%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Bardugo</first-name><last-name>Leigh</last-name></author>
<book-title>Prohnilé město</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Bardugo</first-name><last-name>Leigh</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>5dcc33bc-f9bf-4a09-bb1e-61b96534bbb9</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Albatros Media a.s.</publisher>
<year>0101</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>Prohnilé město</p>
<p>Vyšlo také v tištěné verzi</p>
<p>Objednat můžete na</p><empty-line /><p>www.fragment.cz</p>
<p>www.albatrosmedia.cz</p>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p>Leigh Bardugo</p>
<p>Prohnilé město – e-kniha</p>
<p>Copyright © Albatros Media a. s., 2018</p>
<p>Všechna práva vyhrazena.</p>
<p>Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována</p>
<p>bez písemného souhlasu majitelů práv.</p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line />
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><emphasis>Pro Holly a Sarah, které mi pomáhaly stavět;Noe, která se starala o to, aby zdi vydržely; a Jo, která držela na nohou mě.</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p>
<p>ČÁST PRVNÍ</p><empty-line /><p>Opuštěný</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>1 </strong></p><empty-line /><p><strong></strong><strong><image xlink:href="#_10.jpg" /></strong><strong>Retvenko </strong></p><empty-line /><p><strong>R</strong>etvenko se opřel o bar a zanořil nos do špinavé sklenky. Whisky ho nezahřála. V tomhle bohem zapomenutém městě ho nemohlo zahřát vůbec nic. Před jeho zápachem – dusivou směsicí výparů z podpalubí, škeblí a vlhkých kamenů – tu nebylo úniku. Měl pocit, že mu ten smrad zalezl do všech pórů, jako by se vymáchal v útrobách města jako v zatuchlé stoce.</p>
<p>Nejhorší to bylo v Barrelu, natož pak v téhle mizerné díře. Byla to špeluňka vmáčknutá do suterénu jednoho z nejponuřejších obytných domů. Stropy se vinou zfušované práce a vlhkého počasí propadaly a trámy zčernaly od sazí z krbu, který dávno nefungoval, protože komín byl ucpaný sutí. Na podlaze ležely poházené piliny nasáklé pivem, zvratky a vůbec vším tím, nad čím místní štamgasti ztratili kontrolu. Retvenka napadlo, kdy tu asi naposledy vytírali. Zabořil nos hluboko do sklenice a nasával sladkou vůni whisky. Až se mu z toho rozslzely oči.</p>
<p>„To se má pít, ne šňupat,“ zachechtal se barman.</p>
<p>Retvenko položil sklenici a kalnýma očima se zahleděl na muže. Měl tlustý krk a tělo jako sud, od pohledu rváč. Retvenko ho párkrát viděl vyhazovat na ulici otrapy, ale těžko ho mohl brát vážně, když chodil v těch příšerných hadrech, co dneska nosí hoši v Barrelu – přes růžovou košili, která vypadala, že mu co nevidět na obrovských bicepsech praskne, měl navlečenou vestu s červeno-oranžovými kostkami. Vypadal jak vyparáděný humr.</p>
<p>„Řekni mi,“ začal Retvenko. Jeho kerština ani normálně za moc nestála, a po pár panácích byla ještě horší. „Proč tohle město tak páchne?“</p>
<p>Barman se zachechtal. „To je Ketterdam. Zvykneš si.“</p>
<p>Retvenko zavrtěl hlavou. Nechtěl si zvykat na tohle město ani na jeho smrad. Práce u radního Hoedeho byla nudná, ale aspoň tam měl čistý pokoj a byl v teple. Jako griši si ho tam považovali, žil v pohodlí a vždycky měl plné břicho. Občas na Hoedeho nadával, lezlo mu krkem, že se musel plavit po moři s jeho drahocennými zásilkami zboží, a nelíbily se mu podmínky smlouvy, té směšné dohody, s kterou souhlasil jen proto, aby se po občanské válce dostal pryč z Ravky. Jenže teď? Nemohl si pomoct, ale na dílnu v Hoedeho rezidenci vzpomínal zálibně, na oheň vesele plápolající v krbu, na tmavý chleba s vydatnou vrstvou másla a pořádnými plátky šunky. Když Hoede umřel, keršská Obchodní rada rozhodla, že se bude Retvenko plavit po moři, dokud se ze své smlouvy nevyplatí. Dávali mu za to mizerné peníze, jenže co mu zbývalo? Byl griša větrostrůjce v nepřátelském městě a neuměl nic než to, s čím už se narodil.</p>
<p>„Ještě jednu?“ ukázal barman na Retvenkovu prázdnou sklenku.</p>
<p>Retvenko váhal. Neměl by utrácet. Když bude rozumný, nechá se ještě jednou dvakrát najmout na loď a bude mít dost na to, aby se konečně vyplatil a koupil si palubní lístek v třetí třídě do Ravky. Víc nepotřebuje.</p>
<p>Ani ne za hodinu má být v přístavu. Předpovídají bouřky, takže posádka bude spoléhat, že Retvenko zkrotí větrné proudy a dovede loď bezpečně do přístavu, který mu určí. Nevěděl kam, a bylo mu to jedno. Kapitán určuje směr, Retvenko nadouvá plachty nebo uklidňuje oblohu. A pak za to dostane peníze. Ale vítr se zatím nezvedá. Třeba bude moct začátek cesty prospat. Retvenko poklepal na bar a přikývl. Co si má člověk počít? Zaslouží si v tomhle světě trochu útěchy.</p>
<p>„Nejsem jejich poskok,“ zamumlal.</p>
<p>„Cože?“ nerozuměl barman, který už mu naléval dalšího panáka.</p>
<p>Retvenko přezíravě mávl rukou. Tahle osoba, tahle obyčejná lůza to nemůže nikdy pochopit. Pachtí se tu pod zemí. Kvůli čemu? Doufá, že si vydělá pár pěťáků navíc? Že se na něj mile usměje hezká holka? Neví nic o tom, jaké to je získat slávu v boji, být vážený.</p>
<p>„Jsi z Ravky?“</p>
<p>Za mlhavým oparem, do nějž ho halila vypitá whisky, Retvenko zbystřil. „Proč?“</p>
<p>„Jen tak. Máš ravský přízvuk.“</p>
<p>Retvenko se snažil uvolnit. Do Ketterdamu jezdí spousta lidí z Ravky hledat práci. Nemá na čele napsáno, že je griša. Vlastní zbabělost ho naplnila hnusem – nad sebou samým, barmanem i tímhle městem.</p>
<p>Chtěl jen sedět a vychutnávat si svou whisky. V baru nebyl nikdo, kdo by se na něj mohl vrhnout. Barman byl sice svalovec, ale Retvenko věděl, že by si s ním snadno poradil. Jenže když byl člověk griša, mohl se dostat do problémů, ani nevěděl jak. Poslední dobou kolují zprávy, že grišové mizí ještě víc než normálně – ztratí se na ulici nebo se vypaří z domova, unášejí je otrokáři a prodávají v aukcích tomu, kdo nabídne nejvíc. Retvenko nedovolí, aby se tohle stalo jemu, rozhodně ne, když má cestu do Ravky na dosah ruky.</p>
<p>Vypil whisky do dna, hodil na pult mince a vstal z barové stoličky. Spropitné nenechal. Člověk musí z něčeho žít.</p>
<p>Trochu nejistým krokem zamířil ven. Hnilobný zápach vlhkého vzduchu mu rozhodně nepřidal. Sklopil hlavu a vyrazil k Čtvrtému přístavu, svěží procházka mu vyjasňovala hlavu. <emphasis>Už jen dvě cesty</emphasis>, opakoval si sám pro sebe, už jen pár týdnů na moři, už jen pár měsíců v tomhle městě. Však najde způsob, jak to přežít. Přemítal, jestli na něj v Ravce čeká ještě někdo z jeho dávných souputníků. Říká se, že ten mladý král rozdává milosti jako bonbóny, jen aby mohl znovu vybudovat Druhou armádu – vojsko složené jen z grišů, které bylo ve válce zdecimováno.</p>
<p>„Jen dvě plavby,“ vykládal si sám pro sebe, zatímco těžkými botami čvachtal v jarním marastu. Jak může být v téhle roční době taková vlezlá zima? Žít v tomhle městě je jako ocitnout se v mrazivém objetí ledového obra. Když šel po Graftcanalu, pohlédl koutkem oka k Černému závoji, ostrovu vtlačenému do zátočiny, a přeběhl mu mráz po zádech. Kdysi tam kerští boháči pohřbívali své mrtvé do kamenných hrobek jen kousek nad hladinou. Nějakým divem přírody byl ostrov stále zahalený do mihotavé mlhy a povídalo se, že tam straší. Retvenko přidal do kroku. Nebyl pověrčivý – když má člověk moc jako on, nemá důvod bát se, co může číhat ve tmě – ale komu by se zamlouvalo procházet se podél hřbitova?</p>
<p>Zabořil se do kabátu ještě hlouběji a spěšně přešel na Havenstraat. Ostražitě sledoval, jestli v křivolakých uličkách nezachytí podezřelý pohyb. Brzy bude zpátky v Ravce a bude moct chodit po ulicích beze strachu. Pokud ovšem dostane milost.</p>
<p>Retvenko se v kabátě neklidně ošil. Válka postavila griši proti grišům a on bojoval na obzvlášť kruté straně. Zabíjel své bývalé druhy, civilisty, dokonce děti. Ale co se stalo, nedá se vzít zpátky. Král Nikolaj potřebuje vojáky a Retvenko je hodně dobrý voják.</p>
<p>Retvenko kývl na strážného, který se schovával v budce u vchodu do Čtvrtého přístavu, a znovu se ohlédl přes rameno, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje. V docích prošel kolem nákladních kontejnerů, našel správné kotviště a postavil se do fronty, aby se nahlásil u prvního palubního důstojníka. Retvenko ho znal z dřívějších cest, věčně uspěchaný a špatně naložený, z límce kabátu mu trčel vyzáblý krk. Držel tlustý štos lejster, na kterých Retvenko zahlédl fialový pečetní vosk jednoho z členů keršské Obchodní rady. Ta pečeť byla v tomhle městě nad zlato, zaručovala nejlepší kotviště v přístavu a přednostní přístup do doků. A čím si radní zasloužili takový respekt a výhody? Jedině svými penězi. Neboť jejich výpravy přinášely Ketterdamu zisk. V Ravce, kde se přírodní živly sklánějí před vůlí grišů a zemi vládne skutečný král, ne kádr povýšených kupčíků, znamená moc něco víc. Retvenko se sice pokusil sesadit z trůnu otce tohoto krále, to ovšem na věci nic nemění.</p>
<p>„Čekáme na zbytek posádky,“ řekl první důstojník, když mu Retvenko nahlásil své jméno. „Můžeš se zatím ohřát v kanceláři. Čekáme na signál od Rady pro příliv.“</p>
<p>„Fajn,“ procedil Retvenko bez zájmu. Pohlédl na jeden z černých obelisků s věží, jenž se tyčily nad přístavem. Kdyby vysoce postavení a mocní pánové přílivu dohlédli ze svých strážních věží až k němu, s chutí by jim výmluvným gestem sdělil, co si o nich myslí. Prý jsou to taky grišové, ale hýbli někdy prstem, aby pomohli ostatním grišům ve městě? Těm, kteří neměli takové štěstí a trochu laskavosti by uvítali? „Ne, nikdy,“ odpověděl si sám pro sebe.</p>
<p>První důstojník se ušklíbl. „<emphasis>U Ghezena</emphasis>, Retvenko. Tys pil?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Táhne z tebe whisky.“</p>
<p>Retvenko popotáhl. „Trochu whisky.“</p>
<p>„Dej se dohromady. Sežeň si kafe a silnou <emphasis>jurdu</emphasis>. Ta bavlna musí být za dva týdny v Djerholmu a neplatíme tě za to, abys v podpalubí vyspával kocovinu. Rozuměl jsi?“</p>
<p>„Jistě, jistě,“ mávl Retvenko pohrdavě rukou a už si to šinul do kanceláře velitele přístavu. Po pár krocích se ale zastavil a švihl zápěstím. Lehký vánek vytrhl prvnímu důstojníkovi papíry z rukou a unášel je vzduchem pryč.</p>
<p>„Sakra!“ zahromoval a nemotorně se rozběhl po dřevěných prknech, aby papíry pochytal dřív, než je vítr odnese do moře, jenže to bylo marné.</p>
<p>Retvenko se s chmurným zadostiučiněním pousmál, ale rázem ho přepadl smutek. Býval významným mužem – nadaný větrostrůjce a vynikající voják, jenže tady je jen <emphasis>nádeník</emphasis>, starý chlap z Ravky, který mluví lámanou kerštinou a pije víc, než je zdrávo. <emphasis>Domov,</emphasis> říkal si v duchu. <emphasis>Už brzy budu doma.</emphasis> Dostane milost a znovu prokáže svoje schopnosti. Bude bojovat za svoji vlast. Bude spát pod střechou, do které nezatéká, a bude nosit modrou <emphasis>keftu</emphasis> s podšívkou ze stříbrné lišky. Znovu bude Emil Retvenko, ne jen jeho zoufalý stín.</p>
<p>„Támhle je kafe,“ ukázal úředník na měděnou nádobu v rohu, když Retvenko vstoupil do kanceláře vedoucího přístavu.</p>
<p>„Čaj?“</p>
<p>„Je jenom kafe.“</p>
<p>Tahle země. Retvenko si nalil plný hrnek černé břečky, aspoň si zahřeje ruce, když nic jiného. Tu chuť nesnášel, rozhodně ne bez pořádné dávky cukru, který mu ovšem úředník zapomněl dát.</p>
<p>„Zvedá se vítr,“ zahlásil úředník, když venku vítr rozezněl zvony.</p>
<p>„Mám uši,“ zavrčel Retvenko.</p>
<p>„Tady to nebude nic moc, ale jakmile vyjedete z přístavu –“</p>
<p>„Buď zticha,“ vyjel na něj Retvenko zprudka. Už stál na nohou, uši nastražené.</p>
<p>„Co?“ blekotal úředník. „Je tam –“</p>
<p>Retvenko si dal prst před pusu. „Někdo venku křičí.“ Zvuk přicházel z míst, kde kotvila loď.</p>
<p>„To jsou jen rackové. Brzy bude svítat a –“</p>
<p>Retvenko zvedl ruku a proud vzduchu odhodil úředníka na zeď. „Řekl jsem, abys byl <emphasis>zticha</emphasis>.“</p>
<p>Úředník visel připíchnutý na dřevěném obležení, pusu dokořán. „Tak ty jsi ten griša, kterého mají v posádce?“</p>
<p>Proboha, to mu bude muset Retvenko vyždímat vzduch z plic a na místě ho zadusit, aby zavřel hubu?</p>
<p>Přes voskované okno Retvenko viděl, že se obloha s přicházejícím svítáním zbarvuje do modra. Slyšel řev racků hledajících ve vlnách snídani. Asi už mu z toho pití přeskakuje.</p>
<p>Nechal úředníčka spadnout na zem. Káva se mu vylila, ale s druhým šálkem se neobtěžoval.</p>
<p>„Říkal jsem ti, že to nic není,“ blekotal úředník, zatímco se zvedal na nohy. „Nemusíš se hned tak čertit.“ Oprášil se a znovu usedl za psací stůl. „Ještě nikdy jsem žádného z vás neviděl. Grišu, myslím.“ Retvenko si odfrkl. Nejspíš už grišu potkal, jenom o tom nevěděl. „Za plavbu na lodi dostaneš asi pořádný balík, co?“</p>
<p>„Ani ne.“</p>
<p>„Já –“ Ať už chtěl říct úředník cokoliv, zaniklo to v hluku, protože v tu chvíli vstupní dveře vybuchly v ohňostroji třísek.</p>
<p>Retvenko si rukama zakryl obličej. Přikrčil se a odkulil za úředníkův psací stůl. Do kanceláře vešla žena – černé vlasy, zlaté oči. Šuhanka.</p>
<p>Úředník se natáhl pro pistoli, která, jak si Retvenko všiml, visela schovaná pod stolem. „Přišli si pro výplaty!“ zvolal. „Výplaty nikdo krást nebude.“</p>
<p>Retvenko se strnulým úžasem sledoval, jak se vytáhlý úředník vztyčil jako ztělesněná pomsta a začal pálit. Ze všeho, co je Keršanům svaté, je nic nepodnítí k činu víc než peníze.</p>
<p>Retvenko vykoukl zpoza stolu právě včas, aby viděl, jak smršť kulek zasáhla ženu přímo do prsou. Zavrávorala dozadu, narazila na futro dveří a zhroutila se na zem. Ucítil spálený střelný prach a kovovou pachuť krve. Žaludek se mu potupně zhoupl. Už je to nějaká doba, co někoho zastřelili přímo před jeho očima – a to byl navíc ve válce.</p>
<p>„Výplaty nikdo krást nebude,“ zopakoval spokojeně úředník.</p>
<p>Než mu stačil Retvenko odpovědět, Šuhanka se chytila zkrvavenou rukou zárubně dveří a vyšvihla se nahoru.</p>
<p>Retvenko zamrkal. Kolik whisky to proboha vypil?</p>
<p>Žena kráčela k nim. Pod cáry její blůzy viděl Retvenko krev, důlky po kulkách zarytých do masa a třpytivé kousky něčeho, co připomínalo kov.</p>
<p>Úředník se tápavě pokusil znovu nabít, ale žena byla rychlejší. Vytrhla mu pistoli z rukou a praštila ho s ní vší silou po hlavě, až se zhroutil na zem. Odhodila zbraň a sjela svýma zlatýma očima na Retvenka.</p>
<p>„Vezmi si ty peníze!“ vykřikl Retvenko a couval dozadu. Zašátral v kapsách a hodil jí svou skoro prázdnou peněženku. „Vezmi si, co chceš.“</p>
<p>Žena se jen pousmála – litovala ho? Bavila se? Retvenko nevěděl. Ale bylo mu jasné, že si vůbec nepřišla pro peníze. Přišla si pro něj. A je úplně jedno, jestli to je otrokářka, obchodnice s bílým masem nebo kdovíkdo. Utká se s vojákem, ne s nějakým zbabělým slabochem.</p>
<p>Vyskočil na nohy, svaly se jen neochotně podvolovaly jeho příkazům, a zaujal bojovou pozici. Pažemi vykroužil oblouk. Místností se s hukotem prohnal vítr a svrhl na ženu židli, úředníkův psací stůl a nakonec velkou konev s kávou. Každou z těch věcí takřka bez zájmu odstrčila stranou, jako by odháněla zatoulanou pavučinku.</p>
<p>Retvenko soustředil svou moc a prudce švihl rukama před sebe. Tlak klesl tak, až cítil, jak mu praská v uších, a vítr se shlukl do kupovitého bouřkového mraku. Možná tu ženskou nezastaví kulky. Tak se podíváme, jak se vypořádá s běsnící bouří.</p>
<p>Žena zavrčela, protože se jí zmocnila vichřice a vyhodila ji otevřenými dveřmi ven. Zachytila se zárubní a vší silou se jich držela.</p>
<p>Retvenko se zachechtal. Zapomněl, jak je příjemné bojovat. Vtom za sebou uslyšel hlasité skřípění vyrvaných hřebů a praskání fošen. Podíval se přes rameno a na okamžik zahlédl probouzející se oblohu a přístavní hráz. Stěna byla pryč.</p>
<p>Zmocnily se ho silné paže a přitiskly mu ruce k bokům, aby nemohl použít svoji sílu. Vznesl se, plachtil vzhůru a přístav pod ním se zmenšoval. Viděl střechu kanceláře, tělo prvního palubního důstojníka ležící na mole jako pytel, loď, na které měl Retvenko odplout – z paluby zbyla jen změť polámaných prken a u roztříštěného stěžně ležela na hromadě těla. Útočníci museli přijít nejdřív sem.</p>
<p>Vzduch ho studil do tváří. Srdce mu v uších pulsovalo divokým rytmem.</p>
<p>„Prosím,“ naléhal, zatímco se vznášeli stále výš, nejistý, čeho se vlastně domáhá. Se strachem, aby se nepohnul příliš nebo moc rychle, vyvracel krk dozadu a snažil se zahlédnout svého únosce. Retvenkovi se vydral z úst vyděšený výkřik, něco mezi vzlykem a panickým zakvílením zvířete chyceného do pasti.</p>
<p>Muž, jenž ho držel, byl Šuhan. Černé vlasy pevně utažené do uzlu na temeni, zlaté oči proti větru zúžené do úzkých štěrbin – a ze zad mu vyrůstala dvě velikánská křídla rozrážející vzduch, jemná práce, napnuté plátno v elegantních stříbrných rámech. Je to snad anděl? Démon? Nějaký stroj probuzený k životu? Copak Retvenko dočista přišel o rozum?</p>
<p>Emil Retvenko, sevřený v pažích svého únosce, uviděl na třpytivé hladině moře hluboko pod nimi stín, který vrhali: dvě hlavy, dvě křídla, čtyři nohy. Stala se z něj obrovská příšera, která ho nakonec sežere. Jeho modlitby se změnily v nářek, ale obojí zůstalo nevyslyšeno.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>2 </strong></p><empty-line /><p><strong>Wylan</strong><strong><image xlink:href="#_4.jpg" /></strong><strong> </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><emphasis>Co tady dělám?</emphasis></p>
<p>Od té doby, co potkal Kaze Brekkera, si kladl Wylan tuhle otázku přinejmenším šestkrát denně. Ale za noci, jako byla tahle, za noci, kdy „pracují“, se mu v hlavě vynořovala a mizela jako nervózní tenor při procvičování stupnice: <emphasis>Cotadydělámcotadydělámcotadydělám?</emphasis></p>
<p>Wylan si popotáhl lem bleděmodrého saka, uniformy, kterou nosí číšníci v klubu Kumulus, a snažil se působit klidným dojmem. <emphasis>Mysli si, že je to slavnostní večeře</emphasis>, nabádal sám sebe v duchu. V domě svého otce přetrpěl bezpočet nepříjemných oslav. Tohle není nic jiného. Vlastně je to ještě snazší. Žádné trapné konverzace ohledně studií ani vyptávání, kdy se hodlá vrátit na univerzitu. Jediné, co musí dělat, je zůstat klidný a plnit Kazovy pokyny – a vymyslet, kam s rukama. Spojit je před sebou? To bude vypadat jako zpěvák při recitálu. Dát je za záda? Příliš vojenské. Nechal je tedy viset volně podél těla, ale i to mu připadalo nepatřičné. Proč si jen lépe nevšímal, jak číšnici stojí? Přestože ho Kaz ujišťoval, že salónek ve druhém patře mají celou noc jen pro sebe, byl si Wylan takřka jistý, že do místnosti co nevidět vpadne někdo z personálu, ukáže na něj prstem a začne křičet: „Podvodník!“ A co, Wylan si tak stejně už připadal.</p>
<p>Je to bezmála týden, co se vrátili do Ketterdamu, a asi měsíc, co opustili Djerholm. Skoro celou tu dobu Wylan nosí Kuwejův obličej a kdykoliv zachytí ve výloze svůj odraz, trvá mu hezkou chvilku, než mu dojde, že se nekouká na cizího člověka. Teď je to jeho obličej – zlaté oči, široké obočí, černé vlasy. Jeho staré já bylo vygumováno a Wylan si nebyl jistý, jestli toho člověka, který z něj zbyl, vůbec zná. A přesně ten člověk stojí právě teď v soukromém salónku jednoho z nejluxusnějších kasin v Lidu, zapletený do dalšího z podvodů Kaze Brekkera.</p>
<p>Hráč u stolu zvedl sklenici, aby mu dolili šampaňské, a Wylan vyrazil ze svého stanoviště u zdi. Když bral ze stříbrného kyblíku láhev, ruce se mu třásly, nicméně roky strávené po boku významného otce měly své výhody. Přinejmenším věděl, jak správně nalít sklenici šampaňského, aby nevypěnilo. Wylanovi zvonil v uších Jesperův posměšný hlas. <emphasis>Zpeněžitelná dovednost, kupčíku.</emphasis></p>
<p>Odvážil se po očku na Jespera zašilhat. Pistolník seděl za stolem skloněný nad kartami. Měl na sobě tmavě modrou ošuntělou vestu pošitou zlatými hvězdičkami a zmačkanou košili, která bíle zářila na jeho snědé pleti. Unaveně si přejel rukou přes obličej. Už přes dvě hodiny hráli karty. Wylan nedokázal poznat, jestli je Jesperova únava skutečná, nebo je součástí jeho role.</p>
<p>Wylan dolil další sklenici a zaměřil pozornost na to, co mu Kaz nařídil.</p>
<p>„Jen přijímej od hráčů objednávky a poslouchej, o čem Smeet s ostatními mluví,“ kladl mu na srdce Kaz. „Je to tvoje práce, Wylane. Tak ji dělej.“</p>
<p>Proč o tom všichni mluví jako o práci? Vůbec neměl pocit, že by pracoval. Připadal si, jako by šlápl do prázdna a řítil se volným pádem. Tohle byla panika. A tak se Wylan uchýlil k detailům v místnosti – taktika, jež se mu často osvědčila, když přišel někam poprvé nebo když byl otec v obzvlášť špatné náladě. Důkladně zkoumal do sebe propletené hvězdicové vzory na naleštěné parketové podlaze, cingrlátka ve tvaru mušlí na skleněném lustru, temně modré hedvábné tapety poseté stříbrnými obláčky. Žádné okno, kterým by dovnitř pronikalo denní světlo. Kaz říkal, že žádné herny je nemají, protože jejich majitelé chtějí, aby hráči ztratili pojem o čase.</p>
<p>Wylan sledoval, jak Kaz rozdává Smeetovi, Jesperovi a ostatním u stolu karty na další hru. Byl oblečený do stejného bleděmodrého saka jako Wylan a ruce měl obnažené. Wylan se musel přemáhat, aby mu na ně nezíral. Nejen že bylo strašně divné, vlastně skoro nepatřičné, vidět Kaze bez rukavic, ale navíc se jeho ruce pohybovaly, jako by je poháněl mechanismus, do nějž Wylan nedokázal proniknout. Když Wylan začal studovat figurální kresbu, prozkoumal mnoho anatomických ilustrací. Měl dobré znalosti o lidském svalstvu, věděl, jak kosti, klouby a vazy do sebe zapadají. Jenže Kazovy ruce se pohybovaly, jako by nebyly stvořeny k ničemu jinému než ke švindlování v kartách. Dlouhé bílé prsty mu lehce hrály v plynulém rytmu, precizně míchaly karty, žádný zbytečný pohyb. Kaz tvrdil, že dokáže zašvindlovat každý balíček karet. Tak proč potom Jesper tak strašně prohrává?</p>
<p>Když jim Kaz v úkrytu na Černém závoji předestřel tuhle část plánu, nemohl Wylan věřit vlastním uším, ale pro jednou nebyl jediný, kdo měl otázky.</p>
<p>„Dovol, abych si to ujasnila,“ ozvala se Nina. „Takže ten tvůj grandiózní plán spočívá v tom, že dáš Jesperovi balík peněz a pošleš ho hrát karty s Cornelisem Smeetem?“</p>
<p>„Smeet má rád blondýny a vysoké sázky v kartách,“ odpověděl Kaz. „Tak mu dopřejeme obojí. Já budu rozdávat první polovinu večera, pak mě vystřídá Specht.“</p>
<p>Wylan neznal Spechta moc dobře. Věděl, že je to bývalý námořník a člen gangu Gaunerů. Řídil jejich loď na cestě do Ledového paláce a zpátky. Upřímně řečeno, námořník s tlamou jako grizzly a zády potetovanými od shora dolů, naháněl Wylanovi trochu hrůzu. Nicméně i on vypadal poněkud vyvedený z míry, když na něj přišla řeč. „Dokážu rozdávat karty, Kazi, ale nedokážu švindlovat,“ ohradil se.</p>
<p>„Ani nemusíš. Jakmile to převezmeš, bude to poctivá hra. Důležitý je udržet Smeeta u stolu až do půlnoci. Jak se směna vymění, začne hrozit, že bysme ho mohli ztratit. Jen co vstanu, bude uvažovat, že se posune dál, nebo to bude chtít úplně zabalit, takže vy pak musíte dělat všechno možný, aby ten svůj zadek neodlepil ze židle.“</p>
<p>„To zvládnu,“ ujistil ho Jesper.</p>
<p>Nina se zamračila. „Jistě. A ve fázi dvě tohohle plánu bych se třeba mohla převléct za dealera <emphasis>jurdy parem</emphasis>. Co by se asi tak mohlo stát?“</p>
<p>Wylan by to zrovna takhle nevyjádřil, nicméně s ní souhlasil. Velmi. Jespera by měli držet od hraní dál, a ne jeho vášeň ještě víc podněcovat. S Kazem to ale nijak nehnulo.</p>
<p>„Prostě dělejte, co máte, a až do půlnoci Smeeta nějak zabavte,“ nařídil jim. „Víte, co je v sázce.“ To všichni věděli. Inejin život. A co by mohl Wylan proti tomu namítnout? Jeho svědomí se bolestivě ozvalo pokaždé, když na to pomyslel. Van Eck jim dal sedm dnů na to, aby se vzdali Kuweje Yul-Boa – pak začne Inej mučit. Mnoho času jim nezbývalo. Wylan věděl, že nemohl zabránit tomu, aby je otec nepodrazil a Inej neunesl. Moc dobře to věděl, jenže za to stejně cítil zodpovědnost.</p>
<p>„A co si mám s Cornelisem Smeetem počít po půlnoci?“ zeptala se Nina.</p>
<p>„Zkus ho přemluvit, aby s tebou strávil noc.“</p>
<p>„Cože?“ vyletěl Matthias a do tváře se mu nahrnula krev, takže zrudl až po uši.</p>
<p>„Neřekne ano.“</p>
<p>Nina nakrčila nos. „Tak to bych chtěla vidět.“</p>
<p>„Nino –“ zavrčel Matthias.</p>
<p>„Smeet nikdy nešvindluje v kartách a nepodvádí svou ženu,“ vykládal Kaz. „Z poloviny je jako všichni ti amatéři, co se naparují v Barrelu, důstojný a zásadový. Šetří a k večeři si nedá víc než půl sklenky vína. Ovšem jednou za týden se odváže a chová se jako král podsvětí. A to si pak rád měří síly s největšími esy na Východním nábřeží a líbí se mu u toho muchlat v náručí pěknou blondýnku.</p>
<p>Nina našpulila rty. „Když je tak mravný, proč se mám namáhat –“</p>
<p>„Protože Smeet se válí v penězích a každá holka ze Západního nábřeží, která má všech pět pohromadě, by se o něj aspoň pokusila.“</p>
<p>„Tohle se mi nelíbí,“ zabručel Matthias.</p>
<p>Jesperovi přelétl po tváři lehký úsměv pistolníka. „Upřímně řečeno, Matthiasi, tobě se nelíbí skoro nic.“</p>
<p>„Musíte Smeeta udržet v klubu Kumulus od osmi do půlnoci,“ zopakoval Kaz. „To jsou čtyři hodiny hraní karet, tak na to jděte chytře.“</p>
<p>Nina očividně dělala, co mohla, a Wylan nevěděl, jestli má být ohromený, nebo si dělat starosti. Měla na sobě průsvitné levandulové šaty nahoře nařasené do jakéhosi korzetu, jenž vytlačoval její poprsí znepokojivě vysoko, a přestože při svém boji s <emphasis>jurdou parem</emphasis> hodně zhubla, pořád ji měl Smeet za co chytit. Uvelebila se na jeho klíně, ovinula mu ruku kolem krku a něžně mu cosi vrkala do ucha. Rukama ho přitom hladila na prsou a čas od času mu zabořila prsty pod sako jako bígl prohledávající noru. Přestala, jen když objednávala ústřice nebo další láhev šampaňského. Wylan věděl, že si Nina dokáže poradit skoro s každým chlapem v každé situaci, nicméně si říkal, že by zrovna nemusela sedět polonahá na kolenou toho oplzlého právníka, notabene v takovém průvanu. Přinejmenším pořádně nastydne.</p>
<p>Jesper znovu složil karty a zdlouha podrážděně vydechl. Poslední dvě hodiny pozvolna prohrával. Sázel opatrně, ale ani štěstí, ani Kaz mu dnes večer nepřáli. Jak chtějí udržet Smeeta u stolu, když Jesper prohraje všechny peníze? Spoléhají, že ti, co pak u stolu zbydou, to svými vysokými sázkami zachrání? V salónku bylo pár hráčů, postávali podél zdí, sledovali hru a doufali, že se jim podaří urvat místo, až to někdo vzdá. Nikdo z nich nevěděl, jakou hru Kaz skutečně hraje.</p>
<p>Když se Wylan naklonil, aby Nině dolil, zaslechl Smeeta zamumlat: „Hrát karty je jako duel. Malá bodnutí, a ty rány jsou předehrou k smrtelnému úderu.“ Sjel pohledem na Jespera na druhé straně stolu. „Támhleten chlapík už krvácí po celém stole.“</p>
<p>„Nechápu, jak si všechna ta pravidla můžeš zapamatovat,“ zachichotala se Nina.</p>
<p>Očividně polichocený Smeet se zazubil. „To není nic proti tomu, když musím řídit podnik.“</p>
<p>„To už si vůbec nedovedu představit.“</p>
<p>„Někdy sám nevím,“ povzdychl si Smeet. „Měl jsem těžký týden. Jeden úředník se klidně nevrátil z dovolené a neměl jsem za něj náhradu.“</p>
<p>Wylanovi málem vypadla láhev z rukou, šampaňské se vylilo na zem.</p>
<p>„Koupil jsem si to na pití, chlapče, nechci se v tom koupat,“ vyjel Smeet. Otřel si kalhoty a procedil: „Takhle to dopadne, když zaměstnávají cizince.“</p>
<p><emphasis>To myslel mě</emphasis>, uvědomil si Wylan, když chvátal pryč. Pořád si nezvykl, že vypadá jako Šuhan. Vždyť ani neuměl šuhansky – což ho příliš neznepokojovalo, dokud ho ovšem na Východním nábřeží neobklopili šuhanští turisté s mapou v ruce. Wylan zpanikařil, výmluvně pokrčil rameny a vyrazil ke služebnímu vchodu do klubu Kumulus.</p>
<p>„Chudáčku,“ předla procítěně Nina, zatímco prsty laskala Smeeta v prořídlých vlasech, a pak si sama upravila jeden z kvítků vetkaných do plavých kadeří barvy zralého obilí. Wylan nevěděl, jestli Smeetovi řekla, že je z domu U Modrého irisu, ale bylo mu jasné, že si to musí myslet.</p>
<p>Jesper zakloněný na židli neklidně bubnoval prsty o rukojeť svých revolverů. Ten pohyb přilákal Smeetovu pozornost.</p>
<p>„Pozoruhodné zbraně. Mají rukojeti vykládané pravou perletí, pokud se nemýlím,“ pronesl Smeet tónem člověka, jenž se mýlí málokdy. „Sám mám docela slušnou sbírku zbraní, ovšem nic takového jako jsou novozemenské opakovací revolvery.“</p>
<p>„Moc ráda bych viděla tvoje zbraně,“ broukla Nina a Wylan se rychle podíval do stropu, aby překonal nutkání protočit panenky. „To tady budeme dřepět celý večer?“</p>
<p>Wylan vší silou přemáhal zmatek. Vždyť o to přece jde, aby tady zůstal! Jenže Nina očividně věděla, co dělá, protože Smeetova tvář se umíněně stáhla. „Dej pokoj. Jestli vyhraju ve velkým stylu, koupím ti něco hezkýho.“</p>
<p>„Stačily by mi další ústřice.“</p>
<p>„Ještě jsi nesnědla tyhle.“</p>
<p>Wylan si všiml, že se Nině zachvěl nos a napadlo ho, že se nejspíš zhluboka nadechla, aby si dodala kuráž. Co se vyhrabala ze svého boje s <emphasis>paremem</emphasis>, neměla vůbec chuť k jídlu, a Wylan nechápal, jak dokázala zhltnout skoro tucet ústřic.</p>
<p>Teď sledoval, jak se sebezapřením ztěžka spolkla poslední. „Vynikající,“ vypravila ze sebe a podívala se na Wylana. „Dáme si další.“</p>
<p>To byl signál. Wylan vystřelil dopředu a sebral velkou mísu naloženou ledem a vyhozenými lasturami.</p>
<p>„Dáma je při chuti,“ ušklíbl se Smeet.</p>
<p>„Další ústřice, slečno?“ vyhrkl Wylan. Jeho hlas zněl příliš vysoko. „Garnáty na másle?“ Příliš hluboko.</p>
<p>„Dá si obojí,“ rozhodl Smeet velkoryse. „A ještě jednu láhev šampaňského.“</p>
<p>„Výborně,“ zaradovala se Nina, ve tváři trochu zelená.</p>
<p>Wylan odspěchal do skladu. Stálo tu plno talířů, sklenic, ubrousků a taky plechová káď plná ledu. Velkou část zdi zabíral výtah na přepravu jídla, vedle něj visela tuba ve tvaru trumpety, kterou zaměstnanci mluvili s kuchyní. Wylan položil mísu s ledem na stůl a pak zavolal do kuchyně, aby objednal ústřice a garnáty na másle.</p>
<p>„Jo, a ještě láhev šampaňského.“</p>
<p>„Jaký rok?“</p>
<p>„Ech… ještě jednou to samé?“ Wylan slýchával otcovy přátele mluvit o vínech, která považovali za dobrou investici, ale netroufal si vybrat rok.</p>
<p>Když se vrátil do salónku s Nininou objednávkou, Kaz už se zvedal k odchodu. Udělal gesto, jako by si oprašoval ruce – znamení krupiérů, že skončili směnu. Specht s kravatou utaženou až ke krku, aby nebylo vidět jeho tetování, se posadil na jeho místo. Zatřepal manžetami a vyzval hráče, aby vložili žetony do hry, nebo ji opustili.</p>
<p>Kaz vyhledal očima Wylana a zmizel ve skladu.</p>
<p>Teď přišla ta chvíle. Podle Jespera s Kazem hráči často věří, že s odchodem krupiéra je opustí štěstí, a jakmile se vymění směna, přestanou hrát.</p>
<p>Wylan útrpně sledoval, jak se Smeet protáhl a poplácal Ninu po zadku. „To byla dobrá hra,“ pochvaloval si, přitom pohledem zavadil o Jespera, který sklíčeně pozoroval svou skromnou hromádku zbylých žetonů. „Půjdeme jinam, tady už z toho nic nekouká.“</p>
<p>„Ale zrovna mi nesou jídlo,“ zakňourala Nina.</p>
<p>Wylan k nim došel, ale nevěděl co říct. Věděl jen, že musí Smeeta nějak zdržet. „Je všechno v pořádku, pane? Mohu vám se slečnou nabídnout ještě něco dalšího?“</p>
<p>Smeet zcela zaneprázdněný Nininým pozadím si ho ani nevšiml. „Všude v Lidu je mnohem lepší jídlo i obsluha, drahoušku.“</p>
<p>K Smeetovi přišel vysoký muž v proužkovaném obleku, celý žhavý zaujmout jeho místo u stolu. „Odcházíte?“</p>
<p>Smeet na Jespera přátelsky kývl. „Už to tak vypadá. Co říkáš, chlapče? Příště snad budeš mít větší štěstí.“</p>
<p>Jesper mu jeho úsměv neoplatil. „Já jsem tady ještě neskončil.“</p>
<p>Smeet pokynul na Jesperovu truchlivou hromádku žetonů. „Rozhodně to vypadá, že jsi skončil.“</p>
<p>Jesper vstal a natáhl se po svých pistolích. Wylan křečovitě sevřel láhev šampaňského, div že ji nerozdrtil, zatímco ostatní hráči se odtáhli od stolů, připraveni tasit vlastní zbraň nebo zajet dolů. Ale Jesper si jen odepjal opasek na pistole, jemně položil své revolvery na stůl a něžně přejel prsty po jejich dokonale vyleštěném hřbetu.</p>
<p>„Kolik bys za ně dal?“ zeptal se.</p>
<p>Wylan zděšeným pohledem hledal Jespera. Tohle má být součástí plánu? A i kdyby ano, co si Jesper myslí? Vždyť ty pistole miluje. To už si rovnou může useknout ruku a hodit ji do banku.</p>
<p>Specht si odkašlal, načež pronesl: „Tady nejste v zastavárně. Přijímáme pouze hotovost nebo úvěr z Gemensbank.“</p>
<p>„Já tě založím,“ prohodil Smeet s předstíraným nezájmem, „jestli tedy pak budeme hrát dál. Tisíc za obě?“</p>
<p>„Mají desetkrát větší cenu.“</p>
<p>„Pět tisíc <emphasis>kruge</emphasis>.“</p>
<p>„Sedm.“</p>
<p>„Šest, a to jenom proto, že jsem v mimořádně štědrém rozpoložení.“</p>
<p>„Nedělejte to!“ vyhrkl Wylan. Celá místnost ztichla.</p>
<p>Jesperův hlas zněl mrazivě. „Nevzpomínám si, že bych se tě na něco ptal.“</p>
<p>„Taková drzost!“ odfrkl si Smeet. „Odkdy se číšníci pletou do hovoru?“</p>
<p>Nina probodávala Wylana očima a když Specht nahonem promluvil, nedokázal v hlase skrýt zlost: „Pánové, pustíme se znovu do hry? Vaše žetony!“</p>
<p>Jesper posunul přes stůl svoje revolvery k Smeetovi a ten mu na oplátku přisunul vysoký sloupec žetonů.</p>
<p>„Dobře,“ přitakal Jesper a jeho šedé oči pohasly. „Dej mi karty.“</p>
<p>Wylan vycouval od stolu a co nejrychleji zmizel ve skladu. Mísa s ledem a zbytky lastur už byly pryč a Kaz na něj čekal. Přes světle modrou uniformu měl navlečený oranžový plášť. Rukavice měl opět na rukou.</p>
<p>„Kazi,“ spustil Wylan zoufale. „Jesper dal do hry svoje pistole.“</p>
<p>„Kolik za ně dostal?“</p>
<p>„To je přece jedno! On –“</p>
<p>„Pět tisíc <emphasis>kruge</emphasis>?“</p>
<p>„Šest.“</p>
<p>„Dobře! Ani Jesper nedokáže prohrát tolik dřív než za dvě hodiny.“ Hodil Wylanovi plášť s maskou Šedého šotka, jedné z postav ze Surové komedie. „Tak jdeme.“</p>
<p>„Já?“</p>
<p>„Ne, ten idiot za tebou.“ Kaz zvedl mluvící tubu a ohlásil nahoru: „Pošlete sem jiného číšníka. Tomuhle se podařilo vylít šampaňské na boty jednoho bohatého sázkaře.“</p>
<p>Někdo v kuchyni se zachechtal a odpověděl: „Máš ho mít.“</p>
<p>Za pár vteřin byli po schodech dole, služebním vchodem vyšli ven a díky kostýmům nepozorovaně proplouvali davem po Východním nábřeží.</p>
<p>„Věděl jsi, že Jesper prohraje. Postaral ses o to,“ obvinil Kaze Wylan. Kaz málokdy používal hůl, když hrozilo, že by ho někdo mohl poznat. A přestože napadal na jednu nohu, měl Wylan co dělat, aby mu vůbec stačil.</p>
<p>„Samozřejmě, že ano. Řídím hru, Wylane, jinak nehraju. Kdybych chtěl, Jesper by vyhrál každé kolo.“</p>
<p>„Tak proč jsi potom –“</p>
<p>„Nešli jsme tam hrát karty. Potřebovali jsme, aby Smeet zůstal u stolu. Zíral na ty revolvery skoro stejně jako Nině do výstřihu. Teď si je jistý, že má před sebou šťastnou noc – nepřestane hrát, ani když bude prohrávat. Kdo ví? Třeba Jesper vyhraje svoje revolvery zpátky.“</p>
<p>„To doufám,“ odtušil Wylan, když naskočili do člunu přeplněného turisty a vyrazili podél pobřeží.</p>
<p>„To bys měl.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>„Lidi jako Jesper vyhrají dvě kola a jsou přesvědčení, že je čeká nepřetržitá série šťastných výher. Pak prohrají, ale stejně doufají, že se to v příštím kole znovu otočí. Na to všechny herny spoléhají.“</p>
<p><emphasis>Tak proč jsme ho potom vůbec nechali hrát?</emphasis> Pomyslel si Wylan trpce, ale neřekl nic. A proč se Jesper vzdal toho, co je pro něj tak důležité? Určitě by se našel jiný způsob, jak udržet Smeeta ve hře. Nejvíc však Wylana zarážela skutečnost, že to Jesper udělal bez sebemenšího zaváhání. Možná se chtěl Kazovi zavděčit, protože doufal, že tím získá zpátky jeho přízeň, jež dostala povážlivé trhliny potom, co si Jesper pustil hubu na špacír, je pak kvůli tomu přepadli v přístavu a Inej přitom málem přišla o život. Ale kdoví, třeba chtěl Jesper od Kaze něco úplně jiného než odpuštění.</p>
<p><emphasis>Co tady dělám?</emphasis> Ozývalo se znovu Wylanovi v hlavě. Přistihl se, že se hryže do palce, a přestal. Je tu kvůli Inej. Párkrát jim zachránila život, a na to on nikdy nezapomene. Je tu, protože zoufale potřebuje peníze. A jestli je tu ještě z jiného důvodu – vysokého, štíhlého, s vášnivou zálibou v hazardních hrách – tak na to teď nechce myslet.</p>
<p>Jakmile se Wylan s Kazem dostali na kraj Barrelu, zahodili pláště i modrá saka a vyrazili východním směrem do čtvrti Zelver.</p>
<p>Pod tmavým průjezdem na Handelcanalu na ně čekal Matthias.</p>
<p>„Všechno čistý,“ hlásil jim mohutný Fjerdan. „Světla v posledním patře Smeetova domu zhasla víc než před hodinou, ale nevím, jestli šlo spát i služebnictvo.“</p>
<p>„Má jen kuchaře a služebnou, kteří chodí ráno,“ řekl Kaz. „Na to, aby si vydržoval služebnictvo v domě, je moc lakomý.“</p>
<p>„Jak to vypadá –“</p>
<p>„Nina je v pořádku. Jesper je v pořádku. Všichni jsou v pořádku, kromě mě, protože se musím otravovat s bandou ufňukaných chův. Zůstaň tu hlídat.“</p>
<p>Wylan omluvně pokrčil rameny směrem k Matthiasovi, který vypadal, že by s chutí rozdrtil Kazovu lebku o zeď, a pak po kamenném dláždění odspěchal za Kazem. Smeetův dům ležel v tiché tmavé ulici, kde nechodilo moc lidí, a sloužil mu zároveň jako kancelář. Podél kanálu byly rozsvícené lucerny a v pár oknech ještě hořely svíce, ale po desáté hodině byli úctyhodní obyvatelé této čtvrti většinou dávno zalezlí v postelích.</p>
<p>„Vlezeme dovnitř hlavním vchodem?“</p>
<p>„Kdybys tak místo pusy víc používal oči,“ odsekl Kaz a v rukou už se mu blýskaly šperháky.</p>
<p><emphasis>Používám oči</emphasis>, ohradil se v duchu Wylan. Ale nebyla to úplně pravda. Zaznamenal velikost a rozlohu domu, všiml si vysoké sedlové střechy a růží, které právě začínaly kvést v truhlíkách na oknech. Nedíval se však na ten dům jako na rébus. S trpkostí musel Wylan přiznat, že nebylo tak složité jej vyřešit. Čtvrť Zelver byla slušná, ne však skutečně bohatá – bydleli tu úspěšní řemeslníci, účetní, advokáti. I když zdejší domy byly poctivě postavené, úhledné a měly výhled na široký kanál, tísnily se na sebe a neměly ani velké zahrady, ani soukromá kotviště. Aby se s Kazem dostali do místností v horních patrech, museli by se vloupat do sousedního domu a překonat dva zámky místo jednoho. Je lepší jít hlavním vchodem a chovat se jakoby nic – i když má Kaz místo klíčů šperháky.</p>
<p>Používej oči. Jenže Wylan se nerad díval na svět Kazovýma očima. A jakmile dostanou svoje peníze, už taky nebude muset.</p>
<p>Jen o vteřinu později vzal Kaz za kliku a dveře se s houpnutím otevřely. Wylan okamžitě uslyšel bubnování tlap, drápání na dřevěné podlaze a hluboké vrčení, protože se k nim přiřítila smečka Smeetových psů s vyceněnými tesáky svítícími ve tmě a s těly roztřesenými zlověstným chrčením. Dřív než si psi stihli uvědomit, že přišel někdo jiný než jejich pán, vložil si Kaz mezi rty Smeetovu píšťalku a foukl. Nině se podařilo vysmeknout ji z řetízku, co nosí právník na krku, a nacpat ji pod prázdné lastury od ústřic, které pak Wylan bleskově odnesl do skladu.</p>
<p>Píšťalka nevydala žádný zvuk – alespoň ne takový, který by Wylan slyšel. <emphasis>Tohle nevyjde</emphasis>, pomyslel si zoufale a už viděl, jak se mu mohutné čelisti zahryzávají do hrdla. Psi se však na místě zastavili a zmateně vráželi jeden do druhého.</p>
<p>Kaz pískl znovu, jeho rty se při novém povelu několikrát za sebou sešpulily. Psi ztichli a s nespokojeným zakňučením ulehli na zem. Jeden se dokonce obrátil na záda.</p>
<p>„Proč nemůžete taky takhle poslouchat, co?“ zabručel Kaz, když si klekl, aby jednoho z psů podrbal na břiše. Prsty v černých rukavicích hladil zvíře po krátké srsti. „Zavři za sebou dveře.“</p>
<p>Wylan poslechl, pak se o dveře bázlivě opřel a ostražitě sledoval hromadu uslintaných psů. Celý dům byl cítit po psech – mokrá srst, vlhký dech nasáklý pachem syrového masa.</p>
<p>„Copak, nemáš rád zvířata?“ prohodil Kaz.</p>
<p>„Mám rád psy,“ ohradil se Wylan. „Ale ne když jsou velcí jako medvědi.“</p>
<p>Wylan věděl, že skutečná hádanka, kterou musel Kaz vyřešit, jestli se chtěl vloupat do Smeetova domu, byla po čertech ožehavá. Kaz dokázal překonat takřka jakýkoliv zámek a přelstít každý poplašný systém, dlouho ale nedokázal vymyslet jednoduchý způsob, jak si poradit se Smeetovou krvelačnou smečkou psů, aniž by to vyzradilo jejich plán. Přes den byli psi zavření v kotci, ale na noc je Smeet pouštěl a mohli běhat volně po domě, zatímco celá rodinka spokojeně spala v honosných místnostech ve druhém patře, oddělených od zbytku domu železnou bránou na schodišti. Smeet svoje psy chodil sám venčit na Handelcanal, tahali ho za sebou jako baňatý sud s drahým kloboukem na hlavě.</p>
<p>Nina navrhla, aby dali psům do jídla nějaký omamný prášek. Smeet chodil každé ráno k řezníkovi vybírat pro svou smečku maso, takže by bylo vcelku snadné vyměnit mu balík za jiný. Jenže Smeet chtěl, aby jeho psi byli v noci hladoví, proto je krmil ráno. Všiml by si, kdyby jeho miláčci byli přes den malátní, a oni nemohli riskovat, že zůstane večer doma, aby se staral o své mazlíčky. Potřebovali, aby noc strávil na Východním nábřeží, a bylo naprosto nezbytné, aby našel všechno na svém místě, až se vrátí. Na tom závisel Inejin život.</p>
<p>Kaz zajistil soukromý salónek v klubu Kumulus, Nina nepozorovaně vytáhla Smeetovi píšťalku zpod košile a kousek po kousku se jejich plán naplňoval. Wylan ani nechtěl pomyslet, co udělali, aby se dozvěděli, jaké pokyny Smeet psům píšťalkou dává. Otřásl se, když si vzpomněl, co Smeet řekl: Jeden úředník se klidně nevrátil z dovolené. A nikdy se taky nevrátí. Wylanovi pořád znělo v uších, jak řičel, když ho Kaz držel hlavou dolů na majáku Hanraat Point. <emphasis>Jsem dobrý člověk</emphasis>, volal. <emphasis>Jsem dobrý člověk</emphasis>. To byla poslední slova, co řekl. Kdyby byl býval mluvil míň, možná by teď žil.</p>
<p>Wylan sledoval, jak Kaz naposledy podrbal slintajícího psa za uchem a pak vstal. „Tak jdeme. Dávej pozor, kam šlapeš.“</p>
<p>Obešli horu psích těl a potichu zamířili z haly na schodiště. Wylan dobře znal rozložení Smeetova domu. Ve většině firem ve městě to bylo stejné: v přízemí kuchyň a místnost pro přijímání návštěv, v prvním patře kanceláře a sklady, ve druhém ložnice pro rodinu. Velmi bohaté rodiny měly ještě třetí patro pro služebnictvo. Jako malý kluk strávil Wylan v takových podkrovních místnostech spoustu času, když se schovával před otcem.</p>
<p>„Ani nezamkl,“ zamumlal Kaz napůl úst, když vešli do Smeetovy kanceláře. „Kvůli těm psům zlenivěl.“</p>
<p>Kaz zavřel dveře, rozsvítil lampu a stáhl plamen. V kanceláři byly tři menší psací stoly postavené pod okny, aby se dalo co nejlépe využít denní světlo. Jeden byl Smeetův, zbývající dva sloužily jeho úředníkům. <emphasis>Jsem dobrý člověk.</emphasis></p>
<p>Wylan zaplašil drásavou vzpomínku a upnul pozornost k policím táhnoucím se od podlahy ke stropu. Byly obtěžkané fascikly a krabicemi plnými dokumentů, vše pečlivě označené nápisy, které, jak Wylan předpokládal, musely být jmény klientů a společností.</p>
<p>„Jedna kavka vedle druhý,“ mručel Kaz, zatímco očima přejížděl krabice. „Naten Boreg, ten ubohý malý hňup Karl Dryden. Smeet zastupuje polovinu Obchodní rady.“</p>
<p>Včetně Wylanova otce. Smeet dělá Janu Van Eckovi advokáta a správce majetku, co si Wylan pamatuje.</p>
<p>„Kde začneme?“ zašeptal Wylan.</p>
<p>Kaz z police vyndal tlustou složku. „Nejdříve se ujistíme, že tvůj tatík nenabyl v poslední době na své jméno žádný nový majetek. Pak budeme hledat pod jménem tvojí nevlastní matky a taky pod tvým.“</p>
<p>„Neříkej jí tak. Alys není o moc starší než já. A na mě otec rozhodně žádný majetek nenapsal.“</p>
<p>„To by ses divil, čeho je člověk schopný, aby se vyhnul placení daní.“</p>
<p>Skoro celou následujícího hodinu se prohrabávali Smeetovými spisy. O Van Eckově obchodním majetku věděli všechno – továrny, hotely, manufaktury, sklady, statek a polnosti v jižním Kerchu. Ale Kaz byl přesvědčený, že Wylanův otec musí mít ještě soukromý majetek, který není zapsaný v žádných veřejných registrech, místa, kam schovává věci – nebo lidi – aby je nikdo nenašel.</p>
<p>Kaz četl nahlas jména a nápisy na deskách a kladl Wylanovi otázky ve snaze odkrýt propojení mezi majetkem a společnostmi, které doposud neznal. Wylan věděl, že svému otci není ničím zavázaný, přesto měl pocit, že ho zrazuje.</p>
<p>„Geldspin?“ četl Kaz.</p>
<p>„Továrna na zpracování bavlny. Někde v Zierfoortu, tuším.“</p>
<p>„To je moc daleko. Tam by ji nedržel. A co firma Allerbest?“</p>
<p>Wylan pátral v paměti. „To je myslím konzervárna.“</p>
<p>„Obojí jsou v podstatě zlaté doly napsané na Alys. Ale ty největší podniky má Van Eck napsané na sebe – loděnici a sýpky ve Sladké zátoce.“</p>
<p>„Říkal jsem ti to,“ zahučel Wylan, aniž by přestal čárat perem na piják, „otec věří nejvíc ze všeho sám sobě, nejspíš zatím věří i Alys. Na mě by nic nenapsal.“</p>
<p>Kaz na to řekl jen: „Další složku. Začneme s obchodním majetkem.“</p>
<p>Wylan si přestal hrát s perem. „Napsal něco na mě?“</p>
<p>Kaz se zaklonil. Díval se skoro vyzývavě, když to vyslovoval: „Tiskárnu.“</p>
<p>Zas ten samý vtip. Tak proč to pořád bolí? Wylan položil pero.</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Nenazval bych tvého otce zrovna jemnocitným. Eil Komedie je napsaná taky na tebe.“</p>
<p>„Jasně že je,“ odtušil Wylan a přál si, aby jeho hlas nezněl tak trpce. Další z vtípků, kterými se jeho otec baví na jeho účet – opuštěný ostrov, kde není nic než zchátralý zábavní park, zbytečné místo pro zbytečného, negramotného syna. Neměl se ptát.</p>
<p>Jak minuty ubíhaly a Kaz četl a četl, zmocňoval se Wylana stále větší neklid. Kdyby uměl číst, mohli se těmi spisy prohrabávat dvakrát tak rychle. Vlastně by Wylan už dávno znal otcovo podnikání skrz naskrz. „Jenom tě zdržuju,“ zabručel.</p>
<p>Kaz otevřel další složku dokumentů. „Věděl jsem přesně, jak dlouho to bude trvat. Jaké bylo rodné jméno tvojí matky?“</p>
<p>„Na její jméno není určitě nic napsáno.“</p>
<p>„Tak schválně.“</p>
<p>„Hendriks.“</p>
<p>Kaz přešel k policím a vybral další složku. „Kdy umřela?“</p>
<p>„Když mi bylo osm.“ Wylan znovu zvedl pero. „Po tom, co umřela, to bylo s otcem ještě horší.“ Alespoň tak si to Wylan pamatoval. Ten měsíc po mámině smrti se mu ztrácí v zamženém oparu tichého smutku. „Nedovolil mi jít na pohřeb. Ani nevím, kde je pohřbená. Proč si to vlastně říkáte? Žádný slzy, žádnej funus? Proč si nepopřejete prostě hodně štěstí nebo šťastný návrat?“</p>
<p>„Radši se držíme při zemi.“ Kaz prstem v rukavici sledoval sloupec čísel, až se zničehonic zastavil. Očima těkal z jedné účetní knihy na druhou, pak zaklapl kožené desky. „Jdeme.“</p>
<p>„Našel jsi něco?“</p>
<p>Kaz krátce přikývl. „Vím, kde je.“</p>
<p>Wylan si byl jistý, že napětí v Kazově chraplavém hlase nebylo jen dílem jeho představivosti. Kaz nikdy nekřičel jako jeho otec, ale Wylan už poznal hluboký podtón, tu temnou harmonii, jež se vkrádala do Kazova hlasu, když začínalo jít do tuhého. Slyšel ho tenkrát po přestřelce v docích, kdy Inej skoro vykrvácela, protože ji Oomen pobodal nožem, slyšel ho, když se Kaz dozvěděl, že to byl Pekka Rollins, kdo je přepadl, a pak znovu, když je Wylanův otec podrazil. Slyšel ho zřetelně a nahlas nahoře na majáku, když ho ten úředník prosil o život.</p>
<p>Wylan sledoval, jak dává Kaz místnost do pořádku. Obálku posunul trochu víc doleva, zásuvku v největší skříni o něco povytáhl, zastrčil židle. Když s tím byl hotový, očima přelétl místnost, vytrhl Wylanovi pero z ruky a pečlivě ho položil na psací stůl, kam patřilo.</p>
<p>„Dobrý zloděj je jako dobrý jed, kupčíku. Nenechává stopy.“ Kaz sfoukl lampu. „Je pan otec velkým příznivcem charitativní činnosti?“</p>
<p>„Ne. Obětuje peníze Ghezenovi, ale jinak tvrdí, že dobročinnost zbavuje lidi možnosti poctivě pracovat.“</p>
<p>„Ovšem kostelu svaté Hildy už osm let pravidelně přispívá. Pokud chceš uctít památku své matky, pak je to zřejmě to správné místo.“</p>
<p>Wylan na Kaze v potemnělé místnosti tupě zíral. Nikdy neslyšel o kostelu svaté Hildy. A nikdy se nestalo, že by Krkavec sděloval informace, pokud by z toho neměl prospěch. „Co –“</p>
<p>„Jestli Nina s Jesperem odvedli svou práci dobře, bude Smeet za chvíli doma. Musíme být pryč, než se vrátí, jinak jde celý plán k čertu. Pojď.“</p>
<p>Wylan si připadal, jako by ho praštil po hlavě účetní knihou, a pak mu řekl, ať na to zapomene.</p>
<p>Kaz potichu otevřel dveře. Oba ztuhli.</p>
<p>Kazovi přes rameno viděl Wylan malou holku. Stála u schodů a opírala se o krk jednoho z těch obrovských šedivých psů. Mohlo jít být tak pět, zpod dlouhé flanelové košilky jí vykukovaly prstíky u nohou.</p>
<p>„U Ghezena,“ špitl Wylan.</p>
<p>Kaz vešel do haly a přivřel za sebou dveře.</p>
<p>Wylan zůstal v tmavé kanceláři. Nevěděl, co má dělat, a děsil se toho, co udělá Kaz.</p>
<p>Děvčátko ke Kazovi vzhlédlo velkýma očima a vyndalo si palec z pusy. „Pracuješ pro mojeho tatínka?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Wylanovi proti jeho vůli znovu vytanula na mysli ta neodbytná vzpomínka. <emphasis>Jsem dobrý člověk</emphasis>. Obklíčili toho úředníka, když se vracel ze Zvěřince a zavlekli ho nahoru na maják. Kaz ho držel za kotníky hlavou dolů. Úředník se pomočil a s nářkem žadonil o milost, ale nakonec prozradil, jaké pokyny Smeet psům píšťalkou dává, aby ho psi poslechli. Kaz se ho už chystal postavit na nohy, když tu začal nešťastný úředník nabízet Kazovi za svůj život modré z nebe: peníze, čísla bankovních účtů Smeetových klientů, a pak – co ho to jen napadlo – začal blekotat, že něco ví na jednu holku ze Zvěřince, na nějakou Novozemku.</p>
<p>Kaz se zarazil. <emphasis>Co na ni máš?</emphasis></p>
<p>V tu chvíli to Wylan uslyšel znovu – ten hluboký, nebezpečný, výstražný tón. Jenže úředník Kaze neznal, takže v jeho drsném zachroptění nepostřehl zlověstnou změnu. Myslel si, že je na správné cestě, že našel něco, co Kaz chce.</p>
<p><emphasis>Má kunčafta, který jí dává drahé dárky. Nechává si ty peníze pro sebe. Víš, co Pávice naposledy udělala, když zjistila, že jí jedna holka nedává všechno?</emphasis></p>
<p><emphasis>Vím</emphasis>, řekl Kaz a oči mu blýskaly jako nabroušená břitva. <emphasis>Tante Heleen ji umlátila k smrti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kazi</emphasis> – pokusil se do toho Wylan vložit, jenže úředník mlel pořád dál.</p>
<p><emphasis>Přímo tam v salónu. Ta holka ví, že je nahraná, jestli něco řeknu. Bere si mě k sobě zadarmo, jen abych mlčel. Tajně mě k sobě vodí. Klidně to udělá i tobě, tvým přátelům. Cokoliv budeš chtít.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kdyby na to Tante Heleen přišla, tak tu tvoji Novozemku zabije</emphasis>, hlesl Kaz. <emphasis>Dá si záležet, aby to byl pro ostatní holky odstrašující případ.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přesně tak</emphasis>, vydechl úředník dychtivě. <emphasis>Udělá všechno, co budeš chtít, cokoliv.</emphasis></p>
<p>Kaz pomalu pouštěl úředníkovy nohy ze svého sevření. <emphasis>Je to hrozný pocit, co? Vědět, že tě má někdo v hrsti?</emphasis></p>
<p>Úředníkův hlas se o oktávu zvýšil, protože si s hrůzou uvědomil svoji chybu.</p>
<p><emphasis>Je to jen holka z ulice</emphasis>, křičel. <emphasis>Zná svoje podmínky. Já jsem dobrý člověk. Jsem dobrý člověk!</emphasis></p>
<p><emphasis>V Ketterdamu žádný dobrý lidi nejsou</emphasis>, ušklíbl se Kaz. <emphasis>Zdejší podnebí jim nesvědčí</emphasis>. A pak ho jednoduše pustil.</p>
<p>Wylan se oklepal. Skulinou ve dveřích viděl, jak si Kaz dřepl na bobek, aby děvčátku viděl do očí. „Jak se jmenuje tenhle velký?“ Položil psovi ruku na zvrásněný krk.</p>
<p>„To je Maestro Puntík.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Moc hezky vyje. Tatínek mi vždycky dovolí vybrat štěňatům jména.“</p>
<p>„Maestra Puntíka máš nejradši?“ vyzvídal Kaz.</p>
<p>Zdálo se, že děvčátko chvíli přemýšlí, pak zavrtělo hlavou. „Nejradši mám Vévodu Adama ze Stříbrňákova, pak Hebkého čumáka a <emphasis>potom</emphasis> Maestra Puntíka.</p>
<p>„To jsem rád, že to vím, Hanno.“</p>
<p>Její ústa se roztáhla do malého O. „Jak víš, jak se jmenuju?“</p>
<p>„Znám jména všech dětí.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Ach, ano. Albert bydlí hned vedle a Gertruda na Ammberstraat. Žiju pod jejich postýlkami a vzadu za skříněmi.“</p>
<p>„Já to věděla,“ vydechlo vyplašené děvčátko vítězoslavně. „Maminka říká, že tam nic není, ale já to věděla.“ Naklonila hlavičku na stranu. „Nevypadáš jako strašidlo.“</p>
<p>„Řeknu ti tajemství, Hanno. Ta opravdu zlá strašidla nikdy nevypadají jako strašidla.“</p>
<p>Teď se děvčátku roztřásly rtíky. „Přišel jsi mě sníst? Tatínek říká, že strašidla jedí děti, které nejdou do postele, když se jim to řekne.“</p>
<p>„To je pravda. Ale já tě nesním. Dnes v noci ne. Když uděláš dvě věci.“ Mluvil klidným, skoro hypnotickým hlasem. Hlas mu skřípěl, jako když až příliš natřete smyčec kalafunou. „Za prvé musíš zalézt zpátky do postele. A za druhé nesmíš nikdy nikomu říct, žes mě tady viděla, hlavně ne tatínkovi.“ Naklonil se a rozverně zatahal Hannu za copánek. „Protože jestli to uděláš, podříznu krk nejdřív tvojí mámě, pak tátovi a nakonec rozřežu na kousky srdce tady těch sladkých uslintaných psů. Vévodu ze Stříbrňákova si nechám na konec, abys věděla, že je to všechno tvoje vina.“ Tvář děvčátka zbledla jako stužka noční košilky, kterou měla utaženou kolem krčku, a oči měla vykulené jako dva úplňky. „Rozumíš?“ S třesoucí se bradičkou křečovitě přikývla. „Ne, ne, ne, teď žádný pláč. Když strašidlo vidí slzy, jenom ho to rozdráždí. Rychle do postele a tohohle budižkničemu Maestra Puntíka si vezmi s sebou.“</p>
<p>Zacouvala ke schodům a rozběhla se nahoru. Když byla asi v půlce, vyděšeně se za Kazem ohlédla. Přitiskl si na rty prst v rukavici.</p>
<p>Když byla pryč, vyklouzl Wylan z kanceláře a běžel za Kazem po schodech dolů. „Jak jsi jí mohl říct něco takového? Vždyť je to jenom dítě.“</p>
<p>„Všichni jsme byli jenom děti.“</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>„Mohl jsem jí říct tohle, nebo jí zlámat vaz, aby to vypadalo, že upadla na schodech, Wylane. Myslím, že jsem se držel dost zpátky. Hni sebou.“</p>
<p>Protáhli se mezi psy, kteří pořád jako bez života leželi v hale. „Neuvěřitelný,“ divil se Kaz. „Nejspíš by takhle zůstali celou noc.“ Pískl na píšťalku a psi vyskočili, zastříhali ušima, připravení střežit dům. Až se Smeet vrátí, všechno bude, jak má: psi se budou prohánět v přízemí, kancelář v prvním patře bude nedotčená, manželka bude příjemně oddychovat ve druhém patře a dcera bude předstírat, že dělá totéž.</p>
<p>Kaz očima přehlédl ulici a mávl na Wylana, aby vyšel ven. Jen chvilku mu trvalo zamknout za nimi dveře.</p>
<p>Spěchali po kamenném dláždění. Wylan se nepřestával otáčet dozadu. Nemohl uvěřit, že jim to prošlo.</p>
<p>„Přestaň se rozhlížet, jako by tě někdo honil,“ napomenul ho Kaz. „A přestaň tak hnát. Vypadáš, jako bys hrál zloděje v šestákový komedii na Východním nábřeží. Běž normálně. A příště se snaž vypadat, že sem patříš.“</p>
<p>„Žádný příště nebude.“</p>
<p>„Jistěže ne. Vytáhni si límec nahoru.“</p>
<p>Wylan se s ním nepřel. Dokud nebude Inej v bezpečí a dokud nedostanou peníze, které měli slíbené, nemůže dávat žádná ultimáta. Ale jednou to skončí. Musí to přece jednou skončit, ne?</p>
<p>Z druhé strany ulice na ně Matthias zahvízdal vysokým tónem ptačí melodii. Kaz se mrknul na hodinky a rukou si rozcuchal vlasy. „Přesně na čas.“</p>
<p>Zahnuli za roh a vrazili přímo do Cornelise Smeeta.</p>
</section>
<section>
<p><strong>3 </strong></p><empty-line /><p><strong>Matthias</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>M</strong>atthias se držel ve stínu a sledoval zvláštní scénu, která se před ním odehrávala.</p>
<p>Cornelis Smeet zavrávoral, ztratil rovnováhu a z jeho takřka plešaté hlavy mu sklouzl klobouk. Kluk, co do něj vrazil, k němu okamžitě vyrazil a přeochotně mu nabízel pomoc.</p>
<p>Ten kluk byl a nebyl Kaz. Tmavé vlasy měl rozcuchané a vystupování vyplašené. S bradou vraženou hluboko do límce klopil oči, jako by se bezmezně styděl – zelenáč s respektem ke starším. Wylan postával za ním a krčil se ve svém svrchníku tak, až měl Matthias dojem, že se v něm snad nadobro ztratí.</p>
<p>„Koukej, kam šlapeš!“ hartusil rozhořčeně Smeet, zatímco si dával klobouk zpátky na hlavu.</p>
<p>„Moc se omlouvám, pane,“ kál se Kaz a oprašoval mu sako na ramenou. „Ta moje nemotornost!“ Sklonil se k dlažbě. „Ach, pane, myslím, že vám vypadla peněženka.“</p>
<p>„Vypadla!“ přisvědčil Smeet udiveně. „Děkuju ti. Moc ti děkuju.“ Pak Mattias nevěřícně sledoval, jak Smeet otevřel šrajtofli a vytáhl hladkou bankovku v hodnotě pěti <emphasis>kruge</emphasis>. „Tady máš, mladíku. Čestnost se vyplácí.“</p>
<p>Přestože měl Kaz hlavu stále vraženou v límci, dokázal nějak záhadně působit dojmem nesmírné pokory. Překotně mumlal: „Jste velice laskavý, pane. Příliš laskavý. Ghezen vám zaplať takovou velkorysost.“</p>
<p>Tělnatý právník si šel dál svou cestou. S kloboukem na stranu si pobrukoval nějakou melodii a neměl nejmenší tušení, že se právě srazil s krupiérem, který proti němu ještě před dvěma hodinami seděl v klubu Kumulus. Smeet došel ke dveřím, zpoza košile vytáhl řetízek, načež se začal horečnatě plácat po věstě a hledat svoji píšťalku.</p>
<p>„Tys mu ji nenavlíkl zpátky na řetízek?“ divil se na oko Matthias, když se k němu v temném zádveří domu připojili Kaz s Wylanem. Věděl, že něco takového je přece jen za hranicemi Kazových možností.</p>
<p>„S tím jsem se teda neobtěžoval.“</p>
<p>Smeet pátral pod košilí, až konečně vylovil píšťalku a s znovu si se zpěvem odemkl dveře. Matthiasovi to nešlo na rozum. Nespouštěl oči z Kazových rukou v rukavicích, když prve na ulici kolem Smeeta tak poskakoval, a i když věděl, že mu chce Kaz píšťalku vrátit, nezachytil, jak to provedl. Byl v pokušení přitáhnout Smeeta zpátky a donutit Kaze, aby mu ten trik zopakoval.</p>
<p>Kaz si rukou uhladil vlasy a podal Wylanovi pět <emphasis>kruge, </emphasis>které dostal od Smeeta. „A neutrať to všechno najednou. Tak jdeme.“</p>
<p>Matthias je vedl podél úzkého bočního kanálu, kde nechal přivázanou veslici. Hodil Kazovi hůl a nastoupili. Kaz byl dost chytrý na to, aby si pro dnešní noc hůl odřekl. Kdyby si někdo všiml kluka s vycházkovou holí s vraní hlavou, jak se potlouká v nezvyklou hodinu kolem kanceláří Cornelise Smeeta, a náhodou se to doneslo k Van Eckovým uším, celá jejich práce by šla vniveč. Jestli chtějí zachránit Inej, musí využít moment překvapení a tenhle <emphasis>demjin </emphasis>patří k těm, co nic nenechávají náhodě.</p>
<p>„Takže?“ vyzvídal Matthias, zatímco loďka klouzala po ztemnělé hladině kanálu.</p>
<p>„Drž jazyk za zuby, Helvare. Slova se po vodě nesou. Buď co k čemu a vesluj.“</p>
<p>Matthias přemohl nutkání rozlomit vesla vejpůl. Copak nedokáže mluvit normálně? Kaz vydává rozkazy, jako by čekal, že ho všichni budou poslouchat, a od té doby, co Van Eck unesl Inej, je to ještě dvakrát horší. Jenže Matthias chtěl být co nejdřív u Niny na Černém závoji, a tak dělal, co mu Kaz přikázal. Svaly na ramenou se mu napínaly, protože loďka plula proti proudu.</p>
<p>Soustředil se na cestu, snažil se zapamatovat, kudy projíždějí, a ukládal si do paměti jména ulic a mostů. I když noc co noc studoval mapu města, klubko ketterdamských uliček a kanálů se mu nedařilo rozmotat. Vždycky byl pyšný na svůj orientační smysl, ovšem tohle město ho přemohlo a každou chvíli proklínal šílence, kterému přišlo na mysl postavit město v téhle bažině a ještě ho zbudovat bez jakéhokoliv náznaku rozumného řádu.</p>
<p>Jakmile podjeli pod Přístavním mostem, s úlevou znovu rozeznával své okolí. Kaz naklonil vesla a navedl je do temných vod Zálivu žebráků, kde se kanál rozšiřuje, a pak dál do mělčin ostrova Černý závoj. Strčili loďku pod zplihlé větve smutečních vrb a vydali se po strmém břehu nahoru mezi hroby.</p>
<p>Černý závoj bylo strašidelné místo: miniaturní město hrobek vytesaných z bílého mramoru, převážně ve tvaru lodí, jež s plačícími kamennými sochami na přídi pluly neviditelným mořem. Některé měly ve znaku Ghezenovu minci štěstí, jiné tři létající ryby – symbol Kerchu, což, jak jim Nina vysvětlila, znamenalo, že členové rodiny sloužili vládě. Nad některými hroby bděli ravští svatí ve volných róbách z mramoru. Ale nikde ani stopa po Djelovi a jeho posvátném stromu. Fjerdani nepohřbívají své mrtvé nad zemí, kde nemohou zapustit kořeny.</p>
<p>Skoro všechny hrobky se rozpadaly a ze spousty zbyla už jen hromada kamení zarostlá popínavým plevelem a trsy jarních květin. Když se Matthias dozvěděl, že se jejich útočištěm má stát hřbitov – i když dávno opuštěný –, zhrozil se. Jenže pro Kaze Brekkera samozřejmě není nic svaté.</p>
<p>„Proč ho přestali používat?“ zajímal se Matthias, když si jako svou skrýš vybrali velkou hrobku uprostřed hřbitova.</p>
<p>„Mor,“ vysvětlil Kaz. „První morová rána zasáhla město před sto lety a Obchodní rada tehdy zakázala pohřbívat mrtvé ve městě. Od té doby se spalují.“</p>
<p>„Pokud ovšem nejsi bohatý,“ doplnil Jesper. „To tě odvezou na vesnický hřbitůvek, aby tvoje tělo bylo na čerstvým vzduchu.“</p>
<p>Matthias Černý závoj nenáviděl, na druhou stranu věděl, že jim prokazuje dobrou službu. Pověsti o tom, že tu straší, odrazovaly nevítané návštěvníky, a zkroucené vrby s kamennými stěžni hrobek zahalené v mlze pohlcovaly sporé osvětlení luceren.</p>
<p>Ani to by je však neschovalo, kdyby teď někdo slyšel, jak se Nina s Jesperem z plna hrdla hádají. Museli se vrátit na ostrov před nimi a nechat svou <emphasis>gondellu</emphasis> na severní straně. Ninin podrážděný hlas se nesl nad hroby a Mattiasovi spadl kámen ze srdce. Přidal do kroku, nedočkavý, až ji konečně uvidí.</p>
<p>„Myslím, že si dost nevážíš toho, co jsem právě podstoupil,“ rozčiloval se Jesper, zatímco dusal mezi hroby.</p>
<p>„Celou noc jsi mohl prohrávat v kartách cizí peníze,“ vyštěkla Nina. „Copak to pro tebe nebyl svátek?“</p>
<p>Kaz praštil holí do náhrobku, načež oba zmlkli a okamžitě zaujali bojové pozice.</p>
<p>Sotva je Nina všechny tři ve stínu zahlédla, oddychla si. „Ech, to jste vy.“</p>
<p>„Ano, to jsme my.“ Kaz je holí oba popostrčil. „A kdybyste na sebe tak neřvali, slyšeli byste nás. Matthiasi, přestaň na ni civět, jako bys nikdy neviděl ženskou v šatech.“</p>
<p>„Necivím na ni,“ ohradil se Matthias jak nejdůstojněji dovedl. Ale kam má u Djela koukat, když má Nina nacpané kosatce mezi… prostě všude.</p>
<p>„Buď zticha, Brekkere,“ vyjela Nina. „Mám ráda, když civí.“</p>
<p>„Jak proběhla vaše mise?“ zeptal se Matthias a usilovně se snažil udržet oči na její tváři. Nebylo to tak těžké, když si všiml, jak je pod nánosem vší kosmetiky, co na sebe naplácala, unavená. Dokonce přijala jeho rámě a opřela se o něj, zatímco klopýtali po nerovném terénu. Ta noc si vybrala svou daň. Neměla by courat po Barrelu v cárech hedvábí, měla by odpočívat. Jenže dny do konce Van Eckovy lhůty se krátily a Matthias věděl, že dokud nebude Inej v bezpečí, Nina nepoleví.</p>
<p>„Není to mise, je to práce,“ opravila ho Nina. „A šlo to skvěle.“</p>
<p>„Jo,“ odfrkl si Jesper. „Skvěle. Až na to, že moje revolvery zapadávají prachem v sejfu klubu Kumulus. Ten mizernej špekoun Smeet se s nimi bál vyjít na ulici. Když si představím svoje děťátka v těch jeho upocenejch prackách –“</p>
<p>„Nikdo ti neříkal, abys o ně hrál,“ utrousil Kaz.</p>
<p>„Zahnal jsi mě do kouta. Jak jinak jsem měl ksakru udržet Smeeta u stolu?“</p>
<p>Jak přicházeli blíž, vystrčil z kamenné hrobky hlavu Kuwej.</p>
<p>„Co jsem ti říkal?“ zavrčel Kaz a zahrozil na něj holí.</p>
<p>„Nerozumím tak dobře keršsky,“ hájil se Kuwej.</p>
<p>„Nehraj na mě žádnou habaďůru, hochu. Rozumíš až dost. Zalez do tý kobky.“</p>
<p>Kuwej svěsil hlavu. „Zalez do tý kobky,“ opakoval zasmušile.</p>
<p>Vešli za šuhanským chlapcem dovnitř. Matthias tohle místo nenáviděl. K čemu stavět smrti takové pomníky? Hrobka byla postavená tak, aby připomínala starověkou obchodní loď, a její vnitřek byl vytesaný do tvaru obrovského kamenného lodního trupu. Loď měla dokonce kulatá vitrážová okénka, jež v pozdním odpoledni vrhala na podlahu krypty barevné světlo. Palmy a hadi vytesaní na stěnách měli podle Niny znamenat, že rodina obchodovala s kořením. Ale buď je potkaly zlé časy, nebo začali pohřbívat své mrtvé z nějakého jiného důvodu jinam – každopádně jen jediné místo mělo svého obyvatele, zatímco zbylé chodbičky po obou stranách hlavního trupu lodi zůstaly prázdné.</p>
<p>Nina si vytahala z vlasů sponky, z hlavy si strhla blonďatou paruku a hodila ji na stůl postavený uprostřed hrobky. Pak sebou praštila na židli a slastně se podrbala na temeni. „Takhle je to mnohem lepší,“ vzdychla blaženě. Matthias si ale nemohl nevšimnout takřka zeleného nádechu její pleti.</p>
<p>Dneska jí musí být hůř. Buď měla se Smeetem potíže, nebo to prostě přehnala. Přesto cítil, jak v něm povoluje napětí, když ji pozoruje. S hnědými vlasy smotanými do zplihlých pramenů a přivřenýma očima konečně zase vypadala jako Nina. Je normální, aby člověka fascinovalo, jak se někdo hrbí?</p>
<p>„Hádejte, co jsme viděli po cestě z Lidu,“ řekla.</p>
<p>Jesper začal prohrabávat zásoby jídla. „V přístavu kotví dvě šuhanské bitevní lodě.“</p>
<p>Hodila po něm sponku. „Chtěla jsem, aby hádali.“</p>
<p>„Šuhanské?“ zopakoval Kuwej a vrátil se ke stolu, kde měl rozprostřené svoje poznámky.</p>
<p>Nina přikývla. „S rudou vlajkou a děly připravenými ke střelbě.“</p>
<p>„Mluvil jsem se Spechtem,“ potvrdil Kaz. „Ambasády jsou plné vojáků a diplomatů. Novozemci, Kaelišani, Ravčani.“</p>
<p>„Myslíš, že vědí o Kuwejovi?“ přemítal Jesper.</p>
<p>„Myslím, že vědí o <emphasis>paremu</emphasis>,“ opáčil Kaz. „Přinejmenším se k nim něco doneslo. A v Ledovém paláci byla spousta zainteresovaných lidí, kteří mohli zachytit nějaké zprávy o Kuwejově… osvobození.“ Sjel pohledem k Matthiasovi. „Fjerdani jsou tu taky. Mají s sebou celý kontingent <emphasis>drüskellů</emphasis>.“</p>
<p>Kuwej sklíčeně vzdychl, načež se Jesper svalil vedle něj a šťouchl ho ramenem. „Není to krása, když po tobě všichni touží?“</p>
<p>Matthias mlčel. Nechtělo se mu přemýšlet o tom, že jeho bývalí kamarádi a druhové jsou možná jen pár mil od nich. Nelitoval toho, co v Ledovém paláci udělal, což však neznamenalo, že se s tím smířil.</p>
<p>Wylan se natáhl po sušenkách, které Jesper vysypal na stůl. Pro Matthiase bylo pořád stejně zneklidňující vidět ho s Kuwejem ve stejné místnosti. Nina odvedla tak dobrou práci, že Matthias často nepoznal, který je který, dokud nepromluvili. Kéž by mu jeden z nich prokázal tu laskavost, že by nosil klobouk, říkal si v duchu.</p>
<p>„To nám hraje do karet,“ usoudil Kaz. „Šuhani ani Fjerdani nemají nejmenší tušení, kde začít Kuweje hledat, a všichni ti diplomati, kteří na radnici otravují, budou nádherně rozptylovat Van Eckovu pozornost.“</p>
<p>„Jak jste pochodili ve Smeetově kanceláři?“ chtěla vědět Nina. „Zjistili jste, kde ji Van Eck schovává?</p>
<p>„Mám dobrý tip. Udeříme zítra o půlnoci.“</p>
<p>„Budeme mít dost času se na to připravit?“ strachoval se Wylan.</p>
<p>„Víc času nemáme. Nebudeme čekat, až nám pošle písemnou pozvánku. Jak jsi daleko s tím zrnokazem?“</p>
<p>Jesperovi vystřelilo obočí nahoru. „Zrnokazem?“</p>
<p>Wylan vyndal zpod kabátu lahvičku a postavil ji na stůl.</p>
<p>Matthias se naklonil, aby si prohlédl její obsah. Vypadalo to jako hromádka kamínků. „Tohle je zrnokaz?“ Vždycky si myslel, že zrnokaz je škůdce, který napadá zásoby v sýpkách.</p>
<p>„Není to skutečný zrnokaz,“ vysvětloval Wylan. „Je to chemický zrnokaz. Vlastně ještě nemá vlastní jméno.“</p>
<p>„Musíš to nějak pojmenovat,“ podotkl Jesper. „Jak by si to jinak mohl člověk objednat k večeři?“</p>
<p>„Vykašli se na jméno,“ uťal ho Kaz. „Důležitý je, že tahle lahvička vybílí Van Eckovi bankovní účet a připraví ho o dobrou pověst.“</p>
<p>Wylan si odkašlal. „Možná. Má složité chemické složení. Doufal jsem, že by mi s tím Kuwej mohl pomoct.“</p>
<p>Nina něco pověděla Kuwejovi šuhansky. Pokrčil rameny a s našpulenými rty uhnul pohledem. Ten kluk je stále rozmrzelejší – ať už je to tím, že mu nedávno umřel otec, nebo protože se ocitl uvězněný v hrobce s bandou zlodějů.</p>
<p>„Takže?“ pobídl ho Jesper.</p>
<p>„Mám jiné zájmy,“ odvětil Kuwej.</p>
<p>Kazův temný pohled probodl Kuweje jako hrot dýky. „Pak bych doporučoval, abys přehodnotil své priority.“</p>
<p>Jesper dloubl do Kuweje. „Kaz jinými slovy říká, abys pomohl Wylanovi, nebo tě uloží do jednoho z těch hrobů, a pak uvidíme, jak to bude vyhovovat tvým zájmům.“</p>
<p>Matthias dávno ztratil představu, čemu ten Šuhan rozumí a čemu ne, nicméně bylo jasné, že tohle pochopil. Polkl a neochotně přikývl.</p>
<p>„Umění vyjednávat,“ pochvaloval si Jesper a nacpal si do pusy další sušenku.</p>
<p>„Takže Wylan – a poslušný Kuwej – se postarají o to, aby ten zrnokaz fungoval,“ pokračoval Kaz. „Jakmile budeme mít Inej, zaměříme se na Van Eckovy sýpky.“</p>
<p>Nina protočila oči. „Takže jde hlavně o to, abysme dostali zpátky svoje peníze, ne abysme zachránili Inej. O to rozhodně nejde.“</p>
<p>„Nino, drahoušku, jestli ti na penězích nezáleží, můžeš tomu říkat jinak.“</p>
<p>„<emphasis>Kruge</emphasis>? Prachy? Kazova opravdová láska?“</p>
<p>„Svoboda, bezpečí, odplata.“</p>
<p>„Tyhle věci za peníze nekoupíš.“</p>
<p>„Ne? Vsadím se, že Jesper ano. Za ty peníze vykoupí otcovu farmu, kterou dal do zástavy.“ Pistolník upřel oči na špičky bot. „A co ty, Wylane? Kolik bude stát, abys mohl svobodně opustit Ketterdam a žít svůj vlastní život? A ty Nino? Něco mi říká, že se svým Fjerdanem budete muset z něčeho žít, a jenom vlastenectví a dychtivé pohledy vás neuživí. A Inej má možná taky spoustu plánů. Za peníze si koupíme budoucnost. A je řada na Van Eckovi, aby platil.“</p>
<p>Matthias se nenechal napálit. Kaz mluvil vždycky rozumně, což ovšem neznamenalo, že říkal pravdu. „Mořin život je pro nás cennější než všechno tohle,“ prohlásil Matthias. „Pro nás pro všechny.“</p>
<p>„Dostaneme zpátky Inej. Dostaneme svoje peníze. Je to úplně jednoduché.“</p>
<p>„Je to úplně jednoduché,“ ušklíbla se Nina. „A já jsem budoucí královna Fjerdy. Říkají mi princezna Ilsa z Engelsbergu.“</p>
<p>„Žádná princezna z Engelsbergu neexistuje,“ opravil ji Matthias. „Engelsberg je rybářské město.“</p>
<p>Nina pokrčila rameny. „Když si lžeme do kapsy, nemusíme se v tom nijak držet zpátky.“</p>
<p>Kaz si jí nevšímal a rozložil na stůl mapu města. Matthias zaslechl Wylana zamumlat Jesperovi do ucha: „Proč prostě neřekne, že ji chce zpátky?“</p>
<p>„Znáš Kaze, ne?“</p>
<p>„Je přece jedna z nás.“</p>
<p>Jesper nadzdvihl obočí. „Jedna z nás? Znamená to, že znáš tajné podání ruky? Znamená to, že jsi připravený nechat se potetovat?“ Jel mu prstem nahoru po předloktí, až se Wylanova tvář zalila jasným ruměncem. Matthias si nemohl pomoct a musel s tím klukem soucítit. Věděl, jaké to je být v tom až po uši, a někdy měl pocit, že by se klidně mohli vykašlat na všechny Kazovy plány a nechat Jespera s Ninou, aby si svým flirtováním podmanili celý Ketterdam.</p>
