%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Kristýna</first-name><last-name>Sněgoňová</last-name></author>
<book-title>Krev pro Rusalku</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Kristýna</first-name><last-name>Sněgoňová</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>28.8.2020</date>
<id>13eba6cb-c2fc-43c7-a3e4-3fb35a9fa90a</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Epocha</publisher>
<year>2020</year>
<isbn>978-80-755-7155-7</isbn>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p><strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin Vařák</p>
<p><strong><emphasis>ID 1767-20727782209644522783-180203-9099</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>
<p>Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>Copyright © Kristýna Sněgoňová, 2018</p>
<p>Illustration © Žaneta Kortusová, 2018</p>
<p>Cover Art © Lukáš Tuma, 2018</p>
<p>Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2018</p><empty-line /><p>ISBN 978-80-7557-155-7 (print)</p><empty-line /><p>ISBN 978-80-7557-620-0 (ePub)</p>
<p>ISBN 978-80-7557-621-7 (mobi)</p>
<p>ISBN 978-80-7557-622-4 (pdf)</p>
</section>
<section>
<p><strong>1.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Kurvy.</p>
<p>Stávaly kolem hlavní skoro každou noc. Jedna od druhé dost daleko na to, aby si nekazily obchody, dost blízko, kdyby potřebovaly pomoc. Kdo ví, jestli by se jí dovolaly – konkurence byla velká a pokaždé, když jedna z nich zmizela, znamenalo to víc možností pro ostatní. Pořád bylo dost těch, co si rádi zaplatili lidskou štětku.</p>
<p>Já ne.</p>
<p>Den byl dlouhý, mnohem delší, než se obvykle takové dlouhé dny zdály, a na jeho konci byla prázdná kancelář. Saber, kterému patřila, se vytratil podobně nečekaně jako děvky z Lidické – protokol o zadržení, který nechal včera večer na stole, už nedopsal.</p>
<p>„Kdybych ho odnesla,“ řekla mi Kellerová, kterou kapitán do Saberova kanclu poslal pro rozdělané případy, „jako by to znamenalo, že už se nevrátí.“</p>
<p>Zvedl jsem hlavu od složky. „Ale on se nevrátí.“</p>
<p>Chvíli jsme se na sebe dívali, pak Kellerová vstala a řekla, že musí do kartotéky, a mně bylo jasné, že ode mě čekala víc. Možná jsem ji měl obejmout a něco říct, ale nenapadalo mě co. Ani jeden z nás neměl Sabera rád, ale na tom nezáleželo. Byl to jeden z nás, a ta, co ho zabila, jedna z nich.</p>
<p>A Kellerová o objetí beztak nestála.</p>
<p>Saber byl usměvavý padesátník, kterému to ráno, při kontrole staré cementárny, skočila na záda divoženka a prokousla mu krk. A potom všechno, co se prokousnout dalo. Požírala ho zaživa, schoulená za pohovkou, kterou tam někdo odnesl a nechal, dokud je nenašla Koželuhová. Koželuhová, která nedodržela postup a nechala Sabera samotného, protože si potřebovala zakouřit. Když ho pak hledala, zaslechla <emphasis>to</emphasis>. Zvedla baterku a posvítila na divoženku, která za tou starou pohovkou svírala v zubech všechno, co ze Sabera zbylo. Baterku pustila a sáhla pro pistoli, ale parťákovi už nepomohla.</p>
<p>Jednou mi řekl, že se nesnaží pomáhat jen lidem, ale i vílám, a že bychom se o to měli snažit my všichni. Téhle pomohl k plnému břichu, tak snad mu to před smrtí udělalo radost. Na brněnském oddělení Centrály speciálních činností bylo jen málo lidí jako Saber, co si mysleli, že i víly si zaslouží šanci, a pokud ji dostanou, dokážou ji využít. Dokázaly, ale většinou ne tak, jak si lidi představovali.</p>
<p>Kolem kurev z Lidické jsem projel bez zpomalení a zastavil až na konci starého Brna, u ústí úzké ulice, jaké měly víly tak rády. Nikdo tu nebyl, možná tu nikdo nebyl už dlouho. Na zemi se válely špínou zčernalé hadry a papírové krabice a ve vzduchu byla cítit hniloba. Bylo to smutné, neutěšené místo a já taková místa nesnášel, i při kontrolách jsem je nesnášel, i když bych to před Kellerovou nikdy nepřiznal. Nešel bych sem, kdyby…</p>
<p><emphasis>… kdyby.</emphasis></p>
<p>Stála opřená o jednu z popraskaných zdí a rukama si probírala dlouhé zelené vlasy. Když jsem byl kluk, babička tvrdila, že když si rusalka češe vlasy, přivolává tím povodeň. Možná se právě někde protrhla hráz.</p>
<p>Nemohl jsem si pomoct; zastavil jsem se mimo kužel bledého, namodralého světla a chvíli ji pozoroval. Už dlouho jsem neviděl vílu tak klidnou a soustředěnou jen samu na sebe – většinou na nás při zatýkání plivaly a nadávaly nebo aspoň cenily zuby.</p>
<p><emphasis>Vypadni a zapomeň na to, cos chtěl, a na to, žes to chtěl po ní,</emphasis> opakoval jsem si skoro pokaždé.</p>
<p>Nikdy jsem se neposlechl.</p>
<p>Stála tam s prsty zapletenými ve vlasech, jako by se nemusela bát, protože nebylo čeho. Nebála se ani mě a já ji za to nesnášel, a čím větší vztek jsem měl na ni, tím větší jsem ho měl na sebe.</p>
<p>Když jsem za ní přišel poprvé, sáhl jsem do kapsy a vytáhl fotku, černobílou kopii z osobní složky.</p>
<p>„Dokážeš to?“ zeptal jsem se. Kdyby to nedokázala, zapomněl bych na to. Už nikdy bych to nezkusil. Nic by se nestalo.</p>
<p>Podívala se na mě temně zelenýma očima. Z něčeho na ní mi naskakovala husí kůže, i když byla jen jedna z mnoha brněnských vodních víl. „Nemám licenci.“</p>
<p>Samozřejmě že ne – kdyby měla povolení k proměně, nešlapala by na takovém místě za trochu krve. Kdyby ho měla, nešel bych za ní. „Na to jsem se neptal.“</p>
<p>Nepřestala mě pozorovat. „Víte, co by se stalo, kdybych to udělala.“</p>
<p>Na okamžik jsem měl hrozný pocit, že ví, kdo jsem a co bych mohl udělat, možná hned po tom, co mi vyhoví. Měl jsem ten pocit poslechnout a vypadnout, ale ani tentokrát jsem to neudělal. „Povím ti, co se stane, když to uděláš.“ Druhou rukou jsem sáhl do kapsy a vytáhl z ní krevní konzervu. „Tohle a nic víc.“</p>
<p>Ještě chvíli se na mě dívala, pak si vzala kopii a dlouze se na ni zadívala, na pihy u kořene nosu, na drobné vrásky kolem očí.</p>
<p>„Má modré oči,“ řekl jsem.</p>
<p>„Jak je vysoká?“ zeptala se víla.</p>
<p>Pak se sehnula a položila fotku na zem, a když se znovu narovnala, otočil jsem se k ní zády, abych se na to nemusel dívat – chtěl jsem přesvědčit sám sebe, že tu tahle rusalka nikdy nebyla, že tu se mnou od začátku byla <emphasis>ona</emphasis>. Pozoroval jsem, jak se v jedné z kaluží pomalu rozpouští kus lepenky, a pozoroval bych ho, dokud by se nerozpustil úplně, kdyby mi nepoložila ruku na rameno <emphasis>ona</emphasis>.</p>
<p>„Takhle?“</p>
<p>Napodobila ji tak dokonale, že jsem ani nečekal, jestli mě bude chtít odvést na nějaké lepší místo, a ojel jsem ji tam. Kdybych to neudělal hned, nedokázal bych to udělat vůbec – pocit, že je to horší než všechno, co jsem kdy provedl a co se mi kdy stalo, jsem měl pořád, ale na chvíli jsem dokázal předstírat, že na něm nezáleží.</p>
<p><emphasis>Jenom jednou,</emphasis> myslel jsem si. <emphasis>Jenom jednou, aby se mi ulevilo</emphasis>.</p>
<p>Jenže sotva jsem se udělal, vzrušení bylo pryč a ubohost toho všeho mě zasáhla jako rána na solar. Najednou mi bylo špatně, ne z té víly, ale ze sebe. Padla na mě nesmírná únava.</p>
<p>„Moje odměna,“ připomněla mi víla.</p>
<p>Znovu jsem sáhl do kapsy – na chvíli, jenom na chviličku, mě napadlo, že stačí sáhnout o něco dál, vytáhnout pistoli a rusalku zabít. Nikdo by ji nehledal, nikdo by se neptal a nikdo by se nedozvěděl, co se tu stalo. Mohl bych na to zapomenout, mnohem snáz, kdybych se postaral o to, aby nemohla vzpomínat ani ona. Jenže…</p>
<p>I když mě bolela hlava a chtěl jsem odtamtud co nejrychleji vypadnout, asi jsem už tehdy věděl, že se vrátím.</p>
<p>Místo pistole jsem vytáhl konzervu plnou pupečníkové krve, jednu z mnoha, které jsme před pár dny zabavili na černém trhu v Komárově, a hodil ji víle. Pak jsem se vrátil k autu, a když jsem se posadil, položil jsem ruce na volant, na ruce hlavu a dlouze, rozechvěle jsem se nadechl. Nedokázal jsem si představit, že se <emphasis>jí</emphasis> zítra budu muset podívat do očí a jediné, na co budu myslet, bude to, co se tu stalo.</p>
<p>Neulevilo se mi, naopak.</p>
<p>A přesto jsem za ní šel zas. A zas, sakra.</p>
<p>Potřeboval jsem ji. Dneska, kdy na oddělení skončila i Koželuhová.</p>
<p>Bylo jasné, že si ji nenecháme, i jí to muselo být jasné už od chvíle, co zapnula baterku a proud světla dopadl mezi Saberovy vnitřnosti. Když odcházela z kapitánovy kanceláře, oči měla červené a Herman se se mnou chtěl vsadit, že i když ji kapitán nevyhodil, vidíme ji naposledy. „Myslím si to samé,“ zklamal jsem ho. Protože cokoliv se v té cementárně stalo, Koželuhová Sabera nechala umřít. Pracovali jsme v párech, a kamkoliv jsme šli, měli jsme být pořád spolu, aby se ani jednomu z nás nic nestalo, nebo aby se to stalo oběma, pravidla byla neúprosná. Koželuhová v tom selhala a pro selhání na Centrále nebylo místo. I kdyby se pokusila vydržet, nepomohlo by to.</p>
<p>Pro nás už <emphasis>nebyla</emphasis>.</p>
<p>Vraceli jsme se z výslechu, zrovna když odcházela. Já jsem uhnul pohledem, Kellerová na ni nepatrně kývla.</p>
<p>„Je ti jí líto?“ zeptal jsem se, když jsme Koželuhovou nechali za sebou.</p>
<p>„Ne. Jen si říkám, že se to mohlo stát komukoliv z nás.“</p>
<p>„Ale stalo se to jí. <emphasis>Smůla.</emphasis>“</p>
<p>„I naše, nejenom její.“ Kellerová zavrtěla hlavou. „Byla dobrá.“</p>
<p>Jenže kdyby byla dobrá, nemuseli bychom Saberovi vyklízet stůl. Nedodržela pravidla a nikdo z nás už by s ní dělat nechtěl, protože na ni nebyl spoleh. Mohla si za to sama, ale ani tak jsem na ni cestou za vílou nepřestával myslet. Nedokázal jsem si představit větší ponížení než opustit Centrálu takhle, a i když jsem Koželuhovou skoro neznal, hořké pachuti na jazyku jsem se zbavit nemohl.</p>
<p>Zase nás bylo o jednoho míň.</p>
<p>Víla se tentokrát opírala ramenem o lampu, ruce založené na prsou. Od mojí poslední návštěvy žárovka praskla nebo ji někdo rozbil a ze šera, které tu panovalo obvykle, se stala tma a tma byla možná lepší.</p>
<p>Když mě poznala, narovnala se. Došel jsem k ní.</p>
<p>„Špatný den?“ zeptala se.</p>
<p>Už jsem ani nemusel ukazovat fotku.</p>
<p>„Špatný den?“ zeptala se znovu, tentokrát hlubším, hebčím hlasem. <emphasis>Jejím</emphasis> hlasem.</p>
<p>Dneska jsem nespěchal.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>2.</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Zazvonění se posledním patrem domu rozlehlo jako výkřik. Z okna vedoucího do světlíku se ozvalo poplašené pleskání křídel, pak se všechno zase ponořilo do ticha, hlubokého a dutého, jako by ze světa zmizel i ten nejmenší zvuk. I když se nebylo čeho bát, cítil jsem, jak na mě to ticho padá. Protáhl jsem si ruce, abych se nečekané tíhy zbavil, ale nepomohlo to. Možná to bylo tím domem, ve kterém nikdo další nežil – špatně zalepenými okny, zdmi, ze kterých se loupala špínou zčernalá omítka, a rozpraskanou podlahou plnou holubího peří. Taková místa jsem neměl rád. Jenže Koželuhová odešla, a dokud nenastoupí náhrada, muselo si oddělení rozdělit Saberovy případy, a snad byly hrozné jen ty, které vybrala Kellerová, ale čím víc víl porušujících podmínky probace jsme zkontrolovali, tím víc jako by jich na nás čekalo. A všechny byly to samé, zas a znova jen pohrdavé škleby nebo nadávání na lidi obecně, a na nás speciály hlavně.</p>
<p>Do ticha se z podkrovního bytu ozvala rána –něco tam spadlo na zem.</p>
<p>Kellerová se na mě podívala, pak zazvonila znovu. Odhrnul jsem sako a položil ruku na pouzdro s pistolí.</p>
<p>„Je to jen kontrola,“ připomněla mi Kellerová. Bylo to poprvé, co na mě od rána promluvila.</p>
<p>Pistoli jsem nepustil. „Něco se mi tu nelíbí.“</p>
<p>„Mně se tu nelíbí nic.“ Zadívala se na hustou prachovou pavučinu a černošedou plíseň rostoucí na okenním rámu. „Nechápu, jak takhle někdo může žít.“</p>
<p>„Když pije krev a jí syrové maso? Ta trocha špíny už asi nevadí. Co vlastně provedla?“</p>
<p>„Mařila úřední rozhodnutí.“</p>
<p>„Á, mařenka! Jak?“</p>
<p>„Bránila vílu, která odmítla nastoupit do kuratoria, a napadla přitom strážníka. Tys tu složku ani neviděl?“</p>
<p>„Jako většinu z toho, co zbylo po Saberovi,“ přiznal jsem.</p>
<p>Kellerová se na mě nesouhlasně podívala. „To, že jsou to banální případy, neznamená, že se na ně nebudeme připravovat.“</p>
<p>„Ty ses připravila.“</p>
<p>„Ale ty ne. A já nechci dopadnout jako Saber.“</p>
<p>To se mě dotklo. „Nemusím číst složku, abych věděl, co je ta víla zač. Protože –“</p>
<p>„– každá z nich je vrah,“ dokončila Kellerová, co jsem tak často opakoval.</p>
<p>„Dřív, nebo později, ale je,“ souhlasil jsem.</p>
<p>Kellerová zakroutila hlavou a ještě jednou stiskla bakelitové tlačítko. Domem se rozlehlo nové zazvonění. „Víly jsou naše práce, Dominiku. A já ji chci dělat dobře. Ne brát si ji osobně.“</p>
<p>Neměl jsem se do toho pouštět. Ne po dnešní noci, ne po dnešním ránu. Ale možná právě proto jsem nevydržel mlčet. „A co je na tom špatného? Jsem člověk a amor hominum –“</p>
<p>„– nostra lex,“ dokončila i tentokrát Kellerová. Heslo Centrály, láska k lidem je náš zákon, jsme měli vyražené na odznacích. „Jenže… Ty víš, jak jsem to myslela.“</p>
<p>„Vím. Ale i kdybych si ji osobně bral, nikdy bych nedovolil, abys dopadla jako Saber. Jestli si to myslíš, Dano…“</p>
<p>Chvíli jsme se na sebe dívali, pak se ke mně Kellerová natáhla a lehce mi sklonila ruku, kterou jsem opíral o pistoli. Prsty měla kdysi hezké, ale od <emphasis>kdysi</emphasis> už uplynul rok. Z malíčku a prsteníčku na pravé ruce jí zbyly jen první články a mohl jsem za to já, samozřejmě že jsem za to mohl já, protože jsem tehdy nebyl dost blízko. Od toho dne už pro mě nic nebylo <emphasis>jen kontrola</emphasis>.</p>
<p>Kellerová se na to dívala jinak. Nebrala to osobně ani zmrzačená a já to nechápal, protože po tom, co jí divoženka ukousla prsty, po tom, co jsem zažil já –</p>
<p>I ona byla ale nervózní. Možná za to mohl stín Saberovy smrti. A možná prostě tenhle den stál za vyližprdel.</p>
<p>Začal špatně.</p>
<p>Začal těma zasranýma ztracenkama.</p>
<p>Přes noc nám někdo na budovu načmáral <emphasis>KDE JSOU?</emphasis> červenou barvou, která ne náhodou připomínala krev, a pod to vylepil plakáty ztracených maďarských víl. V srpnu o nich psaly všechny pospolitostní noviny – o dvou divoženkách, dvou žínkách a jedné rusalce, které od zatčení v Debrecínu nikdo neviděl.</p>
<p><emphasis>Tiché výslechy.</emphasis></p>
<p>Jako by stačilo to pojmenovat a najednou k tomu měl každý co říct, ze všech se stali odborníci na nás, na víly a na tiché výslechy hlavně. Ty probíhaly pokaždé podobně – vyšetřovatel se neptal, staral se jen o to, aby víla litovala. Aspoň jednou to zkusil každý, snad krom dobrosera Sabera. Když víly někoho zabily a jedna z nich byla zrovna po ruce; když jsme viděli něco horšího než obvykle a vyrazit divožence zuby mohlo pomoct zapomenout; když byla nálada ve společnosti zase jednou <emphasis>tak strašně tolerantní</emphasis>.</p>
<p>První tichý výslech mi předvedl Kukol. Tu vzdušnou vílu nebil, jen tam s ní stál a to stačilo, protože vzduch v malé místnosti bez oken se rychle vydýchá. Pár nocí jsem pak nemohl spát a pokaždé, když jsem se o to pokusil, se mi vracelo, jak lapala po dechu a poulila oči, až jí popraskala bělma. Jak prosila aspoň o trochu vzduchu, když jí krev začala téct i z nosu a uší, a my se jen dívali, jak se dusí, protože den předtím jsme v boudě z vlnitého plechu v zahrádkářské kolonii na Bílé hoře našli to napůl sežrané děcko.</p>
<p>Nelitoval jsem ji. Ale neměl jsem z toho dobrý pocit.</p>
<p>Žádnou vílu jsme ve výslechové místnosti umřít nenechali, a jestli Maďaři ano, posrali to nám všem. Někdo kecal a bojovníci za práva víl se toho chytli, protože společnost se v posledních pár letech zase obracela proti nám, proti <emphasis>přehnaně restriktivnímu pozůstatku poválečného strachu, jehož činnost v některých částech Pospolitosti neblaze připomíná středověké hony na víly.</emphasis></p>
<p>Jo. Takhle o Centrále mluvili ve večerních zprávách.</p>
<p>Ráno jsme se před tím nápisem potkali s Kellerovou. Pohled na víly na plakátech mi hnul žlučí víc, než jsem čekal.</p>
<p>„<emphasis>Tohle?</emphasis>“ Strhl jsem jeden z nich ze zdi a zmačkal ho. „<emphasis>Teď?</emphasis> Když máme za dva týdny slavit výročí Vranova zákona?“</p>
<p>„Zákona, který musí dodržovat obě strany,“ připomněla za všech okolností tak zatraceně korektní Kellerová. „Který nám nedává právo někoho jen tak zabít.“</p>
<p>„Není to <emphasis>jen tak</emphasis>,“ namítl jsem a až moc pozdě dodal: „A nevíme, jestli je zabili.“</p>
<p>Kellerová už nic neřekla a hned dopoledne ten nápis přetřeli, ale když jsme se pak v kanceláři posadili, napětí mezi námi bylo skoro hmatatelné. V mém případě za to nemohly jen debrecínské ztracenky, ale taky to, co se stalo v noci. Možná mě i ty víly na plakátech vytočily jen proto. Snažil jsem se na to zapomenout a snažil jsem se, aby Kellerová zapomněla, jak jsem se choval, ale ani jedno z toho se mi úplně nepovedlo.</p>
<p>Teď jsme stáli tady, ve starém neudržovaném domě na okraji Bohunic, a čekali, jestli nám víla otevře.</p>
<p>Za dveřmi se ozvaly kroky. Odolal jsem touze znovu se dotknout pistole. Tahle víla byla jen jedna z mnoha, které nedodržovaly pravidla probace, jako by nechápaly, že musí, nebo jim to bylo fuk. Třeba si toho, že po ní Pospolitost něco chce, ani nevšimla; první by nebyla.</p>
<p>Kellerová lehce zaklepala, protože jí bylo jasné, že víla poslouchá na druhé straně dveří. „Jsme z Centrály speciálních činností. Otevřete.“</p>
<p>A víla poslechla.</p>
<p>Rusalka s dlouhými zelenými vlasy, které mohlo být patnáct, ale když se člověk <emphasis>uměl</emphasis> <emphasis>podívat</emphasis>, i padesát, osmdesát nebo sto. Víly žily až moc dlouho.</p>
<p>„Co chcete?“ zeptala se.</p>
<p>Neodpověděl jsem. Jen jsem stál, díval se na ni a nedokázal myslet na nic jiného, než že mě určitě poznala, tak jako jsem já poznal ji.</p>
<p>Kellerová se nadechla – to nepatrné nakrčení nosu a zachvění horního rtu, když ve vzduchu ucítila krev, už jsem znal. Uvědomil jsem si, že přenesla váhu tak, aby mohla snáz uhnout, kdyby na ni víla zkusila zaútočit. Udělal jsem to samé.</p>
<p>„Vynechala jste schůzku se svým probačním úředníkem,“ řekla pak Kellerová.</p>
<p>„S tím…“</p>
<p>„Karlem Frühaufem, ano.“</p>
<p>Rusalka přimhouřila mechově zelené oči. „Víte, že mi nabízel krev za to, když se při tom proměním v jeho dceru?“</p>
<p>Kellerovou to nezaujalo. „Kdybych dostala korunu pokaždé, když to od víly slyším, koupila bych tenhle dům a nechala vám aspoň zasklít okna.“</p>
<p>Víla se pousmála. „To by bylo hezké. Natož od vrány.“</p>
<p>Ještě jsem nezažil vílu, která by lidem pracujícím pod Vranovým zákonem říkala jinak. Nebylo to jen jménem jeho tvůrce, Františka Vrana – černé véčko na odznacích Centrály navíc připomínalo vránu v letu, možná náhodou, ale přezdívat nám tak se přímo nabízelo. Asi každého z nás to zezačátku uráželo, protože víly to slovo jako urážku používaly, převalovaly ho na jazyku a s chutí ho po nás plivaly, ale po pár letech už mi to bylo jedno.</p>
<p>„Kde jste byla včera ráno?“ pokračovala Kellerová.</p>
<p>„Pracovala jsem.“ Víla se na mě podívala. Tentokrát o něco déle.</p>
<p><emphasis>To snad ne!</emphasis></p>
<p>Doufat, že mě v tom mdlém světle, které se prodíralo oknem světlíku, poznat nemusela, bylo asi dost naivní. Měl jsem si přečíst tu blbou složku, ale když mi ji Kellerová ráno podávala, nepovažoval jsem to za nutné.</p>
<p>„Zaměstnává vás správa kolektorových sítí?“ zeptala se Kellerová.</p>
<p>„Už ne, skončila jsem.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Víla pokrčila rameny. „Protože krev je čím dál dražší.“</p>
<p>„Čím se živíte?“</p>
<p>„Zrovna jsem to řekla – krví.“</p>
<p>„Čím se živíte?“ zopakovala Kellerová.</p>
<p>„Sama sebou.“ Víla přimhouřila oči o něco víc. „Už i tohle je zločin?“</p>
<p>Kellerová ukázala do potemnělé předsíně. „Rádi bychom se podívali dovnitř.“</p>
<p>Víla neustoupila. „Nic jsem neprovedla.“</p>
<p>„Nedodržela jste pravidla probace,“ připomněla Kellerová.</p>
<p>Rusalka nás chvíli pozorovala a potom dveře pustila. „<emphasis>To je hrozné.</emphasis>“</p>
<p>„Jak hrozné to je, to nechte na nás,“ promluvil jsem poprvé.</p>
<p>Víla se znovu podívala přímo na mě. „Tu krev mi ale Frühauf opravdu nabízel.“</p>
<p>„Na změnu probačního úředníka máte právo,“ řekla Kellerová.</p>
<p>Když dveře otevřela víc, prošli jsme do předsíně. Ta byla stejně hnusná jako zbytek domu, jen se v ní neválelo tolik holubího peří. Jediné okno v ní vedlo do zanedbaného dvora, barva na zdech praskala a loupala se v cárech, v jednom rohu stál sloupec knih, ve druhém věšák z bukového dřeva s ulomenými háčky, jinak tu nebylo nic. Vlhkostí zvlněné parkety při každém kroku vrzaly, jako by se pod námi měla propadnout celá podlaha.</p>
<p>Víla nás provedla úzkou chodbou kolem koupelny až do pokoje. Na novinách uprostřed stolu ležela slepice bez hlavy. Krev byla na desce stolu i na zemi pod ním, ale rusalce to podle všeho nevadilo.</p>
<p>„Moje snídaně,“ vysvětlila. „Je to problém?“</p>
<p>Kellerová zavrtěla hlavou. „Ne.“</p>
<p>„Dokud se držíte slepic,“ dodal jsem.</p>
<p>Víla se natáhla ke stolu a zabalila slepici, tak abychom se na ni nemuseli dívat. Na titulní straně novin, které připomínaly blížící se výročí vzniku Pospolitosti a Vranova zákona, nechala krvavé otisky. „Slepice mi stačí.“</p>
<p><emphasis>Slepice ti rozhodně nestačí</emphasis>, <emphasis>o to se přece starám i já</emphasis>.</p>
<p>„Schůzku s probačním úředníkem jste ale vynechala,“ připomněla Kellerová.</p>
<p>„Zapomněla jsem.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho.</p>
<p>„Kolik je tu místností?“ zeptala se pak Kellerová.</p>
<p>„Jen tahle a kuchyně,“ odpověděla víla.</p>
<p>„Podíváme se i do ní,“ rozhodla Kellerová.</p>
<p>Rusalka naklonila hlavu k rameni. „Máte povolení k prohlídce?“</p>
<p>„Ze zákona máme právo kdykoliv zkontrolovat vás i váš byt, pokud to považujeme za nutné,“ připomněl jsem. „A vy máte samozřejmě právo si na náš postup stěžovat.“</p>
<p>„<emphasis>Samozřejmě</emphasis>. To mě z něčeho podezíráte?“</p>
<p>„Myslíte z něčeho jiného, než co děláte obvykle?“</p>
<p>„Dominiku,“ napomenula mě Kellerová lehce.</p>
<p><emphasis>Jasně, jen to nebrat osobně.</emphasis></p>
<p>Víla se na mě chvíli dívala a já věděl, že jsem to neměl říkat. „Vy asi dobře víte, co děláme obvykle.“</p>
<p>Kdyby nebylo včerejší noci, udržel bych se. Na nic bych se neptal a ona by neodpovídala, nechal bych Kellerovou, aby mluvila, vyřídili bychom to a zmizeli a já už bych za ní nikdy nešel a na všechno bych zapomněl. Jenže…</p>
<p>Já v noci udělal hroznou hovadinu. Hodil jsem jí krevní konzervu a nedočkavě si rozepnul kalhoty. A ona se ke mně otočila zády, protože i když se hned proměnila, nechtěl jsem se na ni dívat. Vzal jsem ji za boky, pohladil je a stiskl, pak jsem ho do ní zasunul. Byla uzoučká a horká, připravená na všechno, a já si vychutnával ten pocit… A najednou mě napadlo, jestli je i tohle jen její představa, nebo jestli je to tam uvnitř opravdu ona, víla. Spousta lidí chodila na Svitavské nábřeží a kupovala si vílí šlapky a pár z nich mělo povolení k proměně a dalších dvacet se nebálo proměnit i bez něj, ale ostatní byly samy sebou, když je lidi šoustali. Možná i tahle většinou byla. A tak jsem ji držel za boky a uvažoval, o kolik horší by bylo dělat to s ní než s ní v podobě člověka, vždyť ani na tu lidskou podobu jsem neměl právo a to, pro co jsem si k ní chodil, bylo tak špatně… „Proměň se zpátky,“ zafuněl jsem. Možná mi nerozuměla, i když se mi zdálo, že ztuhla. „Proměň se, dělej. Chci vidět, jak vypadáš.“ Zpomaloval jsem, až jsem přestal přirážet a oba jsme se chvíli jen pokoušeli zklidnit dech. Okolní tma byla hluboká a duté ticho v ní pohlcovalo všechny zvuky a já už litoval toho, že jsem to řekl. Zrovna jsem se nadechoval, abych to vzal zpátky, když poslechla. Její skutečná podoba zaútočila na moje smysly s nečekanou prudkostí – dusivý pach řeky, bahna a vodních řas. Svíravé horko jejího těla se proměnilo v něco hladkého a kluzkého jako úhoř. Vyklouzl jsem z ní a pustil ji, na dlaních studený šlem z jejich boků… Zvedl jsem k ní hlavu a uvědomil si, že se na mě dívá velkýma, temně zelenýma očima, a těma očima jsem na okamžik viděl sám sebe. <emphasis>Co to dělám, co to, proboha, dělám?!</emphasis> Skoro jsem odtamtud utekl. Trvalo, než jsem vůbec nastartoval, ani nevím, jak jsem dojel domů, a do rána už jsem nedokázal usnout. Hrozně jsem se styděl sám před sebou.</p>
<p>Když jsem se s ní setkal teď, bylo všechno ještě horší.</p>
<p>„Jo,“ odpověděl jsem zastřeně. „Zabíjíte lidi.“</p>
<p>Víla mě chvíli pozorovala, než potichu odpověděla: „Pospolitost slaví padesát let, jestlipak si vzpomene, komu za to vděčí?“</p>
<p>„Snad ne…“</p>
<p>„Ale ovšemže nám. Pomáhaly jsme osvobozovat koncentrační tábory, umíraly pro vás. A vy jste místo rovnoprávnosti, kterou jste slíbili, abychom za vás bojovaly vaši válku, přišli s novým zákonem. Se zákonem, který z nás udělal míň než zvířata.“</p>
<p>„Míň než zvířata ze sebe děláte samy,“ zasyčel jsem.</p>
<p>Jestli jsem měl ráno mizernou náladu, nenapadalo mě, jak popsat tu momentální. Všechno bylo špatně a měl jsem o to větší vztek, že jsem si za to mohl sám. Pak jsem si uvědomil, že se Kellerová vrátila do předsíně a ani jeden z nás si toho nevšiml.</p>
<p>Otočil jsem se k víle. „Jestli jen cekneš…“</p>
<p>„Proč bych to dělala?“</p>
<p>Zhluboka jsem se nadechl – možná jsem si to jen představoval, ale ten nádech chutnal jako krev, jako by krev mrtvé slepice nebyla jen na stole, ale zaplnila každou škvíru ve zvlněných parketách –, pak jsem se k ní otočil zády a povolil si kravatu. Ani to nepomohlo.</p>
<p>„Drž hubu a všechno bude v pořádku,“ zamumlal jsem.</p>
<p>„Když myslíš.“ Rusalka kolem mě prošla. „To je ona?“</p>
<p>„Do toho ti nic není.“</p>
<p>„Jak to, že ne? Je zvláštní setkat se s ní po tolika nocích… <emphasis>které s tebou strávila</emphasis>.“</p>
<p>„Řekl jsem, abys držela hubu!“</p>
<p>„Nekřič, nebo tě uslyší.“</p>
<p>Chtěl jsem něco říct, i když mě nenapadalo co, ale v tu chvíli se z předsíně ozvala Kellerová. „Mohla byste sem?“</p>
<p>Víla poslechla a já ji následoval.</p>
<p>Kellerová ukázala na jednoduché překližkové dveře vedoucí do kuchyně. „Je zamčeno.“</p>
<p>„Moc toho nenavařím. Ale to víte.“ Rusalka se otočila ke mně. „Snad o nás víte aspoň něco.“</p>
<p>Ani jsem si neuvědomil, že jsem víle začal tykat. „Odemkni.“</p>
<p>„Kuchyni nepoužívám, a i kdyby –“</p>
<p>„Na to jsem se neptal, že ne?“</p>
<p>„– tak ne v souvislosti se zmeškanou probační schůzkou,“ dokončila víla. „Proto jste přece tady.“</p>
<p>„Sám už ani nevím. Odemkni,“ zopakoval jsem.</p>
<p>Rusalka se na mě zadívala temně zelenýma očima. „Není jenom v <emphasis>mém</emphasis> zájmu, aby zůstalo zavřeno.“</p>
<p>„Buď ty dveře otevřete,“ vložila se mezi nás Kellerová, „nebo je budeme muset vyrazit.“</p>
<p>„Počkej,“ zastavil jsem ji.</p>
<p>Mezi lopatkami mi stekla kapka potu. Nosil jsem víle zabavené krevní konzervy. I když jsem z nich sundával evidenční štítky, mohla by je Dana poznat? Potřeboval jsem uvažovat, ale hlavu jsem měl najednou prázdnou.</p>
<p>„Takže tohle jsou moje práva podle vás vran?“ zeptala se víla. „Vtrhnete sem, prohledáváte a vyhrožujete mi.“</p>
<p>„Chceme jen –“ začal jsem a asi bylo dobře, že mě přerušila, protože jsem neměl ani ponětí, co to plácám.</p>
<p>„Chcete všechno. Vzali jste nám naše hory, naše řeky, vzali jste nám toho tolik a pořád to nestačí. Berete a berete, a přitom umíráte tak snadno, copak není jedno, jestli vás zabijeme, nebo necháme zestárnout a umřít ve spánku? Pro nás je vašich šedesát let jen mrknutí oka, nic víc.“</p>
<p>„Dominiku, vyraz dveře.“ Jednou rukou rozepnula Kellerová pouzdro s pistolí, druhou ukázala na vílu. „Vy se otočte čelem ke zdi a ruce nechte za zády.“</p>
<p>Neposlechl ani jeden z nás.</p>
<p>Postavil jsem se před rusalku. „Dano, počkej.“</p>
<p>Víla za mými zády pokračovala: „I když nás budete kontrolovat každý den, ponižovat a kupovat si nás, zavírat do kuratorií a převychovávat, nezměníte to, kdo jsme, a nezměníte ani to, co jste vy. <emphasis>Krev a maso.</emphasis>“</p>
<p>Kellerová vytáhla pistoli a namířila na mě. „Uhni, Dominiku.“</p>
<p>Zvedl jsem ruce. „Ksakru, počkej!“</p>
<p>„Může v té kuchyni někoho mít –“</p>
<p>Neurčitý pocit, že se stane něco strašného, že se to právě začalo dít, rychle, rychle, zatímco já se nedokážu pohnout. Ale co je strašného na tom, když umře víla? To jen tahle, na téhle jediné bylo něco, co mi nedovolovalo ustoupit, i když jsem sám nechápal proč…</p>
<p>Rusalka mi proklouzla pod nataženou paží a vrhla se proti Kellerové, možná aby jí ruku s pistolí srazila, možná aby se do ní zakousla. Na poslední chvíli jsem ji popadl za vlasy na temeni hlavy a pokusil se ji strhnout dozadu. Podtočila se mi pod rukou a zkroutila mi ji za zády dřív, než jsem si vůbec uvědomil, že mi pokus nevyšel. Sílu měla větší než já.</p>
<p>„Sakra, Dominiku!“ zařvala Kellerová.</p>
<p>„Nestřílej!“ Stál jsem s rukou bolestivě zkroucenou a díval se do ústí hlavně. Srdce mi divoce bušilo a košile se mi lepila na záda. Ztlumil jsem hlas. „Když se uklidníme… všechno dobře dopadne.“</p>
<p>Rusalka mi horce oddechovala za uchem, zuby jen kousek od mého krku. Ruku jsem měl jako ve svěráku, a kdybych se o něco pokusil, možná by mi ji dokázala utrhnout.</p>
<p>„Jen mě musíš pustit,“ pokračoval jsem. „Porušení probace, to nic není… ale uvědom si, jak by mohlo skončit tohle.“</p>
<p>Kellerová svírala pistoli a pohledem těkala ze mě na vílu a zase na mě.</p>
<p>„Uvažuj,“ řekl jsem potichu. „Nespěchej a uvažuj o tom… Teď rozhoduješ ty.“</p>
<p>Víla poslechla a nespěchala. Kellerové stékal do očí pot, mrkala, protřít si je nedovolila. Pak rusalka stisk povolila.</p>
<p>Pomalu jsem se otočil a sáhl k pasu pro pouta. „Dobře, moc dobře. Zklidníme to… a nikomu se nic nestane.“</p>
<p>Víla pohnula koutkem úst. „Pokaždé se někomu něco stane.“</p>
<p>„Dominiku, uhni,“ zamumlala Kellerová.</p>
<p>Byla nervózní, oba jsme byli nervózní; celá Centrála, celá Pospolitost byla nervózní. Včerejší noc, dnešní ráno, obvinění načmárané na zdi, stín Saberovy smrti, který se na nás zachytil a slizce, lepkavě se táhl, kamkoliv jsme se pohnuli. Za všech okolností chladná Dana byla podrážděná, nepoznával jsem ji a ona určitě nepoznávala mě.</p>
<p>Tohle byl od začátku blbej den, hrozně blbej den.</p>
<p>Dovolil jsem si ohlédnout se přes rameno. „Mám ji pod kontrolou.“</p>
<p>„Uhni mi!“ Kellerová položila ukazováček na spoušť. A já si najednou uvědomil, že to udělá, že tu rusalku střelí.</p>
<p>Pohnuli jsme se ve stejnou chvíli, víla a já. Narazila do mě a já ji vší silou, které jsem byl schopný, odhodil na dveře. Pod naší společnou váhou povolily, zámek se vylomil ze zárubně a dveře se rozletěly dokořán. Víla se jich zachytila, já proletěl kolem ní a dopadl na zem.</p>
<p>Napříč kuchyní byla natažená prádelní šňůra, na ní svazky sušených bylin. Na zemi pod nimi ležela rozbitá láhev – možná ta rána, kterou jsme zaslechli, když jsme zvonili – a po podlaze se kolem ní rozlévala krev. Lednice za stolem byla otevřená, uvnitř krevní konzervy. Poznal jsem je všechny.</p>
<p>Co jsem si myslel, panebože, co jsem si myslel, když jsem jí je…</p>
<p>Někde za mnou se ozvalo zavřísknutí a potom rána z pistole. Část zárubně se odštípla, střela proletěla kuchyní a skončila ve zdi vedle lednice. Bezděčně jsem se přikrčil a otočil se ve chvíli, kdy se rusalka vyhnula namířené pistoli a zakousla se Kellerové do krku. Kellerová vypálila podruhé, střela se zaryla do stropu.</p>
<p>„Ne!“ zařval jsem.</p>
<p>Rusalka se po mně prudce ohlédla, oči obrovské a skoro černé.</p>
<p>Kellerová se svezla zády po zdi. Prokousnutý krk si tiskla rukama a krev jí bublala mezi zuby, jak lapala po dechu. Vyhrabal jsem se na nohy, jen abych po pár krocích dopadl na zem před ni a pokusil se jí zatlačit prsty do rány – ale jako by jí z krku nezbylo nic než ta rána.</p>
<p>Zadívala se na mě, vyděšeně a nevěřícně.</p>
<p>„Ne, ne, ne,“ šeptal jsem. „Vydrž.“</p>
<p>Krev byla všude, na ní, na mně, na zemi.</p>
<p>Obrátil jsem se na vílu. „Podej mi něco, čím bych mohl…,“ začal jsem a pak mi to došlo naplno.</p>
<p>Ona ji zabila. Já to dovolil.</p>
<p>„Dano,“ hlesl jsem. Ránu už jsem se stlačit nesnažil. „Prosím tě, vydrž…“</p>
<p>Obrátila ke mně oči zalité slzami a krví. Zachroptěla a ten zvuk nepřipomínal nic lidského.</p>
<p>Seděl jsem před ní v krvi ještě dlouho po tom, co znehybněla.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>3.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>První dva dny jsem byl mimo.</p>
<p>Jako bych se jen pozoroval a pozornost nedokázal udržet – v jednu chvíli jsem sledoval, jak se po zdech kolem mojí postele honí stíny, a najednou jsem byl v kanceláři a nemohl si vzpomenout, jak jsem se tam dostal nebo jak dlouho už tam jsem.</p>
<p>Stál jsem, zatímco dny utíkaly. Stál jsem, zatímco <emphasis>Kellerová</emphasis> seděla u stolu proti mně.</p>
<p>Měl jsem ji nechat, aby tu rusalku zabila, ale neudělal jsem to. Měl jsem tu rusalku zabít sám, ale neudělal jsem to. A nakonec – když jsem si uvědomil, že <emphasis>budu</emphasis> <emphasis>muset</emphasis> něco udělat – jsem provedl blbost mnohem větší, než bylo šukání s vílou a placení zabavenými konzervami.</p>
<p>Když mi nad mrtvou Kellerovou začalo docházet, co jsem způsobil nejen jí, ale i sobě a všemu, co znamenala moje rodina, ochromila mě hrůza. Nedokázal jsem se pohnout, a kdyby se ta rusalka rozhodla zabít i mě, nemohl bych jí to usnadnit víc. Nerozhodla se. Stála za mnou beze slova a já se měl zvednout a střelit ji – měl jsem, ale něco ve mně se zlomilo a já jen klečel vedle Daniny mrtvoly a díval se, jak se mi krev vsakuje do nohavic. Selhal jsem, jako selhala Koželuhová, když nechala umřít Sabera, ale skončit jako ona jsem nechtěl.</p>
<p>Nemohl.</p>
<p>Trvalo dlouho, než jsem se zvedl a řekl víle, co musíme udělat. Jestli chce přežít a jestli chci, aby se o tomhle nikdo nedozvěděl. Nechal jsem ji předstírat, že je člověk. A myslel jsem si, že to zvládnu, ale nezvládal jsem a to selhání, neschopnost vyrovnat se se smrtí, kterou jsem zavinil, mě paralyzovalo. Jestli na mě někdo mluvil, neslyšel jsem ho, a i kdybych ho slyšel, nerozuměl bych. Kdybych dokázal usnout, zdálo by se mi o ní. Probouzel bych se oslepený potem a se srdcem bušícím tak, až by to bolelo. Brečel bych.</p>
<p>Jenže spánek nepřicházel, a proto nepřicházely sny. Nepřicházely dokonce ani slzy.</p>
<p>Ráno jsem vstával, oblíkal se a jezdil do práce, jako stroj. Mechanicky jsem opakoval naučené pohyby – uvázat si kravatu, loknout kávy, vybrat složku s případem. Jenže první den jsem si kravatu ani nevzal, kávu jsem pil studenou, a když jsem otevřel balistickou zprávu, trvalo skoro hodinu, než jsem si uvědomil, že nerozeznávám písmena, jen černou a bílou v nekonečném víru, ze kterého mě začala bolet hlava.</p>
<p>Co na tom bylo nejlepší? Že se to nikomu nezdálo divné.</p>
<p>Bez Sabera a Koželuhové měl každý spoustu práce, a kdo ji neměl, ten se připravoval na oslavu padesáti let Pospolitosti, čtyřiceti let od konce války a vzniku Vranova zákona. Nikdo si nevšiml, jak vypadám ani jak se chovám. Nikdo nepoznal, že jsem dovolil, aby se do Daniny kůže oblékl někdo jiný. Na oddělení plném lidí placených za to, aby takové věci postřehli, nám nikdo nevěnoval pozornost.</p>
<p>První den jsem se bál, že rusalka do Centrály nedorazí. Ten druhý jsem se bál, že dorazí. Když jsme se potkali před budovou, podívala se na mě a řekla: „Neuteču. Slíbila jsem to.“</p>
<p>Stál jsem a zatínal prsty do dlaní. „Já…“</p>
<p><emphasis>Co? Nechci, abys slibovala, abys to plnila, abys na mě mluvila? Abys byla?</emphasis></p>
<p>Ale přesně to jsem po ní přece chtěl. Aby tu se mnou byla v podobě Kellerové tak dlouho, dokud to nespravím. Rozhodl jsem se pro to nad Daninou mrtvolou. A když jsem se pak v koupelně pokoušel opláchnout krev a nedívat se na sebe do zrcadla, věděl jsem, že jestli chci zachránit všechno, co mám, musím to udělat. Pozoroval jsem, jak červená voda v odtoku růžoví, a myslel na to, že Daninu smrt bude vyšetřovat vnitřní kontrola. A když se bude ptát dost dlouho a dost dobře, dojde ke mně a to, co jsem dělal, se dostane ven… Svíral jsem umyvadlo a věděl, že bych měl rusalku zabít a postarat se, aby tu po mně nic nezůstalo, ale… Daninu smrt, pokud ji ohlásím, bude kontrola vyšetřovat tak jako tak. A já tak jako tak skončím, protože jsem nedodržel pravidla a nikdo by se mnou nechtěl dělat, navíc jsem už jeden škraloup měl.</p>
<p>V předsíni jsem nechal vílu proměnit a opravoval ji, dokud nebyla dokonalá, každý vlas, každou vrásku, každou pihu, kterou jsem si pamatoval. Teď už nebyla tma, už nestačila kopie z osobní složky. Nikdo nesměl nic poznat.</p>
<p>Pak jsem ji zavezl do Danina bytu.</p>
<p>„Dám to do pořádku,“ tvrdil jsem a nedokázal si představit, jak se něco takového do pořádku dává. „Ale potřebuju čas.“</p>
<p>Řekl jsem jí, aby neodcházela, aby neotvírala, a kdyby někdo volal, aby to nezvedala. Řekl jsem jí všechno, co potřebovala vědět, řekl jsem jí o oddělení věci, které se neměl dozvědět nikdo mimo Centrálu, které se neměla dozvědět žádná víla.</p>
<p>První ráno po smrti Kellerové jsem vypadal hrozně. Ona úžasně. Čekal jsem, že v noci uteče. Nedokáže lidskou podobu udržet a promění se uprostřed oddělení. Nebo se něčím prozradí a všechno bude jenom horší, ještě horší, než už jsem to udělal.</p>
<p>Nic z toho se nestalo. Byla v tom skvělá.</p>
<p>Po prvních dvou dnech, během kterých jsem nedával vůbec nic do pořádku, si <emphasis>ostříhala</emphasis> vlasy. Dorazila až po mně, zavřela za sebou, pověsila si kabát, pak se posadila ke stolu, a když jsem zvedl hlavu, pohled na ni mě zabolel.</p>
<p>„Co ty na to?“ zeptala se.</p>
<p><emphasis>Jsou to jen vlasy. Jenom vlasy.</emphasis> Zvedl jsem list papíru a předstíral, že čtu, ale neměl jsem ponětí co. „Sluší ti to.“</p>
<p>„I tomu tlouštíkovi, co sedí na konci chodby, se to líbilo.“</p>
<p>„Jmenuje se Pokorný.“</p>
<p>Neustále zapomínala. A možná nezapomínala, možná se to ani nesnažila zapamatovat. Možná to dělala naschvál. Možná se jí líbilo, jak se potím, pokaždé, když na naši kancelář někdo zaklepe.</p>
<p>„Jmenuje se Pokorný,“ zopakoval jsem. „Chápeš, jak je důležité, aby sis to pamatovala?“</p>
<p>Uhladila si vlasy rukama. „Je snazší udržet je mokré, když jsou krátké, víš? Tak aby si toho nikdo nevšiml.“</p>
<p>„Budu se snažit, aby to netrvalo dlouho…“ Pak jsem si to uvědomil. Ruka se zprávou mi zmrtvěla. „<emphasis>Prsty.</emphasis>“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„<emphasis>Tvoje prsty.</emphasis>“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> otočila ruce k sobě a chvíli je pozorovala, než pochopila. Pak prsty ohnula, a když je zase narovnala, z pravého prsteníčku a malíčku zbyly jen první články. „V pořádku?“</p>
<p>„V pořádku?“ zopakoval jsem. „Ne, do prdele, to není v pořádku! Kolik lidí jsi už potkala?“</p>
<p>„Jen toho tlustého –“</p>
<p>„Pokorného, sakra!“ Prudce jsem vstal, zpráva z technického spadla na zem. Stál jsem, díval se na <emphasis>Kellerovou</emphasis> a měl sto chutí se na ni vrhnout a bít ji, bít ji tak dlouho, dokud bych ji nezabil, protože, <emphasis>no ano, Dominiku, jak</emphasis> <emphasis>jinak to chceš dát do pořádku?</emphasis> Ale ne teď a určitě ne tady. Sehnul jsem se a třesoucí se rukou zprávu zvedl. „Někdo si toho mohl všimnout. Na ty prsty… už nesmíš zapomenout. Nikdy, rozumíš?“</p>
<p>Nečekal jsem, až odpoví, a odešel se schovat do kartotéky. Nikdo tam nebyl, a tak jsem se mohl opřít o jednu z polic a zhluboka se nadechnout. Pak jsem po ní pomalu sklouzl na zem a schoval hlavu do dlaní.</p>
<p><emphasis>Musíš ji zabít.</emphasis> Ta slova zněla cize a známě současně a já si uvědomil, že slyším Danin hlas, a to mě vyděsilo víc než víliny prsty. O lidech, co slyší hlasy, jsem měl určité mínění a dobré nebylo. <emphasis>Víš, že musíš. Než to někdo pochopí.</emphasis></p>
<p>Od Daniny smrti uplynuly dva dny a nikdo nepoznal, že už není. Jestli <emphasis>zmizí</emphasis>, nikdo nebude moct vinit mě, stopa chladne, a než kohokoliv dovede k rusalce, vychladne úplně. Stačí se jen –</p>
<p>Dveře se otevřely a do kartotéky vešel Herman s krabicí v náručí. „Nazdar.“</p>
<p>Začal jsem se škrábat na nohy. „Hned ti uhnu.“</p>
<p>Hodil krabici na zem a mávl rukou. „Taky se chci zašít. Ti Pražáci už mi lezou krkem.“</p>
<p>Promnul jsem si oči. „Jací?“</p>
<p>„Jak jací? Kdes byl ty poslední dva dny, prosím tě?“</p>
<p>„Ani nevím.“</p>
<p>Pak jsem si uvědomil, o kom mluví. Předevčírem dorazilo pár lidí z Prahy a Bratislavy, aby pomohli se zajištěním Dne Pospolitosti. Za naše oddělení měl bezpečnost na starost milovník krátkých vlasů Pokorný a vyloženě se v tom vyžíval.</p>
<p>„Od rána jsem se nezastavil.“ Herman se posadil na krabici a zavřel oči. „Aspoň na deset minut ať mi celá Pospolitost políbí prdel.“</p>
<p>Zase jsem si sedl a chvíli jsme jen mlčeli.</p>
<p>Pak Herman potichu řekl: „Včera mi někdo propíchal kola. Za stěračem jsem měl fotku jedný z těch debrecínských šlapek.“</p>
<p>Vzpomněl jsem si na čerstvě přetřenou fasádu. Kéž by šlo všechno takhle jednoduše <emphasis>smazat</emphasis>. „Aha… A… co budeš dělat?“</p>
<p>„Asi budu jezdit šálou. Ty vole, co je to za otázku?“ Herman se na mě podíval a zakroutil hlavou. „Měl by ses ptát, co budem dělat my všichni. Jestli takhle začne blbnout víc lidí.“</p>
<p>„Nezačne. Občas zapomenou… ale stačí, aby se něco stalo, a…“</p>
<p>Jsme tu my.</p>
<p>V něčem měla ta rusalka pravdu, když nám vyčítala, jak jsme je za války použili. Jakmile se začala blížit nová válka, přišlo Polsko s konceptem velké středoevropské země. Jednání trvala bolestně dlouho, ale nakonec se několik států spojilo v Pospolitost. A ta dokázala přežít válku hlavně díky tomu, že jako jediná v ní nasadila víly. Speciálním jednotkám veleli lidi, i když táta tvrdil, že to občas vypadalo, jako by jim nevelel nikdo. Byly silné, neměly zábrany a toužily po mase a krvi. Jenže když válka skončila, zůstal nepřítel horší než všichni, proti kterým jsme v ní bojovali. Za pomoc jsme vílám slíbili práva, která by bylo šílenství jim dát – pomohly Pospolitost udržet, ale moc, co na chvíli dostaly, aby mohly ničit, jsme si museli vzít zpátky, aby nezničily i nás. František Vran, první poválečný ministr vnitra, formuloval novou mezidruhovou politiku, prosadil Vranův zákon, obnovil koncept kuratorií, založil Centrálu speciálních činností. A nikdo nic nenamítal; spousta lidí byla u toho, když se víly na válečných polích přetahovaly o mrtvoly s mrchožrouty, a na ten pohled nemohli nikdy zapomenout. Prvním ředitelem Centrály se stal bratr Františka Vrana, prvními speciály ti nejlepší z armád a policií federálních zemí. Nový systém se kolem víl utáhl jako smyčka. Našel je, označil a držel pod kontrolou. Když kontrole proklouzly, pronásledoval je a trestal. Už skoro půl století.</p>
<p>Za tu dobu jsme na tom byli někdy líp, někdy hůř. Ale pořád jsme byli.</p>
<p>„Já ti nevím.“ Herman znovu zavřel oči. „Máme osmdesátý léta, myslel jsem, že touhle dobou už… bude všechno jinak. Že se nebudeme muset pořád před někým obhajovat. Omlouvat se za to, že díky nám můžou lidi normálně žít.“</p>
<p>„Honzo, mně se… Já už…“ S námahou jsem vstal. „Už musím.“</p>
<p>„Lituju se tu, co? Ani se nedivím, že to nechceš poslouchat. Kdyby mě někdo hledal… prosím tě, řekni, že jsem jel na ústav.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>Když jsem zaváhal s rukou na klice, Herman se zeptal: „Ještě něco?“</p>
<p>Uvědomil jsem si, že mu to chci říct, asi ne všechno, ale něco z toho určitě. Že si strašně potřebuju ulevit. Kousl jsem se do jazyka tak silně, až se mi z kovové chuti krve zvedl žaludek. „Jo. Trochu moc kouříš.“</p>
<p>„Pracuju na nikotin. A teď už vypadni.“</p>
<p>Vrátil jsem se do kanceláře. <emphasis>Kellerová</emphasis> stála u okna a zalévala fíkus. Pak plastovou konev zvedla a napila se z hubice.</p>
<p>Přiskočil jsem k ní a vyrazil jí konev z ruky. „Zbláznila ses?“</p>
<p>Podívala se na mě. „Ne, a ty?“</p>
<p>„Proboha, pij ze sklenky. Jako člověk.“</p>
<p>Když se ozvalo zaklepání, oba jsme sebou trhli. Mezi dveřmi stál asistent Urbánik s šanonem v podpaží. „Zdravím, nie je tu Herman?“</p>
<p>Odkašlal jsem si. „Ne.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se sehnula pro konev.</p>
<p>„Tak sa stav za šéfom aspoň ty.“</p>
<p>„Proč…,“ začal jsem, ale on na to nečekal: „Prepáč, neviem.“</p>
<p>Když zmizel, podívali jsme se s <emphasis>Kellerovou</emphasis> na sebe. Přitiskla si konev na prsa, jako by ji mohla ochránit před nevyhnutelným. Ale sakra, kdyby ji někdo poznal, kapitán by mě k sobě nevolal takhle.</p>
<p>Nebo… právě takhle?</p>
<p>„Neboj se,“ pokusil jsem se uklidnit možná ji, ale spíš sebe. „Hlavně nikam nechoď.“</p>
<p>„Nepůjdu,“ slíbila.</p>
<p>Srovnal jsem si věci na stole, napil se, dělal všechno pro to, abych setkání s kapitánem oddálil. Když už nebylo jak, šel jsem. Do kanceláře jsem vstoupil s úsměvem, jako by mi polovina obličeje ochrnula po mrtvici.</p>
<p>„Spíš?“ zeptal se kapitán bez pozdravu.</p>
<p>„Ve službě nikdy.“</p>
<p>Ukázal na židli proti sobě. „Víš, jak to myslím.“</p>
<p>„Dneska jsem toho moc nenaspal,“ přiznal jsem.</p>
<p>„Jak dlouho už to <emphasis>dneska</emphasis> trvá?“</p>
<p>Na rovinu? Problémy jsem měl i před Daninou smrtí, spoustu nocí jsem jen procházel složky s případy, které se nesměly odnášet z oddělení a já je stejně odnášel, přepínal z kanálu na kanál nebo se díval ven a představoval si za každým světlem v oknech proti mému člověka, kterému se taky něco stalo… Když už jsem nemohl, zvedl jsem sluchátko, vytočil tátovo číslo a zavěsil, než to stihl vzít. Nikdy nezavolal zpátky, i když musel poznat, že jsem to já.</p>
<p>„Vypadáš hrozně,“ dodal kapitán.</p>
<p>„Takhle vypadám, co se známe.“ Ukázal jsem si palcem za záda. „Jsem rád, že se staráte o moje zdraví, pane, ale… mám plno práce.“</p>
<p>„Právě proto se starám. Vím, kolik toho na vás nakládám, ale než seženeme někoho za Sabera a Koželuhovou, nemám jinou možnost.“</p>
<p>„Mně se omlouvat nemusíte. Stačí, když mě necháte pracovat.“</p>
<p>„Já se neomlouvám, Dominiku. Jenom bych nerad, aby se tvoje únava začala projevovat při vyšetřování.“</p>
<p>„Máte pocit, že –“</p>
<p>„Mám,“ nenechal mě domluvit. „A přestaň se tak blbě smát, jsem z toho nervózní.“</p>
<p>Já taky. Poslechl jsem a přestal s tím. „Pardon. Zkusím se polepšit. Je to všechno?“</p>
<p>„Ne.“ Kapitán si promnul oči. „Nevíš, kde je Herman?“</p>
<p>„Jel na ústav. Myslím.“</p>
<p>„Krucinál… Mravnostní pro nás něco má, chtěl jsem tam poslat jeho.“</p>
<p>Mravnostní jsem nesnášel z mnoha důvodů. Některé z nich dokonce ani nesouvisely s tím, že jsem píchal vílu. „A?“</p>
<p>„A teď si to vezmete na starost vy.“</p>
<p>„My?“ nepochopil jsem. „Kdo my?“</p>
<p>Kapitán si povzdechl. „Ty si o to zdravotní volno vyloženě říkáš.“</p>
<p>Nenapadalo mě, co namítnout, krom toho, že mravnostní nemám rád a skutečnou Kellerovou zabila víla, která se za ni s mou pomocí vydává, což jsem pochopitelně namítnout nemohl. „Ještě jsme nedokončili toho překupníka z probační služby. Byla by to škoda… Jde to dobře.“</p>
<p>Kecal jsem, samozřejmě. Nešlo to ani dobře, ani špatně, jednoduše proto, že ode dne, kdy umřela Dana, jsem na ten případ nesáhl – za celou dobu jsem jen sepsal zprávu, že je rusalka, kterou jsme s Kellerovou kontrolovali, dočasně vyjmuta z probačního systému. Předstírat, jak s <emphasis>Kellerovou</emphasis> na něčem pracujeme, jsem nedokázal, takže probační úředník, který vílám prodával pracovní potvrzení, mohl na rozdíl ode mě v klidu spát.</p>
<p>Kapitán zavrtěl hlavou. „Banální případ, ten převezme Kubeša.“</p>
<p>„Nemám rád nedokončenou práci.“</p>
<p>„Málokdo má. Podívej, s Danou už jste s mravnostním pracovali, znáte je. Herman tu není a nemůžeme si dovolit čekat, až se vrátí.“</p>
<p>„Jsem… váš plán B. To mi lichotí,“ plácl jsem.</p>
<p>„Rád jsem posloužil. K věci.“ Kapitán se v křesle předklonil. „Řeka vyplavila v Jundrově mrtvou vílu.“</p>
<p>S tím jsme nemuseli mít nic společného, i když ruku na srdce, míval jsem dny, kdy bych do Svratky naházel všechny víly Brna, kdybych mohl. Olízl jsem si rty. „Pokud není obětí člověk, nemusí to spadat do naší jurisdikce –“</p>
<p>„Víš co, Dominiku?“ přerušil mě kapitán. „Podívej se na ni sám. Někdo z mravnostního se tu staví a nabere vás. Když usoudíš, že se nás to netýká, předám to dál. S radostí.“</p>
<p>Vstal jsem. „Dobře… dobře.“</p>
<p>Když jsem otevřel dveře, kapitán mě zadržel. „Poslední věc… Nechci se plést, do čeho mi nic není…“</p>
<p><emphasis>Tak s tím přestaň. Přestaň s tím, protože já se tu za chvíli asi pobleju.</emphasis></p>
<p>„… ale nemám rád zbytečné problémy.“ Kapitán zaváhal. „Pokud s Danou nějaké máte, sem nepatří.“</p>
<p>Otočil jsem se a pokusil se usmát, ale pak jsem si vzpomněl, co si kapitán myslel o mém posledním pokusu. „Kdybychom problémy měli, vyřešili bychom si je sami.“</p>
<p>„Dřív než bych je musel začít řešit já.“</p>
<p>„Není co. Pracujeme s Kellerovou už dlouho. Myslím, že je normální, když si občas lezeme na nervy. A…“ <emphasis>Polopravda, jen do toho. Je to lepší než lhát úplně.</emphasis> „Já teď nejsem tak docela… ve formě. Migrény. Dlouho to bylo v pohodě, ale poslední dobou…“</p>
<p>„Víš co?“ Kapitán vzal propisku a natáhl se pro blok. „Zajdi za tímhle doktorem. Ženě dost pomohl.“</p>
<p>„Nevěděl jsem, že jste ženatý,“ poznamenal jsem.</p>
<p>„Kdyby sis jednou za dva dny převlíkl košili, možná bys taky byl.“ Vytrhl lístek a podal mi ho. „Zajdi za ním, vážně.“</p>
<p>„Zajdu. Díky.“</p>
<p>Když jsem se vrátil do kanceláře a posadil ke stolu, lístek jsem roztrhl a hodil do koše. Ruce se mi klepaly.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zvedla hlavu. „Všechno v pořádku?“</p>
<p>„Nic není v pořádku.“ Snad za to mohl kapitán, ale hlava mě začínala bolet opravdu, tepavá bolest nad pravým obočím, tam kde začínala pokaždé a odkud se šířila dál, dokud jsem neměl pocit, že mi drtí lebku a dere se z ní ven ušima i očima. „Máme nový případ.“</p>
<p>„Nový?“ zopakovala <emphasis>Kellerová</emphasis>. „Nevšimla jsem si žádného starého.“</p>
<p>Ani nemohla, složka probačního úředníka se mi zapomenutá válela pod nohama. Nemohl jsem nechat vílu pracovat a nedokázal jsem pracovat, když se na mě dívala. Zatímco já jsem prostě jen přežíval, ona trávila první dny <emphasis>nového života</emphasis> tím, že pila, namáčela si vlasy a pozorovala mě, to hlavně. I když jsem se pokoušel ten pohled nevnímat, klouzal po mně jako skalpel a odhaloval jí všechno, nebo by to odhaloval, kdyby to už dávno neznala. Šoustal jsem s ní, nosil jsem jí krev zabavenou na černém trhu, pomohl zbavit se mrtvé vyšetřovatelky a ukrást jí jméno i podobu. Tuhle vílu už jsem neměl čím překvapit.</p>
<p>„U řeky našli mrtvou děv–“ na poslední chvíli jsem se zarazil. Před Danou jsem se snažil tak nemluvit a nechtěl jsem s tím začít jen proto, že už tu Dana ve skutečnosti nebyla. „– prostitutku. Staví se tu někdo z mravnostního.“</p>
<p>„Pro nás?“</p>
<p>„Pro mě. Ty už tu nebudeš. Řeknu, že se ti udělalo špatně.“</p>
<p>„Ale neudělalo.“</p>
<p>„Jasně, ale stejně to řeknu.“</p>
<p>Stáhla obočí. „Myslela jsem, že máme nový případ.“</p>
<p>„Mám,“ opravil jsem se a uhnul pohledem. „Někdy se na tebe podívám… a zapomenu, kdo jsi.“</p>
<p>Znamenalo to, že jsme to dělali dobře, ale o to horší to bylo.</p>
<p>„Vždyť ty nevíš, kdo jsem,“ namítla <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Cítil jsem, jak mi celé tělo mrtví, jako by ze mě ta Danina náhražka vysávala krev jen tím, že se na mě dívala. Hlava mě bolela čím dál víc a já věděl, že jestli se migréna opravdu vrátila, bude to horší a horší, až to bude nesnesitelné. „Proč to vůbec děláš?“</p>
<p>„Kvůli tobě.“</p>
<p>„<emphasis>Blbost.</emphasis>“</p>
<p>„Potřeboval jsi to,“ připomněla. „Chtěl jsi to, nebo ne?“</p>
<p>Chtěl. Ale nedokázal jsem to vyslovit nahlas.</p>
<p>„Proč by ti na tom mělo záležet?“ zeptal jsem se místo toho.</p>
<p>„Protože tohle jsme zavinili oba,“ odpověděla. „Stačilo málo a nemuselo se to stát. Já nechtěla, aby ta žena umřela –“</p>
<p>„Takže tohle je nějaké tvoje pokání?“ skočil jsem jí do řeči.</p>
<p>„Dělám to i kvůli sobě. Mohl jsi mě zabít a nezabil. Místo toho jsi mi dal lidské doklady, takže nemusím nakupovat na lístky. Nemusím se nikomu hlásit. Na ulici se na mě nikdo nedívá. Lidi přede mnou neutíkají ani po mně neplivou.“</p>
<p>„Tohle všechno… jen proto, abys nemusela kupovat maso na příděl?“</p>
<p>„Ne, ale jestli se ti to zdá málo, tak proto, že jsi ho nikdy na příděl kupovat nemusel. Jsi člověk. Tahle zem patří tobě, i když by měla patřit mně. A takhle mi aspoň na chvíli patří.“</p>
<p>„To není –“</p>
<p>„Nedokážeš si představit, jaká je tohle úleva. A volnost.“ Krk nad límečkem halenky se Kellerové zavlnil a najednou promluvila hlubším hlasem, mým hlasem: <emphasis>„Teď vyjebávám s lidma, a ne oni se mnou.“</emphasis> Odkašlala si a dál už pokračovala jako Dana: „A to jen díky tobě. Dal jsi mi tuhle tvář. <emphasis>Ty, Dominiku.“</emphasis></p>
<p>Prudce jsem vstal, srazil sklenku s vodou. Dokutálela se na kraj stolu a spadla na zem.</p>
<p>„Hopla!“ Žena s křiklavě červenými vlasy a rameny zápasníka, jejíž příchod jsme navzdory její velikosti nezaznamenali, se pro ni sehnula. Zvedla ji a položila zpátky přede mě. „Máte štěstí, nerozbila se.“</p>
<p>Stál jsem vedle ní, jednou rukou se ještě natahoval po <emphasis>Kellerové</emphasis>, druhou po pistoli. Nezabil bych ji. Ale hrozně jsem chtěl.</p>
<p>„Štěstí přinášejí až střepy,“ promluvila <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Trvalo pár sekund, než se žena rozesmála. Napětí polevilo, ale nechápal jsem, že si nevšimla, jak se na sebe s <emphasis>Kellerovou</emphasis> díváme. I když, možná si toho všimla.</p>
<p>Ustoupil jsem od stolu. „Komisařko Stránská.“</p>
<p>Otočila se na mě.</p>
<p>Mohla se usmívat od ucha k uchu, ale dokud se jí úsměv neodrazil v očích, nic neznamenal. A on se jí v nich neodrazil nikdy, aspoň když se dívala na mě. Neměla mě ráda. Mohla k tomu mít spoustu důvodů a většinu z nich oprávněně, řekl bych. Na rozdíl ode mě přistupovala k vílám jako k lidem, a proto jsem neměl rád ani já ji.</p>
<p>„Kolikrát mám opakovat, abyste mi říkal Aleno?“ zeptala se.</p>
<p>I kdyby to opakovala do zbláznění, neříkal bych jí tak. Sehnul jsem se pro složku probačního úředníka a položil ji na ostatní, jen abych se nemusel dívat ani na jednu z těch ženských. „Chápu správně, že jste tu kvůli té mrtvé v řece?“</p>
<p>Byl bych radši, kdybych to chápal špatně, ale neměl jsem štěstí, asi proto, že jsme na oddělení fasovali sklenky z plastiku.</p>
<p>Stránská se pousmála. „Aspoň líp poznám vaši partnerku.“</p>
<p><emphasis>No do prdele.</emphasis> „Myslím, že si vás Daniela ještě pamatuje z toho loňského cvičení.“</p>
<p>Stránská jí podala obrovskou ruku, drobné prsty <emphasis>Kellerové</emphasis>, zmrzačený prsteníček a malíček, se v ní skoro ztratily. „Ráda vás zase vidím. Vyrazíme?“</p>
<p>Sebral jsem kabát. „Pojedu jen já.“</p>
<p>„Proč?“ nechápala Stránská.</p>
<p>„Protože Dana už na jednom případu pracuje,“ vysvětlil jsem.</p>
<p>„Na jednom?“ zopakovala Stránská. „Závidím vašemu oddělení.“</p>
<p>„Je to důležitý případ.“</p>
<p>„Myslím, že ne víc než ten, co leží v Jundrově.“</p>
<p>„Navíc se dneska necítí dobře,“ snažil jsem se dál. „Dano?“</p>
<p>Otočili jsme se na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. Pozorovala nás beze slova.</p>
<p>„A to jste ještě neviděla, co jsem viděla já. Mluví za vás Dominik často?“ zeptala se Stránská.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se na mě podívala očima, které byly najednou spíš zelené než modré. „Mám pocit, že ano. A nedivím se, že ten vztah nikdy –“</p>
<p>„Jdeme?“ přerušil jsem ji prudce.</p>
<p>Stránská se usmála tím úsměvem bez úsměvu, který měla vyhrazený asi jen pro mě. „Za tu trochu času to stojí, Dano. Věřte mi.“</p>
<p>Zatímco jsem se pokoušel vymyslet, jak to zastavit, <emphasis>Kellerová</emphasis> se zvedla a oblékla si kabát. Pak se na Stránskou obrátila: „Věřím vám. A jsem připravená.“</p>
<p>„Dominiku?“ Stránská se otočila na mě.</p>
<p>Nevymyslel jsem nic. Hlava mě rozbolela jako už dlouho ne, ostrou, drásavou bolestí nad kořenem nosu, jako by mi ji někdo položil do svěráku a pomalu ho utahoval. Když jsme vyšli ven, na okamžik všechno kolem zčernalo. Zamrkal jsem a z černé se stala šedá, ale nic víc.</p>
<p>„Jste si jistý, že je to Daniela, kdo se necítí dobře?“ zeptala se Stránská.</p>
<p>Podíval jsem se na ni a ona asi přesně poznala, na co myslím, protože se široce usmála.</p>
<p>A to bylo ono.</p>
<p>Vzít vílu k případu nebylo horší než nechat ji samotnou na oddělení, jen u toho nesměla být Stránská. Byla to mazaná mrcha, která by se dávno dostala výš, kdyby občas dokázala držet hubu. U policie byla dobrých pětadvacet let a oddělení si ji přehazovala sem a tam, až skončila na mravnostním, kde nechtěl skončit nikdo – na Centrále nesloužila, a stejně jsme věděli, jak dobrá je a jakou hrůzu z ní šéfové mají. Cítil jsem teď úplně stejnou.</p>
<p>„Ta vyplavená víla,“ pokusil jsem se odvést pozornost od toho, jak vypadám. „Zavražděná?“</p>
<p>„Myslím, že v tomhle případě není pochyb.“</p>
<p>„A zavolali jste nás, takže předpokládám, že jinou vílou.“</p>
<p>„Já taky. I když…“ Stránská pokrčila širokými rameny. „Díky svým schopnostem víly poskytují dost specifický služby. A ty občas končí podobně.“</p>
<p>„Vraždou?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Naznačil jsem jí, aby sklapla, ale ani se na mě nepodívala. Kačena blbá.</p>
<p>„Nikdy jste neviděla vílí porno?“ podivila se Stránská. „Často sadistický a málokdy hraný praktiky.“</p>
<p>Zastavil jsem před autem. Slunce svítilo jen slabě, konec léta byl studený, v odpoledním vzduchu byl cítit podzim. Po zádech mi přeběhl mráz. Ale za to nejspíš mohla přítomnost Stránské.</p>
<p>„To jsem nevěděla,“ přiznala <emphasis>Kellerová</emphasis>, což určitě ještě <emphasis>zlepšilo</emphasis> mínění, které o nás Stránská měla. „Tys ho někdy viděl?“</p>
<p>Důrazně jsem se na <emphasis>Kellerovou</emphasis> zadíval, ale i tentokrát bez účinku, ve který jsem doufal.</p>
<p>„Já mám auto za rohem.“ Stránská udělala dva kroky, pak se otočila. „S lidma a vílama je to složitý. Lidi víly nesnáší, často jima opovrhujou, ale taky je k nim něco přitahuje. Proto jsme tu, že, Dominiku?“</p>
<p>„Možná vy. My vyšetřujeme zločiny spáchané vílami, ne na vílách.“ <emphasis>Moc mluvíš</emphasis>, ozval se mi v hlavě znovu Danin hlas. Vlasy v zátylku se mi zježily. <emphasis>A to znamená, že dřív nebo později řekneš něco, čeho budeš litovat, vždyť to přece znáš.</emphasis> „Nevím, jestli jste si nás vybrala dobře.“</p>
<p>„Myslíte, že bych si vás vybrala?“ Stránská se rozesmála tím svým hlučným, dunivým smíchem.</p>
<p><emphasis>Taky tě nesnáším, čubko stará</emphasis>, pomyslel jsem si a trochu strnule jsem se usmál. Pak jsem <emphasis>Kellerové</emphasis> otevřel dveře. „Nastup si. Hned!“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>4.</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Potřeboval jsem to.</p>
<p>Potřeboval jsem případ, skutečný případ, a pohled na mrtvou vílu jako by mě poprvé od Daniny smrti probral. Třeba jsem potřeboval i tu mrtvou vílu. Mrtvých víl nebylo nikdy dost. Stránská se pletla, když tvrdila, že to bude stát za trochu toho času. Stálo to za mnohem víc.</p>
<p>Víla byla až u vody, ve svahu porostlém plevelem a zaneseném odpadky. Šlapali jsme bahnem, prodírali se skrz trní, abychom neponičili stopy, které technici zajišťovali na stezce. Jeden šlahoun trní se <emphasis>Kellerové</emphasis> zachytil ve vlasech a poškrábal mi ruku, když jsem jí pomáhal zbavit se ho.</p>
<p>„K čertu!“</p>
<p>Podala mi kapesník. „Díky.“</p>
<p>Radši jsem si krev otřel do podšívky kabátu. „K čertu i s tebou.“</p>
<p>Vážně se na mě zadívala. „Pokud ti to udělá radost…“</p>
<p>„Víš, co by mi udělalo radost?“ zeptal jsem se. A to bylo všechno, co jsem předvedl. Napadlo mě asi deset věcí, které by mohla odpovědět, a ani jednu z nich jsem slyšet nechtěl.</p>
<p>V autě jsem jí dal hroznou sodu – za to, že nedržela pusu, jak jsem chtěl, za to, že je tu se mnou, možná jsem si na ní jen vyléval vztek za čím dál větší bolest hlavy.</p>
<p>Zopakoval jsem jí, že když už tady je, musí mlčet. „Nemluv. Sama od sebe, když se budou na něco ptát, když se budou ptát přímo tebe, nechci, abys komukoliv odpovídala ani na pozdrav, rozumíš?“</p>
<p>„Taková Daniela byla?“ zeptala se a já neměl ani ponětí, jestli se mě snaží vytočit, nebo to myslí vážně.</p>
<p>„Byla člověk, to ty nejsi. Nikoho nepřesvědčíš, když budeš plácat nesmysly.“</p>
<p>„A když to nebudou –“</p>
<p>„Nemluv!“</p>
<p>Stránská svahem sestupovala jako první. I ona byla takové trní mezi námi – mohl jsem po ní šlapat, ale zbavit bych se jí nedokázal. Možná to bylo jen šílenou únavou a strachem, ale na okamžik jsem si byl jistý, že to ví, a jestli ne, nebude trvat dlouho a přijde na to, ze všech lidí právě ona.</p>
<p>„Už jste s někým mluvili?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Zatím ne,“ odpověděla mi.</p>
<p>Ukázal jsem palcem nahoru na cestu. „Co ty zahrady?“</p>
<p>Stránská ustoupila, abychom kolem ní mohli projít. „Pozemky nad náma jsou neudržovaný, na prodej. Byla by velká náhoda, kdyby na nich zrovna v tu dobu někdo byl.“</p>
<p>„Dál po proudu…,“ začal jsem a pak jsem se zastavil.</p>
<p>Sotva jsem vílu uviděl, na Stránskou jsem zapomněl. A na malou chvíli jsem zapomněl i na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. Podlezl jsem pásku a narovnal se. Kdokoliv sem vílu vzal, vybíravý nebyl. Mezi pokroucenými kořeny olše stálo torzo lavičky, na kterou se dávno nedalo sednout, pod ní se povalovaly plísní zčernalé hadry a lahve od piva. V hlíně byly zašlapané oharky cigaret, vzduch páchl špínou a rybinou.</p>
<p>A krví. Spoustou krve.</p>
<p>Na břehu se to jako červy hemžilo techniky, zapisovali a fotili stopy. <emphasis>Kellerové</emphasis> proletěla kolem hlavy žlutá vážka – ohlédla se po ní, zvedla ruku a roztáhla prsty. Pozorovala, jak jí mezi zmrzačeným prsteníčkem a malíčkem prochází paprsky slunce, dokud jsem jí ruku nesklonil.</p>
<p>Nad mrtvou vílou se shýbal Soukup. Toho jsem měl rád, moc toho nenamluvil, nebo toho moc nenamluvil jen s živýma, ale mně to vyhovovalo, tím spíš dneska.</p>
<p>Kývl jsem mu na pozdrav.</p>
<p>„No nazdar,“ povzdechl si.</p>
<p>Techniky vedl Stankov. Jen na nás mávl a dál sledoval, jak jeho lidi pokládají na zem číselníky. Bylo jich dost. Protože dost bylo i částí, které víla na břehu poztrácela. Nevím, jak dlouho jsem tam stál a nebyl schopný slova. Stránská mě stát nechala. Pohnul jsem se, až když někdo za mnou zvedl pásku. Byl to Herman.</p>
<p>„V kartotéce už se ti nelíbilo?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Oddechoval, jako by celou cestu sem běžel. Neřekl nic, jen zakroutil hlavou.</p>
<p>Ukázal jsem na největší kus víly. „Protože jsou lepší místa na zašití než tohle.“</p>
<p>„I lepší doba. Promiň, že to padlo na vás. Potkal jsem starýho na schodech, řekl mi o tom…“</p>
<p>„To už je jedno. Kde máš Jardu?“</p>
<p>„Jsem tu sám. Je to váš případ.“ Herman se nevesele pousmál. „Jen mě napadlo… že víc hlav víc ví.“</p>
<p>„Jak čích.“</p>
<p>Hermana jsem nepobavil ani neurazil. Stál a díval se na vílu, kolem které v chladném vzduchu kroužilo pár much.</p>
<p>„Ještě na ni nesahejte,“ upozornil mě Soukup. „Na nic z ní.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>„Horská víla,“ konstatoval Herman.</p>
<p>Kývl jsem a kdoví proč si přitom vzpomněl na svého prvního parťáka, Horáka. Když jsem nastoupil, řekl mi: „Nechci slyšet <emphasis>rusalky</emphasis> nebo <emphasis>meluzíny</emphasis>, vždycky jen vodní nebo vzdušný víly, jasný? Žínka, to zní tak zasraně pohádkově, že si pod tím nikdo nepředstaví děvku, která je schopná sežrat mu děcko. Rusalka, meluzína, ani hovno! Zapamatuj si to a budem spolu vycházet.“ Zapamatoval jsem si to a vycházeli jsme spolu. Jenže chlastal jako Dán. Dva roky nato vypadl z okna, úplně na mol. Na oddělení se chvíli tvrdilo, že mu někdo pomohl, a i když to byla blbost, nedivil bych se – k většině lidí přistupoval stejně jako k vílám, čímž si moc sympatií nezískal. Já s ním pracoval rád. Oba jsme věděli, kdo jsme. „Jeden beznadějnej ožrala, druhej podělanej feťák,“ říkával občas, když jsme uzavírali případ. „A jaký máme úspěchy.“ V té době jsem bral prášků fakt hodně, pod kontrolu jsem to dostal až později, po tom průseru se střelbou. Možná proto jsme si tak rozuměli; když jsem měl špatné dny, podržel mě a já ho kryl, když v autě vyspával opici.</p>
<p>„Slovenka, nebo Maďarka,“ vytrhl mě někdo za zamyšlení.</p>
<p><emphasis>Kellerová.</emphasis></p>
<p>Nečekal jsem, že něco řekne, natož něco k případu. Důrazně jsem si odkašlal.</p>
<p>Nepochopila, nebo jí to bylo jedno. Ukázala na vílin krk. „To tetování. Nosí je horalky ze Slanských vrchů.“</p>
<p>Stránská si k mrtvé klekla z druhé strany. „Dobrý oko,“ pochválila <emphasis>Kellerovou</emphasis>.</p>
<p>„Neskončil jsem,“ připomněl Soukup, ale nikdo z nás už ho neposlouchal.</p>
<p>Vypadala jako každá druhá horská víla – dlouhé černé vlasy, teď slepené bahnem a propletené trním, pokožka s popelavým nádechem, světle šedé oči doširoka rozevřené a oslepené smrtí, známky tvrdnutí typického pro mrtvé horalky. S brutalitou útoku se ani jeden z nás nesetkal už dlouho, možná nikdy. Jednu ruku měla pokroucenou, jako by se z ní někdo pokusil vyždímat všechnu krev – a soudě podle množství kolem nás se mu to skoro povedlo – druhou ruku neměla. Zdálo se mi, že jsem ji zahlédl mezi smetím opodál.</p>
<p>„Kdo ji našel?“ zeptal se Herman.</p>
<p>„Kdokoliv to byl, tohle ho bude dlouho pronásledovat,“ zamumlal jsem.</p>
<p>„Bože, to rozhodně…“</p>
<p>„To my,“ odpověděla Stránská. „Jednou za čas tady v okolí provádíme osvětu, nabízíme vílám možnosti, jak –“</p>
<p>„Kdo konkrétně?“ přerušil jsem ji.</p>
<p>„Praporčík Černý. Je nahoře a počká tam, než ho vyslechnete. Potřebuje se… vzpamatovat.“</p>
<p>Herman se ušklíbl, jako že na mravnostním je to samý slabší kousek, ale já se Černému, kdokoliv to byl, zas tak nedivil. Ukázal jsem na korálkovou kabelku už označenou číselníkem. „Měla u sebe doklady?“</p>
<p>Stránská zavrtěla hlavou. „Co vím, jen šminky.“</p>
<p>„Takže netušíme, kdo to je.“ Vzpomněl jsem si na to, co Stránská říkala o vílích šlapkách. „Ten, co jí to udělal… musel mít velkou sílu.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> pochopila, na co myslím, a nesouhlasně se na mě podívala.</p>
<p>Nemusel jsem jí nic vysvětlovat, a přesto jsem to udělal: „Něco takového moc lidí nedokáže. Pokud vůbec.“</p>
<p>„To není všechno,“ řekl Soukup a nadzvedl víle krimplenovou halenku.</p>
<p>„Tak to mě poser,“ zašeptal Herman.</p>
<p>Někdo víle z břicha vykousl kus masa, obnažené vnitřnosti byly pod krustou zaschlé krve temně šedé, skoro černé. To byla jedna z nevýhod vílích mrtvol – na jejich thanatomechanické vlastnosti se nedalo spolehnout, na rozdíl od lidí se rozpadaly podle klíče, který nebylo snadné zobecnit. Závěry soudních lékařů tak byly víc než kdy jindy spíš s nejlepším svědomím vyslovované dohady.</p>
<p>Musel jsem si odkašlat. „Tak proto my?“</p>
<p>Stankov, který se k nám zatím přidal, ukázal proti proudu řeky. „Našli jsme místo, kde ji napadli. Potom ji odtáhli sem. Vypadá to, že se bránila celou cestu, tady už v podstatě jen vykrvácela. A není divu.“</p>
<p>„Zas jednou vidíme, čeho jsou víly schopné,“ řekl Herman.</p>
<p>S námahou jsem se narovnal. Jako bych za poslední dva dny zestárl o deset let. Až moc dlouho už jsem se nevyspal a nedokázal jsem si vzpomenout, kdy jsem naposledy jedl. Moje tělo mi při každém pohybu připomínalo obojí.</p>
<p>„Co když to neudělala víla?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Se zapřením jsem se otočil na Soukupa. „Zvíře?“</p>
<p>Soukup zavrtěl hlavou. „Žádné, na které by tady mohla narazit.“</p>
<p>„Myslela jsem člověka,“ dodala <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Úkosem jsem se na ni podíval. „Člověk ji mohl zabít. Ale ne takhle dodělat.“</p>
<p>„Jedna štětka tady poblíž nedávno zabila druhou,“ připomněl Herman.</p>
<p>„Zabila,“ namítla Stránská, „nezmrzačila.“</p>
<p>„Možná to jen nestihla. Tak jako ji tahle nestihla sníst.“</p>
<p>„Víla by nikdy…,“ <emphasis>Kellerová</emphasis> ke mně zvedla hlavu. „Už jsi slyšel, že by víla… snědla jinou vílu?“</p>
<p>„Neslyšel jsem toho spoustu.“ Snažil jsem se být klidný. „To neznamená, že se to nestalo.“</p>
<p>„Vsadím se, že jde o konkurenční boj.“ Herman zašátral v kapse a vytáhl krabičku startek. „V posledních letech je to tu plný levných šlapek z Východu. Horalka mohla podlízt ceny a dostat se do problémů. O dvacku?“</p>
<p>Zvedl jsem ruce. „Já proti tobě sázet nebudu.“</p>
<p>Herman mrkl na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. „Dano?“</p>
<p>„Já jen žasnu.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> zavrtěla hlavou. „Jsme tu pár minut a vražda je zjevně vyřešená.“</p>
<p>Stránská se pousmála, oči studené. „Cespa má mimořádně vysokou objasněnost případů.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. Hlava mě bolela jako střep. „Sama se asi nepokousala, takže?“</p>
<p>„Takže je podle tebe jasné, že to udělala jiná víla.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> mě dál pozorovala. „Kvůli takovému závěru jsi ani nemusel vstávat od stolu.“</p>
<p><emphasis>Drž hubu. Prosím tě, drž už hubu.</emphasis></p>
<p>„Díky za příspěvek.“ Zatímco si Herman zapaloval, znovu jsem se podíval na mrtvolu. Co <emphasis>Kellerová</emphasis> nechápala – co nechápala víla v podobě Kellerové –, bylo, že pokud jsme mohli obvinit vílu, obvinili jsme ji. Neptali jsme se, co když to neudělala, a neptali bychom se ani, kdyby možnost, že to neudělala, existovala. A tohle víla udělala určitě. „Co to má na ruce?“</p>
<p>Soukup si sundal rukavice a zavolal dva další techniky. „Bodnořezné rány na dlani a předloktí. Nejsou moc hluboké, předpokládám, že se bránila pachateli. A s tím kouřením tady to nemyslíš vážně, že ne?“</p>
<p>„Promiň.“ Herman cigaretu schoval. „Mám… To je vlastně jedno.“</p>
<p>„Zbraň jsme nenašli. Ještě tu prohledáme řeku, vody je málo,“ řekl Stankov.</p>
<p>Soukup se podíval na mě. „Ty to vedeš?“</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>„Budeš chtít být u pitvy?“</p>
<p>„Ne,“ nezaváhal jsem.</p>
<p>Soukup se zatvářil vyčítavě, ale to mi bylo jedno. Mrtví lidi mi připomínali, co se stalo mámě, a mrtvé víly mi to připomínaly taky. Když jsem se mohl vyhnout pohledu na to, co z nich zbylo na pitevním stole, vyhnul jsem se.</p>
<p>„Nesnažili se ji rozřezat kvůli snazší manipulaci?“ zeptal jsem se radši.</p>
<p>„Ne. Rány jsou mělké a tu ruku nemá uřezanou, ale utrženou.“</p>
<p>Pozoroval jsem mrtvolu – jedna moucha se jí posadila do otevřeného oka a začala o sebe třít tlustýma černýma nohama – a nechápal jsem, jak někdo mohl provést něco takového. I když jsem víly neměl rád, tohle bylo přehnaně, nesmyslně surové.</p>
<p>„Levné šlapky z Východu,“ zamumlal Herman.</p>
<p>Silný afekt, nenávist nebo žárlivost, možná, ale hádka o zákazníky? To se mi nezdálo. „V podpaží má další tetování.“</p>
<p>Soukup kývl. „Fortes fortuna adiuvat.“</p>
<p>„Štěstí přeje silným,“ přeložila Stránská.</p>
<p>Podívali jsme se s Hermanem na sebe. „Asi nebyla tak silná, jak si myslela.“</p>
<p>„Je to jedno z hesel, co si nevěstky často nechávají tetovat,“ vysvětlila Stránská, jako bychom se nikdy nesetkali s žádnou vílí kurvou. „Možná jim to pomáhá brát věci tak, jak jsou.“</p>
<p>Od daktyloskopování horské víly, která už podlehla ztvrdnutí, jsem si moc nesliboval. „To by mohlo pomoct zjistit, o koho se jedná.“</p>
<p>„Pokud tu nešlapala sama na sebe, někomu chybět bude,“ souhlasila Stránská.</p>
<p>To bude. Horské víly tohle nedělaly často, nenabízely se a lidi je nepoptávali, protože byly moc velké a tvrdé, jako prostředí, z něhož pocházely. Kdo chtěl horskou vílu, byl tak trochu úchylák i mezi úchyláky.</p>
<p>„Jestli to bylo konkurenční, peloton podezřelých se vám hezky rozroste.“ Stankov si protáhl prsty a schoval ruce do kapes. „Nezávidím vám.“</p>
<p>„To věřím.“ Otočil jsem se na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. „Dano?“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Kouknem na to místo, kde ji napadli.“</p>
<p>„Jděte vrchem,“ poradila nám Stránská. „Tímhle svinstvem byste se prodírali věčnost.“</p>
<p>Vyškrábali jsme se do svahu, ochrannou pásku, mrtvou i ostatní jsme nechali za sebou. Stránská měla pravdu, pozemek za plotem vypadal zanedbaně, bouda z vlnitého plechu byla prožraná rzí, nářadí, které o ni někdo opřel, uhnily násady, víc jsem skrz zarostlé pletivo nezahlédl. Sousední zahrada na tom nebyla o moc líp, jen místo boudy na ní stálo pár přepravek a komín starých pneumatik. Šli jsme po stezce vinoucí se plevelem beze slova, <emphasis>Kellerová</emphasis> přede mnou, dokud jsem ji nezastavil.</p>
<p>„Co to mělo znamenat?“</p>
<p>Podívala se na mě nečekaně vážně. „Jíst vílí maso je tabu.“</p>
<p>Promnul jsem si oči. „Chtěl jsem jen, abys mlčela.“</p>
<p>„Myslela jsem, žes chtěl vyřešit případ.“</p>
<p>Cítil jsem, jak ve mně začíná vřít všechno to, co jsem poslední dny potlačoval – zuřivost, ta především. „Do toho tobě nic není. Nejsi detektiv, jsi kurva.“</p>
<p>Neurazil jsem ji. „Ty taky.“</p>
<p>Chvíli jsme proti sobě stáli, ona už zase nahrbená jako před pár dny ve své předsíni. Pod lidskou podobou to byla pořád víla.</p>
<p><emphasis>Ale no tak. Jakej šel, takovou potkal.</emphasis> Danin hlas v mé hlavě zněl pobaveně. <emphasis>Vždyť neřekla nic, co by nebyla pravda.</emphasis></p>
<p>„Nechci, aby ses pletla do vyšetřování, rozumíš?“ dokázal jsem říct. „Nezajímá mě, co si myslíš, je mi fuk, jestli se navzájem žerete, nebo ne. Čekám od tebe jediné. Mlčení. A pokud chceš přežít… pokud chceš dál to, co máš teď… budeš mlčet.“</p>
<p>Dlouho se na mě jen dívala, než zašeptala: „Pomohla bych, kdybys to dovolil, víš to, že?“</p>
<p>„Sakra, posloucháš vůbec?“</p>
<p>„A ty? Mohla bych ti toho tolik ukázat.“</p>
<p>Pomalu jsem se nadechl a na chvíli dech zadržel. Kdysi dávno jsem chodil k doktorovi, který měl na zdi plakát s Buddhou a jásavým oranžovým nápisem <emphasis>Dechová cvičení zklidní vnitřní napětí</emphasis>. Sedával jsem pod tím plakátem a pokoušel se přesvědčit sám sebe, že stačí naučit se správně dýchat a všechno bude v pořádku. Samozřejmě že mi ten doktor s jásavým oranžovým přístupem nepomohl, určitě ne zklidnit vnitřní napětí. Na jedné z posledních prohlídek se mě zeptal: „Bereš drogy, Dominiku?“ a mě tehdy napadlo, že to vlastně není špatný nápad, že je to jedna z věcí, které jsem ještě nezkusil a které by mi třeba pomoct mohly.</p>
<p>„Už jsi mi toho ukázala dost,“ řekl jsem. „Nezapomeň, že jsi tu jenom proto, aby sis nemusela kupovat maso na lístky. Takže když se bude někdo na něco ptát, mluvit budu já. Když se nikdo ptát nebude, ty nezačneš. Pro dobro nás obou.“</p>
<p>Pokračovali jsme dál, tentokrát jsem šel první a <emphasis>Kellerová</emphasis> za mnou.</p>
<p><emphasis>Ne, Kellerová ne</emphasis>, připomněl jsem si. Viděl jsem vílino jméno, když jsme se za ní s Danou chystali, ale po tom, co se stalo, jsem si ho nedokázal vybavit. Možná jsem ho ani nechtěl znát, ale taky už jsem na ni nechtěl myslet jako na Danielu. Jako bych jí tím mohl ublížit ještě víc.</p>
<p>„Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Víš to.“</p>
<p>„Vím, jaké jméno jsme ti dali. Jak ses jmenovala předtím?“</p>
<p>„Předtím?“ Zastavila se, a když jsem se otočil, stála za mnou, v očích něco, co tam skutečná Dana nikdy neměla. Věděl jsem, že ani jméno, které mi řekne, není ve skutečnosti to pravé, že víly mají vlastní nezapamatovatelná jména v jazyce starším, než jsou ty naše, který před lidmi skoro nepoužívaly a ze kterého jsem nedokázal nic vyslovit. Zaváhala a dívala se na mě, jako bych to měl uhodnout sám. Nakonec řekla: „Léto. Jmenuju se Léto.“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>5.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Ráno jsem se probudil po horečnatém dvouhodinovém spánku, který mě unavil víc, než kdybych nespal vůbec. Kapitánovi jsem s tou bolestí hlavy nelhal. I když v posledních letech nebyla tak hrozná, na tu hroznou jsem nikdy nezapomněl. Zažírala se do mě roky tak hluboko, že stačilo vzpomenout si a po celém těle mi naskočila husí kůže. Bál jsem se, že se vrátí.</p>
<p>Oholil jsem se a dal si záležet, abych kapitánovi udělal radost a vzal si nezmačkanou košili. Se zbytkem jsem toho po dvou hodinách spánku moc nezmohl. Pak jsem zavolal jedinému kamarádovi, kterého jsem na střední měl, nebo spíš jedinému, na kterého jsem si pamatoval. Vystudoval medinu a to naše přátelství ještě prohloubilo, aspoň z mojí strany. Po pár měsících na Centrále nám přidělili případ miminka, které z kočáru na zahradě odnesla divoženka, zatímco jeho matka věšela prádlo. To miminko jsem nenašel, nic z něho nezbylo. Divoženku ano, a když jsme s ní s Horákem skončili, taky z ní moc nezbylo. Recepty od Víti mi tehdy nesmírně pomohly – posral jsem si to sám, když jsem začal prášky považovat za samospásné a shánět si je i jinde.</p>
<p>Když jsem mu do telefonu řekl, co chci, nenadchlo ho to, ale to jsem ani nečekal. Neodmítl a to bylo hlavní.</p>
<p>Zastavil jsem se za ním cestou na oddělení.</p>
<p>Nenechal mě ani pozdravit. „Zaděláváš si na problémy, Dome.“</p>
<p>„To znamená, že mi nepomůžeš?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Poškrábal se ve vousech. „Pomůžu. Ale nerad.“</p>
<p>„Já vím. Díky, Víťo.“</p>
<p>Tentokrát mi nedal recept s modrým pruhem, ale odemkl skříň, vybral z ní pár krabiček a začal na ně psát. „Na bolest, na nespavost, na uklidnění. Nech se prohlídnout. Klidně někým jiným, ale udělej to.“</p>
<p>„Udělám,“ slíbil jsem.</p>
<p>Chvíli se na mě díval a já si představoval, co všechno asi vidí, potom potřásl hlavou. „Proč se snažím? Oba víme, že kecáš.“</p>
<p>„Tak se nesnaž a nebudu ti muset lhát.“</p>
<p>„Dodržuj dávkování, aspoň to pro mě udělej.“</p>
<p>„Budu –“</p>
<p>„Myslím to vážně,“ přerušil mě. „A zvaž to vyšetření.“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. „Nemůžu si dovolit záznam.“</p>
<p>Nevesele se pousmál. „Jestli je to tak špatný, záznam je to poslední, co by tě mělo trápit. Fakt ti ty léky dávám jen proto –“</p>
<p>„Já vím, budu opatrný,“ nenechal jsem ho domluvit. Jednou už se mi to z rukou vymklo a lidi kolem museli napravovat moje přešlapy. To už jsem opakovat nechtěl. „Mám jen… blbý období.“</p>
<p>„Kolikrát jsem to už slyšel?“ Promnul si oči a podal mi léky. „Víš co? Radši jdi.“</p>
<p>Když jsem dorazil do kanceláře, ona už tam byla, s hlavou skloněnou, vlhké vlasy sčesané z čela. Zastavil jsem se na prahu, pozoroval ji a snažil se představit, co vidí ostatní – sedávala takhle Dana? Nosila vůbec tuhle halenku? Lakovala si vlasy tak moc, až se zdály mokré? Vyděsilo mě, když jsem si uvědomil, že si nevzpomínám.</p>
<p>Někdo mi položil ruku na rameno, a když jsem se otočil, stál za mnou Pokorný. „Abys ji nevykoukal.“</p>
<p>Ustoupil jsem do chodby a dveře přivřel. „Nepřibral jsi?“</p>
<p>„Shodil jsem dvě kila,“ pochlubil se.</p>
<p>„Není to vidět,“ ubezpečil jsem ho.</p>
<p>„Dobrý pokus, ale nevyšel.“ Ukázal mi za záda. „Ty vlasy jí sluší.“</p>
<p>„Tos mi sem přišel říct tohle?“</p>
<p>„Jasně že ne.“</p>
<p>„Super,“ zastavil jsem ho, „protože mám spoustu práce.“</p>
<p>„A nechceš se propadnout ve statistice, co? Chápu, má se povyšovat.“ Jako bych nic neřekl, otevřel dveře a protáhl se kolem mě do kanclu. „Ahoj, Dančo.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se podívala na mě, potom na Pokorného. „Ahoj.“</p>
<p>Pokorný si poklepal na kapsy a z jedné z nich vytáhl obálku. „Vybírám peníze pro Martinovu ženu.“</p>
<p>„Pro koho?“ zeptal jsem se, jako by člověk byla Léto a já víla, která je na oddělení poprvé.</p>
<p>„Pro vdovu po Saberovi,“ překvapila mě <emphasis>Kellerová</emphasis>. Otočil jsem se na ni a ona pokrčila rameny. „Já už přispěla.“</p>
<p>To mám za to, že jsem ji nehlídal neustále. Že jsem ji nehlídal dost. Pokud ale našla a utrácela Daniny peníze, radši za vdovu po blbečkovi Saberovi než jinak. Sáhl jsem do náprsní kapsy. „Samozřejmě. Promiň…“</p>
<p>„Dáme jí to na oslavě.“ Pokorný se na mě zadíval. „Na tu jsi nezapomněl, že ne?“</p>
<p>Ani jsem se nepodíval, kolik z peněženky beru a strkám do obálky. „Měl jsem toho… nad hlavu.“</p>
<p>Pokorný nasál vzduch mezi zuby. „A kdo z nás ne?“</p>
<p>Ohlédl jsem se po <emphasis>Kellerové</emphasis>. „Neudělala bys mi turka?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Turka. Potřeboval bych ho.“</p>
<p>Nakrčila nos tak, jak jsem to u Daniely nikdy neviděl. Napadlo mě, že možná neumí vařit, protože když jsme u ní byli, něco takového plácala. I tak ale vstala. Od prahu se na mě dvakrát otočila, ale když jsem ji nezastavil, vyšla na chodbu a zavřela za sebou.</p>
<p>Sundal jsem si kabát, přehodil ho přes opěradlo a obrátil se na Pokorného. „Jak jdou přípravy?“</p>
<p>„Jak bys čekal… v téhle situaci.“ Posadil se na uvolněné místo. Křeslo pod jeho váhou zapraskalo, možná shodil dvě kila, ale vsadil bych se, že místo nich nabral pět dalších. „Poslední dobou se všechno v prdel obrací. Slavíme vznik Pospolitosti, a přitom to není ani čtrnáct dní, co Maďaři hlasovali o odtržení.“</p>
<p>„Odmítli ho.“</p>
<p>„Jo, ale hlasovali.“</p>
<p>Vzpomněl jsem si, že to hlasování inicioval Jeden národ, šílené sociální hnutí toužící po rozpadu Pospolitosti a zrovnoprávnění víl. U nás se mu moc nevedlo a za kanál ho považovali i ti, co jinak větší svobodu víl podporovali. Český mluvčí Jednoho národa byl loni ve zprávách, když v katedrále svatého Víta inscenoval svatbu se svou vílí milenkou. Když je vyváděli, skandoval na kameru ta svá debilní hesla, zatímco meluzína vypadala jako zfetovaná a vůbec se nebránila. I po roce jsem si vybavoval, jak se dívala z obrazovky prázdným pohledem a bílé vlasy jí poletovaly kolem hlavy.</p>
<p>Sakra, toho turka bych vážně potřeboval.</p>
<p>„Ono to ale není úplně mimo,“ přiznal jsem. „Největší smysl měla Pospolitost za války a potom, když se Evropa dávala –“</p>
<p>„Jdi do hajzlu se smyslem Pospolitosti! Tady jde o princip, ne o to, jestli doplácíme na Slováky a Poláci zas na nás.“ Pokorný se poškrábal v řídkých vlasech. „Pospolitost je něco většího a pak, sakra, to samé přece platí i o nás. Plánujeme oslavu Vraňáku a lidi nám na zdi lepí debrecínské šlápoty a svolávají protestní pochody proti kuratoriím. Chcou zrušit zákon a rozpustit Cespu, protože si myslí, že už nejsou potřeba.“</p>
<p>„To je něco jiného.“</p>
<p>„Pro tebe. Protože ty chápeš, že dokud tu budou víly, budeme tu muset být i my, ale lidi to nevidí. Po všech těch letech a po všech těch mrtvých jsou pořád tak zabednění! Když má člověk prachy, zaplatí si vílu, aby mu vykouřila ptáka, a když to udělá a přitom mu ho neukousne, myslí si, že se s nima dá žít jako s lidma. Nedá. Lidi budou psát petice a držet hladovku a všechny ty sračky, aby jim pomohli, a vílám to bude úplně u prdele. Protože pro ně jsme jenom maso.“</p>
<p><emphasis>Krev a maso</emphasis>, vzpomněl jsem si, co na nás před pár dny syčela Léto. Zdálo se mi to jako věčnost.</p>
<p>Chvíli jsme proti sobě seděli beze slova. Pak jsem řekl: „Já vím. A vím, že je to k posrání.“</p>
<p>„Víc než to. V sobotu zas na Vítkově žvanil Nezval. Že prý tu Cespa nemá být jenom pro lidi, ale i pro víly. Slyšel někdy naše heslo? Je v něm, kurva, něco o vílách?“ Pokorný vypadal, že si každou chvíli odplivne na zem, a já bych byl radši, kdyby to dělal ve svém kanclu.</p>
<p>„Takhle to přece jednou za čas je,“ připomněl jsem. „Pak se něco stane… a lidi si zase uvědomí, že člověk jim – na rozdíl od víly – málokdy sežere dítě.“</p>
<p>„Spousta jich je proti nám.“</p>
<p>„Už čtyřicet let. A pořád tu jsme.“</p>
<p>Pokorný potřásl hlavou. „Přál bych si… aby každý viděl to, co vídáme my.“</p>
<p>„S takovou by tu moc víl nezůstalo.“</p>
<p>„A vadilo by to? Na Východě se jich zbavili jednou provždy. A nemám pocit, že by jim chyběly.“</p>
<p>„Komouši?“ Ušklíbl jsem se. „Ale za jakou cenu?“</p>
<p>„Za cenu, kterou bych byl ochotný zaplatit. Protože jinak, než to udělali oni, se s vílama vypořádat nedá.“</p>
<p>A možná by se tak s nimi vypořádali i Maďaři, kdyby se jim povedlo z Pospolitosti vystoupit. Szabo, jeden ze čtyř ředitelů Centrály pověřený vedením její maďarské pobočky, se nikdy netajil přesvědčením, že Vranův zákon v sobě obsahuje příliš mnoho omezení. Roky už balancoval na hranici toho, co ještě pospolitostní politika ve vztahu k vílám dovolovala. Nikdy ji nepřekročil, a přesto z posledního průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že nejbezpečněji se lidi cítí v maďarské části země. Ty ztracené Debrecínky určitě nebyly první víly, které se z výslechu nevrátily.</p>
<p>Pokorný se ztěžka zvedl a schoval obálku s penězi pro Saberovu ženu. „No nic, obejdu to nahoře a vrátím se k práci. A ty tu statistiku tolik nežer.“</p>
<p>Na statistice uzavřených případů na zdi kapitánovy kanceláře mi nemohlo záležet míň. O první místo jsme se s Pokorným pravidelně přetahovali. Na rozdíl od testů způsobilosti, ve kterých jsme letos propadli oba, on jako obvykle. Já posral hlavně střelbu, horší než já byl z celého oddělení už jen Kubeša.</p>
<p><emphasis>Sakra, Kubeša.</emphasis> Když jsme včera odjeli se Stránskou, Urbánik mu odnesl složku s případem probačního úředníka. Chtěl jsem se za ním stavit a vysvětlit, proč jsou ty podklady připravené přesně tak špatně, jak to vypadá. Neměl jsem ale ani ponětí, jak to udělám.</p>
<p>Dveře se otevřely znovu a <emphasis>Kellerová</emphasis> přede mě postavila hrnek. Odsunul jsem ho stranou.</p>
<p>„Takže jsi jen chtěl, abych odešla,“ pochopila. „A já se tak snažila. Mluvili jste o mně?“</p>
<p>„Ne. Vlastně jo. Mluvili jsme o Centrále. O vílách.“ Vzpomněl jsem si na Hermana, jak si stěžoval, že má špatný pocit. Najednou jsem měl špatný pocit i já. A vůbec jsem nechápal, proč to říkám zrovna jí. „To je jedno.“</p>
<p>Ukázala na složku, které jsem si předtím nevšiml. „Donesli výsledky pitvy té horalky z Jundrova. Nedívala jsem se.“</p>
<p>Otevřel jsem složku a přeletěl zprávu očima. Otázku, jestli vílu napadl člověk a pokousala víla, nebo jestli to celé bylo dílem víly, nevyjasnila. Ještě ale nebyla úplná.</p>
<p>„Pomohlo to?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>„Tobě ne. Rány na krku a břiše způsobila víla.“</p>
<p>„To nedává smysl.“</p>
<p>„Vážně?“ Zvedl jsem k ní oči. „Cos dělala v noci, studovala akademii?“</p>
<p>„Cos dělal ty? Vypadáš hrozně.“</p>
<p>Odložil jsem zprávu. „Do toho ti nic není.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho.</p>
<p>Po Pokorného návštěvě ve mně zůstal nepříjemný pocit. Jednou za čas se začalo mluvit o uvolnění Vranova zákona, o společnosti, ve které bychom s vílami mohli žít bok po boku. Nikdo ale nikdy neřekl, jak to udělat. Propíchat Hermanovi kola a počmárat nám fasádu bylo výrazně jednodušší než přijít s řešením.</p>
<p>„Víla by mohla jinou vílu pokousat,“ ozvala se <emphasis>Kellerová</emphasis>, „ale ne takhle. Nejedla by ji.“</p>
<p>Povzdechl jsem si. „A je to tady zas.“</p>
<p>„Protože nechápeš –“</p>
<p>„Možná, ale promiň, víly žerou maso. Zvířat, lidí. Tak proč ne vlastní?“</p>
<p>„Je to tabu,“ odpověděla vážně. „Všechny ho dodržujeme.“</p>
<p>„Protože zásadovostí jsou víly proslulé.“ Zaklonil jsem se a protáhl se. Nedostatek spánku a sílící bolest nad kořenem nosu na mě doléhaly čím dál víc. „Kanibalismus… je jedno z nejstarších tabu i v lidské společnosti. Ale jsou situace, ve kterých to, jestli ho porušíš, rozhoduje o přežití. Vzpomínáš na to letadlo, co před deseti lety ztroskotalo v Andách?“</p>
<p>„Nejde o zásady.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> zavrtěla hlavou. „Vílí maso… není zdravé.“</p>
<p>„To je možná problém pro výživového poradce, ale vraždu to vyřešit nepomůže.“</p>
<p>„Pomůže, když to pochopíš.“</p>
<p>Očividně se mi to nepovedlo, protože uhnula pohledem, nerozhodně si promnula ucho a pak si začala hrát se sešívačkou. Nedodala nic, ale přitom se chovala, jako by mi prozradila kdovíjaké tajemství.</p>
<p>„Budu upřímný, tak poslouchej,“ řekl jsem po chvíli ticha. „Tohle oddělení vyšetřuje zločiny spáchané vílama. Neumíš si ani představit, kolik už jsem jich zažil. Napadené lidi, zmrzačené lidi, lidi, které víly zabily a snědly. Viděl jsem věci, jaké by neměl vidět nikdo…“ Vzpomněl jsem si na Pokorného. „Nebo by je spíš měli vidět všichni, aby pochopili, co víly dokážou.“</p>
<p>„Nejsi spravedlivý –“</p>
<p>„Asi ne a je mi to jedno. To, co ti chci říct, je, že nám tu víla před pár dny zabila chlapa. Nikdo nemá náladu poslouchat, jak tuhle vraždu víla nespáchala, i když to tak vypadá, a proč? <emphasis>Protože víla by vílu nikdy nepokousala, a to vám přísahám, jsem totiž taky…</emphasis>“ Nedokázal jsem to vyslovit ani šeptem.</p>
<p>„Ne.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> se na mě zadívala a vypadala zklamaně. „Nechápeš to.“</p>
<p>Oba jsme se vrátili k tomu, co jsme dělali předtím – ona vypila sklenici vody, založila si na stole ruce a položila na ně hlavu, možná usnula, já se znovu začetl do Soukupovy zprávy. Jak jsem čekal, víla už byla tak zatvrdlá, že otisky za nic nestály. Na dlaních a předloktích utrpěla bodnořezná poranění nožem s jednostranným ostřím, který jsme zatím nenašli. Co se nože týkalo, byl útočník jeden, to ale neznamenalo, že mu nikdo nepomáhal před tím nebo po tom – člověk mohl bodat, víla trhat a žrát, pokud by vraždu spáchali společně.</p>
<p>I to už se v pospolitostní minulosti stalo.</p>
<p>Vzpomínka na to, jak se nad mrtvou Danou otáčím k rusalce a říkám, že si musíme pomoct, mě zasáhla takovou silou, až se mi zatmělo před očima.</p>
<p><emphasis>Přestaň</emphasis>, napomenul jsem se. <emphasis>A soustřeď se.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jasně, Dominiku,</emphasis> hlas Dany, která se mi usadila v hlavě, zněl tentokrát jízlivě. <emphasis>Soustřeď se na podstatné, na kariéru. Pro tu přece tohle všechno děláš.</emphasis></p>
<p>Zamrkal jsem a oči si promnul, ale skvrny mi před nimi poskakovaly dál. Sáhl jsem do kapsy kabátu a vytáhl krabičku. Když jsem si do dlaně vymačkával tablety, <emphasis>Kellerová</emphasis> hlavu nezvedla. Spolkl jsem je a zapil vodou. <emphasis>Tentokrát se nic nestane. Tentokrát budu opatrný</emphasis>, slíbil jsem si. Otevřel jsem zásuvku, abych do ní léky schoval. Na poznámkovém bloku ležela čokoláda. Úplně jsem zapomněl, že jsem ji koupil to ráno, než jsme šli na kontrolu k rusalce, která porušila probační povinnost a která Danu nakonec zabila. To ráno… kdy jsem se na Danu nemohl ani podívat, kvůli tomu, co se stalo v noci, a tak jsem se na ni nedíval a čekal s přáním k svátku, až ta vzpomínka nebude tak živá, až si nebudu připadat jako taková svině, až…</p>
<p>… až jsem to prováhal.</p>
<p>Cítil jsem, jak mi mrtví ruce a po zádech stéká něco ledového. Položil jsem hlavu na desku stolu podobně jako <emphasis>Kellerová</emphasis> a čekal, až mi ostrá bolest přestane probodávat oči. <emphasis>Soustřeď se</emphasis>, napomenul jsem se znovu. Možná měl Herman s těma šlapkama z Východu pravdu, uvažoval jsem. Jedna z nich se mohla vydávat za člověka, za zákazníka, odvést tu horskou vílu na břeh řeky a tam na ni zaútočit. Prvně nožem, ale pak tak, jak to pro ni bylo přirozené. Myslet na mrtvou horskou vílu mi pomáhalo nemyslet na živou vílu naproti mně, a tak jsem oči otevřel a přisunul si fotku horalky na pitevním stole, s černými vlasy rozprostřenými kolem hlavy jako smuteční závoj. Tetování horských víl na krku, tetování pospolitostních nevěstek v podpaží.</p>
<p>Fortes fortuna adiuvat.</p>
<p>Možná příště.</p>
<p>Prášky zabraly. Bolest polevila, takže jsem se dokázal o něco líp soustředit a mohl se pustit do papírování, které jsem většinou nechával na Daniele. Založil jsem spis a s podklady, které mi po Urbánikovi poslal Stankov, jsem dokončil protokol o ohledání a vyplnil evidenční kartu. Víla zabitá vílou nebyl případ století, ale aspoň jsem se nemusel hrabat ve falešných pracovních potvrzeních…</p>
<p>Do prčic, zase jsem na toho vola zapomněl!</p>
<p>Nenechával jsem <emphasis>Kellerovou</emphasis> samotnou rád, ale musel jsem. Jestli už se Kubeša s Venturovou ke složce dostali, pochopili, že jsme na ni ani nesáhli. Nemohl jsem si dovolit, aby se začali ptát proč, v lepším případě mě, v tom horším rovnou šéfa.</p>
<p>„Ani se nehni,“ poručil jsem <emphasis>Kellerové</emphasis> a seběhl do přízemí.</p>
<p>Spíš proto, abych oddálil nevyhnutelné, jsem se cestou stavil v kartotéce, i když šance, že v ní najdu cokoliv k neznámé horské víle, byla malá. Nenašel jsem. V kanceláři na konci chodby jsem zastihl jen Venturovou. Stála u korkové nástěnky, v rukou šanon, v puse špendlíky.</p>
<p>„Ahoj,“ pozdravil jsem. „Ondra tu není?“</p>
<p>Zasunula si šanon do podpaží a špendlíky vyndala z pusy. Pak se natáhla a zapíchla je do horního rohu nástěnky. V úzké sukni s velkou sponou a halence z bílého hedvábí vynikla její útlá, skoro vílí postava. Když jsem se na ni díval, byl jsem rád, že jsem si vzal čistou košili.</p>
<p>„Je u výslechu. Potřebuješ něco?“</p>
<p>„Jen jsem… A vy? Pomoct s tím Karáskovým případem, nebo…“</p>
<p>Přešla ke stolu a odložila šanon. „Víc, než už jste pomohli?“</p>
<p>„Au, to bolelo.“</p>
<p>„Vzpomenu si na to, až tady kvůli tomu budu přesčas. Posadíš se?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>Venturová se přestala probírat papíry na stole a trochu tázavě se na mě zadívala.</p>
<p>Tak dlouho už jsem s ní nemluvil.</p>
<p>Když jsem byl kluk, bydlela vedle nás, v podobném domku s podobnou předzahrádkou a podobnou škodovkou před ní. Její brácha Adam byl o rok starší než já, takže jsme spolu kamarádili. Alice nás honila a nikdy nedohnala, sedala na obrubníku před naším domem a fňukala. Táta pak většinou zazvonil na Adamova tátu a společně vzali Alici na limču nebo jí na zahradě rozdělali stan a hráli si s ní sami a my s Adamem je závistivě pozorovali. Pak máma umřela a já k Adamovi chodit přestal, přestali jsme ho zvát i k nám, a najednou jsem si uvědomil, že je nám deset, patnáct, a já o nich nic nevím. Adam si asi našel nové kámoše, Alice běhala za nima, jejich táta jim možná stavěl stan sám. Když nastoupila k nám na oddělení, nepoznal jsem ji. Teprve když se mi představovala na první společné poradě: „Asi mě inspiroval tvůj táta…“ Ale já věděl, že to nebyl táta, že to byla máma a to, co se jí stalo, co se stalo mně.</p>
<p>„Co je s tebou?“ zeptala se mě a narovnala se. „Myslela jsem, žes na tom dělal.“</p>
<p>Nezdálo se, že mě chce prásknout, a tak jsem se rozhodl pro upřímnost, nebo spíš pro lež menší, než jaké ze mě padaly v posledních dnech. „Ne. Vykašlal jsem se na to.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„To je… Osobní problémy. Myslel jsem, že si je vyřeším a na ten případ se vrhnu, ale už jste ho převzali vy. Promiň.“</p>
<p>Potřásla hlavou a ze spony se jí uvolnil blond pramen. „Snad to aspoň dopadlo.“ Když viděla, že jsem nepochopil, dodala: „Ty problémy.“</p>
<p>„No… Je to na dobré cestě.“</p>
<p>„To jsem ráda. Dana je v pohodě?“</p>
<p>„Neměla by být?“ zostražitěl jsem.</p>
<p>„Jen se ptám.“ Venturová si zasunula uvolněný pramen za ucho a usmála se. „Poslední dobou je jako vyměněná.“</p>
<p>Mezi lopatkami mi stekla kapka potu. „Nevšiml jsem si.“</p>
<p>„Napadlo mě, že si možná někoho našla.“</p>
<p>Mohla Dana někoho mít a neříct mi to? Jasně že mohla. Když jsem k ní Léto vedl, ani mě to nenapadlo – sakra, stačilo, aby někomu dala klíče, on k ní zaskočil a místo ní tam narazil na vílu. Zabila by ho taky?</p>
<p>Bolest hlavy zase zesílila. Možná za to mohla i vůně, které byla kancelář plná – přehnaně těžký parfém, co se k Venturové vůbec nehodil.</p>
<p>„Nemám ponětí,“ zamumlal jsem. „A budu muset zase nahoru.“</p>
<p>„Od vás chlapů se člověk nic nedoví. Nechceš si skočit na oběd?“</p>
<p>„Nemám hlad.“</p>
<p>Pochybovačně se na mě podívala. „Vážně? Zvu tě.“</p>
<p>Pokusil jsem se o úsměv. „Příště.“</p>
<p>„Beru tě za slovo. A držím palce s tou mrtvou horalkou.“ I Venturová se usmála a šlo jí to výrazně líp než mně. „Jsem ráda, že ses zastavil.“</p>
<p>Když jsem se vrátil do kanceláře, <emphasis>Kellerová</emphasis> si podpírala bradu rukama a dívala se z okna, vlasy čerstvě namočené. Naštěstí tu nebyl nikdo, kdo by si všiml, jak málo činnosti vykazujeme. Jenže nevšímavost nebude trvat věčně. <emphasis>Kellerová</emphasis> tu byla už dost dlouho na to, aby všichni viděli, že je živá. Nechávat ji tu dál by ničemu nepomohlo, jen uškodilo.</p>
<p>Uvědomil jsem si, že na mě mluví. „Hm?“</p>
<p>„Co jsi zjistil?“ zopakovala.</p>
<p>Promnul jsem si víčka. „O čem?“</p>
<p>„Myslela jsem, žes vyšetřoval,“ rozvedla to.</p>
<p>„Tu vílu? Ne, proč?“</p>
<p>„Čím dřív začneš, tím pravděpodobnější přece je –“</p>
<p>„Je mi blbě,“ přerušil jsem ji. „Mohla bys chvíli mlčet?“</p>
<p>„Takže když je obětí víla, není kam spěchat,“ pochopila <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>„Přesně.“</p>
<p>„Mluvím vážně.“</p>
<p>„Já taky. Bože… Rozeslali jsme fotku a čekáme, jestli ji někdo nepozná, i když všechny víly vypadají stejně.“</p>
<p>„Všichni lidi vypadají stejně.“</p>
<p>„Jen Číňani. Co po mně chceš? Přečetl jsem Soukupovu zprávu, koukl do kartotéky, prošel MOS. Dělám na tom.“</p>
<p>„To vidím.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> se nevzdávala. „Neříkala ta ženská, že se po ní poptá?“</p>
<p>„Neříkal jsem, abys mlčela?“</p>
<p>„Ne, jen ses ptal, jestli bych mohla. Co ta ženská?“</p>
<p>„Stránská?“ Povolil jsem si kravatu. „Co já vím? Až bude něco mít, ozve se.“</p>
<p>„Ozvi se jí sám.“</p>
<p>„Máme postupy –“</p>
<p>Tentokrát nenechala <emphasis>Kellerová</emphasis> domluvit mě. Nahnula se přes desku stolu, v modrých očích zelený stín. Na ten jsem si musel dát pozor. „Tak je dodržuj, Dominiku. Nebo ne a jen se tu lituj, ale pak se nediv, že si toho ostatní všimnou. Že si všimnou –“</p>
<p>„Fajn, fajn! Jen už, prosím tě, zmlkni.“</p>
<p>Měla pravdu, a to mě ani neznala. Takhle jsem se nikdy nechoval, a jestli v tom budu pokračovat, neprozradí nás ona, ale já. Ještě jednou jsem si promnul oči, i když to ničemu nepomohlo, pak jsem zvedl sluchátko a nechal se spojit se Stránskou. Zvonilo to dlouho, ale nakonec to k mé smůle vzala.</p>
<p>„Stránská,“ představila se úsečně.</p>
<p>„Stolbenko.“</p>
<p>„Dominiku, ráda vás slyším!“</p>
<p>Nepředstíraná radost v jejím hlase mě zaskočila. „Vážně?“</p>
<p>„Zrovna jsem vám chtěla brnknout. Moment…“</p>
<p>Ze sluchátka se ozvalo šustění papírů a tlumené hlasy v pozadí. <emphasis>Kellerová</emphasis> si posunula křeslo a naklonila se ke mně. Ve vzduchu jsem na okamžik ucítil Daninu vůni, trochu vanilkovou a trochu pomerančovou. A spolu s ní i něco studeného a temného jako říční dno.</p>
<p>Položil jsem si telefon na kolena a otočil se na druhou stranu. „Někdo ji poznal?“</p>
<p>„Proklepla jsem pár známých na nábřeží, a protože je horských víl tak málo, měla jsem kliku. Pospolitostní jméno naší mrtvé je Jana Stará, původní jméno Tolokněnka. Mluvila jsem s majitelem podniku, ve kterém pracovala, snad vám to nevadí.“</p>
<p>Paráda. Ani jsem nestačil zanést kartu do evidence neznámých mrtvol. Poznamenal jsem si jméno na okraj protokolu. „A?“</p>
<p>„Problémy s ní nebyly, nebo si aspoň nikdo nestěžoval. Spory nebo hádky, nic, o čem by věděl. Občas si prej vydělávala sama na sebe. To není úplně podle pravidel, ale… Nebránil jí, dokud si plnila závazky k němu. Včera měla volno, dneska už se po ní sháněl. Když jsem řekla, že nepřijde, jenom kňoural nad tou škodou. Horalek je tu málo.“</p>
<p>„Mluvila jste i s někým dalším?“</p>
<p>„Proč? Je to váš případ.“</p>
<p>„Je, ale vyřešili bychom ho rychleji, kdybyste nám pomohla. Jen trochu.“</p>
<p>Stránská mlaskla. „Jo, Dominiku, mluvila jsem s někým dalším. Víly ale nejsou moc sdílný, když jde o lidi. Natož když jde o lidi, jako jsme my.“</p>
<p>„Víte o tom majiteli něco bližšího?“</p>
<p>„Maroš Kováč. Už jsem měla tu čest.“</p>
<p>Sevřel jsem sluchátko mezi uchem a ramenem, jednou rukou jsem se pokusil rozmotat zauzlovanou šňůru a druhou si dál dělal poznámky. „Za jakých okolností?“</p>
<p>„Taková blbost. Chlápek se někde nakazil kapavkou a myslel si, že od jednoho z Kováčových děvčat. Jenže víly lidský nemoci nepřenáší, takže ho napadlo, že jedna z těch… no, že to ve skutečnosti nebyla víla, co se vydávala za člověka, ale člověk, co se vydával za vílu.“</p>
<p>„Kováč má šlapky s povolením k proměně?“</p>
<p>„Jednu nebo dvě,“ potvrdila Stránská. „Chlápek se vztekal, že mu podstrčili lidskou, a k tomu nemocnou prostitutku. Nakonec z toho nic nebylo. A Kováč se celou dobu choval slušně.“</p>
<p>Nedokázal jsem nedat najevo zklamání. „Takže jste se o té mrtvé nedozvěděla nic?“</p>
<p>„Něco jo, dám to dohromady a pošlu.“</p>
<p>„Prima. I když byste mi to mohla shrnout.“</p>
<p>Stránská se rozesmála tím svým hlučným smíchem. Jak rychle ale začal, tak rychle skončil a do sluchátka znovu zašustily papíry. „Jak chcete… Takže Tolokněnka… Měla sto dvanáct, pocházela z východního Slovenska a pro Kováče začala pracovat před sedmi lety… to odpovídá době podání žádosti o překročení vnitřní hranice. Podle Kováče s ostatníma holkama vycházela, byla spolehlivá a pracovala ráda a dobře.“</p>
<p>Ještě trochu jsem se od stolu odsunul. I když mi to mohlo být srdečně jedno, představa, že Léto v podobě Kellerové za mým ramenem poslouchá, jak o vílách ze Svitavského nábřeží mluvíme, mi byla trochu nepříjemná.</p>
<p>„Žila v podnájmu na Botanický, poslala jsem tam jednoho kluka, ohlídá to, dokud nedorazíte. Krom několika žádostí a kontrolních zpráv o ní nemáme žádný záznamy. Možná Slováci.“</p>
<p>„Slováci… Asi tu budou chtít někoho mít.“</p>
<p>„Asi. Pošlu vám všechno, co mám. Zbytek bude na vás.“</p>
<p>„Díky za pomoc.“</p>
<p>„Pomáhám tý holce. I když jí je to už asi fuk,“ dodala Stránská věcně. „Zatím nashle, Dominiku.“</p>
<p>Položil jsem sluchátko a otočil se na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. „Jmenovala se Tolokněnka. Cokoliv to je.“</p>
<p>„Horský keřík. Polárníček. Kostrhounek.“</p>
<p>„Neslyšel jsem nikdy ani jedno. Každopádně to byla prostitutka a pracovala pro nějakého Slováka na nábřeží.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> nakrčila nos, neřekla ale nic. Když jsem se na ni díval, vybavil jsem si Venturovou –když se ptala, jestli je Daniela v pohodě. Nemohl jsem tu <emphasis>Kellerovou</emphasis> nechat, musela ven, vypadnout kamkoliv, kde na ni lidi z oddělení neuvidí, dokud se jí bezpečně nezbavím.</p>
<p>„Chceš, aby se ten případ pohnul? Tak se zvedni, zajedeme k ní domů.“</p>
<p>„<emphasis>My</emphasis>?“ zeptala se zaraženě.</p>
<p>„My,“ zopakoval jsem.</p>
<p>„A… neměli bychom se poptat spíš na nábřeží?“</p>
<p>„To už obstarala Stránská.“</p>
<p>„A co se dozvěděla? Že Tolokněnka neměla nepřátele? Že to, co dělala, dělala ráda?“ <emphasis>Kellerová</emphasis> se pousmála. „Prosím tebe, Dominiku…“</p>
<p>„Co se ti nezdá?“ zeptal jsem se se sebezapřením.</p>
<p>„O vílách z nábřeží ti každý řekne to samé. Řekne ti to samé o všech vílách.“</p>
<p>„Řešíme jen jednu, tu mrtvou.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „My všechny jsme ta mrtvá.“</p>
<p>„<emphasis>Kellerová</emphasis>,“ připomněl jsem jí potichu. „Nejsme na demonstraci za práva víl, tak to s tím dramatem nepřeháněj.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> vstala a obešla roh stolu. Zastavila se kousek přede mnou, o hlavu vyšší, než kdyby byla ve vlastní podobě. „Všichni o tobě mluví tak… Myslela jsem, že jako policajt stojíš za víc.“</p>
<p>Jestli se snažila mě urazit, nepovedlo se. „Fakticky nejsme součást policie, to zaprvé. A kdybych stál za víc, asi bych byl dávno komisař, to zadruhé.“</p>
<p>Nadechla se, pak se mi zadívala na rameno. Pomalu zvedla ruku a roztáhla prsty, jako by se na mně zachytila pavučina a ona ji chtěla sundat.</p>
<p>Otřel jsem si sako. „Co je?“</p>
<p>„Nic.“ Nechala ruku klesnout. „Už jsem řekla, že bych ti mohla pomoct. Třeba bych ti mohla pomoct i k tomu komisaři.“</p>
<p>„Nebo k oprátce. A proč vlastně? Abys prodloužila tohle…“</p>
<p><emphasis>Trápení?</emphasis> navrhla Dana.</p>
<p><emphasis>Divadlo!</emphasis> skoro jsem odsekl a s nechutí si uvědomil, že ještě horší než slyšet hlasy ve vlastní hlavě je bavit se s nimi. Stáhl jsem z opěradla křesla kabát. „Pojedem do toho podnájmu.“</p>
<p>Než vypila sklenku vody a namočila si vlasy, zašel jsem ještě jednou do kartotéky a v záznamech k nábřeží zkusil najít Kováče. Jeho holky jsme pravidelně kontrolovali. Jedly vepřové maso, krev pily kuřecí, kuratoria absolvovaly, pravidla dodržovaly. Což zas tolik neznamenalo, protože podobný záznam měla i Léto a oba jsme věděli, jak se to s ní má ve skutečnosti. Kováč samotný provozoval bordely po celé Pospolitosti. S tím brněnským problémy nebyly, nebo jsme aspoň o žádných nevěděli.</p>
<p>Před odchodem jsem si vzal další prášek, jen pro jistotu, ne proto, že bych musel, a zavolal Stankovovi, aby mi dal k ruce technika. U domu na Botanické čekal kluk, o kterém mluvila Stránská. Pozdravil nás, doprovodil do prvního patra, otevřel dveře a my se ocitli v malé jedna plus jedničce. Nebyla ani zdaleka tak neútulná jako byt, ve kterém žila Léto, ale i tak jsem hned poznal, komu patřila. Víly se neustále pohybovaly na hranici mezi lidským a nelidským a napínaly ji až k prasknutí – do skutečného světa vnášely podivno, které se z nich odlupovalo jako kusy staré kůže a ulpívalo na všem, čeho se dotkly. Možná to bylo jen tím, jak dlouho už jsem na Centrále pracoval a v kolika vílích hnízdech jsem byl, ale ve všech jsem cítil to samé, něco starého a temného, co se plazilo ve zdech a rostlo pod podlahou jako houba.</p>
<p>Pustili jsme se do práce.</p>
<p>V kuchyni stála linka s kameninovou deskou a stolek pro jednoho, na něm hrnek a krabička s černým čajem. Lednice byla prázdná až na pár vajec a sklenici s platným krevním kolkem na víčku. Parapet pod oknem plný rostlin, které jsem nepoznával, část z nich teprve kvetla, mezi nimi bílé kamínky. Chodbou ozdobenou drhanými jutovými panenkami jsme prošli do pokoje. Na parketách, které potřebovaly přebrousit už před deseti lety, ležela matrace, na matraci deka. Stolní lampa na zemi, na zdi přilepené obrázky z nějakého cestopisného časáku – na všech byly Tatry.</p>
<p>Došel jsem k oknu, pod kterým stála komoda, jednoduchý model se skříňkou a plastovými šuplíky, nic víc tu víla neměla. Natáhl jsem si rukavice a otevřel horní zásuvku, prohrábl oblečení a nenašel nic. Pokračoval jsem, až v poslední zásuvce jsem mezi prádlem narazil na fotku. Byla na ní horská víla schoulená na kameni porostlém mechem.</p>
<p>Otočil jsem fotku. Červen ١٩٥٧. „Tolokněnka?“</p>
<p>„Nebo Tolokněnčina dcera,“ odpověděla <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>„Má smysl ji hledat?“</p>
<p>„Nevím. Možná.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> si fotku chvíli prohlížela, než zavrtěla hlavou. „Asi ne.“</p>
<p>„Taky myslím.“</p>
<p>Když jsem na Centrále začínal, vyslýchal jsem divoženku, která mě napadla při namátkové kontrole. Už ani nevím, proč jsem se jí pokusil hrát na city dcerami, které podle záznamu měla. Jenže to u víl znamená málo – možná proto, že k rozmnožování potřebují muže, nemají k dětem vztah, dcery brzo opouštějí a syny, kteří se rodí zásadně jako lidi, pohodí, nebo dokonce sežerou – a tak jsem ji tím nijak nedojal. „Mám dcery.“ Divoženka se ke mně tehdy naklonila tak blízko, jak jí jen pouta dovolila. „A doufám, že v životě zabijou spoustu takovejch sviní, jako seš ty.“ Horáka, výjimečně střízlivého, jsem tehdy svou naivitou nesmírně pobavil.</p>
<p>Tolokněnčina dcera by nám asi nepomohla a to, co se stalo Tolokněnce, by ji s největší pravděpodobností nezajímalo.</p>
<p>„Tak?“ pobídla mě <emphasis>Kellerová</emphasis>, když jsme prohlídli i koupelnu a komoru plnou prázdných polic.</p>
<p>„Tak co?“</p>
<p>„Ze skutečné Tolokněnky tu nenajdeš víc než ty kamínky a plakáty Tater. Víš to sám.“</p>
<p>„Zatímco?“</p>
<p>„Zatímco na nábřeží by ses mohl dozvědět víc. Já bych se tam mohla dozvědět víc.“</p>
<p>„Proč bys to dělala?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Proč ne? Jsem tu. Můžu celé dny jen sedět za stolem a mlčet… nebo můžu být užitečná.“</p>
<p>„Z dobroty srdce, kterou jste pověstné?“</p>
<p>Uhnula pohledem. „Není to jedno?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Neodpověděla hned, a když odpovídat začala, víc přitom mlčela, než mluvila: „Vím, že tomu nerozumíš, ale… když tu s tebou jsem, říkám, co si myslím… dělám pro nás víc, než v životě dokáže většina víl. Když se mnou mluvíš, když mě posloucháš… znamená to, že mám hlas. Že mě vidíš.“</p>
<p>„To je pitomost.“</p>
<p>„Pro tebe. Ale na mojí nabídce to nic nemění.“</p>
<p>Zaváhal jsem. Co se stalo, stalo se a ona je tu, přinejmenším v tom má pravdu. A kdybych na tom všem našel aspoň něco dobrého, všechno zlé je přece –</p>
<p><emphasis>Ježíši!</emphasis> zarazil jsem sám sebe. <emphasis>Takhle nemůžeš uvažovat!</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale můžeš.</emphasis> Danin hlas v mé hlavě. <emphasis>Ty ano a vlastně mě to ani nepřekvapuje.</emphasis></p>
<p>„Jestli mi pomůžeš…“ Odkašlal jsem si. „To, že mi pomůžeš… nezmění nic na tom, co se stalo. Nebo na tom, kdo jsi.“</p>
<p>„Možná ne, ale dokud –“</p>
<p>„Nezmění!“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> nic nenamítla, jen mě pozorovala.</p>
<p>Trvalo dlouho, než jsem promluvil znovu: „Vážně myslíš, že se na tom nábřeží něco dozvíme?“</p>
<p>„Něco?“ <emphasis>Kellerová</emphasis> se ulehčeně usmála. „Vezmi tam mě a dozvíme se všechno.“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>6.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Souhlasil jsem. Ale nechtěl jsem jet rovnou. Počkal jsem, dokud technik neskončil, a vrátil se do kanceláře, <emphasis>Kellerovou</emphasis> jsem cestou vysadil před Daniným domem. Tvrdil jsem, že musím sepsat úřeďák a pak ji vyzvednu. Nic nenamítala, ale byla to blbost. Mohli jsme jet do Kováčova klubu hned, ale já se chtěl podívat k Daniele, zjistit, co všechno po sobě Léto nechá, až se jí zbavím, a jak náročné bude zbavit se i toho. Místo do kanceláře jsem šel do skladu a vytáhl konzervy, které se našly v plovoucích kontejnerech na Dyji. Po skoro měsíčním skladování byly určené k likvidaci a vzato kolem a kolem, mohl jsem předpokládat, že se po nich nikdo shánět nebude. A Léto je zlikviduje spolehlivě.</p>
<p>Když jsem vyšel po schodech Danina domu a zaklepal na dveře bytu, otevřela mi rusalka se zelenými vlasy spletenými do copu omotaného kolem krku jako šála.</p>
<p>Zatlačil jsem ji do předsíně a položil krabici s konzervami na stolek. „Zešílelas?!“</p>
<p>„Kdo jiný by to byl?“ nadhodila.</p>
<p>„Kdokoliv, sakra! Sousedka, pošta, Danina matka.“</p>
<p>Nemluvila s Danou už léta, od doby, co se dcera rozhodla zahodit slibnou právnickou kariéru a nastoupit k Centrále, ale co kdyby si zrovna na dnešek naplánovala usmíření? Léto se otočila a pomalu prošla předsíní, konzervy nechala na stolku. Z konce copu jí po zádech stekla kapka vody, sklouzla mezi lopatkami a zmizela pod šaty. Když jsem si uvědomil, jak na ni zírám, v duchu jsem si dal pár facek a šel za ní. Okno bylo dokořán, záclona se nadouvala v odpoledním vánku. Přešel jsem pokoj a okno zavřel. Pak jsem si všiml, že na pohovce pod ním leží jednooká bílá kočka a pozoruje mě. Daniela kočku neměla.</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>Léto se ohlédla. „To? Grălica.“ Musel jsem se tvářit tak nevěřícně, že dodala: „To znamená Hrdlička. Je to staroslověnsky. Líbí se mi, jak to zní.“</p>
<p>„To je mi asi úplně u prdele. Co tu dělá?“</p>
<p>„Většinou jen spí.“</p>
<p>Ani tentokrát jsem nepochopil, jestli to myslí vážně. „Jak se sem dostala?!“</p>
<p>„Přinesla jsem ji.“</p>
<p>„Abys ji mohla… sníst?“</p>
<p>„Ne. Nechám si ji.“</p>
<p>„Víš co?“ Povzdechl jsem si. „Jdi se radši převléct.“</p>
<p>Léto poslechla a zmizela v ložnici. Dokud byla se mnou, kočka potichu předla, teď přestala a místo předení začala mrskat ocasem. Byla hubená, srst měla zažloutlou, jediné oko kalné, a kdyby mi Léto řekla, že ji našla v době, kdy se hrabala v brněnských sračkách, nedivil bych se.</p>
<p>Zkusil jsem ji z pohovky shodit a ona se nahrbila a začala prskat. „Šeredo blbá.“</p>
<p>Léto se na prahu ložnice objevila v pleteném kabátu, který jsem si nepamatoval. Kočka seskočila na zem a propletla se jí mezi kotníky, drsnou srst na zádech ještě pořád naježenou, oko vypoulené, jako by mě obviňovala, že jsem se ji pokoušel nacpat zpátky do kanálu.</p>
<p>„Kdes vzala ten kabát?“ zeptal jsem se. „Nevracela ses k sobě, že ne?“</p>
<p>„Co myslíš, že tu celou dobu dělám?“</p>
<p>„Jíš kočky?“</p>
<p>„Chodím ven.“</p>
<p>„Chodíš ven?!“</p>
<p>„Jsem opatrná,“ ujistila mě.</p>
<p>Prudce jsem se nadechl. „Proto lidem otvíráš <emphasis>takhle</emphasis>?“</p>
<p>„Žádní tu nezvoní.“</p>
<p>„Nechci, abys chodila ven. A nechci, aby ses ukazovala takhle… v téhle… jako víla.“</p>
<p>Léto zavrtěla hlavou. „A já už nechci pít kuřecí krev. Nestačí mi, když se musím proměňovat na tak dlouho. Bolí to.“</p>
<p>„Já vím, proto jsem ti něco donesl,“ vzpomněl jsem si. „Nechal jsem to v předsíni.“</p>
<p>Léto překročila kočku a šla se podívat. Já si zatím promnul obličej a pokoušel se nevnímat Danielin stín ve všem kolem sebe – v závěsu v oblíbené zelenomodré barvě, který si sama ušila, v zarámovaném diplomu z práv na zdi i v deskách s Elvisem, co si nedávno koupila a možná ani nestihla poslechnout. Mezi deskami byla zasunutá papírová vlajka Pospolitosti, kterou se chystala před příštím víkendem nalepit do okna. Ani to už neudělá.</p>
<p>„A myslel jsem to vážně,“ zavolal jsem do předsíně. „Nechci tě takhle vídat.“</p>
<p>Když se znovu objevila s krabicí s konzervami v náručí, bylo to v podobě blondýnky tak drobné, že jí padly i víliny šaty. Pod okem měla pihu, rty trochu nesouměrné. „Lepší?“</p>
<p>„O moc.“</p>
<p>A bude lepší, když si tuhle podobu na chvíli nechá – nemohl jsem ji na nábřeží odvézt jako Léto, protože nás spolu mohl kdokoliv vidět, a kdyby odjela jako <emphasis>Kellerová</emphasis> a na nábřeží se pak proměnila ve vílu, v nepadnoucím oblečení by něčí pozornost upoutala určitě. Navrhl jsem jí to, když otevírala jednu z konzerv. Poslouchala mě, zatímco si lidskou krev pomalu nalévala do sklenice. Nemohl jsem si pomoct a cestou k autu myslel na to, jestli i tuhle ženu Léto zabila. Pro víly bylo snazší udržet podobu toho, koho snědly – pořád to vyžadovalo spoustu soustředění, krve a v případě rusalek i vody, ale šlo to líp. Tuhle blondýnku Léto nosila jako staré známé šaty. V její podobě vystoupila na Husovické, zatímco já jel dál, dokud jsem nenašel volné místo. Ještě nebyl večer, a ulice kolem nábřeží už byly plné lidí – <emphasis>pátek</emphasis>, došlo mi. Auto jsem zamknul a vydal se k nábřeží. Podnik vedle podniku, v podzemí nebo otevřené do ulice, některé už od pohledu laciné, v jiných bych si se svým platem nemohl dovolit ani pivo, pokud ho vůbec nabízely. Nadávky a vynalézavé oplzlosti se mísily se smíchem, po chodníku se potáceli opilci, procházely lidské i smíšené páry. Ve vzduchu se vznášelo lákavé neznámo, trocha strachu a spousta vzrušení, napětí, jako by člověk čekal, že se každou chvílí něco stane – <emphasis>a</emphasis> <emphasis>možná</emphasis> <emphasis>bude</emphasis> <emphasis>dnešní</emphasis> <emphasis>noc</emphasis> <emphasis>stát</emphasis> <emphasis>za</emphasis> <emphasis>to,</emphasis> <emphasis>ale</emphasis> <emphasis>možná</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>co</emphasis> <emphasis>nevidět</emphasis> <emphasis>hrozným</emphasis> <emphasis>způsobem</emphasis> <emphasis>pokazí,</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>i</emphasis> <emphasis>proto</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>celé</emphasis> <emphasis>tak</emphasis> <emphasis>dráždivé</emphasis>. Vozovna, kterou město před nedávnem prodalo, čněla nad tím vším a duněla nějakou temnou, ponurou hudbou.</p>
<p>„Co hledáte?“ vycenil na mě zkažené zuby muž v ošuntělém obleku před jedním z nenápadných klubů, které snad ani neměly název. Žádná lucerna nad vchodem, ani nevkusné plakáty na zdech, okna zatemněná, a zatímco se vozovna otřásala hudbou, tohle místo bylo tak tiché, jako by v něm nikdo nebyl, jako by v něm nikdy nikdo nebyl. Ve vzduchu před ním bylo slabě cítit opium. Taková místa byla nejhorší. Mohlo se na nich dít cokoliv a většinou se to tam taky dělo.</p>
<p>Nezastavil jsem se.</p>
<p>„Ať je to, co chce, u nás to najdete!“ volal za mnou a mně bylo jasné, že neslibuje nic, co nemůže splnit.</p>
<p>Před sousední hospodou do mě vrazil opilec. „Promiň, kámo.“</p>
<p>Zvedl jsem ruku. „V pohodě.“</p>
<p>Krátkozrace zamžoural. „Jsem úplně na sračky.“</p>
<p>„To vidím.“</p>
<p>„Tak nic ve zlým, jo?“</p>
<p>Nezlobil jsem se. Záviděl jsem mu.</p>
<p>Ale možná to byl ve skutečnosti naháněč. Vzdušná víla v šatech s lízátkem na prsou mi vklouzla rukou do podpaží.</p>
<p>„Ztratila jsem se,“ zašeptala. „Jsem tu sama a mám strach…“</p>
<p>Zkusil jsem se vykroutit, ale nepovolila.</p>
<p>„Mohl byste mi pomoct? Odvézt mě… za maminkou?“ Bílé vlasy měla spletené do copu sepnutého beruškou, volnou rukou si žmoulala sukni, ale to, co měla pod sukní, a co mi tak hezky ukazovala, určitě nepatřilo holčičce, na kterou si hrála. Zorničky měla zmenšené, i když víly většinou nic nebraly. „S cizíma lidma nesmím mluvit, ale vy mi neublížíte, že ne? Neuděláte nic, co by mě bolelo…“</p>
<p>Osvědčeným pohybem oči sklopila, a pak se na mě podívala skrz dlouhé bílé řasy.</p>
<p>„Když mě nepustíš, bude tě to bolet určitě,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ani to není problém,“ pochopila mě špatně, „jestli máte dost peněz.“</p>
<p>„Vypadni,“ doporučil jsem jí.</p>
<p>„Ale no tak, mohla bych vám ukázat víc,“ nabídla mi a už tak krátkou sukni ještě povytáhla, takže zmizel veškerý prostor pro představivost. „Mohla bych vám ukázat… <emphasis>koho budete chtít</emphasis>.“</p>
<p>Kdyby to neřekla, asi bych jenom prošel kolem. Ale ona to řekla. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl pouzdro s průkazem. „Anebo bys mi mohla ukázat povolení k proměně.“</p>
<p>Přestala si vyhrnovat sukni, úsměv jí z tváře zmizel, jako bych ho seškrábl břitvou, zůstalo po něm jen něco ošklivého a rozšklebeného. „Nevím, co myslíte.“</p>
<p>„Opravdu?“ Schoval jsem průkaz. „Tak si o tom promluvíme cestou. Chtělas odvézt, ne? Odvezu tě, <emphasis>aspoň mi budeš moct ukázat víc</emphasis>.“</p>
<p>Nahrbila se jako ta škaredá kočka u Dany doma. „<emphasis>Fízle zasranej.</emphasis>“</p>
<p>Naklonil jsem se k ní. „Buď ráda, že si s tebou nehodlám špinit auto.“</p>
<p>Nadávala, dokud jsem nezmizel z doslechu. A nadávala asi i potom. Zastavil jsem až před Kováčovým podnikem. Byla to nízká cihlová budova, před kterou nestáli opilci ani víly, a pokud v ní hrála hudba, ven nepronikla. Okna byla zatažená červenými závěsy, nad vchodem bylo decentním písmem napsáno Čebínka. Moc milé jméno pro takové místo.</p>
<p>Uvnitř byla Čebínka podobně střídmá jako zvenčí, aspoň to se muselo Kováčovi nechat. Část sedaček stála ve stínu, na část dopadalo světlo z malého, zatím prázdného pódia. Odněkud hrál potichu jazz a snad nikoho jsem nikdy neviděl předstírat úsměv tak skvěle jako Kováčova barmana. I když byl pátek a nábřeží pomalu ožívalo, Čebínka plná nebyla, ale nedalo se říct, že by to v ní nežilo. V jednom rohu daleko od pódia se rusalka oblečená jen v podvazkovém pásu a punčochách smála něčemu, co jí šeptal chlápek s hodně blbou přehazovačkou, v druhém rohu se bavila parta mladých lidí a dvou meluzín, podle množství lahví na stole dost dobře. Jedna z víl seděla na klíně klukovi s vysoko vyčesaným kohoutem a sála mu ušní lalůček, přitom se pomalu pohybovala dopředu a dozadu. Druhá klečela před hezkou prsatou zrzkou, jednou rukou jí od sebe odtahovala stehna, druhou do ní jeden po druhém zasunovala prsty. Zrzka si povídala s klukem vedle sebe, občas přivřela oči, kousla se do rtu, zasykla a zmáčkla víle prso.</p>
<p>Posadil jsem se na sedačku ponořenou v šeru.</p>
<p>„Něco k pití?“ zeptala se víla oblečená do černé síťoviny, přes kterou prosvítalo úplně všechno.</p>
<p>Objednal jsem si pivo.</p>
<p>Víla se na mě přesto usmála. „A něco dalšího?“</p>
<p>„Možná později,“ vyhnul jsem se odpovědi.</p>
<p>Vrátila se s půllitrem piva a koktejlem, který jsem neobjednal, a vklouzla na sedačku vedle mě. Zatímco jsem pil, podepřela si bradu dlaní a s úsměvem mě pozorovala, jako by nikdy neviděla nic lepšího než špatně oholeného chlápka, kterému kruhy pod očima končí až na krku. Byla to horská víla, tak jako Tolokněnka, Stránská se zapomněla zmínit, že si na ně Kováč potrpí. Popelavé vlasy s modrým nádechem se jí vlnily po ramenou a z ramen k pasu, hrubé a těžké, jako by se jí z hlavy drolilo kamení. Podobně drsný, ale ne nepříjemný měla i hlas. Když se ke mně naklonila, po desce stolu se rozlila prsa s šedými bradavkami.</p>
<p>„Jak se jmenujete?“ zeptala se.</p>
<p>„Jak se jmenujete vy?“</p>
<p>„Opál.“</p>
<p>Možná to bylo její skutečné jméno. Ale spíš ne.</p>
<p>„Máte rád hory?“ pokračovala a posunula se tak, aby se mohla ramenem opírat o to moje. Neuhnul jsem.</p>
<p>„Ani nevím.“</p>
<p>Zasmála se, i když nebylo čemu. „Já vyrostla u Veľkého Hincova plesa. To je –“</p>
<p>„V Mengusovské dolině,“ přerušil jsem ji, „já vím.“</p>
<p>„Tak přece máte hory rád.“</p>
<p>„Nemáte přízvuk. Asi jste tu už dlouho.“</p>
<p>„Dost dlouho.“ Položila ruku na půllitr a natočila ho tak, aby odrážel světlo z pódia. Pár prasátek jí přeběhlo po krku a zmizelo ve vlasech. Na okamžik přimhouřila oči, jako by se dívala skrz sklenici, dál, než jsem dokázal dohlédnout já. Byla dobrá. „Přála bych vám to pleso vidět v červnu… když nad ním táhnou mraky tak bílé, že se bílá zdá i hladina… hladká a jasná jako zrcadlo…“</p>
<p>Možná to se lidem na vílách líbilo, přitahovalo je spojení s přírodou, kterého se sami vzdali už dávno. Možná že spát s touhle horskou vílou znamenalo mít v sobě aspoň na chvíli krásu jezera, u kterého vyrostla, něco velkého a mnohem staršího, než jsme si dokázali představit. Možná se lidi vraceli k zemi a vzduchu a vodě aspoň takhle. Nebo to bylo prostě tím, že víly udělaly všechno, co si lidi mohli dovolit zaplatit.</p>
<p>„Je zvláštní potkat horskou vílu tak daleko od hor,“ nadhodil jsem.</p>
<p>„To asi je. Chybí mi… občas. Když se mi zasteskne, koupu se. Mám velkou vanu, pleso to není…,“ Opál se pousmála a sklopila oči ke sklenici. „… ale vejde se do ní spousta víl.“</p>
<p>A jeden člověk se tam určitě taky vmáčkne. „Je tu horských víl víc?“</p>
<p>„Jen já. Ale mám –“</p>
<p>„Slyšel jsem ještě o jedné.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Vážně. Jmenuje se…“</p>
<p>„Tolokněnka,“ doplnila víla. „Ta tu ale není.“</p>
<p>„A kde je?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Opál se usmívat přestala. „Dáte si ještě něco?“</p>
<p>„Kde je?“ zopakoval jsem. Opál se pokusila vstát, ale chytil jsem ji za ruku a donutil znovu se posadit. I když <emphasis>donutil</emphasis> asi není to správné slovo, protože kdyby si horská víla sednout nechtěla, ruku by mi mohla utrhnout a prostě s ní odejít. „Vím, co se jí stalo.“</p>
<p>Víla se na mě podívala a najednou už to nebyla šlapka s vanou tak velkou, že by se do ní vešla celá Čebínka. Najednou byla tvrdá jako hory, o kterých tu tlachala. „Tak to víte víc než my ostatní.“</p>
<p>„Já myslím, že ne, a proto jsem tady.“ Pustil jsem ji. „Když mi pomůžete, pomůžete i jí.“</p>
<p>„Jí už nepomůže nikdo.“ Opál se ke mně pomalu naklonila, tak blízko, že to od baru muselo vypadat, jako že se líbáme. Když pootevřela rty, ucítil jsem vůni koktejlu, který pila, a závan podzemního vzduchu, tíživého a dusného. Tvrdá bradavka mě přes jemnou síťovinu tlačila do předloktí. „A určitě ne člověk.“</p>
<p>„Jsem –“</p>
<p>„Vím, kdo jste. Vy vrány jste cítit něčím zkaženým… jako zdechlina.“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„Někdo už tu byl. Řekli jsme všechno.“</p>
<p>Do tiché jazzové hudby zasténala zrzavá holka. Přes vílino rameno jsem se mohl pokochat pohledem na to, jak ji klečící meluzína laská jazykem. Zrzka už si s klukem nepovídala, jen k sobě pevně tiskla víčka, prsty zatínala do kůže pohovky a tiše naříkala. Kluk chvíli pozoroval, jak jeho kámoška pomalu pohybuje boky, pak plácl vílu po vyšpuleném zadku, rozhlédl se a kývl na rusalku, která se do té doby opírala o bar. Rusalka si odhodila zelené vlasy přes rameno a pomalu se vydala k jejich stolu.</p>
<p>Přistihl jsem se, že na to zírám podobně jako chlápek s přehazovačkou. Odtrhnout pohled a soustředit se na horskou vílu naproti sobě mě stálo větší úsilí, než jsem čekal. „Všechno nám říkáte pokaždé, a přitom se od vás nikdy nic nedozvíme.“</p>
<p>„<emphasis>Nám. Vás.</emphasis>“ Opál se ušklíbla. „A vy se divíte?“</p>
<p>„Já chci zjistit, co se stalo,“ zopakoval jsem.</p>
<p>„Nechcete.“ Víla se začala zvedat.</p>
<p>Znovu jsem ji chytil za zápěstí, ale když se na mě podívala, ruku jsem zase stáhl a naznačil, že už na ni sahat nebudu. „Tolokněnce možná nepomůžete, ale určitě už jí neublížíte, když mi řeknete, co víte.“</p>
<p>Chvíli mě pozorovala, pak pohodila hlavou k východu. „Já nevím nic. Ale Lipiec by mohla.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Vzdušná víla, znala Tolokněnku dlouho. Pokud s váma někdo mluvit bude, tak ona. Pokud ne ona, tak nikdo.“</p>
<p>„Kde ji najdu?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Opál přimhouřila velké šedé oči. „Bylo nebylo.“</p>
