%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2005–2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Astronavigátorovo tajemství – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Sofie pozve Lenku, Lucku a Nikolku k sobě domů – do Eresu. Děvčata nejprve ‚zasvěcují‘ Lenku v koupelně – důkladná vodní masáž prsou a rodidel… Pak vyrážejí na nudistickou pláž (těhotná Nikolka má kalhotky z fotoplastu). Tam se seznamují se Sofiinými přáteli a zahrají si plážový volejbal. • Výlet do Mytilény se také vydařil. Sofie podává zasvěcený výklad života a díla básnířky Sapfó…">
<meta name="KeyWords" content="erotika, klinika, sci-fi">
<title>Astronavigátorovo tajemství – Kapitola 26 – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<hr>
<p class="p5">
Ze svatého krétského sídla pospěš na náš ostrov.
<br>Líbezný luh tu kvete jabloněmi,
<br>kadidla dým tu k nebi z oltářů stoupá.
</p>
<p class="p6">Sapfó</p>
<hr>
<h1>Kapitola 26</h1>
<p class="p3">
Z Nikolčina deníčku – <I>20. září</i>
</p>
<p class="p1">
Eresos – město v jihozápadním cípu ostrova Lesbu nacházejícího se při pobřeží antické Lýdie – dnes Turecka, jak se smutkem v hlase poznamenala Lenka – nás přivítal vlahým slunečným ránem. Teleportaci jsem ve zdraví přestála já i moje nenarozená holčička.<br>
<br>Sofie pobývá doma už celý týden ve společnosti techniků ze SSE, kteří jí v domku instalují teleport, rozdílovou elektrárnu, bezpečnostní systém a vůbec všechny vymoženosti mimozemské techniky – podobně jako u nás doma. A dnes nás Sofie pozvala na návštěvu – mě, Lucku a Lenku, jak slíbila před šesti týdny. Byla jsem teleportována jako poslední. Přede mnou Lenka a za ní Lucka.<br>
<br>„Jen ještě chvíli hajej,“ nabádá mě sestra, když jsem po deseti minutách projevila snahu vstát z teleportačního lůžka. Sklání se nade mnou a něžně mě hladí po vlasech.<br>
<br>Sofie s Lenkou, obě nahé, sedí u stolu a sklánějí se nad mapou ostrova, který se zapsal tak výrazně do dějin antické literatury. Lenka právě cosi recituje – zřejmě ze Sapfina díla.<br>
<br>„Zve bohyni Afroditu k návštěvě Lesbu,“ sděluje mi Lucka a pak se obrací k naší <i>Antické Bohyni</i> se slovy: „Touhle krásnou řečtinou se tady už asi nedomluvíš…“<br>
<br>„Já umím i novořecky,“ ohrazuje se Lenka, „ale Sapfó si snad zaslouží být recitována v originále, ne?“<br>
<br>„Zdejší rodáci většinou těmto veršům rozumějí,“ podporuje Lenku Sofie, „vždyť si tady Sapfó považujeme stejně, jako vy na Moravě Komenského.“<br>
<br>„To by mě zajímalo, co mají ti dva společného…“<br>
<br>„Budeš se divit, ale hodně,“ spustila Sofie. „Stejně jako Komenský, i ona hlásala názor, že děvčata mají stejné právo na vzdělání jako chlapci a dokonce zřídila a dlouhá léta i vedla dívčí školu.“<br>
<br>„Tady, v Eresu?“<br>
<br>„To ne. Tady se narodila a prožila tu dětství. Dívčí léta prožila v Mytiléně – to je hlavní město ostrova. Pět let pak prožila ve vyhnanství na Sicílii. Když diktátor Pittakos vyhlásil pro uprchlíky amnestii, vrátila se na Lesbos a tu školu založila v Mytiléně.“<br>
<br>„A jak je to vlastně s tou její láskou k ženám? To si zařídila dívčí školu proto, aby mohla…“<br>
<br>Sofie mě ani nenechala domluvit.<br>
<br>„Sapfó nebyla lesbička – aspoň tedy ne v tom smyslu, jak to slovo chápeme dnes. Dokonce byla vdaná a měla dceru. Jenže její manžel, obchodník Kerkylas z ostrova Andru, se k ní choval velice neurvale a násilnicky.