<p>Wylan si v rozpacích shrnul rukáv. „Inej patří k nám.“</p>
<p>„Jen to nepřeháněj.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Protože ta nejpragmatičtější věc, kterou by Kaz mohl udělat, je prodat Kuweje tomu, kdo za něj dá nejvíc, a na Inej úplně zapomenout.“</p>
<p>„To by ne –“ Wylan se zarazil v půli věty a na jeho tváři se objevila nejistota.</p>
<p>Nikdo z nich nevěděl, čeho Kaz je a není schopný. Matthias občas vážně pochyboval, že to ví sám Kaz.</p>
<p>„Dobře, Kazi,“ vyklouzla Nina z bot a zkroutila prsty u nohou. „Tak když máš ten svůj velký plán, co kdybys přestal bloumat po mapě a sdělil nám, co nás čeká.“</p>
<p>„Chci, abyste se teď soustředili jen na zítřejší noc. Pak vám řeknu všechno, co budete chtít.“</p>
<p>„Vážně?“ popotáhla si Nina korzet. Pyl z kosatce jí zasypal holý dekolt. Matthiase se zmocnila nesmírná chuť ho z ní slízat. Nejspíš bude jedovatý, napomenul se přísně. Asi by se měl jít projít.</p>
<p>„Van Eck nám slíbil třicet milionů <emphasis>kruge</emphasis>,“ vykládal Kaz. „A přesně tolik si vezmeme. Plus milion navíc jako úrok a náhradu výdajů – a taky protože jednoduše můžeme.“</p>
<p>Wylan rozlomil sušenku napůl. „Otec nemá třicet milionů kruge. Ani kdybyste mu vzali všechen jeho majetek.“</p>
<p>„Tak to bys měl jít,“ poznamenal Jesper. „Kamarádíme se jenom s vyděděnci skutečných boháčů.“</p>
<p>Kaz si natáhl bolavou nohu a protřepal si ji. „Kdyby ty peníze Van Eck měl, mohli jsme ho jednoduše okrást a nemuseli se obtěžovat lézt do Ledového paláce. Mohl nám za to nabídnout tolik peněz, jen protože tvrdil, že to financuje Obchodní rada z městského rozpočtu.“</p>
<p>„A co ta truhla plná peněz, kterou přinesl na Vellgeluk?“ vzpomněl si Jesper.</p>
<p>„Podvod,“ odtušil Kaz znechuceně. „Nejspíš kvalitní padělky.“</p>
<p>„Tak jak teda ty peníze dostaneme? Vykrademe městskou pokladnu? Vykrademe Obchodní radu?“ Jesper seděl vzpřímeně a prsty bubnoval do stolu. „Vypáčíme dvanáct trezorů za jednu noc?“</p>
<p>Wylan se na židli ošíval a Matthias si dobře všiml znepokojení v jeho tváři. Aspoň někdo v téhle bandě ničemů není ochotný páchat jeden zločin za druhým.</p>
<p>„Ne,“ prohlásil Kaz. „Budeme se chovat jako obchodníci – necháme trhy pracovat za nás.“ Zaklonil se a ruce v rukavicích složil na vraní hlavu své hole. „Vezmeme si nejdřív Van Eckovy peníze a pak mu sebereme dobrou pověst. Postaráme se o to, že už nikdy nebude obchodovat v Ketterdamu ani nikde jinde v Kerchu.“</p>
<p>„A co bude s Kuwejem?“ starala se Nina.</p>
<p>„Až budeme se vším hotovi, Kuwej, jakož i všichni ostatní – zločinci, grišové i vydědění mladíci – na jejichž hlavy může a nemusí být vypsaná odměna, mohou v klidu zmizet v Jižních koloniích.</p>
<p>Jesper se zamračil. „A kde budeš ty?“</p>
<p>„Tady. Mám ještě spoustu práce, která si vyžaduje moji přítomnost.“</p>
<p>I když mluvil Kaz ledabylým tónem, vycítil Matthias v jeho slovech zlověstné očekávání. Často přemítal, jak tihle lidé dokázali v Ketterdamu přežít, teď měl ovšem dojem, že Ketterdam dost možná nepřežije Kaze Brekkera.</p>
<p>„Počkej chvilku,“ zvolala Nina. „Myslela jsem, že Kuwej pojede do Ravky.“</p>
<p>„Jak jsi na to přišla?“</p>
<p>„Když jsi prodával svůj podíl ve Vraním klubu Pekku Rollinsovi, chtěl jsi, aby poslal zprávu do hlavního města Ravky. Všichni jsme to slyšeli.“</p>
<p>„Chápal jsem to jako žádost o pomoc,“ ozval se Matthias, „ne jako nabídku k vyjednávání.“ Nemluvili o tom, že by vydali Kuweje Ravce.</p>
<p>Kaz je pobaveně sledoval. „Ani jedno, ani druhé. Doufejme, že Rollins je stejně důvěřivý jako vy dva.“</p>
<p>„Byla to zástěrka,“ zaúpěla Nina. „Chtěl jsi jenom odvést Rollinsovu pozornost.“</p>
<p>„Chtěl jsem Pekku Rollinse zaměstnat. Doufám, že jeho lidi se teď snaží v Ravce vypátrat naše kontakty. Vzhledem k tomu, že žádné neexistují, by jim to mělo trvat dost dlouho.“</p>
<p>Kuwej si odkašlal. „Rád bych jel do Ravky.“</p>
<p>„Rád bych měl plavky se sobolí podšívkou,“ ušklíbl se Jesper. „Ale nemůžeme mít vždycky to, co chceme.“</p>
<p>Mezi Kuwejovým obočím se objevila hluboká vráska. Tohle bylo očividně za hranicemi jeho jazykových schopností.</p>
<p>„Rád bych jel do Ravky,“ zopakoval o něco důrazněji. Kazovy černé oči se zapíchly do Kuweje a bez hnutí vyčkávaly. Kuwej se nervózně zavrtěl. „Proč se na mě tak kouká?“</p>
<p>„Přemýšlí, jestli tě nechá naživu,“ přispěchal Jesper s odpovědí. „Je to nervy drásající. Doporučuju zhluboka dýchat. Možná by pomohl nějaký posilující lék.“</p>
<p>„Přestaň, Jespere,“ okřikl ho Wylan.</p>
<p>„Oba byste se měli trochu uvolnit.“ Poplácal Jesper Kuweje po ruce. „Nedovolíme mu, aby tě zabil.“</p>
<p>Kaz nadzdvihl obočí. „Radši nic neslibuj.“</p>
<p>„No tak, Kazi. Tolik problémů, abysme ho zachránili. Přece z něj teď neuděláme žrádlo pro červy.“</p>
<p>„Proč chceš jet do Ravky?“ vyzvídala Nina a v hlase nedokázala skrýt dychtivost.</p>
<p>„O něčem takovém přece nikdy nebyla řeč,“ protestoval Matthias. Nechtěl se přít, zvlášť s Ninou ne. Ale měli Kuweje pustit na svobodu, aby žil tajně v Nové Zemi, ne ho vydat do rukou největšímu nepříteli Fjerdy.</p>
<p>Nina pokrčila rameny. „Možná bysme měli naše možnosti přehodnotit.“</p>
<p>Kuwej mluvil pomalu a pečlivě vážil slova. „Je to tam bezpečnější. Pro grišu. Nechci se schovávat. Chci se učit.“ Dotkl se zápisníku před sebou. „Otcova práce by mohla pomoct najít –“ Váhal, prohodil pár slov s Ninou a pak pokračoval. „Pro <emphasis>parem</emphasis> protijed.“</p>
<p>Nina spojila ruce a rozzářila se.</p>
<p>Jesper se na židli ještě víc zaklonil. „Koukám, že nám tu Nina začne samou radostí trylkovat.“</p>
<p>Protijed. Tak tohle si pořád Kuwej čmárá do toho svého zápisníku? Představa, že by nějaká látka dokázala neutralizovat moc <emphasis>paremu</emphasis> byla lákavá, přesto si Matthias nedokázal pomoct a musel být skeptický. „Dát takové informace do rukou jednoho národa –“ začal.</p>
<p>Kuwej mu skočil do řeči. „Můj otec přivedl tuhle drogu na svět. I beze mě – nakolik mohu soudit – ji někdo dřív nebo později znovu vyrobí.“</p>
<p>„Chceš říct, že někdo jiný přijde na to, jak se <emphasis>parem</emphasis> vyrábí?“ zarazil se Matthias. Copak opravdu není naděje, že se lidstvo toho svinstva jednou provždy zbaví?</p>
<p>„Tak už to s vědeckými objevy bývá,“ vysvětloval Wylan. „Jakmile se ví, že je něco možné, lidé si nedají pokoj. Je to jako bys chtěl vrátit roj sršňů zpátky do hnízda.“</p>
<p>„Vážně si myslíš, že jde najít protijed?“ dumala Nina.</p>
<p>„Nevím,“ přiznal Kuwej. „Otec byl materiálčik. Já jsem jenom ohňostrůjce.“</p>
<p>„Ty jsi náš chemik,“ obrátila se Nina na Wylana s nadějí v hlase. „Co ty si o tom myslíš?“</p>
<p>Wylan pokrčil rameny. „Možná. Jsou ale jedy, na které protijed neexistuje.“</p>
<p>Jesper si odfrkl. „A proto mu říkáme Wylan van Optimista.“</p>
<p>„V Ravce je hodně talentovaných materiálčiků,“ naléhal dál Kuwej. „Mohli by mi s tím pomoct.“</p>
<p>Nina chápavě přikyvovala. „To je pravda. Žeňa Safinová rozumí jedům jako nikdo jiný a David Kostyk vymyslel pro krále Nikolaje všechny možné zbraně,“ pohlédla na Matthiase. „A taky další věci! Krásné věci. Velmi mírumilovné.“</p>
<p>Matthias zavrtěl hlavou. „Takové rozhodnutí se nesmí udělat zbrkle.“</p>
<p>Kuwej zatnul zuby. „Já chci jet do Ravky.“</p>
<p>„Vidíš?“ naléhala Nina.</p>
<p>„Nic nevidím,“ zavrčel Matthias. „Takovou kořist nemůžeme jen tak vydat Ravce.“</p>
<p>„Není to kořist, je to člověk a chce tam jet.“</p>
<p>„Takže odteď si můžeme všichni dělat, co chceme?“ zeptal se Jesper. „Protože já mám celý seznam věcí, co bych moc rád.“</p>
<p>Po dlouhém napjatém mlčení si Kaz přejel rukou v rukavici puky u kalhot, načež řekl: „Nino, lásko, překládej, co říkám. Chci se ujistit, že si s Kuwejem rozumíme.“</p>
<p>„Kazi –“ zaprotestovala varovně.</p>
<p>Kaz se naklonil dopředu a ruce si opřel o kolena v jakémsi přátelském gestu připomínajícím staršího bratra udílejícího rady mladším. „Myslím, že je důležité, aby sis uvědomil nebezpečí své situace. Van Eck ví, že první místo, kde budeš hledat útočiště, je Ravka, takže nechá skrznaskrz prohledat každou loď, která popluje k jejím břehům. Jediní grišové, kteří by tě dokázali změnit tak, abys vypadal jako někdo jiný, žijí v Ravce – pokud si nepřeješ, aby si Nina vzala další dávku <emphasis>paremu</emphasis>.“</p>
<p>Matthias zavrčel.</p>
<p>„Což nepředpokládám,“ nenechal se vyrušit Kaz. „A teď, asi nechceš, abych tě zavezl zpátky do Fjerdy nebo do Šu Hanu?“</p>
<p>Bylo jasné, že Nina dokončila překládání, protože Kuwej vyjekl: „Ne!“</p>
<p>„Takže máš na výběr Novou Zemi nebo Jižní kolonie, ovšem keršský vliv je v Jižních koloniích mnohem menší. A taky počasí je tam příznivější, pokud bereš v úvahu takové věci. Jsi jako kradený obraz, Kuweji. Příliš nápadný, abych tě mohl prodat na trhu, a příliš cenný, abych si tě jen tak nechal. Jsi mi úplně k ničemu.“</p>
<p>„Tohle nebudu překládat,“ vyštěkla Nina.</p>
<p>„Tak přelož tohle: Mým jediným zájmem je, aby ses nedostal do rukou Van Ecka, a jestli po mně chceš, abych začal zvažovat svoje možnosti, tak kulka vyjde mnohem laciněji než cesta lodí do Jižních kolonií.“</p>
<p>Nina to, byť neochotně, přeložila.</p>
<p>Kuwej odpověděl šuhansky. Váhala. „Říká, že jsi krutý.“</p>
<p>„Jsem pragmatický. Kdybych byl krutý, ušetřil bych si tyhle řeči a přečetl mu nekrolog. Takže Kuweji, pojedeš do Jižních kolonií, a až se věci uklidní, můžeš se vypravit do Ravky nebo třeba k Matthiasově babičce, je mi to úplně ukradený.“</p>
<p>„Moji babičku z toho vynech,“ ohradil se Matthias.</p>
<p>Nina to přeložila a Kuwej nakonec křečovitě přikývl. I když to dopadlo, jak Matthias chtěl, smutek v Ninině tváři ho naplňoval pocitem prázdnoty.</p>
<p>Kaz mrknul na hodiny. „Takže jsme dohodnuti. Všichni víte, jaké máte povinnosti. Je spousta věcí, které se do zítřka do večera mohou pokazit, takže si projděte plán a pak to samé udělejte znovu. Máme jen jeden pokus.“</p>
<p>„Van Eck bude hlídat celé okolí. Bude u ní spousta stráží,“ mínil Matthias.</p>
<p>„To je pravda. Má víc zbraní, víc mužů a víc peněz. Jediné, co máme my, je moment překvapení a nehodláme to zbabrat.“</p>
<p>Zvenku se ozvalo jemné zaškrábání. Rázem byli všichni na nohou, dokonce i Kuwej.</p>
<p>O vteřinu později vklouzli do hrobky Rotty se Spechtem.</p>
<p>Matthias vydechl a vrátil pušku tam, kde byla, jako vždycky na dosah ruky.</p>
<p>„Tak co?“ uvítal je Kaz.</p>
<p>„Šuhani se utábořili na ambasádě,“ vykládal Specht. „Mluví se o tom v celém Lidu.“</p>
<p>„Počet?“</p>
<p>„Čtyřicet, možná víc, možná míň,“ otíral si Rotty bahno z těžkých bot. „Ozbrojení až po zuby, ale pořád operují pod diplomatickou záštitou. Nikdo neví, co mají za lubem.“</p>
<p>„My jo,“ podotkl Jesper.</p>
<p>„K Bydlu jsem se nedostal,“ vypočítával Rotty, „ale Per Haskell je nervózní a moc to neskrývá. Bez tebe starýmu pánovi práce stojí. Povídá se, že jsi zpátky ve městě a dostal ses do sporu s nějakým obchodníkem. Jo, a v přístavu došlo před pár dny k přepadení. Zabili přitom spoustu námořníků a kancelář srovnali se zemí, ale nikdo neví nic přesnějšího.“</p>
<p>Matthias viděl, jak Kazův výraz potemněl. Lačnil po dalších informacích. Matthias sice věděl, že tenhle <emphasis>demjin</emphasis> má i jiné důvody, proč chce dostat Inej zpátky, nicméně bylo jasné, že bez ní je jeho schopnost získat informace povážlivě narušena.</p>
<p>„Dobře,“ odtušil Kaz. „Ale nikdo nás nespojuje s řáděním v Ledovém paláci ani s <emphasis>paremem</emphasis>?“</p>
<p>„Nic takovýho jsem neslyšel,“ ujistil ho Rotty.</p>
<p>„Nic,“ potvrdil Specht.</p>
<p>Wylan vypadal překvapeně. „To znamená, že Pekka Rollins nemluvil.“</p>
<p>„Dej mu trochu času,“ řekl Kaz. „Ví, že někde Kuweje schováváme. Díky tomu dopisu do Ravky se bude ještě chvíli honit za vlastním ocasem, ale to taky nepotrvá věčně.“</p>
<p>Jesper si neklidně poklepával prsty do stehen. „Všimli jste si, že nás celý město hledá a zuřivě prahne po naší smrti?“</p>
<p>„No a?“ zeptal se Kaz.</p>
<p>„Já jen, že normálně to bývá jen půlka města.“</p>
<p>Jesper si z toho může utahovat, ale dochází jim vůbec, uvažoval Matthias, jaká síla proti nim stojí? Fjerda, Šu Han, Nová Země, Kaelišani i Keršani. To nejsou nepřátelské gangy ani rozhněvaní obchodní partneři. To jsou státy odhodlané chránit svoje lidi a jejich bezpečnou budoucnost.</p>
<p>„A ještě něco,“ dodal Specht. „Ty jsi po smrti, Matthiasi.“</p>
<p>„Cože?“ Matthiasova kerština je sice obstojná, ale možná má přece jen mezery.</p>
<p>„Ubodali tě v Morně na marodce.“</p>
<p>Místnost rázem ztichla. Jesper se ztěžka posadil. „Muzzen je mrtvý?“</p>
<p>„Muzzen?“ Matthias si to jméno nedokázal zařadit.</p>
<p>„V Morně jste se vyměnili,“ připomněl mu Jesper. „Abys s námi mohl jet do Ledového paláce.“</p>
<p>Matthiasovi se okamžitě vybavilo, jak bojoval s vlky, pak se nad ním v jeho cele objevila Nina a ve vězení vypukl poprask. Nina tehdy někoho z Gaunerů pokryla puchýři a způsobila mu horečku, aby se dostal do karantény a dali ho stranou od ostatních vězňů. Muzzen. Jak to jen mohl Matthias zapomenout.</p>
<p>„Říkal jsi, že máš na marodce kontakt,“ zlobila se Nina.</p>
<p>„Aby ho udržel nemocného, ne aby ho chránil.“ Kazova tvář se zachmuřila. „Byl to útok.“</p>
<p>„Fjerdani,“ vypálila Nina.</p>
<p>Matthias zkřížil ruce na prsou. „To není možné.“</p>
<p>„Proč ne?“ trvala na svém Nina. „Víme, že tu jsou <emphasis>drüskellové</emphasis>. Jestli tě přijeli do města hledat a dělali povyk na radnici, nejspíš jim řekli, že jsi zavřený v Morně.“</p>
<p>„Ne,“ oponoval Matthias. „K něčemu tak podlému by se nesnížili. Najmout zabijáka? Zavraždit nemocného na lůžku?“ Ale už když ta slova vypouštěl z úst, nebyl si tak jistý, že jim sám věří. Vždyť Jarl Brum a jeho důstojníci udělali bez mrknutí oka horší věci.</p>
<p>„Velcí, blonďatí a slepí,“ utrousil Jesper. „Přesně celí Fjerdani.“</p>
<p>Umřel místo mě, přemítal Matthias. A já si ani nepamatoval jeho jméno.</p>
<p>„Měl Muzzen nějakou rodinu?“ zeptal se nakonec Matthias.</p>
<p>„Jenom Gaunery,“ odpověděl Kaz.</p>
<p>„Žádný slzy,“ zamumlala Nina.</p>
<p>„Žádnej funus,“ odvětil tiše Mattias.</p>
<p>„Jaký to je být mrtvý?“ zeptal se Jesper. Veselé ohníčky v jeho očích pohasly.</p>
<p>Matthias neodpověděl. Nůž, který zabil Muzzena, si měl najít jeho, a možná to bylo dílo Fjerdanů. Drüskellů. Jeho bratrů. Chtěli, aby umřel bez cti zamordovaný na nemocničním kavalci. Přesně taková smrt se hodí pro zrádce. Takovou smrt si zaslouží. Teď byl Matthias zavázán Muzzenovi vlastní krví, jenže jak mu to kdy bude moct splatit? „Co udělají s jeho tělem?“ chtěl aspoň vědět.</p>
<p>„To už je nejspíš spálené na prach na Smrťákově voru,“ usoudil Kaz.</p>
<p>„A ještě něco,“ soukal ze sebe Rotty. „Někdo po městě hledá Jespera.“</p>
<p>„Dlužníci teď budou muset počkat,“ mávl rukou Kaz, zatímco Jesper sebou škubl.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl Rotty hlavou. „Na univerzitě se objevil nějaký chlap. Jespere, tvrdí, že je tvůj otec.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>4 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>I</strong>nej ležela na břiše a s rukama nataženýma před sebou se ve tmě kroutila jako červ. I když takřka nejedla, ventilátor byl pořád na tělo těsný. Neviděla, kam míří, ale plazila se tmou pořád dál a usilovně se přitahovala konečky prstů.</p>
<p>Když se po boji na Vellgeluku probrala, neměla tušení, jak dlouho byla v bezvědomí, ani kde je. Pamatovala si, jak se řítila z obrovské výšky dolů, potom, co ji jeden z Van Eckových větrostrůjců upustil, a až na poslední chvíli ji chytil jiný – jeho paže ji sevřely jako ocelové okovy, vítr ji šlehal do tváří a obloha kolem byla šedivá – a najednou jí v lebce vybuchla bolest. A když přišla k sobě, byla ve tmě a v hlavě jí tepalo. Ruce i nohy měla svázané a na očích cítila těsně utaženou látku. Na chvíli jí bylo znovu čtrnáct a ležela vystrašená a opuštěná na palubě otrokářské lodi. Přinutila se dýchat. Ať je kdekoliv, necítí houpání lodi ani neslyší vrzání ráhnoví. Zem pod ní je pevná.</p>
<p>Kam ji Van Eck zavlekl? Může být v nějaké továrně, v něčím domě. Možná už ani není v Kerchu. Na tom nezáleželo. Ona je Inej Ghafa a nebude se třást jako králík chycený do pasti. <emphasis>Ať jsem kdekoliv, musím se dostat pryč.</emphasis></p>
<p>Třela se tak dlouho o zeď, až se jí podařilo shrnout si šátek z očí. V místnosti byla tma jako v pytli a jediné, co slyšela, byl její vlastní zrychlený dech, neboť se jí znovu začínala zmocňovat panika. Zkrotila ji tím, že se přinutila vědomě dýchat – nádech nosem, výdech ústy – nechala mysl upadnout do modlitby a obklopila se svými svatými. Představovala si, jak jí uvolňují provaz na zápěstích a masírováním probouzejí ruce k životu. Neříkala si, že nemá strach. Už dávno, po jednom zlém pádu, jí otec vysvětlil, že jenom blázni se ničeho nebojí. <emphasis>My se strachu nevyhýbáme, </emphasis>řekl jí tenkrát. <emphasis>Přivítáme ho jako nečekaného návštěvníka a posloucháme, co nám chce říct. Když se dostaví strach, něco je na spadnutí.</emphasis></p>
<p>Inej měla v úmyslu postarat se o to, aby se něco začalo dít. Ignorovala bolest v hlavě a přinutila se přeplazit místnost, aby odhadla její rozměry. Pak se opřela o zeď a s její pomocí se postavila na nohy. Pohybovala se pomocí poskoků podél stěny a poslepu se snažila nahmatat dveře nebo okna. Když zaslechla kroky, praštila sebou na zem, nestihla si ale dát zpátky roušku přes oči. Od té doby ji stráže uvazovali šátek přes oči pevněji. Ale bylo to jedno, protože už našla ventilátor. Jediné, co teď potřebovala, bylo vymyslet způsob, jak se dostat z provazů. Kaz by to dokázal ve tmě a nejspíš i pod vodou.</p>
<p>Jedinou příležitost, kdy si mohla důkladně prohlédnout místnost, kde ji drželi, měla během jídla, protože přinášeli lucernu. Nejdřív zarachotily klíče v několika zámcích, načež uslyšela otevírání dveří a bouchnutí tácu postaveného na stůl. O chvíli později jí z očí jemně zmizel šátek – Bajan nikdy nebyl hrubý ani zbrklý. Neměl to v povaze. Vlastně měla podezření, že něco takového je daleko za hranicemi pečlivě upravených rukou tohoto mladého hudebníka.</p>
<p>Na tácu samozřejmě nebylo nikdy nic ostrého. Van Eck měl dost rozumu, aby jí s důvěrou svěřil jedině lžíci. Inej tak alespoň využívala každičkou chvilku, kdy neměla zavázané oči, k tomu, aby pečlivě prostudovala každičký centimetr holé místnosti. Hledala jakékoliv stopy, jež by jí pomohly uhádnout, kde je, a naplánovat útěk. Nebylo mnoho, čeho by se mohla chytit – betonová podlaha, kde nebylo nic než hromádka přikrývek, které jí dali, aby se mohla v noci přikrýt, stěny obložené prázdnými policemi, stůl se židlí, kde jedla. Nebyla tam žádná okna a jedinou známkou toho, že jsou asi pořád v Ketterdamu, byl vlhký pach soli ve vzduchu.</p>
<p>Bajan jí vždycky rozvázal ruce za zády a znovu jí je svázal, ale vpředu, aby se mohla najíst – jenže od té doby, co objevila ventilátor, se v jídle jen nimrala. Jedla jen tolik, aby si udržela sílu, ani o trochu víc. A tak když jí dnes večer přinesl Bajan v doprovodu dozorců na tácu jídlo a ona ucítila jemnou vůni párku s kaší, v žaludku jí hlasitě zakručelo. Byla od hladu malátná a jak se chtěla posadit, převrhla tác ze stolu na zem. Hrnek a miska z bílého porcelánu se rozletěly na kusy. Její večeře se vyklopila na podlahu – kouřící hromádka voňavé patlaniny s porcelánovými střepy – a ona nemotorně přistála hned vedle, div že obličej nezabořila rovnou do kaše.</p>
<p>Bajan zavrtěl tmavou, hedvábnou hlavou. „Jsi slabá, protože nejíš. Pan Van Eck říká, že tě mám nakrmit násilím, jestli to jinak nepůjde.“</p>
<p>„Zkus si to,“ vzhlédla k němu ze země a vycenila zuby. „Bez prstů budeš těžko učit lidi hrát na piano.“</p>
<p>Ale Bajan se jenom zasmál, až mu v ústech zasvítily bílé zuby. Pomohli jí s dozorcem zpátky na židli a nechal jí donést nové jídlo.</p>
<p>Van Eck pro ni nemohl vybrat hlídače lépe. Bajan byl Sulijec jen o pár let starší než Inej, s hustými černými vlasy, které se mu na krku vlnily, a temnýma protáhlýma očima orámovanýma řasami, jež byly tak dlouhé, že by s nimi mohl klidně odhánět mouchy. Řekl jí, že pracuje u Van Ecka jako učitel hudby, a Inej nešlo do hlavy, jak si Van Eck mohl takového kluka přivést do domácnosti, když má ženu o dobrou polovinu mladší, než je sám. Musí být buď nesmírně sebevědomý, nebo nebetyčně blbý. <emphasis>Podrazil Kaze</emphasis>, připomněla si. <emphasis>To mluví spíš pro tu druhou variantu.</emphasis></p>
<p>Jakmile dozorce odklidil nepořádek – Bajan by se k takové práci nesnížil – a donesli jí nové jídlo, Bajan se opřel o zeď a dohlížel na to, jak jí. Nabírala prsty kaši, ale dovolila si sníst jen pár nanicovatých soust.</p>
<p>„Musíš víc jíst,“ huboval jí Bajan. „Když budeš trochu poslušnější a řekneš mu, co chce vědět, uvidíš, že je to rozumný muž.“</p>
<p>„Rozumný lhář, podvodník a únosce,“ odsekla a vzápětí se proklínala za to, že mu odpověděla.</p>
<p>Bajan nedokázal skrýt potěšení. U každého jídla to probíhalo stejně: Ona se v tom nimrala. On s ní nezávazně konverzoval a čas od času svůj hovor prošpikoval otázkou o Kazovi nebo Gaunerech. Naneštěstí čím méně jedla, tím byla slabší a bylo pro ni těžší zůstat ve střehu.</p>
<p>„Vzhledem k tomu, v jaké společnosti se pohybuješ, bych řekl, že lhaní a podvádění ti na panu Van Eckovi nebude zrovna vadit, spíš naopak.“</p>
<p><emphasis>„Shevrati,“ </emphasis>vyslovila Inej zřetelně. <emphasis>Ten, který nic neví. </emphasis>Nejednou touhle nadávkou počastovala Kaze. Vzpomněla si na Jespera, jak si věčně pohrává se svými revolvery, na Ninu, která pohybem zápěstí dokáže z člověka vymáčknout život, na Kaze, který bez mrknutí oka otevře jakýkoliv zámek i ve svých černých rukavicích. Darebáci. Zloději. Vrazi. A každý z nich stojí za víc než tisíc Janů Van Ecků.</p>
<p><emphasis>Tak kde jen jsou? </emphasis>Ta otázka párala šev sešitý v jejím srdci horkou jehlou. <emphasis>Kde je Kaz? </emphasis>Nechtěla o tom raději důkladněji přemýšlet. Kaz byl nade vše ostatní pragmatický. Proč by ji chodil zachraňovat, když s tím nejcennějším rukojmím na světě může Van Eckovi ukázat záda?</p>
<p>Bajan nakrčil nos. „Radši nebudeme mluvit sulijsky. Jsem pak sentimentální.“ Měl na sobě úzké hedvábné kalhoty a elegantně střižený kabát, na jehož klopě měl přišpendlenou zlatou lyru ověnčenou vavřínovými snítkami s malým rubínem, což označovalo jak jeho profesi, tak příslušnost k domu Van Ecka.</p>
<p>Inej věděla, že by s ním neměla promluvit už ani slovo, ale stále ještě byla zlodějka tajemství. „Na jaký nástroj učíš hrát?“ prohodila. „Na lyru? Na fortepiano?“</p>
<p>„A taky na flétnu, a dámy učím zpívat.“</p>
<p>„A jak zpívá madam Alys Van Ecková?“</p>
<p>Bajan se líně usmál. „Pod mým vedením vskutku nádherně. Mohl bych tě naučit vydávat všechny možné příjemné zvuky.“</p>
<p>Inej protočila oči. Byl přesně jako kluci, se kterými vyrůstala – laciné řečičky a hlava plná nesmyslů. „Čeká mě mučení a ještě něco horšího. Vážně se mnou flirtuješ?“</p>
<p>Bajan ledabyle sykl. „Pan Van Eck a ten tvůj Kaz Brekker se dohodnou. Van Eck je obchodník. Z toho, co jsem vyrozuměl, jen hájí své zájmy. Nedovedu si představit, že by se uchýlil k něčemu takovému, jako je mučení.“</p>
<p>„Kdybys tady noc co noc ležel spoutaný se zavázanýma očima, možná bys měl v tomhle směru lepší představivost.“</p>
<p>A kdyby Bajan znal Kaze, nebyl by si výměnou zdaleka tak jistý.</p>
<p>Za dlouhých nocí, kdy zůstala o samotě, se Inej snažila odpočívat; utíkala v představách daleko pryč, ale její myšlenky se nakonec pokaždé stočily ke Kazovi a ostatním. Van Eck ji chtěl vyměnit za Kuweje Yul-Boa, Šuhana, kterého ukradli z nejpřísněji střežené pevnosti na světě. Byl to jediný člověk, u něhož byla naděje, že dokáže znovu vyrobit drogu, kterou vymyslel jeho otec, a nazval ji <emphasis>jurda parem. </emphasis>Výkupné, které by za Kuweje mohl dostat, by dalo Kazovi všechno, po čem kdy toužil – peníze a prestiž nutnou k tomu, aby se stal právoplatným bossem v Barrelu, jakož i možnost pomstít se Pekku Rollinsovi za smrt svého bratra. Tato fakta se kupila jedno k druhému – armáda pochybností stojící proti naději, kterou se snažila ve svém srdci udržet.</p>
<p>Směr Kazova počínání byl zřejmý: vyměnit Kuweje za peníze a najít si nového špeha, který bude místo ní slézat zdi Barrelu a krást tajemství. A copak mu sama neřekla, že chce odjet z Ketterdamu hned, jak dostane zaplaceno? <emphasis>Zůstaň se mnou. </emphasis>Myslel to vážně? Jak moc si ostatní cení jejího života tváří v tvář penězům, které mohou dostat za Kuweje? Nina by nikdy nedovolila, aby ji v tom Kaz nechal. Bojovala, co jí síly stačily, aby Inej osvobodila, i když byla ve spárech <emphasis>paremu. </emphasis>Matthias by jí stál po boku celým svým čestným srdcem. A Jesper… No, Jesper by Inej nikdy neublížil, jenže potřebuje peníze, aby zachránil otcovo živobytí. Udělá, co bude moct, což ovšem nemusí nutně znamenat, že to bude to nejlepší pro ni. Kromě toho s výjimkou Kaze se nikdo z nich nemůže Van Eckovi a jeho nemilosrdným prostředkům rovnat. <emphasis>Já můžu</emphasis>, pomyslela si Inej v duchu. <emphasis>Možná nemám Kazovo prohnané myšlení, ale jsem po čertech nebezpečná holka.</emphasis></p>
<p>Van Eck k ní posílal Bajana každý den a ten se k ní nikdy nechoval jinak než mile a přátelsky, přestože na ni naléhal, aby prozradila, kde se Kaz schovává. Měla za to, že Van Eck k ní osobně nechodí kvůli tomu, že Kaz bedlivě sleduje každý jeho krok. Nebo si možná Van Eck myslí, že Inej snáze podlehne Sulijci než lstivému kupci. Dnes večer však cítila, že se něco muselo stát.</p>
<p>Bajan se většinou vzdálil, jakmile mu dala Inej najevo, že je po jídle – úsměv na rozloučenou, nepatrná úklona a byl pryč – jeho povinnosti až do následujícího rána splněny. Jenže tentokrát se neměl k odchodu.</p>
<p>Místo aby jako vždycky zmizel, jakmile spoutanýma rukama odstrčila talíř, zničehonic se jí zeptal: „Kdy jsi naposledy viděla svoje rodiče?“</p>
<p><emphasis>Nová strategie. </emphasis>„Slíbil ti Van Eck peníze, když ze mě vytáhneš, co chce slyšet?“</p>
<p>„Jenom se ptám.“</p>
<p>„A já jsem jenom zajatkyně. Vyhrožuje ti trestem?“</p>
<p>Bajan kradmo pohlédl na dozorce a tiše řekl: „Van Eck by tě mohl dovést zpátky domů k rodičům. Mohl by tě vyplatit od Pera Haskella. Rozhodně je to v jeho možnostech.“</p>
<p>„To byl tvůj nápad, nebo jeho?“</p>
<p>„Záleží na tom?“ zeptal se Bajan. V jeho hlase se ozývala naléhavost, jež spustila v Inej poplach. <emphasis>Když se dostaví strach, něco je na spadnutí</emphasis>. Ale z koho má strach – z ní, nebo z Van Ecka? „Můžeš odejít od Gaunerů a Pera Haskella a zbavit se toho hrozného Kaze Brekkera. Van Eck tě doveze do Ravky a dá ti peníze, abys mohla cestovat.“</p>
<p>Nabídka, nebo hrozba? Je možné, že Van Eck vyslídil její rodiče? Sulijce není tak snadné vystopovat, a jistě by nevěřili cizincům, co se všetečně vyptávají. Ale co když lidi, které Van Eck poslal, tvrdí, že vědí o ztraceném sulijském děvčeti? Děvčeti, které jednoho chladného rána zmizelo, jako by se do země propadlo?</p>
<p>„Co ví Van Eck o mojí rodině?“ vzdouval se v ní hněv.</p>
<p>„Ví, že žiješ daleko od domova. Zná podmínky tvé vazalské smlouvy se Zvěřincem.“</p>
<p>„Pak musí vědět, že jsem byla otrokyně. Nechá zavřít Tante Heleen do vězení?“</p>
<p>„Já… nemyslím si –“</p>
<p>„Jistěže ne. Van Eckovi je úplně ukradený, že se mnou kšeftovali jak s pytlem brambor. Jenom se mi chce dostat pod kůži.“</p>
<p>Ale to, na co se zeptal pak, jí vyrazilo dech. „Dělala tvoje máma smažený chleba?“</p>
<p>Zamračila se. „Jasně, že dělala.“ Smažený chleba je základní sulijské jídlo, všichni ho dělají. Inej by ho dokázala připravit i poslepu.</p>
<p>„S rozmarýnem?“</p>
<p>„S koprem, když jsme ho měli.“ Hned prokoukla, kam to celé směřuje, Bajan chce, aby se jí zastesklo po domově. Jenže měla hrozný hlad a ta vzpomínka byla velmi živá, a tak jí chtě nechtě zakručelo v břiše. Před očima viděla, jak máma namáčí pánev, hbitými prsty propichuje a uplácává těsto, cítila vůni chleba pečícího se nad horkým popelem.</p>
<p>„Tvoji přátelé nepřicházejí,“ promluvil Bajan. „Je čas začít přemýšlet, jak by sis mohla sama zachránit kůži. Mohla bys být doma u rodičů dřív, než skončí léto. Van Eck ti rád pomůže, když mu to dovolíš.“</p>
<p>Všechny kontrolky uvnitř Inejiny hlavy zvonily na poplach. Jejich hra byla příliš průhledná. Pod Bajanovým půvabem, jeho temnýma očima a nenucenými sliby ležel strach. A přesto se pod hlasitým duněním upozorňujícím ji na blížící se nebezpečí ozývalo jemné cinkání úplně jiného zvonku – vábivý zvuk <emphasis>‚co kdyby?‘. </emphasis>Co kdyby se nechala utěšit, co kdyby přestala předstírat, že se přenesla přes to, co dávno ztratila? Co kdyby prostě nechala Van Ecka, aby ji naložil na loď a poslal domů? Jedla by zase smažený chleba, ještě teplý z pánve, viděla by máminy tmavé copy svázané pentlemi z jemného hedvábí v barvě pomerančů.</p>
<p>Ale Inej měla všech pět pohromadě. Učila se od těch nejlepších. <emphasis>Radši krutá pravda než sladká lež</emphasis>. Kaz jí nikdy nesliboval štěstí a mužům, kteří to dělali, nevěřila. Její utrpení nebylo zbytečné. To, že ji svatí zavedli do Ketterdamu, musí mít důvod – a tím důvodem je loď, jež bude pronásledovat otrokáře, její nové poslání, které dá smysl všemu, čím musela projít. Kvůli starému snu z minulosti nezradí svoje poslání ani přátele.</p>
<p>Inej zasyčela, až Bajan, vylekaný tak nečekaně zvířecím zvukem, uskočil dozadu. „Vyřiď svému pánovi, ať splní staré závazky, než začne slibovat nové,“ vyštěkla. „A teď mě nech o samotě.“</p>
<p>Bajan odchvátal jako dobře oblečená krysa, kterou ostatně byl, a Inej věděla, že nastal čas vyrazit. Bajanova nová neodbytnost nevěstila nic dobrého. <emphasis>Musím se z téhle pasti dostat dřív,</emphasis> přemítala, <emphasis>než mě tohle stvoření zmámí vzpomínkami a soucitem</emphasis>. Možná pro ni Kaz s ostatními přijdou, ale nehodlala jen tak čekat s rukama v klíně, jestli se to opravdu stane.</p>
<p>Jakmile Bajan s dozorci odešel, vytáhla zpod provazů na kotnících střep z misky, kam si ho předtím schovala, a dala se do práce. Byla sice zesláblá a malátná, ale zakopnutí jenom předstírala, když Bajan přinesl tu božsky vonící misku s kaší. Schválně shodila celý tác ze stolu. Kdyby si Van Eck opatřil víc informací, varoval by Bajana, že Mora nikdy nepadá. Rozhodně ne jako nemotorná hrouda na zem, pokud ovšem zrovna nechce ukořistit ostrý porcelánový střep a schovat ho pod pouta.</p>
<p>Po úmorném pilování, které jí připadalo nekonečné a při kterém si o ostré hrany rozedrala do krve konečky prstů, konečně přervala provazy a měla volné ruce. Rozvázala si kotníky a poslepu nahmatala cestu k ventilátoru. Bajan s dozorci se do rána nevrátí. Má celou noc na to, aby odsud utekla – tak daleko, jak dokáže.</p>
<p>Průchod byl proklatě těsný a vzduch uvnitř zatuchle páchl něčím, co nedokázala rozpoznat. Tma tam byla tak dokonalá, že si klidně mohla nechat zavázané oči. Neměla tušení, kam ventilátor vede. Mohl být dlouhý pár metrů nebo půl míle. Musela se z něj dostat ven před svítáním, jinak by našli mřížku krytu uvolněnou z pantů a přesně by věděli, kde je.</p>
<p><emphasis>To bych chtěla vidět, jak byste mě odsud dostali</emphasis>, pomyslela si chmurně. Pochybovala, že některý z Van Eckových dozorců by se do větrací šachty dokázal vtěsnat. Museli by si vzít na pomoc nějakého kluka z kuchyně a namastit ho sádlem.</p>
<p>Po centimetrech se sunula dopředu. Jak může být daleko? Při každém hlubokém nádechu měla pocit, jako by se jí šachta stahovala kolem žeber. Kdoví, třeba je na střeše nějaké budovy. Možná až vystrčí na druhé straně hlavu, uvidí pod sebou rušné ketterdamské ulice. S tím by byla spokojená. Ale co když ta šachta nikam nevede? Co když na druhé straně končí zdí? Pak by se musela plazit celou cestu pozpátku a doufat, že se dokáže svázat provazy tak, aby si dozorci ničeho nevšimli. Něco takového by bylo nemožné. Dneska v noci nesmí skončit ve slepé uličce.</p>
<p><emphasis>Přidej</emphasis>, povzbuzovala sama sebe, zatímco jí na obočí vyrážel pot. Jen stěží zaháněla představu, že ji celá budova svírá a zdi jí vytlačují vzduch z plic. Dokud nebude na konci, nemůže si nic plánovat, nejdřív musí vědět, jak daleko se dostala od Van Eckových poskoků.</p>
<p>Pak to ucítila – o zpocené čelo se jí otřel jemný závan vzduchu. Šeptem vyslala k nebi kratičké díkůvzdání. Nahoře musí být otvor. Čichala, aby zachytila jakýkoliv závan pachů – uhelný kouř nebo vůni vlhké venkovské trávy. Opatrně pohybovala prsty před sebou, až nahmatala na konci ventilátoru mřížku. Žádné světlo neprocházelo skrz, což – jak předpokládala – bylo dobré znamení. Místnost, kam se chystá spadnout, bude nejspíš prázdná. Svatí na nebi, ale co když je ve Van Eckově domě? Co když přistane tomu kupčíkovi rovnou v posteli? Poslouchala, jestli neuslyší lidské zvuky – chrápání nebo hluboký dech. Nic.</p>
<p>Kéž by teď měla svoje dýky, kéž by cítila v dlaních jejich povzbudivou tíhu. Má je Van Eck pořád u sebe? Prodal je? Hodil do moře? Odříkala alespoň jejich jména – Petyr, Maria, Anastasia, Lizabeta, Sankt Vladimir, Sankta Alina – a každé z těch potichu vyslovených jmen jí dodávalo sílu. Pak zahýbala krytem, načež do něj silou vrazila. Rázem povolil, ale místo aby zůstal viset v pantech, celý vypadl. Pokusila se ho ještě zachytit, ale vyklouzl jí mezi prsty a zařinčel na zemi.</p>
<p>Inej s bušícím srdcem čekala. Minutu bylo ticho. Pak další. Nikdo nepřišel. Místnost byla prázdná. Možná je prázdná celá tahle budova. Van Eck by ji nenechal bez ostrahy, takže muži musí hlídkovat venku. Pokud je to tak, proklouznout kolem nich pro ni nebude problém. A teď aspoň přibližně ví, jak daleko je od země.</p>
<p>To, co následovalo, se nedalo provést nijak elegantně. Lezla ven po hlavě a přidržovala se zdi. Jakmile byla napůl venku a její tělo se začalo převažovat, stočila se do klubíčka a pažemi si přikryla hlavu, aby si při nárazu ochránila lebku a krk, načež se nechala vlastní vahou snést k zemi.</p>
<p>Dopad byl vcelku bezbolestný. Podlaha byla stejně jako v její cele betonová, ale Inej se při nárazu srolovala. Narazila do něčeho, co se zdálo být zadní část něčeho pevného. Postavila se na nohy a rukama zkoumala, co to je. Mělo to sametové polstrování. Jak šla dál, nahmatala vedle úplně stejnou věc. <emphasis>Sedadla</emphasis>, došlo jí. <emphasis>Jsem v divadle</emphasis>.</p>
<p>V Barrelu byla spousta divadel a hudebních sálů. Že by byla tak blízko domova? Nebo je snad dokonce v jednom z těch slavných operních domů v Lidu?</p>
<p>S rukama před sebou opatrně našlapovala, až došla ke zdi, která podle všeho musela být zadní stěnou sálu. Šmátrala podél ní, aby našla dveře, okna nebo aspoň další ventilátor. Konečně její prsty narazily na rám dveří a rukama nahmatala kliku. Ani se nehnula. Zamčeno. Opatrně s ní zalomcovala.</p>
<p>Místnost se zalila jasným světlem. Inej s očima přivřenýma v náhlé záři uskočila ke dveřím.</p>
<p>„Když jste si přála prohlídku, slečno Inej, stačilo říct,“ pronesl Jan van Eck.</p>
<p>V černém, pečlivě střiženém obleku obchodníka stál na jevišti zchátralého divadla. Sedadla ze zeleného sametu byla prožraná od molů. Po stranách jeviště visely cáry opony. Nikdo se neobtěžoval uklidit kulisy poslední hry. Nepřirozeně velké pily a palice zavěšené na stěně připomínaly děsivou dětskou vizi operačního sálu. Inej napadlo, že je to nejspíš scéna ze hry <emphasis>Šílenec, nebo doktor</emphasis>, která je součástí Surové komedie.</p>
<p>Kolem dokola sálu stáli dozorci, zatímco Bajan přešlapoval vedle Van Ecka a žmoulal si své elegantní ruce. Nechali ventilátor schválně otevřený, aby ji sem nalákali? Celou tu dobu si s ní Van Eck jenom hrál?</p>
<p>„Přiveďte ji sem,“ poručil teď dozorcům.</p>
<p>Inej ani vteřinu nezaváhala. Vyskočila na úzké opěradlo nejbližšího sedadla a přeskakovala jednu uličku za druhou. Jako střela se řítila k jevišti, zatímco se dozorci nemotorně motali mezi sedadly. Vyhoupla se na jeviště, minula vyjeveného Van Ecka, ladně se vyhnula dvěma dozorcům, a pak popadla jevištní lano a šplhala, přičemž se modlila, aby pod ní neprasklo dřív, než bude nahoře. Schová se mezi trámy a proklouzne na střechu.</p>
<p>„Odstřihněte ji!“ nařídil Van Eck nevzrušeně.</p>
<p>Inej lezla výš, rychleji, rychleji. V další vteřině nad sebou spatřila obličej. Van Eckův dozorce s nožem v ruce přeřízl lano.</p>
<p>Povolilo a Inej padala k zemi, pokrčila kolena, aby zmírnila náraz. Dřív, než se stačila narovnat, byli u ní tři dozorci a nedovolili jí se pohnout.</p>
<p>„Slečno Inej,“ napomenul ji Van Eck, „jsme si vědomi vašich schopností. Vážně jste si myslela, že neučiním preventivní opatření?“ Nečekal na odpověď. „Nikdy odsud nenajdete cestu, pakliže vám já nebo pan Brekker nepomůžeme. Vzhledem k tomu, že on se zřejmě nehodlá ukázat, byste měla uvažovat o spojenectví se mnou.“</p>
<p>Inej mlčela.</p>
<p>Van Eck složil ruce za záda. Bylo zvláštní vidět na jeho tváři stín Wylanových rysů. „Město je plné nejrůznějších povídaček o <emphasis>paremu</emphasis>. Do velvyslanecké čtvrti dorazila delegace fjerdských <emphasis>drüskellů</emphasis>. Do Třetího přístavu dnes připluly dvě šuhanské bitevní lodě. Dal jsem Brekkerovi sedm dní na to, aby zprostředkoval výměnu, která vám zajistí bezpečí, teď ale všichni začali hledat Kuweje Yul-Boa a pro mě je naprosto zásadní dostat ho z města dřív, než ho najdou.“</p>
<p><emphasis>Dvě šuhanské válečné lodě</emphasis>. Tak tohle je ta změna. Van Eckovi dochází čas. Věděl to Bajan nebo jen vycítil, že se jeho pánovi změnila nálada?</p>
<p>„Doufal jsem, že Bajan kromě zušlechťování hudebního talentu mé ženy prokáže i jiné schopnosti,“ pokračoval Van Eck. „Zdá se ovšem, že jsme nuceni dojít k dohodě sami. Takže kde Kaz Brekker drží toho kluka?“</p>
<p>„Jak bych to mohla vědět?“</p>
<p>„Určitě znáš všechny tajné skrýše gangu. Brekker nikdy nic nedělá bez příprav. Musí mít kutlochy po celém městě.“</p>
<p>„Když ho tak dobře znáš, tak jistě víš, že by Kuweje nikdy nedržel na místě, které bych ti mohla vyzradit.“</p>
<p>„Tomu nevěřím.“</p>
<p>„S tím, čemu věříš, nebo ne, nic nenadělám. Tvůj šuhanský vědec je pravděpodobně dávno pryč.“</p>
<p>„To by se mi doneslo. Mám špehy všude.“</p>
<p>„Očividně všude ne.“</p>
<p>Bajan stiskl rty.</p>
<p>Van Eck unaveně zakroutil hlavou. „Položte ji na stůl.“</p>
<p>Inej věděla, že je marné se vzpouzet, ale stejně bojovala. Mohla se buď prát nebo propadnout hrůze, jež se jí zmocňovala, když ji dozorci pokládali na stůl a přivazovali ji k němu za ruce i za nohy. Teprve teď si všimla, že jeden ze stolků s nástroji vůbec nevypadá jako ty obrovské atrapy na zdi. Byly to skutečné operační nástroje. Skalpely, pily a svorky se blýskaly v zlověstné předtuše.</p>
<p>„Vás, slečno Inej, přezdívají Mora, jste v Barrelu legenda. Sbíráte tajemství soudců a radních, stejně jako zlodějů a zabijáků. Pochybuju, že se v tomhle městě stane něco, o čem byste nevěděla. Teď mi řeknete místo, kde se schovává pan Brekker.“</p>
<p>„Nemůžu ti říct, co nevím.“</p>
<p>Van Eck vzdychl. „Vzpomeňte si, že jsem se snažil chovat slušně.“ Otočil se na podsaditého dozorce s orlím nosem. „Rád bych, aby to netrvalo moc dlouho. Dělej, co uznáš za vhodné.“</p>
<p>Dozorce držel ruku nad stolem s nástroji, jako by se nemohl rozhodnout, jaké mučení bude nejúčinnější. Inej cítila, jak ji opouští odvaha a dech se jí mění ve vyděšené lapání. <emphasis>Když se dostaví strach, něco je na spadnutí</emphasis>.</p>
<p>Bajan bledý v obličeji se nad ni s vyděšenýma očima sklonil. „Prosím tě, řekni jim to. Brekker určitě nestojí za to, aby ses kvůli němu nechala zohyzdit a zmrzačit. Řekni jim, co víš.“</p>
<p>„Vím jen to, že lidi jako ty si nezaslouží dýchat vzduch.“</p>
<p>Bajan se zatvářil dotčeně. „Vždycky jsem byl k tobě milý. Nejsem žádná zrůda.“</p>
<p>„Ne, jenom se s rukama v klíně díváš na to, jak se zrůdy živí, a přitom jsi nesmírně pyšný na své skvělé vystupování. Ale zrůdy mají aspoň zuby a páteř.“</p>
<p>„To je nespravedlivé.“</p>
<p>Inej zůstával rozum stát nad jeho slabostí: jak mu může v téhle chvíli záležet na tom, co si o něm myslí? „Jestli ještě věříš ve spravedlnost, pak jsi opravdu šťastný člověk. Uhni zrůdě z cesty, Bajane. Ať to máme za sebou.“ Dozorce s orlím nosem k ní popošel blíž, cosi se mu blýskalo v ruce. Inej zamířila do míst nehybného klidu ve svém nitru, do míst, která jí pomohla přežít rok ve Zvěřinci – rok nocí vyplněných bolestným ponížením a dnů poznamenaných bitím a ještě mnohem horšími věcmi. „Tak do toho,“ vybídla ho hlasem pevným jako ocel.</p>
<p>„Počkej,“ zarazil ho Van Eck. Pátravě Inej zkoumal, jako by si četl v účetní knize a snažil se přijít na kloub cifrám, jež má před sebou. Naklonil hlavu na stranu a řekl: „Zlom jí nohy.“</p>
<p>Inej cítila, jak se její odvaha rázem rozletěla na kusy. Začala se zmítat, aby se dozorci vysmekla.</p>
<p>„Hm,“ poznamenal Van Eck. „Myslel jsem si to.“</p>
<p>Dozorce s orlím nosem vybral dlouhou těžkou tyč.</p>
<p>„Ne,“ zabrzdil ho Van Eck. „Nechci, aby to byla čistá zlomenina. Vezmi si palici. Rozdrť jí kosti.“</p>
<p>Sklonil nad ní obličej. Měl jasné, blankytně modré oči – Wylanovy oči, napadlo ji, ale zbavené vší laskavosti. „Nikdo vás už nedá dohromady, slečno Inej. Možná si na Východním nábřeží vyžebráte dost na to, abyste mohla splácet svou smlouvu, a pak se večer co večer budete plazit domů do Bydla, pokud vás tam ovšem Brekker ještě nechá bydlet.“</p>
<p>„Nedělej to.“ Nevěděla, jestli v tu chvíli prosí Van Ecka, nebo sama sebe. A nevěděla, kým v tu chvíli pohrdá víc.</p>
<p>Dozorce zdvihl ocelovou palici.</p>
<p>Inej se propocená choulila na stole. Cítila pach svého vlastního strachu. „Nedělej to,“ řekla znovu. „Nedělej to.“</p>
<p>Dozorce s orlím nosem potěžkal palici v rukou. Van Eck přikývl a dozorce ji v plavném oblouku zdvihl nad hlavu.</p>
<p>Inej se dívala, jak palice stoupá, až se zastavila v nejvyšším bodě. Její mohutná násada se ve světle leskla jako mrtvolná tvář úplňku. Slyšela praskání táboráku, viděla oranžové hedvábné stužky zapletené do máminých vlasů.</p>
<p>„Nikdy mě za Kuweje nevymění, jestli mě zmrzačíš,“ zvolala. Ta slova se jí vydrala na jazyk z netušených hlubin nitra, znělo to nezlomně a drsně. „Nebyla bych mu k ničemu!“</p>
<p>Van Eck zvedl ruku. Palice spadla.</p>
<p>Inej cítila, jak se jí otřela o kalhoty, když rána rozdrtila hranu stolu jen vlásek od jejího stehna a celý roh se tou silou zřítil. V ústech ucítila kovovou pachuť krve. Rozkousla si jazyk. Svatí na nebi, ochraňujte mě. Svatí na nebi, stůjte při mně.</p>
<p>„Vznesla jste zajímavou námitku, slečno Inej,“ zadumal se Van Eck. Klepal si prstem na ústa, přemýšlel. „Uvažujte o tom, koho poctíte svou loajalitou, slečno Inej. Zítra bych nemusel být tak milosrdný.“</p>
<p>Inej nedokázala přemoct třas. <emphasis>Rozpárám tě zaživa</emphasis>, přísahala si v duchu. <emphasis>Vyříznu ti z těla tu ubohou hroudu, co tam nosíš místo srdce. </emphasis>Byla to zlá myšlenka, ohavná. Ale nedokázala si pomoct. Prominuli by jí její svatí něco takového? Mohla by doufat v odpuštění, kdyby zabila ne proto, aby přežila, ale protože ji spaluje horoucí nenávist? <emphasis>Je mi to jedno</emphasis>, projelo jí hlavou, když dozorci zvedali její třesoucí se tělo stažené křečí ze stolu. <emphasis>Zabiju ho, i kdybych se za to měla do konce života kát.</emphasis></p>
<p>Vlekli ji přes foyer polorozpadlého divadla a dál místností, jež musela kdysi sloužit jako zákulisí, zpátky do její cely. Znovu jí svázali ruce i nohy.</p>
<p>Bajan jí zavázal oči. „Je mi to líto,“ špitl. „Nevěděl jsem, co chce udělat… Já –“</p>
<p><emphasis>„Kadema mehim.“</emphasis></p>
<p>Bajan sebou cukl. „Tohle neříkej.“</p>
<p>Sulijci jsou věrní a vždycky drží pospolu. Ve světě, kde jich je jen hrstka a nemají nikde svou zem, musejí. Inej drkotala zuby, ale vypravila to ze sebe. „Jsi zatracený. Tak jako ses ke mně otočil zády ty, otočí se k tobě zády oni.“ Bylo to nejhorší sulijské prokletí, které člověka zbavovalo v posmrtném životě přijetí mezi předky a odsoudilo duši k věčnému bloudění bez domova.</p>
<p>Bajan zesinal. „Nevěřím na tyhle nesmysly.“</p>
<p>„Ale budeš.“</p>
<p>Pevně jí utáhl šátek kolem očí. Slyšela zapadnout dveře.</p>
<p>Inej ležela na boku, rameno a kyčel ji na tvrdé zemi tlačily, čekala, až se přestane třást.</p>
<p>Z kraje si myslela, že ji přijde do Zvěřince někdo zachránit. Najdou ji rodiče. Muži zákona. Hrdina z pohádek, které jí vyprávěla máma. Muži přicházeli, ale žádný ji neosvobodil, a nakonec její naděje uvadla jako listy na prudkém slunci a na jejím místě vyrašilo poupě trpké odevzdanosti.</p>
<p>Kaz ji z té beznaděje zachránil a od té doby se zachraňovali navzájem, šňůrka dluhů, jež nikdy nebyly vyrovnány, neboť znovu a znovu tahali jeden druhého z bryndy. Jak ležela ve tmě, uvědomila si, že přes veškeré pochybnosti věřila, že ji znovu přijde vysvobodit, že překoná chamtivost i démony a přijde pro ni. Teď už si tím nebyla tak jistá. Nebyla to jen logika slov, co zastavilo Van Eckovu ruku, ale především přesvědčení, které bylo slyšet v jejím hlase. <emphasis>„Nikdy mě za Kuweje nevymění, jestli mě zmrzačíš.“</emphasis> Nemohla si nalhávat, že ta slova byla výsledkem strategie či dokonce mazané prohnanosti. Zapůsobily jako kouzlo, neboť se zrodily z hlubokého přesvědčení. Dost odporné kouzlo.</p>
<p><emphasis>Zítra bych nemusel být tak milosrdný.</emphasis> Mělo to být dnes v noci jen jako, aby ji zastrašil? Nebo se zítra vrátí a své hrozby vyplní? A jestli Kaz opravdu přijde, kolik toho z ní ještě zbude?</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p>ČÁST DRUHÁ</p><empty-line /><p>Smrtonosný vítr</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>5 </strong></p><empty-line /><p><strong>Jesper</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>J</strong>esper si připadal, jako by měl šaty plné blech. Kdykoliv opouštěli Černý závoj, aby se vplížili do Barrelu, oblékali si kostýmy ze Surové komedie – pláště, závoje, masky, někdy dokonce rohy – jako to dělali všichni, turisti stejně jako místní, když si chtěli užít rozkoše Barrelu bez rizika, že je někdo pozná.</p>
<p>Jenže tady, na ulicích a kanálech slušné univerzitní čtvrti, by Rudovous s Šedým šotkem působili jako pěst na oko, a tak se s Wylanem kostýmů zbavili, jakmile vytáhli paty z nábřeží. A upřímně řečeno, Jesper nijak netoužil setkat se po letech s otcem navlečený do oranžového pláště a masky s vypoulenýma očima. Vlastně ani nestál o to, aby ho otec viděl v křiklavém oblečení, které normálně v Barrelu nosil. Oblékl se co nejslušněji. Wylan mu půjčil pár <emphasis>kruge</emphasis>, aby si mohl z druhé ruky pořídit tvídové sako s šedivou vestou. Nevypadal dvakrát elegantně, ale co, od studentů se neočekává, že se topí v penězích.</p>
<p>Znovu se přistihl, jak marně nahmatává svoje revolvery. Ech, jak rád by cítil v prstech ten důvěrně chladivý dotyk perleťových rukojetí. Ten parchant právník nařídil vedoucímu kasina, aby je uložil do trezoru v klubu. Kaz řekl, že je ve správný čas dostanou zpátky. Kdyby se jednalo o jeho hůl, asi by tak klidný nezůstal. <emphasis>Sám jsi je hodil do hry jako trouba, </emphasis>připomněl si sklesle Jesper. Udělal to kvůli Inej. A má-li být upřímný, tak taky kvůli Kazovi: chtěl mu ukázat, že je ochotný udělat všechno, aby to dal mezi nimi zase do pořádku. Nezdálo se, že by to k něčemu bylo.</p>
<p><emphasis>No co, </emphasis>utěšoval se, <emphasis>na tuhle schůzku bych si svoje revolvery stejně vzít nemohl. </emphasis>Studenti a profesoři nechodí z přednášky na přednášku obtěžkaní střelným prachem. Ale možná by škola byla o moc zábavnější, kdyby to tak bylo. Jesper si aspoň pod sako schoval takovou nanicovatou pistolku. Konec konců jsou v Ketterdamu a je docela možné, že s Wylanem právě kráčí do pasti. Proto je Kaz s Matthiasem sledují. Ani jednoho nikde neviděl, což, jak předpokládal, bylo dobré znamení. Přesto byl rád, že se ho Wylan nabídl doprovodit. Kaz s tím souhlasil jenom proto, že mu Wylan tvrdil, že si potřebuje sehnat materiál na ten svůj zrnokaz.</p>
<p>Míjeli studentské kavárny a knihkupectví s výlohami plnými učebnic, zápisníků a inkoustu. Nebyli ani dvě míle od hlučné vřavy Barrelu, ale Jesper měl pocit, jako by přešli most do jiné země. Žádné hordy námořníků, kteří si koledují o problémy, sotva vylezou z lodi, žádní turisté motající se člověku do cesty ze všech stran – tady lidi uhnou člověku na stranu, aby mohl projít, a mluví šeptem. Před obchody nepostávají uřvaní vyvolávači nahánějící zákazníky. A v křivolakých uličkách člověk narazí nanejvýš na apatyky a obchody s knihami, na žádném rohu nepostávají holky a kluci odkázaní vykonávat své řemeslo na ulici, protože nepatří k žádnému domu ze Západního nábřeží.</p>
<p>Jesper se zastavil pod jednou z markýz a zhluboka se nadechl.</p>
<p>„Co je?“ zbystřil Wylan.</p>
<p>„Voní to tady o moc líp.“ Drahý tabák, ranní déšť na vlhkém dláždění, modrá oblaka hyacintů v truhlících za okny. Žádná moč, zvratky, tlející odpadky ani levné voňavky. I ten uhelný kouř jako by tu byl cítit míň.</p>
<p>„Schválně zdržuješ?“ měřil si ho Wylan pohledem.</p>
<p>„Ne.“ Vzdychl Jesper a narovnal ramena. „Možná trochu.“ Rotty zanesl vzkaz do hotelu muži, jenž tvrdil, že je Jesperův otec, a smluvil s ním čas a místo schůzky. Jesper chtěl jít sám, jenže jestli je jeho otec skutečně v Ketterdamu, je dost možné, že ho použili jako návnadu. Bylo lepší setkat se za bílého dne na neutrální půdě. A univerzita se zdála být nejbezpečnější volbou: byla daleko od nebezpečí Barrelu i všech oblíbených Jesperových míst.</p>
<p>Jesper nevěděl, jestli by byl radši, kdyby tam otec čekal, nebo ne. Radši by dostal pár facek, než do očí otci přiznal, že to celé příšerně zpackal – jenže něco takového nemohl vyslovit nahlas, to by bylo jako lézt po prohnilém lešení. A tak řekl jen: „Vždycky jsem měl tuhle čtvrť rád.“</p>
<p>„Můj otec taky. Vzdělání přikládá velkou důležitost.“</p>
<p>„Větší než penězům?“</p>
<p>Wylan pokrčil rameny a zahleděl se do výlohy plné ručně malovaných glóbusů. „Vědění není znakem božské přízně. Na rozdíl od prosperity.“</p>
<p>Jesper se na něj zadíval. Pořád si nezvykl, že Wylanův hlas vychází z Kuwejových úst. Vždycky ho to zklamalo, asi jako kdyby upil z poháru vína a měl pusu plnou vody. „To je tatík vážně tak zbožný, nebo je to jen výmluva, aby se mohl chovat jako prachsprostej prevít, když jde o obchod?“</p>
<p>„Vlastně když jde o cokoliv.“</p>
<p>„Zvlášť o zloděje a kanálový krysy z Barrelu.“</p>
<p>Wylan si utáhl popruh na batohu. „Myslí si, že Barrel odvádí lidi od usilovné práce a vede ke zhýralosti.“</p>
<p>„Na tom něco je,“ připustil Jesper. Někdy přemýšlel, co by se stalo, kdyby se tenkrát nešel se svými novými přáteli pobavit, kdyby tu noc nevešel do herny a neroztočil poprvé Stvořitelovo kolo. Měla to být neškodná legrace. A pro všechny ostatní taky byla. Jenom Jesperův život to přeseklo jako kmen na dva nesouměrné kusy: na život před tím, než přišel k tomu kolu, a na všechno, co se stalo potom. „Barrel požírá lidi.“</p>
<p>„Možná,“ uvažoval Wylan. „Jenže obchod je obchod. Kasina a bordely uspokojují poptávku. Nabízejí práci. Odvádí daně.“</p>
<p>„Podívejme, jaký se z tebe stal poslušný hošík z Barrelu. To jsou slova jak vystřižená z brožurky šéfa kasina.“ Každý rok se objevil nějaký reformátor, který si vzal do hlavy, že vyčistí Barrel a zbaví Ketterdam jeho odpudivé reputace. A tehdy vlastníci heren a nevěstinců začali vydávat pamflety, jimiž vedli propagandistickou válku proti reformátorům v černých obchodnických oblecích. Vždycky to nakonec skončilo u peněz. Podniky na Východním i Západním nábřeží měly značný obrat a obyvatelé Barrelu přispívali do městské pokladny úctyhodnou částkou.</p>
<p>Wylan znovu zatahal za popruh batohu. Měl ho nahoře překroucený. „Myslím, že není takový rozdíl, jestli vsadíš štěstí na zásilku zboží. Jen pravděpodobnost, že vyhraješ, je mnohem větší.“</p>
<p>„Napjatě poslouchám, kupčíku.“ Šance na vítězství je něco, co ho vždycky zajímalo. „Jaké jsou největší peníze, o které kdy otec při obchodování na trhu přišel?“</p>
<p>„To vážně nevím. O takových věcech se mnou dávno přestal mluvit.“</p>
<p>Jesper zaváhal. Jan Van Eck byl korunovaný vůl už jen proto, že se ke svému synovi choval tak hrozně, na druhou stranu Jesper musel přiznat, že ho Wylanův „neduh“ zajímal. Chtěl vědět, co Wylan vidí, když se pokouší číst. Jak je možné, že mu nedělají problémy rovnice ani ceny na jídelním lístku, ale věty a písmena nedokáže při nejlepší vůli rozluštit. Ale prohodil jen: „Říkám si, jestli všichni ti obchodníci nejsou tak hrozně upjatí právě proto, že žijí hned vedle Barrelu. Černý obleky a střídmost, maso jen dvakrát týdně, pivo místo brandy. Možná tím chtějí odčinit to naše dovádění.“</p>
<p>„Myslíš, jako že udržují rovnováhu?“</p>
<p>„No jasně. Chci říct, představ si, jak nezřízeně bysme žili, kdyby nikdo nedržel město pod kontrolou. Šampaňské k snídani. Orgie na burze.“</p>
<p>Wylan nervózně zakašlal, asi jako když se zakucká ptáče, přitom očima bloudil všude možně, jen aby se nemusel podívat na Jespera. Bylo tak snadné uvést ho do rozpaků, sám Jesper však musel uznat, že aspoň na univerzitní půdě by se mohl chovat slušně. Líbilo se mu to tady právě takhle – tiché, čisté, nasáklé vůní květin a knih.</p>
<p>„Víš, nemusíš se mnou chodit,“ ujišťoval ho Jesper, protože měl pocit, že by měl. „To, co jsi potřeboval, máš. Můžeš zalézt do kavárny a v klidu tam na mě počkat.“</p>
<p>„To chceš?“</p>
<p><emphasis>Ne, sám to nedokážu. </emphasis>Jesper pokrčil rameny. Nevěděl, čeho se může stát Wylan na univerzitě svědkem. Jesper skoro nikdy neviděl tátu rozzuřeného, jenže jak by se tentokrát mohl nezlobit? Jak mu to jen všechno dokáže Jesper vysvětlit? Lhal a ohrozil jejich živobytí, statek, na kterém se jeho otec dřel. A kvůli čemu? Kvůli prchavému nic.</p>
<p>Jenže Jesper nesnesl pomyšlení, že se s otcem setká sám. Inej by tomu určitě rozuměla. Ne že by prahl po jejím soucitu, ale bylo v ní cosi nezlomného. Dokázala rozpoznat jeho obavy a rozptýlit je, to věděl. Doufal, že se Kaz nabídne jít s ním. Ale když se před univerzitní čtvrtí rozcházeli, uštědřil mu Kaz jen letmý temný pohled. Jeho poselství bylo zřejmé: <emphasis>Vykopal sis hrob. Tak si do něj lehni. </emphasis>Kaz ho pořád ještě trestal za to přepadení v přístavu, kterým jejich výprava do Ledového paláce málem skončila dřív, než vůbec začala. Získat zpátky Kazovu náklonnost bude stát Jespera víc než dva revolvery. Je Kaz vůbec schopný odpustit mu?</p>
<p>Jesperovo srdce se rozběhlo o něco rychleji, protože právě vstoupili pod rozlehlou kamennou kolonádu na nádvoří Boeksplein. Univerzita neměla jednu budovu: skládala se z několika staveb rozmístěných rovnoběžně podél Boekcanalu, které spojoval Most mluvčích, na kterém se lidé setkávali k debatám nebo aby si s přáteli vypili pintu piva, podle toho, jaký byl zrovna den v týdnu. Avšak samotným srdcem univerzity byl Boeksplein – čtyři knihovny postavené kolem středového nádvoří s fontánou. Byly to skoro dva roky, co sem Jesper naposledy vkročil. Nikdy se ze školy oficiálně neodhlásil. Vlastně se ani nikdy nerozhodl, že už do školy nebude chodit. Prostě trávil víc a víc času na Východním nábřeží, až se jednoho dne rozhlídnul kolem, a uvědomil si, že se stal Barrel jeho domovem.</p>
<p>Ale i za tu krátkou dobu, co tu studoval, si stihl Boeksplein zamilovat. Nikdy nebyl velký čtenář. Miloval příběhy, ale nevydržel sedět v klidu, a knihy, které musel ve škole číst, byly jako stvořené k tomu, aby nechaly jeho myšlenky bloudit všude možně. A když mu oči sklouzly z řádek, v Boekspleinu bylo vždycky na co se dívat: mřížová okna s barevnými vitrážemi po krajích, železné dveře s ornamenty knih a lodí, fontána s vousatým učencem uprostřed a jako největší lahůdka chrliče – šeredy s netopýřími křídly a studentskými barety a kamenní draci dřímající nad knihami. Těšívala ho představa, že kdokoliv tohle místo postavil, moc dobře věděl, že ne všichni studenti jsou stvoření k tichému rozjímání.</p>
<p>Když dnes vešel na nádvoří, nerozhlédl se kolem, aby si vychutnal umné kamenické práce, ani se nezaposlouchal do zurčení fontány. Všechna jeho pozornost se upínala k muži, jenž stál se zmačkaným kloboukem v ruce u východní zdi a zíral na vitrážová okna. S bolestným sevřením si Jesper uvědomil, že otec má na sobě svoje nejlepší šaty. Kaelišské rudé vlasy si pečlivě sčesal dozadu z čela. Už prokvétaly šedinami. Když Jesper odcházel z domova, otec je neměl. Colm Fahey vypadal jako sedlák na cestě do kostela. Vůbec sem nezapadal. Kazovi – ksakru, komukoliv v Barrelu – by stačil jediný pohled, aby před sebou okamžitě viděl snadný živý cíl.</p>
<p>Jesper cítil, jak mu vyschlo v hrdle. „Tati,“ zachrčel.</p>
<p>Otcovi poskočila hlava a Jesper se obrnil před tím, co mělo následovat – ať už ho otec zasype jakýmikoliv urážkami, ať se rozčílí sebevíc, Jesper si to zaslouží. Ovšem na vděčný úsměv naplněný úlevou, jenž se rozhostil na otcově drsné tváři, Jesper připravený nebyl. Jako by mu střelili kulku do srdce.</p>
<p>„Jesi!“ vyhrkl otec. A pak Jesper přešel přes nádvoří a otcovy paže ho pevně objaly. Otec ho k sobě tiskl tak, až se Jesper bál, že mu popraskají žebra. „U všech svatých, já myslel, že jsi mrtvý. Řekli mi, že už tu nestuduješ, že jsi zmizel – byl jsem si jistý, že tě zabili banditi nebo podobná svoloč v tomhle bohem zapomenutým městě.“</p>
<p>„Jsem živý, táto,“ lapal po dechu Jesper. „Ale jestli mě budeš takhle svírat, tak to nebude dlouho trvat.“</p>
<p>Otec se zasmál a pustil ho. Velkýma rukama si přidržel Jespera na délku paží za ramena. „Přísahám, že jsi vyrostl aspoň o hlavu.“</p>
<p>Jesper se přikrčil. „Tak o půl. Ech, tohle je Wylan,“ přešel z novozemštiny do kerštiny. Doma mluvili oběma jazyky; první byl rodným jazykem jeho matky, druhý jazykem obchodním. Kaeliština, otcova mateřština, byla vyhrazena vzácným chvilkám, kdy Colm zpíval.</p>
<p>„Těší mě. Mluvíte keršsky?“ otec prakticky křičel a Jesperovi došlo, že si myslí, že Wylan je Šuhan.</p>
<p>„Táto,“ dusil se studem. „Mluví keršsky úplně normálně.“</p>
<p>„Rád vás poznávám, pane Faheyi,“ pronesl Wylan. Bůh žehnej jeho obchodnickému vychování.</p>
<p>„A ty, chlapče, tu taky studuješ?“</p>
<p>„Já… studoval jsem,“ blekotal Wylan.</p>
<p>Jesper netušil, jak vyplnit nastalé ticho. Nevěděl, co přesně od setkání s otcem čekal, ale přátelskou výměnu zdvořilostí rozhodně ne.</p>
<p>Wylan si odkašlal. „Máte hlad, pane Faheyi?“</p>
<p>„Strašný,“ odvětil Jesperův otec vděčně.</p>
<p>Wylan loktem dloubl do Jespera. „Tak co kdybysme vzali tvého otce na oběd?“</p>
<p>„Oběd,“ zopakoval Jesper, jako by to slovo slyšel poprvé. „Ano, oběd. Kdo by nechtěl jít na oběd?“ Oběd mu připadal jako zázrak. Budou jíst. Budou povídat. Možná budou pít. Prosím, ať pijí.</p>
<p>„Ale Jespere, co se stalo? Přišel mi dopis z Gemensbank. Půjčka se má co nevidět zaplatit a ty jsi mi tvrdil, že je to dočasná záležitost. A tvoje studium –“</p>
<p>„Táto,“ začal Jesper. „Já… jde o to, že –“</p>
<p>Na nádvoří zaduněla rána. Jesper strhl otce za sebe, zatímco o kamenné dláždění u jejich nohou cinkla kulka a zvířila oblak prachu. V tu ránu se nádvořím rozduněla střelba. Přes ozvěnu nebylo nemožné poznat, odkud vychází.</p>
<p>„Ve jménu všeho, co je svaté –“</p>
<p>Jesper popadl otce za rukáv a táhl ho do kamenného zádveří. Mrkl nalevo, připravený strhnout Wylana s sebou, ale kupčík už byl v pohybu a způsobem, jenž by se dal s trochou dobré vůle považovat za přikrčení, běžel Jesperovi v patách. <emphasis>Není lepší škola, než když na člověka párkrát vystřelí, </emphasis>pomyslel si Jesper, když dorazili za ochranný štít zdi. Natahoval krk, aby se podíval nahoru na střechu, ale zase se rychle schoval, protože to přivolalo další smršť kulek. Odněkud seshora nalevo od nich se jako odpověď ozvala kratičká střelba a Jesper doufal, že to Matthias s Kazem vrací úder.</p>
<p>„Svatí na nebi!“ zajíkal se otec. „Tohle město je ještě horší, než psali v průvodci!“</p>
<p>„Táto, to není tímhle městem,“ vytáhl Jesper z pod saka pistoli. „Jdou po mně. Nebo po nás. Těžko říct.“</p>
<p>„Kdo po tobě jde?“</p>
<p>Jesper s Wylanem si vyměnili pohled. Jan Van Eck? Nepřátelský gang, co si s ním chce srovnat účty? Pekka Rollins nebo někdo jiný, od koho si Jesper půjčil peníze? „Mám dlouhý seznam nápadníků. Musíme odsud vypadnout dřív, než se přijdou osobně představit.“</p>
<p>„Banditi?“</p>
<p>Jesper věděl, že je poměrně velká šance, že bude co nevidět rozstřílený jako řešeto, a tak se pokusil nesmát. „Něco na ten způsob.“</p>
<p>Vykoukl zpoza stěny zádveří, vypálil dvě rány, a rychle se stáhl zpátky, protože se na nádvoří ozvala další střelba.</p>
<p>„Wylane, řekni mi, že v tom batohu nemáš jen inkoust, pera a ty krámy na výrobu zrnokazu.“</p>
<p>„Mám tam dvě světelné bomby a takovou novinku, kterou jsem, hmm, vybavil trochu větší silou.“</p>
<p>„Bomby?“ zamrkal Jesperův otec jako by chtěl procitnout ze zlého snu.</p>
<p>Jesper bezradně pokrčil rameny. „Ber to jako vědecký experiment.“</p>
<p>„Kolik jich na nás je?“ zeptal se Wylan.</p>
<p>„Podívejme, samé dobré otázky. Těžko říct. Jsou někde na střeše. Jediný způsob, jak se odtud můžeme dostat, je támhletou branou. To je pořádný kus cesty přes nádvoří, kde po nás budou pálit. A i když se nám podaří dostat pryč, vsadím krk, že na nás bude venku čekat pořádný krupobití, pokud nám Kaz s Matthiasem nedokážou nějak vyčistit cestu.“</p>
<p>„Znám ještě jednu cestu ven,“ navrhl Wylan. „Ale vchod je na druhé straně nádvoří.“ Ukázal na dveře pod obloukem s kamennou sochou rohaté šeredy žužlající tužku.</p>
<p>„Přes čítárnu?“ měřil si Jesper očima vzdálenost. „Dobře. Na tři utíkejte. Budu vás krýt. Musíš dostat tátu dovnitř.“</p>
<p>„Jespere –“</p>
<p>„Táto, přísahám, že ti všechno vysvětlím, ale pro teď se musíš spokojit s tím, že jsme v hodně špatný situaci – a jak to tak vypadá, já jsem na hodně špatný situace expert.“ A byla to pravda. Jesper cítil, jak se probouzí k životu. Obavy, které ho zužovaly na každém kroku od té doby, co se dozvěděl, že je otec v Ketterdamu, se najednou rozplývaly. Cítil se svobodný a nebezpečný, jako blesk valící se prérií. „Věř mi, táto.“</p>
<p>„Dobře, chlapče. Dobře.“</p>
<p>Jesper by přísahal, že slyšel nevyřčené <emphasis>prozatím</emphasis>. Viděl, jak si Wylan dodává odvahy. Ten kupčík si pořád ještě nezvykl. Jesper doufal, že je kvůli němu všechny nezabijí.</p>
<p>„Jedna, dva…“ Na <emphasis>tři </emphasis>začal pálit. Přitom skočil na dvůr a kutálel se schovat za fontánu. Vrhl se poslepu vpřed, rychle se však zorientoval a instinktivně pálil po siluetách na střeše, vnímal pohyb a střílel, aniž měl čas přesně zacílit. Nepotřeboval zabíjet, jen je chtěl pořádně vyděsit a odvést jejich pozornost od Wylana s tátou.</p>
<p>Kulka zasáhla sochu uprostřed fontány. Kniha v učencově ruce se rozletěla na kamenné střepiny. Ať používají jakékoliv nábojnice, rozhodně nehodlají žertovat.</p>
<p>Jesper znovu nabil, vykoukl zpoza fontány a vypálil.</p>
<p>„Bohové,“ zaklel, protože mu rameno rozťala bolest. Jak nenáviděl být postřelený! Skrčil se zpátky za kamennou římsu. Natáhl ruku a zkoumal, jak velkou škodu utrpěla. Bylo to jen škrábnutí, ale proklatě bolelo a nové tvídové sako měl celé od krve. „Proto nemá cenu nosit slušný oblečení,“ zamručel. Na střeše nad sebou zahlédl pohybující se stíny. Za chvíli přeběhnou na druhou stranu a bude to mít sečtené.</p>
<p>„Jespere!“ Wylanův hlas. Ksakru. Měl odsud zmizet. „Jespere, na druhé hodině.“</p>
<p>Jesper vzhlédl nahoru, kde se cosi vznášelo ve vzduchu. Bez přemýšlení zamířil a vystřelil. Vzduch explodoval.</p>
<p>„Vlez do vody!“ řval Wylan.</p>
<p>Sotva se stihl Jesper potopit do fontány, ve vzduchu to zasyčelo. A když vystrčil mokrou hlavu z vody, nádvoří i zahrady byly poseté maličkými krátery, z jejichž otvorů stoupaly tenké pramínky kouře. Ze střechy se ozýval něčí nářek. Co to Wylan odpálil?</p>
<p>Doufal, že Matthias s Kazem se stihli včas schovat, ale neměl kdy o tom moc dumat. Vyrazil ke dveřím pod démonem žvýkajícím tužku. Wylan s otcem už čekali vevnitř. Prudce zabouchli dveře.</p>
<p>„Pomozte mi,“ houkl Jesper. „Musíme zatarasit vchod.“</p>
<p>Muž za psacím stolem oblečený do šedivé profesorské róby se nad tou nestoudností nesmírně pohoršil a jeho mocné chřípí se roztáhlo tak, až se Jesper bál, že ho svými obrovskými nosními dírkami vdechne.</p>
<p>„Mladý muži –“</p>
<p>Jesper namířil profesorovi pistoli na prsa. „Dělej.“</p>
<p>„Jespere!“ napomenul ho otec.</p>
<p>„Neboj, tati. V Ketterdamu na sebe lidi míří pistolemi pořád. Je to vlastně něco jako podání ruky.“</p>
<p>„Je to pravda?“ podivoval se otec, zatímco profesor neochotně uhnul na stranu, aby mohli jeho bytelný stůl přirazit ke dveřím.</p>
<p>„Naprostá,“ ujistil ho Wylan.</p>
<p>„Rozhodně <emphasis>ne</emphasis>,“ oponoval profesor.</p>
<p>Jesper na ně mávl, aby si pospíšili. „Záleží, v jaké čtvrti se pohybuješ. Tak jdeme.“</p>
<p>Vyrazili hlavní uličkou čítárny mezi stoly osvětlenými malými lampičkami. Studenti se krčili pod stoly u zdí, nejspíš přesvědčeni, že co nevidět umřou.</p>
<p>„Není se čeho bát, lidi!“ volal Jesper. „Jen menší nácvik střelby na cíl na nádvoří.“</p>
<p>„Tudy,“ vedl je Wylan umně vyřezávanými dveřmi.</p>
<p>„Ach ne, to nesmíte,“ hnal se za nimi profesor, až za ním róba plála. „Do oddělení vzácných tisků ne!“</p>
<p>„Mám ti zase podat ruku?“ změřil si ho Jesper pohledem, ale pak dodal: „Slibuju, že nesestřelíme nic, co nebudeme muset.“ Jemně otce popostrčil. „Po schodech nahoru.“</p>
<p>„Jespere?“ ozvalo se od nejbližšího stolku.</p>
<p>Hezká blondýnka skrčená na zemi na něj zírala nahoru.</p>
<p>„Madeleine?“ poznal ji Jesper. „Madeleine Michaud?“</p>
<p>„Říkal jsi, že zajdeme na snídani!“</p>
<p>„Musel jsem do Fjerdy.“</p>
<p>„Do Fjerdy?“</p>
<p>Jesper vyrazil po schodech za Wylanem, pak strčil hlavu zpátky do čítárny. „Když přežiju, koupím ti vafle.“</p>
<p>„Nemáš peníze, abys jí mohl koupit vafle,“ zabrblal Wylan.</p>
<p>„Buď zticha. Jsme v knihovně.“</p>
<p>Za celou dobu svých studií neměl Jesper nikdy důvod navštívit oddělení vzácných tisků. Ticho tu bylo tak hluboké, až si připadal, jako by byl pod vodou. Malované rukopisy osvětlené zlatavým světlem lamp byly vystavené ve skleněných vitrínách a na stěnách visely staré mapy.</p>
<p>V rohu místnosti stál větrostrůjce v modré <emphasis>keftě</emphasis> a<emphasis> </emphasis>když vešli dovnitř, trhl sebou.</p>
<p>„Šuhan!“ vykřikl, jakmile spatřil Wylana. „Nepůjdu s tebou, to se radši zabiju!“</p>
<p>Jesperův otec zvedl ruku, jako by chtěl utišit splašeného koně. „Klid, chlapče.“</p>
<p>„Jen procházíme,“ tlačil Jesper otce dál.</p>
<p>„Za mnou,“ vedl je Wylan.</p>
<p>„Co dělá větrostrůjce v knihovně?“ divil se Jesper, zatímco se hnali labyrintem regálů a polic a přitom občas narazili na učitele a studenty strachy se krčící nad knihou.</p>
<p>„Kvůli vlhkosti. Vysušuje vzduch, aby nepoškodil rukopisy.“</p>
<p>„Hezká práce, jen ji sehnat.“</p>
<p>Když dorazili k nejzápadnější zdi, zastavil se Wylan před mapou Ravky. Rozhlédl se, aby se ujistil, že je nikdo nesleduje, a pak zmáčkl symbol označující hlavní město – Os Altu. Jako by se mapa podél Bezmoří roztrhla, načež se objevil temný otvor, úzký sotva tak, aby se do něj vmáčkli.</p>
<p>„Vede do druhého patra tiskařské dílny,“ vysvětloval Wylan, když se městnali dovnitř. „Postavili ho pro profesory – aby se mohli vyhnout rozzuřeným studentům a dostat se z knihovny bezpečně domů.“</p>
<p>„Rozzuřeným?“ nechápal Jesperův otec. „Copak všichni studenti nosí zbraně?“</p>
<p>„Ne, ovšem nepokoje kvůli známkování mají dost dlouhou tradici.“</p>
<p>Mapa se za nimi zavřela a oni se ocitli ve tmě. Poslepu se šourali podél stěny.</p>
<p>„Nechci být rýpal,“ zamumlal Jesper na Wylana, „ale nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty se vyznáš v oddělení vzácných tisků.“</p>
<p>„Chodíval jsem tam s jedním svým soukromým učitelem, dokud si otec ještě myslel… Ten učitel znal spoustu zajímavých příběhů. A vždycky jsem měl rád mapy. Snáz se mi na nich sledovala písmena… tak jsem našel ten tajný východ.“</p>
<p>„Víš, Wylane, jednou tě vážně přestanu brát na lehkou váhu.“</p>
<p>Nastalo krátké ticho, po kterém odněkud zpředu zaslechl Wylana říct: „Pak bude mnohem těžší tě překvapit.“</p>
<p>Jesper se zazubil, ale připadal si nějak nesvůj. Za sebou slyšel křik vycházející z oddělení vzácných tisků. Měli namále, krvácel z ramene, podařil se jim parádní únik – tohle byly chvíle, pro které žil. Měl by být nabitý vzrušením z boje. Rozechvění skutečně cítil, příjemně mu proudilo v krvi, jenže kromě toho se objevil neznámý, chladný pocit, jenž z něj vysával všechnu radost. Jediné, na co dokázal myslet, bylo: <emphasis>Mohli zabít tátu. Mohl být mrtvý. </emphasis>Jesper byl zvyklý, že se po něm střílí. Vlastně by se cítil trochu dotčený, kdyby po něm <emphasis>přestali </emphasis>střílet. Jenže tohle bylo jiné. Jeho táta si boj nezvolil. Jeho jediným zločinem bylo, že věřil svému synovi.</p>
<p><emphasis>Tohle je v Ketterdamu problém, </emphasis>dumal Jesper, když poslepu tápal tmou. <emphasis>Věřit špatnému člověku může znamenat smrt.</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><strong>6 </strong></p><empty-line /><p><strong>Nina </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>N</strong>ina nemohla od Colma Faheye odtrhnout oči. Byl o něco menší než jeho syn, zato širší v ramenou a barvu měl typicky kaelišskou – temně rudé vlasy a sněhobílou pleť hustě posetou pihami od novozemenského slunce. A i když měl stejné jasně šedivé oči jako Jesper, díval se na svět vážně, s jakousi klidnou laskavostí, která se od Jesperovy nepokojné energie lišila.</p>
<p>Zábavné hledání Jesperových rysů ve tváři jeho otce nebylo však jediným důvodem, proč Nina nemohla od starého sedláka odtrhnout oči. Vidět někoho tak veskrze <emphasis>nezkaženého, </emphasis>jak stojí<emphasis> </emphasis>uprostřed kamenné síně prázdné hrobky, obklopený tím nejhorším z Barrelu – včetně jí samotné – bylo tak nějak nepochopitelné.</p>
<p>Nina se otřásla a koňskou houni, kterou používala jako deku, si přitáhla o něco blíž k tělu. Zvykla si rozdělovat dny na dobré a špatné a dnešek se kvůli té záležitosti s Cornelisem Smeetem vybarvil pořádně dočerna. Nemohla připustit, aby ji to sebralo úplně, ne, když mají záchranu Inej na dosah ruky. <emphasis>Vydrž, prosím, </emphasis>modlila se<emphasis> </emphasis>v duchu a doufala, že se tahle její myšlenka silou vůle přenese vzduchem přes vody ketterdamských přístavů až k její přítelkyni. <emphasis>Vydrž živá a zdravá a počkej na nás.</emphasis></p>