<p>„Všechno v pořádku?“ ozval se za vílou hlas.</p>
<p>Chlápek, který se přišel kouknout, jestli nedělám problémy, měl ramena přes celá záda a dva zlaté zuby v úsměvu o poznání méně upřímném, než předváděl barman. Sako mu přes všechny ty svaly ani nešlo zapnout, ale možná ho nechal rozepnuté schválně, aby mi poskytl výhled na pouzdro s pistolí.</p>
<p>„Opál je na hosty někdy až moc tvrdá…“</p>
<p>Víla se ušklíbla a urovnala si síťované šaty.</p>
<p>Chlápek hodil hlavou k baru, kde po odchodu rusalky zůstaly dvě droboučké žínky. „… ale máme tu i <emphasis>jemnější</emphasis> společnice.“</p>
<p>„Bavil jsem se skvěle. Jen už musím jít.“ Vstal jsem a položil na stůl dvakrát tolik, než kolik mohlo pivo s koktejlem a společnost horské víly stát. Pak jsem se podíval na Opál. „Bylo to milé.“</p>
<p>Zvedla ke mně oči. „Kratší, než jsem čekala.“</p>
<p>„Možná příště.“</p>
<p>Opustil jsem Čebínku provázený pátravým pohledem vyhazovače a čím dál hlasitějším sténáním ze zadního rohu. Neměl jsem ani ponětí, kde je Bylo nebylo. Neměl jsem ani ponětí, kde je Léto. Nezdržel jsem se v Čebínce dlouho, ale za tu dobu se skoro setmělo a vzduch se ochladil ještě víc, kousal a štípal, jako by nebyla polovina září, ale začátek listopadu. Víl už bylo venku míň, možná se schovaly před zimou, nebo zůstaly jen ty, které si nikdo nevybral. Některé se třeba ani neprodávaly a byly tu jen proto, že se mezi tolika jinými vílami cítily dobře – rusalka v zářivě barevném svetru, který by jí nepadl, ani kdyby si do něj vlezla dvakrát, si dokonce na schodech zavřeného baru četla. Když jsem procházel kolem, zvedla hlavu a asi ve mně poznala speciála, protože jí pohled ztvrdl. Pozorovala mě, dokud jsem ji neminul. O pár metrů dál tancovala uprostřed ulice meluzína, a když se k ní někdo z lidí přidal, smála se a oni se smáli taky. Dlouhé vlasy jí poletovaly okolo hlavy a vzduch jako by tančil s ní.</p>
<p>Natáhla ruku i ke mně, zčervenalá tancem a zimou. „Nebojte se a zkuste to taky!“ Divoce oddechovala, rty pootevřené, oči lesklé vzrušením. A já na okamžik ucítil to, co všichni na ulici – svým způsobem byla krásná. Ale když se usmála, pochopil jsem, co nikdo kolem přes všechnu tu krásu nevidí.</p>
<p><emphasis>Ty zuby jsou stvořené k trhání lidí.</emphasis></p>
<p>A možná i proto si je <emphasis>kupovali</emphasis>, pro ten pocit, že pokořují něco nebezpečného. Možná že když to dělali s vílou, mohli i oni aspoň na chvíli cokoliv a mohli všechno, protože si podrobovali i to poslední z přírody, co lidem ještě dokázalo vzdorovat. Stál jsem a pozoroval ji, dokud ji jeden z mužů za nataženou ruku nevzal, nepřitáhl k sobě a něco jí nepošeptal. Zachichotala se a všechno krásné na ní bylo najednou pryč. Už zase to byla jenom šlapka.</p>
<p>Šel jsem dál. Chlápka s krví podlitýma očima, který rozdával ušmudlané letáky, jsem se zeptal: „Bylo nebylo?“</p>
<p>Bez zájmu mávl do uličky vedoucí k jezu.</p>
<p>Jedna po druhé se začaly rozsvěcet lampy podél Svitavy a v jejich namodralém světle se všechno zdálo mrtvé. Z řeky pode mnou sálala vlhkost a chlad, který mi připomněl Léto. Třeba zrovna scházela do Čebínky. Najednou jsem si představil, že se tu i k ní někdo nakloní a nabídne jí dost na to, aby neodmítla –</p>
<p><emphasis>Kašli na to, ty vole.</emphasis></p>
<p>„Dál už nemusíte…“ Zády ke zdi bílého domu stála rusalka v červených šatech, mokré vlasy schované pod čepcem s bílou krajkou. Pozorovala mě a pohupovala při tom proutěným košíkem. Byl na ni jen o něco lepší pohled než na tu vílu, co <emphasis>se ztratila a hledala maminku.</emphasis></p>
<p>„Bylo nebylo?“ pochopil jsem.</p>
<p>Rusalka se odlepila od zdi a pomalu ke mně přešla, košíkem nepřestávala houpat. „Támhle…,“ druhou rukou ukázala ke konci ulice, „… už není nic, co byste nenašel i u nás.“</p>
<p>„To zní dobře. Hledám totiž –“</p>
<p>Víla mě nečekaně pohladila po hraně brady a já měl co dělat, abych neucukl. Nabádal jsem se ke klidu, ale uklidnit se mi nepovedlo. Možná za to mohla studená, temná blízkost řeky nebo to, že sem skoro nedoléhala hudba ani hlasy ostatních lidí. Ale možná za to mohlo něco úplně jiného.</p>
<p>Oči zelené jako vltavíny se víle zaleskly. „U nás vám splníme každé přání. <emphasis>Každé.</emphasis> Stačí málo a budete se cítit jako v pohádce.“</p>
<p>„Hledám vzdušnou vílu jménem Lipiec.“</p>
<p>„Neudělá nic, co bych neudělala i já. A jestli se vám nelíbí tohle…,“ ukázala na červené šaty, „… můžu se stát kýmkoliv jiným. Kýmkoliv.“</p>
<p>Tentokrát jsem se na povolení k proměně nezeptal. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl bankovku. „Lipiec. Najdu ji tu, nebo ne?“</p>
<p>Rusalka přimhouřila oči, podívala se na peníze, potom na mě. Jedna punčocha jí klouzala, nepřítomně si za ni tahala. „To je…?“</p>
<p>„Pro tebe, když ji přivedeš,“ potvrdil jsem.</p>
<p>„Měl byste vědět, že s váma nikam nepůjde. Jen dovnitř.“</p>
<p>„Já už se s ní domluvím.“</p>
<p>Víla mě chvíli pozorovala, pak zvedla ruku a peníze mi vytrhla tak prudce, že jsem je ani nestačil sevřít. „Zavolám ji. Ale jsou věci, které by se vám víc líbily se mnou.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny a rusalka i se svým košíkem zmizela ve vchodu.</p>
<p>Přešlápl jsem a podíval se k jezu. Tma na konci ulice jako by byla hlubší – předposlední lampa blikala, poslední nesvítila a sklo z prasklého krytu leželo na zemi pod ní. Hlasy lidí i víl tady zněly tlumeně, jako bych překročil neviditelnou hranici, za kterou už bylo jen ticho a Bylo nebylo. Otočil jsem se a zadíval se do ulice, jen abych se ujistil, že tu nejsem sám, i když si tak připadám – že jsem pořád součástí světa, který patří lidem.</p>
<p>A pak…</p>
<p>Ta žena se protáhla mezi dvěma muži, otočila se a usmála se na ně, ale když na ni volali, nezastavila a zmizela v jedné z bočních ulic. Byl to jen okamžik, ale poznal jsem ji. Nos trochu moc velký. Přirozeně plavé vlasy, natupírované a volně rozpuštěné, ne stočené do drdolu, jak jsem si je pamatoval já. Hnědé oči s tmavším kroužkem okolo.</p>
<p>Moje oči.</p>
<p>Nedokázal jsem popadnout dech, jako by někdo ze vzduchu vysál všechen vzduch. Dopotácel jsem se ke zdi, o kterou se ještě před chvílí opírala rusalka, a zapřel se o ni rukama jako při prohlídce. Cítil jsem studený vzduch všude kolem sebe, ale když jsem po něm lapal, jako bych neměl plíce. <emphasis>Tohle není nic nového,</emphasis> připomněl jsem si a snažil se nepodlehnout děsu z toho, že se dusím. <emphasis>Tohle se ti stávalo pořád. Ale naučil ses to ovládat. Tak to, do prdele, ovládej!</emphasis></p>
<p>Začalo mě píchat na prsou, okolní tma se prohloubila.</p>
<p><emphasis>Dělej. DĚLEJ, KSAKRU!</emphasis></p>
<p>Plíce mě bolely, jako by mě za ně někdo popadl a všechen vzduch mi z nich vyždímal, ale nakonec jsem se přerývaně nadechl. Hltal jsem vzduch tak, až se mi zvedl žaludek, a jen proto, že jsem od rána nic nejedl, jsem si nenablil pod nohy.</p>
<p>Rozechvěle jsem si otřel oči a podíval se na druhou stranu ulice.</p>
<p>Žena už tam dávno nebyla.</p>
<p>Zapomněl jsem na vzdušnou vílu z Bylo nebylo a rozběhl se. Někoho jsem srazil, ale bylo mi to jedno. Běžel jsem, dokud jsem mohl, proplétal se mezi lidmi, kterých tu bylo zase o něco víc. Pak se ve svitu lampy nade mnou zaleskly vlasy ženy, která vypadala jako moje matka. Jen vypadala. Protože máma byla mrtvá už pětadvacet let.</p>
<p>Zpomalil jsem, na chvíli zastavil a uvědomil si, jak hloupě se chovám. A že kohokoliv to tu honím, máma to není. <emphasis>Podobná postava, podobné vlasy, podobné oči, prostě jen podobná ženská, to přece není nemožné.</emphasis> Jenže to bylo mnohem víc a mně to najednou došlo. Jestli to nebyla máma, byla jen jedna další možnost, kdo to je.</p>
<p>Ta víla.</p>
<p>Víla, co ji zabila, živá a zdravá i po čtvrt století, v podobě, kterou se vysmívala všemu, co provedla. I když se proplétala mezi lidmi a vílami, najednou se mi zdálo, že jsme na ulici jen my dva. Červený neon baru ji na okamžik zalil krví a mě zasáhla vzpomínka, jedna z těch, které jsem se pokoušel vytěsnit a současně je opatroval, protože jsem nic cennějšího neměl – do spár v betonu se v ní pomalu vsakovala krev a v proudu světla poletovala zrnka prachu, zlatá, zlatá jako maminčiny vlasy, a do dutého ticha se ozývalo praskání a křupání, protože někdo něco lámal…</p>
<p>Zatnul jsem prsty do dlaní. <emphasis>Seber se. Jestli to teď posereš, možná ji už nikdy nenajdeš.</emphasis></p>
<p>Dlouze jsem se nadechl a pomalu vydechl. <emphasis>Dechová cvičení zklidní vnitřní napětí.</emphasis></p>
<p>Prsty jsem s námahou povolil, jednu ruku položil na pouzdro s pistolí, jen pro pocit, že tentokrát už bezmocný nejsem. Když žena zvedla ruku, aby si odhodila vlasy z kabátu s leopardím vzorem, zacinkaly jí na zápěstí dva červené náramky. To cinkání jsem si pamatoval, opravdu pamatoval, i když ze všeho ostatního zbyl jen stín a míň než stín, čím starší jsem byl. Někdy jsem se vzbudil uprostřed noci, sám v prázdné ložnici, a náramky cinkaly dál – když jsem si zacpal uši, cinkaly o to víc a já poznal, že tam se mnou ve skutečnosti není. Bál jsem se usnout, a tak jsem přestal spát, i když jsem se o to každou noc pokoušel, hodiny a hodiny dlouhé jako celé roky. Táta si to ze začátku vyčítal – snad proto, že tam tehdy nebyl a ta víla toho využila – a dělal všechno pro to, aby mi pomohl. Jenže jeho pomáhání nepomáhalo a brzo ho začalo unavovat. „Zapomeň na to, Dominiku, nech to být,“ říkal mi a asi si neuvědomoval, co po mně vlastně chce. Nemluvil jsem o tom, co se stalo, ani s ním, ani s doktorem, který si myslel, že mě spasí dechová cvičení, jako by mi moji vzpomínku mohli vyposlouchat – schraňoval jsem každý kousek toho krvavého odpoledne jako lakomec. Ale nakonec jsem zapomínat začal, tak jak si táta přál. Probdělé noci se proměnily v horečnatý spánek, sny, ve kterých víla mezi zuby lámala máminy prsty, vystřídaly noční děsy, nesmyslné záchvaty hrůzy, které vyčerpávaly, ale na které jsem si ráno nepamatoval. Vzpomínka na máminu smrt bledla a po čase z ní zbyly jen záblesky – červené náramky, krev na podlaze, praskání kostí.</p>
<p><emphasis>A najednou…</emphasis></p>
<p><emphasis>… byla tu.</emphasis></p>
<p>Mohl jsem ji zabít, už ne ona mě, ale já ji. Držel jsem se dost daleko na to, aby si mě nevšimla, dával jsem ale pozor, abych ji neztratil z dohledu. Na konci ulice na ni čekal muž v klobouku staženém do čela. Jednou rukou mu vklouzla do podpaží, chvíli spolu mluvili, potom mi zmizeli za rohem. Přidal jsem do kroku a došel za nimi až do neudržované části nábřeží. Kdysi tu stávaly nájemní domy pro chudé, potom se chudí přesunuli na Vinohrady. Domy zchátraly, většinu jich nechali strhnout. Prostranství přede mnou bylo zanedbané, plot s cedulí o zákazu vstupu někdo povalil, z prasklin v betonu se drala stébla pýru. Vyhnul jsem se kaluži, ve které se pomalu rozpouštěl plakát, jakých bylo jednu dobu plné Brno – lesní víla se zahradnickými nůžkami, vzdušná víla jako letuška a horská víla ve fárací blůze se usmívaly pod nápisem <emphasis>Staň se platnou součástí společnosti, vstup do kuratoria</emphasis>. Nikdy jsem neviděl vzdušnou vílu obsluhovat letadlo a málokdy jsem viděl vílu smát se, pokud za to nedostala zaplaceno.</p>
<p>Pomalu jsem došel k tmavé budově s vysklenými okny, vrata byla pootevřená, řetěz se zámkem ležel na zemi, kolem kondomy, nedopalky a skleněné střepy. Protáhl jsem se dovnitř, vyprostil z pouzdra pistoli a co nejopatrněji ji natáhl. Ve tmě přede mnou se ozval slábnoucí smích, pak vrznutí – zvedl jsem hlavu a skrze tmu zahlédl, jak se něco pod stropem lehce zhouplo. Kovový hák.</p>
<p>Sklad.</p>
<p><emphasis>Ne ten samý.</emphasis></p>
<p><emphasis>Není to ten samý.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tohle není ten samý –</emphasis></p>
<p>A to byl konec. Posral jsem to.</p>
<p>Přitiskl jsem si závěr pistole k čelu. Chlad kovu mi na chvíli pomohl, ale s o to větší silou mě pak zasáhla ta vzpomínka. <emphasis>„Pomoz</emphasis> <emphasis>mi…,</emphasis>“ <emphasis>šeptá</emphasis> <emphasis>v ní</emphasis> <emphasis>máma.</emphasis> „<emphasis>Prosím</emphasis> <emphasis>tě,</emphasis> <emphasis>pomoz</emphasis> <emphasis>mi…</emphasis>“ <emphasis>Ale</emphasis> <emphasis>já</emphasis> <emphasis>jen</emphasis> <emphasis>stojím,</emphasis> <emphasis>dívám</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>nepomáhám.</emphasis> <emphasis>Křup.</emphasis> <emphasis>Křup.</emphasis> <emphasis>Pak</emphasis> <emphasis>ta</emphasis> <emphasis>rána.</emphasis> <emphasis>To</emphasis> <emphasis>střílí</emphasis> <emphasis>táta,</emphasis> <emphasis>musí</emphasis> <emphasis>střílet,</emphasis> <emphasis>vždyť</emphasis> <emphasis>říká,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>už</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>není</emphasis> <emphasis>čeho</emphasis> <emphasis>bát,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>tu</emphasis> <emphasis>vílu</emphasis> <emphasis>zabil.</emphasis> „<emphasis>Je</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>v pořádku.</emphasis>“ Přidává se plukovník Kučera, kterému dneska nikdo neřekne jinak než Bastard. „<emphasis>Všechno</emphasis> <emphasis>už</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>v pořádku…</emphasis>“</p>
<p>Ustoupil jsem, narazil do zdi a sklouzl po ní na zem, pistoli jsem si dál tiskl k čelu. Připomínal jsem si, že už mi dávno není šest, ale tělo mě neposlouchalo. Jako by ke mně někdo natáhl ruku, na okamžik jsem si byl jistý, že je to ona, že se vrátila dokončit, co začala kdysi. Prudce jsem ucukl. A bylo mi šest, samozřejmě že bylo. Když jsem se nadechl, cítil jsem jen prach a krev a známou vůni, která ale nebyla mámina, vůni ostrého ranního vzduchu, ve kterém se nad zatopeným lomem převaluje mlha. Tak byla cítit ta víla. Máma ke mně už zase natahovala ruku a ona jí jeden po druhém žrala prsty. A já věděl…</p>
<p>… věděl jsem, že až ta víla skončí s mámou, sežere mě.</p>
<p>Chlad kovu na čele. Ostrý večerní vzduch.</p>
<p>„Dominiku,“ zašeptal někdo. Táta, musel to být táta, i když jsem si nevšiml, kdy se tu objevil. „Pusť tu pistoli.“</p>
<p>Poslechl jsem.</p>
<p>„Tak. Už je to v pořádku,“ řekl táta.</p>
<p>Až na to, že to nebyl táta, nebyl to jeho hlas, ani slova. Otevřel jsem oči. V šeru přede mnou stála vodní víla v pleteném kabátu. Trvalo, než jsem ji poznal. A nebyl jsem si jistý, jestli se mi nezdá i ona.</p>
<p>„Vypadni,“ promluvil jsem zastřeně.</p>
<p>Léto zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Vypadni!“</p>
<p>„Nenechám tě tu takhle,“ namítla.</p>
<p>„Co je ti do toho? Klidně jsi to tehdy mohla být ty, udělala bys to samé, kdybys měla možnost, možná už jsi to někomu udělala, panebože…“</p>
<p>Křičel jsem, ale nemohl jsem si pomoct. Potřeboval jsem křičet – když ne tehdy, uprostřed skladu podobného tomuhle, musel jsem křičet tady a teď.</p>
<p>Léto to nechalo chladnou. „Už je to dobré?“</p>
<p>„Posloucháš se? A posloucháš mě? Ničemu nerozumíš…“ Natáhl jsem ruku a snažil se ovládnout třas. „Vrať mi tu pistoli.“</p>
<p>Léto mě beze slova pozorovala a mě napadlo, že ne já ji, ale ona by mě mohla zabít, a mojí vlastní zbraní. Na malou chvíli mi to něco připomnělo, něco, na co jsem myslel během dne, něco <emphasis>důležitého</emphasis>, ale než jsem tu myšlenku zachytil, proklouzla mi mezi prsty.</p>
<p>„Vrať mi tu pistoli. Hned!“</p>
<p>Léto mi zbraň pomalu podala.</p>
<p>„A vypadni,“ zopakoval jsem.</p>
<p>Poslechla a odešla, ani se neotočila.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>7.</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Poprvé po dlouhé době jsem mluvil s tátou.</p>
<p>Někdy, když jsem měl špatnou noc, jsem mu volal, nikdy jsem ale nesebral odvahu se ozvat. Než to mohl zvednout, pokaždé jsem sluchátko položil. A kdyby to přece jen vzal… tak co? Asi bych mlčel. Za posledních dvacet let jsme si měli málo co říct. Po každém velkém případu se za mnou zastavil. Usmál se a poplácal mě po rameni nebo mi podal ruku, jako by dál vedl českou pobočku Centrály a já nebyl jeho syn, ale jen schopný podřízený. Zastavil se za mnou i po tom průseru se střílením pod prášky. „Tohle se nesmí opakovat,“ řekl tehdy. <emphasis>Tohle se nesmí opakovat. Zapomeň na to. Nech to být.</emphasis> Jednoduché příkazy, to mu šlo. Nikdy mi ale nepomohl s jejich plněním.</p>
<p>Poplácal by mě po rameni a podal mi ruku, kdybych mu všechno řekl? O tom, co se stalo Daniele? O Léto? Chvíli jsem dokonce uvažoval, že to udělám. Že by mi mohlo pomoct dostat to ze sebe, že by mi táta mohl pomoct. Pak jsem si připomněl, že to celé dělám jen proto, aby se to nedozvěděl.</p>
<p>Když Léto vypadla – nestaral jsem se ani o to, kam jde, ani o to, jak se tam dostane – zvedl jsem se a pokračoval do skladu, ale bylo to, jako bych se brodil bahnem. Možná tam byla – čekala na mě v černém, horkém nitru haly, uprostřed všeho toho hnusu a vzpomínek horších než skutečnost, protože ve skutečnosti nemohly máminy kosti praskat tak nahlas a krve se do prasklin v podlaze nemohlo vsáknout tolik – ale já nemohl dál.</p>
<p>Vypotácel jsem se ven. Vrátil se na začátek nábřeží k autu, lidi a víly kolem sebe jsem nevnímal a nikdo z nich už se mě zastavit nepokusil, nebo jsem si toho jen nevšiml.</p>
<p>Doma jsem otevřel láhev vodky, kterou jsem dostal loni od Hermana, a zhluboka se napil. Rozsvítil jsem všechna světla, a přitom se mi zdálo, že se v koutech pokoje kupí tma a z té tmy se ozývá zvuk, jako by se tam lámalo něco skoro zapomenutého, nebo možná jako by se to skládalo dohromady. Když mi Víťa kdysi předepisoval první prášky, varoval mě, že jestli na ně budu pít, budu mít našlápnuto k velkému problému. Tenkrát jsem nechlastal a stejně jsem problém měl. Tenhle už nemohl být větší, takže když mi začalo tuhnout čelo a bolest z obočí odkapávat do oka jako pot, vzal jsem si dvě tablety a zapil je vodkou.</p>
<p>Pak jsem zvedl sluchátko a zavolal tátovi. Všechno už bylo trochu pomalé a houpavé a tohle se zdálo jako dobrý nápad.</p>
<p>Trvalo dlouho, než to vzal – co když jsem se celé ty roky nebál toho, že to vezme, ale právě naopak, že na druhém konci není a už nikdy nebude? –, ale nakonec se ozval unavený hlas: „Stolbenko.“</p>
<p>Nedokázal jsem si vybavit, kolik je hodin. Svíral jsem sluchátko a mlčel. Tma v rohu proti mně se prohloubila a něco v ní, něco mnohem dál, než by mělo být možné, potichu zapraskalo.</p>
<p>„Haló?“</p>
<p><emphasis>No tak.</emphasis></p>
<p>„Kdo volá?“</p>
<p>„Já,“ řekl jsem zastřeně.</p>
<p>„Dominiku?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Stalo se něco?“</p>
<p>„Dneska jsem viděl mámu.“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Ticho bylo naše oblíbené téma.</p>
<p>Potom táta: „Marie je mrtvá.“</p>
<p><emphasis>Já vím. Já přece vím. Řekl jsem to špatně.</emphasis></p>
<p>Odkašlal jsem si. „Viděl jsem vílu, která ji zabila.“</p>
<p>Tentokrát bylo ticho delší. <emphasis>Nevěří mi.</emphasis></p>
<p>„I ta je mrtvá.“</p>
<p>„A co když ne?“</p>
<p>„Zabil jsem ji, to víš.“</p>
<p>„Mohlo… Mohlo jich být víc?“</p>
<p>„Mohlo,“ připustil táta a já poznal, že jsem ho nepřesvědčil. „Ale i kdyby tam tehdy druhá víla byla… Je to už dlouho.“</p>
<p>Do hlavy se mi nahrnula krev. „Je to už dlouho, takže na to zapomenem?“</p>
<p>„Je to už dlouho, takže ses mohl splést.“</p>
<p>„A nepoznat vlastní matku? No tak! Vypadala… jako ona.“</p>
<p>„Dominiku…“</p>
<p>„Vypadala jako ona,“ zopakoval jsem. „Kdo jiný než víla by to dokázal? Ta víla, co ji zabila.“</p>
<p>„Mohla být Marii jenom podobná. Nebo ne?“</p>
<p>Pochopil jsem, že mi nabízí možnost, jak to celé ukončit a zachovat si aspoň zbytek sebeúcty. Samozřejmě poznal, že jsem pil.</p>
<p>„Nebo ne?“ zeptal se znovu.</p>
<p>Měl jsem sto chutí praštit sluchátkem do zdi, ale ovládl jsem se. Tma v tom hlubokém nočním tichu zakřupala zase o něco blíž.</p>
<p>„Dobře,“ povzdechl si táta. „Kdes ji viděl?“</p>
<p>Řekl jsem mu o Svitavském nábřeží, jak jsem tu ženu uviděl, sledoval do skladu, jak se mi pak ztratila. Nezmínil jsem se o záchvatu úzkosti, ale myslím, že si to domyslel.</p>
<p>„Dominiku… Bereš léky?“</p>
<p>„Neberu je už roky, to přece víš. Co si o tom myslíš?“</p>
<p>„Myslím si, že když člověk po něčem touží –“</p>
<p>Nenechal jsem ho domluvit. „Podle tebe jsem si to vymyslel? Díky za podporu.“</p>
<p>„Počkej, nezavěšuj! Netvrdím, žes ji neviděl. Jen jsi ji možná vidět potřeboval, tak moc, že tam pro tebe byla.“</p>
<p>Takže si nemyslel, že jsem lhář. Myslel si, že jsem blázen.</p>
<p>„Fajn.“ Zhluboka jsem se nadechl. „A teď zkus předpokládat, že tam byla opravdu. Co si o tom myslíš? Jako vyšetřovatel.“</p>
<p>„No… Není pravděpodobné, že by i po tolika letech používala… Mariinu tvář. Bylo by to jak nebezpečné, tak náročné. I když je pro vílu snazší udržet si vzhled osoby, kterou…“ Táta si odkašlal. <emphasis>Jo, tati, jak říct něco takového</emphasis>? „Napodobit člověka je jedna věc, ale napodobit ho dobře po tak dlouhé době je věc úplně jiná.“</p>
<p>„Mohla máminu tvář používat roky, jen si toho nikdo nevšiml. Je to těžké, ale nemožné to není,“ trval jsem si na svém.</p>
<p>„Nemožné ne,“ nehádal se táta. „Ale mám pocit, že hledáš něco, co –“</p>
<p>„Dokážu ti to. Najdu ji.“</p>
<p>Táta se nezeptal, co bude pak. Možná doufal, že se z toho vyspím. „Ale ne dneska. Jdi si lehnout,“ poradil mi a já poslechl.</p>
<p>Vstal jsem před sedmou, s bolavou hlavou a žaludkem na vodě. Možná se mi zdály sny a možná mi v těch snech žrala víla mámu přímo před očima, ale já si je nepamatoval. Dopotácel jsem se do koupelny, otočil kohoutkem a vrazil hlavu pod proud studené vody. Stál jsem u umyvadla tak dlouho, dokud se mi aspoň trochu neulevilo, a potom ještě chvíli, než jsem si byl jistý, že se zvládnu narovnat a nepozvracet. Pak jsem se na sebe podíval do zrcadla.</p>
<p><emphasis>Křup. Křup.</emphasis></p>
<p>Sklonil jsem hlavu a pozoroval, jak voda mizí v odtoku jako v žíznivých ústech. Představil jsem si tu vílu, která polykala máminu krev, hltala ji a pozorovala přitom mě, jako by říkala <emphasis>ještě se toho do mě vejde spousta…</emphasis></p>
<p>Táta mi nevěřil. Dobře, na jeho místě bych si nejspíš nevěřil taky. Jenže ta žena se mi nezdála. A mohl jsem mu to dokázat. Léto mu to mohla dokázat. Našla mě v tom skladu daleko od lidí, musela mě tam sledovat, a pokud sledovala mě, sledovala i ji. Mohla ji zahlédnout v šeru… mohla ji potkat, když odtamtud odcházela.</p>
<p>Sevřel jsem okraj umyvadla.</p>
<p>Nechtěl jsem s Léto mluvit, už nikdy jsem nechtěl, bylo to hrozné a sobecké, ale dneska ráno jsem ji nenáviděl víc než kdykoliv předtím. Protože viděla to, co nikdo jiný, viděla, co se mnou ta víla provedla, viděla, kdo ve skutečnosti jsem, ještě víc. Viděla mě bezmocného.</p>
<p>Jenže jsem neměl na vybranou.</p>
<p>Vrátil jsem se do ložnice. V zásuvce stolu, zasunuté až vzadu, bylo malé album, se zaschlou kávovou skvrnou a tátovou rukou psaným datem na červených deskách. Otevřel jsem ho na první straně. Na fotce mojí mámy, o deset let mladší, než jsem si ji pamatoval z toho dne ve skladu. Když umřela, žádné další album už jsme si s tátou nepořídili. Nepořídili jsme si ani moc společných vzpomínek.</p>
<p>Opatrně jsem fotku z alba vytáhl.</p>
<p>Ranní Brno bylo skoro prázdné a bohu díky za to, když jsem si uvědomil, jak se mi ruce na volantu klepou. Zastavil jsem před domem, za cisternou vodohospodářské správy. A připadalo mi, že jsem zažil máloco horšího, než byla cesta po schodech do Danina patra. Na každém odpočívadle jsem se musel zastavit, žaludek se mi houpal jako na houpačce.</p>
<p>Když jsem zazvonil, Léto neotvírala. Myslelo mi to pomalu, takže chvíli trvalo, než mi došlo, že už tu možná není. Že jsem chtěl, aby vypadla, a ona poslechla.</p>
<p>„Otevři, musím s tebou mluvit!“</p>
<p>Ozvalo se jen zavřísknutí kočky. Ale tu by snad vzala s sebou, nebo by ji před odchodem aspoň snědla, nebo… Sevřel jsem ruku v pěst, ale pak jsem si představil, jak by vypadalo, kdybych začal Kellerové v sobotu ráno bušit do dveří. Čím déle jsem tu stál, tím větší byla pravděpodobnost, že upoutám něčí pozornost, ale mlácením a pořváváním bych ji upoutal určitě.</p>
<p>„No tak, otevři.“</p>
<p>Pohyb. Povzdech. Zašmátrání po klice. Když konečně otevřela, málem jsem ji nepoznal.</p>
<p>„Vypadáš strašně,“ řekl jsem bez pozdravu.</p>
<p>Pohnula rozpraskanými rty, stěží jsem jí rozuměl. „Ty taky.“</p>
<p>„Ale u mě to není nic nového.“ Zatlačil jsem ji do předsíně a opatrně za sebou zavřel. Neměl jsem sílu nadávat, že otevřela ve své podobě, a ona určitě neměla sílu to poslouchat. „Co je s tebou?“</p>
<p>Léto se opřela o stěnu. Pod popraskanou kůží na krku jí vystupovaly zelené žíly, bělma měla skvrnitá. Tohle jsem znal, a kdybych v noci tolik nechlastal, došlo by mi to hned.</p>
<p>„Máš suché vlasy,“ pochopil jsem.</p>
<p>Podívala se na mě zkrvavenýma očima. Kočka se jí s mňoukáním propletla mezi nohama. „Neteče voda.“</p>
<p>Jen pro případ jsem zkusil koupelnu, umyvadlo i vanu. Ani kapka, jen duté hučení hluboko ve zdi. Přešel jsem k míse a podíval se do výlevky – i ta byla prázdná. Jak jsem se sklonil, noční pití se mi bolestivě připomnělo a na moment jsem musel zavřít oči. Když jsem se pak vrátil do předsíně, Léto seděla na zemi s hlavou na pažích.</p>
<p>„Léto!“</p>
<p>Nepohnula se. <emphasis>Do prdele.</emphasis> Sehnul jsem se k ní a popadl ji za ramena. Když jsem s ní začal třást, hlava jí lítala sem a tam a vysušené vlasy se lámaly. Byla bezvládná jako hadrová panenka.</p>
<p><emphasis>To ne. Ne teď.</emphasis></p>
<p>Klekl jsem si na zem a dal jí facku. Asi větší, než jsem musel. A nemusel jsem jí dávat druhou. Ani třetí. Ale dal jsem, a i když jsem se ji snažil jen probrat, na okamžik jsem si přál, aby se mi to nepovedlo.</p>
<p>„Přestaň,“ zamumlala.</p>
<p>Uvědomil jsem si, že jsem málem nepřestal. Pustil jsem ji.</p>
<p>Pokusila se olíznout rozpraskaný ret. „Sousedka… na mě klepala. V noci prasklo potrubí.“</p>
<p>„Bože… Dole je cisterna, proč sis pro vodu nezašla?“</p>
<p>„Když mám suché vlasy… nedokážu se proměnit.“</p>
<p>Kočka se mi pokusila otřít o nohu. Zvedl jsem se a kopl do ní, až se zavřísknutím poskočila.</p>
<p>„Vydržíš tu?“</p>
<p>„Sama se… ani nezvednu.“</p>
<p>Nechal jsem ji na zemi a vydal se do kuchyně. Tam jsem otevřel lednici – prázdnou, až na jednu krevní konzervu – potom mrazák a oškrábal tu trochu ledu, která v něm byla. Donesl jsem ho víle v dlaních. Ani se na mě nepodívala. Znovu jsem si k ní klekl, zvedl jí hlavu, ukazováčkem a palcem pootevřel pusu – jen vzdáleně jsem si uvědomoval, jak snadno by mi mohla ukousnout prsty – a led jí položil na jazyk. Z háčku nad ní jsem sundal Danin kabát, přehodil jí ho přes ramena a zvedl ji ze země.</p>
<p>„Co to děláš?“ zachraptěla.</p>
<p>Bez vody byla tak lehká, že bych ji mohl nést na jedné ruce. I tak se mi podlaha pod nohama nebezpečně rozhoupala. „Jdu domů. Beru tě s sebou.“</p>
<p>„Proč?“ zeptala se slabě.</p>
<p><emphasis>Teď.</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď bych to celé měl skončit. Neubránila by se. Nemusel bych ji ani zabít, stačilo by jen nechat ji tu a vrátit se zítra ráno.</emphasis></p>
<p>Jenže… Pořád tu byla ta žena z nábřeží, kterou snad viděla. „Protože tě potřebuju.“</p>
<p>Otevřel jsem dveře.</p>
<p>„Počkej,“ zašeptala znovu. „Grălica.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Hrdlička.“</p>
<p>„Ta kočka? Vydrží tu.“</p>
<p>„Vezmi i ji.“</p>
<p>„Ne,“ odmítl jsem a vynesl vílu na chodbu.</p>
<p>Začala se vzpírat, jenom slabě, ale mně to stačilo. Měl jsem co dělat sám se sebou, natož když se mi pokoušela vykroutit. Kdyby nepřestala, asi bychom se ze schodů svalili oba. „Nech toho, sakra!“</p>
<p>„Nenechám… dokud mi ji nevezmeš.“</p>
<p>Z přízemí k nám dolehly hlasy, Danini sousedi si šli pro vodu. Zatnul jsem zuby, vrátil se do předsíně a zabouchl za námi. Rána se rozlehla celým domem a rozlehla se i mnou; nad obočím jsem už zase cítil bodavou bolest. Měl jsem všeho plné zuby. Léto jsem hodil na zem, bez ohledu na to, jestli si přitom ve svém vysušeném stavu něco zlomí. Dopadla na bok a zasténala. Odolal jsem pokušení ještě na ni šlápnout, místo toho jsem ji překročil, chvíli jsem po kuchyni naháněl tu poloslepou mrchu – kdybych to věděl, byl bych do ní nekopal –, potom jsem ji vzpouzející se popadl druhou rukou za krk a znovu zvedl Léto. Čekal jsem, dokud dole neklaply dveře a domem se znovu nerozhostilo ticho přerušované jen vřískáním kočky, teprve potom jsem Léto odnesl do auta. Tentokrát se mi cesta zdála nekonečná. Kočka se mohla zbláznit, skákala ze sedadla na sedadlo, zoufale skučela, a když mi v zatáčce zatnula drápy do ramene, měl jsem sto chutí strhnout volant a skončit to celé ve zdi.</p>
<p>„Drž si tu svini uřvanou!“ štěkl jsem na Léto.</p>
<p>Ani se nepohnula. Dýchala pomalu a mělce, zatínala zuby. Víčka měla pevně stisknutá, tváře zeleně mramorované. Za domem bylo prázdno, znovu jsem Léto zabalil do kabátu a vynesl ji nahoru. Na schodech jsme nikoho nepotkali, kočku tentokrát nesla v náruči víla, nejspíš proto byla klidná.</p>
<p>Když jsem za námi zabouchl, srdce mi bušilo a nohy se mi třásly, jako bych právě uběhl maratón. Léto kočku pustila, ta dopadla na zem, proběhla do pokoje a zajela pod pohovku.</p>
<p>„Hrozné tapety,“ zašeptala Léto.</p>
<p>„Zmlkni a vzpomeň si, jak to vypadá u tebe doma.“</p>
<p>„To není <emphasis>doma</emphasis>.“</p>
<p>Odnesl jsem Léto do koupelny, sundal z ní kabát a z posledních sil ji spíš hodil, než položil do vany. Pustil jsem sprchu a s námahou se posadil na okraj vany. Víla pootevřela rty. Vysychání rusalek už jsem zažil ve výslechových místnostech tolikrát, že jsem to ani nedokázal spočítat, ale tohle jsem neviděl nikdy. Začala pít, nejen pusou, ale vším, rukama, nohama – a vlasy, těmi hlavně. Pod proudem vody jí začaly sílit a kroutit se, jako by byly živé, a ony živé byly, způsobem, který lidi nemohli pochopit, lhostejno, kolik studií na to téma provedli. Chvíli jsem pozoroval, jak lapá po proudu vody jako po dechu, potom jsem se zvedl a nechal ji v koupelně samotnou.</p>
<p>Zapil jsem další prášek, nedodržel dávkování – <emphasis>promiň, Víťo, ale tohle je</emphasis> výjimečná situace –<emphasis>,</emphasis> schoval hlavu do dlaní a čekal, až zabere. Někde pode mnou mňoukala kočka a jen mi připomínala, jak se zaplétám čím dál víc. Měl jsem Léto zabít už dávno, ale místo toho, abych to udělal aspoň teď, jsem ji donesl k sobě a nadělal tak další stopy, další problémy. Sáhl jsem do kapsy a vyndal fotku. Až mi řekne, co viděla… Až mi řekne, že ji viděla…</p>
<p>Máma se na mě z fotky dívala, koutek úst zdvižený v úsměvu. <emphasis>Proč ji ve skutečnosti necháváš žít, Dominiku? Čekáš snad, až tě taky sežere –</emphasis></p>
<p>Zvuk zvonku mnou projel jako čepel nože Tolokněnčiným předloktím. Položil jsem fotku a s námahou se zvedl.</p>
<p>Když jsem otevřel dveře, stál za nimi táta.</p>
<p>„Ty vypadáš,“ ohodnotil mě.</p>
<p>„Nejsi první, kdo mi to říká.“</p>
<p>„Těžko si nevšimnout.“ Vešel do bytu. „Nepozveš mě dál?“</p>
<p>Zavřel jsem za ním. „Pozval ses sám.“</p>
<p>„Kdybych čekal, až to uděláš ty, ani bych nevěděl, kde bydlíš.“</p>
<p>„Vadilo by to něčemu?“</p>
<p>Zavedl jsem ho do pokoje. Rozepnul si sako, posadil se do křesla a začal se rozhlížet kolem. Krom toho, jak vypadám, by mi toho asi mohl vytknout dost. Láhev vodky jsem ani nemusel nechávat na stole, aby mu bylo jasné, jak jsem strávil většinu noci. Ale nechal jsem a vedle ní i máminu fotku.</p>
<p>„Dlouho jsme se neviděli.“</p>
<p>„Nebylo proč… Žádné velké případy.“</p>
<p>„Musím mít důvod, když chci vidět syna?“</p>
<p>„Nemusíš, ale máš ho, jinak bys tu nebyl.“ Prošel jsem do kuchyně. Bolest ještě nezačala slábnout, pravou stranu hlavy jsem skoro necítil. „Dáš si něco k pití?“</p>
<p>Doufal jsem, že odmítne. Marně. „Máš kafe?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Měl bys mít. Tak vodu.“</p>
<p>Přešel jsem k lince, vzal z odkapávače sklenici, a když jsem otočil kohoutkem, ruka mi zmrtvěla.</p>
<p>Léto.</p>
<p>Jak jsem na ni mohl zapomenout?!</p>
<p>Sklenka přetekla, vodu jsem zastavil. Sprchu už jsem neslyšel, ale nevěděl jsem, jestli je to dobré, nebo špatné znamení. Vrátil jsem se k tátovi a ztuhle jsem mu sklenici podal.</p>
<p>„Díky.“ Nenapil se. „Moc jsi toho nenaspal, co?“</p>
<p>„Víc než obvykle.“</p>
<p>„Neměl bys pít.“</p>
<p>Posadil jsem se proti němu a pokoušel se mu přes rameno nedívat do předsíně. „Jestli ses mě rozhodl vychovávat, je už trochu pozdě.“</p>
<p>„Ani nevím, kdy na to byl ten správný čas.“</p>
<p>Když ses rozhodl, že musíme oba zapomenout, ale protože mi to nešlo, zapomněl jsi sám, i na mě? Asi tehdy. Chvíli jsme se na sebe dívali. Možná pochopil, na co myslím. Sklopil oči k fotce na stole. Odolal jsem pokušení natáhnout se a schovat ji.</p>
<p>„Proč jsi tady?“ zeptal jsem se nakonec.</p>
<p>„Nemůžu navštívit své jediné dítě?“</p>
<p>„Můžeš, jen jsi to nikdy nedělal.“</p>
<p>„Měl jsem. Pořád musím –“</p>
<p>V tu chvíli mi do nohy zasekla drápy kočka a začala po ní šplhat nahoru. Strhl jsem ji a hodil za pohovku.</p>
<p>Táta povytáhl obočí. „Pořídil sis kočku?“</p>
<p>„Není moje. Jen ji hlídám.“ Kočka se nevzdávala snadno, proklouzla mi mezi nohama a pokusila se mi vyskočit na klín. Shodil jsem ji na zem. „Ale no tak!“</p>
<p>„Aha.“ Táta sepnul ruce mezi koleny a zadíval se na máminu fotku. „Myslel jsem na to, cos mi řekl v noci.“</p>
<p>Promnul jsem si čelo. „Takže to, že tu jsi, <emphasis>má</emphasis> důvod.“</p>
<p>Táta si povzdechl, potom se v křesle zaklonil. „Dominiku, nech to být.“</p>
<p>„Nemůžu.“</p>
<p>„Můžeš. Jenom nechceš.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Aspoň jednou si nech poradit. Nepřidělávej si další problémy.“</p>
<p>„Další?“ zopakoval jsem.</p>
<p>„Myslíš, že nevidím, jak nevíš, co se životem? Je ti jednatřicet a –“</p>
<p>„Takže přece jen výchovná návštěva.“</p>
<p>Táta zakroutil hlavou. „Přišel jsem pomoct.“</p>
<p>„A už to děláš? Protože jsem si nevšiml.“</p>
<p>„Nevracej se k tomu, Dominiku, prosím tě. Co se stalo, stalo se, ani jeden z nás už to nezmění. Víš, jak dlouho trvalo, než ses z toho vzpamatoval, kolik to stálo času a úsilí. Panická porucha –“</p>
<p>Prudce jsem vstal s rukama zatnutýma v pěst. Táta zmlkl. Ve dveřích stála <emphasis>Kellerová</emphasis> zabalená v mém županu a ručníkem si vysušovala krátké vlasy. Slušelo jí to, i když byla bledá a pod očima měla kruhy. „Nevěděla jsem, že máš návštěvu. Promiňte.“</p>
<p>Snažil jsem si vzpomenout, jestli se spolu někdy setkali, ale nedokázal jsem to. „To je můj otec.“</p>
<p>Táta vstal. „Viktor Stolbenko.“</p>
<p>„Daniela Kellerová.“ Chvíli si ho jen prohlížela, než se pousmála. „Nenapadlo mě, že se tu potkáme. I když jsem si to… dlouho přála.“</p>
<p>„Vážně?“ Táta se usmál – radost mu ale udělala spíš přítomnost nahé ženy u mě doma než její obdiv k němu. „Dominik mi –“</p>
<p>„Dáš si ještě něco?“ přerušil jsem ho.</p>
<p>„Ne, nebudu rušit, stejně už musím na kuželky.“ Obešel křeslo a zastavil se před <emphasis>Kellerovou</emphasis>. „Těšilo mě.“</p>
<p>„I mě… Viktore.“</p>
<p>Stiskli si ruce, <emphasis>Kellerová</emphasis> tu tátovu podržela o něco déle. A tehdy jsem to uviděl. Srdce se mi rozbušilo stejně prudce jako v tom skladu.</p>
<p><emphasis>Prsty!</emphasis> křičelo to ve mně. <emphasis>Prsty!</emphasis></p>
<p>Táta si ničeho nevšiml. Usmál se na <emphasis>Kellerovou</emphasis>, vyšel z pokoje a já ho následoval. Když jsem kolem víly v lidské podobě procházel, zvedl jsem ruku a ohnul prsteníček a malíček. Pochopila a schovala ruce do kapes županu, ale k čemu by to bylo, kdyby si táta všiml?</p>
<p><emphasis>To jsou ony, Léto. Ty chyby, které nás prozradí, když se tě včas nezbavím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Včas už bylo,</emphasis> připomněla mi Dana prakticky.</p>
<p>Na prahu bytu se táta zastavil. „Proč jsi něco neřekl?“</p>
<p>Skoro jsem ho nevnímal. „A co?“</p>
<p>„Že už tu jednu návštěvu máš.“ Táta se na mě pátravě zadíval. „Je to návštěva, ne? Nebo tu bydlí?“</p>
<p>„Ne, je to… jinak.“</p>
<p>„Pracuje s tebou.“</p>
<p>„Já se ti ozvu, až…“</p>
<p>Táta se na mě otočil z chodby. „Až co?“</p>
<p><emphasis>Až bude po všem.</emphasis> Mohl si té ruky všimnout? Podala mu ji, ale byla to normální ruka, ruku mu podalo už tolik lidí, určitě všem prsty nepřepočítával. A když se s ní náhodou setká znovu, neuvědomí si to. Neuvědomí.</p>
<p>„Dominiku?“</p>
<p>„To je jedno,“ zamumlal jsem.</p>
<p>Táta se zatvářil divně. „Snad máš pravdu.“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>8.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Rusalka na mě nečekala. Vrátila se do koupelny v županu, který si na sebe už nikdy nevezmu, koupím si nový, koupím nové ručníky. Představil jsem si, čeho všeho už se Léto dotkla. Asi by bylo lepší to tu polít benzínem. Sebe taky. Měl jsem hrozný pocit, že dělám jednu chybu za druhou, i když o nich nevím a uvidím je až ve chvíli, kdy mě doženou. Dopotácel jsem se do kuchyně. Únava na mě dopadla jako kladivo. Možná se všechno pokazilo, možná nás víliny prsty prozradily, ale já neměl sílu cokoliv udělat.</p>
<p>Stačil jeden pohled do útrob lednice, abych zjistil, že nemám co k jídlu ani pro sebe, natož pro Léto. Láhev mléka, asi už zkaženého. Kousek salámu. Nic k tomu. Aspoň že zabraly prášky. Bolest se z pravé strany hlavy rozlila do celého těla, tak rozmělněná a vzdálená, jako bych jen věděl, že je, ale ve skutečnosti ji necítil.</p>
<p>„Hej!“ zavolal jsem.</p>
<p>Neodpověděla.</p>
<p>Když jsem otevřel do koupelny, stála před zrcadlem nahá, znovu ve své podobě, s ručníkem přehozeným přes rameno. Dlouhé, řasám podobné vlasy měla přilepené na zádech, na zem z nich kapala voda. Sledoval jsem, jak jí jedna z kapek pomalu klouže po hladké kůži podél páteře a mizí mezi půlkami.</p>
<p>Odkašlal jsem si. „Sakra, obleč si něco!“</p>
<p>Sehnula se a zvedla z podlahy moc velký župan. „Nevidíš mě poprvé.“</p>
<p>„Že ne?“ Nikdy jsem se na ni nedíval. Nahou jsem ji neviděl, ne doopravdy. „Čas na pár pravidel,“ řekl jsem.</p>
<p>„Mám pocit, že se mi nebudou líbit.“</p>
<p>„Nemusí se ti líbit, musíš je jen dodržovat. Pravidlo první, nechci, abys vypadala takhle. Dokud jsi tu, nechci to, rozumíš?“</p>
<p>„Je pro mě –“</p>
<p>„Rozumíš?!“</p>
<p>Když ohrnula ret, v koutku jí praskl a objevila se na něm kapka krve. Neřekla nic.</p>
<p>„Beru to jako ano.“</p>
<p>„Ber to spíš jako –“ Léto zašeptala ve vílím jazyce něco, čemu jsem nerozuměl, ale co jsem si dokázal dost dobře domyslet. „Ale dobře.“</p>
<p>„Pravidlo druhé jsi, mám pocit, moc nepochopila. Ty prsty.“</p>
<p>„Ty prsty,“ zopakovala Léto a utáhla si pásek. „Já vím.“</p>
<p>„Víš, ale to je mi platné jak mrtvému zimník. Ještě jednou na ně zapomeneš a přísahám, že ti je useknu sám. Myslím to vážně.“ Ve skutečnosti jsem neměl ponětí, jestli bych to dokázal, a Léto asi taky ne. „Nemůžu si dovolit žádné chyby. Nemůžu si dovolit je dělat a nemůžu si dovolit, abys je dělala ty. Mysli na to.“</p>
<p>Vrátil jsem se do pokoje a Léto přišla chvíli po mně, v podobě blondýnky s pihou v moc velkém županu. Jinak hezkou lidskou tvář měla ještě pořád popelavou a vzato kolem a kolem, nechtěl jsem si představovat, co si táta myslel, že jsme celou noc prováděli, když vypadáme takhle.</p>
<p>„Jak je ti?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Posadila se proti mně do křesla, ze kterého se před chvílí zvedl táta. „Myslím, že líp než tobě.“</p>
<p>„Díky za účast.“</p>
<p>„To není účast, jen konstatování.“</p>
<p>Zvedl jsem fotku. „Poznáváš tuhle ženu?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Vzpomeň si.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Nemůžu si vzpomenout, když není na co.“</p>
<p>„Včera večer jsem do toho skladu za někým šel.“ Poklepal jsem prstem na fotku. „Za touhle ženou.“</p>
<p>Víla se na mě dlouho dívala, než řekla: „Neviděla jsem nikoho krom tebe.“</p>
<p>Vzal jsem si máminu fotku zpátky. „Sledovala jsi mě… a já sledoval ji. Musela jsi ji vidět.“</p>
<p>„Nesledovala jsem tě.“ Léto zvedla ruku, roztáhla prsty a znovu je pomalu schovala do dlaní. „Ne tak, jak si myslíš.“</p>
<p><emphasis>Vílí kouzla,</emphasis> pochopil jsem.</p>
<p>„Nevadí,“ řekl jsem, i když to vadilo. Pak jsem vstal. „Pojedu na nábřeží. Ty počkáš tady.“</p>
<p>„Tady?“ zopakovala Léto. „Nemám se vracet k Daniele?“</p>
<p>„Nevyslovuj…,“ začal jsem, ale pak jsem se kousl do jazyka. „Ne. Bude lepší, když tu chvíli zůstaneš. Nejsem rád, ale… musíme si promyslet, co dál. Jak to skončit.“</p>
<p>Blondýnka s pihou ke mně zvedla velké oči, které se podobaly víc vílím než lidským, a já si byl na okamžik jistý, že to ví. Od začátku jí muselo být jasné, že se jí budu chtít zbavit, jak jinak bych z toho mohl vyváznout? Ale Léto byla víla a víly myslely jinak než my. Žily staletí a znaly věci, které jsme si ani nedovedli představit… a přitom jim toho tolik unikalo.</p>
<p>„Dobře,“ souhlasila.</p>
<p>„Ještě předtím ti zajedu pro něco na sebe. Jen si… Počkej tu.“</p>
<p>V koupelně jsem si ze skříňky vzal ještě dva paraleny. Spolkl jsem je nasucho a čekal, až se mi trochu uklidní žaludek.</p>
<p>„Nechceš radši něco teplého?“ zavolala na mě Léto.</p>
<p>„Objetí?“</p>
<p>„Pokud by pomohlo s kocovinou.“</p>
<p>„Nemám kocovinu.“ Vrátil jsem se za ní do pokoje. Seděla v křesle s kočkou na kolenou.</p>
<p>„Myslela jsem polívku,“ pokračovala.</p>
<p>Překvapila mě jak tím, že mi nabízí pomoc, tak tím, jakou. „Ty umíš vařit?“</p>
<p>Skoro neznatelně se usmála. „Umím všechno, co je potřeba, abych mohla sloužit lidem. Tak jak nás to v kuratoriích učíte. Myslela jsem, že sis o mně aspoň něco zjistil.“</p>
<p>„Tak jako ty o mně?“ zeptal jsem se. „Jak dlouho už… Jak dlouho víš, kdo jsem?“</p>
<p>„Jak dlouho vím, kdo je tvoje rodina?“ pochopila Léto. „Myslíš, že jsem tvoje jméno nikdy neslyšela? Když jsem byla malá, znala tvého otce každá česká víla.“</p>
<p>„A ty sis ho už dlouho přála potkat?“ připomněl jsem.</p>
<p>Léto si vyhrnula rukávy županu. „Udělalo mu to radost, neviděls? <emphasis>Daniela</emphasis> na něj zapůsobila.“</p>
<p>Tentokrát jsem si jazyk skoro rozkousal, abych se udržel. „Platí tu stejná pravidla jako u Dany, nikomu neotvírej, a kdyby někdo volal, neber to. Za chvíli jsem zpátky.“</p>
<p>V předsíni jsem si vzal kabát a klíče od auta. Rusalku jsem zamkl.</p>
<p>Už podruhé to dopoledne jsem jel k Daniele. U cisterny stálo pár lidí s láhvemi a kanystry, nikdo se na mě ale nepodíval. Nahoře jsem se pustil do práce – samozřejmě by to nestačilo, kdyby byt někdo prohledával, ale i tak jsem se pokusil odstranit všechny stopy, které v něm Léto nechala. Vyhodil jsem obsah lednice, umyl a schoval nádobí, které stálo na lince. Prošel jsem ložnici a převlékl postel, i když se zdála nedotčená. Povlečení, oblečení, které nepatřilo Daniele, a prázdné krevní konzervy jsem nacpal do vaku. I když jsem si předsevzal kočky se při první možné příležitosti zbavit, vzal jsem i misky, které jí Léto nachystala na zem. Do tašky jsem naházel pár halenek a sukní, punčochy, prádlo. Pracoval jsem rychle, možná proto, abych se nezačal sám sebe ptát, co to provádím.</p>
<p><emphasis>Když jsem byla malá, znala tvého otce každá česká víla</emphasis>, řekla Léto. Byla mladší, než jsem si myslel, když pamatovala dobu, kdy byl táta ředitelem. Jmenovali ho, když mi byl rok, a skončil krátce po mámině smrti. Ještě pár let pak pracoval pro Centrálu jako konzultant – myslím, že ho tam držel hlavně Bastard – než s ní skončil úplně a začal učit na akademii. Děda mu to do smrti neodpustil. Byl to člověk tvrdý k lidem skoro stejně jako k vílám, tvrdý k zeti i jedinému vnukovi. <emphasis>Nikdy nezapomeň, z jaké rodiny pocházíš,</emphasis> říkával mi a byla to jedna z mála mých vzpomínek na něj. <emphasis>My tuhle zem zachránili a od tebe nečekám nic menšího, Dominiku.</emphasis> Z máminy smrti se nikdy nevzpamatoval, na tátu zanevřel a umřel, když mi bylo deset.</p>
<p>Nedokázal jsem si představit, že by mě teď viděl.</p>
<p>Vak s odpadky jsem nechal v autě, abych se ho mohl zbavit, až budu mít víc času, ostatní jsem vynesl k sobě. Léto, pořád jako blondýnka s pihou, se snad za celou dobu nepohnula, s kočkou na kolenou odpočívala v křesle. Už vypadala líp.</p>
<p>Hodil jsem jí věci. „Obleč se.“</p>
<p>Cestou z Danina bytu jsem zastavil v krámě a koupil rohlíky a teď jsem si k nim vzal ten zapomenutý kousek salámu z lednice.</p>
<p>„Souvisí to s tou mrtvou?“ zeptala se Léto, když si zapínala sukni.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Ta žena, kterou jsi včera sledoval. Souvisí s Tolokněnkou?“</p>
<p>Ukousl jsem si kus rohlíku. Zvláštní, nechutnal nijak. „Ne.“</p>
<p>„A zjistil jsi o ní něco? O Tolokněnce?“</p>
<p>„Moc ne. Ale dostal jsem tip.“</p>
<p>Léto jsem svým pokrokem neohromil. „Tip?“</p>
<p>„A co ty? Bylas tam vůbec?“</p>
<p>„Byla. A dozvěděla se spoustu věcí.“</p>
<p>„Jako?“ pobídl jsem ji.</p>
<p>Neodpověděla hned. Pohladila kočku, která ležela na opěradle křesla. Mezi prsty jí přitom zapraskala statická elektřina. „Jako že nebyla první.“</p>
<p>Zkusil jsem kousnout do salámu. Ta samá mdlá chuť. Neměl jsem si brát další prášky. „První mrtvá šlapka, kterou jsme našli?“</p>
<p>Potřásla hlavou, a když ke mně zvedla oči, po zádech mi přeběhl mráz. „To, co ti řeknu… pokud jsi to už nevěděl… bys možná ani vědět neměl.“</p>
<p>Posadil jsem se proti ní. „Mluv.“</p>
<p>„Před Tolokněnkou už byly dvě, možná i víc. Pár jich zmizelo… úplně.“</p>
<p>„Víly se ztrácí.“ Sotva jsem to řekl, uvědomil jsem si, jaká je to hloupost. Víly málokdy mizely. Pravidelně jsme je kontrolovali, o pohyb v rámci Pospolitosti musely žádat a povolení k překročení hranic vnějších většinou nedostaly. Pokud se lidem ztratily, musely se opravdu snažit. „Obě dělaly na nábřeží?“</p>
<p>„Jen jedna, druhá byla žínka –“</p>
<p>„Lesní víla.“</p>
<p>„– ze správy městské zeleně,“ dokončila Léto.</p>
<p>„To spolu nemusí souviset,“ namítl jsem. „Nemusí to souviset ani s Tolokněnkou.“</p>
<p>„Vrána jsi ty.“ Léto pokrčila rameny. „Já jen říkám, co jsem se dozvěděla.“</p>
<p>Pobídl jsem ji, aby pokračovala.</p>
<p>Poslechla. „Tu první našly mrtvou před týdnem.“</p>
<p>„Nic o ní nevím.“</p>
<p>„Nikdo ji neohlásil.“</p>
<p>Neptal jsem se proč. Možná si myslely, že bychom jim nepomohli. A asi se nepletly. „Kde?“</p>
<p>„Nacpanou do jímky někde v Žebětíně. To, co z ní zbylo.“</p>
<p>„Byla pokousaná?“</p>
<p>„Pokousaná? Poznaly ji jen podle tetování. <emphasis>Acta non verba</emphasis>.“</p>
<p>„Činy, ne slova. To sedí.“</p>
<p>Léto přestala hladit kočku. „Zdá se ti to k smíchu?“</p>
<p>„Trochu. Jak umřely?“</p>
<p>„Nejsem doktor a víla, která mi to říkala, taky ne.“</p>
<p>„Zajdu za ní,“ rozhodl jsem se.</p>
<p>„Myslíš, že s tebou bude mluvit?“</p>
<p>„Myslíš, že bude mít na vybranou?“</p>
<p>Léto vypadala zklamaně. „A s takovým přístupem se divíš, že tu mrtvou neohlásily?“</p>
<p>„Nedivím se tomu.“</p>
<p>„Jsem zvědavá, co se dozvíš od toho svého <emphasis>tipu</emphasis>.“</p>
<p>Zamkl jsem ji a modlil se, aby ji nenapadlo utéct oknem nebo vyrazit dveře.</p><empty-line /><p>***</p><empty-line /><p>V denním světle se Svitavské nábřeží skoro nepodobalo místu, na kterém jsem strávil večer. Ulice byla prázdná, mezi hospodami a bordely se povalovaly pomačkané papíry, prázdné láhve i ztracená punčocha. Před Čebínkou honil uhrovatý kluk s koštětem všechnu tu špínu sem a tam, jediná víla na ulici se opírala zády o zábradlí a česala si vlasy.</p>
<p>Na ostrém denním světle se Bylo nebylo zdálo trochu neutěšené, za šera jsem si nevšiml ani popraskaných zdí, ani prachových pavučin nad vchodem. Možná před ním víla oblečená jako Červená karkulka stála právě proto, aby si nikdo nevšiml.</p>
<p>Vešel jsem dovnitř. Tam to bylo o něco lepší než venku, až na zatuchlý vzduch, ve kterém byl cítit pot, kouř a šílená směs laciných voňavek. Možná za to mohla spíš vodka, nebo jsem to přehnal s léky, ale už dlouho se mi vlastní hlava nezdála tak obrovská.</p>
<p>Uvnitř byl bordel větší, než se zdál zvenčí. Možná se pokoušel zachovat určitou pohádkovost, protože tu nebyly žádné neony ani chromované tyče a kolem každého stolku se dal zatáhnout lehký závěs. Vyžilá ženská s účesem na Cher rovnala za barem sklenice, poslouchala rádio a spolu s Vaškem Neckářem se skřehotavě ptala, <emphasis>kdo vchází do mých snů</emphasis>.</p>
<p><emphasis>To</emphasis> <emphasis>by</emphasis> <emphasis>ses</emphasis> <emphasis>divila,</emphasis> pomyslel jsem si a prošel závěsem.</p>
<p>Cher rádio ztlumila. „Ještě není otevřeno.“</p>
<p>„Hledám jedno vaše děvče,“ řekl jsem.</p>
<p>„Je brzo, holky mají volno.“</p>
<p>„Vzdušnou vílu jménem Lipiec.“</p>
<p>Žena pokrčila rameny.</p>
<p>Posadil jsem se a položil na bar papírovku. „Vodku.“</p>
<p>Cher odložila sklenici a kostnatou rukou shrábla peníze. Pak přede mě postavila panáka, obešla bar a zmizela za korálkovým závěsem.</p>
<p>Seděl jsem sám jen s hlasy z rádia dost dlouho, než se vedle baru objevila vzdušná víla. Dlouhé bílé vlasy měla rozpuštěné, i v nehybném vzduchu jí jejich konce poletovaly kolem paží. Na jedné z nich jsem pod rukávem halenky rozeznal část tetování, které jsem nedokázal přečíst. Velké oči měla silně nalíčené, což nebylo u víl obvyklé, a obvyklá nebyla ani jejich temně fialová barva. Něco mi připomněla, ale nemohl jsem si vzpomenout co.</p>
<p>Přišla ke mně, pomalu a líně, loktem se opřela o bar, dlaní si podepřela bradu. „Helena powiedziała, że ktoś mnie szuka.“</p>
<p>„Jsi Lipiec, předpokládám,“ začal jsem.</p>
<p>„A ty jesteś?“</p>
<p>„Dominik.“</p>
<p>„Czy nie za wcześnie na picie?“ zeptala se.</p>
<p>„Čím ses zkazil, tím se sprav,“ odpověděl jsem. „Na co můžu pozvat tebe?“</p>
<p>Přimhouřila oči a nepatrně zavrtěla hlavou.</p>
<p>Odsunul jsem panáka. „Určitě umíš česky, viď?“</p>
<p>Chvíli mě pozorovala, pak si jazykem jakoby mimochodem přejela po zubech. „Co chceš, Dominiku?“</p>
<p>Nemohl jsem se zbavit dojmu, že už jsem ty oči někde viděl. „Neznáme se?“</p>
<p>Usmála se jedním koutkem. „V lednu jsi mě zatknul na Masné burze. Vykloubil jsi mi přitom dva prsty.“</p>
<p>„To mě mrzí,“ řekl jsem.</p>
<p>Úsměv se jí prohloubil. „Znám možná víc vran než ty. Byl bys z nich první, koho by něco takového mrzelo.“</p>
<p>„Dobře… Aspoň si nemusíme na nic hrát.“</p>
<p>„Jsi člověk. Já víla. Pořád si na něco hrajeme.“</p>
<p>„Hluboké. Znala jsi horskou vílu jménem Tolokněnka?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Znala. A slyšela jsem, co se jí stalo.“</p>
<p>„Překvapilo tě to?“</p>
<p>Zdálo se, že ji překvapila i moje otázka. Chvíli klouzala pohledem po lahvích za barem, potom se posadila vedle mě. Na meluzínu byla vysoká, a když se ke mně naklonila, všiml jsem si, jak velká má prsa. Napadlo mě, že možná není tak docela ve své přirozené podobě. „Bylo to celkem překvapivé.“</p>
<p>„Víš o někom, kdo by chtěl Tolokněnce ublížit?“</p>
<p>„Jako o kom?“</p>
<p>„Třeba o někom tady z nábřeží?“ nadhodil jsem.</p>
<p>Lipiec zvedla panáka vodky a obrátila ho do sebe. „Na zdrowie.“</p>
<p>„Nepohádala se tu s jinou vílou?“ pokračoval jsem. „Nevyhrožovala jí některá?“</p>
<p>Prudce sklenku položila. „Co vy víte o vílách?“</p>
<p>„Málo, tak jako vy o lidech.“ Naklonil jsem se k ní. „Ale snažím se přijít na to, co se Tolokněnce stalo.“</p>
<p>Lipiec zavrtěla hlavou. „Vy lidi… máte svoji pravdu.“</p>
<p>„Pravda je jen jedna. Zjistím ji, když mi pomůžeš.“</p>
<p>Nevesele se usmála. „Vážně? Jsi roztomilý, Dominiku. A máš moc hezké oči.“ Natáhla ruku a pomalu ji sevřela jen kousek přede mnou. Možná si představovala, jak mi do očí zatíná prsty a rozmačkává je. <emphasis>Puk. Puk.</emphasis> Neuhnul jsem. Chvíli mě pozorovala, pak seskočila ze židle a přimhouřila silně nalíčené oči. „Stav se za mnou někdy. Ptej se na Popelku.“</p>
<p>„Ptám se na Tolokněnku.“</p>
<p>„Tolokněnka udělala chybu. Chtěla se vrátit na Východ, potřebovala peníze, šla s každým. I když měla být opatrná. Všechny teď jsme.“</p>
<p>Postavil jsem se. „Proč?“</p>
<p>Lipiec si prsty pročísla dlouhé bílé vlasy a vzduch v Bylo nebylo se zdál aspoň na okamžik lehčí a čistší. „Nemám co víc říct. Přijď, až si budeš chtít odpočinout od práce.“</p>
<p>„Mohl bych tě nechat předvolat…,“ připomněl jsem.</p>
<p>„To bys mohl,“ přerušila mě. „Ale nebyla by to škoda?“</p>
<p>Obešla bar a zmizela za závěsem, ani se neohlédla. Postavu měla skoro lidskou. Představil jsem si, co by na ni řekl Kukol. Vzdušné víly se mu vždycky líbily a tahle by se mu líbila určitě. Kdybych dál sloužil s ním místo s Danou, věci by se možná nemusely tak strašně podělat.</p>
<p>Pak závěs odhrnula už od pohledu otrávená Cher. „Dáte si ještě něco?“</p>
<p>„Ne, díky.“</p>
<p>Vílu, se kterou mluvila Léto včera, jsem ani nezkoušel. Místo bloudění nábřežím jsem se vrátil domů.</p><empty-line /><p>***</p><empty-line /><p>Léto jsem našel v koupelně, stála před zrcadlem tentokrát v podobě Kellerové a soustředěně se prohlížela. Když jsem klepl prsty o zárubeň, otočila se po mně. „Jen zkouším… jestli by se na tom nedalo něco zlepšit. Co ses dozvěděl?“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. „Proč se ptáš, když to víš?“</p>
<p>„Hm…,“ <emphasis>Kellerová</emphasis> se znovu zadívala do zrcadla. „Dominiku?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Mohl bys chvilku předpokládat, že tu vílu zabil člověk, že jedl její maso a že to maso je jedovaté?“</p>
<p>Vzpomněl jsem si na šílence, kterého před lety v Košicích soudili za to, že snědl vílu. Ale ta víla byla stará a slabá a ten chlap byl blázen a budiž mu ke cti, že předtím snědl i pár lidí. Myslím, že se pokusil sníst i vlastní ruku. Zvládl dva prsty, než ho dozorci zastavili. Jenže potom jsem si vybavil, jak jsem v noci prosil tátu, aby si představil, že mám pravdu a že víla, která zabila mámu, není mrtvá. Nevěřil tomu, ale stejně to zkusil. Vyslechl mě.</p>
<p>Povzdechl jsem si. „Jak jedovaté?“</p>
<p>„Dokáže v člověku probudit pocit, že má v sobě celý vesmír… i že zažívá tu největší hrůzu, jakou si umí představit.“</p>
<p>Já měl představivost velkou.</p>
<p>„Problém je v tom, že v první chvíli po tom, co… Je ti dobře, ale pak se všechno pokazí. Jenže to už nemůžeš přestat.“ Začala lehce pohybovat rukou a z umyvadla se zvedlo pár kapek vody. „Je ti špatně a potřebuješ víc… ale když víc dostaneš, neuleví se ti. Už nikdy. Chápeš?“</p>
<p>Chytil jsem ji za prsty a donutil je zastavit se. „Moc ne. A tohle už nedělej, myslím to vážně.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> pohodila hlavou. „Právě proto, že víme, co se stane, bychom vílí maso nesnědly.“</p>
<p>„Nemůžeš mluvit za všechny víly. Tak jako já nemůžu mluvit za všechny lidi.“</p>
<p>„Jenže to není otázka –“</p>
<p>Nenechal jsem ji domluvit. „Nemůžeš!“</p>
<p>„To si myslíš, protože ve skutečnosti nechápeš.“</p>
<p>„Přísahat, že to víla nebyla, mi nestačí. A když to nestačí mně, nebude to stačit nikomu. Rozumíš?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Rozumíš?“ zopakoval jsem. „Slíbilas mi pomoc, ale na tom, čemu <emphasis>věříš</emphasis>, se případ vystavět nedá. Musím mít víc.“</p>
<p>„Jednou už se to stalo,“ nevzdávala se <emphasis>Kellerová</emphasis>. „Během leningradské blokády lidi víly jedli –“</p>
<p>„U Leningradu jedli lidi všechno.“</p>
<p>„– a zešíleli. Po tom, co všechno museli dělat, aby přežili, nikoho nenapadlo, že to bylo z vílího masa, ale –“</p>
<p>„Ale možná nebylo, no tak?“ přerušil jsem ji zase.</p>
<p>„Možná. A možná ještě sám uvidíš, co dokáže s člověkem udělat.“</p>
<p>„Prima, ale pro tuhle chvíli už to uzavřeme.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se na sebe znovu zadívala do zrcadla, a když se nadechla, překvapila mě: „Děkuju.“</p>
<p>„Za co?“</p>
<p>„Ráno… jsi mi zachránil život.“</p>
<p>Uhnul jsem pohledem. „No a?“</p>
<p>„To nezapomenu.“</p>
<p><emphasis>Taky mám pár věcí, které nezapomenu.</emphasis> „Cestou jsem se stavil na nákup. Pro tebe.“ Odlepil jsem se od zárubní. „Nechci se ale dívat, jak jíš.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> kývla. „Ani já nechci, aby ses díval.“</p>
<p>Když jsem pak proti svému přesvědčení pozoroval, jak vybaluje maso z papíru, nedokázal jsem si vzpomenout, jak dlouho už je Dana mrtvá. Dva dny? Dva týdny? Dva roky? Zdálo se mi to jako věčnost, nekonečně dlouhá a podivně ulepená. Představil jsem si sám sebe, jak sedím proti Kellerové v kanceláři a najednou nevím, jestli je to ona, nebo Léto, jak si nedokážu uvědomit, jestli to celé nebyla jen jedna z nočních můr, nová a horší než všechny ostatní, přestože tak skutečná. Léto v podobě Kellerové maso porcovala, pomalu a skoro něžně, a já věděl, že by to samé dělala i s lidským masem, a pokud by jí to připadalo špatné, tak jen proto, že jsme to za špatné považovali my, že jsme víly učili, co si myslet a jak se chovat. Ne vždycky se nám to povedlo.</p>
<p>Křup. Křup.</p>
<p>Za zády mi zapraskalo, ale když jsem se otočil, nikdo tam nebyl, jen kočka, která mě pozorovala přimhouřeným okem. Zakýval jsem hlavou ze strany na stranu, jako by ten zvuk mohl zmizet hluboko v zapomnění.</p>
<p>„Ty.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se neotočila.</p>
<p>Odkašlal jsem si a zkusil to znovu. „Léto.“</p>
<p>Kus masa odložila stranou a ruce si utřela do utěrky. „Ano?“</p>
<p>„Včera v tom skladu…“ Budu potřebovat novou utěrku. „Pomohlas mi.“</p>
<p>„Jen jsem přišla, nic víc.“</p>
<p>„Byl bych rád, kdybys o tom nemluvila, nikde.“</p>
<p>„Nebudu.“ A po chvíli ticha: „Ale kdybys chtěl –“</p>
<p><emphasis>Jasně. Ani náhodou.</emphasis> „Nechci.“</p>
<p>Obrátila se ke mně. „Je tu něco, co bych… Měla bych…“ Odmlčela se a mlčela dlouho, než konečně řekla: „Vyčerpává mě, když se musím proměňovat i tady.“</p>
<p>„Zvládneš to,“ řekl jsem.</p>
<p>„Nezvládnu. Potřebuju odpočívat.“</p>
<p>„Odpočineš si v noci.“</p>
<p>„To nestačí. Když budu zůstávat v lidské podobě tak dlouho, dopadne to špatně. Tvrdils, že si nemůžeš dovolit chyby,“ připomněla mi, „a já je budu dělat. Když… Budu je dělat.“</p>
<p>Bolest z obočí mi stekla do oka. Všechno trochu potemnělo a <emphasis>Kellerová</emphasis> byla najednou rozmazaná, jako by byla ve skutečnosti daleko a já ji pozoroval přes tlusté sklo. „Jestli to jinak nejde…“</p>
<p>„Znám svoje možnosti.“</p>
<p>„Tak… fajn.“</p>
<p>Možná se proměnila hned, u mojí vlastní linky a s utěrkou v ruce. Odešel jsem do ložnice, opřel se zády o dveře a zhluboka se nadechl.</p>
<p><emphasis>Zvládneš to, Dominiku,</emphasis> snažil jsem se přesvědčit sám sebe. <emphasis>Zvládneš.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jasně že zvládneš,</emphasis> potvrdil Danin hlas v mojí hlavě. <emphasis>Jsi všehoschopný parchant.</emphasis></p>
<p><emphasis>Takhle jsi nikdy nemluvila,</emphasis> napadlo mě, než jsem si vzpomněl, co si myslím o vnitřních hlasech.</p>
<p><emphasis>Předtím, než jsi mě nechal zabít?</emphasis></p>
<p>Z krabičky v nočním stolku jsem si vzal ještě jeden prášek. Na okamžik jsem věřil, že už to bude jenom lepší. A jako obvykle, i tentokrát jsem se pletl.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>9.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Naklonila se nade mnou a na okamžik byly všude vlasy vonící pomerančem a vanilkou. Zhluboka jsem se jich nadechl, polykal jsem je, ale poprvé v životě jsem se nebál, že se udusím. Líbal jsem ji a ona se ke mně tiskla, jako kdyby se do mě pokoušela propadnout. Všude kolem nás byla tma, horká a rozechvělá jako ona. Vzal jsem ji za zpocené boky a přitiskl k sobě ještě víc.</p>
<p>V dálce něco zapraskalo, jako by někdo šlápl na sklo. Nebo jako by lámal drobné kosti.</p>
<p>Křup.</p>
<p>Zapřela se mi rukou do ramene, tou rukou, kterou jí kdysi zmrzačila víla, a zvedla hlavu. Zvedala se a klesala, k zbláznění pomalu, zelené oči přimhouřené.</p>
<p>Křup.</p>
<p><emphasis>Počkat, počkat – ona přece zelené oči nemá.</emphasis></p>
<p>Stiskl jsem ji v pase a donutil narovnat se na mně. Křupání se ozvalo blíž, jako by se k nám po skle někdo plížil. Pokusil jsem se posadit, ale nešlo to, svírala mě stehny a byla mnohem silnější, než se zdála.</p>
<p>„Zase jsem zapomněla,“ zašeptala a otevřela pusu, obrovskou a černou jako propast vedoucí do míst, kam jsem se už nikdy nechtěl vrátit.</p>
<p>Zaklonila hlavu a sáhla si do krku – prsty, zápěstí, celé předloktí v ní na okamžik zmizely. Ve tmě se zalesklo něco šedého. Začala to pomaloučku tahat ven a s každým kouskem to v ní zabublalo, jako by byla plná vnitřností a jen vybírala, kterou z nich mi ukáže – zdálo se mi, že spolu se mnou je v ní něco strašného. Tahala to dál a dál, dopadalo mi to na prsa, na postel a z postele na zem, plazilo se to po ní jako had, ale had to nebyl. Byla to pokroucená pupeční šňůra. Trochu se nahrbila a z krku jí s mlasknutím vyklouzly prsty přivázané na konci.</p>
<p>Podržela je ve vzduchu. „Tady jsou.“</p>
<p>Křup.</p>
<p>Už to nebyla Dana. Ale nebyla to ani Léto. I když byla tma, poznal jsem ji, protože tma byla i tehdy, když se na mě dívala velkýma zelenýma očima.</p>
<p>Noc prořízl výkřik.</p>
<p>Prudce jsem se posadil, obalený potem jako porodním vakem, chvíli se mi zdálo, že ho nedokážu protrhnout a že mě zadusí. Neprobudil jsem se úplně a tma byla tak hluboká, že jsem si hned neuvědomil, kde jsem. Odhrnul jsem deku a divoce kolem sebe šátral, slyšel jsem jen vlastní dech a šumění krve v uších. Natáhl jsem se k nočnímu stolku, ale nedokázal jsem nahmatat lampu. Srazil jsem sklenici s vodou. Spadla na zem a rozbila se. V dálce něco zvonilo.</p>
<p><emphasis>Klid.</emphasis></p>
<p>Zvedl jsem se z postele, šlápl na zem a chodidlem mi projela pronikavá bolest.</p>
<p>„Do prdele!“ Dotápal jsem na chodbu a teprve tam rozsvítil. Proud světla mě oslepil. „Do prdele!“</p>
<p>Léto seděla na pohovce, splétala si dlouhé mokré vlasy a dívala se na mě.</p>
<p>„Co to zvoní?“ zeptal jsem se zastřeně. Jazyk se mi v puse převaloval jako něco dávno mrtvého. Ve spánku jsem se do něj kousl, a když jsem polkl, z kovové chuti krve se mi zvedl žaludek.</p>
<p>„Někdo volá,“ vysvětlila Léto očividné.</p>
<p>„Kolik je hodin?“</p>
<p>„Půl druhé.“</p>
<p>Vrávoravě jsem přešel ke stolku a zvedl sluchátko. „Stolbenko.“</p>
<p>„Dominiku,“ ozval se na druhém konci známý hlas. „Potřebuju vás.“</p>
<p>„Kristepane.“ Promnul jsem si oči. Jak jsem stál se sluchátkem v ruce, roztřásla mě zima a hnus při vzpomínce na sen, který mě probudil<emphasis>.</emphasis> Žaludek se mi houpal a srdce mi dál divoce bušilo. „Co se stalo?“</p>
<p>„Našla se další mrtvá,“ oznámil mi kapitán.</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„Za úřadem v Kníničkách.“</p>
<p>„Budu tam za deset minut,“ slíbil jsem.</p>
<p>„Za patnáct. Stav se cestou pro Danu.“</p>
<p>Zavěsil jsem.</p>
<p>„Jsi nahatý,“ upozornila mě Léto pro případ, že bych si toho nevšiml.</p>
<p>„No a? Už jsi mě viděla.“ Přešel jsem k lince a napustil si sklenici vody. Ruce se mi klepaly a na koberci za mnou zůstávaly krvavé šmouhy. „Nebyla jsi u mě v ložnici?“</p>
<p>„Proč? Už jsem tě viděla.“</p>
<p>„Tak se obleč.“</p>
<p>„Jsem oblečená.“</p>
<p>Fakt, měla na sobě svetr s velkými oky a volné kalhoty. Pod umělým osvětlením se zdála mladší než včera, snad proto, že se dosyta najedla.</p>
<p>Hltavě jsem se napil. Čelem se mi začínala šířit bolest moc rychle na to, abych mohl doufat, že ji snadno zastavím. „Nespalas?“</p>
<p>„Spala. Tak dlouho, jak jsem potřebovala.“</p>
<p>„A cos dělala pak?“</p>
<p>Dopletla si cop a přehodila si ho přes rameno. „Dívala jsem se na televizi.“</p>
<p>Leda tak na monoskop. Asi jsem nemohl čekat, že mi odpoví, že byla u mě. A kdyby…</p>
<p><emphasis>Blbost</emphasis>. Přece poznám, co je sen, a co skutečnost.</p>
<p>Nebo ne?</p>
<p>Vzal jsem si prášek, opláchl se studenou vodou, pořezané chodidlo jsem si neobratně zalepil. Sklo v ložnici jsem posbíral a vyhodil, rychle se oblékl do toho, co jsem včera večer hodil na zem, ze schránky vytáhl pistoli a zasunul ji do pouzdra. Na prahu ložnice jsem se zastavil a ohlédl po posteli. Po zádech mi přeběhl mráz, dozvuky noční můry jsem cítil v krku jako žluč. Víla, která prokousla Daniele krk, byla v sousedním pokoji a mohla předstírat, že je člověk, proměňovat se a pomáhat mi, ale na tom, že mě mohla kdykoliv zabít, to nic neměnilo. Nechápal jsem, jak jsem s ní za zdí mohl vůbec usnout, a měl jsem hrozný pocit, že už se mi to nepovede, nikdy.</p>
<p>Už ne Léto, ale <emphasis>Kellerová</emphasis> si přes ramena přehodila šedé paleto, trochu pomačkané, jak jsem ho včera nacpal do tašky. „Vezmeš mě s sebou?“</p>
<p>Promnul jsem si kořen nosu. „Vypadá to, že musím. Zvládneš to?“</p>
<p>„Zvládnu.“</p>
<p>Hodil jsem jí optinetu – když už jsem měl <emphasis>Kellerovou</emphasis> vyzvednout, ať je aspoň užitečná. „Vyfotíme, co budeme moct, než dorazí technici.“</p>
<p>Noc byla kousavá, jako by byl podzim v plném proudu, ve vzduchu byl cítit mráz, zatím jen slabě, ale vytrvale poprchávalo. <emphasis>Kellerová</emphasis> se zastavila s rukou na klice auta, zaklonila hlavu a se zavřenýma očima po sobě nechala stékat kapky, dokud jsem ji nepobídl: „Nastup, spěcháme.“ Do Kníniček to ode mě nebylo daleko a za celou dobu jsme potkali jediné auto. „Mohla bych – “ začala <emphasis>Kellerová</emphasis>, ale zvedl jsem ruku a zastavil ji. „Potichu, ano?“</p>
<p>Na to, že technici zatím nedorazili, bylo za kníničským úřadem dost plno – stáli tu kluci z městské, pořádková škodovka a černý bavorák. Ještě neupoutali pozornost místních, nejbližší lampa nesvítila, všechna auta měla světla vypnutá a ticho bylo navzdory přítomnosti tolika lidí rušené jen šuměním deště. Ten pohled působil až snově.</p>
<p>Vystoupili jsme s <emphasis>Kellerovou</emphasis> současně a vydali se blíž. Jeden státní se opíral o kapotu auta, druhý mluvil do vysílačky. I u béemvéčka někdo stál, v dlouhém kabátu a s rukama založenýma, ve tmě jsem ale nepoznal, jestli patří k nám, nebo se jedná o svědka.</p>
<p>Zastavil jsem u škodovky a ukázal průkaz.</p>
<p>Jeden ze státních kývl směrem k budově úřadu. „Není to hezkej pohled.“</p>
<p>„Zakryli jste ji něčím?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Státní zakroutil hlavou, jako že ne.</p>
<p>„Tak sežeňte plachtu, krabici, cokoliv. Ať nám zůstane aspoň něco.“</p>
<p>Člověk se založenýma rukama se odlepil od auta. A já po pár krocích navzdory klobouku staženému do čela poznal Bastarda. „Dominiku.“</p>
<p>Možná jsem se ještě nevzpamatoval z šíleného probuzení, ale s hrůzou jsem si uvědomil, že si nevzpomínám, jak se Bastard jmenuje ve skutečnosti. S tátou se znali věčnost, ředitelem byl Bastard už dvanáct let, spousta lidí na oddělení mi přezdívala Bastardův kluk, protože si mysleli, kdovíjak na mě nedrží, a já na krátkou, ale hroznou chvíli neměl ani ponětí, co se za tím Bastardem skrývá. Říkala mu tak za všech okolností korektní Dana i já, ke kterému se jako bastard nikdy nezachoval, naopak. Když umřela máma, často k nám chodil. Radil mi, když jsem začínal. Po tom, co se ze mě stal – slovy Horáka – podělanej feťák, by mě vykopli z oddělení, kdyby nebylo Bastarda.</p>
<p>„Plukovníku Kučero.“ Úleva, kterou jsem ucítil, když jsem si vzpomněl, byla skoro hmatatelná. „Vás bych tu nečekal.“</p>
<p>„Nejsem tu proto, abych se pletl do vyšetřování.“ Ustoupil a ukázal za sebe. „Je tam u zdi. Prosím.“</p>
<p>Ulevilo se mi o něco víc. Představa, že sem uprostřed noci považoval za nutné přijet sám ředitel, se mi moc nelíbila. S <emphasis>Kellerovou</emphasis> po boku jsem vyrazil dál, dokud se ze tmy nevyloupla nízká budova úřadu.</p>
<p>Státní měl pravdu. Nebyl to hezký pohled.</p><empty-line /><p>***</p><empty-line /><p>Zády se opírala o roh budovy, hlavu mezi rameny, nohy roztažené, jako loutka, které někdo přestřihl vodicí provázky. Cákance krve na zdi dosahovaly <emphasis>Kellerové</emphasis> k pasu.</p>
<p>„Masakr,“ zašeptal někdo.</p>
<p>Ani zdaleka to ale nevystihovalo to, na co jsme se dívali. Na každém kusu toho drobného těla jako by se podepsalo něčí šílenství. Klekl jsem si k mrtvé. Lesní víly mívaly krásné vlasy, husté, často kudrnaté, barevné jako podzimní listí, a i tahle je měla. Kdysi, protože teď se povalovaly na zemi kolem ní v chomáčích slepených bahnem. To bahno bylo nasáklé krví, rozryté bojem o život se špatným koncem – pokud v něm byly otisky, když víla umírala, v hustém dešti, ve který se zatím mrholení změnilo, z nich moc nezbylo. Kolem krku měla nadvakrát obtočené škrtidlo, z tenkého kabelu na koncích vyčnívaly vodiče. Byl zaříznutý hluboko do masa.</p>
<p>Vzal jsem ji za krví slepené vlasy nad čelem a opatrně jí hlavu zvrátil.</p>
<p>„Je tak mladá,“ zašeptala <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>A způsobem, který jsem nikdy nedokázal ocenit, neobvykle krásná i ve smrti – stačilo odmyslet si otoky, krev zaschlou pod nosem, výronky v kaštanových očích. Vůně lesa, která z ní stoupala – hlína, listí a sluncem vysušené jehličí –, skoro překryla pachy všeho, co tělo vypouští při umírání, ať jde o vílu, nebo o člověka. Ale jen skoro.</p>
<p>„Kdo ji našel?“ zeptal jsem se, i když jsem ani nemusel.</p>
<p>Bastard, který šel za námi, si urovnal klobouk, z krempy mu přitom stekl pramínek vody. „Já.“</p>
<p>Jasně. Věděl jsem, že tu bydlí, občas jsme se za ním s tátou stavili. Posadil jsem se na zem před krbem, Bastard mi donesl stará hlášení a propisky. Kreslil jsem si a jelení hlava pověšená nad krbem mě pozorovala mrtvýma očima. Pak umřela máma a my za Bastardem nejspíš ještě zajeli, ale z té doby jsem si toho pamatoval jen málo.</p>
<p>„Vracel jsem se z práce,“ pokračoval. „Když jsem zatáčel, zdálo se mi, že tu něco leží… Za pár minut jela kolem hlídka, zastavil jsem ji a počkal na vás.“</p>
<p>„Aspoň jste je nenechal na nic sahat.“</p>
<p>„Na tohle by asi nesahali.“</p>
<p>Vstal jsem a rozhlédl se. Slušné místo na zašití, když se služba táhne. Možná se tu zrovna chystali zastavit, když uviděli Bastardovo auto.</p>
<p>Státní se vrátil: „Mám tu plachtu.“</p>
<p>Pokusili jsme se nad mrtvou udělat přístřešek. Jediné, co se o něm dalo říct, bylo, že byl lepší než nic. Promočení jsme byli všichni včetně mrtvé, a pokud jsme plachtou něco ze stop zachránili, moc toho nebylo. Znovu se rozhostilo ticho přerušované jen naším dechem a bubnováním deště o kapoty aut za námi. Ozval se zvuk motoru a vedle Bastardova auta zastavilo kapitánovo volvo.</p>
<p>Vystoupil a rozběhl se k nám, nad hlavou si držel kožené desky. „Ahoj.“</p>
<p>Bastard kývl.</p>
<p>Kapitán přeskočil pohledem na mrtvou – a pak znovu na Bastarda. „Sakra práce…“</p>
<p>„Naštěstí ne moje.“ Bastard si sundal klobouk, setřepal z něho vodu a znovu si ho nasadil. „Já tu asi skončil. Pokud nechcete pomoc…“</p>
<p>„Chceš nám pomoct?“ zeptal se kapitán.</p>
<p>„Chci se hlavně vyspat.“ Bastard se nevesele pousmál. „Už si ani nepamatuju, jaké to je.“</p>
<p>Vypadal líp než já, ale unavený asi byl, když ho ani nenapadlo dohlédnout, aby místo činu zůstalo v suchu. „Ještě s vámi budeme potřebovat mluvit.“</p>
<p>Bastard sáhl do kapsy pro klíče od auta. „Stavte se za mnou odpoledne.“</p>
<p>„Je neděle,“ připomněl jsem.</p>
<p>Bastarda jsem tím udivil. „A?“</p>
<p>„A nic.“</p>
<p>„Tak nezapomeňte. Možná už budete mít nějaké výsledky.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Kapitán doprovodil Bastarda k autu a my s <emphasis>Kellerovou</emphasis> osaměli. Díval jsem se, jak Bastard s kapitánem domluvil a vklouzl za volant. Ještě se vyklonil, letmo se podíval k nám a pousmál se. Něco řekl, kapitán jen potřásl hlavou.</p>
<p>Když se k nám vrátil, oznámil: „Technici tu budou každou chvíli. Jsem rád, že jsi tady, Dano. Nemohl jsem se ti dovolat.“</p>
<p>Nenechal jsem <emphasis>Kellerovou</emphasis> ani nadechnout. „Kellerová – zkus vyfotit všechno, co budeš moct, než to voda zničí.“</p>
<p>Nepohnula se a dál pozorovala mrtvou. Kapky studené vody jí stékaly po vlasech a vsakovaly se do paleta.</p>
<p>„Kellerová,“ oslovil jsem ji znovu a naznačil, aby s tím focením pohnula.</p>
<p>Pomalu, s nepřítomným pohledem zvedla starou optinetu. Napadlo mě, že vlastně nevím, jestli s ní umí zacházet.</p>
<p>Došel k nám mladší strážník, trochu nazelenalý. Nervózně se podíval na mrtvou, potom na nás. „Lidi už se ptají…“</p>
<p>Zatímco s ním šel kapitán stranou, <emphasis>Kellerová</emphasis> se po mně ohlédla. Oči měla velké a lesklé. Připomněly mi, že tam uvnitř je vodní víla, o které nevím vůbec nic. „Co mám fotit?“</p>
<p>„Umíš to? Super. Začni s tím, co by mohla zničit voda, otisky v zemi, stopy na těle. Polodetaily, detaily.“</p>
<p>Než jsem se stihl otočit, <emphasis>Kellerová</emphasis> zašeptala: „Je tu cítit krev.“</p>
<p>„Taky je to tu jak na jatkách.“</p>
<p>„Myslím lidská krev. Byl tu s ní člověk.“</p>
<p>Zaváhal jsem. Potřeboval jsem to někomu říct a nikdo jiný tu nebyl. Navíc jsem si nebyl jistý, jestli by to někdo jiný poslouchal. „Všimla sis toho kousnutí?“</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>Sehnul jsem se k víle a propiskou jí stáhl výstřih halenky o něco níž. Pak jsem z rány pod ramenem odlepil vlasy. Voda omyla krev a otisk byl i ve tmě dobře viditelný. „Na to nezapomeň určitě. Já se hned vrátím.“</p>
<p>Na konci ulice se zatím objevila další auta se zhasnutými světly, včetně pohřebáku. I když jsme byli dost daleko, v několika domech se rozsvítila světla, a to jsem mohl jen hádat, kolik lidí se nás snaží sledovat zpoza záclon potmě.</p>
<p>Dohnal jsem kapitána. „Pachatel použil škrtidlo, ale jinak to připomíná tu jundrovskou mrtvou.“</p>
<p>Kapitán se zastavil, pokus ochránit se před deštěm deskami už vzdal. „Proto jsem taky volal vás.“</p>
<p>„Je pokousaná, ale nemyslím, že vílou.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Přinejmenším jednou to nevypadá na vílí zuby.“</p>
<p>„To není tak jednoduché poznat.“</p>
<p>Jednou mě při domovní prohlídce pokousala divoženka – a jak už to u divoženek bývá, i když rána nebyla hluboká, zanítila se, špatně a dlouho se hojila a zůstala po ní jizva. Když jsem tehdy s rukou přitisknutou na zkrvaveném krku vyklopýtal z domu, Horák zakroutil hlavou. <emphasis>Jak se ti to povedlo?</emphasis> <emphasis>Vždyť té chuděře bylo skoro dvě stě, divím se, že měla ještě vlastní zuby</emphasis>. <emphasis>Tebe sem fakt musel dostat fotr.</emphasis> Vtip byl v tom, že jsem na tu prohlídku šel sám, protože on vyspával opici v autě před víliným domem. Čtrnáct dní nato vypadl z okna a zlomil si vaz. Jizva na krku mě při výsleších divoženek občas svědila.</p>
<p>„Není,“ souhlasil jsem, „ale vílí zuby znám docela dobře.“</p>
<p>Od auta k nám došel technik, za chůze si dopínal ochranný oblek. „Tak co tu máme?“</p>
<p>Vrátil jsem se s ním k mrtvé.</p>
<p>Palcem a ukazováčkem si promnul oči. „Za co nás trestáte, chlapi?“</p>
<p>„V tomhle počasí za chvíli stejně nebudete mít co hledat,“ ubezpečil jsem ho.</p>
<p>Technik si ještě chvíli stěžoval, pak se k němu přidali další dva a společně se pustili do práce.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> schovala mokrou optinetu. „A my?“</p>
<p>„Podíváme se kolem. Obejdeme sousedy.“</p>
<p>„Co si o tom myslíš?“</p>
<p>„Myslím, že ji napadl člověk,“ přiznal jsem.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se zastavila.</p>
<p>Zvedl jsem ruce. „Ale žádné ukvapené závěry. Vidělas sama… Byla to víla na vrcholu sil. Na prstech má oděrky, nehty polámané. Bránila se, bojovala.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„To samé jako u Tolokněnky. Neznám člověka, který by něco takového dokázal. Na druhou stranu všichni víme, jak silné jsou víly.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se prudce nadechla. „Jenže –“</p>
<p>„Já vím. Zaživa nebo po smrti ji napadl i člověk. Pokousal ji… I když ji mohla kousnout i víla v lidské podobě.“</p>
<p>„Proč? Lidské zuby nejsou na trhání masa lepší než vílí. A kdyby se proměnila, jen aby svedla vinu na člověka, nezabila by ji tak, aby tě jako první napadlo, že <emphasis>to mohla dokázat jenom víla.</emphasis>“</p>
<p>„Začínáš uvažovat…“ Zarazil jsem se. „Při vyšetřování se to bude muset vzít v úvahu, ale zatím to nic neznamená.“</p>
<p>Technici natáhli pásku a pustili se do prohledávání. Postupovali jsme s nimi po spirále a až na další kus kabelu nenašli nic. Na silnici žádné stopy kol, ani otisky bot v podloží po stranách. Pokud v okolí něco bylo, vzala to voda. Jeden hezký vtisk nedaleko víly, víc nic. Nechali jsme techniky pokračovat a vydali se za lidmi z domků, které od zadní zdi úřadu odděloval zanedbaný park – ženu v županu schovanou pod deštníkem, manželský pár, který nás sledoval z prahu svého domu. Dva muži se asi vraceli z hospody a přišli se na nás podívat zblízka.</p>
<p>Vytáhl jsem z kapsy bloček a propisku.</p>
<p>„Mám si taky něco psát?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>„Nic psát nebudu, jen jména. Tohle lidem někdy pomáhá víc se snažit.“</p>
<p>Ženská v županu se nám zpod deštníku celou dobu dívala za záda. Skrze stromy nemohla z mrtvé schované pod plachtou zahlédnout nic, ale to jí nebude bránit o tom zítra všude vykládat. „Hrozný, co?“</p>
<p>„Ničeho jste si nevšimla?“ ptal jsem se. „Neslyšela jste hluk, nezahlédla světlo?“</p>
<p>„Ne.“ Ženská mi dál zírala přes rameno. „Spím tvrdě. Ale málo.“</p>
<p>Zatvářil jsem se chápavě. <emphasis>Jo, to znám.</emphasis></p>
<p>Ženská si z čela odhrnula vlasy, nad uchem se jí houpala natáčka. „Je to víla?“</p>
<p>„Viděla jste tu v poslední době nějaké?“</p>
<p>„Tady jich moc není. Proto tu taky bydlím. A nikdy tu nikoho nezabili. Jednou, v sedmdesátým druhým, mi pobodali souseda. Chlapi se vožrali a začali –“</p>
<p>„Kdybyste si přece jen na něco vzpomněla,“ přerušil jsem ji, „zavolejte nebo zajděte na kteroukoliv služebnu, oni už by se nám ozvali.“</p>
<p>Ženská se na mě zpod deštníku zadívala. „Dostaneme policejní ochranu?“</p>
<p>„Kdo?“ nepochopil jsem.</p>
<p>„No my, co tu bydlíme.“</p>
<p>„Pro to asi není důvod.“</p>
<p>„Ale jistej si tím nejste, co?“</p>
<p>„Vám určitě nic nehrozí. Tím spíš, když jste nic neviděla.“</p>
<p>„Třeba si na něco vzpomenu,“ připomněla mi a zase se zadívala do tmy.</p>
<p>Manželé nám neřekli nic. Dva opilci, co nás sledovali dešti navzdory, zase víc, než bylo nutné. Jeden z nich, padesátník s mrožím knírem, ji měl jak z praku. Holohlavý chlapík v montérkách na tom byl o něco líp, i tak se o sebe ale museli opírat, aby udrželi rovnováhu.</p>
<p>„Vykop sem starou,“ mumlal první, „tak slavím.“</p>
<p>„Gratuluju. Nevšimli jste si –“</p>
<p>„Ještě bude škemrat, abych si to rozmyslel, kráva blbá.“</p>
<p>„Víla, co?“ zeptal se druhý. „Sežrala někoho?“</p>
<p>Neodpověděl jsem. „Nevšimli jste si tu dneska v noci někoho nebo něčeho neobvyklého, nezaslechli křik nebo jakékoliv zvláštní zvuky?“</p>
<p>Plešoun zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Pardon, asi budu blejt –“ Čerstvý slaměný vdovec si krkl a odpotácel se na trávu.</p>
<p>„Takže jste neviděl nic?“ zeptal jsem se ještě jednou plešouna.</p>
<p>„Až vás.“ Odchrchlal si a plivl nám pod nohy. Část plivance přistála <emphasis>Kellerové</emphasis> na špičce boty. S nechutí se odvrátila. A to jí nevadilo pít lidskou krev. „Chtěl jsem se jenom podívat, jestli nezabila někoho známýho. Děvka jedna.“</p>
<p>Dávivé zvuky ze tmy nepřehlušilo ani šumění deště. Čím dál lepší noc.</p>
<p>„Možná si ještě něco vybavíte,“ nadhodil jsem. „Kdybyste –“</p>
<p>„Nemám co.“ Chlapík zavrtěl hlavou. „A nebudu předstírat, že si to nezasloužila.“</p>
<p>„Znal jste ji?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>V duchu jsem si povzdechl. <emphasis>Léto, Léto, copak o lidech nic nevíš?</emphasis></p>
<p>Plešoun se na ni podíval. „Já? Ne, ale tyhle svině jsou všecky stejný. Aspoň že jste ji dostali, co?“</p>
<p>„To jo.“ Ušklíbl jsem se. „Díky za spolupráci<emphasis>.</emphasis>“</p>
<p>Střelil po mně divným pohledem a pak se vydal na pomoc kamarádovi. Jakmile jsem skončil i s tím málem, na co jsem se mohl zeptat – a na rovinu, nepředvedl jsem se, kladl banální otázky a neposlouchal odpovědi, ale hlava mě bolela a s <emphasis>Kellerovou</emphasis> vedle sebe jsem se nedokázal na nic jiného soustředit –, poslali jsme všechny domů s tím, že nejsme oprávnění sdělovat informace o ničem, co je předmětem vyšetřování. Ženská s deštníkem se <emphasis>Kellerové</emphasis> ještě pokusila doříct historku o pobodaném sousedovi.</p>
<p>Když jsme se vrátili k mrtvé, Soukup končil s ohledáním. Jako Tolokněnka, ani tahle žínka u sebe neměla doklady, ale prsty měla hezké, takže jsme jí mohli otisky sejmout hned.</p>
<p>„Jak dlouho je po smrti?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Taky zdravím.“ Soukup se narovnal a protáhl si ruce. „Sakra, to je počasí. Neslibovali, že se o víkendu oteplí?“</p>
<p>„Netuším, nejsem zprávař. Co ta mrtvá?“</p>
<p>„U víl je to jak sázka do loterie, ale… ne víc než šest hodin.“</p>
<p>„Spíš míň,“ hádal jsem. „Kdyby ji zabili za světla, někdo by si všiml.“</p>
<p>„Možná si všiml,“ nadhodila <emphasis>Kellerová</emphasis>. „Jenom neměl proč jí pomáhat.“</p>
<p>Soukup si sundal rukavice a protřepal mokré vlasy. „Uškrcená. Část měkkých tkání chybí.“</p>
<p>„Technici prohledali okolí, i popelnice. Nenašli nic.“</p>
<p>„Měli by se podívat i k potoku,“ připomněl kapitán, který se k nám mezitím přidal. „Ale pochybuju, že pachatel maso zahodil.“</p>
<p>Podíval jsem se na Soukupa. „Milane?“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Kdo podle tebe způsobil ten otisk v podpaží?“</p>
<p>„Na to tu není dost světla,“ vyhnul se odpovědi, i když technici kolem mrtvé rozmístili lampy a já neměl s otiskem problém ani bez nich. Ale chápal jsem, že si nechce zadat.</p>
<p>„Mně to nepřipadá jako vílí zuby,“ pustil jsem se ještě dál.</p>
<p>Kapitán se na mě podíval shovívavě a nesouhlasně současně. „Ale no tak, Dominiku.“</p>
<p>A tečka.</p>
<p>Když jsme po dalších dvaceti minutách s <emphasis>Kellerovou</emphasis> podlezli pásku a vydali se k autu, promočení až na kost, zašeptala: „Nevěří ti. Co budeš dělat?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„Něco ale ano, že?“</p>
<p>„Něco ano.“</p>
<p>„Co přesně?“</p>
<p>Zastavil jsem se. Najednou jsem necítil zimu, únavu, dozvuky bolesti ani vzpomínku na noční můru, ze které se mi zvedal žaludek. „Co po mně, sakra, chceš?“</p>
<p>„Přece jsem to řekla. Vědět, co uděláš s tím kousancem.“</p>
<p>„Počkám si na protokol, na zatracený dentální kříž, to udělám. Mohl jsem se splést –“</p>
<p>„Ale nespletl.“</p>
<p>„– a v ruce nemám nic, krom výmyslu o lidech, co žerou víly.“</p>
<p>„Nevymýšlím si,“ trvala si na svém.</p>
<p>„I kdyby, možná… možná jsi jen uvěřila něčemu, co není pravda.“</p>
<p>„To je –“</p>
<p>„Nebo jsi to zažila? Setkala ses s někým, kdo jedl vílí maso? Myslím, že ne.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Na tom, že jsi <emphasis>něco</emphasis> zaslechla, nemůžu stavět. Můžu ti jen slíbit, že dokud pitva neřekne, co se té víle stalo, nebudu, na rozdíl od kapitána, dělat žádné závěry. I to je víc, než bych pro tebe udělat měl.“</p>
<p>„Myslela jsem, že to děláš pro pravdu.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> zamrkala, když jí do očí stekla voda. „Proč nepřiznáš, že nic vyšetřit nechcete, Dominiku?“</p>
<p>„Mám –“</p>
<p>„Dominiku!“ Otočili jsme se za kapitánovým hlasem. Doufal jsem, že si naší hádky nevšiml, na kázání o problémech na oddělení jsem neměl sílu. „Mohl bys na moment?“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se neschovala do auta. Zůstala stát na dešti a pozorovala nás.</p>
<p>Kapitán ztlumil hlas. „Jedete domů?“</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>„Co ty fotky?“</p>
<p>Vzpomněl jsem si na optinetu. „V tomhle počasí se mi to zdálo jako dobrý nápad. Hodím je vyvolat.“</p>
<p>Kapitán potřásl hlavou. „To nespěchá.“</p>
<p>„Já nevím… A i vám se na tom něco nezdá, jinak byste tu nebyl.“</p>
<p>„Jsem teď všude. Od toho Debrecínu jsme pod drobnohledem, do oslav zbývá týden a já chci, aby proběhl v klidu.“</p>
<p>„Problém je…,“ zaváhal jsem, „že tu možná máme sériového vraha.“</p>
<p>„Dvě vraždy, které spolu ani nemusí souviset, nejsou série.“</p>
<p>„A čtyři?“</p>
<p>Kapitán si přejel jazykem po zubech. „Bože, tak ven s tím.“</p>
<p>Když jsem mu řekl, co jsem se dozvěděl o šlapce nacpané do jímky a víle z technických služeb, promnul si oči. „Proč nikdo neohlásil, že přestaly pracovat?“</p>
<p>„Nevím. Zjistím víc,“ slíbil jsem.</p>
<p>„Ale ze všeho nejdřív se vyspi. Když se na tebe dívám, cítím se o deset let starší.“</p>
<p>„Košili jsem si převlékl.“</p>
<p>„Nepomohlo to.“ Kapitán mi položil ruku na rameno. „Když je člověk unavený, nemyslí mu to tak, jak by mělo. Někdy ho… napadají divné věci. Tohle jsou jen víly, Dominiku. <emphasis>Jen</emphasis> <emphasis>víly.</emphasis> Promluvíme si v pondělí, až budeme mít v ruce Soukupovu zprávu.“</p>
<p>„Dobře. Dobrou noc.“</p>
<p>Vrátil jsem se k autu. Havrani v pláštěnkách zatím posbírali všechno, co z mrtvé zbylo, aby se na ni Soukup mohl podívat znovu v suchu pitevny.</p>
<p>„Nastup,“ pobídl jsem <emphasis>Kellerovou</emphasis>.</p>
<p>Zůstala stát.</p>
<p><emphasis>Ona si myslela, že to děláš pro pravdu.</emphasis> Danin smích byl drsný, podobal se zakrákání a ozval se tak blízko, jako by stála vedle mě. <emphasis>A přitom jsou to jen víly.</emphasis></p>
<p>Povzdechl jsem si.</p>
<p>Na té mrtvé, na všech těch mrtvých, bylo něco většího. Zatím jsem to neviděl, ale přebíhalo mi to po zádech jako mráz. Umíraly moc rychle za sebou a moc škaredě. V době, kdy se nám to strašně nehodilo.</p>
<p><emphasis>Všichni o tobě mluví tak…</emphasis> řekla mi Léto. <emphasis>Myslela jsem, že jako policajt stojíš za víc.</emphasis></p>
<p>Mohlo mi být jedno, co si myslí. Ale já si to o sobě chtěl myslet taky.</p>
<p>„Nastup, Léto,“ zachraptěl jsem. „Zkusím zjistit, co se tady děje.“</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>10.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Do rána už jsem toho moc nenaspal. Pistoli jsem si nechal u postele, ale stejně jsem nedokázal usnout – za zavřenýma očima se všechno to praskání a mlaskání rozléhalo víc –, a tak jsem jen ležel a díval se do stropu. I když to byla hloupost, zdálo se mi, že slyším, jak víla za zdí dýchá, a čím víc jsem poslouchal, tím blíž ten dech byl, až jsem se s trhnutím a srdcem divoce bušícím posadil a uvědomil si, že jsem na chvíli usnul. Rozednělo se a já nechápal, proč jsem se o spánek vůbec pokoušel – kdybych strávil zbytek noci v kanceláři, možná bych pohnul s případem a nevypadal o nic hůř.</p>
<p>Oblékl jsem se, v koupelně jsem si k snídani vzal dva prášky, studenou vodu jsem pil z kohoutku.</p>
<p>Pak jsem došel za Léto. Stála u linky, krevní konzervu už měla otevřenou.</p>
<p>„Nabízelas mi pomoc.“</p>
<p>Počkal jsem, dokud nezvedla hlavu a nepodívala se na mě, v koutku úst kapku krve. Snažil jsem se na ni nedívat. Léto odložila sklenici a opřela se bokem o linku. Neusnadnila mi to.</p>
<p>„A já… chci, abys pomohla. To, o čem jsi mluvila… tenhle život… tak dlouho, dokud nenajdeme vraha.“</p>
<p>Myslel jsem na to skoro celou noc. Prvně negativa. Nechat ji tu a zapojit do vyšetřování byl hazard, který jen zvyšoval pravděpodobnost, že to celé praskne. Taky to bylo hrozné vůči Daniele a udělala by to jen úplně amorální svině. Tak. Pozitiva. Všichni jsme věděli, jak moc nám víly za války pomohly. Mohli bychom je využít i dneska, ale právě proto, že jsme viděli, k čemu ta pomoc vedla, jsme to už nikdy nezkusili. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem tu měl znalce víl, odborníka na krev, skvělého psa; mohl zkusit kousnout, ale pak bych mu musel prohnat kulku hlavou. Léto měla pravdu, mohla mi pomoct ke komisaři. A já mohl pomoct kapitánovi vyhnout se problémům v době, kdy si je nemohl dovolit, kdy si je nemohla dovolit Centrála ani Pospolitost – víly zabíjely a jedly lidi staletí, ničemu by nepomohlo, kdyby se objevilo podezření, že to může být i naopak.</p>
<p>Zvažoval jsem to hodiny.</p>
<p>„Jestli mi pomůžeš zjistit, kdo ty víly zabil, postarám se, aby tě nikdo nespojil s tím… co se stalo. Můžu tě nechat vyjmout z probačního systému natrvalo a zařídit, abys dostala práci, jakou budeš chtít. Kdekoliv v Pospolitosti budeš chtít. Mohl bych tě dostat i přes hranice.“</p>
<p>Léto mě beze slova pozorovala. Pokud měla pocit, že tu měním Danin život za nové frčky, nedala to najevo. „Samozřejmě že pomůžu,“ řekla nakonec.</p>
<p>„Dobře. Jdu teď do kanceláře.“</p>
<p>„Mám jít taky?“</p>
<p>„Až odpoledne. Nikomu neotvírej, neber telefony. Jen čekej, dokud se nevrátím.“</p>
<p>Léto u mě strávila noc a teď u mě trávila i den. <emphasis>Promiň, Dano, promiň.</emphasis> Nic z toho, co jsem slíbil, jsem se nechystal splnit. Asi bych mohl, informátorkám jsme poskytovali různé výhody, ale…</p>
<p>… ale Léto byla především vrah.</p>
<p>Před půl osmou jsem byl v kanceláři, poptal se na Soukupovu předběžnou zprávu a poslal optinetu technickému. Pustil jsem se do protokolu o ohledání, když na pootevřené dveře klepl Urbánik. „Ste tu, skvelé. Mám novinu.“</p>
<p>„Sem s ní.“</p>
<p>„Porovnal som odtlačky s databázou. A máme zhodu.“</p>
<p>Aspoň jedna dobrá zpráva.</p>
<p>Tolokněnčiny otisky jsme v registru nenašli. Když Stránská od Kováče zjistila jméno, ukázalo se, že daktylky na kartě Jany Staré nepatří Janě Staré. Stávalo se to, v padesátkách byl v záznamech hrozný bordel. Víly si při snímání upravovaly papilární linie, a než si to tehdy na Centrále uvědomili, už se to nedalo napravit. V sedmdesátém sedmém navíc shořela stará budova oddělení na Veslařské, a když se dneska něco nenašlo, většinou se to svedlo na požár.</p>
<p>„Kdo je to?“</p>
<p>„Pôvodnym menom Vratička, občianskym menom Helena Bílá.“ Urbánik přede mě položil dekadaktyloskopickou kartu a útlou složku.</p>
<p>Vzal jsem si je. „Díky.“</p>
<p>„A ešte toto.“ Podal mi čerstvě vyvolané fotky z optinety.</p>
<p>Před Léto bych to nepřiznal, ale svým citem pro detail mě překvapila. Kdyby byla člověk, na technickém by se neztratila, ale možná ho měla právě proto, že člověk nebyla. Vytáhl jsem snímek, který byl připnutý z vnitřní strany složky. Vratička se na něm usmívala tak, jak se víly usmívají málokdy, aspoň tady živá a navždy mladá. Bylo jí sedmnáct.</p>
<p><emphasis>Helena Bílá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vratička.</emphasis></p>
<p>I ona dostala nové, pospolitostní jméno, ale když jsem se na ni díval, nic na ní Helenu Bílou nepřipomínalo. Dana tvrdila, že občanská jména prosadili po válce bojovníci za práva víl, že měla bránit diskriminaci a pomáhat vílám začlenit se do společnosti. Jestli to tak bylo, prokázala jim medvědí službu. Přejmenovat Vratičku bylo jako natáhnout na dospělého dětské šaty, trochu nepříjemné a trochu hloupé, tak nějak trapné pro všechny.</p>
<p>Z karty jsem se dozvěděl, že žínka bydlela ve vinohradském ghettu a, pánové, měla lidskou spolubydlící. Nedokázal jsem si představit člověka, který mohl žít uprostřed části Brna plné víl s jednou z nich. Třeba by mi poradila, jak se chovat, když si víla ve společné kuchyni chystá snídani – dát si s ní, nebo si vypláchnout oči chlorem a pokusit se na ten pohled zapomenout? Jméno mi bylo povědomé a nepletl jsem se, když jsem hádal, že i o ní už máme záznam – bože, byla to ta kačena, co se nám předloni před služebnou nahatá polévala prasečí krví a křičela, že tahle země patří všem. Asi to za moc nestálo, protože jsem si místo jejích koz vybavoval jen to, jak hrozně ječela, když ji Molnár zaklekával a poutal. Od té se toho určitě dozvím dost o sobě, ale s Vratičkou to asi bude slabší.</p>
<p>Protože víla žila na Vinohradech a pracovala v centru, požádal jsem Urbánika, aby zjistil, jak se dostala do Kníniček. Ještě nedávno nesměly víly městskou dopravu používat, pak jim Brno vyhradilo speciální spoje. Jezdily spíš prázdné než poloprázdné, protože spousta víl je používat odmítala, a neznal jsem žádného člověka, který by se svez třeba jen jednu zastávku courákem – taky jsme jim tak neříkali proto, že by jezdily pomalu. Jestli ale jedním z nich Vratička jela, řidič si na ni mohl vzpomenout.</p>
<p>Po jedenácté na mě klepla Venturová.</p>
<p>„Ahoj,“ usmála se a posadila se na roh stolu.</p>
<p>Zavřel jsem složku. „Ahoj, potřebuješ něco?“</p>
<p>Otočila k sobě černobílou fotku žínky a bez zájmu si ji prohlédla. „Slíbil jsi mi oběd.“</p>
<p>„Dneska?“</p>
<p>„Doslova to bylo <emphasis>příště</emphasis>.“</p>
<p>Ukázal jsem na složku. „Mám spoustu –“</p>
<p>„Výmluva,“ odbyla mě. „A navíc blbá.“</p>
<p>„Blbá je lepší než žádná.“</p>
<p>„Pitomost. Je neděle, zasloužíme si trochu orazit. Víš co? Povím ti novinku o tom tvém úředníkovi.“</p>
<p>Byla tak normální – žádná vina, žádné noční můry, žádné prášky –, že jsem při pohledu na ni ucítil tíhu Daniny smrti, lží, toho, co budu muset nakonec udělat s Léto. Jako by to na mě celou dobu čekalo a teď dopadlo, cítil jsem, jak se mi bortí to, co ještě zbývalo z páteře.</p>
<p>„Bože, máš pravdu.“ Dlaní jsem si promnul čelo. „Potřebuju vypadnout.“</p>
<p>„Moje slova. Máš rád ruskou kuchyni?“</p>
<p>„Ani nevím.“</p>
<p>Venturová zakoulela očima. „Vidím, že bylo načase. Tak pojď, inspektore.“</p>
<p>S Venturovou jsem toho nikdy moc nenamluvil. Kdyby se mě zeptala, asi bych tvrdil, že nebylo kdy, protože jsme pracovali na jiných případech a málokdy se potkali, blbá výmluva je sakra lepší než žádná, ale pravda byla, že stačilo chtít a čas by se našel. Nechtěl jsem. Už tak mi dost lidí připomínalo, kdo jsem, a poslední, co jsem potřeboval, bylo mít vedle sebe někoho, kdo to opravdu věděl. Kdo žil jen o dům dál, když se mi to stalo. A najednou jsem tu byl s ní, v ruské restauraci, ve které snad nikdo nemluvil česky, ale všichni statečně předstírali, že ano, kde se servírovalo jen jedno jídlo, cokoliv si člověk objednal, a ve které se za posledních dvacet let vyměnila možná tak prostírání na stolech, i když asi ne na tom našem – a mně se poprvé od Daniny smrti zdálo, že ještě jedno dvě tempa a zase se dostanu nad hladinu.</p>
<p>„Co ten Karásek?“ vzpomněl jsem si na úplatného probačního úředníka, když nám odnášeli talíře. Objednal jsem si boršč a hovězí a dostal houbovou soljanku a pelmeně. Ale nebylo to špatné.</p>
<p>Venturová se usmála zpoza šálku s čajem. „Ještě budeš litovat, žes ho pustil.“</p>
<p>„Něco takového bych nikdy nepustil, kdybych nemusel.“</p>
<p>„Nesměj se. Přinejmenším dvakrát koupil od pohřebáků mrtvolu a prodal ji vílám.“</p>
<p>„Dvakrát!“ Zatvářil jsem se uznale. „Na tom si uděláte jméno.“</p>
<p>„Bylo by načase. Ale máš pravdu… Ty Martinovy věci jsou děs. Do oslavy je snad uzavřeme všechny.“</p>
<p>„Těšíš se na ni?“</p>
<p>Venturová se zašklebila. „Horší než to šaškování na Dni dětí v Mariánkách nebude.“</p>
<p>Vzpomněl jsem si na odpoledne pod záštitou bezpečnostních složek. „Tam jsi byla ty?“</p>
<p>„Hm. Rozdávala jsem děckám perníky ve tvaru véčka a ukazovala, jak poznat nebezpečnou vílu a jak se bránit, pokud je napadne.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Když vážíš pětadvacet kilo? Netuším.“ Možná si uvědomila, že o tom vím víc než ona, a rychle zavrtěla hlavou. „Každopádně nemít tam toho psovoda z Olomouce, bylo by to utrpení, takhle se chodili dívat aspoň na psa. Jsme depresivní útvar, nechápu, co jsme tam dělali.“</p>
<p>„Přibližovali se lidem. Modlil jsem se, aby to nepadlo na mě,“ přiznal jsem.</p>
<p>„Já taky. Asi málo.“ Venturová si povzdechla. „Dávám tomuhle oddělení tolik… V testech jsem letos skončila druhá, jen abych rozdávala perníky a dědila po Saberovi přiblblé vyšetřovačky. Mám pocit, že proti mně starej něco má.“</p>
<p>„Ale ne.“ To nebyla tak docela pravda. Trochu jsem kapitána podezíral, že i jeho zájem o to, jestli s Kellerovou nemáme problémy, pramení z přesvědčení, že ženské nemají na Centrále co dělat. Když už musel mluvit o Drozdě, ředitelce polské pobočky a jediné ženě ve vedení Centrály, nikdy si neodpustil narážky na její ženství. Vychutnával si je o to víc, že na krásnou Drozdu by neměl nikdo z nás, a kdykoliv se objevila v televizi, vypadala, jako by si jen odskočila z přehlídkového mola. A přitom se jako jediná z ředitelů účastnila toho zásahu proti divoženkám, které se před osmi lety na protest zabarikádovaly v dole i s třemi sty kily výbušnin. „Druhá z celého oddělení?“</p>
<p>Venturová se pousmála a pak se zeptala: „No tak, není prima občas vyjít mezi lidi?“</p>
<p>Na chvíli jsem ji před sebou viděl jako tehdy, hubenou holku v teplákovce po Adamovi, které zbytek těla zatím nedorostl velikosti předních zubů. Sakra, od té doby se dostala mnohem dál než já. „Jsi tu jenom ty, ale… Je. Díky.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Místo poděkování mě příště můžeš vytáhnout ty.“</p>
<p>„Udělám to,“ slíbil jsem a v tu chvíli jsem tomu opravdu věřil.</p>
<p>Když jsem se vrátil do kanceláře, na stole ležela Soukupova zpráva. Pitva potvrdila uškrcení; poranění krku svědčilo pro to, že pachatel Vratičku napadl zezadu, že umírala dlouho, že se bránila a pachatel škrtidlo povoloval a znovu utahoval. Pokaždé se aspoň částečně nadechla, snažila se kabel strhnout. Nedokázala to. Oděrky a škrábance na krku a rukou, ale žádné bodné ani řezné rány, beze stop sexuálního napadení. Většinu toho, co víla postrádala, jí pachatel ukousl nebo vytrhl během zápasu nebo krátce po smrti. Na fotce z pitevního stolu se zdála Vratička ještě mladší. Jako většina víl neměla žádné vrozené vady, staré rány nebo jizvy po operacích. Nikdy nerodila.</p>
<p>Ještě jsme ani pořádně nezačali s Tolokněnkou, a už tu byla Vratička. A možná další.</p>
<p>Někdo mě klepl do ramene, a když jsem zvedl hlavu, stál přede mnou Herman s úsměvem a dvěma hrnky. Při pohledu na něj jsem až bolestně cítil, jak jsem po probdělé noci ztrhaný.</p>
<p>„Bytná tě vykopla, nebo co? Dneska máš mít volno, dosah nemáš.“</p>
<p>„Nemám ani bytnou a – ty mě sleduješ?“</p>
<p>„Jen když to dostanu příkazem.“ Položil přede mě hrnek a posadil se do Danina křesla. „Slyšel jsem, že jste v noci našli další mrtvolu.“</p>
<p>Napil jsem se. „Je to… větší než všechno, na čem jsme s Danou pracovali posledního půl roku.“</p>
<p>„Kde vlastně je?“ zeptal se.</p>
<p>„Doma. Oba tu sedět nemusíme. Udělej pro mě něco –“</p>
<p>„Už jsem ti donesl kafe.“</p>
<p>„Nestojí za nic.“ Posunul jsem k Hermanovi složku. „Podívej se na to kousnutí.“</p>
<p>„Na který?“</p>
<p>„Tady. Myslíš, že jsou to vílí zuby?“</p>
<p>Herman vzal fotku a zblízka se na ni zadíval. Sám jsem cítil, že to, co se mu snažím ukázat, za moc nestojí. Léto fotila nad očekávání, ale zrovna tohle se jí nepovedlo. „Nic horšího tam nemáš?“</p>
<p>„Ne. A ani slovo o zubním vzorci, jako by bylo jasné, co…“ Zavrtěl jsem hlavou. „Ale mně se to zas tak jasné nezdá.“</p>
<p>Herman hodil fotku zpátky do složky. „Ty vole, asi proto, že tohle snad někdo fotil na kalkulačku. Co si o tom myslí Danuše?“</p>
<p>Co si o tom myslí víla, která se za ni vydává? Nebo co by si o tom myslela Dana, kdyby nebyla mrtvá?</p>
<p>Když už jsem mlčel moc dlouho a divné se to zdálo i mně samotnému, Herman se zeptal: „Všechno v pohodě?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„No s Danou. Vypadá to na menší ponorku.“</p>
<p>Slyšel jsem podráždění ve vlastním hlase a věděl jsem, že ho slyší i Herman. „S Danou problémy nemáme.“</p>
<p>Herman pokrčil rameny. „Něco se ke mně doneslo.“</p>
<p>„Od koho?“</p>
<p>„Není to fuk?“</p>
<p>Zatnul jsem prsty do dlaní. „Ptal bych se, kdyby bylo?“</p>
<p>Herman pohledem uhnul. „Mně je.“</p>
<p>„A proto jsi s tím začal?“</p>
<p>„Jen jsem se zeptal, jestli jste v pořádku.“</p>
<p>Snažil jsem se ovládnout. „Jsme. Ponorku nemáme.“</p>
<p>„Fajn. Po tom, co se stalo Martinovi… není nikdo moc ve svý kůži.“</p>
<p><emphasis>A jeden z nás ve své kůži není vůbec.</emphasis> „Asi ne.“</p>
<p>„A…“ Herman k sobě natočil zprávu. „Jo, jsou to vílí zuby. Koho jinýho by byly?“</p>
<p>„Člověka.“</p>
<p>„Hodně vášnivýho.“</p>
<p>„Pamatuješ na toho Košičáka, co snědl vílu?“ připomněl jsem.</p>
<p>Herman mě chvíli pozoroval, než se uchechtl. „Šmarjápano, Varga? Ten ale jedl hlavně lidi, ne?“</p>
<p>„Nebyls tam tehdy na stáži?“</p>
<p>„Jo, ale jeho si brala kriminálka, ne Cespa. Nic ve zlým, Niko, ale jestli se chytáš tohohle, tak jsi na tom asi hodně blbě.“</p>
<p>Promnul jsem si oči. „Máš pravdu. Zapomeň na to.“</p>
<p>„Ty taky,“ řekl Herman a zvedl se ze židle. „A za to kafe promiň, je fakt hnusný.“</p>
<p>„Celkově bezvadná návštěva, někdy se stav zas.“</p>
<p>„Rád. Až zase budeš hýřit vtipem.“</p>
<p>„Hýřil jsem předevčírem a ještě pořád se z toho vzpamatovávám,“ zamumlal jsem.</p>
<p>Když Herman odešel, zhluboka jsem se nadechl. <emphasis>Něco se ke mně doneslo.</emphasis> Co, sakra, co? Kdo tu mluví o mně a Daniele, kdo si všiml, že rozhodně nejsme v pohodě? Ještě jednou jsem zatnul prsty do dlaní, pak jsem je protáhl – jako by mi ani nepatřily, měl jsem je tak ztuhlé, že když jsem se pokusil vzít prášek, spadl na zem a zakutálel se pod křeslo. Sehnul jsem se a šlápl na něj a to křupnutí jako by se rozlehlo celou místností.</p>
<p>Špatně. Všechno špatně.</p>
<p>A se mnou především. Podstatné jsem zapomínal a to, na co bylo lepší zapomenout, se mi vracelo ve dne v noci a to jsem si nemohl dovolit. Mrkl jsem na hodinky – dost času před vyzvednutím <emphasis>Kellerové</emphasis> a návštěvou Bastarda. Seběhl jsem po schodech do druhého suterénu a klepl na Syslovu kancelář. Stálo na ní jen <emphasis>archiv</emphasis> a já neměl tušení, jestli se ten kluk Sysel jmenuje, nebo se mu tak říká, protože jako sysel vypadá. Pracoval jen o víkendech a po prvním setkání s ním si většina lidí rozmyslela, jestli nepočkat do pondělí; Herman tvrdil, že je tu v rámci povinného zaměstnávání postižených, Dana zase, že má prostě svoje tempo. Mně bylo jedno, jak pomalý je, neměl jsem ho rád, protože byl z děcáku. Velká pravděpodobnost, že ho porodila víla.</p>
<p>„Nazdar,“ pozdravil jsem. „Chtěl bych složku jednoho případu.“</p>
<p>„Dobré odpoledne.“ Sysel se zvedl, shodil si pero i blok, a když se pro ně skláněl, praštil se hlavou do desky stolu, usmívat se ale nepřestal. Komik. „Znáte číslo?“</p>
<p>„Ne.“ Sloužil jsem deset let, ta složka tu byla celou dobu a já se na ni nikdy nepodíval. „Je to vražda ženy z dvacátého dubna šedesát. Pachatelka zastřelená na místě činu.“</p>
<p>„Tak staré případy tu nemáme.“</p>
<p>„Já vím, jsou v centrálním archivu. Ale necháváme si kopie.“</p>
<p>„Moment.“ Sysel se přesunul ke kartotéce, otevřel zásuvku a chvíli v ní listoval. Pak se ohlédl. „Pachatelka je mrtvá?“</p>
<p>Kývl jsem.</p>
<p>Znovu prošel obsah zásuvky, tentokrát pomaleji, pak ji zavřel a přesunul se ke druhé. Lístky se tentokrát probíral o něco déle, než se ke mně trochu rozpačitě otočil. „Vražda Marie Stolbenkové?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Aha. Mám ji tu špatně založenou… To se občas stane.“</p>
<p>„Jak špatně?“</p>
<p>„V odložených případech. Vydržte, prosím.“</p>
<p>Otevřel dveře na druhé straně místnosti a vzdálené hučení ventilace zesílilo. Díval jsem se, jak odchází do části se staršími případy. Došel skoro na konec, zastavil se, zabral a roztočil kolo na jedné z pojízdných polic, vklouzl do vzniklé uličky. Čekal jsem dlouho, než jsem ho znovu uviděl s šanonem v náručí. Než za sebou zase zavřel, v kanceláři se stačilo ochladit. Uvědomil jsem si, že mi naskočila husí kůže, nejspíš za to ale nemohla jen klimatizace.</p>
<p>Položil šanon na desku stolu, rozvázal provázek, opatrně rozřízl a sundal papír. I když to bylo jen dvacet pět let, skoro jsem čekal, že se mu rozpadne pod rukama. Pak šanon otevřel a podle obsahu na desce našel složku s případem z dvacátého dubna. „Je tu jenom tohle.“</p>
<p><emphasis>Tohle</emphasis> představovalo dva listy papíru.</p>
<p>Mámu mi zabila víla, polovinu nocí jsem se budil s křikem jen proto, že jsem nedokázal zapomenout na zvuk, když jí lámala prsty, všechno, co jsem dělal, stálo a padalo s tím dnem ve skladu, <emphasis>nebo jsem tím aspoň všechno obhajoval</emphasis>, jak si možná myslela Dana… a nakonec z toho zbyly dva listy papíru. Ještě nikdy jsem necítil takové prázdno.</p>
<p>„Hm… Vypadá to, že to mám založené správně,“ poznamenal Sysel.</p>
<p>„Je možné, že má u sebe někdo zbytek?“</p>
<p>„O tom by tu musel být záznam. I když… Je to staré, třeba to tehdy trochu odbyli nebo se to ztratilo při tom posledním stěhování. Kdybyste viděl, v jakém stavu jsem archiv přebíral… některé kopie tu chybí úplně.</p>
<p>„Vezmu si to nahoru,“ rozhodl jsem se.</p>
<p>„Samozřejmě, budu potřebovat jenom podpis.“</p>
<p>Celá léta mě od té zprávy dělilo jen pár pater, ale nikdy mě nenapadlo si ji vzít. Nepotřeboval a možná jsem se ani nechtěl dívat, jak si ten den ve skladu pamatovali druzí, stačila mi vlastní vzpomínka.</p>
<p>Jenže…</p>
<p><emphasis>Jenže, sakra!</emphasis></p>
<p>Nevím, co jsem čekal. Že máminu smrt uvidím dospělýma očima a pochopím, co jsem tehdy chápat nemohl. Místo toho jsem najednou nechápal nic. Zvedl jsem sluchátko a vytočil tátovo číslo. Drnčení číselníku, který se pomalu vracel zpátky, se mi zdálo mnohem hlasitější než obvykle.</p>
<p>„Stolbenko,“ představil se.</p>
<p>Já ani nepozdravil. „<emphasis>Tvrdils, žes ji zabil.</emphasis>“</p>
<p>Táta se na druhém konci přerývaně nadechl, ale neřekl nic.</p>
<p>Sevřel jsem sluchátko o něco víc. „Celý můj život jsi mi tvrdil, žes ji zabil!“</p>
<p>Táta chvíli mlčel a pak najednou řekl, klidně a věcně: „Myslel jsem, že to tak bude lepší. A bylo.“</p>
<p>„Lepší?! Lhal jsi mi!“</p>
<p>„Bylo ti šest, Dominiku. Nechtěl jsem, aby ses bál vyjít z pokoje, protože by –“</p>
<p>„Lhal jsi mi, do prdele, pětadvacet let!“</p>
<p>„Pro tvoje dobro. Abys mohl to, co se stalo, nechat za sebou.“</p>
<p>„Jak bych to mohl –“</p>
<p>„O něco snáz, kdybys věřil, že je ta víla mrtvá.“</p>
<p>„O něco snáz?“ zopakoval jsem. Nad spánkem mi začala tepat známá bolest. „Každou noc… skoro každou noc se mi o ní zdálo…“</p>
<p>„Spal bys líp, kdybys věděl, že jsme ji nikdy nechytili?“</p>
<p>Otevřel jsem zásuvku, naslepo do ní sáhl a nahmatal prášky. Tentokrát mi na zem spadla celá krabička. Už dlouho jsme s tátou nemluvili o tom, co se stalo, a vzato kolem a kolem jsme o tom skutečně nemluvili nikdy. „Věděl jsi, že je naživu. Když jsem ti říkal, že jsem ji viděl… věděl jsi to.“</p>
<p>„Nevěděl jsem, jestli žije, jen že by mohla žít. To, že by pořád používala Mariinu tvář, si nemyslím tak jako tak. Dominiku…“ Táta si povzdechl. „Nebudu prosit, abys mi odpustil. Udělal jsem to, co jsem považoval za nejlepší. A zdálo se mi, že ti to pomohlo… to, že je mrtvá… aspoň trochu. Jak jsi rostl, nebylo proč to měnit.“</p>
<p>Nevěděl jsem, co říct. Vlastně jsem ani nevěděl, jestli se zlobím, protože mi lhal, nebo proto, že mě připravil o spoustu let, během kterých jsem tu vílu mohl najít a zabít.</p>
<p>Jako by pochopil, na co myslím. „A co bys dělal, kdybys to věděl? Strávil bys život jejím hledáním?“</p>
<p>„A kdyby? Měl bych na to právo. Vzal jsi mi ho.“</p>
<p>„Abych ti pomohl žít.“</p>
<p>„To není omluva.“</p>
<p>„Já se neomlouvám. Tehdy jsem se rozhodl a za tím rozhodnutím si stojím. Jestli bylo špatné, následky si ponesu.“</p>
<p>Ušklíbl jsem se. „To je tak strašně <emphasis>férové</emphasis>.“</p>
<p>„Tak zkus být spravedlivý i ty,“ řekl táta. „Myslíš si, žes ji viděl. Když jsme spolu mluvili, vypadal jsi hrozně. I Pavel si toho všiml. To je přesně to, co jsem nechtěl.“</p>
<p>Vší silou jsem zabouchl zásuvku a dlouze se nadechl nosem. Nechápal jsem, jak to, že jsem se to nikdy nedozvěděl. Že jsem na to nenarazil, že se nikdo nezmínil. Ani Bastard… tolikrát jsem s ním mluvil, ne jako syn jeho kamaráda, ale jako vyšetřoval. Ani jedno zasrané slovo! Ale jak vypadám, toho si všiml. A někdy během dnešního dopoledne to nezapomněl prásknout tátovi. „Díky za starost, vám oběma.“</p>
<p>„Dominiku –“</p>
<p>„Ozvu se ti. Až ji najdu.“</p>
<p>Zavěsil jsem dřív, než mi to mohl začít rozmlouvat.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>11.</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Seděl jsem za stolem a pokoušel se vzpomenout na všechno, co se toho dne stalo. Věděl jsem, že mi máma slíbila autodráhu k narozeninám, které jsem měl mít v sobotu. Věděl jsem, že jsme šli ruku v ruce do obchodu, tou špinavou ulicí, kterou jsme nikdy předtím nešli. Věděl jsem… Ale jako by jen proto, že mi to někdo řekl, jako by se to nestalo mně, jako by se to nestalo vůbec. Nedokázal jsem si vybavit, proč jsme šli do toho skladu, ani jestli tam ta víla už čekala, dokonce ani to, jestli byla sama. Když jsem se o to snažil, hlava mě rozbolela víc a já si začal představovat, jak se víla sklání nad mámou a jeden po druhém jí okusuje prsty, ale na té vzpomínce bylo něco falešného, jako na pohřbu s otevřenou rakví, ve které leží až moc dokonalý nebožtík. Věděl jsem, ale nepamatoval si.</p>
<p>Schoval jsem dva listy do zásuvky, vzal si Tolokněnčinu složku, zvedl se a vyrazil domů.</p>
<p>Když jsem pak odemkl a prošel předsíní, Léto seděla na zemi pod oknem a četla si knihu, jednu z těch, které jsem kdysi koupil, protože jsem potřeboval něco, co by zaplnilo prázdnotu mého bytu, když už to nedokázalo zaplnit prázdnotu mého života. <emphasis>Paráda.</emphasis> Přesně takhle mě vnímal táta.</p>
<p>Došel jsem k víle a okno zavřel. „Nemůžeme si dovolit, aby tě tu někdo viděl.“</p>
<p>„Tohle je podkrovní byt,“ připomněla Léto.</p>
<p>„<emphasis>Můj</emphasis> byt.“ Sáhl jsem do kabátu a z každé kapsy vyndal jednu krevní konzervu. „Něco jsem ti donesl.“</p>
<p>Vstala a odložila rozečtenou knihu. „A já ti udělala něco k jídlu.“</p>
<p>„Nebudu to jíst.“</p>
<p>„Je to –“</p>
<p>„Úplně jedno,“ přerušil jsem ji. „Hoď to do koše, nebo to tam hodím sám. A obleč se, čeká nás Bastard.“</p>
<p>„Bastard?“</p>
<p>„Jo. Sakra, Kučera. Bastarde mu říct nesmíš, rozumíš?“</p>
<p>„Nejsem hloupá. Ale prvně se najím.“ Zkoumavě se na mě podívala. „I ty bys měl. Prospělo by ti to.“</p>
<p>„Máš výjimečně strmou křivku lidskosti. Ještě před pár dny jsi mě chtěla zabít.“</p>
<p>„Ne, nechtěla. Ale ty mě ano – a teď mi nosíš krev.“</p>
<p>Sundal jsem si kabát a odešel do ložnice. Tam jsem se natáhl na postel, ruce si založil pod hlavou a zadíval se do stropu, rozhodnutý počkat, dokud Léto s krví neskončí. Probral mě lehký stisk na rameni. Oslepeně jsem zvedl hlavu.</p>
<p>Stála přede mnou Daniela. „Usnul jsi.“</p>
<p>„Dano? Co tu…“</p>
<p>Ještě jsem se ani nezeptal a už mi to docházelo, pomalu, jak se vzpomínka na posledních pár dní prodírala únavou a léky, co jsem od rána spolykal. Spal jsem necelou hodinu, než mě Léto už v podobě Kellerové vzbudila, a cítil se snad ještě mizerněji. Nebolela mě jen hlava, bolelo mě všechno, jako by mě někdo kost za kostí rozlámal. Doufal jsem, že Bastard odpolednem myslel i pátou, a současně jsem doufal, že už ho na ředitelství nenajdeme, nakonec, byla neděle a on měl snad sakra i osobní život.</p>
<p>Zastavili jsme před budovou ředitelství. Svého času v ní sídlilo městské policejní ředitelství, ale k Centrále se se svou puristickou fasádou a kovovými mřížemi kolem skleněných dveří hodilo skvěle. Na pohled civilní vzhled rušily jen sochy víl a lidí na sloupech mezi oběma vstupy. Na soklu vedle nich byl z každé strany státní znak. Celé to bylo jednoduché, strohé a šedé.</p>
<p>„Nemluv, ano?“ připomněl jsem <emphasis>Kellerové</emphasis>.</p>
<p>„Nebudu.“</p>
<p>„Myslím to vážně. Jestli něco plácneš před Bastardem… skončíme oba hodně blbě.“</p>
<p>„Před Kučerou,“ opravila mě snaživě.</p>
<p>Na vrátnici sloužili dva muži v uniformách s červeným véčkem, ačkoliv <emphasis>sloužili</emphasis> nebylo úplně to správné slovo. Starší se nad křížovkou škrábal ve vousech, mladší zíval.</p>
<p>„Dobré odpoledne,“ pozdravil jsem a ukázal průkaz. <emphasis>Kellerová</emphasis> mě napodobila.</p>
<p>Starší zvedl hlavu. „Dobré odpoledne, inspektore.“</p>
<p>„No nazdar.“ V mladším jsem poznal Davida Mládka – před lety, ještě předtím než nastoupila Dana, u nás chvíli dělal asistenta. Ani jsem nevěděl, že skončil na ředitelství. Zapsal nás a kývl na mě. „To je doba, co? Jak se máš?“</p>
<p>„Skvěle,“ odtušil jsem.</p>
<p>Pokud se mu na tom s mým uštvaným výrazem a červenýma očima něco nezdálo, nechal si to pro sebe. „A všechno při starým, jo?“</p>
<p>„Pár lidí odešlo, pár nových přišlo.“ Schoval jsem pouzdro s průkazem a ukázal na turniket, který uzavíral chodbu. „Co je to?“</p>
<p>Starší odložil noviny a sundal si brýle. „Vy jste tu od jara nebyli?“</p>
<p>„Seznamte se s naším novým snímačem. Zatím v testovacím provozu, ale jestli se osvědčí, budete ho mít do konce roku i u vás.“</p>
<p>Po zádech mi přeběhl mráz. Nemusel jsem se ptát – už se mi vybavovalo, jak o tom mluvil Pokorný, nemohl se dočkat a tvrdil, že je to další krok k větší bezpečnosti v zemi –, ale stejně jsem se zeptal: „Snímač čeho?“</p>
<p>Mládek se uchechtl. „Vzpomínám si, jak mě štvalo, že u vás nikdo nečte oběžníky.“</p>
<p>Starší se zvedl, vyklonil a ukázal k turniketu. „Vidíte támhle, jak to svítí? Strčte tam prst a nelekněte se, trochu to píchne.“</p>
<p>Zůstali jsme s <emphasis>Kellerovou</emphasis> stát. Ani jeden z nás nevypadal, že by se chystal někam strkat prst.</p>
<p>„Pokrok, co?“ řekl jsem a horečnatě uvažoval, co dál. Věděl jsem, že mají jít snímače do testovacího provozu, a možná jsem věděl i to, že se mají testovat tady, ale neměl jsem ani ponětí, že už tu budou. Technologie snímání a rozboru krve byla nová a nespolehlivá, a pokud jsem to chápal správně, nebyla ani moc příjemná. Kapitán mluvil o stížnostech z Varšavy, kde se snažili systém zavést už loni, víc jsem si ale nevybavoval. Mohli jsme se otočit a odejít. Mohli jsme? Říct, že jsme na něco zapomněli, nebo že se vrátíme za chvíli, a pak nazdar. Bylo by to hloupé a bylo by to nápadné, ale Léto by si nemusela nechat odebrat krev. Jenže i kdyby se to těm dvěma podezřelé nezdálo, Bastard… Bastard by se ptal, proč jsme nepřišli.</p>
<p>„To teda,“ souhlasil Mládek. „I když mezi náma… ten testovací provoz je za trest.“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„No, neměli bysme vás pustit dál, dokud nebudeme mít výsledek. Jasně, trvá to pár minut, aspoň pokud se to nezasekne, ale představ si, že tu bude najednou víc lidí. Nikomu se nebude chtít tu hodinu stepovat. Takže nečekáme a případný problémy řešíme ad hoc. Není to podle pravidel, ale ono na to taky není úplně spoleh. Jakože na to zatím není spoleh skoro vůbec… Navíc nám nikdo neřek, co dělat, když to někomu nepípne. Poslat ho znova, nebo ho rovnou odvést? První měsíc to mělo šílenou chybovost, skoro každej z nás byl podle toho víla. Já dokonce třikrát za sebou.“</p>
<p>„To je dost na nic.“</p>
<p>„Je, ale na druhou stranu, právě proto to tu je. Až se to vychytá, a jestli to jednou bude aspoň trochu rychlejší, bude to k nezaplacení.“</p>
<p>„Já nevím,“ zamumlal jsem. „Kolik víl už se vám tu pokusilo projít? Takových pět za posledních deset let?“</p>
<p>„Tak dlouho tu nejsem.“</p>
<p>„Pět?“ zopakoval starší muž s úšklebkem. „Ani to ne.“</p>
<p>„Jak to vlastně funguje?“ promluvila <emphasis>Kellerová</emphasis> poprvé. „Máte tu nějakou databázi, se kterou ten odběr porovnáváte, nebo…?“</p>
<p>„Žádnou krev tu neskladujem, jestli se ptáte na tohle. Na základě rychlýho rozboru to rozpoznává druh.“ Mládek se uchechtl. „Teda, až na to, že ten rozbor není rychlej a že to má tak padesátiprocentní úspěšnost.“</p>
<p>Dobře, takže i kdyby to přečetlo Léto, pravděpodobně by to ještě neznamenalo, že ji odhalí. Pravděpodobně. Došel jsem k turniketu a zadíval se na schránku s bíle podsvíceným otvorem. Kdyby mi za zády nestála víla, měl bych asi úplně jiné pocity. Hrdost na to, co lidi dokázali, i když jasně, zatím jen s padesátiprocentní úspěšností. Vztek nad tím, jak daleko bychom mohli být a co všechno jsme dávno mohli mít, kdybychom nemuseli věnovat čas a sílu řešení potíží s vílami. Rychlejší auta, spolehlivější zbraně, stroje, které jsem si asi ani neuměl představit. Místo toho jsme tu měli tenhle debilní snímač.</p>
<p>Najednou jsem si vzpomněl na Pokorného, když mluvil o tendencích rozvolnit Vraňák. Měla tahle věc Centrále pomoct? Nemohla jí naopak uškodit?</p>
<p>Ukázal jsem na schránku. „Tady?“</p>
<p>„Jo.“ Na stole za Mládkem zazvonil telefon, a tak se otočil a sáhl po sluchátku.</p>
<p>„A čekat nemusíte,“ zabručel starší, nasadil si brýle a znovu se sklonil ke křížovce, „kdyby to vyhodilo nesmysl, zkusíme to ještě jednou, až budete odcházet.“</p>
<p>Obrátil jsem se a natáhl ruku. „Kellerová.“</p>
<p>Stála krok za mnou, dívala se na mě, v očích ten temně zelený stín, který v nich být neměl. Váhala. Bála se. Potápěla nás. Prudce jsem ji popadl za zápěstí a přitiskl jí ruku ke snímači, dost blízko na to, aby zavadila o odběrnou plochu, dost daleko na to, aby jí to krev odebrat nemohlo. Ucukla o něco dřív, než jsem v bříšku ukazováčku ucítil štípnutí, a krátce vyjekla.</p>
<p>Starší zvedl hlavu od křížovky. „Zas taková hrůza to není.“</p>
<p><emphasis>Jo? No, tak si zkus na ředitelství propašovat vílu sám, ty blbečku!</emphasis></p>
<p>„Běž,“ pobídl jsem <emphasis>Kellerovou</emphasis>.</p>
<p>Poslechla a prošla. Znovu jsem přiložil prst ke snímači, nové štípnutí, potom jsem prošel i já.</p>
<p>Mládek se po mně se sluchátkem zaklíněným pod bradou otočil. „Zatím se měj.“</p>
<p>„Ty taky.“</p>
<p>Teprve když jsme vyšli po schodech do patra a ujistili se, že jsme sami, opřel jsem se rukama o stěnu, sklonil hlavu a zhluboka, trhaně jsem se nadechl. Tu chvíli na vzpamatování jsem potřeboval.</p>
<p>„Mohli to poznat,“ zašeptala <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Cítil jsem, jak mi v čele začíná tepat bolestí. „To mohli.“</p>
<p>„Mohli –“</p>
<p>„Já vím<emphasis>.</emphasis> Vím, co všechno se mohlo stát. Ale nestalo.“ Chvíli jsme stáli, pak jsem se narovnal. „Teď už… mlč a buď opatrná. Hodně opatrná.“</p>
<p>Bastard měl kancelář v posledním patře, na konci chodby za prosklenými dveřmi. Když jsme se představili dívce v tmavě modrých dederonových šatech, vstala od stolu a zaklepala na kancelář. Pak vklouzla dovnitř a za pootevřenými dveřmi s Bastardem chvíli mluvila, aby nám nakonec oznámila, že můžeme dál.</p>
<p>I když nebylo pozdě, ani jsem si neuvědomil, jaké je venku šero. Bastard měl rozsvícenou jen stolní lampu, takže i v kanceláři panovalo přítmí. Ze vzdálených koutů místnosti se mi začalo slévat v jednu velkou skvrnu před pravým okem a já věděl, že i bolest, která se tak ohlašovala, bude velká.</p>
<p>Bastard vstal od masivního stolu – s laciným sektorovým nábytkem na našem oddělení jsme si o něčem takovém mohli nechat jen zdát – navzdory tomu, že i on strávil část noci prací a na místě činu, s úsměvem. Podíval se na mě, potom na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. „Nabídla vám Irena něco k pití?“</p>
<p>„Já nic nechci, děkuju.“</p>
<p>„Vážně ne? Irena umí výbornou brazilskou kávu.“</p>
<p>„Snad sklenici vody,“ požádala <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>„Sedněte si.“ Bastard kolem nás prošel ke dveřím, otevřel je a zavolal do chodby: „Doneste nám vodu a tři kávy, buďte tak hodná.“</p>
<p>Využil jsem Bastardovy nepřítomnosti, na chvíli zavřel oči a palcem a ukazováčkem si stiskl kořen nosu.</p>
<p>„Je ti dobře?“ zašeptala <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Nepatrně jsem pohnul hlavou, ale neřekl nic. Tepání nad obočím se měnilo přesně v to, co jsem nenáviděl. Z představy, jak mučivá bolest to bude a jak dlouho bude trvat, než ji zastavím, mě začalo bolet i břicho. Možná jsem měl poslechnout Léto a najíst se.</p>
<p>„Co je s tebou?“ zeptal se Bastard. Ani jsem si nevšiml, kdy se posadil zpátky.</p>
<p>„Pardon. Jsem jen unavený.“</p>
<p>„Chápu. Den Pospolitosti, nedostatek lidí… Ale během týdne by měla nastoupit posila, snad vám to aspoň trochu uleví.“</p>
<p>„Snad.“ Odkašlal jsem si. „Řeknete nám něco bližšího ke včerejší noci?“</p>
<p>„Pokusím se, ale moc toho nebude.“</p>
<p>Popsal nám, jak se vracel do Kníniček, v duchu probíral strukturální změny na pražském oddělení a zastavil, aby si je poznamenal. „Za posledních čtrnáct dní jsem toho měl až po sem. Co jsem si nenapsal, to jsem si nepamatoval, a tohle jsem zapomenout nechtěl.“</p>
<p><emphasis>Zrovna</emphasis> <emphasis>ty</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>máš</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>co</emphasis> <emphasis>stěžovat,</emphasis> pomyslel jsem si hořce, <emphasis>jsi</emphasis> <emphasis>o</emphasis> <emphasis>rok</emphasis> <emphasis>starší</emphasis> <emphasis>než</emphasis> <emphasis>táta</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>vypadáš</emphasis> <emphasis>líp</emphasis> <emphasis>než</emphasis> <emphasis>já.</emphasis></p>
<p>Když zastavoval poblíž parku, narazil na ni. V první chvíli myslel, že si tam správce něco odložil, pak po tom sklouzla světla a bum, Bastard v plné kráse uviděl, co z žínky zbylo.</p>
<p>„Za chvíli kolem projížděli kluci od policie.“ Bastard se pousmál. „Než jsem nastoupil sem, taky jsem sloužil v Kníničkách. Za úřadem jsme stávali často. Akce Jehla.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se po mně tázavě podívala.</p>
<p>„Zašívárna,“ zamumlal jsem s hlavou skloněnou k bloku. Bolela mě čím dál víc. „Nevšiml jste si něčeho, co by nám mohlo pomoct?“</p>
<p>„Ničeho, čeho byste si nevšimli sami.“ Bastard si olízl rty. „Prý nebyla první.“</p>
<p>Stručně jsem Bastardovi popsal to, co mu už asi řekl kapitán – jak jsme na břehu Svratky našli Tolokněnku. <emphasis>Kellerová</emphasis> poslouchala a bohudíky neřekla ani slovo. Pak zaklepala a vešla Bastardova sekretářka a položila před nás tác s vodou a šálky <emphasis>výborné brazilské kávy</emphasis>, kterou se nechystal pít ani jeden z nás. Ještě se nestihla ani narovnat a <emphasis>Kellerová</emphasis> už popadla sklenici vody a dvěma lačnými doušky ji vypila.</p>
<p>Bastard si opřel bradu o propletené prsty. Na zdi za jeho zády bylo ozdobným písmem vyvedené heslo Centrály. Za pár dní ho bude Pospolitost plná. „Podle vás spolu ty dva případy souvisí?“</p>
<p>„Ještě jsem se nesetkal s tím, aby víla takovým způsobem napadla jinou vílu.“</p>
<p>„Ta brutalita byla mimořádná, to ano.“</p>
<p>„V obou případech.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Zatím nevím, jak spolu souvisí, ale nedokážu si představit, že by mohly nesouviset.“</p>
<p>„Původ, zaměstnání, minulé prohřešky?“</p>
<p>„Vypadá to, že neměly nic společného. Ale o té druhé toho zatím víme málo. Až zjistíme víc, spojení se možná objeví.“</p>
<p>„Dobře. Podstatná věc – jak pravděpodobné podle vás je, že pachatel zaútočí znovu?“</p>
<p>„Pravděpodobné,“ řekla <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>V kanceláři bylo čím dál větší šero. Promnul jsem si pravé oko. „Poměrně pravděpodobné.“</p>
<p>Bastard kývl, jako by to čekal. „A jak pravděpodobné je, že zaútočí na člověka?“</p>
<p>Jako bych zaslechl, jak se <emphasis>Kellerová</emphasis> vedle mě nadechuje. Pak si jen odkašlala.</p>
<p>Kdyby byl člověk něčeho takového schopný, napadlo by mě, že hledáme misionářského vraha. Někoho, kdo nenávidí víly a chce jim provést to samé, co ony provádějí lidem. To, co dělá, pokládá za správné, vinu necítí. Pokud vílu pokouše, tak jen proto, aby i z ní udělal maso. Jenomže… Cokoliv si Léto myslela, Bastard uvažoval rozumně, <emphasis>musela</emphasis> to provést víla. A jak pravděpodobné je, že by víla, která takhle krutě útočí na jiné víly, napadla i člověka? Kdybych řekl, že málo… záleželo by Bastardovi ještě na tom, abychom ji našli? A proč by na tom vlastně mělo záležet mně? Jestli šlo o vílu, která zabíjela víly, mohl jsem jí jen držet palce. A i kdyby měla pravdu Léto a my hledali člověka, umíraly víly, komu to vadilo? Komu…</p>
<p>Vzpomněl jsem si, jak jsem stál před Léto v jejím bytě, díval se do ústí hlavně Daniny pistole a opakoval: „Počkej, sakra, počkej.“</p>
<p>„Dominiku?“ oslovil mě Bastard.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> najednou vstala a zastrčila si vlasy za ucho. Ruka se jí trochu chvěla, ale aspoň nezapomněla na prsty. „Omluvíte mě na chvíli?“</p>
<p>Bastard kývl. „Samozřejmě.“</p>
<p>„Co je ti?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Nic,“ řekla samozřejmě, protože jsem přece nemohl čekat, že mi připomene suché vlasy, takže ani nevím, proč jsem se ptal.</p>
<p>Proměna ji unavovala, sama mi to řekla, a já jsem na to úplně zapomněl a vzal ji sem, ke snímači, ze kterého pot polil i mě, a do kanceláře chlapa, který měl s vílami víc zkušeností než celé naše oddělení dohromady. Tolik k tomu, že když si ji nechám o něco déle, mohl bych si pomoct k povýšení. Leda tak do basy.</p>
<p>Povolil jsem si límeček, ale vzduchu v kanceláři jako by ubylo.</p>
<p>„Dominiku,“ připomněl se mi Bastard.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Ptal jsem se, jak pravděpodobné je, že ta víla napadne člověka?“</p>
<p>Uvědomil jsem si, že mě hlava bolí tak, jako by mě někdo popadl za vlasy a pokusil se mi ji stáhnout z kůže. „Myslím, že je to možné.“</p>
<p>Bastard zvedl obočí.</p>
<p>„Kdyby… si víly vyřizovaly účty, nenechaly by za sebou tohle, nenechaly by za sebou nic, co bychom mohli najít. Kdyby to souviselo s nábřežím… s obchodem…“ <emphasis>Soustřeď se</emphasis>, napomenul jsem se, ale dál čekal, kdy uslyším křičet Bastardovu hezoučkou sekretářku, jak v chodbě narazila na Léto, která už nedokázala udržet lidskou podobu. „Pokud by to byla zpráva, postaraly by se, aby ji našel ten, komu byla určená, a to jsme určitě nebyli my. Starou a… Bílou podle mě zabil někdo, kdo chtěl zabít… a bylo mu jedno koho. Možná už zabil i člověka, jen jsme z něho nic nenašli.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho.</p>
<p>„<emphasis>Nerovni</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>rodíme,</emphasis> <emphasis>rovni</emphasis> <emphasis>umíráme</emphasis>,“ řekl Bastard potom. Pokoušel jsem se nedat najevo, že ho přes tepavou bolest ve spáncích skoro nevnímám. „Lidi si myslí, že jsme to my, kdo má navrch. Nejsme a nikdy jsme nebyli. Vranův zákon jen zvýšil naši šanci přežít, ale nic víc. Nejsme stvořeni k tomu, abychom vládli, to ony. Je dobře, že si to lidi neuvědomují. Je dobře, že si to neuvědomují víly.“</p>