<br>Ať už se mu v obchodě dařilo nebo ne, vždycky si svou zlost nebo radost vylil na své ženě. Jednou prý dokonce vtrhl domů, naprosto nepřipravenou Sapfó zavlekl do ložnice, strhl jí oděv a bolestivě jí vnikl svým pyjem do suchého klína bez jakékoliv milostné předehry. Její nářek a sténání považoval za projev rozkoše!!“<br>
<br>„No fuj,“ ulevila jsem si, „taková kultivovaná a poeticky založená žena by si snad zasloužila někoho jemnějšího a něžnějšího, než takového odporného grázla! Ví se aspoň, proč jí to udělal?“<br>
<br>„Pochlubil se, že se mu podařilo zpětinásobit výnos z jednoho obchodu a takto se prý s ní podělil o svou radost…“<br>
<br>„Od takového surovce bych utekla při první příležitosti! I s dítětem…“<br>
<br>„Ono to dopadlo trochu obráceně,“ uklidnila mě Sofie. „Nakonec, když došlo na Lesbu k politickým nepokojům, uprchl Kerkylas zpět na Andros a svou rodinu nadobro opustil.“<br>
<br>„Aspoň tak,“ vydechla jsem úlevně a konečně jsem vstala z teleportačního lůžka.<br>
<br>„Kdepak tu máš koupelnu?“<br>
<br>Má otázka platí pochopitelně Sofii, ale pro všechny je to signál, že se zase jednou do sytosti vydovádíme při koupání a sprchování. Sofiinu koupelnu mimozemšťané vybavili opravdu pěkně, podobně jako u nás doma.<br>
<br>„Zasvětíme Lenku!“ zvolala nadšeně Lucka a přidržela kamarádku tak, aby se jí ostrý vodní proud z masážní trysky zaryl do prsou. Lenka vyjekla překvapením, ale po několika sekundách se jí procedura zalíbila a rozkošnicky se uvolnila. Pak se ovšem v nestřeženém okamžiku zmocnila Lucky a vodní masáž prsou jí oplatila.<br>
<br>„Ale musíme jí propláchnout také jeskyňku, ne? To by to ‚zasvěcení‘ nebylo celé,“ upozorňuje Sofie připravujíc si ruční masážní trysku. Než se Lenka nadála, uchopila jsem ji za ruce a Lucka jí roztáhla nohy. Sofie nasměrovala proud přesně mezi její stydké pysky.<br>
<br>„No tohle! Vždyť jste na mě tři,“ kucká se Lenka smíchy, „tohle ti musím oplatit.“<br>
<br>Obratně se vykroutila z mého sevření, zmocnila se masážní trysky, kterou vytrhla Sofii z ruky – ale to už já s Luckou držíme Sofii a vystavujeme ji důkladné vodní masáži intimních tělesných partií.<br>
<br>„A co Niki – ta z toho přece nesmí vyváznout,“ napadlo najednou Lenku.<br>
<br>„Samozřejmě,“ přizvukuje Sofie, „promasírujeme jí aspoň prsíčka. A důkladně. To jí moc prospěje…“<br>
<br>A než jsem se stačila vzpamatovat, už mě Lenka pevně drží s rukama za zády – a Lucka se Sofií mi provádějí dvěma tryskami opravdu důkladnou masáž. Každá se věnuje jednomu mému prsu a proudy vody synchronizují tak, aby mi přejížděly přes bradavky vždy současně.<br>
<br>Poprvé po více než třech měsících jsem pocítila nádherný orgasmus, který mi byl neustále odpírán. Jsem unavená, ale šťastná…<br>
<br>Když jsme se dosyta vyřádily v koupelně, bohatě jsme posnídaly a Lenka projevila přání nabít se na sluníčku, místo v nabíjecí místnosti.<br>
<br>„Proč ne? Máme tady nádherné nudistické pláže s jemným pískem,“ nadšeně souhlasí Sofie.<br>
<br>„Jenže – tam já přece nemohu,“ povzdechla jsem si smutně.<br>
<br>„Proč bys tam nemohla?“<br>
<br>„Protože mám doporučeno chodit v kalhotkách, aby se mi do rodidel nedostala nečistota. A písek zrovna by mohl tím zdrojem nečistoty být. Na nudistickou pláž se však kalhotky příliš nehodí,“ vysvětluji Sofii.<br>
<br>„Ale, Nikolko,“ ‚zlobí‘ se naoko Lenka, „hledáš pořád problémy, kde nejsou. Co kdyby ti automat dodal kalhotky z fotoplastu?“<br>
<br>„Senzační nápad,“ pochválila jsem Lenku, „je to dokonalejší než v té pohádce o nahém králi. Budu oblečená – a nebude to vidět.“<br>