<p>Nina nebyla na Vellgeluku, když Van Eck unesl Inej jako svou rukojmí. Tou dobou – stále ještě uvězněná v mlze utrpení, jež začalo na cestě z Djerholmu –, bojovala s <emphasis>jurdou parem</emphasis>, aby ji dostala pryč z těla. Umiňovala si, že za vzpomínky na to bolestné martyrium musí být vděčná; za všechnu tu prožitou bolest, chvění i zvracení. Za stud, že ji Matthias takhle viděl. Když jí trpělivě otíral obličej, shrnoval vlasy z čela a mírnil její zlostné výbuchy, jak nejjemněji svedl, zatímco ona mu nadávala a řvala, aby jí dal další dávku <emphasis>paremu. </emphasis>Přinutila si zapamatovat každičkou ohavnost, kterou mu vmetla do tváře, všechny divoké rozkoše, které mu nabízela, urážky a obvinění, jimiž ho zasypávala. <emphasis>Dělá ti radost dívat se, jak trpím, že jo? Chceš, abych žadonila. Konečně ses dočkal a vidíš mě na kolenou. Přestaň už mě trestat, Matthiasi. Pomoz mi. Buď na mě hodný a já na tebe budu taky hodná. </emphasis>Všechno to přijímal se stoickým klidem. Pevně se k těm vzpomínkám upínala. Chtěla, aby ty odpudivé obrazy zůstaly v její paměti co nejživější, a pomáhaly jí překonávat touhu po droze. Takhle už se nechtěla nikdy chovat.</p>
<p>Teď se na Matthiase podívala. Husté zlaté vlasy už měl tak dlouhé, že se mu na krku začínaly vlnit. Milovala se na něj dívat – a zároveň nenáviděla. Protože jí nechtěl dát to, co chtěla. Protože věděl, jak strašně moc to potřebuje.</p>
<p>Potom, co je Kaz usadil na Černém závoji, vydržela Nina dva dny. Pak se zhroutila a šla za Kuwejem, aby ho poprosila o další dávku <emphasis>paremu. </emphasis>Malou. Jen kousek ochutnat, aby zahnala tu nesnesitelnou touhu. Už se nepotila, záchvaty horečky byly pryč. Mohla chodit a mluvit, poslouchat Kaze, jak s ostatními vymýšlí své plány. Ale ať dělala cokoliv, pila horký vývar nebo čaj zasypaný horou cukru, které před ní po šálcích stavěl Matthias, pořád cítila touhu po droze. Byla všudypřítomná a neústupná, drásala jí nervy a ani na minutu jí nedala vydechnout. Nebyla dopředu rozhodnutá říct si o ni Kuwejovi, když za ním přišla. Mile s ním zapředla hovor v šuhanštině, poslouchala, jak si stěžuje na vlhko v hrobce. A pak jí ta slova zčistajasna sama vystřelila z pusy: „Máš ještě něco?“</p>
<p>Ani se nenamáhal ptát, co myslí. „Všechno jsem dal Matthiasovi.“</p>
<p>„Aha,“ přikývla. „Tak je to asi nejlepší.“</p>
<p>Usmála se. On se usmál. Nejradši by mu rozdrápala obličej.</p>
<p>Protože za Matthiasem jít nemůže. Nikdy. A jak ho znala, nejspíš to stejně hodil všechno do moře. Ta myšlenka v ní vyvolala takovou paniku, že musela vyběhnout ven. A tam před jednou z rozpadlých hrobek vyzvracela skromný obsah svého žaludku. Zvratky zaházela hlínou a pak si našla tiché místo pod mříží porostlou břečťanem a usedavě se rozplakala.</p>
<p>„Jste banda mizerných ubožáků,“ spílala tichým hrobům. Nezdálo se, že by je to zajímalo. A přesto mlčenlivost Černého závoje zvláštním způsobem upokojila její rozbouřené nervy. Nedokázala vysvětlit jak. Místa posledního odpočinku mrtvých jí nikdy předtím pokoj nepřinášela. Chvilku si odpočinula, otřela si slzy, a když si byla jistá, že ji vlhké oči a zarudlé tváře neprozradí, vrátila se zpátky k ostatním.</p>
<p><emphasis>To nejhorší jsi přežila, </emphasis>umiňovala si. <emphasis>Parem už není, takže na něj můžeš přestat myslet. </emphasis>A nějakou dobu se jí to dařilo.</p>
<p>A pak tu noc, právě když se chystala vklouznout Cornelisu Smeetovi na klín, udělala tu strašnou chybu, že použila svoji moc. Ani s parukou, květinami a tím korzetem se pořád necítila na to hrát roli svůdnice. A tak si v klubu Kumulus našla zvětšovací sklo a pokusila se zbavit kruhů pod očima. Bylo to poprvé, co od svého uzdravení použila svoji moc. Námahou jí na čele vyrazil pot, a sotva temný stín pod očima zmizel, sevřela ji v prsou touha po droze – prudká a naléhavá. Předklonila se, aby se chytila umyvadla, načež její mysl zaplavily zběsilé myšlenky – jak se odsud dostane, od koho sežene další dávku, za co by ji mohla vyměnit. Silou vůle se přinutila myslet na ostudu, kterou prožila na lodi, i na budoucnost, kterou by mohli mít s Matthiasem, ale to, co ji nakonec přivedlo zpátky k rozumu, byla myšlenka na Inej. Byla Inej zavázaná vlastním životem a nepřipadalo v úvahu, aby ji nechala na pospas Van Eckovi. Taková nebyla. Odmítala být.</p>
<p>Nějak se dala dohromady. Opláchla si obličej vodou, štípla se do tváří, aby dostaly barvu. Pořád vypadala ztrhaně, ale odhodlaně si vytáhla korzet nahoru a nasadila nejoslnivější úsměv, kterého byla schopna. <emphasis>Dělej to správně a Smeet se ti do obličeje dívat nebude, </emphasis>připomněla si a vyplula ze dveří splnit svůj úkol.</p>
<p>Ale v noci, když bylo po všem a oni získali informace, které potřebovali, počkala, až všichni usnou, a pak Matthiasovi prohledala těch pár věcí, co měl. Šacovala mu kapsy a s každou další vteřinou v ní narůstal větší pocit marnosti. Nenáviděla ho. Nenáviděla Kuweje. Nenáviděla tohle pitomý město.</p>
<p>Znechucená sama sebou vklouzla Matthiasovi pod peřinu. Spal vždycky zády ke zdi, zvyk z doby, kdy byl zavřený v Morně. Rukama mu bloudila po těle, hledala kapsy a prohmatávala podšívku u kalhot.</p>
<p>„Nino?“ řekl rozespale.</p>
<p>„Je mi zima,“ zalhala, aniž by po něm přestala šátrat rukama. Vtiskla mu polibek na krk, pak pod ucho. Nikdy dřív si ho takhle nedovolila políbit. Nikdy neměla příležitost. Byli oba příliš zaneprázdnění rozplétáním přediva vzájemné touhy, podezíravosti a věrnosti, jež je svazovalo, a jakmile si vzala <emphasis>parem</emphasis>… Na nic jiného už nedokázala myslet, dokonce ani teď. Touha, kterou cítila, patřila droze, nikoliv tělu, jež se podvolovalo jejím rukám. Na rty ho ale nepolíbila. Nedovolí <emphasis>paremu, </emphasis>aby jí vzal i tohle.</p>
<p>Tiše zasténal. „Ostatní –“</p>
<p>„Všichni spí.“</p>
<p>Pak ji chytl za ruku. <emphasis>„Přestaň.“</emphasis></p>
<p>„Matthiasi –“</p>
<p>„Nemám to.“</p>
<p>Vytrhla se mu a ostuda ji spalovala kůži jako oheň vyprahlý les. „Tak kdo to má?“ zasyčela.</p>
<p>„Kaz.“ Ztuhla. „Vlezeš mu do postele?“</p>
<p>Nina si podrážděně odfrkla. „Podříznul by mi krk.“ Bezmocí by křičela. S Kazem nejde vyjednávat. Nemůže mu vyhrožovat jako Wylanovi ani ho přemlouvat jako Jespera.</p>
<p>Najednou ji přemohla únava, jako by měla na krku balvan, ale vyčerpání aspoň otupilo její neodbytnou touhu. Položila čelo Matthiasovi na prsa. „Nenávidím to,“ vydechla. „A tebe taky trochu nenávidím, <emphasis>drüskelle.“</emphasis></p>
<p>„Já jsem na to zvyklý. Pojď sem.“ Rukama ji objal a přiměl ji, aby mu vyprávěla o Ravce i o Inej. A pak ji svými příběhy přiváděl na jiné myšlenky, vyjmenoval větry, které vanou ve Fjerdě, vyprávěl jí, jak poprvé stoloval v sále <emphasis>drüskellů. </emphasis>Musela usnout, protože pak už si nepamatuje nic, až to, že ji vzbudilo bouchnutí dveří od kobky a ona se ztěžka probrala z bezesného spánku.</p>
<p>Matthias s Kazem se vrátili z univerzity, v šatech vypálené díry od nějaké bomby, co Wylan sestrojil. Za nimi se s divoce lesknoucíma očima přihnali Jesper s Wylanem, promoklí od jarního deště, protože se právě rozpršelo – a jim šel v patách statný Kaelišan. Nina měla pocit, jako by jí nebesa seslala shůry roztomilý dárek – situaci, která byla tak absurdní, že ji dokázala přivést na jiné myšlenky.</p>
<p>Jakkoliv se její hlad po droze oproti včerejšímu šílenství trochu otupil, pořád tu byl, a ona si nedokázala představit, jak zvládne noční misi. Svést Smeeta byla jen první část jejich plánu. Kaz s ní počítal, Inej s ní počítala. Potřebují korporálčici, ne roztřesenou feťačku, která se složí při nejjednodušším použití své síly. Na nic z toho ale Nina nedokázala myslet, když před ní stál Colm Fahey se zmačkaným kloboukem v ruce, a Jesper, který se tvářil, že by radši snědl vafle posypané střepy skla, než by se mu podíval do očí, a Kaz… Neměla nejmenší tušení, co má očekávat od Kaze. Hněv, možná něco horšího. Kaz neměl rád překvapení a už vůbec ne taková, která mohla být jejich slabinou, a Jesperův otec byl po čertech velká, větrem ošlehaná slabina.</p>
<p>Kaz si vyslechl Jesperovu udýchanou – a jak Nina předpokládala, taky hodně zkrácenou – verzi toho, jak uprchli z knihovny, načež se opřel o hůl a jen se zeptal: „Sledoval vás někdo?“</p>
<p>„Ne,“ rezolutně zakroutil hlavou Jesper.</p>
<p>„Wylane?“</p>
<p>Colm se naježil. „Nevěříte tomu, co říká můj syn?“</p>
<p>„To není nic osobního, táto,“ podotkl honem Jesper. „Nevěří nikomu.“</p>
<p>Kaz nehnul brvou a jeho kamenný hlas byl tak nenuceně příjemný, až z toho Nině naskočila na rukou husí kůže. „Omlouvám se, pane Faheyi. Je to zvyk, jenž jsem si v Barrelu osvojil. Důvěřuj, ale prověřuj.“</p>
<p>„Nebo spíš nikomu nevěř,“ zahučel Matthias.</p>
<p>„Wylane?“ zopakoval Kaz.</p>
<p>Wylan položil batoh na stůl. „Kdyby tu tajnou chodbu znali, šli by za námi, nebo by čekali v knihařské dílně. Setřásli jsme je.“</p>
<p>„Na střeše jsem jich napočítal deset,“ řekl Kaz a Matthias souhlasně přikývl.</p>
<p>„To by mohlo být,“ přitakal Jesper. „Ale jistý si nejsem. Koukal jsem proti slunci.“</p>
<p>Kaz se posadil a černýma očima se upřeně zahleděl na Jesperova otce. „Byl jste návnada.“</p>
<p>„Co prosím, hochu?“</p>
<p>„Ozvala se vám banka kvůli té půjčce?“</p>
<p>Colm překvapeně zamrkal. „Inu, vlastně ano, poslali mi dosti příkrý dopis, ve kterém psali, že jsem se stal rizikovým klientem. Řekli, že pokud všechno nesplatím, učiní nezbytné právnické kroky.“ Obrátil se na svého syna. „Psal jsem ti, Jesi.“ Jeho hlas zněl rozpačitě, ne vyčítavě.</p>
<p>„Já… nemohl jsem si vybírat poštu.“ Copak dostával Jesper na univerzitu dopisy i potom, co tam přestal chodit? Nině nešlo do hlavy, jak to mohl všechno tak dlouho zatloukat. To, že byl Colm za oceánem, mu to asi hodně usnadnilo – spolu s Colmovou neochvějnou důvěrou v syna. <emphasis>Snadná kořist, </emphasis>pomyslela si Nina trpce. Jesper podváděl vlastního tátu, ať už k tomu měl jakýkoliv důvod.</p>
<p>„Jespere –“</p>
<p>„Táto, snažil jsem se ty peníze sehnat.“</p>
<p>„Vyhrožují, že nám seberou statek.“</p>
<p>Jesper měl oči pevně přilepené na podlaze hrobky. „Byl jsem blízko. <emphasis>Jsem </emphasis>blízko.“</p>
<p>„K těm penězům?“ Nina slyšela marnost v Colmově hlase. „Sedíme v hrobě. Stříleli po nás.“</p>
<p>„Proč jste se rozhodl připlout do Ketterdamu?“ přerušil ho Kaz.</p>
<p>„Banka posunula den splatnosti!“ rozhořčil se Colm. „Prostě řekli, že lhůta uplynula. Pokoušel jsem se spojit s Jesperem, a když nepřicházela odpověď, myslel jsem –“</p>
<p>„Myslel jste, že se mrknete, co váš geniální chlapec provádí na temných ulicích Ketterdamu.“</p>
<p>„Bál jsem se nejhoršího. Tohle město má špatnou pověst.“</p>
<p>„Zcela zaslouženě, ujišťuji vás,“ opáčil Kaz. „A když jste přijel?“</p>
<p>„Poptával jsem se na univerzitě. Řekli, že se neodhlásil, tak jsem zašel na policii.“</p>
<p>Jesper sebou cukl. „Ach, táto. Šel jsi k městské hlídce?“</p>
<p>Colm s novou vervou zmáčkl klobouk. „A co jsem měl dělat, Jesi? Víš, jak je to tu nebezpečné pro… pro někoho, jako jsi ty.“</p>
<p>„Táto,“ Jesper se konečně podíval otci do očí. „Neřekl jsi jim, že jsem –“</p>
<p>„Samozřejmě, že ne!“</p>
<p><emphasis>Griša. Proč to ani jeden nechtějí vyslovit?</emphasis></p>
<p>Colm odhodil hromadu plsti, co zbyla z jeho klobouku. „Já vůbec ničemu nerozumím. Proč jsi mě přivedl na tohle strašlivé místo? Proč po nás stříleli? Co se stalo s tvým studiem? Co se stalo s tebou?“</p>
<p>Jesper na prázdno otevřel pusu a zase ji zavřel. „Táto, já… já –“</p>
<p>„Je to moje chyba,“ plácl Wylan. Všechny oči se na něho upřely. „On, ehm… dělal si starosti o tu půjčku z banky, a tak odložil studium, aby mohl pracovat jako…“</p>
<p>„Místní kovář,“ přispěchala s odpovědí Nina.</p>
<p>„Nino,“ zamručel varovně Matthias.</p>
<p>„Potřebuje pomoc,“ špitla.</p>
<p>„Aby mohl lhát vlastnímu otci?“</p>
<p>„Tohle je výmysl. A to je něco úplně jiného.“ Neměla nejmenší tušení, kam tím Wylan směřuje, ale očividně potřeboval pomoct.</p>
<p>„Ano!“ přisvědčil Wylan dychtivě. „U kováře! A pak jsem… mu řekl o tom obchodu –“</p>
<p>„Podvedli je,“ doplnil Kaz. Jeho hlas byl mrazivý a pevný jako vždycky, ale najednou celý strnul, jako by kráčel po tenkém ledu. „Nabídli jim tak skvělou obchodní příležitost, až se to zdálo být neskutečné.“</p>
<p>Colm se svezl do židle. „Když se to zdálo být neskutečné, pak –“</p>
<p>„To taky nejspíš neskutečné bylo,“ dokončil za něj Kaz. Nina měla nepříjemný pocit, že pro jednou mluví upřímně.</p>
<p>„Přišli jste s bratrem o všechno?“ obrátil se Colm na Wylana.</p>
<p>„S bratrem?“ nechápal Wylan, o čem je řeč.</p>
<p>„S tvým <emphasis>dvojčetem</emphasis>,“ řekl Kaz a významně se podíval na Kuweje, který všechno tiše sledoval. „Ano. Přišli o všechno. Wylanův bratr od té doby nepromluvil.“</p>
<p>„Vypadá jako mlčenlivý hoch,“ dumal Colm. „A vy jste všichni… studenti?“</p>
<p>„Dalo by se to tak říct,“ přisvědčil Kaz.</p>
<p>„Kteří tráví volný čas v kobce. Musíme to přece nahlásit příslušným orgánům. Říct jim, co se stalo. Jinak ti podvodníci mohou okrást další oběti.“</p>
<p>„No –“ začal Wylan, a Kaz ho umlčel pohledem. V hrobce se rozhostilo nepříjemné ticho. Kaz se posadil ke stolu.</p>
<p>„Orgány vám nepomůžou,“ pronesl. „Ne v tomhle městě.“</p>
<p>„Jak to, že ne?“</p>
<p>„Protože zákon tu podporuje zisk. Jesper s Wylanem chtěli rychle zbohatnout. Městská hlídka jim tak akorát osuší slzy. Jediný způsob, jak se někdy člověk může domoct spravedlnosti, je vzít ji do vlastních rukou.“</p>
<p>„A tehdy přicházíte na řadu vy.“</p>
<p>Kaz přikývl. „Dostaneme vaše peníze zpátky. Nepřijdete o svůj statek.“</p>
<p>„Ale porušíte přitom zákon,“ dodal Colm a unaveně zavrtěl hlavou. „Vypadáte, jako byste právě vylezli ze školy.“</p>
<p>„Mojí školou byl Ketterdam. A mohu vám říct jedno: Jesper by nikdy nehledal pomoc u mě, kdyby se mohl obrátit jinam.“</p>
<p>„Nemůžeš být tak špatný, hochu,“ zachraptěl Colm odměřeně. „Nejsi na světě tak dlouho, abys nasbíral tolik hříchů.“</p>
<p>„Učím se rychle.“</p>
<p>„Můžu ti věřit?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Colm sebral svoji zmuchlanou čepici. „Můžu ti věřit, že Jesperovi pomůžeš z téhle bryndy?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Colm vzdychl. Přejel pohledem po každém z nich. Nina se mimoděk narovnala. „Cítím se mezi vámi strašně starý.“</p>
<p>„Zdržte se v Ketterdamu pár měsíců,“ prohodil Kaz. „A budete mít pocit, že je vám tisíc let.“ Pak naklonil hlavu na stranu a Nina si všimla, že mu po tváři přelétl nepřítomně zadumaný výraz. „Máte upřímný pohled, pane Faheyi.“</p>
<p>Colm očima zmateně hledal Jespera. „Inu, to doufám, nicméně děkuji.“</p>
<p>„To nebyl kompliment,“ vyhrkl Jesper. „Moc dobře znám tenhle tvůj pohled, Kazi. Neopovažuj se o něčem takovým přemýšlet.“</p>
<p>Kaz místo odpovědi líně zamrkal. Ať už se mu v jeho ďábelském mozku začal líhnout jakýkoliv plán, už ho nešlo zastavit. „Kde jste ubytovaný?“</p>
<p>„U Pštrosa.“</p>
<p>„Nebylo by bezpečné se tam vrátit. Přestěhujeme vás do hotelu Geldrenner. Zapíšeme vás tam pod jiným jménem.“</p>
<p>„Ale proč?“</p>
<p>„Protože někteří lidé si přejí Jesperovu smrt a už jednou vás použili jako návnadu, aby ho vylákali z úkrytu. Nepochybuji, že by vás moc rádi unesli jako rukojmího, a už tak toho máme až nad hlavu.“ Kaz naškrábal na kus papíru nějaké instrukce a spolu s tlustým svazkem <emphasis>kruge </emphasis>je podal Rottymu. „Rozhodně se nezdráhejte jíst v hotelové restauraci, pane Faheyi, jen vás prosím, abyste odložil prohlídku města a zůstal v hotelu, dokud vás nebudeme kontaktovat. Když se vás někdo bude ptát, proč jste ve městě, řekněte, že jste si přijel odpočinout a přijít na jiné myšlenky.“</p>
<p>Colm zadumaným pohledem přejel z Rottyho na Kaze. Pak odhodlaně vydechl. „Ne. Děkuji, ale tohle je nedorozumění.“ Obrátil se na Jespera. „Najdeme jiný způsob, jak splatit ten dluh. Nebo začneme někde jinde.“</p>
<p>„Nesmíme se vzdát našeho statku, táto,“ zvolal Jesper. Ztlumil hlas. „<emphasis>Ona </emphasis>tam pořád je. Nemůžeme ji opustit.“</p>
<p>„Jes –“</p>
<p>„Prosím, táto. Prosím, dovol mi to všechno napravit. Já vím –“ Polkl a kostnatá ramena mu poklesla. „Vím, že jsem tě zklamal. Jen mi dej ještě jednu šanci.“ Nina měla pocit, že ta slova nejsou určena jen otci.</p>
<p>„My sem nepatříme, Jesi. Tady to město je hlučný a žádný právo tu neplatí. Ničemu tady nerozumím.“</p>
<p>„Pane Faheyi,“ promluvil Kaz klidně. „Víte, jak se má chodit na pastvě mezi kravami?“</p>
<p>Jesper nadzdvihl obočí a Nina se div nezachichotala. Co tenhle prevít z Barrelu může vědět o pasení krav?</p>
<p>„Člověk má sklonit hlavu a dívat se pod nohy,“ odpověděl vážně Colm.</p>
<p>Kaz přikývl. „Prostě si představte, že Ketterdam je taková hodně velká pastvina.“ Colmovi v koutku zacukal sotva znatelný úsměv. „Dejte nám tři dny a dostaneme vaše peníze i vašeho syna bezpečně z Kerchu.“</p>
<p>„Copak je něco takového vůbec možné?“</p>
<p>„V tomhle městě je možné cokoliv.“</p>
<p>„To mě velkou důvěrou nenaplňuje.“ Vstal a Jesper okamžitě vyskočil na nohy.</p>
<p>„Táto?“</p>
<p>„Tři dny, Jespere. Pak se vrátíme domů. S penězi, nebo bez nich.“ Položil Jesperovi ruku na rameno. „A pro smilování boží, buď opatrný. Vy všichni buďte opatrní.“</p>
<p>Nina cítila, jak se jí stahuje hrdlo. Matthias ztratil rodinu ve válce. Ninu odvedli od rodičů, aby ji vycvičili, když byla ještě úplně malá holka. Wylana vlastně vyhodili z domova. Kuwej přišel o otce i o vlast. A Kaz? Ani nechtěla vědět, z jakého temného údolí stínů se vyplazil. Jen Jesper se měl pořád kam vrátit – měl někoho, kdo se o něho stará, někoho, kdo mu říká: <emphasis>Všechno bude zase dobrý. </emphasis>Představovala si zlatá pole pod bezmračnou oblohou, roubený dům a před ním řadu červených dubů, které ho chrání před větrem. Někde na bezpečném místě. Kéž by tak mohl Colm Fahey přijít k Janu Van Eckovi a říct mu, aby jim okamžitě vrátil Inej, nebo mu rozbije hubu, přemítala Nina. Kéž by jim někdo v tomhle městě pomohl, kéž by nebyli tak sami. Přála si, aby je Jesperův otec mohl všechny odvézt s sebou. V Nové Zemi nikdy nebyla, ale toužebná představa těch zlatých lánů ji naplnila steskem po domově. <emphasis>Jsi hloupá, </emphasis>spílala si v duchu, <emphasis>dětinská. </emphasis>Kaz měl pravdu – jestli chtějí spravedlnost, musí si ji vzít sami. Ta myšlenka ale nijak nezmírnila bodavou bolest v jejím srdci.</p>
<p>Nato se Colm s Jesperem rozloučil a zmizel s Rottym a Spechtem mezi kamennými náhrobky. Ještě se otočil, aby jim zamával, a byl pryč.</p>
<p>„Měl jsem jít s ním,“ přešlapoval Jesper u dveří.</p>
<p>„Už jednou ho kvůli tobě málem zabili,“ odtušil Kaz.</p>
<p>„Víme, kdo má na svědomí to přepadení na univerzitě?“ zeptal se Wylan.</p>
<p>„Jesperův táta byl na policii,“ dumal Matthias. „Nepochybuju, že spousta strážníků se dá koupit.“</p>
<p>„To je pravda,“ přidala se Nina. „Ale určitě není náhoda, že se banka přihlásila o svou půjčku zrovna teď.“</p>
<p>Wylan se posadil ke stolu. „Jestli je do toho namočená banka, pak za tím nejspíš bude můj otec.“</p>
<p>„Pekka Rollins má taky přístup k bankám,“ pronesl Kaz a Nině neušlo, že přitom zaťal ruku do vraní hlavy na konci své hole.</p>
<p>„Je možné, že pracují spolu?“ napadlo Ninu.</p>
<p>Jesper si rukama promnul obličej. „U všech svatých a tvojí tetičky Evy doufám, že ne.“</p>
<p>„Nevylučuju žádnou možnost,“ odpověděl Kaz. „Na tom, co nás čeká dnes v noci, se ovšem nic nemění. Tumáš.“ Sáhl do výklenku ve zdi.</p>
<p>„Moje revolvery!“ zajásal Jesper a šťastně si je přitiskl na prsa. „Ach, nazdárek, krasavice moje.“ Jeho radost byla odzbrojující. „Tys je dostal zpátky!“</p>
<p>„Trezor v Kumulusu byla hračka.“</p>
<p>„Děkuju ti, Kazi. Děkuju.“</p>
<p>Jakýkoliv náznak vřelosti, kterou Kaz obdařil Jesperova otce, byl ten tam. Jeho laskavost se rozplynula stejně jako Ninin sen o zlatavých lánech obilí. „K čemu je pistolník bez pistolí?“ utrousil Kaz, zcela netečný k tomu, jak rychle uvadl úsměv na Jesperově tváři. „Jsi zadlužený až po uši. Jako ostatně my všichni. Dneska v noci začneme splácet svoje dluhy.“</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Padla noc a oni byli na cestě, aby se do toho pustili. Dorůstající měsíc na ně shora zíral jako bílé, bdělé oko. Nina si protřepala rukávy. Mrazivé sevření zimy povolilo a nastal skutečný počátek jara. Tedy spíš to, co se tím v Kerchu myslelo – stísněné teplo zvířecí tlamy vyfukované v krátkých, nepředvídatelných vzdeších. Matthias s Jesperem odešli do doků před nimi, aby se ujistili, že <emphasis>gondel </emphasis>je na svém místě. Pak všichni společně vyrazili, jen Kuweje nechali na Černém závoji s Rottym a Spechtem.</p>
<p>Loď neslyšně čeřila hladinu. Před nimi se třpytila světla, která je vedla.</p>
<p>Jesper měl revolvery zpátky za pasem a oba si s Matthiasem dali pušku přes rameno. Kaz si schoval pistoli pod kabát, zatímco v ruce držel svoji démonickou hůl. Nina viděla, že Wylan nespouští ruce ze svého batohu. Měl ho napěchovaný výbušninami, světelnými bombami a bůhvíčím dalším.</p>
<p>„Nesmíme to zvorat,“ vzdychal Wylan. „Otec bude určitě připravený.“</p>
<p>„S tím počítám,“ opáčil Kaz.</p>
<p>Nina zlehka prsty pohladila rukojeť pistole, kterou si nacpala do kapsy lehkého jarního pláště. Nikdy dřív zbraň nepotřebovala, nikdy žádnou nechtěla. <emphasis>Protože jsem sama byla zbraň. </emphasis>Jenže teď si nevěřila. Jen chabě kontrolovala svou sílu, jako by se natahovala po něčem, co bylo vždycky o kus dál, než myslela. Potřebovala si být jistá, že dneska v noci na ni dosáhne. Nesměla udělat chybu, protože na tom závisel Inejin život. Nina byla přesvědčená, že kdyby byla na Vellgeluku, když Inej unesli, dopadlo by to jinak. Nikdy by Inej nesebrali, kdyby tenkrát měla Nina dost síly postavit se Van Eckovým kumpánům.</p>
<p>A kdyby si před tím vzala <emphasis>parem</emphasis>? Byla by neporazitelná.</p>
<p>Nina pevně zatřásla hlavou. <emphasis>Kdyby sis tenkrát znovu vzala </emphasis>parem<emphasis>, byla bys teď na něm úplně závislá a byla bys na nejlepší cestě na Smrťákův vor.</emphasis></p>
<p>Za úplného mlčení připluli ke břehu a co nejrychleji a nejtišeji vystoupili z lodě. Kaz jim dal rukou znamení, aby zaujali své pozice. Sám půjde ze severu, Matthias s Wylanem od východu. Nina s Jesperem mají na starosti stráže na západní straně.</p>
<p>Nina si protáhla prsty. Umlčet čtyři stráže. To by mělo být snadné. Před pár týdny by to pro ni byla hračka. Zpomalila by jim puls. V tichosti by je poslala do bezvědomí, aniž by stačili vydat jediný varovný hlásek. Teď si však nebyla jistá, jestli se jí tak nepříjemně lepí šaty na tělo, protože je vlhko, nebo se potí strachy.</p>
<p>Nečekaně brzo zahlédla siluety prvních dvou vojáků na stráži. Opírali se o nízkou kamennou zídku, pušky postavené vedle. Povídali si a šum jejich hlasů líně stoupal nahoru a dolů. Úplná hračka.</p>
<p>„Zneškodni je, ale nezabíjej,“ špitl Jesper.</p>
<p>Nina zaměřila pozornost na strážné; nutila své tělo vyladit se na jejich, hledala puls, tepající rytmus krve. Jako by slepá tápala ve tmě. Nebylo tam nic. Nejasně vnímala jejich těla, byla to spíš předzvěst vědění, ale nic víc. Viděla je očima, slyšela ušima, ale jinak je vnímat nedokázala. Ten další smysl v jejím těle, dar, jenž měla, jak daleko jí paměť sahala, podstata síly, jež ji od dětství doprovázela, jednoduše zmizela. Jediné, na co dokázala myslet, byl <emphasis>parem</emphasis> – to potěšení, ten klid, jako by jí vesmír ležel u nohou.</p>
<p>„Na co čekáš?“ sykl Jesper.</p>
<p>Jeden ze strážců, vyrušený tím zvukem nebo jednoduše jejich přítomností, se otočil směrem k nim a usilovně upíral oči do tmy. Zvedl pušku a dal znamení druhému strážnému, aby šel za ním.</p>
<p>„Jdou k nám.“ Jesper sáhl po revolverech.</p>
<p><emphasis>Ach, dobré nebe. </emphasis>Jestli bude muset Jesper střílet, upozorní ostatní dozorce. Spustí se poplach a celá akce půjde k čertu.</p>
<p>Nina se veškerou silou své vůle soustředila. Zmocňovala se jí touha po <emphasis>paremu</emphasis>, otřásala jejím tělem jako zemětřesení, neúprosně jí zatínala drápy do lebky. Nevšímala si toho. Jeden ze strážců se zakymácel a padl na kolena.</p>
<p>„Gillsi!“ zvolal druhý. „Co je ti?“ Nebyl tak pošetilý, aby odložil zbraň. „Halt!“ křikl jejich směrem, přitom nepřestával podpírat svého přítele. „Ukažte se.“</p>
<p>„Nino,“ šeptal Jesper zlostně. „Udělej něco.“</p>
<p>Nina sevřela pěsti. Chtěla zmáčknout mužovo hrdlo, aby nemohl křičet o pomoc.</p>
<p>„Vylezte ven!“</p>
<p>Jesper vytáhl pistoli. <emphasis>Ne, ne, ne. </emphasis>Ona nebude ta, kvůli které se všechno zhatí. <emphasis>Parem </emphasis>ji měl zabít, nebo nechat na pokoji – ne ji uvrhnout do tohohle bezmocného, zoufalého očistce. Ninou projel vztek – čirý, dokonalý, soustředěný hněv. Její mysl se rozevřela a náhle něco ucítila na dosah – nebylo to tělo, ale cosi to bylo. Koutkem oka zachytila pohyb, temný obrys vynořující se ze stínů – oblak prachu. Vystřelil ke stojícímu strážnému. Ten se po tom ohnal jako po hejnu komárů, ale ta věc bzučela stále rychleji a rychleji, až se z ní stala takřka neviditelná šmouha. Strážný otevřel pusu, aby zakřičel, a oblak zmizel. Muž zasténal a padl naznak.</p>
<p>Jeho druh se pořád malátně klátil na kolenou. Nina s Jesperem k němu přišli a Jesper ho rukojetí revolveru praštil zezadu do hlavy. Muž v bezvědomí spadl na zem. Opatrně zkoumali druhého strážného. Ležel s očima doširoka upřenýma na hvězdnou oblohu. Ústa i nos měl ucpaná jemným bílým prachem.</p>
<p>„Tos udělala ty?“ nechápal Jesper.</p>
<p>Udělala to? Nina měla pocit, že cítí na jazyku chuť toho bílého prachu. To není možné. Korporálčici dokáží ovládat lidské tělo, ne anorganickou hmotu. Tohle musela být práce nějakého materiálčika – a pořádně mocného. „Tos nebyl ty?“</p>
<p>„Lichotí mi, že máš ve mně takovou důvěru, ale byla jsi to ty, krásko.“</p>
<p>„Nechtěla jsem ho zabít.“ Co chtěla udělat? Jenom ho umlčet. Z koutku úst mu vytryskla slabá čárka prachu.</p>
<p>„Ještě jsou tam další dva strážní,“ připomněl Jesper. „A už teď jdeme pozdě.“</p>
<p>„Co kdybysme je prostě praštili po hlavě?“</p>
<p>„Důmyslné. To se mi líbí.“</p>
<p>Nina měla husí kůži po celém těle, ale touha po <emphasis>paremu </emphasis>ji už netrýznila. <emphasis>Nechtěla jsem ho zabít. </emphasis>Nezáleží na tom. Teď se tím nemůže trápit. Strážní jsou vyřízení a plán se dal do pohybu.</p>
<p>„Pojď,“ nařídila. „Dojdeme si pro naši holku.“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>7 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>I</strong>nej strávila bezesnou noc ve tmě. Když jí začalo kručet v břiše, usoudila, že je nejspíš ráno, ale nikdo jí nepřišel sundat šátek z očí, ani nepřinesl tác s jídlem. Van Eck se s ní zřejmě nehodlá dál mazlit. Jasně viděl její strach. Ten teď bude jeho pákou, ne Bajanovy sulijské oči a pochybné laskavosti.</p>
<p>Když se po návratu do cely přestala třást, dovlekla se k ventilátoru; byl napevno přidělaný. Museli to udělat, zatímco byla v divadelním sále. Nepřekvapilo ji to. Podezřívala Van Ecka, že ho nechal otevřený, jen aby jí dal naději, kterou jí hodlal vzít.</p>
<p>Postupně se její myšlenky zklidňovaly. Ležela v tichu a vymýšlela plán. Bude mluvit. Je spousta úkrytů a tajných míst, které Gauneři přestali používat, protože byly zkompromitovány nebo se jim prostě přestaly hodit. Tím začne. Pak tu byly skrýše, které patřily jiným gangům v Barrelu. Věděla o dopravním kontejneru ve Třetím přístavu, který se příležitostně používal jako úkryt. Ostří racci se s oblibou zašívali do jednoho zaplivaného hotelu pár ulic od Bydla. Přezdívali ho Marmeládový dort pro jeho vybledlou, malinově zbarvenou fasádu s bílými okapy, které vypadaly jako krém. Prohledat všechny pokoje by mělo Van Eckovi zabrat dobrou část noci. Bude hrát o čas. Přiměje Van Ecka a jeho muže hledat Kaze po celém Ketterdamu. Nebyla sice nikdy moc dobrou herečkou, ale ve Zvěřinci musela občas zalhat a taky strávila dost času s Ninou a ledacos se od ní přiučila.</p>
<p>Když se Bajan konečně objevil a sundal jí šátek z očí, měl s sebou šest dozorců. Nevěděla, kolik času uplynulo, ale předpokládala, že celý den. Bajan měl nezdravě nažloutlý obličej a očima uhýbal před jejím pohledem. Doufala, že ho její slova tížila na prsou jako kámen a celou noc kvůli nim nespal. Přeřízl jí provazy na nohou, ale jen aby je nahradil těžkými okovy. Hlasitě řinčely, když ji dozorci vlekli halou.</p>
<p>Tentokrát ji vedli na jeviště zadním vchodem kolem kulis a starých rekvizit zapadaných prachem. Zelená opona prožraná od molů visela stažená dolů, takže do jeviště a na balkóny neviděla. Jevištní scéna – oddělená od zbytku divadla a vyhřátá od prudkých jevištních světel – měla zvláštní nádech důvěrnosti. Spíš než jako scéna vypadala jako skutečný operační sál. Inej koutkem oka zachytila rozbitý roh stolu, na němž včera v noci ležela, a rychle stočila pohled stranou.</p>
<p>Van Eck na ni čekal s dozorcem s orlím nosem. Inej si v duchu přísahala: I kdyby její plán selhal, i kdyby jí rozdrtil nohy na padrť, i kdyby už nikdy nechodila, najde způsob, jak mu to oplatit stejnou mincí. Nevěděla sice jak, ale dokáže to. Na to, aby se nechala od Jana Van Ecka zničit, přežila příliš mnoho.</p>
<p>„Máte strach, slečno Inej?“ zeptal se jí.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Taková upřímnost. A jste připravená říct mi, co chci vědět?“</p>
<p>Inej se zhluboka nadechla a svěsila hlavu způsobem, který, jak doufala, přesvědčivě vyjadřoval neochotu. „Ano,“ špitla.</p>
<p>„Tak do toho.“</p>
<p>„Jakou mám záruku, že mi neublížíte, až získáte informace, které potřebujete?“ zeptala se zdráhavě.</p>
<p>„Pokud budou vaše informace užitečné, nemáte se čeho bát, slečno Inej. Nejsem krutý. Použil jsem metody, na které jste nejlépe zvyklá – hrozby a násilí. Barrel vás vychoval tak, že takové zacházení očekáváte.“ Mluvil jako Tante Heleen. <emphasis>Proč mě nutíš dělat takové věci? Sama sis o to řekla, děvče.</emphasis></p>
<p>„Takže mám vaše slovo?“ ujišťovala se. Bylo to nesmyslné. Van Eck jasně ukázal, jakou cenu má jeho slovo, když je na Vellgeluku podrazil a pokusil se je všechny zabít.</p>
<p>Přesto obřadně přikývl. „Ano, máte,“ prohlásil. „Dohoda je dohoda.“</p>
<p>„A Kaz se nesmí nikdy dozvědět –“</p>
<p>„Jistě, jistě,“ skočil jí netrpělivě do řeči.</p>
<p>Inej si odkašlala. „Blízko Bydla je klub Modrý ráj. Do pokojů v horních patrech schovával Kaz kradené zboží.“ Byla to pravda. Pokoje by teď ale měly být prázdné. Kaz je přestal používat potom, co se ukázalo, že jeden z místních barmanů je spřažený s Falešnými hráči. Nestál o to, aby je informoval o jeho příchodech a odchodech.</p>
<p>„Velmi dobře. Co dál?“</p>
<p>Inej ustaraně ohrnula spodní ret. „Byt na Kolstraat. Číslo si nepamatuju. Je z něj vidět na zadní vchody několika doupat na Východním nábřeží. Používali jsme ho při sledovačkách.“</p>
<p>„Skutečně? Pokračujte, prosím.“</p>
<p>„V přístavu je nákladní kontejner –“</p>
<p>„Chcete něco vědět, slečno Inej?“ Popošel k ní Van Eck blíž. V jeho tváři nebyla ani stopa hněvu. Zdálo se, že se spíš škodolibě baví. „Myslím, že žádné z míst, o kterých mluvíte, není skutečná stopa.“</p>
<p>„Já bych ne –“</p>
<p>„Myslím, že jen chcete, abych se honil za vlastním ocasem, abyste mohla čekat na záchranu nebo plánovat další nevydařený útěk. Ovšem, slečno Inej, ujišťuji vás, že rozhodně nemusíte na nic čekat. Právě v tuto chvíli je pan Brekker na cestě, aby vás zachránil.“ Pokynul rukou strážným. „Vytáhněte oponu nahoru.“</p>
<p>Inej uslyšela vrzání lan a pak se otrhaná opona pomalu zvedla. Hlediště bylo plné strážných, muselo jich tam být nejmíň třicet, dost možná víc, všichni vyzbrojení puškami a obušky – okázalá demonstrace síly. <emphasis>Ne</emphasis>, blesklo jí hlavou, jak jí začala docházet Van Eckova slova.</p>
<p>„Přesně tak, slečno Inej,“ vykládal spokojeně Van Eck. „Váš hrdina právě přichází. Pan Brekker se rád oblažuje představou, že je nejchytřejší osobou v Ketterdamu, a tak jsem si řekl, že mu vyjdu vstříc, a poskytnu mu příležitost, aby doběhl sám sebe. Napadlo mě, že vás nebudu schovávat, ale prostě mu umožním, aby vás našel.“</p>
<p>Inej se zamračila. To není možné. <emphasis>To není možné. </emphasis>Copak tenhle kupčík opravdu Kaze přelstil? A použil k tomu ji?</p>
<p>„Každý den jsem několikrát posílal Bajana z ostrova Eil Komedie. Říkal jsem si, že sulijský mladík bude dost nápadný na to, aby si lidé všimli, že pravidelně cestuje z údajně opuštěného ostrova, a roznesli to po městě. Do dnešní noci jsem si nebyl jistý, jestli na to Brekker skočí, a už jsem začínal být velmi neklidný. Ale skočil na to. Dnes večer byli dva jeho lidé viděni, jak v přístavu chystají <emphasis>gondel </emphasis>k vyplutí – ten velký Fjerdan s tím novozemenským klukem. Nechal jsem je. Stejně jako ty jsou jenom zástava. Skutečnou cenu má pro mě jedině Kuwej. A pan Brekker mi konečně vrátí, co mi je dlužen.“</p>
<p>„Kdybys s námi jednal férově, dávno bys Kuweje měl,“ odsekla. „Nasadili jsme vlastní životy, abysme ho z Ledového paláce dostali. Riskovali jsme všechno. Měl jsi dodržet svoje slovo.“</p>
<p>„Vlastenec by rád osvobodil Kuweje i bez vidiny peněz.“</p>
<p>„Vlastenec? Plány, které s <emphasis>paremem </emphasis>máš, vyvolají v Kerchu chaos.“</p>
<p>„Trhy jsou pevné. Kerch přežije. Změny, které nastanou, ho možná dokonce posílí. Ale vy a ti vaši kumpáni se toho nejspíš nedožijete. Jak si myslíte, že se bude dařit parazitům v Barrelu, až bude válka? Až počestní muži nebudou mít peníze na hýření a místo neřestem se budou muset věnovat těžké práci?“</p>
<p>Inej ohrnula ret. „Kanálové krysy přežijí, ať se je sebevíc snažíš zadupat.“</p>
<p>Usmál se. „Většina tvých přátel nepřežije tuhle noc.“</p>
<p>Vzpomněla si na Jespera, na Ninu s Matthiasem, na roztomilého Wylana, který by si zasloužil lepšího otce, než tuhle špínu. Van Eck nechtěl jen vyhrát. Bylo to osobní. „Ty nás nenávidíš.“</p>
<p>„Upřímně, <emphasis>vy </emphasis>mě příliš nezajímáte – akrobatka, tanečnice, či co jste to byla před tím, než jste se stala poskvrnou tohohle města. Nicméně nepopírám, že Kaz Brekker mě vskutku pohoršuje. Odporný, bezcitný, nemorální. Korupci přikrmuje další korupcí. Tak pozoruhodná mysl mohla být využita mnohem lepším způsobem. Mohl vést celé město, něco vybudovat, vytvořit zisk, z kterého by profitovali všichni. Místo toho parazituje na práci lepších mužů.“</p>
<p>„Lepších mužů, jako jsi ty?“</p>
<p>„Nerada to slyšíte, ale je to pravda. Až já opustím tenhle svět, zanechám po sobě největší dopravní impérium na světě, nesmírné bohatství, jako poctu Ghezenovi a důkaz jeho přízně. Kdo si kdy vzpomene na děvče, jako jste vy, slečno Inej? Co po vás s Kazem Brekkerem zbude kromě těl, která shoří na Smrťákově voru?“</p>
<p>Zvenku se ozval výkřik a v hledišti to zašumělo, jak se dozorci naráz otočili k vstupním dveřím.</p>
<p>Van Eck na hodinkách zkontroloval čas. „Přesně půlnoc. Brekker si potrpí na dramatičnost.“</p>
<p>Uslyšela další výkřik a pak krátkou střelbu. Šest dozorců stálo za ní, nohy měla spoutané okovy. Dusila se bezmocí. Kaz s ostatními co nevidět vkročí do pasti a ona nemá, jak by je varovala.</p>
<p>„Myslel jsem, že bude lepší rozestavět kolem pár stráží,“ naparoval se Van Eck. „Nechtěl jsem jim to příliš usnadnit, tím by se celá hra prozradila.“</p>
<p>„Nikdy ti neřekne, kde Kuwej je.“</p>
<p>Van Eck se shovívavě usmíval. „Jenom si říkám, co bude nakonec účinnější – jestli mučit pana Brekkera nebo ho nechat, aby se díval, jak mučíme vás?“ Naklonil se k ní a spiklenecky špitl: „Můžu vám říct, že nejdřív ze všeho mu stáhnu rukavice a zpřelámu mu ty jeho podvodnické prsty jeden po druhém.“</p>
<p>Inej si vybavila Kazovy bílé zlodějské ruce, lesklý provázek jizvy táhnoucí se od kloubu pravé ruky nahoru. Van Eck může Kazovi zlámat všechny prsty a obě nohy k tomu, a stejně z něj nedostane ani slovo, ale jestli mu jeho muži sundají rukavice? Inej pořád nerozuměla tomu, proč je pořád nosí, ani proč omdlel ve vězeňském voze, když jeli do Ledového paláce. Moc dobře ale věděla, že nesnese dotyk lidské kůže na svých rukou. Jak dlouho dokáže tuhle svou slabost skrývat? Kdy Van Eck tohle slabé místo odhalí? A jak dlouho bude trvat, než Kaz povolí? Nedokázala na to myslet. Byla ráda, že neví, kde Kuwej je. Vzdala by to dřív než Kaz.</p>
<p>Na chodbě zaduněly těžké boty, hromobití kroků. Inej vyrazila dopředu a otevřela pusu, aby je varovala, ale ruka strážného jí ztěžka přistála na rtech. Marně se snažila vymanit z jeho sevření.</p>
<p>Dveře se rozletěly. Třicet strážných zvedlo třicet pušek a třicet kohoutků se s cvaknutím natáhlo. Chlapec ve dveřích uskočil dozadu. Tvář měl bílou jako stěna, kudrny barvy zralého obilí rozcuchané. Byl oblečený do červeno-zlaté livreje.</p>
<p>„Já – pane Van Ecku,“ koktal s rukama bezradně zdviženýma nahoru.</p>
<p>„Pohov,“ rozkázal Van Eck strážím. „Co se děje?“</p>
<p>Chlapec polkl. „Pane, dům u jezera. Připluli po vodě.“</p>
<p>Van Eck vstal tak prudce, až převrátil židli. „Alys –“</p>
<p>„Před hodinou ji unesli.“</p>
<p><emphasis>Alys. </emphasis>Krásná těhotná žena Jana Van Ecka. Inej ucítila jiskřičku naděje, rychle ji však zahnala zpátky, bála se tomu uvěřit.</p>
<p>„Jednoho muže zabili, ostatní nechali spoutané ve spižírně,“ chrlil ze sebe kluk bez dechu. „Na stole ležel vzkaz.“</p>
<p>„Přines to sem,“ vyštěkl Van Eck. Chlapec k němu došel uličkou a Van Eck mu vyškubl papír z ruky.</p>
<p>„Co se tam… co se tam píše?“ blekotal Bajan. Hlas se mu třásl. Možná se Inej nemýlila o Alys a jejím učiteli hudby.</p>
<p>Van Eck se po něm ohnal. „Jestli zjistím, žes o tom věděl –“</p>
<p>„Nevěděl!“ dušoval se Bajan. „O ničem jsem nevěděl. Do písmene jsem plnil vaše příkazy!“</p>
<p>Van Eck zmuchlal vzkaz v pěsti, ale před tím stihla Inej rozluštit Kazův nezaměnitelně kostrbatý rukopis: <emphasis>Zítra v poledne. Most Goedmedbridge. S jejími noži.</emphasis></p>
<p>„Tímhle byla ta zpráva zatěžkaná.“ Kluk sáhl do kapsy a vytáhl sponu do kravaty – masivní rubín uprostřed zlatých vavřínových listů. Kaz ji Van Eckovi ukradl, když je najímal na výpravu do Ledového paláce. Inej ji nestihla prodat, než odjeli z Ketterdamu. Kaz ji musel najít.</p>
<p>„Brekker,“ dusil se hněvem Van Eck.</p>
<p>Inej to nevydržela. Rozesmála se.</p>
<p>Van Eck ji uhodil do tváře. Chytl ji za košili a lomcoval s ní tak, až jí chřestily kosti v těle. „Brekker si pořád myslí, že je to hra, že jo? Je to moje žena. Nosí moje dítě.“</p>
<p>Inej se otřásla smíchy, všechny hrůzy uplynulých týdnů jí v omamném hlaholu odplouvaly z těla pryč. Nebyla si jistá, jestli by dokázala přestat, kdyby chtěla. „A ty jsi byl takový blázen, že jsi to Kazovi na Vellgeluku všechno sám vyzvonil.“</p>
<p>„Mám říct Frankemu, aby vzal obušek a dal ti co proto?“</p>
<p>„Pane Van Ecku,“ zaprosil Bajan.</p>
<p>Ale Inej už toho měla právě dost, už se nechtěla Van Ecka bát. Dřív než se nadál, vyrazila čelem dopředu a praštila ho do nosu. Vykřikl a pustil ji, protože mu na jeho dokonalý obchodnický oblek vytryskla z nosu krev. V tu ránu u ní byli dozorci a táhli ji zpátky.</p>
<p>„Ty malá mrcho,“ sykl Van Eck a k obličeji si tiskl kapesník s monogramem. „Mizerná malá děvko. Sám vezmu palici a roztřískám ti obě nohy –“</p>
<p>„Jen do toho, Van Ecku, vyhrožuj mi. Nadávej mi, jak chceš. Zkřivíš mi vlásek, a Kaz Brekker z břicha tvojí hezký ženušky vyřízne tvoje dítě a pověsí ho na burze z balkónu.“ Odporná slova, řeč, která otřásla jejím svědomím. Van Eck si ale zasloužil, aby mu ten hrůzostrašný obraz ležel v hlavě. Ačkoliv nevěřila, že by Kaz něco takového udělal, byla teď vděčná za všechny ty odporné špinavosti, díky kterým si Krkavec vysloužil svoji reputaci. Ta teď bude Van Ecka pronásledovat každičkou vteřinu, dokud se jeho žena nevrátí.</p>
<p>„Buď zticha,“ zařval, až mu od pusy stříkaly sliny.</p>
<p>„Myslíš si, že to neudělá?“ vysmívala se mu Inej do očí. Na tváři, kam ji uhodil, cítila horko, viděla obušek připravený v ruce dozorce. Van Eck jí prve nahnal strach a ona byla šťastná, že mu to teď může vrátit. „Odporný, bezcitný, nemorální. Copak sis ho právě kvůli tomu nenajal? Protože dělá věci, kterých se nikdo jiný neodváží? Jen do toho, Van Ecku. Polámej mi nohy a uvidíš, co se stane. <emphasis>No tak, postav se mu.</emphasis>“</p>
<p>Vážně si myslela, že nějaký obchodník může přechytračit Kaze Brekkera? Kaz ji osvobodí a pak tomuhle člověku ukážou, co děvky a krysy z kanálu dovedou.</p>
<p>„Upřímnou soustrast,“ ušklíbla se, zatímco se Van Eck křečovitě opíral o rozbitý roh stolu. „I lepší muže může někdo přelstít…“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>8 </strong></p><empty-line /><p><strong>Matthias</strong><strong><image xlink:href="#_4.jpg" /></strong><strong> </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>Z</strong>a chyby, kterých se Matthias dopustil v tomhle životě, bude dlouho pykat v tom následujícím. Ale i tak vždycky věřil, že si v sobě navzdory svým zločinům a selháním uchoval poctivé jádro, které se nedá zlomit. Teď měl ale pocit, že jestli bude muset strávit s Alys Van Eckovou ještě hodinu, dost možná ji zavraždí, jen aby byla chvíli zticha.</p>
<p>Přepadení domu u jezera proběhlo s přesností, kterou Matthias nemohl než obdivovat. Jen tři dny potom, co unesli Inej, upozornil Rotty Kaze, že se na ostrově Eil Komedie objevila světla a v nezvyklou dobu odtamtud odjíždí a přijíždí loď, která často převáží jednoho sulijského mladíka. Záhy zjistili, že je to Adem Bajan, učitel hudby pracující posledních šest měsíců ve Van Eckově domě. Do rodiny musel přijít až potom, co Wylan odešel, nicméně Wylana nijak nepřekvapilo, že otec Alys zajistil profesionálního muzikanta.</p>
<p>„Je dobrá?“ zajímal se Jesper.</p>
<p>Wylan po chvíli váhaní pověděl: „Je hodně nadšená.“</p>
<p>Nebylo těžké dát si dohromady, že Inej drží na ostrově Eil Komedie, a Nina tam pro ni chtěla ihned vyrazit.</p>
<p>„Neodvezl ji z města,“ poprvé od té doby, co se vyhrabala z boje s <emphasis>paremem,</emphasis> jí hořely tváře. „Je úplně jasné, že ji drží tam.“</p>
<p>Ale Kaz tím svým divným pohledem zíral před sebe: „Příliš okaté.“</p>
<p>„Kazi –“</p>
<p>„Jak by se ti líbilo dostat sto <emphasis>kruge</emphasis>?“</p>
<p>„A v čem je háček?“</p>
<p>„Přesně. Van Eck nám to příliš usnadňuje. Chová se k nám jako k hloupým kořenům. Jenže se nenarodil v Barrelu a my nejsme banda naivních hňupů, kteří skočí na první blyštivou návnadu. Van Eck chce, abysme si mysleli, že je na tom ostrově. Možná tam je. Ale pak tam na nás bude čekat horda chlapů s pistolemi a k tomu možná pár grišů na <emphasis>paremu.</emphasis></p>
<p>„Vždycky udeř tam, kam se kavka nedívá,“ zamumlal Wylan.</p>
<p>„Dobré nebe,“ zvolal Jesper. „Ty už ses úplně zkazil.“</p>
<p>Kaz zaťukal holí o kamenné dláždění hrobky. „Víte, co je Van Eckův problém?“</p>
<p>„Že nemá žádnou čest?“ napadlo Matthiase.</p>
<p>„Že je mizerný otec?“ přisadila si Nina.</p>
<p>„Že začíná plešatět?“ nabídl Jesper.</p>
<p>„Ne,“ řekl Kaz. „Může hodně ztratit. A sám nás přivedl na to, co mu máme ukrást první.“</p>
<p>Postavil se a předložil nám plán na únos Alys. Místo abychom se pokusili zachránit Inej, přesně jak Van Eck očekával, donutíme ho vyměnit ji za jeho těhotnou ženu. První úskalí ale spočívá v tom, že ji musíme najít. Van Eck není žádný hlupák. Kaz předpokládal, že ihned poté, co je Van Eck podfoukl, odvezl Alys z města, čemuž nasvědčoval i jejich počáteční průzkum. Ve skladu, továrně nebo jiné průmyslové budově by Van Eck svoji ženu nedržel a v žádném z hotelů, které vlastnil, ji nenašli. Nebyla ani na jeho venkovském sídle a dokonce ani na žádném ze dvou statků poblíž Elsmeru. Bylo sice možné, že ji narychlo odvezl někam za moře, Kaz však pochyboval, že by Van Eck ženu, co nosí pod srdcem jeho dědice, vyslal na tak úmornou plavbu.</p>
<p>„Van Eck musí mít nějaký tajný majetek,“ tvrdil Kaz. „Nejspíš i příjmy.“</p>
<p>Jesper se zamračil. „Copak neplatit daně není… já nevím, něco jako svatokrádež? Myslel jsem, že je celý divý sloužit Ghezenovi.“</p>
<p>„Ghezen a Kerch není jedno a totéž,“ namítl Wylan.</p>
<p>Jistě, vypátrat jeho tajný majetek znamenalo získat přístup do kanceláře Cornelise Smeeta a řadu dalších podvodů. Matthiasovi se příčila nečestnost celého tohohle podniku, na druhou stranu nemohl popřít, že tím získali cenné informace. Díky Smeetově spisům našel Kaz dům u jezera – krásné panství deset mil jižně od města, dobře chráněné, příjemně zařízené a do rejstříku nemovitostí zapsané pod jménem Hendriks.</p>
<p><emphasis>Vždycky udeř tam, kam se kavka nedívá. </emphasis>Byla to rozumná taktika – vlastně vojenská. Když má druhá strana víc vojáků i zbraní, musí člověk najít méně chráněný cíl. Van Eck čeká, že přijdou pro Inej, proto soustředí své síly tam. Kaz tuhle jeho domněnku ještě podpořil, když nařídil Matthiasovi s Jesperem, aby dopravili <emphasis>gondel </emphasis>do soukromého kotviště v Pátém přístavu a nadělali přitom co největší povyk. Když odbila jedenáctá, Rotty se Spechtem nechali Kuweje na Černém závoji a převlečení do těžkých plášťů, které jim zakrývaly obličeje, vypluli s připravenou lodí z kotviště, přitom teatrálně křičeli na své domnělé kumpány na břehu – což byli většinou zmatení turisté, kteří vůbec nechápali, proč na ně pokřikují nějací cizí chlapi z <emphasis>gondelu</emphasis>.</p>
<p>Matthias se musel hodně přemáhat, aby se nepřel, když Kaz určil, že při přepadení domu půjde Nina ve dvojici s Jesperem – jakkoliv Matthias věděl, že je to rozumné rozhodnutí. Museli vyřídit strážné potichu, aby nespustili poplach a nevyvolali paniku. Matthias tohle díky svému vojenskému výcviku uměl, stejně jako Nina díky svým grišovským schopnostem, právě proto se museli rozdělit. Jesper s Wylanem byli ve svém počínání hlučnější, takže se měli do věci vložit až v krajním případě. Kromě toho Matthias věděl, že kdyby Ninu při plnění mise sledoval jako hlídací pes, položila by si ruce na ty svoje nádherný boky a ukázala by mu, že umí nadávat v několika světových jazycích. Přesto on jediný – a snad ještě Kuwej – věděl, jak od té doby, co se vrátili z Ledového paláce, trpí. Bylo těžké dívat se, jak odchází.</p>
<p>Přiblížili se od jezera a rychle vyřídili stráže, co hlídaly venku, bylo jich tam pár. Vily na pobřeží byly většinou prázdné, protože bylo brzy a nezačala ještě letní sezóna. V oknech Van Eckova domu se svítilo – tedy přesněji řečeno v domě Hendriksů. Dům byl po generace v majetku rodiny Wylanovy matky, dávno před tím, než Van Eck poprvé překročil jeho práh.</p>
<p>Matthiasovi to vlastně ani nepřipadalo jako přepadení, jeden strážný dokonce podřimoval v altánku. Matthias netušil, že jednoho člověka zabili, dokud jim při přepočítávání nechyběl, ale nebyl čas ptát se Niny s Jesperem, co se stalo. Zbývající strážné svázali a spolu s ostatním služebnictvem je odvedli do spižírny. Pak se v maskách ze Surové komedie vyplížili nahoru do druhého patra. Zastavili se před hudebním salónkem, kde Alys nemotorně seděla na stoličce před pianem. Čekali, že už bude dávno spát, ale usilovně se prokousávala jakousi skladbou.</p>
<p>„Proboha, co je to za rámus?“ zašeptala Nina.</p>
<p>„Myslím, že to má být ‚Spi, čmeláčku, spi‘,“ zahučel Wylan zpod masky a růžky jeho Šedého šotka se zatřásly. „Ale těžko říct.“</p>
<p>Sotva vstoupili do místnosti, teriér s hedvábnou srstí u jejích nohou byl natolik duchapřítomný, že se rozštěkal, ale ubohá, krásná, těhotná Alys jen odlepila oči od notového zápisu a pronesla: „To je nějaká hra?“</p>
<p>„Ano, lásko,“ ujistil ji Jesper jemně, „a ty v ní máš hlavní roli.“</p>
<p>Nacpali ji do teplého vlňáku a pak ji odvedli z domu do připravené lodi. Alys byla tak povolná, až se o ni Nina začala strachovat. „Možná se jí nedokrvuje mozek,“ houkla Matthiasovi do ucha.</p>
<p>Matthias nevěděl, co si má o chování Alys myslet. Pamatoval si, že když matka čekala jeho mladší sestřičku, dokázala poplést i ty nejjednodušší věci. Jednou šla celou cestu z jejich domku do vesnice s opačně obutými botami na nohou.</p>
<p>Když byli asi na poloviční cestě do města a Nina zavázala Alys ruce a přes oči jí dala šátek, který jí na temeni, podél pečlivě zapletených copů, pevně stáhla, muselo Alys nejspíš dojít, co se stalo. Začala popotahovat a utírat si nos do sametového rukávu. Fňukání postupně přecházelo v jakési rozechvělé vzdychání, a když Alys konečně pohodlně usadili v hrobce, – a dokonce našli malou podušku, kterou jí podložili nohy –, vydala ze sebe táhlý sten.</p>
<p>„Já chci domůůůůůů,“ štkala. „Já chci svého psa.“</p>
<p>Od té doby nepřestala brečet. Kaz nakonec zoufale rozhodil rukama a všichni vyšli ven, aby aspoň chvíli neslyšeli ten kravál.</p>
<p>„To jsou všechny těhotný ženský takový?“ zamumlala Nina.</p>
<p>Matthias zašilhal dovnitř do kobky. „Jen když je uneseš.“</p>
<p>„To je řev, že člověk neslyší vlastního slova,“ nadávala Nina.</p>
<p>„Co kdybysme jí sundali z očí ten šátek?“ navrhl Wylan. „Mohli bysme si na sebe vzít masky ze Surové komedie.“</p>
<p>Kaz zavrtěl hlavou. „Nemůžeme riskovat, že by sem pak Van Ecka zavedla.“</p>
<p>„Ještě se jí z toho udělá špatně,“ strachoval se Matthias.</p>
<p>„Máme tu rozdělanou práci,“ uťal všechny Kaz. „Do zítřejší výměny musíme stihnout ještě spoustu věcí. Někdo vymyslete, jak jí zavřít pusu, nebo to udělám sám.“</p>
<p>„Je to vyděšená holka –“ ozval se Wylan.</p>
<p>„Nepotřebuju od tebe diagnózu.“</p>
<p>Wylan si ale nedal pokoj. „Kazi, slib mi, že ne –“</p>
<p>„Dřív, než tu větu dokončíš, přemýšlej, kolik tě můj slib bude stát a jestli chceš takovou cenu zaplatit.“</p>
<p>„Nemůže za to, že ji její rodiče donutili vzít si otce za manžela.“</p>
<p>„Alys tu není, protože udělala něco špatnýho. Je tu, abysme dostali, co potřebujeme.“</p>
<p>„Je to jen těhotná holka –“</p>
<p>„To není žádný um. Zeptej se kterýkoliv holky v Barrelu, která měla tu smůlu, že otěhotněla.“</p>
<p>„Inej by nechtěla –“</p>
<p>Dřív, než to Wylan stihl doříct, praštil s ním Kaz o zeď hrobky a vrazil mu pod bradu rukojeť svojí vraní hole. „Ještě jednou mi zkus říct, co mám dělat.“ Wylan polkl a pootevřel ústa. „No tak, do toho,“ syčel Kaz. „A vyříznu ti jazyk z huby a dám ho sežrat první toulavý kočce.“</p>
<p>„Kazi –“ začal Jesper opatrně. Kaz si ho vůbec nevšímal.</p>
<p>Wylanovy rty se stáhly do úzké, umíněné křivky. Ten kluk vážně neví, co je pro něj dobré. Matthias přemítal, jestli se bude muset Wylana zastat, ale Kaz ho naštěstí pustil. „Někdo tý holce zacpěte pusu dřív, než se vrátím,“ vyštěkl a odkráčel na hřbitov.</p>
<p>Matthias obrátil oči k nebi. Tihle pomatenci by potřebovali šest měsíců ve výcvikovém táboře a nejspíš pořádný výprask k tomu.</p>
<p>„Radši se o Inej vůbec nezmiňuj,“ poučoval Jesper Wylana, který si oprašoval šaty. „Teda jestli jako hodláš zůstat naživu.“</p>
<p>Wylan zavrtěl hlavou. „Copak to všechno neděláme kvůli Inej?“</p>
<p>„Ne, děláme to, protože máme <emphasis>velký plán</emphasis>, copak jsi zapomněl?“ odfrkla si Nina. „Dostat Inej od Van Ecka zpátky je jenom jeho začátek.“</p>
<p>Zašli zpátky do hrobky. Ve světle lampy si Matthias všiml, že má Nina zdravou barvu. Možná ji nakonec to vloupání do domu u jezera příjemně rozptýlilo, i když mu pořád vrtalo hlavou, jestli nezabili strážného, když měli za úkol nechat všechny naživu.</p>
<p>Alys ztichla. Seděla teď s rukama složenýma na břichu a nešťastně škytala. Učinila nemastný neslaný pokus strhnout si šátek z očí, ale Nina ho zauzlovala pevně. Matthias sjel očima na Kuweje, který seděl u stolu naproti Alys. Šuhanský mladík jen pokrčil rameny.</p>
<p>Nina si přisedla k Alys. „Dala by sis, hmm… trochu čaje?“</p>
<p>„S medem?“ fňukla Alys.</p>
<p>„Já, ech… myslím, že máme cukr.“</p>
<p>„Piju jenom čaj s medem a citrónem.“</p>
<p>Nina vypadala, že Alys nejspíš s chutí poví, kam může jít s medem a citrónem, a tak Matthias honem pověděl: „A nedala by sis čokoládové sušenky?“</p>
<p>„Ach, já <emphasis>miluju </emphasis>čokoládu!“</p>
<p>Nina přimhouřila oči. „Nepamatuju si, že bych ti dovolila rozdávat naše sušenky.“</p>
<p>„Je to pro dobrou věc,“ uklidňoval ji Matthias a už se natahoval pro plechovou krabici. Koupil je pro Ninu, aby víc jedla. „Krom toho ses jich skoro nedotkla.“</p>
<p>„Šetřím si je na potom,“ odsekla Nina. „A když jde o sladkosti, neměl bys mě provokovat.“</p>
<p>Jesper souhlasně přikývl. „Jak jde o moučník, nezná bratra.“</p>
<p>Alys se šátkem přes oči kroutila hlavou zleva doprava. „Všichni máte hrozně mladé hlasy,“ dumala. „Kde jsou vaši rodiče?“ Wylan s Jesperem vybuchli smíchy. „Co je na tom k smíchu?“</p>
<p>„Nic, vůbec nic,“ ujistila ji Nina. „Jenom se chovají jako idioti.“</p>
<p>„Hej,“ ohradil se Jesper. „My ti nevykrádáme tajnou sušenkovou skrýš.“</p>
<p>„Neměj obavy, do svojí skrýše hned tak někoho nepustím,“ mrkla na něj Nina.</p>
<p>„To rozhodně ne,“ zabručel Matthias a nevěděl, jestli má být rád, že je Nina znovu ve své kůži, nebo má žárlit, že to byl Jesper, kdo ji rozesmál. Potřeboval by vrazit hlavu do kýble s vodou. Chová se jako poblázněný trouba.</p>
<p>„Takže,“ Jesper položil Alys ruku na rameno, „řekni nám něco o svém nevlastním synovi.“</p>
<p>„Proč?“ zbystřila Alys. „Chcete ho taky unést?“</p>
<p>Jesper si z ní utahoval. „Pochybuju. Slyšel jsem, že jsou s ním jen samý potíže.“</p>
<p>Wylan si přeložil ruce na prsou. „Já slyšel, že je talentovaný a nepochopený.“</p>
<p>Alys se zachmuřila. „Já mu rozumím docela dobře. Nehuhlá ani nic podobného. Vlastně má podobný hlas jako ty.“ Wylan sebou škubl, zatímco Jesper se mohl potrhat smíchy. „A ano, je velmi talentovaný. Studuje hudbu v Belendtu.“</p>
<p>„Ale <emphasis>jaký </emphasis>je?“ nedal si pokoj Jesper. „Nějaké tajné fobie? Zlozvyky? Posedlosti?</p>
<p>Wylan nacpal Alys do ruky krabici se sušenkami. „Vezmi si ještě.“</p>
<p>„Už měla tři!“ zpěčovala se Nina.</p>
<p>„Wylan se vždycky choval hezky k mým ptákům. Stýská se mi po nich. A po Rufusovi. Já chci domůůůůů.“ A znovu se rozeřvala.</p>
<p>Nina poraženecky praštila hlavou o stůl. „Skvělá práce, pánové. Myslela jsem, že tu bude aspoň chvíli ticho. Takže jsem obětovala svoje sušenky úplně nanic.“</p>
<p>„To nevíte, jak se máte chovat k těhotné?“ zavrčel Matthias. Dobře si pamatoval matčiny nálady a nepohodlí, přestože měl podezření, že Alysino chování nijak nesouviselo s dítětem, jež nosila pod srdcem. Z otrhané přikrývky v rohu odtrhl kus látky. „Tumáš,“ podal ho Jesperovi. „Namoč to do vody, abysme jí mohli dát studený obklad.“ Přikrčil se k Alys a pověděl: „Teď ti sundám boty.“</p>
<p>„Proč?“ vylekala se.</p>
<p>„Protože máš oteklé nohy a uleví se ti, když ti je namasíruju.“</p>
<p>„Ach, tak <emphasis>teď to teprve </emphasis>bude zajímavý,“ poznamenala Nina.</p>
<p>„Nic si nepředstavuj.“</p>
<p>„Pozdě,“ opáčila a zavrtěla prsty u nohou.</p>
<p>Matthias stahoval Alys boty a přitom jí vykládal: „Neunesli jsme tě. Jen tu s námi chvilku zůstaneš. A zítra odpoledne už budeš doma u svého pejska a ptáčků. Víš, že ti tady nikdo neublíží, viď?“</p>
<p>„Nejsem si jistá.“</p>
<p>„Ty mě sice nevidíš, ale já jsem tady ze všech největší a slibuju ti, že ti nikdo neublíží.“ Už když ta slova vypouštěl z pusy, věděl, že to možná není pravda. Alys si se studeným obkladem na hlavě nechala masírovat nohy, v kobce plné nejjedovatějších zmijí, které se plazí v tomhle zatraceným městě. „Teď,“ uklidňoval ji dál, „je moc důležité, aby ses nerozčilovala, jinak by se ti mohlo udělat špatně. Co by ti tak pomohlo zlepšit náladu?“</p>
<p>„Já… ráda se procházím u jezera.“</p>
<p>„Dobře, na procházku půjdeme možná později. Co ještě?“</p>
<p>„Mám ráda, když mě někdo češe.“</p>
<p>Matthias se významně podíval na Ninu.</p>
<p>Ta se zakabonila. „Proč si myslíš, že umím česat vlasy?“</p>
<p>„Protože je máš vždycky moc hezký.“</p>
<p>„Moment,“ vpadl do toho Jesper. „Snaží se být okouzlující?“ Zapíchl oči do Matthiase. „Jak si můžeme být jistí, že to není podvodník.“</p>
<p>„Možná by měl <emphasis>někdo </emphasis>učesat tvoje vlasy,“ usadila ho Nina otráveně.</p>
<p>„Ještě něco?“ nevzdával to Matthias.</p>
<p>„Ráda zpívám,“ zamyslela se Alys.</p>
<p>Wylan rezolutně kroutil hlavou a neslyšně vyslovoval: <emphasis>Ne, ne, ne.</emphasis></p>
<p>„Mám zpívat?“ zeptala se Alys s nadějí v hlase. „Bajan říká, že bych klidně mohla vystupovat na jevišti.“</p>
<p>„Snad abysme to nechali na později –“ navrhl Jesper.</p>
<p>Alysin spodní ret se rozechvěl jako talíř, který se co nevidět rozbije.</p>
<p>„Zpívej,“ vyhrkl Matthias, „rozhodně zpívej.“</p>
<p>A pak se rozpoutalo skutečné peklo.</p>
<p>Ne že by Alys zpívala tak hrozně, jen nikdy nepřestávala. Zpívala mezi sousty jídla. Zpívala, když se procházela mezi hroby. Zpívala zpoza keře, zatímco si ulevovala. A když konečně usnula, broukala si ve spaní.</p>
<p>„Možná to Van Eck takhle plánoval od samého začátku,“ utrousil znechuceně Kaz, když se zase sešli před hrobkou.</p>
<p>„Chce, abysme všichni zešíleli?“ prohodila Nina. „Tak to mu vychází.“</p>
<p>Jesper zavřel oči a zasténal. „Ďábelská myšlenka.“</p>
<p>Kaz se podíval na kapesní hodinky. „Nina s Matthiasem už by měli stejně vyrazit. Jestli se dostanete na svoje pozice včas, můžete se pár hodin vyspat.“ Při odchodu z ostrova museli být opatrní, aby je nikdo neviděl. Nemohli si dovolit zaujmout svoje pozice až za svítání.</p>
<p>„Masky a pláště najdete u kožešníka,“ mluvil dál Kaz. „Hledejte zlatého jezevce na vývěsním štítu. Než je začnete rozdávat, dojděte co nejblíž k Lidu, pak zamiřte na jih. Nezůstávejte moc dlouho na jednom místě. Nechci, abyste na sebe upozornili šéfy.“ Kaz je jednoho po druhém vyhledal očima. „Všichni musí být na své konečné pozici před polednem. Wylan v terénu. Matthias na střeše obchodního domu Emporium Komedie. Jesper naproti na střeše hotelu Ammbers. Nino, ty budeš ve třetím patře stejného hotelu. Pokoj má balkón s výhledem na Goedmedbridge. Ujistěte se, že vám nic nebrání ve výhledu. Od první chvíle všichni sledujte Van Ecka. Bude mít něco za lubem a my na to musíme být připraveni.“</p>
<p>Nina se pokradmu podívala na Jespera, ale řekla jen: „Žádný slzy.“</p>
<p>„Žádnej funus,“ odpověděli jí.</p>
<p>Nina zamířila ke břehu, kde měli uvázanou loď. Kaz s Wylanem se vrátili do hrobky, ale dřív než mohl Jesper vklouznout za nimi, zastoupil mu Matthias cestu.</p>
<p>„Co se stalo při tom přepadení u jezera?“</p>
<p>„Co myslíš?“</p>
<p>„Viděl jsem, jak se na tebe podívala.“</p>
<p>Jesper se nervózně zavrtěl. „Proč se nezeptáš jí?“</p>
<p>„Protože Nina bude tvrdit, že jí nic není, dokud ještě dokáže mluvit.“</p>
<p>Jesper složil ruce na revolvery. „Jediný, co ti řeknu, je, buď opatrný. Není… tak docela ve své kůži.“</p>
<p>„Co to znamená? Co se stalo při tom přepadení u jezera?“</p>
<p>„Nastaly nějaký potíže,“ připustil Jesper.</p>
<p>„Umřel při tom člověk.“</p>
<p>„V Ketterdamu umírají lidi v jednom kuse. Prostě se měj na pozoru. Možná bude potřebovat pomoc.“</p>
<p>Jesper se vrhl do dveří a Matthias zoufale zavrčel. Pospíchal za Ninou, přitom převracel v hlavě Jesperovo varování sem a tam. Ale když naskočila do lodi a on je odstrčil od břehu, neřekl nic.</p>
<p>To, že dal zbývající <emphasis>parem </emphasis>Kazovi, bylo to nejchytřejší, co mohl udělat. Nebylo to snadné rozhodnutí. Netušil, jak skutečně hluboká je proláklina v Kazově duši a kde leží hranice toho, čeho je a není schopen. Na Kaze však Nina neměla žádnou páku. Tu noc, kdy se mu po té vloupačce ke Smeetovi vplížila do postele, věděl s naprostou jistotou, že udělal správně. Protože Djel ví, že Matthias by jí v tu chvíli dal cokoli by chtěla, jen aby ho nepřestala líbat.</p>
<p>Vzbudila ho ze snu, který zamořoval jeho mysl od doby, co opustili Ledový palác. Bloudil v zimě, oslepený sněhem, v dálce slyšel výt vlky – a najednou byl vzhůru, vedle něj měkoučká, teploučká Nina. Znovu si vzpomněl, co mu řekla tenkrát na lodi, když byla její muka odvykání nejkrutější. <emphasis>Dokážeš mít vůbec vlastní názor? Jsem jen další ideál, za kterým slepě jdeš. Nejdřív to byl Jarl Brum a teď jsem to já. Nestojím o tvoji proklatou přísahu.</emphasis></p>
<p>Nevěřil, že to myslela vážně, přesto ho ta slova pronásledovala. Jako <emphasis>drüskelle</emphasis> sloužil špatnému ideálu. Teď to jasně viděl. Ale měl tehdy cestu, svůj národ. Věděl, kým je a co si od něj svět žádá. Teď si nebyl jistý ničím – jen svou vírou v Djela a přísahou, kterou se zavázal Nině. <emphasis>Byl jsem stvořen, abych tě chránil. Dokud mě smrt tohoto závazku nezprostí.</emphasis> Vyměnil jeden ideál za druhý? Hledal útočiště v tom, co cítil k Nině, protože se bál vybrat si vlastní budoucnost?</p>
<p>Matthias radši upnul pozornost k veslování. Jejich osud se dneska stejně nevyřeší a před svítáním je ještě čeká spousta práce. Kromě toho měl kanály pod noční oblohou rád. Líbil se mu jejich pomalý rytmus, ticho i světla lamp odrážející se na hladině. Miloval pocit, kdy projížděl spícím světem a pozoroval záblesky světel za okny a nespavce, kteří neklidně vstávají z postele, aby zatáhli záclonu nebo se podívali z okna na město. Z Černého závoje vycházeli během dne co nejméně, takže tohle byl Ketterdam, který znal. Jednou v noci zahlédl za oknem ženu ve večerních šatech. Seděla u toaletního stolku a vyndávala si sponky z vlasů. Zezadu k ní přistoupil muž – asi její manžel, předpokládal Matthias – a začal jí pomáhat. Otočila se k němu a usmála se. Bolest, kterou v tu chvíli Matthias ucítil, nedokázal pojmenovat. Byl voják. Stejně tak Nina. Takové obyčejné domácí štěstí jim není souzeno. Záviděl těm lidem, záviděl jim jejich klid. Jejich útulný dům, to, jak je jim spolu dobře.</p>
<p>Věděl, že se jí na to ptá moc často, přesto když se vylodili poblíž Východního nábřeží, nedokázal si pomoct a znovu vyzvídal. „Jak ti je?“</p>
<p>„Docela dobře,“ prohodila otráveně, zatímco si upravovala závoj. Měla na sobě blyštivé modré šaty Ztracené nevěsty – stejný kostým, ve kterém přišla tu noc, kdy se Gauneři objevili v jeho cele. „Řekni, <emphasis>drüskelle</emphasis>, už jsi byl někdy v týhle části Barrelu?“</p>
<p>„Neměl jsem mnoho příležitostí prohlédnout si město, když jsem trčel zavřený v Morně,“ opověděl Matthias. „A stejně bych sem nešel.“</p>
<p>„Jistěže ne. Tolik lidí najednou, co se dobře baví, by mohlo tvojí fjerdskou dušičku vyděsit.“</p>
<p>„Nino,“ začal Matthias klidně, když mířili ke kožešníkovi. Nechtěl na ni naléhat, ale potřeboval to vědět. „Když jsme šli po Smeetovi, vzala sis paruku a líčidla. Proč ses nepředělala sama?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Takhle to bylo jednodušší a rychlejší.“</p>
<p>Matthias mlčel, nevěděl, jestli má na ni dál tlačit.</p>
<p>Prošli kolem obchodu se sýry a Nina si povzdychla. „Jak je možné, že projdu kolem výlohy plné bochníků sýrů, a nic to se mnou nedělá? Už to snad ani nejsem já.“ Odmlčela se a po chvilce pokračovala. „Snažila jsem se předělat. Něco je špatně. Jinak. Zvládla jsem akorát kruhy pod očima, a i to mě stálo nesmírné soustředění.“</p>
<p>„Ale ty jsi v tomhle upravování nebyla nikdy moc dobrá.“</p>
<p>„Hej, kde je tvoje slušné vychování, Fjerdane.“</p>
<p>„Nino.“</p>
<p>„Tohle bylo jiné. Nebylo to jen těžké, bolelo to. To se těžko vysvětluje.“</p>
<p>„A co ovládání myšlenek?“ zeptal se Matthias. „Jako jsi to dělala v Ledovém paláci, když sis vzala <emphasis>parem</emphasis>.“</p>
<p>„Myslím, že to už nedokážu.“</p>
<p>„Zkoušela jsi to?“</p>
<p>„To zrovna ne.“</p>
<p>„Tak to vyzkoušej na mně.“</p>
<p>„Matthiasi, máme práci.“</p>
<p>„Zkus to.“</p>
<p>„Nebudu se ti štrachat v hlavě, když nevím, co to může udělat.“</p>
<p>„Nino –“</p>
<p>„Dobře,“ vzdychla. „Pojď sem.“</p>
<p>Už byli skoro na Východním nábřeží a davy hýřilů houstly. Nina ho vtáhla do průchodu mezi dvěma domy. Nadzdvihla mu masku, sobě závoj a pak mu pomalu položila ruce na spánky. Prsty sklouzla do Matthiasových vlasů a jeho pozornost se roztříštila. Jako by se ho dotýkala všude.</p>
<p>Podívala se mu do očí. „Tak co?“</p>
<p>„Nic necítím,“ řekl. Jeho hlas zněl potupně chraplavě.</p>
<p>Nadzdvihla obočí. „Nic?“</p>
<p>„Co jsi se mě snažila přimět udělat?“</p>
<p>„Chtěla jsem ti vnuknout myšlenku, abys mě políbil.“</p>
<p>„To je hloupost.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože tě chci vždycky políbit,“ přiznal.</p>
<p>„Tak jak to, že to nikdy neuděláš?“</p>
<p>„Nino, prošla jsi hrozným utrpením –“</p>
<p>„Prošla. To je pravda. Víš, co by mi pomohlo? Hodně líbání. Naposledy jsme byli sami na palubě <emphasis>Ferolind</emphasis>.“</p>
<p>„Myslíš, když jsi skoro umřela?“ připomněl Matthias. Nesmějí přece zapomínat, jak těžká situace to byla.</p>
<p>„Radši si pamatuju to dobré. Jako třeba, když jsi mi držel vlasy nad kýblem, abych si je nepozvracela.“</p>
<p>„Nerozesmávej mě.“</p>
<p>„Já mám ráda, když se směješ.“</p>
<p>„Nino, tohle není vhodná chvíle na flirtování.“</p>
<p>„Musím využít moment překvapení, jindy mě pořád chráníš a donekonečna se ptáš, jak mi je.“</p>
<p>„Je špatný starat se?“</p>
<p>„Ne, je špatný zacházet se mnou, jako bych se měla každým okamžikem sesypat. Nejsem ani tak slabá, ani tak křehká.“ Ne zrovna jemně mu narazila masku zpátky na nos, pak si sama stáhla závoj a odkráčela kolem něj z průchodu zpátky na ulici. Přešla na druhou stranu k obchodu se zlatým jezevcem nade dveřmi.</p>
<p>Šel za ní. Věděl, že řekl něco špatně, jenže netušil, co měl říct, aby to bylo dobře. Když vešli do krámu, zacinkal jim nad hlavami zvonek.</p>
<p>„Jak můžou mít otevřeno takhle pozdě?“ bručel Matthias. „Kdo si chce o půlnoci kupovat kožich?“</p>
<p>„Turisti.“</p>
<p>A opravdu, mezi regály se pár lidí probíralo kůžemi a kožešinami. Matthias následoval Ninu k pultu.</p>
<p>„Jdeme si vyzvednout objednávku,“ oznámila Nina obrýlenému prodavači.</p>
<p>„Na jméno?“</p>
<p>„Judit Coenen.“</p>
<p>„Aha!“ koukal prodavač do knihy. „Zlatá liška a černý medvěd, už je to zaplaceno. Momentíček.“ Zmizel dozadu a za minutu se objevil prohnutý pod tíhou dvou obrovských balíků zabalených do hnědého papíru a převázaných motouzem. „Budete to chtít donést do –“</p>
<p>„To je v pořádku.“ Matthias bez větší námahy popadl balíky. Lidem v tomhle městě by prospěl čerstvý vzduch a trocha tělocviku.</p>
<p>„Mohlo by pršet. Dovolte mi alespoň –“</p>
<p>„To je dobrý,“ zavrčel Matthias, až prodavač uskočil dozadu.</p>
<p>„Nevšímejte si ho,“ chlácholila prodavače Nina. „Potřebuje se vyspat. Moc vám děkujeme za vaši laskavost.“</p>
<p>Prodavač se chabě usmál, načež se Nina s Matthiasem odporoučeli.</p>
<p>„Víš, že tohle ti vůbec nejde, že jo?“ obořila se na něj Nina, když byli venku a mířili na Východní nábřeží.</p>
<p>„Lhát a podvádět?“</p>
<p>„Být zdvořilý.“</p>
<p>Matthias se zadumal. „Nechtěl jsem být hrubý.“</p>
<p>„Mluvení nech radši na mě.“</p>
<p>„Nino –“</p>
<p>„Odteď žádná jména.“</p>
<p>Zlobila se na něj. Poznal to z jejího hlasu a nemyslel si, že to bylo kvůli tomu, jak se choval k prodavači. Zastavili se, aby se Matthias mohl převléknout z masky Blázna do jednoho z kostýmů Rudovouse naskládaných v balíku od kožešníka. Matthias si nebyl jistý, jestli prodavač věděl, co bylo v tom hnědém papíru zabalené. Možná tam ty kostýmy ušili, ale klidně to mohlo být jen výdejní místo. Kaz měl kontakty v celém Ketterdamu a jedině on věděl, jak fungují.</p>
<p>Jakmile Matthias našel dost velký červený plášť a nasadil si přes obličej rudě nalakovanou masku, podala mu Nina měšec stříbrných mincí.</p>
<p>Matthias potěžkal měšec v ruce a peníze vesele zacinkaly. „Asi nejsou pravé, co?“</p>
<p>„Jasně že ne. Stejně nikdy nikdo neví, jestli jsou ty peníze pravé. V tom je právě ta legrace. Pojď, vyzkoušíme si to.“</p>
<p>„Vyzkoušíme?“</p>
<p>„Mámo, táto, zaplaťte už!“ zahlaholila Nina zpěvným hlasem.</p>
<p>Matthias na ni zůstal zírat. „Nemáš horečku?“</p>
<p>Nina si hodila závoj nahoru, aby viděl její planoucí pohled v plné síle. „To je ze Surové komedie. Když Rudovous přichází na jeviště, publikum volá –“</p>
<p>„Mámo, táto, zaplaťte už,“ dokončil Matthias.</p>
<p>„Přesně tak. A ty pak řekneš: ‚Nejde to, dítě, mince jsou fuč,‘ a hodíš plnou hrst peněz do davu.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Z úplně stejného důvodu, proč každý syčí na Blázna a hází květiny na Královnu skarabů. Je to tradice. Turisti tomu sice většinou nerozumí, ale Keršani ano. Takže dneska v noci, když někdo zavolá: ‚Mámo, táto, zaplaťte už…‘“</p>
<p>„Nejde to, dítě, mince jsou fuč,“ zahučel Matthias ponuře a vyhodil do vzduchu hrst stříbrňáků.</p>
<p>„Musíš to dělat s trochu větším nadšením,“ napomínala ho Nina. „Má to být legrace.“</p>
<p>„Připadám si směšně.“</p>
<p>„Někdy neškodí připadat si směšně, Fjerdane.“</p>
<p>„To říkáš jen proto, že neznáš stud.“</p>
<p>Čekal, že mu ostře odsekne, ale neřekla nic a zůstala zamlklá, dokud nedošli na první stanoviště před kasinem v Lidu, kde se jen kousek od klubu Kumulus přimíchali mezi pouliční muzikanty a zpěváky. Pak jako by ji někdo natáhl na klíček.</p>
<p>„Račte všichni přijít do Rudé šavle!“ vyvolávala. „Vy, pane. Vypadáte vyhuble. Co byste řekl troše jídla zadarmo a k tomu lahvince vína? A vy, slečno, zdá se, že vám žádná legrace není cizí…“</p>
<p>Nina lákala turisty jednoho po druhém, jako by se pro nic jiného nenarodila. Nabízela jim zadarmo jídlo a pití, rozdávala kostýmy a letáky. Jakmile se objevil vyhazovač, aby se podíval, co se to tam děje, posunuli se o dům dál. Směřovali na jihovýchod, přitom pořád rozdávali těch dvě stě kostýmů a masek, které Kaz sehnal. Když se jich lidé ptali, k čemu to je, tvrdila Nina, že propagují nově otevřený klub Rudá šavle.</p>
<p>Jak Nina předpovídala, čas od času někdo zahlédl Matthiasův kostým a vyjekl: „Mámo, táto, zaplaťte už!“</p>
<p>Matthias svědomitě odpověděl a snažil se, seč mohl, aby to znělo vesele. Jestli snad některým z těch hýřilů připadal jeho výkon nedostatečný, rozhodně to nezmínili, dost možná protože byli zaneprázdněni sbíráním stříbrňáků.</p>
<p>Když konečně dorazili na Západní nábřeží, kostýmy byly pryč a začínalo svítat. Matthias zachytil záblesk přicházející ze střechy hotelu Ammbers – Jesper jim zrcadlem dával signál.</p>
<p>Matthias doprovodil Ninu do pokoje rezervovaného na jméno Judit Coenen ve třetím patře hotelu. Přesně jak Kaz řekl, z balkónu bylo dokonale vidět na široký Goedmedbridge a na Západní nábřeží, které bylo po obou stranách kanálu lemované hotely a domy rozkoše.</p>
<p>„Co to vlastně znamená?“ napadlo Matthiase. „Most Goedmedbridge?“</p>
<p>„Most nešťastné dívky.“</p>
<p>„Proč se tak jmenuje?“</p>
<p>Nina se opřela o dveře. „Podle pověsti se jeden ženatý muž zamiloval do dívky ze Západního nábřeží a plánoval s ní utéct. Když se to dozvěděla jeho manželka, radši se vrhla z mostu do vody, než aby žila bez něj.“</p>
<p>„Kvůli takovému muži bez cti?“</p>
<p>„Tebe to nikdy nelákalo? Tolik šťavnatých těl na Západním nábřeží přímo na dosah ruky?“</p>
<p>„Ty by ses vrhla z mostu kvůli takovýmu chlapovi?“</p>
<p>„Já bych se nevrhla z mostu ani kvůli králi Ravky.“</p>
<p>„Je to hrozný příběh,“ uvažoval Matthias.</p>
<p>„Pochybuju, že se to opravdu stalo. Takhle to dopadá, když muži vymýšlejí názvy mostů.“</p>
<p>„Měla by sis odpočinout,“ navrhl. „Vzbudím tě, až bude čas.“</p>
