%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2021, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Astronavigátorova vnučka zasahuje – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Jana je povolána k Čokoládce. Jonathan podrobně shrnuje postupy při udržování mládí Michaila Filippoviče. Za dva dny na to Jana vyšetřuje Jonathana, pochopitelně zcela nahého, přičemž mu udělá i spermatogram pomocí sexoskopu. Jonathan a Čokoládka se na jeho základě k čemusi rozhodnou… • David prozrazuje podrobnosti rozhodnutí zbývajících tří pacientů CPRE.">
<meta name="KeyWords" content="Éósforos">
<title>Astronavigátorova vnučka zasahuje – Kapitola 9 – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<h1>Kapitola 9</h1>
<p class="p1">
Zlata a ‚drahých‘ kovů je najednou tolik, že by se jimi daly dláždit ulice. Měnový systém je úplně rozvrácen a v Civilizované Zóně nastává chaos. Tou dobou pořádá Baal Segul další poradu:
<br><br>
„Mám tady stížnost od do naha vysvlečené spolupracovnice Theresy, že její odměna ve zlatě je zcela znehodnocena (Pozn. autora: Nezapomeňme, že Theresa si jako odměnu vysloužila zlatou kouli o stejné hmotnosti, kolik sama vážila při vstupní prohlídce, sníženou o ‚prémii‘ ve formě poručíka Brandona…). Ujistil jsem ji, že pokud je opravdu bioenergeticky senzitivní – Zemill aspoň tvrdil, že ano – tak že zkrátka nepřijde. Ovšem – budeme muset adekvátně upravit odměnu našim nynějším do naha vysvlečeným spolupracovníkům a spolupracovnicím.“
<br><br>
Nihasa tentokrát nenabádá svého šéfa, aby tu frázi o do naha vysvlečených z časových důvodů vynechával. Anata však zhnuseně odešla, jako vždy, když se její bratr nedůstojně vyjadřoval o pozemšťanech, nebo proti nim něco chystal, a ona věděla, že je proti němu bezmocná.
<br><br>
„Šéfe, a jak chceš mezi ty tvory nižšího řádu naráz distribuovat nějakou náhradu měny?“ ozvala se Nihasa, když za Anatou zapadly dveře.
<br><br>
„Ze začátku budou mít všechno zadarmo, jako za toho jejich ‚komunismu‘. Postupně budou opatřeni kartami, státní zaměstnanci hodinkami, nu a nepřizpůsobiví, kriminálníci a podobní budou očipováni. Pak zase začnou za všechno platit – tentokrát energií – a to se jim ze začátku opravdu nebude zajídat. My ovšem máme energie přebytek, takže si budeme mezi nimi žít, jako prasata v žitě!“
<br><br>
„To těžko,“ povzdechla si Nihasa, „když jediný, kdo se intenzivně adaptuje na vnější podmínky, je tvoje sestra, a nikomu jinému se do toho nechce…“
<br><br>
„Sice je to tak, ale aspoň ona tam nebude strádat, kdyby něco…“
<br><br>
„Aby ses pak nedivil!“ odsekla Nihasa vztekle a rovněž opustila poradu.
<br><br>
„Inženýre, jdeme na to,“ povzdechl si Baal Segul.
</p><p class="p3">
- × - × - × -
</p><p class="p1">
Teleport signalizuje příjem osoby.
<br><br>
<i>Co se to děje, vždyť nikoho nečekám,</i> pomyslela si <i>Čokoládka,</i>
ale tlačítko stiskla. Pred ní se zhmotnil na teleportačním lůžku strojní inženýr
Jonathan.
<br><br>
Teprve teď si <i>Čokoládk</i> uvědomila, že (vzhledem k tomu, že má teleport se
supervizorskými oprávněními, přesměrovala k sobě veškerý provoz určený původně pro
SSE. A dnes se další z chlapců – původních pacientů CPRE – hlásí o omlazovací elixír.
<br><br>
„Copak, že nejsem na SSE?“ podivuje se Jonathan, spatřiv <i>Čokoládku</i> místo technika SSE, obsluhujícího teleport.