<p><emphasis>Léto si to uvědomuje,</emphasis> namítl jsem v duchu. <emphasis>Tahle zem patří mně, i když by měla patřit jí, sama mi to říkala.</emphasis></p>
<p>Bastard asi pokračoval, ale já měl problémy i s tím málem. Dokázal jsem myslet jen na prášky, které jsem nechal v zásuvce stolu, a na rusalku, která se strašně dlouho nevracela.</p>
<p>„– sílu ani čáry, o kterých skoro nic nevíme. Máme jeden jediný zákon a odhodlání. Přitom by bylo všechno snazší… jen kdybychom se jim mohli vyrovnat.“</p>
<p>„Bylo.“ Představil jsem si Léto, jak zuby trhá krevní konzervu. „Ale jakou cenu za to platí ony?“</p>
<p>Bastard si promnul masité rty. „Velkou, Dominiku, samozřejmě že velkou. Za velké věci se neplatí málo a já si neumím představit nic většího než přežití druhu. Ty ano?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Ta nešťastná událost v Maďarsku Centrále uškodila. Pokud jsou ty víly mrtvé, je to samozřejmě špatně, ale… spousta lidí nechápe, že to, co máme, musíme chránit všemi prostředky, aby to měly i naše děti, naši vnuci. Když tu cenu zaplatíme my, oni už muset nebudou. Když ji nezaplatíme, jednou možná nebude co chránit.“ Asi jsem nevypadal dost přesvědčeně; Bastard sklouzl dlaní po desce stolu, jako by se z ní to téma rozhodl smést. „Tak jako tak si nemůžeme dovolit napadení člověka. Kdyby se pak dostalo ven, že jsme ho mohli předvídat, ale neudělali dost, abychom mu zabránili… Jak říkám, tohle pro Centrálu není dobrá doba, Dominiku.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Tak co kdybyste k sobě někoho přibrali? Mituru s Hermanem? Jsou schopní.“</p>
<p><emphasis>Víc lidí, před kterýma bude muset Léto předstírat Kellerovou.</emphasis> „Myslím, že to zatím zvládáme, pane.“</p>
<p>Bastard dlouho mlčel, než nakonec kývl. „A jak zvládáte tu ztrátu?“</p>
<p>Košile se mi začínala lepit na ztuhlá záda. „Ztrátu?“</p>
<p>„Martina Sabera.“</p>
<p>„Jak se dá. Případy jsme si rozdělili podle –“</p>
<p>„Neptal jsem se, jak zvládáte víc práce.“ Bastard se měkce usmál. „A myslím, že to víš.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho.</p>
<p>Pak jsem řekl: „Když někdo z oddělení umře, člověku to připomene vlastní smrtelnost. Uvědomí si, co by se mohlo stát ne Molnárovi z kanclu naproti… ale jemu. Je to jako… Přece to znáte.“</p>
<p>„Pro tebe je to ale možná těžší.“</p>
<p>Chápal jsem, co mi naznačuje, ale pokusil jsem se ho zastavit. Neměl jsem sílu na další vzpomínky. „Skoro jsem ho neznal.“</p>
<p>Bastard se pousmál, trochu shovívavě, než se ke mně naklonil. Ucítil jsem z něho silnou vůni – doutníky a olej na čištění zbraní. „Minulost nezměníme. Je to škoda, někdy bych… Ale máme štěstí, že děláme to, co děláme. Společně tvoříme budoucnost. Lepší budoucnost pro všechny, kdo přijdou po nás. Díky nám to budou lidi, Dominiku. Já vím… vím, jak to zní, ale myslím to vážně. <emphasis>Věřím tomu</emphasis>.“</p>
<p>Nejspíš čekal, že řeknu to samé. Nemohl jsem. Jazyk jsem měl ochablý, jako by mi ho někdo jen tak položil mezi zuby, div mi nevypadl na zem. Hlava mě bolela tak hrozně, že jsem nevěděl, jestli vůbec něčemu věřím.</p>
<p>„Kdybychom s tím začali dřív, kdyby s tím začali ti před námi, spousta věcí by dneska byla jinak. Spousta lidí by byla naživu.“</p>
<p><emphasis>Moje máma.</emphasis></p>
<p>Ozvalo se zaklepání a do kanceláře se vrátila <emphasis>Kellerová</emphasis>, vlasy sčesané z čela, tváře zčervenalé. Vypadala mnohem líp. „Promiňte, myslím, že se mění tlak. Potřebovala jsem chvíli na vzduch…“</p>
<p>Bastard se na ni s úsměvem podíval, potom se dlouze nadechl, jako by chtěl změnu tlaku zhodnotit sám. „Měla jste si dát tu kávu, pomohla by. No, asi už jsme skončili, že? Dominiku?“</p>
<p>S námahou jsem vstal. „Skončili.“</p>
<p>„Výborně. Rád bych byl o tom případu i nadále informovaný.“</p>
<p>„Kapitán Sovák –“</p>
<p>„… mě informovat bude, já vím, ale ocením i zprávy od vás. Ostatně… rád uslyším, jak se ti vede, Dominiku. Málo se vídáme. Myslím, že je to škoda.“</p>
<p>Málem jsem zapomněl, že to byl on, kdo tátovi poctivě nahlásil, jak blbě jsem v noci vypadal.</p>
<p>Bastard nás vyprovodil ke dveřím. Výbornou brazilskou kávu jsme na stole nechali nedotčenou.</p>
</section>
<section>
<p><strong>12.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Při odchodu už jsme snímačem procházet nemuseli. Nedokázal jsem si představit, že bychom ten malý podvod zopakovali a nikdo by si ho nevšiml. Mládek nám ukázal dva zvednuté palce. Tentokrát se snímač nespletl.</p>
<p>Cestou k autu se <emphasis>Kellerová</emphasis> omluvila: „Promiň, že jsem odešla.“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. „Kdybych mohl, vypadl bych taky.“</p>
<p>„Vážně jsem potřebovala na vzduch. Něco tam strašně smrdělo.“</p>
<p>„Olej na zbraně a kordit. Taky jsem to cítil. Rozhodně bylo lepší zmizet než proměnit se před Bastardem.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> si uhladila vlhké vlasy. „Jaký z toho máš pocit?“</p>
<p>„Rozporuplný.“ A po malém zaváhání: „Ty?“</p>
<p>„Z toho člověka špatný.“</p>
<p>„Říká se mu Bastard, tak co bys chtěla?“</p>
<p>„Nepřetrhne se, aby našel vraha víl.“</p>
<p>„Kvůli tomu by se přetrhl málokdo.“</p>
<p>A aby mi připomněl, že Tolokněnka s Vratičkou jen dostaly, co si zasloužily, zmínil Sabera. A i toho jen proto, abych nezapomněl, co se stalo mámě. Co nám provedla víla, možná víla jako byla Vratička… Promnul jsem si čelo, prsty ledové a ztuhlé. Nemohl jsem si dovolit, aby mě to takhle pronásledovalo, aby mě to ochromovalo. Dost na tom, že to dělal Danin hlas a prášky.</p>
<p>„Zajedeme na nábřeží,“ rozhodl jsem.</p>
<p>„Do Čebínky?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Netuším jak, ale <emphasis>Kellerová</emphasis> pochopila a zadívala se na mě přes střechu auta. „Je to rozumné?“</p>
<p>„Nevím. A je mi to jedno.“ Potřeboval jsem se tam podívat. Dokud jsem to dokázal.</p>
<p>S blížícím se večerem nábřeží ožívalo. I když se neděle ani zdaleka nemohla rovnat pátku a některé podniky ještě neotevřely. Špína byla uklizená, ulice plná víl. Čím víc jsem se blížil tomu skladu, tím víc jsem zpomaloval. Bál jsem se, poprvé po dlouhé době jsem se opravdu bál, ne vzpomínky nebo snu, ale toho, co na mě mohlo čekat v temných koutech, protože teď už jsem <emphasis>věděl</emphasis>, že tam na mě čekat může.</p>
<p>Na dohled betonového prostranství před skladem jsem zastavil. Pak jsem udělal dva kroky a zastavil se znovu. Sakra práce!</p>
<p>Ucítil jsem, jak se na mě <emphasis>Kellerová</emphasis> dívá, a i když neudělala nic špatně, štěkl jsem po ní: „Co je?“</p>
<p>„To mi pověz ty.“</p>
<p>„Není co.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zvedla ruku, jako by kolem ní poletovalo něco, co jsem neviděl, a ona se to snažila odehnat. „Staráš se o to, abych to nepokazila, a já se chci postarat, abys to nepokazil ty.“</p>
<p>„Nepokazím.“</p>
<p>„Víla ti někoho zabila.“</p>
<p>Cítil jsem, jak se mi do hlavy hrne krev, která z ní na okamžik vytlačila i bolest. „Zabila. A bylas to ty.“</p>
<p>Beze slova mě pozorovala, potom jako by vzala a odhodila jednu vrstvu Daniely a najednou v ní bylo zase o něco víc z rusalky. „Mluvím o tvojí matce, Dominiku.“</p>
<p>Chtěl jsem něco odseknout, ale nenapadalo mě co.</p>
<p>„Vím přece, kdo jsi, takže vím i o ní. A… věděla jsem to, už když jsi za mnou chodil.“</p>
<p>„Co…“</p>
<p>„Ty si mě nepamatuješ, že ne?“ Sledovala mě se zvláštním napětím. „Já tebe ano.“</p>
<p>S námahou jsem polkl. „Odkud?“</p>
<p>„Já jsem… Když jsem… pomáhala té meluzíně, která nechtěla nastoupit do kuratoria, skončila jsem u vás. Vedli mě k cele a tys šel proti mně. Kravatu jsi měl stejně hroznou jako ty tapety v předsíni. Někdo na tebe zavolal. <emphasis>Stolbenko.</emphasis> <emphasis>Stol-ben-ko</emphasis>,“ zopakovala pomalu. „Každá z nás to jméno zná.“</p>
<p>Zvedl jsem ruku, ale ona pokračovala.</p>
<p>„Vran byl tvrdý ředitel a tvůj otec nebyl o nic lepší –“</p>
<p>„To stačí.“</p>
<p>„– tvoje matka byla Vranová, a když umřela, pronásledovali jste nás –“</p>
<p>„Dost!“ Cítil jsem, jak se mi košile na záda lepí potem. Mělo mě napadnout, že jí dojde všechno, ale nenapadlo. Prohrábl jsem si vlasy a znovu jsem se otočil ke skladu. Poznala mě u nás na oddělení, pamatovala si mě, a když jsem za ní poprvé přišel… Muselo to pro ni být velké zadostiučinění, proboha, jak ta se musela nasmát, že si ji kupuje speciál, vnuk jednoho ředitele Centrály a syn druhého! „Víš co? Nestarej se o mě. Já to nepokazím.“</p>
<p>Protáhl jsem se vraty s <emphasis>Kellerovou</emphasis> za zády, kopl při tom do jedné z odhozených lahví. <emphasis>Mohla by se na mě vrhnout,</emphasis> napadlo mě najednou. <emphasis>Mohla by se mi zakousnout do krku, jako to udělala Daniele</emphasis>. Na té představě bylo něco zvráceně úlevného. Už žádný strach, protože to, čeho jsem se bál, by se konečně stalo. Ale i když jsem za sebou skoro cítil horký dech, <emphasis>Kellerová</emphasis> nezaútočila. Ve skladu byla tma a chladno, jen o něco víc světla než naposledy. Ocelové police prázdné, skladové kontejnery otevřené a černé jako bezzubá ústa.</p>
<p>„Cítíš něco?“ zašeptal jsem.</p>
<p>„Žádnou krev, jestli se ptáš na ni.“</p>
<p>„Ptám se na všechno.“</p>
<p>„Chodí sem spousta víl a spousta lidí… všemožné pachy… většinu z nich bys tu asi čekal.“</p>
<p>Procházeli jsme skladem, já s jednou rukou položenou na pistoli. Zem byla posetá odpadky, zakopl jsem o botu s utrženou podrážkou, narazila do jedné z polic a vyplašila holuba. Zatřepetal se nad námi a zmizel v šeru pod stropem.</p>
<p>„Sakra,“ ulevil jsem si.</p>
<p>„Jenom klid,“ zašeptala <emphasis>Kellerová</emphasis> měkce.</p>
<p>„Zmlkni.“</p>
<p>Hala se znovu ponořila do dutého ticha, ze kterého mi začínalo hučet v uších. Zvenčí k nám nedoléhaly žádné zvuky, jako bychom se ponořili hluboko pod vodní hladinu.</p>
<p>„Je to rusalka,“ promluvil jsem po chvíli. „Jako ty.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> neřekla nic.</p>
<p>„Vím, co umíš.“ Prsty jsem naznačil pohyb. „Vím, že bys ji mohla najít.“</p>
<p>„Možná mohla, ale musela bych ji znát. Cítit ji. Dotknout se jí.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> zavrtěla hlavou. „A ani tak bych… Když hledám, hledám <emphasis>spojení</emphasis>. Druhý konec pouta mezi mnou a…,“ chvíli pokračovala v drsném, hrdelním jazyce víl a potom jí slova na rtech odumřela, jako by si uvědomila, komu je říká.</p>
<p>Ticho se náhle zdálo ještě hlubší. Pokračovali jsme kolem dokořán otevřeného kontejneru, tma zevnitř sálala jako horko, skoro jsem cítil, jak se mi propaluje skrz kabát. Neotočil jsem se, jen proto, že jsem měl najednou hrozný pocit, že v hloubi toho kontejneru uvidím něco…</p>
<p>Pak jsem si všiml, že už za sebou neslyším <emphasis>Kellerovou</emphasis>, a ohlédl jsem se. „Co je?“</p>
<p>V podřepu ke mně zvedla ruku – mezi ukazováčkem a palcem svírala červenou hrací kostku s ulomeným očkem. V první chvíli jsem ji nepoznal, potom jsem si vzpomněl. Když jsem tu vílu v podobě mámy sledoval, na ruce jí cinkaly barevné náramky. Jeden z nich byl ozdobený přívěsky ve tvaru kostek.</p>
<p>„To je…“ Natáhl jsem se pro kostku a <emphasis>Kellerová</emphasis> na poslední chvíli uhnula. „Dej mi to.“</p>
<p>Sevřela přívěsek v dlani. „Mohl to tu ztratit kdokoliv.“</p>
<p>„Ale byla to ona.“</p>
<p>„To přece nevíš.“</p>
<p>„O co se snažíš, Léto?“</p>
<p>„Vzpomínáš… jak jsi v noci mluvil o ukvapených závěrech?“</p>
<p>„To se týkalo Vratičky, ne téhle víly.“ Natáhl jsem ruku. Trochu se mi třásla. „Dej mi to.“</p>
<p>Zaváhala, ale nakonec mi přívěsek položila do dlaně. Jestli ho tu ztratila víla, o které jsem si myslel, že je mrtvá, i když nebyla, byl jsem jí nejblíž za celé čtvrtstoletí. Jako by se ve skladu ochladilo, z kontejneru za námi už nesálalo horko, ale mrazivý vzduch. Zdálo se mi, že ta černá díra vede někam daleko odtud, hluboko pod zem, kde se mohlo schovávat cokoliv a cokoliv se tam taky schovávalo. Tam! Vzadu se něco krčilo, pokroucené, staré a špinavé, jako –</p>
<p><emphasis>Křup. Křup.</emphasis></p>
<p>Sáhl jsem po pistoli.</p>
<p>Na traverze nad námi podrážděně zavrkal holub.</p>
<p>S námahou jsem ruku povolil a schoval přívěsek do kapsy. „Poznala bys moji matku, kdybys ji viděla? Podle té fotky, co jsem ti ukazoval?“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> ke mně zvedla oči. „Víš, že kdyby tu podobu nějaká víla opravdu používala, nemusí to být ještě ta, co ti matku zabila? Pokud vůbec…“</p>
<p>„Pokud vůbec co?“</p>
<p>„Myslím, že… Víly za to už zaplatily. Všechny. A víc, než si umíš představit.“</p>
<p>Přestal jsem ji poslouchat. „Sáhla jsi na ten přívěsek, dokázala bys ji podle něj najít?“</p>
<p>„Já nevím.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> vypadala trochu rozzlobeně a trochu nešťastně. „Dominiku… Neunáhli se.“</p>
<p>„Unáhlit se? Ne, ne, měl jsem spoustu času na to si všechno promyslet.“</p>
<p>„Ale co… Co myslíš, že se stane, jestli ji najdeš?“</p>
<p>Chvíli jsem se na ni díval, než jsem pokrčil rameny. „Co myslíš ty, že se stane?“ Pozorovala mě beze slova, pak se jí zachvěl nos, jak se pomalu nadechla. Tolokněnka byla jatka, Vratička byla jatka. Ale to, jak skončí tahle víla, až se k ní dostanu, bude mnohem víc než to. Přikývl jsem. „Jo, Léto. <emphasis>Něco takového</emphasis>.“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>13.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Ani tuhle noc jsem se nevyspal.</p>
<p>I když jsem byl k smrti unavený, usnout jsem dokázal až před druhou. Ve čtvrt na pět jsem se vymrštil do sedu a na chvíli jsem byl tady i tam, v domě na Jeneweinově, ve kterém jsem vyrostl. Po schodech scházel táta, od pasu nahoru jen černá skvrna, protože v poschodí byla tma; často tam byla tma. Schody pod tátou nevrzaly, jak jsem si pamatoval, ale praskaly. „Udělal jsem to, co jsem považoval za nejlepší.“ Jeho hlas bublal, jako by se zalykal vodou. <emphasis>Prásk. Prásk.</emphasis> Jeden schod, druhý schod, až se ze stínu vynořil i jeho zbytek. Kostkovanou košili – vzpomněl jsem si, že takovou opravdu měl, a ta vzpomínka byla nečekaně jasná – měl promočenou. Voda kapala na zem a stékala po schodech ke mně. „Co bys dělal, kdybys to věděl?“ zeptal se a mezi slovy zvracel další a další vodu. Kůže mu vysychala a pukala. Než jsem si uvědomil, že po schodech neschází sám, ze tmy se vyloupla Léto. Držela tátu za ruku a po té ruce stékala krev. Nasávala ji do sebe a vlasy se jí kroutily jako hadi na hlavě Medusy. Kolem krku měla pověšený náhrdelník z červených kostek a lidských prstů a schody pod ní praskaly, jako když se lámou kosti. <emphasis>Prásk. Prásk.</emphasis> Zastavila se kousek přede mnou, zatímco se táta za ní krabatil a trhal, jak mu kradla vodu. „Já to nepokazím,“ zašeptala, a čím víc vody mu vzala, tím krásnější byla. „Nikdy to nepokazím, nikdy nás neodhalí. Zůstaneme spolu. <emphasis>Napořád</emphasis>.“</p>
<p>Myslím, že mě vzbudil vlastní křik, ale když jsem pak seděl na posteli a pokoušel se uklidnit, všude bylo ticho.</p><empty-line /><p>***</p><empty-line /><p>Jako by nestačilo, že bylo pondělí, začali jsme ráno poradou, které se musela účastnit i <emphasis>Kellerová</emphasis> a na které se probírala hlavně Vratička. Výslech Vratiččiny pošahané spolubydlící jsem naplánoval až po ní, pro kapitána jsme tak měli jen dvě novinky. Urbánikovi se povedlo najít řidiče, který si pamatoval <emphasis>hezkou zrzavou žínku</emphasis> jedoucí v sobotu odpoledne do Kníniček.</p>
<p>„Pracovala na Terasách, do couráku nastoupila na nádraží pár minut po čtvrté,“ řekl jsem. „Zatím nevíme, proč do Kníniček jela ani co až do okamžiku smrti dělala.“</p>
<p>„Koho jste tam vyslechli?“ zeptal se Mitura.</p>
<p><emphasis>Jo, Mitura.</emphasis></p>
<p>I když jsem si pomoc nevyžádal, na začátku porady kapitán oznámil, že s námi budou Herman s Miturou spolupracovat na případu <emphasis>Kain</emphasis> – ani to pitomé jméno jsem nevybral já. Asi nečekal, že bychom mohli namítat, a my samozřejmě nemohli. Herman mrkl a já se dokázal usmát, jako že <emphasis>jo, je to super</emphasis>. Kdyby vedle mě neseděla víla v podobě Kellerové, super by to bylo, ale ona seděla.</p>
<p>Shrnul jsem těch pár jalových výpovědí, pak jsem otevřel složku a připnul na tabuli sedm fotek. „Všechny tyhle víly jsou v posledních třech týdnech ohlášené nebo vedené jako nezvěstné.“</p>
<p>Možná to byl výstřel naslepo, jedna dvě z nich, nebo dokonce všechny. Jak jsem řekl Bastardovi, Tolokněnka s Vratičkou neměly nic společného, a pokud měly, zatím jsme to nenašli. A hledat víly podobné těm, které si podobné nebyly, byl docela oříšek. Ztracených mohlo být v Brně víc, stejně jako nemusela být ani jedna z těch, na které jsme se dívali, mrtvá, a i kdyby, ne rukou stejného pachatele. Ale stálo za to dát tomu šanci, tím spíš, že jsme nic lepšího neměli. Čtyři z nich pracovaly na nábřeží, jedna byla nezaměstnaná a v podmínce, jedna pracovala jako pomocnice v domácnosti, jedna pro technické služby. Byly mezi nimi i ty, o kterých mluvila Léto, protože se jejich těla vlastně nenašla.</p>
<p>Kapitán poslouchal, když jsem stručně shrnoval, kdy a kde byly víly naposledy, a podupával přitom nohou.</p>
<p>„Nábřeží je možná souvislost, i když ne všechny –“</p>
<p>„Nábřeží, nábřeží…,“ přerušil mě nesoustředěně. „Potřebuješ k tomu víc lidí?“</p>
<p>Abych ještě zvýšil pravděpodobnost, že si někdo všimne, jak mizerný výkon poslední dobou podávám? „Zatím ne.“</p>
<p>„Dobře.“ Kapitán se po nás rozhlédl, zavřel složku a promnul si bradu. „Než se vrátíte k práci, je tu něco… co jsem měl říct možná hned na začátku. Ráno zaútočil na debrecínské oddělení Jeden národ. Do oken naházeli zápalné lahve a zranili několik lidí.“</p>
<p>„Kurva!“ neudržel se Herman a podíval se na mě. „Vidíš? Říkal jsem to!“</p>
<p>„Všechny lehce,“ pokračoval kapitán, „nicméně… po něčem takovém je na místě zvýšená opatrnost. Bezpečnost oddělení posílím, ale po vás chci, abyste se za všech okolností vyhnuli konfliktům, jak s lidmi, tak s vílami, rozumíte?“</p>
<p>„My jsme molotovy neházeli,“ řekl Mitura kousavě.</p>
<p>„Ne, ale tiché výslechy jsme vedli,“ odpověděl kapitán, a když jsem se nadechl, zvedl ruku. „Potřebujeme, aby se situace uklidnila. Čekám, že k tomu přispěje každý z vás. To je všechno.“</p>
<p>Herman si to asi nemyslel. „To máme jen tak –“</p>
<p>„To je všechno, Honzo.“</p>
<p>„Takže zase stáhnem ocas a –“</p>
<p>„Poručíku Hermane!“ zvýšil kapitán hlas.</p>
<p>Herman vstal, s hlasitým prásknutím zaklapl desky a bez pozdravu ze zasedačky odešel. Mitura s povzdechem potřásl hlavou a následoval ho. Mě kapitán zastavil. Naznačil jsem <emphasis>Kellerové</emphasis>, že má počkat v kanceláři, a ona sotva znatelně kývla. <emphasis>Vida.</emphasis> Stačilo pár dní a začínala chápat, co od ní čekám.</p>
<p>„Chystáme se…,“ začal jsem, ale slova se mi zasekla v krku, když se ke mně kapitán otočil, v ruce krabičku. Poznal jsem ji okamžitě. „Hrabal jste se mi ve stole?“</p>
<p>Kapitán mi ji podal, hmátl jsem po ní a schoval ji do kapsy. „Nemusel jsem, leželo to pod ním.“</p>
<p>„Jsou to jen prášky proti bolesti.“</p>
<p>„Doporučil jsem ti výborného neurologa.“</p>
<p>„Jak víte, že je nemám od něj?“</p>
<p>Kapitán si povzdechl. „Dominiku…“</p>
<p>„Dobře.“ Choval jsem se dětinsky, ale nedokázal jsem si pomoct. „Ještě jsem neměl čas. Tohle mám už dlouho. Pomáhá to.“</p>
<p>„Věřil bych tomu, kdybys nevypadal, jako by ti celou noc trhali nosní mandli.“</p>
<p>„Tu nemám od osmi. Možná jsem byl prostě jen venku a bavil se.“</p>
<p>„Asi ne moc dobře. Dominiku, ten kontakt jsem ti dal proto, aby sis nemusel shánět kdovíco a kdovíkde.“</p>
<p>„Ale no tak! Vsadím se, že by mi to samé předepsal i on.“</p>
<p>„Možná. Ale možná ne.“ Kapitán zvedl ruku. „Nechci, aby ses zase dostal do problémů.“</p>
<p>„To, co se stalo –“</p>
<p>„A abys dostal do problémů mě. Obzvlášť v téhle době.“</p>
<p>Semkl jsem rty a pomalu se nadechl. Pak jsem zavrtěl hlavou. „Nedostanu. Už ne.“</p>
<p>„Vím, že ne. O to bych se postaral. Na tomhle oddělení mi záleží. Záleží mi na vás všech.“ Kapitán si posbíral složky, podíval se na sedm ztracených víl na tabuli, potom na mě. „Tohle jsou hodně silné léky a hodně snadno se na ně zvyká. Ale to ty víš. Takže buď opatrný.“</p>
<p>„Budu. Jsem.“</p>
<p>Se složkami v podpaží otevřel kapitán dveře a tím skončila porada i pro mě. Bůh ví, že na to měl právo, ale náladu mi to nezlepšilo. <emphasis>Kellerová</emphasis> si za stolem hrála se sponkami na papír, na krku z nich už měla náhrdelník, na ruce dva náramky. Doufal jsem, že ji nikdo neviděl.</p>
<p>„Sundej ty cinkrlata,“ pobídl jsem ji od prahu. „Jdeme ven.“</p>
<p>Sundala cinkrlata, vstala a přehodila si přes ramena sako.</p>
<p>Na Vinohradech jsem neměl rád nic. V nájemních domech pro chudé tu žily víly a pár těch, co uvízlo někde mezi <emphasis>námi</emphasis> a <emphasis>jimi</emphasis> a mezi normální lidi se nehodilo. Opilci, ztroskotanci, teplouši, podivíni, kteří se považovali za umělce a nepřestávali doufat, že když budou žít v ghettu a čmárat po zdech, budou je za umělce považovat i ostatní. Sezónní dělníci z Východu, co si nemohli nic lepšího dovolit, úchyláci, co jezdili do Prahy demonstrovat za smíšená manželství a krví platili za to, aby je víla držela za ruku a říkala, že je má ráda. Stála tu spousta řeznictví, zastavárny, hospody, ve kterých víly nepracovaly, ale kde se bavily a pily jako my. Městská jatka se stájemi, chladírnami a sklady, s dalšími sklady, z nichž mi naskakovala husí kůže. Ponuré, zanedbané budovy obklopené parky, o které se staraly žínky, takže působily neskutečným, dech beroucím dojmem, protože přesně tak víly uvažovaly – domy byly součástí nenáviděné lidské společnosti, všechno podstatné se tu odehrávalo venku, na vzduchu, ve kterém byl cítit puch uhynulých zvířat a zkaženého masa, kdykoliv se stočil vítr.</p>
<p>Vratička žila v malém pavlačovém domě na konci Blatnické, který jako by požírala okolní příroda. Všechno tu bylo divoké a neupravené přesně tak, jak to žínky měly rády, chodník byl rozpraskaný kořeny, sklepními okny se do domu draly šlahouny trní, vysoká a hustá tráva budila dojem, že stačí špatně šlápnout a člověk se propadne někam daleko odtud, možná do skutečného světa, který jsme my lidi jenom překryli. Před drátěným plotem rostly dva oslnivě zelené platany a stíny, které vrhaly, byly ve studeném dopoledni ledové. Když jsme pod nimi procházeli, napadlo mě, že se o ty stromy starala sama Vratička – pak jsem si ale uvědomil, že když umře lesní víla, její stromy uhynou. Pokud se tu o něco starala, už to bylo mrtvé.</p>
<p>Vystoupali jsme po schodech na pavlač. Na rzí prožraném zábradlí visely truhlíky s květinami, v půlce pavlače někdo sušil prádlo. Odhrnul jsem prostěradlo a <emphasis>Kellerová</emphasis> se pod ním protáhla. U zdi stála lavice, pod ní si hrálo s kamínky usoplené dítě, dlouhé šedé vlasy špinavé a mastné. Když jsme kolem něho procházeli, zvedlo obrovské oči. V tu chvíli se zvedl i vítr a donesl k nám ten smrad – hnilobu z hal za kopcem. Malá divoženka si otřela nos rukávem a pozorovala nás, dokud jsme se neztratili za dalším prostěradlem.</p>
<p>„Nepoznala tě?“ zeptal jsem se.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zavrtěla hlavou. „Možná ze mě cítí vílu, ale taky kočku a tebe.“</p>
<p>Zastavil jsem před posledním bytem. Jmenovka chyběla, místo ní byla na dveřích pověšená snítka sušených bylin. Tradiční vílí uvítání.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se nadechla. „Krásně voní.“</p>
<p>Nic jsem nepředstíral. „Cítím jenom kafilerku.“</p>
<p>„Protože jsi člověk.“ Ukázala k zemi. „Tohle je milé.“</p>
<p>Vedle prošlapané rohožky ležely misky, jedna s vodou, druhá s hlínou, třetí prázdná. Víly si před domy často pokládaly kamínky z míst, kde se narodily, nebo do oken zavěšovaly sklenice s vodou z oblíbených jezer a řek. „Věří, že jim nosí štěstí,“ vysvětloval mi táta, když jsem byl kluk. „Je to jejich pouto s domovem. I když je daleko a všechna ostatní pouta se přetrhnou, tohle jim pomáhá nezapomenout, kdo jsou.“ Často to znamenalo pozvání, vílám i lidem, komukoliv, kdo ho tak pochopil.</p>
<p>Léto u svého bytu nic podobného neměla. Přesto jsme vešli a teď byla Dana mrtvá.</p>
<p>„Když myslíš,“ odpověděl jsem <emphasis>Kellerové</emphasis> a zaklepal.</p>
<p>Otevřela nám Novosadová, přesně taková, jakou jsem si ji „nepamatoval“ z demonstrace před oddělením. Nejenom že nebyla žádná kráska, ona nebyla dokonce ani hezká. Vlasy měla nad čelem sepnuté kostěnou sponou, brýle se silnou obroučkou slepené páskou. Ve vytahaném svetru a teplákách s prošoupanými koleny vypadala o dvacet let starší. Nebo možná patřila mezi ženské, u kterých člověk nepozná, jestli je jim třicet, nebo padesát, což bude jednoho dne požehnání. Bohužel pro ni si na to bude muset dost dlouho počkat.</p>
<p>Ukázal jsem odznak. „Bohuslava Novosadová?“</p>
<p>Krátkozrace na placku zamžourala. „Jo?“</p>
<p>„Jsme tu kvůli vaší spolubydlící, Heleně.“</p>
<p>„Není tu.“</p>
<p>„Já vím. Je mrtvá.“</p>
<p>Málokdy jsem něco takového oznamoval lidem, a když, tak lidem, kterým ta víla někoho pokousala, nebo rovnou zabila. Většinou se jim ulevilo, nikdy nebyli smutní. Tahle holka ano.</p>
<p>„Jak?“ Podívala se na mě, na <emphasis>Kellerovou</emphasis> a znovu na mě, za silnými skly oči zvířete zahnaného do kouta. „Co jste jí udělali?“</p>
<p>Možná si vzpomněla, jak na ní Molnár na zemi před oddělením klečel a nadával, že má celý oblek od prasečí krve. Tehdy jsme ještě nevěděli, že krev koupila na Masné burze, takže tím prasetem asi myslel ji.</p>
<p>„My nic,“ promluvila <emphasis>Kellerová</emphasis>. „Snažíme se pomoct.“</p>
<p>Nevěřila nám, ale mlčela.</p>
<p>„Můžeme dál?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Nebyla to opravdová otázka, vešli bychom, i kdyby po chvíli neustoupila a nepustila nás do předsíně. Byt byl malý, jeden pokoj, kuchyně a koupelna se záchodem. Novosadová nás zavedla do kuchyně, zaváhala, ukázala na sedačku. „Chcete se posadit? Nebo… si mám sbalit?“</p>
<p>„Ne, zatím ne,“ uklidnil jsem ji.</p>
<p>Koženka na sedačce byla popraskaná, v jednom rohu z ní lezla cupanina. <emphasis>Kellerová</emphasis> se posadila, já ne. Už na kuchyni bylo znát, že tu žije člověk s vílou. A že tu spolu žijí skromně. Vybavení od pohledu z druhé ruky, ubrus na stole s nápadnými záplatami, jako by si nikdo nelámal hlavu s tím, jak to bude vypadat. Plech linky pomačkaný a lino prošlapané. A taky tu byla spousta rostlin, v truhlíku na parapetu, v klobouku zavěšeném pod stropem, v kořenkách na lince, a přes ně jako by vůbec nezáleželo na tom, že se ani jedna židle nehodí ke stolu, a že místo aby prasklou omítku vedle okna spravily, přimalovaly na konce prasklin jako na stonky barevné květy. Dokázal jsem si představit, že se tu Vratičce líbilo. Dokázal jsem si představit, že se tu líbí Léto.</p>
<p>„A dáte si něco?“ zeptala se Novosadová.</p>
<p>„Vodu, prosím,“ požádala <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Novosadová se natáhla pro sklenici, pomalu a nerozhodně, jako by tu byla host ona, a ne my. Když pak <emphasis>Kellerové</emphasis> nalila trochu vody, pobídl jsem ji, aby se posadila. Sedla si na židli a ruce sevřela mezi koleny.</p>
<p>„Povězte nám o své spolubydlící,“ požádal jsem ji.</p>
<p>Začala trochu rozechvěle. Dívala se do stolu, jednou oči zvedla, ale hned je zase sklopila, abychom z nich nevyčetli, co si o nás myslí. Pozdě. Mluvila a mluvila a nevědět, že byla Vratička víla, myslel bych si, že mluví o člověku.</p>
<p>„Je to… Byla to kamarádka.“ Krátce se na mě podívala, jako by čekala, že se jí to pokusím vyvrátit. Pokud si to myslela, byla blbá, ale blbost nezákonná nebyla. „Co se jí stalo?“</p>
<p>„Někdo ji zabil, v noci ze soboty na neděli. Vám tu nechyběla?“</p>
<p>„Ne. V neděli mívala volno a ráda ho trávila sama. Venku.“ Jednou rukou začala tahat za záplatu na ubruse. Nit trochu povolila. „Kdo to udělal?“</p>
<p>Neodpověděl jsem. „Pracovala na Kounicově, žila na Blatnické, my ji našli v Kníničkách. Nevíte proč?“</p>
<p>„No… Jezdila tam za jedním člověkem.“ Novosadová zatáhla za nit trochu víc. „Platil jí… Peníze potřebovala, tak…“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se napila, na mně bylo, abych se zeptal: „Na co?“</p>
<p>„Hledala svoji mámu.“</p>
<p>Pozvedl jsem obočí.</p>
<p>„Opravdu. Teda, ona tomu říkala spojení, ale myslela mámu. Zjistila, že je snad někde na Západě, ve Francii, myslím… Šetřila, aby se dostala ven. Ten člověk jí v tom pomáhal.“</p>
<p>Vzpomněl jsem si na plešouna, který nás v sobotu v noci obohatil o plivanec a moudro – <emphasis>tyhle děvky jsou všecky stejný</emphasis>.</p>
<p>„Přivydělávala si takhle ještě někde?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Takhle?“</p>
<p>„Prostitucí.“</p>
<p>„To Vratička nedělala! Většina víl to nedělá, pokud je k tomu nedonutíte, ale to –“</p>
<p>„Nekřičte a odpovězte.“</p>
<p>Semkla rty, pak zatěkala pohledem a ruce si znovu stiskla koleny. „Teď už je to asi jedno.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Že… no, že se pro něho měnila. Ale ne tak, jak si myslíte!“</p>
<p>„Neřekl jsem –“</p>
<p>„Já vás vrány znám,“ přerušila mě. „Předsudky, nic víc.“</p>
<p>Jasně, ale všechny víly do jednoho pytle házíme jenom my. Až se nám bude pod oknama polévat krví příště, kleknu na ni sám. „Jak se pro něho měnila?“</p>
<p>Novosadová mě chvíli pozorovala, než pohodila hlavou. „Byl to starej pán, umřela mu žena.“ Podívala se na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. „Byli spolu skoro šedesát let, umíte si to představit?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Musela mu hrozně chybět… S Vratičkou se, myslím, potkali v parku. Povídali si a ona mu nabídla…“</p>
<p>Promnul jsem si oči.</p>
<p>Novosadová zakroutila hlavou. „Nešlo o sex, jak si myslíte, protože to je první, co vás napadne, když se –“</p>
<p>„Váš názor na nás už známe, soustřeďte se na Helenu.“</p>
<p>„Vratička… za ním občas zajela a proměnila se v jeho ženu. Pak si s ním povídala nebo mu uklidila a tak. Věděl, že Vratička chce z Pospolitosti a snažil se jí pomáhat. Sám moc neměl, ale… Ona ho měla ráda.“</p>
<p>Jasně, a tebe určitě taky. Bože, děvče, ty jsi tupá jako poleno. „Víte, jak se jmenuje?“</p>
<p>Novosadová zavrtěla hlavou.</p>
<p>„To nevadí. Najdeme ho i tak. Teď bychom se tu rádi porozhlédli.“</p>
<p>Zavedla nás do pokoje rozděleného závěsem. Odhrnul jsem ho a odhalil pohled na Vratiččinu polovinu. Nedokázal jsem si představit, že tu najdeme něco, co by nám mohlo pomoct, a kupodivu, nenašli jsme. Krom dvou polic s oblečením, stolu, krátké postele a spousty rostlin, kamkoliv je Vratička mohla položit – většina z nich už stihla uvadnout –, tu nebylo nic. Jen na jedné z polic přilepená stránka z novin – „Petr Nezval ostře proti Vranovu zákonu“ hlásal nadpis článku. Na fotce pod ním stál předseda České svobodomyslné strany, jako vždy se zaníceným pohledem a v dokonale padnoucím obleku, a jako většinou obklopený vílami, které k němu vzhlížely doslova i přeneseně. Jak já toho vola nesnášel.</p>
<p>Zatímco jsem procházel zásuvky stolu – prázdné, až na pár účtenek a znepokojivých, snových obrázků, které asi malovala víla – <emphasis>Kellerová</emphasis> se probírala prádlem. Pokaždé ho zvedla, protřepala a znovu poskládala, tak jako bych to udělal já. To byly ty chvíle, kdy jsem skoro zapomínal, že je Kellerová po mém boku jen lež.</p>
<p>Novosadovou od Vratičky odděloval závěs. Jen závěs, zatímco mě od Léto zamčené dveře ložnice, a stejně jsem se převaloval v posteli a představoval si, jak mi na ně škrábe, pokouší se protáhnout mezerou pod nimi, nasoukat do klíčové dírky, jen aby se ke mně dostala, panebože, bylo to na hlavu, ale i tak. Bál jsem se jí, i když spala stočená na pohovce s předoucí kočkou v náručí. Pak jsem si najednou vzpomněl na sen, ve kterém na mně jezdila, zpocené boky mezi mýma rukama a mokré vlasy na prsou, bradavky ztvrdlé vzrušením, když mi zatínala prsty do ramen a kousala se do rtu. Nikdy jsem ji takovou neviděl a najednou jsem se přistihl, že myslím na to, jaké by to bylo…</p>
<p>Uvědomil jsem si, že jsem v pokoji sám. <emphasis>Kellerovou</emphasis> jsem našel v koupelně, kde si pročesávala vlasy. Sklonil jsem jí ruku a zavrtěl hlavou. „Ne, před ní ne.“</p>
<p>„Ale –“ začala namítat.</p>
<p>„Musíš to vydržet.“</p>
<p>Protáhl jsem ji ke dveřím, kde nás zastavila Novosadová. Zatímco jsme prohledávali pokoj, vrátila se do kuchyně a teď před námi stála s hrnkem čaje v rukách. „Dozvím se, jestli… Dáte mi vědět…“</p>
<p>„Co se jí stalo?“ dokončil jsem.</p>
<p>„Jo. Ona… kromě mě nikoho neměla. Myslím, že i s tou mámou… víte, jak je to s vílama. Podle mě to byl jen sen. O něčem lepším, než mohla mít tady.“</p>
<p>„Pokud budeme ještě něco potřebovat, ozveme se,“ neodpověděl jsem.</p>
<p>„Takže až najdete toho…,“ Novosadová nás chvíli pozorovala. Pak si asi uvědomila, že jsou všichni speciálové stejní. „Jasně. Chápu.“</p>
<p>Když jsme vyšli před branku, protřepal jsem si ruce, jako bych ze sebe mohl setřást podivnost, kterou jsme nechali za sebou – člověka s vílou v jednom pokoji. Žily spolu, povídaly si, jedna druhé se svěřovala, aspoň trochu. Možná spolu i jedly, Novosadová maso naporcovala a část vrazila do trouby, zatímco Vratička tu svou za stolem požírala krvavou.</p>
<p>Možná jsem se ale jen pokoušel setřást představu, jak to dělám s Léto.</p>
<p>„Kamarádky,“ plivl jsem, když jsme nastupovali do auta. „Je to vůbec možné?“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se na mě podívala s křivým úsměvem. „Já nevím, Dominiku. Je to možné?“</p>
<p><emphasis>Jasně že ne.</emphasis> Nikdy jsem nemohl zapomenout, kdo Léto ve skutečnosti je. I kdyby nikoho nezabila – a ona zabila –, jako by na ní ulpívalo všechno, co kdy pospolitostní víly provedly. Nejen Daniela, nejen moje matka, ale i to napůl sežrané dítě na Bílé hoře, po kterém jsem zase pár měsíců nedokázal spát. Víly se neměnily, nemohly se změnit. Byly stvořené k ničení lidí, a jestli to zrovna nedělaly, neznamenalo to, že to každou chvílí nezkusí. Vílám, které prošly kuratorii, se říkalo <emphasis>domestikované</emphasis>, ale nic takového ve skutečnosti neexistovalo.</p>
<p>I když je budeme kontrolovat každý den, zavírat do kuratorií a převychovávat, nezměníme to, kdo jsou – v tom měla Léto pravdu.</p>
<p>Vrátili jsme se do kanceláře, abych mohl hodit na papír aspoň to málo, co nám Novosadová řekla, a podívat se po vdovci, který si v Kníničkách nechával uklízet od své mrtvé ženušky.</p>
<p>Zatímco <emphasis>Kellerová</emphasis> si chvíli zvlhčovala vlasy i vzduch, sundal jsem si kabát. „Co bylo s tou mámou?“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se neotočila. „Hm?“</p>
<p>„S tím, že ji plánovala jet hledat. To myslela vážně?“</p>
<p>„Proč ne? Už jsem ti o spojení říkala.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. „S tím, co o vílách vím…“</p>
<p>„Nic?“</p>
<p>„Míň, než bych měl, očividně.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zvlhčovač odložila a zaváhala. „Je těžké to vysvětlit. Ještě těžší, aby pochopil i člověk.“</p>
<p>„Zkus to.“</p>
<p>„Dobře. Představ si spojení… jako stuhu. Jeden konec máš kolem ruky ty a druhý někdo nebo něco, co je součástí toho, kdo jsi. Někdy je to hora, pod kterou ses narodil, nebo strom, se kterým jednou splyneš. Objeví se většinou, když začneme dospívat, ale sledovat ho… je nesmírně náročné. Jen to, abys ho vůbec uviděl…,“ <emphasis>Kellerová</emphasis> se zadívala na prsty, jako by jí mezi nimi protékalo něco neviditelného. „… chce spoustu masa a krve. My už jen… přežíváme na okraji společnosti, vaší společnosti. Ve všem tom hluku a prachu a nenávisti… naše pouta s opravdovým světem slábnou. A tak jako se ztrácejí, ztrácíme se i my. Někdy… se zastavím a poslouchám a slyším jen motory aut a hlasy lidí – a ticho, skutečné ticho, už nenacházím ani v sobě. Zem je otrávená, řeky špinavé a pamatuješ, kolik bývalo kdysi ptáků? Neumíš si představit, jaké je nemuset nakupovat na Masné burze, a o to míň by sis dokázal představit, jak bolí pocit, že si všechno, co by mělo patřit tobě, a kam bys měl patřit ty, berou… zrovna lidi. Jak to ničí. Spojení je to jediné, co nám –“</p>
<p>„Bože, to vysvětlení se táhne jak týden do výplaty.“</p>
<p>„Stručně řečeno –“</p>
<p>„Pozdě, publikum jsi ztratila,“ přerušil jsem stesky. „Podívám se na toho vdovce z Kníniček. I když mu asi nedokážeme, že Vratičce platil za proměnu, snad se aspoň něco dozvíme.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> ztuhla. „Už ti o spojení neřeknu ani slovo.“</p>
<p>„I tak jsem jich slyšel víc, než jsem chtěl, takže mě to asi úplně nemrzí. Když jsem se ptal, nečekal jsem přednášku o tom, jak do řek házíme bordel. A teď mlč, potřebuju si zavolat.“</p>
<p>Spojil jsem se s matrikou a nechal si vytáhnout všechny, kteří odpovídali popisu Vratiččina <emphasis>kamaráda</emphasis>. Ovdovělí osmdesátníci byli v Kníničkách jen dva. Jednomu umřela žena před rokem, druhému před pěti lety. Tím se to zjednodušilo. Zmáčkl jsem vidlici a vytočil číslo na ústav. Soukup byl zrovna na sále, ale asistent mi oznámil, že snad za chvíli skončí, a tak jsem vzal složky, <emphasis>Kellerovou</emphasis> a jeli jsme za ním.</p>
<p>„Mám hlad,“ zašeptala <emphasis>Kellerová</emphasis>, když jsme zastavili.</p>
<p>„Zůstaň tu.“</p>
<p>„Radši bych se najedla.“</p>
<p>„Já vím. Právě proto tu zůstaň.“ Vypnul jsem motor a vytáhl klíčky. „Vyřídím to rychle. Ty za žádných okolností nevystupuj.“</p>
<p>Prošel jsem vrátnicí a seběhl do suterénu. Asistent chvíli krčil rameny a pak mi dovolil vzít ze šatny plášť a návleky a jít si se Soukupem promluvit do hlavní pitevní místnosti.</p>
<p>Nesnášel jsem to tu.</p>
<p>Po pár krocích jako bych dostal ránu, ve vzduchu tu nebyl žádný vzduch, jen ostrý pach alkoholu a sladký pach hniloby. Věděl jsem, že jestli brzo nevypadnu, začne mě bolet hlava, už po pár krocích mě pálilo v krku a plících, jako bych se pokoušel dýchat pod vodou. Ale aspoň jsem nepřišel na začátku Soukupovy práce. Nezapomenu, jak jsem byl poprvé u toho, když zřízenec v zástěře, holínkách a rukavicích vystříhával žebra. Ze všeho toho mlaskání a křupání se mi obracel žaludek a nepozvracel jsem se jen díky tomu, že jsem zvedl hlavu a uviděl, jak si mě Soukup vyčkávavě prohlíží. <emphasis>Ty parchante</emphasis>, pomyslel jsem si, kousal se zevnitř do tváří a snažil se vydržet. Když zřízenec nařezával kůži v zátylku a přetahoval ji mrtvému přes obličej i se zbytky nakrátko ostříhaných vlasů, přísahal jsem si, že už se na něco takového nikdy, nikdy dívat nebudu.</p>
<p>Soukup hlavu nezvedl. „To nemohlo počkat?“</p>
<p>„Ne a taky tě zdravím.“ Odolal jsem pokušení přetáhnout si přes pusu rukáv. Skvěle, tohle oblečení můžu rovnou spálit, spolu se županem a utěrkou a vším, na co u mě sáhla Léto. I když ho vyperu, pořád budu ten smrad cítit. „Jde o ty víly, Starou a Bílou.“</p>
<p>Soukup na tác něco odložil, vlhce to plesklo. „Zprávy jsem vám poslal.“</p>
<p>„Já vím, ale… Koukni, chtěl bych, aby ses ještě jednou podíval na ta kousnutí.“</p>
<p>„Ach bože!“</p>
<p>„Jen ta kousnutí, nic víc.“</p>
<p>„Nic víc, nic víc, to je pokaždé nic víc a pak mi tu dýcháš na záda, sakra práce… Nemám co bych dodal. Jestli je potřebuješ k identifikaci, zajdi za stomatologem.“</p>
<p>Olízl jsem si rty a hned jsem toho litoval. „Poznal jsi, jestli je způsobil člověk, nebo víla?“</p>
<p>Soukup se zarazil s rukou nad tácem, pak ji nechal klesnout. Hřbetem druhé ruky si otřel čelo. „U Bílé na to byly otisky zřetelné dost.“</p>
<p>„Otisky vílích zubů? Protože to jsem z té zprávy nepochopil.“</p>
<p>„Lidských zubů. Což ale neznamená, že můžu jednoznačně říct, jestli ta kousnutí způsobil člověk, nebo víla.“</p>
<p>„Já vím. Ale…“ Přistoupil jsem blíž, jako by se to, co jsem se chystal říct, nemohl říct nahlas, a pokoušel se přitom nedívat na tělo na stole. „Lidské zuby to byly. Tak proč jsi to nenapsal jasně?“</p>
<p>„A k čemu? Vzhledem k rozsahu a způsobu poranění je zjevné, že hledáte vílu. Kdyby se během útoku proměnila v deset lidí a nechala na těle oběti deset různých stop, jak konkrétně by ji to pomohlo najít? Nijak, řekl bych.“</p>
<p>„Milane, ty vole… Myslíš, že jsi kompetentní tohle posuzovat?“</p>
<p>Soukup mě chvíli pozoroval, pohled mu ztvrdl. „V těch zprávách je všechno, co jsem zjistil. Nic jsem nevynechal, jen jsem zdůraznil podstatné. Nikdy si nikdo nestěžoval, a to tuhle práci dělám už sedmnáct let. Myslíš, že jsi kompetentní ji posuzovat?“</p>
<p>„Ani se o to nesnažím, jen chci, abys do zpráv uváděl všechno. Co je podstatné pro vyšetřování, to nech na nás.“</p>
<p>„Pokud vím, nabízel jsem ti, abys byl u pitvy. Vybodl ses na to. Jako ostatně pokaždé.“</p>
<p>Nebylo to úplně fér, ale pravdu měl. O dva kroky jsem ustoupil, ne že by byl dál od stolu vzduch lepší. „Já vím. Mohl bys mi poslat popis všech otisků zubů, které jsi našel na tělech těch víl?“</p>
<p>„To nemyslíš vážně, že ne?“</p>
<p>„Myslím. Snažím se prověřit jednu… možnost a potřebuju k tomu mít něco v ruce. Dost mi na tom záleží.“</p>
<p>Soukup si povzdechl. „Můžu se podívat do poznámek.“</p>
<p>„Udělej to, prosím tě. A udělej to pokud možno rychle.“</p>
<p>„Možná sis nevšiml, ale mám i jinou práci.“</p>
<p>„Všiml jsem si a bez urážky, nechtěl bych to po tobě, kdybys tu první udělal pořádně.“</p>
<p>„Bez urážky? Posloucháš se vůbec?“</p>
<p>„Promiň. Ale zrovna tohle <emphasis>je</emphasis> podstatné. Nezapomeň na to. A vážně promiň,“ zopakoval jsem pro jistotu, i když to asi nezabralo.</p>
<p>Už jsem byl jednou nohou ze dveří, když na mě zavolal. Otočil jsem se.</p>
<p>„Většinou mám na stole lidi, víly dělám málokdy.“</p>
<p>„Nemusíš se omlouvat –“</p>
<p>„Slyšíš snad nějakou omluvu, ty blbče? Jen se ptám, proč k tomu zavolali zrovna mě.“ Soukup si s mlasknutím stáhl rukavici. „Kdybych ti řekl hned, že je mohl pokousat člověk… co bys dělal?“</p>
<p>„Nemám ponětí,“ přiznal jsem.</p>
<p>„Hm… Tu první už jsme nechali spálit, ale druhá tu pořád je. Podívám se na ni ještě jednou, i když, je to žínka, tak si asi umíš představit, v jakém je stavu.“</p>
<p>„Pomůže cokoliv.“</p>
<p>„Za moc to stát nebude. Ale ráno to budeš mít na stole.“</p>
<p>Usmál jsem se. „Díky, Milane.“</p>
<p>Soukup to neocenil. „Víš co? Už vypadni.“</p>
<p>Vypadl jsem a cítil, jak mi z každičkého kousku těla stoupá pach alkoholu a masa. Chvíli jsem stál na studeném vzduchu, abych ho ze sebe dostal, i když jsem věděl, že to nepomůže a že si budu muset sednout do auta k víle, která má hlad.</p>
<p>Choulila se na sedadle v podobě Kellerové, v ruce termosku.</p>
<p>„Už jedeme,“ řekl jsem a nastartoval.</p>
<p>Odér smrti ze mě sálal jako horečka a zažíral se do potahů i do <emphasis>Kellerové</emphasis> vedle mě.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>14.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Ten den už jsme se spolu do kanclu nevraceli. Léto byla unavená a hladová, navíc tam na nás čekali Herman s Miturou a já neměl náladu poslouchat nadávání na fanatiky z Jednoho národa, díky. Léto se proměnila s jednou nohou v předsíni a druhou na rohožce. Natlačil jsem ji do bytu a zabouchl za ní. Šla do koupelny, pustila si vodu a začala hltavě pít. Když se pak objevila v pokoji, mokré vlasy přehozené přes rameno, ukázal jsem na lednici. „Vem si… něco. Já si dám zatím sprchu.“</p>
<p>Léto nakrčila nos. „Díkybohu.“</p>
<p>Snažil jsem se ze sebe pitevnu vydrhnout, ale připadalo mi, že se do mě zažrala až moc hluboko. A přitom jsem věděl, že to nebyla ona, že ze sebe necítím dnešní odpoledne, ale něco mnohem staršího. Vlasy jsem si umyl dvakrát, ručník i s oblečením nacpal do koše na prádlo. Když jsem se vrátil, Léto seděla u stolu a vylízávala sklenku od hořčice, do které si nalévala krev. Prošel jsem kolem ní do ložnice, oblékl se do čistého a všechno bylo o trochu lepší. A ještě o něco lepší, když jsem si vzal prášky.</p>
<p>Přišel jsem do kuchyně, zrovna když Léto oplachovala sklenku. „Chci se jet podívat do těch Kníniček, pojedeš se mnou, nebo…“</p>
<p>„Chceš, abych jela?“</p>
<p>„Jestli to zvládneš.“</p>
<p>„Chystáš se toho člověka obvinit?“</p>
<p>„Ne.“ Neměl jsem na to náladu ani sílu. „Jen vyslechnout. Je možné, že to, co dělala pro něho, dělala i pro další. Třeba se mu svěřila. Když měla tak ráda lidi.“</p>
<p>Léto sklenku odložila na utěrku. „Třeba.“</p>
<p>Z bytu vyšla v podobě Kellerové, a když si vedle mě sedala do auta, nedokázal jsem se rozhodnout, jestli jsem rád, že je se mnou, nebo ne. Na její přítomnosti bylo něco úlevného a současně strašného – nebo bylo strašné jen to, že jsem úlevu cítil. To jsem neměl. Měl jsem si rvát vlasy a bít hlavou do zdi a já místo toho žral prášky, abych aspoň trochu otupěl, abych dokázal myslet na Danu a nic necítit, abych se nenechal zaživa sežrat ne tou rusalkou, ale hrůzou z toho, co jsme dělali. A já jsem byl místo toho, abych v duchu prosil Danu za odpuštění, které mi nemohla dát, prostě jenom rád, že v tom nejsem sám.</p>
<p>Než jsme najeli na Bystrckou, zeptal jsem se na něco, o čem jsem už nějakou dobu uvažoval: „Jak jsi mluvila o tom vykořenění, napadlo mě… Tys někdy spojení hledala?“</p>
<p>„Proč se na to ptáš?“</p>
<p>„Zajímá mě to,“ přiznal jsem. Studená sprcha mě probrala a prášky naopak otupily přesně tím způsobem, který jsem potřeboval. Mohl jsem s Léto mluvit a přitom nemyslet na pitomosti. „Tentokrát už opravdu, tak netrucuj.“</p>
<p>Ticho bylo dlouhé. Už jsem ani nečekal, že promluví, když si odkašlala. „Ano.“</p>
<p>„A našla?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Nic víc, dokud jsme nezastavili před kníničskou kaplí. Vystoupili jsme do ponurého odpoledne, ve kterém jako by se ze světa ztratily všechny barvy až na šedou. I když kdo ví, krom sobotní noci jsem tu už dlouho nebyl a takhle to tu možná vypadalo pořád. Nejdřív ze všeho jsem vzal <emphasis>Kellerovou</emphasis> na místo činu – doufal jsem, že by mohla přispět ještě něčím, že když kolem ní nebudou lidi, ucítí víc než jenom krev. Ale pokud tam něco víc bylo, voda to spláchla, a i když toho <emphasis>Kellerová</emphasis> ve vzduchu cítila spoustu, většina s Vratičkou nesouvisela. Vůně lesních víl, zemitá a svěží současně, jako při letním dešti na sklonku horkého dne, dávno vyvanula a sledovat ji Kníničkami už <emphasis>Kellerová</emphasis> nedokázala. Nechal jsem to být a soustředil se na vdovce.</p>
<p>„Kterého zkusíme dřív?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis> a rozhlédla se po šedých domech.</p>
<p>„Toho čerstvého. Ten by se mohl toulat po parcích a přesvědčovat žínky, že je chce jen na vaření.“</p>
<p>„Nechci se zastávat té tlusté holky z rána –“</p>
<p>„Která na nás předloni nahatá křičela, že jsme horší než nacisti?“</p>
<p>„– ale měla pravdu aspoň v tom, že všechny víly nejsou šlapky.“</p>
<p>„Většina je,“ namítl jsem.</p>
<p>„Nebo možná jen jiné neznáš.“ <emphasis>Kellerová</emphasis> zaváhala, než pokračovala: „Dominiku?“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Myslela jsem, že když najdu svoje spojení, pomůže mi pochopit, co se životem. Ale místo aby vedlo dál, vedlo zpátky. A upínat se na minulost… vracet se tam, kde už jsme byli… ničemu nepomáhá.“</p>
<p>Nemluvila jen o sobě, mluvila i o mně a oba jsme to věděli. Otočil jsem se. „Támhle by to mohlo být.“</p>
<p>Jenže nebylo. Řada domů končila dvě čísla před tím, které jsme potřebovali. Když jsme přešli k ústí sousední ulice, zakousl se mi do zad studený vítr. Ochladilo se.</p>
<p>„Asi jsem si to blbě napsal. Zavolám Urbánikovi a ověřím to.“ Z druhého konce ulice se k nám po ušlapané stezce mezi domy blížil chlapík s rukama v kapsách montérek a koženou brašnou přes rameno. Holou hlavu měl skloněnou, ale i tak jsem ho poznal. „Náš kamarád.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Plivl ti pod nohy, pamatuješ?“</p>
<p>Podle toho, jak se <emphasis>Kellerová</emphasis> zatvářila, asi pamatovala. „Zeptáme se, kde bydlí ten člověk?“</p>
<p>„Poradit by mohl… když si necháme pro sebe, že jde o Vratičku.“</p>
<p>„Na to, abychom o ní mluvili, jsem si vzala až moc hezké boty.“</p>
<p>Proti své vůli jsem se usmál, počkal, až chlápek zvedne hlavu, a mávl na něho. Přeletěl nás pohledem a zarazil se. Pak vtáhl hlavu mezi ramena a pokračoval mezi domy, brašnu přitisknutou k tělu.</p>
<p>„Hej!“ křikl jsem.</p>
<p>Neotočil se a zahnul k brance jednoho z domů.</p>
<p>„Taky si pamatuje,“ konstatovala <emphasis>Kellerová</emphasis>. „Asi jsi nezanechal dobrý dojem.“</p>
<p>„Proč já? Možná ty,“ zamumlal jsem a přeběhl silnici. „Sakra práce… Pane?“</p>
<p>Ohlédl se přes rameno. „To jste vy? Já vás neslyšel.“</p>
<p><emphasis>Tak určitě.</emphasis> Hermanovi by radost neudělalo, jak jsou speciálové mezi lidmi oblíbení.</p>
<p>Prošel brankou – na zvonku bylo napsáno Hladký, nevzpomínal jsem si, jak se mi v noci představil –, ale nechal ji otevřenou, tak jsem ho následoval. Zastavil až před vchodem. „Chcete něco?“</p>
<p>„Hledáme Štěpána Jílka,“ řekl jsem, „měl by bydlet někde tady poblíž.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se k nám mezitím přidala, i když měla možná počkat, protože Hladký vydal chraplavý zvuk a odplivl si do neudržované předzahrádky. „Toho neznám.“</p>
<p>„Asi už moc nevychází,“ napadlo <emphasis>Kellerovou</emphasis>.</p>
<p>„Já tu nejsem dlouho. To ho… hledáte kvůli tý víle?“</p>
<p>Neodpověděl jsem. „Mohl bych si od vás zavolat?“</p>
<p>„To jako proč?“</p>
<p>„Protože bych to potřeboval.“</p>
<p>„Myslím, jestli chcete… jestli jsem jako…,“ Hladký se zachmuřil. „Tak jo. Jasně. Ale spěchám, mám ještě šichtu.“</p>
<p>„Já vás nezdržím,“ ubezpečil jsem ho.</p>
<p>Prošli jsme za plešounem do domu. Úzká chodba byla zavalená krámama – krabice, přepravky, nejenže tu Hladký nebyl moc dlouho, ani si pořádně nevybalil. Protáhl se do pokoje. I tady byla spousta věcí, háčkované dečky položené skoro na všem, porcelánové panenky Marie na staré televizi, na zdi zarámovaná výšivka – <emphasis>kdo lépe krmen, lépe táhne</emphasis>. V houpacím křesle krabice plná počmáraných dětských knih, ve vzduchu zatuchlost všech starých domů.</p>
<p>„Dědictví?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Jo, barák po tetce. Říkám, nejsem tu dlouho.“ Ukázal na telefon na stolku pod oknem. „Prosím.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zůstala na prahu. „Mohla bych poprosit o trochu vody?“</p>
<p>Něco v jejím hlase mě donutilo otočit se. Dívala se na Hladkého a chřípí nosu se jí chvělo. Připomněla mi Danu, která ve vzduchu hledala krev, kdykoliv jsme přišli k víle. Z té vzpomínky, zrovna tady a v tuhle chvíli, se mi zježily vlasy v zátylku.</p>
<p>Hladký přešlápl a zabručel: „Donesu vám ji. Ale zkuste to vyřídit rychle, fakt spěchám.“</p>
<p>Došel jsem k oknu. Do záclony byla zažraná dlouholetá špína, na parapetu vrstva černých hmyzích těl vysušených sluncem. Zvedl jsem sluchátko a začal vytáčet Urbánikovo číslo. I když nebylo proč, při pohledu na mrtvé mouchy, pod kterými nebyl parapet skoro vidět, se mi zvedl žaludek. Celé tělo mě začalo svrbět z pocitu, že je něco špatně, a to se mi už dlouho nestalo. Z nás dvou byla ta vnímavější Dana, dokázala se chytit sebemenšího zachvění hlasu nebo nervózního pohybu a jít po nich.</p>
<p>„Cítíš něco?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Krev,“ zašeptala <emphasis>Kellerová</emphasis>. „Má ji v té tašce.“</p>
<p>Opatrně jsem položil sluchátko do vidlice, odhrnul kabát a rozepnul pouzdro s pistolí. „Počkej tady.“</p>
<p>Vrátil jsem se do chodby, dával pozor, abych nezakopl o žádnou z krabic. Přivřené dveře vedly do průchodu s kuchyní na konci. Zastavil jsem se a vytáhl pistoli, potom jsem dveře ještě trochu pootevřel – strnul jsem, když vrzly, ale žádný další zvuk se neozval – a prošel dovnitř.</p>
<p>Kuchyně, stejně přeplněná krámy jako pokoj, ve kterém jsem nechal vílu, byla prázdná. Rozhlédl jsem se, přistoupil k otlučené lednici a otevřel ji. I když jsem se snažil být opatrný, láhve ve dveřích zacinkaly. Tekutina v nich se rozhoupala, ale přes zelené sklo jsem si nemohl být –</p>
<p>Z chodby se ozvala rána.</p>
<p>Vyrazil jsem z průchodu, v běhu pistoli odjistil a natáhl. Vchodové dveře bouchly do zdi, zahlédl jsem už jen Hladkého holou hlavu. Mělo mě to napadnout, ale nenapadlo, a než mi došlo, že utíká, získal slušný náskok. Zavadil jsem o jednu z krabic, na zem se vysypaly staré kalendáře a svaté obrázky.</p>
<p>„Léto!“ zařval jsem přes rameno a vyběhl na ulici.</p>
<p>Plešoun se hnal po silnici, tu svou brašnu pořád na rameni.</p>
<p>„Stůj!“ zakřičel jsem a zvedl pistoli. „Stůj, nebo –“</p>
<p>Zarazil jsem se na poslední chvíli.</p>
<p>Kdyby šlo o vílu, varoval bych ji a střelil do vzduchu. Kdyby ji to nezastavilo, namířil bych na nohy. Jenže šlo o člověka a já měl letos mizerné výsledky zkoušek a v sobě dost prášků na to, abych ho místo do nohy střelil do zad, a nemohl jsem si, sakra, dovolit, aby mě kapitán postavil mimo službu a vnitřní kontrola začala vyšetřovat kvůli jednomu volovi.</p>
<p>To už se mi stalo. Až na to, že vůl jsem byl já, a prášků jsem měl v sobě mnohem víc. Ani tehdy jsem neměl stisknout spoušť, ale stiskl a vzpomínka na to, jak se střela zaryla do malého tělíčka místo do víly, která ho držela, byla i po letech živější než cokoliv, co se mi stalo předevčírem, včera. Když mi řekli, že to dítě už bylo mrtvé, brečel jsem úlevou.</p>
<p>Jenže…</p>
<p>Postupem času mě začalo napadat, jestli si tehdy Bastard nevymyslel i to, aby mi pomohl. Jestli jsem to dítě ve skutečnosti nezabil já.</p>
<p>Otočil jsem se k domu. <emphasis>Kellerová</emphasis> stála na schodech a zrovna otvírala láhev, kterou jsem našel v lednici. „Zavolej Michalovi!“</p>
<p>Přičichla k hrdlu lahve a ohrnula nos. „Ani nevím, kdo to je.“</p>
<p>Do prdele práce!</p>
<p>Rozběhl jsem se.</p>
<p>Chlápek byl dost daleko, hnal se ušlapanou stezkou, kožená brašna mu poskakovala na boku. Nevypadal na to, že chodí do Sokola, ale strach mu asi dodal sílu, měl jsem co dělat, abych mu stačil, natož abych se mu aspoň trochu přiblížil. S tím, co jsem poslední dobou najedl a naspal, žádný div. Odolal jsem touze začít nadávat a soustředil všechnu sílu na běh. V boku mě začalo píchat už po pár desítkách metrů.</p>
<p>Domy skončily, hnali jsme se vysokou trávou k lesu. Hladký přeběhl cestu, vrhl se mezi stromy na druhé straně, prodíral se mlázím. Začínal jsem mít potíže s dechem, musel jsem to skončit. Předklonil jsem se a ještě trochu zrychlil. Když jsem si byl jistý, že na Hladkého dosáhnu, skočil jsem a srazil ho na zem. Dopadli jsme do pásu kopřiv, plešoun na břicho, já na plešouna. Když jsem se zvedal, střídavě kolem sebe bil rukama a střídavě tiskl brašnu, jako bych v ní mohl najít ještě něco horšího, než jsem našel v jeho lednici. Pokusil jsem se ho zakleknout, abych mu mohl spoutat ruce, sáhl jsem po poutech. Koleno mi sklouzlo a Hladký se po mně ohnal.</p>
<p>Všechno na chvíli zčernalo. Pak se tma projasnila a nade mnou se skláněla máma a usmívala se. <emphasis>Musím jít. Už dlouho. Neplač, človíčku, neplač, Viktor se o tebe postará.</emphasis></p>
<p>Uvědomil jsem si, že ležím na zádech uprostřed kopřiv, koukám do nebe a v uších mi hučí. Něco mi steklo do oka, zamrkal jsem a promnul si ho – napadlo mě, že zase prší, ale byla to krev. Hladký se vyhrabal na nohy a ohlédl se po mně. Oči měl vyvalené a v ruce hasák.</p>
<p>„Ty hajzle,“ zamumlal jsem těžce. Vlastní hlas jsem přes hukot v uších skoro neslyšel.</p>
<p>Pak se kolem prohnala <emphasis>Kellerová</emphasis> a srazila Hladkého do bahna s takovou silou a lehkostí zároveň, jako když si kočka hraje s myší – je to hra, ve které prohra znamená smrt, ale pořád jenom hra. Danu jsem nikdy nic podobného udělat neviděl a vlastně jsem to přes všechnu tu krev moc dobře neviděl ani teď.</p>
<p>„Dokážeš tohle… a táhneš se jak smůla,“ sykl jsem. „Kdes byla tak dlouho?“</p>
<p>„Co s ním?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>S námahou jsem se zvedl a dopotácel se k nim s pouty v ruce. Hladký se přetočil na záda, zuby vyceněné. Šlápl jsem mu do nich. Vší silou, ale naštěstí pro něho se mi jí zrovna dvakrát nedostávalo. I tak se ozvalo uspokojivé prasknutí. Pak jsem ho popadl za ramena a s heknutím otočil na břicho, zlomeným nosem do kopřiv. Klekl jsem mu na bedra a hasák vykroutil z ruky. Hladký začal bublavě naříkat, možná mu teprve docházelo, co vlastně udělal. <emphasis>Kellerová</emphasis> stála nade mnou a s upřímným zájmem to celé sledovala.</p>
<p>„Zavolej…,“ začal jsem, ale pak si uvědomil, že nezavolá nikoho. Zacvakl jsem pouta a pokusil se z oka vytřít krev. „Nebo ne. Počkej.“</p>
<p>Vytáhl jsem Hladkého nahoru, vedl ho před sebou a plival do mlází zkrvavené sliny. Asi v pádu jsem si prokousl jazyk a krev z roztrženého obočí mi nepřestávala stékat do oka a z oka dál. I to víla pozorovala se zájmem. Vrátili jsme se do domu, a zatímco <emphasis>Kellerová</emphasis> hlídala Hladkého, já zavolal na oddělení. Chtěl jsem Hermana a Mituru, protože tohle mohlo souviset s Vratičkou, ale místo nich dorazila Venturová s Kubešou: „Kluci jsou venku, tak jsme tu my. Ukaž se, Domku…“ Tak mi říkala možná před dvaceti lety; navzdory rannímu útoku na debrecínské oddělení měla dobrou náladu. „Budeš mít jizvu? Jizvy jsou sexy.“</p>
<p>Čekal jsem, že po napadení a pokusu o útěk, který Hladký předvedl, bude mít doma přinejmenším druhou Vratičku s kabelem omotaným kolem krku, ale ten blbeček tam byl sám. Jen on, fotky a krev, kterou za ně vílám platil. Kdyby mě nevzal tím hasákem, mohl mít problémy mnohem menší.</p>
<p>Neměl jsem sílu ani náladu na prohledávání domu, ale když mi zdravotník čistil ránu, podala mi Venturová svazek fotek. „Pohled na tohle tě bude bolet mnohem víc.“</p>
<p>Uhnul jsem před smotkem vaty a natáhl se pro fotky. Prvních pár mi stačilo. „Pan <emphasis>Všechny víly zaslouží chcípnout</emphasis> se nám hezky vybarvil.“</p>
<p>„Hezky?“ zopakovala Venturová. „Ha-ha.“</p>
<p>Na všech obrázcích byl náš běžec. A s ním herci a zpěváci a kdovíkdo všechno v polohách, o jejichž existenci jsem neměl ani ponětí, a když jsem se na ně teď díval, byl jsem za tu nevědomost rád. „Řekni mi, že špatně vidím.“</p>
<p>„Šijte sebou ještě víc a na tohle oko už neuvidíte nic,“ štěkl zdravotník.</p>
<p>Venturová se mi naklonila přes rameno a potvrdila moje podezření: „Jo, je to premiér.“</p>
<p>Vrátil jsem jí fotky. „Kohokoliv si platil, na tohle licenci určitě neměla.“</p>
<p>Kubeša si nebral servítky: „Platit za proměnu kvůli šukání je dno.“</p>
<p>„Hm,“ zamumlal jsem pokrytecky a otočil se na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. „Lesní víly se mění nerady, ale… mohla tu s ním být i Vratička?“</p>
<p>Nepatrně zavrtěla hlavou. Možná u Hladkého žádnou žínku necítila, možná jen věřila tomu, co o Vratičce tvrdila Novosadová – že by nikdy nic takového neudělala. „Podle tebe je ten člověk vrah?“</p>
<p>„Podle mě je to jen debil se špatným vkusem.“</p>
<p>„Náhodou, premiér má něco do sebe,“ řekla Venturová. „Každopádně dobře věděl, proč utíká. Umělci ochranu občanské cti a lidské důstojnosti hrozně žerou.“</p>
<p>„I kdyby to měl jen pro osobní potřebu, platil za ni lidskou krví,“ připomněl Kubeša.</p>
<p>Venturová se zadívala k domu. „Zatím nevíme, jestli je lidská.“</p>
<p>„Je,“ vložila se mezi ně <emphasis>Kellerová</emphasis>, a když jsem se na ni podíval, pousmála se. „Za vepřovou by s ním tohle nikdo nedělal.“</p>
<p>„Vezmem si to,“ řekla Venturová.</p>
<p>„Je to lepší než banální vyšetřovačky po Saberovi?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Nakrčila nos. „O něco. Uvidíme, jestli se to neprotne s vaším případem.“</p>
<p>Když mi zdravotník ránu přelepil, bolest kolem obočí byla nepříjemná úplně novým způsobem.</p>
<p>„Co teď?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis>, když si Venturová zapsala, co jsem jí řekl, a pak se i s fotkama vrátila do úchylova domu.</p>
<p>„Pryč odtud.“</p>
<p>„A ten vdovec?“</p>
<p>„Má osmdesát, neuteče. Nanejvýš natáhne brka.“</p>
<p>„A ty už se o Vratičce nic nedozvíš.“</p>
<p>„To by mě mrzelo,“ řekl jsem a bylo jasné, že nemrzelo, „ale stopa už dávno není horká a já na něho teď nemám sílu.“</p>
<p>Neměl jsem sílu ani na Léto. Zastavil jsem u domu, dovedl ji nahoru, zamumlal, že musím něco vyřídit, a zamknul ji. Neprotestovala. Stavil jsem se na oddělení, zkontroloval adresy kníničských vdovců, nepochopil, kde se stala chyba, a klepl na Hermanovu kancelář. Trochu jsem pochyboval, že u sebe bude, ale byl. Zrovna si sundával kabát.</p>
<p>„Ahoj,“ pozdravil jsem.</p>
<p>Herman se na mě podíval. „Co se ti stalo?“</p>
<p>„Držel jsem v ruce fotky, na kterých plešatý tlusťoch obdělával premiéra, to se mi stalo.“</p>
<p>„Pokorný?“</p>
<p>„Jeden instalatér z Kníniček.“</p>
<p>„Divím se sám sobě, ale asi chci slyšet víc.“</p>
<p>„Kdybys tu před dvěma hodinama byl, mohls víc i vidět. Pivo?“ navrhl jsem.</p>
<p>Herman se křivě usmál. „Proč ne? Stejně nevím, proč jsem se sem vracel…“</p>
<p>Domů jsem dorazil před půlnocí. Možná za to mohla injekce proti bolesti, ale možná jsem si neměl dávat to poslední pivo, dvakrát jsem vrazil do dveří, než se mi povedlo projít. Nikdy jsem moc nepil, takže mi stačilo málo, navíc jsem si potřeboval pročistit hlavu, a i když asi nebyl vrchol chytrosti toho vypít tolik, bylo mi to jedno. Herman neměl dobrou náladu. Vypadal unaveně, chvíli vtipkoval, jako by za to dostával zaplaceno, pak zas upadal do zadumaného mlčení. Na rozdíl ode mě pil dost, do všeho pletl ten Debrecín a tvrdil, že o něm vlastně vůbec nechce mluvit. Po dvou hodinách už jsem si nebyl jistý, jestli je horší večer strávený s ním, nebo s Léto. Vytočit mě se mu povedlo těsně předtím, než jsme se zvedli. Když jsme se bavili o Kainovi.</p>
<p>Herman mávl rukou. „Víla zabíjí víly. To mi kariéru nenakopne.“</p>
<p>Překvapil mě. „Jde ti o kariéru?“</p>
<p>„Komu ne?“ pousmál se.</p>
<p>„Běž ke kriminálce, u Cespy ji neuděláš.“</p>
<p>„Ne dokud jsi tam ty.“</p>
<p>„Já?“ nepochopil jsem.</p>
<p>Herman se zarazil. „To je jedno.“</p>
<p>„Nekecej,“ pobídl jsem ho, ale neměl jsem to dělat.</p>
<p>Chvíli pozoroval pivo, pak zvedl oči ke mně. Vypadal opile, trochu posměšně a trochu vztekle. „Statistiku vedeš, tak nedělej, že sis toho nevšiml.“</p>
<p>„Čeho?“</p>
<p>„Že nikdo z nás nemá možnost předvíst se, protože to nejlepší dostáváš ty.“</p>
<p>„Možná proto, že jsem nejlepší?“ zkusil jsem to zlehčit.</p>
<p>„Nebo proto, že patříš do Vranovic rodiny.“</p>
<p>„Ale no tak…“</p>
<p>„Ne?“ Herman vypadal podrážděně. „Já myslím, že se Bastard o svýho kluka hezky stará.“</p>
<p>To podráždilo i mě. „Že tyhle kecy šíří po baráku Pokorný, na to jsem si zvykl, ale že i ty…“</p>
<p>„Já nic nešířím, to snad víš.“</p>
<p>„Ty vole, Honzo –“</p>
<p>„Co?“ utrhl se Herman. „Jestli chceš tvrdit, že starej neskáče, jak Bastard píská, a Bastard na tebe nedrží kvůli tvý rodině, tak seš vůl sám.“</p>
<p>„Nikdy jsem nechtěl, aby mě někam tlačil. A pochybuju, že to po něm chtěl táta.“</p>
<p>„Ale on to stejně dělá. Každej druhej by letěl po tom, cos předved s –“</p>
<p>„To jako vážně?“ přerušil jsem ho prudce.</p>
<p>Herman se zarazil, potom se pokusil o úsměv stejně špatně, jako jsem já předstíral, že jsem v klidu. „Neřekl jsem, že nejseš dobrej. Ale dostáváš možnost to ukázat a já ne. Na rovinu, Niko, na pašerácích krve si jméno neudělám, i kdybych jich každej den sebral tucet. Jenže nic lepšího mi kapitán nedá a nechci si tu honit triko, ale určitě ne proto, že bych na nic lepšího neměl.“</p>
<p>„A o co ti jde teď? Sám jsi řekl, že Kain není případ, který by tě mohl někam posunout.“</p>
<p>„Ne, to není. Jen se mi… Proč vlastně… Víš co? Kašli na to.“</p>
<p>Najednou jsem si uvědomil, že jsem k smrti unavený, rozbité čelo mě bolí a pivo mi přestalo chutnat už před dvěma kousky. Nakonec jsem byl rád, když jsme se zvedli, oba zamlklí a nesví, a rozešli se domů. A to bylo co říct, když tam na mě čekala víla. Nespala, seděla na pohovce a koukala na telku. Společnost za všechny prachy.</p>
<p>„Co to je?“ zeptal jsem se zastřeně.</p>
<p>Nepodívala se na mě, jen si položila prst na rty: „Pst!“ Pak poklepala na pohovku vedle sebe, jako by tu byla doma ona, a ne já. Svalil jsem se vedle ní a pokusil se zaostřit na obrazovku. Jela tam dva roky stará polská komedie o chlápcích, co se probudili v jednadvacátém století a zjistili, že zatímco spali, lidstvo vymřelo a svět je plný víl. Ta zápletka mi vždycky spíš než k smíchu připadala děsivá. Matně jsem si vzpomínal, že je v tom hodně šukání, všechny víly hrají lidi, takže to vypadá blbě, a že to celé vychází z nějakého obskurního německého výzkumu, který tvrdí, že ženy jsou vlastně vývojová anomálie, ke které nemělo dojít, a že svět byl od začátku nastavený tak, aby v něm žili jen chlapi a víly. Pár cvoků se toho chytlo a založilo šílenou společnost, jejíž členové kolem nádraží rozdávali letáky s pseudovědeckým vysvětlením, proč bychom se měli rozmnožovat jen mezidruhově. Myslím, že se je loni pokusili zakázat, ale netušil jsem, jestli se to povedlo, u nádraží jsem na ně občas narážel dál.</p>
<p>Přestal jsem film vnímat a najednou zjistil, že si opakuju Hermanova slova. Vztek ve mně se začal pomalu měnit v blbou sebelítost. To, čemu jsem se bránil tak dlouho, celou dobu… Dokonce i Herman… Nikdy by mě nenapadlo, že mě taky považuje za Bastardova kluka. Že dostávám šance, které ostatní ne? Ale hovno! Jednou. Jednou mě Bastard podržel, abych si všechno úplně neposral, a já se dal dohromady, prášky jsem vyhodil a začal se soustředit na práci, jenom na ni. Případy, které jsem dostával, nebyly ani tak velké, jako hnusné, a jestli Herman neviděl, že jsem sotva Bastardův kluk, když jsem se za celou tu dobu od kapitána nedočkal ani poplácaní po rameni, byl to jeho problém. Jeho, sakra! Otupěle jsem pozoroval obrazovku a na rozdíl od Léto, které se ta slátanina určitě líbila, vůbec nevnímal, co se přede mnou odehrává. Pak jsem asi usnul, protože najednou jsem byl zpátky u Hladkého. Seděl u stolu nahý, koženou brašnu položenou v zarostlém klíně, proti němu rusalka, která mi zabila matku, s náhrdelníkem z červených kostek na krku. Na talířích před sebou měli kousky syrového masa, ve sklenicích krev. Vrstva much na parapetu sebou škubala a bzučela. „Kdo lépe krmen, lépe táhne,“ řekl Hladký a pustil se do masa, trhal ho rukama a cpal si ho do pusy, do krku, padalo mu mezi stehna a pleskalo o zem. „To jsou moje prsty,“ zašeptala Dana vedle mě. Prudce jsem se k ní otočil. Pozorovala mě očima ztmavlýma posmrtným zaschnutím, v levém měla přilepenou velkou černou masařku. „To jsou moje prsty, Dominiku. Udělej něco. Udělej něco…“ Horečnatě šeptala, natahovala ke mně ruce mramorované cévami a místo prstů měla jen pahýly –</p>
<p>Vyskočil jsem a narazil do stolu. Asi na mně spala kočka, protože se zavřísknutím vyletěla a zaryla mi drápy do nohy, pak zasyčela a vklouzla pod pohovku. Vrhl jsem se k oknu a lomcoval kličkou, dokud se mi ho nepovedlo otevřít, potom jsem jen stál a jako opilec hltal studený noční vzduch. Srdce mi divoce bušilo a ruce položené na parapetu se třásly. Košili jsem měl úplně propocenou.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zeptala se Léto.</p>
<p>Nevšiml jsem si jí, dokud nestála vedle mě a nepozorovala mě velkýma lesklýma očima.</p>
<p>„Trochu se mi…“ Hlas jsem měl úplně cizí, v puse nepříjemnou pachuť. Smrděl jsem potem, pivem a kouřem z Hermanových cigaret. „Trochu se mi zamotala hlava.“</p>
<p>„Měl by ses napít,“ poradila mi Léto.</p>
<p>„To bych… asi měl.“</p>
<p>Dopotácel jsem se do koupelny, vzal si dva prášky a doufal, že zaberou dřív, než mě hlava rozbolí tak, až se budu moct jen houpat dopředu dozadu na posteli a tisknout si k obličeji deku, aby Léto neslyšela, jak řvu. Když jsem se otočil, stála za mnou se sklenkou vody.</p>
<p>„Vypij to.“</p>
<p>„Napil jsem se z kohoutku.“</p>
<p>„Málo. Vypij to, myslím to vážně.“</p>
<p>Spíš proto, aby mi dala pokoj, jsem si sklenku vzal, a asi proto, že jsem byl pořád opilý, jsem vodu vypil. Pak jsem si šel lehnout do ložnice. Po hodině převalování jsem usnul, a i když jsem se ještě párkrát probudil, ráno jsem si další noční můry nepamatoval. Posadil jsem se na posteli, a když mi pohled padl na prázdnou sklenku a vzpomněl jsem si, jak mi ji Léto podávala, napadlo mě, co všechno mohla s vodou udělat… a jestli s ní něco opravdu udělala. Ale nezeptal jsem se a ona se k tomu, co se v noci stalo, nevracela.</p><empty-line /><p>***</p>
<p>Sjeli jsme do Kníniček. Mladší vdovec žil v domku těsně před začátkem pásu nájemních zahrad, stranou od ostatních a jen kousek od cesty, po které jsem včera pronásledoval Hladkého. Plaňkový plot se rozpadal, zrezivělou cedulku s číslem zakrývalo psí víno, zvonek jsem nenašel. Zaklepal jsem a z domu se ozvaly šouravé kroky, následované shrbeným mužem v pleteném svetru a manšestrákách. Jemné vlasy měl pečlivě učesané, stařecky modré oči vlhké jako nemocný pes. Kdybych si mohl vybrat, asi bych s ním nechal mluvit Danu, skutečnou Danu, ale já si vybrat nemohl. Tak jsem mu řekl o Vratičce. Byl to už druhý člověk, kterého její smrt zasáhla. Brada mu klesla, špatně oholené tváře se roztřásly. Sundal si brýle a promnul si oči. Pozval nás dál.</p>
<p>„Nevěděl jste o tom?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Od pátku jsem nebyl venku. Děvče mi v sobotu uvařilo. Jak se mění tlak, pokaždé mně otečou nohy. Mažu je koňskou mastí a jen čekám, až se mi uleví.“</p>
<p>„Co přesně pro vás Helena Bílá dělala?“</p>
<p>Jílek pokrčil rameny. „Pomáhala mi. Nakupovala, uklízela, když jsem nemohl. Starala se o zahradu, všechno jí pod rukama jen kvetlo.“</p>
<p>„Pochopitelně. Jak přesně vám nakupovala na příděly – “</p>
<p>„To od ní bylo laskavé,“ přerušila mě <emphasis>Kellerová</emphasis>. „A od vás bylo laskavé, že jste jí to dovolil.“</p>
<p>„Bylo to hodné děvče.“ Jílek si sundal brýle. „S ní… jsem nebyl uvězněný v tomhle domě… v tomhle těle… Celé to tu prozářila.“</p>
<p><emphasis>Ježíši.</emphasis> „Platil jste jí za to.“</p>
<p>Stařec zněl skoro dotčeně, když se mi přiznával: „Ovšemže platil. Často si to ani nechtěla vzít, chodila by sem zadarmo, ale potřebovala peníze. Chtěla… cestovat a co já, do hrobu si je nevezmu.“</p>
<p>„Bylo to hodně peněz? Mohl ji někdo zabít kvůli nim?“</p>
<p>„Co je to hodně peněz, detektive? Za kolik stojí takový život?“</p>
<p>„Vílí život?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Za moc ne,“ řekla <emphasis>Kellerová</emphasis> měkce. „Díky vám ho měla Vratička o něco lepší.“</p>
<p>Stařec potřásl hlavou. „Neudělal jsem toho pro ni ani z desetiny tolik… co ona dělala pro mě.“</p>
<p>Zvedl jsem ruku, abych se poškrábal na čele, ale pak jsem si vzpomněl na přelepenou ránu. „Problém je, že jste jí platil za to, aby se –“</p>
<p>„Dominiku,“ zastavila mě <emphasis>Kellerová</emphasis> potichu, ale důrazně.</p>
<p>Dívali jsme se na sebe, zatímco stařec hledal v kapse kapesník, aby si oči otřel ještě jednou.</p>
<p>„Pracovala takhle i pro jiné lidi?“ zeptal jsem se nakonec.</p>
<p>Jílek zamrkal. „To nevím. Myslím, že ne… Asi by mi o tom řekla.“</p>
<p><emphasis>Jak jinak, chodila by sem přece i zadarmo, lidem se svěřovala se vším a vůbec.</emphasis></p>
<p>Poznamenal jsem si všechno, co nám mohlo pomoct – kdy přišla, kdy odešla, o čem mluvila – a přitom jsem se nemohl zbavit dojmu, že nám nic z toho nepomůže. Když jsme se vrátili na chodník, zamumlal jsem ke <emphasis>Kellerov</emphasis>é: „Cos tím sledovala?“</p>
<p>„Chtěla jsem, abys ho nechal být. Tys to necítil?“</p>
<p>„To, když moc nepereš a nerada větráš?“</p>
<p>„Ne, smrt. Má málo vody. Brzo umře.“</p>
<p>„To ho ale neopravňuje porušovat zákon.“</p>
<p>„Myslela jsem, že jste rádi, když vám sloužíme. Však víš, <emphasis>staň se právoplatnou členkou společnosti</emphasis>,“ připomněla <emphasis>Kellerová</emphasis> pozvánku do kuratoria.</p>
<p>„Ona mu sloužila v podobě jeho ženy.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Kdyby se na to přišlo dřív, měla by velké problémy.“</p>
<p><emphasis>Tak jako bys je měla ty. Jako bych je měl já, kdyby se přišlo na to, za co jsem ti platil. Kellerová</emphasis> si to možná uvědomila taky a neřekla už nic. Nastoupili jsme do auta a vrátili se na služebnu, abych mohl dát dohromady, co jsme se dozvěděli.</p>
<p>„Je tu prázdno,“ všimla si <emphasis>Kellerová</emphasis>, když jsme procházeli chodbou.</p>
<p>Měla pravdu, ale já si nestěžoval. Čím míň lidí kolem nás, tím líp. Navíc jsem se po večeru stráveném s Hermanem necítil úplně ve formě. Zpráva, kterou mi včera odpoledne slíbil Soukup, na stole neležela. Mohlo to znamenat, že nezjistil nic nového, ale taky že na mě zapomněl. Posadil jsem se a natáhl se pro sluchátko, abych zkusil na ústav zavolat, zatímco se <emphasis>Kellerová</emphasis> odešla namočit.</p>
<p>„Čo tu robíte?“ ozval se ode dveří Urbánik. Vlasy měl rozcuchané, jako by si je prohrábl rukama a zapomněl na to.</p>
<p>„Pracujeme.“ Přisunul jsem si seznam a začal vytáčet Soukupovo číslo. „Nikdy jsi o tom neslyšel?“</p>
<p>Urbánik pokrčil rameny. „Len som myslel, že ste s ostatnými.“</p>
<p>„Jak, s ostatními?“</p>
<p>Když se <emphasis>Kellerová</emphasis> vrátila, už jsem na ni čekal s kabátem v ruce.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>15.</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Bylo to horší, než jsem čekal. Protože tentokrát to nebyla <emphasis>jenom víla</emphasis>.</p>
<p>Ve vzduchu se vznášelo skoro hmatatelné napětí, jako před bouřkou, která na sebe dává dlouho čekat. Kapitán přecházel podél pásky sem a tam s vysílačkou u ucha, Mitura se hádal asi s někým z kriminálky, zuby zatnuté a žíly na krku napnuté jako provazy. „– se kopeme do prdele, kurvafix, nebo co?“ „Kdybyste se vysrali na oslavy a dělali, za co jste placení…“ Herman na ně křikl: „Ztlumte to, hoši!“ „Tak ať, do píče, drží hubu!“ „Řekl jsem, že to máte ztlumit, sakra!“ Tentokrát ne Soukup, ale mladší soudňař, se kterým jsem pracoval jen párkrát, si sundával rukavice. Oba mrtví už byli zakrytí.</p>
<p>„Drž se pořád u mě,“ zašeptal jsem <emphasis>Kellerové</emphasis> a pak podlezl pásku. „Co je to?“</p>
<p>Herman se sehnul a odhrnul prostěradlo, patrně přesvědčený, že jeden pohled vydá za tisíc slov.</p>
<p>Vydal.</p>
<p>Hlavu měl otočenou na druhou stranu, ale stačily dva kroky a poznal jsem ho. „A kurva…“</p>
<p>Herman pohnul koutkem úst. „Líp bych to neřekl.“</p>
<p>Teď už jsem chápal, proč je tu kapitán, proč je tu i někdo od kriminálky. Jen jsem se divil, že tu ještě není nikdo od novin. Kapitán k nám došel – ztrhaný, jako by od včerejšího rána uplynulo deset let, a když jsem se díval na mrtvolu, těch deset let jsem na ramenou cítil taky. „Jsem rád, že jste tady.“</p>
<p>„Já snad ani ne,“ přiznal jsem.</p>
<p>„To je…,“ začala <emphasis>Kellerová</emphasis> – určitě ho poznala, zrovna ona by měla.</p>
<p>„Bomba,“ dokončil Herman. „A my na ní sedíme.“</p>
<p>Podíval jsem se na <emphasis>Kellerovou</emphasis>. „Nezval.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>Předseda České svobodomyslné strany, který se už roky zasazoval o zrušení Vranova zákona. Navrhoval rozšířit vílám práva v méně zásadních oblastech života – ale co to znamená, <emphasis>méně zásadní</emphasis>? Nezval pro ně možná zatím žádal jen vrácení jmen, ale skončil by tím? Když petice za možnost víl požírat těla, o která nikdo neprojevil zájem, a vězně odsouzené k smrti, jen v české části Pospolitosti nasbírala pětasedmdesát tisíc podpisů? Pětasedmdesát tisíc!</p>
<p>Neměl jsem Nezvala rád. Ale nikdy bych mu nepřál tohle.</p>
<p>Vzpomněl jsem si, jak Pokorný říkal, že Nezval minulou sobotu vystupoval v Praze. Připomínal, že Cespa nemá sloužit jen lidem, ale i vílám. Teď to měl.</p>
<p>„Jak?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Zlomený vaz.“ Herman poodhrnul prostěradlo o něco víc a odhalil rozšklebenou ránu na krku. „I tohle by stačilo, aby vykrvácel, kdyby včas nesehnal pomoc.“</p>
<p>Ukázal jsem na druhou mrtvolu – zpod prostěradla se po zemi plazily dlouhé zelené vlasy, opodál ležela lodička s vysokým podpatkem označená číslem. „A ona?“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Co ona?“</p>
<p>„Zastřelená. Oba našla už mrtvé… támhleta holka.“</p>
<p>Asi patnáctiletá dívka seděla v otevřené sanitce s něčím kabátem přehozeným přes ramena. V jedné ruce držela vodítko, ale psa jsem nikde neviděl.</p>
<p>„Zatím to vypadá, že vílu zabil on. Zbraň technici zajistili a papíry měl, tak předpokládáme, že byla jeho.“ Herman hodil hlavou k udusanému plácku. V prachu tam byla spousta krve a krev byla i na zrezivělé traverze. „Moje vyšetřovací verze? Zaútočila, jemu se povedlo vytáhnout pistoli a střelit ji. Možná ho přitom srazila, možná jen ztratil rovnováhu, blbě dopadl… a měl smůlu.“</p>
<p>Vzpomněl jsem si, jak Léto srazila na zem Hladkého, jak se pohybovala, jakou sílu měla, i když byla v lidské podobě. Nezval měl smůlu už ve chvíli, kdy tu na vílu narazil. Pokud si ji sem ovšem sám nepřivedl. „Můžu se kouknout?“</p>
<p>Herman nakrčil čelo. „Proč?“</p>
<p>„Víc hlav víc ví,“ připomněl jsem mu.</p>
<p>„Tak… Jestli máš chuť…“</p>
<p>Dřepl jsem si do prachu a odhrnul prostěradlo víc. Proužkované sako rozepnuté, košile nasáklá krví, kousnutí na krku škaredé jako všechna, se kterými jsem se kdy setkal. Víly šly skoro pokaždé po krku, překousnout tepny, zadávit, zlomit vaz. <emphasis>Tady máš tu svoji svobodu, pitomče velkohubá.</emphasis></p>
<p>„Proč tu vlastně není Milan?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Herman vytáhl z kapsy cigarety, chvíli se na ně díval, potom je zase schoval. „Soukup? Je v Praze. A netuším, jestli si bude rvát vlasy, nebo skákat radostí, až se dozví, co se tu zatím stalo.“</p>
<p>Rozhlédl jsem se. V téhle části Komína už léta plánovali výstavbu, ale jediné, co tomu napovídalo, bylo staré oznámení o povolení na špinavé stavební buňce. Plotem bylo to místo obehnané jen ze dvou stran a i na těch bylo pletivo zčásti stržené, prorostlé bodláčím. Po něčem, co tu kdysi stálo, zbyly zborcené zdi a neodklizené zbytky suti, mezi nimi hromada betonových rour. Nebylo to místo, kde bych čekal předsedu jedné z pospolitostních stran – ani když ta strana vystupovala jako ochránce víl, které taková místa vyhledávaly.</p>
<p>„Nebydlí on kousek odtud?“ vzpomněl jsem si.</p>
<p>„Hm,“ potvrdil Herman. „Většinu roku tráví v Praze, ale na Lískách má dům po rodičích, takže sem mohl snadno dojít. Našli jsme pár stop, ale žádné auto.“</p>
<p>Nedokázal jsem si představit za všech okolností upraveného Nezvala, jak se tu prochází mezi kopřivami. Že by se chystal rovnou tady zlepšit vílinu životní situaci, jak o tom blábolil pokaždé, když dostal prostor v novinách?</p>
<p>Znovu jsem Nezvala zakryl, narovnal se a přistoupil ke <emphasis>Kellerové</emphasis>. „Co si myslíš?“</p>
<p>Pozorovala mrtvoly s vráskou u kořene nosu. „Něco je tu špatně.“</p>
<p>„Jasně že je tu něco špatně. Víla tu zabila člověka.“</p>
<p>„To není všechno<emphasis>.</emphasis>“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. Ale cítil jsem to taky. Snad se na mě jen přenášela nervozita všech okolo, horečnaté vzrušení, ze kterého mi přebíhal po zádech mráz víc než ze sychravého dopoledne. Ale možná ne. „Jako že tu někde leží ještě další ochránci víl?“</p>
<p>„Tohle se nemělo stát.“</p>
<p>„Já ti nevím. Myslím, že kdo s čím zachází, tím taky –“</p>
<p>„Dominiku,“ přerušila mě <emphasis>Kellerová</emphasis>. Mluvila potichu, skoro šeptem. „Odvez mě odtud.“</p>
<p>„Ještě chvíli vydrž.“ Vzala mě za rukáv kabátu, vysmekl jsem se jí a otočil se k Hermanovi. „Dáš mi rukavice?“</p>
<p>Zaváhal, ale vyhověl mi. Podíval jsem se na rány na Nezvalově krku, pak jsem prostěradlo zase zvedl a přesunul se k víle. Šlápl jsem na vysušené vlasy, ustoupil a nohou je odhrnul. Lámaly se při sebemenším doteku, křehké jako skořápka.</p>
<p>„Ležel u té traverzy, ona na něm,“ vysvětloval Herman. „Žádné doklady, klasika.“</p>
<p>Stáhl jsem víle prostěradlo z hlavy. Vodní víly podléhaly posmrtné zkáze nejrychleji ze všech, přede mnou mohla ležet Léto nebo jakákoliv z tisíce brněnských rusalek a já bych nepoznal rozdíl. Vlasy měla jemné jako pavučiny babího léta, oči zapadlé hluboko v důlcích, kůži šedou a pomačkanou jako hedvábný papír, žádnou krev v ranách, protože tu tělo použilo v marné snaze udržet se naživu. Asi tu leželi delší dobu. Stáhl jsem prostěradlo o něco níž. Jednu ránu měla víla pod prsem, jednu nad ním, další v klíční kosti.</p>
<p>„Kellerová,“ zamumlal jsem, a když neodpověděla, otočil jsem se.</p>
<p>Stála nade mnou s očima obrovskýma.</p>
<p>„Mohla by ses podívat –“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Povzdechl jsem si a odhrnul prostěradlo, až z něj vykoukla ruka s velkými náramky kolem vysušeného zápěstí, na jednom zlaté penízky, na druhém červené hrací kostky –</p>
<p>Vymrštil jsem se a zády narazil do <emphasis>Kellerové</emphasis>.</p>
<p>PANEBOŽE.</p>
<p>Začal jsem couvat, prostěradlo jsem dál svíral v ruce. Hluboko v sobě jsem si uvědomoval, že na zemi neleží moje máma, ale víla, která jako moje máma ani nevypadá, jako bych to ale nedokázal zpracovat, vůbec na tom nezáleželo. Byla to ona, podobu, kterou mámě ukradla, ve smrti nasazenou neměla, ale byla to ona.</p>
<p>„Co je?“ zeptal se někdo.</p>
<p>Nechápal jsem, že jsem to nepoznal hned, byla ve všem a všechno tu na mě křičelo <emphasis>to je ona</emphasis>. I mrtvá jako by se mi vysmívala, protože jsem ji našel a nenašel současně, sice tu byla, ale nic z toho, co jsem jí toužil provést, už jí nemohlo ublížit. Já už jí nemohl ublížit.</p>
<p>Herman mluvil. Nevnímal jsem ho. Pak se k němu přidala <emphasis>Kellerová</emphasis>, pokusil jsem se ji odstrčit, ale asi stála dál, než jsem si myslel. Rukou jsem prohrábl vzduch, z <emphasis>Kellerové</emphasis> zůstaly jen modré oči uprostřed náhlého šera a to šero bylo čím dál hlubší.</p>
<p>„– v pohodě?“ zeptal se Herman vzdáleným, dutým hlasem.</p>
<p>Zamrkal jsem, ale nepomohlo to. Někdo mě vzal za ruku, zkusil jsem se vytrhnout. Ani to se mi nepovedlo.</p>
<p>„Stolbenko!“ Kapitán mi rozevřel prsty – měl jsem je ztuhlé víc než Nezval – a vyprostil z nich prostěradlo. „Běž za pásku.“</p>
<p>Něco jsem zachraptěl.</p>
<p>„Běž za pásku, hned!“</p>
<p>Herman mě vzal za loket a otočil. „Pojď, Niko.“</p>
<p>„Musím… Měl bych…“</p>
<p>„No tak.“</p>
<p>Zhluboka jsem se nadechl, protáhl jsem se pod páskou, pokusil si sundat rukavice, ale jako by se do mě zažraly, zdálo se mi, že je strhávám i s kůží.</p>
<p>„Poslouchej.“ Ze šera se vynořila <emphasis>Kellerová</emphasis>. „Oni o tom neví. A nemusí se to dozvědět.“</p>
<p>„To je…“</p>
<p>„Možná ona, možná ne. Ale to je jedno – dokud se dívají.“</p>
<p>Odstrčil jsem <emphasis>Kellerovou</emphasis> a promnul si obličej. Ze šera se staly černé skvrny, které mi chvíli poskakovaly před očima, než konečně zmizely. „Je to ona.“</p>
<p><emphasis>Nepletl jsem se. Nezdála se mi. Nejsem blázen.</emphasis> Na tom vědomí najednou nebylo nic úlevného.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> ukázala hlavou k autu. „Pojď aspoň trochu dál.“</p>
<p>Poslechl jsem. Otevřela auto, vzala láhev s vodou a zhluboka se napila. Když mi láhev podala, vzal jsem ji a přitiskl si ji na čelo.</p>
<p>„Napij se,“ pobídla mě <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou a posadil se do otevřených dveří. Chvíli jsme jen pozorovali, jak havrani nakládají těla. Někdo vílu znovu zakryl, prostěradlo bylo pomačkané, jak jsem ho křečovitě svíral.</p>
<p>„Vědělas to,“ zamumlal jsem.</p>
<p>„Něco jsem cítila… ale nebyla jsem si jistá. Ne dokud jsem…“</p>
<p>„Měl jsem ji poznat hned.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se na mě zvláštně podívala. Uvědomil jsem si, že se jí trochu třese brada. „Ani já ji nepoznala.“</p>
<p>„Jenže ty ji nevídáš každou noc. Ty jsi s ní neměla nic společného.“</p>
<p>„Už je ti aspoň líp?“</p>
<p>„Je,“ zalhal jsem jen částečně. „Mrzí mě, že jsem… to nezvládl.“</p>
<p>„Chápu to. Dominiku… Nevím, jestli je ta správná chvíle –“</p>
<p>„Co to bylo, prosím tě?“ přerušil <emphasis>Kellerovou</emphasis> kapitán. Zastavil se u nás, zuby zatnuté.</p>
<p>Vrátil jsem <emphasis>Kellerové</emphasis> láhev s vodou a vstal. „Je mi to líto.“</p>
<p>„To by mělo.“</p>
<p>„Nevím, co se stalo –“</p>
<p>„Já myslím, že víš. Nech nás na chvíli, Dano.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zaváhala.</p>
<p>Kapitán zvýšil hlas. „Nech nás.“</p>
<p>Poslechla a vrátila se k pásce, ale nepodlezla ji. Objala si ramena a zadívala se do prázdna.</p>
<p>„Měl bych –“</p>
<p>Kapitán mi skočil do řeči: „Ne, neměl. Buď to souvisí s Kainem, a pak na tom budou pracovat Herman s Miturou, nebo ne. V obou případech nebudeš potřeba. Takže si vezmi volno.“</p>
<p>„Nechci volno.“</p>
<p>„To, že ho nechceš, neznamená, že ho nepotřebuješ. Co ta hlava? Jak to, že nevím, co se ti stalo?“</p>
<p>„Nic to není.“ Otřel jsem si zpocené čelo hřbetem ruky. „Sepsal bych to, jen nebylo kdy.“</p>
<p>Kapitán mě chvíli pozoroval, než řekl: „Vezmi si volno, odpočiň si, pak se vrať.“</p>
<p>„To je rada, nebo příkaz?“</p>
<p>„Záleží na tom, jestli přijmeš, nebo odmítneš.“</p>
<p>„Na rovinu, pane, odvoláváte mě z případu?“</p>
<p>„Když na rovinu, tak na rovinu. Nejsi v pořádku, to víme oba. Tvrdil jsi, že nemáš problémy, ale právě jsi všem předvedl, že to není pravda.“</p>
<p>„Omlouvám se.“ Sám jsem cítil, jak chabé to je.</p>
<p>„Nechci omluvy, chci spolehlivost.“ Kapitán zaváhal. „Mohl a možná bych tě měl poslat na vyšetření, ale <emphasis>věřím</emphasis>, že to tentokrát nebude nutné.“</p>
<p>Zatnul jsem zuby. Vyšetření jsem si nemohl dovolit. „Vím, že jsem vybouchl. Řeším jednu starou rodinnou záležitost a –“</p>
<p>„Vrať se, až ji vyřešíš.“</p>
<p>„Sakra! Dal jsem vám k tomuhle důvod?“</p>
<p>Kapitán nehnul brvou. „Dokud umíraly víly, o tolik nešlo. Ale až se novináři dozví, co se stalo tady, budeme potřebovat výsledky. Ne vyšetřovatele, kteří se na místě činu sesypou.“</p>
<p>Jako by mi dal pár facek. „Na Kainovi s Kellerovou pracujeme, máme –“</p>
<p>Ani tentokrát mě kapitán nenechal domluvit: „Vím, co pro tebe tohle oddělení znamená, Dominiku, nemysli si, že ne. A vím, co mu dáváš. Možná proto už to dál nejde. Já ale nic nepotřebuju míň, ne teď.“</p>
<p>„Takže nejde až tak o moje dobro jako o vaše.“ Nebylo to ode mě fér, tím spíš, že poslední dobou jsem oddělení nedával nic.</p>
<p>„Jde mi o dobro nás obou, proto ti nabízím <emphasis>jen</emphasis> zdravotní volno.“</p>
<p>„Kaina necháte Kellerové?“</p>
<p>„Ne. Hermanovi.“</p>
<p>„A ona?“</p>
<p>„Zítra nastoupí náhrada za Martina Sabera. Zatímco tu nebudeš, Dana ji zaučí.“</p>
<p>Otočil jsem se k autu, prohrábl si vlasy, pokoušel se ovládnout zklamání a vztek, ale když jsem se na kapitána podíval znovu, myslím, že se mi to nepovedlo. „Jestli víte, co pro mě tahle práce znamená, co všechno jsem jí obětoval… všechno, co jsem…“</p>
<p>„Nehádám se –“</p>
<p>„Ne!“ Prudce jsem zvedl ruku a pokračoval, i když jsem věděl, že to tím jen zhorším. „Pracoval jsem dvakrát tolik, co ostatní, abych se dostal tam, kde jsem, abych se tam dostal bez toho, že… A vy se teď –“</p>
<p>„Já se teď snažím, abys tu práci mohl dělat dál. Není lehká, Dominiku. Nedoceněná a špinavá, ale lehká ne. Nikdo z nás u ní nevydrží dlouho, ať se nám stane to, co se stalo Martinovi, nebo… I když ten pocit právě teď nemáš, dávám ti tu možnost pokračovat. Za nějakou dobu.“ Kapitán švihl rukou. „A už dost. Prostě si vezmi pár dnů volna a dej se dohromady.“ Otočil se, ale po pár krocích se zastavil, jako by si vzpomněl: „A ty prášky spláchni do záchodu, nebo tě na vyšetření pošlu hned.“</p>
<p>Nechal mě stát u auta. Uvědomil jsem si, že zatínám prsty tak hluboko do dlaní, až mi kůže pod nimi puká. Připomnělo mi to tátu z mého snu, tátu, který scházel po schodech a kůže mu praskala a odlupovala se v cárech. Praštil jsem pěstí do kapoty a dva technici, kteří zrovna nastupovali do dodávky, se ohlédli.</p>
<p><emphasis>To je přesně to sebeovládání a klid, které kapitán potřebuje.</emphasis> Danin hlas zněl trochu pohrdavě a trochu soucitně a já nevěděl, co z toho je horší. <emphasis>Jdeš na to dobře, Dominiku, jen tak dál.</emphasis></p>
<p>Nejradši bych si ji z hlavy vyškrábal, ale nešlo to, nikdy ji z ní nedostanu, nikdy. Léto tvrdila, že je tu něco špatně, ale pletla se, špatně bylo všechno. Zabila Danu a já ji nechal žít, abych neztratil jméno a práci, na které mi tak záleželo, na které mi záleželo víc než na Kellerové, cokoliv jsem si namlouval, protože kdyby to tak nebylo, nikdy bych jí to nemohl udělat… Ale udělal jsem, a stejně jsem práci ztrácel. Rozhodl jsem se špatně, strašně, strašně špatně, a nezískal tím nic.</p>
<p>Dokud nepromluvila, nevšiml jsem si, že je tu <emphasis>Kellerová</emphasis> se mnou. „Co se stalo?“</p>
<p>S námahou jsem prsty povolil. „Dostal jsem volno.“</p>
<p>„Řekl jsi mu…“</p>
<p>„O ní?“ Zavrtěl jsem hlavou. Nedokázal jsem si představit, jak by to mohlo pomoct. Možná to už nemohlo ani uškodit. Možná jsem jenom neměl sílu o ní mluvit. „To není jen tím dneškem.“</p>
<p>Nezeptala se, čím to je. Moc dobře to věděla.</p>
<p>Rozmáchl jsem se proti autu podruhé. Zachytila mi ruku a nepustila. Pokusil jsem se vytrhnout, ale připomněla mi, jakou má sílu, když chce, a nepovolila ani o kousek. Chvíli jsme se na sebe dívali. Pak jsem ztratil chuť se s ní přetahovat.</p>
<p>„Všechno jde k čertu,“ řekl jsem a opřel se o auto. „Skončil jsem.“</p>
<p>„Je to jen volno –“</p>
<p>„Jasně<emphasis>.</emphasis> Víš co? Kašlu na to. Kašlu na všechno.“</p>
<p>„A ten vrah?“ zeptala se <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>„Jaký?“</p>
<p>„Tolokněnky, Vratičky a ostatních. Ten už tě nezajímá?“</p>
<p>„Nemáš ponětí…“</p>
<p>„Takže nezajímá?“</p>
<p>Podíval jsem se k místu, kde ještě před chvílí leželi bok po boku Nezval a rusalka. Léto nemohla nikdy pochopit, co pro mě znamenalo najít tu vílu mrtvou. Přiblížit se k odpovědím na otázky, které jsem si pokládal roky, k odpovědím, které už nikdy nedostanu. Byla tu… tak blízko… a přitom dál, než když jsem si myslel, že ji táta zabil.</p>
<p>Vysvětlovat jsem jí to nemusel. „Nezajímá. Nastup si.“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>16.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Dovolenou, dlouhou dovolenou jsem neměl roky. První den proběhl podle očekávání – vstal jsem po dvou hodinách spánku, posadil se ke stolu a pozoroval Léto, jak si obléká Kellerovou jako šaty, co jí padnou čím dál víc. Na pohledu na vílu, která ukradla život Daniele a teď ho kradla mně, bylo něco absurdního, o to víc, že jsem jí to poprvé i podruhé dovolil. Ne, dovolil ne, donutil ji k tomu. Ani mě nenapadlo, že by mohla odmítnout. A ona odmítla.</p>
<p>Když jsme se vrátili ke mně a já předpokládal, že bude v té maškarádě pokračovat, zavrtěla hlavou. „Nemá to smysl.“</p>
<p>„Jasně že má.“</p>
<p>„Nechci tu už být.“</p>
<p>Jako bych já snad chtěl, aby tu byla. „A co chceš?“</p>
<p>„Mohla bych…,“ zaváhala. „Asi bych měla jít.“</p>
<p>Jestli celou dobu doufala v tohle řešení, čekalo ji hodně nepříjemné překvapení. „Co se stalo? To kvůli tomu, co jsem řekl? Že už nechci hledat vraha těch víl?“</p>
<p>Léto pohnula hlavou v něčem, co nebyl ani souhlas, ani odmítnutí. „To je jen část… toho všeho.“</p>
<p>„Čeho všeho? Tvrdilas, jaké jsem ti dal možnosti, užívat si svobodu, nemuset se nikomu zpovídat… Na tom se přece nic nezměnilo. Zatím ne.“</p>
<p>Pozorovala mě, jako by se změnilo všechno a já to nechápal.</p>
<p>Zhluboka jsem se nadechl. „Poslechni. Ukončíme to, a brzo, jenom ne dneska. Já nevím… pozítří. Ale kdyby ráno nepřišel ani jeden z nás, vypadalo by to blbě. Lidi by se ptali. Ptali by se <emphasis>mě</emphasis>.“</p>
<p>Jo, poslat ji na oddělení samotnou bylo šílenství, ale nebyl jsem připravený to neudělat. Měl jsem spoustu času, ale radši jsem se honil za vílou, kterou jsem čtvrt století považoval za mrtvou, radši jsem si představoval, že to takhle může jít dál a dál a dál. Ještě jeden den a pak, až Léto zmizí, se mi možná dokonce bude snáz tvrdit, že jsem neměl ponětí, co a kde se Daniele stalo, protože jsem s ní nebyl, protože jsem s ní tou dobou vůbec nebyl.</p>
<p>Rusalka si dala sprchu tak dlouhou, že jsem chvíli nedokázal myslet na nic jiného než na účet za vodu, a jestli by v někom mohl vzbudit podezření, potom si s kočkou v náručí sedla na pohovku. Skoro celou noc jsem se ji snažil připravit na to, že bude zítra sama. Nutil jsem ji, aby opakovala jména všech na oddělení, zas a znovu – a pak aby slíbila, že s nikým z nich nebude mluvit, jestli se tomu bude moct vyhnout. „Ráda.“ Bylo to poprvé za celou noc, co něco řekla sama od sebe. „Možná tě to překvapí, ale nejste zas tak dobrá společnost.“ Mohlo to klapnout, Dana obvykle mlčela, dokud neměla opravdu co říct, nikomu by se nemuselo zdát divné, když bude mlčet i Léto. Řekl jsem jí, aby nechodila k zadržovacím celám, aby dala tomu novému k přečtení vnitřní předpisy a dva případy, čísla jsem jí napsal na papír. „Kdybys z toho měla špatný pocit nebo se něco stalo, cokoliv, volej. Kdybys volat nemohla, vypadni. Nezastavuj se, nic nevysvětluj, jenom jdi.“</p>
<p>Nad ránem jsem měl pocit, že jsme tím strávili ne hodiny, ale dny, a že ani to nebude k ničemu a Léto to nezvládne. „Prsty,“ připomněl jsem jí před odchodem. Zamávala na mě zmrzačenou rukou a přes rameno si přehodila tašku. Když odešla – sama, protože jsem nechtěl, aby někdo viděl, jak ji vezu –, zapnul jsem televizi. Kočka zapomněla na to, jak ji nesnáším, a pokusila se mi lehnout na břicho, ale shodil jsem ji na zem, takže naše vztahy zase ochladly. Celé tělo mě svrbělo touhou něco dělat, cokoliv, jen abych měl dnešní den za sebou. Čas se šíleně táhl. Léto ještě do kanclu dorazit nemohla, a já už měl pocit, že slyším, jak po schodech dusá zásahovka. Přepínal jsem z kanálu na kanál a skončil nekonečnou smyčkou zpráv plnou Nezvala.</p>
<p>Jo. Už na to přišli.</p>
<p>Zažil jsem spoustu kampaní proti vílám, ale takovou, jakou rozpoutala Nezvalova smrt, dlouho ne. Kdykoliv víla zabila a pokousala nebo snědla člověka, začalo se mluvit o tom, jak jsme jim povolili a tady to máme, na zdech načmáraná nenávistná hesla, před parlamentem demonstranti pro i proti začlenění a u oddělení polonahá Novosadová ječící nám do oken ONY TU BYLY PRVNÍ, VY NÁCCI! Pokaždé jsme jim trochu přitáhli, zasypali ubytovny kuratorií brožurami o tom, že když se budou víly chovat jako lidi, budeme k nim jako k lidem přistupovat, a poplácali se po ramenou, jak skvěle to problémové soužití zvládáme. Ale kdybychom ho zvládali, nenašli bychom o pár týdnů později další ohlodanou mrtvolu.</p>
<p>Nezvala si televize vychutnávala a sakra, jasně že jo, protože jak líp dokázat, že si víly žádná práva nezaslouží, než když kousnou i ruku, která je krmí? Sledoval jsem záběry spontánního pochodu Prahou a kladení svíček před sídlem České svobodomyslné strany. Debatu s doktorem společenských věd, který tvrdil, že víly po nás žádají svobodu, ale nedokážou v ní žít. Tiskovku, na které se Bastarda ptali, jestli je to začátek vzpoury proti lidem. Hlasatelka citovala premiéra: „Netvrdím, že je současný systém správný, ale zrušit Vranův zákon by byla obrovská chyba.“ Venturová se nepletla, měl něco do sebe.</p>
<p>Pak jsem chvíli přecházel od ničeho k ničemu a snažil se nemyslet na mrtvou rusalku, ani na tu živou, která, pokud šlo všechno podle plánu, na sebe v mém kanclu právě věšela řetízky ze sponek a pila vodu z konve. Nakrmil jsem tu kousavou jednookou mrchu. Opravil prasklou přechodovou lištu v předsíni. Vyčistil si boty od nánosu prachu ze stavby, na které umřel Nezval.</p>
<p>Když už jsem to nemohl vydržet, zavolal jsem Hermanovi. Zkoušel jsem to včera večer a hned po probuzení, ale ani jednou mi to nevzal. Tentokrát ano, i když to zvonilo dlouho, než se na druhém konci unaveně představil.</p>
<p>„Už se ví víc?“ zeptal jsem se bez pozdravu.</p>
<p>„Něco málo. Niko –“</p>
<p>„O té rusalce?“</p>
<p>Ve sluchátku to zašustilo, Herman něco křikl přes rameno, potom si povzdechl. „Je tu blázinec, promiň. Niko, nemůžu a vlastně ani nechci o tom s nikým mluvit, ani s tebou ne, aspoň dokud tu nebudeš.“</p>
<p>„Nevím, kdy se vrátím, a nechci zůstat úplně mimo.“</p>
<p>„Tak se snaž nezůstat, ale ne takhle. Jsem strašně unavenej, dělám na tom celou noc –“</p>
<p>„Počkej, ty?“ zeptal jsem se zaraženě. „Myslel jsem, že si to vezme někdo z vedení.“</p>
<p>Herman se odmlčel. „Ne… ono to nakonec…“ Zpovzdálí se ozvaly další hlasy. „Fakt nemám čas, nezlob se.“</p>
<p>Položil to, ani se nerozloučil.</p>
<p>Takže se svého velkého případu dočkal dřív, než si myslel. Moje máma mohla být stokrát dcerou Vojtěcha Vrana a táta bývalým ředitelem, ale komisařem bude nakonec Herman. Samotného mě překvapilo, jak hořce najednou všechno chutná. Ani jsem si neuvědomil, že jsem začal vytáčet tátovo číslo. <emphasis>Proč?</emphasis> Abych mu řekl, že víla, kterou jsem považoval za mrtvou, je konečně mrtvá? Nevěřil mi, když jsem tvrdil, že jsem ji poznal na nábřeží, věřil by mi, kdybych mu řekl, že jsem ji poznal zase? A i kdyby? Poplakali bychom si do sluchátka a příští stisk ruky po uzavřeném případu by byl vřelejší? To asi ne. Zavěsil jsem a rozhodl se sjet k Daniele, znovu to u ní projít, kousek po kousku, zahladit všechny stopy toho, že tam Léto kdy byla. A k Léto, přesvědčit se, že jsme tam nenechali nic, co by nás, co by hlavně mě mohlo potopit. Konečně něco dělat, neužírat se závistí a vztekem a výčitkami.</p>
<p>Zrovna jsem hledal klíče od Danina bytu, když se ozvalo zaklepání. Došel jsem do předsíně a otevřel. Na prahu stála <emphasis>Kellerová</emphasis>.</p>
<p>„Ahoj,“ pozdravila.</p>
<p>Žaludek se mi zhoupl. „Co se stalo?!“</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>„Léto –“</p>
<p>„Nic, vážně.“</p>
<p>Ustoupil jsem a ona prošla kolem mě, vlasy uhlazené dozadu, tmavě modré sako poseté kapkami. Ani jsem si nevšiml, že venku začalo pršet. „Tak proč jsi tu tak brzo?“</p>
<p>Sundala si boty a otočila se na mě. „Seděla jsem za stolem a mlčela. Pokud si vůbec někdo všimne, že tam Daniela není, postrádat ji nebude.“</p>
<p>„Všichni šílí?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Šílí.“</p>
<p>„Co ten nováček?“</p>
<p>„Je to žena. Dala jsem jí případy, které jsi chtěl.“</p>
<p>„A?“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> pokrčila rameny. Pak se proměnila, na poslední chvíli jsem se otočil, abych se nemusel dívat, jak se Dana zase ztrácí. „A nic. Nikdo si jí nevšímá a ona toho taky moc nenamluví. Za celé dopoledne se mě zeptala jen na to, kde jsi ty, a jestli se mnou může jít na oběd. Nemusíš se bát, řekla jsem, že ne.“</p>
<p>„To je od tebe hezké, určitě se teď cítí vítaná.“</p>
<p>Přesunuli jsme se do pokoje. Léto sáhla do tašky a vytáhla složené noviny. „Chceš se podívat?“</p>
<p>Na titulce byl Nezval hned dvakrát. Poprvé uprostřed jednoho z letních setkání s vílami. V jako vždy dokonale padnoucím obleku a s náznakem úsměvu si podával ruku s krásnou vzdušnou vílou. Na druhé fotce už leželo jeho tělo, rozostřené jen tak, aby bylo pořád jasně poznat, o koho jde. Kousnutí na krku byla i v černobílé uspokojivě hrůzostrašná.</p>
<p>„Ani ne.“ Hodil jsem noviny na linku. „Už jsem viděl dost.“</p>
<p>Léto si povytáhla šaty, ramenní vycpávky jí po proměně volně visely na pažích. „Tu fotku jste jim dali vy?“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Uškodí nám.“</p>
<p>„Víc než víla, která vám prokázala medvědí službu, když si vybrala asi jediného člověka v celé Pospolitosti, co se k vám choval jako k lidem? Idiot.“</p>
<p>Léto zvedla hlavu, chvíli mlčela a pak řekla: „Přemýšlel jsi o ní?“</p>
<p>Přešel jsem do kuchyně, otevřel spíž a vytáhl brambory. „Ne –“</p>
<p>„Já ano.“</p>
<p>„– a nechci o ní ani mluvit.“ Jasně že jsem na ni myslel. Celý zatracený den. „Ale volal jsem do útulku.“</p>
<p>„Mluvím vážně.“</p>
<p>„Já taky. Všude se tu válí chlupy, dneska jsem měl sto chutí kočku vzít a hodit z okna.“</p>
<p>„Ale neudělal jsi to.“</p>
<p>„Jen proto, že by ji někdo mohl donést zpátky.“</p>
<p>Léto se kolem mě protáhla, vzala sklenici a napustila si vodu. „Ráno tě hledal Urbánik.“</p>
<p>Zostražitěl jsem. „Mluvila jsi s ním?“</p>
<p>„Jen poslouchala. Poslal ho Mitura, chce uzavřít případ Tolokněnky a Vratičky.“</p>
<p>„No vida, to moje volno prospívá všem.“</p>
<p>„Krom spravedlnosti.“</p>
<p>„Někdo pro změnu žere víly, na tom něco spravedlivého je.“</p>
<p>Léto se na mě zadívala, jako by uvažovala, jestli to myslím vážně, nebo se ji jen snažím vytočit. Sám jsem si nebyl jistý. „Jak to udělá? Jen tak někoho vybere?“</p>
<p>„Ne.“ Vzal jsem brambor a začal ho škrábat. „Vytáhne si z kartotéky vílu, na kterou už něco máme, problémovou divoženku se štemplem nenapravitelné nebo něco podobného. Spravedlnost v tom bude, svým způsobem určitě.“</p>
<p>„A po tom, co se stalo včera, se nikdo na nic ptát nebude.“</p>
<p>„Proč taky? Většinu času teď Cespa stráví –“</p>
<p>„Přiživováním nenávisti?“ přerušila mě Léto.</p>
<p>„Ta přiživovat nepotřebuje.“ Hodil jsem oškrábaný brambor do misky. „Koukni… Snažil jsem se. Na to, co se stalo a jak to všechno je… jsem se opravdu snažil.“</p>
<p>„Já vím,“ řekla Léto.</p>
<p>Neznělo to posměšně, a možná proto jsem pokračoval: „I kdybych chtěl, Tolokněnka s Vratičkou už nejsou na pořadu dne. A já se k ničemu nedostanu, dokud se nevrátím. A nevrátím se, dokud… vlastně ani nevím.“</p>
<p>„Ale víš, že budou další, že?“</p>
<p>„Nevím a nevíš to ani ty.“</p>
<p>„To, že člověk –“</p>
<p>„S tím, co si o mně kapitán momentálně myslí… kdybych za ním přišel, že ty víly pokousal člověk, postaral by se, abych dostal volno mnohem delší a trávil ho úplně někde jinde. Panebože, kdyby s tím někdo přišel za mnou, taky bych si myslel, že mu přeskočilo.“</p>
<p>„A někdo jiný?“ nevzdávala se Léto. „Někdo, kdo není hluchý a slepý jako vy dva?“</p>
<p>„Ty to umíš tak hezky podat… I kdybych, opakuju <emphasis>kdybych,</emphasis> tomu věřil já, bylo by to jen proto, žes to řekla ty a já vím, kdo jsi a k čemu se dokážeš dostat. Ale zastavit uzavření toho případu… to chce mnohem víc.“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou a vrátil se ke škrábání brambor.</p>
<p>„Co to vlastně děláš?“ zeptala se Léto.</p>
<p>„Bramboráky.“</p>
<p>„Můžu je dodělat, jestli chceš.“</p>
<p>„Nechci.“</p>
<p>S volnem to bylo jenom horší. Když jsem s sebou bral Léto do práce, bylo to špatné úplně jiným způsobem, než když jsem si ji pustil domů. Sahala na věci, které jí nepatřily, vytlačovala mě z míst, kde neměla co dělat. A navíc si jí mohli všimnout sousedi, tady i tam. Nesměl jsem dovolit, aby spojení mezi Danou, Léto a mnou ještě zesílilo. A stejně jsem to dělal.</p>
<p>Odložil jsem struhadlo a opřel se o linku.</p>
<p><emphasis>Nenavrhuj to.</emphasis></p>
<p>„Mohl bych… promluvit se Stránskou.“</p>
<p><emphasis>Kreténe.</emphasis></p>
<p>„Pomohla by?“</p>
<p>Poškrábal jsem si přelepenou ránu na čele. „Mně asi ne, ale tobě… A nevím, jestli by dokázala pomoct, jen by… mohla zjistit něco o těch ztracených šlapkách. Pokud ty holky na nábřeží s někým mluví, myslím s někým z lidí, tak s ní.“</p>
<p>„Zavolej jí.“</p>
<p>„Zavolej jí sama.“</p>
<p>Léto si znovu upravila šaty, které jí padaly z ramen. „Ne. Je moc vnímavá.“</p>
<p>„To jí pověz, uděláš si u ní oko.“</p>
<p>„Nechci oko a nechci s ní mluvit. Mohla by… něco poznat.“</p>
<p>Před pár dny jsem se bál toho samého. Že něco pozná. Nevydírala by nás, placená byla asi líp než já, a pokud mě nesnášela aspoň z poloviny tak, jako jsem já nesnášel ji, bylo lepší nás udat a dostat medaili Za rozhodnost. „Vlastně ani nevím, proč bych se do toho měl dál plést.“</p>
<p>„Protože nemáš rád nedokončenou práci.“</p>
<p>Zarazil jsem se, když jsem si vzpomněl, že jsem to samé řekl před pár dny kapitánovi. „Čteš mi myšlenky?“</p>
<p>„Radši ne.“ Léto se pousmála. „A pak, není to lepší než celé dny sbírat kočičí chlupy a pokoušet se o vaření?“</p>
<p>Povzdechl jsem si. „Fajn, zkusím s ní promluvit.“</p>
<p>„Hned?“</p>
<p>„Ale no tak, nestačí, že mi volno kazíš ty?“</p>
<p>„Mohlo by ti to pomoct vrátit se.“</p>
<p><emphasis>Nebo naopak, to si vážně neuvědomuješ?</emphasis> Jít po vrahovi víl, který byl možná člověk, by mě mohlo posunout úplně opačným směrem, než jsem chtěl.</p>
<p>Otřel jsem si ruce do kalhot. „… ale pak mi dáš pokoj.“</p>
<p>Ze stolku jsem vytáhl notes, vytočil číslo. Ani mě nenapadlo, že by Stránská nemusela pracovat. A ona pracovala, vzala to skoro hned. Nedivila se, že volám, a neptala se, proč s ní chci mluvit.</p>
<p>„Osobně?“ Nespokojeně mlaskla. „Spěcháte na to?“</p>
<p>V zádech jsem cítil vílin pohled. „Asi jo.“</p>
<p>„Mám se zastavit u vás, nebo –“</p>
<p>„Možná by bylo lepší, kdybychom se sešli… někde jen tak.“</p>
<p>„Jen tak?“ zopakovala Stránská. Já vím, znělo to trapně. Ale pochopila. „Proč ne? Nemám moc času, ale potřebuju něco vyřídit na Vinckách. Znáte podnik Samovila?“</p>
<p>Znělo to jako něco, co bych měl znát a současně nemít chuť se tam scházet. „Ne.“</p>
<p>„Je to na začátku Akátek, cestou z Blatnické.“</p>
<p>„Najdu to.“</p>
<p>„Tak za hodinu tam?“</p>
<p>„Dobře. A… díky.“</p>
<p>„Ještě není za co.“</p>
<p>Zavěsil jsem, promnul si oteklé oči a sebral ze stolu složku. „Počkej tady. Pravidla se nemění.“</p><empty-line /><p>***</p><empty-line /><p>K Samovile jsem dorazil s čtvrthodinovým zpožděním – vzpomněl jsem si a cestou hodil do čistírny slavnostní uniformu. Jestli měli všichni na Centrále něco společného, byla to nenávist ne k vílám, ale k tomuhle tmavě modrému hadru. Tvrdé límečky škrtily i ty nejhubenější krky a látka, ze které byly uniformy ušité, se nesmírně rychle zapotila. Z představy, že v tom budu muset strávit většinu neděle, mě začalo svědit celé tělo.</p>
<p>Samovila byla přesně tak hrozná, jak jsem od hospody na Vinohradech čekal. Nebo to možná nebyla hospoda, nepochopil jsem přesně, co to je ani proč to Stránská vybrala, protože se sem nehodil ani jeden z nás. Vklíněná byla mezi dvoupatrový dům se zatlučenými okny a bazarem s cedulí Komisní prodej – dětské zboží. Ve špinavé výloze jedna na druhou naházené hračky, jednooká panna s ostříhanými vlasy, prasklá tatra s koly plnými písku, porcelánový medvěd počmáraný červenou pastelkou, na kterého byl zvláštně znepokojivý pohled. Samovila měla pootevřené dveře, zaklíněné kamenem, vedle nich misky s vodou a kamínky. Schody vedly do dlouhé místnosti, až na Stránskou u zadního stolu prázdné. Za barem stál kluk s copem a bradkou, přesně takový, jakých bylo tohle místo plné, typ trochu snílka a trochu podivína, co po večerech v pseudouměleckých klubech přednáší vlastní básničky, ze kterých normálnímu člověku krvácí uši. Vybavení asi donesli ze skládky, každá židle byla jiná, ale možná to byl záměr, jako že <emphasis>všichni</emphasis> <emphasis>v téhle</emphasis> <emphasis>čtvrti</emphasis> <emphasis>jsme</emphasis> <emphasis>přece</emphasis> <emphasis>jiní</emphasis>. Vzduch smrděl potem, pivem, vodními řasami a tlejícím listím. Dveře na společný záchod byly otevřené dokořán a to výslednému dojmu taky nepomohlo.</p>
<p>Propletl jsem se mezi prázdnými stoly až k potemnělému výklenku.</p>
<p>Stránská vstala. „Ráda vás vidím.“</p>
<p>Posadil jsem se na špatně čalouněnou židli. Špatně ostatně bylo skoro všechno, aspoň u našeho stolu. Když jsem se opřel o desku, zhoupnul se na kratší noze. „Chodíte sem často?“</p>
<p>Stránská se zazubila. „Jsem asi jediná. Z lidí určitě.“</p>
<p>„Tak proč?“</p>
<p>„Mám ráda ten klid. A jejich záchody. Víly si na nich nechávají vzkazy. Pokaždý si tu s chutí přečtu, co je novýho. Věřte mi, nikde se o vílách nedozvíte tolik, jako když se tady zajdete vyčůrat.“</p>
<p><emphasis>Ježíši. Super.</emphasis></p>
<p>„Někdy si říkám, že tam musím taky něco připsat,“ svěřila mi. „Něco tu po sobě nechat.“</p>
<p>„Nevím, jestli bych po sobě chtěl nechávat něco takového.“ Odkašlal jsem si. „Z čeho to tu žije? Jestli to tu teda žije.“</p>
<p>„Neptejte se. Nejsme tu pracovně.“ Stránská se podívala na složku, kterou jsem před sebe položil. „Nebo jsme?“</p>
<p>Otočil jsem se k baru. „Co si mám dát?“</p>
<p>„Asi vás to překvapí, ale maj tu dobrý rum.</p>
<p>„Překvapilo, ale zkusím ho.“</p>
<p>Stránská zvedla dva prsty, kluk kývl a začal chystat sklenky. Vážně sem asi chodila často. Pak se na koženkové židli zaklonila. „Poslouchám.“</p>
<p>Celou cestou jsem uvažoval nad tím, co jí řeknu. Pokud měla Léto pravdu, a jakkoliv neskutečné to bylo, vrahem byl člověk, byl ten případ bizarní, a víc než to, byl <emphasis>nebezpečný</emphasis>. Herman ho uzavřel, nebo ho brzo uzavře, a já bych udělal to samé, kdyby se mi přes rameno nedívala Léto a nepřesvědčovala mě, že je potřeba, abychom vraha našli, ale kdo z nás to potřeboval? Lidi ne.</p>
<p>Počkal jsem, až přede mě kluk položí sklenku, a řekl: „Jde o Tolokněnku. Tu mrtvou ze Svratky. A… o další.“</p>
<p>Pak jsem jí pověděl, že vražda Tolokněnky možná souvisí i se zmizením dalších víl. Posunul jsem k ní složku se sedmi hledankami. Vzala si ji a prolistovala.</p>
<p>Když jsem skončil, cinkla sklenicí o moji a napila se. „Nepochopila jsem, jestli je to váš případ, nebo ne.“</p>
<p>„Momentálně ne, ale…“</p>
<p>„Tak proč se o něj zajímáte? A proč bych se o něj měla zajímat já?“</p>
<p>Zvedl jsem sklenku a zase ji položil. „Protože jinak se uzavře… bez skutečného pachatele.“</p>
<p>Stránská pozvedla obočí. „Bylo by to poprvý?“</p>
<p><emphasis>Jo, jasně, jen do mě.</emphasis> „O tenhle případ mi jde.“</p>
<p>„A to je záslužný, i když překvapivý, ale nic to nevysvětluje.“</p>
<p>„Ne, to nevysvětluje. Jenže… no… <emphasis>Tak jo, Aleno.</emphasis>“ Vypil jsem rum. Nekecala, byl prvotřídní. „Myslím si, že je zabil člověk. A myslím si, že se je ten člověk pokusil i sníst.“</p>
<p>Stránská mě chvíli pozorovala, pak se zaklonila a přimhouřila oči. Ženská to byla škaredá, ale za těma očima vydala za celé naše oddělení. „To je vážný podezření.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Podložený?“</p>
<p>Řekl jsem jí o otiscích zubů. O tom, jak jsem mluvil s vílami na nábřeží. Létin přínos jsem zamlčel. „Možná to víla udělala. Ale uzavřít to tak jen proto, že si to víly zaslouží, tím spíš po tom, co se stalo Nezvalovi… Já nevím, vám se to zdá správné?“</p>
<p>„A vám?“</p>
<p>„Jsem tady, ne?“ řekl jsem zbytečně ostře. „Chci s tím něco dělat a prosím o pomoc vás.“</p>
<p>Stránská zatočila sklenkou a zvedla ke mně oči. „Proč vás z toho případu stáhli?“</p>
<p>„Na tom závisí, jestli mi pomůžete?“</p>
<p>„Asi ne. Jsem jen zvědavá.“</p>
<p>Sáhl jsem po složce. „Nutit vás nebudu.“</p>
<p>Stránská na složku položila tu svou velkou hrubou ruku. „Neodmítla jsem, Dominiku. Jen nevím, co si mám myslet.“</p>
<p>„Taky nevím, co si mám myslet. Snažím se na to přijít.“</p>
<p>Chvíli jsme se na sebe dívali. Uvědomil jsem si, že cokoliv tvrdím, na rozhodnutí Stránské čekám trochu rozechvěle. <emphasis>Možná jsem kecal, Léto, možná mi na pravdě pořád záleží.</emphasis></p>
<p>„Co přesně potřebujete?“ zeptala se nakonec.</p>
<p>Vybral jsem ze složky záznamy nezvěstných, které pracovaly na nábřeží. Dvě lesní víly, Brslen a Halézie, jedna horská víla, Larimar, a jedna rusalka, Polka jménem Drawa. „Cokoliv o nich víte nebo budete moct zjistit… Je možné, že se staly obětí stejného pachatele.“</p>
<p>„Podívám se na to.“</p>
<p>„Co nejdřív?“</p>
<p>Stránská se ušklíbla. „Ano, Dominiku, co nejdřív<emphasis>.</emphasis>“</p>
<p>„Asi vám nemusím připomínat, že bych rád, kdyby to zůstalo jen mezi náma. Je to –“</p>
<p>„Nemusíte mi to připomínat. Až budu něco mít, zavolám.“ Zvedla se od stolu a ještě chvíli zůstala stát. „Překvapil jste mě.“</p>
<p>Nebyla to urážka, ale radost mi neudělala. Překvapil jsem. Tím, že jsem dělal něco pro víly. Já.</p>
<p>Kývl jsem. „Děkuju.“</p>
<p>V nečekaně širokém úsměvu odhalila obrovské zuby. Odešla jako první.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>17.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Nevrátil jsem se domů hned. I když jsem měl volno, určitě to neznamenalo, že nesmím do vlastní kanceláře, a i kdyby, Léto měla pravdu, asi by si toho nikdo nevšiml. Šílenství bylo slabé slovo, a to už venku. Celá budova byla v obležení novinářů, měl jsem problém se skrz ně dostat. Sápali se po mně dokonce i ve chvíli, kdy jsem procházel kontrolou s průkazem v natažené ruce. Uvnitř to nebylo o moc lepší – samé uštvané výrazy. Prošel jsem hlavní chodbu, minul svoji kancelář a pokračoval k té Hermanově. Možná o tom nechtěl mluvit po telefonu, ale doufal jsem, že by mi k mrtvé rusalce mohl říct víc osobně.</p>
<p>Kdyby u sebe byl.</p>
<p>Složka na stole byla otevřená, papíry, které z ní spadly na zem, nikdo nezvedl, v podšálku vedle ní típnutá cigareta. Posadil jsem se do Hermanova pohodlného křesla, promnul si unavené oči a zavřel je. Pálily, jako by mi do nich někdo nadrtil okenní tabuli. Z dálky ke mně doléhaly tlumené zvuky, hlasy, bouchnutí dveří, dusot nohou, ale v kanceláři bylo ticho a teplo, ve vzduchu se ještě vznášel kouř. Uvědomil jsem si, že v křesle začínám usínat, s námahou jsem vstal a přesunul se k oknu. Pode mnou se vlnila masa lidí, sem tam kamera. Nedokázal jsem si představit nic lepšího, čím oslavit výročí Vranova zákona. Zase chvíli budeme to nejlepší, co mohlo Pospolitost potkat. Žádné zápalné láhve.</p>
<p>Otevřel jsem okno a vpustil do kanclu trochu čerstvého vzduchu. Pak jsem se otočil k Hermanovu stolu a pohledem přelétl složku. S Nezvalem nesouvisela a asi bych chtěl moc, kdyby Herman nechal cokoliv podstatného volně přístupné v nezamčené místnosti, ale…</p>
<p>Rozhodl jsem se okamžitě. Kdybych nad tím uvažoval, začal bych váhat. A kdybych váhal, nakonec bych to neudělal. Odsunul jsem křeslo a klekl si. Zásuvka měla klasický nábytkový zámek, ten typ, kdy stačí najít šest různých klíčů a člověk odemkne všechny stoly na oddělení, možná proto si v nich většina z nás nenechávala nic důležitého. Jenže já nemohl obcházet kancly a škemrat o klíče, tím spíš, že jsem tu ani být neměl. Otevření bylo bez šance. S jednoduchým patentním zámkem bych si asi poradil, otáčet vložkou a sponkou jedno po druhém vysunovat stavítka nebyla žádná vyšší dívčí, ale i tak jsem to nesnášel a postrádal cvik a hlavně trpělivost, když mi šroubovák sklouzl a stavítka spadla dolů. S tímhle zámkem bych to nedokázal, ani kdybych měl vhodné nástroje, jakože jsem je neměl.</p>
<p>Na chodbě zaklapaly podpatky, zastavily se, tlumené hlasy, výbuch smíchu, který umlkl stejně nečekaně, jako se ozval, pak znovu podpatky. Čekal jsem, že se každou chvíli vrátí Herman, a nedokázal jsem si představit, co mu řeknu, až otevře a uvidí, jak se mu pokouším dostat do stolu – ne že by se tak dalo nazvat moje bezmocné pozorování zámku. Popadl jsem zásuvku ve snaze jí aspoň vztekle zalomcovat. Hladce se otevřela.</p>
<p>„Ty vole, Honzo,“ zamumlal jsem. „Za tohle si nafackuj.“</p>
<p>A on nejenže si stůl nezamkl, ale vážně v něm něco měl. Možná odešel nahonem a rozdělanou práci jen shrnul do šuplíku. Nezvalova složka ležela nahoře, označená číslem. A prázdná. Protřepal jsem ji, jako bych v ní třepáním mohl něco vykouzlit, ale když jsem ji otevřel podruhé, prázdná byla pořád. Odložil jsem ji na křeslo a vytáhl druhou. Ta patřila vodní víle. Občanským jménem Renata Horká. Původním jménem Listopadka. Víla, kterou jsme měli celou tu dobu v evidenci kvůli dávnému nákupu na černém trhu. Posadil jsem se na zem s její fotkou v ruce. Necítil jsem nic. Strach, nenávist, zadostiučinění, nic. Díval jsem se na ni a nepoznával ji. I když se mi o ní tolikrát zdálo, najednou jako by ani nebyla. Víla, která jeden po druhém polykala máminy prsty, neměla žádnou tvář. Zatoužil jsem si tu fotku nechat tak moc, až mi prsty začaly mravenčit. Mohl jsem si ji zasunout do kapsy, snadno odnést s sebou, dívat se na ni znovu a znovu…</p>
<p>Vrátil jsem ji do složky, ale mrazení mi podél páteře přebíhalo dál. Všechno ze mě mělo spadnout, místo toho jsem ale cítil obrovskou, dusivou tíhu, jako by to, že opravdu umřela, bylo horší, než když jsem zjistil, že je naživu. Vytrhl jsem z konce Hermanova bloku list a opsal si vílino identifikační číslo i obě jména, pak jsem složku schoval. U dveří jsem chvíli čekal, než jsem si byl jistý, že se k nim z druhé strany neblíží Herman. Odešel jsem pomalu a klidně, nikdo si mě nevšiml.</p>
<p>Na schodech jsem potkal Mituru. Zuby měl zatnuté a kůži popelavou. Prodírat se od rána novináři nebylo jen tak. „Nazdar, nemáš náhodou volno?“</p>
<p>„Jen jsem se pro něco stavoval. Prý jste…“ Olízl jsem si rty. „Prý jste toho Nezvala dostali vy.“</p>
<p>Mitura se usmál, trochu spokojeně a moc unaveně. „Ono ani není co vyšetřovat. Spíš jen odrážet pisálky.“</p>
<p>„Potřebujete pomoct?“</p>
<p>„Ty si zajeď do lázní a buď rád, že se tohohle blázince nemusíš účastnit.“</p>
<p>Nebyl jsem vůbec rád.</p>
<p>Cestou domů jsem se zastavil v obchodě a koupil si láhev rumu, výrazně horšího, než jsem pil se Stránskou. Léto se po dobu mé nepřítomnosti asi ani nepohnula, polohu nepatrně změnila jen kočka. Její předení mě pronásledovalo až do kuchyně, hlava už mě zase začínala bolet, ruce se mi trochu třásly. Léto pohledem přeskakovala mezi mnou a kreslenou pohádkou, ve které si sloni hráli na choboty jako na harmoniky a konvice se měnily v balóny a já ten rum asi vážně potřeboval.</p>
<p>Otevřel jsem láhev a nalil si panáka, než jsem se otočil k pohovce. „Dáš si se mnou?“</p>
<p>Léto vstala a televizi vypnula. „Alkohol vysušuje.“</p>
<p>„No a? Aha…“ Vlastně jsem ani nevěděl, proč jsem jí to nabídnul. „Tak na to zapomeň.“</p>
<p>„Ne, počkej.“</p>
<p>Přešla ke mně a natáhla ruku, a tak jsem jí po menším zaváhání nalil taky.</p>
<p>„Šlo to špatně?“ zeptala se.</p>
<p>„Naopak. Stránská slíbila, že pomůže.“ Pohled mi padl na noviny, které Léto nechala na lince. „Jenom… Pořád nechápu, že zatímco zem žije tímhle,“ ukázal jsem na titulní stranu, „já prosím ženskou, kterou nesnáším, aby mi pomohla s vrahem víl, které nesnáším ještě víc. Zbláznil jsem se?“</p>
<p>Léto zavrtěla hlavou. „Někdy je lepší stát trochu dál… kdo se dívá s odstupem, vidí víc. A když se dívá z dost velké dálky, zjistí, že je všechno ve skutečnosti hrozně maličké.“</p>
<p>„Díky za lekci perspektivy<emphasis>.</emphasis>“ Opřel jsem se o linku a chvíli mlčel. Pak jsem si olízl rty. A mlčel dál, dokud svrbění podél páteře nezesílilo nad únosnou mez. „Ten Nezval… Chtěl bych vědět, co tam dělal zrovna s ní. Taková náhoda.“</p>
<p>„Náhody se stávají.“</p>
<p>„Všimla sis, že měl špatně zapnutou košili?“</p>
<p>Léto si podložila bradu rukama a upřela na mě oči. „Ne, měla jsem?“</p>
<p>Dana by si všimla. I Nezval si měl všimnout. „Vždycky byl jako ze škatulky, dbal na sebe až moc… Možná byl rozrušený, když se oblíkal. Nebo s oblíkáním spěchal, aby ho tam nikdo neviděl.“</p>
<p>„Zaplatil si ji, to mi chceš říct?“ pochopila Léto.</p>
<p>„A proč ne? Já ji viděl na nábřeží – a co jiného by spolu dělali na tom staveništi? Jasně, mohla si mu tam stěžovat na diskriminaci a on mohl slibovat, že až zem povede, něco s tím udělá… ale u toho si přepnul košili o dva knoflíky.“</p>
<p>„Soudíš ostatní podle sebe.“</p>
<p>„Chtěl bych o té víle zjistit víc…“ Nedokázal jsem to Léto vysvětlit, asi bych to nedokázal vysvětlit nikomu. Jako by mi to, proč si vybrala Nezvala, mohlo pomoct pochopit, proč si vybrala mě. Nemohlo, ale já na to stejně musel myslet. „Co kdybys poprosila Mituru o zprávu?“</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Bože!“</p>
<p>„Už vím, už vím.“</p>
<p>„Jako že ze zvědavosti… Na tom by nebylo nic špatného, zvědavý by byl každý.“</p>
<p>Léto se zatvářila pochybovačně. „A jenom proto by mi ji ukázal?“</p>
<p>Vyslovené nahlas to znělo přesně tak blbě, jak jsem se bál. „Možná ne, ale za zkoušku nic nedáš.“</p>
<p>„Nic, krom toho, že čím víc lidí kolem, tím větší je nebezpečí, že si něčeho všimnou.“</p>
<p>„Tak se snaž, aby nebylo čeho. Já se taky sešel se Stránskou jen proto, žes to po mně chtěla.“</p>
<p>„Vidíš, neměl by ses soustředit na svůj původní případ?“ připomněla Léto.</p>
<p>„Momentálně nemám žádný <emphasis>svůj</emphasis> případ.“</p>
<p>„Ale to ti nebrání plést se do Nezvala.“</p>
<p>„Vratička o něm měla na zdi článek, třeba je tu souvislost,“ plácl jsem.</p>
<p>Léto zvedla koutek úst. „Každá druhá víla má doma něco s Nezvalem. Sám jsi řekl, že je jediný, kdo se snaží zlepšit naše podmínky.“</p>
<p>Promnul jsem si zátylek. „Dobře, kecám blbosti. Ale zkusit bys to mohla. Mitura na tebe… na Danu vždycky držel. Nemusel by odmítnout a mně by to pomohlo.“</p>
<p>„Pro tvoje vlastní dobro by bylo lepší –“</p>
<p>„Nemáš ani ponětí, co je pro mě dobré, Léto. <emphasis>Nemáš.</emphasis>“</p>
<p>Chvíli mě pozorovala. Pak si jazykem přejela zuby a jedním lokem vypila laciný rum. Neřekla už nic.</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>18.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Stála zády ke mně. Díval jsem se na ni, temnou proti lampou osvětlenému obdélníku okna, a doufal, že se neotočí. Ještě nikdy jsem neměl příležitost si ji prohlédnout, opravdu prohlédnout. Měla drobná, ostrá ramena a vystouplé lopatky. Vlasy jí spadaly z ramen na záda a ze zad až k pasu. Byla uvolněná, opírala se o okenní parapet a hlavu měla zvednutou k noční obloze – takhle jsem ji neznal a na okamžik jsem si ani nebyl jistý, na koho se to dívám. Pohnul jsem se a ona se ohlédla přes rameno. Ve tmě pokoje jsem z ní rozeznal jen pootevřené rty. Ve vzduchu byla cítit vanilka, krev a voda.</p>
<p>„Někdy vidíme tím míň, čím blíž jsme,“ řekla potichu. „Stojíme uprostřed všeho a jsme slepí. Jsi slepý, Dominiku?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>Otočila se ke mně a chvíli mě pozorovala, jako by o tom pochybovala. Pak se zeptala: „Myslíš někdy na svou vílu?“</p>
<p><emphasis>Myslím na tebe</emphasis>, chtěl jsem odpovědět. <emphasis>Myslím na to, co jsem ti provedl.</emphasis> Zvedl jsem ruku a neobratně jsem ji pohladil. Jinak než jsem chtěl, ale bál jsem se, že když přitlačím, zmizí. Vzala mě za prsty a já si najednou uvědomil, že přede mnou nestojí Dana, ale Léto, od začátku Léto, drží mě za ruku a já nesnažím vytrhnout, dívám se na ni a poprvé ji opravdu <emphasis>vidím</emphasis>.</p>
<p>„Nejsme tu sami,“ zašeptala.</p>
<p>Něco křuplo.</p>
<p>Nezval mě popadl za rameno a obrátil k sobě. Byl nahý, vlasy měl slepené špínou a krk zaschlou krví.</p>
<p>„Myslíš někdy na mě?“ zeptal se.</p>
<p>„Nebo na mě?“ zašeptala Listopadka a zaryla mi nehty do druhého ramene. „Ó já vím, že myslíš.“</p>
<p>Nedokázal jsem se pohnout, jen jsem stál a díval se, jak se jí náramek z červených kostek houpe na zápěstí.</p>
<p>Druhou rukou si ukázala na břicho. Nadouvalo se a přelévalo sem a tam, jako by se něco pokoušelo dostat ven. Položila mi na tu hrůznost ruku a já cítil, jak mi do ní cosi naráží, jako by se mě to skrz tenkou břišní stěnu snažilo popadnout. „A na svoji mámu? Mám ji tady, celou dobu ji tu mám. <emphasis>Chceš ji konečně vidět?</emphasis>“</p>
<p>„Človíčku,“ zašeptala mi Léto horce do ucha.</p>
<p>S trhnutím jsem se probudil. Chvíli jsem se jen snažil popadnout dech. <emphasis>Proč?</emphasis> <emphasis>Proč</emphasis> <emphasis>mi</emphasis> <emphasis>nedáš</emphasis> <emphasis>pokoj</emphasis> <emphasis>ani</emphasis> <emphasis>po</emphasis> <emphasis>smrti,</emphasis> <emphasis>ty</emphasis> <emphasis>zasraná</emphasis> <emphasis>mrcho?</emphasis> Posadil jsem se a prohrábl si zpocené vlasy. Podíval jsem se k oknu, ale byl jsem sám a byla mi zima a bylo mi zle.</p>
<p>Vyšel jsem z ložnice a tápal tmou, dokud jsem se nedostal do koupelny. Tam jsem se sklonil nad umyvadlo a zvracel hořké žaludeční šťávy, jako bych se potřeboval zbavit každého kousku špíny, který ve mně Listopadčin dotek nechal. Studenou vodou jsem opláchl sebe i umyvadlo a chvíli jen stál. Usnul jsem oblečený, košili jsem měl úplně propocenou. Vypadal jsem hrozně, možná hůř než Nezval a ten…</p>
<p>Narovnal jsem se.</p>
<p>Mohl jsem si toho nevšimnout? Mohli to přehlédnout všichni?</p>
<p><emphasis>Jsi slepý, Dominiku?</emphasis> zeptala se Léto a já si myslel, že ne, ale pletl jsem se.</p>
<p>Rusalka spala na pohovce, vlasy rozhozené kolem hlavy. Posadil jsem se k ní a položil jí ruku na rameno. Chtěl jsem ji probudit, ale pak jsem se zarazil. A chvíli jenom seděl. Kůži měla hladkou a vlhkou, jinou, ale na dotek ne nepříjemnou. Vzpomněl jsem si, jak se jen před pár dny proměnila během sexu a jak mě to šokovalo. Teď tu spala a já věděl, že když se jí budu dotýkat ještě chvíli, postaví se mi.</p>
<p><emphasis>Co? Co je se mnou špatně?</emphasis></p>
<p>„Léto,“ zašeptal jsem nakonec. Nepohnula se, a tak jsem se natáhl ke stolku, rozsvítil lampu a zopakoval: „Léto.“</p>
<p>Otevřela mechově zelené oči a posadila se.</p>
<p>„Byl jsem idiot. A ne, nic neříkej, jen poslouchej.“</p>
<p>Protáhla se a zvedla nohy na pohovku. Uvědomil jsem si, že nemá ani polštář, ani deku. Možná je nepotřebovala, ale možná jsem jí je jenom nenabídl a ona si o ně neřekla, protože tak se to přece v kuratoriích učí. A kdyby si řekla, dal bych jí je?</p>
<p>„Nezval měl přepnutou košili.“</p>
<p>„O tom už jsme mluvili. Ale to si pamatuješ, ne? Kolik jsi toho vypil?“</p>
<p>„Nevěřil jsem, že by si toho nevšiml, když odcházel z domu, tak mě napadlo, že tam spolu píchali,“ pokračoval jsem. „Ale to je blbost.“</p>
<p>„Myslím to vážně. Tys dopil ten rum?“</p>
<p>„Všimla sis, jak vypadaly naše boty, když jsme se vrátili? A jak vypadaly ty jeho? Byly čisté. Herman říkal, že to měl z domu kousek, ale i kdyby tam dojel autem a to pak odjelo… zašpinil by se.“</p>
<p>„Mohl si je otřít,“ navrhla Léto. „Někteří z vás jsou čistotní.“</p>
<p>„Proč tam? Stačily dva kroky a byl by zas jako prase. Já měl špinavé i nohavice. On ne.“ Rána na čele mě svědila, odolal jsem a nepoškrábal si ji. Položil jsem si ruce na stehna. „Myslím, že ho někdo převlíkl.“</p>