<p>„Nejsem unavená a nepotřebuju, aby mi někdo říkal, co mám dělat.“</p>
<p>„Ty se zlobíš.“</p>
<p>„Nebo co cítím. Běž na svoje stanoviště, Matthiasi. Ta tvoje bronzová tvářička vypadá taky dost ztrhaně.“</p>
<p>Hlas měla chladný, záda vzpřímená. Vzpomínka na sen byla najednou tak živá, až měl pocit, že cítí, jak ho do tváří štípe vítr, jak ho nemilosrdně bičuje sníh, jak ho pálí v hrdle, když do němoty křičí Ninino jméno. Chtěl jí říct, aby dávala pozor. Chtěl se jí zeptat, co se stalo.</p>
<p>„Žádný slzy,“ zamumlal.</p>
<p>„Žádnej funus,“ odpověděla s očima upřenýma na most.</p>
<p>Matthias tiše odešel. Seběhl po schodech dolů a pak po širokém chodníku mostu Goedmedbridge přešel přes kanál. Podíval se nahoru na balkón hotelu Ammbers, ale Ninu nezahlédl. To bylo dobře. Když ji odsud nevidí on, pak si jí nevšimne ani Van Eck. Několik kamenných schodů ho zavedlo ke kotvišti, kde v růžovém ranním světle přivazoval muž na své místo bárku plnou květin. Matthias s ním prohodil pár slov, přitom sledoval, s jakou péčí se o své tulipány a narcisy stará. Pak našel značky, které udělal Wylan křídou po obou stranách kanálu. Byli připraveni.</p>
<p>Vešel do Emporium Komedie, obchodního domu s maskami, a stoupal po schodech nahoru, z obou stran obklopený maskami, závoji a blyštivými plášti. Každé poschodí mělo jiné téma a nabízelo všechny představitelné fantazie. Vyděsilo ho, když na věšáku uviděl viset kostýmy <emphasis>drüskellů.</emphasis> Rozhodně to však bylo místo, kde si ho nejspíš nikdo nevšimne.</p>
<p>Spěchal na střechu a dal Jesperovi zrcadlem znamení. Teď byli všichni na svých místech. Těsně před polednem sejde Wylan čekat do kavárny u kanálu, tam, kde se vždycky motá spousta hlučných kejklířů – pouliční muzikanti, mimové, žongléři –, kteří za peníze hrají turistům. Prozatím ale podřimoval na boku, nacpaný pod kamennou římsou na střeše. Matthiasova puška zamotaná ve voskovaném plátně ležela vedle něj, stejně jako ohňostroj rachejtlí, jejichž zápalná lana se kroutila jako myší ocásky.</p>
<p>Matthias se opřel zády o římsu a zavřel oči, propadal se do spánku a zase procital. V době, kdy byl <emphasis>drüskell</emphasis>, si zvykl vydržet dlouho bez spánku. Vzbudí se, až bude potřebovat. Teď ale kráčel zamrzlou plání a v uších mu hvízdal vítr. Dokonce i ravština měla pro tuhle vánici slovo: <emphasis>Gruzeburja</emphasis> – neúprosná, smrtící vichřice. Přicházela ze severu, smršť, jež smetla všechno, co jí stálo v cestě. Vojáci, ztracení v bílé tmě, umírali jen pár kroků od svých stanů, jejich křik pohltil nemilosrdný chlad. Nina tam byla taky. Věděl to, a neměl se k ní jak dostat. Znovu a znovu ji volal jménem, cítil, jak mu v těžkých botách tuhnou nohy a mráz se mu zažírá pod kůži. Napínal sluch, aby ji zaslechl, ale v uších mu duněl jen řev bouře a odněkud z dálky přicházelo vytí vlků. Umrzne. Umře opuštěná a bude to jeho vina.</p>
<p>Procitl a zalapal po dechu. Slunce stálo vysoko na obloze. Wylan stál nad ním a lehce s ním třásl. „Už je čas.“ Matthias přikývl a vstal, protáhl se v ramenou a nasál teplý jarní vzduch Ketterdamu. Připadal mu v plicích cizí. „Jsi v pořádku?“ staral se nesměle Wylan. Matthiasův nevrlý pohled byl zřejmě dostatečně výmluvnou odpovědí. „Vidím, že se cítíš skvěle,“ utrousil a odspěchal ze schodů.</p>
<p>Matthias se podíval na laciné měděné hodinky, které mu sehnal Kaz. Skoro dvanáct. Doufal, že Nina měla klidnější odpočinek než on. Jedinkrát zablýskal zrcadlem na její balkón a když na něj bliklo zpátky jasné světlo, cítil, jak mu spadl kámen ze srdce. Poslal signál Jesperovi, pak se opřel o střešní římsu a čekal.</p>
<p>Matthias věděl, že Kaz vybral Západní nábřeží kvůli anonymním davům lidí, které tam vždycky proudí. Místní štamgasti se začínali probouzet po včerejším flámování. Služebnictvo pečující o chod domů vyráželo na nákupy a vyzvedávalo dodávky ovoce a vína pro radovánky následující noci. Po obou stranách kanálu se procházeli turisté, kteří právě dorazili do města, a ukazovali na důmyslně zdobené vývěsní štíty, jimiž se označovaly domy – některé známé, jiné věhlasné. Matthias zahlédl růži vytepanou ze železa, se spoustou bílých okvětních plátků, z nichž každý měl stříbrný lem. Dům U Bílé růže. Nina tam pracovala skoro rok. Nikdy se jí na to neptal. Neměl právo. Zůstala ve městě, aby mu pomohla, a mohla si dělat, co chtěla. Přesto si nedokázal pomoct a musel si představovat křivky jejího těla, jak leží nahá, s přimhouřenýma zelenýma očima a se smetanovými okvětními plátky vpletenými do temných vln svých vlasů. Byly noci, kdy si představoval, jak ho k sobě vábí blíž, ale jindy to byli jiní, které v jeho představách vítala ve tmě. A to pak dlouho ležel vzhůru a přemítal, jestli dřív zešílí žárlivostí, nebo touhou. Odtrhl oči od vývěsního štítu, z kapsy vytáhl dalekohled a přinutil se prozkoumat zbytek nábřeží.</p>
<p>Pár minut před polednem zachytil pohledem Kaze: přibližoval se ze západu, jeho temná silueta se jako skvrna prodírala davem a klapala vycházkovou holí do rytmu jeho nesouměrné chůze. Dav se před ním rozestupoval, jako by cítil odhodlání, jež ho pohánělo vpřed. Matthiasovi to připomínalo vesničany, kteří dělají do vzduchu znamení, aby zahnali zlé duchy. Alys Van Eck se kolébala vedle něj. Šátek měla sundaný z očí a Matthias dalekohledem viděl, že pohybuje rty. <emphasis>Sladký Djele, to už zase zpívá?</emphasis> Soudě z trpkého výrazu Kazovy tváře to bylo dost dobře možné.</p>
<p>Na druhé straně mostu Matthias zahlédl přicházet Van Ecka. Kráčel strnule se vzpřímenými zády, paže těsně podél těla, jako by se bál, že mu neřestmi prosycený vzduch Barrelu ušpiní oblek.</p>
<p>Kaz to řekl jasně: Sejmout Van Ecka je až poslední možnost. Nechtějí zabít člena Obchodní rady, ne před svědky za bílého dne.</p>
<p>„Nebylo by to čistší?“ dotíral Jesper. „Infarkt? Mrtvice?“ Matthias by rozhodně dával přednost zabití v čestném boji. Jenže takhle to v Barrelu nefungovalo.</p>
<p>„Když bude mrtvý, nemůže trpět,“ řekl Kaz a tím to skončilo. Ten <emphasis>demjin</emphasis> nepřipouštěl žádnou diskuzi.</p>
<p>Van Eck přišel obklopený muži v červenozlatých livrejích svého služebnictva. Hlavy jim lítaly ze strany na stranu, jak prozkoumávali okolí a hledali nebezpečí. Z tvaru jejich kabátů Matthias poznal, že jsou všichni ozbrojení. A mezi nimi, v zajetí tří mohutných strážců, šla drobná postava s kapucí na hlavě. <emphasis>Inej.</emphasis></p>
<p>Sám byl překvapený, jaká vděčnost ho v tu chvíli zaplavila. Znal tohle sulijské děvče jen krátce, ale od začátku musel obdivovat její kuráž. Několikrát jim s nasazením vlastního života zachránila kůži. Měl pochybnosti o mnoha svých skutcích, ale rozhodnutí zachránit Inej před Van Eckem nikdy ani na okamžik nelitoval. Jenom si přál, aby se dokázala odpoutat od Kaze Brekkera. To děvče si zaslouží někoho lepšího. Jenže zrovna tak by si možná Nina zasloužila někoho lepšího, než je Matthias.</p>
<p>Obě strany došly k mostu. Kaz s Alys vyrazili dopředu. Van Eck dal znamení mužům, kteří drželi Inej.</p>
<p>Matthias se podíval nahoru. Jesperovo zrcadlo na druhé střeše zběsile blýskalo. Matthias očima prozkoumával okolí mostu, ale neviděl nic, co mohlo v Jesperovi vzbudit takový poplach. Vzal dalekohled a pročesával křivolaké uličky vinoucí se z obou stran nábřeží. Kazova úniková cesta se zdála být čistá. Když se ale Matthias podíval východním směrem za Van Ecka, hrůzou v něm hrklo. Ulice byly poseté fialovými tečkami, které se blížily k nábřeží. <emphasis>Městská hlídka</emphasis>. Je to jen náhoda nebo Van Eckův plán? Určitě nechce riskovat, aby se městští úředníci dozvěděli o tom, co má za lubem. Že by se do toho zapletli Fjerdani? Co když je zatknou oba – Van Ecka i Kaze?</p>
<p>Matthias dvakrát zablýskal zrcadlem na Ninu. Ze svého stanoviště neuvidí městskou hlídku dřív, než bude pozdě. Znovu ucítil studený bič větru, slyšel vlastní hlas volat její jméno a cítil narůstající hrůzu, protože odpověď nepřicházela. <emphasis>Bude v pořádku</emphasis>, uklidňoval se. <emphasis>Je to válečnice. </emphasis>Ale Jesperovo varování mu zvonilo v uších. <emphasis>Dávej pozor. Není tak docela ve své kůži.</emphasis> Doufal, že je Kaz připravený. Doufal, že Nina je silnější, než vypadá. Doufal, že to, co naplánovali, bude stačit, že Jesperova muška bude přesná a Wylanovy výpočty správné. Teď jde do tuhého.</p>
<p>Matthias se natáhl pro pušku.</p>
</section>
<section>
<p><strong>9 </strong></p><empty-line /><p><strong>Kaz</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>K</strong>dyž Kaz zahlédl Van Ecka přicházet k mostu Goedmedbridge, první jeho myšlenka byla: tenhle chlap by nikdy neměl hrát karty. Vzápětí mu blesklo hlavou, že mu někdo přerazil nos. Měl ho oteklý a křivý, pod okem se mu modrala naběhlá modřina. Z nejhoršího mu nejspíš pomohl nějaký univerzitní doktor, napadlo Kaze, ale bez skutečných grišovských schopností mohl stěží udělat víc než to trochu zakrýt.</p>
<p>Van Eck si dával záležet, aby se tvářil netečně, až se mu z té usilovné snahy zachovat nezúčastněný výraz objevily na čele lesklé krůpěje potu. Toporně se držel zpříma a naparoval prsa, jako by ho táhli za provázek přivázaný k hrudnímu koši. Obklopený ochrankou v červenozlaté livreji kráčel majestátním krokem po mostě – tak tohle tedy Kaze překvapilo. Myslel si, že se Van Eck přikrade do Barrelu pokud možno nenápadně. Převracel tuhle novou skutečnost v hlavě.</p>
<p>Nesmí přehlídnout žádný detail. Nikdo nemá rád, když ho druhý doběhne, a i když se Van Eck snaží kráčet důstojně, jeho ješitnost teď musí trpět. Obchodníci se rádi pyšní svým bystrozrakem, schopností taktizovat a manipulovat s trhy i lidmi. Nemůže být pochyb, že jakmile se Van Eck nedobrovolně podvolí vůli špinavého grázla z Barrelu, bude si chtít přijít na své.</p>
<p>Kaz očima přelétl ochranku, pátral po Inej. S kapucí na hlavě nebyla mezi Van Eckovými muži skoro vidět, ale její pružné pohyby by poznal kdekoliv. Byl v pokušení natáhnout krk, aby na ni lépe viděl a ujistil se, že není zraněná. Hned si uvědomil své nutkání a odložil je stranou. Nenechá se rozptýlit.</p>
<p>Kaz s Van Eckem si z opačných stran mostu očima krátce přeměřili jeden druhého. Kazovi bezděčně prolétlo hlavou jejich setkání před sedmi dny. Často se k němu v myšlenkách vracel. Pozdě v noci, když měl všechnu práci hotovou, ležel vzhůru a znovu rozebíral každičký okamžik, pořád dokola přemýšlel o té kritické vteřině, kdy nechal svoji pozornost sklouznout k Inej, místo aby držel oči přilepené na Van Eckovi. Takovou chybu si nesmí znovu dovolit. Bláhový klučina v něm jediným pohledem vyzradil Kazovu slabinu, kvůli bitvě rozpoutal válku a uvrhl Inej – <emphasis>a je všechny</emphasis> – do nebezpečí. Byl jako raněné zvíře, které musel někdo zabít. A Kaz to s radostí udělal, bez váhání a lítosti toho klučinu v sobě udusil. Kaz, jenž zaujal jeho místo, před sebou viděl jediný úkol: osvobodit Inej. Donutit Van Ecka zaplatit. Všechno ostatní je jen zbytečný šum.</p>
<p>Přemýšlel i o chybách, kterých se na Vellgeluku dopustil Van Eck. Ten kupec byl tak hloupý, že vytroubil do světa, že se v lůně jeho nové ženy – Alys Van Eckové s mléčnými vlasy a oplácanýma ručkama – dopéká jím tolik očekávaný dědic. Dohnala ho k tom nejen pýcha, ale i nenávist k Wylanovi. Toužil vymazat svého prvorozeného syna ze světa jako zkrachovalý podnik z účetních knih.</p>
<p>Kaz s Van Eckem si krátce pokynuli hlavami. Kaz rukou v rukavici držel Alys za rameno. Pochyboval sice, že se pokusí utéct, ale kdo mohl vědět, co se té holce honí v hlavě? Van Eck dal znamení svým mužům, aby přivedli Inej dopředu, načež Kaz s Alys vyrazili na most. Kaz si okamžitě všiml, že Inej stojí nějak divně; na tom, jak držela ruce za zády, něco nehrálo. Svázali jí ruce a kotníky. <emphasis>Rozumné opatření</emphasis>, zhodnotil v duchu. <emphasis>Udělal bych totéž. </emphasis>V nitru však ucítil jiskru, která mohla v jeho propastné prázdnotě roznítit oheň hněvu. Znovu mu hlavou jako blesk projela myšlenka, že Van Ecka prostě zabije. <emphasis>Trpělivost, </emphasis>napomenul se. Cvičil ji dlouhá léta – a poctivě. Trpělivost mu ve správný čas položí k nohám všechny nepřátele. Trpělivost a prachy, které hodlá téhle kupecké špíně sebrat.</p>
<p>„Myslíš, že je hezký?“ ozvala se Alys.</p>
<p>„Co?“ Kaz si nebyl jistý, že rozuměl správně. Celou cestu od tržiště, kde jí sundal z očí šátek, si zpívala a něco pobrukovala, a on dělal, co mohl, aby ji nevnímal.</p>
<p>„Něco se mu stalo s nosem,“ vysvětlovala Alys.</p>
<p>„Řekl bych, že to od Mory pořádně schytal.“</p>
<p>Alys nakrčila nosík. „Myslím, že Jan by byl docela hezký, kdyby byl mladý,“ uvažovala.</p>
<p>„Máš štěstí, že žijeme ve světě, kde muži mají možnost nedostatek mládí nahradit dostatkem peněz.“</p>
<p>„Bylo by hezké, kdyby byl mladý i bohatý.“</p>
<p>„A proč se držet při zemi? Co kdyby byl mladý, bohatý a ještě šlechtic? Proč se spokojit s kupcem, když bys mohla mít prince?“</p>
<p>„Možná,“ zadumala se Alys. „Ale hlavní jsou peníze. Nikdy jsem nechápala, k čemu je šlechtický titul.“</p>
<p>Není pochyb, že tahle holka se narodila a vyrostla v Kerchu. „Alys, jsem v šoku. My dva jsme se konečně shodli.“</p>
<p>Zatímco se blížili ke středu mostu, Kaz periferním viděním sledoval Van Eckovu stráž, zaznamenal otevřené dveře na balkóně ve třetím patře hotelu Ammbers, loďku naloženou květinami kotvící jako každé ráno pod mostem na levé straně. Předpokládal, že i Van Eck má v okolních budovách rozmístěné své lidi. Ale mají zakázáno poslat smrtící výstřel. Kaz vůbec nepochyboval, že by ho Van Eck moc rád viděl plavat v kanále břichem nahoru, jenže jen on může Van Ecka dovést ke Kuwejovi, a to by ho mělo před kulkou v lebce ochránit.</p>
<p>Zastavili se dobrých deset kroků od sebe. Alys chtěla jít dál, ale Kaz ji pevně přidržel na místě.</p>
<p>„Říkal jsi, že mě dovedeš k Janovi,“ zaprotestovala.</p>
<p>„A taky tu jsi,“ odsekl Kaz. „Tak zůstaň stát.“</p>
<p>„Jane!“ zaječela zostra. „To jsem já!“</p>
<p>„Já vím, drahá,“ odpověděl Van Eck klidně s očima upřenýma na Kaze. Ztišil hlas. „Tohle není všechno. Chci Kuweje Yul-Boa.“</p>
<p>„Snad se nemusím opakovat. Ty chceš znát tajemství <emphasis>jurdy parem</emphasis>, já chci svoje peníze. Dohoda je dohoda.“</p>
<p>„Nemám třicet milionů <emphasis>kruge,</emphasis> se kterými bych se mohl rozloučit.“</p>
<p>„To je ovšem škoda. Někdo jiný je mít určitě bude.“</p>
<p>„A měl jsi to štěstí najít nového kupce?“</p>
<p>„Kvůli mně si nedělej starosti, kupčíku. Na trhu se někdo najde. Chceš svoji ženu, nebo jsem ji sem vlekl zbytečně?“</p>
<p>„Ještě moment,“ zarazil ho Van Eck. „Alys, jaké jméno dáme našemu dítěti?“</p>
<p>„Velmi dobře,“ pochválil ho Kaz. Na Vellgeluku vydávali Wylana za Kuweje a Van Eck jim na to skočil. Teď se chtěl obchodník ujistit, že mu opravdu vrací jeho vlastní ženu, ne nějakou holku s dokonale změněným obličejem a vycpaným břichem. „Takže nakonec se i starý pes může naučit pár nových kousků. Kromě toho, aby se položil na záda.“</p>
<p>Van Eck ho ignoroval. „Alys,“ řekl znovu, „jaké jméno jsme vybrali pro naše dítě?“</p>
<p>„Pro dítě?“ opakovala zmateně. „Jan, když to bude kluk. Plumje, když to bude holčička.“</p>
<p>„Dohodli jsme se, že Plumje se bude jmenovat tvoje nová andulka.“</p>
<p>Alys ohrnula ret. „S tím jsem nikdy nesouhlasila.“</p>
<p>„Ach, myslím, že Plumje je pro děvče rozkošné jméno,“ vpadl jim Kaz do řeči. „Spokojený, obchodníku?“</p>
<p>„Pojď,“ vybídl Van Eck Alys, přitom dal znamení ochrance, aby pustili Inej.</p>
<p>Když Inej míjela Van Ecka, naklonila se k němu a něco zamumlala. Van Eckovy rty se stáhly do úzké štěrbiny.</p>
<p>Inej se sunula dopředu, i se svázanými kotníky a rukama spoutanýma za zády se pohybovala podivuhodně ladně. Pět metrů. Dva metry. Van Eck objal Alys, která ho okamžitě zasypala vodopádem otázek a brebentění. Metr. Inej hleděla zpříma. Byla hubenější. Měla rozpraskané rty. Navzdory dlouhým dnům stráveným v zajetí se jí vlasy pod kapucí třpytily od sluníčka. Půl metru. A stála před ním. Teď se ještě musejí dostat pryč z mostu. Van Eck je tak snadno nepustí.</p>
<p>„Tvoje nože?“ zeptal se.</p>
<p>„Mám je v kabátě.“</p>
<p>Van Eck pustil Alys a jeho ochranka ji odváděla pryč. Ty červenozlaté uniformy Kazovi pořád ležely v hlavě. Něco tady nehraje.</p>
<p>„Vypadneme odsud,“ řekl, v ruce nožík na ústřice, kterým jí začal přeřezávat provazy na rukou.</p>
<p>„Pane Brekkere,“ vyrušil ho Van Eck. Kazovi neuniklo vzrušení v jeho hlase a zpozorněl. Co když ten chlap blafuje líp, než si Kaz myslí. „Dal jste mi své slovo, Kazi Brekkere!“ volal Van Eck teatrálně. Všichni v doslechu se na nábřeží obrátili jeho směrem a zírali, co se bude dít. „Přísahal jste, že mi vrátíte ženu a syna! Kde je Wylan?“</p>
<p>Pak to Kaz uviděl – k mostu se valila purpurová vlna, nábřeží začala zaplavovat městská hlídka se zdviženými pistolemi a obušky v rukou.</p>
<p>Kaz nadzdvihl obočí. Konečně to začíná být zajímavé.</p>
<p>„Uzavřete most!“ zakřičel velitel hlídky. Kaz se otočil dozadu a viděl, že strážníci blokují i cestu zpátky.</p>
<p>Van Eck se zachechtal. „Teď začne skutečná hra, pane Brekkere. Ozbrojené složky mého města proti vaší bandě zlodějů.“</p>
<p>Kaz se nenamáhal odpovědět. Šťouchl Inej do ramene, ta se otočila a nastavila mu zápěstí, aby jí mohl přeříznout pouta. Nato jí nožík hodil. Spoléhal, že ho chytí, a se šperhákem v prstech už si klekal na zem, aby jí zbavil okovů na nohou. Slyšel blížící se dunění těžkých bot, cítil, jak se Inej sklonila nad jeho klečícím tělem, zaslechl jemné <emphasis>vššš</emphasis> a pak zvuk kácejícího se těla. Zámek pod Kazovými prsty povolil a okovy spadly. Vstal, otočil se, na zemi ležel strážník, jemuž z hlavy mezi očima trčela rukojeť Kazova nože na ústřice, ze všech stran se na ně valily fialové uniformy.</p>
<p>Zvedl hůl a dal znamení Jesperovi.</p>
<p>„Západní strana, květinářská loďka,“ křikl na Inej. Víc nepotřebovala – bez jediného zaváhání skočila přes zábradlí mostu a zmizela.</p>
<p>Nad hlavami jim vybuchl první ohňostroj, světlé rachejtle na poledním nebi. Plán se dal do pohybu. Kaz vytáhl z kapsy kotouč pevného lana a přehodil ho přes zábradlí. Vraní hlavu své hole zahákl za zábradlí hned vedle, přitáhl se nahoru, přehoupl přes okraj a vlastní vahou se nechal snést dolů nad kanál. Provaz se napnul a Kaz se na něm houpal jako kyvadlo, až se pustil a dopadl do loďky s květinami vedle Inej.</p>
<p>Už se k nim blížily dva čluny městské hlídky a od břehu se úprkem hnala horda strážníků. Kaz dopředu nevěděl, o co se Van Eck pokusí – a rozhodně nečekal, že do toho zaplete městskou hlídku –, bylo mu ale nad slunce jasnější, že jim Van Eck bude chtít uzavřít všechny únikové cesty. Ozvala se další salva výbuchů a na obloze nad nábřežím vytryskly růžové a zelené gejzíry světel. Turisté nadšeně jásali. Nezdálo se, že by si všimli, že dvě rány vyšly od kanálu a zasáhly trup jedné z lodí městské hlídky, jejíž posádka se nahrnula na bok a naskákala do kanálu, zatímco celé plavidlo šlo ke dnu. <emphasis>Dobrá práce, Wylane. </emphasis>Získal jim čas – a bez toho, aby v kolemjdoucích vyvolal paniku. Kaz potřeboval mít dav v dobré náladě.</p>
<p>Nadzvedl ošatku podléšek a přes protesty květináře je rozhodil nad kanál, načež popadl oblečení, které tam Matthias dopoledne schoval. Ve voňavém dešti okvětních plátků přehodil Inej přes ramena rudý plášť. Inej si uvazovala nože a tvářila se stejně vyjeveně jako nebohý květinář.</p>
<p>„Co je?“ zeptal se, když jí hodil masku Rudovouse, a stejnou si sám vzal.</p>
<p>„Tyhle kytky měla máma ze všech nejradši.“</p>
<p>„Jak vidím, Van Eck tě z nostalgie nevyléčil. Ještěže to vím.“</p>
<p>„Jsem ráda, že jsem zpátky, Kazi.“</p>
<p>„Je dobré mít tě zpátky, Moro.“</p>
<p>„Připravený?“</p>
<p>„Počkej,“ zaposlouchal se. Ohňostroj utichl a za okamžik zaslechl zvuk, na který čekal: cinkání mincí o chodník následované radostnými výkřiky lidí.</p>
<p>„Teď,“ křikl.</p>
<p>Chytili provaz a silou za něj zatahali. S vysokým zabzučením se lano napnulo a úctyhodnou rychlostí je táhlo nahoru. Za okamžik byli zpátky na mostě, ovšem scéna, ve které se vynořili, byla úplně jiné než ta, kterou ani ne před dvěma minutami opustili.</p>
<p>Na Západním nábřeží panoval naprostý zmatek. Rudovousové byli všude – padesát, šedesát, sedmdesát Rudovousů v červených pláštích a s maskami na hlavách vyhazovalo do vzduchu mince –, a turisté stejně jako místní se smíchem lezli po kolenou a tlačili se jeden přes druhého, zcela lhostejní k strážníkům městské hlídky, kteří se kolem nich snažili protlačit.</p>
<p>„Mámo, táto, zaplaťte už!“ radostně vřískal hlouček dívek ve dveřích domu U Modrého irisu.</p>
<p>„Nemůžu, dítě, mince jsou fuč!“ odpověděl sbor Rudovousů a do vzduchu se vznesl oblak peněz a v davu znovu propuklo radostné šílenství.</p>
<p>„Uhněte z cesty!“ řval kapitán hlídky.</p>
<p>Jeden ze strážníků chtěl strhnout masku Rudovousovi postávajícímu u lucerny, načež dav zlostně zabučel. Kaz s Inej vklouzli do víru rudých pláštěnek a zmizeli v davu lidí sbírajících na dlažbě peníze. Slyšel, jak se nalevo od něj Inej pod maskou rozesmála. Ještě nikdy ji neslyšel takhle se smát – zajíkala se divokým, opojně radostným smíchem.</p>
<p>Zničehonic se celé nábřeží otřáslo hlubokým, dunivým zahřměním. Lidi ztratili pevnou půdu pod nohama a chytali se všeho, co bylo po ruce – zdí nebo sebe navzájem. I Kaz by byl málem spadl, kdyby se na poslední chvíli neopřel o hůl.</p>
<p>Když se znovu podíval nahoru, jako by všechno zahalil hustý závoj. Ve vzduchu visel těžký kouř. Zvonilo mu v uších. Z dálky slyšel vyděšené výkřiky a srdceryvný pláč. Proběhla kolem něj žena; s rukama přitisknutýma na uších a tváří pokrytou vrstvou prašné sutě vypadala jako duch z pantomimy. Z dlaní jí kapala krev. Z fasády domu U Bílé růže se šklebila roztlemená díra.</p>
<p>Viděl, že Inej si vytáhla masku nahoru, a rychle jí znovu zakryl tvář. Zakroutil hlavou. Něco bylo špatně. Naplánoval mírumilovné pouliční nepokoje, ne masové neštěstí a Wylan nepatřil k těm, kdo by se při výpočtech mohli tak zásadně splést. Na Západní nábřeží přišel řádit někdo jiný, někdo, komu nevadí, že tu po něm zbude zkáza.</p>
<p>Teď si byl Kaz jistý jen tím, že investoval spoustu času a peněz do toho, aby dostal zpátky Moru. A setsakra dobře věděl, že ji nechce znovu ztratit.</p>
<p>Lehce se dotkl jejího ramene. Tenhle signál úplně stačil. Úprkem zamířil do nejbližší uličky. Nemusel se dívat, aby věděl, že běží vedle něj – tiše a jistě. Klidně ho mohla předběhnout, ale běželi bok po boku spolu.</p>
</section>
<section>
<p><strong>10 </strong></p><empty-line /><p><strong>Jesper</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>K</strong>onečně to byl zmatek podle Jesperova gusta.</p>
<p>Jesper dostal dva úkoly: první musel splnit před výměnou rukojmích, druhý potom. Dokud měl Inej v rukou Van Eck, tvořila první obrannou linii Nina – pro případ, že by se Van Eckovi muži pokusili dostat Inej z mostu nebo ji jinak ohrozili. Jesper měl za úkol mít Van Ecka na mušce – žádná smrtící rána, ovšem pokud by začal mávat zbraní, měl Jesper dovoleno ustřelit mu ruku. Nebo obě.</p>
<p>„Van Eck na nás něco vytáhne,“ varoval je Kaz na Černém závoji, „a protože nemá ani dvanáct hodin na to, aby se připravil, bude to ušité horkou jehlou.“</p>
<p>„To je dobře,“ odtušil Jesper.</p>
<p>„To je špatně,“ kontroval Kaz. „Čím je plán důmyslnější, tím víc lidí zahrnuje. Víc lidí víc mluví a víc věcí se může pokazit.“</p>
<p>„Zákonitost systému,“ zamručel Wylan. „Zabuduješ do něj pojistky proti selhání a pojistky pak samy způsobí nepředvídaný zkrat.“</p>
<p>„Van Eckův postup sice nebude elegantní, zato bude nepředvídatelný, takže musíme být připraveni.“</p>
<p>„Jak se připravíme na nepředvídatelné?“ dumal Wylan.</p>
<p>„Budeme otevřeni všem možnostem. Využijeme každou únikovou cestu. Střechy, ulice, průjezdy, kanály. Van Eck nás ani omylem nenechá z toho mostu jen tak odejít.“</p>
<p>Jesper viděl dlouho dopředu, že se blíží potíže, protože zahlídl davy strážníků pochodovat směrem k mostu. Mohl to být obyčejný policejní zátah. Jednou dvakrát do roka poslala Obchodní rada na nábřeží městskou hlídku, aby dala všem jasně najevo, že bez ohledu na to, kolik majitelé hazardních heren, pasáci a pouliční kejklíři odvádějí do městské pokladny, vláda má nad nimi stejně navrch.</p>
<p>Jesper dal signál Matthiasovi a čekal. Kaz to řekl jasně: „Dokud Van Eck nebude mít Alys v bezpečí, nic neudělá. Pak se musíme mít na pozoru.“</p>
<p>A přesně tak, jakmile se Alys s Inej vyměnily, na mostě to začalo houstnout. Jespera svrběl prst na spoušti, ale i jeho druhý úkol byl jasný: Dávat pozor, až mu Kaz dá znamení.</p>
<p>Po pár vteřinách vystřelila Kazova hůl do vzduchu a oba se s Inej vrhli přes zábradlí z mostu dolů. Jesper škrtl sirkou a jedna, dva, tři, čtyři, pět od Wylana připravených rachejtlí zasvištělo k obloze a vyprsklo do barevného ohňostroje. Jako poslední se rozlétly růžové jiskřičky. <emphasis>Chlorid strontnatý</emphasis>, poučil ho Wylan, když usilovně pracoval nad svojí sbírkou rachejtlí, výbušnin, světelných bomb, zrnokazu a všeho ostatního, co potřebovali. <emphasis>Ve tmě hoří rudě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ve tmě je vždycky všechno zajímavější, </emphasis>odpověděl Jesper. Nemohl si pomoct. Vážně ne, pokud mu kupčík servíruje jako na stříbrném podnose takovéhle nahrávky, je jeho povinností je využít.</p>
<p>První dávka raket byla znamením pro Rudovouse, které Nina s Matthiasem najali včera v noci – nebo hodně brzy dneska ráno. Naslibovali jim, že jestli přijdou na Goedmedbridge, až těsně po poledni začne ohňostroj, dostanou všichni jídlo a pití zadarmo. Tvrdili, že je to velká kampaň na neexistující klub Rudá šavle. Protože bylo jasné, že se ukáže jen zlomek lidí, rozdali víc než dvě stě kostýmů a měšců s falešnými penězi. „Bude stačit, když jich přijde padesát,“ mínil Kaz.</p>
<p><emphasis>Nikdy nepodceňuj touhu veřejnosti dostat něco zadarmo</emphasis>. Jesper odhadoval, že most a přilehlé nábřeží zaplavilo přinejmenším sto Rudovousů. Zpívali takový ten popěvek ze Surové komedie, kdy Rudovous vystupuje na scénu a hází do davu peníze. Některé z nich jsou vždycky pravé. Proto ho publikum miluje nejvíc ze všech postav. Lidi se smáli, smýkali sebou navzájem, natahovali se po mincích, honili Rudovouse, zatímco městská hlídka se marně snažila zavést pořádek. Jesper věděl, že jsou všechny ty mince falešné, ale stejně by se moc rád vrhl dolů a taky si urval pár stříbrňáků.</p>
<p>Ještě chvíli bude muset vydržet v klidu. Jestli ty bomby, co Wylan nastrkal někam ke kanálu, nevybuchnou, kdy mají, budou Kaz s Inej potřebovat, aby je kryl, jinak se z lodi toho květináře nahoru nedostanou.</p>
<p>Oblohu rozzářila další série třpytivých výbuchů. Matthias vypustil druhou várku raket. Tohle nebyl signál, to byla kamufláž.</p>
<p>Hluboko pod sebou uviděl Jesper vytrysknout dva obrovské gejzíry, jak Wylan odpálil vodní miny. <emphasis>Právě včas, </emphasis>kupčíku.</p>
<p>Nacpal si pušku pod plášť Rudovouse a vrhl se ze schodů, jen se po cestě zastavil, aby vyzvedl Ninu, a společně se hnali z hotelu ven. Všichni si na svojí rudobílou masku nakreslili velkou černou slzu, aby se dokázali mezi ostatními taškáři najít, ale uprostřed té mely si Jesper říkal, jestli neměli zvolit něco nápadnějšího.</p>
<p>Když pospíchali přes most, měl Jesper dojem, že zahlédl mezi rudými pláštěnkami Matthiase s Wylanem, jak házejí mince a klidně si razí cestu z nábřeží. Kdyby utíkali, mohli by na sebe upoutat pozornost městské hlídky. Jesper měl co dělat, aby se nezačal řehtat na celé kolo. To museli být oni. Matthias rozhazoval peníze trochu moc zprudka, zatímco Wylan se až moc snažil. Ten kluk vypadá, jako by si chtěl vyhodit ruku z ramene. Vždyť si chudák ublíží.</p>
<p>Tady se rozdělí a půjdou každý jiným směrem, různými uličkami a kanály, které vedou z nábřeží, a vymění Rudovouse za jiný převlek ze Surové komedie. Počkají do soumraku a pak se vrátí na Černý závoj.</p>
<p>To je dost času dostat se do maléru.</p>
<p>Jesper cítil, jak ho to táhne na Východní nábřeží. Co kdyby tam zamířil, dal si partičku karet, strávil pár příjemných hodin u rulety? Kazovi by se to nelíbilo. Jespera tu každý znal. Hrát v soukromém salónku v Kumulusu, notabene když to měl za úkol, bylo přece jen něco jiného. Tohle je jiná káva. Kaz sebral nejlepší členy gangu a zmizel s příslibem velkých peněz. Lidi divoce spekulují o tom, kam šel, a Rotty tvrdí, že je Per Haskell nechal všechny hledat. Strážníci městské hlídky dneska v noci s největší pravděpodobností zavítají do Bydla a budou klást všem nepříjemné otázky. A pak je tu Pekka Rollins, ten taky dělal Jesperovi starosti. <emphasis>Jen pár partiček, </emphasis>smlouval Jesper sám se sebou. <emphasis>Jen abych zahnal to svrbění v prstech. Pak se půjdu mrknout za tátou.</emphasis></p>
<p>Při té myšlence se Jesperovi stáhl žaludek do uzlů. Na to, aby zašel za tátou a řekl mu celou pravdu o tomhle šílenství, se zdaleka necítil. Nutkání posadit se za karetní stůl bylo najednou nesnesitelné. K čertu s tím utíkáním. Dokud mu Kaz nedá cíl, na který bude moct střílet, potřebuje aspoň kostky a pár pořádných sázek, aby si vyčistil hlavu.</p>
<p>V tu chvíli svět zbělel.</p>
<p>Ten zvuk byl něco mezi zahřměním a prásknutím blesku. Jespera to zvedlo ze země a vyhodilo do vzduchu, v uších mu zaburácelo. Najednou byl ztracený v bílé vichřici prachu a kouře, které ho dusily v plicích. Rozkašlal se a ať už vdechoval cokoliv, drhlo mu to v hrdle, jako by se vzduch změnil v jemně rozdrcené sklo. Oční víčka měl zasypaná sutí. Přemohl chuť divoce si promnout oči a jen rychle zamrkal, aby se toho svinstva zbavil.</p>
<p>Vzepřel se na všechny čtyři a lapal po dechu, v hlavě mu zvonilo. Vedle něj ležel další Rudovous s černou slzou na rudě nalakované tváři. Jesper mu sundal masku. Nina měla zavřené oči a ze spánku jí tekla krev. Zatřásl jí ramenem.</p>
<p>„Nino!“ volal, aby překřičel kvílení kolem.</p>
<p>Zachvěla se jí víčka, pak prudce vydechla, načež se rozkašlala. Posadila se.</p>
<p>„Co to bylo? Co se stalo?“</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Jesper. „Ale Wylan není jediný, kdo tu odpaluje bomby. Podívej.“</p>
<p>Z domu U Bílé růže se šklebila obrovská černá díra. Z druhého patra nebezpečně visela postel, jen tak tak že se ještě nezřítila do haly. Popínavé růže, které se vinuly po fasádě domu, byly v plamenech a do vzduchu stoupala jejich těžká vůně. Odněkud zevnitř se ozýval nářek.</p>
<p>„Proboha, musím jim pomoct,“ zanaříkala Nina a Jesperovi v jeho zmatené mysli teprve teď došlo, že tam skoro rok pracovala. „Kde je Matthias?“ uvědomila si najednou a očima pátrala v davu. „Kde je Wylan? Jestli je to další z Kazových překvapení –“</p>
<p>„Neřekl bych –“ skočil jí do řeči Jesper. Pak kamenným dlážděním otřáslo další bouchnutí. Přitiskli se na zem a rukama si přikryli hlavy.</p>
<p>„Co se to u všech svatých děje?“ ječela vztekle vystrašená Nina. Všude kolem nich běhali lidé a s nářkem hledali nějaký úkryt. Postavila se a napínala zrak jižním směrem, kde do vzduchu stoupal dým z jiného nevěstince.</p>
<p>„To je dům U Vrbového proutku?“</p>
<p>„Ne,“ hlesla Nina a její tvář se naplňovala hrůzou, jak jí začalo docházet něco, o čem Jesper neměl ani tušení. „To je Anvil.“</p>
<p>Jen co to dořekla, z trosek toho, co bývalo Anvilem, vystřelila do vzduchu silueta člověka. Jako šmouha se proti nim řítila. „Griša,“ vyhrkl Jesper. „Musejí mít <emphasis>parem.</emphasis>“ Ale jak jim ten přízrak kroužil nad hlavou, a oni si mohli ukroutit krky, aby sledovali jeho let, poznal Jesper, že se mýlil. Pokud se ovšem úplně nezbláznil. To, co se nad nimi vznášelo, nebyl žádný větrostrůjce. Byl to člověk <emphasis>s křídly </emphasis>– obrovskými, bzučícími kovovými křídly. A ten člověk držel někoho v rukou – kluka, co křičel na celé kolo, nejspíš ravsky, nakolik mohl Jesper soudit.</p>
<p>„Vidělas to? Řekni mi, žes to viděla,“ nechápal nic Jesper.</p>
<p>„To je Markov,“ vydechla Nina s tváří naplněnou strachem a čirou zlostí. „Proto zaútočili na Anvil.“</p>
<p>„Nino!“ Přes most k nim kráčel Matthias s Wylanem v patách. Oba měli masky naražené nahoře na hlavě – městská hlídka má teď jiné starosti. „Musíme se odsud dostat,“ volal Matthias. „Jestli Van Eck –“</p>
<p>Nina ho popadla za ruku. „To byl Danil Markov. Pracoval v Anvilu.“</p>
<p>„Ten chlap s křídly?“ zeptal se Jesper.</p>
<p>„Ne,“ kroutila Nina divoce hlavou. „Ten, co ho unesli, Markov je ohňostrůjce.“ Ukázala dolů po proudu. „Zaútočili na Anvil a na dům U Bílé růže. Honí griši. Hledají mě.“</p>
<p>V ten moment z domu U Bílé růže vyrazila další okřídlená figura. Znovu se ozvala rána, načež se zeď v přízemí probořila a ven vyšel obrovský muž se ženou. Měli černé vlasy a bronzovou pleť, stejně jako ten muž s křídly.</p>
<p>„Šuhani,“ řekl Jesper. „Co tady dělají? A odkdy <emphasis>lítají</emphasis>?</p>
<p>„Nasaďte si masky,“ rozkázal Matthias. „Musíme se dostat do bezpečí.“</p>
<p>Posunuli si masky na obličej. Jesper byl vděčný, že je kolem takový virvál. Jen mu ta myšlenka bleskla hlavou, jeden ze Šuhanů zavětřil a nakrčil nos. Jesper s hrůzou sledoval, jak se pomalu otáčí a zapichuje do nich zrak. Něco vyštěkl na své soukmenovce, načež Šuhani vyrazili přímo na ně.</p>
<p>„Pozdě,“ zvolal Jesper. Strhl si masku i plášť a sundal pušku z ramen. „Jestli chtějí legraci, mají ji mít. Já sejmu toho letce!“</p>
<p>Jesper se nemínil nechat sebrat nějakým šuhanským létajícím klukem. Netušil, kam se poděl ten druhý, a mohl jedině doufat, že bude mít dost starostí s ohňostrůjcem, kterého unesl. Okřídlený muž lítal nalevo napravo, nahoru dolů jako opilý čmelák. „Nehýbej se, ty obrovská masařko,“ procedil Jesper mezi zuby a pak vypálil tři rány, které zasáhly letce přímo do prsou a odhodily ho dozadu.</p>
<p>Letec však v elegantním saltu nabral rovnováhu a vyrazil na Jespera.</p>
<p>Matthias zasypával kulkami obrovského Šuhana a o nic menší Šuhanku. Jenže i když dostali přímý zásah, jenom se otřásli a šli dál.</p>
<p>„Wylane? Nino?“ hulákal Jesper. „Kdybyste se náhodou chtěli připojit, klidně můžete.“</p>
<p>„Já se snažím,“ zavrčela Nina, prsty sevřené v pěsti, ruce vzpažené. „Vůbec to necítí.“</p>
<p>„K zemi!“ zavolal Wylan. Sesunuli se na kamenné dláždění. Jesper uslyšel ránu a pak viděl, jak se na muže s křídly valí černá skvrna. Letec uhnul doleva, ale černá šmouha se rozpůlila na dvě praskající koule, které vybuchly purpurovým plamenem. Jedna s neškodným zasyčením přistála na vodní hladině. Druhá zasáhla letce. S řevem máchal rukama, aby uhasil fialové plameny, které mu nelítostně požíraly tělo i křídla. V prudké rychlosti ztratil směr a narazil do zdi. Pohltily ho plameny, jejichž žár bylo cítit i na dálku.</p>
<p>„Utíkejte!“ zavelel Matthias.</p>
<p>Vyrazili tryskem do nejbližší uličky, Jesper s Wylanem vepředu, Nina s Matthiasem hned za nimi. Wylan neopatrně hodil za záda světelnou bombu. Proletěla oknem a vytryskla jasným světlem úplně nadarmo.</p>
<p>„Teď si nejspíš jenom zbytečně vyděsil nějakou holku z ulice,“ nadával Jesper. „Dej to sem.“ Popadl druhou bombu a vysokým obloukem ji hodil přímo do cesty jejich pronásledovatelům, pak se rychle otočil, aby si chránil oči před výbuchem. „Takhle se to dělá.“</p>
<p>„Příště už tě nezachraňuju,“ lapal po dechu Wylan.</p>
<p>„Chyběl bych ti. Každýmu se po mně stýská.“</p>
<p>Nina zakřičela. Jesper se otočil. Nina se zmítala lapená v stříbrné síti a obrovská Šuhanka, široce rozkročená uprostřed úzké uličky, ji táhla k sobě. Matthias po ní pálil, ale s ní to ani nehnulo.</p>
<p>„Kulky jim nic nedělají!“ volal Wylan. „Myslím, že mají pod kůží nějaký kov.“</p>
<p>Jakmile to řekl, všiml si Jesper, že se jim rány po kulkách opravdu kovově lesknou. Co to má znamenat? Jsou to roboti nebo co? Jak je to možný?</p>
<p>„Chyťte tu síť!“ řval Matthias.</p>
<p>Všichni popadli kovovou síť a snažili se odtáhnout Ninu do bezpečí.</p>
<p>Ale šuhanská obryně rvala s neuvěřitelnou silou síť kousek po kousku zpátky.</p>
<p>„Potřebujeme něco, čím tu síť přeřízneme!“ volal Jesper.</p>
<p>„K čertu se sítí,“ vyštěkla Nina skrze zaťaté zuby. Vytáhla Jesperovi z opasku revolver. „Pusťte to!“ poručila jim.</p>
<p>„Nino –“ zpěčoval se Matthias.</p>
<p><emphasis>„Udělejte to.“</emphasis></p>
<p>Pustili ji a Nina se prudce skutálela na zem. Šuhanka neohrabaně klopýtla dozadu, pak popadla kraj sítě a táhla Ninu nahoru.</p>
<p>Nina do posledního okamžiku čekala a pak procedila: „Tak se podíváme, jestli jsi kovová úplně všude.“</p>
<p>Strčila Šuhance revolver přímo do očního důlku a zmáčkla spoušť.</p>
<p>Výstřel ji nepřipravil jen o oko, ale i o pořádný kus horní části lebky. Ještě chvilku nehnutě stála a svírala Ninu. Tam, kde měla prve obličej, se objevila změť kostí, hladké růžové mozkové hmoty a kovových pilin. Pak se Šuhanka zhroutila.</p>
<p>Nině se obrátil žaludek a drápala se ze sítě. „Vyvlečte mě z toho, než si pro mě přijdou její kámoši.“</p>
<p>Matthias rozerval síť, aby mohla vylézt, a pak všichni s bušícím srdcem uháněli pryč, až se pod duněním jejich těžkých bot otřásalo kamenné dláždění.</p>
<p>Jesperovi zněla v uších otcova varovná slova, která jako zvonění na poplach zrychlovala jeho kroky. <emphasis>Mám o tebe strach. Lidi dokážou být k těm, jako jsi ty, krutí. </emphasis>Proč jdou Šuhani po Nině? Proč jdou po griších ve městě? Půjdou i po <emphasis>něm</emphasis>?</p>
<p>Jesper žil vlastně pořád na hraně, dva kroky od nebezpečí, ale tentokrát si byl vážně jistý, že mu jde o krk.</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p>ČÁST TŘETÍ</p><empty-line /><p>Krůček po krůčku</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>11 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>J</strong>ak šli Inej s Kazem po Západním nábřeží pořád dál, ticho mezi nimi houstlo jako mlha. Pláště a masky odhodili na hromadu odpadků za zchátralým bordýlkem s názvem Sametový pokoj, kde pro ně Kaz schoval zase jiné věci na převlečení. Jako by se celé město proměnilo v šatní skříň. Inej si mimoděk vzpomněla na kouzelníky vytahující z rukávu kilometry šátků a dívky mizející v krabicích, jež jí vždycky nepříjemně připomínaly rakev.</p>
<p>Oblečení do plandavých kabátů a kalhot z hrubého plátna, jaké nosí přístavní dělníci, si razili cestu do dělnické čtvrti. I když bylo horko, na hlavách měli naražené klobouky a límce vytažené vysoko nahoru. Východní cíp téhle čtvrti byl jako město ve městě; bydleli tu převážně přistěhovalci v levných ubytovnách nebo v laciných chatrčích stlučených z překližky a plechu. Svou národností a jazykem se lišili od zbytku města. V tuhle hodinu byla většina místních v továrnách a docích, jen u některých rohů viděla Inej postávat muže a ženy, nejspíš doufající, že budou mít štěstí a někdo si je najme na denní práci.</p>
<p>Když Inej vykoupili ze Zvěřince, potulovala se po ulicích Ketterdamu a snažila se tomuhle městu přijít na chuť. Dlouho si nemohla zvyknout na zdejší hluk a spousty lidí, očima pátrala, odkud se vynoří Tante Heleen nebo některý z jejích pohůnků a odvleče ji zpátky do Zvěřince. Brzy však pochopila, že pokud chce být Gaunerům užitečná a vydělat si tolik, aby mohla splácet svůj dluh, musí se naučit z toho nezvyklého rámusu a dláždění vytěžit co nejvíc. <emphasis>Přivítáme toho nečekaného návštěvníka. </emphasis>Musí se naučit v tomhle městě žít.</p>
<p>Vždycky se nejradši pohybovala po střechách, stranou nežádoucích pohledů a mačkanic těl. Tam se nejvíc cítila být sama sebou – tou dívkou, jakou kdysi bývala, která nezná strach, protože neví, jak krutý svět dokáže být. Přivykla sedlovým střechám a truhlíkům za okny na Zelverstraat, naučila se znát zahrady i široké bulváry ve velvyslanecké čtvrti. Na svých pochůzkách se občas zatoulala na jih, kde tovární čtvrť přecházela ve smrdutě zapáchající jatka a solné doly. Tady, na samém okraji Ketterdamu, splachovali odpad rovnou do mokřin, protože nehrozilo, že zápach bude obtěžovat rezidenční čtvrti města. Město jí odhalovalo svá tajemství téměř stydlivě, v záblescích majestátnosti i špíny.</p>
<p>Teď s Kazem nechali za zády obytné domy a ponořili se hlouběji do rušné dělnické čtvrti a její části nazvané Weft. Ulice a kanály tu byly čisté a spořádané, dostatečně široké, aby tudy mohly projíždět náklady zboží. Šli podél plotu, za kterým ležely hromady surového dřeva a stavebního kamene, ostře střežené zásoby zbraní a munice, rozlehlé haly po okraj naplněné bavlnou, hedvábím, plátnem a kožešinami, sklady nacpané pečlivě zváženými balíky sušené <emphasis>jurdy </emphasis>z Nové Země, která čekala na to, až ji zpracují, zabalí do plechových krabiček s jasnými etiketami a lodí dopraví na jiné trhy.</p>
<p>Inej nemohla zapomenout, jak strašně se lekla, když tady tenkrát na zdi tovární haly uviděla namalovaný nápis <emphasis>Cizokrajné koření</emphasis>. Byla to reklama – kolem slov vepsaných do omítky se vinuly dvě namalované sulijské dívky s holýma nohama oblečené do sporého hedvábí zkrášleného zlatými tahy štětce. Inej na to tenkrát zůstala zírat jako omráčená. Ani ne dvě míle od místa, kde ji zbavili práva na vlastní tělo, s nímž bezostyšně znovu a znovu kšeftovali, stála s bušícím srdcem neschopná odtrhnout od toho nápisu zrak a cítila, jak se jí zmocňuje panika. Očima se vpíjela do obrazu dívek s náramky na zápěstích a zvonečky na kotnících. Nakonec se silou vůle přiměla pohnout a jako by nad ní někdo rozbil kletbu, rozběhla se rychleji než kdy předtím do Bydla. Řítila se po střechách a město jí v šedivých šmouhách divoce ubíhalo pod nohama. V noci se jí pak zdálo, že dívky na cihlové zdi obživly a křičely o pomoc, ale Inej je nedokázala osvobodit.</p>
<p><emphasis>Cizokrajné koření. </emphasis>Ten nápis tam pořád byl, i když za tu dobu hodně vybledl. Ještě teď na ni mocně působil, cítila, jak se jí napnuly svaly a zadrhl dech. Možná až bude mít svoji loď a pošle ke dnu prvního otrokáře, tak se ta malba konečně odloupne. A pláč těch dívek v hedvábí barvy máty se konečně změní v smích. Nebudou tancovat pro nikoho než samy pro sebe. Inej před sebou uviděla vysoký sloup zakončený Ghezenovu rukou vrhající dlouhý stín na srdce ketterdamského bohatství. Představila si, jak kolem té ruky její svatí obtáčí provazy a strhávají ji dolů.</p>
<p>Ve svých beztvarých šatech nepřitahovali s Kazem žádnou pozornost – dva kluci, kteří hledají práci, nebo jdou na další směnu. Přesto se Inej nedýchalo lehce. Městská hlídka to tu pravidelně obcházela a pro případ, že by to bylo málo, si obchodní společnosti najímaly soukromou ochranku, která měla zajistit, že dveře zůstanou zamčené a nic ze zboží a zásob se neztratí. Dělnická čtvrť byla jedním z nejbezpečnějších míst v Ketterdamu, a tedy poslední místo, kde je Van Eck bude hledat.</p>
<p>Došli k opuštěnému skladu lnu. Okna v přízemí byla rozbitá a cihly nad nimi zčernalé od sazí. Muselo tu hořet, ale sklad jistě dlouho neobydlený nezůstane; vyčistí ho a přestaví nebo ho jednoduše strhnou a nahradí něčím novým. Místo je v Ketterdamu vzácné.</p>
<p>Zámek na dveřích byl pro Kaze hračka. Vešli do přízemí znatelně poničeného požárem. Schodiště v čele budovy se zdálo být neporušené. Stoupali nahoru, Inej se po příčkách pohybovala lehce, Kazův krok zdůrazňovalo rytmické bouchání hole.</p>
<p>Když došli do třetího patra, zavedl je Kaz do skladu, kde zůstaly štůčky lnu vyštosované do obrovské pyramidy. Povětšinou byly nepoškozené, jen ty spodní byly začouzené a nepříjemně páchly spáleninou. Na pohodlí jim to ale nic neubralo. Inej si našla místo blízko okna, kde se o jednu roli látky opřela a na druhou si natáhla nohy. Byla vděčná, že může jen tak sedět a dívat se z okna do mdlého odpoledního světla. Moc k vidění toho venku nebylo, jen pusté cihlové zdi skladišť a alej obrovských zásobníků na cukr trčících nad přístavem.</p>
<p>Kaz z pod jednoho šicího stroje vyndal plechovku a podal ji Inej. Otevřela ji a našla lískové oříšky, sušenky zabalené do voskového papíru a zazátkovanou láhev. Tak tohle je jeden z úkrytů, který chtěl Van Eck tak zoufale najít. Inej otevřela flašku a přičichla si.</p>
<p>„Voda,“ řekl.</p>
<p>Pořádně se napila a snědla pár zvětralých sušenek. Byla vyhladovělá a dost pochybovala, že v dohledné době uvidí teplé jídlo. Kaz ji varoval, že se nemohou vrátit na Černý závoj, dokud nepadne noc, a ani tam si nejspíš nebudou moct vařit. Sledovala ho, jak se souká na kupu rolí přímo proti ní, hůl si položil vedle. Schválně stočila zrak znovu k oknu, nechtěla se dívat na jeho pečlivé pohyby ani ostré linie tváře. Sledovat ho bylo najednou tak nějak nebezpečné. Mimoděk jí na mysli vytanula palice, znovu viděla, jak se zvedá nahoru a zaleskne se ve světle jevištních lamp. <emphasis>Nikdy mě nevymění, když mě zmrzačíš. </emphasis>Jak je vděčná za dýky ve svých rukou. Rukama se jich dotkla, jako by zdravila staré přátele, a cítila, jak v ní napětí trochu povoluje.</p>
<p>„Cos to Van Eckovi na tom mostě řekla?“ prolomil Kaz dlouhé mlčení. „Když jste se s Alys vyměňovaly.“</p>
<p>„Nevidíme se naposledy.“</p>
<p>„Další sulijské přísloví?“</p>
<p>„Předsevzetí, které jsem si dala. A Van Eckovi.“</p>
<p>„Opatrně, Moro. Na tyhle pomstychtivý hry nejsi stavěná. Nejsem si jistý, že by ti to u tvých svatých prošlo.“</p>
<p>„Moji svatí nemají rádi surový násilníky.“ Rukávem otřela špínu na okně. „Ty výbušniny,“ zarazila se. „Budou ostatní v pořádku?“</p>
<p>„Nikdo nestál v blízkosti výbuchu. Alespoň co jsme viděli. Na Černém závoji budeme chytřejší.“</p>
<p>To se Inej nelíbilo. Co když byl někdo raněný? Co když se všem nepodaří dostat zpátky na ostrov? Po dnech plných strachu a nekonečného čekání, kdy její přátelé byli v úzkých, teď zažívala nový druh zoufalství.</p>
<p>Uvědomila si, že ji Kaz sleduje, a obrátila se k němu. Ve světle slunce, jež pronikalo oknem dovnitř, měly jeho oči barvu silného černého čaje. <emphasis>Nikdy mě nevymění, jestli mě zmrzačíš. </emphasis>Ještě teď cítila sílu těch slov, jako by ji pálila v hrdle, když je ze sebe vypouštěla.</p>
<p>Neuhnul pohledem, když se jí zeptal: „Ublížil ti?“</p>
<p>Rukama si objala kolena. <emphasis>Proč tě to zajímá? Chceš si být jistý, že jsem schopná vrhnout se do dalšího nebezpečí? Chceš si na seznam Van Eckových špatností připsat jednu další?</emphasis></p>
<p>Kaz hned na začátku jasně řekl, jak se věci mají. Inej byla investice, hodnota, kterou je třeba chránit. Chtěla věřit, že se jeden pro druhého stali něčím víc. Jan Van Eck ji o tuto iluzi oloupil. Inej byla živá a zdravá. Martýrium na ostrově Eil Komedie jí nezpůsobilo žádné šrámy ani duševní trauma, které by jídlo a spánek nespravily. Přesto ji Van Eck o něco připravil. <emphasis>Pak bych mu nebyla k ničemu. </emphasis>Slova, jež se vydrala na povrch z jakési ukryté hlubiny v jejím nitru, pravda, kterou nemohla popřít. Měla by být za to ráda. Lepší strašlivá pravda než milosrdná lež.</p>
<p>Sjela prsty na místo, kde se jí palice otřela o nohu. Pak si všimla, že Kaz pohledem sleduje pohyb její ruky, a zarazila se. Složila dlaně do klína a zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Ne. Neublížil mi.“</p>
<p>Kaz se zaklonil a očima jí pomalu rozebíral na kousky. Nevěřil jí, ale nedokázala se přimět k tomu, aby jej přesvědčovala o své lži.</p>
<p>Postavil hůl na zem, opřel se o ni a sjel po látce dolů. „Odpočiň si,“ řekl.</p>
<p>„Kam jdeš?“</p>
<p>„Mám nějakou práci ve skladištích a chci se pokusit získat pár informací.“ Nechal hůl opřenou o štůček látky.</p>
<p>„Nebereš si ji s sebou?“</p>
<p>„Byl bych nápadný, zvlášť teď, když do toho Van Eck zatáhl městskou hlídku,“ vysvětlil. „Tady jsi v bezpečí.“</p>
<p>Inej zavřela oči. Tohle mu mohla věřit.</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Když ji Kaz vzbudil, slunce už zapadalo a jeho dohasínající paprsky ozařovaly v dálce Ghezenovu sochu. Opustili sklad, zamkli za sebou a připojili se k dělníkům vracejícím se na noc z práce domů. Pokračovali na jihovýchod, vyhnuli se rušným částem Barrelu, kde bezpochyby slídila městská hlídka, a zamířili do rezidenční čtvrti. V úzkém kanálu skočili do malé loďky, s kterou pluli po Graftcanalu až do mlhy zahalující Černý závoj.</p>
<p>Když se mezi náhrobky prodírali nahoru do středu ostrova, cítila Inej, jak v ní narůstá vzrušení. <emphasis>Prosím, ať jsou všichni v pořádku, </emphasis>modlila se. <emphasis>Ať jsou v pořádku. </emphasis>Konečně zahlédla slabé světlo a uslyšela tlumené hučení hlasů. Rozběhla se a bylo jí úplně jedno, že jí přitom spadla z hlavy čapka na zem porostlou břečťanem. Rozrazila dveře do hrobky.</p>
<p>Pět lidí uvnitř vyskočilo a namířilo na ni pušky a ruce, Inej ztuhla.</p>
<p>Nina zaječela: „Inej!“</p>
<p>Letěla přes celou místnost a sevřela Ninu v drtivém objetí. A najednou stáli všichni u ní, objímali ji a plácali po zádech. Nina ji nechtěla pustit. Jesper je obě objal rukama a jásal: „Mora se vrátila!“, zatímco Matthias postával opodál, rezervovaný jako vždycky, ale usmíval se. Sjela pohledem ze Šuhana sedícího u stolu uprostřed hrobky na úplně stejného chlapce postávajícího před ní.</p>
<p>„Wylane?“ oslovila toho blíž k ní.</p>
<p>Zazubil se, ale uhnul pohledem, když říkal: „Je mi líto, co táta udělal.“</p>
<p>Inej ho objala a zašeptala mu do ucha: „Nemůžeme za svoje otce.“</p>
<p>Kaz zaťukal holí o kamennou podlahu. Postával ve dveřích hrobky. „Jestli jste všichni skončili s tím objímáním, čeká nás práce.“</p>
<p>„Moment,“ ohradil se Jesper s rukou pořád přehozenou kolem Inej. „Nemůžeme nic plánovat, dokud nezjistíme, co to mělo dneska na nábřeží znamenat.“</p>
<p>„Co myslíš?“ zeptala se Inej.</p>
<p>„Nevšimla sis, že půlka nábřeží vyletěla do povětří?“</p>
<p>„Viděli jsme, že někdo odpálil bombu v domě U Bílé růže,“ vyprávěla Inej, „a pak jsme slyšeli ještě jeden výbuch.“</p>
<p>„To bouchla bomba v Anvilu,“ řekla Nina.</p>
<p>„Potom jsme utekli,“ dokončila Inej.</p>
<p>Jesper moudře pokýval hlavou. „A to byla velká chyba. Kdybyste tam zůstali, mohl vás zabít šuhanský kluk s křídly.“</p>
<p>„Dva,“ doplnil Wylan.</p>
<p>Inej se zamračila. „Dva?“</p>
<p>„Dva kluci,“ vysvětlil Jesper.</p>
<p>„S křídly?“ ujišťovala se Inej. „Jako ptáci?“</p>
<p>Nina ji odtáhla k rozházenému stolu, kde ležela rozložená mapa Ketterdamu. „Ne, spíš jako můry, vražedné, mechanické můry. Máš hlad? Máme tu čokoládové sušenky.“</p>
<p>„No jistě,“ přitakal Jesper. „Syslí si tady sušenky.“</p>
<p>Nina posadila Inej do židle a postavila před ní krabici se sušenkami. „Jez,“ nařídila. „Byli tam dva Šuhani s křídly a pak chlap se ženskou, kteří… nebyli obyčejní lidi.“</p>
<p>„Nina nad nimi neměla vůbec žádnou moc,“ líčil Wylan.</p>
<p>„Hm,“ zabručela Nina vyhýbavě a uždibla si kousek sušenky. Inej nikdy neviděla, že by Nina nějaké jídlo uždibovala. Chuť k jídlu se jí očividně nevrátila a Inej napadlo, jestli v tom není ještě něco jiného.</p>
<p>Matthias si k nim přisedl ke stolu. „Ta šuhanská žena, s kterou jsme bojovali, byla silnější než já, Jesper a Wylan dohromady.“</p>
<p>„Slyšela jsi správně,“ pokýval hlavou Jesper. „Silnější než Wylan.“</p>
<p>„Odvedl jsem kus práce,“ ohradil se Wylan.</p>
<p>„To rozhodně ano, kupčíku. Co byla ta fialová věc?“</p>
<p>„Taková novinka, na které pracuju. Je založená na ravském vynálezu, kterému říkají <emphasis>lumija</emphasis>. Plameny jsou takřka neuhasitelné. Já jsem to ještě trochu vylepšil, takže hoří mnohem vyšší teplotou.“</p>
<p>„Máme velké štěstí, že tě máme,“ pronesl Matthias s mírnou úklonou, což Wylana očividně potěšilo a taky dost znervóznilo. „Ty lidi byli skoro neprůstřelní.“</p>
<p>„Skoro,“ utrousila Nina zádumčivě. „Měli sítě. Honili a chytali griši.“</p>
<p>Kaz se opřel rameny o zeď. „Byli na <emphasis>paremu</emphasis>?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Ne. Myslím, že to vůbec nebyli grišové. Nepoužívali žádnou zvláštní moc ani si neléčili rány. Spíš to vypadalo, že mají pod kůží nějaký kovový krunýř.“</p>
<p>Vyměnila si s Kuwejem pár rychlých slov v šuhanštině.</p>
<p>Kuwej zasténal. „Kherguud.“ Všichni na něj nechápavě hleděli. Vzdychl a řekl: „Když otec vyrobil <emphasis>parem</emphasis>, vláda ho zkoušela na materiálčicích.“</p>
<p>Jesper naklonil hlavu na stranu. „Zdá se mi to, nebo se tvoje kerština vážně zlepšuje?“</p>
<p>„Moje kerština je dobrá. Jenom všichni mluvíte moc rychle.“</p>
<p>„Dobře,“ mluvil přehnaně pomalu Jesper. „Proč tvoji drazí šuhanští přátelé testovali <emphasis>parem </emphasis>právě na materiálčicích?“ Rozvaloval se na židli s rukama položenýma na revolverech, ale Inej mu tu uvolněnou pózu tak docela nevěřila.</p>
<p>„Mají jich hodně v zajetí,“ dumal Kuwej.</p>
<p>„Jsou nejsnazší kořist,“ vložil se Matthias do hovoru, Ninina kyselého obličeje si nevšímal. „Donedávna neměli žádný vojenský výcvik a bez <emphasis>paremu </emphasis>jsou jejich schopnosti v boji těžko využitelné.“</p>
<p>„Naši vůdci chtějí provádět další experimenty,“ vykládal dál Kuwej. „Ale nevědí, kolik grišů se jim podaří sehnat –“</p>
<p>„Asi moc ne, když je zabíjejí,“ ušklíbla se Nina.</p>
<p>Kuwej přikývl, sarkasmu v Ninině hlase si buď nevšiml, nebo ho ignoroval. „Ano. Mají málo grišů a použití <emphasis>paremu</emphasis> jim ještě zkracuje život. Měli v úmyslu vytvořit nový typ vojáků – kherguudy. Nevím, jestli se jim to povedlo.“</p>
<p>„Myslím, že odpověď zní rozhodně ano,“ odpověděl Jesper.</p>
<p>„Vojáci zvláštním způsobem upravení,“ pronesla Nina zadumaně. „Slyšela jsem, že před válkou zkoušeli něco podobného v Ravce. Chtěli posílit kostru, pohrávali si s hustotou kostí a kovovými implantáty. Zkoušeli to na dobrovolnících z První armády. Ach, přestaň se tak šklebit, Matthiasi. Kdyby ti tvoji fjerdští vůdci měli víc času, udělali by přesně totéž.“</p>
<p>„Materiálčici pracují s hmotou,“ přemítal Jesper. „S kovem, sklem, látkami. Tohle vypadá spíš na práci korporálčiků.“</p>
<p><emphasis>Pořád mluví, jako by k nim nepatřil, </emphasis>všimla si Inej. Všichni věděli, že Jesper je materiálčik, i Kuwej to poznal, když v tom zmatku, který se rozpoutal, utíkali z Ledového paláce. A stejně Jesper málokdy svoje schopnosti využíval. <emphasis>No co, je to jeho tajemství, se kterým může nakládat, jak se mu zlíbí</emphasis>, usoudila Inej.</p>
<p>„U krejčích se rozdíl mezi materiálčiky a korporálčiky stírá,“ vysvětlovala Nina. „V Ravce jsem měla učitelku Žeňu Safinovou. Mohla si vybrat, jestli bude smrtička nebo materiálčice – ale místo toho se rozhodla, že se stane skvělou krejčovou. To, o čem tu mluvíš, je vlastně jen zdokonalený způsob upravování lidí, tak jak ho provádějí krejčí.“</p>
<p>Inej to nějak nedokázala všechno vstřebat. „Ale vy jste říkali, že ti muži měli křídla nějak transplantovaná do zad.“</p>
<p>„Ne, ta křídla byla mechanická. Měla kovový rám a v nich asi plátno? Ale je to mnohem složitější, nemůžeš jen někomu vrazit mezi lopatky křídla. Muselo by se upravit svalstvo, zlehčit kosti, nejspíš by musely být duté, takže by pak bylo potřeba něčím nahradit kostní dřeň. Možná by se musela udělat celá nová kostra. Něco tak náročného –“</p>
<p>„<emphasis>Parem,</emphasis>“ vpadl do toho Matthias, světlé obočí zakaboněné. „Materiálčik, který si vzal <emphasis>parem</emphasis>, by dokázal člověka takhle změnit.“</p>
<p>Nina se odtáhla od stolu. „Copak Obchodní rada tu nechá Šuhany takhle řádit?“ obrátila se na Kaze. „To můžou jen tak vpadnout do Kerchu a začít vyhazovat věci do povětří a unášet lidi?“</p>
<p>„Pochybuju, že Rada něco udělá,“ soudil Kaz. „Dokud Šuhani, kteří to dělají, nebudou mít na sobě uniformy, šuhanská vláda bude popírat, že s tím má co do činění.“</p>
<p>„Takže jim to prostě projde?“</p>
<p>„Možná ne,“ řekl Kaz. „Dneska jsem strávil trochu času v přístavu a sbíral informace. Ty šuhanské válečné lodě? Rada pro příliv je poslala na souš.“</p>
<p>Jesperovi sklouzly nohy ze stolu a s hlasitým žuchnutím přistály na zemi. „Cože?“</p>
<p>„Posunuli moře. Úplně. Takže teď jsou ty obrovské bitevní lodě na souši, na uměle vytvořeném ostrově, kolem kterého je moře. Leží na boku a jejich plachty se válí v bahně, je to vidět přímo z přístavu.</p>
<p>„Ukázka síly,“ zamumlal Matthias.</p>
<p>„Čí síly? Grišů nebo města?“ zeptal se Jesper.</p>
<p>Kaz pokrčil rameny. „Kdo ví? Ale možná to Šuhany odradí honit v ketterdamských ulicích griši.“</p>
<p>„Třeba by nám mohla pomoct Rada pro příliv?“ napadlo Wylana. „Jestli vědí o <emphasis>paremu</emphasis>, musí mít přece strach, co by se stalo, kdyby se dostal do špatných rukou.“</p>
<p>„A jak se k nim dostaneš?” zeptala se Nina trpce. „Nikdo nezná jejich identitu, nikdo je nikdy nevidí do těch věží přicházet ani odtamtud odcházet.“ Inej najednou napadlo, že u nich Nina nejspíš hledala pomoc, když jako šestnáctiletá poprvé přijela do Ketterdamu, a nikoho tu neznala. „Nadlouho to Šuhany nezastaví. Ty vojáky si nevyrobili pro nic za nic.“</p>
<p>„Když se nad tím zamyslíte, je to nesmírně důmyslné,“ uvažoval Kaz. „Šuhani maximalizují svoje zdroje. Griša závislý na <emphasis>paremu </emphasis>nepřežije dlouho, a tak našli výborný způsob, jak v tom krátkém mezičase vytěžit co nejvíc z jeho síly.“</p>
<p>Matthias zakroutil hlavou. „Nezničitelní vojáci, kteří přežijí svého stvořitele.“</p>
<p>Jesper si přejel rukou přes pusu. „A kteří jim dokáží pochytat další griši. Přísahám, že jeden nás dokázal najít po čichu.“</p>
<p>„Je to vůbec možné,“ vyděsila se Inej.</p>
<p>„Nikdy jsem neslyšela, že by grišové vydávali zvláštní pach,“ promluvila Nina, „ale možné to asi je. Jestli jim zlepšili čichové receptory… Možná je to pach, který člověk normálně necítí.“</p>
<p>„Tohle určitě nebyl první útok,“ usoudil Jesper. „Wylane, pamatuješ na toho větrostrůjce z knihovny, co se tak vyděsil, když jsme vešli do oddělení vzácných tisků? A co ta obchodní loď, o které vyprávěl Rotty?“</p>
<p>Kaz přikývl. „Rozmlátili jí na kusy, námořníky našli ležet mrtvé na hromadě. Mysleli si, že to má na svědomí větrostrůjce z posádky, že se vzbouřil a utekl. Ale možná neutekl. Možná ho unesli. Byl to griša radního Hoedeho.</p>
<p>„Emil Retvenko,“ řekla Nina.</p>
<p>„Přesně tak. Tys ho znala?“</p>
<p>„Ne. Jen jsem o něm věděla. Většina grišů v Ketterdamu o sobě ví. Šuhani museli mít špehy, když přesně věděli, kde nás hledat. Ostatní grišové –“ Nina prudce vstala, pak se chytla opěradla židle, jako by se jí náhlým pohybem zamotala hlava.</p>
<p>Inej s Matthiasem byli v tu chvíli na nohou.</p>
<p>„Je ti dobře?“ strachovala se Inej.</p>
<p>„Skvěle,“ usmála se nepřesvědčivě Nina „Ale jestli jsou ostatní grišové v Ketterdamu v nebezpečí –“</p>
<p>„Tak co budeš dělat?“ vpadl jí do řeči Jesper tónem, jehož příkrost Inej zarazila. „Po tom, co se dneska stalo, buď ráda, že jsi naživu. Ti Šuhani nás <emphasis>cítí, </emphasis>Nino.“ Otočil se ke Kuwejovi. „Díky tvýmu otci.“</p>
<p>„Hej,“ brzdil ho Wylan. „Uklidni se.“</p>
<p>„Uklidni se? Jako by to už dřív neměli grišové dost špatný? Co když nás vyčenichají i tady? Jsme tu tři.“</p>
<p>Kaz poklepával klouby ruky o stůl. „Wylan má pravdu. Uklidni se. Ve městě to nebylo bezpečný dřív a není to tam bezpečný ani teď. Tak se pojďme všichni pořádně napakovat a zmizet odsud.“</p>
<p>Nina si dala ruce v bok. „Vážně už se zase bavíme o penězích?“</p>
<p>„Mluvíme o práci, kterou je třeba udělat, a o tom, jak Van Eck bude platit.“</p>
<p>Inej chytila Ninu za paži. „Chci vědět, co můžeme udělat pro griši, kteří jsou pořád v Ketterdamu.“ V duchu viděla, jak dozorcova palice dostoupila vrcholu a zablýskla se. „A taky bych ráda věděla, jak bude Van Eck trpět.“</p>
<p>„Jsou tu podstatnější věci,“ ozval se Matthias.</p>
<p>„Ne pro mě,“ ozval se Jesper. „Už mi zbývají jen dva dny na to, abych dodržel slib, co jsem dal tátovi.“</p>
<p>Inej nevěděla, jestli se nepřeslechla. „Tátovi?“</p>
<p>„Jo. Opětovné rodinné setkání v Ketterdamu,“ potvrdil Jesper. „Všichni jste zvaní.“</p>
<p>Inej se nedala zmást Jesperovým lehkým tónem. „Ta půjčka?“</p>
<p>Znovu položil ruce na revolvery. „Jo. Takže bych opravdu rád věděl, jak hodláme dotáhnout tohle skóre.“</p>
<p>Kaz opřený o hůl přenesl váhu na druhou stranu. „Napadlo někoho z vás, co jsem udělal se všemi těmi penězi, co nám dal Pekka Rollins?“</p>
<p>Inej se stáhl žaludek. „Ty sis od Pekky Rollinse půjčil peníze?“</p>
<p>„Nikdy bych se nezadlužil u Pekky Rollinse. Prodal jsem mu svůj podíl v Pátém přístavu a Vraním klubu.“</p>
<p><emphasis>Ne. </emphasis>Tyhle podniky vybudoval Kaz z ničeho. Byly svědectvím toho, co udělal pro Gaunery. „Kazi –“</p>
<p>„Kde myslíte, že ty peníze skončily?“ zopakoval.</p>
<p>„Nakoupil jsi zbraně?“ hádal Jesper.</p>
<p>„Lodě?“ zkusila to Inej.</p>
<p>„Bomby?“ přemítal Wylan.</p>
<p>„Podplatil jsi politiky?“ dumala Nina. Všichni se podívali na Matthiase. „Teď nám jako vždycky řekneš, jak jsme všichni příšerný,“ zašeptala.</p>
<p>Pokrčil rameny. „Všechno mi to připadalo jako docela praktická rozhodnutí.“</p>
<p>„Cukr,“ pronesl Kaz vítězoslavně.</p>
<p>Jesper k němu přistrčil misku cukru, co stála na stole.</p>
<p>Kaz protočil oči. „Ne do kafe, ty troubo. Koupil jsem za ty peníze akcie a uložil je na účty pro každého z nás – pod falešnými jmény, samozřejmě.</p>
<p>„Nemám rád spekulace na trhu,“ zabručel Matthias.</p>
<p>„Samozřejmě, že ne. Máš rád věci, které vidíš. Jako třeba závěje sněhu a shovívavé lesní božstvo.“</p>
<p>„A je to tady!“ položila Inej hlavu Nině na rameno a rozzářila se na Matthiase. „Už se mi po tom jeho zamračeném výrazu stýskalo.“</p>
<p>„Krom toho,“ pokračoval nevzrušeně Kaz, „můžeme těžko mluvit o spekulaci, když dopředu známe výsledek.“</p>
<p>„Ty víš něco o sklizni cukrové třtiny?“ podivil se Jesper.</p>
<p>„Vím něco o její dodávce.“</p>
<p>Wylan se v židli narovnal. „Sila,“ zamyslel se. „Ta sila ve Sladké zátoce.“</p>
<p>„Velmi správně, kupčíku.“</p>
<p>Matthias zavrtěl hlavou. „Co je Sladká zátoka?“</p>
<p>„Čtvrť na jih od Šestého přístavu,“ vysvětlila mu Inej.</p>
<p>Vzpomněla si na obrovská sila tyčící se nad dělnickou čtvrtí. Co do velikosti připomínala menší pohoří. „Skladují tam melasu a surovou cukrovou třtinu a taky tam jsou továrny na zpracování cukru. Dneska jsme byli skoro u nich. To asi nebyla náhoda, že ne?“</p>
<p>„Ne,“ potvrdil Kaz. „Chtěl jsem, aby sis prohlédla terén. Většina třtiny pochází z Jižních kolonií a Nové Země, a další sklizeň bude ode dneška nejdřív za tři měsíce. Letošní úrodu už sklidili, zpracovali a uložili v silech ve Sladké zátoce.“</p>
<p>„Je tam dohromady třicet sil,“ hlásil Wylan. „Otci patří deset z nich.“</p>
<p>Jesper hvízdl. „Páni, takže Van Eck má pod palcem jednu třetinu světové produkce cukru?“</p>
<p>„Patří mu <emphasis>sila</emphasis>,” opravil ho Kaz, „ovšem vlastní jen zlomek toho, co je uvnitř. Na své náklady sila spravuje – zajišťuje jejich dozor a platí větrostrůjce, aby tam udržovali takovou vlhkost, při které cukr zůstane sypký a suchý. Majitelé cukru mu za to odvádějí procenta z prodeje. Peníze mu za to rychle naskakují.“</p>
<p>„Tak velký majetek v rukou jednoho člověka,“ kroutil hlavou Matthias. „Kdyby se s těmi sily cokoliv stalo, pak cena cukru –“</p>
<p>„Vyletí nahoru jak kulka z lacinýho revolveru,“ vyskočil Jesper vzrušeně na nohy a začal rázovat po místnosti.</p>
<p>„Cena půjde nahoru a bude stoupat a stoupat,“ přitakal Kaz. „A proto už pár dnů vlastníme akcie společností, které <emphasis>neskladují </emphasis>cukr u Van Ecka. Teď mají cenu, za kterou jsem je pořídil. Jakmile zničíme cukr ve Van Eckových silech –“</p>
<p>Jesper se pohupoval na špičkách. „Budou mít naše akcie cenu pětkrát – možná desetkrát – vyšší než teď.“</p>
<p>„Spíš dvacetkrát.“</p>
<p>„To bych se vůbec nezlobil,“ pochvaloval si Jesper bez sebe vzrušením.</p>
<p>„Prodali bysme je s obrovským ziskem,“ běžely Wylanovi myšlenky v hlavě jako o překot. „Přes noc by z nás byli boháči.“</p>
<p>Inej si představila elegantní fregatu obtěžkanou masivními kanóny. Mohla by být její. „Vydělali bysme třicet milionů <emphasis>kruge</emphasis>?“ zeptala se. To byla odměna, kterou jim Van Eck dlužil za jejich úspěšnou výpravu do Ledového paláce. Za výpravu, kterou neměl nikdy v úmyslu zaplatit.</p>
<p>Kazovi se po tváři mihl stín úsměvu. „Plus mínus milion.“</p>
<p>Wylan se kousal do palce. „Otec tu ztrátu ustojí. Zato ti obchodníci, co mají v silech svůj cukr, na tom budou mnohem hůř.“</p>
<p>„To je pravda,“ přidal se Matthias. „Navíc když zaútočíme na sila, bude všem jasné, že jsme šli po Van Eckovi.“</p>
<p>„Můžeme to udělat tak, aby to vypadalo jako nehoda,“ navrhla Nina.</p>
<p>„Tak to bude vypadat,“ řekl Kaz. „Ze začátku. Díky zrnokazu. Vysvětli jim to, Wylane.“</p>
<p>Wylan si poposedl dopředu jako školák dychtivý předvést, co umí. Z kapsy vytáhl lahvičku. „Tenhle vzorek funguje.“</p>
<p>„To je zrnokaz?“ zkoumala ampuli Inej.</p>
<p>„Chemický zrnokaz,“ upřesnil Jesper. „Ale Wylan ho pořád ještě nepojmenoval. Já bych hlasoval pro Wylankaz.“</p>
<p>„To je hrozný,“ ošklíbl se Wylan.</p>
<p>„Je to skvělý,“ zamrkal na něj Jesper. „Přesně jako ty.“</p>
<p>Wylan zrudl jako rak.</p>
<p>„Já jsem na tom taky pracoval,“ ozval se Kuwej dotčeně.</p>
<p>„Opravdu hodně mi pomohl,“ chvatně přisvědčoval Wylan.</p>
<p>„Necháme mu vyrobit pamětní desku,“ uťal je Kaz. „Řekni jim, jak to funguje.“</p>
<p>Wylan si odkašlal. „Inspiroval jsem se snětí, která napadá bavlnu – jen nepatrné množství bakterií dokáže zničit celou úrodu. Jakmile se zrnokaz kápne do sila, začne se množit, rafinovaný cukr mu bude sloužit jako hostitel, dokud z něj nezbude nic než nepoužitelná hmota.“</p>
<p>„Zrnokaz reaguje s cukrem?“ divil se Jesper.</p>
<p>„Ano, s jakýmkoliv cukrem. Pokud je dost vlhké prostředí, stačí stopové množství, takže se nesmí dostat do styku s žádnou tělní tekutinou – s potem, krví ani slinami.“</p>
<p>„Nelízejte Wylankaz. Chce si to někdo napsat?“</p>
<p>„Ta sila jsou obrovská,“ přemýšlela Inej. „Kolik toho budeme potřebovat?“</p>
<p>„Co silo, to lahvička,“ opověděl Wylan.</p>
<p>Inej se udiveně podívala na malou skleněnou nádobku. „Vážně?“</p>
<p>„Malý a dravý,“ poznamenal Jesper. Znovu mrkl na Wylana. „Přesně jako ty.“</p>
<p>Nina se rozřehtala na celé kolo a Inej si nemohla pomoct a musela se taky smát. Celé tělo ji bolelo a nejradši ze všeho by si lehla a dva dny v kuse spala, přesto cítila, jak se najednou uvolňuje a hrůza a hněv uplynulého týdne ji začínají opouštět.</p>
<p>„Bude to vypadat jako nehoda,“ pokračoval Wylan ve výkladu.</p>
<p>„To bude,“ potvrdil Kaz, „dokud se ostatní obchodníci nedozvědí, že Van Eck nakoupil cukr uskladněný v jiných sýpkách.“</p>
<p>Wylan vykulil oči. <emphasis>„Co?“</emphasis></p>
<p>„Za polovinu peněz jsem nakoupil akcie pro nás. Za zbytek jsem nakoupil akcie ve prospěch Van Ecka – tedy ve prospěch jeho společnosti napsané na Alysino jméno. Nemohl jsem to udělat tak okatě. Akcie jsem zaplatil v hotovosti, takže nikdo nemůže vysledovat jejich původ. Ovšem dokumenty dosvědčující jejich nákup budou nalezeny orazítkované s pečetí v kanceláři Van Eckova advokáta.“</p>
<p>„Cornelise Smeeta,“ doplnil udiveně Matthias. „Podvod za podvodem. Když jsme se vloupali do jeho kanceláře, nezjišťovals jenom, kde je schovaná Alys.“</p>
<p>„Jediným tahem člověk partii nevyhraje,“ poučoval Kaz. „Až se cukr zničí, Van Eckova reputace utrpí. Ovšem až lidi, kteří mu zaplatili za to, aby střežil jejich zásoby, zjistí, že z jejich ztráty profitoval, podívají se celé věci na zoubek.“</p>
<p>„A najdou zbytky zrnokazu,“ dokončil Wylan.</p>
<p>„Úmyslné poškozování cizího majetku, manipulace s kapitálovým trhem,“ vypočítávala Inej. „To bude jeho konec.“ Vzpomněla si, jak pokynul svému pohůnkovi, aby zvedl palici nahoru. <emphasis>Nechci, aby to byla čistá zlomenina. Rozdrť jí kosti. </emphasis>„Mohl by za to jít do vězení?“</p>
<p>„Obviní ho z porušení smlouvy a pokusu manipulovat s trhem,“ mínil Kaz. „V keršském právu neexistuje závažnější trestný čin. Je za něj stejný trest jako za vraždu. Klidně ho můžou pověsit.“</p>
<p>„Pověsí ho?“ zarazil se Wylan. Jel prstem po mapě Ketterdamu, ze Sladkého zálivu do Barrelu a pak dál na Geldstraat, kde bydlí jeho otec. Jan Van Eck se pokusil zabít svého vlastního syna. Chtěl se ho zbavit jako smetí. Inej si ovšem nebyla jistá, jestli je Wylan přes to všechno připravený poslat otce na popraviště.</p>
<p>„Pochybuju, že bude viset,“ soudil Kaz. „Tipnul bych si, že mu trest nakonec zmírní. Nikdo z Obchodní rady nechce poslat vlastního člověka na šibenici. A jestli nakonec skončí v cele?“ Pokrčil rameny. „To bude hodně záležet na jeho právníkovi.“</p>
<p>„Ale zakážou mu obchodovat na trhu,“ pronesl Wylan jako ve snách. „A propadne mu majetek, protože z něj bude muset uhradit ztrátu, kterou obchodníci kvůli němu utrpěli.“</p>
<p>„A to bude konec Van Eckova impéria,“ prohlásil spokojeně Kaz.</p>
<p>„A co Alys?“ zajímal se Wylan.</p>
<p>Kaz znovu pokrčil rameny. „Nikdo nebude věřit, že by mohla mít s takovou finanční transakcí něco společného. Alys požádá o rozvod a nejspíš se vrátí zpátky k rodičům. Týden bude brečet, dva zpívat a pak se z toho dostane. Možná si vezme prince.“</p>
<p>„Nebo učitele hudby,“ vzpomněla si Inej na Bajana – jaká úzkost se ho zmocnila, když se dozvěděl, že unesli Alys.</p>
<p>„Je tu ovšem menší problém,“ přerušil je Jesper. „A když říkám <emphasis>menší</emphasis>, myslím tak velký, že by bylo lepší se na to vykašlat a jít radši na pivo. Ta sila. Chápu, že to celý spočívá v tom překonat nepřekonatelný, ale jak se chcete dostat dovnitř?“</p>
<p>„Kaz se přece dokáže vloupat do všech zámků,“ namítl Wylan.</p>
<p>„Ne,“ vyvedl ho z omylu Kaz, „to nedokážu.“</p>
<p>„Nevzpomínám si, že bych tě kdy slyšela něco takových říct,“ podotkla užasle Nina. „Řekni to ještě jednou, a hezky pomalu.“</p>
<p>Kaz jí nevěnoval žádnou pozornost. „Jsou tam čtyři propojené zámky. Čtyři klíče ve čtyřech zámcích se musí otočit ve stejnou chvíli, jinak se spustí alarm a zavřou se bezpečnostní dveře. Dokážu se dostat do každého zámku, ale ne do čtyř najednou.“</p>
<p>„Tak jak se potom dostaneme dovnitř?“ nechápal pořád Jesper.</p>
<p>„Sila se otevírají taky zeshora.“</p>
<p>„Ta sila jsou vysoká jako dvacetipatrový dům! To chceš, aby Inej za jednu noc vylezla na všech deset?“</p>
<p>„Jen na jedno,“ opáčil Kaz.</p>
<p>„A pak co?“ vypálila Nina, ruce vbok, v očích blesky.</p>
<p>Inej si v hlavě vybavila v dálce se tyčící sila a mezery mezi nimi.</p>
<p>„A pak,“ promluvila Inej, „přejdu po laně z jednoho sila na druhé.“</p>
<p>Nina zalomila rukama. „A to všechno bez záchranné sítě, předpokládám!“</p>
<p>„Ghafové nikdy nevystupují se sítí,“ ohradila se Inej dotčeně.</p>
<p>„A vystupují Ghafové ve výšce dvaceti pater nad kamennou dlažbou poté, co byli týden držení v zajetí?“</p>
<p>„Bude tam záchranná síť,“ uťal Ninu Kaz. „Už je schovaná za strážním domkem pod pytlem písku.“</p>
<p>Najednou se v kobce rozhostilo naprosté ticho. Inej nemohla věřit vlastním uším. „Já nepotřebuju záchrannou síť.“</p>
