Current File : //data/klasika/Povídky/Hermann Grab - Mestske Sady.rtf
{\rtf1\ansi\ansicpg1250\uc1 \deff0\deflang1033\deflangfe1029{\fonttbl{\f0\froman\fcharset0\fprq2{\*\panose 02020603050405020304}Times New Roman;}{\f1\fswiss\fcharset0\fprq2{\*\panose 020b0604020202020204}Arial;}
{\f15\fswiss\fcharset0\fprq2{\*\panose 020b0604030504040204}Tahoma;}{\f16\froman\fcharset238\fprq2 Times New Roman CE;}{\f17\froman\fcharset204\fprq2 Times New Roman Cyr;}{\f19\froman\fcharset161\fprq2 Times New Roman Greek;}
{\f20\froman\fcharset162\fprq2 Times New Roman Tur;}{\f21\froman\fcharset186\fprq2 Times New Roman Baltic;}{\f22\fswiss\fcharset238\fprq2 Arial CE;}{\f23\fswiss\fcharset204\fprq2 Arial Cyr;}{\f25\fswiss\fcharset161\fprq2 Arial Greek;}
{\f26\fswiss\fcharset162\fprq2 Arial Tur;}{\f27\fswiss\fcharset186\fprq2 Arial Baltic;}{\f106\fswiss\fcharset238\fprq2 Tahoma CE;}{\f107\fswiss\fcharset204\fprq2 Tahoma Cyr;}{\f109\fswiss\fcharset161\fprq2 Tahoma Greek;}
{\f110\fswiss\fcharset162\fprq2 Tahoma Tur;}{\f111\fswiss\fcharset186\fprq2 Tahoma Baltic;}}{\colortbl;\red0\green0\blue0;\red0\green0\blue255;\red0\green255\blue255;\red0\green255\blue0;\red255\green0\blue255;\red255\green0\blue0;\red255\green255\blue0;
\red255\green255\blue255;\red0\green0\blue128;\red0\green128\blue128;\red0\green128\blue0;\red128\green0\blue128;\red128\green0\blue0;\red128\green128\blue0;\red128\green128\blue128;\red192\green192\blue192;}{\stylesheet{
\nowidctlpar\widctlpar\adjustright \fs20\lang1029\cgrid \snext0 Normal;}{\s1\sb240\sa60\keepn\nowidctlpar\widctlpar\outlinelevel0\adjustright \b\f1\fs56\lang1051\kerning32\cgrid \sbasedon0 \snext0 heading 1;}{
\s2\sb240\sa60\keepn\nowidctlpar\widctlpar\outlinelevel1\adjustright \b\i\f1\fs36\lang1051\cgrid \sbasedon0 \snext0 heading 2;}{\s3\sb240\sa60\keepn\nowidctlpar\widctlpar\outlinelevel2\adjustright \b\f1\fs26\lang1051\cgrid \sbasedon0 \snext0 heading 3;}
{\*\cs10 \additive Default Paragraph Font;}{\s15\nowidctlpar\widctlpar\tqc\tx4536\tqr\tx9072\adjustright \lang1051\cgrid \sbasedon0 \snext15 header;}{\s16\nowidctlpar\widctlpar\tqc\tx4536\tqr\tx9072\adjustright \lang1051\cgrid \sbasedon0 \snext16 footer;}
{\*\cs17 \additive \sbasedon10 page number;}{\s18\nowidctlpar\widctlpar\adjustright \f15\fs20\lang1051\cgrid \sbasedon0 \snext18 Document Map;}{\s19\qj\nowidctlpar\adjustright \fs20\lang1029\cgrid \sbasedon0 \snext19 Body Text;}}{\info
{\title MESTSK\'c9 SADY}{\author matax}{\operator J. Dohnalov\'e1}{\creatim\yr2003\mo3\dy17\hr21\min49}{\revtim\yr2004\mo3\dy5\hr10\min24}{\version37}{\edmins334}{\nofpages50}{\nofwords22595}{\nofchars128795}{\*\company }{\nofcharsws158169}{\vern73}}
\paperw8392\paperh11907\margl907\margr907\margt907\margb907 \deftab708\widowctrl\ftnbj\aenddoc\hyphhotz425\hyphcaps0\formshade\viewkind1\viewscale120\pgbrdrhead\pgbrdrfoot \fet0\sectd
\psz11\linex0\headery709\footery709\colsx709\endnhere\titlepg\sectdefaultcl {\footer \pard\plain \s16\nowidctlpar\widctlpar\tqc\tx4536\tqr\tx9072\pvpara\phmrg\posxc\posy0\adjustright \lang1051\cgrid {\field{\*\fldinst {\cs17 PAGE }}{\fldrslt {
\cs17\lang1024 50}}}{\cs17
\par }\pard \s16\nowidctlpar\widctlpar\tqc\tx4536\tqr\tx9072\adjustright {
\par }}{\*\pnseclvl1\pnucrm\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxta .}}{\*\pnseclvl2\pnucltr\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxta .}}{\*\pnseclvl3\pndec\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxta .}}{\*\pnseclvl4\pnlcltr\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxta )}}
{\*\pnseclvl5\pndec\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}{\*\pnseclvl6\pnlcltr\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}{\*\pnseclvl7\pnlcrm\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}{\*\pnseclvl8
\pnlcltr\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}{\*\pnseclvl9\pnlcrm\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}\pard\plain \s1\qj\sb240\sa60\keepn\nowidctlpar\widctlpar\outlinelevel0\adjustright \b\f1\fs56\lang1051\kerning32\cgrid {
\f0\fs28\lang1029
\par }\pard\plain \nowidctlpar\widctlpar\adjustright \fs20\lang1029\cgrid {
\par
\par }\pard\plain \s18\nowidctlpar\widctlpar\adjustright \f15\fs20\lang1051\cgrid {\f0\lang1029
\par }\pard\plain \nowidctlpar\widctlpar\adjustright \fs20\lang1029\cgrid {
\par
\par }\pard \qj\nowidctlpar\adjustright {
\par }\pard\plain \s2\qj\sb240\sa60\keepn\nowidctlpar\widctlpar\outlinelevel1\adjustright \b\i\f1\fs36\lang1051\cgrid {\b0\i0\f16\fs44\lang1029 M\'ccSTSK\'c9 SADY
\par }\pard\plain \s3\qj\sb240\sa60\keepn\nowidctlpar\widctlpar\outlinelevel2\adjustright \b\f1\fs26\lang1051\cgrid {\b0\f0\fs32\lang1029 Hermann Grab
\par }\pard\plain \nowidctlpar\widctlpar\adjustright \fs20\lang1029\cgrid {
\par
\par
\par
\par
\par
\par
\par
\par }\pard\plain \s3\qj\sb240\sa60\keepn\nowidctlpar\widctlpar\outlinelevel2\adjustright \b\f1\fs26\lang1051\cgrid {\b0\f0\lang1029 I.
\par }\pard\plain \qj\nowidctlpar\adjustright \fs20\lang1029\cgrid {\f16 Jakmile se vstalo od stolu, za\'9ael si Renato v\'9edycky je\'9at\'ec na chv\'edli k sob\'ec do pokoje. Jen ve dnech, kdy m\'ecl hodinu \'9aermu, rovnou \'f8ekl, \'9ee odch\'e1z\'ed
. Ale miss Florence poznala i z vedlej\'9a\'ed m\'edstnosti, \'9ee tu je\'9at\'ec je, a hned volala: \ldblquote Tak jdi u\'9e, co se tak loud\'e1\'9a?\rdblquote \ldblquote U\'9e jdu,\rdblquote \'f8ekl Renato, ale p\'f8esto z\'f9stal je\'9at\'ec
chvilku sed\'ect.
\par }\pard\plain \s19\qj\nowidctlpar\adjustright \fs20\lang1029\cgrid {\f16 Na podzim se n\'eckdy st\'e1valo, \'9ee okny padl dovnit\'f8 c\'edpek slune\'e8n\'edho sv\'ectla. Dos\'e1hl a\'9e k umyvadlu a kohoutky ve slune\'e8n\'edch paprsc\'edch hned o n\'ec
co jasn\'ecji zaz\'e1\'f8ily. Odr\'e1\'9eely se na sk\'f8\'edni a na sklech obraz\'f9, kter\'e9 dala miss Florence je\'9at\'ec p\'f8ed v\'e1lkou poslat z Anglie. \'d8\'edkala, \'9ee ty obrazy p\'f8edstavuj\'ed sc\'e9ny z Pickwickovc\'f9. Ale jindy zase
\'f8\'ed}{k}{\f16 ala, \'9ee ti tlust\'ed p\'e1nov\'e9 s \'e8erven\'fdmi tv\'e1\'f8emi jsou prost\'ec jen Angli\'e8an\'e9 p\'f8i sportu. Hr\'e1li golf, \'f8\'eddili ko\'e8\'e1r nebo hr\'e1li curling. To se hr\'e1lo tak, \'9ee po led\'ec p\'f8
ed sebou posouvali velk\'fdm ko\'9at\'ectem p\'f8edm\'ecty, o kter\'fdch mam\'e1 tvrdila, \'9ee jsou to oh\'f8\'edvac\'ed lahve.
\par }\pard\plain \qj\nowidctlpar\adjustright \fs20\lang1029\cgrid {Kd}{\f16 y\'9e pak Renato vy\'9ael na ulici, vlastn\'ec ani svou t\'eclesnou polohu nezm\'ecnil. Nebo\'9d to, \'e8emu se \'f8\'edkalo pohyb nohou, nebylo nic jin\'e9ho ne\'9e stejn\'fd
klid, v n\'ecm\'9e byl p\'f8ed chv\'edl\'ed doma, kdy\'9e sed\'ecl na \'9eidli - byl to stejn\'fd klid, jako byly stejn\'e9 dv\'ec melodie, o nich\'9e }{s}{\f16 le\'e8na Konr\'e1dov\'e1 tvrdila, \'9ee jsou jen transponov\'e1ny do jin\'e9 t\'f3niny. A pr
\'e1v\'ec tento stav klidu se pokusil obnovit i v hodin\'ec \'9aermu. Kdy\'9e ho pan Kvapn\'fd vyzval, aby si n\'eckolikr\'e1t za sebou tr\'e9noval stejn\'e9 \'fadery, i tehdy mu projel tento pocit klidu jako p\'f8\'edjemn\'fd}{ elektrick\'fd proud v\'9a
emi \'fady.
\par }{\f16 O p\'f8est\'e1vk\'e1ch odkl\'e1dal pan Kvapn\'fd masku a rukavice a d\'edval se dol\'f9 na ulici. Jeho \'9akola \'9aermu byla v p\'e1t\'e9m poschod\'ed. \ldblquote Jako mravenci,\rdblquote \'f8ekl pan Kvapn\'fd a spokojen\'ec pok\'fd
val hlavou. Renato se ho zeptal, co se je\'9at\'ec m\'e1 prob\'edrat. \ldblquote Ted je\'9at\'ec dvojsek a nap\'f8esrok p\'f8ijde \'9aerm \'9aavl\'ed,\rdblquote \'f8ekl pan Kvapn\'fd. Renato vid\'ecl \'9e\'e1ky p\'f8ich\'e1zet a odch\'e1zet, o jedn\'ec
ch v\'ecd\'ecl, \'9ee ve fleretu je\'9at\'ec p\'f8\'edli\'9a nepokro\'e8ili, a o druh\'fdch, \'9ee v \'9aermu \'9aavl\'ed u\'9e maj\'ed velmi p\'eckn\'e9 v\'fdsledky. Tak se mu sv\'ect po\'f8\'e1dal podle v\'fdko}{n}{\f16 \'f9 ve fleretu a v italsk\'e9
a n\'ecmeck\'e9 \'9aavli, zrovna jako se Stvo\'f8iteli rozd\'eclil jeho sv\'ect na vodu a zemi, na zl\'e9 a dobr\'e9 a snad i na velk\'e9 a mal\'e9 duchy.
\par Na zp\'e1te\'e8n\'ed cest\'ec pozoroval Renato, \'9ee v tuto hodinu byly u\'9e n\'eckter\'e9 v\'fdkladn\'ed sk\'f8\'edn\'ec osv\'ectlen\'e9, a t\'edm se jejich vnit\'f8n\'ed prostor p\'f8enesl do chladn\'fdch ulic. Cestou k vrat\'f9m v\'9edycky potk\'e1
val domovn\'edka pana Knoblocha, kter\'fd si pov\'eddal bud se sluhou z druh\'e9ho patra, s obchodn\'edkem se zeleninou nebo s n\'eck\'fdm ciz\'edm. Byl sice u\'9e \'e8as rozsv\'edtit na schodi\'9ati sv\'ectlo, ale p}{a}{\f16 n Knobloch nem\'ed
nil zanechat sv\'fdch rozklad\'f9. Hovo\'f8il o tom, jak\'e9 jsou dne\'9an\'ed \'e8asy, a chv\'edlemi si povzdechl. Ob\'e8as se mu v\'9aak obli\'e8ej rozz\'e1\'f8il \'9airok\'fdm \'fasm\'ecvem a\'9e k okraji zlat\'ec or\'e1movan\'fdch br\'fdl\'ed, z \'e8
eho\'9e se dalo soudit, \'9ee s t\'ecmi \'e8asy, s nouz\'ed a s t\'edmto v\'e1l}{e}{\f16 \'e8n\'fdm rokem nen\'ed zase tak docela nespokojen, jeliko\'9e mu to d\'e1valo p\'f8\'edle\'9eitost st\'e1t tady a vzdychat v tomto smr\'e1k\'e1n\'ed, kter\'e9
se pomalu vkr\'e1dalo do ulic, vystupovalo z kout\'f9 a \'9a\'ed\'f8ilo se vnit\'f8kem domu po schodech spolu s v\'f9n\'ed odpoledn\'ed k\'e1vy.
\par }{Doma miss Florence }{\f16 hned zavolala Renata k \'e8aji. Pit\'ed \'e8aje byl pro ni p\'f8\'edmo n\'e1bo\'9eensk\'fd ob\'f8ad a Renatovi za\'e8al brzy p\'f8ipadat ceremoni\'e1l, s n\'edm\'9e se \'e8aj v d\'ectsk\'e9m pokoji serv\'edroval a pop\'ed
jel, pon\'eckud sm\'ec\'9an\'fd a p\'f8ehnan\'fd Jen\'9ee miss Florence si na tuto hodinu potrp\'ecla. N\'eckdy ji p\'f8i}{ }{\f16 tom \'e8lov\'eck ani nesm\'ecl ru\'9ait hovorem. Kdy\'9e si \'9a\'e1lek p\'f8ilo\'9eila k \'fast\'f9m a zahled\'ec
la se do pr\'e1zdna, ne\'9e za\'e8ala p\'edt, muselo se ml\'e8et. Te\'ef si vzpom\'edn\'e1 na Anglii, \'f8\'edkal si Renato. A u\'9e vid\'ecl, jak miss Florence za\'e8\'edn\'e1 srovn\'e1vat tuto zemi, ve kter\'e9 pr\'e1v\'ec sed\'ecla u \'e8ajov\'e9
ho stolku a o kter\'e9 \'f8ekla: \ldblquote Tady jsou lid\'e9 stra\'9an\'ed, nemaj\'ed pon\'ect\'ed o tom, co se slu\'9a\'ed,\rdblquote - vid\'ecl, jak v duchu srovn\'e1v\'e1 tuto zemi se sv\'fdm ostrovem. V Anglii, myslel si Renato, tam jsou v\'9a
ichni lid\'e9 laskav\'ed, u\'9alechtil\'ed, hrdinn\'ed a \'fatlocitn\'ed, ale tak\'e9 pon\'ec}{k}{\f16 ud nespravedliv\'ed a omezen\'ed jako miss Florence. V\'ecd\'ecl v\'9aak, \'9ee se s t\'edm mus\'ed sm\'ed\'f8it: s touto malou m\'ed
rou hlouposti, pro kterou jsou \'e8iny a snahy vy\'9a\'9a\'edch mocnost\'ed tak velk\'e9 a nevyzpytateln\'e9.
\par Jist\'ec, existoval tu rozpor mezi t\'edmto obrazem, obrazem dobr\'e9 zem\'ec miss Florence, a n\'e1zory, kter\'e9 se p\'f8edn\'e1\'9aely dnes, ve druh\'e9m roce v\'e1lky ve \'9akole nebo se daly \'e8\'edst v novin\'e1ch, toti\'9e o zl\'e9m a zr\'e1dn\'e9
m Albionu, o prohnan\'e9m a lstiv\'e9m nep\'f8\'edteli (i Renato si myslel, \'9ee nep\'f8\'edtele nen\'e1vid\'ed, kdy\'9e po ohl\'e1\'9aen\'ed n\'ecjak\'e9ho v\'edt\'eczstv\'ed \'9a}{e}{\f16 l ke st\'ecn\'ec p\'f8em\'edstit \'9apendl\'edky s \'e8erveno-b
\'edlo-\'e8ern\'fdmi praporky na map\'ec gener\'e1ln\'edho \'9at\'e1bu z\'e1padn\'ed fronty, kter\'e1 visela v jeho pokoji). Dalo se snad p\'f8edpokl\'e1dat, \'9ee v tomto v\'ecku mysl\'edme na to, jak uv\'e9st v\'ecci do harmonie? I\~pozd\'ecji, kdy se n
\'e1m snad mohlo zd}{a}{\f16 \'f8it p\'f8ibl\'ed\'9eit se pon\'eckud v\'edc pravd\'ec, ani tehdy nem\'e1me je\'9at\'ec dlouho \'faplnou pravdu, kter\'e1 by dok\'e1zala uv\'e9st v\'9aechno do harmonie. Lidsk\'e9 optice se sv\'ect zjevuje jen ve v\'fd\'f8
ezech, a to jen pokud jsou tyto v\'fd\'f8ezy ve vz\'e1jemn\'e9m rozporu. A kdy\'9e pak v letech, kter\'fdm}{ }{\f16 \'f8\'edk\'e1me roky zralosti, se probl\'e9my \'f8e\'9a\'ed a n\'e1\'9a sv\'ect se za\'e8\'edn\'e1 urovn\'e1vat, ani pak bychom si nem\'ec
li nic nalh\'e1vat: to jsme asi uzav\'f8eli jen povrchn\'ed kompromisy, kde\'9eto skute\'e8n\'e1 harmonie n\'e1m z\'f9st\'e1v\'e1 skryta.
\par Pokud jde o miss Florence, mohlo se st\'e1t, \'9ee p\'f8i\'9ala Renatovi do pokoje sd\'eclit, \'9ee se na ulici rozd\'e1v\'e1 zvl\'e1\'9atn\'ed vyd\'e1n\'ed novin, kde se p\'ed\'9ae o v\'edt\'eczstv\'ed n\'ecmeck\'e9 a rakousk\'e9 arm\'e1dy. M\'ec
la z toho potom radost i pravila, \'9ee by se m\'eclo dohl\'e9dnout na to, aby Knobloch nezapomn\'ecl vyv\'ecsit prapor. Mohlo to v\'9aak dopadn}{o}{\f16 ut taky \'fapln\'ec jinak. Kdy\'9e se j\'ed Renato zeptal, jestli u\'9e sly\'9aela o nov\'e9m v\'edt
\'eczstv\'ed, st\'e1valo se, \'9ee se na n\'ecj dlouze zahled\'ecla a \'f8ekla: \ldblquote Jsi u\'9e velk\'fd chlapec, za chv\'edli ti bude t\'f8in\'e1ct, m\'ecl bys v\'ecd\'ect, jak se m\'e1\'9a chovat.\rdblquote A kdy\'9e se pak rozhodla, \'9ee na n
\'echo }{n}{\f16 epromluv\'ed ani slovo, vydr\'9eela to cel\'fd zbytek odpoledne.
\par A nepomohlo nic, a\'9d to zkou\'9ael jakkoli. \ldblquote Miss Florence,\rdblquote \'f8ekl t\'f8eba a vyslovil to tak jemn\'ec, \'9ee si s\'e1m pro sebe \'f8\'edkal, jak kr\'e1sn\'ec a dojemn\'ec to zn\'ed, \ldblquote miss Florence, to, co jsme spolu v
\'e8era ve\'e8er \'e8etli o Oliveru Twistovi, je opravdu n\'e1dhern\'e9,\rdblquote nebo \'f8ekl: \ldblquote Miss Florence, j\'e1 mus\'edm po\'f8\'e1d myslet na to, jak se ti dva psi v m\'ecstsk\'e9m parku rvali.\rdblquote Miss Florence v\'9aak ne\'f8
ekla nic, jen se d\'edvala p\'f8ed sebe a vypadala, jakoby jej\'ed zrak obj\'edmal pob\'f8e\'9e\'ed Anglie, Hydep}{a}{\f16 rk s d\'ectmi, kter\'e9 tak p\'eckn\'ec sed\'ed na koni, louky s ko\'9aat\'fdmi stromy a jej\'edho mil\'e9ho otce s velk\'fd
m nakroucen\'fdm kn\'edrem, jak sed\'ed na lavi\'e8ce a dr\'9e\'ed v ruce h\'f9l (tak to bylo na fotografii), a Renato si musel v duchu \'f8\'edci: Jsem b\'edd\'e1k a zaslou\'9e\'edm opovr\'9een\'ed (miss F}{l}{\f16 orence \'f8\'edk\'e1vala o takov\'fd
ch lidech, \'9ee jsou \ldblquote sprostomysln\'ed\rdblquote ).
\par N\'eckdy p\'f8i\'9ala k \'e8aji tak\'e9 mam\'e1. V\'ect\'9ainou v\'9aak le\'9eela na pohovce. Mam\'e1 byla st\'e1le nemocn\'e1, a kdy\'9e p\'f8i\'9ael doktor Wanka a usp\'ecchan\'ec a zamra\'e8en\'ec k n\'ed nahl\'e9dl, v ruce cestovn\'ed bra\'9a
nu, ve kter\'e9 m\'ecl m\'edsto trepek, kart\'e1\'e8ku na zuby a vajec na tvrdo cosi st\'f8\'edbrn\'e9ho, \'e8emu \'f8\'edkal \ldblquote moje instrument\'e1rium\rdblquote , a kdy\'9e pak kucha\'f8ka \'f8ekla miss Florence: \ldblquote To je por\'e1
d samej dochtor, t\'ecch pen\'ecz, co to mus\'ed st\'e1t!\rdblquote , Renato nikdy p\'f8esn\'ec nev\'ecd\'ecl, proti komu jsou tato slova nam}{\'ed}{\f16 \'f8ena, zda proti l\'e9ka\'f8i, proti po\'f8\'e1dku na sv\'ect\'ec, nebo proti mami. \ldblquote
Tvoje matka je nemocn\'e1,\rdblquote pravil pap\'e1 a odml\'e8el se. Renato se na n\'echo zad\'edval, a\'9e rozezn\'e1val jednotliv\'e9 vousy v jeho kn\'edru, a c\'edtil, \'9ee se otec na n\'echo zlob\'ed, proto\'9ee se jemu, Renatovi, neda\'f8
ilo, aby z jeho nitra z\'f8eteln\'ec vyza\'f8oval smutek, onen smutek, kter\'fd m\'ecl poci\'9dovat nad mat\'e8inou nemoc\'ed; naproti tomu s pap\'e1 byla tato bolest tak p\'f8irozen\'ec srostl\'e1, nesl si ji v sob\'ec tak hluboce zakotvenou, um\'ecl s n
\'ed zach\'e1zet s takovou jistotou, \'9ee si u sto}{l}{\f16 u dok\'e1zal nab\'edrat zeleninu, potom \'e8\'edst noviny a nakonec se docela usm\'edvat, ani\'9e ritu\'e1l sv\'e9ho smutku sebem\'e9n\'ec poru\'9ail (tak jako si dokonal\'fd \'f8idi\'e8 dok\'e1
\'9ee za volantem zapalovat cigaretu, pov\'eddat si a p\'f8itom mistrn\'ec a s p\'f8evahou zvl\'e1dat rychlou j\'edzdu).
\par }{Je to s}{\f16 tra\'9an\'e9, \'9ee mam\'e1 je nemocn\'e1, \'f8\'edkal si v duchu Renato, kdy\'9e st\'e1l u n\'ed v pokoji a \'e8ekal, \'9ee se mu v prsou t\'f8eba uvoln\'ed n\'ecjak\'fd p\'f8edm\'ect, pohne n\'ecjak\'e1 desti\'e8ka a t\'f8en\'edm, kter
\'e9 p\'f8i tom vznikne, se v n\'ecm probud\'ed z\'e1rmutek nad mat\'e8inou nemoc\'ed. Bylo to stejn\'e9, jako }{k}{\f16 dy\'9e \'e8ekal p\'f8i ve\'e8erech komorn\'ed hudby, kdy ve ztemn\'ecl\'e9 koncertn\'ed s\'edni sv\'edt\'ed jen mal\'e1 sv\'ec
tla na pult\'edc\'edch, a\'9e za\'e8nou hr\'e1t Beethoven\'f9v kvartet. To si poka\'9ed\'e9 mysl\'edval: tohle je Beethoven, nejkr\'e1sn\'ecj\'9a\'ed hudba, jak\'e1 kdy byla naps\'e1na, to mus\'ed b\'fdt velk\'fd z\'e1\'9eitek. }{J}{\f16 en\'9e
e to, na co \'e8ekal, se nikdy nedostavilo\'a8- a on u\'9e na to pak ani nemyslel.
\par Mam\'e1 se v\'9edycky ptala: \ldblquote U\'9e t\'ec miss Florence vyzkou\'9aela?\rdblquote To si Renato \'f8\'edkal, \'9ee ur\'e8it\'e1 slova - jako t\'f8eba to o\'9akliv\'e9 slovo \ldblquote vyzkou\'9aet\rdblquote - maj\'ed z\'f8ejm\'ec moc o\'9e
ivit ur\'e8itou situaci a vybavit ji v\'9aemi podrobnostmi. Kdy\'9e si miss Florence nasadila br\'fdle a sedla si s latinskou gramatikou p\'f8ed n\'ecj, v\'9edycky od n\'echo cht\'ecla, aby doslova opakoval v\'ecty z u\'e8ebnice, a ptala se na v\'ec
ci, kter\'e9 se ve \'9akole v\'f9bec nemuseli um\'ect - a to v\'9aechno se takhle}{ }{\f16 d\'eclalo z\'f8ejm\'ec jen proto, \'9ee ob\'ec pou\'9e\'edvaly slova \ldblquote vyzkou\'9aet\rdblquote . Mam\'e1 i miss Florence si pravd\'ecpodobn\'ec \'f8\'ed
kaly: Chlapec mus\'ed b\'fdt vyzkou\'9aen a slovem chlapec si nav\'edc cht\'ecly vy\'e8arovat ze zem\'ec \'9e\'e1ka, kter\'fd by st\'e1l s hlavou sklon\'ecnou p\'f8ed miss Florence a ona by kon}{t}{\f16 rolovala jeho oble\'e8en\'ed, toti\'9e \'9aed\'fd
kab\'e1t a \'9aed\'e9 kalhoty, p\'f8i jejich\'9e \ldblquote n\'e1kupu\rdblquote mam\'e1 \'f8\'edk\'e1vala, \'9ee jsou \ldblquote solidn\'ed\rdblquote , a k\~tomu v\'9edycky dodala \ldblquote to je p\'f8esn\'ec to prav\'e9 pro takov\'e9ho chlapce
\rdblquote - toto oble\'e8en\'ed si tedy miss Florence vzala na mu\'9aku, aby zkontrolovala, z}{d}{\f16 a je v po\'f8\'e1dku, a sou\'e8asn\'ec zaujala sv\'e9 m\'edsto s latinskou u\'e8ebnici a br\'fdlemi, jako kdyby sed\'ecla na n\'ecjak\'e9m novodob\'e9
m v\'e1le\'e8n\'e9m stroji.
\par \ldblquote Transporto equitatum Rhenum,\rdblquote \'f8ekl Renato, kdy\'9e tedy st\'e1l p\'f8ed miss Florence, \ldblquote p\'f8epravuji jezdectvo p\'f8es R\'fdn\rdblquote . Miss Florence mu v\'9aak ihned sko\'e8ila do \'f8e\'e8i: \ldblquote Pros\'edm t
\'ec, jak m\'f9\'9ee\'9a \'f8\'edct p\'f8epravuji jezdectvo p\'f8es R\'fdn, kdy\'9e tu p\'f8ece jasn\'ec stoj\'ed p\'f8eprav jezdectvo p\'f8es R\'fdn! U\'9e zase nic neum\'ed\'9a.\rdblquote
\par Renato se jist\'ec mohl pokusit vysv\'ectlit j\'ed latinskou gramatiku. Miss Florence v\'9aak rozum\'ecla jen tomu, \'e8emu rozum\'ect cht\'ecla. To bylo jako s t\'ecmi Hauffov\'fdmi novelami, ty si tak\'e9 nedala nikdy vysv\'ectlit. Kdykoli za n\'ed
Renato p\'f8i\'9ael s knihou v ruce a cht\'ecl j\'ed p\'f8e\'e8\'edsl kousek z on\'e9 novely, kde je to skv\'ecl\'e9 l\'ed\'e8en\'ed opern\'edho ve\'e8era a b\'edl\'e9ho a zlat\'e9ho hle}{d}{\f16 i\'9at\'ec, v\'9edycky si na\'9ala d\'f9vod, pro\'e8
to odlo\'9eit. Bu\'ef musela prov\'e9st vy\'fa\'e8tov\'e1n\'ed s kucha\'f8kou, nebo m\'ecla v pr\'e1ci krabici se \'9ait\'edm. Na stole m\'ecla st\'e1t p\'f8ed sebou d\'f8ev\'ecnou krabici, kdysi \'9elutou, ale te\'ef u\'9e \'9aedou a taky u\'9e v n\'ed
d\'e1vno nebyly \'9e\'e1dn\'e9 bonbony, a z t\'e9 }{t}{\f16 e\'ef vyndala jehly na \'9ait\'ed m\'edsto \'e8okol\'e1dov\'fdch bonbon\'f9, a ty jehly si pak - snad aby dodr\'9eela ur\'e8en\'ed t\'e9to krabice - d\'e1vala do \'fast jako n\'ec
jakou sladkost a pevn\'ec je sv\'edrala mezi zuby \ldblquote Te\'ef ne,\rdblquote \'f8ekla Renatovi, kdy\'9e si vyndala jehlu z \'fast. \ldblquote Vid\'ed\'9a, \'9ee ted nem\'e1m \'e8}{a}{\f16 s na tv\'e9 Hauffovy novely.\rdblquote Tak\'9ee Renato pak v
\'ecd\'ecl, \'9ee miss Florence u\'9e z\'f9stane p\'f8i sv\'fdch nespr\'e1vn\'fdch p\'f8edstav\'e1ch o novel\'e1ch. Kdy\'9e se toti\'9e p\'f8ed n\'eck\'fdm ciz\'edm zm\'ednil o divadle nebo o n\'ecjak\'e9 ud\'e1losti, miss Florence ho v\'9edycky p\'f8eru
\'9aila a \'f8ekla: \ldblquote Ale neposlouc}{h}{\f16 ejte ho, on toti\'9e spolkl v\'9aechnu moudrost, to v\'edte, p\'f8e\'e8etl si Hauffovy novely.\rdblquote
\par V lo\'9enici u mam\'e1 se Renato d\'edval na prot\'e1hl\'e9 sklen\'ecn\'e9 kapky, kter\'e9 vypadaly, \'9ee ka\'9edou chv\'edli spadnou z lustru, ale nikdy se to nestalo a ani st\'e1t nemohlo. Sly\'9ael tak\'e9 tikot stojac\'ed
ch hodin. Z jejich boku se vykl\'e1n\'ecl jak\'fdsi tvor, dole to byla ryba a naho\'f8e \'e8lov\'eck, \'9eena, kter\'e1 hled\'ecla do d\'e1lky a zacl\'e1n\'ecla cifern\'edk sv\'fdm velk\'fdm bronzov\'fdm slam\'e1kem. To Renatovi v\'9edycky napadlo: te\'ef
bych mohl \'f8\'edct mam\'e1 n\'ecco o miss Florence. Miss Flo}{r}{\f16 ence \'f8\'edkala v kuchyni o mam\'e1 spoustu \'9apatn\'fdch v\'ecc\'ed. A Renato v\'ecd\'ecl, co by se stalo, kdyby se o tom mam\'e1 dov\'ecd\'ecla. V\'ecd\'ecl, \'9ee by se t\'ed
mto sd\'eclen\'edm, toti\'9e drobn\'fdmi pohyby, kter\'e9 by vykonaly jeho rty, dovr\'9ail jeden z on\'ecch nepatrn\'fdch p\'f8esun\'f9 t\'ec\'9ei\'9at\'ec, j\'edm\'9e se }{n}{\f16 \'eckdy dostane do pohybu rozv\'ectven\'e1 aparatura, velk\'e9 soustroj
\'ed, kouzeln\'e9 divadlo, na n\'ecm\'9e se ve vte\'f8in\'ec za\'e8ne hr\'e1t. A vid\'ecl i to, co by t\'edmto drobn\'fdm pohybem rozpoutal: rozho\'f8\'e8en\'ed rodi\'e8\'f9 v\'f9\'e8i miss Florence - ta by si hned za\'e8ala balit zavazadla, nastalo by }{
p}{\f16 ob\'edh\'e1n\'ed po byt\'ec, bouch\'e1n\'ed dve\'f8\'ed, telefonov\'e1n\'ed a nakonec by se slu\'9eebnictvo bou\'f8ilo proti rodi\'e8\'f9m (\ldblquote To je stra\'9an\'e9, vy\'9eenou ji na ulici uprost\'f8ed v\'e1lky,\rdblquote \'f8\'ed
kali by). T\'f8eba by se to stalo a\'9e pozd\'ec ve\'e8er, ale Knobloch by j\'ed p\'f8esto snesl kufr dol\'f9. Nesl by ten}{ }{\f16 jej\'ed \'9airok\'fd, n\'edzk\'fd kufr na z\'e1dech, sestupoval by s n\'edm rozv\'e1\'9en\'ec po schodi\'9a
ti. Dole by ho pak postavil na chodn\'edk, p\'f8\'edmo pod plynovou lampu. A pak by se miss Florence na kufr posadila.
\par Nic z toho se ov\'9aem nestalo. Renato sed\'ecl u mam\'e1 a bronzov\'e1 d\'e1ma se d\'e1l vykl\'e1n\'ecla a naslouchala nehybn\'e9mu ovzdu\'9a\'ed lo\'9enice a pomal\'e9mu tikotu hodin a nesly\'9aela nic ne\'9e ob\'e8as tich\'e9 zabubl\'e1n\'ed v trubk
\'e1ch \'fast\'f8edn\'edho topen\'ed.
\par Renato si ov\'9aem n\'eckdy polo\'9eil ot\'e1zku, pro\'e8 to vlastn\'ec nedok\'e1\'9ee mam\'e1 \'f8\'edct. V\'9edycky v\'9aak nakonec dosp\'ecl k z\'e1v\'ecru: nemohu nic ud\'eclat, proto\'9ee miss Florence miluju - jen\'9ee v tom okam\'9e
iku to bylo tak, (jako kdy\'9e v orchestru jeden n\'e1stroj p\'f8ed\'e1v\'e1 melodii druh\'e9mu, ten v\'9aak ne\'e8ek\'e1, a\'9e prvn\'ed umlkne, ale za\'e8ne hr\'e1t p\'f8i z\'e1v\'ecre\'e8n\'e9m t\'f3nu prvn\'edho n\'e1stroje) jako kdy\'9e je tento }{j}
{\f16 eho v\'fdrok okam\'9eit\'ec vyst\'f8\'edd\'e1n t\'edm, kter\'fd jako by mu \'f8\'edkal: ne, ty ji nemiluje\'9a, jenom jsi sly\'9ael o l\'e1sce mluvit a mysl\'ed\'9a si, \'9ee ji tak\'e9 mus\'ed\'9a pro\'9e\'edt. Ve skute\'e8
nosti, tak si to myslel, by bylo zahanbuj\'edc\'ed milovat pr\'e1v\'ec ji. Kdy\'9e se v\'9aak jindy stalo, \'9ee si mu}{s}{\f16 el p\'f8iznat, \'9ee je hloup\'e1 a zl\'e1, tu se hned zase probudil ten hlas a \'f8ekl: jak si jen m\'f9\'9ee\'9a n\'ec
co takov\'e9ho myslet, kdy\'9e ji p\'f8ece ve skute\'e8nosti miluje\'9a!
\par Jedno v\'9aak bylo jist\'e9: jednalo se s n\'ed n\'ecjak jinak ne\'9e s oby\'e8ejn\'fdmi lidmi, s profesory ve \'9akole, s \'e8leny rodiny, s n\'e1v\'9at\'ecvami, kter\'e9 p\'f8ich\'e1zely do domu. \'8eivot, \'f8e\'e8i a n\'e1zory t\'ecchto lid\'ed
byly pr\'f9hledn\'e9, ale tak\'e9 nudn\'e9 a ned\'f9le\'9eit\'e9, postava miss Florence v\'9aak naproti tomu p\'f9sobila jako drahocenn\'e9 tabern\'e1kulum, v n\'ecm\'9e je ukryto kus tajemstv\'ed, je\'9e udr\'9euje sv\'ect v}{ }{\f16 pohybu. N\'ec
kdy se dokonce zd\'e1lo, jako by se toto tajemstv\'ed na okam\'9eik vyno\'f8ilo na povrch. Kdy\'9e se zad\'edvala p\'f8ed sebe, kdy\'9e neodpov\'eddala, bylo toto tajemstv\'ed pojednou zde a je\'9at\'ec dlouho potom byl pokoj napln\'ecn z\'e1rmutkem, kter
\'fd po sob\'ec zanechalo. \'c8asto nemus}{e}{\f16 la vlastn\'ec ud\'eclat nic, a najednou to zde bylo. Tak se mohlo st\'e1t, \'9ee u\'9e jen pouh\'e9 jej\'ed jm\'e9no - dv\'ec slabiky ur\'e8en\'e9 pro ka\'9edodenn\'ed pou\'9eit\'ed, samovoln\'ec
, asi jako mechanismus na\'9a\'ed ch\'f9ze nebo jako p\'e1ka pro rutinovan\'e9ho \'f8idi\'e8e - mohlo se tedy st\'e1t, \'9ee toto jm\'e9no}{ }{\f16 n\'e1hle zaz\'e1\'f8ilo, jako kdy\'9e je osv\'ectl\'ed lampa, kter\'e1 stoj\'ed za n\'ed
m. A slovo Florencie - Renato si ji u\'9e tehdy p\'f8edstavoval jako rozlehl\'e9 m\'ecsto na pahorc\'edch, s kr\'e1sn\'fdmi \'9eenami v \'e8erven\'fdch sametov\'fdch \'faborech, s blouznivou ml\'e1de\'9e\'ed, s tajemn\'fdmi souboji - slovo Fl}{o}{\f16
rencie bylo v takov\'e9m protikladu s touto chudou anglickou d\'edvkou, s jej\'ed bledou plet\'ed, \'9api\'e8at\'fdm nosem a malou, kulhavou postavou, \'9ee se \'e8lov\'eck nemohl ubr\'e1nit slz\'e1m. Jej\'ed dob\'f8\'ed rodi\'e8e vlo\'9eili do jej\'ed
ho jm\'e9na celou svou hrdost a nad\'ecji. Dali j\'ed jm\'e9no Floren}{c}{\f16 e a anglick\'e1 v\'fdslovnost tohoto jm\'e9na jako by p\'f8esadila kr\'e1su poh\'e1dkov\'e9ho m\'ecsta do sv\'ec\'9e\'ed zelen\'ec severu, aby tak vynikl obraz mlad\'e9
lilie, ost\'f8e se r\'fdsuj\'edc\'ed za zledovat\'ecl\'fdm oknem v cel\'e9m sv\'e9m n\'ec\'9en\'e9m jasu. \'8eivot v\'9aak rozhodl jinak a jm\'e9no p\'f8edur\'e8en\'e9 k tomu, }{a}{\f16 by jako v\'f9d\'e8\'ed hv\'eczda z\'e1\'f8ilo nad \'9a\'9d
astnou existenc\'ed, nem\'eclo jin\'fd smysl, ne\'9e odhalovat v nemilosrdn\'e9m sv\'ectle t\'eclesnou o\'9aklivost. J\'e1 ji miluju, \'f8\'edkal si n\'eckdy Renato s\'e1m pro sebe a myslel si, \'9ee l\'e1ska a soucit jsou tot\'e9\'9e. Kdy\'9e se n\'ec
kdy stalo, \'9ee neum\'ecl od\'f8\'edk}{a}{\f16 t lekci d\'ecjepisu zpam\'ecti a ona pak p\'f8i\'9ala pozd\'ec ve\'e8er je\'9at\'ec jednou za n\'edm do pokoje a s o\'e8ima sr\'9a\'edc\'edma hn\'ecvem si na n\'ecm znovu zchladila \'9e\'e1hu - on u\'9e le
\'9eel v posteli a ona byla taky u\'9e jen v no\'e8n\'ed ko\'9aili - nemohl se na ni nakonec zlobit, kdy\'9e vid\'ecl jej\'ed ko}{s}{\f16 tnat\'e9, \'9ealostn\'ec huben\'e9 pa\'9ee a mal\'fd \'e8ern\'fd c\'f9pek, kter\'fd j\'ed sahal jen k v\'fdst\'f8
ihu ko\'9aile.
\par Musel pak myslet i na jin\'e9 dny. Kdy\'9e po proch\'e1zce v chladn\'e9m podzimn\'edm odpoledni vstoupili do domu, n\'eckdy mu \'f8ekla: \ldblquote Poj\'ef, zatop\'edme si v krbu.\rdblquote Sm\'ecl j\'ed p\'f8i tom pom\'e1hat, sm\'ecl navr\'9ait hrom\'e1
dku d\'f8\'edv\'ed a podlo\'9eit pod ni pap\'edr. A kdy\'9e ohe\'f2 za\'e8al ho\'f8et, \'f8ekla: \ldblquote Tak a te\'ef se k n\'ecmu posad\'edme.\rdblquote P\'f8it\'e1hl si \'9eidli k jej\'ed, teplo mu zvolna stoupalo t\'eclem od nohou vzh\'f9
ru a jeho a\'9e doj\'edmalo, jak miss Florence dovedla tuto hodinu vychutnat}{.
\par }{\f16 V\'9edycky byla nyn\'ed p\'f8ipravena vyt\'e1hnout s nemilosrdnou kritikou do boje proti rodi\'e8\'f9m, proti rodin\'ec - kdy\'9e ji t\'f8eba pap\'e1 zapomn\'ecl p\'f8edstavit n\'eckomu nezn\'e1m\'e9mu, s n\'edm\'9e proch\'e1zel pokojem - tak\'9e
e to n\'eckdy vypadalo, jako kdy\'9e si v\'9aechnu pokoru st\'f8\'e1d\'e1, aby pak mohla svou l\'e1skou zahrnout jin\'fd okruh lid\'ed, toti\'9e spole\'e8nost vychovatelek, s nimi\'9e se setk\'e1vala v m\'ecstsk\'e9m parku. Byla to p\'f8edev\'9a\'ed
m miss Harrisonov\'e1, guvernantka mal\'e9 G\'e9rardov\'e9, kter\'e9 platil jej\'ed bezmezn\'fd respekt. Miss Harrisonov\'e1 m\'ecla p\'f8edt\'edm, ne\'9e ji p\'f8ij}{a}{\f16 la pan\'ed G\'e9rardov\'e1, dobr\'e9 m\'edsto v Anglii, v dom\'ec v\'e9vody z }{
\f16\cf3 Te\'e8ku}{\f16 , a str\'fdc t\'ecch d\'ect\'ed, kr\'e1l Eduard VII. ji \'e8astokr\'e1t vyznamenal p\'f8\'e1telsk\'fdm pot\'f8esen\'edm ruky. Kdy\'9e si Renato p\'f8i us\'edn\'e1n\'ed prom\'edtal obr\'e1zky z uplynul\'e9ho dne, kdy\'9e v\~
duchu vid\'ecl, jak hlavn\'ed alej\'ed m\'ecstsk\'e9ho parku p\'f8ich\'e1z\'ed miss Harrisonov\'e1 s malou Marianou, v\'9edycky se mu z\'e1rove\'f2 v pozad\'ed vyno\'f8ila ona mal\'e1 sc\'e9na, p\'f8i n\'ed\'9e kr\'e1l dr\'9e\'ed ruku miss Harrisonov\'e9
ve sv\'e9 a n\'eckolik vte\'f8in j\'ed siln\'ec a p\'f8\'e1telsky pot\'f8\'e1s\'e1. Jeho obli\'e8ej vrouben\'fd plnovousem p\'f8itom z\'e1\'f8il \'9eovi}{\'e1}{\f16 ln\'edm \'fasm\'ecvem, kde\'9eto miss Harrisonov\'e1 se asi jen ti\'9ae usm\'ed
vala, jako se usm\'edv\'e1 i te\'ef, kdy\'9e jej\'ed jemn\'e1 postava s pudl\'edkovit\'fdm blond \'fa\'e8esem pozvolna p\'f8iplouv\'e1 po \'9at\'ecrku z druh\'e9ho konce parku. Av\'9aak sc\'e9na kr\'e1lovsk\'e9ho stisku ruky - jednou v d\'ectsk\'e9
m pokoji v d}{o}{\f16 m\'ec }{\f16\cf3 Teck\'f9}{\f16 , podruh\'e9 v pokoji Buckinghamsk\'e9ho pal\'e1ce, kdy\'9e se zde miss Harrisonov\'e1 s d\'ectmi na chvilku zastavila nav\'9at\'edvit jejich str\'fdce - tato sc\'e9na byla Renatovi tak dob\'f8e zn\'e1
ma (byl to p\'f8ece jeho vlastn\'ed d\'ectsk\'fd pokoj nebo pokoj tety Mel\'e1nie se zelen\'fdmi ply\'9aov\'fdmi leno\'9akami), \'9ee sta\'e8ilo p\'f8edstavit si, co lehkomyslnosti a nesolidnosti je v kr\'e1lovstv\'ed, aby se tento obraz dal rozsv\'ed
tit v jeho bolestn\'e9m lesku.