<p>„Proč?“ nechápala Léto.</p>
<p>Já to taky nechápal. „Protože měl na sobě ženské šaty? Nebo na sobě neměl nic? Nemám ponětí. Ale… Viděl jsem tu ránu na krku, roztrhanou košili… Pokud ho někdo převlíkl po smrti, musela ho i ta víla pokousat po smrti. Neznamená to, že ho nezabila, ale… taky mohla najít a snažit se sníst jen mrtvolu.“</p>
<p>„To by ji ale nemohl zastřelit on,“ pochopila Léto.</p>
<p>„Ne, to ne.“</p>
<p>„Tak kdo?“</p>
<p>„Kdokoliv… kdo viděl, jak se sklání nad člověkem a žere ho –“</p>
<p>„… ji mohl zabít, odhodit pistoli, odejít a nic neohlásit?“</p>
<p>„To je pitomost, máš pravdu,“ uznal jsem.</p>
<p>Léto povysunula spodní ret. „Proč by vůbec někdo převlékal mrtvolu, aby ji tam potom nechal ležet?“</p>
<p>„Jsou dvě ráno a… jo, dopil jsem ten rum, takže mi to moc nemyslí. Napadá mě jen jedna věc… Možná ho tam někdo donesl a doufal, že ho víla najde a sežere celého. Je to divný způsob, jak se zbavit…“ Vzpomněl jsem si na mámu a žaludek se mi sevřel. Vstal jsem, došel k lince a napustil si sklenici vody. Druhou jsem po krátkém zaváhání napustil Léto. Vzala si ji a napila se. „Nebo se ho vůbec zbavit nechtěl. Tohle je blbá doba, pro Pospolitost i pro nás. Nezval se zastával víl a šlo mu to dobře, časem by možná dosáhl změn, které by lidem neprospěly. Hodilo by se, kdyby ho zabila jedna z vás. Nebo… kdyby to tak aspoň vypadalo.“</p>
<p>Rozhostilo se ticho, takové to ticho, které plní pusu i nos, snaží se dostat do hlavy všemi možnými způsoby, ticho, které dusí. Pak se Léto zeptala: „Všimli si toho i ostatní?“</p>
<p>„Herman měl.“ <emphasis>Nevytahoval se, na komisaře má, něco takového by mu neuteklo.</emphasis> „Jestli to někdo nachystal, bude toho víc než jen přehnaně čisté boty… vlákna, krev, možná i doba smrti. Vsadím, co chceš, že ho pokousala až po ní, ale jak jsem řekl, neznamená to, že mu ten vaz nezlomila.“</p>
<p>Léto si přitáhla kolena pod bradu. „Pořád chceš tu zprávu?“</p>
<p>„Víc než předtím.“</p>
<p>„Zkusím ji sehnat.“</p>
<p>„Teď se zkus hlavně vyspat.“</p>
<p>„Vyspat by ses měl spíš ty.“</p>
<p>„Já už neusnu.“ Nepřeháněl jsem. V lepším případe si budu představovat, co se mohlo stát, v tom horším budu myslet na Listopadku a mámu, která se jí kroutí mezi vnitřnostmi.</p>
<p>Chvíli jsme seděli v tichu, které už zase hučelo víc než turbína. Měl jsem vstát a jít, ale hrozně se mi nechtělo vracet se do ložnice. I kdybych rozsvítil všechna světla, v některých koutech by pořád byla tma.</p>
<p>Léto ukázala na krabici pod televizí. „Hraješ šachy?“</p>
<p>Změna tématu mě překvapila. „Co?“</p>
<p>„Šachy. Umíš je?“</p>
<p>„Ne, doopravdy ne. Hrával jsem s tátou, ale… to už je dlouho.“</p>
<p>Léto se na mě zadívala, v očích něco, co jsem nedokázal rozklíčovat. „Nauč mě to.“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou a vstal.</p>
<p>Udělal jsem jen dva kroky, než mě zastavila. „Dominiku –“</p>
<p>Otočil jsem se.</p>
<p>Seděla na pohovce v tureckém sedu, košilku spadlou z ramene, jedno prso venku. Asi jí to bylo jedno. Jasně že bylo. Nahota pro víly nic neznamenala. I tak jsem uhnul pohledem. „Vím, že tohle nebude trvat věčně. Cokoliv si myslíš, nejsem hloupá, jen jiná než ty. Mohla bych odejít a možná bys mě už nikdy nenašel. Ale slíbila jsem, že zůstanu…“</p>
<p>„Bože, Léto…“</p>
<p>„… a zůstanu, dokud si nebudeš jistý, že se to neobrátí proti tobě. Dokud mi nebudeš věřit.“</p>
<p>„Nemůžu ti věřit ze spousty důvodů,“ řekl jsem tiše. „Jestli nejsi hloupá, chápeš to.“</p>
<p>„Chápu. A přemýšlím, jak z toho ven, aby se nikomu nic nestalo.“</p>
<p>„Něco už se stalo.“</p>
<p>„Pokaždé se někomu něco stane,“ zopakovala to, co řekla u sebe doma, chvíli předtím než zabila Danu. „A my to nezměníme.“</p>
<p>Pomalu jsem se vrátil k pohovce. „Myslíš si, že bych mohl zapomenout?“</p>
<p>Tentokrát zavrtěla hlavou Léto. „Vím, že nemohl. Ale za to, co se stalo, můžeme oba. Když mě zabiješ, zmizím. Vina zůstane.“</p>
<p>Věděl jsem, že má pravdu, i že se plete. Čím déle jsem ji nechával naživu, tím těžší bylo vinu snést, ale kdybych ji zabil, Daninu krev bych měl na rukách dál. Jen aspoň trochu… aspoň trochu bych ji pomstil, a kdyby Léto zmizela, nikomu dalšímu už by neublížila. Protože to víly dělaly, sakra, ubližovaly lidem!</p>
<p><emphasis>Přestaň už konečně lhát, proboha.</emphasis> Danin hlas zněl otráveně. <emphasis>Když se jí zbavíš, uděláš to jen kvůli sobě. Mně už to nepomůže. Jsem pryč.</emphasis></p>
<p>Jenže nebyla. Stála mezi námi jako zeď a současně jediný důvod, že jsme spolu.</p>
<p>Ale pravdu měla v tom, že jsem lhal. Hlavně sám sobě. Došel jsem k oknu a zatáhl závěs, potom jsem zvedl krabici. „Hrálas někdy?“</p>
<p>„Když jsem byla malá. Potom už to nešlo.“</p>
<p>„V kuratoriu?“ zeptal jsem se hloupě.</p>
<p>Léto neodpověděla. „Učím se rychle.“</p>
<p>„Jednu zkušební hru?“ navrhl jsem.</p>
<p>Poslouchala soustředěně, s nakrčeným čelem a skousnutým rtem. Ramínko už jí zase sklouzlo a já se zoufale pokoušel na to prso s malou bradavkou nedívat. A čím víc jsem se snažil, tím víc jsem si uvědomoval, že kdyby si teď přede mnou klekla a rozepla mi kalhoty, nechal bych se vykouřit.</p>
<p>První hru Léto prohrála, chvíli šachovnici pozorovala, pak ke mně zvedla oči. „O co budeme hrát?“</p>
<p>„Tohle jsou šachy,“ řekl jsem zastřeně. „Hrajeme o moc.“</p>
<p>Pousmála se koutkem úst a neřekla nic.</p>
<p>Možná to ve skutečnosti uměla líp než já. Na tom by nebylo nic těžkého, nehrál jsem už roky a ani předtím to za moc nestálo. I tak se mi dlouho zdálo, že mám převahu, a o to horší byla porážka.</p>
<p>„Šach mat.“ Víla se naklonila nad desku a přimhouřila oči. „Vyhrála jsem. Budu něco chtít.“</p>
<p>V pokoji bylo najednou skoro hmatatelné napětí a já si vzpomněl, že než si Léto začala hrát na vyšetřovatelku, byla šlapka a byla v tom asi fakt dobrá. Postavil se mi přesně tak, jak jsem se bál.</p>
<p>Odkašlal jsem si. „Co?“</p>
<p>V tu chvíli na pohovku vyskočila kočka, protáhla se, schoulila se Léto na stehnech a začala příst. Léto se jí chvíli probírala srstí, pomalu a něžně, jako by zapomněla, že tu o něčem, sakra, mluvíme! Pak se na mě podívala. „Vyprávěj mi o sobě.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„O sobě předtím, než ti umřela matka.“</p>
<p><emphasis>Ježíši!</emphasis> Prudce jsem se nadechl, pak jsem sklonil hlavu a promnul si oči. Čekal jsem všechno, ale studenou sprchu ne. Zklamání mě bolelo skoro fyzicky, ale všechno vzrušení už bylo pryč. Navíc to, co chtěla… vzpomínat před vílou, pustit ji do svého života ještě dál, než už se dostala, mluvit s ní o věcech, o kterých jsem nemluvil nikdy s nikým… Zvedl jsem hlavu a ona se na mě dívala s úsměvem, jako by si vůbec neuvědomovala, co po mně chce.</p>
<p>„Léto,“ zamumlal jsem.</p>
<p>„Vyhrála jsem,“ připomněla mi.</p>
<p>Hřbetem ruky jsem si přejel rty. Pak jsem si zničehonic vzpomněl na Alici ve vytahané teplákovce, na stan na naší zahradě, na mého a Adamova tátu, jak se nad pivem baví o tom, že se Zbrojovka zase dostala do vyšší ligy. Celý můj život nebyl jenom o vílách a o tom, co prováděly; měl jsem i vzpomínky, které nemohly ublížit.</p>
<p>A tak jsem se o část z nich rozdělil.</p><empty-line /><p>***</p><empty-line /><p>Od chvíle, kdy rusalka odešla, jsem se nemohl dočkat, až se zase vrátí. I když jsem si nebyl jistý, jestli jí Mitura tu zprávu ukáže. A pomalu jsem začínal pochybovat i o tom, že ji má. Tu zprávu jsem potřeboval a současně ve mně představa, že je tu Léto se mnou, vzbuzovala nervozitu. To, že jsme tu spolu v noci seděli a mluvili… bylo mnohem osobnější, než kdybychom se spolu vyspali, a kdykoliv jsem si na to vzpomněl, bylo mi nepříjemně, jako by mě svědila část těla, na kterou jsem si nemohl dosáhnout, abych se poškrábal.</p>
<p>Po desáté se rozdrnčel telefon.</p>
<p>Nedočkavě jsem zvedl sluchátko. „Stolbenko.“</p>
<p>Ozvala se Stránská, na kterou jsem přes noc úplně zapomněl. „Do čeho jste mě to namočil, Dominiku?“</p>
<p>„Nerozumím…“</p>
<p>„Něco pro vás mám.“</p>
<p>Moji nervozitu to jen prohloubilo. „A asi to nebude nic dobrého.“</p>
<p>„Ani nevím, jestli to budete chtít slyšet.“ Ticho. A pak: „Nevím, jestli jsem ráda, že jsem to slyšela já.“</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>„Osobně.“</p>
<p>„To není problém. Kdykoliv. Hned?“</p>
<p>„Myslím, že…,“ Stránská na okamžik zakryla mluvítko, než si odkašlala. „Dobře, ve dvanáct tam, kde včera.“</p>
<p>„V té –“</p>
<p>Nenechala mě domluvit. „Tam. A pevný nervy s sebou.“</p>
<p>Pak zavěsila.</p>
<p>Zavolal jsem Léto. Nevzala to.</p>
<p>Špatný pocit mi přebíhal podél páteře jako statická elektřina. Ještě nikdy jsem Stránskou nezažil nervózní. Bylo na tom něco neskutečného, jako by sen, který mě v noci vzbudil, neskončil, a i tohle se mi jenom zdálo. Ještě jednou jsem zkusil zavolat Hermanovi. Čím víc jsem o tom uvažoval, tím víc jsem si byl jistý, že s Nezvalovou smrtí není všechno v pořádku, pokud vůbec na lidské smrti něco v pořádku být může, a že Herman o tom ví. Nechystal jsem se ho z ničeho vinit, chtěl jsem slyšet, že si toho všiml a buď s tím něco udělá, nebo ne, ale vysvětlení pro to má. Ale nevzal mi to ani on. Ještě jednou Léto. Zase nic. Brnění po těle zesílilo.</p>
<p>Vzal jsem to přes centrum a to jsem neměl, protože kvůli demonstracím na Vranově náměstí byla uzavřená část okolních ulic. Než jsem se k Samovile dostal, bylo skoro čtvrt na jednu. Prošel jsem kolem baru k zadnímu výklenku a posadil se ke stejnému stolu jako včera. Stránská tu ještě nebyla, jinak se nezměnilo nic. Špatně větraný vzduch, jen tentokrát se stopou chlóru a přehnaně kořeněné voňavky. Objednal jsem si pivo. Čas neubíhal pomalu, neubíhal vůbec, neustále jsem se díval na hodinky a zdálo se mi, že pokud už se ručička pohnula, pak asi ne správným směrem. Dávno minulo půl jedné a Stránská nikde. Nedochvilnost se jí nepodobala a pochyboval jsem, že by s ní začínala po tom, co mi sama zavolala. A po tom, jak zněla.</p>
<p><emphasis>Do čeho jsi ji to namočil, Dominiku?</emphasis></p>
<p>V ráně na čele mi začalo škubat. Vůně, kterou tu po sobě někdo nechal a která nestačila vyvanout, ještě ztěžkla. Vytáhl jsem z kapsy prášky a jeden zapil pivem. Celou dobu – když mi Stránská naznačila, že něco ví a že je to velké – jsem věděl, že se něco pokazí.</p>
<p><emphasis>Blbost. Přijde.</emphasis></p>
<p>A proč by neměla? Vždyť dělala jen to, co pokaždé, starala se o šlapky, na tom přece nic nebylo.</p>
<p><emphasis>Přijde.</emphasis></p>
<p>V jednu jsem se zvedl a hodil na bar peníze. „Díky za pivo. Pamatujete si na mě?“</p>
<p>Kluk si mě bez zájmu prohlídl. „Měl bych?“</p>
<p>„Byl jsem tu včera. A neříkejte, že si nemůžete pamatovat každého, protože včera tu nikdo jiný nebyl, a jak se tak dívám, pochybuju, že tu vůbec kdy někdo jiný byl.“</p>
<p>Kluk si odhrnul vlasy z čela. I když muži po vílích matkách nedědili nic patrného na pohled, vždycky jsem měl pocit, že je na nich něco divného. „A?“</p>
<p>„Byl jsem tu se ženou a pochopil jsem, že sem chodí často. Dneska jsme se měli sejít zas.“</p>
<p>„No jo.“</p>
<p>„Co jo?“</p>
<p>„Jo, ta tu byla. Já jí říkám Rudá Sonja, podle zrzky z toho filmu o –“</p>
<p>„Super. A dál?“ pobídl jsem ho.</p>
<p>Kluk trhl rameny. „Přišla asi půl hodiny před váma, dala si sodovku a chvíli papírovala. Pak se objevili další lidi, mluvili s ní, no a nakonec odešli.“</p>
<p>Mravenčení v prstech zesílilo. „Odešli spolu?“</p>
<p>„Jak říkám.“</p>
<p>„Tak mi to řekněte ještě jednou a na nic nezapomeňte.“</p>
<p>Kluk se zatvářil otráveně. „Seděla u toho stolu, co vy. Pila sodovku a procházela nějaký lejstra. Pak přišla ženská s chlapem, pozdravili, nic si neobjednali. Došli k Sonje, chvíli se s ní bavili.“</p>
<p>„O čem?“</p>
<p>„Neposlouchal jsem.“</p>
<p>„Spíš jste jen neslyšel.“</p>
<p>„O co vám jde?“</p>
<p>Zvedl jsem ruce. „Jen o informace.“</p>
<p>Kluk pokračoval o poznání otráveněji: „Počkali, než si odskočila, pak zaplatila a nechala mi hezký dýško. Byli v pohodě, asi se znali.“</p>
<p>„Jak ti dva vypadali?“</p>
<p>„Nevím, normálně. Mladá blondýna a chlápek v obleku, moc jsem si je neprohlížel, mám tu i jinou práci.“</p>
<p>„Jo? Nevšim jsem si,“ neudržel jsem se. „Viděl jste je někdy předtím?“</p>
<p>„Asi ne. Tady ne.“</p>
<p>Snažil jsem si představit, proč by Stránská odcházela, když věděla, že za chvíli dorazím. Ale chodívala sem a oni to mohli vědět, mohl to být někdo z mravnostního a přijít pro ni, protože ji potřeboval – „Vám nic neřekla? Nenechala tu žádný vzkaz?“</p>
<p>„Sonja?“ Kluk zavrtěl hlavou. „Nic, o čem bych věděl.“</p>
<p>Promnul jsem si bradu. A pak mě to napadlo. Mohla to být pitomost, ale už ve chvíli, kdy jsem se ptal, jsem si vzpomněl, jak nadšeně o tom Stránská mluvila. Vrátil jsem se dozadu a zahnul do chodby s nízkým stropem. Trochu se svažovala, vedla dál pod zem. Na konci byly pootevřené dveře, vedle nich malé plechové umyvadlo. Otevřel jsem. Stránská měla pravdu, svým způsobem to bylo působivé. Zdi byly popsané odshora až dolů, písmem drobným a úhledným, rozmáchlým, kostrbatým i dětským, byla tu jména a data, neumělé obrázky i ponuré, temné kresby, které stěnu rozřezávaly jako výkřiky v nočním tichu, pár začmáraných slov, narážky, které jsem nechápal, i snové básničky a vzkazy jako Čekám na tebe, Jarvo, vraťme se do hor. Na umyvadle stála sklenice plná inkoustových tužek, pastelek a propisek. Jako první jsem prohlédl jeho okolí, pak jsem prozkoumal zdi u země i těsně pod stropem, kam by Stránská ještě mohla dosáhnout. Po deseti minutách marného hledání jsem začínal mít pocit, že jsem střelil naslepo a nezasáhl. Stránskou sem klidně mohl zavést plný měchýř, a ne touha čmárat po zdech, ale nechtěl jsem se vzdát tak snadno, hlavně proto, že ve mně dál hlodal špatný pocit. Otevřel jsem dveře jediné kabinky a prohlédl je zevnitř, zkontroloval kliku, dokonce i panty. Sklopil jsem poklop, sedl si a uviděl to přímo před sebou.</p>
<p><emphasis>Pro DS A Traubová Révová 7</emphasis></p>
<p>Nemuselo to nic znamenat. Nemuselo, ale… jiné občanské jméno jsem tu neviděl. Víly ho nepoužívaly, to lidi.</p>
<p>Opustil jsem Samovilu, přeběhl silnici a naskočil do auta. Révová byla kousek odtud, ale jestli jsem se cítil blbě oprávněně, Stránská si tu adresu napsala a měla ji u sebe… mohl se k ní dostat kdokoliv a kdokoliv tam na mě mohl čekat. Zastavil jsem před vchodem neudržovaného paneláku, jako všechny domy, ve kterých žily víly, obklopeného divokou zelení, a když jsem vcházel do chodby, uvědomil jsem si, že mohli sledovat i mě. Kdokoliv ti dva ze Samovily byli, věděli, že tam Stránská bude, a možná věděli i to, že se má sejít se mnou. Jestli někde stranou čekali, až se ukážu, dovedl jsem je přímo k tomu, kvůli čemu mi komisařka volala.</p>
<p><emphasis>Mysli</emphasis>, napomenul jsem se. <emphasis>Uklidni se a mysli.</emphasis></p>
<p>Byt se jmenovkou <emphasis>Anna</emphasis> <emphasis>Traubová</emphasis> jsem našel ve druhém patře. Zazvonil jsem, jednu ruku položenou na pistoli pod kabátem. Dlouho nikdo neotvíral, pak uvnitř něco zašramotilo a zase se rozhostilo ticho. Otevřeným oknem v mezipatře ke mně dolehl psí štěkot. Druhou rukou jsem sáhl do kapsy, vytáhl pouzdro, otevřel ho a podržel před kukátkem. Chvíli se nic nedělo. Pak, po době, která se mi zdála nekonečná, se dveře pootevřely. Stála za nimi divoženka, temně hnědé vlasy stažené do copu, na sobě volnou bílou košili, která jí nesahala ani do poloviny stehen, a pletené podkolenky. V očích měla tvrdost a ostražitost všech divokých víl.</p>
<p>Schoval jsem průkaz. „Jsem –“</p>
<p>„Vrána,“ řekla hlubokým, hrdelním hlasem s drnčivým <emphasis>er</emphasis>.</p>
<p>„Rád bych s vámi mluvil, pustíte mě dál?“</p>
<p>Stála a pozorovala mě skrz mezeru mezi dveřmi, oči tak černé, že jsem nedokázal poznat, kde končí panenka a začíná duhovka. Skřípala zuby, jinak se nepohnula. S divoženkami bylo vždycky všechno těžší. „O čem?“</p>
<p>„Nechci to řešit na chodbě, vy jo?“</p>
<p>Zadívala se na dveře sousedního bytu, pak zase na mě. Přemýšlela. Nakonec ustoupila. „Dobře.“</p>
<p>Vešel jsem za ní a ona zabouchla tak prudce, až jsem sáhl po pistoli. Buď si toho nevšimla, nebo to nedala najevo. Divoženka pokousala mě, divoženka ukousla prsty Daniele, divoženka sežrala Sabera. Divoženky jsme na oddělení měli rádi ze všeho nejmíň.</p>
<p>Prošla kolem mě do malého kuchyňského koutu nalepeného k předsíni, opřela se zády o linku, asi abych pochopil, že dál už mě nepozve, a založila si ruce na prsou. „Někdo si na mě stěžoval?“</p>
<p>„Ne, to vůbec ne. Kontakt na vás jsem dostal… od kolegyně.“</p>
<p>Přimhouřila oči a já si uvědomil, že je i se založenýma rukama připravená zaútočit. Stačilo, abych se pohnul. Byla opatrná, čekala.</p>
<p>„Z mravnostní policie,“ pokračoval jsem. „Od Aleny Stránské.“</p>
<p>Nedala najevo, že to jméno poznala, možná ne. Chvíli jsme jen stáli. Někde za ní tikaly hodiny. Děda míval vyřezávané kukačky – miloval je, ale ve mně jen máloco v životě probouzelo tak tísnivý pocit jako jejich zvuk. Když umřel, táta si je nechal a pověsil v přízemí. To tikání jsem nenáviděl.</p>
<p>„Přišel jste mě zabít?“ zeptala se potichu.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Nemusíte lhát.“</p>
<p>„Nelžu, přesvědčte se,“ nabídl jsem jí.</p>
<p>Pomalu ke mně došla, chvíli se na mě dívala, potom se zhluboka nadechla. Představil jsem si, co všechno cítí – vztek, rum, bolest, Léto. Převalovala ty pachy na jazyku, ochutnávala je, jako someliér ochutnává víno. Divoženky jsme sice nesnášeli, ale nedal se jim upřít nejlepší čich ze všech víl. Z jediného závanu vzduchu poznaly mnohem víc, než jsme si dokázali představit.</p>
<p>Po nekonečně dlouhé době ustoupila a znovu se opřela o linku. „Řekla vám to?“</p>
<p>„Stránská?“</p>
<p>„Co chcete, když ne zabít mě? Zabránit, abych o tom mluvila? Nemusíte se bát, nikdo neuvěří. Vy sám nevěříte.“</p>
<p>Potřásl jsem hlavou. „Nevím, o čem mluvíte.“</p>
<p>Odlepila se od linky a přesunula se k umakartovému stolu. Nenabídla mi, abych se posadil, a tak jsem zůstal stát.</p>
<p>„Jste tu sama?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„A vy?“</p>
<p>„Sám.“</p>
<p>Ohrnula horní ret, možná abych si mohl prohlídnout její zuby. Prohlédl jsem si je. Potom zvedla smaltovanou konvici. „Čaj?“</p>
<p>„Ne, díky. Povíte mi… co jste pověděla Stránské?“</p>
<p>„Ona se snaží pomáhat. Hloupě, ale snaží se. Vy, na druhou stranu… jste vrána.“</p>
<p>„A přesto mě sem poslala,“ připomněl jsem. Jizvy na krku svědily tím víc, čím hlasitěji tikaly hodiny za mnou. „Jak se jmenujete?“</p>
<p>„Jarmila Saudková.“</p>
<p>„Tohle není váš byt?“</p>
<p>Zaváhala, pak zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Jak myslíte. Původním jménem?“</p>
<p>„Šácholán.“</p>
<p>Vytáhl jsem z kapsy blok. „Dobře, Šácholán. Jsem tu a poslouchám. Zbytek je na vás.“</p>
<p>Divoženka chvíli mlčela, než pohodila hlavou, jako by vlastně bylo jedno, jestli mi to řekne, nebo ne. „Je to asi čtrnáct dní. Jedna známá mi sehnala místo v klubu na nábřeží.“</p>
<p>„Jméno?“</p>
<p><emphasis>„</emphasis>Sněženka<emphasis>.“</emphasis></p>
<p>„Klub, nebo ta známá?“</p>
<p>„Klub. Známá se jmenovala Halézie.“</p>
<p>Jedna ze ztracených víl. A divoženka o ní mluvila v minulém čase.</p>
<p>„Zacházeli tam s náma slušně,“ pokračovala, „ale platili málo. Halézii pak někdo nabídl jinou práci. V jiném… klubu. Hledali víly na soukromou akci, souhlasila a mě vzala s sebou. Ten večer nás čekali u řeky, posadili do auta a odvezli… tam.“</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Nevím, celou cestu jsem je bavila. Myslela jsem, že když udělám dojem, zaplatí víc. Vypadali, že pro ně nic nebude moc. Vypadali…“</p>
<p>„Dokázala byste je popsat?“</p>
<p>„Nedokázala bych popsat vás.“</p>
<p>„Nic jste z nich necítila? Vodu po holení, nemoc, známé místo, cokoliv?“</p>
<p>Divoženka se ke mně naklonila. V krku jí zaklokotalo. „Cítila jsem z nich všechno, vráno. <emphasis>Všechno.</emphasis>“</p>
<p>Promnul jsem si oči. „Pokračujte.“</p>
<p>„Zastavili u velké budovy. Vystoupily jsme… a… potom se to…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>Zvedla ke mně pohled. „Neuvěříte. Ta žena mi taky nevěřila.“</p>
<p>„Kdyby vám nevěřila, neposlala by mě. No tak.“</p>
<p>„Byla tam místnost s dlouhým stolem. Lidi v maskách. Silné pachy… pot, krev, kouř, líh, spousta dalších. Za stolem pódium a na něm kříž. Myslela jsem, že to bude jedno z těch míst… Ale slíbili…“ Divoženka zamhouřila oči, a když promluvila, hlas jí skřípal: „Slíbili dětskou krev a divoženkám nevadí bolest tolik jako ostatním.“</p>
<p>Sklonil jsem hlavu k bloku. Ticho chvíli rušilo jen tikání hodin. Pak za záclonou zabzučela moucha, ale hned zase přestala.</p>
<p>„Byly jsme tam tři. Já, Halézie, jedna rusalka. Vybrali rusalku.“</p>
<p>„K čemu?“</p>
<p>„K čemu?“ zopakovala divoženka a na mě na okamžik dýchlo něco starého, studeného a hrůzného. <emphasis>Křup. Křup.</emphasis> „Přece aby ji zabili.“</p>
<p>Jizvy na krku už svědily skoro nesnesitelně. „Jak?“</p>
<p>„Pomalu. Odvedli nás do zadní místnosti. Jak jsme tam tak stály a čekaly, až přijdeme na řadu, začalo se mi chtít čůrat. Tak moc, až jsem se bála, že to pustím, ale to by mi asi nezaplatili nic. Jedna z nich nabídla, že mě doprovodí. Povídala si se mnou, tvrdila, že je to jen trochu jiná zábava. Že jsem moc hezká a ona něco přihodí, když na ni budu milá. Divoženka a milá.“ Víla se nevesele usmála. „Pak jsem uslyšela tu rusalku křičet. Nevím, jak se jim vytrhla, a jak se odtamtud dostala… Ale ruku měla skoro utrženou… Jak se jí na tom rameni houpala! Nikdy by mě nenapadlo, že toho rusalka tolik vydrží. Běžela chodbou k nám, za sebou spoustu krve… Ta žena, co by možná něco přihodila, byla tak překvapená, že jen stála a dívala se na ni.“</p>
<p>Ticho. A unavené bzučení mouchy. Jako by dodělávala.</p>
<p>„Potom…,“ pokračovala divoženka, „tu rusalku chytili. Srazili na zem a zalehli, i když se bránila. Ale měli sílu a bylo jich moc.“</p>
<p>„Snažili se jí utrhnout ruku?“</p>
<p>„Ne, vráno, tu si utrhla sama, když utíkala. Snažili se ji stáhnout z kůže. To já poznám.“</p>
<p>Uvědomil jsem si, že na propisku tlačím tak, až jsem propíchl papír, nenapsal jsem ale ani slovo.</p>
<p>„Než se ta žena vedle mě vzpamatovala, utekla jsem. Protáhla jsem se oknem a běžela pryč.“ Divoženka naklonila hlavu na stranu. „Chtělo se mi čůrat. Není zvláštní, že jsem přežila jen proto?“</p>
<p>„Ta vaše přítelkyně, Halézie, tam zůstala?“</p>
<p>„Nebyla to přítelkyně, ale asi jo. Už jsem ji neviděla.“</p>
<p>„Vracela jste se do toho klubu na nábřeží?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ne. I když myslím, že kdyby mě hledali, našli by mě i tak. Asi nehledali.“</p>
<p>„Komu jste o tom řekla?“</p>
<p>„Nikomu.“</p>
<p>„Někomu ano, jinak bych tu nebyl.“</p>
<p>Divoženka si olízla dlouhé ostré zuby. „Varovala jsem známou. Ona sem asi poslala tu vaši… ženu. V kuratoriu se učí, že vás máme poslouchat, že nám chcete pomáhat. Nikdy mě nenapadlo, že tomu někdo uvěří a na člověka se obrátí.“</p>
<p>Zavřel jsem blok a vrátil ho do kapsy. „Dal bych si… trochu vody.“</p>
<p>Víla vstala, vzala sklenici a napustila ji vodou. Vypil jsem ji, ale necítil se o moc líp. Hlava mě zase začínala bolet.</p>
<p>„Jak víte, že to nebylo tak, jak vám řekli? Jenom… zábava?“</p>
<p>„Zdá se vám zábavné stáhnout někoho z kůže?“</p>
<p>„Ne, to spíš vám. Ale jediný klub, ve kterém jsem kdy byl, byli nezadaní katolíci a i to byla chyba, takže se moc nevyznám. Tvrdila jste, že dobře snášíte bolest… a já už se setkal se spoustou víl, které se nechaly –“</p>
<p>„Poznám, když někdo někoho zkouší zabít.“ Divoženka se ke mně naklonila. „Tady nešlo o zábavu. Jestli mi nevěříte, neměl jste sem chodit.“</p>
<p>„Netvrdím, že nevěřím. Jen si dokážu představit, že se Halézie za čas objeví živá, s kapsou plnou krve a nabídkou dalšího kšeftu.“</p>
<p>„Já ne.“</p>
<p>Zhluboka jsem se nadechl. „No tak… Nevíte o jiných vílách, které se ztratily podobným způsobem? Nebo kterým něco takového nabízeli?“</p>
<p>„Neměla jsem vám to říkat. Neměla –“</p>
<p>„Naopak. Jsem rád, že jste to udělala. Jestli je to ale pravda a máte pocit, že by vás tu mohli najít… neměla byste zůstávat.“</p>
<p>„Víly nemůžou svědčit proti lidem,“ připomněla mi, „takže vám nejsem k ničemu.“</p>
<p>„Nejde jen o soud. Můžete se schovat někde jinde? Odvezu vás kamkoliv.“</p>
<p>Chvíli jsme se na sebe dívali. Věděl jsem, že mi nevěří, a nedivil jsem se jí. Pak řekla: „U Borky.“</p>
<p>„Občanské jméno?“</p>
<p>„Tereza Slabá. To ona sem poslala tu vaši ženu.“</p>
<p>„Ne, musí to být někdo, kdo neví, co se stalo.“ Zvedl jsem ruku. „Postarám se o vás sám.“</p>
<p>Možná si pořád myslela, že jsem ji sem přišel zabít. Ale poslechla, protože jsme ji poslouchat učili. Nechal jsem ji sbalit si jednu malou tašku a vyvedl ji z domu. Nezdálo se, že by nás někdo sledoval, ale to nic neznamenalo, pokud to uměl. Posadil jsem divoženku do auta a k oddělení jel oklikou, ale nikoho jsem si nevšiml. Zastavil jsem vzadu, na místě vyhrazeném návštěvám z ředitelství, kam novináři neměli přístup.</p>
<p>Divoženka ohrnula rty. „Chcete mě zatknout? Bál jste se, že se budu bránit? Mohl jste se mnou jednat na rovinu.“</p>
<p>„Kdybych vás chtěl zatknout, nemuseli jsme jezdit až sem. Zůstaňte tu, než se vrátím. Odvezu vás na bezpečné místo.“ Podívala se na mě tak, že jsem byl na chvíli rozhodnutý vzít ji s sebou nahoru. Pak jsem si uvědomil, že mám volno, a i když byli skoro všichni vytíženi Nezvalem, přítomnost divoženky by mohla vyvolat otázky. „Zůstanete, že?“</p>
<p>„Kdybych chtěla utéct, nejela bych s váma až sem.“ V úsměvu odhalila zuby, černé oči ale měla dál chladné.</p>
<p>Vystoupil jsem. Poryv studeného větru mi vyrazil dech, vyhekl jsem a sklonil hlavu. Stačily dva kroky a ovládl mě zvláštní pocit, že jsem tu nebyl ne den, ale rok. Že vejdu do vestibulu a nikoho nepoznám a nikdo nepozná mě, že zatímco Léto oblečená v Kellerové sem patří, já už ne.</p>
<p><emphasis>Blbost.</emphasis></p>
<p>Všechno bylo takové, jaké jsem to opustil, s puncem něčeho, co tu bylo a bude, ať se s okolním světem stane cokoliv. Pokorný se mohl o Vranův zákon a Centrálu bát, ale mně se v tuhle chvíli zdály silné jako už dlouho ne. Nezvalova smrt k tomu jen přispěla.</p>
<p>Pokorného jsem potkal na schodech. „Hezkej modrák. Bude ladit s uniformou.“</p>
<p>„Dík. Tohle si v kanclu neuděláš.“</p>
<p>„Ne každej umí pracovat hlavou jako ty. Nedivím se, že potřebuješ oddech.“</p>
<p>Kousl jsem se do jazyka. „Zato já se divím, že máš po tom, co se stalo, tak dobrou náladu.“</p>
<p>Pokorný se usmál. „Boží mlýny, kamaráde, Nezval dostal jen to, co si zasloužil.“</p>
<p>„Myslel jsem, když máš na starost bezpečnost oslav –“</p>
<p>„Té tohle jenom pomůže. Budu mít víc lidí, než jsem čekal, a zkušební snímače nám posílají z celé Pospolitosti. Ještě nejsou dokonalé… ale účel plní.“</p>
<p>„S padesátiprocentní chybovostí?“ vzpomněl jsem si na stroj na ředitelství.</p>
<p>Pokorný se nepřestal usmívat. „Hlavním smyslem je odradit víly od pokusu projít. A to se jim daří.“</p>
<p>„Tak to je… fajn. Uvidíme se v neděli,“ rozloučil jsem se trochu strnule.</p>
<p>„Nemůžu se dočkat.“</p>
<p>Venturová byla v kanceláři sama. Seděla za stolem, kousala konec propisky, u ucha sluchátko. Když jsem zaklepal a otevřel, ani nezvedla hlavu. „Nechte to na polici.“</p>
<p>Opatrně jsem za sebou zavřel. „To jsem já.“</p>
<p>Usmála se trochu překvapeně. Pak do mluvítka řekla: „Promiň, musím… Ne, nejsem tu sama. Zavolám potom.“ Zavěsila, nasadila si zpátky klipsovou náušnici a podívala se na mě. „Ahoj.“</p>
<p>„Ahoj.“</p>
<p>„Co hlava?“</p>
<p>„Lepší.“</p>
<p>„Já jsem…,“ Venturová chvíli jen otáčela propiskou v prstech. „Slyšela jsem, co se stalo.“</p>
<p>„Předevčírem?“ Povzdechl jsem si. „Povolily mi nervy. Vyváděl jsem.“</p>
<p>Venturová se tvářila účastně. „Starej tě stáhl z případu?“</p>
<p>„Nedivím se mu.“</p>
<p>„Nezvalova smrt zamávala se spoustou lidí.“</p>
<p>„Díky za zastání,“ pousmál jsem se, „ale proto tu nejsem. Něco bych potřeboval.“</p>
<p>Venturová odložila propisku a vstala. „Předem splněno.“</p>
<p>„Klíč od chráněného bytu,“ řekl jsem, „toho kohoutovického.“</p>
<p>„Pro koho?“ zeptala se Venturová, a když jsem zaváhal, pohodila hlavou. „Nic mi do toho není, promiň.“</p>
<p>„Pro informátorku. Důležitou.“</p>
<p>„Jasně. Hned?“</p>
<p>Kývl jsem.</p>
<p>Vrátila se za deset minut s klíčem a předávacím protokolem. „Jestli chceš, můžu ji tam i hodit.“</p>
<p>„Jsi hodná, ale to nemusíš. Ještě něco.“ Nikdy jsem Šácholán nemohl zaručit úplné bezpečí. Schovat se tak, aby ji nikdo nenašel, mohla jen ona sama. „Omezené povolení k proměně z bezpečnostních důvodů.“</p>
<p>Obočí Venturové vyletělo nahoru. „No… To už je jiná.“</p>
<p>„Já vím. Mohl bych si ho podepsat sám, ale nemám tu být a nechci vyvolávat otázky.“</p>
<p>„Ve mně je rozhodně vyvoláváš.“</p>
<p>„Je to problém?“ couvl jsem.</p>
<p>„Ne, to ne… Víš co? Podepíšu to a ty si vyplň všechno ostatní.“</p>
<p>Cítil jsem se skoro provinile, když jsem si od ní papír bral. Na moment jsem dokonce uvažoval, že ho odmítnu, řeknu Venturové, aby na to zapomněla, a Šácholán si bude muset poradit i bez proměny. Ale pak se Venturová usmála a založila si ruce v bok, jako by na tom vlastně nic nebylo. „Ráda jsem pomohla, Domku.“</p>
<p>„Cením si toho. Fakt.“</p>
<p>„Ty bys to pro mě neudělal?“</p>
<p>Neudělal a nebyl jsem si jistý, jestli to Venturová nepoznala. Vydat povolení k proměně nebylo jen tak. „Prosím tě, nech si to pro sebe. Na té informátorce mi záleží.“</p>
<p>„Neboj se. V tom blázinci tady nebudu za hodinu ani vědět, že jsme spolu mluvili. A Dominiku?“</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„Kdybych mohla ještě nějak pomoct, jakkoliv, pomůžu.“</p>
<p>Zastavil jsem se s rukou na klice. „No, vlastně… Dostal jsem se k jedné věci, která by mohla souviset s tou mrtvou v řece. Nenarazila jsi někdy na lidi mučící víly? Organizovaná záležitost, brutální, možná i smrtící.“</p>
<p>Venturová povytáhla obočí. „Soukromá inciativa?“</p>
<p>„Asi.“</p>
<p>„Můžu se poptat.“</p>
<p>„Nechci vířit vodu, dokud nevím, co je na dně,“ upozornil jsem ji.</p>
<p>„Dobře,“ kývla. „Ale nezapomeň, že máš volno.“</p>
<p>Nezapomněl jsem. Bylo mi to jedno. Seběhl jsem k zadnímu vchodu a došel k autu. Dveře byly zavřené, uvnitř prázdno.</p>
<p>Opřel jsem se o kapotu. „Kurva!“</p>
<p>Dalo se to čekat. Dalo se čekat, že uteče, tak proč jsem s tím nepočítal?! Víly nevěřily lidem, natož speciálům. Lhaly neustále. Byla to jejich přirozenost a často i jediná forma protestu, lhát ve všem a všem lidem. Čím míň jsme o nich věděli, tím byly spokojenější.</p>
<p>Chvíli jsem uvažoval, než jsem se vrátil nahoru, tentokrát do své kanceláře. I ta byla prázdná. Přitáhl jsem si telefon, vytočil Stránskou a poslouchal vyzváněcí tón. Pak se na prahu objevila čerstvě namočená <emphasis>Kellerová</emphasis>. Při pohledu na její mokré vlasy jsem nechápal, že nám to tak dlouho prochází.</p>
<p>„Co ty tady?“</p>
<p>Položil jsem sluchátko a posadil se na svou osiřelou židli. „Jdu ze schůzky se Stránskou. Nepřišla.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> se zatvářila tázavě. „Proč?“</p>
<p>„Nemám ponětí. Nebo… bych ho radši neměl. Našel jsem vílu, která mi k tomu něco řekla. Než vzala roha.“</p>
<p>„Co řekla?“</p>
<p>„Tady ne. Povím ti to…“ <emphasis>Doma</emphasis> mi nějak nešlo přes pusu, tak jsem jen ukázal palcem ke dveřím. „Co ta zpráva?“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zavrtěla hlavou. „Nic. Ptala jsem se, ale prý mě tím nechce zatěžovat.“</p>
<p>Vstal jsem. „Zajdu za Hermanem. Pak se pro tebe vrátím… jestli chceš.“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Už tu nemám co dělat.“</p>
<p><emphasis>Tys tu nikdy neměla co dělat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale je tu, a já ne,</emphasis> připomněla mi Dana.</p>
<p>Já vím. Já to, sakra, vím! Promnul jsem si spánky a odolal pokušení vzít si prášek. Hlava mě rozbolela víc, jako by přesně věděla, jak na mě. S Hermanovou kanceláří se od mé poslední návštěvy udála jen mála změna. Bylo v ní víc nakouřeno a byl tu i Herman, zády se opíral o stůl, v koutku pusy nezapálenou cigaretu.</p>
<p>„Čau,“ pozdravil mě. Oči měl červené, a kdyby si úsměv nakreslil propiskou, vypadal by upřímněji. „Nemáš se teď opíjet někde v bordelu?“</p>
<p>„Na to nemám plat… Tak trávíš dovolené ty?“</p>
<p>Jen mávl rukou, jako by chtěl říct, že na chlast a děvky volnem neplýtvá.</p>
<p>„Stavil jsem se za Danou,“ pokračoval jsem. „Kouknout, jak jí to jde s tou novou.“</p>
<p>„A jde?“ projevil zájem.</p>
<p>Uvědomil jsem si, že jsem tu novou ani neviděl. Asi skončila v Saberově kanceláři, aspoň že jí rovnou nedali můj stůl. „Poradí si. Zkoušel jsem ti volat.“</p>
<p>„A nedovolal se, co? No jo, nevím, kam dřív skočit.“</p>
<p>„Není divu. Dostal jsi případ desetiletí. Gratuluju.“</p>
<p>Herman se nervózně pousmál, jako by si nebyl jistý, jestli jsem nepřišel jen proto, abych se mu Nezvala pokusil přebrat. „Díky. Ale zadarmo to není.“</p>
<p>„Vím, že ne.“</p>
<p>„Jsem tady snad nonstop. Ve tři ráno už mi z toho začínalo hrabat. I když, třeba bych pak taky dostal volno.“</p>
<p>Ztuhl jsem.</p>
<p>Herman zvedl ruce, vyndal si z pusy cigaretu a zastrčil ji do kapsy u košile. „Promiň, Niko, nemyslel jsem tebe. Jsem trochu mimo.“</p>
<p>„Potřeboval by ses prospat.“ <emphasis>Protože na spánek jsem tak trochu odborník.</emphasis> „Nechceš si udělat přestávku?“</p>
<p>Herman se na mě rozpačitě podíval. „To bych moh, co? A ty by ses moh přidat. Já vím, že naposled to nebylo nic moc… Blbě jsem kecal a…“</p>
<p>Mávl jsem rukou.</p>
<p>Šli jsme zadním vchodem, abychom se vyhnuli lidem, do pivnice o pár ulic dál, ve které jsme snad nikdy nebyli. Volba to nebyla úplně dobrá – bylo to místo v podivné směsi stylů, těžké dřevěné obložení a mosazný větrák pod stropem a k tomu laciné umakartové stoly a polstrované lavice. Většina míst byla obsazená, my se posadili k oknu. Hermanovi se nelíbila ani společnost.</p>
<p>„Vidíš ho?“ zamumlal.</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Kušniera. Támhle u toho stolu – neblbni, nekoukej tam.“</p>
<p>Poslechl jsem. „Kdo to je?“</p>
<p>„Píše pro Svobodu, myslel jsem, že ho znáš.“</p>
<p>„Jméno mi něco říká, ale nic víc.“</p>
<p>„Muckraker. Jde po vílách a bídných podmínkách, ve kterých je držíme. Blbý je, že i když píše hovna, je chytrej jako čert a vlezlej jako svrab. Jen za dnešek mi strčil dvě vizitky. Začínám mít strach se jít vychcat, abych si nerozepl poklopec a nenašel tam jeho číslo.“</p>
<p>„Nahání tě kvůli Nezvalovi?“ nadhodil jsem.</p>
<p>„Jako všichni.“</p>
<p>Herman si objednal pivo, ale napil se všeho všudy dvakrát a pak ho nechal větrat, hrál si s porcelánovým podtáckem a nervózně se díval po okolních stolech.</p>
<p>„Co po tobě chce?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Herman trhl rameny. „Jako bys novináře neznal.“</p>
<p>„Moc ne. Když už, tak s nima vždycky mluvila Dana. Mluví Dana,“ opravil jsem se blbě. „Nediv se mu. Svobodomyslní mají ve volbách našlápnuto. Nezval mohl být příští premiér.“</p>
<p>„Já vím. A Kušnier to ví taky. Každej si chce na tom případu něco urvat.“</p>
<p>A Herman si na něm dost možná urve pecku. „Jako my.“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Nezval byl ochránce vílích práv a po tom, co ho jedna z nich zabila, nebude mít nikdo chuť jim ustupovat. Jedna smrt by mohla zastavit všechny pokusy o změnu Vraňáku,“ vysvětlil jsem.</p>
<p>„A asi i zastaví.“ Herman se na mě podíval zarudlýma očima. „Včera nám házeli do oken molotovy… a zítra budou škemrat, abychom je chránili. <emphasis>Amor hominum nostra lex</emphasis>.“</p>
<p>U sousedního stolu někdo vybuchl smíchy, ale jak rychle se hlasy zvedly, tak rychle zase utichly.</p>
<p>„Kdybys s tím případem potřeboval píchnout… Kdyby s ním byl problém…“</p>
<p>„O žádném nevím, krom toho humbuku okolo. Je to už skoro uzavřený.“</p>
<p>„U té původní vyšetřovací verze jsi zůstal?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„I když nesedí?“</p>
<p>Herman se na mě úkosem podíval. „Jak, nesedí?“</p>
<p>„Ona ho napadla, on ji zabil a spadl přitom tak nešťastně, že si zlomil vaz? Neblbni, Honzo…“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Olízl jsem si rty. „Je to na objednávku? Aspoň to mi pověz. Přece ti taky došlo, že ho ta víla nezabila… přinejmenším ne tak, jak to mělo vypadat.“</p>
<p>Herman se nepohnul. „Co to meleš?“</p>
<p>„Nezval možná umřel kvůli tomu, co dělal,“ nadnesl jsem. „Možná to někomu vadilo a netvrď mi, že tě to nenapadlo.“</p>
<p>Herman mě chvíli pozoroval. Potom zvedl sklenici a napil se piva tak prudce, že mu většina stekla po bradě a vsákla se do košile. „Jasně že vadilo, Niko, spoustě lidí, kurva, vadilo, co Nezval dělal.“</p>
<p>„Zabili ho proto?“</p>
<p>„Zabila ho Horká.“</p>
<p>„Tomu věříš, nebo se jen hodně snažíš, aby tomu věřili ostatní?“</p>
<p>„Myslím, že… No tak, Niko, ani tu nemáš být.“</p>
<p>Položil jsem ruce na stůl. „Ale jsem a znám tě deset let, tak mi na rovinu –“</p>
<p>„Jsou věci, který nechceš vědět,“ zarazil mě Herman.</p>
<p>„Kdybych je nechtěl vědět, tak bych se neptal!“</p>
<p>To, že křičím, jsem si uvědomil, až když se po nás od svého stolu ohlédl Kušnier. S úsměvem na Hermana kývl.</p>
<p>Herman se znechuceně odvrátil. „O tomhle případu nebudu mluvit.“</p>
<p>„Tak jen poslouchej.“ Ztlumil jsem hlas. „Všiml jsem si na Nezvalovi –“</p>
<p>Herman zavrtěl hlavou, vstal a hodil na stůl minci.</p>
<p>Zkusil jsem to znovu: „Je to kvůli –“</p>
<p>Herman zvedl ruce. „Promiň.“</p>
<p>Chvíli jsme se na sebe dívali, pak jsem se ovládl. „Jasně, chápu.“</p>
<p>Křivě se usmál, jako by si myslel <emphasis>nechápeš,</emphasis> a já měl najednou pocit, že jsem blízko, ale pokaždé, když natáhnu prsty, odpovědi jsou o chlup dál.</p>
<p>Vyšli jsme na ulici.</p>
<p>Herman vytáhl z kapsy odloženou cigaretu, zapálil si a zhluboka potáhl. Rozhlédl se. „Žádní novináři. Příjemná změna.“</p>
<p>Nálada ochladla, ale oba jsme ne moc dobře předstírali, že ne. „Asi už toho mají taky dost.“</p>
<p>Vydali jsme se zpátky ke služebně, bok po boku, ale potichu, dokud Herman neřekl: „Poslechni, Niko, nech to plavat. Nepleť se, do čeho ti nic není.“</p>
<p>„Řekni mi na rovinu, jestli mi vyhrožuješ, protože já to nepoznám.“</p>
<p>„Jestli si myslíš, že jsi vtipnej, tak nejsi. Jde mi jen o to, že šancí dokázat, jak dobrej jsi, budeš mít ještě spoustu. Tuhle jsem dostal já. Tak to nech na mně, myslím to vážně.“</p>
<p>„Pořád mám pocit, že to zní jako –“</p>
<p>„Není to výhrůžka, ale dobrá rada. A na to pivo si zajdem někdy jindy. Až se vrátíš.“</p>
<p>To <emphasis>někdy</emphasis> znělo z Hermanových úst jako <emphasis>nikdy</emphasis> a mně se najednou zdálo, že ví, že si spolu už nikam nezajdeme, protože se nevrátím.</p>
<p>„Jo, proč ne?“ řekl jsem ale, počkal, až Herman zmizí v budově, dal mu pár minut náskok a vrátil se nahoru pro <emphasis>Kellerovou</emphasis>.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>19.</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Strach z toho, že se mi nepovede usnout, mě držel vzhůru až do dvou. To už jsem znal. Lehával jsem v posteli, díval se do stropu a pokoušel se zkrotit myšlenky, které mi zběsile vířily hlavou. Nedokázal jsem se uklidnit a každý zvuk byl mnohem hlasitější než ve dne, vzdálené zaburácení motoru, vrznutí podlahy z tátovy pracovny, i poskočení ručičky na hodinách znělo jako rána. Šílel jsem každou noc. A když se mi konečně usnout povedlo, často to bylo ještě horší.</p>
<p>Když jsem si šel pro vodu, Léto se na pohovce posadila.</p>
<p>„Jdu se jen napít,“ řekl jsem.</p>
<p>„Nemůžeš nespat donekonečna.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Mohla bych ti něco dát,“ navrhla.</p>
<p>Napustil jsem si sklenici. „Nic od tebe nechci.“</p>
<p>Léto se to asi dotklo. „Ale chceš. Chceš, abych si hrála na mrtvou vránu, a máš strach, že se tě přitom pokusím otrávit?“</p>
<p>Promnul jsem si oči. Musel jsem vypadat stejně špatně jako Herman, když už mě litovala i ona. „Co by podle tebe <emphasis>pomohlo</emphasis>?“</p>
<p>Léto zvedla tašku a pružným šelmím krokem přešla k lince. Z police vytáhla hrnek a z tašky papírový sáček. Když ho otevřela, kuchyni naplnila vůně bylin. „Heřmánek, hluchavka, třezalka –“</p>
<p>„Cože? Neusnu po prášcích na spaní, určitě mi nepomůže třezalka.“</p>
<p>„Nebuď hloupý. Zrovna ta ti mohla pomoct už dávno.“</p>
<p>„Protože jsi… s ní něco dělala?“ Naznačil jsem prsty kroužek. „Víš, co myslím.“</p>
<p>„Dělala. Vadí to?“</p>
<p>Chvíli jsme proti sobě stáli. Krucinál! Vyzkoušel jsem už tolik věcí a nic nepomohlo. Klidně jsem mohl zkusit i vílí čáry, které jsem tak nesnášel. Když už jsem žil s jednou z víl, které jsem nesnášel.</p>
<p>„Vlastně ne.“</p>
<p>Nalil jsem vodu do konvice a postavil ji na sporák. Léto toho od chvíle, kdy jsem jí řekl o Šácholán, moc nenamluvila. Jen <emphasis>Jsem ráda, žes mi to řekl.</emphasis> Nic víc. Myslel jsem, že se k tomu vrátí v tom dlouhém tichu, kdy jsme čekali, až začne konvice pískat, ale nevrátila, jen stála a pozorovala svoje bosé nohy.</p>
<p>Nakonec ale promluvila. „Dominiku.“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Za to, že ses stal vránou… mohla Listopadka?“</p>
<p>Na té otázce bylo špatně všechno, to, že ji kladla zrovna ona, to, že zněla, jako by se ptala, proč chodím ukazovat nádobíčko dětem před základku. Ale byl jsem tak unavený, že jsem jen zavrtěl hlavou. „Nevím. Ne. Asi bych to dělal tak jako tak.“ Konvice začala pískat. Odstavil jsem ji a naplnil jsem omamně vonící směsí sítko. Zdálo se mi, že v něm sušené kousky víří a točí se jako uhlíky vzduchem, když člověk foukne do ohniště. Když jsem sítko protřepal, víření ustalo. Přelil jsem ho vodou a vůně naplnila celou kuchyni. „Spousta lidí kolem si myslí, jaká je výhoda být po matce Vran. Není. Je to jen závazek. Vranovi po válce pomohli a mě ani nenapadlo… Chtěl jsem jenom…“</p>
<p><emphasis>Nikdy nezapomeň, z jaké rodiny pocházíš,</emphasis> vybavil jsem si dědova slova. O ničem z toho jsem nikdy nemluvil. Měl jsem pár kamarádů, na střední, na akademii i mezi speciály, věděli, kdo jsem a co se mi stalo, a věděli, že to není nic, o čem bych si chtěl povídat u piva, a tak sami od sebe nezačali. Všechna ta přátelství byla fajn, ale odstup, ten jsem si udržoval pořád. Jako by to, že nikdo neví, znamenalo, že jednoho dne zapomenu i já a pak to bude, jako by se vlastně nikdy nic nestalo.</p>
<p>Slova mi v hlavě poletovala jako sušená směs v sítku. <emphasis>To ta vůně</emphasis>, pochopil jsem<emphasis>.</emphasis></p>
<p>„Centrála pro tebe není,“ řekla Léto.</p>
<p>Po tom, co jsem předvedl nad Nezvalovou mrtvolou, asi nebyla jediná, kdo si to myslel. „Nezažilas mě… předtím.“</p>
<p>„Ani předtím pro tebe nebyla.“</p>
<p>Vzpomněl jsem si na tátu, když jsem mu oznamoval, že mě vzali na akademii. „Proč?“ zeptal se. „Chceš se mstít vílám? Nebo máš pocit, že mi musíš něco dokázat?“ To i to, ale tehdy jsem chtěl hlavně pomáhat, postarat se, aby se nikomu dalšímu nestalo to, co se stalo mně. Jenže když to řekl, trochu shovívavě a trochu nervózně, jako by se styděl, že mě mohla akademie vůbec napadnout, nevěděl jsem, co odpovědět. Z představy, že bych to zopakoval téhle rusalce, mi naskočila husí kůže. Natáhl jsem ruku, abych hrnek vzal a vylil, ale potom jsem prsty zatnul a ke své hrůze si uvědomil, že mluvím dál. „A co jiného by měl někdo jako já dělat? Celý život… mám pocit, že táta neumí mít rád. Asi chce, snaží se… ale nemá jak, není to v něm.“ A ve skutečnosti ani ve mně. Nikdo mi neukázal, jak na to, a i když jsem si nalhával, že jsem měl rád Danu – kdybych měl, nechránil bych rusalku před ní, ale ji před rusalkou. Vlastně jsme mezi sebou neměli vůbec žádný vztah, a možná proto se nám spolu tak dobře pracovalo. „Je to divné… Zůstali jsme sami dva a já myslel, že něco takového lidi sblíží, ale jediné, co máme po pětadvaceti letech společného, je jméno a Centrála. Jen to. Co je… Co je to za čaj?“</p>
<p>„Měl by ti pomoct uvolnit se.“</p>
<p>„Když se chci uvolnit, dělám to úplně jinak.“</p>
<p>„Já vím, bývám u toho. Pamatuješ si tátu předtím?“</p>
<p>Jen mámu – útržky až moc barevné a ostré na to, aby šlo o skutečné vzpomínky, spíš toužebná přání vystavěná na střípcích toho, co se stalo doopravdy. Jak se se mnou schovávala v povlečení na peřinu a předstírala, že v něm letíme někam daleko, daleko od Pospolitosti. Jak mi před spaním četla a stejná pohádka končila každý večer úplně jinak a většinou mnohem temněji. O tom jsem ale s Léto mluvit nechtěl.</p>
<p>„Protože takový možná nebýval,“ dodala.</p>
<p>„Možná, ale… to už je asi jedno.“ Zaváhal jsem, pak jsem hrnek vzal a otočil se k víle. „A ty? Vždycky jsi chtěla…“ Nedonutil jsem se říct šlapat. „… pracovat v čističce?“</p>
<p>„Pracovala jsem v kolektorech. A ne, nechtěla jsem, ale hrozila mi potulka, odmítla jsem Frühaufovi už dvě místa, a kdybych odmítla i tohle, v Brně bych skončila. Víš… Je proti naší přirozenosti sloužit lidem, ale v tomhle světě, ve vašem světě, je sloužit to nejsnazší. Někdy si myslím, že vás posloucháme… jenom proto, že už vlastně nevíme, co jiného tu dělat.“</p>
<p>„Působí na tebe ten čaj stejně jako na mě?“</p>
<p>„Ne.“ Léto se usmála. „Jen si s tebou ráda povídám.“</p>
<p>„Aha.“ Ošil jsem se. „No, ale… Kuratoria jsou přece k tomu –“</p>
<p>„Aby nás měnila.“ Léto zvážněla. „Jenže to nejde. Pít kuřecí krev… to je jako pro vás jíst papír. Udrží naživu, ale nic víc.“</p>
<p>„Nejsem si jistý, že papír takhle funguje.“</p>
<p>„Víš, co chci říct.“</p>
<p>„Že jsem udělal dobře, když jsem si od tebe nenechal vařit?“ řekl jsem. Léto můj pokus neocenila, tak jsem toho nechal. „Že se díváš na člověka a vidíš jen maso?“</p>
<p>„Ne <emphasis>jen maso</emphasis>, <emphasis>i maso.</emphasis> Tak jako se ty díváš na vílu a vidíš i zabijáka. Vždycky ho v ní uvidíš. Jen to možná jednou nebude to hlavní. Ne díky kuratoriu…,“ zvedla ruku a prsty polaskala vzduch, „ale protože jednou… nějakou vílu opravdu poznáš.“</p>
<p>Chtěl jsem něco namítnout, hádat se, nebo aspoň říct, že je to blbost. Ale z důvodu, který jsem sám nechápal, jsem neřekl nic. Snad za to mohl ten čaj. „Jdu si zkusit lehnout.“</p>
<p>Léto se mě nesnažila zastavit. „Dobrou noc.“</p>
<p>Nepoděkoval jsem za čaj, i když jsem měl. Dlouho jsem se převaloval, ale když jsem konečně usnul, spal jsem hlubokým spánkem beze snů, bez nočních můr. Nic v něm nekřupalo. Probudil jsem se před osmou s pocitem, že jsem si odpočinul jako už dlouho ne. A něco mě při tom napadlo. Něco tak špatného, že to mohlo dopadnout dobře. Možná to napadlo Danu v mé hlavě.</p>
<p><emphasis>Máš doma vílu, Dominiku</emphasis>, pošeptala mi, když jsem otevřel oči. <emphasis>Podvádíš celou Centrálu, podporuješ ji v nezákonné proměně. Tak proč toho nevyužíváš víc?</emphasis></p>
<p>Léto ještě neodešla, zrovna se oblékala. Kdoví proč se nikdy neměnila předtím, ale dorůstala do volného oblečení, jako bych sledoval dítě zrychleně dospívat.</p>
<p>„Ahoj, napadlo mě, jak sehnat tu Karáskovu zprávu.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Od Karáska.“</p>
<p>„Ten nám ji dá?“ zeptala se Léto a zapnula si volnou sukni.</p>
<p>„Kancelář na blbý otázky máme v Praze. Tu zprávu si vezmeme. Pamatuješ si, jak Karásek vypadá?“</p>
<p>„Dominiku –“</p>
<p>„Co? Zákon už porušuješ a tentokrát to bude pro dobrou věc.“</p>
<p>„Bude to pro stejně špatnou věc jako –“</p>
<p>„Léto,“ oslovil jsem ji laskavě, jako dítě, a to mi připomnělo Stránskou. Zkoušel jsem jí volat i z domu. Nikdo to nevzal. Možná to nic neznamenalo, ale možná to znamenalo přesně to, co jsem si myslel. „Já tu zprávu chci. A dostanu ji. Když mi pomůžeš, bude to snazší a třeba mě při tom nechytí.“</p>
<p>„A třeba nás chytí oba.“</p>
<p>„A třeba nás chytí i tak. Já chci vědět, co se stalo. Musím vědět, co se stalo. Ta víla... měla dostat provaz za to, co provedla matce. Nedostala. Místo toho žila, dokud ji někdo nepoužil, aby se zbavil Nezvala.“</p>
<p>„Když už to víš, tak na co ta zpráva?“</p>
<p>„Abych měl jistotu.“</p>
<p>Léto přistoupila blíž a pátravě se mi zadívala do očí. „Někteří z vás špatně snášejí to, čemu říkáte vílí čáry. Možná jsem ti neměla ten čaj dělat. Netočí se ti hlava?“</p>
<p>„Je mi dobře.“</p>
<p>„Máš ten pocit, ale –“</p>
<p>„Musím vědět, proč tam byla zrovna ona, Léto. Nedokážu to nechat být. Dalších pětadvacet let…“ Zavrtěl jsem hlavou. „Nedokážu!“</p>
<p>Léto mě pozorovala. Pro ni neznamenala nic ani mrtvá víla, ani já, a cokoliv jsem řekl, byly jenom žvásty. Ale nakonec zvedla ruce a začala si rozepínat halenku.</p>
<p>Zvedl jsem sluchátko a vytočil číslo na ústav. Chvíli trvalo, než mě na Karáska přepojili, a tak jsem si zaklínil sluchátko bradou a mávl na Léto. „Koukni do toho červeného šanonu v sekretáři. U jednoho případu by mohla být Karáskova fotka.“</p>
<p>Léto poslechla. Pak to ve sluchátku klaplo.</p>
<p>„Ano?“ houkl Karásek.</p>
<p>„Ahoj Romane.“ Přitiskl jsem si sluchátko k uchu a naznačil Léto, aby přišla blíž. Se šanonem v rukou se posadila vedle mě. „Dominik Stolbenko z Centrály.“</p>
<p>„Jo… jasně.“ Nepamatoval jsem si, jestli jsme si spolu potykali, a on očividně taky ne. „Potřebuješ něco?“</p>
<p>„Informace.“</p>
<p>„To nejsi první. Od rána zvoní telefon, od vás už tu byli dvakrát, jeden pisálek se dostal až na sál.“</p>
<p>„Pacientovi to už asi nevadilo.“</p>
<p>„Po telefonu ti žádné informace nedám.“</p>
<p>„Za čtvrt hodiny bych mohl být –“</p>
<p>Nenechal mě domluvit: „A co vlastně chceš?“</p>
<p>Léto mi zatím podala šanon. Chvíli jsem listoval složkami, než jsem jednu otevřel a našel fotku z místa činu. Karásek stál trochu stranou, stahoval si rukavice a mluvil s Kubešou. Tehdy jsme na případu dělali spolu, Kellerová byla v zácviku a většinu času trávila papírováním. Nevím, proč jsem si nechal a nikdy nevrátil zrovna tohle. „Asi to, co všichni. Cokoliv k prohlídce Nezvala a Horké.“</p>
<p>„To už máte.“</p>
<p>Podal jsem Karáskovu fotku víle. „Hm… Věc se má tak, že se chceme zkusit vydat trochu jiným směrem než kluci. Proto se obracím přímo na tebe.“</p>
<p>„Podívej, neznám vaše vnitřní postupy, ale já mám splněno. Zprávy jsem napsal a předal.“</p>
<p>„To vím, jen si myslím –“</p>
<p>„Jestli chceš něco dalšího, obrať se na toho, kdo vede vyšetřování. Nebudu rozdávat protokoly každému, kdo si o ně zavolá.“</p>
<p>Rozloučil se se mnou stejně, jako mě přivítal, tedy vůbec.</p>
<p>Zavěsil jsem a podíval se na Léto – seděla s fotkou položenou na stehnech a prsty si pročesávala vlasy. „Zvládneš to?“</p>
<p>„Zkusím to.“</p>
<p>„Zkusit nestačí, druhý pokus mít nebudeš. Pojedeme spolu, já ho odvedu, ty se dostaneš do kanceláře a prohrábneš mu věci. Kdyby někdo vešel, nezmatkuj, jen řekni, že spěcháš, a vypadni, hned.“</p>
<p>„To by –“</p>
<p>„Hned, Léto. Žádné zbytečné riskování.“</p>
<p>„Tohle celé je zbytečné riskování,“ neodpustila si.</p>
<p>„Díky za příspěvek a teď zmlkni a prohlížej si fotku.“</p>
<p>Vybral jsem oblek, který jsem moc nenosil a po tom, co si ho obleče Léto, už nosit nebudu. Karásek byl o něco menší než já, ale doufal jsem, že si ho nikdo nebude prohlížet. První proměna se úplně nepovedla. Asi jako bych se Karáska snažil vymodelovat z plastelíny.</p>
<p>„Jestli je tohle tvůj nejlepší pokus, můžu se za něj rovnou vydávat já.“</p>
<p>Zvedla fotku. „To asi kdokoliv, pokud vážně vypadá takhle.“</p>
<p>„Kvalita není nejlepší, ale snaž se, viděla jsi ho předevčírem.“</p>
<p>„Viděla, ale –“</p>
<p>„Já vím, vypadáme všichni stejně. Snaž se víc.“</p>
<p>Rusalka si povzdechla a zkusila to znovu. Lepší, ale ne o moc. Odvedl jsem ji do koupelny, postavil před zrcadlo a ukazoval, co všechno je špatně, podobně jako jsem to na začátku dělal s Kellerovou. Tak dlouho, až jsem si sám nebyl jistý, jak vlastně Karásek vypadá. Unavilo nás to oba. Nad obočím mi začala pulzovat bolest a Karásek se mi před očima rozpadl v hubenou vílu se ztrhaným obličejem. Pustila si vodu a hltala ji z kohoutku jako pes, takže jsem ji nechal samotnou. U televize, ve které zprávy o chystaném pohřbu předsedy České svobodomyslné strany střídaly dokumenty o založení Pospolitosti a pozvánky na výstavy a festivaly po celé zemi, jsem čekal, až se Léto ukáže. Přišla po deseti minutách, připravená zkusit Karáska naposledy. Tentokrát to bylo dost slušné na to, abych řekl: „Lepší už to nebude. Jedeme.“</p>
<p>Auto jsme nechali nad ústavem, před vjezdem k domu se rzí rozežranými okapy a zaplevelenou zahradou, v pozůstatcích záhonu zarůstaly staré odpadky. Předpokládal jsem, že tu nikdo není a nedívá se na nás z oken. Otočil jsem se na Léto v podivně znepokojivé podobě Karáska. Ne poprvé mě napadlo, že poslouchat vnitřní hlasy je hrozná blbina. Ale byli jsme tu.</p>
<p>Vysvětlil jsem jí, jak najde Karáskovu kancelář. „Počkej deset minut, abych ho stihl odvést, pak jdi. Musíš být rychlá, nevím, jak dlouho ho dokážu bavit.“</p>
<p>„Ty? Moc dlouho ne.“ Odkašlala si a možná zkusila upravit hlasivky, protože když promluvila znovu, hlas měla hlubší. „Pořád si ale myslím, že je to špatný nápad.“</p>
<p>„Měl jsem i horší.“ To byla pravda. Jako první mě napadlo, že bych se mohl s Léto v podobě Karáska dostat přímo k Nezvalově mrtvole. Jenže jsem si představil, jak neodolává, přímo v mrazáku se na ni vrhá a žere ji, a celé jsem to přehodnotil. „Tak honem, musíš se vrátit do práce, než si někdo všimne, že tam skoro nejsi.“</p>
<p>Karásek mě na uvítanou počastoval nadávkou a zeptal se, čemu jsem nerozuměl na tom, že mi nic neřekne. Moc jsme se neznali a já dělal všechno pro to, aby neměl Karásek chuť na tom cokoliv měnit.</p>
<p>„Ne, ne, proto tu nejsem.“</p>
<p>„Tak proč?“</p>
<p>„Milan mi něco slíbil, než odjel. Říkal, že to pošle k nám, ale nic, tak mě napadlo, jestli to nenechal tady.“</p>
<p>„Možná u sebe…“ Karásek se rozhlédl. Chaos tu měl neskutečný, deska stolu doslova přetékala, a co spadlo na zem, to tam Karásek nechal. Nástěnku jsem na zdi pod záplavou poznámek a letáků ani neviděl. „Budeš muset počkat, až se vrátí.“</p>
<p>„Spěchá to,“ podotkl jsem.</p>
<p>„Mohl by tu být už zítra.“</p>
<p>„Včera bylo pozdě.“</p>
<p>„Tím pádem je to jedno, ne?“ Když jsem se ušklíbl, Karásek se otočil ke stolu, otevřel zásuvku a vyndal z ní kroužek s klíči. „Co ti slíbil?“</p>
<p>Řekl jsem mu to cestou o patro výš, kde měl pracovnu Soukup. Nebe a dudy, tahle byla dokonale uklizená, Soukup byl puntičkář za všech okolností.</p>
<p>„Zkusím mu brnknout.“ Karásek zvedl sluchátko a vytočil číslo. Asi se nikdo neozval, protože po chvíli zavěsil. Povzdechl si, pak odemkl registrační skříň a prošel pořadače v horní zásuvce.</p>
<p>„Divím se, že zapomněl. Zrovna on. To se mu nepodobá,“ nadhodil jsem. Touhle dobou už Léto mohla být v Karáskově kanceláři.</p>
<p>„Hm, jel dost narychlo.“ Karásek zkusil i spodní zásuvku. „Stará a Bílá… Stará a Bílá… Promiň, nic.“</p>
<p>„A jinde?“</p>
<p>„Jinam přístup nemám. Zkusím mu ještě zavolat, ale…“</p>
<p>„Co se dá dělat…“ Vzpomněl jsem si na kapitánova slova v Kníničkách. „Jsou to jen víly.“</p>
<p>Karásek otevřel, aby mě pustil na chodbu, ale když jsem se nepohnul, zeptal se: „Potřebuješ ještě něco?“</p>
<p>„Vlastně…“ Položil jsem ruku na dveře a trochu je přivřel. „Měl bych jednu otázku ohledně toho Nezvalova případu.“</p>
<p>Karásek si sundal brýle, z kapsy vytáhl ubrousek a začal si čistit skla. „Slíbil ti Milan vůbec něco?“</p>
<p>„Jasně že slíbil. Napadlo mě jen, když už jsem tady…“</p>
<p>„Tak mluv.“</p>
<p>„Rád bych znal příčinu smrti.“</p>
<p>„Smrtelné poranění hrudníku u víly, trauma krční páteře a v důsledku toho poškození míchy a mozkového kmene u člověka. Ale to tě asi nepřekvapuje.“</p>
<p>„Ty rány na krku?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ne, ten pád, ale kdyby měla možnost a pokračovala…“</p>
<p>„Takže ho pokousala, když ještě žil?“</p>
<p>„Žil.“</p>
<p>„Určitě?“</p>
<p>Karásek si pomalu nasadil brýle. „Zpochybňuješ moje závěry?“</p>
<p>„Ne, jen si chci být jistý. Nebylo… na těch mrtvých něco zvláštního?“ pokračoval jsem.</p>
<p>„Co zvláštního?“ zeptal se Karásek a asi mu došlo, že mi tou otázkou otevřel prostor pro další vyptávání, protože hned zavrtěl hlavou. „Všechno jsem sepsal a předal vám.“</p>
<p>„Já jen že… Ukazovalo vůbec něco krom těch kousnutí na to, že Horká Nezvala napadla a on ji v sebeobraně zastřelil? Já nevím, kůže za nehty, otisk ústí hlavně na těle, cokoliv?“</p>
<p>Karásek se na mě dlouho jen díval. Pak dveře pomalu zavřel. „O co ti jde?“ zeptal se potichu. „Kdo tě poslal?“</p>
<p>Počítal jsem s tou možností, samozřejmě že jsem s ní počítal, protože by něco takového nezvládli, kdyby neměli někoho jak na našem oddělení, Hermana, tak mezi znalci. Karásek možná <emphasis>našel</emphasis> důkazy, které potvrzovaly Hermanovy závěry, stejně jako je <emphasis>našel</emphasis> Stankov. Prachová zrnka na Nezvalově obleku, škrábance na vílině tváři, cokoliv, co bylo potřeba najít.</p>
<p>Stáli jsme proti sobě a pomalu to docházelo nám oběma – Karáskovi to, že jsem si tím až doteď nebyl jistý, mně to, že jsem si jistý klidně být mohl.</p>
<p>„Vykašli se na to,“ řekl Karásek.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„<emphasis>Vykašli se na to.</emphasis>“</p>
<p>„Pokousala ho vůbec tahle víla?“</p>
<p>„A není to jedno?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. „Mně ne.“</p>
<p>„Tak víš co?“ Karásek se nadechl, chřípí nosu se mu rozšířilo. Pak dveře prudce otevřel. „Když jsi tak uvědomělý a chceš se v tom za každou cenu vrtat… začni u vás.“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>20.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Čekal jsem na Léto u auta. Tak dlouho, až jsem si začal myslet, že se prozradila, nebo že ji Karásek přistihl, jak se mu v tom jeho mrdníku hrabe. Nakonec se objevila v podobě blondýnky s pihou, kterou už jsem znal, nohavice kalhot táhla za sebou. Nasedl jsem, ona vklouzla na sedadlo vedle mě a rukou si protřepala vlasy.</p>
<p>„Musela jsem se ještě –“</p>
<p>„Jak to šlo?“ Uvědomil jsem si, že zadržuju dech.</p>
<p>„Prima, nikoho jsem nepotkala. Ale taky jsem toho moc nenašla.“ Léto si vykasala košili a zpod lemu kalhot vyprostila papírovou obálku. „Tak jsem vzala všechno, v čem byla zmínka o tom člověku.“</p>
<p>„Měla ses jen podívat.“</p>
<p>„Tos neřekl. Řekls, že si tu zprávu vezmeme.“</p>
<p>Zaparkoval jsem o pár ulic dál jen pro případ, že by si Karásek všiml hned, kolik mu toho chybí, a vydal se hledat pachatele. Až domů bych to ale nevydržel. Otevřel jsem obálku a vysypal si do klína její obsah. Léto posbírala, co jí pod ruku přišlo, a i když toho nebylo moc, bylo to víc, než k čemu jsme se dostali doteď. Fotka mrtvé Listopadky. Ležela na stole a dávno nepřipomínala vílu z úterního dopoledne, natož vílu, kterou jsem si pamatoval z toho dne ve skladu. Vyschla rychle jako všechny rusalky, kůži měla pomačkanou a rozpraskanou, bělma otevřených očí temně šedá, rty černé. Skoro všechny vlasy jí vypadaly. Díval jsem se na ni a necítil nic, jako by se všechno, co dělalo Listopadku Listopadkou, vypařilo, jako se vypařovala ona sama.</p>
<p>Promnul jsem si oči. „Ach bože…“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Trvalo dlouho, než jsem odpověděl: „Myslím, že Nezvala vůbec nezabila. Že už mrtvý byl, když ho pokousala. A že až pak zabili ji.“</p>
<p>„To už jsi říkal.“</p>
<p>„Někdo s přístupem do Nezvalova domu odtamtud vzal jeho oblek a pistoli. Nezvala převlékl a odvezl na to staveniště, našel a přivezl vílu… Nejsem soudní lékař a rusalky se rychle… Ale i tak, koukni sem. Nezval měl pálit zblízka, ale kolem ran není skoro žádný lem. I tvar tohohle vstřelu je zvláštní. Jako by se střílelo jinak, z větší vzdálenosti, než na jakou jsme měli usuzovat. K přesnému posouzení to nestačí, ale… lidi si museli všimnout. Jestli s tím Herman nic nedělá… buď to ví a kryje, nebo se na tom šméčku přímo podílel.“</p>
<p>Asi jsem potřeboval, aby to zaznělo nahlas. Doufal jsem, že to bude znít tak hloupě, že mi i Léto řekne, abych na to zapomněl. Ale Léto mlčela.</p>
<p><emphasis>Jenže jen tohle jsi říct nechtěl, že ne?</emphasis> Hlas v mé hlavě zněl i tentokrát jako Danin. <emphasis>Tohle není to, z čeho máš strach.</emphasis></p>
<p>Ne, to ne.</p>
<p>Vzpomněl jsem si, jak Bastard mluvil o tom, že to, co máme, musíme chránit všemi prostředky. Všemi.</p>
<p>Možná jsme na to jen čekali, ale možná jsme tomu pomohli. Aby byla potrestaná víla, to se hodilo dvojnásob – nejenže to společnost proti vílám zase popudilo, ale znamenalo to, že vyšetřování povede Centrála. Vždyť jsem to sám řekl Léto, když jsme mluvili o Kainovi – najdeme nějakou, která už něco udělala, nebo by udělala, kdybychom ji nezastavili, a tu obviníme. Protože – <emphasis>láska k lidem je náš zákon</emphasis>.</p>
<p>A kdybych se vlastní blbostí nevyautoval ze hry, pomohl bych. Udělal všechno pro to, aby to vypadalo, že Nezvala zabila jedna z jeho chráněnek, udělal bych to pro Centrálu. Jenže potom přišla Léto a já se začal chovat jako debil, mluvit o lidech, co žerou víly, škemrat o pomoc u Stránské, obviňovat Hermana, který mi sakra naznačoval, abych to nechal být, že je to pro dobro všech. A ono bylo, tak proč!</p>
<p>Zadíval jsem se z okna. Ulicí šla žena s proutěným kočárkem. Když z domu vedle ní vyšla vzdušná víla, žena kočárek otočila a přeběhla silnici na druhou stranu.</p>
<p>„Ještě o něčem nevím, co si mám myslet…,“ zamumlal jsem. „Jeho ruce.“</p>
<p>Léto zvedla fotku z pitevního stolu a zblízka se zadívala na zsinalou mrtvolu. „Má je pokousané.“</p>
<p>„Pokousané,“ zopakoval jsem. „Ale jsou to starší rány, skoro zahojené. Tak se často brání oběti. Napadlo mě…“</p>
<p>„Co asi udělal?“</p>
<p>„Co asi udělal. Pod tou svou slušňáckou fasádou zmlátil milenku, znásilnil sekretářku… nebo ho jen rajcovalo, když víly předstíraly, že ho žerou? Lidi mají různé nápady. Ale… Víš co?“</p>
<p>„Co?“ zeptala se Léto.</p>
<p>„Potřebuju něco ve městě, tak tě hodím do práce.“</p>
<p>Počkal jsem na vílu pod domem, vyběhla po pár minutách proměněná v Kellerovou, na sobě úpletové šaty a vypasované sako. Slušelo jí to. Jeli jsme beze slova, zastavil jsem kousek od služebny a poslal <emphasis>Kellerovou</emphasis> zadem, aby se vyhnula lidem od novin, pokud je ještě nepřestalo bavit přešlapovat nám pod okny.</p>
<p>Táta nebyl doma. Asi jsem mu měl zavolat, ale nezavolal jsem, a když jsem stál na Jeneweinově před brankou ze zeleného pletiva, ruku na zvonku, měl jsem pocit, že je všechno špatně, a cokoliv udělám, jen to zhorším. Poslouchal jsem, jak se zvuk rozléhá domem, vzdálený, jako bych nestál pár metrů od dveří, ale na druhém konci města, jak se odráží od zdí, a nakonec odumírá v temných zákoutích přízemí. Máma neumřela doma, a stejně jsem se tu po její smrti už nikdy necítil dobře, jako by dům nasával moje noční můry a s každou z nich bobtnal a nadouval se jako houba. Všemi těmi sny se mi zdál prorostlý jako nádory, které ho poslední čtvrt století rozežíraly, a nechápal jsem, jak si toho táta mohl nevšimnout – pak jsem zamrkal a černá masa přede mnou se zase změnila v dům, tichý, klidný, možná trochu ponurý, ale úplně obyčejný.</p>
<p>Pustil jsem zvonek. Zvuk umlkl, ale mně zněl v uších ještě dlouho po tom, co jsem se k domu otočil zády. Cítil jsem, jak mi po nich stéká pot, i když jsem nechápal proč. Táta tu nebyl, a mně se přitom zdálo, že ho někde v hloubi domu slyším, hlas utlumený léty, slabý a trochu vlhký, jako kdyby se ze sklepních oken dralo něco mrtvého, něco shnilého tak, že z toho po každém slově kousek odpadl, plesk, plesk, a pomalu se roztékal ke kanálu, který ho nasával jako hladová ústa<emphasis>.</emphasis> Pak na stromech nade mnou zašumělo listí a vlhký hlas se v tom zvuku rozplynul.</p>
<p><emphasis>Přestaň.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přestaň myslet na Listopadku, uklidni se, vrať se ke Kainovi.</emphasis></p>
<p>Zajel jsem na mravnostní oddělení do Krpole a ptal se po Stránské. Praporčík Černý, který už se snad vzpamatoval z nálezu Tolokněnky, pokrčil rameny. „Zapomněla si koště a uvízla v zácpě?“ Jeho sdílnější kolega mi vysvětlil, že jak dělá Stránská na víc případech najednou, je pořád v trapu, a napsal mi adresu jejího bytu. Stavil jsem se u ní, ale nebyla ani doma. Zkusil jsem dokonce Samovilu, protože co kdyby seděla u zadního stolu obložená papíry, před sebou sklenku rumu? Jako bych nikdy neodešel – za barem ten samý kluk ve vytahaném tílku, nad stoly si podávala ruku prázdnota s marností, jen u jednoho seděly dvě vodní víly a s nepokrytou nechutí mě sledovaly. Když už jsem přehodil výhybku na Tolokněnku, stavil jsem se i u Šácholán, ale jak se dalo čekat, ani ta neotevřela. Zámek byl v pořádku a zpoza dveří se ozývalo jen tiché tikání hodin.</p>
<p>Zkusil jsem poslední zdroj.</p>
<p>Zaparkoval na stejném místě jako naposledy. Když jsem vystoupil z auta, zasáhl mě nečekaně silný pach řeky a štípal v nose i po tom, co jsem vešel do Sněženky. Našel jsem ji snadno, byl to jeden z menších klubů uprostřed nábřeží, s velkou prosklenou výlohou, za kterou pomalu tančila lesní víla, jako by jí bylo šumák, jestli se na ni někdo dívá, protože to nedělala pro lidi, ale pro sebe. Možná dělala – nikdo se na ni nedíval, ulice byla skoro prázdná. Vlasy měla schované pod bílou parukou s hustou ofinou, na sobě metalické minišaty. A taková byla celá Sněženka. Pohovky z bílé koženky, modrobílá šachovnicová dlažba, UV světla a v nich víly v bílém a všechny s bílými parukami. Dost velká šance, že v namodralém přítmí a s parukou nikdo Šácholán nepozná, ale bylo to jedno, protože když se mi povedlo dostat k provoznímu, dozvěděl jsem se, že skončila.</p>
<p>„Řekla proč?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ne, prostě zmizela. Jeden den tu byla, druhej ne.“ Provozní se malíčkem poškrábal v uchu, pak si prst prohlédl. „Čekali jsme, že se ozve, s lidma jí to moc nešlo, myslel sem, že o ni velkej zájem nebude, a ještě ráda se vrátí sem. Asi sem se splet.“</p>
<p>„Hlásil jste to?“</p>
<p>„Jo, předevčírem. V zákonný lhůtě<emphasis>.</emphasis>“</p>
<p>„Já vám věřím.“ Nic jiného mi ani nezbylo, nebyl jsem úplně v situaci, kdy bych si to mohl ověřit. „Byla to jediná víla, co se vám v poslední době takhle ztratila?“</p>
<p>Provozní si očistil malíček o kalhoty a zamžoural. I mě už ze vší té bílé bolely oči. „Víly přicházej a odcházej, znáte to. Když nechcou, nic je neudrží. Každej měsíc jich pár skončí, někdy se nechaj vyplatit a rozloučí se, jindy se vypařej beze slova. Hlásíme všechny. Halézie vypadla ve stejnej den, na jiný si teď nevzpomínám, mám úplně jiný starosti. Kšefty sou v prdeli…“</p>
<p>„Ta Halézie…“</p>
<p>„Podle mě se zdejchly spolu. Znaly se, možná si našly něco jinýho, možná vzaly kramle a už jsou na Západě.“</p>
<p>Halézie těžko, ale Šácholán? Třeba udělala líp, než kdyby šla se mnou. Ale víly se přece tak snadno neztrácely, sám jsem to řekl.</p>
<p>Když jsem vyšel ven, opřel se do mě studený vítr. Zatímco jsem mluvil s provozním, začalo mrholit a ulice se vylidnila úplně. Nezdálo se, že by nás na sobotní oslavě výročí Pospolitosti a Centrály čekalo hezké počasí. Zvedl jsem si límec kabátu a vydal se k autu, když na mě někdo zavolal. S úsměvem a lehce, jako by se vznášela – a ono to tak aspoň trochu bylo, ke mně šla vzdušná víla. Dlouhé vlasy měla rozpuštěné a zvlhlé, fialové oči silně nalíčené. Neměl jsem ponětí, kdo to je a odkud mě zná, dokud se nezastavila přímo přede mnou a se slabým přízvukem, který by určitě neměla, kdyby ho mít nechtěla, se nezeptala: „Takže sis přišel odpočinout od práce?“</p>
<p>Lipiec, Tolokněnčina známá z Bylo nebylo, které jsem v zimě vykloubil prsty.</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. „Naopak.“</p>
<p>„Škoda.“ Podívala se ke Sněžence za mými zády a nakrčila nos. „Ale jestli ti chybí zábava, nehledej ji tady. Za chvíli mi začíná směna, nechceš mě doprovodit?“</p>
<p>Znovu jsem zavrtěl hlavou.</p>
<p>Víle to nevadilo. „Aspoň bys mi mohl říct, jak to pokračuje s Tolokněnkou.“</p>
<p>„Nemohl a ty to víš.“</p>
<p>„Nemohl, protože to nepokračuje, viď? Škoda…,“ zopakovala, otočila se a vydala se prázdnou ulicí.</p>
<p>Chvíli jsem váhal, než jsem ji dohnal a srovnal s ní krok. Nedala najevo, že o mně ví, dokud jsme nedošli k Bylo nebylo. Všechna okna v přízemí byla zakrytá lepenkou.</p>
<p>„Někdo je rozbil,“ vysvětlila mi Lipiec. „Po tom, co se stalo, dostáváme spoustu vzkazů. Urážky, výhrůžky. Některé podniky dočasně zavřely, určitě sis všiml.“</p>
<p>Byl jsem pitomec, když jsem si myslel, že je to sychravým počasím.</p>
<p>Podržel jsem víle dveře a ona se usmála. „Díky, Dominiku.“</p>
<p>Doprovodil jsem ji, i když nebylo proč, a měl jsem se otočit a jít. Ale nešel jsem a Lipiec ani nečekala, že to udělám. Uvnitř bylo prázdno, ženské za barem jsem nestál za pohled, Lipiec mě kolem ní provedla beze slova. Vyšli jsme po schodech do patra, do dlouhé chodby s mnoha pokoji.</p>
<p>Lipiec zastavila přede dveřmi čalouněnými bílou koženkou a se štítkem s nápisem <emphasis>Popelka</emphasis>. „Ten je můj.“</p>
<p>„Vzpomínám si.“</p>
<p>„Piješ vodku, viď?“</p>
<p>„Vlastně ani ne,“ přiznal jsem.</p>
<p>V pokoji vládlo přítmí. Jedno okno bylo zatažené závěsem, vedle něj pootevřené dveře do koupelny. Na zemi koberec s vysokým vlasem, už trochu prošlapaný, od pohledu laciný nábytek, který se pokoušel o zdání empíru. Velká postel s nebesy, ze které se olupoval zlatý lak. Lipiec přešla pokoj, odhrnula závěs a okno otevřela dokořán. Zhluboka se nadechla ostrého vzduchu, pak se otočila k barové skříňce a vybrala z ní láhev vodky.</p>
<p>Odkašlal jsem si. „Tohle… se ti líbí?“</p>
<p>Ohlédla se přes rameno. „Tobě se to líbí?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tak se tak hloupě neptej.“ Nalila vodku do dvou sklenic a obrátila se ke mně. „Co se ti stalo s hlavou?“</p>
<p>„Měl jsem nehodu.“</p>
<p>„Jak jinak. Posadíš se?“</p>
<p>Rozhlédl jsem se. Krom postele tu byl jen toaletní stolek se zrcadlem a před ním taburet. „Radši ne.“</p>
<p>Víla si povzdechla, podala mi sklenku a sama si sedla na postel. „Na co jsi přišel?“</p>
<p>„Vyšetřování ještě probíhá –“</p>
<p>„Kdybys o tom nechtěl mluvit, nebyl bys tady. No tak.“</p>
<p>Napil jsem se. Vodka na mě byla až moc silná. „Minule jsi mluvila o…“</p>
<p>„Vím, o čem jsem mluvila. A ty? Už to taky víš?“</p>
<p>„Nejsem si jistý.“</p>
<p>Lipiec zvedla koutek úst.</p>
<p>Odložil jsem sklenku na stolek, vedle zlacené taštičky na šminky. „Proč mi neřekneš víc?“</p>
<p>Lipiec se na posteli protáhla. Dál se usmívala a pozorovala mě beze slova.</p>
<p>Zaváhal jsem, pak jsem udělal dva rychlé kroky, abych si to náhodou nerozmyslel, a posadil se vedle ní. „Existuje skupina lidí, která pro zábavu zabíjí víly?“</p>
<p>„Můj ty skutku!“ Lipiec pohodila hlavou. „Proč by neměla existovat? Pro zábavu děláte i horší věci.“</p>
<p>„Mluvím vážně.“</p>
<p>„Já snad ne? Ani bych se nedivila, kdyby byla jedna v každém městě.“ Víla mě chvíli pozorovala přimhouřenýma očima, pak se usmívat přestala. Zakroužila sklenkou a pomalu se napila. „Podle tebe Tolokněnku zabilo něco takového?“</p>
<p>„Ne, myslím, že ne.“ Tolokněnka vykrvácela na břehu řeky, kousek od místa, kde ji napadli. To, o čem mluvila Šácholán, bylo něco jiného. „Ale mohlo by to s ní souviset. Mluvilas o někom, kdo jen tak neskončí, jakmile jednou začne. Kdo je to?“</p>
<p>Lipiec odložila sklenku, zvedla dlouhé štíhlé nohy na postel a otočila se ke mně. „To jste vy všichni.“</p>
<p>„Na tohle nemám –“</p>
<p>„Představ si, že bys mohl mít všechno, co máme my. Všechno, pro co nás tak pronásledujete.“</p>
<p>„Pronásledujeme vás, protože nás zabíjíte.“</p>
<p>„A vy zabíjíte nás. Ne, Dominiku, pronásledujete nás, protože máte strach a protože na nás žárlíte. Chcete dlouhověkost, chcete sílu. Chcete všechno. A… můžete to mít. Za určitou cenu.“</p>
<p>„Vaše maso,“ pochopil jsem. „Ale my nejsme vy, takhle neuvažujeme.“</p>
<p>„Ty možná ne. Ale já vím, že už se nevyplatí jít s člověkem ven sama.“ Chvíli jsme seděli mlčky, pak se na mě Lipiec zadívala. Oči orámované modrou linkou měla velké a najednou strašně, strašně staré. „Podívej se na mě, Dominiku. Měla bych být schopná zabít tě stem různých způsobů. Měla bych tě chtít zabít a sníst. A měla bych to udělat. A přitom… tu s tebou sedím a nevím, co by se stalo, kdybych to zkusila.“</p>
<p>„Asi bych potřeboval dalších pár stehů.“</p>
<p>„Tlačili jste nás do rohu, dlouho a pomalu… Nevšimly jsme si a teď se tu mačkáme jedna na druhé a neumíme se už ani postarat samy o sebe.“ Lipiec se usmála. „Jste vlastně úžasní, tak malí a slabí… a přitom jste nás dokázali zlomit.“</p>
<p>„Nejste zlomené. Nikdy nebudete. Můžu ho nějak poznat?“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Člověka, který jí vílí maso,“ vysvětlil jsem. „Liší se něčím od ostatních?“</p>
<p>Lipiec nafoukla tváře. „Dokud to má pod kontrolou, ani ne. Je silný, má o něco lepší smysly a možná i pár nových schopností. Nic z toho na první pohled nepoznáš. Když to ale pod kontrolou mít přestane, všimneš si.“</p>
<p>Vybavil jsem si Tolokněnčinu zohavenou mrtvolu, pahýl ruky potažený škraloupem krve. Otřásl jsem se.</p>
<p>„Dáš si ještě?“ zeptala se Lipiec.</p>
<p>„Ne, díky.“</p>
<p>„A chceš vykouřit?“</p>
<p>„Ne… díky.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Někoho mám.“</p>
<p>„To není důvod. A navíc neumíš lhát,“ usmála se, i když by se asi divila, jak mi to poslední dobou jde. „Klidně přiznej, že se ti nelíbím, neurazím se. Ty si snad myslíš, že se mi líbíš?“</p>
<p>„Pokud máš ráda tenhle typ…“</p>
<p>„Ovšemže ne. Ani jeden z nás takhle neuvažuje. A na tom není nic špatného, Dominiku, znamená to vlastně, že jsme úplně v pořádku. Je k smíchu, že vás potřebujeme tolika způsoby.“</p>
<p>Zvedl jsem se. „Podle mě je to spíš smutné.“</p>
<p>„A přitom máte tak dobré maso… Tvrdíte, že chutná jako vepřové. Máte mizerné smysly.“</p>
<p>Mohl jsem ji zatknout už jen za to, že to řekla. Ale nestálo mi to za to a ona to nejspíš řekla právě proto, že to věděla. „Díky.“</p>
<p>Natáhla se na postel, založila si ruce za hlavou a zadívala se do nebes. „Proszę bardzo. A nebuď překvapený, když tě Helena zkusí zkásnout. Za posledních pár dní moc nevydělala a asi jí bude jedno, že jsme si jen povídali.“</p>
<p>„Zaplatím jí.“</p>
<p>„Prima. A když budeš mít chuť, přijď. Nekousnu tě. Tebe ne.“</p>
<p>Bez rozloučení jsem za sebou zavřel dveře, seběhl po schodech a ženské hodil na bar bankovku. Sáhla po ní trochu podezíravě. Možná to bylo moc na to, jak krátce jsem nahoře byl. Možná bych se před ní měl stydět. Možná bych se měl stydět tak jako tak. Studený vzduch mi pročistil hlavu, mrholení zhoustlo, a než jsem došel k autu, kabát jsem měl mokrý. Stavil jsem se na oběd a uvědomil si, jak velký mám hlad. Po dlouhé době mi chutnalo, a když jsem si to uvědomil, poprvé jsem se necítil provinile. Předpokládal jsem, že se Léto v dešti ráda projde, a nepletl jsem se. Dorazila promočená na kost a zářila tak, že jsem nechápal, jak si toho lidi mohli nevšimnout. Když se proměnila v sama sebe, ani jsem se na ni nedokázal podívat<emphasis>.</emphasis></p>
<p>Šťastnou rusalku, pomyslel jsem si. <emphasis>Mám doma šťastnou rusalku.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rusalka,</emphasis> <emphasis>meluzína,</emphasis> <emphasis>ani</emphasis> <emphasis>hovno</emphasis>, zazněl mi v hlavě hlas mého prvního parťáka. <emphasis>Přistup</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>jejich</emphasis> <emphasis>hru</emphasis> <emphasis>a budeš</emphasis> <emphasis>jednou</emphasis> <emphasis>nohou</emphasis> <emphasis>ve</emphasis> <emphasis>sračkách</emphasis> <emphasis>dřív,</emphasis> <emphasis>než</emphasis> <emphasis>stačíš</emphasis> <emphasis>říct:</emphasis> <emphasis>„Kurva,</emphasis> <emphasis>radši</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>ho</emphasis> <emphasis>měl</emphasis> <emphasis>skřípnout</emphasis> <emphasis>do</emphasis> <emphasis>dveří.“</emphasis></p>
<p>Ukázal jsem na lednici. „Nakoupil jsem. I pro tebe.“</p>
<p>„Děkuju.“ Léto vzala do náruče kočku, dlouhé zelené vlasy přilepené na mokré, o pár čísel větší halence. „Jaký jsi měl den?“</p>
<p>Takovou otázku jsem nečekal. „My se před dvaceti lety vzali a já si toho nevšiml?“</p>
<p>„To je pokus o humor? Nepoznám to.“</p>
<p>„Jsi už druhý člověk, co si myslí, že nejsem vtipný.“</p>
<p>„Asi nemáš víc přátel…“ Léto sáhla po sklence od hořčice, pak se zarazila a zvedla ke mně oči. „Řekls, že jsem člověk.“</p>
<p>„A ty, že jsme přátelé. Myslel jsem, že se víly nepřátelí ani mezi sebou,“ pokusil jsem se to zamluvit.</p>
<p>„Nemyslela jsem to… Pravda je, že… Pravda…“</p>
<p>Určitě měla stejně dobrý důvod to nedoříct, jako měl já si to nedomýšlet. „Nech to být. Vím, jak jsi to myslela.“</p>
<p>Ještě chvíli váhala s rukou nataženou nad sklenicí, pak zvedla z linky poslední nenačatý sáček s krví a zuby ho roztrhla.</p>
<p>„Byl jsem na nábřeží,“ řekl jsem a díval se do zdi, jako bych z ní mohl vykoukat odpovědi na všechno.</p>
<p>„Cítila jsem to z tebe.“ Léto si nalila krev do sklenky. „Proč?“</p>
<p>„Hledal jsem Šácholán… a ještě jednou mluvil s tou Tolokněnčinou známou. Řekla mi to samé, co ty, o vílím mase. Netuším, co s tím dělat.“</p>
<p>„S tou důvěrou?“</p>
<p>„S tou informací.“</p>
<p>„Měl jsi ji dávno ode mě, něco se mění jen proto, že ti ji zopakovala meluzína z nábřeží?“ zeptala se Léto a napila se krve.</p>
<p>„To zní, jako bys žárlila.“</p>
<p>„Děláš si legraci?“</p>
<p>„A ty?“</p>
<p>Ticho v kuchyni podivně ztěžklo. Ruce mě začaly brnět. Léto se nadechla a v tom okamžiku se v předsíni rozdrnčel zvonek.</p>
<p>„Počkej tady,“ zašeptal jsem a nechal ji v kuchyni.</p>
<p>Otevřel jsem dveře od bytu a za nimi stála Venturová s unaveným úsměvem. „Ahoj. Ta dovolená ti prospívá!“</p>
<p>„Dneska jsem se po dlouhé době vyspal.“ Zůstal jsem stát ve dveřích otevřených jen tak, aby Venturová nezahlédla nic z předsíně, ve které, do hajzlu, ležely Daniny boty a visely dva Daniny kabáty. I když si jen z nich nemohla domyslet, koho mám v kuchyni, měl jsem hrozný pocit, že se na mě podívá a pozná to. „Co tady děláš? Myslím… Ani jsem nevěděl, že víš, kde bydlím.“</p>
<p>„Jsem šikovné děvče. Víš, od rána přemýšlím nad tím včerejškem a… Nechceš si promluvit venku?“</p>
<p>„No, plánoval jsem…“</p>
<p>„Celý večer koukat na reportáže z přípravy oslav?“</p>
<p>„Jsou fajn.“</p>
<p>„Tak to bych se mohla podívat s tebou.“ Venturová mi mrkla za záda. <emphasis>Do prdele, musela si všimnout toho kabátu!</emphasis> „Ty tu někoho máš, viď?“</p>
<p>„Ne. Jen…“ Prohrábl jsem si vlasy, pak jsem si nohou přisunul odkopnuté boty a poslepu nahmatal sako. „Máš pravdu, nedlužím ti ještě pozvání?“</p>
<p>Venturová pokrčila rameny. „Neřeknu ne.“</p>
<p>Chtěl jsem dveře zavřít, ale průvan mi je vytrhl z ruky a rána se rozlehla celým domem. Vzal jsem Venturovou do malé restaurace za domem, kam jsem nikdy nechodil. Když jsme se v až moc hebkém přítmí posadili a číšník nám s významným úsměvem přišel zapálit svíčku, vzpomněl jsem si proč a hořce jsem litoval, že jsem vybral zrovna tohle místo. Pokud si Venturová nebyla jistá mými úmysly, nedala to najevo. Dlouho mi trvalo, než jsem se na ni začal soustředit, vzpomínka na to, jak rusalka neví, co říct, aby neřekla víc, než by měla, se mi vracela jako útržek písničky, který člověk nedokáže dostat z hlavy.</p>
<p>Než nám číšník přinesl lístky, potichu jsem se zeptal: „Když jsi říkala, žes myslela na ten včerejšek…“</p>
<p>„Našla jsem pár starých oznámení. Víly, kterým někdo zaplatil za to, aby snesly velkou bolest, v jednom případě šlo dokonce o… moment… uříznutí ucha. Prověřili jsme to, jeden případ předali kriminálce, z ostatních nic nebylo, všechno bylo oboustranně dobrovolné, ale snad by to mohlo pomoct.“ Poklepala si na kabelku. „Vzala jsem to s sebou.“</p>
<p>„Jsi skvělá, děkuju. Podívám se na to.“</p>
<p>„Nabídka pomoci pořád platí.“</p>
<p>Snažil jsem se představit si, co by dělala, kdybych jí řekl o Nezvalovi. Kdybych jí řekl, z čeho mám takový strach. Nedokázal jsem to. „Máš dost vlastní práce.“</p>
<p>„Která není ani z poloviny tak zajímavá jako… vlastně ani nevím co.“</p>
<p>„Taky to nevím,“ přiznal jsem.</p>
<p>Číšník mezi nás položil lístky. Venturová jeden otevřela, chvíli ho pročítala a pak se zase zadívala na mě. „Tak co ti ta informátorka vlastně řekla?“</p>
<p>„Nic moc,“ přiznal jsem. „Ucho jí nikdo uříznout nechtěl.“</p>
<p>„Ale dobrovolné to z její strany asi nebylo.“</p>
<p>„Zezačátku bylo. Pak tam někdo zabil vílu, nebo se o to aspoň pokusil, nebyla si moc jistá, co se stalo. Utekla. A… utekla i mně.“</p>
<p>„Co?“ Venturová lístek odložila. „Takže ji v těch Kohoutkách nemáš?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. „Ani jsem ji tam nedostal, nánu pitomou. Musela zdrhnout z auta, ještě když jsme spolu mluvili. Jestli se jí něco stane…“</p>
<p>Venturová sfoukla svíčku. „Tak si za to bude moct sama.“</p>
<p>„No… to asi bude.“</p>
<p>„Nic víc neřekla?“</p>
<p>„Nic podstatného,“ přiznal jsem.</p>
<p>„Nikoho nepoznala? Nemáš pocit, že si to vymyslela?“ pokračovala Venturová.</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. „Vlastně nevím. A od ní se to už asi nedozvím. Vsadím se, že pláchla dost daleko.“</p>
<p>Objednali jsme si hovězí žebra, bavili se o všem kromě víl a bylo to tak fajn, až jsem na chvíli zapomněl, že na mě jedna z nich čeká doma. Chtěl jsem Venturovou doprovodit, ale pak jsem si uvědomil, že bydlí vedle táty, a najednou jsem měl pocit, že si nechci kazit večer pohledem na jeho dům. Navíc jsem si nebyl jistý, jestli by se mi Venturová nevysmála, kdybych to navrhl. Za všechny ty významné pohledy bych číšníkovi svíčku, kterou se nám dvakrát pokusil zapálit znovu, nejradši nacpal do úsměvu, ale vypadalo to, že to Venturové nevadí zdaleka tak jako mně. Jenže, neměl jsem z ní pocit, že to chce vést tímhle směrem, vlastně jsem vůbec nechápal, co chce, a neměl jsem sílu pouštět se do ničeho složitějšího. A tak jsem s ní došel na zastávku, ještě jednou poděkoval za složku a rozloučil se. Nezdálo se, že čeká, až se o něco pokusím, tak jsem se o nic nepokoušel.</p>
<p>Léto jsem našel, jak si čte jen u malé lampy na zemi pod otevřeným oknem. Beze slova jsem zavřel a zatáhl závěs. Povzdechla si, ale neřekla nic. Vzal jsem z linky konvici a napustil do ní vodu. „Udělám si… trochu čaje.“</p>
<p>Nic jsem po ní nechtěl, nebo jsem se aspoň snažil, aby si to myslela, a současně si přál, aby pochopila, že ji o to nedokážu prosit. Pochopila. Zvedla se, došla ke mně, jemně se dotkla mojí ruky; prsty měla studené a vlhké, připomínaly kameny porostlé řasami, přes které poskakuje voda. Ucukl jsem, ne odporem, ale šokem z toho, že žádný odpor necítím.</p>
<p>Nedala najevo, že si toho všimla, a ukázala na hrnek. „Můžu?“</p>
<p>Podal jsem jí konvici a sledoval, jak sítko plní, jak nad ním krouží prsty a jak začínají kroužit i lístky v něm.</p>
<p><emphasis>Dneska se možná vidíme naposledy, Léto</emphasis>, napadlo mě najednou. <emphasis>Pozítří dostaneme mnohem víc lidí a už teď nám posílají snímače z celé Pospolitosti a, panebože, tohle nám nikdy neprojde, protože přejít</emphasis> <emphasis>přes kontroly před zraky</emphasis> <emphasis>celé Centrály není, jako když se dva speciálové z ředitelství škrábou na zadku a je jim jedno, kdo jim do snímače strká prsty…</emphasis></p>
<p>Zvedl jsem ruku a promnul si oči. Dokázal bych ji zabít? Dokázal bych ji nechat žít? Zdálo se mi, že bych u linky mohl prostát celou noc a ráno bych si nebyl jistý, co udělám. Cítil jsem, jak mě Léto pozoruje, jako by přesně věděla, na co myslím, a nedokázal jsem se na ni podívat. Když začala konvice pískat, Léto ji odstavila, hořák vypnula a sítko přelila vodou. Vůně, která se kuchyní rozlila, byla těžší než včera. Rusalka se mohla vrátit ke knize, ale neudělala to a čekala vedle mě, dokud se směs nevylouhovala. Nerozsvítil jsem větší světlo, a tak jsme spolu stáli v měkkém, omamně vonícím přítmí.</p>
<p>Teprve když jsem hrnek zvedl, Léto zašeptala: „Zahraj si se mnou.“</p>
<p>Dál jsem se na ni nedíval. „Co?“</p>
<p>„Šachy, zahraj si je se mnou,“ zopakovala.</p>
<p>Vzpomněl jsem si, když mě o to poprosila poprvé, jak jsem čekal něco, co jsem nedostal a co ji asi ani nenapadlo dát, a najednou jsem si uvědomil, že se na sebe díváme s napětím, protože oba víme, o co jsem hrál. Stál jsem u linky s čajem v ruce, pozoroval vílu proti sobě a náhle cítil hrozivou jistotu, že jsem se sem vůbec neměl vracet, že jsem měl zůstat s Alicí, ať už po mně chtěla cokoliv, že jsem zase zapomněl, kdo jsme. Pak jsem řekl: „Dobře.“</p>
<p>Posadili jsme se proti sobě, hru tentokrát chystala Léto. Odložil jsem hrnek a soustředil se jen na šachovnici, nebo jsem se o to aspoň snažil. Ticho bylo hluboké a duté, jako by se ze světa vytratily všechny zvuky; vílino pomalé oddechování, zapředení kočky, ťuknutí kamene o desku, to všechno bylo podivně tlumené, jako bych sám sebe pozoroval zdálky. Byl jsem nervózní čím dál víc a nechápal proč, dokud se mi nepovedl dvojšach a Léto nezačala ustupovat. <emphasis>Chci vyhrát</emphasis>, uvědomil jsem si a podíval se na ni. Pozorovala šachovnici, jednou rukou si probírala vlasy a byla klidná, na rozdíl ode mě, který jsem nohou poklepával o stolek a zvedal hrnek, jen abych se nenapil a zase ho odložil. <emphasis>Zoufale, protože hrajeme o moc a já chci svoji moc nad ní zpátky. Než ztratím i poslední zbytky převahy, kterou jako člověk mám.</emphasis> A pak mě najednou napadlo <emphasis>A</emphasis>ť se <emphasis>zítra rozhodnu jakkoliv, tohle je poslední noc, kterou spolu trávíme.</emphasis></p>
<p>Pak Léto udělala chybu.</p>
<p>„Mat,“ skončil jsem hru.</p>
<p>Podívala se na mě s hlavou nakloněnou k rameni, jako by čekala, jak budu pokračovat. „Vyhrál jsi.“</p>
<p>„Vyhrál jsem.“ Vlastní hlas mi zněl cize, ale nezáleželo na tom, co jsem řekl, a možná jsem nemusel říkat vůbec nic, protože se Léto zvedla, přešla ke mně tou houpavou šelmí chůzí a zastavila se před křeslem.</p>
<p>Ztěžka jsem polkl. Na moment se ani jeden z nás nepohnul, pak, aniž by se zeptala, jestli chci, a jasně že se ptát nepotřebovala, se na mě posadila a já ji začal líbat jen proto, abych se na ni nemusel dívat a abych sám sebe nezastavil. Trochu se nadzvedla, aby mi mohla rozepnout pásek a stáhnout kalhoty, jednou rukou mě při tom držela za vlasy a kousala mě do rtu. Tiskl jsem ji k sobě a vyhrnoval halenku, a když mi kalhoty konečně rozepnula, ani jsem si nestačil vychutnat, jaká je to úleva, a už si posunula kalhotky na stranu a nasedla na mě. Ten pocit byl nový a neznámý způsobem, který mě současně vzrušil i vyděsil. Vyhekl jsem, jako bych dostal ránu do žaludku, ale ani teď mě nenechala vzpamatovat a začala se na mě pohybovat, a byla studená a těsná tak, že to skoro bolelo. Zkusil jsem ji chvíli líbat na krk, protože tam aspoň neměla zuby, které by mi připomněly, kdo je, jedním palcem jsem jí mnul ztuhlou bradavku, druhým jsem jí přejížděl po spodním rtu, dokud mi ho nevsála do pusy, jo, to se mi líbilo – pak jsem otevřel oči a uviděl ty kaštanové vlasy a růžové rameno a shodil ji ze sebe tak nečekaně, že jsem si ho málem zlomil. Narazila zády do stolku, kameny ze šachovnice popadaly na zem, hrnek s čajem se převrátil. Vyskočil jsem na nohy, prudce oddechoval a snažil se zapnout kalhoty, zatímco ona stála proti mně, nahrbená a ostražitá, v Danině podobě.</p>
<p>„Co blázníš?“ vydechl jsem a uvědomil si, jak divoce mi srdce mlátí o hrudní koš. Vzrušení se během pár sekund změnilo v úplně opačné pocity, hrůzu a šok. O něco později se k nim přidal vztek a nad vším ostatním převládl, ale v první chvíli jsem jen nechápal, co se stalo. „Do prdele, Léto, proč?“</p>
<p>Pozorovala mě ještě pořád připravená odrazit případný útok, obočí stažené. „Myslela jsem, že to tak máš rád.“</p>
<p>A já si uvědomil, že to myslí vážně, že vůbec nepochopila, co udělala, když se s mým pérem v sobě proměnila v ženskou, kterou jsme společně zabili.</p>
<p>Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl, obličej si přejel rukama. Děs slábl, ale srdce mi dál bušilo jako o život.</p>
<p>„Ježíši… sakra…,“ zamumlal jsem a podíval se na vílu.</p>
<p>Vypadala zmateně a možná i trochu ublíženě. „Nechápu to.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>Já nechápal sebe. Leknutí z pohledu na ve skutečnosti mrtvou Danu nahradil stud. Dvojnásobný – za to, v jaké podobě se mi tu Léto nabízela, i za to, že ji vůbec nenapadlo, že bych po ní mohl chtít něco jiného. „Ani jeden z nás takhle neuvažuje,“ řekla mi Lipiec, „a to znamená, že jsme vlastně úplně v pořádku.“ Jenže já tak uvažoval a představa, že je něco špatně ne s rusalkou naproti mně, ale se mnou, byla horší, než cokoliv jsem zažil v posledních deseti dnech. Snažil jsem si vybavit zhnusení, s jakým jsem před Léto utekl, když se v té své špinavé uličce proměnila z člověka ve vílu a já ji poprvé cítil takovou, jaká ve skutečnosti je, ale nedokázal jsem to.</p>
<p>„Neměl jsem…“ Nenáviděl jsem se za to, jak zním, když se snažím najít něco, co by mi pomohlo zachovat aspoň zdání toho, že se znám, že jsem člověk, za kterého jsem se vždycky považoval. <emphasis>Jak jsi mohl chtít spát s vílou? Panebože, jak?</emphasis> napadalo mě a chvíli to znělo jako moje matka, chvíli jako otec, jako Herman, jako Dana. Roztřeseně jsem si zapnul pásek. „Bože.“</p>
<p>„Dominiku,“ začala Léto.</p>
<p>„Zapomeň na to,“ zastavil jsem ji. „Jenom… na to zapomeň.“</p>
<p>Nechal jsem ji stát uprostřed pokoje a utekl od ní úplně stejně jako před dvěma týdny, i když tentokrát z opačného důvodu a ne tak daleko. Až do rána jsem se pak převaloval v posteli a bál se usnout, protože jsem si dokázal živě představit, co by se mi mohlo zdát, a i z té představy se mi zvedal žaludek. Léto byla celou noc potichu, jen kočka nad ránem dlouze, žalostně mňoukala.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>21.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Bezpečí ložnice jsem opustil až po deváté, kdy už byla Léto asi v kanceláři. Uklidila převrácený hrnek i šachovnici, ale já se pohledu na stolek i tak vyhýbal. Využil jsem její nepřítomnosti, nasnídal se, osprchoval a oblékl. Pak jsem zkusil zavolat tátovi. Nevzal mi to a já si uvědomil, že je sobota a v sobotu mívá kuželky. Cestou do husovické kuželny jsem aspoň vyzvedl z čistírny ramínko s uniformou. Jen mi připomněla, že i když jsem to odkládal, jak se dalo, dneska se budu muset rozhodnout… a pokud jsem v noci neměl ponětí jak, ráno bylo všechno ještě horší.</p>
<p><emphasis>Jsi připravený udělat cokoliv, abys z toho vyvázl se zdravou kůží, Dominiku?</emphasis> zeptal se Danin hlas. <emphasis>Mě už jsi kvůli ní zabil.</emphasis></p>
<p>„Mlč,“ zašeptal jsem, i když měla pravdu. Nebo možná právě proto, že ji měla. Aspoň se nevracela k tomu, co jsem prováděl v noci.</p>
<p>Husovická kuželna už za sebou měla nejen svoje nejlepší, ale i ta aspoň trochu dobrá léta, ačkoliv táta na ni nedal dopustit, protože tady s hraním začínal, a co jsem ho znal, tvrdil, že tady s hraním taky skončí. Mě kuželky nikdy nebraly. Když jsem vešel, táta zrovna u jedné z drah začínal. Předstíral, že mě rád vidí, s takovým nasazením, až mě na chvíli přesvědčil. Ale snad proto, že jsem se na chvíli nechat přesvědčit chtěl. Vypadal unaveně, oči měl oteklé, vrásky hlubší. Nebo se mi to možná jen zdálo, protože jsem se cítil podobně.</p>
<p>Zavedl mě k otlučenému stolku v rohu. Vzpomínal jsem si, že tu sedával, už když mě sem kdysi brával s sebou. „Dáme si něco?“</p>
<p>„Nebudeš hrát?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Když jsi tady ty?“</p>
<p>„Tak… Proč ne?“</p>
<p>Padesátnice s hlubokým výstřihem a chemlonovými vlasy si k nám přišla pro objednávku. Měl jsem pocit, že si z doby před dvaceti lety pamatuju i ji, a že už tehdy jí bylo padesát. Táta objednal pivo a mně, aniž by se zeptal, velkou sklenici žluté limonády. Přesně jako před dvaceti lety.</p>
<p>„Zkoušel jsem ti volat.“</p>
<p>„Mám spoustu pochůzek.“ Táta si mě prohlédl. „Vypadáš líp než posledně.“</p>
<p>Hůř už jsem vypadat nemohl, takže to nebylo zas tak těžké. „Odpočal jsem si.“</p>
<p>„To jsem rád. Volno ti svědčí.“</p>
<p>„Víš o tom?“</p>
<p>„Mluvil jsem s Pavlem.“</p>
<p>Jak jinak, Bastard to možná dokonce inicioval. Možná to přes Bastarda inicioval táta. Napil jsem se. „Ví o tom všichni?“</p>
<p>Táta se pousmál. „Celé Brno určitě ne. No a… jak si dovolenou užíváš? Nechystáte se někam s tou brunetkou?“</p>
<p>Žaludek se mi zhoupl. „Ne. A není to dovolená. Byl jsem uprostřed případu, Sovák mě odvolal.“</p>
<p>„Tak to určitě nebylo.“</p>
<p>„Ale bylo. Měl pocit, že na to nemám.“ Čím víc jsem se snažil zachovat klid, tím míň se mi to dařilo. Radši jsem se zase napil. Už jsem byl jako Léto. Při vzpomínce na ni se mi žaludek rozhoupal ještě víc. Připomínal jsem si, že jsem nepřišel kvůli ní, ale tak, jak bych chtěl, jsem se na Kaina soustředit nedokázal. „Asi… se mu zdálo, že je toho na mě moc. Po tom, co zabili Sabera… Měli jsme spoustu práce. Já jsem pak… Ale proto tu nejsem. Něco bych potřeboval. Radu.“</p>
<p>Pokud jsem tátu překvapil, nedal to na sobě znát. Tak jsem mu to řekl. O tom, jak jsme s <emphasis>Kellerovou</emphasis> dorazili k Nezvalově mrtvole. O tom, co všechno na ní bylo špatně. O tom, že ho víla možná nezabila a že o to, aby to tak vypadalo, jsme se asi postarali my. Ve skutečnosti se mohlo stát cokoliv, Nezval mohl mít schůzku, která nedopadla, s člověkem nebo s vílou, na tom nezáleželo. Mohla se strhnout rvačka, vážně si mohl zlomit vaz při pádu. Speciálové ho jen našli a použili, sehnali vílu, ani slovem jsem se nezmínil o tom, kdo ta víla byla, to už by bylo moc, na mě i na tátu. Asi zrovna čekala na zákazníka, když ji oslovili a odvezli na to staveniště, divné místo k setkání, ale ne k setkání s vílou. Představil jsem si čerstvě převlečenou mrtvolu a nad ní Hermana s nezapálenou cigaretou v puse, kapitána, Kubešu, Pokorného, možná lidi, které jsem ani neznal, lidi z vedení, Bastardovy lidi, Bastarda samotného.</p>
<p>A to byl ten problém.</p>
<p>Mohlo se tam stát cokoliv.</p>
<p>„Je to nějak… větší, než vidím,“ připustil jsem. „Nedokážu to nechat být, ale mám strach, že kdybych se v tom začal vrtat, mohl bych ublížit sobě i lidem kolem. Cespě.“</p>
<p>„Mám pocit, že už ses v tom vrtat začal.“</p>
<p>„Trochu… Kdybych chtěl něco udělat, něco správného, pomohl bys mi?“</p>
<p>Znělo to neurčitě a přesně takové to bylo. Neměl jsem ani páru, co bych dělat měl, a jen slabou představu o tom, co bych dělat chtěl. Vlastně jsem nevěděl, co je správné, a doufal jsem možná, že se to dozvím od táty.</p>
<p>„Správného pro koho? Pro Nezvala? Pro tu vílu? Pro Centrálu nebo Pospolitost? Nic není samo o sobě špatné, nebo správné, vždycky záleží na tom, kdo se na to dívá. Jestli chceš něco správného pro Centrálu, nedělej nic. Jestli chceš něco správného pro tu vílu, pokud to opravdu chceš, pomůžu, jak budu moct.“</p>
<p>Rozhostilo se mezi námi ticho, rušené jen občasným zařinčením kuželek a tlumenými hlasy ostatních. Pomoct té víle. Pomoct Listopadce. Pomoct tomu, kdo mi zničil život, kdo ho zničil tátovi. Mohl jsem po něm něco takového chtít?</p>
<p>Táta poznal, na co myslím, i když samozřejmě ne docela, a zase se na židli zaklonil. „Poslední dny jsem se hodně díval na zprávy… Nezvalova smrt má následky a ty nejsou dobré nejenom pro víly, ale pro celou zem. Když Marie umřela… bez ohledu na to, co jsme si mysleli nebo jak jsme se cítili… všichni jsme se museli snažit, abychom zabránili pogromu. Tehdy jsme zavírali víly ne proto, že by něco udělaly, ale aby lidi něco neudělali jim. Dostávaly omezené licence k proměně, aby mohly vůbec vyjít na ulici. Vinohrady jsme hlídali ve dne v noci a dokážeš si asi představit, že z toho nebyly nadšené ani víly, ani naši lidi. Na Konopné… bydlel kluk… Chodila za ním víla a spousta lidí to věděla. Čtrnáct dní po Mariině smrti ho našli pověšeného na stromě v zahradě. Uzavřelo se to jako sebevražda. I když měl na krku ceduli s…“ Táta se napil piva a hřbetem ruky si otřel rty. „Co chci říct, je, že Nezvalova smrt neškodí jen vílám, ale i lidem, možná bude jen chvíli trvat, než si to uvědomí. Jestli máš pravdu… Centrála si možná chtěla pomoct, a tak ukázala na víly. Nemyslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Ale už padlo a zpátky se vzít nedá.“</p>
<p>„Divím se, že mi o tom Sovák neřekl. Nikdy jsem mu nedal důvod k nedůvěře. Naopak, myslel bych, že ho napadne…,“ nedokončil jsem.</p>
<p>Táta se narovnal a obličejem mu na okamžik prokmitl bolestivý výraz. Možná to nebylo jen únavou, že se mi zdál mnohem starší než Bastard. Zestárl a já si toho nevšiml. „Sovák ti věří. Věř i ty jemu.“</p>
<p>„Kdyby mi věřil –“</p>
<p>„Tak by ti to řekl?“ skočil mi do řeči. „Je to nezbytné k tvojí práci?“</p>
<p>Nějakým zvláštním způsobem se tátovi povedlo položit důraz jak na slovo <emphasis>tvojí</emphasis>, tak na slovo <emphasis>práci</emphasis>. „Nechápu.“</p>
<p>„Co myslíš, že se stane, až za ním přijdeš s tím, že ten případ zfalšoval? Přizná se? Komu? A i kdybys ho odhalil, k čemu to podle tebe povede? Škoda se stala, vztahy mezi lidmi a vílami se narušily ještě víc… pomůže jim, když lidi řeknou, že to udělali úmyslně? Dominiku… Mám pocit, že jsem zpátky v šedesátém. Útoky na kuratoria, vyloučené čtvrti pod ochranou Centrály. Neumím si představit, jak by pomohlo, kdybys ten případ obrátil naruby. Natož když netušíš, co bys na tom rubu mohl najít. Sám jsi řekl, že z toho máš strach. Nedivím se.“</p>
<p>„Takže mi radíš, abych nedělal nic?“</p>
<p>Táta kývl. „Dokud si nebudeš jistý, že je to, co chceš udělat, pro všechny lepší než to, co se děje teď, tak ano.“</p>
<p>Nevěděl jsem, co jsem čekal, co jsem chtěl slyšet. Ale tohle asi ne. Pak už jsme si neměli co říct.</p>
<p>Zvedl jsem se. „Budu muset jít.“</p>
<p>Zkusil mě zastavit. „Myslel jsem, že máš volno –“</p>
<p>„Díky za připomenutí.“</p>
<p>„Dominiku –“</p>
<p>„A za radu.“</p>
<p>„Nechtěl jsem tě urazit.“</p>
<p>„Nejsem čtrnáctiletá puberťačka,“ řekl jsem a uvědomil si, že se přesně tak chovám. „Uvidíme se zítra, na oslavě.“</p>
<p>Ke dveřím mě vyprovázelo jen třískání kuželek. Netušil jsem, co jsem si od toho setkání sliboval. Že tátovi řeknu o špíně na oddělení a roky mlčení, které mezi námi stály jako plot z ostnatého drátu, budou najednou pryč? To asi ne. Zatínal jsem prsty do volantu a bohu díky, že byly silnice skoro prázdné, protože jsem se vůbec nesoustředil; díval jsem se do zrcátek, ale kdyby se mě někdo zeptal, nedokázal bych říct, co tam vidím. Dokud jsem si neuvědomil, že černá škodovka za mnou jede už od kuželny. Mohla to být náhoda, samozřejmě, jenže nebyla, nejen proto, že málokdo s brněnskou poznávačkou by potřetí za sebou zahnul doleva, tak jako jsem to udělal já, protože jsem zapomněl, kam vlastně jedu.</p>
<p><emphasis>Jen klid. Nemusí to nic znamenat.</emphasis></p>
<p>Všiml jsem si auta pozdě a mohl jsem za to nadávat jen sám sobě. Zpomalil jsem a auto zpomalilo taky. Ještě jednou jsem zkusil dostatečně velký, nenápadný čtverec. Škodovka mě sledovala celou dobu, v jednu chvíli jsem si byl skoro jistý, že se ztratila v pomalu houstnoucím provozu směrem k výstavišti, na kterém ráno začal obří připomínkový festival, ale když jsem zastavil na červené, byla jen dvě auta za mnou.</p>
<p><emphasis>Fajn, takže to něco znamená.</emphasis></p>
<p>Zhluboka jsem se nadechl a před další křižovatkou pomalu přejel do odbočovacího pruhu. Škodovka mě sledovala, mez námi jedno auto. Když naskočila zelená, stočil jsem volant doprava, dupl na plyn a vrátil se do středového pruhu. Auto mezi námi odbočilo, řidič za volantem škodovky zaváhal – někde za ním vyvřískl klakson – a pak odbočil i on, zrychlil a zmizel mi z dohledu. Zahnul jsem do první ulice a zastavil ve vnitrobloku mezi dvěma topenářskými dodávkami. Vypnul jsem motor a chvíli jen poklepával do volantu a uvažoval. Nemělo smysl schovávat se, nesledovali mě naslepo, jeli za mnou od kuželny, kdoví jestli ne už od domu. Okamžitě jsem si vzpomněl na Stránskou. Mohla to být náhoda, ale poslední dobou jsem se potácel od jedné náhody ke druhé a už mi začínaly lézt krkem. Jestli mě sledoval ten samý člověk, co sledoval ji a co si pro ni přišel do Samovily, byl jsem pěkně v prdeli. Měl jsem doma Léto, nemohl jsem si dovolit, aby to nejhorší, co jsem udělal, prasklo jen tak mimochodem.</p>
<p>Položil jsem si hlavu na volant. „Sakra.“</p>
<p><emphasis>Konec hraní šachů,</emphasis> připomněl mi Danin hlas vzadu v hlavě. <emphasis>Čas zachránit si kůži.</emphasis></p>
<p>Nastartoval jsem a opatrně a tak složitě, abych si byl jistý, tentokrát opravdu jistý, že se na mě nikdo nezavěsil, jsem dojel do Bohunic. Zaparkoval jsem dost daleko od domu, kde umřela Dana, z přihrádky u spolujezdce vytáhl rukavice a šroubovák. Sáhl jsem na zadní sedadlo, vzal fólii s uniformou a z ramínka odšrouboval háček. Pak jsem vystoupil. Mezi domy a přes jeden zanedbaný dvorek jsem došel až k tomu vílinu. Pod schody vedoucími do sklepa jsem dost dlouho čekal, než jsem vyběhl nahoru. Natáhl jsem si rukavice a klekl si přede dveřmi vílina bytu. Ruce se mi potily, nebyl jsem ve zrovna nejlepším rozpoložení na pokus o otevření zámku. Už tak jsem v tom byl horší než Dana, která měla o dva prsty míň, a kdyby neměl byt staré dveře s obyčejným zámkem na tvarový klíč, bohu díky za ně, Pospolitost by oslavila další padesátku, než bych se dovnitř dostal. S ohnutým háčkem to šlo snadno.</p>
<p>Když jsem z toho bytu naposledy odcházel, Léto tvrdila, že se o všechno postarala, ale prvních pár dní jsem vůbec neuvažoval nad tím, co si taková víla představuje pod pojmem <emphasis>všechno</emphasis>. Umyla krev, ale z kovového pachu zažraného do zdí se mi i tak zvedl žaludek. Možná jsem si ho jen představoval, tak dobře, že se mi zdálo, jak se s každým nádechem zažírá i do mě. Potichu jsem za sebou zavřel a chvíli jen stál. Byt mi připadal menší než poprvé, zdi jako by se v posledních dnech začaly bortit a strop propadat pod vahou něčeho tíživého. Dana na zemi dávno neležela, ale já přesto našlapoval pomalu a zvysoka, a kdyby mi pod botou prasklo její zápěstí, asi bych se vůbec nedivil. Ve zdech kolem mě něco potichu, potichoučku křupalo. Snažil jsem se to nevnímat, a přitom jsem věděl, že by to křupalo dál, i kdybych si zacpal uši, že to ve skutečnosti nekřupe ve zdech, ale ve mně. Košili jsem měl potem nasáklou, srdce mi bušilo jako po dlouhém běhu. Stěží jsem odolával, abych nevytáhl pistoli. Opřel jsem se zády o stěnu a na chvíli si dovolil zavřít oči.</p>
<p><emphasis>Co uděláš? Necháš ji jít? Zabiješ ji?</emphasis></p>
<p>Potřeboval jsem to rozseknout, a přitom jsem na to nechtěl myslet, nechtěl jsem se ptát, protože jsem se bál, co si odpovím. Někde hluboko v sobě, pod tím vším, co mě o vílách naučil Horák, a hrůzou z nočních můr, jsem doufal… že bych ji zabít nemusel, a hluboce jsem se za to styděl.</p>
<p>Nadechl jsem se a pustil se do práce.</p>
<p>Jako první jsem zkontroloval koupelnu, pak pokoj. Nebylo v nich nic zvláštního, slepice ze stolu zmizela, a přesto jsem v nich otálel zbytečně dlouho, jen protože se mi nechtělo do kuchyně. Prohledal jsem koupelnovou skříňku, v pokoji police i postel, protřepal deku, zvedl matraci. Všechno se zdálo v pořádku, jako bychom tu s Danou nikdy nebyli. Předsíní jsem ale procházel s odporem a v místě, kde před pár dny Dana umírala, mi podlaha pod nohama bolestně sténala, jako by si na to pamatovala stejně dobře jako já.</p>
<p>V kuchyni jsem pach krve, která tu ve skutečnosti nebyla, cítil ještě víc. Otevřel jsem lednici – balíček masa a dvě krevní konzervy, jedna skoro prázdná, jedna plná. I když na nich nebyly evidenční štítky a nic, co by je spojovalo se mnou, tu plnou jsem vylil do dřezu, umyl ho a obě konzervy schoval do tašky, kterou měla Léto pověšenou na háčku u sporáku. Prohlédl jsem linku, pootvíral šuplata. Sundal jsem vlásenku, kterou byly sepnuté listy kalendáře, a prolistoval ho – zítřejší datum bylo vytištěné tučně, jako by se mi vysmívalo. Dokonce jsem zvedl a obrátil židle. Nebyla na nich žádná krev, a tak jsem je zase položil a ještě prsty prozkoumal spodní stranu stolu. V jednom z rohů bylo mezi deskou a okrajem něco zasunutého. Klekl jsem si a opatrně, konečky prstů v rukavici, jsem to milimetr po milimetru vytáhl. Myslel jsem, že je to odlepený štítek výrobce, ale na ten to bylo moc velké. Zvedl jsem to a otočil.</p>
<p>Nebyl to štítek.</p>
<p>Léto si pod desku stolu schovala fotku.</p>
<p>Byla přesvícená, trochu rozmazaná. Starší dítě se do objektivu přehnaně šklebilo, na sobě košili a kalhoty s kšandami. To mladší, možná dvouleté, se o starší bez úsměvu opíralo, krátké vlasy nad uchem sepnuté sponkou.</p>
<p>Ta košile byla červená. Kalhoty tmavě modré.</p>
<p>Moc jsem si toho z dětství nepamatoval, ale tohle ano.</p>
<p>To větší dítě byl člověk. To menší víla.</p>
<p>Jako by se perspektiva mého života úplně změnila a já najednou sledoval sám sebe, jak stojím uprostřed kuchyně a obracím fotku v mrtvolně studených, ztuhlých prstech. Na zadní straně bylo tužkou napsané <emphasis>S človíčkem, srpen 1958.</emphasis> Nechápal jsem, co to znamená ani jak se to dostalo sem. Z mého bytu to Léto vzít nemohla, nikdy jsem to neviděl.</p>
<p>Nemělo to existovat.</p>
<p>Prošel jsem předsíní, zabouchl za sebou dveře, seběhl po schodech, dál nepřítomně, jako by mi vlastní tělo nepatřilo. Uvědomoval jsem si, že bych měl být opatrný, když z toho domu odcházím, ujistit se, že mě nikdo nepozoruje, ale nedokázal jsem to. Schoval jsem tu fotku do kapsy, doběhl k autu, nastartovat se mi povedlo až napotřetí.</p>
<p>Jel jsem na stanici, prošel kontrolou, zuby zatnuté tak, že mi úplně ztuhly čelisti a bolest z nich začala vystřelovat do spánků, odkud se brzo rozleze do celé hlavy. Po schodech jsem vyběhl, někdo mě zdravil, ale nepoznal jsem kdo, neposlouchal jsem a nevnímal. Dveře kanceláře jsem rozrazil tak prudce, až narazily do zdi, cestou ke stolu jsem kopl do koše, rozkutálel se po zemi a trousil kolem sebe pomačkané papíry, obal od sušenek, který jsem do něj nikdy nehodil, piliny, které tam ostrouhala ještě Dana.</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zvedla hlavu, a když mě uviděla, vstala a odsunula židli. Výraz měla napjatý. „Co je?“</p>
<p>„Pojď se mnou.“</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>Přešel jsem k ní a cestou kopl ještě do křesla. Nepomohlo to ničemu, ale kdybych mohl, rozkopal bych to tam všechno. „Pojď se mnou!“</p>
<p>„Dominiku –“ začala.</p>
<p>Zvedl jsem ruku. „Mlč!“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zaváhala, jako by chtěla něco říct, ale pak stiskla rty a kývla. „Jen se obleču.“</p>
<p>Na otevřené dveře někdo klepl. Obrátil jsem se a poznal kapitána. <emphasis>Kellerová</emphasis> zatím přešla k věšáku, zvedla koš a postavila ho stranou, pak si vzala kabát.</p>
<p>„Chci s tebou mluvit,“ řekl kapitán.</p>
<p>Snažil jsem se na něj nedívat, aby nepoznal, v jakém stavu jsem. „Jdeme s Danou na oběd.“ Jo, bylo to blbé, hlavně po tom, co musel slyšet, jak tu kopu do věcí.</p>
<p>„Oběd počká.“</p>
<p><emphasis>Kellerová</emphasis> zůstala stát pod věšákem, jednu ruku v rukávu. Kapitán se nepohnul.</p>
<p>„Vrátím se pro tebe,“ dokázal jsem říct <emphasis>Kellerové</emphasis>. „Takže tu buď. Buď tu<emphasis>.</emphasis>“</p>
<p>Kapitán mě do své kanceláře nechal vejít prvního, pak za mnou zavřel dveře. Netušil jsem, co mám čekat, a upřímně, bylo mi to snad i jedno. Fotka človíčka z osmapadesátého jako by se mi propalovala kapsou, propocenou košilí i kůží. Mít ji u sebe bolelo.</p>
<p>Stál jsem před kapitánovým stolem beze slova a on si mě beze slova prohlížel, dokud se nakonec nezeptal: „Vzal jsi něco z Karáskovy kanceláře?“</p>
<p>„Cože?“ Vyletělo to ze mě jako zakašlání. Kousl jsem se do jazyka, ale už bylo pozdě.</p>
<p>„Vzal jsi něco z Karáskovy kanceláře?“</p>
<p>Mlčel jsem.</p>
<p>Kapitán ohrnul rty. „Beru ti osobko.“</p>
<p>„Ani jsem si nevšiml, že ho mám.“</p>
<p>„A dostaneš disciplinární záznam. Do prdele, Dominiku!“</p>
<p>Mlčel jsem dál.</p>
<p>„Proč?“ zeptal se kapitán.</p>
<p>Prudce jsem se nadechl. „Tahle práce je můj život. Jediné, co chci, je dělat ji dobře.“</p>
<p>„<emphasis>Dojemné.</emphasis> Proto jsi ukradl informace k případu, který –“</p>
<p>„Jsem vám ani nepomáhal falšovat?“</p>
<p>Ticho, které se mezi námi rozhostilo, bylo napjaté, i když vlastně nebylo proč. Po tom, z čeho mě obvinil, mu muselo být jasné, že to vím. Chvíli jsme proti sobě stáli, pak si kapitán přejel jazykem po zubech. Budiž mu ke cti, že se nepokoušel předstírat, že netuší, o čem mluvím. „Dobře, Dominiku. Dobře. Řekl jsi o tom někomu?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Daniele?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>V podstatě to nebyla lež a kapitán nedal najevo, jestli mi věří, nebo ne. „Posaď se. Počkej tady.“</p>
<p>„Musím něco vyřídit,“ namítl jsem.</p>
<p>Kapitán ztuhl. „Něco důležitějšího, než je tohle? A dobře si rozmysli, co odpovíš.“</p>
<p>Neodpověděl jsem nic.</p>
<p>„Fajn,“ řekl kapitán. „Počkej tady.“</p>
<p>Osaměl jsem v kanceláři s fotkou, která se do mě zažírala jako rakovina, a měl jsem sto chutí nečekat. Poznala Léto, že se něco stalo? A mohla poznat co, nebo si byla jistá, že na to nepřijdu? A na co jsem vlastně přišel?</p>
<p><emphasis>Byla by blázen, kdyby na mě čekala. Uteče, tak jako mi utekla Šácholán, a já ji už nikdy nenajdu.</emphasis></p>
<p>Vrhl jsem se ke dveřím, stiskl kliku a zaváhal. Chvíli jsem stál, pak jsem prsty s námahou povolil a ustoupil. Pár minut navíc prospěje i mně, srovnám si věci v hlavě…</p>
<p><emphasis>Kurva! Nemám ani ponětí, co si mám rovnat!</emphasis></p>
<p>Znovu jsem kliku stiskl a znovu ji pustil. Na koberci pod archivační skříní byla skvrna, které jsem si nikdy nevšiml; když jsem na ni šlápl, připadalo mi, že se mi lepí na nohu, lapá po mně a stahuje mě do minulosti. Tmavě modré kalhoty. Červená košile. Obešel jsem stůl a otevřel okno. Pak jsem se čelem opřel o sklo a zavřel oči, abych se nemusel dívat na transparent s nápisem <emphasis>Svět patří lidem</emphasis>, který vítr někomu vyrval z ruky a zapletl do větví lípy na druhé straně ulice. Studený vzduch mi od bolesti nepomohl. Zašátral jsem v kapse a uvědomil si, že jsem prášky nechal doma.</p>
<p>Otočil jsem se ke kapitánovu dokonale uklizenému stolu.</p>
<p>To jsem nikdy nedokázal. Za všech okolností precizní Dana pokaždé obracela oči v sloup, když jsem se pokoušel něco najít, složky mi padaly na zem a já do nich hrnul papíry bez ohledu na to, ke kterému případu patřily. Když jsem si na ně převrátil hrnek, nadával jsem a snažil se z nich vytřepat kafe, Dana řekla: „Ukaž, prosím tě…,“ a pomohla mi to spravit. Vždycky mi všechno pomohla spravit. Možná proto jsem ji tak potřeboval. Možná jsem jen věřil, že by dokázala spravit i mě.</p>
<p>Zpod předávacího protokolu vyčníval roh známých desek. Odsunul jsem papír a otevřel je. Návrh na Hermanovo povýšení mě nepřekvapil.</p>
<p><emphasis>Tak ses dočkal, Honzo. Na pašerácích krve sis jméno neudělal, ale Nezval pomohl.</emphasis></p>
<p>Zavřel jsem desky a přešel ke kartotéce. Bylo mi jedno, co se stane, jestli se kapitán vrátí, vytáhl jsem zásuvku a našel složku se svým jménem. Bylo v ní posledních deset let mého života, doklad o dosaženém vzdělání, potvrzení o vykonaných zkouškách, návrhy na udělení pochval i výtek. Výsledky všech testů i pravidelných hodnocení nadřízeným.</p>
<p><emphasis>Nestabilní.</emphasis></p>
<p>Kapitán o mně napsal, že jsem nestabilní, a povýšení zatím nedoporučil. Bastard pod to připsal <emphasis>souhlasím</emphasis>.</p>
<p>Tolik ke jménu Vran, se kterým člověk dostane všechno a zadarmo. Blbé bylo jen to, že i když se mě to hluboce dotklo, vlastně jsem s ním souhlasil taky. Sakra, málokdo kolem mě měl větší problémy s duševní rovnováhou. Schoval jsem složku, a když se dveře otevřely, dokázal jsem klid aspoň předstírat, vzhledem ke všemu, co ve mně vřelo.</p>
<p>Místo kapitána ale vešel Bastard, dokonale upravený, s úsměvem a koženou spisovkou v podpaží. „Buď zdráv, Dominiku.“</p>
<p>„Kapitán tu není,“ upozornil jsem ho pro případ, že by si toho nevšiml sám.</p>
<p>„Já vím.“ Prošel kolem mě a posadil se na kapitánovo místo. Ve vzduchu zavoněly doutníky a známá stopa oleje. „Sedni si.“</p>
<p>Stál jsem dál.</p>
<p>„Sedni si,“ zopakoval Bastard. Usmívat se nepřestal.</p>
<p>Poslechl jsem trochu strnule.</p>
<p>Bastard sepnul ruce a podíval se na mě. „Prý máš problém s vyšetřováním smrti Petra Nezvala.“</p>
<p>Nebyla to otázka, a tak jsem neodpovídal.</p>
<p>Bastard se nepatrně předklonil. „Pokud k tomu máš co říct, rád bych to slyšel.“</p>
<p>„Myslím, že k žádnému vyšetřování nedošlo.“</p>
<p>„Poručík Herman odvádí –“</p>
<p>„Skvělou práci, proto to povýšení? Koho by napadlo, že mu k němu bude stačit zabít jedinou vílu.“ Měl jsem mlčet, ale nemlčel. Krk mi pomalu tuhl a bolest nad okem tepala v srdečním rytmu. „I když on ho nedostal za <emphasis>její</emphasis> smrt, že ne?“</p>
<p>Bastard mě chvíli pozoroval, potom se potichu zeptal: „Jen abych to správně pochopil – obviňuješ tu svého kolegu, že s mým vědomím, možná dokonce na můj příkaz zabil člověka?“</p>
<p>Možná jsem to potřeboval slyšet nahlas, abych si uvědomil, jak hrůzně to zní. „Ne, pane.“</p>
<p>„To jsem rád. Protože poručík Herman ho samozřejmě nezabil.“</p>
<p>Bastard otevřel spisovku, krátce se probíral obsahem, pak vytáhl svazek fotek a jednu po druhé je vyskládal přede mě. Tolokněnka. Vratička. Zmarlika. Roklan. Bríza. Nezvěstné víly, které mi v evidenci našel Urbánik. Pak ke mně přisunul i otevřenou složku.</p>
<p>„Co je to?“ zeptal jsem se zastřeně.</p>
<p>„Pravda, tu jsi přece chtěl. Nicméně očekávám, že neopustí zdi téhle kanceláře.“</p>
<p>Zavřel jsem složku, aniž bych spustil pohled z Bastarda. Dal bych cokoliv za studený obklad. „Není to můj případ, neměl jsem právo –“</p>
<p>„Dominiku,“ přerušil mě Bastard. Mrazivě, a přitom se pořád usmíval. „Jsem tady kvůli tobě. Podívej se, na co potřebuješ, ať to můžeme v klidu uzavřít.“</p>
<p>Chvíli jsme se měřili pohledy, pak jsem složku znovu otevřel. „Takže…“</p>
<p>„Takže ty tvrdíš, že je ten případ zmanipulovaný.“</p>
<p>„Jen se mi –“</p>
<p>„Je a špatně.“ Bastard uviděl černé desky, které jsem nechal ležet na předávacím protokolu. Otevřel je, vytáhl návrh na Hermanovo povýšení a roztrhl ho. „Tohle už nebudeme potřebovat.“</p>
<p>„S nikým jsem o tom nemluvil,“ řekl jsem hloupě.</p>
<p>Bastard si tu hloupost uvědomoval taky. Usmál se, ale oči měl studené.</p>
<p>„Krom táty,“ dodal jsem. Protože jasně, táta mu to řekne, samozřejmě že mu to řekne, pokud to už neudělal. Možná tu byl Bastard právě proto.</p>
<p>Uvážlivě kývl. „Kdybys mluvil, mohlo by to dopadnout špatně. Pro nás. Pro Pospolitost.“</p>
<p>„Nezvalova politika –“</p>
<p>„Tohle nemá nic společného s politikou. Myslel jsem, že ti to došlo.“</p>
<p>Pootočil jsem Tolokněnčinu fotku. „To… on?“</p>
<p>„Řeknu to jen jednou a pak na to zapomeneme. Asi tě to šokuje, i když přinejmenším část z toho už tušíš. Ano, Petr Nezval léta bojoval za vílí práva, za zrušení Vranova zákona. Ale to byla jen jedna stránka jeho osobnosti. Taky víly rád týral. Platil za to, že to snášely, a platil dobře, takže mlčely. Jenže časem potřeboval víc.“ Bastard poklepal na Zmarliku. „Tohle jsou jen oběti, o kterých vím.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Řekl mi o nich.“</p>
<p>To mě překvapilo. „Řekl…?“</p>
<p>„Znali jsme se léta. Hledal pomoc, ale pomoct už se mu nedalo, ne po všem, co udělal. Mohl jsem pomoct jen Pospolitosti tím, že ho zastavím. V sobotu v noci… jel za mnou, ale nebyl jsem doma. A on potkal tu lesní vílu.“</p>
<p>„Helenu Bílou. Vratičku.“</p>
<p>„Sám jsi viděl, jak dopadla. Druhý den mi volal, byl… bez sebe. Přiznával se a všechno bral zase zpátky, prosil, abych za ním přišel. Kdybych ti řekl, jak vypadal, asi bys nevěřil. S tím, koho jsi znal z novin, měl jen málo společného. Nabídl jsem mu řešení, ale on si to najednou rozmyslel. Tvrdil, že nikdy nikomu neublížil, začal obviňovat všechny kolem sebe… a pak mě napadl. Nestačil jsem ani vytáhnout pistoli…,“ Bastard se odmlčel, jako by mu to celé zrovna probíhalo před očima. „Ale snažil jsem se, bránil se… A skončilo to zlomeným vazem.“</p>
<p>„Takže to byla nehoda.“</p>
<p>Bastard se usmál, ale pohled měl dál tvrdý, jako by říkal <emphasis>Já nevím, Dominiku, byla?</emphasis></p>
<p><emphasis>Spoustě lidí, kurva, vadilo, co Nezval dělal</emphasis>, řekl Herman a možná vůbec nemyslel Nezvalovu politiku.</p>
<p>„Proč ta víla?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Pro jistotu, samozřejmě. Aby se nikdo neptal, aby to spadlo do naší kompetence, abychom odvedli pozornost od toho, co provedl Nezval, k tomu, co víme, že provádí víly. Jen škoda… že si k tomu Sovák nevybral lepší lidi.“</p>
<p>„Rád bych řekl, že se snažili, ale –“</p>
<p>„Ale tys to neměl vůbec vidět, Dominiku. Nikdo krom nás to neměl vidět. O všechno bychom se postarali a veřejnost by se pravdě nikdy ani nepřiblížila. Rychle uzavřít, rychle zapomenout.“</p>
<p>Nedokázal jsem Listopadku pustit z hlavy. „Kde se ta víla vzala?“</p>
<p>Bastard mě chvíli pozoroval, potom pokrčil rameny. „Koupili jsme si ji. A ano, obětovali. Ale vzpomínáš, jak jsme mluvili o tom, že za velké věci se musí platit? A ona by zabila, kdyby mohla, to snad víme oba. Možná už to udělala a to není předsudek, jen jejich přirozenost.“</p>
<p>Jako by všechno, co s Listopadkou souviselo – moje máma, já sám – bylo najednou malé a nepodstatné. Prostě jen byla poblíž, když potřebovali oběť<emphasis>.</emphasis> „Nechápu, jak to mohl Nezval udělat. Viděl jsem dvě z těch víl a… to, jak vypadaly…“</p>
<p>Bastard potřásl hlavou. „Vím, ale přiznal se k nim. A přinejmenším tu poslední zabil určitě. Když jsme se sešli, ještě měl na sobě… krev a vlasy. Provedl jí hrozné věci.“</p>
<p>„Viděl jsem je.“</p>
<p>„Pokousal ji. On, člověk.“</p>
<p>„Jak to ale dokázal?“ Bastard o vílím mase buď nevěděl, nebo pravda, kterou se mi rozhodl říct, nebyla úplná. „Ta horská víla z Jundrova byla silná a on jí utrhl ruku. Pod tím šviháckým oblekem by musel vypadat jako Rambo. Bral něco?“</p>
<p>„Nevím. Soudní lékař mi předal zprávu. Zničil jsem ji.“</p>
<p>„Nebylo lepší –“</p>
<p>„Pro mě je to uzavřená záležitost, Dominiku, a byl bych nesmírně rád, kdyby byla uzavřená pro všechny.“</p>
<p>„Tomu rozumím. Jen…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Nikdo mu nepomáhal? Nemohl být součástí… něčeho většího?“</p>
<p>„Většího?“ Když jsem mlčel, pokračoval: „To není pravděpodobné. Co vím a co víš asi líp než já, ani na jednom místě činu nenasvědčovalo nic tomu, že by bylo pachatelů víc. A on sám o nikom dalším nemluvil.“ Bastard si olízl rty. „Jediné, o co jsem se snažil… bylo, aby to, co Nezval udělal, nepoškodilo naši zem. Aby to nepoškodilo lidi v ní. Neříkám, že to bylo správné rozhodnutí, ale rozhodnout jsem se musel. Rychle.“</p>
<p>„Tomu rozumím,“ zopakoval jsem a uvědomil si, že tomu opravdu rozumím.</p>
<p>Jenže…</p>
<p>Pořád tu bylo <emphasis>jenže</emphasis>. I kdyby jen to, k čemu Nezvalova smrt vedla a ještě povede, všechny ty protesty a napadání vyloučených čtvrtí. Vzpomněl jsem si na tátu a chlápka z Konopné, kterého oběsili za to, že spal s vílou. Tentokrát to možná bude ještě horší a Bastardovi to muselo být jasné, už když se rozhodoval Nezvalovu mrtvolu odvézt na to staveniště.</p>
<p>Ale mě bolela hlava. A v kapse jsem měl vzpomínku na něco, co se nikdy nestalo. Soudit Bastarda jsem neměl sílu ani chuť.</p>
<p>Bastard schoval fotky do spisovky. „Můžu se spolehnout, že o tom pomlčíš, Dominiku?“</p>
<p>Dá se o něčem takovém mlčet?</p>
<p>„Dominiku?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Dobře. Nechtěl bych, aby to zničilo všechno, co jsme pro Pospolitost udělali. Případy těch ztracených víl uzavřeme co nejdřív. Čím míň se o nich bude mluvit, tím lepší to bude.“ Bastard se pousmál. „Jednou jsi udělal chybu a já se postaral, aby se na ni zapomnělo. Myslím, že se shodneme na tom, že k některým věcem… je lepší se nevracet.“</p>
<p>Před pravým okem se mi rozlila černá skvrna. Vypadala jako víla nesoucí v podpaží dítě. Jen jsem nepoznal, jestli živé, nebo mrtvé.</p>
<p>Bastard asi čekal, že něco řeknu, ale když jsem neřekl nic, propnul prsty. „Tak! Pokud se nepletu, máš volno.“</p>
<p>„Mám.“</p>
<p>„Jak dlouhé?“</p>
<p>Odkašlal jsem si. „Vlastně… už bych se docela rád vrátil.“</p>
<p>„Nevidím důvod, proč bys nemohl.“ Bastard se zvedl, a tak jsem se zvedl taky. „Uvidíme se zítra na přehradě.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Dobře. Abych nezapomněl, předpokládám, že pokud jsi to ještě neudělal, zničíš všechno, co jsi odnesl z kanceláře doktora Karáska.“</p>
<p>Zmohl jsem se jen na kývnutí.</p>
<p>Bastard ke mně došel s náznakem úsměvu a krátce mi stiskl rameno. „Jsem rád, že jsme si to vysvětlili. Zítra na shledanou.“</p>
<p>Odešel a nechal mě stát v kanceláři s hloupým, ale vtíravým pocitem, že jsme si vlastně nevysvětlili nic.</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>22.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Vyšel jsem z kapitánovy kanceláře a nutil se na Nezvala nemyslet. Léto neutekla, čekala na konci chodby a oblečená do Danina kabátu se mi najednou zdála menší a mladší, než byla v jakékoliv podobě. Pohled na ni ve mně znovu probudil zuřivost.</p>
<p>Šla za mnou a poprvé promluvila až v autě. „Kam jedeme?“</p>
<p>Neodpověděl jsem. Kdybych se přestal soustředit na řízení a dovolil si myslet na ni, asi bychom skončili v nejbližší zastávce.</p>
<p>„Kam –“</p>
<p>„Zavři zobák.“</p>
<p>Zastavil jsem u Danielina domu. Léto v podobě Kellerové po mně vrhla znepokojený pohled, ale neřekla nic, dokud jsme po schodech nevystoupali k bytu. „Proč?“</p>
<p>Odemkl jsem a otevřel dveře. <emphasis>Kellerová</emphasis> se nepohnula.</p>
<p>„Jdi dál,“ pobídl jsem ji.</p>
<p>Dívali jsme se na sebe a mně se zdálo, že už pochopila. Ne všechno, ale určitě to, co chci udělat, a možná dřív, než jsem to pochopil já sám. Pomalu vešla do předsíně. Zatímco jsem za námi zavíral, rozepnula a sundala si kabát a prošla předsíní do pokoje.</p>
<p>Posadila se do křesla a pozorovala mě beze slova.</p>
<p>„Sundej si to,“ řekl jsem.</p>
<p>Pochopila a proměnila se. Tentokrát jsem se díval, i když jsem to skoro nevnímal. Sáhl jsem do kapsy a hodil jí fotku do klína. Ani se na ni nepodívala a dál mě sledovala. Vytáhl jsem z pouzdra pistoli, odjistil, natáhl náboj do komory a namířil na Léto.</p>
<p>„Chceš mě zabít?“ zeptala se. „Tady?“</p>
<p>„Ne hned.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho. Pak rusalka zvedla fotku a zadívala se na ni, jako by ji nikdy předtím neviděla. „To jsem já. A ty.“</p>
<p>Oči mě začaly skoro nesnesitelně pálit, ale odolal jsem pokušení promnout si je a soustředil se na to, abych udržel ruku se zbraní pevnou. Kdyby mě Léto chtěla napadnout, stačilo jen mrknout a mohlo se jí to povést. „Kdo seš? Kdo, kurva, seš?!“</p>
<p>Chvíli se na mě jenom dívala – pak se předklonila a promluvila. Byl to spíš zvířecí zvuk než skutečné slovo, ale přesně tak jejich původní řeč zněla. Najednou jsem si uvědomil, že nechci, aby odpovídala.</p>
<p>Ale ona to udělala. „Tvůj otec byl milenec mojí matky –“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„– a prostředník při –“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>Pozdě. Řekla, co neměla, co se nemělo stát, nemohlo stát, co všechno změnilo, co všechno zničilo –</p>
<p><emphasis>Lže.</emphasis></p>
<p><emphasis>LŽE.</emphasis></p>
<p>„Kdybys mi mohla posrat život ještě víc, uděláš to, co?“ zašeptal jsem. „Mstíš se mi za to? Za svou matku?“</p>
<p>„Ne. Tys jí nic neudělal. Znal jsi ji a ona znala…“ Mluvila tišeji a tišeji, až prostě mluvit přestala.</p>
<p>Cítil jsem zárodek mučivé bolesti, takové, jakou si budu chtít z hlavy vyrvat za každou cenu, i kdyby to mělo být spolu s vlasy, kůží, očima.</p>
<p>Táta.</p>
<p>Jak mohl udělat něco takového? Jak <emphasis>mohl</emphasis>, ne jak <emphasis>by mohl</emphasis>, protože i když mi k tomu nedal sebemenší důvod, věděl jsem, že Léto nelže. Vzpomněl jsem si, jak se na mě dívala, když jsem chtěl zatknout toho vdovce z Kníniček, pro kterého se Vratička proměňovala v člověka, protože já přece platil za to samé jí. Jenže, Léto, speciálové jsou někdy ti největší pokrytci. Spousta z nás už někdy zkusila koupit si vílu, prostě jenom tak, aby věděli, o čem to vlastně je. A táta… patřil mezi ně?</p>
<p>Zaplatil si vílu a <emphasis>tohle stvoření</emphasis> bylo výsledek?</p>
<p>Pak mi došlo ještě něco. A to mi najednou připadalo mnohem obludnější než tátovo selhání. „Vědělas to celou dobu?“</p>
<p>Léto kývla.</p>
<p>„Dělali jsme to spolu.“</p>
<p>„A čemu to vadí? Jsi člověk, já víla. Příroda se postarala, abychom neměli nic společného. Krom…“</p>
<p>Ruka s pistolí mi ochabla, druhou, úplně ledovou, jsem si promnul obličej. Ještě před chvílí jsem myslel, že to nemůže být horší. Teď už jsem vůbec nevěděl, co si myslet.</p>
<p>„… spojení,“ dokončila. „Od toho okamžiku u vás na služebně jsem věděla, že se zase uvidíme.“</p>
<p>Vlastní hlas jako by ke mně pronikal z dálky. „Kdo to fotil?“</p>
<p>„Moje matka.“</p>
<p>„A táta?“</p>
<p>„Ten nechtěl, abychom se vídali. Jednou přišel dřív a našel nás spolu. Učil jsi mě hrát šachy a on…“</p>
<p>A ona na sobě měla červené šaty a tu červenou sponku ve vlasech, nepředstavoval jsem si to, pamatoval jsem si to, ta vzpomínka byla bledá, spíš sen než skutečnost, ale <emphasis>byla</emphasis>.</p>
<p>„… se hrozně rozzlobil,“ pokračovala. „Pak už jsem k vám nesměla.“</p>
<p>„Tomu nevěřím. Moje máma…“</p>
<p>„Byla pořád nahoře.“</p>
<p>Položil jsem prst na spoušť, jen na chvíli a jen pro ten pocit, že mám věci pod kontrolou, že kdybych chtěl, mohl bych ji zabít, a právě teď ji nezabíjím jen proto, že nechci – ale byla to blbost.</p>
<p>„A ta tvoje? Chodila k nám, jako by…“</p>