<p>Kaz se podíval na hodinky. „Neptal jsem se tě. Máme šest hodin na to, abysme se vyspali a dali se do kupy. Já zajdu do cirkusu Zirkoa vyzvednout, co je potřeba. Stanujou na západním předměstí. Inej, napiš mi seznam věcí, co budeš potřebovat. Za čtyřiadvacet hodin se na to vrhneme.“</p>
<p>„V žádným případě,“ vybuchla Nina. „Inej si potřebuje odpočinout.“</p>
<p>„To je pravda,“ podpořil ji Jesper. „Podívej se, jak je hubená. Vždyť by ji mohl odfouknout vítr.“</p>
<p>„Je mi dobře,“ ozvala se Inej.</p>
<p>Jesper protočil oči. „To říkáš vždycky.“</p>
<p>„Copak to tady takhle nefunguje?“ poznamenal Wylan. „Všichni Kazovi říkáme, že jsme v pořádku, a pak uděláme nějakou blbost.“</p>
<p>„Až takhle je do nás vidět?“ podivila se Inej.</p>
<p>„Jo,“ vypálili jako jeden muž Wylan s Matthiasem.</p>
<p>„Chcete porazit Van Ecka?“ zeptal se Kaz.</p>
<p>Nina podrážděně odfoukla. „Samozřejmě.“</p>
<p>Kaz upřenýma očima přejížděl postupně z jednoho na druhého. „Chcete? Chcete svoje peníze? Peníze, pro které jsme bojovali, potili krev a málem zahynuli? Nebo chcete, aby si Van Eck spokojeně mnul ruce nad tím, že si vybral bandu bezejmenných chudáků z Barrelu? Protože nikdo jiný ho za nás neztrestá. Nikoho nezajímá, že nás podvedl ani že jsme riskovali životy zbytečně. Nikdo jiný za nás spravedlnost nezjedná. Takže se znovu ptám, chcete porazit Van Ecka?“</p>
<p>„Ano,“ prohlásila Inej pevně. Chtěla nějaké zadostiučinění.</p>
<p>„Rozhodně,“ přidala se Nina.</p>
<p>„Na hlavu. Za pomoci Wylanovy flétny,“ řekl Jesper.</p>
<p>Jeden po druhém přikývli.</p>
<p>„Situace se změnila,“ varoval je Kaz. „Podle toho, co Van Eck dneska předvedl, předpokládám, že po Ketterdamu už visí cedule s odměnou za naše dopadení – a určitě ne malou. Spoléhá na svoji bezúhonnost a čím dřív ho o ni připravíme, tím líp. Sebereme mu peníze, dobrou pověst i svobodu – za jednu jedinou noc. Dneska je Van Eck tak rozzuřený, že si dá dobrou večeři a pak ve své pohodlné měšťácké posteli upadne do neklidného spánku. A ti parchanti z městské hlídky budou do konce služby klimbat, šťastní, že si můžou připsat něco přesčasů. My se ale <emphasis>nezastavíme. </emphasis>Hodiny tikají. Odpočívat můžeme, až z nás budou boháči. Souhlas?“</p>
<p>Znovu všichni přikývli.</p>
<p>„Nino, kolem sil hlídkují stráže. Ty musíš odvést jejich pozornost – budeš dělat, že jsi vyděšená holka z Ravky, co právě přijela do města a hledá si v dělnické čtvrti práci. Musíš je zabavit, než se dostaneme dovnitř a než Inej vyleze na první silo. Pak –“</p>
<p>„Pod jednou podmínkou,“ skočila mu do řeči Nina s rukama založenýma na prsou.</p>
<p>„My spolu nevyjednáváme.“</p>
<p>„Ty vždycky vyjednáváš, Brekkere. Ty sis nejspíš usmlouval i cestu z matčina lůna. Jestli mám tohle udělat, chci, abysme dostali z města všechny ostatní griši.“</p>
<p>„Na to zapomeň. Já nejsem žádná charita pro uprchlíky.“</p>
<p>„Pak do toho nejdu.“</p>
<p>„Fajn. Tak do toho nejdeš. Dostaneš svůj podíl za práci v Ledovém paláci, na tuhle práci tě nepotřebuju.“</p>
<p>„Ne,“ promluvila Inej klidně. „Ale mě potřebuješ.“</p>
<p>Kaz si položil hůl na nohy. „Zdá se, že se tady všichni spolčují do aliancí.“</p>
<p>Inej si vzpomněla, jak jeho hnědé oči před pár hodinami v odpoledním slunci změkly. Teď měly barvu hodně hořké kávy. Stejně nehodlala ustoupit.</p>
<p>„Říká se tomu přátelství, Kazi.“</p>
<p>Sjel očima na Ninu. „Nemám rád, když mě někdo vydírá.“</p>
<p>„A já nemám ráda, když mě tlačí boty, ale všichni musíme občas něco strpět. Ber to jako vzrušující výzvu pro svůj monstrózní mozek.“</p>
<p>Po dlouhém zadumaném mlčení se Kaz zeptal: „O kolika lidech to mluvíme?“</p>
<p>„Ani ne o třiceti. Víc jich ve městě není, tedy když nepočítám Radu pro příliv.“</p>
<p>„A jak bys je chtěla posbírat? Chceš rozdávat letáky, že se mají dostavit na zaoceánskou loď?“</p>
<p>„Poblíž ravské ambasády je hospoda. Necháváme si tam vzkazy, a tak si vyměňujeme informace. Takhle jim můžu dát vědět. Takže už nám chybí jenom ta loď. Van Eck nemůže kontrolovat všechny přístavy.“</p>
<p>Inej jí nechtěla brát iluze, ale říct to musela. „Myslím, že může. Van Eck má za sebou moc celého města. Měla jsi ho vidět, když se dozvěděl, že se Kaz opovážil unést Alys.“</p>
<p>„Prosím řekni, že měl pěnu u huby,“ ozval se Jesper.</p>
<p>„Skoro jo.“</p>
<p>Kaz dokulhal ke dveřím a zahleděl se do tmy. „Pro Van Ecka nebude snadné rozhodnutí, zda do toho zatáhnout celé město. Je to riskantní a on nebude chtít riskovat, pokud z toho nebude mít jistý zisk. Všechny přístavy a strážní věže na pobřeží budou v pohotovosti a budou mít rozkaz vyslechnout každého, kdo se pokusí opustit Ketterdam. Bude tvrdit, že únosci chtějí dostat Wylana z Kerchu.“</p>
<p>„Chtít dostat všechny griši z města je neúnosně nebezpečné,“ mračil se Matthias. „Poslední, co chceme, je, aby jich přitom padlo pár Van Eckovi do rukou, zvlášť když má zásoby <emphasis>paremu.</emphasis>“</p>
<p>Jesper poťukával prsty o rukojeti svých revolverů. „Potřebujeme zázrak. A flašku whisky. Ta je dobrá na mozek, promazává závity.“</p>
<p>„Ne,“ pronesl Kaz pomalu. „Potřebujeme loď. Loď, která nebude podezřelá, kterou Van Eck ani městská hlídka nebudou prohledávat. Potřebujeme <emphasis>jeho </emphasis>loď.“</p>
<p>Nina se na kraji židle zavrtěla. „Van Eckova obchodní společnost musí mít spoustu lodí, které plují do Ravky.“</p>
<p>Matthias si zadumaně přeložil své obrovské paže křížem. „Chcete griši odvézt na Van Eckově vlastní lodi?“</p>
<p>„Budeme potřebovat falešná povolení a dokumenty k plavbě,“ přemýšlela Inej.</p>
<p>„Proč myslíš, že vykopli Spechta od námořnictva?“ podíval se na ni Kaz. „Falšoval lodní dokumenty a objednávky zboží.“</p>
<p>Wylan se kousal do rtů. „Není to jen otázka pár dokumentů. Řekněme, že bude třicet uprchlíků. Kapitán lodi bude chtít vědět, proč třicet lidí –“</p>
<p>„Třicet jedna,“ vpadl mu do řeči Kuwej.</p>
<p>„Ty víš, o čem tady celou dobu mluvíme?“ otočil se na něj nevěřícně Jesper.</p>
<p>„Loď do Ravky,“ odpověděl Kuwej. „Tomu rozumím dobře.“</p>
<p>Kaz pokrčil rameny. „Jestli ukradneme loď, tak už tě na ni klidně můžeme posadit.“</p>
<p>„Tak tedy třicet jedna,“ potvrdila Nina s úsměvem, přestože si všimla, jak Matthiasovi škube ve tváři, což bylo jasným důkazem, že tím vším není zdaleka nadšen.</p>
<p>„Dobře,“ uhladil Wylan záhyby na mapě a pokračoval. „Kapitána lodi bude zajímat, proč mu na seznamu pasažérů zničehonic přibylo třicet lidí.“</p>
<p>„Ne, pokud si bude myslet, že má tajný úkol,“ rozpřádal Kaz dál své plány. „Van Eck mu napíše zanícený dopis, ve kterém ho požádá o co největší diskrétnost při přepravě těchto velmi důležitých politických uprchlíků a požádá ho, aby je za všech okolností skrýval před každým, kdo by se mohl nechat uplatit od Šuhanů – včetně strážníků městské hlídky. Za to Van Eck kapitánovi slíbí po návratu velmi velkorysou odměnu, aby sám nedostal chuť prodat tyhle vzácné griši. Van Eckův rukopis už máme. Potřebujeme jen jeho pečeť.“</p>
<p>„Kde ji má?“ zeptal se Jesper Wylana.</p>
<p>„V kanceláři. Tedy aspoň ji tam míval.“</p>
<p>„Budeme se tam muset dostat tak, aby si ničeho nevšiml,“ řekla Inej. „A pak budeme muset rychle jednat. Protože jakmile Van Eck pozná, že mu zmizela pečeť, dá si dvě a dvě dohromady.“</p>
<p>„Vloupali jsme se do Ledového paláce,“ připomněl Kaz. „Myslím, že s kanceláří jednoho obchodníka si poradíme.“</p>
<p>„No, při té vloupačce do Ledového paláce jsme málem všichni umřeli,“ poznamenala Inej.</p>
<p>„Několikrát, jestli mě paměť neklame,“ přisadil si Jesper.</p>
<p>„S Inej jsme Van Eckovi ukradli DeKappela. Už ten dům známe. Klapne to.“</p>
<p>Wylan sjel prstem po mapě znovu na Geldstraat. „To jste se ale nemuseli vloupat do otcova trezoru.“</p>
<p>„Van Eck si schovává pečeť do sejfu?“ zachechtal se Jesper. „To je skoro jako by chtěl, abysme mu ho ukradli. S číselnými kombinacemi zámků vychází Kaz líp než s lidmi.“</p>
<p>„Takový trezor jste ještě neviděli,“ tvrdil Wylan. „Pořídil si ho potom, co mu ukradli toho DeKappela. Má sedmičíselnou kombinaci, kterou otec každý den mění. A zámky v sobě mají zabudovanou falešnou západku, která mate zloděje.“</p>
<p>Kaz pokrčil rameny. „Pak na to půjdeme od boku. Dávám přednost účelnosti před šikovností.“</p>
<p>Wylan zavrtěl hlavou. „Ten trezor je vyrobený ze zvláštní slitiny smíchané s grišovskou ocelí.“</p>
<p>„Výbuch?“ navrhl Jesper.</p>
<p>Kaz nadzdvihl obočí. „Myslím, že toho by si Van Eck nejspíš všiml.“</p>
<p>„Úplně malinký výbuch?“</p>
<p>Nina si odfrkla. „Ty chceš prostě něco vyhodit do povětří.“</p>
<p>„Vlastně…“ zarazil se Wylan. Naklonil hlavu na stranu, jako by se zaposlouchal do nějaké hudby v dálce. „Ráno se neutají, že jsme tam byli, ale jestli dokážeme uprchlíky dostat pryč, než na tu krádež otec přijde… Nevím přesně, kde na to sehnat materiál, ale mohlo by to fungovat…“</p>
<p>„Inej,“ zašeptal Jesper.</p>
<p>Naklonila se k němu, aniž by z Wylana spustila oči. „Vypadá to, že něco chystá, že jo?“</p>
<p>„Nejspíš.“</p>
<p>Wylan se probral zpátky do reality. „Ne, nic nechystám. Ale… dostal jsem takový nápad.“</p>
<p>„Čekáme, kupčíku,“ pobídl ho Kaz.</p>
<p>„Zrnokaz je vlastně jen mnohem stabilnější verze kyseliny aurické.“</p>
<p>„Ano,“ řekl netrpělivě Jesper. „Jistě. A to je co?“</p>
<p>„Žíravina. Jakmile se s něčím sloučí, začne uvolňovat malé množství tepla, je ale neuvěřitelně silná a neuvěřitelně nestálá. Dokáže rozleptat nejen grišovskou ocel, ale v podstatě všechno kromě balzového skla.“</p>
<p>„Skla?“</p>
<p>„Sklo a míza z balzového dřeva neutralizují korozi.“</p>
<p>„A kde člověk k takovým věcem přijde?“</p>
<p>„Něco z toho, co budu potřebovat, jde sehnat v železářství. Používají lepty k čistění kovů. S tím druhým to bude asi složitější. Potřebujeme najít lom s aurisem, nebo aspoň s něčím, co má podobnou halogenidovou složku jako auris.“</p>
<p>„Nejbližší lom je v Olednaalu,“ řekl Kaz.</p>
<p>„To by mohlo klapnout. Jakmile budeme mít obě složky, musíme je opatrně dopravit na místo,“ pokračoval Wylan. „Vlastně, musíme být víc než opatrní. Jakmile dojde k reakci, je aurická kyselina v podstatě neškodná, ale do té doby… Ech, mohli bysme taky přijít o ruce.“</p>
<p>„Takže,“ shrnul Jesper, „jestli se nám podaří sehnat obě složky, musíme je každou zvlášť dopravit na místo a pak aktivovat aurickou kyselinu, aniž bysme přitom přišli o ruce. A pak co?“</p>
<p>Wylan se zatahal za pramínek vlasů. „Za několik vteřin ten trezor rozleptáme.“</p>
<p>„A nezničíme, co je uvnitř?“ ujišťovala se Nina.</p>
<p>„Snad.“</p>
<p>„Snad,“ zopakoval Kaz. „Už jsme tu měli horší vyhlídky. Budeme muset zjistit, co za lodě odplouvá do Ravky zítra v noci, a taky říct Spechtovi, aby začal vyrábět plavební seznam a lodní dokumenty. Nino, až budeme mít loď, dokáže se ta tvoje parta dostat sama do přístavu, nebo i s tím jim budeme muset pomoct?“</p>
<p>„Nevím, jak dobře se vyznají ve městě,“ přiznala Nina.</p>
<p>Kaz bubnoval prsty do rukojeti své hole. „Já s Wylanem se postaráme o ten trezor. Jespera můžeme poslat, aby doprovodil griši na místo odjezdu, a pro Matthiase nakreslíme mapu, podle které dovede do přístavu Kuweje. Jenže tím pádem musí Nina sama zabavit stráže a nezbývá nikdo, kdo by jí pomohl držet pod Inej záchrannou síť. Přitom síť musí držet aspoň tři lidi, jestli to má k něčemu být.</p>
<p>Inej se protáhla a jemně zhoupla v ramenou. Byla ráda, že je zase mezi svými. I když byla pryč sotva pár dní a teď seděli ve vlhké hrobce, pořád měla pocit, že se vrátila domů.</p>
<p>„Už jsem vám to řekla,“ prohlásila pevně. „Nepotřebuju síť.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>12 </strong></p><empty-line /><p><strong>Kaz </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>Z</strong>ůstali vzhůru dlouho do noci a dolaďovali plán. Ke změnám, které provedli, i k vyhlídce, že se bude muset postarat ještě o skupinu Nininých grišů, přistupoval Kaz velmi obezřetně. Na druhou stranu – přestože to na sobě nedal znát – ho nový směr plánu přitahoval. Je možné, že si Van Eck poskládá dohromady, co Šuhani ve městě provádějí, a sám bude chtít zbývající griši pochytat. Představují zbraně, které by Kaz nerad viděl ve Van Eckových rukou.</p>
<p>Ovšem nesmí připustit, aby je tahle drobná záchranná akce zdržela. Něco takového si nemohou dovolit, mají v zádech mnoho nepřátel a k tomu městskou hlídku. Šuhani se za chvíli přestanou trápit, že jim Rada pro příliv vysušila pod jejich vojenskými loděmi moře, a najdou si cestu na Černý závoj. Kaz musí dostat Kuweje co nejdřív z města a postavit ho mimo hru.</p>
<p>Konečně odložili své poznámky a seznamy. Sklidili ze stolu zbytky nouzové večeře, aby na ně nešly krysy, a pak zhasli lucerny.</p>
<p>Ostatní si teď půjdou lehnout. Kaz nemůže. To, co řekl, myslel vážně. Van Eck má víc peněz, víc přátel a za sebou moc celého města. Nestačí, že jsou chytřejší než on, nesmějí ani na okamžik polevit. A Kaz vidí i to, co jiným zůstává skryté. Dneska vyhráli bitvu – vyrazili, aby dostali od Van Ecka zpátky Inej –, a to se jim podařilo. Ve válce má však zatím navrch obchodník.</p>
<p>To, že byl Van Eck ochotný riskovat a zasvětil do věci Obchodní radu, jež povolala městskou hlídku, znamená, že se cítí nedotknutelný. Kaz má zprávu, kterou mu Van Eck poslal, když si s ním domlouval schůzku na Vellgeluku, jenže ta je sama o sobě nedostatečným důkazem o jeho podvodech. Vzpomněl si, co mu Pekka Rollins řekl, když za ním přišli do Smaragdového paláce, a Kaz mu tenkrát vehementně tvrdil, že Obchodní rada nebude nikdy Van Eckovi tolerovat nezákonné aktivity. <emphasis>A kdo jim o nich řekne? Kanálová krysa z nejhorší díry v Barrelu? Jen si nic nenalhávej, Brekkere.</emphasis></p>
<p>Tehdy Kaz nedokázal pořádně přemýšlet, byl obestřený rudou mlhou, která mu vytanula před očima, kdykoliv Rollinse viděl. Připravovala ho o rozum, kterým se jinak vždycky řídil, a o trpělivost, na kterou spoléhal. Kdykoliv spatřil Pekku, ztrácel veškeré kontury toho, kým byl – ne, veškeré kontury toho, kým dokázal být. Nebyl v tu chvíli ani Krkavec, ani Kaz Brekker, a dokonce ani nejdrsnější důstojník gangu Gaunerů. Byl to kluk rozpálený doběla zlostí, jež mohla kdykoliv na prach spálit netečnou zdvořilost, kterou s takovou námahou předstíral.</p>
<p>Když se teď v hrobovém tichu na Černém závoji opíral o svoji hůl, s palčivostí si uvědomoval pravdivost Pekkových slov. S tak významným obchodníkem jako je Van Eck nejde vyrazit do války, ne když je člověk podvodník s reputací černější než podrážky špinavých bot. Jestli chce Kaz vyhrát, musí si připravit cestu. Ukáže světu, co už sám ví: Že Van Eck je navzdory svým jemným ručičkám a dokonale padnoucímu obleku stejný kriminálník jako kterýkoliv zloděj z Barrelu – a ještě horší, protože jeho slovo nic neznamená.</p>
<p>Kaz neslyšel Inej přicházet, jen poznal, že stojí vedle rozbitého sloupu hrobky z bílého mramoru. Musela si někde sehnat mýdlo, jímž ze sebe smyla vlhký pach místnosti, kde byla na Eil Komedii zavřená – nenápadná vůně sena a divadelních líčidel byla pryč. Černé vlasy znovu pečlivě utažené do copu se jí v měsíčním světle leskly, stála tak nehnutě, že by si ji člověk klidně mohl splést s kamenným ochráncem hrobu.</p>
<p>„Na co síť, Kazi?“</p>
<p>Ano, na co síť? Proč dělat něco, co jejich útok na sila zkomplikuje, a kvůli čemu budou mnohem nápadnější. <emphasis>Protože nesnesu představu, že bys mohla spadnout. </emphasis>„Stálo mě spoustu úsilí dostat svého špeha zpátky. Nedělal jsem to proto, aby si druhý den roztříštil lebku o zem.“</p>
<p>„Chráníš svoje investice.“ Její hlas zněl takřka rezignovaně.</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„A teď se chystáš z ostrova pryč.“</p>
<p>Bylo až děsivé, jak snadno dokáže odhadnout jeho další krok. „Rotty říkal, že je starý pán nervózní. Musím ho jít trochu uchlácholit.“</p>
<p>Per Haskell byl pořád vůdcem Gaunerů a Kaz věděl, že si výhody tohoto svého postavení sice moc rád užívá, zato nemá rád práci, která je s tím spojená. Takže když je Kaz dlouho pryč, začínají podniky haprovat. Navíc jestli je Haskell podrážděný, může snadno udělat nějakou pitomost, jen aby všem připomněl, že má věci pod kontrolou.</p>
<p>„Měli bysme se podívat taky na Van Eckův dům,“ řekla Inej.</p>
<p>„Zařídím to.“</p>
<p>„Určitě posílil ostrahu.“ O zbytku nebylo třeba mluvit. Nikdo nedokázal prolézt kolem Van Eckových stráží lépe než Mora.</p>
<p>Měl by jí říct, aby si odpočinula, že to zvládne obhlídnout sám. Místo toho jen přikývl a vyrazil k loďce schované pod vrbami. Stěží si dokázal přiznat, jak moc se mu ulevilo, když se vydala za ním.</p>
<p>Po hlučném odpoledním rámusu mu kanály připadaly ještě tišší, než obvykle touto dobou bývají, vodní hladina vypadala jako takřka nepřirozeně nehybná.</p>
<p>„Myslíš, že na Západním nábřeží bude teď v noci všechno normálně fungovat?“ zeptala se ho Inej potichu. Věděla, že kanálové krysy musejí být nanejvýš opatrné, když cestují po vodách Ketterdamu.</p>
<p>„Pochybuju. Městská hlídka bude provádět šetření na místě a turisti se budou bát vyjít ven, aby nevyletěli do povětří.“ Hodně podniků přijde o peníze. Kaz předpokládal, že nazítří ráno se budou na schodech radnice tísnit majitelé hotelů a nevěstinců a hlasitě se budou dožadovat vysvětlení. Mohla by to být vcelku zajímavá podívaná. <emphasis>To je dobře. </emphasis>Jen ať má Obchodní rada na starosti jiné věci než Van Ecka a jeho nezvěstného syna. „Van Eck to v domě změnil, potom co jsme mu ukradli toho DeKappela.“</p>
<p>„A potom, co se Wylan přidal k nám,“ dodala Inej. „Kde se setkáme se starým pánem?“</p>
<p>„U Pěsti.“</p>
<p>Nemůžou za ním přijít do Bydla. Van Eck bude sledovat všechna místa, kde se Gauneři zdržují – a teď se to tam nejspíš bude hemžit i členy městské hlídky. Z představy, že se mu nějaký parchant z městské hlídky hrabe v těch pár věcech, co má, mu naskočila husí kůže a popadl ho vztek. Bydlo rozhodně nebylo nic moc, ale Kaz tohle promáčený doupě změnil na místo, kde se mohl člověk vyspat z kocoviny nebo schovat před zákonem, aniž by mu při tom v zimě mrznul zadek a v létě do krve žraly blechy. Bydlo bylo jeho, ať si Per Haskell myslí cokoliv.</p>
<p>U východního cípu Barrelu stočil Kaz loď na Zovercanal. Jedenkrát týdně se tu Per Haskell schází se svými kumpány v hotelu Krásná vyhlídka, aby si ukrátil noc hraním karet a klábosením. Dnes v noci si tuhle příležitost rozhodně nenechá ujít, ne když se jeho oblíbený důstojník – jeho <emphasis>nezvěstný </emphasis>oblíbený důstojník – zapletl s členem Obchodní rady a způsobil Gaunerům tolik potíží, ne, když má konečně nadějnou vyhlídku, že bude středem pozornosti.</p>
<p>Do Pěsti – křivolakého průchodu mezi obytným domem a dílnou na laciné suvenýry, nevedla žádná okna. Pěst byla tichá, temná a tak úzká, že se stěží dalo mluvit o průjezdu – prostě dokonalé místo pro přepadení. Nebyla to sice nejbezpečnější cesta z Bydla do hotelu Krásná vyhlídka, zato byla rozhodně nejkratší, a Per Haskell nikdy nedokázal odolat zkratkám.</p>
<p>Kaz přivázal loďku pod malým mostkem pro pěší a pak se s Inej schovali do temného stínu: čekali, ticho bylo samozřejmostí. Ani ne za dvacet minut se na druhé straně průchodu objevila ve světle lucerny mužská silueta s nesmyslným perem na klobouku poskakujícím ze strany na stranu.</p>
<p>Kaz nespěchal, až když měl postavu téměř na dosah, vykročil ze stínu. „Haskelle!“</p>
<p>Per Haskell sebou trhl a ze saka vytáhl pistoli. Přes svůj věk měl rychlé reakce, Kaz s tím ale počítal a byl připravený. Koncem hole praštil Haskella do ramena, ale jen tak silně, aby mu na chvilku zdřevěněla ruka.</p>
<p>Haskell hekl a pistole mu vyklouzla z ruky. Inej ji chytila dřív, než dopadla na zem.</p>
<p>„Brekkere,“ vyštěkl Haskell zlostně, přitom se snažil pohnout znecitlivělou rukou. „Kde jsi k čertu byl? A kterej blbec přepadne v průjezdu vlastního šéfa?“</p>
<p>„Nepřepadl jsem vás. Jen jsem nechtěl, abyste mě zastřelil dřív, než si s vámi stihnu promluvit.“ Kaz podal Haskellovi zpátky jeho pistoli. Starý pán s prošedivělou bradou, vystrčenou vzdorovitě dopředu, mu ji vyškubl z ruky.</p>
<p>„Nikdy neznáš míru,“ vrčel, zatímco si strkal zbraň do kapsy kostkovaného saka, protože ji s momentálně ochrnutou rukou nedokázal zasunout zpátky do pouzdra. „Víš, jaký potíže jsi mi dneska způsobil, chlapče?“</p>
<p>„Vím. Proto jsem tady.“</p>
<p>„Bydlo i Vraní klub jsou prolezlé fízlama z městský hlídky. Museli jsme zavřít a nikdo neví, kdy budeme moct zase otevřít. Co sis myslel? Že můžeš jen tak unést obchodníkovi syna? Tohle je ta práce, kvůli který jsi opustil město? Tohle mi mělo přinést peníze, o nichž se mi ani nesnilo?“</p>
<p>„Nikoho jsem neunesl.“ To sice nebyla tak docela pravda, nicméně Kaz usoudil, že zasvěcovat Pera Haskella do detailů, by bylo jen plýtváním času.</p>
<p>„Tak u Ghezena, co se to ve městě děje?“ prskal vztekle Haskell, až mu od pusy létaly sliny. „Sebral jsi mi nejlepší špionku,“ ukázal na Inej. „Nejlepšího pistolníka, smrtičku, i nejsilnějšího rváče –“</p>
<p>„Muzzen je po smrti.“</p>
<p>„Ty parchante,“ procedil Haskell. „Nejdřív Big Bolliger, teď Muzzen. Chceš vyvraždit celej můj gang?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„<emphasis>Pane. </emphasis>O co tady jde, chlapče?“</p>
<p>„Van Eck vede bleskovou válku, ale já jsem pořád o krok před ním.“</p>
<p>„Zatím to tak nevypadá.“</p>
<p>„To je dobře,“ nenechal se vyvést z míry Kaz. „Lepší, když to nikdo nečeká. Muzzen byl neočekávaná ztráta, ale dejte mi pár dnů a nejenže budete mít pokoj od fízlů, ale k tomu vám bude pokladna přetékat zlatem, budete se topit v penězích.“</p>
<p>Haskell přimhouřil oči. „O jaký částce mluvíme?“</p>
<p><emphasis>A jsem na správné cestě, </emphasis>pomyslel si Kaz, když v Haskellových očích zahlédl jiskru lačnosti – páka se dala do pohybu.</p>
<p>„Čtyři miliony <emphasis>kruge.</emphasis>“</p>
<p>Haskell vyvalil zrak. Bělma měl od celoživotního pití a zhýralého života v Barrelu zažloutlá. „Chceš mě ukonejšit?“</p>
<p>„Říkal jsem přece, že je to něco velkýho.“</p>
<p>„K čemu mi bude, že shrábnu balík peněz, když budu sedět v lochu? Nechci, aby mi za zády slídili fízlové.“</p>
<p>„Já taky ne, pane.“ Haskell se klidně mohl vysmívat jeho zdvořilosti, ale Kaz moc dobře věděl, jak dobře Haskellovi jeho uctivost dělá, a nebylo mu zatěžko překonat svou pýchu. Jakmile shrábne podíl z Van Eckových peněz, nebude muset plnit žádné příkazy ani mazat Per Haskellovi med kolem huby. „Nešel bych do toho, kdybych si nebyl jistý, že z toho vyjdeme čistí jako neviňátka a bohatí jako králové. Jediné, co potřebuju, je trochu víc času.“</p>
<p>Kaze najednou napadlo, že podobně vyjednával Jesper se svým otcem, a nebylo mu to vůbec příjemné. Per Haskell se nikdy nestaral o nic jiného než o sebe a svůj půllitr piva, ale moc rád o sobě přemýšlel jako o hlavě velké zlodějské rodiny. Kaz nemohl popřít, že k tomu starému muži cítí náklonnost. Kdysi mu dal místo, kde mohl začít, a střechu nad hlavou – i když to byl Kaz, kdo se postaral o to, aby do ní nezatékalo.</p>
<p>Starý pán zavěsil palce do kapes u vesty a s nesmírnou okázalostí předstíral, že Kazovu nabídku důkladně zvažuje, jakkoliv jeho chamtivost byla spolehlivější než pečlivě natažené hodiny. Kaz moc dobře věděl, že už dávno dumá nad tím, za co ty peníze utratí.</p>
<p>„Dobře, chlapče,“ pronesl nakonec obřadně. „Klidně ti dám trochu delší provaz, když se chceš oběsit. Ale jestli zjistím, že na mě něco hraješ, budeš litovat.“</p>
<p>Kaz se silou vůle přiměl zachovat vážnou tvář. Haskellovy výhružky byly stejně plané jako jeho chvástání.</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>Haskell si odfrkl. „Dohoda je dohoda,“ prohlásil konečně. „A Mora zůstane se mnou.“</p>
<p>Kaz ucítil, jak Inej vedle něj ztuhla. „Na tuhle práci ji potřebuju.“</p>
<p>„Vezmi si Roedera. Je dobrý.“</p>
<p>„Na tohle se nehodí.“</p>
<p>Teď se Haskell načepýřil, odfukoval, až se mu falešný safír na sponce do kravaty vzdouval a ve sporém světle házel matné odlesky. „Víš, co Pekka Rollins chystá? Přímo naproti Vranímu klubu otevřel novou hernu.“ Kaz ji viděl. Kaelišský princ. Další klenot do Rollinsova impéria, obrovské kasino, kde je všechno křiklavě zelené a zlaté, což má zřejmě nějakým zvráceným způsobem připomínat domovinu Pekky Rollinse. „Ždíme nás,“ stěžoval si Haskell. „Potřebuju špeha a ona je nejlepší.“</p>
<p>„To může počkat.“</p>
<p>„Já říkám, že nemůže. Zajdi se podívat do Gemensbank. Na její smlouvě uvidíš napsané moje jméno, což znamená, že já rozhoduju o tom, kam půjde.“</p>
<p>„Rozumím, pane,“ ujistil ho Kaz. „Jakmile ji najdu, pošlu ji za vámi.“</p>
<p>„Stojí přímo –“ Haskell se zarazil a nevěřícně mu spadla brada. „Před chvílí stála přímo tady!“</p>
<p>Kaz měl co dělat, aby mu necukaly koutky. Zatímco se Per Haskell rozčiloval, Inej jednoduše splynula se stíny a tiše přelezla zeď. Haskell pohledem pročesával průchod, zíral na střechy, ale Inej už byla dávno pryč.</p>
<p>„Přiveď ji zpátky,“ vyprskl Haskell vztekle, „<emphasis>teď hned“.</emphasis></p>
<p>Kaz pokrčil rameny. „Copak umím šplhat po zdi?“</p>
<p>„Tohle je můj gang, Brekkere. Ta holka ti nepatří.“</p>
<p>„Nepatří nikomu,“ prohlásil pevně Kaz a cítil, jak se v něm znovu vzdouvá horký žár rozhořčeného plamene. „Brzy budeme všichni zpátky v Bydle.“ I když – Jesper vyrazí z města za svým otcem, Nina zmizí do Ravky, Inej bude mít vlastní loď a Kaz bude připravený navždy se od Haskella odtrhnout. Ale starý pán bude mít aspoň spoustu <emphasis>kruge, </emphasis>které jistě utiší jeho žal.</p>
<p>„Ty namyšlenej malej bastarde,“ zavrčel Haskell.</p>
<p>„Ten namyšlenej malej bastard z vás udělá nejbohatšího bosse v Barrelu.“</p>
<p>„Uhni mi z cesty, chlapče. Jdu pozdě na svoji partičku.“</p>
<p>„Doufám, že vám půjde karta.“ Kaz poodstoupil stranou. „Ale možná budete potřebovat tohle.“ Natáhl ruku. Na jeho dlani chráněné rukavicí leželo šest nábojů. „Kdybyste se třeba musel prát.“</p>
<p>Haskell vyškubl z kapsy pistoli a podíval se do zásobníku. Byl prázdný. „Ty malej –“ Pak se chraplavě zasmál a sebral náboje Kazovi z dlaně, přitom nevěřícně kroutil hlavou. „Ty máš v sobě krev samotnýho ďábla, chlapče. Běž mi obstarat ty peníze.“</p>
<p>„To teda mám,“ procedil Kaz mezi zuby, když si poklepal na klobouk a průchodem kulhal zpátky k lodi.</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Kaz se měl na pozoru. Trochu se uvolnil, až když loď překročila hranici Barrelu a vklouzla do klidnějších vod finanční čtvrti. Ulice tu byly liduprázdné a přítomnost městské hlídky spíš jen sporadická. Když proplouval pod mostem Ledbridge, od zábradlí se oddělil stín. Za chvilku seděla Inej v lodi vedle něj.</p>
<p>Měl nutkání zavést je zpátky na Černý závoj. Už několik dnů skoro nespal a jeho noha se ještě docela nevzpamatovala z toho, čím prošla v Ledovém paláci. Nakonec mu tělo vypoví službu úplně.</p>
<p>Inej jako by četla jeho myšlenky, řekla: „Zvládnu to obhlídnout sama. Sejdeme se na ostrově.“</p>
<p><emphasis>To určitě. </emphasis>Tak lehce se ho nezbaví. „Z jaké strany se chceš k Van Eckovu domu dostat?“</p>
<p>„Začala bych u Chrámu obchodu. Ze střechy můžeme Van Eckův dům nejdřív obhlídnout.“</p>
<p>Kaz z jejího návrhu nebyl nadšený, ale zavezl je nahoru po Beurscanalu k Burze a pak dál kolem monumentálního průčelí hotelu Geldrenner, kde teď Jesperův otec ve svém apartmá nejspíš tvrdě oddychuje.</p>
<p>Přivázali loď nedaleko chrámu. Ze dveří hlavní katedrály se rozlévalo světlo svíček, kostel zůstával ve dne v noci otevřený pro ty, kdo se toužili poklonit Ghezenovi.</p>
<p>Inej by vylezla nahoru po venkovní zdi jako nic, i Kaz by to možná zvládl, dnes to však rozhodně nehodlal zkoušet, protože noha ho bolela při každém kroku. Musí se dostat na střechu jednou z bočních kaplí.</p>
<p>„Nemusíš chodit se mnou,“ ujišťovala ho Inej, když se plížili prostranstvím před kostelem, aby se dostali ke dveřím jedné z kaplí.</p>
<p>Kaz si jí nevšímal a rychle odemkl zámek. Vklouzli do tmavého sálu a vystoupali po schodech dvě patra. Kaple byly naskládané na sebe jako několikapatrový dort, přičemž každou jeho vrstvu nechala za svoje peníze postavit nějaká význačná rodina z Kerchu. Poslední zámek a další proklaté schody, po kterých museli vyšplhat nahoru. Tentokrát bylo schodiště zatočené do úzké spirály a vedlo až na střechu.</p>
<p>Chrám obchodu má půdorys Ghezenovy ruky, přičemž ve středu dlaně stojí hlavní loď katedrály, z níž vybíhají do každého z pěti prstů nízké stavby, jež ve špičce končí patrovou boční kaplí. Vyšplhali se na vrcholek kaple na konci malíčku a po střeše se vydali zpátky směrem k hlavní katedrále a pak dál na Ghezenův prsteníček. Prodírali se rozeklaným horským hřebenem plným kluzkých štítů a úzkých kamenných hřbetů.</p>
<p>„Proč se musejí bohové uctívat v tak vysokých kostelech?“ mručel Kaz.</p>
<p>„To lidé touží po majestátnosti,“ namítla Inej. Našlapovala s takovou jistotou, jako by tudy chodila denně. „Svatí slyší modlitby, ať je člověk říká kdekoliv.“</p>
<p>„A vyslyší je podle toho, jakou mají náladu?“</p>
<p>„To, co chceš ty, a to, co svět potřebuje, není vždycky totéž, Kazi. Modlit se není totéž jako něco si přát.“</p>
<p><emphasis>Ale obojí je stejně k ničemu. </emphasis>Kaz svoji odpověď raději spolkl. Musel se soustředit, aby se nezřítil dolů, a nebyl schopen skutečně argumentovat.</p>
<p>Na konci prsteníčku se zastavili a vstřebávali pohled před sebou. Na jihozápadě byly vidět vysoké věže katedrály, Burza, nablýskané věžní hodiny hotelu Geldrenner a dlouhá stužka Beurscanalu ubíhající pod mostem Zentsbridge. Když se otočili na východ, nabízel se jim z místa, kde stáli, výhled přímo na ulici Geldstraat, na Geldcanal pod ní a taky na Van Eckovu honosnou rezidenci.</p>
<p>Mohli si odsud dobře prohlédnout rozmístění Van Eckovy ochranky u domu a podél kanálu, jenže na to, aby získali všechny informace, co potřebovali, to nestačilo.</p>
<p>„Musíme se dostat blíž,“ dumal Kaz.</p>
<p>„Já vím,“ přisvědčila Inej, načež z pod košile vytáhla lano a hned ho začala přivazovat na jednu z vížek na střeše. „Bude rychlejší a bezpečnější, když se do Van Eckova domu podívám sama. Dej mi půl hodiny.“</p>
<p>„Nemů –“</p>
<p>„Dřív, než dojdeš zpátky k lodi, budu vědět všechno, co potřebujeme.“</p>
<p>Nejradši by ji zabil. „Tos mě sem táhla úplně zbytečně?“</p>
<p>„Tvoje ješitnost tě sem vytáhla. Jestli Van Eck něco vytuší, je po všem. Tohle není práce pro dva a ty to víš.“</p>
<p>„Inej –“</p>
<p>„Na tomhle závisí i moje budoucnost, Kazi. Neříkám ti, jak máš odemykat zámky nebo vymýšlet plány. V tomhle jsem dobrá, tak mě nech dělat moji práci.“ Zatahala za lano. „Jen si představ, kolik času budeš mít na modlitbu a tichou meditaci, než slezeš zpátky dolů.“</p>
<p>Zmizela po stěně kaple dolů.</p>
<p>Kaz tam zůstal stát a tupě zíral na místo, kde ještě před pár vteřinami stála. Napálila ho. Ta slušná, čestná, zbožná Mora ho přechytračila. Otočil se a představil si dlouhou cestu ze střechy dolů, která ho čeká.</p>
<p>„K čertu s tebou i tvými svatými,“ zaklel sám pro sebe a pak se přistihl, že se usmívá.</p>
<p><image xlink:href="#_13.jpg" /></p>
<p>Když se Kaz konečně dobelhal do lodi, byl v o poznání horším rozpoložení mysli. Nevadilo mu, že ho napálila, štvalo ho jen, že měla pravdu. Moc dobře věděl, že není v takové formě, aby se dneska v noci pokoušel dostat nepozorovaně do Van Eckova domu. <emphasis>Nebyla </emphasis>to práce pro dva a nebyl to způsob, kterým pracují. Ona je Mora, nejlepší zlodějka tajemství v Barrelu. Získat informace, aniž by si jí někdo všiml, je její specialita – ne jeho. Taky si musel přiznat, že je vděčný, že si konečně může chvíli sednout a natáhnout si nohu, zatímco voda jemně šplouchá u boku lodi. Tak proč chtěl jít s ní? Byl to nebezpečný způsob myšlení – přesně takový, kvůli kterému Inej unesli.</p>
<p><emphasis>Dokážu to překonat, </emphasis>umínil si. Zítra v noci už bude Kuwej na cestě z Ketterdamu. Za pár dnů budou mít svoje peníze v kapse. Inej půjde za svým snem, bude pronásledovat otrokáře a on se zbaví toho všudypřítomného rozptylování. Založí si nový gang, kam přetáhne od Gaunerů ty nejmladší a nejdrsnější lidi. Znovu zasvětí svůj život slibu, který si dal, aby uctil Jordieho památku – trpělivě, kousek po kousku, bude rozkládat život Pekky Rollinse.</p>
<p>Přesto mu s narůstající netrpělivostí sjížděly oči k chodníku podél kanálu. Dokáže se ovládnout. Čekání je důležitá součást života zločinců, což mnozí nechápou. Chtějí jednat, místo aby v klidu sbírali informace. Chtějí hned vědět, aniž by dokázali trpělivě poznávat. Někdy to nejlepší, co může člověk udělat, je prostě čekat. Když nemá rád člověk bouřku, musí počkat, až přejde – ne se do ní hnát. Vždycky jde najít způsob, jak zůstat v suchu.</p>
<p><emphasis>Skvěle, </emphasis>přemítal Kaz. <emphasis>Tak kde k čertu vězí?</emphasis></p>
<p>Za pár minut neslyšně přistála v loďce.</p>
<p>„Tak povídej,“ vybídl ji, když vypluli po kanálu.</p>
<p>„Alys má pořád ten samý pokoj v prvním patře. Před jejími dveřmi stojí stráž.“</p>
<p>„Kancelář?“</p>
<p>„Na tom samé místě, na chodbě vpravo. Na všechna venkovní okna nechal dát Schuylerovy zámky.“ Kaz otráveně odfoukl. „Je to problém?“ zeptala se.</p>
<p>„Ne. Schuylerovy zámky nezastaví žádného kasaře hodného toho jména, jenže člověka připraví o čas.“</p>
<p>„Nevěděla jsem si s nimi rady, tak jsem čekala, až někdo z kuchyně otevře zadní dveře.“ Trochu to odbyl, když ji učil pracovat se šperháky. Nejspíš by si se Schuylerovým zámkem nakonec dokázala poradit, kdyby se víc soustředila. „Přivezli jim zrovna objednané jídlo,“ pokračovala Inej. „Z toho mála, co jsem pochytila, připravují na zítra večer schůzku Obchodní rady.“</p>
<p>„To dává smysl,“ přemítal Kaz. „Bude si hrát na zarmouceného otce a přiměje je, aby posílili pátrání.“</p>
<p>„Vyhoví mu?“</p>
<p>„Nemají důvod mu to odepřít. Navíc všichni začínají dostávat přátelská varování, aby rychle odklidili milenky, jakož i všechno ostatní, co nemá vyjít na světlo.“</p>
<p>„Ale Barrel je šetřit nebude.“</p>
<p>„Ne,“ přisvědčil Kaz, zatímco loďka tiše vplula do mělkých písčin obklopujících Černý závoj a zmizela v mlze. „Nikdo v Barrelu nestojí o to, aby mu obchodníci strkali nos do podnikání. Zmínili se o tom, v kolik hodin se má ta schůzka Obchodní rady konat?“</p>
<p>„Kuchaři byli celí diví, že musejí připravit večerní tabuli. To by od nás skvěle odvedlo pozornost.“</p>
<p>„Přesně tak.“ Takhle jim to fungovalo nejlíp, když se soustředili na práci a nic jiného mezi nimi nestálo, když šli za společným cílem. Měl to tak nechat, jenže tohle musel vědět. „Řeklas, že ti Van Eck neublížil. Chci slyšet pravdu.“</p>
<p>Dorazili pod koruny smutečních vrb skýtajících jim útočiště. Inej očima upřeně sledovala svěšené bílé větve. „Neublížil mi.“</p>
<p>Vylezli z loďky, ujistili se, že je dobře zakrytá, a vyrazili nahoru na břeh. Kaz šel za Inej, vyčkával, jestli se jí zvedne nálada. Světlo zapadajícího měsíce proměnilo hroby v panorama nízkých hor utkaných ze stříbrného vlákna. Cop na zádech se jí rozpletl. Představil si, jak ho bere do ruky a palcem přejíždí po jeho pramenech. A dál? Rychle tu myšlenku zahnal.</p>
<p>Když byli pár metrů před kamennou hrobkou, Inej se zastavila a zahleděla se na větve ověnčené mlhou. „Chtěl mi zlámat nohy,“ přiznala. „Rozdrtit je palicí, aby mi už kosti nikdy nesrostly k sobě.“</p>
<p>Myšlenky na hedvábné vlasy protkané svitem luny byly rázem ty tam, k smrti udušené temným hněvem. Kaz viděl, jak si Inej stáhla rukáv na levé ruce, a zakryla si místo, kde mívala tetování ze Zvěřince. Jen matně tušil, čím vším tam musela projít, ale moc dobře věděl, jaké to je cítit bezmoc, kterou kvůli Van Eckovi musela znovu zažít. Kaz bude muset vymyslet nový druh utrpení, aby tomu nadutci a zkurvysynovi uštědřil pořádnou lekci.</p>
<p>Jesper s Ninou měli pravdu. Inej si po těch posledních pár dnech potřebovala odpočinout, aby nabrala sílu. Věděl, že je silná, ale taky věděl, co pro ni znamená zajetí.</p>
<p>„Jestli se na tu práci necítíš –“</p>
<p>„Cítím se na tu práci,“ ohradila se, pořád však ještě k němu stála zády.</p>
<p>Ticho se mezi nimi rozpínalo jako temná bažina. Nemohl ji překročit. Nemohl překročit hranici mezi slušností, kterou si zasloužila ona, a násilím, které si žádala jeho vlastní cesta. Kdyby to udělal, mohlo by je to oba stát život. Mohl být jen tím, kým skutečně byl – klukem, co jí nemůže nabídnout žádnou útěchu. A tak jí dal, co mohl.</p>
<p>„Rozpárám Van Ecka zaživa,“ řekl klidně. „Zraním ho tak, že se z toho nevzpamatuje, do konce života si z toho ponese rány. Rány, které se už nikdy nezacelí.“</p>
<p>„Jako máš ty?“</p>
<p>„Ano.“ Byl to slib. Bylo to doznání.</p>
<p>Nejistě se nadechla. Její slova byla jako šňůrka výstřelů, vychrlila je ze sebe, jako by se jí příčilo něco takového vůbec vypustit z úst. „Nevěděla jsem, jestli přijdeš.“</p>
<p>Tohle Kaz na Van Ecka svalit nemohl. Tuhle pochybnost do ní zasel sám, bezpočtem chladných slov a drobných krutostí.</p>
<p>„Jsi jednou z nás, Inej. Přece nevydáme vlastního člověka na milost nějaký obchodnický špíně.“ Nebyla to odpověď, kterou jí chtěl dát. Nebyla to odpověď, kterou chtěla slyšet.</p>
<p>Když se k němu otočila čelem, oči jí planuly hněvem.</p>
<p>„Chtěl mi <emphasis>zlámat nohy</emphasis>,“ zopakovala s bradou vztyčenou, i když hlas se jí chvěl. „Přišel bys pro mě i pak, Kazi? Kdybych nemohla lézt po zdech ani chodit po laně? Kdybych už nebyla Mora?“</p>
<p>Krkavec by pro ni nepřišel. Ten kluk, který je z téhle bryndy dokáže dostat živé a s penězi, které jim patří, by šlechetně ukončil její trápení, vyčíslil by ztráty a šel dál.</p>
<p>„Přišel bych pro tebe,“ řekl a když uviděl její pátravý pohled, ještě jednou to zopakoval. „Přišel bych pro tebe. A kdybych nemohl chodit, tak bych se pro tebe doplazil a probojovali bysme si cestu ven, i kdybysme byli bůhvíjak zřízení – vytasili bysme nože a odjistili pistole. Protože tak to děláme. Bojujeme do posledního dechu.“</p>
<p>Zvedl se vítr. Vrbové větve si mezi sebou šeptaly potutelnými hlasy. Kaz jí nepřestával hledět do očí, viděl v nich odraz luny, dva stejné srpečky měsíčního světla. Měla pravdu, že si musí dávat pozor. I na něj. Zvlášť na něj. Protože jedině tak člověk přežije.</p>
<p>Konečně přikývla, sotva znatelně sklonila bradu. V tichosti vešli do hrobky. Vrby si pořád ještě pobrukovaly.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>13 </strong></p><empty-line /><p><strong>Nina </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>N</strong>ina se vzbudila dlouho před svítáním. Jako obvykle patřily její první myšlenky <emphasis>paremu </emphasis>a jako obvykle neměla žádnou chuť k jídlu. Včera v noci ji touha po droze připravila málem o rozum. Potom, co se zoufale snažila použít svoji sílu na obranu proti šuhanským vojákům, kteří ji přepadli, cítila nesnesitelnou chuť na <emphasis>parem</emphasis> a dlouho se v posteli převracela a zatínala nehty do dlaní, až si je do krve rozškrábala.</p>
<p>Ráno byla rozlámaná, ale pocit smysluplnosti jí pomohl vstát z postele. Neutuchající touha po <emphasis>paremu</emphasis> v ní dusila kus její osobnosti a Ninu začínaly sužovat obavy, že se jí už možná nikdy nevrátí jiskra, kterou mívala. Ale dneska – přestože ji bolely kosti, byla vysušená jako treska a v ústech měla chuť jako v dávno nemyté troubě – cítila <emphasis>naději</emphasis>. Inej se vrátila. Mají před sebou úkol. A ona vykoná pro druhé něco užitečného. I když musela vydíráním přimět Kaze Brekkera, aby se kvůli tomu zachoval jako slušný člověk.</p>
<p>Matthias už byl na nohou a kontroloval zbraně. Nina se protáhla a zívla, prohnula se v zádech trochu víc, než musela, a potěšila se tím, jak sjel Matthias pohledem k jejímu tělu, načež se provinile sklonil zpátky k pistoli, kterou zrovna čistil. <emphasis>Velmi uspokojivé</emphasis>. Tuhle se mu v podstatě sama vrhla do náručí. Když to nevyužil, postará se, aby toho setsakra litoval.</p>
<p>I ostatní už byli vzhůru a chodili po kobce – tedy všichni kromě Jespera, který ještě spokojeně chrápal, a z pod přikrývky mu vykukovaly dlouhé nohy. Kaz seděl za stolem a s Wylanem si podávali sem a tam nějaké náčrty, Kuwej je přitom pozoroval a občas přispěchal s nějakým svým návrhem. Nina na těch dvou stejných tvářích sedících vedle sebe ulpěla chvíli pohledem. Wylanovy pohyby a způsoby byly úplně jiné, ale jakmile se oba kluci přestali hýbat, bylo takřka nemožné je od sebe rozlišit. <emphasis>To je moje dílo</emphasis>, pomyslela si Nina. Vybavila si houpání lucerny ve stísněné kajutě, znovu viděla, jak pod dotykem jejích prstů mizí Wylanovy zrzavé kučery, aby se na jejich místě záhy objevily pevné černé vlasy, zase viděla jeho velké modré oči, vyděšené, ale statečně odhodlané, jak zlátnou a mění tvar. Bylo to skoro jako kouzlo, skutečné kouzlo z pohádek, které jim před spaním vyprávěli učitelé v Malém paláci. A všechny ty čáry byly její.</p>
<p>Inej se k ní posadila se dvěma šálky čaje v ruce.</p>
<p>„Tak jak je po ránu?“ zeptala se. „Můžeš jíst?“</p>
<p>„Asi ne.“ Nina se přinutila usrknout trochu čaje a pak řekla: „Děkuju za ten včerejšek. Za to, že ses za mě postavila.“</p>
<p>„Udělala jsem, co bylo správné. Nechci, aby někdo dělal z lidí otroky.“</p>
<p>„Stejně ti děkuju.“</p>
<p>„Moc rádo se stalo, Nino Zeniková. Můžeš se mi odvděčit obvyklým způsobem.“</p>
<p>„Vafle?“</p>
<p>„Hodně vaflí.“</p>
<p>„Ty bys potřebovala. Van Eck tě moc nevykrmoval, co?“</p>
<p>„Chvilku to zkoušel, ale nebyla jsem zrovna poslušná.“</p>
<p>„A pak?“</p>
<p>„A pak se mě rozhodl mučit.“</p>
<p>Nina sevřela pěsti. „Rozvěsím jeho střeva jako konfety.“</p>
<p>Inej se zasmála a položila hlavu Nině na rameno. „Ta představa se mi líbí. Vážně. Ale tohle mu musím vrátit sama.“ Zarazila se. „Nejhorší ze všeho byl ten strach. Po tom, co jsem zažila v Ledovém paláci, jsem si myslela, že už jsem strach překonala.“</p>
<p>Nina si opřela bradu o Inejiny hedvábné vlasy. „Zoja říkávala, že strach je jako fénix. Může tisíckrát shořet a stejně vždycky znovu vstane z popela.“ S touhou po <emphasis>paremu</emphasis> to bylo stejné.</p>
<p>Objevil se před nimi Matthias. „Za chvilku musíme jít. Do svítání už nezbývá ani hodina.“</p>
<p>„Co to máš na sobě?“ zeptala se štítivě Nina a zírala na červenou vlněnou vestu a čapku se střapci, které si Matthias navlíkl.</p>
<p>„Kaz nám sehnal falešné dokumenty pro případ, že by nás kontrolovali. Jsme Sven a Catrine Alfssonovi. Utečenci z Fjerdy, kteří žádají o azyl na ravské ambasádě.“</p>
<p>To bylo rozumné. Kdyby je někdo zastavil, stěží uvěří, že je Matthias z Ravky, zatímco Nina mohla klidně předstírat, že je Fjerdanka.</p>
<p>„Jsme manželé, Matthiasi?“ zamrkala na něj.</p>
<p>Zahleděl se do dokumentů a zamračil se. „Myslím, že jsme bratr se sestrou.“</p>
<p>Připotácel se k nim Jesper a rozespale si mnul oči. „Ech, to je teda ujetý.“</p>
<p>Nina se zamračila. „Proč jsi z nás udělal sourozence, Brekkere?“</p>
<p>Kaz ani nezvedl hlavu od papíru, který studoval. „Protože tak to bylo pro Spechta jednodušší zfalšovat, Zeniková. Stejní rodiče, stejné místo narození, a musel pracovat velmi rychle, abys mohla ukojit svoje šlechetné nutkání pomáhat druhým.“</p>
<p>„Vůbec si nejsme podobní.“</p>
<p>„Oba jste vysocí,“ přispěchala s odpovědí Inej.</p>
<p>„A ani jeden nemáme žábry,“ ušklíbla se Nina. „To ale neznamená, že vypadáme jako příbuzní.“</p>
<p>„Tak Matthiase uprav,“ pronesl Kaz ledově.</p>
<p>Poselství v jeho očích bylo zřejmé. Takže ví, jaké má potíže. Samozřejmě že to ví. Krkavci nic neunikne.</p>
<p>„Nechci, aby mě předělávala,“ zaprotestoval Matthias. Ani trochu nepochybovala, že to je pravda, přesto ho podezřívala, že se snaží zachránit její čest.</p>
<p>„Budete v pohodě,“ poznamenal honem Jesper, aby odlehčil narůstající napětí. „Jenom se snažte udržovat srdceryvný pohledy na minimu a na veřejnosti se neohmatávejte.“ To se jim nejspíš podaří.</p>
<p>„Tumáš,“ Matthias jí podal blonďatou paruku, kterou měla, když sváděla Smeeta, a štos oblečení.</p>
<p>„Doufám, že je to moje velikost,“ zavrčela Nina nerudně. Měla sto chutí svléknout se přímo uprostřed kobky, ale Matthias by se nejspíš zhroutil jen ze samotné nepřijatelnosti něčeho takového. Popadla lucernu a odkráčela se převléct do jedné z bočních katakomb. Ani nepotřebovala zrcadlo, aby viděla, že šaty jsou příšerně staromódní, a pro pletenou vestičku se jí nedostávalo slov. Když vylezla z chodbičky, Jesper se mohl umlátit smíchy. Kaz nadzdvihl obočí a Inej stiskla rty.</p>
<p>„Bohové,“ zhrozila se Nina otráveně. „To je to tak příšerný?“</p>
<p>Inej si odkašlala. „Vypadáš trochu…“</p>
<p>„Okouzlující,“ vydechl Matthias.</p>
<p>Nina užuž chtěla odseknout, že poslední, co teď potřebuje, je jeho sarkasmus, když si všimla výrazu v jeho tváři. Vypadal, jako by mu právě někdo daroval košík plný štěňátek.</p>
<p>„Klidně bys mohla být panna na první den <emphasis>Roennigsdjelu</emphasis>.“</p>
<p>„Co je to <emphasis>Roennigsdjel</emphasis>?“ zeptal se Kuwej.</p>
<p>„Taková slavnost,“ odsekla Nina. „Přesně si nevzpomínám. Ale jsem si jistá, že se při ní sní spousta losů. Tak pojď, ty balíku – a já mám být tvoje sestra, tak na mě přestaň takhle zírat.“</p>
<p>„Jak takhle?“</p>
<p>„Jako bych byla dortík k nakousnutí.“</p>
<p>„Kvůli dortu bych nikam nešel.“</p>
<p>„Matthiasi,“ podívala se na něj, „nejsem si jistá, jestli se ještě budeme moct vídat.“ Nedokázala ale docela skrýt potěšení v hlase, když to říkala. Zřejmě si bude muset sehnat zásobu ohavných pletených vestiček.</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Nechali Černý závoj za zády a pluli po kanálu na severozápad, kde se přimíchali mezi lodě mířící na ranní trh poblíž radnice. Ravská ambasáda stála na kraji vládní čtvrti, nacpaná do širokého ohybu kanálu, jenž zezadu přiléhal k širokému bulváru. Kdysi tu byly bažiny, ale jakýsi stavitel je nechal zasypat a vydláždit, aby na nich mohl postavit velký hotel s výstavištěm. Jenže mu došly peníze dřív, než s celou stavbou začal. A tak tady teď bylo tržiště hemžící se dřevěnými stánky a pojízdnými prodejnami, které se tu každé ráno objevují, aby večer pod bedlivým zrakem městské hlídky zase zmizely. Právě sem přicházeli uprchlíci – čerství vystěhovalci i starousedlíci, jakož i nejrůznější návštěvníci města, když chtěli potkat své známé a připomenout si domácí zvyky. Místní kavárny nabízely <emphasis>pelmeni </emphasis>a solené sledě, staříci vysedávali u venkovních stolků, popíjeli <emphasis>kvas</emphasis> a četli ravské noviny staré mnoho týdnů.</p>
<p>Když se Nina ocitla sama opuštěná v Ketterdamu, napadlo ji hledat pomoc na ambasádě, jenže se bála, že by ji mohli poslat zpátky domů, kde měla sloužit ve Druhé armádě. Jak by jim asi tak vysvětlila, že se nemůže vrátit do Ravky, dokud neosvobodí fjerdského <emphasis>drüskella</emphasis>, který byl kvůli ní neprávem odsouzený a teď sedí ve vězení? Tak už radši do Malé Ravky vůbec nechodila. Bylo bolestné procházet ulicemi, které jí tolik připomínaly domov, a zároveň s ním neměly vůbec nic společného.</p>
<p>A přesto když teď zahlédla znak Lantsovovů – zlatou dvouhlavou orlici na světle modrém poli – srdce jí poskočilo jako kůň letící přes překážku. Tržiště jí připomínalo Os Kervo, rušné město, jež před sjednocením země bylo hlavním městem Západní Ravky – vyšívané šátky, nablýskané samovary, na rožni vůně čerstvé jehněčí pečeně, tkané vlněné klobouky a oprýskané plechové ikony lesknoucí se v brzkém ranním slunečním světle. Když si odmyslela úzké ketterdamské domy se sedlovými střechami, skoro si mohla představovat, že je zpátky doma. Nebezpečná iluze. Tady není na ulicích ani trochu bezpečno.</p>
<p>Přestože se jí stýskalo, když s Matthiasem míjeli kupce a náhodné chodce, ozval se v ní slabounký hlásek, jenž ohrnoval nos nad tím, jak je tu všechno zastaralé; vzápětí se za tu myšlenku zastyděla. Jenže všichni ti lidé ulpívající na tradičním ravském oblékání vypadali jak zašlé vzpomínky z dávných časů, jak vybledlé obrázky ze starých lidových pověstí. Copak se za ten rok, co strávila v Ketterdamu, tolik změnila? Jak je možné, že se teď dívá na svůj národ a jeho zvyky skrz prsty? Nechtěla tomu uvěřit.</p>
<p>Probrala se z myšlenek a s hrůzou zjistila, že přitahují s Matthiasem příliš nevraživých pohledů. Je pravda, že Ravčani nemají Fjerdany zrovna v lásce, ale nebylo to jen tím. Podívala se na Matthiase a vzdychla. Tvářil se ustaraně a když se tvářil ustaraně, naháněl lidem hrůzu. A to, že postavou připomínal tank, kterým vyjeli z Ledového paláce, situaci moc nepomáhalo.</p>
<p>„Matthiasi,“ houkla fjerdsky a dloubla ho do ruky způsobem, který, jak doufala, připomínal bratrské pošťouchnutí, „musíš se pořád tak mračit?“</p>
<p>„Já se nemračím.“</p>
<p>„Jsme Fjerdani v Ravské čtvrti. Už tak jsme tady jako pěst na oko. Nemusí si ještě k tomu myslet, že na ně co nevidět skočíš a převrátíš jim tržiště vzhůru nohama. Potřebujeme splnit svůj úkol nenápadně. Představuj si, že jsi špion.“</p>
<p>Zachmuřil se ještě víc. „To je pod úroveň čestného vojáka.“</p>
<p>„Tak si představuj, že jsi herec.“ Znechuceně si odfrkl. „Byl jsi vůbec někdy v divadle?“</p>
<p>„V Djerholmu se hrají hry každý rok.“</p>
<p>„Nech mě hádat: nudné příběhy trvající několik hodin pojednávající o hrdinských skutcích z minulosti.“</p>
<p>„Je to náhodou zábavné. Až na to, že jsem ještě nikdy neviděl herce, který by správně držel meč.“</p>
<p>Nina se zařehtala.</p>
<p>„Co je?“ divil se zmatený Matthias.</p>
<p>„Nic. Vážně. Nic.“ Co je to špičkování vysvětlí Matthiasovi jindy. Anebo mu to možná nevysvětlí. Je s ním mnohem větší zábava, když je úplně mimo.</p>
<p>„Co je tohle?“ ukázal na přehoz na jednom ze stánků. V úhledných řadách tam byly vyskládané drobné kousky připomínající úlomky a odštěpky kamenů.</p>
<p>„Kosti,“ poučila ho. „Prsty, klouby, obratle, ulomené kousky zápěstí. Svaté ostatky. Jako škapulíř na ochranu.“</p>
<p>„Ravčani nosí lidské kosti?“ podivoval se štítivě.</p>
<p>„Vy si zase povídáte se stromy. Je to pověra.“</p>
<p>„Vážně pocházejí z těl světců?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Jsou to kosti vyhrabané na hřbitovech a bitevních polích. V Ravce jich je plno. Když chtějí lidi věřit, že u sebe nosí loket svatého Edmonda nebo malíček svaté Aliny –“</p>
<p>„Kdo vůbec prohlásil Alinu Starkovou za svatou?“ skočil jí Matthias nevrle do řeči. „Byla to mocná griša. To ještě neznamená, že byla svatá.“</p>
<p>„A jak to můžeš tak jistě vědět?“ Nina cítila, jak se v ní vzdouvá vztek. Mohla si myslet, že jsou ravské zvyky zastaralé, to ovšem neznamenalo, že je může Matthias zpochybňovat. „Viděla jsem Ledový palác na vlastní oči, Matthiasi. Je pro tebe snazší věřit, že vznikl dílem bohů, než prací grišů, kteří mají schopnosti, které tvůj národ nedokáže pochopit?“</p>
<p>„To je něco jiného.“</p>
<p>„Alina Starková byla stejně stará jako my, když ji umučili. Byla jen holka a obětovala svůj život, aby zachránila Ravku a zničila Vrásu stínu. I u vás ji někteří lidi uctívají jako svatou.“</p>
<p>Matthias se zakabonil. „Je to –“</p>
<p>„Jestli řekneš nepřirozené, udělám ti předkus.“</p>
<p>„To bys vážně svedla?“</p>
<p>„Rozhodně se o to můžu pokusit.“ Nebyla k němu spravedlivá. Ravka je její domov. Pro Matthiase je to pořád nepřátelské území. Snad našel způsob, jak přijmout ji, ale chtít po něm, aby přijal i její národ s celou jeho kulturou, si vyžádá mnohem víc práce. „Víš co, půjdu tam sama. Ty můžeš zůstat v lodi.“</p>
<p>Ztuhl. „V žádném případě. Vůbec nevíš, co nás tam čeká. Třeba se Šuhani dostali k tvým přátelům před námi.“</p>
<p>Na to nechtěla Nina ani pomyslet. „Tak v tom případě se musíš uklidnit a tvářit se přátelsky.“</p>
<p>Matthias zatřásl rukama a uvolnil se v obličeji.</p>
<p>„Přátelsky, ne ospale. Prostě… představuj si, že každý, na koho narazíš, je koťátko, které nechceš vystrašit.“</p>
<p>Matthias se zatvářil dotčeně. „Zvířata mě milují.“</p>
<p>„Dobře. Představuj si, že jsou to batolata. Stydlivá batolata, která se počurají, když na ně budeš ošklivý.“</p>
<p>„Dobře, zkusím to.“</p>
<p>Když se blížili k dalšímu stánku, žena, která tam prodávala, si změřila Matthiase podezřívavým pohledem. Nina na něj povzbudivě kývla.</p>
<p>Matthias se doširoka zazubil a halasným hlasem zahřímal: „Buď zdráva, má malá přítelkyně!“</p>
<p>Ženinu podezřívavost vystřídal zmatek. Nina se rozhodla považovat to za zlepšení.</p>
<p>„Jakpak se dneska máš?“ pokračoval poslušně Matthias.</p>
<p>„Pardon?“ zablekotala žena.</p>
<p>„To nic,“ utěšovala ji Nina v ravštině. „Říkal, že ravské ženy jsou krásné v každém věku.“</p>
<p>Žena se na Matthiase zaculila bezzubým úsměvem a pochvalně ho sjela pohledem od shora dolů. „Fjerdani se mi vždycky líbili. Zeptej se ho, jestli si nechce zahrát na princeznu a barbara,“ zakdákala.</p>
<p>„Co říkala?“ zajímal se Matthias.</p>
<p>Nina si odkašlala a vzala ho za paži, aby ho odvedla pryč. „Říkala, že jsi moc sympatický chlapík, a pak chválila celý fjerdský národ. Ach, podívej <emphasis>bliny</emphasis>! Pravé <emphasis>bliny</emphasis> jsem neměla celou věčnost.“</p>
<p>„To slovo, co řekla: <emphasis>babink</emphasis>,“ přemítal Matthias a nešlo mu to do hlavy. „Taky jsi mi tak říkala. Co to znamená?“</p>
<p>Nina byla myšlenkami u palačinek tenounkých jak papír pomazaných máslem.</p>
<p>„Znamená to miláček.“</p>
<p>„Nino –“</p>
<p>„Barbar.“</p>
<p>„Jen jsem se ptal, nemusíš mě hned osočovat.“</p>
<p>„Ne, nenadávám ti, <emphasis>babink</emphasis> znamená barbar.“ Matthias sjel pohledem zpátky ke stařeně, znovu zamračený jako kakabus. Nina ho popadla za ruku. Bylo to jako táhnout balvan. „Neurážela tě! Přísahám!“</p>
<p>„Barbar že není urážka?“ hlas mu hřměl narůstajícím hněvem.</p>
<p>„Ne. Tedy, ano. Ale ne v tom smyslu, jak to ona řekla. Ptala se, jestli by sis s ní nechtěl zahrát na princeznu a na barbara.“</p>
<p>„To je nějaká hra?“</p>
<p>„Ne tak docela.“</p>
<p>„Tak co to teda je?“</p>
<p>Nina nemohla uvěřit, že mu to opravdu musí vysvětlovat. Zatímco šli po ulici pořád dál, soukala ze sebe neochotně: „V Ravce se vykládají takové oblíbené příběhy o – ehm – statečném fjerdském válečníkovi –“</p>
<p>„Vážně?“ podivoval se Matthias. „Je to hrdina?“</p>
<p>„No, jak se to vezme. Unese ravskou princeznu –“</p>
<p>„To by se nikdy nestalo.“</p>
<p>„V tom příběhu se to tak stane a“ – odkašlala si – „stráví spolu dlouhý čas, kdy se vzájemně poznávají. V jeho jeskyni.“</p>
<p>„On žije v jeskyni?“</p>
<p>„Je to moc hezká jeskyně. Kožešiny. Poháry zdobené drahokamy. Medovina.“</p>
<p>„Aha,“ zaraduje se Matthias. „Schovává tam poklad jako Ansgar Veliký. Takže se z nich stanou spojenci?“</p>
<p>Nina sebrala z jiného stánku pár vyšívaných rukavic. „Líbí se ti? Možná bysme mohli Kaze přesvědčit, aby nosil něco s kytičkami. Oživit mu trochu vizáž.“</p>
<p>„Jak ten příběh skončí? Bojujou spolu v bitvách?“</p>
<p>Nina odevzdaně hodila rukavice zpátky na pult. „Ne. <emphasis>Intimně</emphasis> se poznají.“</p>
<p>Matthiasovi spadla čelist. „V té jeskyni?“</p>
<p>„Je hodně smutný a hodně mužný,“ pokračovala Nina rychle. „Do té princezny se zamiluje a díky tomu ho ona může vychovat –“</p>
<p>„Vychovat?“</p>
<p>„Ano, ale to se stane až ve třetím dílu.“</p>
<p>„To má tři díly?“</p>
<p>„Matthiasi, potřebuješ se posadit?“</p>
<p>„Tahle kultura je nechutná. Představa, že by ravská princezna vychovávala fjerdského –“</p>
<p>„Uklidni se, Matthiasi.“</p>
<p>„Možná napíšu příběh o neukojitelných Ravčankách, které se opíjejí a svlékají a dělají neslušné návrhy ubohým Fjerdanům.“</p>
<p>„<emphasis>Tohle</emphasis> zní konečně jako zábava.“ Matthias zavrtěl hlavou, Nina si však dobře všimla, jak mu cukalo v koutcích. Rozhodla se přitlačit. „Mohli bysme si to spolu zahrát,“ zamumlala na půl úst, aby ji nikdo kolem neslyšel.</p>
<p>„To bysme rozhodně nemohli.“</p>
<p>„Je tam pasáž, kde ji koupe.“</p>
<p>Matthias klopýtl. „Proč by ji –“</p>
<p>„Je svázaná, takže musí.“</p>
<p>„Buď zticha.“</p>
<p>„Už mi rozkazuješ. To je hodně barbarské. Nebo bysme si to mohli prohodit. Já budu barbar a ty princezna. Ale budeš muset mnohem víc vzdychat, třást se a kousat se do rtů.“</p>
<p>„Co kdybych kousl <emphasis>tebe </emphasis>do rtů?“</p>
<p>„Konečně to začínáš chápat, Helvare.“</p>
<p>„Snažíš se rozptýlit moji pozornost?“</p>
<p>„Přesně tak. A funguje to. Skoro dvě ulice ses na nikoho nezamračil. A podívej, už jsme tady.“</p>
<p>„A teď co?“ přejížděl Matthias očima dav.</p>
<p>Dorazili k zaplivané hospodě. Před vchodem postával muž s vozíkem, prodával obvyklé ikony a sošky svaté Aliny vyvedené v novém stylu – Alina se vztyčenou pěstí, v ruce pušku a pod nohama rozdrcená těla okřídlených volker. Nápis na podstavci hlásal <emphasis>Rebe dva Volkshiya</emphasis>, dcera lidu.</p>
<p>„Mohu vám nějak pomoci?“ otázal se muž ravsky.</p>
<p>„Nechť slouží zdraví mladému králi Nikolaji,“ řekla Nina taky ravsky. „Ať jeho vláda trvá co nejdéle.“</p>
<p>„S lehkým srdcem,“ odpověděl muž.</p>
<p>„A pevnou pěstí,“ dokončila Nina tajné heslo.</p>
<p>Pouliční prodejce zašilhal přes rameno. „Posaďte se ke druhému stolu nalevo od vchodu. Objednejte si, jestli chcete. Někdo bude hned u vás.“</p>
<p>Oproti sluncem zalité ulici bylo v hospodě chladno a tma, takže Nina musela mžourat, než se trochu rozkoukala. Podlaha byla posypaná pilinami a u stolků sedělo pár lidí, kteří si povídali nad půllitry piva a pojídali naložené sledě.</p>
<p>Nina s Matthiasem se posadili k prázdnému stolu.</p>
<p>Dveře hospody se za nimi zabouchly. V tu chvíli ostatní hosté odstrčili stoly stranou a namířili na Ninu s Matthiasem zbraně, židle popadaly na zem. <emphasis>Past</emphasis>.</p>
<p>Nina s Matthiasem bez přemýšlení vyskočili na nohy a postavili se zády k sobě, připravení bojovat – Matthias s namířenou pistolí, Nina se zdviženýma rukama.</p>
<p>Ze zadních dveří hospody vyšla dívka v kapuci, límec vytažený vysoko nahoru jí zakrýval většinu obličeje. „Pojďte se mnou v klidu,“ přikázala jim a zlaté oči se jí v ponurém světle zablýskaly. „Není třeba bojovat.“</p>
<p>„Tak k čemu všechny ty zbraně?“ snažila se Nina získat čas.</p>
<p>Dívka zvedla ruku a Nina cítila, jak jí slábne puls.</p>
<p>„Je to smrtička!“ vykřikla Nina.</p>
<p>Matthias něco vytáhl z kapsy. Nina uslyšela nejdřív prásknutí, pak zasyčení, načež se vzduch naplnil temně rudou mlhou. Vyrobil Wylan pro Matthiase temnici? <emphasis>Drüskellové</emphasis> ji používají proti smrtičům, zamlžuje jim pohled na cíl. Nina ukrytá v mlze propínala prsty a doufala, že se jí zázračně vrátí síla. Těla kolem sebe ale vůbec necítila – ani tlukot jejich srdcí, ani jejich pohyby.</p>
<p>Jen na kraji vnímání však cítila cosi neznámého, bylo to jiné, studený proud v hlubokém jezeru, osvěžující šok, jenž jako by probudil její buňky k životu. Nebylo to poprvé – něco podobného zažila, když tu noc, co unesli Alys, zabila nerada toho strážného – tentokrát to ale vnímala mnohem intenzivněji. Mělo to strukturu a tvar. Vnořila se do toho chladu, lačně poslepu tápala po pocitu úplného probuzení, ruce jí obloukem vystřelily dopředu v pohybu, který byl spíš instinktivní než naučený.</p>
<p>Okna hospody se vysypala v krupobití skla dovnitř. Vzduchem se rozlétly úlomky kostí a zasypávaly ozbrojené muže jako šrapnely. <emphasis>To jsou svaté ostatky z vozíku toho pouličního prodejce</emphasis>, pochopila Nina v záblesku poznání. Aniž by věděla jak, dokázala ty kosti ovládnout.</p>
<p>„Mají výztuž!“ zakřičel jeden z mužů.</p>
<p>„Střílejte!“</p>
<p>Nina se připravila na smršť kulek, vzápětí ji však něco zvedlo ze země. Ještě před chvílí stála pevnýma nohama na podlaze hospody a teď ležela zády přitisknutá k trámu na stropě a zírala na piliny rozházené dole pod ní. Muži, kteří je přepadli, viseli připíchnutí po celém stropu. Ve dveřích do kuchyně stála mladá žena, jejíž černé vlasy zářily v tlumeném světle takřka modře.</p>
<p>„Zojo?“ Nina nevěřícně zírala dolů a stěží lapala po dechu.</p>
<p>Zoja vešla do světla, manžety a lem safírově modrého hedvábného pláště měla vyšité stříbrem. Oči s hustými řasami se jí rozšířily. „Nino?“ Zojina pozornost polevila a všichni o metr klesli k zemi, rychle se vzpamatovala a napnula ruce, čímž je opětovně přišpendlila k trámům.</p>
<p>Zoja užasle zírala na Ninu. „Ty žiješ,“ promluvila konečně. Pak pohledem sjela k Matthiasovi visícímu ve vzduchu jako ten největší a nejrozzuřenější motýl, kterého kdy připíchli na stránku. „A našla sis nového kamaráda.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>14 </strong></p><empty-line /><p><strong>Wylan</strong><strong><image xlink:href="#_4.jpg" /></strong><strong> </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>W</strong>ylan na podobné lodi nebyl od té doby, co se před šesti měsíci pokusil opustit město. Bylo těžké na to neštěstí nemyslet, zvlášť když vzpomínky na otce byly tak čerstvé. Tahle loď byla dost jiná než ta, na kterou se tu noc nalodil. Tohle je trajekt, co jezdí dvakrát denně z venkova na městské tržiště. Tam pluje naložený zeleninou, zvířectvem a vůbec vším, co potřebují farmáři dopravit na trhy rozeseté po celém městě. Jako dítě si myslel, že všechny věci pocházejí z Ketterdamu, brzy však poznal, že ačkoliv se dá ve městě sehnat takřka cokoliv, máloco odtamtud skutečně pochází. Exotické zboží – manga, maracuje, malé voňavé ananasy – se vozilo do města z Jižních kolonií. Obyčejnější jídlo pocházelo z vesnic za městem.</p>
<p>Jesper s Wylanem chytli trajekt vracející se zpátky na venkov; byl plný imigrantů, kteří se právě vylodili v ketterdamském přístavu, a dělníků, jimž se nepodařilo sehnat práci ve městě a jeli se po nějaké poohlédnout na venkov. Bohužel nastoupili moc pozdě na trase, takže na ně nezbyla místa k sezení, což Jespera očividně otrávilo.</p>
<p>„Proč nemůžeme jet trajektem z Belendtu?“ rozčiloval se před hodinou Jesper. „Taky jede přes Olendaal. Trajekty z tržiště jsou špinavý a nikdy tam není místo k sezení.“</p>
<p>„Protože na trajektu z Belendtu byste vy dva byli jako pěst na oko. V Ketterdamu se ztratíte – pokud se Jesper nevyparádí do těch svých křiklavých kostek. Ale řekni mi jediný důvod, proč by Šuhan s Novozemcem jeli na venkov, než že přijeli hledat práci na statku.“</p>
<p>Do té doby Wylana nenapadlo, že se svým novým obličejem bude na venkově podezřelý. A spadl mu kámen ze srdce, že nemusí jet trajektem z Belendtu. Pro jeden den by to bylo víc vzpomínek, než kolik by dokázal snést – vždyť dneska se konečně podívá, kam byla k poslednímu odpočinku uložena jeho matka.</p>
<p>„Jespere,“ nabádal Kaz, „oči měj na stopkách a zbraně nech schované. Van Eck bude mít lidi na všech hlavních dopravních tepnách a my nemáme čas zařídit Wylanovi falešné dokumenty. Já seženu tu žíravinu z doků v Imperjumu. Vy musíte najít kamenolom a získat nerost, který Wylan potřebuje na tu kyselinu. Ke svatý Hildě můžete jít, jen když vám zbude čas.“</p>
<p>Wylan cítil, jak se mu brada zdvihá nahoru, a zmocňuje se ho dusivá sveřepost. „Já tam musím jít. Nikdy jsem u mámina hrobu nebyl. Neodjedu z Kerchu, dokud se s ní nerozloučím.“</p>
<p>„Děláš si s tím víc starostí než ona, věř mi.“</p>
<p>„Jak to můžeš říct? To si vůbec nikdy nevzpomeneš na mámu s tátou?“</p>
<p>„Mojí matkou je Ketterdam. Porodil mě přístav. A mým otcem je zisk. Denně mu vzdávám hold. Vraťte se do půlnoci, nebo se nevracejte vůbec. Oba. Potřebuju gang, ne bandu sentimentálních bab.“ Kaz podal Wylanovi peníze na cestu. „Nechci, aby Jesperovi náhodou padl zrak na ruletu.“</p>
<p>„Tohle už je ohraná písnička,“ procedil Jesper.</p>
<p>„Tak se nauč jinou.“</p>
<p>Jesper zatřásl hlavou, ale Wylan věděl, že ho Kazovy narážky mrzí. Teď Wylan na trajektu pozoroval, jak se Jesper se zavřenýma očima opírá zády o zábradlí a nastavuje tvář slabému jarnímu slunci.</p>
<p>„Nemyslíš, že bysme měli dávat větší pozor?“ strachoval se Wylan, obličej zabořený hluboko do límce kabátu. Při nastupování se jen tak tak vyhnuli dvěma strážníkům městské hlídky.</p>
<p>„Už jsme za městem. Uklidni se.“</p>
<p>Wylan zašilhal přes rameno. „Co když budou prohledávat loď?“</p>
<p>Jesper otevřel oči. „A zdržovat provoz? Van Eck už dělá dost velký cirkus v přístavech. Kdyby ještě začal prohledávat trajekty, lidi se vzbouří.“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Rozhlídni se. Statkáři potřebují námezdníky. Továrny potřebují dělníky. Kerch je ochotný snést kvůli synkovi bohatého muže jisté ústrky, ale všechno má svoje meze, zvlášť když se musejí vydělávat peníze.“</p>
<p>Wylan se trochu uklidnil a rozepnul si vlňák, který mu Kaz na cestu sehnal. „Stejně nechápu, kde pořád všechno to oblečení a uniformy bere? To má někde obrovskou skříň plnou šatů?“</p>
<p>„Pojď sem.“</p>
<p>Wylan k němu nedůvěřivě popošel blíž. Jesper mu chytil límec, nadzdvihl jej a trochu za něj zatahal, a když se Wylan natočil, uviděl na něm připíchnutou modrou stužku.</p>
<p>„Takhle si herci označují kostýmy,“ poučoval ho Jesper. „Tenhle patří… Josephu Kekkertovi. Ech, ten není špatný. Viděl jsem ho v <emphasis>Jak se šílenec oženil</emphasis>.“</p>
<p>„Kostýmy?“</p>
<p>Jesper narovnal límec zpátky a přitom se prsty letmo dotkl Wylanovy šíje. „Přesně tak. Kaz před lety vyřízl tajný vchod do kostymérny městské opery. Tam najde většinu toho, co potřebuje, a zbytek si tam schová. Takže ho při žádné razii nemůžou chytnout s falešnou uniformou městské hlídky ani livrejí pocházející z bohaté měšťanské domácnosti.“</p>
<p>To znělo vcelku rozumně. Wylan chvilku pozoroval, jak se slunce odráží od vodní hladiny, pak sjel pohledem k zábradlí a řekl: „Děkuju, žes se mnou dneska šel.“</p>
<p>„Kaz by tě samotného jít nenechal. A kromě toho ti to dlužím. Šel jsi se mnou na univerzitu na schůzku s tátou a zachránil jsi mě, když se začal moc vyptávat.“</p>
<p>„Nerad lžu.“</p>
<p>Jesper se otočil a s lokty opřenými o zábradlí sledoval travnatý břeh lemující kanál. „Tak proč jsi to udělal?“</p>
<p>Wylan neměl ponětí, proč si vymyslel tu bláznivou historku o tom, že nalákal Jespera na špatnou investici. Vlastně když tenkrát otevřel pusu, neměl tušení, co bude vykládat. Jenom už nemohl snést, jak je Jesper – ten sebevědomý, veselý Jesper – najednou bezradně zoufalý. Nebo se už možná nedokázal dívat na tu bolestnou směsici naděje a strachu v očích Colma Faheye, který tam stál a s napětím čekal na odpověď svého syna. Ten pohled Wylanovi až příliš připomínal chvíle, kdy si ho jeho vlastní otec tázavě měřil v dobách, kdy ještě věřil, že se Wylan může uzdravit a napravit. Nechtěl, aby se výraz v očích Jesperova otce změnil z obav ve smutek a nakonec ve zlost.</p>
<p>Wylan pokrčil rameny. „Zvykl jsem si tě zachraňovat. Jen tak, ze cviku.“</p>
<p>Jesper se zařehtal tak, až se vyděšený Wylan začal nervózně rozhlížet kolem, jestli tím na sebe neupoutali pozornost.</p>
<p>Jesperovo veselí však mělo krátké trvání. Přešlápl u zábradlí z nohy na nohu, podrbal se vzadu na krku a pak si začal pohrávat s lemem klobouku. Pořád byl v pohybu, jako hračka natažená na klíček poháněná neviditelnou energií. Až na to, že hračka na klíček má jednoduchý mechanismus. Jak funguje Jesper, se mohl Wylan jenom dohadovat.</p>
<p>Nakonec z Jespera vypadlo: „Měl jsem za ním dneska jít.“</p>
<p>Wylan věděl, že mluví o Colmovi. „A proč jsi nešel?“</p>
<p>„Vůbec nevím, co bych mu řekl.“</p>
<p>„Pravda nepřipadá v úvahu?“</p>
<p>„Řekněme, že bych se jí rád vyhnul.“</p>
<p>Wylan se zahleděl zpátky na vodní hladinu. Od začátku považoval Jespera za neohroženého, ale statečnost možná neznamená nedělat si starosti. „Nemůžeš před tím utíkat donekonečna.“</p>
<p>„To by ses divil.“</p>
<p>Minuli další venkovský domek, jen bílou siluetu v ranní mlze s úhlednými záhonky tulipánů a lilií na zahrádce. Možná Jesper může pořád utíkat. Když dokáže Kaz jako zázrakem před vším utéct, třeba mu Jesper může být v patách.</p>
<p>„Kdybych jí tak mohl přinést květiny,“ povzdychl si Wylan. „Aspoň nějaké.“</p>
<p>„Po cestě nějaký seženeme,“ ujistil ho Jesper a Wylan věděl, že všemi deseti uvítal změnu hovoru. „Pamatuješ si na ni?“</p>
<p>Wylan zavrtěl hlavou. „Pamatuju si, že měla kudrnaté vlasy. Byly to ty nejkrásnější zlatě rudé vlasy.“</p>
<p>„Stejné jako máš ty,“ řekl Jesper. „Teda, jako jsi měl. Dřív.“</p>
<p>Wylan cítil, jak se mu žene krev do tváří. I když nebyl důvod, vždyť Jesper přece řekl jen to, co byla pravda.</p>
<p>Odkašlal si. „Měla ráda umění a hudbu. Myslím, že si pamatuju, jak jsme spolu seděli u piana. Ale možná to byla jen chůva.“ Wylan pokrčil rameny. „Jednoho dne onemocněla a odjela na vesnici na čerstvý vzduch, aby se jí uzdravily plíce, a už se nevrátila.“</p>
<p>„A co pohřeb?“</p>
<p>„Otec řekl, že ji pohřbili v nemocnici. Víc nic. Přestali jsme o ní mluvit. Řekl, že nemá cenu ulpívat na minulosti. Já nevím. Myslím, že ji opravdu miloval. Pořád se hádali, někdy kvůli mně, ale taky se spolu hodně smáli.“</p>
<p>„Dost těžko si dokážu představit, jak se tvůj otec směje. Snad jedině když si mne ruce nad hromadou zlata.“</p>
<p>„Není zlý.“</p>
<p>„Pokusil se tě zabít.“</p>
<p>„Ne, chtěl rozbít naši loď. Zabít mě by byla přidaná hodnota.“ To samozřejmě nebyla tak docela pravda. Jesper nebyl jediný, kdo se snažil uniknout před svými démony.</p>
<p>„To máš úplnou pravdu,“ přitakával Jesper. „Vůbec není zlý. Určitě měl dobrý důvod, proč ti nedovolil truchlit po mámě.“</p>
<p>Wylan zatahal za nit, která se párala z rukávu vlňáku. „Za všechno nemohl. Byl tenkrát hrozně smutný. A myšlenkami vzdálený. A někdy v té době si uvědomil, že nejsem… takový, jaký doufal.“</p>
<p>„Kolik ti bylo?“</p>
<p>„Osm, asi tak? Naučil jsem se to hodně dobře skrývat.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>Wylanovi přejel po tváři sotva znatelný úsměv. „Předčítal mi nebo jsem poprosil některou z chův, aby mi četla, a všechno, co řekli, jsem si slovo od slova zapamatoval. Dokonce jsem věděl, kdy se odmlčet a otočit stránku.“</p>
<p>„Kolik sis toho takhle dokázal zapamatovat?“</p>
<p>„Hodně. Ta slova mi zněla v hlavě jako písnička. Někdy to pořád dělám. Tvrdím, že nedokážu přečíst něčí rukopis, a poprosím ho, aby mi to přečetl nahlas, a zapamatuju si tu melodii. Dokážu ji udržet v hlavě tak dlouho, jak potřebuji.“</p>
<p>„Myslíš, že by se to dalo využít při hraní karet?“</p>
<p>„Nejspíš. Ale rozhodně to nemám v úmyslu.“</p>
<p>„Promarněné vlohy.“</p>
<p>„To říká ten pravý.“</p>
<p>Jesper se zamračil. „Pojďme se radši kochat krajinou.“</p>
<p>Nebylo mnoho na co se dívat. Wylan najednou ucítil nesmírnou únavu. Nebyl zvyklý žít ve věčném strachu, pohybovat se od jedné úzkosti ke druhé.</p>
<p>Chvilku si pohrával s myšlenkou, že Jesperovi poví, jak to všechno začalo. Ulevilo by se mu, kdyby to konečně mohl někomu nahlas říct? Možná. Jenže taky tak trochu chtěl, aby si Jesper i ostatní pořád mysleli, že sám odešel z otcova domu a začal nový život v Barrelu, že to bylo jeho rozhodnutí.</p>
<p>Jak Wylan rostl, dával mu Jan Van Eck stále jasněji najevo, že v jeho domě pro takového syna není místo, zvlášť potom, co se oženil s Alys. Jenže tak nějak nevěděl, co si s Wylanem počít. A tak ho alespoň zasypával výčitkami, které byly čím dál tím zlejší.</p>
