI4/AdfSuV0PVLH4XT3sstxcto/k
giB5GcvI0KSxBc/xE+av0Az0oA94orxw/Ha2/wCEZXVh4Sv/ALQs7QTWjSqpj+XcrAkfMDg
jp1FWNF+NtpqGqi01Xw5d6RAIDK88sgcAhC4AAHIKjg+pHFAHqsV1bTyyRQXEcrxHDqjhih
9DjpU1fNHgT4o2GgeFNVl03w89zqct/Pc3bz3AjMu7LIeFJzgFdvqOvNdNqHx+W00TSZ4PD
TzaleOyzWxm2iPBGNpx827dxwMd6APcaxNS8L6TqN0b4RyWOo4wL2zcxTD6kfeHswIrR06+
i1PSrTUYQViuoUmUN1AYAgH86tUAckL3xT4eLf2vCNe01T/x92ce25jHq8Q4f6pz/s10Wna
np+r2S3mmXkV1AxxvjbOD3B9D7Hmrdc7qfhW3ubxtV0i5k0bVz1urYfLL7Sp92QfXn0IoA6
KiuY0/xNLBfx6L4ntl03UnO2GYH/R70/8ATNj0b/YPI7Z6109ABRRRQAUUUUAFFFFABSHrS
0h60ALRRRQAUUUUAFFFIzKiF3YKqjJJOABQAvQZrlZdW1DxHJJZ+GJfs9mrFJtWZNy8HBWA
Hh26jcflHuarkyeOZZEDzweGY2KNgFG1Ijrhuoh+mN3069fDDDbwRwQRLFFGoREQYCgdAB2
FAFHSdF0/RbZ4rKI75TvmmkO+Wd/7zseWP+RWjRRQAUUUUAFFFFAHlvjy40C7+KHhPQtWu1
ja5tb2JkJH/LVFVPoSQce4rzXWtG01bnxK2pJdxFZ0ttTbChTO0YPnpngb1TIP958V9LPaW
kk63ElrE8y/dkZAWH0NJLZ2kyyrNawyLNgSB0BD46Z9fxoA+dJfBWiCXwBN4fj1O003VZzB
tnwZJ4xJ5m6XGMBk3HHoAKzNbvdEsfHmseI5JpLm0guTFJHCAzQlrpnD47D5CvPPI9a+ojD
CfLzEh8s5T5R8vGOPTio2srN1dXtYWWT74MYIb6+tAHyzHq2hz6M9lbTT3cxCmJI42JkLNF
gIcfNjBBA6Yp14uiajZ6XFrPh/WLnS7V2tYtn7o3khkkbbHnkEGRMg4yAcdK+p44IIY0jhh
SNEGFVVACj2HanlVbG5QcHIyOhoA+R7+fRbTTrrS7aOe2aLTbu3S2Zmk8o75dsZbaCx5H1q
trF3bahHosGn6fPJ/ZssdzNJHA7l1MUQcBgMAKUYmvsHauc7Rn6UoAAwAAKAPINYvrdvhB4
US6s7y3ExjTa0LFowsTgswUEgHt9RXJ3+max448M6nq0XhnUrWDTEhntop8xyXskcQj2qv9
0DzD7kgetfRdFAHyZ9nnvPDp16fw5qMCXdyyqvlOWmKITvIA4+8EH0NSLFJq2tQW1v4e1R2
MMUaMYJFBbyAu3kDGGXBJr6vooA+W/7LKeGJpNL8A3I2XLh7uOOVpbuQK5wVPKD51XpjcGq
jcaF4m1GHSbSy8J6olvYXQvTILNgWLKgkALYPy7SAO5r6yooAw/B63MfgrR47yyexnjtkRo
JDlkwMDPocDOO2cVuUUUAFFFFAFa/0+y1SxksdRtY7q2kGGjkXIP/ANf3rmHk1Xwe4MjXGr
eHQMFzmS5sR6nvLH7/AHl9xXYUUAQ2t1bX1pFd2c8dxbyruSWNgysPUEVNXJXGiX3h6/k1f
wwGktpG33ejggRyZ+9JD/ck746N7Hmt/StWsNa09b7T5vNiJKkEFWRhwVZTyrA9QaAL1FFF
ABRRRQAUh60tIetAC0UUUAFFFFAASAMngVx0c6+O3Jt5QfC8blGZTzqLKcFfaIEYP94j06z
6m0vifUptAtJni0y2YDUbiM4Mh6/Z1I9R98joOOpOGXWi3vh67Oq+FLdDbNg3mkrhElAH34
uySY7dG74PNAHWIixoqIoVVGAoGAB6UtU9M1Oz1fT476xl8yF+ORhlI6qwPIYHgg9KuUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFIWCqWYgADJJ7VgS+LdPkma30iG41qcHaVsk3Ip/2pDhB+dAHQUVzfl+
MdRBLz2WhRE8JGn2qbHuxwgP4NSDwdaXGG1jU9S1dupW4uSkf/fEe1f0NAGte61pGm4+36n
a2pPQSyqpP0BNZw8Z+G3/ANXqDSj1jgkcH8Qpq/Y6FoumDGn6VaWx9Y4lBP44zWjQBzx8Ya
TwRBqbA9CNNuP/AIikbxr4fjOJZruMgZIexnBH/jldFRQBgR+NPCkjqn9vWkbNwBK/ln/x7
FbFte2d4m+0u4bhfWKQOP0qSSKKVCksayKeoYAg1i3PhDwzdMHfRraKUZxLbr5LjP8AtJg0
AbtFc0fDmq2YLaN4ovosD5Yb4LdR/TLYfH/AqT+2vEGm8a14ea4jBwbnSm84fUxthx+G6gD
pqKoadrOl6srHT72Kdk+/GDh4/ZlPKn6ir9ABRRRQAUUUUAFFFV729tNOsZr6+uEt7aBS8k
rnAUUALd3dtYWct5eTpb28Kl5JJDhVA7k15/CniG51e48a+H9P+yWciqG06ZSkmqID/rSDx
G4H3MjJH3sDGNiztL3xZepqetWbW2jwOJLGwl+/MR0mmXt6qnbqecY6+gClpWq2WtaZFqOn
y+ZBIO4wykcFWHZgcgjtV2uS1WCXwzqk3iWwiLadMd2qWqKSeP8Al4QD+ID7w/iUZ6jnqYJ
4bq2iubaVZYZVDo6HIZSMgg+lAElFFFABSHrS0h60ALRRRQAVgeINSu0eDRNGYf2teg7Xxu
FrEDhpmHt0A7sQPWtXUr+20rS7nUbt9kFvGZHPsB0HuelZnhzT7iKCXV9TX/iaaiRLMD/yx
T+CEeyj8yWPegDR0vTbbSNLh0+0B8qIfeY5Z2PJZj3JJJJ9TVyiigDmtU0G5ttSk8Q+HH8r
UiB59qz4gvgOzDor+jj8citHRddstdtJJbUvHNA/lXFtKNstvIOquvY/oRyK1KwNZ0S4kvF
1vQ5UtdYhTbl/9XdJ/wA85QO3o3Ve3cEA36KydG1uPVVkgmt3sdRt8C5s5SN0RPQgjhlPZh
wf0rWoAKKKrX9/ZaZYy32oXMdtbRDLySHAH/1/agCzXP33iVBevpeiWratqSnDxxnEUB/6a
ydF+gy3tWFqmrNf2g1HxBqX/CMeGScKksnk3N5/vHrGmP4R8xHUjpU+n+Pfh1YwW2n6frNn
aRuypBEInjDljgbcqN2SetAGkfDc+qlZfFF6L0DkWUG6O2X6rnMn/Ajj2FdDFFFBEsUMaxx
qMKiDAA9hT8gdTTUkjkBMciuBwdpzQA6io3ngjcI8yKx5CswBrM1fxJo+hzQQ6lcSRyThmj