\par Renato myslel na tuto nesolidnost kr\'e1lovstv\'ed a domn\'edval se, \'9ee se to mohlo poda\'f8it jedin\'ec tomu, kdo pohrd\'e1 trudn\'fdmi z\'e1sadami, toti\'9e takov\'fdmi z\'e1sadami, kter\'e9 donutily pana a pan\'ed Martinovy, to jest jeho rodi\'e8
e k tomu, aby vedli tak nudn\'fd \'9eivot, \'9ee to mohly zp\'f9sobit jen \'9apatn\'e9, neuspo\'f8\'e1dan\'e9 finance, \'9ee jen na z\'e1klad\'ec jak\'e9si pochybn\'e9 existence mohlo vzniknout t}{o}{\f16 to kr\'e1lovstv\'ed, kter\'e9 shl\'ed\'9e
elo z modr\'e9ho ryt\'ed\'f8sk\'e9ho s\'e1lu tak naivn\'ec a neskute\'e8n\'ec, toto kr\'e1lovstv\'ed ve sv\'e9 ponur\'e9 a p\'f8ece tak n\'ec\'9en\'ec mladistv\'e9 kr\'e1se zde nyn\'ed mohlo vzniknout vedle \'fast\'f8edn\'edho topen\'ed a splachovac\'ed
ho z\'e1chodu. Ano, angli\'e8t\'ed kr\'e1lov\'e9 se mohli Renat}{o}{\f16 v\'fdm o\'e8\'edm jevit jen jako hoch\'9ataple\'f8i, zrovna jako velc\'ed duchov\'e9 a slavn\'ed um\'eclci, kte\'f8\'ed se tak\'e9 dok\'e1zali vzep\'f8\'edt proti \'9eivotu, jak\'fd
se vedl u nich doma. Proto tak\'e9 mohla b\'fdt Mariana G\'e9rardov\'e1 bytost\'ed tak z\'e1vid\'ecn\'edhodnou, \'9ee jej\'ed matka - jak se aspo\'f2 tvrdilo}{ }{\f16 - byla \'9eena se \'9apatnou pov\'ecst\'ed. A kdy\'9e jednou kdosi \'f8ekl, \'9ee nen
\'ed jasn\'e9, z \'e8eho vlastn\'ec pan\'ed G\'e9rardov\'e1 \'9eije, pochopil Renato, \'9ee \'e8lov\'eck mus\'ed \'9e\'edt v neuspo\'f8\'e1dan\'fdch pom\'e8rech, aby mohl nosit tak kr\'e1sn\'fd \'e8erven\'fd pl\'e1\'9a\'9d jako Mariana a aby mohl m\'ed
t ple\'9d na sp\'e1nc\'edc}{h}{\f16 tak pr\'f9svitnou a o\'e8i tak jasn\'e9 jako ona.
\par Miss Florence si st\'e1le m\'ecla s miss Harrisonovou co pov\'eddat, proto trvaly na tom, aby Renato a Mariana \'9ali p\'f8ed nimi. Tyhle proch\'e1zky se konaly \'e8ty\'f8ikr\'e1t t\'fddn\'ec, v\'9edycky v t\'ecch dnech, kdy Renato nem\'ecl hodinu \'9a
ermu. Renato pak musel u\'9e od r\'e1na myslet na to, \'9ee se setk\'e1 s Marianou, a sna\'9eil se p\'f8ipravit si v\'9edycky p\'f8edem rozhovor, kter\'fd s n\'ed povede. Ale poka\'9ed\'e9 to dopadlo jinak. Kdy\'9e se v prost\'f8edn\'ed
aleji objevila barevn\'e1 skvrna Marianina kab\'e1tu, a kdy\'9e se potom p\'f8ibli\'9eovala a Renato vid\'ecl, jak se Marianina \'fazk\'e1 hlava za\'e8\'edn\'e1 r\'fdsovat na pozad\'ed \'9aed\'e9ho ko\'9ee\'9ainov\'e9ho lemov\'e1n\'ed, nep\'f8
ipadalo mu nijak t\'ec\'9ek\'e9 za\'e8\'edt rovnou vypr\'e1v\'ect o Hauffovu Othellovi. Jakmile j\'ed v\'9aak za\'e8al l\'ed\'e8it d\'ecj, velmi brzo musel pochopit, \'9ee obdiv, kter\'fd cht\'ecl sv\'fdm vypr\'e1v\'ecn\'edm vyvolat, obdiv, kter\'fd se m
\'ecl p\'f8en\'e9st z Othella na n\'echo, se prost\'ec nedostavil. Nepoda\'f8ilo se mu vym\'e1mit z Mariany nic v\'edc ne\'9e jak\'e9si lhostejn\'e9: \ldblquote Ano, ano, poslouch\'e1m.\rdblquote
\par P\'f8esto se nevzd\'e1val, sna\'9eil se vyt\'e1hnout z p\'f8\'edb\'echu ty nejz\'e1va\'9en\'ecj\'9a\'ed, nejp\'f8esv\'ecd\'e8iv\'ecj\'9a\'ed v\'ecci, c\'edtil v\'9aak, jak mu vlastn\'ed hlas zn\'ed st\'e1le cizeji a jednotv\'e1m\'ecji a jak ze skv\'ecl
\'fdch formulac\'ed, kter\'e9 si p\'f8ipravil, zbylo jen cosi \'9ealostn\'ec rozpa\'e8it\'e9ho, co k Marianin\'ec sluchu v\'f9bec nedo\'9alo. Nam\'edsto toho hled\'ecla p\'f8ed sebe, obli\'e8ej se j\'ed }{a}{\f16 ni na okam\'9eik neuvolnil, jen z\'e1van v
\'ectru j\'ed ob\'e8as sv\'e1l pram\'ednek vlas\'f9 do \'e8ela, \'e8\'edm\'9e se je\'9at\'ec zd\'f9raznila jej\'ed semknut\'e1 \'fasta a \'fazk\'e1 k\'f8ivka nosu jako na n\'ecjak\'e9m reli\'e9fu.
\par Renato se samoz\'f8ejm\'ec n\'eckdy ut\'ec\'9aoval t\'edm, \'9ee si v duchu \'f8\'edkal: je mlad\'9a\'ed ne\'9e j\'e1, nem\'f9\'9ee to v\'9aechno je\'9at\'ec ch\'e1pat. Kdy\'9e v\'9aak jednou \'f8ekla: \ldblquote V\'e8era jsem byla na Ros\'e9
ho koncertu, hr\'e1li zase tak fantasticky kr\'e1sn\'ec\rdblquote , nebo kdy\'9e mam\'e1 u stolu vypr\'e1v\'ecla, \'9ee sly\'9aela, jak je mal\'e1 G\'e9rardov\'e1 na sv\'f9j v\'eck neoby\'e8ejn\'ec vysp\'ecl\'e1, tu mu Mariana a jej\'ed tajemstv\'ed unik}
{aly do nedostupn\'e9 d\'e1lky.
\par
\par }{\f16 M\'ecstsk\'fdm parkem vedly t\'f8i aleje - horn\'ed, doln\'ed a \'9airok\'e1 prost\'f8edn\'ed. Do horn\'ed aleje, kter\'e1 se t\'e1hla pod\'e9l n\'e1dra\'9e\'ed, se chodilo sp\'ed\'9a pro zm\'ecnu a v\'9edycky jen na chvilku. Horn\'ed alej pou\'9e
\'edvali hlavn\'ec ti, kdo parkem jen proch\'e1zeli, a s bal\'edky, kter\'e9 si nesli, se zavazadly ve slam\'ecn\'fdch obalech, kter\'e9 m\'ecly \'9eeny, a s \'e8ern\'fdmi d\'f8ev\'ecn\'fdmi kufry voj\'e1k\'f9 jako by vyn\'e1\'9aeli na vzduch pach \'9e
elezni\'e8n\'edch kup\'e9, pach saz\'ed a pomeran\'e8ov\'fdch slupek. Tady v\'9edycky sed\'e1val na lavi\'e8ce mu\'9e s d\'f8ev\'ecnou nohou. Sv\'ect je}{h}{\f16 o temn\'fdch chmur a p\'f8\'edzrak\'f9 z lazaret\'f9 a nocle\'9een ho dr\'9eel ve sv\'e9
m zajet\'ed tak pevn\'ec, \'9ee chodil st\'e1le jen sem, k p\'e1chnouc\'ed horn\'ed cest\'ec, a ne k jasn\'ecj\'9a\'ed doln\'ed cest\'ec a k hlavn\'ed aleji.
\par Doln\'ed cesta b\'fdvala v\'9edycky opu\'9at\'ecn\'e1. D\'ecti ji r\'e1dy vyhled\'e1valy a na za\'e8\'e1tku proch\'e1zky sem hned odbo\'e8ovaly, aby do n\'ed sle\'e8ny nepozorovan\'ec dovedly. Cesta se klikatila, po stran\'ec byla lemov\'e1na k\'f8ov\'ed
m - v zim\'ec to b\'fdvala hust\'e1 sple\'9d v\'ectvov\'ed - tak\'9ee poskytovala st\'e1le n\'ecjak\'fd p\'f8ekvapiv\'fd pohled. Kdy\'9e se Renatovi poda\'f8ilo Marianu rozesm\'e1t -}{ }{\f16 sta\'e8ila t\'f8eba jen neuv\'ec\'f8iteln\'ec jednoduch\'e1
pozn\'e1mka jako: \ldblquote Pod\'edvej tamhle na ulici, ten m\'e1 fousiska!\rdblquote - mohl doufat, \'9ee takhle dopadne cel\'e1 proch\'e1zka.
\par Doln\'ed cestu v\'9aak vyhled\'e1vali tak\'e9 t\'ecsn\'ec p\'f8ed odchodem dom\'f9. U\'9e se t\'f8eba chystali, \'9ee z m\'ecstsk\'e9ho parku odejdou, ale v posledn\'edm okam\'9eiku si to gu-venantky jakoby rozmyslely a \'f8ekly: \ldblquote Projdeme se je
\'9at\'ec jednou doln\'ed cestou.\rdblquote V\~t\'e9 dob\'ec u\'9e v p\'f8ilehl\'e9 Mari\'e1nsk\'e9 ulici tu a tam sv\'edtilo okno a kdy\'9e tudy proj\'ed\'9ed\'ecl osam\'ecl\'fd povoz, zd\'e1lo se, \'9ee ticho, p\'f8eru\'9aovan\'e9 klapote}{m}{\f16
podkov a rachotem vozu po \'9apatn\'e9m dl\'e1\'9ed\'ecn\'ed, je o to v\'fdrazn\'ecj\'9a\'ed, \'9ee z n\'echo hluk vych\'e1z\'ed a zase se v n\'ecm ztr\'e1c\'ed. S Marianou se Renato domluvit nedok\'e1zal, ale jak te\'ef \'9ael vedle n\'ed, u\'9e p\'f8em
\'fd\'9alel o dal\'9a\'edm setk\'e1n\'ed. P\'f8\'ed\'9at\'ec - uva\'9eoval - se s n\'ed pokus\'ed mluvit o \ldblquote \'c8arost\'f8elci\rdblquote a \'f8ekne j\'ed tot\'e9\'9e, co o tomto d\'edle dnes \'f8\'edkal ve \'9a
kole Felix. Zahraje si na Felixe a j\'ed nezbude ne\'9e p\'f8itom c\'edtit stejn\'e9 nap\'ect\'ed, jak\'e9 obvykle c\'edtil ka\'9ed\'fd, kdo Felixovi naslouchal.
\par Ostatn\'ec doln\'ed cestou nechod\'edvali nijak \'e8asto. Sle\'e8ny nejrad\'e8ji chodily prost\'f8edn\'ed alej\'ed. Byla \'9airok\'e1 a rovn\'e1 jako p\'f8\'edmka, bylo z n\'ed daleko vid\'ect a jin\'e9 d\'ecti a jejich guvernantky se daly u\'9e na d\'e1
lku rozeznat. N\'eckdy se jich se\'9ael cel\'fd houf - velk\'e9 hejno d\'ect\'ed a velk\'e9 hejno sle\'e8en. V\'ect\'9ainou v\'9aak z\'f9stali pohromad\'ec st\'e1t jen c}{h}{\f16 vilku. Miss Florence a miss Harrisonov\'e1 na hlavn\'ed
alej nechodily, aby nebyly p\'f8\'edli\'9a \'e8asto ru\'9aeny ze sv\'e9 z\'e1bavy. T\'ec\'9eko ov\'9aem \'f8\'edct, zda to nebylo sp\'ed\'9a naopak, zda sem nechodily t\'f8eba proto, \'9ee doufaly, \'9ee budou moci j\'edt s ostatn\'edmi. (Neoby\'e8ejn
\'e1 \'facta, s n\'ed\'9e }{m}{\f16 iss Florence o v\'9aech guvemantk\'e1ch mluvila, \'e8in\'ed tuto domn\'ecnku docela pravd\'ecpodobnou.) Mo\'9en\'e1 to byly ty druh\'e9, kter\'e9 se pokou\'9aely vyhnout pravideln\'e9mu styku s Angli\'e8ankami, mo\'9en
\'e1 v\'9aak, \'9ee ob\'ec strany by se byly cht\'ecly navz\'e1jem sp\'f8\'e1telit, br\'e1nila tomu jen ob}{oustrann\'e1 neobratnost.
\par }{\f16 Ov\'9aem s Helenou Pauerovou a jej\'ed vychovatelkou chodili v\'9edycky, kdykoli je potkali. Kdy\'9e Mariana uvid\'ecla Helenu p\'f8ich\'e1zet, v\'9edycky se zaradovala, a to u\'9e Renato v\'ecd\'ecl, \'9ee proch\'e1zka je definitivn\'ec zka\'9een
\'e1. Musel se pak jen d\'edvat, jak ob\'ec d\'edvky v t\'ecsn\'e9m semknut\'ed odch\'e1zej\'ed stranou, jak si spolu n\'ecco \'9apitaj\'ed a n\'eckdy se i sm\'ecj\'ed. Renato se p\'f8itom samoz\'f8ejm\'ec tv\'e1\'f8il, jako kdy\'9e se ho to net\'fdk\'e1
, jen\'9ee kdov\'ed, zda se mu to poda\'f8ilo. Felix Bruchhagen mu toti\'9e jednou \'f8ekl: \ldblquote V\'e8era jsem t\'ec, hochu, sl}{e}{\f16 doval, a bylo rozko\'9an\'e9 vid\'ect, jak t\'ec d\'ecv\'e8ata nechala b\'fdt a jak ses p\'f8itom tv\'e1\'f8il.
\rdblquote A tak se ve dnech, kdy se \'9alo s Helenou, musel b\'e1t nav\'edc i toho, \'9ee ho p\'f8ekvap\'ed Felix.
\par Co si d\'ecv\'e8ata vypr\'e1v\'ecla, tomu nemohl na tu vzd\'e1lenost rozum\'ect, sly\'9ael v\'9aak, co si pov\'eddaty vychovatelky, a taky lamentaci sle\'e8ny Stoweov\'e9 na pom\'ecry v dom\'ec Pauerov\'fdch. \ldblquote Je to v\'9aechno jenom flanc,
\rdblquote \'f8\'edk\'e1vala obvykle, \ldblquote navrch huj a vespod fuj, jak se tady \'f8\'edk\'e1. To by p\'f8ece u n\'e1s v\'f9bec nebylo mo\'9en\'e9, aby si takov\'fd zdrav\'fd a siln\'fd mu\'9esk\'fd, jako je }{n}{\f16 \'e1\'9a pan Pauer, z\'f9
stal doma a chodil si po sv\'fdch k\'9aeftech, kdy\'9e se venku mus\'ed ob\'ectovat tolik mlad\'fdch lidsk\'fdch \'9eivot\'f9 v nejlep\'9a\'edch letech. A p\'f8itom je to sam\'e1 malost a lakota, to se ani ned\'e1 v\'9aechno vypov\'ecd\'ec
t. Tuhle za mnou p\'f8i\'9ala na\'9ae pan\'ed a pov\'edd\'e1: \ldblquote Mohla }{b}{\f16 yste s n\'e1mi t\'f8eba j\'edt na ten nov\'fd v\'e1le\'e8n\'fd film.\rdblquote Ale kdy\'9e jsme tam pak p\'f8i\'9ali, najednou se uk\'e1zalo, \'9e
e dostali jen malou l\'f3\'9ei, a na m\'ec vy\'9alo tak mizern\'e9 m\'edsto, \'9ee mi pak hlava t\'f8i dny t\'f8e\'9atila a v\'9aechno mi p\'f8ed o\'e8ima sk\'e1kalo. Navenek je ov\'9aem v\'9aechno n\'f3bl}{ }{\f16 a tiptop. Jenom\'9ee tohle my u\'9e zn
\'e1me. Ono sta\'e8\'ed, kdy\'9e \'e8lov\'eck sly\'9a\'ed, jak sprost\'ec si p\'e1n a pan\'ed nad\'e1vaj\'ed, kdy\'9e se spolu h\'e1daj\'ed. Kolikr\'e1t to trv\'e1 cel\'fd den a ani u stolu si neberou serv\'edtky. Pro takov\'e9 d\'edt\'ec je to ov\'9a
em jed.\rdblquote
\par Miss Florence p\'f8i vypr\'e1v\'ecn\'ed sle\'e8ny Stoweov\'e9 v\'e1\'9en\'ec pokyvovala hlavou, ale p\'f8itom vypadala spokojen\'ec. Tou\'9eila po sv\'ect\'ec, kter\'fd by se \'f8\'eddil lep\'9a\'edm z\'e1konem, po sv\'ect\'ec, v n\'ecm\'9e
by guvenantky zahrnovan\'e9 poctami \'f8\'eddily \'9eivot rodin, ba i cel\'fdch n\'e1rod\'f9. A proto brala l\'ed\'e8en\'ed sle\'e8ny Stoweov\'e9 s v\'e1\'9enost\'ed a}{ }{\f16 odpov\'ecdnost\'ed gener\'e1la, kter\'fd dost\'e1v\'e1 zpr\'e1vu o nep\'f8
\'e1telsk\'e9 brann\'e9 moci, a sou\'e8asn\'ec s uv\'e1\'9eliv\'fdm \'fasm\'ecvem historika, kter\'e9mu je p\'f8edlo\'9een nov\'fd v\'eccn\'fd materi\'e1l jako v\'fdsledek p\'e1tr\'e1n\'ed a kter\'fd se mu v jeho politick\'e9m p\'f8esv\'ecd\'e8en\'ed v
\'fdborn\'ec hod\'ed na podporu jeho teze.
\par }{S}{\f16 Helenou a se sle\'e8nou Stoweovou se v\'9aak nepotk\'e1vali nijak \'e8asto. Bydlely toti\'9e v jin\'e9 \'e8\'e1sti m\'ecsta a v\'ect\'9ainou chodily do jin\'e9ho parku. Miss Florence a miss Harrisonov\'e1 zato byly v\'ecrn\'e9 m\'ecstsk\'e9
mu parku, z\'f9st\'e1valy v\'ecrn\'fdmi n\'e1v\'9at\'ecvnicemi jeho hlavn\'ed aleje. Jedi}{n}{\f16 \'ec v letn\'edch m\'ecs\'edc\'edch se tam nechodilo. To se chod\'edvalo do zahrad na periferii, ostatn\'ec v m\'ecstsk\'e9m parku b\'fdval tou dobou velk
\'fd n\'e1val. V zim\'ec v\'9aak byli n\'e1v\'9at\'ecvn\'edci hlavn\'ed aleje rozpt\'fdleni v\~takov\'fdch vzd\'e1lenostech, \'9ee \'e8lov\'eck a\'9e musel v\'ec\'f8it v existenci vy\'9a\'9a\'edh}{o}{\f16 z\'e1kona, toti\'9e, \'9ee stromy shazuj\'ed list
\'ed a uvol\'f2uj\'ed velk\'e9 plochy \'9aed\'e9ho nebe jen proto, aby ud\'eclaly do v\'9aech stran m\'edsto, a t\'edm prom\'ecnily zemi v p\'f8ehledn\'fd ter\'e9n pro radosti zimn\'edho obdob\'ed.
\par P\'f8i\'9ael listopad a obalil v\'9aechny fas\'e1dy v ulic\'edch m\'ecsta vrstvami mlhy, vnit\'f8ky kostel\'f9 pono\'f8il u\'9e za \'e8asn\'e9ho odpoledne do \'9aera, tak\'9ee lid\'e9, kte\'f8\'ed sem nyn\'ed p\'f8ich\'e1zeli, spat\'f8ili mihot\'e1n\'ed v
\'ec\'e8n\'e9ho sv\'ectla jakoby v nekone\'e8n\'e9 d\'e1lce. Ale tady v parc\'edch p\'f8edvedl listopad druhou tv\'e1\'f8 sv\'e9 janusovsk\'e9 hlavy. Kdy\'9e bylo kone\'e8n\'ec odklizen}{o}{\f16 list\'ed, zaujal sv\'e9 postaven\'ed v hlavn\'ed
aleji prodava\'e8 jedl\'fdch ka\'9atan\'f9 se svou malou lokomotivou a tak\'e9 d\'ecti, navle\'e8en\'e9 u\'9e do kama\'9a\'ed a tepl\'fdch kab\'e1t\'f9, byly p\'f8ipraveny vyrazit do zimy.
\par Pro o\'9eiven\'ed melancholick\'e9ho vesel\'ed tohoto obrazu cesty do zimy neodpustil si mal\'ed\'f8 posledn\'edm tahem \'9at\'ectce zasadit mezi jasn\'ec \'9aed\'e9 t\'f3ny n\'eckolik karm\'ednov\'ec rud\'fdch skvrn na nosech star\'fdch p\'e1n\'f9
, jejich\'9e mal\'e1 falanga se zvolna pohybovala hlavn\'ed alej\'ed. Nebyly to ov\'9aem nosy, jak\'e9 figuruj\'ed na obrazech Jordaensov\'fdch a Ostadeov\'fdch jako ne}{j}{\f16 skvostn\'ecj\'9a\'ed \'e8\'e1sti obli\'e8ej\'f9 star\'fdch mu\'9e\'f9, kter
\'e9, lecht\'e1ny v\'f9n\'ed stoupaj\'edc\'ed z vinn\'e9 sklenky, zrcadl\'ed ve sv\'e9m m\'edrn\'e9m lesku bezstarostnost let, kter\'e1 jsou jako epilog vy\'f2ata z proudu \'e8asu, a rovnaj\'ed se proto l\'e9t\'f9m d\'ectstv\'ed, jich\'9e
se tento proud je\'9at\'ec nezmocnil.}{ }{\f16 Nosy star\'fdch p\'e1n\'f9 zkr\'e1tka a dob\'f8e zrudly vzduchem, on\'edm vzduchem, z n\'echo\'9e stoupal prvn\'ed chlad (jako perli\'e8ky sifonu, kter\'e9 se um\'ecle vpravuj\'ed do pitn\'e9
vody) a svou ostrost\'ed pronikal k jemn\'fdm tk\'e1n\'edm. A ch\'f8\'edp\'ed t\'ecchto nos\'f9, chv\'ecj\'edc\'ed se u\'9e p\'f8i prvn\'edm mraziv\'e9m }{d}{\f16 echu, se marn\'ec sna\'9e\'ed naj\'edt atmosf\'e9ru, z n\'ed\'9e byla vypuzena a kter\'e1
pe\'e8liv\'ec uchov\'e1van\'e1 koberci na okenn\'edch parapetech vytv\'e1\'f8\'ed mezi lv\'edmi hlavami fotelu to prav\'e9 klima se sm\'ecs\'ed tepla od kamen, v\'f9n\'ed ply\'9ae a v\'f9n\'ed d\'f8eva vystupuj\'edc\'ed z p\'f8\'edborn\'edku - u\'9e \'e8
ty\'f8icet le}{t}{\f16 tu stoj\'ed ve sv\'e9 dubov\'e9 n\'e1dhe\'f8e v o\'e8ek\'e1v\'e1n\'ed imagin\'e1rn\'edch slavnost\'ed. Ano, i tito sta\'f8\'ed mu\'9ei byli navr\'e1ceni do zem\'ec d\'ectstv\'ed, jen\'9ee na tuto cestu je vypudila op\'ectovn\'e1
pot\'f8eba ochrany a tato cesta je p\'f8itom st\'e1le je\'9at\'ec hodn\'ec nam\'e1hav\'e1. Kdy\'9e si toti\'9e pot\'f8eboval}{i}{\f16 n\'ecco \'f8\'edci, z\'f9stali v\'9edycky st\'e1t, oto\'e8ili hlavy k sob\'ec, co\'9e byl jejich denn\'ed n\'e1cvik poh
\'f8ebn\'edho pr\'f9vodu, kter\'fd se bude pr\'e1v\'ec tak pomalu pohybovat od domu smutku a ka\'9edou chv\'edli se bude zastavovat bu\'ef na k\'f8i\'9eovatce nebo u hostince, kde m\'ecl s\'eddlo spolek, jeh}{o}{\f16 \'9e v\'fdboru b\'fdval zesnul\'fd
\'e8lenem.
\par Dva brat\'f8i, p\'e1ni Valentov\'e9, v\'9edycky Renata zastavili. Mlad\'9a\'ed z nich, p\'ectasedmdes\'e1tilet\'fd doktor, se na n\'echo obvykle obr\'e1til se slovy: \ldblquote Jakpak se vede pan\'ed mam\'e1?\rdblquote \ldblquote D\'eckuji, dob\'f8e,
\rdblquote odpov\'eddal v\'9edycky Renato, \'f8\'edkal to, a ani neuva\'9eoval o tom, jak se mam\'e1 doopravdy da\'f8\'ed. Av\'9aak ani v odpov\'ecdi doktora Valenty se neobjevovala \'9e\'e1dn\'e1 varianta, \ldblquote to je dob\'f8e, to je dob\'f8e,
\rdblquote m\'ednil a z\'f9stal pak je\'9at\'ec chvilku st\'e1t. Z\'f8ejm\'ec si myslel, \'9ee by nebylo zdvo\'f8il\'e9 hned se zase obr\'e1tit, a p\'f8em\'fd\'9alel pro}{t}{\f16 o, co p\'f8\'edjemn\'e9ho by je\'9at\'ec mohl Renatovi sd\'eclit. Ale a\'9d
se nam\'e1hal sebev\'edc, na nic nep\'f8i\'9ael, a tak mu nezbylo, ne\'9e ponechat na tv\'e1\'f8i \'fasm\'ecv, j\'edm\'9e prov\'e1zel sv\'e1 posledn\'ed slova. Tento \'fasm\'ecv pak \'e8n\'ecl do rozpa\'e8it\'e9 p\'f8est\'e1
vky v rozhovoru jako skalisko, kter\'e9 se os}{a}{\f16 mocen\'ec shl\'ed\'9e\'ed v mo\'f8sk\'e9 hladin\'ec, p\'f8itom v\'9aak nijak nezmir\'f2oval divok\'fd vzhled doktora Valenty ani hr\'f9zu z jeho mohutn\'e9 postavy a z jeho plnovousu, kter\'fd mu st
\'e1le je\'9at\'ec neze\'9aediv\'ecl a vl\'e1l mu v tenk\'fdch chom\'e1\'e8\'edch kolem tv\'e1\'f8e.
\par Ale jak se p\'f8itom tento plnovous li\'9ail od plnovousu druh\'e9ho bratra! Pan Valenta senior byl jen o rok star\'9a\'ed ne\'9e jeho bratr doktor, tak\'9ee by si \'e8lov\'eck myslel, \'9ee zde p\'f8\'edroda provedla jeden ze sv\'fdch skok\'f9, jak\'e9
lze \'e8asto pozorovat t\'f8eba p\'f8i zah\'f8\'edv\'e1n\'ed tekutiny: ta nep\'f8ech\'e1z\'ed do plynn\'e9ho skupe}{n}{\f16 stv\'ed postupn\'ec, n\'fdbr\'9e po dosa\'9een\'ed bodu varu se okam\'9eit\'ec vypa\'f8\'ed. Plnovous star\'9a\'ed
ho bratra vykrystalizoval do st\'f8\'edb\'f8it\'ec \'9aediv\'fdch ledov\'fdch trs\'f9, r\'e1moval jeho kr\'e1sn\'fd rum\'ecn\'fd obli\'e8ej a jako sou\'e8\'e1st dob\'f8e udr\'9eovan\'e9ho zevn\'ecj\'9aku pat\'f8il k jasn\'ecj\'9a\'edmu sv\'ectu. O panu Va
}{l}{\f16 entovi seniorovi se \'f8\'edkalo, \'9ee se z n\'echo stal n\'e1bo\'9eensk\'fd fanatik, a kdy\'9e st\'e1l vedle sv\'e9ho bratra - na Renata nikdy slovo nepromluvil - m\'ecl pohled up\'f8en\'fd k nebi, tak\'9ee by \'e8lov\'eck m\'e1lem v\'ec\'f8
il, \'9ee tam vid\'ed Madonu na tr\'f9n\'ec uprost\'f8ed muzic\'edruj\'edc\'edch and\'ecl\'f9. Osta}{t}{\f16 n\'ec ani Renato nev\'ecd\'ecl, co by m\'ecl \'f8\'edkat, a tak tu v\'9aichni st\'e1li ml\'e8ky. Nakonec se v\'9aak pan Valenta senior ze sv\'e9
ext\'e1ze jakoby vytrhl, pomalounku a jakoby p\'f8epln\'ecn znamen\'edmi milosti, jich\'9e se mu dostalo, se obr\'e1til k bratrovi a \'f8ekl t\'edm nejm\'edrn\'ecj\'9a\'edm hlasem}{:}{\f16 \ldblquote No tak, p\'f9jdeme.\rdblquote Teprve potom se p\'e1
nov\'e9 pohnuli.
\par Kdy\'9e pak Renato doma vypr\'e1v\'ecl mam\'e1, \'9ee se na ni ptal doktor Valenta, \'f8\'edk\'e1vala: \ldblquote Neoby\'e8ejn\'ec moudr\'fd mu\'9e.\rdblquote A k tomu \'e8asto dod\'e1vala, \'9ee to b\'fdval v ml\'e1d\'ed vyhl\'e1\'9aen\'fd tane\'e8n\'ed
k a velk\'fd ctitel jej\'ed tety Mel\'e1nie. Vyvolala t\'edm v Renatovi p\'f8edstavu, jak doktor p\'f8em\'e1h\'e1 sv\'e9 obrovsk\'e9 t\'eclo a nut\'ed je k lehk\'e9 \'faklon\'ec p\'f8ed tetou Mel\'e1ni\'ed sed\'edc\'ed v leno\'9ace a jak na jeho zbr\'e1zd
\'ecn\'e9m vousat\'e9m obli\'e8eji hraje rozpa\'e8it\'fd \'fasm\'ecv. B\'ech \'e8asuje fakt, kter\'fd nechceme br\'e1t na v\'ecdom\'ed, a kdy\'9e n\'e1m}{ }{\f16 p\'f8ipad\'e1, \'9ee na fotografi\'edch z minul\'fdch desetilet\'ed nevid\'edme \'9e\'e1dn
\'fd mlad\'fd obli\'e8ej, pak za to m\'f9\'9ee nejen tehdej\'9a\'ed m\'f3da, ale i n\'e1\'9a obrann\'fd instinkt, kter\'fdm se d\'e1 ur\'e8ovat na\'9ae optika. Proto se p\'f8edstava o plesov\'e9 konverzaci, o onom d\'e1vn\'e9m namlouv\'e1n\'ed p\'f8\'edli
\'9a neli}{\'9a}{\f16 ila od obrazu, kter\'fd si \'e8lov\'eck musel u\'e8init, kdy\'9e p\'f8i\'9ala \'f8e\'e8 na to, \'9ee doktor Valenta je\'9at\'ec dnes tetu Mel\'e1nii ka\'9ed\'fd ve\'e8er nav\'9at\'ecvuje. Jen onen prvek vzru\'9aen\'ed, nepo\'e8estn
\'e9 hry se z obrazu vytratil. Doktor si u\'9e v ni\'e8em ned\'eclal n\'e1sil\'ed. Nedal si ani zabr\'e1nit }{v}{\f16 tom, aby si nep\'f8in\'e1\'9ael v n\'e1prsn\'ed kapse ko\'9eichu dlouhou slanou ty\'e8inku (proto\'9ee nebylo spolehnut\'ed, jak se domn
\'edval, \'9ee pe\'e8ivo, kter\'e9 dostane u tety Mel\'e1nie, bude opravdu v\'e8erej\'9a\'ed). Jeliko\'9e v\'9aak m\'ecl ve zvyku z\'f9st\'e1vat i v pokoji ve svrchn\'edku, st\'e1valo se mu }{p}{\f16 \'f8i \'f8e\'e8i znovu a znovu, \'9ee se mu konec slan
\'e9 ty\'e8inky zachytil v chom\'e1\'e8\'edch plnovousu. Za leno\'9akou m\'ecl v \'fazkostliv\'e9m po\'f8\'e1dku vyrovn\'e1ny svazky konverza\'e8n\'edho slovn\'edku. Doktor Valenta byl velmi vzd\'eclan\'fd a na v\'9aechny ot\'e1zky, kter\'e9 p\'f8i\'9a
ly v rozhovoru na p\'f8et\'f8es, }{d}{\f16 ovedl zevrubn\'ec odpov\'ecd\'ect. Kdy\'9e v\'9aak p\'f8ece n\'eckdy zjistil, \'9ee o n\'ecjak\'e9m faktu, jeho\'9e se v rozmluv\'ec dotkli, m\'e1 ve sv\'fdch v\'ecdomostech mezeru, neost\'fd
chal se, pomalu se zvedl, s\'e1hl po slovn\'edku a p\'f8\'edslu\'9an\'e9 m\'edsto nahlas p\'f8e\'e8etl.
\par Ka\'9ed\'e9 \'fater\'fd p\'f8eru\'9aovala miss Florence proch\'e1zku slovy: \ldblquote Dnes je p\'f8ece \'fater\'fd.\rdblquote Miss Harrisonova na to p\'f8ik\'fdvla a poznamenala: \ldblquote Hodina klav\'edru, hned jsem si to myslela.\rdblquote Kdy\'9e
p\'f8i\'9ali dom\'f9, na\'9ali u\'9e n\'eckdy sle\'e8nu Konr\'e1dovou v pokoji u klav\'edru, jak jednou rukou listuje v not\'e1ch a druhou zlehounka}{ }{\f16 p\'f8ehr\'e1v\'e1 n\'eckolik akord\'f9. Miss Florence byla pak v\'9edycky zara\'9een\'e1, proto
\'9ee m\'ecla sle\'e8nu Konr\'e1dovou ve velik\'e9 \'fact\'ec. \'d8\'edkala, \'9ee nikdo na sv\'ect\'ec nehraje na klav\'edr l\'e9pe ne\'9e ona. P\'f8i\'9ala na to, p\'f8esto\'9ee sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 nikdy nic podobn\'e9ho nevyslovila, n\'fdbr\'9e
na\'9ala}{ }{\f16 si v\'9edy n\'ecjak\'fd velmi diskr\'e9tn\'ed zp\'f9sob, aby to lid\'e9 mohli uhodnout sami. A miss Florence to pr\'e1v\'ec dokonale pochopila. Kdy\'9e sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 \'f8ekla, \'9ee v\'e8era byla na klav\'edrn\'edm ve\'e8
eru pianisty X., co\'9e je onen pianista, jeho\'9e v\'fdkony pova\'9euj\'ed \ldblquote p\'e1ni kritici\rdblquote za }{\ldblquote }{\f16 sv\'ectoborn\'e9\rdblquote , a kdy\'9e pak dodala: \ldblquote Bylo to katastrof\'e1ln\'ed, tak by mi nesm\'ecl p\'f8ij
\'edt na hodinu \'9e\'e1dn\'fd m\'f9j \'9e\'e1k,\rdblquote zavrt\'ecla miss Florence obdivn\'e9 hlavou a pravila: \ldblquote To je n\'ecco \'fa\'9easn\'e9ho, kdy\'9e n\'eckdo v\'9aechno tak dokonale sly\'9a\'ed jako vy.\rdblquote Anebo kdy\'9e \'f8
ekla: \ldblquote Tak a te\'ef v}{\'e1}{\f16 m zase n\'ecco prehraju,\rdblquote a potom na nejvy\'9a\'9a\'edch kl\'e1ves\'e1ch zahr\'e1la pas\'e1\'9ee, o nich\'9e tvrdila, \'9ee zn\'ecj\'ed jako vodop\'e1d, a kdy\'9e skon\'e8ila, z\'f9stala je\'9at\'ec
chvilku klidn\'ec sed\'ect, s p\'f8iv\'f8en\'fdmi v\'ed\'e8ky kter\'e1 vypadala jako z k\'f9\'9ee, a s placat\'fdm nosem zvednut\'fdm nahoru, a to po}{t}{\f16 om miss Florence poka\'9ed\'e9 \'f8ekla: \ldblquote J\'e1 nem\'e1m slov!\rdblquote A v\'9e
dycky pak je\'9at\'ec opakovala: \ldblquote Ne, j\'e1 prost\'ec nem\'e1m slov!\rdblquote , a\'9e sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 o\'e8i \'fapln\'ec zav\'f8ela. Hned je v\'9aak zase otev\'f8ela a s \'fasm\'ecvem se obr\'e1tila na Renata: \ldblquote Vid\'ed\'9a
, Renato.\rdblquote Pot\'e9 miss Florence n\'eckolikr\'e1}{t}{\f16 pok\'fdvala hlavou. Renato nenaslouchal h\'f8e sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9 p\'f8\'edli\'9a pozorn\'ec, jakmile v\'9aak vid\'ecl, \'9ee miss Florence a te\'ef i sle\'e8na Konr\'e1dova za
\'e8\'ednaj\'ed pokyvovat hlavou a a\'9e jaksi \'9akodolib\'ec o\'e8ek\'e1vat, jak on se svou vlastn\'ed klav\'edrn\'ed hrou v porovn\'e1n\'ed s t\'edmto vrch}{o}{\f16 ln\'fdm v\'fdkonem viditeln\'ec scvrkne, tu si opravdu myslel, \'9ee by se m\'ec
l jaksi co nejv\'edc zmen\'9ait, ani ne tak vzhledem ke h\'f8e sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9, jako sp\'ed\'9a proto, \'9ee to od n\'ecj ob\'ec sle\'e8ny o\'e8ek\'e1valy.
\par Renato ov\'9aem v\'ecd\'ecl od Heleny Pauerov\'e9, \'9ee sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 jeho hru velice chv\'e1l\'ed a \'9ee o n\'ecm \'f8ekla, \'9ee je jej\'edm nejlep\'9a\'edm \'9e\'e1kem. I p\'f8ed rodi\'e8i se o jeho h\'f8e vyjad\'f8ovala nad\'9aen\'ec
. Rodi\'e8e z toho m\'ecli velkou radost, a kdy\'9e u nich byl ve\'e8er n\'eckdo na n\'e1v\'9at\'ecv\'ec, vyb\'eddli v\'9edycky Renata, aby si sedl ke klav\'edru a zahr\'e1l Chopinovu m}{a}{\f16 zurku nebo Mendelssohnovu P\'edse\'f2 jara. \ldblquote Skv
\'ecl\'e9,\rdblquote \'f8\'edkal pak host, \ldblquote \'fa\'9easn\'e9 v tom v\'ecku.\rdblquote Miss Florence v\'9aak potom v\'9edycky poznamenala: \ldblquote No chv\'e1labohu, \'9ee zase jednou m\'ecli mo\'9enost se s tebou bl\'fdsknout.\rdblquote A r
\'e1da si p\'f8itom v\'9edycky vzpomn\'ecla najedno odpoledne u te}{t}{\f16 y Mel\'e1nie, kdy Renata vyb\'eddli, aby n\'ecco zahr\'e1l. Doktor Valenta se pr\'fd potom vyj\'e1d\'f8il - tak to aspo\'f2 sly\'9aela od sle\'e8niny hospodyn\'ec - \'9ee v\'f9
bec nehraje dob\'f8e. \ldblquote To je jen tak nacvi\'e8en\'e9,\rdblquote \'f8ekl pr\'fd doktor Valenta.
\par I kdy\'9e se sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 p\'f8ed Helenou a p\'f8ed rodi\'e8i vyjad\'f8ovala o Renatovi nad\'9aen\'ec, p\'f8ed miss Florence ho nijak nechv\'e1lila. \'d8ekla j\'ed, \'9ee klav\'edrn\'ed hodiny s Renatem jsou pro ni utrpen\'edm. \ldblquote N
\'ecco tak nepozorn\'e9ho, jako je tenhle chlapec, se hned tak nenajde,\rdblquote \'f8\'edk\'e1vala. A kdy\'9e Renato ud\'eclal p\'f8i h\'f8e chybu a }{k}{\f16 dy\'9e se ta chyba opakovala, tu v\'9edycky hlasit\'ec zast\'e9nala - tak n\'ec
jak asi musel za\'fap\'ect Prom\'e9theus, kter\'fd byl vyobrazen na perokresb\'ec v \ldblquote S\'e1g\'e1ch klasick\'e9ho starov\'ecku\rdblquote : rysy ztrhan\'e9 hr\'f9zou, rozcuchan\'fd, jakoby pln\'fd hmyzu, lehce \'9arafovan\'e1 sup\'ed k\'f8\'ed
dla, to v\'9aechno}{ }{\f16 nesm\'edrn\'ec stup\'f2ovalo d\'ecsivost t\'e9 knihy, jednoho z \'e8ern\'ec v\'e1zan\'fdch svazk\'f9 se za\'9eloutl\'fdmi listy leskl\'e9ho pap\'edru. Sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 tedy zast\'e9nala a tvrdila, \'9ee z t\'e9
hle hodiny bude m\'edt n\'eckolik dn\'ed migr\'e9nu.
\par V pr\'f9b\'echu hodiny Renato s oblibou \'f8\'edkal, \'9ee m\'e1 \'9e\'edze\'f2 a \'9ee si mus\'ed doj\'edt pro sklenici vody. Kdy\'9e ve\'9ael do kuchyn\'ec, spat\'f8il kucha\'f8ku, jak sed\'ed v kout\'ec na n\'edzk\'e9 stoli\'e8ce a \'e8te si ve sv\'fd
ch novin\'e1ch, br\'fdle se st\'f8\'edbrn\'fdmi obrou\'e8kami a podlouhl\'fdmi ov\'e1ly skel a\'9e na \'9api\'e8ce nosu. Neodlo\'9eila noviny, ani kdy\'9e v kuchyni st\'e1}{l}{\f16 pan Knobloch a prob\'edral s n\'ed \ldblquote vysokou politiku\rdblquote
, jak \'f8\'edk\'e1vala mam\'e1, ale p\'f8es noviny a p\'f8es br\'fdle vzhl\'ed\'9eela k panu Knoblochovi.
\par \ldblquote J\'e1 to v\'9edycky \'f8\'edkal, \'9ee to dok\'e1\'9ee jen artilerie,\rdblquote m\'ednil pan Knobloch. \ldblquote U n\'e1s se d\'eclaj\'ed kan\'f3ny t\'f8icet centimetr\'f9 tlust\'fd, a v N\'ecmecku dvaa\'e8ty\'f8icet. Ale kaval\'e9rie mus\'ed
taky bejt. Jen si p\'f8edstavte, co toho takov\'e1 \'9avadrona mus\'ed zrajtovat.\rdblquote
\par \ldblquote Te\'efky pot\'f8ebujou kon\'ec na j\'eddlo,\rdblquote \'f8ekla kucha\'f8ka.
\par \ldblquote No jo, to jo, to m\'e1te recht,\rdblquote \'f8ekl na to pan Knobloch a zazubil se. \ldblquote Ted u\'9e vyb\'edjej\'ed i kr\'e1l\'edky a tuhle prodal jeden \'f8ezn\'edk dokonce psa.\rdblquote
\par \ldblquote A chleba je taky \'e8\'edm d\'e1l dra\'9e\'9a\'ed,\rdblquote m\'ednila kucha\'f8ka.