<p>„Kdykoliv mohla,“ řekla Léto prostě. „Starala se o tebe, neublížila by ti. Jenže pak se všechno změnilo.“</p>
<p>Prst se mi na spoušti zachvěl. Jedno slovo. Léto byla jedno slovo od toho, abych vystřelil. Možná to pochopila a neřekla už nic.</p>
<p>Pomalu, jako proti své vůli, jsem pistoli schoval do pouzdra. „Vypadni.“</p>
<p>„Vím, že jsi –“</p>
<p>„Nesnaž se předstírat, že mi rozumíš.“ Vzal jsem jí z klína fotku a roztrhl ji, aniž bych se na ni podíval. A ještě jednou. „Prostě vypadni.“</p>
<p>Léto vstala. „Chtěla jsem jen zjistit, kam patřím.“</p>
<p>„A přitom mě úplně zničit?“</p>
<p>„Ne, proč? Prosil jsi o pomoc a já myslela, že pomáhám. Jsi moje spojení, tak…“ Chvíli si prohlížela vlastní prsty, pak je zatnula a zvedla ke mně hlavu. „Myslíš, že z toho mám radost? Nemám, Dominiku. Když spojení zesílilo dost na to, abych ho dokázala sledovat, dovedlo mě… dovedlo mě k vám a byls tam ty s tou hnusnou kravatou a já to zkoušela znovu a znovu, ale pořád mě vedlo k tobě a tebe ke mně. Ostatní nacházejí svoje stromy, jezera, matky… a moje spojení… to jediné, co mělo patřit jenom mně… <emphasis>je špinavé.</emphasis>“</p>
<p>Otočil jsem se a vší silou jsem praštil do zdi. Bolestí se mi zatmělo před očima, ale bylo to lepší než znovu sáhnout po pistoli. Vrátil jsem se k ní a popadl ji za halenku, bylo to jako zvednout ze země dítě. Ale jen proto, že se nebránila. „Vypadni mi ze života. Už tě nechci vidět, ani o tobě slyšet. Nikdy!“</p>
<p>„To, co si myslíš o Listopadce –“</p>
<p>„Nikdy, rozumíš tomu?“</p>
<p>Nevím, jestli poslechla a odešla hned, nebo chvíli váhala, ale najednou jsem si uvědomil, že sedím v křesle, kde ještě před chvílí seděla ona, s hlavou schovanou v dlaních, a jsem sám. Neměl jsem ponětí, jestli se proměnila, než odešla, a po tom všem mi to bylo jedno. Bolest začínala být nesnesitelná, nebo taková byla už dlouho a já si všiml, teprve když se Danin byt ponořil do ticha. Zvedl jsem se a dovrávoral do koupelny. Bylo to horší než nejhorší kocovina, přehraboval jsem se v lékárničce, dokud jsem nenašel acylpyrin. Hltal jsem vodu přímo z kohoutku, strčil si pod něj hlavu, modlil se, ať prášky zaberou, a když se bolest po nekonečně dlouhé době proměnila v tupou malátnost, uvědomil jsem si, že vůbec netuším, kolik jsem si jich vzal.</p>
<p>Zavřel jsem lékárničku a došel ke dveřím. Tak trochu jsem čekal, že je otevřu a na schodech bude Léto, aby mi vysvětlila, že je vlastně všechno v pořádku. Ale nebyla tam a vysvětlení, které jsem potřeboval, mi mohl dát jen táta.</p>
<p>Zatímco jsem byl u Daniely, začalo pršet. Nikdy dřív mi to nevadilo, ale teď mě lesk mokré silnice oslepoval a skrze provazce vody, kterou stěrače nestačily odhrnovat, jsem skoro nic neviděl. Dvakrát jsem se přistihl, že jsem zapomněl, kam jedu, a když jsem konečně zastavil na Jeneweinově, v uších mi pískalo a pohyby jsem měl jako zpomalené. Vystoupil jsem přímo do kaluže. Kanál proti mně byl plný, bublal a přetékal směsí starého listí a odhozených odpadků. Prošel jsem brankou a zvonil a zvonil, ale nikdo neotvíral. Táta buď nebyl doma, nebo otevřít nechtěl. Tiskl jsem zvonek dlouho, než jsem to konečně vzdal. Mohl být kdekoliv, mohl být s kýmkoliv, dokonce i s Léto. Představil jsem si, jak si mu stěžuje, že mi to zkusila říct, ale já neposlouchal a vytáhl na ni pistoli, a jak jí táta pokládá ruku na rameno a chlácholí <emphasis>Takhle</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>chová</emphasis> <emphasis>i</emphasis> <emphasis>ke</emphasis> <emphasis>mně,</emphasis> <emphasis>však</emphasis> <emphasis>ono</emphasis> <emphasis>ho</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>přejde.</emphasis> Byla to pitomost, ale na sekundu jsem si byl jistý, že jsou teď spolu a mluví o mně. Zakroutil jsem hlavou a všechno, na co jsem se díval, se mi před očima měnilo v dlouhé šmouhy, které se za mnou táhly dál, jako by se mi deštěm přilepily na sítnici. V platu jsem nechal poslední tabletu acylpyrinu a netušil jsem, kolik jich využívala Dana. Možná jsem si vzal dvě, možná pět…</p>
<p>„Jednu,“ zamumlal jsem. „Vzal jsem si jen jednu.“</p>
<p><emphasis>Přestaň tu hrát divadlo. Smrtelná dávka acylpyrinu je přes dvacet gramů</emphasis>, řekla Dana posměšně – což znamenalo, že jsem to řekl já, i když jsem si nevzpomínal, kde jsem k tomu přišel ani jestli je to pravda.</p>
<p>Nastavil jsem obličej dešti. Stékal mi po zalepeném čele, vtékal do nosu i pusy, chutnal kovově jako krev. Když jsem si uvědomil, že by mě někdo mohl sledovat a ptát se, co dělám tak dlouho přede dveřmi prázdného domu, s námahou jsem se pohnul. Bylo mi strašně. Ale aspoň už mě nebolela hlava. Vůbec jsem ji necítil. Přešel jsem k sousední dvoupatrové vilce s pečlivě udržovanou předzahrádkou, protáhl jsem se brankou a zazvonil na zvonek. Nikdo neotvíral tak dlouho, až jsem si myslel, že ani tady nejsou doma. Ale byli. Nebo aspoň Venturová. Otevřela mi oblečená v domácích šatech, s ručníkem kolem ramen a mokrými vlasy. Byla hodně nalíčená, takovou jsem ji neznal. Překvapil jsem ji a asi ne moc příjemně, ale pokusila se vypadat, jako že ne.</p>
<p>„Ahoj.“ Očima přeletěla ulici za mými zády, pak se vrátila ke mně. „Doufám, že se nic nestalo. Dneska mám volno.“</p>
<p>„Já vím a ne, nestalo. Jen mě… napadlo oplatit návštěvu.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Můžu na chvíli dál?“</p>
<p>Venturová zaváhala. „Abych byla upřímná… moc se mi to nehodí.“</p>
<p>„Ruším.“</p>
<p>„Nerušíš, jen se… Chystám se na ten koncert, však víš.“</p>
<p>Jasně, filharmonie na Špilberku v předvečer hlavních oslav. „Dost prší.“</p>
<p>„Aspoň si nemusím sušit vlasy,“ usmála se Venturová a stáhla si ručník z ramen. Pak se ještě jednou podívala na mokrou ulici. „Ale jestli chceš… na chvilku…“</p>
<p>„Díky.“ Prošel jsem kolem ní do chodby, a i když se to tu od mojí poslední návštěvy dost změnilo, měl jsem pocit, že jsem tu naposledy nebyl před dvaceti lety, ale před pár dny. Dýchlo na mě něco známého, závan dětství, o kterém jsem si myslel, že je dávno ztracené, a na tom, že ztracené nebylo, bylo něco krásného i hrůzného současně. Zastavil jsem pod schody a cosi daleko, daleko odtud mi tiše zakřupalo pod nohama, ani pískání v uších to nedokázalo přehlušit. „Stavil jsem se za tátou, ale nebyl doma.“</p>
<p>Venturová mě pozorovala, asi nechápala, proč tu jsem. Ani já to nechápal. „Jestli na něj chceš počkat tady… nemám s tím problém, ale za chvíli budu muset jít.“</p>
<p>„Vaši tu nejsou?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Venturová se překvapeně zasmála. „Odstěhovali se, už dávno, to nevíš? Pamatuješ tu naši chalupu na Vysočině? Tak tam. Nechali nám to tu, Adam je se ženou dole, já nahoře.“</p>
<p>„Ani jsem nevěděl, že se oženil.“</p>
<p>„Je to už pár let. Ale o víkendech tu skoro nejsou.“ Venturová naklonila hlavu na stranu. „Jsi v pohodě?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Chceš o tom mluvit?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„A… něco k pití si se mnou dáš?“</p>
<p>Zaváhal jsem, ale pak kývl. Hlavu jsem měl obludně velkou a lehkou, jako by mě mohla každou chvílí zvednout do vzduchu a odnést daleko odtud. Vyšli jsme po schodech. V chodbě stál stolek s telefonem, jedny dveře byly pootevřené a vedly do pokoje, který si Venturová zařídila zvláštní kombinací jednoduché účelnosti a nečekané ženskosti. Na ramínku visely červené šaty a široký kožený pásek se zlatou sponou, na zemi pod nimi stály lodičky. Ve vzduchu byl cítit ten těžký parfém, co používala, ale asi proto, že už mi nemohlo být hůř, mi až tak nevadil. Venturová ukázala na křeslo, znovu vyšla na chodbu, a když se vrátila, nesla láhev a dvě sklenice.</p>
<p>„Co to je?“</p>
<p>„Domácí slivovice. Děda vypálí všechno, co mu přijde pod ruku, ale tahle je dobrá.“ Otočila se ke mně. „Aspoň myslím, moc nepiju.“</p>
<p>„Ani já ne.“</p>
<p>Podívala se na mě trochu pobaveně a trochu shovívavě.</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. „Mám slabou vůli a naštěstí to o sobě vím. Závislost si dovolit nemůžu.“ Málem jsem řekl <emphasis>další závislost</emphasis>, nebo jsem to řekl opravdu, protože Venturová přede mě sklenku položila se zvláštním výrazem. Podíval jsem se na večerní šaty pověšené na skříni. „Moc hezké.“</p>
<p>Nervózně se usmála. „Chci si tak připadat aspoň dneska. Slavnostní uniforma je šílená, brigádu si ještě ani nenasadím, a už z ní mám otlačené čelo a sako je pro někoho o dvě čísla menšího.“</p>
<p>„Moje taky, asi sleva v dětské konfekci.“</p>
<p>Ťukli jsme si sklenkami, Venturová obsah té svojí vypila jedním rychlým lokem. Pak si ukazováčkem opravila rtěnku v koutku, mrkla na hodiny a zpátky na mě.</p>
<p>„Nechci tě zdržovat, nebudu, jenom…“ Chvíli jsem uvažoval, že si řeknu o další sklenku, ale neudělal jsem to. „Pamatuješ si moji mámu, Aldo?“</p>
<p>Kdysi jí tak říkával Adam a možná jsem jí tak tehdy říkal i já. Zatvářila se překvapeně. „Ani nevím, trochu. Bylo mi pět, když umřela, Dominiku.“</p>
<p>„Mně šest. Nevzpomínám si skoro na nic.“</p>
<p>„Byla hodná… myslím.“ Omluvně se usmála. „Promiň, je to strašně dávno.“</p>
<p>„Pro mě to asi nikdy nebude dost dávno. Táta zapomněl snáz.“</p>
<p>„Možná proto, že u toho nebyl. Ale zůstal celý život sám. Třeba se trápí, jen to nedává najevo. Oba jste… spíš uzavření.“</p>
<p>Cítil jsem, jak hloupě to zní, když se ptám na vlastního tátu jeho sousedky, ale nemohl jsem si pomoct. „Zůstal sám? Nikdy za ním nikdo nechodil?“</p>
<p>Venturová si asi nebyla jistá, o co mi jde. Chvíli kroužila sklenkou, dokud si neuvědomila, že je dávno prázdná. „Ptáš se mě, jestli tvůj táta někoho má?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Protože mně se zdá, že jo.“</p>
<p>Sevřel jsem sklenici. „Tak možná jo.“</p>
<p>Venturová se zatvářila omluvně. „To já nevím, Dominiku. O tom by sis měl… Já si nikdy nikoho nevšimla. Proto jsi přišel?“</p>
<p>„Ne, vlastně ne.“ Když se znovu podívala na hodiny, vstal jsem. „Už půjdu.“</p>
<p>„Promiň, nechci, aby to vypadalo, že tě vyháním.“ Skousla si ret. „Možná jsem jen… nervózní z toho zítřka.“</p>
<p>„To chápu.“</p>
<p>„Všechno to kolem Nezvala… Předevčírem jsem se musela novinářema doslova prodrat. Jeden z nich mi roztrhl rukáv, myslela jsem, že mě sežerou zaživa… Promiň, to jsem řekla blbě…“</p>
<p>Snažil jsem se o bezstarostný tón. „Jestli myslíš na mámu, nic se nestalo. Máš pravdu, je to už dávno.“</p>
<p>Venturová zaváhala, pak zvedla láhev. „Dáš si ještě jednu? Na cestu?“</p>
<p>Na cestu kam? Z představy, že by na mě doma mohla čekat Léto, se mi udělalo zle. „Rád.“</p>
<p>Venturová oběma nalila. „Neznám nikoho, kdo by chápal líp, před čím lidi chráníme… i za jakou cenu. Když někdo z nás skončí… jako Martin, pokaždé mě napadne, že jsem na správném místě, že dělám správnou věc… Víš, moc si toho nepamatuju, ale vždycky jsem si hrozně chtěla hrát s váma, s tebou a s bráchou. Pak se to stalo a tys k nám přestal chodit a tak nějak… jste s tátou vůbec přestali žít. Byla to strašná škoda. Víš, že jsem šla na akademii kvůli němu, kvůli tvému tátovi? Kvůli tomu, co dokázal… a když si představím, co všechno ještě dokázat mohl, kde dneska mohl být… Stačila jedna rusalka a roky života, který vlastně nežil, už mu nikdo…“</p>
<p>Myslím, že si to uvědomila dřív než já. Rudě namalované rty se ještě usmívaly, ale v očích už měla něco úplně jiného.</p>
<p>„Jak víš, že to byla rusalka?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Venturová se nepřestala usmívat, skoro až moc bezstarostně. „Všichni to ví.“</p>
<p>Pohnul jsem hlavou. „Všichni ne.“</p>
<p>„Tvoje máma byla Vranová… Lidi o tom mluvili roky.“</p>
<p>„O tomhle ne.“</p>
<p>„Je mrtvá, není to jedno?“ Na slivovici na cestu jako by zapomněla. Zvedla se, došla ke skříni a sundala z ramínka šaty. „Když chvíli počkáš, převleču se a můžeme –“</p>
<p>„Jak víš, že umřela?“</p>
<p>Neodpověděla, jen svírala šaty, jako by jí mohly pomoct.</p>
<p>„Jak víš, že ta víla umřela?“ zopakoval jsem.</p>
<p>Venturová ke mně zůstala otočená zády. „Četla jsem zprávu.“</p>
<p>„Kdybys ji četla, věděla bys, že tam žádnou vílu nenašli. Možná ti o ní řekl táta.“ Ale jak ten by mohl vědět, že je Listopadka po smrti? Jak by to mohl vědět, pokud… neuvěřil hned, že jsem ji na nábřeží potkal, nenašel si ji a… co? Nechal Bastardovi, když hledal vílu, na kterou by svedl Nezvala? „Jenže to nebyl on, viď?“</p>
<p>Venturová zakroutila hlavou. „Jsi strašně podezíravý, víš to?“</p>
<p>To nebyla odpověď.</p>
<p>Položil jsem sklenku tak prudce, až se převrátila, odkutálela na kraj stolu a spadla na zem. Zvedl jsem se, došel k Venturové, a když se ke mně konečně otočila, popadl jsem ji za paži. „Řekl ti –“</p>
<p>Nenechala mě to ani dokončit, bleskurychle přenesla váhu a praštila mě do prsou otevřenou dlaní, ale takovou silou, až jsem zády narazil do skříně. Chvíli se mi zdálo, že mi vyrazila dech, zalapal jsem po vzduchu a tehdy jsem si to uvědomil. Tu zbytečně těžkou vůni, která Venturovou obklopovala.</p>
<p>„Bylas tam!“</p>
<p>Venturová mě podmračeně pozorovala. „Pomačkal jsi mi šaty.“</p>
<p>„Bylas to ty. V Samovile. To tys tam přišla pro Stránskou.“</p>
<p>Neřekla, že neví, o čem mluvím. Byl bych rád, kdyby to opravdu nevěděla, ale kdyby to řekla, lhala by. Pomalu mě pustila, ale zůstala připravená bránit se, kdybych se o něco pokusil. Nepokusil jsem se. Protože mi to konečně… konečně začínalo docházet. Všechen ten zájem po letech oboustranné nevšímavosti, pomoc se Šácholán, pro kterou jí stačilo zaskočit, když tvrdila, že mi jde jen pro klíč.</p>
<p><emphasis>Kde asi Stránská skončila?</emphasis></p>
<p>„Když jsem tam přišel, cítil jsem tenhle parfém, jen jsem si to nespojil. Jela jsi tam pro ni… kvůli tomu, že jsem se začal plíst do těch ztracenek. Kvůli tomu, co jim prováděl Nezval.“ Ustoupil jsem a promnul si obličej. Venturová mě pozorovala, rty semknuté. „Až na to, že to nebyl jen on. Je v tom víc lidí, co?“</p>
<p>Ticho se zdálo nekonečné, jako bychom proti sobě stáli hodiny. Pak Venturová kývla. A napětí mezi námi polevilo. „Jo, Dominiku. Je v tom víc lidí.“</p>
<p>Jasně že jo, jinak by se mi k tomu Bastard tak jednoduše nepřiznal. Udělal to jen proto, abych se přestal dál ptát.</p>
<p>„Ty? Bastard?“</p>
<p>Další kývnutí.</p>
<p>„Kapitán?“</p>
<p>„Ne, ten ne. Pokud vím, neznám všechny.“</p>
<p>„Pokud víš…,“ zopakoval jsem. Jestli jsem někdy zažil z prdele den, byl to tenhle. „Co o tom vůbec víš?“</p>
<p>Venturová se znovu posadila do křesla, na šaty přitom šlápla a nechala je ležet na zemi. Zvedla láhev se slivovicí a nalila si dalšího panáka. Já si nesedl. Měl jsem pocit, že kdybych to udělal, už bych se nedokázal zvednout, že bych v tom křesle shnil.</p>
<p>„Jsi fajn, Dominiku. Byla bych s tebou i tak.“</p>
<p>Nebyl jsem fajn, takže mi to mělo dojít rychleji. Asi jsem si zase nechal lhát jen proto, že se mi to líbilo. „Proč?“</p>
<p>Aspoň zčásti pochopila, na co se ptám. „Přece abychom zjistili, jestli je bezpečné nabídnout ti pozvání. Působil jsi jako ideální kandidát. Centrále jsi oddaný, hodnoty máš srovnané, a vzhledem k tvojí minulosti… Pavel už byl rozhodnutý, ale pak ses začal chovat divně, tak mě poprosil, abych tě proklepla.“</p>
<p>„Udělala jsi to?“</p>
<p>„Trochu.“</p>
<p>Protřel jsem si oči. Neměl jsem to dělat, ruka se mi třásla a Venturová si toho musela všimnout. <emphasis>Uklidni se a zkus neprohrát úplně.</emphasis> „Neprošel jsem, předpokládám.“</p>
<p>„Ne. Ještě ne. Ne dokud nebudeš mít opravdový zájem.“</p>
<p>„O co?“</p>
<p>„O něco většího, o něco lepšího.“</p>
<p>„O zabíjení víl?“</p>
<p>Venturová zavrtěla hlavou. „Nám přece nejde o zabíjení. Jde o vyrovnávání šancí.“</p>
<p>Ještě nikdy jsem netoužil tak silně napít se. Věděl jsem, že by to nepomohlo, ale když jsem promluvil, zůstala mi na jazyku taková pachuť, že by ji nedokázala spláchnout ani celá láhev domácí slivovice. „Jíte vílí maso.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„I ty?“</p>
<p>Venturová kývla, trochu přitom zčervenala.</p>
<p>„Sakra, Alice!“ neudržel jsem se. „Víš, co to s lidma dělá?!“</p>
<p>„Vím, byla jsem u toho, když Nezval umíral.“ Potřásla hlavou. „Myslela jsem, že ho budeme muset rozsekat, aby konečně –“</p>
<p>„A tohle chceš?!“</p>
<p>„To se stane, jen když to nemáš pod kontrolou. Když jsi slaboch. Já nejsem.“</p>
<p>„Alice, krucinál, to si myslí každý, kdo na něčem jede!“ Vztek mě přešel, nahradila ho hrozná, nesnesitelná únava. Možná jsem jen neměl pít na prášky, po kterých už mi tak bylo blbě. Prošel jsem kolem Venturové a padl do křesla přesně tak vyčerpaně, jak jsem se bál. „Věř mi, znám to.“</p>
<p>Venturová se předklonila, oči se jí zaleskly. „Ale jakou měl sílu… jak nám odolával. Je to zbraň, Dominiku. A jako každá zbraň i tahle umí být nebezpečná, když s ní neumíš zacházet. My to umíme. Máme pravidla –“</p>
<p>„Která Nezval zjevně nedodržoval.“</p>
<p>„– a záchranné brzdy v případě toho, kdo je poruší.“</p>
<p>Vzpomněl jsem si na Nezvalovu mrtvolu pod prostěradlem. „Vraždy?“</p>
<p>„Nezvala jsme zastavit museli, úplně zešílel –“</p>
<p>„Zešílí každý, kdo to jí, a ty to víš.“</p>
<p>Venturová se ušklíbla. „To ti řekly ty tvoje kurvy z nábřeží?“</p>
<p>Neurazila mě. Nakonec, měla pravdu. A asi i pocit, že se to nevyvíjí správným směrem, takže pohodila hlavou, jako by z kurvení neobvinila ona mě, ale já ji.</p>
<p>„Nezval se přestal ovládat. Nepotřeboval víc, ale chtěl a začal si maso shánět jinde. Pro nás ostatní to není cíl, jen prostředek, a dokud to tak bereme, je to bezpečné. Nezval na to zapomněl. Porušil pravidla Klubu.“</p>
<p>„Kdo je to, ten Klub?“</p>
<p>„To zjistíš… jen když se staneš součástí.“</p>
<p>Podíval jsem se na šaty na zemi. „Ty ses nechystala na koncert, že ne?“</p>
<p>Venturová si zastrčila vlasy za ucho. Za tu dobu, co jsme spolu mluvili, už jí skoro uschly. „Ne.“</p>
<p>„Tak mě vezmi s sebou,“ rozhodl jsem se.</p>
<p>„Ne, Dominiku. Nejsi připravený a já ani nemám –“</p>
<p>„Připravenější už nebudu.“</p>
<p>„Nevíš, o čem mluvíš.“</p>
<p>„Nevím. Ukaž mi to.“</p>
<p>Venturová vstala. „Promiň, ale –“</p>
<p>Stál jsem a mířil na ni pistolí dřív, než jsem si vůbec uvědomil, že to chci udělat. Ještě před pár hodinama by mě ani nenapadlo, že budu během jednoho dne vyhrožovat Léto i Venturové.</p>
<p>„Chceš mě zabít?“ zeptala se potichu.</p>
<p>„Ne. Buď mě vezmeš s sebou, nebo… tady zůstaneme oba,“ dal jsem jí na vybranou.</p>
<p>„Já nezůstanu.“</p>
<p>„Možná jsi silnější, ale s prostřeleným kolenem daleko nedojdeš.“</p>
<p>Venturová se ušklíbla. „Viděla jsem výsledky tvých střeleckých zkoušek.“</p>
<p>„Tak se necháme překvapit, co zasáhnu?“</p>
<p>„Vím, že to neuděláš.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny. „Uvidíme.“</p>
<p>Venturová zaváhala. „Já… nezůstanu.“</p>
<p>„Zítra máme velký den, Alice. Všichni se na nás budou dívat, všichni nás budou hodnotit. Já mám v plánu vzít si spoustu prášků, abych to vydržel. Ale ty závislá nejsi, maso vlastně nepotřebuješ.“ Zadíval jsem se na ni. „Takže když ho dneska nedostaneš, nebude zítra všechno těžší. Panebože, někdo jiný na tvém místě by to možná nezvládl. <emphasis>Ale ty nejsi slaboch. Nemáš se čeho bát.“</emphasis></p>
<p>Venturová si rozechvěle olízla rty. „Já tě tam nevezmu, Dominiku. Nemůžu!“</p>
<p>„Ale můžeš. Bastard se zlobit nebude, věř mi. Jsem přece jeho kluk.“</p>
<p>„Nechápeš, co po mně chceš.“</p>
<p>„Asi ne. Ale už mám plné zuby toho, jak mi všichni lžou. A plné zuby toho, že jim to tak usnadňuju.“ Namířil jsem Venturové na koleno. „Jestli mě nevezmeš s sebou, neodejdeš ani ty.“</p>
<p>Ticho trvalo tak dlouho, až jsem si byl jistý, že Venturová odmítne – řekne, abych ji radši zabil, protože jinak ji zabije Klub. Ale ona to neřekla. Zničehonic se zvedla, prudce, jako by se vrhala do propasti a bála se, že si to na poslední chvíli rozmyslí.</p>
<p>„Tak pojď.“</p>
<p>„Nechtěla ses ještě převlíct?“</p>
<p>„Ty se taky převlíkat nebudeš.“ Slabě se usmála a na okamžik byla zase ta holka, kterou jsem v posledních pár dnech poznal líp než ve všech předchozích letech, dokud jsem nezjistil, že jsem ji vlastně nikdy neznal. Byla bledá. „Aspoň každý pozná, že jsme přišli spolu. No tak, chtěl jsi to přece vidět. Pojď!“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>23.</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Jeli jsme mým autem. Nevím, jestli si Venturová nepřipadala jako rukojmí – mně tak připadala a cítil jsem se trochu líp. Než se posadila vedle mě, odložila uniformu na zadní sedadlo. „Rozbilo se ti ramínko,“ poznamenala. Když jsem nic neřekl, odmlčela se i ona. Zatímco jsme byli u ní, pršet přestalo, ale silnice byly lesklé a v kanálech probublávala voda. Jeli jsme potichu, jen občas Venturová naznačila, že mám odbočit. Byla nervózní, nervóznější než já. Dívala se z okna, kousala si nehet na palci až do krve a pak tu krev nepřítomně, bezmyšlenkovitě sála. To, o čem mluvila Šácholán, jsem se pokusil zapomenout, přistoupit ke Klubu s čistou hlavou, rozhodnout se sám, co to je. Jenže i když jsem se snažil, poskakovala mi ta divoženka před očima jako černá skvrna.</p>
<p><emphasis>Slíbili… slíbili dětskou krev a divoženkám bolest tolik nevadí.</emphasis></p>
<p>Jeli jsme do Slatiny.</p>
<p>Minuli jsme nově postavené sídliště, projeli starou vsí k rodinné zástavbě a pokračovali dál. Cesta skončila a auto začalo nadskakovat na výmolech.</p>
<p>„Tudy?“ zeptal jsem se. „Vážně?“</p>
<p>Venturová jen ukázala do šera. Vjeli jsme mezi stromy. Z prašné cesty plné boulí se stala prošlapaná stezka, a když jsem málem urazil nápravu, zpomalil jsem ještě víc a jel krokem. Venturová si přestala kousat palec a už se jen dívala ven.</p>
<p>„Vypni světla,“ řekla nakonec.</p>
<p>Poslechl jsem.</p>
<p>Jeli jsme ještě chvíli, než znovu promluvila: „Tady zastav.“</p>
<p>Vypnul jsem motor. V okolním šeru jsem rozeznal další auta, ale žádné lidi v nich. Otočil jsem se na sedadle. „Co teď?“</p>
<p>„Teď chvíli půjdeme. Pistoli tu nech.“</p>
<p>„To není –“</p>
<p>„Pistoli tu nech, Dominiku, s ní tě dál nepustí. A já ti nikam neuteču.“</p>
<p>A tak jsem zase poslechl. Vystoupili jsme a vydali se po pěšině vinoucí se mezi stromy. Nebyla osvětlená a šero houstlo. Po pár krocích mě Venturová vzala za ruku. Dlaň měla studenou a zpocenou. Stiskl jsem ji víc, než jsem musel.</p>
<p>„Dělej to, co já, nebo jen to, co ti řeknu. Nikomu se nepředstavuj, a když někoho poznáš, neoslovuj ho jménem. Nikdy!“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Ani jsem si neuvědomoval, jakou pravdu jsem měl, když jsem tátovi ráno říkal, že je to velké. Jen jsem neměl ponětí, jak velké to ve skutečnosti je. Když v lese po mojí levici něco prasklo, prudce jsem se zastavil. „Je tam –“</p>
<p>„Nedívej se, nezastavuj.“</p>
<p>„Myslím, že jsem –“</p>
<p>„Nezastavuj, Dominiku!“ štěkla Venturová.</p>
<p>Poslechl jsem a strnule se pohnul. „Kdo všechno –“</p>
<p>Nenechala mě domluvit: „Pst.“</p>
<p>I tentokrát jsem poslechl a dál jsme šli beze slova. Pak stezka skončila a před námi se otevřelo temné prostranství se soustavou neosvětlených budov. Lhal bych, kdybych tvrdil, že Slatinu znám, a tohle místo jsem neznal určitě. Přímo před námi ležel zborcený komín, u jeho paty hromada suti, ze které trčela jako varování železná výztuž. V otevřeném prostoru se do mě studený vítr zakousl zase o něco víc. Venturová si přitáhla kabát k tělu a sklonila hlavu.</p>
<p>„Co je to?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Továrna na kostní moučku.“</p>
<p>„Kostivárna?“</p>
<p>„Hm,“ zamumlala Venturová, „už dlouho je zavřená.“</p>
<p>Dokázal jsem si představit jen málo horších míst, kde by se Klub mohl scházet, na druhou stranu, vzhledem k tomu, co bylo asi jeho náplní, i málo lepších. Továrna byla oplocená, ale brána, na které visela cedule se zákazem vstupu nepovolaných osob, byla pootevřená. Pod ceduli někdo pověsil malou schránku. Venturová nadzvedla víko a vytáhla z ní dvě černé škrabošky.</p>
<p>Podíval jsem se na ni. „Vážně?“</p>
<p>„Nasaď si ji.“</p>
<p>„A nikdo neuhodne, kdo jsem? To tam musí být sakra tma –“</p>
<p>„Vím, že spoustu lidí poznáš i s ní. Ale mít ji je… slušnost.“</p>
<p>Slovo, které použila v souvislosti s lidmi, co zabíjejí a jedí víly, mi vyrazilo dech. Mně, který jsem se ještě nedávno s Pokorným bavil o tom, jestli je nenechat zabít všechny. „Přestávám rozumět i tomu málu, kterému jsem si myslel, že rozumím.“</p>
<p>Chvíli jsme proti sobě stáli, Venturová s maskou v natažené ruce. Když jsem si ji nakonec vzal, pousmála se. „Nerozumíš ani málu, Dominiku.“</p>
<p>Následoval jsem jejího příkladu, natáhl si škrabošku a připadal si jako idiot. Přešli jsme neosvětlené prostranství až k největší z budov. Vešli jsme do ní servisními dveřmi. Ve zrušené továrně na spodium bych nic nečekal míň než dokonale učesanou a nalíčenou ženu v černých večerních šatech. S úsměvem k nám natáhla ruce. „Dobrý večer, vaše kabáty, prosím.“</p>
<p>Venturová si sundala paleto a podala ho ženě, já ji napodobil.</p>
<p>Když jsme pokračovali mrazivou betonovou chodbou, ohlédl jsem se přes rameno. „Co myslí, že tu provádíte?“</p>
<p>„Kdoví.“</p>
<p>„Předpokládám, že ty, proto se ptám.“</p>
<p>„Je placená za to, že se stará o šatnu. A je placená víc než dobře. Nic dalšího není její věc.“</p>
<p>Prošli jsme plechovými dveřmi, schody pokračovaly do podzemí. Kovová rampa nad jednou z mnoha prázdných nádrží vedla do provizorně osvětlené chodby. Celé to místo bylo směsí něčeho zapomenutého a současně udržovaného a připraveného k věcem, ze kterých mi naskakovala husí kůže.</p>
<p><emphasis>Je to ve zdech</emphasis>, uvědomil jsem si. Stejně jako ve zdech mojí ložnice křupaly skoro každou noc vzpomínky na máminu smrt, do zdí kostivárny byla zažraná krev a strach a chtíč, jo, i ten tu byl, ulepený a hutný. Z ostrého elektrického osvětlení mě začaly pálit oči.</p>
<p>V polovině chodby už jsem rozeznával hlasy, zatím jen tlumený smích, šumění slov, cinknutí sklenice. Pak jsme vešli do místnosti. Betonová podlaha byla popraskaná, zdi holé a špinavé. Ale stály u nich kožené klubovky a malé stolky, mezi kterými procházela další žena ve večerních šatech s tácem a úsměvem tak širokým, až mě napadlo, co přesně znamená <emphasis>placená víc než dobře</emphasis>.</p>
<p>Venturová vzala z tácu sklenku s červeným vínem. „Nabídni si.“</p>
<p>„Ne, díky.“</p>
<p>Podívala se na mě trochu zklamaně a trochu unaveně, jako by ode mě nic lepšího nečekala, a začala si zase kousat nehet na palci. Vzpomněl jsem si, jak jsem slíbil, že budu dělat to samé, co ona, a otočil jsem se k ženě s tácem, ale ta už nabízela pití někomu jinému. Krom nás a obsluhy tu bylo deset nebo dvanáct lidí. Někteří se ostatních stranili, jiní stáli v nesourodých hloučcích. Dáma v rudých šatech s vysokým rozparkem, prázdnou sklenkou v ruce a pohyby už trochu nejistými. Dědek s nenacpanou dýmkou v jedné z klubovek, s výrazem, jako by ho nudilo jednání, na němž nechce, ale musí být. Hubený muž, který přecházel ode zdi ke zdi a nervózně si upravoval škrabošku. Uvažoval jsem, kolik z těch lidí znám. Kolik z lidí, kteří sem dneska večer přišli v šatech a drahých oblecích, aby tu společně snědli vílu.</p>
<p>„To je ale překvapení.“</p>
<p>Poznal jsem ho okamžitě a poznal bych ho, i kdyby měl masku mnohem lepší, než byla tahle černá blbina. Usmíval se koutkem úst, oči pod škraboškou studené. Podíval se na mě, pak na Venturovou. Nadechla se, aby něco řekla, a neřekla nic. Bastard se usmál o něco víc, pak se k ní naklonil a lehce ji políbil. I když se mezi mnou a Venturovou očividně nedalo mluvit ani o kamarádství, měl jsem dojem, že to nebyl ani tak polibek, jako zpráva určená mně. Venturová asi dospěla k podobnému závěru, protože se na mě nervózně podívala a pak si rozechvěle zastrčila vlasy za ucho.</p>
<p>„Nevzala sis ty šaty,“ všiml si Bastard.</p>
<p>„To je moje vina,“ řekl jsem.</p>
<p>Pohnul koutkem tučných úst. „Ovšem že tvoje.“</p>
<p>„Chtěl jsi, aby vstoupil do Klubu,“ kuňkla Venturová.</p>
<p>„Chtěl jsem, abys zjistila, jestli je připravený vstoupit. <emphasis>Jsi připravený, Dominiku?</emphasis>“</p>
<p>„To se asi brzo dozvíme.“</p>
<p>Bastard mlaskl, jako by ho mrzelo, co musí říct. „To není postup, který bych rád, věř mi. Snad… No, dáme si zatím něco k pití?“</p>
<p>„Já ne,“ řekl jsem.</p>
<p>Bastard kývl na ženu v černém a ta nám s nepolevujícím úsměvem nabídla tác. Bastard vzal dvě sklenice a jednu mi podal. Nechal jsem ho stát s nataženou rukou ještě o něco déle než Venturovou, když mi podávala škrabošku, pak jsem si sklenici vzal. Prsty jsem skoro necítil a nedivil bych se, kdyby mi mezi nimi propadla a rozbila se o zem. Nepropadla.</p>
<p>„Doufám, že mi Alici nezazlíváš, Dominiku,“ porušil Bastard zásadu o žádných jménech, i když ta se možná týkala jenom mě. Vzal mě za loket a pomalu, ale důrazně mě odvedl na druhý konec místnosti. V mezích možností jsme tak osaměli. „Myslím to, že jsem ji požádal, aby tě poznala trochu blíž.“</p>
<p>„Co přesně znamená <emphasis>trochu blíž</emphasis>?“</p>
<p>„Potřebovali jsme zjistit, jestli bys tohle chtěl. A jestli bychom to chtěli my. Není to nic, na co bychom se mohli jen tak zeptat, to snad chápeš.“</p>
<p>„Jsem tu, takže jsem to asi chtěl.“</p>
<p>Bastard s úsměvem zakroutil hlavou. „Žádné <emphasis>asi</emphasis> není, Dominiku. Součástí Klubu buď jsi, nebo… ne. Řekla ti o něm Alice něco?“</p>
<p>„Něco ano.“</p>
<p>„Jsi šokovaný?“</p>
<p>Jsi šokovaný, Dominiku? Snažil jsem se uvědomit si, co cítím. Pak jsem si vzpomněl na vzdušnou vílu, která říkala, že lidi pro zábavu dělají i horší věci. „Ani ne.“</p>
<p>„To je dobrý začátek.“ Bastard odložil sklenici na stolek. „Vstoupit do Klubu je čest, za chvíli pochopíš, jak velká. Pamatuješ, o čem jsme spolu mluvili v neděli?“</p>
<p>Vůbec. Skoro jsem neposlouchal, soustředil jsem se na to, aby nepochopil, že jsem mu do kanceláře dovedl vílu, navíc mě bolela hlava, a i kdybych poslouchal, moc bych si nepamatoval. Něco o mámě. „Minulost nezměníme?“</p>
<p>Bastard potřásl hlavou. „Ale můžeme tvořit budoucnost, ano. Když budeme dostatečně silní… Člověk má své limity. Příroda ho stvořila ostatním druhům duševně nadřazeného, ale tělesně slabého. To, čeho se mu ve srovnání s vílami nedostává, ale může získat. <emphasis>Tady.</emphasis>“</p>
<p>„Nezval tady získal víc než to,“ připomněl jsem.</p>
<p>Bastard si povzdechl. „Petr měl problémy… už předtím. Tohle mu pomohlo dostat je pod kontrolu. Jenže pak přestal mít pod kontrolou tohle. Museli jsme ho zastavit dřív, než k nám mohl někoho dovést.“</p>
<p>„Šlo to udělat líp.“</p>
<p>„Šlo… kdybychom měli víc času. Mohlo to dopadnout špatně, ale nedopadlo. Doufám.“</p>
<p>Ponechal jsem jeho naději bez odpovědi. „A ta rusalka? Tu jste nevybrali náhodou, že ne?“</p>
<p>Bastard se na mě zadíval. „Ne, Dominiku, ale to už jsi pochopil. Viktor mi řekl, žes na ni narazil. Že je tu a po všech těch letech dál používá… Chtěl, abych ji našel.“</p>
<p>„A vy jste ji našel. A použil.“</p>
<p>„Měla umřít už dávno. Jestli chtěla žít, neměla se vracet do Brna.“</p>
<p>„Celou dobu jste věděli, že žije?“ zeptal jsem se. Už mi to došlo, možná mi to došlo už ve chvíli, kdy jsem stál proti Léto s tou fotkou v ruce, ale potřeboval jsem to slyšet. „Nehledali jste ji… kvůli tátovi?“</p>
<p>„O tom by sis měl promluvit s ním.“</p>
<p>„Zabila mu ženu, a on ji dál chránil?</p>
<p>Bastard sebou trhl, ale byl to jen mžik. „Promluv si s ním, Dominiku. Mně o minulost nejde… dívám se do budoucnosti. Za velké věci se platí velká cena, vzpomínáš? Platíme ji tady, na tomhle úžasném… úžasném místě.“ Bastard se s úsměvem rozhlédl po betonových zdech, jako bychom každý stáli úplně někde jinde. „Ale nechci ti lhát, napoprvé to nebude příjemné, pro nikoho z nás nebylo. Než začneme – nechceš se na něco zeptat?“</p>
<p>„Dostaneme i zmrzlinu?“</p>
<p>„Ne, Dominiku.“</p>
<p>„Co se stalo Stránské?“</p>
<p>Bastard nejspíš povytáhl obočí, přes masku jsem to nepoznal. „Stránské?“</p>
<p>„Komisařce z mravnostního oddělení,“ rozvedl jsem, i když jsem byl přesvědčený, že zbytečně.</p>
<p>„To přece nespadá do naší kompetence.“</p>
<p>„Od policie jsem se nic nedozvěděl.“</p>
<p>„Pak nevím, jak pomoct. I když bych rád. Možná… se ještě objeví.“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>Bastard se usmál a přes moje rameno kývl na Venturovou. Přišla k nám, pod černou škraboškou bílá jako po dlouhé nemoci. Bastard ji vzal kolem ramen, naklonil se k ní a zhluboka se nadechl jejího parfému. Pak ji pustil. „Příště nechoď.“</p>
<p>„Ale…“</p>
<p>„Příště nechoď, Alice. Teď můžeš dělat společnost Dominikovi. Ukázat mu to tu, trochu ho provést.“</p>
<p>Jako by bylo po čem. Z místnosti jsme mohli pokračovat do dvou dalších. U stolku v rohu té první jsem poznal dva vyšetřovatele z pražské pobočky. Podívali se na mě a pak se zase pomalu, bez zájmu odvrátili. Možná mě ta bezvadná škraboška ochránila před odhalením.</p>
<p>Alice si vzala další sklenku vína.</p>
<p>„Neměla bys tolik pít,“ řekl jsem.</p>
<p>„Drž hubu,“ zamumlala.</p>
<p>„To, že nemáš příště chodit, to je trest?“</p>
<p>„S tou svou všímavostí jsi měl být dávno na ředitelství. Jo, Dominiku, to je trest za to, že jsem tě sem vzala bez jeho souhlasu.“</p>
<p>„Spíš s ním?“</p>
<p>Vlastně jsem čekal, že mi odsekne, abych se staral o sebe, protože, na rovinu, co se šukání týče, nevím, kdo z nás na tom byl hůř, ale Venturová zavrtěla hlavou. „Ne.“ Bylo to <emphasis>zatím ne</emphasis> a oba jsme to chápali, proto pokračovala, jako by se bránila obvinění, které ještě ani nepadlo: „Dělám, co musím, abych se někam dostala. Ne každému k tomu stačí jméno.“</p>
<p>„To už jsem tenhle týden slyšel. Od tebe to ale zabolelo.“</p>
<p>„A není to pravda? Zabavovat padělaný potravinový lístky a rozdávat perníky na Dni dětí? Nic jinýho mě pod Sovákem nečeká, a to nejsem o nic horší než ty. Lepí se mnou tu největší špínu a dělal by to i s Danou, kdyby nesloužila s tebou. Pavel ví, že jsem dobrá, proto mě pozval sem… a tím, že jsem přišla, jsem ukázala, co pro mě Cespa znamená. Mám na víc. Mám, sakra, na víc než dělat dalších deset let podržtašku vám ostatním.“</p>
<p>„Myslíš, že se to dokazuje takhle?“</p>
<p>„Pavel mi na rozdíl od Sováka dává šanci –“</p>
<p>„Proto se mu asi říká Bastard,“ zarazil jsem ji.</p>
<p>Podívala se na mě, pod škraboškou celá zčervenalá. „I tobě pomohl.“</p>
<p>„Ale určitě ne z dobroty srdce, stejně jako z ní nepomáhá tobě,“ ušklíbl jsem se.</p>
<p>„Ty tohle nikdy nepochopíš, tak mě přestaň soudit. Já to taky nedělám, přitom… vím, že u tebe přespává Dana, a karty asi po nocích nehrajete.“</p>
<p>„Vlastně hrajeme šachy.“ Při vzpomínce na naši poslední hru a všechno, co se stalo od té doby, mi zatrnulo v břiše. „A víš to jen proto, že ti Bastard nařídil, abys mě šmírovala.“</p>
<p>Venturová si odfrkla a chvíli jsme stáli beze slova. Pokoušel jsem se nezírat na ženu se stříbrnou liškou kolem ramen. Něčemu se smála a vypadala, jako že si sem odskočila z divadla něco zakousnout.</p>
<p>Když se podzemím rozlehl zvuk gongu, podobný jako při začátku přestávky ve vysílání televize, zeptal jsem se: „Tak, a co mám dělat teď?“</p>
<p>„Jíst,“ řekla Venturová a stihla si vzít z tácu další sklenici dřív, než ho obsluha odnesla.</p>
<p>Žena vedle nás si s úsměvem upravila lišku a vydala se ke dveřím. Poprvé od okamžiku, kdy nám vzali kabáty, mi přeběhl mráz po zádech. „Aldo…“</p>
<p>Venturová se ke mně otočila. Oči pod maskou měla zamlžené, jako by se na mě dívala z velké dálky. „Co?“</p>
<p>„Víš, co dokáže vílí maso provést s lidma?“</p>
<p>„Vím. Díky němu jsem letos ve všech testech skončila druhá. A i to jen proto, že jsem se krotila.“</p>
<p>„Nezval –“</p>
<p>„Měl slabou vůli.“</p>
<p>„Jako já,“ připomněl jsem.</p>
<p>Dívali jsme se na sebe, dokud gong nezazněl podruhé.</p>
<p>„Půjdeme,“ zašeptala Venturová.</p>
<p>Šel jsem za ní chodbou, před sebou ženu s liškou. I ve studeném podzemním vzduchu jsem se potil, pot mi stékal po čele a štípal pod škraboškou. Zvedl jsem ji, abych si ho otřel, ale Venturová mi ruku srazila. „To nedělej. Nikdy.“</p>
<p>Na prahu bezpečnostních dveří nám dal přednost šedovlasý muž. Skrze dýmku sevřenou v koutku úst zamumlal: „Poprvé?“</p>
<p>Kývl jsem.</p>
<p>„Je to zážitek,“ oznámil mi. „Ačkoliv zpočátku ne úplně příjemný.“</p>
<p>Vešel jsem za Venturovou do místnosti s nízkým stropem. Osvětlená byla tlumeně, přítmí přecházelo v rozích v úplnou tmu, v maskách jako bychom najednou všichni měli místo tváří jenom černé skvrny. Uprostřed stál jednoduše prostřený stůl, u každého místa jedna sklenice na víno, jedna na vodu. Na druhém konci místnosti bylo nízké pódium a na něm masivní dřevěný kříž. I když jsem přišel bez pozvání, míst u stolu bylo dost, některá zatím zůstávala volná. Jako by si všichni uvědomovali jedinečnost té chvíle, hlasy postupně odumíraly, až si se svým společníkem přestala šeptat i žena s liškou a do ticha už se ozývalo jen vrzání židlí.</p>
<p>Posadil jsem se mezi Venturovou a šedovlasého muže; ten dýmku odložil do pouzdra a schoval do kapsy a upravil si manžety. Další dívka v černém mi nalila víno a pak se s plachým úsměvem vytratila. Dva statní muži v maskách zavřeli a pákou zajistili dveře. Chvíli bylo ticho, hluboké, jako bychom uvízli v závalu a nikdy se už neměli dostat na povrch. Prudší nádech, cinknutí sklenice o talíř. Někdo na konci stolu zakašlal a ten zvuk se odrazil od zdí a zachvíval se mezi nimi ještě dlouho potom, spolu se svíravým, bolestivým napětím. Protáhl jsem si ztuhlé prsty a pak jsem z dálky zaslechl křik. Nebyl jsem jediný, chlápek proti mně se nedočkavě předklonil, jeho partnerka mu stiskla ruku a roztáhla rty v širokém úsměvu. Vzrušení kolem stolu bylo skoro hmatatelné.</p>
<p>Jednoduchými pákovými dveřmi za pódiem přitáhli dva muži divoce se vzpírající divoženku.</p>
<p>Poznal jsem ji okamžitě.</p>
<p>Šácholán.</p>
<p>Tělem se mi rozlilo něco mrazivého, jako by pode mnou praskl led. Byl jsem si jistý, že mi to bude stoupat ze žaludku do krku, že to vdechnu, že se tím udusím. Chtěl jsem se napít, ale nedokázal jsem donutit ruku, aby se zvedla a natáhla pro sklenici. Víla sebou trhala, vřískala, pokoušela se vykroutit, u pusy pěnu, oči za rozcuchanými vlasy vyvalené. Střídavě vydávala divoké skřeky, střídavě křičela ve vílím jazyce. Když ji muži dovlekli ke kříži, povedlo se jí uvolnit jednu ruku, ale okamžitě ji popadli znovu a narazili na dřevěnou konstrukci. Snažil jsem se představit si, jakou musí mít sílu, ale představivost mi selhávala a místo divoženky mi před očima poskakovala Tolokněnka, silná horská víla, která skončila rozlámaná na břehu Svratky. Další muž prošel dveřmi, v jedné ruce svíral roubík, z hřbetu druhé ruky si sál krev. Když se povedlo divoženku přivázat, muž jí roubík nasadil a pak ji pěstí praštil do břicha. „Děvko špinavá!“ Rána vyrazila z divoženky sten, ale pouta jí nedovolila zkroutit se. Muži je zkontrolovali, pak z pódia seskočili, uhladili si obleky a nevzrušeně se posadili mezi nás.</p>
<p>Nedokázal jsem si pomoct a rozhlédl se po ostatních. Lidi za maskami vypadali dílem nezúčastněně, jako by se to, co jsem sledoval já, vůbec nedělo, dílem zvědavě. Vousáč proti mně prsty nedočkavě bubnoval do talíře, bruneta vedle něho si nalévala druhou sklenku vína.</p>
<p>„To je –“ začal jsem.</p>
<p>Venturová semkla rty. „Mlč, prosím tě. Mlč.“</p>
<p>Mlčeli všichni. Zoufalý ryk spoutané víly se v tichu odrážel od zdí a každé zachroptění se do mě zažralo hlouběji, než by to dokázaly její zuby. Žena naproti se naklonila ke svému sousedovi a něco mu pošeptala. Podíval jsem se na Venturovou, pomalu, jako ve snu. Nepohnula se, strnule pozorovala zatím prázdný talíř.</p>
<p>Uvědomil jsem si, že jeden z mužů, kteří divoženku přivedli, mluví: „– se toho ujmout i dneska večer?“</p>
<p>Muž s dýmkou vedle mě vstal a s úsměvem se rozhlédl kolem stolu. „Pokud to necháte na mně, rád.“</p>
<p>Bastard starci ze svého místa pokynul. „Prosím.“</p>
<p>Muž pod pódiem podal šedovlasému zástěru. Když z vílina stehna odřezával pruh masa, dělal to lehce, zkušeně a přesně, bez zvrácené radosti, ale taky bez váhání, jako by na tom nebylo nic nenormálního, jako by to bylo jen mrtvé zvířecí maso. Divoženka šílela. Cloumala křížem, chrčela, skrz roubík jí od pusy odletovaly provazce slin. Oči poulila tak, až jsem čekal, že každou chvílí prasknou a roztečou se jí po zkrvavené košili.</p>
<p>Ta košile mi připomněla Léto.</p>
<p>„Nedělej to!“ šeptla Venturová.</p>
<p>Podíval jsem se na ni a uvědomil si, že stojím. Židli jsem odsunul tak prudce, až spadla na zem, ale já to vůbec neslyšel.</p>
<p>Stařec se na mě otočil, aniž by přestal řezat. „Chcete si to vyzkoušet, mladý muži?“</p>
<p>Bastard se ze svého místa vyklonil. „Stalo se něco?“</p>
<p>„Nedělej to,“ zopakovala Venturová slabě.</p>
<p>Muži, kteří divoženku přivedli, se napnuli. Žena s liškou zvedla ubrousek a s povzdechem se začala ovívat. Zdálo se mi, že stojím dlouho, strašně dlouho na to, abych se mohl zase posadit. Ale mohl jsem. Pomalu, strnule jsem se sehnul pro židli. Poprvé mi opěradlo vyklouzlo z ruky a ještě jednou uhodilo o zem, podruhé už jsem židli zvedl. Hlavu jsem nechal skloněnou, ale cítil jsem, jak mě divoženka pozoruje, jako by věřila, že můžu něco udělat a že to pro ni udělám.</p>
<p>Sedl jsem si.</p>
<p>Poznala mě. A pozorovala celou dobu, co ji ten muž mrzačil. Její pohled se mi propaloval hlavou a bolel, šíleně, jako by z kůže stahovali mě a ne ji. Byl jsem u ní, slíbil jí ochranu a neochránil. Nechal jsem ji samotnou, zavedl k ní Venturovou, dovolil, aby mi ji vzali a odvezli. Teď jsem tu seděl a poslouchal, jak ji zaživa porcují, abych ji pak …</p>
<p>Jak? Jak jsem se dostal až sem?</p>
<p>Podíval jsem se na Venturovou, ale ta dál hleděla před sebe a všechno na ní jako by říkalo <emphasis>Varovala jsem tě, že nechápeš, co po mně chceš.</emphasis> Nechápal jsem. Škrabošku měla trochu nakřivo a rtěnku rozmazanou, vypadala, jako by taky krvácela.</p>
<p>Někdo mi na talíř položil plátek masa.</p>
<p>„Dobrou chuť,“ popřála mi s úsměvem žena z protější strany stolu, oči pod maskou vzrušené.</p>
<p>Její soused ji políbil na ucho, ona se tomu zasmála a plácla ho do ramene. Zvedla ze stolu příbor.</p>
<p>Divoženka na pódiu ještě sténala, ale já to skoro nevnímal. V uších mi hučelo, pak jsem si uvědomil, že v místnosti někdo zapnul klimatizaci.</p>
<p><emphasis>Podívej se na ni.</emphasis> Danin hlas<emphasis>. Je tu kvůli tobě, tak se na ni aspoň podívej, než ji sníš.</emphasis></p>
<p>Nedokázal jsem to. Sténání umlklo a já netušil, jestli jen omdlela, vykrvácela, nebo ji zabili. Možná sténala dál a jenom mně se zvuky v místnosti slily do šíleného očekávání těšně předtím, než první z nás bodne do masa. Otočil jsem hlavu na opačnou stranu, k Venturové. Klidným pohybem zapíchla do plátku vidličku, odřízla malý kousek – šlo to ztuha, nikdy jsem si neuvědomil, jak je vílí maso tvrdé a našedlé pod vrstvou krve – a strčila si ho do pusy. Díval jsem se na ni a srdce mi bušilo tak bouřlivě, až jsem čekal, že mi každou chvíli vyskočí z krku, přistane na stole mezi vším tím masem a někdo z nich ho sní taky. Uvědomoval jsem si cinkání a mlaskání kolem sebe i ten smrad navzdory klimatizaci – štiplavý, vlhký, hnilobně nasládlý, pach potu, výkalů a čerstvých ran.</p>
<p>Když se ke mně Venturová naklonila, cítil jsem z jejího dechu smrt. „Už je pozdě. Když to neuděláš, zabijou tě.“</p>
<p>Seděl jsem a díval se na talíř. Z plátku se po jeho obvodu pomalu rozlévala krev. Vydechl jsem, možná i zasténal jako Šácholán, jako by mě neviditelná ruka praštila do žaludku. Tohle jsme přece nedělali. Tohle lidi nedělali.</p>
<p>Tohle…</p>
<p>Venturová mi pod stolem stiskla ruku, prsty měla stejně ledové jako já, a když jsem se na ni podíval, oči za maskou měla obrovské. „Přišel jsi to sem pochopit… nebo umřít?“</p>
<p>Zvedl jsem vidličku.</p>
<p><emphasis>Bože, odpusť mi!</emphasis></p>
<p>A, těsně před tím, než jsem do masa bodl, i <emphasis>Odpusť mi, Léto.</emphasis></p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>24.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Vydržel jsem, dokud se nezvedl první z nich, a pak jsem vyrazil. Venturová šla za mnou, i když lepší slovo by bylo běžela. Strhl jsem si masku, rozrazil plechové dveře. Zahnul jsem za roh, ušel jen pár metrů, než mě zlomila křeč a já si pozvracel boty.</p>
<p>Venturová mi stála za zády, v náručí paleto a kabát, které dostala zpátky kdovíkdy, a mlčela. Zvracel jsem nerozžvýkané kousky masa a necítil se o moc hůř, než když šly dovnitř. V očích mě štípaly slzy, v nose puch rozkladu.</p>
<p>„Poprvé jsem taky –“</p>
<p>„Ticho!“</p>
<p>Venturová si sundala škrabošku a schovala ji do kapsy paleta, potom mi položila ruku na rameno, ale jen na chvíli, než jsem se narovnal a srazil ji stranou. Zády narazila do kmene stromu a zůstala stát. Rozechvěle jsem si otřel pusu. Bublala ve mně šílená, nesnesitelná nenávist, a tu jsem vyblít nemohl, mohl jsem se leda tak vrhnout na Venturovou a tlouct ji, dokud bych z ní nevytloukl všechen ten předstíraný soucit. Jenže, samozřejmě, ona za to nemohla, mohl jsem si za to sám, a navíc, kdybychom se bili, asi by vyhrála. Druhé nejlepší výsledky testů, sakra.</p>
<p>Natáhla ke mně ruku. „Pojď tudy.“</p>
<p>„Nesahej na mě.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Ještě chvíli jsem ji nechal stát, s paletem a kabátem v rukou a ztraceným výrazem, který ji dělal mnohem mladší. Pak jsem se narovnal, vytrhl jí z ruky kabát a vydal se k autu. Beze slova mě následovala. Tma byla hluboká a dusná, jako by přes nás někdo přehodil deku a utahoval a utahoval, cítil jsem, jak mi ohýbá záda a při každém nádechu ucpává krk. Pod nohama se mi drolila sluncem vysušená hlína, praskala a lámala se. Jednou jsem na hrbolaté stezce zakopl a málem spadl, Venturová mi podala ruku, ale nedokázal jsem se jí ani dotknout. V tu chvíli nebyl nikdo, koho bych nesnášel víc.</p>
<p>K autu jsme došli bez jediného slova. Posadil jsem se za volant a Venturová vklouzla na sousední sedadlo. Natáhl jsem se k přihrádce, potom se zarazil a znovu se narovnal. Na okamžik jsem byl rozhodnutý pouzdro s pistolí vytáhnout a vrátit se zpátky, a možná proto jsem ho v přihrádce nechal. Protože kdybych to udělal, skončilo by to špatně, strašně špatně. Nastartoval jsem a pomalu vyjel, světla jsem rozsvítil až na hlavní. Čekal jsem, že Venturová něco řekne, pokusí se mě uklidnit nebo připomene, abych si to nechal pro sebe, protože je to <emphasis>tak hrozně velká čest</emphasis>, ale ona mlčela.</p>
<p>Když nakonec promluvila, to už jsme Slatinu dávno opustili, hlas jí skřípal. „Zvykneš si.“</p>
<p>„To je všechno? Zvyknu si?“</p>
<p>Pokrčila rameny, jako že nemá, co víc by dodala.</p>
<p>O jé, zato já toho měl v zásobě spoustu. „Právě jste někoho zabili a snědli a zjevně ne poprvé. Připadá ti to v pořádku? <emphasis>Připadá ti to, sakra, v pořádku?</emphasis> Skládalas přísahu Pospolitosti, abys pak dělala tohle? K tomu tě vedl tvůj táta? Nebo ten můj?“</p>
<p>Zatvářila se ublíženě. „Mluvíš o tom, jako by šlo o lidi.“</p>
<p>„Ne, nejde o lidi. Mění to něco na tom, co jsem řekl?“</p>
<p>„Překrucuješ –“</p>
<p>„Co překrucuju? Krucinál, Alice, seš praštěná, nebo co? Jak si myslíš, že skončíte, vy všichni? Tohle nemůžete dělat donekonečna! Bude další Nezval, jeden z vás to nezvládne –“</p>
<p>„Nezvládl to proto –“</p>
<p>Ani tentokrát jsem ji nenechal domluvit. „Nebyla to výjimka, do prdele! Může se to stát komukoliv z vás, může se to stát tobě! Stojí ti to za to? Stojí ti výsledky v nějaké zasrané pětiletce za to, že ti Bastard zlomí vaz a nechá tě ležet na staveništi?“</p>
<p>Venturová semkla rty a zadívala se před sebe tak upřeně, jako bychom se mohli převrátit, kdyby na sekundu přestala sledovat silnici. Mluvila trochu opile, ale míň, než bych čekal. „To ty máš slabou vůli, ne já.“</p>
<p>Uvědomil jsem si, že čím víc křičím, tím víc šlapu na plyn. Mrknul jsem do zrcátka. Nikdo za námi nejel. Kdyby Bastard chtěl, mohl si mě najít kdekoliv, sledovat mě nemusel, ale ani tak jsem si nedovolil zpomalit. „Alice…“ Zhluboka jsem se nadechl. Pachuť vílího masa a vlastní žluči jsem cítil mezi každým slovem, pachu krve bylo plné celé auto. <emphasis>Bože</emphasis>, uvědomil jsem si. <emphasis>To smrdíme my.</emphasis> „Kdysi jsem měl problém… Pořád ho mám. Myslel jsem si, že ho zvládám, ale nezvládal jsem, jen jsem to neviděl. A nevidíš to ani ty.“</p>
<p>„Díky za příspěvek, doktore Freude.“</p>
<p>„Je to pravda.“</p>
<p>Venturová se na sedadle otočila. „I kdyby, na rozbory už je pozdě. Teď jsi součástí Klubu. Jediný způsob, jak z něho vystoupit, jsi viděl sám.“</p>
<p>Zastavil jsem u chodníku mezi našimi domy. V obou byla tma. Vystoupili jsme, ale zatímco Venturová zůstala stát, já se vydal k tátově brance. Když jsem na ni pokládal ruku, zaslechl jsem za sebou chvatné kroky.</p>
<p>„Kam jdeš?“ zeptala se Venturová.</p>
<p>Neotočil jsem se. „Za tátou.“</p>
<p>Popadla mě za paži a donutila zastavit. Sílu měla, i když mi určitě neukazovala všechnu. „Chceš mu o tom říct?“</p>
<p>Chvíli jsem ji pozoroval, pak jsem zavrtěl hlavou. „V životě jsem udělal pár věcí, o kterých mu říct nechci. Tahle vede.“</p>
<p>„Mluvím vážně.“</p>
<p>„Já taky, snažím se na to nemyslet, jinak bych se musel poblít znova.“</p>
<p>„Domku –“</p>
<p>„Seděli jsme tam a dívali se, jak nějakej sadistickej zmrd kuchá vílu, aby nám ji mohl naservírovat, myslíš, že to běžím šplíchnout tátovi? Proč vůbec zaživa a přede všema…“</p>
<p>„Pár lidem tam víly někoho zabily, rádi se dívají, jak trpí. Taky mají jistotu, že je maso čerstvé, dlouho mrtvé tak dobře nechutná a upravené ztrácí svoje vlastnosti. Pavel říká… že je potřeba všem ukázat, jak snadné je ve skutečnosti vílu zabít, když člověk nemá strach. Je prostě… spousta důvodů, proč to dělat takhle.“</p>
<p>Ve světle lampy se mi Venturová najednou zdála starší, vrásky kolem očí měla hlubší a něco tvrdého v koutku úst. Nejspíš jsem vypadal stejně. „Strašně jsi mě zklamala, Alice.“</p>
<p>„Já tebe?“ Prudce vydechla. „Co to tu zkoušíš, Dominiku? Myslíš, že už jsem zapomněla, jaký to bylo, než k tobě přidělili Danu? Mlátili jste s Kukolem víly při každým výslechu.“</p>
<p>„Kukol byl fér, mlátil i lidi.“ Zazvonil jsem na zvonek a držel ho dlouho, i když mi bylo jasné, že táta neotevře ani tentokrát.</p>
<p>„Kukol byl psychouš,“ oznámila mi Venturová. „A ty seš sráč.“</p>
<p>„Asi jsem. Omlouvá to tebe?“</p>
<p>„Ale hovno! Já vím, co všechno jsi na oddělení dělal, využil jsi každou příležitost, kterou jsi dostal, a najednou je všechno jinak a tahle je, kurva, problém? Do hajzlu, Dominiku, co to s tebou je?“</p>
<p>Promnul jsem si obličej. „Ježíši, to je slovník.“</p>
<p>„O nic horší než ten tvůj.“ Venturová rozhodila rukama. „Tohle je moje šance, sakra! A já ji nezahodím jen proto, že ses rozhodl hrát si na posledního spravedlivýho. Víš, co se stane, jestli se v tom budeš –“</p>
<p>„Zabijou mě,“ přerušil jsem ji, „pochopil jsem to.“</p>
<p>„Tak to nedělej, Dominiku. Prosím tě… Já tě prosím, nedělej to.“</p>
<p>Tátův dům zůstával tichý a temný. Stáli jsme před ním beze slova, oba tak nějak naštvaní a zoufalí. Vzduch po dešti byl ostrý a čistý, ale já v něm pořád cítil ten smrad. I těžký parfém, který Venturová používala, se mi najednou zdál lepší. Na druhé straně ulice vyšla ze dveří ženská s pudlem. Bez zájmu se na nás podívala, pak se vydala směrem k řece. Otočil jsem se k autu.</p>
<p>„Dominiku!“ zavolala na mě Venturová. „Uvidíme se zítra, jo?“</p>
<p>„Jo,“ zamručel jsem.</p>
<p><emphasis>Pěkně všichni na oslavě</emphasis>, zašeptala Dana. <emphasis>Je přece co slavit.</emphasis></p>
<p>„Ohol se. A použij nějakou silnější vodu po holení,“ doporučila mi Venturová. „Ať…Však víš. Dobrou noc.“</p>
<p>Jel jsem pomalu, jako bych se v podzemí zamotal do divoženčiných střev a ta mě teď stahovala zpátky, a vydechl si teprve, když mi Jeneweinova zmizela z dohledu. Asi bylo lepší, že táta nebyl doma; když jsem se na to podíval s odstupem, nedokázal jsem si představit, jak s ním mluvím o Léto, natož po tom, co se stalo. Najednou mě napadlo, jestli nebyl doma proto, že byl <emphasis>tam</emphasis>, jestli i on nepožíral vílu se svým nejlepším kámošem, zasloužilým ředitelem Centrály.</p>
<p>„Nespal by s vílou, aby je pak žral,“ zamumlal jsem a měl vztek, že mám takový vztek, když si to představím. Praštil jsem do volantu. „Co to meleš, ty idiote, vždyť tys přesně to udělal!“</p>
<p>Snažil jsem se pomalu a dlouze nadechnout, tak jak mě to naučil oranžový doktor z dětství, a vymyslet, co dál. Nemohl jsem k tátovi, nemohl jsem do kanclu a, do prdele, nemohl jsem ani domů, protože co kdyby tam na mě Léto čekala? Když jsem si na ni vzpomněl, k hroznému vzteku, který jsem měl, se přidala i vina. Nemusel jsem se jí z ničeho zpovídat, už jsem s ní neměl nic společného, a přitom… přitom jsem se cítil stejně blbě, když jsem myslel na to, co jsem udělal Daniele, i na to, co jsem udělal Léto.</p>
<p>„Nic jsem jí neudělal,“ zašeptal jsem. „Nic.“</p>
<p>Jedl jsem vílí maso.</p>
<p>S Léto to nesouviselo.</p>
<p>A i kdybych jedl ji, no a?! Měl jsem ji zabít už dávno, ksakru!</p>
<p>Zařadil jsem se do odbočovacího pruhu a na poslední chvíli jsem volant strhl. Fiat za mnou prudce zabrzdil a začal zběsile troubit. Skoro jsem ho nevnímal. <emphasis>Komu to říct? A co vůbec říct?</emphasis> Venturová tvrdila, že v tom kapitán nejede. Ale co když o tom ví? A co když o tom neví, ale neuvěří mi, řekne, že jsem neměl prášky splachovat do hajzlu, ale že jsem si měl nasadit úplně jiné a mnohem víc?</p>
<p>Dojel jsem na nábřeží. Za posledních pár dní jsem tu byl snad víckrát než za poslední rok, Dana to tu neměla ráda, když jsme nemuseli, nechodili jsme sem, a najednou… Bylo pozdě a ulice byla tichá. Byli tu lidi, to ano, ale bylo jich málo a pohybovali se jako stíny, jako by si sem nepřišli užít, jen splnit nepříjemnou povinnost. Neozýval se smích ani šepot z postranních uliček. Chlápek přede mnou se trochu motal. Když otvíral dveře, do tmy zčervenalé světlem lucerny nad vchodem Třinácté komnaty pronikla hudba, ale sotva za sebou zavřel, zase umlkla, jako by nikdy nebyla. Svitavské nábřeží bylo všelijaké, ale ještě nikdy se mi nezdálo tak smutné a staré, jako by přežilo samo sebe. Bez lidí bylo mrtvé.</p>
<p>Když jsem prošel závěsem ze skleněných korálků, přivítalo mě stejné Bylo nebylo jako naposledy – směs voňavek a do zdí zažraného kouře, ze které se mi zvedal žaludek, ostrá vůně alkoholu a ještě něčeho, nečekaně jasného a čistého, jako by sem odněkud pronikl závan čerstvého horského vzduchu. I tady bylo jen pár lidí, ale kupodivu se zdálo, že se dobře baví. Možná v bezpečí podzemí zapomněli na okna, do kterých někdo naházel kameny, i nápisy načmárané na zdech, které lidem, co sem chodí, neslibovaly nic lepšího, než co slibovaly vílám. Mezi stoly procházela moje známá Červená karkulka, zelené vlasy spletené do copu dlouhého až k pasu. Jeden z mužů na ni kývl a ona si na sousední stoličku odložila košík a opřela se o bar, prohnutá v bocích tak, že jí zpod sukně vykoukly červené krajky punčoch. Muž jí něco pošeptal a rusalka se usmála, a když zvedla ukazováček, špatně odbarvená ženská za barem před ni položila láhev.</p>
<p>Co tu děláš, Dominiku? Co tu vlastně děláš?</p>
<p>Lipiec seděla u jednoho ze stolů v rohu, širokou sukni šatů vyhrnutou do poloviny stehen, lodičky, které měly asi představovat Popelčiny skleněné střevíčky, skopnuté na zem. Jednou nohou v bílé punčoše se škrábala na druhé, vlasy měla spletené do nedbalého věnečku, korunku nasazenou nakřivo, líčení už trochu rozmazané. Brunátný padesátník měl jednu ruku pod její sukní, ve druhé žmoulal bankovku. Něco víle šeptal a ona se usmívala nepřítomným úsměvem, oči přimhouřené a v nich všechno, co si o tomhle místě, o tomhle životě i o tom chlapovi, jehož ruka se pod sukní čile pohybovala, myslela doopravdy.</p>
<p>Zastavil jsem u nich.</p>
<p>Chlap si mě nevšímal, Lipiec nezvedla hlavu, jen oči, a úsměv se jí trochu změnil. Bylo v něm něco pohrdavého i úlevného, jako by říkala <emphasis>Tak ses vrátil</emphasis>. A byla ráda. A posmívala se mi za to.</p>
<p>„Ahoj,“ řekl jsem.</p>
<p>Chlap ke mně otočil hlavu. Pohled měl kalný. „Obsazeno.“</p>
<p>Díval jsem se na vílu. Usmála se trochu víc, oči pořád přimhouřené, jako by čekala, co udělám. „Jsem v práci, Dominiku.“</p>
<p>„Já vím. Proto jsem přišel.“</p>
<p>„Najdi si nějakou jinou,“ poradil mi chlap.</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>Lipiec mě chvíli pozorovala, pak se narovnala a shodila ze sebe mužovu ruku. „Nemůžu odejít jen proto, že jsi –“</p>
<p>Nezajímalo mě, proč nemůže. Vzal jsem ji za paži a vytáhl na nohy. Nebránila se.</p>
<p>Chlap se vzmohl jen na „Hej!“, které mě nezastavilo.</p>
<p>„Mám tam boty,“ smála se Lipiec, když jsem ji vedl mezi stoly.</p>
<p>„Na boty kašlu.“</p>
<p>„Já vlastně taky.“</p>
<p>Když jsme procházeli kolem baru, Lipiec se natáhla k polici a vzala láhev šampaňského. Hodně, hodně drahého. I to mi bylo jedno. Cher za barem vypadala spokojeně.</p>
<p>Okno v Popelčině pokoji bylo zavřené, závěs zatažený, přesto to tu bylo cítit podobně jako dole – vzduch tu voněl jasně a svěže jako ráno na úpatí hor. Jiskřil.</p>
<p><emphasis>To ona</emphasis>, uvědomil jsem si a nechápal, že mi to trvalo tak dlouho. <emphasis>Takhle voní ona. A já to poprvé cítím.</emphasis></p>
<p>Bylo strašné, že za něco tak hezkého mohlo vílí maso ve mně.</p>
<p>Lipiec přešla pokoj – nad kobercem s vysokým vlasem jako by se vznášela –, položila láhev na stolek a vzala dvě sklenice. „Tohle tě přijde draho.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny a rozepnul si límeček košile. Zhluboka jsem se nadechl. Věděl jsem, jak draho mě to přijde.</p>
<p>„Napiješ se se mnou?“ zeptala se víla.</p>
<p>„Jo. Ale ne tohohle.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Nalila mi vodku, která na mě byla minule až moc silná, ale která nestačila na to, abych spláchl hořkou pachuť Šácholán<emphasis>.</emphasis> Se sklenkou v ruce jsem si sedl na postel.</p>
<p>Lipiec chvíli stála a pozorovala mě, pak zvedla ruce a začala si rozplétat věneček. Když se kolem ní vlasy rozprostřely jako závoj, zeptala se: „Vypadáš unaveně. Chceš mluvit, nebo jen spát?“</p>
<p>Ocenil jsem, že mi tentokrát nenabízí vykouření. Vypil jsem vodku a podal sklenici víle. Beze slova ji naplnila znovu a sedla si vedle mě.</p>
<p>„Existujou,“ řekl jsem.</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Lidi, co zabíjejí víly. Co jedí vílí maso.“</p>
<p>Chvíli mě pozorovala, pak si jazykem přejela po zubech, jako by si potřebovala připomenout, že většinou je to naopak. „Mám být překvapená? Nejsem.“</p>
<p>„Já vím.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Já…“</p>
<p>„Ty ano.“ Lipiec se usmála. „Věřil jsi v lidi přespříliš.“</p>
<p>I druhou sklenku jsem vypil. Horkost se mi rozlila krkem, ale krev a zvratky jsem v něm cítil pořád. „Nikdy by mě nenapadlo, že je to možné. Že tohle někdo dělá… že to dělají i ti, které znám. Vysoce postavení lidi.“</p>
<p>„Chudáčku…“</p>
<p>Prudce jsem se na ni podíval – usmívala se trochu posměšně a trochu soucitně – a pak mi došlo, že se tu snažím litovat sám sebe a obhajovat lidi a možná čekám, že je bude obhajovat i ona. Chtěl jsem se zvednout a vypadnout. Ale seděl jsem dál.</p>
<p>„Přišel jsi mi to říct?“ zeptala se. „Proč?“</p>
<p>„Protože jsi znala Tolokněnku.“</p>
<p>„Znala. Nic víc.“</p>
<p>„Ale bála ses o ni…“ Lipiec se zatvářila pobaveně a já se zase cítil jako idiot. Ovšemže se o ni nebála. Nezáleželo jí na ní, ne tak, jako by záleželo člověku na člověku. Chvíli jsem mlčel, než jsem dokázal pokračovat: „Možná jsem to ze sebe jen potřeboval dostat. Nemám, komu bych to mohl říct. Komu bych něco takového chtěl říct. A tobě nikdo neuvěří. Nemůžeš svědčit. Sám… vlastně nevím, proč tu jsem.“</p>
<p>Nějakou dobu jsme vedle sebe jen seděli. Cítil jsem, jak na mě začíná působit vodka i únava. Vztek, hnus, pocit, že mi všichni kolem nasrali na hlavu, to všechno sláblo.</p>
<p>„Co budeš dělat?“ zeptala se Lipiec nakonec.</p>
<p>„Co bych měl dělat?“</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>Otočil jsem se k ní. „To mi říkáš <emphasis>ty</emphasis>?“</p>
<p>Lipiec se zasmála. „No ano, právě teď.“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>Víla se přestala smát. „Říkal jsi, že jsou v tom vysoce postavení lidi. Jestli nemůžeš udělat nic pro to, abys je zastavil, nech to být. Každý den umře spousta lidí a spousta víl. Není jedno jak?“</p>
<p>„Myslíš, že je?“</p>
<p>„Jsi buď živý, nebo mrtvý, na ničem jiném nezáleží. Já vím, kdo jsem, Dominiku, víla ve světě lidí. Nečekám od vás nic lepšího, než dostávám.“</p>
<p>„Jsi jiná než ostatní víly.“</p>
<p>„Domestikovaná? Ne. Jen neteskním po něčem, co jsme vlastně nikdy neměly a co už asi nikdy mít nebudeme. Co było, a nie jest, nie pisze się w rejestr, wiesz?“</p>
<p>„Proto se mnou mluvíš?“ zeptal jsem se. „I když jsem vrána?“</p>
<p>Lipiec se znovu usmála, tentokrát jen slabě. „Právě proto, že jsi vrána. Oba máme určitou moc, ty nad vílami, já nad lidmi, a přitom jsme vězni stejného zákona. Pro lidi… jsem špinavá. Ty jen něco, co brání, aby se o mě zašpinili. Věc, nic víc.“</p>
<p>Vzpomněl jsem si na Hermana, kterému někdo propíchal kola, a na všechny lidi, kteří si přede mnou kdy odplivli. Na Daninu mámu, která s ní přestala mluvit po tom, co se Dana rozhodla po právech nastoupit na Centrálu. Lidi se víl báli a námi pohrdali. A kdo ví, co bylo horší.</p>
<p>„Tak co? Mám jim dovolit dělat to dál?“</p>
<p>„Říkala jsem už minule, že děláte i horší věci. A my vás necháváme. A vy nás někdy krmíte a my vás někdy žereme a někdy… žerete vy nás. Možná tak funguje svět. Možná tak fungovat má.“</p>
<p>„To je…“ Odložil jsem sklenku na noční stolek – myslím, že jsem s ní chtěl praštit, ale neměl jsem na to sílu. „To je blbost.“</p>
<p>„Anebo…,“ uznala Lipiec, jako by na tom vlastně nezáleželo.</p>
<p>Padl jsem na postel a promnul si obličej.</p>
<p><emphasis>Blbost.</emphasis></p>
<p>Lipiec se mi opřela o rameno. Otočil jsem se a ona se na mě zblízka dívala, oči velké a temně fialové. „Tohle je ten nejlepší pokoj tady. Nechceš ho aspoň využít?“</p>
<p>„Jestli je tohle ten nejlepší pokoj…,“ začal jsem. A pak jsem zmlkl. Možná tak funguje svět. Možná tak prostě, sakra, fungovat má.</p>
<p>Vklouzl jsem jí rukou do vlasů a zatáhl. Mezi prsty jsem cítil vítr, který v pokoji nebyl. Lipiec zaklonila hlavu a pootevřela rty tak akorát. Zavřel jsem oči. Bál jsem se, že když je nechám otevřené, na poslední chvíli si uvědomím, co to dělám. A já nechtěl přestat. Zezačátku to bylo trochu rozpačité, i tentokrát neznámá ústa, zuby, před kterými jsem ucukl, když jsem o ně zavadil jazykem. Chutnala trochu po šampaňském a trochu po chladných ránech, ve kterých se na okenních sklech sráží vlhkost. Rusalky byly na dotek mokré, žínky suché a drsné jako kůra stromu. Lipiec měla kůži jemnou a studenou.</p>
<p>Vyklouzla z laciných šatů a zůstala přede mnou nahá, jen v bílých punčochách. Bílé měla i všechny chloupky, na paži tetování, které jsem se nesnažil přečíst. Když mi rozepínala košili, už jsem se na ni díval. Držel jsem ji. Byla hebká a úžasně čistá. Zdálo se mi, že je jen moje, než jsem si uvědomil, že proto je asi tak drahá, pro ten pocit, že zrovna tohle je jiné, že je pro mě jiná, i když už to dělala tisíckrát. <emphasis>Jen</emphasis> <emphasis>jednou</emphasis>, slíbil jsem si. <emphasis>Možná</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>jako</emphasis> <emphasis>utkvělá</emphasis> <emphasis>představa,</emphasis> <emphasis>které</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>člověk</emphasis> <emphasis>zbaví</emphasis> <emphasis>jen</emphasis> <emphasis>tak,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>ji</emphasis> <emphasis>splní,</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>pak</emphasis> <emphasis>už</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>ni</emphasis> <emphasis>nikdy</emphasis> <emphasis>nevzpomene.</emphasis> <emphasis>Jen</emphasis> <emphasis>jednou</emphasis> <emphasis>a</emphasis> ať to za to stojí. Prsa měla přesně tak velká, jak jsem si myslel při našem prvním setkání, a když jsem je kousal a sál jí jen trochu narůžovělé bradavky, probírala se mi vlasy a šeptala něco, čemu jsem nerozuměl a ani rozumět nechtěl. Jemně mi zatlačila do ramen, a když jsem si lehl, klekla si mi mezi nohy a já jak blbec řekl, panebože: „Nedělej nic, co nechceš.“ A myslel jsem to vážně, i když to znělo úplně pitomě, protože jsem chtěl mít pocit, že tu jsme oba jen proto, ne kvůli prachům, ne kvůli zapomnění, jen kvůli sobě. Že se můžu na chvíli vykašlat na všechno kolem, na Léto, na tátu i na Bastarda, a prostě se jen nechat udělat. A když se usmála, úplně jinak, než jak se usmívala na tlusťocha dole, ten pocit jsem měl. Vzala mě do pusy, sála a kousala, zpomalovala a vrtěla hlavou, když jsem se snažil přirážet, nedívala se na mě a já se nedíval na ni a něco tak skvělého jsem ještě nezažil. Než jsem se jí mohl udělat do pusy, posadila se na mě, a když jsem do ní vklouzl, na chvíli jsem chápal všechny ty blázny, kteří tráví noci v ní. Začala se pohybovat, nejdřív pomalu, jako by zkoušela, jestli to vůbec půjde, i když to si určitě ověřila víckrát, než bych dokázal spočítat. Byla jiná než jakákoliv žena, šílený pocit, vzrušení skoro nesnesitelné, slast na hranici bolesti, napětí, co dělám, co to, proboha, dělám, a dělám to vůbec, nebo je to jen jeden z těch snů, které skončí praskáním ve zdech a…</p>
<p>Lipiec se ke mně naklonila, dál se pomaloučku pohupovala, dráždila mě, oddalovala nevyhnutelné. „Je něco špatně?“</p>
<p>Jo.</p>
<p>Něco je špatně.</p>
<p>Položil jsem jí ruce na boky a donutil zastavit. „Proměň se pro mě,“ řekl jsem zastřeně, a pak si odkašlal a zopakoval pro případ, že přeslechla: „Proměň se pro mě.“</p>
<p>Nepřeslechla ani napoprvé. Zavrtěla hlavou. „Nemůžu.“</p>
<p>„Myslíš, že tě za to zatknu?“</p>
<p>Doufal jsem, že jí bude ta otázka připadat stejně absurdní jako mně, vzhledem k tomu, že jsem byl pořád v ní a nehodlal na tom nic měnit, ale ona zůstala vážná. Položila se na mě a zadívala se mi do očí. „Zatkneš? Mohl bys mě za to zabít.“</p>
<p>„Neudělám to.“</p>
<p>„Já taky ne.“</p>
<p>Objal jsem ji a překulil jsem ji na záda. Ležela pode mnou drobná a studená na dotek a v očích při tom měla všechno, co se do tak malého těla nemohlo nikdy vejít, vánek i vichřici, ty nejdivočejší bouře, nejkrutější tornáda, jemný horský vítr, vzduch čistý po dešti.</p>
<p>„Proměň se pro mě,“ zašeptal jsem a začal ji líbat.</p>
<p>„Ne,“ zašeptala ona.</p>
<p>Snažil jsem se ovládat, přirážel víc, když mi zatnula prsty do zad, zpomaloval, když mě stiskla stehny, nechal ji šeptat v tom zvláštním hrdelním jazyce a prosil jsem ji znovu a znovu, dokud konečně nezamumlala: „Dobře…“</p>
<p>Odtáhl jsem se a podíval se na ni. Tváře měla zrůžovělé, oči lesklé. Byla krásná způsobem, který jsem se vždycky bál vidět.</p>
<p>„Jak vypadá?“ zeptala se.</p>
<p>Řekl jsem jí to. Řekl jsem jí všechno, co jsem si z <emphasis>ní</emphasis> pamatoval.</p>
<p>Nedala najevo nic, překvapení, pochybnosti, ani opovržení, pokud ho cítila. Jen to udělala. A najednou bylo to celé tak nějak správnější. Najednou už tomu skoro nic nechybělo.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>25.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Otevřel jsem oči a zase je zavřel, když mě oslepilo jasné denní světlo. V očekávání bolesti jsem si promnul spánky a pokusil se sebrat dost na to, abych se na posteli mohl aspoň posadit. Překvapeně jsem si uvědomil, že mi nic není. Cítil jsem se odpočatě a uvolněně, neměl jsem kocovinu, nic mě nebolelo. Nebesa nad mou hlavou mi připomněla vzdušnou vílu, ale když jsem se rozhlédl, nikde jsem ji neviděl. Zatnul jsem prsty do dlaní a zase je protáhl, pak jsem vstal. Hlavu jsem měl čistou a lehkou a bylo mi dobře jako už dlouho ne, i když jsem po včerejšku nic nečekal míň.</p>
<p>Došel jsem do koupelny, bohudíky vybavené s jednoduchým vkusem, který neměl s nejlepším pokojem Bylo nebylo nic společného. Byla prázdná, a tak jsem si dovolil dát sprchu, která mě probrala úplně. Když jsem si pak na posteli zapínal košili, dveře se otevřely a vešla Lipiec s tácem v rukou.</p>
<p>„Dzień dobry,“ usmála se a ramenem za sebou zavřela. Vlasy měla už zase spletené, na sobě jednoduché šaty a rozepnutý svetr z ošklivé šedé vlny.</p>
<p>Ráno bylo všechno jiné než v noci, ale já se před ní za nic nestyděl. Nebyla člověk. Zvláštní. S Léto jsem to měl úplně naopak. „Dobré ráno.“</p>
<p>„To je pro tebe. Pozdní snídaně.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Lipiec položila tác na stolek, posadila se na postel a natáhla nohy. „Na spravení.“</p>
<p>Promnul jsem si bradu. „Je mi… fajn. Ale díky. Za všechno.“</p>
<p>Usmála se tím úsměvem plným ostrých zubů, který měly všechny víly.</p>
<p>„Vlastně…,“ uvědomil jsem si, „bych potřeboval ještě něco. Jestli tu nepřekážím.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou, a tak jsem si od ní půjčil papír a pero a na nočním stolku sepsal všechno podstatné o Klubu – jména všech, které jsem poznal, jména víl, které tam pravděpodobně umřely, pravdu o Nezvalovi a Listopadce. Obálku jsem zalepil a napsal na ni tátovo jméno a adresu. Bastarda muselo napadnout, že pokud se o tom vůbec rozhodnu mluvit, bude to s tátou, jenže v tom to bylo – něco takového jsem neměl komu jinému říct.</p>
<p>Vstal jsem. Lipiec mě celou dobu pozorovala.</p>
<p>„Promiň, že jsem zůstal tak dlouho.“</p>
<p><emphasis>Roztomilé, ale to není to, cos chtěl říct, že ne?</emphasis></p>
<p>„Stejně je zavřeno.“</p>
<p>„Kvůli protestům?“</p>
<p>Pobavil jsem ji. „Ne, kvůli Dnu Pospolitosti.“</p>
<p>„Sakra, máš pravdu.“ Natáhl jsem k ní ruku s obálkou. „Mohla bys poslat tenhle dopis? Ne hned, za pár dní.“</p>
<p>Lipiec si obálku vzala a dívala se, jak otvírám peněženku a pokládám na stolek peníze. Všechny, co jsem u sebe měl, protože… proto.</p>
<p>Ukázal jsem na obálku. „Nezapomeň. Je to pojistka pro případ, že by se mi něco stalo.“</p>
<p>„Kdyby se ti něco stalo,“ zašeptala Lipiec, „chtěla bych si nechat tvoje oči.“</p>
<p>„Zkusím na ně dát pozor.“</p>
<p>Byl jsem jednou nohou ze dveří, když mě zastavila. „Dominiku.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Kdyby tě to ještě někdy napadlo… Už nikdy nechtěj po víle, aby se proměnila v jinou vílu. Máloco nás dokáže urazit víc.“</p>
<p>Řekla to klidně a nenuceně, jako by o nic nešlo, ale stejně jsem uhnul pohledem. „Dobře.“</p>
<p>Bar byl prázdný, židle zvednuté, vchodové dveře zamčené, ale klíč v zámku, takže jsem si odemkl a pustil se ven, do dne, ke kterému se konečně vzepnulo babí léto. Slunce už bylo podzimní, ale vzduch nečekaně teplý a vlahý. Voněl, možná jen proto, že jsem ho poprvé opravdu cítil. Centrum bylo plné lidí, všude vlály pospolitostní vlajky, z pouličního rozhlasu hrála hudba.</p>
<p>Herman bydlel po cestě ke mně, tak jsem se u něj zastavil. Otevřel mi s kravatou v ruce.</p>
<p>„Ahoj,“ pozdravil jsem.</p>
<p>„No… ahoj. Nečekal jsem, že mě přijedeš vyzvednout.“</p>
<p>„Taky jsem nepřijel.“</p>
<p>Herman se na mě divně podíval. „A co… Proč… Promiň, trochu jsi mě zaskočil.“</p>
<p>„Chci tě o něco poprosit,“ vysvětlil jsem.</p>
<p>„Jestli jde o vázaní kravaty, tak… asi ne, seru se s tím už půl hodiny.“ Podíval se do chodby za mnou. „Jsi tu sám?“</p>
<p>„S kým bych tu měl být?“ nepochopil jsem.</p>
<p>Přehodil si kravatu přes rameno a ustoupil do předsíně. Jednu ruku měl ovázanou. „Tak pojď dál. A ani se nezouvej. Ta podlaha si to nezaslouží.“</p>
<p>Čekal, až kolem něho projdu, pak zavřel a následoval mě do pokoje.</p>
<p>„Rád bych kontakt na toho novináře, o kterém jsi mluvil,“ řekl jsem rovnou. „Kušnier? Jestli ho máš.“</p>
<p>Herman sebou trochu trhl, pak se pokusil o úsměv, který mu moc nevyšel. „Chceš mě ho zbavit?“</p>
<p>Neodpověděl jsem. „Dáš mi ho?“</p>
<p>Herman mě chvíli pozoroval, potom přešel k sekretáři a začal se hrabat v papírech. Zatímco hledal, rozhlédl jsem se po pokoji. Na pohovce leželo sako slavnostní uniformy, šňůry se válely na zemi pod ní. Na stole stála sklenka na víno a prázdná láhev, ve vzduchu byl cítit podzim, čerstvě upražená káva a něco horkého a vlhkého, jako pára v koupelně.</p>
<p>„Jestli tu někoho máš, počkám venku.“</p>
<p>Herman se přes rameno ušklíbl. „Kdybych tu někoho měl, myslíš, že bych ti otvíral?“</p>
<p>„Co se ti stalo s rukou?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Blbě jsem otevřel lahev…“ Herman se narovnal. „Promiň, myslel jsem, že tu vizitku mám, ale asi jsem ji nechal na baráku. Měl štěstí, že jsem mu ji nenacpal do prdele, chvíli jsem o tom uvažoval.“</p>
<p>„I tak díky.“</p>
<p>„Není za co. Možná ho potkáš na přehradě, to si nenechá ujít.“</p>
<p>„Možná,“ zopakoval jsem.</p>
<p>Herman se podrbal ve vlasech. A já si najednou uvědomil, že to víme. Já vím, co udělal, a on ví, že jsem to pochopil. Neměl jsem sem chodit, ale i tak jsem šel, asi proto, že jsem si nedokázal představit, jak to mezi námi bude ležet. I když ne dlouho, jestli se Bastard rozhodne…</p>
<p>„Vím, jak to bylo s Nezvalem, Honzo.“</p>
<p>Hermanovi ztuhly rysy. „Co myslíš?“</p>
<p>„Zabili jsme ho my. I tu vílu,“ řekl jsem na rovinu.</p>
<p>Herman se křivě usmál a neřekl nic. Pohled měl vyčkávavý.</p>
<p>„Pak jsme se postarali, aby to vypadalo, že to udělala ona.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Nepoznal jsem, jestli to vážně neví, nebo mě jen zkouší. Ostražitě mě sledoval, i když se natahoval pro krabičku startek. Jednu vyklepl a nezapálenou si ji začal přehazovat z koutku do koutku.</p>
<p>„Aby přestal s tím, co dělal,“ odpověděl jsem.</p>
<p>Herman mě chvíli pozoroval, pak se uchechtl, ale neuvolnil. „Ježíši, Niko… Ani nevíš, jak jsem rád, žes to řekl.“</p>
<p>„Fakt?“</p>
<p>„Jasně… Myslel jsem si, že tě to napadlo. Vzpomněl jsem si, jak ses ptal na Vargu.“</p>
<p>„Něco se mi na tom nezdálo.“</p>
<p>„Nedivím se. Bastard… mě zavolal k mrtvole a… vytáh všechny ty víly, tu z řeky, tu kníničskou, pár těch, se kterýma jsi přišel ty. Chtěl, abych mu pomoh postarat se, že se o nich Pospolitost nedozví. A já to udělal, protože, Niko… Prokristapána, umíš si představit, co by se stalo, kdyby to prasklo?“</p>
<p>„Ani ne.“</p>
<p>„Pořád tomu nevěřím. Když jsem je viděl… Sám víš, jak ta první vypadala. A on ji ještě zkoušel jíst. Chápeš to? Jedl ji.“</p>
<p>Hrůza toho všeho, hrůza o to větší, že se nejednalo jen o Nezvala, i když to Herman nevěděl, na mě na okamžik znovu dopadla plnou vahou. Potřásl jsem hlavou, ale tu váhu jsem cítil dál. „To už je asi jedno. Jen jsem chtěl, abys věděl… že přede mnou nemusíš nic předstírat.“</p>
<p>„Bastard ti to řekl, co?“</p>
<p>Jak by to mohl neříct svému oblíbenci? Vzpomněl jsem si, jak roztrhl návrh na Hermanovo povýšení. O tom Herman asi ještě nevěděl. „Část jsem si domyslel sám.“</p>
<p>„Vím, že jsem to podělal, ale bylo to nahonem a byl jsem dost mimo. I tak jsi jedinej, kdo to pochopil, ne?“</p>
<p>„Doufejme.“</p>
<p>„No a…“ Herman zaváhal. „Co s tím budeš dělat?“</p>
<p>„Měl bych s tím něco dělat?“ zeptal jsem se podobně, jako jsem se ptal jen před pár hodinami vzdušné víly.</p>
<p>Hermanovi cukl koutek. Vytáhl z něho cigaretu a chvíli si s ní hrál. „Zapomenout.“</p>
<p>„Zapomenout,“ zopakoval jsem. „To mi docela jde.“</p>
<p>Herman se pokusil o úsměv, pak si ale nervózně olízl rty. „Proto jsi chtěl ten kontakt na Kušniera?“</p>
<p>„Nedal jsi mi ho, takže je asi všechno v pořádku.“</p>
<p>„Asi. Niko, vážně. Co budeš dělat?“</p>
<p>„Dám si sprchu, obleču si tu blbou uniformu a vyrazím na přehradu. A měl bych jít, jestli to chci stihnout.“</p>
<p>„To bys měl. A… pořád platí, co jsem říkal naposled. Nech to plavat.“</p>
<p>„Dobrá rada,“ vzpomněl jsem si. „Jasně.“</p>
<p>„Dobrá rada,“ zopakoval. „Teď musíme hlavně držet pohromadě. Znáš naše heslo. Není jen o lásce k lidem, ale i o lásce lidí k nám. Potřebujem je. A potřebujem, aby nás potřebovali.“</p>
<p>Překročil jsem Hermanovy pečlivě vyleštěné boty a otevřel si dveře. „Tak za chvíli.“</p>
<p>„Ahoj, kámo.“</p>
<p>Jel jsem domů. Možná jsem se stavil u Hermana i proto, abych to oddálil. Léto tam být nemusela, ale mohla, sakra, mohla a já… Kdybych ji zabil hned, nic z toho, co se teď dělo, se dít nemuselo. Možná už bych nebyl speciál, ale určitě bych na Den Pospolitosti nejel z bordelu po večeru stráveném v klubu lidí žeroucích víly. Nedozvěděl bych se o něm, o tátovi, o Léto, o ničem z toho, po čem všechno dál chutnalo jako zvratky.</p>
<p>S uniformou v podpaží jsem vyšel nahoru. Přede dveřmi jsem přešlapoval tak dlouho, až jsem se začal bát, že si toho všimnou sousedi, a nakonec jsem odemkl. Předsíň byla prázdná. Pokoj taky. Sluchátko leželo na stolku vyvěšené z vidlice, jinak se tu nezměnilo nic. Všechno, co patřilo Daniele, zůstalo, svého tu neměla Léto skoro nic, takže jsem ani nepoznal, jestli si něco odnesla. Krom jednoho – zpod pohovky vyklouzla se žalostným mňoukáním kočka, a když mě poznala, začala vztekle švihat ocasem ze strany na stranu. Léto ji tu nechala a já si nedokázal představit, že se sem pro ni vrátí. Proč, proboha, co čeká, že se stane, jestli se tu ještě objeví?</p>
<p>Prošel jsem pokojem pomalu a potichu, jako by tu byla doma ona a já jen na návštěvě, na kterou mě nikdo nezval. Vzduch tu teple a vlhce voněl a já už věděl, že je to vzpomínka na vílinu přítomnost. Aroma, které jsem dřív nevnímal nebo vnímat nedokázal, nebylo úplně nepříjemné, jen jiné.</p>
<p>Roztrhl jsem fólii a vytáhl uniformu. Tomu, kdo ji po válce navrhoval, se povedlo dosáhnout výjimečně nepohodlného střihu a za posledních čtyřicet let se změnila jen kvalita látky, i když to nebylo znát ani na pohled, ani na dotek. Dal jsem si ještě jednu delší sprchu, oholil jsem se, učesal. Našel jsem krém a líh a pomalu, pečlivě jsem si vyleštil boty, oblékl se a o poznání líp než Herman uvázal kravatu. Chvíli jsem nemohl najít šňůru, pak jsem ji nedokázal pořádně zachytit za knoflík nárameníku. Kočka mě celou dobu pozorovala jediným přimhouřeným okem. Než se mi povedlo šňůru zavěsit, už spala.</p>
<p>I přes zavřená okna podkrovního bytu ke mně pronikal hluk oslav. Jenže na něm bylo něco nepříjemného, jako by uprostřed dokonalé melodie nečekaně zazněl falešný tón. Bylo to až moc velké, až moc vzrušené a pod všemi těmi hlasy a dětským křikem horečnaté očekávání něčeho, co možná nepřijde, ale co možná už přišlo.</p>
<p>Špatná doba na takovou oslavu. <emphasis>Doba, ve které se může stát cokoliv.</emphasis> Pak jsem si uvědomil, že jsem jen nervózní ze všeho, co se mi stalo, a z toho, co se ještě stane, i když to nemá nic společného s dnešním svátkem. Na spoustě míst trhy, které se otevřely před pár dny a které zítra ráno zase zavřou, stánky se rozloží a sbalí a po dnešní slavnosti zůstane jen zválená tráva a odpadky zašlapané do hlíny. Ulice byly plné lidí, někteří mávali pospolitostními vlajkami, spousta lidí si je vylepila do oken, tak jako se je chystala vylepit Dana. Ale v některých oknech byly i jiné nápisy. A na několika místech se místo oslav konaly demonstrace za větší pravomoci pro Centrálu a zpřísnění dohledu nad vílami.</p>
<p>Čím blíž jsem přehradě byl, tím víc houstl provoz a rostl i dav proudící Bystrcí. I když měla mít Centrála dost vyhrazených míst, zastavil jsem nad přehradou a přidal se k proudu lidí. Většina z nich mířila k přístavu, já pokračoval k hotelu. Ambiciózní projekt, začali ho stavět ve třicátém pátém na památku založení Pospolitosti, nazvali ho Palác přátelství a zezačátku – krom války, během které dost zchátral – využívali hlavně k politickým akcím. Na konci padesátých let ho opravili, přejmenovali a začali provozovat jako hotel. Když jsem byl kluk, děda mě sem občas vzal na zmrzlinu. Byla to podivná setkání po mámině smrti, ani jeden z nás toho moc nenamluvil, zmrzlina mi nechutnala, děda nechával pivo teplat. Až dneska mě napadlo, jestli v tom nebylo víc, než dával najevo. Táta byl jeho dílo. Z četnické pátrací stanice ho stáhl pod Centrálu krátce po jejím založení a táta se brzo projevil jako metodický a nesmírně cílevědomý vyšetřovatel. Do Vranovic rodiny ho dostala právě ta cílevědomost. A přitom… Dědeček znal lidi a znal víly, mohl si nevšimnout, co se u nás dělo? A proč vlastně ne? U nás na oddělení si nikdo nevšiml Léto, nevšiml si jí kapitán, a dokonce ani Bastard, který ji pozval do vlastní kanceláře. A to ji musel cítit – jestli cítil to samé, co jsem všude kolem sebe cítil já, musel. Ale lidi byli nevšímaví. A tma pod lampou dokázala občas úplně zaslepit.</p>
<p>Než se dav rozlil po přístavu, zhoustl tak, že kdybych zakopl, na zem bych ani nepropadl. Na obou horních parkovištích stály kolotoče, cesta byla lemovaná stánky, lidi se mezi nimi přelévali jako voda. U housenkové dráhy ozdobené balónky v barvách Pospolitosti zrovna natáčela televize a smích, hudba a vřískání dětí, to všechno bylo hlasitější než kdy dřív.</p>
<p>Vzpomněl jsem si na Lipiec, když mi říkala, že člověk, co jí vílí maso, má o něco lepší smysly i pár nových schopností. Schopností jsem si nevšiml, ale pachy všech těch pečených mas, cukrové vaty, piva, a hlavně potu ve vzduchu tu byly skoro nesnesitelné. Slunko svítilo jako už dlouho ne, a i když se občas zvedl studený vítr, silnou látkou uniformy nepronikl a já cítil, že se začínám potit taky. Kolem sebe jsem si už všiml spousty speciálů a tentokrát žádného nenávistného pokřikování, kde jsou ztracené víly z Debrecínu, naopak. Některým se pozornost lidí moc nelíbila, jiní si zájem užívali a s úsměvem se nechali fotit. Potom se u stánku, kde čepovali pivo a barevnou brču, strhla hádka. Lidi uskakovali, když odtamtud policajti táhli drobnou vodní vílu. Naštěstí se moc nevzpouzela, ale i tak dostala hezkých pár ran obuškem, asi za to, že na jednoho z kluků plivla. Pak jim pomohli okolní speciálové. Víla ochabla a omezila se jen na výkřik <emphasis>zmrdi zasraný, pokrytecký</emphasis>, možná proto, že víly vstup na oslavu zakázaný neměly, ale nikdo je tu vlastně nechtěl a ani nečekal, že by se chtěly zúčastnit. Když se jedna z nich objevila, bylo jen otázkou, co se stane záminkou pro to, aby ji odvedli. Nálada ochladla, ale sotva vílu hodili do auta, ulička za ní se znovu zalila lidmi.</p>
<p>Čím dál jsem byl od přístaviště, tím míň lidí kolem bylo a za hrází jsem se mohl konečně zhluboka nadechnout. Před příjezdovou cestou k hotelu už stála naše auta. Ukázal jsem průkaz, podepsal se a prošel kontrolou. Pódium, na kterém měl mít Bastard zanedlouho proslov, bylo zatím prázdné, židle před ním pečlivě vyrovnané, pospolitostní vlajky povlávaly v mírném větru. Na plátno za pódiem se promítaly fotky významných pospolitostních událostí – na té aktuální si František Vran, ministr vnitra a tvůrce Vranova zákona, podával ruku se svým mladším bratrem Vojtěchem, prvním ředitelem Centrály a mým dědečkem. Od vody k pódiu stoupal chlad, ale odpoledne bylo teplé a vlahé, podzim ve vzduchu jsem cítil možná jen já. Většina speciálů stála před hotelem, shluk temně modrých uniforem, mezi kterými se proplétali číšníci s podnosy. Tátu ani Bastarda jsem neviděl.</p>
<p>Obešel jsem největší hlouček, ze kterého se ozývala slovenština i polština, všechny země Pospolitosti tu měly své zástupce, a zahnul za roh. Šel jsem podél hotelu po cestě sypané pískem až k zadním dveřím určeným k zásobování a krom číšníků a pár lidí, které jsem neznal a se kterými jsme na sebe jen kývli, jsem nepotkal nikoho. Číšníci se na mě dívali trochu nevraživě, jako bych se snažil dostat někam, kde nemám co dělat, neřekli ale nic. Trávník se za hotelem nečekaně svažoval, okrasné jabloně podél cesty byly vysázené tak, aby byl z terasy nade mnou dokonalý výhled na vodní hladinu třpytící se na slunci. Z dlouhého pontonu za pár hodin odpálí ohňostroj, krom něj byla hladina z bezpečnostních důvodů prázdná, lodě kotvily na druhém konci přehrady.</p>
<p>Stál jsem a díval se na vodu. Cítil jsem ji všude kolem sebe tak jako nikdy předtím, ve vzduchu, nasáklou do břehu, zachycenou na listech stromů. Cítil jsem vlastní pot, sliny i krev. Stál jsem a čekal, že za sebou každou chvílí uslyším Bastardovy kroky, a tak trochu, že je neuslyším, jen ucítím, pokud vůbec, jak mi pokládá jednu ruku na temeno a druhou na bradu, aby mi mohl zlomit vaz…</p>
<p>Když jsem z dálky zaslechl hlasy a šoupání židlí, pomalu jsem se vrátil. Blížil se proslov, skoro všechna místa už byla obsazená. Hledal jsem tátu v jedné z prvních řad, ale pokud tam byl, zezadu jsem ho nepoznal. Na pódiu seděli ředitelé všech pospolitostních poboček, hubený Húska, nezdravě žlutou tvář zachmuřenou, krásná Drozda s oslnivým úsměvem a studenýma očima, sakra, o důvod víc, proč jsem měl radši požádat o službu v Polsku, uvolněný Szabo, který se nenuceně bavil s Bastardem. Bastard přikyvoval, i když, zdá se, neposlouchal, pohledem přelétal řadu za řadou i všechny stojící. Možná nehledal mě, nehledal nikoho, ale i tak jsem ustoupil stranou a schoval se za Maďary před sebou.</p>
<p>Zezadu se ke mně naklonil Pokorný. „Nazdar.“</p>
<p>Udělal jsem mu trochu místa.</p>
<p>Slavnostní uniforma se na něm napínala ještě víc než na mně, i když on se zdál se svým zjevem spokojený a cestou sem určitě zapózoval spoustě fotografů. Zálibně se rozhlédl. „Myslím, že jsme odvedli dobrou práci.“</p>
<p>Málem jsem zapomněl na jeho podíl na bezpečnosti. „Čekal jsem, že budu muset projít snímačem.“</p>
<p>„Koukni, kolik nás tu je, to by trvalo roky. Načetli jsme jen personál, lidi od novin, dopravní obsluhu. Už to byla fuška.“</p>
<p>„Máš tu rodinu?“</p>
<p>„Žena vzala děcka na kolotoče. Najdu si je před ohňostrojem.“ Pokorný na mě mrkl. „Co ty?“</p>
<p>„Jako jestli se s váma půjdu dívat?“ nepochopil jsem.</p>
<p>„Jestli seš tu sám. Nebo teda, jenom s Dančou.“</p>
<p>Do prdele, úplně jsem na ni zapomněl. „Tu jsem ještě ani nepotkal.“</p>
<p>„Hm,“ řekl Pokorný a s pohledem upřeným na všechny pospolitostní ředitele se ke mně naklonil. „Slyšel jsem, že Húskova máma byla víla. Asi divoženka.“</p>
<p>„Aspoň by se mohl podívat na věci i z druhé strany.“</p>
<p>„Z jaké druhé strany?“</p>
<p>„Co? Ani… nevím. Promiň.“</p>
<p>Zmínka o Kellerové mě vyhodila z už tak mizerné rovnováhy, ani jsem si neuvědomil, že proslovy začaly. Jako první vystoupila Polka a shrnula historii Vranova zákona, přičemž se neopomněla zmínit o založení Pospolitosti, což byla samozřejmě polská myšlenka. O polských zásluhách se trochu rozpovídala, ale dívalo se na ni dobře, tak to asi nikomu nevadilo. Slovenský pověřenec mluvil krátce a úsporně, podmračeným pohledem přitom přebíhal sem a tam, ten maďarský se omezil na poděkování za skvělou práci. Jako poslední před ministrem vnitra vystoupil Bastard, zmínce o Nezvalovi se vyhnul, ale zopakoval, jak velký význam má Vranův zákon v dnešní složité době, jako by ani nemusel vysvětlovat, co je na ní tak složitého. Nakonec promluvil ministr vnitra a uvolněná nálada se změnila. Pozoruhodně nevýrazný Húska se nervózně tahal za slavnostní šňůru a přestal, teprve když se na něho Bastard podíval a zakroutil hlavou, Drozda nápadně často kontrolovala čas, Szabo se shovívavě usmíval. To, co ministr říkal, se ostatně líbilo asi jen málokomu z nás a on sám si toho musel všimnout taky. Šoupání nohama a pokašlávání zesílilo, když připomínal, že musíme věřit v jednotnou pospolitostní politiku ve vztahu k vílám a přistupovat k druhu, se kterým svou zemi sdílíme, s nutnou rozhodností, ale i respektem. „Nikdy nezapomeňte, že chráníte nejenom lidi, ale i víly. A myslete na to… právě v nelehkých chvílích, jako je tato.“ Jeho poslední slova skoro zanikla v nesouhlasném mumlání z předních řad. Něco podobného mi kdysi řekl Saber, kterého před pár týdny sežrala divoženka. Divil jsem se, že lidi nesouhlasně jenom mumlali. Když se nebe zatáhlo a vzduch nečekaně ochladil, i ministrův projev zněl najednou mnohem pochmurněji, než asi zamýšlel. Z dálky se ozývaly zvuky oslav, ale tady, v tichu rušeném jen třepotáním vlajek, se zdály vzdálenější, než ve skutečnosti byly. Zhluboka jsem se nadechl a ničemu nepomohl. Pot, voda, listí, divoké, zemité vůně všude kolem. Jako bychom byli daleko od skutečného světa, jako by nás lidi vyloučili stejně, jako vyloučili víly.</p>
<p>Podruhé jsem si vzpomněl na vzdušnou vílu s temně fialovýma očima, když říkala, že jsme si podobní víc, než si myslím.</p>
<p>Projevy skončily a po minutě ticha za speciály, kteří zemřeli ve službě, jsme se začali zvedat a rozcházet. Hluk odsouvaných židlí prolomil tísnivé ticho a oslavy konečně vypukly i pro nás.</p>
<p>Pokorný mi položil ruku na rameno. „Nedokážu hodinu poslouchat šajby a ani to nezapít. Natož po tom, co ze sebe vyblil ten blbec. Dáš si něco se mnou?“</p>
<p>I když se ještě nesetmělo, hotel byl slavnostně osvětlený. Mohutné sloupy průčelí byly ovinuté girlandami v barvách Pospolitosti, mezi nimi bylo vyvěšené naše heslo. <emphasis>Amor hominum nostra lex</emphasis>. Přízemí hotelu bylo za vstupní halou tvořené čtyřmi sály. Většina z nás se zdržovala ve dvou z nich, jako by byla tak nějak nesvá z toho, že druhé dva obsadili převážně vyšší hodnosti, politici a lidi od novin. Narazil jsem na Kubešu, který se mě pokusil odvést k rautu, protože lepší pečené kotletky v barevném pepři nikdy nejedl. S díky jsem odmítl a pokračoval do středu sálu, ale po pár krocích jsem se zarazil a vmísil do hloučku hlučných Slováků, protože u nedalekého francouzského okna stála Venturová. Osamělá, okusovala si palec stejně jako v noci. Byla zbytečně moc nalíčená, možná aby zakryla, jak je bílá, ale co se mě týkalo, akorát k tomu přitahovala pozornost. Vypadala nervózně a unaveně a jako by někoho hledala – a asi už to byla paranoia, ale bál jsem se, že hledá mě, a poslední, co jsem chtěl, bylo, aby mě našla.</p>
<p>Nebyla jediná.</p>
<p>„Tak jsi to stihl,“ zaslechl jsem za sebou Hermana a modlil se, aby ho přes všechny ty Slováky kolem nezaslechla i Venturová.</p>
<p>Otočil jsem se a pohledem přeběhl lidi za jeho zády.</p>
<p>„Hledáš někoho?“ zeptal se Herman. „Kušniera?“</p>
<p>Podíval jsem se na něho asi trochu nechápavě. „Koho? … Aha, toho. Ne, proč?“</p>
<p>„Abys mu řekl o Nezvalovi.“</p>
<p>„Hledám tátu.“</p>
<p>Herman se pokusil o úsměv, ale koutek mu zacukal. „Chceš o tom říct jemu?“</p>
<p>„Ne, nechci.“ Přestal jsem prohledávat okolí a zadíval se na Hermana. „O co ti jde?“</p>
<p>„O Centrálu. A myslel jsem, že o ni jde i tobě. Než jsem…“ Herman se přestal usmívat, „… než ses rozhodl, co budeš dělat.“</p>
<p>„Co to tu žvaníš? Seš jak najatej.“</p>
<p>„Protože mi jde o hodně. Nám všem o to jde.“</p>
<p>Popošel jsem k Hermanovi o dva kroky a ucítil pronikavý pach potu, cigaret, vína a vody. „Chceš vědět, co budu dělat? Co budu chtít.“</p>
<p>„To není odpověď…“</p>
<p>„Možná pro tebe. Já zjistil, že jsme všichni jenom lidi. Takže jsem se přestal hnát za něčím, co nikdy vlastně nebylo… a nemáš tušení, jak se mi ulevilo.“</p>
<p>„To je moc hezký, ať to znamená cokoliv, ale –“</p>
<p>„Dobré odpoledne, pánové,“ vpadl nám do řeči kapitán.</p>
<p>Oba jsme pozdravili dost vlažně.</p>
<p>Kapitán se podíval na mě. „Vypadáš dobře, Dominiku.“</p>
<p>Nedokázal jsem si představit, jak by někdo z nás mohl v tom špatně padnoucím stejnokroji vypadat dobře, ale možná mě jen srovnával se sebou – v umělém osvětlení byl podivně šedý. V ruce držel talířek s lososovými závitky.</p>
<p>„Mohl bych s tebou na moment mluvit?“</p>
<p>„Ještě jsme neskončili,“ řekl Herman tiše.</p>
<p>Kapitán se na něho otočil. „Bude to jen chvíle… pokud nás omluvíš.“</p>
<p>Herman omluvil, i když se po mně dvakrát otočil.</p>
<p>„To volno se hodilo,“ pokračoval kapitán ke mně.</p>
<p>„Neuškodilo.“</p>
<p>„Ale jestli sis už odpočal, mohl by ses vrátit.“</p>
<p>Dívali jsme se na sebe a já čekal, kdy zmíní to, co se stalo včera – kdy jsem za ním přišel s obviněním a on poslal Bastarda, aby mi řekl o Nezvalovi. Nezmínil. Považoval to asi za uzavřené tak, jako to za uzavřené považoval Bastard, dokud mi Venturová neprozradila pravdu. Byl jsem si skoro jistý, že jemu ji neprozradil nikdo. Věřil v Nezvalovu vinu tak, jako jsem v ní věřil já, než jsem poznal Klub.</p>
<p>„Myslel jsem, že to nezáleží na mně.“</p>
<p>„Ne, naopak. Záleží to jenom na tobě.“</p>
<p>„Vrátil bych se rád,“ řekl jsem a věděl, že to kapitán nechápe tak, jak to myslím.</p>
<p>Unaveně se usmál. „Ráno tě budu čekat na poradě.“</p>
<p>Na rozloučenou mě poplácal po rameni. Ten určitě nepochyboval, že si Nezvalovu smrt nechám pro sebe. Rozhlédl jsem se. Herman někam zmizel a ani Venturová už u francouzského okna nestála, ale vedle smyčcového kvarteta jsem konečně zahlédl tátu. Mluvil se starším mužem v uniformě s polským proužkem na rukávu, když si mě všiml. Došel jsem k němu ve chvíli, kdy si podávali ruce. Když Polák odešel, osaměli jsme, jak jen to bylo v sále plném lidí možné.</p>
<p>„Ahoj,“ pozdravil táta. „To byl poradce –“</p>
<p>„Znal jsi Léto?“ přerušil jsem ho.</p>
<p>„Promiň… asi nechápu, o čem mluvíš.“</p>
<p>„Ale chápeš a tohle ztrapňuje nás oba. Znal jsi ji?“</p>
<p>Táta se zadíval do sálu a po chvíli ticha rušeného jen smyčci se zeptal: „Kdo… Kdo ti o ní řekl?“</p>
<p>„To se zasměješ.“ Nesmál jsem ale ani já, ani on. „Ona sama.“</p>
<p>Táta se zarazil, pak zvedl ruku. „Nech mě to vysvětlit.“</p>
<p>„Nechám, ovšemže nechám. Jsem na to vysvětlení <emphasis>hodně</emphasis> zvědavý.“</p>
<p>„Ale tady ne. Pojď, projdeme se.“</p>
<p>Šel jsem za ním francouzským oknem na zahradu. I tady postávaly hloučky lidí, ale pokračovali jsme po cestě tak dlouho, dokud jsme se nedostali z dohledu všech. Nebe bylo potemnělé, vzduch současně studený i dusný jako před bouřkou. Zvedl se vítr, stromy šuměly. Zastavili jsme až u vyhlídky na přehradu, bílého altánu s lavičkou. Táta na ni ukázal, ale ani jeden z nás se neposadil, a tak chvíli čekal, než ruku zase spustil.</p>
<p>„Asi jsem ti to měl říct… už dávno,“ začal potichu, oči upřené na vodní hladinu. Z dálky se ozvalo něčí zavýsknutí. „Ale nevěděl jsem jak. Jak se něco takového říká vlastnímu dítěti.“</p>
<p>„Netuším a doufám, že to nikdy nezjistím.“</p>
<p>„Dominiku… Já měl Marii rád, opravdu rád. Ze začátku určitě.“</p>
<p>Zabublal ve mně vztek. „Posloucháš se?!“</p>
<p>„Tys svou matku vlastně neznal. Jen šest let a ani během těch jsi s ní nestrávil moc času.“</p>
<p>„Rozhodně víc než s tebou.“ Táta si povzdechl a to mě vytočilo ještě víc. „Máma si se mnou hrála, povídala, četla mi…“</p>
<p>„To se nikdy nestalo.“</p>
<p>„Chceš… Ale… I kdyby, nejde o mámu –“</p>
<p>„Samozřejmě že jde o mámu. Tou to začalo. Dominiku, Marie byla… nemocná, aspoň to jsem ti říct měl, protože… Deprese. Měla dobré dny. I špatné. Ale čím starší byla, tím víc bylo těch špatných. Po tom, co ses narodil… občas nedokázala ani vstát z postele. Trpěla bludy, tvrdila, že ji chce někdo zabít. Počkej, nech mě mluvit… Na začátku to nebylo tak hrozné. Vranovi to věděli, ale věřili, že to zvládne… že bude stačit, když na ni budeme hodní. Víš, já myslím, že nechtěli, aby se léčila, pokud to vůbec šlo, protože se báli, že to poškodí rodinu. Když jsem ji poznal, líbila se mi a… Podpora se mi hodila a jim se hodil někdo, kdo by se o Marii postaral. Tvůj dědeček mi zajistil postup a brzo i místo ředitele, nebudu tvrdit, že jsem si ho nezasloužil, ale nevím, jestli bych ho dostal bez něj.“</p>
<p>„Bože…“</p>
<p>„Snažil jsem se, aby byla Marie spokojená, tak moc jsem se snažil, to mi musíš věřit.“</p>
<p>„Nemusím.“</p>
<p>Táta stiskl rty tak silně, až mu skoro zmizely, potom kývl. „Máš pravdu. Možná by byl někdo jiný na mém místě laskavější… dokázal by jí pomoct a měl ji rád takovou, jaká byla. Já… se chtěl soustředit na práci, věnovat se Centrále a něco dokázat, nechtěl jsem se starat o nemocnou ženu. Kdykoliv jsem přišel domů, už na mě čekala… vyčítala, stěžovala si, vymýšlela si nesmysly, jen abych zůstával s ní… Nakonec jsem byl rád, když celé dny proležela. Někdy jsem je trávil v přízemí a ona na mě shora křičela… A pak… myslel jsem, že by to dítě mohlo spravit. Byla to hloupost, ale asi jsem tehdy nechápal, jak na tom je, říkal jsem si, že má jen moc volného času, že potřebuje něco, co by ho vyplnilo…“</p>
<p>„Mohls pořídit psa.“</p>
<p>„Když ses narodil, všechno se ještě zhoršilo. Dál nezvládala sebe a přibyla starost o tebe. Napadlo mě –“</p>
<p>„Že by milenka mohla všechno spravit? Protože jestli se tu pokoušíš obhájit, že jsi ji začal podvádět, nech toho. Hned.“</p>
<p>„Nepokouším. Jen nechci, abys mě odsoudil, než se dozvíš všechno. Já jsem… při práci na jednom případu potkal <emphasis>ji</emphasis>. Byla jiná, než jak si představujeme víly, jiná než většina víl, které jsem kdy poznal.“</p>
<p>„To je přece píčovina!“ vyplivl jsem a okamžitě si vzpomněl, jak jsem něco podobného říkal v noci meluzíně – že je jiná než ostatní.</p>
<p>Táta se hořce pousmál. „Umím si představit, co si o mně myslíš. A je to hrozné, já vím… Ale měl jsem ji rád. A svým způsobem měla i ona ráda mě. A měla ráda i tebe.“</p>
<p>„Ježíši, táto, posloucháš se vůbec?“</p>
<p>„Dominiku, ony se od nás zase tak neliší, v tom dobrém ani v tom špatném. Nevěřím, že jsi u Cespy už deset let a ještě sis to neuvědomil.“</p>
<p>Nechtěl jsem poslouchat a určitě jsem nechtěl souhlasit, ale…</p>
<p>Neřekl jsem nic.</p>
<p>„Když se narodilo to děvče,“ pokračoval táta skoro šeptem, „starala se o něj. A starala se i o tebe. Marie skoro nevycházela z pokoje, o nic se nezajímala, ani o vlastní dítě –“</p>
<p>Prudce jsem zvedl ruku. „To stačí. Zasloužil bys rozbít hubu už jen za to, jak o mámě mluvíš.“</p>
<p>„Měl bys na to právo.“</p>
<p>„A měl bych to udělat. Ta víla ti zabila ženu. Chápeš to vůbec? Snažíš se mě tu přesvědčit, jak dobrá byla, a přitom… ti zabila ženu.“</p>
<p>„Ona ji nezabila,“ řekl táta.</p>
<p>„Nelži. Viděl jsem ji mrtvou… a poznal jsem ji. Byla to ona, rusalka z mojí vzpomínky, měl jsem si všimnout hned, jak podobná je Léto… Vím, že…“ Nával paniky, pocit, že se nedokážu nadechnout. Zalapání po vzduchu, jen aby si toho nevšiml táta, jen aby si nevšiml, no tak. Odtáhl jsem si límec od krku, nadechl se trochu přerývaně. „Zabila ji a snědla… přímo přede mnou… a v klidu žila dalších pětadvacet let, protože věděla, že se jí nic nestane, že ji ani nebudeš hledat. A víš co? Jak tě tak poslouchám, mám pocit… že jsi byl rád, že se to stalo. Zbavila tě manželky, kterou jsi nechtěl, kterou ti Vranovi vnutili k frčkám. To, že tím zničila život mně, jsi překous, hlavně že byla máma mrtvá a nemohla ti nic vyčítat, viď?“</p>
<p>„Byla to nehoda, Dominiku,“ zašeptal táta.</p>
<p>Z dálky k nám doléhaly zvuky oslav a stačilo málo, abych ho přeslechl. Možná by to bylo lepší. Neměl jsem ponětí, jestli věří tomu, co říká. Že si jeho milenka v opuštěném skladu počkala na jeho ženu a snědla ji… náhodou.</p>
<p>„Nehoda?“ Stěží jsem rozuměl sám sobě „Ona ji zabila!“</p>
<p>Táta zavrtěl hlavou, pak zaváhal. Teď už to nebyl ani šepot, spíš jen pohyb rtů. „Ne, to já. Já to udělal.“</p>
<p>V první chvíli jsem nechápal, ani co říká, natož co to znamená. Druhou chvíli, abych se to pochopit pokusil, už jsem nedostal.</p>
<p>Někdo za mnou vykřikl: „Dominiku!“</p>
<p>Strnule, jako špatně seřízený stroj, jsem se otočil.</p>
<p><emphasis>On to udělal.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co udělal?</emphasis></p>
<p>Po cestě od oslnivě osvětleného hotelu se k nám blížila Venturová, v tmavě modrém stejnokroji bílá skoro jako táta. Když došla až k altánu, všiml jsem si, že se jí na silně nalíčeném horním rtu perlí kapky potu. Její parfém se zdál v studeném vzduchu plném vodní tříště ještě těžší.</p>
<p>S námahou jsem polkl. „Běž pryč.“</p>
<p>Podívala se na tátu. „Dobrý večer.“</p>
<p>„Ahoj, Aličko,“ pozdravil ji táta zastřeně.</p>
<p>Musel na nás být hezký pohled.</p>
<p>A Venturová tomu moc nepomohla. Zvedla ke mně oči. „Musíš jít se mnou.“</p>
<p>„Řekl jsem, abys šla pryč.“</p>
<p>„Musíš jít se mnou, Dominiku, prosím tě. Je to důležité.“</p>
<p>Trhl jsem hlavou. „Ne tak jako tohle.“</p>
<p>„Když nepůjdeš, něco se stane –“</p>
<p>„Už se toho stala spousta.“</p>
<p>„– Daně,“ dokončila.</p>
<p>„Co? Jak… Daně?“</p>
<p>Venturová se podívala na tátu, potom na mě. „Je tu. A vypadá špatně. Myslím, že potřebuje pomoc.“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>26.</strong></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Nepochopil jsem to hned.</p>
<p><emphasis>Dana. Pomoc.</emphasis></p>
<p>Opakoval jsem si ta slova v duchu, ale dál nedávala smysl. Nadechl jsem se, abych jako osel namítl, že je Dana mrtvá, až mi došlo, koho myslí ve skutečnosti. „Kde je?“</p>
<p>„Potkala jsem ji venku. Bylo jí blbě, tak jsem ji vzala nahoru. Asi se –“</p>
<p>Vztek na tátu se spojil se vztekem na Venturovou, která se nechala zatáhnout do něčeho hnusného, která do toho zatáhla i mě a spolu jsme do toho zatáhli Léto. Měl jsem co dělat, abych se ovládl a nedal jí pár facek.</p>
<p>„Vrátím se,“ štěkl jsem přes rameno.</p>
<p>Táta se mě nesnažil zastavit. Možná byl rád, že jsme rozhovor ukončili takhle, i když by byl určitě radši, kdyby nás Venturová přerušila o pár slov dřív.</p>
<p>Snažila se se mnou udržet krok. „Nevím, komu jinému jsem měla říct. Jste –“</p>
<p>„Udělalas dobře.“</p>
<p>„Připadala mi opilá.“</p>
<p>Léto nepila. Něco se jí muselo stát. „Kde přesně je?“</p>
<p>„Pavel má nahoře vyhrazený salónek. Teď je dole s ostatníma, tak jsem ji odvedla tam.“</p>
<p><emphasis>Sakra. Sakra, to ne.</emphasis></p>
<p>Prošli jsme halou. Díval jsem se na lidi kolem a najednou se mi zdálo, že jsem v dalším ze svých snů, který začal skoro normálně jen proto, aby skončil něčím o to horším. Čekal jsem, že se na nás každou chvílí někdo otočí a ukáže prstem, <emphasis>to jsou oni, jedli vílí maso</emphasis>, ale nikdo nám nevěnoval ani pohled. Sledoval jsem Venturovou po schodech do patra. I tady bylo pár lidí. Usmáli se a kývli na pozdrav, víc si nás ale nevšímali. Venturová prošla celou chodbou až ke skleněným dveřím na konci. Za nimi už byla chodba osvětlená jen tlumeně a ticho bylo skoro úplné. Dva muži v oblecích stáli u podstavce se snímačem o něco menším, než kterým jsme procházeli na ředitelství. Venturová se na muže usmála, ale nezastavila. <emphasis>Léto</emphasis>… došlo mi. <emphasis>Jak se dostala skrz Léto?</emphasis></p>
<p>I když nemohla tušit, na co myslím, Venturová vysvětlila: „Kontrolujou jenom obsluhu.“</p>
<p>Ohlédl jsem se. „Kdo to je?“</p>
<p>„Ochranka.“</p>
<p>„Bastard tu má vlastní ochranku?“</p>
<p>„Hm…“ Zastavila přede dveřmi s ozdobným štítkem <emphasis>Salónek Františka Udržala</emphasis>. „Celou noc jsem myslela na to, cos říkal o přísaze Pospolitosti a jak ses ptal, jestli mě tvůj táta vedl k tomuhle…“</p>
<p>„Alice.“ Chvíli jsem se na ni díval, pak jsem zavrtěl hlavou. „Zapomeň na tátu. Ten není arbitr morálky.“</p>
<p>„Ale je můj vzor,“ namítla Venturová. „Víš, že jsem k Cespě nastoupila kvůli němu –“</p>
<p>„Já vlastně taky a horší důvod jsem asi mít nemohl.“</p>
<p>„V noci jsi –“</p>
<p>I tentokrát jsem ji přerušil: „Vykašli se na to, co jsem říkal, a začni se rozhodovat sama za sebe. Chceš zabíjet víly? Dělej to, jestli to považuješ za správné. Ale ty, ne Bastard.“</p>
<p>„To se ti snadno řekne.“</p>
<p>„Protože to snadné je. Zaplatíš za povýšení tuhle cenu? Fajn. Jestli se pak sama sobě dokážeš podívat do očí…“</p>
<p>Venturová se zatvářila nešťastně. „Domku –“</p>
<p>Jenže já měl dost vlastních pochybností a Léto docházel čas. Nečekal jsem, co Venturová řekne, a otevřel jsem dveře.</p>
<p>Možná jsem ji měl nechat mluvit.</p>
<p>Bastard se jednou rukou opíral o stůl, v druhé držel sklenku bílého. Bavil se s šedovlasým mužem, kterého jsem poznal, i když na sobě neměl škrabošku. Oba se ke mně otočili, staroch s obočím zvednutým tak vysoko, až mu skoro zmizelo ve vlasech, Bastard s neveselým úsměvem. Venturová za mnou potichu zavřela. Salónek byl menší, jen s barem, dvěma kulatými stolky a jedním dlouhým stolem u zdi. Na terasu, kterou jsem viděl, když jsem se procházel kolem hotelu, vedly otevřené dveře, další dveře byly vedle nich. Krom nás čtyř byl salónek prázdný.</p>
<p>„Jsem rád, že jsi tady,“ řekl Bastard.</p>
<p>Otočil jsem se.</p>
<p>Venturová pohnula rameny, jako by je potřebovala uvolnit. „Promiň. Myslela jsem… že to takhle bude lepší.“</p>
<p>„Pro koho?“</p>
<p>„Doufám, že pro všechny.“ Bastard odložil sklenku a ukázal na muže vedle sebe. „S dnešním čestným hostem, doktorem Stromským, už se znáte. Vede Ústav patologie na Karlově –“</p>
<p>„Proč jsem tady?“</p>
<p>„Rovnou k věci, souhlasím,“ kývl doktor. „Ať se můžeme co nejdřív vrátit dolů.“</p>
<p>„Proč to protahovat,“ souhlasil Bastard, „měli jsme dohodu, Dominiku.“</p>
<p>„O tom nic nevím.“</p>
<p>„Vstupem do Klubu ses zavázal dodržovat určitá… pravidla.“</p>
<p>„Žádná jste mi neřekli.“</p>
<p>„Ale no tak, mladý muži,“ napomenul mě doktor. „Myslím, že jsou zřejmá.“</p>
<p>Mlčel jsem. A přitom horečnatě uvažoval. Venturová za zády. Bastard přede mnou. Doktora jsem nechtěl brát v úvahu, pak jsem si ale vzpomněl, že musím – i on jí vílí maso.</p>
<p>„Dostáváš nás do potenciálně nebezpečné situace, Dominiku,“ pokračoval Bastard a popošel ke mně blíž. Ale ne moc blízko. I tak mě zasáhla směs těžko popsatelných pachů, kterým dominoval doutníkový kouř. Čich se mi nezlepšil, jen změnil a chybělo mi pochopení pro to, co vlastně cítím. „Poutáš pozornost a obávám se, že úmyslně. Za jiných okolností bychom to řešili okamžitě, ale… U tebe to dost dobře nejde.“</p>
<p>„Proč ne?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Viktor je přítel, tebe znám celý tvůj život. Určitě chápeš, že se mi příčí způsobit vám bolest.“ Bastard zavrtěl hlavou. „Měl jsem s tebou velké plány. Myslel jsem, že i ty je máš.“</p>
<p>Mlčel jsem dál. Tak nějak mi to připadalo nejlepší.</p>
<p>Bastard chvíli čekal, a když pochopil, že se ničeho nedočká, povzdechl si. „Mohl jsi vést oddělení, už za rok, za dva. Po mně i celou Centrálu.“</p>
<p>„Na to asi nejsem dost <emphasis>stabilní</emphasis>,“ neudržel jsem se.</p>
<p>V salónku se rozhostilo nepříjemné ticho. Pak Bastard řekl: „Překvapuje mě, že zrovna ty… Po tom, co tě potkalo, jsem nečekal takové pochopení pro víly.“</p>
<p>„Tady nejde o víly.“</p>
<p>„Taky jsem myslel, že ti o ně nejde. Že jde o princip nebo že tě Klub šokoval a bude chtít trochu času, než… Ale tak to není, že ne?“</p>
<p>Pomalu došel na druhou stranu místnosti, k otevřené terase. Založil si ruce na zádech, zhoupl se na patách a dlouze se nadechl. Bylo skoro sedm, rychle se stmívalo, vzduch se ještě ochladil. Zvuky oslav k nám přes terasu doléhaly víc, veselé hlasy, cinkání sklenic, pronikavé vůně. Doktor se zatím posadil do křesla vedle stolu, vytáhl dýmku a pozoroval mě s laskavým úsměvem, jako bychom jen tak tlachali, než se zase vrátíme k těm skvělým pečeným kotletkám v pepřové omáčce. Venturová stála vedle mě, ale ani jednou se na mě nepodívala. Zvedla palec k puse, pak zaváhala a schovala prsty do dlaní. Svým způsobem jsem ji chápal. Bastard měl pravdu, ohrožoval jsem je všechny.</p>
<p>Když se ke mně znovu otočil, po úsměvu nebyla v jeho masité tváři ani stopa. „Ptal ses mě, co se stalo Stránské. Neodpověděl jsem ti. A teď si říkám, jestli mi odpovíš, když se zeptám, co se stalo Kellerové.“</p>
<p>Něco ledového mi sevřelo krk. I kdybych chtěl, odpovědět bych nedokázal.</p>
<p>„Ne? Tak počkej,“ řekl Bastard, přešel ke dveřím vedle terasy, pootevřel je a zavolal na někoho, koho jsem neviděl: „Prosím.“</p>
<p>Pak dveře otevřel dokořán, do salónku vešli dva muži a mezi sebou vedli nebo spíš vlekli ženu. Drželi ji v podpaží, ruce měla spoutané za zády, halenku roztrženou a postříkanou kapkami krve, byla bosá.</p>
<p>Stál jsem a nehýbal se. Vlastně jsem měl pocit, že i kdybych se pohnout zkusil, nepovedlo by se mi to. Měl jsem to čekat, už když o ní mluvila Venturová, ale ani tak jsem to nečekal. Když muži zastavili, Léto zvedla hlavu. Byla bílá, ne bledá jako Venturová, když ke mně venku přišla, ale bílá jako sníh, s očima zapadlýma tak hluboko a obkrouženýma tak černými stíny, že se mi zdálo, jako by ani žádné oči neměla. Vlasy měla suché, rty rozpraskané, žíly na krku šíleně naběhlé. Ale pořád… pořád vypadala jako Dana.</p>
<p>Bastard k ní přistoupil. „Pusťte ji.“</p>
<p>Muži poslechli a ona dopadla na kolena. Zůstala na zemi s hlavou sklopenou, trochu se třásla, strachem, vztekem, vyčerpáním, nebo vším dohromady. Oba muži se beze slova obrátili a odešli.</p>
<p>Bastard ženu na zemi chvíli pozoroval, pak se otočil ke mně. „Kdo je to?“</p>
<p>„Daniela,“ odpověděl jsem.</p>
<p>Bastard zkroutil rty. „<emphasis>Vážně?</emphasis>“</p>
<p>Díval jsem se na ženu na zemi a nepohnul se. I když jsem chtěl. Hodně jsem chtěl něco udělat.</p>
<p>Venturová za mnou, silná. Bastard vedle Léto, nebezpečný. Doktor zatím v křesle.</p>
<p>„To je zvláštní,“ pokračoval Bastard. „Protože když jsme ji našli sedět před tvým bytem, myslel jsem si to taky. Jenže pak jsem si všiml těch prstů. A to byl zázrak, Dominiku, skutečný zázrak!“ Podíval se na mě s úšklebkem. „Měla deset prstů, moc krásných. Ale pokud si dobře vzpomínám, ještě před týdnem jich pár chybělo. No, už jsme to vyřešili.“</p>
<p>Bez varování popadl Léto za krk a škubl s ní tak, až spadla na zem. Na pravé ruce jí chyběly dva prsty, jejich pahýly krvácely. Žaludek se mi zvedl. A strašný, strašný vztek se ve mně vzedmul jako vlna. Ale nepohnul jsem se.</p>
<p>„Na konci padesátých let provedli Rusové zajímavý výzkum,“ ozval se doktor, škrtl sirkou a zapálil si dýmku. „Na vílách různých ras testovali, jaké množství tělesných částí je potřeba odstranit, aby ztratily schopnost měnit se. Výsledky by vás překvapily, i když obecně nejvíc vydržely divoženky, nejméně vzdušné víly. Zatím jsem jí vzal jen dva prsty, ale i tak je obdivuhodné, že si lidskou podobu dokázala udržet. Tleskám vám, má milá.“</p>
<p>Rychleji, než jsem čekal, vymrštila hlavu a pokusila se Bastarda kousnout. Snadno uhnul a lehce ji pleskl po tváři. „Ale no tak!“ Pak se znovu otočil ke mně. „Podle toho, jak se jí lámou vlasy a praská kůže, je jasné, že je to rusalka. Viktor pro ně měl taky slabost.“</p>
<p>Kousl jsem se do jazyka a mlčel dál. Nechápal jsem, jak si mohl dovolit přivést ji sem, do samého nitra Centrály. Jestli si tak moc věřil… asi měl proč.</p>
<p><emphasis>Do prdele…</emphasis></p>
<p>„A já se mu na jednu stranu nedivím.“ Bastard Léto pomalu obešel, položil jí jednu ruku na krk a zaklonil jí hlavu. Touha ublížit mu se z Léto vytratila, celá ochabla a pozorovala ho netečným pohledem. „Kdybys viděl, jak se bránila… kousala jako zvíře.“</p>
<p>Palcem jí pomalu přejel po hraně brady a já věděl, že to dělá jen kvůli mně. Pořád jsem mlčel.</p>
<p>Bastard ji nechal klečet a vrátil se k doktorovu křeslu. Nepodívala se na mě. Do koberce pod ní se vsáklo pár kapek krve ze zmrzačené ruky. Vrátila se pro tu kočku. Vrátila se ke mně pro tu pitomou kočku.</p>
<p>„Dominiku,“ zopakoval Bastard netrpělivě.</p>
<p>Strnule jsem k němu otočil hlavu.</p>
<p>„Ptal jsem se, jak dlouho už ji máš doma.“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Dlouho,“ řekla za mnou Venturová.</p>
<p>„Alice…,“ zamumlal jsem, ale nenapadalo mě, jak pokračovat. Tak jako tak jsem jí asi neměl co říct.</p>
<p>„Tehdy u mě v kanceláři… Víš, člověk časem otupí a všechny ty pachy přestane vnímat. Já z vás tu vílu cítil, slabě, ale cítil. Jen jsem myslel, že se s nima rád kurvíš. Jako tvůj táta. Nenapadlo mě, že sis jednu z nich přivedl s sebou.“</p>
<p>Jestli čekal, že se mě tím dotkne, šel na to špatně. Zatím neřekl nic, co by nebyla pravda, a i když to říkal před Venturovou a tou sviní, která Léto uřízla prsty, bylo mi to jedno.</p>
<p>„Ty to ještě cítíš,“ pokračoval Bastard potichu. Stařec se pousmál. „Cítíš, jak voní. Alice taky. Je to hezký pocit, když s tím člověk začíná. Užívej si ho, časem si na všechny ty nové vjemy zvykneš. A staneš se trochu lhostejným, jako my.“</p>
<p>Jazyk jsem si rozkousal skoro do krve, jen abych se udržel. Představoval jsem si, že se na mě Léto v Danině těle dívá, a bál jsem se, že kdybych se podíval já na ni, uviděl bych, jak jí to dochází.</p>
<p>„Cítím, jak voní,“ řekl jsem ploše. „Ale nechápu, co po mně chcete. Mám ji zabít a sníst?“</p>
<p>Bastard mlaskl. „Zajímavý nápad, ale… co přestat s tím divadlem, Dominiku? Chceš, abych ji nechal jít?“</p>
<p>Věděl jsem, co bych měl říct. Ale neřekl jsem to. Asi proto, že v noci mou vinou umřela Šácholán a já si nedokázal představit, že by Léto mohla dopadnout stejně. „Jo.“</p>
<p>Bastard zakroutil hlavou. „To udělal Viktor před lety a podívej, jak to dopadlo. Kdyby tu vílu zabil už tehdy, měl by dneska mnohem míň problémů.“</p>
<p>„Ptal jste se. Chci, aby šla.“</p>
<p>„A když půjde a zabije něčí matku, tak jako Viktorova milenka zabila tu tvoji?“</p>
<p>„Já vím, že ji nezabila.“ Dokázal jsem se podívat na klečící Léto. Nezvedla hlavu, ale slyšela to a já potřeboval, aby to slyšela, ať už to celé skončí jakkoliv. „Vím, že ji nezabila Listopadka.“</p>
<p>Bastard se zarazil. „Abych byl upřímný… Teď jsi mě překvapil.“</p>
<p>„Překvapilo to i mě.“ Ale nepochyboval jsem. Táta mi lhal celý život, mohl lhát i dneska, ale… To, o čem mluvil…</p>
<p>… se mohlo stát.</p>
<p>Šel jsem do skladu s mámou a pak tam najednou nebyla a já byl sám ve tmě, dlouhé, dlouhé hodiny, než mě našli táta s Bastardem a řekli, že je po všem. Ve snech se mi vracely víliny zkrvavené zuby, ale nebyla to vzpomínka, jen představa, která mi dávala smysl a která byla s každou nocí zase o něco skutečnější. Všechno to křupání a praskání kostí… to tam bylo… ale jen ve mně.</p>
<p>„Myslel jsem, že je to dávno uzavřené. Kde jsme udělali chybu?“</p>
<p>„Neudělali. Vím to od táty.“</p>
<p>„Řekl ti to? Proč?“ Bastard ke mně pomalu došel a zastavil tak blízko, že když promluvil, cítil jsem na sobě jeho dech a v něm něco, co bublalo a bobtnalo s každým slovem. „Postaral jsem se o to, tehdy i teď. A postaral bych se i o tvoje problémy, kdybys mi to dovolil. Viktor se na mě mohl vždycky spolehnout. V klidu zapomenout. Ale to asi vaše rodina nemá ve zvyku, viď?“</p>
<p>„Tvrdil jste, že končíme s divadlem,“ připomněl jsem.</p>
<p>„Nechci ublížit Viktorovi ani tobě,“ zopakoval. „Ale jestli budeš pokračovat v tom, co děláš, nedáš mi jinou možnost.“</p>
<p>„Nebudu,“ slíbil jsem.</p>
<p>Jenže slib Bastardovi nestačil. „Budou potřeba… záruky.“</p>
<p>„Dám vám je. Jen řekněte, co mám udělat, abyste ji nechal jít.“</p>
<p>„Být tím, čím jsem si myslel, že jsi, nic víc.“</p>
<p>„A to znamená?“ nepochopil jsem.</p>
<p>Bastard sklouzl jazykem po dásních a pak mlaskl, jako by mezi zuby našel ještě něco ze Šácholán. „Dát se dohromady, dál pracovat pro Centrálu a pracovat pro ni tak dobře, že si do konce roku zasloužíš povýšení. Pravidelně se účastnit schůzek Klubu a přispívat k tomu, aby mohl dál působit v klidu a bezpečí.“</p>
<p>„Pavle,“ zašeptala Venturová. „K tomu se přece nedá donutit…“</p>
<p>Asi jí došlo něco, co mně ne.</p>
<p>Bastard přistoupil ještě trochu blíž. „Chci ti dát druhou šanci, ale pochop, že budu potřebovat… pojistku. Viktora do naší věci zasvětit nechci a ty, předpokládám, taky ne. Vílu chceš nechat jít. A nevím o nikom jiném, na kom by ti záleželo.“ Ušklíbl se, jako by to bylo nesmírně smutné, a když se to podalo takhle, vlastně bylo. „Takže nejlepší zárukou mi budeš ty sám, na půli cesty mezi námi a Nezvalem. Tak, abys nebyl nebezpečný Klubu ani sobě, ale abys měl tu správnou motivaci dorazit na každou schůzku. Pomáhat nám. Mlčet o nás. A jíst. Chci, abys to potřeboval, Dominiku. A až se uklidníš a pochopíš, že nejsem tvůj nepřítel, pomůžu ti dostat to pod kontrolu, tak abys už nemusel, ale chtěl pokračovat. Nebude to těžké, když se budeme oba snažit.“</p>
<p>Vyrazil mi dech. Skoro jsem čekal, že mě nechá podusit a pak se mi vysměje, jak jsem mu na to mohl skočit. Nevysmál. „To nemůžete myslet vážně.“</p>
<p>„Vím, že chce čas, abys ocenil, co děláme,“ pokračoval, jako bych nic neřekl. „Abys viděl, jak důležité pro lidstvo to je. Takhle ho budeme mít, kolik bude potřeba. Já jsem vizionář, Dominiku. Tam, kde ty vidíš starou továrnu a divoženku staženou z kůže, já vidím vývoj. Začátek nového druhu, toho nejlepšího z člověka a víly. To jemu bude patřit svět. A víly na něm můžou zůstat, aby bylo co jíst, a lidi jako ty s nima můžou dál píchat, aby jich pořád – bylo – dost.“</p>
<p>Po posledním slovu nastalo skoro omračující ticho. Nevěřícně jsem se rozhlédl. Stařec se nepřestal usmívat, i když možná slyšel, co mi Bastard šeptal. Venturová vedle mě se dívala do země. Léto se ani nepohnula.</p>
<p>„Bastarde,“ zamumlal jsem.</p>
<p>„No ano, tak se mi říká. A vím, jak se říká tobě. Udělal jsi pár chyb, ale úplný hlupák nejsi.“ Bastard mlaskl. „Takže na rovinu, Dominiku, snad chápeš, že se tu rozhoduje jen o tom, jestli budeš dál žít tak, jak ti nabízím já… nebo ne.“</p>
<p>Chvíle ticha. Odkašlání Venturové. Výbuch smíchu z přízemí.</p>
<p>„Pokud… panebože…“ Zvedl jsem ruce a promnul si obličej. „Pokud bych s tím souhlasil –“</p>
<p>Léto zvedla hlavu, a když promluvila, hlas měla suchý a drsný jako břitva. Cítil jsem, jak se mi zařezává do hlavy a nechává za sebou spoušť. „Přestaň.“</p>
<p>„Pavle,“ ozvala se i Venturová. „Tohle není řešení. Nevím, jestli to řešení má, ale –“</p>
<p>Bastard zvedl ruku. „Je to nový začátek a Dominik si to uvědomuje. I když není nejšťastnější, za pár let si na něj nemusí ani vzpomenout. Vím, jak to vypadá teď, ale všechno, co dělám… dělám z lásky k lidem. A věřím, že tu máme společnou. Amor hominum nostra lex.“</p>
<p>„Víš, co se stane, když –“ začala Léto ochraptěle.</p>
<p>„Mlč!“ štěkl jsem.</p>
<p>Zmlkla, ale místo toho se s námahou zvedla na nohy. Pár vlasů jí přitom vypadlo z hlavy; ještě ve vzduchu se prodloužily a na zem dopadly v podobě jemných pavučinových nitek.</p>
<p>„Nevstávejte, má milá,“ poradil jí stařec skoro něžně.</p>
<p>Neposlechla. „Vydírání nikdy –“</p>
<p>Došel jsem k ní dvěma dlouhými kroky. „Tohle už se tě netýká, rozumíš?“</p>
<p>Narovnala se a podívala se na mě zčernalýma očima. „Nenechá mě žít a nenechá žít ani tebe –“</p>
<p>Otočil jsem se k Bastardovi. „Vezměte ji…“</p>
<p>Zmlkl jsem, když jsem si všiml pistole v jeho ruce. Ani mě nenapadlo, že by tu mohl být ozbrojený někdo krom bezpečnosti.</p>
<p>„Pavle!“ Venturová se pohnula, pak si asi vzpomněla, že má hlídat dveře, a nerozhodně se zastavila uprostřed místnosti. „Neblázni, nemůžeš tu střílet –“</p>
<p>„Ticho,“ zastavil ji Bastard, pohled přitom nespouštěl z nás.</p>
<p>„Dole je polovina Centrály. Když tu –“</p>
<p>„Řekl jsem ticho!“</p>
<p>Léto trhla spoutanýma rukama. Vzal jsem ji za paži a doufal, že přestane. „Tohle není nutné. Bude rozumná, jen ji dostaňte přes kontrolu –“</p>
<p>„Proč?“ Léto se na mě podívala. Rty měla tak rozpraskané, že to vypadalo, jako by žádné neměla, dásně promodralé jako mrtvola. „Zachráníš jednu vílu a desítky dalších tím zabiješ. Budeš dělat to samé, kvůli čemu nás nenávidíš –“</p>
<p>„Klekni si.“ Bastard položil ukazováček na spoušť. „Nebudu počítat ani do tří.“</p>
<p>„– ale proto jsi se přece vránou nestal,“ dokončila.</p>
<p>„Klekni si, hned!“ zopakoval Bastard.</p>
<p>Léto sklonila hlavu a podívala se na Bastarda černýma očima. Když pak promluvila, to slovo jí zabublalo v krku, jako by z ní vysálo poslední kapku vody: „NE.“</p>
<p>Nahrbila se a jedno zápěstí vytrhla z pout tak prudce, až mi do očí stříkla krev. Byla rychlá, takže když Bastard střelil, cítil jsem, jak střela proletěla mezi námi, tam, kde měla Léto ještě před sekundou hlavu, a roztříštila dřevěné deštění za mnou.</p>
<p>Venturová vřískla a vrhla se vpřed, srazila Bastardovi ruku. „Nemůžeš –“</p>
<p>Ohnal se a praštil ji do krku takovou silou, až odletěla a narazila zády do stolu. Natáhl jsem se a popadl Léto za rameno, vší silou jsem ji strhl dozadu, zuby scvakla kousek od Bastardova nosu.</p>
<p>Bastard zvedl znovu pistoli.</p>
<p>I tentokrát tu ale byla Venturová. Narazila do Bastarda, a i když byla proti němu poloviční, na okamžik bylo i v ní něco z víly, kus Šácholánina stehna, napadlo mě bezděčně, nelidská síla a rychlost. Vzpomněl jsem si, jak říkala, že má Klub svoje pravidla a záchranné brzdy v případě toho, kdo je poruší, jen jsem nevěděl, jestli je tu porušuje Bastard, nebo ona. Bastard ztratil rovnováhu, pistoli ale nepustil. Pokusil se Venturovou praštit, vykryla úder, využila jeho pohybu a zaútočila…</p>
<p>„Léto!“ křikl jsem a na starce si vzpomněl teprve, když mě praštil do ledvin.</p>
<p>Bolestí se mi na okamžik zatmělo před očima. Ze světa se stala černá šmouha, uprostřed které někdo nadával a někdo ječel a někdo mě najednou popadl v podpaží a táhl dozadu. Křik byl na okamžik nepříjemně blízko, zabolel mě v každém kousku hlavy, jako by se mi v uchu otáčela špička nože. Studený vzduch mě trochu probral. Zamrkal jsem, oči plné slz, a uvědomil si, že mě Léto dotáhla na terasu, zatímco na zemi před námi sténá stařec s tváří pomačkanou, jako by mu do ní někdo zabořil ruce a snažil se z ní tvarovat jako z hlíny.</p>
<p>Pak se ozvaly dvě rány.</p>
<p>První střela prošla Léto pod klíční kostí, druhá se jí otřela o paži a zmizela ve tmě. Bastard na ni namířil znovu. Venturová mu už jenom bezvládně visela na paži, vlasy slepené krví.</p>
<p>Popadl jsem Léto za ruku a táhl ji za sebou. Koutkem oka jsem zahlédl, jak za námi Bastard vyrazil, ústí pistole bylo na okamžik obrovské jako černá díra, která se do sebe chystá nasát nás i všechno kolem. Pak jsem se k víle přitiskl a srazil ji přes zábradlí terasy dolů.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>27.</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Snažil jsem se po něčem sáhnout a pád rozložit, ale než jsem to stihl, už jsme dopadli do svahu pod terasou. Chtěl jsem přistát na pokrčených nohou, náraz ustát a ochránit zbytek těla, ale s Léto v náručí se to nepovedlo tak, jak jsem si představoval. První náraz do hrudníku mi vyrazil dech – to jsem zažil naposledy jako kluk při pádu z roztočeného kolotoče a ta vzpomínka mě zasáhla se stejnou silou –, zem mě praštila do obličeje, něco křuplo. Pokusil jsem se chránit hlavu rukama, propadl jsem hradbou modrofialově kvetoucích okrasných keřů a kutálel se po svahu až k prvním stromům. Když jsem se konečně zastavil, všechno mě bolelo, ale vyražený dech byl horší. Lapal jsem po vzduchu a myslel na to, že křeč po nárazu odezní sama, že to nebude trvat dlouho, že se zase brzo nadechnu, ale s každým že se mě zmocňoval větší a větší děs.</p>
<p>Tma se najednou zdála hlubší. Zvuky oslav vzdálenější. Zem měkčí, jako bych se propadal…</p>
<p>Vzduch jsem do sebe nasál tak prudce, až jsem se málem udusil. Výbuchy smíchu na svahu za mými zády i halas ze vzdáleného konce hotelu jsem skoro nevnímal. V jednom uchu mi praskalo, krve z rozbitého nosu a rozkousaného jazyka jsem měl plnou pusu, naražená bedra bolela šíleně. Po kolenou jsem dolezl k Léto a ohlédl se. Dostali jsme se po svahu tak daleko, že jsem už na terasu Bastardova salónku neviděl a doufal jsem, že Bastard nevidí na nás.</p>
<p>„Léto,“ zašeptal jsem. Nebo jsem si jen myslel, že šeptám.</p>
<p>Nepohnula se. Začal jsem jí prohmatávat nohy, abych zjistil, jestli je nemá zlomené, když jsem si uvědomil, že ji Bastard střelil. Rána slabounce krvácela.</p>
<p>„Dominiku,“ zamumlala Léto, „nemůžu…“</p>
<p>„Proměň se.“ Hřbetem ruky jsem si po obličeji rozmazal krev. „Teď už je to jedno.“</p>
<p>Poslechla a já sledoval, jak se zmenšuje, jak se jí propadají tváře, prodlužují a zelenají vlasy, část z nich hned vypadla a stočila se na zemi jako něco dávno mrtvého. Vypadala špatně. Pouta jí sklouzla i z druhého zápěstí, ale prsty na ruce zůstaly zmrzačené.</p>
<p>„Odnes mě k vodě,“ zašeptala.</p>
<p>Zvedl jsem ji. Byla lehká jako dítě, i tak mi ale nohou při každém došlápnutí projela ostrá bolest. Zatnul jsem zuby a nesl Léto ze svahu a pak podél vody dál od hotelu, hlouběji do tmy. Snažil jsem se neohlížet a čekal, že tentokrát Bastard střelí mě.</p>
<p>Nestřelil.</p>
<p>Vybral jsem místo z jedné strany chráněné stromy, které se zvolna svažovalo k vodě. Když jsem do ní Léto opatrně položil, vydechla úlevou, ale obličej zkroutila bolestí. Jednou rukou hmátla po ráně pod klíční kostí, ale zadržel jsem ji. Chvíli jsme tak zůstali, pak se pomalu posunula dál do vody. Seděla v ní s hlavou skloněnou a ochablýma rukama. Dlouhé zelené vlasy rozprostřené po hladině připomínaly řasy, voda kolem nich byla zkalená bahnem a krví.</p>
<p>S vyheknutím jsem dosedl na břeh, pak jsem schoval hlavu do dlaní. A co teď? <emphasis>Co teď?</emphasis> Hledali nás a nemohli si dovolit nás nenajít, nebo najít nás a nechat žít, mohli být kousek odtud, jen pár kroků od nás…</p>
<p>Skrz prsty jsem se zadíval k vodě. Z víly zbyl jen temný obrys, černá proti černé obloze. Do halasu z přístaviště se občas ozvalo cáknutí vody, když se pohnula. Listy stromů nad námi šuměly ve větru. Zvedal se čím dál větší.</p>
<p>„Léto.“ Hlas jsem měl slabý. „Musíme jít.“</p>
<p>Neodpověděla.</p>
<p>„Seženu… Seženu ti doklady i cestovní povolení, postarám se, abys mohla z Pospolitosti.“</p>
<p>Mlčela dál.</p>
<p>„Ale musíme jít hned.“</p>
<p>Možná jsem se o tom snažil přesvědčit spíš sebe než ji. Neměl jsem ponětí, jak ji dostanu k autu a odjedu tak, aby nás nikdo nezastavil, aby si nás nikdo ani nevšiml. Sliboval jsem a nevěděl, jestli dokážu splnit aspoň něco z toho, co jí tu říkám. Možná jsem jen nedokázal snést to ticho.</p>
<p>Díval jsem se na ni a najednou jsem si uvědomil, že se nad vodou něco třepotá, jako dlouhá pavučina babího léta. Zvedl jsem ruku. Probíhalo mi to mezi prsty, ztrácelo se to ve tmě a znovu se z ní vynořovalo. Když jsem se to pokusil sundat, ruka mi prošla skrz. Zachvělo se to a zatřpytilo v odrazu na hladině.</p>
<p><emphasis>Spojení.</emphasis></p>
<p><emphasis>To je spojení.</emphasis></p>
<p>„Hej, všechno v pořádku?“ ozvalo se mezi stromy.</p>
<p>Prudce jsem vstal, na bolest v kotníku a v zádech úplně zapomněl. Z příchozího jsem toho ve tmě moc nepoznal, ale šel pomalu a nevypadal, že se nám chystá ublížit. Měl na sobě uniformu.</p>
