%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2003–2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Dědictví božích synů – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Profesor Amynill odpovídá členkám nové terapeutické skupiny na jejich otázky ohledně místa, kde se nachází klinika, s kým mají tu čest, proč byly ‚uneseny‘, jaká jsou kritéria pro sestavování terapeutických skupin. Nakonec prohmatá Halinina prsa a přijme ji rovněž do nové terapeutické skupiny.">
<meta name="keyWords" content="Éósforos, Jana, Lenka, Nikolka, Xiaolan, peruánská dvojčata, Sličné Akvabely, Amynill, Rodica, Halina, xenofarmaka, vaginální sekret, laloky, mlékčné žlázy, vyšetření">
<title>Dědictví božích synů – Kapitola 25 – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<h1>Kapitola 25</h1>
<p class="p1">
<i>Ráno ke mně zase přišel doktor v doprovodu člena eskorty, Musela jsem se před nimi vymočit do vzorkovnice, vyprázdnit střeva a provést kompletní hygienu. Potom jsem si musela lehnout na lůžko a doktor mi prohmatal prsa, lýtka, stehna, pochvu a konečník.</i><br>
<br>„Vypadá to, že ses už zotavila. Pro dnešek máš půst a zítra na vyšetření.“<br>
<br><i>S těmito slovy opustil doktor mou celu. K snídani jsem dostala ovocnou šťávu.</i>
</p>
<p class="p3">- × - × - × -<br>
<br>Janiny zápisky – <i>8. února</i></p>
<p class="p1">
Práce v nové terapeutické skupině je už otevřeně zaměřena na naše prsa. Speciální cvičení, střídají masáže. Také odběr vaginálního sekretu se bude konat denně.<br>
<br>Během jedné masáže se mi podařilo dostat ruku do rozkroku doktora Hilla. Zdá se, že <i>Sličné Akvabely</i> mají příliš bujnou fantazii. I přes jeho plášť a kalhoty zřetelně cítím, že je to muž, ale nevzrušený. Začínám <i>Sličným Akvabelám</i> závidět. <br>
<br>„Tak co, spokojená?“<br>
<br>On opravdu znal můj záměr a teď zjistil, … vlastně ne; <b>umožnil</b> mi ho uskutečnit… Jak teď před ním budu vypadat…<br>
<br>„Víte, Jano, ono to jinak nešlo. Vaše kamarádky trošku přehánějí, ale když teď, jak aspoň doufám, budeme téměř kolegové, tak si myslím, že bychom měli uvést báchorky na správnou míru.“
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
Odpoledne jsme se sešly opět v naší vyšetřovně. Jediná Halina není členkou nové terapeutické skupiny, takže ji seznamujeme s novými informacemi. <br>
<br>„Zdá se, že další práce na našem výzkumu můžeme zastavit,“ reaguje Halina na náš výklad, „protože teď už víme, proč je naše prsa tolik zajímají.“<br>
<br>„Jistě, jenže to znamená zastavit jen výzkumy lékařské. Teď stojíme před mnohem závažnějším problémem – zapojit se do programu dárcovství xenofarmak nebo nezapojit?“ Xiaolan pokládá zásadní otázku, kterou si ale musíme vyřešit každá sama za sebe.<br>
<br>„Chápu, že teď už nemusíme pokračovat ve vzájemném vyšetřování, ale je mi divné, proč sestavili novou terapeutickou skupinu právě z nás, které jsme s tím vyšetřováním vlastně začaly –“ <br>
<br>„ – a proč z ní vyloučili tady Halinu,“ meditují dvojčata. <br>