\par Pan Knobloch j\'ed p\'f8itakal: \ldblquote A jak to te\'efka bude s l\'edstkama na chleba, to se taky je\'9at\'ec nev\'ed.\rdblquote
\par Kucha\'f8ka se rozpar\'e1dila: \ldblquote Ale pros\'edm v\'e1s, ti co maj\'ed pen\'edze, ti budou m\'edt v\'9edycky co j\'edst, ti si to v\'9edycky se\'9eenou. Ale co oby\'e8ejn\'fd lidi, ty to maj\'ed \'9apatn\'fd. Ty aby st\'e1li frontu na ka\'9e
dej kousek cukru, a kdov\'ed jestli ho v\'f9bec dostanou nebo jestli na n\'ecj budou m\'edt.\rdblquote
\par \ldblquote Ba, ba,\rdblquote \'f8ekl pan Knobloch, \ldblquote a co jich zase te\'ef post\'f8\'edlej\'ed }{v It\'e1lii, tam na t\'fd pl\'e1ni u Doberda.\rdblquote
\par }{\f16 Kucha\'f8ka dop\'e1len\'ec nam\'edtla: \ldblquote Jak\'fdpak Doberdo, to se p\'f8eci jmenuje Dobaredo.\rdblquote
\par \ldblquote Pro m\'ec za m\'ec t\'f8eba Dobaredo. Tuhle st\'e1lo v novin\'e1ch, \'9ee arciv\'e9voda Silv\'e1tor na tu pl\'e1\'f2 osobn\'ec vylezl. Vloni jsem taky vid\'ecl jednoho arciv\'e9vodu, jak jel tam t\'edm m\'ecstem. Por\'e1d p\'f8i tom salutoval.
\rdblquote
\par \ldblquote J\'e1 zas mus\'edm por\'e1d myslet na ty na\'9ae uboh\'fd voj\'e1ky,\rdblquote \'f8ekla kucha\'f8ka, popot\'e1hla nosem a ut\'f8ela si ho do z\'e1st\'ecry. \ldblquote Co ty musej\'ed v\'9aecko prod\'eclat! Stojej\'ed v z\'e1kopech ve vod\'ec
po kolena. Mu\'9e od m\'fd nete\'f8e se z toho tak roznemoh, \'9ee cel\'fd dny a noci \'f8ve bolestma.\rdblquote
\par \ldblquote Voj\'e1ci aby se t\'f8\'e1sli strachy,\rdblquote \'f8ekl pan Knobloch, \ldblquote mysl\'edm ti, co za\'9eili ve v\'e1lce tolika hr\'f9zy, \'9ee je te\'ef kur\'fdrujou elektrikou, ti taky tak \'f8vou.\rdblquote
\par Kucha\'f8ka se navztekan\'ec pod\'edvala na pana Knoblocha. \ldblquote Vy taky v\'9aemu v\'ec\'f8\'edte. Ono je mezi nima hodn\'ec v\'9aelijakejch \'9avindl\'ed\'f8\'f9, a z t\'ecch to vy\'9eenou, ty to jenom \'9aimulujou. Zato kdy\'9e n\'eckomu vl\'ed
tne st\'f8epina ze \'9arapnelu do nohy a nohu mu pak musej\'ed amplutovat, to jsou teprva bolesti. Ty pak musej \'f8v\'e1t. Ale hodn\'ec jich ta}{k}{\f16 y pom\'f8e, dostanou z\'e1pal. Ty tam rovnou pochovaj\'ed a na hrob jim daj\'ed jenom d\'f8ev\'ec
nej k\'f8\'ed\'9e se jm\'e9nem.\rdblquote
\par Kdy\'9e se pak Renato vr\'e1til, sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 se zlobila. \ldblquote To ti mus\'ed tak dlouho trvat, ne\'9e vypije\'9a sklenici vody?\rdblquote P\'f8ipravila u\'9e mezit\'edm se\'9ait s etudami Czern\'e9ho. Renato zahr\'e1l etudu s dvaat\'f8
icetinami a d\'edval se, jak mu prsty b\'echaj\'ed po kl\'e1ves\'e1ch jako by samy od sebe. Ale nijak ho to nep\'f8ekvapovalo, proto\'9ee pas\'e1\'9ee Czern\'e9ho etud nebyly p\'f8ece ni\'e8\'edm hmatateln\'fdm. Byly neskute\'e8n\'e9, pr\'e1v\'ec
tak jako rozhovor kucha\'f8ky s}{ panem Knoblochem a jako v\'e1lka, o kter\'e9 ti dva mluvili.
\par }{\f16 Najednou v\'9aak Renato nemohl d\'e1l. Sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 si na n\'echo toti\'9e vyjela: \ldblquote Kolikr\'e1t ti m\'e1m pov\'eddat, \'9ee tady u toho c\'e9 mus\'ed\'9a podlo\'9eit palec\rdblquote - a jemu pr\'e1v\'ec v tom okam\'9e
iku napadlo, \'9ee i jeho palec je neskute\'e8n\'fd a \'9ee i palce voj\'e1k\'f9 jsou ze stejn\'ec neskute\'e8n\'e9 l\'e1tky, palce voj\'e1k\'f9, kte\'f8\'ed k\'f8i\'e8\'ed, i t\'ecch, kte\'f8\'ed byli poh\'f8beni, kdy\'9e jejich t\'eclo v poln\'ed
m lazaretu \'fapln\'ec zhn\'ecdlo. Ale o to d\'ecsiv\'ecj\'9a\'ed byl nyn\'ed pohled na jejich k\'f8ivky, kter\'e9 visely ve vzduchu jako velk\'e9}{ }{\f16 prot\'e1hl\'e9 ryb\'ed m\'ecch\'fd\'f8e spolu se z\'e1pachem karbolu, a on nem\'ecl tu\'9aen\'ed
, kde se tu vzaly.
\par \ldblquote To je hrozn\'e9,\rdblquote \'f8ekla sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1, \ldblquote po\'f8\'e1d tr\'e8\'ed na jednom m\'edst\'ec.\rdblquote
\par Byla nerv\'f3zn\'ed a \'9dukala tu\'9ekou do horn\'edho okraje klav\'edru.
\par }{
\par }{\f16 Renato si \'f8ekl, \'9ee zp\'f9sob, jak ho miss Florence zkou\'9a\'ed latinskou gramatiku, je nesmysln\'fd. Profesor Brischta se toti\'9e ve \'9akole v\'9edycky pt\'e1 na n\'ecco docela jin\'e9ho. Renatovi ov\'9aem nikdy nenapadlo zam\'fd\'9a
let se nad t\'edm, zda i v p\'f8ekladu, jak ho cht\'ecl m\'edt profesor Brischta, a ve vazb\'e1ch, jejich\'9e znalost v}{y}{\f16 \'9eadoval, se d\'e1 naj\'edt n\'ecjak\'fd smysl. Ale t\'f8eba v tom ani profesor Brischta \'9e\'e1dn\'fd
smysl nehledal. Jeden den toti\'9e ozna\'e8il p\'f8eklad s t\'f8emi chybami za vynikaj\'edc\'ed, a druh\'fd den ho v n\'ecm hluboce pobou\'f8ila jedna jedin\'e1 chybi\'e8ka. Tak\'9ee si \'e8lov\'eck mohl myslet, \'9ee o n\'ecjak\'fd p\'f8esn\'fd v\'fd
znam latinsk\'fdch v\'ect mu ani nejde.
\par Soukup v\'9aak pro to m\'ecl jin\'e9 vysv\'ectlen\'ed. \'d8\'edkal, \'9ee profesor Brischta \'9eije v ne\'9a\'9dastn\'e9m man\'9eelstv\'ed a \'9ee v\'9aechno v\'9edycky z\'e1vis\'ed na tom, jak s n\'edm ten den jeho \'9eena zach\'e1z\'ed. Je zn\'e1mo,
\'9ee kan\'e1ly, jimi\'9e si tyto informace hledaj\'ed cestu na povrch, b\'fdvaj\'ed velmi temn\'e9. Nem\'eclo by se v\'9aak zapom\'ednat, \'9ee \'e8\'edm m\'e9n\'ec toho m\'f9\'9eeme o t\'e9to cest\'ec \'f8\'edci, t\'edm v\'edce s\'edl\'ed
pravda o tomto faktu (subjektivn\'ed, domn\'ecl\'e1 pravda a prost\'f8ednictv\'edm stejn\'ec nepr\'f9hledn\'e9 zp\'ectn\'e9 cesty s\'edl\'ed i to, co se }{v}{\f16 takov\'fdch p\'f8\'edpadech d\'e1 nazvat snad pravdou objektivn\'ed).
\par Pan\'ed profesorovou Brischtovou jsme znali a ob\'e8as jsme ji v\'eddali, jak kolem poledne p\'f8ed budovou gymn\'e1zia r\'e1zuje sem a tam; byla to n\'e1dhern\'e1 blond\'fdna a jej\'ed netrp\'eclivost n\'e1m p\'f8ipadala pochopiteln\'e1, kdy\'9e musela j
\'edt ke \'9akole, nebo\'9d takov\'e1 cesta musela b\'fdt pro osobnost jej\'edho form\'e1tu ubohou a ned\'f9stojnou z\'e1le\'9eitost\'ed. Tak\'9ee jsme si v\'9edycky vzpomn\'ecli na ni, kdy\'9e jsme ve v\'fdkladu knihkupectv\'ed nebo na plak\'e1tech kina
\'e8etli titulek \ldblquote D\'e9mon \'9eenstv\'ed\rdblquote . Hned jsme vi}{d}{\f16 \'ecli v duchu jej\'ed modr\'fd kost\'fdm a velk\'fd klobouk a p\'f8edstavovali jsme si jej\'ed pohledy, kter\'e9 n\'e1m p\'f8ipadaly, kdy\'9e
je kolem sebe vrhala, jako stra\'9an\'e9 kouzelnick\'e9 h\'f9lky ze st\'f8\'edbra, dot\'fdkaj\'edc\'ed se v\'ecc\'ed kolem. P\'f8i \'9akoln\'edm v\'fdletu, kter\'e9ho se pan\'ed Brischtov\'e1 tak\'e9 \'fa\'e8}{a}{\f16 stnila, jsme si ov\'9aem v\'9aimli,
\'9ee je mnohem men\'9a\'ed, ne\'9e n\'e1m p\'f8ipadala z d\'e1lky, \'9ee m\'e1 k\'f9\'9ei ve v\'fdst\'f8ihu pl\'e1t\'ecn\'e9 bl\'f9zky \'e8ervenou jako rak a na jedn\'e9 z jej\'edch pon\'eckud ducat\'fdch tv\'e1\'f8\'ed jsme objevili bradavici, z n\'ed
\'9e j\'ed vyr\'f9stal chlup. Jinak mluvila jako kter\'e1koli }{j}{\f16 in\'e1 \'9eena o meru\'f2kov\'e9m kol\'e1\'e8i a o p\'eckn\'e9m po\'e8as\'ed, jen v\'fdslovnost m\'ecla nedbalou. P\'f8esto jsme jej\'ed d\'e9moni\'e8nost nepodce\'f2
ovali. Ba skoro se n\'e1m zd\'e1lo, jako by se tato d\'e9moni\'e8nost - kterou jsme vid\'ecli vypu\'e8et mezi rozbit\'fdmi hrnci, vedle vlasov\'fdch odbarvova\'e8\'f9 a v}{ }{\f16 bl\'edzkosti okoral\'e9ho s\'fdra - a\'9e nyn\'ed projevila ve sv\'e9 prav
\'e9 s\'edle.
\par Profesor Brischta myslel na svou \'9eenu, kdy\'9e na za\'e8\'e1tku hodiny ml\'e8ky sed\'ecl za katedrou. Pod tmav\'fdm kn\'edrkem m\'ecl \'fasta otev\'f8en\'e1 a pl\'e1cal si v pravideln\'e9m rytmu rukou na tv\'e1\'f8, a\'9e se mu sk\'f8ipec na nose poka
\'9ed\'e9 zat\'f8\'e1sl. D\'e9moni\'e8nost mu klesla do du\'9ae jako vrstva mlhy a zavinila, \'9ee mu v hlav\'ec tan\'e8ila latinsk\'e1 slov\'ed\'e8ka, jak se jim zacht\'eclo, a ur\'e8ovala i v\'fdskyt dobr\'fdch a \'9apatn\'fdch zn\'e1mek v notesu.
\par Profesor Brischta, neust\'e1le pono\'f8en\'fd do vlastn\'edch my\'9alenek, m\'ecl tak\'e9 osobit\'fd zp\'f9sob \'f8e\'e8i: ka\'9ed\'e9 jednotliv\'e9 slovo ze sebe v\'9edycky vyrazil, a hned nato rychle \'fasta zav\'f8el. N\'eckdy jsme ho v\'eddali st\'e1
t na konci chodby St\'e1l tam poklesl\'fd do kolen a polokoule \'e8ern\'e9ho tvr\'ef\'e1ku mu sed\'ecla \'9aikmo v t\'fdle. Jednu pa\'9ei m\'ecl zdvi\'9een}{o}{\f16 u, ukazov\'e1kem pohyboval nahoru a dol\'f9, hled\'ecl kamsi do d\'e1lky a vyr\'e1\'9eel p
\'f8itom slova: \ldblquote Uvoln\'ecte chodbu!\rdblquote
\par Mo\'9en\'e1 v\'9aak, \'9ee to byl jen \'9eert, tak jako byl z\'f8ejm\'ec \'9eert to, co d\'ecl\'e1val po vyu\'e8ov\'e1n\'ed. Proto\'9ee latina byla dopoledne posledn\'ed vyu\'e8ovac\'ed hodinou, bylo jeho povinnost\'ed vr\'e1tit t\'f8\'eddn\'ed
knihu do sborovny Na p\'f8enesen\'ed t\'f8\'eddn\'ed knihy si s sebou v\'9edycky bral n\'eckter\'e9ho \'9e\'e1ka. Ten v\'9aak musel - v\'ect\'9ainou b\'fdval touto funkc\'ed pov\'ec\'f8ov\'e1n Renato - cestou do sborovny udr\'9eovat za profesorem ur\'e8
it\'fd odstup, tak\'9ee ti dva, profesor }{a}{\f16 \'9e\'e1k, kr\'e1\'e8eli po chodb\'e1ch a po schodi\'9ati jako kn\'ecz a ministrant se sv\'e1tost\'ed t\'f8\'eddn\'ed knihy.
\par Kdy\'9e m\'ecla miss Florence co d\'eclat v bl\'edzkosti \'9akoly, n\'eckdy na Renata po\'e8kala. -V\'ect\'9ainou se pak zastavili v mal\'e9m pap\'edrnictv\'ed pan\'ed Zulegerov\'e9. Skoro cel\'fd jeho prostor vypl\'f2ovala sama pan\'ed Zulegerov\'e1
. Tato mohutn\'e1 pan\'ed se znalost\'ed usnesen\'ed \ldblquote shora\rdblquote vyd\'e1vala u\'e8ebn\'ed pom\'f9cky: v\'ecd\'ecla, jak\'e1 prav\'edtka vy\'9eaduje profesor Weinzierl i jak\'e9 se\'9aity maj\'ed b\'fdt pro profesora Brischtu, tak\'9ee vyd
\'e1vala \'9e\'e1k\'f9m p\'f8esn\'ec to, co se \'9e}{\'e1}{\f16 dalo, a nestrp\'ecla \'9e\'e1dn\'e9 odmlouv\'e1n\'ed. Miss Florence v\'9aak bylo dop\'f8\'e1no, \'9ee sm\'ecla tento p\'f8\'edsn\'fd za\'e8arovan\'fd kruh p\'f8ekro\'e8it. Byla toti\'9e s pan
\'ed Zulegerovou v soukrom\'e9m styku a pan\'ed Zulegerov\'e1 j\'ed ukazovala l\'edstky poln\'ed po\'9aty, kter\'e9 j\'ed pos\'edlal jej\'ed syn z Ruska. \ldblquote Ta}{h}{\f16 le zima v Rusku, to je n\'ecco stra\'9an\'e9ho,\rdblquote \'f8\'ed
kala a dovolila miss Florence, aby se pod\'edvala do lepenkov\'e9 krabice na d\'e1rky, kter\'e9 pos\'edlala sv\'e9mu synovi - vln\'ecn\'e9 pono\'9eky a trvanliv\'fd sal\'e1m. N\'eckdy p\'f8i\'9ael z fronty jen \'e8erven\'fd l\'edstek s p\'f8edti\'9at\'ecn
\'fdm textem: }{\i Jsem zdr}{\i\f16 \'e1v a vede se m\'ed dob\'f8e.}{\f16 \ldblquote Nesm\'ecj\'ed sami ps\'e1t,\rdblquote \'f8ekla pan\'ed Zulegerov\'e1, \ldblquote nev\'edm pro\'e8, ale asi proto, aby nep\'f8\'edtel na nic nep\'f8i\'9ael.\rdblquote
\par Pan\'ed Zulegerov\'e1 si st\'ec\'9eovala je\'9at\'ec na ledacos, na v\'ecci, o nich\'9e necht\'ecla p\'f8ed Renatem mluvit a jejich\'9e souvislostem Renato nerozum\'ecl. Ale i miss Florence nazna\'e8ovala, \'9ee ona mus\'ed v \'9eivot\'ec tak\'e9
bojovat proti nep\'f8\'e1telstv\'ed. \ldblquote V\'9aak vy v\'edte, co t\'edm mysl\'edm,\rdblquote pravila pan\'ed Zulegerov\'e9, a kdy\'9e se pak na sebe pod\'edvaly, kdy\'9e lehce pok\'fdvly hlavami a kdy\'9e jejich pohledy p\'e1rkr\'e1t spo\'e8
inuly na Rena}{t}{\f16 ovi, pomyslel si Renato, \'9ee d\'f9vodem stesk\'f9 miss Florence budou asi jeho rodi\'e8e, a v tu chv\'edli by se byl tady v kr\'e1m\'ec pan\'ed Zulegerovc nejrad\'ecji nevid\'ecl.
\par Z obytn\'e9 \'e8\'e1sti domu b\'fdvalo n\'eckdy sly\'9aet, jak n\'eckdo hraje na klav\'edr. Zn\'eclo to, jako kdy\'9e klad\'edvka dopadaj\'ed na sklen\'ecn\'e9 desky. To hr\'e1la sle\'e8na Zulegerov\'e1, dcera na\'9a\'ed pap\'edrnice. B\'fdvala kdysi tak
\'e9 \'9e\'e1kyn\'ed sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9 a nyn\'ed d\'e1vala hodiny sama. Zat\'edmco v\'9aak sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 byla dobrou u\'e8itelkou, sle\'e8na Zulegerov\'e1 byla ur\'e8it\'ec \'9apatnou. Sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 se na }{n}{\f16 i ostatn
\'ec skoro nepamatovala. \ldblquote Ach ta,\rdblquote \'f8ekla a zahled\'ecla se do pr\'e1zdna, \ldblquote no jo, ta se vlastn\'ec v\'f9bec neu\'e8ila u mn\'ec, ale u jedn\'e9 moj\'ed \'9ea\'e8ky.\rdblquote N\'eckdy se sle\'e8na Zulegerov\'e1
objevila v obchod\'ec za pultem. M\'ecla tmav\'e9 o\'e8i a bezbarv\'fd obli\'e8ej. Miss Florence \'f8ekla, \'9e}{e}{\f16 Renato je \'9e\'e1kem sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9. Sle\'e8na Zulegerov\'e1 p\'f8ik\'fdvla a ur\'e8it\'ec si p\'f8itom myslela n\'ec
co p\'f8\'edpadn\'e9ho a pro Renata m\'e1lo lichotiv\'e9ho. Renato v\'9aak v p\'f8\'edtomnosti sle\'e8ny Zulegerov\'e9 \'fapln\'ec on\'ecm\'ecl - \'9a\'ed\'f8ila toti\'9e kolem sebe cel\'fd majest\'e1t sv\'e9ho f\'e1dn\'edho obli\'e8eje}{,}{\f16 sv\'e9
ho smutn\'e9ho pokoje a sv\'fdch \'9apatn\'ec placen\'fdch hodin.
\par Zejm\'e9na pro hodiny matematiky profesora Weinzierla se v obchod\'ec pan\'ed Zulegerov\'e9 dalo koupit spousta v\'ecc\'ed. Profesor Weinzierl toti\'9e vy\'9eadoval, aby si \'9e\'e1ci nosili do \'9akoly r\'fdsovadlo, mal\'e9, st\'f8edn\'ed a velk\'e9 prav
\'edtko a mal\'fd a velk\'fd troj\'faheln\'edk. \ldblquote To je nesl\'fdchan\'e9,\rdblquote \'f8ekla jednou jedna matka miss Florence, \ldblquote on si mysl\'ed, \'9ee nev\'edme kam s pen\'eczi.\rdblquote Profesor Weinzierl byl v\'9aak neoblomn\'fd
a matematiku m\'ecl ve velk\'e9 v\'e1\'9enosti. O jej\'edm v\'fdsostn\'e9m postaven\'ed byl tak hluboce}{ }{\f16 p\'f8esv\'ecd\'e8en, \'9ee p\'f8i prob\'edr\'e1n\'ed nov\'e9ho po\'e8etn\'edho postupu se v\'f9bec nestaral o to, zda ho t\'f8\'edda sta\'e8
\'ed sledovat \'e8i ne. A kdy\'9e pak pos\'edlal ty \ldblquote umoun\'e8n\'e9 kluky\rdblquote , jak jim \'f8\'edkal, jednoho po druhem s nedostate\'e8nou od tabule a poznamen\'e1val si zn\'e1mku do notesu, z\'e1\'f8il n}{a}{\f16 jeho m\'e1govsk\'e9 hlav
\'ec s koz\'ed bradkou poka\'9ed\'e9 \'fasm\'ecv.
\par Profesor Weinzierl byl tak\'e9 velk\'fd vlastenec. Vedl \'9e\'e1kovskou sb\'edrku pro v\'e1le\'e8n\'fd patron\'e1t, pro p\'e9\'e8i o slepce a pro \'c8erven\'fd k\'f8\'ed\'9e. P\'f8ij\'edmal tak\'e9 \'fapisy na v\'e1le\'e8nou p\'f9j\'e8ku. N\'eckte\'f8\'ed
\'9e\'e1ci dokonce tvrdili, \'9ee zn\'e1mkuje podle toho, jak kdo p\'f8isp\'ecl na vlasteneck\'e9 sb\'edrky. A byl to pr\'e1v\'ec profesor Weinzierl, kdo zah\'e1jil sb\'ecr kovov\'fdch v\'ecc\'ed. Proto\'9ee arm\'e1da, jak \'f8ekl, pot\'f8ebuje ka\'9ed
\'fd kov - m\'ec\'ef, nikl, bronz (slovo bronz um\'ecl sv\'fdm hlubok\'fdm hlasem vyslovit s francouzskou noble}{s}{\f16 ou - \ldblquote bronz\rdblquote ), maj\'ed v\'9aechny tyhle kovy \'9e\'e1ci nosit. Pan\'ed Martinov\'e1 dala v kuchyni odmontovat dv
\'ec m\'ecd\'ecn\'e9 roury a Renato je donesl do fyzik\'e1ln\'edho kabinetu. Tam se v\'9aechno sn\'e1\'9aelo na hromadu a nakonec tam uprost\'f8ed tohoto \'e8arod\'ecjnick\'e9ho sv\'ecta profesora Weinzi}{e}{\f16 rla vyfotografovali. Kuchy\'f2sk\'e9
hrnce, st\'edn\'edtka, hmo\'9ed\'ed\'f8e, v nich\'9e se tloukl cukr, a cel\'e1 spousta drobn\'fdch p\'f8edm\'ect\'f9, kovov\'fdch kalam\'e1\'f8\'f9 a klik, v\'9aechno to bu\'ef le\'9eelo na zemi nebo bylo naskl\'e1d\'e1no na stolech ve fyzik\'e1ln\'ed
m kabinetu a on se ty\'e8il uprost\'f8ed toho}{t}{\f16 o \'9eiv\'e9ho obrazu a p\'f8ehl\'ed\'9eel vykonan\'e9 d\'edlo, p\'f8i\'e8em\'9e fyzik\'e1ln\'ed p\'f8\'edstroje nastrkan\'e9 a nakupen\'e9 dozadu nemohly svou bezbarvou v\'9aednost\'ed tuto slavnostn
\'ed atmosf\'e9ru nijak naru\'9ait. N\'e1zor, \'9ee vlasteneck\'fdmi p\'f8\'edsp\'ecvky si lze profesora Weinzierla p\'f8\'edzniv\'ec naklonit, b}{y}{\f16 l ov\'9aem touto sb\'edrkou vyvr\'e1cen; Fiala toti\'9e p\'f8inesl velk\'fd hrnec z \'e8ist\'e9
ho niklu, ale profesor Weinzierl mu p\'f8esto dal o pololet\'ed na vysv\'ecd\'e8en\'ed nedostate\'e8nou. Tak\'9ee se \'9e\'e1ci v klasifikaci profesora Weinzierla nakonec stejn\'ec nevyznali.
\par }{To u profesora Pillera }{\f16 to bylo jin\'e9. Tam bylo zn\'e1mo u\'9e p\'f8edem, kdo dostane dobr\'e9 zn\'e1mky. Profesor Piller m\'ecl sv\'e9 obl\'edbence, a kdy\'9e n\'eckter\'fd z nich p\'f8i p\'f8ekladu z \'f8e\'e8tiny uv\'e1
zl, nastalo ticho a nikdo nev\'ecd\'ecl, co bude d\'e1l. Profesor Piller si chv\'edli nakrucoval konce kn\'edru, pak si z}{a}{\f16 lo\'9eil ruce p\'f8es sebe a vystavil na odiv sv\'f9j orl\'ed nos v kyrysnick\'e9m obli\'e8eji. P\'f8edvedl tak svou kr\'e1
snou ryt\'ed\'f8skou postavu, kter\'e1 vypadala, jako kdy\'9e vystoupila z dob d\'e1vno minul\'fdch. Av\'9aak t\'edm, \'9ee prob\'edral z\'e1klady \'f8e\'e8tiny tak pe\'e8liv\'ec, \'9ee ka\'9ed\'fd v\'9aechno v\'ecd\'ec}{l}{\f16 , ani\'9e d\'e1
val pozor, t\'edm, \'9ee jeho pohyby byly tak pomal\'e9, \'9ee si \'e8lov\'eck v duchu \'f8\'edkal, \'9ee takovou \'fanavu snad je\'9at\'ec nikdy nevid\'ecl, t\'edm bylo pr\'e1v\'ec jasn\'e9, \'9ee se v t\'e9to ryt\'ed\'f8sk\'e9 postav\'ec p\'f8es v\'9a
echnu jej\'ed statnost udr\'9eel u\'9e jen posledn\'ed zbytek n\'eckdej\'9a\'ed \'9eivotn\'ed m}{\'ed}{\f16 zy. Byl to prost\'ec zbytek, kter\'fd p\'f8es v\'9aechnu vn\'ecj\'9a\'ed monumentalitu vn\'edm\'e1me pr\'e1v\'ec
jen jako zbytek, jako kdybychom vstupovali do n\'ecjak\'e9ho z\'e1mku z konce st\'f8edov\'ecku - rod majitel\'f9 vym\'f8el, zchudl nebo se z\'e1mku jako rodinn\'e9ho s\'eddla definitivn\'ec vzdal, za\'f8\'edzen\'ed se}{ }{\f16 vyst\'echovalo, hl\'eddka u
\'9e nav\'9edy opustila str\'e1\'9en\'ed v\'ec\'9e a na dvo\'f8e zarostl\'e9m tr\'e1vou je sly\'9aet cvr\'e8ky a v slunci tam stoj\'ed skupinka sedmikr\'e1sek. Takov\'fd zbytek ryt\'ed\'f8sk\'e9 n\'e1dhery se v u\'e8itelov\'ec postav\'ec p\'f8
ece jen zachoval. A t\'f8eba\'9ee se i cel\'fd jeho bojov\'fd el\'e1n st\'e1hl}{ }{\f16 do v\'ect z u\'e8ebnice \'f8e\'e8tiny, kdy\'9e mluvil o str\'e1\'9ei, kter\'e1 stoj\'ed p\'f8ed stanem, p\'f8esto se n\'eckdy v tv\'e1\'f8
i profesora Pillera objevil jej\'ed nepatrn\'fd odlesk: t\'f8eba tehdy, kdy\'9e tlumen\'fdm hlasem p\'f8ekl\'e1dal n\'eckterou \'f8eckou v\'ectu, anebo kdy\'9e t\'f8eba \'f8ekl: \ldblquote Ctnost p\'f8in\'e1\'9a\'ed \'factu}{.}{\f16 \rdblquote O jak\'e9
ctnosti to mluvil? A o jak\'e9 cti? O sv\'e9 ryt\'ed\'f8sk\'e9 ctnosti? O sv\'e9 ryt\'ed\'f8sk\'e9 cti? Kdo mohl s jistotou v\'ecd\'ect, zda na ni je\'9at\'ec dnes nemysl\'ed? V jeho velk\'e9m, nehybn\'e9m obli\'e8eji ob\'e8as n\'e1hle zasv\'edtily \'e8
ern\'e9 o\'e8i. Jejich sv\'ectlo v\'9aak hned zase pohaslo a pak byl}{o}{\f16 sly\'9aet ze \'9akoln\'edho dvora, jak na sebe narazila dv\'ec prkna nebo jak \'f8in\'e8\'ed lahve, kter\'e9 n\'eckdo skl\'e1d\'e1 p\'f8ed obchodem s miner\'e1ln\'edmi vodami.
\par Kdy\'9e n\'eckter\'fd den za\'e8\'ednalo \'9akoln\'ed vyu\'e8ov\'e1n\'ed hodinou profesora Pillera, mohla se pohoda rann\'edho klidu prot\'e1hnout o hodinu d\'e9le. (Pohoda, kterou mimochodem pro\'9e\'edv\'e1me v rann\'edch hodin\'e1ch hlavn\'ec
tehdy, kdy\'9e m\'e1me p\'f8ed sebou t\'ec\'9ek\'fd den, pat\'f8\'ed k on\'ecm po\'9eitk\'f9m, kter\'e9 jsou o to siln\'ecj\'9a\'ed, \'e8\'edm nejist\'ecj\'9a\'ed je p\'f9da, na n\'ed\'9e se nal\'e9zaj\'ed. Ale kdov\'ed, t\'f8eba bychom v t\'ecch po\'9e
itc\'edch nem\'ecli spat\'f8ov}{a}{\f16 t v\'f9bec nic mimo\'f8\'e1dn\'e9ho. T\'f8eba ve skute\'e8nosti ani \'9e\'e1dn\'fd jin\'fd po\'9eitek a \'9e\'e1dn\'e1 jin\'e1 radost neexistuj\'ed. Nebo\'9d strach, kter\'fd p\'f9sob\'ed v na\'9aem podv\'ecdom\'ed
, z\'f8ejm\'ec nem\'f9\'9eeme zcela vylou\'e8it A tak snad nen\'ed nesmysln\'e9, kdy\'9e krom\'ec zoufalstv\'ed neuzn\'e1v\'e1me nic ne\'9e slab\'9a\'ed ne}{b}{\f16 o siln\'ecj\'9a\'ed stav bd\'eclosti, slab\'9a\'ed, kdy\'9e na\'9ae l\'e1ska a n\'e1\'9a
strach jsou ve stavu jak\'e9si nete\'e8nosti, a siln\'ecj\'9a\'ed, kdy\'9e se mezi t\'ecmito dv\'ecma mo\'9enostmi jakoby zvy\'9auje nap\'ect\'ed. A tak je tomu i s vystup\'f2ovanou l\'e1skou, a snad i vystup\'f2ovan\'fd strach, strach z p\'f8\'ed\'9at
\'ed \'9ei}{v}{\f16 otn\'ed katastrofy, strach z toho, \'9ee pr\'e1zdnota, do n\'ed\'9e m\'e1me svou p\'f8\'ed\'9at\'ed smrt\'ed vstoupit, bude trvat miliony let, je asi tak\'e9 onen strach, kter\'fd obemkne na\'9ae slovo \'9at\'ecst\'edm.)
\par N\'eckdy si ov\'9aem Renato \'f8\'edkal, \'9ee je \'9a\'9dasten. \'d8\'edkal si to, kdy\'9e se r\'e1no probudil a vid\'ecl, jak\'e1 tma je dosud v pokoji. Venku za okny u\'9e opisovala sv\'f9j oblouk osam\'ecl\'e1 tramvaj a jej\'ed zvuky, \'fa
dery zvonku a sk\'f8\'edpot kol na kolej\'edch se je\'9at\'ec kr\'e1tkou chv\'edli nesly pr\'e1zdn\'fdm, tmav\'fdm prostranstv\'edm. Renato jednou v tuto hodinu vstal a p\'f8\'edmo fyzicky c\'edtil}{,}{\f16 jak je \'9a\'9dasten, co\'9e se mu nikdy p\'f8
edt\'edm nestalo. Stoupl si k oknu a shrnovac\'ed roletou by byl mohl proj\'edt ven. Na prot\'ecj\'9a\'ed stran\'ec ulice, uprost\'f8ed \'e8ern\'e9 \'f8ady dom\'f9, bylo jasn\'ec osv\'ectlen\'e9 hokyn\'e1\'f8stv\'ed. Na tu vzd\'e1lenost byl obraz hodn\'ec
zmen\'9aen\'fd, vystaven\'e9 hl\'e1v}{k}{\f16 y zel\'ed, jablka a hru\'9aky i pan\'ed, kter\'e1 se to\'e8ila kolem v\'e1hy, to v\'9aechno vypadalo a\'9e tit\'ecrn\'e9, z\'e1rove\'f2 to v\'9aak onou plasti\'e8nost\'ed, kter\'e1 z\'f8ejm\'ec vych\'e1
zela z t\'ecch drobn\'fdch v\'ecci\'e8ek, p\'f9sobilo o to siln\'ecji. Renato vid\'ecl barevn\'e9 plody v jejich kr\'e1sn\'e9, i kdy\'9e bohu\'9ee}{l}{\f16 miniaturn\'ed podob\'ec, vid\'ecl pan\'ed, jak pomal\'fdm, pravideln\'fdm krokem chod\'ed kr\'e1
mem, pak u\'9e n\'ecjak\'e1 jin\'e1 pan\'ed ve\'9ala dovnit\'f8, a\'e8koli bylo tak \'e8asn\'ec, n\'ecco nakoupila a ulo\'9eila si tu v\'ecc pomalu do velk\'e9 \'e8ern\'e9 ta\'9aky a tento obraz ve sv\'e9m pon\'eckud venkovsk\'e9m poklidu zap}{a}{\f16
dl tak kr\'e1sn\'ec do cel\'e9 ulice, jej\'ed\'9e no\'e8n\'ed klid a tma mu za t\'e9to \'e8asn\'e9 rann\'ed hodiny p\'f8ipadaly tak drahocenn\'e9, \'9ee vlastn\'ec nev\'ecd\'ecl, co si po\'e8\'edt. Sko\'e8il zp\'e1tky do postele, a\'9e v n\'ed p\'e9
ra zazvonila a mosazn\'fd r\'e1m zadrn\'e8el.
\par Av\'9aak tma v pokoji a zp\'ecv pouli\'e8n\'ed dr\'e1hy venku na n\'e1m\'ecst\'ed, to v\'9aechno jako by ani neexistovalo, kdy\'9e r\'e1no p\'f8i probouzen\'ed n\'e1hle zjistil, \'9ee m\'e1 v\'9aechny \'fady rozhozen\'e9 do stran a kdy\'9e ho p\'f8i sb
\'edr\'e1n\'ed t\'ecchto jednotliv\'fdch \'e8\'e1sti polekala ot\'e1zka, zda to, co spojil, je opravdu stejn\'fd \'e8lov\'eck, jako jsou osta}{t}{\f16 n\'ed. To, co potom mohl spat\'f8it, ov\'9aem okam\'9eit\'ec zmizelo. A kdy\'9e pak rozm\'fd\'9a
lel nad t\'edm, co tak stra\'9an\'e9ho vlastn\'ec spat\'f8il, v\'ecd\'ecl jedin\'ec to - a v\'ecd\'ecl to velmi chab\'ec (\ldblquote chab\'e1 vzpom\'ednka\rdblquote to byla, tak by se to asi \'f8eklo) a docela chab\'fd byl i \'falek, kter\'fd poc\'ed
til ta}{d}{\f16 y mezi \'9eebry - v\'ecd\'ecl tedy jen tolik, \'9ee si v tom okam\'9eiku p\'f8ipadal nekone\'e8n\'ec velk\'fd. Tak velk\'fd, \'9ee v\'9aichni ostatn\'ed lid\'e9, kte\'f8\'ed p\'f8esn\'ec jako on naz\'fdvali sami sebe slovem \ldblquote J
\'e1\rdblquote , byli do t\'e9to velikosti zahrnuti, a dokonce v n\'ed na\'9ali tolik m\'edsta, \'9ee v\'9aichni dohr}{o}{\f16 mady pokr\'fdvali podlahu tohoto prostoru jen jako tenk\'e1 vrstva p\'edsku (a on jako nepatrn\'e1 bytost byl mezi nimi), zat
\'edmco se nad nimi (to znamen\'e1 i nad n\'edm, ale z\'e1rove\'f2 i v n\'ecm sam\'e9m, v t\'e9 velk\'e9 bytosti) zvedal nekone\'e8n\'ec rozlehl\'fd klenut\'fd prostor.
\par Kdy\'9e potom miss Florence s\'e1hla p\'f8i sn\'eddani po d\'9eemu - p\'f8i\'e8em\'9e samoz\'f8ejm\'ec podotkla, \'9ee tohle nen\'ed \'9e\'e1dn\'fd d\'9eem, a rozpov\'eddala se o jak\'e9si nep\'f8edstaviteln\'e9 anglick\'e9 v\'ecci, kter\'e1 se skl\'e1
dala z cel\'fdch plod\'f9 - a kdy\'9e si pak s no\'9eem v tenk\'fdch rozta\'9een\'fdch prstech mazala trochu }{t}{\f16 \'e9 hmoty pomalu na chl\'e9b (a p\'f8i t\'e9to slavnostn\'ed anglick\'e9 chvilce, kterou se j\'ed tu poda\'f8ilo zachr\'e1
nit, se zase d\'edvala kamsi do d\'e1lky), pochopil Renato, \'9ee miss Florence nem\'e1 v\'f9bec tu\'9aen\'ed, \'9ee mezi n\'edm a j\'ed a za jej\'edmi z\'e1dy existuje pravda a \'9ee se d\'e1 myslet i}{ }{\f16 na tuto pravdu (ta se v\'9aak pozd\'ecji ned
\'e1 nal\'e9zt znovu nebo dokonce pevn\'ec zachytit).
\par }{
\par }{\f16 Kdy\'9e se v zim\'ec p\'f8i\'9alo r\'e1no do \'9akoly, ho\'f8elo u\'9e v\'9edycky ve t\'f8\'edd\'ec plynov\'e9 osv\'ectlen\'ed. Byl je\'9at\'ec \'e8as, ale Renatovi v\'ect\'9ainou ani nenapadlo, \'9ee by se mohl d\'e1t do \'f8eck\'fdch slov\'ed\'e8
ek. Ale kdy\'9e ve\'9ael do t\'f8\'eddy Felix Bruchhagen - z\'f9stal \'e8asto na okam\'9eik st\'e1t u dve\'f8\'ed a jeho profil se odrazil na temn\'e9m pozad\'ed, kter\'e9 bylo venku na chodb\'ec jakoby o n\'ecco pr\'f9svitn\'ecj\'9a\'ed na m\'edstech osv
\'ectlen\'fdch kol\'edsav\'fdm sv\'ectlem \'9e\'edhav\'e9ho plamene - to u\'9e Renato v\'ec}{t}{\f16 \'9ainou \'f8eck\'e1 slov\'ed\'e8ka zavrhl \'fapln\'ec.
\par Miss Florence nem\'ecla Felixe r\'e1da. \ldblquote Je to nevychovan\'fd a drz\'fd mlad\'edk,\rdblquote zn\'eclo jej\'ed ust\'e1len\'e9 r\'e8en\'ed. A pan\'ed Martinov\'e9 \'f8ekla: \ldblquote Tenhle spolu\'9e\'e1k m\'e1 na Renata \'9apatn\'fd vliv.
\rdblquote Na to mam\'e1 v\'9edycky v\'fdznamn\'ec p\'f8ik\'fdvla. Ne \'9ee by mu br\'e1nili, aby za Felixem \'9ael nebo aby si ho pozval. Kdy\'9e se v\'9aak stalo, \'9ee pap\'e1 n\'e1hodou potkal Felixe na schodi\'9ati, kdy\'9e ten se vracel dom\'f9
, vstoupil do pokoje s \'fasm\'ecvem, kter\'fd mu p\'f8ipadal jemn\'fd a \'f8ekl: \ldblquote Aha, to byl ten Bruchhagen, \'9ee?\rdblquote A kdy\'9e na to Renato \'f8ekl: }{\ldblquote }{\f16 Ano, pap\'e1, to byl Bruchhagen, ten, co toho tolik p\'f8e\'e8
etl,\rdblquote zd\'e1lo se, \'9ee pan Martin ani po tomto sd\'eclen\'ed nezm\'ecnil sv\'f9j n\'e1zor a beze slova s\'e1hl po sv\'e9m ve\'e8ern\'edku. Ubo\'9e\'e1ci, byli vlastn\'ec k politov\'e1n\'ed, kdy\'9e nepoznali, jakou osobnost\'ed byl Felix, kdy
\'9e pro n\'ec z\'f9s}{t}{\f16 al jen jedn\'edm z \ldblquote kamar\'e1d\'f9\rdblquote , kte\'f8\'ed chodili za Renatem, zkr\'e1tka spolu\'9e\'e1kem, jako byli Fiala, Pollak nebo Zimmermann.
\par Kdy\'9e ale miss Florence \'f8ekla: \ldblquote Ten Bruchhagen se u\'9e postar\'e1 o to, aby ses dov\'ecd\'ecl v\'ecci, kter\'e9 mlad\'fd chlapec v\'ecd\'ect nemus\'ed,\rdblquote pak se velice m\'fdlila. Nev\'ecd\'ecla toti\'9e, \'9ee v\'ec
ci nejsou obvykle jen jednodu\'9a\'9a\'ed, n\'fdbr\'9e v\'9edycky z\'e1rove\'f2 i slo\'9eit\'ecj\'9a\'ed, ne\'9e si v t\'e9 chv\'edli mysl\'edme.
\par Nebo\'9d ve \'9akole Felix v\'9edycky \'f8\'edkal: \ldblquote Nesm\'edme Martina kazit.\rdblquote A tlust\'fd Pick se potom v\'9edycky dal do sm\'edchu a dal\'9a\'ed, jako Woska, Krebs a Soukup, se sm\'e1li s n\'edm. Ale i ostatn\'ed to po n\'ec
m opakovali a \'f8\'edkali: \ldblquote Martina nesm\'edme kazit;\rdblquote a dokonce se stalo, \'9ee i tenk\'fd Pick na jednu Renatovu ot\'e1zku ud\'eclal jen ml\'e8ky jak\'e9si gesto. M\'eclo to b\'fdt gesto \'e8lov\'ecka, kter\'fd s \'fasm\'ecvem nazna
\'e8uje n\'ecco jako: Jo t}{o}{\f16 hle tajemstv\'ed prozradit nesm\'edm. Av\'9aak pohybem, kter\'fd tenk\'fd Pick provedl rukama - vypadalo to, jako kdy\'9e chce h\'f8betem ruky odsunout n\'ecjakou v\'ecc stranou - a \'fasm\'ecvem, kter\'fd
vyloudil na sv\'e9m ko\'f2sk\'e9m obli\'e8eji, se mu stejn\'ec nepoda\'f8ilo vyj\'e1d\'f8it, co m\'ecl na mysli.}{ }{\f16 Jindy v\'9aak mohl Renato tenk\'e9mu Pickovi vypr\'e1v\'ect o \ldblquote \'c8arost\'f8elci\rdblquote nebo o \ldblquote Mistrech p
\'ecvc\'edch\rdblquote p\'f8esn\'ec tak, jak o t\'ecch v\'eccech vypr\'e1v\'ecl Felix, a kdy\'9e p\'f8i tom vypr\'e1v\'ecn\'ed Pick sklonil hlavu a ud\'eclal pohyb rukou, kter\'fd m\'ecl vypadat nenucen\'ec, mohl si Renato dokonce my}{s}{\f16 let, \'9e
e ho te\'ef tenk\'fd Pick obdivuje.
\par Tlust\'fd Pick naproti tomu nejevil o \ldblquote Mistry p\'ecvce\rdblquote v\'f9bec z\'e1jem. M\'ecl u\'9e za sebou dv\'ec t\'f8\'eddy m\'ec\'9a\'9dansk\'e9 \'9akoly kdy\'9e p\'f8i\'9ael na gymn\'e1zium, a nav\'edc musel na gymn\'e1ziu u\'9e jednu t\'f8
\'eddu opakovat, a proto se mu neur\'e8it\'fd, ale zna\'e8n\'fd po\'e8et let jako nejstar\'9a\'edmu ve t\'f8\'edd\'ec navrstvil kolem t\'ecla jako letokruhy kolem kmene stromu. A tak sed\'ecl za Renatem v posledn\'ed lavici, napln\'ecn materi\'ed ztracen
\'fdch let, kter\'e1 jako by vyvol\'e1vala t\'edm v\'ect\'9a\'ed strach, \'9ee byla skryt\'e1 a na zemsk\'fd povrch nevys\'edlala nic }{n}{\f16 e\'9e lehk\'fd jasn\'fd a chraptiv\'fd sm\'edch (kter\'fd poka\'9ed\'e9 cestou zbarvil \'e8ervenav\'fd obli\'e8
ej tlust\'e9ho Picka je\'9at\'ec v\'edc do\'e8ervena).