<br>S Lucčinou pomocí jsme přes komunikátor vyvolaly katalog výrobků. „No – Urszula by nad tím ohrnovala nos a prohlásila by to za uniformní kýč,“ hodnotí vyobrazené modely Lenka, „jenže stejně nebudou vidět, zato svou funkci splní dokonale.“<br>
<br>Lucka zadala výrobní kód, velikost a druh materiálu…<br>
<br>Sláva, funguje to. Během několika málo minut automat dodal neviditelné kalhotky jemné jako pavučina. S rozkoší jsem si je navlékla a podívala jsem se do zrcadla. Opravdu – královna je nahá, může se směle říci.<br>
<br>„Tak – a můžeme vyrazit,“ raduje se Lenka, „kdepak tady ty nádherné pláže máte?“<br>
<br>„Moment, moment,“ krotím nadšení <i>Antické Bohyně,</i> „snad nechceš jít nahá i městem?“<br>
<br>Sofie vyprskla smíchy: „Ono by se ani tak moc nestalo, protože bydlím na kraji města, ale něco na sebe si raději vezmeme…“<br>
<br>Prohlížíme Sofiin šatník. Nakonec jsme se rozhodly pro dlouhá volná trička, která se dají jedním hmatem stáhnout. Kamarádky si neberou ani spodní prádlo – tedy kromě mě, která má na sobě neviditelné kalhotky.<br>
<br>Lucka však stále sedí u komunikátoru a nejeví známky příprav.<br>
<br>„Lucinko, ty s námi nepůjdeš?“ ptá se Lenka.<br>
<br>„Ani snad ne,“ odpovídá Lucka, vy se tam jdete nabíjet – a já na sluníčku tak dlouho nevydržím. Byla bych vám jenom na obtíž. Musely byste se kvůli mně vrátit dřív. Půjdu s vámi jindy, až nám Sofie bude chtít představit pamětihodnosti města.“<br>
<br>„Jenže Sofie taky není bioenergeticky senzitivní. Už je pak jedno, zda se budeme muset předčasně vrátit kvůli tobě nebo kvůli Sofii,“ snaží se Lenka Lucku přemluvit.<br>
<br>„Vůbec se nebudete muset kvůli nám vracet,“ podporuje Lenku Sofie, „půjčíme si tam velký slunečník a budeme se moci před sluníčkem schovat, kdy nás napadne.“<br>
<br>„No dobrá,“ rezignuje Lucka, „když myslíte, že vám tam nebudu na obtíž…“<br>
<br>„Ty nám nikdy nebudeš na obtíž,“ chlácholí ji Sofie, „jenom by to ještě chtělo nějaký opalovací krém nebo olej.“<br>
<br>„Není problém,“ poznamenala Lucka a stiskla několik kláves na komunikátoru, „račte si vybrat…“<br>
<br>„No… my s Lenkou žádné opalovací prostředky nepotřebujeme. Vyber si hlavně něco pro sebe a Sofii nechej, aby si vybrala sama.“<br>
<br>„V tom případě to nechám na Sofii, protože předpokládám, že je v tomto směru zkušenější.“<br>
<br>Sofie prohlédla produkty nabízené v katalogu a vybrala opalovací balzám s vysokým UV faktorem: „S tímhle vydržíme klidně celý den…“<br>
<br>„Vyberu si taky nějakou kosmetiku, když už jste to nalistovaly,“ a Lenka soustředěně prohlíží katalog…<br>
<br>Automat dodal požadované produkty během několika minut. Sofie sáhla do skříně, vytáhla lehkou plážovou tašku a složily jsme do ní to nejnutnější – opalovací prostředky, satelitní telefon a nezbytnou peněženku… Navlékly jsme si trička a vyrazily jsme. Když jsme prošly brankou, spojily jsme se s technikem na SSE, který uvedl v činnost ochranné silové pole.<br>
<br>Sofie nepřeháněla. Bydlí opravdu na konci města a cesta na pláž trvá jen necelou čtvrthodinku pěšky. V nejbližší půjčovně jsme si vybraly velký slunečník. Sice za něj chtěli na naše obvyklé poměry nekřesťanské peníze, ale s finanční výbavou od mimozemských přátel je to směšný pakatel.<br>
<br>Lenka – pochopitelně jako první – svlékla tričko a složila je do plážové tašky. Jejího příkladu následuje Sofie a tím ‚nakazila‘ i mě a Lucku. Cestou k mořskému břehu se střetáváme s dalšími návštěvníky pláže – tedy spíše s návštěvnicemi. Podle mého odhadu je zde převaha žen a dívek asi ze tří čtvrtin. Upozornila jsem na tuto skutečnost Sofii.<br>