<p><emphasis>Nemůžu tě ani poslat do semináře, když neumíš číst.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nemůžu tě nechat vyučit žádnému řemeslu, vždyť by poznali, že jsi k ničemu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jsi jako zkažené jídlo. Nemůžu tě nechat stát na polici, abys nezačal smrdět.</emphasis></p>
<p>A pak, před šesti měsíci, si zavolal otec Wylana do své kanceláře. „Zajistil jsem ti místo v hudební škole v Belendtu. Najal jsem osobního tajemníka, který se tě ve škole ujme. Bude vyřizovat veškerou poštu, jakož i ostatní záležitosti převyšující tvé schopnosti. Je to nesmyslné plýtvání penězi i časem, nicméně musím se smířit s tím, co je v tvém případě možné.“</p>
<p>„Jak dlouho tam budu?“ zajímal se Wylan.</p>
<p>Otec pokrčil rameny. „Dokud lidi nezapomenou, že jsem měl syna. A nekoukej se na mě, jako bych ti ublížil, Wylane. Jsem čestný, ne krutý. Takhle to bude pro nás pro oba nejlepší. Ty se nebudeš muset dál trápit pro tebe nesplnitelným úkolem stát se řádným synem obchodníka a já budu ušetřen toho, abych se na tvé zoufalé pokusy musel dívat.“</p>
<p><emphasis>Nechovám se k tobě o nic hůř, než jak se k tobě bude chovat svět</emphasis>. To bylo otcovo heslo, které mu opakoval stále dokola. Kdo jiný by k němu byl tak upřímný? Kdo jiný ho má tolik rád, aby mu pověděl pravdu do očí? Wylan si v paměti choval šťastné vzpomínky na doby, kdy mu otec četl příběhy – ponuré lesní historky plné čarodějnic a řek, které k lidem mluví. Jan Van Eck dělal pro svého syna to nejlepší, a jestliže ten přesto selhal, pak to byla jen a jen jeho vina. Mohlo se to zdát kruté, ale on přece nechránil jen sám sebe a své impérium, ale taky Wylana.</p>
<p>Všechno, co Wylanovi říkal, bylo tak dokonale rozumné. Nemohl Wylanovi svěřit peníze, protože by o ně jednoduše přišel. Wylan nemohl jít na univerzitu, protože by tam byl všem jenom pro smích. <emphasis>Takhle je to pro nás pro oba nejlepší</emphasis>. Otcův hněv byl nepříjemný, ale to, co Wylana skutečně pronásledovalo, byl jeho rozum – praktická, neúprosná logika, jejíž hlas zněl Wylanovi v uších, kdykoliv se chtěl znovu pokusit číst nebo se vůbec pustit do něčeho nového.</p>
<p>Wylana bolelo, že ho otec posílá pryč, ale neztrácel naději. Žít v Belendtu mu připadalo vlastně kouzelné. Nevěděl o tom místě zhola nic, jen že je to druhé nejstarší město v Kerchu ležící na řece Droombeld. A bude tam daleko od otcových přátel a obchodních partnerů. Van Eck je docela běžné jméno a tak daleko od Ketterdamu nikoho nenapadne, že Wylan je <emphasis>ten</emphasis> Van Eck.</p>
<p>Otec mu podal zapečetěnou obálku a nevelký štos <emphasis>kruge</emphasis> na cestu. „Tady máš dokumenty o přijetí a dost peněz na to, aby ses dostal do Belendtu. Až tam dorazíš, řekni svému tajemníkovi, ať zajde za kvestorem. Na své jméno máš na univerzitě otevřený účet. A na cestu lodí jsem ti zajistil doprovod.“</p>
<p>Wylanovi se nahnal do tváře ruměnec ponížení. „Dokážu dojet do Belendtu sám.“</p>
<p>„Nikdy jsi sám necestoval a tohle není správná chvíle s tím začínat. Miggson a Prior mají v Belendtu obchodní záležitosti k vyřízení. Doprovodí tě a postarají se o to, aby ses tam pohodlně zabydlel. Rozuměl jsi?“</p>
<p>Wylan tomu rozuměl. Podle otce nebyl ani schopný nastoupit sám na loď a odjet z města.</p>
<p>Ale v Belendtu se všechno změní. Zabalil si příruční tašku s náhradním oblečením a pár věcmi, které bude potřebovat, než jeho zavazadla dorazí do školy, a přidal k tomu své nejoblíbenější notové zápisy. Kdyby dokázal číst písmena stejně dobře jako noty, bylo by po problémech. Když mu otec přestal číst, stala se zdrojem jeho příběhů hudba. Otevíraly se mu pod rukama a sám je každým zahraným tónem spoluvytvářel. Nacpal si do batohu flétnu, kdyby měl chuť si po cestě zahrát.</p>
<p>Rozloučení s Alys bylo krátké a trapné. Byla to hodná holka, což byl celý problém – byla jen o pár let starší než Wylan. Nechápal, jak s ní může chodit otec po ulici a nepropadnout se hanbou. Alys to však podle všeho nevadilo, snad protože v její přítomnosti býval otec zase takový, jak si ho Wylan pamatoval z dětství – milý, velkorysý, trpělivý.</p>
<p>Doteď Wylan přesně neví, kdy ho otec definitivně odepsal. Ta změna nastala pomalu. Trpělivost Jana Van Ecka se obrušovala jako zlatý plíšek o hrubý pilník, a když se vyčerpala, bylo to, jako by se z otce stal úplně jiný člověk – s mnohem menším leskem.</p>
<p>„Chtěl jsem se rozloučit a popřát ti hodně štěstí,“ promluvil Wylan na Alys. Seděla v salonku a u nohou jí spal její teriér.</p>
<p>„Odjíždíš?“ zeptala se, když zvedla hlavu od šití a všimla si jeho zavazadla. Lemovala záclony. Keršské ženy – i ty bohaté – neztrácely čas něčím tak frivolním jako je vyšívání nebo vyrábění krajek. Ghezena člověk nejlépe uctí praktickou činností pro dobro domácnosti.</p>
<p>„Jedu na hudební akademii v Belendtu.“</p>
<p>„Ach, to je skvělé!“ zvolala Alys. „Tolik se mi stýská po venkově. Na čerstvém vzduchu ti bude dobře, uvidíš, a najdeš si tam spoustu nových kamarádů.“ Odložila jehlu a políbila ho na obě tváře. „Přijedeš na svátky domů?“</p>
<p>„Možná,“ řekl Wylan vyhýbavě. Dobře věděl, že ne. Otec chce, aby zmizel, tak zmizí.</p>
<p>„Tak to spolu upečeme perníčky,“ zaradovala se Alys. „Budeš mi o všem vyprávět a brzy budeme mít nového kamaráda na hraní.“ S úsměvem se šťastně poplácala po břichu.</p>
<p>Chvíli Wylanovi trvalo, než pochopil, co tím myslí. Stál tam, v ruce svíral kufr, přikyvoval hlavou a nepřítomně se usmíval, zatímco Alys dál rozpřádala plány o tom, co budou dělat o svátcích. Alys čeká dítě. Proto ho otec posílá pryč. Jan Van Eck bude mít nového, skutečného dědice. Wylan je nadbytečný. Zmizí z města, usadí se jinde. Čas bude plynout a nikdo se nepodiví nad tím, že Alysino dítě bude vychováváno jako následník Van Eckova impéria. <emphasis>Dokud lidi nezapomenou, že jsem měl syna</emphasis>. Nebyla to jen zlomyslná urážka.</p>
<p>Miggson a Prior přišli v osm hodin, aby Wylana doprovodili na loď. Nikdo se s ním nepřišel rozloučit a když šel kolem otcovy kanceláře, dveře byly zavřené. Wylan odmítl zaťukat a doprošovat se lásky jako Alysin psík žebrající o piškot.</p>
<p>Otcovi muži byli oblečení do tmavých obleků, jaké nosí obchodníci, a cestou do přístavu toho mnoho nenamluvili. Koupili lístky na trajekt do Belendtu a jakmile nastoupili, zabořil Miggson hlavu do novin, zatímco Prior s kloboukem staženým do čela zapadl do sedadla. Víčka měl napůl zavřená a Wylan netušil, jestli spí, nebo ho pozoruje jako nějaký podivný ospalý ještěr.</p>
<p>V tuhle noční hodinu byl trajekt skoro prázdný. Dole v dusné kajutě lidi pospávali nebo jedli, co si zabalili na cestu, na klíně rozložené housky se šunkou zapíjeli kávou z lahví.</p>
<p>Wylan nemohl spát. Utekl před horkem ve vydýchané kajutě a šel se projít nahoru na palubu. Zimní vzduch byl studený a páchl krví z jatek za městem. Wylanovi se z toho zvedal žaludek, naštěstí světla města brzy vybledla a ocitli se v otevřené krajině. Mrzelo ho, že nejedou za dne. Moc rád by viděl větrné mlýny držící stráž v polích a ovce pasoucí se na loukách. V kabátě se klepal zimou, vzdychl a přitáhl si popruh na batohu. Měl by si zkusit odpočinout. Ráno může vstát brzy a pozorovat východ slunce.</p>
<p>Otočil se, Prior s Miggsonem stáli za ním.</p>
<p>„Omlouvám se,“ řekl překvapeně Wylan. „Já –“ A pak mu Prior sevřel rukama pevně hrdlo.</p>
<p>Wylan lapal po dechu – tedy snažil se. Zvuk, který z něho vycházel, moc nepřipomínal sípání. Drápal Priora do zápěstí, ale ten chlap měl železný stisk, nepovolil ani o píď. Byl obrovský a Wylan cítil, jak ho pomalu zvedá ze země a tlačí na zábradlí.</p>
<p>Jeho tvář byla nezúčastněná, skoro znuděná, a Wylan pochopil, že do akademie v Belendtu nikdy nedorazí. Nikdy tam ani dojet neměl. Nečeká ho tam žádný tajemník. Žádný účet na jeho jméno. Nikdo o jeho příjezdu neví. Dokumenty o přijetí v jeho kapse nejspíš neříkají vůbec nic. Wylan se je ani nenamáhal zkusit přečíst. Měl zmizet, přesně jak si otec přál, a tyhle chlapy si na tu špinavou práci najal. Jeho otec – ten, který mu četl večer před spaním, ten, který mu nosil sladký bylinkový čaj a včelí propolis, když měl horečku a nemocné plíce. <emphasis>Dokud lidi nezapomenou, že jsem měl syna</emphasis>. Otec ho chce vymazat ze světa jako nevydařenou investici z účetních knih, jako zbytečný náklad. Záznamy budou zase v pořádku.</p>
<p>Wylanovi se před očima udělaly černé mžitky. Zdálo se mu, že slyší hudbu.</p>
<p>„Hej, vy tam! Co to děláte?“</p>
<p>Jako by ten hlas přicházel z velké dálky. Prior nepatrně povolil sevření. Wylanova chodidla se dotkla paluby lodi.</p>
<p>„Nic. Vůbec nic,“ obrátil se Miggson čelem k náhodnému spolucestujícímu. „Chytli jsme tohohle kluka, jak se hrabe v cizích zavazadlech.“</p>
<p>Wylan zachrčel.</p>
<p>„Mám… mám dojít pro strážníka? Dva z městské hlídky jsou dole v kajutě.“</p>
<p>„Už jsme upozornili kapitána,“ uklidňoval ho Miggson. „Na příští zastávce ho předáme městské hlídce.“</p>
<p>„Díky, chlapi, že máte oči všude.“ Muž se otočil k odchodu.</p>
<p>Loď se nepatrně naklonila. Wylan nehodlal čekat, co se bude dít dál. Celou svou silou vrazil do Priora – a pak se dřív, než ztratil odvahu, přehoupl přes okraj lodi a vrhl se do temného kanálu.</p>
<p>Plaval, jak nejrychleji dovedl. Byl jako zmámený a v hrdle ho bolelo. Ke své nesmírné hrůze za sebou uslyšel další šplouchnutí a věděl, že jeden z mužů skočil za ním. Jestli se Wylan někde objeví živý, ti dva nejspíš nedostanou zaplaceno.</p>
<p>Změnil tempo, plaval tak tiše, jak to jen bylo možné, a usilovně přemýšlel. Místo aby zamířil ke břehu, jak po tom jeho zimou prokřehlé tělo toužilo, podplaval nedaleko kotvící loďku, a použil ji jako skrýš. Batoh na ramenou nasáklý vodou ho táhl dolů, ale nedokázal se s ním rozloučit. <emphasis>Moje věci</emphasis>, hořekoval v duchu hloupě, <emphasis>má flétna</emphasis>. Plaval dál, chráněný loďkou, a nezastavil se, ani když už nemohl popadnout dech a údy mu začínaly dřevěnět. Silou vůle se nutil plavat dál, aby otcovým zabijákům utekl co nejdál.</p>
<p>Nakonec ho úplně opustily síly, spíš sebou jen plácal ve vodě, než by plaval. Bylo mu jasné, že jestli se nedostane ke břehu, utopí se. Dovlekl se do stínu pod most a vypotácel se na břeh, kde se mokrý a zmrzlý svalil na ledovou zem. Hrdlo ho bolelo při každém polknutí a šplouchání vody ho k smrti děsilo představou, že se blíží Prior dokončit svůj úkol.</p>
<p>Potřeboval plán, ale nedokázal myslet. Zkontroloval kapsy u kalhot. Pořád tam měl bezpečně uložený paklík <emphasis>kruge</emphasis>, který mu otec dal. I když bankovky byly mokré, nic jim nebylo a mohl jimi klidně platit. Jenže kam jít? Na to, aby opustil město, neměl dost peněz, a jestli tu zůstane, otec za ním pošle svoje lidi a brzy ho najdou. Potřeboval najít místo, kde bude v bezpečí, místo, kde ho otec nebude hledat. Nohy měl jako ze železa a začínala ho přemáhat únava silnější než chlad. Bál se, že jestli zavře oči, už nebude mít sílu znovu je otevřít.</p>
<p>Nakonec se zvedl a šel nazdařbůh, kam ho nohy nesly. Šel pryč od jatek, zatoulal se na sever, prošel klidnou rezidenční čtvrtí obývanou méně movitými obchodníky a pokračoval dál. Ulice začínaly být užší a křivější, až měl najednou pocit, že se na něj domy tlačí. I když byla hluboká noc, ve všech oknech a výlohách se svítilo. Z ošuntělých kaváren vyřvávala hudba a v průjezdech zahlédl páry svíjející se v objetí.</p>
<p>„Kdo tě tak vymáchal, chlapečku?“ zahalekala na něj ze zápraží bezzubá stařena.</p>
<p>„To já bych si ho taky s chutí vymáchala!“ zaskřehotala ženština opírající se o schody.</p>
<p>Byl v Barrelu. Wylan prožil celý život v Ketterdamu, ale sem do těch míst nikdy nepřišel. Nesměl sem. Ani by sem <emphasis>nechtěl</emphasis>. Otec o Barrelu mluvil jako o „špinavém doupěti bezbožných neřestí“, říkával, že je to „ostuda celého města“. Wylan věděl, že je to doupě plné temných ulic a průjezdů. Místo, kde místní zahalení v kostýmech páchají neslušné věci a davy cizinců hledají hříšné povyražení, místo, kam lidi přicházejí a odcházejí jako příliv. Dokonalé místo, kde může zmizet.</p>
<p>A taky to tak bylo – do té doby, než mu od otce přišel první dopis.</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Wylan si s leknutím uvědomil, že ho Jesper tahá za rukáv. „Tohle je naše zastávka. Zdá se, že to tu žije.“</p>
<p>Wylan pospíchal za ním. Vystoupili v Olendaalu na prázdné molo a po prázdném náspu došli k ospalé vesnické silnici.</p>
<p>Jesper se rozhlídnul kolem. „Tady je to jak u nás doma. Kam se člověk podívá pole a zas pole, není slyšet nic než bzučení včel. Čerstvý vzduch,“ otřepal se. „Hrůza.“</p>
<p>Cestou mu Jesper pomáhal trhat luční kvítí. Když došli na hlavní silnici, měl už Wylan docela slušný pugét.</p>
<p>„Budeme muset zjistit, jak se dostaneme do toho kamenolomu,“ zadumal se Jesper.</p>
<p>Wylan si odkašlal. „Nebudeme, stačí když najdeme obyčejný obchod.“</p>
<p>„Ale Kazovi jsi řekl, že ten nerost –“</p>
<p>„Je v různých barvách a glazurách. Potřeboval jsem důvod zajet do Olendaalu.“</p>
<p>„Wylane Van Ecku, ty jsi lhal <emphasis>Kazu Brekkerovi</emphasis>.“ Jesper si přitiskl ruku na prsa. „A prošlo ti to! Dáváš hodiny lhaní?“</p>
<p>Wylan se cítil pošetile polichocený – do té doby, než si představil, co se stane, až na to Kaz přijde. Pak si připadal, jako když se poprvé opil brandy a vyzvracel si večeři do bot.</p>
<p>Asi v půli silnice narazili na obchod a netrvalo jim víc než pár minut koupit všechno, co potřebovali. Když odcházeli, zamával na ně chlapík nakládající povoz. „Hej, chlapci, hledáte práci?“ zeptal se nedůvěřivě. „Nevypadáte zrovna, že byste vydrželi pracovat celý den na poli.“</p>
<p>„To byste se divil, pane,“ ohradil se Jesper. „Najali si nás na práci u Svaté Hildy.“</p>
<p>Wylan nervózně čekal, ale muž jen přikývl. „Opravujou nemocnici?“</p>
<p>„Jo,“ přisvědčil bez zaváhání Jesper.</p>
<p>„Tady tvůj kámoš toho moc nenamluví, co.“</p>
<p>„Šuhan,“ pokrčil rameny Jesper.</p>
<p>Postarší muž souhlasně zachrochtal a pak řekl: „Naskočte si. Jedu do kamenolomu. Dovezu vás k bráně. Na co máte ty kytky?“</p>
<p>„Nedaleko od Svatý Hildy má holku.“</p>
<p>„Pěknou holku?“</p>
<p>„To si piš. Má fakt vkus, když jde o ženský.“</p>
<p>Wylan přemýšlel, že ho shodí z povozu dolů.</p>
<p>Jeli po prašné cestě mezi poli pšenice a ječmene, krajina ubíhala do daleka, jen občas se v dálce objevila stodola nebo větrný mlýn. Povoz po cestě rychle drkotal. <emphasis>Trochu moc rychle</emphasis>, pomyslel si Wylan, když prudce najeli na velký kořen. Se syknutím zatajil dech.</p>
<p>„To ten déšť,“ řekl statkář. „Ještě to nikdo nezasypal pískem.“</p>
<p>„To je v pohodě,“ procedil Jesper a škubl sebou, protože vůz právě najel na další díru v zemi. „Nemusím mít vnitřnosti vcelku.“</p>
<p>Statkář se zařehtal. „Je to zdravý! Natřese vám to játra!“</p>
<p>Wylan se držel za břicho a nadával si, že Jespera přece jen neshodil z vozu dolů a neskočil hned za ním. Naštěstí asi o míli dál vůz zpomalil před dvěma kamennými patníky vyznačujícími začátek štěrkové příjezdové cesty.</p>
<p>„Dál nejedu,“ oznámil statkář. „To není místo pro mě. Je tam moc utrpení. Občas, když z tý strany fouká vítr, je slyšet, jak se tam smějí nebo naříkají.“</p>
<p>Jesper s Wylanem si vyměnili pohledy.</p>
<p>„Chceš říct, že tam straší?“ zeptal se Jesper.</p>
<p>„Nejspíš.“</p>
<p>Poděkovali mu a vděčně sklouzli na zem. „Až tady s tím budete hotoví, běžte pár mil po cestě nahoru,“ křikl za nimi. „Mám dva akry, které potřebujou obdělat. Pět <emphasis>kruge</emphasis> na den a můžete se vyspat ve stodole.“</p>
<p>„To zní slibně,“ zamával na něj Jesper, ale jen co se otočili a vydali na cestu ke kostelu, zabručel: „Zpátky jdeme pěšky. Myslím, že jsem si zlomil žebro.“</p>
<p>Když byl sedlák z dohledu, shodili ze sebe kabáty a klobouky, pod kterými měli na Kazovo doporučení tmavé obleky, a všechno to nacpali pod pařez. „Řekněte jim, že vás posílá Cornelis Smeet,“ radil jim Kaz. „Abyste se ujistili, že hrob placený panem Van Eckem je dobře udržovaný.“</p>
<p>„Proč?“ nechápal Wylan.</p>
<p>„Protože když budeš tvrdit, že jsi syn Jana Van Ecka, nikdo ti to neuvěří.“</p>
<p>Příjezdová cesta byla lemovaná topoly a když po ní vystoupali nahoru, rozprostřel se před nimi výhled na třípatrový dům z bílého kamene s elegantním nízkým schodištěm vedoucím k obloukovým vstupním dveřím. Cesta před domem byla pečlivě vysypaná štěrkem a po stranách osázená úhledně zastřiženými tisy.</p>
<p>„To nevypadá zrovna jako kostel,“ divil se trochu zaraženě Jesper.</p>
<p>„Třeba je to bývalý klášter nebo škola,“ mínil Wylan. Poslouchal, jak mu pod nohama křupe štěrk. „Jespere, pamatuješ si na svoji mámu?“</p>
<p>Wylan už viděl Jespera smát se na mnoho různých způsobů, ale výraz, který se mu v tu chvíli rozlil po tváři, byl pro Wylana doposud neznámý: Jesper byl zasněně šťastný, asi jako když vyhraje v kartách, a jediné, co řekl, bylo: „Jo. Naučila mě střílet.“</p>
<p>Bylo toho spoustu, na co by se Wylan rád zeptal, ale čím víc se blížili ke kostelu, tím méně byl schopný udržet myšlenky pod kontrolou. Po levé straně domu si všiml besídky porostlé fialovými květy vistárií, jejichž sladká vůně prosycovala jarní vzduch. Napravo, trochu dál za trávníkem, stála železná tepaná brána s plotem obepínajícím hřbitov, v jehož středu se tyčila vysoká kamenná postava ženy – nejspíš svaté Hildy, domýšlel si Wylan.</p>
<p>„Tam to musí být,“ usoudil a květiny v ruce stiskl ještě o něco pevněji. <emphasis>Co tady dělám?</emphasis> Znovu ta otázka, najednou zase váhal. Kaz měl pravdu. Bylo to hloupé, sentimentální. K čemu je navštívit hrob, na kterém je napsané jméno jeho matky? Vždyť si to ani nebude umět přečíst. Ale když už přišli až sem.</p>
<p>„Jespere –“ začal, jenže právě v tu chvíli vyšla zpoza rohu žena v šedém pracovním obleku a před sebou tlačila kolečko naložené hlídnou.</p>
<p><emphasis>„Goed morgen,“</emphasis> zavolala na ně. „Mohu vám nějak pomoct?“</p>
<p>„I vám dobré ráno,“ pronesl Jesper klidně. „Jsme z kanceláře Cornelise Smeeta.“</p>
<p>Zamračila se a Wylan chvatně dodal: „Pracuje pro váženého radního pana Jana Van Ecka.“</p>
<p>Očividně si nevšimla, jak se mu chvěl hlas, protože její tvář se vyjasnila a usmála se na ně. Měla kulaté růžové tváře. „Jistě. Ale přiznávám, že jste mě překvapili. Pan Van Eck je k nám velmi štědrý, ale skoro o něm neslyšíme. Nestalo se nic, že ne?“</p>
<p>„Vůbec ne,“ ubezpečoval ji Wylan.</p>
<p>„Jenom nová opatření,“ doplnil Jesper. „Zase pro všechny práce navíc.“</p>
<p>„Tak je to vždycky, že ano?“ Žena se znovu zaculila. „A vidím, že jste přinesli květiny.“</p>
<p>Wylan se podíval na pugét ve své ruce. Najednou se mu zdál malý a povadlý. „My… ano.“</p>
<p>Otřela si ruce do beztvaré haleny a řekla: „Zavedu vás k ní.“</p>
<p>Ale místo aby šla ke hřbitovu, zamířila ke vchodu. Jesper pokrčil rameny a vyrazili za ní. Jak stoupali po nevelkých kamenných schodech nahoru, přeběhl Wylanovi mráz po zádech.</p>
<p>„Jespere,“ špitl. „Na oknech jsou mříže.“</p>
<p>„Možná jsou zdejší mniši nervózní,“ opáčil Jesper, ale neusmál se přitom.</p>
<p>Vstupní sál byl dvě patra vysoký, na podlaze ležely bílé dlaždice s drobounkými modrými tulipány. Takhle nevypadal žádný kostel, který Wylan doposud viděl. Ticho tu bylo tak hluboké, až měl pocit, že se jím zalkne. V rohu stál obrovský psací stůl a na něm váza s vistáriemi, těmi, co viděl růst venku. Zhluboka se nadechl. Jejich vůně ho uklidňovala.</p>
<p>Žena odemkla velkou skříň, chvíli v ní štrachala, až nakonec vytáhla tlustý fascikl.</p>
<p>„Tak tady to máme: Marja Hendriksová. Jak vidíte, všechno je v pořádku. Můžete se sami podívat, než ji přichystáme. Příště nám dejte vědět dopředu, že přijdete, abyste nemuseli zbytečně čekat.“</p>
<p>Wylan cítil, jak mu po těle vyskakuje studený pot. Přinutil se přikývnout.</p>
<p>Žena vzala ze skříně těžký svazek klíčů a odemkla jedny z bledě modrých dveří vedoucích ze sálu. Wylan slyšel, jak je za sebou z druhé strany zase zamkla. Položil kytku lučních kvítků na stůl. Měly polámané stonky. Tak pevně je svíral.</p>
<p>„Co je tohle za místo?“ nemohl si to v hlavě srovnat. „Co tím myslela, že ji <emphasis>přichystají</emphasis>?“ Srdce mu splašeně tlouklo jako metronom nastavený ve špatném rytmu.</p>
<p>Jesper listoval spisem, oči mu přejížděly ze stránky na stránku.</p>
<p>Wylan se mu naklonil přes rameno, zoufale cítil, jak ho panika dusí ve svém sevření. Slova na stránce byla jen nesmyslnou čmáranicí, černý zmatek pavoučích nohou. S námahou lapal po dechu. „Jespere, prosím,“ naléhal slabým, pisklavým hlasem. <emphasis>„Přečti mi to.“</emphasis></p>
<p>„Promiň,“ odpověděl Jesper chvatně. „Já zapomněl. Já…“ Wylan nedokázal z Jesperova výrazu nic vyčíst – byl to smutek, zmatek. „Wylane… já myslím, že tvoje matka žije.“</p>
<p>„To není možné.“</p>
<p>„Tvůj otec ji nechal zbavit svéprávnosti.“</p>
<p>Wylan zavrtěl hlavou. To není možné. „Byla nemocná. Na plíce –“</p>
<p>„Tvrdí, že trpí hysterií, paranoiou a stihomamem.“</p>
<p>„Nemůže být naživu. Vždyť – se znovu oženil. Co Alys?“</p>
<p>„Myslím, že nechal tvoji matku prohlásit za blázna a použil to jako důvod pro rozvod. Tohle není kostel, Wylane. Je to blázinec.“</p>
<p>Svatá Hilda. Otec sem pravidelně každý rok posílá peníze – ale ne jako charitativní dar. <emphasis>Aby se tu o ní starali. Aby mlčela.</emphasis> Místnost se pod ním zhoupla.</p>
<p>Jesper ho posadil do židle za psacím stolem a zatlačil mu na lopatky, aby ho přiměl předklonit se dopředu. „Dej hlavu mezi kolena a soustřeď se na podlahu. Dýchej.“</p>
<p>Se zrakem upřeným na roztomilé modré tulipány na bílých čtvercových dlaždičkách se Wylan nutil zhluboka dýchat – nádech, výdech. „Řekni mi zbytek.“</p>
<p>„Musíš se uklidnit, nebo jim to začne být podezřelý.“</p>
<p><emphasis>„Řekni mi zbytek.“</emphasis></p>
<p>Jesper vzdychl a znovu začal listovat papíry. „Zkurvysyn,“ ulevil si asi po chvíli. „Bylo vydaný rozhodnutí, že se veškerá dispoziční práva k jejímu majetku převádějí na něj. Tady je kopie.“</p>
<p>Jesper četl: <emphasis>„Tento dokument, v souladu s Ghezenovou vůlí a čestným počínáním představitelů státu Kerchu, dosvědčuje, že soud, jakož i Obchodní rada, rozhodly o tom, že veškerý majetek a právo s ním nakládat se převádějí z Marji Hendriksové na Jana Van Ecka, a to dokud jmenovaná nebude schopna spravovat své záležitosti sama.“</emphasis></p>
<p>„Veškerý majetek se převádí,“ opakoval tupě Wylan. <emphasis>Co tady dělám? Co tady dělám? Co tady dělám?</emphasis></p>
<p>Ve světle modrých dveřích se otočil klíč a známá žena – <emphasis>ošetřovatelka</emphasis> – pochopil Wylan – vplula zpátky dovnitř, přitom si rukama uhlazovala zástěru převázanou přes pracovní plášť.</p>
<p>„Už je na vás připravená,“ usmála se. „Dneska je docela klidná. Jste v pořádku?“</p>
<p>„Mému kolegovi se udělalo trochu nevolno. To je to sluníčko, to víte, není na to zvyklý, když je pořád zavřený v kanceláři pana Smeeta. Mohli bychom vás požádat o sklenici vody?“</p>
<p>„Jistě!“ řekla přeochotně sestra. „Ach, opravdu nevypadáte dobře.“</p>
<p>Zmizela za dveřmi, načež se opakovala rutina odemykání a zamykání. <emphasis>Dělá to, aby pacienti neutekli.</emphasis></p>
<p>Jesper si dřepl před Wylana a položil mu ruce na ramena.</p>
<p>„Wyle, poslouchej mě. Musíš se dát dohromady. Dokážeš to? Klidně můžeme odejít. Můžu jí říct, že ti je zle, nebo tam můžu jít sám. Můžeme zkusit přijít jindy –“</p>
<p>Wylan se zhluboka nadechl nosem, až se celý zatřásl. Nemohl pochopit, co se děje, nedokázal vstřebat, co to má celé znamenat<emphasis>. Hezky jednu věc podruhé. Soustřeď se vždycky jen na jednu věc.</emphasis> Tak mu to radil učitel, když si připadal celou stránkou písmen zahlcený. Při čtení to moc nefungovalo, zvlášť když nad ním otec stál, ale Wylan se tuhle dovednost naučil používat při jiných příležitostech. <emphasis>Vždycky jen jednu věc. Vstaň.</emphasis> Vstal. <emphasis>Jsi v pořádku</emphasis>. „Jsem v pořádku,“ řekl. „Zůstaneme tady.“ To bylo jediné, co teď věděl jistě.</p>
<p>Když se ošetřovatelka vrátila, vzal si od ní sklenici, poděkoval jí a vodu vypil. Pak ji s Jesperem následovali do světle modrých dveří. Nedokázal se přimět sesbírat uvadlé luční květiny rozházené po psacím stole. <emphasis>Vždycky jen jednu věc</emphasis>.</p>
<p>Prošli kolem zamčených dveří, zřejmě pokoje pacientů. Z některých vycházelo sténání. V prostorném sále hrály dvě ženy hru připomínající <emphasis>ridderspel</emphasis>.</p>
<p><emphasis>Máma je mrtvá. Je mrtvá.</emphasis> Ale nevěřil tomu. Už ne.</p>
<p>Konečně je ošetřovatelka dovedla na zasklenou verandu, okna byla obrácená na západ, takže do místnosti pronikaly teplé paprsky zapadajícího slunce. Za prosklenou stěnou bylo vidět trávník a v dálce za ním hřbitov. Byla to hezká místnost s dokonale čistou kachlíčkovou podlahou. Na malířském stojanu u okna stálo plátno s rozkreslenou přírodní scenérií. Wylanovi se vrátila dávno zapomenutá vzpomínka: máma stojí v zahradě na Geldstraat u malířského stojanu a zadumaně si měří linii hausbótu a kanálu za ním, v prázdné sklenici má čisté štětce a kolem voní lněný olej.</p>
<p>„Ona maluje,“ řekl Wylan suše.</p>
<p>„Pořád,“ přisvědčila vesele ošetřovatelka. „Naše Marja je hotová umělkyně.“</p>
<p>V kolečkovém křesle seděla žena, hlava jí padala dolů, jako by přemáhala spánek, přes útlá ramena měla přehozenou deku. Vrásčitou tvář lemovaly vlasy v barvě vybledlého jantaru prokvetlé stříbrem. <emphasis>Má stejnou barvu vlasů jako já</emphasis>, uvědomil si Wylan, <emphasis>kdyby mohly na sluníčku vyšisovat. </emphasis>Cítil, jak mu spadl kámen ze srdce. Tahle žena je moc stará, aby mohla být jeho matka. Jenže pak zvedla bradu a otevřela oči. Byly jasné, čistě hnědé, ani trochu se nezměnily.</p>
<p>„Máte tu návštěvu, slečno Hendriksová.“</p>
<p>Pohnula rty, Wylan však nerozuměl, co řekla.</p>
<p>Změřila si je oba bystrým pohledem. Pak zrozpačitěla; opustila ji jistota a její výraz se stal tázavě nečitelný. „Měla bych… měla bych vás znát?“</p>
<p>„Potkali jsme se… potkali jsme se hodně dávno,“ vykoktal. „Když jsem byl ještě dítě.“</p>
<p>Vydala neurčitý bručivý zvuk a podívala se z okna.</p>
<p>Wylan se zoufale otočil na Jespera. Na tohle nebyl připravený. Svou matku dávno pohřbil, byla pro něj prach země.</p>
<p>Jesper ho jemně usadil do židle před Marju. „Máme hodinu, než se budeme muset vrátit,“ mluvil k němu klidně. „Povídej si s ní.“</p>
<p>„O čem?“</p>
<p>„Pamatuješ, co jsi řekl Kazovi? Nevíme, co se stane. Tohle je všechno, co máme…“ Pak vstal a došel k sestře, která na druhé straně pokoje oprašovala obrazy. „Řekněte mi, slečno… to je ostuda, nezachytil jsem vaše jméno.“</p>
<p>Ošetřovatelka se usmála, tváře měla kulaté a červené jako rajská jablíčka. „Betje.“</p>
<p>„Krásné jméno pro krásnou dívku. Pan Smeet mě požádal, abych si to tady prohlédl, až tu budu. Byla byste tak laskavá a provedla mě tady?“</p>
<p>Váhavě pohlédla na Wylana.</p>
<p>„Nebojte se, tady bude všechno v pořádku,“ vypravil ze sebe Wylan hlasem, který mu samotnému zněl příliš hlasitě a příliš srdnatě. „Jenom jí položím pár otázek. Rutinní záležitost. Je to součástí našich nových opatření.“</p>
<p>Ošetřovatelka se na Jespera zaculila. „Tak to bychom si to tu snad mohli trochu prohlédnout.“</p>
<p>Wylan studoval matku. Jeho myšlenky byly jedna drásající změť falešných akordů. Ostříhali jí vlasy nakrátko. Snažil si ji představit mladší, v hezkých černých vlněných šatech, jaké nosí ženy obchodníků, s bílou krajkou u krku a hustými lesklými vlasy, které jí služka vyčesávala do zakrouceného drdolu.</p>
<p>„Dobrý den,“ osmělil se.</p>
<p>„Přišel sis pro peníze? Žádné nemám.“</p>
<p>„Já taky ne,“ odpověděl Wylan chabě.</p>
<p>Nemohl zrovna říct, že by v její přítomnosti pociťoval něco důvěrně známého, ale to, jak nakláněla hlavu, jak seděla se vzpřímenými zády. Jako by byla u klavíru.</p>
<p>„Máš ráda hudbu?“ zeptal se.</p>
<p>Přikývla. „Ano, ale tady si jí mnoho neužiji.“</p>
<p>Z pod košile vytáhl flétnu. Celý den ji nosil na prsou jako tajný poklad, ještě byla od jeho těla teplá. Chtěl na ni zahrát u mámina hrobu – jako blbec, Kaz by se mu vysmál.</p>
<p>Při prvních tónech se mu chvěl hlas, ale pak svůj dech zkrotil. Našel melodii, jednoduchá písnička, jedna z prvních, které se naučil. Chvíli se tvářila, jako by se snažila rozpomenout, kde to jen slyšela. Pak prostě zavřela oči a poslouchala.</p>
<p>Když skončil, poprosila ho: „Zahraj něco veselého.“</p>
<p>Tak zahrál kaelišskou lidovku a pak jednu keršskou námořnickou, která se mu zdála pro jeho pískání vhodnější. Hrál všechno, na co si vzpomněl, jen nic smutného a truchlivého. Nemluvila, všiml si však, že si občas do rytmu hudby podupává a rty se jí pohybují, jako by znala slova.</p>
<p>Nakonec složil flétnu do klína. „Jak dlouho už tu jsi?“</p>
<p>Mlčela.</p>
<p>Naklonil se k ní a doufal, že třeba nalezne odpověď v těch nečitelných oříškově hnědých očích. „Co ti to udělali?“</p>
<p>Jemně mu položila ruku na tvář. Její dlaň byla studená a suchá. „Co ti to udělali?“ Nevěděl, jestli jen opakuje jeho slova, nebo se ho taky ptá.</p>
<p>Wylan cítil, jak se mu bolestivě stahuje hrdlo a spolkl slzy.</p>
<p>Dveře se s rachotem otevřely. „Tak co, byla to hezká návštěva?“ volala ošetřovatelka, jen co vstoupila dovnitř.</p>
<p>Wylan rychle zastrčil flétnu pod košili. „Rozhodně,“ přisvědčil. „Všechno se zdá být v pořádku.“</p>
<p>„Zdáte se mi na takovou práci moc mladí,“ pokukovala po Jesperovi.</p>
<p>„To bych o vás mohl říct taky,“ odpověděl Jesper. „Víte, jak to chodí – nováčci vždycky schytají práci, kterou nikdo nechce dělat.“</p>
<p>„Navštívíte nás zase brzy?“</p>
<p>Jesper na ni mrkl. „Člověk nikdy neví.“ Pak kývl na Wylana. „Musíme chytit zpáteční loď.“</p>
<p>„Rozlučte se, slečno Hendriksová!“ nabádala ji ošetřovatelka.</p>
<p>Marjiny rty se pohnuly, tentokrát byl však Wylan dost blízko na to, aby slyšel, co zamumlala. <emphasis>Van Ecková</emphasis>.</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Při odchodu z nemocnice udržovala ošetřovatelka s Jesperem nepřetržitý proud konverzace. Wylan se držel za nimi. Srdce měl sevřené bolestí. Co to s ní otec udělal? Byla opravdu bláznivá? Nebo jen uplatil správné lidi na správných místech, aby to o ní tvrdili? Dával jí drogy? Jesper na něj ustaraně pohlédl dozadu svýma šedýma očima, zatímco sestra nepřestávala žvatlat.</p>
<p>Byli skoro zpátky u světle modrých dveří, když se jich zeptala: „Chtěli byste se podívat na její obrazy?“</p>
<p>Wylan se na místě zastavil. Přikývl.</p>
<p>„To by bylo vskutku úžasné,“ přijal její nabídku Jesper.</p>
<p>Ošetřovatelka je zavedla zpátky cestou, odkud přišli, a otevřela dveře k něčemu, co nejvíc ze všeho připomínalo skříň.</p>
<p>Wylanovi se podlomila kolena a musel se přichytit stěny, aby neupadl. Sestra si toho nevšimla – bez přestání brebentila dál a dál. „Barvy jsou samozřejmě drahé, ale má z toho radost. Tohle je jen poslední várka. Každého půl roku, nebo tak nějak, to odvážíme na skládku. Tady na to není místo.“</p>
<p>Wylan měl chuť řvát. Skříň byla napěchovaná malbami – krajiny, nemocnice z různých pohledů, jezero zalité sluncem a stíny, a pak – znovu a znovu – tvář malého chlapce se zrzavými kudrnatými vlásky a jasně modrýma očima.</p>
<p>Musel ze sebe vypravit nějaký zvuk, protože sestra se k němu otočila. „Ach, ne,“ promluvila k Jesperovi, „váš kolega je zase bílý jako stěna. Snad by mu pomohl nějaký prášek.“</p>
<p>„Ne, ne,“ odmítl Jesper a chytil Wylana za paži. „Už vážně musíme jí. Bylo to opravdu kouzelné setkání.“</p>
<p>Cestu zpátky alejí topolů Wylan nevnímal, ani to, že si zpod pařezu u cesty vyndali své kabáty a klobouky a znovu se do nich oblékli.</p>
<p>Až když ušli asi polovinu cesty zpátky do přístavu, přiměl se promluvit. „Ona ví, co jí udělal. Ví, že neměl právo sebrat jí peníze, sebrat jí život.“ <emphasis>Van Ecková</emphasis>, řekla. Nebyla Marja Hendriksová, byla Marja Van Ecková, manželka a matka, kterou připravili o jméno a o majetek. „Pamatuješ, jak jsem řekl, že není zlý?“</p>
<p>Nohy vypověděly Wylanovi službu. Posadil se přímo doprostřed cesty a bylo mu už jedno, že mu z očí tryskají slzy, protože je stejně nedokázal zastavit. Hruď se mu otřásala pláčem, jenž se z něj valil ven v ošklivých, trhaných vzlycích. Vadilo mu, že ho Jesper vidí plakat, ale nedokázal s tím nic udělat, ani se slzami ani s tím, co se právě dozvěděl. Zabořil tvář do dlaní a schoval hlavu, jako by snad silou vůle mohl prostě zmizet.</p>
<p>Ucítil, jak mu Jesper stiskl paži.</p>
<p>„To je dobrý,“ utěšoval ho.</p>
<p>„Ne, to není dobrý.“</p>
<p>„Máš pravdu, není to dobrý. Je to na nic, nejradši bych tvýho fotra uškrtil a hodil ho supům.“</p>
<p>Wylan zavrtěl hlavou. „Ty to nechápeš. To je všechno kvůli mně. Já za to můžu. Chtěl novou ženu. Chtěl dědice. Pořádného následníka, ne pitomce, který stěží přehláskuje svoje jméno.“ Bylo mu osm, když otec poslal matku pryč. Už mu to nemuselo vrtat hlavou – to byl ten okamžik, kdy nad ním otec zlomil hůl.</p>
<p>„Hej,“ zatřásl s ním Jesper. „Hej. Tvůj otec mohl udělat spoustu věcí, když zjistil, že se nemůžeš naučit číst. K čertu, mohl říct, že si slepej nebo máš potíže se zrakem. Anebo ještě líp, mohl bejt prostě rád, že je jeho syn génius.“</p>
<p>„Já nejsem génius.“</p>
<p>„Na spoustu věcí jdeš úplně blbě, Wylane, ale blbej nejsi. A jestli ještě někdy uslyším, jak o sobě říkáš, že jsi pitomec, řeknu Matthiasovi, že ses líbal s Ninou. Jazykem.“</p>
<p>Wylan si utřel nos o rukáv. „To ti nikdy neuvěří.“</p>
<p>„Tak řeknu Nině, že ses líbal s Matthiasem. Jazykem.“ Vzdychl. „Podívej, Wylane, normální lidi nezavírají svoje manželky do blázince. Nevydědí syna jenom proto, že není takový, jak si představovali. Myslíš, že můj táta chtěl mít dítě, který mu nadělá takový potíže? Za tohle nemůžeš. Stalo se to, protože tvůj táta je magor v dokonalým obleku.“</p>
<p>Wylan si přitlačil dlaně na pláčem napuchlé oči. „To je všechno pravda, ale vůbec mi to nepomáhá.“</p>
<p>Jesper mu znovu jemně potřásl ramenem. „Dobře, a co tohle? Kaz převrátí život tvýho fotra vzhůru nohama.“</p>
<p>Wylan chtěl říct, že to mu taky nepomáhá, ale pak se zarazil. Kaz Brekker byl nejkrutější a nejpomstychtivější člověk, se kterým se kdy Wylan setkal – a přísahal, že Jana Van Ecka zničí. Ta představa byla jako chladivý pramen hasící rozpálený pocit bezmocného studu, jenž v sobě Wylan už dlouho nosil. Tohle nikdy nic nespraví. Ale Kaz může otcův život ukázat ve špatném světle. A Wylan bude bohatý. Mohl by mámu odtamtud odvést. Mohli by spolu jet někam do tepla. Mohl by ji posadit k pianu, nechat ji hrát, vzít ji někam, kde je spousta jasných barev a nádherných zvuků. Mohli by spolu odjet do Nové Země. Mohli by spolu jet kamkoliv. Wylan nadzdvihl bradu a osušil si slzy. „Vlastně to dost pomohlo.“</p>
<p>Jesper se zazubil. „Myslel jsem si to. Ale jestli nestihneme loď zpátky do Ketterdamu, žádná spravedlivá odplata nebude.“</p>
<p>Wylan vstal, najednou se nemohl dočkat, až bude zpátky ve městě, aby pomohl Kazovi uskutečnit jeho plán. Do Ledového paláce jel se sebezapřením. Pomáhal Kazovi jen nerad. Celou tu dobu si myslel, že si zaslouží, aby jím otec pohrdal – a teď už si to mohl přiznat – kdesi hluboko v nitru doufal, že třeba najde způsob, jak získat zpátky otcovu přízeň. Inu dobrá, ať si otec nechá svoji náklonnost, uvidíme, co si za ni koupí, až s ním Kaz Brekker bude hotov.</p>
<p>„Tak jdeme,“ řekl. „Ukradneme otci peníze.“</p>
<p>„Nejsou to tvoje peníze?“</p>
<p>„Dobře, tak si je ukradneme zpátky.“</p>
<p>Rozběhli se. „Miluju spravedlivou odplatu,“ oddychoval Jesper. „Člověk si přitom nádherně natřese játra.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>15 </strong></p><empty-line /><p><strong>Matthias</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>P</strong>řed hospodou se shromáždil dav přilákaný zvukem rozbitého skla a rozruchem kolem. Zoja spustila Ninu s Matthiasem na zem, zvláštní servítky si přitom nebrala, a pak je malý oddíl ozbrojených mužů odvedl z hospody pryč. Zbytek mužstva zůstal uvnitř, vysvětlení, proč se na tržišti zničehonic vznesly kosti a pak rozbily okna hospody, zbylo na nich. Matthias sám nechápal, co se stalo. To Nina uvedla do pohybu ty falešné svaté ostatky? Nebo to byla nějaká jiná síla? A proč je vůbec přepadli?</p>
<p>Matthias myslel, že je vyhodí na ulici, ale oni je po ošlapaných starých schodech zavedli do temného tunelu. <emphasis>Starý kanál</emphasis>, poznal jej Matthias, když vlezli do loďky, jež je neslyšně unášela temnotou. Tunel byl z větší části vydlážděný. Propluli pod širokým prostranstvím před ambasádou.</p>
<p>Za pár vteřin je Zoja dovedla po úzkém kovovém žebříku do holé místnosti s tak nízkými stropy, že se Matthias musel předklonit.</p>
<p>Nina něco v ravštině prohodila k Zoje a pak Matthiasovi přeložila její odpověď. „Je to jen poloviční místnost. Když budovali ambasádu, postavili metr a půl pod zemí tajné patro. Díky tomu, jak přiléhá k základům, je seshora nemožné poznat, že dole pod tím něco je.“</p>
<p>„Aby se tu člověk plazil.“</p>
<p>„Ano, ovšem budovy v Ketterdamu nemají suterény, takže nikoho nenapadne pátrat po podzemních prostorech.“</p>
<p>Na město, jež se považuje za neutrální, to Matthiasovi přišlo jako trochu přehnané preventivní opatření, ale možná musí Ravčani podnikat extrémní kroky, když chtějí svoje občany ochránit. <emphasis>Kvůli lidem, jako jsem já</emphasis>. Matthias býval lovcem lidí, zabijákem, a byl na to, že dělá svou práci dobře, hrdý.</p>
<p>Zakrátko přišli k hloučku lidí choulících se u trosek něčeho, co musela být, jak se Matthias domníval, východní zeď.</p>
<p>„Jsme pod zahradou velvyslanectví,“ vysvětlovala Nina.</p>
<p>Přikývl. Nejbezpečnější místo pro úkryt, když nechcete, aby bylo slyšet hlasy v horních patrech ambasády. Bylo tu asi patnáct lidí nejrůznějšího věku a barvy pleti. Zdálo se, že kromě ustrašeného výrazu spolu nemají nic společného, ale Matthias věděl, že to musejí být grišové. Nepotřebovali Ninino varování, aby se vydali hledat útočiště.</p>
<p>„Jak to, že je jich tak málo?“ divil se Matthias. Nina odhadovala počet grišů ve městě na třicet.</p>
<p>„Ostatním se možná podařilo utéct z města nebo se schovávají.“</p>
<p>Nebo je už pochytali. Jestli Nina nechce tuhle možnost vyslovit nahlas, on to bude respektovat.</p>
<p>Zoja je chodbou dovedla na místo, kde se Matthias ke své úlevě mohl zase narovnat. Podle kulatého tvaru celého prostoru Matthias usoudil, že jsou pod falešným rezervoárem vody nebo možná pod zahradním altánkem. Jeho úleva vzala za své, když k němu na Zojin pokyn přistoupili ozbrojení muži s párem okovů.</p>
<p>Nina se před něj okamžitě postavila a šeptem se začaly se Zojou zuřivě dohadovat.</p>
<p>Matthias moc dobře věděl, s kým má tu čest. Zoja Nazjalenská byla jedna z nejmocnějších čarodějnic v celé Ravce. Byla to legendární větrostrůjkyně, bojovnice, jež sloužila nejprve Temnyjovi, potom Světlonošce, až se za krále Nikolaje sama dostala k moci jako členka Triumvirátu. Teď, když na vlastní kůži okusil její schopnosti, se vůbec nedivil, že její cesta k moci byla tak rychlá.</p>
<p>Hádaly se v ravštině, takže Matthias nerozuměl ani slovo, nicméně pohrdání v Zojině hlase bylo dostatečně patrné, navíc si nemohl nevšimnout, jak celou dobu nepřestává ukazovat střídavě na něj a na okovy. Už chtěl zavrčet, že jestli ho ta čarodějnice hromu chce spoutat, ať si to jde sama zkusit, a uvidí, co se stane, když tu Nina rozhodila rukama.</p>
<p>„To stačí,“ řekla keršsky. „Matthias zůstane volný a odteď budeme mluvit jazykem, kterému rozumíme všichni. Má právo vědět, co se děje.“</p>
<p>Zoja přimhouřila oči. Podívala se z Matthiase na Ninu a pak s těžkým přízvukem promluvila keršsky: „Nino Zeniková, ještě stále jsi voják Druhé armády a já jsem tvůj velící důstojník. Máš povinnost plnit mé rozkazy.“</p>
<p>„Pak mě budeš muset taky svázat do řetězů.“</p>
<p>„Nemysli si, že o tom neuvažuju.“</p>
<p>„Nino!“ Hlas rusovlasé dívky, jež se objevila v místnosti, se ozvěnou nesl prostorem.</p>
<p>„Žeňo!“ zavýskla Nina. Tuhle ženu by však Matthias poznal i bez představování. Tvář měla zjizvenou a přes oko nataženou hedvábnou pásku se zlatou výšivkou slunce. Žeňa Safinová – věhlasná krejčová, Ninina bývalá učitelka a druhá členka Triumvirátu. Matthias sledoval, jak se objímají, a udělalo se mu zle. Byl připravený, že tu narazí na skupinu neznámých grišů, zoufalých lidí prchajících z Ketterdamu, kteří jsou v nebezpečí, vydaní na pospas nepřátelům. Lidi jako je Nina – nečekal, že tu potká nejvyšší z grišů. Všechny jeho instinkty křičely, ať bojuje, nebo co nejrychleji uteče, hlavně ať tam nestojí jako nápadník ucházející se o přízeň rodičů své vyvolené. Jenže tohle byly Nininy přítelkyně a učitelky. <emphasis>Jsou to nepřátelé</emphasis>, hučelo mu výstražně v hlavě a on nevěděl, jestli to je hlas velitele Bruma, nebo jeho vlastní.</p>
<p>Žeňa poodstoupila o krok dozadu a shrnula Nině z tváře prameny plavých umělých vlasů, aby si ji mohla lépe prohlédnout. „Nino, je to vůbec možné? Když tě Zoja naposledy viděla –“</p>
<p>„Ztropila jsi scénu,“ vpadla Zoja, „a vyletěla z tábora jako splašená herka a vůbec nedávala pozor.“</p>
<p>K Matthiasově údivu se Nina zakabonila jako dítě, které hubují. Nikdy by ho nenapadlo, že ji uvidí se stydět.</p>
<p>„Mysleli jsme si, že jsi mrtvá,“ vysvětlovala Žeňa.</p>
<p>„Vypadá napůl mrtvá.“</p>
<p>„Vypadá dobře.“</p>
<p>„Vypařila ses,“ vyprskla Zoja. „Když jsme se dozvěděli, že v okolí slídí Fjerdani, obávali jsme se nejhoršího.“</p>
<p>„Taky se to nejhorší stalo,“ přiznala Nina. „A pak se staly další hrozné věci.“ Vzala Matthiase za ruku. „Ale teď jsme tady.“</p>
<p>Zoja sjela pohledem na jejich ruce zapletené do sebe a přeložila si ruce křížem. „Aha. Chápu.“</p>
<p>Žeňa nadzdvihla kaštanové obočí. „Jestli to nejhorší, co se stalo, <emphasis>je on</emphasis> –“</p>
<p>„Proč jste sem přišli?“ chtěla vědět Zoja. „Chceš se svým fjerdským… přívěškem… utéct z Ketterdamu?</p>
<p>„A kdyby ano? Proč jsi nás přepadla?“</p>
<p>„V celém městě přepadají griši. Nevěděli jsme, kdo jste, a jestli nejste spolčení se Šuhany, jenom jsme slyšeli, že znáte tajný kód, když jste mluvili s tím pouličním prodejcem. Teď máme vojáky rozmístěné v hospodě pořád. Každý, kdo hledá griši, představuje potenciální nebezpečí.“</p>
<p>Když Matthias uvážil, co ti noví šuhanští vojáci dokážou, není se co divit, že jsou opatrní.</p>
<p>„Přišli jsme vám nabídnout pomoc,“ přiznala Nina.</p>
<p>„Jakou pomoc? Vůbec netušíš, proti jaké síle stojíš, Nino. Šuhani vymysleli drogu –“</p>
<p><emphasis>„Jurdu parem.“</emphasis></p>
<p>„Co víš o <emphasis>paremu</emphasis>?“</p>
<p>Nina stiskla Matthiasovu ruku. Zhluboka se nadechla. „Viděla jsem, co dokáže. Na… na vlastní kůži jsem to zažila.“</p>
<p>Žeňa vykulila své jediné oko. „Ach ne, Nino. Tos neudělala.“</p>
<p>„Samozřejmě, že to udělala,“ opáčila Zoja. „Vždycky jsi byla taková! Potápíš se do problémů jako do bublinkové lázně. Tak proto vypadáš jako dva dny stará kaše? Jak jsi mohla takhle riskovat, Nino?“</p>
<p>„Nemám ráda kaši,“ ohradila se Nina, ale tvářila se stejně provinile jako předtím. Matthias už to nedokázal dál snášet.</p>
<p>„Udělala to, aby druhým zachránila život,“ prohlásil. „A udělala to s plným vědomím, že se tím může odsoudit k doživotnímu utrpení nebo dokonce smrti.“</p>
<p>„Nezodpovědná,“ prohlásila pevně Zoja.</p>
<p>„Zojo,“ mírnila ji Žeňa. „Nevíme, za jakých se to stalo okolností –“</p>
<p>„Víme, že byla víc než rok nezvěstná.“ Namířila obviňující ukazovák na Ninu. „A teď se tu objeví s Fjerdanem v patách, s Fjerdanem, který má tělo vojáka a používá bojové techniky <emphasis>drüskellů</emphasis>.“ Zoja sáhla do kapsy a vylovila hrst kostí. „S tímhle napadla naše vlastní vojáky, Žeňo, s <emphasis>úlomky kostí</emphasis>. Slyšelas někdy o tom, že by něco takového bylo vůbec možné?“</p>
<p>Žeňa zírala chvíli na kosti, pak Ninu. „Je to pravda?“</p>
<p>Nina stiskla rty. „Možná?“</p>
<p><emphasis>„Možná,“</emphasis> vyjekla Zoja. „A ty mi říkáš, abych jí věřila?“</p>
<p>Žeňa teď vypadala o poznání rozpačitěji, nicméně trvala na svém: „Jen říkám, že bysme ji měly vyslechnout.“</p>
<p>„Dobře,“ nechala se přesvědčit Zoja. „Napjatě poslouchám, Nino Zeniková. Jsem jedno velké ucho.“</p>
<p>Matthias dobře věděl, jaké to je stát jako nervózní žáček proti obdivovanému učiteli a toužit obhájit si své místo na slunci. Otočil se na Ninu a fjerdsky jí řekl: „Nenech se zastrašit. Už nejsi ta holka jako dřív. Nejsi obyčejný voják, kterému mohou rozkazovat.“</p>
<p>„Tak proč mám pocit, že bych nejradši ze všeho zalezla do kouta a tam brečela?“</p>
<p>„Tahle místnost je kulatá. Žádné kouty tu nejsou.“</p>
<p>„Matthiasi –“</p>
<p>„Mysli na to, čím jsme prošli. Mysli na to, proč jsme sem přišli.“</p>
<p>„Myslela jsem, že všichni mluvíme keršsky,“ ozvala se Zoja.</p>
<p>Nina znovu stiskla Matthiasovu ruku, vztyčila hlavu, a začala: „Zajali mě <emphasis>drüskellové</emphasis>. Matthias mi pomohl utéct. Pak Keršani zavřeli Matthiase do vězení. Já mu pomohla dostat se ven. Zajal mě Jarl Brum. Matthias mi znovu pomohl utéct.“</p>
<p>Matthiasovi bylo nepříjemné, jak snadno podle všeho upadali s Ninou do zajetí.</p>
<p><emphasis>„Jarl Brum?“</emphasis> zhrozila se Zoja.</p>
<p>Nina vzdychla. „Byl to těžký rok. Přísahám, že vám to všechno vysvětlím, a když se pak rozhodneš, že si zasloužím, abyste mě svázali do pytle a hodili do řeky Sokol, nebudu se ani moc bránit. Ale dneska jsme přišli, protože jsem viděla, jak Kherguudi vzali Západní nábřeží útokem. Chci pomoc ostatním grišům, aby se dostali z města dřív, než je Šuhani najdou.“</p>
<p>Zoja byla o dobrých pár centimetrů menší než Nina, přesto když promluvila, dokázala pozoruhodným způsobem působit, že na ni shlíží z patra: „A jak jim hodláš pomoct?“</p>
<p>„Máme loď.“</p>
<p>Technicky vzato to nebyla tak docela pravda, nicméně Matthias to v tuhle chvíli nehodlal připomínat.</p>
<p>Zoja pohrdavě mávla rukou. „Loď máme taky. Trčí míle od pobřeží. Keršani s tou svojí Radou pro příliv zablokovali přístav. Žádné cizí plavidlo nesmí bez povolení Obchodní rady dovnitř ani ven.“</p>
<p>Takže Kaz měl pravdu. Van Eck využívá všechen vliv, který má ve vládě, aby zabránil Kazovi odvézt Kuweje z Ketterdamu.</p>
<p>„Jistě,“ přisvědčila Nina. „Jenže naše loď patří členu keršské Obchodní rady.“</p>
<p>Zoja se Žeňou si vyměnily pohledy.</p>
<p>„Dobře, Zeniková,“ přikývla. „Tohle mě konečně zajímá, poslouchám.“</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Nina zasvětila Zoju se Žeňou do několika podrobností, ovšem neřekla jim o Kuwejovi a také se vyhýbala jakékoliv zmínce o Ledovém paláci, jak si Matthias dobře všiml.</p>
<p>Pak odešli nahoru poradit se o jejich návrhu a nechali Ninu s Matthiasem pod dozorem dvou stráží postavených u vchodu do kruhové místnosti.</p>
<p>Matthias zašeptal fjerdsky: „Jestli vaši špióni za něco stojí, tvoje přítelkyně se co nevidět dozvědí, že Kuweje jsme unesli my.“</p>
<p>„Nešeptej,“ napomenula ho Nina taky fjerdsky, ale normálním hlasem. „Dozorci akorát zpozorní. Řeknu Zoje se Žeňou všechno, až nastane správný čas. Pamatuješ, jak jsme sami chtěli Kuweje zabít? Nejsem si jistá, jestli by ho Zoja stejně jako my ušetřila, snad když budeme v bezpečí na ravské půdě. Takže dokud loď nezakotví v Os Kervu, nemusí vědět, kdo na ní je.“</p>
<p><emphasis>V bezpečí na ravské půdě</emphasis>. Z těch slov se mu stáhl žaludek do uzlů. Nemohl se dočkat, až dostane Ninu z tohohle města, ale na vyhlídce, že pojede do Ravky, mu nepřišlo bezpečné zhola nic.</p>
<p>Nina musela vycítit jeho neklid, protože hned řekla: „Ravka je pro Kuweje nejbezpečnější. Potřebuje naši ochranu.“</p>
<p>„A jak to vypadá, když člověka chrání Zoja Nazjalenská?“</p>
<p>„Ona není tak špatná.“ Matthias po ní střelil nevěřícným pohledem. „Vlastně je hrozná, ale v občanské válce viděli se Žeňou spoustu mrtvých. Myslím, že nestojí o to prolévat další krev.“</p>
<p>Matthias doufal, že je to pravda, ale i kdyby byla, nebyl si jistý, že na tom záleží. „Pamatuješ si, co jsi mi řekla, Nino? Že by sis přála, aby král Nikolaj napochodoval na sever a všechno tam srovnal se zemí.“</p>
<p>„Měla jsem zlost –“</p>
<p>„Mělas právo zlobit se. Všichni máme právo se zlobit. To je ten problém. Brum nepřestane. <emphasis>Drüskellové</emphasis> nepřestanou. Považují za své svaté poslání vyhubit váš druh.“ Bývalo to i jeho poslání a nemohl ze sebe vykořenit nedůvěru, pořád v sobě cítil nenávist. Proklínal se za to.</p>
<p>„Pak najdeme způsob, jak změníme jejich myšlení. Všem.“ Chvilku si ho měřila pohledem. „Dneska jsi použil temnici. Řekl jsi Wylanovi, aby ti ji vyrobil?“</p>
<p>„Ano,“ přiznal.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Věděl, že se jí to nebude líbit. „Nevěděl jsem, jak <emphasis>parem</emphasis> změnil tvoje schopnosti. Když jsem ti měl zabránit vzít si další dávku, musel jsem být schopný s tebou bojovat, aniž bych ti ublížil.“</p>
<p>„A dneska sis to vzal s sebou, kdyby nastaly potíže?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„S griši.“</p>
<p>Přikývl a čekal, že mu bude spílat, ona se však na něj zadumaně zahleděla. Šla blíž. Matthias neklidně pohlédl na stráže u dveří stojící zády k nim. „Nevšímej si jich,“ řekla. „Proč jsi mě nepolíbil, Matthiasi?“</p>
<p>„Tohle není správná chvíle –“</p>
<p>„Je to kvůli tomu, kdo jsem? Protože se mě pořád bojíš?“</p>
<p><emphasis>„Ne.“</emphasis></p>
<p>Odmlčela se a on viděl, jak zápasí, aby ze sebe vypravila, co chce říct. „Je to kvůli tomu, jak jsem se chovala na lodi? Jak jsem se chovala tuhle v noci… když jsem tě chtěla donutit, abys mi dal zbytek <emphasis>paremu</emphasis>?“</p>
<p>„Jak si můžeš něco takového myslet?“</p>
<p>„Vždycky mi říkáš, že jsem nestydatá. Asi… asi se stydím.“ Pokrčila rameny. „Pořád je to jako bych nosila kabát, který mi nesedí.“</p>
<p>„Nino, přísahal jsem ti.“</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>„Tvoji nepřátelé jsou moji nepřátelé a budu při tobě stát proti všem – i proti té proklaté droze.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou, jako by říkal nesmysly. „Nechci, abys se mnou byl kvůli přísaze nebo protože si myslíš, že mě musíš chránit, nebo protože jsem ti zachránila život a ty máš pocit, že mi něco dlužíš.“</p>
<p>„Nino –“ zarazil se. „Nino, jsem s tebou, protože jsi mi to dovolila. Není větší čest než ti stát po boku.“</p>
<p>„Čest, povinnost. Chápu.“</p>
<p>Její návaly hněvu dokázal snášet, ale její zklamání pro něj bylo až příliš. Matthias mluvil jazykem válečníků. Pro tohle nenalézal slova. „Potkat tě byla katastrofa.“</p>
<p>Nadzdvihla obočí. „Děkuju.“</p>
<p>U Djela, tohle mu vážně nejde. Přešlapoval z nohy na nohu, chtěl aby mu porozuměla. „Katastrofa, za kterou jsem každý den vděčný. Potřeboval jsem pohromu, která otřese světem, ve kterém jsem do té doby žil. Byla jsi zemětřesení, vichřice.“</p>
<p>„Já,“ dala ruku v bok, „jsem křehká květina.“</p>
<p>„Nejsi květina, jsi každičký kvítek v rozkvetlém lese. Jsi mořská vlna. Jsi horečka, která mě přemohla.“</p>
<p>„A co bys chtěl?“ zablýskala očima a hlas se jí chvěl. „Dokonalou fjerdskou dívku s vysokým límcem, která se ponoří do studené vody, kdykoliv má chuť udělat něco vzrušujícího?“</p>
<p>„Takhle jsem to nemyslel!“</p>
<p>Připlížila se k němu blíž. Znovu mu oči sjely ke strážím u dveří. Stáli k nim otočení zády, ale Matthias věděl, že je poslouchají, ať mluví jakýmkoliv jazykem. „Čeho se bojíš?“ měřila si ho vyzývavě. „Nedívej se na ně, Matthiasi. Dívej se na mě.“</p>
<p>Podíval se. Bylo těžké <emphasis>nedívat</emphasis> se na ni. Strašně se mu v těch fjerdských šatech líbila, s tou širokou sukní a úzkou pletenou vestičkou. Zelené oči jí svítily a tváře měla rozzářené jasným ruměncem, rty nepatrně pootevřené. Nebylo těžké představit si, že by si před ní klekl jako kajícník, jel rukama nahoru po bílých křivkách jejích lýtek, vyhrnoval sukni výš a výš, přes kolena až k teplé kůži na jejích stehnech. A nejhorší na tom bylo, že věděl, jak by to bylo nádherné. Všechny buňky jeho těla si pamatovaly pocit jejího nahého těla, když se k němu přitiskla tu první noc ve velrybářském táboře. „Já… nikoho nechci víc než tebe, nic si nepřeju víc než nechat se tebou přemoct.“</p>
<p>„Ale políbit mě nechceš?“</p>
<p>Pomalu se nadechoval a snažil se vnést řád do svých myšlenek. Tohle se celé ubíralo špatným směrem.</p>
<p>„Ve Fjerdě –“ začal.</p>
<p>„Nejsme ve Fjerdě.“</p>
<p>Potřeboval, aby ho pochopila. „Ve Fjerdě,“ nenechal se přerušit, „bych požádal tvoje rodiče, abych tě směl vzít na procházku.“</p>
<p>„Svoje rodiče jsem viděla naposledy, když jsem byla dítě.“</p>
<p>„Měli bysme garde. Aspoň třikrát bych povečeřel u vás doma, než bysme mohli na chvíli zůstat spolu sami.“</p>
<p>„Ale <emphasis>teď</emphasis> jsme sami, Matthiasi.“</p>
<p>„Nosil bych ti dárky.“</p>
<p>Nina naklonila hlavu na stranu. „Pokračuj.“</p>
<p>„Zimní růže, a pokud bych si jej mohl dovolit, stříbrný hřeben na vlasy.“</p>
<p>„Tyhle věci nepotřebuju.“</p>
<p>„Jablečný koláč se šlehačkou.“</p>
<p>„Myslela jsem, že <emphasis>drüskellové</emphasis> nejedí sladké.“</p>
<p>„Byl by celý jen pro tebe,“ odpověděl.</p>
<p>„Poslouchám tě.“</p>
<p>„Poprvé bysme se políbili po taneční zábavě pod oblohou plnou hvězd v hájku zalitém měsíčním světlem, ne v hrobce nebo v nějakým zatuchlým suterénu, kde očumuje u dveří stráž.“</p>
<p>„Takže jestli to dobře chápu,“ řekla Nina, „nepolíbil jsi mě, protože atmosféra nebyla dost romantická?“</p>
<p>„Nejde o <emphasis>romantiku</emphasis>. Řádné námluvy, řádný polibek. Tyhle věci by se prostě měly dělat určitým způsobem.“</p>
<p>„To všechno pro pořádné zloděje?“ Koutek úst jí cukl a na okamžik se bál, že se mu vysměje, ona ale jen zavrtěla hlavou a přitáhla se k němu ještě blíž. Její tělo teď bylo tak blízko, že cítil její dech. Šílel touhou zrušit ten zbytek prostoru mezi nimi.</p>
<p>„První den, co by ses ukázal u nás doma na námluvách, bych tě vtáhla do spižírny,“ vpíjela se mu do očí. „Ale vyprávěj mi ještě o fjerdských dívkách.“</p>
<p>„Mluví tiše. Neflirtujou s každým chlapem, co jim přejde přes cestu.“</p>
<p>„Já flirtuju i se ženami.“</p>
<p>„Já myslím, že bys flirtovala i s datlovou palmou, kdyby ti věnovala pozornost.“</p>
<p>„Kdybych já flirtovala s rostlinou, tak si můžeš být jistý, že by si toho všimla. Žárlíš?“</p>
<p>„Pořád.“</p>
<p>„To mě těší. Kam koukáš, Matthiasi?“</p>
<p>Tlumený tón jejího hlasu mu vibroval celým tělem.</p>
<p>S očima upřenýma na strop jemně zašeptal. „Nikam.“</p>
<p>„Matthiasi, ty se modlíš?“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Za sebeovládání?“ zeptala se sladce.</p>
<p>„Ty jsi čarodějnice.“</p>
<p>„Já nežiju spořádaně, Matthiasi.“</p>
<p>„Já vím.“ Zoufale, žalostně, toužebně to vím.</p>
<p>„A bohužel ti musím říct, že ani ty ne.“</p>
<p>Teď mu sjel zrak k ní. „Já –“</p>
<p>„Kolik pravidel jsi porušil od doby, cos mě potkal? Kolik předpisů? A nebude to naposledy. S námi to nikdy nebude, jak má,“ řekla. Naklonila hlavu k jeho. Teď byli tak blízko, že se téměř dotýkali. „Nepotkali jsme se normálně. Nevedeme normální život. A náš polibek taky nebude normální.“</p>
<p>Stoupla si na špičky a její ústa se zlehka přitiskla na jeho. Nebyl to pořádný polibek – jen rychlý, bezděčný dotyk rtů.</p>
<p>Dřív, než ji vůbec mohlo napadnout odtáhnout se od něj, zmocnil se jí. Věděl, že nejspíš dělá všechno špatně, ale nedokázal se tím trápit, protože byla v jeho náručí, její rty se otvíraly, ruce mu ovinula kolem krku, a sladký Djele, její jazyk cítil ve svých ústech. Není divu, že toho Fjerdani tolik nadělali s námluvami. Kdyby Matthias mohl líbat Ninu, cítit, jak ho jemně dráždí zuby na rtech, dotýkat se jejího těla pevně přitisknutého k jeho, slyšet ty drobné vzdechy vycházející z hlubin jejího hrdla, proč by měl ještě někdy chtít dělat něco jiného? Proč by se vůbec kdo měl ještě starat o něco jiného?</p>
<p>„Matthiasi,“ vzdychla Nina, a znovu se líbali.</p>
<p>Chutnala sladce jako jarní déšť, byla svěží jako čerstvá louka. Ruce mu zajely k její šíji, zezadu sledovaly tvar její páteře, smyslné křivky jejích boků.</p>
<p>„<emphasis>Matthiasi</emphasis>,“ hlesla znovu, tentokrát naléhavěji a odtahovala se pryč.</p>
<p>Otevřel oči, přesvědčený, že udělal nějakou obrovskou chybu. Nina se kousala do spodního rtu – měla ho růžový a nateklý. Ale usmívala se a oči jí jiskřily. „Udělal jsem něco špatně?“</p>
<p>„Ne, vůbec ne, ty můj nádherný <emphasis>babinku</emphasis>, ale –“</p>
<p>Zoja si odkašlala. „Jsem ráda, že jste našli způsob, jak si při čekání zkrátit dlouhou chvíli.“</p>
<p>Její výraz byl nelíčeně znechucený, zato Žeňa vedle ní vypadala, že každou chvíli vyprskne smíchy.</p>
<p>„Možná bys mě měl postavit na zem,“ špitla Nina.</p>
<p>Na Matthiase rázem dolehla realita – stráže si je měřili pohledem, Zoja se Žeňou stály ve dveřích a on se tak nechal strhnout svou rok zadržovanou touhou po Nině Zenikové, že ji při líbání docela zdvihl ze země.</p>
<p>Zaplavila ho vlna studu. Jaký Fjerdan může tohle udělat? Jemně pustil její nádherná stehna a nechal ji sklouznout zpátky na podlahu.</p>
<p>„<emphasis>Pak kdo je nestydatý</emphasis>,“ zaševelila Nina a on cítil, jak se mu hrne krev do tváří.</p>
<p>Zoja protočila oči. „Uzavíráme dohodu s párečkem zamilovaných pubescentů.“</p>
<p>Matthias ucítil ve tvářích další nával horka, zatímco Nina si jen narovnala paruku a věcně se zeptala: „Takže naši pomoc přijímáte?“</p>
<p>Zakrátko domluvili podrobnosti toho, jak to v noci provedou. Protože by pro Ninu nebylo bezpečné chodit znovu do hospody, jakmile budou vědět, kdy a kde se mají grišové nalodit na Van Eckovu loď, pošle Nina na velvyslanectví vzkaz – pravděpodobně po Inej, protože Mora dokáže přijít i odejít, aniž by si jí kdokoliv všiml. Uprchlíci se budou co nejdéle skrývat a až bude čas, Žeňa se Zojou je dostanou do přístavu.</p>
<p>„Připravte se, že budete muset bojovat,“ varoval je Matthias. „Šuhani budou tuhle čtvrť hlídat. Zatím se na velvyslanectví a tržiště zaútočit neodváží, ale je to jen otázka času.“</p>
<p>„Budeme připravené, Fjerdane,“ ujistila ho Zoja s ocelovým pohledem rozené vůdkyně.</p>
<p>Na cestě z ambasády zašla Nina za smrtičkou s medově zlatýma očima, která byla mezi těmi, co je v hospodě přepadli. Byla to od pohledu Šuhanka, měla nakrátko střižené černé vlasy a za pasem dvě úzké stříbrné sekyrky. Prý je to mezi uprchlíky a diplomaty jediná korporálčice.</p>
<p>„Tamaro?“ oslovila ji Nina váhavě. „Kdyby přišli Kherguudové, nesmějí tě dostat. Smrtič v rukách Šuhanů by mohl nevratně změnit poměr sil v jejich prospěch, kdyby mu násilím dali <emphasis>parem</emphasis>. Vůbec si nedokážeš představit, jakou má ta droga sílu.“</p>
<p>„Živou mě nedostanou,“ prohlásila dívka. Vytáhla z kapsy světle žlutou pilulku a podržela ji mezi prsty.</p>
<p>„Jed?“</p>
<p>„Ženin vlastní vynález. Zabíjí hned. Všichni je u sebe máme.“ Podala ji Nině. „Vezmi si ji. Pro všechny případy. Mám další.“</p>
<p>„Nino –“ vyděsil se Matthias.</p>
<p>Nina však nezaváhala. Dřív, než stihl Matthias dál protestovat, zasunula pilulku do kapsy od sukně.</p>
<p>Vyšli z vládní čtvrti, vyhnuli se stánkům i hospodě, před kterou už se seběhla <emphasis>městská hlídka.</emphasis></p>
<p>Matthias si umiňoval, že musí zůstat ve střehu, plně se soustředit na to, aby je v pořádku dostal zpátky na Černý závoj, ale nemohl vyhnat z hlavy tu světle žlutou pilulku. Sotva ji spatřil, znovu se mu vybavil ten sen, živější než kdy předtím – Nina ztracená na severských sněhových pláních a Matthias zcela bezmocný ji zachránit. Blažená radost z jejích polibků v něm rázem vyhasla.</p>
<p>Ten sen se mu poprvé zdál na lodi, když Nina zápasila s <emphasis>paremem</emphasis> a byla na tom nejhůř. Tu noc byla vzteky bez sebe, třásla se po celém těle a byla skrz naskrz propocená.</p>
<p><emphasis>Nejsi dobrý člověk</emphasis>, křičela na něj. <emphasis>Jsi dobrý voják a nejsmutnější na tom je, že v tom ani nevidíš rozdíl.</emphasis> Později se kvůli tomu trápila, plakala, zajíkala se zlobou a lítostí. <emphasis>Mrzí mě to</emphasis>, naříkala. <emphasis>Nemyslela jsem to tak. Ty víš, že jsem to tak nemyslela</emphasis>. A za chvilku, <emphasis>kdybys mi tak mohl pomoct</emphasis>. Její překrásné oči byly zalité slzami a ve slabém světle lamp vypadala její bledá kůže jako z ledu. <emphasis>Prosím, Matthiasi. Mám hrozné bolesti. Pomoz mi. </emphasis>Udělal by cokoliv, prodal by cokoliv, jen aby mohl zmírnit její utrpení, ale přísahal, že jí další dávku <emphasis>paremu</emphasis> nedá. Přísahal, že nedovolí, aby se stala otrokem té příšerné látky, a musel tomu dostát, ať ho to stojí cokoliv.</p>
<p><emphasis>Nemůžu, lásko moje, </emphasis>šeptal, zatímco jí přikládal studený obklad na čelo<emphasis>. Nemůžu ti dát další parem. Přikázal jsem jim, aby nás zamkli zvenčí.</emphasis></p>
<p>Ve vteřině se její tvář změnila, přivřela oči. <emphasis>Tak ty podělaný dveře vyraz, ty ubohej hňupe.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne.</emphasis></p>
<p>Plivla mu do obličeje.</p>
<p>Po pár hodinách se uklidnila, vyčerpala všechnu energii, byla smutná, ale při smyslech. Ležela na boku se zavřenýma očima a její oční víčka měla fialovou barvu podlitin. Mezi mělkými nádechy hlesla: „Vyprávěj mi něco.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Cokoliv. Vyprávěj mi o <emphasis>isenulfech</emphasis>.“</p>
<p>Ani se nedivil, že zná <emphasis>isenulfy</emphasis>, bílé vlky, které ve Fjerdě chovají, aby bojovali po boku <emphasis>drüskellů</emphasis>. Jsou větší než obyčejní vlci, a i když jsou vycvičení, aby poslouchali svého pána, nikdy úplně neztratí svoji divokou, nepoddajnou povahu, kterou se liší od svých vzdálených, zdomácnělých příbuzných.</p>
<p>Bylo pro něj těžké mluvit o Fjerdě, o životě, který nadobro opustil, ale přiměl se vyprávět, vděčný, že ji může něčím na chvíli rozptýlit. „Někdy je víc vlků než <emphasis>drüskellů</emphasis>, jindy zase víc <emphasis>drüskellů</emphasis> než vlků. Vlci se sami rozhodují, kdy se budou pářit, chovatelé to nemohou ovlivnit. Na to jsou vlci příliš tvrdohlaví.“</p>
<p>Nina se usmála a pak zkřivila tvář bolestí. „Mluv dál,“ zašeptala.</p>
<p>„<emphasis>Isenulfy</emphasis> už po celé generace chová jedna rodina. Žijí daleko na severu poblíž Stenriku, Kamenného kruhu. Když přijde na svět nový vrh, jedou tam <emphasis>drüskellové</emphasis> na saních, aby si každý pro sebe vybral štěně. Od té chvíle patří k sobě a jsou za sebe zodpovědní. Bojují bok po boku, spí pod jednou kožešinou, dostávají společné porce jídla. Nejsou to mazlíčkové. Jsou to válečníci jako my, bratři.“</p>
<p>Nině přejel mráz po zádech a Matthias se zastyděl. V boji s griši může <emphasis>isenulf</emphasis> povážlivě změnit poměr sil ve prospěch <emphasis>drüskella</emphasis>, přijde mu na pomoc a protivníkovi rozsápe hrdlo. Moc smrtičů totiž nemá na zvířata vliv. Grišové jako Nina by proti <emphasis>isenulfovi</emphasis> byli prakticky bezmocní.</p>
<p>„Co když se vlkovi něco stane?“ zajímala se Nina.</p>
<p>„<emphasis>Drüskelle</emphasis> si vycvičí jiného, ale je to pro něj obrovská ztráta.“</p>
<p>„Co se stane s vlkem, když zabijí <emphasis>drüskella</emphasis>?“</p>
<p>Matthias se odmlčel. Nechtěl na to myslet. Trass byl jeho milované zvíře.</p>
<p>„Vrátí je do divočiny, ale smečka je už nikdy nepřijme.“ A co je vlk bez smečky? <emphasis>Isenulfové </emphasis>nejsou stvořeni k samotářskému životu.</p>
<p>Co s ním ostatní <emphasis>drüskellové</emphasis> udělali, když byl Matthias prohlášený za mrtvého? Zavezl Trassela zpátky na sever sám Brum? Představa, jak jeho opuštěný vlk vyje a volá Matthiase, aby ho odvedl domů, mu zatloukala do srdce bolestivý klín. Jako by se v něm něco rozbilo a zbyla jen hluchá ozvěna, prázdné křupnutí větve zlomené pod tíhou sněhu.</p>
<p>Nina jako by jeho smutek vycítila a otevřela oči; světle zelená barva poupěte chystajícího se k rozpuku, barva, která dokázala přivézt jeho myšleny z ledových plání zpátky. „Jak se jmenoval?“</p>
<p>„Trassel.“</p>
<p>Cuklo jí v koutcích. „Výtržník.“</p>
<p>„Nikdo jiný ho nechtěl.“</p>
<p>„Bylo to nedochůdče?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Matthias. „Právě naopak.“</p>
<p>Dojet do Kamenného kruhu trvalo víc než týden. Matthiasovi se ten výlet ani trochu nezamlouval. Bylo mu dvanáct, u <emphasis>drüskellů</emphasis> byl krátce a každý den přemýšlel, jak by utekl. Nevadil mu výcvik. Hodiny a hodiny strávené běháním a bojovým výcvikem držely na uzdě nesmírný stesk po rodině, který ho sužoval. Chtěl se stát důstojníkem. Chtěl bojovat proti grišům. Chtěl dostat příležitost uctít památku ztracených rodičů a sestry. Díky <emphasis>drüskellům </emphasis>měl za co bojovat. Ale to ostatní? Vtipkování v kantýně? To věčné chvástání a zbytečné tlachání o ničem? To nepotřeboval. Míval rodinu. Teď jsou všichni pohřbeni hluboko v černé zemi, jejich duše odešly k Djelovi. <emphasis>Drüskellové</emphasis> se stali jeho cestou k cíli.</p>
<p>Brum ho varoval, že z něj nikdy nebude skutečný <emphasis>drüskell</emphasis>, pokud se nenaučí vidět v ostatních chlapcích své bratry, tomu ovšem Matthias nevěřil. Byl největší, nejsilnější, nejrychlejší. Nepotřeboval být oblíbený, aby přežil.</p>
<p>Celou cestu jel vzadu na saních zachumlaný do kožešin a s nikým nemluvil. Když dojeli na místo, nejistě se držel zpátky, zatímco ostatní <emphasis>drüskellové</emphasis> s křikem a pošťuchováním vletěli do velké stodoly a vrhli se na svíjející se klubko bílých vlčích štěňat s očima jako úlomky ledu.</p>
<p>Popravdě nesmírně toužil mít svoje štěně, ale věděl, že jich nebude pro všechny dost. Bylo na chovateli, jak rozdělí štěňata mezi chlapce, to on rozhodoval, kdo se vrátí domů s prázdnýma rukama. Mnozí jinoši už oblehli stařenu a snažili se získat si její přízeň.</p>
<p>„Vidíš? Tomuhle se líbím.“</p>
<p>„Podívej! Podívej! Sedla si, když jsem jí poručil!“</p>
<p>Matthias věděl, že by se měl taky snažit navázat s ženou kontakt, vyvinout úsilí, aby si ho všimla, ale jako by ho něco táhlo ke kotci úplně vzadu. Tam v rohu v zamřížované kleci se něco žlutě blýskalo – světlo odrážející se od páru nedůvěřivých očí. Šel blíž a spatřil vlka, už to nebylo štěně, dospělý vlk však taky ne. Jak se Matthias přibližoval ke kleci, vlk začal vrčet, se skloněnou hlavou a naježenou srstí na něj nepřátelsky cenil zuby. Přes tlamu se mu táhla dlouhá jizva. Nahoře mu zasahovala do pravého oka, jehož duhovka se tím změnila z průzračně modré na strakatě hnědou.</p>
<p>„S tímhle si nic nezačínej,“ varovala ho stařena.</p>
<p>Matthias si ani nevšiml, kdy se za něj připlížila. „Vidí?“</p>
<p>„Vidí, ale nemá rád lidi.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Utekl, když byl ještě štěně. Přešel dvě míle přes ledové pláně. Našly ho děti a pořezaly ho střepem z rozbité lahve. Od té doby se k němu nesmí nikdo přiblížit. Brzy bude moc starý, aby se dal ještě vycvičit. Nejspíš ho budeme muset utratit.“</p>
<p>„Dovolte mi, abych si ho vzal.“</p>
<p>„Rozsápal by tě na kusy, kdybys ho chtěl nakrmit, chlapče. Příště pro tebe budeme mít štěně.“</p>
<p>Jen co žena odešla pryč, otevřel Matthias klec. A stejně tak rychle se na něj vlček vrhl a zakousl se mu do ruky.</p>
<p>Tesáky se Matthiasovi zařezávaly do předloktí, chtěl křičet. Upadl na zem, vlk na něj, Matthias cítil bolest jako nikdy předtím. Ale nevydal ze sebe ani hlásek. Upřeně hleděl vlkovi do očí, zatímco zvíře zatínalo zuby hlouběji a hlouběji do masa a hruď se mu otřásala nepřátelským vrčením.</p>
<p>Matthias tušil, že má dost silné čelisti, aby mu rozkousnul kost, ale nevzpouzel se, nekřičel, neuhnul pohledem. Neublížím ti, umiňoval si v duchu, i když ty ubližuješ mně.</p>
<p>Uběhla dlouhá chvíle a pak ještě delší. Matthias cítil, jak mu rukáv nasakuje krví. Napadlo ho, že asi omdlí.</p>
<p>Pak vlk pomalu stisk povolil. Zvíře se posadilo, s bílým čumákem zmáčeným od Matthiasovy krve naklonilo hlavu na stranu a vyštěklo.</p>
<p>„Rád tě poznávám,“ odpověděl Matthias.</p>
<p>Opatrně se posadil, spodkem košile si obvázal krvácející ránu a pak se svým vlkem – oba umazaní od krve – došli zpátky k ostatním <emphasis>drüskellům</emphasis>, kteří si v šedivých uniformách hráli na jedné hromadě s vlčími štěňaty.</p>
<p>„Tenhle je můj,“ prohlásil Matthias pevně, zatímco ostatní na něj zůstali zírat a stařena vrtěla hlavou. Pak Matthias omdlel.</p>
<p>Tu noc Matthias na lodi vyprávěl Nině o Trasselovi, o jeho divoké povaze, o jeho rozcapené jizvě. Nakonec usnula a Matthias mohl zavřít oči. Čekaly na něj ledové pláně. Smrtonosný vítr přicházel spolu s vyceněnými zuby vlků vyjících v dálce, Nina křičela, ale Matthias za ní nemohl.</p>
<p>Ten sen ho od té doby noc co noc pronásledoval. Bylo těžké netušit v něm zlověstnou předtuchu, a když Nina jen tak hodila žlutou pilulku do kapsy, měl pocit, jako by slyšel přicházet vichřici: kvílení větru ho bodalo v uších, studený mráz mu zalézal pod kůži, cítil strašlivou jistotu, že ji ztratí.</p>
<p>„Možná už na tebe <emphasis>parem </emphasis>nebude působit,“ řekl v tu chvíli. Konečně došli k opuštěnému kanálu, kde nechali přivázanou loď.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Tvoje síla se změnila, je to tak?“</p>
<p>Nina zpomalila. „Ano.“</p>
<p>„Kvůli <emphasis>paremu</emphasis>?“</p>
<p>Teď se zastavila. „Proč se mě na to ptáš?“</p>
<p>Nechtěl se jí ptát. Chtěl se s ní znovu líbat. Ale řekl: „Kdyby tě Šuhani chytili, možná by tě tou drogou už nemohli zotročit.“</p>
<p>„Nebo by to bylo zrovna tak hrozný jako předtím.“</p>
<p>„Ta pilulka, ten jed, který ti Tamara dala –“</p>
<p>Nina mu položila ruku na paži. „Mě nechytí, Matthiasi.“</p>
<p>„Ale kdyby tě chytili –“</p>
<p>„Já nevím, co se mnou <emphasis>parem </emphasis>udělal. Musím jen doufat, že se to všechno dá časem zase do pořádku a bude to jako dřív.“</p>
<p>„A když ne?“</p>
<p>„Musí,“ zamračila se. „Já takhle nemůžu žít. Je to jako… kdybych byla sama sebou jen napůl. Ačkoliv…“</p>
<p>„Ačkoliv?“ vybídl ji.</p>
<p>„V tuhle chvíli to není tak špatné,“ zamyslela se, jako by ji to samotnou zaskočilo. „Vlastně jsem si na <emphasis>parem</emphasis> od té bitky v hospodě ani nevzpomněla.“</p>
<p>„Pomohlo ti, žes použila tu novu sílu?“</p>
<p>„Možná,“ přisvědčila zdráhavě. „A –“ Zamračila se. Matthias zaslechl hluboké, tiché zavrčení.</p>
<p>„To byl tvůj <emphasis>žaludek</emphasis>?“</p>
<p>„Byl.“ Ninina tvář se roztáhla do zářivého úsměvu. „Matthiasi, já mám hlad jako vlk.“</p>
<p>Je možné, že se opravdu uzdravuje? Nebo jí vyhládlo z toho, co provedla v hospodě? Bylo mu to fuk. Byl rád, že se znovu takhle směje. Vzal ji do náručí a zatočil s ní ve vzduchu.</p>
<p>„Něco si utrhneš, když budeš tohle dělat,“ obšťastnila ho dalším zářivým úsměvem.</p>
<p>„Jsi jako peříčko.“</p>
<p>„To bych nechtěla vidět toho ptáka. A teď mi půjdeme sehnat pořádný kopec vaflí, chci, aby byl aspoň dvakrát tak vysoký jako ty. Já –“</p>
<p>Zarazila se uprostřed věty a zbledla jako stěna. „Ach, můj bože.“</p>