\par V hodin\'e1ch si Renato s tlust\'fdm Pickem pov\'eddal, a pov\'eddal si s n\'edm tolik, \'9ee profesor Brischta \'f8ekl, \'9ee doporu\'e8\'ed t\'f8\'eddn\'edmu profesoru Pillerovi, aby jednoho z nich p\'f8esadil jinam. Jednou \'f8
ekl profesor Brischta Renatovi: \ldblquote Ten v\'e1\'9a p\'f8\'edtel Pick,\rdblquote \'e8\'edm\'9e ho na okam\'9eik zarmoutil tak, jak mus\'ed b\'fdt zarmoucen ka\'9ed\'fd, kdy\'9e n\'e1hle a, jak se tak\'e9 \'e8asto st\'e1v\'e1, znovu stoj\'ed tv\'e1
\'f8\'ed v tv\'e1\'f8 p\'f8ekvapuj\'edc\'edmu lidsk\'e9mu n}{e}{\f16 dorozum\'ecn\'ed, p\'f8ece\'f2ov\'e1n\'ed nebo podce\'f2ov\'e1n\'ed n\'ecjak\'e9 osoby, n\'eckter\'e9 z on\'ecch nes\'e8etn\'fdch fale\'9an\'fdch p\'f8edstav, s nimi\'9e lid\'e9 \'9eij
\'ed a nakonec si je vezmou do hrobu. Tak se i profesor Brischta domn\'edval, \'9ee by se Renato dok\'e1zal p\'f8\'e1telit s tak b\'e1jn\'fdm tvorem, jak\'fdm byl t}{l}{\f16 ust\'fd Piek ve sv\'e9m tajemn\'e9m kr\'e1lovstv\'ed, p\'f8i\'e8em\'9e si ov\'9a
em myslel, \'9ee Renato nevid\'ed hrozivou propast, do n\'ed\'9e se tlust\'fd Pick \'9eene.
\par Uva\'9eovat o t\'e9to propasti - i kdy\'9e se p\'f8itom zd\'e1la tak neur\'e8it\'e1 - znamenalo p\'f8irozen\'ec tlust\'e9ho Picka taky politovat, a Renato se n\'eckdy domn\'edval, \'9ee by snad mohl n\'ecco podniknout k jeho z\'e1chran\'ec. Myslel si,
\'9ee by ho t\'f8eba mohl \ldblquote vychovat\rdblquote , tak jako miss Florence cht\'ecla \ldblquote vychovat\rdblquote jeho, kdy\'9e ho trestala ve dnech, kdy r\'e1no shledala, \'9ee m\'e1 pod o\'e8ima modr\'e9 kruhy. \'8ee p\'f8itom skoro nikdy neby}{
l}{\f16 potrest\'e1n v t\'ecch dnech, kdy d\'eclal to, \'e8emu miss Florence \'f8\'edkala \ldblquote chovat se neslu\'9an\'ec\rdblquote - v t\'ecch dnech obvykle nezpozorovala nic - to na v\'ecci nic nem\'ecn\'ed. Miss Florence m\'ecla jist\'fd z\'e1m
\'ecr a Renato by byl r\'e1d sd\'eclil tlust\'e9mu Pickovi tent\'fd\'9e z\'e1m\'ecr. Vid\'ecl, \'9ee m\'e1 p}{o}{\f16 d o\'e8ima kruhy a \'f8ekl mu (stejn\'ec jako jemu \'f8\'edk\'e1vala miss Florence): \ldblquote M\'ecl bys s t\'edm zlozvykem p\'f8estat.
\rdblquote Tlust\'fd Pick se u\'9akl\'edbl: \ldblquote Co t\'edm mysl\'ed\'9a? S jak\'fdm zlozvykem?\rdblquote Renato si netroufal tu v\'ecc n\'ecjak pojmenovat, a proto \'f8ekl: \ldblquote Mysl\'edm t\'edm to, co asi d\'ecl\'e1\'9a v\~pos}{t}{\f16 eli.
\rdblquote Tlust\'fd Piek se dal do sm\'edchu: \ldblquote To, co d\'ecl\'e1m v posteli? No tohle! V posteli! Ten Martin je ohromn\'fd! V posteli!\rdblquote Vypadalo to, \'9ee slovo postel na n\'echo mocn\'ec zap\'f9sobilo. Jeho sm\'ed
ch pak zvolna utichal, ale hned zase znovu vybuchoval, te\'ef u\'9e ve v\'ect\'9a\'edch pa}{u}{\f16 z\'e1ch a \'e8\'edm d\'e1l ti\'9aeji, a\'9e nakonec z n\'echo zbyl jen sotva sly\'9aiteln\'fd klokot; bylo to jako orchestr, kter\'fd se po velk\'e9
m fortissimu pomalu uklid\'f2uje a je\'9at\'ec n\'eckolikr\'e1t vyraz\'ed motiv tohoto fortissima v jak\'fdchsi vln\'e1ch a potom dozn\'edv\'e1 jako ozv\'ecna, \'e8\'edm d\'e1l ti\'9aej}{i}{\f16 , ve skupin\'e1ch \'e8\'edm d\'e1l jemn\'ecj\'9a\'edch n\'e1
stroj\'f9 a je \'e8\'edm d\'e1l tlumen\'ecj\'9a\'ed, a\'9e melodie nakonec dozn\'ed docela.
\par Tlust\'fd Pick se v\'9aak je\'9at\'ec neuklidnil. Zeptal se: \ldblquote A pro\'e8 vlastn\'ec bych m\'ecl s t\'edm zlozvykem p\'f8estat?\rdblquote
\par \ldblquote Proto\'9ee si t\'edm ni\'e8\'ed\'9a zdrav\'ed,\rdblquote \'f8ekl mu na to Renato. Na\'e8e\'9e se tlust\'fd Pick s lhostejn\'fdm gestem odvr\'e1til a \'f8ekl: \ldblquote To u\'9e m\'e1m beztak zni\'e8en\'e9.\rdblquote
\par Bylo to sice stra\'9an\'e9, co \'f8ekl, ale p\'f8itom bylo z\'f8ejm\'e9, \'9ee si nerozum\'ecli. Asi mluvili ka\'9ed\'fd o n\'ec\'e8em jin\'e9m. Ale a\'9d u\'9e vypadalo jakkoli ono velkolep\'e9 inferno, do n\'echo\'9e se tlust\'fd Piek ve sv\'fdch nekone
\'e8n\'fdch ext\'e1z\'edch propadal, zdrav\'ed u\'9e tedy m\'ecl zni\'e8en\'e9. A tak\'e9 na n\'ecm bylo te\'ef vid\'ect, \'9ee se klidn\'ec ob\'ectoval na olt\'e1\'f8i nezn\'e1m\'e9ho \'9at\'ecst\'ed, ani\'9e se o tom slovem zm\'ednil, a tlust\'e9 tv\'e1
\'f8e a siln\'e9 rty jeho odul\'e9ho obli\'e8eje, na jeho\'9e cel\'e9m povrc}{h}{\f16 u bylo patrno stejnom\'ecrn\'e9 \'e8erven\'e9 zabarven\'ed, ka\'9ed\'fd jednotliv\'fd d\'edl tohoto masit\'e9ho t\'ecla se pojednou jevil jako vskutku drahocenn\'e1 l
\'e1tka v magii zni\'e8en\'e9ho zdrav\'ed.
\par Kdy\'9e Felix zpozoroval, \'9ee mu tlust\'fd Pick nebo Woska d\'e1vaj\'ed znamen\'ed, \'9ael okam\'9eit\'ec za nimi a nechal Renata b\'fdt; a kdy\'9e potom chodil s jedn\'edm z nich p\'f8ed lavicemi a se sm\'edchem se k n\'ecmu p\'f8itiskl (sm\'e1li se v
\'eccem, o kter\'fdch Renatovi \'f8\'edk\'e1val: \ldblquote Hochu, tomu ty nerozum\'ed\'9a\rdblquote ), tu Renato v\'9edycky vid\'ecl, \'9ee i jeho obli\'e8ej zalila \'e8erve\'f2 a\'9e po ko\'f8\'ednky vlas\'f9. Na ot\'e1}{z}{\f16 ku, kdo je jeho nejbli
\'9e\'9a\'ed kamar\'e1d, p\'f8itom Renato poka\'9ed\'e9 odpov\'eddal: \ldblquote Bruchhagen\rdblquote . V\'ecd\'ecl v\'9aak, \'9ee t\'edm vzbuzuje p\'f8edstavu a\'9e p\'f8\'edli\'9a zjednodu\'9aenou.
\par St\'e1valo se ov\'9aem tak\'e9, \'9ee Felix vstoupil do t\'f8\'eddy docela nev\'9a\'edmav\'ec. Pr\'e1v\'ec toti\'9e m\'ecl roze\'e8ten\'fd velk\'fd rom\'e1n. \'d8\'edkal, \'9ee se jmenuje \ldblquote Vojna a m\'edr\rdblquote a je od Tolst\'e9ho.
\ldblquote Je to n\'e1dhern\'e9. A taky hodn\'ec t\'ec\'9ek\'e9,\rdblquote dodal, ale na Renata se p\'f8itom nepod\'edval. Hled\'ecl p\'f8ed sebe, jako by tam st\'e1l n\'ecjak\'fd neviditeln\'fd diskut\'e9r a pov\'eddali si spolu a on by tak\'e9
knize rozum\'ecl.
\par Potom se v\'9aak p\'f8ece jen obr\'e1til zase k Renatovi. \ldblquote V\'e8era jsem \'e8etl n\'e1dhernou kapitolu,\rdblquote \'f8ekl. \ldblquote Kn\'ed\'9ee Bolkonskij, v\'ed\'9a, to je jeden skv\'ecl\'fd mu\'9e, co um\'edr\'e1 ve v\'e1
lce proti Napoleonovi, a kdy\'9e si poprv\'e9 uv\'ecdom\'ed, \'9ee um\'edr\'e1, vid\'ed nad sebou jen modr\'e9 nebe neust\'e1le v\'ect\'9a\'ed a v\'ect\'9a\'ed.\rdblquote Vy}{p}{\f16 r\'e1v\'ecl, op\'edral se p\'f8itom ve t\'f8\'edd\'ec o st\'ec
nu a plynov\'e9 sv\'ectlo na n\'echo vrhalo sv\'e9 vl\'eddn\'e9 st\'edny, a\'9e se skoro zd\'e1lo, \'9ee on s\'e1m je kn\'ed\'9ee Bolkonskij, kter\'fd musel zem\'f8\'edt ve v\'e1lce tak mlad\'fd a kr\'e1sn\'fd. Le\'9eel tam na ciz\'ed tmavozelen\'e9
zemi, p\'f8ed b\'edl\'fdmi ko\'f2mi, p\'f8ed hedv\'e1b}{n}{\f16 \'fdmi prapory p\'f8ed modr\'fdmi a zlat\'fdmi uniformami, kter\'e9 zachytila pestr\'e1 mal\'ed\'f8ova paleta vojensky jasn\'ec a s melancholi\'ed napoleonsk\'fdch akvarel\'f9 rozh\'e1zen
\'e9 daleko od sebe po cel\'e9m \'9air\'e9m obzoru, le\'9eel tam s kr\'e1sn\'fdmi pootev\'f8en\'fdmi rty s pramenem vlas\'f9 p\'f8es tv\'e1\'f8, s}{ }{\f16 pohledem, kter\'fd se ztr\'e1cel v hlubin\'ec oblohy, byl to po\'f8\'e1d ten Felix, kter\'fd
dovedl ti\'9ae a klidn\'ec sed\'ect v lavici a sm\'ed\'f8en\'ec sn\'e1\'9aet dlouh\'e9 proslovy profesora Brischty o tom, jak hrdina teprve \'9akubnut\'edm t\'ecchto rt\'f9 dal najevo, jak m\'e1lo poznal, jak trp\'ed a jak je}{ mlad\'fd
, a naplnil tak krajinu z\'e1rmutkem sv\'e9ho um\'edr\'e1n\'ed.
\par }{\f16 \'8ee by si v\'9aak Renato mohl p\'f8e\'e8\'edst \ldblquote Vojnu a m\'edr\rdblquote s\'e1m, to v\'f9bec nep\'f8ich\'e1zelo v \'favahu. \ldblquote Samoz\'f8ejm\'ec, zase Bruchhagen,\rdblquote \'f8ekla mam\'e1, \ldblquote ten \'e8te sam\'e9 takov
\'e9 v\'ecci, to je pro v\'e1\'9a v\'eck to prav\'e9! Ale kdy\'9e se ti \'f8ekne, \'9ee si m\'e1\'9a p\'f8e\'e8\'edst \ldblquote Nev\'ecstu messinskou\rdblquote , to se ti samoz\'f8ejm\'ec nechce.\rdblquote Renato pak myslel na rum\'eclkov\'ec \'e8erven
\'fd svazek Schillera, kter\'fd neobsahoval nic ne\'9e kostry mal\'fdch, ustra\'9aen\'fdch p\'edsmen, co vypadala, jako kdy\'9e na sebe cvakav\'ec nar\'e1\'9eej\'ed \endash tak jako slova, }{c}{\f16 o zd\'e1nliv\'ec jen klapou a maj\'ed b\'fdt vyslovov
\'e1na sborov\'ec (jako by v\'f9bec bylo mo\'9en\'e9, aby lid\'e9 mluvili sborov\'ec). Zelen\'e9 svazky Tolst\'e9ho v\'9aak st\'e1ly v uzav\'f8en\'e9 vitr\'edn\'ec. Jejich h\'f8bety pokr\'fdvala jemn\'e1 zlat\'e1 kresba a v n\'ed se mali\'e8ko leskly p
\'eckn\'ec stav\'ecn\'e9, propleten\'e9 }{postavy.
\par }{\f16 N\'eckdy odpoledne chod\'edval Renato do m\'edstnosti, kde byla knihovna. Miss Florence nebyla doma. Kdy\'9e oto\'e8il elektrick\'fdm vyp\'edna\'e8em, kontakt na d\'f8ev\'ecn\'e9m t\'e1flov\'e1n\'ed siln\'ec a dut\'ec cvakl. Prostor knihovny pak oz
\'e1\'f8ilo sv\'ectlo a zvolna se rozlilo po cel\'e9 m\'edstnosti, v jej\'ed\'9e temnot\'ec d\'e1val o sob\'ec n\'e1bytek v\'ecd\'ect v\'f9n\'ed d\'f8eva a nepou\'9e\'edvan\'fdch l\'e1tek, a \'e8lov\'ecku bylo v\'9edycky divn\'ec, kdy\'9e po n\'ec
kolika dnech vstoupil do tohoto prostoru, kde odpo\'e8\'edvala ta ciz\'ed, neforemn\'e1 zv\'ed\'f8ata, kter\'e1 zde v takov\'e9m odlou\'e8en\'ed t\'e9m\'ec\'f8 neru\'9aen\'e9 \'9eila}{ }{\f16 sv\'f9j vlastn\'ed \'9eivot a uva\'9eovala o lidech sv\'fd
m vlastn\'edm, pravd\'ecpodobn\'ec skeptick\'fdm zp\'f9sobem - nezn\'e1m\'fd \'9eivotn\'ed okruh uprost\'f8ed bytu, srovnateln\'fd snad jen s on\'ecmi nespat\'f8en\'fdmi soustavami, o nich\'9e mluv\'ed filosofov\'e9 a kter\'e9 snad ve velk\'e9m po\'e8
tu prot\'ednaj\'ed n\'e1\'9a vlas}{t}{\f16 n\'ed \'9eivotn\'ed prostor, ba i na\'9ae t\'eclo a v nich\'9e se odehr\'e1vaj\'ed nejv\'ect\'9a\'ed p\'f8esuny hmoty a diluvi\'e1ln\'ed katastrofy a to ve chv\'edli, kdy my po j\'eddle pijeme \'e8ernou k\'e1
vu nebo le\'9e\'edme na pohovce a listujeme v obr\'e1zkov\'e9m \'e8asopise.
\par Nedot\'e8en\'e9 a uzav\'f8en\'e9 ve vlastn\'edm \'9eivot\'ec tu st\'e1ly knihy za velk\'fdmi skly knihovny, a proto\'9ee je tady klidn\'ec nech\'e1vali st\'e1t cel\'e1 l\'e9ta, m\'ecly dostatek \'e8asu, aby tento sv\'f9j vlastn\'ed \'9eivot rozv\'ed
jely po v\'9aech str\'e1nk\'e1ch v jeho kr\'e1se. Nebyly o nic ochuzov\'e1ny neklidn\'fdmi \'e8ten\'e1\'f8i, kte\'f8\'ed z jejich t\'ecl vytrh\'e1val}{i}{\f16 pobu\'f8uj\'edc\'ed n\'e1zory - st\'e1ly zde hrd\'ec ve sv\'e9 mladistv\'e9, kr\'e1sn\'ec
zpracovan\'e9 vazb\'ec jako prvn\'ed den v t\'e9to m\'edstnosti, kde m\'e1lokdy p\'f8i\'9aly do styku s lidmi, st\'e1ly zde jako aristokratick\'e1 elita v cel\'e9 sv\'e9 hrdosti, ironii a optimismu.
\par Kdy\'9e se \'e8lov\'eck pod\'edval bl\'ed\'9e, bylo vid\'ect, jak se knihy, kter\'e9 sm\'ecl \'e8\'edst Felix, daly rozeznat podle vazby. Zelen\'e9 svazky Tolst\'e9ho, zelen\'e9 jako lesy nad nimi\'9e se rozl\'e9hala kanon\'e1da a proh\'e1n\'ecl ostr\'fd
v\'edtr, st\'e1ly vedle kompaktn\'ed masy tmavo\'e8erven\'fdch knih, na nich\'9e byl n\'e1pis \ldblquote Zola\rdblquote , \ldblquote Zola ukazu}{j}{\f16 e stra\'9anou pravdu, \'f8\'edk\'e1 se tomu naturalismus. Ukazuje n\'e1m v\'9a
echno tak, jak to ve skute\'e8nost\'ed je\rdblquote \'f8ekl Felix. Renato \'e8etl n\'e1zvy na \'e8ern\'fdch \'9at\'edtc\'edch t\'ecchto knih - \ldblquote Zabij\'e1k\rdblquote , \ldblquote B\'f8icho Pa\'f8\'ed\'9ee\rdblquote - a uv\'ecdomil si, \'9ee u
\'9e jen z t\'ecchto n\'e1zv\'f9 prosv\'edt\'e1 \'e8ern\'fd hnus a krv}{a}{\f16 v\'e9 excesy, kter\'e9 se odr\'e1\'9eej\'ed v ponur\'e9m odlesku skute\'e8nosti.
\par Jen\'9ee Renato by si byl taky p\'f8\'e1l, aby Felix \'e8etl Hauffovy novely. \ldblquote Opravdu to chce\'9a?\rdblquote zeptal se Felix a svra\'9atil \'e8elo. \ldblquote M\'e1m to doopravdy \'e8\'edst?\rdblquote Vyznal se ve v\'9aem tak dob\'f8e, \'9e
e v\'ecd\'ecl u\'9e nap\'f8ed, co se mu bude a nebude l\'edbit. \ldblquote Ano,\rdblquote \'f8ekl Renato, \ldblquote ty novely jsou opravdu skv\'ecl\'e9.\rdblquote Byl v\'9aak trochu zara\'9een\'fd, kdy\'9e to \'f8\'edkal. Zn\'eclo to, jako kdy\'9e jen
\'f8\'edk\'e1: \ldblquote Ano, jsou skv\'ecl\'e9, asi jako to, co zrovna ti hloup\'ed dosp\'ecl\'ed pova\'9euj\'ed za skv\'ecl\'e9.\rdblquote A myslel p\'f8itom na nove}{l}{\f16 y, a vid\'ecl, jak na n\'echo laskav\'ec a bezmocn\'ec nal\'e9haj\'ed
, aby se za n\'ec u Felixe p\'f8imluvil, on v\'9aak v\'ecd\'ecl, \'9ee se mu to nepoda\'f8ilo.
\par Ale jednoho dne - Renato mezit\'edm mluvil s Felixem o novel\'e1ch mnohokr\'e1t, nebo\'9d p\'f8edstava, \'9ee uvid\'ed, jak v\'9aechny ty kr\'e1sn\'e9 v\'ecci, opern\'ed fraky zp\'ecva\'e8ky a ministr za jemn\'fdch zvuk\'f9 hudby vstoup\'ed do Felixovy du
\'9ae, a on pak uvid\'ed Felixe, jak mu \'f8\'edk\'e1: \ldblquote Ano, m\'ecls pravdu, ty novely jsou opravdu n\'e1dhern\'e9,\rdblquote tato p\'f8edstava se mu znovu a znovu vyno\'f8ovala p\'f8ed o\'e8ima - a toho dne Felix \'f8ekl:}{ }{\f16 \ldblquote
Tak jsem si v\'e8era p\'f8e\'e8etl toho tv\'e9ho Hauffa.\rdblquote Jenom\'9ee to bylo v\'9aechno, co \'f8ekl.
\par Felix v\'9aak dovedl b\'fdt k Renatovi taky velice mil\'fd. Jednou byl nemocn\'fd a dlouho nechodil do \'9akoly \ldblquote M\'ecl bys za n\'edm zaj\'edt, kdy\'9e je nemocn\'fd,\rdblquote \'f8ekla mam\'e1 a t\'ecmito slovy zp\'f9sobila o
nen posun perspektivy, jak\'fd \'e8asto pro\'9e\'edv\'e1me, kdy\'9e n\'eckdo \'f8ekne n\'ecco ne\'e8ekan\'e9ho, bu\'ef proto, \'9ee je zapomn\'ectliv\'fd, nebo proto, \'9ee mu v n\'e1hl\'e9m hnut\'ed mysli jeho \'9eivot a to, co si o \'9eivot\'ec mysl\'ed
, nep\'f8ipad\'e1 nijak z\'e1va\'9en\'e9, nebo \'ed proto, \'9ee v okruhu jeho \'9eivota le\'9e\'ed}{ }{\f16 nezn\'e1m\'e9 a rozporn\'e9 mo\'9enosti (mo\'9enosti, kter\'e9, a\'e8koli o nich nic nev\'edme, n\'e1m p\'f8ece jen tento \'9eivot snad teprve uk
\'e1\'9e\'ed jako hodn\'fd pomilov\'e1n\'ed). A\'9d tak, \'e8i tak, mam\'e1 nyn\'ed mluvila o n\'e1v\'9at\'ecv\'ec nemocn\'e9ho a mluvila o n\'ed, jako by \'9alo o n\'e1v\'9at\'ecvu tety Mel\'e1nie nebo ten}{k}{\f16 \'e9ho Picka. Av\'9aak t\'edm, \'9e
e tuto \ldblquote z\'e1le\'9eitost\rdblquote pokl\'e1dala za norm\'e1ln\'ed, projevil se pr\'e1v\'ec jej\'ed obsah, to jest n\'e1v\'9at\'ecva u Felixe, v cel\'e9 sv\'e9 neur\'e8it\'e9 kr\'e1se, asi jako jm\'e9no n\'ecjak\'e9ho velk\'e9ho spisovatele na n
\'e1s zap\'f9sob\'ed nejsiln\'ecji tehdy, kdy\'9e na n\'ec naraz\'edme mezi mn}{oha bezv\'fdznamn\'fdmi jm\'e9ny v telefonn\'edm seznamu.
\par }{\f16 Bylo samoz\'f8ejm\'ec naprosto nejist\'e9, co takov\'e9 ne\'e8ekan\'e9 n\'e1v\'9at\'ecv\'ec \'f8ekne Felix. Renato v\'9aak nemusel dlouho st\'e1t v pokoji, kam ho uvedli. Felix k n\'ecmu za chv\'edli p\'f8i\'9ael. P\'f8i\'9ael v jak\'e9msi \'9elut
\'e9m no\'e8n\'edm \'faboru, co\'9e bylo oble\'e8en\'ed, v n\'ecm\'9e by Renato ani ve dnech, kdy byl zdr\'e1v, nesm\'ecl proj\'edt bytem. To miss Florence poka\'9ed\'e9 \'f8ekla: Jestli prostydne\'9a, bude to samoz\'f8ejm\'ec tvoje vina. Jenom\'9e
e kdo se pak o tebe bude muset starat? P\'f8irozen\'ec \'9ee j\'e1.\rdblquote A kdy\'9e pak doopravdy jednou \ldblquote chyti}{l}{\f16 nachlazen\'ed\rdblquote , jak ona \'f8\'edkala, nespokojila se jen t\'edm, \'9ee musel z\'f9stat cel\'fd
den v posteli, n\'fdbr\'9e na jej\'ed p\'f8\'edkaz se vyn\'e1\'9aely dal\'9a\'ed a dal\'9a\'ed pol\'9at\'e1\'f8e a pe\'f8iny z nezn\'e1m\'fdch \'fakryt\'f9 na denn\'ed sv\'ectlo, kladly se na n\'echo a v tom s\'e1lav\'e9m vedru, kter\'e9 se a\'9e
nepochopite}{l}{\f16 n\'ec stup\'f2ovalo, mu vyh\'e1n\'ecli \ldblquote nachlazen\'ed\rdblquote z t\'ecla (tak jako se v s\'e1lav\'e9m vedru o\'e8istce vyh\'e1n\'ecj\'ed z du\'9ae h\'f8\'edchy), p\'f8i\'e8em\'9e miss Florence a mam\'e1 st\'e1ly po stran
\'e1ch l\'f9\'9eka jako pekeln\'e1 str\'e1\'9e a docela klidn\'ec sledovaly toto velkolep\'e9 vym\'edtan\'ed. Ur\'e8it\'ec m\'ecly ob\'ec naprost}{o}{\f16 u pravdu, kdy\'9e trvaly na proveden\'ed tohoto ritu\'e1lu, a ma\'9ain\'e9rie, kter\'e1 st\'e1
la na konci v\'9aehom\'edra, schv\'e1lila jejich po\'e8\'edn\'e1n\'ed a potvrdila je, p\'f8i\'e8em\'9e nechala nemoc prob\'echnout. A kdyby miss Florence a mam\'e1 vid\'ecly Felixe v jeho \ldblquote \'faboru\rdblquote , pak by ma\'9ain\'e9rie s jejic}{h}{
\f16 zd\'ec\'9aen\'edm souhlasila a pochvaln\'ec by p\'f8ik\'fdvla, kdyby sly\'9aela, jak ty dv\'ec \'f8\'edkaj\'ed: \ldblquote Tady je vid\'ect, kam a\'9e to dosp\'ecje, kdy\'9e se to zanedb\'e1\rdblquote , a ma\'9ain\'e9rie by se \'9akodolib\'ec usm
\'edvala a uk\'e1zala by za divokou hou\'9atinou b\'edl\'fdch \'9at\'ectin \'f8adu velk\'fdch zub\'f9. Na opa\'e8n\'e9m konc}{i}{\f16 sv\'ecta v\'9aak st\'e1la jin\'e1 ma\'9ain\'e9rie a ta mrkala a radovala se, \'9ee Felix prok\'e1zal i v dob\'ec sv\'e9
nemoci tolik fantazie, a se zal\'edben\'edm p\'f8ihl\'ed\'9eela k tomu, jak se zde v\'9aechno d\'eclo docela p\'f8irozen\'ec a bez velk\'e9ho povyku a jak jen tak mimochodem vl\'e1ly oba doln\'ed konc}{e}{\f16 Felixov\'fdch kalhot nad jeho obna\'9een
\'fdmi kotn\'edky.
\par \ldblquote To je od tebe opravdu b\'e1je\'e8n\'e9, \'9ees m\'ec p\'f8i\'9ael nav\'9at\'edvit,\rdblquote \'f8ekl Felix. P\'f8isunul Renatovi leno\'9aku a s\'e1m si sedl proti n\'ecmu na okraj \'9eidle. Renato na n\'ecm vid\'ecl, \'9ee m\'e1 z jeho n\'e1v
\'9at\'ecvy radost. Dokonce se mu zd\'e1lo, \'9ee se Felix mus\'ed nutit, aby z\'f9stal sed\'ect. Potom se v\'9aak zase op\'f8el o lenoch a pobaven\'ec se sm\'e1l Renatov\'fdm v\'fdrok\'f9m.
\par Renato byl p\'f8ekvapen a domn\'edval se, \'9ee Felix \'famysln\'ec p\'f8ehl\'e9dl, jak bezmocn\'ec sed\'ed ve sv\'e9m zimn\'edku v leno\'9ace a jak mu tv\'e1\'f8e ho\'f8\'ed. Divil se tomu, je\'9at\'ec kdy\'9e odch\'e1zel. Vypr\'e1v\'ecl p\'f8ece o sam
\'fdch podru\'9en\'fdch v\'eccech, o tenk\'e9m Pickovi a o profesoru Brischtovi, o tom, jak si profesor Brischta nasadil klobouk na stranu a ten mu pak z hlavy spadl. Po chvilce nad t\'edm v\'9aak p\'f8estal b\'e1dat, proto\'9ee si v\'9aiml, jak}{ }{\f16
se mu nohy za\'e8aly samy od sebe pohybovat nad dla\'9ebou \'e8\'edm d\'e1l rychleji, mezi \'f8adou hn\'ecd\'fdch dom\'f9 a \'f8adou \'e8ern\'fdch strom\'f9, na cest\'ec, na jej\'edm\'9e konci bylo vid\'ect sv\'ectle\'9aedou oblohu jako n\'ec
jakou posuvnou divadeln\'ed kulisu, jako tenkou oponu, za kterou u\'9e je p\'f8ipr}{avena dal\'9a\'ed dekorace v purpuru a ve zlat\'fdch barv\'e1ch.
\par }{\f16 \'d8ekl si, \'9ee se odpoledne mus\'ed pokusit tohle v\'9aechno vylo\'9eit Marian\'ec. \ldblquote Mariano, m\'e1m p\'f8\'edtele!\rdblquote tak to bude muset \'f8\'edci. \ldblquote M\'e1m kamar\'e1da, Mariano...!\rdblquote A sly\'9ael, \'9ee u\'9e
jen v t\'e9to kadenci je obsa\'9eeno v\'9ae, \'9ee u\'9e jen ve zvuku t\'ecchto slov je v\'9aechno p\'f8ekvapiv\'e9, co mu toto p\'f8\'e1telstv\'ed p\'f8ineslo, jen tak se tedy zprvu pokus\'ed uk\'e1zat Marian\'ec, o\'e8 jde, ale jist\'ec mu p\'f8
itom budou o\'e8i z\'e1\'f8it stejn\'ec, jako z\'e1\'f8ily Felixovi, kdy\'9e mluvil o n\'ec\'e8em kr\'e1sn\'e9m, a Mariana to vezme na}{ }{\f16 v\'ecdom\'ed ml\'e8ky a s \'fa\'9easem a je\'9at\'ec cestou dom\'f9 bude rozechv\'ecna p\'f8i my\'9alence, \'9e
e takov\'fd p\'f8\'edtel a takov\'e9 p\'f8\'e1telstv\'ed existuje.
\par Mariana v\'9aak nem\'ecla n\'e1ladu, kdy\'9e to odpoledne p\'f8i\'9ala do m\'ecstsk\'fdch sad\'f9. Jedin\'e9, co ji snad zaj\'edmalo, byla velk\'e1 ryba, kter\'e1 neust\'e1le vyskakovala nad hladinu uprost\'f8ed rybn\'edka. Na b\'f8ehu st\'e1l n\'ecjak
\'fd chlapec a h\'e1zel po n\'ed kamen\'edm. Poka\'9ed\'e9, kdy\'9e se ryba vymr\'9atila a jej\'ed t\'eclo p\'f8itom utvo\'f8ilo oblouk, se Mariana zasm\'e1la a v p\'f8est\'e1vk\'e1ch se po\'f8\'e1d d\'edvala k rybn\'edku. Jej\'ed sm\'edch s\'ed
lil, v Marianin\'fdch }{n}{\f16 epohybliv\'fdch, pootev\'f8en\'fdch \'fastech zn\'ecl pon\'eckud drsn\'ec a ot\'f8\'e1sal jen horn\'ed \'e8\'e1st\'ed jej\'edho t\'ecla, zn\'eclo to, jako kdy\'9e se sm\'ecje n\'ecjak\'fd mlad\'edk - a nakonec se u\'9e sm
\'e1la tak hlasit\'ec, \'9ee i chlapec na b\'f8ehu se po n\'ed ohl\'e9dl. Ale zad\'edval se na ni jen kr\'e1tce, hned zase s}{\'e1}{\f16 hl po k\'f8em\'ednc\'edch a stejn\'ec p\'f8esn\'ec jako p\'f8edt\'edm je za\'e8al v kr\'e1tk\'fdch, pravideln\'fd
ch intervalech vyst\'f8elovat do vody.
\par Mariana ostatn\'ec musela j\'edt brzy dom\'f9. Miss Harrisonov\'e1 \'f8ekla, \'9ee je\'9at\'ec mus\'ed d\'eclat \'fakoly, a tak\'e9 miss Florence usoudila, \'9ee je \'e8as k n\'e1vratu. Domn\'edvala se, \'9ee vlhko dnes \ldblquote leze\rdblquote p\'f8es
\'9aaty a\'9e na k\'f9\'9ei, co\'9e bylo tvrzen\'ed, kter\'e9 Renato nikdy zcela nepochopil. Kdy\'9e potom do\'9ali z parku na velk\'e9 n\'e1m\'ecst\'ed, zavanul jim z prot\'ecj\'9a\'edho konce do obli\'e8eje prudk\'fd n\'e1raz v\'ectru. Ve chvilce se v
\'9aak v\'edtr zase uti\'9ail a z}{a}{\f16 nechal jim na tv\'e1\'f8\'edch jen p\'f8\'edjemn\'e9 teplo - tak se n\'eckdy ho\'f8k\'fd l\'e9k pokou\'9a\'ed o svou rehabilitaci t\'edm, \'9ee po sob\'ec zanech\'e1 v \'fastech p\'f8\'edjemnou pachu\'9d. N\'e1m
\'ecst\'ed bylo pr\'e1zdn\'e9, jen na jedn\'e9 stran\'ec strkal p\'f8ed sebou n\'ecjak\'fd mu\'9e malou k\'e1rku. Bylo vid\'ect, jak tu masa do}{m}{\f16 \'f9 stoj\'ed bez hnut\'ed, i kdy\'9e se zem\'ec z\'e1vratn\'fdm tempem ot\'e1\'e8\'ed a podle vyj\'e1
d\'f8en\'ed profesora Weinzierla tak\'e9 z\'e1vratn\'fdm tempem let\'ed vesm\'edrem. Z toho si v\'9aak domy nic ned\'eclaly. Klidn\'ec si tu st\'e1ly v \'e8ase, kter\'fd v\'f9bec nem\'edjel a kter\'fd jen n\'e1hle vlil svou pr\'e1zdnotu do }{odpoledn\'ed
n\'e1lady.
\par }{\f16 Marianu sice zm\'ednky o kr\'e1sn\'e9m p\'f8\'e1telstv\'ed zd\'e1nliv\'ec nijak nezaj\'edmaly, ale Renato byl p\'f8esto r\'e1d, kdy\'9e Felix v p\'f8\'ed\'9at\'edch dnech jednou \'f8ekl: \ldblquote Ty chod\'ed\'9a po\'f8\'e1d na proch\'e1
zku s tou malou G\'e9rardovou. To je docela p\'eckn\'e1 \'9e\'e1ba. Mus\'edm se na ni v parku pod\'edvat zbl\'edzka.\rdblquote Renato byl r\'e1d, \'9ee m\'f9\'9ee toto sezn\'e1men\'ed zprost\'f8edkovat, a byl si jist, \'9ee t\'edm z\'edsk\'e1 uzn\'e1n
\'ed nejen u Felixe, ale i u Mariany.
\par Kdy\'9e se pak setkali, choval se Felix pon\'eckud jinak, ne\'9e Renato \'e8ekal. Ve chv\'edli, kdy pod\'e1val Marian\'ec ruku, zrudl, a p\'f8i hovoru se v\'9aelijak zakokt\'e1val a d\'e1val Marian\'ec a\'9e p\'f8\'edli\'9a ochotn\'ec
za pravdu. Bylo ostatn\'ec podivn\'e9, \'9ee nedok\'e1zal mluvit o ni\'e8em jin\'e9m ne\'9e o \'9akole, o Fialovi, o profesoru Brischtovi a o klobouku, kter\'fd mu spadl z hlavy (co\'9e byla p\'f8\'edhoda, kterou p\'f8ece nik}{d}{\f16 y s\'e1m nevid\'ec
l a o kter\'e9 v\'ecd\'ecl jen z Renatova vypr\'e1v\'ecn\'ed). Nezd\'e1lo se v\'9aak, \'9ee by to Marian\'ec vadilo, p\'f8i ka\'9ed\'e9 sebemen\'9a\'ed Felixov\'ec pozn\'e1mce se hned sm\'e1la a Renato ji nikdy p\'f8edt\'edm nesly\'9a
el tolik mluvit. (Ostatn\'ec i j\'ed asi d\'eclalo vyjad\'f8ov\'e1n\'ed jist\'e9 pot\'ed\'9ee a nem\'ecla v\'9edycky hned na jazyku to prav\'e9 slovo.)
\par Toto prvn\'ed setk\'e1n\'ed Felixe s Marianou, tento mal\'fd v\'fdjev si v\'9aak Renato p\'f8esto uchoval v pam\'ecti velmi dlouho, dokonce je\'9at\'ec cel\'e1 l\'e9ta. Uchoval se mu v mysli jako krati\'e8k\'fd z\'e1b\'ecr, jako momentka, jak\'e9 n\'e1
m uv\'edznou v pam\'ecti zcela n\'e1hodn\'ec, ale jejich\'9e se\'f8azen\'ed pak tvo\'f8\'ed album, kter\'fdm se p\'f8\'edle\'9eitostn\'ec prob\'edr\'e1me a kter\'e9 pokl\'e1d\'e1me za sv\'f9j \'9eivot. Na konci hlavn\'ed aleje, tam, kde louka na jedn\'e9
stran\'ec spad\'e1 k mal\'e9mu rybn\'ed\'e8ku, z\'f9stali st\'e1t Mariana se op\'f8ela o n\'edzk\'fd dr\'e1t\'ecn\'fd plot,}{ }{\f16 a tak polole\'9e\'edc polostoj\'edc m\'ecla ruce polo\'9eeny na horn\'edm okraji m\'f8\'ed\'9eov\'ed. Vypadala, jako kdy
\'9e j\'ed z rozpak\'f9 na tv\'e1\'f8i rozt\'e1la tenk\'e1 maska a jej\'ed l\'edce se poprv\'e9 zbarvily do r\'f9\'9eov\'e1. Ani o\'e8i u\'9e neup\'edrala st\'e1le do d\'e1lky, tak\'9ee mohla pohledem spo\'e8inout na Felixovi}{.}{\f16 \'dasta v\'9aak m
\'ecla st\'e1le pootev\'f8en\'e1, jako by se jimi cht\'ecl prodrat ven n\'ecjak\'fd tich\'fd hrdeln\'ed zvuk a vyn\'e9st odtud n\'ecco z toho nezn\'e1m\'e9ho, co bylo uzav\'f8eno v jej\'edm t\'ecle.
\par Kdy\'9e Felix v dal\'9a\'edch dnech n\'eckolikr\'e1t \'f8ekl: \ldblquote Ta mal\'e1 G\'e9rardov\'e1 se mi n\'e1ramn\'ec l\'edb\'ed\rdblquote nebo kdy\'9e \'f8ekl: \ldblquote V\'e8era zase vypadala ta mal\'e1 G\'e9rardov\'e1 rozko\'9an\'ec\rdblquote
- a p\'f8i tom, jak to \'f8\'edkal, ud\'eclal docela nen\'e1padnou grimasu - kdy\'9e tedy Felix Marianu chv\'e1lil, Renato si v duchu \'f8\'edkal: To j\'e1 jsem je sezn\'e1mil, a d\'eclalo mu to v\'9edycky radost. Bylo v\'9aak po radosti, kdy\'9e Felix
\'f8ekl: \ldblquote Tu novou h\'e1danku j\'ed p\'f8irozen\'ec mus\'edm nejd\'f8\'edv vysv\'ectlit, nebo kdy\'9e \'f8ekl: \ldblquote Ty tvoje galo\'9ae byly v\'e8era opravdu legra\'e8n\'ed, Mariana se tak\'e9 moc dob\'f8e bavila.\rdblquote
\par A tak Felix za\'e8al nyn\'ed chodit do m\'ecstsk\'e9ho parku, nechodil tam pravideln\'ec a ve \'9akole se ho Renato v\'9edycky ptal, zda odpoledne p\'f8ijde nebo ne. Jednou se v\'9aak Felix po t\'e9to ot\'e1zce na n\'echo chvilku zad\'edval a pak \'f8
ekl: \ldblquote Nemus\'ed\'9a se b\'e1t, dnes nem\'e1m \'e8as.\rdblquote Renato nev\'ecd\'ecl, co na to odpov\'ecd\'ect. Pozd\'ecji u\'9e v\'9aak Felixovi tu ot\'e1zku nikdy nepolo\'9eil, a tak v\'ect}{\'9a}{\f16 inou nebylo jasn\'e9, zda Felix p\'f8
ijde, nebo ne.
\par Kdy\'9e p\'f8i\'9ael, mohla ov\'9aem proch\'e1zka prob\'echnout taky velmi p\'f8\'edjemn\'ec. Dalo se mluvit o divadle a Felix se sna\'9eil Marian\'ec vysv\'ectlit, pro\'e8 d\'e1v\'e1 p\'f8ednost ope\'f8e \ldblquote Valk\'fdra\rdblquote p\'f8ed operou
\ldblquote Siegfried\rdblquote , anebo pro\'e8 je \ldblquote Lazebn\'edk sevillsk\'fd\rdblquote kr\'e1sn\'ecj\'9a\'ed ne\'9e \ldblquote Figarova svatba\rdblquote P\'f8itom se Renatovi znovu a znovu st\'e1valo, \'9ee uc\'edtil na o\'e8n\'edch v\'ed\'e8k
\'e1ch onen zvl\'e1\'9atn\'ed tlak, jako kdy\'9e se mu o\'e8i cht\'ecj\'ed naplnit slzami. Co mohlo b\'fdt kone\'e8n\'ec lep\'9a\'ed ne\'9e v\'ecdom\'ed, jak kr\'e1sn\'e8 v\'9aechno na sv\'ect\'ec zapad\'e1 do}{ sebe?
\par }{\f16 Nikdy se nedalo p\'f8edem odhadnout, jak si bude Felix po\'e8\'ednat. Ob\'e8as t\'f8eba pova\'9eoval za nutn\'e9 bavit Marianu komick\'fdmi historkami. Pak t\'f8eba l\'ed\'e8il, jak podivn\'ec se Renato choval v hodin\'ec matematiky, \'9e
e koktal, a\'9e si profesor Weinzierl nedal uj\'edt p\'f8\'edle\'9eitost a p\'f8ed celou t\'f8\'eddou ho napodobil. Anebo vypr\'e1v\'ecl, \'9ee Woska p\'f8i\'9ael na n\'e1pad sv\'e1zat ruk\'e1vy Renatova svrchn\'edku, tak\'9ee pohled, jak\'fd Renato p\'f8
i obl\'e9k\'e1n\'ed poskytoval, byl nepopsateln\'fd. Pak se ti dva na sebe pod\'edvali a dali se do sm\'edchu. Nakonec u\'9e z\'f8ejm\'ec nev\'ecd\'ecli, jak d\'e1t najevo svou veselost. A tak b\'ec\'9eeli nap\'f8ed a z legrace popadali dech tak usilovn
\'ec, \'9ee Renato mohl i zezadu vid\'e8t obl\'e1\'e8ky jejich dech\'f9, ne\'9e se rozplynuly ve vzduchu.
\par Mezi obrazy, kter\'e9 si Renato uchoval z toho roku v pam\'ecti, zauj\'edm\'e1 zvl\'e1\'9atn\'ed m\'edsto ten, kter\'fd ilustruje d\'ectsk\'e9 odpoledne, kdy si Mariana pozvala sv\'e9 kamar\'e1dky a kamar\'e1dy. V j\'eddeln\'ec pan\'ed G\'e9rardov\'e9
je krb, d\'f8ev\'ecn\'e9 t\'e1flov\'e1n\'ed a p\'f8\'edborn\'edk v p\'f8\'edtm\'ed, jen ov\'e1ln\'fd st\'f9l je jasn\'ec osv\'ectlen. D\'ecti sed\'ed hezky daleko od sebe na vysok\'fdch tmav\'fdch \'9eidl}{\'ed}{\f16 ch. Mluv\'ed ti\'9ae, a kdy\'9e se n
\'eckter\'fd z chlapc\'f9 op\'f8e o lenoch a jeho b\'edl\'e1 n\'e1mo\'f8nick\'e1 bl\'f9za se od lenochu odraz\'ed, vytv\'e1\'f8\'ed to stejn\'fd kontrast, jako u velk\'fdch \'9apan\'eclsk\'fdch portr\'e9tist\'f9, kdy se na tmav\'e9m pozad\'ed rozsv\'edt
\'ed sv\'ectl\'e1 roucha a my v py\'9an\'e9m obli\'e8eji infanta }{o}{\f16 bjev\'edme frivoln\'ed a posmutn\'ecl\'fd v\'fdraz p\'f8ed\'e8asn\'ec zral\'e9ho ml\'e1d\'ed a upadaj\'edc\'ed \'f8\'ed\'9ae, zat\'edmco on si pln samolibosti nech\'e1v\'e1 v \'fa
stech rozplynout kus \'e8okol\'e1dov\'e9 polevy. Mariana m\'ecla to odpoledne na sob\'ec \'9aaty z \'e8ern\'e9ho sametu, tak\'9ee \'9elut\'e1 barva jej\'edho hrdla se t\'edm j}{e}{\f16 \'9at\'ec zd\'f9raznila. Hlavu m\'ecla nato\'e8enou ke stran\'ec
, na tv\'e1\'f8i st\'e1le stejn\'fd \'fasm\'ecv jako by byla duchem nep\'f8\'edtomna, a tich\'fdm hlasem odpov\'eddala na ot\'e1zky, kter\'e9 j\'ed d\'ecti kladly.