<br><br>
„Dějí se nepěkné věci,“ informuje ho <i>Čokoládka.</i> „Cožpak sis nevšimnul, že eury už nelze platit? Že ropa je za normálních okolností nedostupná? Že…“
<br><br>
„No, a co se tedy stalo tady?“ zeptal se Jonathan, nenechav Malik dokončit větu.
<br><br>
„Přesměrovala jsem veškerý provoz k sobě, protože kdybys přibyl na SSE, nikoho bys tam nenašel. Nehledě tedy k tomu, že ty nemáš doma teleport s administrátorskými pravomocemi, tak by ses vlastně ani nikam nedostal, protože by tě tam neměl kdo přijmout…“
<br><br>
„Aha, tak rozumím-li tomu dobře, tak teď jsem vlastně u tebe v Bamaku, ano?“
<br><br>
„Ano. Správně tomu rozumíš,“ souhlasně přikyvuje Malik.
<br><br>
„Tak proto jsem se ani nedovolal na dispečerskou sužbu SSE!“ zvolal Jonathan, „Ale tebe opravdu rád vidím. Jen mi není jasné, jak obdržím omlazovací elixír. Dávávala mi ho Myra a připravovala ho z xenofarmak poskytovaných Magdou. Její mléko jsem pak také pil…“
<br><br>
„Nu, Magda tu není, ale mohu ji sem pozvat. Jediná schopná doktorka je
ovšem Jana – ta také dávala omlazovací elixír Michailu Filippovičovi… toho
znáš z CPRE, nepletu-li se. Elixír od Magdy působí asi 8 let, Michail
Filippovič ovšem obdržel elixír od Sofie, a ten je kvalitnější. Nemýlím-li
se, působí asi 12 let…
<br><br>
Malik mezitím zve k teleportaci Janu, která v nejkratší době přibývá
do Bamaka. Zatímco leží nahá na teleportačním lůžku, Jonathan vysvětluje:
„To je sice pravda, ale já z biologických důvodů nemohu Sofiin elixír
přijmout. Jsem alergický na její mléko. Nu, a nejdéle působící elixír pro
mne je od Magdy… Ostatně – Michail Filippovič přijímá elixír od Laury,
nemýlím-li se, a ten působí jen šest let…“
<br><br>
„Jenže Laura je hibernována na CPLEN, takže Michail Filippovič od ní elixír
přijmout nemůže. Jen se uvolila Sofie, jejíž elixír ovšem působí celých dvanáct
let – a kromě toho – Michail Filippovič se zamiloval do Rebeccy. Nedávno jsem je
oddávala, pravda, ale protože Rebekčin přítel se stal obětí atentátu a Rebecce se
pak narodila holčička s tím mezí tím mrtvým přítelem, nemůže už být Michail
Filippovič bioenergeticky senzitivní. Chápeš to?“
<br><br>
„Nu, chápu, ale to musí být pro oba dost nepříjemné – ona, jako biologicky
senzitivní, neskutečně dlouho mladá…“
<br><br>
‚K udrže ní dlouhého mládí u dívek ovšem postačuje už dostatečně dlouhá perioda
dárcovství mléka…“ poznamenává Jana, záměrně vystavujíc na odiv svá nádherná prsa.
<br><br>
„… jistě, ale bioenergetická senzitivita k tomu přispívá také,“ oponuje Jonathan.
„Nu, a vedle ní je Michail Filippovič, kterému se musí mládí udržovat pravidelně,
zdlouhavě a dokonce i bolestivě, podobně, jako mně. A co se stane v momentě, kdy
vhodné nulligravidy nebudou k dispozici? To potom…“
<br><br>
Je vidět, že Jonathan má o problematice značný přehled a uvažuje i o budoucnosti.
Jana se jeho slov přímo zhrozila – zvláště, když na budoucnost pomyslela také – pod
dojmem jeho slov.
<br><br>
„Kde si přeješ přijmout omlazovací elixír?“ zeptala se ho Jana, aby zakryla rozpaky.
„Tady, nebo u mě na klinice? Kdybys chtěl náhodou tady, musela bych Magdu pozvat…
Stejně se s ní dřív než za čtyři dny nesetkáš, protože právě menstruuje.“
<br><br>
„Tak raději tady, ať nejsem vystaven na odiv tolika lidem…“
<br><br>
Je znát, že Jonathan je docela stydlivý chlapec, i když byl nucen na CPRE pobývat
většinou bez šatů, Dokonce hned po teleportaci a osprchování se oblékl, jak mě
iformovala <i>Čokoládka.</i> Jak jsem později zjistila, platil na CPRE obdobný
Domácí řád a Denní režim. Jen byly oba dokumenty upraveny pro chlapce.