RIJJC4XlsbVPQc0Aa9FVRqNgdOi1E3kS2kqK6TO4VSpGQcn1FNuNSt4tKm1GANexRIX22pV
2fAzhecE/jQBcorhNF+LPg3xDqlnpej3V1d3t1n9yts+YsdS5xgAeua6641bSrO5Ftd6laW
8zDIjlmVWP4E5oAu0VSutX0mxZFvdTtLZpBuQTTKhYeoyeahs/EOg6heGzsNZsbu4Gf3UNw
jtx14BoA06KxJ/F/hW1vXsbjxHpsV1Hw8T3SBl+ozVW48ZWVrrs2kzaZqIMDwpJciEGFfNO
2M53ZIJ46UAXdV8NaPq8q3Fza+XeJ9y8t2MU6fR1wfw6VmNP4k8N5N0JfEWlL/AMtYkAvIR
/tKMCUe64b2Nacfinw3NqQ02HXrCW9LMvkR3Cs+R1GAeMVxXiH4z+GtH8QW+iafE+tXEuN8
lpKnlQ8/xOTjjqewFAHoGmarp2sWQvNMu47mEnaSh5U9wwPKn2PNXa5q80JL2SPxBoN1Hp2
qyRhvPjw8NyuMhZQOHHow5HUGp9L8Q/aL5dI1e1Om6vtLCBjuScDq0T9HHt94dxQBvUUVR1
bVrDRNLm1LUZvKgiHplmJ6KoHJYngAdaAJNQ1Gy0qwlvtQuEt7eIZZ2/QAdyewHJrm7TS77
xLqMOteIY3t7CFhJZaS/wDCR0lm9X7hei/Wnabo91rmoQeI/EsBVoj5mn6a/K2Y7O46NKR3
6L0HcnrKACiiigAIBGDyK5G0H/CI67FpZONC1KQ/ZCelpOeTD7I3JX0OR3FddVPVNNttX0q
4027DeTOu0lThlPUMp7EHBB9RQBcorA8O6ncSCXRNXcf2xYKBKegnjOQky+zY59GyK36ACk
PWlpD1oAWiiqOr6jHpOk3F/IhkMY+SNesjk4VR7kkD8aAMi7C6/wCJ100/NYaSyT3A7Sznm
ND7KPnPvsrpazNC019M0pYp2D3czNPcyAfflY5Y/TsPYCtOgAooooAKKKKAMXXNCGqGG8s7
ptP1W15t7uMZIHUo4/iQ91P1GDSaNrpvZ5NL1OFbHWbdcy227Ide0kZ/iQ/mOh5rbrA8V2W
ky6O+p6lcmwfTg08N/HxJbNjqvrnoV6N0xQBoatq9jomnNfahKUjBCKqgs8jnhUVRyzE9AK
x7DSLzV7+LXPEkSq0R32WndVtf9t+zS+/Reg9a53wrqV9q/iaOXxraNY6rHGDpdu8e2J4yv
zSocn96R1U8oOO5Nek0AcN8Q9M13UI9IfQ9K/tBoZ3+0BZ0hkETRlSFLgqQehBBzXAt4M8Y
3ccNnaeH5LazVxIgvLyNfs8iEGNtqFldQw5GwcdDXu9FAHhPjRvDiXfiJr77LqOrQy2G63a
4dA7kjzVXk7FI64/Gtvw14K16CUXFlYWfhaJpZpVktLozuYnjwkW3aFYBjvy3IxgYr1jyot
xby13HqccmvI/Ec2mRT+KpI/Fl5E1okDwqmrOBEzE7wBu9unagDO1D4e67LqEktx4L0vVLg
x2yLfNqLZLI5aVzvXOXBxznHuK6pdE8VaYNGW202G/itpLmRoheY+zLIhVIUZxlguep+gGK
557/AEHTvGCW2lfErVbm2e1kkmRL8XfkSAqEKght5bJGznpnitbV/HHiPSNFtVvTp+lXn2V
JpJ9TRlE7NIV2qqkBWCgMw3ZG7GO9AGT4j+HnivxJ4MtdPuLTTluY7OGCOOS5b/Q5I2OXQh
SrB1xkYB9+KPDHwk1rRdPu4W1GzhhmWDGmBpJreQxsWYSMQpIbOOhxx1HFa+j+Otav9Qksz
qei38Imnge5sY3xboiZFw5Lldm75dpIz2Jrl7n4jeI/7Mt7i28baEszWBu5EeyyS4fb5SgP
wcHPPPtQBa0f4Xa7b+I9Pu7jQfDdpHp1x5kF5BLN5wjDlgrKmxXYZwGb0GQap+IvgtrWseI
bG9C6VOLcOs1zJNLG93l9yPIAp+cfUg+w4q7c+O9dTxMunx/EHQxYi9S0Mq2QMjK0W8y/f2
7Q3ymo/Ffj/WdU+GjSadfW9iZ7GUSXyI372dHKvDG3SNio3AsTkMAPWgDU/wCFb+ILbQLfS
Y30fVJI9Kn097m93h8ySbvlAVsKg4HPftVvTfBHiqwmhMVr4bs401OPUALTzVEaqgjdFG3+
JQT16k15N8M/FGu2PhrWU0sPb28dnJcSaq1qZpEmDfukYnIYtyuMcZzXcN4w1ptcjtx4/n/
s8TwRs66UhYq0ZZ23hMAKwC4x3oApy/A3xFdahPHe6rot3pjSSGAS20nnWyMxICspByM5wS
RXY+IPA/i/VrXV9NttY0+O3v7e1t47plkWeLyTnfgcFiST1GK5jxd8QfGyeDtEuPDE4+2ze
cLyZ7BudjYG3IwGbrtxznitDwL4w8Vy/wBjf8JLeXlzeXtxJBdWL6aUa3XBMcoKqMKcAHOR
zQBNoPwy8XeHBeW+k69o9va3kbJNusWkaViMeaSWyrY6jJUnJxVLwv8AA++8J6/Dr1h4kgn
u7dTHHDPasYnVkKsW+fOeeg4r2yigDH8MaTd6H4atNKvb5L2S2XYJUh8obR0GMnp61PrGjW
WuWH2S9DrtYPFLE2ySFx0dGHIIrRqhq2rWejae15eM23IVI0G55XP3URe7E9BQBzZ8VyeGX
bTfFofeoxZ3sSbhqPYIFHSb/Y6HqOOlzStLv9Tv4vEHiWBYrlMmz08NvSzB/iPZpSOp7dB3
Jpp4Vl8SLNf+MY1aSVcWlnG3Gnqcchh1lyAS/bGBxnN/QtTvbfUJfDeuyiS/gXzLe5xt+2w
dN+Om8HhgPY9DQB0lFFFABRRRQAUUUUAcz4qt5LT7L4ps4i11pRJlVB801sf9anvgfMPdfe
uigniubaK4gkEkUqh0dejKRkH8qkIBBBGQfWuV8Nq2iate+FH4t4gbvTyf+eDN80f/AABjj
/dZaAOqpD1paQ9aAFrmr5Rq/jO004nda6UgvZlHRpmysQP0AdvrtrpCwVCzEBQMkntXP+E0
M+nXGtyD97qs7XPPaP7sY/74VfzNAHQ0UUUAFFFFABRRRQAVycRXxZrvn4LaHpcxEf8AdvL
here6IeB2LZP8Iq34mvLgpa6DYOyXuqsYvMTrBCBmSX8BwP8AaYVtWdnbafYwWVnEsNvAgj
jReigDigCvq2k2es6e1leK23IZJEO14nHR0b+Fh2NYul6tqGl6hFoHieVHnkJWz1ALtS8H9
1h0WUDqOh6juB1NVNS02y1fTpdP1G3We2lGGRv0IPUEdQRyKALdFcnFqdz4UljsNfnkn0t3