<br>„Správný postřeh,“ směje se vesele, „ tady na této pláži už je řadu let zavedena ‚lesbická tradice‘ – právě pod vlivem Sapfina kultu. Všimněte si, že dívky se zde vyskytují většinou v párech…“<br>
<br>Když jsme dorazily téměř až k mořskému břehu, prohlásila Sofie: „Tady je moje oblíbené místo. Doufám jen, že se vám tu bude taky líbit.“<br>
<br>Sofie je místní, zná zdejší poměry – a tak se pokud možno řídíme jejími radami. Rozevřely jsme slunečník a zapíchly ho hluboko do písku. Písek je velice jemný a příjemně se v něm chodí i leží. Nezbývá než udělit Sofii pochvalu.<br>
<br>„Lucka a já však potřebujeme namazat,“ poznamenává Sofie, když jsme se na místě trochu ‚zabydlely‘.<br>
<br>Samozřejmě, že kamarádky nenecháváme, aby se mazaly samy – ujala jsem se Sofie a Lenka se ujala Lucky. Naše počínání se neobejde bez něžností a vzrušování, až mi je líto, že mě nikdo nenamaže, protože by se tak snížila účinnost nabíjení. Překvapilo mě proto, když se Lenka na oplátku nechává mazat Luckou.<br>
<br>„To je jen kosmetický olej bez UV faktoru,“ vysvětluje podávajíc Sofii další lahvičku. „Tady je olejíček pro tebe. Přece si nemyslíš, že si necháme takové potěšení ujít.“<br>
<br>Sofie se nenechává pobízet a roztírá mi olej po nahém těle. Je to od ní velice příjemné a skoro si přeji, aby to trvalo věčně. Stahuji si na tu chvíli i fotoplastické kalhotky, abych nerušeně cítila její jemné doteky i na nejintimnějších místech svého těla.<br>
<br>„Tak, a můžeme do vody,“ raduje se Lenka, když obřad mazání skončil. Popadla Sofii za ruku a přímo ji vleče za sebou do moře.<br>
<br>„Vy nepůjdete?“ volá na nás.<br>
<br>„To nejde,“ odpovídá Lucka, „někdo přece musí hlídat naše věci tady na břehu.“<br>
<br>Uvědomila jsem si, že má pravdu. Tedy – i kdyby nám někdo ukradl trička, opalovací balzám nebo peníze, mnoho by se asi nestalo, protože jsou to předměty nahraditelné. Ale bez satelitního telefonu bychom byly rázem ztracené – neměly bychom šanci dostat se domů…<br>
<br>A tak sedíme s Luckou u našeho skromného majetečku. Zase jedna nepříjemnost, které jsme během pobytu u mimozemšťanů odvykly – na CPLEN bdít nad majetkem nemusíme. Ach, ty nedokonalé pozemské poměry…<br>
<br>„Asi jste mě neměly s sebou brát,“ svěřuje se mi Lucka, „mně se do vody vůbec nechce, a tak tady vždycky jedna z vás budete muset zůstat – buď ty, nebo Lenka.“<br>
<br>Zase má pravdu. Sport ji neoslovuje a plavání už vůbec ne. Ale na druhou stranu – být zavřená sama doma po celý den – to by se mi taky nechtělo. Třeba se i pro Lucku najde tady na pláži vhodná zábava. A osud jako by mě vyslyšel.<br>
<br>Asi po půlhodině se Lenka se Sofií vrátily a usadily se pohodlně do písku.<br>
<br>„Voda je senzační,“ pochvaluje si Lenka, „tady se Sofií jsme se docela vyřádily. Takže jestli chcete, můžete jít s Luckou, my zatím zůstaneme tady.“
</p>
<p class="p3">- × - × - × -<br>
<br>Lucčiny myšlenky – <I>20. září</i>
</p>
<p class="p1">
Nudistická pláž – hmm. Asi to pojmenování pochází od slova ‚nudit se‘ – jen tak bez nicnedělání se povalovat nahá na sluníčku mě opravdu nebaví. Ale jsme na dovolené v Řecku – a ta pláž sem tak nějak samozřejmě patří. Doufám jen, že Lenka zatouží i po řeckých památkách a že se od ní a od Sofie něco zajímavého dozvím. Ty informace o Sapfó byly docela zajímavé.<br>