<br><br>
„Dobrá, ale zítra máš půst. Pozítří dostaneš klystýr a důkladně si tě vyšetřím,“ sdělila jsem mu, než se odebral do kanafasu. „A jelikož sestru u sebe potřebuji, pozvu Conchitu. Elixír z jejích xenofarmak sice působí jen dva roky, ale právě vzhledem k tomu ti ho nedáme…“
</p><p class="p3">
…
</p><p class="p1">
„Ani nás nepožádal, zda může být v naší společnosti nahý a raději zůstal oblečený, ač my obě jsme byly v rouše Evině,“ poznamenala jsem k Čokoládce. „Uvidíme, co udělá zítra, až nás opět spatří, jak nás pánbůh stvořil – já osobně se oblékat nemíním, a nepletu-li se, ty jsi rovněž zvyklá pohybovat se v obvodu ambasády bez šatů, pokud se nekoná nějaká oficiální externí akce. Conchita bude po teleportaci rovněž nahá…
<br><br>
Ovšem pozítří se oblečeme všechny tři – já do bílého pláště, Conchita si obleče sesterskou uniformu, nu a ty nám budeš dělat mimořádně v civilním kostýmku zapisovatelku, zatímco on bude vyšetřován úplně nahý. Ráda bych ho v tomto směru trochu potrápila…“
<br><br>
„Dobrá,“ zasmála se tak trochu škodolibě Malik. Dobře ví, že já jinak s pacienty jednám velice ohleduplně a citlivě. Z Jonathana si chceme obě dvě (a já doufám, že všechny tři) jen tak ‚vystřelit‘…
</p><p class="p3">
- × - × - × -
<br><br>
Janiny zápisky – <i>11. října</i>
</p><p class="p1">
Dnes má tedy Jonathan půst. Nesmí nic jíst a pít smí jen sodovku nebo čaj. Mohly bychom mu s Čokoládkou připravovat po dvou hodinách projímadlo, ale zachtělo se mi podrobit ho zítra klystýru, což pro něj bude zřejmě poněkud více stresující zážitek. Jinak nutno podotknout, že zůstal sám v pokoji. Ani mezi nás nešel a žádnou z nás nepožádal o dovolení svléci se. Přistihla jsem se několikrát v myšlenkách, že už se nemohu dočkat zítřka, což se tedy pro doktorku mého formátu tak trochu dost nehodí…
<br><br>
Večer pak přibyla teleportem Conchita, které jsme vysvětlily situaci. Bouřlivě s naším nápadem souhlasila.
</p><p class="p3">
- × - × - × -
<br><br>
Janiny zápisky – <i>12. října</i>
</p><p class="p1">
Den »D« je tady! Navlékla jsem se do bílého pláště, Conchita si pod sesterskou uniformu oblékla miniaturní bikinky, a šla pro Jonathana. Ležel prý sice nahý na lůžku, jak byl zvyklý už z CPRE, ale když z něj Conchita stáhla pokrývku, automaticky si rukou zakryl svá choulostivá místa, jako by byl před ženou nahý úplně poprvé – jako by na tuto situaci z CPRE zvyklý nebyl …
<br><br>
„Ale, ale… Copak to je?“ zeptala se ho.
<br><br>
„No… Mě nahého vyšetřovaly vlastně jen mimozemšťanky. Pozemšťanky nikdy…“
<br><br>
„Nepovídej! A co například Magda?“
<br><br>
„Magda… Ale to byla sestra a asistovala obvykle Myře, nebo nějaké jiné mimozemské doktorce. Jenže ty asistuješ pozemšťance – doktorce…“
<br><br>
„To se nedá nic dělat. Teď pojď do koupelny…“
<br><br>
Jonathan se neochotně prý zvedl z lůžka a nechal se odvést do koupelny, neustále zakrývaje rukama svou nahotu. Když Conchita shodila uniformu a zjevila se před ním jen v miniaturních plavkách, dokonce se prý začervenal. Na Conchitin pokyn se přehnul přes vanu a nechal si nalít do střev klystýr. Naštěstí prý stačily jen dvě dávky – a začala z něj vytékat čistá voda. Pak se přece jen ‚překonal‘ a nechal se důkladně umýt a prosprchovat studenou vodou.