WO11R/mKk8COc9j2D9DxnB69ZQAVnvoeiyOXfSLJmJyWNuhJP5VoVzeoeILyfUH0bwzbR3l
9HxPcyk/Z7M+jkcs/+wOfUigDTePRNDtZLt4rLToE5aTasSj8eKxZdffW4vI0bw1Nqlu3/L
e9UW9ufcbwWb8FNW7HwtapcR3+szvrWpKcie5HyRn/AKZx/dQfTn3NdBQByVroHiJ42jl1S
y0WBv8Al30i0UZ+ryA5P0UVL/whNhJ/x96pq11677xkB/BNtU7n4i6bbHWVbStSL6RHJLMD
Gq+YqMFcplucZB7cH3qG0+JVlc+B9S8VSaJqVtFp0rRzWsqKs3ABJAJAPBzjOeKANL/hBNB
x8raip9RqE3H/AI9St4Slij22HifWLb0WSVLhPxWRWzWNafFnw5cGd5oLu1gSSzjjlkQYmN
yMpjnt3+hNbPivxlZeE7e1uLmznvIZrhbeRrYoTASCQWBIOMA9PSgCKK08c6YNsN7pGr26D
iKS3a0kb/gSllz/AMBqeHxfbQzx2viCxuNBuH4U3eDA7eizKSpPsSD7VqahrNjYabe3jXEU
v2OB7h41kXO1Rn8PSqHhjWI/GPgyz1e60yOCHUI95tZJFmAXPAYgYPHOO1AG+rKyhlIIPII
70tcrJ4f1DRHNz4TuVSEctpNwSbd/+ubdYj9Mr7Vp6Pr9rqzTWxilstQtwPtFlcDbJFnv6M
p7MpINAGvRRWVr2u2ug6d9pmjkuJ5G8u3tYRmW5kPREHc/yGSaAHa3rljoViLm8ZmeRhHBB
EN0lxIeiIvcn9Op4rM0nQrq51SPxJ4iw2phSLe1Vt0Vih/hXszkfefv0GBUujaNcm8/t7X/
AC5dXkUiONTujskP/LOP3/vN1J9sCuhoAKxvEOif2zYR+RP9l1C1fz7O6A5hkHTPqp6MO4J
rZooAyfD+rvq+ml7mAW1/buYLu3znypV6gHuDwQe4IrWrlNcR9A1xPFkBIsnQQapGOnlj7k
+PVM4P+yT/AHRXVKyuoZSGUjII7igBaKKKACiiigArmfFgayGneJIxltLnBmx3t3+SX8gQ3
/AK6aorm3hu7Sa1uEDwzIY3U91IwRQBKCCAQQQeQRSHrXPeEbpzo8mk3Mhe80iU2UxPVgoB
RvxQofzroT1oAwvFs8kfhqW1gYrcX7pZREdcyMFJ/AFj+FbUEMdtbRW8KhY4lCKo7ADAFYO
p5vfGei2AGY7VJb+X6geXH+rsf+A10VABVA6zpa68uhNeRjUnhNwtufvGPON30zV+vn74r6
YdU+KkS6e8NreRaYDLPeakbKLBchSpBBYjnIHHI9KAPoAOrMyqwJU4YA9PrS15N8DfsyeHd
Zto55Li6hvttzP9o+0RSPsXmOTHzDHr0r1mgAoJABJIAHJJornvF9xKNHj0q1fbdatMtlGR
yVVuZG/BA5/KgCPw2Tqt5e+KJFOy7PkWWe1sh4I/323N9NvpXS1HBDFbW0VvCgSKJQiKOiq
BgCn703+XuG/GduecetAC0VHFPDOHMMyS7GKNsYHaw6g46H2qSgBk0MNzBJb3ESyxSKVdHG
QwPUEd65Lfd+CmWOTzbzwzniZmLy6cOwbu8Q9eqjrkDI7Cub8R3lzdzReGNKfZe3yFp5hg/
ZbfOGf/AHjyqj156A0AVrq/ufE+oS6RoV4YNNgwt9qMJyWJGfKhbpuwfmb+HIA56dHp+n2W
lWEVhp9slvbRDCog4Hv7n1J5NcnbaNN4CjB0FJJ/DaAmXTQC72vcyQnqw6kofcj0rrbDULL
VLCK/066jurWZdySxnIYUAWaKKKAPHfHHhi71D4q6FZ2yzpY6rKJ7t42IUpEB5sbezhYuO5
Wvn/xHKjeNPElvcC8uNCjv7w28EJYpHOQRG3sMgfgK+vPEnjvwv4TuIoNe1BraSRPMUCF3A
XOMkqCBzWvpl9pWsaXDqWlTwXdlcjzEliwVcetAHxVGNPibSz9iNwggMdzDBE5dnIjABXrn
O4Z9+KqwpJZ/a1uf7Rtp5JJ4riymtZERfkbyizk/M3zEAY49a+7BHGGLBFBPUgdayH8QaYf
Fi+F/Lllv3tvtb7Yi0ccecAs3QEkcCgD4ssQy3esJbWN1NHd6UluFtkcjzCIyd2AeMqc19M
fAyO5t/Ac9ncWc1p5F1gJJC0Yz5absA/7Wc+9epJFHHny41TP90Yp2KACsfW9Bg1cRXEcz2
epW2WtryL78Z9D/AHkPdTwf1rYrJ1zXrTQ7aMyI1zeXDeXa2cXMtw/oo9PUngDk0AYS+N1s
bZ9O1m0I8SRt5SafBkm8Y/deLP8AyzPUk/d5z05v6Fod8t42veI5YrnWZFKqsWTFZxn/AJZ
x5/8AHm6t7DArIl8HarcFvEtzfh/FaESWzAnyLZcc26jujAkM3UnnsBXU6Jq0Ot6RFfxRtC
5yksL/AHoZFOHRvcEEUAaVFFFABRRRQAyaKOeCSCZBJFIpR0YZDAjBBrnPCsr2Ru/C9zK0k
+lECF3OTLbNkxN74wUPunvXTVy/iAHTPEejeIl3CLedPu9o/wCWcpGxj7LIF/76NAHUUUUU
AFFFFABRRRQBzKf8S74kSpwItYshIPeWE4P5o6/9810p61zfiwG3bRdXRtrWWoRK5/6Zy/u
mH/j4P4V0hoA5/TVE3jjXboqcww21qpzx0aQ/+hiuhrn/AA0fNm1y7P3ptSkXOeyKsY/Ra6
CgAr5y+JdxfWvjm8i1/VdN1KztLKOSMXejmdYN7thcKwwxIxuHUY9K+ja8C+MKafL8QtK/t
rU7bw9bW8AubfUlsTczTSBjlDjoq8EAjGTQB2HwYQweEr60kuZGmivXaS1ezNt9kLANsCkn
jnI5716bXlfwRKN4Y1RoLU/Z/tzeVftC8JvxgfvSjE4bscdcV6pQAVzYQaj8Qi7AmPR7QBc
9PNmPJ/BEH/fVdJXMeDybmPWNWfBe91Gbaf8AYjPlKPyT9aAOnr5q+JcMPhf4nTXza/r0MD
2AnbyNRCTAtIQEj39UBGSo6da+la8U+L4mk8T6Yuq6q2gaBFbGRdTh037VIZ93Me7B8sbcE
djQBofBG4tZNP1+LdetqRu0nvGurpLjcZEBUhkAAOOo6g9a9bryT4Isi6XrNpYqbjSoZ0+y
6jLZi2lu8r825R97B6Meea9boAr3t3Bp+n3F9cttht42lc+igZNZHhiynSzl1jUY9upaoRP
MD1iXH7uL6KuB9Sx71F4kP23UdF0HPyXdwZ51/vRRDeQfYtsH410lABXK3ulXXh+9m1rw3a