<p>Matthias se otočil, aby sledoval směr jejího pohledu, načež se přistihl, že zírá do svých vlastních očí. Na zdi visel plakát s jeho podobiznou nakreslenou s hrozivou přesností. Nad i podél obrázku byla v několika různých jazycích napsána dvě slova: HLEDÁ SE!</p>
<p>Nina strhla plakát ze zdi. „Máš být přece mrtvý.“</p>
<p>„Někdo musel požádat, aby se mohl podívat na Muzzenovo tělo, než ho spálili.“ Možná Fjerdani. Možná někdo z vězení. Na konci stránky byla vytištěna další slova v kerštině, kterým Matthias nerozuměl, nicméně dokázal rozluštit vlastní jméno i uvedenou cifru. „Padesát tisíc <emphasis>kruge</emphasis>. Nabízejí odměnu za moje dopadení.“</p>
<p>„Ne,“ opáčila Nina. Ukázala prstem na text pod úctyhodně dlouhou číslicí a přeložila: „<emphasis>Hledá se: Matthias Helvar. Živý, nebo mrtvý.</emphasis> Vypsali odměnu na tvoji hlavu.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>16 </strong></p><empty-line /><p><strong>Jesper</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>K</strong>dyž se Nina s Matthiasem vřítili do kobky, Jesper měl chuť vyskočit od stolu a tancovat radostí. Už hodinu se snažil Kuwejovi vysvětlit, jak se dostanou na ambasádu, a začínal mít nejasný dojem, že ten kluk ze sebe schválně dělá blbce – snad protože se bavil směšnými posunky, jimiž Jesper doprovázel svůj výklad.</p>
<p>„Mohl bys mi zopakovat tu poslední větu?“ naklonil se k němu Kuwej až trochu moc blízko.</p>
<p>„Nino,“ vyhrkl s úlevou Jesper. „Mohla bys nám trochu pomoct usnadnit tuhle konverzaci?“</p>
<p>„Díkybohu,“ poznamenala Inej a na chvíli přerušila svou práci. S Wylanem a Kazem třídili hromadu drátů a kotoučů, které Kaz ukradl v cirkusu Zirkoa. Wylan poslední dvě hodiny vymýšlel, jak Inej co nejlépe zajistit, až bude šplhat na sila. Teď přidělával magnetické plíšky, které těsně přilnou na kovový povrch.</p>
<p>„Proč na něj pořád tak civíš?“ vyhrkl Kuwej na Jespera. „Vždyť vypadám úplně stejně jako on. Můžeš se dívat na mě.“</p>
<p>„Já na něj necivím,“ ohradil se Jesper. „Já… dohlížím na to, jak pracují.“ Čím dřív bude Kuwej na lodi, tím líp. V téhle kobce začíná být trochu těsno.</p>
<p>„Podařilo se vám spojit s těmi uprchlíky?“ mávla Inej na Ninu, aby se k nim posadila, a udělala jí u stolu místo.</p>
<p>„Všechno šlo hladce,“ hlásila Nina. „Až na to, že se vysklilo pár oken a málem nás zastřelili.“</p>
<p>Kaz zbystřil a zvedl oči od stolu.</p>
<p>„Velký potíže v Malý Ravce?“ zeptal se Jesper.</p>
<p>„Nic, s čím bysme si neporadili,“ mávla rukou Nina. „Prosím vás, řekněte mi, že je tu něco k jídlu.“</p>
<p>„Máš hlad?“ podivila se Inej.</p>
<p>Všichni na Ninu vyvalili oči. Ta udělala pukrle. „Ano, ano, Nina Zeniková má hlad. A teď mi někdo dejte nějaký jídlo, nebo si budu muset uvařit někoho z vás.“</p>
<p>„Nebuď směšná,“ poznamenal Jesper. „Vždyť neumíš vařit.“</p>
<p>Inej už prohledávala zbývající zásoby jídla a stavěla před Ninu skromnou nabídku – slaneček, sušené maso a zvětralé sušenky.</p>
<p>„Co se v té hospodě stalo?“ chtěl vědět Kaz.</p>
<p>„Uprchlíci se schovávají na ambasádě,“ začal Matthias. „Potkali jsme –“</p>
<p>„Jejich velitele,“ vpadla mu do řeči Nina. „Budou čekat, dokud jim nepošleme vzkaz.“ Nacpala si do pusy dvě sušenky. „Fuj, chutnají strašně.“</p>
<p>„Nehltej tak,“ děsil se Matthias. „Vždyť se tím zadusíš.“</p>
<p>„Ale stojí to za to,“ huhlala Nina a měla co dělat, aby polkla.</p>
<p>„Stojí ti za to, zadusit se kvůli sušenkám?“</p>
<p>„Představuju si, že jsou to koláče. Kdy odplouvá ta loď?“</p>
<p>„Zjistili jsme, že v jedenáct hodin odplouvá zásilka melasy do Os Kerva,“ řekla Inej. „Specht už pracuje na dokumentech.“</p>
<p>„Dobře,“ přikývla Nina a vytáhla z kapsy zmuchlaný kus papíru a na stole ho narovnala. Zírala na ně nakreslená Matthiasova hlava. „Musíme vypadnout z města co nejdřív.“</p>
<p>„Sakra,“ zaklel Jesper. „Kaz s Wylanem stejně pořád vedou.“ Ukázal na zeď, kam nalepili zbývající plakáty vyzývající občany k dopadení zločinců: Jespera, Kaze a Inej. Van Eck se neodvážil vylepit po Ketterdamu obrázky Kuweje Yul-Boa, aby však zachoval zdání, že pátrá po svém synovi, musel nabídnout odměnu i za jeho nalezení, takže tam visel taky plakát s kresbou Wylana Van Ecka. Na obrázku měla být jeho dřívější tvář, Jesperovi však připadalo, že se jim příliš nevyvedla. Na plakátech chyběla jen Nina. Nikdy se s Van Eckem nesetkala, a i když patřila do gangu Gaunerů, bylo možné, že o její účasti ani neví.</p>
<p>Matthias plakáty pečlivě studoval. „Sto tisíc <emphasis>kruge</emphasis>!“ Šlehl po Kazovi zlostným pohledem. „Za tolik peněz nestojíš.“</p>
<p>Kazovi nenápadně zacukalo v koutcích. „Tržní cena, co naděláš.“</p>
<p>„To se na to vykašlu,“ utrousil Jesper. „Za mě nabízejí jen třicet tisíc.“</p>
<p>„Vaše životy jsou v ohrožení,“ rozčiloval se Wylan. „Jak můžete v něčem takovém soupeřit?“</p>
<p>„Trčíme v hrobce, kupčíku. Nepohrdneme žádným povyražením.“</p>
<p>„Možná bysme měli odjet do Ravky všichni,“ přemítala Nina, zatímco prstem poklepávala na poutač s Inejinou tváří. „Tady nebudete v bezpečí.“</p>
<p>„To není špatný nápad,“ souhlasil Kaz.</p>
<p>Inej po něm švihla pohledem. „Ty bys jel do Ravky?“</p>
<p>„Ani náhodou. Já se schovám tady. Chci vidět, jak se Van Eckovi rozpadne život, až spadne klec.“</p>
<p>„Ale ty bys mohla jet,“ obrátila se Nina na Inej. „Jespere? Colma bysme mohli vzít s sebou.“</p>
<p>Jesper si vzpomněl na otce, který teď trčí v přepychovém apartmá hotelu Geldrenner, a nejspíš už prošlapal koberec až na parkety, jak bez přestání chodí sem a tam. Jsou to sotva dva dny, co viděl otcova široká záda zmizet mezi hroby, když ho Rotty odváděl z Černého závoje, ale připadalo mu to jako celá věčnost. Od té doby Jespera málem zabili lovci grišů a na jeho hlavu byla vypsaná odměna. Ale kdyby to dneska v noci klaplo, o ničem z toho by se otec vůbec nemusel dozvědět.</p>
<p>„V žádným případě,“ ohradil se Jesper. „Chci, aby táta co nejdřív sebral peníze a vrátil se do Nové Země. Nebudu mít klid, dokud nebude zpátky v bezpečí na svojí farmě. Budeme se schovávat v hotelu, dokud cena cukru nevylítne nahoru a Van Eck se neznemožní.“</p>
<p>„Inej?“ zeptala se Nina.</p>
<p>Všichni se podívali na Moru – kromě Jespera, který se podíval na Kaze. Byl zvědavý, jak bude reagovat na vyhlídku, že Inej opustí město. Kazův výraz však zůstal netečný, asi jako by čekal, až se dozví, v kolik hodin bude večeře.</p>
<p>Inej zavrtěla hlavou. „Až jednou připluju do Ravky, bude to na mé vlastní lodi řízené mou vlastní posádkou.“</p>
<p>Jesperovi vystřelilo obočí nahoru. „Odkdy je z tebe mořský vlk? A který normální člověk by chtěl trávit život na lodi?“</p>
<p>Inej se usmála. „Slyšela jsem, že tohle město přivádí lidi k šílenství.“</p>
<p>Kaz vytáhl z vesty kapesní hodinky. „Blíží se osmá. U Van Ecka doma se teď schází Obchodní rada k večernímu zasedání.“</p>
<p>„Myslíš, že obětují na pátrání po Wylanovi další prostředky?“ přemítala Nina.</p>
<p>„Nejspíš. Ale to už nás nemusí zajímat. Lidi budou do Van Eckova domu přicházet a odcházet, což nám s Wylanem zajistí krytí k tomu, abysme mohli ukrást z trezoru pečeť. Ve stejnou dobu Nina s Inej zaútočí ve Sladké zátoce. Hlídky střeží sila bez přestání, obejít plot kolem dokola jim zabere přibližně dvanáct minut. Někdo musí vždycky zůstat u brány, takže na to jděte chytře.“ Položil na stůl zavřenou lahvičku. „Tohle je kávový extrakt. Kuweji, Nino, Jespere – chci, abyste se tím pořádně pomazali. Jestli šuhanští vojáci opravdu dokážou ucítit grišu, tohle by jim to mělo pořádně zkomplikovat.“</p>
<p>„Kafe?“ Kuwej vytáhl korkovou zátku a opatrně si k ní přičichl.</p>
<p>„Chytrý,“ pochválil Jesper Kaze. „Balili jsme do kafe nelegální zásilky <emphasis>jurdy</emphasis> a koření, aby je nenašli psi. Kafe jim mate čich.“</p>
<p>Nina vzala lahvičku a vetřela si úctyhodné množstvím extraktu za uši a na zápěstí. „Tak doufejme, že to na Kherguudy zabere stejně jako na psy.“</p>
<p>„Ať jsou ti tvoji uprchlíci připravení,“ nařídil Kaz. „Kolik jich je?“</p>
<p>„Míň, než jsme mysleli. Patnáct a ehmm… ještě několik lidí z velvyslanectví. Dohromady sedmnáct.“</p>
<p>„Plus ty, Matthias, Wylan a Kuwej. To je dvacet jedna. Specht zfalšuje dokumenty, aby to odpovídalo.“</p>
<p>„Já nepojedu,“ ozval se Wylan. Jesper sevřel prsty do dlaní, aby se mu netřásly. „Ne?“</p>
<p>„Podruhé se od otce z města vyštvat nenechám.“</p>
<p>„Proč jsou všichni celí žhaví zůstat v tomhle všivým městě?“ zavrčela Nina.</p>
<p>Jesper se zaklonil na židli a bedlivým pohledem studoval Kaze. Ani trochu ho nepřekvapilo, že chce Wylan zůstat v Ketterdamu. „Tys to věděl,“ pomalu si to začal skládat v hlavě dohromady. „Tys věděl, že je Wylanova matka naživu.“</p>
<p>„Wylanova matka žije?“ vykulila oči Nina.</p>
<p>„Proč myslíš, že jsem vás dva nechal jet do Olendaalu?“ řekl Kaz.</p>
<p>Wylan zamrkal. „Tys věděl, že jsem ti s tím kamenolomem lhal?“</p>
<p>Jesper cítil, jak se v něm probouzí hněv. To, že si Kaz zahrává s ním, by snesl, ale Wylan není jako oni. S otcem to zrovna nevyhrál, ale navzdory špatným okolnostem ho tohle město nepřipravilo o dobrotu. Pořád věřil, že lidi mohou být dobří. Jesper namířil prstem na Kaze. „Poslal jsi ho do sanatoria ke Svatý Hildě, a nic jsi mu neřekl. To bylo od tebe krutý. Tos neměl dělat.“</p>
<p>„Byla to nutnost.“</p>
<p>Wylan zaťal pěsti. „Proč?“</p>
<p>„Protože jsi pořád nechápal, co je tvůj otec zač.“</p>
<p>„Mohls mi to říct.“</p>
<p>„Zlobil ses. Zloba vyprchá. Potřeboval jsem v tobě probudit spravedlivý hněv.“</p>
<p>Wylan přeložil ruce na prsou. „Tak to se ti povedlo.“</p>
<p>Kaz si opřel ruce o hůl. „Čas běží, takže přestaňte fňukat kvůli <emphasis>ubožátku Wylanovi </emphasis>a soustřeďte se na úkol, který je před námi. Matthias, Jesper a Kuwej vyrazí v půl desáté na ambasádu. Přiblížíte se od kanálu. Jespere, jsi vysoký, snědý a nápadný –“</p>
<p>„Jinými slovy neodolatelný.“</p>
<p>„To znamená, že musíš být dvakrát tak opatrný.“</p>
<p>„Pro krásu se holt musí něco vydržet.“</p>
<p>„Zkus to brát vážně,“ zpražil ho Kaz hlasem drsným jak zrezivělá břitva. Znamená to snad, že si o něj dělá vážně starost? Jesper se snažil nepřemýšlet, jestli se Kaz bojí o něj, nebo aby udělal, co má. „Pracujte rychle, v deset musí být všichni v docích, ale ne dřív. Nechci, abyste se tam zbytečně poflakovali a přitahovali pozornost. Sejdeme se ve Třetím přístavu, kotviště patnáct. Naše loď se jmenuje <emphasis>Verrhader</emphasis>. Plaví se několikrát do roka z Kerchu do Ravky a zpátky.“ Vstal. „Pracujte chytře a tiše. Náš plán nevyjde, jestli Van Eck začne něco tušit.“</p>
<p>„A buďte opatrní,“ dodala Inej. „Chci s vámi se všemi oslavovat, až naše loď vypluje z přístavu.“</p>
<p>Tak to by chtěl Jesper taky. Moc rád by viděl, že všichni tuhle noc přežili. Zvedl ruku. „Bude šampaňský?“</p>
<p>Nina dojedla poslední sušenku a olízla si prsty. „Budu já – a já jsem taky krásně perlivá.“</p>
<p>Pak už nezbylo než si zabalit. Žádné velké loučení.</p>
<p>Jesper se odšoural ke stolu, kde si Wylan balil batoh, a předstíral, že něco hledá ve stohu map a papírů.</p>
<p>Po chvíli váhání navrhl: „Mohl bys zůstat se mnou a s tátou. Jestli chceš. V hotelu. Jestli to nemáš kde přečkat.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Jasně,“ přisvědčil Jesper a nejistě pokrčil rameny. Sám cítil, jak je ten pohyb nepatřičný.</p>
<p>„Inej s Kazem taky. Můžeme všichni společně čekat, dokud nedojde ke spravedlivýmu potrestání.“</p>
<p>„A potom? Až zaplatíš tátův dluh, vrátíš se zpátky do Nové Země?“</p>
<p>„Měl bych.“</p>
<p>Wylan vyčkával. Jesper pro něj neměl odpověď. Kdyby se vrátil na farmu, byl by daleko od pokušení, která na něj číhají v Ketterdamu a Barrelu. Jenže by se mohl zaplést do něčeho jiného. Vždyť bude mít spoustu peněž. I potom, co splatí dluhy, mu zbude víc než tři miliony <emphasis>kruge</emphasis>. Znovu pokrčil rameny. „Na plánování je tu Kaz.“</p>
<p>„Jistě,“ přikývl Wylan a Jesper četl v jeho očích zklamání.</p>
<p>„Předpokládám, že ty už sis budoucnost naplánoval.“</p>
<p>„Ne. Vím jen to, že chci vzít mámu pryč z toho místa, kde teď je, a zařídit nám nový život.“ Wylan pokývl směrem k plakátům přilepeným na stěně. „Tohle vážně chceš? Být zločinec? Jít z rvačky do rvačky, riskovat život?“</p>
<p>„Upřímně?“ Jesper věděl, že to, co řekne, se Wylanovi nejspíš líbit nebude.</p>
<p>„Je čas,“ ozval se Kaz ode dveří.</p>
<p>„Ano, to chci,“ odpověděl Jesper. Wylan si hodil batoh na ramena a Jesper se automaticky natáhl, aby mu narovnal překřížený popruh. Nepustil ho. „Ale není to všechno, co chci.“</p>
<p>„<emphasis>Teď</emphasis>,“ nařídil Kaz.</p>
<p><emphasis>Praštím ho tou holí po hlavě</emphasis>. Jesper pustil popruh. „Žádný slzy.“</p>
<p>„Žádnej funus,“ odpověděl Wylan tiše. Pak s Kazem zmizeli ze dveří.</p>
<p>Po nich odešly Inej s Ninou. Ještě před tím vklouzla Nina do jedné z chodbiček, aby ze sebe svlíkla to směšné fjerdské oblečení a vzala si mnohem praktičtější kalhoty, košili a kabát – všechno střižené a ušité v Ravce. Zatáhla s sebou Matthiase dovnitř a objevila se až po drahné chvíli zmačkaná a zrůžovělá.</p>
<p>„Držíš se plánu?“ nemohl si odpustit Jesper.</p>
<p>„Učím Matthiase, jak se pobavit. Je to vynikající student. Snaživý.“</p>
<p>„Nino –“ okřikl ji Matthias.</p>
<p>„Má trochu problémy s chováním. Ještě je co zlepšovat.“</p>
<p>Inej podala Jesperovi lahvičku s kávovým extraktem. „Jesi, buď dnes v noci opatrný, pokud možno.“</p>
<p>„Opatrnost mám v krvi asi jako Matthias zábavu.“</p>
<p>„Umím se bavit,“ zavrčel Matthias.</p>
<p>„Rozhodně,“ přitakal Jesper.</p>
<p>Bylo toho víc, co by jim rád řekl, hlavně Inej, ale nechtěl před ostatními. <emphasis>Já jí to snad</emphasis> <emphasis>nikdy neřeknu</emphasis>, bědoval v duchu. Dlužil Inej omluvu. Kvůli jeho lehkomyslnosti je přepadli v Pátém přístavu, když odjížděli do Ledového paláce, a Moru to tenkrát málem stálo život. Jenže jak se k čertu člověk za něco takového omluví? <emphasis>Promiň, že tě kvůli mně málem ubodali. Dá si ještě někdo vafle?</emphasis></p>
<p>Než o tom stihl déle přemýšlet, vtiskla mu Inej polibek na tvář, Nina ukázala prstem na stěnu s vylepenými plakáty a Jesper zůstal trčet v kobce se zachmuřeným Kuwejem a Matthiasem, který bez přestání rázoval tam a zpátky. Čekali, až bude půl desáté.</p>
<p>Kuwej si začal v batohu přerovnávat zápisníky.</p>
<p>Jesper se posadil ke stolu. „Tohle všechno potřebuješ?“</p>
<p>„Potřebuju,“ ujišťoval ho překotně. „Byl jsi někdy v Ravce?“</p>
<p><emphasis>Chudák kluk má strach</emphasis>, napadlo Jespera. „Ne, ale budeš mít s sebou Ninu s Matthiasem.“</p>
<p>Kuwej zašilhal na Matthiase a zašeptal: „On je nevlídný.“</p>
<p>Jesper se rozesmál. „Neřekl bych, že je s ním zrovna zábava, ale má pár dobrých vlastností.“</p>
<p>„Já tě slyším, Faheyi,“ zabručel Matthias.</p>
<p>„To je dobře. Nerad bych křičel.“</p>
<p>„Nikdy si neděláš starosti o druhé?“ zeptal se Matthias.</p>
<p>„Jistěže dělám. Ale nejsme už batolata. Už není čas se strachovat. Teď nás čeká ta zábavná část,“ poklepal na pistole. „Akce.“</p>
<p>„Nebo smrt,“ zahučel Matthias. „Víš stejně dobře jako já, že Nina není v nejlepší formě.“</p>
<p>„Dneska v noci to nevadí. Celý plán spočívá v tom vyhnout se boji, bohužel.“</p>
<p>Matthias přestal přecházet místností a posadil se ke stolu naproti Jesperovi. „Co se stalo v domě u jezera?“</p>
<p>Jesper uhladil roh jedné z map. „Nevím přesně, ale myslím, že toho chlapa udusila oblakem prachu.“</p>
<p>„Já to nechápu,“ nešlo to Matthiasovi do hlavy. „Oblak prachu? Dneska zase přivolala úlomky kostí – před tím, než si vzala <emphasis>parem</emphasis>, nic takového nedokázala. Myslí si, že je to dočasné, nějaký zbytkový účinek té drogy, ale…“ Otočil se na Kuweje. „Může <emphasis>parem</emphasis> trvale ovlivnit schopnosti grišů? Změnit je? Zničit?“</p>
<p>Kuwej si nervózně pohrával s přezkou cestovního batohu. „Předpokládám, že možné to je. Přežila. To je vzácné a my toho víme málo – o <emphasis>paremu</emphasis>, o schopnostech grišů.“</p>
<p>„Copak jste jich už nezabili dost na to, abyste to dokázali rozluštit?“ Ta slova vyjela Jesperovi z pusy dřív, než si je stihl promyslet. Věděl, že to není fér. Kuwej i jeho otec byli sami grišové a ani jeden z nich nebyl v takovém postavení, aby dokázal zabránit Šuhanům provádět na griších pokusy.</p>
<p>„Ty se na mě zlobíš?“ zeptal se Kuwej.</p>
<p>Jesper se usmál. „Nejsem ten typ, co se zlobí.“</p>
<p>„To teda jsi,“ zpražil ho Matthias. „Zlobíš se a máš strach.“</p>
<p>Jesper si změřil rozložitého Fjerdana. „Co prosím?“</p>
<p>„Jesper je moc statečný,“ zastal se ho Kuwej.</p>
<p>„Díky, že sis toho všiml.“ Jesper natáhl své dlouhé nohy před sebe a přeložil jeden kotník přes druhý. „Chtěl bys k tomu něco říct, Matthiasi?“</p>
<p>„Proč neodjedeš do Ravky?“</p>
<p>„Můj otec –“</p>
<p>„Tvůj otec může dneska v noci odplout s námi. A když si o něj děláš takové starosti, proč jsi za ním dneska nezašel do hotelu?“</p>
<p>„Nechápu, jak se tě to týká.“</p>
<p>„Vím, jaké to je stydět se za sebe a za to, co člověk udělal.“</p>
<p>„Vážně chceš s tímhle začínat, lovče čarodějnic? Já se nestydím. Jsem opatrný. Kvůli lidem, jako jsi ty a tvoji kámoši <emphasis>drüskellové</emphasis>, je pro lidi, jako jsem já, na světě sakra nebezpečno. Vždycky to tak bylo a nezdá se, že by se to mělo obrátit k lepšímu.“</p>
<p>Kuwej se natáhl a se zkoumavým výrazem se dotkl Jesperovy ruky. „Pochop. Prosím. Co jsme udělali, co můj otec udělal… Snažili jsme se věci zlepšit, chtěli jsme najít způsob, jak schopnosti grišů…“ udělal rukou pohyb, jako by chtěl něco stlačit dolů.</p>
<p>„Potlačit?“ dovtípil se Matthias.</p>
<p>„Ano. Přesně. Aby je mohli snadněji skrýt. Když grišové nevyužívají svou sílu, začnou slábnout. Stárnou, snadno se unaví, ztrácejí chuť k jídlu. I podle toho Šuhani poznají griši, když žijí v utajení.“</p>
<p>„Já svoje schopnosti nepoužívám,“ přemítal Jesper. „Přesto…“ Zvedl ruku a na prstech vypočítával: „Za prvé: Sním na posezení talíř vaflí zalitý jablečným sirupem a klidně bych si dal další. Za druhé: Na to, že bych měl málo energie, jsem si rozhodně nikdy nemohl stěžovat. Za třetí: Za celý život jsem nebyl nemocný.“</p>
<p>„Ne?“ podivil se Matthias. „Jsou různé druhy nemocí.“</p>
<p>Jesper položil ruce na revolvery. Fjerdan toho má dneska očividně spoustu na srdci.</p>
<p>Kuwej otevřel batoh a vyndal plechovku obyčejné <emphasis>jurdy</emphasis>, takové, která se prodává v Ketterdamu na každém rohu. „<emphasis>Jurda </emphasis>je povzbuzující prostředek, funguje dobře, když je člověk unavený. Otec si myslí… myslel si, že by mohla být tím, co pomůže lidem jako já. Kdyby ji dokázal správně upravit, mohli by grišové skrývat své schopnosti, a přitom zůstat zdraví.“</p>
<p>„Ale moc mu to nevyšlo, co?“ poznamenal Jesper kysele. Nejspíš se <emphasis>trochu</emphasis> zlobil.</p>
<p>„Pokusy nevyšly tak, jak otec zamýšlel. Někdo v laboratoři to vyžvanil. Doneslo se to k vůdcům a ti přichystali <emphasis>paremu </emphasis>jiný osud.“ Zavrtěl hlavou a ukázal na svůj batoh. „Teď se snažím vzpomenout si na ty otcovy pokusy.“</p>
<p>„A to si pořád čmáráš do těch svých zápisníků?“</p>
<p>„Taky si vedu deník.“</p>
<p>„To musí být fascinující. První den: seděl jsem v kobce. Druhý den: Zase jsem seděl v kobce.“</p>
<p>Matthias, jako by Jespera ani nevnímal, se zeptal: „Byly některé z těch pokusů úspěšné?“</p>
<p>Kuwej se zachmuřil. „Pár ano. Myslím. V laboratoři s opravdickými vědci by se jich podařilo možná ještě víc. Já nejsem jako otec. On byl materiálčik. Já jsem ohňostrůjce. Tohle není moje parketa.“</p>
<p>„A co je tvoje parketa?“ zeptal se Jesper.</p>
<p>Kuwej si ho pátravě změřil pohledem, pak se zamračil. „Ještě jsem na to nestihl přijít. Žili jsme ve strachu v Šu Hanu. Nikdy to nebyl náš domov.“</p>
<p>Tomu Jesper rozhodně dokázal porozumět. Vzal do ruky plechovku s <emphasis>jurdou</emphasis> a odklopil víčko. Byl to kvalitní materiál, jasně oranžové suché květy byly skoro neporušené a sladce voněly.</p>
<p>„Myslíš, že kdybys měl laboratoř a k tomu pár materiálčiků, dokázal bys obnovit otcovy pokusy a najít látku, která by fungovala jako protijed <emphasis>paremu</emphasis>?“</p>
<p>„Doufám,“ přisvědčil Kuwej.</p>
<p>„A jak by to fungovalo?“</p>
<p>„Vytáhlo by to <emphasis>parem</emphasis> z těla?“ zajímal se Matthias.</p>
<p>„Ano. Ta látka by tělo vyčistila,“ potvrdil Kuwej. „Jenže i kdyby se to povedlo, jak bysme ji mohli použít?“</p>
<p>„Musel by ses přiblížit ke grišovi tak blízko, abys mu mohl dát injekci nebo ho nějak přinutil to spolknout,“ usoudil Matthias.</p>
<p>„A než by ses k němu přiblížil, bylo by po tobě,“ dokončil.</p>
<p>Jesper vzal mezi prsty kvítek <emphasis>jurdy</emphasis>. Časem stejně někdo vymyslí svou vlastní verzi <emphasis>jurdy parem</emphasis> a až se to stane, každý takový květ bude stát celé jmění. Stačilo, aby se soustředil na jeho okvětní plátky, jen trochu, a cítil, jak se rozkládají do malých částic. Ne že by ty malinkaté částečky tvořící hmotu viděl, spíš je <emphasis>vnímal</emphasis>.</p>
<p>Dal květ zpátky do plechovky. Když jako malý kluk lehával v otcových polích, objevil, že dokáže z okvětních lístků <emphasis>jurdy</emphasis> vytáhnout všechnu barvu. A pak se jedno odpoledne nudil a na západní pastvině vybělil v trávě sprostý nápis. Otec zuřil, ale taky dostal strach. Nejdřív na Jespera křičel a hrubě mu spílal, pak už jen seděl a beze slova na něj zíral, velkýma rukama pevně svíral hrnek čaje, aby se mu netřásly. Jesper si myslel, že se tak zlobí kvůli tomu sprostému slovu, než pochopil, že to mu bylo úplně jedno.</p>
<p>„Jesi,“ promluvil po dlouhém zadumaném mlčení. „Tohle už nesmíš nikdy udělat. Slib mi to. Tvoje máma měla stejný dar. Přineslo by ti to jenom utrpení.“</p>
<p>„Slibuju,“ vyhrkl honem Jesper dychtivý s otcem se usmířit. Pořád se nemohl vzpamatovat z toho, že se jeho trpělivý, mírný otec takhle rozčílil. Jenže jediné, na co dokázal myslet, bylo: <emphasis>Nikdy jsem neměl pocit, že by se máma trápila.</emphasis></p>
<p>Máma měla vlastně vždycky ze všeho radost. Byla to rozená Novozemka s krásnou, temně snědou pletí, vysoká tak, že otec musel zaklonit hlavu, když se jí chtěl podívat do očí. Než byl Jesper dost velký na to, aby pracoval s tátou na poli, zůstával s ní doma. Bylo potřeba prát prádlo, připravovat jídlo, sekat dřevo a Jesper jí moc rád pomáhal.</p>
<p>„Jak se daří mé půdě?“ ptala se každý den, když se otec vrátil z pole. Později se Jesper dozvěděl, že farma je psaná na její jméno – svatební dar od otce, který se Aditě Hilliové dvořil skoro rok, než ho uráčila vzít na milost.</p>
<p>„Skvěle. Celá kvete,“ líbával ji otec na tvář. „Zrovna jako ty, lásko.“</p>
<p>Táta mu vždycky sliboval, že si s ním bude večer hrát a naučí ho vyřezávat ze dřeva, ale pak zhltnul večeři a ještě s botami na nohou usnul u ohně, podrážky oranžové od <emphasis>jurdy</emphasis>. Máma s Jesperem mu je stáhli, při tom se chichotali přidušeným smíchem, a pak ho přikryli dekou a postarali se o zbytek domácích povinností. Uklidili ze stolu, sebrali prádlo ze šňůry a pak máma uložila Jespera do postele. Ať měla sebevíc práce – bez ohledu na to, kolik musela obstarat zvířat nebo vyspravit košíků – vždycky překypovala toutéž neutuchající energií jako Jesper a vždycky si našla čas, aby mu před spaním vyprávěla pohádku nebo zazpívala písničku.</p>
<p>To matka ho naučila jezdit na koni, připravovat návnady, čistit ryby, zaškrtit křepelku, rozdělat oheň s dvěma dřívky a uvařit šálek pořádného čaje. A naučila ho střílet. Nejdřív s dětskou vzduchovkou, co nebyla vlastně víc než hračka, a pak s pistolí a puškou. „Každý může střílet,“ poučovala ho. „Ale ne všichni umějí mířit.“ Naučila ho, jak odhadovat vzdálenost, jak se nenechat zmást optickými klamy, na které se může nepoučené oko nachytat, jak počítat s větrem, jak střílet v běhu a pak i na koni. Nebylo nic, co by nedokázala.</p>
<p>Měli i tajné lekce. Občas, když se domů vrátili pozdě a ona potřebovala rychle připravit večeři, uvařila vodu, aniž by zatopila v kamnech, nebo pouhým pohledem přiměla vykynout těsto na chleba. Viděl, jak pod jejími prsty mizí skvrny na oblečení, a vyráběla si vlastní střelný prach z ledku, který sbírala v dlouho vyschlém jezeře poblíž místa, kde žili. „Proč bychom utráceli za něco, co si můžeme sami vyrobit – a líp?“ říkávala. „Ale tatínkovi to neřekneme, ano?“ Když se Jesper ptal, proč ne, odpovídala: „Protože si už beztak dělá spoustu starostí a já nechci, aby se o mě bál.“ Jenže táta se stejně bál, hlavně když se ve dveřích objevil některý z matčiných novozemenských přátel a prosil ji o pomoc.</p>
<p>„Ty si myslíš, že tě tu otrokáři nemůžou najít?“ přecházel jednou v noci sem a tam po jejich chatrči, zatímco Jesper ležel zachumlaný v peřinách a dělal, že spí, aby mohl poslouchat. „Jestli se roznese, že tu žije griša –“</p>
<p>Aditi mávla ladnou rukou. „Nemůžu ze sebe dělat něco, co nejsem, a jestli mé dary pomáhají lidem, pak je mojí povinností je využívat.“</p>
<p>„A co náš syn? Tomu nic nedlužíš? Tvojí povinností je hlavně zůstat v bezpečí, abychom o tebe nepřišli.“</p>
<p>Ale Jesperova matka jen vzala Colmův obličej do dlaní – jemně, laskavě, se vší něhou a láskou, jež jí sálaly z dlaní. „Co bych to byla za matku, kdybych skrývala své schopnosti? Kdybych dovolila, aby strach řídil můj život? Věděl jsi, kdo jsem, když jsi mě žádal o ruku, Colme. Nechtěj teď, abych byla něčím míň.“</p>
<p>A tátovo zoufalství bylo to tam. „Já vím. Jen nedokážu snést pomyšlení, že bych tě mohl ztratit.“</p>
<p>Zasmála se a políbila ho. „Pak mě musíš k sobě hodně přitisknout,“ mrkla na něj. A bylo po hádce. Dokud nepřišla další.</p>
<p>Jak se ukázalo, Jesperův otec se mýlil. O Aditi je nepřipravili otrokáři.</p>
<p>Jednou v noci Jespera probudily hlasy, a když se vyklubal zpod peřiny, viděl matku, jak si přes noční košili navléká kabát a natahuje se pro boty a klobouk. Bylo mu tenkrát sedm, byl sice na svůj věk malý, zato dost starý na to, aby věděl, že nejzajímavější rozhovory se odehrávají vždycky až potom, co si jde lehnout. U dveří stál Novozemec v zaprášených cestovních šatech a otec mu povídá: „Je noc. Určitě to může počkat do rána.“</p>
<p>„Řekl bys to, kdyby tam v bolestech ležel náš Jes?“ opáčila matka.</p>
<p>„Aditi –“</p>
<p>Políbila Colma na tvář a Jespera pohladila po ruce. „Můj králíček je vzhůru?“</p>
<p>„Není,“ odpověděl.</p>
<p>„Tak se ti to asi všechno jen zdá.“ Znovu ho přikryla a políbila na čelo a na tvář. „Hezky spi, králíčku, do rána jsem zpátky.“</p>
<p>Ale druhý den se nevrátila, a když se pozítří znovu ozvalo zaťukání na dveře, nebyla to máma, ale ten samý Novozemec.</p>
<p>Colm popadl syna a vcukuletu byl ze dveří venku. Narazil si na hlavu klobouk, Jespera posadil do sedla před sebe, pobídl koně a ten tryskem vyrazil dopředu. Zaprášený muž jel na ještě zaprášenějším koni a oni za ním přes míle obdělané půdy až k bílému venkovskému stavení na kraji <emphasis>jurdového</emphasis> pole. Bylo mnohem krásnější než jejich malá chatrč, mělo dvě patra a zasklená okna.</p>
<p>Žena, která je čekala ve dveřích, byla skoro stejně vysoká jako jeho matka, jen tělnatější, a tlustý cop vlasů měla stočený do drdolu. Pokynula jim, aby vešli dovnitř, a řekla: „Je nahoře.“</p>
<p>V pozdějších letech, když si Jesper skládal dohromady, co se za těch strašlivých pár dnů vlastně stalo, si dokázal vybavit jen několik málo věcí: naleštěné dřevěné parkety, které mu na dotek připadaly jako hedvábné, pláčem zarudlé oči oné dámy při těle a dívku – dítě jen o pár let starší než Jesper se stejnými copy, jako měla na hlavě její matka. Ta dívka se napila vody ze studny vykopané příliš blízko dolů. Místo aby na studnu přibili víko, jen sundali džber. Rumpál i lano tam zůstaly. A tak si to děvče ještě se svými kamarády vytáhlo vodu vlastním hrnkem, byla chladivá jak časné ráno a dvakrát tak průzračná. Všem třem se v noci udělalo špatně. Dva zemřeli. Ale tu dívku, dceru té statné dámy, Jesperova máma zachránila.</p>
<p>Aditi přišla k nemohoucí dívce, očichala plechák, ze kterého vodu pila, a pak položila ruce na horečkou rozpálené dívčí tělíčko. Před polednem následujícího dne horečka ustoupila a bělma dívčiných očí ztratila žlutý nádech. Časně zvečera se dívka posadila a řekla, že má hlad. Aditi se na ni jedinkrát usmála a pak se zhroutila.</p>
<p>„Nebyla dost opatrná, když vytahovala jed z těla,“ prohlásil zaprášený muž. „Vtáhla ho do sebe moc. Už jsem viděl, že se to zowům stává.“ <emphasis>Zowa</emphasis>. To znamenalo „požehnaný“. Přesně to slovo matka používala, nikdy neříkala griša. <emphasis>Jsme zowové</emphasis>, říkávala Jesperovi, když dotykem prstů nechala vykvést květ. <emphasis>Ty a já</emphasis>.</p>
<p>Teď tu nebyl nikdo, kdo by jí pomohl. A Jesper nevěděl, co má dělat. Kdyby byla při vědomí, kdyby byla silnější, možná by se dokázala sama uzdravit. Takhle jim odplouvala do hlubokého snu, dech se jí krátil a stál ji stále víc sil.</p>
<p>Jesper s tvářemi přitisknutými k matčiným dlaním spal, přesvědčený, že se máma každou chvíli probere, pohladí ho po vlasech a svým milým hlasem řekne: „Co tu děláš, králíčku?“ Místo toho ho probudil otcův pláč.</p>
<p>Odvezli ji zpátky domů a pochovali pod třešeň, která právě začínala kvést. Jesperovi se zdálo, že na tak smutný den je venku až příliš krásně, a dodnes, když vidí za výlohou nebo na dívčích šatech světle růžové třešňové kvítky, zmocní se ho melancholie. Znovu cítí pach čerstvě vykopané země a slyší vítr šeptající v polích, zatímco táta třesoucím se barytonem zpívá tesknou píseň a vzduchem se vznášejí kaelišská slova, kterým Jesper nerozumí.</p>
<p>Když Colm skončil a poslední tóny odpluly nahoru do třešňových větví, zeptal se Jesper: „Máma byla čarodějnice?“</p>
<p>Colm mu položil pihami posetou ruku na rameno a přitáhl si ho k sobě blíž. „Byla to královna, Jesi,“ řekl. „Byla to naše královna.“</p>
<p>Ten den uvařil Jesper pro oba večeři, spálené suchary a vodovou polívku, ale otec to všechno snědl a pak mu četl z kaelišské knihy svatých, dokud světla nedohořela a bolest v Jesperově srdci se nezmírnila natolik, aby mohl usnout. A tak to šlo od té doby každý den, jen oni dva; starali se jeden o druhého, společně pracovali na poli a v létě svazovali a sušili <emphasis>jurdu</emphasis>, aby se uživili. Proč mu to nestačilo?</p>
<p>Ale jen mu ta myšlenka bleskla hlavou, věděl, že mu to nikdy nemohlo stačit. Nikdy se k takovému životu nemůže vrátit. Není na to stavěný. Kdyby byla matka naživu, možná by ho naučila, jak ovládat neklid. Možná by ho naučila, jak má svoji sílu používat, místo aby ji skrýval. Pak by možná jel do Ravky a jako voják bojoval za krále. Anebo by skončil stejně jako teď.</p>
<p>Otřel si z konečků prstů prach z <emphasis>jurdy</emphasis> a zavřel plechovku víčkem.</p>
<p>„Novozemci nepoužívají jen květy,“ vzpomněl si. „Máma namáčela stonky do kozího mlíka. Dávala mi to s sebou na pole.“</p>
<p>„Proč?“ zpozorněl Matthias.</p>
<p>„Abych se nenadýchal <emphasis>jurdy</emphasis>. Pro dětský organismus je to moc vdechovat celý den prach z <emphasis>jurdy</emphasis>. Nechtěla, abych byl ještě roztěkanější než normálně.“</p>
<p>„Stonky?“ opakoval Kuwej. „Ty se většinou vyhazují.“</p>
<p>„Stonky v sobě mají šťávu. Novozemci ji vymačkávají a dělají z ní mast. Mažou ji miminům na dásně a do nosních dírek, když pálí <emphasis>jurdu</emphasis>.“ Jesper bubnoval prsty o plechovku a v hlavě se mu rodila myšlenka. Mohlo by tajemství protijedu spočívat v samotné rostlině obyčejné <emphasis>jurdy</emphasis>? Není chemik, nemyslí mu to jako Wylanovi a nikdo ho neučil rozvíjet své schopnosti materiálčika. Ale je synem své matky. „Co kdyby existovala nějaká podobná mast, která by dokázala vyrušit účinky <emphasis>jurdy parem</emphasis>? Ani tu by nešlo tak snadno –“</p>
<p>V tu chvíli se roztříštila okna. Jesper bez mrknutí oka tasil pistole, zatímco Matthias nacpal Kuweje pod stůl a sundal ze zad pušku. Přitiskli se ke zdi a Jesper vytlučeným oknem vykoukl ven. Mezi hřbitovními stíny spatřil vztyčené lucerny ozařující pohybující se tvary, které nemohly být ničím jiným než lidmi – spoustou lidí.</p>
<p>„Pokud neobživli duchové,“ řekl Jesper, „tak to vypadá, že máme společnost.“</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p>ČÁST ČTVRTÁ</p><empty-line /><p>Nečekaný návštěvník</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>17 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>V</strong> noci jako by se dělnická čtvrť vysvlékla z kůže a vzala na sebe novou podobu. Ošuntělé město chatrčí na východní straně praskalo ve švech životem, zatímco ostatní ulice čtvrti se proměnily ve vylidněné území nikoho, kde kromě dozorců a strážníků na obchůzkách nebylo ani živáčka.</p>
<p>Inej s Ninou přivázaly loďku na širokém kanálu vedoucím do středu čtvrti a pustily se po ztichlém nábřeží. Držely se v blízkosti skladů, daleko od pouličních lamp podél břehu. Míjely nákladní lodě naložené dřevem a hromady vyloženého uhlí. Každou chvíli v pouličním světle zahlédly, jak někdo ztěžka vláčí sudy rumu nebo balíky bavlny. Tak cenné zboží nemohlo v noci zůstat bez dozoru. Když byly skoro ve Sladké zátoce, zahlédly dva muže, kteří z velkého povozu zaparkovaného u kraje kanálu něco vykládali. Svítili si na to lucernou s modrým světlem.</p>
<p>„To je světlo nebožtíků,“ špitla Inej a Nina pokrčila rameny. Kostní světlo vyrobené z rozdrcených koster hlubokomořských ryb svítí zeleně. Ale světlo nebožtíků hoří modrým plamenem jako výstraha, podle které každý pozná vory hrobařů převážejících mrtvé.</p>
<p>„Co dělají hrobníci v dělnické čtvrti?“</p>
<p>„Lidi nechtějí vidět, jak se na ulicích nebo v kanále válí mrtvoly. Dělnická čtvrt je v noci skoro opuštěná, tak je vozí sem. Po západu slunce hrobaři sesbírají těla a přivezou je sem. Pracují na směny, obcházejí jednu čtvrť po druhé. Do svítání budou i s celým nákladem pryč.“ Odvezou těla na Smrťákův vor, kde je spálí.</p>
<p>„Proč prostě nepostaví normální hřbitov?“ nešlo do Nině do hlavy.</p>
<p>„Není tu místo. Pokud vím, kdysi se uvažovalo o tom, že by znovu otevřeli Černý závoj, jenže pak propukla epidemie a celý plán vzal za své. Lidé se bojí nákazy. Když si to rodina může dovolit, pohřbívá příbuzné na hřbitově za Ketterdamem. A když ne…“</p>
<p>„Žádný slzy,“ pronesla Nina ponuře.</p>
<p>Žádný slzy, žádnej funus. Způsob, jak si popřát hodně štěstí. Ale bylo v tom ještě něco víc. Temné přitakání skutečnosti, že lidi jako jsou oni umřou bez toho, aby jim někdo vypravil pohřeb, nebudou mít mramorové náhrobky, na kterých by byla na památku vyryta jejich jména, ani věnce z růží a myrty.</p>
<p>Jak se začali přibližovat ke Sladké zátoce, vyrazila Inej napřed. Sila samotná působila skličujícím dojmem, ohromná jako boží strážci, pomníky průmyslu ozdobené Van Eckovým rudým vavřínem. Brzy budou všichni vědět, co ten symbol znamená – zbabělost a lstivost. Hrozen Van Eckových sil postavených do kruhu byl obehnaný vysokým kovovým plotem.</p>
<p>„Ostnatý drát,“ všimla si Nina.</p>
<p>„To nebude problém.“</p>
<p>Lidi ho vymysleli, aby jim neutekl dobytek z ohrady. Překonat něco takového není pro Moru nic složitého.</p>
<p>Postavily se na stráž vedle silné zdi z červených cihel patřící k jedné z továrních hal, aby se ujistily, že je ochranka na obchůzce, jak jim popsal Kaz. Dvanáct minut trvalo ochrance obejít celý plot dokola, přesně jak jim Kaz řekl. Až bude hlídka na východní straně, bude mít Inej přibližně šest minut na to, aby přešla po laně z jednoho sila na druhé. Jakmile přejdou na západní stranu, snadno ji na laně zahlédnou, zato na střeše bude takřka neviditelná. Během těch šesti minut musí stihnout kápnout zrnokaz otvorem do sila a napnout lano k dalšímu silu. Kdyby jí to zabralo víc než šest minut, musí jednoduše počkat, až hlídači zase přejdou na druhou stranu. Neuvidí na ně, ale Nina bude držet v ruce silné kostní světlo. Rychlým zeleným zábleskem dá Inej znamení, že je vzduch čistý.</p>
<p>„Deset sil,“ vypočítávala Inej. „Devětkrát přejít.“</p>
<p>„Z blízka jsou mnohem vyšší,“ strachovala se Nina. „Zvládneš to?“</p>
<p>Inej nemohla popřít, že vypadaly hrozivě. „Ať je hora sebe vyšší, nahoru lezeš pořád stejně.“</p>
<p>„To není tak úplně pravda. Potřebuješ lano, mačky –“</p>
<p>„Už jsi jako Matthias.“</p>
<p>Nina si v hrůze dala ruku před pusu. „Sním dvakrát tolik sladkostí, abych to odčinila.“</p>
<p>Inej moudře přikývla. „To zní rozumně.“</p>
<p>Hlídka vyrazila ze strážního domku na novou obchůzku.</p>
<p>„Inej,“ vyhrkla zdráhavě Nina, „měla bys vědět, že co jsem si vzala <emphasis>parem</emphasis>, nemám stejnou sílu jako dřív. Jestli nastanou potíže –“</p>
<p>„Dneska žádná rvačka nebude. Projdeme tiše jako duchové.“ Stiskla Nině rameno. „A neznám udatnější bojovnici, než jsi ty – ať máš svoji sílu, nebo ne.“</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>„Nino, ochranka.“</p>
<p>Hlídka zmizela z dohledu. Jestli nezačnou hned, budou muset čekat, než to hlídači zase celé obejdou, a budou mít zpoždění.</p>
<p>„Jdeme na to,“ řekla Nina a odkráčela ke strážnici.</p>
<p>Během pár kroků, které potřebovala na to, aby došla z jejich skrýše u skladu do kuželu světla ozařující strážnici, změnila Nina celý svůj výraz. Inej to nedokázala přesně vystihnout, ale jako by jí poklesla ramena a chůze se stala váhavější. Skoro to vypadalo, že se scvrkla. Už to nebyla griša vycvičená k boji, ale mladičká, vyděšená přistěhovalkyně žadonící o krapet vlídnosti.</p>
<p>„Vy mě omluvit, prosím,“ hlesla se silným ravským přízvukem.</p>
<p>Strážní na ni namířili zbraně, ale nevypadali nijak zaujatě. „Tady nemáš v noci co dělat.“</p>
<p>Nina cosi zamumlala a upřela k nim své velké zelené oči. Inej neměla tušení, že dokáže vypadat tak nevinně.</p>
<p>„Co říkáš?“ šel k ní jeden z mužů blíž.</p>
<p>Inej vyrazila. Zažehla dlouhou zápalnou šňůru světelné bomby, kterou jim Wylan dal, a pak vyskočila na plot. Držela se daleko od kuželu světla a neslyšně šplhala nahoru. Byla takřka přímo za Ninou s hlídači, pak nad nimi. Když se prosmýkla mezi zavinutým ostnatým drátem, slyšela, jak si povídají.</p>
<p>„Já tu hledat práci, víte?“ vykládala klopotně Nina. „Vyrábět cukr.“</p>
<p>„Tady se cukr nevyrábí, jenom skladuje. Musíš se zeptat v továrně.“</p>
<p>„Ale já potřebuju práci. Já… já…“</p>
<p>„Ach, ne, ne, hlavně nebreč. No tak, no tak.“</p>
<p>Inej potlačila nutkání si odfrknout a neslyšně přistála na zemi na druhé straně plotu. Uviděla pytle písku, o kterých mluvil Kaz, opřené o zadní zeď strážnice; zpod nich čouhal roh sítě, kterou ji chtěl jistit.</p>
<p>„Tvůj… hmm… tvůj chlap taky hledá práci?“ ptal se hlídač.</p>
<p>„Já nemám žádného… jaks to říkal? <emphasis>Chlapa</emphasis>?“</p>
<p>Brána vedle strážnice měla zevnitř kliku a nebyla zamčená. Inej ji maličko pootevřela, aby Nina mohla dovnitř, a odspěchala do stínu nejbližšího sila.</p>
<p>Slyšela, jak se Nina rozloučila a odešla opačným směrem, než byla schovaná Inej. Pak čekala. Uběhlo deset minut a přesně ve chvíli, kdy už si byla takřka jistá, že ta bomba musí být špatná, se ozvalo hlasité prásknutí a z místa, odkud předtím pozorovaly hlídku, vystřelil záblesk jasného světla. Hlídač se znovu objevil s namířenou pistolí a vyrazil pár kroků směrem k výbuchu.</p>
<p>„Haló?“ volal.</p>
<p>Nina vyklouzla ze stínu za ním a ve vteřině se protáhla pootevřenou bránou dovnitř. Opatrně ji za sebou zavřela a vyrazila ke druhému silu a ztratila se ve tmě. Odtamtud bude moct Inej dávat znamení, až hlídači zase vyrazí na obchůzku.</p>
<p>Hlídač se vrátil na své stanoviště, pro jistotu šel pozadu, kdyby se u skladu objevilo ještě nějaké nebezpečí. Nakonec se otočil a silou zatřásl brankou, aby se ujistil, že je zamčená, načež zamířil do strážnice.</p>
<p>Inej čekala, až jí dá Nina signál, a pak po příčkách přitavených k silu vyrazila nahoru. Jedno patro, dvě patra, deset pater. Doma při vystoupení bavil strýc publikum, zatímco ona stoupala nahoru. <emphasis>To, co teď uvidíte, se ještě nikdy nikomu nepodařilo a zcela jistě nikomu tak mladičkému! Pohleďte nad sebe a v hrůzostrašné výšce spatříte lano</emphasis>. Rozsvítilo se jevištní světlo a ozářilo provaz schválně tak, aby se zdálo být tenké jako nejjemnější pavučinka táhnoucí se z jedné strany šapitó na druhou. <emphasis>Pánové, vezměte své dámy za ruku. Cítíte, jak útlé jsou jejich prstíky? A teď si, prosím, představte, že přes něco tak slaboučkého, tak křehkého přecházíte! Kdo by se něčeho takového odvážil? Kdo by vzdoroval samotné smrti?</emphasis></p>
<p>Pak se nahoře na nejvyšším sloupu objevila Inej a s rukama v bok zakřičela. „Já se odvážím!“</p>
<p>A dav zalapal po dechu.</p>
<p><emphasis>Ale ne, počkejte, tohle nemůže být pravda</emphasis>, divil se na oko strýc, <emphasis>tahle</emphasis> <emphasis>malá holka?</emphasis></p>
<p>V ten moment začalo publikum šílet. Ženy omdlévaly. Někdy se objevil muž, který chtěl celé představení zarazit.</p>
<p>Dnes v noci tu žádné publikum není, jen vítr, studený kov pod rukama a jasná tvář měsíce.</p>
<p>Inej vylezla na vrcholek sila a rozhlédla se po městě pod sebou. Ketterdam zářil zlatým světlem, na kanálech se pozvolna pohupovaly lucerny, v oknech dohořívaly svíce, život v rozsvícených obchodech a tavernách byl stále ještě v plném proudu. Rozeznala siluetu Lida, který se v dálce třpytil jako posetý flitry, i barevné lucerny s křiklavou záplavou světel na obou nábřežích. Už za pár dní přijde Van Eck o všechen majetek a ona bude volná, vykoupí se ze smlouvy uzavřené s Perem Haskellem. <emphasis>Volná</emphasis>. Bude moct žít, jak bude chtít. Hledat odpuštění za svoje hříchy. Následovat smysl svého života. Bude se jí po tomhle místě stýskat? Věděla, že bude. Rozhodla se – dnes v noci bude vystupovat jen pro svoje město, pro všechny obyvatele Ketterdamu, i když jí nebudou tleskat.</p>
<p>Musela pořádně zabrat, než se jí podařilo otočit kolo na poklopu sila a otevřít jej. Sáhla do kapsy a vyndala zavřenou skleničku s chemickým zrnokazem. Podle Wylanových instrukcí ji protřepala a pak její obsah nalila do sila. Ve vzduchu to slabě zasyčelo a ona viděla, jak se cukr rozhýbal, jako by hluboko pod ním něco oživlo. Otřásla se. Slyšela o dělnících, kteří zemřeli v silech, uklouzli a ztratili se v kukuřici nebo cukru, které je pomalu zadusily. Zavřela poklop a pevně ho utáhla.</p>
<p>Pak se sklonila k poslední příčce kovového žebříku a připevnila k ní magnetickou svorku, kterou dostala od Wylana. Držela dobře. Zmáčkla tlačítko, se slabým cinknutím vystřelila dvě magnetická vodící lana a přichytila se k silu. Z batohu vytáhla kuši a těžký kotouč provazu. Jeden konec protáhla svorkou, pevně zajistila a přichytila k vodicím lanům. Druhý připevnila k magnetické svorce nabité do kuše. Zmáčkla spoušť. První rána šla mimo, takže musela navinout lano zpátky. Druhá rána se zahákla za špatnou příčku. Až třetí výstřel přistál na správném místě protějšího sila. Otáčela svorkou, dokud lano nebylo správně napnuté. Podobnou výstroj použili už dřív, ale nikdy ne na tak velkou vzdálenost a pro přechod v takové výšce. Nezáleželo na tom. Vzdálenost i nebezpečí se na laně změní a také ona se změní. Na vysokém laně nepatří nikomu, je bytostí bez minulosti i budoucnosti, zavěšená mezi nebem a zemí.</p>
<p>Byl čas. Vystupovat na houpačkách se dá naučit, ale pro vysoké lano se musí člověk narodit.</p>
<p>Máma Inej vyprávěla, že nadaní provazochodci jsou potomci vzdušných lidí, kteří kdysi měli křídla, a že ve správném světle může ta křídla člověk zahlédnout u lidí, kteří jsou obdaření jejich přízní. Od té doby se Inej nakrucovala před zrcadlem ze všech stran a bedlivě sledovala svůj stín, nevšímala si bratranců a sestřenic, kteří se jí posmívali, jen tajně doufala, že třeba spatří svá vlastní křídla.</p>
<p>Když už tátu nebavilo každý den poslouchat její dotírání, svolil, že se může začít učit chodit po nízkém laně, nejprve bosá, aby získala cit pro chůzi dopředu i dozadu a naučila se udržovat střed těla v rovnováze. Připadalo jí to zbytečné a byla otrávená, ale svědomitě každý den plnila, co měla, trénovala svoji dovednost a pošilhávala po kožených botkách, se kterými by se dokázala udržet i na tužším, méně přátelském provaze. Jen co táta nedával chvíli pozor, udělala stojku, a když se otočil zpátky, chodila po provaze po rukou. Dovolil jí zvednout lano o pár centimetrů výš a nechal ji vyzkoušet si chůzi po skutečném provaze. A ona se vždycky, když otec posunul provaz výš, naučila něco nového – hvězdu, salto, chodit se džbánem vody na hlavě. Důvěrně se spřátelila se štíhlou ohebnou tyčí, díky které dokázala udržet rovnováhu i ve velkých výškách.</p>
<p>Jedno odpoledne strýc s bratranci a sestřenicemi nacvičovali nový výstup. Hanzi měl po laně převést Ashu na trakaři. Byl horký den, a tak se v poledne rozhodli udělat si pauzu na oběd a při té příležitosti se zajít vykoupat do nedaleké řeky. Inej zůstala ve ztichlém táboře sama. Vyšplhala nahoru na plošinu v lanoví, kde předtím trénoval její bratranec, a ujistila se, že stojí zády ke slunci, aby dobře viděla na lano.</p>
<p>Z takové výšky vypadal svět jako odraz sebe sama. Zakrslé tvary a protáhlé stíny jí byly svým tvarem povědomé, avšak najednou se zdály být zvláštně nedůvěryhodné, a když položila kluzké chodidlo na lano, ucítila náhlou pochybnost. I když to byl úplně stejný provaz, na kterém beze strachu celé týdny trénovala, připadal jí najednou mnohem tenčí, jako kdyby v tomhle zrcadlovém světě podléhal jiným pravidlům. <emphasis>Když se dostaví strach, něco je na spadnutí.</emphasis></p>
<p>Inej se zhluboka nadechla, stáhla boky do břicha a udělala ve vzduchu první krok. Tráva dole pod ní se vlnila jako moře. Cítila, jak se naklání, nahnula se doleva a vnímala, jak ji země táhne níž, připravená spojit ji svou gravitační silou s jejím vlastním stínem hluboko dole.</p>
<p>Svaly se jí napjaly, pokrčila kolena. A pak už byla jen ona a lano. Byla v půli cesty, když ucítila, že ji někdo sleduje. Rozšířila své zorné pole, ale zůstávala soustředěná. Nikdy nezapomene na výraz otcovy tváře, když se s bratranci a strýcem vrátil od řeky. Se zakloněnou hlavou na ni zíral, pusu roztaženou do vyděšeného O, zatímco máma, jež se objevila ve dveřích maringotky, si tiskla ruku na srdce. Oba stáli bez jediného hlesnutí, aby ji nevytrhli ze soustředění – byli prvním publikem, které ji vidělo chodit po laně, oněmělé hrůzou, která pro ni tenkrát byla lichotkou.</p>
<p>Když Inej slezla dolů, strávila matka zbytek dne tím, že ji střídavě hubovala a objímala. Otec se tvářil přísně, ale dobře poznala, že je na ni pyšný, a stejně tak jí neunikl nevraživý obdiv, s nímž na ni hleděli její bratranci a sestřenice.</p>
<p>Když si ji později jedna ze sestřenic vzala stranou a zeptala se: „Jak to, že nemáš strach?“, jen pokrčila rameny a řekla: „Je to jen chůze.“</p>
<p>Nebyla to však pravda. Bylo to lepší než chůze. Když jiní chodí po laně, bojují – s větrem, s výškou, se vzdáleností. Když se ocitla na laně Inej, stalo se jí celým světem. Cítila jeho sklon a tlak. Lano byla planeta a ona její měsíc. Byla v tom jednoduchost, kterou na houpačkách nikdy necítila, protože tam ji vlastní tíha unášela pryč. Milovala klid, který na laně nalézala, což nikdo nedokázal pochopit.</p>
<p>Spadla jen jednou a přičítala to záchranné síti. Roztáhli ji, protože Hanzi přidal do svého vystoupení jízdu na jednokolce. Inej šla a najednou se řítila dolů. Sotva si to stihla uvědomit, a už ležela v síti, která ji obratem vystřelila na zem. Inej s údivem pocítila, jak tvrdá je zem, na vlastní kůži zjistila, že se kvůli ní nezměkčí ani neohne. Zlomila si tehdy dvě žebra a na hlavě se jí udělala boule o velikosti husího vejce.</p>
<p>„To je dobře, že máš velkou bouli,“ brblal táta. „Protože to znamená, že ti neteče krev do hlavy.“</p>
<p>Jen co Inej sundali obvazy, byla znovu na laně. Nikdy pak už záchrannou síť nepoužívala. Věděla, že je neopatrná, když ji má. Když však teď hleděla pod sebe, musela připustit, že by nějakým zajištěním nepohrdla. Křivky dláždění hluboko dole připomínaly v měsíčním světle podivné exotické ovoce. Ale síť schovaná za strážnicí byla stejně k ničemu, protože Nina ji nemůže držet sama, a bez ohledu na to, jaký byl Kazův původní plán, si těžko dovedla představit, že by tu někdo mohl jen tak všem na očích stát a držet jí záchrannou síť. Takže Inej půjde po laně jako vždycky bez čehokoliv, co by ji mohlo zachytit, nadnášena svými neviditelnými křídly.</p>
<p>Ze smyčky u vesty vytáhla tyčku a mávnutím ji rozevřela do plné délky. Potěžkala ji v rukou a v botách si protáhla prsty na nohou. Byly to kožené piškoty, které pro ni na její žádost ukradli v cirkuse Zirkoa. Narozdíl od jejích milovaných bot s gumovou podrážkou, jež snadno přilne k povrchu, byly zespoda hladké, zato jí umožňovaly pohybovat se po laně snadněji.</p>
<p>Konečně se mihl tmou kratičký záblesk zeleného světla – Nina jí dala znamení.</p>
<p>Inej vkročila na lano. Rázem se do ní opřel vítr a ona dlouze vydechla, cítila, jak ji vytrvale táhne a s pomocí tyče stlačovala těžiště dolů.</p>
<p>Zhoupla se v kolenou. Lano nemělo bohudíky skoro žádnou vůli. Kráčela dopředu, pod klenbou svých nohou cítila pevný tlak provazu. S každým krokem se lehce prohnul, jako by se nemohl dočkat, až se zbaví sevření jejích nohou.</p>
<p>Na tváři cítila vlahý vzduch. Voněl cukrem a melasou. Kapuci měla sundanou a pramínky vlasů, jenž se neposlušně vysmekly z copu, ji šimraly na obličeji. Soustředila se na lano, vnímala důvěrně známý pocit, který znala z dětství – jako by byla k lanu přimknutá, jako by ji vítalo v tom zrcadlovém světě, v tajemném místě, kam může vstoupit jen ona. Za chvíli měla střechu druhého sila na dosah.</p>
<p>Vkročila na ni, složila tyčku a vrátila ji na své místo. Z kapsy vyndala láhev a lokla si vody, pak se trochu protáhla. Otevřela poklop a nakapala dovnitř zrnokaz. Znovu slyšela praskající syčení a do nosu jí stoupla vůně spáleného cukru. Tentokrát byla silnější – sladké, intenzivní aroma.</p>
<p>Najednou byla zpátky ve Zvěřinci, masitá, lačná ruka ji držela za zápěstí. Inej se naučila předvídat, kdy hrozí, že ji zaplaví nevítané ochromující vzpomínky, ale tentokrát to přišlo jako blesk z čistého nebe. Paměť ji zasáhla s větší naléhavostí než vítr na laně a rozvířila její mysl. I když voněl po vanilce, vespod byl cítit česnek. Tonula v kluzkém hedvábí, jako by postel pod ní obživla.</p>
<p>Inej si je všechny nepamatovala. Jak nocí ve Zvěřinci přibývalo, naučila se otupit vlastní mysl, až takřka zmizela, takže jí bylo jedno, co se děje s jejím tělem, od kterého se odpojila. Pochopila, že muži, kteří do domu přicházejí, si ji nikdy příliš neprohlížejí, nikdy se příliš neptají. Chtěli iluzi a byli ochotní ignorovat všechno, co by bylo s touto iluzí v rozporu. Slzy byly samozřejmě zakázané. Tu první noc plakala. Tante Heleen ji seřezala šňůrou, pak holí, a nakonec ji dusila tak dlouho, dokud neomdlela. Příště byl Inejin strach větší než smutek.</p>
<p>Naučila se usmívat, šeptat, prohýbat záda a vydávat zvuky, které zákazníci Tante Heleen vyžadovali. Plakala pořád, jen už u toho neronila slzy. Vtékaly do prázdného prostoru v jejím nitru, do studny naplněné smutkem, kam se každý večer potopila jako kámen. Zvěřinec byl jeden z nejdražších nevěstinců v Barrelu, ale jeho zákazníci nebyli o nic milejší než ti, co chodili za pár šupů s holkami v průjezdu. Vlastně, jak Inej pochopila, byli svým způsobem ještě krutější. <emphasis>Když chlap zaplatí tolik peněz</emphasis>, vysvětlila jí jednou kaelišská dívka Caera, <emphasis>myslí si, že si koupil právo dělat si s tebou, co chce.</emphasis></p>
<p>Byli muži mladí, staří, hezcí, oškliví. Byl jeden, který brečel a bil ji, když nedokázal podat výkon. Jiný chtěl, aby předstírala, že je to jejich svatební noc, a říkala mu, že ho miluje. Další měl zuby ostré jako kotě a do krve jí rozkousal prsa. Cenu za vyčištění špinavého ložního prádla a dny, kdy nemohla pracovat, jí Tante Heleen připsala k dluhu. Ale ani ten nebyl nejhorší. Nejhorší byl muž z Ravky, který si ji vybral v salónu, právě ten, který voněl po vanilce. Až když byli sami v jejím pokoji mezi fialovým hedvábím a vonnými tyčinkami, řekl jí: „My už jsme se viděli.“</p>
<p>Inej se zasmála, myslela si, že je to součást divadla, které si přeje hrát, a nalila mu ze zlaté karafy víno. „Určitě ne.“</p>
<p>„Už je to pár let, na jedné slavnosti v Carjevu.“</p>
<p>Víno přeteklo přes okraj sklenice. „Musíte si mě s někým plést.“</p>
<p>„Ne,“ oponoval dychtivý jako chlapec. „Jsem si úplně jistý. Viděl jsem tě tam vystupovat s tvojí rodinou. Byl jsem v armádě a dostal jsem dovolenou. Nemohlo ti být víc než deset, a i když jsi byla jen takové nedochůdče, nebojácně jsi chodila po laně zavěšeném vysoko nahoře. Na hlavě jsi měla věneček z růží. V jednu chvíli ses zakymácela. Ztratila jsi rovnováhu a růžové plátky z čelenky se jako oblak snášely níž a níž.“ Zamával prsty ve vzduchu, jako by napodoboval padající sníh. „Publikum zatajilo dech – a já taky. Příští večer jsem přišel zas a stalo se to znovu. I když jsem věděl, že je to součástí představení, cítil jsem, jak se mi sevřelo srdce, když jsi předstírala, že ztrácíš rovnováhu.“</p>
<p>Inej se snažila zkrotit své třesoucí se ruce. Ten věneček z růží byl mámin nápad. „Chodíš po laně, jako by to nic nebylo, <emphasis>meja</emphasis>, skáčeš tam jako veverka ve větvích. Musí si myslet, že je to nebezpečné, i když není.“</p>
<p>Byla to pro Inej ta nejhorší noc ve Zvěřinci, protože když jí ten muž vonící po vanilce začal líbat na krku a stahovat z ní hedvábí, nedokázala opustit svoje tělo. Jeho vzpomínky podivným způsobem svázaly přítomnost s minulostí a ona zůstala připíchnutá na místě pod ním. Plakala, ale nezdálo se, že by mu to vadilo.</p>
<p>Inej uslyšela syčení cukru, jak se zrnokaz pustil do díla. Přinutila se soustředit na ten zvuk a navzdory staženému hrdlu dýchat.</p>
<p><emphasis>Chci tě bez brnění</emphasis>. Takhle to Kazovi řekla, když na palubě <emphasis>Ferolind</emphasis> zoufale toužila po jakémkoliv náznaku toho, že by se jí mohl otevřít, že by mohli být víc než dvě ostražité bytosti spojené nedůvěrou ke světu. Co by se stalo, kdyby jí tu noc něco řekl? Kdyby jí ochotně nabídl kus svého srdce? Co kdyby k ní přišel, odložil rukavice, přitáhl si ji k sobě a políbil na ústa? Přitáhla by se k němu blíž? Líbala by ho? Dokázala by v tu chvíli být sama sebou nebo by se rozbila na kusy a zmizela jako hadrová panenka v jeho rukou, holka, co už nikdy nebude úplná?</p>
<p>Nezáleželo na tom. Kaz tenkrát nic neřekl a možná je to tak lepší pro ně pro oba. Mohou jít s neporušenou zbrojí dál. Ona bude mít svou loď, on své město.</p>
<p>Inej se natáhla, aby zavřela poklop. Zhluboka se nadechla vzduchu načichlého uhelným kouřem a vykašlala z plic sladkost zkaženého cukru. Pak se zakymácela, protože ji zezadu za krk popadla něčí ruka a strčila dopředu.</p>
<p>Cítila, jak se jí přesouvá těžiště a rozevřený chřtán sila ji vtahuje do sebe.</p>
</section>
<section>
<p><strong>18 </strong></p><empty-line /><p><strong>Kaz </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>D</strong>ostat se do domu nebylo zdaleka tak těžké, jak by Kaz očekával, a to ho zneklidnilo. Možná Van Ecka přeceňuje. <emphasis>Ten chlap přece přemýšlí jako kupec</emphasis>, připomněl si Kaz, načež strčil hůl pod paži a sklouzl po okapu dolů. <emphasis>Pořád si myslí, že ho peníze před vším ochrání.</emphasis></p>
<p>Nejsnadnější bylo vniknout do domu okny v posledním patře domu. Cesta k nim vedla ze střechy, jenže Wylan se necítil ani na výstup nahoru, ani na sestup dolů, a tak šel Kaz první, aby ho pustil dovnitř v nižším patře.</p>
<p>„Dvě zdravý nohy a musí lézt po žebříku,“ mručel Kaz, při tom ignoroval cukání v noze, které jako by mu chtělo dát za pravdu.</p>
<p>Nebyl nadšený, že jde s Wylanem do další akce, ovšem Wylan znal dům i zvyky svého otce, což se jim v případě nečekaného překvapení může hodit, a taky nejlíp ví, jak zacházet s tou kyselinou. Kaz si vzpomněl, jak s Inej seděli na střeše Chrámu obchodu, ozářené město pod nimi. <emphasis>V tomhle jsem dobrá, tak mě nech dělat moji práci.</emphasis> Fajn. Nechá je všechny dělat jejich práci. Nina ať se postará o svojí záchrannou misi. Inej vypadala dost sebevědomě, podle všeho sama věřila, že dokáže po tom laně přejít – i nevyspalá a bez záchranné sítě. <emphasis>A kdyby měla strach, přiznala by se ti? Copak jsi měl někdy pro něco takového pochopení?</emphasis></p>
<p>Kaz rychle tu myšlenku zahnal.<emphasis> </emphasis>Jestli Inej sama nepochybuje o svých schopnostech, proč by je měl zpochybňovat on? Krom toho, jestli chtějí dostat pečeť, aby Nina mohla zachránit svoje drahé uprchlíky, bude mít svých starostí dost.</p>
<p>Van Eckův bezpečnostní systém mezi tyhle starosti naštěstí nepatřil. Inej zjistila, že v domě používají Schuylerovy zámky. Jsou to složité malé potvory, ale jakmile si člověk poradí s jedním, poradí si se všemi. Kaz je velmi zadobře s jedním kovářem na Klokstraat; ten dobrý muž pevně věří, že je Kaz synem bohatého obchodníka a že bezmezně obdivuje jeho milovanou sbírku tabatěrek. Díky tomu Kaz vždycky jako první ví, jak si bohatí obchodníci v Ketterdamu zabezpečují svůj majetek. Kaz kdysi ve Vraním klubu slyšel, jak Hubrecht Mohren, mistr zloděj z Pijlu, namol opilý rozumuje nad pivem o krásách kvalitních zámků.</p>
<p>„Zámek je jako ženská,“ mumlal nesrozumitelně. „Musíš ji svést, aby ti odhalila svoje tajemství.“ Byl to jeden ze starých kumpánů Pera Haskella, který strašně rád vykládal o lepších časech a velkých podvodech, zvlášť když to znamenalo, že nemusí pracovat. A přesně taková moudra tenhle starý břídil k smrti rád roztrušoval. Jistě, zámek je jako ženská. A taky je jako chlap a jako všichni a všechno ostatní – pokud mu chcete porozumět, musíte ho rozebrat a podívat se, jak funguje. A jestli ho chcete mistrovsky ovládnout, musíte se naučit, jak ho zase složit dohromady.</p>
<p>Zámek v Kazových rukou se s uspokojivým kliknutím podvolil jeho vůli. Vytáhl okenici a vklouzl dovnitř. Maličké pokojíky v horních patrech Van Eckova domu byly vyhrazeny pro služebnictvo, které teď mělo plné ruce práce s Van Eckovými hosty. Jedni z nejbohatších členů Obchodní rady si právě nacpávali břicha v jídelně v prvním patře a při tom nejspíš poslouchali srdceryvný příběh o tom, jak Van Eckovi unesli syna, a spílali gangům, které vládnou v Barrelu. Podle vůně ve vzduchu se teď nejspíš podává šunka.</p>
<p>Otevřel dveře, potichu došel ke schodišti a opatrně sešel do druhého patra. Znal Van Eckův dům, s Inej odsud ukradli DeKappelův obraz. Vždycky se rád vracel do domů a kanceláří, kde už předtím byl. Nebyla v tom jen znalost terénu. Měl pocit, jako by svým návratem potvrzoval tiché spojenectví. <emphasis>Známe svá tajemství</emphasis>, jako by mu dům šeptal. <emphasis>Vítej zpátky.</emphasis></p>
<p>Na konci chodby pokryté koberci stál v pozoru strážný a hlídal dveře, které, jak Kaz věděl, vedly do Alysina pokoje. Kaz se podíval na hodiny. Ozvalo se krátké bouchnutí a za oknem na druhém konci chodby se zablýskalo. Aspoň že je Wylan přesný. Strážný se šel podívat, co se děje, a Kaz proběhl chodbou na druhou stranu.</p>
<p>Vklouzl do bývalého Wylanova pokoje – který byl teď očividně zamýšlen pro miminko. Ve světle pouličního osvětlení viděl Kaz stěny důmyslně vyzdobené mořskou scenérií. Proutěné kolébce ve tvaru maličké loďky nechyběly plachty ani kormidlo. Van Eck to zřejmě bere s narozením potomka vážně.</p>
<p>Kaz si poradil se zámkem na okně, otevřel ho, přivázal lanový žebřík a čekal. Uslyšel hlasité žuchnutí a zkřivil tvář. Wylanovi se zřejmě podařilo přelézt zeď do zahrady. Snad nerozbil flaštičky s kyselinou aurickou a nevypálil díru do těch růžových keřů nebo sám sobě do břicha. Za chvíli se ozvalo funění a zpoza rohu se vynořil Wylan, kymácel se jako uspěchaná husa. Pod oknem si opatrně přitáhl batoh k tělu a pustil se po žebříku nahoru, při tom ho divoce rozhoupal, takže sebou smýkal zleva doprava. Kaz mu pomohl prolézt oknem dovnitř, pak vytáhl žebřík a zavřel okenici. Stejným způsobem odejdou.</p>
<p>Wylan s vykulenýma očima přehlédl pokojík, pak jen zavrtěl hlavou. Kaz zkontroloval chodbu. Strážný byl zpátky na svém stanovišti před dveřmi do Alysina pokoje.</p>
<p>„Tak co?“ zašeptal Kaz na Wylana.</p>
<p>„Má dlouhou zápalnou šňůru,“ odpověděl Wylan. „Časování je nepřesné.“</p>
<p>Vteřiny ubíhaly. Konečně se ozvalo další bouchnutí. Strážný se vrátil k oknu a Kaz mávl na Wylana, aby ho následoval do chodby. Kaz bleskurychle odemkl zámek Van Eckovy kanceláře a během pár vteřin byli uvnitř.</p>
<p>Když se sem Kaz vloupal poprvé ukrást DeKappela, překvapilo ho, jak přepychově je kancelář zařízená. Čekal strohý kupecký styl a našel dřevěné obložení bohatě zdobené girlandami vavřínových listů a nablýskaný psací stůl, nad nímž se tyčila židle velikosti trůnu vypolstrovaná rudým sametem.</p>
<p>„Za tím obrazem,“ špitl Wylan a ukázal na portrét jednoho ze svých předchůdců.</p>
<p>„A kdopak má být tohle z té vaší svaté rodinky?“</p>
<p>„Martin Van Eck, můj prapradědeček. Byl kapitán na lodi, jako první připlul ke břehům Eames Chin a po řece doplul do vnitrozemí. Dovezl odtamtud plnou loď koření a z toho, co vydělal, koupil druhou loď – nebo takhle mi to aspoň táta vyprávěl. To byl začátek bohatství Van Eckova rodu.“</p>
<p>„A tohle bude jeho konec.“ Kaz zatřepal kostním světlem a místnost vyplnilo zelené světlo. „To je teda podoba,“ musel přiznat, když se díval na ten protáhlý obličej, vysoké obočí a přísné modré oči.</p>
<p>Wylan pokrčil rameny. „Jsem podobný spíš otci, až na ty zrzavé vlasy. A jeho otci a všem Van Eckům. Teda, byl jsem.“</p>
<p>Vzali obraz každý z jedné strany a sundali ho ze zdi.</p>
<p>„No to se podívejme,“ zaskřehotal Kaz, když se mu otevřel pohled na Van Eckův trezor. Ačkoliv <emphasis>trezor</emphasis> nebylo tak docela správné slovo. Vypadalo to spíš jako pevnost, ocelové dveře zasazené do zdi, která byla vyztužená další ocelí. Zámek byl sice vyrobený v Kerchu, ale Kaz do té doby nic podobného neviděl – řady numerických kotoučů, které se mohly náhodnými kombinacemi čísel každý den přenastavovat. Otevřít něco takového dřív než za hodinu bylo zhola nemožné. Ale když nemůžeš otevřít dveře, vyraz si jiné.</p>
<p>Zespoda k nim doléhal zvuk zvýšených hlasů. Kupci se zřejmě nemohli shodnout. Tenhle rozhovor by si Kaz moc rád poslechl. „Tak jdeme na to,“ nařídil. „Čas běží.“</p>
<p>Wylan vytáhl z batohu dvě nádobky. Samy o sobě nebyly ničím zvláštním, ale Wylan měl pravdu – jakmile se spojily, vzniklá látka spálila všechno kromě baňky z balsového skla.</p>
<p>Wylan se zhluboka nadechl a dal obě lahvičky daleko od těla. „Nepřibližuj se,“ varoval Kaze a pak vliv obsah jedné ze skleniček do druhé. Nic se nestalo.</p>
<p>„Takže?“ zarazil se Kaz.</p>
<p>„Jdi na stranu, prosím.“</p>
<p>Wylan vzal pipetu z balzového skla, nabral do ní malé množství tekutiny a po kapkách ji nanášel na ocelové dveře trezoru. S praskáním, jež se v malé místnosti zdálo být nesnesitelně hlučné, se začala ocel okamžitě rozpouštět. Ostrý pach kovu prosytil vzduch a Kaz s Wylanem si oba zakryli rukávem tváře.</p>
<p>„Postrach v láhvi,“ žasl obdivně Kaz.</p>
<p>Wylan vytrvale pracoval, opatrně překapával aurickou kyselinu z lahvičky na kov a díra v trezoru se zvětšovala.</p>
<p>„Zrychli to,“ díval se Kaz na hodinky.</p>
<p>„Stačí, abych vylil jedinou kapku na podlahu, a propálíme se dolů k otcovým hostům.“</p>
<p>„Tak radši nespěchej.“</p>
<p>Kyselina požírala kov v rychle, v bleskových návalech a jen postupně ztrácela na síle. Snad nevyžere zeď moc, až odejdou. Kazovi by vůbec nevadilo, kdyby se celá kancelář zřítila na Van Eckovy hosty, ale až potom, co dnes v noci dokončí svůj plán.</p>
<p>Po chvíli, která mu připadala jako celá věčnost, byla díra dost velká na to, aby do trezoru mohli sáhnout. Kaz posvítil dovnitř kostní svítilnou. Viděl obchodní knihu, štosy <emphasis>kruge</emphasis> a malý sametový váček. Vytáhl ho ven, přitom se ušklíbl, když se rukou dotkl kraje díry. Ocel byla pořád tak horká, že se spálil.</p>
<p>Vysypal obsah sáčku do dlaně v rukavici: masivní zlatý prsten s Van Eckovými iniciálami ozdobenými vavřínovými listy.</p>
<p>Strčil si prsten do kapsy, načež sbalil několik balíčků <emphasis>kruge</emphasis> a jeden podal Wylanovi.</p>
<p>Div že se nerozesmál, když viděl, jak se na to Wylan zatvářil. „Máš s tím problém, kupčíku?“</p>
<p>„Nerad si připadám jako zloděj.“</p>
<p>„To říkáš po tom všem, co jsi udělal?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Taková poctivost. Uvědomuješ si, že krademe tvoje peníze?“</p>
<p>„To říkal Jesper taky, jenže otec mě vydědil, jakmile zjistil, že je Alys těhotná, o tom vůbec nepochybuju.“</p>
<p>„To neznamená, že na ty peníze nemáš právo.“</p>
<p>„Já je nechci. Jen nechci, aby je měl <emphasis>on</emphasis>.“</p>
<p>„Tomu říkám luxus, pohrdat luxusem.“ Kaz si nacpal peníze do kapes.</p>
<p>„Jak bych mohl vést Van Eckovo impérium?“ namítl Wylan a hodil pipetu do trezoru, aby vychladla. „Nedokážu přečíst účetní knihu ani konosament. Nedokážu napsat objednávku. Otec se mýlí ve spoustě věcí, ale v tomhle má pravdu. Byl bych všem pro smích.“</p>
<p>„Tak by sis zaplatil někoho, aby to dělal za tebe.“</p>
<p>„Ty bys něco takového udělal?“ vystrčil Wylan vzdorovitě bradu. „Svěřil bys někomu choulostivé informace, tajemství, které by tě mohlo stát všechno?“</p>
<p><emphasis>Ano</emphasis>, blesklo Kazovi bezděčně hlavou. <emphasis>Jednomu člověku bych věřil. O jednom člověku vím, že by nikdy nezneužil mou slabost.</emphasis></p>
<p>Rychle prolistoval obchodní knihu, načež řekl: „Když lidi potkají na ulici mrzáka, který se opírá o hůl, co je napadne?“ Wylan uhnul pohledem. Lidi to dělají vždycky, když Kaz mluví o tom, že kulhá, jako by nevěděl, kdo je nebo jak ho ostatní vidí. „Litují ho. A teď, co je napadne, když na ulici potkají mě?“</p>
<p>Wylanovi zacukalo v koutcích. „Že by měli radši přejít na druhou stranu.“</p>
<p>Kaz hodil účetní knihu zpátky do trezoru. „Tvoje slabost není v tom, že neumíš číst. Tvoje slabost je v tom, že se bojíš, aby lidi tvoji slabinu nepoznali. Dovolíš studu, aby rozhodoval o tom, kdo jsi. Pomoz mi s tím obrazem.“</p>
<p>Pověsili portrét zpátky na místo před díru zející v trezoru. Martin Van Eck na ně shora zíral.</p>
<p>„Přemýšlej o tom, Wylane,“ vykládal Kaz, zatímco narovnával rám obrazu. „Díky studu si mastím kapsy penězi, díky studu se Barrel hemží blázny, co si přeochotně nasazují masky, aby dostali, co chtějí, a nikdo na to nepřišel. Dokážeme snést různou bolest. Ale stud sežere člověka zaživa.“</p>
<p>„Moudrá slova,“ ozval se hlas zpoza rohu.</p>
<p>Kaz s Wylanem se otočili. Lampy jasně žhnuly a zaplavovaly pokoj světlem. Z výklenku v protější zdi, který tam ještě před chvílí nebyl, vystoupila postava: Pekka Rollins se samolibým úsměvem na růžolící tváři obklopený hloučkem Lítých šelem s pistolemi a sekerami.</p>
<p>„Kaz Brekker,“ ušklíbl se Rollins. „Filozofující podvodník.“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>19 </strong></p><empty-line /><p><strong>Matthias </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p>„<strong>K</strong> zemi!“ zakřičel Matthias na Kuweje. Šuhanský kluk se rozplácl na podlaze. Druhá dávka střelby otřásla vzduchem a další okénko se skleněnou vitráží se rozletělo na kusy.</p>
<p>„Buď se chtějí zbavit kulek, nebo to má být varování,“ usoudil Jesper. Matthias se přikrčený odplížil na druhou stranu kobky, kde úzkou štěrbinou mezi kameny vykoukl ven.</p>
<p>„Jsme obklíčení,“ hlásil. Lidi roztroušení mezi hroby Černého závoje neměli s městskou hlídkou, kterou Matthias očekával, nic společného. V mihotavém světle luceren a loučí viděl kostky a štráfky, pruhované vesty pod křiklavými saky. Uniformy lidí z Barrelu. Sbírka jejich zbraní byla stejně nesourodá – pistole, nože dlouhé jako chlapské předloktí, dřevěně palice.</p>
<p>„Nevidím jejich tetování,“ přemítal Jesper. „Ale jsem si víc než jistý, že tamhle vepředu stojí Doughty.“</p>
<p><emphasis>Doughty</emphasis>. Matthias pátral v paměti, až si konečně vybavil muže, který je dovedl k Pekku Rollinsovi, když potřeboval Kaz půjčit peníze.</p>
<p>„Líté šelmy.“</p>
<p>„Spousta.“</p>
<p>„Co chtějí?“ zhrozil se Kuwej rozechvělým hlasem.</p>
<p>Matthias slyšel, jak se dav venku směje a huláká, a hluboko pod tím vnímal tiché, horečnaté vzrušení vojáků, kteří vědí, že mají převahu, a ve vzduchu cítí příslib krveprolití.</p>
<p>Davem se rozletěl vzrušený pokřik, jak jeden z Lítých šelem vyrazil dopředu a mrštil čímsi směrem ke kobce. Prolétlo to jedním z rozbitých oken a s řinčením dopadlo na podlahu. Po stranách z toho začal unikat zelený plyn.</p>
<p>Matthias sebral ze země koňskou houni a přehodil ji přes kanystr. Kulatým okýnkem ho vyhodil zpátky, načež vzduch proťala další smršť kulek. Oči ho pálily a po tvářích mu proudily slzy.</p>
<p>Rozpoutala se vřava. Líté šelmy se řítily vpřed.</p>
<p>Jesper vypálil ránu a jeden z předáků v čele padl. Louč, co držel v ruce, na zmáčené zemi zhasla. Jesper pálil ostošest. Jeho muška byla neomylná, a Líté šelmy se jeden po druhém kácely k zemi. Jejich řady řídly, jak houfně hledaly úkryt.</p>
<p>„Tak se mi ukažte, hoši,“ bručel Jesper temně.</p>
<p>„Vylezte ven!“ řval Doughty schovaný za náhrobkem. „Všechny nás postřílet nemůžete.“</p>
<p>„Neslyším tě,“ křikl na něj Jesper zpátky. „Pojď blíž.“</p>
<p>„Rozbili jsme vám lodě. Z tohohle ostrova se nedostanete. Tak vyjděte pokojně ven, nebo přineseme zpátky do Barrelu jen vaše hlavy.“</p>
<p>„Dávej pozor!“ varoval ho Matthias. Doughty se snažil odvést jejich pozornost jinam. Další kanystr proletěl oknem a za ním další. „Do katakomb!“ zavelel Matthias a všichni se úprkem vrhli na druhou stranu kobky, kde se nacpali do úzké chodbičky a zavřeli za sebou kamenné dveře. Jesper utrhl kus košile a ucpal s ním štěrbinu pod dveřmi.</p>
<p>Tma byla takřka dokonalá. Chvíli neslyšeli nic než vlastní kašlání a lapání po dechu, jak se s námahou snažili dostat dusivý plyn z plic. Pak Jesper zatřásl kostním světlem a jejich tváře ozářilo strašidelné zelené světlo.</p>
<p>„Jak nás k čertu vyslídili?“ nešlo mu do hlavy.</p>
<p>„To je teď jedno,“ přerušil ho Matthias. Nebyl čas dumat nad tím, kdo jejich skrýš vyzradil. Jediné, co mu běželo hlavou, bylo, že jestli za nim Pekka Rollins poslal svoje lidi, pak je v nebezpečí i Nina. „Co všechno máme k dispozici?“</p>
<p>„Wylan nám tu nechal pár těch fialových bomb pro případ, že nastanou potíže se Šuhany, a ještě mám u sebe pár světelných bomb. Co ty, Kuweji?“</p>
<p>„Já nemám nic,“ přiznal.</p>
<p>„A co máš v tom zatraceným batohu?“ obořil se na něho Jesper. „To tam nemáš vůbec nic užitečnýho?“</p>
<p>Kuwej si přitiskl batoh na prsa. „Mám tam svoje poznámky,“ zafňukal.</p>
<p>„A nezbylo něco po Wylanovi, jak vyráběl ty bomby?“ napadlo Matthiase. Tady se přece nikdo s úklidem neobtěžoval.</p>
<p>„Pár věcí, co potřeboval na ten ohňostroj na mostě,“ vzpomněl si Jesper.</p>
<p>Z venku se ozýval řev.</p>