<br><br>
Conchita ho vytřela do sucha, oblékla si uniformu a odvedla ho do vyšetřovny. Už se zdálo, že je se svou nahotou před námi smířen. Spatřiv však Čokoládku v civilu, okamžitě si opět zakryl rukama své choulostivé oblasti. Stačila jsem si všimnout, že vůbec není vzrušen a jeho penis je úplně splihlý, přestože se ocitl úplně nahý před třemi ženami.
<br><br>
Já jsem ho ovšem nenechala v poklidu: „Vzpaž, procházej se a otáčej se… Postav se na váhu… výška postavy 188 cm a 91,2 kg…“
<br><br>
To jest Queteletův index 25,804,“ doplňuje promptně Čokoládka od počítače.
<br><br>
„Hmm, to máme mírnou nadváhu. Ať ti dá přístupová práva ke své předchozí zdravotní dokumentaci. Jednak abys tam ten dnešek mohla připsat, a také proto, abychom měly srovnání. Já mu ještě prohmatám svaly…
<br><br>
Cítím Jonathanovu neochotu, ačkoliv kluci si své svaly nechávají prohmatávat s pýchou – zvláště pak děvčaty – a nezáleží na tom, zda se jedná o doktorku, nebo ne. Jenže Jonathan má ke svému odporu důvod, protože jeho značně ochablé svalstvo se stydí pod citelnou vrstvou podkožního tuku – a to jak na pažích, tak i na nohou. Prohmatávám ho proto mnohem déle, než je obvyklé – abych ho přece jen trochu víc duševně potrápila (ani jsem netušila, jaká že to ‚potvora‘ ve mně dříme…) Přístupová údaje nám dal však velice ochotně.
<br><br>
„Polož se na stůl, ještě ti prohmatám svaly břišní a prsní. Pak tě prohmatám do hloubky…“
<br><br>
Jonathan si neochotně lehl na stůl, ale nechal se bez skrupulí připoutat k polohovacímu zařízení. Moje podezření se potvrdilo. Jeho břicho je zcela povolené a jeho prsní svaly jsou v podstatě nehmatné. Pro množství břišního tuku se mi nedaří ani hluboká palpace břicha, takže jeho vnitřní orgány jsou téměř nevyšetřitelné.
<br><br>
Prohmatávám mu varlata. Ač postupuji velmi jemně a obezřetně, přece jen několikrát zaúpěl bolestí. Nakonec však zjišťuji, že on má značný počet DET – celých 78!
<br><br>
Jeho penis je obřezán a má značně obnažený žalud. Ústí jeho močové trubice je jasně viditelné.
<br><br>
Zaregistroval, čeho jsem si všimla (respektive – co jsem mu právě pohmatem vyšetřila – a sdělil mi: „Já nejsem náboženský fanatik, ale mí rodiče byli – a nechali mě obřezat, když mi bylo osm dní, jak to ortodoxní židovská víra vyžaduje. Ovšem, zabili se v autě, když mi bylo čtrnáct let. Jen díky tomu dělám, co mě baví. Táta by býval chtěl mít ze mě rabína…“
<br><br>
Vyšetřuji jeho prostatu přes konečník a tvrdě ji masíruji, přičemž studuji nervové a sexuální záškuby na jeho nahém těle. Jeho penis se tvrdě topoří a čtyři opravdu mohutné výstřiky doprovázené neartikulovanými výkřiky mi poskytují skoro plnou vzorkovnici ejakulátu.
<br><br>
Sexuálně vyčerpaný Jonathan silně oddechuje a já jasně vidím pohyby jeho břišního svalstva i pod silnou vrstvou tuku.