+dDKd97pceFEx7yRdhJ6jo315rV1jxHoegPaJrWqQWH2xzHCZ22q7DqM9B+NYE/wAVfh5bX
UtrN4qshLCxRwu5gCPcDBoA6jTNTstX09L6wl8yJsg5GGRh1VgeVYHgg1crz3T7+z8Rz3fi
z4eXqyyRTfZ7y3kUpBf7QDxn7r4PD49jkdOw0jWrPWbaSS2LxzQv5c9vKNskD/3WHb69COR
kUAcD8Sru0svFvha4v5Yo7RGkMzSsAu3cmc5rwTUfF3iHw8ulweHtcutO0gFJ7SC1TZHcsQ
okIOMMocEY6Zz619Z6r4W8Oa5dx3Ws6JZ6hNEuxHuIg5UZzgZ+tJe+FfDeovYPfaHZTnTiD
a74V/cf7voOBxQB8l3nirxn/bmt2zeN9Uj8m8jgVkujjDSbWIXpge2KS48XeK9Rv9S18eM1
tZY7YWskUU5ilkCZCBQAd3I3E8cueea+q38B+CpbiS4k8K6W8shLO7WqEsTySeKmPg3wmXZ
z4c07LQ/Zz/oyYMec7cY6ZoA+Qrrxx4oPgm0sp/F95JLLObpVEz+YByhBfOcAgEL/ALVfXX
gnUm1fwDoepST/AGiSezjZ5M53NtAYn3yDTovBfhCCMpF4Y0tFY5IFonPGPT3NJrWrxeHrC
30/SbBLnUJx5Vjp8WEBx3OPuxr1J7fUigCbXvENtoaW8PkyXmo3jeXaWUPLzN/7Ko7seAKg
0PQHtrt9b1mRLvXLhdskoHyQJ/zyiB6KPXqx5NSaFoT2DSalqk63utXQ/f3OMKo7Rxg/dQe
nfqea3KACuYl8vQfGcc4ylnrp8p/7qXSj5T7b1BHuVHrVXxJ49tvDGujT7zSL65gFp9rkub
YKwiXcV+ZSQccdRn6VlyeMfCfxE0O60rwzrUM+rqn2m2hdSkiyRkMpww9QM47GgD0Wis/RN
Uh1rQbLVYPuXMQfH909x+ByPwrQoAKKK8v8XfGbSPCutX+lf2JqF/JYbBPNFsWJGcZVSSc9
/SgD1CszxBpv9seG9Q0wHa9xAyI3918fKfwODXF+AviXceMPEuq6NfaGdJktYkuIVeUM7xt
jqPxByOxFej0AZXhvUjrHhfTtSY/vJ4FMns4GGH/fQNatct4SVrG91/Q2JxZ37TQj0imAkA
H/AAIuPwrqaACiiigAooooAw/F8LT+DNWCDLx27TL/ALyfOP1UVqWt1Hd2UF3GfknjWRfoR
kfzp9xCtxazW7jKyoUIPoRisTwdKz+CdHWXCyRWyQOB2ZBsP6rQBH4Hw3hGCdSSs8s0oJOS
Q0rEV0lct8PCG+G2hSKeJLVZPpuycfrXU0AFfOnxU/t+P41Wz+CRNca42mfvYUhRwE3H+8M
EEdfw9a+iZJI4YmlldY40BZmY4CgdST2rybx3p3wv1Pxxp83iy+uLW9mswYLiOZooJE3nbm
ReAevcDBoAm+EGsa1dabrY8XarK+qw3qRS293hGt2KDCAD5QCc4Ar1WvMtM+D/AMP0uLLVt
Ga5Z7e4S5jmivTKkjKcjOSQ3869NoAiuZltrSa4f7sSFz9AM1h+CYmi8C6PvXa8tuJmHu/z
n/0KrPipingzWmDFcWU3I7fIau6Ygj0eyjVdqrAigegCigC2SACScAd68Q+L/wDaGoeLvD2
lqus3uiX9tKHttKnSPz5AcjBbhjjqD26d69tkTzIXTCncpGGGQfrXzf4h8OJ8M/EfhqbTtV
h1vXJ5mFtpmoRsLeEu4Aki2nEW0nHJOaAOr+CkDQ6v4iFvaapbWAjt0hXUp1mcY35AZflwP
QdK9nryT4MRXXmeK7vVp44tam1DF7p0UflpaMBwQvT5hzkdfrXrdAHNWYa8+Iup3Dfc0+zi
tUH+1ITI5/IJXS1z3hzEmoeIbr+J9RaPPskaKP5GuhoAgurS0u4vLvLaG4j/ALsqBh+Rr5/
uYPEg8WeIP+EAtPsgXU3juZ7+S1FlwqjCoy7sgY6Gvf76ztNQsZrK+hWe2mXbJG/Rh6Gvl3
U/Cf2Txz4h0rQPCtnqgF4IYfteZIbNGQNu3mQfNyfkIP17UAe7fDq8urzQbh73UNCvrhbhl
kfRUKoGAAIf1bjrjpitTWPDv2m/XXNHlWx1yFNiz4OydOvlygfeX36r1FeffAy8t3tPEelW
1nbwJYXaJ5kdqLd5SVOd65PIIIHPSvYaAMXQ/EFvq7TWksT2WqWmBdWUv34z6g/xIezDg/X
itqsrV9Fh1PyrmKQ2mo22Tb3kY+eM+h/vKe6ng/Xmq+ja3PcXDaTrUCWWsxLvaJGJjnTOPM
iJ6r6jqp4PYkA3aKKw9c19dNkh02xiF7rN2D9mtAccDrI5/hQdz+AyaAH67rT6ZHFaWNv9t
1a7ytrbA4BI6u5/hRepP4Dkio9A0BtMabUNSuzqGs3YH2i7YYAHURxr/Cg7Dv1OTS6D4fXS
3n1C8uDfaveAG5u24zjoiD+BBnhR9Tk1uUAFFFFAHgHxfSzf4k2RvIdOtAungre6ykslsx8
w/Iqxj73PO7jHar/wr8TXE/i5tAhsdD1Cy+zmT+09FsGt0gYfwPuUZz7VkfF/U729+KFp4b
WW9ubBbDzJbGK9js0ZiT8298qTjsR9Kb8KtOj0r4o21nBaXdnCNPncRS6rHeKTuTkCMYX8e
TQB7F4Pj+xrrekgkJZ6lL5an+FJMSgfT5zXT1zWkjy/HniSPGPMjtJgPX5WUn/x0flXS0AF
fNXxN1W0/wCFx3ltMNC0l7OzUre3mnyXTXG9MEMq5BIBwMjj1r2f4i31zpvgm4vrXVL/AEt
oXRnubC1W4kRc8/I3GPU9q8T1bX9R8TfEY3mlR+NLKSLTkimjtNPi+0YDcMVPRG689+nFAE
vwKsNP0z4k3sNhrcWqpNpzMXS2eEKfMXgBxz+FfSteAeALnUP+F2QW+rN4iD/2VL5Ca4EEm
C6kkBQMDj35r3+gDmIj9m+KFzGv3b3S0kI/2o5SufykH5V09c1f5j+I+iODgTWV1GffDRMB
/OuloAxPFfiO38J+GbrXbq2luYrfaDHDjcxZgo5JAAyeprznT/jfFqHie301fDU0VjJdpYS
XRuo3KzPnAVVzvXjqD0rvfHbXqfD/AFt9O02HU7tbZjHazReakp9Cn8Xrjvivma1bWpfFXh
NJNOmAg1JJrC1ttEW1WSLI85xnnhhghs9M5FAH17RRRQAV5fYeIodJgm018sbe5nTI7/vXr
1CvmPxhea9F421mPTmUWou5NoOeuee3rmgD3T4eKyfDfQonUK8VssbAdiuQR+YrqK5/wiBF
oclkBzZ3U8B/Byf5EV0FAEdxbw3drLa3MaywzIY5EYZDKRgg/hXzn408Pabpnj5vCWnWWuX