<br>„Na první otázku bych odpověď měla,“ uvažuje Nikolka nahlas, „oni nás podle všeho sledují na každém kroku, takže mají určitě podrobný přehled o naší činnosti. Jenom to, že jsme přihlášeny v této vyšetřovně, jenom to, že před uvedením do chodu kteréhokoliv přístroje – váhy, elektrokardiografu – jsme nuceny zadat svůj osobní kód, musí být pro ně vodítko.“<br>
<br>„Asi by stálo za to zeptat se jich přímo. Co kdybychom si daly novou schůzku s profesorem a, když už známe jejich záměr s naší skupinou, připravily si více otázek?“<br>
<br>Lenčin nápad se všeobecně líbí. Naše dokumentaristky, <i>Sličné Akvabely,</i> už připravily blok a sestavujeme seznam nejdůležitějších otázek:
</p>
<ol>
<li>Kde jsme? <i>(Na Zemi nejsme, to víme bezpečně.)</i></li>
<li>S kým vlastně máme tu čest?</li>
<li>Proč jsme sem byly <i>de facto</i> i <i>de iure</i> uneseny a jaké s námi máte další záměry?</li>
<li>Můžete nám říci něco bližšího také k CPRE – kde se nalézá a zda jsou možné vzájemné kontakty?</li>
<li>Jakým způsobem vybíráte na Zemi své pacienty?</li>
<li>Podle jakých kriterií sestavujete terapeutické skupiny? Ne všechny jsou šestičlenné. Například nás je i s Rodicou sedm.</li>
</ol>
<p class="p1">
„Tak, a máme krásných šest otázek přesně v duchu jejich symboliky,“ pochvaluje si Nikolka.<br>
<br> „To je sice hezké, ale jak se rozhodneme o zapojení se do toho xenofarmatického programu?“ ptá se už podruhé Xiaolan.<br>
<br>„Já vážně uvažuji o tom, že se do něj zapojím, protože mě to zajímá už z profesních důvodů,“ sděluji děvčatům své předběžné rozhodnutí, „a kromě toho – včera večer jsme byly tady s Xiaolan navštívit Rodicu. Zavedl nás za ní sám Amynill. A jestli je toto jediná cesta k její záchraně, tak si myslím, že případné nepříjemnosti, které nás pravděpodobně čekají, nebudou snad až tak velké, abychom kvůli nim odmítly takovou pomoc.“<br>
<br>Xiaolan je opravdu ‚žena činu‘. V momentě, kdy jsem dokončila svou úvahu, přistoupila k evidenční klávesnici v přísálí vyšetřovny a zadavši svůj osobní kód přihlásila se jako první do programu dárcovství xenofarmak. My ostatní – strženy jejím příkladem – přistupujeme postupně k evidenční klávesnici a jedna po druhé se do programu hlásíme také. <br>
<br>Poslední přistupuje ke klávesnici Halina a … „Co se stane, když se přihlásím, i když jsem nebyla vybrána?“<br>
<br>„Zkus to, nejlépe tak zjistíš jejich záměry s tebou,“ radí jí unisono Peruánky, které jsou od přírody pro každé dobrodružství.<br>
<br>Halina se obrací o radu ještě k Nikolce, se kterou spolupracovala jako kreslička před jejím vyléčením.<br>
<br>„Já bych to zkusila, vždyť za to nic nedáš. Přijmou tě – přijmou. Nepřijmou tě – nepřijmou …“<br>
<br>Halina nakonec také zadala svou přihlášku.<br>
<br>A teď budeme čekat, co se stane…
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
Večer jsme si vyžádaly do jedné z kluboven profesora Amynilla. Je nás všech sedm. Ačkoliv se jedná o kulturní program, který je nepovinný a tudíž na odění nezáleží, navrhla Lenka, abychom ho přivítaly všechny vysvlečené, jako by se jednalo o program povinný, čímž dáme najevo důležitost schůzky. Lenčin návrh byl schválen.<br>
<br>Profesor Amynill se dostavil na sekundu přesně. Nezaujal však místo za řečnickým pultem, jak jsme očekávaly, ale posadil se nenuceně mezi nás do jednoho z volných křesel. Beze slova vzal na vědomí Halininu přítomnost a spustil bez toho, aby se zeptal, proč jsme si jeho přítomnost vyžádaly:<br>