\par N\'e1hle v\'9aak nastalo hlubok\'e9 ticho, nebo\'9d se otev\'f8ely dve\'f8e a do pokoje vplula pan\'ed G\'e9rardov\'e1.s tichost\'ed, s jakou pluje vzduchem poh\'e1dkov\'fd zlat\'fd ko\'e8\'e1r. Nen\'ed jist\'e9, zda byla to odpoledne n\'ecjak zvl\'e1\'9a
\'9d bohat\'ec oble\'e8ena \'e8i zda to lze p\'f8i\'e8\'edst jen vzpom\'ednce (vzpom\'ednce, jej\'ed\'9e spolehlivost\'ed u\'9e v p\'f8\'ed\'9at\'ed hodin\'ec ot\'f8ese skute\'e8nost), kdy\'9e se tedy pozd\'ecji ve}{ }{\f16 vzpom\'ednk\'e1ch zjevovala pan
\'ed G\'e9rardov\'e1 Renatovi tak, jako by byla to odpoledne oble\'e8ena do fantastick\'e9ho \'9aatu, jako by byla ov\'ec\'9aena bezpo\'e8tem mal\'fdch zvone\'e8k\'f9 nebo v\'e1no\'e8n\'edch ozdob a nadto byla zjevem bez hmotn\'e9ho t\'ecla, tak\'9e
e kdyby n\'eckdo dostal tak opov\'e1\'9eliv\'fd}{ }{\f16 n\'e1pad, \'9ee by cht\'ecl prostr\'e8it ruku t\'edm pozl\'e1tkov\'fdm povrchem, s\'e1hl by patrn\'ec dopr\'e1zdna a \'9e\'e1dn\'e9 hmotn\'e9 t\'eclo by tam nena\'9ael. Pomalu, aby zd\'f9
raznila, jak\'fd v\'fdznam tomuto jedn\'e1n\'ed p\'f8ikl\'e1d\'e1, vzt\'e1hla ruku, \'e8\'edm\'9e uvedla do pohybu celou tu bohatou filigr\'e1nskou z\'e1t\'ec\'9e, }{s}{\f16 klonila hlavu s bohat\'ec vy\'e8esanou korunou sv\'ectl\'fdch vlas\'f9
a vtiskla Marian\'ec na \'e8elo polibek.
\par Kdy\'9e se op\'ect vzp\'f8\'edmila, \'f8ekla: \ldblquote Douf\'e1m, \'9ee n\'e1m dnes Fritz n\'ecco zahraje.\rdblquote Slovo \ldblquote zahraje\rdblquote zprvu Renata polekalo. Potom dopili \'e8aj a opustili j\'eddelnu, z Fritze byl n\'e1hle jin\'fd
chlapec, a tomu otev\'f8eli klav\'edrn\'ed k\'f8\'eddlo.
\par Fritz zahr\'e1l Chopin\'f9v val\'e8\'edk. Renato si v duchu kladl ot\'e1zku, zda by se tohle hran\'ed l\'edbilo sle\'e8n\'ec Konr\'e1dov\'e9. Fritz hr\'e1l jinak, ne\'9e ona vy\'9eadovala. Ale kdy\'9e skon\'e8il a pan\'ed G\'e9rardov\'e1 k n\'ec
mu v pohnut\'ed p\'f8istoupila, pohladila ho po hlav\'ec a \'f8ekla: \ldblquote Zase jste se fantasticky mnoho nau\'e8il,\rdblquote p\'f8im\'ecl se Renato k n\'e1zoru, \'9ee Fritz p\'f8ece jen hr\'e1l dob\'f8e.
\par I d\'ecti tleskaly, docela jako na koncert\'ec. \ldblquote To je ohromn\'fd chlap\'edk, opravdov\'fd virtuos,\rdblquote \'f8ekl Felix Marian\'ec. \ldblquote Ano, hraje b\'e1je\'e8n\'ec,\rdblquote \'f8ekla na to Mariana. \'d8ekla to ti\'9ae, k\'fdvla p
\'f8itom hlavou a mali\'e8ko si povzdychla, jako to d\'ecl\'e1v\'e1 tolik dosp\'ecl\'fdch, kte\'f8\'ed nedok\'e1\'9e\'ed nejvy\'9a\'9a\'ed obdiv a nejv\'ect\'9a\'ed nad\'9aen\'ed projevit jinak, ne\'9e jak projevuj\'ed hlubok\'fd
soucit a naprostou rezignaci.
\par }{Renato se pod\'edv}{\f16 al na pianistu; st\'e1l tu op\'f8en o st\'ecnu, ruce m\'ecl zk\'f8\'ed\'9een\'e9 za z\'e1dy a mezit\'edm co k n\'ecmu pan\'ed G\'e9rardov\'e1 velmi \'9eiv\'ec hovo\'f8ila, zvedal st\'f8\'eddav\'ec pravou a levou nohu. Nav\'ed
c vtahoval jednu tv\'e1\'f8 dovnit\'f8, tak\'9ee m\'ecl \'fasta jako ryp\'e1\'e8ek a obli\'e8ej shora od velk\'fdch br\'fdl\'ed s}{m}{\f16 \'ecrem dol\'f9 hodn\'ec sta\'9een\'fd.
\par Felix jako by byl v\'9aak st\'e1le je\'9at\'ec pod dojmem jeho klav\'edrn\'ed hry. R\'e1zoval velk\'fdmi kroky st\'f8edem m\'edstnosti sem a tam s pohledem up\'f8en\'fdm k zemi a vypadal, jako kdy\'9e je tou hudbou uchv\'e1cen\'fd, p\'f8\'edmo zasa\'9een
\'fd Snad ho skute\'e8n\'ec tolik nadchla, snad cht\'ecl toto nad\'9aen\'ed dok\'e1zat jen s\'e1m sob\'ec, ale mo\'9en\'e1 tak\'e9, \'9ee by mu bylo b\'fdvalo p\'f8\'edjemn\'e9, kdyby si ho Fritz a pan\'ed G\'e9rardov\'e1 v\'9a
imli. Renato se ho pokusil jednu chv\'edli zastavit. Jist\'ec m\'ecl p\'f8itom obavy zda dok\'e1\'9ee v\'9aedn\'edmi slovy vyj\'e1d\'f8it to, co nyn\'ed Fe}{l}{\f16 ix c\'edt\'ed. A kdy\'9e se pak sly\'9ael, jak \'f8\'edk\'e1: \ldblquote Hr\'e1l skv\'ec
le,\rdblquote v\'ecd\'ecl okam\'9eit\'ec, \'9ee to nen\'ed ono. V\'9aak Felix na to tak\'e9 neodpov\'ecd\'ecl. A kdy\'9e se ho potom Renato je\'9at\'ec zeptal: \ldblquote Nem\'ecli bychom mu to \'f8\'edct?\rdblquote pokr\'e8il jen rameny, jako by \'f8
\'edkal: Kdy\'9e chce\'9a b\'fdt dot\'ecrn\'fd, tak t}{o}{\f16 zkus. A pokra\'e8oval zase ve sv\'e9 pouti.
\par Felix by byl mohl jist\'ec tak\'e9 upozornit na to, \'9ee i Renato by mohl zahr\'e1t. Mendelssohnova \ldblquote Jarn\'ed p\'edse\'f2\rdblquote by zde mo\'9en\'e1 zn\'ecla dokonce velmi dob\'f8e. I\~Mariana se mohla matce zm\'ednit, \'9e
e Renato hraje na klav\'edr. Ale \'9e\'e1dn\'fd z nich to neud\'eclal. A Mariana dokonce ne\'f8ekla ani slovo, kdy\'9e jeden mlad\'edk \'f8ekl Renatovi: \ldblquote To kouk\'e1\'9a, jak se taky d\'e1 hr\'e1t na klav\'edr, co?\rdblquote
\par A tak nakonec odpoledne skon\'e8ilo. P\'f8ed t\'fddnem Mariana Renata pozvala, p\'f8ed t\'fddnem se toto odpoledne p\'f8ed jeho o\'e8ima vyno\'f8ilo, tuto hodinu vid\'ecl u\'9e nap\'f8ed, jak se no\'f8\'ed do \'e8asu jako hodina Kristova narozen\'ed
, o kter\'e9 historikov\'e9 tvrd\'ed, \'9ee teprve od n\'ed za\'e8aly d\'ecjiny prob\'edhat dop\'f8edu a zp\'e1tky. Nyn\'ed v\'9aak, kdy\'9e byl Renato uprost\'f8ed t\'e9to hodiny a nic zvl\'e1\'9atn\'edho se ned\'eclo, proto\'9ee to}{ }{\f16
bylo odpoledne jak\'e9 u\'9e d\'ecti velmi \'e8asto za\'9eily, p\'f8ipadal si jako badatel, kter\'fd chce prozkoumat nitro p\'f8\'edrody, av\'9aak m\'edsto d\'f9kladn\'e9ho pozn\'e1v\'e1n\'ed odhaluje jen dal\'9a\'ed a dal\'9a\'ed povrchov\'e9
vrstvy. Jist\'ec, nahl\'e9dl zde do \'f8\'ed\'9ae, v n\'ed\'9e Mariana a pan\'ed G\'e9rardov\'e1 tr\'e1vily}{ }{\f16 sv\'e9 dny Ale u\'9e kdy\'9e stoupal po schodi\'9ati, kdy\'9e \'9ael po \'e8erven\'e9m b\'echounu a vstupoval do bytu, musel vid\'ec
t, jak toto tajemstv\'ed od n\'echo kr\'f9\'e8ek po kr\'f9\'e8ku couv\'e1. A v okam\'9eiku, kdy p\'f8ed n\'edm otev\'f8eli dve\'f8e do salonu, toto myst\'e9rium dokonce zmizelo \'fapln\'ec a leno\'9aky}{,}{\f16 pohovka a sk\'f8\'edn\'ec
je co nejrychleji poschov\'e1valy uvnit\'f8. A kusy n\'e1bytku, kter\'e9 se tu zjevovaly jen sv\'fdm hladk\'fdm zevn\'ecj\'9akem, tu nyn\'ed st\'e1ly jako shrom\'e1\'9ed\'ecn\'ed velk\'fdch akademik\'f9, kte\'f8\'ed jsou nuceni p\'f8ihl\'ed\'9e
et zdlouhav\'e9 slavnosti nebo jako spole\'e8ensky v\'fdznamn\'ed li}{d}{\f16 \'e9 poh\'f8bu. Tak\'9ee vypadaly, jako by na sebe mrkaly a \'f8\'edkaly si: \ldblquote Co naplat, dnes tu m\'e1me d\'ectsk\'e9 odpoledne, pov\'eddat si budeme zase a\'9e z\'ed
tra.\rdblquote
\par Renato si ov\'9aem mohl je\'9at\'ec st\'e1le myslet, \'9ee to v\'9aechno je pouh\'e1 p\'f8edehra okam\'9eiku, kdy pan\'ed G\'e9rardov\'e1 p\'f8ed n\'edm otev\'f8e kouzeln\'fdm kl\'ed\'e8em poh\'e1dkovou \'f8\'ed\'9ai. Myslel na bl\'ed\'9e\'edc\'ed se chv
\'edli, kdy se v\'9aichni rozejdou, a p\'f8edstavoval si, \'9ee ho potom pan\'ed G\'e9rardov\'e1 zadr\'9e\'ed a \'f8ekne: \ldblquote Mariana mi o v\'e1s tolik vypr\'e1v\'ecla. Dnes odpoledne to bylo jen tak. Mus\'edte k n\'e1m p\'f8ij\'edt p\'f8\'ed\'9at
\'ed t\'fdden; a p\'f8ij\'efte s\'e1m, to se teprve pobav\'edme.\rdblquote
\par Kdy\'9e v\'9aak ta chv\'edle nastala, zd\'e1lo se, \'9ee pan\'ed G\'e9rardov\'e1 na okam\'9eik propadla pomaten\'ed smysl\'f9 a nebyla z\'f8ejm\'ec s to \'f8\'e1dn\'ec se soust\'f8edit. Proto\'9ee mu jen docela automaticky podala ruku a ne\'f8
ekla nic. Teprve kdy\'9e p\'f8ed n\'ed v \'f8ad\'ec lou\'e8\'edc\'edch se d\'ect\'ed stanul Fritz, probrala se ze sv\'e9ho zasn\'ecn\'ed a \'f8ekla: \ldblquote Douf\'e1m, mil\'fd Fritzi, \'9ee k n\'e1m zase brzy p\'f8ijdete a n\'ecco mi zahrajete.
\rdblquote
\par Doma musel Renato o tom odpoledni vypr\'e1v\'ect. Mam\'e1 se ptala na chlapce, kter\'fd hr\'e1l na klav\'edr. \ldblquote Co\'9ee, Fritz Burda?\rdblquote A st\'e1hla tv\'e1\'f8, jako to d\'ecl\'e1vala, kdy\'9e n\'eckdy vzala do \'fast hork\'e9 sousto.
\ldblquote Ach Bo\'9ee, Bo\'9ee,\rdblquote \'f8ekla potom, \ldblquote v\'edm p\'f8esn\'ec, kdo to je, to je tr\'e1pen\'ed, to je k\'f8\'ed\'9e s t\'ecmi lidmi! Pan\'ed Spiessov\'e1, kter\'e1 bydl\'ed taky v tom dom\'ec, mi o nich v\'9edycky vypr\'e1v\'ed
. Ti Burdovi tam b}{y}{\f16 dl\'ed ve sklepn\'edm byt\'ec, pan\'ed se \'e8ty\'f8mi d\'ectmi, Fritz je z nich nejstar\'9a\'ed - a nejmlad\'9a\'ed m\'e1 teprve rok. Pan\'ed chod\'ed hr\'e1t na housle do kina a ten chlapec mus\'ed mezit\'edm hl\'ed
dat sourozence. Chod\'ed dokonce i nakupovat. Ta pan\'ed je pr\'fd velice slu\'9an\'e1 a ten chlapec je zd\'e1}{ }{\f16 se mimo\'f8\'e1dn\'ec nadan\'fd. Ale mus\'ed to b\'fdt b\'edda, stra\'9an\'e1 b\'edda.\rdblquote A potom \'f8ekla pan\'ed Martinov\'e1
pap\'e1 Martinovi n\'eckolik slov francouzsky, aby j\'ed Renato nerozum\'ecl.
\par Renato z toho byl zd\'ec\'9aen a vzpomn\'ecl si, jak p\'f8ed n\'edm Fritz st\'e1l s t\'ecmi sv\'fdmi obrovsk\'fdmi br\'fdlemi a s tv\'e1\'f8\'ed sta\'9eenou do ryp\'e1\'e8ku, a p\'f8edstavoval si taky, jak vedle n\'echo stoj\'ed \'f8ada sourozenc\'f9
podle velikosti (\ldblquote jako p\'ed\'9a\'9daly u varhan\rdblquote , \'f8\'edkalo se v takov\'fdch p\'f8\'edpadech), v\'9aichni vypadali stejn\'ec a v\'9aichni, i ten mal\'fd jednoro\'e8n\'ed, m\'ecli na nose velk\'e9 br\'fdle.
\par O n\'eckolik dn\'ed pozd\'ecji zatahal n\'eckdo Renata na ulici za ruk\'e1v. Byl to Fritz, ale zd\'e1lo se, \'9ee v t\'e9 chv\'edli u\'9e tohoto p\'f8\'e1telsk\'e9ho gesta lituje, proto\'9ee se obr\'e1til stranou. Renato se ho zeptal, zda u\'9e byl u pan
\'ed G\'e9rardov\'e9. \ldblquote Ne, je\'9at\'ec ne,\rdblquote \'f8ekl Fritz a usm\'e1l se, jako se u}{s}{\f16 m\'edv\'e1me, kdy\'9e vypr\'e1v\'edme, \'9ee jsme byli jeden den za \'9akolou.
\par A tak Renatovi nezbylo ne\'9e myslet si, jak je v\'9aechno v \'9eivot\'ec nesmysln\'ec rozvr\'9eeno. Proto\'9ee on by byl sv\'f9j vlastn\'ed \'9eivot, o n\'ecm\'9e pan Knobloch v\'9edycky \'f8\'edkal: \ldblquote Ten chlapec si tedy um\'ecl vybrat rodi\'e8
e,\rdblquote tento \'9eivot by byl nejrad\'ecji vym\'ecnil za \'9eivot Fritz\'f9v, kter\'fd ostatn\'edm p\'f8ipadal tak smutn\'fd. Jejich sv\'ectnice byla ov\'9aem b\'eddnou d\'edrou jen pro po\'9aetilce, kter\'fd nic nech\'e1pal, ve skute\'e8nosti v\'9a
ak byla pln\'e1 lehounk\'e9ho zlat\'e9ho prachu, kter\'fd byl viditeln\'fdm znamen}{\'ed}{\f16 m toho, \'9ee nad t\'edmto m\'edstem dr\'9e\'ed pan\'ed G\'e9rardov\'e1 ochrannou ruku. A kdyby zde pod\'e1val jedn\'e9 ze sv\'fdch mal\'fdch sester l\'e1
hev, myslel by p\'f8itom na Marianu, kter\'e1 by mu \'f8ekla, jak se v\'9edycky t\'ec\'9a\'ed na to, a\'9e on k nim zase p\'f8ijde. A p\'f8i \'9akr\'e1b\'e1n\'ed brambor by si najedn}{o}{\f16 u mohl pomyslet: jsem p\'f8\'edtel pan\'ed G\'e9rardov\'e9
. A kdyby m\'ecl n\'eckdy \'e8as, zab\'echl by si v\'9edycky k G\'e9rardov\'fdm. Sluha v hn\'ecd\'e9 kazajce by mu otev\'f8el, pozdravil by ho a oslovil by ho jako dobr\'e9ho p\'f8\'edtele domu jm\'e9nem. Byl by uveden do pokoje, tam by se muzic\'ed
rovalo a}{ }{\f16 v\'9aichni by si potom hezky dlouho spole\'e8n\'ec pov\'eddali. T\'ecsn\'ec p\'f8ed ve\'e8e\'f8\'ed by se ho pan\'ed G\'e9rardov\'e1 na posledn\'ed chv\'edli zeptala, zda nechce z\'f9stat, \'9ee p\'f8ijde je\'9at\'ec jeden host. A a\'9e
by ten ciz\'ed n\'e1v\'9at\'ecvn\'edk p\'f8i\'9ael, vzala by si ho stranou a \'f8ekla by mu: \ldblquote Poj\'efte se m}{n}{\f16 ou do vedlej\'9a\'ed m\'edstnosti, r\'e1da bych ho nechala s Marianou o samot\'ec, ti dva si spolu v\'fdborn\'ec rozum\'ecj
\'ed.\rdblquote
\par V porovn\'e1n\'ed s domem G\'e9rardov\'fdch vyvol\'e1valo pomy\'9alen\'ed na odpoledne, kter\'e9 cht\'ecla uspo\'f8\'e1dat pan\'ed Martinov\'e1 pro Renata, p\'f8edstavu v\'edc ne\'9e trapnou. Bez nejmen\'9a\'edch pochyb - myslel si Renato - se toho chop
\'ed tak ne\'9aikovn\'ec, \'9ee to odpoledne bude v Marianin\'fdch o\'e8\'edch jen a jen blam\'e1\'9e\'ed. Nav\'edc prasklo v dom\'ec vodovodn\'ed potrub\'ed, na jednom m\'edst\'ec v p\'f8eds\'edni se muselo odstranit bedn\'ecn\'ed, tak\'9ee bylo vid\'ec
t holou, tmavo\'9aedou z}{e}{\f16 \'ef, kter\'e1 te\'ef musela vysychat.
\par Kdy\'9e pak p\'f8\'ed\'9at\'ed den pan\'ed Martinov\'e1 docela v\'e1\'9en\'ec ozn\'e1mila, \'9ee m\'e1 v \'famyslu pozvat d\'ecti, prvn\'ed, co na to Renato \'f8ekl, bylo: \ldblquote Ale mam\'e1, co ta p\'f8eds\'ed\'f2...\rdblquote P\'f8edstavoval si u
\'9e, jak\'fdm dojmem to hned p\'f8i p\'f8\'edchodu na Marianu zap\'f9sob\'ed. Proti takov\'e9 po\'9aetilosti v\'9aak v\'f9bec nic nezmohl. Pan\'ed Martinov\'e1 na to prost\'ec jen se sm\'edchem \'f8ekla: \ldblquote Nezvu k n\'e1m p\'f8ece c\'edsa\'f8e p
\'e1na.\rdblquote Miss Florence v\'9aak ihned vyu\'9eila p\'f8\'edle\'9eitosti a vm\'edsila se do hovoru: \ldblquote Aspo\'f2 je vid\'ect, co v t\'e9 hlav\'ec m\'e1: jen by si hr\'e1l na m}{i}{\f16 lostp\'e1na, na velmo\'9ee. M\'ecl by se styd\'ect, \'9e
e na nic jin\'e9ho nemysl\'ed.\rdblquote
\par Naz\'edt\'f8\'ed u\'9e pan\'ed Martinov\'e1 za\'e8ala docela v\'e1\'9en\'ec mluvit o tom, \'9ee je rozhodnuta d\'ecti pozvat, a tu se j\'ed Renato zeptal: \ldblquote A nechce\'9a s t\'edm rad\'ecji po\'e8kat?\rdblquote
\par Tentokr\'e1t mu odpov\'ecd\'ecla jen pohledem, ale ten byl tak dlouh\'fd, \'9ee vzhledem ke zran\'ecn\'e9 ob\'ectavosti, ke starostem, kter\'e9 s n\'edm mam\'e1 m\'ecla, a ke zklam\'e1n\'edm, kter\'e9 j\'ed zp\'f9sobil, mu jeho vlastn\'ed \'9e
ivot - a to byl p\'f8ece tak\'e9 \'9eivot pln\'fd nad\'ecj\'ed, \'9ealu a zklam\'e1n\'ed - mu tento jeho \'9eivot p\'f8ipadal, jako by v t\'e9 ch}{v}{\f16 \'edli odplouval kamsi do d\'e1li. Star\'9a\'ed lid\'e9 se domn\'edvaj\'ed, \'9ee maj\'ed zvl\'e1
\'9atn\'ed v\'fdsadu stav\'ect sv\'e1 tr\'e1pen\'ed - i kdyby byla sebenepatrn\'ecj\'9a\'ed - nad tr\'e1pen\'ed mlad\'9a\'edch. Mo\'9en\'e1 tento n\'e1rok uplat\'f2uj\'ed jen proto, \'9ee dr\'9e\'ed ve sv\'fdch rukou moc, ale mo\'9en\'e1 tak\'e9 proto,
\'9ee v\'ec\'f8\'ed v exi}{s}{\f16 tenci bo\'9esk\'fdch vah, kter\'e9 utrpen\'ed navz\'e1jem porovnaj\'ed a na nich\'9e jejich vlastn\'ed miska v\'9edycky p\'f8ev\'e1\'9e\'ed, u\'9e jen proto, \'9ee je zat\'ed\'9eena jejich ztracen\'fdm ml\'e1d\'edm (ml
\'e1d\'edm, kter\'e9 tak \'e8asto ztratili jen jako d\'f9sledek t\'e9ho\'9e p\'f8ednostn\'edho pr\'e1va minul\'fdch generac\'ed). Ren}{a}{\f16 to se odvr\'e1til a p\'f8ejel si rukou po vlasech, co\'9e d\'ecl\'e1val v\'9edycky, kdy\'9e byly v\'ecci tak slo
\'9eit\'e9, \'9ee nebylo pomy\'9alen\'ed n\'ecjak je zvl\'e1dnout.
\par Ostatn\'ec st\'ecnu v p\'f8eds\'edni zav\'e8as opravili. Kdy\'9e v\'9aak Renato p\'f8i\'9ael dom\'f9 ten den, co se m\'eclo d\'ectsk\'e9 odpoledne konat, naskytl se mu d\'ecsiv\'fd pohled: pr\'e1v\'ec se chystali p\'f8esunout do d\'ectsk\'e9
ho pokoje dva dlouh\'e9 stoly. Tam se tedy m\'eclo pod\'e1vat poho\'9at\'ecn\'ed; a ne - jak to bylo u Mariany \'fapln\'ec samoz\'f8ejm\'e9 - v n\'eckter\'e9m ob\'fdvac\'edm pokoji dosp\'ecl\'fdch. Miss Florence byla cel\'e1 \'9a\'9dastn\'e1, \'9e
e si mohla n}{a}{\f16 Renatovi zase jednou brousit sv\'f9j ostrovtip, p\'f8edv\'e9st se jako \ldblquote psycholo\'9eka\rdblquote , za ni\'9e se r\'e1da ozna\'e8ovala: \ldblquote Mn\'ec se zd\'e1, \'9ee ti zase n\'ecco nen\'ed po chuti,\rdblquote \'f8
ekla. Renato v\'9aak vid\'ecl, \'9ee by bylo marn\'e9 n\'ecco nam\'edtat. Ne\'f8ekl nic ani tehdy, kdy\'9e se mam\'e1 vr\'e1tila dom\'f9 }{o}{\f16 v\'ec\'9aen\'e1 d\'e1rky, kter\'fdch nakoupila tolik, a\'9e to bylo sm\'ec\'9an\'e9. Ur\'e8it\'ec to bude v
\'9aem p\'f8ipadat komick\'e9 a nezvykl\'e9, kdy\'9e p\'f8i takov\'e9 n\'e1v\'9at\'ecv\'ec dostanou d\'e1rek. A nav\'edc, co si s t\'ecmi d\'e1rky po\'e8nou? Co bude d\'eclat Felix s kapesn\'ed sv\'edtilnou nebo Mariana s dopisn\'edm pap\'edrem}{ }{\f16
s hlavi\'e8kou \'fa\'f8adu pro p\'e9\'e8i o v\'e1le\'e8n\'e9 po\'9akozence? Bylo to p\'f8edem ztracen\'e9.
\par Kdy\'9e potom kolem \'e8tvrt\'e9 hodiny jeden po druh\'e9m postupn\'ec p\'f8ich\'e1zeli, musel si Renato polo\'9eit ot\'e1zku, jak to, \'9ee to nakonec p\'f8ece jen vy\'9alo. Nebo\'9d u\'9e jen fakt, \'9ee pro v\'9aechny byla \'e8tvrt\'e1 hodina stejn\'fd
\'e8as, \'9ee uveden\'e1 adresa znamenala pro v\'9aechny p\'f8esn\'ec tot\'e9\'9e, \'9ee se tedy v\'9aichni v tut\'e9\'9e hodinu na t\'e9m\'9e m\'edst\'ec skute\'e8n\'ec se\'9ali, to v\'9aechno p\'f8edpokl\'e1dalo, \'9ee mechanismus \'9e
ivota funguje tak \'fa\'9easn\'ec, a\'9e byl \'e8lov\'eck v poku\'9aen\'ed myslet si, \'9ee toto set}{k}{\f16 \'e1n\'ed, ba cel\'fd \'9eivot ani neexistuj\'ed.
\par M\'ecl-li v\'9aak p\'f8edpokl\'e1dat, \'9ee \'9eivot p\'f8esto existuje, pak byla p\'f8esnost jeho mechanism\'f9 o to podivuhodn\'ecj\'9a\'ed, \'9ee tu nebyl \'9e\'e1dn\'fd p\'f8esn\'ec vymezen\'fd c\'edl, kter\'fd by je zde spojoval, \'9e\'e1dn\'fd c\'ed
l, kter\'fd by byl p\'f8edm\'ectem n\'ecjak\'e9ho spole\'e8n\'e9ho instinktu, n\'ecjak\'e9 spole\'e8n\'e9 touhy, zkr\'e1tka nevedlo je sem nic jin\'e9ho ne\'9e spln\'ecn\'ed nep\'f8\'edjemn\'e9ho \'fakolu, jak\'e9si pon\'eckud abstraktn\'ed povinnosti. Ur
\'e8it\'ec si n\'eckte\'f8\'ed dnes dopoledne v m\'ecstsk\'e9m parku nebo po telefonu \'f8\'edkali: \ldblquote To je ale hloup\'e9, \'9ee mus\'edme dnes od}{p}{\f16 oledne k Renatu Martinovi.\rdblquote A p\'f8esto\'9ee ne\'9alo o nic l\'e1kav\'e9ho, o
\'9e\'e1dn\'e9 m\'edsto, kter\'e9 by je samo o sob\'ec p\'f8itahovalo a spojovalo, a p\'f8esto\'9ee si v okam\'9eiku, kdy odch\'e1zeli z domova, mohli jen \'f8\'edct: \ldblquote Mus\'edme j\'edt na n\'e1v\'9at\'ecvu,\rdblquote p\'f8esto je tato my\'9a
lenka nevedla jednoh}{o}{\f16 do jedn\'e9 ulice, druh\'e9ho pozd\'ecji do druh\'e9 ulice, n\'fdbr\'9e v\'9aichni p\'f8i\'9ali ve stejnou dobu do stejn\'e9 ulice, do stejn\'e9ho domu a do stejn\'e9ho poschod\'ed.
\par Tento z\'e1zrak byl v\'9aak brzy zatla\'e8en do pozad\'ed a pon\'eckud oslaben nov\'fdm z\'e1zrakem, kter\'fd se ud\'e1l ve stejn\'e9m \'e8ase, a to t\'edm, \'9ee se prom\'ecnilo i samo m\'edsto. Renato si toti\'9e musel p\'f8iznat, \'9ee snad p\'f8
ece jen nen\'ed tak docela zvl\'e1\'9atn\'ed, \'9ee sem v\'9aichni na\'9ali cestu, kdy\'9e vid\'ecl, jak se za\'e8al m\'ecnit jeho pokoj, jak p\'f8est\'e1val b\'fdt jeho pokojem a st\'e1val se prost\'ec shroma\'9edi\'9at\'ecm t\'ecch, }{k}{\f16 te\'f8\'ed
se zde setkali. Tamhle si pov\'edd\'e1 Mariana s Felixem, tamhle stoj\'ed Helena a rozmlouv\'e1 s jinou d\'edvkou. To v\'9aechno se d\'e1lo tak, jako by byli n\'eckde jinde, a ne zrovna v Renatov\'ec pokoji. Mariana se pod\'edvala na \'9e
idli a sedla si na ni. A \'9eidle p\'f8estala b\'fdt R}{e}{\f16 natovou \'9eidl\'ed a stala se \'9eidl\'ed, na n\'ed\'9e sed\'ecla Mariana. N\'eckdy n\'e1m z ni\'e8eho nic p\'f8ipadne, \'9ee skute\'e8nost, kterou jsme si vystav\'ecli z hrub\'e9ho materi
\'e1lu sv\'fdch smyslov\'fdch vjem\'f9, je jen n\'ec\'e8\'edm n\'e1hodn\'fdm, a zat\'edmco si ze star\'fdch stavebn\'edch kamen\'f9 budujeme skute\'e8nos}{t}{\f16 novou, jako kdy\'9e v krasohledu d\'e1v\'e1me vznikat nov\'e9mu obrazu, pro\'9eijeme podobn
\'fd po\'9eitek, jak\'fd n\'e1m p\'f8ipravuje um\'ecn\'ed nebo l\'e1ska. Tento po\'9eitek je v\'9aak jen p\'f8echodn\'fd. N\'eckdy se stane, \'9ee nov\'fd obrazec je vyst\'f8\'edd\'e1n t\'f8et\'edm, v\'ect\'9ainou se v\'9aak rozpadne op\'ect do p\'f9vod}{
n}{\f16 \'edho tvaru (a\'9d u\'9e proto, \'9ee zvyk n\'e1m tento prvn\'ed obraz op\'ect vnut\'ed, nebo proto, \'9ee jsme zjistili, \'9ee je p\'f8ece jen o stupe\'f2 skute\'e8n\'ecj\'9a\'ed ne\'9e obrazy jin\'e9). Tak se tak\'e9 Renat\'f9v pokoj postupn
\'ec vracel zp\'e1tky, vr\'f9stal do p\'f8est\'e1vek, kter\'e9 vznikaly mezi rozmluvami, }{a}{\f16 vypl\'f2oval je svou t\'ec\'9ekop\'e1dnost\'ed. Je to stra\'9an\'e9, myslel si, nud\'ed se v\'edc, ne\'9e jsem \'e8ekal. Mariana ur\'e8it\'ec pova\'9e
uje tento podnik za neoby\'e8ejn\'ec sm\'ec\'9an\'fd.
\par K dovr\'9aen\'ed v\'9aeho vstoupila nakonec do pokoje mam\'e1 a cht\'ecla p\'f8isp\'ect sv\'fdm d\'edlem k z\'e1bav\'ec d\'ect\'ed. P\'f8inesla gramofon, pustila ho a z\'f8ejm\'ec si myslela, \'9ee z toho budou m\'edt ostatn\'ed radost. Ti sed\'ecli pod
\'e9l st\'ecn - uspo\'f8\'e1d\'e1n\'ed \'9eidl\'ed a cel\'e1 m\'edstnost se dokonale vymkly jak\'e9mukoli \'f8\'e1du - a z\'f8ejm\'ec nev\'ecd\'ecli, jak si ukr\'e1tit \'e8as. Postupn\'ec se pak za\'e8ali zvedat a odch\'e1zet dom\'f9. Nako}{n}{\f16
ec tu z\'f9stali jen dva docela mal\'ed chlapci, kte\'f8\'ed se za zvuk\'f9 gramofonu v\'e1leli po zemi a tak dlouho do sebe bu\'9aili p\'ecstmi, a\'9e musela zas\'e1hnout vychovatelka.
\par Bylo proto p\'f8irozen\'e9, \'9ee p\'f8\'ed\'9at\'ed den se Mariana ani sl\'f9vkem o tomto odpoledni nezm\'ednila, \'9ee se p\'f8i ch\'f9zi jako obvykle d\'edvala up\'f8en\'ec p\'f8ed sebe a jen tu a tam otev\'f8ela \'fasta, aby kr\'e1tce odpov\'ecd\'ec
la.
\par Mezit\'edm se u\'9e v\'9aak p\'f8ibl\'ed\'9eily v\'e1no\'e8n\'ed pr\'e1zdniny. A z\'e1rove\'f2 tak\'e9 napadl - toho roku velmi pozd\'ec - prvn\'ed sn\'edh. U\'9e jsme si mysleli, \'9ee snad v\'f9bec na V\'e1noce nenapadne, ale v posledn\'ed chv\'ed
li se zd\'e1lo, \'9ee obloha, kter\'e1 a\'9e dosud jen halila pr\'e1zdnou zimn\'ed zemi do sv\'fdch vlhk\'fdch plachet, se nakonec vzpamatovala, protrhla se a poslala na zem cel\'fd p\'f8\'edval m\'eckk\'fdch vlo\'e8ek se z\'e1sobou roztan\'e8en\'e9
ho jasu, a n\'e1le\'9eit\'ec ji tak je\'9at\'ec p\'f8e}{d}{\f16 sv\'e1tky upravila. Sn\'edh skryl zemi a vytvo\'f8il vzn\'e1\'9aej\'edc\'ed se obytn\'fd prostor, kter\'fd ve sv\'e9 um\'eclosti - tu a tam o\'9eiven\'fd jen malou, \'e8ernou postavou \'e8
lov\'ecka, kr\'e1\'e8ej\'edc\'edho po jeho b\'edl\'e9 plo\'9ae a kolem dokola lemovan\'e9ho tenk\'fdm sloupkem kou\'f8e, kter\'fd stoupal v jasn\'e9m }{v}{\f16 zduchu k nebi tak klidn\'ec jako linka na japonsk\'e9m d\'f8evorytu - sn\'edh tedy vytvo\'f8
il obytn\'fd prostor, vhodnou sc\'e9nu pro melancholick\'e9 loutkov\'e9 divadlo v\'e1no\'e8n\'ed radosti. Lid\'e9 si navz\'e1jem \'f8\'edkali: \ldblquote P\'f8eji v\'e1m \'9a\'9dastn\'e9 a vesel\'e9 V\'e1noce!\rdblquote P\'f8itom v\'9aak byli tak poctiv
\'ed, \'9e}{e}{\f16 si mysleli: \'9e\'e1dn\'e9 V\'e1noce p\'f8ece nejsou, tak\'9ee mu nep\'f8eju v\'f9bec nic. Jen\'9ee pr\'e1v\'ec proto je docela dob\'f8e mo\'9en\'e9, \'9ee se nakonec vz\'e1jemn\'ec obdarovali t\'ecmi nejkr\'e1sn\'ecj\'9a\'edmi p\'f8
\'e1n\'edmi.
\par V\'e1no\'e8n\'ed t\'fdden, posledn\'ed t\'fdden roku, byl jak\'fdmsi epilogem odehr\'e1vaj\'edc\'edm se v neskute\'e8n\'e9 sf\'e9\'f8e. Odpoledne se chodilo na kluzi\'9at\'ec. V klubovn\'ec, v m\'edstnosti, jej\'ed\'9e podlaha byla povle\'e8ena \'9a
pinavou sn\'echovou krustou a jej\'ed\'9e studen\'fd vzduch mezi pevn\'ec zav\'f8en\'fdmi dve\'f8mi a oknem konzervoval chu\'9d zimn\'edho odpoledne s pachem d\'f8ev\'ecn\'e9ho uhl\'ed a \'e8oudem z be}{z}{\f16 nad\'ecjn\'ec z\'e1pas\'edc\'edch bub\'ed
nkov\'fdch kamen - v t\'e9to m\'edstnosti jsme si tedy p\'f8ipevnili brusle, a kdy\'9e jsme pak vstoupili na st\'f8\'edbrnou plochu, uc\'edtili jsme, jak n\'e1s znovu ovanul proud\'edc\'ed vzduch, kter\'fd stejn\'ec jako vzduch nad nezn\'e1m\'fdm mo\'f8
em v n\'e1s jako by vyvolal p\'f8}{e}{\f16 dstavu d\'e1lek a beznad\'ecjn\'e9ho stesku v ciz\'edch zem\'edch. Na opa\'e8n\'e9m konci kluzi\'9at\'ec m\'ecli svou dr\'e1hu mist\'f8i rychl\'fdch brusl\'ed, ka\'9ed\'fd z nich se zde s\'e1m pro sebe ob\'ectav
\'ec cvi\'e8il ve sv\'e9m tvrd\'e9m um\'ecn\'ed. Jejich postavy se odr\'e1\'9eely jako osam\'ecl\'e9 plachetnice na matn\'e9m obzor}{u}{\f16 , na onom obzoru, za kter\'fdm u\'9e mod\'f8e, chladn\'ec a nemilosrdn\'e9 vyvst\'e1val nov\'fd rok.
\par Mariana p\'f8i\'9ala v tmavomodr\'e9m sportovn\'edm \'faboru a v tmavomodr\'fdch kalhot\'e1ch. Kdyby byla sama o tomto sv\'e9m oble\'e8en\'ed n\'ecco p\'f8edem \'f8ekla nebo kdyby se byla miss Harrisonov\'e1 zeptala miss Florence, jak sej\'ed nov\'e9 oble
\'e8en\'ed l\'edb\'ed, nebylo by na t\'e9to zm\'ecn\'ec \'9aat\'f9 nic divn\'e9ho. Takto v\'9aak, proto\'9ee k t\'e9to zm\'ecn\'ec do\'9alo, ani\'9e kdo pokl\'e1dal za nutn\'e9 slovem se o n\'ed zm\'ednit, kdy\'9e tedy Mariana vklouzla do tohoto nov\'e9
ho oble\'e8en\'ed, jako by to byla ta nejsamoz\'f8ejm\'ecj\'9a\'ed v\'ecc, uk\'e1zalo se teprve, \'9ee jej\'ed kr\'e1sa m\'f9\'9ee vyu\'9e\'edt je\'9at\'ec jin\'fdch mo\'9enost\'ed, ne\'9e jak\'e9 Renato o\'e8ek\'e1val. Mariana u\'9e te\'ef nebyla d\'edt
\'ec, byla to mlad\'e1 d\'edvka.
\par Tak byla i ona plna tajemstv\'ed, kter\'e9 se us\'eddlilo na okraji kluzi\'9at\'ec a z n\'echo\'9e jako by vystupoval nov\'fd rok. Ale nejen nov\'fd rok. Nebo\'9d kdesi daleko se valila v\'e1lka - obrovsk\'e1 v\'e1lka pln\'e1 \'e8ern\'fdch d\'ecr. Ml\'e8
ky se d\'edvala, jak p\'f8ed pevnost\'ed P\'f8emy\'9alem zahynulo nar\'e1z \'e8ty\'f8icet tis\'edc Rus\'f9, jak kulat\'e9 obli\'e8eje s hn\'ecd\'fdmi \'e8epicemi klesaly do bahna a jak se toto tajemst}{v}{\f16 \'ed poka\'9ed\'e9 rozp\'f8\'e1
hlo, aby se mohlo tenk\'fdmi prsty n\'ec\'e8eho zachytit. To v\'9aak byl teprve za\'e8\'e1tek. Nebo\'9d toto tajemstv\'ed se rozp\'f8\'e1hlo tak, \'9ee s sebou strhlo nejd\'f8\'edv \'e8ty\'f8icet tis\'edc, pak osmdes\'e1t tis\'edc a nakonec cel\'fd
milion lid\'ed. Bylo vid\'ect, jak lehk\'e9 to tajemstv\'ed}{ }{\f16 m\'e1, nejen ve v\'e1lce, ale i u t\'ecch, co um\'edrali doma, a \'9ee v\'f9bec neuva\'9euje. O to t\'ec\'9e\'9a\'ed bylo pochopit, co po ka\'9ed\'e9m jednotlivci \'9e\'e1d\'e1: \'9e
e si toti\'9e mus\'ed v\'9aechno dob\'f8e rozmyslet - jestli p\'f9jde bruslit, jestli se m\'e1 ve \'9akole u\'e8it, jestli se m\'e1 v\'f9bec nam\'e1hat, aby }{s}{\f16 e z n\'echo stal dosp\'ecl\'fd \'e8lov\'eck s dlouhou \'e8ernou postavou a velk\'fdm b
\'eclav\'fdm obli\'e8ejem.
\par Renato se vr\'e1til do klubovny. Tam ho na\'9ala miss Florence. \ldblquote Pros\'edm t\'ec, pro\'e8 bre\'e8\'ed\'9a?\rdblquote zeptala se.
\par Ani nev\'ecd\'ecl, \'9ee je to miss Florence, ale \'f8ekl: \ldblquote Ach, miss Florence, za\'e8\'edn\'e1 p\'f8}{ece nov\'fd rok!\rdblquote
\par }{\f16 Miss Florence v\'9aak nam\'edtla: \ldblquote Co to pov\'edd\'e1\'9a za nesmysly?\rdblquote Vtom ve\'9ael dovnit\'f8 spr\'e1vce kluzi\'9at\'ec. \ldblquote Co byste tomu \'f8ekl,\rdblquote obr\'e1tila se na n\'echo miss Florence, \ldblquote bre\'e8
\'ed, proto\'9ee p\'f8ich\'e1z\'ed nov\'fd rok, sly\'9ael jste to u\'9e n\'eckdy?\rdblquote
\par Spr\'e1vce kluzi\'9at\'ec byl mu\'9e znal\'fd sv\'ecta, a \'f8ekl jen: \ldblquote Tyhlety rozmazlen\'e9 d\'ecti nikdy nev\'ecd\'ed, pro\'e8 maj\'ed bre\'e8et.\rdblquote
\par }{
\par }{\f16 V\'e1lka v\'9aak trvala d\'e1l, p\'f8ehoupla se p\'f8es Nov\'fd rok. U\'9e p\'f8ed rokem se odd\'eclila od jedn\'e9 \'e8\'edslice. Tehdy to byla pal\'e8iv\'ec hork\'e1 \'e8trn\'e1ctka, kter\'e1 se zjevila nad zkrvavenou a sluncem rozp\'e1lenou zem
\'ed jako vzty\'e8en\'fd prapor i jako \'9aibenice. Nyn\'ed skon\'e8ila i m\'edrn\'ecj\'9a\'ed patn\'e1ctka. Ta prom\'ecnila zimn\'ed v\'e1lku v krytech a z\'e1kopech v n\'ecco jednotv\'e1rn\'e9ho a v\'9aedn\'edho. A te\'ef se letopo\'e8et p\'f8ehoupl p
\'f8es vysok\'fd parapet za p\'f8ep\'e1\'9eku prvn\'edho dne nov\'e9ho roku, z}{a}{\f16 nechal zde v\'e1lku a vzal s sebou jednou prov\'9edy v\'9aechnu kr\'e1su, kter\'e1 se zelenala jako neprob\'e1dan\'e1 n\'ec\'9en\'e1 kv\'ectena ve v\'9aech z\'e1kout
\'edch jeho \'e8\'edslic. Te\'ef tu st\'e1la pr\'e1zdn\'e1 \'9aestn\'e1ctka a s otev\'f8en\'fdmi \'fasty civ\'ecla na v\'e1lku, kter\'e1 st\'e1le je\'9at\'ec nebrala konce. Bylo vid\'ect}{,}{\f16 jak jej\'ed \'9aed\'e9 vody stoupaj\'ed st\'e1le v\'fd\'9a
a jak po jej\'ed hladin\'ec upl\'fdvaj\'ed v\'9aechny p\'f8ich\'e1zej\'edc\'ed letopo\'e8ty \'e8\'edm d\'e1l rychleji.