<p>„Všechno v pořádku,“ odpověděl jsem.</p>
<p>„Niko?“</p>
<p><emphasis>Herman</emphasis>.</p>
<p>Vydal se ke mně. „Sakra, Niko… Myslel jsem, že se někomu udělalo blbě. Už tě to tam přestalo bavit?“</p>
<p>Zaslechl jsem za sebou šplouchnutí, ale dokázal jsem se neohlédnout.</p>
<p>„Šel jsem si zapálit.“ Zastavil kousek přede mnou a já doufal, že si postavy zhroucené ve vodě nevšimne. Nevšiml, zato mu neušlo, jak vypadám já. „Proboha, cos vyváděl?“</p>
<p>Zkusil jsem si otřít krev z rozbitého nosu rukávem. „Měl jsem nehodu.“</p>
<p>„No, to vidím. Nepotřebuješ pomoc?“</p>
<p>„Já vlastně…“</p>
<p>Další šplouchnutí, jako když někdo do vody hodí žabku. Pak hlasité žbluňknutí.</p>
<p>Herman se mi naklonil přes rameno. „Co to bylo, ryba?“</p>
<p>Dosáhl přesně toho, čeho chtěl, jen jsem si to neuvědomil hned.</p>
<p>Otočil jsem se – Léto spadla a na hladině po ní zůstaly jen vlasy jako chapadla něčeho mnohem většího, schovaného u dna – a ucítil, jak se Herman pohnul, rychle a obratně, popadl mě za rameno, a pak mi břichem projelo něco ostrého. Obrátil jsem se. Herman se na mě díval zblízka, zuby vyceněné jako zvíře. Automaticky jsem sklonil hlavu, a teprve když jsem uviděl, jak mi z břicha trčí rukojeť kuchyňského nože a jak jím Herman otáčí, jsem si uvědomil, jak hrozná bolest to je. Popadl jsem ho za zápěstí a vší silou ho čelem praštil do nosu. I tohle křupnutí jsem si možná jen představoval, ale pomohlo mi aspoň trochu se vzpamatovat. Herman povolil sevření. Pokusil jsem se mu nůž vykroutit z ruky a udržet ho v ráně, ale Herman byl silnější, než jsem čekal, a – samozřejmě, mělo mi to dojít mnohem dřív, už když mi přiznal, že věděl o Nezvalovi, a já se s tím spokojil, protože jsem si nedokázal, nebo spíš nechtěl představovat, že ne ten včerejší, ale jiné večery tráví i on s Bastardem v kostivárně, že všechno, úplně všechno kolem mě je lež a člověk, kterého jsem považoval za kámoše, je její součástí. Možná ale v Klubu nikdy nebyl, jen na rozdíl ode mě hodně spal, dobře jedl a nežral tolik prášků.</p>
<p>Udělal chybu, když nůž vytrhl a pokusil se mě bodnout podruhé. Odrazil jsem mu ruku prudkým úderem dlaní do zápěstí – doufal jsem, že přitom nůž pustí, ale nepustil –, pak jsem mu zkusil prokopnout koleno – ale ani to se mi nepovedlo tak, jak jsem chtěl. Zášleh bolesti, trochu jsem se přikrčil, zvedl jsem ruce a zablokoval mu paži. Pak jsem ho praštil hlavou podruhé, do krku, klíční kosti, čelisti, doufal jsem, že jsem zasáhl aspoň něco, co by mu ublížilo. <emphasis>Fakt ublížilo.</emphasis> Když na mě zatlačil, ztratil jsem rovnováhu a pak jsme najednou padali a já doufal, že instinktivně povolí a pustí ten zasranej nůž aspoň teď! Náraz o zem ze mě vyrazil heknutí a bolest byla na chvíli skoro nesnesitelná. Nos jsem Hermanovi zlomil a pod rukama mi všechno klouzalo od jeho i mojí vlastní krve. Jen díky ní se mi povedlo mu nůž konečně vypáčit. Ne že by to Hermana zastavilo. Prázdnou ruku sevřel v pěst a vší silou mě praštil do pravé strany břicha.</p>
<p>Zůstal jsem ležet v bahně, před očima se mi zatmělo. Věděl jsem, že když nevstanu, umřu určitě, ale vstát jsem nedokázal.</p>
<p>„Nedělej to, Honzo,“ povedlo se mi říct.</p>
<p>„Musím.“ Herman se zvedl a plivl mi k nohám chuchvalec zkrvavených slin. „Jedeš si svoji linku a sereš na všechny kolem. Centrála si nezaslouží, abys ji potopil kvůli jednomu hajzlovi, co se neuměl ovládat.“</p>
<p>„Nejde jen o Nezvala…“</p>
<p>Herman mě neposlouchal, s jednou rukou přitisknutou na boku se rozhlížel kolem. „Bastard mi řekl, že chceš dělat problémy. Prásknout to novinám, co? Niko, Niko… To, že jsme Nezvala přikryli, jsme dělali pro tuhle zem, pro lidi v ní. Víš, co by se stalo, kdybys s tím vyšel ven?“</p>
<p>„Poštvali jste celou Pospolitost proti vílám –“</p>
<p>„Samozřejmě! Protože druhou možností bylo poštvat všechny víly proti Pospolitosti.“</p>
<p>Zatnul jsem zuby, ale nedokázal jsem neskučet bolestí.</p>
<p>Herman se na mě bezvýrazně podíval. „Játra. Hodně krvácí dovnitř. Půl hodina a upadneš do šoku.“</p>
<p>Tentokrát jsem krev vyplivl já. „Doufám, že mi to čekání aspoň trochu zpříjemníš.“</p>
<p>Herman mě chvíli pozoroval a pak štěkl: „Ty seš vůbec strašně spravedlivej, Niko. Dobrej polda, ochránce víl. Co se to s tebou, do prdele, stalo?“</p>
<p>„Ptám se na to samé,“ hekl jsem.</p>
<p>„Když jsi ke mně dneska přišel, lek jsem se, žes to pochopil, víš, že jsme byli u tebe doma, že, kurva, hledáš tu holku. Když jsem ji tam viděl, myslel jsem, že je to Dana, ale… Přeskočilo ti, nebo co? Měl jsi všechno, cos mohl chtít, a vysral ses na to!“</p>
<p>„Ničemu nerozumíš… Nejde o Danu, nejde ani o mě –“</p>
<p>„Víš co? Za tohle si můžeš sám. Seš v prdeli a hodně hluboko. Nechci tam skončit s tebou. Já se nestal speciálem, abych se jen díval, jak se vílám dávaj čím dál větší práva. Nezval je moje šance, šance nás všech. Nenechám tě ji posrat.“</p>
<p>Zatímco na zemi hledal nůž, klidně a soustředěně, protože věděl, že už se na nic nezmůžu, zkusil jsem se zvednout na kolena, dostat se z jeho dosahu, blíž k vodě. Šlo to pomalu, jazyk jsem si skoro rozkousal, jak jsem se snažil nekřičet. Ve chvíli, kdy jsem ucítil, jak se mi prsty boří do ledového dna, se Hermanovi povedlo nůž najít. Narovnal se a otočil ke mně. Převrátil jsem se na záda, vyhekl bolestí. Tlustou látku uniformy jsem měl nasáklou krví Hermana, Léto i svou vlastní. Přitiskl jsem si ruku na ránu, co nejvíc zatlačil a věděl, že je to k ničemu. Blesklo mi hlavou, jestli i mě nechají po smrti pokousat.</p>
<p>„Já jsem člověk.“ Nedokázal jsem se pořádně nadechnout. „To není to samé jako zabít vílu… a ty to víš.“</p>
<p>Herman zaváhal, ale pak trhl rameny. „Nejsi první člověk. Nemám z toho radost. Ale udělám to. Promiň, Niko.“</p>
<p>Chtěl říct ještě něco, ale v tu chvíli obloha nad námi vybuchla první raketou. Oba jsme sebou trhli. Na okamžik bylo všechno červené, pak nebe znovu potemnělo. Po pár sekundách začaly vybuchovat další a další světlice a svíce, červené, modré, bílé a žluté, barvy Pospolitosti. Prskání a výbuchy doléhaly až k nám. Herman se zase pohnul, nůž pevně sevřený stejně jako rty. S rukou přitisknutou na ránu jsem se plazil dál do vody, dovolil jsem si mrknout za sebe, ale ani v záři ohňostroje jsem Léto neviděl. Byli jsme s Hermanem sami, ostatní už určitě sledovali světelné představení, sem dolů nikdo nesešel. Napadlo mě, že by nás mohl zahlédnout někdo z pontonu, spásná, ale marná myšlenka, ponton byl daleko a my ve tmě mezi stromy. Chtěl jsem něco říct, cokoliv, co by Hermana zastavilo, i když mě nenapadalo co, i když asi nebylo nic, co by to dokázalo, ale aspoň něco, ještě chvíli žít, ještě chvíli, než upadnu do šoku, když už jsem to celé tak posral, že skončím tady, napůl ve vodě, napůl v bahně, ubodaný člověkem, kterého jsem měl, do prdele, asi fakt rád…</p>
<p>Rány byly skoro ohlušující, proto jsem hned nepochopil, co se stalo, když sebou Herman škubl, zavrávoral, pak se mu podlomily nohy a on dopadl do bahna přede mnou. Nepochopil jsem to, ani když zůstal ležet, v zádech dva malé otvory a uniformu kolem nich roztřepenou.</p>
<p>Zvedl jsem hlavu a uviděl tátu se zbraní v ruce. Ohňostroj vybuchoval dál a on ke mně došel, tvář chvíli červenou, chvíli modrou a chvíli žlutou, ve skutečnosti bílou jako já. Teprve když si klekl a pomalu, opatrně mi pomohl z vody, pochopil jsem, že mi právě zachránil život. Vyhekl jsem, když jsem se pokusil posadit. Začal jsem si rozepínat sako, ale prsty jsem měl ztuhlé a vlhké krví tak, že jsem knoflíky nedokázal pořádně chytit. Táta něco řekl, ve všem tom hluku jsem ho ale neslyšel. Schoval pistoli do pouzdra – <emphasis>Jak to, že ji má?</emphasis> napadalo mě pořád dokola. <emphasis>Jak to, že ji má?</emphasis> – a ujal se rozepínání sám. Uvědomil jsem si, že jsem celý promočený a je mi hrozná zima.</p>
<p>Táta mi vyhrnul košili. Ucítil jsem jeho prsty, jen vzdáleně, jako bych neměl žádné tělo, které by mohlo doteky cítit. „Musíš do nemocnice.“</p>
<p>„Tati,“ řekl jsem.</p>
<p>„Odvezu tě, hned.“</p>
<p>„Tati.“</p>
<p>Zvedl ke mně oči. Ukázal jsem hlavou za jeho záda, a když se otočil, stál tam Bastard, pistoli namířenou na jeho hlavu. Než prošel hotelem, upravil se. Žádná krev, žádná známka toho, co se stalo. Dovolil si rychlý pohled na Hermanovo tělo, pak už se soustředil jen na nás.</p>
<p>„Chudák kluk… to si nezasloužil,“ řekl dostatečně hlasitě, abychom ho slyšeli i přes vybuchování raket.</p>
<p>„Pořád si na to tlač,“ řekl mi táta, pak se pomalu, s rukama obrácenýma dlaněmi nahoru, narovnal.</p>
<p>Bastard sledoval jeho pohyb ústím pistole.</p>
<p>Táta promluvil, ale já mu nerozuměl.</p>
<p>Bastard zavrtěl hlavou. „Tohle mě mrzí, Viktore. Ale nevím, jak jinak to vyřešit.“</p>
<p>Přetáhl jsem si přes ránu košili a zatlačil do ní. Bolelo to strašně. Pak jsem pomalu, pomaličku natáhl ruku k Hermanovi. Prsty jsem měl skoro bez citu, nebyl jsem si jistý, jestli nůž v bahně vůbec poznám. Táta mluvil dál, ale Bastard jen trhl hlavou k Hermanovi; v otevřených očích se mrtvému odrážely všechny barvy ohňostroje, jedno víčko se mu ještě cukalo. <emphasis>Herman je trochu čára přes rozpočet. Ale ty by ses určitě dokázal postarat i o to. Dokázal by ses postarat o všechno, tak tu, sakra, netvrď, že není jiná možnost.</emphasis> Cítil jsem, jak se mi krk plní krví, zuby mi drkotaly. Pak jsem narazil na Hermanovu ruku a dál šátral v bahně kolem ní.</p>
<p>„Pavle!“ vybuchl táta a na to, že stál na špatném konci pistole, jsem tolik vzteku v jeho hlase ještě nikdy neslyšel.</p>
<p>„Je to i tvoje vina, ksakru!“ štěkl Bastard. „Je to hlavně tvoje vina! Kryl jsem tě roky, čekáš, že teď budu to samé dělat pro tvého kluka? Kterému loajalita nic neříká?“</p>
<p><emphasis>Nedívej se na mě</emphasis>, zapřísahal jsem tátu. <emphasis>Teď se sem nedívej.</emphasis></p>
<p>Nepodíval se. A já konečně ucítil čepel nože. Věděl jsem, že mám jen jednu šanci, a tak trochu jsem počítal s tím, že po mně Bastard stihne vystřelit. Doufal jsem ale, že pomůžu tátovi, že pomůžu aspoň něčemu. Opatrně jsem nůž otáčel, dokud jsem pevně nesevřel rukojeť. Zhluboka jsem se nadechl. <emphasis>Dechová cvičení zklidní vnitřní napětí</emphasis>.</p>
<p>Proč jsem si v takové chvíli vzpomněl zrovna na ten plakát, proboha?</p>
<p>Nebe ozářila obrovská rudá růžice, rudá jako krev.</p>
<p>Snad sekundu před tím, než jsem se chystal skočit po Bastardovi, na mě dopadla studená vodní tříšť.</p>
<p>Trhnul jsem hlavou.</p>
<p>Léto se vynořila z vody, dlouhé vlasy slepené bahnem a krví, oči obrovské a tak temné, jako by jí po nich zbyly jen bezedné díry. Danina halenka jí zplihle visela z ramene, jedno prso měla nahé, z rány pod klíční kostí se rozbíhaly temně zelené žíly, pod bílou kůží silné jako kotevní lana.</p>
<p>„Co to…,“ zamumlal táta.</p>
<p>Bastard ji zahlédl a pohnul pistolí směrem k ní, ale ona byla rychlá, mnohem rychlejší, než jsem si myslel, že dokáže být. Skočila po něm ne jako člověk a ne jako víla… ale jako přízrak, stvůra z nejhorších nočních můr, před kterou se nedá utéct ani schovat, která si vás najde a donutí křičet a křičet, dokud vám neprasknou plíce a vy se neutopíte ve vlastní krvi. A přesně to dělala Bastardovi.</p>
<p>Viděl jsem Léto pít krev a viděl jsem ji připravovat mi čaj. Pozoroval jsem ty drobné vílí čáry, poslední spojení s přírodou tenoučké jako vlas, slabé a neškodné. To všechno jsem viděl. A teď, poprvé, i to, proč se víl tak bojíme.</p>
<p>Bastard stiskl spoušť v tom samém okamžiku, kdy Léto srazila hlaveň stranou, takovou silou, že když do něj pak narazila, pistole mu vyletěla z ruky. Klopýtl o vlastní nohy a pokusil se vílu odstrčit. Marně. Roztáhla pusu tak, že by si člověk na jejím místě vykloubil čelist, a zakousla se mu do krku. Bastardův řev prořízl noc, než ho přehlušilo další burácení ohňostroje. Táta uskočil, zakopl a svalil se do bahna, oči vytřeštěné. Nesáhl po pistoli a nepomohl mu. Možná Léto poznal. Měla obrovskou sílu, šílenou sílu, která neměla nic společného s tím, jak jsme se přetahovali u ní v předsíni. Popadla Bastarda za sako a začala ho táhnout k vodě, zuby pořád hluboko v jeho krku, oči černé jako olejová skvrna. Vzpíral se, bil do ní, rval jí kůži. Bojoval o život, ale ona nepovolila. Když znovu zabořila chodidla do rozbahněného dna, jako by se její síla ještě zvětšila. Voda kolem ní začala vířit, pěnila a vřela. Bastard řval a řval, už se jí jen pokoušel roztáhnout čelisti rukama. Léto pustila klopy jeho saka a oběma rukama mu stiskla hlavu. Voda teď burácela skoro stejně hlasitě jako ohňostroj. Krev začala Bastardovi tryskat z uší, z nosu, z koutků vyvalených očí, dusil se a zalykal se jí. Slyšel jsem o tom, zdálo se mi o tom, ale ještě nikdy jsem to neviděl – Léto mu kradla vodu. Doširoka roztažené prsty Bastardovi kmitaly tak rychle, že mi splynuly v jedinou krvavou šmouhu. Pak mu praskly oči a já věděl, že mě to puknutí, které jsem ve skutečnosti nemohl slyšet, bude pronásledovat podobně jako křupání kostí mojí mámy, od dnešního dne každou noc, kterou se mi povede usnout. Neměl jsem se na to dívat, nikdo by neměl nic takového vidět, ale nedokázal jsem zavřít oči. Ne před Bastardovým utrpením, ale před Léto, před obrovskou silou, která v tom útlém těle byla celou dobu.</p>
<p>Pak se podívala přímo na mě.</p>
<p>Neměla žádná bělma, tvář protkanou tlustými zelenými žilami, bradu, krk a prsa postříkaná krví. Byl to krátký pohled, ve kterém nebylo vůbec nic. Ani rozloučení. Když odtáhla Bastarda dost hluboko a voda jí dosahovala nad prsa, ponořila se i s ním. Hladina se nad nimi zavřela, voda ještě chvíli bublala, než konečně znehybněla.</p>
<p>Všechno se ponořilo do ticha, hlubokého ticha, které mi v uších hučelo víc než bouchání ohňostroje. Pak se daleko od nás ozval bouřlivý potlesk, pískot a jásání. S rukou přitisknutou na ránu jsem se vyhrabal na nohy.</p>
<p>Táta mě pevně chytil. „Nevstávej. Zůstaň tu. Zavolám –“ stačil říct.</p>
<p>Zaslechl to dřív než já, zarazil se uprostřed slova a zvedl hlavu. Ze svahu k nám vítr zanesl tříštění skla a křik, už ne nadšený, ale vyděšený. Ječení. Dva výstřely.</p>
<p>„Něco –“</p>
<p>Pak hotel vybuchl.</p>
<p>Horko, jako by někdo otevřel bránu do pekel, mě zasáhlo do tváře, tlaková vlna strhla na zem a smetla do vody. Narazil jsem na dno, vdechl ledové bahno. Zabořil jsem do něj ruce, ale síla výbuchu mě hnala dál. Chvíli bylo všechno rozpálené. Pak přišla zima. A tma.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>28.</strong></p><empty-line /><p>Z nemocnice jsem odešel po týdnu a rovnou na oddělení. Doktorovi se to nelíbilo, i když operace proběhly skvěle, ale mně to bylo jedno. Jestli si myslel, že bude stačit dalších čtrnáct dní, abych se cítil dobře, pletl se. Nestačil by mi k tomu ani rok.</p>
<p>Prvních pár dní se nedalo popsat jinak než jako chaos. Když mě převezli do nemocnice, všude byl zmatek a děs – a zranění a mrtví, to hlavně. Nikdo nevěděl, co se stalo, ale všichni o tom mluvili.</p>
<p><emphasis>Terorismus.</emphasis></p>
<p>To slovo přeskakovalo z člověka na člověka jako mor, nemocnice ho byla plná, opakovaly ho sestry, lidi potažení škraloupy krve, i to málo, co zbylo ze speciálů, to málo, které dokázalo mluvit. Když mě po operaci přesunuli na pokoj pro tři spolu s dalšími čtyřmi lidmi, Polák, co při výbuchu přišel o nohu, poslouchal rádio. Cokoliv naladil, jen prohloubilo hrůzu, jako by jediný akt šílenství dokázal ochromit celou Pospolitost a miliony lidí v ní.</p>
<p>Všechno se zastavilo. Krom brněnských nemocnic, které se plnily dál, dokud nedošli živí. Pak se začali počítat mrtví a bylo jich víc, než jsem si dokázal představit v tom nejhorším snu, a to jsem za sebou měl sny, ve kterých jsem jen křičel. A křičel.</p>
<p>Z Paláce přátelství nezbylo skoro nic. Výbuch přežilo málo speciálů, kteří tam byli, spoustu lidí zabil kouř, spousta podlehla popáleninám při převozu nebo na sálech, jen pár jich vyvázlo, pořezaní šrapnely a polámaní troskami, ale živí. Hlášení mrtvých nebralo konce, každé nové jméno bylo jako rána – leželi jsme na postelích a poslouchali rozhlas a možná bychom radši neslyšeli, ale nikdo z nás se nedokázal zvednout a rádio Polákovi vypnout. Hasiči prohledali přízemí a první patro hotelu, do druhého se nedostali kvůli vysoké teplotě. V ohni zahynula spousta důstojníků a během dne našli znetvořená těla maďarského i slovenského ředitele Centrály. Polka přežila s popáleninami druhého stupně po celém těle. Bastardovu mrtvolu nenašli. Ministr vnitra už tou dobou v hotelu nebyl, po proslovu se vrátil do Prahy a v rádiu na chvíli pustili i jeho. Pokoušel se uklidnit pospolitostní národy, mluvil pomalu a s námahou hledal slova, jako by ho přes noc ranila mrtvice. Polák ho poslouchal a brečel, kvůli tomu, co se stalo, kvůli noze, o kterou přišel. Rádio hrálo celý den.</p>
<p>Mluvili všichni, prezident, předseda vlády, členové národních rad. Vinili víly, do vzduchu přece vyletěl hotel plný speciálů na oslavě výročí založení Centrály, která je pronásledovala, bylo to tak jasné. Možná o to horší bylo, když jsme se dozvěděli, že s tím víly neměly nic společného. Jedna z šílených skupin na podporu víl v Pospolitosti, jedna z těch, které jsme brali jen jako něco trapného a nepříjemného, se rozhodla k <emphasis>symbolickému aktu odvety</emphasis>. Ochrana hotelu a jeho okolí byla silná, ale zásobovací auta projížděla jen jednou kontrolou. Řidič i závozník si museli nechat odebrat krev a pokračovat mohli až po tom, co snímač potvrdil jejich lidství. Možná už byli hlídači unavení, nebo si mysleli, že odtud žádné nebezpečí nehrozí, možná ten řidič kontrolou už jednou projel, aby doplnil zásoby vína, a teď se vracel podruhé, tak proč to hrotit. Přesvědčili se, že je nákladový prostor plný stejných beden jako celý den, pak auto pustili. V předních bednách bylo víno. V ostatních benzín. Jednoduchou bombu, podomácku vyrobenou z tlakového hrnce, odpálili chvíli po tom, co projeli francouzským oknem. Cestou srazili a zabili většinu smyčcového kvarteta a pár manželek důstojníků, které ho zrovna poslouchaly. Zatímco závozník otevřeným oknem dvakrát vystřelil do davu lidí a křičel něco o svobodě pro všechny, muž za volantem zapálil rozbušku. Auto vybuchlo a proměnilo hotel v ohnivé peklo.</p>
<p>Napadlo mě, že jeden z nich možná před pár týdny propíchal Hermanovi kola. Třeba to začalo právě takhle.</p>
<p>Když jsem poslouchal, jak hasiči prohledávají doutnající trosky a pokouší se ještě někoho najít, kohokoliv, necítil jsem nic. Svět se proměnil v bublinu, ve které jsem byl jen já a nikdo a nic dalšího. Netušil jsem, jak táta vysvětlil Hermanovu mrtvolu nebo moje zranění, ale nikdo se na nic neptal. Možná na to jen nebyl čas. A chuť. Dohašování probíhalo většinu pondělí, pak začali záchranáři rozebírat trosky a pátrat po nezvěstných. Nevěděl jsem, kdo všechno přežil, a kdo v ohni zůstal. Prezident vyhlásil stanné právo. V ulicích byla armáda. Za další dva dny odvezli polské speciály domů a na pokoji jsme zůstali tři. I když nemocnice až do odvolání zrušila návštěvní hodiny, jedno odpoledne za mnou přišel Urbánik. Neměl na sobě ani modřinu, v hotelu se nezdržel, vrátil se do přístavu, aby mohl sledovat ohňostroj s rodinou. Strašně jsem mu to přál. Pokorný to neudělal. „Žena vzala děcka na kolotoče, najdu si je před ohňostrojem,“ řekl mi pod pódiem, ale pak dal přednost společnosti ostatních speciálů a v hotelu zůstal. Udusil se a podle toho, co tvrdil Urbánik, část viny za selhání bezpečnosti padla i na jeho hlavu. Do mrtvoly se kope snáz, tak proč ne. Urbánik pomohl identifikovat některá těla. I to, co zbylo z kapitána. Myslím, že když mi to říkal, brečel. Já to nedokázal.</p>
<p>Dostával jsem léky proti bolesti, a když mi zabraly, tvrdil jsem, že mám bolesti pořád, abych dostal další. Otupěl jsem a bylo to fajn. Po tom, co si Polák odvezl rádio, jsem jen ležel a díval se do stropu, prázdný a netečný ke všemu. Když jsem se bez opory postavil na nohy, podepsal jsem revers. Nevím, jak se o tom dozvěděl táta, ale vyzvedl mě před nemocnicí a odvezl k sobě domů. Pomohl mi posadit se do křesla, a když přede mě položil čaj, jen jsem seděl a pozoroval vlastní ruce, které se mi zdály hrozně daleko, jako by mi někdo v nemocnici na jejich konce přišil i ruce ostatních speciálů. Táta si sedl do druhého křesla a dlouho jsme mlčeli. Možná mě pozoroval a já byl tak omámený, že jsem jeho pohled necítil, možná se na mě ale nedokázal dívat, a to jsme měli společné. Nemohl jsem se podívat ani do zrcadla, natož tátovi do očí.</p>
<p>Nakonec promluvil první. „Nikdo se tě nebude na nic ptát. O to jsem se postaral.“</p>
<p>„To umíš dobře.“</p>
<p>„Ta rusalka, co nás zachránila… byla Léto?“</p>
<p>Zvedl jsem hlavu. Táta vypadal staře a unaveně a já necítil ani nenávist, ani soucit. Stala se ze mě jen hromada kostí obalená masem v koženém vaku, přesně to, co v lidech víly viděly. Dostal jsem šílenou chuť vzít si další prášky. „Léto.“</p>
<p>„Jak dlouho ji znáš?“ zeptal se.</p>
<p>„Moc dlouho ne.“</p>
<p>„Co všechno ti řekla?“</p>
<p>„Neřekla mi, proč jsi zabil mámu,“ odpověděl jsem.</p>
<p>Chvíli bylo ticho rušené jen tikotem hodin, které jsem tak nesnášel. Pak se táta nadechl. „Byla to nehoda.“</p>
<p>„V tom jsi nelhal?“</p>
<p>„V tom ne. Tehdy… jsem se vrátil z práce, šel jsem za ní nahoru. Měla jeden z těch dní, kdy… Stála na schodech, křičela, pochopila, že už to s ní nevydržím. Vrhla se na mě, škrábala a kousala, byla… Chtěl jsem ji odstrčit, Dominiku. Chtěl jsem ji jenom odstrčit.“</p>
<p>Znovu ticho. Nenapadalo mě, co říct.</p>
<p>„Zakopla a spadla,“ pokračoval táta. „Ještě pořád si vzpomínám, jak jsem natáhl ruku a ona… mi vyklouzla. Byla na místě mrtvá. Jenže, Dominiku, to ty. Když jsme se hádali, probudil ses a ptal se, co se stalo. Stál jsi na schodech a ona ležela pod tebou. Tak jsem řekl… Řekl jsem, že maminka upadla a já jí pomáhám. Potřeboval jsem, aby sis její smrt nespojil s tím, cos viděl, s hádkou, se mnou. Tak jsem zavolal <emphasis>ji</emphasis>. Pomohla mi s tělem…“ Táta zaváhal a já v žaludku ucítil tupou tíhu. „Proměnila se v Marii, ráno tě probudila, udělala ti snídani. Byla s tebou celý den, hrála si a před spaním ti řekla pohádku…“</p>
<p>„Dost,“ zamumlal jsem.</p>
<p>Táta pochopil a na chvíli se odmlčel. „Jenže to nemohla vydržet dlouho. Doufal jsem… Víly s lidmi dokážou žít, ale jen chvíli. Není to jejich vina, takové jsou. Když se z nich pokoušíš udělat lidi, tak jako se o to pokouší kuratoria… když je nutíš do něčeho, co jim není vlastní, jsou zoufalé. Jsou zmatené. A někdy jsou zlé.“</p>
<p>Zase ticho. Prášky ležely v tašce v předsíni, ale věděl jsem, že když se teď zvednu, už nikdy se nedozvím, co bylo dál. Pak jsem si uvědomil, že už to dávno vím.</p>
<p>„To nebyla máma, kdo mě odvedl do toho skladu,“ řekl jsem. „Byla to ona. Chtěla mě zabít a sníst.“</p>
<p>„Ne, nechtěla. Chtěla jen jít.“</p>
<p><emphasis>Musím jít. Už dlouho. Neplač, človíčku, neplač, Viktor se o tebe postará.</emphasis></p>
<p>„Šla s tebou ven, tak jak to dělala často, a najednou… už to nešlo. Řekla ti, že je Marie mrtvá, proměnila se a odešla.“</p>
<p>„To je blbost.“</p>
<p>„Vím to od ní.“</p>
<p>„Lhala!“</p>
<p>Táta zkřivil obličej. „Proč –“</p>
<p>„To není to, co si pamatuju!“ nevzdával jsem se.</p>
<p>„A co si pamatuješ, Dominiku?“ zeptal se táta potichu. „Co si opravdu pamatuješ?“</p>
<p>Předklonil jsem se. „Snědla mámu.“</p>
<p>„U toho jsi ty vůbec nebyl.“</p>
<p>„Co to má být?“ Prázdnotu zaplnil vztek, tak silný, až jsem se zalykal. „Chceš mi tu tvrdit, že jsem si… že jsem si vytvořil nějakou falešnou vzpomínku? Že jsem se chtěl každou noc budit s tím, jak mi mámu kousek po kousku zaživa žrala víla?“</p>
<p>„Nechtěl.“ Táta zavrtěl hlavou. „Ale i tak jsi to udělal. Věděl jsi, co víly dokážou, a když se v tom skladu proměnila… Trvalo dlouho, než mi zavolala a řekla, že tě tam nechala, a než jsme přijeli, tys už –“</p>
<p>Prudce jsem vstal.</p>
<p>Táta zůstal sedět. Zatnul jsem zuby, měl jsem sto chutí převrátit stolek, rozbít čajovou soupravu, strhnout ze zdi ty zasrané hodiny a konečně je umlčet…</p>
<p>Pak jsem si uvědomil, jak unavený jsem, jak dost mám toho všeho. Dopadlo to na mě plnou vahou pětadvaceti let strachu a viny, pocitu, že jsem pro mámu nedokázal nic udělat, že to odpoledne ve skladu zabila Listopadka nejen ji, ale i mě, že jsem sice chodil a mluvil, ale nikdy ve skutečnosti nežil. Už mi to stačilo. Všechno to lhaní a stačila mi i pravda, pokud byla pravda, co mi tu táta vykládal. Máma byla mrtvá, ať byla taková, jakou jsem si ji pamatoval já, nebo taková, na jakou vzpomínal táta, bylo to jedno. I víla, která se za ni vydávala, která tu s náma žila dny nebo měsíce jako moje máma, která se se mnou schovávala v povlečení na peřinu a šeptala, že letíme někam daleko, která mi četla tu samou pohádku znovu a znovu a pokaždé s jiným koncem, i ta byla mrtvá. Možná byla mrtvá i její dcera. Možná to bylo dobře.</p>
<p>Znovu jsem se posadil. „Co čekáš, že se teď stane?“</p>
<p>Táta se smutně pousmál. „Nevím. Doufám, že se ti uleví.“</p>
<p>„Protože teď vím, že mámu nezabila tvoje milenka, žes ji zabil ty sám?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Co ti na tom připadá úlevné?“</p>
<p>„… ty tvoje problémy, strach, výčitky,“ pokusil se táta, ale asi sám nevěděl, co chce vlastně říct.</p>
<p>Kdybych ho měl rád jen o něco víc, kdyby on měl rád mě nebo to aspoň někdy, aspoň trochu dal najevo, potřeboval bych víc než jen prášky, aby mě jeho přiznání nebolelo. Mohl bych říct, že ve mně právě něco umřelo, ale ono to ve skutečnosti nikdy nežilo.</p>
<p>Zasmál jsem se, krátce a hořce, a bylo mi smutno ze mě samotného, ze všeho, co jsem udělal. „Celý život jsem chtěl být jako ty. A víš co, tati? Povedlo se mi to.“</p>
<p>„Dominiku,“ zašeptal.</p>
<p>Nezastavil jsem ho, čekal jsem, jak bude pokračovat, ale on nepokračoval, jen seděl v křesle s hlavou skloněnou a proplétal si prsty podobně, jak jsem to před chvílí dělal já. Vstal jsem, vzal si z předsíně tašku a šel.</p>
<p>Zatímco jsem ležel v nemocnici, babí léto se proměnilo v syrový podzim. Hodně pršelo a na ulicích hnilo spadané listí. Foukal studený vítr, nebe bylo ocelově šedé, zatažené těžkými mraky. Stanné právo po dvou dnech zrušili, ale lidí bylo na ulicích i tak málo. Některé obchody měly zavřeno a na všech úřadech visely černé vlajky.</p>
<p>Doma se nic nezměnilo. Kočka zůstala víc než týden sama, bez jídla a bez vody, a když mě viděla, prskala a syčela, vyhublá, jako by hladověla rok. Koupelna smrděla a záclona v ložnici byla roztrhaná, polštář proležený a obalený chlupy. Hodil jsem na kočku ručník, a když jsem si byl jistý, že mě nepokouše, odnesl jsem ji z domu. Na dvorku jsem ji z ručníku vyklepal. Otočila se ke mně, a tak jsem ji nohou postrčil dál. Zasyčela a pokusila se mě oběhnout. Kopl jsem ji trochu víc. Poskočila a schovala se pod auto. Stál jsem tam a čekal, ani jsem nevěděl na co. Začalo poprchávat, jemné mrholení zhoustlo, bubnování kapek o kapotu auta zesílilo. Kočka se potichu, žalostně rozmňoukala. Ještě chvíli jsem stál, pak jsem se k ní sehnul. V šeru pod autem zasvítilo oko. Dívali jsme se na sebe.</p>
<p>„Tak pojď,“ řekl jsem.</p>
<p>Pomalu se protáhla ven a zastavila kousek přede mnou. Mrskala zježeným ocasem sem a tam. Potom udělala krok. A další dva. Odnesl jsem ji nahoru. Naplnil jí misky, pak jsem si lehl na postel oblečený a obutý a usnul tvrdým spánkem. Když jsem se probudil, už se stmívalo a kočka mi ležela na břiše, hřála a předla. Shodil jsem ji, protože mě bolela nezhojená rána, a ona utekla a schovala se pod pohovku, ale v noci, když jsem se díval na televizi, na nekonečné záběry kladení věnců k památníku na Vranově náměstí a zapalování svíček před ředitelstvím Centrály, vyskočila na opěradlo a po chvíli předstíraného nezájmu se schoulila vedle mě.</p>
<p>Tryzna, která proběhla na ústředním hřbitově, byla bolestná záležitost, dvakrát delší, než být měla. Bezpečnostní opatření byla větší než na přehradě, i tak byla na všech patrná nervozita. Nikdo nemluvil nahlas, jako by na sebe nechtěl upoutat pozornost, spousta lidí se vyplašeně rozhlížela. Odkloněná doprava, zátarasy kolem hřbitova a těžkooděnci jen prohlubovali tíseň, kterou vyvolával pohled na rakve vyrovnané vedle sebe. Jednu tu měla i Daniela. Její tělo nenašli, ale dosvědčil jsem, že na oslavě byla. Venturová to potvrdila. Neprosil jsem ji o to a neptal jsem se, proč to udělala. Seděl jsem vedle ní ve třetí řadě. Neměli jsme uniformy, jako by Centrála už ani nebyla a my přežili jenom omylem a nikdo si s námi nevěděl rady. Když zněla čestná salva, vzal jsem Venturovou za ruku. Nepodívala se na mě, ale stiskla mi prsty.</p>
<p>Čestná salva za Hermana. Čestná salva za Bastarda. Ale i za spoustu dobrých lidí.</p>
<p>I za Danu.</p>
<p>Přestal jsem v hlavě slýchat její hlas. Ani se mi neulevilo. Do čela Centrály se dočasně postavil ministr vnitra a všechna ředitelství přešla pod jeho přímé vedení. Protože víly neměly s útokem na přehradě nic společného, začala ho vyšetřovat kriminálka. Česká pobočka Centrály by to udělat nemohla, ani kdyby ho víly spáchaly. Když jsem šel první ráno do práce, pospolitostní vlajka byla spuštěná na půl žerdi a černá vlajka nad vchodem pleskala ve větru. Na schody někdo položil dva věnce, okolo nich stály svíčky, zem byla červenobílá zaschlým voskem. Jako bychom lidem přece jen nebyli ukradení, Pokornému by se to líbilo. Ze dveří vyšel Sysel. Ještě nikdy jsem ho neviděl mimo archiv. Neusmíval se, od našeho posledního setkání zestárl a kůže na krku mu visela jako každému, kdo rychle a hodně zhubne. Vytáhl z kapsy sirky, klekl si a začal svíčky jednu po druhé zapalovat. Když jsem kolem něj procházel, nezvedl hlavu. Možná mě nepoznal.</p>
<p>Budova byla tichá a skoro prázdná. Bez mrtvých a zraněných tu zůstalo málo lidí a ani to málo jako by nemělo sílu cokoliv dělat. Přitom toho bylo tolik. Telefony zvonily celý den. Volali novináři i kluci od kriminálky, a lidi, hlavně lidi – vyděšení, zuřiví, šílení stihomamem. První hodinu jsem telefony zvedal, pak jako by to ze mě vysálo všechnu sílu. V zahrádkářské kolonii zahlédli divoženku, zdálo se jim, že něco chystá, a pokusili se ji ubít motykami. Kolem kohoutovického vodojemu obcházela rusalka, házeli po ní kameny, dokud neutekla, ale co když otrávila vodu? Na Svitavském nábřeží někdo zapálil dva bordely, oheň se rozšířil a škoda byla velká, ale žádné víle se nic nestalo, jen jeden člověk si zlomil nohu, když v panice vyskočil z okna. Vzpomněl jsem si na meluzínu s temně fialovýma očima, ale ta vzpomínka byla mdlá, bez vůně i chuti, jako by ani nepatřila mně.</p>
<p>V kanceláři jsem zůstal sám. Holku, kterou zaučovala Léto, převeleli kvůli nedostatku lidí do Ostravy. Nedokázal jsem si představit, kolik lidí tam muselo zbýt jim, když jsme mohli postrádat ty naše. Jestli jsme měli po Saberově smrti moc práce, nevím, jak bych popsal to, co na mě čekalo, když jsem se vrátil z nemocnice. Ale nestěžoval jsem si. Jednak jsem neměl komu, jednak mi to nevadilo. Soustředit se na práci znamenalo nemyslet na nic jiného a já na nic jiného myslet nechtěl. Když jsem někdy večer procházel chodbou, zdálo se mi, že z kanceláře slyším klapání psacího stroje, ale když jsem dveře otevřel, nikdo tam nebyl. Brzo jsem si zvykl otvírat je jen proto, abych se přesvědčil, že jsou prázdné. V některých bylo uklizeno, některé vypadaly, jako by si lidi jen na moment odskočili. Na Hermanově stole zůstal stát hrnek s kafem. Nezapomněl jsem, co mi udělal, rána na břiše mi to připomínala každé ráno, ale v tom hrnku jsem našel podivnou útěchu. Pokaždé, když jsem šel kolem, jsem se ujistil, že tam je. I když se kafe potáhlo plísní, nechal jsem ho na stole stát. Někdy jsem otevřel okno a pach cigaretového kouře, kterého byla Hermanova kancelář plná, zase trochu zeslábl. V pondělí jsem mu otočil kalendář na nový týden. Pak hrnek zmizel a s ním i všechno, co po Hermanovi zbylo. Do kanceláře se nastěhoval nový člověk. I ostatní se začaly pomalu zaplňovat. Přesunuli k nám pár lidí z Bratislavy, další potřebná místa obsadili z řad policie, většinou dočasně.</p>
<p>Asi po čtrnácti dnech jsem se dozvěděl, že kostivárna ve Slatině vyhořela, zbylo toho po ní ještě míň než po Paláci přátelství. Přemýšlel jsem, jestli to byla náhoda, nebo se do ní vrátil někdo z těch, co jsem tam potkal. Neznamenalo to, že Klub skončil, i když kdoví co bylo se všemi těmi lidmi dál.</p>
<p>Třeba se brzo objeví další Nezval.</p>
<p>Vzpomněl jsem si na dopis, který měl táta dostat. Víla ho možná neposlala, zapomněla, nebo nakonec nebyla tak jiná a nechtěla dělat speciálovi další laskavost. Možná ale jen táta nechtěl špinit památku mrtvých. Občas mi volal. A pokud se něco vrátilo do normálu, tak to, že jsme si neměli co říct. Ptal se, jak mi je, jak to zvládáme na oddělení, jestli za ním nechci přijet. Odpovídal jsem jednoslovně, přijet jsem nechtěl. „Dá se to někdy do pořádku?“ zeptal se jednou. Svíral jsem sluchátko, na pohovce vedle mě předla kočka. „Mezi náma to nikdy nebylo v pořádku, tati,“ řekl jsem nakonec. „Dejme tomu prostě… čas.“</p>
<p>A čas plynul.</p>
<p>Nabídli mi, abych vedl oddělení, dokud se všechno neuklidní. Odmítl jsem. Přišel k nám chlápek z Prahy se širokým úsměvem a skoro hmatatelným odhodláním. Když proti nám stál v zasedačce, jeho energie ostře kontrastovala s našima ztrhanýma, unavenýma tvářema. Ale špatný nebyl, netrvalo dlouho a dokázal v některých z nás vzbudit podobný zápal. Ptal jsem se na Stránskou. Nikdo o ní nevěděl. Nikdo mi nedokázal odpovědět. Venturová posloužila jen jako odvoz na domluvené místo, ale o tom, co se dělo dál, už nevěděla. A vědět asi ani nechtěla. A tak jsem se po čase ptát přestal.</p>
<p>A pak, postupně, se všechno vrátilo k něčemu, co se aspoň podobalo normálu. Budova se z části zaplnila, svíčky, které už dlouho nikdo nezapaloval, ze schodů zmizely. Lidi se zase začínali obhrouble pochechtávat nad složkami, nadávat na jídlo z kantýny. Nepamatoval jsem si jména nově příchozích, ale asi jsem byl jediný. Najednou už to nebyli nově příchozí, najednou už byli naší součástí a já pořád ještě nevěděl, odkud přišli a jak dlouho tu budou. Venturová skončila. Nabídli jí teplé místo na ředitelství, ale nevzala ho. Nerozloučila se. Snad se jí to nezdálo správné. Snad to správné nebylo. Když jsem na ni ale myslel, uvědomil jsem si, že se nezlobím. Udělala spoustu chyb. Já taky. Zaplatili jsme za ně každý svým způsobem, i když ani jeden z nás ne dostatečně. A ať tehdy v hotelu napadla Bastarda z jakéhokoliv důvodu, díky ní jsme s Léto mohli utéct.</p>
<p>Od útoku uplynuly týdny, pak měsíce. Přišel nový ředitel. Šéf oddělení zůstal, nadšení ho neopustilo, lidi si na něj zvykli, prý byl dokonce oblíbený. Já dostal za parťáka Urbánika. Nevadilo mi to, jen mi ho bylo trochu líto. Bral, že rád pracuju sám, uměl jednat s lidmi i vílami, choval se slušně. Zasloužil si k sobě někoho lepšího.</p>
<p>Chyběla mi Léto.</p>
<p>Trvalo čtvrt roku, než jsem vyhodil sklenici od hořčice, kterou po sobě nechala na lince. Její kočku jsem si nechal, i když jsem běsnil, když mi dva dny před Štědrým dnem roztrhala tapety v předsíni, které byly podle Léto hnusné. Když jsem si na to vzpomněl, strhal jsem je úplně. Místo toho, abych si pořídil a ozdobil stromeček, jsem maloval. Chtěl jsem si vybrat nějakou hezkou barvu, která by mi nepřipomínala vůbec nic, a skončil s pikslou bílé. Zatímco zbytek Brna obaloval a smažil kapra, rozkládal jsem po podlaze noviny, ve kterých se už o Centrále dávno nepsalo – Maďaři znovu hlasovali o vystoupení z Pospolitosti, tentokrát byla většina pro –, a míchal štětcem barvu. Kočka do ní strčila tlapku a pak běhala bytem a nechávala za sebou bílé stopy a já běhal za ní a řval, že ji přetrhnu, takže nadělala stop dvakrát tolik, než kdybych se na to prostě vybodl.</p>
<p>Pak se ozval zvonek a já se vrátil do předsíně. Otevřel jsem se vzteklým výrazem, protože jsem čekal, že to bude táta, který mi od rána dvakrát volal a přesvědčoval mě, abych za ním přišel aspoň dneska. „Rozmysli si to,“ řekl nakonec. „Budu na tebe čekat.“ Ta představa, že opravdu čeká, mě vytáčela, nejradši bych mu zakázal i to, sedět v křesle ve velkém prázdném domě, doufat, že se ukážu, pozorovat hodiny, které mě svým tikotem roky rozežíraly jako rakovina.</p>
<p>Nebyl to táta.</p>
<p>Na rohožce stála hezká blondýnka, ve vlasech a na kožešinovém límci kabátu jí roztával sníh. Věděl jsem, že ji odněkud znám, ale nedokázal jsem si vybavit odkud. Chvíli se na mě jenom dívala, jako by si ani ona nebyla jistá, kdo vlastně jsem. Trochu jsem zhubl, pořád jsem špatně spal, i když sny jsem měl zlé úplně novými způsoby. Mámě v nich kosti praskaly dál, ale už ne v zubech Listopadky.</p>
<p>Otřel jsem si špinavé dlaně o kalhoty a chtěl jí říct, že si asi spletla byt, ale předběhla mě a natáhla ruku. Držela v ní malý, úhledně zabalený balíček.</p>
<p>Podíval jsem se na něj a pak zase na ni. Nechápal jsem, jak mi to mohlo trvat tak dlouho.</p>
<p>„Není to vlastně pro tebe,“ řekla. „Je to pro Hrdličku.“</p>
<p>Ruka se jí trochu chvěla. Chyběly na ní dva prsty.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Obsah</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>1.</p>
<p>2.</p>
<p>3.</p>
<p>4.</p>
<p>5.</p>
<p>6.</p>
<p>7.</p>
<p>8.</p>
<p>9.</p>
<p>10.</p>
<p>11.</p>
<p>12.</p>
<p>13.</p>
<p>14.</p>
<p>15.</p>
<p>16.</p>
<p>17.</p>
<p>18.</p>
<p>19.</p>
<p>20.</p>
<p>21.</p>
<p>22.</p>
<p>23.</p>
<p>24.</p>
<p>25.</p>
<p>26.</p>
<p>27.</p>
<p>28.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>
<p><strong>Kristýna Sněgoňová</strong></p>
<p><strong>Krev pro rusalku</strong></p><empty-line /><p>Ilustrace na obálce Žaneta Kortusová.</p>
<p>Grafická úprava obálky Lukáš Tuma.</p>
<p>Edice Fantastická Epocha.</p>
<p>Edici řídí Pavlína Kajnarová a Leoš Kyša.</p>
<p>Redakce Judith Random.</p>
<p>Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o.,</p>
<p>Kaprova 12, 110 00 Praha 1,</p>
<p>v roce 2018 jako elektronickou knihu.</p>
<p>První vydání.</p>
<p>Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř.</p>
<p>Digitalizaci provedla Jana Nezbedová.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit</p>
<p>u svého knihkupce nebo si je lze objednat</p>
<p>písemně na adrese: Kaprova 12/40,</p>
<p>110 00 Praha 1 – Staré Město,</p>
<p>telefonicky na čísle: 224 810 353,</p>
<p>e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz,</p>
<p>nebo na internetové stránce: www.epocha.cz</p><empty-line /><p>facebook.com/fantastickaepocha</p>
<p>facebook.com/nakladatelstvi.epocha</p><empty-line />
</section>
</body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAQnAooBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAYHCAUEAwL/xABTEAEAAQMCAwMECg8GAgoDAQAAAQIDEQQFB
hIhBxMxFCJBswgVFjI2N1F1g9IXGCdGVVZhZoGElKTD4/AjM3GRk9NSoSU0NUJEYmNzgsFT
cqOx/9oACAEBAAA/ALmAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABGOPeMvcRsdnc/IPLu91NNju++7vGaaqs55Z/4fDHpQD7YT81
v3/8Aluzwh2x+6rifSbJ7Q+S+U8/9t5Zz8vLRVV73kjPvcePpWa4vFvE2l4R4d1G76qnve7
xTasxXFNV6uekUxn/OcZmIiZxOFZ/bCfmt+/8A8s+2E/Nb9/8A5aZ8Pce6rfODNz4nvbH5H
p9Fau12bc6map1Hd0TVVieSIinMcuYz1irp06wz7YT81v3/APln2wn5rfv/APLPthPzW/f/
AOWfbCfmt+//AMt6dB7IDb7l+qNx2DU6e1y5ivT36b1U1ZjpiqKOmM9c/oWHwzxbs3F2hq1
W0arve75YvWq6eW5ZmYziqJ/TGYzEzE4mcO0rLi/tj9yvE+r2T2h8q8m5P7byzk5uaimr3v
JOPfY8fQ432wn5rfv/APLPthPzW/f/AOWfbCfmt+//AMs+2E/Nb9//AJZ9sJ+a37//AC0j4
c7VLvEewb9udnY6LNWzWKb82q9ZMxdpmK5qjmi30mIonHSczMR08Uc+2E/Nb9//AJZ9sJ+a
37//AC1zCvOOe1m1wbv9O029qo3GruKblyunVxRNuqZnzJjlqxOIif8ACqEc+2E/Nb9//lp
n2e9oXu89sP8AovyDyLuv/Ed7z8/N/wCWnGOT/mmYAAAAAAAAAAAAAAAAArLt6+A+j+cqPV
3VAJn2RfGftH03qbjSt69a01i5fv3aLVq1TNddyuqKaaKYjMzMz4REelmbtJ43u8Z7/M2+S
Nt0VVdvRxTTOa6ZmM3JmYic1csTj0RiPHMzEEm4C4Nv8Z8RW9Fi9b0Nrz9ZqLdMf2dPXEZn
pzVTGI8fTOJiJaJ4ss2tNwDvVixaotWrW136KLdFMU00UxaqiIiI8IiPQygAPZs+7arYt40
u6aKvl1GluxcozMxFWPGmcTEzTMZiYz1iZhqzhvfLHEvDui3jTRy0aq1zTRmZ5Ko6VU5mIz
iqJjOOuMs9drvxn7v9D6m2hgAuLsBs2tTY4ksX7VF21dp09FduumKqa6Zi7ExMT4xMehU25
6C7tW66vbr9VFV3SX67FdVEzNM1U1TTMxnHTMPM1L2b7j7Z9nmy6juu65NNFjl5ubPdTNvP
h6eTOPRnHVJ2UuPN29u+Od410V2a6KtTVbt12ZzRXRR5lFUTmc5ppic+E56OA0Z2J7d5F2e
WtR3vP5fqbt/l5ccmJi3jx6/3ec9PHHoWAAAAAAAAAAAAAAAAAAKy7evgPo/nKj1d1QCZ9k
Xxn7R9N6m4mfbH2he+4X2TW/8AFTuVy3H/APKKs/488R+SnPvoUy9O27brd43Gxt+36evUa
rUVctu3R4zP/wBREdZmekREzLUfBHCtjg/hmxtlrzr1X9rqq4rmqK70xEVTGYjzekRHSOkR
nrmZ+3GfwH375t1Hq6mTUs4e7P73E9u17W8R7FOou9I0l3UXKL0TFPNMck28ziPGacx0nrO
Eg+wLxV+ENo/1rv8Atn2BeKvwhtH+td/20M4q4V3Lg/ePazc+5qu1WqbtFdmvmorpnMZjMR
PjEx1iPD5MTPGX/wBgvwH1nzlX6u0rPtd+M/d/ofU20c2ja7O6X+5u7voduqmqmmidZNyKa
5mce+poqimI6ZmqYjr/AI4m2j7Et/3DS0arRbzsWq09zPJds6q5XRVicTiYt4nrEx+h9vsC
8VfhDaP9a7/tn2BeKvwhtH+td/2z7AvFX4Q2j/Wu/wC2sDss4C3Xgj209s9Ro73lnc935NX
VVjk5855qY/4oVT2v7bVt3aNr6/J6LFrV029Ra5MRFcTTEVVYjwma6a856zOZ9OUJXl2Abj
3ux7ttndY8n1NF/vOb33eU8uMY6Y7rxz15vydbG4l3b2i4Z3LdIrs016XTV3LffTiiquInk
pnrGc1YjGcznEMjjX+zbd7UbHoNs73vvI9Nbsd5y8vPyUxTnGZxnHhl7QAAAAAAAAAAAAAA
AABWXb18B9H85UeruqAdPh3fL/De82910sZ1Fm1dptTmPMqrt1URV1iYnlmrOJjrjDn3r13
U37l+/dru3btU113K6pqqrqmczMzPjMz6X4Xz2OcBe1Ohp4l3O1Zr1estU1aKPfVWLVUe+z
nHNXEx+WI6Z86qItNxeM/gPv3zbqPV1MmuzwZ8ONh+ctP6ylrMZ/7evhxo/m2j1l1Wa/8As
F+A+s+cq/V2lZ9rvxn7v9D6m2hi/wDsF+A+s+cq/V2lmgKZ7f8AaP8Asne7dj/j0t+9z/8A
yt08uf8A3ZzEf4+hTKf9ie4+RdodrT91z+X6a7Y5ubHJiIuZ8Ov93jHTxz6FjduO7eQ8DU6
Giuzz7jqaLdVFc+fyU+fNVMZ9FVNETPWPO/LDPSTdm+3e2faHsun73uuTUxf5uXmz3UTcx4
+nkxn0Zz1amAAAAAAAAAAAAAAAAABWXb18B9H85UeruqABPOybgq1xZv8AXq9Zco8i2uq3c
u2Zpiqb9UzM00TExjl8yebPo6enMaQHF4z+A+/fNuo9XUya+2i1l/b9dY1ulud3qNNdpu2q
8RPLVTOYnE9J6x6Ut+y7x3+Hf3Sx9Q+y7x3+Hf3Sx9RHN737dOI9xncN31leq1M0xRz1RER
TTHhERERER4ziI8ZmfGZc9oLsJs3bXAuoruWq6Kb24XK7dVVMxFdPJbpzHyxmmYz8sT8isO
134z93+h9TbQx39h464l4Y0Nei2bcvJdPcuzdqo7i3XmqYiJnNVMz4Ux/k6n2XeO/w7+6WP
qH2XeO/w7+6WPqNMiGdrW0e2/Z5uHJY769o+XVWvP5eTknz6vGInFua+k/o64ZmezZtx9qN
80G59133kept3+75uXn5KoqxnE4zjxwsbt63bynibb9rors10aLTTcq5JzXTXcnrTV16ebR
RMRjPnZ9MKtWz2Abd3u+btufe48n01Fju+X33eVc2c56Y7rwx15vydbzAAAAAAAAAAAAAAA
AABWXb18B9H85UeruqAH7t2bt2i5XbtV102aee5VTTMxRTmKcz8kZqiM/LMfK7PBnEt3hPi
jR7tRNc2qKuTUW6c/2lqelUYzGZx1iJnHNFM+hqyzetamxbv2LtF21dpiui5RVFVNdMxmJi
Y8YmPS+ji8Z/Affvm3UerqZNAHW4d4X3fircaNFtWkruzNUU3L0xPdWYnPWurHmxiJ/LOMR
Ez0am2HZNFw5smm2jb6a402mpmmnnq5qqpmZmZmflmZmenTr0iI6M7drvxn7v9D6m2hgDZg
+Gt0djcNDf0Wqt95p9TaqtXaMzHNTVGJjMdY6T6GQNbo7+366/otVb7vUaa7Vau0ZieWqmc
TGY6T1j0Jhw1sfAVq/F/ibi2i9TRV002i0uoimuImJ86uq3E4nzomIiJ8JipH+Kdfpdy4k1
l/Q00U6KiqLGkiiKojuLdMW7c+d52eSinOeucuS0Z2J7d5F2eWtR3vP5fqbt/l5ccmJi3jx
6/wB3nPTxx6FgAAAAAAAAAAAAAAAAAArLt6+A+j+cqPV3VACecZcJ2uC+Cdm0es0VHtzuV+
vUanUd5FXc024xFqnp4YuRM4n31PjVHLiBr27D+Lru5bdqOHNdfru39DTFzS1VzMz3HSmaP
DwpnGMznFcRHSlazi8Z/Affvm3UerqZNdDh/QWt14j2zbr9VdNrV6u1YrqomIqimquKZmM5
64ld/wBgXhX8Ibv/AK1r/bVHx5wpVwbxRe2uK67umqpi9prleOau3Vnxx6YmKqfRnlziImE
cXT2A73TNjdNgrqoiqmqNZZiKZ5qomIorzPhiMW8R4+dPj6LjZm7XfjP3f6H1NtDFn9mfZn
svGfDmo3HcdVrrV21q6rEU6e5RTTyxRRVnzqZ65qlMPsC8K/hDd/8AWtf7Z9gXhX8Ibv8A6
1r/AG1mgzN2tbR7Udoe4cljubOs5dVa8/m5+ePPq8ZmM3Ir6T+jphDAa/2bbvajY9Btne99
5HprdjvOXl5+SmKc4zOM48MvaAAAAAAAAAAAAAAAAACsu3r4D6P5yo9XdUAl/ZPZtX+0zZ6
L1qi5TFV2uKa6YmIqptV1Uz19MTETE+iYhYfbrwv5Xtem4m09P9rosWNT18bVVXmT1n0Vzj
ERme8+SlRr2bPu2q2LeNLumir5dRpbsXKMzMRVjxpnExM0zGYmM9YmYaz2fdtLvuz6XdNFX
zafVWouUZmJmnPjTOJmIqicxMZ6TEw8XGfwH375t1Hq6mTXZ4M+HGw/OWn9ZS1mqnt34dq1
myaTiCxRRzaCrutRMUxFU265iKZmrOZimrpEdf7yZ6dVEu/wLxDXwxxfoNy77utP3sW9VM8
00zZqnFeYp6ziPOiOvWmJxOGrWZu134z93+h9TbQxf/YL8B9Z85V+rtLNAFM9v+0f9k73bs
f8elv3uf8A+Vunlz/7s5iP8fQpkd/gPafbvjnZ9DNFmuirU03LlF6M0V0UefXTMYnOaaZjH
hOerVoAAAAAAAAAAAAAAAAACsu3r4D6P5yo9XdUAmfZF8Z+0fTepuNK3rNrU2Lli/aou2rt
M0V266YqprpmMTExPjEx6GU+M+GrvCfFGs2muK5tUVc+nuVZ/tLU9aZziMzjpMxGOaKo9Dh
rc7DeLrtncbnC2sv112L9M3NFTVMzFuuM1V0R06RVGausxETTPpqWtxn8B9++bdR6upk12e
DPhxsPzlp/WUtZvFvG06Xfdn1W162jm0+qtTbrxETNOfCqMxMRVE4mJx0mIlkbW6O/t+uv6
LVW+71Gmu1WrtGYnlqpnExmOk9Y9D4tP9mPENfEnA2i1Oovd9q9PnTamqebM1UeEzNXvqpo
miqZz41T/hFJ9rvxn7v9D6m2hgAub2Pf3wfq38VcyGdrW0e2/Z5uHJY769o+XVWvP5eTknz
6vGInFua+k/o64ZmFpdgu0+U8TbhuldFmujRaaLdPPGa6a7k9KqenTzaK4mc587HplfQAAA
AAAAAAAAAAAAAACsu3r4D6P5yo9XdUAmfZF8Z+0fTepuNMq87YuEbW+cL3d309ij2w2ynvO
8iIiquxGZromcx0iJmuPGfNmI99LOz92b13TX7d+xdrtXbVUV0XKKppqoqicxMTHhMT6Wko
4ltcWdj+5btRNEXa9r1FGot04/s7sWqoqjGZxGesRM55Zpn0s1OzwZ8ONh+ctP6ylrMZ57b
OHqNo4vo3LT2e70+6Wu8qmOWKZvUzivER1jpNFUzPjNUzn5K5Wf2Eb3TouKNXtFyqimncrH
NRmmZqquW8zERMdIjlquTOfkjr6J4fa78Z+7/Q+ptoYALm9j398H6t/FXM+Gt0djcNDf0Wq
t95p9TaqtXaMzHNTVGJjMdY6T6GQNbo7+366/otVb7vUaa7Vau0ZieWqmcTGY6T1j0Pi0L2
HbT5DwNVrq6LPPuOpruU10R5/JT5kU1Tj0VU1zEdY878srHAAAAAAAAAAAAAAAAAAeXX7Zt
+62KbG46HTa21TVzxb1Fqm5TFWJjOKonriZ6/lc/3GcK/i1tH7Da+q+2j4Z2Db9VRqtFse3
aXUW88l2zpLdFdOYxOJiMx0mY/S6g4vuM4V/FraP2G19U9xnCv4tbR+w2vqvbptm2rR6G7o
dLtmjsaS/nvdPasU027mYxPNTEYnMRic+h4vcZwr+LW0fsNr6r92eE+G9Nft37HD212rtqq
K6LlGit01UVROYmJiOkxPpdceLcdm2rd+79s9s0eu7rPd+U2KbnJnGcc0TjOI/yeL3GcK/i
1tH7Da+q+2j4Z2Db9VRqtFse3aXUW88l2zpLdFdOYxOJiMx0mY/SazhnYNw1Veq1ux7dqtR
cxz3b2kt111YjEZmYzPSIj9D4+4zhX8Wto/YbX1T3GcK/i1tH7Da+qe4zhX8Wto/YbX1T3G
cK/i1tH7Da+qe4zhX8Wto/YbX1Xt27Ztq2jvPazbNHoe9x3nk1im3z4zjPLEZxmf83tHIvc
J8N6m/cv3+Htru3btU113K9FbqqrqmczMzMdZmfS/HuM4V/FraP2G19V09HotLt+lo0ui01
nS6e3nktWbcUUU5nM4iOkdZmf0vuAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAACmfZCfe/+s/wlcavgXiXQ8
O08QanbeTbKrVu7F/v7c+bXiKZ5Yq5uvNHo9L23uIdy3Xswr2vW3u+s7ZuWmjTVVda6aarV
/zM+mmOSMfJnHhERHi0nAvEuu4dq4g0228+2U2rl2b/AH9uPNozFU8s1c3Tln0eh1+FOM9+
2zg/f9q0mvrt2LOki/Yqj39iqq/at1RRP/diYuVT+SesYnMzzNn4L4q4wsX9127RV6+mb9V
N6/XqbcVVXMRVVnnqiZnzonP5Ug7F983DR8caXabd+udFrabsXLFVdXJFUUc/PFOcc39nEZ
x4ZhokAAAAAAAAAAAAAAAAAAAHF4v9vfcxq/cz/wBreZ5P7z/jp5vf+b73m8f/APVZ/d2/r
yI+7t/XkR93b+vIj7u39eRH3dv68iPu7f15Efd2/ryI+7t/XkR93b+vIj7u39eRH3dv68iP
u7f15Efd2/ryJJuAvsle3l73Y/8AUPJqu7/6v/e81OP7vr73m/J/yRn2Qn3v/rP8JFbHBva
dvGwae3bp12o2rUWLdVmzXudHdTbxFVHmTc6REYxGOmIfvfuCdfwj2Yd9u1Hc67Xbva5rMX
Ka4t0UWr0U5x05pmqqekzGOXwnKP11cXbbwppdT5ZuNnYtd3lmzFvVVdzX1qiumaYqxGZ5u
kxGfO8erqbBsP3MOKOI67n/AOHRWqIn/wBazXXMxj/9MYn/AIsx4LM7BfgPrPnKv1dpWfZF
8Z+0fTepuLy4991ntHZ9x3/X/Kae8/uv7rlqz/edPfcv5f8AmgH3dv68iPu7f15Efd2/ryI
+7t/XkR93b+vIj7u39eRH3dv68iPu7f15Efd2/ryI+7t/XkR93b+vIj7u39eRH3dv68iTPs
993f8A0h7tf/S8k/uP/Nz/AN1/8fH9HpTMAAAAAAAAAAAAAAAAAAAFS9umzbru/tH7WbZrN
d3XlHeeTWKrnJnu8Z5YnGcT/ksPhOzd03B2y2L9qu1dtbfYort10zTVRVFumJiYnwmJ9CJ9
te2bhuvB2ksbdodTrbtO4UVzb09qq5VFPd3IzimJ6ZmOv5XM03CGo3XsEs7XrNFqbG4aOm9
qrFmuzXF2LlNy5VFPJ0mZqpmaYzn38TieiGcLcP8AF97h/fuFq9o12ntbjYovWPK9Ndt0d/
buUVcsVTHLRNVEVRmrETNNEZh4uH6u0zhaxesbNtu9aa1eqiuu3O21XKebGMxFVE4nHjMeO
Iz4Q7nZDwVvljjW3uu47drNv0+gtV1Z1Onqt97VXTNEUxzYnwqqnMROOXE4zC+gAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEM7Xfiw3f6H11tmYHc4a4z37hO/Fe06+u
i1NXNXpq/Os3OsZzTPhMxTEc0Yqx4TDS3CXE2l4u4d0+76Wnuu8zTdszXFVVmuOk0zj/OM4
mYmJxGWTVzex7++D9W/irmZm7XfjP3f6H1Ns7IvjP2j6b1NxfnGHFei4N2C5uusoruzNUWr
Fmjxu3JiZinP/djETMzPoifGcRObOJeM9+4svzXu2vrrtRVzUaajzbNvrOMUx4zEVTHNOas
eMy4YsbgLtY3XZd0t6Xftfe1u137ub13Uc167Y82YzTMznlzyzMdekTiMz10FevWtNYuX79
2i1atUzXXcrqimmimIzMzM+ERHpZ2437Vt83reL9nZ9yvaDa7N3Gn8lqqt13YjMRXVViKvO
znl6RHTpmMzAB2eHuLt84X1Vq9te4Xrdq3d7yrTTXVNm7OMTzUZxOYjGfHwxMTES0hwHxXT
xlwvZ3SaKLWppqmzqbdGeWi5Tjwz6JiaavTjmxmZiWb+M/hxv3zlqPWVJn2C/DjWfNtfrLT
QAhna78WG7/Q+utszNM9kXxYbR9N664gXbXxxTrL8cK7deorsWaor1ty3XPW5Ezi1OOkxT0
mfHzsR0mmVRrJ0vBF3ZOyDeeItfyeU7lY00aaimqZm3Ym/bqzOJxmrzZxjMREdczMRWzTPZ
F8WG0fTeuuJmxmub2Pf3wfq38VcwAAAAAAAAAAAAAAIZ2u/Fhu/wBD662zfoLe33L9Ubjqd
Tp7XLmK9Pp6b1U1ZjpiqujpjPXP6FobR2JaDftrs7ntnGHf6S/zd3c9raqebFU0z0quRPjE
+h+N/wCw27s+wa7c7PEFGpq0diq/NqvSTbiqmmM1RzRXVicROOnjiOniqldnsfdZfr0O96K
q5nT2btm7RRiOlVcVxVOfHrFFP+X+Kk1zex7++D9W/irmZm7XfjP3f6H1Ns7IvjP2j6b1Nx
M/ZCfe/wDrP8JV+yaLYdbXFvd971O11VVTHeU6Dv7VNMRmJmYrirMzmMRTPo6+OLQ+17/On
9w/mIrx92XXeB9q024xu1GutXr/AHFVM2JtVU1TTNUTHnVZjFNWfDHTxz0ga+fb7Vfa5+Xd
3Z73yHyLGJ5eTvfJ8+PvuTr8mfRjoozR0aWvVUU629es6ec89yzai7XHTpimaqYnrj0x/wD
SzNh7Htp4n0Net2bjPyrT27s2qq/auujFUREzGKq4nwqj/N0L3sfLtNi5NjiWiu7FMzRRXo
pppqqx0iZiucRn04n/AAlTq5vY9/fB+rfxVZcZ/DjfvnLUesqTPsF+HGs+ba/WWmgBDO134
sN3+h9dbZmXFt3Hlrg/sW2qxo9RRG86qm95Nb5Yr7unv64m5VHoiIzjOc1eiYirFOp/2T8B
+6reJ3LW9Ns267RVXRVb5o1NfjFvrHLNPSJq9OJiMedmLa7Xfiw3f6H11tmZpnsi+LDaPpv
XXEzYzXN7Hv74P1b+KuYAAAAAAAAAAAAAAEM7Xfiw3f6H11tmZeXZz2jcJ7DwJt22bnu3ca
ux3veW/J7tXLm7XVHWmmY8Jj0uhxX2q8HazhLdtHot0r1Op1OkuWLVqjTXKZmqumaYnNVMR
ERnM9fCJxmejPq5vY9/fB+rfxVMrm9j398H6t/FXMzN2u/Gfu/0PqbZ2RfGftH03qbiZ+yE
+9/9Z/hKZX5tvbzw9qKLFO4bfrtFdrq5bk0RTdtW4zjPNmKpjHWcU58cRPp/fFm7cG9pex0
7Zp+MNHt3k2pov1XNTbmjm82unERcmjPvvGJnGPyuN9r3+dP7h/Mdni/h73K9hOr2Tyryry
bk/tu75Obm1NNXvczj32PH0KAX/wBgvwH1nzlX6u0s1jNc3se/vg/Vv4qsuM/hxv3zlqPWV
Jn2C/DjWfNtfrLTQAhna78WG7/Q+utszP3cvXbtFui5drrps08lumqqZiinM1Yj5IzVM4+W
Z+V0+F+HdbxVv+m2rRUVzN2qJu3KaeaLNvMc1c9Y6RE/LGZxEdZhqbYdk0XDmyabaNvprjT
aamaaeermqqmZmZmZ+WZmZ6dOvSIjojna78WG7/Q+utszNM9kXxYbR9N664mbGa5vY9/fB+
rfxVzAAAAAAAAAAAAAAAhna78WG7/Q+utszA/dmzd1N+3YsWq7t27VFFFuimaqq6pnERER4
zM+hpzs04Vv8I8IWtFrOmsv3atRqKIriqm3VVERFMTEeimmnPj1ziZjDMC5vY9/fB+rfxVz
Mzdrvxn7v9D6m2dkXxn7R9N6m4u/tB4KtcbbBGkpuUWNbp6puaW9VTExFWMTRVOMxTV0zj0
xTPXGJzhvnDe88NaqNNvG3XtJXV7ya4zRX0iZ5aozTVjmjOJnGermCTcG8e7zwZqo8iu97o
a7sV6jRXPeXOmJxOM0VY9MfJTmJiMLs7UdZY3Dsj1+t0tzvNPqbWnu2q8THNTVdtzE4nrHS
fSza7+w8dcS8MaGvRbNuXkunuXZu1UdxbrzVMREzmqmZ8KY/wAnU+y7x3+Hf3Sx9RDFzex7
++D9W/iqy4z+HG/fOWo9ZUmfYL8ONZ821+stNACGdrvxYbv9D662zMJZ2acVWOEeL7Wt1nT
R37VWn1FcUTVVbpqmJiqIifRVTTnx6ZxEzhqBDO134sN3+h9dbZmaZ7Iviw2j6b11xM2M1z
ex7++D9W/irmAAAAAAAAAAAAAABDO134sN3+h9dbZmXl2c9nPCe/cCbdue57T3+rv973lzy
i7TzYu10x0pqiPCI9CsOP8Ah2nhbjLX7bZorp0vNF3Tc1MxHd1RmIiZmeaKZzTnPWaZ/wAH
z4F4hr4Y4v0G5d93Wn72LeqmeaaZs1TivMU9ZxHnRHXrTE4nDVrGa5vY9/fB+rfxVzMzdrv
xn7v9D6m2dkXxn7R9N6m4ubtC7QvcH7X/APRfl/lve/8AiO65OTl/8tWc8/8AyQi92/WtTY
uWL/CVF21dpmiu3XroqprpmMTExNvrEx6Fh7j2b8G7n3flHD2jo7vPL5NTOnznHj3c058PT
nH6VWdqfZtsfCOx2922u5rIrv66LXc3blNVu3TVTXVinzebpyxEZmenjnxVauzV6y/rvY0U
3tTc566bVu1E4iPNo1UUUx0+SmmI/QpN39h4F4l4n0Net2bbfKtPbuzaqr7+3RiqIiZjFVU
T4VR/m6n2IuO/wF+92ProYub2Pf3wfq38VWXGfw4375y1HrKkz7BfhxrPm2v1lpoAQztd+L
Dd/ofXW2Zk22XhG7pez3duNNbY0161NidPobV2Jq86u5Taqu4iek0xNUU5z53nYjEZhLRPY
7xda3zhe1tGov0e2G2U933czEVV2IxFFcRiOkRMUT4z5sTPvodDtd+LDd/ofXW2ZmmeyL4s
No+m9dcTNjNc3se/vg/Vv4q5gAAAAAAAAAAAAAAQztd+LDd/ofXW2ZmmeyL4sNo+m9dcRXt
54dpvbdouI7NFc3dPVGlv8tM1R3c5mmqZzimIqzHh1m5HXpEKQaf7MeIa+JOBtFqdRe77V6
fOm1NU82Zqo8JmavfVTRNFUznxqn/CMx3rN3TX7li/artXbVU0V266ZpqoqicTExPhMT6Ez
4f7UddwtYvWdl2DZdJTfqiq5MW79dVcxGIzVVdmcR1xGcRmfll1vs9cVfg/aP8ARu/7iB79
vet4j3vU7vuFVE6nU1RVVyU8tNMRERERHyRERHXr06zM9Um7HrN272mbZXbtV102ab1dyqm
mZiinuq6cz8kZqiM/LMfKmfsg7N2qxsN+LVc2qKr9FVyKZ5aapi3MRM+iZimrEfkn5FLLJs
9u3Flqxbt16Xa71VFMUzcrsVxVXMR4zy1xGZ/JER+RxeLu0zeuM9qtbduOl0Nq1avxfirT2
66auaKaqcedVPTFUogu/cNBd232NdFi9VRVVXYs34miZmOW5qablMdfTiuM/lypBf8A2C/A
fWfOVfq7SzWM1zex7++D9W/iqy4z+HG/fOWo9ZU7vZfvdPDmv33d5qoirTbNdqtc9M1U1XJ
uWooiYjriappj9PjHi632euKvwftH+jd/3D7PXFX4P2j/AEbv+47u48Xbhxn2Hb/uO42dNa
u2tXbsRTp6aqaeWLlmrPnTPXNUqWaS7LtHY3Dsj0Gi1VvvNPqbWotXaMzHNTVduRMZjrHSf
Qobi3hnVcI8RajaNVV3vd4qtXoommm9RPWKoz/lOMxExMZnD98GcS3eE+KNHu1E1zaoq5NR
bpz/AGlqelUYzGZx1iJnHNFM+hfPaXdp3jsl3DVbfFeotaixY1FuaKJzNvvKK+bGMxEU9Zz
4RE5Zw0d+3ptVRevaSzq6Kc5s3priirpjryVU1dPHpMeCe7b20b7s+3WNv2/Z9l0+l09PLb
t0WbuIj/U6zM9ZmeszMzL7Xu3biy7YuW6NLtdmqumaYuUWK5qomY8Y5q5jMfliY/IrZdPsf
LN2mxv1+bVcWq6rFFNyaZ5aqoi5MxE+mYiqnMflj5VxgAAAAAAAAAAAAAAiXalotVuHZ1um
l0WmvarUXO55LVm3NddWL1EziI6z0iZ/Qzz7jOKvxa3f9hu/VaG7LdFqtv7Otr0ut017S6i
333PavW5orpzermMxPWOkxP6Xd3/aLW/bBrtpvckU6uxVbiuu3FcUVTHm14nxmmcTH5YjwZ
c9xnFX4tbv+w3fqrJ7FNJvuw7/AK7Rblsuu0ml11iKovX9FdpjvKJnljmmMUxNNVfj4zERE
+ifV2k9kev3beL++8ORZuV6jFWo0VU025mvpE1UT0pnPWqrmmJzEzmc4irPcZxV+LW7/sN3
6p7jOKvxa3f9hu/VfbR8BcXa7VUaazw5uNNdecTe09VqjpGetVeKY8PTK8+zTs69xGl1Go1
t6zqdz1WKa67VOaLVETOKaapiKpz0mfCOlMY83MyDi3hnS8XcO6jaNVV3XeYqtXooiqqzXH
WKoz/lOMTMTMZjLPO+dmHF2xaqLNW03tfRV7y9oKKr9FXSJnwjmp8cedEZxOMuZ7jOKvxa3
f8AYbv1T3GcVfi1u/7Dd+qmfAXZBuW7663reJNJe0O2W/O7i55l3UTEzHLy++op6dZnEzEx
jx5otPtS0Wq3Ds63TS6LTXtVqLnc8lqzbmuurF6iZxEdZ6RM/oZ59xnFX4tbv+w3fqrw7FN
s3DauDtXY3HQ6nRXatwrri3qLVVuqae7txnFUR0zE9fyLDZM9xnFX4tbv+w3fqrZ7C9m3Xa
Pbz2z2zWaHvfJ+78psVW+fHeZxzRGcZj/NXnFnCfEmp4x3q/Y4e3S7au7hfrouUaK5VTXTN
yqYmJiOsTHpcn3GcVfi1u/7Dd+qe4zir8Wt3/Ybv1T3GcVfi1u/7Dd+qsPZuH96tdhW/wC3
XNo11GtvbhRXb01Wmri7XTzWOsU4zMebPX8k/Irz3GcVfi1u/wCw3fqtDdlui1W39nW16XW
6a9pdRb77ntXrc0V05vVzGYnrHSYn9Li9sPBF/iXZ7O57Xpu+3HQZ5qKIjnvWZ6zEdM1VRP
WIz6a8RMzEKT9xnFX4tbv+w3fqrm7H6t1p4d1fDPEGy6yxZs81VjyzR1U27tqvPPbnNEROK
pmeszMxXPTFKB8Xdju/bHfu6jaLNe67fzTNHdRzX6KcxiKqIjzpzOM056UzMxT4Ir7jOKvx
a3f9hu/VPcZxV+LW7/sN36rp7H2YcXb7qps07Te0FFPv72voqsUU9JmPGOarwx5sTjMZw0N
wlwzpeEeHdPtGlq73u81Xb00RTVernrNU4/yjOZiIiMzh2gAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAH/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD//gA7Q1JFQVRPUjogZ2QtanBlZyB2MS4wICh1c2luZyB
JSkcgSlBFRyB2NjIpLCBxdWFsaXR5ID0gNzUK/9sAQwAIBgYHBgUIBwcHCQkICgwUDQwLCw
wZEhMPFB0aHx4dGhwcICQuJyAiLCMcHCg3KSwwMTQ0NB8nOT04MjwuMzQy/9sAQwEJCQkMC
wwYDQ0YMiEcITIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIy
MjIyMjIy/8AAEQgAAQCAAwEiAAIRAQMRAf/EAB8AAAEFAQEBAQEBAAAAAAAAAAABAgMEBQY
HCAkKC//EALUQAAIBAwMCBAMFBQQEAAABfQECAwAEEQUSITFBBhNRYQcicRQygZGhCCNCsc
EVUtHwJDNicoIJChYXGBkaJSYnKCkqNDU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpa
nN0dXZ3eHl6g4SFhoeIiYqSk5SVlpeYmZqio6Slpqeoqaqys7S1tre4ubrCw8TFxsfIycrS
09TV1tfY2drh4uPk5ebn6Onq8fLz9PX29/j5+v/EAB8BAAMBAQEBAQEBAQEAAAAAAAABAgM
EBQYHCAkKC//EALURAAIBAgQEAwQHBQQEAAECdwABAgMRBAUhMQYSQVEHYXETIjKBCBRCka
GxwQkjM1LwFWJy0QoWJDThJfEXGBkaJicoKSo1Njc4OTpDREVGR0hJSlNUVVZXWFlaY2RlZ
mdoaWpzdHV2d3h5eoKDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXG
x8jJytLT1NXW19jZ2uLj5OXm5+jp6vLz9PX29/j5+v/aAAwDAQACEQMRAD8A4b4h/wDMN/7
a/wDslereJP8Al2/4H/Siivr5fxUeHP8AhR+Z4Trn/LD/AIF/SvVfhr/zFP8Atl/7PRRRV+
GXyCX8OHzOK+Hn/MS/7Zf+z12vxK/5hf8A21/9kooo+1H5hiP4jOh8Sf8ALt/wP+leQ0UVV
H4EYvc5CiiioPYPVfgx/wAxv/th/wC1KwfiH/zDf+2v/slFFKG8vkcn/MR/XY7X4lf8wv8A
7a/+yVwVFFaUfgRxPc6b4Mf8xv8A7Yf+1K2qKKml8UvkbYj+Iz//2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/4QAiRXhpZgAATU0AKgAAAAgAAQESAAMAAAABAAEAAAA
AAAD/2wBDAAIBAQIBAQICAgICAgICAwUDAwMDAwYEBAMFBwYHBwcGBwcICQsJCAgKCAcHCg
0KCgsMDAwMBwkODw0MDgsMDAz/2wBDAQICAgMDAwYDAwYMCAcIDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMD
AwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAz/wAARCAPUAlUDASIAAhEBAxEB
/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QAtRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF
9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2JyggkKFhcYGRolJicoKSo0NT
Y3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eXqDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZm
qKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3
+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQ
AAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvAVYnLRChYkNOEl8RcYGRomJy
gpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dXZ3eHl6goOEhYaHiImKkpOUl
ZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP0
9fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD8VzSA80/YKFRWPVvxrq6HPLYYc9qnt9PaQKQCcqDjHWl
tVCTDLYWMFz/IVLYpviPLrt6N1I/+tVJGY9bRhPGyBVQNkoTyD+P9KnhhKTNuRZF54H8Ofr
/SnqMSBj8zEY9uKljQO67SGwCDz/n1quUlsNuxfvM6jvxxTokzz83Tj6UscQUcVInynB/Cq
JECY9vp1FOWLntu7e9O8rPNPAOR/WglsRUyfpzj3p3kMfzzTlTBy3P0p+0/XkUEjfKCt8vp
1pfL5H86cvIOOOfXrTnYB155oAj8vKf3uPSn7Px9sdKQTqC3GO9NNx8vXHpQBMibT/8AW6U
bflFV/tWO9ILrfx+tAFvjcPzpfN25qpCZHPyqxHap/s8z/wAPvya0M5RJTNxn8OaPP+TGAf
emiwmP8S/NzUg0ttv3v0q43J5RomzxuNBm2r1WpF0lieXx9MUPo5U8lqrUOUjFxlu1AuMj7
xqdNJC/3v8ACkk0oerfTNAcpGlxg/xfjSGXcfvD3p507B+83HvQNN7bjUasNhqybSD8vtxQ
0pIx+napRpTf3/zFNOmSA/eVgO/rVakgDgdqk3qwPfcOxqP7FKg6ZpBDIv8ACaq4mTGNXP4
9KDCAKjVyh+6acJjn0+tF+5A77P7evFNMHQ9MinrLgf4UolwP8mjlQyvJGfX9KUDA9ulWFd
R/PrS7FP4/pU8qHcqmMbh69adjaeal8pcHHT6UpX5efzqCiDOKRlyc7f1qUfN8tIIufekO7
IymT6fhTHXB/r61KYyB3owQKCrohaNhz+FNPy8dl61YzTGG70oC6IHTJ70YK/8A6qmK7RSD
8BU8pV2QNDuXGajMWwdM/WrGMDn+9mgKStLUq6KpXcWHfvUfk/d/GrTpuFR+W2aQyuB+lRv
FvyKttByx7A4phjwfcdaCuYptCyKPSmeVgd/rVwpwfrkVFJFx9aB3K/lbDkdfWoJbBCcbQF
68DBB9Qe1W2i4x+OQelGwsF9P50MtMpMnksuUbbwN+M4qkYV+x7nhUvnbwvQ/5zWw8Wd390
jpUP2Nd6tjkDGM4zUWKMuXTRJB/q1SZRyMfL9KzJY2ifDDH1rpREET5fTaDVHUrJnQNjcY1
OfekUmYoPX60oGWz7VPdWDW82zryVHqajljaCRlbgrxUu5RGyAnp+NByo+9TscZoz+tSBa0
u68pWUsq89D91gavQ3Ebz/PGwWEcljwvPasSd8IF9SSfWrOpzbEWMgibGXJ6rxwKaEaD3f2
dt21QJDjJbHb9M/rUmo3cazx7m2MgwwX+H2/CsexAvFt7d2ZULPIx7then5KR9adc3PnxTM
fvN8wx7f/WpyFY0pZPtEBuCxPmHHI4OaktJVk01rjzPuHacc7icfhWLHMy2Cjdw2Xxn0/8A
rUR3DRaUsY63Uu7A6sBlQPzzUldDaXUF+yK3nfvGODuB3AcHO79KtRa2tzp7BZOdvIJ47jP
v7GuevmEMs0aMu2P5M/3sd/xNLYyN/ZkuMdVGMfXpQLl7m3/wkSp/y0kXaAOD17/1ornmvG
jlf60U+YvlRqAk7s9Rzj0oLFG+7+B9KtRWmwbjncjYcZ656VatNPWKXO3pkdasgg01WH97a
3CgDt36+lW1gYpyrMBxnpz61Itvv2v/AHFIwfc1JFEwBLYZv73p7VUTNkUcO07hhW+mMj3q
aONQVwu31x3qVY12/wAuOtOEfP8AtVRA1U/AUrR7SPbvT9mB948dKbM6hfl+bAoEOB2c4pw
Hl8n+Ic+1V3u8Lzx9RVNtZiV9qs0jE8hBnFAcppvMq9OaaZ2HeqSx3VwitHGse7nL84/CrV
ro7Ft0ssjt/s5VR+FFw5QNzg8nFODySH5Ub64xVyCzji5+X/vmpgyjPK49PSlcCitnM3VsZ
/Op4dKUjLbmP1qcSbR8u760CV2Xv17UxPYalhGD9wGpo7ZVH3V/CoypyvP/ANapEXC5/Wgk
coVWp6uo7ZqPaML7HNPi4f8Ah6nrVR3JkS71YN+HFPL4P3Tn0pqsGX/d9BThIoP3hzz1rqj
qZS3Hh/n/ANX7Yx1p+1g/3QP1ojdM9VyBxTmnjPA2flzWkUZuQzDFfu/pSPu7/jxUguFYbV
yfTiiZ/wDZZF+lDQuYhdWCr8q7u2KbliPlXj61IbhZEYE/UEU0MmOSOPbpUyirlcwbioGVI
45z2pySc/xetOZ42/u/hRGFGBu4x1o5Q5hoZQfmJHfpUigOeMA0oG3uPxFIEUnp+JquUnmD
7Ju6/Mc+lRmwjlY/TvUxjUDgrnFCOxPfHpRyhzEB0xcY2468g1XOmvGvys3PPSr5lbJHf60
LLuXkdOvNTyhczHtpYv4Se+RzTPMKHn5frxWs6qw7L/Wo5LVSnP8AKs3GxWhni49Mf4Ufad
o52+3NWH0tSN3eoXspEb5W/MVDuOyHI4I/pS4warGN4T81CzMcD0qBkxQkd80NGSOwpFuMC
jcGDe+KAEMZH164phXkVPnn9KY8Weh9KAGH5Tg00x7zUhG7Py/jTTGPbpigpMj2f7K0MvUV
K4z8w9KQ9OaCiB029Kay5H9amMeOn4+9Rhdh/pU8oEciA8/N160x4+pP8R6irBGRxxTWTaf
5GpKTKzJuPp2PtTHiyu1uvYirDJu+YcNUZj5x07+9BRV5x2yOh9frRgY+79amkh3DOCT61G
EIPbPuKC0yMj5unXpTGjWRvf0qwylDn8aYY+W59CaBlcQ7d3ynqcimtD83qatBNuaYYM7uT
UtFJlC5slkO5lIK4GQeRVG50v7RdMrM2c5Dev1rbaINnt61BJF8/OdvBqSkznTYNGvzRyL1
GDSJYs6rI33fc88kCt1oVlVg33WI4PQ96jnscQvtDH5VBzyR1x+p/SgrmMs263PiZI5OE80
K2OwGKztVna5vpCNzNIxCE9T6fjXR+GrX7RrmpXcjDbY200m9sfI5+VD/AN9Gsnw9YtqGoS
z/APLG1jM7lj0bB2jPu2Pyqegr6j9Ktln8Vx26/NGvmIBntsc1SukMETLgqw4Oa0PBEjReL
rMhfMZmdACcZLIy9vrTdesGt/MbgsxO7nIB+v5UMf2jPC7Ldf8Arn/Or1pas2p6fEdqiK28
wDP3WCPJz/wLn9Kog5s1OeVTArUgjjHiiTap8uG25GeRhACOMfxED0+c8URBmXcfLG3Tmpb
DjT58t8ysp25HPFMnj+THqataNGzWN4o/uA5J/wA+lSUZc0myds/L9aK7r4O+Eo/EH9pyzR
RyKrRqu4dDhie49RRVqnfUUsQk7DhAPNJ3LtYAFMdQBgVIq7H6d+alMK7ug+lKU8vHHXnj0
Na2M7jYECR88sBipIoiW+XnPUUoRVOf73p6UpbZzg7c/SgjUVIBjuMDkUxpMf8AAe9RXeoR
x/6yRV4yBu+Y/h1NVmtr3VXHl/6PAwyWP3j/AIfjRcai29SS71GO0UNI6qGOPrVKC5vL+Zl
WFljP8X3eK1tP0C3teqlyGzl/mNWzsiwN3X36VHMV6GTF4ca4X/SZGYf3AcKfr61o2lhDZr
tjjjUDjgYoXUEuJnSKSNnjOHCuCVJ6A+mfSmXeoR2zqk00MbSHCCRwpY+2Tz+HtSETs6oSP
ypGd2VQvy+9IsOz73X2/rUV9rVnp0qx3FzbwswyqySBWI9h1pkk6BsU9I88n6/Wo7Sdb9Fa
HdKjdGH3SPUHv+FTpaMx+aRU9l5JqyWGNv8Au96fvXHX2pI0hEwi3r5pG4hmAOPXHp71ahg
x/CvPIxz+NBJXjR/7rfX1qVYXJ+6Pz61M7RwcyMFyQMk8EngD/wCtU81pJa3j280UkVxFjf
E6FZEyMjKkZGRyM9QaAeiuVFtGb+LvjgU9LMA/xN/SrEarnqv4UyTVLG3do5by1jkX7yvKq
sPrzVRI5iWC0RV+6uR3qyLfDfcT/vkU2yvLK+mWOG8t5XboqSKx6E9jWpDY7F/efLjOc8Yx
1/LNddNGUmUUt8t8qxjHoopyI+79T7V6h+yr8BLP9pv4y6P4Xn8aeEfA+m3zO95r2v38drY
2EUY3OdzkB5dv3YwwLnuACR0n7cvhz4H+EPjLHp3wP1bxTrPhaxtIrW41TXmjQareJ8sk1s
oVXWF+GAkGQWbChdorfS9kjPldrnhrIcnl+vcnApqI4PBbce+a0GtcA/L+vFPk0i4gtIbiS
Gdbe4LCGVoyI5McNtPRsd8dKrl7GdygFdf4mb2JpEgzj5QfXIzmrqWuCMqctwFxyfcUBYhL
5fmJ5jLuC7xkj6UcvcLsz2tlYbdi9Oyik+yRllDRr064rRktOO/+NC2fT1x06mmqZPMZX2K
MtjYyf7rUHTgp4kfjnB5rZutDubBbaSe3mgjvYTcW7SRlVuIt7x+YhIwyb45E3Lkbo3GcqQ
K/2XPsuatUg5jLe1kB+V4j3HFM8ucHmPd7q2a0XtN/ygDPtUZg8s7SrUezHcoSOEG11ZT3B
FClSfvLn+dXzCWHbb6Hmmw6f9vuTbxW7TXGzzPKiUs5X+8AOcc9azlT1H6FHZzjtQVZfutU
hijuIlaGb5WGQVIkU/40ySGWFMkJIMcFTt/nWcqYKQ0SNtYdc9c0hRWkbp9KdIklk6x3MMs
DSIrgSoVLKy7lYZ6gqcgjqCD3pGHz/N8uecHrj1rE02I54Mr93IqJrEFc1NFcpcI4hmjk2H
adrA7T6GnI2F5H1JHA+vp/Ss3HqXfozPltXRfl+aojJ5fB49q+sf2Rv2Zv2c/2pfhMthrn7
Q1l8Gfitpl3LcajH4wt4F8O39gD0tJg6MLhFBJSRwXLBVQ4LDyn9q/w98HfD3xYm0z4KeLf
EvjrwjYW6QS6zrNlFaNf3QB8yWBEwy27dUEiq4HBz945c13ZGvs7K7PKEl+YfrUqvgtu47C
iSywMqR16Z61VubhbEMZmEIGCS5CgZpme5aH3f5UMm7pRdiTS3hju45LWS4TfCsyGMyr/AH
lDAZHuKIJtxH+1096AGsm76YpHjIX1qTOFplxdR2i7pJFReuXO2gepG6lWIApp+YVa1C1l0
q7jt7yGa1nmTzI450aJ3XP3gGAJHuOKh2YOeNrcA9jQtdiyEjae/HWmvlj0yvb3qV14P+zz
9K9H/Zn8L/DWf49WOkfHDUPGfhPwZMk1vfXuhWaSahps7xkQTPDKpLRJId7qqs7IhCgmplp
qCPL2bA9P60GIBPc+tfYX7VP7Gn7Of7K3wW1SSx/aIX4x/EbXRHceFbLwZpsY0uxsywIk1S
R3cxzMm4GBWEkbYyhBJX47t7mO9UtDJHMucEowYA9xn+lTuaSVtGI6sB+lMkiXZ8tWCoI/v
bug9aguHjsot8jqsYIwxYAGgPQY0e7r949vWmiNk7ZAOKt39tJpM8aXkMtm1wu+EToY/MX1
XcBke4qJlBJB3fLQVqQ+Vszxxnr6VHKmx257/nViQrCu5mVVxyS1RRyx3EJZJEkVhwVO4H8
qCkRZ+fH4U2SPL9KLy4h07a000MSycKzyBQx9jmnMu373zDsfelvoUivJDtb5T7cmo512Kd
oO/HCnua9K/Za+AEn7UXx/8MeAYfE3hfwfJ4lu1t21jxBfrZ2FivVnZmK7mwCEjBDSOVQEF
sjtf+Cg/gj4B/Dn4x2Xh/8AZ/1/xr4r0PQ7BbPW9b19I44NU1JMLJNaRhFkWJuSwcD58hAq
bWMeRfmfOSM8PgrUJ2+WS8vEi4/iVQSw/BilO8MWsSeGWZ1bzby5IDD+JEH/AMVmofEu208
O2Nv/AHnmmGOcZfZ0+ifTpj1rZ1a3XTNLsLYbV+zWaGQkbfnbk9+v40dCPLzMj4dpv8cWLe
X5mZvu5xn8ew7e3XtUfiy7W4SZo2/iGVX7qj/I/WtH4VwY8UtcOvy28EkhOcbMDOffgH8jW
d4tgWGNsMmc7Rx94fWp+yit6hl29sJLPLNtXoPetzw7bC7t9eum2+YFihA9NzliR6f6sfnW
JZSYtIlkP7vzMkd+oz/Wug0pUs/BN0VUeZd6gRnB+4ijH4Esw/A0R3Coc9qDebNluuc4FWN
D3RxXKqo3SRg5P8Iyc49z0qHUEK3jK33lUfngVNowLGRFUbmiPGevp3qTVvQ7D4NasPDthq
LyRbo5rgIp8zaMqoJ/RhRWRo87Hw95aMsf+nTyH5h/EsQxgnjG39aK2jscso6myJMtn5uTn
pQkqj73Xpg96p3F6tpCGdttVo57nVGxADHH3ZqOY15bly51OO3YqzZYfdUdajSzutTk/wCf
eFjnIP7w/jU9hpMdku770hOWLd6tRXKg/p9KkrlG2OhxWLb+ZD03OSxq1I4jOF7Coy7Oclj
tPAxQV3RnnG3qPagkPOLryfl9qI1UHn+L0FR/aY4EyzKuei+v0qSG3ku13Mv2eNhwWPLfhQ
B+rv7S37G/j/8Ab0/Yr/4J4/Dv4f6a2o6jeeC9SlubqckWOi2oNgsl1cvghIlGOMEuQqKGY
gV53+2P+2x4I/4J9fA7VP2X/wBlTVZrqW8Pl/E74o27eVfeKrxQySWlrKrExwJudPkYhFLI
jM7Syt9w/CH9sfwJ8Fv+CY/7KfwW+JF5qfhnwn+0F8Orzw/P4w0+8+y3Ph6cfZ44XLj7kTG
dtz5whCk/LuI/IH9vb9gXxp/wTs+Pd14F8WQLJZuGudB1iAYtNesN22O4ixwDjaHTqjccgg
nOOrsypaRujwWDTZc7WaOFR/Cgz/8AWr9af+CWn7VPjL9iX/g34+P/AMQvh/eWNj4k0X4p2
qWst7ai7hUXFvocEuYmO0ko5Htwe2K/KyC24P8AnNfr3/wRg+Jfw4+Dv/BFX4va18WvDNv4
u+HK/F6wtdbspkMiRwzQ6JCLnaOW8lnWXaOSIyBzVVNiKWrPMf2pfHOj/wDBS7/gjb4i/aF
8YfD/AMKeEvjB8N/Gdn4fPiDw5pv2CDxVbzvbI6SrkmR0W4LEEtsMeUKLK6D8z0tVyD+P41
+mP/BwD41+IHw78b+H/hHZ6T4R8Ofs97E8R+BYvClsItP1+F14nlkBxLNGHAIyV+ZXGd4x+
cf2LAXZ82Rnp1+lXT2IqOzsfWGkIx/4N9dYjJYqv7R8LAZ6Z8LYJ/HgV8ji33Nu56kn8a+y
NGsv+NA+rIe/7RcDf+Wua+T7fSWlkUbT83IGKdOLd7EVdEj9Gv8Agjhp178Cv2APjx8cfhn
4P0fxv8cvCd3Bp2lG5svttx4csXjDTXMUPUkqWY7CNwXDZVSp8V/af/4K9eLf23v2UtR+H/
xp8E+F/GXjyx1KG48O+OUtk0zUvD8W8NcQGKKMCTeF2bQY1IbLKzxox4P9mPx/8bv2K9Rsf
ij8PZPE3hOy1KU2K6k1o39mauU+YwSBxsmA647diK+3NWt/Bf8AwWL/AGLPjF4w1/wDoHgX
45fBXQx4ll13QI/Is/EFsqzysk0QH32W3lHPIdkIYgEVaw8/ja0D20bWTtoflD/Z+5R8rdO
cnPev0x/4I1f8FbfjhpPx4+BvwFh1fw//AMK3/tGPRPsv9jx/avspWWTb5+7du3fxY6V8Oa
f8Jo3K75GI6kKMAV9Mf8Eo/hta6R/wUZ+DdykcjSw+IkYMWzj91JXqyyas6Tm1sjghmEfaK
KZ13/BVn/grH8bPi/47+M3wO17VtBk+HsfiabTUt49IjjuBDZ36TQDzs7sh4I8nqcHjmvhX
TI2sLiG4tZpbee3dJIpEPlvG4O4MCDwQQD17fjX1d+3F4NtF/bf+Lkxtbd2m8Xak5Zow2f8
ASH9c186+J7COLxHfeWqoispCheg2joOnrXoRyd0KEajtr/kYvHOrVcNdP8z9BP2qraP/AI
Kpf8E3tB+OtnGtx8WPgzCugeOokXdNqNiOY7sjqxGd+SSeX6AYp3jSP/h0l/wSo/4Ry3ZtP
+Of7T1uLjVpI2K3Xh7w+qlRECMNGzRyOo6EPcTkNmFa84/4IN/G7Wfhf/wUP8L+GrXyrjQv
iQJtB1mynG6G4iEEsysVPBKtHgZ4w7A15Z/wU6+PGv8A7RX7cvxC1rX5VZrDVZtI0+BB+6s
rO2cxxRJ6fKCfdmJPLGvNhRbqex+zv/kjulVXJ7XrsfNclqqIoVenAFfqZ/wTQ+CHwb+PH/
BITVvD3xlvodAstW+IX9meHvEBjHmaDqlxEFhkV+AqOV2OrEI4IBIO0j8w57MH2yK+3PDdq
r/8G9nieKRVKt8VLPdkYyPLfrW2Lot2S0u0Y4dpNt66M+Y/2wP2PPGH7D/xz1TwL4ysfJub
Ml7O9iBFnrFsSxjuYGIG6NvQ8qchhkEV9LaGr/8AEOvrkZd9rfGgbxuPzYsrPrz/ADrr/wB
kn9qXwr/wUY+Btj+zX+0BqENnr1qoj+G/xCugGuNJuRgJZ3LnBaNwoQEn5lwp+YI42f2hf2
V/GX7Hv/BEfxh4E8d6Y+n65pfxnDh1O6C/gaytAlzC38UbgHB7EMDggiueU2nGE97r5+ZpG
C1nDa3+R+aLQru6fhmuo+CPwX1f9oP4y+FfAXh+NZNc8YanBpVkpGVV5WCmRu4SNdzseyox
7VzqQeZJ/vcZr9PP+DfL4Hab4Rn+Iv7QHiXUtA8P2fg+A+HPC+p60NtnDq9zERJITwxVI5I
oyFOWFxIByprtlJ06bl16LzOWlHnl5fobH/Bbb9lr4d+Jf2U/Duv/AAoeG7/4Zgvo/hZ4mM
carI0AihdZH28vsuZSC2MGSa55JBr8pTZKgP3j9O1fuN+wR+x94P8AAl18TvBfiD48fDn4h
aX8dLCSx1LTbFpI7q+1GRnZbkFmIMhaSTIABJfPUV+W/wAYP2T1+EnxI8QeFNSjurXUvD99
LYTB2zko2A2P9pcMPZhXTlmBlVlLDwfM46p6q999HruZ5hiYQSrProfPbWis2B831HSo2sg
G/i/KvWrv4Eb2/d3gx12up6H6Vk6j8ENSjjzF5M/PAST5j+Br0auUYmGvJ9xxxx1J6KR5vc
WJjDyKmWVcgZxnFfrP+01+0x8Rv+CUH7F/wCs/2b9D0TQPBXjDw1b674j8bxaJDqEmvarIp
3QzyOGUED5svltrKiMixlT+Yl94C1LT7lYWsrzzpnCJH5RLOxOAAP4iScADOSa+lv2dv+Cg
vx0/4JuPP8PdV0ldQ8JsI7i+8CeMdPM1p5U2yYbUcbofMVkbAyMHO0E5rxsdhKjcU1t0elz
0MLXjvf0a6Hlv/BQr9snT/wBvP4k6F41X4c+HfAniv+ykt/FF7o8h8rxPf5Ba8aLAEbdQMl
3IIDO4RcfPc9oV29dwzyOvvX35/wAFU/2evhnq37P3wd/aK+Ffh9vBGh/F4XVtqXhvduisb
+BpFkeEZ4jZ4ZgQOD8rADdgfDM8AMntzis6MYuC5dPIVa8ZPmdz9gPjF/wTu+H/AO3v/wAE
+P2bdB0C+0vQf2k0+D+k6t4fS6b7PF4w0+2tIY5LGSQ/Kzx7l2M3KBgD+73Mn42/EX4b6t8
NfEutaBr2mX/h/XNHnltb+wuojFNazKSHR0PRgR/hwa/Qb/gqH4p1j4d/s4fsF+IPDuoXmj
65oXwqsbzT7+0l8q4tJkjtijow6Ec5HQgkHIOK7jxLonhf/gv78CptUsW0vwz+154I0opfW
oAgtPiFZwqdroP+eyqMeqHjmPGzy4XhHmls7/L/AIB3VLTlyx3SXzOC/wCC/wAZ5/Df7Ju5
mmx8J4ASW5+9F659B+VfnJOy7WLKVKjI3Dleg449On5dzX6Wf8HBWg3nh60/Za0/ULWfT77
T/hhHb3NtMhSS3lSSNWRh2IYEH6V+cV1HuDKV34Tpj/PpToxvTuRXlapb0P2A/bT/AOCrPx
0/YG/Z0/ZN8PfCu+0u30nWvg1oV/erdaIt+xmFnAgIduVG3HH41+cX7cn7ffxS/wCCgHjTQ
tc+K1zp95qfh2yksLD7LpYsFWF5N7ZUH5iWA59AK/RD9uz/AIKdfE/9hr9nr9k3w/4EtvAc
1jrHwa0K9uG13w8mpS+YLOBAEdmBVcdvWvzd/bM/bd8cftx+ONL17x5a+F7XUdGsjYW40PS
U02FoixfLqpO5tx6k9OK5qVPrY6K1T7NzyMEyMBGrSSP8qoCSXJwAB+PPFfqV8R/GPg3/AI
N8vhz4T8MeF/B3hnxl+1j4k0mPWtf8R69B9stPBMU2QlvaxhhiThl+RgW2s7symOOvzP8Ah
d4otfAfxP8ADGvXkLXFnoer2eoXESAEyJDOkjKAeMlVPXivtj/g46+HGqaF/wAFHdR+IHnt
qfg34raLpmteGtTiy1rPAlnFA0cb9CQY/Nx/duFPeip8fKwp6Rv1Lnw9/wCDjL4y6/q7aR8
ctF8C/G74Z6tIqax4e1Tw7aQSGHPLW7Iqp5i9V81HBIAyh+YfJf7dZ+D0v7T/AIin+BH/AA
kKfDO6aKfToNXjdJrR3TdNBGXJkaFZCyqZPnwBktgOfTv2M/j3+zX8NvhrPpnxc+B/iv4le
LLq/L21/petLZr5TYVIRHnJbdkcZzkCvTf+C637Lnwr/ZX+I3wq0f4c+E7jwTqHiDwgmv69
o096byaxknlxCjvkgOojkBx1AB96VoxlYHeUOa58LeG9FvPFniGx0nT4WudQ1S5jtLaFess
sjBFA+pIr9SfjH8cvBf8AwQB0XR/ht8K/CfhXxf8AtKXGmxX/AIw8da/Zi9Hh15kyLSzQMN
pAPRWCnAMnmEgD88P2S/GFh8Kv2qfhz4k1TDaXofiOxu7sHoI1mXcT7Acn6V9Ff8F/vhHrX
wy/4KdeOtc1HzLjRfiG0PiPQb9fmtr20khRf3T9G2lSDjpketOWsrPYIaRckd98O/8Ag4l+
KXjS8k8O/tC+HfA/x0+F2rSKmr6JqOgW1rdQx8gy2rxKqCVM7l8xCSRgPGfnHlP/AAVu/YX
8K/sh/FLwn4o+F+oXGs/Bf4xaMviPwfcTyNLLaRna0lk7sd7eV5kRUud+1wr7nR2b5LQ7+g
ZmYhVCj5mJxgD3Nfop/wAFdvC11+zv/wAE7P2O/g74nlmX4gaHouo+IdVsZv8AX6VDdzGSK
GUdVZTKYwvrbuP4aW0vdBScovmPzl1Bf9Bmzg/u26/TpX7g/wDBQr/gnB8Of29vhX8PdN8C
6jp2h/tT6L8KNH8TxaQ/+jp4+0dYmtxCSeHuojbMiSjLIrRJJ+7aN4vxAv1BsZu2EbP5V+j
H/Bbn4oeIPgj+1N+y74u8J6rdaH4k8N/Bfw9fabf2rbZLaZLq/wAEDoQckMp4ZSVIIJFKpe
6sFJrkfMfnP4t0C+8LXuqaXqljdabqWnPLbXlndQmGa2mTIeN0OCrA9QRxX33/AMHCkjXHx
u+Ce5mfb8KdFxu7ZiB/WvR/jF4A8Nf8F/f2f9U+IngPS9J8L/tV+BtPJ8V+HICIYfHVqqYF
1bjP+uGPqM7CSChrz/8A4OINNuNH+Pvwcsby3ntbu1+F2jwzQyoVkhdYgGVh2YEEEdiKXNe
SuaSi0m1sfnuI3LKkaMzswVVHViT0Ffqh8SfG3gz/AIN6fhr4Q8MeGPBfhfxr+1x4k0iPW/
EfiTxBb/bbXwRFNuEdtaxgjEgAZMowLbWd2ZWSOvzO+F3iq38CfE/wzrt5b/arPQ9XtNQuI
ABmaKGdJGXnjkLj8a+2/wDg5H+F2q6L/wAFINS+ICzNqngz4s6Jput+GtUjbfaXECWcUDRx
v0ODGJcek4PenOLvZip/C2WvAv8AwchfGrXtUfSfjZovgP44fDnUnC6r4b1bw7aW/mRZGTC
8aBBIvVfNVxnHK/eHnv8AwV7/AGHfA/7O+tfD34qfB24nuvgj8dNKfW/DcM7l5dEnURtPYu
zEthPNQpv+cfOhLGIsfjeRlQZ3bQP1r9G/+ClmgXX7N3/BFH9j74O+KYfsfj2e+1fxnPZSt
/pWmWNxNdPFHKucpuF8i4I+9bOB901NuVqxad4ts/PTwT4z1L4beNNJ8QaPcTWeq6DeQ6ja
TRSGN45onDryPcD86+/v+C+3hSx+ODfBz9qDw7HH/Y/xu8MQR6psAVIdVtkCyoV7ErxluSV
r87WYo2M57AelfpR/wTr0W8/4KLf8Ek/jJ+zfaRLqHj34c3cXjrwLbu4VpgzETwKTzjJk4B
6yJTl/MTT190h/4JsXMn/BPf8A4JF/tB/tOGQ6b42+I7r8LPh5dBilxCZDm6uoGGOVbfL/A
L2knj1/NGJRBEFVdsa8D2r9GP8AgvV4psfgNpnwP/ZR8MXAk0X4C+F4bjW2QFftWuX0ayyy
OvQsIz5mRyGvZB61+c8kgiG5tq7R09OKUOrLl/Kj7U/4IUfs3aP8Wf2wpPiJ40hU/Db4B6Z
L478QSSpvjZ7ZWe1iAPVvNTzAOpMAHcZs/wDBfv8AZs0f4U/tsR/EbwZJ9s+Gvx+0uLx34c
voVPkzNcBWuo1JAGRIwlCj7qXMQ7V9i/BH9h/R/g3/AMETLP4b658YPAPwT+IH7QlxB4o1u
bxMW8640hT+5tlRSrj7sZLZxyw7mo/2hf2JNG+MP/BCi8+HuifF7wJ8bPiJ+zDcT+LNFuvD
THz4tAcsbmzkV2ZsLEZ2ULwTaWyYB6xze9c15fdsfiP4sh+1a3YQruZSijaDnq2Tj8SaueI
ZFe7aPdJksEUN2xxTkC33j/T5FIkjt4VlY+oRSx/lUepTNNqUY2q3G51J575x+OKb2MldyN
L4UxNa395cx5/cQls9MZR1A/FmTp9e1c34xfd5a7ju5zn6/wD167bwnB9n8PaxMqgZjCsM/
fwyYz+BP44rg/FUivflBu2KSRnv1qpK0RRfvtlWwUOsA3bcyDP4tW5HOq+ErVpNzfaGmlVe
hbEhX8/kXj6+nOFZRM0iDOG+8D2BHNbuohrTw7pccZ4+zBy/8Sl2L8fmRmpiaS3Rz85/f/7
vU1r6NbqsULbh91y2fTisucfv3Oc8k9OtbeiKsmm7c/Nhtv49akpmlo6pHoMKL5bfvpWz/d
5CgfkoP/AqKzbxtvhbSzHG27zLgNz6OOn5/oaK0MeUs2ujbm3zsZJCc4J4BrUgZUTA7dAOl
QPNtdlXK7f1og+Rm56+tBsTMzS5Ofu8ECpLKMFWZuOe5qG4uo7f5m+UYzjuf8aLa1ubp42b
9zD95i4+d/YD096AJLzUI4W2glsHovLE+wFOjsbq9k3yN9nTrtX5nI9+wq7ZWC2wwq7T13Z
+Y/jVyO2Zxu6gn1zmgzKlpp0dqpaNBu7sxyzfUmrUFqZGwe/3qs21kznnbtq3FbKg+vAx1o
JZ9Dftg/tn6L+0z+yH+zp8OdP0HVLG++C2g3Wj6jd3MkbQ6k0vkYaJRyFHlNkP13DjivSvA
/8AwU58O/Fr9gm6+BH7QfhvXvHEPhsLJ4D8V6dNCNY8NFV2pCWl/wBZCuAAC2fLJjOVCbPj
i3spGQYTvz7/AOJq/Y+GbjUZcRR9cHp0ojDm0QnUsrmVBbNt+Vd3PcdfqP8A9dfUfwk/bd0
fwL/wSm+Kn7PU3h/V7rXvH3jC18R22qxSRiztoohpwMbqTvLn7E/3Rj519DXimk/DR2KmVl
Rj/tEkfl/iK6fTPA1tZMrGMTc456H6gcfpn3rsp5fVq9LI5J4ynA928D/twaT8Uf8AgnDef
AL4qeG9Y8SXHhe4+3fDzxFp8kRufDkhBJgl3kb4ASRtB3bHZeAqbfmvT/hqWKrIY48HJGC5
/kBXeW+nMi88qv8ADjj/AD+NWEsWRvvD+Vezh8nhH4jz62Yzl8J6VoXxR8N6d/wTduvg7JZ
6tJ4iuvifH42EzRJ9g+yrpP2LYX37/O8znbs27ed2eK8rtvDNvEuIYolC84Cd/b1+lbUFoj
tyOfY9KtQ2W3/PSvdwuW04bI8+tipTtdn0j+yJ+2/4Z+H/AOz9qnwZ+L/gWX4hfC/UL7+0b
WO0ufsuoaLck5aSF+CcnkDcpBJ5wSK6H4z/ALc/w58H/s26/wDCX9nv4e6t4J8O+NHRvEmt
a3di41bVYwc/ZuHfbGeVyZCNrMoVdxJ+Wba0/iP0+lW0sgzj1PQds+tdVPI6HOqjT3va+l/
QzeY1VHkTXbzM630xI0/3T+demfsmfFix/Z6/aU8FeNr+yuNQsvDGoi9mt7cgTSgKy4UtwP
vfpXEw2fkZXtk5OPvVILUkLj7vpj+te28Kp03CXVHAqjjLnW50v7Qnju1+Mfxy8ZeLLW2ms
7XxJrF1qcUMxDSRJLIzhWI4JAOMjivAvGln5Xi3UFCrjK8D2QV68lpu+6qrweBwTyP/AK9e
a+NrXy/GN733BScjkfItcGbUVGhGC6Ox04Co5VXI6X9hn4/WH7J37YXgH4i6rp99qmneEb9
7yaztCqzzhreWLClsLnMgPPpXJfGjxpB8VPjD4q8TW9vLa2viDVrnUYoZcNJEskjOqsRwSM
jn2rFm0tt7A5HOetO+xAL6YH+f6/lXykaK5ubrse5KXu8plmz3E87q9+0r9rfSbD/gmnq/w
PbSdSbWtQ8YQeI01FXT7KIY1YGMj7+7ke3vXiR0/I3fzpiWu1sev6VpOnzWb6NP7iY1HEzz
BtO76eoOR7g/jxX1h8V/+CpGvftFf8E34vgr4+bUNW8S+HdZsrvRtddlc3VlFlTbzk/MZEz
8r/NuUEHG0E/L72+18+361GsSyuqrx/T/AD0qKmGjN3a1QRrSjotjOttOMkyj365xivtPxd
+2H4f+J37FHw5+CfgvQdU0XRfh+x1TXp7142bXtVmEpa4UKTtUMZyAxPEoH8ANfJ8GmK+Pu
jjOcV3HwG00ahfaxGv3P3DNkcnmUfrmvUy3CxliYSn0d/nZnBj60oYeXL/WqPQvB9xefD7x
RpetaY/2fUtJuo7u1kjJBV42DA5HuOxr2j9uT9oPw1+1z8ZbTxto2gal4f1TUtNhi1pJtjR
3F3GNpliC/wAJHXdzwOK8xh0/yym5Wwq7SP7x/wA/Si9so4DxtcoMHjvn/wCvX20sNTdaNZ
L3oppej3TPlVipezdF7Oz+4yYvDodVzgsfkART8p681TuNM+zyFdrrIpxgIeK6SBIZI9jDC
5OcHAJHQ/y/Wm3FubyRfl3N3PYV0pmHM+pz8NtN5e4MY5I2DpICVdGHIKnqGHrX114p/bG+
A/7W+jaHeftC/CfWde8b+H7JdPPiDw5eC3fV4UwF89Q8ZUnJ7tjJKlVYgfNT6cwgUsrKcZ6
/rWTf24jmDBF6khxHng5zn/P/ANfgxmV4fF29otVs07M6sLmFWhf2ez3TO1/4KC/HeP8AbP
ufCWh6PoEPgH4e/D2zNh4Y8O2uHitYjtVpZCAhaRtgHHCjjklnb5Q8U/AK+0s77V471WPAj
J8z2yp5/ItXvsmmxrGGjKq2DwBxxx/n6VmX7Kvy/Md3GO34+1c/+ruCVNQgreZ0f2tiHO8n
cwP25P2o7L9ov4O/AHwjY6BrGlXnwd8FQ+GNRkuyu29ljSJTJGo+YL+7JG4AivBfhx47174
OfEHSPFHhrUrrR9f0G5S8sL2A7ZLaVOQfxxg54IPfpX0Nquk22qWvl3MMVwij5VkUMEHI4z
06npiuG8UfCvT72V2iXyWJPGcg/j/+uvncVwvKlC1F3XY9ijnKnK81Znb/APBUT/gom3/BS
eX4VeINU0t9J8V+FvD8+la8IlAtLic3G9ZoDkna68lTjacgZHNfKV1Yb/l9/wAD/wDrr0PV
/g/eQSKbcxzL1wBg/n/9auW1bw7daY+JraVB0yV44r52pl86EbONkeosVGq+ZM+8vFX/AAU
W/ZL+Pvwd+EmjfFz4G/Efxd4k+F/grTfCa39j4lk02GQW1vHG5VIZ0BVpEYgsM4I+lfJH7b
PjP4GePPFeizfAn4e+JPh7otvZPHqtprWsS6nJeXBkykitJLIVUJwQCATzjvXmM0AcncvOf
XFVZ7TnP8+1eX9WSfunY8RKWkvyMea0jZm2/KemQPr2/Gvsv9lP/grRZ+Cf2d4Pgr8fvhrp
/wAbfhJZSbtKjmujbar4cP8A06T4JCqC21coy5wHA4r5AuLYRj5vwqB0bt34wRms6lNNWY6
dRxd4n6A+Df8AgoL+xj+yTrUPi74J/s3+Lte8e2h36ZeeP9dNzY6PMB8sscQlm3sp7/I/o4
r4r/aO/aL8YftYfGnXvH/jjVX1jxJ4gn8y4mYbY4wAAkUaDhI0UBVUdFFcXJaBh8vynowxw
ajmRoMbgeO+OD+NZKmo6mrrOSswEavxwQeua+4P2ff+CtOg6t+z1pvwb/aS+GNr8bPh7oY2
aHfLdmz1/wAPLwAIbgcsqqMAbkYDALkACvhwN81TJL2P6dqiUU9yozaeh+gXhj/goD+xr+x
1rMPi74G/s2eKvEHxCs8vpl/8Q9bNzZaLMOVnjgWWbewIzkeW/Jw4r4m/aP8A2lfGX7XPxr
1r4gePtYl1zxNrkoaeYjbHCi5EcMSdEiReFUcAe5JrmTGrp265qtcWGeV+U9vehRS1CVRtW
K9xH59vIv8AEykCvpL/AIKV/tr6L+3D41+GOq6Jouq6JH4F+H2m+DrlL542NxcWs1zI0yFC
f3Z85cA4PB+p+azmFwrdqlVt3+0Kq3UlS0sdN8FfjR4q/Z1+KGj+M/BesXeg+JNBnE9nd27
YZSOqsOjIRwVPBBINe6/8FUv+CgcP/BSD4p+CfHMulTaPr+n+GIdL123O0wG8R2LSQkEny3
BDANgjJHbNfMg4A656fQ0Mu5ecZweKXKr3KVRpWK7puBx6ZGK+0/2Tv+CtGm+Ev2ebf4J/H
74a2Pxv+EdhJ5mjxT3RtdX8NHnm1nwTtALbVBQjIAcDg/F7KBx7U0rx6baUoqSsyozaP0M8
Nft2/sNfswavH4s+E/7NfjnxN46sSZNMPj3XPtGmaZMBlJhF503mFWwcFVbjh1PNfGX7XX7
Wfjf9tz46at8QviBqa6jr2rbYwI08q2sYEGI7eGP+CNB0HJJLEkkknz0pk5qOVOmee/SoUE
tS/aNqzKzfPJ7qec19Cf8ABKn9tZv+Cfn7c3gv4kXX2yTw/aPLp/iCC1G6W40+ZNsgAJwSr
COQevl4zzXz8Ys556nPpULnYGxzgg46frTavoOLad0dr+0t8dNW/aY/aB8afEHXJN2q+MtX
udVmwTtjEshZY1B+6qqVUKegUCsv4Nax4b8P/F7wzqHjCx1HVPCdjqcFzq1nYMi3V1bo4Z4
4y/y7mAx83HWuaLHf/e7/AF96az7T6ccUW6FeZ9Df8FRf262/4KIftYal44g0ubQ/DVrZQa
T4e0eZlb+zLKFAFj+X5VLHJO3jp6VY/wCCTf7eUn/BOH9svTPH0mlXWueG9R0+70HxFpFsU
V9VsrhAQgLgruW4jt5B/eEbLn5jXzeeSd33etWNJjjl1KHzm2wqSznaThVVmP6A/wD1utTy
q1huT+I0/idN4dvPjn421LwhY32l+EZtQuP7Csrva09lZNITDC5UlWKRYTIOG2571x1lB9u
lE7Z++WYN+PA9ua6zUg0WlTTMpjkvpDIy4GF9h/30awbaARNtwu1hkcd6JRtoKnO6udLp4W
z8D3TB9s1xLsIDYyoJY/hyMY9K818Qux1FvlxsUAdq9H1mVbXQLa3UNHI2WY8YbJBH5YAP4
+1eba2fOv5N33sBSMVNQKCu2/Mk0yH7RdQqoYso6Y7BSa2/HkMlvqv2VZI2jhjCHYMAfdyB
+IUf5NZ/gi1F5r8EezdGzYI2jkcdun6Vc8cXLahrV1cCMqkspJOMbiOf/r/jUrY0d/aJHPq
Mkbj65/Gug0QRxac2W+ZUcBsdPpWBGce/at/SYUm05m/hQMMFvpmpNGPRGbQdPVIlmVVkyG
lC7SZXPf2x+h70VclsjaaFpu1VLMsmWdT8wErenvn8Me9FaGXMgKbU3M21d3LHikgla8by7
dN20/PIfuL+NWrfS/ti+ZcklcgpHn5c47+tWkh4VRhVx90DgCg0uiGx06O2n8x/3kpbIY9V
HtWlbwmaVW67uTmkgtsj5eG6cVchttko3EZHAHTNBDkJaW252X9avpFGicZ/AdKSGHL+/St
bTvDslwq56d8HoKaTeiM5TSWpRt4WmK7VxxjCjO7/AD/SrdhZLLcpF5itNu2rGnzH8+gqDU
oZLLU5rfd+7hC8Lxu3Krc+v3j3rQ8GReVrtqVxt8wZGR6j/GqUPe5WTKXu3R1mk+Do7VF3L
97DdehzzW9aQJBHhVVV9hjIq5KqK2BtwGwOev8AnFOSyWVN2QB0HavpaOBjF6Hg1K8pK7ZP
pdn5w7r6Gtyz0vy487dw6/lVXSbdkGFHC9Sa6G0VfL+7u528ng9M19FhcHFo8+rVaZW/szJ
IYc89PrQLDyy3y/THeteC18yM7RzjJU9QBTobHzn9O/sRXpRwcehze1fUy47La4bBPsKvW1
qWHTr6jrV9dM3bfurgcc9Ku2miEhsKV28HPb/PtXVTw9jKVQpWmlMqnPzE/eA61bi01m/2e
n5fX64rW03SAGVSd2e2MZrSGnARthQx6FevPBx+vWuyNNJHPOoYsGjMU2le+ACPoKsx6CFx
8uDW7Dpm98blZt3ykEDIz7+tall4fZpsNtUHn5+cj1rTRHPKvY5J9DaQtu3NuGOe5ryn4lW
nkeP75V3H5YcjHX92lfQr6A0Y3FVUYJHPA5Az9Of514j8W9P+zfEm+A3DasPLcdIUryc2s6
a9T0Mpq81V+hxNxZYl24AzUM1rhD/Dk/5/z9a2J4j8uc9OpFV3hwMbec9/WvnfZn0HMZPks
rbfT1pv2ffI3+FajW2cfKDhj1pptfnyB2o9mDZlyW+8n8/yqO305mueO549q1pLVWlb2A4A
qeCx24P+e1P2VyWytbx7I2bHQY9q7z9nKHdqOtfLk7LcgL6qZf8A61cr9kEVvJ07ADFd1+z
mq22raw396KJT7cv/AIj8q9LAQtiI/wBdGefmf+7St/WqPTBp8ks7K3y7fmNVL6IZYbtzqO
QD75rXw0j/ADZ2jIPqfp+X60y206K6kZt/bAyOn+efXFfWqWp8epamVYJG0fzKVCKN2e/0q
5LB5ZXYmWyeg44z/n8atW9hHcpt3KrqQVXGFI4zn8D+GKfM7Fo1++4GWJ9SOwqglIgezKwr
8zK2MkFf5Vha4Qqr95fmKlsfdGMV0N1cshLBdo6DODu9846VhajG1yZOpWTlQB2745759O1
XDcIGS+oL5TAiRXIBVQcYx61mX5bLM7N8vv1q1fwYkDZVl74BGPbFVzbs0a/NuLcZNXqbW7
Ge92UT067s96pyWzTJuHI9K1zbb+FAyp5z9aYmGRs/L7Y/WsJU+bc2UktjHisvKPyn/wCtU
Op+G4L+1dJ41kzznFbF7Gsb5ztDdwOtV0jMq7VDd+fUVhPDxa5ZI3jUkveR5P4v+EsaK01n
u+Xkqorzu6tkEbMrb+MgLX0pqVoItPuCyttVGBCttP3TyD69K+abj/WY3c9cr/hXw+f4GlQ
nGVP7Vz38rxM6id+hSuo849CcVU8vA4B/Gu78I/CvUPHvhS51G1mjkmtrs2wik4L4RG4P0f
v/AHTXMa54avPD11JDdQTQtGcYYf5/wr5+tg6sIKpKPuvqepTrRcuRPVGWYFPRagc4GOq9x
6VoKm3tuUDtTbiyAjzt+tcTgbxZjTWm0/u+/b0qNX3Er91vStKaABwc575qvLEsi/Nx6EVz
OJspEMTMp+Xp71YjlWQcmq8kflN8zbo+gI7UqMpHB+7z0qRj7mzSRfeqDxPbP/s1oxTbuv5
mnSQLJk9qAKMEylSD+H1pzxbfujcrcfSm3FiUO5Oo689aLW52/KejYz7UBr0GyDcOPvLzUR
Ukkdz1q7Laq0X7vHzc4NV2U7j14OKHoOLK/Q02T7vtUhG7I24PWmOMfpnND2LIWQYNQSR8c
nnPNWmXH3R7c1G+Fx3rOxUWUHRlYAHpxx3pmMYHXbx9Ktzw5J2j61Vcccen5UGiY0ggZ/nV
rQIPtWqxxtuZWDDAzzkY/LmoAPl9q1PBqKNRnkbcwjhOFU4y25Tz7HbiqjqwqO0WXPHc/k2
Fjb+ZuAg3HB4ySc/kMVg6bB/pCbtu3PU9q3fHkW/Vsfe8mMKfQfxf1rH08AFv4eecGpnvoZ
0f4Za8WT5KrtOBGDg9cnkj8Mj8vavOL2QvcSMeW3dT3rutZO5yS27pj8uP5fqa4O5J86Tdx
uYms5HVRVjofhp+61maYBf9Gt3ck9s4UfjzS+I5BJlsfKOhx3rX+GWl7fDOqX37svI0caqx
+Yr827A6+h6dhWT4hKzQttbbj5iOzLkD+o/OiS91ERlebOfClV4/MVu6CfPsJkZfuYyB3zW
RbRedG3zcKckd+etbGiS7d6qq7pF4xySB7etQjWRdksm1Pw/pK+Y0XlxSsTnrm4l/wz+NFO
huzDoOnkRxSKUcDd2/eOT39/T0oqzFGlFF5o5zxwMdqtW9v69OnSlhtQo/hz7dverttZPK6
rGCzycYxzxQaXGwRZ7exGK2NG0OW/VXX5Y143dj9PWrmieH4YPnlXzX7rn5R9a6CxgXdwq7
vQDHH0rSFNyZy1MQoqy3ItI8OpbjP3j15HStdbZV2r09SKktI/lwT+lTJFl/9kfpXdSppHm
VKspbnE+I4c+Jrobm+ZIiPb5AP6Va8Hw516HaPmyOFHTkU7xlB9n8RM2TuaNcj6ZH+fpUvg
hceIbcKWyWxweT0Nc8o/vreZ6Ebez+R6emnedljndjPTpV6z0xfMwvzLwQD2qW1iCxnqQwx
V7TrTEnfOABX31HDq6PmJVLE9hp3y/d2knkjvWzDAH29fx6cUyygxH04Xv61pWVqGVQ3O7t
Xs0KKRyTlcba2jP/ABKwbg5HWtK105mbb97nAI6mpLOxZHz7YwewrW0+H5/7oJyB3NerTpJ
I5pS0K8Gl5OdrDqAccjvkflitCw03MfT7rZGe1XrC23K37vco7kdOQf6frWlb6excr8qtj8
APWtHZHLKo0jMg0nfIr9yM/MuV/wD11p2mhFmVWDZbIUbduzpj9SPqMjvxqWWk8j5T82R14
z+Fbun6QkZVmQlTySO+D/X+orKVSxz1KpiaVoDLGv3SSQQMkgnHP+P410WleFGWNi25WI3F
vb6c1tWegrAwKll8s4J29R/9f0rd0XSVZOc/KDg4x6VzVKx59Ws+hyV94S3bmXcdo3jC9AM
YwPz/AA+tfM/xwsTZ/FLVI23HyxCMH18iI/8As1fZ00StGy+W25cD3HP/ANb9a+Wf2gtJE3
xd1bKmNm8olT6iCMZ/EY/KvNx1S8Fc9bh+o3Xd+x5Xd2e+LO1s5xnsM1VazLAtt5wW59q6e
70f9yyru2jOQT8pqnHp2+P7uSOhHucf415e59he5heQwJ+9xnNE9rhfu446YrYmsmRT95Wy
c+uO1Qmzbcx2kqDg57UcoGWttlTj+XXmrEVkI124XnnHXFXY9P27toXgYHrnFSpbNGV4XLc
dK2hEhmbdWrQI28r82DgcV3/7OOnyX2p60q42iKEnPf5n/wADXGXltx/FjqR616N+zJBv1f
WAR96KLp7F/wDGunBr9/H+uh52aSthpfL80ehJC1nEq7Q3YspO4jtirg0LYI22N8w3cdx6V
t2ugreXCttfhhjn2z/Wrs2l+YNp2q2dvbj0+lfRe0Wx8TKokc7HokTtjaT53JBPflvxzgD/
ADwXGk+VExVt2R8u4cn/AA4OD3rSl0sxhmYfu1AGCd3U85/KqOtvJAi7Vb7xA5zyeeauLBX
b0Mo6assm0fLheuOM/Ss++s1A2qpjZTngjnnv/ntWksLspZW3Ec/Q+9RX4WSJ/mDPuyQMnP
Xv+NbRbNldM5e60uPezfc5yRjP9azdQtVjzt+6vOBWxfp5f947W25z2qjJab8M21iOoHet4
yOuOxjiDHULhTnnqfpTksI0T5i27ccLWhLErKFbop6d6rzjMS4+8Tnd34zTFbUyb2wWR9u3
5vUcg0R6UUH3e42nsK0pLJo7j5FXGByT0plzJJOFHZjtzjABHP61PItyoyexmavYF9IuAdg
3RlfbkV8tXyKkjqvAU4H0r6n1dPL02ZlZlbYcZPoPT/PWvlfVXV7mT7wyxIB64zXxnFSu6a
8n+h7+Sprm+R65+zhL/wAW+v4/vbtYmQgd8wW5/Dp156V1XiDQrPxBaGK8hVw3R9v7xc46H
8K87+DWvw+G/BNxNO3lLJdyPtBy0jbQucewUc9uKb4j+Os1pC/2OxXC9DM/BH4VdHNcDh8B
TpYl622tfqbSwFetXlOkuvyKXjD4INYHzdPuY5I2I2o/ylfYnpXCalpk2lOY5o2jbggHkHp
0P41NrP7RGuGZwq2sa9OFziuK8VfH/UNQDwzPbt5YBVfKAI6d+or43MsZl87vDXT9ND3cLg
cWvdq2sdHcJvH3V+VeMDkVRufLgxukj6926V51dfETVNTk2tcNBG3H7scrWppkYjj3NI0sj
fMXY5LV4Eq/Y9OODa3Z08c0YPyzRtu9GGKPsynmFhk9UPc+1ZBT5fmbpyBTVvXtZN277vXn
pUe1NfqsbGup3E+3H0NSQyNG3PzcY4NVrO+j1iMYPlXGOD2Ye9S/NG+1l29j7/StIyT2OWd
NxdmWOJiOp5zVW8sNx3/dapI32S/KPY1MG81c/wCeKonoULW4Kvtb6c1cuLZZ7dZIz82cAE
Y3VFd2PmruUbe9R2dyYX2MOexPb6VUddGRKLWqIHjZT0PAIOeDUWf9k7R7VsSW66nEzfMHH
CsO9ZssbJ8rD5vQ96JRsOE7lcpjnnrnmo3XcTU2cCoz149BUM0KzDeO/wAvAzUFwn94Z9xV
4pgnk1DPF8vc1Ni0yiRhfx4rX8HLiaZvl3ZTBJ4GCe/pz+lZm3DkH04roPh4sb3NwrIZCqC
RMLnaQew9fmOPcL6U46sVaSUQ8bFZNQkJZ2kG1GyNu446/Q8fhisGRikaqF+71xXSeMdPWG
+c72k2uwQuOX7Z/PNc3MpyV+7zkkCiWjsTR+FWK+sMcH5t3yA4H5VxDfeOf/1122rfT+Hk+
tcZcRlLiRSNvJxn0rGR209j0PwZKsHw8UbX8ySfPmgj5eD8v4/X+lc54hcx23HzfNyQenIP
9BXVeH1jHwltV3BpvNL4VT09z0HauZ1gedbuq/8ALQkDHpz/AIVpJaIwotOTfmY9kGWP5c5
Zwu709R+laOnrjcVbauM4UYzz+dVtKUBG+Xc24Z/xq1bKYNzAYVjnPrjrisonQzUAa48P6e
kJmkkh80Od6hSDIxBXjpyfxFFSW0anQ7UxR5O6QMAQv8X1/DHtnvRVcrMOZHSaXpXnxs5bZ
GvLMfT0Hqf8kCt6x2xxeXGuyP8A8ec+rH+lVg/myL8qqq8oij5Y/p7++cnuat2Ue4fpzWkY
9zKpW6IvWTbf/wBVa2ntgq38LevFZdtDtXNadimX652k8mt47nDJmpbTYUbfxNWoBubcR3w
c1Wsov/r1oIqiNvunoOe5/wA969CjC5yy2OX8a2+26gkLRlmDLjHzDbt6+2Tx9DUfgdkHiG
38xmReQCoP3uMZxzjrVvx5Ege1ZRln3Fm9fugD+ZP+9+UXw8RE8X2gkztdioXGcHtXHWjbE
280elRlekevWCBV5+7jpxz9B1rY0yHAzt+oz0qlDbhMBd3vg9fwrZ0iw81cnluM881+jUNX
ZHytQu2Vt5ifNnt06Vp2cKw4/i6ZX602ytPKbGPerluu5wR9Mn/PtXsU4pI5S1DHhw23joD
19DWtYw+bndhegKkdPxqnZWYEf6YNbWhwbn/hwx2gFeFx3Nda7mNR2RasLPe235ty5I9D1H
9K3tI0xs/MyqF5wffim6ZpW2YOq43cHnj3x9a6HRrLYdskihcZJB4Y/hjvmspy0POqSsFlp
3mReZt6diMFfX/IratrLFou0MvlgMpI9xxj8KWzK29sV27ucBm+8OlaljbtJtb5k8xgUOOe
CBx19elcdSZxSl1Y7TLcN1ywU7sE9M+mOv8AiDXTW2mrFaP8rfd3EdNx/XH51V0WwUyq21V
LncMHBGef69q6BLTIXEeAOQDwBXLUkcM53Zhw6fh/mI45LZyG7/5+or5t+PWj4+L+r/L/AK
x4SBnni2iH1/TvX1XFakybtvTqwGSCO+T74NfPnxqsftHxV1bcAv72IE9d3+jQt/XvXDipe
4exkEv9pa8jx+/0zyxjywF+8c9BVCHT9w3bWbdwmB1II6evUeneu58Q+HlZejP0xj+H2FYE
OkeZKyspBkJZht5OMk/0rlUj7RSMSbSRND/z0HTIHBA4qi2lbW4C4wOh6/59a7OXS/Kj+6u
G6ZB+UVmT6X5M3+rUgHOduP8AOaOYo5uewKn7v1G32zwe9QyWDLtx8rKe9dGdM2rznAU8N6
e/bpnnrUD6asZ55ycAhc4+veuimS2c9dWv392ePboa9H/Zet9/iXVIR95oImUDrtVyGP5st
cZd2Qkbd/DjjnGfwr0f9lbSfN8calLuw0dgRgjjBkQ8/io/WujD6VU0efmr/wBll8vzR7XY
6O8cm5vvBSGU/KD6c+mMdamksluJGVflboB2x9ccfpWnJJ5dl8y7SFwMtyen+fwNZQuGt5G
BZupPB7enpj8q9OLufB8rlqULnSFV28wsSvHl7huzySOSPQ9a53V7dZ492VbawYjHc8jpnq
P5da6DxPqn2z5VXccbgR90Hnr26/8AoNYM2izXI+Zm+UgZb7o6nHp2/wDrV1Updzopwa3MO
55cGIqzZ4wML/Mism9LROxyOAdy7a6680iSG0+ZWPmE4OM5PTsMVk3+iNNIPLRiuN3Q8duP
89q64yR1wkupys5Dc7cs/I4xiozE2MBWLAdcda3pNCKgZXHRj+PvVcaXHDu9+OT/APXrW5u
poxPI2yYZR/eJ/pVd7OadyI0+XPBA4Hfmt2exVDn5cjJwP8+1Z95b/Z48cZIy3PXFXG4N3M
cxurMr5P8AtDBxn2qO+X7JOu2RPm+ctg/LxwcY9fl/Co9UnWIsVO1unHGKpXNwGVeeDyQuO
g6nJ9vXjNaWJXcpa7dM2mTDq3lnG8kYOOeT6cV8tNG9zOqry0h7jvX1Lrk6xWEsRdV+Rly3
IwQc9j3NfOWjWCreSSlf3dqvyrnGewFfC8YS5XCfZM+m4fjztr0JHj/szT/sUZO7cdxzyxP
X8Ky/FLRxW33u2FGfvcevetW0jkkd5lXdtBKk8gfnXIeNdf3zMWK/JwoXgDtX5fKTk7y/pH
3UY8q5V0ON8VXa2haQ8qPfnNcBK4dmPJ3N1PXNdF42vFniXc33W5UHk/SuXE4H+7nOazNIl
y1kWM4b5euTjdnHauo0a6+0WMbyGNXYdjwK45ZMN8pqe3vZLdT5cjLu4IzwaCjvQSyNnjPF
MniHLD+8c+9YGm+L1CLHIjKvC7wa3EvNzddyk5z2NAFb7S1lIGXJ5/hroNK1NdUtWWTLMvP
Xt61ymtQtKVb/AJZrksg/j9ql8N6oI5NyyeZH1VejIPQ1UZWZNSKnGx1kqvat83zRkYDjvT
1bDfLjHB606F1kiH8UUg59qZIjWf8AtR9m9PrXVc8vls7MtK/nj5cA5wBVe7sVmVjhs5IFE
blfmU/MP4qs29z9oUruw2Bj3oKM+0vmtpljk4X7ufar8iwanGqsGyi7VZeCCfXPaodQsQ2Q
c4z+tR6bftYu8chXGO/Q9eP1qoy7mMoNaxKNxE0ErBtobABHeoX4OP1roLmzXVUXOY2CfJn
v65NYMsLQuyt8rKeh9aJIKdS5Cw2/hxmmyrxn8vep26bsbT3pjpxUM2KcsO/gf/qrpPh7Kt
vFdIdymQBFkGAFOO5yOAMn69OcVgum0e1dZ8LoRLDdRkLtmYg7ywVgIyxzt54xu4649sFwW
pFfWJl+KGV7yQwtiNmITJ7Z4+nHbjmsJxtf+JlX9TW74n/4/WYZaPOFPH58cf8A1vXrWHOg
eRlyT3znpUy3Lo/CjP1VTja3t3789fyrmNes2WVpFUbcdc9a6nVzsK9D06f596x7y2We3ZS
TtxnFZOJ1Reh2Wlg23w709Wjh2tGzBlBLckjBPsPrgEVy+ox+dC3BUKPvLzg/5NdVJEtr4I
0qNlaOWNCTl9wKnocZ+U1zt4u1fQEknHTtj+tXUMaPV+bM3TIg3m+X91TgD+7VhYwDwqqyL
8vTbRaxLCjBe+Mk98VIG+TdtLbefpWZ0nSeDoXvPDMbuwnVZ5EGBtCkBScHBz1H6UVL8L7Y
XdleLJb2s3lyj/XRFsfKBxjgcAfpRWySscEm0zpbe3yavQpjp+tEEWR/nmrVtbh/vHNaqJj
KQ6NAo+919KvWbbGzt96hRNpX5e3erFuh69R6ntWsUYSNa2kVRt9efer8aK8eG6Zyc9DWNA
+D8vzDvWnYBpBu3KT2Gepr0KDOaUdTG8bQN/ooKD5d4LfxEnb19u/1J9qm+H9p5fiW1bbks
2AR/DxWt4t09W8Paf8AN8zXUoxt+7hI+c+//svvVr4aaKZfEdsHXOWPbvjiuHExtifuPRw2
tFP1PSNM01pUGBtwPwP/ANfmug0qxaIfd2/zq9onh9rmNcL97B6ZxXS6V4UYnlV+uM1+i4e
VtT5qUWzEhhcxjG489cVdttO2nJGOMj610cHhJ0K/L+A4zVxfDnlsoZdwBANenRn3OeVNow
7TT2c7dv3jgZPFaumWeDtbDKxwefzq3b6Tt+8NwI3cdjVm20/dEygFWzyVXp7fjXZzXRyVY
mppSun3ipX7x4+7xx/Jf19a39LRh90KyrnqcnPP55x1rH0yDYq7shN4GCOVzgY4927+hre0
6NgFRh1GRnAI9+ufzrnqHlVTWtrdSFC7dxPpxWtploYgrBcbTgADqfX61V0+22NlRuPAwOn
StexjZ7dVVfmAJAJ69cfriuSRwVJF2wY+acKI/wAMk9/zroLb54Arrz2PoPSs2ztPMiLjq8
m3pyfxrUt4wqqF6KcYPauaocktWWfsitk4xkYx+X+FeDfGXStvxLvty7d8kT8c8mBV5/75r
3tL3aWXb1BwP7p/wrxb4r28jfEa+Jb70sbjBztH2dVx+YP51w4vSB62RX+s/I4jWNGzCP4m
UY46DB7/AONYQ8ML5isu3cSMcE9q9DmsWniPZVUqDVBtJYTrtVWJHDEDr29+v8q85TPtYy0
OLutGECYZHK5J3d89v61h32nyNdbgo3H1Br0LUtJWNtrRtx1z+P61zN9ZYvVXleOB1JFXzG
kZHMtpe4tuUucAEYz2Gf61XubLaOdxwM5H8P8An+tdQdNYO7KC3QgKeuTjGO3fr/8Aqq3Wl
7TtJ4UYxjgH/wDX/KuunJWG9Tib6zyGP3ecAegr0b9ly3CeMdTDN8rWQB9wJFrjdQ0zy3+d
WO45x04r0L9mC0DeNL4bcJJZYI78yKCfw4rrov3jz80X+zS/rqj2I/vLcKW2gnnjvWXqVtl
SrbtwH0UV0MemtKfMjI8thv8ARh+Y9qY2lsE+eTbkdVHJ969OMrHxMNDlLey3SOyhm3AMDn
duxxj+dTW+nLdxq3PyqN2OCVram0xopt6LujJ/unJI524x3OB7Z+hqW00xbU9G5PzAgh/qR
jvkdfStPaGzelyha+Gf9GwATzwWA47cVT1XQY7Mf6uPOcFfXj/P411c8bKnyrGpUZwWHy5/
OuR8QW00snylnkVgxx0Jznt+HHtVU5tsyopye5yus2kPmSeUzM3P0OK5u8hkt22gE7Rxiuw
tfCtxcXOfL27m5OMY9eowPoadH4L8m8QzMPLkznd93I9wef0rtjUR1xaRwEkPm7i27Kt09+
1Zup6fPlcx7t/XAySPX9K9L1jw9Gk/7mHc3QAH5Vzwfy9TxyPXind+H1ntnmmje3EQ+Uuwb
GOowAQWPHHbkV1QqIHWPG9XsZUdtys2D1I7elZptpEzheM4+mOf/rV6ddeGI53Znl3M4BwE
xgE/57VmT+HFvUHlwyNuYDamGPB/Ukdh29CK6NLGntex5reWfnRDzM7e+47fz9vU14tcaJ5
WizS/NmR2Y/LjgHGK+mrvwz9lLmVQz+ZsCEfLJzgjOffjrnPbmvHdd8K/Z9NhVl2xK7CTd8
o+8e3XsP8AGvzvjp2VNLrc+u4XlzTnfsjzi9laz0RlUsqgY4HH4n8RXk3ie7zI3UZPA9K9a
+LGvM0X2eNt0SqcBFCqx57d+h55rxfXpGMm8/cySPUV+bn2y8zgfEd61zqMhbPyHaPpWfIf
LlKntxx0qbVOL6TcCvOfmb+tV442mbaqFm9FBJP5VmaEmeFwwOV3cdqcJMf3qtW/hnUbniO
yuG+q4xVyP4fa1IvFi/8A30v+NAGWlzsIbbjbyPetqw8U7VxONzL02jhqhf4fa1H/AMw64b
bz8uGqnc+HtQs1/eWN1H/vRN/hQBvz6xE8gj37WZcjn7h96rW0FxYMrLsk3MAzJyW/Cufbd
CSrqUY9QwIJ/OrFrqLwps6ruDFccNg9KAPUPC935waFu43Ae3pWxEh2lGHy9q4XwfrJml3L
n92QWPRcnsK9BaHzQNvOeSO4NdFJ3Vjz8THldzMubb7HIWUboyce4oiGSrd88VqMv2iPp8y
8H61nz2wtn3J80bt/3ya0MEy48PnLu4OBms+9svOkbA+8cj6VpN8yKyr83YA8Gm7fOOSq5H
OAelBauU9G1LyZ/Lm29CoLcCp9d02O/wD30W3zGGSB/Hiqmp2HmDev3gM5xVjRdW80+XMxG
0bflxuHoR+XNaRldWZz1KdnzIxHQrw3rg0zY3tW/rulreWSzQ/NIo+cLzgAMcfXAyMdR9Dn
Cf8Adjg7vXmplGxpTnzIhddgrqPh7bJ9ivJm/wCWZAIHJGRjdjv1x6DI9a5tzu49811vw0s
vttjeKo3StIFXAJBztyD7kdPpyQMEEdya3wmT4vP7/wCVdq79uevQYz+OM/jXOXC7X7dCCa
6jxSyjUJFi3eXnauQMsQBk+3OeASB2J6nnZo/nbnPOOPQ1nLc0o/CZOsHOB02gH6ckVnzLt
R/xrR1dMuvoQMn8aoTfMrf071HkdXQ7TU12aBZp1Tyid2fmYmuXuk2t6eg+hx/U11Guy+db
WqjydiWyowiUbTx/FySW9a5u8G1t3/LNcYweD36/hTqasyw+kSnHGFQj2xinbfk6dqcisYm
z8uD3pAuOucVNtDfmOl+GM32aG+VvOZmkVtqNtCjBH9D+VFZPhe9SznuQzKoITG6TaTy3uP
WitIy0OacFzHqtsqlR0yav2lvlT/j3rJil2ds84q5BcNnrjmuiJxSNBLQbF57HmpobPBXHB
75FQ2d1zj+H0NaVpMrt/jzXRSimYyuMtoG3cjI69a2dJ08v82F5456D6022s1ZRgcYrotJ0
8cfL8o64716tHDnO5lPXNG8/RrP5ZOZ378KNqYB9zz+VdJ8MvCjvrNpIBhY5M8n6+3vVq60
BZ7Ky3KcecxTGeflGc/T5cf7xr0L4U+B1u9QtmCMxdiFUd2AJ/kDXl42PLir+h6GDu6CS8z
u/CngZmjTAO0dOvP8Anmu70b4fNs3bP0rpPA3hBZYI/lzu6V6R4d8CPdhEihkndgMLGhZm/
ADNfWyxXItWebCg5Hli+AmC/dBxVK98GMCW2njrgV9FR/A7Vri2Zl0ubaq5JZ41VR7ksK5X
XvAMlhM0c0MlvOoJ8uVChA9eeozjkcc8ZrXD5lCTspIqtg5RXM0eFz+GlRfmRSqjb0OU/wA
TUVvoDyLlI06Yzj/CvTta8FbZmTbtGTzjnPbj1rIuNG8or8rKp6rj/Oa9mniG0eDikkcrZ6
Q0Z+55b5AUgfd/r69+uOoOK2tNs9jMqrhWPY/QD9OeO1aEWkN95Q7NuBU9Dx/9fH5VoWmii
LqcbWK7QOueR+hrSVS6PBrSK+m2jBwobew4Lf3cev4VvWNqYlDbsH+Hn0Bqaw0hSeFXdnBx
Wpbae0W3Ab3HXAIxXPKR5tRleOBolGAduN2Djj/IxVuEghg5xvxgirMljHbJ8zfMoABz3rP
vL3y87AvGc8jtULUwuaVqGnUIyhmYZ64yK8d+Kf8Ao/xT1Jc5MXkK3T5sxV61Y3LY3ttbnc
eeoXOB+NeP/GJ9vxj1JApC/Z7WTd/eYhx+gArgx11A9jIo/wC0/JkFs7IME7gq5zVmCFfM3
bePvEkjsQR1H+c1Rjkyv+zxkYq/ZvvU/wASJkYPYV459k99CrrOlLI3K7mbrzyD0I/z6Vze
qaP5Vy3yKflywxjP8/eu5AE0HzsemCR1znFZGq2e66wq/KeGOev0rSMi4bnIS6cGbKhdxG4
Kz9sfTH+cjpVLU7Vgnyr91TyDk8ZwM/hXT3Vhujb92FbHQdOnT+YrK1iLAbcGHG4EH/PrXV
GR1KJxV7YbW3fN7jPUV3n7NFmZvHN+vyHdp7c4zu+dO1c3d2u6Rv4do+X/AD6Gu6/Zf0sXX
xKmVYyrNYyErjpiWGuyjKzPNzaKWGk/63R7EtpEI1ZV3NknaV+6O1Eei7j5ezjHQn7n611l
p4bR1xt5xyOhzgD+lbWn+FkYKzBTtHWuiWIsfB2scLaeBpZnfai7doV8ru3DPb/AVZk8HKo
/eRpGMnPZR9K7mLTY4jtVvu5Iwen+cVV1a3jmTaq7uuDnGKXtm3qS5Nnn9/pOyPy1Xtj7/O
T3x0rJk8HtcIzLEqhTguR97pnnPQ4/PFenS6St1ZDCqGbHBI4rO/s6SzaSFY/48ZA6j/8AV
W9OtYuLstDjrXw19nRflG7oRtyf5f5FUNb8HNqkyfNtP3WZueOv+Fdfa6WxmZnjbrhfc+9Z
t/pE1kZGDqFzkLnr7AetdFOeu5PM07nI3vhWDw9BKsmZZeNr5PABC884xyT+HevOfEyLFas
6iHejgRhR0Bz0HOfrz+FelaxFfXysxk3eXk8ZUeoz/wCPVwmueHJmBdoVZeM7WA4J4OP616
2Hklq2VRkm7yZzv2aS5sVuPJVeTgMOenPtjr0pbnSFhtEilMe4rswUG4gk4P8AnnGBnoB0E
t9Z6WFVtu9lCiMDqT3/AP1VW1AR6rcNKF2sR6jB7/4/lW7qNmzld2OYk8KPMd2U/wBWWZm+
6pAPJx9P/r14/wDGXQ7XwxoNvdXEkk08imT/AFQ259QOOc5PTFe63t6rC82t5eLZgu/onQH
68V498ebNfGV5HBZzK0MMIFxqFyNsFuPRR1diDwq8n2GSPz3jap+8pxfZ/ofb8JxdpPzR8m
+OdRl169mk2tLNISkYAyxPYAAZ54wMdc1xet+DLi1yLrFru4EZ5kx/ujp+Jr3PxfpFn4Uia
PTIZo1KjzL6Uf6VKMqDt7RdeAOcHk5FeSeJ79bX7QoK/MxYkdcnk+/U9a+AufcHnd94XsrC
ct5HmMe7twfoucfnVaXdtaJJDCrEcRjaoHfgU/xR4rtLeRsSqzcDYpz/APWrlb3xM89x5ke
9W6DnovTGOmc1maHTCGNn+YfMy+pqZIECcxRqO3yiuPPiK8dOJNvbhaG12+f/AJeJKAOvQR
pJ0Xg/3anXUZo1XZLNH/uyEVw/9t3p5+0PnpTv7eve9x+YzQB2zau7kpIVnzj/AFkatn8xm
o303T77aZLWJZPvZiJXv+VctA2oaltIb5R0GMVsaXpl0gDNcL1OY0G7rQBfs/C32GYSWdwz
IvLQyjG4e1eh6TI0unxSbeqAE+nbFcRbTfZIV3H5V/iY5Oajv/GEdoQrXTf7ofH8qunLl3M
a1H2m56FNIqM25lVu+DVeeaBg2ZFYMeMGvNJ/HsSy7sSN7mmJ8QVB5jfGM5A6VftTFYNI9J
RxC5XduUnKkHp7GnlwSpX6EV57a+P4FC/O4yfSul0PxbDeNtZ1bJGMHkfWj2lwlh7K6N+Qb
hJ9OlZt5avBc+YjbG6/7xrTiHytnb8wzx0qKeEySMv+TVXM+XoyfQtda8iZWZVKn5jtGcAY
HX0OD74x3zVLxTpCxKt1CreW2VkyuAGyRn8ev1ye9V1lk0W985MbX+V19R1/z/8AXrqLaf8
AtqAsoWOOT/WbzkYI5A/Tn2rqjJSjY8+pB0p3jscG+Dxj2zXc/B6KBobxbj5g2TtYcMuArY
9xnOB/d9cY5LU9Hk027ZZFbbkqrEdcdx612XwlZbeCaRoxJHDKWIALM52gcAdPvDr3we1Zq
6dmaVpXhdHP+I5ZLq4DOfMkdd7lgAyt1wT3PPXk81zsr7nxlV749K6jxgzR38satG7YBLq3
DcAZI/AVy0y727LyVNZ1HqbUPhMrVTiSP5tw2g59apycyfd6GrmsL8647jAHpVWLm4Tpyw5
7de/pWd9Tq6Hb+J4GW3t96tHlFO1m3YGOCfw965W8TZ82BlFOGxjOMn69FrsPGtolo0Xlq0
UaxqSm7ITI6Z9+tcnqJAOGJ+UDOe4NVPR6mNB3hcrxxkrz0yOTTJ4isbfxe1TOPLTuzK2Ce
uaadpOfbJyOtTobEWiSRx3Vwsi71wm3nGOv/wBais6+XEv3sfjRRzF8qPZg29/+BVPvy3y+
tV4V85l+vfvVgJtPy/gPWuyJ5L3J7ZWD/wCHQ1pW0hjk3LuHqMVnxEov+01XIJQCMdPYVrC
3Uzkb2j3Up255B6Cu68NnKKzfw+o4FcFoUihwp/8A1V2/h288vavQ9TjtXtYOV9ziqbncXF
osdjDtYnbOELcAfdJ/M/09q9e+BaRnWbPzC2zLANx97y2C/wDj2B9Ca8bguoxpcKlf3n2pC
rdeAjDH1+n+FevfBfUja6xYuHEbBx8zfdHXr+FeVmT/ANp9T0sBeNK3Y+qPAumqlijbPuoG
IUbs9OMd8+n0r3r4bSx+GVurOG1t5b7dLBNIz7iZB8oC4xlQwKgDO7hu9eT/AAPuLeXxn4c
+0Y+z/wBqWYfPYNcRjn2PTA7GvavE/hE6B471SBVYNG5vC7DarGUCTKeuC3tzkY4rsxlTml
7HyudWBp2XtI9yHU/BF1Z6vJaz27faVJHIJ39+D0+nPpVrQvCOkePNRh8MtNPCupbyk32cP
9nuioVHgC524dlBDFFZA6EHcpr0jwf8NI/idZx6jcX94qsWTGOc8fOrcZy2TgDHWqeseCrz
4TeNI9Ugjmaz06T97PtBLW5ZPOb03eSH6YHPrXkyxUGuWPxLY9D2Le+z3PlvxF4Rk0u6urS
8RYbyzlkt7hIzuUSRna2wnkqSMg9CCpFcrqGkpHcbdoVf4sgdT/h9K9N+JGp399421qXWLW
Gz1qS8BvLeI/JE/kQ/KBkjgYzycNuHauA1G7SS6ZXPyoTwfevusvqznTjKe9j85za0asku9
jDbRlUuXwdwyvGAT6dM/wD1zU1tCsAU4di2Npxwfb+v41YvZoweeVJxgcZ/z6fjWVqN8hLN
JId2chgMZ9z0616sbs+ZqPU14LtVlUHbxkbF6gVNPrvkfdUbwQDlc/r+Oa5e21hUiIBCrjO
B37d8jv7VDLfeZbSYO1sBSueMYJx+PA9s+1X7Fs5XB7s1tW8SSM+G655zwB+J6/hmo4tWyV
yFXd2b7x+g/wA9ayVtPOm3KCvPBHbuP0q/b6NI0m5d/wA3X3/z6VpaKD2aaNmw1+G3ePJzz
gnHfr0/H+deX/FKY3PxDnc97aIgYOMfOAc9+QfTt1r0W30KaF/9W+e52/Me3+A+ma8++KGm
zN4sC+VuxCmQOn3m/QZrzcy5HRvHuepkdKUcVr2Mu0dV6t/CD83HHvWhC4GCJFXacqzdKy4
bZtm75m3Nz8uR/L/OKuW87BO/yttAPy8/U/lXhW6H11tdTWtWEk21lx8u3lDn8uvFVJz51y
27duXoemOD1A+lMa73fjx97g/5xUbXWZR0U5JGAOKFuVCKvcbqS+ajN94opwy8benbv3z9D
7Vz+oxoS33m77VxxntW5c/vIiIx95TwM88jGD75x75rNnt1eRs5faoI3NurWL1O2LOfewAH
zblTBwfX8uc13/7LcIi+NdvFGu5Z9PuBlc/Md8TDg8H+oB9DXHyqplbCr6lF/wA9a7j9lyz
kvPj3pbbW8qG1ug4J+VQUxkn6kDAx1z2rqhJo87No3wsj6bvNNK2O+NW/eYbJ6Hg4x/nmor
CO4NsVHyxr0Oc//rrq20154hIAixsMbgPvev8Ah+GaqXGl+ZEU+X5BjBPWiNRM+FlTaMdtP
80qyrnavPOAeD7daVrbzI9rKu1TtAbscc1pWWm/Z42DKfm/ED8D2omSOK23SEM2TjJyK0VT
Uz5e5ltbbEX5fm57Y/KqF5H9nGeFYktwS2OCc/gcflWhql2rRJH80je3asibTZJCrSSSNwN
ueepH+FbU7bsnRFG/gaRif9X8xK54/D9BXP6xcArjO10yG3n8c/Sugmj+z5VZMPgEkfxcD/
CsXUrRJ7d8KWaRCrFMEke1dlOy+IxnJbHH65evEjQ48vafm2kBT+uORniuH1mK4jdJHV9vm
euO49yM8Dgeo9a9EuNISZmXyy0hAbI4wOhzx6enrWHrGkCGXc0ZbYCBucqV6nj8K9ajJIzp
1LaHE3Okxpc+e0arvU7QxUbSfbOfxqnNozSyomI0dskZbtgfmRgn6nqCRW54mvJIZAyKsaS
DYxAO3HXnuK5O5m1C61NVsba6mZiR+7jPy9TnJ9B36Y9uK6vaKMeabSXmehh6dWo7QVyl4i
8PNbaNfSeYrsLaRFAP3jggeoOfl5/nWB45+Hvh34eeDtNj1vUL6a/hgWUwRqFkDEAtncP7x
IyF+lY3xD/aP8IfDqWWz1bxRpwkkwLmDTH+3zbBgkZUiFSehDSArk/KeleJfGH9vbwbrs10
LHw9HrRuDl7jW5vtG7JzjyEAiZPVXDj1FfmvFWYUcRXjGk0+VH6Nw3ga1Gk3UW7OB8deN9Q
+I2oXlj4L0e48RS2U0iXN5Ad2n6bGWUKLm5OIlIVcnLDJOMgivH/Fnwi1C5u5JNd163Plsy
m3sD5kajPQuPlJPcgn6nrXa/ET9r7V/F2mQ2ct7JDp9v8AJa2Vlbx2lrbA5yscaACNT3VQA
fSuAGrat4pugLHQ9V1CRjwY45ZmcH02r618Y3E+sjGTMW48HaXp7bbe3WT/AGpDv/XpVKfQ
Y/MyqwrjjpXr/g39jT46fExY5NA+E/jK8jk4SRdJlVP++mxXo3hr/gjx+0p4jXdceEYdCjP
3jqN/b2xT8NxP5VlKtTjvJHVTwlaekYP7j5Vl8LtKoTYu3/dIxTJfDiWJZt0KM3UlutfWF5
/wSN+IGmz+Xrnijw/abW2uIWuLnHbj5Ap/A13Pgf8A4Izabf8Ah5dS1Lxtq0ibiNlrpqRKx
6ffZ2P5rXO8fQ6SPQp5Bj5P+G16nwa2lxzO251kGOAq9KmsNGVpVjt7ctNIQqxxoZZGP0AP
5V97aj/wTX8A+BWjOda1plwC19eYjzn+7EE/U1u+EfgVo/hO3EOnWFrp0Sgh1t4Qmf8AeYf
M2cfxE1nLMqa2OhcOYlO1WyPjTwV+zB4o8WOkkkH9nRNyPPBeU/SNcEf8CK11HxG/Zfm+HH
hMXe+6vJFG55JF2KvuFH9ScfrX6KfBr4HWOtWW+3SFJrdxMD94nGC3GPTOOe1ex/tLfsR6d
8UP2cb1tPh8zVvsxkjmLEmY5w3X2IA9sepq6OL59wxmSOjC5+C2teGJ3tZLiKSbzcbihyQR
3x+VcqLnf97IPvXuXinw4/hnXLq0mXdJas8RAHQgkH9QfzrxXxLafZddulX7qyHt1rtPn+t
iJZNtSo2P4d2ffpVaJ8cH9asL8wWgB4Xj19Km06/m0+5+WRl8wbcrTYo/l6+uBTXi3X0W3P
XPH4UAexeDtTOp6TCz/wCsK4wOgH+cirxZg/8Ae9sfWs3wvpDWugwqjMskedoPcHkg1ftZP
Mbn16D1rdXscFSXvEl9bmRcdmJ681S027k0u9SFmbyJG5XPB+n+fwrW2BvlX5Rk5zWdf2O9
WX5h33VcNHdGUvejZnQatZx6nayQuyxbhujbDMxboP8AJHfp6y/DW0mtbXUI2aaOSJmykJA
ZmZQoGcjPUHHOR2O7nL8L695flW8oPmRklTgfLn0B454+oJ/DpNL8uSC8lKjZGuTweDsZVI
6cAndgDHHWuySTXMjzXeH7tnD68cuzAGPzDwAOVBOcHNYcijzCfm74I710XiFRLMzbmL9OR
3xWDdx5Lf3u+e/NcclqehRfumPqqbZY/wAqq2arLqEKE7UaVVJPYZ/z/wDW61e1b70fH4VX
0kKNat90fmL5qZTOAwznr1FZ8up1c2j9Dv8A4lSs0ypujkjjjCnH3iP4T1OO3AJ471xVzEX
H8LZXA49v8/rXYeNr5ru5DSfuztB2E52jHHJ/LNcrdRYRedvHORkf56fnVVNznw/wWK7r5s
eRlQxJA28t0/xqOZWVSoByQAM9amli8iHbn7o55/z+lQyNhFw20KeM1mdBh6ksck3zbh6YX
NFOv3zP2bHTI6UUGh7FbNwvr0rRgXawyKzoo8A/pV+0+Y49u/au6J45Zii3P685q5a2pZ9o
Xbnue1NgIjVexc43elXrebcy443V0U4puzMpSL+jQCKT15zwK7PQYwEVtvUdfeuc0PTWkKt
wue5NdXpkKqAq/TLe/evewOH0vY4qtRG8d66MW3KsMV1Eqf7R8uXOPXgjpXo3wV12NdbsvM
k/d+b8wPfAJA/GvKdakz4cjbp5d9CMEjndDP0+m3n6r06VufDLX47bxDZCRvLXzQrMy7lTI
IyR6DOa8XNoWxKR6eX2cL+Z94eDPEiS2ygTGPjAZGwyHsQfUdc+1fe3wM+Ivh/9onwvareW
tjJrlrF5V9Zv8smSuGeMZBMbbd3GducHGOfy28JeJTYwx/OzAfLkHrj/AD1r0Xwr8Qmt5lZ
ZmiZTuVlfaykHOQeP517WPyj6zBa2a2ZlhMd7FtPY/VJfD8OlfZ7fTbVYYoE2pGp4A9BXk/
7Q3ik/Cux1IalqsGpPq8xlh0eSYC5yy7fJCpykewcyt0DHGTgH5PT9pjxleaeLf/hNPFXlv
+7wNVn+mPvDj6msJ9aFzD/E0kjbWYnczE85PfJ55P8AWvKw/DFVTTrSVvI68Xn0IwtHc1Nf
1q41N5ri6nN1d3Uz3NxKBjzpXYu7Y7AszEDoM4HArmNTv9m7d91uzHHNTXd7LHE33nYthcH
qfp1/HvXJavq0guCxVl6gqRz79/6V9vhcOopRifAYrEe0bbH3XiFgxVf4O5/T+VZs2sNMoI
YN82cDuD2/Ws+7vvO3IvCkctxx0AH61CLhZOv3pGJPIyDzzXrRp2V2eXNGlb3Iml+9llGSA
PvH61paZYySfeOGHBzzn0/rUPh6zWbb5nLEc46t+X869S8G/DERpa6p4hmsdH8PyQvcLdX9
w1vFc7du1Q207FfJy7YG0FlDVx4zGU8PHnm9Pz9CaNGpXn7Okr9+yKPw++HM2tDzm/cWkWW
luZUPlpgZPI+nTivLv2hP28/h7+zWbqzWOTVNS0+RQ/nRtHCc5PCj5m6EdcV5d+13/wAFB/
EPg7UZfDN9cabJaRx+ZatpQaOOMH7oikULHJEFYbH2Zzwyt/rD8E/tBftH6j8U9Wea53XnA
3RSxgvjrjcmV3D14Br83zLPK+Im+R2j2P0XKsgo0IJ1FzPv0P0qtP8Agp74V8VeCTql1faT
p8MsT/Zjo/72YOo3KCknI3/d5xjBPcV8m6z/AMFWfEEviiW3FtBeR+cUgup1Vg6jO0nAB24
5GeeTmvim013yA32WGTdIdpBLBuepxU0Yk1ZGVJDvUDCuwBA/Pr7YrxvaT3u/vPoY0Kafwr
7j750X/gqLo5uY18R+G4YtygNcaTJuUE+qtx37CvW/Cv7Vfwn8ZlFs/FUFvcMvzxXsbW+1i
MY6HJB71+W/hvQ7pL5oZEZgRkAjqQM4I/wrR1m2haRGaSUzSIkcYzyWAII79GB/TpXTDMK8
VaMjGeBoSfvRP1z0bTofG1lJdeG9Qs9cgjAZntmyVbHICths/wDAaz5Wmt7xo3Vt8b4I6FW
9D3r8wPh38e/E3wr1m2aG8uGjt/8AUNHcNHLAM/wODkA49enQ19/fsk/ta6X+0aq6P4jdP+
EitYd0N55BW6MY5yQoAkQdSFyR94BjkHvw2bNtRq/ecNfLFFc1M71rrHC/xAAc4zn/AOtmm
GGSWT93uYFcfdHPAwf5Vp6z4ZuNM1ho59snlgSKyP8AJKCPkKkHBUggg9OnXPLbqDH8W1lA
7bCOBxzz+XAr6BVE9YnHDTRmPJpaISsmW6A7TjbzzivQ/wBk66j0r422sIYeXe2Fwu1wWZi
oRuvTOB+hriJYlBZlwBjj5sYrtv2Y0YfGJGb5CtnO6YO0Z3RLxnkgAnJ9cDnrW9OTe5w5t/
usj6tlvlC7R025K9k9/rVJ9VX5hhvUtnFVYl84/MuM/dJGcHHPv+fpUBYfZyv8Wehbcfyqo
U0fC1JM14598XTG4gn8Mn/Gqd0TIzINrcen+fWqZvWe2O0bljIJxnjH06d6hfVvMJI2synC
4+X2HP4da1jF9Dll3JDBvU9Ae2f4cdar3S71O4kMByQMHn0/KrJi43N8zLw3uapXYkEkjFn
+4ACO3StYpN2ZlLcyNTtFhQNs9sAcmsC/dreOPbwzHYQo5Ge/vXWa1I1xGis2GXkn+Wa5pE
OnXRk+UMrbkB5H15r0KD0utxct/i2ucV4u8ZWPhnTWvry+0/TLZVZkluJwvm46+Wi5Z/0Bz
1r54+L/APwUE8MeFbSRNPW81i4ZScsot4WPIOc5kGc9jXC/8FDvgp448F2F1q+hSTX3h+GL
dbzJljpKjH7uX+4gUfLJyudocgjLfCki3OrSyJcSXDX8efPimO2ZTk9VbkcY618Zmmc5hCo
6bfL6H6bk+R5XVoqtBKT/AK6Hv3xT/wCChHi/XpJI9NvLXRbP+FLcB5CMcZduTj1xmvB/Hf
7RnijxbbTQal4l1i8hkG14jdP5bD0KggEexGK5fW4HQsrKyle2K5nW5vs8bOQzMorwK+KrV
HerJv7z6mjhaNNfu4peiItX8XrE/G9m7AnGKpaFr0+ra1bw7UEcjgEeo6/0rEuXa4dmP3m5
xXo/wt+F7appSah5LNLJzHJkhUYKxC47ggHn1x71xnZGLlqj9Wv+CWfwN+ENn+z1o/i/U/C
nhvUtYImkvNQ1SFZxbmOVlPyuSqrtXPI6ivdfFP8AwVJ+GPwt1GGx0Cz0xYYRiSWytYrSGM
cgBdqgnpnPFfFH/BN611D4ofsweMvCELOyx6ijbdoLbJFRjxgnG+InOOpPBxXtHxD+GnhH9
mXwjD9s0ez1u4lAlkR7dmijHrIdvUn7iAMzHgDG5h4daMFUaqN+h9dgYzlQU6UVZbtnty/8
FwPhXO3l3Wo6g3l8HK/Ln2ycmuu8Kf8ABSf4U/FSExWPiCza6lYqscjbGI45B6HqeO9flX+
2foeoaV4P0nxRH4E8E+H7XXnIs42sAdQlXdgl1GUiIGGKOdwDAqCOa89+FksXh5tP1G+XQW
WS5ZAhhCR4VsZIQAhTgjcOmM4Iqp4OLjdNk0c2nGpyWX4o/YLxhp2n+M7e7u7OXzx94Ec7+
CecHuCPxBrk7LxBZ2vwluFXc02n3xil+YDZnkZHpXpn7B9tp3if4e2U13pX9m/b7UFIvMMi
bCMKyPn5l4+8Pl6EEg8fP/7bXgyX4Yal4uj02a6W3s7dr8xo+3AyACfXGeteHGm1Ox9gsV7
jfZXPGf2if2rtD+HB2MsN1cMuCiclD83OK+cfEX/BRPNw0djp4hkZdhZiCGPrXnfxH1O+17
WN04YyXR81iYfMYAnjJGcfQda5bU9M8RQ+Ilj0ptQNujNslhtBhs/dbhQB7579jX0OHwtNR
95HxGOzbFTqXi7L0Pon4O/8FHfFnhHWVZ7eOa1k4kQxHEifXHH1r9dP+Cfv7T3hf9qX4RyQ
6dJdR6tZxj7TZzQ48k5HAPRlOP8A61fkL4Q8AfEbw/4PsfFOr+DdU1PwfNcC1TV57ERwzyg
Deg/iyDxuIKnpweK/Vz/gmt4W8O6jqcmueHxa6XGNMijksDGq3O/kNkjO/k9iMd/dz5IO1t
R4f6xODcpXR+Qf7a3w8j0D9p3x9aWY/cafr93bRYHDBZCGH4EGvjnxNKZtevmwR+/YY9ADi
v0y/aM+Es/j79qr4pQ+SsElhresas5cbS8UU0zFeOhYJxn1r4C/aW0ldN+NOrrHDHCsnlyh
ETaoyg6Dt/WvRjUi0ong1cPJJ1ul7HARD1qxCpzj8/anW1k0jbVXc2cDArQg013uYra1Vry
6m+VIbdTIxY9uOc/QVcU2cstNWV2j+yRb3xt7HPJrpPhd4Hm8Q6m11OrR20S7uRwx7AflXs
3wW/YI1DxCEvfGl7HoCzIfs9u5DSQuR8jS4yFTONwALbSSQuKXXvCV14C1270W9tDY3ulzN
bXNscfuWQ4I44OMdRwQR1Fd1TAVaUVUqqyZ5kszoym6VN3aMx7c26gKuPp2qje25hmWVfuZ
+cD+dbctspHy89xVKb5edud3H1qTJSvqQK3mR5znHP40+dMhi3ORUCobeXyx93koc9ODxUr
SfvvYH6jvSKuZt5D5TiSP7ynI9xXa+Hb9bvw48hEe6QjdlQd+Bj+WfTt71zLQ5c8Y69B1rZ
8LxrbeFL9pFVlbcsZ6lHKsOR1HTOfQEDqQdacuhz4iN7SOY1oMzsxb+IlqyZRuBDdOua3da
i2ltuRt55wT7cjg/hWHcZYE/wAWM/5/M1nI2pPQy76LIX8aj0eAz6vbR5PzuqkZ5P0q1dDI
zkcH8ad4fj2+JbEqR/rlPzfd4Ocd+P65qY7mzlozovG182qawSyhSoVAMcLgYH8q52VS4ZV
Xcreo6cZroPF1213fyHb5bHk57HuMn+v+ArBkiDof4u/qcj/9qlNak0X7iILgeay/7IwO/r
/9aq12qhc43ehq7Ku0qMbW+n4VSuwoRtvXBwfYVHKbqRg6hHuuDRUk675DRRymtz2qBOM7u
KsRHYcKvPt3rPtQzMu7NbWn2SgbmZenOa7onjMs21vvZSTyoxitPToQJ9o52n/H/CqEMLNJ
u7N15/KtfSbbGdwK7f1rsw8bvU5Js3tG/dt7feI9a6jRh54H8BPPJ/WuZ0+EiHn+ddBpMDS
zKrbsEfmK+kwlTldkcNRDvG119l8Iwxj5ljv48H0LQzZ9+dmef7tUfA+qOutWflosj+eu1T
nb15HAJ6dODzTviRH9l8Jhl6tqcLEkHtDcfhxkdeefrWL4Q1VrbXdP8v7y3UZGR1+YZr5vO
JN4tei/M9jLf4T/AK6I+otG8U5hUK35Hp6e/r19K6bR/FskYz1U8da830zDlW2ncSQBXRWF
8Ru52oMYFfpFCjenF+SPnZVmpM9O0bxsY0UeZnty2a7Dwt4082zl8zaQshPy85OB6+teJf2
ysQB3fdI4HWrtv8QHilWNW2iPGW3c81tUw6tocWIk5rU9j1HxGrup4fyycY+Yn/8AVXP6tr
C3czAKF3ZzjPP1/GuTHi9Vg2tI2/7vXOPQ1nXPi8zu21sHpz/T3qqFFLU8yUdTrbgreOu3C
yZAbI+nP+fSuh8K+EZJkVpYWCsqgnoSe1cX4OR7vUI2+ZljILbVySvQn09K96sNe8P/AAY8
Df8ACUeK9U06xtLNN9nbXLfvtSYcgKO4B4Jzzn6mufNMdDC0uef9MzoYWpiKyoUt3v5Ip+P
PEnhH9lbwlb6v4umt7jXLiPfY6KQGdxnCmQHPXgnPQdia/Pf9tH9uLUvjR4suJLi88zdLhb
QTPJDC2NpC9d+Rgn5gCQM8Haaf7WH7S3iH4w+LL/U7r5VmJ8iNBu8pc/KA3sOvvXyv4vvpI
kmhtY28wkrPODluh+VfQZ79Sf1/J8fmFXFVPaTfoux+oZflVHC0+SK16szvEvi+W1aawM0s
lvFI/wC7MuQpJ5IxgA5zkjtwelcxc3IkkG1WAXO07Rwfpg/zqSZGmlbKc55Jwc/5xVyy077
XeRqW8tmPB25b8BiuC56noGn6XLqX3hFJgZ+cFWQeoK/1rY0y006do7W5laNsYViwJT8eG6
+nFaWkeFbOwjZ5JLiZuwEA3MfbnNQaloccsLeXZ3XXjzY8k/lxSH5M6vwhodxHO1q6pdpGQ
0MinGR7H0Pocj6VT8UaOfDl6uIbhGYssQUDdExOGbB7n6Hrmuw+DviFLbRZLGWz/wCJnHAR
aSkfNGF56H8evTrXF+MfHU3ivX5pZ/Ljl3YcINmT1BA7Y9Kz15jXlVjB17SY45UkknaMKRj
K9Bx15z69vw61sfCr4kXHgrxFZ6hp9yYbrSZRPbyjgxnuR7HnI6EZ71pWgmaDN1HJdqmFVk
2lgpxg4PDcfjxxXN+INCW1uPmi8lnJMU8K7YyD0Vh2ParVydOp+qf7OPxx0v8AaX+GMcnmJ
Z65ZktcWbyfJlsE+Wecxud5A/hfd/eXG9dWBsZGRj8zRjfkbct2/QfnzX58fsQeObjQfFMW
l3l5NawXSjyb2A5e0fIB+XuOOh4yAcmv0GtbvUbTTVsfEMKQaig3WN9F/wAe2r25XIkjPbj
gr1BBGBXu5bjbr2czzMRhUnzRKDwkxsWZtzYUnA6e3+FdB+z3cO/7QWi/KywyW9wGKN98CL
jd69f5VzdzIHhWWPMkLEgbeVPuD0rpP2dXVPjTp7bmZI4JnJJxtGw4r6Sn5ngZpH/Zp+h9Q
M//ADxZU7A/xHionspZI2Xc24jJUf1qNb+FTGsKs0mARtHJ7U9dUmSZjI20jsw5Fa69D8/k
u5mLayq+0Z9yDjd/9arz6aY0xnLZ5JJ554/z71YbWYXy7Mu7aAMdv84NV73W8wtwzKhxkHp
Wik+hzyILu9AP3vmUYIzWfd6iqr95VOTghs9jxUXiPWFtIVWOQMJOp645rj73W/3m5rjYsb
Ajd0OTn/CuulTuLlub114jJRVb5jyPmPv27VzviHx1DaxMzSKNqFjnv9MfzHrWHq/ia3ldo
1f5+SfbpXHa9OL24j8yZVTOBhhxn09a9KhRXUcKLbuSar8QrzUrgqIV8sHCqfmzuwMH1yR0
INeLfFP9kj4e+Ptzy6O2k3rLvK2GI7cEndlYmUonv5Ww5zXrUd1DatlvLDYyCT1+v51zOt6
8slpIzSLu5Ayc7gDXXVwWHxEeWrG6PWwtWpQf7h8vofKvxK/4JwlkaTQ/EEM3y7vKu4Wj2e
gDBn/Uivmn4w/sp+KPh8sy6jpswtunnxfvYj6fMMj8DX6HTeKmtX2vnDcZPPvWbqt9FqkTr
hW3D5w2CHHoR6e1eFi+EcFUj+4vF/efSYXiLFwkva2kj8m9Z8MTafJt2sw78dK+/P8Agnf+
znD8dfBcmkxSbJbrSoL+1lXqkocpg+wK4PoCa1vH/wCzP4P8akvPpMdvNJ1ltD5bDn0HFei
fsKJD8DPhJ4+/sNmTVPD7iC3Z23OltLOzMwP+8uPYGvz/AD7JK2Ahztproff8M5pRx1f2C0
ckbX/BHPwlJ4K+JvxK0G9h/wBK097YygcqrrJdRsuQCOg/zivvr/hVmkyavDeX1rHdTxnKP
LGsnknplcjI+or5r/4JheCbLUPip4i1qS9R7rxRZC8ltl5KeVPKsuT3I3RMP+vgivuDXNAh
vx5flKoU9AcfMfp+FfBYp89TnP0XL4uhD2V7f5HzH+0t8HvD/iSzmf8AsOzmuAoAmjby5JM
dyQBk+5Br4v139k7WNZ8fbdLg+YOGSGBNwQc4y3tgelfpB4o+F95Lf7Zty7OGB5AFP8IeAr
fw3qEfl28a/L8/yfeHP9CPzHrWVOtOLPQq4ejUjrucJ+zP4d1j4W+CNF0zVJvtN3pNu0UYU
7FRS2Su7A6ccdBgfhz/AMatJsvih8ebDQ9RWNbPxBby6VOzDcAJIXVXB65DFW9MgV7B4kaD
S76VvN+Zn6gDKgYGPfvz614T8adYbwb8R9B1Ns5s7lJtygYwpyQfriqjFt8z7nXGEVTcY9r
H5v8Ax5/ZW8Q/B/x7eaTqUM0sdnOY4px/Eo4DdM4P86i8B+H2gmVRKdy5IZhhgPTP41+gP7
c9jZ+J/hxpuvFds15MdhAG2VWGdoPcjIz6YNfHlvokct1utY1yT1HT6fzr0KlR2sfLfU1CW
h7L8PfjZrVr4Ki0HdJLp0MfliAkNCOME7O/v2Pevpb/AIJrXF5p3xHkiTItri2kdxt+VRwQ
cehxj2x37fGvgq0uIblflzgbd2ehzX6Df8E9tGW2tbu+l7hVTcMFNq5OPrk59hXJT5nUVju
rRjCg5HzB+0d4TsfAv7e/jXTZI9sfiZ3QEyDzc3UbO4yMYBZyPpX5g/Gv4T+Ivip8dvEFto
+jTtaWc62TXcuUjUxKFPJx0bI69q/Q/wCMXgTxj+0x+3F498WaerWeg+FNSR7i7uD5aw21u
4gEi54KkIH69Hr588ReLJ9b8R6pcpI0sdxeTSRt/eVpC2fxzmvseH8vp4mrOVRuy7Hw/E+P
ng8LToxSu22eY/DT/gn7p89r53iDxBcyNNtMkNhhPbHmMCB+CnPrXvfwz+DHg/4UxKug6TZ
2U2CDdY8y4cHr+8b5hnHIXA9q43TPFE0cbR7vlbAC5755/pVgeNH0yZlZjtYlj81fomDjl+
FScKevd6v8T8yxWIxVeT5pfcen6jDGkZkd1jXvk/Lx7d681+Pfg62+KOhLd6cyXPiLw7Z5w
rZl1PT4gP3e3+OW3XBUj5mgV1O7yUBz9Q+Jk08JjjZtqtnBP+fWs7TPE82h38OoWtzJaX1n
Ks1tcI2HgkVgysD6jH9DkEg4ZpmFDEQ9nbTuc1DD1Kb54PXoeQwNmLarfLyVIPH+f896hvI
tvOc56ivQPjF4Nt2it/F2lwRQabrkzi7tYI9sek3vV4gO0cgzJH2wWX+EVxMw86LGMbuOtf
E1qTpy5T6jDYhVoKovR+vUxbuETLjO1hyCOq+1V4pfOQcAP0Psa0p4trNnj5az72Iwz+av3
f4h/WsjquSQPvBXjg8c9a2tNjZfDMzK0m5ZfkXcQvRmYjsWG1cjqQVrBjbbJnP5V0GmETeH
mBHyq5lH/TTGQ349PyqomVbY5nUhtVQvHO0KDgD/ADisi5JY5+X5eeK0799nIU+WDkA+9Zs
uCz9elSzWGiM+4HH+7x9etS6Au7X7Rvu/vByBnFNlXn6N/SpfDsbNrluQ2G3DGe57f0oitS
pfCzU8Tw7LpmH7wNkkueh/z/n1yJPlfj7vOP8AGtnxNJvvX37lLsSeegxWOF3fNx6D3pVNx
UvhQyde/uMfz/rWdf8AzKev4mtS4XYu35T6VQvExHu746VBtEwrlA8tFSTpvlPT5feig1PY
7dP5dTWjaDZJy34Z4qpHB5ZX1/SrduoLFh+HtXbHQ8c2bHbnKjjJJ/Kt+wiUlQv3sfMD/FW
DooaY/MB6D3rctdsco28+pBr0cP3OeZtWVuh9a6LS18mNcdR6cmubhn8vao/E+tdBaFpLXa
qn5RnPTJ6ivbwu90cVQz/iuTN4Rhwm5YdQjG4EYXMMoxjrztyOP4TnnGeR8KSOdc0/YrNKL
uERhBkl96hf/HsV2PxHITwCy+Z839p2oC9Wx5V1z9AeD/vCuM0MNHqlmyLuZrmMqAM7m3jA
9+e3evnc3/3pPyR62W/w2vP/ACPo2wuWQsW+VslW9c4x+Bz+Pr2rba9imCrGS2Bg57kdTz6
1w8GvOYzGFXKjDDHcHv8A54rY0+8ZrXOGXd+GMdq/T8FUTpxS7L8j5qtTtNm1JekHbvbp2H
3vrUEbtHJuC4wM8DP8Xv8A5PSs5NYWOQ7vnx1Ld60ba+ie1bhPLYYwOvf9Oa79Hsc07pHQ2
t+11LtZJGVUAIK7ucdf89f0q8mlbIFaRRtZsZBGfy7VzcGsqrsAOF4Lbsk9ST/n3rX0LXZt
SKq2PlOAc847U407Jnn1IyWp7f8AADwivi7xhYaZayN512+84jywRUZmIU4BICnAYgEkcjk
14z/wU38Sab4o+POn6Jp90ZtP8PWYtERZfNjMiHy3O/ADEFNnI4MZ79Prz9ivw/pfw++Fnj
b4ma1IDFoNoY1bpsG1i4B/vPhVz/te/H5R/tgfHO81bxlq0y7dNk1GQtOsSqrrFx5cKqMlE
VQMIDkjDEtuGPzHirGOriXSjtH8+p9bw1gYwj7TrLW/l0R5/wDGPx35cps7a48qOP5mhjKr
uY8AFup9ev8AKvF9b1b5z5m1QW/gUuV/wq3qtzdavI0jR7lb++PvE+vfP1/WsqTSFmB3TNC
68feGD+lfHn2cdCvNrsMQ+YGRl+7nb/8ArqxYa/O8q+VG4z6IRj/PvVWTR1i+bEjcHleBVj
R7dVYeXG7YOTlzQM7fw3r15aBdzLGucnaFdv0BP5CutuvH4sLAt9juLhz0aecqM/QBf89jX
P8AgTQ7i4kja4juY4O/lMBuHoflz+IIrvn0m8mh8rSbFYFfIMix75eOuXcsV/4CQKl1IrcX
s5SeiOb+HU1zrXiuS/m3WTqryEB2OSBwOnA6Z/8A11x+qR/bdRuLjaqvv+eMDr9K9e03wJq
2mabMxhkX92xlbbyw7mvLL7TJNJ1t5GXeu4pJ649c1mpJmzg4q0jsfhffW2q6W1jMP3asSr
E5khJ6H/dPHTg+nozxzp40dJIYZhuOfMinVvLb34DY/wB5c4681U8MeFpYJ4byzlbzAfkce
/QEfpW1431Ca/sVXUI1gmi+7IF5z9cdKtswjbmOH8DaxJaeJoU8trWeQloJGbdG5UZADA4b
IDDg8kgYBNfrN8C/HcNz8JPDPh3WQs2j6xp6XGmX05aR7cYClX+XaxRlG9R/AUfqr4/IO61
ubQpmVYraRnO5spuDFTncR03YPB9uua+/P2T/ANoKz8Q/BXwN4S1yS2s7iOJ7uwvCwj8qc3
EkYTc3ykN5Q+V8dgGUZV9adTlkpE1Y667HtPjrRNX8MeKWsZpIHt2HlRRmXZtbPG1zwQ38O
Tt5A3cg1u/s1zSXfxlhhZJl22c4eI43rhccr19BnpyOTVTxdqK+L9OYmJbe9sV+z3MSRlVL
jgkjghiADnvjiovgTrEll8VdOn3rLMltcx+YQMt8h6+556dPx4+ywcueKlE+bzaHLRmn2Z9
NTyNZSyPD8q54IUjHX9Ks3N2JLcKxVtyjkHdtH4HP51yGsfEsB1jhX5lJH3cjPGOe/Wuf1P
x5cxKZV91+X7v5V60aMmfms9T0LUbm3gtWRV3NwHIPX6HPf+tQXfi610/TwskittXB5GOmR
k9Px9q8u/4T6a5sfM+0Mx5O3JGP8Mg9q5HWvFlxqDrIJZlhZjs+blgeOmfrXXTwzbJhRcmd
x468dqk7NZvtjwSGBBX6Vw+s+LI4Tl5drMgYblyAeecjntjkd6yNW8SeWqrulLdixwR3PNc
5ezS6kJGG7b13HJwPr19O5r06NGx3U8OktTf8SeINkrSRtIsi8YGe3YHv2PXvXNat44OxV+
83+0c5Pf8AzmsyXX5C4yW+XO4gYB9z+lZmpsdRRvL+XnoK7YRNVFLQvyeJPMBUSN8x6Kflz
6c/0rKvrt924P5itnj0qvb5UtGy7cHgnscf1x+lXLeMPCC3T1NdMYtjdkV7rTlv7OOQs0bA
4G3r/hWelmbBywUtyRyev1rSvn+ztuUbVY/dB5FV5dSDq5YLn7pY81p7Fbi5ylDLG9wfNGA
xGAcY56fnj+tYX7MPxt0v4K/tKXUmvJC/hPWp5NK1RJoxJFHE0p2ysp4Ko3XpgFj251J7R7
qcbePnBBBGBz2yOteJeOIwvjLVEXcF+1SL8wGSNx644r47ivDqrRjTktz3+HcZLD4pVqe6P
2Nt/wBn3w18P/jd4G8UaGP7LtbqabS5La1VUt7hLm2McSqigH/XCF+pz5Y9s+xWlsOQxG/g
njqfrX5Y/skft4eK9M8M+GPB+vW9hrXh3wprml3MF9O8i3un20dyJGGQCJgsauoVsHbxknF
frNdQiPVrxWO1UmbjPbOP161+JZnl1bB8rqLSWq81c/c8BnNLHJypPVWT9Sr4g0FZ7OFjtZ
lGXYnoPb1Oa868WyxaaJFhUmSZdwAB2quRkD3PoM9DXp+u6xjTJI9o27fnPfHbjpXzX8df2
kPBvwfsL2SfVLFr6MN5cMTbpHk5PPYYyvoPu+teZrKXunr4WXLFyqOx12o6Fa286STyJtvY
knRwSQ25A4/Ru3pXzj+2ppMem3u1Zo5mjRXyGITJ6Z5/SvIfFv7eOmeOvEVrd3Pg9ZhZzgw
+dezCKE5OG2D5d3ORgdSTkZry74z/ALb7+OdcvPJ0/wAxYyRPumba23jC8E49zzXb7GTXLY
1WZ4aHvc19D6K/aU/s+H/gmpCmp3rR+KLG8sta09XG1jG9z9nESnuWjlkkJ6EL7V8k/DbU1
1WSMeYd0hB4HT6/XJrx/wCJH7U+qeNfG2pX1/b7Y7uUTGOEny12gIu3sNi/Ko6KuQOK9B+B
fjfSfFGt2ts0wsWmZY1dyNgPqf8AGuivSlynhUcZTnWumfT3wz+F8viSeGKGBGkuGVcHjqe
T+Xevsbw80XwW+AWvakrNDNa6c8iSKPuTMnyfqwz/AExXnf7JPhn7BobXN0gW6t5DbPKR8q
lR75PzA+3rR/wVM8Rf8IZ+whr9vbzNA2sXdhpropCsQ11G7rxycxxSHnsTU4LD+0nGn1lod
mbYyNGi520irnzj+0l+0jpvwi+CWreCfDutR6xrvj6KJtTNuAf7KtFYsUdwfvyEABPvbcs2
AF3fK9rr8FvabVVWYjHy9VrlLC3wq+WiRqv8KAKq/gBU9zcLYx/d2k8/Sv1DKcKsDR5In4z
neaSzLE+2nouiL66zvnY/d5yOadM7X8zEtzjkdawLa6UynJ3Ma0Bri2ynaPmYU6lTmV5M87
k6otx2ZbLfeC89DxTwiyFk46d/X+dUYtZaX7vU+nerKyyOcKp3Yz05zXH7vQt36nV+HG02w
t7jS9WdpNF8RRLZ3qKQWhfIMVwvo8Um1gTjjI6GvH9Z0W68M63eaZeLsutPnaGQY4JU4yPY
9R7EV1l5bSTws0mW45zV7xfCvxO8GvrUMLHxB4bijTVmwG/tC2zsiuiP76YWNz7ofWsMVH2
sdFsPDTVCrdvSW/r3PNb62KeuMZPPWs+SHhlbkNxx3rYmUXUZbp/Ws148t939K8k93mvqZc
SeRMyN1Xpx1/Gugs1CeGem1tzHA64ODg+nbHIzuNZF7bmTEi/fj5Ix1HWtWHy18JxZb5psM
FB+8Cp6/TIP0qomdTVHP6jGQZD0G7rjj3GPrmsmVcb+v0Na1/uAbgr1asq8bBZh8ytUmkCl
KmFfg9e1WPDUHna/bqzbfmzkkAfr3qLhsjt6Vd8HBovFVr5eTIG+XHfPb/69OO5dT4S5rKk
3jPzu3fdI6VjuflPGee3atTWYlEzYxwSAPp2rNeIhcgbTwOGxn1/OlKOoqb0IbsbW4HfgDt
VC9OIyp/8A11oTnZ+f45rOvMbfr15qbG0TKmj3SHH/AOqinuuH7570UaGnMezLMpHpuH5VN
ay7unf0qjFAxc7unb2q7ZxeUNw+U+9daueUzb0seZtKn2xitW0LBh23cZrH0uRgg528kfjW
7plyqN90sf516GHOaRuaPGsI3MG+Ug9etbFtqSqVUnG47Rk+vt7VixXag/KvXoKuW8OQrc7
sg4C9Oa9ejLSyOeUQ8cXv23wRcfe+XUbV/biK5Bz+Y4+vpXL+HZ2tNe0uRRuaG+t5I12/eY
SqQPxIArpvGcYg8FXX31UXkGRg7SFWUenuPfjjgmuX0A+Xqlg275lu4XUDrnzFOR9Pevn82
/3j5HqZal7N+r/Q9it0Mbvv+8d+QPU5raS4Z4MccDqB/n1rJt4287c+3duzgHPPrnvWnaDd
nduVTnmv0rA6U16L8j52vrNvzFkRkj+6/wBaelxJHFs256DH1/xq7Fas6/KF2kc/N/hT4bZ
ZBuUbVQg4Pt/kV61OJyzsUrJZw7FmfaTzj9P8+9dN4Yu5mu4kRNzMcLgdc9APSsuC3j2Rr0
ZQB2bOOPT8K6XwPpzXeoW8MbCOSSREVyT8rFsD16cHAraXuwcjjkrux9k+Mfh9rXwj/YI1b
w79ss21zXmTVLmW9xHaaTBhd6uf4iCqgA8liMdK/HL9oCTQvDepXkI1Jtc1DzS8k8g8s7jz
u/3T+ec5r9af+CzHxd/sH9nnQ/C9n5lvdapEj3YmUMxSEdyCN3z7jwcEqOucN+IHxJM+o6n
LubYGfOB/BnnA9eucnrmvwzFV5VKkpz1bbZ+k4WnCEVGmrJJGDrGvyXiMqjy0znagwDSaJ4
O1LxVc+XZ200sjdlUtW18NPhle+PtZt7W1hkFvu+Zyvbua+oPBnwug8H29rpVrviur6NpJp
1+9bQDCvIv+2zMI0z0Zi3/LM15lSolsepRouauj5t8Mfs7+JPEOo/ZbGzuLyZTtcwqdkR9C
f72e1eveF/2D/GmnCG6vNJmcL83zuq7fqK+uvgt4Fs/DlrDFb20Vvaw7QsUb/Ki8kMSMknv
ljk9e9fR3hLwc2vRIPOt+vRY9zMO3J4x7c15+Ixc1pE9fD5fFq8j4u+Hn7IOpTi3t7nTppJ
mUBEZNoUZ54/rX1x8Gf2G9Lj0WNby0hhZgoZdgOU/u+3bpXtXhD4ZW2lW5lhZZJZMB5GJ3n
nu3oB2z+Feh+D9LisYo2VAi4A6cLnkjtzn+QrznUlPdnrUaMKaukfPfxm/Yks73wfeHSbWN
sQeUECDle5HueK/OH4v/ALK2oeENckEunzbfM8t42TBbqGC+64PXtiv3Yt9OW4tvu7uemQe
K8d/aQ/ZZsfiEklxa28f2h3DMoO05yMhfRup5GfTB5q4V5Q3KlhaeIVup+Ifg2yj8JXTWN1
JiF3ZI3kXaRxwfYgjBB/Hua7LVtCg8WeHLi1vo4/tsKEiRRuEyggBvrjr64r1D9tL9kTV/h
F4gmuLjTpv7FvSpeZB/x7uR8rE4GFz91ujD5SQdu75xg8U3Hgi9+zX0zSQY2xyoTyB359OM
g9s969KGIU4+6z5+tgJUalpKx5b8Q9D/ALBvJIWZtisCrEnchzkc+h4GfqK+zv2N/DOk+PP
2O7e+1O2h2eFtYS0upTFuQ2d0cMJXGSq+cqBTg7CWYjBr5G+Ll+t7crIqiUTqdjgZC+x9VI
9eBwa9t/Ym+Mknwt+HGsLNYPqfh6+EtlrFhHc+U88EoyJYiSCJYZER1wQSdi9Tx2Qb5DzK8
fesfYHhL4feIPDAW48F30XizT5wN2h6jLtuwq8fuXzh8DIABPHQKa1vDetxaJ8QNMlnsdQ0
+e4aa2+yTwFZoXYBeUbkqDgfLvIyM9a4f4f+NLHwlqRs9Z1q4/si6RZrXXIUPkzFlzHOoAO
2QgBZVyOVJ9C3o2natfax4lbwr4ytYde0W5tjN5M0mySKPaxiu7K4HzxrnoQ2FYncACQv0G
T+0bXsZa9n1PCzLldCXtFpZ3fY9BNrcESPIF+Viq/MOB3GM57is6e/ktcW7e5AC4H41zNqu
t+C7z+y9Puz4o02VQmmR3c6QasY+T5IbiOeRRkBfvMEJG37tXNP8T2mvxzi1ZluoTi5t5o2
hntSOzxn5lb3xg54NfdYXEQqe6/dkt0z84xGCdP34axezQ3WtXjt4NqnazONp3E7iMf0x+d
cde6w5vI3UkRqent1/wAK19aWWS6kz2OVVm+7wRk+nbr0rNu9OaSHaqt5igAgp2AHevYo01
YcOWK1M7UdcF5qnby1yFJGMfWop9ScWPlhlB43YP3uhx9ef0p501FIJX5cZHOSfrVMyW8Mh
Vl3DdlQejYwecc/5NdUYrYtu5n6hdW5tvL27dpwc9Tx3rMsr7yTsH3f93vU2pW7XErIMeuC
ee1EGm/Z7cSSLt28Ada6IU2w5tBjyxtDlWIYkkDHPH/6zTLm68wAK24jrxjP+f6VHI+SwUf
dz05zkU2UeW7NGe+QPau2NIxlKwXd0WHl/exz9eKpvavOnG7bjBB/CrSxsrFmXf3HrinEPu
O/cRnjHb8u1b+xRh7RjksBAGbqd38PO3mvBfiMVHjrWOn/AB9yEDqOvrXvMhZ4fm3bcd/4T
/T/AOvXgHjZSPGGqANvX7S/zN1P6D+VfH8WU+WMLdz3Mju6j9Dr/gfayTWGsbNqHdEob6B+
v51+yfw0+M9v8W/hlpPibT5BNcatEkk0AbmC4AAkjb/dbj6Y7EV+OfwIXZp2pNxuaWMnnsF
NfV37D/7QT+BfEF94bupP+JLdRzalGQvNtOkeZHzjdho024wTkDoM5+P4lyWeLyKniI/FTu
/Vf8A+w4TzaOFzaeHn8NT8z6r/AGq/ixq3hf4VtFp7KNQvJfJnuIRlYFAy23+RbPFfm1c7f
id8RLxJLXWtZt450kuPsNq0/kqG3fN2XLdievPNfdfxe+ItncfCa+k8uOWa7icWkBjB+8Oo
PZVBJLsCA3QEjBf+y38PdC8KfDS3m0q3hEmoYa8lTLGSbqQW/iI574FfjkKnsldn7IqCxE+
W+i/H0PhvxVqMNnDJLpfgPULiS1ZmMlyBGi9AMIDnoM455Jry/wAQ6zJbwXc1j4NVby6Rlu
nZPliz6DPfn6V+gf7Xs39maDdNpem29xqEi7fuFyhx7DJ4xxk+uB1r4C1vxd450fWWXVNFg
js2di2bExsy57nrjGcGu7D1oTV0GLp0qK5ddfI8mvreNRNDdeGLrLEqBA25zx6elR+B7SC1
1yFljuLGdWXbDIMNn+Rr6V8P6npv/CPyzQ2MME0o2uB8zNk/Un+XX3rgfE+j6f8A8JLbz7Y
VV2GMsqsT69eK3hiry5Ujx8RgoxiqkZH6X/s1+I4o/h5a+ZNG32nT4necnYWcRjfuHqcc/T
tXhX/BaP4rwP8ADrwX4Ls5o5ri7vzrUwDHzEgiiaKLcPRmllwe4TPpW/4D+KGm/Djw9peoa
jdRzWK6b88BU/vBtO3aOpl3YGB94sMHpn5m/wCCmFje2f7RFk+pRywXl1oFhLJE7bjECnyR
5HTbGUyDnBB5PU+zw/hVUxi5ttzy+J8V7PL2o6t2X3nzobn7L8vyqFOTx0+lY2ra39qlYBm
b1J6mtC6jknX5VZRnlj1YU2x8JtcxmRtqrnqT0r72tTq1P3cD8thKMdTI0+SWe42qGyRn/C
t200xrmQMflXtmpHt7fSVKr88nsPy/rUEepShMKuzuDXE6MaWlRmnM5ao2rbS4YYvmeP3Ga
ivdYFsFWFgee1Y/2mR3/vk9/WmmKVx93A6isJVla0UCpt7k13rU0y7Wb5MYx3qx4E+Ic3w8
8W2urQQLeRw7orqzkP7u/tnG2aB/9l0JGexAPUCs59PkY/Mp/niozpbL67sdD2rn5pXuaSh
GUXFl34m+CoPBXiPZp832zQNSi/tDSLvOftFq5O3d6SIVaNwcEOjdua5OaPym53Yxz716To
3h1/GHwa1y3t2ZtS8DyN4higwMzabMYoL4gf8ATvItrN6bJbpjwGI8+ltt27dlR2HauPE01
GfMtnsdWBrOUHF7x0f+fzM2QYc/3W6j0q7JAI9Ets8tggHoMBQBx+A59jVWYYYfd3A549Ku
6qfs1pCit0hOAME4we/b8eaxhsdFXRo5u/TcWHRVPH+FY937fga2r2MkcrgkcjPQise6Urn
oMZqehtEq7enT/wCvWh4Q8yLxNbsqrnkfN0PH/wBes8RnJ+7tzWx4Mh8/xFbqv8QYHB4PH4
Yqo7jrS0sO1xfLumBXDFgSPx5FZpGf97djH+fqa09baP7VJ8x4JwDn1rMkK53Ln5TwCf8AP
+f1Jbipv3UVZ/m/AYP+NZt2nyH25rUvY/Jk6Ecnkday7s53fQjmpNkZ7DDdRRUjhQ3X9KKD
Q9uhstzDJ+7+tWYLHzD/ALJ5NV7AzTJuVgeM9elbK6NqFlo9tfSWu2zuGaOOTI/eMvUYznv
3FehCKZ5N+w6w01Rt+bnpz0/zitm0tl2Y2j0yayLG8ITlQAvTI9q1Le6d0UZ3cV3UUjGTNK
0g+dST+XFa1pBtXcMcetZGmzsdu7p1atu01BA6cfKpAGOpr1cPFGEiHxlbqfA93u2qpuYGI
/iOBIAf/HufrXIaDarc65p6yKWj+2QKwBwSplQED3IyK6zxldCfwtcLs25kjPAO0ctnmuV0
SLfr+nq7MFa/t0LrwVBlQEj6Z6+1fPZ1pireSPTy1e58/wDI9kslYt+6O2PcQinPAye/+e3
tjV0yLycnaevzHqayrO8+xzyx7QqeY2MfWtG31yPbxG3y8n6V+kYBp0ot9l+R89iNKkvVl/
5owygjIwRxV+wtmu4hlFQE9cYz/nArNjv0kO+QMqA4AxyavWt5DJJnc3y9CD1HtXsU/I4qj
vojTj0rz0EatjaRj9K7b4ReHZrnxHbIkck7rIDHEg5ds5A/E1zngvw4fEt75Fu4uLhssAil
iAM5JPAAHck4Fe7fDK/0X4OX53XcOqa9IMKsXzR2pIHQD7zD1PGexrgzDHeyg6VP3ptbdvN
hh8L7WXNN2j/Wx6L+2X8EF+MXw4Gv65DG+vfZZLa1iG+PylJaQlgQR5ioyIWUkHII28Afjl
8Q/hq2u/E6bSbVFEEV28LSIo2nnJxj8T+FfuF4C+HWqfFD4S6zptxfaot3eQSRx7z581gjb
SXYseN3lsPUEYwNtfnnqfwd034c634q1O+uLeY+GbG61K8jhTDPO2USD5sEsqMzHtlkHfNf
jmKjyt9dd0fomGpvRrY8q/Z+8B2ekadcNbKoVTjcfvY6de1dr4WsV1C8e/Odt4QI2I4ECki
NR/snLMQe8jfQ0fhb4V1C/wDhTN9nt2kkvCY2KA7YlP38t9CQAOeRWtZ2b6PDHHcTrbxrgh
HYKV64rxKkmfRUrRiken+BgxljK58uNxx2+o9+K+j/AIaSTOYV5G0AEDOc9yR0/SvnX4c31
un2dhcQyhsksjhl3DAr6J+C+pW+oSfLJGxU4ZAwJ/yf6V5laprqj1qNmro9b0c7tPZcMNyH
IYnj5hkfUjH5V12mXIW2G0INvz9c49f1xXOxRxmBCshaHerFs88ckfyqxY3TWsh/eD5BnDH
OAf8ADI/Ks49zoUb7HoGh6iyFfmdjgjI71ueSl4jKy7lbgqeOfr/WuA8N+MreKZvMuI129S
xAUepz7UviX9qTwH4Os/KvvE2jwy79pP2hWbP4US1N40ZdEbnxI+FGh/E3w1cafrVjDeW9w
pBJA3pu6j8evoST9B+QP/BUL/gn1J+zvdzapoJnk8M30uVVjnyW7Y/ukdPQ/wAv1K8LftSe
H/F8TSWSatd229gk1rZSSRMOxzgAiuf/AGqfhvp/x++COtaSrrcrfWpaElcMkgGVyDyvOK5
4zlSmpLa+prUpqtSdOr20P519YE0c5tZkLeSfuPkDHT/Pbiuy8N383hLwDH5Mm2HWppY7hX
OdxiI+Yegwwz1JwDzitD4g/CDxBefHhfCWi6Xd6xrTT/Zo7S3j3yTEZDZ7BRk5JIA7mk+Mv
wo8U/Afxonh3xhotxod5Ai3K20rBgqMAoKMCQy/IQSOpBFfUU60WrX1Z8LOjNS5mtD6N/ZZ
8T2PxA8Cf8I/r0kkkcQKQEYMttOTlGU453AbSrZViEzwTn6I+A3jzXtG8RaR4e8U6fb6j4d
0a3lkilUfvbBGjZUuLWQkkRHG14uUHBwcgj4d/ZseMa62myXAilvk8iKUttViRugbcf4i4K
/lX3n8EfEUfiV/C13dtGw8u60q8imXCyefGw5HYeeqjk5Zr+Qf8swB6mAdqkZQPHxsbU5xe
1jtPHPgvT7q2ks2WK+s5jt2tlHQYDK2Oo6gqwPHy4ORXP6rfDW76Gy8QSNdajtxp2qOSl1K
BxskdSNzDuTnd1Oa6e5iaxu2t5jMzWkaQJ5jHdsA+UH32jBz6CuT+IFpDq9iq/8ALSF/Ni2
nBD+gPvX6NLDupSVRfEvx8j8zo4nkrOl9l/gDwXGn3bLJJ5yKCoDqFkRuhxjCthSxAwPxqG
+dfl3LheCuOQM9PxpttqTavpKx3ALT2+MSDlXA5yPYjn2zjtVfWJZLe3DJDKo7MrLsPXqM8
duuK9nDNSipx2Zz17xl7Oe6M/VLsyQSfN827JAXr2z/APXrndRhadWZQuBkgeorcmtmvo3a
DdIM4baCT69e1ZeoB9OnEcvDbMFT/D3FejSjd6ERkloZBDWwZvbGPr6VFeXXn4wzMOOMcip
NRvUkdtpVeTnI/wA+9RWlzbzHbuUcYyeor1KVF9QlK+5CsTRt12s2eetKIFKg9AQcDHSrhk
if0ZgeDnoD0/lQEDx5VlOfu11RVjJu5T2PJJhV7ZBxTZbTj5vlwQD3J9Kmu7iOAH5l3YrPl
1EMp+mRk+9aGRJdRPMBHHt3ZwO2Oe9fPvi8OvivUI5PleO4dW57g4NfQT3SiNmYcZI9lOP8
8V89+Ppv+Ky1InBYznoMc18XxfpGm/M93IZN1JLy/U7X4HPus9TXcy/NH+OVYf1r2f8AZRM
kH7TXg9fsrXdpcagsN3CFyr2z5WXd/shSST6d68M+Bep+XDqy5yy+Udp9SGH8wa+pfgIG8E
/sgfGH4v6faf2hN4Xls9Fjmh+b7EjSLLdtkc7ljCAgchZCO9eVjsZTw3DrnPVyvFed/wDI9
bLcLOvnMYx2Tu/l/mdB+3d8Lr79m7UPKW3uL7wpqErLHcMHk8ht3MTbSOB/Cx+76dKqfsz/
ALU0HhhNP03UJY20WMiG2sIHUiPcwBOcfMzHOSWbGMkhQwr7z1+98O/HPwIbyH7JqmjeILV
ZUOBJHcRSKGxjkH8e4r8yP2xf2JvFn7Pd3deIvA0dxrHhi4uiTaW6brjTCUJAHd14bAHPQd
cmvwWEqdT93L7z92qU61JrE0ldLddj6U+K3xu07VHlh0i6a8aGL55cZHDYPO7DqDyBgk9wB
Xxp8UfFcera9fyz3zeR95PkB3E9AME4+uTjPpxXkcH7SepaNqX+nTXEMkcRg8q5jZH7ByQw
HJOM564ri9T+KX9oXdzI0wYuTtGfu5z+lbU8C4v3Tlr5w6itJanrWm/FazsIltdpljjHy4b
a4LcNg98DnkDqfQVxur6u5vGvp7xfKjIkKycgDoDnPcd/XjJrz/T9Wm17W4Wto5ry4uX8tY
oELF8/dPHTn+nrXvXwJ/Z/ubu0bWfFVo80dnGk1hpzHg7uVL92VSOnTJ5rpjThTfNJnF7Sv
in7OG34HpX7LsN9418Y6Tfa3Dt0fS9sun2LrjzZNwZZpO+1TtKryM9q+hv2zfgn4Y/aI+ON
ppOyW18WWvhCDVopi+5b23iFw8iED+JUTcCOwcEdCfLvgrp2o32ppIN0Lb8FX2qHYHjaeoH
Hriu913x0vxF/4LN/B3QfD/k6tHHpFnY6kkYzH5KiWe53e3l5Q5/vY70sHjpwxHtab2PSzL
L4LBRp1Fe99fPp9x+ev2VbiJW+YswPA6KKgu4ZkXhtsefyFfQP7fP7E/iT9hz9oe98J6hJ9
v0HVmlvvDeoIu1ry13k+Wyj/lpGCFYL7HAFeHvpjTL8zL84yozmv13D1qWLoqpSd9PxPxbE
0Z0ajVRGHCvmT7m+dicZ9KuRWyn7ylto5xWlBokcMi/3jx0q3HaxRMF/ibtXNPBytdmPtV0
Mq105ZSPkUc/exUr6fGpHy7cVrtZYY7dqqRzmqd8ojH3lO0Y+tcFSmoblKTbK7WcQHbPTNQ
taxbt3FMZyD975etCupXlu+P61zOSexWu5f8IeLW+H3iyz1e3hgu2s2kWW1mGYbyCSJ4Z7d
/8AYlhkljY9QHJHIBGB8WPBVt4F+IN5p+myzXWiyql5pM8n357KZfMh3Hu6qfLfPO+N+nSr
r3MUm4od2MjpjPb/ACf8a6LUraH4ifBia3TB13wTM93ap1e606b/AI+EA7+TIFl9drSVlUg
pw5eq1QQn7Kqqi2ej/Q8evoCiMy8EA4pdRUW7yKoZYuA2ep+bB/SrV0ucYDfMcAY7VT1nzB
Ptkz5q4JDDp3x+e2vNhsz2KkveSMfUVA3Keqnkj8axrwc4/Lmtu8bI6Y45A71iXG4vn19RU
dDWJXHzJz9cgVq+CZJF1tePlVW4/wA81lgZPfFa3gZV/t9slV/dORu+lOO4VPhYusRuJ3wF
wxJ5/Gs6NclR6/8A1/8AGtLWZmWY/d7g4NUgF2H5s57elEtx0/hKV3+9bcMD3rLu1VWbPvW
pO2V/3hk1mXQznv1wak2RTKg+/pRUqEKTux7UUFcx6/FeFE28L1PXrV+11cyKqb5G2ncF7V
zsLs7Zx2xWtpd1HAn7xecfKc9a9CnLU8uSNy1vVP3lORk/Q1atdRk3qoBbPIyMVm2V5GjNw
qbgCPU1f0+WOW7jDSHy2bDHHIrupmMomrZ6lMH2rGPxIH86v22otEQv3W6jbz2qo8ulTabM
jPfNqCzKIGAVbdo8fNuGchs9MZFEFgI7dZfmZd2zAOMj/P8AKvSw8jGehsaxO2o6FfqrOsc
flu52hskyKAD6feb8q5ewKm5hPzf69OV4fhhkqeme/NbTwrb+HdQcB9vkpuXcR/y2j6diee
/qaxbKVoriNkDyNHIpVVXlueAB3JNeHmz/ANou+yPQy9+4/X/I9Ugv9ryKylyvLFiOTyM8d
+n1q3awSXaMwKrtGDzyPwrEh0uZbmbcFVg3KgYG7J/lW9punzCXcx+ZcEe/5V+g4C7pw9F+
R4eI0m/Vly3sr3y5Hj85khw0jBW2r7k4xXUaL4I1bUYrGRrW+MeoP5VjGtsxm1FsjiBT98Z
Iy/3PdiCtZmnXTW11CfsdpcSKekqsy5H8RXOD+PFex+C/EE3wY+HWq+PpJFPijVLhdO0W5d
dzx3LDc04z1WGJGYDoXMQPyjbXbiatWFP931dl5nLTjGU9dkYOr383w312bwPocwuNa/1fi
C6t2DQw3IwWsY5R99YcfvpTwZcqoCxEn1z4MeBm0OOzkha1j1LUbtLT+0LjJkySAywpjl8H
nH3B95lJwPGv2edJ0vT9VuJWeZre1gLmQEMygEfxNz8zkZPXPJzlgfqv9mLTR4x+IXhO+lt
7X7PbQGeMYZiiFisWwbsIS29jjOcc8818/nFWrh6LpRfvW96Xc9LL6cK9RTnsnojyT9un9p
GTRvEmvfDvwPrQnvtPVTrEEUrxXV7cQqm6OCQbRG8flphU4kIYNuLBj8x+IfilqnxOm0a1j
N9qj+JGFnqlw5dpJS2flYMBlmzklS2SRk5GB6v/AMFGv2cNU/Z0/wCCgOneKYN03hf4k30W
oQ3AOQkkrotzEfR45j5i57bM9SK774W+F/hv408LpqXhy6jk1Lw8DfTFUMaJPLnB8s5GcIF
4wBkDAr8ro1m00z9KxGFUVGcdtD0T4Z/swL8MP2dNQm1KErqGn6eXjilJCpIUz82Pf/8AXX
5p/EJYPEPimdtQ8SPHcs7cxsFQHkbQMjgZH86/SH9pD9o2bS/hjJ4bbda32s2MQMoB3IzxI
Wxn0zx9e1fj98bvg3rGka9dTXupXV5YLJunEK7HMWfmJOeW24xgeuetctKTcmmdWMio004n
oF74j1P4eXIm0fx3pc7Kf+PaW4EUox6qWPp3I4r0f4Ef8FC/FngHXYmvbe11K0ZwryI45Xo
cMvUn8q+VtT+C2nw+J7O60GWTVtMllDsDc+VK0ZVBsaTB8pg4fJIwVKn1r1X4l/A/wfoOh+
F28E6/eeIvFCWqDxS9sHl0+GU94pyMSAA4YZYHaSMVvUw8ZLU82liJqXun62/s+ftSaL8Yf
BEd5DL5UnmDdE0gLKTkEED2GPrt9ee88UavqEemm6t0kP7kIMryw4/z+FflX+wn4i1fwV8a
tNsWuJEhuJ0glQvuXBOP5/pn8P2nv/A0Or/CiBYcedJHy4GPmHv6V4uIw7paJ6M+sy/FRrR
VSStrY/M39t34tXFhDfSeKvF0+maHblV/s+xbbLN6bujNk+gPvivnL4Y/t+fDv4faq1xH4W
vtSmt23Jc6hmd9wIAPGVUc5JHTvXs//BR39kvUvBnjuDXvsGo65pKyLcTeY37qPB+Zc9dxx
wewr5c0T4KWPibxxHdWNhrCafMBbzQm2RpBb7gSnJCCT5dvmCVCV4I+ZgfSweHg6fNI4Myx
deOI5YLT7z9Gv2cf+CyHgzxusemq32O380LEJNsarGP4mxwG6AJnce4A6fZXw18ZWfxi8KX
GpW/mNp8/BcoFGT35/iHBxyfYV8N/szf8E+9L/aB+Kd9451zwRpPhi1V0srTR4baGeFIYFE
Yad2T97M5QF5UClmBOeST+iPg7wJZeA/DMWn2cFvbw2seyKKJNiRgDhVHZR6DA5rxMbGPP7
jdj38LzPDqVdJSe1v1R+bHh74Caz8Hv+Cqdn4mhsFn0+8i1dbiQKHSTbaSzwsR1CvJBGvPH
zkZByD8of8FNPF1/q/xE8HWet6hJrHiTSPDsDazdSMGeO6mlnufJPA/5YSQEL0AbAwK/YbU
YLa6+LtyLqWGDS7WKa8vHY/IkCRfOfqQrAsOQN3YnP4RfGT4lSfHLxN4l8YzL5c3iTX31uO
M9YYnkMccI/wBlI5I1A9Ix6V1ZfzVavO9krHj5tyUqPsY7ydyn4Gu5FMlukyxsYzJaylgBF
Kp3jnjABU/TNfcH7KXxCtfiJpOrJcov7mCO9nj3bWt41YNPLyR89uBJMijlpXUc9K+C9IOx
MEsnBVD025x+uQfzr6E/ZX+KkPwz8b+EfEsjYt4ZUXUxs3b4WYRzgg/e2oemOVZCfmr6bC1
LSPi8dTvD7z7q1PVk8RaXBrVrPNPHdR78SRMsnC4ZWBxtdSBlSAVIIPIxXnl7eTTXjHfuUE
lWPK/Udj+tek+KPh9c+GPDGrTaPd2M18mpeRHY3MjiPUrJ4WeF0bdiO4ERSMSYKyBFEm4hG
XyXUNQk1G032ttcRyW/FxFPFsubd8dHTrxnGeQexr9XyXHU5R9nW0fns/Q/L8Xl9SM3Wpax
evp6mpql4seiW+0hnuEUg43HKtKu309PxPTisfUb6OZeZGzjJIbB9eB2/wA+lYN34rvIlj/
1jNCCIwVORzuxz6c/rUdpr11q2oJG0cz+ZhRhDjI4Hbua+hpxp0oWZxyozqyXVnR/anh0qO
Tz2VM7Gy2Cxzn+VZ2pyLdFJBcfaHY4ZQSdhBx/L8K9Z/Zq/ZQ8TftC6b4hsdNspPtVjCs6+
aTGI5g3MZzx86ng/wCz71g/ED9k7xh8Kr8w6xY27X1vIEltvtsfyHZv+Y7u+4AKM5Oc1jRz
fCe3dGMlzf5nXUyevGn7aS07nkGqhYtzGRlUnCsVO0isaTVNoCxhdq5A465q1r326W8WGeC
dXwEEXlkfN6AVjXTyWc7RyRtFIpIZWUgqe+Qen0r6qjJONzyHDRsvRatJu+9t47djxj+tWo
tam2bVk+Tqf9o1gRzSMm7b7n3pU1CaXaoVuvYVo7Ixl5HQJqrfNu2lsd+1Nl1CIr6Drj1/z
zWCZZt7fe+hqGS4eOD/AFi/gc4GetZuS6E+zffU2L/XF2yNyFL5OR0/r69K8N+Il0G8a6my
s22S4Lcc7+nuT/OvTJ9WjmkCRTCaUkbVU53HPA49e3pVOfwr4d+G8GpeKvF0mm311NKfsWh
bmmSJjgb7hUIztzkJn5u4YZWvgONMVT5IKLTfkz6rh3B1PaNtdN/mO+D2iaZ8MvhjqXjjxl
eW1vo9zCJtK0nzP9L1xlcxBypx5dqJH2mRjmRl8tAVE0kP7Lf8Eyfg7ovxb/4JY29vcaVa2
mi/FO3vb/7EsQ/cQMq2cIb+/II7VGLHqxPAHFfzq/Hv43al8XdZuZmuIo48lVWK3WJMBVHI
AAxhUGFAH7uPj5Fx/R5/wQo+N2l/HH/gld8KLzT2Vbnw3YyeHNUjUH91eWkpV8g5OXRopP8
AtrX5NmWKq1IKDfurZdD9EwOHhRldLXqz86fgT+014o/YN+K2ufCHxkTqmm+G7swQy7treR
/yylQtx8ykZGOSDjGK+0PB3xG0f4o6abjTJ7a8jusebHx944AB56gDpjHX1483/wCC8f7E/
wDaca/GLw3a/wDE30VFi1dIV+a5tP75H8Rj69/kJ/u18S/Af43an4SFteafevGqgSOp+ZZP
YivksTSUZXjsfpWWYz2kPZy36M/Qvx5+z14R8d6ZG+teHdD1ORcMDPaReYeDwGYdsnvjnjN
eEfFv9gLwFLokkmi+FdDsGXq5sjKQB1yI8ls9Opr0T4M/tZWXxJs1hv1W3u1HPONxHoRg8+
h/Wu08U+M/M0O4jj8vzAvEoCvuB46bT9MEVhaW8W/vPU9nDacU/kfCeg/B+x0nxytrHp9qs
MbeX+72ou0fwnA6YHAAJzt6Yr0P4mLHbz2ix2i2uqT20a3JSTeYgoOEA7ALj8s96n8T6O2l
+JZGiUpnJw4DOMjO7HY5H5flWXfFbjVlmm+eOFcDnnH+fX1qZVHazNaeHhF3SsjJ8Q+Oj8P
/AAq00bSK6DCgDBPoFOBivor/AIILfsmTat4v8R/HPxJCZNW8SNLpeh+YpJttPjkHnSD086
dQo77bYEYEnPzB8Ofg/qf7W37Qmk+DbB5be2nkL3cy8iytEIMkg44bBAX/AGmHYGv2z/Z/+
HGl/DPwJYaLotoljp2mwx2VlCB/qYI1CKPfhRzzXdg6ThHme58pnWO9pPljtE+If+DmD4Rz
a/8AsVaH8RNNeW31b4d+IYXS4XKv9muv3TLkf7RQ89l7V+JPg3x9qGranHC0scjzIdiyN3A
zweOTnp6+lf0d/wDBY3w7b+L/APgmh8X7GeNWjg0GW6jD4xvhw6H8CBX8wlnc+U8bNJ5byK
PmK7dxIOeo46mvostxVSkr03Y+Lx2HhU0n1PYLDxNN9qkExZNvBVR8wPbj8KvR6rGLlZGmk
myCc45z6YrhfD+rxzRzyzN5czIAhVvlyOSCMZGemegIA71rRamrWbTLG4jU4aTsme2a+kpZ
o5q0nqfLYnLpU37quj1Lwd4M1Hx1p+pXNmYRFpNt9quS8qR4QEDgMQWPPRcmuT1HVUidk6n
ODxWLZ63Jbw7Vkf7pPB6ntRLMswy0h+Y9Dzx6/rSlVctTj5HHRlmXUjhfl4Y4XaeagfVARj
7uGJ57nGKbezwro9rHCpFwd0kz/jhR/OsmeKRm/wBYvrjNY8z3L0saR1gwodnCk9Sa0PA/j
MaD4tsby43fY45NlwFHLwuNkgOOcFSe4zjrXNyTGIqvmR9c5btRNewhWVpIWRuoGaUZWd2K
UeZNGv8AELwdJ4F8Xalos3mObGYxo7cGSMgNGx5OMoynqeT1rn/E8iz3rNu3blyWU8Ejr+X
SvR/iNqH/AAn/AMM/CPizc0+pWaHw3qT4yWe3G63dsdd0DKPfb7V5VrDBL6XbztJHufasa1
Pkk0dOFqOpCLlutH6ooXqbyxAHI656cVl3Y3Ht6da07kbVHbnkVk3Rzn8MDHpXJ0PRiVhEW
PG2tTwVHnX8FTIGjZRhc8/hWar4NbXgZA+qTNgHbCW7cdO2DxTjuKr8DI9UiXzmHy/fOf8A
P5VR6Njbj8Pp3/GtG8OJD94NznA4qo0Cn5vl+Y/0B/pRLcIPQzbplCD8CPpWbcfKR+NaF0h
QEEcgY+lULkZ/xPapNolR8g//AKqKdJHlvvbfwooKPTLeVh/d/wAKt202Ty3fn2qtYPJcsd
zBVUbiQoGKtW2mre7zDI27GQSeD+Vd8O55rkaMC+aVDyrE27Fb1jorFF/fR5zgEDOa5258O
6pp+j2eqXGn3S6bfNIltdPEyw3LpwyxuflYqSNwBONw9RV3SZrj7EzS3TQNGMoo6t9MCu2j
Uh1MpRfQ3BotzbxlpLhVXGT8n+ea03huLfTVkW5hkjxgADDSZ6fzqXwn4Xsdf8I6tf3Xiqx
s7rTWhaDTJll87Uw7YYRsF2gqOTuI4PrWIbm4jvWRJCixvt64A6AV6FGtBOyMpU3Y2bSWWb
QNaWRTtW3icD/t6gGf6Vk6TvF/b7eJPPj2OGwVO8YI981fsL1/7E8QLNIZJI7OD5hjAP261
B9+maoaZHHJcqHBPmSKCoYruXPTP8OfXt1rxc0d6/yO/Lfgfr+iPTI5Xg1G4WFZJB5z/wC1
n61pWd/LEytukWRgAFI6e30/wrmZvEC2upSwqsitHKcsG/h7KOmemcjrmtjSPFHlNvwVAYE
7lDE/mM1+hYCovZxXkjwcVF+0l8zftGurkrsaRVbG7HUZOK9C+N3i1dS0vw5o9uy/ZNDt3c
RnoJGbax99yxqf+BGuP0rxHHcwRpHDGskc6sXCYbbngEVv+GYpfGt5BZwWLXV5MixRR2sRk
mkIyPlHdjgn2/WvUcYylGUuhwSm1Fxj1Nj4J+E7rxx52jabG7Xl44Q/9MoyHBZvYAkn3Ar7
E/ZK8Z6fH45bG1bPSzHHGQ4O8InlxY+pJfH/AE0HpXz/ABeIrb9nbwbrWi2/9kr42vNPS0u
ZI1V5NKZyuUZwMNPgsSo4QIoY7mKp6J8JvEVvpfw9k1Czt9N0y3tdRtEiaGEJJChIhIY8Zy
+09TwK+XzqMsVGddL3No+b6v8AyPUy/E+xnGk171235W2+/c2v+CpWnR/FjwH4c0OOSG3uL
jVY4re6bjyJJILry2B9BMIM46ozjvXzb+xFB/wg3xK+L2k6hD9lutTmjtLNXI/doJ5Z2cDo
ULQogPYyKO9e+fteQNey31gytcz6Dq9neoYydzI4FpHjrjMjK+eeOa8Q/al1LTNJ8Y+E/H3
hH7dpVveWDSXUEoDJcz3e65nePAwY1uZJ4yOdsluduVK7fyqVFxh7Tzsfp1HEc96L7XR6r+
2f8KrqDw54R1plE0l9pdu0kp43uYY8kfhXyH8RvhFNr+lNEyqXl6ZGc5PI/LI/Ov0Wi8QWv
x7/AOCe/hzVIxC11pFmts46lGi+Xac98bR/gK+RP7Yt7qeS1VVjnQEKMYYNkf1ArkaakenT
iqtJeR80+CP2IP7X1ETXkcAhU4bI5wCe39fevR/GPwhsfB/ho2tpH5flp8qJ8qg4617J4Ot
YtE02ZpJWaKZ9ygnc6E54/wD1V5/8aPEMcCSKzDEhA+6Ru/Dtn3xWik29TCphY046Hn/7PP
hxdJ+JNhdbcSRzryT3zj+tftV8Kb1df+HlizJ8rR4KntmvyN+BPhqTXdUt5IZB5aNknbnAH
OPyz+Yr9XP2dbkP8ObOLcZNqhGPIGR17etcuN95XR3ZbTtTD4g/BDSfGVwW1CyhvLaUCO4h
kXKuvTpXBaT+w58P/D9+01lpMKRhlkWNT8obPPH4HivfZnSaAcKjDggHIFc7rEPl3LOqnOc
7l5O3uce3P61z05XjY9CMqjd09hfDmh2+g2S29rDHHHGo2hV2gAYBGPbipdZuvs9tJJI+35
T+FOGqboFbHbOcheD6Dv0H51yfxF8RrpmkXU89xDbWdtE0s8zsFSFEUszsSeFVQSSTjArmx
FktDso03KV5ni/7W15ceDv2U/jB4om/0cr4F1qOxmX7yvLZ3G1+OnzyBQT7V+Gr2aw+F4bu
Er5SzhJMchlICjHtll/Emv0m/wCCsX/BTTwH4y+AV/8AC34Y65Y+KL7xciR6vqNiS1jp1jG
wkeNZsbZJJRGVbYWVYhMPvFRX5v8AgiNvEPg/VIVjdpvKZgMYeV03EfLyFyAxA9VY9AK9HL
KMoUnzdT5bOMRGrXSj0JoI4ba4sRPtaG8jljYg/dYA9Pfg/ia2vCtzNp2n3EMTeZcNC8tug
6STx/Pt+kkW9cf3hH6Cud1CNjpFs/8AzzmjYYHXP3j+eKvaEtxHZNLCf9JsZldd33d8TBxn
2K7SR32EV6tPR3PGqK6sz9Z/gN8QLf4h/CbwDcSTeE0fUNBsjE2qhwbpF/dwqWUZDIVOD0P
IPSvKP2hvGOtal8S7nT7+/hh1jS7qZIL/AE2HbHN829oz/fiGRgnpXkPg7W/P/ZS+Ht9ptz
eQr4eu7yxjLY2iA3UrRxuc7lQowHIxuBxytV/EXjlhNZtJHb3FtYszpDJKzq4kPILI2SpwO
Tjp9a+5yGnzfxmmraX/AEZ8jmFRRio0lZ9bf5HVyfFnXDDuvZIrrJci4iiEsbFlKk9mTgkY
bgEdap6P8ZbjQZwYrmbfG8e1gNhTY4Yc+p6H61yHiv4kW3iKJGi8M6Ho7pgyNpxnVJgOfmX
zWTt1AByKovcqqwzLcQtKrFSuw/KBwM564zjnnj8K+0w0W4WqK6/E+br1FzXp7r7j7u/Yr/
4KHXngf4l+Lte1ZGmsda2u1s0xaK3ld1VSD/dA3En6Vj/tcftD6b8XLLxNrV5D4f8A7Qv5U
stLjDiR3Yo581DtypACgqeNzLjvXgPwwg0nwvp+h6hDr9neXl4plvbA28ivYlZAE3lgAwcZ
I25A75rc+OvjjTvip8RfCnhu+1ex0fS1u0N/qLRGRLISS+WXKoMkLGdxAGTnjkDPzqy2l/a
PtKcXbvrsltax9CsbNZfapJN7W82zx/UfHGraRqyTs00d1ayBo2aRi8JBO3H0xVPVvGt/4g
u7i6vpGuLy6kM0sso3PK7EkknuSa2vG+l6Cnii4sfD+oalq9nbJhrm4gWASuDgsmTkRseVD
fMAwU8g1n+EPh3q3j2W4msWjj0uxbF5fTOFt7P/AGT1LNj+AAtyCcDmvvlmFKFL2tV8q89P
wPjHg6rqeypq7v01M0ahcqqkqVzjkLjFQrfzX77YbqMyYywaVE2D1JJAUDuTgV3mt6b4d8J
Wmp/Yp/7QGj2Zur7WdWX7PaadGrKrzC3JAkDZCxxkM8juoRgcV83/ABS+Pp8d29vDZ6e2ma
VuaU2kjG4mvifmNxdyAhZHyCBGAI4wThckk/K5lxtCD5MNG/m9D28LwvKS5sRK3kj1Kw8Ye
F9PvY/7Y1CfUFddzCyl4XnHPG5h3yoxn1rStPiloSFYdF8O6TqkcBXdNqCGY3Mob51JVumB
kL1HJPGa+bDrs2pupeO0nMYCRgSYYYyAd3JH1wTXofge5zG0iloUUxSTSsyLvQEKhyTjlyF
V3wSSUCnJA+NxGfYzEybnN27LRH0uHyrC0FaEF6vc6f4ifHrWrq4aO4+ywokZt0+xWqRCEI
WBQsqgsBuOD1Khc8jNeC/FH4izeL7mRmm2LGBCqo+1FC7gDj16V1/xRv3uLOO3uIQqs0vls
gA3FugH98HBAB+dcEMNwNeV6xAyqYGiZWUnG/7x6cYxx19a8WrNt6noQilsjmdaYRIzbsbA
SfwJHH+e1f0Gf8GqHw41rwf/AMEzNR1rVZZ/svizxje3un20gwsUSQwQtIv++6FT/wBchX8
+89g+s6hb2oX/AFsmSM9VUBm5+innvmv6tv8Agnp4H039lj/gmN8JtN1q9sNCsNF8JW+ral
dXsyW1vZm4U3khldiFUKZiCSR92vPxN+Wx2Ud7nsnjHwRpPxA0m407VrOG8guY9ssTYO5eh
BHoRnrX4h/tz/sQ6h+w5+0PqVpZWkx+Hvia4e48M3wO6NcqHa0c9VkiJcKD99FBGcNj6D/a
j/4Oqfg78JvizL4X8E+Gte8fWdncrb33iCRRY6cvI3GBWPnTBefmKoDwRuGM/V/xhsfCv/B
S79kLVLDQr+1+2avpsOq6PK0iXCWlw26S1nV0z+7Z4imTtZlWVQN24V5tWjJxsz2sBiXTmp
J6H5G6Dq0mhTRyRvtkjJKlDgqfevdfhX8bmvEjjupN0ydwT8wxgf414AXuLDUNQ0nWLW40v
WtJna3vrO5jKvbTKcMrZA+oPQjaRkEExWfib+y7xVFwluEO47jgD8c14vvJ2sfeU60VaSej
Pozx1eW13LJdxr+7ky27P3sjOD/ntXnr3DRWlxdXK+WvJBxgL1P9Qa5zTPjTY6xqC6et5FK
zlCVEnYHHf6459a95/Zj+AP8Aw018ddL8OzR+V4b0WAav4ikRsLHbIRiLdnh5Xwg9PmPQVt
Gm21dGWLxtNQck9EegfscLZ/sh+B9P1680GbWvGvxJu4hBBHMsb2do7bLZCSCQ0hJcgdN2T
X6b+FtPa10i3Z4mhkEKqYi27yz1Iz9eK+U/2c/BGi/HH9pnxB4it7dLjRfAt6LSJpBiMXwj
AVII8/KkUeBuI+YkYAAyfrq7mEFu30wPbp/hXopOOh8RjJRcvd67s+Uf+Cz/AI6tvB//AAT
h+LU1y/lrc6DNZp7vJhFH4k1/M7pNtK0sCrwdqqFBGWOAADnp161+9n/BxJ8T10v9iW+0JP
mbXL+GNl77FYNn8wPzr8GmtxbnySWZsDogc88AnBBA5PPtXqYeNoHk4l+9Y3La9i82NWwsW
1VYHluWwDnseVP4mkm1GZI2hWaWKJsvjcSrDg8jp/8AqrOtJSiSSSeZBH5bYaWPoWVwADnJ
4KgehWtKWNTNIwKwxjg+Yu0L14PJ55AAHXitznLh1X/Q13L5Y4XAONx4/wDr1f1TVo/stuv
lx27KpRgsZy5Izzzg4IIz7Vl2rpb/ADbm3LkKT0BI6euevbvUL6xJDcMY7bzLgT7xM7Z2MM
4AGectwcDuOlVGpJESpQl8SRtWOq6TONt/JewO3Cyocxn+oHvVPUI/LvmWPPlqSFcnIasbU
9TuJlZtq7W+Rm2AK4BOOD6jHHXmrdlBcafG0lpHut1O14/Mb90vGSVxuUfzrejWafvHFisD
GUV7Naj7pXhfazK2MHg+vNQzyKzbcKM9auq66rAbrbkdDhw7L2GccgHrk8e9NGhNcO2xty5
69iPY/wCFdsZp7HjyoVIPVHTfCjxFB/wjHifw3fTeVa6tbLf2jYz5d5bZZcd/miaUE+iiuO
1RsTyM2QrZwM5b/E1bt7EW98oHmKYyMsud3PHH4ZFVtdzFeSEptGcgHsPT8KVaTaSfQnDwU
ZNrqZ92VeFsfN6nv61lXx3P/u9vatSbawO0hio5ArKvOAuc88CuN6HqRK4cbfu9K2fBBK3t
wyqxLQ4JU9OR/SscDKY9q2vA6/6TcYZlbyyDggDGR1pw3JrfCF87NIV6YOQRVJ0OcL83y7h
+dW9Rk+dm4HGME9KqqgaTbjO5cjnHOSev4fz9KGTDYy7lSV/3R371n3H3fxzWle5Ejr6Z4+
lUJkz+tSdESszhetFJMqM/zA5ooKPQ7NmkG35SrHJDetOkJib17cc/zqGFVdvx69q0F0vyl
Vmki2yHAw1dsdzzepKvii8ito4fMzDGcLGwyvPU47H3Hb8afLqE0jg/u2Ps3/16hudK8hlD
/NkcFTnP+eaje33S/wCzW1PRkmj/AGhdW6qcqyk5wxzz61ZXVJrh/Obyd2cnBIqjbIAi/ID
3+ar1uAWGI15OcEdR/n+dddN6mctjoPC87/2J4m8zYS1lAPlHP/H/AGv9BUmmRfaHVW4V5A
uX+7ye9Q+FG2aD4iaRc4srfZg9P9Pts5+tMSfZFNyPlyfXy+OD9e9cGZS/er0/zO3Ll7svX
9EdXqsn2LxNfRt8sazEMM7m49+9WrC/3wqrOy4PAXAX8cVl+LZPs/jK8Xy2X96dyt1Bqxpd
/axIGlVpP9gfJn6n6enNfY4Gp7kbdkeRiI++/megeA7O41S6khtIi00pTa5O2OMA8lm/hH4
16JF8V/8AhXFs1j4Q1DybnY0dxrNunlsNwKlLU/eAGc+c2W3cx7SqyHx208YXV1B9nhka1t
cbTFCdqnPr3JPc1pWl15ES8A5HU969ynTVWXv7djzqkvZRfLu+pvTaxK4jV2UeWhRcKAAOe
uBzk5OTzzXtnwK8UX1x8L9U0+GSNrrVh5FsJZAoEyHzEYZ4yNpAwOSRXz5PeqYlx92u1+E+
sNLqOmhJCv8AZF011KR/BGV5b6ZwPqRXdjqaq0eVHJhZOFRSZ9mfEHSk+Inwqj16Jo/7TvL
OK0v1ckeVPFJGsTj6rOCAehX2NeS+HPhJZ/Fb4bXGk3UE7LoO3ULFI5fLkhSZNzoc5yu7II
4w5dskls+jfDm6bxb4Q8WWm0LFY6bby3MS5WPPmyI7KR90qxiYY5BStz4F+FF0HxF4m3hbq
LT4p7ZCBwUM7ED/AL5ByOmSa/JcZRp0vbUJrqmvzP0DD4ibVOtTeyZ59/wTx8d3WpXPxW+F
N8jW95Z5vbC1eQFlZUBYZwM5RgcgDnPFeHfGTQrjwV4xuZo/MRd5J9wTitrxH8S1+Bf/AAU