<br><br>
„Teď se jdi najíst a odpočiň si, odpoledne budeme pokračovat pohybovou studií…“
<br><br>
Když Jonathan odešel, vložila jsem část jeho ejakulátu pod mikroskop a pak do sexoskopu – mimozemského přístroje, kterým disponuji a který jsem užila tenkrát k eliminaci Davidových spermií »Y«, a který má Čokoládka (k mému údivu) rovněž k dispozici. A objevila jsem…
<br><br>
„Hej, děvčata!“
<br><br>
„Ano? Copak je?“ ozývají se kamarádky z koupelny.
<br><br>
„Představte si, že ten Jonathan disponuje pouze spermiemi s chromozómem X. Spermie s chromozómem Y vůbec nemá, zajímavé, ne?“
<br><br>
„Hmm, to je opravdu rarita…“ medituje polohlasně Malik. Je zajímavé, že od této chvíle je zamyšlená a nesmírně roztržitá.
</p><p class="p3">
…
</p><p class="p1">
„Už je čas, přiveď Jonathana, budeme pokračovat…“
<br><br>
„Ano, už letím,“ odpovídá Conchita.
<br><br>
Ale <i>Čokoládka</i> se za svým počítačem neobjevuje…
<br><br>
„Tak co se s tebou děje?“
<br><br>
„Říkala jsi něco?“ volá na mě <i>Čokoládka</i> ze sousedního pokoje. (Conchita mě nemůže v tuto chvíli slyšet, jsouc v Jonathanově pokoji…)
<br><br>
Nahlédla jsem tam. Malik odpočívá v křesle, zahleděna na fotografii dvou starých polonahých lidí…
<br><br>
„Kdo to je?“ ptám se zvědavě.
<br><br>
„Ach, tohle? To jsou mí rodiče. Tatínkovi už bude devadesát a mamince osmdesát sedm…“
<br><br>
„Jenže já jsem chtěla, aby Conchita přivedla Jonathana do vyšetřovny a ty abys zaujala své místo! Zatímco Conchita pro Jonathana šla, ty…“
<br><br>
„Ale on je sirotek, jeho rodiče se zabili při autohavárii, když mu bylo čtrnáct…“ promlouvá Malik naprosto ‚mimo mísu‘.
<br><br>
„Ano, to víme. Ale jeho já teď potřebuji ve vyšetřovně, a tebe u počítače, abys mohla sepisovat protokol…“
<br><br>
„Jenže – to je přece hrozné. Když je nejvíc potřebuje…“
<br><br>
Nakonec jsem musela <i>Čokoládku</i> do vyšetřovny ‚dokopat‘. Conchita s Jonathanem už tam dávno byli a čekali na nás.
<br><br>
<i>Čokoládka</i> začala do klávesnice nepřítomně, jakoby automaticky, ťukat do klávesnice v momentě, kdy jsem Jonathana požádala, aby se několikrát prošel po kladině a předvedl mi, jak drží rovnováhu.
<br><br>
„No, vidíš, jak mu to výborně jde,“ poznamenala náhle.
<br><br>
V tomto směru má <i>Čokoládka</i> pravdu. S kladinou si Jonathan rozumí výborně a nemohu mu nic vytknout. Zato s bradly a s hrazdou se nemají rádi. Z deseti předepsaných shybů udělal s bídou tři a s bradel spadl, ani mi žádnou kloudnou sestavu nepředvedl.
<br><br>
„Chtělo by to více sportovat. Vzpomínám-li si dobře, na CPRE jsi býval kluk jako buk, a teď je z tebe spíše Valibuk…“
<br><br>
„To je pravda. Tam jsem byl ve formě, jenže po odchodu z CPRE jsem sport začal valem zanedbávat…“
<br><br>
Právě v tomto momentě <i>Čokoládka</i> otevřela předchozí Jonathanovu dokumentaci. Z ní vyplývá, že Jonathan se zatím podrobil dvěma aplikacím omlazovacího elixíru, byl dvakrát vyšetřen – pochopitelně - a před tím naposledy na CPRE. Vždy byl o 5 kg těžší – a dnes tedy už překročil hranici nadváhy.
<br><br>
„Ale kdyby byl bioenergeticky senzitivní, tak by se to srovnalo samo – i bez toho usilovného sportování,“ poznamenala Čokoládka.
<br><br>
„Jenže Jonathan není bioenergeticky senzitivní. To by musel…“
<br><br>
„A co kdyby byl?“ přerušila mou řeč <i>Čokoládka.</i>
<br><br>
„Dobře. Ale jak si to představuješ?“ zeptala jsem se kamarádky.