\par \'8e\'e1ky p\'f8ivedli k \'9eelezn\'e9mu branci. St\'e1l v hol\'e9 zahrad\'ec na dvo\'f8e a m\'ecl nad sebou d\'f8ev\'ecnou st\'f8\'ed\'9aku. Celou hlavu m\'ecl u\'9e pokrytou h\'f8eb\'edky. Ostatn\'ec tato jeho \'e8\'e1st t\'ec
la ani jako hlava nevypadala. Kdo ho vid\'ecl, mohl si myslet, \'9ee vlastn\'ec \'9e\'e1dnou hlavu nem\'e1, \'9ee to se mu jen krk sm\'ecrem nahoru roz\'9ai\'f8uje. Fiala v\'9aak \'f8ekl, \'9ee m\'e1 hled\'ed.
\par Profesor Weinzierl p\'f8edstoupil p\'f8ed \'9e\'e1ky a m\'ecl k nim projev. \'d8ekl, \'9ee \'9eelezn\'fd branec je vzne\'9aen\'fd symbol. Kdo k n\'ecmu p\'f8istoup\'ed a odevzd\'e1 pen\'ec\'9en\'ed dar, aby mohl do brance zatlouci h\'f8eb\'edk, ten p\'f8
isp\'ecje k v\'fdstavb\'ec vlasti, kter\'e1 se upev\'f2uje ob\'ectavost\'ed vlastenc\'f9 pr\'e1v\'ec tak, jako se stejnou ob\'ectavost\'ed prom\'ec\'f2uje jednoduch\'e1 d\'f8ev\'ecn\'e1 f}{i}{\f16 gura v \'9eelezn\'e9ho brance. Potom s\'e1m zatloukl prvn
\'ed h\'f8eb\'edk - dr\'9eel ho elegantn\'ec leva\'e8kou ve dvou prstech - a p\'f8itom pronesl volebn\'ed heslo: \ldblquote Viribus unitis.\rdblquote Po n\'ecm p\'f8istoupil k branci profesor Brischta, trhl hlavou a pravil s d\'f9razem na ka\'9ed\'e9
m slov\'ec: \ldblquote \'c8ern\'e1}{ }{\f16 a \'9elut\'e1 a nikdy jinak.\rdblquote Pak p\'f8i\'9ael na \'f8adu profesor Piller. Zasn\'ecn\'ec pohl\'e9dl na brance a jeho heslo: \ldblquote N\'ecmecky a v\'ecrn\'ec!\rdblquote zazn\'ec
lo, jako by je pronesl v hlubok\'e9m sp\'e1nku.
\par Kdy\'9e jsme te\'ef odpoledne p\'f8ich\'e1zeli do parku, vypadalo to zde, jako by se aleje roz\'9a\'ed\'f8ily jako by vzduch \'fapln\'ec zb\'eclal a jako by se tento kousek zem\'ec chystal na n\'ecjakou novou, nekone\'e8nou cestu. A kdy\'9e jsme pak p\'f8
i\'9ali dom\'f9, mohli jsme den za dnem sledovat, jak se mezi \'e8tvrtou hodinu a ve\'e8er vkl\'ednil kus denn\'edho sv\'ectla, kter\'fd se st\'e1le zv\'ect\'9aoval, a }{j}{\f16 ak toto chab\'e9 sv\'ectlo, kter\'e9 u\'9e nyn\'ed
z pokoje neustoupilo, se jako izolovan\'e1 p\'f8edzv\'ecst jara sna\'9e\'ed na tento \'fazk\'fd prostor, do t\'e9to jedn\'e9 hodiny soust\'f8edit ve\'9akerou bez\'fat\'ec\'9anost nast\'e1vaj\'edc\'ed ro\'e8n\'ed doby.
\par Mariana p\'f8ich\'e1zela do parku, a kdy\'9e tam nebyl Felix, ptala se, pro\'e8 nep\'f8i\'9ael. \ldblquote Nev\'edm,\rdblquote odpov\'eddal j\'ed na to rychle Renato. \'d8\'edkal to on\'edm \'famysln\'ec tajemn\'fdm zp\'f9sobem, jak\'fdm mluv\'edv\'e1
me, kdy\'9e se sna\'9e\'edme kv\'f9li n\'eckomu zd\'f9raznit d\'f9le\'9eitost n\'ecjak\'e9 osoby. P\'f8itom v\'9aak v\'ecd\'ecl, \'9ee je velice sm\'ec\'9an\'fd, kdy\'9e takhle mluv\'ed.
\par V podstat\'ec si ov\'9aem myslel, \'9ee Felix by si nikdy nemohl b\'fdt s Marianou tak bl\'edzk\'fd jako on. V\'ecd\'ecl jist\'e9, \'9ee on je Marianin nejlep\'9a\'ed p\'f8\'edtel. V\'ecd\'ecl to, i kdy\'9e b\'fdvalo tak t\'ec\'9ek\'e9 p\'f8im\'ec
t ji na proch\'e1zk\'e1ch k rozhovoru a i kdy\'9e vid\'ecl, jak byla \'e8asto r\'e1da, \'9ee u\'9e m\'f9\'9ee j\'edt dom\'f9. }{M}{\f16 am\'e1 v\'9aak st\'e1le \'f8\'edkala: \ldblquote Renato se p\'f8\'e1tel\'ed s malou G\'e9rardovou\rdblquote a tak\'e9
miss Florence a miss Harrisonov\'e1 braly toto p\'f8\'e1telstv\'ed jako samoz\'f8ejmost, a odhalovaly t\'edm znovu a znovu skute\'e8nou pravdu, pravdu, kter\'e1 byla zaru\'e8ena vy\'9a\'9a\'ed moc\'ed a p\'f8ed kterou se okam\'9eit\'ec
rozplynula ona povrchn\'ed pravda, je\'9e \'e8erpala svou chabou a pochybnou s\'edlu jen z Marianina vn\'ecj\'9a\'edho chov\'e1n\'ed. A tato skute\'e8n\'e1 pravda v sob\'ec obsahovala i z\'e1kon, \'9ee nikdo jin\'fd, ani s\'e1m Felix, nem\'f9\'9e
e figurovat vedle Mariany jako jej\'ed p\'f8\'edtel.
\par Z\'e1mo\'9en\'fd mu\'9e, kter\'fd p\'f8ich\'e1z\'ed o sv\'e9 jm\'ecn\'ed, vid\'ed u\'9e dlouho dop\'f8edu, \'9ee se bl\'ed\'9e\'ed jeho zk\'e1za. A i kdy\'9e je pak jednoho dne skute\'e8n\'ec zruinov\'e1n, p\'f8esto se ka\'9ed\'e9 r\'e1no probouz\'ed
s jistotou, \'9ee je st\'e1le bohat\'fd a setrv\'e1v\'e1 v t\'e9to iluzi, dokud ho brut\'e1ln\'ed skute\'e8nost nep\'f8im\'ecje, aby se vzpa}{m}{\f16 atoval. P\'f8esn\'ec tak byl p\'f8ekvapen Renato, kdy\'9e vy\'9ala najevo jin\'e1 skute\'e8
nost. Stalo se to p\'f8ed hodinou matematiky. Felix sed\'ecl na psac\'ed desce z\'e1dy ke kated\'f8e a op\'edral se nohama o lavici. Hlavu m\'ecl m\'edrn\'ec zaklon\'ecnou a zni\'e8ehonic pronesl v\'ectu, p\'f8i n\'ed\'9e se na ok}{a}{\f16 m\'9eik p\'f8
estala ot\'e1\'e8et zem\'ec. \'d8ekl: \ldblquote V\'e8era jsem byl u G\'e9rardov\'fdch,\rdblquote a docela nen\'e1padn\'ec p\'f8itom zk\'f8ivil p\'f9lku obli\'e8eje.
\par \'c8teme o bolesti, kterou m\'f9\'9ee zp\'f9sobit n\'ecjak\'e1 zpr\'e1va, \'e8teme o n\'ed a domn\'edv\'e1me se, \'9ee slovo bolest je zde my\'9aleno jen obrazn\'ec. Zapom\'edn\'e1me v\'9aak, \'9ee takov\'e1 bolest je n\'ecco, co se d\'e1 ov\'ec\'f8
it i fyzicky jako t\'f8eba bolen\'ed hlavy nebo p\'e1len\'ed v krku. Tak jako p\'f8\'edroda ve sv\'e9 p\'f8edv\'eddav\'e9 moudrosti d\'e1v\'e1 \'9een\'ec zapomenout na porodn\'ed bolesti, tak tak\'e9, z\'f8ejm\'ec ve stejn\'e9m z\'e1
jmu, jsou i tyto bolesti op\'ect zapomenuty a }{m}{\f16 y v\'9edycky \'9easneme, kdy\'9e znovu uc\'edt\'edme tu t\'ed\'9ei, kter\'e1 se n\'e1m ulo\'9eila mezi horn\'ed \'9eebra a srdce a zase sama od sebe pomine, potom se v\'9aak objev\'ed znovu, a\'9e n
\'e1m nakonec vypln\'ed celou horn\'ed \'e8\'e1st t\'ecla svou t\'ed\'9e\'ed a nut\'ed n\'e1s zhluboka se nadechnout, kdy\'9e se to \'9a\'ed\'f8\'ed d}{o}{\f16 nov\'fdch, zcela ne\'e8ekan\'fdch rozm\'ecr\'f9 - m\'f9\'9ee se to st\'e1t v kter\'e9
mkoli okam\'9eiku, t\'f8eba kdy\'9e n\'e1m p\'f8ed o\'e8ima znovu vyvstane n\'ecjak\'fd kr\'e1sn\'fd obli\'e8ej, ur\'e8it\'e1 kombinace sval\'f9, zub\'f9 a vlas\'f9, nebo kdy\'9e se ur\'e8it\'e1 \'fasta usm\'ecj\'ed. Felix se usm\'e1l a z\'f8ejm\'ec
myslel na v\'e8erej\'9a\'ed de}{n}{\f16 . Av\'9aak v Renatov\'ec t\'ecle z\'f9stalo viset t\'ec\'9ek\'e9 z\'e1va\'9e\'ed po celou hodinu matematiky: Profesor Weinzierl prob\'edral rovnice o t\'f8ech nezn\'e1m\'fdch a bylo to, jakoby jeho hlas vych\'e1
zel z n\'ecjak\'e9ho gramofonu, kter\'fd p\'f8ehr\'e1v\'e1 desku bez ohledu na okol\'ed, v n\'ecm\'9e se nach\'e1z\'ed, a }{n}{\f16 ech\'e1v\'e1 ji dohr\'e1t a\'9e do konce, i kdy\'9e u\'9e se mezit\'edm ve stejn\'e9 m\'edstnosti odehr\'e1v\'e1
drama. Profesor Weinzierl hovo\'f8il o metod\'ec \'f8e\'9aen\'ed rovnic a nem\'ecl potuchy co se ve skute\'e8nosti stalo. Mo\'9en\'e1 by byl jako jindy poslal Wosku a Soukupa hned po prvn\'ed ot\'e1zce zp\'e1tky}{ }{\f16 do lavice a byl by \'e8ekal, \'9e
e to bude znamenat n\'ecco v\'fdznamn\'e9ho, a zat\'edm p\'f8ece byl Felix v\'e8era u G\'e9rardov\'fdch a pan\'ed G\'e9rardov\'e1 po n\'ecm p\'f8ejela sv\'fdm modr\'fdm pohledem (ve chv\'edli, kdy mu z rohu sv\'e9 pohovky pod\'e1vala ruku k pol\'edben\'ed
) a nakonec ho pak mo\'9en\'e1 ob\'ec, mat}{k}{\f16 a i Mariana, doprov\'e1zely a\'9e do p\'f8eds\'edn\'ec a sm\'edchu a lou\'e8en\'ed nebylo konce.
\par Renato se ov\'9aem o tomto odpoledni nic nedov\'ecd\'ecl. Kdy\'9e se Felixe zeptal, ten mu neodpov\'ecd\'ecl, d\'eclal, jako by ot\'e1zku p\'f8eslechl, a d\'e1val najevo, \'9ee by bylo nevkusn\'e9, kdyby vypr\'e1v\'ecl o n\'ec\'e8em, co by n\'eckomu jin
\'e9mu muselo zp\'f9sobit bolest A tak mu p\'f8\'ed\'9at\'ed t\'fdden jen jakoby bezd\'ecky uklouzlo, \'9ee byl u G\'e9rardov\'fdch podruh\'e9.
\par Kdy\'9e te\'ef Renato \'9ael vedle Mariany a pozoroval jej\'ed obli\'e8ej, ch\'f8\'edp\'ed jej\'edho nosu, kter\'e9 se ob\'e8as zachv\'eclo, a jej\'ed tv\'e1\'f8e, kter\'e9 vypadaly jako napjat\'e9, ale p\'f8i dotyku by asi byly docela m\'eckk\'e9
, tuto ple\'9d, kterou si po proch\'e1zce nesla dom\'f9, do bytu, v n\'ecm\'9e stejn\'ec jako jej\'ed matka vyza\'f8ovala to neviditeln\'e9, ukryt\'e9 v jej\'edm t\'ecle, do v\'9aech stran a nejtajn\'ecj\'9a\'edch kout\'f9, kdy\'9e se tedy Renato}{ }{
\f16 takto pod\'edval na Marianu, musel sou\'e8asn\'ec hned myslet na Felixe, kter\'fd se sm\'ecl v tomto byt\'ec spolu s n\'ed p\'eddit po tajemstv\'edch jej\'edho \'9eivota.
\par Jednou kolem poledne spat\'f8il Renato Marianu a jej\'ed matku na ulici. Rychle se k n\'ecmu bl\'ed\'9eily, zabr\'e1ny do hovoru s vysok\'fdm mu\'9eem, kter\'fd se zdvo\'f8ile sm\'e1l. Pan\'ed G\'e9rardov\'e1 vypadala, \'9ee je neoby\'e8ejn\'ec dob\'f8
e nalo\'9eena, a stihla je\'9at\'ec za \'9eiv\'e9 konverzace n\'ecco zavolat na velk\'e9ho sv\'ectle\'9aed\'e9ho psa, kter\'e9ho si vedla na \'9a\'f2\'f9\'f8e vedle sebe. Jej\'ed tmavomodr\'fd kost\'fdm, jej\'ed ko\'9ee\'9aina a z\'e1\'f8iv\'ec b\'ed}{l}{
\f16 \'e9 rukavice p\'f9sobily neoby\'e8ejn\'ec sv\'ec\'9ee. Mariana v\'9aak \'9ala vedle psa. Musela d\'eclat velk\'e9 kroky. I ona se sm\'e1la, a aby se mohla d\'edvat na ciz\'edho p\'e1na, nakl\'e1n\'ecla se dop\'f8edu a krk m\'ecla od sm\'ed
chu trochu zard\'ecl\'fd. Renato nev\'ecd\'ecl, zda se hod\'ed, aby je te\'ef pozdravil, a}{ }{\f16 ne\'9e si to rozmyslel, u\'9e ho minuli. On v\'9aak na to pak je\'9at\'ec dlouho myslel - na toto zjeven\'ed, kter\'e9 se kolem n\'ecj mihlo zlat\'ec opanc
\'e9\'f8ov\'e1no a kter\'e9 hluboko pod v\'9aemi pokr\'fdvkami a vrstvami sv\'e9 velk\'e9 a py\'9an\'e9 kr\'e1sy si nav\'edc a pro ciz\'edho \'e8lov\'ecka zcela ne\'e8ekan\'ec ne}{s}{\f16 lo nov\'e9 a nanejv\'fd\'9a osobn\'ed myst\'e9rium, toti\'9e
Marianin \'9eivot. A myslel tak\'e9 na toto setk\'e1n\'ed, kdy\'9e mu o p\'e1r dn\'ed pozd\'ecji Felix vypr\'e1v\'ecl, \'9ee doprov\'e1zel Marianu a jej\'ed matku po m\'ecst\'ec p\'f8i jejich poch\'f9zk\'e1ch.
\par Jist\'ec, Renatovi st\'e1le je\'9at\'ec z\'f9st\'e1valy proch\'e1zky v parku. Brzy se v\'9aak m\'ecl dov\'ecd\'ect, \'9ee ani od nich u\'9e nem\'f9\'9ee mnoho o\'e8ek\'e1vat. Nebo\'9d miss Harrisonov\'e1 si za\'9e\'e1dala, aby se mohla vr\'e1
tit do Anglie, a docela v\'e1\'9en\'ec u\'9e mluvila o tom, \'9ee povolen\'ed je na dobr\'e9 cest\'ec, \'9ee je asi dostane, a tak\'e9 o tom, kudy pojede. Miss Floren}{c}{\f16 e \'f8ekla, \'9ee je to velk\'e1 \'9akoda, kdy\'9e te\'ef jejich spole\'e8n\'e9
proch\'e1zky skon\'e8\'ed. Proto\'9ee v\'9aak p\'f8itom myslela jen sama na sebe, p\'f8ipadalo Renatovi, \'9ee to byla pr\'e1v\'ec ona, kdo ho definitivn\'ec p\'f8ipravil o radost a jeho nad\'ecje.
\par Miss Florence ho ostatn\'ec tento m\'ecs\'edc p\'f8ekvapila. Jednou ve\'e8er si vzala jeho \'e8tec\'ed pult\'edk, postavila si ho na klav\'edr, pak si na n\'ecj polo\'9eila prvn\'ed se\'9ait \'9akoly klav\'edrn\'ed hry a za\'e8ala docela ti\'9ae a s velk
\'fdmi p\'f8est\'e1vkami vy\'9duk\'e1vat jednotliv\'e9 t\'f3ny M\'ecla u\'9e hodinu klav\'edru u sle\'e8ny Zulegerov\'e9, dcery na\'9a\'ed}{ pap\'edrnice.
\par }{\f16 Sv\'e9ho tajemstv\'ed se v\'9aak vzdala teprve tehdy kdy\'9e u\'9e na n\'ec Renato s\'e1m p\'f8i\'9ael, a byla ostatn\'ec odhodl\'e1na chr\'e1nit tak k\'f8ehkou a u\'9alechtilou v\'ecc, jakou byla jej\'ed klav\'edrn\'ed hra a hodiny u sle\'e8
ny Zulegerov\'e9, p\'f8ed obecn\'fdm nepochopen\'edm, ale p\'f8edev\'9a\'edm p\'f8ed rodi\'e8i. Cvi\'e8ila ve\'e8er, kdy v\'ecd\'ecla, \'9ee do pokoje u\'9e nikdo nep\'f8ijde. A jej\'ed t\'f3ny - kter\'e9 \'e8asto vybrnk\'e1vala nespr\'e1vn\'ec
a teprve tehdy, kdy\'9e se nejd\'f8\'edv pod\'edvala p\'f8es br\'fdle do not a potom na svou ruku - tedy tyto t\'f3ny, kter\'e9 by byly tak jako tak velice tich\'e9, }{b}{\f16 yly o to ti\'9a\'9a\'ed, \'9ee \'9alo o tajemstv\'ed. Renato v\'9aak vid\'ec
l, \'9ee nad t\'ecmi t\'f3ny (nad t\'f3ny kter\'e9 pro jin\'e9 klav\'edristy znamenaly jen n\'ecco jako \ldblquote p\'f8edstupe\'f2\rdblquote a oni od nich v\'9edycky netrp\'ecliv\'ec ut\'edkali na voln\'e9 pole um\'ecleck\'fdch kousk\'f9 a sonatin),
\'9ee nad t\'ecmito t\'f3ny vystup}{o}{\f16 val zcela nov\'fd smysl klav\'edrn\'ed hry, kter\'fd se ihned zastavil nad br\'fdlemi, kter\'e9 miss Florence nosila, a pak se ulo\'9eil do vr\'e1sek jej\'edho \'e8ela jako n\'ecco slab\'e9ho, n\'ec\'9en\'e9
ho a bezmezn\'ec smutn\'e9ho. Jednou ve\'e8er v\'9aak ne\'e8ekan\'ec ve\'9ala do pokoje kucha\'f8ka. Uvid\'ecla miss Flo}{r}{\f16 ence u klav\'edru a strnula. Miss Florence se nejd\'f8\'edv lekla, ale potom kucha\'f8ce v\'9aechno prozradila. Vypr\'e1v\'ec
la j\'ed tak\'e9 o sle\'e8n\'ec Zulegerov\'e9: \ldblquote V\'9edycky p\'f8i hodin\'e1ch ka\'9ale, s pl\'edcemi to ur\'e8it\'ec nem\'e1 v po\'f8\'e1dku.\rdblquote Kucha\'f8ka si zap\'f8ela ruce v bok, pak zavrt\'ecla \'fadivem h}{l}{\f16 avou a zd\'e1
lo se, \'9ee pokud jde o takov\'e9 utrpen\'ed a klav\'edrn\'ed hru, nev\'ed, co si o tom m\'e1 myslet.
\par Renato mel tehdy sen. Zd\'e1lo se mu, \'9ee sleduje hodinu klav\'edru, kterou d\'e1v\'e1 sle\'e8na Zulegerov\'e1. V tom snu vid\'ecl pokoj za obchodem, vid\'ecl sle\'e8nu Zulegerovou, \'9ea\'e8ku sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9 (p\'f8esn\'ec vzato: \'9ea\'e8
ku jedn\'e9 z jej\'edch \'9ea\'e8ek) a vid\'ecl, jak vedle n\'ed sed\'ed u klav\'edru d\'ecv\'e8e. Na tom obraze v\'9aak bylo cosi nezvykl\'e9ho. V\'9aechno na n\'ecm bylo mnohem bled\'9a\'ed a mnohem men\'9a\'ed, ne\'9e jak to m\'ecl Renato v pam\'ec
ti. Bylo mu to moc divn\'e9, a\'9e najedno}{u}{\f16 poznal, \'9ee ta u\'e8itelka v pokoji v\'f9bec nen\'ed sle\'e8na Zulegerov\'e1, ale jedna z jej\'edch \'9e\'e1ky\'f2, ba dokonce jedna \'9e\'e1kyn\'ec jedn\'e9 z jej\'edch \'9e\'e1ky\'f2. A v\'9a
echno to zde m\'eclo tak minim\'e1ln\'ed rozm\'ecry: sle\'e8na, kter\'e1 vyu\'e8ovala, a je\'9at\'ec v\'edc sle\'e8na, kter\'e1 m\'ecla hodinu, slab\'e9 t\'f3ny,}{ }{\f16 kter\'e9 vy\'9duk\'e1vala a kter\'e9 byly jen tak na hranici sly\'9aitelnosti, klav
\'edr i pap\'edrnictv\'ed, to v\'9aechno bylo tak mal\'e9 a chor\'e9 na pl\'edce, \'9ee Renato se p\'f8i pohledu na tyhle nepatrn\'e9 v\'ecci probudil.
\par O odjezdu miss Harrisonov\'e9 bylo rozhodnuto, a tak za n\'ecjak\'fd \'e8as m\'ecly skon\'e8it i spole\'e8n\'e9 proch\'e1zky. V pr\'f9b\'echu t\'ecchto t\'fddn\'f9 na to v\'9aak mohl Renato \'e8asto zapomenout. Kdy\'9e \'9ael s\'e1
m vedle Mariany anebo kdy\'9e u toho byl Felix, bylo mu, jako by to tak m\'eclo b\'fdt po\'f8\'e1d, a mohl uv\'ec\'f8it i tomu, \'9ee jednou p\'f8ece jen dok\'e1\'9ee vyslovit to prav}{\'e9}{\f16 , vypr\'e1v\'ect n\'ecco tak zaj\'edmav\'e9ho, \'9e
e Mariana z\'f9stane st\'e1t a \'f8ekne: \ldblquote Tohle ale mus\'edm \'f8\'edct mam\'e1, ta bude nad\'9aen\'e1. A ur\'e8it\'ec bude cht\'edt, abys k n\'e1m z\'edtra p\'f8i\'9ael osobn\'ec.\rdblquote Jenom\'9ee pak se n\'e1hle stalo, \'9e
e miss Florence \'f8ekla miss Harrisonov\'e9, \'9ee sly\'9aela, jak v\'9aichn}{i}{\f16 lid\'e9, kte\'f8\'ed jedou do zem\'ed Dohody mus\'ed t\'fdden \'e8ekat na \'9av\'fdcarsk\'fdch hranic\'edch. T\'edm, \'9ee to \'f8ekla, dovolila, aby zde nastal takov
\'fd sv\'ectov\'fd \'f8\'e1d, jak\'fd si pronajali dosp\'ecl\'ed, v n\'ecm\'9e se vlaky nech\'e1valy odj\'ed\'9ed\'ect, v n\'e8m\'9e se nemotorn\'e9 \'e8ern\'e9 lodi d\'e1valy na znamen\'ed do }{p}{\f16 ohybu a kym\'e1cely se p\'f8es kan\'e1l -jednodu\'9a
e se kr\'e1tce a ost\'f8e zap\'edsklo a p\'f8itom se \'f8eklo: \ldblquote Nem\'e1me \'e8as uva\'9eovat o tom, co by tyhle hloup\'e9 d\'ecti je\'9at\'ec cht\'ecly.\rdblquote
\par Kdy\'9e v\'9aak Renato nemyslel na odjezd miss Harrisonov\'e9, pak p\'f8ece jen nebyl tak docela v nepr\'e1vu, byl toti\'9e ve shod\'ec s jednou \'9eivotn\'ed z\'e1konitost\'ed, kter\'e1 p\'f9sob\'ed tak, \'9ee se n\'e1m z\'f8\'eddkakdy n\'e1hle da\'f8
\'ed tak dob\'f8e a z\'f8\'eddkakdy n\'e1hle tak \'9apatn\'ec, jak to o\'e8ek\'e1v\'e1me (zat\'edmco katastrofy n\'e1s p\'f8epadaj\'ed z oblasti, na ni\'9e jsme ani nepomysleli). Nebo\'9d podobn\'ec jako jedna z on\'ec}{c}{\f16 h poh\'e1dkov\'fdch postavi
\'e8ek, kter\'e9, sotva\'9ee n\'eckde zmizely, vyno\'f8\'ed se znovu jakoby nic v protilehl\'e9m bod\'ec m\'edstnosti a najednou stoj\'ed na n\'ecjak\'e9 sk\'f8\'ed\'f2ce nebo v n\'ecjak\'e9m v\'fdklenku - tak spat\'f8il Renato Marianu, jak k n\'ecmu op
\'ect p\'f8ich\'e1z\'ed jako n\'ecjak\'e9 zjeven\'ed z pon\'eckud}{ }{\f16 ne\'e8ekan\'e9ho sm\'ecru. \'d8\'edkalo se, \'9ee po odjezdu miss Harrisonov\'e9 bude chodit na hodiny p\'f8\'edrodopisu a kreslen\'ed do gymn\'e1zia, kde u\'9e
po dva roky (v obou t\'f8\'edd\'e1ch, kter\'e9 byly \ldblquote pod\rdblquote Renatovou t\'f8\'eddou) p\'f8ij\'edmali tak\'e9 d\'edvky. A nav\'edc m\'ecla je\'9at\'ec \'fa\'e8inkovat na \ldblquote akademii\rdblquote , }{n}{\f16 a ve\'f8ejn\'e9m \'9e\'e1
kovsk\'e9m ve\'e8eru, jeho\'9e uspo\'f8\'e1d\'e1n\'edm byl pov\'ec\'f8en profesor Weinzierl.
\par Ten ve\'e8er, kter\'fd profesor Weinzierl ohl\'e1sil \'9eiv\'fdm projevem a na jeho\'9e p\'f8\'edpravu u\'9e vynalo\'9eil spoustu \'e8asu, se nyn\'ed vzn\'e1\'9ael ve vzduchu jako velk\'e1 nehybn\'e1 k\'e1\'ef, napln\'ecn\'e1 a\'9e po okraj z\'e1b\'ec
ry z obrovsk\'e9ho s\'e1lu, sv\'e1te\'e8n\'ec oble\'e8en\'fdmi \'9e\'e1ky kte\'f8\'ed recituj\'ed, jevi\'9at\'ecm s vyta\'9eenou oponou, div\'e1ky, kte\'f8\'ed t\'eckav\'fdmi pohledy hledaj\'ed sv\'e1 m\'edsta a potom se p\'f8ed za\'e8\'e1tkem na sv\'fd
ch sedadlech p\'f8edkl\'e1n\'ecj\'ed, obracej\'ed do stran a ot\'e1\'e8ej\'ed dozadu a p\'f8itom do toho }{v}{\f16 kl\'e1daj\'ed v\'9aechny sv\'e9 hlasov\'e9 schopnosti, tak\'9ee prostor je napln\'ecn stoupaj\'edc\'edmi, klesaj\'edc\'edmi a n\'ec
kdy i trilkuj\'edc\'edmi t\'f3ny jako p\'f8i n\'ecjak\'e9m dojemn\'e9m orchestr\'e1ln\'edm kousku - ten ve\'e8er se tedy vzn\'e1\'9ael ve vzduchu jako obrovsk\'e1 k\'e1\'ef. Co je to za zvl\'e1\'9atn\'ed zvyk, kter}{\'fd}{\f16 n\'e1s nut\'ed
, abychom si neust\'e1le p\'f8edstavovali to, co m\'e1 p\'f8ij\'edt! Pokud jsme o n\'ecm n\'eckdy p\'f8em\'fd\'9aleli, musel n\'e1m p\'f8ipadat jako n\'ecco, co n\'e1s v na\'9aem \'9eivot\'ec nejv\'edc deprimuje. Jen\'9ee t\'ecmito \'fa
vahami jsme mnoho nez\'edskali. Nepom\'f9\'9ee n\'e1m ani pozn\'e1n\'ed, ani sebev\'ect\'9a\'ed zku\'9a}{e}{\f16 nosti, toti\'9e, \'9ee se nikdy nestalo, aby tu\'9eka le\'9eela na stole tak, jak si to vymalovala na\'9ae fantazie, \'9e\'e1dn\'e9 objet\'ed
, \'9e\'e1dn\'e9 ciz\'ed t\'eclo se n\'e1s nedotkne tak, \'9e\'e1dn\'fd zvuk nezazn\'ed tak, jak jsme si to p\'f8edstavovali - ale nic z toho n\'e1m nezabr\'e1n\'ed produkovat i nad\'e1l}{e}{\f16 a\'9e do smrti ne\'9eivotn\'e9 obrazy a vypl\'fdtvat v\'9a
echnu svou l\'e1sku, sv\'e9ho ducha a v\'9aechnu svou n\'echu na um\'ecleck\'e9 v\'fdtvory jejich\'9e ur\'e8en\'edm je jedin\'ec nekone\'e8n\'fd arzen\'e1l nicoty.
\par Profesor Weinzierl se zeptal, co ka\'9ed\'fd z n\'e1s m\'f9\'9ee u\'e8init pro zdar um\'ecleck\'e9ho ve\'e8era. \ldblquote Ka\'9ed\'fd a\'9d mi \'f8ekne, k \'e8emu m\'e1 vlohy,\rdblquote a m\'ecl p\'f8itom asi p\'f8edstavu, \'9ee stoj\'ed p\'f8ed vyvolen
\'fdm houfem mal\'fdch um\'eclc\'f9, a i zp\'f9sob, jak se na \'9eidli pooto\'e8il, jemn\'e9 pousm\'e1n\'ed, s n\'edm\'9e p\'f8ed sebe hled\'ecl, a lehce nazna\'e8en\'fd pohyb, j\'edm\'9e jeho levice podmalov\'e1vala \'f8e\'e8, - to v\'9ae}{c}{\f16 hno sv
\'ecd\'e8ilo o tom, \'9ee se nyn\'ed v\'9eil do role p\'f8\'edtele um\'ecn\'ed, objevitele a podporovatele talent\'f9, ov\'9aem jen ve sv\'e9m mal\'e9m okruhu.
\par Renatovo sd\'eclen\'ed, \'9ee hraje na klav\'edr, vzal ml\'e8ky na v\'ecdom\'ed a pov\'ec\'f8il ho, aby ve vlasteneck\'e9 sc\'e9n\'ec p\'f8i \ldblquote Apote\'f3ze\rdblquote dr\'9eel ve v\'fd\'9ace p}{almovou ratolest.
\par }{\f16 Av\'9aak jedna d\'e1ma z okruhu zn\'e1m\'fdch sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9 ho upozornila, \'9ee by m\'ecl Renata p\'f8ece jen nechat hr\'e1t. Zda to bylo \'f8e\'e8eno z popudu sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9, se nezjistilo.
\par Z\'f8ejm\'ec v\'9aak zafungovala - ani\'9e si Renato \'f8\'e1dn\'ec v\'9aiml jak - jak\'e1si soustava p\'e1k, kter\'e1 pracovala vysoko nad jeho hlavou a velmi rychle zp\'f9sobila, \'9ee bylo rozhodnuto, \'9ee hr\'e1t bude. Tak\'e9 rodi\'e8e s t\'ed
m souhlasili. Pap\'e1 jen je\'9at\'ec pova\'9eoval za nutn\'e9, aby si profesor Weinzierl Renata poslechl, \ldblquote jen tak pro formu\rdblquote , jak dodal. \'d8ekl, a\'9d profesor Weinzierl p\'f8ijde p\'f8\'ed\'9at\'ed ned\'ecli, a dopustil se t\'ed
m zn\'e1m\'e9 chyby, kter\'e9 se rodi\'e8e tak \'e8asto dopou\'9at\'ecj\'ed t\'edm, \'9ee si neuv\'ecdomuj\'ed, \'9ee vedle jejich sv\'ecta existuj\'ed je\'9at\'ec sv\'ecty jin\'e9, kter\'e9 oni neznaj\'ed a p\'f8itom do nich \'fapln\'ec bezstarostn\'ec
zasahuj\'ed, \'e8\'edm\'9e v n}{i}{\f16 ch nev\'ecdomky vyvol\'e1vaj\'ed \'9aok a zmatek. A tak se pap\'e1 neost\'fdchal pozvat matematika, aby se osobn\'ec obt\'ec\'9eoval, \ldblquote pozvat\rdblquote ho nebo ho dokonce \ldblquote po\'9e\'e1dat, aby p
\'f8i\'9ael\rdblquote , a o\'e8ek\'e1vat, \'9ee tato osv\'edcena hlava bude k n\'ecmu stoupat po schodi\'9ati stejn\'ec samoz\'f8ejm\'ec jako n\'ecjak\'fd}{ }{\f16 oby\'e8ejn\'fd n\'e1v\'9at\'ecvn\'edk, \'9ee v p\'f8eds\'edni odlo\'9e\'ed h\'f9l a potom
\ldblquote p\'f9jde d\'e1l\rdblquote a \ldblquote uvnit\'f8\rdblquote se zapoj\'ed do hovoru tak nekone\'e8n\'e9ho a beznad\'ecjn\'e9ho jako rachot \'9eelezn\'e9 dr\'e1hy v n\'ecm\'9e sm\'edch zn\'ed jako sk\'f8\'edpot dr\'e1\'9en\'edch kol a zdlouhav
\'e9 zdvo\'f8ilostn\'ed fr\'e1ze jako sign\'e1ly, kter\'e9 tak \'e8as}{t}{\f16 o pronikaly do Renatova pokoje. \'c8ekat n\'ecco takov\'e9ho od profesora Weinzierla byla pov\'fd\'9aenost a neomalenost a profesora Weinzierla to ur\'e8it\'ec
hluboce urazilo, a p\'f8itom, ani\'9e si toho bude jasn\'ec v\'ecdom, bude k politov\'e1n\'ed, proto\'9ee ur\'e8it\'ec nebude v\'ecd\'ect, co m\'e1 v p\'f8}{e}{\f16 ds\'edni ud\'eclat s hol\'ed, a docela jist\'ec ji polo\'9e\'ed \'9apinav\'fd
m koncem na jednu z \'9eidl\'ed, o nich\'9e mam\'e1 \'f8\'edkala, \'9ee se s nimi m\'e1 zach\'e1zet \'9aetrn\'ec. Ale i pap\'e1 bude v t\'e9 chv\'edli trochu k politov\'e1n\'ed, ani\'9e to bude tu\'9ait, proto\'9ee byl p\'f8ipraven vyj\'ed
t matematice se v\'9a\'ed myslit}{e}{\f16 lnou vl\'eddnost\'ed vst\'f8\'edc, ta si v\'9aak ve sv\'e9 velkolep\'e9 odcizenosti ani nepov\'9aimne laskav\'e9 ochoty, kter\'e1 se na\'9aemu pap\'e1 usadila na tv\'e1\'f8\'edch, a v\'9aechny zdvo\'f8il\'e9 \'f8e
\'e8i se od n\'ed budou odr\'e1\'9eet, tak\'9ee na n\'ec neodpov\'ed jedin\'fdm vl\'eddn\'fdm slovem.
\par Kdy\'9e v\'9aak matematika p\'f8i\'9ala, usm\'edvala se a ocelov\'e1 kostra geometrick\'fdch tvar\'f9, kter\'e1 dr\'9eela pohromad\'ec jej\'ed obli\'e8ej, jako by se v tom \'fasm\'ecvu rozpou\'9at\'ecla. Tvrd\'e9 rysy se rozplynuly, jako kdy\'9e vystoup
\'ed z n\'ecjak\'e9 obla\'9euj\'edc\'ed l\'e1zn\'ec, na obli\'e8eji se objevil docela nov\'fd, m\'edrn\'fd rum\'ecnec, zat\'edmco}{ }{\f16 profesor Weinzierl p\'f8ijal po mnoha \'faklon\'e1ch vyb\'eddnut\'ed mam\'e1, aby usedl, a za \'e8etn\'e9ho spokojen
\'e9ho pokyvov\'e1n\'ed hlavou shledal Renatovu klav\'edrn\'ed hru vynikaj\'edc\'ed. Tak\'e9 miss Florence pozdravil profesor Weinz\'ederl co nejp\'f8\'e1tel\'9at\'ecji a rovn\'ec\'9e sle\'e8nu Konr\'e1dovou, kter\'e1}{ }{\f16 se projevovala mnohem ti\'9a
eji, ne\'9e by se dalo o\'e8ek\'e1vat, a z\'e1rove\'f2 odlo\'9eila nehmotn\'e9 bm\'ecn\'ed, v n\'ecm\'9e obvykle strnule spo\'e8\'edvala. A ve chv\'edli, kdy j\'ed profesor Weinzierl podal ruku, obli\'e8ej se j\'ed nav\'edc rozsv\'edtil purpurov\'fdm n
\'e1dechem.
\par }{Kdo by se v\'9aak pod\'edval na prof}{\f16 esora sam\'e9ho, jak sed\'ed v k\'f8esle, jak p\'f8i rozmluv\'ec s mam\'e1 dr\'9e\'ed prsty zdvo\'f8ile rozta\'9een\'e9 od sebe, a kdo by ho sly\'9ael, jak vyslovuje sv\'e9 majest\'e1tn\'ed v\'ecty v\'9edy a
\'9e po tich\'e9m zabruml\'e1n\'ed sv\'e9ho hlubok\'e9ho hlasu, po jak\'e9msi zachr\'e8en\'ed, kter\'e9 z\'f8ejm\'ec produkoval jen pro}{t}{\f16 o, \'9ee nev\'ecd\'ecl, co by \'f8ekl, musel by nad t\'edm u\'9easnout, ba dokonce poc\'edtit \'fa
zkost. Musel by v\'9aak u\'9easnout nejen nad matematikou, kter\'e1 jako by spadla ze sv\'fdch v\'fd\'9ain na zem, ale musel by u\'9easnout i nad mam\'e1, proto\'9ee ta nepova\'9eovala, jak by se dalo o\'e8ek\'e1vat, \'f8e\'e8i profesora Weinzierla za
\ldblquote pitom\'e9, s\'e1hodlouh\'e9 \'9evan\'ecn\'ed, ale pozorn\'ec mu naslouchala (tak pozorn\'ec, jak to pr\'e1v\'ec v\'f9bec nem\'ecla d\'eclat) a nakonec se sama taky bez rozm\'fd\'9alen\'ed dala do vypr\'e1v\'ecn\'ed, post\'ec\'9eovala si p\'f8
ed profesorem We\'ednzier\'edem na pap\'e1, \'9ee nikdy nedok\'e1\'9ee po\'e8kat na konec stolov\'e1n\'ed, ale v\'9edycky se mus\'ed je\'9at\'ec p\'f8ed t\'edm d\'e1t do novin. A tak rodi\'e8e i profesor Weinzierl opustili sv\'e1 postaven\'ed, jejich po
\'f8\'e1dek se t\'edm zhroutil a hluboko dole ve zmatku, kter\'fd z\~toho vznikl, se pokou\'9aeli zachytit jeden o druh\'e9ho, co\'9e bylo pro ob\'ec strany, pro rodi\'e8e i pro matematiku, zahanbuj\'edc\'ed. T\'edm se tak\'e9 muselo st\'e1t, \'9ee ve sv
\'e9 rozkol\'edsanosti vedli \'f8e\'e8i, kter\'e9 by si jindy nebyli dovolili, a sahali po v\'9aech v\'e8eech, kter\'e9 byly v dosahu, aby je vt\'e1hli do sv\'e9ho neuspo\'f8\'e1dan\'e9ho sv\'ecta a u}{k}{\f16 \'e1zali je na sv\'ectle ze zadn\'ed p\'f3
rovit\'e9 strany.
\par \ldblquote Mysl\'edm, \'9ee mal\'e1 G\'e9rardov\'e1 tak\'e9 \'fa\'e8inkuje,\rdblquote \'f8ekla mam\'e1. A se sm\'edchem dodala: \ldblquote To je ov\'9aem n\'ecco pro Renata. Zd\'e1 se mi ale, \'9ee m\'e1 te\'ef nebezpe\'e8nou konkurenci. Dvo\'f8\'ed se j
\'ed tak\'e9 Felix Bruchhagen.\rdblquote Sm\'e1la se a bez sebemen\'9a\'edch rozpak\'f9 mluvila o \ldblquote dvo\'f8en\'ed\rdblquote u Mariany jako by Mariana byla jednou z t\'ecch mnoha d\'edvek, o kter\'fdch se psalo a mluvilo, jednou z t\'ecch d\'ed
vek, kter\'e9 s \'e8erven\'fdmi tv\'e1\'f8emi a vymknut\'fdmi klouby strp\'ed, aby se s nimi hr\'e1la ta stra\'9an\'e1 a zahanbuj\'edc\'ed hra zvan\'e1 dvo\'f8en\'ed. Mam\'e1 se nijak neost\'fdchala sed\'ect jako skr\'e8en\'e1 v koutku a \'e8\'ed
hat na Renata a na Felixe, ale i na Marianu, jej\'ed\'9e \'fatl\'e1 postava venku v m\'ecstsk\'e9m parku st\'e1la na pozad\'ed plynouc\'edch mrak\'f9 ve sv\'e9m drahocenn\'e9m oble\'e8en\'ed, ani o Marianu se neost\'fdchala ot\'f8\'edt a p\'f8es }{j}{
\f16 ej\'ed odpor, p\'f8es jej\'ed \'fasil\'ed, kter\'e9 dojemn\'ec a bezmocn\'ec zbarvovaly jej\'ed hlavu n\'ec\'9enou \'e8erven\'ed, ji st\'e1hla do mazlav\'e9 hmoty sv\'e9ho sm\'edchu.
\par Ostatn\'ec sm\'e1l se i profesor Weinzierl, p\'f8esto\'9ee asi ani p\'f8esn\'ec nepochopil, o\'e8 jde. \ldblquote Ov\'9aem, Bruchhagen,\rdblquote \'f8ekl. A jeho sm\'edch se zm\'ecnil v souhlasn\'e9 zazuben\'ed, nebo\'9d si zjevn\'ec dop\'f8\'e1val p\'f8
i t\'e9to soukrom\'e9 n\'e1v\'9at\'ecv\'ec, p\'f8i t\'e9to mimo\'f8\'e1dn\'e9 a do jist\'e9 m\'edry i sv\'e1te\'e8n\'ed p\'f8\'edle\'9eitosti, zjevn\'ec si dop\'f8\'e1val \ldblquote povolit si uzdu\rdblquote a na toho \ldblquote \'9aibala\rdblquote
, na toho Bruchhagena se jednou pod\'edvat z t\'e9 vesele str\'e1n}{k}{\f16 y, z hlediska um\'ecn\'ed \'9e\'edt, co\'9e tak\'e9 zcela mimovoln\'ec a nesmysln\'ec zahrnovalo i Marianu.
\par Kdy\'9e profesor Weinzierl ode\'9ael, \'f8ekli rodi\'e8e, \'9ee je to roztomil\'fd p\'e1n, a v t\'e9 chv\'edli byli pro Renata je\'9at\'ec v\'edc k politov\'e1n\'ed ne\'9e kdy p\'f8edt\'edm.