GiS2Mdy2jaZdKsbMHbJJlPA6cLX0hXzf8aLS5t/iRDqMvh211GO7tUtbQTozrPJkls7XBDL
kY4wc0AdJ4E8O2ep38OoeGLG68EnRL3ybyyMhlN7GY1bbJ823OSeeeDXtleNfs+kHwrrflx
L5H9oExyohRJPkXO0HoAR617LQBgeNTjwHrh27v9Dk4/wCAmtq3/wCPWL/cH8qoeI4jP4U1
eFU3s9nKAvqdhxU2jzC40HT7gNuEtvG4PrlQaALcztHBJIkZldVJCA4LHHQV89eNtR1Txot
lqjfDzxNpN1aj9xfQzRIMbgwDBuoDKCOhr6Irxn41pa2VxpOua3psOtaNbpJEdNkvDAWmYj
EgA+/gZz6UAWfg1BdWtxrsd5oOpWc8xinlvtSlEkt2x3A8r8uBjtk88167Xj/wMMF3pes6v
p0Nrp2l3UyLBpdvdNP9mKghmbccqWznHtXsFAHPeGFKS68h6jVJTj6qhH6GuhrndJcW3jLX
7BiFM3k3sa46qyeWx/76j/WuioAhurW3vbOa0u4lmgmQpJG3RlPBBr5h8ZeDp9J8e6pb6B4
MR7QLHJClxbyXEbqFzJKj7gqkdNpOeOK+ivE934hstCkufDOmQalqCMuLeeXywy98H1FfO/
jOy16Dxhc6n40/sa6u72NfI0hbm6nEIAADBI8cHB68HmgDq/2eblHbxRb2/ktai4jkjkjg8
vdkN2JLY44Bzj1r3evDfgotuPFOuyRQ6bpxktYf9AtIpoWXDNlykvPOeoJFe5UAFZmtaLb6
1ZrFJLLbTxN5lvdQNtlgf+8p/mDwRwa06wNc1m6iuY9F0OOO41i4XcvmZ8u2T/nrJjt2A6s
ePUgAwp/GOp6bqEPhO5tIrnxRcDFqyttt54+f3zHqmMHKdSR8uQcjpND0KPSIpZp52vdTuj
vuryQYaVvQD+FB0CjgD86qL4P0qTSZbS/D3l1O4nmvmO2dph0kVh9wj+EDgDj1qGx1u90rU
otC8Sg7pDss9TAxFd+itj7knt0bt6UAdTRRRQAUUVyXxJ1PUNH+Geu6jpUjRXkVv8ki9Uyw
BYe4BJFAHkHxvsNKvPiBZL4jk/sXTmsSsepQ2f2l55N3KMNw27R0PXn3p3wS0QWnjWS/0ay
uL7Qvsbxrq11afZWLlgdqgE+Z069qp6ba/DAWDJe+HfGevXcsQ+0zy28+ZD1J+8OM/Wuh+F
Wp2Fh8R73w9oK63baDc2Pnw2mrRsphmRgG2Z/hwfzoA9R0wFvH/iGQ4O23tIx7DEhx+tdJX
M+GSLjV/E1/kkyaj5A9MRxIvH47q6agBCAwIYAg9jXhXxfgl1PxxY6PoNtDp+utZfaG1ibU
DaBYg5AQYID4OT3xmvadX1BdJ0O/1R4zKtnA85QHBYKpOM/hXgGt+PbvUdHsdb+IXgDRdR0
CY7o1guUlubfcPkOC2eeM8CgCX4Rx2+gfEQ6Rqgsdb129gkY6tZag120SrglHB4TPqPpX0P
Xz/wDDye0bx1peqx/2H4asLpZILLRrCXzrm5LLndOy9MAZG7p6c19AUAc5qm1vHnh1T1WG7
cflGP8A2at+cO1vIschjcqQrhd2044OO/0rn7sl/iRpKZ4j0+5fHuXiGa6SgD58XUdRPjjS
dQ+Lllc2unLDJFp1wqvHHcSiTKtPFGxCPt5Arc+I3ijw3rkOlw+GTcX3iwXK/wBlzWsTq0T
BhvyxA+TbncPzr2G6tLW9t2t722iuYW6xyoHU/geKp6foGiaVK02m6RZ2cjDBeGFUJHpkDp
QBfi3+Snm48zaN2Ome9PoooAK8en8NQatf3uoNMIzNdTHb5gGP3jDp+Few1yfhazt7vw3Bd
SwgvLJM5JUHOZXoAuaE6xa74isFyPLu0nGfSSJD/wChBq6Cufixb/EK4UDAvNPST6mORgf0
kFdBQBW1C9i03TLrUJ0keK2iaV1jXcxVRk4Hc8V8yePfFml+IfFmleMvDSaqt9ZrGEjvtLd
ocBiwcEH35GOa+ltZaNNB1B5lVo1tpCwYkAjac5I5x9Oa8D0/wz8Qb7TvDfiXSdSm8RQWLK
8Fpdu9iEQHOFDf6xGUgBm5wKAOt+Bclm+j6+YLia4uZL/zriRrc28e51BAjjPIA+g+leu1w
Xww0HX/AA/od/b+IJLdZprtporS3kMi2iEAiPcecc8DnArvaAEdVdGRhlWGCPUVgeDJGbwh
ZQucva77VvYxuyfyUV0Fc74d3WuseINLccR3n2qM+qTLu/8AQg9AHQkhVLHoOa8R8eahpni
nV9J8SeHda0W4t9BMqXR1CGSWJWkwFXYF+dsgjA5B5r25lDKVOcEY4ryWz+FOrfaLPTdW16
3vfDWmzNPa2S25jeRiSf3pBw3XBPORnpmgDkvCUHi3XdR1XX/BniPw7FM6Qw3NpZ2T2+VVi
QQHAAJG75uc4xX0RXEeFPDXiPT/ABbq2v8AiG50uRry3itoYtPjdFhSMsQMN/vfpXb0Ac1r
Lf2d4t0PVcEQ3BfTpmHbfho8/wDA1x/wKulrO1zTBrGh3Wn+YYnkXMci9Y3ByjD6MAaZoOp
tq2iw3UsflXIzFcRd45VO11/MH8MUATaxq1noWiXmsagzLa2kRlkKjJwPQdzXgvi3XNb1LV
odW0fwn4n8NeINWjW0sp4pogl4B8wWRTnbgZPY4r3PxHosfiLwxqOhyzmBL2FoTKq5KZ7ge
1cWPgz4XkETXupa7eyxYKvLqUmVYDGRjGDQBhfCa31XT/FmqWXjOwvh4se0SU3t1dCcTW2/
AVMcKA3XrXs1cXoPw40bw14oGvaXeX5ka2a2kjubhpw4JBBy+SMY6D1rT1PWrifUX0DQAsu
ohQZ7hhuislPdvV/RO/U4FADtY1m5F4uh6Esc+rSrudmOUs4z/wAtJP8A2VerH2BNW9E0O2
0S1kjikkubmd/MuLqc7pJ39WP8gOAOBT9I0i10e0MMG6SWQ757iQ5knfu7nuf5dBxUXiO91
TT/AA9dXWiWKX2ortWCByQrMzBecc4Gcn6UAa1Vr6wtNTsJbG/gWe3mG1426H/A+/avJ9K8
efEbUrrUoRpGiOmnXc1hPJC0uI5UiZ1c5OPLJAGfeoPDvxJ8Xa5feFtQuIdLtdJ1y+ktPs8
W55k2ISSWzjlh6A4xQB3UGoan4Yu0sNfmN5pMj7LbVD1hzwI5/fsJOh74PXrgQRkVnQ6hom
uJeWNve2eorHmG5hjkWTbngqwGcd+DXPqZvAw2zSS3PhjPyu2Xk072PdovQ9V75HQA7Gmui