<br><br>
„Nu, například kdyby se oženil s bioenergeticky senzitivní dívkou. Dcera by se jim narodila docela samozřejmě, jak jsi před hodinou zjistila…
<br><br>
„To je sice pravda, ale ještě by se musela taková dívka najít – a i kdyby se našla – tak Jonathan by se s ní musel vyspat – popřípadě si ji i vzít za ženu…“
<br><br>
„Ale Malik je stejně moc fajn děvče…“ prohodil náhle Jonathan, zvedaje se už po třetím pádu s bradel.
<br><br>
„A ty bys chtěl fakt se mnou žít?“ zeptala se v té chvíli kamarádka, vstavši od klávesnice.
<br><br>
Uvědomila jsem si, že Malik sama je poněkud nesportovní typ (i když ne tolik, jak se právě ukázal Jonathan – i když na CPRE…), a že si budou s Jonathanem v tomto směru docela dobře rozumět.
<br><br>
„Proč ne?“ odvětil Jonathan.
<br><br>
Tím pádem Jonathanovo vyšetření končí. My s Conchitou se okamžitě svlékáme a teleportujeme se zpět na mou kliniku. Musely jsme se však obsloužit samy, protože Čokoládka náhle ‚nemá čas‘.
<br><br>
Ještě jsem stačila zaregistrovat, že i Čokoládka shodila svůj kostýmek včetně spodního prádla – a Jonathan se k ní přitulil…
</p><p class="p3">
- × - × - × -
<br><br>
Janiny zápisky – <i>13. října</i>
</p><p class="p1">
„Tak nás asi čeká další svatba,“ oznámila jsem osazenstvu kliniky hned po návratu, sotva jsme se s Conchitou stačily osprchovat po teleportaci.
<br><br>
„Na koho se usmálo štěstí tentokrát?“ zeptal se Michail Filippovič.
<br><br>
Nu, tentokrát je to <i>Čokoládka</i> sama – a zájem o ni projevil Jonathan, pacient z CPRE, který přicestoval kvůli aplikaci omlazovacího séra.
<br><br>
„Takže oba mí kamarádi z CPRE nakonec budou bioenergeticky senzitivní – a já ne,“ pronesl Michail Filippovič – zazdálo se mi, že se závistí v hlase.
<br><br>
Jak to ‚oba dva‘? Vždyť vás bylo na CPRE šest, nemýlím-li se…“ zeptala jsem se udiveně.
<br><br>
No jo, ale zbývající tři – Isaac. Jacques a Matteo – mají své rodiny a aplikací omlazovacího séra se zřekli, aby stárli stejně se svými manželkami,“ informuje mě David. „To nám aspoň řekla Myra, když odmítli poprvé příjem.“
</p><p class="p3">
- × - × - × -
<br><br>
Janiny zápisky – <i>15. října</i>
</p><p class="p1">
Následky rozhodnutí Jonathana a Malik nedaly na sebe dlouho čekat. Termín svatby v ‚mimozemském stylu‘ (t. zn. všichni svatebčané nazí – jen pro osvěžení paměti) je stanoven na 20. října. David a Michail Filippovič jsou zváni jako svědci Malik (jistě na Jonathanův popud), jako svědkyně Jonathana jsou zvány Sofie a Magda. Oddávající bude Xiaolan, na kterou <i>Čokoládka</i> delegovala svá práva – a kterou také pozvala, samozřejmě. Nu, a já mám fungovat jako ceremoniářka. Při posledních svatbách vykonával funkci ceremoniáře technik Stésichoros, ale Čokoládka si přeje plně pozemské obsazení a domnívá se, že já, která jsem těch ‚svateb v mimozemském stylu‘ prožila nejvíc, funkci ceremoniářky snadno zvládnu. To je sice pravda, ale musím si to celé znovu důkladně nastudovat v Etickém kodexu.