\par }{Tak\'e9 miss Florence byla profesor}{\f16 em Weinzierlem nad\'9aena. Mimochodem mezit\'edm u\'9e skon\'e8ila s hodinami klav\'edru u sle\'e8ny Zulegerov\'e9. Ud\'eclala to tehdy, kdy\'9e do pap\'edrnictv\'ed do\'9ala smutn\'e1 zpr\'e1va, \'9ee mlad\'fd
Zuleger padl na rusk\'e9 front\'ec. Pro\'e8 se ov\'9aem miss Florence pr\'e1v\'ec v tomto okam\'9eiku rozhodla zp\'f9sobit rodin\'ec je\'9at\'ec nav\'edc finan\'e8n\'ed ztr\'e1tu jedn\'e9 hodiny, to se samoz\'f8ejm\'ec dalo dost t\'ec\'9eko pochopit.
\'d8ekla v\'9aak: \ldblquote Te\'ef se p\'f8ece ned\'e1 myslet na hran\'ed na klav\'edr.\rdblquote
\par M\'edsto toho sed\'e1vala te\'ef cel\'e9 hodiny v pokoji u pan\'ed Zulegerov\'e9. Sed\'ecla tam pravd\'ecpodobn\'ec v p\'f8edklonu na velk\'e9 pohovce, kousala se do doln\'edho rtu a hled\'ecla na pan\'ed Zulegerovou, kter\'e1 v\'9edycky \'e8as od \'e8
asu kr\'e1tce a rychle pok\'fdvla hlavou a p\'f8itom j\'ed po tv\'e1\'f8\'edch tekly slzy.
\par \ldblquote Mus\'ed\'9a j\'ed vyslovit soustrast,\rdblquote \'f8ekla miss Florence Renatovi. A na jeho ot\'e1zku, co se p\'f8i tom \'f8\'edk\'e1, mu odpov\'ecd\'ecla: \ldblquote Ty jsi ale hloup\'fd, kdy\'9e to nev\'ed\'9a.\rdblquote Nakonec v\'9aak \'f8
ekla: \ldblquote M\'f9\'9ee\'9a p\'f8ece \'f8\'edct: Je mi stra\'9an\'ec l\'edto, \'9ee pan Zuleger padl ve v\'e1lce.\rdblquote Neuv\'ecdomila si v\'9aak, jak smutn\'e9 je mluvit o \ldblquote panu\rdblquote Zulegerovi, kdy\'9e zrovna Renato, kter\'fd
padl\'e9ho nezna}{l}{\f16 , o n\'ecm m\'ecl te\'ef, po jeho smrti, poprv\'e9 promluvit jako o \ldblquote panu Zulegerovi\rdblquote . M\'ecl pou\'9e\'edt titulu \ldblquote pan\rdblquote , titulu, kter\'fdm oslovoval holi\'e8 sv\'e9 z\'e1kazn\'edky a v n
\'ecm\'9e byla obsa\'9eena i cesta, po n\'ed\'9e nezn\'e1m\'fd mu\'9e po odchodu z holi\'e8stv\'ed bude sp\'ecchat po ulic\'edch, ale i cel\'e1 }{n}{\f16 ezn\'e1m\'e1 kr\'e1sa jeho p\'f8\'ed\'9at\'edho \'9eivota, zat\'edmco u mlad\'e9
ho Zulegera nemohlo slovo \ldblquote pan\rdblquote obsahovat nic jin\'e9ho, ne\'9e co ozna\'e8ovalo (toti\'9e t\'eclo, kter\'e9 le\'9e\'ed na hn\'ecd\'e9 zemi), tak\'9ee teprve zde se toto slovo zjevilo v cel\'e9 sv\'e9 bez\'fate\'9anosti.
\par Kdy\'9e v\'9aak potom Renato p\'f8i\'9ael do kr\'e1mu za pan\'ed Zulegerovou a spat\'f8il ji, jak stoj\'ed za pultem a prod\'e1v\'e1 n\'ecjak\'e9mu \'9e\'e1kovi se\'9ait a potom zase pomalu p\'f8in\'e1\'9a\'ed jin\'fd se\'9ait z jeho p\'f9vodn\'edho m\'ed
sta, a kdy\'9e krom\'ec \'e8ern\'fdch \'9aat\'f9, kter\'e9 m\'ecla na sob\'ec, si v mal\'e9m pap\'edrnictv\'ed nev\'9aiml ni\'e8eho neobvykl\'e9ho,}{ }{\f16 sp\'ec\'9an\'ec odtud zase ode\'9ael. Pr\'e1v\'ec vzhledem k t\'ecmto nepatrn\'fdm zm\'ecn\'e1
m toti\'9e n\'e1hle c\'edtil - ani\'9e ch\'e1pal pro\'e8 - , \'9ee je mu do pl\'e1\'e8e (co\'9e by mu p\'f8ed pan\'ed Zulegerovou, kter\'e1 neplakala, bylo velmi nep\'f8\'edjemn\'e9).
\par }{
\par }{\f16 Kdy\'9e nastal m\'ecs\'edc \'fanor, jeho\'9e jemn\'ec klenut\'e9 jm\'e9no bylo napln\'ecno pr\'f9zra\'e8n\'fdm jasem jako lehk\'fd v\'fdstupek domu a kter\'fd i vyrovnan\'fdm zvukem sv\'fdch slabik p\'f8im\'ecl rok ke kr\'e1tk\'e9 ne\'e8
innosti, tu se mohlo st\'e1t, \'9ee kolem poledne, kdy\'9e skon\'e8ilo vyu\'e8ov\'e1n\'ed, bylo vid\'ect, jak pouli\'e8n\'ed dl\'e1\'9ed\'ecn\'ed i fas\'e1dy dom\'f9 vibruj\'ed v slune\'e8n\'edm s}{v}{\f16 \'ectle, a kolem bylo n\'e1hle c\'edtit teplej
\'9a\'ed vzduch, j\'edm\'9e jako by byl znenad\'e1n\'ed p\'f8enesen doprost\'f8ed studen\'e9ho ro\'e8n\'edho \'e8asu jarn\'ed den a p\'f8inesl s sebou odn\'eckud z d\'e1lek kous\'ed\'e8ek neur\'e8it\'e9 kr\'e1sy. Obloha se v\'9aak velmi brzy zase zat\'e1
hla a rovn\'e1 ulice m\'ecs\'edce \'fanora tu}{ }{\f16 op\'ect le\'9eela ve sv\'ectle bez slunce, kr\'e1tk\'e1 ulice, na n\'ed\'9e nebyla zn\'e1t \'9e\'e1dn\'e1 zm\'ecna k lep\'9a\'edmu a na jej\'ed\'9e stran\'ec b\'fdvalo vid\'ect n\'ec
kdy odpoledne - ne tak \'9aalebn\'ec jako za poledn\'edho osv\'ectlen\'ed, n\'fdbr\'9e docela re\'e1ln\'ec - jak se pr\'e1zdn\'e1 \'9eebr\'e1ck\'e1 postava jara zved\'e1 \'e8\'edm d\'e1l }{v}{\f16 \'fdhru\'9en\'ecji.
\par Miss Harrisonov\'e1 \'f8ekla, \'9ee jej\'ed odjezd se bl\'ed\'9e\'ed, ale ve skute\'e8nosti tomu nic nenasv\'ecd\'e8ovalo. Tak\'e9 koncert, o n\'ecm\'9e se st\'e1le tvrdilo, \'9ee se bl\'ed\'9e\'ed, se zd\'e1l b\'fdt po\'f8\'e1d stejn\'ec daleko jako p
\'f8ed \'e8asem. A tak Renatovi ani nemohlo napadnout, \'9ee skladby, kter\'e9 se sle\'e8nou Konr\'e1dovou prob\'edr\'e1, toti\'9e Paderewsk\'e9ho Menuet a Schubertovo Impromptu, \'9ee by tyto skladby byly v n\'ecjak\'e9 souvislosti s on\'edm ve\'e8
erem, jeho\'9e kvadratickou, a\'9e po okraj napln\'ecnou n\'e1dobu vid\'ecl, jak se jako obrovsk\'e1 gondola houp\'e1 na obzoru. \'c8as n}{\'e1}{\f16 m v\'9aak b\'ec\'9e\'ed za z\'e1dy d\'e1l a dok\'e1\'9ee tak\'e9 ze zcela nezn\'e1m\'fdch d\'f9vod\'f9 v
\'ecci vykolejit a situace \'f8\'e1dn\'ec zamotat.
\par V t\'ecchto t\'fddnech tedy je\'9at\'ec st\'e1le chodili s Marianou na proch\'e1zky. Kdy\'9e n\'eckdy p\'f8i\'9ael Felix, st\'e1valo se, \'9ee se na ni n\'e1hle beze slova zad\'edval a ona se usm\'e1la, p\'f8i\'e8em\'9e se \'fahel jej\'edch \'fast rozt
\'e1hl a tak\'e9 roz\'9a\'ed\'f8il, tak\'9ee pod jej\'edm t\'eclem, pod t\'edmto obalem, kter\'fd dosud b\'fdvalo vid\'ect, jak chod\'ed parkov\'fdmi alejemi v\'9edycky vzp\'f8\'edma, klidn\'ec a uzav\'f8en\'ec, pod t\'edmto obalem, kter\'fd se nyn\'ed n
\'e1hle rozev\'f8el, se objevila nov\'e1 t\'eclesna bytost z jak\'e9si vlhk\'e9 a hladk\'e9 l\'e1tky, z jak\'e9hosi pon\'eckud levn\'e9ho a oby\'e8ejn\'e9ho materi\'e1lu. Zar\'e1movan\'e1 Marianin\'fdm \'9eivotem a za\'9at\'edt\'ecn\'e1 jej\'edm jm\'e9
nem, vypadala, \'9ee je p\'f8ipraven\'e1 vz\'edt na sebe tento \'9eivot a naplnit ho novou a bolestnou kr\'e1sou. Bylo vid\'ect, \'9e}{e}{\f16 tento \'9eivot je nyn\'ed pov\'fd\'9aen do nov\'e9 roviny a \'9ee ho Mariana bez ohledu na sv\'e9 jm\'e9
no a na svou cenu bez uv\'e1\'9een\'ed rozd\'e1v\'e1, \'9ee s n\'edm nakl\'e1d\'e1 jako s lacin\'fdm obsahem v\'9aech ostatn\'edch jmen, on\'ecch jmen, od nich\'9e se Marianino jm\'e9no jen nepatrn\'ec li\'9a\'ed. Ale z \'fazk\'e9 z\'e1k}{l}{\f16
adny tohoto rozd\'edlu stoupala nyn\'ed tak siln\'ec a soust\'f8ed\'ecn\'ec jako nikdy p\'f8edt\'edm ve\'9aker\'e1 sladkost jej\'edho \'9eivota.
\par Ostatn\'ec pr\'e1v\'ec v t\'e9 dob\'ec se n\'eckdy st\'e1valo, \'9ee se n\'e1hle zatv\'e1\'f8ila na Renata p\'f8\'e1telsky. Jednou si dokonce dala vypr\'e1v\'ect Hauffovu novelu a se z\'e1jmem si ji vyslechla. Proto\'9ee v\'9aak m\'ecla \'fasta st\'e1
le zav\'f8en\'e1 a cupala pevn\'fdmi kroky kup\'f8edu, mohl si \'e8lov\'eck myslet, \'9ee do\'9alo k rozpolcen\'ed jej\'ed mal\'e9 osobnosti, tak\'9ee zde z\'f9st\'e1vala p\'f8\'edtomna jen ta Mariana, kter\'e1 si d\'eclala sv\'e9 \'9akoln\'ed \'fa
lohy a jej\'ed\'9e \'9aed\'fd kab\'e1tek, kter\'fd}{ }{\f16 te\'ef nosila, halil t\'eclo d\'edvenky, co se s ostatn\'edmi sm\'e1la nebo hr\'e1la na fanty a mezit\'edm druh\'e1 \'e8\'e1st jej\'ed osobnosti, uzav\'f8en\'e1 do sebe jako nov\'e1 bytost, u\'9e
definitivn\'ec odl\'e9tla na k\'f8\'eddlech jej\'edho sm\'edchu do jin\'fdch kraj\'f9...
\par \'c8as tedy nepozorovan\'ec p\'f8estav\'ecl kulisy a stejn\'ec nepozorovan\'ec nechal i chlapce Renata sklouz\'e1vat \'e8\'edm d\'e1l hloub\'ecji do sv\'fdch nejpochybn\'ecj\'9a\'edch sf\'e9r. Jednoho dne toti\'9e zazvonil telefon. A kdy\'9e k n\'ec
mu Renato p\'f8i\'9ael, spat\'f8il p\'f8ed sebou kdesi v d\'e1lce nesm\'edrn\'ec mali\'e8kou d\'edvenku, jak sed\'ed jakoby v n\'ecjak\'e9m}{ }{\f16 pouzdru, a nebyl to nikdo jin\'fd ne\'9e Mariana. Sly\'9ael tak\'e9, jak k n\'ecmu odtamtud p\'f8ich\'e1z
\'ed jej\'ed hlas. \'d8\'edkala, \'9ee miss Harrisonov\'e1 m\'e1 pln\'e9 ruce pr\'e1ce s\~p\'f8\'edpravami k odjezdu a on a\'9d vy\'f8\'edd\'ed Felixovi, kter\'fd nem\'e1 telefon, \'9ee ho \'e8ek\'e1 z\'edtra ve dv\'ec hodiny odpoledne a \'9ee spolu pak p
\'f9jdou na zkou\'9aku divadeln\'edho p\'f8edstaven\'ed.
\par Renato nem\'ecl tu\'9aen\'ed, \'9ee ti dva spolu hraj\'ed v divadeln\'edm kuse. A tak se stalo, \'9ee tato skute\'e8nost, kter\'e1 teprve nyn\'ed vy\'9ala n\'e1hle najevo - Renatovi o tom nic ne\'f8ekli, a\'e8koli se s nimi st\'e1le pravideln\'ec st\'fd
kal - \'9ee tato skute\'e8nost se dala br\'e1t jako n\'e1hodn\'ec spadl\'fd \'falomek \'9eivota, kter\'fd Felixe a Marianu d\'e1vno spojoval a nesl v sob\'ec u\'9e svou vlastn\'ed pevnou z\'e1konitost, tak\'9ee ani nepova\'9eovali za nutn\'e9
informovat ho o tom, proto\'9ee na tom p\'f8ece nic nebylo. Nenapadl}{o}{\f16 je mluvit o z\'e1le\'9eitosti, jako byl fakt, \'9ee spolu hraj\'ed v divadeln\'edm kuse, proto\'9ee pr\'e1v\'ec ona, vid\'ecna izolovan\'ec a pon\'eckud abstraktn\'ec, mohla b
\'fdt br\'e1na jako nezaj\'edmav\'e1 v\'9aedn\'ed skute\'e8nost, p\'f8itom v\'9aak byla do jejich \'9eivota vpleten\'e1 tis\'edci vl\'e1kny, do onoho \'9eivo}{t}{\f16 a, kter\'fd ob\'fdvali a kter\'fd u\'9e dlouho spo\'e8\'edval ve sv\'e9 nedosa\'9eiteln
\'e9 modr\'e9 d\'e1lce. Telefon v\'9aak zazvonil je\'9at\'ec jednou a zvonil pak je\'9at\'ec mnohokr\'e1t. A Renatovi bylo n\'e1padn\'e9, \'9ee Felix m\'ecl p\'f8ich\'e1zet i ve dnech, kdy se \'9e\'e1dn\'e1 divadeln\'ed zkou\'9aka nekonala.
\par Miss Harrisonov\'e1 odcestovala. Jej\'ed odjezd p\'f8ipadl na t\'fdden, kter\'fd p\'f8edch\'e1zel akademii. Ona se v\'9aak nezm\'ednila ani slovem, \'9ee by j\'ed bylo l\'edto, \'9ee u\'9e se nebude moci ve\'e8\'edrku z\'fa\'e8astnit a \'9ee neusly\'9a
\'ed Renata hr\'e1t. Nechala mu v\'9aak svou fotografii. Renato si \'f8ekl:}{ }{\f16 Kdy\'9e n\'eckdo p\'f8i lou\'e8en\'ed dostane od n\'eckoho fotografii, znamen\'e1 to asi tolik, \'9ee m\'ecl toho \'e8lov\'ecka r\'e1d. D\'edval se na fotografii, na p
\'f8ehrnut\'fd horn\'ed ret miss Harrisonov\'e9, kter\'fd se mu ani trochu nel\'edbil, a tak\'e9 na jej\'ed klobouk posazen\'fd na\'9ai\'9aato. Asi ji m\'e1m r\'e1d, }{m}{\f16 yslel si, a z\'e1rove\'f2 uva\'9eoval o tom, jak je to podivn\'ec za\'f8\'ed
zeno, \'9ee \'e8lov\'eck m\'e1 n\'eckter\'e9 lidi r\'e1d a p\'f8itom jsou mu \'fapln\'ec lhostejn\'ed. Krom\'ec toho myslel i na to, \'9ee se Felix bude sm\'e1t, a\'9e tu fotografii uvid\'ed. Miss Florence by se v\'9aak zlobila, kdyby si obr\'e1zek ne}{p}
{\f16 ov\'ecsil. A tak ho m\'ecl te\'ef pov\'ec\'9aen\'fd na zdi.
\par Ty dny se take stalo, \'9ee Mariana nastoupila do \'9akoly. Do\'9alo k tomu nakonec bez velk\'fdch p\'f8\'edprav a docela ti\'9ae. Zkr\'e1tka najednou st\'e1la o p\'f8est\'e1vce ve dve\'f8\'edch t\'f8\'eddy st\'e1la tam jako jedna z t\'ecch postavi\'e8
ek, kter\'e9 um\'ed vykouzlit laterna magica uprost\'f8ed pokoje. Renato by byl r\'e1d p\'f8ed t\'f8\'eddou uk\'e1zal, jak dob\'f8e se s Marianou zn\'e1. Proto\'9ee v\'9aak vid\'ecl, \'9ee ona zdrav\'ed lehk\'fdm pok\'fdvnut\'edm hlavy jen Felixe, musel z
\'f9stat st\'e1t tam, kde st\'e1l.
\par Kdy\'9e se v\'9aak vracel dom\'f9, myslel na akademii a na to, \'9ee tam za \'e8ty\'f8i dny Marianu uvid\'ed. Ale musel si samoz\'f8ejm\'ec tak\'e9 \'f8\'edci, \'9ee tato akademie, kterou p\'f8ed sebou vid\'ecl st\'e1le ve stejn\'e9 vzd\'e1lenosti a kter
\'e1 mu proto musela p\'f8ipadat jako n\'ecco, co stoj\'ed mimo \'e8as - pohybovalo se to st\'e1le kup\'f8edu ve stejn\'e9m }{r}{\f16 ytmu jako \'e8as - \'9ee tato akademie se ve skute\'e8nosti v\'f9bec nebude konat a \'9ee ve skute\'e8nosti nem\'f9\'9e
e po\'e8\'edtat s t\'edm, \'9ee tam Marianu uvid\'ed.
\par To, \'9ee \'e8as a akademie se od sebe vzdalovaly, bylo patrn\'e9 i p\'f8\'ed\'9at\'ed den r\'e1no. Cel\'e1 situace se v\'9aak r\'e1zem obr\'e1tila. Nebo\'9d akademie ve sv\'e9 obrovit\'e9 rozb\'f8edlosti st\'e1la n\'e1hle venku p\'f8ede dve\'f8mi. A kdy
\'9e potom za p\'e1r okam\'9eik\'f9 vstoupila dovnit\'f8, opustil u\'9e \'e8as m\'edstnost, uprchl, tak jako skute\'e8nost prch\'e1 p\'f8ed snem nebo jeden sen p\'f8ed druh\'fdm snem. A tak byl nyn\'ed vid\'ect pokoj a v\'9aechny d}{n}{\f16 y, kter\'e9
koncertn\'edmu ve\'e8eru p\'f8edch\'e1zely, jako by se vzn\'e1\'9aely v k\'f8i\'9a\'9d\'e1lov\'e9m pouzdru v pr\'e1zdn\'e9m prostoru. I venkovn\'ed ulice byla uzav\'f8ena do st\'ecn tohoto sklen\'ecn\'e9ho pal\'e1ce. Nebo\'9d kdy\'9e Renato vy\'9a
el na ulici v dob\'ec, kdy ostatn\'ed byli ve \'9akole, a \'9ael mimo\'f8\'e1dn\'ec ke}{ }{\f16 sle\'e8n\'ec Konr\'e1dov\'e9 do bytu - \'f8ekla toti\'9e, \'9ee mu tuto \ldblquote mimo\'f8\'e1dnou\rdblquote hodinu mus\'ed d\'e1t ve sv\'e9m byt\'ec, proto
\'9ee se j\'ed jen s nejv\'ect\'9a\'ed n\'e1mahou poda\'f8ilo \ldblquote vecpat\rdblquote ji mezi dv\'ec jin\'e9 hodiny - kdy\'9e tedy Renato vy\'9ael ven, vid\'ecl, jak chodci a vozy pouli\'e8n\'ed dr\'e1hy kte\'f8\'ed se jin}{d}{\f16
y s takovou jistotou pohybovali v \'e8ase, se najednou za\'e8ali pohybovat v \'e8ase bez hodin. Akademie toti\'9e hodiny vytla\'e8ila.
\par Sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 bydlela u sv\'e9ho otce. Renato vystoupil po schodech, ve\'9ael do tmav\'e9 p\'f8eds\'edn\'ec a potom do sv\'ectlej\'9a\'edho pokoje. U okna st\'e1l klav\'edr. \'c8ern\'fd st\'f9l s pr\'e1zdnou mramorovou deskou a \'e8ern\'fd n
\'e1bytek st\'e1ly pod\'e9l st\'ecn. \ldblquote V\'edme, \'9ee jsme jen chatrn\'e9 kousky\rdblquote pravily kusy n\'e1bytku, \ldblquote a jsme na to py\'9an\'e9.\rdblquote \'d8ekly to tak sebejist\'ec a tv\'e1\'f8ily se tak nafoukan\'ec, \'9ee se \'e8
lov\'eck ani neodv\'e1\'9eil pod\'edvat se na n\'ec}{.
\par }{\f16 Sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 byla neobvykle mil\'e1. Chv\'e1lila Renata, a pak dokonce \'f8ekla, \'9ee hraje v\'fdborn\'ec (\'f8ekla to sice, ale on nepozoroval \'9e\'e1dn\'fd rozd\'edl mezi t\'edm, jak hr\'e1l jindy). Kdy\'9e dohr\'e1
l skladbu do konce, p\'f8ik\'fdvla. U\'9e nic nenam\'edtala, u\'9e nem\'ecla co \'f8\'edci. Kdy\'9e k n\'ed pak Renato vzhl\'e9dl, p\'f8ipadlo mu n\'e1hle, \'9ee v tichu, kter\'e9 ted v pokoji zavl\'e1dlo, je velmi smutn\'e9 se na ni d\'edvat. Star\'e9
ho pana Konr\'e1da Renato je\'9at\'ec nikdy nevid\'ecl. Bylo ho v\'9aak za zd\'ed sly\'9aet, jak p\'f8ech\'e1z\'ed sem tam a ka\'9ale. Renato se proto ob\'e1val, aby zni\'e8eho}{n}{\f16 ic beze slova neve\'9ael do dve\'f8\'ed, mal\'fd, shrben\'fd cel\'fd
v \'e8ern\'e9m, s \'e8erven\'fdm nosem a slz\'edc\'edma o\'e8ima, sobeck\'fd a bezstarostn\'fd, jako mal\'fd mo\'f8sk\'fd netvor, aby zaplnil prostor hr\'f9zou sv\'fdch devades\'e1ti let. Potom mu v\'9aak n\'e1hle napadlo, \'9ee se zde uhn\'ed
zdila akademie a v}{\'9a}{\f16 echno to tu zp\'f8eh\'e1zela. A c\'edtil, \'9ee jeho strach, \'9ee by mohl vstoupit pan Konr\'e1d, p\'f8ekryl jin\'fd, daleko v\'ect\'9a\'ed strach, kter\'fd se p\'f8es ten men\'9a\'ed p\'f8et\'e1hl jako ploch\'fd kotou\'e8
. Byl to strach, \'9ee u\'9e se nikdy nedostane ven z k\'f8i\'9a\'9d\'e1lov\'e9ho pal\'e1ce akademie, \'9ee u\'9e v\'f9bec}{ }{\f16 nenajde \'e8as ani cokoli jin\'e9ho a tak\'e9 \'9ee u\'9e nikdy nespat\'f8\'ed Marianu.
\par Av\'9aak uvnit\'f8 tohoto prostoru bez \'e8asu p\'f8ece jen je\'9at\'ec N\'ecco existovalo, jak\'e1si s\'edla, kter\'e1 zp\'f9sobovala, \'9ee jak\'e9si jin\'e9 N\'ecco st\'e1le pokrajovalo d\'e1l, N\'ecco, co se podobalo hodin\'e1m nebo dn\'f9m, jak\'fd
si nov\'fd druh \'e8asu. Ur\'e8it\'e9 to nebyl \'e8as s\'e1m (pon\'ecvad\'9e se p\'f8ece pohybujeme na p\'f9d\'ec bez\'e8as\'ed), byla to v\'9aak kopie \'e8asu, kter\'e1 o sob\'ec d\'e1vala v\'ecd\'ect a kter\'e1 zp\'f9sobila, \'9e
e kopie toho odpoledne, je\'9e akademii p\'f8edch\'e1zelo, se usadila v Renatov\'ec pokoji. Kdyby se p\'f8i}{t}{\f16 om Renata n\'eckdo zeptal, o kter\'e9 odpoledne a o kter\'e9 datum jde, byl by \'f8ekl; \ldblquote Dnes je odpoledne 25. \'fanora 1916
\rdblquote (datum akademie). Byl by to ov\'9aem \'f8ekl jen proto, \'9ee ostatn\'ed lid\'e9 tuto odpov\'ec\'ef \'e8ekali. Ve skute\'e8nosti, to by p\'f8ece v\'ecd\'ecl, \'9e\'e1dn\'e9 datum neexistova}{l}{\f16 o. Tak\'9ee by byl odpov\'ecd\'ecl nespr\'e1
vn\'ec. A p\'f8esto\'9ee te\'ef p\'f8ed n\'edm p\'f8ece jen vyvstal 25. \'fanor, nebyla by jeho odpov\'ec\'ef spr\'e1vn\'e1. Nebo\'9d tento 25. \'fanor, kter\'fd st\'e1l na rozkol\'edsan\'e9 p\'f9d\'ec bez\'e8as\'ed, postaven\'fd z lehk\'e9ho materi\'e1
lu, st\'e1l v onom oparu, kter\'fd sv\'fdmi drobou\'e8k\'fdm}{i}{\f16 perlami v b\'edl\'e9m sv\'ectle pozdn\'edho odpoledne pronikal vzduchem pokoje, tento 25. \'fanor nem\'ecl nic spole\'e8n\'e9ho s on\'edm p\'f8esn\'ec ur\'e8en\'fdm dnem, na kter\'fd v
\'ec\'f8ili ostatn\'ed lid\'e9.
\par Sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 \'f8ekla, aby si Renato s sebou na koncert nebral noty a aby se u\'9e na sv\'e9 skladby ned\'edval, \'9ee by ho to jen znerv\'f3z\'f2ovalo. Miss Florence se zab\'fdvala kuchy\'f2sk\'fdm \'fa\'e8etnictv\'edm. S\'e8\'edtala, ov\'9a
em ne tak, jak to d\'eclali ostatn\'ed, ale tak, \'9ee si velmi rychle pro sebe mumlala anglick\'e9 \'e8\'edseln\'e9 \'f8ady a p\'f8itom pohybovala prsty, jako by p\'f8ehr\'e1vala ve }{v}{\f16 zduchu stupnici. Byl to ne\'9aikovn\'fd zp\'f9sob po\'e8\'edt
\'e1n\'ed, to bylo jasn\'e9. Ale byl to anglick\'fd zp\'f9sob a nikdo by z n\'ed tento zvyk nedostal, proto\'9ee to byl u\'9e zvyk jej\'edho otce a jej\'edch sourozenc\'f9 a na n\'ecm se op\'ect n\'e1zorn\'ec uk\'e1zalo, \'9ee - a\'e8 se na to tak r\'e1
do zapom\'ednalo}{ }{\f16 - \'9ee si v sob\'ec p\'f8ivezla p\'f8es kan\'e1l zcela neporu\'9aen\'fd kous\'ed\'e8ek velk\'e9 zelen\'e9 Anglie a takto neporu\'9aen\'fd si ho v sob\'ec zachovala a pak ho jednoho dne n\'e1hle v\~Renatov\'ec pokoji p\'f8
edvedla v cel\'e9 jeho neobratn\'e9 kr\'e1se. Byl to kus on\'e9 Anglie, kter\'e1 se projevovala tak\'e9}{ }{\f16 tak ryt\'ed\'f8sky, \'9ee se u\'9e v\'f9bec nezaj\'edmala o to, zda tato \'e8\'edsla, kter\'fdmi se miss Florence zab\'fdvala (\'e8\'e1
stky od \'f8ezn\'edka a peka\'f8e, kte\'f8\'ed m\'ecli sv\'e9 kr\'e1my dole na ulici), zda tato \'e8\'edsla byla hodna toho, aby byla vyslovena v angli\'e8tin\'ec, \'9ee tedy tato \'e8\'edsla ve sv\'e9 n\'e1}{d}{\f16 hern\'e9 le\'9e\'e9
rnosti brala, jako by to byla \'e8\'edsla z velk\'e9ho, \'9air\'e9ho sv\'ecta, \'9ee snad dokonce ve sv\'e9 podivuhodn\'e9 naivit\'ec nem\'ecla v\'f9bec tu\'9aen\'ed, \'9ee existuj\'ed tak ned\'f9stojn\'e1 \'e8\'edsla jako tahle, ostatn\'ec \'e8\'ed
sla, kter\'e1 pr\'e1v\'ec svou ned\'f9stojnost\'ed zp\'f9sobovala, \'9ee tmavomodr\'e1 a }{o}{\f16 celov\'e1 kr\'e1sa anglick\'fdch \'e8\'edsel s nimi o to v\'edc kontrastovala. \ldblquote Co kdyby sis rad\'ecji vzal n\'ecjakou kn\'ed\'9eku a nest\'e1
l tu jen tak,\rdblquote \'f8ekla miss Florence. \ldblquote Ale miss Florence,\rdblquote nam\'edtl Renato, \ldblquote j\'e1 m\'e1m p\'f8ece dnes sv\'f9j koncert!\rdblquote \ldblquote Jen si o tom pros\'edm t\'ec zase tolik nemys}{l}{\f16 i,\rdblquote
\'f8ekla, \ldblquote to dok\'e1\'9ee skoro ka\'9ed\'fd, kdy\'9e bude br\'e1t hodiny u sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9, a dokonce je\'9at\'ec pak hodiny nav\'edc. Kdy\'9e tohle v\'9aechno bude m\'edt!\rdblquote
\par Mam\'e1 ji pov\'ec\'f8ila, aby dohl\'e9dla na jeho oble\'e8en\'ed. Na stojat\'fd l\'edmec si m\'ecl uv\'e1zat tmavomodr\'e9ho mot\'fdlka s b\'edl\'fdmi punt\'edky. Pokou\'9aela se o to mnohokr\'e1t, ale ne\'9alo j\'ed to. Najednou vybuchla: \ldblquote
Tak dr\'9e u\'9e pros\'edm t\'ec kone\'e8n\'ec, ty dneska nejsi k ni\'e8emu.\rdblquote
\par Renato myslel na bl\'ed\'9e\'edc\'ed se koncert, myslel na to, \'9ee lid\'e9 \'f8\'edkaj\'ed, jak je v\'9edycky roz\'e8iluj\'edc\'ed ve\'f8ejn\'ec hr\'e1t \'d8ekl proto: \ldblquote Miss Flor}{ence, j\'e1 se od v\'e1s ned\'e1m znerv\'f3znit.\rdblquote
\par }{\f16 To v\'9aak byl pro miss Florence sign\'e1l k \'fatoku. \ldblquote Co\'9ee?\rdblquote vyk\'f8ikla. \ldblquote Znerv\'f3znit? Znerv\'f3znit? Tohle sly\'9a\'edm poprv\'e9! A to mi \'f8\'edk\'e1 tenhle rafinovan\'fd uli\'e8n\'edk! Nech\'e1 se ode m
\'ec obl\'e9kat, nech\'e1 se obskakovat, a pak mi je\'9at\'ec bude n\'ecco p\'f8edhazovat. To teprve \'e8lov\'eck vid\'ed, co je to za\'e8. Takov\'fd klacek!\rdblquote
\par Mam\'e1 ve\'9ala dovnit\'f8 a odvedla Renata k sob\'ec do pokoje. Renato tam na\'9ael nit, uv\'e1zal si ji najeden pant\'edk \'9aatn\'edku mam\'e1 a za\'e8al na ni brnkat a p\'f8itom ji v\'9edycky chv\'edli povolil a zase napjal. Nit vyd\'e1vala hlub\'9a
\'ed a vy\'9a\'9a\'ed t\'f3ny, zrovna jako struny hudebn\'edho n\'e1stroje zn\'ecj\'ed - podle toho, jak jsou napjaty - r\'f9zn\'fdmi t\'f3ny; tak jim to vysv\'ectloval profesor Weinzierl. Vtom ho v\'9aak napadlo, \'9ee se je\'9at\'ec mus\'ed pod\'ed
vat na jedno m\'edsto v menuetu Paderewsk\'e9ho. }{D}{\f16 ocela je zapomn\'ecl. Ale to u\'9e ve\'9ael do pokoje pap\'e1 v pl\'e1\'9ati a se sn\'echob\'edlou \'9a\'e1lou kolem krku a \'f8ekl: \ldblquote Je nejvy\'9a\'9a\'ed \'e8as, jinak p\'f8ijdeme pozd
\'ec.\rdblquote Tak\'9ee Renato se u\'9e nemohl na menuet pod\'edvat. Kdy\'9e pak jeli vozem - rodi\'e8e a Renato a miss Florence, kter\'e1 ura\'9een\'ec }{o}{\f16 t\'e1\'e8ela hlavu k oknu - Renato si cestou \'f8\'edkal, \'9ee v\'9a
echno je ztraceno, pon\'ecvad\'9e u\'9e nemel \'e8as pod\'edvat se znovu na menuet.
\par Ale v\'9aechno pak dopadlo dob\'f8e. Kdy\'9e sed\'ecl na p\'f3diu, ne na koncertn\'edm p\'f3diu, ale na jevi\'9ati, jeho\'9e opona byla p\'f8ed hledi\'9at\'ecm vyta\'9eena, a kdy\'9e hr\'e1l, sly\'9ael, jak hudba, kterou hraje, p\'f8ich\'e1z\'ed z d\'e1
lky k jeho u\'9a\'edm a plyne jakoby sama, bez jeho p\'f8i\'e8in\'ecn\'ed. Myslel na profesora Weinzierla. kter\'fd tam st\'e1l ve velk\'e9, b\'edl\'e9, \'9akroben\'e9 ko\'9aili, a kdykoli zdravil dosp\'ecl\'e9, rozt\'e1l v\'9edycky jeho obli\'e8ej stejno
}{u}{\f16 orosenou \'e8erven\'ed jako tehdy, kdy ho p\'f8ijali Renatovi rodi\'e8e. Ano, vypadal je\'9at\'ec o stupe\'f2 m\'eck\'e8\'ed, skoro se a\'9e rozt\'e9kal, kdy\'9e se te\'ef ukl\'e1n\'ecl, i p\'f8ed sle\'e8nou Konr\'e1dovou, kter\'e1 se op\'ec
t nemohla ubr\'e1nit tomu, aby j\'ed lehk\'e1 \'e8erve\'f2 nevystoupila od krku a\'9e k hlav\'ec }{a}{\f16 ke sp\'e1nk\'f9m. Profesor Piller p\'f8ech\'e1zel za jevi\'9at\'ecm sem a tam s rukama slo\'9een\'fdma za z\'e1dy. P\'f8esn\'ec jako kdyby m\'ec
l dozor na chodb\'ec, odsunul na stranu jakousi kulisu a sna\'9eil se, aby se zde udr\'9eoval po\'f8\'e1dek, tak jako se ve \'9akole staral o to, aby se na zemi nep}{o}{\f16 volovaly pap\'edry od sva\'e8iny. Profesor Brischta mu zk\'f8\'ed\'9e
il cestu, zam\'ed\'f8il k Renatovi, ale v posledn\'ed chv\'edli z\'f9stal kousek p\'f8ed n\'edm st\'e1t a za\'e8al cukat hlavou. \ldblquote No ano, vy dnes p\'f8ece hrajete,\rdblquote a byl by se r\'e1d vyj\'e1d\'f8il pon\'eckud \'9a\'ed\'f8
e, kdyby mu bylo n\'ecco napadlo.}{ }{\f16 Profeso\'f8i se pohybovali, le\'9eeli tu naskl\'e1d\'e1ni ve vrstv\'e1ch a vz\'e1jemn\'ec se mezi sebe zasouvali. A Renato si \'f8ekl: to je zvl\'e1\'9atn\'ed, j\'e1 te\'ef sed\'edm na koncert\'ec a hraju, a p
\'f8itom mohu p\'f8em\'fd\'9alet. A nad podlahou, na kter\'e9 te\'ef hr\'e1l, spat\'f8il dal\'9a\'ed patro, v n\'ecm\'9e se poh}{y}{\f16 bovaly tyto jeho my\'9alenky. A pak tak\'e9 vid\'ecl, jak se nad t\'edmto patrem zved\'e1 dal\'9a\'ed patro, kde s\'ed
dl\'ed \'favahy o t\'ecchto my\'9alenk\'e1ch, a proto\'9ee i na toto patro dok\'e1zal myslet, toti\'9e na my\'9alen\'ed o my\'9alenk\'e1ch, bylo zde v m\'9eiku patro t\'f8et\'ed, a tak to stoupalo v\'fd\'9a a v\'fd\'9a}{,}{\f16 a\'9e
mu pojednou vjel do prsou m\'eckk\'fd \'falek - vid\'ecl s\'e1m sebe, jak sed\'ed na koncert\'ec a m\'e1 hr\'e1t (skladby kter\'e9 nacvi\'e8il se sle\'e8nou Konr\'e1dovou) a vid\'ecl tak\'e9, \'9ee nen\'ed v\'f9bec jist\'e9, zda t\'edm, \'9e
e pohybuje prsty, skute\'e8n\'ec ve vzduchu krystalizuj\'ed pr\'e1v\'ec tyto skladby. Av}{\'9a}{\f16 ak v tom okam\'9eiku bylo Schubertovo Impromptu t\'e9m\'ec\'f8 u konce.
\par Obecenstvo tleskalo tak mohutn\'ec, a\'9e byl Renato p\'f8ekvapen. Z\'f8ejm\'ec se jim to l\'edbilo, jist\'ec ne to, jak hr\'e1l. Bylo to sice spr\'e1vn\'e9, takov\'e9, jak to sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 vy\'9eadovala, ale to se jim pr\'e1v\'ec l\'edbi
t nemohlo. A i kdyby se jim to mohlo v t\'e9to jej\'ed spr\'e1vnosti l\'edbit, nepoznali by, jak to m\'eclo b\'fdt v t\'e9 vlastn\'ed spr\'e1vnosti. Odn\'eckud z v\'fd\'9aky se asi rychle spustilo n\'ecjak\'e9 mal\'e9 stvo\'f8en\'ed s k\'f8ehounk\'fdmi k
\'f8\'eddly sedlo si na kraj jevi\'9at\'ec p\'f8ed Renata, mezi n\'ecj a pub}{l}{\f16 ikum, a bez ohl\'e1\'9aen\'ed za\'e8alo v\'9aechno \'f8\'eddit podle sebe, ani\'9e si to Renato n\'ecjak zaslou\'9eil a ani\'9e k tomu m\'eclo n\'ecjak\'fd d\'f9vod.
\par Kdy\'9e potom lid\'e9 aplaudovali po druh\'e9 skladb\'ec, dok\'e1zal Renato rozeznat mezi kulat\'fdmi a pohybuj\'edc\'edmi se hlavami jeden obli\'e8ej. Na lev\'e9m konci jedn\'e9 \'f8ady sed\'ecl Fritz, tleskal ze v\'9aech sil a sm\'e1l se, a\'9e se mu t
\'f8\'e1sly br\'fdle. Dole pak jako prvn\'ed na Renata \'e8ekal. \ldblquote Bylo to skv\'ecl\'e9,\rdblquote \'f8ekl a pevn\'ec tiskl Renatovi ruku. To bylo mnohem v\'edc, ne\'9e Renato \'e8ekal. Ale i u Fritze se muselo st\'e1t to, \'9ee mezi Re}{n}{
\f16 atovo hr\'e1m a Fritzovo ucho se muselo vsunout to neur\'e8it\'e9 N\'ecco, co nebylo obsa\'9eeno p\'f8\'edmo v tom hran\'ed a co do n\'echo Renato v\'f9bec nevlo\'9eil, ale co se tam dostalo n\'e1hodn\'ec
, aby odpoutalo Fritzovu pozornost od skladeb, kter\'e9 Renato hr\'e1l. Kdyby se dalo p\'f8edpokl\'e1d}{a}{\f16 t, \'9ee Fritz p\'f8esn\'ec naslouchal (tak p\'f8esn\'ec, jak se to v\'9aak ani u Fritze nedalo o\'e8ek\'e1vat), pak snad bylo docela dob\'f8
e mo\'9en\'e9, \'9ee by jeho hran\'ed jako takov\'e9 schv\'e1lil. Nebylo to v\'9aak samo hran\'ed, co se mu l\'edbilo. P\'f8idalo se k tomu je\'9at\'ec ono ciz\'ed N\'ecco a to potom }{z}{\f16 n\'eclo v jeho ucha, nebo\'9d tak to b\'fdv\'e1 v\'9e
dycky: bez \'9apetky \'9apatn\'e9ho sv\'ecdom\'ed je velk\'e9 \'9at\'ecst\'ed nep\'f8edstaviteln\'e9, ba skoro se zd\'e1, \'9ee teprve kdy\'9e n\'e1s mali\'e8ko tr\'e1p\'ed sv\'ecdom\'ed, d\'e1 se poznat, \'9ee na\'9ae \'9at\'ecst\'ed a \'fasp\'ec
ch jsou dokonal\'e9.
\par Pozd\'ecji se pak zvedla opona p\'f8ed jevi\'9at\'ecm. Do hostince p\'f8i\'9ael princ Eugen a pron\'e1\'9ael v\'ecty, jejich\'9e smysl Renato nech\'e1pal. Mariana m\'ecla na sob\'ec \'9aaty s \'e8ern\'fdm \'9eiv\'f9tkem a s obrovsk\'fdmi b\'edl\'fdmi ruk
\'e1vy. \ldblquote To je mal\'e1 G\'e9rardov\'e1?\rdblquote zeptala se mam\'e1, \ldblquote no ale ta nen\'ed ani trochu hezk\'e1!\rdblquote Pak vyndala divadeln}{\'ed}{\f16 kuk\'e1tko. \ldblquote Pod\'edvej se,\rdblquote obr\'e1tila se na pap\'e1,
\ldblquote v\'9edy\'9d m\'e1 zahnut\'fd nos, hotovou skobu. A ta ch\'f9ze! Mus\'edm se p\'f8iznat, \'9ee jsem zklaman\'e1. M\'e1m ji v pam\'ecti jako mnohem hez\'e8\'ed, s jej\'ed matkou se to ned\'e1 v\'f9bec rovnat.\rdblquote
\par V dal\'9a\'ed p\'f8est\'e1vce p\'f8i\'9ael rodi\'e8e pozdravit n\'ecjak\'fd p\'e1n. \ldblquote Gratuluji,\rdblquote \'f8ekl Renatovi a pak se obr\'e1til k mam\'e1. \ldblquote Ta mal\'e1 to byla dcera G\'e9rardov\'e9,\rdblquote \'f8ekl. \ldblquote Jej
\'ed matka je zaj\'edmav\'e1 \'9eena.\rdblquote Vtiskl si monokl pon\'eckud pevn\'ecji do oka a pohl\'e9dl sm\'ecrem k prot\'ecj\'9a\'ed l\'f3\'9ei, v n\'ed\'9e usedla pan\'ed G\'e9rardov\'e1, aby sem p\'f8inesla v\'9aechny}{ }{\f16 v\'fdsostn\'e9
znaky sv\'e9ho neviditeln\'e9ho st\'e1te\'e8ku a ty aby odtud pronikly do divadeln\'edho s\'e1lu, v n\'ecm\'9e se jeden p\'f8es druh\'e9ho tla\'e8ili a hloup\'ec pokyvovali hlavami \'9aedobrad\'ed a obr\'fdlen\'ed rodi\'e8e ostatn\'edch \'9e\'e1k\'f9.
\ldblquote Jen si dejte pozor, a\'9d se do n\'ed nezakouk\'e1te, m\'e1m strach }{o}{\f16 va\'9ai dobrou pov\'ecst,\rdblquote \'f8ekla mam\'e1 ciz\'edmu p\'e1novi.