<br>„Děvčata, sledujeme vaši činnost od první chvíle, kdy jste s ní začaly. Za práci, kterou jste odvedly, zasloužíte si úctu a uznání, protože jsme nepředpokládali, že se o věci kolem sebe nebudete vzhledem k ostatnímu bohatému programu až tak do detailu zabývat.<br>
<br>Vím tedy, že máte pro mě připraveno několik otázek, ale nejsem oprávněn na většinu z nich odpovědět. Aspoň zatím. Stejně se nakonec dozvíte vše, co vás zajímá. Důvodem k tomu je skutečnost, že já jsem lékař – přednosta kliniky. Nejsem ředitel areálu.“<br>
<br>Pak si zběžně prohlédl seznam otázek a pokračoval:<br>
<br>„Na první otázku vám mohu odpovědět jen tolik, že Klinika se nachází v mimoprostoru. O tom, jak mimoprostoru dosáhnout, nevím nic, protože to není můj obor.“<br>
<br>„Jak to, že o něm nic nevíte, když v něm normálně žijete a pracujete?“<br>
<br>„Víte, Nikolko, to máte tak – Přijdete například k lékaři, sdělíte mu své potíže, on vás vyšetří a předepíše vám léky. Vy ty léky berete podle jeho doporučení a už vás asi nezajímá, jakými technologickými postupy byly léky vyrobeny, jaké je jejich složení apod. Pro vás je důležité, že vám pomáhají. A představte si, že ani ten lékař nezná technologii výroby toho léku. On jenom umí určit diagnosu a ví, jaké léky má předepsat a jak mají účinkovat.<br>
<br>Podobně já jenom vím, že mimoprostor existuje, že doprava do něj a z něj se provozuje transdimensionálním teleportem a že se v něm dá nasimulovat jakékoliv prostorové prostředí. Ale kde a jak – to opravdu nevím.“<br>
<br>Profesor se na chvíli odmlčel. Pak se znovu podíval do seznamu:<br>
<br>„S kým máte tu čest – to už jste odhalily samy – jsme skutečně mimozemšťané. Jsme mimozemšťané, kteří v dávné minulosti oživili planetu Zemi, jak vy ji nazýváte. Ale nejsem historik a nevím, kdy k tomu došlo.“<br>
<br>Zasmál se třetí otázce.<br>
<br>„Vy si myslíte, že jste byly uneseny? Nebyly jste uneseny a kdykoliv si řeknete, budete dopraveny zpět. A proč? My s vámi chceme navázat spolupráci. Nejprve vám ale předvedeme možnosti, kterými disponujeme. Pak bychom teprve přistoupili k dalšímu jednání. Není v tom nic nekalého ani nebezpečného, nemíníme provádět invazi na Zemi ani jiné nepřátelské akty, v jakých si libují někteří vaši autoři vědeckofantastické literatury. Přece nebudeme ničit svoje vlastní dílo.“<br>
<br>Odpověď se nám sice zdála trochu vyhýbavá, ale budiž. Jestliže se máme informace dozvídat postupně, určitě k tomu mají nějaký důvod.<br>
<br>„CPRE samozřejmě existuje a je součástí tohoto areálu. Pochopitelně úzce spolupracujeme. Kontakty mezi pacienty zatím možné nejsou, ale předpokládám, že budou umožněny. Kdy – to nezáleží na mně ale na řediteli areálu, Jošuovi.“<br>
<br>„A teď ta kriteria výběru pacientek – Jano, spusťte.“<br>
<br>„Já???“<br>
<br>„Samozřejmě. Kdo si dal tolik práce s vyšetřováním prsou?“<br>
<br>„Takže jsem na správné stopě?“<br>
<br>„Samozřejmě.“<br>