<br>Sedíme se sestrou pod slunečníkem – tedy já sedím pod slunečníkem – Nikolka se s rozkoší vystavuje středomořskému sluníčku, zatímco Sofie s Lenkou si šly zaplavat. Pak dojde ke střídání – a jak já budu kamarádkám vysvětlovat, že…<br>
<br>No, a už je to tady. Lenka se Sofií se vracejí. Usazují se do písku a jsou nadšené.<br>
<br>„Voda je senzační,“ pochvaluje si Lenka, „tady se Sofií jsme se docela vyřádily. Takže jestli chcete, můžete jít s Luckou, my zatím zůstaneme tady a budeme hlídat.“<br>
<br>Vyděšeně hledím na sestru, ale nezdá se, že by mi chtěla nějak pomoci. Když vtom –<br>
<br>„No ne! To je přece Sofie. Buď pozdravena, královno pláže! Kde ses celé léto flákala? To ti stojí za to – vrátit se domů těsně před koncem sezóny.“<br>
<br>Obklopil nás hlouček mladých lidí, chlapců i dívek, všichni pochopitelně nazí – jak jinak by to mělo na nudistické pláži vypadat…<br>
<br>„Ale, ale. To je mi přivítání,“ raduje se Sofie. „Já se moc omlouvám, ale naskytla se mi možnost pracovat v zahraničí. Až teď jsem se dostala na dovolenou.“<br>
<br>Pak se obrátila k nám: „Tohle je moje prázdninová parta, víte? Takže dovolte, abych vám představila…“<br>
<br>A Sofie vyslovila několik jmen. Setkání je to pro mne nečekané a v první chvíli – přiznám se – i dost nepříjemné. Proto jsem si jména ihned nezapamatovala.<br>
<br>„… a tohle jsou moje kamarádky z práce, Lucka, Lenka a Nikolka.“<br>
<br>Uvědomila jsem si, že Nikolka řecky nerozumí, a chvatně překládám. Je to konec konců ten nejpřirozenější způsob, jak zakrýt rozpaky. Být představována nahá, bez jediného kousku oděvu, cizím lidem – byť i se jedná o přátele mé opravdu skvělé kamarádky, není tak příjemné, jako by se mohlo zdát. Ale nakonec jsem přece jen nabyla duševní rovnováhy vidouc, že Sofiini kamarádi i kamarádky berou naše seznámení na nudistické pláži docela samozřejmě, jako by se jednalo o běžný čajový dýchánek.<br>
<br>„Titul letos už asi neobhájíš. Eugenika se vdala a odstěhovala…“<br>
<br>„Co se dá dělat,“ povzdechla si Sofie, „našla jsem její svatební oznámení v poště. Ovšem – co kdybych to zkusila s novou parťačkou… Jak se vám zamlouvá třeba tady Lenka?“<br>
<br>„Copak to na mě chystáš?“<br>
<br>Sofie jen ukázala na dva chlapce stojící trochu stranou: „Víš, co to je?“<br>
<br>Teprve teď jsem si všimla, že kluci s sebou nesou síť a míč…<br>
<br>„Podle všeho síť na volejbal, ne?“<br>
<br>„Právě,“ vysvětluje Sofie. „My jsme tři roky po sobě s Eugenikou vyhrály plážový volejbalový turnaj a teď jsme oslovovány ‚královny pláže‘ – jenže Eugenika…“<br>
<br>„…se vdala,“ doplňuje usmívající se Lenka. „Dobrá, zkusíme to, ale nezaručuji úspěch.“<br>
<br>Zatímco se Lenka nechává přemlouvat, kluci už napínají síť a docela obratně lajnují hřiště. Proti Lence a Sofii se staví dvojice dívek a hra začíná. S Nikolkou jsme vděčnými diváky. Je rozehráno a stávám se svědkem úžasné hry. Nechápu, proč Lenka pochybovala o úspěchu, vždyť je to právě ona, která vybírá i ty nejnemožněji odpálené míče.<br>
<br>„To snad ani není možné,“ podivují se soupeřky po dvou prohraných setech, ve kterých nezískaly ani bod, „nechcete si to rozdat proti klukům?“<br>
<br>„Ani snad ne, jsem docela utahaná,“ omlouvá se prudce oddechující Sofie.<br>
<br>Lenka se jen potutelně usmála a obrátila se k Nikolce: „Nechceš na chvíli zastoupit Sofii?“<br>
<br>„No, zkusím to – ovšem vzhledem k těhotenství se nemohu tak přepínat…“<br>
<br>Lenka jen mávla rukou: „Prosím tě – přepínat? Vždyť já se cítím jako po lehké zdravotní procházce.“<br>
<br>„Dobře, ale nezaručuji úspěch,“ opakuje sestra Lenčinu průpovídku.<br>