SIUkQOp6hhkGiORJYllidXjcBlZTkMD0INOoAKpanc22nafcarcRqRaQvJuwNwAGSAffAq7
XMeITHq+r2HhdW3JIReXqj/nijfKp/33wPcK1AFrwjYT6d4Us4rxdt5MGubgekkjF2H4Fsf
hW7RRQBU1Owi1TSLzTJ2ZYruF4XK9QGBBx781xdn8GvhrZxIo8LW07KoUvOzOWwOpyeprv6
KAOPs/hl4H03VLLU9L8P29hd2UnmxyW+VJOCMN6jmuwoooA5m1T7T8StRuQ2Vs9Pht8f7Tu
zn9AtdNXNeEcXUWq63yf7RvpHRj3jT90n4YTP410tABRRRQAUUUUAVtRuRZ6Vd3jHaIIXkJ
9MKT/Ss/wvbfY/CGj2x+8lpFu92Kgn9SareNpSvg+8tUP76+22UYzjLSsE/qT+Fb0caxRJE
gwqKFA9hQBg6+Daa3oOrgHbHcG0lx2SYYBP8AwNU/OuirK8RWE2p+Gr6ztm23LR7oW9JF+Z
D/AN9AVY0jUI9V0a01GI/LcRh8eh7j8DkfhQAmsWkl/oOoWMWBJcW0kS5OOWUgfzryjwz8G
LR9AtTr91renalF8rpaawzIcDAZcAbQf7vavZaKAOZ8I+DrXwfFqMNpqF3eJe3H2gm7k8x1
O0LjceT0rpqKKACudvcWHjnT70nbFqED2Tnt5inzI/xI8wV0VZHiSwuNQ0GZLLH26ErcWpP
aVDuX8yMfQmgDXoqnpeowatpNtqNvny50DgHqp7qfcHIP0q5QAUUUUAFcvfkeG9fOsjK6Xq
DLHfAdIZeFSb2B4Vv+Ansa6io7iCG6tpba5iWWGVSjowyGUjBBoAkorkrS6uPCVzFpOqNJL
orkR2WoOd3kknAhmPbHAVzweAeer7+/vPEN9PomgXT2ttCdt7qcXOw/88oj0Mnq38P16AE+
pajqGpXj6N4dkRHRtl5fn5ltRj7qj+KT26L1PYHX03TLTSrFbSzj2oCWZmOWkY9XY92Pcmn
2Gn2ml2EVjYwiGCIYVR39ST3JPJJ5JqzQAUUUUAfOt3c3CeAPjD/ZswaRdXcuIzlhGSofp2
27v1rm43stMOlS+GtcXVFbU2kEphS3gSd7NsrGFPb5QeBzivpix8M+HtMkupNP0SytWuwVn
MUKr5oPUNxz1NV4vBnhKG3tLeLw5pyxWchlgUW64icnJYccHgfkKAPHfhKbGXxX4Zm0KWEj
/hHGXVUi7SiXC78fxk5684Fe/kBlKsAQeCD3rO03QdF0ee6n0rSrWxku38ydoIghkb1OK0q
AORlhvvB8xuNOga88PMxee1TLSWOerRD+KPuU6jkj0rqba6t720iu7SZJ4JVDpIhyrA9wal
rjdQtJPB01zr+lyf8AEnJMt/pzMFWP1lhzwreqdG7c9QDo9X1W20bTJb663Mq4VI0GXlcnC
oo7sTgCqXh3Sp7OG51HUgp1XUXE1yVOQnGEiB/uoOPc5Pesfw3cr40u4vFspH9mQsy6Zat9
5GGVaaQdnPICn7o9zXaUAFFFFABRRRQAVkeJdRk0vw3eXVuu+5K+VboOryudqD/voiteuZ1
Jf7V8a6XpwYG301TqFwvXLnKQj897f8BFAGvo2mx6RoVlpcRylrCsefUgcn8Tk1foooAKKK
KACiiigDm9YJvfF+gaYE3xwNJqE3+zsXYn/jz/AKV0Z61zWiA3/izXdYLbo4mTToB6CP5nP
4u5H/Aa6U9aAF7Vz+i407W9T0PaEi3fbbYDp5bn5wB7PuP/AAIV0Fc74jU2V3pviFOBYyGO
4wOsEmAx/wCAkI34GgDoqKAcjIooAKKKKACiiigDmtOB0XxVd6QzhbPUd17Zrn7r/wDLZB+
JDj/eaulrI8QaTJqmnKbWQQ6hayC4tJv7ki9Af9lhlSPQmp9G1SPWNKivUjaFzlJYX+9DID
hkPuDmgDQooooAKKCQBk8CuUmuLjxbLJZafJJb6EpKT3sbbWuyODHERyF7F+/RfWgBt5djx
hJc6Jpkrf2TGxh1C8VeJOzQRk9T/eYcDoOejYLK78E24h0y1a98OR9LWJS09mCcnZ/z0TJJ
x94ds9K6m1tbaytIrS0gSC3hUIkaDCqB2AqagCpp2p6fq1kt5pt3HcwNxvQ5we4I6g+x5q3
WJfeGrO4vm1Kxll0vUW+9c2p2+Zjp5i/dkH+8PxFRfbvEWmnbfaWuqQj/AJeLBgr/AIxMf/
QWP0oA6CisGLxh4cd/Lm1NLOXODFeK1uwP0cCtiC7tbpQ9tcxTqeQY3DD9KAJqKKguL2zs0
33d3Dbr/elkCj9aAJ6K52TxloryNDpby6zcL1j05POx9W+6PxNRj/hLtYXDiDw7bMexFxcl
f/QEP/fWKANDV/EGnaMEjuHea7l/1Nnbr5k0x/2UHP4nAHc1l22jahrl3FqfilESGJvMttJ
Uho4iOjyn/lpIOw+6vbJ5rW0rQNM0YyS2kJe6m/111Mxkmm/3nPJ+nQdhWpQBzGp6LeafqE
viDwyoF4/zXVgWCxX2PX+7Jjo/focjpqaLrdnrlibi13xyRt5c9vKu2WCQdUdexH69RWnXP
a1od1JeDW9AmjtNYjUK28furtB/yzlA/Ruq/TigDoaKytF1u21m3kCo1teW7eXdWkv+sgf0
PqD1DDgjkVq0AFFFFAFXUdQtdK0y41G9k8u3t0Mjt7DsPUnoB61leFrC5t9Ol1HUU26lqch
urgHrHkYSP6KoVfrn1qpcP/wkfisadH82l6O6y3LDlZrnqkXuE++fcqOxrqqACiiigAoooo
AKzde1RdG8P3uplC7QRkogGS7nhV/FiB+NaVczqStrfiuz0pTmz0wre3f+1J/yxj/MFz/ur
60AaPh3Szo3h2zsHIaZE3TP/fkY7nb8WJrUPWlpD1oAWmTRR3EEkEyB45FKOp6MCMEU+igD
F0Gd4ln0S5kL3OnEIGbrJER+7f8AIYPuprarnfEEE9ld2/iWwt2mntFMdzEn3prcnLADuyn
5gPYjvW7bXMF5aRXVtKssEyB43U5DKRkEUAS0UUUAFFFFABXL6mjeG9Wl8RwA/wBnXG0alE
BnZjhbgD2GA3qoB/hrqKR0SRGR1DKwwVYZBHpQAiOkkayRuHRgCGU5BHYih3SONpJHCIoLM
zHAAHUk1yHnN4GLJcknwsPmS4JydOJP3G7mLnhv4eh4waWOM+OD51yjp4aVgYYjlTqJB++4
6+V6L/F1PGBQBKJLnxhKDBI0HhsZDMAQ+oewP8MXv1b6deoiijghSGGNY40UKqKMBQOgA9K
cqqiBEUKqjAAGABS0AFFFFABRRRQAyWKKaMxzRJIh6q6gj9ayZ/Cvhu4H73Q7In1WFVP5jF