\par Av\'9aak p\'e1n se usm\'e1l. \ldblquote Ta se mus\'ed opravdu l\'edbit ka\'9ed\'e9mu. Ostatn\'ec vede docela zaj\'edmav\'fd \'9eivot. Ned\'e1vno, kdy\'9e byl tady ve m\'ecst\'ec spisovatel Gerhard Hauptmann, jedl u n\'ed a mysl\'edm, \'9e
e i Richard Strauss u n\'ed ve\'e8e\'f8el. Koresponduj\'ed si s n\'ed v\'9aelijak\'e9 veli\'e8iny.\rdblquote Sm\'e1l se p\'f8itom a slovo \ldblquote veli\'e8iny\rdblquote vyslovil tak, jako by \'9alo o lidi pon\'eckud pochybn\'e9, s nimi\'9e seri\'f3zn
\'ed lid\'e9 p\'f8irozen\'ec nep\'f8ijdou v\'f9bec do styku.
\par Renato v\'9aak byl t\'edmto sd\'eclen\'edm tak m\'e1lo p\'f8ekvapen, jako b\'fdv\'e1me v\'9aichni, kdy\'9e se p\'f8edm\'ect na\'9aich tu\'9eeb p\'f8ed n\'e1mi objev\'ed v nov\'fdch, je\'9at\'ec z\'e1\'f8iv\'ecj\'9a\'edch barv\'e1ch. To potom v\'ec\'f8\'ed
me, \'9ee je t\'edm na\'9ae n\'e1klonnost jaksi potvrzena, kdy\'9e shled\'e1me, jak se bez na\'9a\'ed \'fa\'e8asti sv\'ect, o n\'ecm\'9e sn\'edme, uzav\'edr\'e1 do nevra\'9eiv\'e9 velikosti a je\'9at\'ec bolestn\'ecj\'9a\'ed kr}{\'e1}{\f16
sy. A tak se Renato ani p\'f8\'edli\'9a nedivil, kdy\'9e se dov\'ecd\'ecl, \'9ee po \'e8erven\'e9m b\'echounu vstupovali k G\'e9rardov\'fdm do domu velc\'ed hudebn\'ed skladatel\'e9, \'9ee sed\'ecli ve zlat\'fdch leno\'9ak\'e1ch s ov\'e1ln\'fdmi op\'ec
radly a pan\'ed G\'e9rardov\'e1 jim p\'f8itom pod\'e1vala \'e8ernou k\'e1vu a \'9ee Mariana mo\'9en}{\'e1}{\f16 pr\'e1v\'ec vstala od ob\'ecda s Gerhardem Hauptmannem, kdy\'9e kolem t\'f8et\'ed p\'f8i\'9ala do parku a pak se ml\'e8ky d\'ed
vala kolem na hol\'e9 z\'e1hony a \'e8ern\'e9 v\'ectvov\'ed strom\'f9.
\par On v\'9aak m\'ecl v p\'f8\'ed\'9at\'edch dnech vstoupit do g\'e9rardovsk\'e9ho domu je\'9at\'ec jednou, ov\'9aem jinak, ne\'9e o\'e8ek\'e1val. \ldblquote Mus\'edm se dnes odpoledne bezpodm\'edne\'e8n\'ec sej\'edt s Marianou,\rdblquote \'f8ekl Felix ve
\'9akole, \'e8\'edm\'9e udusil hned v z\'e1rodku jakoukoli diskusi o tom, jak dalece je takov\'e9 setk\'e1n\'ed nutn\'e9 a z\'e1va\'9en\'e9. \ldblquote V\'ed\'9a, ono je zrovna dnes pro Marianu velice t\'ec\'9ek\'e9 dostat se z domu, a tak \'f8ekla, \'9e}
{e}{\f16 m\'e1me je\'9at\'ec takovou malou oslavu akademie. A aby jej\'ed matce nenapadlo, \'9ee je se mnou, mysleli jsme si, \'9ee bys ji mohl vyzvednout ty. Bylo by to od tebe ohromn\'ec mil\'e9.\rdblquote
\par Kdy\'9e pak Renato st\'e1l p\'f8ed hn\'ecd\'fdmi dve\'f8mi domu, uva\'9eoval: te\'ef zat\'e1hnu za tenhle zvonek. Ka\'9ed\'fd p\'f8ihl\'ed\'9eej\'edc\'ed by vid\'ecl, \'9ee ten okam\'9eik pr\'e1v\'ec nastal. P\'f8ihl\'ed\'9eej\'edc\'edmu by v\'9aak u\'9a
lo, \'9ee Renato nevstupuje do domu jako norm\'e1ln\'ed n\'e1v\'9at\'ecvn\'edk (jak si to celou dobu p\'f8\'e1l), ale se zak\'e1zan\'fdm a do jist\'e9 m\'edry intimn\'edm \'famyslem (tedy tak, jako by jednodu\'9ae p\'f8esko\'e8i}{l}{\f16
jednu etapu), jako n\'eckdo, kdo podv\'e1d\'ed pan\'ed G\'e9rardovou a cel\'fd tento d\'f9m a vlastn\'ec nakonec i Gerharda Hauptmanna a Richarda Strausse. Ti mo\'9en\'e1 pr\'e1v\'ec sed\'ed naho\'f8e u stolu a maj\'ed p\'f8ed sebou nedopit\'e9
sklenky s \'e8erven\'fdm v\'ednem. A kdyby byl Renato uveden do tohot}{o}{\f16 pokoje, usm\'e1li by se na n\'echo a \'f8ekli by mu: \ldblquote Aha, to je ten mal\'fd p\'f8\'edtel domu, co odvede to mal\'e9 d\'ecv\'e8\'e1tko na \'9akoln\'ed slavnost.
\rdblquote A souhlasn\'ec by p\'f8ik\'fdvli a p\'f8ejeli by ho pohledem, zat\'edmco jejich skute\'e8n\'fd pohled by byl obr\'e1cen k d\'edl\'f9m, kter\'e1 tvo\'f8\'ed, k hudb\'ec, k}{t}{\f16 er\'e1 jako b\'edl\'e9 jiskry v induk\'e8n\'edm p\'f8\'ed
stroji ti\'9ae prask\'e1 ve slov\'ec Elektra, a k divadeln\'edm hr\'e1m, kter\'e9 Felix \'e8etl, k d\'edl\'f9m, kter\'e1 vyvst\'e1vaj\'ed na obzoru, daleko od velk\'fdch, jasn\'fdch oblak, daleko od t\'e9to mal\'e9 sc\'e9ny zde. Kdyby v\'9aak n\'ec
kdo vstoupil a upozornil na }{t}{\f16 o slovy. \ldblquote To nen\'ed tak jednoduch\'e9, tady v\'f9bec nejde o n\'ecjakou \'9akoln\'ed slavnost,\rdblquote zarazili by se, dotkli by se dv\'ecma prsty desky stolu a \'f8ekli by: \ldblquote
No tohle! Kdo by to do nich \'f8ekl, do takov\'fdch mal\'fdch d\'ect\'ed! To by \'e8lov\'eck od toho uli\'e8n\'edka a od t\'e9 mal\'e9 nikdy ne\'e8ekal.\rdblquote Mo\'9en\'e1 by dokonce dali hlavy k sob\'ec, sm\'e1li by se a jejich d\'edla by se v n\'ec
\'e8em p\'f8ibl\'ed\'9eila. Kdyby v\'9aak nakonec p\'f8i\'9ael n\'eckdo dal\'9a\'ed a ozn\'e1mil, jak je to doopravdy, to u\'9e by Strauss a Hauptmann nerozum\'ecli v\'f9bec ni\'e8emu. Jen by vrt\'ecli hlavami a \'f8\'edkali: \ldblquote To }{j}{\f16 sou n
\'ecjak\'e9 hlouposti, kdo se v tom m\'e1 vyznat,\rdblquote a znud\'ecn\'ec by se hned odvr\'e1tili stranou.
\par Renato zat\'e1hl za zvonek ve dve\'f8\'edch se objevilo d\'ecv\'e8e v \'e8erven\'e9 sukni, z\'f8ejm\'ec n\'eckdo z dom\'e1c\'edch. V dom\'ec te\'ef ne\'e8ekali \'9e\'e1dnou n\'e1v\'9at\'ecvu. Z horn\'edho patra bylo sly\'9aet, jak tam n\'eckdo kart\'e1
\'e8em drhne podlahu. \'8eena u vchodu nepochopila, co Renato chce. \ldblquote Josefe, Josefe, n\'eckdo tu je!\rdblquote zavolala. Sluha v z\'e1st\'ec\'f8e a s vykasan\'fdmi ruk\'e1vy seb\'echl po schodech dol\'f9. Vyslechl Renata, ml\'e8ky p\'f8ik\'fd
vl, oto\'e8il se a zase vyb\'echl po schodi\'9ati nahoru. \'c8}{e}{\f16 rven\'e9 d\'ecv\'e8e za n\'edm volalo: \ldblquote U\'9e jsi zas tady dole nechal st\'e1t \'9eeb\'f8\'edk A\'9e spadne a n\'ecco sraz\'ed, to zas bude!\rdblquote
\par Renato se rozhl\'e9dl po schodi\'9ati, vid\'ecl b\'edl\'e9 st\'ecny a k\'e1men, kter\'fd v l\'edn\'e9 n\'e1lad\'ec t\'e9to neofici\'e1ln\'ed hodiny d\'e1val najevo, \'9ee v\'f9bec nech\'e1pe, co je to za d\'f9m, kter\'fd on dr\'9e\'ed pohromad\'ec, \'9e
e ned\'ecl\'e1 sebemen\'9a\'ed rozd\'edl mezi n\'edm, Renatem, a pan\'ed G\'e9rardovou, ka\'9ed\'fd na n\'ecj sm\'ecl klidn\'ec hled\'ect a chodit po n\'ecm, proto\'9ee se prost\'ec pova\'9eoval za oby\'e8ejn\'fd k\'e1men, kter\'fd se nijak neodli\'9a
uje od materi\'e1lu sousedn\'edch dom\'f9. Ani slu\'9eebn}{i}{\f16 ctvo z\'f8ejm\'ec nic nech\'e1palo (sluha ve velk\'e9m sp\'ecchu vy\'f8\'eddil Renat\'f9v vzkaz), posuzovalo tento d\'f9m jen podle mzdy kterou bralo, podle j\'eddla, kter\'e9 dost\'e1
valo, a na p\'f8\'ed\'9at\'edm m\'edst\'ec by na ot\'e1zku, kde bylo p\'f8edt\'edm ve slu\'9eb\'ec, docela jednodu\'9ae odpov\'ecd\'eclo: \ldblquote U pan\'ed G\'e9r}{a}{\f16 rdov\'e9\rdblquote (vyslovilo by to \'8a\'e9rartov\'e9) a \'f8eklo by to stejn
\'ec nenucen\'e9, jako by vyslovil sv\'e9 jm\'e9no kn\'ed\'9eec\'ed syn, kdyby p\'f8i\'9ael jako nov\'fd \'9e\'e1k do prvn\'ed t\'f8\'eddy netu\'9ae, \'9ee se zvukem tohoto jm\'e9na se kolem jeho hlavy vzn\'e1\'9aej\'ed odlesky n\'e1dhern\'e9ho z\'e1
mku, lesnat\'e9 krajiny, d}{\'e1}{\f16 vn\'fdch v\'e1lek a mistrovsk\'fdch d\'ecl star\'fdch mal\'ed\'f8\'f9.
\par Sluha p\'f8i\'9ael, ale pak je\'9at\'ec jednou vyb\'echl zp\'e1tky ke schodi\'9ati. \ldblquote Tak u\'9e poj\'ef, Marij\'e1nko!\rdblquote zavolal a zatleskal. \ldblquote Poj\'ef rychle, mlad\'fd p\'e1n tu \'e8ek\'e1.\rdblquote Sly\'9ael, jak Mariana vol
\'e1: \ldblquote No jo, u\'9e jdu.\rdblquote Na sluh\'f9v pokyn tolik chv\'e1tala, \'9ee si zap\'ednala rukavi\'e8ky a\'9e za ch\'f9ze.
\par Na rohu \'e8ekal Felix. Pak spolu \'9ali kousek ve t\'f8ech. \'8ali po nudn\'e9 ulici, po kter\'e9 Renato \'e8asto chod\'edval s miss Florence obr\'e1cen\'fdm sm\'ecrem a kter\'e1 m\'ecla o\'9akliv\'e9 jm\'e9no Bredovsk\'e1. Felix a Mariana se sm\'e1
li. Nemysleli na to, \'9ee jdou Bredovskou ulic\'ed, jej\'ed\'9e hodn\'e9, \'9aed\'e9 domy tu st\'e1ly rozkro\'e8en\'e9 a byly najednou k politov\'e1n\'ed, proto\'9ee Felix a Mariana jim v\'f9bec nev\'ecnovali pozornost.
\par Mariana se pod\'edvala ze strany na Renata: \ldblquote Vezmeme ho s sebou, ne?\rdblquote \'f8ekla Felixovi. Ten v\'9aak ml\'e8el. Pak u\'9e bylo sly\'9aet jen ozv\'ecnu krok\'f9 na dla\'9eb\'ec a\'9e do chv\'edle, kdy se od nich Renato odd\'eclil.
\par O n\'eckolik dn\'ed pozd\'ecji do\'9alo k ud\'e1losti, kter\'e1 by v t\'e9to zpr\'e1v\'ec m\'ecla z\'f8ejm\'ec figurovat jako hlavn\'ed, kter\'e1 v\'9aak u\'9e tehdy zanechala kolem sebe tolik nejasnost\'ed, \'9ee dnes u\'9e se v\'f9bec ned\'e1
dopodrobna zachytit, jak to doopravdy bylo. Jedna v\'ecc je v\'9aak jist\'e1: \'9ee toti\'9e ciz\'ed \'e8ervenol\'edc\'ed profesor - v\'ecd\'eclo se o n\'ecm jen to, \'9ee se jmenuje Schulte a \'9ee u\'9e n\'ecjak\'fd \'e8as supluje v kvart\'ec a ve vy
\'9a\'9a\'edch t\'f8\'edd\'e1ch zem\'ecpis - \'9ee tento pro}{f}{\f16 esor vstoupil rozzu\'f8en do t\'f8\'eddy, p\'f8inutil Felixe a Marianu, aby ho n\'e1sledovali, zeptal se Felixe na jeho jm\'e9no a pak u\'e8inil z\'e1pis do t\'f8\'eddn\'ed
knihy. I to, co do n\'ed napsal, se p\'f8ibli\'9en\'ec v\'ed: \ldblquote Bruchhagen prov\'e1d\'ed s jednou mladou privatistkou nep\'f8\'edstojnosti,\rdblquote ta}{k}{\f16 n\'ecjak to asi zn\'eclo. V\'9aichni v\'9aak nem\'ecli \'e8as p\'f8e\'e8\'ed
st si to, proto\'9ee do t\'f8\'eddy vstoupil hned po zazvon\'ecn\'ed profesor Brischta, kter\'fd m\'ecl posledn\'ed hodinu dopoledne latinu. Ostatn\'ec nikdo ani p\'f8esn\'ec nev\'ecd\'e8l, co by si m\'ecl pod slovem \ldblquote nep\'f8\'edstojnosti
\rdblquote p\'f8edstavit. W}{o}{\f16 ska tvrdil, \'9ee ciz\'ed profesor ty dva vyt\'e1hl ze z\'e1chodk\'f9. To mu nikdo jen tak nev\'ec\'f8il, Woska v\'9aak na sv\'e9m tvrzen\'ed trval i pozd\'ecji, a po\'f8\'e1d opakoval, \'9ee to vid\'ecl na vlastn\'ed
o\'e8i.
\par Ostatn\'ec byl to pr\'e1v\'ec Woska, kdo Renatovi ve chv\'edli, kdy ten \'9ael za profesorem Brischtou ze t\'f8\'eddy (a nesl za n\'edm jako obvykle t\'f8\'eddn\'ed knihu), tedy pr\'e1v\'ec Woska Renatovi po\'9aeptal, a\'9d str\'e1nku se z\'e1
pisem vytrhne. \ldblquote Ten v\'f9l stejn\'ec napsal z\'e1pis na nespr\'e1vnou str\'e1nku,\rdblquote \'f8ekl. \ldblquote Na t\'e9 str\'e1nce zat\'edm nic nen\'ed, nikdo si toho nev\'9aimne.\rdblquote Ur\'e8it\'ec by se t}{o}{\f16 nebylo dalo prov\'e9
st podle jeho rady, neb\'fdt toho, \'9ee profesora Brischtu oslovila na schodi\'9ati ona d\'e1ma, kter\'e1 se tak \'e8asto d\'e1vala informovat o sv\'fdch dvou synech a kter\'e1 ho zdr\'9eela tak dlouho, a\'9e na schodi\'9ati u\'9e nikdo nebyl a Renato c
\'edtil, jak jeho vlastn\'ed}{ }{\f16 ruka sah\'e1 po listu v t\'f8\'eddn\'ed knize. A\'9e se divil, jak snadno list povolil. Nev\'9aiml si v\'9aak, \'9ee za n\'edm jde po schodech ti\'9ae a pomalu profesor Piller, a teprve kdy\'9e byl na stejn\'e9 \'fa
rovni jako on (pr\'e1v\'ec ve chv\'edli, kdy Renato levou rukou zaklapl t\'f8\'eddn\'ed knihu a p}{r}{\f16 avou zastrkoval zma\'e8kan\'fd list do kapsy kab\'e1tu), teprve v t\'e9 chv\'edli Renato zjistil, \'9ee profesor ho ze strany pozoruje a \'9e
e se mu v hlav\'ec, hluboko za zornicemi, rozho\'f8ely uhl\'edky o\'e8\'ed. \ldblquote \'c1, to je Martin,\rdblquote pravil docela pomalu. Pak se znovu beze slova hezkou ch}{v}{\f16 \'edli na Renata d\'edval, na\'e8e\'9e s d\'f9razem na ka\'9ed\'e9
m jednotliv\'e9m slov\'ec pokra\'e8oval: \ldblquote Je\'9at\'ec si spolu promluv\'edme, a to velmi d\'f9kladn\'ec, to se rozum\'ed. Dnes ne, ale z\'edtra se u m\'ec, pros\'edm, p\'f8ihlaste.\rdblquote Pak nechal Renata b\'fdt a za n\'edm, za jeho \'9a
irok\'fdmi \'e8ern\'fdmi z\'e1dy se Re}{n}{\f16 atovi zjevovaly v\'9aechny mo\'9enosti - od rozhodnut\'ed mimo\'f8\'e1dn\'e9 konference p\'f8es vylou\'e8en\'ed z gymn\'e1zia a\'9e po vylou\'e8en\'ed ze v\'9aech st\'f8edn\'edch \'9akol v kr\'e1lovstv\'ed
- a zvolna s n\'edm stoupaly po schodech.
\par Lze si snadno domyslet, co se d\'e1lo odpoledne: Renato toti\'9e vypr\'e1v\'ecl o cel\'e9m p\'f8\'edpadu miss Florence. Lze si to domyslet, uv\'e1\'9e\'edme-li v\'fdjime\'e8n\'e9 okolnosti, vzru\'9aen\'ed a hroz\'edc\'ed nebezpe\'e8\'ed a p\'f8ihl\'e9
dneme-li k tomu, \'9ee se to v\'9aechno sesulo na uzl\'ed\'e8ek nad\'ecj\'ed a strach\'f9, jak\'fdm byl n\'e1\'9a hrdina, jak jsme se s n\'edm sezn\'e1mili v pr\'f9b\'echu tohot}{o}{\f16 vypr\'e1v\'ecn\'ed (a\'9d u\'9e jsou tyhle z\'e1v\'ec
ry jakkoli sporn\'e9, nav\'edc u tak problematick\'e9ho chlapce, jak\'fdm Renato byl). To v\'9aechno n\'e1s tedy u\'9e napadlo a kdov\'ed, t\'f8eba se na\'9ael n\'eckdo, kdo mu to v\'9aechno odpustil. I kdy\'9e Felix a Mariana mu to odpustit nemohli.
\par To, \'9ee to sd\'eclil miss Florence, zp\'f9sobilo ov\'9aem n\'ecco, co Renato ne\'e8ekal; ta se toti\'9e nespokojila jen tak n\'ecjak\'fdm vysv\'ectlen\'edm, cht\'ecla v\'ecd\'ect v\'9aechno a dop\'eddila se nakonec i toho, co tvrdil Woska - toto sd\'ec
len\'ed m\'eclo tedy za n\'e1sledek n\'ecco, co Renato netu\'9ail. Miss }{F}{\f16 lorence se toti\'9e rozhodla, \'9ee okam\'9eit\'ec zajde za pan\'ed G\'e9rardovou. \ldblquote To je n\'ecco p\'f8\'ed\'9aern\'e9ho, to se p\'f8ece nem\'f9\'9e
e nechat jen tak,\rdblquote \'f8ekla a ani nepo\'e8kala, a\'9e se vr\'e1t\'ed mam\'e1, kter\'e1 byla to odpoledne a ve\'e8er mimo d\'f9m, a vydala se na cestu.
\par Tento v\'fdvoj v\'ecc\'ed byl zcela ne\'e8ekan\'fd, ale stejn\'ec ne\'e8ekan\'e9 bylo i to, co p\'f8\'ed\'9at\'ed den \'f8ekl profesor Piller nebo - p\'f8esn\'ecji \'f8e\'e8eno - to, co ne\'f8ekl. Nejprve se na Renata velmi dlouho d\'ed
val a potom pravil: \ldblquote Ano, zavolal jsem si v\'e1s sem, proto\'9ee jsem s v\'e1mi od akademie nemluvil. Cht\'ecl jse}{m}{\f16 se v\'e1s jen zeptat, kdo v\'e1s u\'e8\'ed hr\'e1t na klav\'edr.\rdblquote A kdy\'9e mu pak Renato sd\'eclil jm\'e9
no sle\'e8ny Konr\'e1dov\'e9, \'f8ekl: \ldblquote To je, zd\'e1 se, skute\'e8n\'e1 odbornice.\rdblquote Potom vstal, \'e8\'edm\'9e nazna\'e8il, \'9ee rozhovor je u konce.
\par O \'e8em v\'9aak miss Florence s pan\'ed G\'e9rardovou hovo\'f8ily, jak se to v\'9aechno sb\'echlo, zda z hlavy pan\'ed G\'e9rardov\'e9 vy\'9alehl blesk, tak\'9ee miss Florence musela zrudnout studem za svou vt\'edravost a zhroutit se; nebo zda snad pan
\'ed G\'e9rardov\'e1 odlo\'9eila zlatou mantilu sv\'fdch um\'ecleck\'fdch zn\'e1most\'ed, aby se mohla naklonit kup\'f8edu a \'f8\'edci: }{\ldblquote }{\f16 Jen mluvte, mne to \'fa\'9easn\'ec zaj\'edm\'e1\rdblquote
- nic z toho se nedalo zjistit. Miss Florence ne\'f8ekla o sv\'e9 n\'e1v\'9at\'ecv\'ec ani slovo. Av\'9aak to, \'9ee Mariana u\'9e nep\'f8i\'9ala do \'9akoly a \'9ee Felix u\'9e necht\'ecl s Renatem mluvit a \'9ee p\'f8ed ostatn\'edmi spolu\'9e\'e1ky
\'f8ekl: \ldblquote S\~takov\'fdm sm\'ec\'9an\'fdm mimin}{e}{\f16 m nemluv\'edm\rdblquote - to by se bez on\'e9 n\'e1v\'9at\'ecvy ur\'e8it\'ec nebylo stalo. Nutno ostatn\'ec dodat, \'9ee Felix z\'f9stal neoblomn\'fd. I kdy\'9e se mu tlust\'fd
Pick pokusil p\'f8ipomenout: \ldblquote To kv\'f9li tob\'ec p\'f8ece vytrhl tu str\'e1nku z t\'f8\'eddnice,\rdblquote ani pak necht\'ecl o Renatovi nic sly\'9aet. \ldblquote Stejn\'ec j}{e}{\f16 to legra\'e8n\'ed mimino,\rdblquote \'f8ekl jen, na\'e8e
\'9e tlust\'fd Pick (ani\'9e pochopil, o\'e8 jde) pravil s pousm\'e1n\'edm: \ldblquote No jist\'ec, to je p\'f8ece jasn\'e9.\rdblquote
\par Pokud v\'9aak jde o Marianu, nez\'f9stalo jen p\'f8i tom, \'9ee te\'ef nechodila do parku, ale nep\'f8i\'9ala u\'9e ani do \'9akoly, a dokonce zmizela z m\'ecsta. Jej\'ed matka ji odvezla do V\'eddn\'ec. \ldblquote Dali ji do penzion\'e1tu Sacr\'e9 coeur,
\rdblquote pravila mam\'e1 a dala t\'edmto francouzsk\'fdm slovem - t\'ecmito slabikami, kter\'e9 jako jemn\'e1 zvonkohra doprov\'e1zely sestry, kdy\'9e odch\'e1zely zahradou k ve\'e8ern\'ed pobo\'9enosti - dala t\'edmto kr\'e1sn\'fdm jm\'e9ne}{m}{\f16
Sacr\'e9 coeur zaz\'e1\'f8it tenk\'e9mu zlat\'e9mu p\'e1sku, kter\'fd se pr\'e1v\'ec za\'e8al nen\'e1padn\'ec ov\'edjet kolem Marianiny postavy.
\par P\'f8\'edpadu se str\'e1nkou z t\'f8\'eddn\'ed knihy ostatn\'ec nev\'ecnovala mam\'e1 \'9e\'e1dnou zvl\'e1\'9atn\'ed pozornost. Nebo\'9d osud tomu cht\'ecl, \'9ee byla pr\'e1v\'ec v t\'ecch kritick\'fdch dnech velmi zam\'ecstn\'e1na rodinnou z\'e1le\'9e
itost\'ed. Zem\'f8ela toti\'9e teta Mel\'e1nie. Zem\'f8ela, ale svou smrt\'ed se vz\'e1p\'ect\'ed jakoby probudila k \'9eivotu, co\'9e a\'9e dosud nikdo nep\'f8edpokl\'e1dal. Najednou se toti\'9e z r\'f9zn\'fdch sm\'ecr\'f9 daly do pohybu vlaky, aby kv
\'f9li n\'ed svezly p\'f8\'edbuzn\'e9 najedno }{m}{\f16 \'edsto. Mluvilo se o n\'ed, vedly se nal\'e9hav\'e9 telefonn\'ed hovory a mam\'e1, v \'e8ern\'e9 sukni a \'e8ern\'e9 bl\'f9zce, si p\'f8i ob\'ecd\'ec na chvili\'e8ku p\'f8ilo\'9eila k o\'e8\'ed
m kapesn\'edk. Jak se mohlo st\'e1t, \'9ee mam\'e1 za\'e8ala najednou nad tetou Mel\'e1ni\'ed plakat? Je p\'f8irozen\'ec mo\'9en\'e9, \'9ee smrt, kter\'e1 p\'f8}{i}{\f16 ch\'e1z\'ed odn\'eckud z neviditeln\'e9ho z\'e1sv\'ect\'ed, s sebou z\'e1rove\'f2 p
\'f8in\'e1\'9a\'ed i jin\'e9 z\'e1sv\'ectn\'ed vzdu\'9an\'e9 jevy, t\'f8eba \'9eivot, o n\'ecm\'9e lid\'e9 tvrd\'ed, \'9ee jsme ho vedli p\'f8ed sv\'fdm zrozen\'edm a kter\'fd jako by byl ovl\'e1d\'e1n t\'fdmi\'9e b\'e1jn\'fdmi z\'e1kony jako \'9eivot on
\'ecch p\'f8edpotopn\'edch zv\'ed\'f8at, kter\'e1 }{v}{\f16 e skute\'e8nosti snad nikdy neexistovala a jejich\'9e obrovit\'e9 kosti sdr\'e1tovan\'e9 dohromady p\'f8ed n\'e1mi tak n\'e1dhern\'ec o\'9e\'edvaj\'ed v nejti\'9a\'9a\'edch s\'e1lech p\'f8\'ed
rodov\'ecdn\'e9ho muzea jako symboly neu\'9eite\'e8nosti a nudy. Je mo\'9en\'e9, \'9ee smrt p\'f8i\'9ala proto, aby mam\'e1 obklopila \'9eivotem, kter}{\'fd}{\f16 s jej\'ed skute\'e8nou existenc\'ed nem\'ecl v\'f9bec nic spole\'e8n\'e9ho, \'9eivotem, v n
\'ecm\'9e sed\'e1vala s tetou Mel\'e1ni\'ed v zahrad\'ec, kde ob\'ec, p\'f8es pot\'ed\'9ee, kter\'e9 j\'edm p\'f9sobily stojat\'e9 l\'edmce bl\'f9zek, k sob\'ec nakl\'e1n\'ecly sv\'e9 tenk\'e9, \'9elut\'e9 obli\'e8eje v tajemn\'e9m blouzn\'ecn\'ed. T\'f8
eba te\'ef takov\'fd \'9ei}{v}{\f16 ot nast\'e1v\'e1 a pozn\'e1n\'edm \ldblquote byla to p\'f8ece jen moje teta\rdblquote z\'edskal nad mam\'e1 zni\'e8ehonic vl\'e1du. Ale mo\'9en\'e1 tak\'e9, \'9ee to bylo tak, \'9ee smrt jako mechanick\'e9 popla\'9an
\'e9 za\'f8\'edzen\'ed uvedla mal\'fdm trhnut\'edm do pohybu slo\'9eit\'e9 soukol\'ed, u\'9e d\'e1vno p\'f8ipraven\'e9 a nata\'9een\'e9, soukol\'ed, kter\'e9}{ }{\f16 nyn\'ed vykon\'e1valo svou komplikovanou pr\'e1ci t\'edm, \'9ee se objedn\'e1valy smute
\'e8n\'ed \'9aaty a smute\'e8n\'ed ozn\'e1men\'ed, a t\'edm, \'9ee se p\'f8ij\'edmaly kondolence a vyjad\'f8ovalo pohnut\'ed nad ztr\'e1tou.
\par Renata by bylo ur\'e8it\'ec pot\'ec\'9ailo, kdyby jeden z t\'ecchto dvou mechanism\'f9 fungoval. Pak by byl o \'famrt\'ed u\'9e d\'e1le neuva\'9eoval s v\'ecdom\'edm, \'9ee o zem\'f8elou je dob\'f8e postar\'e1
no, tak jako na divadle by byly kulisy tohoto p\'f8edstaven\'ed zaclonily Renatovi v\'fdhled. Proto\'9ee v\'9aak mam\'e1 u\'9e odpoledne prohl\'e1sila: \ldblquote Cht\'ecla jsem pr\'e1v\'ec jet na p\'e1r dn\'ed na Semmering, tahle tet}{a}{\f16 um\'f8
ela opravdu v nevhodnou chv\'edli\rdblquote , a proto\'9ee str\'fdcov\'e9 si vykl\'e1dali sv\'e9 v\'e1le\'e8n\'e9 vtipy a tak\'e9 se zem\'f8el\'e9 tet\'ec Mel\'e1nii trochu posm\'edvali, otev\'edral se t\'ecmito net\'ecsn\'fdmi m\'edsty v kulis\'e1
ch a mezerami v jejich \'9apatn\'e9m um\'edst\'ecn\'ed Renatovi v\'fdhled do z\'e1kulis\'ed, kter\'e9 l}{e}{\f16 \'9eelo ve tm\'ec a jeho\'9e p\'f8\'edtomnost mu brala dech, kdy\'9e si uv\'ecdomil, jak opu\'9at\'ecn\'e1 teta Mel\'e1nie ve sv\'e9 \'e8ern
\'e9 rakvi v t\'e9to temnot\'ec miz\'ed.
\par \'8ee teta Mel\'e1nie p\'f8ipadala ostatn\'edm i te\'ef je\'9at\'ec zvl\'e1\'9atn\'ed, na tom m\'ecla dokonce vinu - a\'e8 je to velice smutn\'e9 - dal\'9a\'ed podivn\'e1 okolnost jej\'ed smrti. Ranila ji mrtvice, a to onoho ve\'e8era, kdy k n\'ed poprv
\'e9 za dvacet let nep\'f8i\'9ael doktor Valenta na pravidelnou n\'e1v\'9at\'ecvu. N\'eckte\'f8\'ed z p\'f8\'edbuzn\'fdch m\'ednili, \'9ee ji zabila roz\'e8iluj\'edc\'ed p\'f8edstava, \'9ee je j\'ed t\'f8eba nev\'ecrn\'fd. Rozv\'e1\'9en\'ecj\'9a\'ed \'e8
lenov\'e9 rodiny si v}{\'9a}{\f16 ak byli jisti, \'9ee tvrdit n\'ecco takov\'e9ho je \'e8ir\'fd nesmysl, a tak v\'9aichni se nakonec shodli na tom, \'9ee soub\'ech obou ud\'e1lost\'ed je t\'f8eba pova\'9eovat za pouhou n\'e1hodu, i kdy\'9e ov\'9a
em podivnou.
\par S\'e1m doktor Valenta musel n\'e9st tuto ztr\'e1tu velmi t\'ec\'9ece. Onemocn\'ecl, a kdy\'9e potom zase p\'f8i\'9ael do parku, bylo na n\'ecm vid\'ect, jak hluboce ho to zas\'e1hlo. Zdraven\'ed mu d\'eclalo pot\'ed\'9ee v\'9edycky. Te\'ef v\'9a
ak mohl zdvihnout pa\'9ei jen s velk\'fdm \'fasil\'edm, vedl ruku ke klobouku tak pomalu a s tak velk\'fdm t\'f8asem, s\'e1hl tak \'e8asto mimo a do pr\'e1zdna, \'9ee se Ren}{a}{\f16 to rozhodl, \'9ee mu nap\'f8\'ed\'9at\'ec tuto n\'e1mahu uspo\'f8\'ed
. Kdykoli ho te\'ef potkal, d\'edval se stranou a d\'eclal, \'9ee ho nevid\'ed. Po n\'eckolika letech se v\'9aak dov\'ecd\'ecl, \'9ee si t\'edm doktora Valentu tak pohn\'ecval, \'9ee o n\'ecm mluvil jako o neotesan\'e9m klackovi, s jak\'fdm se v \'9eivot
\'ec neset}{k}{\f16 al. To u\'9e v\'9aak bylo t\'ec\'9ek\'e9 za\'e8\'edt znovu se zdraven\'edm, a tak se stalo, \'9ee doktor zem\'f8el, ani\'9e se v\'ecc vysv\'ectlila.
\par O jeho poh\'f8bu (jeho\'9e se Renato z\'fa\'e8astnil \ldblquote za rodinu\rdblquote a snad i proto, aby t\'edmto gestem jaksi sum\'e1rn\'ec od\'e8inil ono nezdraven\'ed), o tomto poh\'f8bu je t\'f8eba uv\'e9st je\'9at\'ec jednu podrobnost. Renato, te\'ef
u\'9e to nebyl gymnazista, se podivil, kdy\'9e mezi smute\'e8n\'edmi hosty uvid\'ecl profesora Pillera. P\'f8i odchodu ze h\'f8bitova k n\'ecmu pak profesor Piller p\'f8istoupil. \ldblquote T\'ec\'9a\'ed m\'ec, pane Martine, \'9ee se tu s v\'e1mi setk
\'e1v\'e1m,\rdblquote \'f8ekl, \ldblquote }{a}{\f16 dokonce p\'f8i poh\'f8bu tak \'factyhodn\'e9ho mu\'9ee. Mo\'9en\'e1 se pt\'e1te, co mne sem p\'f8ivedlo. Proto v\'e1m mohu prozradit, \'9ee jsem se t\'ec\'9ail jeho velkomyslnosti jako m\'e1lokdo jin
\'fd. Podporoval mne po celou dobu m\'fdch studi\'ed a ani pozd\'ecji mi pomoc nikdy neodm\'edtl. Byl to \'9alechet}{n}{\f16 \'fd mu\'9e. Ostatn\'ec i v\'e1m byl velmi naklon\'ecn a p\'f8i ka\'9ed\'e9 p\'f8\'edle\'9eitosti se za v\'e1s p\'f8
imlouval. V prvn\'edch letech pak zcela mimo\'f8\'e1dn\'ec.\rdblquote Renato u\'9e se chystal odporou\'e8et; kdy\'9e v\'9aak p\'f8i lou\'e8en\'ed cht\'ecl st\'e1hnout ruku zp\'e1tky, c\'edtil, \'9ee ji profesor st\'e1le je\'9at\'ec sv\'edr\'e1. Zd\'e1lo}
{ }{\f16 se, jako by o n\'ec\'e8em usilovn\'ec p\'f8em\'fd\'9alel. Kone\'e8n\'ec Renatovu ruku pustil. \ldblquote Mluv\'edm s v\'e1mi dnes jako mu\'9e s mu\'9eem,\rdblquote pravil. \ldblquote Mysl\'edm, \'9ee v\'e1m to mus\'edm pov\'ecd\'ec
t. Vy jste toti\'9e - bylo to mysl\'edm v tercii - tehdy jste provedl n\'e1ramn\'fd kousek se str\'e1nkou z t\'f8\'eddn\'ed knihy v}{\'9a}{\f16 ak vy si to jist\'ec pamatujete. N\'e1hodou jsem to tehdy vid\'ecl. O tom z\'e1znamu jsem ostatn\'ec u\'9e v
\'ecd\'ecl, kolega m\'ec o n\'ecm jako t\'f8\'eddn\'edho informoval. V\'ecd\'ecl jsem tedy, \'9ee jste to neud\'eclal pro vlastn\'ed prosp\'ecch. P\'f8esto jste v\'9aak musel \'e8ekat, \'9ee v\'e1s stihne nejt\'ec\'9e\'9a\'ed trest}{ }{\f16 ze v\'9aech z
\'fa\'e8astn\'ecn\'fdch a mo\'9en\'e1 i vylou\'e8en\'ed z gymn\'e1zia. P\'f8edstavte si, co by to bylo znamenalo pro v\'e1s a pro va\'9ae rodi\'e8e. Ale d\'f8\'edv, ne\'9e jsem n\'ecco podnikl, \'f8ekl jsem si, \'9ee se mus\'ed
m poradit s doktorem Valentou, a tak jsem za n\'edm, za na\'9a\'edm spole\'e8n\'fdm ochr\'e1ncem}{,}{\f16 odpoledne za\'9ael. Hned mi \'f8ekl, a\'9d co nech\'e1m b\'fdt, a\'9d to ignoruji. Takov\'fd n\'e1vrh mi zpo\'e8\'e1tku p\'f8ipadal naprosto nesl
\'fdchan\'fd. Mus\'edm se p\'f8iznat, \'9ee to byl m\'f9j prvn\'ed spor s n\'edm. \'d8ekl mi, \'9ee jste hodn\'fd chlapec, a mluvil tak\'e9 o tom, \'9ee va\'9ae matka nemocn\'e1. Soudil o}{ }{\f16 cel\'e9 situaci neoby\'e8ejn\'ec proz\'edrav\'ec a m\'ed
nil, \'9ee na v\'ecci nem\'f9\'9ee b\'fdt nic n\'e1padn\'e9ho, kdy\'9e p\'f8ece kolega, kter\'fd z\'e1pis provedl, je na \'9akole jen jako v\'fdpomocn\'e1 s\'edla a je\'9at\'ec p\'f8ed konferenc\'ed \'fastav opust\'ed. Nic z toho mne nedok\'e1zalo p\'f8
esv\'ecd\'e8it a je\'9at\'ec kdy\'9e jsem od n\'ech}{o}{\f16 odch\'e1zel, zast\'e1val jsem sv\'f9j p\'f9vodn\'ed n\'e1zor. Ve\'e8er v\'9aak p\'f8i\'9ael s\'e1m ne\'e8ekan\'ec ke mn\'ec do bytu. V\'fdstup po schodi\'9ati mu u\'9e tehdy d\'eclal obrovsk
\'e9 pot\'ed\'9ee. \'d8ekl, \'9ee p\'f8ich\'e1z\'ed, aby se za v\'e1s je\'9at\'ec jednou p\'f8imluvil, a upozornil m\'ec, \'9ee je to poprv\'e9 za dvacet let, kdy }{v}{\f16 ynechal ka\'9edodenn\'ed n\'e1v\'9at\'ecvu ve sp\'f8\'e1telen\'e9m dom\'ec. Je\'9a
t\'ec si p\'f8esn\'ec vzpom\'edn\'e1m, jak to \'f8ekl: \ldblquote Tam pro m\'ec vybudovali v\'fdtah, a j\'e1 p\'f8ich\'e1z\'edm k v\'e1m do t\'f8et\'edho patra, a\'e8koli tu v\'fdtah nem\'e1te.\rdblquote A tak jsem si v tu chv\'edli \'f8ekl, \'9ee tu v
\'ecc nech\'e1m b\'fdt. Ov\'9aem ti druz\'ed dva}{,}{\f16 v\'e1\'9a p\'f8\'edtel Bruchhagen a to d\'ecv\'e8e, u\'9e ani nev\'edm, jak se jmenovala, ti na tom p\'f8irozen\'ec vyd\'eclali.\rdblquote
\par Tento rozhovor se v\'9aak odehr\'e1l a\'9e mnohem pozd\'ecji. Nebo\'9d je\'9at\'ec je t\'f8eba dodat, co d\'eclal Renato v dob\'ec, kter\'e1 n\'e1sledovala po akademii a po ud\'e1losti s t\'f8\'eddn\'ed knihou. Pokud jde o akademii, mus\'edm \'f8\'edci,
\'9ee profesor Weinzierl za ni dostal \'f8\'e1d. Gratulovalo se mu, ale pozd\'ecji se o tom ve\'e8\'edrku ani o Renatov\'e8 h\'f8e na klav\'edr u\'9e nemluvilo. Jen je\'9at\'ec jednou jsme se u n\'e1s doma k akademii vr\'e1tili. Mam\'e1 toti\'9e
zaslechla pozoruho}{d}{\f16 nou zv\'ecst: \ldblquote Mezi profesorem Weinzierlem a sle\'e8nou Konr\'e1dovou - ti dva se p\'f8ece sezn\'e1mili u n\'e1s - mezi t\'ecmito dv\'ecma se pr\'fd vyvinulo n\'ecco zvl\'e1\'9atn\'edho,\rdblquote \'f8ekla.
\ldblquote Dokonce se \'f8\'edk\'e1, \'9ee ona si mysl\'ed, \'9ee on si ji chce vz\'edt. To by ho p\'f8irozen\'ec nikdy ani nenapadlo.\rdblquote
\par }{K}{\f16 dy\'9e te\'ef p\'f8ich\'e1zela sle\'e8na Konr\'e1dov\'e1 na hodinu, Renato se na ni \'e8asto po o\'e8ku zad\'edval. Pozoroval, jak se jej\'ed tmavo\'e8erven\'e9 \'9aaty p\'f8i hlubok\'e9m n\'e1dechu v\'9e
dycky zvednou a pak zase klesnou. A potom si v\'9edycky myslel: Aha, cht\'ecla by, aby se s n\'ed profesor Weinzie}{r}{\f16 l o\'9eenil! A nep\'f8i\'9alo mu nijak zat\'ec\'9eko p\'f8edstavit si, jak se profesor Weinzierl rychl\'fdm pohybem a s vlaj\'edc
\'ed bradkou chyst\'e1, \'9ee ji obejme.
\par }{
\par }{\f16 Jinak Renato tr\'e1vil odpoledne v\'ect\'9ainou s\'e1m. Nemohl \'e8ekat, \'9ee by p\'f8i\'9ael Felix. Naproti tomu zas n\'eckdy p\'f8ich\'e1zel na n\'e1v\'9at\'ecvu tenk\'fd Pick. V\'9edycky ne\'9e vstoupil, poslal v zalepen\'e9 ob\'e1
lce do pokoje svou vizitku. Mam\'e1 a miss Florence se tomu sm\'e1ly a Renato se sm\'e1l s nimi. Potom zahr\'e1l tenk\'e9mu Pickovi n\'ecco z \ldblquote \'c8arost\'f8elce\rdblquote a vysv\'ectlil mu d\'ecj opery asi tak, jako to d\'ecl\'e1val Felix. }{T}
{\f16 enk\'fd Pick se tv\'e1\'f8il uchv\'e1cen\'ec. Ale kdy\'9e v sedm hodin musel j\'edt dom\'f9, Renato ho nezdr\'9eoval.
\par }{
\par }{\f16 Kdy\'9e te\'ef Renato a miss Florence chodili na proch\'e1zky do parku, s nik\'fdm u\'9e se tam nepotk\'e1vali. Miss Florence objevila novou p\'ec\'9ainu, kter\'e1 vedla nedaleko prost\'f8edn\'ed aleje kolem n\'eckolika b\'f8\'edz. \ldblquote Pod
\'edvej, u\'9e vyr\'e1\'9eej\'ed krokusy\rdblquote \'f8ekla. Ona si mysl\'ed, \'9ee z toho m\'e1me m\'edt v\'9aichni radost, \'f8\'edkal si v duchu Renato. Mysl\'ed si to, proto\'9ee tahle v\'ecta je v n\'ecmeck\'e9 \'e8\'edtance. Lid\'e9 nev\'ecd\'ed
, co je kr\'e1sn\'e9. Jednou asi n\'eckdo \'f8ekl, \'9ee jaro je co}{s}{\f16 i kr\'e1sn\'e9ho - myslel si - a od t\'e9 doby se to po n\'ecm opakuje a p\'ed\'9ae se to v knih\'e1ch. A pod\'edval se po o\'e8ku po Florence, kter\'e1 pravd\'ecpodobn\'ec
myslela na jaro.
\par }{
\par
\par
\par }}
Mini Shell