<br>Sofie se posadila vedle mne pod slunečník a vyloženě se baví divadlem, které se před námi rozvinulo. Nikdy jsem s takovým zaujetím nesledovala žádné sportovní utkání jako tento volejbalový zápas, ve kterém hraje moje blonďatá sestra po boku své černovlasé kamarádky, obě úplně nahé a neskutečně krásné ve svých ladných pohybech. Jako by tančily, snad se ani nedotýkají nohama země.<br>
<br>Po prvním setu, který skončil – jak jinak – totální porážkou kluků, se přišly obě ‚hrdinky‘ také na chvíli schovat pod slunečník.<br>
<br>„Tak co,“ ptám se starostlivě sestry, „nezatěžuje tě to příliš?“<br>
<br>Jen se vesele zasmála: „Lenka má pravdu, pro nás, energeticky senzitivní jedince, se nejedná o žádnou zvláštní námahu. Opravdu jako na zdravotní procházce. Ovšem – “ obrátila se k Lence, „musíme je nakonec upozornit, že nějaký titul královen pláže nemůžeme přijmout.“ <br>
<br>„To samozřejmě uděláme, ale napřed je trochu pozlobíme, co říkáš?“<br>
<br>Nikolka jen nechápavě pokrčila rameny. „Jak je chceš pozlobit?“<br>
<br>„Válečnými metodami mimozemšťanů. Nebudeme samy uhrávat body a míč jim budeme odpalovat vždy pokud možno tak, aby s jeho vybíráním neměli žádnou práci. My si své pole dokážeme snadno uhlídat. Až se nechají strhnout ke zbrklostem a zahrají pár míčů mimo hrací plochu, porazí se tak vlastně sami.“<br>
<br>Nevím, na jaké taktice se domluvili kluci, ale když se míč nedotkl země po půlhodině hry, navrhla Sofie, aby set skončil smírem.<br>
<br>„Takhle ještě nikdy žádné volejbalové utkání nedopadlo,“ směje se Lenka a udiveně se rozhlíží kolem. V zápalu hry jí uniklo, že zápas přilákal značné množství diváků obého pohlaví, kteří se teď hrnou k aktérům a srdečně jim tisknou ruce.<br>
<br> „… a titul královny či krále pláže si budete muset vybojovat mezi sebou,“ upozorňuje Sofiiny kamarády při loučení Lenka, „my jsme totiž profesionálky.“<br>
<br>„Ale zahrát si s námi snad ještě přijdete, ne?“<br>
<br>„Ale jistě, to my se přemlouvat nenecháme…“<br>
<br>„Myslím, že je čas k obědu,“ poznamenala jsem, když se zástup rozešel.<br>
<br>„Asi ano,“ podporuje mě Sofie, „docela mi po tom výkonu vyhládlo…“
</p>
<p class="p3">- × - × - × -<br>
<br>Z Nikolčina deníčku – <I>24. září</i>
</p>
<p class="p1">
Do Mytilény jsme vyrazily z ereského přístavu výletní lodí. Cesta příjemně ubíhá a Sofie nás při té příležitosti seznamuje s dalšími osudy své milované Sapfó:<br>
<br>„Dívky v Sapfině škole byly cvičeny v písmu, literatuře a matematice právě tak jako ve zpěvu a tanci. Kromě toho je Sapfó připravovala i pro vstup do manželství – a odtud se traduje, že byla homosexuálně zaměřena. Ona totiž tu předmanželskou výchovu pojala nesmírně důkladně. Po svých osobních zkušenostech z nevydařeného manželství vedla dívky k tomu, aby dokonale poznaly tajemství svého těla – které podněty působí rozkoš a které jsou nepříjemné, kdy i jinak nepříjemné podněty mohou rozkoš působit a jak si má žena počínat, aby byla s mužem vždy šťastná. Tuto výuku vedla s každou dívkou individuálně a v naprostém soukromí.“<br>
<br>„A provozovala během takové výuky i lesbické praktiky?“ ptám se, abych si situaci ujasnila.<br>
<br>„Ale samozřejmě, Nikolko,“ potvrzuje Sofie, „takovou výuku absolvovaly úplně nahé – jak sama Sapfó jako učitelka tak i její žačka – a zkoumaly si navzájem intimní tělesné partie.“<br>
<br>„Takže to vlastně byla obdoba školy pro hetéry, ne?“<br>