Q+JvFVl4YhszcWl3fXF5L5MFrZx+ZLIQMsQuRwAMmpfDHiXT/FmhJrGmLMkDSPFsnTY6srF
SCO3SgCM+DvDRIJ0qPA/g3tt/75zj9Kmt/Cvhu2bdDoViG/vGFWP5kVW0LxVa67ruu6RDZ3
NtNo06wymddvmblyGX29K6GgBscccSCOKNY0HRVGAKdRXGa54/tNB8X2Xhm60u7ku9QaIWb
xgFJgzbXOf4dnU569qAOzoorA8XeI/wDhFvD51RdPk1CQzRwR28TBWkd2CgAn60Ab9FNQs0
al12sQCRnOD6U6gDC1rw+L65j1bTZhY61bLthuQOHXr5cg/iQ+nUdRg0ug+IE1ZprG7t2sN
XtMC5spDkrnoyH+ND2Yfjg8VuVj65oaaskNxBcNZalakva3kYy0Z7gj+JD0Kng/XBoA2KwP
EGqXcLwaLo+1tXvgfLYjK20Y+9M3sOw7tgetZUvjO60+2/svUtMA8Tthbexib5Lwk43xsf4
B1bPKgHPbOz4f0JtKS4u725N7q18wkurkjAJ7Ig/hRRwB+J5JoAvaVpdro2lxafZqRHHklm
OWkYnLOx7sTkk+9XaKKACiiigAooooAqalfw6XpdxqFwf3cCFiO7HsB7k4A9zVDw1p1zYaP
5uoYOpXrm6uyO0jfwj2UYUey1SuAPEHi0WTKW07RmWaU5+WW5IyiH1CD5j7lfSunoAKQ9aW
kPWgBaKKKACucsAnh7WTpBITT752lssniOTq8I9B1ZR/vDsK6Oqep6dBqlg9pPkch0kX70T
g5V19CDzQBcorF0PVLi5afS9V2Jq1ngTBRhZVP3ZUH91v0IIraoAKKKKACmTTRW8Ek88qxR
RqWd3OAoHUk9hTbq5t7K0lu7uZIIIlLvI5wqgdSTXNW0V94puUvb+L7NoCkPb2ci4kuyORJ
KD0ToVTvwT6UANSP/hNSJLy1ZPDiHMcE6lTfkdHZT/yy7hT97qeMZGNx4NxhZrvw7kAKil5
NPH82iH5r7jp1lHWgBkM0VxAk8EqSxSKGR0OVYHoQR1p9c1caRqOjzG98MlWhJLS6VI22J8
9TEf+Wbe33T3A61o6Tr1hrCukDPDdxf660nXZNCf9pT29xkHsaANSiiigAooooA4Px9pOoX
F/o2u6JITqmlNK8cKMN7IwAZgp++BxleMg8EHFecXnjbUbm5Twv8Pbe6t9QxcaleCxVJd07
NlQDJj92xOT/EMgYyDXqfi7w54j1XV9K1bw1rsOlXenpMp8+HzUm3hQFZcjj5evbiuNHwZv
LK1sdR0TxTLYeKVaQ3mphCROJDlgFzxj+EUAcZqWq+ONK8ReK/GVvO2kyaeNNl1HTMK63Ba
MBwW7Y56evtU0fjP4keJdPv8AxRpD6lZaNNDdO5xB5NoI1zH5bH5i2V+bI5ycV3mofCae81
J7ePxA66BeLajULN4t0lx9nGFAfPAb+Lim2XwgFlqt5bxa9cJ4ZlE7w6UmQsUsqlS3XHyhj
jj60Aeb+KfFXjqNZ5rHxde20Z0Oy1JowqcPIURgpC5AySfrWha6X4yvvEmqm48X+fqXgpoJ
rO6vwI4ZI5VLzeYQCTlflBz0rTk+AeuX3mjU/iDM6tbRWi+XajmKM5RCC3QYB+tddqvwmh1
jxBBqVzr12kE0MMWq20Q2JqPlAbdwBwoOBkYPTjFAHlq658VNZ8NX/jCy1a7sNNuLe5llkN
1EYwUJKJbp95MBcE8k8mppdU8W2mj65p114n1C/ntU0nVoZ5GG4LKyh4+c4GWHT0+td0/wQ
td2qW9t4kvLbTLlZFtLNUDJZmQ/vCATg5X5R0wPWmXHwWv7v7ULjx1ckXVtBaS7bGMExwkG
MdeoKjnvQB7COlFR28bxWsUUkpmdECtIRguQOTgetPZlVSzEAAZJJ6CgBayNY1yLS/LtoYX
vdSuP+Pezi++/+0f7qDux4H14rOm8QXusStZ+E4EnTO2TVJh/o0Xrs/56sPQfL6ntWlo2g2
ejJLJGz3N7cHdc3k53Szt7nsB2UYA7CgDGj8FxalC994lm+0a5KPlu7ZjGbLByqwHqgHr1Y
5z6Vd03Vrqyvk0LxFKgvGyLW7A2peqPT0kHdfxHHToqo6rpNhrWnvY6jAJYm5B6MjDoynqr
DsRyKAL1FctYatfaPqMWheI2LrIQllqhwEufSN/7suB9G7c8V1NABRRRQAVja9q0lhBFZ2C
pLqt6TFaRMeM93b/ZUcn8upFXdU1O00jTZr+9kKQxDoBlmJ4CqO5JwAO5NZWgadeNPLr+tI
F1S7UKsIwRaQ5ysQPr3Y9z7AUAaek6bFpOlxWUTtIVy0kr/elcnLO3uSSavUUUAFIetLSHr
QAtFFFABRRRQBi67pVxdiDUtLZItWsiWgZ+FlU/eif/AGW/QgHtVjRtYt9ZsTPCrQzRsYp7
eTiSCQdUYev8xgjrWlXP6tpN1DqX/CQaGq/2iqCOe3ZtqXsY6Kx7OP4W7dDx0AOgqve3tpp
1lLe31zHbW0K7pJZG2qo9zWdB4l0mTQ7jV5rj7JBaZF0s42vbsOqOOx/nkYzkVm2dlL4qmg
1nW7N4bCMiWx02dcEHtNKv9/0U/d+vQALayuvFF7DqurJJBpMLb7TT3GDMe0sw/VU7cE89O
roooAKKKKACszVND0/VvLe4jaO5i5iuoW2TRH/ZYc/h0PcVp0UAc2s/iXRYdt3bjX7dP+W9
vtjuNv8AtRnCsfdSM+lX9L8Q6RrDvFZXim5i4ktpAY5oz/tI2GH5YrVrO1PQtI1hQNS0+G4
ZfuyEYdP91x8y/gaANGiucOi65p/Oia+8kY/5dtTUzr9BICHH4lqBrHiOzIGpeGDOgHM2nX
Kyj/vh9jflmgDo6KwP+Ev0VB/pRvLNh1W4s5UI/wDHcY96ng8U+G7kZi12xPbDTqpH4E5oA
2KKpLq2lOQF1O0Yt0AmU5/WiXV9JgcpNqlpEw6h51B/U0AXaKxJvFvhqBCza3aSY/hhkErf
98pk/pVY+LopuNO0LWb8noVszEp/4FJtFAHSUhYKpZiAAMkntXNCXxtfn93a6bosJ7zO11L
/AN8rtUf99GhfCEN43meItSu9cf8A55TN5duPpEmFP/At1AD7nxZayzPZeHoDrt8pwyW7gR
Rf78v3V+nJ9qhPhy/1rbJ4svluIQwddNtMpbj0Dn70v44X/ZrpLe2t7S3S3tYI4IUGFjjUK
q/QDipaAGxxxwxLFEixxoAqqowFHoB2p1FFABRRRQBWvrC01Oxlsb63Se3lG10ccEf0Pv2r