20nxHG/l2N68dvqDj7rjYu4kD1WQj8BXtH7b/AMJUTxRNfWq77fUFMsbAbgFIDf0/8eFfJV
/daPrctrOdPU+fdG8VfatN2oP3kmGB3H8eB7147+0Prd4t0sKny4ndUaV+nJxz7CvQrKx/s
rWI4WVlSPL7gOmen881oePfB9vr3h2cSQrLuj+Ysp5zRHX4Trrc0omh+zt4r0Hwc8lv9shm
uLRo/OjMgEqjgkkdsgV+lX7K/jfTvE/gBCl1GjRx7trEjOSO/c4r8YdE+BH9oeOrO6a4mt3
aRYRMpImiBIH3hjjHY9e9fp5+x94OPwk1jT9B1S/k1RrqwFxHcS4VmZudvHBwO/WuTF2jGy
PQyv8Ae+69Ej33WPizomrm/tdB1a01LUtHmSK8toJNzQbs/e9KZp2uzX6EyRsFwSw7N8vTr
0PP5+9b3h3w7p2m21wtrbwxrdcyMECsfY4/Sqsvhg2NztXaYH3cHnPeuWnZRueo/Z8/LHoV
5ZZI1Zudy5BY9cj0/KvnP/gpR4xm+H37EnxL1SFjb3cmlvZW7r94NO6RsBzx8jP+VfR0gVR
KnzP5LEEsuMZ/z17818J/8F8/idb+EP2QtP8ADsMgXUvE2tRMse7nyYFZ5M+x3KPqKziuet
FGeMqeyw0vQ/HzRZmtE2SY8yM+WQwzgqM8/gOvXbkd66/4cXv/AAj3jJoN+211VgjFj9yQ4
2tnuQQN3s+O5riGljuLpWWRtkoKvJ/wHKH65yPy9a1dL1Fr57fABZcFQOMEjcf1/wDQRX0T
1R8HGyZ6T450iPRvD/mLGqyeb5aKeiAjfgfRxtzSeE7OPVtEu/kVsKqFf77DLox9fvBMd81
reJrA698K11Ld5kkckZP4MAfyL/pWP8Kbn/iW3kO7b5YMbseuBzkfQZ/GnRe6CsfQf7OLL4
3/AGVdS0/yx9u0HWXZXA++Joo2dSf7pO3IHQ7TxtOc7xHdXVtZ2tzG1xLMz+U6t97KjaQV/
vduPvAcc4qH9lDWZvCnhHUrkR7otQ1eMyQn7k4KNE0X4qg/77r1rxr4ctdF8Q2uoW+2Wz1G
0DQTvHvVud0bkD/loMEH86+ryjFez32/XufL4ujGdRx7s8ZttWXULua0Nu0M0kgj8nJ3bug
A9zkDsSMDsBVq38J3X2mRZA1u1vkusuVPHX0966jVrFI/E93rDx2rXliPLciEhp8kgED++u
CQe/1NXPHPiS4vdMS1uFtb6Ywq8V4mS0kTIJFAPTBDDI6gg/SvtMLjqrkoNfM8fEYGjyynf
XoZOi2OuWektrWmmJLURkSSlgGiAbpg++PrWKy6l428TR29vDcXmp6hIIY4oUzJPI3ygBRy
S2SMDsa9B8AeHbfX/gf4lmm1S6tZtOt4biC3jj3rdO0pXY3cDjOenFen/sy/Clvhz4Wbxbd
WMf8AbWvW5ms5Z5PLTRdPZciVD186UbnyuSIkRRzIwroxGbRwsJya9+9l91/uRzxy115wpw
do2u+3yHfDj9jzSPBfhh5PF1r/AMJB4gc+a2mQ3DrYafEMYS4khKuZSeMIwC5Xlsnb5j+05
+09pegT22k6jrFlb6bY2zfZtH0K1hka3CfdhSND5Nupbq7hmOWJViTnn/2/vihfa/4Wh8O6
XdX1vY2d5NNPbW8jRDUGkERzLtOCy+XkqxO3ecDBr4702G1sZJo4jHHL94ggrjBwc5+uPxr
88x2PrVqjlUd2fWYfDUqUeWlGy/M6z4n/ABy1b4nzpbfZ7XR9FScXC2Fsh/eNkhZLhs/vGC
uVAAVFDOFRdz7uWubWGwJuJPNl8xeSrHLc88kkj73QelSz2EgiiZY23OuQEGBL+8G0nv8Ad
Zev972NVpLH7M/35tvCqCwP/oX/AAGvMcm3c6jX8P6eIpk3PMVVN3kscnbuAJHPY4OO+a7K
ylXT4FVoYTcReayFIBtHysHDDjgghSOBlt3JArz+3nWwt/3beZLcF0Af5flKYJP0PIx1PFb
3hBJdW1VW+YpNKqtjlVDL0P179ifariZnQeMImuLe4muJEjWYqriV3kyCOjqcqeMDeB19yT
XluqXaXt7tj+7khcOGCEY6Hk447YrvviX4ptfsccJt9jR+ZIArkMCSxwDnJA2447k150YjD
dMoLfMc4IbamDjLfn0pVColf4beFJvGfxY0zSVDNcX8kdqgAP3pHSMfTG7J+lfsp/wUv+PX
iT9p34keM/BK3cul/Cv4a6rHoVhpFvGUF7cW6qhmuD1fa6sI14UBFb7xGPyo/Zh+HOqeOvj
PpsegKv8AaEbCXcTjylDAhvzBxiv208NeF774o6m3iTVPDdlpF/4qhivtehgkEkN7eIu37U
qkZjLrtJX157mseVJ80tjqpR5tD8af2uP2P5JbW58VeHoJLq4hz/aNntJaaNRnzFHXcB1Hc
c1yf/BO/wDbx8afsB/H7w74s0HWvEUnhmzmeHVdEtLxY0u7WQASRBZFkTk7W+4fmRCCCAR+
y3x8/YS1LUbn+1vCttbmYBWFsXC8jnPPHXua/Kn/AIKNfsL6t+zt8R49dXSf7NsvEReae1i
IaKCcYZwmOi87sfXHFE4xkuaJXLKGp+t+s/FD9l//AIKT/Cg+Np9bh0++2bbjXNNb7Pqfh1
m5239i5ZhCHP8AC0sXJYOuc1+a37aXwG8XfAX4oLpM1/b+ItC1QCXRtd0cmSw1uE8Bo2HRu
xQ8g+3NfEkYn09t8bNG2MZVipx6cVuQ/ELxBeeHYNLk1vWG0y1dpILRr2Uwws3BKpuwpPfA
rilhIXudccwmo8jeh9qfsa+Avgn4c8bWurfG742aB4TtbUuTomlXIudTLAHHnyBXjtxuxlc
NIcYITIavY/24f+C5Hw1+AfwN1D4d/slr9p8ReJJT/avi82kyrbRhSu9GuB5k1xy21v8AVx
7iV5+WvzH8H/s8+MPiNF9q0PwR4p1yzVmH2m00u4mtlxgn94qeWByOSa+qv2Ff+CKnxJ/bI
sbjWLyWx8E+EdPnME97c4luLmRcbkgiTIJAPLMcDPQ1f1eK1MvrNSS5Ue6f8G0v/BWvxB8N
/jh/wof4keIbzUvC/jCWWfw7dalMZpdN1N2LvH5rfNsn5IDHAfp96v3u1W8220h6N6Hv2/8
ArV+Ufhv/AIIefDXwzqmh2Pgf7bYyaLFv1PxDdS77q7uhypXH3SrDI24C8V9s/C79oXWPB3
gm30f4mL9kvrAC1TxBEN+n6moGElkI5gkI+8GGzPO4ZxWNajqmjSimn7x+dn/BxT8Ud76Jo
qqGhacZHTIHJ+navyavJfMv9qhiu45KkgOc8YZR06cHivvD/gu/8YNN8ffH3TdLsby3vl06
AyTvE++E78FcMPvZGeRxXwKs22bbg4ZtqOB15wB69e1dkY2jY467981dDtivnfZY5LfICZi
kKs3TAMp245C9M5yeK2V017tRNIHhWL5ogvy+mFUDHUbfnIXPoax7CPaizIY45FGMo3Kt9w
YBJ/vRnPqRWna3c88EknzeVJudTnoDkgA+mCn4YqjMmkt1ihV/lkbGFGd3OcgdTjtz3z2qn
c3Mku77O7Ip+UF1+bqGGD/3wc+uasSy/Zn3KzLHCN0mz5c8cAdeMgVn3m+OBYx53nbXYZXa
iDaQOmcYGDzQBaWWNirPvbj7y8MwOBz9NoqxBMYRF9n3Lc5IDIcY+vOD29qyYTGQV8xpJGY
ggfd74xjr0q4J5bkf6WWdtu0tt4UdM/gD+lACXEpGpMSqxvklSfl3EepGOec1ftLyeO6TbI
XXbk7hz7fpioNU23LE7V8mbkuBkxkk9FHXjIxntVY+bFdpHLGzTQk8lSoYAgZ9hx3FCdgsn
ozdgH2ydWgmD+cBh9uCv+8O1VPENh5judytIWzhTnJz0/z7VYt5/NCsR5DOp3lRjPXp696b
PH9qt9rFmdWHJ746n8BXRCtfSR5+Iwai+eBz8sPlsyt1U59zWbejB/HJroJkWe35DHkn8++
fwrD1KBlDN97j1oOcoo23H0/Wt3wPCs73m4NzFxjGM7uR+VYR3H+Hoa2/B8TeXeTcbY0AJI
6E/wD6jVw3FW+EZqG3cyjOD1J+vSq6keaF+u32wM/5+pqxdr8/zfdxnpUNvkStznvj2wf/A
K350xR+Gxm6mnlz9Oq81mynlh7mtbWFxKWOfmOCT3rLk6/jn6VMjWm9Cszc/wD1s0Usu7PG
aKk1O+t5A20Y4Hap/tGzayqi46EL0pxsbeGTaIp/cmT/AOxqwlrCW/1bn2MnH8q1+sROP6r
IoS6zNHncy4YdSB/PtSQayYtysu7jBHQZ+tav2CzuI1VrVj148z/61INHsk3bbQfUyZI/Sn
HFxNPqshlnrCyDqowMAGtRfEX+jzR7bYCeRZWwMFdu7AU9cHceO/FVf7Gt1SMm2Xd67uMUS
aFC7bVjkTaucq2SOfetVjoIn6pJm74NnaTRPEm3ayfYbdn5xgfb7UjA78kA+nWori7Fnazs
xZVRTnbznAJOeKz9ND6VHdLHIVjuolilU4O9VkWQD/vpVP4VYdftVrIsnRhgg/xCsMViI1Z
cy/rc6MLRlTTT6u/4I6rxfMqeMNTWfb5iXLj5XLAc8gHv9aqLrdvbyKvO1T8wPORWJe30l9
qNzdyszS3TeY2SB8x6noKjE0bSE7V3DHJNe5h84p04qLRwVcvnNuSO60zxHBBb+YEby/yAr
Qi8SR3DRlN0jdwD2rhYb0LAqfKyk8/P/wDWq1b6lJEMxnytoJ49K9ijxFC1rHHPK5vY7yDV
lnuFxGwUcEbsn/8AXXeeB520K3s4xlL7WpFb7wzHaISST6biCe/ypXhsGv3DHcs3zMOQTjc
PQ+1e4/s2/DbU/idc6hqk1xFawxxHzLiQbYrO3UDfISc4G0bQByRux1zXZLiOjy6pmdPKaj
eh9r/s1x3rfDfVpVjN5qXil44YLNG+YwLIskzDdhVUMxBJwAoJJFeseAtMg8H/AAw8Wa5dM
Psd0ZHSY5VZcb1XZkZ2ZY4PqwGO1eZ/saaPefE7U/tUNv8A2X4LtYPsmmO7EXV1HGSxmznC
AH5s9mKZJZVI9L/a18O+JvGHgSx8L+CrO3trVctNPPJ5VlYRoMEyyH+FFwMnPzZB5XI/N81
zD21dy7v/AIY+rwuH5KKj2PzJ/aQ1iTxr441K7sZPJv5n8mwZjxDJGYlLMegCKhYkg8IxxX
2j8D/jTYftX/slxIs27xJ4FUaTq8G0iUYQ+TJtOTskUEAk5JjboeB8s/HvQPCvwe0bUtN8P
6hN4m8Q36hdR8QXK7I85DOttH2TIHJ5bjPyjafnP4H/ALWuqfsfftAWvjDS1nvtDkRbHxHp
PmnbrWnNKjTxn/pqoBeN+olCjlWcN49T943Y9bCT9ja59afEXw22j3sk6ZPzklcbsEEg5/L
tXL+JPHdvpHgS5vL6RbeLaPnP3c+1e2fFPRdL1+3XVNDul1bw/qVtHeaXqESkLdW8qgqwHG
CDwVPKsCp5U185/EbS2u7GbS7hfMs1Yho3Xg54/TiuOjPXlZ7laV1zdzzuf9rOxh16G18P2
8F1qJkSJJbmdOHZuNkRIBJ/2mOACccV9GfCn44fHDxDrVnHJp2j6PqVlD566ne6pp9kqQ8L
ktJMEXk9AN3oPT5V8N6a/wAFtamk0+D7E1xIHMkMa7p9uQpO4FWwGYdjgnrXoXh74i32raH
p0Z1S6hhhiFq6wW8MLSRE7tpcJu/vcnPWuypCElqdGX/WIytQt8z60sP+CvPij9mXXLm1+K
XhjWNS0uzMUUl3pscU103mDcjwoWRpkYfxBSnIy65r6e/Z4/bc0X9qjwlHq3h3T9W022uGK
BdWhWKe1YYOJY0dtp284DHIwc4Oa+DvhD8ItM8V3UjQaf8AaobiVPtlzexi+lnTPEW5yBvf
7qjPBI4PSvcPhn+ybofjH4Q+OoND8SSaHpvj7VI9KtLKPdP/AGWlveZML7pFErsqMpBGQmc
EgkH5/HV1CfJS87n6JgclpToOvj58srpLlWiu+tutrs+x/BN1Prtjd6jfaHHouo3Fw9vIpn
imaaOFyIXZ4mYcoQQM5G4jAPFfkb/wXs8ezeLf2ptP8P7laz8L6DE1uqN826cs8hZev8PHX
jvX6t/B/wAE2/gD4ZaXo9jdX0un6ZYxok9zL5svlKDzuPIJGAFztXgKABX48f8ABcG9k0r9
u/WLK4xHNceFdMu2Vk+Vco+AM9wDj14qstk5Vkup8TxJOKUlB+7fT0PiyMMyXW1vuyL9BkY
P8v5Vt+GnaGNplXd5cgOMdB84/rWPpBQWV0zcHyjIR+Ix/MfnW34Vn/0S46fPGGb2+Zsivq
D4ldz2PRmaf4cNag7Y5ZY1OeiBgVYn6Ebq5n4YTCy1LUIpvl8sspB42gsCc/RWP4Crnw91j
7b4UuLSb+AFG/3R05/DH41gx3Ttqs12GYS3EAt51HVptpTf+IQj649RWdPRmlSzSPcPhwJY
PgrdW/lzeY2pSX1u4OG3QSox49CJsf8AAT6V71revJ4y+CC/2Upae2tPtds+3O5XJLIf7qA
4z6sFH8VfOvw216a18O2sc+5IBqEc0kwG4RGQpvQ+wMKH382vdPglqEFrL/ZjFRBa67NZAF
QVW2klyDj+LbIBIAePkAwa9TC1fcbPCxNNquvM4f4UeI9W+JmtrocK317q1+/yG2t2uZgEV
m3CNAWcKqvnAyNh6da7L4+/DO8/Z68YyeG9UW31CdrWLUNOu7SQtazQzKGVo2IBdPvL2IKs
OvA8d+IumzeDviPq9vZiWwn0rUbq1DQN5MgKSNG2GTBG4DnGOtc3Lrd7F5KyXl/LDCxZY5L
h3Rc9cKSQDwOQM8D0FfbYfNnaEraJHhVsD70lffY+hPg14c1bx9o/iC1heC306b7HY3Uxcp
tWSUjCnB+fbvYZAHyHnIwfbP2nvHw0TwFeXFqi2hs0+zSQ4CfZIgvlIMHDALhQM7cFOqk5G
p+z18F7b4e/sxeASsc0ms+L7ybxFdvuwo8uF44YxwMBVkz1wCQSDmvnD9rP4mTNq2paavy2
tlMDBFAdotvKPmRyYwSQgG7jBG4fMvWvPx2YfWajqpaI9PB4V4aj7OTu2fP/AMX/ABa+vWm
rX0srrbxP5axmJfmZ8Fd4zjBznacAZzsySx8TvfEs9zqbGYtcRW0LOVb5nkOMIMZznJAAAH
rium8ZeIJNZ0V7hmhhmYsViThhGTwBnn5RxxtHHVjWF8LdK/t/XT8qqIwJHdQC0ewbh7DLF
Rn1PXrXz9SXPI746FyaeTRJPLkl8lwCxiBDRRkNgjfzydzqMnqV5ztIs3msrfWsUczLC7KH
yZseYvUfvACCTkHPcljnGFqh43iEEstufLkXjIVcqzckHkYI59uPpzl+F9OnbVZbq3uriEt
GxkdDneO4I/r9axe5ojpbEbbhpGmt/LPZ9q7vQZPJwc9M/ga6eHxTFo+jyQWI8uXbktGRIF
ww3D5cjnHQ4z7d/IYviFf6Vr8mn7ZpkbaqsJ5GKc9/mwQCTx611Wq6HLp4jlmha5aRDIQLZ
G6q+M7mLA5UcjGD9cl3fQXL3Keq6s2o3UkyyN5Ls+1iMqmWZlyfxPGOueKq+U8tzvkkkSOX
azFgW3MTkleAO3TnipbWLzDNIysskZ2g/d2jsOmOBxnAP04pJbUPHtjWPzlH8LBgR905+ma
jcZ9gf8EevAb+OPjVf3AzIdNjt4nKsnAklbvk8jyyAOMjNftN4V0ptPjs0242xbQCeo/yK/
Mb/ggP4Vh1C3+Id/Kok8650+BH7oB58nTAx8sq46dK/VfR7M+XGzbgVTrjFY4mpooo9DDq0
C1PpvnW/wAny8cH0r47/wCCrHwbtPH37NOsyXEG660Zo723kCDCsrBWHTgGNiDnrkmvtSFg
FKszNuB6ivFf2tfD8PiL4W6xptw22HUrSW3k4zgMpUd/XFYUJe9Y6HqrH833jfw/J4a1i60
+bd5lnKYySu3cOx56ZXB/EVnaZDJcfuoI/Mmf5Y1B+8x4UZ9zgV9Vf8FSP2d9M+C998ONSt
ppl1PxboUlxqcRKsm+GURpIO+WTAOf+eYry79gT4bR/Fb9tD4Y+HJ/Jltb/wAQW8kvmsEDJ
CTcMDnrkRYx3zXSebrex+2XgLw62i/s8+C/hH4anlt5F8O2em6jqdpbttgtERBPIpHJlk2B
B2/eEk8GvpL4deD4fCngCx8M+E9LOl6Nap5Pmuoj2qOpAxlnY5Jb3pnhfT7bQL6Zo7VY/m+
dwMlwQBnP0GPw967TSvEEZba0iqygD0O30rGrUWnKejTXKR6T4Hj03Tlt0dyAu3g9u5+p9a
4n9pDU7fwN8JtavJZFijgti2Xxt4GB/n1NelTXoaH5WXrn2xXyl/wVI8cy6F8DXtYpI42vb
hFIPG4cHp36ZrOm25XLk7ps/Dn9sHxUvjT42X0lrEqSQxpCAoOCxBYngcn5v/1dvKvPCPtw
FbALKCMr06qGYjHqUz0rX+JWtf8ACReMtWuciRZLlwinDbgCQMgg/wAO38RWII2KRmTbL0P
J3KuO2OR/KuzoeTJ3uzT0oN50UU0cqSJMHAaN8lRswwBII4Q5O3B/Kruk6xI2m+XAiuuxFx
HG8jABUViASGzuX3HPFc7dIqQxYji2bmYmNFjcYzjoAc59fU1Jr1zfXkDTWtwrRR5xFcL9q
Y88Y8zcAeB90A/hUgdACzXfkr88xBzCWLzDjglB82Mc/d4/WpLfTX1AbkaO6twADukTy5sE
A4YthiAecEtz0rzG7n1e8tjBNf3EkURGyOSXd5ff5f7vrhcetXZdY1qzj8yS8M0xQKJJYlk
JXn+Igscbup56daB2O3uLb7G7eYrA5wojzGijpzwCeh9P6UH7VBiKRhJGuMRKAAqk44+uT7
8V51L4+1xVMMrQ53fce3UEE59BknnvkV0Oj61qWpWytcNbxt1IWPbk+4zjnscCgZ3Wl3qQr
GTJH/q2DlkHBPz9ACwIUyDJAA2mqhgZLSKSTzF8uQhgQRsVQByMEjqfzHIrnZvEGoaZDGso
t3huJGTGGUlsEDBycA5I+bIwenr0Om3X9qQKu1fMZ2CqqlRgHjDDr+hGcZxQBatGZEyzK6g
7Rx93PTg4x1Hbj6ddi3lGqGZV2KyjemcLsIXJ55HOMc+56AmqIgZhbwiOTgFVUnPl+oBGDj
knbx9O9aGmeZE7QkLJNb4d8tjvg8jBA3A8DGc0Bpsyjrtmto7eXIGicFhhSApJOR+GaxLoK
EkWT5ucZx938K7m404XkEkbKIY5iAflCqhI4f6Hv09a4bVFkjeaJizOjFGAHGRwCa2hK+h5
2IouDvHYxJB5Z28dfWt/wg+ywvl2qdyp8xz8mOfpWReRNKdy/NwD09iea2fBUrQ6TqLeasc
e1Qc/8tDzgAf1/Dua2j8Rx1neNyteFUlAU+Z/dPoaqRLmfdz8u7DDt9P/AK/pVu+2pKF7qd
uRzmqoG2VsemT9SP8A61AL4SvrD5tBj1B46Y6elY8jYb+H862r7allt3FVA4GTzWK33c+1T
I0p7DMZJ4ooHFFSbnpL23nS/I0e3AGd4/GrEVoyr96MAnGRIDzWLJ+7mVW3DIOQy8n6f571
seG9MfV2nhhWSVyhkRY03MSvUAd+Mn8K0+rxXxM51iZt2S1LBhUL+8miRe/JqSCKOQsVurY
qvIJY8/pWeFFp8t1G2G+6Cu1iPYH8PzrOm1NXuDsWONOSvHBHuaf1aNr3KWIlfbU6yKzhll
/4/LcIPVmP9KSO2gnb5biNip5I3cj8u39K5lvEe1SioVVQAARz+PvW54L1FbtLzdGysqjO7
nru6fjSWFhfcr6zJbotSQLtxtdmzgAKWxxk/wCfamyq0f3u34mui0ayWTR9cyq5jsi43Hgn
zUzj3xnmubvJHtNPupN22SOJioIyOAeprGvTVN2RvRqOp95DLqlnDIyyXUMbKCpDbjg+nT1
qGLU9LM+1tStuuRxIfw+59a7Lxz8IE8EeLvFF5q1vtsY7u3urK2BYTeTJcorK4IBX9259wR
2NR/Fj4J2t78YvHVv4RuLVPDOka/qGn6cJJHkZ7aO4kWBwxBLZj2HJyTnk5roo0Y1GrX2uO
fPFXt1sc3aavYy7gl9a9cgkPg/T5auJq1q4/d30JOM4w/PHT7v4/hXo3xU/ZTnh8faq2hya
dpOmaTZae00UrOW86S0ikkxxyd7NxnjPYV0Xwa+GPgPxf8E/izBqVqP+Eu0S5sBoN/LPOkU
EfnSG8d1Q7GWO3Te25SQuW7ZHZ7GEYKbbMY+0lNwVjg/hX4Sh8da+lv8Aa4/JV0VyA3G4kD
t3wfyNfRFn4utfijdab8PfAsaw+H2kSC5MKs02rzA9M4GQWHU8Y57CuNh+BurWngbS5dDvb
fyPFKGLS7VYT9oCSfK8swBwrso29TsGV4UKx+9v2G/2V9H/AGPfCmma34ihsdT8Ra4Nlg2C
oK7fmkQEFlgXoXIBkP3cL1eN9jhqXtJt36L9ScLzVJcsVp1PoD4S+BNF+A/wyjl1i8sbW1h
txBFEHEgZBjcScjcXbPOQmAMnAyPjn9uL/gotZeLmvNF0W926DYgxlYBhCcnl2PVxzwQdp3
Z6Cue/4KV/tm2tjqc2ifb/ADPLiDXEb3Ahk8skgbyfliQkHEfaMSOQ5GD+c3xa+Jt5r3ha+
hgjezhji81ZGiKFolIBYKcEbiVChuTu5xg7fjo0ZVXzs9/2iguVHoHxw+KSXenxD7Qq/anX
YBkFznPJPJ7kk9q+ef7abWNbk+z7fNkfZA+0eWnzttOD0A4P1ArQ8aeIH168SYqfL+zDygh
zt4AyD7849cY7VmeBvBV/8QNZ0Xwv4bs7rVPEvii/h0qztIFxJcXE8sMcMK54BLsV54+cfU
dkYqCI5nJn7WfsC/s4TfF3/gkV8HdcsTt1m1tNVSBZBt+0wjVr1QG99ysQf9qvEvin8J71p
r1ZrV7O6tG8uRHAG7nBA75r9VfhF8ALH9mD9mrwb8OdNaNrXwbo8OmmWL/V3MyjdPKv+zJO
0sgB7OK+OP28BD4MC61HaxyMjeXPG0iIZF9sZIP6+2K+LqY5wrtLa59dh8L7Sgj4lf4Yks8
F5FD5Kjc6ygEKM4z+PtXvn7P37EfgO8iWbWNPS7uo0E5QM4D4cAgIDk4P8xmuJ1C/h8RXMN
5pd1BJHK5X7NNiOZec8jOGAwBlS3OPfHrH7KU9vP4d0+6+x6nG2mh9LjjvFmjEawTHaVjkZ
snKqRICdyhSDtwB7X1mE4XLwVH2c3Y9P+Nfw+Twd+zFrU3hHSdC0268PiG+aG4hRo08qQHB
TkFsBWViai/ZPi0fxhYfD3SdH26xp3hu1n8T6zq8unkRz6jMGQW6ngLcI0xYk7jtxjBGa5z
47eL/ABR8dfD974E8IaWZrCRVOo6tLIotZ5d3EEbZOduDvOCVO33Nek/swfDaL4EeBpbKaW
ym1OGGKC9uLePy7cyAF+OzHbIgZ/4iuTnmvm8ZWk8TaO2x+m0fq9DIn7SSdWTbUVuk1a8vS
7tr1PdbHSbax0mGyhhjigkIQRIMKsacbR6ADAr8dv8Ag4e+H8x/aS8MeNliYWXiXQ5dL8zH
ymS2lwq59ShLY9BX6/R3Mw0Rtv8Ax8SRiJOfukkcH3wRyPSvzS/4L4a7Z3enaFoa7ZG0kNc
RxsDiNwAuc46kED3Nd+VSf1pNH5fm3vUG5H5UQ2TmwlH8VxKsKn/ZGc/rj/vmtbRJVS1mb7
qySK2B/dJB/wDZqgnjMNxbW/ZSsa47lzyfy5/4FUq/uibdeG8xY1x3yuR+q19l0Pk720Oq8
Ga01leSoy8shYr/AHj1xUlxeLpfiaOV90lrNON2DgtFNgMV9CGAIP8AeZD2rE+3fZNRgmVT
tZimB/eHIH5ZqzqZ/tTQpow376ydoxtzuMJ5UjvwpGD3cxj0pctmDlpqespqU3hO31KzRZJ
LWa2DRyOu3z40mV9y+hC+UzehUr2Ne3+DNUt4viTLFFuT7VFDqSbQSsvyYLgdsEuePSvFfD
1lefEb4Hf2lHIbi88N3L3HlYGJ7e4jY3MfXJybcyRjOMI6gZfNb/w98VLNp/hHWVu1h1DQ5
JtLuVniIeWHaXiYgZ4wNu4gAkHFVRqWkcuJjzK63Or+OFt/bfjGHVlZhJr1ha6iTt+/K0Ma
zHr3lWTn1rm9E+Hh17xJpliJP+Qpdw2oUqRuMkir1z7123jW/gXRfCqsqvDPpHmIc7g+64m
ZWGDx8pUkjH3hweldB8HNMi8R/tGfDy1jWG1t/wC3bFiwRn2qjhixGed2AcggegGMV+hYLC
0pYB1eqTPk62Jm8Vy30urL8z6/+K9mvw68ZR28dz5Oh+GdNu5bSHeyxxwhFg25Pq0WR6DPU
1+ZHxW+JreMrXVL1WCtMzXLRI2SD0RQed3VPXjHoSPtz/gq54/Xw/4V1qO13W6raW9nO0ec
StJuuOn8Jwwz09CR0P5h+G/HjXOum3bYq3EP2VVI3IwJHy88HJ7cLnJOV4HytSrZJH0so3e
hy9z4kW1kkUt8sY2cfxZ6HPQ4z79K9K/Z509YPhp4l1z7P8uRah88DPXr3IHHPUV4f45L2U
0isArK5BUk5OGxkk9ex6Bfc17v4Z1GbQf2SvDdrAsf2rxLfXF0YYl+YLGMK23dnnnHTgnrx
jlpW57sqS00MCXTzr+pXEzKtvbx/vpUH8AX298ev8XvVS2jTQ7G4eFl3SIY4kxnd1J/DIxn
6U9b+SHw9PbwyLJJL8sg3bmBOMDtt+bnk45TPTFaeh+FP7OEq3yx2/k8vNO3lLAhOMsWHGR
ggYycqME4FVqyDK+EHwqTUdauNS1BlhtYXDzSyAqoLMAueOgyKd468T/2vd3EdoXKuoDygb
WlBWPC47Ko3Yx1PWpPFXiyPVBDZ6X51vptum4GQYZpTyZOFJOccAsSPY8VhW9lJa326TMnO
AAGO489SBx0HHtUyl0RVurNOS1gstIj2nH8LZcKOgx1x1+pzVFJVS5jkXcm4ksqyBgw69sn
HHQVYdpI7EKRJHHNGD87FVztIyTtBJJHY1m28n2mZt8kfzDHLAqevPJOM/Q1mUfq/wD8G9m
iJB8PvHV1tH7zV4LZNv3sxwdfptkX8q/TqxkhLyY6fdOPyr4A/wCCBvgsaX+ybqGqbcf2p4
kuJgcfO2yG3i9fWMjr36A5Wv0E0K0RwzANjJPPB5Oa48RuelR/hk0k0YVfmXcBj868l/aih
8zwVeeV8syRGSJg2FyBx/L9a9ia3VHH7tdw6jvXzX/wUv8AjevwK/Zw8UeJrcRreaNp0l7a
qRuDzqQsIP8AstM0a++T6ipoK8rmy6s/FX/gqP8AGIfFb9rPXbOC5W40vwTHH4Wsihyv+i5
W4YdsNdNOQe4C14/8CPijJ8FPjR4P8YQk/wDFM6xa6jIAcFo45VMi/wDAo9w/GuXvrmS4cN
NI80rYZpHOWkY8lifUnJPuaryoJdPlXBO9CvH0rqPN3dz+rDwfrK+IbKO6j8to7yISoQMqE
ZQVA/A10EWiLOgfbzkgkfex/nNeI/sjXV5ffs0/DXW4Zmmh1bwxp9xJuzzvt42yPxz19q9g
03WY723XczQykHBB4H1FcdTfQ9GOqRH46vm8NaY90kijyo8kH2r83/8AgpB+0ZL48+G+v28
zLEul2811GWHOVUqAD9SP84r9APizbyXHha6K3P7tk5B6CvyB/wCCkOpLovw38QxrM3mXUs
dv8pHIaZSRn/dU1tRIxErQPgF2X94p2lupYNkgdfu/19utMktI40WRjjuFzk9+amtrZXQ7y
qBRuZfLYkgZ7d+nXb+NRXd4pkk8sxyLtbLfnxjOBj0xmuo8shvImkm8v7p5du2zLHGc9Ov8
qfNa/ZpFMbLF5eRuC98k4HPP1FT20TQwEzJIpkyoBBG/pg4bZnoDwe1Omt/MkkTc3mSNl2d
hljz0H3iPwb+tAXI5oYNRAW4V4bj7qtgYySMA/wA89sVHc6OUtJGj2yIvIPfIAPJ9cE+2Bg
deLjaJJPbqqr5ar84MhOeOePXP1wKkl0yaSGR4V25YgLjcgAyDzngjAGc/xdR3TQ7nC6ro5
bUun3uACPvY9P5+2a6bQEZpI/L6r8wyuVZhx+lXo7W1vJ285W87JUmPAwfw4POeen1q54f0
n+wNSDAeZG77yD/Cfp6/pU8ti1IXXoUgtpGYRhtyyqQoGeOTjPXGCfX5enetoN7JLPIrNu3
jjk7lHTg9ug6g5xWvq1jmzdmk2F42BwQvA5BwO3JzkhRyWPIrA8FiG4mEn7sBgzRgBjgDGC
wX5l7HIyOO9IrU6CZ2NwIjMqSA71O75SD3/wDr8j6Vo6CWkvxHMBG3QP2ZPX6cdaxNSbEUc
7SRfKCcJn/vobc5HP3xz03KKueGNUSTUlZip2hXjACkdzy33COM4HUL6nBCjtbKb+z4+GXE
yH5CpYAbjkZ9v8K47x8DJr0zLt3SIoO1TsfHGfriuujEcmkxt5kbOvJcfdAwBtz3HGPfrXN
+LdskhZcYlb5Rk8fn90EevpRB2kZ1Y3hY5XbmT5uvbtzkj+Vanh21zpl1txksvXryDn8OtZ
rqpAZd8m3ksSOPx4xWt4caMaNcSeaFlXACgEluOx6enNdkdzw6nwlW8KsqkncApyTVeQqp6
N7j6Bv8amuZjLtBwu04A9KruDJL93du4GB/vUFdCvfnfbyd/eseQ4Bz3rYuhttm59hgmsmY
Hdn+HtUyLgRCXZ/dopXGG+7+lFSXc+iLfSNN1r4b2lrcXcENu+vzO06RxpgC2AA4AGCe3Sv
UP2GvjzY/sp/tD6Z4g+waVr1jb2F0JI7yyhuFnLIwQHKnHzYHB6E+teItoFidKh0wakpszd
Sz+ecYyEUAen/66q6gi6DPBDZ3HnRxIf3inh89R6V3V4J0mmjDD1GqqZ6H45i8P/GS61Txj
fXVvp+u6leyyvplo0cMMIySPLTHCZAAXPHv1qj8O9N8L/DD4jaDq8U0OrLa38RmtpWSaNk3
/NlSMfnnrXLeH/AOja5oa3t5rUdpdHJMJdQwweOvr1pvjDwJ4f8AB+iw32k68uoX0scbPEh
X9zlhkHHPGP1qpRUKPwrbe5VN81ZO/UPDHwo0fXPD9reXGufZ55l3PF5iAofx6VkafDB4b8
Wa3Y21x9qt7aRUSQEYcYbuK1/C/wABNB8WaBb6heeKrOwkuM74HkiDR/8AfRrl00G18I+PN
e0yzvU1C1syix3CFSJRgnqvHX0rOpJKMdC4rmbVztvDuoNPY6wvmiPdZjrnL5lTKDA6t0/G
svVQLjTbhVjPmMjDaD7fSr/w9Akttbk+fbFprSkqm4qQynP4dazNRC3GnXBjDea8TNk9ele
ZjJXZ3YWG50fxb0uCG58eaza65a6kdQv0RYo/mMSC5BV+c8fKMe1VvhfoMfiu7vfEl14osd
HuNPuzNFBNAkovDkNwrEA9cHjpVXx9omhXXxO+JLWV1cNq02prutfL2wrA13tLDPI2nyQAR
/Ga878XWGk6RbW39q3HlsJriMAN97BjPHH+0KWHxEVUUfI6amHl7D2nmfS37RWtW/7UXxo1
bxFrGt2ehS2otbNLe0iSNJlWCPGBuGCT1PPakbStQfSLzwtpnnLca85vtQ8qB38yNW3Q2yF
VwN2BIxz8wKc8V49o3i7Qj4vW41JrW3SzCm23xbpJdkCsoJOeQFznHBxXcfbvE3xp1yTTrH
UJ7q+1+4MSRu/lQxgkjLBcIiKoLM+PlUMTgKa6q2JjGnGNtEZYehOdSTXY+2f2Ef2bfAeqe
IotauNWk8RanbSMkkEsqSWhuSFPkYDFSqYGUBYlAikJkGvcf27vjhZ/A/SrjXpLpr26t4Fi
Uvhpr6dlxDCg4CxD7xwAB0rzv/gmr8DLDxl4c1jxVoUN7p/gfwx52n6Pqd3m2TUJUSMXF6E
boC7TMOu3zEGflGOe/bDuvBvxL16e+02/1TxNrOnybraOBPs9pbLjCsTIMsc85AwRjBxzXl
Y6t7Sre5vhocseXqfCvi/wDeeN/EFr4g8WalJrGu6xK8sdhNMiRjD4G4k4SIHDu+NuVRPmH
m7PMPi9pq6v461CxuNYW/nj2I724PkhRHwkW45YBmcKx5cHeQN2B3nxa8SeEfC9rO15eX5u
9Qle0a5jdGMkgHzctz5a45x2K46Zryz+wtOuNTNvpq6vPNqlzHFpmYt9zNEcqzeWoJMrvwq
gcAnjpWi2Qk23qZlh4Uu9Sv7WxsWuL+4up47O2ijBaS6mZgiog92IAx1r9lP+CAv/AASwk+
G/2f48/Eax0+HUDD5fgvST85sDyJNQmB6TAZSNTyh8x8BihX5v/Zt/4Ij/ABG0DwLL8Tvid
pd94L0XSYoW0PQ3hmutXvp55UijMqWwMltGquz7x86sAxACmv1G/Y1+PNv8RP2TdBtl1fSd
V1jwi7+GNWNjqUuoLHeWuEIe4lRGldkMbs+3BLdT1rzMxrtU37M9LA0eeolM9u8V+KF1KeZ
YW5YHLA7ef6+lfDf/AAUq0oz/AA1vt0Y3oplTAIU47egPf3r6u8KwzX1jNcOJGUxgAtx/CP
8A6/0zXz7+2z4cvPE3w01FIYPOmMUg8vHXOK+Irc/MpW6n2NGMV7p+ZWh+P5obCS0f5Qynd
hiN/X09OP8AIrY+Gl14h8R+MorW11zXIbFXAmMeozRptzkZVWHXP/6qo+Gfglrnji6kfR7O
V445ds0p4jgBznJ/M4Gf5V698KPAUWgTwWuwedEw86QjBdsjDf59a9CtiIwi+R6syo0pyav
sj67+DUcOh6Daw2675Fj+WVyWd8epJzz6nNdB4I8TDWhI4b/j8uppBjrtD7Ex6fKo/Ace/n
sHiBPBXgC+vriZljtLd2DdOcY6/Uj6V037NmmXGr2WmsqlEt4EMmT0LAfzbpivIpynUqJM9
5xUaDqPukj3rTYFF1bwuxAjj80DHORwP857V+Qf/BabxZN4m+NOqW6MGtdHuksCueXfyxKf
0H6V+xVpprw6vFNJ08ooB9MnFfi//wAFMbVLv4s+K4m/eSQ68btm3bgwe2ZBgjrggivqsop
v2t30R8bm1RezUV1Z8WCw8vXrOP7+64Uc+i9P1Uj8BWfqMTWmp7lO4RyqAfZec/qa6CwjaT
xnExUHypMKD3Oxif8AD865+9jZ5B/EVVRn1JGf6frX01z5xqxf1uFrYzbcjynEwx6g8/mKv
aPewnVoJ5vlt2/czsP4I843euUyjD0YKeww7V4RPZLIR8kkeW9gQR/QVV8PwtdXdzbhfMkk
bdFGT99sZVP+BE4+uKGRI9k/Z21i58F+MJ9JuBt+0A4jVgqzMjYYrnIUiZQM/wBwns2K9T8
Bfs6ah4p8d6vpej6dHJZ2pmtLi1lbAj2BZrdsZz5nlsAegIlJ/hrxa5shp/gnw74602XzpN
OlSGcZ+ZJFKKJSDxhlMXB6tLntX0Zofxit7/xrb61HM9rD470i0eR0cJi/iLgqew8xcEEHj
IzgCuStz7R6jjLTm7GXfxx3fg6PTbgwtq3gll0S7kyWLqoBS5Azgg5kXHPyhuOgrof2bbK8
H7QXhi3ePy1sdTMwkWFnMcsILOAAQARtI9wfz4y+t5rD4rw3ElwLd9V3C8LKQt4gbJlA5/e
KS+9eoJZhxkL7r8E/DUPhjUvEHiH+0Li9tLexv9ZM6oUggkMLooEmTubdN1yO2ea+7y+t/s
Nr62s7Hy06MniuZLTdPt3R86ft2fGkeNPhzJcMvk33ijW7vUvJH7uSOJHMUWVI5Ajj6dvev
iNdUNverMGwwOTjqRnpn885z39a+gv21tYuvs3hGxmkmk+x6LGWLrhj5hMuS2Bn74NfNssw
kJ3YYsxA4zz0/Hn6187VlqfQU9Vc1PiJYvqd+kkTM/2zEgbn52bA+nv3OAK96+M2lx+Hrfw
loMLpu0XSY7ZtmSpkZdzHOMbssckc8HpyD5P8NtIb4g6houlqxZo7+KIjG7CFhk+p6e/Wvb
/2hL3S18d33264XEM7R2dtFE6gBeAZCvC4GDgHmqg7JsmXY43RdNFloV1eX23+zrdnzIVO2
VxDJJsjGfvEhRnp83XkGsrxn41utXmW1iZbazAEscUKCFZGA+ZmxnzGJUHcScZGAn3ao6/4
huNYuFkllk8qTKDZgqisI9yhVyfuqAB16Z9ap3BkndoZIflhREG0hmRQUJHHI/1ZHPqfWk5
PYSiiDz/kkjkjR2z8zMc4PI+7uGfxp8csUNyiYihTJ3N5S5z0ycH0J/GqK3ckrxqN27oy4I
Oc5II/zxTlnV/u7i3Xa2eCQABj0zz+FQMsXd0trdMpRWRMKAVJIA3dOeP5VNDPCLjn7qtgK
c/dwT/eH0461ChYQbztVx947uCMdP1NNsizhvlYhiQTjP8ACR/WgD9sP+CDd79q/YtjSPgw
6/d2x9M4ikA9Ojr+dfemiqy2e1W3NtwSR0x3/LFfnr/wb7eI4bj9lzxJYyMPMs/FUz8jna9
rbAHHbLI4+imv0S07a8asvHOeTXDXvzHqUdYomnDJbt82WA5bvX5L/wDBwz+0I2nfD/T/AA
XazFZPFGohrpRxutbTZKyn13TNbn6R1+oHxi8Xx+DPC11ebtsiIRjtmv59P+CvHxZk+JX7X
M1t57TLoOnQWxBPyiWX9+5+uJI1P+57Vrh42jzdyqkuWn6nzEz7jT0GF/2eaijf7uPTPNSI
+Bhq1PNR/RV/wRm8dyeOf+CaPwtuLyQztp+ny6UpJzkWlzNboPwWMdfSvpTU7KPG5QAVB5U
fr+NfFv8Awb93xuv+Ca3htWJ/0bWNWjX/AMDpWH5bjX2tqpX7OyhccAYNcs/iPQpbHzr+1p
8Rrrw34duIYp5EDKOVOc59fSvyX/4KH+ILjUPDdjahmka61DcUz9/Yh/HHz/8A66/TD9te+
I8yPzNqg8+mMetflL+3rq4uPFekWIbIitpLgnjqxIA/KMfnW8ehhipHgM9t5MRizhshtigH
LfOGwOR6dMU2a3LhvMlV2cfdV/mPbnr/ACq9dLtk2qw3KT8o5YZZjz3/ACqobttQhZl6RkH
29/XH1NbnERw6fJfp/wA8VACjaAGA2j0H8x3q7FbtFBhW27ePLHcZHzYzjvTYY/OZFP8Aq1
dCh/ix8mfr9amtrk6farM6qX42Afef7oz79D+VAEdpdYjMbIzNHjEmRyBjkfr3FQDVFjDLm
RmJBDA4IO4849c/Xr1xkGB55ZUTOFZlxgcgD+lNtQWnHzNlexHIAByR/L3zQBdsIvMnJblR
8qKRnfk89emc9sdB75lE3mXEMMe7HABK5APQ+hFSafozJMXLZZV467uAMAj1HvU0x+0RyPk
Ltwu1FX5j/eGT/LNAImEkbaDJCrRsWDx7iAYlJAwCNx7j+IfxHAzgjn/DiLPDHIsSLsk4wP
r16c+4weDxXZXdi32W1ifbHPHb+UzggeexyNxHHIzx0/rXE2O+yt5FRTGu47mB69h9en86z
Nyx4jnJ3ux3x79xb7zBh6NwT/wLn0Jqj4Zv44rhP9V5bSAFipYluCTnHB4zyM8DJbpTtXu3
vwqsu2SMcoxLKw9R3/DkVn2Eu3UPLV2HAXAGcLxyMdccn8ulAnc9it7prrS4/mhZcAbg2eD
26DH/AOvkVF4n0v8A4la8A+S23ee4PsT29ckVV8ETxXuiy27TFZlbG446A89P88Gr+pn7RY
3EiyL8iqAoIHm+55NC+IJfCzzy5XzM5/vYLH5iv4+tbfh6Jk8NzSdVaUfMwx2zj+ef8g4kr
l7lfm35OCv9a3/D88kXh6eFVaSN5UbJ6KQpGR+ddkTwq2xk3seyUhgM5wcDiqpj3PHjb1x+
X+OasXJaTO4kleeO31/z3qFDl1756/5/A0D6EOoN/orHLdTjFZD/AH619T/1LevesmRcjr0
HapkVTG0Un+etFSaHpcVtC9rHbbpAokd2ORkHCe1XLfTo2tBHC+VUNyzD5j3wayv7Lh+wLB
5reXI7tu4+X7uPzrV0G2js9KkjWVjsywPY81tWlaDMcHG9WzM260O1nnRrhrrnZ/qpEU9v7
ynNTS6BoqMVspNT+0MCuJ2jMQGecEAH9KxPE2gwX+q/aJJmRsodhxjAwag8I+F7XSfFIuPO
Zt6SAqcHHX2rCtN+yfodmFgnXXqb2k+CvB+oyx/21rXiPTJJiPMktdKjuoEzx13huB/smsm
z0zS9C+Iet2Wj391qWlxeX5NzcQeRJKvclO3U4rj/ABr4GtNU8QXF09yytM4LLkDHAA61Y+
FGnro+tXlvHIzIsXJbr94fhx6d6jnbSOj2aUnb+tT234dWYuNH1vKr/wAeDHK9vnXO707/A
KVmybWtmhkCOGjIY/x9OgHTmuw+FGkTf8K28U3239wmntAdyLtQnBGG6hjtx75rjk5kkdef
MU/KvQ5+vSuWtI0o3vK/c6TVte8H33iT4gLNp10vj77fbXN9dK+6yltf7Qj81UAkYL88lvj
OThTk+vkPxavvDD+G9PbUo5JHbUr4QOrvhYwtsSDt6nkV6J8ZPif4fXxB8StDi8P2sfiSWG
Gd9ajY7p40vLRzFjpjbtJx3jrya78Q6RY/D2BdW0ddUlmvZjA2zc1uCkW7vxu2j6la4qNFx
q87PXqV08O6S73IPEXiLw7FqsbXz+WsAxbhd7ZQxqOcA9jjJr7n/ZfHhb4C+AIde1+xt9Q1
7W7aa3t9PdGmXyHBBR41w0hdGCMgZQfNEZYFzt8g/Yr/AGOPEX7WfxTvLTwj8L5PGxkhh8i
SWEm30Z3RAsjuGWNdpBJD5Xpmv1I+AX/BuBr138TNJ8SfEbx1pdlpmkus6aLp0Ul3cXGFIA
mmLIick8JvUA7QeprpxVpJLsceFfJdrqjL+NP7VuofAj9knw79sitbbxLr1n51wkqo0OmWy
KZirLGuzapdCyoFXLoNq/Nj4L8PfEi+8ZSeLb9prya41NFlhmmjbc5f5lYdwWU5AH8II+n7
z+Iv+CU3wb+IFv5fi7Qr/wAYwzKq/Zr6+kgtVAAH+rgMfB28qxYc46YA9R+E/wCyd8NPgc1
rL4T8AeEvD91awJBDcWulxC6jjQEIvnFTJhR0BbjJ9awXw2sKK97mP5+fgf8A8EMPjF+2l4
r8Oz2vgm88L+EbWzRzrnilH023UyMXLQ27f6ROdpUjZEUJUKZF3ZH7CfsE/wDBGz4VfsB3S
61ptjH4t8dNH5a69qVurtp6c5W1jO7y85wW3FzjGQuFH2IXLHkk5OTmgsGJbg4qp3krFRjy
yueH/tuWF3oH7MPjDVdPX4gXGo2Nsl4sHguNZteuykyN5dsjAq7NjDLjlNw+vyH8cZrz4Be
JpfjBJJ8Wte8K31naaXfeAvC/hiK/aO4mK/8AE0MKiOSOVCF82R3ICArjJjC/oP8AEm1g8Q
+DdW0m4a+gi1WymsZJrSYwXEKSoULRyL8yOA2VYcqQCOlfO/7M/iLQdZ/Z48Ly2uh+NvCb2
cT2aWXiy4NzrASCVo0luJmd2kMgTeGZtzK4PHSvMr2j8Ovc9HCtt2+429P8S6Dd/Diz1TSZ
1vNP1m1S7t5wjx7o5EDqSjAOhwwyjAFcEEV5V4y0ldb0ydpl2wyZBwn388e+P0/lXDa74c8
R/si/F8f8Ip4f8UeMvht481G+1TxPLda4bw+Drh28xZLSGQMxtpCWHlIVSIRjAyQK9m0C60
vx14dt9S0e+ttV026Q+RdWcqywygEg7WXIPII9uRXm1qcVruj2cPVbfLLc8R+F3wt0q00bU
LG1tobeBHdngRRkEnlgehByOD7Y6ivL/HXwPh8NeNPtFuuyN5Om3b6Huen+e1fV1t4M/wCE
dvzcxltsmdykjGO/BHpn8q5n4ueErPUrBZGXy5AchkA5PTn8+1cNbAqo/wB1uejRrOOjPlX
4+6+YfhdcabBmaS9uobZTzlyzDA2/rX0z+zb4Tj0rwrb8kNIg3HGANue2enUZ68j0r50+Mn
hNda8UeHdDs90k11qcVw5PzMEjO49sAcEc819W/D2C40jTbWBo2WRsIQoxhsjP06jH41vg8
D7K/tPiO/HV1LC04ru3+n6CftJ/F69+B/wvXXtL8E+KviBc/bIbD+y9AtluLkLPJ5ZndD8x
ijDbnKBiFBJwASPyx/4KGfDnR/B/j74lWdnbfY449StFsIo5PMjcxyP9oILc4/eLjHAHYV+
i3wQ8Z2H7RuvRfGHwZ8RNc8QeA/Evh/8Asaz0JoBFpsVzBeSCS8AYCRZ8o0TKw6L6Yr4L/w
CCheiM/jDxhLJJ5k1yf7SicklUgyi7B2O6WLPtivbwcVCXKux8djo3ipvufnjoOZfGrrn7t
35Q9iUcH9SawyNywvtKrsTcO+cIefzH61rWW4eILuZf3bNe7h7MRgfh82fwp+oWcf2mTyxi
GWOORQOv3nA/Jdv/AHyK9bY8SUrouy2vneGGz8zLIkefUhgSfpwRXPaWZIdTkaPIlVlZT/t
APj/x7b+Vdj4eU3elTQsqtI9qSePubck49+P/AB6uStkMepqpX70mCPVTsyP++S351RFz2/
4KeG1+IGheLvDabv8AicaYdVsEQcGYFkBx6Rly2P7wj7LWV4a8Ux3/AMKtL0nUZLWKwhlFn
NKAkb2WW3QySjgtGrEhuQVySDlRnqf2JpBZ/Gnw55+WVbxrKRiOViuEMMrZ744IA/iP+zX3
X+y5/wAEm/h1+1b4VvNeuNU1rQ/FXh+8uLa8tLcpJa3lsHLQyMmwOGIy2A5GRkAcg4+0UZW
ZEou14q58g3VvrmreGv7L1KaOO/0+QSwk6rG0ikBTFc28v8eFCghwD/ekAJRfS9G+Nmu6n+
zd4/vtSttDfzLqz0yVLXFvEktwWZ2VV/gYxKwxhQCcZAr68m/4Is3/AMIPDLaTamPx9Z3mo
6W2lTlybu0tI7iOS8jP3co9uZgo2OQPVUK18W/HP4PH4cfC3xZoFkYd6eOvs22VCJEjtm+T
cM5BPmgZPoeuc16WFrJe7FnHG9nGSavrqj5P/bpnW4+IlxHFNJMbJhakMnzRsiKmM/xY2jk
DkDt3+c5Gaa4VdpyzBdoBLE5xjH9M5z2yQD9Sft9aQbDxY2XFxcO7NJtOfLUnGM98+45xXk
vwNuNL0nSPFF/Pb2tzrVvFbQ2Jmj3Czhd2NxLGPMTEmEjjDZIVZJMKrFXR1V72h0U37poeC
fD6/CQSXl0zTeIVGTFEBJHpzZibGVB3TASHIGBGV6Mc4j1S4m1HV/tlwyyXDEyyCVgvzbQT
y7K3Oc5yOT9Kv38bEKmVaNGzGoU+Xj90QijGAoUZyNxbcMmqk9p9rs+cs0ahEjPVSEzwBg4
47A/WkSU54JLpF86M/KHB3o5XlJSMMUZeACRiQg+vcRSzyXturKHkQRlmZNpUZDtjIZwSTJ
xnaeRx3rZHhaHTYTq2pL9jh+ZLSGMp9ovTzgk7QVQZXL8dOOaw795dV1Ga4KxrKzlgiINsW
SCADuPAJJB5b1OSaAIXKW6FWjUMxMyjcu7BOAdufvEZHKjjt3qnDuuFX7zPj5hgDPy+gU92
AH1qae2dPPzlvLVQSjE4wCcnAyfWoHQTXDyQ/wCrWTCZ69JMLt55PGD1oNC7p9zJKT83l4X
OS4Uqcc4y6jHtg1oR7ZSrLubnc21VKgZUc8uST9QKydKuvLjjVZGbYMgDcuDzk4DjvmrkM6
zOGO5njIbJTdj3HLgYPtQI/Vj/AINwfE0d7pfxS0hftEvk3Wm3yFk3KpdJkIz90H5VOM+vH
Nfqla7WiVtv5V+Q3/BupDczeM/iq1rFE8kFppIIaRvu+ZdhsbTtyfLTkjoOMdK/WW11a4to
P39ncR7eux94/WuPERvI76HwI8t/ba1gWvw3lggmXzrhgijO081/OL8f/GLfET44+LdaLbl
1LVrh4znOE3kKv/fIFfuh/wAFLvjRpnhnwnqTJcO19pun3F0AylDG6RMy/jkCvwB83zh5h5
aTLHPuc10QjaKRniZXsuw6Nfl9aCMCki4oQ4GG45707M5T96v+DfGZYv8Agm/4f3Y+bXdWG
PQfbJK+z9d1RLa1Jb5RGDweT/n/AOvXxL/wQVuF0/8A4Jt+EWX5XuNU1h3J6Z/tCZf5AV9Y
+M/EAh0yRvM+VeSpGP0/H6VyS1mejS2R8ifti+LPt3iGaFZD5akgthgFHQ55A/M1+VX7YGs
Nrfxqvo1ZljtYI4RkgKD5W4jJOOrEdRyw/H9G/wBovW/7W8UXUiyMP3hyOm36c1+YP7Q2ry
at8WfEUm9yPtjgcgjauVA7HnOPw/A9UdzkxEtbHI3V59pu28sboizHB/eccHOBxjHqAAMfN
UhihuHXcrfMRGOCGPIwc5/9BLUz+ztkGD+8ZTkryQBnqcd+nPBpUmJvoWYFpJAmScnaCyjP
Tn8vxrQ5RsrfareRWb7O8YJcFT8oCrg9uvPPFRyyyRRtNuiaTICFRwoJPOcYH/fQqQW0kA3
RrlWjDFicbFwGyOOBkEYyOtQ6gwS7k8zczNlg2ec5PTPIHPqaAGS2xkuoo4UkeSY7SCQNpz
2O79QT9Kns7hbeZcqfMBbIYcHC56jr+uPQ01IJJLRBlhLvBwuAuOMZGBnmrNskdrbKjRjcF
I8xhlcmMdR143f/AF6AL4CzCNhGwm2n5lY7SCx9OM/r7VaWJrK4WZVR4YwYiJl2HzGXqozu
PHTPGfyNbTZlnXzo0uGeEHBSMylc+g3DC/jTbCeC41H93Cy2+AAvHzZHzYAx1Pt7dqT2Kid
C8X2u4gkWONuAHU4YsSOcdzkdCOO3QCvO0gMl3cW/mLtR8kE5UMenU5B69fSvRZJ40YrtZo
fJWME43DnJPoScY4479Bg8BO5h1G4jZtyxvtTAAIx6f5GP0qDaRka9fC2byQqxkZIGDlj3+
Xv/AMBOfaqmi3HzNIvzM/8AqwPnDnvgA5J/2l5HcU3xDd/aZtrMWjXpk4H65H8vqKq21wJn
jj27txDfKSGjI6Nz+XJz/tUEHp3gG5XYDyPMI+UFeAeMH8QOnue9dNqZjs9GupkYR7jk4j8
t1PcYz83+TXMfD3TmuX2vJwqFzhMZbj161s+KZzb2IjDMuwA5BJ6npg/j1oXxClK0GcjJlG
xt27cgHrjjp/8AXFb2kzSL4fl2mRVabBwCQoAzkn06Vztw0glJLNuUEMxPIrc0Jl/sGbCGQ
rLy393oOPc12xPDqbFO4k3o3y5Xrx2Pv9apRny7hRx+7U9T1JHFXZ4/n2/KSx9PvfhVGElL
juWVuc9v8aRX2RuohjCwDK3GNoNZMnIb361p3jE256tgdT0PWswjB571MiqYw/L14+lFLnB
PbmipND0QeHo2tlh+1ARzOQZOyEAEcfnUe/8AsbTfIWbzFLEls9abPaQwaEy7mxIFlIznBx
XO6heLDbwwrv5cj6ZraVnE56MrSTRHr2kR6tdR3DXGzkDGcdCAP5VWttCtfDOoTahHfNLcK
HBTK4XPUkdeKzNXslvnkZpdvkrn5jjdjngVi6+bXTdavJLdnkMxOHZ9wIcbjxjtmuWpJOPK
elRvzcxpax4Dg8Sat9qk1NLdrnadvmKNgxjJya6Hwd4Lj8FePdT0e1vE1SOzBQXEZDLJ8w9
OK8w1OGPULxZpQ24gIQrYxjp2P8q9N/ZX1LQ9C8XTLq11Na2DWcu9zhnRlKkNj5cnAOBxkm
ubm5XzdjtlG6sfWvwx8Mx237IPjDVLgRlrpxFEr9ikTvx64xnjpXjEbyPcxrGFLMxUgnGPX
6+ldrb/ALSNv8UobnwbottPb+D/AAv4f1S8hnnjKz3t40JCyMM/KBuwig5HmEknNcfoOgXm
uX06W9u1wsMJd5GkSKGBTkZeRyERfctjPvXPq4cz2bZFO6k012PMP2o71dB/aA14LiO1/cO
cfKFBiRj/ADOc1+g//BJ//g3p8Y/tjjQfiB8TJL7wb8LppPPjtHElvq+vRL90RxsAYYn/AO
ejcsASowVY8V/wTY+BmgeOP+C0XgeyudJ0/wAaPpcttfXGjXGnudMjjFjlrzzmVlLWmRcqJ
UiR2gRVcu6K39I+sawuh2axQhj9nAXaF3YHQZ9uPb6YIqZVrKyOmnByZi/BX4D+DP2afh5Z
+F/Avh7S/C3h3T1+SzsoQnmED7zt952x1ZiTW3/wmlqzSR2eLiS3ZVkAcDGTjkn3rE1i2a+
n883koVUMjRjO0ArnGPb+dczJcXk06XWj2sd7ZRwBZVEg+Z1ZyQc8k+y5OCvBzWabe51Kik
juH+IUY1VbdVjcsM+hdevy+vb9Kg8R+O9V0PS59Rt9Pt9QsreMyMEm2y4HLcYI4GT17V55q
2rXniHTluns4rdYZjHblmUSRMDtILnIUrwMshyWPOcAbXjPw7eeKfhXqGn2+s/2be3KlUlB
2x56NEzEAgP90kEEbh7gqorxui4wipJM0PC37ROn+LIVZbO4hDD++CfxFamsfEKO2sm8nzF
7jivnf4X3smgXzx3EMkMkLlJVZfmQrjcuDjP9P5egReLI9VVoVdS6g4H046856f56nzfb1H
e56E8LTUvdRZ8WfEqa6tpf3jYweSa+Qv2ffHup+Cv2hPiR8NdUk8cao0V03ibR9W1uKL7G9
vOITLbWrxn/AFUEkqKoYZJeQZOwgfSGuKGkdW643DB6D+lfL/7YviOy+BPxS+H/AMV/EXxZ
fwH4N0u6HhjUtF1J0j0fXXuxK0RY7Cy3ClA4kLbFjtyTtG41nTvJuD6mkoqKUktj3K68WxW
0Mkb/AL2OWMoYmH+sRuoI7gr/ADNfPaeH/EX7I/jWK6+GuneH9L+DNvp9ze6x4Wtrd/tkN0
CZDNZnJABAbMYxuY/SvcL7SwvKNG0Zy25jz9e/Az7/AIVxXim7mjl8qNyq9RyefcH+nfNTT
lrZ7G0oRa0dmbH7Pv7S2l/tMfDbTfFWgtfQ6XrEHmxW+oW5t7qNSDw8ZOVIxjviun8ZWX9q
6JJuA8tQDgdVxXjNh8HtSk+NXhnxho3ibWNFtNHtbi0v/D8IEek615wUmadOCJYwDsLEqMD
7vzNXcfBP4rap8cPhPZ65qHg/xF4D1a4Z4r7w9rSBb3THDsqB2GAwdFVwy/Lh9v3lNbvDpt
OJVDENaVFr+ZW8N6H4f8O+KrO7aJJL2UbFkIztzknA/rXFfED4j3/7W2n+MvAfws8beKPhr
4y8B+IbSDU9c/sjCKExI0UBkyJo5Fx8wxwo7E1wmrfE68+PnjzUbD4OePvDa614P1u1t9Xm
l077dbWflPm6tJFkAHmOgKh03Y5+YEZr6T0W9a61RpG8t5Z2BfYnl72AB7nsD/47WsKSjeX
U6cVUdRQgnpY7Dwx4W0vw9YfZdH02x0uyjkd0t7SJY40LMSxCrxySTnqSc1+bf7b08N4tkt
1HMLfX7qfRkeOMsD9kuJpDFn+/JuVVHX5xX6X2F4qD7x6E/MvOK/M79vLWbpU8VWFxpMmk6
f4b8arc6Xq32kSKEks0Z3CqPkZXYEKeSU/CjDq9S55WOd6Z+cPjbwk3hTxnqNmwUeWS29Du
R/LD5Knvnbn6Lms2609op9mMN5RUD0BkKfoI2NepfF3Sl1e6a5+yrbzW8ZHlj/lmEjaN4Mn
+6iMgPVzG5/irgvsGdSbzTj7VCSWI4Xc7xs313Lx/vGvWTbR8/UG6A7aV9mkk/wBXI3lk/w
B5WAB/DNZCeHJJfHkVivzNcSybD6lyIgPwfA/Guq8T6WYfCOjzDCyztPbOB/yybcNuffB/W
tLwbpqX3jS21AqG/s1vtErbegV7edB+JilNDdkZva50nwZ1CTSPEGj6hb4H2fG3H/PRLn7Q
D9MSIv8AwI1+rP8AwT1+MI8F/tZ+NNKhjU6PrDJqFtEx+6piDrn/ALYknHqK/KbwJY/YALX
lltdZ1S03dM4dCrZ9lhz/AMBr9FP2OtfTQP297SeaHzNLk8GaXOjYHyytiB22/wAWAQuMjr
XLU1ep0UZapn6hab4ls9Vgit7aG8gn0d1uoG2YV7dlLA4zj5VYkDjLJjvz5P8Atof8E+/Bf
7Wuhya00Meh+K7dQ/8AaMEHy3mw58q5X/loMj733hg4Jziu+03xBB4K8QLcXEsmoWcccumS
7I8Y2Pl1VSSMfeIyTuVcda0rHWbfUtU1K1hunaKztfMMeTtdtmAFDAE5Xy2LAH7xqXFwfND
sdsoqWj2P54/+Cqn7NWqfDbxpcQSQrDfWCD7RAnEcjcYdCeShHIJ9TzXwdDqeo+C9UF0sbR
PIjI3mL+7mRuCue4wScjJBGRyBX9Af/Bcv9mGf4mfAm1+IGkpJJqHhJRBqUUKozXFlIcByC
DvMchHHU+YMDIr8L/E0uj/2ncQx6pJa3CyEO/kMI5M45wDIDj5ThwSTkFkGa7sPivb01Jbo
86tQdKfI9jf0/wAvUoo7iw+0TWd8TJbPs3M43YMbc5yp4Pr24IqlfuZjG8ckMMkZ3SErgLh
D1B5/HA5r1Twr8ITH+zJoMlxaWYvJr26voJiYbcSjcqBUDqdzMsBPQjCHGQwNecxaZFqp8m
zbcJlCYklDhMqRgtH5icZzgrGeK7PNHNu7Gdql7ceIbyOa6uJPOCJESTkqBtAxj+E5zj2rK
stR8uRpNrfdRnRQxC7lU8nsMYq5q2nf2dqayMsqqux+3znenU5cDjbznv0AyKpAL9nt13xg
qo+7Ijb8pFuOd/Xj6+w6ABjLhykTMskUa5JCg8HIA4ziq8cpt9hPyzF1dTkH5dysDgH16ZP
c1btr/wCzorN5LDcGULKq46H+GZcfj/8AqrXV0tvAPM8z7yMoJzlP3Z6h2Hp3zQWR2zfZZO
GDbcIcNgHlgelXLW7Vo2ZT8rd8HPQ+v1rPtI9sW3zBvYD+L7rZ6D5vrV6zbZD98d8gMN3QH
j5qAZ+l3/BuNqzQ/Hr4hQxM2y58PRzbUPHyXaqOPbzP1r9g2naW1IWP7wzj2r8Yv+Dcy+jg
/az8ZWSs/mS+DZ3VRhlyl/Yg9HbH3/bvxX7I6vdvYabNJnGwNyT+VcdbWVjtw/wH5qf8Fl9
ZtfDfgPxxcSSbrptOFvEg/hZ3RPr91jX41k4Cj+6K/Sb/AILSeKp7rwx4iZpGMl5q1tbAbj
yuXJ6/7or81JZxGnLduCSBmukwrO87kqkMKA4K9feoDchYVbP3l4pftKrGre4yR2pGJ++f/
BEK1a1/4JsfD/KqySSapKSOD82pXXevon4lQSf2TKG4+UjA69OleAf8ETdQUf8ABNv4b7Rk
BL9cN3P9oXIyPyr334m6utvo0rE7WVCw+nXt+NYP4z0qeyPhz4xWgi1+Z5Gbar8tkdjyDX5
X+L786t4s1CdvlM1zI+TzjcxOB65HrX6d/tH60ljpeuXDMEEdvcO2ehwjHuAP89q/KyG8aa
8d8M20FslTtYd+x4GQOn5dt4nDW3L+l7tm1mWPcAzbjztOMY/ACkZzHFHHuVdwDA5+ZR8uB
jr2zSKYxaearLHJHtGCCxOBg59Mcd+3U1HOsk4QKCoZQkYb5d54GMEfNzzwh61oc49Z/sdr
JHFJJDGy7XJbDscMB9OCeuKqRW32j5lb7znCY64J56+9L/Z8nlfMxjaPCFj8m3O1TkE5B+c
YO1fxq1DcJPesQNkbcAY5k3c5x/wL0JoAisWS0dGl3Oqsrhh0PIP+RVqFm1J49yosayjLLj
A3YBGScY44/H2qKa4N1CyxsrSDg7O/b+62D9cCpn8uHTpG3OYY4nJkSWM5PQqQQ2cNg8lTg
n2oAreMdTaxhjjb5bplG0AAbFwMEP1xzgEdc0vhF/P25UNtYYHVjzz+nGfauU1vV2udVmMi
7iz5AAAC5PAwOFwMfL24HUiur+HzeXIrP93PI29eBkBsfTPfHTnNZmkTr2DG/wDlXe+NoI6
cg8Y7+gA9D6V594jdra4kY7cFm+ZR6knkH09fYV6DPb79Wj8vy42LfuwxO09fvdOOO2Bnlj
gV5nr9xtnnVY3LLI2FZcYbP5A/iD9aCpHM61ffZo3Ct945JHVq1/hfp0eoanG8zHqQgx93q
cj6HHTP071yWr3HnXe3O9u+Biuw+G9wsFtLvXcFbexJ+UEDgHBHJzgZK89GP3SuoHqngyX7
HJu/ciOMHJ28PkcEfz/GmeIrf7FHNlhncr7iMhl6im+H2cxKrR7iyg8LjPXP4nr6noQDkVZ
8UMn9nKG+VpFB3KrHDjoBx6H3o+0FTWLONmdXJB3MpPIB4PHr+f5VsaSFk8Ov8zeaZ84zjb
x39/6ViMGlZmX5hncMc/rx/KtjTWzoMgcN++l69mwO3PXk/wCHeu6J4NTaxWuV3MVyeMqec
DPaqUjeXf8Atuz0wattL5lwHK/L1IOfX35xVS5Vvt46mTII/SkU9hl9kxN9CD2x/nJrMPJ/
XPtWne/LatlvugjBPX/PFZbLj5cj/wDVUyKpiOOe/wCVFK5wfu5oqTQ6yLWrdoGFwt0xxja
sgAqnq2o6X/YlksMN9/aCSSG4LyDyGTI2bB1BHOarzkKD5Yfb1yRWbcoWbdtatp7HPQWpV1
O/tZNRVpIWWzEgLojc7e+M9zzXKeIp4DeyNaiQWxc+Ush+ZUzwG7bsYz71s60juu1VO48H2
rL/AOEZkvJQskscaj+8eTXnyPXomX9pVlbcGG3pg8VueAtet9C8Q2N7cwR3cdvKrtE/SQA9
D7Grnh/wLpk2j6jd3WtWMc1lcLAtk4fzrhSP9YnGMDvk5qza+FdD/fQHVP3vRJ2jZI16dRg
k8bh9SDXHUlGScGd9OUoNTjuj611b9p7w3+0z47vv+Ed8H6P4TOj+ANUim+xR+W1zIlk5dy
MnJbHUY69OK43Vp0v7bTNHsT5cKRrc3Hl4G6di25n/AL2xAMHsM15x+yVaQad8SvFyLdx3K
/8ACHa2iyIp2k/YZMdRnr7V0+moyyqfNaP59vT73t+VZ4XB08Nh40aN7K+93+ZOJxk8Ti51
anaO3zP2O/4Ibfs/WfhrXfiZ8XZoBJd61BpPhfRp3hMcqWkOn20t045O4TTNEpbkgW3ykA4
P6DX/AI5W48EyagjL9u09xbSZG7cucrx3BAPXPzBq8G/Ymih8J/sN/CyC2VFWTw1Z3MhUY3
tJGrsT789/St+Xxovh/Ut7PstbpRDKSeMDgN6ZGTz75rx6OLTxDcttj3fqtqKsbXiX4z32u
aBLZ28paFgqOAu6RgP4mORkduOceprQ+Cnjm80i4m0yZI7jZDHcRRI+WhZZAr9hgYdT3OYy
euCPHvirqc1rqVtDN9oazEu7zYIzJtPHzfL91R1HbipfhR8YZbHVP7Us9KuJLiwdZZpFOIZ
kGQyEgH76FwDng4PavppUVGmeZzc0rI9f1YfbfGlxdeW0duwRo28oPldisuVwoHynJwPUck
V6R4Nhtb0KD50kePMhLBmjJB/hUnn6cYrz6ZZdR0+x1CDUvtC3MR8llhCl4CqlSeCS21gp5
yK6nRbyWO2t44GWFY1Ny8jMDGuODz156YPc1wyabOjV6HO/En4f31lq19qkaGayu5TcSOhz
5RL5ORgEcnGf9r2580tfEraZrOWZgclgD1APPH5/lX0x4k1eztfAN9NcDdbizk3AAbpQVwF
HuSygH1YV8kvIv9rMsm1VQYGRll6AYPuBXn4inGLtE7sLUc4+90PQri+j1GCKZTkMvPPTPt
XnP7SfhrUvGXwL8V6fomg+E/EniG40ub+y9M8SRebpV1dqpMSzqQfl3E8cZ6bkBLDrtMX7N
CV+baxzg/w+9Vb7U/LnkDBmGQnHO056/lxXLaz5jq5brlPNfgXrPiDUPgf4fg8VaPY6H4os
4Rpuo2NpM1xbxTQ4XMbN82x1Cuu75grqCSRzNrWiOl9ucjzd3CkYYD0JBrhvAvh3w98HP2k
PFmi6Rovjz7Z8QN3izUNUu5JLrRVu2eRHhhkZj5Mm1dxhUY2hMdMD0YxrcynHY87vvCtLWl
czjflt20+4n8M6dNPbfdGV6bf4effv06V0nxD/AGPvDvjrSfDfxG8TXen6DN4Mjuksdbmln
NxpsdynlzLEsboGZhhfmJwUyASTXP6Q2C3l8LjPWtbVfFurQeJP7LumaTw7JpFjLpls6B7c
XKy3Juz0x5hLW7YPIGGH8RHZrZcpnNOS5Tyew+ENv8KvHOneJNEj8I3XhPxRci1l1fRrf7H
cXN2ysyPfRFVO+TDYYM4LdSuQK9X0q1aCRj827b247/SvIvj54gm1fxpp+i2sr7taMDSxnL
eXHDOs7TfVBHtB/wCmmBmvaNNlVkZk3KNwfP3eP8aSvZpnpV4yUYKX8qNfS7nPloFBRiMLn
9K+AP2x/BniXwt8J/ilb6zrlv4wuIfEL65aCKxitXjtEQEWxC/KzLC8wDkZ3KpySBj7k8Y+
LdN+H3grVNa1qf7Do+k2ct1ez4ZjBBGhLsAoLcAHgDPAr4N8ZeCfDHg34b3lr8ONQ1bW/B/
jvQj4h0G51S7kvJDLuMpLtJ83l/vE+U9AGHSijpK55ON1ifEusacmq6ZZXUdwph1JFtZrhf
urcIFktbof76NExP8Ad+0d81yJ8PImp2LQ7hHvuIQrH/VKpWIK3uuIiM9fONa2n6/Ho0Vvp
6pP/YOtwvNbrjfKluWfdGPWaB/tAXHLbMDhlqz498NXXhXxFDfPNEUupTcAx/NDvUKGwfQg
pIDz/CM5GB6J8/PYp6rpEkng2HdGfJt79ZSwHzE7MOD3xvQf99Ctf4CeGl1G316Kb5ZLiW1
tIwOrScDYP+AXTsf92tTw3fRieGCaP/QdSnYjd23kM35MgPuqk1Y8B6BL4P1nWIzKwa3vWv
43A++hWRJivq4jfC/7QHpWfSxjuYfw0s5NYsGuPl33GoSXRAPUTxwMcf8AgQa/SD9jazsde
/aT3SSRGT/hDBByM4LIJImU/wAJWRMjGOVr89fhhaf2Ld6tC7xY0u7urPyVOcLFLFtP/fCg
A+iGvvj/AIJkM2t/tU60I41uYrDwtDBw33QruQR7lX/Ss3rNHRQetj7m0XxNqXi3TYdQSTy
GuIor6B142y4UcnHzfdjGCR1brW14Suc29xqm6OKSa2aymjJyxdSEQ5x3CEY+nYCsPw1aP4
V0RobmFofM1ItA4XCxQRmQgbTxgeYvzDquOpWrUV9HpaQ6fwD9r+0TBT9xnTAX/gJLZ9Ccd
qrGVVTotvfZHpUYuc1Fepp+INB0/wAZ+Hr7R9Wt0utJ1S3ezu4WGFmhdSrg+nyk4PUHB6gV
/LB+2x8H9a/Zn/aW8Y+D9Wjhum8O6vcWCzMu5Z41c+WdykElkIPJ75+n9Tq3e489GHPOPwr
8LP8Ag4l+Fd1pf/BQmO6s7VRJ8QtCsbuxJX91fyxA2j2z9vM3wKyt1/egZwePNyes1WdN9V
+RpmlP93znA+INSPgz4TeAdBWRowuh2s7n5ttu06CV0AYcp5jtu6hjz2zXkPjrRYNTEOpaf
FtV5/JmXY7eTLkcD5WIVue468161+0uLUeM2s9MuFW30rNqgcsu0RkphCRjbgHA9mP8Qrjf
hjoNv4u8STaTc/u7NraWW4ckgIIxuX8cjjPrX1kux8zGWp5/qaLqXh61kmnVdQ85bZc4ZnB
aI/O2ScABx0Gcg8c1hplrOZsusmwZV87lwrHAOQcgcdMcH2ra1bTY1jPkzx3lu7OI2UFtoX
cAGUA7WG1jz6Z6Vn6hdJqd00a7ldtzSgurCRyz5bk5z86jj0PtWexsrleOeWKKNk8xo2ba0
cbPg52j+/3zWXew+TKWjRVwV+YR7SQQvc7ifu+ta09k1vcKu1lePDFWOON4HfHpWfdv/ocI
LeZ5aqAwwPkAj+XHuWNA0U4Lna7fKVyQQOecE+n1NXLeSSaYAZ5wOvTJUdc1nxOqlf42UnO
DjHIx+laFhIoKmNW3bwRlgejD3z2pIZ9tf8ECfFf/AAjP/BRTTbdSyw65oOoWKpxhQkRuiQ
evJt1/T0r9vPFOoR/8I/KxZW3BgPXpmvwh/wCCJsUb/wDBSL4c+Zty8WqeWeQQy6Nct/Miv
2Y+PviO48A/DvULgZOyMspHUEA1hKN5nVh/hPx5/wCC0XigXAsYY5N32rXJnKg8YSMY/ma+
Bp7tpvUcYIr6Z/4Kd+OZPFHjXQY3LZKT3BB9S+3+lfL4/lWjldmL1dyb7SzRDLdunrRHNsX
b1XuvrURYkdPxoDmp5jM/fP8A4Ic6z9r/AOCbfgdeNkcuqLz2/wCJlcDp+PtX0J8VLlv7Jn
27UBQ/N0xxXzD/AMEDbsXv/BOjw6GwFs9U1WPn3vZH/wDZq+lPizqK2ek3W47cxt1xyPYVn
9o9Kj8J8D/tXXiW3gHxRI21lFlPk4+9lSPw+lfmQHLwZy2xsAndyp5GP5//AFq/SX9s3Wo7
X4TeLGSRfMayfPYckD8+a/NmFxIF2qfLRjx9QcH9P0reO559b4jSsrswu21s7+g3kbsj/wC
v6/jTUjaWIk/NCpACgKQxOOSOc/8AfP41JHJm9DKuwxsWVR83fkCpPltyzt/e6A8qTjjHT8
asxIlgEWoMM7SpRcrwAfMGO/y8AcjOMdKTy/J2ySKN+VJwRubgc5Axz7g/rRFujeSSRdqvt
Zjn5ioZG+h4qxZq0jrG6rjA2qpJZyOM8A56du1AEmnWr3eGZQrtncpby2VTkcYDYx1JwDij
xTd3JtpVRWEcbtLucCTjuS2OTk9xjGDjOKs3t/Ikpj86T93htsowoPfAOMZ96i1qI3ll5mW
iVn3+7fLtK+nzYJ/XgYqHuapaHnupTk3MqthVY4G1evPHH9Dz3POa7TwCVEfK7pMgKhPGf8
9vx7muP1eFTqDbW+bIwe5OT/Tv14zXWeDrgOinay+WQWG3O8A9PXHOcD19DSHE7L/Wahu80
RsiCRTvK7cYI6e5B+u3vXlXjq4NnruoIW/ebihyOoHT/PP0r1m4fz57lQrM8gAVVI+YjkZH
oB1A681438YLo2niu4i/ibDHvtOKLlHISI1xd5P97OTgEflXV+E/tF3qkEdpv8yQhMq2M4z
jng+uAD17Vi+H/D02oyjYnzHn5uP8810FhrFr4au4448Fgx3En7v9efTnNTHuSz1jQnVLZY
NrMCuTxu2Eeg9PTp0wR0J2PElm11Y7lX7pBIP8WR7/AFrH+H0ketWyMreYYw2VyRtzjnj1H
A/L2roNXikGn/x7lUrz90cHH9Kq5R5pfw/Zrl0VWWSN8DJ4A+bHXnrWlpUGdAWTd8u8gZPQ
1X8VHzdUkOQu7bkjuSuD/KrenbZvCmFVtyzksegxjj9c/lXZTvY8PEaOxnmRmK/dbnBz944
9eah1A4vP9nacc98n/EfnUsKHzGIbDDp7Gq90P36bj2wR/n3/AJH1o6h0Ir1l+zsuOMHoKo
MflyT25q/eqTDtI+br06VRYL5eP8g1MgpjVXHy9h0opVOSW4O71NFSaHSvHEY+WY8f3ay71
FQNy7dxww/pVqfU5P7xrJ1DUJJG6mtJGdEo3pVJm/c3BXrnFZtyiPID5dwF7/KSafrWrTNu
XdJt9jWLc6zdKu1Zp1HThj/jXHM9SlcsTWEcQZlkm8xjkjbVmGK1++1vNKyjkF8AnHpWENb
ulyhe4YdceacU/wDt2cHAD9O8lY21OqL1PZv2N4Yz8VPFlu1vnd4O10jcc4P9nTEY+hrrLe
BTdYwF+cgcjGR/KuJ/YalmvfjXry4+aTwX4hBLH/qF3FdrpksbP5kqmUEP+7Z8Z+U4H0zjP
tU1namn6/oc1FP28vRfqf0L/BS3/wCET/Zf+H2mFlb+z/DljCCpz0gXGP8AH2rB8fapG2kX
DMY1XHy8nC9vqBz+Y+lbnhmXb8HfCvyGNX0W0AUc7R5S9Ov+TXD+Nr1RYSgJ5jMuAxJPH1x
nNfCt/vH6n31OP7tehzMfxahsl+yXVwy2t7tijZk8xoZTwhCkk9hweMgE4612XwT1rT/Dfh
+LSry+tZrqzM73D3U5iiYl9+WZgF24JHykt94gcEN4pAVt727jkYMPvrlirA9sn2ODz6V6Z
8MtGtfEvje1mjufsr3CQTOIkSNZNrIAMj7oDOMtgnAc9xX2uU4uVfDOm94/keBmGHjSrKS2
lqfV/wAFb5fFPwzurO5fb5F7c+WfK2eWJGaVCQPu4Jk+XOAMAFgBVrV9XlsRFDOV8tlEc0a
ptYYHAJycjvkYHt0NYfwyKXemQ3USzLBbJHKQwyxBUDrk5K4UZI7ngDArplhh1qyu1O52aX
Ls0ZzHxkYHTHr2Oayhdsl2KXjTUZr34dzeSsMiNcRJIY5PM/dhixbntu8oZHGWU14JdLjVd
yCFlU/XJGBwBzxmvo7QNOjHh/WI5FZYfslwXIzjPkkMxJA44J5GQQPSvn3VbFotQdWznAY4
4xn0rgxOk7s9DCfC0jU0y8NxGsbOWAwQQPxp2rad5kTSR4Y85Gfbg/z/AM8GbSbDMCt8wbr
gnHFXxpcksvzHMZyMf41zcyR1WZ498dfCHjTxL4as5/CPxF034etpN6NU1KXU9HgvLXUrSN
HLWztM6i3BJDecDkBSB1zW9ayx6hDFdW7QyWt1Gs0UkL+ZFNGRkOjD7ynghhkEd67Hx54F0
nxL4dvNH1bTrDVtH1SBre7sb62S4trqNhhkkjYFWQg4KsCCPrXlnwO1ya41TxF4Zt/hfqXw
18OeEbr7DoJNnb2+marbbQfMtUiwFQNnjaPx5q6butDGTtPXY7LTYV81cBY2zt5PIBB/Crm
uXIsrCaVpZPs+3c+cEHGT06dv59OlWBp8nkhlVV+XHAyQfWqetWzSaFcbs7pI29eRg10Rkd
EIqTV9jyXUvGsWpeNrfUIIFLW4EeCRukzxwMZB56EHPrXq2j3u23/iLcLwDgk9O9eXeHdEh
ikW6ZVkmkbKbhxH2x6nvXc6Tc+exVh8q53ZOOB2H59fr61q7rc6sXOEpKMdo6EPxw+K2v8A
wp8BrqnhvwNrXxHvpNQgtJdN0+aOOSGCaXZJcFXBDRwqcsoHKjkgZYea/t5aTZ+D7HQ9elh
aHRrWZdIvmhdIfJt7j93GFz8qp5jJvbgBAT2r0Dxd4L8YeIvjL4H1bQ/Glvo3hjQftf8Awk
OhC0SaTXBLEBbEyffjETBzj7rEkkHaKP2q/h1D8Sv2dPGFjeRtJH9hkkVV+ZnKIWIHuwBX/
gVc8pWkrHl1Ic0ZXPxg+K/gu88G/ETxV4OuY5EmtLt9Y0ZtjKcyld6IODtkdgg4BMhgXIBd
ql8F+JI/HmlrpN/LHJeQfv8ATnBAjnUqfNtTyBsZWMkbcgMXA2Jlj1N7eN8bPgRcajcL9t8
WfB1Eg1cEgy6x4elbyvtOeS7WzN5bk52xyrKctuI8yj0C41KSa1s2Zte0vOoaY3RtRt+skX
qWAw4zk5LDP3a9S6aufMydnZnWa5psngXwxp6yrJdW1veoFAXDSIcoU7fMQQnPTeTxmu6sY
5Na8Hzahat9svtNnjsrwRDDXkTMnkyDPQTbrQZ7G9YnpXP/AA38dW/xQ0aPTdahaYRQ7LwJ
hXuLZuCwPdk6rnnkZ6DFj4U65J8MPHSWupxx3tjvOn3wUHbewNIULevPnsg64Go2rLzECM2
Y21aZzfgsLpvj3xVBFco/l20d9E6/dmXyijbfUHzPM91Ffox/wRE8NW+v/FP4galdC5kgW2
hsUlhk2tuTawAJBwT9O9fEXxL8Ar4X+KMOqW6tKNNv0gubgD5bvTLkkxXAxwVKOAeODvHYV
92/8EO4G8OeHviBarMJJI7+CaPsZYWiUKw4J+YqSfoaI6u5th/isfcmq6Z/Y+qXgkkeW28t
Z4xITudd5CoeRjDhWOMjapHR65aKUTXkyyNvZlUjJ5YgnnGBjr2zWjrnia+uNLW1vAkckM0
rIMHzDgKGU8nglhx6r+WDDcCQsuCTwy4/hJ5wPavFzPEXqcnRH0mAo2jfqzdtrlhsJbscED
Oe1fmV/wAFvPAsPjT9vv8AZjsb6za+0nWvMhvIkZt+LO9juHdNoJ3BJCCACWBKgEkV+lVvK
wCt/f5x1/D1r4Z/4K6aX/aH7S/wNukEJm0Lw/4tvzvBwFaOwg4C85PnlRj1NZZS/wDbILvf
8gzOKWGl8vzR+W/7Q2tX0nxIuWaaS7M8rOvnK0LTKrMoO44DAxrGc46bckFSKo/CbWl0fwp
4yvZlmjl+xomZYvOYM0mQF5xjAznnAOcU34ueJd3i/UrQeYbXe0hiZFVgXIBZGGTyPu84C8
YA5qrf6dJ4c+CU8yyq1nql35QbyssQq8bsfcxnjGVYZ/H7t7nxv2TyfSvHDaFqt3Hc/wCka
fqJ3SplhskIIWZcMuXj+YgZAOCMfNx2WshYbnZJNE4eQSB4543E6nlXQC5fKnIIO09/evM9
St1aOQ4YbuuDwc8AD2PQ5/2TWj8PvFS2US2GoSMmnzHzEc72+yscFmVQ6g7sAEZ4ySK576n
R00OrmSSa2llVV/cjDSFOnDHlsKByO5/GqeqDbBJvbc6jbjPCbZAT0ZskhfarosVSZ/3sa7
RgFH3YBAGA2W4OfY0y6IuI2fzGkkk3A72JKsY5yducZ4K5PHJ796Jjuc+1v5eY2by/3fAOQ
pGSOoPB4zxVq0ke0l3ZZWwCudw45HJzgf54pJEjSVmEYPzA8DPBbjOOf1qWPEIVlRlxwSrN
8v4F+fyoKPqz/gjbrMeh/wDBS34XzMzw288mqo6lWCoDpN2oySFz9zHHrX7ZftG6VF4k+Du
sBpFlVrdxnPI7/nX4Rf8ABMcf8Z7/AA1O1YVkvrpG5/vWN2Dz1BxzwT29K/TX9rz4y6t8JP
BM1rY30v8ApKFJEPIK9OB6c/rU8utzelJKGp+Rf/BRS4Vvjfa26sp+z2PzAHONzk814SK9E
/a68TyeJvjheXEpyy20K/of615vFLuP1rEgdI21KVjTZDz+tM37vx9aAP18/wCCLPx+k8D/
ALDVvpMa7po9bv5Ah9Gl3evqRxXs3xb+OOo63ZYZiqrna3BA479x+NfJP/BIXxpa6X+zBdW
1xJGrjXbscjsY4mwcc/xV9E/EDxJZ6ghjDQ7hjcpA2rXRyx5bmil7trnzh+1H4huNQ+EviQ
ytt3WhJ4PHzrzn6V8P6YqvuVvMRQ2373zHg47ew/Xp2+4/2pru1Pwe8TbW5azO3aP9teh7V
8LWUeZGBdlU8Zxx68/yFZw2OeZrWibbaaVcFW3HftO1e2MggZ9unpnrVm2zM52ndDgDBPAP
y9yf5ZqKyh3QN8ysFUDkHjnn+f6UTg2xLRbfKV23jyx6jqDx0HvWhmQy27XsO2SQ7tpwzAb
gQmAMYLY4HYDjJYDNa3lweHbNZF+0TQSO0UDJcMUeVDjzcqAGTDcAM/HQ1QsVWz06e6kkaO
3tU8+YrN/yzUjgbRkeZu2jAX64BzgWniNvFXiq6ul8y3s5JStvC02/yowflUE5PC4+lTJlp
HUTXkk01u0kULGNw+Wf5XHbJOMckdeOmeAakvLbdZSNv3B3Xb8pdgvTB9QB3xk8KOAaj1u9
MQVUeTJJwX+Zjn3zg/Tv071Jaf6fZOqqzea+4AfMrLjpj+IZP48L61JqcLrFsLK/3MrKu3c
XJyrc9yOfxHU9OK6j4fqwZpFVZljxnJ3DnOMnt3568Eelc5riJFO3y7ZOCAr9cgfr6++e1b
PgrV1D/K23y2xlvbp+P05Ix0xQTE7+7JZ2aNRHIcso2bQ2NxzxzxjOfbnGDXjXxes5Lj4mz
BlG1okfI68jv/L8K9c1TUpnkVolYxFVMm0kY5xwPfrkdMAda89+JGmi08ULf3A3qbVW3Y7g
nvkE/jQyjn9a1ZfDelwRw/LcTISxz0Hr+Nc1AzXU27nc3TJ7/wCTVfUr6TUr+SR/4zkcdPa
rui2/mT4kXvwCeOeAPx6e1Zg9j1z4K3dxEkMaOrI7bAg/IknH93nHUg5HINeo+KFVLHaGCh
ucqd2MDoT7V5h8KMW13DJlS2QTkfK3OBj0Oe/UHvg16RfSDVradvLWMwggLyFOQRn9arqEd
jzjxSd13GF+XbEWK/iaksCF0CMDccytwSNhGBj3zmpfGeVvoc4ddgyR938vWo7NseH8Hd5m
9hgdBn0Gcf5/Lso7Hi4r+I/UqxjdHsCqctkHAySKr3jfvuFb72ST/npU0bbwwAZecN61XuJ
tzBR/ewAe1UT0Ib2MlX+bc0YOfkxVFTgrx06nNXriNmSbPbjp1/zmqD/Kx+vNTIKYhBZV4z
x2FFCHb/e/A0VJobFwAEbvxWLqE4WStbUJ1EGF59wawNScs2d2Ov4VrMzolLVFwHO0cd81h
3RBjDL8u4E/WtHU3V7VmMm5upUckmucvLqTy1jX+EY+lclQ9SmKZNrdaC2TzULuk0e1VLSH
GAFpSkzLt24bGPpWJ0HtX7A4lk+Pl4iKuZPC2vI24/wnTLjP147d67nR7dnEu6P5DE3LDk8
Yz71w37DN5HD8c1WOQtcvoGsoUVAGIOnzgjJBBHt1PYjrXdeH5BvkZVLfLu56OOfUHj6/pW
dZe4kRRf76Xov1P6AvCOspP+z94Jvi22N9DtHUk46wr37f/XryH4u/EGPwyXXLoAdwU9VIO
eR2+hrsPhBrsusfscfDK8uGWSS78JWTyFTkkm3AJ9sZOOT+dfM/7T3i4nU5Vt28xmxLKVQl
F4x27cdPbsK+Eteq0u59/R/hr0Od+InxhkWdp4G/dsfNZuPmUgnFekfsWfFiTx/oFrGm6eS
PUEsPvZZSxIG4d1wFcr6SMvQ18i/EjxrJ/Zk0Zfcs37s7cAAH+7tzn8K7D/gkJ8bf7K/aou
fCd5Irx6t5esWKlwqvNZ5lkhXP8UkYU5I+7BJ0BJr6PKZOlJ267nm5nFSgvI/Z7wxINAgbS
lg8jY7QKE+dUjQIijd6kDB+ldG9u1nAyKvzSKeU9/8A6/auK8Dazp+t31xdWbStCEQRyqxC
Mm1PmAKrk7W+bIBDKwxxXoFri6lLtI025SvlucDthsD0/GuqMvePOkvdMfUZJo/AevKr+b8
ghLL8vEn7tvoAuevrXjt3otxqN/5nlrvB7HqP/wBde2ahYyW/gXWgvmHy9kshDhgYxIDIMD
nAjyWPJwfpXnukNGmoPvXad4BJG0scfy569687FSamd+D+F+pm6PpEkMX7wZ+g6Vo+QYAvy
7TwQPXPWt37PGzN3yOo6D/PvVLVbfCNs7Z6d/SuPc6pNHPa4v2mPb8u5sYPXHrXiPxytPEG
heNPDfiwfFDTPAXgTwo8lx4isdRt4vsurI5CLvuHI8naSMHpmva9VkHmbVZfMYDA/iriviD
4G0f4gaJfaL4k0PT9c0TU08q70zUbWO4t7xAQ2x45MIykgcMcZxkjrWtKVnqc9SN1Y6nTTD
q2mx3VtNHcW0qCWOSGQOkinJDBlyCCOcjrWd4hgjttDm3fxRMSa5X9k74ryfFf4SxXE3gHx
N8Mm0i5l0yLQ9dhiiuIooW2RyKIzjynUBl4XHHVdrt03j+5Nlo16p+Q+WxTAxjj866Y6Tsb
0ZXSZ4rpmoLHZQ/M0i4ZTx8zc/nXW+HbssBuPzMxwB9Tx+GOK84tNVH2cKzKTCzBn34C9PU
jrW5d+INW0vwZrWoeHtFl8Ua1Y6bc3lhpENwsEmrXCRvJHbpIwIj8wqEDsCAW6NkCuuWppV
dpSbNj4U6D4A8X/tC+MvGnh/WG1Hxhp1rb+E/ENvHcS+TYPDm4SMxMAu8rMh3DPGBnrXq2r
ywxeEdaa4XfDDCtyyt3jQhnGPdQa5f4Iy3HifwRpuvap4UPg3XvENpBfatpHmRXE1lOYlHl
STR8TMi4Xf8AxYB4OQPQLW1V7ebzIVuo5oijw44mUghkJ7ZUkfjXHWklI5+X3D8JbG51L9m
H9puae3hhmk0mNYmtpU3QapaHME9vIp4aOW3bLg/wk59a1viz8HrTws+m6p4XuLi30a4B1X
wzcljJLZRbiwtZW6s0OHjJPzOqbuoAPdf8FCPhDN8LfinomsXEYurNrq60WVwC0t3HkSCRh
1Hn212u31XaOqsBzfwz8XXFhYN4H1e5V7fUZ3OjXzsGSG94ZoWYcFZvkdWGF8zGMYYj1Iyv
FNHymIjy1GmYdjocPiHU4fFmh2sWn3lvKP7WsVG6OCQg+YwA6wSjLdMDJI5GK1PE/ga61Lw
zNc29v9surVkAt9/zXKEBEXcOjSRzC2JHH7y1kBAj4ueCbqH4Q+OYrrWLfZoepSfYdUiK/L
YOxwsv/XFj3HKfMCF5r3Xw98Lk03T9dt4tt5eeHki2Lg4v7CY7oZfUhVMsJPB3hgAMZGUql
mc8r/ccB8EvElr8ZNA0uwaa3uNQW1Y6dNcjy11SzlVXe1l7Kx4kXshBA4jNfWn/AASm0xfh
2dY0iZZhqET3Gmstwm2aFFdZIY3H95fMYA/xA5GRXxH8G/CM+s/tCX3h+zL29rFrEjW8iAH
yVD3QTb0AUrboy9gJG7A1+h/7P/iLSLp9P1G+maz1q1YaXdyKCsjzw7lXzMZ2vGCcs2QV2n
PIo5+WSZ0UYtWmz0vx98WLVPitf6RJdrNdabDBb3A4BjZo/OOcY5xIAf8Ad71paNriNFCVb
DEZLY6YHQ18M+K/i9d2H7c/j57hpIlbWzas8imPZ5IES4Tp82wHPAAz0wK+pPAPi5NZsYJC
21mAJRjlgTzgke+eSBk+h4r5TFzaryv3PtqdLlpRa7HsVhqH2ny923KqB1r5B/4KoX+n6Z4
s0+/naZbvTfClwsUiEjy0nulZ+2CWFpgDqWAxk4r6q8N3X2ifcdvyDntz/n8a+J/+CtvjSN
fG17Z+Zvm0/QbMtEYUkDqZLx2K7jyQshYg4XABLAZz6ORe9jYv1/I83N/91n8vzR+THxDlU
/Ee/WOERsZzGytgxrk5bpkctnB6Hrz1rb+Oi/2D8MPCtgsYC3EctwztkAnIA4zzyODjr7Gs
280i417xzcRqN0k10F/dkyGPJ2gEtt9uoBGcEL9yum/bWsh4e8Q6LoxW336XpcMDuAQzvj5
t3Q8k44HIxg8V90z45dDwC+jQW5GAzN8yZ6Abcnj0z+akjqBWZ9k+fOxm29M9R6A//X5796
3ns2ZCSHYx5fLDaAmcHJ9dwwOgWQAfMXAqjNZtDetGysrQ5+VuAGwOMe3PXk9TjkVg9zc6T
wTqqanptvpdw7LcM/k2rMcx4JHyEDpyeDgnmrl3bnTkEeEMcaH1yPkXqSBnh8//AFsVyAtm
2FlYcHqpB3H2J/Dk8V1yztqHh2yI8o31uz+a7EiR1JRlJO4DA2EYwMbgSSM00S9NTPu96yN
t+Xex4PcZUj279BTy0kcefmWPc3fgqMZqQWubpo9rYOQhC7ckk5Xp9O/FOX94wjZlw0uNo7
AlRnr79KYHuX/BM6dbP9v/AOE7S/xayUHIwwaCZCP/AB7H4191f8FMta/svUo9OY/dOUfP3
l4/wr4N/wCCdg879vf4Q/xb/ElqAc7c73YD253r0Pavsr/gp5dyXvjC2GGU7d65HI9Ovp05
547dKDaP8N+p+Wv7QV59q+LWrY+UKyx/kv8A9euQhPzL6jtW78V7ttS+JWuS/wB66Ix6YAF
c/G3zfhXOBNcNg/h+dRg/L79qWcfL7n9KgG4jrQB9zf8ABM+Ce4+BeqSQq22HXrgHA6H7Pb
np9P5V7dr0188zfNJtHOMdBXl3/BIQf2h8FfE8ZG7yfEEj/N935rW2/PlcfjX0b4p8NrvZo
1+VRx24571s/gJUXe583fH2O+k+Gmvb5MoLbJz6bl4r5O06LefLULt3ck9eec/kCK+1P2kb
QH4Y+IFUbT9jJHOejKf6V8U2LIzSNuX7m1hjp0IOf89azp7EzNi2by4mkkUM2QpGfXtUUNu
s10NqvIXOCsedztn7o6kn6ZqWC184bW2srPu6DaPbPPPPvTtRu10PT5pPOkjuNv8AooXcpY
/89MnBIxkZwcVsZo5v4ueIFt9OOl280yvGdt1jKo4H3Ex3xk9etYHgSUPfRv8AdXPPPA/Cq
XiuRrpJpZPmkdi24nk+ue3pwOORjvV74XqtzcLuYYBHzFdwH/1vbv071l1Nono3ibiGPKKm
OPu7d2R6du/9Oad4auHhiZfMZGjYbiDxkc9vUMTkcenNV/Fd6TAqsowU+Vgp24+p5/HtjPN
M8KzMLfb91d23BG7ncdvI6HOAFPViOzUyjM8U6ZJb3+P3YX5VZgcrnA4/p+AHajwzZ+XeGN
28t2z8pGN3HA/H8P6VrX2nSXtxD5e5Wk+YBG3F+cdPTrzyMAn3qvcIdNu2MaK21iqqGDCQH
rgd/wAOuBjBFBMTtNZ2xXlpOzboJo1bC4JOD69OvUe5HBxXlPxxuprLV7OFl8tGgyy5PCk8
dfbFemSbdR0SzbcrSR5yQG+foAoP8ecE5wMjeD8wXPl3x5lMniKybdGwktvlIffxuPucHOe
P8aTKOKWLzocqOM5HsK6LwvpjSBiy7sA8Ec57cfn9ckelc7osmJwjZ25713Ph21WJWkXyz6
H5unb+X444G5aUSZbHY+FL5NMj3bs7gAMdj2J+v6gdjXb29/H9haSZ1VpjuzuBLgHn9e9ea
RXK3GopD80kxky7KfmBzycjg/qD165FejAQRp9nmtS9rtUru+Voz3wO3T8v0HuVE5DxG6vq
Ee3+FNgB75LfyFLZy/8AFOqu8A+YSAOv+etXPHGhNb3Ec0e6SFcr5i42pzn+Wfrjjoap2JW
Tw6yqF3LId5x8wJ7D8v1rsp/CeLjE+comPyw3zfMwxgHgc1TY7pFL/dU9BxmrUmGG3zFG4Y
6j5aryLumUPt3cjLHj1qiRLviGTI6DhfwqiVxVydFZGy33QMdOaqP9336CpkFMjzRQY/fb9
STRUmh08nh2Nx+8urgDGf8AVg/zaqNx4Esrksf7Qul29hbr/wDF10EhDRnqMdAeuKrygRlw
Tg9M+hrOVRnRGmlsYj/CywvkydU1BenH2FGA/wDItQyfBjTZd3/E41Rh/wBg6Lb7/wDLbNb
6XSp8zMu7A4Dfeznn9afBqELQny9rbRlsnGQf5VxzkzvppWObHwN0vO7+1tUZcHhrSNcY57
Of51bi+BujfdOpaoNyZ4gTn/x410MEe4jEm7dgZJC7h7e9SSX3knzMp5aglSWwWA/So5n3N
Sh4D8BWfw78Sw6xpepakl5DHLEC8abSsiNGwODzlSeO9behaNNHDIw1O5+XaGBgXpwMg9Rj
PqapxNl3UMkiDldpz3x/jXQeGLWRrG4kWGTarDaxUlWB6/yqZTutQ5UpXR+z37I/iV/G/wD
wTt+G927bpLLRxpbvu7W8rQc46sQp+leAfHLR7ie5kklK+dvJeN/uoeenPTp+tev/APBJO/
XxL/wThsbZoXVNO1nUYFDD+9O0uefeTp7Vi/F7wWsWl3VxIsiqy4BbBxjoc/h+FfHKPLiGv
M+0w070FLyPiP4kW0d/fSeXuKKCNpTC8Dnn868mvPGWpfBD4t+B/G+jwyXV94W8R2d6YDI2
LqHzQk0BOcgTRvJEcEZWQ9M17r4t0BrKe6DnaisQUzyOvSvB/i9mygknVWDW7+cofq+xg4I
+jAHPtX1GGppL5Hl4mXu6n9En7PwhvPhfoVxZrHLa3URRZlAPmgtmJlXGQu0pwB05r0W60O
4SBJWkK3CAMzrhRszggcc8c15H+x1fTah8JtB0rT1AtdK0vThDKHx56S2Ebhs+yleOvA9ef
X0Mhby/M8zyGLuCeDnp+fP61nF3V+6OWXY19M0tNV8P3luZDCrQPkuMgZ6E47EAcDtmvKRa
mx1KSORPnhcofbBx/wDX/GvWdD1WGzFzbrJD9tV8mEsOBnOCM5IBPJ7Yrx/xRq32LxFcRll
XDZfc3RjyQfp0rnxFPmszfC80W0zYlvY0j+VcNVG/u1kRsMBuOMn8+KwW17zLj5Wyo7ikuN
T3J68ZzXP7BrQ6ua+pXv7grcNtfZnJJ3HisaRlup3VhuJ+63KnI/z71oXh85Qy/N6gVm30c
iMCrbWyNuT2qZR1Jkzzm88GePNK/axsfGUfjzT9P+FP9gHTdQ8MT6emZL1fMdbz7SeUxkfM
TyAY9v3WHU/EXW/M1TyFGd6Y27u5/mKyPjr8FdA/aQ+E2u/D/wAVW9xdaB4iWOG6it7p7aV
9kqSqQ68jDqp9OvYkV4r+zt8aPDfxT+HGizeFdej8Sab4fT+wGvgz5aW0VY3jO/DsVBTDHq
GBJzmtabv7xrRdpcpm33iZdK1TULdmVpYZSWUj7oJ7DqPbn3rf0Twp4v8AF2seC9X8N+NLn
wtpuh6z/wAT62WyiuR4itJIGzbkv80QXaBvQg4uAeSoA8c+IPixfD3xx8cedMI7WGygvnDu
NsahWZm+gCk/QGuy/Zft/Ctv451Dxh4c1y88QR+LLHT/AD7tL2STTZvKi628TYEeNxDMBlj
uJxxXXGV43OrMKfLUUV9pJ/ekfa3h20WWwVVVWDAck5wPT6g+tagWNGZV2r2ORgVzOk+I2s
vDrSR2zXt1ChZYEYKZTwMZPAPqT3rWGqi1idppEVVbJZiFVR0APrzxmvNqayMeV2TZ8o/8F
Efhno+qQLbeIIFk0fxLJHYmZm2CF5JMQsHPCSR3DAxvyB58sZVkuHr4h8f/AALuY/h40N5b
zTXGlo9le/utskkcTFRKq/wyxOpzGDldkikjdz+jX7bdlD4u+Dl+13ZW19p+l3NtM8LSKzX
shnCtb4P3eRGOp5J4+Wvhf4G/FW31LU9W8O3V4NV8TW7fZJUmk2r4mSMIsF7bux/d3TQeSG
VsiYGMnLMK9DDyk4adD53N8PyyUl1PMdK8ct4y0aPTddVZtd0mL7FqTD5m1iwZf3d2v9+RR
1I5dFJwWUmvor4Ia62lfCHSYbqZLyTw5dGzmuo2DNJYT7om3EfxLIbd956syH3rxD9of4WR
+FfEVr4k0G6N1orP5RBX7LPptyfm8llbmJiQSh6b0YcZIrtvgT8QbHVbQWWqQrax3UMmn3L
xReWl7BcRv5jSJ/BND9nR8rwdowMkZ0q/DdHiyqWPQP2W/gzDqP7bOpW6l2+1NGI5U+8+Yk
Tj/ZHmNJ6jLds17z+1T8O5PA2uz+LLC1uoWQiDWY7YkeakY+S82jBbYoKuRkmM56qCJP8Ag
nh8PmvfjVr3iK+gaa60JmhLhcK0hto4GYexEhYehUjtX0h+0T8Ob+70u0163t2+0aHciS4b
cvzIB8xKkcj5vQjnnjmuimlJcp6sYr2Op8ExfDz/AITPxlfDUI475ZL177TdQTHmTWUn7zy
WI++ArqVJycMFPcH3X4b6NNpaeXkN5e0E4znscd/x9q8Yj8QyfBz9o/WNF+zrL4R1GaXU9F
KHadNTieezA7rFDJLKo6+VFKB9wCvqjw54bR7jcFBAO35fToP5Zr5XG4dqqfU4OtKVCKnud
T4Vt/syMVG0sAq4Bx+n9a/M7/gpH4ouNa/aD+L17C0nk6feaZpcWNiqksFgmCdw3E75WI2c
8lhjG9f1I8O6YIJNq7um3Nflf+0bpt545+IXxdjWZGjvvGt9tbyMuiGVYUwwBJVRH1HQZHT
Nerw7TX1pvsv8jyM9qP2CiurPmn9n/wCGR1rx3a3lw/lw2rxzg7ycqeQo6ZbBGQMc56DivO
f25dWXWPjXdTxNCwjVVTYnypgHIHQ8ehz3HTFfTmk2+l+EdMutQt3X7Pp5WOCVhgOwVfvZx
jAVvm9/evi74x663i3xZeXkkgBV23BW3Kylux7Dpk/T3r7OtofLU9Xc45tpAwrL/EACMsGw
RhsZ6MAT/EpBwCtVymSwwvltyFQhY8AnGMDAHoAMA9MkZrRuow2MqwEW4MCNu5PTHU/xZ9O
RkAjFVWLvIp3M0gzx/Fnrjtznt05xgVznQV57RppI1XLA4+baF5P5/nz+dW9euZNL0+G6jZ
45o23DoMrnkent6de9Gnw7T82R8nybepJHX2/GofGTs+kruG1VwcHt0wR79qBdTZs5rbVbG
PUYQskTMd6OT8rnB2+pwSR05Aq7ehbhIljXymV1bjjdgjp07Dp7CvPPA/iweHb57e5B+w3X
EygcoRnDD3GTXdrcCxXyjIuMb43Q53A8j+dTzBJWPUP2F9Vj0P8AbZ+DN4rf6vxto0cgJ6I
bq1yT9SW7ivu//grHpn9leNtLk7TROWPurc1+fn7KWmxXP7ZHwmtomb/SvGujINikYA1CEZ
yfYCvvT/gr98QoXvdLLbVkjt55Mg9iTx9aeu5pH4Hc/I3xLd/bvE+pTZ+/dSNn/gZqkAAVH
p3oMpuJGk/56MXI+pzSbgG9vSsBkkjZXn6VC5yfpUzjI/GoT8wPvQB97f8ABGDV418OeNrO
RhuW+gmBbOcNDsPP/AQP644r628RXpCNuCgs2fvHH8+nP+c1+fv/AAS38XyeH/EniqNGwri
1Yj1/1or7a1LWDd2q/Ng4ycdq05ly2Dm6Hmf7Rd1DL8MfEbYWNms36LnpivhXTo1abfGNqf
ccEfe6E/yxX2p8e5jJ8PNciZm2tZSY5/HNfF+ifvDGDtO9sHtkH1qaWxnM3YSYNNjV93mSv
8pGcoTwTgc8D+lcp44mkub2RJAojtmaNVX7uB1IGfX8cnNdPeX7WlnJIUl+QbIiezE8FT37
9sVyGrN5s8jMwCrk/MeR/wDqNaX1Jicr4lXZabW429Ofz4/Afz71r/CSLzm3bsHOBk8Z+nf
+nWsjxbEwib/gJ9u5x/nitz4OokjNvb7uQDnacHt/9Yc1n1NFsd9rtubuEOzL5zBgdw3ZAw
f0/ng+orHi3RQr/q4w3LBxuxkr/gc9xllHBFbOpRZmh/fKoKhfnG0Djv2+v51jamph8wMsi
ybyqo/G3HOfTIwfYYU88VQHU6TvmCLIwkZuQHOVbIz+Hf8ADArK12Nv7Q2eSrrktjb7HqB+
RA/DmrHh65Ux2/HEihB8v+rPYY75xn1JJJ6VZ1ayB1J2V5Gd+q7jlTxj8+Mepx3oKNHRoVm
8NwRJHvzPwdm9vmH/AI9nAGf4gFHDqM+T/tC2s3/CXW6s26SO1XDAg7uSc5HX69xivUtJ50
NlkYIzOGKgEK/PI/4Fj88dDXlv7Qd95njhGBJC2sagHt1z/wDrPJqZAcLbTEIN2Qy+/NdR4
S8W/ZR5LyKU3hvmHT/P58DBBrjzctLKoA71tW2jLMqsu5WxyR6n/OaUQPUfC9nDfSLMrRjc
MIh+bBzgH6++MfjXpOmXkc1t++jhWQrjO3IGO+PTjp74Oa8P8AWt1aaog3blB2sCcYr1Kz8
b28d4iTBflTAbHGe/14/PFN3GtDaMVrMzW0ipH9qTy2iX7pcn5XH0P8x71yYtfs+lyxu0g2
zMB6DAHb8jXR3kcf8AaENxDJ959oGRgAc/59QD+NHx9p50+5kjIysjeay56Zx+RHTitaMrO
xw5hTvBSRykpYRfMTnOODnNVSzFvwIGOOx/xqxcDhfuqF549qqynyz689PSul6aHAtrgRvj
652jv2+lQOvA/L1zVlAoRlz0zz3qvNyOfapkEdyu8e7ruopzcnjb+dFKzNDuCD8x2knpVix
WETMZI4/mIwXA5P44rNk+0BCUuGHH9xP/AImqzXF9HuZbt9qjoY4s/wDoFc0os7oux1iwW6
v88cLFht5wM8gEc4HertpDC9ntS3SNt25cRgbQe249Scjn+dcGde1hP9TqDxheT/otv1/79
c9Ohpw1vW51b/ibSOu/G02tvnAHf939PyrhqU5M7qdRdj1C0t4YirXMNuoyTu4btxjOMGnS
3UcMnmS+W8iLwpJ3Pz39u/1/XzO21nXkdVOrSfLkjdZ2pwP+/VSSa7ryHzG1afdtwFaCIM2
ewwg+mK5/YS7nR7SPY9GhulguJNzL5hHykszNGuME4PPJ9PWuo8LPFHonytGhyCxVcr6YOB
kH0OMV4fNfaxLNuOpXK7QWG1UUE/RQP61raVqmuWtq7DWr5hnGFmYGiWHk1uONaKex+1X/A
ASRu11H9iC+hVkcW/iO5gPQ8iOFhyOCTu9ufyp37T1/DpGkSW2weY4ZRG4Hz85PTpjuc854
zzXNf8EKpLuX9gzVWurq4upJPFl3l5pWc7fKt1xz2HJx069Mmp/21tXWFI1G3zJHZiGHU9d
3Axnn8AMV86oWxLj5n0tCd8Omux8k+P5ZHvG+7IkZ24TO0DpwB/8AWrw74rWKypJuEZ67gv
y8HgDPuDk8Z5969z8VuXgIZUDcNkE7UOOM84U/hXiPxRKTRSQnKsw5IP3h0wPQkDHbtX0+H
ZwYiN4O5+4v/BHu7n8f/sKfDTXZI5JJJvDdhZMVCbpJLRRaSswZhn54MYH9znrivoO80G90
O8YrtvI2f5lKGNxk/wASZDdfqMdK+Uf+DdjVpZ/+CcHhWGZlk+x6rrFouOdi/wBpXE4B/Gd
se2K+wPilfm31KPy5B8ibimMhh/IfhUxpJ+4jzXVd7vqZt5YaZ4cuYtRUxwzRyfZnllZfnV
m+YjkDAODx0Cn2B+ZfiV45k07xbHDNGLdmVmn+XasbGR+Cfu9d3foF9RXtnifxfaavZNBqH
mJb7hhxu3Ljvlc559VxyeuBXnvizw54b8dW6rNsjmt90SXQci5X5egYqM9FJDAq2MkZ6X9X
d7M66OJUU7nO6R4jguo/vfMQVzx+tbAuWZdxZSMqSF7cj/69eTxvdeFfGM2jzTM8MJEkdyp
I82M8A59ccEZPIr0Pw5ekxL91lByMjOe3bn3/ABrOpTtoza509tDvXn5cnGB61I2nrcDaRj
t/+uoYJgEA+62egOc1cSbZAzf7JPA5ry8RozZbHL+MbFrFJJol/wBWpYhSQf6/l+NfHfh7x
m+n/GzxF4T03wbqWn+H9OjGp/21HPD9iubi5lJa1WJQHVlwz7uhAYbQQpb6p+M2v3FloMn2
X920mQM9ya+OPifoXjzUfFGk6l4V1LS9Ot4L6G51lr60eZ7mwGd8aEEBGLKBk4HGcjisMPU
TnytlTvGPMin+0Z4tt/C3jrT45PDOqa1Z6801ndXtrsWPTCIiVefnf5ZJAAUYJwCcEg0fgl
4vh0K8tLe3jWGGECOOKNBHHEBjaNo44GcDoe/FZ/jnTPGcVvrx8SaxpGpadJqklzoS2Nm1u
1paMuPLnY48yT3547nPHlNn4nk8N+Jf3zuvmLkhTx35Az7cV6crW5UTTm/jkfox4M+JH2Dw
xJcNHdXPkneEtlMs0mDj5VHzEnrzXReM/ibF4X8LXmo3nmLDZoXKCRY2mb+GIZP3mbCjHUn
v0r5L+FXxrhj8M/vry1t2YYMty37sNxtXbkEg9OtekeK/jJaeG9K0dptPt7y0W7Zp5kIkg0
qFAT5rMcbGGRtAGcnA615dSNnY9LD0+dxVrnWaJoeqfF3QJtY8eaalhqMImjsbGKYNBYxuP
9awV2jafBfEhIKgDCo2cfmd+2b8M5fAfja81S1hW01Hw3cCHVIIsqtxYNnyLuIdcRYe3dR9
2O2gckADP6GeAZbj4k63H4r1iCWS3SfztF0q4XC2MYIH2ll/imcLuUnJTou1iWryr/goR8L
3l8F3HjfR4Fm1DSrczywH/ltGo+dSPXaBgjkYB9q9LL5dDz8+/eO/botl5I+cfgX+1JNrZl
8P+LWtbq8a38lNQvQDHqlvx+4uyQQ2AVKzkHoC3A3B/jXQ9S+AXjWO8js3uvCurzKsMcpG6
J92RasxJ2OGB8pyxQsApO1lRvDda0K0n0621vRrqOz0rUJA1u3EZ0i5PIikIGFhYnAONqk/
3TgfRP7OXxRSbwT/AGZqlnFdaUpNpqunzKGWzLkDa6NkCIkjaegyFPy+WT01ocup8TVjrc/
Rr/gmtNplx4Tu4rPUka+1tk1GCaVz5zwBXjBVQCcbNm7Kjl1ABJOPqK58K3CTPaymSW1kP7
uSURwvIcbTmORw20g4PDdOlfJv/BMjW9N+H/xKj8C327yXtGn0ieOY/vTGxKbjnJUwzJGVJ
ILk8YwR986rBGtqrW8McCKdxWNAoqsPNaM9SMm4JI/NL9uf4I/8If8AHaFdPuFhW+t7bVLW
RvljhlMrRqeRn5Tbq+4DDKXU/KSD6D+zL41j8aeDbONw8OpafAYLiN8bt0EjwOeuch4ypz3
K/wB4Z3f+CiNsuqfErw7uzvurCSJXUDcojkkfg4z/ABnvXB/DzShqmt6m1u32HWLWeO8glX
7kyvCijcOckmN+RztOOeRXhYz+K0fTYa/sIvyPobRwJpkZfmG4KQBux+n8q/H/APaO+L1r4
T074g6pa3izXUmvapYx7N7FJpJ3EiKwbAcDzeQT8pcgHDbf1q+HXiFtcgWO4XyLy3kVZo2P
Kn1BHDKexGPcA5r8U/iX8Nr34h/Ha80FVDWdr4w1e6vTIWEDwvfymQSYOeQsS9QepBJGU9D
h1fv5PyPIzz+HD1ML41a2fC3w8jsY5oY5tQtzcXK7tmJNo+UMDtOAFHAbaU7Eha+TNWu43u
FYTMqqcbTyuOd2DklgOcjrjIByM17F+1h4sutZ8da4kVzIun/bpGt43O1tuSVPpgq2cDj5s
AD5mPiNqsc9x5hyqzNh2B59MAdu2PTjPFfUVJa2PnqUbK5YlQ6fJI0x/eKNrI2MEopIxk9F
ypDfcH7tmztwc6AGNH+qg5Vsc8gY5YZxkbuSME4HFXX3SJIzMrMI8JhTwBg5H0wR83A+YAE
7RVW3laCOZTuLKTmNhycHHT69QDjjnJArM2LFlIkM7D5doPXr+P8A9Y845NVfFCGW1LMI/m
4B3YGQMY/9COB8xx0A5q5ArfZmBO9mkABYYIA/z3o1aPzLAush3EPHjOABgc/X2PHTJ6ign
qeb38BiO1uM8Yzz9OOnf/6/Wus8AeJWkgNnM8nmR5MZZjjYO2B1P51h63bfvfwPU575HPfi
qunu1rdRuuN0ZDDj/P61jszXc+kP2S7Lzf2tfhZscwM3i/SUi3fKVb7dDtO4hf4j6HpXvH/
BUD4h/wDCX61eb1WO4023kimGf489R9ePzNfNP7LviNrD9o/4b3TMqww+KNLuQAAi7BeQtt
4x0ZSc47iu8/4KBeKv+Eh8Xa9dxTbvPJV8H7/bNac3ukbe6fJ8OfLxTiu7/wDVSJxn2pcbR
t/WsTQc0u4en1qFn2r3/CpC2V3YqGQ/oKAPon/gnHd7fiF4giPIe2tyR64MoP8AOvulYnkg
DEbVC4IB5PpXwH/wTs1H7H8adQUMV36cx69cSJ/8Ua+9JNYjSxXbt2hfxIpMjqee/Hi0ZvA
Wubg3NnLweo+UmvjHw/uiMswbayxkoCDxjptA5LDGcDn6dR9n/GHVIpPBGtM/R7OUEZGfuE
cV8d+E7YPcWsOxT5zFyTnawQbhwMdduCWPQ1dLYJEWoJHZaeu1XVmQORnfhm6+/buT0PPQV
z14UnM23yznG07doz9e+egPbvXT+JnW6urrKqxYHJ3cs2ew+vbufpXMXFz5TZ3bvm6hvmHH
+ee/Q8VoI57xkFFmqrj92DyBj8M9QPQY456hhjQ+Eu2TzBtYd93bHofT69ayfE43ozL91gV
A9++B7cfQn0q98LG8ppi0hVe/GT+HvUPcroejXZa4Ak8yHbgBDghT7cjrnj2PtWbe27EmRl
XD9AMld2MdDyRweO5BHpWl5wV44QybWQNGQ25fdfYHp+h4OahePdGp+6qkfdHy9hk+nA69s
Y67aZJHoNw7XIVYZmLbnClt+0Y5P5clh9B3rodYkLyxzRqBG0QV1Rvl6YP/ANcZ9uCQa52C
ONNQLNJIV3blA/QgfqPQc9c1vqyS2qrt3NFgli+4nnk+g9gc9uxoLWxqRK13o8zDztrXCZB
O5skOc56sx6443fMPvLmvE/2hbyS68eLuGP8ARYwCCGDgLgEHvn1OCa9wFsx0RoVRWVmDZ2
cHOcY9AG4wepXB6A15J8TtGXVvihdBdzLGkagtyR8oPJ/iPv360mM4zwxoLXEiNsY56HHft
XcaL4ZV4l4DMwb5SMYIwSevTauPq1bWm6HBpNvH+7+Zh9Of8/0qrf60nm4V2VghyR/E2QRn
8s8c/hSSAs21xb6RKYUYbjw7gbsHqPfH+P1q7DaLrEW37u3JIPy/r2Hvjpn6Vj2T/bJFdi2
5SWJHPHWui0zTyJyylgsnAzk57857/wD1j60AbHhrS5g5tSNjQnegIbcCOvbnBAG3nPTPQH
U+Jgiu4zcRBXwQAYn3bVx09QOAADk+pz1hghjsNODKP364WT5cDYBjoOnPAPIHUdCKr6hdL
cW8oMjXHyggsd2AMcH3znjn+dEdJXJqxvBpnIeZ+93MC20Z69TVSUYI3fXPr3q5dZRl+UDm
qkisR/u88+ua7jw46aMGlCq3zfePFQy8rw33eamTa6Yz8wwc4pkq7W59jQPqVZCwfGW/Sin
tEsn3mVW9+9FBaZ2PBjIb0zVeVV2kcZqbzY44P9YKhnmhlAJlX8xXLI7Ishkh3rkfIp6kfh
TQitb/ALvnB6g/eoluIWJxNEpzj72MULeW6IM3FvmM8kyKBWMonRCRaYf6IxKrwVUZbkZ6c
/5xUc0uZlLt/q1IUA/e+nvTUv7MqY2vrUs33SJo+vfgmmx6tp8K4N7p4ZTnb9qjGP8Ax7ms
LM6Yu5ctUjWQb+Pk2bPT6gdPr7VoaVHugZv9YxPQViWmt2cV1G39o2qqwCl/tMez892fxNX
rbxNYqjIuoab97r9sjZT9MN/WkM/Z3/giTbm2/wCCfU0m1ts3iG+cnH/XNT+WD+Vcj+2fq3
2rxRDb5LlTliwPyN1wQPr+tdR/wRl1GF/+CbGm3VvIhjm1jVHEikkZFxIAfThgO46V45+1V
rMh8XTKrFth2o2SeOgA79PUdBXy9PXGS9T66jG2Fj6HknjTUN52LJujy3yAcLxjGDjP1rxv
4iFgCrLueRCWJwWCjPfp0z9cV6PqmqvctId0bOw2hdp2n1PXnA+orzzxtaM8EyldoYMdvlh
Sqe+OeRgZ7A171GVmjGpG8T9fP+DfLWvsf/BO2FW4ay8U6nGQBwMmJ/8A2pn8a+pviH4lfV
Z2+9+76knrXxH/AMG+3iuO8/Yj8aaRG0n2jTPGN1Kkb9RHLZ2ew4zkAtHJgnGcH0r6w8V62
EiZnZN2M8g4X39T/WtI1LVTx/Z3TRh6zrDr/E37v5guMk5PP865vVtcks5mkj8v5Pu/Lu6+
g9+RzRqGurNeb93zcgAr1/T8Pwrn9XY6nA7QsQx/gGBnJ446en+Hr7cYRqRujglJxdi3qng
tvGtnDf6bJHFe2buLi3lk2nDYIx2GW/Dmq2h6+1vc+TNE1vJGQGWVSGAJwDj3J4x1BFcvH4
3fwfrENxM8y+TjMIfatwo6qwbgj2z+tegeLNU0fxl4Uh1CwWNZo1LQsT5kkBJJETAD5g5wA
OSCwIH3gfNxlG6utz0cNiLaM0NI1LzJE+bc3GTnk/5xXTWV0uwNgevNeWaFr6v9zYrbiuNw
49fxGPz/ABxq614+t9D0KS4mkwsI8wHJ/PPpXzNWsluesqblqcx+0l4ut7a8hsY2jaSZ9jx
g9ORyfp0rz/4keM9U8deBbfw7o+k+F9Hk8Oi2lutbmtTdXE8txBFdCGNNwX91Fcw7mbd+8L
rgAc+d3PxLl+K/xQurltsllay7lJXdhBg/XnnPoMHnpXQ6RqX/AAjX9oaLMpXzruTUIWZCP
PWTYcgnKsygYIB3KRyFUxl8MDu6kt+hWJpXah06nA/ECDVvD/h65k1280/Uo13yPfrai3mQ
kFjuCkh9zfKAAApINfMP7Q2jS6BfJI0ZjIZZNpJyoBBAP0P86+wPiHb2virQU09fMljvpVh
m5CsI1YHG7+EnAGT1BP1rwf8AbZ+H1zefDO41KxSNr60bhgOBuR413dwvmFBk+3rXsUqnM1
3OXk5E10PIfh78RLfXbqOz1exjvLK0eO4haSTcHl64Cj065PWva/h18UYPix8TBpUNvG2j6
M4v76NYflvrk52hz0wvDEHrxX5qaR8fde0zV5rbVrdLqEqfMs5ofIkibtkY3D5uxHP619If
s7+NofB2gRtb6pZab4q1qDeJZ5Gm+Ynd8kJYZGOPl/pRisOdeCxTXX09T9LPAHiGTWWuZrx
JlkhuZY7Z3cYliJXGAvb5dvzDPHqa0viaY9a+FniGN9gjXTJ5nkPKRqEYs59EAPX6Ac8V41
8GPiNd+MbrT7OC8TzpI97TLG21UQFndk59AAuTywGdzDHoX7V/i5fhn+y9qel2JVb7xDJFB
cXEp/fTQswAXPIWN9pTAJ+8Tyq5G2X4ecndLQ5MwxEY3vufBH7J/wAGda+Jvh7xNHo9nDqE
nhnSYIZNOmwBqiMGJQHoJFHQHr0yKrfC4zeC/Gdlqnhu6X7OsptJrXUFy1opyv2O8RusGWA
WRh8gfJ3JvC/oV/wTK/Z1t/hx8C7q9vo9114yujfiR0KSLCoxBwe+PmHqGGDXwV/wUh8EH4
NftOXkuj+ZY3E9xLPGYGK/uWaRdp7HEqSKFPBzzkHA9KvR0PmakeaJ99fBnX1sL3wf4o0+3
/s+40u4t2+xyKVks1aTYYjk5wrh4+vp1wpr9MtM8cw+I/CovFjMMsf7m6tyRut5QMlf147Y
r8tP2K/Hq/Ej9mTwzrmtG3+2/Z2gvycRxzqZpIkmHGFY+WhYDgHcR1GPv74Z68viDw/c6t9
2PWnDR5z+8jTcqyYz/EDnp05ryaPxNeZth1aGp4J+3xqkl98S/CKwt8yWF3LnG7rLGP8AGu
R8ErcWN/Z3DbRGyi0kbBBUqSYmz+JH/bStj9tOT/i9+hx+Z+7j0VHBO1iu+4uByOuMoMeo7
CpPB9mtyrK6q0MybJDz8vPHP/6q8nH/AMeSPrcH/u0bno3h4yXFxHMh8m7h/vcLJ757Z/L2
r8xfiRF/YXxL+KGtRRW9umkale2b4bKSEzytM+4dWA4K/eU/Nyqkj9QPCtnJsjhky0qfKkq
jG9fU+/qO9flL+2d4htvh/wCMvG+kyTXFn/bni6/vLoQt9okMQumCypgEKy9QpGWOEwxcNX
ocOtqtP0PJ4gS9nG3c+Dfjbrdx4j8WTSPJIzK8oMh/5aYkI4z1HH5ADsBXGiRJYZHy3lsu1
QO3r/nnP1FdJ8RbNtL8R39r5iMsMu9JM5MkbE7CBkggqRgr/eByclq5xXaOKRSnm7hlSGKH
A6DA/D1AOPrX1Endnz0VoRm4mYOJPlYN85J5LDqcdyTn8yeM5qKNmfDMCVVQvy9ACcD6D0z
jJ575qZysHlsys3mJtLBQfrx3IGTjOM7SxJBWo5Q0gVGkDBH2hSpznqzH8v4sEjHAHFSUXb
CZGQMFZlUZx2z0/MCi62tH8w4Yk8jqvKg/QH9cdaXTULac5YmPcTkDsv19fYfXpUVw6mKMZ
KurAgAcgkkgjJxnHf6AA5oJW5g6taebH8yhjyC3qeP16GsX7H5cv3W29Ccda6ycLcRLHtj2
ouehU5JOAf19hn2xWJeWirk/Ljfgrk/Ln8uP19KzlHW5pE3fDGtP4Yk0nVLdnWfS72OaJh1
JDblz9Ctdf+0rrX9qSanMuRHcSjZk5+UsDXC6fKy+E7pW27WAPQ5yCduOPX8DgjpV74n6pL
qGgW7NnEiR985O0HrRLYnqcKhwcY96U8n8MmkZNp/zzQ8jBun3RiszQHb5arznB/XFTyNuf
6VTlZmY0Aep/sa6/wD8I/8AGZXzgT2EsXpg74z/AOy/rX2vbeNWlswyknnAx2r4A+B92bL4
lWcinHyuv5kf4V9jeEtaN3apj+EUOOhHXQd8bNckXwDqg3r80RjUt6sRXhPhNigmuIysh8s
2aL2TIyOentnH416f8cdVWXwxNbbvmdlJ2nkAe9ebaWWi0O3mby4xMQ3yDdvXPGOAGJ9zkj
jriqjogMvxIi7/ADFYOucGQdsdj745+nua5u6j8tvmkYnJYcjuD+VdRrwKTbF2yKZM7gpbH
Un16+3HGRwMVz+uQeXbxFVRmYE/Kn3cnpk9Tjt37c8VcRHIa/FiBsA42jr2P+fyzg1P8O5A
GYMyLg45/wA/hTfEkjSwNuG0tn+vA9T/AD+bPK0fDzdA+VAK+ZjH19vX+QzSe5XQ9Mhka2s
TG23dEu9mwCH9Of0x+dNaVUs/M8xY/kx1J3Lnge44PX+7z0GW2NyrW2zasnOSXO3y1HGfQj
tnuPc5qKeVYXZMxbXzhkfaowTweenOD7DH3gAQkg8pVvCB5cYjGN2/GV/rz6denQVvWs3mI
MqVHUEDHbrn2PPtz2qn5H2i4juFAWYKMqTyeencDg4HHCjceTirVvOrybW2gBgAZCeMDjkZ
6Eg+3GcjNBa2OmQpBoYJXLMGRyRy2Mjp2zz+HHTmuB1awCeKr6aSTdll+bHP3RjPuOldxa2
2/S2jBysbAkBTnJAIHTrwRjjHbIXJ838V3ssus3iRsu1nI3ckN+Qxnvj8vcG9Cr4l8To6FY
2bd057+v4VX0bSW1ANI38X8TAkfj79cfQ1Sj08XM8m5mznBwvzA+wPX/P0rf8AD0TW+mMrP
8qkHIyVZTtGe3HQ8c8cAgPgJ3NDTbT7C3zbGXO3r/n/AD9a6Cz1CSKBY969M5IyW74NYemQ
C7laMXGXwW5x1xnHofTjgjkcVo2WnXEseRM3zEAYHX2Ofx5/+tmWUa+nagot/Mm3KGwSynG
Fxg4/Ej9KhgspIbhtrL+8Unb+PT+dN0ay+xXI2yKzqpG1l5ZOmB+BP/fSnIyKnurNVkaUh8
qNuUP3x256j6dfrQD1Ry2q7o7yRQO5HXOKqEeYNv8Aez/X/CrmoFftD7dpG48jPJ/Gqm1nb
Cr82DgHqOv+Nd/Q8FvUbG2099uME47U66TfJx0IxTdgRA24ccZ/z+NWljE8C7fvZ+77GkFz
MlgWQ9+KKvvBt+vpj/P+RRTsw5kH3jjstRsmSfr6VZZdp4Pr+NMYbvQGuY6inLAoJ47+lQT
QcZxWjIm8moTArf4UGkWZN3AVXanPqPX+lZdynlDrxngYrorlPlbaKxdSTYGYrjng1lJHRT
k2UUddpPO7GenWrSyMLcsuCWwGH8j/APrqsBgg4+6altjlnGfkYcfWoNtT91P+CLn+jf8AB
JvwrJgbpdU1hsYzg/b5wPyryb9qi1ZdfYclnYj5iM4Hr/8AXzXr/wDwRuwn/BJPwSdvBv8A
WTz/ANhK4ryb9rW1EfiJomwWLMCf73HP8/0r42n/AL5L1PuKOmEj6I8KuBvIO12mkAALNnk
9vX069cVyXiexXavm4Mce1iR/y0HIPGeoJ69a7mWxRJVDSeUqjAIHBH+Nc9r2jq9zwDMSoY
gHbu6bTj6nHFeu52CnC6Psn/g358Vf2HrnxW8LTMrPeQ2OsRKCfkETzQyED3M8XPsK+z/it
qMmih12NIVXPD4z3HPoM/Wvy8/YL+Lcn7M/7Ufh3xNIzSaTfebpmsRxnaZLWZlUsB6oypIB
/ej5xzX6pftK+DJF0Wfy2H2hVPlOP9XcAjsfy6fWsPrCqN23RxYrCyoz1WjPnPxB8WFiusR
tHhjkAEZz74x0q94d+Jcd1I9xazfNHkCIsPl5IwT07fjXzz4pu7rTtSuopt0U1uW+bccoeT
jPTqMj6e9VdC8UyWMqTQTmRoW2uHwFIOf8AAa+iwOLjKGp4WKotS0PuTRPA/h39pPQms52X
TdeiQCOUdH9D+fYV5vc+HvEv7PfiJdK1qFrfzR5MVwgCw3qHOQDjOe+Mghunv4b4c/abvPA
euWmqWtwWkhwduQucZ469+1fYvwm/aW8H/t1fDu40HVFhXxBCu82EkgWSXbk74z/AHl6jHX
GKdeKm+aLM6VTl0Z5t4i026v9Fk1zw/aXurWMiH7VDbjzbmykXAAZOu3AGG6cH8Pjb9qL9s
pr2+bQdLuf9IuSYHiGN6N3ypwR/P8AOvd/iR4z8bfsY/GC1k0V57zSLuQqLidCIpFU4Mcw7
MMH5geDij49fs2eG/2vrrT/AIoeD9CmuPGtifK16wiVDIYSARLjgyENwGALYODyK8SvlcZP
2i37HsYbMmrQexwP7L3habTdFhmmWT7TfMJDlR06gHI9QD+lezahpcbQL8qnaCoDDGOB2GP
8g1ynwztI4Ivm3L5e5TGy4MLqwByOoK9COowfSuzv7iOOFVyWZhk5OSvXrj8K5a1FU7RR2x
lfU891jSfst8xXytzfKVUEZ9zngfnSeJfBNh4l8C6pp2oQxtZ6hZTWszEnMYdCpK9yVyCPR
gD2qxqF8ieIvL9DtwTnA6k+tabwwmxmXd+4kQhlznb1HQdvp6/jRSlZqwpaqzPx3/bH8AR+
DPHljpmovMt9p7+VPqDQAPPEMFW2ADKkYCnA4UjrWz+zj8B9U/aG/aH0mx0eRZppIRKE24j
hijXLTHttAOcdMkdK93/4KQfAaO41+DUG3R2t1CILaQDeysvPlepJLYX2BHatL/gnR8N7H9
kRbzxn4si1K58YXVrLY6R4Ucut3FBLtLTXK7f3SMFG1WIbHJXkV78qDlGMzxalX2c3E+wvC
Phnwl+x/wCCPt2oMmz7ObeSZiZLm9lfaFjABC5DqcbQAMnn18T/AGnf2kU/aG8Z+CfCtjZ7
bG98RLcXbxksZW8rpngbVR0UYHZzgEmrep6brn7WfxNTVPFU72Oj6SqS2ul2PEKswB2k9eF
+Yk/3hWH4m1PQfhl8Y/Ct0tvbW0Gj6/dWwAX5t0kSpGfcZZCD/tGvVpU3GGmiPLq1HJ67n3
j8OPEU2sXFurRrb2sMYjjTkLEoHAC/wjHH5dK/PT/gpp4vsvHn7SfiSa33Tf2XYx6fsXnM0
SPcEKP7xmmgjx13MR1r2P4x/twL8GPAzS2jQza1qTlII+W8rj7zLjLY6bR96vnv4F6DJd+K
7rxh4v3XF1IxvLe2mfe4Yv5puZe5dnQOO25FI+6K83E17PQJ1OSGp9Vfs1+G7nwH+z5B4fk
U/aPD+jW63cYO4K2Fdo/+/hZc/iK+6BaSw2sV5p1wdPkkjH+1BM2ONy9P+Bdfevzt8CePNc
+FGjFby1a60nxpcxDWbjBdtBuPNYMWwCRHGrtEeNuYedpBz91fF745aN8NvgjF4h0u6tdWt
Vjij07y5VePUHbCx4YZDDgscdQp715tOPJeXzOujT0UFuz59+N3xpbxJ+01dWuuCFRYww6T
DdQr/oskqEs0Wcko/nSSKAThjwCxFeseAnAjjVpDJxwCc5+v9DXyz4XsRrqzyXrNefbJma7
Zx/rmc5dznnOT7E59sj6Q+Cl7LLYTWt1te90eRbKV2I3XChFZJR/vKwyP7ytXz+InzzckfZ
RpclNQ7HtnhoqNu5doY5HHBP0r8Tv+Co2uY/aF8W2se6Rhr19EWKFiPMuJUaMfN0KgdMDHp
kl/2v8ADp8tIz823qOO1fhD/wAFINVuLv8Aas8e7pm2nxBqSWw29xcuD+i8ercAHbkepw+/
30/Q8DPf4cfU+b/Eky6zocExkaRtOuDbAltxaN8unX02t35BxgAAVz7Tq9u3lrIJAxBydwb
6+/Xr15z1q8dckj064hz5cczLtBH3WBbHbg8t0z3bsaq+U02niT/VKeWYjCjsR3H/AOo+lf
UPc+ejsVGPmuVVmVmcPtHqAcMR07tz0HIUcgiwy+XDuG12VPuhj0yWx6epx03A5yekcrxwT
qqL8w5yeenJ57fL1zyOAas3caJbIzO3mSMcK3AXBx+Yx+q+poGK+wKoVWVgCMHkcD3/AK/r
VYk28iybmVAuc9wCDnj6Hp1PTgdJ9/2g/KvzLjg8bT7flUN5bzWjjzVO4HgEcdOFH9aCepB
cukc8hUbdoKBA+7Bz0/8Ar9OAe9Ub0NHGqsqgMcHHUDHH0/r3NXHm3RbI1+UAfM3Y/wCe/w
Be1V5S0kaurADqQO3r1/8Ar80mUSQpJLZSxqjM0pSFIwM73wRtH1yPw6da0PjJpbaPY29q2
d1vMImyMfdUj+lem/sO/B6b4x/tC6LaiP8A4lugmTxFqc4BZIIbdcxqx/2pfKTH+1noKo/t
v+Fo/Dmp2O1fmubuYkjuB/8ArqJAtzwJix/DrRGu8c/lSvwP50g4+YeuKzNCNhhqqy8yN/n
FWpX5LVTfhqANz4Z3f2Tx3YM3TLE/98H/AAr6w8JassWlpIGXbgHb618heD5dniywbP8Ay0
x+akf1r6H0TW1tNMUKzdPWqWqIl5Fj4ratLdwKsbL5szbFG/YM4wOfrUMtstxpqxxKGhhyI
8gOpHlZbOeeeenYcZJFZN3qA17xBaxs22LzQx29toLAntjIFausTC0syY3VpZk6LkcZ28fQ
H/x71PFDj3MXW2jlDRxtG0bHIIz830B57A+vT1rl7yT/AEJmMccjbu6Hdk9T6Y9R9a6vW7X
Fy0wmR/MkyQrBtq9Scjqck9PQ9hXJ3ubeM/vI9okPGScj6fr60Clucvr0WywXJPzA7QPqf5
8fXHtUXgN9lw28KxZtuCTgj39qseI2xbyR7tysdw9R1yf5VS8JSfZ7o7sqNwbPoc8UB0PT/
DdwsIxHGjTYC7VPqccjp+XBzg4qHXw3lsduMfIcENkeynuACvuAehUEp4fRt/zHd/CSp+7n
vVPW7t2glVivzZAJ4zwf6D68etAjS8KM01sWmVljyUGPmyeuGP4gk+v5Ve0u12iR+GCgu8Y
bDsBnkdu5APXOc8GszwLIyaduVclmyVK4w38P1PfHbrXQ+FbdphcRsdrqjMQjD5sdevXsPb
vwDQXE1tIeSeFbdSrRsQgJyv8ACNuR68Yx2zj+GvFPEurNH4r1CORvlW5cfd6YY9K9xsJFS
1bzN7YUFg3yksBhcfQAfkc85NfO3iW5E+vXci9XmfJB9zQN6m3pmqwQShlk3ZIzxzg8f59R
xW9o1wrTNkrtXHQZYZPA59eBj2GehNedwpJu3K59Dg1e0zxHNYzlGUMrcf5/z6+tTzBY9Jh
mkup12/MWIz8vUY6E9zxyep61q2l5NtZ/OKx78Mew/wA/54rl/Dvia1kigj3N5q8Hceua62
w/02bKqqlj91lPGO5/z/WmBPbzSSBmEfmeUPmUEg885z68nnPAJ7kY6O4c2mlSTxvIrFEKr
gfuznB7deMZx2A6AVmWNgVuIWX70mFfBxgdj+fP4Z5wBWlqJ2eH7pWT5shc/wBzoMfy/IUu
odGzz/UN0lxMxO7e5Y7j1Oaq7FTI/H2POPWrl5Hi4YD+InHHTmqx+UN8zHac49R1zXoHz/U
a8Zy3PbnA6f54q3osIeVVZh5b5z7en64qFv3mS2dzdR355qxpbNBMrDadpIOf4u1FhS2Jp9
PkJ2xsqlTznv8A5/rRVzUrArMNpjfjJ/ebMfn+P6UVVjLmRh+ZuP0yT9adGCFz2btTEUqgJ
+9np608nC5/ixzXGekKEz/tL29qZLBsbqDxUgkUk4+8Bj61Hv8AlKlec5oLiV5Y9wb8qwta
X5hyV6g+xrcll+Vt38QrG1Y7gTuzjt/Ks5G9PRmPITn5fvZ/OpFKggtn5cHpUbPsbaMcjnn
ODTosD5exyKzOl7H73f8ABHHTcf8ABJb4el922W81ZyRxwdRuOfpXjv7XMLSeLGVcrtyoDD
oSSe55/AV9Ff8ABLTRD4Z/4JPfCeGRTF5+lTX445xNPLLx9Q4x65r56/apvxN413L+88ssv
yjJP05r42lri5erPt6WmFivJHj0Vil2kf7hiJFyNpHH+9g+oHFOTRhdQTIYdzbmbBLeYWGQ
T1IVeg4B/Cr+mkSzKghWMu2V3n7p9vf8q6Ox0nlQwjRowvyK3yk56EfgM845rox1bkiehl1
PmZh6F4TnmjijYxtKrkKNob1J28A4HAH4cYGR+u3gi4svjZ+zp4YWNVm1ZtMhUT7stGyxhD
uPXBZTwBnv2r8vb67/AOES8N3OoRq5k0+GSURqC2QqljkdD0z36e9fWv8AwRW+Mcnjf/gnN
4V1S71ObS7+S+v0CjTpbhmHns4f5RjHzkZ9BxwK8fKvaTxEqi+H/NG/EDpU6UKb33RxH7R/
wvvPC/iFk1u3mt3Zd0FzGAnmDOMI33JGBI+XJHTJXJx89+KdFvNNu5mt7j7ZCygybY8NGD/
C64VTkjrwecDpz+inxIjuvHHg+TTZ7nQ9QivLsAJdRXGnySHeT1mQIMZyMttH0r5/8X/swa
stjGYLGa5mw8YEUqXsciFQhfKZIIwCec5PvgfSU5SpvRM+QrctTrqfGfiPxEBbKWjVBG3Hn
SZ254yNoLDB/vKp785zXP6H4h1LRdZhu9OvLyzvrefz4rq2Jhe1xjGGxnGQTnqche4r6M8a
fsxa3LqG29sLi3uFzH5htgrSjBGM4PtjAX+lYmpfs2SeHbVY2/tJ3yYjDbWW3fuPdmI+YHB
GQOnbNevSrNq0VqebLD2d5PQ9a+Hf7bEPxC8IpoXxEVtUn+VW1O2tVkWXIOPPi3H6lgckHk
DjHWeD5PB/gt4Nb8J6tfaZqsOZLXyJJlh355UxSHBRh/CQV9j28Nm8M614ehtbfStHj007m
leSeS1h5AxyHbb94k98YJOSSa674b6Xqy+Jre91az0vVIIU+WEa9Y5aTs33+4yDx3rpjRnb
mtdhz007JnsXxN+KWn/FSPTdQbS7XQ9ejRxevbxgxTnAIbC5Zec8YZV5G45zXD+KfEpjslk
h8tVVihDyquSPxyR+XQ4zxSeKtWsdb8WfZdMt9NtriaQZtm1y2bLZGMENk4ypwAc1xvxT1x
fCoWw1nxFoukyQkyqkupW2xiw6OSwYcqvK/wB49elefiMLKp7z3PQw+KjHQx/EXisx6wtxt
kR92AWPyoT64Bz+Vbt94jt9GtkGoXnlzylitmihp1G0gF+TtzleCN2DjHXHh3jDxwJL6wXT
tW0m8uZJPlZbpBFkHJJd8KF9zioYr7WLvV9UhtJtM1PXJbGS522l/BJEFQFmBIO0uSSe+AC
ewAnC5c1LU3xWJsrpnq3xF1FdT0eytcMI5lLFoCIW+m7IZhjtnHIPcE+d674JTwrpn26HTZ
jbxyjzJPLLOGJ4ySMf8C6e9e8/CTSfD+qeHLFtU8J6szRKweV7uK4SMD5tp8tvm2lhuL8jI
4zXpl9+ytrGsXtneaT4dt5bOXEi51CAKwPTALdCPevajU9lCx4VaKqyu2fD1p+1xP4GtJLD
R9Ptb7Ur6Z5GkmB2W556IuCVUDgk/nmvBfF2u6zrut3NqbObUNavYd0qufmt5VZSru24JH9
4DJ67DjJ4r69/b10/wV4E1G30PRfDunW/j5oG+0zpcp5ekoRw8yowB3bgVBBJ8s5Kj5q8I8
O/ssfELxdJpdjovhrVI18QEzJqOoKE+3Flybg7sDaTkFn6cKq7QK5quNlJctjklBp8sNzid
R1ltI1FdX1rULfxP4uKjaEhLWWnE8Yij4MrnpzgZ4PZW9G8BfDzWvDng++1TxNI66hrmZjF
IS32RfLkSNJMf3vMLNwNpwAPlAH0d+zp/wAEgvE+l3Vp4qabQtSurEmKSCSVria7k53soVT
tcchN3B5z1FfVSf8ABOLQfFPhST7RJdTXlxHsl8xUhMJZflDM7Bl4fBAXnoRXm1JX0ZvTwq
5Xzu7PjPRPj3aaTreja94Pgm1KyvJRe3umyuq3EJUEGRSTt8wyE+bG4KuyNIm0uxfivjBHN
8Vr3+0/D8sPhvT2nNylvaIbeOeQnm6ltycIxJIBC8jn5sivqH4y/wDBIjSvh98NdZ1jwzqW
sCdf3l7ZNcxss8SMEZRwACFyQwyTu54rH+I3we0XxF4KTT4bO50+409Fitgr+TdWoUBVeKT
HzqcDqCDnkV5GZYz2LjTjtLf5H0mS4WNSbqS3R498IvipP4e1C1XxPZrYpuCpqELJJaMOcb
nB2gkjG0/NzkoqgE/Ynwk0hbT/AEpV3NdRpuZMMjqAAhB5z8pJzznPYAA/IXhTWr7wPeNZ6
1EJLOLIa9gQqwUDJ8yHJ98lc5ALcc19O/spv/ZfgtoIHSbS7e9uLa3IG4ReXJ5fyt/dyGx6
Y9646vdHsVLrQ9/0dd0Ee3dgEBwRivwF/b9vWT9tf4oQPMzG18V6kC+0M6ZnlG0DhvubuBg
nJyVHJ/oA0hx9m+VlHmDAIznNfgf/AMFRNCj0j/goV8WoSnl/a9enl3O5HyylZFPHQHeGHB
Ax/EeK9LIf48rdj5/Ov4av3Pl7VnWOSX5htlbKF8KN3GBknsc8Adh0VgKeWkbyidyoNquwf
IHbpxn/AIDyR6dadqgaWZl2/vJiZgwLDjr0JJPOR82Sp3DkgGoIN0Fyxbd5bEl0Hf1HX9em
evpX1R86iIPskbiFGXk4XHGcDkDoSfvDhTnG9mGLFzat5rRrtj8hBvOPlbgAEMec4wRjjGz
BNVRG/wBqUjdtaUqxBxt5I4+ozz1PI4Uc2oJvtRu28sMzgKQEHRckn1+8c+5PoKAIW/cp8y
sVYYf6Z/8A19efSo5r24Mf3wWABKscgL+PQf19OKJJ2EbJu3r0I65/L/8AVTbOD7Qnz7lUD
jnpjt68/wCHuaW4EV3IA21V3NjIBJGc9M+nXnvzzjFLFC0fytt2qON5JyAO2PT6fT1q0unK
yu6ttG5mbnoB0+uck8f3fxrtv2a/hF/wvb46+HfCapJ5OrXgW52nH+jrl5fcZVSOvVhn0pg
fdX/BOX4Lt8HP2OfFniq+s3g1TxwkUkTzRhXh09BIIF/2Q5ZpcDnDLnkA18Z/8FA7lpNY8N
lmUCZLmXGfeMZr9bPjzHa6B8DNQsYkhtoYLFI0CqE2AAALgY9semK/IT9vG8+2eKfD43btt
vP74+aP/Cpqb2NJb6HgajA+gzSSgbfl9MVIy7V/So5On41iBXmbAb61VJ2k1Zl+Yf71VpTg
H+96UCeo7S7j7HrFpJ/zzmQ5+hFexWF1cXkSoobafTivFGfypVb+4Q3619J+DdJjuLaNlXc
GA6/pVRJluUdAjlF7JH5jMsNu5eJCMqMjnA6YwOvJz0qrrMs2peObHSIbpreMr5ksrfKEU8
gduuSeo4B5HWui0QLa6xqUp2vHnYBuBaE+wxwG6Y/2awfEPh66TxFb6lYx7pdqh4wcFlXd3
7ECQj8B6GqLXmTaw9vDqJsbe6e8g5XeUC5IJzgehIPbPPvzg6tB5UTKobO3O7PB59Ox6dOR
19q0LO0ktplkfd8gEaEPxGM9f1/A596h1UeaZY243FjjaOMZxkenfj69hQTI4nWU4IdfmyQ
Sp3HjnPvnn2OD6Gs3QW+f/dPT1/z/AErV8R/NGWIyWBPueDznrgj/AB65rK8L5lmcYAVmzk
diOmPegR6R4Ybdpav97auNqpuyT0x7+3Q8Dg1leKJSqjcQd3Hy52MTkce/v9c8rg6PhICWz
wys5VT8y/eP4/0PXmsvxcfIferttl+R1cHPBH+H1AIzzQI0/Cz/AGfT4w0exXI3HBIA9Pp0
yeTngHGa6XQ0We5kPm4kjQ9F3EenXHHUZ7nIPHNc7pkLPZs0kkg244zyxAwOnGeuAOB16Hj
qvD9okl/HMd7l0IVRyyHgcZ6dvoMDpmguJqaWVt4/Ll+ZgVUsFz2PB/DcD+HfJPzXfPnWbr
089scdBk19KWVztmZhtYqfmwpGRjb39Nq49AcHnOPnnUbZZbuaQL8/mMeOnU0nsMW3KCHd+
BGOv/1/T8KLy1j28MWK8cLUUYki6Dp3q9pOhT6jJu/iYbseg/zikDG6S7Q3cTfe5GAB26dO
n+Tnjr634PKwRxM+P3akPgY2k/hz/wDW9q47wj4ejF2u9NzKu8543emP1/XmvQ9MHkW0xWM
pGvytg5x6HHtzz0oYI04Lf7HMq5iZiSwx8pAznHX/ACB/sjE3midrgDJ3JwGPMRGDz2I9/w
A/Wmy2iLAskLKvk4fax5AxjAPuM9vyzVG5naxaTPynay5brwDnH5/rSjq7FVNINnJ3YVmY7
m3N1J43c9qqudi4HGOuen51cmRWkx13Ak/T0qtOm1uNxZgOg6f5yK9I+biRY+dvlO70zWlo
Cb7j7qlFPG/t+Azn8B+dUEfYOAQx6itXw8jynavDKDzknZxzQKexaumg+1Oxlwr4ZRGc+x4
w2OnTjp34NFLd20ypH5Jk24xk8lsd8Y49PworU5ro5qKZccY6VI0gdPTms2G9x1J9DinG8x
91s15vMe7yl1nAHH41BLdYqrJe7h94bu4NV5LtWH38Yz296m5aiWJLkEDpnpWbqrCX5V29e
opJ7s/MuflfleevtVS4uFkG75lxx171NzWMWV5QxfntkVKkX2e23tzwSc9gO9METTXKxgkn
djgE8V13wo+Fl78bfiv4Y8E2K+ZfeKdTt9KTywTgSyKjPgdlUsxPYKTWcpe7c3irtI/oY/Z
50X/hAv2AvhHo2PLbTfBunQMp7Yt0Bz7nFfG3x5EsfiNpXYH5up9+TX6D/Gezt/B3hW30uE
xrb6Xax2iDO2PaiBcj24/Wvzk/aH8QtqfjNhb7ZNzHIyAsfQcZ/r6Yr5XL6fPXlLzZ9pN8t
CK8kc5YDzJfuru6bv8ACur0xG3o235cgFv7x/8Ar5rj/DLySXaKy+YXOdnPH9a9N8P2sY/e
rsYQr5jEv/q8ZPPHt0x1Hfocc7jybHuZPJbs5X9pXVtR079nXxJFpcbTaxqsKaPYpGvzPcX
TLAmB1+861+rP7If7La/shfsc+Ffhvb6w1ncaPpMWmXTicAm5ZSZT1xgO74Poor88PDXhy5
u/jn8J7RZt8d5410+bYI03xfZ99xlVfhiPL3tgHAUYB7/o1F8RbXwE2k6bHbtqDNKTcXk0z
vtdydpeUksWZs8ZwBwAOBRw7Saw8pd5N/dsePxTU5sWorol/wAE3vEXwi1CeDWN3iCSaO1s
4yBE+6NZGJRMDpukDZHPHFdB4h+EUWlNcXUn9n3E8d9EioLdGkXPlu0IOM5J+Y/UVx3jn4l
aP4M1xtPsNKLRyOGuG+2SKDLhQSMHt0yeaf4W8cx6n4buNZkkkjhtr/EcDyLMjykZL5YFgf
ujIPevpadO7SPlql7tlfxL8GHOra9b/ZNMeHTYPMG2LOxv9o+vPQ1418QPg7NLd3Vwul2Mt
xiOeKSa2WTJTkKcg4Q469uO1e5f2T/bWgXM628n/E4ZnkKyTI020bjkhgCOBXi3iv4oabH4
hvlgvL61u3CoslxHJPDHtbCjbvXJ6DG4ZwK9nC06aOSpUlt3OR8aeGtSt9Ft9Qt9B02x1aN
ipkjtIhDIG5IUbMZ3Y69Oad4U17UX8fz2EOh6XCL+1eDbcQx/6KzD/WDC+uOtX9Bn1v4oXV
vpkeu25imnWIqthLGyHcOxuCBjg+vHU13Oj/staxpHjT7ZJ4mvJLrymhRpIt0b7gedpY8j3
FXWk7NRdjow8qK1nG55L8RPD+ragLRtR1QaXqS3NvbRNpenRQRXBeQRHlV3EsrdeOuOvNTe
Pv2edHe2vptQa41aaVnmt7x4tzqJAGAO7Pyq27AzXf8AxBsAdZt5LrXLeGPS7yO5WKOzd1W
aM7h8xYbQSuDjkdAc0vjT4tv8RtXurWz1jQ7P7YI90U2jyP8Au0UKgBFwCD+GOPzigoOabN
K2JjyuMdE/kcPoHwI/4XH8B1uGt0jmt1aC6VbVIluVzjcxxnP9TXJfCv8AZrs/Av2fWLW1t
49Y8PXbvAGiULJG6Okkcg28/K/Hvg8V6npng7xx8IPC63v/AAmOgQ6XICZIZdPmeN144Efm
jj8eD+dc9F8Rpnu77UP7cs9UN0R/osWkvHHHJklmH+kDJbK9SRhPxrqvC95HA5Ta0eh6rq/
gRvDnifVLdbr7FpuqQC6msc+XCkrRqrFNvHzbV/EVwmqftJQ/s/8Awt8R6fda80cC2pkj/e
kTWjDJj2t0B3dAfUV0fwX1KT4++KGUfZ4dQhUCSZdOt/MZQvDYYMTkDHXsa+c/+Ckulmz0b
W9Lt9T1A3ti32ox/Z/IWZIwQSCqqp2hs8Hk4Fcfs09PIcnbVHA/sYfs5f8ADb3xQl8a+KLy
TUWuZUvp5HO4XLlQ0MTnnOWZAVPQRMO2a+tP2b51tvFXji5uof8Aj1k/sPT4m+XyIIFXMyH
+FnZwDjtGK6n/AIJ9/Bi3+Fv7HXw3h0ue4mvEVZr8SXLlZJRhZSF3bSeBzgdCK5p4pvCHxD
13aNqzag92i9AyyKmR+DAn/gXtXBh4KUpX1Rs0rXR9F+FG0SK8tdWty3k3lqlrfRN0aeL5Q
xAyd2OpFXdQvrHSNT1DUrWCNrO6hSR9wLKHXeB1x1JX15rkfBmsQ2Gk3EM32mG21yEXVrd2
pIeJ1G2ROD82DtbAzx78V0Gh2114o8Kahp+qNb3k0dttS6i4XUIGB+fA/wCWi9yOxBGeTXN
Ui+ZplRsyh8afFsdt8K7tEt7eS41xU02zEibVlml+Tg5PQnJHoM14J44+Etnqfhj7KYmxaR
eTGzn94AoC5B7E4HSsnxZ8WLHwv+1v8OfAt5ePJdeINU1G7jtN4KgxadclWI56OFwQOuOcY
z6n4qFtpFjLJIwhjBwcfM8hPRRwCzHsBXymeX9tGD2tc+oyOKUHLzPzp+N2nyfCHVZ2mW4m
s1mH7kNumZncIqRf3nYthV6k4wRnI9t/Ypa4T4Ow2rFWW1vJFjI5yzqk8q9uEnmmQH+6q+l
c1+1Bb20fj2K+1IRK1rC0lvDk7bNiSGlJUHfKQSAQ2VAZVPzk16b+zLpaeEvh3punyqsd5J
JLfzIOPLluJnmaI9/kMmzJAyUOM9ooy5qSTPSxKfNc958ORyNbL/dyDjp+dfil/wAF5/h1c
eCf+Cg+r6ksflxeLNE0/UIdzYVnWEWzP6f6y3JJHQEn1r9t/DGpCSDrtbptHfFfmZ/wco/B
+SXTPhb8RIbZ5I7d7rwxezIg8tST9rtgc/xHF3tB6+WQASRXpZPJQxa8zwM2i50Gl3Pyjub
eaJ9u3bGDvBJ5bOMHHbooP09c1Xku1MUnyhVUjCqTwc9MD8Tgda0tR8vUdOk6eZHwm0/fHo
TgcY/HPIHz5rFCxoG2tJtYYZcjd/UZ6cHjpk9q+yPlULM7faQy8MhCna27GSAD6HkLyO+3G
STU9lGUXaxUKzcEdSAMZ+np+lV1geK7VHV89W4yu3A5w2OMA8nHGTgKpJuRxNFa+fJJvGCQ
RjAz0GcjngcDGB2A5IMreWo37Qdx7HjP+f8AJq4y7Ys/LtYMgwOD8pHP5rz7j0BqGzmVJlH
yny+cl84AHXp29cewz1qzZzbpFXcoyCCcfLkg465x94Y6jJXOcUkBHeHyZGCNgqoOc8n+9j
/P86+u/wDgk/4Jh8O61rXjy4h3tYqdNtQBwC4DvJk/QD8K+PprpLtdy7l3NtZixJU8DHpjp
ySTwMDnn9YP+CdfwjsfDP7GugRzR4vtaaXVJiYyrkSMdq55PCr/APWq4hFX2OI/ap/aV1Dx
Fpc2kxxNCmNkhxgt6flX56/tW30l/wCKtK875WW2cgexYf4V+gX7SHw4XStbLSRhSSV5brz
nPT8O1fB37aVh9g8c6SNu3fYsf/Ihrnk7sI3vqeMtwhqKU4XrUuSD939ajmQVJoVyuV57VV
m/iq3jctU7g8t9aAK8vIbNe0/DP4oR2um20cx58tRn8BXi8nJbb+tdd4OsPtulwNz04qoiZ
7V4YuE1Y6hKNjLJOMOmd0Q64I7g9vQ5Fal1PHAoWPd5atMise/HOR6YyMf/AGVc/wCAZRYa
M8MgjkXcpLN94Dg9e4Pb0NaySqmnqkG5mCPgjnJzwOe+Ax59uxaqGUbiy2wyRtu3EFgc9Au
fX8Rg89a5e/hjM0jlW2nco/iYkc447j2rrrxC8jQK0Z8obg0eclfvAcgZ+X8cjB5Uiub1uz
Wa3aSNlWJmz908EcfXv29zQTI4vxHIoRlXbuVQFOO20j/JHXnuKzfBtp+8Z1IVVGCCenbB/
wA89K1PEjr5B+UFgNuRxjnvnvwOnbb3zWb4cAG5ivyseu3p9D/kUPUR2ug3LWFwvl/wcEdV
b2I7g+/HaqXjaVZvmy3zNvwejY4P48gHPcc9qsaWHUs0YZGZc7gNp9M+mO3bIJPFY/iK43I
Y5MnaQvzDk4HT8uMH+EfSgR0mg3LXOkqm/wCbaNoAwdvBJ+nqepz6V1GhTLfvCrqULoVErH
C8HBz7djn37CuN8Pf6O9uQOVYtuBJP4++MY7DJJ711Gi35tblZGaSPjlgdipz7jjPTJHseo
oKidULlY7eZpNwkiyrBjyex/wDHsZ9Tn1NfPawfaLqZsbo97E/nXvRl88zBdqlmWMqnAK44
4PORgDPQAdwQT43p9i0Vlc7V3bHPzDvz/LPftk+tSrFMr2+mq8Q2D5t2Qz8DH+Pt/hW1ots
tmyb1yrKfwz0/Pjjrx2xWP5s0d0F28jsx5A9cf4ZrSs5lDIrNztwMgd/Y9T7e4yeoqhWOkt
EWFBN+8Xe2OnT3/wA966XTNTf+xZmj2xsDkkdxjoawtOKTW0cTsqMoLZYEb8cc/wB4HtjHG
R7nX0q1V9HvFx8q8AfeY/Q9B359eDntDRSN7wvNHe2ESOzLIwCkbMo3fdn6Y/IetU/EMmLV
htHmLuWQEYxngYpmiXZt7SFXkcyRujqecAA5578cHPpk54XEvjS6IinMkbRtdRqULLtAwQe
M9fqD/SqpK80Z4p2pSZx15JltwB5/SoZnyMKMbl2nB6dP8akl+chVP5jmoc7PXLDB78cV6J
85FiIu18fLjPT1rb0CLy3VmDDbkbkGSuR6Vl2cXOW5G7qe9amlvIMqm5i55wCQMdsY56frV
RJqam1DaJdTybtvByrtwXHP+BoqHzPPZl+95Z+UiF2+U9Pu/j35/OiqMeU8lN9hM/xHse/F
NOoEL8y8Hp2IrPFxyw6AH86b9oZzx1HFeTzH1Vi697lss3y8Zweopkt191f4cHoc5qn52N3
3c/WmvL1/Hj8am4cpNK+7azNgjtRJcEhdwGeV6dsVXMhX7x7f99URPuXOTnng0Fcpa02ZYr
tVLfKR37HpX6Vf8G0/7KjfFX9rnWviffws2i/C2wY2sjAhTqNwCiY9Ske8kej1+aNhaXGq6
hb2tpC1xeXcqwwRoMtI7EKqj3JIFf1Af8E/P2MrT/gnB+wP4d8HyLjxRqcQ1fxJOQN730qA
yJ9IxiMem1vWvPzGtyUeVbs7svo89ZHM/tWeIVttK1CQOF2BmI3cdDjv6cnHfFfmx4y1SbU
PE905/fNu2hu3pxz6EflX1P8AtrfHyOx1K4s4ZIF83cAz8qD1z+oGPrXx1p2vSahe72TeGb
J3N0X/APXmuXLcPKNNztufRYyoudQXQ7vwbDLqNwqn15Kj5T9a938H+EZHSORY0Eg4QBuhA
zj6dM4P+FeSfCi3+0TI7LtVtuQB7+vrX0d4NsVEca7V3A5JPQf5614WeYlJ2Ppcpo+5c+fP
25fifP8AAT4n/AHxFE7RQ6T8QrW5dEOFljEThge3I3D8a/T2DwDcaD8G9avLiTcdV1KSVEC
D5FRsR4PU/wD1q/Hv/gujqR0jwf8AC/yR86azLdLju0cYxj8TX7OeKvEks37P/gWGRSs9/o
NlfXAI53ywJI2foWNenkMG8FF+r/E+V4glbMJL0/I8P+KvjiR72aVp/mmnI+UbmBBz09MDG
fb2r03wday/8KO0GSTMf225nuZBnoSQmD+EfWvnH4mtNP49j02NmV7ibCgckqdqsR9NwPsM
19AfEjVv+Ea+Bvhu0VjG0yLGCD/eLGvpYWTjLqeBUk7tM7GP4jLqUk0NqrLaafarbQHOPNY
nLn+n4V4n8SPCUdtrDTqwYbuf4u+7GPqD+NdH4V1VhaQxKxXnaSR0OPWsfxtqazXka/KVZR
Juxgtk8jH5Gt6cf3jZjJ+6ZfgrVG8Ba88y9YihjAOed5Oce3r7V9N+HPGJ8U+ArjUlUCW2t
Z5WKD7jIhPWvnSzt8HzdqtJs2bQO3GPrzXp/hHX/wCwv2bfEcyt5cstu8Kjn+P5ePwJp4he
5r3COjPI9V1JtW0+SRfmeU7mYtzk8/z5rgxDcw+M7SCGSO3898t1YyKOGB9yQMVuaLr0czT
W4mikktUBki3DfHkZUuucrkA4yOe1eKxftETXP7RWpaY9mtro+gvbyTatOxSFI3cRHdkYBD
nIAyCqk5relTSZMpM+6PGehpL8LYYLiNZFW0RcMMgZHcf4V873ejR6ZcyRxj/R1YhI/L2hN
o7dsHlR04Iz3z9BeL9Qmu/hbZSyY82SNNxUfKTjHFeMfE7w40GlXXlyNGsybT2zuxk/r+lZ
09ajiEvgNf8AY28VHw/8UpL55Qsd9N9njwMeWjK2GI9d2e5GABgc12P7Q/wvbVvF1jqVxar
r0EZZrq3ZAq39tKvl3Ee0ZxlCCAOcoMEGvAvgz4q8nxLYxxma3uI5o3aGbiWNTI6o7Dp8wV
iOemPWvtLwuw8SeGrCaT5pYBtz3x69KVT3KjkVHWNjkv2aNM/4VFoFz4PEkklno969xpMrt
89xYyqDGzHuwOYz/tI348p8Sn8vxNqHmH95DO6hgeh3H+tehfEG2/sLxz4Lv7Zl/wBLefT5
oQP9Z5nmSR4+jRt7fPnjGa8z+MF3GfHOtiPlftkny90UsDg/ofwNcGF+KRpLRHoXwzv/AO1
/hYq7l8zT75ZB7Bs7q3PgRrr3Wl6zpdwI5ZdJncRq3RonJ2/grjr/ALQrz34F65s8Ja0p+b
y2jcrn61N8CvFvmfFCQtiOK+jlt5M9GLcr+TAGs6lO8pGnMkkfDn7R3jaxvv8Ag4X+CNro9
wRLZaUttqFs+GMb3Mtyu33wY8E8H5h2r7h+Ouu2nhDS4767VQtokjoP78mAF2+nU89hmvxm
8SeOjof/AAcuW9/JcSPbwfE2xgdnY/IrJCJFHsHZ+BX7CftYhH1Xw7p8y7o5L0yOP4nEY3Y
H1IHHfFfK8QQtVg/I+g4fd1JeZ8rfEzRLrWvEtnrupKv2gkS28JTHlN1EhH98buM/dwCOa7
b4Z67L5ioPl2Pkcdv8/jz7Vy3xX8U/2pqk7eY0iRtkIvI6bTg+2fxwai8FeKpIZcYZY920+
wGOPfrXmUZWjY+mxFNWufT3gnXt5YsQuCPwrkP+Cg/7PP8Aw15+xR8QPBlnbpea1Jp/9paI
o+Zjf2jCeCMenmFDCc8bZ2zxms3wh41VCuGZvmCZNeu+Cddd3jkWRSd3r1H/ANcV00azjNS
j0PFxFFSi0z+YSTgCZfMjkZi3mEEFh0Pf72QxP1b0qjcPm6XaPmZsknOcnI+ufp05A9a+of
8AgsD+yLN+yH+2Hq2n6bDIvhbxeH8QaHlPlRJZCZrcf9cpiQAOiSR9zXyywaXc33vLwHJHQ
dyfx9/av0ClVVSCmup8PUpOnNxY5lEU8kpB4QBA+Dnkc+meM55+cDOd1DOYNO27iAijbn0P
YH65yO5zVi5kzFGvynzHYrg5KkLt2nuMjYPTAzwRiq+sBVs7hlk3fvQF2jAK84bHbjH4GrM
yvBK00vysfm7Y6mpnm3y7csVxnk9B1P14/QGqVoSjKQfunr6f/qqzjbIJM/7OD09Prj396E
9AFtrvzLiOHayyYwee/THt17V9g/Cb4rfEz4OaHawabrk0lnCi7bOceZEox90D+EfSvkPwv
Et54xs47h1jjadPMdjgIMjJPtX2BZ6lLPabrd47iPGUIPBH4Urg3bY7jxF+2NqHjy0S28Sa
KkVwFC/aLbOxyDkkivkP9ubVbfVfHmiSWh3Rf2cTn0+c9R+de66r4iaG4VLmxZVx95VyMV8
6ftf3trf+OtLa2Hy/YPm7YPmN2rHqEWeSs5I9KSTjn/JpSd1Nd93H6elBoV5D6fXj0qnKcu
fpzVqZefw61TkPP5UAMf79dt8MX83R0UfwsV+n+c1xDHLGuu+FN0qLLGf+emQPQY/+tTQHs
ei6d5lhCF3fPICwH3X9+nGemOlW9PnkDxxrGixM+Qx5BPA5PfnA59cdCadpoX7FGyySAFEG
3G4dM9en+FOgDeVuVkVmBzkcDg9D07j8M9qsCO9to9QbasiyKEB3g7twIAJHcZ4/I96wdVL
eVGsildvEbMegBHfr9PSty1P2OJ1VV3KWAYfw+x79h+P1rE1bYYMu0nmAEqF4BI60CkcN4o
RfKHGXYEEE7gBuJH5Z/HOfXObosj2dvG2WXkLjr25wPT/9VaWuMZ4CrLuCkFDnkdTjPQjr+
VUtPizDndhlwVzxg/57UEHV2M5RFU5+RcEBsAnI7+vqfwrD8SjbO247txyuegwc9P8APP1G
Ni0RFt4x98SR5JB+Zf8APX9ay/EK5iLScMemPfGPzB7f40Aa3heWN7XB2bmO373zc8n6cnO
e5+pre05cyLu+9H8m48Ffx/Qe59BXK+HHU267WP7wghh64HAH4fhXW6Yq/Zdxx+8cgLjaFO
OCD9M/Qc96CkrHS2pLRstwi7liVWG0DcrHJ47j5gw/DsAK8dHiddK1W+s2ZW8udlK7vvf/A
F8cZ969ft90mnsWXO1AMY29MdB6dTx3/HHjHxI8FSW/id7zy1WPUGLjb/C3epSKeqLyzW90
WLNj5cKT25GKde2bTCOSLazbgHwcYwc7v0PPX6Vhw6eYmUozBvvc9uP/AK36VsaYzWTSM25
NwHbcDkj8+Nx/L1qibm7pGoOsE3ygeX98dAc9T9Tx9cAnNdVoM3n2cirN9+Po33genX8vwr
loPJv7PcqpHJIoL7TlWbPP0/rkVr+HrdtPtJ2Zx5aH5WJ6VMikbun3SBLW3kkX57gKVbJwR
nnI6dOvXAGOQS2l4heOfQ7fHEinDpg/Pg88nucA8cVyOl6tJcbn8vLWsgk44yMn/I9SB6V0
WqrI2lWLBWVGdhuYdsjGPz/zmqo/GjHFfwZWOZk4uT2wecf0qIpkbsbc8Ht6Vo6lZNbXHZs
EniqLje+R26c16XKfNqVyWDan0U457Vd0sLO2OFYfMAehxWcH+Xn5cnoat6S6rcLlfk3cjv
iizCWx0V3bRrDDs3K2CGwBID+vH+fqSrmk6d/aBdlW1ZNqhTMdueoyPqQf84orTlMOY+c9+
X77c5pyS7SO/HVarrcAPjd19elRtNyfvZ6DHWvEPsS20+9F7+nHsabHIWY7Rjd0qBXADEEc
e1NM+4YXp6UrAWkfyivOMDBppk2sfvHPPvjv+NV9xVVXp7ev40M3z8tkrzj1p2A+6P8Ag3p
/Zmtf2k/+CmXhWXU7H7Zovw/tp/FN4jDdGrwYW135GCn2l4QR357V+7X7Ynxps/D3h6+lku
o1ihiZVO4DcAOvfknnn/69fm3/AMGrPw9Xw58LfjZ8RZIs3F7e2PhuzmI6Rojz3Cj677Y/8
Br0D/gpZ8XZtW11dKt5HVi+cg5K9skd/wAM141an9YxPJ0R72XxVKj7R7nyb8cPir/wnvxB
1C6jlaOGS4Ygl8iRNwyON2DzgY9e/WtDwL4SZolWdkSRSfNbYGJYdepzk9ulZ+g+AZnjbMc
atIx8wkDcT0BB9cgEHqK9F8I6A1jtbbGVdcgFeeec+v8An1rqxNb2cOWHQ7MLT5588jsfh3
p39nwx7pt7b85H4Y7k5r3LwUWZY8LhccnrXj/hWJ2uNrMqnj7xNezeB7dSi/Mq4wCMfNg9f
896+FzZttykfcZbbksj5v8A+Cif7Pl9+1J+1D+zR8O7RSf+Ei1+5F1KFJFvaxeQ88zj+4ke
5mPoK/Vf4xTWd5rs1pYosVrp9klvbwg/6lEXCr+CgDHtXz58Cvhrb+K/2wtF8QSQl7nwl4V
u7S3lI/49p9RurZM/8Ct7W8XjsTXsV3qP9qyatdOx/eXTxpn0B/zzX1fDn+4Qfr+Z8FxBrm
E2u6/JHzn40hVfijp98pZmNwkDsG4DghSrD0PA5PHNe8fH+yWbwH4dUhiqGMAZAz8uPf1rx
/4h6LDb+MtJcokIk1BWZkG3cWYDJwOckjk9TiveP2grbb4F0hVXmPysc9gvb8D/ACr34RtK
Nzxa2tzi/CaRxSwQzRylpD98R7kX/eYfd9Bnr69qh+IVrFbaqi72b5dx3KCcY9B146+w4qn
4v8DXnxG+H02iRvawWeqIbTUXlQsyW7KTuUAjDhgvXI4xjnNcr8Fvgzb/AAi0zRdIh1C/1Z
tHheBbifC+epkaRQUGQojLMF2nIDEZIxj0aMWnKTOaSTiu5sfatVh8cTafJbwjS/sAlEmx/
MWdpMbCx+TBTJAHIKknAK59K+IeirpP7Ows5pLiE3EqOdrNG3yspABGMg5xwcHpz0rmvGWo
w2d1poZjIT5TuqHc6bnwvynnBwceuD6V1H7TWotpfw/sYI8/u4kxk885Y9a5q20F3ZS6s8K
8L6bpUv2vVrW1jS81ZIxPdiIK1wI8pHk9WUBiAfQ1zegeFNN8Y+JtcsNRgt9Q0K6gPmW8sX
yNlgGLMeoyMjuK1NXkt5reFZbq4h+zypPGUuWhZmTlVJB+YFjypyCOxwCPLviLf+G9D8NTe
IvEs1xbx+H9TgvLRra9+yTPcRNhEUn7xIYgr1ODg5HHc7JXZEbt8q6n2n8QtftdL+Eunqsd
1cQeQrxyWts9xGqjaAWMYbAOeCeOCc4DY8Z+Jn7RXgWTWY/CMXiSxm8UORGtjFHJNIsiqHI
LIpVGCqzEE8AHOO3lP7XH7UOpfGb4I2k0lvceF7jTWF/FdWVy/mFTsIUcA5GOvIOTx68b4E
8GWvj7w5D4utfDum6X4iTU7O9utcv3mv59UAbMpQP8sT7ih3oAM7iCMADzsPU56t13O+thV
TheoerS63Y/D7U21bUbqSz0/T5EnunKNMIFB5wFy2MDoBjk4XJJr279jz9tXwn8bPGt14Q0
ePWnu7SCS6t7ua0EdrdopG/YS/mDG4fejHevD/C2ofatcjlSTdIs6ZdMgqQcdc9ihGe/NfU
H7Pmg2CeJ7y/XTbT+0rr5J7/y1M23OAu/7wz1wDjiunFxbcmuxyYdwUVzHf8Axp0R5dJght
5Vt7y0SO6067ZsxJMjbgkhB+VSflJP8Jxwa8N+LFwuoeONWuII5oZ2mRbq1kIMlu+1SUfk/
OvqOGXBBKkE/Q1z4BsPAdy8dk15I2rX82pzedJvZJJnBZV4G1MnIAzj3NeNftWeCtPtvFV1
fNJ/Zc8SxxJdw7Y3TIUbc8gruP3CCvcAGvLwbvM2rRSuomP8INU8qw8QQ72VjarIR6Yzg/y
rP+HWoyJq0ciHEjNuz6c8/kM1x/w41nV9ItvE0gW01q2/s87bm2PkTIu7rtYlWxnGQ+c/wi
ul+Gt1Dc+JbeL51aaMsY3TawDLjp+dbS+NtGfRXPx0/bJ8Ia18Ev8AguffR6xG3mT/ABAs9
f0+5xgS2dzKkqMh/ijUl4+ejQsPWv20/bq0uS60qK6t3ZbvRdRF7CV4zt3KV9gysw+pB7V8
P/8ABwl+zzHo3j/4V/G63hwNBH9nanKmOYyBcWufYSrKo95hX3X+0TrMHi/wL/aUIDQ6vAl
5EByWSVA69O21hXyPE106Ul5n0vDMU6k4+h8deIJ/tkck/wDDIxbbnLDkk/zx2/DvR0jVLz
TbmJYlXbG3BLfNnP4+/euisNHWe+W1ZdmxsozDqOPfrz0/2cetbMnw2OWaNdsjsdxPO30x6
/XvXkcrsfUVpLYqaD4ya0vY1Zk3ufl4zk/lX0N8LPE66jHFuOwEcHpk8deK+XdZ0NtJ1q3k
242tlgOqsO2Ote6fCG7xaQN5gDMoralT1uefX2PKf+C8X7MkPx2/Ykm8T2tv5mufDW4GsRO
ihpPsbAJdKfmHyBMSYPeJfSvwrZvOk2xs2f4SsZyxPbgDp7YHI6Dmv6gvHfh62+Ivwq17Rd
QhFzbavpVxZyKT98PEy4/X0r+YTxFo0vh3V7jS5YQJLOeW2kXPG5HKk4z2Kk8nvzk8V9Zk9
S8ZU+x8dm1O04z7kK3H2mSNXePbuIjUIrMoxkEhcnblQcgE43gA7xnLv7nbCfmkbcSPmIZj
zjJxkdeTycnJ7ir11Kzzx/eX5C456naT9c9s9uD/AAkVleILllMatt+ck/KMA4AA69B0AHT
gDtXsvY8gWwcu2OPu4PvV1fl+bJHVSv0BOf8APv6Cs3R38yRF3dQQWNaM0hKocMrEHO0fn/
I+lKOwGN4vvGt9Mm8tiFml+UDr+H5f/q61D4G+PHij4e3IGn6lMYQR+6kbejZ+tN8bfLa28
P8ACT5hH4YH15z0/wDr1zP2fc8jfwx4OAefbFRfUrlPoDwh+3DfX04j1LSoJmAwTDJtJ/A8
VyPx3+Itv8TPFdrfW9nJZrFaiEo+CxO9iT6d68riRoX3Kdp68VrW2pyXxXzm3OoABJ7VIcp
YYbR/SmFNnf8ASnj+tR896CiCQ4jqlJgNVyU5T8KpTnB/SgCCVj/XitbwXrP9m65HF/z8Oq
j2rJlOD+HNXPA8P23xppgH/PwvT0zQB9I2F+yW6QtI0h8uEbB94DBx7VLGJjdt5IWQf72Mc
EZ57dDjryR0zUQkt7W/hiC7d7fN8u3APovb1qU6h5135ce7c0q7eODgkdD1O1sY7hiK0AJQ
ysu5fLR87PkHVSQwB77Scc8gAA8iuZ1K/wAufmZtxLEYHz/SuknjaN2hY4h3Zh+fO84OGB6
+o/Melc1rqfZLlMIpXquBjef8/nQByeuxt8wEYVMlgVIxxkY+vzdOgyB0zVOwgUKdzblI3K
MHg/4deevX0q/dFFlm3bV3Oy42n2wRnpzkfgR/EKbbReWI+gVvvcnDfh3HFBmWtH+SFdysW
TlsHj0PJ+vJNN8VWTNZRLteNk6EqF7nHH4fQ/UYMNrcn7RIpXp09h9Pbt6daNXull0xlXG3
G3cD976+vA5PcZ74oAq+GZ2gfa3EeeSBwB9ewPt1/I12ViryhoVYuJDkKSSG9een1xz0964
GyViwO7A3BlA+bBP6f4V3Giv5tkDux5YAK47egH1/+KoKudl4RRopmt/L8xwpk4XcC2OeOh
6MMDqcEcbjWH4p07+0xJbyKqtn5BuzhuOn19ufr1rc8F3OXt8dVQt5ch37wcLg+gK7V9GwD
wQtZfjtEttVhmTzFRgPvZDcdc9x1qepp0PM7eJrB/s8n7uZTggAnkHr/L16nkVqQsvkSqdo
jYhSV+YL35HXK4BHX/VnjmtLxd4POoRtdxOPM2F1zn5lHUc9cVk6JHLAyKQysq7lfbnHfIH
16jvlqoztqdBZ6dG2wxtHHOwJ4bALZ+bB44zuAwCcY6VsabpctxdpDHIjYXjcoyAOvcrjv1
xx1J4rD0yfCFnhVd2CAvTGfun1/E4GDxXUaHdRmSV2aSPa2AfQ9jk56dQfbHA4qZFxGrp8l
kjNHZRrMB5bbWxknIGRnB9Acj7zYyVp2pR3V3okayme38t/vRbWwQMnI5HX2HU+lS+JNafS
tJ85V+aUqTt+bH3j39AQPqT682bfyLK0jjVvOmmCvM6j5VzjOO2P/rfQTzNbDcU/dexkS2x
k02KUXEd0rZKSKhTPPIYeo54HpWdNH5b/AOyvI9xkj+XP4VsbVTTrtV3KI7gh0Pr/AAt9Dj
8x3rJuXDSf8B616WHk5Quz53G01Tq2jsQknK4Zd2OpqzpLhZVye2PXk9P1qkwC55XAzgYqT
SXUXClm24P8uf6Ctjnex2cV5NpVpG0bTDzMgkJy2O5P40VHCjSHZGyrtAchJNq8kj056H/J
orQ47o+bd+8ZI6ZxTWJb/eXrTPO3FQfmX1po3NI397t7V4Z9oWFlIJPzDGMk0NL5fPI+lR7
9q7WG3P60wzb4R/fb739KAJ1uP3RX09e1Blbrxu4zmoRkA/Nu5/OmzfMPvAdyxagD+gL/AI
IC6D/wr/8A4JIWN/t2v4o8T6tqq/8ATQKYrQH87Zq8V/aQ1BvEXxfvZZlLBH29flUmvpb/A
IJrxD4e/wDBHP4NW7bY2l0C4v24x/x8X93cD8xIDn3r5klEXiDxvqFw2W2zEM5k98gA/wCI
H0ryculapUqPzPpJQSpQh6C6P4YhjiWWTzAOBtK4JGRzj8hx15NaiWzGbeFieTI38nk8dvz
/AAxVnLK6sy7eOncj8cE9MdOM+4qK0HnPGzMzs2SQvDZ74H1/lXLiKl7s9TD09FFG54Zto4
blWUMZOmW+7n2969q8GReZImwtvkCjBGM8jv0zyB9SK8b8NQbryMOsy4bIG7qSPbAxXonif
Xr7wp4QtLfRfLk8XeKb6Hw94ahZA3mahc5EcjDnMUCLLcyj/nlayDrivjs05q1SNGnvLRH0
+HqQoUXUnskfV/wb0+Pw94WuNcgHmX2pW7TH3SNnt7Zf++3mkHtMKva/p0ehXYsl+ZoV3ue
m5zyTR4Qt7PRNFt7HTWYaVZT2mkWAdiztb2qBYyxIBJOyPJPJJPtVrx3Ix8TStlhuQNwOa/
R8HhVQpQor7K1/r1PzTEYh1qsqr6s8y1zw+dU+I2hoyboRdBic549MV3P7Uur3thpixw/2f
HBbWnn+dcSHbFIOnmAc7cDqOetYHh+T7f8AETTdu0r5jYbHtgfzrrP2kbbS7u40xLy2aS6+
eSFzEdqjPJLnCjGSME554Heu6cWqsEcsZJpnOeEtVhv/AARa3azWc0l1AshktpfMhcnrsbP
K0ng7S477VZLiVkhhh3PISwAIHv6Dk8/rUOk6Hb+GPBqWtnDFDYW6YijiGxcE5zjBHU9fU9
a53wf4z8WeFfEV4t/4LW88PNOwj1Wx1KFXiiGHDSW7kMeuDhuNrEjAUN6WIly07dzCnDmlp
0PHf2npvit4I/aDs77wW0moeH9SKQtDYad5txAUkaUJKFDErlpfmx0kYcZr2T4++NrzxL4Q
0Wa6sZNMkuF3G2wf3AUBcYPOOvXmui+FmtrafE6C8maRY7dfvJHuMmRwQB1z7eorif2s/Eg
Hjqzt08xRDAHKv98bmzz6Z9K8/wBm/bwT7HTLEXo8tte58v8A7QvwXvvjX400O8uNWax0DQ
Y/MWGzdkuLmcuGfkHCgCNFzgnlsc9bHxn/AGfbj9pb4V3lnp81umtWOo/bLTzQQsz7WzGDn
C53KATnHHvXXeKfMuLOOONWDSLIQwyvzHjPbHr17dRXQfCe1Nn4IlFvL9lMm1Y3YiUhsDL4
PykDGcHrzngV6VSCdl3OKFaUZKS6HC/tA/sm+LvCH7J0l9rF1penwrZRQFpLwytAWZE52jG
FY8gE9+tc78Avgl4r+BXwnvIvEmvQ6i180QtLG3laSCxHmKZCCcZLqU7DGD9a+4viNptuv7
NOn2sM9pqFrb2gR5YYYkhnbCktsQbV+YlsDoT9K+QvG3gm3i8aeIfEcK6hZ3l9aW2kzKJH+
yXhWMyJNjaFEq7njIDHAjB4zXnZfTSqpLud+Oxk5x97sdB4P1N/tMM2/LZUlfoSf5mvrn9n
XUhF4luFx8v3lBHWvjHwvqCzxrL8yfKCeMEH5f8A6/5Gvqz4MaqF8XBgzYIB4ONwIBJrsxf
xNeRxUn7uh9HfE6Df/Z7bj0HQ4zggj9RXmf7SGj2niDXZrG6aGYX8QmMe7azrwCcdeuDXoX
jNmls9NbzMfu+CRnGcZ/pXA/FPwKlz8T08RfaGaLUNMit/IKZETKQQ6uDzkccr+JrwKLtJN
HZZNangemWUd/o/iaGymjtYYbcw3MSxlMYlT5V6AH6Z4+taHg65+z6lp8g+9C3lnH8/6Vk+
IvCeu+BNQ16S8uvMtdZlwnkyBo4P3gbaVKgqSqjkEg1a8K3KxzyIxYlSGVh/CRxiuynre5F
WNrWOw/4KAfA1P2qv+Cf/AI18NiFJb6bRbmC2JAzFOilomGehBAIPavn39hf9pL/hp/8A4J
veBdbmmH9u+H7Q+HNZQN80FxafuuR15QJjPvX2Z8H/ABBHrlpqmmyYdZkEu085yNp4/Kvyk
/YxvZf2Jf8Agqv8av2f9YkNn4e+Idw+v+GYpX2JNcNmUCP0Z42kUDuIjXzvEGFdXCScd4u/
yPWyLFKji03s9D6A03UfL1IbtyqkgI4GAM88+wzXo/2mG4tmYfc6Fs/dPUV5Z4wt5vDfi+4
gkjYLvO3cpBPXG4HOAGJGRwea29B8UPLBGp8z5QAU3Daw69MetfN4OqpxTPtcbT1ug8eac0
mohlRtxPBPrXZfCOdowsf3vLG0MD8o68474rktfvGvvlX/AFgPAxz68ir/AMOdQW2v1XzHX
dlfvYBOO31+or0o2R5lTWJ9P+Eb3FpDuHRhnjtxiv5sP20PCo8Gftc/E7R18xGsfEV6F4JI
3TNKBj0Abt09q/o88HXv2rTVVS3zgOfbOK/Af/grhoH9if8ABST4qKvy/atUS7AG4KA8MZ5
Pboeeg75r1Mll/tEl5HzecU/3SfmfPFxCrTtztaMAlz2yQf8AE8feJAH365bxFd+dq23btC
qPlHOCOvPfJ5z3zmugZzHK+1sIdxUqOcAHPyn7vT2xg8/Ia5nxLc+brtw25SMgBlJKgYGNu
cce2BjpgYr6SR89EsaUWBDDp6cVsrJ9p2RJ2DMc89uRj6ZrC0q52J/C3TB7mtWOf/Sgf7wY
n3GDn+vtRF6COd8YyibVmxuHlKE55z/j9axLIb7h8+4P5GtDUpWXUJlf5l3c+1Nj05Zk3QN
tf0PeszQpovKj/axUtsNtv/tZppt3gkbI+XPrVtRG4wrKrN6/yoAS2vd3yt94frUu/wCX/a
qnc2jRSZH1GKfBdLIMH5W/9CoAfO3NU52z+NW7lcrWddTgvjPPegCKdvMO3861/h1AR4ts2
X+Ft2fTArGDLnv+ddR8JLZbvxhCG+VArYJ6dMdqaA9xiv5PNZWRQqvj5cc8dfXjr/8Aqpft
Uscm7bH5cZ3Asc8/3fXnk++Mdazn/dhnZcsmQFXO5sYwQcdB7598cAx32oqxjZmxG/VR6fK
CQfQZBx2IHXOasDeublfNjuGG9FIHlBuOgzz7449R71z3imWRWWRvLEe5sjoUGP6Yq7b37I
P4n4LgrgcnrkHtng9wRkcYqv4uhaa32hcDcDtQj26e/Tg9cCgOhyMn72TO0SRyEgdckcjP5
8c/y5EkOY4lHzN97O7qh6ZzViOwxD8j+XIrc/PnAPGQR+I54AJz1omtdqttYtIqjcCM4wB+
mOncd+DQZlIx+SSV65HOM5yf8iqeqELaLg7tz/MPT5fT8O309Ks3su9N3GFG4AnHTjnH/wC
rt1qldy/abbau4BT053dv8/TA6igBtimXTblQoBBHpn0rp9CykIJblVIA3jk98+ox6fSudt
BsK4z904IP8sf06fSt3RSvnY+Zsg4+Qc4GeF6deg/E0DR2elXi28Ubxsdu1yQxHynoQfzHP
Tt2zVrxNHNqWgvKVZpIVDyKTkjsc9/z7g561h6TsWJWJPlsMsoAHBXA5PTBxgnhsfN94V0G
hsLhfIkxEs0TxyHJG7qCv/6/cfdIqfM0uc/4ZdrsLFNv3Z+QD+Ptj8j9Kx9T8L3GnO09jJ+
5mYkxyLlUkBO4D04Y/gGrUtxNDeNDIu2RRt6gEEH06cj0rW1i1/tXT49mPMYBhxxuH8I5zk
qx/Ki4jm9N1iRYljuLDkAhmVv5evUH8a6XSpFjtRvhmUsMJleWPOMjrz2/HrWFDdswbzW3G
Ri3zcE5/EdyO/pXUeG5PtUC2zFRIF3KHycnpkqOnp3B7sopFIx/ESQ+ITHCtwYWjk3qGBwf
vAg+np+Xpze0iT7JZNGZoWFvEqiQ8Ajtn1PFaD2H2ssu3uztnaGzjB3Hj5QBgBccbclckjl
fEtpJaai3kSND8oDxvwpOe/8AnnNOMHJ6EVq0aa5pGtaSy3t5qX8fyjGCNr4Bzjntwfx9qy
rpsyNuC7v4cHg+2Kg0jWJdPjaNo4W3EDevysoHXB+h7+3vTplLKG8xU53MWXqPzruw8HGNm
eHj60Kk04srzOycficVJpsm+4Qrzz3qvdnGOW7HmpvD0fmX3vyeuM/4V0dbHI9jsIdV+yLt
EkeOOMdPzoqrDJGUyZI/oxxj8M/r3orQ4+VHzrHErdM/KORTyA0f4Colm2hcqc9vQ1YVvk6
DnmvDPtBqcFgG+6OKaUG0H8x61IGGz/69NZlkJx7UARxs2RjsPypJJCIW/vLyKlT5U57gD6
VVvn8i0mb/AJ5oxPvxQCP6NvhWy+Cf+CYfwfsRiNbf4faGcE4BMmnwyEH/AIE5r5f8MMLmX
MxZfMYyop5wDz29Pwr6o+JumN4a/ZY8C6C6qPsPhvSrFhnG3yrOJDkfhXzWfDn2K6lZj907
Qcev0r5/A1P3cvNn11aHvR8kXrh/N/ctJtXAJx0UA/Q88A9O3fGam0u5XULjiONZPlyCQfX
p157fhWPPdNp82HfO4g4Hbpn9DVrw1fSTTKVUeWxLbgOcE5wf1Fc+J0iehhHqeqeBNBWa8V
/LwuTwoDMg9Onr/wDqrpP2ebT/AIWf+2H4m8TL+/0P4N6W/h/SyOY31q+iRr2Zf9qG3MMIP
YvOO9crB49t/hl8Ndc8S3G3ydB06a+Ab7spRSUT6s+1fqa9s/Yy+FR+D37Nnh/S7uQT61qj
PrOs3JPzXl7OfNmkJ95HY+wIHaseG8Gq2MliHtBWXq/+AY8QYxxpKguurPTvA00suqaLYgB
I7dmlYD1A3Y/DaB+FSeONcK3twzbfmJCnr7Cr3gK2YatNcRwrMBA247wvlZI2nGOflB/OuV
8c3KR3eOehIA9f619nyuVblPkY/Bcs/DF47/x9ZqFH7v5iGOccj/Cu1/aE16ziexhufs6mR
/IhaScIGkb7y7SQG+Ujr/OvIfgP47sdX+L97pqXTNfWCRtNE8LqACcAqzKFcdvkJxXPf8FY
bl7T4dWszau9v5To32ZXAM7b8h1+gGOe1b46LhiIJdEGFSndHr8KZ0a2sIp1kmtgBNuAUOp
HygAcf/qp17ff2ZF9gFrMyyWwleUj5ACxUhj05AJx6DJ4wK+Lf2Xf2vvEnivxb4E8NTFdYk
vNQbzp0+SZI1QgiQdCABkHjpjnNfRv7W/7U+m/s4+F7HUL+1uLpb+aSC3MaHy0KhTlz0x8w
wDjO1sEdaupVVRq2yHUwsqcuR7s6nwVYKnxK02BVZlhkVmY/eUkDt69PwNeaftL6iut/GnW
Jh8zQsIcehUA/wBa3/hH8X113xN4a1jS7GSWHxFdQeV9oTDPbywC485dhYY8sjkkAMrA9Bn
zXxx4hbV/FeoXQjEi3V7M7uH5iG4gD3PtS5lLEprsc3K1TszmfFt9CqtuO3C7Vw+OW3Dp74
HHv75qTw18QH8N/DaGSHTZtU1KTzTb2duMrcMkZYLuIAUMAQWbAJ+uKxddZVg2NGz5Maksd
zNzgfkAP++veu6+HWhQp4ZsTIqKGHz/ADAKAcEg/TdiuyVudGK2uj1jX/At1P8AscIs15r2
h3mpwx3Nwi3SST6e5AZolfbt2jO3kE4AGeMV8zwfByz+E3h7WL7T9Q1i8k8UanDqV0L2QTK
ZAkgbbtChS2QScYwijHGa+wviqrWfwF1BfuiGMAegwnFfM/jC6CeCLMtgs0gUndnkq34dz+
dcGB/i/M1xEm4nJ6PIEUsITJ5zK7DJYDaSy8ZwMbs+/vivp74Z6gtjq9veTSeXbrCrs/Pyq
QOcCvmmxv0idYlX5VUgr9Bg/wAq+j/hbeLaXemO7fN9mjbI7ZUV04zSfyFQfun0n4gvrXWt
D0pY7pZlNt3yQwIGN2f4fapvENnt0bQbdVUxrHsRhgDHAwfwxWX4x1aG40jTG+Zh5IznsP8
A9QNc/wDtA+Pf+EI+D+mTecIbi9k+zW7BslSctkH1VQTn2r51PldzujBzsjg/2lbSH7ZG3n
wssNxExRSGJf5hn8vy/GvOtD1NUvtoZcN8vToDxVDx94murjS4JPNgZbzUoEnmKgyTNtck/
Q4HSk0C1F5NI3Clfu898114efMViqLptQZ7b8GdVFr4xj3EiO5g8vn+JjwP1FfnJ/wc1/DW
8+Gfjn4P/HXwy32LxBpd79iNyi42yRMJ4Gc+m4MmO4zX334M1BvNt5t21o2VgfTHNcT/AMF
ef2e4v2sf+CeHxC0WOLzNU0OAeI9LI+8ssCmXj6p5i47kilKKbs9nocvM1ZrdHB+E/HOl/t
afALwZ8VNEiiFv4o01bmSMH5refbtnibHGUkDqR0yprBigFlN5S7v3ZI3ZwOCe2MV8nf8AB
uz+0k95oXjP4K61cbo7i0fxX4ZSRsbCriK/gB+pimCD0lPrX2P40tI7OSaQFY9rn7zeue3v
wc1+f1MP9VxUqPTp6H6JgcYsThYze+zI7aTEYVjux8q5zz/k5qxoVwLPV0UH5W4LKuNpyc8
fjn8K5uz1yFA37wdeRnr7f/Xp1t4gzqkLKTv4yVwdmc9T+J5ruj3MqnY+qPh7qYbTl+9tZA
MDt/nNfin/AMFy9EXSP+CjHiKTc26803T7tARlW3Rnd7Z46d+h61+x3wv1hJ9OT7q7gF/n3
+mK/JX/AIOBNHa1/bZsL4RsBfeHLXaSudxjLr1/L867cpf+2W8jws4j/s9+zR8MgGLMbbgx
AO4Z5xkgn16DHuF4Oa5nxFbCHV5Bt2NgZBHQgYPrnkHnvXVxjD7kz0AQ8dRtBPoBjA5P8S/
3a5zxbcR3OtN5O3ZCqouB0HXH4Zx+FfWyPlI6FfTMZUj72eOa1kjYI7fKNq7c++aytNTDjo
ecj61vWhUr83QruYenP/16mImcdrY26rcY/v8AOagibYylWwfSn6hP5t7M5y3mOTk1E0eD8
tSaFyGczDEg5qK7g8v94FzsbPHbpUMc5RqsxXQMDfMOaAE1W1jeY42sGw2QexrMaNYy3XI9
q2TZB7ePdwfLHTvVOaBUoApyXpMO3HPrVZE3pn88nrV2ZQw4wMVCIsRhj1/nQBCsORhevYn
tXpnwzls7++T7PH5LQQgyMflPJHGa84hG5/4vyr0H4Hxx/wBvTb5FjVlwM9+aaFqeh2UjW0
0i+Xy2QmRwCP59f6VxnizWJYNd+z7mSOPkbOCy5OMev/167RVa33Rld2RmM/w96zdZ8J2mt
ywtKrLOuMtGdvyn3/EcnpwT3qxmfpHjmzsrCOC40lijEiO4WX50I46Hiug1a2WXT1dW+VgM
KwyTkdM9a5VPDdvZuqzSSzeXghT0z7D3/SuitpEuNNjjVgzMA5LH/Vigm/Qq2MBSSORt25U
BOEC5+YH8cg/ltHSqtyPs91JG4EgU7d+3v07fn6Z6VrW1qQ8rAMMxLIoPUj72PrwD7ds4xV
G4smCNIzn5x27dxkevP+FAcpgXvyurbvvArnHb/Pr71mSL5bKflK4GR7e3t/8Ar9K09TVIt
qsM8YHHB/D8elUJLRZYhj5mXjnv2I9+38qCSS1jPl5XDCM71O3p7f8A1u9b2gSIJPLYkBjn
k5wDj/J9elYUEy/L8wTYe55x0/StzQgqvubcNvyggjIPYemf0H1oKibdtCZYT97chDMcfNG
SSCc9j+mTj+A1rWMnl3m1lUbeFAHC4I5APIx6DkD1zWXFOIyxhjZ+SygfwjoR+O7v7Z6mpL
K9kjuPMZmZsh1Y8YGe34Z/LI4pMo1dbjW211t3mbGbe237w3Dt7jHYin2DteWEgX5VX527K
QOQMnODgEfj7VJ4whjFraXEbbmmXycEYaMrgj+n51WhMlvbyMpbcMg4Awy4/wA81BVjntWC
R3f7vdIn+yMfTofT29eta+ksVnjLiRUzhf8AYbs3HuR2zx1rd074H6xr3w7h8T2N1YSW32l
4HtJJvLlQrjBHb1461z9tdyWrSRzqVkt8qyA4b0/EUFG091595GIzKsigycE5PoMeoPRuuA
OnFYPiybzdXkduCxyQBwKuaJqE8rpN94yZ2E8fKCSR/n+6fSszX5t17IevJP612YNe82eTm
0lyKJmBtzGr8L+ewTav8Iye1UsZINXtNkUS8/N0H613M8WSurlO6DNI+SGZWzyOaseHhiR2
2sD7Hn/9VaktlBPH0Vtuc4GGJ47fnUMMK26s3dm4WpUdbh7VONi5I7Jt8ncQeq79u0/1+tF
V5LqNFTMe4Y685/L8qK0Oc8Lc/wCh4+Xg5Hrihm/c43H9Krb/AJdw64w3FOK7kHOfYV4Z9o
OPPBK/Lz70Lktu28fzpkaMobd296ch2tmgB0hx8uMZOfWn2eiy+Ib630+3VmuNQlS1hUcln
kYIv6sKgc5fH416l+w94P8A+E+/bX+DujSRiaHUfG2ixSJjho/t0JkB9tgaoqS5YNmlNXml
5n9BH7Z0SaVA9lENq27GJDj+FcKB7cDAr5uhtWih4jypySRkMT2r2n9tnxskWtwwnzFkmkP
I5APfn/POfavH9CvVubfasZ3MPu9M/wD66+ewtNxo3PrKk7zOT1CJjdyNhT5OW4+ZuAMc1B
YRYkRX3xKWyQ5yx/LHbNaHiEqJpNyjEb7sg/lg4/yMVB4ehW/1JY8qHkPzF+3uDWOOlandn
Zg9y14n0Ob4zePPh38K7IkL4m1Vdc1wxnmLSbF1lYsORtkmEUeM881976jdpp9t9nhQKuFt
4toA2DBAH9a+RP8AgmToX/CwvHPxM+Ll0C1leXS+FPDpb7v2GyJ8yRf9+4LcjqFFfTmr6iw
v92QzQxnbzlkZhx+XX8a+oyDB/VsIlL4pav5nyuaYr29eUltsjtvCniKHTvD+r3WVXzmjt4
hnOeG6fQD9K81+IWtyIkjbeV4BHzkfgPatXTb7Z4fjjO5Vad5FJOdwwoH5EMPxrz34oau8k
MzK2Y2b05x0zXdR96vzI5Je7TsdB8BtXaTWNUu4/mkt7ZmQFvvFdxAx25x19a8d/wCClFx4
28dzwi68PTLZ2KoVvDIbVUHO7PzYwXI6g8AYx1rq/gN4kt9V07WVkmKeZIkEUiD+LP8AQjr
3GfauN/bp+K0fxQ+Pmh+GbOb7I+pXEWlRt90QRvKCZGIOGYKmORxuPUVGYT5q5vlytFyRD/
wTYi8K+G7PWrhtQt7rxyxZ7y1WGRpLG1HRY/l/eburFNxJwK+hPFWmWvi3TIbS+0HSdf0i7
ZjP/afzm1ZAHiK27RkSlmypyyFOThs8eJ/s/eAPBvw4+L/i7TvC9j4sttStxFBcTaqM286Z
z+7YKMknk5r3zXE/s3TI42Zc7FEZbkqeQSPpV0YpRs92Z4qperzJ7E3wE8L2vwk+FesXr32
qahb2NtcTLLqNx9pmG4swQO38CbtijP3QOnf5z1ieT+zl+9ukyWUtnHU/57V9EfEW6fSf2e
9QtzvSXUGhgVWHQOwDD8ia+avFZktSvy/u40+Ut369fxrTD+9XlJbHLUk+VXOJg8Xalqmli
61COOx8xEcWhgKTWr7QzBm8x1IOBgjGBnJPFem6B4f0vx74StdB1e2S+0u+Ahnt5Cy+Z2yS
CGXOONpB+mK8f8Sxx3miXIuFj8uZ0YofmRwuBgjB688fyr174cyMt/o1vhWeRE6DG7Ge4x9
c+9dfKnVt5GPNaOh9E/FWNbD9nDUre3jH2SytUijUSEiNVUKoJPPAAGTzXzT4mv477wNY2r
N+88xSoyOSAeAOnXHJ9K97+N/jzTH+AfifQbW43axp8UZmhcGNgHIwQe45GSK+efE+mTQeF
7NmRozDIkfOOT5bsMZzxnkiuDA2dV+ptiI2icn4q8YW/gqO/wBWmWaS1sYGuJEtlWSRuCWC
opJYj3wORz1x758BPHFv438L+HdZtFuI7bUrNJoY5oPKlRAP4xuIzx1BxjFfO+sxyQ6h8jM
vlg4wOoYDHuTg17R8L/FNpbWmm3k90Gjt7dTJtb7pA7+2Bkn0zmujG/HcWH1jZH13rE91ce
FdP+zwr80WyWXA/cNtOCR/F+Hp9K8u+PPxE0vw38A9D8PXjRv4msZo0tbOaF9kwjO07ZCdo
Vo8jliecYzmtLwb+05pvjPw1arYxySWS3H2c3mNo5J6A8kEAkE9hgck15j+1R8Om8XfY9St
5GuWsj9mSKCMuIQrM/T/AIHznrx+PzNaWjse/gaK9qo1DkfG3idPFk2lqtvZ280mqpcm3gi
CLbgI2FUZ4A98kZ7A103h25+RnZlXadoH55Hv061wer2Wj2eu+G20i8uLiLyZJZrefPmxy7
Qpfp93kgZrsrO12adC3zFmGG2rwc+/5124Ne7c58ykvbXid14U1WGJiFfcp+Yj0r1rw7qMe
reXaSKstvfWP2d43TKyHHAI7g9Pxrw/wLeRrctH5gZW4LNxtH+f5122kaw1hdw7T/x7yYUj
uR0rWcdWef5H4b+J/Bmvf8Exf23r7xRZw3E1t8LfiDcutumVkvNHnhheZF/672NycE8LsY1
+rXxSsbOTSxrGmXn23SNSijvLGccRzwyIGjkXH8LKVYZ7EcCvnv8A4LmfCOOx8aaD4wit/M
s/FGLHUofMwt1IkXkIxX+JvKuEXjtGfSl/4JKfHRvj1+x7c+CtWuFuPFXwkm/sSbzvme603
k2cnJ52IGiz2CJ6187xFhbQhiY9NGe5w7iuWpLDy66o25r6aPUpI1X95j5c56H2q5Za00co
Py7UG4qBuPTH69qzfGIk0fxDNEuyIZLEogGV7fX8Kq214zyKzt8qkZzyPQ/0/KvLo2cdD6K
ofXHwQ1JZ9Nh/eLuZRxzlu/FfnX/wcVaDHD8aPhrqX3vtWhXNvJuyd7LcZAPYfKepwAM19y
fs5a009vbxs/C4Pyg/5718t/8ABw94SfUvhh8NdbhhVvsWp3VpO7KfkDxKyfmwIrpy98uMi
2ePmUebDSPyogSMxszMGdjubfgA4BGfqNxPPd1wOOOOuJWvLuSYsWaZy+SSzNk56nn8+a7a
OL7PYGSEmNoUJUbhuzg5wevfoOcseeM1xtrCPITaQVyeR+dfYy3PkFbcsafAQyjGGB6d8Vr
NJ5drJJ8w8tCD252t0/ED3rPtwIDgNg5zzVnV2MWkzHcDlQOPfg+/4dKXQZybQmQ9VPrmme
U0Z/ix6gdafGpjz2HQVKrqw/xqCiHKlfmGG/Q1Xn3IrD+VXHjWVcVQniKvj3xQBtzz+VAow
fuKOlZtw/mdfyq9eNwfZVHTpxWaxz7D9aAGlcAfzpv3ol/z3qdo9qMc7uMYpI0LBRxxQAxI
/LBOa7H4P4OsybiNuFByevt7j2HNclIuG/DrXW/BiUxa3OGby1ZV3HPGNw60AejW1xJEX2j
hQTtf09u469PQ+tOW0FqEeNWWTaHAOW43YIOeG6H25PqKqNcNHPs3fK3cnt7Hr/nNSG7aza
Ms3zKxJYHkrjuv49O/4CtBXKtxEJFklZhIy/ISerHPGfwI9weO1O0OBY7p/MYKGUjBbb9fx
HXH4VXvpWiVo13N5e3GOuF6fgB09B15NT+HYzJdKrD+InjqDjj2/P3NBBrRp5tqYiyqzDbl
17AZOR6AA8jJzu4I4rNuYpIkO3LRyAEgMeh5H+P6gkdNi0ZbqNvM/dsgC/KSMBRwQevHOD2
AGax7n/SH8lmX95zgfdU8jp6cdO3UdTQaGBqSZVlJjYIflw2A2Pr/AD9PqKpQxb7Zl+U7Qd
3b5fr26D6D3IrQ1eHLs0m705O4H/6/8/wqlblUDvg/ISxf73b9SCOvf8KDMrwgSysvVt2Qf
uk++fp2+lb2hMyo0cj9MLgrjcM5H1/9mxjpWRLHk/c2+WMDac4xxj6fzrU0eB43LR/KWJJY
9vXHv157DNBUTfsFWeJcSETbzuJ4DJ0Y4XnAxzj3PIVaR53S2VmdVKkoemAc8dPT8sYx1OI
7a5ilj/dj5m3c44ONvT0HAOOoGB/FzDrETQyHbgjaBg42kn8O/r60FHVWjf214WMO+NpUdZ
YyzcfTHUc88cfhUVgsjadLNu3LC22YgfKy/eAOMHjB5zjFS+ATK+ltC0mVWIvhgCFI5I9Qf
TsPx4sXcUdvbXEZjG28TO8fw9vTvnNTbWxUpWjdmhb/ABH+HKeC4ls/FGtR38kX+k2txpjm
38zuUZCR16HHQV5DrniRI/Fpks5mu7HPzq5YK/vhgf1B+lM1X4dyaev+gyBoV5Eb/wAPsKx
5tHvIW5ikVu+BnNdMqNtzy6eKu7xZ6jpeuWp05bmGRZFyVAdAskbAEj+IgjuGI3ZHQAgHEv
J/PuMj7vQcVU0eJY9Jt9sTRvg+ZnqzE9fyH61YVMj+ddWHp8sTgxtZ1J6ifeb+dT2aFHVvu
96dBbZ/vcfrUiKqoNw7VscXNfRE0Erc/P8AN06UjziNtxAJXOPm6VC86Rlux/lVC81Lzfl/
h9KTkEad2WJdQjD/ADLI3uDRWXuYmis+Zm3s4nms9jIvzfKVz0HcU6KwlOQNvqOelaXliXc
ojx2znHNSQLGwVWT5l4OP85rxec+q5TLGlyMSx24yBj1pr6VKIsnaq+ldA21p9yptUqeo/D
NNuYgVXaqll9D/AJ9/zpe0YcpzqacysFLKpNfV3/BFf4ZP4x/4KX/DNpF8630SS+1l9q/dM
FjOYz+Exj/HFfOEdubjO5eQeu4V+gX/AAb5eCPtX7R/jzxR5SrB4b8JtZ7nBKpPd3EZU8d9
trJ07HtXLjKjVGX3HZg6adaPr+R9f/tjeJI9W+KiQxybRDzjOMA4+auHsde22jNE27bkDnp
j+dYvxO8at4r+J2sXSyYjW4YRhUyxUHA4+nbt6ml8OQLfwysvnBcbZQADsz3A/D6e9TTpqN
GMfI9jmvUbINS1ozyHbIyxl8k5z3Az7HtXN/HX4gTfD34Ha3faXJv8Q6l5ekaOFw0jXdy4i
Q477dzMR6Kadq0rQavMi7trOFO0ANjPpngnn2zg5GM1J8KvA8fx2/bk+F/heOPzrHwdHL41
1oN9yPyx5VoCOhLSOePRgeB04qtD2uIhT6X1OqpW9lh5S6n3Z+z38JrX9nb9nvwf4Is0WOP
RdOignIP35Nu6Rye+XLHNbCyi9uJI/MKy3ThSv93OABn8jTvEl3HLczMrMY8eWnXgdzj86x
fDuqNPq8zL0hzJjGPmxgA/z/CvsJNJW7I+SW9jpPEd9HpMG2IDy4Vwir2wK8h8Z602pWsi4
+Qg5ZR3Pauq8Xaw6W90JipVQxzjaB2655ry7WNWhGnvt+WZflKbN2TjPI7+vB+tLAxvK4sR
LQ7n9kzVtLutTvNNaaKS8+22+6JwXyuR3xjgehrlfiF4G0OX9tyCyt5DeTQJvMlwmI7W4Bk
cQZGC33gcjPpnPA2P2CPBOoaDpDXV8ls002rCXzvN8xpmLfM27Gecn7w/Pivj/wD4KC/GPW
tF/ao8T3VpciOP7S0MF1bHanyKkbuNuAr5jGcjdjbnPDHkxUl9Y1O7AQ5qTsz7e0P4k6dF8
UV8OtLr93qVvEXN3cwsLENgFkjkbG85zgLuIHU11N9qkl9fQRtNvYuqr83rjK/pivhn9ib9
r+88UfEvQdD8XTWOuPJvtdMv7qBPt9g+0n/XZyVYAg5y3T5jnFfcfg7yb7VeV8yAbmZtoG0
Yxkd+P612UeV3n0SOPERcHyvqb/7ROpraeCfD1iX2tdTyTylf7qRud30BCmvnzxNc299Y3W
6QtIiEJheW+XPSvVf2uNdEeqeF7eGR12abIWQL8y7jGMj8ARg+teFeIUaCxublJUPlh1UsM
ZYjPp9K1yqneEpnPiZbI4XxHqPkeHZmT7/lMjDGdvUg/kTXt3g7zLLxTosrr5ZW3R9393OP
15r568QanHdeHpCqgNuGee+7kjr054wAdv0r6B+H8qav4z0+JpGzDEC0ZI+8FBB+hrd6Vb+
Rk/hPYP2lvBul3/wo1HVvsts2sXNktp9pCkSBCyDHvjg59q+L/hr8GvHHwr1PXbrxb4mi1S
xunit7WBZmlGVLESsD9zC5TAJ++c9BX2h+0ZeZ+Asn2fcspeNdxztyGXqM5x9K+ePHKb/DE
0l5sjuHnWXbvY5XJ3ldwBIGTzhT04rzcBG9XTuzqr1HyWZ5R8d/GuoeDfhzd6vZNBHb6XbS
vcI/yysQVVPLY5xgA8EcnirX7NmszftL+AtDuL5dY0e3gMUGo3rXG2HVXDcJEoGFyRlivXg
VDfeG7b4ganpqXG5o7MF43S4/dtJxyYyCkjDGQXU4I470/wAaftBWllYaNofhrWoY/FNhqD
I5skZzAvIYMxUrzwNoJ6dK6MVH3uZ7BhZXjyx3P0L+H/w90nQ/hd9hhsrX7LDyqBScfKOp7
sWzV+3S303wpGDHua4BMmSMg+nv05BPOK8x/ZbuNYvfBs0/iZbhZ7qb7SjcRCX74J8kH5MH
PI27lx8uOT6VBcwDfDcs05abI+TGFz94YweQe9fN1Vuej7RxlufOnxS1uLSviRpumx6Xbxy
azuma4gXyXRI84Ug8EHrheasP4oYaYpjM0MW3eocFcYJyCD/FnP4HjNav7T3hmz8S+JrW+j
ext9V00Ca1n2l3Qeg75Pv71wGma9qWqeHZptRvLS7m3ttaOMKIlAI24Izk85yOrY7V6eCp/
u7nPiqnM7o6rwZrrW1+Gm3MrbXYEHJr1+xnW6MM6tFGs5GATyDg9R+FeAeHddi/4SRVulkj
kX+JQMt/LP4etevaZeDVLWGGKJlCMrozjrg5qqi1OeJ5f/wVn8CD4g/sQeIrry/PuvB7W2v
2zbcmIQyKJWz1AEDysT2C+1fld+xp+0ZL+y1+2Zo/iRmWHw/4gcaB4hixhZLWV/kcjoTG21
gf9kV+3fi/QtN8beEtS0PU909j4gtJrC5h5+eGaMxyLj/cLD8a/np+K+hz+G9b1DS76MLcW
NzLZ3IU9ZY3ZCc9zuXA6dOnU1jWoqtSdJ9So1HRqxqI/XX9oLw62lagHjw0bEhXUhl2k5zn
pj6V5tHqUwMe1iI9wwT8ucfxY79+Patr9i/4qx/tVfsaaLqk8kU2seHYxoeqwu3z+dEAEfv
99NpH0NWvEXhIQRtsWSGRA+VV1VRjjABH6j1+tfDYWTpt0pbrQ+8lNVIKa6noX7MHi7975M
ch3MQQR3HJ/PtUf/BYfwH/AMLB/wCCffiW6jTzLrw3cWusRnPIVX8t8fUSjPsK8/8AgFria
d4ujWR96ztkfwliffPXrwCevrmvqz4seD7f40/s6+LvDePM/trQrqzijB/5atCxixkf89Ah
/Cuio+StGa7o4ZLnpSj5H8/Pg3w9b+ItM1D7VcGFbeHBKdUVgSD/ADwO+BXD2lmPJUHamcA
4HQ+n8x+FdFau9tbzWbM0Ulvm3lUHHGRlcdcnkdyf9nmq/hfQ5vEupRwwr8h+aRx/yzT154
46e9fWSk4N1Zy916+h4sIwxcKOBwdH96rqTT1k29PSxjyQIH9Mn7p4qHV5PLsfL/hZlBz35
Nei678LIL+whk0WaObr5hkkyJO3Hp7isyD4JXetyKl1dNZxwtkgR72bPTac7SBnn345xXPD
NcK4c3N8nue5W8Ps+hXVBUHK6TUlrHv8W34nmU0Khdw5Haq0uV6dKvaiiWGpXFtHPFdpBK8
YljztcA9f8/hkc1XmAINdqkmk+58dUpypzcJ7p2KzTsMD2pGXzJEH95hxTJW8qTn1p6c3lv
7sKZBc1BcuwDd6rtboBVidg7tz35GOKhdA3frQBGxGNu38akK+WM8YpVgKso5znP4VHOf6U
ARNJgf4967P4JQLcX95u+b5QSpOPXn/APVXETnCfjXa/BKdlvLxVbazKAAT1OD2p9Sb6XO3
t4o444/mVvlXqPz59f8A9dTa5KIZEjXaz8jC9/w/T/JqG0l8va0UimZWX5QecjOME8dRx+v
FSRXH77dv85VdSvOd+Qcg9yDwP9rnpkZsOYgulTy9y7ldSSOCQ49P89e9Lp7G6utysvzEqV
xnr0/z/hTprkhpJBGm05UlPmxzjPPX09Mce9UbH91ctu/5aZ3ID3PGMD/PYUEnTKJIpYjIN
sZCgyAjGwjIYn05PPfBzxWbdHbczMy+Wyvtxj+np3/HI4q5ayMtsq4dYVBdnc4yTkdemeDj
sR0GQM5l2DONzqy7RtIIIYY9j0HI456+lBoZmuB5rhk2nZjn/ZqjCoiHcZ6noDwQfx55/Ad
a0rkKbmJVC72XY428g+uPpzz9Tiq7Wyqm3HEhwvI+YHODnOOxOeh6ngZoMyuFUODu4UYKn+
LjH4+n1q7Z3OxNvzMC2zABOP8APp+dZ8yESlWVW+bDKOw5wf5fXPPGDV8sCPm3bmG5ffnH+
SOT0FA0bnh2RZPkVdzMHKr6+4/ED8mPYUa7pqWyfeaSPAKlT6+n4+nQnHaodKmFqkkbNGZt
wXIG4Nn5cEA46kcA8kBeu4VsTxJLbfejkOAcq/mZI9T347j1PYgmWWReB7+SyOxNoUqUBPP
r+f8Ak10OpIx0eXcrK0ZAUHk46flk/pXNWFxHYO3XrgKTwOc59fr9B9Duz38l1bM7ER4BZg
Men3cemcfnRH4kTV/hS9DDmhZh757VC1g7f/XNWnuWY/u43Pvg81C5nfP7vb/vMF/nXtdD5
GMWtiNdOVOWbn0FNdI4m6kexHSnPBcSr/yzx/11Xj9ahfS5Jf4489vmNTzd2XGLB7xI8j5a
rXF4QntUsulunWWH67zx+lRtpjMuPNj/AAzU8yL5ShPcOxPP41E7ZB/CtL+x42P+ubp/zz/
+yqP+w4RyZpG2/wCwF/xqedG0YszWmwe9FXn0mHd9+b9P8KKz54l8jOBTRriWZWZx8oI4P0
qSHRW8/b5nzKcnnitCRnibcgycn5QOnp+mKdHHJcOrYX5Rk46ivH5j6Uh/stlOQx6Fj+uf5
1HBZNyd5Y9c5xxV0mRQ5XrICoOOmaY1v5SfMvzBccdCakdiOC32gKDt5xX6hf8ABF3w8Ph5
+xT8TvGkn7t9c1gWcLf89Ira3GD7/vZ5R+dfmPaWzDH5dO/rX7C/Cnwvb/AX/gl18M/DytF
Hda5pn9r3K52s0l3Ibh1OOu3zO3Ye1ceL95xgurR35fG0nPsjyQak97qVxcMrSNcSu7ABcb
dx4HHB54xXWeH7iNLVZW+Ztv7kja+089QR2/ziuJsLv7PA0o3K4UCNj/CMZOa6ONo7LTIts
kLMQGcjof8ADBrpq2SO6jdu5ha0Dcazvl+SNRy4+bauPmOfTH5Yr0T/AIJEaHNrz/Fj4wXa
uknibVF0HSc5+W1tvvbf9ksUA94mr52/aQ+IV54T+H2pS2jedqV5/oFmiD5pJJCEwAPXO3n
+8K+/fhN8PrX9mn9nLwV4HtY41/sPTVFyyn/j5uCP3shPq0plb/gQoyuneq6sjHNatoxpLp
udZqOvbFkbzGdWz1657Ajt6U3QdaWPzZFVGZgSe2VAAz+Yz+NcRLrkkiiR2HygtweSe2a1d
NvYW06PDeZhipx246fmR+de1Utynhxld3JPHGsH+yZjJ1MZXcVzkkdvwH515P4wvm1LRZ4E
maF5omQTJt82E9jzwT3/ABrsPHd+76VdSQzcsFIG4YB4zjPb/GvEPHsl6Es5vM1ErazB2hs
zGouFPH7zcRlR1OOa1wmiuZ1tT6n/AGXbu88F/s86XeLIbq4t7wSzT3jjc+GLngdTxgAZ6D
8PLrD4bab4h8NXVnr+jaPqGk+ILqXV5y7M0rzyzZReMFdsSrn5gdzkYxnPpXws0ePxH8J/D
WmySbfMl+0SNGCFVVViwHbO0/Xn3r6h+IP7C/w5h8aNpN14y1Sz1LUjJLb21tBAodwAZVGB
9/O5ueRn2FefOa9u5M7IScaXLE+KPhv8Mfh74UspLnw/oPh1ZNOnZBdRQpc3FtIP4RK+51Y
Z6BuM16N8H/EsMuoZjkJt5T5eCeXUnDZ9zn9K+kdO/wCCSngbwv4Lh0rRfEWrabGsnmRwiK
EfaJHO4knHLEnk+tbWif8ABMDwz4P8hY/FmsxtJLtaKWKHJ7fLgdv6mtpYiCptLc5pRk5Js
+Tf2rb+O88eWe7/AJcYdofPIGc4x+H615F4nuVn8NXMizbm2EKSfm3HHQV0P7XviCHRv2lP
FWjQzNcNodxNp4LEZPlSOmSB6gZ/GvJfE3jn7Z4fkkbDSSJ5UYA25Hr7V6mVyUaNjnxOs7n
N6lI9zZGNVbzEkSEJjgljj+or3/4a6xKPG0yqqmSGBYgGGQSAOB24+lfMs+vzWt3aKi+Z5k
0ZBz85O9Tkj2x/Ovsv9hn4A6n+058R5pDNc6XodgzNPdxQZ3SFfljViMbicE+31qakkpNvs
KOqSNz44eL2svhPZxzR/wCtu40ZsHhQR0P4V4d8TvETa9p8nksu1YXlYBskj6e3y9Pxr7p+
LP7ANn4hk/svWNe1mz0XSYzci6gWFpJHVfuDcAM8/wAq4XSf+CWGj+LJmk0rxRrjW0OYrqS
SCHLxyRk/KduD8uDmvPy+tCnPmn5nRWi5LQ+GdMtLf+zBJ83yyfv0XOQT368cAdPXPc5z/h
z8LNCufjLp922m2mn2ukqrKVBH2yZ3J8yQ/wARUnHOetfb3in/AIJWaR4SSFW1XxM32i5gt
4IUiiaSQsoywwo4BBOWwMfSvjX9vYeE/wBknVbjw3pPiTxB4317VJTdjTp44YoNI2/dLNGA
zfMM7c4OM08ZjaUY3eup2ZTltbFVPZUtz6m1/wDal8O/BjwPJdajeSSW8hEG60TzWDncBvI
+7yuMf7B6111h8S9P8Rm2v4bwSWt1Ck0ZY7mZGBK/gR7dxX56/wDBOD9mnWf+Cges/ESbxN
4o8S2i6H9jvPs9ikXl3U5aZW3CQYVlUZAAyct9a/Xr4Xf8E+PDmp+BdL1W48Qa1b3dxZxxy
22y2k+zuMBkDAYOMfl7185SqSq1XJ/CfQZvllDBUYU4tyqXfN28tD5D+N/iaeSdbiFoW3IE
DOvmADOQMe1cJpmpr9qna5hhjn2KZZFbO9SMcHnCnGccH9a+4/il/wAE1vDOt2N1bR+L/E8
P2dlnJtLeAkEH7u0rjJziuW8Gf8EpPAN1pEYuPGfjKSZvnnMtlbxsx6lSoXAIHHHrjrXtUa
0VDkPm3F/Ez4+0zV4bvXLaSHO5XAeNTgAdOa9qbxLFa29r5UZcoSzBj9z2zXs0X/BJnwbo+
vXdzL8QvFU0MxQwxS29pEtueTtBwGbIB656Vfb9g3wqLPdb+LvEkkMY3ALHB5hw3TJXAoda
EyZQcdVqeJXnxBj1W1VbeQLI/D7RzEARkA/kT7V+Mf8AwUj8FjwP+1x4yt/LRINRvv7Vj2r
uLi6UTsQTjgSPIuOgxiv3g0n9jTT9dvBqU3iB9F8L2omnvbiVF+0wqjFY8YG0hwpbPvj0r5
1/4KL/APBFPwj8bIdH8TSeKPG1n4svLT7PaaZa2EMm61VmkjlumK/u2w7cZAGQDkjkjNJmU
ldHwL/wRN+Mtt4T+Kfi7wTdTeVB4qsBqFisjfI88Bw2fcxsMfQ8V9ffEvSb7zbj7PJABI8J
Mkse7KbxvwMjBK7sZzz16V4JoH/BBn48fAbxLofxA+G+oaN4zn8N3i3MumW0n2fUhER+8EY
bMcuULLncoz0zXrTfEqF/Dep+H9W1C68O+JtDvUS8j1+ALdqjMX2lMD5ioK4I4yDzuBr4vO
oqjivadJfgfd8P4WtisI3DXldrdbPr+hz3gLzdP8d243eSGZVUE7mLDjg5Br7e8D+JvL0ez
/5b/ZTk7vm5wOa/ID4k/H+/1/xzoxnu4dP+w6i0z3Ky+XJHCWACNt6kckkDviv0G+H/AO1v
4V8LaVosF1ftL/akKyCeNTKn1LZ79sCscTVjKnzPY9atw/iqU4winKUr6JX2PyD/AG4PAZ+
EH7XfxF8PQrIlrY67drbKwwRA774/wKlT715zomuXmgXMk1ldtA0gwxwCGXOecg+xOPpX7M
eCP+CUPw1/4Ks/tZ/E7xRdeNvEGjfYdM0p7ZdJt4ZBdlreaOUusqlgQbZQNo53c8kV6H4L/
wCDST4dzs0ms/EjxlDujXEdra2nzHv1U8YI6d6+kw2MhXoxaV1Y+Vq5XVwOJ5qlX2VSL2s1
JX2s0fjx4P8AEa6jplv58lqtxdbnjijYHCj6d++KPiUl43gm+axuJobi3jMmIwGMg5DJyDg
FSenOQMGv2jg/4NPPhH4NZtRt/ih8RZJLdWKxtbWXJxk4+TrgEc1JZ/8ABtH8OrnQ7W9f4l
fEW3a+fbBG+n2eVAUkbwFON2D+deHWy6pGuq1JXV72dj9oyjxCy+vk8sBmdVxlZxUoqTdrf
E9tb6n88mr6DZ23hmC6hkuI9S81knt5EwoTqHHt2571jWt1uJVvlZR0r+hn4sf8GtPw9tvD
uoXdv8SvHVvcSRpbvcyabaTMw3A7VRVzycj0HU151qf/AAaQ/DO90G5vLD4sfEJXtx5oF3B
YRq8YALOSE4AGevpX0mFqNxfPo/vPwvOsPhadVfUp88bWbs1fzafV9T8K70b48r1/w5pLcq
9zA2fukDH0r92dW/4NR/gb4L0mTUNe+OvxC03S7S1S4u7ya106O2G4Z+SRlAYDuR0rB+CX/
BsP+z38Y/AWueKdO+PPj6+0TS9Sns47uwg06eK4SPbhlIQhm+bBCk8qR1BFdHMrHi2PxLSI
u3zNjHNSokeFz/k1+2enf8GsHwv8a6gtp4c+KPxQvJGYK9zdWNjDb22em87Ms3H3UyfUiuy
/4hCvhfbaxa6Ze/GD4kxXFzEGEq2dgYmx/rONm4ckKM9SetHMGp+C5uk8zPI4wKp3U3mSHH
0r37/gpr+yLoP7A3/BQXx58INM13Vtd8PeDLvT4/7TvUiW7ljuLC0upCQgCblM7qMDHyrnn
Nfqzon/AAaY/B/xb8NtB8Qab8YviNN/wkWn22o2ivbaf5bLNEsgGQmejAfWnzID8IC3mD1r
tPg7I0F9efMy/u9xwcAgevtz2r9rvBn/AAaZfCDxR4ajvF+LXxN81Znt5Vit9OdVmjIV0B2
dQc8H0Nbj/wDBrj8CPhD4nWzuvjd8Rk1bVFdNPsvsVg0t6qhSTGojy3UZI4G6lzK4dD8b9K
sUlthvAWHcCzY4PXHHv+vSrEFvG5jzHMuS5/2gQc5/TJH5fdr1P9uf9nSL9jr9q7xh8N7W6
1DUNL8P3sZs7u8jEdxdwNGJEkdVAVW5I4444rypYpkkZ/mOxvNGFPJHB/MHp2wT2NbEEdxY
tE0g+ba3zBhjHI5B/MfhVIWrQ3bSmUqME5Ix0x+XHfsKutc/aICVbBOQBn7vqCfz/U1Xu28
uBWb5o8rhh+o5/Pnsc0D0NKEeWh3RsrZ4HYdCcD3JGAfUe9R6mqIzMp3RKo2kDgDAwMe36d
O9fqJ/wTm/4IH+Dv2tv2HvDPxQ8ZePvFfhfVvF0d69lptlBalZoYp5Eg2CUbmZ1XceQDuGM
ZruNA/4Nnfh/e+M7Oy1z4t+K9Pt9djk/s+GC0tpLiaRMbstt2lQM5OBycVPMinsfjOdpjmO
d0eADtyfrkf5z0qaItczLHIpYLwVPBbHP03Zx+QWv3G/4hN/h3N9pTT/AIxeNJpsIqs9pZ7
cZ+bcAmeB0xjBr4K/4LAf8EzvCP8AwTP1nwBpOj+LPEPiTXPFkV9c3sOoxQIlrBAYkidPLG
fnZ5PvHOI84BNCknsLlPig2SiUMrKWOQSW+9/9b/8AVUkT/Z5GYqyx4G1fXPX/APX2570mf
tMyrGflztYnjnn/AD7dOamaFpI4e7LnnHP0x39cVQrFvT5VlnkChVOzIIP/AKD6DBx7DJ+8
RWxYo090ixk+ZEm4Nt2ntwAOg5+vQdqytLfYyjqd2eB3IJ/HoTk8dSegq9pxeG5Zlbe33lZ
e/wBM/XvUyKJ4ILeW4k+9uJGCfXH+fy9qvzSNbWcm1twxtP5CqLM1veeZJt/eMAAP1xV++g
8yz2j5Qq5PvVU/iRniP4UrGTJdtknJPPGarzXjZ/lVo2bOi8dRUMmmO3btXrcy6nysbrRld
76TPVh9DUYu5M/j1qw2lSGmDTnH8JpOUTSNyJtQmxwx9/eq8t2zDqfwq4dLY5/Oon0xpD0x
UcyNFcpm8lH8TdMVG1+y85PpVt9JYH+lRzaTIf4amTRpG5Ta8Zj979aKkk0aQt939KKz5kX
qZ8CeUVXaOBz3I6en07VIsKo67NoDdsc5q1bW+5WkXK7uA3TOev0qSK133X3RvAyQeg9q8a
6Poyne2jPLtTaxAz9OM5pv9nsgKlRt6YJ6+vFaSweY7bpMRrwSADjjoB/nrQloVLZ3Hbj5R
3981FwDwl4LufiB4n0vQLAf6Xrl1FYW+RwHlcRqeegBav10/bTvofD9v4a8KWWY4fD1pHZt
EoxvEcaqQOewXoOOevavh3/glP8ACaP4iftueFZriHzrLw8sutXAIBU+Um1c/V3U/Va+sv2
ktek8TfFzVJSqskMjRKevfB/Hvn/CsI+9XX93X7z1MJFqlJ97I89sbZZ5V3rzgFHA+8OBnu
P8RmpPEt/Npmjf6lvMAwNp4x0yc44+ntWlo+nzwqtwI2URluOu36cDCkflmsTxpqivNLHJ+
7t7dGkZh/Ci8ngcHABPNFeoejRhZHm3w50W4+PP7bHw58LrGtxZ6Nqa61qIc/Ji2PmDOB/F
N5MZzn73pX6OeM9R/tieaa3cyQqPIgO4bfKTCgnH0z65Jr4j/wCCXHhr7b8TPG3xCm3Lsie
1tHI6ZO9sHtlmh/75r6s8Q+KfsemRxtypxnGctnrnr/kV6uDp8tJeZ89iq3tKsmY+q+IWhk
lCqrbvlGSccdf896p2XiTf5Me3y/OfDEDk9MY645rN1/UVvlkZdoA4VWX1qjaTeXa/eV26A
BeRk9/zr0JbHLF2Oi8ZeIfsGmiMsJFnlC4kTnAzhe+Meo+nsfOfFh36ZdXGn2W2e4Uny+In
mYDCl8njHvzgfhUnizxTma2h8wNuBLDjI6/pzXJ6j4q+VmyzQrwzZ/hJ+8R6VpS0WhnPU+w
vCVnqOj+FvBUNrHBHaRxLPfy7A5ZUVSVwfUkjPBHY1+o3jiz0jTfE9vfSWP2i6WTZEVChd7
nuc9+pOO3J61+S9r46GpS6PCl5JHZafYu7pED/AKSSqgLn0HDfUV+q/jH4irb2twpAt4Y40
laeZfLJLtuCgf3tuCQOhNePUi+c6ub3UacesQ2MNxe6hDA3lgMoBPlLt6Y44wOvvWVdfEzT
59TkHkTLcXEZZY0TepyoMZVj8u5icAEc885wDQ8Y+M9LsdAsrzUtSs7PSPkZ2nj2vKc48v5
SOc9jWhYabZnxNNf2scUMMdsJkhmBEYPmK+dvUtjJBHHOOlZuyJTPwz/ak8aya7+218ZJ5p
JkVfFOpwoCu1htuJBjoB97rzn2Ncbf3zSaDGpI3H5QSNoAIz05yRVH9p7X5Jv29fjoZrr/A
EeHx1rOIjJtV0a8l2HB/i5J9cEZyRWB4o8VTtbwW6r+8jAlYnhsdMD1r3MLL3Fc5a250vwm
8BeIvjr8VfDvhTwzZteatq14IrYFgigIcvNI/wDBGiqzMx7A1+xnwK+G2s/s/wDwavtB8N/
Y7bWLO0kh05PsaXF5eXqMGuZDGJU3hztCckKka8nv8f8A/BLvRLX9n+ym8Q69p9jDqnii6O
jR3EkbzSac6xedFb8KQm5l8xueRECegB+zvh3d3/gPW9Ls9Z0iTVDpikW903zC1fO+OVQxJ
DHccPgEAkcAYrnxU3JtIqlpYw9Y8cax8OvDq3GraX9tXUZYYtQRrSe03XDOXY4IZVXPGTjg
dK9u/Zm+IPh/x/o8sljeWAv43a5ltICf9HhYjGc4DdAwK5ABA5zXi/xC+HOtanJf61q2qJN
Yy332ZbWacqsobgbhx8y5JXJwOK3/AIfBvB/wu1DxLff2P4P0HTdMM95cSjyfIt7diyTOGO
3K7d24gZzH/cwfPSTgb630OO/4Kmft8eHv2Q/hzrl1NNGdbt7VY7KDJMlzcyqwTAySVj2gk
nAAJ6kgV+Evwx8SXnxp+MM3ibxbqFrqupSX66hcvPLFcLdnnKiBh8iAYGGPG2rX/BSr9s6H
9sH9qDXPE1lqGp3Gg6k8j2iPIxhSwWQbCqMSI5HxuIz3Ar5u+HPxLsfhB8ZJte0+GTUNNZC
UguHBkKsOAz4PIPX24qa0KenOe/k8cQ5SjhZWbX49j9xv+DdoQ6d8cf2il+w2uiw3V5ozx2
joCipN9u8uON1dgpbaxxluVxxkCv0u0PwCmm6QNS0G6kj+UGL/AEjzYb0g53SDHDOQMyLhj
1PXFfkD/wAECv2qNLl0X42a0ui3kd2LfQFuBabrl5G+1Xaq2zgDa9xkE9s56Cv1R8P+JNW0
W1/s/TdBtrV4YPOt0SYlZpDtaTdyMsxzzxg9BiuGnGNvdZtm0cTCv+/VpWV0Yvjfxdrc1nc
aTdeF9SguJrxDa3Buw0Ny+4MwV3ZG8pR/E4QZxjPFYekftO3GpfF3XtCWyijh0FliuZml8t
Ecj/Vpty0hPUkkkluM4NTeJfFOqajFrWsX+osken2gltowirEHEhbyi4G0kvtX8K4H4A/CW
68A+ALXVtU1i7bxE1x9u1ia4/fLcNIjEg7+AyhwUPAXYBwucbWu9Djcocl5I7T4neI/EOqi
2kktJvmeP5S7QwSrnPylQWDDJAU8tz25rovB+kqkE8NrqEPlxyoknnD94VxnaNrfKQeAWI6
HIrH+LmuaLb+An8UXUlmraLbm7RYbpW3ylQ3kqSpDKQQNx46Yrhf2O/hjrn7QelW/ibxdY2
eiQ4ZYY9Nu5o57yTcWMjB+oCMq8rk4zwMCsru5o6cXSb2SPVZ/jn4J1LTr7S9QUXkehzHda
eRtD3MADxxtyA6k7TjOCRnoCa+ftM8a2v7cklrqEeo65baLp+qJqWsWsMjiS6dtyQwSSDbl
QQG2IQAE2jqK9z+MfwV8PaHq7SQJcWsbqLkywyBJpJVGFbfkEnZ8o5zwOa4b4M+E4vhb4St
dH8Px2t5e2tuRaWok8q5ZixbzTwVYkEDJODycAmqnWkprlDC5fTqYeTv7ztbyR754Q8NyeH
5f7K0e3hIjgVrnUJDtYP2AUAArg8YY4OcivFf+Chn/AATV8H/tpfDfztSgm0nxlpUUh0rXt
PRZrmCTGcXK4VriDqDGOQJHK7WAZe21ubxZ4N8N2urNo975nkp9pW3uEaQHnPzE4GFOc/mD
mn6R8dHk8P6lfa5eWCWUEyx2V1Eu6Rrd8qVcYJDbtgznknt0rCs6dW8Jo7cBRxOEnGthJ6p
7p/gfy/ftK/CPxD8BPilr3g/xVpbaX4h8O3T2t9E77wT1EiMOJI3Xa6kdVcdCCKq/Dzxjdi
xhhW4kKQ42KGICEdPpiv1K/wCDiT9kzS/EXwH8P/HLTIpY9Ysb06XrayxhZ5bO4ldoJDt+U
mORsDA+7Mck4FfkZ8PrlprlYY5drTNj05zXi4jCp0XHsfvPDfEUK1enW2k9GvNb/I/aX/g3
y1dtc8D/ABdvPOs7LVre80c299ebpYosrKsiHBUjem5UXOSxHXFfq/4d8VLqeqmwtvLElpG
GkcncuzIwFz1wCMnPByDyMV+V3/BtT4Tv08E/Ghd0Nuy3mlBpLjPlgeXcgtgdcDJGe+OnWv
0avdR1qx1mxto7W11q6tQEu78F7dAu7+6Dl22EZzxuY8c12ZXFww8VE/MvECdPFZ7iHFrdf
kj03WWnvtKP2GSBZ2OI3Kh1U/54I9+KrSabFcTW8N1ua+KySxyNyq4XYcZ4A2v0xzknqK53
Ufixb6J4ptdFht5XEkXmzTv8q22Og5HPQ/StzSfEdtqeqGSzuLWe3wzSiEASK/8AeY56AAj
6mvS5otnwUsNUhFScdOjMfxLPJ8LfBupag0dxrl0qeb9nVj5syoAFVVAOOvRVJPNUdR8SnW
/AEk9tod7LJqlqPM2xhG3ED5CjlGb0OM89sZI7jVGWCwkkkkjhaEZEr8Kh+vofw/pXHz2er
arpBjhuVbzh811BhFiU8fuxk4PuMfUVtzKL0OSPNNPmZ8R/tVfsNeJP2s9P0/wl8T/EGoWf
g2Nmg8P/AA68N3KTarqL7dq3+p3A3IzLuysKkWsAXLyzMSp9e+C37E/i3w/4Z8C+GdY/s/w
54N8HoLC10Dw9Owga1jTbF58owWkZiXfZty5fLOpGPQ7XxpZ/BDX5NN0nQTM1wsl1ql+A93
dXJXYwMjZJOVbIBYYKnA6GvcYZvtDxzR7WilXdk9SCAVI/PrWym7HI4Wdjhbrwba6TqVlfW
2n/ANmzaehgthaN+7kyPulB8uO25hxnoa2tT1eS31KztYWZbiZ1PzDzMMMAJznYpxy2B0bn
PInvtb+2SrYxgQ3G8kSvEdqAH5serdPzqKW9tfDZSW4iZpCgjMypjIG5iMnsckc9zjvUhY/
lF/4OEmvj/wAFi/jUuqTWt1ftJoxuJbZWWKZzoenksobJCnPTHT8q/cr/AIIa/FfWv2hP+C
aXwb1C6xcafpunt4dvJURFnhuLSYr5xk3ZA27UACgjOcnOB+Hf/Bxrew3P/Bar43SwyRPHN
Po7K0Rym06Hp23B9MV+gH/Bpd+0rZwfBnxx8P7y4tWvtG16K9s4Jm2Yt7pAGKt0B85ScY5r
T7NyXGzsz9nrXwrBofijzLWOaxgjLgW8a5t5jJ8zzMoILOzLtBXJBYHntx+t/s9eHfEfxtt
fiV4u061F54asxDpMxkbbb79pklYKQCW+XAfJHOPb0xCJ7C/+x2f2dlz521An2lyhGQR0OP
4vWvLPAXhKSy0zWtBtdfuNP1G2Rrq905N7JbSTb3Uo0m4ZyRlVG35eM5NSh9T8YP8Ag6S+E
knhX9rDwb8Qre2jh07xxon9nvcRPlJbi0bCgcAjETISrDj34r807bWPMsoxuwCdo5JA4YEf
+PdM5HPqwr9sP+Dhj9n3xJrn/BNRNU1q/vPEup/D/WYdXivXZFTT7KVjbSRlAAckmI5Ge+e
1fhNouq/aoNqvlun3u2f5f4j8doshnW/aFS3m3KpDbipA3Y/Dp+ff0HFJpulXviTVbXTbGH
zb69njt7eMn5pZXYLGg7ZLMP64GKoPd7FXzNyqfUbeAe+a9+/4Jc/Cw/GD9u/wDpzQxyWOk
3T63dLIm6Py7VTKNw4yplEYP1z6CtCbvqf0kfsl/s86n8HP2e/B/hS0/siHTfDNjY2OnRRS
M/mQw28a/v1X5FkkbzGZlL/eHrx1Hw38BWv/AAl1xdNHeWsNrPKbSxvrWMC0JH3oirHaNrP
g/KdrcivOfh38TJviBoX9j+dcaDax272UlvbXHkssLZAaKVc7tvGCMHBHTpXvGjyWvhrw8q
6NFb3kkaoLnzGCSEKoBdto5Yj6ZrnldGi31Lnh+yms7Frq/wDL+1XCMuIHVocZJUKcDLEHP
f61/Mp/wcI/tUXnx6/4KY61YXXlxw/DnTYPCsKIpVVeMvPMSCc7hNPIpJ5/dr02AH+i2/8A
F2n6TDqPjHxFb381r4Tsp9RKpxFbwxo0kjbemditzxX8efxb+Kt98bfjz4w8XaizPd+Kdbv
NYm53DdPMztj/AL6A96KfcJGppk24ouFQSYyc++R19D+Y6gVveT5cAjVtjS5+Y5IPp7n6Dk
/hXP6JNm3VpGTZx74/x4/Pr2rUkdSdu3cgyef4gffr+XJ7V0Ik0NO3Wyq4j3NLHhSOR6k5O
Aw4BPQcYzhTm9bRK8Ue35WYsQSMYPf649eDnt1Aq2MfmbMsVjJzu6MOM8/l29Pz1oLJLeVV
Vvk2gkDt6fpn+RqWOI5WyfmCllIJXGAR6Z/z+laEVsrIxJYrsYkEcjn/ACP/AK3NZohWOZn
D/eO4d8d/8n15q6t159wSu5XK4Dds8cfp0ojuKprFoSCNreRkZcrkDJ4Iq4bNUb7qn9ahuI
Ms2d4z23ZzUMd01mGG3d3GTnFdnMfOuKuyaSBOw3LnHTApslij9V9ueo/GpIbxZccD5v4Sa
Uo4TORQ5E2KU+nMfu4dRwDnmoQgy3y8g4PHI+tXnkX+8cewqKQxzffOcdD/ABL9D/ke1LmZ
fKUmiG3j09s1H8rZyAfx6VYuLRlBbdvXGM4+YVV2p/8AXpFxDfGB/wDXFFRtGpb/AOvRQUY
XnrattXHXnPb2qxj93JK23djgZqtFL9qXcy4VTuJX/Gp7qPfCqKu0semeK8jqfQBabnt1UB
txzzxVpIMdWfLY69DVaJSW+aMgdAAxP6VYUC0CsF27RkZYDH4Eg1Eg3P0O/wCCM3w7j8I/D
Px/47kTy5rqWPSrV8YzGg3uVP8AvEA1q3Mcmu+JLi8k3Ms07MxCdcMTz3x0/Ou3/Zz8OL8G
f+CfnhnTpo9l5qlm2qTAHaVknYt97uNuw496zfDmitJYRysq7nGc5yCSe+Otc9OdlKo+uh7
1KnaEYIrxaANOsZHePayp7gHr/X+VeF/teaungL4R3CL+7vfElytpAFIyI/vSMfQgYHvk19
QXujA+H2VlDTt8u0DhR0x+lfDP7e/jBvF3xst/D9md0Ph6JbJQoABuHwWx6/eUZrhpt1a1u
2rOjEVPZUH5n1l+xF4SXwT+yvpKqFFxrBW5k9SHzJ/MqP8AgNeheI50vWVt2FxuXb/EKw/A
Ig8KeBtH09cr9gsokKjkE4GR7cGs/XvE0biSH5n8s7QT3PA/X+pr7KnGyVux8m5aMsapGq2
SyKvDsec/dqi0PkW+fM+/xnAwx479s5x7VUbUDdTwruwqx/dJxz6VU8S6tH/ZkZVtqpuc85
Bzxg/kR04/Cql5C2Rx/iOLy9S8tZN8cakgk8r65/Sue8TyzalFHBayW8LTSpF8y/KqFhuHH
XIzj3NWtZ12NbqSRZCm9vfcSO/p69fasiTWYNR8Q2iw7I5JJljYoQEJyBnIz834cZraGxk9
z6n1C6traOOFGbYti6KUH3AdoLZ/A9fWv1e+Ivw91PXPFSalpmni8+07b2SKW4MbRupG0Ec
jhc5HGSFr8c/GHiU2eqyRBm2/YXVyB8r8rgD1OSD2+7X7i+GpZHguldpGuLhmwu/ftIyMk/
KeCuOnOAe+K8epo7o6o2aOb0jwPe69pFq2t6bo8rWbfurVE3AooIBIb+Ink+9dEuk295eSQ
sk1gkA2BmfG9epVc9+Rio7ybxDHCslslpdTyL5RV5vIjVcHDZ+9jOM+nvUfiPW9T8Pi2k/c
/aniUSW6OWjjYD5iCQNy8EjjJ29Omcru5WiP5mf20pLhv+Ci/wAcrVZy0LfEPXWwvzbB/aM
6qCfYAV7j+yt+zreeKtF1Xx1qdgt5ougRPZWTvPHCHvHACS/N96OInc2AeQKx/h7+xX4k/b
o/4K3/ABu8I+GYbmHTbDx/rd14h1UnamnWY1GbczEHBlf7ioGyTkg4Bav1/wBI/Ze8F+K9B
0DQ7NtRs/CPgCY2tppcULpBdEKFCXIKgXCj5pDnepJPfivRp1+WNkc8otu585/sqXU2u6NY
T+Jo9UutL8I3Ml7d6bBYPGuq38xGx1fA3qoMWCeDnHAyK9s8M+P9Q1z4g6trek6fbafpunr
brfC8uBvSfaqDamWLA727nA2YHNdB44+JPw9+GfwXm0TwH4d1DWbSaM3EV5FaM1oWJErzPt
wUVdsuQyogZduVOSOR/Zk8QRt4o1a58UW+jzaSln/a1v8AYcSRyqHDrKrEsjof4QWDKAVwd
vMSlzXkCumeoa/pmofE/Wf7KSK3uRpweZ4rWc7JS2VVyWAG4HnB9OK/GT/g4a/4KvapLYx/
sx+BPEV5caXoLl/HerRyjdqt4MlNODr1hh4aQDhpPl6RjP3R/wAFWP8AgoR/wxL+yRdNpl9
dWfxO+Iju2gQQKQ8EAJDXxVcbQoJCbgPnx3Wv59PEeix/ENIri4XUHvp5WmluZ3JklZj85O
7Ofm5PGe+awUW42R00ZKM+eRhSSahpvhL9zdN5KkI0bPuY5YdP5/gfSsW18QXSXmZGLqW4G
eFx/L6Vu+Lvh1N4R1a3KyP9lnK+W878vxyBjsOmT3OK5nUoja6ztbDbDkE+h9eKxas7M+tw
9TlhGtT0TZ+t3/BuP8RYfDniT4rWN69vZ2OtRaH9onleSOFEjuZztLqCFyWBO7A8tZTmv1Q
+M3xD+KX/AArhl+G3w61jxTd+ZmWyS+isbyKKCQLiN5lCO8qJkEMNozkknFfnv/waN+E9O+
Iq/G7TryzuLy1gk0GW7UmJ7aZQupqsEwJ+aN95JGDnYM+/7CeMvGd14a8TzQzSrDasFgt42
kEcYQjLDfnJIO0A7RwT1wAOWnGxlxFiI1MR7u9kfkt8Zf8Ag450n4C67J4V+J37P3xX8M3C
sFXTNVmgt0cI2WKM0e2T5udyFlz3rwr45/8AByH4Y+JnjS0vvC/hf4heEdPs42VtNj1GCSG
4J2lTJlfmACjj1+uK+1r39qnwV/wU7/aQ13wHD4X034jeBPCMl3pFzp9/oSSx6pcoVEl15s
xxHFAQVRvkOWZhjgH8+/8Agtd/wSF+Ev7Hn7KVt8Xvh+2taLrFx40tfDWoeHo783ujxQ3Fr
dziSBpl88MrWu3mRkJJ2gACtuWMtDylWnQleVujOo8Nf8HF3hf/AIQttL17wb4zuLyFy1ve
2epwQlwGyjSIUI3jgHHynA4zXvXgD/g7w+HPg7Rkt9Q+EfjLULxVwbuPUbWEsSAGJUR4GcD
p1r8IrKOVkhbadsgLxHrnqP6GrMmmTTS5k2hvQD+YpqnFHdUi60bOPmftZ4k/4Og/A/xA1m
8aT4X+L47N2DWqLqMDSW6DnncpDHPqMYyO9e1/8Ekf+C1Hw/8A2s/2sLnwCmg65ovirWvtF
1pl5fypPbz28ERkeFmUDZJtDEH7vyBQBmv5+tL09gFVV5LAvx1Hpx+Ffa3/AAb5SW/gn/gr
P8M9VvGj+zwrqKMBGzbQ1pKowAM9x6/Q9KxlCKZ6csLU+rfu49NT+p6G28yxhlVG2yDaA4J
2gjuMe46cVzsXw3trW5ks1Wzjtbpi8yxQAMvykjk+rc8dhiqt74yj/wCEks7+fWo7SxkdYb
W0hiaWWXI5XZGCeO7EYHsK4X4+/H3RU0/ULHS9Uu4ddt4444Vt5VhZd7I3mjcPvKFIDMMAF
+CcCjlv0Pmo1JU93ZfkeH/8Fd/g9pHij9jj4oWH243kVp4avHFvDjFvIibkLdsghenIwK/m
t+FuiXHiC+hjiVY2kdAoLZD5PAHvk4r+mP8AaB+Jun/EH9gL4vYVYdSk8E6lcMsinzGUpIp
yCCVwwC9AC27aTzj+bb9nrULjTvEWnXSWP261jcMseGYTMnJG1DuyOoOMeuRkHkqxXI7H22
Q5lKlOMW9tvM/bT/g3LXXtN8PfGTR2Zf7UhudNjeNot3lMkdyCBztbqOSe54Nfbvxm8deN/
BHhmTUNF8B3PjjUrNg91pula2mmX0X8RSEzqUkDFQSCy+xr4f8A+CA3xNtdRuvjPcLpd9p/
9pXukEo0i3CBjDcbnQ8YU9s/xA9cAV9+nxXY+HY5Jp7m922qmVp7h9rLkdVUsowOTncc1jg
YuNG3Yw4jxCrZlOtOKV7aedl2PgX4rf8ABzN4e+CnjOTQfHH7NvxQ8L67ApQ2eq3ENvMy5w
CmY8Ouc/OpK+9cDqf/AAdPfDWLTLxdN+Dnimw1CVHZg2qQ+VzyWbC5Jyo4Bx1r7I+N+m+Bf
2pfD17e63b+D/iR4fuJP7LaHVdMM8Nkw5LJ5m5t2DkFdoB5HSvyW/4Ky/8ABNTwB+y78ONM
8X+ErXUNJj1DXotKXT0vftdk0MttczeYCybkkDW7AI8jja/H3Mmp4lQlsezlWR4bFQs00/N
u1z2nw7/wdE+DPEniP+2PG/w/+IGvWtkAU0yPVYLezjfszIEy3bAPHSvULj/g8I+F1tHtj+
C/joQwqAPL1a28sjsPudK/EfXfAO6WR4Yy0MjZLRqSFOR1wM0288CS2rhTCqqUDNgl92Dnn
j5R9TXRDFUx4jgWrdqUXppdXs/M/YTS/wDg7N+C+j3dxI3wX+IdxNMpMssmtW5ZnIC7h8mO
gAx0Fa+i/wDB458PrBIVb4Q+OJIVwoVdTtV4HbOzpwBX4na38J/tmnzXSwIzSkfcGe/OP1r
LTwF/Z14kNxayQrgHa2QRn0H+eldEMTSlsz5rEcGY6lV5Zx06OzP3Mvv+Dxb4U6hcqjfBn4
hQvHMspaPWLbJxyf8Aln0PQ+1O07/g7u+GeswXFnefBPxatnf3iyR41i3ORuB+bch7jt296
/EvUPhfDHpzSrCw4O7HJAxVHRvB7XlwVjAxDsZZMfMp/wA579qn6xSkrpnXDgzE0aqp1Vfm
16nb/wDBS39oGH9uf9u/x98UND8P3Gg2fiy5szDpUkgkezEFjb2xBbABy0JPHrX1T/wbI63
H8Of+CnuleG/EFmt1pfjrSZ9Ne2mX90t3GBc28hPTKmOTA65NfIeleC5ku1MICM/WVxkge3
Yn+We9exfs3fEFv2cfjV4J8aW8k8J8I63a6pKyHMjxxyqZvqWj3j8a5a2Zxh7iPocP4aqtC
dabaaTa7enf1P600Sa++0Q+TLZrGDFGytyF5AI+uP1rjPiT4KX7UNZtr6bTNShDL5kD83KY
KhG7HjnPUEnmui0v4k2OvaPY39rLHdWepRRyRSxner7wGGO2Ocd/oa5rxcv/AAs3XLXT4dY
+x+Ype4tEmCyNEByxUjDDIAx19+DXdGV1c/K5UZRnyvQ8k/a1+GWm/tM/s++NvhzfXum3Op
eMtCu9KihnmMfm3Jty1uykjDMJfKbH+znpX8i9i914d1mexn3W13aTNDM7r8yujFSD+R/Ov
7MPBvg/QtZ8QTaVNp8lnf6UMu/lJHJqpJH74GNjuUYXOQCMDOa/lk/4K3fs0Tfso/8ABUH4
s+FbpYUsJNbfVtNS3j/cCzvcXUBU88Ksuw5JwQRyRk7053OapTUJbniVpr9/rLAXk3neScI
x42HPc/pX6pf8G1f7HWofGrxx4/8AH4jj/s/w7aroSZVvMklmRpWVWyAPlEYIPGD7V+Wlg+
5WkyF28EY5z64/z0zX9Ef/AAQy8MWH7J3/AASf0PVdQv7rTdX+I0914gBhtnkeRHby4DhRk
kKh7ge4Fay0RhfmZ13gu/sfhylrfapHq1p4RtLt7C6lKNCYI5HRDNEXJPmwShCckgx7/wAP
YtI8ReIvhH4vurXUL5YIZNsNhdv+7S9JLAJPn5VdhtKjODng9BWn8QPhLYt8BtWs76TVvFH
9tWk2oy2TrGZ3bylM4hJYsZDE8rbRwSzD5Seea+AHhnV/jz8MdR0i61jT9U1DS7JdIum1KL
zvMxCptbuJCBkyxlGJLAqTjORxDY+VniP/AAWu/aet/gr/AMErfiZqlhcXU/ijWLZPBpvfM
8rypbuT502huT5ImXheBX80HhO1UzR4AwuFJ6Yx69/T/Oa/W3/g5v8AHnibwVoPw1+Dut3l
rcXFzLL4jeVMxSyRIogijkA3I2yTzCr7t5DYK7vmP5V+HtKNi+xlkik+5gno2QDwfrjHXsc
ZOHBD8jorfT1S3jwcRuOeO3Y/569a0bUCaEZVvl4HHoc/5/wqnYsfISRsbST8pz+PUDOfb2
6Crun7ZVT7wEwYDnocdz+vp3JArYkuaTLu3btztHkqh7AEcj8x+Y9eNqFPLZfvIVTj/aXGe
fXHI/OsC0t2WbnarK52jpgHjnJBz1/XsTt3UDKhkO7fgHDNksD19Py4/Pioe44jbFRLDcfK
WC/NEOPk78iorF/OuQygk4wf8f8APrSoTHbM8bGMDt6r9Bz+FN0edYblduRC58tsjcGOOvX
696S3HvodA/zwr8oIx1qjcW+BkfkRVppyF5Rs9COnPpVdpV6qX+Y9MdK7IvQ+flG0mVWHkt
nfhgcYxU66mpCq3yt0PPAps0scknzfJuzz0qFgu5fusueSO9AW7lmUY+b88dqaJNvenNMuf
p3podT3UYPbvQERPM3L6Y9O1QTRRzr6e4GCTUjhd3ysFYVDI/lD5vXq3/18VF2UtyrLYPv/
AOenoQcUVYD7fulaKLsvlRzoRUVhgLuOc47j/JqSVQ0q9dqj+dSJKqxsOC24kseoqtaoJY2
KsSWOTk151j3R32fbIG3MefyrZ8GeH5vGvjDSdHt18ybVLuG1VPUuyqR+prJMQY/d6YB54O
a9w/4J0+FI/En7Zfg4SRxvHp8suogMcjfBC8i8f7yiuetdRbNaMbySP0a/aBSDw74StdJhd
vJ0uCK0iCttykarGM/8BUdKy/DXlxeHbfcGZmQbWUdj0qb44/aL62LJbsyswA+X7w7/AP6z
TvDFsv8AZVrkbAFHy5wc/Q1w1HagrHv0/jIddmTStMaaVhHHaq0rHPZQW/8ArV+bHga4b4o
/tF6TcNvZtX1b7c4POFLmXB+gAH4V+gX7T9y+n/ALxM0ci2zT2r2aTFv9U0vyBj9C1fHH7J
3gSyk+OtpqEN0JobWKYWqFcPMqbVaTHZRmtMtinKT7tHDm1SyjFdj7EutSW2eQLnDYUe2B/
h/KuXuNTWWZuWDbiSM/kf0o1W8Y6hKkUjLu3gdx2/8Ar1ztzdP9vk3qykLt54NfV7Hz++hp
Qazs1Jvn6PlcN8w7Ve8RXavp2JD5km3IU9ZCQf8AGuKtLvN2ztv8luVx/Bj+f41d1bWv7Q0
xmVkVo48tn27/AK80i2cbqhkjnuUXe3luyk45IyRWH8PdMi07xlp9rFtgj+1ozsxyclhlmP
ck8k1tatqcC6abdlkm3ctsbG/5j82fw6e9YXhPTfO+IWngyf6Ol1G4zxnB/WtFsZH0P8R5m
sdV1Hy7cTrb2scaOPmyXJyeO/GB+NfvTqV4ukX/AO/uZGR3dWkJHmE7iAMgcDPY1+CPj/V7
WxstXzfqrbY2MaEb8BV28D1+bk9K/dbxFp66j4nm0+Xz45NYd/ljlBAVePmHVQSeg7g15dU
6IaDNG8Xwz6xcabqAurZI5THBcRqfLuQPmOH6gj2Pviq+t+BLvxXCJbR4f3NwiRO7NFuwwM
khZfmLEAKATg4Oe1WPG32rw/oq6dZJ9qmdAIsou2JmYKCDnJx6frV7wD4mh/sXT7dJorjzN
kQLPtaUsxydpAOep5HO32rFleTPMv2Pv2MdF/Y91T4laxpCT3uqfFLxnqnizWbxhiRlmupm
trcDOfLhiZQCSSWeY9GwPVPCmjQ6xqU1/v8ALt4pW8uGM7Y1Y/fLYAz7Gq3xE+Idn4I8Fal
fw3Dbrh/KjaRwqQyHC4BbAC9/r9a8p+P2oXsvwl1y40/xFcLptjpjYj0lBM+oPsLnEg6biM
cEGqjFvcPI0tA8W+D7L4oXGiRtJM0i3ItrFIdtraxgEyyPtGFG5QpYnLFe4JFeZfti/tS+E
PgR8Oda8Raw9hp3hzQ7MmRIbZYRIivgJERjBlZdiqAT07cVofAn4PTR/D7w3cz6ldJ9rtd+
1ovJub4lTviupMnK/McA45J74r8MP+C7H7ek37Zf7QWseHvB3iFJPhP8P7o2VolvMFt9Tug
QJrmNRzIgk3ojHIIQsOGFVK8dtTSjT9o+WWh5b+1N+1PrX7a/xV8QfEDxQs0l1qs4XTFE2Y
tJsosrFaxDsQDknuSxri9I0k+KZ7W4uYY7a3t4vKSIN930J4wSccn2rD8FeME8Y6Vpui2sc
dmLOMJbx7Pmdx95mPvnvXb3nhsWmrxrcSJDcSloxGsm15Qq5JjQ/eA74GRg9q6sO9LmNejO
MuVLU5b49W8dl4T02OS1s98sjFWmX94NwPKMOmCvI5GMfU+CeK7RrZVuP9WynaPevo/4s/D
GTXvCEy2DNqd1pKiW2YZeUQrjfyTy21SSByeOhrwjUbm4vfC2oW5T7RY2sLXJIKqUbcvUn5
j1HTiuCvK1TmPt8BTpywPsE7uOvztf8D9mf+DOPxDYaBof7TOoXt1Da2sSeHGmuZm2iMldW
9Pp2IP6V+vnhjwzF8TfEV9f32J45rVUUyKdyK+4GSNudp+Ujk5JGTnANfif/wAGjGlWPiDS
f2ibPUZpFtpj4ek8lQD9rYf2nhCp7Z2nI+nev3A8DTX1jbwWW5NLdiGP22MgxMSSqKB1ypP
B6HPpUbHzmLk5S5nuzhv2GP2Bfhv+wrpWqaP4H0EQf2rJI2q6td4kvtSlaVpP3s2FLD5uF6
D6818Ff8Hd8mi6T/wTR8O6bp8MFjNJ8StMmaBYBEZiLDVd8gOMvywBYk/eHrX6TfFT4pWvw
0stUs2uIby+mt2vZlVdq2yrgNK3OQOgHqeK/MX9vv8AY51b/gqJbQ+DdY8Qa1HnxLb339p2
kS3P9kwpBIkNuYWPV/P7HJYDOBzTVlqY8jmuaWyPwd8H30Xjzwna6Oq28OuWPFvIwXMqDqp
J54BIAHUmnah4SutGt1a8haHzJGiTn7zDGfyz1r9R/il/wbH+BfhT468P6DZfHjVr/wAWap
exRG0GkwxParuHmS5zn5ckgY5Ix711/wAOf+DYmz+IGu31jb/GTVtUe1Y/aRNpMXyNkjGWI
CtnsDjJrL2ck9Nj6zC5xhpUYrFRfOkkmrWstrq17n5F6NYyR36/u1ba4GScgnB619qf8EIN
Gg13/gpr8PLW+tUmhtRezNGQuQY7SRh19wK+wZ/+DWi10S/sobr4n61p3yO7td6XCBEu4DB
253uScgA8hT7V9B/8E6P+Df7wv+x1+1db+K7r4ha34i1Kz024/s+3+xLbhGlBjLkj73yF8Z
74NZyUm9j0qmcYJYaUISbuvwPozxJ8W9Q8IfF/w7Zquk2/hnVibLUL2a7ZPs1xuOIwOhBUj
BzwxxxXrHiL4LeAfE3hi3mKrrlx9qjYX0NwJrmHZysaODiPk9McjJIYjI1PiX+zfo/j/wCD
ms+B7yGGOO6RjZSMqrJbOcETqcdUYA+54NfI/g/xBof7AXh/xN4f8Fy32teK9RvjcH7baPb
vqIDSqHRhuGxFDAOFGdvrXTCVlqfA/V5VJ2pK6/Tpc+hv2+fhd4f8Gf8ABPj4sfYdJs7V9M
8Jak8flxhd58hx85xlh35P3gT1r+X39kXx/DpV3cNdNb2sFikThyq7Ymzgknr09K/o9/bj/
au8N+Ov+CXPx41w6g0d1pPhC/t7i1lYLMkrW+FjdOMOWbAHc5x7fyseC7uaO6khjaSOGXG4
DOGI9R+FYStKDaPey3CSnUWHq9z+i7/ggF8RvDvxs0z4uajpcl5b6tBdaZCLybapuFWG62q
q7j+7C7s5HRieuCPrDX5RfeIYkt5pNPhmJKvbktHLMuSyk4PDAZ575Br8rv8Ag3b+I8ng74
dfFKzs/JmvdUutOSEvuRmXZMrQowH8fHGQTt4zzX6+v4W1u+0uKK3hg02xgt0FyqktLA+Mk
AYwzHI5z+HNcdGV4aHsZtl/1XGum5e67deyPMR4Si1zxHNBpNiZLfVpPMmieILH5m3azMmA
BnqTjJ4r4d/4ON9I0v4Y/sZeE9Ds5/Pvrrxppt1OyKVVwun6qhwf9ncnBJxnIwSTX6peGvB
ieD7z/R7eGS6MYXzZG+d3wDlh6Gvj3/gpP+wZq/7dfwg0/wAH+MNf0/wqun+Io9fju7C28x
SkUF3FGnzdmEylj2KHtis5RUVY9LLMwTxCk5e7Gz31dup+AXhcT6smZLiSziIGdmDn8cZqz
41sodYiEMMm6aE5B+7xX7BaB/wa0aFp1nHGPjDrVxC6Bg50mLaR9Qf51oad/wAGzvhmFmtG
+K2oTTookfGnRYRTnbuJPAPYdTXkVMHiFU54R09T9cwvHXD88N9Xr1mr/E3GTf4LSx+PXhf
wjItsq3l1uuEjLoCcjOS34n/Grc3w/t9U11bid1Y7GRN4HPU46dq/XXw//wAG5Gg+K0Zf+F
n6xA0UwVTHpUTcZIPXGAQB155rlP2pP+Df/Rv2fP2e/G3ji1+JmoatN4K0qfUjaPp8YExjT
O0kHIByASPWuWWFxrvUat8z3KPG/CTcMGpuTukrxlq3t+Z+R+vaTJp2q3Fu1wipcQ7VUkKo
OcHtzXMWMo8NanKi+XNH8ykdFfGcH6Zr0HWdKTUJpGeKOb5eGYfdB9a831nNraRKtrEbiRi
kEpHUcAsf9kH/AA7iu3AVHUjyy8jj4kw6wtX2sdLNtPXvtt5msvi2T7INscSyDIZj3z0AHt
61seH2GseGfLkPmbgUfnk5z/jXAtqFvpEqwXEqrIVLsXYBsYJ3H0BxxXZ+Cb2ObTrprZnks
ZrdZVl2Fd3Byo9xitsZRUIXR5+S5t7bEOnOV3Zpq+3y+4/pP/4JC/tM3fx1/wCCX3wp1S1t
rW81LRdN/sW6JmBkD2ErWrHb97e6w7x2w4NfVF7ab47fUmtVtpo4yrgxoJJkIOEPpgnOB39
a/IH/AINQf2jLIeCfjH8Nbpp5L7Qb238S6eiwtJJFDcRNb3GOPuo1vC2BnJmOMk1+tfjKzk
vtJt9RkupoTayfaQjuAUBGSMe2Oh9a9yldRVz+dc7owhmFWlHbmb+/WxsWOlWtzDNcSLbbn
QQQlgQ0KsAAre+a/A//AIO4/wBnqz8DftKfDH4iWLNcL4x0m60bUX37vLuLOYSp9N0V3tXr
gQEdq/c74bfFLS/it4g1Szhg1KFbNUBe4iKRXucEyRn+IDGN3qDXwJ/wdW/Bq38bf8Ex38U
R2EMlx8OfE2l6tLKkYBS3mlk05st7vexHaM/dyeBmumi9bni1YuN00fzxaPYzavPBZ2qlrq
6kWCNBj53Ztq4/E4r+tP8AYy+CviL9n/8AZi8F+GfEOoQ3Wn6To1rarZ/Z9qxqYVJhZCMZV
ywJ6mv5r/8AgjL8Do/2ov8AgpV8IvCc1q15p660NUv0A621rmeT/wAdTv0r+ojxDrOveI9Y
1LS7S8S3N3IwtLq7ti6afJkYAHG/IJ45Ga3qSOSKZ1Gm25GkXGoXFxDNbyxLgMdqw7AQynr
xuz+nXt8X/EP4gN+xl+3H4H8RWclx/wAIH47X+wNZdsssKsS9vcEDHyo4K567eOa+svE3w+
1K78Raf9qupLrS7K4hniiil8lZGjjYSJKgwHDs2QvQbV75ryT/AIKF/DLSfih8BdcsY7FI7
rRrM3qT+asAs2hBkU8nJA28gdjWcdwex/PR/wAHE3x3m+Nn/BW/x3ardLcWvgWO38Nwsj70
ZoY90jA+7P8AgR3r5h8OFriNFkfDooXcGxuU8AE/j+vPU1zPjHWbvxz8S9X1q6upL661i9l
u5J3Ys0u5ickn29e1ddoKLYruOGjkReD9B/h+o9a2WhBZuwqbVUBhy3ue5/z7+nFSaW24MN
xidTuGen5/5/lTLsLNt2tz3+o6mnWqCO2/hzjA54PetANK0P78sF+4dzDj5cc9/Tg4+ueM5
15ox9pLLJuXtk8bcHofw/yaxNNtftSkLIy7gwU/kOnuD+g9q0oVdQSW3KqlSM5681PUBom8
y4jU4Vc8HGB+lTWCpCMffjIyW9+OfwIqi135EDR7fmU7gcdPWo7e6kjjXkbWY5J4yW6CpKu
dNHcpcQ78HDE49jmmtHkZU/gKhsH8uwT/AGTtJPcilEu3kdO4NdUdjw62k2PMW7j+dNSIeZ
91Rt6U1rnBPpTIblRIfXrzVEJk8seXJAAPXimIxRtrABh7cUJMD1P6U4sGHP5Gk3YYrDP8X
19qhc7ScszD3NJMmB8vccj1qpvUOflXd9agAlG9vvA/iKKMKeqqvscUUGhzs37hR8xO7Cjj
ofX6VKuY4eHVcHPC9aqIpkulXO5UGeasx3Ei/Kpj4HQ9q889wnhidnZvMdh/dxgGvpv/AIJ
SacL39rOOaVpHFnpF1LwS20FQn/s/YV81QDdbszN8zDoOlfWH/BIrTvP+NHia6yxW20MR8D
kF7iLH/jqGuXEu1N3OjC61YrzP0G8eWFnrdgYtpUKAyqVGfrgY5/CsXS9GW4t1jZo9rKFGM
fKQfTH4fWpvFM0yac37xVYL8nO3OOe38jWP8Pdfk1e1uIGUNIuUwAQST1+nr9a4rOVO57kX
ys4f9sHwqviX9mTxpY7vJVbCS5SRiAqmEh8uew+XrXwL/wAE9vGc3jX9q68kUZ0vStBuIVD
fw5KAfQkg19Tf8Fhvie3wk/Zfj0O1uBFd+LLpbH5WIdokxJMQP7vCqfUSCvnP/gkpokWk6D
4z8QMga4mnhsEJ5+RVL/zNd+U07Rcu7PHzOpzTS7I+o9WdWvbkDzGj3gjb/D7fr+lYrzTB5
GZTlVwcry3+cVf1K/gIumA+ZpiR83HGKwdd17asu0KqjADY3GvoEeStzN1u8aGZBGrxxspO
SducdsVm6t4p8vSpoY0X5snuWAPGKNe8SYjgjZVRvvGuc1fWFl3KVSLLZ3L94daBsiluRcR
Nn5ZGB43bQP8AORU/gC73eOtKVU5W6XCqxw3PPf8ApWbaavDrAZY2j328hR/MBUNwD16Hgj
ke9aXw8vfI8c6WsfzMs4fGMKF9vWtPskHrvxC0a1i8O6hqF0yvNdXThxGFZmC8YHPy4weT+
VfvL4/1DVPB1+s0Tfv7y9iiF3PLtjUecwxt2k9CrA4bIzyNpNfz4fE3xVYWOhW9ncXS/a9Q
uZJFidsu43EkhewHNf0AfH/xIvh+5hmuI/M0jR5J7+6JQyOqxRyEYz2DCNQB6+1eTVmkzuo
UZSa08/U3DeN4k8TzQ38lndQ2bhlaOP8AeMRjGR8wx3yDx+Natn9h1KKO7sNPhupYZBLbsj
CPzdnGGJXIGXODg9DyMkV5D8MIdX1rZrltJYmTULa3glgbMpjkcM4LjHDLkDIya9dsNGt/C
nhUXkiwlbUrcTArgO4IDHBzknJx74qZR7Ga8zwXx94zHxh/aVtNHuPMa18O6b9qutNZnRbq
aZ2EYYqCpXIUghSco3ZhVX9tPxPqXwk/Ze1yHQbFbPXJrdbLTLVWEduJnff8w3K7KERwQFL
YOQpGceweHfgzZ+HlvNVuFtU1S8jWWZzF80a/eMRY87N27AHAxxXwL/wWa/aM1Xwv4u+Htj
o9tcfY767e10+8t3Df2nq0zLbRW4DDd5a7w5KsOVI71y4itJQtE9/JcLQr4qEJ7bu/kb3wt
/bg0v8AbJ+FOufCXXbq38G6l4o8L6hpWrX9lftE2nK9sFMlrKEALYkkdSxAPlvySCtfzv8A
xg+Ex+D3xRuPDU99HqP9mqIvtNop+z3abiEmj3YbZImxxuyRuKkZBx+33jX9gS9f4V6DfXm
j6po/j681KKwiube4TbeC5fy080J907mLAMcjb2zXmf8Awcff8Ek9P+Bf7OXw5+KHgeG5ur
X4b6TaeE/EZHL3Nuu4W+oSAD7wkd0dupWVOgTFFHEOUOW2tjrxOXUaWK54zTUm7Ly9fyPy7
+CHhr+12urq1uI7GXT5kimhMRYyqeQysMjt2A6V2M/iDTU1zTJryOOS9WWQ2cu1DJHlT5oQ
8EMVB5ByfrXn3wX1O+0GMajaLI0Fwxt54UjOHP8AC3X6k9Me9dWxisY5Lye18uGMFn+c+h+
YnthSR/wKsXmVGjB3+LsfU4bgfMMxqQdkqLT97Zq63dt0dr4LudLi1i8uWytxeW/kOzDa3B
Zjl84HHQADoRnJwPF/irZaP8MPDs1leRT3NtqEktnbeUsUTRIzBjl2J+UHBHHbnOcjtPDmo
zWc3nLEYY5VKoXjOCOecHtwCPasP4s+GLX4i6BDI8E0t1bKXgV5ike4jk465PPfHAqcRmVG
taLXXp09Tqy/gzNMG6s6Ml8MX71/eb3S9NvuP0u/4M5/CE9n46+PV1eQ3UqaJH4ekS0WFTv
aT+0THMSRnhFcrt4O7PZTX7X/ABC+NWn2/iNPD+l2I1XxQ8jxRJINsengJuNzO3JSIA/eHJ
LBQCc4/Fz/AINDPEsXgjUP2i7q4eSG1WDw8HQgF5mB1QRgDu+75RjOS4z61+s+qaVdeGb+S
61C8Rb7xAJZ5pJFDSKwYlIQ44YooxkAAnJxyMdXMrXR+dY+jyYhxd7dD52/4KV/GC1/ZR8L
+DdFLP4i8afEnVkiku2d2mmAIOCnL+QrFWCDJbbjgmtT4N2Go+H/AISouk6O9hrjXaHXJ9Z
iWKfUbmFyUdirAJGSRgICVUDhsV6L8Tv2QfCnxi8c+DviR4qs77VNW8HCS40a2+0NLClx97
zJIWBzsAyDnCgdOlcF8Q/jaut+HNN1Dw3Z/wBtaTfaxLpoeA+SL243HzizEjCoVZmOTtVMZ