<br>Lucčina poznámka Sofii poněkud pobouřila: „Právě, že Sapfó nevedla školu pro hetéry. Jejím cílem bylo připravit dívky do manželství tak, aby jejich muži neměli důvod služeb hetér využívat. Je pravda, že Sapfó byla obviněna otci některých dívek z – no, dnešním právním jazykem řečeno ‚pohlavního zneužívání‘ – a musela se proti nim obhajovat na veřejném shromáždění. Tam se však za ní postavil sám diktátor Pittakos prohlásiv: »Pokud jde o Sapfinu školu, mohu jen vyjádřit svou lítost, že mé dcery jsou na ni už příliš staré. Byl bych hrdý na to, kdyby ji navštěvovaly. A svým vnukům radím – dejte přednost dívkám, které vyšly z této školy a dbejte toho, aby ji vaše dcery mohly navštěvovat.«<br>
<br>Její žačky byly opravdu vyhledávanými nevěstami a sama Sapfó své bývalé žačky i navštěvovala a získávala od nich poznatky, které by se daly využít při zdokonalování výuky. Pochopitelně i té intimní, praktikující tělesnou lásku.“<br>
<br>„To byl od ní docela rozumný počin. Já bych taky nesnesla, aby můj případný manžel chodil za nějakou prostitutkou jenom proto, že bych ho nedokázala uspokojit,“ poznamenala jsem na to já – ovšem ani můj výrok se Sofii příliš nezamlouvá.<br>
<br>„Tak pozor! To ne. To bys ty hetéry docela urazila. Víš, hetéry nelze srovnávat s nějakými prostitutkami – jen pro zajímavost, řecky zvanými <I>pornai</I> – přístavními běhnami, ‚pouhými nádobami, do kterých nadržení námořníci a vojáci vypouštějí své semeno‘, jak je označovala i Sapfó. Hetéry byly především společnice pro muže z ‚vyšších kruhů‘ a musely proto být neustále na úrovni – nejen jako zpěvačky, tanečnice, recitátorky, ale i znalé historie a obchodu. Sexuální služby, pravda, také poskytovaly, ale obrazně řečeno ‚na vedlejší pracovní poměr‘. Většinou to byly původně otrokyně, které nechal jejich pán vyškolit, a ony se u něj potom z otroctví vykupovaly částí peněz, které si jako hetéry vydělaly. Měl tak z nich mnohem větší zisk, než kdyby jich používal k práci.“<br>
<br>Během této zajímavé diskuse vplula naše loď do mytilénského přístavu a my jsme vstoupily do pamětihodného města, ve kterém Sapfó založila svou proslulou školu.<br>
<br>„Sapfó ovšem byla i kněžka v Afroditině chrámu,“ vykládá Sofie vedouc nás k pahorku, kde se kdysi tato architektonická památka skvěla v plné kráse. „Kultem bohyně lásky a krásy je prodchnuto celé její dílo. Škoda, že se z něj zachovaly jen zlomky, protože křesťanští fanatici ve středověku nemohli snést existenci písní a básní oslavujících jiná božstva než jejich Krista a armádu svatých. Její knihy byly prohlášeny za nemravné a byly systematicky páleny.“
</p>
<p class="p3">- × - × - × -<br>
<br>Z Nikolčina deníčku – <I>2. října</i>
</p>
<p class="p1">
Pod vlivem obrovského množství zážitků z výletu do Mytilény se vracíme zpět do Eresu. Sofiin domek nás vlídně přijal hned jak Erigyos uvolnil silové pole.<br>
<br>„Škoda, že nám nepřeje počasí,“ posteskla si Lenka, „těšila jsem se, že navštívíme pláž…“<br>
<br>Pravda. Počasí se náhle zkazilo. Už cestou z přístavu jsme promokly na kost a teď se svorně všechny čtyři sušíme.<br>
<br>„Nic si z toho nedělej, chlácholí ji Lucka, „Sofie ti může ukázat antické sošky ze své sbírky nebo nám můžeš zase zarecitovat ze Sapfina díla…“<br>
<br>„Náhodou – my mezi sebou jednu docela obstojnou Sapfinu následovnici máme,“ prohodila Lenka se záhadným úsměvem na rtech.<br>
<br>„Ano? A koho?“ ptám se překvapeně.<br>
<br>„No přece tebe, Nikolko.“<br>
<br>„Mne??“<br>
<br>„Jistě. Všechno pro to hovoří: Lesbickým praktikám jsi mě naučila právě ty… Jakožto instruktorka pro nácvik bioenergetické rovnováhy jsi byla mimozemšťany dokonce oceněna – a při tom jsi také využila lesbických praktik. Dcerušku taky čekáš…“ a něžně mi položila ruku na bříško.<br>