</p><p class="p3">
- × - × - × -
<br><br>
Janiny zápisky – <i>19. října</i>
</p><p class="p1">
Na ambasádu jsme se teleportovali v noci na 19. října. Ráno jsem zjistila, že kamarádka Xiaolan už je také na místě a pilně se učí svůj proslov. Následovala jsem jejího příkladu, i když mi je jasné, že odpoledne budu muset snoubence ještě vyzpovídat ohledně svatební pochoutky. Naštěstí jsou oba stejné chuti a přejí si pochoutku čokoládovou.
<br><br>
Čokoládovou pochoutku pro <i>Čokoládku</i> – to se dobře pamatuje, ani jsem si to zapisovat nemusela, ale učinila jsem tak (podle Stésichorova vzoru). Nakonec mi stejně nezbylo, než se s ním spojit, aby mi ukázal, jak se pochoutka z automatu vydobude, protože automat mi ji vždy nabídl v misce, ačkoliv já jsem ji potřebovala samozřejmě ve spreji.
<br><br>
Ale teď už požadovaný produkt mám, Stésichoros mi doporučil uložit ho v ledničce. Uvědomila jsem si, že Čokoládce, jajo osobě bioenergeticky senzitivní, to bude celkem jedno, ale pro Jonathana to bude šok…
</p><p class="p3">
- × - × - × -
<br><br>
Janiny zápisky – <i>20. října</i>
</p><p class="p1">
Svatební obřady začaly úderem půl jedenácté dopoledne. Jako ceremoniářka řadím tedy k nástupu Čokoládku a Jonathana (Jonathan je sirotek a Čokoládka už má rodiče tak staré, že se je neodvážila pro jejich zdravotní stav pozvat – ne, že by se nemohli teleportovat, ale celý obřad by asi nevydrželi), za nimi jejich svědky – Davida, Michaila Filippoviče, Sofii a Magdu, nu a pak ostatní svatebčany, které snoubenci ještě pozvali.
<br><br>
Po nástupu svatebčanů jsem se ujala slova. ‚Představila‘ jsem oddávající Xiaolan, mající na krku pověšenou zlato-zelenou stuhu, která jí končila zlatým galaktickým odznakem mezi obnaženými prsy.
<br><br>
„Dovolte, slečno oddávající, abych vám představila snoubence – slečnu Malik (moc jsem se musela přemáhat, abych ji nepředstavila jako Čokoládku. To se samozřejmě pro tuto oficiální chvíli nehodí…) a pana Jonathana – kteří se rozhodli dnes využít služeb svěřených vašemu úřadu a vstoupit do svazku manželského.“
<br><br>
Po něm se ujala slova Xiaolan: „Pro náš úřad je ctí oddat tyto dva snoubence…“
<br><br>
… a pak přednáší litanie o krásách a důležitosti manželského života a rodiny téměř shodné s proslovy vedenými pozemskými oddávajícími úředníky, kterými doplnila povinné fráze z Etického kodexu – ale jelikož to není zakázáno, tak proč ne?. Nakonec, samozřejmě ‚v duchu mimozemských svatebních zvyklostí žádá oba snoubence – tedy Čokoládku a Jonathana: „Položte si ruce vzájemně na svá srdce…“
<br><br>
Stalo se.
<br><br>
… a pak jim pokládá zásadní otázku:
<br><br>
„Pane Jonathane, slibujete na svou čest a svědomí, že budete svou nastávající manželku, zde přítomnou slečnu… Malik, milovat, pečovat o ni v dobrém i zlém, a těšit se s ní, pokud vás vyšší moc nerozdělí?“ Její zakolísání rovněž prozrazuje, že se jí místo ‚Malik‘ chtělo říci ‚Čokoládku‘.
<br><br>
„Ano!“
<br><br>
Slečno Malik, slibujete na svou čest a svědomí, že budete svého nastávajícího manžela, zde přítomného pana Jonathana, milovat, pečovat o něj v dobrém i zlém, a těšit se s ním, pokud vás vyšší moc nerozdělí?“ (Tentokrát Xiaolan nezaváhala.)
<br><br>
„Ano!“
<br><br>
Protože jste splnili všechny požadavky jak pozemského, tak i galaktického právního řádu, prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené. Pane Jonathane, polibte nevěstu…“
<br><br>
Jonathan se k Malik sklonil… zřejmě i jemu musela <i>Čokoládka</i> ‚napovědět‘, že ji musí políbit na nahá prsa. takže po chvíli se sklonil ještě víc… Konečně se tak také stalo, a Jonathan Čokoládku opravdu na prsa políbil…
<br><br>
„Pane Jonathane, poklekněte, prosím, před svou ženou,“ oslovila jsem vzápětí Jonathana já. „Vzpažte a hlaďte jí při tom prsa.“
<br><br>
Stalo se.