<br>„Tak dobře. V učebnicích anatomie stojí, že v prsu se nachází 15 až 20 laloků mléčné žlázy. Já jich mám 58, Xiaolan 42, Nikolka 48, tady <i>Sličné Akvabely</i> po 61, <i>Antická Bohyně</i> dokonce 66. U Haliny se mi to nepodařilo spočítat, ale určitě jich má víc než 30, a Rodica 60.“<br>
<br>„To je obdivuhodný výkon, Jano. Gratuluji.“<br>
<br>„Dobře, to je tedy základní kriterium, ale jak zjistíte, kolik laloků mléčné žlázy má ta která dívka v prsou ještě před tím, než provedete generální vyšetření?“<br>
<br>„Tak to my víme samy,“ spustila dvojčata opět unisono v odpověď na Nikolčinu otázku, „mají své lidi mezi lékaři na Zemi.“<br>
<br>„Správně,“ potvrdil profesor, „ale jak vidím, seznam otázek je vyčerpán, takže…“<br>
<br>„Není, zbývá poslední otázka.“<br>
<br>„Ale, Xiaolan, to je přece jasné. Tady nezáleží na počtu dívek, ale na záměrech, které s nimi máme. Zpočátku, když jsme vás po šesticích přijímali, jsme vás zařazovali do skupin podle dne příjmu. Pak jsme vás rozdělili podle kriteria, o kterém před chvílí referovala tady Jana, totiž podle mohutnosti mléčné žlázy. A teď jsme sestavili z vás skupinu, která projevila největší zájem o dění na klinice. Šťastnou náhodou jste všechny i vhodnými dárkyněmi xenofarmak pro Rodicu. Na tom skutečně není nic záhadného.“<br>
<br>„Ještě prosím moment, pane profesore. Co bude se mnou?“<br>
<br>„Co by s vámi mělo být, Halino?“<br>
<br>„Já … my jsme …“<br>
<br>„My jsme se přihlásily do toho programu dárcovství xenofarmak všechny, včetně tady Haliny, která nebyla zařazena do naší terapeutické skupiny,“ sdělila profesorovi Nikolka.<br>
<br>„Aha, takže ukažte se … zvedněte ruce, … hm … můžeme to s vámi zkusit,“ mumlá profesor polohlasně, prohmatávaje Halinina prsa, „ i když … ale ano. Považujte se za členku skupiny.“<br>
<br>„Co se vám na mně nezdá, říkáte to tak podivným tónem…“<br>
<br>„Víte, Halino, my potřebujeme zjistit přesný počet laloků ve vašich prsou. A vy obtížně spolupracujete. I tady Jana to určitě potvrdí. Jenže – přejete-li si stát se členkou skupiny, my vám to umožníme – i za cenu toho, že s vámi budeme mít víc práce.“<br>
<br>Halina nakonec souhlasí s tím, že se i přes to stane členkou naší skupiny.<br>
<br>„Dobře tedy. Jelikož jste se přihlásily všechny, musíme si udělat rozvrh vyšetření. Bude je provádět vždy váš lékař s mojí asistencí. Která chcete jít první?“<br>
<br>„Já,“ přihlásila jsem se bez zaváhání.<br>
<br>„Takže zítra bez jídla a bez fyzické zátěže. Ráno se vás ujme sestra Agnes. Pozítří nastoupíte. A vy ostatní se rozlosujte po dnech za Janou.“<br>
<br>S těmito slovy se s námi profesor rozloučil.
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2003–2014</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="28_Kapitola_24.html" title=
"DĔDICTVÍ BOŽÍCH SYNŮ – Kapitola 24:
„Dnešním dnem možná přestanete být klientkami CPLE a stanete se našimi spolupracovnicemi – a možná, že i něco víc, než spolupracovnicemi …“">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="30_Kapitola_26.html" TITLE=
"DĔDICTVÍ BOŽÍCH SYNŮ - Kapitola 26:
… musím přiznat, že si dnes počínají mnohem ohleduplněji, než minule. Zřejmě záleží na tom, zda se plánovanému zákroku podrobím dobrovolně, nebo zda si ho vynutí silou …">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0