<br>Instinktivně jsem se k ní přitiskla a pocítila jsem neodolatelnou touhu se s ní mazlit a laskat.<br>
<br>„Stejně by mě zajímalo, jak taková lekce tělesné lásky u Sapfó mohla vypadat,“ pronesla jsem zasněně hladíc Lenku po jejích nádherných prsou.<br>
<br>„To prý vypadalo jako hra na svatební noc,“ spustila znovu Sofie.<br>
<br>„Po diskusi s kroužkem starších dívek – pro zajímavost asi 12-13letých – o rozdílech mezi pářením zvířat a tělesným sbližování lidí si Sapfó vzala vždy jednu dívku do ložnice, kde jí vysvětlovala, co od ní bude muž v manželství žádat. Učila ji umění sama se vzrušit v případě, že by se její manžel zachoval neurvale jako kdysi Kerkylas, učila ji, jak postupovat, je-li muž jemný a něžný, jak to sama zažila ve vyhnanství na Sicílii s Myrónem, knězem, který představoval boha Dionýsa při jedné náboženské slavnosti.<br>
<br>Během této lekce vedla výuku do nejmenších podrobností. Školená dívka musela dokonale poznat, jak její tělo reaguje na doteky rukou, na polibky i na poněkud silnější podněty, jako jsou stisky a hnětení – a to na všech citlivých místech: na prsou, stehnech, bříšku a pochopitelně že na závěr přišly slabiny, a vlastní klín. Lekce končila obvykle masáží klitorisu a orgasmem žačky – a ovšem většinou i učitelky.<br>
<br>»Dokážeš-li se sama takto dokonale uvolnit a vzrušit, aby se tvůj klín dokonale otevřel, nepocítíš bolest, i kdyby muž do tebe vnikl neurvalým způsobem,« vysvětlovala svým žačkám.<br>
<br>Samozřejmě, že musela odpovídat i na otázky typu: »K čemu tedy potřebujeme muže, když si dokážeme rozkoš vyvolat samy?« – tehdy pochopitelně uvedla věc na pravou míru tím, že své žákyni vysvětlila, že bez tělesného spojení žen a mužů by nebylo dětí.<br>
<br>To pak přivedlo jednu z jejích žaček k hádce s manželem, který považoval ženy za méněcenná stvoření. Zeptala se ho, kde by lidstvo přežilo spíše, kdyby veliký Zeus způsobil hroznou katastrofu a zůstaly by jen dva vzdálené ostrovy. Na jednom by se zachránila stovka žen a jen jediný muž, na druhém by tomu bylo obráceně. A hned mu odpověděla, že v prvním případě by mohlo mít celé společenství stovku dětí za rok. Ve druhém případě však by měli s bídou osm dětí za deset let. Možná však by k tomu ani nedošlo, protože přeživší muži by se o tu jedinou ženu navzájem vyvraždili…“<br>
<br>„To řekla moc hezky,“ poznamenává Lucka a všechny čtyři se navzájem obšťastňujeme něžnostmi.
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2005–2014</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="233_Inter_07.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVO TAJEMSTVÍ – VII. Intermezzo:
„Díky obětavé spolupráci našich pozemských dívek bylo dosaženo sice jen dílčích, ale přece jen významných výsledků – z biologického materiálu, který svědomitě odevzdávají se podařilo vyrobit xenofarmaka, díky jimž začala většina našich žen menstruovat. Sice zatím nepravidelně, ale postupem doby by se to mohlo výrazně zlepšit.">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="235_Kapitola_27.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVO TAJEMSTVÍ – Kapitola 27:
„Tak máme to naše tušení potvrzené. Další zdravé dítě a další mrtvá matka. Jenže teď už víme, co se stalo,“ a Hill mává Arianě před očima dvěma listy papíru hustě popsanými mimozemskými ‚hieroglyfy‘ astronavigátorova charakteristického rukopisu.">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0