9aTRz8t/dW3U84vPgxqn/C6LXxFeTP448d3TbbWAb1RLvCoJ5FJ+SCNQxcFvmYjBGK+xfgJ
4ZX4d+E20+OL7ZrF8xm1YOWVYpD1+UL8o5JCAgkAEkda8g/Zj8R6p4o8D3GuW+nNo7XU/lS
TsgaIhc7zG2Pm3Mv3v4QoAzXtOlaXH4ongj0+6sbGaxZ0Z7aI+ZAki8iSbO4seST1Jx6UMz
k3zPmOkvdRGlxRzWtwt5qjBxFbukZe6242lSckopBU7eRu9QoO5bS/bdPurxvLtVkgURSn9
2+cHgbjuVSeRkDg8A9apQeAbzSfDV1E1/YrdKjrZXVxD5gjL5yACchWyAQDk4yc1b0XXobT
SZry+t/sU10eYnZZEbC7dwIHKkKMg9PrUcpKb6D/AAVZxyaZFdyRzXDRoQ004wzHGW2g9Rn
gdOlfNH7Zv7M9v8SfCWn+IvDN4uj+LLa/kv1tftJlt9QRiBKhLANECsa/c+XLYKOSGr1zxP
8AE/WPhxe2UNvp8l5peoFxJIjLmzbGVAXH3T6DJ618r/tff8FTPDf7JPw01XxD8SLy802W1
gnXRNIsIwtxrrsSiRoj5Y4zgvlVXqSACBz1pRvyHv5Vg8RK+Ip7Lfz+XU/OH/guf+1fd/Bz
4ON8F7Wys9O1jx00N9riQS5kW2t5Mor/AMW4yxldxGGCuABzX5V+D9JaCfdK7Rx/fVsk5/L
r+ddX+0Z+0z4l/a8+NPiTx941l3eIPE2qS6nOQoEESOB5VvGP+ecaYVR9SSSSaqaDp00unN
ONkUKcDcMY9ee5+tJ/u6du59rleGjiK6qW+Ffifqf/AMG6/wATPC/gU+PptYa8ZreayvraN
V3Ru0CSttz95WZmUKQp435KgE1+w6ftFeGvicunyfbvILQrq1rZI7Cby0ZVMg2qRtDOoz8u
cgc8mvxf/wCDcbSrXxLqnxMRdQ1I39y+m2MVjHeSw2l0zmVw8qpgNtK4+Y7QHYENuxX7W/A
b4BaD8CPCVxpuh6XYqlqHFpbwxRwRNvw0mxQoVVLsDjJzgk88DOjTcYtHj8SYqhLH+0lurW
102sVtJ8V+LNc8Q31vb6O1rM0hlhvNRRiSnRQsK8jGOr7fp3rjPH2ieMJ/HOj/ANva5oMUF
nfRCQWmnXUkr+awijhYPIVUF5o+gLZI425r2GS6vpvNi0OSB9V0uRHmimbCyg/eyRgcDuM8
iodcNz42tLjUbiztd2n7ZoWil3LOUAlQgHoySJHnsQB2zWcqV1a5nh8w9nU5o04pbea0037
mT4yTVvhbo2l6HoOoRWesagGkit/Ke6FwqKPMwrcjIAOd2etavw2s9HslFis2oX2vNP52p3
7wy/vJtvzBmxt+XIAjBO0AY7moLS8W91y51+TTfN1jWgsFvCyb5Le24GwHoMrh2UYPTrXM/
tA+HtN0nwbNqFjY3V5f29uyra20zo7k5wipgruY4HzAkEjBHWtkrK6PM/iWpS0b3fn5+S/M
LT9rHwrN8T5NFsVurhNMk33EtuwmR4UCq9zJgEqiMzgk9dhI4GR4X/wUR/aj8P8Axo/4Jx/
FfVNCj1rXtPbwnfTR6jZ2P2ezsmK8M5nZTKoyEMkAkAz2HI0P2Vf2eNRi1LxHqHi/XfGGk6
x46V4F068lWKHTbSMxmGGGPpgKGZg2Rl3bAyTWb/wVX0Xwz8Jf2BfjDpWk3GpPrFx8OdUtR
BF/x7mHyQVlmODkg7QGzklvymPNOPK9jr5cPhq8J07uSs0+mlmfze658Tby+0tYbPyzc8B3
ZfkiGMBiM4Y+g9vz53WLa+8TW3kxXtxbwq8e9wACyLncEAGR1HXgnPHrJ4B0ptYtILNtu1W
DXMzZBJ56fX9BXQCGTQdQSwg3T+cyMqCP5WYY2AjoRlhjrzj0rliqdFuMLXP1aX1nNKSr4y
UuR2Vl3/4L3Zk/Ej4Yx65e6fcG8FvIu2IhsybVUDKsT6HP511WjXsi+HLy2s5reMW8bKsrc
LGPoQMn0ydvTvwc3xZZXFjbWUMkz3F40RVowMNG3XJyT3OCT0x3qx4Y0DU/DCbpoftEkzqz
hv4ePl2jsPfrmuepU5qCUpLTY9LA4ClQzOpPD02nNWk97aH1t/wbkeMrr4bf8FaNB0nzJrS
1+JOg6l4bkjkmMZaSKJdSjds4PzNp4UBvmbeVwMkV/SFpvhia4higm86JrWIIs5yqsd3Yk8
4wR1Oa/lg/Zq+Jy/s6ftN/D/4jJH++8J+I7HWJlHO6KKVfOjHs8XmKf98+1f1UeN/H2n+Dd
Bk1iSG4uLOMC4Js4TO0oI+XYEGWLZBGM5/GvSwWKVeF+x+S8c8OzyzGRcHeNS7v5ooS+GF0
CeS40kLFdTQNbXMayEu/907v4AM+w568Zr5p/blsPB/xa/4Jp/GPw18QPEWk+ArTWvDl9pg
m8Z30OnJaXbI7Wc29nKhWuUtpEUfO2zBAJAHzz+2R/wAFE/23PGialZ/s5/sueKtD0vUWKx
eJvElutxdyKPlEkNoHCR+oMrMcHlK/Kf49/wDBMz9vv9r/AMUv4l+JvgX4neMtS89sS6k6t
HaHcd4hhBEcK5zxEijjpXdHQ+N9jz+7Lfvf8D6J/wCDRz4NWviD9qDxx4+1CSKKbR9Gi0PT
d8hilW7vCXcjHIxBDKuR/FIoySRn+hCZIPDiSXEkkv2VQApbLOuPrknOfrX5rf8ABBj/AIJ
93H7JP7Gn9m/EfRV0Dxtq+v3Gr39ndr+/hhBiitYmUHgjy3kUjnMg5r9EtMudW1C31aO60+
ODTbGER2M8cwea++TLSYU4XnjB5JrS9zz6kXGXL1Ni4m/tGW3NpeqkkcZJYxCTAwME+hBYH
B9fYV8Qf8F0fjyf2Wv+Ce3xc8RWsMtvq2qaT/ZdveKvyedeMtvEB8/y4LE57getfXWvxLr3
w9mS8kmhtZf9YZR5bSMCO/ocHG4Hr7Zr8VP+Dr39pcy/A/4UfDe1jk02HWtTm1l7V5sutta
wpGisNoYAySqwJbBKn5eM1UdzGTPxg8KW0ktqqgbfJX5SV4H+evPt16Hr7H92Pmby0IzkH5
lHJI/mfp3zwcPwlN/oflqqqNpxgYyOnJ/X9a6hLRZLM7lG5e/TjAI/px/UCtiSO4nW1by15
ZSFG3sfp0/njtTrO9+1bg6hT0H8JbH+cfjgdc1VyIpFO3JUDIHU+/8A+rp9KvSW6TQKOFb7
wwBz/n/PFaAXrBi/liNtxZOU3dewxj69PQ+mNunazLPbSStv8xupz1+vHpisbS45GeFvurG
pHJz2zk49Ovv0rXijfyW+b5d2MsetRLcCtcSrI24Lu5weO1VwN0TR/MGGHAHTHfn8z+BqbU
IPLVuMnfwOxFQoqpdMwbBVevp0z/L8OO2aQHQRr/oSMm9mY/dYcniq5EjThdrAt04zj61N4
fmWSDYfm2ccnr/kVclRZz82cjow4IrphseRiFaZkmKaYuu5dy98Hn9amsoGUN5nb7uepqe5
PlPhx34bt/8ArphGR+QHtVmF2Owv+1+dOIES5x+dN8rHrmkkft94fSpkUI7nGPl/Piq7osp
+ZfoBRPcYbbmojc5ftipNLCS2u5/vK3+92oprz4PB2/Q0Ui7GDb+XDMz7Tnd0Percf75m+U
qOpNVYZVe36r8vc96uwS5j2/L6cGuKR6oRHYOBu9K+4/8Agjvo0ITx3qDL8zS2NsmR1Uidj
/Ja+HklEar8zBe/I4r7m/4JZ6gvh34PeLr4sqJNq0UfIycJDk+//LTtXHjPg5Ud2Dt7VNn1
54s1m01G5MDBW+faxbovqcde1cr4f8RW+g+L22yBlOMKTjI/zzXyn8Yv2ztU0Px7NJaxrJY
xPtki8wxtIo6kNnKk9gcipPBX7SP/AAlHxAW8jLLb3Sg2zODtAboG7k54PTBHQdinhmlaXY
9D6wt0Yf8AwXs0lr/S/hfrYWRUEuo2jAn7+9YJFOOnSNjXM/8ABN63bQ/2drq4TK/b9SnYn
HUIFA/nXo3/AAV/sLjxz+xl4f1oRMyeHvENvLM55EMcsMsPLdwZHQD/AHfevL/+Ce/jhdY+
AFxpsaRLJod26uApDsJPmy2eufUBcdMHrXbl+kFE8vMbuq5Hsa3ziSdVk3KzmUbh3PWub8R
ausokjHysr4Ug9R0z+lX72dhBNgN1bBz93Oc/5964fXtbksBuznnB4yTXqnAWlvWWU+Y28/
nmq2t3KwWfnDC4UnHfjr+PesmPWDdh2VW25+6Bhmqtq2riyVTgbMHMZPIJ4oE2SXupBYN0b
YZc/Lnjr0rX+FeqtqPxA02Pz9kkku1AxHy4571wg1VXuuP9W3GWPSpvCeo/ZfF9rJ5kkbBj
tkzgnr2yKHJ2sSj0L44+FZNU1ex1CPdZ6hZxSQhiw2MhywBHru5z6Gv39/aB1TWPE3jqbRb
q4jXT76UzbCPLLQgAGJMcklxzknIIPcV/Px408Ym+0CNrhmmuooSAQhD8FQvTPX1OOtftN8
LPi/dftC+IvFfjeOR9HsZb2bR9LW5kU5gtMRPcgnAUNcJMy7cjG31NeHjXGEkluz6zJaNev
Tcmk4x0vbvsj6k+HvhPTfh9aWsdiPsqi3e5ngAwJZcA7tx6EDJ6966Ky19tUWztb+xkjti3
mOXQYlVfmGB7N5f6/WvnuD4yahpV9a3ODqGj6JtuJ7WGEi8vHAOBl8Ls7lcHGARxTf2mP+C
h/hH4K/BzXPGGo3OtCfT2WzRYVDQ21yyxsrKyBkkOGjUqGGRlcqdxBGtFqzdjjrZZXjO1OL
fp3G/tvftH6h4C1mWDd/YPg7RbT+09Yv7yQwr5UZbfEe4XAZsnqQB0Jx+Ovw8/ap8Qf8FZP
+CtXhHUNPjkHh3wNLcXnhXQbiXyLa2tbdCY5ZB/z1kkZHY8njHavMP+Cmn/AAVg+In7bHgm
bw/exrpulapqjT3ot5Skt7arsNrYsM/cjZGdiTlyI/ugMG+gv+Dav9lK08ez/ET4jao01i2
jRppNh5UrxzRM0bSSz7gVBA4XaWAJ65GBXalHlsrM81OtRfOrxv8AL8z9Rvg5f+Itf+KOk6
f4o/s19Y8P2z6hDbQXO5bm7YFInAYDlUEjjPI2V618S/hf/wALf8B3vh3xpG2reG/EkDWOp
o7KIp4pOqhDnHyEkZ55+leLfD74VXl54W1y4WxmuNYYTXCapfyeY0SsDHBtbgsZFPAG3ZuJ
D5ORt+KfH15feINF8NyQaxH4ru7Zr+LEzQteW6L++H74bYnVVQKWYqzED73TmqcvQ66Ptqj
5t7fgfz1ftWfsP6h+wR+1t4y8CXWoTSaO2658O6ghDx3FnIzeRISCQWUfI3fK9s1kW64jVc
78KMs38fGMmv11/wCC4f7CF58Zf2WV+IGnQ2cPiT4ej7VBaqrG8uNNB/exO5A3sn39uBjDn
LdB+PHh/U11TTo51bcsjnHXhgOc+1fIZtCTnzH9S+GmYUJ4JUIfEt7v+u5Pql9/Zqqv2fzM
klVVgo6DOR9T2FZt4jGOWGymhaaSMpH5i5jVm65H0yMVrX6rNAys0fYJvbo3ufyH4VR0e0+
13MIaV/JUMS0QVlzyDlyAQR6HP0FcdFrlv1PrMxjP2yi9U3ZW6dP6Z9ef8EPPHHiL4RfE/w
CIU3h3T7G60RXs/wC0pVfcunygTmCTYuSWJ89UU8AgnsK/Zr4MfHnSvFfgSFfEi302tRiCa
OJ4RHGpffgxncQGwMbG+ccjBNfmX/wbgatDqfiH41aJ9g03w/rGtR6LHHqUtwJ2MSNqIZlw
mPMKghSc9+h4r9En1rTvB51LTWkvIYVfy0mvLxZYL4BmZJVUElRsYAsRjJ7nIX6HD1JezU2
9bbH898QYOjPMKuGjDZ6S1XXs1fy8zL/bV+LWtaDofhvTIV1DS/EOoTuunQadM3n3aP8AL8
+U27DkbmbA7e1fOP7Tf7cPh/8AYg+Huk658VfBupSW9oRYDSNElTdbS3gumMjEgRASLbOwA
O485Fe9WPwI0fSvA9zqWuWOpeIrjxDI0Vx5EskawxJKskIQkIIz0wMLvAPXOT+ev/Bfj4Y+
T+x8Ne1Cw8QNrHiTx1aCK/vb2J4bizFjfGGNIVctFhQuEdA2dwBI5O9GpNy948vFZfR5fY0
tX3ta720u7nrnhT/g7S/Zz8B/DaHwnZ/DP4oQWFpCYBmS3kkXJOSSWzknmu5/Zc/4OnP2df
iR8XfDvgPT/BHj7w6vjTVobA39+YDb20sh2RmTa2dpYqOOm7NfznarpUdldia4mjgaZM42r
IzcgHqRtPJ7EAVmXGj33hq5gm/0ixuE2XFtKn3gQQyMGzxggH1GK9TRnxOJwdSnN3Ttf/hj
+3vxxoK+JLvTZP3jSXrgxw+Y3zMACGGOFwoPzH1Nalt4Wsby8utSk+2YEBtWE75CqMEkf1I
649q+av8AgmR+3/Yfte/8E+Phl8UJb21t9W1fTv7N1OynmSLy9RtcQXCL7O8ZdATuZZFPQ4
r3rxf47tfEnhV7qHUBa2ewedHcRmPzEJx8vqSeMjIrCUop6BRo1GkmrJ9TI1e1t5k03T7e6
uL6G+fzpJ1YSMmD8oXjPPI9a/mN/wCCgXw/17wt+3J448P+PPE2v+LzZ65NHYajqc5luprM
yNPDjJIUFEQELgZ3d6/pwv8Axnofh7w8Zr64tYYZLJp223Pl3EsKr/ABjcecZGOo5Jr8cf8
Ag4E/ZrbxlP4H+NWk2VvZx2ko8P6rZRRN/oUbhmsGL7cE4E0ch3cFolGQa8vFzutP+GP0vg
WEKeK5ZwcldLXZ666dbr+tT8x/ij8MJvFmrW82nQRNGYHjlEaKRGqj90qgkAHOVJHTIqOw+
A95ffDiG8s7+OO/IaO5tbp1EEEmSCoZT8rcZ56+1R3HxHuPD3iDULfUI9SNvJujtIPIyszA
g5VhuOcE7jgDpwSK9M1/wXF4p+HUK3EKx/2fFJcTafG3zXIIyoLBdwYHPRSSeMjJNeJVxmI
oRpwm9L790fuuX5HlWaVcViKEH7RRd4t2s9NVZeV7bvXQ+t/+DeTxNH4X8HfFSNZvsV3d3W
lXMFyWBUrB58j7hjJbajEAdlJIwMj9v/hr8fdJ8e639lFm1nf3EMcsC3SBBIu3JA5wT8xGP
VTX4Yf8ECfHfhvSfFPjy41OyttM0281Gw09oLu98nTZxNbXUBhldxsLvuJVH+ZiCoLZYD9d
PDvg7QdA0zZZ/ZLGWS9R1gIVf7LmRdwMSqR5aqDwjEsuenNfSwqcsNT+cc+waq4+UI67a/1
Y93tE0+P4iTbpjHJIoZ2kZlDKQRsQcfXvxXgf/BTX/goR4M/4J3/BOw8b+KdN8Sa1o7eKYP
DKQ6MEV/tMtpPeKxDEAoiWpU+pkx617J4C13VNRMbX2lW13eeX5SzzN5f2iPOPM24bbnvjJ
6V+bf8AwdSnTT/wT/8ACuk2VxG1+3xUsJr1gjARD+x9XRULFcHC7QCDkhc47VUHFq7PMWFq
Srqkrt6Lut9fQo/8RZfwHt5LeS1+HvxMDW64BkMBY5289epwOfpU19/wd2/AO/intX+GfxF
l81NjnbbfvGPbr+tfgfr8H/CM2EDJt866IiBlVmVOPvHA/HkDNSaf8LdRtPDdvcf6y6kkZs
L947unTPPfHHFaOVOOsmd1TIK9Sp7KjBtxV5W6J7fefu5r/wDwdXfAnWPDgsJPA/xOhQMEh
kQ2xkROjAHOfukjPvXz/wDtK/8ABwn8P/jB+yt8Rvhrolr8RHvPHmj3+mWkmrR27QWIuNwX
51O/ywMYHYg1+SHiPSptP1CC1byX1SbupCrEAMnng4wMljyTn6Vs+CvAMt6rTKsc0KhmmuZ
JlXcR2x/Aox9SORxRKNNJTbNcJgKtSt9VpQ23v06v0Z6B8GLOCPTfs8cJbywfMmblnbvXUr
qNne69BZ6PYxtcWrLFc3y8izBJyATwXK4wB93JJ7CvNdAubzVpks7OZbLTpv3LC2z5lzjgl
GxxH2LH8Pf0m1a38J6Os1vMkNvDGUKwgbkPAUrkcnJHUZ6EZ5x83jqdqrnu3sj944YxXPg4
0UuWnDeTtrb+XsvPf8yj468EtZaM8emsS7kGfzCZHc4BIZupbPzfj71tWSDUf7HTHlysqma
EDCxx4wCzH6cDrz0qOPxBbXWhwtCohjeMs0RfzJMEkEsOoJOT1Oc8nPFVm11tFt7dY49sTv
tA2kMg9+M/nj8K437SUOSS2Z9LGnhKNd4ik/dkldLVLXovz0Lfifw5dW8c0ccayRvzCScLg
+p7454r+jD/AIJMfFqH9ov9iX4W+Kr7WrxrzSdBTQL60JDRz3Voz27sw7uyQo5J/wCeue9f
zf8AiXxXNqNklrJNb27W7LclmfGAoPyEAH5sHOM1+w3/AAa9ftB/278FviB8M5pPMuNE1yD
WIPMVXZba6Typ2UkfdV4YuD3kyO9enlMakNKh+beK8cPiMN7XDX9xrfs9/uZ+uVxNa6jax2
7hljkIMaq5WQ4IxnHSs3UZZNY1MRxLugjkJGOVxkjPuScmk0vw/HpN7JNDHfX32j+OfpHx1
BxgA8/4VFd64/h2RYZFit8ny41t13OScn8xgADuT0FfQ9NT+d+VX0Mbxt4Qt9Q1Wz3QxxzF
iUuFbDRrnJ+vtV7QNUsvhB8OI21SaZbOxV2jDKZ7mUFiQqooy7c9AOM88c1W0nVX1DWbuJr
GRdRijEiNfDdGASQHVxgFORkEBhyMGvHf20v+CgPhX9kSLT9IutN1Dxr8UfFwFl4e8IaDsl
1jWZG43KGBW3tgTlpn4AzhWIOLp3ZliLJEni34wXeoeLb0+IdWn8K+G44Y57fSZ3VtT1aRt
xWJtuduACTBFlsbCzkZx/O//wAF8/2jI/2uf+CjOqSaXbpp+ieB9LtvDtnaecsrNKm6aaU7
SQXd5QCQT/qwMnbX7WfD/wDZS8ffEWO6+J37S0nh/SdB8GW019pvgPT72U6TodvEnmO95co
VN2dsbblChMplvNUIqfzO/FL4pz/H/wCOXjHx1dWsdrN4x1u81o2sShIrMXE7yiFF6KqKwQ
AcAIAOnHSrHGX9H06SxhUeW0ZkToevvW7E21I1/wCegKH3B6f+gj61j6TG5QFZDgDDKT1Fb
DlZWjJberFj35OP/r9v8MaREQXsTySqybfuAfh1/UVFFerOO+FJU8dKsLDE0JGGZyvOeSR/
n/OOKhRooJ9uPlkUgHHGfT/P69RQGvpFz9nu9o/exsNrjbwMjH9a17tVeNo4/bOB97nisOF
h5kW0Apkbvcbev6de2e4xWrcHzjvZdqsQzdMk+v49aiW4EF5P5k6j5lwvzE/w4qnK7SXe2N
V3OMZ/PB/PH51cuWS4gbacNk4GTyKot+5ZeSd2Gx/F1/wyfp9aQG54dbYm0bfugE1oTF8Hb
+v/AOus7SD5M+0NwBnvz9Kv7wp+Za6Kex5mK+Mj82T+PyivfA602SP5d0f/AHyeh+lSOVP3
e/pSAYPfPvVX7HMV1lMns2eQaZPK0a56VYmiEw+YHOMgj7y1TuwyJzyp6uB8o+o6r+OaN0H
KyKSQbc/rUGSTn8cUsoweM/n1NNZsLUmi1HjBHzcUVD5xH96ilqaGHbLs+6o/z9avQEY+4f
fiqscrk/Knerdqkny7tq546VyHqFkQmVNu2P8AFa+0/wBke0Hh39ifU7yaRYm1PULuaNgow
+FjiHHs0bV8YQ/K+1mVvYLX0roXxJtT+x/4V0a0HmTRvOlyqHGxvtEjlT3yd4b6Vz1I3cV5
nZhtLvyJPAn7RHw2+FOpXVj4w8N/2xqdwVka5udPivIooSOEVXzjuSQPxrhLn4/eE9Z8dQa
Lo2gx6LYtq16un3du7CLy5Gje2RkY5Xc5mBAwBiP/AGiPNf2hbUjXLK+MezzrcR5IPJU+p+
tcLqEDW8Mdw3RmG4Z545H+exrudOLd2c/tnGWp+oHgbRNN/aO/Zs8SeBdVuG2a1Ytas0g+a
3lAzFIPUq4VueARXyH+zV8M/F37Ovxr03wNq+mXVvf61byl4UXctyUDSCWMjhl+VufSqv7M
/wC25deDfFkK6huZo0CTyldyzdlc+mcjPqee9fY3wY+Kmj+PvHfhzxpq1jJP/wAIy80mnTQ
4V1aVPLI+bPykE9R615/tJUqmi0PRlRWIp3jueX+IJttrIzMNrEgYHWvPfFO1tOVueW4z2r
0/47xW2ifE3V7O1+Wz895YB/zzR/mAx7ZFeUeNWaOwB5O1uuOo9cV7ilzRUjyJRcW4sz9K5
yAx28kcfexVPWABIuQ6rJnr0qKx1GQbW7KcKOlGriS/RvMbaqkHI6UjEx3uo7GYMysy4x9a
v+HNQjk8QWsnkyLGzjoc7T7c1Uv9MElt5jTZjUYUNxVLQpGi1+1w+3Mir97gk+1OTshxV3b
Y6nx1rkl1GrW0S+YCVYAZVB/e/p+VfvD4a/Z/8HfAG31DXj4huPBvhm1urgPo97dR3dtblp
JD5ivMQ67sHADHhzjmvwJ1i3uLOY27HzJ/mEjj5VJzxg/55NfqB/wVi/be8G/F600fwboGk
z+O4NQSeO6W3lUW/nrGYwx2YJaORvMHYgg5ry62HdV8z+R9Dhc0+pQ+rx73clrzLt206H3l
8IvhbpT6dca3o2pWOuWVrnUkuG2SB4WXISPjP3QBgdSBzX5n/wDBWL4tWvi64n+FGgeFtZh
vdLvxq+s3F5sk86NScEAZbbiRM7iAAgx3rf8AhD8RrL4lfBC08G6b4s8S+GNU0DTINWlWwQ
riOBwkscg+8zuBlQoIwB1zXPfC/wDad+F37UnhG/8Ah/461/Xl+I3jbWJLOPxMmnbpBYwyK
9tHdqNvkxnbiQx5GAxbAPPiY7C1uXlW5+icLZxgaOKeKm+ZXSV9Guzdt7dvQ/Lf4q6O9v8A
EnV7Uxy7dOvZ7eNMYwFcrk+p4/SvsL/gjf8Ats6l+zb8VdW8AtJDbeHfiXbfYpWuFZltbsD
CuMHgOuVY88ha+bvjn4dj0b43+NNDjHntoHiC+s2ltVZoJjHM6BkbJPlnaSCcnkVgWenXSW
v2iCSS3ubf97FMjYeJh90r/tBsEVtGpUo0lVe2x6GIwuX5xi6mAk25xfNddfRvof0V6f8AG
LXNP0FbNdHv10feJ48f6NL5XlPGpZlORhkBC9Qqhs5HPrvhr9pRde8HWqrvZboLH/aEFq8s
UKBUJ3McjaSGHqzjHUZr4H/4JsfFy+/bW/ZT0xo/iDeaPr2m6gulavpbW/nrGIsuyqy5ZI5
bdWcN0Jk254xX2npnw6GneAtWfwHqFzHou15Qko8iEtu3SDc+HR927thdxHarpc7l7zPjsz
w9CnRUFG0k/wAPPzPQrfVdFl8IXUMOpRXWhyZiktpoSVZXViYupI44Ibjk81/Oj/wU3/Z6t
f2WP2ttY0nw7DqFv4X1C4e50edoz5M0RILxI3IcwuWQkdQAe4r9fdU/aP8AEvj5te8E+IPD
reE7rTdohit5yo1GCRvLiInGVVsMCRk815j+3l+zFd/tf/s8WngfR/DlwviTwEkk+m3vmrL
Gt0FAWHzDz85ba5AwNyk8rkcOIqQk2mr2PrOG8PjME4VOdRhUtzeS0aeltT8a9K1yMWnlyQ
u9xI5Yq3G/Pf2qXxF4nsdIMa6pcG08yNngg6NLt689z6Vq+GdDnfWftF1Ddedah4TblAHhk
jLBldWIwwOBjsRg1z/xy8J2jeCj9uhSS5W7Xy3kcZIZgOp4VTnB6AcZNeHTlSliFT6M/d8V
TxtPKp4qnZuK0vtZdXbW76eZ9U/8Edfif4hPh/4kax4f0y11qPQ5dP1DUXubBpmtxGtzHA0
UXQ74zMrA8Mc9B0/RG18ffEL9pmS21zT/AB9Lp95eLa/2Bpk1jBHGlv8AI832nGQC3zbC3K
jAOCefzR/4I96L4pttf+It14K0jXrzw9G1tB4rfQ0juHgB+0/Y4oCzAMCxkJwHPypgHdX2n
4/+BHhvX3j0vwu/i6H+zWe+1RWl+zXAbgMZQ+GkZV2giMYyvJBOK7cU5U6n7vbtc/OcBTp4
yi1jeX2l7cyV9u99m/X1Pq34ffFu+ufH+n/BDxhquoXXjDfDdQfZGDL5gBJ8xyRlcHdnOCB
xzxXyj/wctaXP4R/YD0vRbHd/ZGleP9HlDsCJkuWsdUeRmyAy5keQjsQe2BXpkfw18I+B7b
w78R9P1ma61bwmksUdvNcvJMXMZKbpCT+8DbSy9NvFeS/8F0viLL8Y/wDglx4X8YSazZ3xv
/HtlBqlktiI996bG+8uRTkssaorjacAsxbHIr0MHUbdn/SPh83wKjVpunpFu0rrTnu9dOj6
dn1Pxb0XS9O1Xw0TefaLiaOORbWWGbyyrHJ45BOSQMEnjFJF4BtfEWuaaz/bLdZIIxLbPGD
h0XaxOOqn355q3otp/bEbLJDayRJIJVHl/MCDjPpgYB7d6sSWetSa1JFDbtc6feTxQ+ZG53
xYwSFxjByM5ycZ5rolUacrM6p4Kk6dKpOlzJNLRO7t1fl0vqfoJ/wRe8bSeL9a8SfCWTWv7
PljlHjLQImCsiy24iivFHIbd5Rhk2KdpS3mJBNfrl4X+KuueBLrSJLW6h1bRb6OO2ki1oDE
VwpAdCFTYsnCqD95iMZz0/nM+AnxhuP2Zv2mvDXi7Tbe9t9Q8F30OtNIzbWnhEwEsLFScGV
SyED1bpyK/eNvHN/r/h3Q9V1BbTV7PV4hfDyG/wBB0dpsyg7FOWf5lXzD8zdR1ooS18zzeJ
sPaSk7KF3ols1umzov2h3m+I37TGj6jNY6l9o0jTmt7SG22oubggS75SCFQKi8ck46YrL+N
n7OPjX9oH4Y6v8ACeW6tYbbxXYPJa2jlvLtrhD5sU0sjEtuWRYmG7kgHHBwPXvgxptyumX2
ra9D515p0I8hZIn8iZyf3ar1yCcduMV7N8LPAMjm5vryOOXVr6WO4muo5fMCuv8ABjoqrtU
Ed9x471z/AFGU2+Z7hLiilhadOWHhH3EknbW61T+/5n8tvg83Ftr8kmqW8aXatOn2ebDSRT
ANuXB6kfMCPatz4e3d5qvhOS6urqO8uJmaORIm/e7D0U7uNwycivZP+C3P7Jeo/sv/APBUP
xdHHbrb+DfGkMvivTWjIXa94T9qRMD5WS6WVsA8JKg7186+BdKOlwRxxSTK0zqf3km8ggYL
56fN1wK+ezDCRpX195Wt5H9F8E8RPMIU6ipvklzJu9rtqOu2vVL5n31/wQF+HPhvxp8BP2h
fBHiaxubu11LU9NtL3yFKQqYRdFSGHJLA9gMFQe+a/TLw9p32bTIZGtby3vt7TGa6nLSO2T
/EQTn27ZFfLH/BtZeWNh4f+OjyWjXsktzpnmxRR7muB5N18o6c9eM5Oa+6fEmlSaJZaVrFv
4Xj0vS7r/QZtLS6/fSSMx2kOcgMoOQB15XOa+jwdT22HU+6P544tpvA5/Wwq+zLdbO6vb1t
8jz23+LHiO21q1uvtUlubcq1u7lcDswK+hHHNfIP/B0vqWn6p/wTi8CeJLb/AF+ofEywj1F
cgOJk0fVwmQO+3dhuhwK+/tS/ZzYQRLpurefcXSed9iuYPMXbwTtYgccjrXzR/wAFKv8Agm
XJ/wAFEP2e9E+FI8YR+DbmHxHbeKjcNY/a9nkWt/bND5YcFc/bNwYnoijvXXRjLms9j5/G4
yiuWvRaUova2/8AwD+dT4biHxvcWup6nI32GF2ltrQxDe8gGAc55znPTrmuv8f/ABJg8DaN
ukh83ULjMcEaghWGO6jr25/L1r9KbL/g141TwnrE32T4wf2lNIfs1pcW3hZnhhXkqcLKSo4
PJ4zjPpWoP+DVS+0LW/7d1742R6pqEKrJEi6Ayqq5HQb8bhz3Fc1bBudTnlqlsl1/rufcZb
xth8Pgvq1KSVWb96bV7J/afmlsloj8kfAHwwvrq3k8Wa7BdBmkZfLZVCyRsVUZH8KjnjgdB
0zV6G5tZfO8m1X7CxO222bizE5Bf1HU47ZzzwK/W34gf8G6OqeJNNXT0+M1pb6bNIlpcyf8
I9IFhldjjc2/CqM9MhiSvqM3bH/g0f1j+z18v43Wcb2rbyRoLByeSOfNI/T1pU6daonKrp5
dkVic8yXBOFHBTco2vKbWspPf5H5H6Jo+qO81xYQxoqqTuKBGwOcDP4/hVgasunySSamsc0
cZ3Mr5PmZB+ZV6HGe/bcOhxX616F/wbGeIp2a2b4sW7eaSrSf2WWVQOACBIWBIBJyMYNXbr
/g0ivN6iT42W0ck6+VFjQmdlOAWx+84UY6n8aiNGrOT518zvqcWZThaUVh6rcuqa0+5H49R
at9gIu3s/ItdQBED7seWe3HbHpyfTFJb+OG0i7ZboLcx5wVc53emCa3f23fhPcfs2ftA+Iv
hpJqUepSeErxbS4vTCYFuJFiRzIqnnB3YU/xAA45rzrwPd2c+r3Ed8zSDYTGw+bBxXT9Uj7
Pnn9xxf60VHi4YfDT3ad3a12rtW/qx0niBb/xRqlrINPvRptxIZZtuGACcrnuMlce4r7k/4
Nof2kpvhB/wUw0fQ5Hkh034haPc6KySDnzsGW3Xp94yRIM/7X4V8GWvj268K6jJLcXAuVjR
ooWAKpyMdOB1Pf1ro/2fvi3efCT9oHwP43sbs2l14V1qz1FfLO0qqSKxPtld/WqoU3HSyt3
PM4grU8RRmoTbqS+KLS/q3U/r18RfFKHwxp8D3q3kLSMUQRo0ju3p933/AFqeab7fENVWRT
DNCpRWAjZeu3DAZXJPPviqupeKtM8T+F9I1xfKkstYt47uyZiCQkqLIuPfaw6Vz/xx+Hunf
GX4PXHh/Vf7aj03UJlWVdMvGs7pwvzY3p8204wQMcE11Sva6Py2jyOSjP3VezPOvi3+0N4o
8W3GoeD/AITWOneJNamk/f6xduf7E8KA53PdTAkzSg5KwR5Y8ZIFc58Df2FfDvwI1C88YW+
oTa58S/EMhk8SeONTgFxf6mAuWjiHItrYEAJFHgYxnNe9eB/hPp/we8B2GnaPpK6XpelgR2
2kWaDyowTgknqzHAJdsnkmobqNfB+iWflTQxz3V+rSxBiytl8tknqBx0qqV92PFShZxp7ee
/8AXofG3/Beb9ovVv2ev+CWnxVuL3ULCPUPE2lJ4N0drMNGssuoTJb3C4I4ZbN7p8j+7xX8
wXhmArMoVdqtgbcfd9R+Ffu3/wAHjPx1RPgJ8AvAVrdBhrWu3/iO6hBG7NnbJbQyMOuCb6X
aeh2t6V+Gvh1V+Vl+Zt3OR2rsieXJnWW6eRbxr0bqff8AKrLzbmjVc/u3IOSemP8A9fPfOf
SqrT+bKqp13Y/vVYJWabduw24ty3XjP45/r9K2JJraDzQzFfk2k56ZOcf/AF8f4VXaHzGxy
VU5BIzU1pIsUjLubaVDYPY+p/rUjxPN9zgNyDnr60nsBYshIYl3f6vPQdRySP1q5Jesluy5
XOB6c/hVeNPLVfm+Vjgn+v1FPvI9pjbqHU446Go3AZeSCLKj7pwfpx/n9KgaUR7nbsTt4+7
0z/n0zTWuN9wmNuMHc3XFSvFmz8wgL83T+oFOwGtaT+Zfhl+XCgY/pWgJT71i6bIpihlzhR
xir6yZOdzY69a1p6o87GfEWGl5+U8jtSi6Vj74qqrb45CS3txUHnHd977vvVSTRzRLjT7H+
9+IphlZRk/w9/Wqr6pHEDuK/Ug1Cb2O4Y7W+7/nvUu5RNNEpUtFw39w/wAX09DVdmyeeG7g
jkVJv5/iH4UyRVnHzBuOh96FIcUIZcUVDJBMp4j84dirD9aKOYrlM62O3b+8OT2xV1jvbK+
1VbVMmru3Kjp1rlPVFBO1tzOfUDH9ORV7w/4qm8PTsqyzNA/MqGUtuPqM9/eqMUvmqefl5p
v2bZNu7dvaszVOx6N4h0uT41eGtN0+xf8A0r7UrRyFc7E2nzN2P7oH4kj1rxv4gXEY8QTWd
vu8jTW+zLldvmdi2PQnue2OnGfbPhhrEPwz+E3iLxRJIo1CcHT9NQtghz951HqOM/7or52v
4i178xO6R8szdN2clv6/l6V1U+Zx1Mqkrs9k/Ya8SaT4U8a+Kf7Y0NfESal4fl0+2tncKgl
aSMq7Flb5VIyQoYkZGRnNfV/wEWP4P+E1AnuWur4mFcuMMWHzEDnChfTJwa+HPhH4oXwZ4p
hun3SL5bwMo+8zYOP/AB4A19m+BvEel+JfhFB4nvIrhNX0u+Sy0W3ZwYNzJukuHUfeKgAKp
455yaxrUuZ8q6nZh8RyQ16FH4mXUsnizUJ5V8mTz3JSRfmHOAoOMHAx+FcJraS3tiWmf5up
Gz2HSt3WbmTULo3Ek/mTMx5Y53E55P61g6res8Eil/l3AqB/AMf/AFq9CK5YqB59STlJyMC
ym+dom+6x7VavpFjgAkb5SMKqYOD6nNUlszHcyMw3Rg43L6npVfWEZEXY23cMjPfr+VCMyv
qeoRtGR5jN2w/XNZ+nXP2PWbWSRQVR1/HmrF2VvIVLK/mKmFzjr3/z7VimZhcRq+7cWUAE9
OaqWwHT69qy3FzvCsqyEqoY/eJyOen6HP3unWvrGx8BeHdU+M2n+LLe0h0fwfreqwpNob+I
IpNUnWUnM06ggojMQD5KMsW1QWGSx+MbqZnlI2jcrcDOd3I4/E1+23wm+APwzT47JrHiLwr
Yy2/hm5fULZtTjHmxXzf6uHBwrRhgZCWH3geuTnyqmOinaG59VR4ZxELSxGkWk9Oqa6efke
NeGvA978Jvj1p/iDRbyxh0vxc9vp+naNp2kI0kVrbyOsYkZp2LRyZ2F2IDNICegAxv2ovCv
i/RvDeo+JvCHh/UPD3iKO7n8O3nh2WyGnaloHl/aHgjjktCkd4kkbiRmlLiJEiYlgzGvur4
OfFKTxD8S/7J05o7jVtaaWTzhEFD2sbrI22Rfu4yuAD36V6d8c/hro2geIGuF8Fah4o1TWN
OlifUZQJJIxIsoOGbhCiuyhgMgE5yABWk6ilDex5OFi4V0pRur7PS69UfzL/FbUbjT/ib4o
+0ees0msXKyJLMrSRsZiSsjL8sjA53MvBPI4xTrG1trrTGjMbXVvdL+9iEe4EjvjsBWr+2H
C0P7afxrt7qSNLi38ea1CY402IjC9l3YXOFGeMDp0rE8GXn9m/KnmyiQYfnCjPcCvlswdRU
+W+zP6a4Pp4WdWNeUEnOKjfdpdv+HPpb/gk1+2RH/wAE9v2oIbi8t1/4Vz40thoviiEZZrO
MyqYr8HB5t3LM2RkxvKB8wWv2/wBT8Oar4r8OXGg6bqsOoaFqrySGW4bzopbFjn7KpIySw3
HOQdqM27nFfzla7qM1nYSeXHG80y7VyMMoyo79SAT9cD1r9fv+CNP7Ua/tO/sZ2fgPW/L1T
xT8MZhp91c/aXjnbTSR9kmUA7yyRgwZBJxEM5L1nluJqSVmeX4icO4OjUWIop2bXN2VvhPu
Hwt8PIda1Xy5LpryFgRBbyTKqW0RThY3Rc+WuMc5bPNfPn7RHx40/wCD/wAW7H4f6OLyLxH
4sm22YhLG1svK2BvNn80N5hkcYAOQQWYbea9Uuv2i7ex1LQbHTLK2tY7iK4jj3p5jaeluhY
q3HyDauMMc4J718Zpa6X4w8d+I7tfFFrp2o+ONUmk1DUWt0e8iLIdvlnhljZlQHy9pOFGSC
c1jcUqaSp7tng8M5HUxNWcsT8EVovPp91r262Ph/wDbQ8DSWvxY1XxpbWd1Jp/iTWby01Au
YP8AQtYt5XjvIi1tI0TbnjMish5DHIz18p/swa1eO159nmg2DZEYizIQQScNlW/AA+g7193
ax+yz4P0LQ2+H8lvrGj6Pf6VItm0VhPJ/xMV82QXLyncp/fvISylVYOAF4JPwraeEptC1Ga
z1L9zqFiXgdFBBj7cDt+PPevmcVT97ngf0fwnjlVwywddKXKk+0Wui8/0Psn/ght8Kb/WvC
vx3sX8LeG9Yt77UNJ1CO0cysE2vevFuVVXdIZEUBz8qjGcAk197+Ev2Pm1jxJqOo3kNrY3H
kTW3hiCKALBbJI8YkZ2wZpMlE7AIgxuLZx8y/wDBudqWm+BNP+MsFzfRxwrDpCfabyX95bR
r9sMkhY8sQOdo6kAfT9LvDeu6T8U7W+m1J7X/AIR+xDtaG2l8zzLY/dLH7wkJXdxg4PvX1G
ApwrUoVJvU/nbjjFYnLs3xOGw0eWCau927pO3bd2skjwfwv+z94e+Dnh7WLfxU3h3UrKS7I
vN26xgS6IOIrfL9AGJKgOSRnOeK/Pf/AILHeEX0/wD4J1R+FZNHbSJv+Fl2Mw1KSVcX5On3
5jAQhZB8rKcsuFDqM9DX3R8Vvjhb6lNqUkGq/ZdF0OVToltLB566lcFgiO5HK/MpIHXvzXw
p/wAFr/GfjKH9kzRrHxZYSM9v4r0ya11BLR4re/eSzvDcZDD5ZFxEvJO5eR0zWikk/wB10O
fA06kpx+vu92m1e1vRem9j8vvBfhy4m0yZLgqm63EYZD8rAjn3G3LD8a2LXw5aRalbxSXCw
WJs1MUayn/WK3LEnhuw9ad4NvrVSrbWmm5YM4+8N3Xr68V0+oaZby3sMjK37sfussRgnqQO
3+FeRisVNVGpM/acpyShUwsJU9eW33X/AKRwHizQofClvc6tJNdNDOSJUtk3Syq00ZZkUnb
uO0Yb0dunUfst/wAEQfjZH8cP2XLjUfEVxbaTqPglYdBuIdTDI1yIUxbtDC+0uHhVVAB48k
k4/i/IXxy0SPDYlVuN7LcvDgvvzIFB2j3bp049iK+pv+CDXiqx8Mf8FDdE8G+LLVV8N+OLi
4t7aZIvLRLmGLFirsMcnDxgndjeTXp5fWbir6vzPzPj3KacXU9nfkjq1FXtLd69Ln7MfCX4
3XV7F4gvtSt7GfS9ClWSyCwZWWRjgGYoWkVkHADKB35HT6W0XxxAvhmK8urFtJ8zypGQSqy
u7qAG3AfNxj5sAgDp629f0bSxolrD9iT7Kskc2YvljiKnh227SR7HIPocYqhq3xN0vwNdi3
nuvtMzbS5gX/VA8Akey9gDxzivafurU/D5VFXneMXft6H5a/8ABfv9jPxN8SP2aLH4nwMlx
d+Abx7me7eaWeT7FJJtkHUKISRFKSoGfKxgd/yj8ErClkr/AGct5YBaaVh+87F+P6du1f1a
fEnwv4b+Lvwh1vw3q/2GTQdf0+fTrhJSNnlSKyHIzj36V/Kj8TvBF98Bvi74m8AXbSC68L6
pPYiRgSZ41J2SD1Vo9rZ/2q+fzjBvlTifvvhBxMnVqUcRH3o2t2/y33P0y/4N8fipN4G0r4
pSDw7dazpGq65olrqU0Nwif2dvE6xswbllLN1GB8pBKiv1K8Y6A9r4Suv7F/trUbK4kN1a2
z4kFs5zkoQd4x23YQbT1zmvyg/4N6/7Nj8DfGK3u9Qt7Zrq+0pVY3QgkCeXcs0g3DBYEJjH
zc8dRX6u6/8AFXRfBHhOO6huF1STUIt7JYIryMwXIKdANzA8tjJIPau7LI/uErnwfiJUbz6
tUUPecvk9FZ9jJ0vxPJpviiz8Px6jJb6idPSeOK+gYqqsASuY5OoPDINwGecV8w/tVftB/E
j4QftLaDeNY+G9bt9PgY6gml2/mbbVgQFk2ussIJBGZomQHA3gNvX0DxHp3ibxlrNvrt5p1
x4YtLdpZFaaVTexI4AYblbGG6kL19eMVoL468JfCnU28/w3cXRutwl1GW2kmjl+XkjA+Zlw
fvYzxz0r04xUlZHwUqnsavtq0VK90cP+xf8AtzWXw3+J114b8bWk1ja+NtVvrvw7qbXwMf2
cuXjspIWXesqxgkYLZVT/ABDFfZ+sabousRLqFvZyahHM6qZLSUNuXsVAIDKe+K/KD9rrwL
4S8ZfE7StOsvFv9i+G9U1OC40LVLqeSCbSbnO6MBGYFtjEgbuCmOa+mo/jD8XvB9xpOi+F7
PQfFWm6ZMLHUb/TLoItnCiAGZVOPM3MwYAEAcgk4530eiPPqU5qSn32PsTVfAMl7dQSR3UJ
t7cM0UU0RbzJvmCFskhiCc5wcbBUt7D/AGdpv2O5ubV9UuVPlAhtkgOM/dCjtjIAByPSvHP
DGvfELwx8R9DfWFe+0u+ltxcST3KbYoGl8xpuBgPGFCALwVcgkldx9w/tDRfEERufMhuFUh
hz6c5456EdeD+FT7OxnLENq17kfh67US3h+yLHNBGGd40+9xyo/wD2qnls31xLWbdeRRxyx
zpDu8uRSHyCx7jAOV/2q5/wj40l1rxdqUcUlr9jkUBuu6N+zEdP8itqDXLPw7p8k8t1E1v9
o8oXMjZMz8jAHHO4Y/4DnpQQ7vV7n8vv/BfHQlm/4LD/ABxzbw28sNzpg+4SmDpFiQAf7wB
BPuSK+GtIM82qk2cn2eXeMP5Y2gdz1r7F/wCDhzW2k/4LNfHJrO8V7drvSQmM8/8AEk08e3
A57c18a3WpSabpcLRC4SRpCxmLEb/UD2ohF7PqfSTxlCdKnKKs4avz26nZp5nijxCtjqk6R
zbBscRhYuBgszdCwzn1PzD0rLtrU+HfESq8Ymj8raVXJU844P64PHNVLC31LV9O8u3Ejb2U
mSRjtTleSfbg49jxxWla6BMiw3WpXvmTbOLdl5A7Zx17dfSoSUZcrlp2PYxdSpXoqtTpy5o
+8pva3Zvqf1bf8Ep/i3Z/tDf8E5PhP4qt9uoXEehxadcBYi/2SaFvJMffLDauew65HWvqDS
LG3jZlEyz3CjEhOAY8+mCQBxjHqO/Jr8rP+DSn4+R+K/2PPHHw8ec/aPBOvm9toW5K292u4
sD/AHfMVh/Kv1at9MtoLqSeG1t4ri5wZJFQBnI9T1NVFJaLY+IxUpuq3U3ev3lHxFHqE9k3
9nCFZJJQGL8YQH5vzFeG/tE6w9jq11ZXcElk15p32nTLmIK8CGCRPN3gHeW2vkDJByPSvoK
5Qs0n75l/dYAwPlHr718i/tO+GNR8YeGNT1Rmhs18IzHU5LkyKTLaI487cF4KiLc3IBG32q
al7aG+B5XU5amx+A//AAcQftF23x0/b+tNE06a6m034c+GbHRFMzE+ZdSBry5YBjlSslwIi
O3kD2r5A8NWv7nd/dAzzxVz42/EOf4xfHfxd4ouGMkniDVbi/Zj/wBNJWYD6AHGB0/KmaZG
bey6FU9uCa7qe2p5lZRVSSjsa1pEw3E/dz1HPPsO/wBPb0zVhX2XnlhvbO7qMdT+POfrjoK
htzh/vfKwAKsRg5/z17U64O7zPlLMADlSOcEDP5EfQgY6VqZE1mVL5KszMPl+XnAq5FP5Tb
v7vIJ9D6Vn2s5ln2naylRnjGeO34/pU8kvmMqj7uMEZoA0LKdSqrJ8wQndweAcf/X/AEpuq
3PlInDNtGc+v+f8KjR/JdWPO4kEevWqV5dL5kf91Rx9PSkBYtG8+NfmxyWGeg9v8+9SSShl
77e/ofw/SqcDAhs/KsZ3YPHX/P6VPMh8sKPQggH2FNgasTJ9mC/Lu3DqOMcf/XqzJ/o77Sq
pI3QqOD71nIyrAw3szYHWtAXHmwKGXcrDPQVUNjixkdUwEzLC/wAxbjuaji+aTLY288HvUb
yeQTzuXPenCXPPf1qjjFkkdjwfl9hTFl5+6uf904prSMrdfekcADH41Mi46jpJs9PkHoKY3
H3tx9M9qjMmB1/oaPOB9/T2qSlHsO3r7/gxoqMyMvf9aKB8rBUCn7tSBsDp+FTKq5/hoMfP
UAf7IrnPTKcSNE8ncMRyBxVywspL+4jhRd0srBFA7k8Ci4t/OgZRkbuOBWp4b1NvDNhfa4s
YeXS49lox+6LmT5Ub/eUbpAvcRmhK8rBzWMH4w61/aHiWHSbVi1j4djNnFj7ryDmaT33PkZ
9EFc7pmhtq0VzNhd0ahUz3J6j8q0dP0QQ6VG33rzVZfJhB/gjBG5/xOOPxrUFrHpgMMJZY4
yVBxy3P9cc10SlZWRMdTltP0a8k1m2VbebcZlIyM5I9Mf1r6k8G6JN4K+HenafcOftH2vzX
QHhSwYlcewArxnwdNnxfpZ+7i6jOO/3hXvXiG98p2d9ro0m4Ejv0/rVYf3nzMKmisU/EsMj
RLIF+mO2a5nxFqklpbLtC/MOePxroLuZVsdrbnznBB4B/ziue8Q4a0hR8FHPBJ6H8q6JGJj
w620aSKVyZB1PT/wDXVfU7tUWMqW+Y/MH+62MGqxhVblUwGKHqD1/Sm3N8sF0u0fdPD7jhf
U1IE1zdeRaQqyqxb5cE4CnvWVI8n9oxqNr/ADDLY461uFBqFuyxlWC/Iik5IwM4x/nrWYLC
dLuNvkZWIAIPKnNTPsbUlG7k5bdP0Lh0iS8KtuZTkfMy7RnOeD3P86/TP4tf8FgP2d7n4l3
Fra6Z4+i8Ey37ahPHNpUVxcXcpXaysrTY2gjK5Pdq/Ouy05o4kmacRsi7fLZh14wMnI7+lc
V8QtJt9V1BsNJH5oBUyH5m47evJNeX/ZseX3d2z6//AFxqVqiliY+6o2iou1n9x+svhr/gv
v8AswfCrXI9U8M6b8RrDU7YlI1l8PxGPyBgCIA3JCKRydvU9TXsdx/wdX/sx+KfDsdjPY/F
xWYAzeT4fgj3FGVgNzXPyq2Bk+h96/n9u/hXJBdLNIyrHIMAhsOfoKntvC0kd9JG0J2xnAI
Yenf/AD1xVOhKBxQxVHFzs73Wy3bPRP2iPi9pfx//AGsvip410tZLDT/G3jDVNesLadQs0U
N1dyzKj4yAyrIAQOMiotIiNhDtaRZBI/BB2g+361xXh3SEiv4WnA3ZwpUgcD2xzXZpdNGkP
mLmPd8pzzntXg46LlU5eh+4cK11Sy51IaSWitq15NP1LNkJr2ZZLqblWABPG5TjGK7H9mr9
oPVv2Wvj9p/i7TX8y3h/cXVohYfa7YkFkIU84OCAT1UHtXC3msyxyt9oj3InyABsOWJ4P61
qQ2Qubea6+yqyxoGKltzAHpk9efauWVN03zLZ7Hv08ZRxsJYaz5ov3uZO9ktW7dOx+g2rf8
FsfAPif4erp+ux+J7LVor97p7rT9LV47sHgxuplDBMc4zgnivMfBn7f/wbg1rTNb1S78Wx3
tjcwvawWmkfbIzEs8bSNIWnDK6xRYVeQWRc4r4N1PRWuPMmim8swktwck5znH9fatDwbYTa
tBNIuY5LdsowXCvlePoNwq6+FpcqqVOh52VYqftXhsI2uba1n6/0z9hvCv8AwWE+DukWJS5
b4iaxo2nrsjN7ocPlXAKoeU8/I2sW27SQRxxjFfJv7cXx38F/tH/ECw8YeEF1iPVp4ymqLN
p6WsM65zG6BXbBAO0g818raNcapqWnsLh1XJ2fONzY/wB3v2Nb+nI+hWbGOYXHnYjYbAqrz
npivJxUm4cuh97w/leGw9WOIXMnbW7X5ee59U/sa/ta6X+zVoPixtSuL+2bWltDEbWxS6WR
4jJkNuYYAMgbIzkrjoTX0j8Nv+C+vwf8C+P21LxHp/jKGxeBVvrfStIRUkuXjCyOFMoGDt4
BPRjxxk/mPc6rcala3Nj9jkWPyzuaBhuUE/KQDwuTzz121w/iTwuNUR7Ty5pJF+be6DcSCT
yeQcZI4P4VvlsvZ2jUeh53G2S0sw5q9CLcpLV6rXy0P1a8Lf8ABcv9jXTvG91dWei/FhbKW
SSY2x8PQv5kzAgOGNzwVzwMcZJrwz/gs1/wWK+D/wC33+yVovgL4e2vjO31zTfFFjqmzU9L
jtrUQxW95EwDrM5yTcoMAYIDHPGK/NC98ETeGLy6kZlVMgxnZgqT94Y6YHT8a6jwv8ODrOg
w3+lQxuzFklIzn9ffHT+tfQValGjH2i0TPyPLMjxmPxHsptupHXl62XVLd+ZoaAv2bTbWe6
iXba8t/CfcfXOfxr0bxD4ful8PW94uJI1WMNvP3VY/ez+I+lYN34RurPwZNFcLk3iGYDHSR
UDn9Y2/76rsPAWuweJfCdnZTKSVttkiuBtmwccEc8cV8fjq7bVWmr2evp3P6U4by2MHLBYh
tOUFbvdf8CzPOrnWVtPGF7JNa3CXVra+RGqxmR+JFHOO+5weoGM9BzVm78c33gTWdH1rTJr
qz1LTLm3vbaSJ9r20iMrKQw9GGPpmqvxOuZLHxhNqFvHNDJcQxPsbaQSy7GUDjn5Dntk8c5
rkfiFqV5p9rJCJPtUPyuGYndck42r14x8wIweR6V6+DpKpyTXY/N+IMweFhiqVfVXd9LLXv
3utD94fDP8AwdP/ALO+ieD9Nt/FFr8Un8QQ20c9+1loUU8cVzsHm7Cbhdy792OBxisrxN/w
dPfst67pP/Es8N/EbUNWaaMwyXmgQxx8FM5K3OcsueB3x61+BHw9t28R69MtyZI/tDtHtmB
KW2Cc4bG044PUAgH0qjq/g+8tdeuLG6WLztOkEYCN1XGVJGBgEY9eMcmvo1KN+RvofgsMph
VSxuHT5ZSat2truvLU/ebQv+Djz9m1ra7eaP4rR3l8Z5D5fh+GSGIuTt2lrjkKPYdTX5w/8
FBf2lPh/wDtPfHaDxb8PbjxPd3H2SO31iXWdPWzk3pnaV2SPuBU8k4r5E02z/sbSLmNvvxp
vQHlWJOMEdSMkV0F1PF8G9Tuprotdrf2oktyH4adflwRtIxznggjHXJrixVNNckdX0Xc+2y
O2Bn9bqPlgvjenu3ul+J94f8ABO3/AIKaaT+wl8M/G0eoaBG2ra/eWMlpfy2sc66bapHMJZ
gjn5nO5do6Erjiui+Dn/BdP4U+Dfirpc3ij/hNvE3hO6U3Gs3E2mA36TqxZEjUzbZF4HOVx
uIAwK/KPxr461Dx1qZu7x90oURqiDbHGgyQoH1JPPP161hsWlTbllXOcetdeEwPsoWk/kj4
ziriqjjsXKrhI7/ae700dunof0Va7/wdR/soazeXTtpHxTnWODyLSA+GodhABA3YuuOvuaw
Z/wDg5l/Zp034faDBpUXxS+1+HAz28l3o8WJDsePbKouf3g2uCfUqD2zX8+uk6TLcXqx28M
ks7NhFzgZ6c/5Fdovwjm02waa+aES78MiSfKmOdp47Y/WuupyRdmz57K8vxWKvUpxul9x+1
3iz/gv9+xb+0L8JLXTfiB4L+Iv9tQxkpLaeFrSYwTLxHMkvnqeAqnaeKp/stf8ABw3+zT+z
xpNwsv8Awsq6ubiKWwMsfheH54WB2lgbnh1bB64INfiv/wAIV9p8lYY2uZJFAUwncxz3I64
rorL4M3EtujSfvDINjqV3LH+A+YVDrUofEzuw/DuPxV40ouVu2yufvOP+DrP9nG9vfs1vp/
xXutPhYSwyT+HYTIp6lNv2nAXdt+uKg1//AIOh/wBm/UfDl5a6e3xaslu7F4Gli8LwLK0px
tYH7ThBwc4B647V+Gul/AC8k1CGG3U2rQuN5PzLKMZyD059DzVgfAS8kuZJGi8vcCNij5Rz
nP17/jXNLHYe+sj28PwBmnKn7Jn7xfDv/g6N/ZR8MeD7Sy/s34tS3iwhLidPDUCtI/8AE2f
tPc556VR8Xf8AB1J+y/q3iSxuktPi0tjYyBmt28NQYJyMtn7T1xu5I5z261+CN98Hb7SpJr
u+WWOzhx5aKwKykfw/rmsO6+H8smsMqsCzKLiVgd21d2On1zWtOtTls9DzcTwxjaD9+m1J9
Hv62/I9s/4Ku/tT+Bv24f8AgpB8TPip4RTXLfw/4sm086eNSs1t7pBBplnasXiV2C/vIHx8
xypBOCSK838F+BNL1rSI2vVmvrhiWWRZeBjqNv8AnrWT4c+G00lxtkt5JGdwgcELIfQj8u3
p716Pb+GY/BMHnM11DI6eX5cgDGVRwcDoc++OO5rnxldW5IS16H0/CvDlaE/b4uinTXxXXf
10bLej+DbTw3Z2/wBsvs291GGi2RFJIW+Ykt/eG4fpiraaH4dGq3l5JDHL8u2Ji/MxIY7hn
6fp7iuU8Y/FKG60j7Hb6O011CpfzBcORGFJwQMFRgFiQPSsvQvh3rniiX7ZPdLb7EUExEiM
DA6lgBnjt6+wry44Wb/eV5uPzX6H6Ji8/wAKrYLKcKq9lfROy73clbT7j7D/AOCP3/BSbwz
/AME0P2n9T8SeJH1l/DPiTR3sL210eBbqfzUcPDiMsq8ZfqeMiv1A1X/g7O/Zr0q4jK6P8W
Gj5WQP4fgVie2B9p77vzHvx+D3hvw/HoFrIy2cDS5IEnnKTJ9M85/oPy5X4pqLxY/Lttskn
MjMynHtlT+h/XrXpYfER5/Zx273Pz3POFXUoSzHFtQm0vcinZfO2vy0P3ui/wCDsH9l3Uri
Sa/tfi1FqEgaMLb+GIfLjXsObrJ9c98mvIf24v8Ag5k+BvxQ/Y++JXg/4a2vxIh8aeMNFm0
ewm1HQobOACcqk29lncr+5aUZC5zj1zX4e23w/uJo/OWPdHnAYctx6U5fCUto+5UMkakMWK
kEHv2r0FKB+f8A9j4layi0u/kUNBt9ksbctGAEHvggnn/PTFddYxD7PEVZWwcqSPvDkcUmn
6CLaHHk7lT5gVPIPWrenmGa027t2cHg9OM9yMV0UailscOZZZPB8vtOq8xBBtby8bi3Y/Wg
Tg7oyM87AM/SrMemI0fmRyKzZDBuikd88dB6gdiccc1ri0a1vwxZljdcgNgHOT6Zx2J54I9
udjyx1tF5e4qflcZyDn0qwVYIxb73TGeTU0MMMRkbdISvJOOB09+B379cY9JNiuxbbuXqO3
9TQA0uz24J7Dr71mh1nkVh827/APUaLzUZHnSJQXVnKkYHUZP1/DvkU7SrYEswz5fJXjcB+
Jxnvz6c96AHQblLll3KwyR6/jVxn8lE6cLtJz7UNarG4AbPy7ufTP5/lTntjFsVfm3Zzk/d
/T6fz7UPUCawmW5gkJXaNvTpzWhpk/8AoMeew21DpmmiW2Z1OMdQByB/j7e9SvbiybaMhRh
/p7Ul2MMRG8R0gVyMoD9aiuITGpaMcd064qRX3flUZlZSfvUziIPOyPX+lRSzMTx/KpriET
fMPlb9DTtD1CHTNQ3XVv56jqhbaKrfRhsUy+Dzu4pyyZ/xqTVL37fetIsawr2VRwBVZXw/4
UnpsVHYlc7zx+frRTfNX1opFGsschX5sfWmmDaRuI9hTkcDG7aPqaeY1KgqrH/gIrnPQGSL
5UOVyW/hwenrVrxmjRWek+G4fllUi+v/AHuJVBRT/wBc4WX/AHWmlHar3gy0tf7Wk1C+jE1
ho0LX1xE/AnCkCOI+0krRxnHO12PRTXNia6uotQ1S4naa81CZo2lYfNLLIS0rfzz6Fh7VtT
jbUzk+hLCY7zVmuI+IbdfIg4/hHGfx6/jSy2+4cjHYVJaWogjVVPCjkD1qwYeOMdqzk7s0W
iE8Gp5fjDTcsQBcoSMe9e6a+fJsNzbWTKn8yMV4z4WtQvi3TNw+Y3SDj617P4ihaLSl2oz/
AHS2DyQGHSujDmdQo6tEywFnlPCk/Kf8+9cvrF6qaeDLG3DYXDdRXWXgjbGSnzfOSTyoHGf
pnJrkda05sTeZIrBWLdePbFdEjMx7i6E0XnbV8yPlQD27596q3E6y25PkNIQDt55A9aa1xJ
alii7txweOlOhu2htmKqBI5AQk9c/pUgSWUbW8auf9ZIvc9qnW3yVmwVLH7m/G7BpjrNcGO
NlClWJDg5zn+vFOtrlbFAsx27gADg+vJoA6CzkhvUhWaDcsyAZA6MPU1geLbVre886FIdqs
RIpIYqRnpn2IrudPnt7bRbXzmjCzcrzgE5BBrk/GJtYLe3ZMmQ5eTad3Oef6flUxAzXht47
SFCfMaRdyqeNh/I1RMaymaNvncSN+8JzjnGKkn1drm7jFrHuZuVfqqr7j1qjMsk9vJ80itJ
vcALt+Yc4+mcfnWNem5xauetlOMhhq8aqjd9Nbf1oFno0dxcOrKxmiGCVblsdhXTaPbyLLF
56kQKuAdvOfft+PWuSgfz5YpdzQru2hu2eD2rd1bWGGowmGNp5oxuITJjHb5gDj6V8vXo1a
0uRdfwP37A5pluV0fbyfvRaaV9ZX126mpr2hQybplQxtkl5M4BGMYwfw/Oq2oRq9lsaZFEm
CGIJ3eucVFawSX126XFwqyTEMMZIKdMAetakDQG38mO3Vl8zEshGNp5Gf0rn5I0LRm3Kx6X
1mtm7dbDRjSjNd/e+aW3n+Zy8mmN4e8TWd5CzXVohxIdv3c8EMPSvQvCvh2xutVupreRobd
0LmBxtx/uj069653wutvB4okVkaVJPmMjHAYjoBxXYR3kOpXErRSGOGMFz5gxhwfb19Olcu
YVXO2nTqe9wfl8MJGpFtStLRJ6p2s7O+33lyDRlF3tixth527OBx1yOvbpVqTRo7JmYwj7o
3OoPU+1V4rtNWRpreba0WU2Kcc8+v5fhUx10mIvNl2iGG7quOxPcmvFqRn0+Z+kYPEYdybr
v3teV7p9iGW2hvL+SSP5ZIVBByGz1B469j9M1Ym8J26zGRl+VjvcKTuYgDp6dKoXkQg8y8U
CObhQpYBjnkc46ECr7eKbeC+3SCSO5EYUFvlV2+n49a58RTnvSbPYyrHUW5RxkEtdL9u/8A
wDL8R/C2z161dGiWN7pSCAMlRjnviuE8OWLfBjxW1mEuLjTJkVXXaSYWxgNn6tj2Aru9A8e
zeINb+ywpH9pjwZBI2PMUHJK1d13w/Dca2GiitWlmy0ilseYOpB/FQcdRt+tXRxVan+4xN3
Frb9TnzHIcFjpRzPJrRrQlZSt63TXVPqVdY0lLDwGskdxNfR2reerync7RknIJ78MRn0rG+
Bsn2nw5dW7KjNZXLeXJ1GGHP54FTaxp2raNpcMemll82Ly5rUj5HwNueecnrx61yfwP8Up4
Y8ZXun3Sra+aNrLI2V3gjp9c1ccNKphKkoa9V3ObEZ1Sw+e4SniIundcjv8AC21o0/8APax
+jX7K37APwr/aO+DHg/XPFvhPWPEOranLd21yun38lo0qR374ZGHyiQLt+VtobnnOa9S1H/
gkF+zz8R9Kvrrwnouo6tDYwjetzd3UUi/K24s28KVGD82DwF6ZFN/Y812xP7Efw70GafWrO
DWtZ1R7vUNEv1tbuwWCe5l4lPEfyLv3twMD1FfnL4w/as+M/wAB/wBoXx38Nbf4/ePoPDek
6pPbQBrkRSO7hZF3/KCWOQPUnPA6V9Fltlh4t/ZR+BcZrE4jPq2Hoyf72Ulq7LR9/wArH1n
q/wDwRn+DPxE+Gxvmh1jwfHZKH0y/0zUJL5lJO399BKN2xT2DAleQeMV49+wN+wD4d+KH/B
UXTfg78S7VvEen2NnqMd2tpdvb/b0js5JreRJF5C7grgdMMc5r3T/gkPqnin9pn9nf4taH4
q8War4pubqS2e1ub9nllsAoBbaUH97krkFsmus/ZB8BXXg//gvn4f0jUo1sbzRvBl7b3FxE
wjVj9ku0BTPJBj8vluma+ghGNaKlE/I8VisRlderhqknzbOz8tLemnyPn/8A4KifsOfAjwz
8e7z4N/Bnw7b6F4m0O3XU9f13WtduZVsoyd0VnCjHDTSrsbJBChh161Y+Fv8AwR4v/wBpi8
0bf8Hrjwj4bgiEM3iLW9anaO7bADXEaRjcwz04xkgV7r/wcd/CjU/+Ce/wr8N/GH4TfFfx/
wCH9a8UeJotF1CxnvYLmDDWstwJY3kjMsZAiQBd2ACeOlfGH/BHz/gqT+0R8d/+CmHwZ8G+
LPjN408UeG9f1xra+0u9vVmgu4zbTHaw28jKr+OK6I00tWeLiM2qzi6aejWvnbqQ/wDBZb/
ghPff8E2/A+i/ELwjruoeLvh9fXMOm6nNdWwhudFvZA3l5KkhoJNrKr8ENhWA3LuZ/wAE1/
8AghnqH7Vn7PrfFrx1danofhLV4rmHwzb22Fl1aeImNXdiDshMgKrxljGwyOK/Xf8A4LxT6
xqH/BGr9oBdTtbMWK2GmvbBVZZLZ01zT/lYN94jAIYYPHQ5rzf9nn4N3fxn/wCCbnwd0rTv
EnirwreWngbRojJ4c1M2flxtEshcr8yyy7pGc4BAyM5ORV81tWefTi5aI+Qf+Cff/BNz4NX
vju8+HnxG+Huuaj4ykkgmi1ayubmPTxavHyjbWOJDIOO3PXFfZfxX/wCCAH7O/jr4czR/Dl
fE3hPXvKLQPfag91Zmfy93lyrIu4NuwCyNlcggHAFflqn7Q37R3wq+JvjHQ/D/AMfPiPBY2
WuXNiZVnRZLoQylEaUhOTgDjAGc8Cv20/4IlzeOfiX+wzoOr+OPF994w1ObXbw3OpagFkmd
IrhwiMCAD1Az7D8PMrVqNaToxer/AAP0HDZXnGWYOGazXLSuuXs766rzt1Pw+n/Zy0/4J63
rGj31hJp+sWF3LZ6gkzZNtNGxSSP2wVI469uKLDwlZRx7bUwttHOTj8j617b/AMFK9YtrT/
gp18eNFhi+0w2fiG1MCk8Lv0yzck+pLMxJ9STXky+FxNCsMJa3lYbmZV7+/avh8dKpSqyjU
k9/wP634TlhMfllDFYShFRlG7UVaz6/iOsdHhGmeTalS4kwSy9T0/IVh69FNpyyC3t45AmI
8NwhbuenT+tb1xayaPJ/r/JhUcO/8AHUH69frTo7238QOPLkwqnChAAC3qR39a4o1OV826P
qKuFU4+yXuy+X4HlPi7w1qHiWKSNWa1tY1LBVOM5/gLY7+wpF8G/2XtkvGjjt2hd5FjtwiI
SVC7n68H/0I+leja9pEMU0Qklj3xyDCjq565NYPjjU2sdJaC3jGoRyY80OPlAweR2OcY56H
mvVpYyc0oR2Pj8VkNChOpiK2slbu9tlZdO/kZGhw2ukCS20fbNcKTJ5shyqcjIB/Cs/xRqc
YuYzqRVZWVxI8fyhwOmcZ4zV7w/pzastrNLOvnRn5oAuOc8Djrj9aZ4m1WLw/exsVaa4QHc
YyNmfT5ug6dK1jJ+0tu/xOOth08Hzy9yGj6ctvTucU2ppo01rqW37ZYRyFSBB/rM/KuTgMT
2544PrUfjbxw2t6W1rZq9laW7hyjH5+ckEeg5/l6U3xj4+k8QaBfKbWSEXDxzRSR/8slDAY
z6cH8SO1cHcT6lcaeXbd5OApH8RHufoBXvYPD+0kp1d1tqfkvFGePA0Z4bBNyjON24qzdt/
NLbQm8JeKb2PW7dZr4W9v92ZucAevGOa2b23t55C0f2ZlUbGkB/1i5zn8f6CuSu9MzaQyfL
hgCWJ/QVc0BZPsQ3bSu9Q4c9FHf8Ap9TXrVsNC/PBn5nkfEGJgnhMTHmu2023dK23Y6xNGt
tQgtYLSZcsfnABVs5/LvTfEGgLplx5XMixnmVgBz6ZFVfC2kzXGqL5M6qsfDtngc8mt7U9N
ZLWRbhmkkXDhQD8/pivKqT9nUUVK5+kYOj9dwcq0qXI+jW1l/mc3qt0tvpcgwzeYDGMMT2P
8uvtiuas5GPXhVwCo9h+X/6661bfz51Z93zdAD7Af41zdxo8ltcPJGyeWGK5DY/DmvXwMl8
J+X8aYWvOcMTLazVuyXVk+j6r5e5TtXI5yM8f5x+g9a1dStfPjXH3RyGHbb15/A8/Q1z8cG
YWb16A9s//AF/89a0bGZreONnb5ipQkjg9MH3zn/Pb0T4EmtY9igFcbRyAuM9vX6U+5y9q3
zNjBU9uRVxVS6UTK3zMnIC8Kw47Vm3sbPZttz9/DY9+KAILJjcRGSVcPvIYbsKwPB/TrjnH
TmrdhMwh529TksvJ9T+fYcZAHas63gmEDKd3BDEF8cA9j26/r71p6ZCvnMsm1UQEKw4/z6Y
9j6GgcSSKITbto3Lt4Z/4ee9TeQGkjxtIWQ5AGMjj/wDV+NSeYCu2ONdx3BgOQSP8k022RW
mXarY5U5IA9ifTp196CzX0+4WOWRdx+YkLz69v5f5zUV391ARt2rj1/wA9Kjt03Sfu+uAR2
5PP+fTFLKWmsJ5Dyyt3OM+9T1M6yvBif2iLaDbtXnNVxPvO7tnIHaoTIW4bkUm/HH8NUeao
kkkmG+p60m6N02uuf7pzytN3/X6U0Jx1/AUFFvS7mDT0kS4HmLIuEcdjWXPJmTj1P5VNOnm
R7csvbiqksEluh2/vFz07ijm6CjEeHx/Bn6UVAk+4fw/hRQVys6OTmUbZPrhAKlWZkVfvN1
59aY67QSqn8TV3w3oL+INagtWkWFJWBmcD/VRgZds+ygn64FY8p3k3ii7ay8KWejwlpbrV5
EvrtVHzADctvH7/ACu0nHH74DqorNuURb1bWJlkt9LUw7weJZT/AKxh7E8A+iLWjqesC41z
UtfijWCK3cxadEF4jfG2MD/cUbvqo9ayLG0+z2vl7c9SR7nn/J9q2lpGxnHVkyPh/wCIeme
9P+0bD6+uaWOLdF3DVE8ZkBVv09a5zQ1/CD/a/GOkjPH2uIf+PV7drUUsOhbVVW3oyjJw2c
cYrwv4fPv8e6PH/F9sjOO2BzXvl5aefGv+sU5+b0FdWHMqh3H7D3w1+B/xT8UeIh8eviVdf
C/w7pulxzaffW80MbXlwXCGI+ZDLkFMnCqDkV7Frv7P/wCwJaSy5/aa8RXO7aA0Oo2C7h97
kvZKAfx69yK+M/Efh+2vbaW3kt0khBJZWHUDkVzN14R0t1aN9NtdzAkN5fX8/YVtKMmSmup
+gXhX9lj/AIJz6xafaNS/a41/Spgdq21xqGnNIAPeOzZcfQmsv4jfsof8E89M8ONdeH/2ut
S1fVYv9XZSapZ26SZYbt0n9nttAXceV5IA4BNfADfDe0vVz/Z9rGsfrCCM/jVDUfAukxLcu
traFcmNykWABxz+HNZ+zl3K5l2P0AuP2XP2B7SLUmh/aznuJrZJRZY1G1jjumAGwt/ob7Nz
E9NxwM8H5RwPw0+BP7I/xB8MM3jD4+6h4R1a1WNT5OtWGo2t2+7EiwSLZqSNvzBm5A4K5r4
tj8HabbLhdLt5olJwfL5z/wDrz+Vaeg+E7O4uo4vssE1pGTKYmiHXgc+1PlkLmR9233wF/Y
0i+MWi6ND+1JpsngUWwa/1OXVrY3kThVAiAFoi5J3jJQgAKeasfFn9kX9g+8vfD9v4b/a2W
6iuLt21HULq/t/L06BYi20BLMGSWRwqqRgAbm2kLz8NHwjY3iSf8SnT1XcG2CIb2xkcZrJ8
S+F9He0hhjs7W3dTnaEx26kY56CocZI0p2k7JHvfiH4Mfs3xfEy/svC/xg1q+0FbxLayvru
aweeaH+O4ZUCsqnqqiJsAcnnFd18MvgV+x74k0LXv+Eh+M3jXR77TEkFo095p0drrE6oX8u
J/s5Me44QPKFTdnnGcfJOlaPZafG0z2cDTfePyjceK5e5it7orItvDHtkIAHc9f8Kj4ju9n
LD2S0bPqb4X/Bz9mnxLEreJvi9c+EdVtLudRA2r2GpwXKox2SLJFEApdQSseGxlcv1A9O+D
nwC/Y18SaFqV54o/aE1Dw5fq7fZrJ9RtJpZAr4LMq2fyh1GV5PJGSOc/Eeh+CLOeJ7xbG1k
aMhljcfKD1PPrTPENpb/2ruh0+3jjZgcYAJ989qWjXLFBUjXi1VqN9NT9EfEH7Nn7B+lw2c
lh+1Lqt1HgrcRedaMwyePL22vzYHJBIGDivEdO8A/s7674g1j7D8VdV0vQI4Qlpda1qdrbz
XE/HmZjS2YFM5C5dGPPQYJ+ax4Z02SyluIZ7OOSRSxynJzgYAxzxn8xUyeHbcWCwtbwySQj
DhoRtIGen0rGWFhazR10c8xKd6dR3PpLSvgx+znpXhm6vNT+OH2jVZpgbe3sNQt5kijwM+a
Wg2q3oFLD1IrT8L+Cv2abbSJbgfFPWri5kfZHAdcsoltyOWld/suCpAbCqCTxzzXyFqWjpF
A8a29vhYw5XG3k/wA8Vq6Fp9i1iVa3t/4wY5IRz8vpzz7/AE64rnqYWnKXK0fR4PO8fRo+1
p1JWT2V29d9dl8z7v8AhZ8B/wBiPWfBNxfeJP2qNU0rUvtGIdMgvLOGZIcDO9WtnAdSc/60
ZHHWu9n/AGev2CRYNHZftWa55fCiafULEKDjk7FsiT9C3Nfmx4s0bSotMt1ttPs5ZspvdU6
DH4Z4xnpzR4Y0LR7fUWVrWzk+U7EKAs/qckdK5a1Ok94XZ7GWVsxSjUjjHGLSe+uq236a7H
6L3n7OH7A09xa2rftaXUlpLJumlGq2cQgZcHcQbJmJLEkAZGFOSON1Dxj+zF/wT9jHlxftd
65qy3B3G4F1ZK0WM/KCbTB9cbepr4Jj+Fa+JLeS+tdKto7OGMrnarGUjd9zjvwM+9congVd
M1CK1ntbX7LKPMiiEAO4twCORx34rjVTCNuEUro+oWV8SxhDE1a8+SorJtPVdL/p1P0f8Ff
suf8ABPrS9T/tOH9rjXIrpV2QDWLmz2rnAORFZggjkYHHQ+tcv8QvAv7KGg/E+xk8PftFQe
ILfUb2O2uLubWLWzgtbbYxa4G6zmIKkKNu3LbmAxkmviuXwzZ2NvNBPpUOLhcKywgMhIwWA
/lmsWH4OQpe3iIomLR4xJCu4tvwvOenPOO3Ncs1gq0nKqrPv5Hv0aPFOW01TwWIc4Xu42d4
y117vQ+9P2r9N/ZW+H/wXh1D4ZfHe48f+LHv7eFdHM1rOyxvIAzKsdvGWCDJ3bhxjKjpXxr
4l8LyR/FmRre3RfOT7Sruu3djh8Bl68+9a3w6TwvoV/bWq6bZtLGisbnYuYpPXLcgDpx+Va
/xTEerTaRfWeofZvLuTbSScEKkqsu7GeecYzxntXhucKGJ5MPBxTVtdvU/TcLh8RjMk9rmu
KWIqU5xlZWurbpt72P07/4Jj+Bv+E9/ZD0Gx02O6k1CG+necKUdZ4Uu5CRJHIyRjd5h5TDn
YMnaCh0Pj38M9M+C3xbi1LWP+ETfUvF88VtpGmRRQzXHmxIN5muJH8sKypEw5ZidwG4EGvS
/+CPPwYbWf2APB+r6bqH2WSW51e11HyoE+0SKt7Oq4JGVUenPbHc1+G//AAVXvlg/bN+Jct
5YLNdXfiKRb6Y7cNtgj2qcDOSDkjHHIr6fLafLTipdT+e+OMbGrjsTOk+V05bddNHqfob+1
X+3RD+xL4z1LwrFb3gm8VaQHN3pqwpbaVcNu+eJVUGRQMAHGR6HivIf+CXPx58Xftjf8FZ/
DPiKK/toL248PXFhatNPJb+bFbWLK+9mDlWkCu/RgWcjgHj8z9Ju4xaeTo9ulusi7yFwccc
54+97199/8EHtbutJ/wCClXw7ks/7Pt4bXTtRl1Fnj82OeIWbl42APy7xwHwdpwcHGK+gp0
4xjaKPyPFYirWqe0qu7P6APBl9a+O/hy2kfE7QdFjvYbuWS2t/EEkEihlZkRxv+RcJhQFJb
CnPHNJ4Q+DPwp8G+Nv7W0Wz8LWeuNIyRS6dZQ/u/lKNskVTtJBIypIGce9fmn/wdQeMNE8f
fsPeC4XMMaw+OoLqSJI9siBrO+TKhh0O0dxnIOO9eUf8GwHjub4s/Bj4kfCVWnmvvCeow+J
NCtxeeSIo5cpOEU8Md6q59Mjis+ZdWUsPNx5kjtP+Dl//AIKwaLcfCbUP2TvBtxf6v4n1K7
tn8eanLC0Nrp8EE0N3FbRlgXeV3ihdnQ7Qi7cOZDs/QP8A4JwxW1//AME3vgW39k6X9jtfA
2j2d2bwBmnjFpGuUVgU4Jx17knHAP5B/wDByF+yFfeB/jd4J+LOqRztL4rL6J4jRdzSCW22
tbTb2HzeZAXQHjH2XpkrX60f8E4/j23gj9gT4LxeHreSbRYNB08XDlw4hjMQUHHJZlKsG7Z
FZTkotJnoYXCSeHdeLV07W67b+h+Efxh+MKeHv2kPiRp+ntYzC28U6ks9mv7uYKLhwFjB4b
t8oxiv2h/4IKfGy1j/AOCb+lW8k0MV9/beqzzRzFFuIovtLsCykg8DOBg9PpX42/taf8E6f
j1qX7V/xG1XR/gn48vbTWfE+oaha3kWmM3nRPO7rKp+6FIIII9etfqZ/wAEdf2T/it8MP2C
NL1DxN4fvNH8SQ6lqDXuk6pa+TqkkP2hhExY8lDEfl9ASfevPjgYQqutTW599mnFVXG5XTy
7FzuoNWS22tr958Oft6Jb6/8A8FNfjpqyhVM2v2zIGhKmLGm2i429s7enYYqj8INA0PxJ8S
NJsfFGsDQ/D93MVvtQMqxLaR7GO7eysByAOVPXp3ql+1j4jstU/br+MUayRwXlxrsAe3bAe
F1sbZGU44ypGCB3BriJdWWGOWNp4rhcFTG/DHsetfC5tGUsW3Lbsf1dwD7Knw1Rp0ZcrcbX
i1o9dT6o1T4efscX1lJBd/H5JWVWLRJ4gtDu4PY2S9wOvrXO2vw8/ZE0myKW/wAdrhRGqZZ
dQsyHLM2UT/R8NjuTgelfLmq/D7RXspLibStN8wrvAKqME8nmvOfGfhF9fv4LfS9DtY9rKW
bapVhyN2RxnGeozXq4VYOr7qhZHxecUeIcCnVljOeT+FJau7P0R074MfsE69bpdax+1NrFn
dptf7Ml/ZKxYdQSbIqcdskfXrVrxp+z5/wT6s9CafTf2tNU1SZJY/NtxfWUbSoXAfaRaKoY
KxPplMY5xX5y6B8N7HTYDDJa2d1dWvyruUeUjMO7devWtDRfAlm9tKt5DpazR4aQQIGjK5I
b6YXdj1NdspYKEbKGx8xTy3iitUU5Y5rmu2radLp/8A/QDSv2Vf8AgnfYNb3Fp+2Lr1urEG
aC6u7HzFyMndiy2/XbkccHFU/GH7I//BOvWbdsfthTNtDEEXtrnPUcfYjnJHXINfD+q6J4O
0bTluF0vTbhmUBVSMDaBwMg5GeRXifxchsb+5SHT9LhgjZgW8uMH8S3WurB1KNepeNK3meJ
xNlueZVhffzHnW/Ile99uh+mlz+yL/wTwvrOZbz9sbVNzQtGyW95ZIrdAAhNicLt4+ZSc57
c1m2P7DP/AATiltHtT+2N4kiXdlJBdWLjGAct/oQ6nPHXPPIr8qry3sbvUDC8UVtGvy4bgY
GBtAz04zn3rqfC2kaO2m+Z5di3znAWPeZBk85b2P06V6/s6dJXSPzeniMxzCtyVcR0a109U
fplN/wT2/4JsX2nN5n7aOrW8yx58uO9smBcE7ck6eM4HYDqevHMelf8E9/+CbNvZxyr+2x4
giklykkcl1YMqntyNP6e/v7V+Z9/4bs7WWScW0fkscRjAUA1nTpatqaqbO1ZujBEwjcdvfj
/AMe9q1hUTjZHi4rLatKt7SrUs72/4Pofpbrv7LH/AAT28DrmL9p3xprjXEvkxnSNR01oyd
udztLZRhFyCMknll4xkjstB/Yy/wCCds9grah+2hqFvJtDJCLy0kaEkfMrN9iw3PHygdOK/
J+8isjPu+wwiDG4AJtz2x+dWLKWFyyixszGycHZlvxJFZyw0Je84np4fO8ZR/c08U427L9D
9Vbf9hL/AIJrxwp537a2umViWYx3liqqe2M2BwPzPSsvU/2DP+Cacs0Ln9s/xNuYgsIrqw2
p0ycGwOT2zn8K/MJ4NP1C2jVLW2BjJzuQf0FR6toums0Kx28MbKvXaDW1KKjKyR5eZyxFWg
5yr88V+p+mw/YL/wCCat5LiH9srxRE0bkf6RdWGxsdDuFiOD07kY6Hvctv2Av+Ca11YedP+
2Zr8cyoD9nF9pu5iOxb7Dt9DkAZ9MkrX5X22g24HzW8XzHjKjmtG20DT7fObW3w2B/q/u89
fx5/GuvlkfKH6m6N+wV/wTTGlQNc/tpa5DdMoaaNb+wZVc9QCdP5Hb8O9Sj/AIJ+/wDBMkb
t37bHiLazZAW90/j/AMp9fly2gabIrFrO3I3dBGPwrOvtDsy7YtYWPsuM/hS5Zdx6H6pD9g
n/AIJl6dqHmQ/tqeKDJjKOt5pxCnlT1sPQ9/fvRb/sHf8ABNOezjEv7aHiCJjK+VTUbA7F3
HBH/Ev/ALoHX/GvytsvD1rv+ezi7ZyvIPHrxn73Pv8ASpz4W08nzPslsOp2gfcAzgc/gR+G
e9HLIR+pd1+wN/wTTiKtB+2zrjYIyst3YsMdxxYfTGQf61j/ABH/AGLP+Cdvhn4aeJNS0X9
sLV9a8RaXp1zdaTYrd2Wy/uo4maCDH2LJDuAhAIPPUZzX5o23h/T5Xh3Wttwc5MYAxjpU58
O6aCu21tjt5Hy9cdR+lPll3NDW03V01K2trpcxiZA+w9VGOh9xn+tX4vktbiPcFRuAeUJ4y
Mj16Vn253mIIoU/d2jt6fhip4FLkBjtZuOR0I6f/rqkTLVGabhQMfhSxz5J7+tVihjm2/3C
Rx2qWPBPXH40zz9nYk8zaP7w9P8ACgT4bOf/AK1V2bJ/zxQHOfT0YUmytCxLN/s96jEnPT8
c5qIzYGfz96eZcLn86gCG5sY55Nys0eeu0gA0UO2QMUUAdYYDlc/XrWwA3h7wPcXZXFxrbG
0gHpCpBlP0J2r+FUtH0mbWdXt7SEMZrphHHkfeJOP061t6neW+oa9JJHtk0jw3CIou6zbSQ
D9ZHy3+7xWlON9Toe1jl9ZiaAWtgc7bBN7r6zPhmJ+gwv0WoXO8nll49aklka4mllkbdLI2
92PUk/8A6/0FOSBhyV3bhUyd2UtEVYYleX5t3XHJqQose7DHpUnlbBjHzZ4Gabu8sfMAD1/
Ko1Hc6r4IeEJtc8f2175LfYtNJmkcjgHaQi/j1r27USlyp8tWbaPpzUfwUOkaR8KtMWfTWa
5uIzPLIkmC5Zjs49kC/lSXMq3dxJ5chVvRlPI/+t712U6fKrmHM29TJ1XTPMuAw3R+bznHH
HX/AD71ieJvD/2eQTfKVYb05+Vvauh1NmktCyKrryGIJzzxj8fasbWbyG+0dLVpFjlAKxAH
GD3Az681qTIz7C6CxRzXEafJzgMcnNYfiS7t5raZI41jCkBtq8MGzkn6cfnWglxAljHu8xb
hPlO/oxHSuW8Za7Jo16d0SsbjJTn5VHTJqZSsUot6IvvZQtpDn95G0T/w85HPP0BJ6Vm2Eq
2NzJIzL5ciEIy5UuR0/OqWheLvsokt7hGkhEYERGAxx65HQ9almuY3tmZdq7xgKUDEY9wO9
YyrJI1hRlfUorqE8Zk8ySSOSTGDzlADkn16Va8Y6nb3cVvcQpM21vklYYDEZH9KxNUuLhf9
WdyorDcFxg45/Krmj6q2oeGWjkLFo5dmP4cZLZ9+orKNSW7OmNCMpWvYTR7+ZZ5vMbPnLtD
HoR6e1QRabHbS/ao1PlxA793OefQVb+zR28MkXmNMrD/WY+7S6UQiyQIwKzYBZh1GcYJx0P
NKLT3OrEU3TinDVefclKTWfh2EqD5Mjs6AfeJJJ5/Ss1rK6uoYVmjx5PDbm6k81a1S4n0VI
Yo45Gh8pY1YfNyP5Z/lVe/8y48tpLhlecg9S2PYj86JVFFbEUsNOq1HmvdmpoEMOpWyqluh
VXJeQdFBA/kaqq8w1maGaRo4Yxj5ehfPI+pzT9L1OHRFzMjBZX2qCAo5OTxgnggenWtCVI7
7WGkit1cyE5LEjzT1yf6Yrz6mMlzWktD7XCcL0/Y81KalVvot3+GhwHj3xRdNdLbwQyAbSF
BG1t3ue2K6bwpqP2uK3mZoZGdsAuNwVj6+/UfhWX45t44tRj86YSJtIKopyOe/sOn680aRp
8d3bXC2tvcoY8Eb12rIAcjBznnHT9eTU1MTHl95f5GmByPEyxbhRlyON09m9Vrorr8X6G5J
LcTCRR5jQtgYYYZeBz+Vbvw60j+w9XZIZo5xcLvJYdCeuOD/AIVzSNdz6TAtrbfZZJD5SmE
FuAuDkD5enHSrGganL4Q1q0it4vK2rsnEh35DDkjPH4HivNxWIqVoNKVkfoGQ5PgctxFOvO
HM20+Z3W72Sf47eR6tc+O7jwpZIq2tnBJJ8sbtJhIU6j5Op6/ma5PVFbVdVSRbu1jktSHdk
jVXXP8AAvPIHI4xWp4en0u5mmn+2SyJMwOJLcMUIyBt2YGAfTsAemTXP+MdUs5LV1aYTSyM
qiWNQVIPOcH7ufTrgZAwRXzGGpqNRqCd3u9ep+55tjJzwinWqKUI7R5l080+vS6DWtbazuV
Wzj8uYEBpd4bzVGeM9z1rc8C6hPbafayW/wBnupJk8uaExncHxjh+OTuz9PpzzseiW+lRWs
kEkcjOgJill/cqCM5xxzn9a2dE1u4s7Fo7aPzYtpnM0g8slhnjGep54GTxj0rbEQTp8sUrr
uedlNWpHEupiJON1tHW21rNfjdGZrPg7WJYrq6tdOZZVIkMagbo92cAjrwvFUPD+sWet6ff
abdO0N08GYgc/K8eGXB6dVr0fRbm1gtZ8xvGFQzlJCH3FmxgjBx6AhjgHvXL+JodOtb3z4h
Ha+VyWKJwd3Xc3JOTgY7evIp0cc6i9jNa9GjjzPhOGBqRzDCVLqV3OEtU79lpbzufpj/wTn
/4KR/Az9mX9jHwnoPij4vWPw/1yS8vZrk/2dd6lMtvNcu+EdI2iGcqTnJ69DmvyQ/4Kl/Hr
w1+0J+3F8VNb8EX0OseFdW8QtqOl6gsUkb3aNCiN8jKpAyP4lB+Qfjn+P8AxhZzaf8A2RrW
sW8FtpNrM9nJYwMpu3ZiqpIgHzEY4VHwMEsRnFcroxj8STpot9o+k6bHoscN9IUjCSTJxgh
oy/mOY3DFVA5LZBxX02Dl7KknNbf0rH888U4enjMxqLDVVab1Vlv1Ts3ZdU29UtDA+Hlrc3
NvNFZ27yXdv+9mdptghjAORg44yOT2r6z/AOCUvxi8M/s2/tlaTrHjrXm8O6Ne6HqiyOivM
THNYyBdnlqzHJLLkcDk5GM1816prlj8IviF4js7e61IR6lGHh+yxqskUj5YIysQFALcg4I/
u5rUuPB0nwzn8C63dXumapCt1EtzdQSSNcSwyKMoIyxDIiscFEHYsuW56pYxx177fceFQ4Z
pzj7N35qb/eNNWS5uXS2+jTv/AMA/Sb/gtP8At8/s0/tVfsM/DP4e/DPx1ceINc0nxZb6jq
7yW119rngFncxtM7yxqu7dIo2qTt3cZAryH/glT+1voP7F37XfgXxP4bW5Phu1n+xeJlNuf
MaxnXbI5GMsUIV+OSEIxXz7c/CnSb+5vLe3sba3t2LsXEW5UkJwQoKjBHOcHHTuSBhSWeqf
BXU/Ojury6s5gAJ4j5axjnIIG4nH4fWvIq4yGKkvZyfPHVJ7M/VMr4RxGRUKlLHU4zw9VOM
6kV70V5X6eaVj9gP+Cxv/AAVs/Zp/bG/ZI8YeDdF8VWep6lqMLXNjNd6PdJcQ3lu6TWgj3R
qI0Mq7WcknYzLj5sj4m/4Jp/8ABUi7/Zo1jw3pvinXPEA8N+HY5YrG2tjutlgldnkt5U7gs
7EMOVz0OBj53utc0PxP4UkXVLW1uLqYM/nBwok3dG255xzwTxn345WHQ1u9Mumhtrqz1CwA
LkALGVHKlc85IxgZxj8z0xxUqitOLTPOlwdhsD7mHqqpTmuZaappbPzt8j94PB//AAcXfAr
S4NJ0/WPHltpMMwCtdS2F3dC2iAJCMoiyWOccZGfUVT/aF/4Oh/2dPhD8FdUf4f3ms/FX4g
XVq8el2KWE0FjFMQfLNxLKEIjRssVRWLD5eM5H4YR6lp/izRraKG0uLy5UgO8aqnlsBk5AH
zLx3xxnrVKHS7VPE890sMcsiF2WFG8sqxUnBGOw+9gdh61008Ql7slqfL4zgv2k1Vw1Vckm
un9LTyuang34ueIviP4+vtW1S4+1eK/E2q3OsapqTJuN3czOZHb/AGfmYnjjBAHGK9avIbg
hvt09xEHhAVgCxnb0GOmf615Po/imS2uHkmtI1lsxuR4owEBByTxjjjH0qv4q+K1z4hu4bi
NXnXJXybbcCueNpAVsfgQa8rE4WWIq88FZLqfqnD+dUMmy/wBhiKjm38KtZJbPT17bj/Hev
atb6ZeRs05hPzgtJu8sY4B5yK5bw3puuaxqkcmlyTNMMs5E+2KL/eIPGee3tWkfFt1ZXc00
zwxrAwkkWaENNH1BALAqq891OcDmote1TWvFG5bWSe2e4OZBCBHBLFgckKgA4x2PXjJOa9K
lBxjy2Vu58bmdaGKq+39pOTj9lPXfo/Xuj0nw/wCNtR8NJcWa41C7aIZ2EyomBzggcn+VTW
0VxPfLb311cR2kh82UrHhIkKkbcY5PJ78CuL+Hej3HhrUrOaHUJnnJ8qJWZV8tgORtAOQeR
z1zxXp+teMYYdNktQsa3if6RIV2xqpAGE3ZHHT868XFR5J2prR9fP0P0bh6s8Xg+fFzceTa
N7+aV093+Ry/jEJYTSTI0a2zuSkar/rExyWB+gGR6V5T4quo7mVmsn+zs52iNvlwOvXP5Vt
+MvFV5rm+NVjjaUFTOrlokxxhTn+X5DmuMPhe4W43TXEyqOPNaYqp/wDHc/5/GvawOG9nG8
z8z4uzx4qr7LDQbj3/AK/4YrapoTvaidhHG84+V2P3Pb3zXR+BtBW4tFj/ANWyEgnOd2OmP
r/XNM0P4b3mt6FshhAjhnIeUz5dj8rALxg+nYe47dQmltpSq6TSJLIcRhU25YdPvHGTgevT
0zXRVxC+CL1Pnsv4dquccZUpPkdnfv3tsSeJdGVbeG3hmjkkmXcEVtwXH8vxH864e+0S40s
uzNwhJwM7sjjA9f6dO9ej6V4gtrLUGF5ZyW0m0rvjw2/gA7ieBnqcEVz2v3trqkNxbxW2ZW
nEcLRkt54JU4IK53ds5HcZK81hhK1SMuSS07nr8UZbgMTQeKjUSqapR1urdLd/P5HI2spkd
lYKxY4UEk5bH8u1WLG3ZwvlqWZl+dTwF9vp7VqvoccUDTBdoRs4dvmkPTkcfTjn+dVoMyPI
sPlxmPOM/LnvjNejKpfY+Dw+Wyp29ru+hDg26SMjR/eyRnn72QP5D/8AXVxbCP8As0uSyyK
u3oOMe/bqP5VDcRNE0ckgG4nBI539hwPz7+n0tQxCPl/NWPAwoPCjsegA/mM96XM9y44NKc
qc46W+4z7YyEKzfLlsYI5+v+f6VqWIVLlef9Y+3nt+P+fXrWbvZL0q27CtkMDkH3/z9e3Nx
p1hXapJk3Djvnk4/l+ddsdUfKVElNpFovtL7ic7/Xjmq81xGkg+UBscjd14I47043TIkjSI
B8uPxFQ2919oTcPlbKsMtj8+PwzQSWLRmUt5mWbjoeD07+xH4fgKjuX/ANJwF2ncQd3c/wC
fX0+tNVgySNjG1s8EAoPU/TP0GAe3LrlNs7SJH97qAxOeBxjGfQAd8euaAJIItvLfw8njgY
9KvhYzEu3au1wwYHOCe31OAaZYfKIGLYZmwuHznP64B/zxROIzhUZv7jZY4AyD7k9/05oA0
dPjjHniQ5c4K7eT8vt+OPwpPMmeVWAA2n0x3qm8z/YgN27avzDd0/z6emaLa688BR8vmZH3
fvD8+On6UF9CrqJ8rUpl9/51XDfvSPr0p2vSG31DcysscgVg3Yexqr52ZT+v1oOKUdS1vbH
9aGl+X+7VU3O04PHb8Kebjd/9apkTZkjODz900jSZHXNQSSbl+XDexqLfIhPyrt+vFSVEue
b/ALQoqqjbh8yqf+BUUcxVkeueGLdtM0/UNW3eX9ji+zwtnlriUELj3Vdz/wDAaqa9s0nQr
PTVG2aU/a7rHG3jEcZ+gy3410OpQR6bPpujy58jRY2u9QA7zuoeQf8AAFVIsf3lb1rlbh31
e/muJsebO5kb/ZPp+HT8K1fuo0W5mldu70zzUjz/ALsfL9TVyazAiXH41GtryQVrI0Kqgu/
096cbcs56c8VYW28rb65Jpsh2g/L9BQB7Z4O1CGbwtZR28u6NYIwrnjBVQpX/AL6zU0Grbr
po2KhokPzA8Z6YryHwb8T5vCU0trJEbizxuVFbDRsR1z/jV7wn8S7jXPE1paskcPn/ACPtP
32xnH6V1xqK1jGUWfRv7OP7MPjr9rnxBq3h/wCHejLruq6Zai9vI/tCQiKMybAcsQPvcV3H
in/gh1+1DJJJJD8O8yLkqv8AacHyDP8AvfWvcf8Ag32v1039pjxopgurgTaHDFNHCp3KouU
c7iOg3LnnpzX7PaN4q02+Wa5tVWa+UoblHPzIp+6SehPsPesKlZp2RpGnpqfzk3n/AASE/a
tsJ5LNvhzZ+fJhPn1KDccnAbbu69O9c23/AARC/aekvR9u8CpJczMIY/N1a3O5skbR83GPQ
V/QlrWoaD4j8bXmpNqdr9sgmFraRSTCPy2yA2R1Oe2agPgLwpql/qQl1jULq1mvFjdEkb9x
cqQxUHGQF4BA9z2rP2jZpGKWx/Pf4l/4I7ftCfC7TPtXiDwQtnZptbzTfwMrBs4wQ3Pb86l
j/wCCQXx6vtC0/UU8CyyQa1MYbHy72LzZZCCdoTdnnFfuB+2PZyWPwz1iz09X1q6jQG3t5p
BDE+1gMZKnayqD82CORXxp8M/2ivif4dNusng/N1odhLFppstVivGt5cYErxEh2IY5JCnAH
Has5XbNIy7n5QfGz9l74kfANlbxp4J8SeGbZZ2txNeWLJCW6Ebxle3rXG+GtSt9OeSO4hNx
HIqgMoJ2n5uo9Of5V+6Hxt8Xa7oGgeB7G+8zxj8KvAPhuXWPGENxbpO+uXM6slvZxK+As0k
mWZj9xdpOAefyR/aR/Y++IXwj8Ew/EzVPB8fh7wn4m1iaOKC2JaHSDITJFAc8hAGKKTn/AF
YGeRl8/KrnRh6XtZcu1zy27gt7q2kaFt0MfVYzjao719PeFf8AgjF+0N4r8OaXrWm+Bg+la
xbR3Fs51CBTcRuMr/F1wehr5Nf7HbPJcQtDukVg67jkHHJHav6QP2e/2mI9D/Zv8JvrfhHW
NLsdM8O2RS/lnilj8tYFYyBI/mXgEknt1x1rmjjk58qR9LmnD9fD0I1JSTv216LU/HHU/wD
gjN+0VDrk2jL4Hxd2sCXLr/aEH7uMkhc/N1O3j159K8D/AGnf2Y/HH7KXj218K+P9H/sPWL
q1S8jhM6tuiOcMSuRzg1/R98GPg9o3gn4HW+oeEbzUZpvGRXX4Jr6aS6vY1ljRoY1LksFCd
FPA3H1r8Zf+Dii3n0L9tLQre+85bqbwlbPL52fMhZpHzuz3Ht6it5VnLc8TB0YRnyp6nxNd
x7LG3WNV+0Rjcjsdy4JweKxPGmtT6Rq1vcebJH8uYwudqMmAf8j1PpVzTrqa+jh8qWORioQ
OflVV56f403xfYx3fhiPLq8sLh93fBDBsjtkmso0YvfY9ermWLpLkp+7J7pbPzXU9o/Z8/w
CCaPxo/bV+GNn4+8AeDbrWvDbXM1lJcPexW+JoyN4G4glQT1r1a1/4IV/tbXTw3C/C+NrOa
HHnw61bKSvG1iQ38Oe1fdX/AAQP1yfRv+CT+lsLuGP7J4n1gCLDOVBkiJBwOA2MDB6kfSvo
j4mftWeLND8Aw23g3w3eatpNubawMtjJEWWzkvFjuNr78B44ElkO7GGjxnjnGtTjJ3Y8rzf
H0Hy0Z8rvq35H4Y/tG/8ABPz4ufsr22n3njDRbfw/bajNJBCVvY5jM6LuZRtJxgc5rzHwz4
sU3l1LcQhTp6+Uu4bg57kf/Xr9E/8Aguz408QXnwJ+FusaxbPptlrGsXNja+a/mtIkUGPML
gAOzYBJUEe561+fGka3oDaL/Z6/6yfBLhCeR3OQMge1eNiOaCtKN15dD9h4ZxMcUo16VZRm
ruSk7pv7KS6fLqU5b661YyEKum+WfMSID93J+GOAeBx2Y16H8Kf2OviH+0rpq3Xh3wv4k1B
oz9oklt7FltwoOAQxAUgEdicYxX0v/wAE5P8Agn1ovxT8e6Dq3xG0/UNW8M6hcbfD2lQQPj
xJdIw3K8ijK28eAW6bumQOG/eL4ZeCdF8J2em+Glso9PvGs2aLTLdUS3srdMLtjjx8o5HXA
JGetXh6ftY81N2scHEmef2XV+r4mPtm1713ZfK3byP567P/AIJCfHxba3vJvB832OdQI5Hu
Y1DMR065zW4n/BID49mBLc+A0WLd5qs+pxRqAoBYYz97j1/ir+gvWLPR9Zgl+0P9kt7EmK4
llUKUZOwyMFiP7mTxxXknxW8B3QmXVNPvtQi0eZ0l2gGFiIZF8xMN0B+YgnG4ZHeieWtrV3
PPwviVXvyQpxj63ena9z8Vfi1/wSw+PHh/w28mo+EYrWxs7bzdz6jCqQ7RxGFD5ZmxkL15r
5n1z4K/GTS/hpdeNPE3gTWrPworNZx3q2bPbE5xlvL3bMDOc4GBzxX9FPiPxBpljpEtpq95
pE7WRd0E8H2nyMRhiSvzEsAR1GQK4r9lPT77R9O1a8tZrGOPWLxpJIhFtgntyvMZt3G0Mw6
kg+ma0w+V04aLbz3uc+deJmZ4p+1qS5Wvsx0i7LS+rvbofy2/EbWb7+1o47xbI2dxBEm+0I
2Sx5LDnoMYGcf3RXS6Z41spfDsOkPoVqshhljtrjyw0i/P8m8Jh9zKFG4EZJPav1z/AOCv3
/BEZPHega18Y/hX4HuLGXwzvvvEvh21RWg1azDJJLNZRL0nVWeRkQAMqNxnAP5W/CzwtN8U
vGOqeJ4/tMmnaLGF055IwPNljQNyO+DuOMdXWuzFSp06fv7L8z5Xh6jicbjX9Ul703qrJvl
teTfotrdTsPAfgb+x/DljqsVmtnqvlzfZIbxVMwZh1Zvv7dw4ySeTk811PhfwrqnjHStMab
RdNj1jwjrT3lrFHMXW4GGZlTALcySREkjgqOldV8Pfg7e/HPxno9r4bh1C51zWJFFpZxDIu
PNXeI8txgckntg1+z/7En/BMnwX8GfgpdQRWu/xtq9pNHPrt/CPMt55I9u2BSTsiRwvAOWI
BJz0+Wputipvk9bvp5L1P6Cx39m8OYWksWnqkuVWtLZ88tG1ZpadWuqPyJ8D/sjfEzxnptv
JH4T1aF7onylu5FDv14zxkAhlz/s9c1pan+wd8RtR06a1vPDkcccqNlJbmNSwHXAJr9ktG+
CGlfDH4Y6fea5fahceItO02Kzv5l01dskwB3SKrfMuX5JG7gn1FeO6Z8I4bz4byzadDDcPc
WpngvVY+Uksu8MGD5PDc7c0v7PaalfXfQxXHznCVLlThtdrdH48+Nv+CXnxj8BXxmXQ4WtL
kK0sH22OPcvXgE/Mdp3bRz8voKp2P7E/xB8WeKDpuh6Lca1rVtblbi0s3WSQRqMP8wJBCsu
evc+lfs94y8BWHj/SLPw9q2lTztZQvJqksTnzLTZbMJPKwQzFxGwUggAA888+L+DNY+KX/C
7Zp9ea48JfDvSdKuvs8tvp8dmuoMItgySAzZwWPQYz1zXrU8Y1aFX7/wDM+GrZW/Z1ZYKKs
7Plb21+x1u+x+Xdt8EPEfwqEEuqaffeGYNQVoHklh8xZHXqhcZUsOuM55q23gfTNM0a4vbO
DdqFqm5pgwkSIBcfKO4OCfm45Jwa/fz9nn4YeEfj/wDsg6b4d17wlpb2Osac11fwTWAWOd9
7RLcIABsdwFORgj3zX5Pf8FD/ANgfWv8Agnf8dbfR/Murz4c+OGlbQb+4G97aUD5rGcj+JV
clc/eU8fdbHHjqGIivbU5aafcfX8E8UZViaqyjEU+Sd2o31s+67O/Y+P28GTWXgtYY3W4uJ
E/eKJGVoiSSW24HTvn1r3Lw5/wQ0/aOu/C2i6la+A9UmXXYI7yG7sdQhdZopQGRj8+V+Vly
T0rz+48Of6LNZzNJdSGJxFJGdu84GRn6Ee2TX9QP7G3g+0039mHwSLiHev8Awj2n7RK5ZiB
axnHPvnitspxEq/NG/W55PilRjk9PD1YQTunFX8ree/nqfzieEP8Agh/+0t4ltNQt7XwC0d
79p+yTedqcA8vDZMbDd83GD9K8b/aD/ZZ8b/skfF5vBfj2FNN8SWNjFezWsc6mPy5V+XlMg
5IJxnsM1/Vt8RPB9pNHDcLH9lmtz5lu6ZQocbCcj/ZJXJr+en/g4J8XDVv+CoWq2lpCZG1D
wzpEs807FmifbITtx+I9K9arGSXNHY/P+Hs4hiq8cPXVrrS1737HwTZxQ+HJJLh/MuWYhgW
cxtE579OR047VevPHN54qtY7C1tZk85/Mmmj+Znx2x78YHoB6Ve1zw02kwJfzLkyOVwDwMH
t+PNaGpeL1l8LWtvou1poyPPcRquw8YHqcf+y0c6m4yirt/cj0kquD9thq9X2cUr8qSbmn0
V+6/A4XQEk06ea11JUPlrtjVsjPTHPTHXH0rotS8Os+gTTRozLG2372VXgENjP5cCqf2RdU
8ya6h83lmkf+LPbp0xWh4Z1qyS0kjmt9sap8kYf5W6c9fTNa14yS5o79TzcjxWFb+rV3aEk
+VvR+V/Q9Y/Yj/Yd+J37WkmuT/DHQLrXJvCxhGtTPcJGLVblZfLyH/veTKoxxwfWvZ5/+CK
n7QSWrTW3hVtQuLyQMYIruJ/3zDdsTBxkc8dq+2P8Ag0ut5rO9+PjabFHPDcjw8suWI2nGq
YJOOnUcV+yV1oKjR/s8djbLIoZ0WMhEEhyT0HB9x61k8Oqj502n6GGL4ur5dKWAjCEox2d3
pdbqz3Z/K5+0F/wSk+PX7Mfw7vPGXjrwrFovh3S5YIruY31vNLbPKf3atGrFhnBxkV81ukd
qvzNGsq7m3HjPYfz6V+8P/BwB+z1p3wv/AGEfiJ4wtZpv7V8Vanpcd2Z5yZCInYAAZ+dF6B
u1fgE01xqTMrZ3bR8pP4V0wpvoedDNfaUm5Lmk3o9bemv9WNPUtRFy8jccHcQD8v5f5Pavo
n4Ef8Ehf2hP2h/g5pfj3wt8Or2+8Oa27GxvJp47f7UA20PGjEHaTnB6Hmsn/gnb/wAE7vFX
/BQf49r4c0CEro2kwfbtbvZAzQQQr0j4GcyEFQBzjcegNf1WfBjRrDwh8L/DHhmGzsbSPQ9
Nt7NbSzTZb24ijVRtVsHaNvYHOc+tdPKlDQ+dxWY14Yi8+x/ML4w/4IlftIfD7wZdeIvEng
y20nQtMnW3urm51W3RYZS4QI/zfeLsqgdyw9q3LX/ghB+09e+HhqEfw8jazaNnEh1a3VVRM
kk5bACgc56V+/n7Wlh/wsrwb8Q/Dd54TutR0WbSG8QRjiSDUns2QeWox8srkKE6k7dw+7mv
zm/4Lz/8FfdJ+C37NGj/AAd+FupTjxh8QdCt7rX76OXbNoukzoGjhwDmOedMcdVTJPLKaiN
Fydy5Z3UVP2ajr1fW3Y/Mr9mH/gmT8Zv2z7vxOvwx8Kx+Jl8I3yWeoyw38KJDKckAMxw4OD
yvHevS2/4IE/tWR6o+nt8L5vtUarIduoQY5BOMg/5yPWvu/wD4NBJ1uPgz8cN2dtvq9g3yM
QcLbkj+Xfj6V+v3hTUJpbaWG6tLu3upGaaUyoz5Vn+UKw6ZAJ29vaun2jWh4FSXNJy2v07H
8rv7RP8AwSd+PP7NXw31/wAVeM/Bf9kaH4cWE6lcfbIZBB5rhE4U5OTxx0r5x04EWsYVW2K
2WCjFf05f8HE0kdt/wR6+Jl4ojMmdPVn2bWP+mR/5x6V/MHofiy4CYyoQ8E+vNVCV1dmMtN
jQ+bLDAX5gyj/Z/Ee/f1+td5+zf+zP42/a6+L9v4H+H+ktrvifULea5jtPPSIyJCheQ7mwM
hQfrk+teem8+1XbNt4jznnqD1H6V9/f8GzEiz/8Fc/C2drKug6uc9c/6G9XLRAjnU/4N/8A
9rSWJYz8MTG0J5P9p24z6H71Znif/ghN+1N4C8N6xrWq/Df7Lpug2Muo3839pQN5MMQMrtw
3OFRunoa/pn+IfgibxTOs8V5NDtjAES/dbHr3rzf9rK1u7T9kT4nW7NNHLF4G1p7ne5beUs
ZSMH06daxVRl2P5Jbe4Z7fIk3JncM5PBx2qaCBobxZfXsONwrn9B1ZbuzhI3FlAORzkYreW
drlYpB1wM57dq3II/ELtJer8ysrxgN7nJ/xrKaHyDuXPl/XpV/Xdsd+oG7aoHHpz3qqj7uD
909eOtBhLcrqJGJ+dcdqkQMB8wT8KbNbtbLuGTHnn1FCPnnj2x3qXqIkJwvzfmKcsnHXNRs
+5f6dqjDbXqQJiN38VFQ7vTiigD2q7d7XRS8zs15rMjTSOx+YxK2Sfq8mcn/YNY7fu5uF68
fWtDXb5NQ1KWZR+5wI4AedkSgKg+uBk+5PrVWJlBQuD19a0lrsbRTRCn70spyqjkVXmdkXd
n2OK0LkqWk29Kpypu+YdGIrMLlWW4ZjjuOPrQrkso3fNUdwrIxb1qFhvYLg/N3oKKt3PGtz
Nty2W7CjRb3+zvE2nzMpZY7mNuMDA3DP6VDDFvfdnaD+tTfZo2TcNysPm/KqsTF6n62f8G+
vi248Dfth+NI47WO6s77RYbed8+WbRGu1IkGB82CcFe4Y9Bk1+y9tq+j+FysMslnDNGgO6e
8UzS9SOWOSDk4zwM47V+SH/Buvpw1T9pjx15TNHu8LwMZMc7TcI2ffkDv/AIV+nX7UH7Cvw
b/bT8Gx6T8Wvh34Y8aw2q+Xb3N7aBb6zJz/AKm4j2yxjPUKwBPJBrlS11OmpubWo33hTT7m
SYTaJG+ov5YWGa3VyzcFs7h9cnnjvUOp3+l2WsR/atXsZrWGNtsUV7CzMWKgkgAY25DcsCd
vcZz+Mv8AwVR/4NS/h/8AAj4HeMfip8JfGmoaXpvhXT5dVufD3iC3W7WWOMAsIbmMKwPQAO
n1bvX4j2vheKdFZbWDawyf3YPX/wDXxWkVfYyuf1nfHz4h6t4k+K+sWdiuh6b4f8N2tpjV7
m/LSaqbtZRIsAQBPkUYYlgQxXoOvVfsqeBbf4qN5FxJ4dvtF00fZj5gS6uLlcDoSSV9S3OT
+dfyS6V4JW3nSZbGAtt3D90uOfwr6k/4I3WUng7/AIKjfB2+gWa1m/tqSOf7K7QvLGbWfcm
VwSDgce1U46FH9Df7Vnw18PzaJceGvDut2Ojax56yLFGIruWVCcDzIJDudeQM4cDPK4FfMX
/BSz40eAdZ+A174J+Jlv8AFS30vWNMWPw5baJpTva6rqATK3Ek0flxFllKFY5SgUKzFMsoH
3No/wAFfh/411lb660WWHVJo1e4uH81LosPuB5M7iF7An6YNanjnwNHN8Ok8PaTbtfabetI
0630zfuVYYBIUZ4JHbvnJrN9i6dSVOXMuh/I9fXl5pMckc1uGnWURyRn5V3jhugPQ+1fuz+
xL+1t4f8A2l/BXwu8J6DOs0K3umx63DK8fnfZLZA12pjVi6xkJs3uF3ZIFfg38VNZksviR4
otPux2WtXyBP4VCXEigA/7oxzX9FH/AATe/wCCdHhv9kD4J+FfiJ4Psf7c1jxloFrf3/2h1
immdohJ5MbH92vOeTjtnOal0aa16npzzjFVI8k37vQ+6tSg09VlvYbS7sbiR3n+0QbJJASO
So2MB6Yxke3Sv50/+DnfUJLP/gohoa/aNUlWTwvbTeZqL7pnJd87hgFfoQK/Zj4x/wDBQW+
+Ev7Odz4u8TeBfE3g+S3nNvJp2r2+y6CnhPKEJYNuzxtYY68V+Bv/AAXB/al8P/tfftb+Hf
Fnh5rxrO38OwafN9rs5LaVZkdi6urgEkE43d6qMbnnc0k+Y+Y/COozRybfMvB5gJ+WQ+wJP
sfQ5FdRe6211ZbdsUnGQFQAYB6jH4dAK5vQYtw3fOWOQR0GDnGD+XFXpoRaQqwWQDsG4rOc
dbI97B4iUPfkvVn7Yf8ABHzw/a+J/wDgjRfXmtW99b6LH4m1F5Y9Kv8A7Lda66SxsLMZ2si
sQN3zjcOMgZrqv2afh14J8YeA9L0mx8L65caVaapA2oaFLer/AKCjzFo/tJaZUaGMHLKGkc
oCPnbIPkP/AAQ48XatqH7HkNj/AGfqLWem6/fzW8xkT7LJM5ThB97euOo4yfWvtb4S6Je3c
viObVvBul+FdHjZGtriG6E2p6g7g+ZNJEOFKtjGCWO4ZI5pxjY87E4lznKbfVnwf/wdJ+Ib
6b4JfBKGa6gntbDXLuK2SCXzdi/ZAAfMPL5Xadx68mvy6/Zq8EP8bfi/4T8KtefZI9c1W30
+a4Lf8e8csirJJ152oS3HpX6Y/wDB0LoVv4d+D3wh0uzXbZL4gvrtQc5UyW/IGeOuW45BZu
nAr88f+CemqJ4e/a++HOoSWlxqg0/VkkFrbqTNNhWIUAc53beaKlNNG2V5hVoy5VfXY/p4/
Zz8FfDv4V+D9AXR/L0Gw0sRWOhadq17thtmt18ppwHb5H2HgsW++o5Oa9o0n4l+D7vxhew3
WteHWuV2lLh9ThMjfKGKLzkqCT04GK+F/iZe+BtR8GRab488H2viV7xEv5dL1O1W7jgd1Xf
5gkVkyVx1HJXpxX5taX/wb8WP7TVzf6lb/wBn/D3U764uri2sIbcz20CGaQxIVPRfLKcg5w
B8vasIOnH3UdFbB4mupVqj+bZ/QVrHxH+HNzq/2OTX/DazELcbxdRYBB+UhidpwfriuS+JH
xY8H+BtBmT+1l1q21YOsUcWroy4O7KY+bYoHRiDxgDoAf47fiz8D4/hB8UfEHhe7/s++vvD
2oy6e8trGTDO0bFWZd3OMjjisWXwhYw27eelvHICPlFuOuf4j29T7V0cqPO+rVY79D+rLx9
deFVs7G6urrSE1m6vo7SKJF+0MkZPC70O78Tx8oyR0HQ+CvhreWXiP+1LG1azaE+QolRWNy
pAHynqM8Hbuz61/I/p/h9tGnTUrdvsk1pIJbeaL93JC6/Mrr3HOCCOeK/rn/Yw+HF18Wfhb
4T8T3bX2mrHounTWl4Qyy6hcPZxGaaRT95dxPPUkk0+W2pEqlTkSfU9E8EeKNUs9Q01tW1J
dOjkuYbML+7jjjkZgqrt4++dseMnllwK/nX/AG4PglZ/sX/tyfE/4a6UvkaPousyXWlhSfk
tbwC7hUDodsc4QtjqhHav6Hvi18NU1TxDoo3C8Mf+mNbAKPN8s5V1HXeOeeuMHPFfgF/wXU
1hLP8A4KleLvtEAhe6s7CSRIz8scptwXDEcbt5JOO5rycxiq1PlP0jw3xksux/tYyspKz+8
+oP+CD/AMEl+IHjjxZr8Bt7rUvDenpp1jcSIAIWuGPmOMAgMFA28HHPrX6n+GWh8GXGi6be
Xj3sdmrpdxzzRxr56cku3y/IPmIwvzMy5GMkfnz/AMGxrWtl8MfixFdS+XcSalZtG102QCy
D5AcfKM4r7C/bv/Y5/Zz/AGhLOwm+Lmi+G21RriKNrxYAus3UYBKwedEom2ru3qpJAweDzX
Jl9FUqN493+Z6/HOZzx2dyhiE0kkkkr2XLsvK57HrvxJ+GeoaRdX93NbwyRl18xJlcSSjdu
ARWG5gcZAABPrXgUup+HvEv9paWt5YaTPZu0tteyOFikaQhixZidrEZAQBwpPXqK/If/gox
/wAEc/Av7IPw+1bxp8LfiBHq2lR3aqdG1WzzewwTTBFAmQbGUHuQhOeBk18OaLp9q91HJcW
Nu0yxNGwI+UN/njFbVKnNqugspyGLoK8pXl32Vt0kf0r+Gl0HwzrMlvqutQXd/wDZ5LcXkc
/7mRW+VV2hiHwWAJ45zwBW/wDBVrjU7PULe41OS8S3/wBHt5rcRt9jjPBCja6EHGC7o3U9O
38ut34M/s1vtDWapYvcxqY1UAYYH5yfbpgetfoJ/wAG5/h7UdR/4KHTQ6aPsEknhvUFdY38
lJkVVZd/Y4YAjPcZqfZxb0NcVg6tOhOda6cevl/kft/aARazZxlJri6uHJsn+VVhhQfdkJw
CSwDYHHPQV80/8FZvgPq3xw/Ys+LVn4iUXF1o1jdeJ9CuB85sb2wt5LtWjMYxGrRwyRvI+P
llKqD1r6j0XQptI1n7PfzWtxfXSu8I81HXaAARkdDnPGe1eMftceHbe8+EfxC0Rdfto7iXw
hquqtYiQhprRLORWIGMNyG4HbHrW0ajiuWaufMqjGrVVejPlktb/r5H83uk/tMXGm2epQ61
HqEF1NCZI3045jkIXAfDMMA4B+Xr9eT/AFn/AAO161tv2Qfhu8k2rZuvC2kT+ZYxM0zA20L
46ELuxg5IwCea/jp1jw/e6GGm86S+svshaKUHcwUjofwNf12fs2z6d4J/Z2+C9reXe4a54Z
0qK2hBYM7iyibgcg4A+oyK6KOFoUrzpLexzcU53m2NVPDZjJy9m3a61113Wj9T0bx5pd54u
l027t7ubT7i1LMsSspa4Q4wrhlK9dpJVuB3PIr+bD/g4Ed/AH/BUPV7JRHHs0HTd6MFYwgr
KSN6BV4x1UYPvX9PurWFvFZcyXCNJKq/607h0Bx9eBX8xn/Byv4Vj0H/AIK96/pNqxk8zw3
pRM0zhWAZZCegxx0yc8AV0cibfNsfP5Vj6tOrFUt76dHc+TdDnk8QQx2LXUEdvbkzq7viNc
kcE4q3qkMFnOu37PHdRljIN6rHtUdjjHqDnnnjNT6R8MrWz0W3uIf38kZJmztZGHp71D4i0
eC9tPOt3WNYcDydg+Zlxg/kCOMcGuGnUpyn7jsl5H6VjsFjaOFc8RTTqOzWrbaW1n5baDtY
/se10djGsnnS/KyxJ8oPBLHd25NcfHFJLcKtskkhz/COnpWpAJ7VPLZfMRjtEZ7Hj/Gq9qX
0y8lZkYyK2QoOAfY16VGHs4u2p8Hm1Z46tTlUhyRSs0lt318z9sP+DPlXtLL9oiNmfdCfDn
y4ywJ/tQ8DPP5Cv1s8X+MvEk11c6fodi0l5DdRxPPIqpFbRMAzYOGDOARwwAyetfkv/wAGh
urw3Nt+0NMsaW6j/hHfMG7g8apz9Oa/YDW/G9rot5byRy+es0gWZS2fLXHBHpjj86jWXkeP
jYxp4lpPmWln8tD4G/4OX7W40H/gj94nlkLSXC6xpm7zMgkmVydwyR1PRa/nS/Zr+CXi79q
r4veHfh/4N0ptR8W+LL5LKwt16SEgs7u2CFjjjDSSOeERWYkAGv6JP+DnnxHDrn/BJPxYbW
7s5oYtb00yRA7pP9a2CK8c/wCDY7/gmJN+zh4Kufjl8QdFu4fH/iizFj4d02eAq2i6bKcma
QEfLNPsAzgFIsD/AJasBXTQrD4h0qb5m/JebPuj/gnj/wAE0PCv/BOD4FaJ4X8PzS6xruPP
1rWHtmLanelFDylQ42oMFY0Odq9cksx+kb7Q7e7gVXXdJu3CQrySeDnBHbjGanu5mjlXYDI
MHYhA5Nch4v8Ai5onwy8D654r8YalD4b8P+F4mutRv72UJBDEgyzZ7jkDHUnGKcdjy5ScpX
k9T5v/AOC03/BS7R/+CVX7KcnjqGxstc8ca9I+g+ENJuJ28iW8MLt58sYOTBAAJJSNu4bI9
ytIrD+TDx98Rdc+LPjjVPFHiLUp9V17X7pru+u5hhppG78cKoGFVVG1AoUAAAV9K/8ABZn/
AIKfax/wVI/a9u/Ecb3ll8PPC5l0zwbpEznbaWhcF7h1zjzrhlDuecDy05Ea18t6XbMQ2d2
QCQM1tFWMpSd7n7x/8Gek1vH8F/jlFeXFxDFPrGnRDylJdi0GBjAODn1x1r9pNBaxi0b+zV
vpFk2nd86pKiHnqMgABuvt9K/En/g0QsIk+Hfxin+z/aprXV7Ly4uS3zQdR6fd61+pXivxo
198QJLr7O1rNpYe2ZMk+aHCtgMGy3MWQp6c/SlJDXmfO3/BynPqnhz/AIJKfEHTYh9r0mRL
FWkaKZpoWW7jOWlwUweOpBr+Yvw1I0kSoWZU9WB2n3wK/pV/4OE/GFzqP/BIH4kWs1vNGt4
NNLFkbapF1Hx6K3rzya/mu8OxBUXKjn1J496umtCZGzZxHezA+3DYx656/wCR71+g/wDwbI
qy/wDBWnwuf72g6wRux/z6P6V+f/k/Z5W2jDN1469a+7P+Da7V/wCzP+CrfhY7Xkf+w9XQK
ATgm0cDp29+g4rSWwo7n9N01rCE3SbjsYcIzdfzHGa8n/bZSa1/ZB+MzNbxm3bwDrhe5D8q
32GZViC9eRyT7V6C+sXlh4ek8yBVkhUt5kjgoqjkE5x9K8I/bM+K+v3P7I/xgivNL063sZ/
BGp28ZW9El28r2F0ZCVHHl7QCuCTwfSuWKNJM/kN8B3eY4N33tigZXIPHbj/PtXdW5WNVDM
vlyH5Tu2hfw/z69q4TwOfslvCsmyQtGMnA4JHPOK7eA4hUfw4wxU9v69v8muqJkM8UMv8Aa
TeyAfQ/1qmAA/YZp/iOZo9QBbdIyxgEgde3FU4bnzEHyuq/7QxRIxkXw24Y9uarXVk0QZov
mXuncfSpI2yvt61Pub6fSpuSZST7l65p3nbR0+YelTahYFX8yFcHGXT+97/WqYbfQOzJPPP
+RRTaKCz1OSSQybV+6evsO1PVy8UeT8xOM56VILfzPunOf7x/KpEtWCxjrz25quUobNH5cj
cnnB4pYIlf2p5h3HLZb3qSOL5M+h/Oi2o1sQPYoTjb8vWqtxarC2dudozitMI+CP71Q3e1Y
JDjdtXBNSKxg21lvhUZ6Dn9KHttrHjd9KvPH5ScYwo44600W3nbdu7jt6VoStz9d/8Ag3K0
r/hJ/iv4teG+ktZp/BVt+8RctG3nrlvTjBr9i4/CsVppWm2uoTSXrWKxnzpfl3SKMbzjivx
9/wCDXG5XUPip4uVc+db+FxE2fu4F8Bjp/dr9jtYaRJ4prhY1htyXZ8lnJI6oMZx26Vx9bH
ZLXU+Z/wDgpn8Q9N8Yf8E3/j9Z2mpWtxdaT4Xu4rlFmBdDgcMpGRn1r+ULw7bW81vCqSW67
sD7w6V/Yn4z8G23iW8uLe603TZBexss1ne6f58U8bDksz5T042ngnvXl+tfA34Q6H4zbTh8
N/AdnBpdt5rMdFtdtw7xZVMmHscMe4Xk9cDWEraGUtT+XLQ9Nj+zrGyw7VG4EvjNfSf/AAS
p8Oeb/wAFA/hTJZ2/2i6XXlKImXx+7kDHjsF3V+2Hxd+AvgHxLp/hmHSfhz8N5LiMjUGuLe
1iiNzawI5LApGRIyMArKwAfIwc8V1fw2+C3hHwd43ttY0ux0rw7quu2XmJNa6ZBHKYC2wKn
Hys5wcBcgelaSldaDPon/hMrP4f3ryTrqFw1/JDbssNt5nlM28q7Y55AAwM9sA5ONHxbqUK
aXrDXMlpblLaXbKJOZRtOcD2PcenvSXXjTRtHtreOee4k2uMfZ4Z5csvOD5SnsGJ9vyr55/
4KAftKeEfgV+yb468QfvLe38J6Lc6m6XtvNZNKZNwjjRnXe0ksh+VQMMeMjrXP1KSP5S/i7
atc/FbxsvVn1vUHLei/aJTj8a/r0/Yz8KXVz+xX8LFlvjHFH4b0xwqgD92IE3ge+3dz14r+
O+ynm1ia+vLtvMurrzJpsH+NsliOvcmv6+v+Ce2qeNNU/ZI+Hdrrum+HdPs28MWX2Z7K/lu
pJIBAqq0isq+WxXn5ScE+1KpJ3sddTCunTUn1PQfG3wV0LxnoF54ZvrGbxNpOoOy3tnqc5u
IWQnBXJ+7jk8dK/nA/wCDj/4MeDf2Xv8AgoNp/hXwPosei+HZPDVtcC3QsyiVnYlstk9q/p
u8JadNptpbQeXJEnkYyX8w54BDOR19SODjrzmv5wP+DtSx8v8A4Kf6KqRCMDwfZkBBwfnfp
VU5anJJN7HwZ4eFveW0cZDOW7kYxxxVi+01prnzG27VXC57D1qv4SfMUO2NpGXDYP3VOP51
vXxuJLYuoCrIR823OPUVUqf2kehhsbJx9jLuftB/wQX8Px3X/BObTZGmSGFvEmqoXXCyIwk
iKnLcYPTFfaz+Bbe40uSxvL9RAyqyShPLmDKBl8qf9ljx3r8wf+CRn7Sknw8/ZLs/BtvpKr
eahrd7dWN5qivDppYMpY+dkICMcgHd04r1z4W/8FHPHvx98dzeEf8AhNPgf4X1O11Bra0so
L77RcX/AJQLkowyrIVBOCwc4YFQBurH2mti62XSfvR2PCf+DmrRJtC+EnwktWuptQjtdbu1
ieU5YA2i5JwMfMeT7tX50fsOJd/8NN+B/JVmurjVEt41ibazySKyLj33MOncV98/8HGHh7x
poXwB+DcnjvWtJ1i4vtYv2gttNYSw2w8r5DvCqeRg4KcdMnGa/Nb4X+JNS+GnifSfEGmzRx
6pod3b6pYyL91JoXWRMj03KMj0rSMrqzOV0ZqXNB7H9FfgsR/C/wCGnk+MWkgjgMMFjPPCf
OlYpg7SeXYMwG5sZP5V9BfBwWujaVpz6bod0ZLhxHNe3qIPPI2qSijGVGMZ9jXB/sF/EH4a
fHL9mDQvHmkNceLtd8fWOIv7bt/tkOmXmCr20tuuxQIrjKuFG5h36MfbvDXwq1TwQ1uviTU
7jxB9lt2uA1rY/ZVQfKSggDkhy3IAZuGwTxk8f1flloezVzdV6ajLQ/nZ/wCCpf8AwSn/AG
gPgn+0b8QvFkPwz13xP4U1rWLrUtP1Pw5anUoTDI5cb44Q0sW0HncoXI+8a+Pb74Z3Ud4s2
oJJZNbwh3s7mN1nkbrhkI3D8RnAOK/sgVNQ8aLDJpr6josFuVkaG7iCtJkjg7dw8vaGygOc
kcjrWL41+A3h39ozxrcR+KPDuha1oOjK1rHa32mwXcUrkfOQJEYbsg844wO/TSXMkuTcxwu
YUZN/XIc0baJO2vfz9D+OPxVo8zWNpDH/AMvsmFXbtSNAueT3JHp2Br9hvhR/wdIeIPg18I
vDPheT4VQaxJ4c0e00o3U2sNG1yII1QMVVMLkKBx2r9GPi5/wQZ/Yz+IfiKW6vvhXoug69e
K373QNSu9KA2jB2QQSrAuBj5fL/AAr5B/an/wCDW7wTr+h6te/Bnx54gsdY00NLcaT4vmSa
2lG0lVSeKFJIuB1dJR7jk1NSUktDqy+OCrVLV/dv3vZL5X3fkeM6v/wdg65ceLvt0fwW0m2
vDPGQz607xKiJtCAbfl4LEkdSa+Df2v8A9r//AIby/ae1r4hXWi2+jTa5FbCWxWb7R5LQxh
Qc4ySSM9O1Zv7Q/wCxn42/Zl+JUnhbx74P1Lw3q6xLNELkCS3u4m4EkMyExyq2MBkJ5BBwR
iuV8C/Dq3S+JX7MdxLM0cmG3Bs7Djk/xZ9jivPxOIp8r5tGfpnDfDteniKcsPyyhJ2T38+3
6H61f8G82h694m8E/Ea10Y2qR/brSa7mlm8tYgsWUYrtO75u2QRjPNfb958HfEHibU7pfGT
WcVneTmGCWW9S2vLqLnbLFuwY2QBiDxkIfWvgj/ggnqum+FIfHuhahHMH17VLQ6ayGSNXfy
PnRnUFRggHZwcduc1+uniLwDba/oVvreo6a3l6Wqyx2TxRsFaPK/MBnO7OeMkqcHGaxwVNT
oq3medxhjJ4TN6kamktL6bNK2muzaPzP/4Lg2/h/wAKf8E3/ETWc1r9ssNR0mzURQEOEa9i
275OMtsDk9evavxOgu5JvO+xxxx+SyTyKW/1hA+XA/MfjX77/wDBe34ZWvxA/wCCUvju+8N
6LreqXXiHVtB1PTtPgtN1wytdwF28lCWyEOGO0dOelfhz4O/Z08eKsxn8E+LY42RXYy6POm
0ds5XI9Oa3qU4RhzNG/DWMq4ip7FytrfXdO2v49ir4V8T+H/H+jX2myyfYrwqHEU3GSCDtB
/4D0+tfbn/BCeDUrP8Aa8a40LULaxv7PTLyP7TIvmrFHxh9v8QK4xyPWvmOP9j/AMba/As/
/CAeMQEPmfarfRbgbs9cMqEEDJPrx7Yr7A/4IR/si+JJP+Cg1jH4m8M+K4fDq6RctcmS1uN
MWQgZTzHbaGX1QE5HGD28yFOlUf7uTTvs/wDM+zznMsfhMDUWOpwqR5WueLV7Pa8W9beWh+
uXgv4eX+rfDvTZIdau5JvD95PPqV01t5P9oCTdjYduGj3tg4x061o/HzwPo1z+yL8U/EC6O
tnqFj8PNYjRhIrYJ02ZWTgnOFC4+te1+HvhfZ+CRdafbbptHvFLR2rj/Uf3lDY+70IyTivE
Pjdq2iaL+yp+0V4f027IvLHwVrV4tvKx3+S1jdIJBnhl3KVzzgrg4r6COHSfmfg1bNpzg4x
vv6aPdM/k88La/Daac8cn/LO3BYbdykbccLX9cnwN+DkWvfsv/DKSFpFjg8M6Ve2ciyFWsr
hbSM7gP7rAkEdMetfx1eHPFTpoe2SSQ4twchAy4C9OmcflX9qP7JVzFL+yd8LUkkjDTeD9J
wCcM2bKHt361oqfJK52Z5nP1mhSjTfw38tzf8UXjyWGkrbx+bNcapbxTAYyq53SE/RAx/Cv
5lv+DpJJE/4LJeIJIXVW/wCEa0c5zw3ySCv6YrLTp11GOfiVYblmnRm5yI3QEY/3vyz6V/N
N/wAHRUyxf8FjvETSKzK3hnRuo7bJD/nvWqPm8LFuole3n2Pj7wR4sdLRLe+CbGViYyu3ce
2SKkivQ8zRxbTuyUCDKM2enrnHFZ+gCzktWlkCq2Plz8pPbv0qTTg2n6jG32f97E6lNp2Mv
1JOMHr06enSuT2ULtxX/Dn6R9exHs6MMRPmin8Su2l2f6GtJo8VlKPtCtHJIflYn7nv+mfo
ao3Gt2dpetHIPOZTjevQfU1Y1q8vLze1xEsKgn7hzu4HUdfboKwdSm89SWaNSAByuM+/fFF
Gk5K89zHNcypUJOGGjZJ7yWrX9eR+1v8AwaXeTpelftB3E6rHasPDu8t3Q/2l1wOPx9a/aW
5023vUVZbeFsg4yg7/ANPSvxM/4M/pv7Yh/aKjmh8/yz4aUl0DBlP9qEg9znaOnpX7O6RPe
R393HKlvG3lBrQNIXk2Y5DqPRvTPBroUeVcrPhcyxUcTiHWp7Oxwf7Q/wCxV4G/ae8P6fpP
inT/ALVpmn6ja6p9lJHk3Elu5eJZF/iQOQxXocAHijxJ4H8VaNK0nh9NLuopMSFlmkSYfKe
QM4OOMDjivSdJ1KZ5pYJhCZ4yGTbJtEin+LHJHPGK5CO+/wCEds9Q8Q3WqLHY7vJjYNGAjM
4QCRmVdvzEcD5dxJwTgUXOaPM9Gc3q/h74lXGkWaR6tpOnXTTKIVeCS4VjyRv2nOCB0yM5r
8C/+DkD/grH4o+MPjrUP2dNK8RW2peGfCGoB/E93p0Xkw6vqCciDIJ3RRE9MnLfTj9lP+Cy
37Xfjn9kD9gv4jeMPhzNp6eLtNsIorG5vZN5t/OZVluI4+gljj3MqPwzYPA4P8jd9dXnibW
7m+1G5uLzUL6d7i5uJ3MktxK7Fnd2PJZmJJPcmtonJU31IbO1Vn/2R2HatyytvLX5fusMfS
o7fTRGx4ZSeBkfStCK03bj8o2knP68VvFGZ+4n/BoPrNjofwu+OCzXkVneXurWMNu25fMX/
RydyjqcewNfp78LfhFDoOvzXcM8mpagl1d6lDdFXFvh1XIkU/KCcgr1PLdK/Lb/AINOLS0j
+EXxkkuLqzt5odb0/wAmOeVUW5LQFfL3FWIY5IGB1wDmv2Z8c+K08C/DmbUoI/3OjiOe5iK
eU08Ccyqu4HkRhiMHB2Y75rKV0y/M+Hv+Dkm8+3/8EkfiTNZ3UNxZXElgxERHysLqPPH61/
Mr4aGTt3bu3J5Ff0mf8HGnjbw/f/8ABKz4iabocVpLO09oLiW3mLrCguYnBI9W3KeOBkc1/
Np4VUwSBX9QQ3FXTv1JZ0bKHaMkeme+fSvub/g3F0+aT/gqt4dFvsWT/hH9aUtJ0UfY37dz
7d6+ILVUmkhV2KRtwxI7D/P61+gf/BtxZR2H/BWjwzIsyzRpoOsnev3h/ob84zWkr2uJNXs
f0QaDpNn4T066k1GQxQiISXTyOfJXPBPOcZPb3r5l/a80m38afs1/E5orjUZLPRfCOtyRS2
8IjjVV0+8CKeM7G3ZyeuM8dK+gPjPqEB8Kx3mp3mljS9OlFzdR3aKIVRCCzybsqdo5AI6jg
56+J/tFeMJPFv7J3xWuIb7Tbe1m8G680UMcTG9vrcadcBJZB837tizgE7QowdoIxXPEqR/J
T4QlWaOHblf3aDJ7cV2NrMykqdxXgA/wjHv6muH8HXG/TbdVT5vLGSo68Cu20qVrrJwpZV+
6Ack4PB5xW8SSDxZMw1qNQojjMCnnrnPNV4yCN26pvG9m0+u28isys1uvzEZ7/Ws+JGK7JX
M24fxDbRIzNCK64+Vl+XrzTvtLAfLIuR6is2LQ4VfcVP0UkYrRtljiiX939MsazkA1riX+F
wxzxxVSezuppfOVY+pJUHG6tFtoT7vSmDhflBx70XsBnxzhx3DDgjHINFWrnR4b6TzJPMV+
5QkZ+tFHMB60q+WNqr8voasRPhlOO9RzoC42t+VBbapz97+dbATsmYz8vU01Iwox70iysOK
cNzOFx170AOESkHGOKr6nGRZydgxC1aEflthj24qPUHC2y/L1YZpWRRltCXQq31zUL7kO3D
N2z0q5McpkdzxTEt/MJZuqimSfq/8A8GqbMfi78RkeRlWHRQgA/wBq4jPPtk/pX7Ha5c3Q1
y1kWy86GRxbyXDyCNzGrks2PbAOB1xX4r/8GweoXUPxz+J1vaDdIdGtOilioa5UA8dBxyew
r9oru4vpJ/NuIfKtYY9z7huwQCTn36857GuSXxHQtjU1W4hhmF4sMymNSskke3CIPQHsfQV
wPxF1rwz4m0htL16SFrfXlNh9g8ySOW56MsYKYOSAehB7cVxX7a37Q2vfB39j74q+LfCd1Z
prHg3w5PqdtdtEl1BDcqAYwynKvkclT7V/P8v/AAc3fteX8aXf/CSeA5JYDuTPg6z4Y9TjH
X39zVRTYH726RBJ4e+NK6l9hs49Jhs20nSbPKqYGjk8sqF/iDDBx/siuS+Bmg6X8Nvi3qUe
pahLCum3B+zWDOXitQ7s/lIO3zH7pJAz7V8T/wDBEn/grF4x/bS+Jniiy+NB0vWvE2mx2+r
+H5NK0mOwiVSzR3SSCP5cEtCwY8gqw6tX3pYfDXxV8QPh9r1/ptq2nXWsJI0dwG8s20gcsj
YYBsocH1q5ID2Lxl+0ppPwo8I3eua9HH4b8O2il5tVv7qGC1tV5OTlt2AAOg9vav56/wDgv
p/wWE0n9uPxJY/DP4Watcaj8NtHmW/1nVhE0f8Awk+oJxFt3fM1tCOUyMMzBhjYpP7AftG/
seeO/wBsr9i3xz8L/iXqWg3134w8Jy2mh6rGrQxjVYWSezkk3ZCn7RFEzeqqQOtfzAeH/AF
1FM0NzazWt9Zs0NzBMNrQyqdrRsP7ysCpHYg1MIoJamdoFkwsbhsNu2McZ781/X/+xrrtje
fsZfC26tb6OOGXwpZW1yN4yStuq4AAyx3e4IA49K/kssNAC2cylT5uCMKeXP8AhX9Pv7NHh
bw7rH7KvwqvrDWmiWHw9Z21w0FwqwufKUsCVJGQQwOORuOadSmio1pW5XsfStnqbarpCqbu
SBoYwDJEfmkyCSuPu9ucAZJzX86//B0IrXH/AAUj0XzIpIz/AMIraEK/3/vvjcPWv308M+O
rTQdOb91+9R22Ky8S4AywOTkbsgeuM9MV/P8A/wDBzbrx1n/gorot75pDP4WtlA2nIw754r
HVHZQcXLVHxb4Pu1t2jUKq7X+YsOorotVvSZWaNlMcgKqpHKHH+ea5DST5FqvmHargfN+Nb
bXhmX08nrlup568/pT9o0j0vqUJVU+bW39I/Yj/AIIvab4N+MP/AATptPAPi3Q9Yv2bxLqF
9bz2VpI3luGQ5EyfdIwevHPvXdaX/wAE2vAfw28PWni/S9CufEPimS/kvo7nU7SORbQBiIr
doFAwwcryS3T1qH/g3R/Zb8N+Jv2K9P8AiFdR61/a0vii/tZjb3Mvk+XCyBB5aH3OeOa+8P
iJ8HdNu/C9zaeC1urHU5JFmSNrZzG7MWG1twDLk5bI6FT1xg5yimr9TnjiVGtyQ+G+p+Lv/
Bw7rF94m/Zh+C+paho6aTey+J9TjMXmLI+xIdqHgZAOCQp5GcV+W+n3P20+XatukhOTx8sf
rn1J9K/W7/g6H8M32h/DH4T6bcXSyR22v3xef7zSyC3AIB2jI9xkDoOma/LX4Z+Fr/xLqVj
pug2N1qep30nkW9raxGWSV+yqF5ZjjoMmiMmoeZ2QwsalVyivc/M+hv8Agmp/wVJ8a/8ABM
D4wS6lptqniHwbrEgbXdAlcR+adoUXED9IrhVGM9HX5WwMMv7/AH7GX/Bbv4A/tk21rJpfj
zRdN1u44Gh6m32G+tQyqdhEmA5VsruU4PUZBFfzZ6n+xx8WNR1WbSf+Fa+P4bxSpMA0C4ae
XkcBSuecjnHcVR0/9gr4vSW11I3wr+IaxwvtXf4fuk8vB6n5Pl9u9HNpqY1cDGpO1Pbp0P6
8R8SftWqSjT5lmhuIw0GV3CNh1bIOCp9ScZxWB4g+LmkfDbTPsljNPqEjozKLBDc3EzZ+c8
cZ3Bue34V/JT4a/az+Mn7KcskPhn4meNvDN/byGGS1XU5WEQ6FSj5AxjBBAr374Mf8HEP7S
XwVFtDN4k8O+KrOAhQup6TGry7jllMibWOec49TWsYpq55uKw86FT2ctz+hLWv2hfDx8TaT
Nfah/Z91bhytrJKFuDLtZeTu7d+MVv6L+0xYm3MNraT65eR4SV4xHjA5UP8AN681+OHwL/4
ObfBfjzV7W1+MnwM022td373VfD8iytblm5cxTfMw7kBx3r9edC0jw/q/h/Sb7Q9L03+zfE
Vtb3kEqoYjJBNGJEY7Qckqw4PSuapCSeh6WGqULJVVdnIftr/AvR/+CivwG1Dwf4o0mLS7y
OGW70TUGi33+j3IUBZoyP4C20OmcOnXBCkfzn6potx8G/HuueHNYsvsusaDf3Nnf25+UxXM
LtHKp467g3PcV/UZNYr4ThZYPOkkkcM7sm5YjvGAO2MDBHoMdTX873/Bbrwg3g//AIKwfEp
YVjt21K4s9TlSLhBJLZwiYgZx8zK7nnqxrzcXhYT1mfonBXEGJwlR0MErq90u3R7/AHn3b/
wbneH7H4j+E/iZJ9uh02eO8tHtnBEqtuhPIHBznjOa/Sr4X6u8E+vaXeal9o1a3sraGa1lU
lbZC8wEqp0O8buRj/VqOtfmL/wbAw2Op/Dz4s3yeXIum3sSglSE4iORx09uPw71+rHhzw9p
UenaPNbNcWdzqEgjfznaKSR1IkIZm5BAUjaSAd/vW2AoqFFRj5nz/GuYVMTm9WtiHdy5dV0
0TMvQLjXoPhdZ6PaWJ0maFjFbXN8oYwxqT5beWpy2Fx94gdfSuP8AhD+zT4X8K+OvEet+I/
EGqeNPEHiCWM3qaneb000/wRW8a8Rpj3Jx7V7VDcSWdyL7ZDJb28UkV04GXLAgAfoRXI3ug
2Xg7VTcaLoM732rTHUZS6l1En3fvE+nG3PA6Cu72ae58b9cqKL5Xa+56Rb3Nrh7eOTy2jQK
8aH7i4wOOg+9kkelcf4QefRvE8iq00lntVQzE/OmMA/Xp+tU7z+1vEvi7T10+ykhs75Q2p3
0cuI02A/IFIz82NuRzycirX7SPw4h+Inw5bTWur6y3SRustlO1vKrIwYYcduMe4pOKb22Jp
yUXyyej3Ot1C9W38Q6bG38ccrAk9cYryP9tTQdPt/2WvjZdR2dr/aUvw31mFrjyh5jRixuG
KFuu3cwOPWvRNGlfWtN0W+ulK3UEjxlepw3H5cCvMP23b+a3/Zu+OEZ+aOb4ea4IlBxx9gk
yecdOT+FXFXIV0+U/jt8C6ZLNoUrLDHIrRZZpAST8tf2AfDz4gWfhL9hvwHdLaXmr3Nv4Q0
sR2lpavcTSkWcIACKCTiv5F/hLNt8P3EK3EcSm1Lvld7EYyAP8+tf2Afs1XFja/svfDc3BZ
Zl8H6aDbqFzKDZxfMeeh/xqOZubR9JmWFpU8uw9WO7bOi+DnxSHjzwrol81tdWMmtW26WK7
wk1tLGQuHGTgkAkjrzX87v/AAcx3FtL/wAFe/E11vikt18N6QhP3lJVJMj/AD6V++fiPweu
ieC4ZbG2ZLjQbhdUt4IJSVEmXGwnPKkSNlT/AEr+dz/gvbpl5ov/AAU/8SJqF0ZZH0qylRM
qcQOZXUEjgkbmXjqADTascmSxUsTfT57Hy9aaJY6jaG72tHt5/cv97HIOP89K0YLKG1uluG
mmjYsNiNDhmXdjPYZzjg/3ayX8Y2/h68jawtR5GAu2Tp/vGqOteJZ9c1vck27cC+WbCjaCx
XP4frXLGlVm/I++xWZ5XhlzRSlVTSaSaTb+0np+R2GteD963M9pcNMFTzHb0yemTXN33hG4
ghjkLblkGV754/nU+j+K59Qtvsdu8k5jk8yQ9V2ccj169K7m48GSTpbyW9xsk3B9rLtYjt1
rkliqmFfJNo+iw/D+Az6DxGDg7pK6T0u3rbvY/U7/AINC9Iki1D9oC43Rw28b+HSysOGkP9
qBW9TgEjAI+9ntX7SzSQwKdQuHx9kQg4BXI9/Ue3Ymvx1/4NXbSLQ7r49SXUqKt2mgmMhgo
3oNRBGOjZJH5V+t/jcSvDaw3szW5n/eMYX2eWqnOCfcY49RXpUMQqtNTPyLiLKJYDMqmEf2
Td0y+XEkjSxmHarDDZbDcnPv7CvHP2+v2sfB/wCyT+yz4p8beLrq/t9JsVhitoLJR9t1e9m
YC3s7ZeN0srgAdl+Zz8qtj0bRPEwt/Dt3qUlqzQ258vzDsXaE6uzEgAAZYk4wOa/EP45ft3
yf8Fo/+C7fwN+E3he4t7r4M/DHxU2swQ7ilv4kudMhkvbi7kBBPluLcwRBhwkpPBkbGm6PK
p0nGTl2P0I/4KPfseeIPjf/AME6tQ0vV9q68trYXmraVYQpKjvEIzPAsn32RSGAx97aD7D+
dX/gpZ+wlq37CP7U9xoNxYzR+GfEdvFrvhy4kBxcWcyq20nsyOWRl6jAr+ufxV4lh00P9qk
RbW4jPmRhD5gz/EevfOK/Nz/guH+wFqH/AAUA+Dk154Rt4rvxR4CtrjWdLtlsJjcXkSKC8C
uE2h5FViEJyWVQB82a3oyTXKcVeEr8z6n85sVqF2gYCqMnaPftzU8MC+YV+Y543e3v/nFJA
jR3Mm4qzZaM59QSPw6fhUwbCyblHy/Kc8Z/z6V1HKz9cP8Ag2G/ti60n4kQafZ2v77V7I/b
Z7L7THGyxE+VwRsO3JBHJwK/VnUfipr3xK+IuteH5I7PTNDQTI9xLcEtIr27CPzFA/d72Jw
d3yhQDktX5d/8Gz/xR0v4YfsqftDanqOoW+mta6hYzW8sitIVk8gqmETJYliowAc5xX37+z
bqs3x28Np421LxBZmXxJYy+ZAbZvsVpJBMVkJG7CZdYzjr8g64YHNq+pVz4/8A+CnHwM/4U
z/wRo+KrapqzeIPEGqz6cLmbywfsLLcIv2dmGeML97gvtUmvwu8PFhCrcAqML3r98P+C2fw
JufCP/BM/wCKniBfEy61pjNZhIUOMyvdIwlJGATgngjgGvwW8KKZYl3qM8cCnERvW8hl8vd
93G1z74r7q/4NxNQutL/4KqeEWt7eG4kk0nVEaOXdt2tauG6A9B+FfDQjETfXG3JAH5/561
95/wDBtxbNL/wVd8LvHM8LR6FrDmRF42/ZHJBz1B4/SnLYD+hz4raT5lg19cXkNjceQ1rax
wRrLJcbv+WaKR83Jzjn+teD/HDRdW8FfsefFjT7nRbuwtLjwN4gcXtz5S3krfYJmVBHHwkQ
3FSSONyjivpHx89np9tp9xCyrJazB4HEXmKN3U5OMe+DzXz/APtn/Cnxp4h/Zk+KHiHUPFS
6P5HgjV5NS0y1hEkc6rYy7kVm5VZFjQMOgKgjnFc8S2fyL+EI2is4TyxCr+PArs9Ok8sL8q
q20kHHQ1yfhW6aW1h3RruEY5xgGum0+dXuMHA4xgd8+1dESCbxNKszWsrKq7oghPrjpzWfD
zJz+taXieAXGhQqT86EDbnnBrMhXb0H0zRIiRejlXvSkbT6+tQI/ZqflgOo/Os5BYmUcDn6
U2UAfxdqbGdp7fXNPL/j9akOVjN4/vUU75SeeKKA5WeqLcYB7ZNTNnaPmVtvQ1VQeXjPpnJ
q1CQVX5VG6ugQ3zNuPlY85wBUyXAZflVl/wB4U2RsyY/u+lHmtvHGPc0ASsMt82Pm469Kg1
LlEXdyzZNTSS7hj5aq3YLSopzwKAGqu4frRsycdAo6ntUkabfX8acTkentQB+i/wDwba+Jp
/Dn7SHxCjs45ptSvtEs0tIYnKCUi6+be21gFCkt8w25UZr9vdHvbm2tLyTVtTs57Rjh1FqP
LVQMMuRgkDIwx64PUYr8Wv8Ag2MtWuf2kviisZXzP+EYtiCy54+14Ofbpn2r9Dfhf8cn134
hazpNvPNa63a3rWtxZrE7W8hTcDkE/IRt5PQ7gK5pr3joj8JZ/wCCk+u6XL+wD8etM0q6sZ
pYfCd20sFuFjjiRtpBKf3j6k5wegr+V7w/4ZEVsIpU8yRlUjZyBkZr+oD/AIKNC317/gnt8
Y7p9Ft4dWXwvcm6vICvmSJ0HmDr1yOea/mY8CweckfysBtByDWtNaEyPff+Caf7RFz+x5+2
R4C8VPI39iwXg07WY1UMXsbn9zNjII3Kr7lJ+6yg9RX9HFx4h0Xwv4w03SLrVrxfBKsLezv
Rqhhhu7t+QD5e0sGB4YnBzxiv5h7OwDwYHQ9weWP/ANav3y/4JA/HfSv2hP2NfDera1qx1D
xN4Nm/sKW12jbaeUoEcpX+88eOefu1VaI47H2bqNv4b8GeF7m4jjjkjunLbJ5Hl8wgk4Ack
gcdfbOTxX88H/Bab9nvTv2fv+CgGu6lotitr4Z+JVoniu0tsny7W6md0uo1OB1lQzYGQPtA
XtX7veNvFC6Al5cR3f2GzvJg4BY7ScjC465LdvU+mRXwX/wcM/s3p8ef2OvDfxW0G18y8+G
9yz3uxcN/ZtwVSckYB+SVIXJ7BXrOCsM/FaYCztrj5lZirfw9B6V/TP8AsgxXg/ZV+H0MOl
3l5CfD1kE8uNkaICFTuO4jPr8o7mv5k4SlzDceWxcMCMV/UX+wx8Rbb4wf8E4PhhqnhPU10
S+1bw1aWiX62IuvsdxEgSX92zICUZWHLAZHfpVVCIy6FW08YjwjPrGu+NJNB0Hwdp6lo5bn
fazO2MvNPPM6JDGp3AIqnPXcMEH8Df8AgvJ+1J4D/aQ/brj1X4Y+INI8XaRa6HBY3N/ZF5r
aOdWbcqSkKsgGR8yblPrX6m/tgf8ABvFD+2gLzxR8R/2lfiv4yvrctJY2eo21rFYxuQCBFb
xERx5wAWC78AZJryHR/wDg1C+GNlplpNJ8T/GUczIrXMUlrbfLxlwmGO454FZ3VrmtGPvLm
2Pxp0C1a9t1O4yMo+UngcdgB0/Dn3rpLXTIYrJZNyGUZU8nd9MdK/Zex/4NjPhPpVvGq/E3
x3ucDO/T4FAyRjknvnr9af4a/wCDb/4V61a6jNcePPiAYNPcqr/YIf34wCoVc9SD+YIrmnK
S2PpMPLCy/iPY97/4NnFb/h1XawRqrTt4t1ZQkUvlsoMkeW6Hkda+v/jV4ka0upbOGfzpI/
LUBADKenQ/dBAJy3vgg815n+wh+yF4Z/Yn/ZhsfA/g281i8TTr2e7lutX8tbl57gq0nyj5V
UcADkfL1Neii2Wb7Q8lnDFdQfvDPI4YSDIPLZ4zycds9OMUdNTya0oSrSlHa+h+Ln/B0TpW
oL4I+GN3dbBDcaxc2sc0j/6ROIYHUSMvRQytuBAAIboQAa+Gv+CVRaX9vL4Q2sc32Zm8QwY
lT5WhXDc5/DGPevun/g7P8WafoN78E/CJms11pzqWt3kUA5htx5UMTN7Oxlx67G9K/O/9gj
4p2fwj/az+GXia5wlhpfiO1lu5pR8qQs/lsT/shXJz2ArWNO6No5lOldU30t6H9LHxE/Zk8
P2PxD0PxZdaTcaxrWn7ng1Cedbh9PQqE3RlsLEWAILAEtnua3NOs9P1azt7O109766ecLcs
seH5BAdwfm2YUKD0yeOOat6PpUkGs6RJpumx2tnfwosGHykMbKTxj5cBWYg+g9+eq8DXg8L
XNxqVkLKGzil+xtPG4YEr13KuMDjj6EVXKk7o8t1ZSVpH8nX7cWlL/wANjfFGSO3aG1/4SO
+jihK5QATMCTj34HsK810vw4l3JFCbeNVLB8uOM+2a/ol/aX/4Nuvg5+098afFHxBbxr4q8
Ktr8z6hcWtjDDNa+dIcu0e/DqrN820k8k815J4o/wCDY74U+EYbV1+JXjqaFiCHmsIFjCFt
uS27jn9MVfMuV9zbDy/exb2vr95+JF94QV7R9iszKCSSenpiv7A/2U/C6aZ8C/h/eSedJ9o
8K6RFE3mqIoVFlDxt4xk5znOc1+Xfg3/g3A+FM15HLceOvGWsfYrjMtpFHBGs6g5ClxuwGG
M4HANfqJ4asJtW8AeHdHs0t0h0eCK0VIm2744l2LGMnHAVRnJPGay0tqdGNlGcrx0R1XxN8
Eavqt7pM2iyW8S292r3cDwhmlGCFfcTgYO08hs4Hoa/mv8A+DhfUZ7b/grb41h3q7HStGlY
r3ZrOMkgAfLknoOnTtX9IPgrxR/ZGvG1mkuoYYIV2x3S/vCzMRtLE4PVTwOAPc1/Mx/wXP8
AjJp3xn/4K9/F680WRbjT9JvbPQfPRfvS2dpFDOox2ScTJ7+XnvUewU3qdGXZtVwkuaHbpu
foZ/wav6/Y6f4I+L0OqyJDbXl1aJyBtc+Wdy8cnK98etfq/afFC0hS+S3/AHdjpa+bFM1q7
psyACAO4JIA9OeBX5Pf8GvWv2+gfDf4tfaGuo2ku7Bo0tyFlcCNsjPbNffF1+1LrXxi8V6j
p+reEodD8H6NdqsE1zqYnudbLBkC+XERsG4qAGJJ3DiiNFRVkc+Ox08XXderu7fgfP3/AAX
N/a28efBD/gnF4w+IPwp8V6l4ZuBq+m2qapZXPl3NpuvY45cblOVcuUO12Az1GDX4RWv/AA
Wk/az0ee4ax+PHj6KS5fzZmjukHmN3JG3k+9frz/wcB/F7RrX/AIJI+JPBdtcW8E2p6lpF1
Z28cX+siF/DMz+YCwYEgnqBmvwC8O+GzOVPXcxUA9q1jEn2nNHlSPoiz/4LQftawyNJH8ef
iBHKSxH+lr95uWYfLwSTnjvX3h/wbnf8FJfj/wDtcf8ABR2HwX8Uvip4u8Y+F5vDeo3cmna
hMrQ+dGgMcgAUYZex/PNflLZeD2toTuXHOwgjn72B+ef0r9C/+DYjRJtC/wCCpllcQxbnbw
xqSnDdcxf0qnypamTw9SUXKCuo7n9FPxKaXRfC9vcafbzTWxlHnHeGaBDn58Hrg4HHrXzV+
3OLxP2XviI0f2uWG08D6s12iysskzfYpVBG1lXaCSzKQwYDpzX0DfaJ4i8QQSfY5pDFBKqS
xbh84ydy4JwPwr55+Lfxh8O/Hn9mz4+x+H9Q+22/hr4falNeh4GTP2rSLia32lh8w2YbI6E
EdqhRW6I5pH8ovhO8WzsY3kEceLbKshK9j19Pyr+vb9lz4XR+Nf2cvhvLrFu0LJ4S0pFEUA
/ex/ZYXUhsHdzg5PQ1/Hv4LWNrXbMHkjWAng9tvNf2bfsw61ef8Mp/CWS08nZ/wi2jK8ip5
hVPscQ2sM8BuOR04qZWvc9DEYipPDQg3omdFp0Wm6fLJpa25ht7lMSOFURrhSfm7lvl/E1/
Mh/wcY6bb+FP+CpWs2Wnm4NpB4e0wwvKiq7bhK5JCgLksx6D9ck/03/EvTbyXwhhDb3GqMV
N0GQRfIcblUD1UsepPFfz3f8ABTj9jDVv21/+C/Hhn4TaPcSRrrWh6RDd3qREf2ZZRLOZZm
Ukn93ChySTkrnviqj5nnxbWx+cVjq32uwVZoWmZTjcHIp9tYG8mZYtyoq53svAHOc+nXFfv
H4p/wCDU74N+BfDX2hfi140kUuIoybO2/eOTxzn3rS0v/g05+Edx4djvv8AhavjpleMsd9l
bqFIGSDz0GDQqttj0bU6nK8RK69D8K/Belx21x+8kj/fKuXUncvtkV7dp8K3ljFeeUyrgBS
5HzAcdP8AGv1on/4Nd/g34bjt5pPid428yVVZQtpBtI6E5z0BrxX/AIKf/wDBIDwV+wB+zj
p3i/Q/F3iXXry61mDTTBewxxwhHR2JyvO75fpXy+cUalX96uh+/eFvE+U4Jxy5NuVRpR0dr
30uz1z/AINlrODVI/jlbzRvPb3DaCJBzgLjUckkZ4wDX6sXHied76ZPs66otvKYXjhbDqOC
GK9DwR3AAPJr8dv+DeX4w23wR0/45alcWdxdW/maAuyALwP+Jgvzk9Fy+Se2PpX6n+Gv2g7
a61TS5JtLnWHXJTDbrGRJKSED7nwTsABIyxz+GK7Mrklhor+tz4DxKwtafEGJq8ul1+SPlz
/g4l+LmufCb/glV8QrzwtqVxot9qs9pod1LDKGmW1uJGE0O4FtiyAbSVIyMjOCRX4Zf8EG/
wBqfQf2Gf8Agp34C8T+Lra3TQdahufDNzfOeNI+2xiOK6U5CqqyiNZHbIWKSU7SQMfst/wc
z+OdP8Qf8Es/Gml2955lxY63prXEKxD5SZXx83qMdOlfzc2SSapHGjYaOIbQo4/H+le7Gnf
Y/NliIqlKEt+n6n9jH7TPh7xNf/CXxTqPhuxXUvF8OnTDTLe4tp3t55dpKxlY/mKkgAbSOS
Dnk1xv7LPxz1XRf2f9L1jxR4X13S/HV7ar/aOkyrNLceeiKHAi3OVYnkKcHucda8B/4N7v+
CnWn/td/sgWnhXxVq6f8LQ+G8EWlan5zM8+raauEtbv/abbiJ25O9Ax5evvSOOz0W++1Wej
WU32iQySy24UF8j7xyOW45x60cvK7HHKTa1P5tv+Dhb/AIJ/aZ+yh+1BY/EjwbYzab8P/jQ
bjUY7NrfyF0bVkYNdWypjKxPvSZAcY3yoBti5+ApSxK7fMVl68/z/AJe9f1Zf8FYP2G9L/b
+/Ye8V+Bb6ODQda8ttc8KPN8xstXty3ky7gThJVkeGTsEuWIGQDX8reseGtS8HeJtS0XWrC
fTdY0i4eyvrOdSs1rNGxSRHHqGBH4V0U5JmVQ/V/wD4NlNB0XxV8NPjVofiSOzn0vULi3SS
0nO0Xn+jkFTJgsgA5LKCR14xX3T/AMEvf2YdO/ZnbXLO+8Ha5pN14qkZXvl1S713RZrdZp2
h3ee4wV80fP5aZymS2GZPh3/g1t1DRfEuv/FLwfcXTW+vM9jrGnbOXlVQ8cgAwcgADIHPSv
0O/b2/4Jj+Mv2ttZa1v/j18SPCHgm8VUk0fwpbRWUEcZBBSZvMM0pbAypYI2T8vGBMnbQFq
fM//BxL+1J8GfCf7DnxE+GcHxM8NzfEfV7iyih8K2MiXN0rRTRszSpCn7nCA4MxUEAYLYAP
4G+EJm8ld3zZPZs1+4HiP/g0N+EulaAuoaZ8VPiBfedIAS+n26xpu53MVbPUjPvW54W/4NP
PhLplhbC/+K3jaxupG8vymtLXa7jrtJb5h3zSjKxXKz8S5l8zauOACTyOBx/ia+6P+DbmD7
X/AMFUfDsWxpA/hvWQyE/ezZSfT+Y+vNfeU3/Bp58JkvoYj8VvHitJ+8TfYW+1lzzj5u1ev
fsCf8EK/A//AAT9/abfx54T8R+JPFHiGx0+bT4DqyRW9tbLOm2SQKgJkOwkAEgZPem5qwcp
92WDwf2UkWqLNZ28w8qOC4lEitjGMNgAHpxnj3615b+3P8TvDvhT9jX4rW+palDpd9qXg/W
dP0+2vZ0WS6c2FxtRVBO453/eJPHfg16J4S0O5kW3h1JfMubVnMboxZc8spCtnaCDivnf/g
qrfeGfhJ+xJ8ZPE2u6Tb22j2Xg/V7iMXI+RdQktHhtzGeSHeaWJFHALOc89cYlSZ/Jb4evo
dJs4d3HyDKjr05rSTxFPuby9sYxgHGTj8a5fQbf5I1fnAAJ610Rs2s/l6xt0atk2Z3LNtfX
FzP85aTPJb9a0Y0w2AO3Gao6fEYw3LLjk1pQ/KfpxyKDMQRhRkjr196VH3jDKpXuMU2SUAf
zpgvI848xc9xUyXUqJPGq2/AVVH+yMU4MCvHDeh7VGCcfwmkeJZF++y+pFSUS+Zt6/oKKq/
Ymi/5aTN/wL/61FAHsMMPl8npnOPwqxEqhc4qm0uIT/fXoPSprZ3CEKvzY6EV0GZLjMmPfn
NPLZOD/AAjpUETsbj+HLY6dqkJxu3dM9SOaAEmYdRj356Ux3zcNuX7qiptmHAP5H0quXLXM
nHHAoAU3C7ujfgKXflv88UOvJA+b6HGKaeh25PHNAH6d/wDBr0jXP7TfxQjEbOJPClujbRy
o+1gk5/Cv1p8QfBTS28XXGpWNyuma1qkxupAFX59qAdMc4wBx9a/Df/giR+3N4f8A2DPiz4
+8S+JdF1jWrPW9GttNii04R+ZE3nNJuIkYA/d6Z/rX3N48/wCDmj9nvw+VjufBfxccRr8oT
RtPcx4UYwx1AE/MGPIGe5rCWsjpWkT1b/goR8MPFmhfsO/HXWJtetJbXVvDV1PNax2wI8pV
C7C3PzA4ORzX83/w3tTNaRsF4cDJ9eOa/Wr9sz/g5G+Cnx6/Zx8feB9F8M/FW31DxhoUumW
895pVhDBC7gAGQpfSHGRzgE+1flb8INLYRwpnd0GOcHitaegtzefSJo1byV3Kp4x6V9vf8E
E/jZceD/2upvh7d332PT/iJblYhIRtN5AC6AehZA4z/s18qxaRst23JjHXBqv4S8S6h8KPi
VoPirSXe11Lw7qMGo27xuVbdG4bGR2YAqcdiarcqUbbH9MGp/B7T7Wwa+vbe8km3lvmlOCy
jIZE6Z64x35rBi+FNh8Xvg/4y8EatHDc6VqqXFlJDOsjJcQzq6jcx6sGdmJHBwCOK+M9H/4
Ojf2c/ht4cWHU/B/xsuLqP99JL/ZemzIJMDO131FWZQQcZ25HGBXkfjH/AIOgfg5pXiWDVv
h34e+JWjQXEsf9oWmt+HdPjhuBv3FlMN+WQbS3y4BYkZYAAnBXJPyj+Lnwr1D9nb45eLvAG
sxyf2t4T1W40ycOu0kIxCSH0Dptb/gVfqP/AMG5n/BT7SPhXDqH7Pvji4jjttcvDdeDbuWQ
CP7RKf3+nEngNIx8yMfxOXTqyCvg7/gqL+1/8PP26f2oW+JHgDR/E3h6TXLNYddt9StIbbz
7mP5Y5YvLmlLBk+8X2scLj1rwC/tcWyLHujaPBQq33MehHeprSa1Wx6mW4ahXTjUdnuj+sS
Tw9qHjXXGtZLq+060uZGnhuJPlTgHCeigYzzycYpPH2r+EfgL4Cn1fXfEHnzWboGUMzzTs2
AFUD168ccY4r8GP2af+Di/4y/BWz0TR/iRbw/FrQfD0ZisZb68+w6tGpXYoe42ut0F6jzo2
cn/lp0x7ref8HI/wV+KkVvdePvBfxYkkt5j51haabYS2kEf8OyQ3yl2z94eWgPrxWWrM5Yd
U9G0frFonxP8ADvxNWS+8N6gL6KeJHt0aVlhk8wMRIcjjk8g89OBnnqjeyzWUMNr9lbVIV8
7yhNtJYEckd1Ocfj9a/MWy/wCDpL9mGyhtIf8AhX/x20u0jieNEstL0pZERk2KQPtwC4HIP
QAcZ5xT8Mf8HUXwG0fTIXbwf8ZBqAQRsf7F01oxtZtmCdRUsQpUEnr3rRRZwzkr6H6dw+GJ
pp7i6ugrS6hL5zrEpWONhyMeuPypfid8WrH4IWjeKvETWtj4TtbS4vdV1eZlhtdIgjjDBpm
bOA2AcYzlsDJIFfmZ8c/+Dw74Uw+E418C/Bv4keJPEUakD/hIruy0OxjkIxndbTXUjLn+HC
56bhnNfld/wUB/4LD/AB+/4KbWsOi+NtY03RPBdpcC5t/Cvh+1NjpayDGHl3O0tw4xkGaRl
UlioXcarlvuZ37FP/grR+3TH/wUo/4KAeLviTp1tdWfhNVh0fw3aXI2zJp9sGCM6/wtLI0s
xXsZtvOMnzPwdpsc2m/vEOMY5J71zPg3w4LuSN5vMDZyNhxn+n6V6RoWmJYQs3l524684/C
toqxO7P3c/wCCJf8AwVCs/wBon4LW3w68RzR3XxE8F2C2winlHmavZoCIrmPudqqBKOxGeA
wx9xC8h0XwZNp62dv9tuI2kublo/llkPqBgkn/AOvX8o2m+J9d+HPjLS/E3hnVtQ0HXtFuR
dWOpWM729xZyg5DoykEH6dQcdDX3j8Af+Dlvxx4Gu7C1+MHhOTx3Z225ZNQ8P3KaLfyc53y
wtE0Mjn/AKZmFR6c5rOcTWMU1Y/Zj4ex+IL3w1Np2o7L6PzcgxyHAjLEqCDzwMV03jX4Z2f
iLSLezv8A/SNPjZJ1UKTKkyuAoDZAMZXfuBBxwa/N7w1/wdRfs9yXcLDwD8arVcZuIW0XS5
WQ8ABHjv0DAjqXGfSuj8R/8HVXwBOhedZ+B/jZFIGGxn0PS9qpngEf2l83UjGR9aykuxrTV
mfop4e+E+gabfTa1b6P5N5dOWcxu0IRTk/NtyDwD9OKuN4r0dPOe1uILRbEr5lvERG0BIyF
OMknv75r8j/2mv8Ag6H+Fvxd+GjaR4NX47+C9TuJS0t5FommSeXGCQgjVb8F8jGUche3zAV
883//AAcreKPAHgG60j4feG5NZ8QTyNL/AMJN4xhTzAAoAP2CB3XzOPvG4df9iiML7hPVan
7Cf8FK/wDgqB4P/wCCdn7Jt9421i4tdS8Vahb/AGbwpobY87W74f6skHkQRtteV+AFG3O51
B/lu0vUrrxj4lutS1G7mvdW1S5kvb25c/PcTSuXkdv9ouzE+5rV+NP7QfxH/bb+KF34z+I3
iC88Ta5efulmnVYoreMciGCJMRwxqSfkjVV56HJrrfhX8NcPH+74CjduA47DBrVRsiIb6n6
h/wDBvL4qt/APw4+It5/YOoa1c/2paRRC2QuYA0Ryx7Y+vvzX6C3vwR0lYNMbTZtS0G+tbs
6rb4mMvnSAl2DbshkJzjPAKDHSvy8/4Je/8FDvh/8A8E/PAHxA03xZovjDVpfElxbzWr6HZ
W9wIRGhUiTzZ4ivJ7A/Wvo7R/8Ag5Q/Z/8ADVlDcax4T+L1xcIPLLQaNprRBN33cnUOhzjn
rmp1uaVN9DyH/gqV+xsP2Rf+CLnjSxg1jxJ4hsdS13Rr60GrSr5mhwvewkW4X+4WPr8pxxi
vxt8GskM9urfczkgjp9DX6y/8Fkf+Dgf4K/8ABQH9hbxJ8J/BHhj4qWGualeaXc29xr2l6d
b2ca214kz5aG7lcZRWC4TBJwcdR+T3hWwaaDO0qPr/AJxRzaWZeHjPn5o7r8TqoPLbxBcRz
Er9qhDWwX7pdMn9OD+FfdX/AAbyafHrf/BRKzVGmtz/AMI/fTF048vagIzjoOxr4NWBlVVk
A+U/L1yAevP0z+dfSP8AwSn/AGuPBP7D/wC1fJ40+Iek+INc8OyaNeWEtnpFpDcXErzDauU
mmhTbkc/Pn2NYSoXd2z6Knmi9hKhRp6u99O/9aH9Ofw+8d65F8VJtBvNPT+y2gF1HqCcs77
8FG7Y24Oc5r8x/gDpWs/Arwv8AtWaXrVx5ml6/8PvElkDM4DxyWccoslAYg/PHdXi4A4Fql
aC/8Hbv7MfhSBIF8F/HzNuAi40PSCI1Xoqj+0sBe3f618g/Fn/gvV8DvGHj74mappOg/FuL
S/iD4L1DQZLG70iwjaLUZJbx7O5yL1yF2XO2XByPLGBJnA6KcVax8pUk+bU/Inwkvkabu3Y
ZYeOevynNf2F/sLwalpn7NXw3N7A0cNt4Q05kZbjcdv2SNgAuMk8jknjt0r+PrRrTOnRwbl
3NF8zbsg8YX9K/ej4Hf8HO3wH+Fnwb8F6Xq/hv4wXGueGNMs9OkWz0TTTZTmC3jiJLNqHm7
fkYjGO2QASKVSm7XRtTrKUfZs/WaJ7G/wDDX2xtQuptFuGmL3SkP9lZA6bXxn7jF/mGe2el
fNP7NP7Frz/8FT/jN8cb+1t7qJ/DOm+EfDl0SDGD+8munHcMFMMZYcfNIPUV8X+F/wDg6H/
Zl8P+H9c8P654L+OGs6H4immuLxDpemq0fmPuEca/2h/q8bP+WgwyMQDuwvVfDX/g7M/Zm+
HWlTWdr4H+OqWV1MXjQ6Ho5kI2BSGP9or3AwTuJ9uBWCUmbyjFfDufe/7WHxb0j4d3/h/w7
dqtzqFwXu/LA+4Iyq7iDzgvIoGP0rvpviz9n07VpdS0eWPQdJK2bXEFx5xnneRI/KZOoG4q
Dnoc9c4r8AP2+P8AguN4R/a//bX+Gfj7QdP8caH8LPAd5Z3F/YzWVtb6xfJFcJLcR/u7po5
VYoAoeVffFfYkX/B2P+y5c6ZfQ3/gX45TW15ctKBFoumLIgK9B/xNMcdcgAErkg0ezfMX7S
n7OMVrbf8A4B+rjeG5dW8Islx5OpXFvG0piZtsbuQGVTtyVxx9eSM5r8y/+DkXxpfW/wCwr
ocOqWa2N63iqzcxCYtG6+VKFZe7KBkZNczpH/B2F+yNoF801j8Nfjva/IR8mi6WuH4BbH9p
8kgAZPPyjrXyz/wWf/4LvfBn/gp5+zToXgX4c+F/iZoniDS9di1RrzxJp9jbwC3RHBjUwXc
7FiWBwVA46msq2Hc42PS4fzNUMfTqbtSVvI+gP+DW/WrXW/C/7QrXFimp7T4dh+yylc3Qf+
0soM8ZKqcZ9BX6r3Ph+3tLux1ZbdNLgk03aYJcCSF8qVHpkKCDjr07V/PX/wAEOv8AgqZ8P
P2ArT4pWfxA0nx5qFx4ql0uWwPh6xtbhEe0+2hjOZriLaSLlduwN0fJGM19ywf8HZH7PY1i
2a+8B/Ga3tbWya2nii0jTLiQTBhtdGbUB8v3s7hnpjisaFDlXIkerxJmHt8ZPGuV4zdr+iS
aPRv+Dly101/+CVnibUNIjspE1LWtOfULqJAJJJA7bQxHIxk1/OP4X2zSncvysccDjFfp1/
wVU/4Lr/A39tr9jbxJ4A8E6L8WbXxRrmoWd1G+uaNptrpsKxSMWG6C+mfOCMfIee4r8vdFu
5z8xBjUjgKOuO/516dJNKzPi8RKMpXp7H0Z/wAE9/2wdQ/YH/a08LfEe186TSbW4W01yzBO
2+0+U4nQj1C/Mvoyg9a/q+8NTaT418Haf4m8MaxJNpfiS0hvtPmU+cjxyqrRkDPAwRx25Ff
xj3k8k1ptZmIK5x1r9YP+CQX/AAcleD/2Lv2VY/ht8atD+JniSTwy5s/Dl34ZgtrhV08jPl
TrPdwbXRiQrKCSp5ORVVI32OeMu5+6+q+IIvD19H/wlYZrtYWEEsMLNbypkZbbzhuB+Ar8E
v8Ag5Q/Zf8ACdr8SNN/aE+HeoaXe6f4puf7J8V2Vqw8yxvIxtgunTgjzUXy3P8AfRD/ABE1
9YeIf+Duz9lnW1uILrwH+0A0c2No/sXSdyMo+VlP9qZyMmvDvj//AMHAH7FP7Vvwx8TeGPG
fw1+OF0muWctjDdw+HdIWWFWTCSDdqJKupwcqfXp1qYaMHqfnB/wT+/bm1T9gj9q3wz8StN
t2vLXT3a21SyVtv22ylAEsYH94cMv+0o6DNf1Mfs6/G/Tf2kfhnovjLwxq9p4o8J+IoYb2K
4gbekSFshcjkMNrK6Ngow2nBzX8c8klvJc3C2rzzWayMIJJkEcskYJ2M6gkBiuCQCQCSATj
NfQX7Bv/AAVi+NH/AATRv7yP4ea5a3PhfVbhLrUvDOso9xpN5Io2+ZtR0khkKkKXidC2E3b
goA0nG6BH9Q3xZ+M8mm6DBpeg654Q09NZuZYkkvGcsv7wrhVGPm3K2SeAASOBmqfwr+Emp6
zbQTCOE6lo7rve6llZJXByGjLDIHuD2Ffkf8Mf+Dob4ReNLDXH+KXwh8e6JrGr2sMSv4bmt
NagimjAHmAXE1qRjBIT5+uCT1r2X4N/8HbPwD8GeEf7P8SaD8d/EeoWs7fZ9Sj8P6XbySQH
G0SINTwHHQ7SQeDWUo2WhWh+udw001t5M/mWt4zbo7idQ8ACkZTd23deeuep6VGft9/qkH2
OSKNZnJkmJ+aJCMKpTtnaRnPfpX5S/ED/AIO9f2d9b8LyWOneGfj3pk0jfLMdB0mcsobPP/
EyBBHUEHHJyDk1T8Hf8HgH7O3w++HVvYweA/jvr2sWcW0S3mnaRAtywGF8yZb4t0AG7yyfY
95cXa4+Y/WXxFaX3hq9j1C1s7i8QKLaWOBdrKdww456c8+nNfh5/wAHZ/8AwU8h1zQ9D/Zk
8M6ta3N1Hdrrfj17ObzY7domBs9MYjjcGAuJFPIZIM4O4D51/aw/4Oq/j18V5/EWn/CsXPw
r8P6+W3SXV8muaxaBgVb7NcNDElqpHQJGzIeVkz81fmXeTXfiPVri+vrq4vr29kae5uJ5DJ
LcSMSWd2JJZiSfmJJOT604xE2W/DaZuF3V2MdqtzabWBxj9awvDmmMmGYHafaujt4/LAyB9
a1M5FFFNnN5L85OVb+97VaU44qzdWYvIwjdhwR2NVF328/kyY34yp7MP8aCSTaGP/16YbGM
v80Yb6jNSI7K3enq/wCfsRQVEj3L90fquKM4Wnsxc/3vpTGVge9Q1Yocr7BRUYjY/wAP50U
gPT4rtXj5wWbn6e1SLOyH7xUseapQfN324q5HAZFVj9fpXQZl6GFVdfLfcy4Jz3q5c7JYFY
NyTyPSqMA80N3KjtUiFSW/hbgUASIB5pb+HoKh/jYkD71Wk/dx7fvcg5zVMZdm9jQA6RjId
2MCnKgdfp+tNUA/xZ9qkVcHA4oA9L+BWlefpmsyKv3mjj574Vj/AOzVxnxa8LyNPJ8mRyQO
2a9M/Z6g/wCKT1BiCC94Rn6Iv+NZ3xesFtz/AHwevtwaxWsz0FG1O7PmxvApe7BZNvPWvSP
htpH9mzR8D5MY46iqa26vK27HXjitvw7cx25HzDg4ro5bI54vU9Aj8tbZmb5hjkeprnfETS
JZyPBCJmbICEhQfqe1XbPUIxEq+a20+1QX8qup2tg1BtLVHlGufD/7VqP2rUGF5Ip3JGRti
h46Adz05PPpjpWDcfDpVkV41zxuIPY16xcWayZxhiTjms/VdPW3tWf8+KbRieV2mizWlwzH
f87cnPSt2W1ZoI8H5TkZrXa3jY8Y+lR6lAFtlOPuuMClypkUq0oX5Tntc8PxSW7SSbVVTge
57f0965a58GXkqrJcrHHyRFCvzfif8O1em28CSkSSKrSR5Kk9qsNpMNwAcctzn0quQz9o+r
PGF8IzO+9t25jgZ5yKmvvBEyA+XCW28+1elP4ajFw6j5sHir9v4dLQ/dPy/eBFLlBTPKNN8
BzylWZWROctz+laNt4Pk85Vj2+WVyxOeO2Pf+Vehz+HlUlZJG2g7tgOAw96kh0uFYVkUZZT
jHoPajkHzGT4b8N/ZQNkeW4zwN2evX9K6aw09Qo5ZdoywxSWp2N8vy7Tg9s1owXGHVM43Dn
+9VcpDdjLmsI7xWRl3L1bjPOD61i6x4OS9lZfLG44BB9K7KFI3uI1B2mM5IHU02+t/wB+6f
xcA8dTUyQ4ys7o818P/Dx5tbkj8v5WQ4PuOla138O7yzDW5/1VyoL453YORmu20eFdI1u3m
6bWGQ3cHrXeNpNtJKUZF2yZYHuKhqx009dT531L4QdG2qFY85PBPvVK1+HDCZkwNwGMg8f5
5r3XxV4W+yQSK6rtDZRvX61yemaSkD7tvyqfmpxjc0nKK3MXwX8PTYRIPLDNjknGMV6z4V0
AxQwyLJs2DJ5rM0aKGCBGZY129+/NdNpUf2aBc4K9eKJaaCj3G614ca/sj9lPzMMuXGPy9K
818UfDOa8ibdCjMrcAjI/GvaLaRrm22YVdx2gj+ICkbQmmtvMjj3PIVTYV4HPX8ahGktdT5
R8cfC240bVo5JEY+fHuPbkYzj8xSeHtDaBisjbUUZGK+j/jT4Jjv/BVvqXkrm1lXt0QjHP4
4/KvDrm28i5mMfG45AX0pKN3qP6x7O3KtepnavZNa2nmg/NGVfGeSucH9Cfyqt4gtWcq4Zi
rcE+itg1vSRrcMN3zIq7cMOuemao26LeaIo2/vbcmFwfVTt/kAa0jS6MKmOk0pQdvJdjzfx
J4cdpWwCwz3rLTwvJ5SlcqWfAAHYD/AOvj8/U131za/bIAzYZmJByOnOKrDTFUfN26HPNae
zR57unZnOQWXl3W5hhc/L7Ck1PT/MQcZGelbctmq9hio/sW45/hFVyaWEcmPDxlkJyytg85
ps/hiaO4Zfl4G5cHsf8A9Vdgulqo6e3NB09IrmNtq/3Cfrz/AD/rWbhrc2pyTTXU5230OX7
AYR8vr9KzX8KzRMVK53HB9/eu8+w5kZR0B/OnS6aE+9zxRymZwlt4UkZxuX6fSrC6C0F2Hj
Zo+3GQR/8ArrrWshub5V/PrRDAttcrIY0kCvnY4ypHoaOTQunK0t7efYytJSbS0kMXy+chR
gT1B+nf3rKvtJkeH5eFXp/s11k8SzXMjrGsStkhVHC85AGag+y/K1CirXKqVJNeycrxTdvT
v8zi/wCwZFnzt6+lb9rLJJBBG33YU2gfzq9PZZb5QKclmMHgdR+WP8aPZq9zPneyIWXdGMZ
/HtVG8smYtt4HtW39nz94fpTHgVTj3quUg5G50E3Dkt1PQ1VXQ5IH/p612TWiuP61FPaIDz
U+zK5jEsLRlT0+gq3Pp3mKKu/ZlHbaRTcBT83SnysNDHn0TzJBhV4/Wrln4PYOpWPscjHY1
r2EKzXKg11en6V+537duanlDmPM/EnhaXT7AfKQqkEAdF5NYf8AZ3Yjn2r1nx/p6y6OzYVR
+7/rXEy2Cq33R+FTKNh3Ocj0ss/3f/11qaZpZJxtwavJZrnp9far2m2PmN95VZTn5v4qSQM
tafF5Mag43YxV6MfrUIGV6bWHUVYjXcfpUyJRJHuAqO9tReW+3gNn5akDfLxx605BlBz2qR
8pmK7K/lyfLIvX/apSGHfNXb2yW8jXnbIv3TVKKXeWB+VlOCD61UQ5e49H3LS9Vzu/OoZLg
RAbv0NED+aNwPy444oY9ixu4/vfSimh8DqKKkZ6Xb2uQTndu6VfjiAhJUL8wyeDUMe1FV9r
Hb7fz9Kkik2sWXgYziugzHRSeWvy7W3EEYpZYto3dW6kUQzeW+Bjr6VavYlSCGQfekHNAEE
cnysoPbP41Hatui67uRUki5jYr/dPNMt/uL+FAEjYXHv39KdHgTge4H+NMyznjjJqaGEPIu
exNAHsvwHCr4DmZlH/AB+Pz07L/hWZ8YXzbcnLtk8elbHwYQw/DmFmXaJ5pmwR1AOB/Kuf+
L8235f7px+lYR+M9L/l0eZvHl8DHvVrT7cA/fxz6dKaMFs/lWjaw71B2/TFdctjjjua2lRr
FbdV59KgvZdkpC7z3H1oV/Jj2j9KgmX97nis7amzloNxuOTz9PWs/WmMqhfvL1xWnGmCf4V
9qzpz50rNx14qpHPKWhlSxDP3du3pgVDexbrb7vfOcVeniVm4Aptxa5tz6fzpIzK1hDsDZ7
98VfSHIzjn0NSaZYNJCR/erQGnbFBP3qszMuLTTv3LtwxPGO1MuUcMyqGXpk+tbUFmsm33H
FPltVVO3Tg4/nQBhxWBuEMTLjcck4osdJxuxt+8Bz6etbEdu0i/dG5eeBSSR7MhVAH86AM2
e1EM48qPCkjAA69asR2ki/dRFB6bjVtbfzm8xuzcGpmjZPM25zjgdqAIYgEUOqr5uQM4yCa
ma08y4+Vd0nckfdz6VHYxzKfm+ZVPTPT3q1I/mfKg57HPWgDPvNHkSQFfLZs9T1Arq/Dep/
adJVZFZpYPlZs846g/yFZz6YqwFm3Fsc/Wo9JkOl6jHJjMTDbIPXP+c1MkbU52ZqeMmWSyU
ndhucZ9q4MkxyN5bYz2FemS2y6hpnlsuVKgo1cLrGjyWlwyMg+Vuue1FPc2qMdpV95gjznc
2dwxxxXbeHpY1t0km3M5GOneuKsbBlPzZ+Xmuh0rUZI9qkFt3GcVUodQhWlax3FnPCtuqyN
jHAApIX+yTfxbf4R2J9OOapWKqLdcqS7YzVwfNu2LhiMJkd6x5TbmLV7FHrvhu50+ffJHcI
yEE5A442g81856vpEltqc0UyhJICVcY5z3r6S8PRtKdzL7g+hrzX4/eEvsWtxapDFtjvhtc
gfxj1+ooiZ1lfVHlj2Ozlc7emGP51Y/s6JJ5mVV/ejL5B5OOv8AL8qluIDLtP8Adwf0qW6g
NlcFH+Y4GQPpmuiOpxHH6vpz2t26nGx/mUenrWfLEVOCcjHp1rpfFESz+Ufu7B+h4rCu7bI
Xqfb0o8xyM+S3C7uAfwqIQAjcdoFXGt2U5b6U14/k47VViStPHnj2zn1piRh4Nv8AFx17Y5
qxJB5kWM/w4p0dp5kZVs4PHHBqZdi4SsCL5gRj3GeKkEZPH3tpxmpobDyYVC8Kox6mpYrXD
fX5iKkd0UGtWLleynH1FEloDH8uQMfnWq1uAKqTcE/SglyuzPe3ADcHtkGo50A+79atXHJ+
veq0kO5/Xij1Gu5AVXHFCKR9ewFSvE1JIm0jHHt6UDBG3fgKjaLc3y/X6U7O2m7/AG4yaAG
tDtHTp61A8e8HgVdJ3DrSIvFArlA25PB6fypjQhV+ar823tVedMCgZNo1vvvU7c12m4JAsf
TavQVyOjDZewt2BrtrW1+2Rq397jpQBgeNV/4k8n+0U4/EVxhjDflXonxB0v7P4baQ+q9/9
oV56V71DdxoaI8OMHb74qwtvsjVjmRc/wAPBHvTbdwjDcAy45q8sysNqkZHH0qdh6BBHuVT
u3L/AHu9WI+V9+lQxJ5X0qRDsb03VlIocOf65qQcr7e1Mxn7ud1KnB/zzUgOJwPu7uOfSqd
5Zvcy748iTGPTI/DNaACsn+eKjYbzhutNAZasZv4cbeCD1X/GlVfK6Lird9abv3iA7wOcd6
rp+8X19c9aslrsOjkUrz/KijG3/wCsKKXKO56oZNoK7fvDrnrUY+RPmY/T1qWOHcPbPLZ6V
PBp6yqF3qrKcg561qZXGoPLcFeOOlSPuuWX0U/lSGPynb7p28U/yig9O9A0NlgLW7f7OKIo
vyqSZP8ARen8QyKkjTgChag2RxR7W/M1YgXlmb+FckelDRKB8vNa3gHw5/wk3i/TrH7yXE6
rJ7oOW/QEfjRLQcdT2XTbEeHPBGlWx+R47VN3u5GT+prhPirE1zp4lbruH8jXonja6/0nav
yxqcKPp/kVwvxDKy6Gozzmsqe56Uv4djy1oWLN+dXrNpQF255PPNWItPbf97HP51eiseemP
x611yOEhhDMvzdzU6ZG364p8kOw8foajZCw6fjU2K5gvZN1u3as/wAg7citC6jZLddx74Hu
cVCq7k9/T0oM5Gf9mZ3q6LL9wzYGAuB7Vbhsdw6d+tWlsC0fGMHNBm5GdZW2yJc9fUGtKPT
zdw/e9s1WsxwEPHHB7GtKxcCWPb8rA9B0q0SRW+jtbSr+Q9/WrMmmqQBt2qw6D0rStRDKWO
1twOTgcVaDRyR/uxtyOppiOegsPLzhMr2HrTJdP4/d4B757VuMnPzHPPAFDW8YQFlbOeexK
0nqGyOZNnhW601Imm3LtPrXQXkcct/I6p5cfZR/BUJgVOU4567etTYd9DLismB27Tk/qKkt
4mhKsY93oR2rUSDu38PpSiFQVJ+6fQcU+ULleTAXoNuM5J4xVO48tlZkb7vI9ver+oQKwxt
37fRetVJIk4HzKAcFVXIKn/8AVUsEzX8Pzi60/wAvJElvnAJ6rnH6Vn+L7fzgs23nGDgdaN
MlbT7pZFPuRjqOjCtjVNPW7s1kXbsmG/5e2e1StGdMZc0bHHQzYTDVoaZdMpX69fSq17p5j
Vjjd6nFEcxiIxxtx3raOpEdGdtYS7yo+b5u/rWxHAUZVB7561z+jSg267eueOa2oX84f3SS
AeOtY8tnY35jY0pttuflVOSOT0qHxJoUPjDRrixmYIzgbHP3Y37H6Z6+1TaUfMiKsD83zEk
VbWAxzAFVIYYBxjNZvce61Pm7VNJbTdTktZlZJYZCjqf4SD0qPXoA115iEhWUfnXq3x78Eq
IE1m2jUtkRXQ7E9Ef6HlT7ha8lWNiWVmZuPlz6VtB6HHONmYep2/2rlj229Oh7VklPLVVb1
KfQgE/0rptQs1PK8K3tWDq1t5Mu4/dJR8gcqQRn80/9BqtAj5mfdQ7mIPUHmq5tvwrQuIv9
JVG+XcvBx6f/AK/0prWjJzjHHSqE9CjDb4k/EiplTaB7VIUKR/XnNR+ZzgfMamQiZPni/Gp
Y49hqOEbl/wB7rUsnK/jUgQyA+vtVOd9pb0q1IN/9KS0t4LiRvOk8v3oAzGKymiSH5/wqbW
II7O4YRyeYvXIPSqYnyOp/Ggq91ccyhvao3UMNpqQOSpP8VCurfWgogaABepqNly3+yKlL5
+X9c0LzER70AREfKaj3nb1qxaTbJvmHHeludOJG7+HpQToU5JPlqF5dzY9KmaKmJHvzn8KC
izakoytu6HtXbeG7wusYJbn1rh4V+dfr1rotCvXtwNuD74oA6L4zxJB4Ntiv3pnVP6/0ryv
bvNeifFC6W88I2J3ZZZBkf8BNcB5RIwPXv2FZghkNq0vTj3I61ftofLQLx74ptrbeUVY7D/
ujNT71P3amRW5GU3DFSRDjd2p4cMOF3cetJE+yQ/LhT6DNZvcocqjPPfoaew4x8ufX1pDOC
R1I9fQ04HP3uTRuAId69hQqZXpmnKFbj+KhH9B/47QkAbNo7VTvrJoX86Me7j1rRV8pk80w
ure34U9gM2P5l+UbvcUVNNp7NIWt2VVbllI6Gii6A9NifbFs7VagdVkXcMr3HtUEcPmyHb6
dTVqOJmHr0yO9baHOH2VUkLDkDsf0qWGAMFHTNWLezmnLeXG0jL8x46CiLJbb7fkadtCuYr
XcGzywO7c1YhjYCmynM8S/3V5qwhG0UJCbuRXEfHH5+lehfs5aSZNevtQdfls4DGvu78foB
XCoMpXsHwVs/wCzfAMs+MNe3DN9QowKmpsa0V71iXxRPvuiP4ga4rxpciYRp7nNdL4iuw90
3bHXNcZrk32m55opxOqctLGdBH5cvt0Aq8sRKK3Y9frUMKZH8q09MdTII2+64x9DW1jDoZs
kG4e2aZFZl29s1pX1g1q5Q59frTrG16Z9e9SBS1iy8qyi92qnFbc8Y61v+IoVh0yMn++DWL
EckYHy4FBEie3i/wC+uxrRgs/3f5dO9VbBlxyDWtb7d68YHeqSuYmHPaxq0hK/dY9ven2tv
5RV+vPGeorQubIPO2OeaW1s8vjJx/WqJvcdDN8iryMHjjrWlbjzId235j1HpVf7MsRC/e9T
6VaRvs0f8qCgkh3R574/MVXaDdHuz90n8asLJ83VcYxinA/7PFAGbDAWQlvu9MYoeMoQ20h
fu1oSp5UXGB9ageHzVX61O4FMR4P909aYqZcr91h0q49sxdexzRNb5kBC/eHNUAyOw+UFuC
P1qKe0ZU9gP1q0F2P/AHt2OaVmGxQytt5NTIDNkhUJ/ngd62fCrfbIprbbjaPMX29ayb4kv
u/AVc+HMzJ4rhjk+ZZlaP8Ar/Ss5bGlN2kO1nTFBbgVzsyLG2zbt28V33ibTfLJO3G7jp+d
cPqVuReHIOAfzrSnI0qKxqeGCpXaSMrng963LeXEm5dzY7Vy+lTm3mHucZroYJlJDUpLqOM
tDpNIuFWIK3O8flWvBuLcnIAxmub0y4UhSMHB71vxjCls+9YSNVsQ61pK+IdHurGRj5V0jR
MPr0P4HB+oFfPGqWUlnNNDcL5dxbsY5FHZl4NfSCsxjbt8uAR/P8K8f+OehNZeMVu0j+XUk
3sO24cN+mDWlKVnYyrR0ujzma4xHWXr8P2zTpNu3KqTz7DnP4E1qXNuY5Cv5GqbwsgY9snj
8K2Oa+pmzw/aY0kXk4DrgfnTlTcu7171JYRsLUKePLJT8iQD+VNX5JZY+uzGPx6UFEMlnuU
/TvVEWhWX2B4rWVvm2+lNdB8xxTaJKcaGIEfiKRxx1b8qsXEeY8elVpD/ALVZbAQSjf8Azq
ndj+7+FXJv6Cq1xEzfzoAzZVMnNQCIltvb+dX5oMDNVJx81BSFj4GM0hQMeMe9RfMp4706M
7R9TzQUNdcDpUkKYHH8qQjcKs2i/uR60AVW3BqvWbgxbajnTIx+BqOOXY/FBPMPm0/zVbtk
9cVQaHY5DAg/StQy+YP97rimmISg7l5znIoKKkNvvC1q2cZSIdjjrioBtgH3e/QVbsmWX73
RjQBX8STF9JjjY8CQHn8axYY1PX7uOecYrQ8VTKksca9ssQe/+cVmo2AMkVmBajMaoo3H8a
cRGBncDVdI3Y5bOR09qsKu/hj9eKmRUUIk6xt/FUoXJ3KM59utNWNG5/XPWpFcnpWcigVEc
c/h7U149hxQ5KMzfw+1GWk5qQJANw29+3vTcZP9KQHP5cGmM+4YH3h196bdwHSyY4z+FNW6
z2pshxt9ajflzSAm3CXk0VGHB+9RQB6pbL933GKkWdoHKqeBk0UV2HOdBot9JJp0g4+YYJA
5NUIh85HTJA/WiigiO5d1PT44DCVB5AzzTJolVVYcfLRRTQhY1yfxxXtnhSJbX4d6WsfygW
wf8STmiisqh10fiOS1+VjNJ+P9a5m4O6Qseuf6UUVrT2NJ7iRLhR9a0LVB8rd+KKKchRNC4
bzbVS3JU9akEudvyR/lRRR0I6lbxWitpY+XHzr0/GufRcL3GBRRUkTLMCnzPvNx71egnZH+
96UUVUTGRcsl+07mbrmrdpEp7f54ooqhx2JHjXy/y/pUcg2yfjRRQMYU8yZc+/8AOrEfEf0
NFFTICxNAu4rjjbUQiUMv4iiiqAVowjD3p2xYp1+UHPXNFFBMtjW1TR7dtEWXywsmRyKwpV
DKv+yRRRSkTTKd5CrZXHGal8HRrD4usNo/5bEfo1FFRLY2jujtfEdupjbjpn+QrzrW123H4
0UVFPc6qmxBafe/GtS1kbyx9RRRW5lHY19Lkb7O/wCNdNZSM9jGSew/lRRXNPc6I7FiU+VE
QvoK4r43oB4TW4wPNhlCqcdAcg0UU6fxE1PhZ4k7mRju9M1Vujsh3dSQev0/+tRRXQcPYyf
D2pyX8reZt5zwB71ent1Ry4HzMOfw6UUUDkMMYwv0pdg8qiiqkBWmOR+AqpOg2n8aKKzluB
Ht+b61DcIFbFFFSBVmXCn61RcfvF/GiigqJC4+ajG5hRRQUDrg1es0H2RfpmiigCqlw7TsM
9BQeT1zRRQZi2/zTD26VPbvu/If1oooNCUIDt+matWSAD8M/nRRQBzmtStLqU27nado+g//
AF06GJXxn0zRRWYImTj+VTRJvJzRRUyLQhQBc0xGJZvY0UVnIYqnc5U9KQttT/d6UUVIDWk
byqMcGiigAcZg/Cm53RZ9qKKAG0UUUAf/2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAACAAIDASIAAhEBAxEB/8QAFQABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAb/xAAbEAACAwEBAQAA
AAAAAAAAAAABAgADBQQRIf/EABUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQG/8QAGhEAAgIDAAAAAAA
AAAAAAAAAAAECAzEycf/aAAwDAQACEQMRAD8AhdPT0KdXrqq7umutL3VUW1gFAY+AD34IiI
+vRcJuWWf/2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACVAJYBAREA/8QAHA
ABAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAYHBAUIAwIB/8QAShAAAQMEAAQDBAYGBAsJAAAAAQIDBAAFB
hEHEiExE0FRImFxgRQjMkKRoRUWUmJygjeSssEIFxgzVnOUscLS4SVDRFN0g7PR8f/aAAgB
AQAAPwC5qUpSlKUpSlKUpWsyDILdjNpduVyeDbLfQAfacV5JSPMmubsx4gXnL5qy++uPBBI
aiNqIQB+9+0feflqrT4F3e63Gx3GPOddfjxXkCO64oqIJBKkAnyGkn+arRpSlKV4ypcaDHX
JlyGo7LY2tx1YSlI95NQq7cZMPtiloalPXBxJ0UxGtj+srQPyJrGhcSr9fAF2DBJ0plQBD0
iQlhB+BI0fxrdt3DO3epx+0sj9ly4qJH9Vs19OXnMIx5ncTjSUDv9EuYKvkFoTv8ax0cSLT
GkJjXyHcLE6pXKkz45DajrfRadpI9+6lUeSxMjokRnm32XEhSHG1BSVD1BHevWlYN4vECw2
t65XJ9LEdkbUo9yfIAeZPpXM2c5tNzS8GS9tqGySmLH39hPqfVR86zMM4aXrLnUPeGqFbd+
1KdTrmH7g+98e3vromwWGBjdnZtdta5GGh3PVS1HuonzJrZUpSlQ/POIluwqMGiBKuTqeZm
KDrQ/aWfIf79dPUURLumUcR7+1GcddmSHlfVR0HlaaHqE9kgDufzq6MK4TWbGmm5VxbbuVz
A2XHE7bbPohJ9PU9fh2qfdugr9pXlJjtS4zjDzaHG3EkFK0hQPyNct4xmd+wm4KTDfPhJc0
/DdO21kdD08j7x+ddEYfmlrzO2mTAXyPt6D8ZZ9ton/ePQ165Vl9pxC2mZcnvbUD4TCOrjp
9AP7+wqhrndsr4tX5MeNGUpps7bjNnTUcH7ylevvPy9KtDDuDtmsKG5V3Si6Tx19sfUtn3J
P2vifwFWIAEpCUgAAaAHlX7SlKVosyyePiOOSLq/pTifYYaJ14jh+yP7z7ga5aulzl3m5yL
jOdLsmQsrWo+vp8AOg+FdE8LcJbxXH0SZLf/AGnOSFvk9209w2Ph5+/4CpwSANk6Aqscy40
wLLIdt9jYTcZTe0rfUrTKFeg11Xo99aHvqsp/FjNJ7ql/phUdJ7Nx20oCfgdb/EmvBnibmj
C+dGQSSf3wlY/Agip1i3HV3x0Rsnio8NR19LjJIKf4kdd+fUfhVWZCpleSXNUZxLjJmOlta
CClSec6II8tV+2C/wBwxq7tXS2PeG+3saPVK0nulQ8x/wBPSrAxPBLvxLl/rNkdyV9DcWU7
SoFx3lOuVI7ISD/+dd1dlmsdtx+3og2qI3GYR5JHVR9Se5PvNZ9KUpSlUFx0v6puTR7K2s+
Db2uZwA9C4sA9R7k8v4mo5wxsSb/ncBh1AUxHUZLwPmlHUD5q5R866gqruNeYvWe2M2GA7y
SLggqfUk+0hntr+Y7G/QGqEpSlKVbnAfIVtXKZjzqiWn0fSGQT9ladBQHxGj/LV4UpSlKUr
k7Npi5+bXqSs73NdSn+FKilP5AVYH+D/EQu7XiYU+20w22D6BSiT/YFXjVbZ5wpk5lkBuqL
y3GHhJaS0pgq0Bvz5vUnyqM/5P03/SFj/Zlf81P8n6b/AKQsf7Mr/mqJ5jg0DD0Fp/JGJc8
/ZiMsHmHvUd6T8+p9K0EzHrrb7RGusyGtiLLWUMqc6FehvYHfXvrW0qTcN5gg8Q7I8VcvNJ
DW/wCMFH/FXU1KUpSlK5FyVJRlF2Sruma8D/XNWl/g+KAXf0eZEc/h4n/3V0Vrp2RWO1yPo
9wvMCG9yhXhyJSG1aPY6J3qsN3N8UZaU6rJbUUoGyETG1H5AEk/KqtynjDNvkr9D4qpEBl1
RQZ0lxLSiPUFR0ga8z1+BrOw3FMGszqbnf8AKbNdbmo85C5zamm1d99TtR35n8Kx+N98s91
tFqbtl1hTVNvrKkxpCHCkco7hJOqpylbzCGlvZ1YkNp5iLgwojfkFgn8ga6wpSlKUpXMPFO
1qtXEO6J5OVuSsSWz+0FjZP9bmHyre8CromJmMiAtSUpnRSEg9ytBCgB/Lz/hXQFc9cbJ1q
uOWx3rdObkutR/BkJbO0tqSokDfbftHfpqq5pSlKVPeDNqVcOIDEjSvDgNLfUQOm9coG/ir
fyro+lKUpX4SEpKlEAAbJPlVf3ziLJuNxVYMFjJudx3p2URtiOPM77H49vj2qFZ5wwukLHF
ZFLuz92ujaueaVH2Etn9gd9JPwGvIaqubDd3rDfoV1Y3zxXkuaH3h5p+Y2PnVpibxA4qkoi
o/Qdhc6KXsgLHTpzdFOefbSfI1KovBvGI+Ov2xTan5T6NGe4PrEK7gpHZI35eY6EmqOynD7
viNwVFuUdXhk/VSUAlt0e4+vu7itHSt3i2JXXLrmmHbWCUgjxX1D6toepP93c1sOImLw8Qv
sa0w3XHimGhbzrndbhUrZA8hoDp7qildG8IMSXjmL/TJbZROuWnVpUNFDY+wk+/qSfj7qn9
KUpWuvl+tuO25c+6SksMp7b7rPokeZqqDd8m4w3FyBbfEtOONK5ZDn3nB30o/eVr7o6DfXf
Spk5c8M4U2ZMEOJbXrm8Fsc8h9Xqr4+p0PIVCpOUZ3xNLkLHbebZanNocfKiApPUEKc1+IS
N/GopmvC274fHbmJcFwhFP1r7TZT4KvRQ2enor8dee84RcRG7I6Meu7oRAeVuO8o9GFk9Un
90nz8j8el8ghQBBBB6givGXDiz4y40yO1IYWNKbdQFJPxBqHzeD+FzXVOC2rjqUdnwH1JHy
GyB8qQ+D+FQ3EuG2uSFJOx4761D5gEA/OpfCgQ7bGTFgxWYzCPstsoCEj5CubeLkpUriTdN
q2lnw209OwDad/mTUr4X8K3n5DF/yGPyR0e3GiOJ0pw9CFqHkn3Hv8O930pSlRfN87tuFW/
wASR9fNdB+jxUq0V+8nyT7/AMK5xyPJ7rlVyM66yPEX2Q2nohoeiR5D8/Wpdi0ziJf7NHsu
NoMG2spKFSGWwykk91KcPUq3vfL169qn+N8GbTAdE7IZCrzNUeZQWT4QPvB6q+f4VYzLLUd
pLLLaGm0DSUISAEj0AFfq0IcQptxIWhQ0pKhsEehqr8s4I225rcl4++m2yFbJjrG2FH3a6o
+Wx7q1NjncReHKUwbjZH7xaWzyp8A+KW0/uqTsge5Q18Kmts4r4nPV4Miau2SQPbYnNlspP
vV9n863AzTFVDYyW0dfWc2P+KvNec4yNhi7MzVj/u4QMhZ+TYJrDfvuT3b6uw2BUNtX/jbu
rwwn3hobWfPvy1j2Hhra7fdHL3dnDd7u8suLkPICUJUfNKB0Hz37tVM6UpSlUdN4RZlk9/k
XG+XCEwXlklYcU4QN9AlIA6AduoqZ47wcxey8rstpV1kD70oDwx8EDp+O6niEIaQENpShCR
oJSNACvqlKUrzdYZeGnWkOD95INeItkAKKhBjBSu58JOz+VZCG0Np5W0JQPRI0K+qUpSlKU
pSlKUpSlKUpSlfDjjbSCtxaUJHdSjoCvpKgpIUkggjYI7Gv2lVJxCbu114r2jH4F9mWtqZA
BKmHF8oIU6d8oUNk8oHet9jXDy92K/xrlLzafc2GefmiupWEubSUje3COhIPbyre2TM7Vfs
gullhlz6RbFaWpWuVzqQop0dkA9D8RXy5m9qYzQYq/wCK1MW2FtuKA8NZI2Eg73vv5eVZGV
5PExGym6zWXnmQ4lvlZAKtn4kVGLpxgtlplymJFjvHLGdU0p4MJ5CQrl2CVdie1ZmPcTYOR
XmNbWLLdo6pAUUvPsJS2NJKupCj31+Yra49mdqyW53O3wC54ttd8NwrAAX1I5k9eo2DWpu/
FK0267SLZDt1yuz0RXLJMFnnS0fME77j8OnevKbxXt0NqI6LHeXkS44fSW46TyglQ0r2u/s
/gRWLC4zWm4ONpj2K8rS4sIDgZSUgk66kKqT2fL7dd2rs8AuKzaJDjEhyQUpTtHdQIP2fjU
Ze4zWcvPfQLPdrhGYOlymGByfHqe3x1W5Y4iWeUbCYzUpxF+ccbjq5APDKCArn2fU+W+1ZE
vNrexlrGMRo8idPcTzO/RwCiOPVwkjXTr8x6itNxIn2tNxx21XmSoQZczmejIb343LoJ51c
w5UBSgSNHfyqdgBIAAAA6ACv2lU5xFtku8cZbJAg3F22yHrcAiU1vmb0p4nWiD1AI7+dbF6
y3/h7Am5Jc80m3ZqPHWhuK+XClbqvZR3WodFEeVQLFb5ZsavmO3aNclvSny43eQtKgAFq6H
aho62CdHun31LcnxgZbxausJD6mJTNoRIiPJURyOpUjlJ15dSPnvyrAy3Lnr9wxk2y7IMe+
W2W01LZVoFWiRzgeh8/f7iKn3F3+jC7/wDs/wDzN195DkH6tcLxcUHT4hNtsf6xSQEn5b38
AaqfCb1Y8YyfHZFtnrdM1gxrshSFANrWrYIJAGgSkdN9EH1qZOwsp4aXy7XS2W1F5sc94yX
kpVp1nqSff02fIjQ8qn1jv8LJ8abu0ALDL7avZWNKQobBB+BFRbgl/R63/wCqd/uqv73Kkx
sJy9Efm5JGTKbeIPZHtK/tJSPnV62mBCtdqjQ7c2huK02A2EDoR6/Pvuqz4ufTLbfMUcsMV
H0xDspxhtCBorPhknXme595racHG7S7jz9wYfXIu8h0/pJx/wDzqV7Oh/D5j1/IV/nF5seT
ZbkC7ncFMiDG+jWoJQshbqTtROgRoqChs+Sh6bq3+H2Q/rLhkGetXM+lHgyPXxE9Cfn0Pzq
S0qF3fEbjO4qWjKGlxxBhRfCdSpZDhV9b2Gta9sefrXvnGL3DLH7PDQ4wi1sSg/OStR5nAn
skDWjsFXc+YrMyvE4eQ4xNtbcdhp15v6lwICeVY6pOwO2wN+7daLEcSyG25cL3enYiz+iUw
VFl1SlKWlSNK6pHcI6++sfiXwwOXPNXO0qZYuSdIeLpKUPI8idA+0PXXUfAVJc8sUvJsMn2
eCppMiR4fIXVEJ9lxKjsgHySfKtTfsOuV9kYxEecji12sodmJ5zzOuJSAABrRHQjrroo1sc
0w+Nk2LS7bHZYZkrAWw5yhISsHY2QOx7H3Goym18XE2pVsXcbK8HUFsyVlXiIB6dwkD56NS
7E8ZTi2KMWVt8vqbSorcI0FLUSToeQ2aw+HONTsTxVNruK2Vvh5a9sqKk6OtdSBWBZ8AJtu
S22+BpyNeLg5Jb8FZKkJJ2k9R0UDo+daqLjXE+wxDaLRfLbIgIHJGekpIcZTroNcp7eQ9r+
6swYLfjcMWlzLq1cHrXKffmPulSVL8QpICBo7A5SPLy6V+3/AAO7xMlORYVLjwZUpKkzGHy
Q07v7/QHrvr8evrvc4ThzGM4xHt8tmO/L2pyS7yhXMtR69SNnQ0PlXjimLT8ZyW+qbUx+hr
g6JEdtKjztOH7Q5daAOz5/dFS6lKUqtsryfIL1mP6l4i+iK603zzpqh1bHQ9D5aCh2G9kDp
o172/h5kdqmRJjOd3GS426lUhmQVKbeRsFQ0VHWxvqd/Ksi88UYtoyGZZkWK5znYRT4q4rY
WAFJCge/v8621sz3H7nizmRpl+BCY2HvGGltK6eyQN7PUa1vexqo5/jntwAlKx+8JthVy/T
iwOTvrffX57qaIyO0OY+L+mc3+jfD8XxzsAJ+HfflrvvpULPGSG4FyIeN3mVAQSDLQx7Oh5
+n4kVvY/EC2y7rY4MePIWL2yp5h0gAICQrfMN9/ZPatjleSR8TsTt3lMOPtNrSkoa1zHmOv
OvrIsjiY1jz16mJWppoJ9hH2lFRAAH41k2W6x77Zol1i78GW0lxIVrad9wdeYPQ/Cs6lKUp
SlUbbrZe5PF7JbfByJVnmOuLdC/ADnitlQUlPUjslQPyqwbJjGXQLuxKuWaruERsnxIxhpR
4nQgdQemiQflUT/SeRW3irlasesaLq44lgOBTwbDf1Y0epG/+laK7Y5dLLAsUPIQ221fL99
Jnttr9hrZQAgkHr0U4e+hrvV6KiRlQzDUw2YxR4Za5Ry8uta16arndxxLONyrOJKk2MZOGe
bnPL4Wj9700Ar866Iixo8OK1GitIaYaQENtoGkpSOwAqruIDk628TMZcsVublS247xZi7CE
rJ5t9egHQk1quIl8zidiEhi+Yuzb4RcbK30SErKSFDQ0FHuazuKd/tjl9x/H7o+pFtaKZc/
kSSSNaSnp6gK/rCsvgpfY7sa6Y6zIU8zCkKdhrWNFbKjrt8ep/jq06UpSlKVX/EnDGZ6RlE
Gc7bbpb0bDzI/zgHYHqCCPXfY661BcJzrMcqyWBaZN+U2wlYccKY6OZ1KVAlJIAPUdNj86n
eK/0u5l/BG/sCpLlWLwMusblrngpBPO06n7TSx2UPxPxBNUmnKsveu36kKyNzwFO/RjL8BP
i8nLrW+/5799Ww3w2sbeEKxXlWWFnxFSOgcLv/mfHprXp0qpZWa5jjdzXiTF/LrTDqGESVx
0lxKTrtvfr5k/Gpam2PWjiNg0KROcnvJjyFrkujSnFL8RZ31P7Wu/lW/4z/0cTP8AXNf2xW
t4WstX66ZHkc5pDkl6WIyUqSCG0ISNAb93KP5a+8sQ3j/FfFLjAbS0q5c8OQhI5UrRtIB+P
t7/AJRVl0pSv//Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAQnAooBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAYHCAUEAwL/xABWEAABAwMCAwMFCwoEAgYJBQAAAQIDBAURB
hIHEyEUMUEiMjZ1swgVFzdGUVWEpMPSFhgjJ2FmgYPj8DNCcZFSwSQ0NVNykyVDRFZilKGx
0zhjZIKy/9oACAEBAAA/ALmAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABTP5wn7rfb/6Y/OE/db7f/TOzpDjH+VWp6Sye8PZ
e07/ANN2zft2sc7zdiZ83Hf4lmgh+vuIdFoaCmasDK6tqHZSkSblubHhcvVdrsJlERM4z1x
3KQn84T91vt/9MfnCfut9v/pnptvHKtvFxgt9v0c+oqqh22ONlf1Vf/L6IidVVeiIiqpNte
6y/Iixw3PsHbubUtg5fO5eMtc7Odq/8PdjxIB+cJ+632/+mPzhP3W+3/0x+cJ+632/+mPzh
P3W+3/0x+cJ+632/wDpj84T91vt/wDTJTp3jFpa+PZBVTPtNSrUVUrFRIldhVciSIuMJjvd
tzlMJnoT0EM4hcQvyD97/wD0X2/tvN/9o5WzZt/+F2c7/wD6EM/OE/db7f8A0x+cJ+632/8
Apj84T91vt/8ATH5wn7rfb/6Y/OE/db7f/TH5wn7rfb/6Y/OE/db7f/TOzpDjH+VWp6Sye8
PZe07/ANN2zft2sc7zdiZ83Hf4jV/GP8ldT1dk94e1dm2fpu2bN25jXebsXHnY7/A435wn7
rfb/wCmPzhP3W+3/wBMty2V8V1tVJcYGvbFVwMnY16Ijka5qORFxnrhT1ArXWXGKLSmpJ7L
HZH1jqdrFkldUpEm5zUdhE2uymFTr0656dMrw/zhP3W+3/0x+cJ+632/+mWzZrj772OgufK
5PbKaOfl7t2ze1HYzhM4z34PaAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAADGYJnwi+M+0fzvYyGmTkao1FR
aVsFTda17ESJqpFG521ZpMLtYnReqqnzLhMqvRFMtX691uo73U3e4OYtTUuRztjdrWoiIiI
ifMiIidevTqqr1OeC+eDmgvemhbqW5xQvq6yJrqJPOdBE5POznG56Kn7UTpnynIn249eg9H
6yZ7OUoAAAAsnhPxElsFxisV1qmJZ6hyoySZyolI9cqiovg1y9FReiKu7KeVnQZTPuhPk/8
AWfuimQAACZ8IvjPtH872MhJuP9u5V8tNz5ue0Uz4OXt83lu3Zznrnm92Om39vSpgaS4OXb
3z4eUkbnzPloJX0z3SrnOF3NRq581GPaid2MY7kQnQMjalu3v7qa5XRHzOZVVL5I+cuXtYq
rsavVcYbhMZwmMIcw9lmt3vvfKC2c3k9sqY4OZt3bN7kbnGUzjPdk2AAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAYzBM+EXxn2j+d7GQ0yZp4m68l1he3QUdQ9bNSu/wCjR7VZzHYwsjk8VVc4zjDfBFV
2YSCf8J9B/lVeFuVb0tlulY57HR7kqX96R9U2q3oiu8cKiY8rKaNKy49eg9H6yZ7OUoAAAA
GouGl8l1BoO3VdTOyaqja6CdyPVztzFVqK/Kqu5Wo1y5792fEgfuhPk/8AWfuimQAACZ8Iv
jPtH872MhbPGy3dt4eS1HN2dgqYp9u3O/KrHjv6f4mc9e7HiZzBb/AC7ba67WZ75l5kTKmJ
uf0bdq7XrjPRy72dydUb17kLtI/ry7e8mhrxXI+Zj20zo43wrh7Hv8hjkXKYw5yLnvTHQym
Cf8E7d23iHFUc3Z2Cmln27c78okeO/p/iZz17seJo0AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAxmCZ8Iv
jPtH872MhPONeuHUcCaVt0z2TzNR9bJG9OkaouIlx1RXdFXu8nCdUcpSAOtpfTtbqq/wBNa
qJj1WVyLLI1u5IY8puevVOiIvzplcInVUNTWGyUWnLJTWi3telNTNVrd7tznKqqqqq/Oqqq
9OnXoiJ0OgVlx69B6P1kz2cpQBLNPX3RcMcVPqLR/aNvR9XSVkzXqiN6KsavwrlcnVUc1Ov
ROnW1tNaI4YastSXG02h74kdy3tfPUNdG/ajlauX9VRHJ1TKfMqnX+CLQn0F9rn/GPgi0J9
Bfa5/xkC4u6B05pnTlHcbNRvpJXVaQPakz3te1zHOyu5V6orOmMd65z0xUYL/4C+g9Z6yf7
OI43uhPk/8AWfuimSZ2G/6E8tmo9G/OrJbfVT/sw1WPl/8AEu7d8yY8S2bRw54a361w3O2W
nn0k+7lydoqG7sOVq9HORe9F8D2/BFoT6C+1z/jHwRaE+gvtc/4x8EWhPoL7XP8AjHwRaE+
gvtc/4z2WjhzpOw3SG52y08irg3cuTtErtuWq1ejnKncq+B2rzbvfex19s5vJ7ZTSQczbu2
b2q3OMpnGe7JkAEs4XXb3o4h2qRz5kiqJezPbEvn8xNrUcmUy1Hq1V/wDDnvRDUBVnHq7dm
0zb7Wx8zH1tSsjti4Y5kadWu69fKexUTGPJz4IUMC8uAFu5Vju1z5ue0VLIOXt83lt3Zznr
nm92Om39vS2gAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAADGYOtpfUEultQU95ggZPLTNkRjHqqN3OjcxFXH
eiK7OOmcYynecyaaWpnknnlfLLK5Xvke5XOe5Vyqqq96qvifgGleGWg4tH2Rs9ZTsS81Tf+
kybkfy25ykbV8ERMZxnLvFURuJuCsuPXoPR+smezlKABf/AAF9B6z1k/2cRZoKy49eg9H6y
Z7OUoAF/wDAX0HrPWT/AGcRxvdCfJ/6z90UyDTPCL4sLR/O9tITMAAGWeJFu97OId6p+bzd
9Ss+7btxzUSTHf4b8Z8cZ6EZP3DNLTTxzwSvilicj2SMcrXMci5RUVO5UXxNf2yviutqpLj
A17YquBk7GvREcjXNRyIuM9cKUHxxu3btctoWPm2W6mZG5j18je7y1c1M+LXMRV6L5P7EK5
BqXhvbvezh5Zafm83fTJPu27cc1Vkx3+G/GfHGehJwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAADGYABb/A
AX0F2iSPVlzihkp27koIneUqvR2Fl78JtVFREXK569MNVbtAKy49eg9H6yZ7OUoAE/0FxT/
ACIsc1s95u3c2pdPzO1cvGWtbjGxf+Hvz4kn/OE/db7f/TH5wn7rfb/6ZFdfcUZdcWqmtyW
llDFDPz3OWdZXOcjVaiJ5LcJhzs9+endjrAwaC4EwyxaFqHyRPY2a4SPjc5qoj27I25T50y
1Uz86L8xw/dCfJ/wCs/dFMgszSHGP8ldMUlk94e1dm3/pu2bN257nebsXHnY7/AAO1+cJ+6
32/+mPzhP3W+3/0zs6Q4x/lVqeksnvD2XtO/wDTds37drHO83YmfNx3+JZoBRnH+3cq+Wm5
83PaKZ8HL2+by3bs5z1zze7HTb+3pUwNJcHLt758PKSNz5ny0Er6Z7pVznC7mo1c+ajHtRO
7GMdyIUBqW7e/uprldEfM5lVUvkj5y5e1iquxq9VxhuExnCYwhzD2Wa3e+98oLZzeT2ypjg
5m3ds3uRucZTOM92TYAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAMZgAGleE2pYtQaJpYFVjaq2NbSTRtw
nktTDHYyq4VqJ1XGXNdhOhNwCsuPXoPR+smezlKAAAAP3DDLUzxwQRPlllcjGRsarnPcq4R
ERO9VXwNZaVsjdOaXt1oRrEdTQNbLscrmukXq9UVeuFcrl/j3J3FYe6E+T/1n7opkAAmfCL
4z7R/O9jIaZAK/wCNlu7bw8lqObs7BUxT7dud+VWPHf0/xM5692PEzmC1tCSXfS3DHVd1rY
a6lpZ4I0oHIqsXmParEkYiqmEy+Jd6d6J0ztwVSCf8E7d23iHFUc3Z2Cmln27c78okeO/p/
iZz17seJo0AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAGMwD02221t4uMFvt9O+oqqh22ONneq/8kROqqvR
ERVU/FbFBBXTw0tT2qnjlc2KfYrOa1Fwjtq9UynXC92SQcPdUfklq+luEjsUkn6Cr6f+qcq
ZXuVfJVGuwnVduPE1MAVlx69B6P1kz2cpQAAAP3DDLUzxwQRPlllcjGRsarnPcq4RERO9VX
wL84bcKPyZqoL7eJ+Zc0iXl08fmUyuRUdlyL5btq4+ZMu87oqWaUz7oT5P/WfuimQACZ8Iv
jPtH872MhpkA8V5t3vvY6+2c3k9sppIOZt3bN7VbnGUzjPdkyASbS+uJtJbZLfY7RLVp/7Z
UxSSS+Pcu9Eb0cqeSiZTvye3VXFO/wCrrP711sVHT06ytkf2VsjFkxnDXZeqK3KouMd6Ivg
QwF5cALdyrHdrnzc9oqWQcvb5vLbuznPXPN7sdNv7eltAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAxmAX
Fo3TUWi+Hdw1tcEZFdZaRz7fKuJeQ17USJUbhURznOTKrnDVRFxlyFOgv/AIJ6r99tOvsVV
Luq7Z/hbnZc+Be7vVVXavk9ERERWIWaCsuPXoPR+smezlKABb/CTQumtT6Vqa2823tVRHXP
ia/nyMw1GMVEw1yJ3uX/AHJ18EWhPoL7XP8AjM/6wsP5MaruFmSTmMppf0blXKqxyI5mVwn
lbXJnpjOcHGP3DNLTTxzwSvilicj2SMcrXMci5RUVO5UXxNa6bvkGpdO0V4pk2sqotysyq7
HJ0c3KomcORUzjrjJ1CmfdCfJ/6z90UyC8uHPDnSd+0Jbrnc7Tz6ufm8yTtErd2JXtTo1yJ
3IngSf4ItCfQX2uf8Y+CLQn0F9rn/Gey0cOdJ2G6Q3O2WnkVcG7lydoldty1Wr0c5U7lXwJ
OADLPEi3e9nEO9U/N5u+pWfdt245qJJjv8N+M+OM9CMgA1Lw3t3vZw8stPzebvpkn3bduOa
qyY7/AA34z44z0JOAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAADGYJTwzttFduIVqorhTsqaZ7pHOif1a5W
xucmU8Uy1Oi9F7l6F88S7NW37QdxoqB7+ejWypE1uecjFRysxtVVVcdETCq5GpnGc5dB09N
3yfTWoqK8Uybn0su5WZRN7V6OblUXGWqqZx0zk1lRVkFwoYK2lk5lPUxNlifhU3NcmUXC9U
6L4n3Ky49eg9H6yZ7OUoAF/8BfQes9ZP9nEWaUzx8sP/AGdqNkn/APClYq/+J7FRMf8Ajzl
f+HCd5TILs4C6hfNS3DTtRNu5GKmlYu5VRqriREXuRqOVi46dXuXr4XAUz7oT5P8A1n7opk
GmeEXxYWj+d7aQmYAABRnH+3cq+Wm583PaKZ8HL2+by3bs5z1zze7HTb+3pUwB7LNbvfe+U
Fs5vJ7ZUxwczbu2b3I3OMpnGe7JsAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAxmCZ8IvjPtH872Mhpkz
txi0jLY9US3engf733N3M5iIqtZOuVexVyvVVRXp3J5SonmqV4C5uBWq/wDrOlquX56ii3O
/8xiZX/RyIif94qlzFZcevQej9ZM9nKUAC/8AgL6D1nrJ/s4izTkaqsjdR6XuNoVrFdUwOb
FvcrWtkTqxVVOuEcjV/h3L3GSgd/QuoX6Y1fQXLncqn5qR1SruVqwuXD8o3quE8pE69WouF
watKZ90J8n/AKz90UyCzNIcY/yV0xSWT3h7V2bf+m7Zs3bnud5uxcedjv8AA7X5wn7rfb/6
Y/OE/db7f/TH5wn7rfb/AOmPzhP3W+3/ANM7OkOMf5VanpLJ7w9l7Tv/AE3bN+3axzvN2Jn
zcd/iWaCv+Nlu7bw8lqObs7BUxT7dud+VWPHf0/xM5692PEzmAT/gnbu28Q4qjm7OwU0s+3
bnflEjx39P8TOevdjxNGgAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAGMwTPhF8Z9o/nexkNMnC1npqLVml
6y0vRiSvbvp5HY/Ryp1aucLhM9FVEztVyeJlOaGWmnkgnifFLE5WPje1WuY5FwqKi9yovgf
g+1FWT2+ugraWTl1FNK2WJ+EXa5q5RcL0Xqniay03fINS6dorxTJtZVRblZlV2OTo5uVRM4
cipnHXGSDcevQej9ZM9nKUAC/+AvoPWesn+ziLNBmni7ZG2XiBVuiaxsVwa2sY1rlVUV2Uf
nPcqva9cJ0wqf6JCQaf4Y6hfqTQ1FU1E3Oq6fNNUuXdlXM7lVXec5WKxyrnvcv+iQb3Qnyf
+s/dFMgAAEz4RfGfaP53sZDTIPFebd772OvtnN5PbKaSDmbd2ze1W5xlM4z3ZMgAF5cALdy
rHdrnzc9oqWQcvb5vLbuznPXPN7sdNv7eltAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAGMwTPhF8Z9o/n
exkNMgo/jlpGWG4x6po4Hvgnakda5qKqRvTDWPXr0RyYb0RERWp4uKjBZnBPVfvTqJ9iqpd
tJc/8AC3Ow1k6d3eqIm5PJ6IqqqMQmfHr0Ho/WTPZylAAv/gL6D1nrJ/s4izQVrxysja/Rs
d1a1nNtk6OVznKi8uRUY5EROiqruWvXwavXwXPoLP4EXttFqirtEjmNbcoNzMtVXOkjyqIi
p0RNrpFXPzJ18F6/uhPk/wDWfuimQAACZ8IvjPtH872MhpkAyzxIt3vZxDvVPzebvqVn3bd
uOaiSY7/DfjPjjPQjINS8N7d72cPLLT83m76ZJ923bjmqsmO/w34z44z0JOAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAQz4ItCfQX2uf8Y+CLQn0F9rn/Gey0cOdJ2G6Q3O2WnkVcG7lydoldty1Wr0c
5U7lXwJODy3K20V4t09vuFOyopahu2SN/cqf8lReqKnVFRFQi3wRaE+gvtc/wCMfBFoT6C+
1z/jHwRaE+gvtc/4zv37Tlp1PQsorzSdqp45UlazmPZhyIqIuWqi9zl/3OB8EWhPoL7XP+M
fBFoT6C+1z/jO/YdOWnTFC+is1J2WnklWVzOY9+XKiIq5cqr3NT/Y6gPhW0cFwoZ6Kqj5lP
UxOilZlU3NcmFTKdU6L4ET+CLQn0F9rn/GPgi0J9Bfa5/xn2ouFui7fXQVtLZuXUU0rZYn9
qmXa5q5RcK/C9U8Tp6h0hYtVdn9+6HtXZt3K/SvZt3Yz5rkz5qd/wAxxvgi0J9Bfa5/xj4I
tCfQX2uf8Y+CLQn0F9rn/GPgi0J9Bfa5/wAY+CLQn0F9rn/GPgi0J9Bfa5/xj4ItCfQX2uf
8Z7LRw50nYbpDc7ZaeRVwbuXJ2iV23LVavRzlTuVfAk4BH79oXTWp65lbebb2qojiSJr+fI
zDUVVRMNcid7l/3OZ8EWhPoL7XP+MfBFoT6C+1z/jJfDDFTQRwQRMiiiajGRsajWsaiYRER
O5ETwPoAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAV/r3in+RF8htnvN27m0zZ+Z2rl4y5zcY2L
/wAPfnxIz+cJ+632/wDpnQsfHe33G6w0dxsz7fFM5rEqEqmyNY5XImX7kbtaiKqquVxjuPT
q/jH+Sup6uye8PauzbP03bNm7cxrvN2Ljzsd/gcb84T91vt/9M7+jeMdt1PeEtdbQ+9U02E
pnOn5jJXf8Gdrdrl6Y+fu78Iv01vxdotI3v3ogtj7jUxNR1RmbktiVURWoi7V3Lhcr4JlOq
rlEjn5wn7rfb/6ZLNCcU7brOqkoJab3tr0y6KB8vMSZqJlVa7CeUnXLcd3VM9cToAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAz/x69OKP1az2ko0honQN30xSV171R2Gvl382n7fBHs
w9yJ5LmqqZaiL1+chmr7barRqerobJW9uoItnKqOa2TfljVXymoiLhyqnT5j96xmlqb8yee
V8sstvoXvke5XOe5aWJVVVXvVV8Se2bQHDassdBVV2ruRVz00ck8XvlTt5b1aiubhW5TCqq
YXqV/oz04sPrKn9o0az9OL96yqPaOLW1BwU03atOXO4wV10dLSUks7GvljVquaxXIi4YnTK
ED4RfGfaP53sZDTIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABxdX+/v5MVf5M/9reR2fzP+Nu7z/J8
3d3//AHKz/Xt/fYh+vb++xD9e399iH69v77EP17f32Ifr2/vsQ/Xt/fYh+vb++xD9e399iH
69v77EP17f32Ifr2/vsQ/Xt/fYh+vb++xD9e399iH69v77EP17f32Ifr2/vsRZmkPf38mKT
8pv+1vL7R5n/G7b5nk+bt7v/uUzx69OKP1az2kpBqPTN/uFKyqorHcaqnkzslhpJHsdhcLh
UTC9UVP4Em09wg1Xe5In1NJ71Uj+rpqvyXoiOwqJH527vVEcjUXHemUPLxXhipuJFzggiZF
FE2BjI2NRrWNSCNERETuRE8COVNmutHQxV1VbKyCknxyqiWBzY5MplNrlTC5RMpjwJhwh0t
FqHVrKuauZC20ujqkhaqc2ZyOy3CL/AJUVE3L+1E/zZSOaz9OL96yqPaONM6z9B796tqPZu
KA4RfGfaP53sZDTJTP69v77EP17f32Ifr2/vsQ/Xt/fYh+vb++xD9e399iH69v77EP17f32
Ifr2/vsQ/Xt/fYh+vb++xD9e399iH69v77EP17f32Ifr2/vsQ/Xt/fYh+vb++xD9e399iJn
w9/Lv/wBIflr/APtdk/wP/i3/AOF//Xv/AIeJMwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAADP/Hr04
o/VrPaSlm8IviwtH8720hMzM3F34z7v/J9jGWtdtOt1LwRt9KjHvqae109VTIxqucsjIUXa
jUVMq5Fc3x87OFVEKf4baidprW1DVK9jKaoclLUq9yNakb1RNyuVFwjVRrvDzcZRFU8uvaO
eh17fIamPY91dLKiZRfJe5XtXp87XIv8SSXPjXqS62qrt09Da2xVcD4HuZFIjka5qtVUy9e
uFPFwehll4mWx8cT3thbM+RzWqqMbyntyvzJlyJn51T5zSwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAABH79oXTWp65lbebb2qojiSJr+fIzDUVVRMNcid7l/3OnaLRQWG1w2y2Qcikg
3cuPe523LlcvVyqveq+J7SMXfhzpO/XSa53O08+rn28yTtErd2Go1OjXIncieBIKKjgt9DB
RUsfLp6aJsUTMqu1rUwiZXqvRPEifwRaE+gvtc/4zrag0VpzVM8M95tjKmWFqsZIkj43bc5
wqtVMpnuRe7K471OT8EWhPoL7XP8AjO5p/S1k0tBNDZaBlI2dyOkVHOe56omEy5yquE64TO
EyvzqdcAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA8V3u9BYbXNc7nPyKSDbzJNjnbcuRqdGoq96p4E
Z+F3Qn079kn/APhd0J9O/ZJ/wAA+F3Qn079kn/APhd0J9O/ZJ/wHZtGsdN37kttl6o55Z93
Lg5iNldjOf0bsO8FXu7uvcdo+FbWQW+hnraqTl09NE6WV+FXa1qZVcJ1XongRP4XdCfTv2S
f8B9qLilou4V0FFS3nmVFTK2KJnZZk3OcuETKswnVfEloIlW8UtF2+unoqq88uoppXRSs7L
Mu1zVwqZRmF6p4Hx+F3Qn079kn/ASyirILhQwVtLJzKepibLE/Cpua5MouF6p0XxPueK43m
1Wjl++dzo6Hm55faZ2x78YzjcqZxlP9yM/C7oT6d+yT/gHwu6E+nfsk/wCA9lu4kaNufM7P
qGjZy8bu0uWnznPdzEbnu8M4/iScA8VxvNqtHL987nR0PNzy+0ztj34xnG5UzjKf7kZ+F3Q
n079kn/APhd0J9O/ZJ/wHpoOJui7lO6GDUFMxzW7lWoR0DcZRPOkRqKvXuzn/AGJHR1tLcK
VlVRVMNVTyZ2SwyI9jsLhcKnReqKn8D7kfv2utNaYrmUV5uXZaiSJJWs5Ej8tVVRFy1qp3t
X/Y5nwu6E+nfsk/4Dv2HUdp1PQvrbNV9qp45Vic/lvZhyIiqmHIi9zk/wBzqAHF1Dq+xaV7
P7913Ze07uV+ie/dtxnzWrjzk7/nON8LuhPp37JP+A7OntX2LVXaPeSu7V2bbzf0T2bd2ce
c1M+avd8x2ji6h1fYtK9n9+67svad3K/RPfu24z5rVx5yd/znG+F3Qn079kn/AAD4XdCfTv
2Sf8B9q3ilou3109FVXnl1FNK6KVnZZl2uauFTKMwvVPA+Pwu6E+nfsk/4CWUVZBcKGCtpZ
OZT1MTZYn4VNzXJlFwvVOi+J9zi6h1fYtK9n9+67svad3K/RPfu24z5rVx5yd/znG+F3Qn0
79kn/AdnT2r7FqrtHvJXdq7Nt5v6J7Nu7OPOamfNXu+Y7QAAAAAAAAAAAAAAABDOLvxYXf8
Ak+2jMzAAFxcJ+J1bNcYtN3+pfUpUuVKWsnky9r+q7HucvlIq9G+OVROqKm20NZ+g9+9W1H
s3GTTs6M9OLD6yp/aNNZgyZrP04v3rKo9o44xrLRnoPYfVtP7NpGeKHEb8j6Vtttzd13qot
7HubllOxVVN/Xo52UVETu6ZXphHZ5rK2quFU+qramaqqJMb5ZpFe92EwmVXqvRET+B8QCZ6
C4j3LR1dHDPJNV2h3kyUivzy0yq7o89Guyqrjojs9euFTSsM0VTBHPBKyWKVqPZIxyOa9qp
lFRU70VPEhPFDXv5HWdtPb5YVu9X0iY7qsLOuZduML1TCIvRV69UaqGdrlcq28XGe4XCofU
VVQ7dJI/vVf+SInREToiIiIeYA7OmdW3nSNc6qtFVyuZtSaJ7d0cyIucORf4plMKiKuFTJq
Ow3ui1HZKa729z1pqlqubvbtc1UVUVFT50VFTp06dFVOpR/Hr04o/VrPaSlZl/8BfQes9ZP
9nEWaAUz7oT5P/WfuimS5vc9/KD6t96WzeLtS2Kz1V0rX7aeliWR+FRFdjuamVRFcq4REz1
VUQyzq3U1Vq7UVRd6pvK5mGxQo9XNhYnRGpn/AHXGEVVVcJk4xa3BbQ7rhcU1PcIXtpaR3/
Q2vYitnk6oruvgxe5UTzsYXyVQgWs/Ti/esqj2jjjGstGeg9h9W0/s2naKZ90J8n/rP3RTJ
c3ue/lB9W+9LmAAAAAAAAAAAAAAAAIZxd+LC7/yfbRmbKOkkrqplNC6Fr35ws0zImdEz1c9
Uand4qSmHhRrapgjngs7JYpWo9kjK2BzXtVMoqKj+qKnifT4Itd/QX2uD8Z85uE+uYIJJn2
F6tjarlRlRE9yoiZ6Na5VVf2ImVIgfuGaWmnjnglfFLE5HskY5WuY5Fyioqdyoviav1n6D3
71bUezcZNOzoz04sPrKn9o01mDJms/Ti/esqj2jjjGstGeg9h9W0/s2mbNe1k9dr2+TVMm9
7a6WJFwieSxysanT5mtRP4H0tGgNSX6DnWmkpqxqNa5yRV9OrmI5Mpubvy1ei9FRF6L8x0P
gi139Bfa4Pxj4Itd/QX2uD8ZHL3Ybppy4rb7vRvpalGo/Y5UVHNXuVFRVRU70yi96KneinP
NE8EK+Ws4fpBI1iNoquWCNWouVau2TK/tzIv8MFX8Zayep4k10M0m5lLFDFCmETa1Y0fjp3
+U9y9fnOFZNGX3UbEW0QU1U5Wq/lNroEla1FwqqxXo5EzjqqeKfOh1/gi139Bfa4Pxj4Itd
/QX2uD8ZwtQaWvelp4Yb1QPpHTtV0aq5r2vRFwuHNVUynTKZymU+dDkl2e59rJ30N7onSZp
4ZYZWMwnRz0ejlz39UY3/b/Uj/Hr04o/VrPaSlZl/wDAX0HrPWT/AGcRZoBTPuhPk/8AWfu
imS5vc9/KD6t96R/i5r38pLotlt8sMlpoZUcksflc+XbhXZx5qZc1MdF6rlUVMVySPQ+j63
WV/io4Y3pRxOa6snRdqRR564XC+UqIqNTC9f2IqpqKio4LfQwUVLHy6emibFEzKrta1MImV
6r0TxMp6z9OL96yqPaOOMay0Z6D2H1bT+zadopn3Qnyf+s/dFMlze57+UH1b70uYAAAAAAA
AAAAAAAAAhnF34sLv/J9tGZmJzwdraqDiLb6WGpmjp6nmc6JkioyXbDIrdydy4Xqme40mDJ
ms/Ti/esqj2jjjGstZ+g9+9W1Hs3GTTs6M9OLD6yp/aNNZgyZrP04v3rKo9o44xrLRnoPYf
VtP7NpmbWfpxfvWVR7RxzKOtqrfVMqqKpmpaiPOyWGRWPblMLhU6p0VU/iav0nNLU6Oss88
r5ZZbfA98j3K5z3LG1VVVXvVV8Trmf+PXpxR+rWe0lKzL/4C+g9Z6yf7OIrPi78Z93/AJPs
YyHwzS008c8Er4pYnI9kjHK1zHIuUVFTuVF8TTnC2tqrhw6tdVW1M1VUSc7fLNIr3uxM9Ey
q9V6IifwJaUz7oT5P/WfuimS5vc9/KD6t96cXj16cUfq1ntJSsy/+AvoPWesn+ziLNAKZ90
J8n/rP3RTJI9O6wrdMWC8UdskfBWXJ0LUnanWONqSb9q58lyq5qIuFwm7uXCkcPtRUc9wro
KKlj5lRUytiiZlE3OcuETK9E6r4mn9BaNg0Zp2OixDJXS+XWVEbV/SO64TK9drUXCd3iuEV
VJOZM1n6cX71lUe0ccY1loz0HsPq2n9m07RTPuhPk/8AWfuimS5vc9/KD6t96XMAAAAAAAA
AAAAAAAAQzi78WF3/AJPtozMx09OX6q0xfaa80UcMlRTbtjZkVWLuarVyiKi9zl8Sc/D1qr
6PtH/ky/8A5B8PWqvo+0f+TL/+QrmtrJ7hXT1tVJzKipldLK/CJuc5cquE6J1XwPiay1n6D
371bUezcZNOzoz04sPrKn9o01mDJms/Ti/esqj2jjjGstGeg9h9W0/s2mbNe0c9Dr2+Q1Me
x7q6WVEyi+S9yvavT52uRf4nAJTY+JerdPwQ01JdnyUsLmqkFQxsrdqIibMuTc1uERMNVMe
GCW0HH69RzuW42ahqItuEZTufC5HZTrlyv6Yz0x/ElNo466brOTHc6Sstsr93MftSaKPGce
U3ylzhP8nevzdSwLTeLbfaFtba62Grp3Y8uJ2dq4RcOTva7CplFwqZ6oe0zNxd+M+7/wAn2
MZDDTPCL4sLR/O9tITMpn3Qnyf+s/dFMlze57+UH1b704vHr04o/VrPaSlZl/8AAX0HrPWT
/ZxFmgFM+6E+T/1n7opkAvLgvoPsFLHqy4f9YqonNpIXR45TFXHM6pnc5E6Y6bXd67ultAy
ZrP04v3rKo9o44xrLRnoPYfVtP7Np2imfdCfJ/wCs/dFMlze57+UH1b70uYAAAAAAAAAAAA
AAAAhnF34sLv8AyfbRmZgACzOEGgqq73im1JWxcu2UUu+HflFqJW923Cp5LXYVV7lVNuF8r
Fzaz9B796tqPZuMmnZ0Z6cWH1lT+0aazBkzWfpxfvWVR7RxxjWWjPQew+raf2bSM8UOHP5Y
UrblbnbbvSxbGMc7DKhiKq7OvRrsqqovd1wvTCtzzWUVVb6p9LW001LUR43xTRqx7cplMov
VOiov8T4gHW07qi76VuLK21Vb4lRyOkhVV5UyJno9ufKTCr+1M5RUXqamsN7otR2Smu9vc9
aaparm727XNVFVFRU+dFRU6dOnRVTqZ24u/Gfd/wCT7GMhh06PU1/t9Kylor5caWnjzsihq
5GMblcrhEXCdVVf4n2/LPVX/vLd/wD56X8R4rjebrd+X753OsruVnl9pndJszjONyrjOE/2
PGXN7nv5QfVvvTi8evTij9Ws9pKVmX/wF9B6z1k/2cRZoBTPuhPk/wDWfuimQC5uBWq/+s6
Wq5fnqKLc7/zGJlf9HIiJ/wB4qlzAyZrP04v3rKo9o44xrLRnoPYfVtP7Np2imfdCfJ/6z9
0UyXN7nv5QfVvvS5gAAAAAAAAAAAAAAACGcXfiwu/8n20ZmY7+hbDS6n1jQ2atkmjp6nmb3
QqiPTbG5yYVUVO9qeBbs3ATTboJEgud0ZKrVRj3vjc1rsdFVEYmUz4ZT/VCia2jnt9dPRVU
fLqKaV0UrMou1zVwqZTovVPA+Jq/RN4iv2jbXcYaZlM2SBGLDGxGMY5iqxyNairhuWrhPmw
fvWfoPfvVtR7Nxk07OjPTiw+sqf2jTWYMmaz9OL96yqPaOOMay0Z6D2H1bT+zacyt4paLt9
dPRVV55dRTSuilZ2WZdrmrhUyjML1TwOfX8SuGl1gbBca+mrYmu3pHUW+WRqOwqZw6NeuFX
r+0+L+Eeg75aqapt1NU0kVQ1k8c9PUP3PY5uUTEu7CKiovci9P9Ti1/uf7fJO1bdf6mni24
VlRA2ZyuyvXLVZ0xjpj+JVOqtK3LR9497LnyXSuibKx8L9zHtXKZTKIveip1RO75sKvGNBc
CZpZdC1DJJXvbDcJGRtc5VRjdkbsJ8yZcq4+dV+crDi78Z93/AJPsYyGAAFze57+UH1b704
vHr04o/VrPaSlZl/8AAX0HrPWT/ZxFmgFM+6E+T/1n7opk6entPXLVF4itdrh5k0nVzl6Mi
b4vcvg1M/8A2RMqqIdDXkNrodUTWmzRMbR2xqUiSbVR8r25WR0ir5zt6uTKIiYaiImEQ4tt
uVbZ7jBcLfUPp6qndujkZ3ov/NFToqL0VFVFNX6bvkGpdO0V4pk2sqotysyq7HJ0c3KomcO
RUzjrjJ1DJms/Ti/esqj2jjjGstGeg9h9W0/s2naKZ90J8n/rP3RTJc3ue/lB9W+9LmAAAA
AAAAAAAAAAAAIZxd+LC7/yfbRmZiZ8IvjPtH872Mhpkzzxs08y0avZcqeHl090i5jlTajVm
auH4ROqdFY5VXvVyrn5q5Li4A3tyT3SwPc9WualZCiNTa1UVGPyvflcx4Tu8le7xtDWfoPf
vVtR7NxlCGGWpnjggifLLK5GMjY1XOe5VwiIid6qvgWNoPhbqma8229VVIy301JVwzqysVW
SyNbJlyIxEVUXyf8ANtzlMZQ0GDJOrJoqnWN6nglZLFLcJ3skY5HNe1ZHKioqd6Knick1lo
z0HsPq2n9m0zNrP04v3rKo9o44xrLRnoPYfVtP7Np2jPnHaaKXXVOyOVj3Q2+NkjWuRVY7f
I7C/MuHIuPmVPnK2L/4C+g9Z6yf7OIrPi78Z93/AJPsYyGGheFumbBcOHVrqq2x26qqJOdv
lmpI3vdiZ6JlVTK9ERP4Et/IzSv/ALtWj/5GL8JU3HSzWq0e8fvZbKOh5vaOZ2aBse/HLxn
aiZxlf9ypi5vc9/KD6t96cXj16cUfq1ntJSsy/wDgL6D1nrJ/s4izQCmfdCfJ/wCs/dFMlx
e58hidPfp1iYsrGwMbIrU3NaqyKqIvgiq1uU/YnzEW4t6Vn09q+et86ju0r6iB6vRXblVFk
aqYTGHO6fsVOqrnEGLM4J6r96dRPsVVLtpLn/hbnYaydO7vVETcnk9EVVVGIaAMmaz9OL96
yqPaOPVp3QGptUsZNbba/srnI3tUypHFhVVFVFXzkRUXO1FVMd3caZ0/QS2rTlst07mOlpK
SKB7mKqtVzWI1VTOOmUOgUr7oOaJ09hgSViysbO90aOTc1qrGiKqeCKrXYX9i/MU6XN7nv5
QfVvvS5gAAAAAAAAAAAAAAACGcXfiwu/8AJ9tGZmJnwi+M+0fzvYyGmSC8X9PMvehqmpZDv
q7Z/wBJicm1FRqf4iKq/wCXZl2EVMqxvfjBm062lb27TmqLdd0c9G007XS7Go5zo16PREXp
lWq5P496d5qbUFBLddOXO3QOY2WrpJYGOeqo1HOYrUVcZ6ZUyNNDLTTyQTxPilicrHxvarX
Mci4VFRe5UXwPwAD7UVHPcK6CipY+ZUVMrYomZRNznLhEyvROq+JrmzW73osdBbObzux00c
HM27d+xqNzjK4zjuyZp4mWiWz8QLtFJvc2onWqje6NWo5snl9PnRFVW5+dq93cRYAA0rwis
jrLw/pHSte2W4OdWPa5yKiI7CMxjuRWNYuF65Vf9Ep3i78Z93/k+xjIYaZ4RfFhaP53tpCZ
lM+6E+T/ANZ+6KZLm9z38oPq33pxePXpxR+rWe0lKzO/+UL4eHzNO0823n3KSpqmJuRVakc
SRoq9ytVyPXHXqxq9PHgAFze6E+T/ANZ+6KZLm9z38oPq33pYevNKN1lpea1o9kVS1yTU0j
87WSNz348FRXN8cbs4VUQyzNDLTTyQTxPilicrHxvarXMci4VFRe5UXwEM0tNPHPBK+KWJy
PZIxytcxyLlFRU7lRfE1Fw91R+VukKW4SOzVx/oKvp/61qJle5E8pFa7CdE3Y8CieKlkdZO
IFxbtfyq13bInPciq5JMq7u7kR+9EReuETv71iAABongpY5bVolaupgZHLcp1nY7YqPWJER
rEdlE6ZRzk70w/Kd6lhgAAAAAAAAAAAAAAAEM4u/Fhd/5PtozMxM+EXxn2j+d7GQ0yfOaGK
pgkgniZLFK1WPje1HNe1UwqKi96KngZN1VZHac1RcbQrXo2mnc2Le5HOdGvViqqdMq1Wr/A
B7k7jkmleEV7deuH9I2Vz3S29zqN7nNREVG4VmMd6IxzEyvXKL/AKrw+I/CP3+qn3nTqQw1
z9zqmmeu1lQuFXc1e5HqvRc4Rc5VUXKuo+vtlwtU7YLjQ1NFK5u9I6iJ0blblUzhyJ0yi9f
2HmB0LRYLvfp+TabbU1jkc1rlijVWsVy4Tc7uanReqqidF+Yuzhlwpl01Wtvl8kY64Nbing
ieqtg3Nw5XL/mdhVbhMtTquVymLQIrrzQdFrm3QQzVD6SqpXK6Coa3ejUdjcitymUVETxRU
VE696LnzUOhdSaYkl98rZMlPF1Wriar4VRXbUXenRMr3I7C9U6Jk4APtR0VVcKplLRU01VU
SZ2RQxq97sJlcInVeiKv8C2eHHCCd9Uy8arpOXDHtfT0EmFWVcIqOkTwamfMXqq53IiJh12
mZuLvxn3f+T7GMhhpnhF8WFo/ne2kJmUz7oT5P/WfuimS5vc9/KD6t96cXj16cUfq1ntJSs
wAC5vdCfJ/6z90UyXN7nv5QfVvvS5iguNej3Wu9pqOkjY2iuDkbMjVRNlRhVXyUROjkbuz1
8rdnGUzWBM+Fmq/yX1fD2iXZQV+Kep3Ow1uV8h65VETa7vVc4ar/nLy13oil1xZ46OafslR
BKkkNSkSPVng5qp0VWqngip1Rq9cYM86h0LqTTEkvvlbJkp4uq1cTVfCqK7ai706Jle5HYX
qnRMnAB+4YZameOCCJ8ssrkYyNjVc57lXCIiJ3qq+BZOguEFyu9dHW6kpJqG2R+VyJPIlqF
RVTbt85jenVVwqoqY79yX5DDFTQRwQRMiiiajGRsajWsaiYRERO5ETwPoAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAACP6i1tZtMV1BQ1z5pau
vlayOnpo+ZIiKuN6tTrtz06ZVV7kXC4kAAAAAAAI/qbW1m0jVUEN4fNCyu5myZke9kexEVd
2PK67kRMIv7cH70trC16wgq57UlSsVLOsKySwqxsnTKOaviip4dHJ0yiZTPdAAAIxfuIWn9
MXxlpvM81K+SmSobNyVfGqK5Wo3ycu3eSq92MJ3+B0NMakotV2SO7UEVTFBI5zUbURbHZau
F+dFT9qKqeHeionXAAB85poqaCSeeVkUUTVe+R7ka1jUTKqqr3IieJHNK6/s2sa6tpbUysX
seFWWWDbHIiqqIrVyuM4yiO2qqeHRcScAAAAAAAAAAAAAAAAAAqWPiO/T1LqGl5k11vU2oK
qnt1E57pFa3LUb070YiqqI1O9eieKpMNB2O/Wq3T1epbvU11yr3JJJC+XdFS967GJ3Ivldd
uG9EROiZXxcUXXB1qstHbrnU22WuvMFKtRTvc1zWva9P8AKqZTOFxnwOHpWr1Jpvib+SFbf
JtQ0ctM6d8rlVz6VVaior87nN81Go3dj9I13euCeasmlptHXqeCV8UsVvneyRjla5jkjcqK
ip3Ki+JyeFtbVXDh1a6qtqZqqok52+WaRXvdiZ6JlV6r0RE/gRzivdrvFf7BZqe8PsFvrHO
dLcmzqxFcioiou3ykRqKi9VRqq9Mqm3Kd3Q1k1PZqqoSv1JDf7LUxNlpaiR73zblRvVFVVT
YqZ/zL3NVMZU62rrBcNRWqKjt19qbLKydJFqKfduc1GuTZ5Lm9Mqi9/gVloO06ku+sbpBPr
W6Oi09cGMfG+WR7atqSPRUVFk8lFSPu8rzv2dbW1Jbaq76draGhrZqGrli/QVEMqxuY9Orc
uRFVGqqIi464VSo6HXdJaNL3N92oaZutbU5aNlZKyJ88z13MR+9GqqrG1qo7OUVGty5VeWT
w9tt1tukKX37rayqr6n/pEva5XPdFuRMM8pMtw1Eyi9zlcQniHqu76T4pUVVbGPqY32ti1V
ImVbNG18zlVcZwrURyo7/L18Moszq9UUV/4b3W92SreiJb53Nc1dssEiRquFwvkuRcf/RUV
UVFPxwtraq4cOrXVVtTNVVEnO3yzSK97sTPRMqvVeiIn8CQXi7Utis9VdK1+2npYlkfhURX
Y7mplURXKuERM9VVEKs4M6098LxeLXXJDFUXGpkuMWzyUc93+IxMuyvRGqiIirhHqq9C4Ae
W51UtDaqusgpX1ctPA+RlOzO6VzWqqMTCL1VUx3L3lJ6RpdWaxopbpQcRXx3hk6ypbJJ3o1
ERzcuc3OEb5XcjHM7k+dEvKFJWwRpO9j5UaiPexita52OqoiquEz4ZX/VSnbzru5aO4uXzb
FNV2h3IfW07Ezy05UTea3wa7KtTrhHZRF67VSxr1eIK/h9dLxZ63fE+2zy09RC5WqipG7Co
ve1yKn7FRU8FQ9Ok5panR1lnnlfLLLb4Hvke5XOe5Y2qqqq96qviVnxTSW68RLdp2p1E+0W
qrt6PndJKqQI5rpXIrmK5rVVVY1Mqvfj5iU8MbHS2GlraWi1hDqCn/R7IoXorKTq9VwiPci
blVV8M7fE6fEDV/wCRWmXXJlN2iollSCnYvmI9UcqK7x2ojVXCdV6J0zlInR8OdcXClZWXP
iDcaGsnzJNTQue5kSqudqK2RrenzNTCdyZREUkfD6LWlJBXUOr1ZM2ncxtFVI9rnTNRFR2V
RcqnktVFciOXcuc+Ht15qtujdLzXRGMlqXOSGmjfna+R2e/HgiI53hnbjKKqEMt+hdfX6kZ
dLvryuttTUta/s1O2RqMarUwjmo6NGOTqioje9M5VVU6elL9frHrJ+iNU1jK50kHOttdjy5
mNTG1yInfhjly5c5a7q7LVJTrP0Hv3q2o9m4rnh/rql1FS0emdb0kNVLJh9vqa6FHsqcKrE
RdyYV+Uc1Hf5sKi+V53dvNzuEXHWwW6OuqWUU1ve+SmbK5Inu2z9VbnCr5Kdf2J8xPK2sgt
9DPW1UnLp6aJ0sr8Ku1rUyq4TqvRPAqmxRaz4nzrfJr9U2CyNnc2CmonOZI9qK3KI5ETcmM
pvVXYcjsNROgluGrOFl7offy9vvmnq6dY3zzte58CqjcuVVRytVOqoxHORyNd0RVylszRNn
gkher0bI1WqrHqxyIqY6OaqKi/tRcoV5wn1Bcp5Lzpi+V/bK+0VLmtmkn3vkbuVrkTKI5zW
ub5y589qdMIg4eXK66o1fqHUbrjM+ytlWkoqdHu5TsK1UejHO8lyMa1V8lMrIvdhUJbrG6w
WXSF1uFSyGRkVM9EjnjV8cjnJtaxzU72ucqIv7F8CDcDr5PLZ6rTlanLlodtRTNkVGvdDL5
XRuEVWoqo7d1zzW+GM2mAAAAAAAAAAAAAAAAAAZ/q7TebbeLzrywM5tRatQVsdTG5NyJF08
rbjKtw96OVFyiKipjCqlzaS1NS6u07T3elbyuZlssKvRzoXp0Vq4/3TOFVFRcJkjPGG3e+9
jsls5vJ7Ze6eDmbd2ze2RucZTOM92SP8HYqDTuor1py508MF/jl2xzOV26oiTqrWbkTyeiP
+dyORcYb0sbWfoPfvVtR7NxxuEXxYWj+d7aQaxvukZ7xTaP1RT7mVcSVLZ5nNjhixvwqybk
c13kKnTv3Y8VI5w6it9j4iXLT2nr8+52Z1vSqVqua9rJ9zG9HtTDl2r1VuE6oi5VpaxWXC3
04196yT2k5ZpUuoLRQS+6Gse+DPaKZKqXy3eVLG2XY7v6Y5TOidF29e9c20Vlff/1Dac9Wv
/8A81BGddaZvPD6qul2sDt9ivMUkFXTozyIOYiphWphEaiuXY5O7zV7/LsDhF8WFo/ne2kO
LxduVVcpLZoW1JurLvK182WqqMiR3k58lfJ3NVyqnVEjXKYUj+qbdq3SFVY9W1dJaOVZeXR
tZbHTuXkYVEa9ZUciNwrm7u/Mid64xc1FWQXChgraWTmU9TE2WJ+FTc1yZRcL1Tovifc8tz
r4rVaqu4zte6KkgfO9rERXK1rVcqJnHXCFLa0doe96cl1pYqz3tvvNSZlMyqZHM9/Na1XOj
RyqjkRFeitwq53Lkt/TNZPcNK2mtqpOZUVNDDLK/CJuc5iKq4TonVfAgdphiqeP+p4J4mSx
S2trHxvajmvaradFRUXvRU8CP6woLhwtSvp7U59TpvUEE0C00iuXssrmKiKjuvXC5Txc1qo
vVqOLW0Z6D2H1bT+zaVzxApLNXcabJTagdC22Ptq85ZpuUzos6ty7KY8pG+JOdG2rRts7Z+
SMlG/mbO09mrVqMY3bM5c7He75s/wOHxettb73WrUttp31FVYatKhWd7Ej6Oc5zU6qiOjZ3
L0RXKvzp+75qKx610zSLa9dw6clfK2ZzlqGxzIiI5Fjc3mNVOq571RdqKmUwpxeEkl4r9TX
arXUFxvFlpYuzwzVjpGpNIqtXc1jnORMI1fHciPblEyqJ2uNVpqrnoJ0lKzf2CpZUytRFVy
sRrmqqIieG/K5wiIir4HWsfEfS15tUNY+9UNFK5redT1FQkbon7UVzfL27kRVxuRMLgidrv
DddcZ6W52drJLVZKRyOqliVqyq9jkxlWIqLufhGuXGGPVO9Seaz9B796tqPZuK2sfD6i1tw
gtD2KynutO2dKapVOipz5F2Px3tVf4tVcp4ovF0fX36r4x2Ok1I16XC2wS0jlkTy3NSKVyK
5f8AMuH+cnnJheucrduoKCW66cudugcxstXSSwMc9VRqOcxWoq4z0ypXnCnWlmt2mGadvNX
Daq+3SzMdHWP5W5N+5VVXIiI5HPVu3OfJVf8ATxcUb/Qa1mtOj9O1MNwq5q5r5JYXOdHFhi
omVa1Uc3D3OVWqu1GLlPmuApnix766Q1Wmp7N+hZd6F9FUyt3KqPxjOf8AI7ajFbtVFzGq4
782HoDTrtLaNoLbMxjarastTtaiLzHLlUVUVdytTDc56o1P9CEcV3z6t1PZ9C2qqhbULvqZ
0lVOW1yMVWIqoiuRyNR64x3PavXw5moGan0Jqu0awulLaIaRNtBPFZke1jo0RfJcxyty7Yn
k9dqcpmcYTN2gAAAAAAAAAAAAAAAAAHittooLR2vsMHJ7ZUvqp/Lc7fK/G53VVxnCdE6His
2kLFp6uqay0UPY5av/ABmxyv5buuf8NXbUxlcYRMIqomEU9tytFBd+ydug53Y6llVB5bm7J
WZ2u6KmcZXovQ8tbpez19/pb9UUr1uVI1GQzsnkYrWoqrjDXIip5TsoqdUVUXKHQraOC4UM
9FVR8ynqYnRSsyqbmuTCplOqdF8D42i0UFhtcNstkHIpIN3Lj3udty5XL1cqr3qvieXUGlr
JqmCGG9UDKtsDldGqucxzFVMLhzVRcL0ymcLhPmQaf0tZNLQTQ2WgZSNncjpFRznueqJhMu
cqrhOuEzhMr86nXOXa9OWmy11wrbfScmouUvNqn8x7uY7LlzhVVE6ud3Y7zqHLn05aanUVN
qCak3XOliWKGfmPTa1dyY2ou1fPd3p4nUOXPpy01OoqbUE1JuudLEsUM/Mem1q7kxtRdq+e
7vTxOhNDFUwSQTxMlilarHxvajmvaqYVFRe9FTwPHYrJRadtEVqt7XtpYXPdG17tytRz3Px
nxRFdhM9cImVXvPhHpayR6kk1G2gYt1lbtdUuc5yom1G9EVcNXaiJlERcZ+dT23K20V4t09
vuFOyopahu2SN/cqf8lReqKnVFRFQW23Utpt0FvomvZTU7dkTHyukVrfBMuVVwnciZ6JhE6
IeoES+CzRHbu2e8EPN5vN282Tl5znHL3bdv/wAOMY6YwS05cGnLTTaiqdQQ0m251USRTT8x
67mptTG1V2p5je5PA9VyttFeLdPb7hTsqKWobtkjf3Kn/JUXqip1RURUFsoIrVaqS3QOe6K
kgZAxz1RXK1rUairjHXCHJv2hdNanrmVt5tvaqiOJImv58jMNRVVEw1yJ3uX/AHPtp7SFi0
r2j3koey9p2839K9+7bnHnOXHnL3fOdoh83CfQ088kz7CxHSOVyoyolY1FVc9GtciIn7ETC
Epo6Klt9KyloqaGlp487IoY0YxuVyuETonVVX+J9yJVnCzRFdVPqZrBC178ZSGWSJnRMdGs
cjU7vBCQWmz22xULaK10UNJTtx5ETcblwiZcve52ETKrlVx1U+1bRwXChnoqqPmU9TE6KVm
VTc1yYVMp1TovgfG0WigsNrhtlsg5FJBu5ce9ztuXK5erlVe9V8T4VmnrbW3233yWHFfb96
RTM6K5rmuarHfO3ylVPmXu71ReoR++aE0vqSqSqutnhmqE75WOdE9/RE8pWKiuwjURM5x4H
2sOj9P6Y3rZrXDSvkzulyr5FRcZTe5Vdt8lFxnGUzg7Ry79p626kpaemucPOip6mOpY1e5X
MXuVF6OaqKrVRU7nL44VOocuDTlpptRVOoIaTbc6qJIpp+Y9dzU2pjaq7U8xvcngfS92G16
jty2+70bKqmVyP2OVUVrk7lRUVFRe9Movcqp3Kp6aKjgt9DBRUsfLp6aJsUTMqu1rUwiZXq
vRPE+4AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAPhW
VtLb6V9VW1MNLTx43yzSIxjcrhMqvROqon8T8UFzt91gdPbq6mrYmu2LJTytkajsIuMtVeu
FTp+09QAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAPnNNFTQSTzysiiiar3yPcjWsaiZV
VVe5ETxIhd+LWjbRzme+nbpotv6KiYsm/OPNf0YuEXK+V4Knf0PnDxOiqYI54NH6rlilaj2
SMtqOa9qplFRUf1RU8T6U/FPT6VyUV2huNhqH7OWy6UixcxHKqZRUyiNRU6q7Cft6LiXwzR
VMEc8ErJYpWo9kjHI5r2qmUVFTvRU8T43K5UVnt09wuFQynpadu6SR/cif8ANVXoiJ1VVRE
M4a713ctf3iOlpYpmUDJUbR0TE3PkcvRHORPOeucIiZxnCZyqra3B3R9bpiwVNZc43wVlyc
xywOXrHG1F2bkx5LlVzlVMrhNvcuULDAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAPnNN
FTQSTzysiiiar3yPcjWsaiZVVVe5ETxM4av1feeJ2ooLZbKabsnN20VC3znr1/SP8N2M+OG
pnr5zltbSmirDw2sD7td5KZ9bC3mVNfI3KQ9MbIsplE8pU6eU9V/ajU413492iln5dptFTX
ta5zXSSyJA1UReit6OVUXr3o1U6dPm8tw4wab1PpC6W24UU1FVz0MyRxysSaJZcLy0a5Ezu
ztciq1ERU7+iKsC4fcQa3RNxVj0fUWqoci1NMi9UXu3sz3ORP4ORML4Kknkh1nxoq43yRMt
Vigdvjc5ruUuXK3Kf8AeyImUz0amF83d1tPSmg7Do1j1tdO91TI3ZJVTu3yvbnOPBETu6NR
M4TOVTJIwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAV5xvr5aPh+sEbWK2tq4oJFci5R
qbpMp+3MafwyQzgJaIqq/3K7SbHOoYGxxsdGiqjpFXy0XwVEYqftR6/x+HHS91tRqiGzK6p
joqSBkiRvbtZLI7OZG/wDEmFRuV7lR6J45rAAvbgJd5aqwXK0yb3NoZ2yRvdIqojZEXyETw
RFYq/tV6/xtYAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAqnj9Syv05a6xKp7YoqtY3U
6Z2yOcxVR69e9qMcidP8693jz/c9/KD6t96SbXvFP8iL5DbPebt3Npmz8ztXLxlzm4xsX/h
78+JVmsuLF81XGtJAnvXQLndDBK5XyorcKkj+m5vndERE69UXCKR+rutmk0zBbKKw9nrmys
kqLjJU8x82EeitRu1EY3L+5F/ytzlUycYub3Pfyg+rfelzAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAA597v1r05bluF3rGUtMjkZvciqrnL3IiIiqq964RO5FXuRSnNWXa88RdP1N0
nfR2TTNFLJJRdqXE1dK2N+1rcrhzso5MIqIm5U8tWkC0jqW6aYuss9oWmbVVcC0iSVGEbHu
c1d2XKjUVFanV3kp4oWNd+C9+uVurbvX3xlfqGZ3M5SJiJ+MorEeuOqpt29Gtbjb3YVKmr7
ZcLVO2C40NTRSubvSOoidG5W5VM4cidMovX9h09NaMv2rJ0ZaaB74kdtfUv8mGPqmcuXvVE
ci7Uy7HcinDNP8ADTSs+kdIRUVZ0rJ5XVFQxHo5sbnIiI1FRPBrW57+ucKqYJaAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQ/iDxBotE25GMRlRdahqrTUyr0RO7e/Hc1F/i5UwniqU
T75ak1zq/tyUXvtXu/wAOn5SvihbnDfJzhGNc5F8ryc+duyubMtHCGvvVVBdNc3LmvjiYyO
gpEaxkbGo3bGqtRGtanlIrWIidco7qdPV/ByzXqhg942Q2irpYuWzazMc6Ii7Uf47s48vqu
FXKO6Y5On7rxC0Eyns9405U3q1xudHDNRZmlYxFanRW58lEzta9Gr1xlEbhJ7R6yoqmlZNN
a77SPdnMM1nqVe3rjrsY5vXv6KvecWs1bqi+Ur6XS+k7jRVD8MfWXiNtOym3LhHtYqqsmE3
KuO7CdHZwebQ/CK16ZfFcLo5lyukbmyRvwqRU7kT/ACpnylyqrucng1URqoWGAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAACP37QumtT1zK2823tVRHEkTX8+RmGoqqiYa5E73L/ufuL
UGkLMxbdDd7LQNp3OYtMypiiSJ2V3JtRUwuc5T58ndAAAPLJc7fFcY7dJXUzK2Zu+OmdK1J
Xt69UbnKp5K9f2L8x6gAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAADOzqaiXU+tbhcNLMv
dLRXCR0kj7n2RKZFlk/b5auVMIiZXKIid5z38Rr/UaVq6Wa+1ja91yjqY5Y5ZGSKxzJEkbl
q4axHJGqMTCZcuE+bvv1Pf+IOubVaILpcdN1DqZ0FbHDJI1jJ4+Y5yoxHIvVEamF6p3dcZX
mVV21FaNCUN8drK4z1F85kLKSSWZXQtjl8qRkm/COyxre7ukcnzntrNd6gvFVarlVXy42e0
xRRRJW0lMkjH1KI3mc5rXoi+U17ti5XYjVRmHKqqug1VS6n1DZPy6u7veS2vrudz5U521jH
bNvM8nz8Zyvd3Hq0LLrPiFRS21NXVNtpbU1qumZufPM97nqm5+5HKmNyedjDWeSvenwlumu
11xUaLuOq2U9VXTwNlrY5HNbEiM3I2LCN2q5HIio1Gq5yImeq5++k9VUVJxrqHrK+opqxqW
qKqfPznSKxGMZKrkb5avWJvXonl5zhOt7AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEM
qOF9nqIb5D2+4xsvtS2orEY+PqrXuejW5YuG7nZ+fyU69+eFxA0HoG1WSK7V1PU26Kja2Bs
dtdG19RlUREVH+e5EyqrncqIqqq4THJsN20/Pq9+tbxp+46ZfFTLVslyr6aqRypE5+OWjlc
vPZ1ZlFzlcdVd0KK3cM4LRbLzJqF9da7M18EdNVubKxXSvkXL4OXu3KqqqdEykbV6o3J4pd
I8MLnbq28xarqae3zTrNLBFURxMjf8ApFa1IVj3IqJzEY3GVTOMnTZX8ObxqSvuMOoql9bq
SB1qdC1jkRNzY2eS1Y8tXo3DneSq7vmXHlfw/wBBWr31jZqO7291rpmxXR0dRs3Mly5qPXl
4fuTCbW9Fw1Mbl69C2cHdGVdgctNPXVMFwbDPBVPe1JY24VUVnkJhHI7qjkXw6IqIqdNeE2
m22Sit0HaaaWin57LjBy2VbnZcqIsiM6oiu6f+FvzE3AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAABXnG221tx0Kx9HTvnSkq21E+zqrI0Y9FdjxRFcmcdyZXuRVIFdb5Y7lpC9Q2y+6
puEy0Mcj4bvUNkiiRKqJvcn+fuVFTKbXL1zlE/GotFxcO9UWq8XqNl9tFRO507IqZIGtf1X
bsTLMdUc1uUR21zcIiHJr4qC43St1JbrXWQ6PjuVL2qja1zc5au/CNXamMvRPKTbzWImN3T
p6hu2mNQ640+zRdJ701Edc2F1WykYyNy8xvLkbGi4XC7l8pEVUVEX9n41NS6jqNYXrR0dU+
73S5T0sklQ3ZTJM2KBztisztxh6L398aL1VelhcGbnP7xV2ma2Dk1dhqXRPRMKmHueuFVFX
LkekidOmNvf1LHAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAB/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0