mLfUNR8KXkena/cveaRM2y11V/vQkn5Yp/5CToeh55PYVFc21veWstrdQpPBKpSSNxlWU9Q
RQBLUVzc29naS3d3MkMESl3kc4CgdSTXImabwHEVuPMufCyDInZt0mnD0bPLxeh5K9DkVNZ
QTeLbiPVtTheLRon32NlIMGcjpPKP1VT04J5xgAXTLe68SatF4h1SB4NPtyTptlIME/wDTx
IP7xH3R/CDnqeOsoooAKKKKACkPWlpD1oAWiiigAooooAKKKKAOY8R+FV1S7t9X0+RbfVLR
1kUOMw3O37qyr3A7N1U8itDR9dh1RpbSaF7HU7cD7RZSkb489GGOGU9mHH0PFa9ZOsaFbat
5U4lks9Qtwfs97AcSRE9R6Mp7qcg0Aa1Fc1a6/dabdQ6X4pSO3nkOyC+jGLe5PYZP+rc/3T
17E10tABRRRQAUUUUAFFFFABRRXE6x8UPCeh6vcabfTXe+3kWGWaK1d4UkbGIy4GA2COKAO
2qCays7k5uLSGY/9NIw386nqlq+pwaNot3qtzHLJDaRGV1hQu5A64A60AQv4d0B12voensO
mDbJ/hRH4d0CIYj0OwUe1sn+FM8N67b+JfDNhrtpFJFBexCVEkxuUZxg4+la1AEMNrbW/wD
x720UP+4gX+VTVz/hjxVaeKBqhtbS5tf7OvHs3W4XaxZQCTjsOe9P8S+JIvDsFgfsU19c39
2lpBbwY3MzZOeewAJNAG7RRXK+PfGUXgXwq2vTWMl8omSHykcKcseuT9KAOqorjY/HaS+Pd
I8LjSbiNdTsDfR3UpABAXO0L1yO+cYrsqACiiigAooooAKpanqlho9g99qNwsECcZPJY9go
6sT2A5NZ+r+IVs7tdK0y2Op6w43LaxtgRr/flboi/Xk9gai0zw44vk1nxBcrqerLny224ht
Qf4Yk7f7x+Y+vagCrbafe+KLmHU9ftmttMjIktdKlAJY9pZ/9r0TovfJ6dZRRQAUUUUAFFF
FABSHrS0h60ALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBDd2lrf2ctne28dxbyrteORQysPcGuc+xa54aj
P8AZG/WdMXpYzSYnhHpHI33x6K3P+12rqaKAMzSdd03Wo3NnKyzRHEttMpjmhPoyHkfXoex
rTrK1Tw/peruk11blbqIfurqFjHNF/uuOR9OlUU/4SnSZVRhHr1l035WG5T6j7j/APjp+tA
HR0Vlaf4g0vUZzbRTGG8XhrW4UxSr/wABbkj3GR71q0AFFFFABXiPiKy/sPU/Edrqxefw7r
tybmZkkGQw2k+W2CElTbnY3DheOQQfbq8l1v4deLNZOtaLJq+nr4c1jUxfSqY3NxCoKkqh6
ZJX8PxoAyE8XeKI/FGo+D5/EzSaidVtVsnW3iVmsWQyO4wuD8owT64rNTxn4luNO0/xHd6n
Lc6T4la+sH07Yuy02qwiZCBnOFOcnnmvTR4BtY/inY+MYfKWO10w2PlEZcuDhWz7ISKwNN+
FN5Z6uIJtbifw5ayXU9jZLb4kiknUqdzZwQu444oA8j0jx14r+HPg7RidR/tGw1nSnawiZR
tspA+1Tn+IDqfXPtXU6j438X+F/EU3gK41e5v5dXNo1jq82zzLRZcCQ4Awcc7eOK6XTvgo7
6a+m+JNci1G2tdPk03TPKtgjWyM27zG5OXz+lJN8G9R1PTb671rxDDL4lbyFsdQggKLapCP
lXGed38VAHAWlp4vstevPD2m+Nru2F54nexmuRGPOlbytxlZh7D7vTPNY/iHxj4ll8LeGL9
tbuZr3So7po3gOZvNjl2ebL/sFDtz659a9PsvhD40i1ZtWufHlu141/8A2kdtgCvn7du/G4
dsjHSqsf7Ptx9mmhk8c3CLOkkUqxWigOjvvKn5um7B/CgDpPiTfayfhjpfivTdUvdPktmt7
q6Wzk2CSF9u8H1xniuL+06h4j13RNQn1q/n0PxNqOoQpZTSkxC3SM+UVU/dYMpOe3Fey/8A
CLW5+Hx8ITXctxCbE2RuJvmcjbt3H+eK5nWPhZFqPg/w5odjrtzpVxoK7Yby3QZYFNknGeN
wJ796APFE8XazY2PhrxK97Je6rDo2ook83zsCJSqk+uAf0r1f4TWHijS9Ruo9b1SGey1Czi
vbaA35upcnAaUZAwrZ+mcCq+jfAqDTp9PN34svb61tLea2a0aBFR45c+YoPJUHOe5yM5rsf
BHw/wBO8FG7kt7ya9nuAsYkm48qJfuxqOw7nHU84FAHZUVR1LV9L0eDz9Uv4LSPsZXALewH
Un2FYy6tr2tsBoVgLCyPP2/UEILj1jh4Y/Viv0NAG5qOpWOk2TXmo3KW8CkDc3cnoAOpJ7A
cmsES+IvEUmIVl0DSSP8AWOB9sn/3VOREPc5b2FXtO8N2tpdC/vbifVdR6i5u23FP9xR8qD
/dA/GtugChpWjabotq1vp1sIg53SOSWeVv7zseWPuav0UUAFFFFABRRRQAUUUUAFIetLSHr
QAtFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAUtR0rTtWgEOo2cVyinK7xyh9VPUH3FZZ0PVbE
A6Jr8yqv/Lvfj7TGR6BiQ4/76NdDRQBzJ17XrAlNW8LXEqjjz9MkW4VvfYdrj6YNWLfxh4e
nlEEmoCznP/LG9Rrd8+mJAM/hW9UU9vb3UJhuoI54m6pIoYH8DQA9JI5YxJG6uh5DKcg06s
A+D9AQs1lavprnndYSvb8/RCB+YqQaJfxLi18S6gnoJlilH6pn9aANuiucu5fENgnOp2c/o
Xs2B/SQVzt1461e0Mqtb2khjzkhGXOP+BHFAHotFeR/8Leu0j8x9EhYbgMCYjqfoasN8Vrp
iTHo0SjBOGmJ6fgKAPVKK4nSfEOu6zLFEktlbeapcH7O7lR6f6wVs/2RrczH7V4onCH+G1t
o4v1YMaAN2s+/1zRtLz/aOqWtq392SUBj9B1NUB4T06RcX13qV/kYP2i9kIP/AAFSB+lXbD
QdF0s7tP0u1t3PV0jG4/VupoAyn8VT3eF8P+H7/Uy3SaVPssGPXfJgn8FNIun+LdU2tqesQ
aTAetvpib5CPQzOP/QVH1rqKKAMfTvDOi6ZN9ot7JZLo9bm4JmmP/A2yf1rYoooAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigApD1paQ9aAP/Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0