<br><br>
Pak jsem vsunula mezi ně ruku se sprejem obsahujícím svatební pochoutku, který jsem před chvílí vyňala z lednice – a na Čokoládčině lasturce se objevil obrovský nános šlehačky ochucené čokoládou.
<br><br>
„Slízejte svatební pochoutku, pane Jonathane, a na závěr nevěstu polibte na bránu rozkoše.“
<br><br>
Jonathan si však nepočíná tak vynalézavě, jako David na naší svatbě. Slízal svatební pochoutku jen z Čokoládčiných vnějších rodidel. Zbytek nechal ke škodě své i Čokoládčině být – až mi kamarádky bylo líto. Pak hned svou nastávající na lasturku políbil, nechávaje část svatební pochoutky uvnitř.
<br><br>
S nevolí jsem tedy vyzvala <i>Čokoládku,</i> aby poklekla před Jonathanem a jala se hladit jeho varlata. Pak jsem do těchto míst nastříkala Jonathanovi jejich ‚svatební pochoutku‘, přičemž on vyděšeně vykvikl, neboť svatební pochoutka je vychlazená z lednice a navíc se ochlazuje únikem ze spreje. Mírně jsem se usmála a vyzvala jsem Čokoládku k obdobnému počínání, přičemž jejím úkolem na závěr bylo políbení Jonathanova penisu.
<br><br>
Jen jsem si všimla, že Jonathan je opět nevzrušen – zřejmě ho irituje velké množství nahých svatebčanů. Musím se Čokoládky zeptat, zda se Jonathan vzruší aspoň v soukromí.
<br><br>
<i>Čokoládka</i> – na rozdíl od Jonathana – si počíná opravdu skvěle. Slízala podstatnou část ‚svatební pochoutky‘, dokonce si pomohla tím, že vzala Jonathanův penis do pusy (čehož si tedy opravdu užíval – penis se mu v její puse viditelně ztopořil a začal se cukat, vykazuje známky pokusu o ejakulaci, takže už je to jasné a kamarádky se vyptávat nemusím…), zvlášť když se jala dráždit jeho špičku jazykem. Nakonec mu špičku ztopořeného penisu políbila, ale to už Jonathan nevydržel, a několikrát silně vystříkl – dvakrát Čokoládce na prsa, potom se jí znovu podařilo uchopit jeho penis v akci do pusy. Nutno tedy poznamenat, že Jonathan hladil Čokoládce prsa i po celou dobu této procedury, ač už jsem to od něj nevyžadovala.
<br><br>
Teprve teď jsem oba novomanžele vyzvala k podpisu protokolu. Po něm pak následovaly pochopitelně gratulace, kterých jsem si opravdu užívala. Jak už víte, ty vypadají u obřadů ‚v mimozemském stylu‘ pro nás, pozemšťany, jako vyložené orgie, protože jednotliví svatebčané jsou povinni políbit každou svatebčanku na prsa – a to se týká i slečny oddávající, která si svůj odznak obrací dozadu – na záda – aby jí na prsou nepřekážel. Nutno však přiznat, že pro mimozemšťany se jedná o běžný projev svatebního veselí bez jakýchkoliv ‚postranních‘ úmyslů.
<br><br>
Po skončení obřadu a gratulací jsme se ovšem hned teleportovali zpět, protože práce je mnoho a nikdo ji za nás neudělá…
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2021</b>
<br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="560_Kapitola_08.html"
title="ASTRONAVIGÁTOROVA VNUČKA ZASAHUJE – Kapitola 9:
[Na záhladně] neděláme s nahotou žádné obstrukce, takže se detailně známe všichni navzájem.">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="562_Kapitola_10.html"
title= "ASTRONAVIGÁTOROVA VNUČKA ZASAHUJE – Kapitola 10:
[Clara] mi zobe z ruky. Je šťastná, že nepřišla o prs, všude se jimi chlubí…">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0