<p>„Vyhodí dveře kobky do vzduchu,“ přemýšlel Matthias. To by udělal on, kdyby potřeboval vězně, a ne mrtvoly. Ale vůbec nepochyboval, že Kuwej je jediný, koho chtějí Líté šelmy dostat živého.</p>
<p>„Je tam nejmíň třicet chlapů, co se nemůžou dočkat, až nás stáhnou z kůže,“ bručel Jesper. „Z týhle kobky vede jediný východ, a ještě k tomu jsme na zatraceným ostrově. Jsme nahraný.“</p>
<p>„Možná ne,“ zkoumal Matthias přízračnou zelenou záři jejich svítilny z kostí. Neměl sice Kazovo nadání spřádat plány, vyrostl však v armádě. Možná existuje způsob, jak se z toho dostat.</p>
<p>„Zbláznil ses? Líté šelmy moc dobře vědí, že mají převahu.“</p>
<p>„To je pravda,“ přisvědčil Matthias. „Ale nevědí, že dva z nás jsou grišové.“ Myslí si, že pronásledují vědce, ne ohňostrůjce, a Jesper svoje materiálčické schopnosti dávno drží v tajnosti.</p>
<p>„Jo, dva grišové, co nemají skoro žádný trénink,“ ušklíbl se Jesper.</p>
<p>Ozvala se hlučná rána, která otřásla stěnami hrobky a odhodila Matthiase na ostatní.</p>
<p>„Už jdou!“ vyjekl Kuwej.</p>
<p>Žádné kroky však nebylo slyšet, místo toho se z druhé strany ozvala nová série výkřiků. „Nepoužili dost velkou nálož,“ usoudil Matthias. „Chtějí tě živého, takže jsou opatrní. Máme ještě jednu šanci. Kuweji, jak moc dokážeš rozžhavit plamen?“</p>
<p>„Umím udělat, aby se oheň rozhořel větším plamenem, ale udržet takový žár je těžké.“</p>
<p>Matthias si vzpomněl na fialové plameny olizující tělo šuhanského létajícího vojáka, byly takřka neuhasitelné. Wylan říkal, že hoří vyšší teplotou než obyčejný oheň.</p>
<p>„Dej mi jednu tu bombu,“ obrátil se na Jespera. „Odpálím zadní část katakomby.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Aby si mysleli, že chceme prorazit cestu na druhé straně,“ vysvětlil Matthias a položil bombu na druhý konec místnosti, jak nejdál to šlo.</p>
<p>„Víš určitě, že nás to nezasype?“</p>
<p>„Ne,“ přiznal Matthias. „Ale pokud nemáš nějaký geniální nápad –“</p>
<p>„Já –“</p>
<p>„Zastřelit co nejvíc lidí předtím, než nás dostanou, je jediná možnost.“</p>
<p>Jesper pokrčil rameny. „V tom případě, do toho!“</p>
<p>„Kuweji, jakmile to bouchne, běž co nejrychleji k východu. Všude bude plyn, ale musíš běžet. Já budu hned za tebou a budu tě krýt. Víš, kde je na hřbitově hrobka se zlomeným stěžněm?“</p>
<p>„Napravo?“</p>
<p>„Přesně. Běž rovnou k ní. Jespere, ty seber všechny prášky, co zbyly po Wylanovi, a běž za Kuwejem.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Matthias zažehnul zápalnou šňůru. „Buď budeš poslouchat moje rozkazy, nebo si o tom můžeš promluvit s Lítými šelmami. A teď k zemi.“</p>
<p>Strčil je oba ke zdi a zakryl vlastním tělem, zatímco na druhém konci místnůstky zaduněla rána.</p>
<p>„Utíkejte!“</p>
<p>Vyrazili ze dveří katakomby.</p>
<p>Matthias s rukou na Kuwejově rameni strkal vyděšeného chlapce kupředu a poslepu se s ním prodíral zbytky zeleného plynu. „Běž rovnou k tomu rozbitému stěžni,“ nabádal ho pro jistotu ještě jednou a pak rozkopl dveře a mrštil do vzduchu světelnou bombu. Vybuchla v roji jisker diamantově zářícího světla. Matthias na nic nečekal a vrhl se mezi stromy, kde se skryl. Vyhýbal se náhrobkům a při tom nepřestával střílet na Líté šelmy.</p>
<p>Ti pálili zpátky a Matthias se musel přikrčit za hromadu mechem porostlého kamení. Viděl Jespera vyběhnout ze dveří hrobky, vyrazil k hrobu s rozbitým stěžněm a pálil kolem sebe na všechny strany. Matthias vyhodil do vzduchu další světelnou bombu. Jesper běžel doprava a Líté šelmy zřejmě rázem zapomněly na všechnu kázeň i na vidinu odměny, protože vzduchem začalo létat všechno možné a nad hřbitovem se jako bouře rozehřměla dunivá palba. Dostali sice nejspíš rozkaz přivézt Kuweje živého, jenže to nebyli vycvičení vojáci, ale jen kanálové krysy.</p>
<p>Matthias se po břiše plížil hřbitovní hlínou. „Nikdo není raněn?“ zeptal se, když se doplazil k hrobce s ulomeným stěžněm.</p>
<p>„U konce s dechem, ale živí,“ hlásil Jesper. Kuwej přikývl, ale třásl se jako osika. „Skvělý plán, mimochodem. Jaký je rozdíl, jestli jsme obklíčení tady, nebo v hrobce?“</p>
<p>„Máš ty Wylanovy prášky?“</p>
<p>„To, co z nich zbylo,“ odpověděl Jesper, vysypal obsah kapes a ukázal jim tři balíčky.</p>
<p>Matthias po jednom náhodně sáhl. „Umíš s tím pracovat?“</p>
<p>Jesper se nervózně zavrtěl. „Umím. Nejspíš. V Ledovém paláci jsem něco podobnýho dělal. Proč?“</p>
<p><emphasis>Proč. Proč</emphasis>. Mezi <emphasis>drüskelly</emphasis> by ho pověsili z mostu pro neuposlechnutí rozkazu.</p>
<p>„Říká se, že na Černém závoji straší, ne? Tak vyrobíme pár duchů.“ Matthias vykoukl za roh hrobky. „Už jdou. Potřebuju, abyste mě poslouchali a přestali mi dávat otázky. Oba.“</p>
<p>„Není divu, že s Kazem nevycházíte,“ zabručel Jesper.</p>
<p>Matthias jim co nejstručněji vysvětlil, co zamýšlí provést teď a co až dorazí na břeh – pokud tam dorazí.</p>
<p>„Nic takového jsem nikdy nedělal,“ strachoval se Kuwej.</p>
<p>Jesper na něj mrkl. „O to víc to bude vzrušující.“</p>
<p>„Připraveni?“ zeptal se Matthias.</p>
<p>Otevřel sáček. Jesper zdvihl ruce a prášek se slabým zahučením začal stoupat nahoru. Shlukl se do oblaku, který nad nimi zůstal ve vzduchu viset. Jesper se soustředil, až mu na čele vyrazil pot, pak vytrčil ruce dopředu. Oblak zřídl a sunul se nad hlavy Lítých šelem. Pochodeň jednoho z nich vzňala zeleným plamenem.</p>
<p>Chlapi stojící kolem toho, jehož pochodeň vzplála, zalapali po dechu.</p>
<p>„<emphasis>Kuweji</emphasis>,“ poručil Matthias.</p>
<p>Šuhanský kluk zvedl ruce a zelený plamen se obtočil kolem pochodně. Jako ohnivý had se plazil po paži vyděšeného nešťastníka a ovíjel ho svým ohnivým jazykem. Muž s křikem odhodil louč, vrhl se na zem a v zoufalé snaze oheň uhasit se válel v hlíně.</p>
<p>„Nepřestávej,“ poručil Matthias, načež Kuwej propnul prsty a zelený plamen zhasl.</p>
<p>„Promiň!“ hlesl nešťastně Kuwej.</p>
<p>„Udělej honem další,“ naléhal Matthias. Na chlácholení nebyl čas.</p>
<p>Kuwej znovu vytrčil ruce dopředu. Jednomu z Lítých šelem vybuchla v ruce lucerna, tentokrát v prstenci žlutého plamene. Kuwej se přikrčil, jako by neměl v úmyslu použít tolik síly.</p>
<p>„Soustřeď se,“ napomínal ho Matthias.</p>
<p>Kuwej zakroužil zápěstím a plameny z lucerny se začaly vinout vzhůru.</p>
<p>„Teda,“ pochválil ho Jesper. „To není špatný.“ Otevřel další sáček a vysypal z něj do vzduchu prášek, pak máchl rukama, aby vrhl zrnka prášku do Kuwejových plamenů. Svíjející se ohnivý plamen krvavě zrudl. „Chlorid strontnatý,“ zamumlal pistolník. „Ten mám nejradši.“</p>
<p>Kuwej povolil jednu pěst a ke šplhajícímu plamenu se připojil další a pak další, až vytvořily masu, jež se jako tělo masitého hada vlnila ostrovem, připravená udeřit.</p>
<p>„Duchové!“ vykřikl jeden z Lítých šelem.</p>
<p>„Nebuď blbej,“ okřikl ho jiný.</p>
<p>Matthias sledoval rudého hada, jenž se v ohnivých plamenech stahoval a roztahoval, a cítil, jak se v něm ozývá starý strach. Zvykl si na Kuweje, jenže pořád nezapomněl, že to byli právě ohňostrůjci, kdo v pohraniční šarvátce spálili jeho rodnou vesnici na prach. S trpkostí si uvědomoval, že tenhle kluk v sobě nosí stejnou ničivou sílu. <emphasis>Byla válka</emphasis>, připomněl si. <emphasis>A tohle je taky válka</emphasis>.</p>
<p>Líté šelmy to zaskočilo, ale ne nadlouho.</p>
<p>„Udělej, ať oheň přeskočí na stromy,“ rozkázal Matthias, a Kuwej s trochou nelibosti roztáhl ruce do široka. Zelené listí chvíli vzdorovalo náporu sžírajících plamenů a pak se vzňaly.</p>
<p>„Mají u sebe grišu,“ zvolal Doughty. „Obklíčíme je!“</p>
<p>„Na břeh!“ zavelel Matthias. „Teď!“ Řítili se kolem náhrobků a rozbitých soch svatých. „Kuweji, připrav se. Potřebujeme všechnu tvoji sílu.“</p>
<p>Doklopýtali na břeh a vrávorali na mělčině. Matthias popadl fialové bomby a praštil s nimi o vraky rozbitých lodí, okamžitě vybuchly a je zahalil plazivý fialový plamen. Měl podivně děsivou, krémovou konzistenci. Matthias často navigoval loď na Černý závoj, takže dobře věděl, že právě tady je největší mělčina, dlouhý písečný pás, kde lodě často narazily na dno, jenže protější břeh byl zpropadeně daleko.</p>
<p>„Kuweji,“ rozkázal, přitom se v duchu modlil, aby ten šuhanský kluk měl dost síly zvládnout to, co Matthias vymyslel a před malou chvílí mu vysvětlil, „udělej cestu.“</p>
<p>Kuwej vytrčil ruce dopředu. Plameny vletěly do moře a vyslaly do vzduchu obrovský sloup páry. Nejdřív Matthias neviděl nic než bílou oblačnou zeď. Pak se pára rozestoupila a on spatřil ryby mrskající se v bahně a kraby spěchající přes obnažené dno kanálu do bezpečí, zatímco fialové plameny olizovaly vodu podél obou stran.</p>
<p>„Všichni svatí a oslové, na kterých přijeli,“ vydechl Jesper užasle. „Kuweji, tys to dokázal.“</p>
<p>Matthias se otočil k ostrovu a začal pálit někam do stromů.</p>
<p>„Dělejte!“ volal a oni se rozběhli po cestě, jež tam před chvílí ještě nebyla, spěchali na druhou stranu kanálu, do ulic a průjezdů, které je snad skryjí. <emphasis>Nepřirozené</emphasis>, dotíral hlas v jeho hlavě. Ne, uťal ho Matthias, <emphasis>zázračné</emphasis>.</p>
<p>„Uvědomuješ si, že jsi právě velel své malé armádě grišů?“ funěl Jesper, když vylézali z bahna na druhé straně a pospíchali setmělými ulicemi do Sladké zátoky.</p>
<p>Uvědomoval si to. A byla to znepokojivá myšlenka. Skrz Jespera a Kuweje vládl mocí grišů. Přesto si nepřipadal poskvrněný ani poznamenaný. Vzpomněl si, co mu Nina jednou vykládala o tom, jak byl postavený Ledový palác. Tvrdila, že to musí být práce grišů, ne Djela. Ale co když je pravda obojí. Co když Djel působí i skrze tyhle lidi. <emphasis>Nepřirozené</emphasis>. Jak snadno mu to slovo přicházelo na jazyk, aby odmítl to, čemu nerozuměl, aby Ninu a lidi jako ona zbavil lidství. Ale co když se za spravedlností, která žene <emphasis>drüskelly</emphasis>, skrývá něco méně lichotivého? A co když to není jen strach a zloba, ale prostě závist? Jak může člověk usilovat sloužit Djelovi, když vidí, že se boží moc a dary projevují skrze jiné? Když ví, že on sám takové dary nikdy mít nebude?</p>
<p><emphasis>Drüskellové</emphasis> slibují věrnost Fjerdě, ale i svému bohu. Co všechno by se mohlo změnit, kdyby v tom, co jim až doteď připadalo jako zvěrstvo, dokázali vidět zázrak? <emphasis>Byl jsem stvořen, abych tě chránil. </emphasis>Tím je povinen svému bohu, tím je povinen Nině. Možná je to jedna a ta samá povinnost. Co když to byly Djelovy paže, které dnes v noci nechaly rozestoupit vody nebo které nechaly tenkrát v noci ztroskotat v bouři loď, aby svedly osud Matthiase a Niny dohromady?</p>
<p>Matthias běžel ulicemi cizího města do neznámého nebezpečí, ale poprvé od chvíle, kdy se podíval do Nininých očí a spatřil v nich odraz své vlastní lidskosti, cítil, že jeho vnitřní boj utichl.</p>
<p>Najdeme způsob, jak změníme jejich myšlení, řekla mu jednou. Všech. Najde Ninu. Tuhle noc přežijí. Zbaví se tohohle promáčeného, bohem zapomenutého města a pak… no a pak spolu změní svět.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>20 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej</strong><strong><image xlink:href="#_4.jpg" /></strong><strong> </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>I</strong>nej se zakroutila a vyškubla ze spárů toho, kdo ji držel za krkem. Zachytila se rukama, aby se nezřítila dolů. Nohama nahmatala úchytku na střeše sila, prudce se vyhoupla nahoru a posunula se od otevřeného otvoru. Vyhoupla se na nohy, nože, svou smrtící zbraň, dávno vytažené z pouzdra.</p>
<p>Její mysl si tak docela nedokázala poskládat dohromady, co viděly její oči. Na střeše sila před ní stála dívka, zářící jako socha vyřezaná ze slonoviny a jantaru. Byla oblečená do smetanově bílé halenky a kalhot téže barvy s koženými lampasy a zlatými výšivkami. Kaštanově hnědé vlasy spletené do hustého copu se jí leskly, jako by byly posázeny drahokamy. Byla vysoká a štíhlá, tak o rok dva starší než Inej.</p>
<p>První, co Inej napadlo, bylo, že je to <emphasis>khurguud</emphasis>, voják, na které Nina s ostatními narazila na Západním nábřeží, jenže tahle holka nevypadala ani trochu jako Šuhanka.</p>
<p>„Zdravíčko, Moro,“ pozdravila ji dívka.</p>
<p>„My se známe?“</p>
<p>„Jsem Dunjaša, Bílé ostří. Vycvičili mě svatí z Ahmratu a jsem největší zabiják své doby.“</p>
<p>„Nic mi to neříká.“</p>
<p>„Jsem tu nová,“ připustila, „ale slyšela jsem, že ty jsi v těchhle zaplivaných ulicích legenda. Přísahám, že jsem myslela, že budeš… vyšší.“</p>
<p>„O co jde?“ zeptala se Inej způsobem, kterým se v Kerchu obvykle začínají všechny schůzky; dvacet pater nad zemí to, pravda, znělo trochu nepatřičně.</p>
<p>Dunjaša se usmála. Naučeným úsměvem, který Inej připomněl úsměvy, kterými dívky vítají zákazníky v pozlacené hale Zvěřince. „Hrubé město, hrubé přivítání.“ Ledabyle mávla rukou, jako by se tím jediným gestem chtěla vysmát celému Ketterdamu a zavrhnout ho. „Přivádí mě sem osud.“</p>
<p>„A taky ti za to platí?“ nespouštěla z ní Inej oči. Rozhodně si nemyslela, že tahle jantarová holka ze slonoviny za ní vyšplhala nahoru na silo jen kvůli tomu, aby se s ní spřátelila. Je vyšší, díky tomu v boji dosáhne dál, na druhou stranu bude mít horší rovnováhu. Najal si ji Van Eck? A jestli ano, poslal taky někoho na Ninu? Zašilhala dolů, ale v hlubokém stínu sila neviděla vůbec nic. „Pro koho pracuješ?“</p>
<p>Dunjaše se v rukou objevily nože, jejich ostří se v měsíčním svitu blýskala. „Smrt je naším posláním,“ prohlásila, „posvátným.“</p>
<p>V očích jí dychtivě zajiskřilo, byla to první skutečná známka života, kterou v ní Inej zahlédla. Hned nato zaútočila.</p>
<p>Inej zaskočila dívčina rychlost. Dunjaša se pohybovala rychlostí světla, jako by sama byla nůž protínající tmu, její dýky sekaly v dokonalém tandemu doleva, doprava. Inej nechala jednat své tělo. Spíš instinktivně uhýbala ze strany na stranu a ustupovala před divokou sokyní. Dávala pozor, aby se vyhnula okraji sila. Naznačila pohyb doleva, a vzápětí proklouzla kolem Dunjaši zprava. Podařil se jí první výpad.</p>
<p>Dunjaša se hbitě otočila a snadno se útoku vyhnula. Jako by ani nic nevážila, byla jako sluneční paprsky ozařující hladinu jezera. Inej ještě nikdy nikoho neviděla bojovat podobným způsobem. Jako by tančila na hudbu, kterou slyšela jen ona sama.</p>
<p>„Bojíš se, Moro?“ Dunjašin nůž projel Inejiným rukávem. Palčivé bodnutí zabolelo jako švihnutí bičem. <emphasis>Nešlo to hluboko</emphasis>, uklidňovala se. Jen jestli ten nůž nebyl otrávený. „Myslím, že se bojíš. Nemůžeš se bát smrti a být jejím poslem.“</p>
<p>Je ta holka šílená? Nebo prostě jen žvaní? Inej uskakovala dozadu, pohybovala se podél střechy.</p>
<p>„Já jsem se narodila beze strachu,“ pokračovala Dunjaša a šťastně se při tom usmívala. „Rodiče si mysleli, že se utopím, protože už jako batole jsem s radostí skákala do vody.“</p>
<p>„Spíš se měli bát, že se umluvíš k smrti.“</p>
<p>Její sokyně vyrazila dopředu s novou vervou a Inej blesklo hlavou, že si s ní zatím jen hrála, aby poznala Inejiny přednosti a slabiny, než se na ni vrhne doopravdy. Obě provedly pár vzájemných výpadů, jenže Dunjaša byla čerstvá, zatímco Inej na sobě cítila všechna zranění, bolesti a zkoušky uplynulého měsíce – bodnou ránu nožem, která ji málem stála život, výstup spalovací šachtou, dlouhé dny, kdy ležela svázaná v zajetí.</p>
<p>„Musím přiznat, že jsem zklamaná,“ konverzovala dál Dunjaša, zatímco nepřestávala čiperně poskakovat po střeše sila. „Doufala jsem, že boj s tebou bude stát za to. A co jsem tu našla? Ušmudlanou sulijskou akrobatku, která se rve jako zlodějíčci na ulici.“</p>
<p>Byla to pravda. Inej se naučila bojovat v průjezdech a křivolakých uličkách Ketterdamu od kluků jako je Kaz s Jesperem. Dunjaša útočila všemi možnými způsoby. Dokázala se ohnout jako rákos, plížit jako číhající kočka, stáhnout jako dým. Neměla snadno čitelný styl, který by Inej dokázala prohlédnout a pak předvídat.</p>
<p><emphasis>Je lepší než já</emphasis>. To poznání mělo trpkou pachuť, asi jako by kousla do nádherného jablka a zjistila, že je shnilé. Rozdíl nebyl jen ve způsobu, kterým byly vycvičeny. Inej se naučila bojovat, aby přežila. Noc, kdy poprvé zabila člověka, proplakala. Pro tuhle dívku byla smrt potěšením.</p>
<p>Ketterdam však dal Inej dobrou školu. Když nemůžeš otočit poměr sil, musíš změnit hru. Inej počkala, až její sokyně provede další výpad, pak kolem ní proklouzla, skočila na lano stále natažené mezi dvěma sily a jako nic vyrazila na druhou stranu. Vítr se do ní opřel s nebývalou silou, jako by vycítil svoji příležitost. Chvilku zvažovala, jestli nepoužije vyvažovací tyč, ale radši chtěla mít volné ruce.</p>
<p>Ucítila, jak se lano zakymácelo. <emphasis>To není možné</emphasis>. Ale když se ohlédla přes rameno, Dunjaša už se hrnula po vysokém laně za ní. Zubila se od ucha k uchu a její bílá tvář se leskla, jako by spolkla měsíc.</p>
<p>Dunjaša vystřelila rukou dopředu a Inej zalapala po dechu, protože se jí do lýtka něco zostra zaseklo. Zaklonila se, rukama se přidržela lana a otočila se, aby viděla své sokyni do tváře. Dívka znovu švihla zápěstím. Inej ucítila další bolestivé píchnutí, a když se podívala níž, viděla, jak ji ze stehna trčí špičatá kovová hvězda.</p>
<p>Zezdola zaslechla křik, někdo tam zápasí. <emphasis>Nina.</emphasis> Koho nebo co to na ně Jan Van Eck poslal? Nemůže si teď dovolit rozptylovat svou pozornost, ne na laně, ne když proti ní stojí tahle kreatura.</p>
<p>„Slyšela jsem, že jsi dělala u Pávice děvku,“ vrhla Dunjaša po Inej další hvězdu, a pak ještě jednu. Inej se oběma vyhnula, ale třetí se jí zasekla do svalu na pravém rameni. Zle krvácela. „To bych se radši zabila a všechny pod tou střechou jakbysmet, než bych se nechala takhle zneužívat.“</p>
<p>„Teď se taky necháváš zneužívat,“ odsekla Inej. „Van Eck nestojí za to, abys mu propůjčovala svoje schopnosti.“</p>
<p>„Když to musíš vědět, tak je to Pekka Rollins, kdo si mě najal,“ odpověděla dívka a Inej zavrávorala. <emphasis>Rollins</emphasis>. „Zaplatil mi cestu a ubytování. Za životy, které si vezmu, ovšem nic nechci. To jsou drahokamy do mé koruny. V tomto světě jsou mojí slávou, v tom příštím mi přinesou čest.“</p>
<p>Pekka Rollins. Podařilo se mu najít Kaze? A ostatní? Co když Nina leží dole mrtvá? Inej se té holky musí zbavit. Musí jim pomoct. Zasvištěla k ní další stříbrná hvězda. Ohnula se doleva, aby se jí vyhnula, a skoro ztratila rovnováhu. Pozadu tančila na laně, zahlédla další stříbrný záblesk. Paží jí projela bolest, se zaťatými zuby sykla.</p>
<p><emphasis>Smrt je mým posláním, posvátným</emphasis>. Jakému temnému božstvu tahle nájemní vražedkyně slouží? Inej si představila, jak se nad městem rozprostírá obrovský bůh bez tváře, s kůží napnutou přes oteklé údy, vypasený z krve obětí svých přívrženců. Jako by cítila jeho přítomnost, mrazivý chlad jeho stínu.</p>
<p>Hvězda se zakousla Inej do holeně, další do předloktí. Ohlédla se dozadu. Ještě deset kroků a bude na prvním silu. Dunjaša možná bojuje líp, než se kdy Inej naučí, ale zato nezná Ketterdam. Inej vyrazí úprkem dolů a najde Ninu. Mezi ulicemi a kanály, kde by mohla Inej chodit i poslepu, se tomuhle monstru snadno ztratí.</p>
<p>Znovu se ohlédla. Už jen pár kroků. Když se otočila, Dunjaša už ale na laně nebyla. Inej zahlédla její ohnutá záda a ruku natahující se po magnetu. <emphasis>Ne</emphasis>.</p>
<p>„Ochraňujte mě,“ zašeptala Inej svým svatým.</p>
<p>Lano povolilo. Inej padala, otáčela se ve vzduchu. Tak, jako když byla dítě, hledala svá křídla.</p>
</section>
<section>
<p><strong>21 </strong></p><empty-line /><p><strong>Kaz</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>K</strong>azovi dunělo v uších. Jako vždycky, když se díval na Pekku Rollinse, zažíval nepříjemný pocit – asi jako by měl kocovinu, ze které se pořádně nevyspal. Muž před ním byl Pekka Rollins, král Barrelu, nejmocnější šéf a principál všech gangů. A taky to byl Jakob Hertzoon, obchodník s falešnou identitou, který Kaze s Jordiem zahrnul pohodlím a sebedůvěrou, aby z nich vylákal všechny jejich peníze a vydal je na pospas městu, které nezná slitování.</p>
<p>Velectěný pan Jakob Hertzoon však dávno zmizel v nenávratnu, dnes v noci tu po něm nebylo ani památky. Rollins se rozvaloval v zelené pruhované vestě, na břiše ležérně rozepnuté, a lesklých kalhotách v barvě smaragdu. Místo hodinek, které mu Kaz ukradl, si pořídil nové, které teď vytáhl a mrkl na ciferník.</p>
<p>„Tenhle krám nikdy nejde přesně,“ postěžoval si a zatřásl jimi, až se mu kotlety u uší nepatrně zachvěly, pak vzdychl. „Když já holt krásným třpytivým věcem nedokážu odolat. Nemáš náhodou ještě ty, cos mi sebral?“ Kaz na to nic neřekl. „Ech, co už,“ pokrčil Rollins rameny a hodinky zprudka zacvakl a vrátil do kapsy u vesty. „Touhle dobou už moji důstojníci na Černém závoji obklíčili tvoje lidi a sebrali jim jednoho velmi vzácného rukojmího.“</p>
<p>Wylan útrpně zasténal.</p>
<p>„A pro Moru jsem přichystal taky takovou lahůdku,“ holedbal se dál Rollins. „Tahle holka je extra zboží. Představa, že máš ve svém stádečku tak extra třídu, se mi ani trochu nelíbila, a tak jsem našel někoho ještě šikovnějšího, kdo se o ni postará.“</p>
<p>Kazovi se usadil v žaludku pocit nevolnosti. Vzpomněl si na Inej, jak pokrčila rameny a její droboučké tělo překypovalo sebevědomím. <emphasis>Nikdy nepoužívám síť</emphasis>.</p>
<p>„Vážně sis, Brekkere, myslel, že bude těžké tě najít? Tuhle hru hraju už dost dlouho. Stačilo mi představit si, co bych udělal, kdybych byl mladší a pošetilejší.“</p>
<p>Dunění v Kazových uších sílilo. „Pracuješ pro Van Ecka.“ Věděl, že se to může stát, ale nedbal na to. Myslel si, že když bude jednat dost rychle, nebudou mít čas se spolu spojit.</p>
<p>„Pracuju <emphasis>s </emphasis>Van Eckem. Potom, co sis ke mně přišel pro peníze, jsem měl neodbytný pocit, že by mohl potřebovat moje služby. Nejdřív se zdráhal, neměl dvakrát chuť paktovat se s hochy z Barrelu. Ale ten kousek, cos provedl jeho ženě, ho vehnal do mojí milující náruče. Řekl jsem Van Eckovi, že budeš vždycky o krok před ním, protože přemýšlí jako obchodník a s tím nic nezmůže.“</p>
<p>Kaz sebou div netrhl. Copak si nemyslel přesně totéž?</p>
<p>„Je sice prohnaný, o tom nemůže být pochyb,“ rozkládal dál Rollins, „jenže je bez fantazie. Zatímco ty, Brekkere, přemýšlíš jako podlý podvodník. Jsi jako já, jen máš víc vlasů a míň stylu. Van Eck si myslel, že tě má na Západním nábřeží jako na talíři, byl si tak jistý vítězstvím, když si povolal na pomoc městskou hlídku. Já ale moc dobře věděl, že jsi kluzký jako had.“</p>
<p>„A věděls, že přijdu sem?“</p>
<p>Rollins se zachechtal. „Věděl jsem, že <emphasis>neodoláš</emphasis>. Ech, nevěděl jsem, jaký plán máš v hlavě, ale byl jsem si jistý, že ať je to cokoliv, přivede tě to sem. Nemohl sis nechat utéct příležitost ponížit Van Ecka a vzít si zpátky, co si myslíš, že ti patří.“</p>
<p>„Dohoda je dohoda.“</p>
<p>Rollins zavrtěl hlavou a zakdákal jako kvočna. „Bereš to moc osobně, Brekkere. Měl by ses soustředit na práci, příliš se necháš unášet záští.“</p>
<p>„To se pleteš,“ opáčil Kaz. „Nenechám se záští unášet. Já si ji hýčkám. Kolébám ji. Živím ji libovými kousky masa a posílám do nejlepších škol. Starostlivě o svou zášť pečuji, Rollinsi.“</p>
<p>„Jsem rád, že tě neopouští humor, hochu. Až vylezeš z lochu – pokud tě ovšem Van Eck nechá naživu – možná tě u sebe nechám pracovat. Nerad vidím, když se plýtvá talentem.“</p>
<p>„To se radši nechám od Van Ecka upéct na rožni.“</p>
<p>Rollins se dobromyslně zasmál. „Myslím, že i to se dá zařídit. Moc rád vycházím lidem vstříc.“ <emphasis>Jen mluv</emphasis>, vybízel ho v duchu Kaz, zatímco rukama šátral ve Wylanově batohu.</p>
<p>„Proč si myslíš, že Van Eck dodrží dohodu s tebou, když ji nedodržel s námi?“</p>
<p>„Protože mám dost rozumu na to, abych si nechal zaplatit předem. Navíc moje požadavky jsou mnohem skromnější. Pár milionů <emphasis>kruge</emphasis> za to, že zbavím Barrel otrapů, který mi stejně dávno pijou krev? To je víc než rozumné.“ Rollins si zavěsil palce do vestičky. „Pravda je taková, že si s Van Eckem rozumíme. I já chci expandovat, rozšiřovat své teritorium, myslím ve velkém. Východní nábřeží pod vládou Kaelišského prince je to nejlepší, co může Barrel zažít, a to je jenom začátek. Van Eck i já jsme budovatelé. Chceme vytvořit něco, co nás přežije. K tomu jednou dospěješ, chlapče. Teď mi hezky v klidu podej tu pečeť, co říkáš?“</p>
<p>Kaz vyndal pečeť z kapsy, zvedl ji a podržel ve světle lampy, chtěl upoutat Pekkovu pozornost. Váhal.</p>
<p>„No tak, Brekkere. Jsi ostrý hoch, to se ti musí nechat, ale jsi obklíčený ze všech stran a nás je víc. Z tohohle okna vyskočit nemůžeš a ulice jsou obšancované městskou hlídkou, o to se Van Eck postaral. Máš to zpečetěný, jsi nahraný, visíš ve vzduchoprázdnu, tak neudělej žádnou hloupost.“</p>
<p>Když nejdou otevřít dveře, musíš vyrazit jiné. Nebylo těžké přimět Rollinse k hovoru, popravdě Kaz pochyboval, že by jeho monolog dokázal zastavit, i kdyby nakrásně chtěl. Takže šlo jen o to, udržet Rollinsovy oči připíchnuté na lesklé zlaté pečeti, kterou držel Kaz v pravé ruce, zatímco levou otevíral baňku s kyselinou aurickou.</p>
<p>„Připrav se,“ zamumlal.</p>
<p>„Kazi –“ zděsil se Wylan.</p>
<p>Ve stejnou chvíli, kdy Kaz hodil Rollinsovi pečeť, vylil zbytek kyseliny na podlahu. Z koberce se zvedl syčící sloup štiplavého kouře a v pokoji se udělalo horko.</p>
<p>„Chyťte je!“ vykřikl Rollins.</p>
<p>„Uvidíme se dole,“ houkl Kaz, nato popadl svoji hůl a praštil s ní do prken pod sebou. Podlaha pod ním se s rachotem propadla.</p>
<p>V oblaku suti a prachu přistáli o patro níž na jídelním stole, který se pod nimi zřítil.</p>
<p>Svícny a nádobí se sypalo dolů. Kaz s holí v ruce vyskočil na nohy a vytáhl Wylana složeného hned vedle něj, z kabátů jim kapala omáčka.</p>
<p>V setině vteřiny zaznamenal udivené obchodníky sedící v nechápavém úžasu s ústy dokořán kolem rozbitého stolu stále ještě s ubrousky v klíně. Pak Van Eck zařval: „Chyťte je!“ a Kaz s Wylanem přeskočili šunku spadlou na zem a úprkem vyrazili do chodby s bílými a černými dlaždicemi.</p>
<p>Před dveře se skleněnou výplní vedoucí do zadní zahrady se jim postavili do cesty dva muži v livrejích a namířili na ně zbraně.</p>
<p>Kaz zrychlil a skočil do skluzu. S holí napříč opřenou o prsa najel v plné rychlosti přímo mezi strážce, takže je oba praštil do holení a oni se s bolestí zhroutili na zem.</p>
<p>Wylan se hnal za ním, po schodech se vyřítili do zahrady a pokračovali dál kolem hausbótu, přes plot a do <emphasis>gondelu</emphasis> na kanále, kde na ně čekal Rotty.</p>
<p>Divoká střelba zasypávala vodní hladinu, v boku lodi přistála kulka. Kaz s Rottym popadli vesla.</p>
<p>„Hoď po nich něco pořádnýho,“ křikl Kaz a Wylan naházel do vzduchu všechny rachejtle, bomby i výbušniny, co měl v loďce. Obloha nad Van Eckovým domem vybuchla záplavou světel a čoudící rachot přinutil jejich pronásledovatele se stáhnout.</p>
<p>Kaz vesloval ze všech sil, dokud loď nevklouzla do proudu, jenž je unášel do ruchu na osvětleném Geldcanalu.</p>
<p>„Dovnitř a ven, aniž by si vás někdo všimnul?“ zeptal se nevěřícně Rotty.</p>
<p>„Skoro se to podařilo,“ zavrčel Kaz.</p>
<p>„Musíme varovat ostatní,“ lapal po dechu Wylan. „Rollins říkal –“</p>
<p>„Byl tam Pekka Rollins?“ zeptal se Rotty a Kaz v jeho hlase zaslechl strach. Kanálová krysa klidně přepadne tisíc zlodějů, obchodníků i nájemných vrahů, jen Pekku Rollinse ne.</p>
<p>Kaz naklonil veslo a stočil loď doprava, jen taktak se vyhnul pramici plné turistů.</p>
<p>„Musíme se vrátit na Černý závoj. Ostatní –“</p>
<p>„Drž hubu, Wylane. Musím přemýšlet.“</p>
<p>Jesper s Matthiasem jsou dobří bojovníci. Jestli měl někdo šanci dostat Kuweje z ostrova, pak jedině oni. Ale jak je Pekka Rollins našel? Museli někoho sledovat, jak se vrací na ostrov. Dneska všichni riskovali, všichni museli z ostrova pryč. Kohokoliv z nich mohli Pekkovi lidi zahlédnout a špehovat. Ninu s Matthiasem? Wylana s Jesperem? Kaze? Jakmile Pekka vyslídil jejich skrýš, hlídal každý jejich pohyb, čekal, až se rozdělí a budou zranitelní.</p>
<p>Kaz se opřel do vesel a Rotty s ním srovnal tempo, jejich síla hnala loď dopředu rychleji než proud. Musí se dostat do provozu mezi lidi, co nejdál od Van Eckova domu. Musí se dostat do Sladké zátoky. Rollinsovi muži určitě sledovali Inej s Ninou, když se tam z ostrova vydaly. Proč je jen posílal k těm silům samotné? Nina a její milovaní uprchlíci. Žádná záchranná akce se dneska konat nebude. Všechny jejich naděje jdou k čertu. <emphasis>Pro Moru jsem přichystal lahůdku</emphasis>. K čertu s pomstou, k čertu s jeho plány. Jestli Rollins sáhne na Inej, Kaz s jeho vnitřnostmi vymaluje Východní nábřeží.</p>
<p><emphasis>Přemýšlej</emphasis>. Když plán vyhoří, musíš vymyslet jiný. Když tě zahnali do kouta, vyřízl jsi v podlaze díru. Jenže to, co nedokážeš chytit, nemůžeš ani spravit. Jeho plán se stal neuchopitelným. Zklamal je. Zklamal ji. A to všechno proto, že kdykoliv se před ním objeví Pekka Rollins, jako by mu oči zahalila mlha. Jesper je možná po smrti. Co když Inej krvácí někde na ulici ve Sladké zátoce?</p>
<p>Otočil vesla. „Jedeme do dělnické čtvrti.“</p>
<p>„A co ostatní?“</p>
<p>„Jesper s Matthiasem jsou rváči a na Kuweje Pekka nesáhne. Jedeme do Sladké zátoky.“</p>
<p>„Říkal jsi, že na Černém závoji budeme v bezpečí,“ hořekoval Wylan. „Říkal jsi –“</p>
<p>„Nikde nejsme v bezpečí,“ vyštěkl Kaz. „Ani v Barrelu, ani jinde.“ Vší silou se opřel do vesel. Žádná pečeť. Žádná loď. Peníze utraceny.</p>
<p>„Co teď budeme dělat?“ hlesl Wylan tak potichu, že jeho hlas takřka zanikl ve šplouchání vody a lodí na kanálu.</p>
<p>„Popadni vesla a něco dělej,“ obořil se na něj Kaz. „Nebo ten tvůj rozmazlenej zadek skopnu do vody, ať si tě tatík vyloví.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>22 </strong></p><empty-line /><p><strong>Nina</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>N</strong>ina je slyšela dřív, než viděla. Stála na svém místě mezi druhým a třetím silem, odkud mohla sledovat, jak si Inej vede, a zároveň pozorovat strážnici.</p>
<p>Inej šplhala na silo jako malý pavouček; jen pozorovat její tempo Ninu unavilo. Úhel stěn byl tak ostrý, že jakmile se Inej dostala nahoru, Nina na ni takřka neviděla, proto nevěděla, jak daleko je s otevíráním poklopu. Když jí Nina dala první signál, nic se nedělo. To znamenalo, že musela mít potíže – buď se zrnokazem nebo s lanem. Po druhém znamení ji Nina viděla vykročit do prázdna.</p>
<p>Z místa, kde Nina stála, nebylo lano ve tmě vidět, a Inej vypadala, jako by levitovala. Jistým krokem kráčela vpřed. A pak – slaboučké klopýtnutí. Teď – nepatrné vyrovnání. Nina to pozorovala a srdce jí skákalo jako splašený kůň. Měla nesmyslný pocit, že kdyby jen na vteřinu povolila vlastní pozornost, Inej spadne – jako by se držela ve vzduchu díky Ninině víře a soustředěné pozornosti.</p>
<p>Když Inej konečně v pořádku došla na druhé silo, měla Nina chuť jásat, musela se však spokojit s krátkým tichým tanečkem. Pak čekala, až se hlídači znovu objeví v jejím zorném poli na západní straně pozemku. Na chvíli se zastavili na strážnici a po pár minutách znovu vyrazili. Nina právě chtěla dát Inej signál, když zaslechla neurvalé výtržnické halasení. I strážní si ho všimli a okamžitě zpozorněli. Jeden z nich zapálil signální lampu nahoře na strážnici, aby přivolal posily – bezpečnostní opatření pro případ nenadálých potíží. Pouliční nepokoje tu nebyly žádnou vzácností a po zmatku, co předešlého dne vypukl na Západním nábřeží, Ninu vůbec nepřekvapilo, že strážní volají okamžitě o pomoc.</p>
<p>Vypadalo to, že ji budou potřebovat. Tlupu z Barrelu Nina poznala na první pohled, a tahle se zdála být obzvlášť nepříjemná. Většina mužů měla zbraně – jasná známka, že jim nejde jen o nevinnou šarvátku. Chlap vpředu měl široká ramena upnutá do kostkované vesty a v ruce pohupoval řetězem. Na jeho předloktí zahlédla Nina kulaté tetování. Zdálky ho neviděla přesně, ale vsadila by se, že to byl lev stočený do klubíčka kolem královské koruny. Líté šelmy. Ostří hoši Pekky Rollinse. Co tu k čertu chtějí?</p>
<p>Nina zašilhala nahoru. Inej teď nejspíš sype zrnokaz do druhého sila. Naštěstí na ni zespoda není vidět. Ale co tu dělá gang Pekky Rollinse?</p>
<p>Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. „Tak jsme slyšeli, že se ve Sladký zátoce schovává smrtička,“ křikl nahlas kluk v kostkované vestě a nepřestával točit řetězem.</p>
<p><emphasis>Ach, u všech svatých, to je zlé</emphasis>. Sledovaly je Líté šelmy, když šly s Inej z ostrova? A co když Pekka Rollins a jeho gang vědí, že se chystají z ambasády zachránit griši? Někteří tím, že chtějí opustit město, porušují svoji vazalskou smlouvu. Můžou je vydírat nebo ještě něco horšího. Pekka by je mohl prodat Šuhanům. <emphasis>Máš teď sama dost svých problémů, Zeniková</emphasis>, ozval se hlas v její hlavě. <emphasis>Přestaň se starat o to, jak spasíš svět, a zachraň si vlastní krk</emphasis>. Někdy její vnitřní hlas mluvil docela chytře.</p>
<p>Jeden z hlídačů přistoupil dopředu – vcelku statečně, vzal-li člověk v úvahu, že Líté šelmy byly odshora dolů ověšeny zbraněmi. Neslyšela, co si spolu povídají. Lejstro s jasně rudou pečetí přešlo z jedněch rukou do druhých. Hlídač ho podal svému kolegovi, aby si ho taky přečetl. Ten po chvíli pokrčil rameny. A pak Nina ke své hrůze viděla, jak jde hlídač dopředu a odemyká bránu. Lucerna na střeše strážnice znovu začala blikat. Odvolávali posily.</p>
<p>Temně rudá pečeť. Van Eckova barva. Tohle jsou jeho sila a hlídači by v žádném případě neotevřeli nikomu, kdo by k tomu neměl od jejich zaměstnavatele povolení. Z toho, co to znamenalo, se jí zatočila hlava. Je možné, aby Jan Van Eck a Pekka Rollins pracovali spolu? Jestli je to tak, pak se naděje, že Gauneři vyváznou z města živí, drolí jako drobky z dortu na talíři.</p>
<p>„Vylez ven, sladká Nino. Pekka má pro tebe práci.“</p>
<p>Nina si všimla, že řetěz, kterým ten kluk mává, má na konci těžké okovy. Hned jak přijela do Ketterdamu, nabídl jí Pekka Rollins, aby pracovala pro něj výměnou za jeho pochybnou ochranu. Rozhodla se podepsat smlouvu s Gaunery. Zdá se, že Pekkovi se už zajídá dodržovat smlouvy a zákony pouličních gangů. Chce ji uvázat na řetěz, možná prodat Šuhanům nebo ji nabídnout Van Eckovi, aby ji předávkoval <emphasis>paremem</emphasis>.</p>
<p>Nina se schovávala ve stínu druhého sila, ale nemohla udělat víc než pár kroků, aby se neprozradila. Vzpomněla si na smrtelně jedovatou tabletu v kapse.</p>
<p>„Nenuť nás, abysme si pro tebe museli dojít, holka.“ Kluk ukazoval ostatním, ať ji obklíčí.</p>
<p>Nina usoudila, že má dvě výhody: Za prvé, okovy na konci řetězu svědčí o tom, že ji chce Pekka živou. Cennou smrtičku jen tak neobětuje, takže nebudou střílet. Za druhé, partička těchhle hňupů netuší, že ji <emphasis>parem</emphasis> připravil o její schopnosti. Může se pokusit pro sebe a Inej získat čas.</p>
<p>Nina si protřepala vlasy, sebrala veškerou odvahu a vystoupila na otevřené prostranství. Okamžitě se ozvalo natahování spouští.</p>
<p>„Ne tak zhurta,“ položila si ruku v bok. „Nebudu Pekkovi nic platná, když mě provrtáte jako řešeto.“</p>
<p>„Hej, grišo, krásko. Pobavíš nás trochu?“</p>
<p><emphasis>Záleží na tom, jakou zábavu si představuješ</emphasis>. „Jak se jmenuješ, hezounku?“</p>
<p>Chlapec se usmál a odhalil zlatý zub a překvapivě roztomilé dolíčky ve tvářích. „Eamon.“</p>
<p>„To je hezké kaelišské jméno. <emphasis>Ken ye hom</emphasis>?“</p>
<p>„Máma byla Kaelišanka. Já tou hatmatilkou nemluvím.“</p>
<p>„Kdybys tady svým kamarádům řekl, aby se uklidnili a dali ty pušky dolů, mohla bych tě pár slovíček naučit.“</p>
<p>„To tak. Já vím, co smrtiči dovedou. Ani omylem tě nenechám zahrávat si s mými vnitřnostmi.“</p>
<p>„Škoda,“ odpověděla Nina. „Poslouchej, Eamone, není třeba přidělávat si zbytečné problémy. Jen potřebuju vědět, jaké mi Pekka nabízí podmínky. Jestli mám jít proti Kazovi, musím vědět, co mi to vynese –“</p>
<p>„Na Kaze Brekkera můžeš zapomenout, drahoušku, jako by byl už mrtvý. A Pekka ti žádný podmínky nenabízí. Půjdeš s námi, v řetězech, nebo bez nich.“</p>
<p>Nina zvedla ruce nad hlavu a muži kolem ní ztuhli, připravení bez ohledu na Pekkovy příkazy střílet. Změnila ten pohyb v líné protažení. „Eamone, uvědomuješ si, že dřív než mi dáš řetězy, můžu polovině tady těch gentlemanů obrátit vnitřnosti naruby?“</p>
<p>„Na to nejsi dost rychlá.“</p>
<p>„Rozhodně stihnu zařídit, abys už nikdy“ – významně sjela pohledem pod sponu na jeho opasku – „na Západním nábřeží nevztyčil vlajku.“</p>
<p>Teď Eamon zbledl. „To nedokážeš.“</p>
<p>Nina zapraskala klouby na rukou. „Že ne?“</p>
<p>Odněkud shora se ozvalo jemné zařinčení a všichni obrátili pistole k nebi. <emphasis>Proboha, Inej, buď potichu</emphasis>. Jenže když se podívala nahoru, myšlenky se jí hrůzou zastavily. Inej byla zpátky na laně. A nebyla sama.</p>
<p>Chvíli si Nina myslela, že má halucinace a že to, co pronásleduje Inej, je nějaký přízrak. Jako by se ta divná bílá postava vznášela ve vzduchu. Pak něčím mrštila před sebe. Nina viděla, jak se to kovově zablýsklo. Neviděla to dopadnout, ale všimla si, že Inej zavrávorala. Pak se narovnala a odhodlaně rozpřáhla ruce, aby znovu získala rovnováhu.</p>
<p>Musí jí nějak pomoct. Nina zaměřila svou sílu na dívku v bílém, hledala její puls, tkáň svalů, cokoliv by mohla ovládnout, ale cítila jen hrozivou slepotu, nic než prázdno.</p>
<p>„Nepomůžeš svojí kamarádce?“ vytušil její potíže Eamon.</p>
<p>„Dokáže se o sebe postarat sama,“ odsekla Nina.</p>
<p>Eamon se samolibě ušklíbl. „Nejsi tak ostrá, jak se povídá. Spousta řečí, a skutek nikde.“ Obrátil se na svoje lidi. „Kdo ji první popadne, tomu platím celou noc pití.“</p>
<p>Nespěchali. Tak pošetilí zas nebyli. S namířenými zbraněmi se k ní pomalu přibližovali. Nina bez váhání vzpažila. Zastavili se a obezřetně vyčkávali. Když se nic nedělo, vyměnili si mezi sebou pohledy, pár úsměvů, a pak o poznání rychleji, už beze strachu vyrazili blíž, odhodlaní chopit se své oběti.</p>
<p>Nina pohlédla vzhůru. Inej pořád držela rovnováhu. Zdálo se, že se snaží dostat zpátky na první silo, byla však zraněná a vrávorala.</p>
<p><emphasis>Síť</emphasis>. Jenže je k ničemu, když tu Nina nemá nikoho, kdo by ji s ní držel. Kdyby měla trochu <emphasis>paremu</emphasis>, stačil by kousíček, přinutila by tyhle pitomce, aby jí pomohli. Bez odporu by ji poslechli na slovo.</p>
<p>Napínala mysl, pátrala po něčem, po čemkoliv. Nebude tu jen tak bezradně stát a čekat, až ji spoutají a Inej mezitím umře. Jenže jediné, co vnímala, byla obrovská černá prázdnota. Nebyly tu žádné úlomky kostí ani prach, kterých by se mohla chopit. Jí známý svět, v němž tepala srdce, pulsovala krev a plíce se nadouvaly dechem, byl obnažený na kost. Zbyla jen černá poušť, bezhvězdná obloha, vyprahlá země.</p>
<p>Jeden z Lítých šelem vyběhl kupředu a najednou se na ni všichni vrhli, popadli ji za ruce a táhli k Eamonovi, jehož tvář se roztáhla širokým úsměvem a s dolíčky ve tvářích připomínal měsíc.</p>
<p>Nina vzteky zavyla. Škubala sebou jako lapené zvíře.</p>
<p>Nebyla bezmocná. Odmítala být bezmocná. <emphasis>Neznám udatnější bojovnici, ať máš svoji sílu, nebo ne.</emphasis></p>
<p>Pak to ucítila. Tam, v černé poušti, mrazivé místo, tak hluboko, až to bralo dech. Tam, za sily, v zátoce kanálu na cestě do přístavu – vor napěchovaný mrtvými těly. Jako blesk jí projelo poznání. Necítila tep srdcí ani pulsování krve, ale něco vnímala, něco nového a jiného. Vzpomněla si na úlomky kostí, vybavila si pocit klidu, jejž zažívala mezi hroby na Černém závoji.</p>
<p>Eamon se jí snažil nacpat zápěstí do okovu.</p>
<p>„Dejte jí to i na krk!“ vykřikl někdo jiný z gangu.</p>
<p>Něčí ruka ji popadla za vlasy a zvrátila hlavu dozadu, aby se jí dostali ke krku. Nina věděla, že to, co ji napadlo, je šílenství, ale rozumná řešení jí došla. S veškerou silou, která jí zbývala, odkopla Eamona a vysmekla se mu. Vymrštila ruce vzhůru a soustředila sílu k onomu neznámému novému vědomí. Cítila, jak těla na voru vstávají. Sevřela pěsti. <emphasis>Pojďte ke mně</emphasis>.</p>
<p>Líté šelmy ji chytily za zápěstí. Eamon ji udeřil přes pusu, ona ale dál držela ruce sevřené v pěstích a usilovně se soustředila. Necítila radostné vzrušení, jako když si vzala <emphasis>parem</emphasis>. Tenkrát vnímala žár, oheň, světlo. Teď cítila spíš studený plamen zářící tlumenou modří. Cítila, jak těla jedno po druhém odpovídají na její volání a vstávají. Nina si uvědomovala, že ji drží rukama a navlékají na zápěstí pouta. Chlad byl teď ještě pronikavější, rychlá zimní řeka, černé peřeje poseté ledovými krami.</p>
<p>Nina slyšela křik, dunění střelby a pak cvaknutí kovu. Ruce jí pustili a řetězy s takřka malebným zařinčením dopadly na dláždění. Nina přitáhla ruce k tělu, aby se do té mrazivé řeky potopila hlouběji.</p>
<p>„K čertu,“ zaklel Eamon a otočil se ke strážnici. „<emphasis>Co to k čertu je</emphasis>?“</p>
<p>Líté šelmy se daly na ústup, s hrůzou v očích zapomněly na svůj úkol, a Nina teď viděla proč. Na bránu se tlačil houf lidí a vyvracel ji z pantů. Byli mezi nimi staří i mladí, všichni nádherní – růžové tváře, červené rty, lesklé vlasy, které jim ve vlnách padaly podél tváří a jemně se komíhaly jako stébla podvodních rostlin. Byli překrásní a děsiví. Zatímco někteří na těle nenesli žádné známky poranění, jiní měli šaty zacákané zhnědlou krví a zvratky, další zas měli tržné rány zčernalé hnilobou. Dva byli nazí, jedna žena měla přes celé břicho širokou řeznou ránu, z níž se odlupoval růžový plát kůže, který visel dolů. Jejich oči se temně leskly jako skelná hladina zimní řeky.</p>
<p>Nině se obrátil žaludek. Cítila se divně a trochu provinile, jako by nakukovala do okna, kam má zakázáno se dívat. Ale neměla jinou možnost. A pravda byla taková, že neměla chuť přestat. Natáhla prsty.</p>
<p>Se skřípěním trhajícího se kovu plot povolil. Líté šelmy pálily, ale těla šla neohroženě dál.</p>
<p>„To dělá ona!“ zvolal Eamon a klopýtal pozadu pryč. Upadl a dál lezl po čtyřech, zatímco jeho muži prchali do tmy. „Jdou pro tu grišovskou mrchu!“</p>
<p>„Vsadím se, že teď lituješ, že sis se mnou nechtěl popovídat,“ zavrčela Nina, ale Líté šelmy jí teď byly ukradené.</p>
<p>Podívala se nahoru. Inej pořád stála na laně, zato ta holka v bílém se na střeše druhého sila natahovala pro svorku, na které lano drželo.</p>
<p><emphasis>Síť</emphasis>, poručila Nina. <emphasis>Teď</emphasis>. Mrtvoly se jako divoká vlna vyřítily vpřed, hnaly se, a pak se zničehonic zastavily, jako by čekaly na další příkaz. Soustředila se, aby je silou vůle přiměla poslechnout, postrkovala je celou energií svého života. Ve vteřině měly síť v rukou a běžely s ní tak rychle, že je Nina stěží stihla pohledem sledovat.</p>
<p>Lano povolilo. Nina vykřikla.</p>
<p>Inejino tělo dopadlo do sítě, vysoko se odrazilo a znovu dopadlo.</p>
<p>Nina k ní přiběhla. „Inej!“</p>
<p>Její tělo propíchané zlověstnými stříbrnými hvězdami leželo uprostřed sítě a z ran prýštila krev.</p>
<p><emphasis>Položte ji na zem</emphasis>, nařídila Nina. Mrtvoly poslechly a položily síť na kamenné dláždění. Nina doklopýtala k Inej a klekla si k ní „Inej?“</p>
<p>Inej ji rukama objala.</p>
<p>„Tohle už <emphasis>nikdy, nikdy</emphasis> nedělej,“ vzlykla Nina.</p>
<p>„Síť?“ zahlaholil veselý hlas. „To není fér.“</p>
<p>Inej ztuhla. Dívka v bílém sešplhala z druhého sila dolů a teď kráčela jejich směrem.</p>
<p>Nina vystřelila ruce nahoru a mrtvá těla jí zatarasila cestu. „Víš určitě, že chceš ještě bojovat, ty sněžnice?“</p>
<p>Dívka přimhouřila hezké oči. „Byla jsem lepší než ty,“ obrátila se k Inej. „Ty to víš.“</p>
<p>„Dneska jsi měla štěstí,“ opáčila Inej, ale její hlas byl tenký jako vlásek.</p>
<p>Dívka přejela očima armádu tlejících těl vyrovnaných v řadě proti ní, zdálo se, že zvažuje svoje šance. Uklonila se. „Ještě se uvidíme, Moro.“ Otočila se směrem, kam utekl Eamon s ostatními Lítými šelmami, přeskočila zbytky plotu a byla pryč.</p>
<p>„Někdo holt miluje drama,“ utrousila Nina. „No řekni mi, kdo si obleče bílou, když jde bojovat s nožem?“</p>
<p>„Dunjaša, Bílé ostří nebo tak nějak si říká. Ona mě chce vážně zabít. Dost možná nás chce zabít všechny.“</p>
<p>„Můžeš chodit?“</p>
<p>Inej přikývla, i když byla ve tváří bílá jako stěna. „Nino, tihle lidé… jsou mrtví?“</p>
<p>„Když to řekneš takhle, zní to hrozně.“</p>
<p>„Ale nevzala sis –“</p>
<p>„Ne. Žádný <emphasis>parem</emphasis>. Nevím, jak je to možné.“</p>
<p>„Můžou grišové i –“</p>
<p>„Já nevím.“ Teď, když pominul strach z útoku a nebála se, že Inej spadne, tím byla vlastně znechucená. Co to provedla? S čím si to zahrává?</p>
<p>Nina si vzpomněla, jak se kdysi v Malém paláci zeptala jednoho ze svých učitelů, odkud se bere moc grišů. Byla tenkrát vlastně ještě dítě a ke starším grišům, kteří přijížděli do paláce na dovolenou po významných misích, vzhlížela s posvátnou bázní.</p>
<p><emphasis>Naše moc je spojená se životem způsobem, který obyčejní lidé nemohou nikdy pochopit,</emphasis> vyložil jí tenkrát učitel. <emphasis>Proto nás používání našich darů dělá silnějšími, nevyčerpává nás. Jsme napojení na tvořivou sílu života. U korporálčiků je toto pouto utkáno ještě pevněji, neboť se vztahujeme k životu a jeho konci.</emphasis></p>
<p>Pak učitel zvedl ruce a Nina ucítila, jak jí pozvolna slábne puls. Ostatní studenti zalapali po dechu a rozhlíželi se jeden po druhém – všichni prožívali totéž. <emphasis>Cítíte to?</emphasis> ptal se jich učitel. <emphasis>Vaše srdce bijí stejně rychle ve společném rytmu světa</emphasis>.</p>
<p>Byl to nesmírně zvláštní pocit, jako by se jí rozpustilo tělo, jako by už nebyli studenti vrtící se ve školní lavici, ale nové stvoření s jedním srdcem naplněným společným smyslem. Trvalo to jen chviličku, ale ten pocit sjednocení a náhlého poznání, že její síla vlastně znamená, že už nikdy nebude sama, nikdy nezapomněla.</p>
<p>Jenže ta síla, co použila dnes v noci? To bylo něco úplně jiného. Bylo to působení <emphasis>paremu</emphasis>, ne tvoření v srdci světa. Tohle byla chyba.</p>
<p>Na starosti bude ještě dost času. „Musíme odsud pryč,“ probrala se ze svých úvah Nina. Pomohla Inej na nohy a pak se rozhlédla po mrtvolách kolem. „Bohové, příšerně páchnou.“</p>
<p>„Nino, co když tě slyší?“</p>
<p>„Slyšíte mě?“ zeptala se. Těla neodpovídala, a když se k nim vztáhla svou mocí, necítila v nich život. Něco však vnímala, něco, co k ní promlouvalo způsobem, jakým živí nemohou. Znovu se jí před očima vybavila ta ledová řeka. Ještě ji kolem sebe cítila, byla všude, jen teď plynula mnohem pomalejším proudem.</p>
<p>„Co s nimi uděláš?“ starala se Inej.</p>
<p>Nina bezradně pokrčila rameny. „Nejspíš je pošlu zpátky, odkud přišli.“ Zvedla ruce. <emphasis>Běžte</emphasis>, nařídila jim, jak nejzřetelněji svedla, <emphasis>buďte v pokoji</emphasis>.</p>
<p>Nebožtíci se znovu dali do pohybu, nečekaná vlna těl, jež přiměla Inej k bezděčné modlitbě. Nina se za nimi dívala, jak mizí, ponuré postavy ztrácející se v temnu.</p>
<p>Inej nepatrně pokrčila ramenem, načež si z něj vytrhla kovovou hvězdu a s hlasitým cinknutím ji nechala dopadnout na zem. Zdálo se, že už krvácí míň, ale rozhodně potřebovala obvázat rány. „Tak jdeme, než se tu objeví městská hlídka,“ řekla.</p>
<p>„Kam?“ přemýšlela Nina, když vyrazily směrem ke kanálu. „Jestli v tom má prsty Pekka Rollins –“</p>
<p>Inej zpomalila krok, neboť na ni vší silou dolehla realita. „Vědí o Černém závoji. Kaz… Kaz mi řekl, kam jít, když se něco stane. Ale…“</p>
<p>Ta slova zůstala viset ve vzduchu. To, že Pekka Rollins vstoupil na scénu, znamená mnohem víc než jen překažený plán.</p>
<p>Co když Černý závoj vyhodili do povětří? Co když se Matthiasovi něco stalo? Ušetří Pekka Rollins jeho život nebo ho prostě zastřelí jako prvního a bude za něj žádat odměnu?</p>
<p>Grišové. Co když Pekka sledoval Jespera s Matthiasem, když šli na ambasádu? Co když vyrazili i s uprchlíky na cestu do přístavu a oni je chytli? Znovu jí myšlenky sklouzly ke žluté pilulce v kapse. Vybavila si Tamařiny planoucí zlaté oči, Zojin panovačný pohled, Ženin škádlivý smích. Ony jí důvěřovaly. Jestli se jim něco stane, do smrti si to neodpustí.</p>
<p>Jak Ninu nesly kroky zpátky k nábřeží, kde měly přivázanou loď, pohlédla na vor, kam právě ulehala poslední těla a uvelebovala se ke spočinutí. Zdála se jí teď jiná, znovu se jim vrátila popelavě šedá, až špinavě bílá barva, jakou mívají mrtví. Ale možná má smrt více podob.</p>
<p>„Kam jdeme?“ zeptala se Nina.</p>
<p>V tu chvíli uviděly, jak k nim zdálky spěchají dvě postavy. Inej sáhla po nožích a Nina zvedla ruce, připravená znovu povolat své vojáky do boje. Věděla, že tentokrát by to bylo snazší.</p>
<p>Ve světle pouliční lampy poznaly Kaze s Wylanem, šaty měli odrané a vlasy posypané zbytky sutě – a něčím, co vypadalo jako omáčka. Kaz se ztěžka opíral o hůl, kráčel však sveřepě, ostré rysy tváře odhodlaně zaťaté.</p>
<p>„Společně se odsud probojujeme,“ špitla Inej.</p>
<p>Nina pohlédla z Inej na Kaze, oba měli stejný výraz. Nina ten pohled znala. Když ztroskotala na lodi a odliv ji táhl zpátky do moře a obloha tmavla, zahlédla najednou na obzoru pevninu – a svitla jí naděje, že v dálce na pobřeží nalezne přístřešek a snad i záchranu.</p>
</section>
<section>
<p><strong>23 </strong></p><empty-line /><p><strong>Wylan</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><emphasis>Umřu a nikdo jí nepomůže. Nikdo si na Marju Hendriksovou ani nevzpomene.</emphasis></p>
<p>Wylan chtěl být statečný, jenže mu byla zima, byl pomlácený, a co hůř – byl obklopený nejstatečnějšími lidmi, které znal, a ti všichni vypadali zle otřesení.</p>
<p>Pomalu pluli po kanálech, proplouvali pod mosty, skrývali se v temných kuželech stínů, aby se vyhnuli hlídkám strážníků, které jim pochodovaly nad hlavami i podél vody. Policie dnes vyrazila do ulic v plné síle, jejich lodě s ostrým světlem na přídi pomalu křižovaly hladinu. Od přepadení na mostě Goedmedbridge se město takřka přes noc změnilo. Rozhněvaně se probudilo k životu.</p>
<p>„Grišové –“ zkusila to Nina.</p>
<p>Kaz ji okamžitě utnul. „Buď jsou v bezpečí na ambasádě nebo jim nemůžeme pomoct. Musejí se postarat sami o sebe. My se musíme schovat.“</p>
<p>V tu chvíli Wylan poznal, že je to hodně zlé, protože Nina se nehádala. Prostě jen složila hlavu do dlaní a mlčela.</p>
<p>„Jsou v pořádku,“ položila jí Inej ruku kolem ramen. „On je taky v pořádku.“ Pohybovala se nejistě a Wylan viděl, že má zakrvácené šaty.</p>
<p>Potom už nikdo nepromluvil. Kaz s Rottym jen čas od času vzali do rukou vesla, aby navedli loď do užších, klidnějších kanálů, jinak ji nechali plout volně po proudu. Až když zahnuli do ohybu nedaleko Schoonstraat, zavelel Kaz: „Stát.“ Oba s Rottym vyndali vesla a nacpali je dovnitř do prodejní loďky kotvící u břehu. Ať už tenhle plovoucí krámek nabízí za dne cokoliv, teď byly jeho stánky pečlivě zamčeny, aby zboží bylo v bezpečí.</p>
<p>Před nimi obcházela most městská hlídka, své dvě lodě měla zakotvené na kanále kousek od nich.</p>
<p>„Připravujou blokádu,“ přemítal Kaz.</p>
<p>Nechali tam loď a dál pokračovali po svých.</p>
<p>Wylan věděl, že mají zamířeno do nějaké další skrýše, jenže copak to Kaz sám neřekl: <emphasis>Nikde nejsou v bezpečí</emphasis>. Kde by se asi tak mohli schovat? Pekka Rollins se spojil s Wylanovým otcem. Dohromady ovládají půl města. Wylana chytí. A pak co? Nikdo mu neuvěří, že je syn Jana Van Ecka. Wylan Van Eck sice svého otce nenáviděl, ale pořád měl práva, o kterých se šuhanskému zločinci může jen zdát. Skončí v Morně? Zařídí otec, aby ho popravili?</p>
<p>Jak postupovali dál od Barrelu a dělnické čtvrti, policejních hlídek ubývalo a Wylan si uvědomil, že městská hlídka zřejmě soustředí své síly na méně honosné části města. Přesto se pohybovali pomalu, obezřetně procházeli uličkami, o kterých Wylan neměl tušení, že existují, občas prošli skrz opuštěný krám nebo přízemím neobydleného bytu, aby si zkrátili cestu do další ulice. Jako by měl Kaz tajnou mapu Ketterdamu se všemi skrytými místy města.</p>
<p>Bude tam čekat Jesper, až konečně dorazí tam, kam jdou? Nebo krvácí zraněný na podlaze kobky a nikdo mu nepomůže? Wylan tomu odmítal věřit. Čím byly Jesperovy vyhlídky v boji horší, tím lépe si vedl. Vzpomněl si, jak Jesper prosil Colma. <emphasis>Vím, že jsem tě zklamal. Jen mi dej ještě jednu šanci</emphasis>. Kolikrát Wylan říkal svému otci takřka to samé v naději, že tomu dokáže dostát? Jesper musí přežít. Všichni musíme přežít.</p>
<p>Wylan vzpomínal, jak se s tímhle ostrostřelcem poprvé setkal. Připadal mu tenkrát jako stvoření z jiného světa – oblečený do kanárkově zelené a citrónově žluté kráčel dlouhým, skákavým krokem jako by byl na pérkách, nebo tak to aspoň Wylanovi připadalo.</p>
<p>Tu první noc v Barrelu bloudil Wylan od ulice k ulici, přesvědčený, že ho někdo okrade, zuby mu drkotaly zimou. Když nakonec začal modrat a přestával cítit prsty, sebral odvahu oslovit muže, který na schodech do domu kouřil dýmku: „Nevíte, kde se tady dá pronajmout pokoj?“</p>
<p>„Na tý ceduli před tebou stojí ‚volný pokoje‘,“ ukázal fajfkou přes ulici. „Jsi slepej, nebo co?“</p>
<p>„Musel jsem ji přehlédnout,“ hlesl Wylan.</p>
<p>Ubytovna byla špinavá, zato levná. Pronajal si pokoj za deset <emphasis>kruge</emphasis>, horkou koupel musel zaplatit zvlášť. Věděl, že musí šetřit, ale kdyby tu noc dostal zápal plic, už by se nejspíš penězi trápit nemusel. Do umývárny na konci chodby si vzal maličký ručník a rychle se umyl. I když byla voda nádherně horká, měl strach krčit se nahý ve vaně v nezamčené umývárně. Usušil si oblečení, jak to šlo, ale i tak bylo vlhké, když se znovu oblékl.</p>
<p>Tu noc strávil Wylan na matraci tenké jako papír, hleděl do stropu a poslouchal zvuky ubytovny kolem sebe. V otcově domě byly noci tak tiché, že člověk slyšel šplouchání vody narážející na boky hausbótu. Tady byl rámus jak v poledne. Špinavými okny se dovnitř linula hudba. Lidi si povídali, smáli se, práskali dveřmi. Dvojice v pokoji nad ním se hádala. Dvojice v pokoji pod ním dělala něco úplně jiného.</p>
<p>Wylan se prsty dotkl modřiny na krku a pomyslel si: <emphasis>Kdybych si tak mohl zazvonit pro čaj</emphasis>. A v tu chvíli ho zachvátila skutečná panika. Mohl by být ještě ubožejší? Otec se ho pokusil zabít. Byl skoro bez peněz a ležel na matraci páchnoucí čistidlem, kterým se jí snažili zbavit vší. Měl by vymýšlet nějaký plán, možná dokonce pomstu, měl by vzít rozum do hrsti a sebrat všechny své síly. A on dělá co? Přeje si, aby mu někdo donesl čaj. V domě svého otce možná nebyl šťastný, ale nikdy nemusel nic dělat. Měl služebnictvo, teplé jídlo a čisté šaty. Ať už bylo k přežití v Barrelu nutné cokoliv, Wylan věděl, že to nemá.</p>
<p>Ležel a snažil se najít nějaké vysvětlení pro to, co se stalo. Samozřejmě za to mohou Miggson s Priorem – otec s tím nemá nic společného. Nebo možná Miggson s Priorem špatně pochopili otcovy rozkazy. Všechno to byl jen jeden velký omyl. Wylan vstal a sáhl do vlhké kapsy kabátu. Přijímací dokumenty do hudební školy v Belendtu tam pořád byly.</p>
<p>Jen co tlustou obálku vyndal, věděl, že otec má ve všem prsty. Byla promáčená a páchla kanálem, její barva však byla netknutá. Žádný inkoust z dokumentů uvnitř se nepropil nahoru. Wylan obálku stejně otevřel. Papíry poskládané uvnitř se slepily do vlhké hroudy a on je opatrně jeden po druhém odtrhl od sebe Všechny byly prázdné. Otec se ani nenamáhal s přesvědčivou lstí. Věděl, že Wylan se to ani nepokusí číst. A věděl, že jeho důvěřivý syn nebude otce nikdy podezřívat ze lži. <emphasis>Ubožák.</emphasis></p>
<p>Vyděšený Wylan zůstal dva dny zavřený vevnitř. Třetí den ráno měl takový hlad, že vůně smažených brambor přicházející z ulice ho vylákala z bezpečí pokoje. Koupil si jich plný papírový kornout a zhltl je tak nenasytně, že si spálil jazyk. Pak se přinutil jít do města.</p>
<p>Na ubytovnu mu peníze vystačí týden, pokud chce jíst, tak ani to ne. Musel si najít práci, ale neměl nejmenší tušení, kde začít. Na práci v továrně nebo docích nebyl ani dost velký, ani dost silný. Na méně namáhavou práci by zas musel umět číst. Možná by v nějakém kasinu nebo nevěstinci potřebovali hudebníka, aby jim tam hrál? Pořád měl svoji flétnu. Chodil sem a tam po Východním nábřeží, zabrousil i do méně osvětlených bočních uliček. Když se začalo smrákat, vrátil se zdrcený na ubytovnu. Muž s dýmkou pořád kouřil na schodech. Ten se snad odtamtud za celou dobu nehnul.</p>
<p>„Hledám práci,“ povídá mu Wylan. „Nevíte, jestli někde neshánějí lidi?“</p>
<p>Muž si ho prohlédl přes oblak dýmu. „Mladý bílý masíčko jako ty by si mohlo přijít na Západním nábřeží na slušný peníze.“</p>
<p>„<emphasis>Poctivou</emphasis> práci.“</p>
<p>Muž se nejdřív rozchechtal, pak rozkašlal, a nakonec Wylana poslal do koželužny.</p>
<p>Za míchání barev a čištění kádí Wylanovi platili pár mizerných šesťáků. Zbytek zaměstnanců tvořily hlavně ženy a děti, k tomu pár neduživých kluků jako on. Mluvili málo, z chemických výparů se jim dělalo špatně a byli tak zesláblí, že neměli sílu na nic, než odvést práci a sebrat za to peníze. Pracovali bez rukavic a bez masek, Wylan si byl jistý, že se otráví, takže ho ani příliš netrápilo, kam se za těch pár šupů, co si tu vydělá, vrtne.</p>
<p>Jednou odpoledne zaslechl Wylan vedoucího směny nadávat, že se galony barvy zbytečně vypařují, protože kotle jsou moc horké. Klel, že za opravu dvou z nich zaplatil spoustu peněz a k ničemu to nebylo.</p>
<p>Wylan se po chvíli váhání osmělil a navrhl, aby zkusili přidat do nádrží slanou vodu.</p>
<p>„Proč bych to k čertu dělal?“ obořil se na něj vedoucí.</p>
<p>„Zvýší se tím bod varu,“ vysvětloval Wylan a litoval, že vůbec otevřel pusu. „Voda se začne vařit později, takže se tolik barviva nevypaří. Museli byste upravit recepturu, protože sůl se rychle hromadí, a taky byste museli pravidelně čistit nádrže, aby nezrezly.“</p>
<p>Vedoucí vyplivl proud <emphasis>jurdy</emphasis> na zem a dál si ho nevšímal. Příští týden však do jedné z nádrží zkusili přidat slanou vodu. Za pár dnů používali směs slané vody ve všech nádržích a vedoucí začal za Wylanem chodit pro rady. Jak zabránit, aby červená barva na kůži netuhla? Jak by mohli barvení a sušení urychlit? Věděl by Wylan, jak udělat, aby barva nepouštěla?</p>
<p>Týden po tom stál Wylan s dřevěným pádlem u obrovské kádě a z výparů se mu motala hlava a oči mu slzely. Přemýšlel zrovna, jestli by za svou pomoc mohl požádat vedoucího o zvýšení platu, když se k němu přimotal cizí kluk. Byl vysoký, štíhlý, kůži měl novozemensky snědou a do koželužny až směšně nezapadal. Nejen kvůli kanárkově zelené kostkované vestě a žlutým kalhotám, které měl na sobě, ale hlavně protože z něj vyzařovala radost – jako by na světě nebylo žádné jiné místo, kde by byl radši, než tahle mizerná, smradlavá dílna, jako by přišel na večírek, na který se dávno těší. I když byl hubený, pohyboval se s lehkou elegancí. Vedoucí neměl rád, když do dílny chodili cizí lidé, ale tomuhle klukovi s revolvery za pasem neřekl ani slovo, jen si uctivě poklepal na klobouk a odspěchal pryč.</p>
<p>První, co Wylanovi blesklo hlavou, bylo, že ten kluk má nejdokonaleji vykrojené rty, jaké kdy viděl. Hned vzápětí ho napadlo, že si otec najal dalšího zabijáka, aby ho sprovodil ze světa. Křečovitě sevřel pádlo. Zastřelí ho ten kluk za bílého dne? Takhle se to dělá?</p>
<p>Jenže ten kluk řekl: „Sem slyšel, že se vyznáš v chemikáliích.“</p>
<p>„Co? Já… ano. Trochu,“ vypravil ze sebe Wylan.</p>
<p>„Jenom trochu?“</p>
<p>Wylan vytušil, že na jeho další odpovědi bude hodně záležet. „Mám dobrý základ.“ Měl rád přírodní vědy i matematiku a pilně je studoval v naději, že tím vynahradí své jiné nedostatky.</p>
<p>Kluk Wylanovi podal přeložený list papíru. „Tak přijď na tuhle adresu, až tady dneska večer skončíš. Možná pro tebe budeme mít práci.“ Rozhlédl se kolem, jako by si teprve teď všiml pobledlých dělníků skloněných nad káděmi. „Skutečnou práci.“</p>
<p>Wylan zíral na papír, písmena mu tančila před očima. „Já – já nevím, kde to je.“</p>
<p>Kluk podrážděně vzdychl. „Ty nejsi odsud, co?“ Wylan zavrtěl hlavou. „Tak jo. Přijdu pro tebe, protože samozřejmě nemám nic lepšího na práci než doprovázet po městě bažanty. Wylan, říkám to správně?“ Wylan přikývl. „Wylan co?“</p>
<p>„Wylan… Hendriks.“</p>
<p>„Vyznáš se ve výbušninách, Wylane Hendriksi?“</p>
<p>„Výbušninách?“</p>
<p>„Bum, prásk, zapálíš to a všechno letí do vzduchu.“</p>
<p>Wylan vůbec netušil, o čem ten kluk mluví, ale cítil, že přiznat to by byla obrovská chyba. „Samozřejmě,“ přisvědčil tak sebejistě, jak byl schopen.</p>
<p>Kluk ho probodl nedůvěřivým pohledem. „Uvidíme. Čekej venku, až odbije šestá. A žádný zbraně, jestli nechceš mít potíže.“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>Kluk obrátil šedivé oči k nebi a zamumlal. „Kaz se musel zbláznit.“</p>
<p>V šest hodin se Jesper dostavil, aby Wylana doprovodil do krámu s rybářskými potřebami v Barrelu. Wylan se styděl za své ušmudlané oblečení, ale jiné neměl, avšak ochromující hrůza, že je to celé past nastražená jeho otcem, ho beztak docela rychle přivedla na jiné myšlenky. V zadní místnosti obchodu na něj čekal Kaz s Inej. Řekli mu, že potřebují vyrobit nějaké světelné bomby a k tomu něco ostřejšího. Wylan odmítl.</p>
<p>Tu noc na něj v ubytovně čekal první dopis. Jediná slova, která dokázal rozluštit, bylo jméno odesilatele: Jan Van Eck.</p>
<p>Ležel vzhůru celou noc, přesvědčený, že každou chvíli vrazí do dveří Prior a popadne ho svou masitou prackou za krk. Přemýšlel, že uteče, jenže měl sotva na zaplacení ubytovny, natož aby si mohl koupit lístek z města. A co by ho čekalo na venkově? Na práci na statku si ho nikdo nenajme. Druhý den zašel za Kazem a ještě ten večer sestrojil pro Gaunery první bombu. Věděl, že to, co dělá, je protizákonné, jenže za pár hodin práce si vydělal víc než za týden v koželužně.</p>
<p>Od otce pořád přicházely dopisy, jednou, někdy i dvakrát týdně. Wylan nevěděl, co si o tom má myslet. Mají to být hrozby? Vysmívá se mu? Schovával je ve štosech pod matraci a občas se mu v noci zdálo, že cítí, jak inkoust jako temný jed prosakuje z jejich stránek přes matraci přímo do jeho srdce.</p>
<p>Čas ubíhal a čím déle pracoval u Kaze, tím méně se bál. Vydělá si peníze, uteče z města a jméno Van Eck už nikdy v životě nevysloví. A pokud se otec rozhodne skoncovat s ním dřív, než se mu podaří utéct, nemůže s tím Wylan nic udělat. Šaty měl otrhané a ošoupané. Zhubl tak, že si musel udělat do pásku novou dírku. Ale radši se bude prodávat na Západním nábřeží, než by se otce doprošoval.</p>
<p>Wylan tenkrát netušil, že Kaz celou dobu věděl, kdo je. Krkavec sledoval všechny, kdo se usadili v Barrelu, a Wylana vzal pod ochranu Gaunerů, protože nepochyboval, že se mu jednoho dne bude syn bohatého obchodníka hodit.</p>
<p>Nedělal si velké iluze o tom, proč si ho Kaz vyhlédl, jenže taky věděl, že bez jeho pomoci by tak dlouho nepřežil. A Kazovi bylo navíc úplně jedno, jestli umí číst. On i ostatní si z něj sice dělali legraci, ale dali mu šanci ukázat, co v něm je. Považovali si toho, co umí, a nenutili ho dělat to, co neumí.</p>
<p>Wylan byl přesvědčený, že Kaz dokáže pomstít to, co otec provedl matce. Věřil, že navzdory otcovu bohatství a vlivu bude tahle parta lidí – <emphasis>jeho</emphasis> parta lidí – Janu Van Eckovi vyrovnaným soupeřem.</p>
<p>Bylo hodně po půlnoci, když dorazili do finanční čtvrti. Byli v jedné z nejbohatších částí města, nedaleko od Burzy a radnice. Otcova přítomnost se tu najednou zdála skutečnější a Wylan přemýšlel, proč je Kaz zavedl právě sem. Prošli průjezdem do zadního traktu velké budovy, kde našli pootevřené dveře, kterými vstoupili do schodišťové šachty postavené kolem velkého kovového výtahu, do kterého se všichni nacpali. Jen Rotty zůstal venku, zřejmě měl za úkol hlídat u vchodu. Dveře výtahu se s rachotem zavřely a oni vyjeli patnáct pater do nejvyššího patra budovy a ocitli se v hale s vysokými stropy vymalovanými světle levandulovou barvou a s naleštěnými parketami vyskládanými do ozdobných vzorů.</p>
<p><emphasis>Jsme v hotelu</emphasis>, poznal Wylan. <emphasis>Vešli jsme dovnitř služebním vchodem a vyjeli výtahem pro zaměstnance.</emphasis></p>
<p>Zaklepali na široké bílé dvoukřídlé dveře. Otevřel jim Colm Fahey v dlouhé noční košili, přes kterou si přehodil kabát. Byli v hotelu Geldrenner.</p>
<p>„Ostatní jsou uvnitř,“ uvítal je unaveně.</p>
<p>Colm se na nic neptal, jen ukázal na koupelnu a nalil si šálek čaje, zatímco z nich na temně fialový koberec kapalo bahno a úzkost. Jakmile Matthias uviděl Ninu, vyskočil z široké pohovky barvy lilku a sevřel ji v náručí.</p>
<p>„Přes blokádu jsme se nemohli dostat do Sladké zátoky,“ vykládal. „Bál jsem se nejhoršího.“</p>
<p>Pak se všichni objímali a Wylan s hrůzou zjistil, že se mu do očí derou slzy. Rychle zamrkal, aby je zahnal zpátky. Pistolník byl celý od sazí a smrděl spáleným dřevem, ale v očích mu nádherně jiskřilo jako po každém boji. Wylan netoužil po ničem, než mu být co nejblíž a těšit se z toho, že je naživu.</p>
<p>Až do téhle chvíle si Wylan neuvědomil, kolik pro něj tihle lidi znamenají. Otec by nad nimi pohrdavě ohrnul nos – zloději a podvodníci, voják zbavený hodnosti, gambler, který nedokáže bez povšimnutí minout hernu. Jenže pro Wylana jsou to první přátelé, které má, jeho jediní přátelé, a Wylan věděl, že kdyby si mohl vybrat kamarády z tisíců lidí, rozhodl by se pro tyhle.</p>
<p>Jen Kaz stál stranou a tiše hleděl z okna do temných ulic pod sebou.</p>
<p>„Kazi,“ zavolala na něj Nina. „Ty možná nejsi rád, že jsme to přežili, ale my jsme rádi, žes to přežil ty. Pojď sem!“</p>
<p>„Nech ho být,“ houkla jemně na půl úst Inej.</p>
<p>„Svatí na nebi, Moro,“ lekl se Jesper. „Ty krvácíš.“</p>
<p>„Mám zavolat doktora?“ zeptal se Jesperův otec.</p>
<p>„Ne!“ vykřikli všichni jako jeden muž.</p>
<p>„Jistěže ne,“ přikývl Colm. „Mám objednat kávu?“</p>
<p>„Ano, prosím,“ odpověděla Nina.</p>
<p>Colm objednal kávu, vafle a láhev brandy. A zatímco čekali, Nina jim poručila najít něco, čím by mohla nastříhat hotelové ručníky na obvazy. Jakmile našli nůžky, vzala Inej do koupelny, aby jí ošetřila rány.</p>
<p>Když se ozvalo zaklepání na dveře, všichni ztuhli, naštěstí jen dorazilo jídlo. Colm otevřel pokojské a rozhodně trval na tom, že vozík zvládne obsloužit sám. Nechtěl, aby dívka z hotelu viděla, jaká podivná společnost se sešla v jeho apartmá. Jen co se za ní zavřely dveře, vyskočil Jesper, aby otci pomohl se stříbrným tácem naloženým jídlem a porcelánovým nádobím tak křehkým, že přes něj bylo skoro vidět. Z takových talířů Wylan nejedl od té doby, co odešel z otcova domu. Napadlo ho, že Jesper má na sobě Colmovu košili, protože rukávy mu byly krátké, zatímco v ramenou na něm visela.</p>
<p>„Kde to vůbec jsme?“ rozhlížel se Wylan po velké místnosti skoro celé zařízené v nejrůznějších odstínech fialové.</p>
<p>„V ketterdamském apartmá, myslím,“ podrbal se Colm na krku. „Je to daleko víc nóbl než můj pokoj v hotelu v univerzitní čtvrti.“</p>
<p>Nina s Inej vyšly z koupelny. Nina si naložila vrchovatou porci jídla a žuchla na gauč vedle Matthiase. Přeložila vafli na půl, s chutí se do ní zakousla a blaženě zavrtěla prsty u nohou.</p>
<p>„Promiň, Matthiasi,“ řekla s plnou pusou. „Rozhodla jsem se utéct s Jesperovým otcem. Hýčká mě způsobem, na který jsem zvyklá.“</p>
<p>Inej si sundala košili a zůstala jen v prošívané vestě, jež odhalovala její tmavé holé paže. Pruhem ručníku měla ovázané rameno, obě předloktí, pravé stehno a levou holeň.</p>
<p>„Co se ti stalo?“ vyzvídal Jesper, když otci na křehoučkém podšálku podával čaj.</p>
<p>Inej se usadila do křesla vedle Kuweje uvelebeného na zemi. „Mám novou známost.“</p>
<p>Jesper se roztáhl na pohovce a Wylan se s talířem vaflí na kolenou posadil vedle něj na židli. V apartmá byl velký jídelní stůl se židlemi, ale o ten nikdo z nich nejevil zájem. Sedl si k němu jenom Colm s kávou a lahví brandy. Kaz zůstal stát u okna a Wylanovi vrtalo hlavou, co za tím sklem vidí tak zajímavého.</p>
<p>„Takže,“ hodil si Jesper cukr do kafe, „ještě někdo jiný kromě Inej má nové kamarády? Co se k čertu stalo?“</p>
<p>„Tak si to shrňme,“ začala Nina. „Inej spadla dolů dvacet pater.“</p>
<p>„My jsme do stropu otcovy jídelny propálili docela slušnou díru,“ přisadil si Wylan.</p>
<p>„Nina vzkřísila mrtvé,“ ozvala se Inej.</p>
<p>Matthiasův hrneček se na podšálku zatřásl. V jeho obrovských rukách vypadal směšně.</p>
<p>„Nevzkřísila jsem je. Chci říct, vstali, ale neprobudili se zpátky k životu nebo tak něco. Aspoň myslím. I když úplně jistá si nejsem.“</p>
<p>„To myslíš vážně?“ vykulil oči Jesper.</p>
<p>Inej přikývla. „Nedokážu ti to vysvětlit. Ale viděla jsem to.“</p>
<p>Matthias zachmuřil obočí. „Když jsme byli v Malé Ravce, dokázala jsi uvést do pohybu ty zbytky kostí.“</p>
<p>Jesper si lokl kafe. „A co u toho jezera? Ovládala jsi prach?“</p>
<p>„Jaký prach?“ nevěděla Inej, o čem je řeč.</p>
<p>„Toho hlídače nesejmula. Udusila ho oblakem prachu.“</p>
<p>„Vedle domu u jezera leží rodinný hřbitov Hendriksů,“ vzpomněl si Wylan na oplocený pozemek přiléhající k západní zdi domu. „Co když ten prach byly… kosti? Lidské ostatky?“</p>
<p>Nina odložila talíř. „Tak z toho mě skoro přešla chuť k jídlu.“ Pak ho zase zvedla. „Skoro.“</p>
<p>„Proto ses ptal, jestli <emphasis>parem</emphasis> může změnit moc grišů,“ obrátil se Kuwej na Matthiase.</p>
<p>Nina zbystřila. „A může?“</p>
<p>„Já nevím. Vzala sis jen jednu dávku. Přežila jsi to a dokázala ses vyhnout závislosti. Jsi rarita.“</p>
<p>„To mám teda vážně štěstí.“</p>
<p>„Je to tak zlý?“ zeptal se starostlivě Matthias.</p>
<p>Nina sesbírala drobky z klína a vrátila je zpátky na talíř. „Abych tak citovala jednu velkou, blonďatou horu svalů – je to nepřirozené.“ Její hlas ztratil veselou vřelost. Byla smutná.</p>
<p>„Třeba není,“ oponoval Matthias. „Copak korporálčici nejsou řád živých a mrtvých?“</p>
<p>„Jenže takhle moc grišů nemá fungovat.“</p>
<p>„Nino,“ promluvila Inej jemně. „<emphasis>Parem</emphasis> tě dovedl na hranici smrti. Možná sis odtamtud něco přinesla zpátky.“</p>
<p>„No, tak to je teda pěkně hnusný suvenýr.“</p>
<p>„Nebo třeba Djel uhasil jedno světlo a zažehl jiné,“ navrhl Matthias.</p>
<p>Nina se na něj úkosem podívala. „Nepraštil ses do hlavy?“</p>
<p>Natáhl se a vzal Ninu za ruku. Wylan měl najednou pocit, že je svědkem něčeho navýsost soukromého. „Jsem vděčný, že žiješ,“ řekl Matthias. „Jsem vděčný, že sedíš vedle mě. Jsem vděčný, že <emphasis>jíš</emphasis>.“</p>
<p>Položila mu hlavu na rameno. „Jsi lepší než vafle, Matthiasi Helvare.“</p>
<p>Fjerdanovi zacukalo v koutcích. „Neříkej věci, které nemyslíš vážně, lásko.“</p>
<p>Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Všichni okamžitě sáhli po zbraních. Colm seděl na židli jako přimrazený.</p>
<p>Kaz mu ukázal, ať zůstane, kde je, a sám tiše došel ke dveřím. Podíval se kukátkem na chodbu.</p>
<p>„To je Specht,“ uklidnil je. Všichni si oddechli a Kaz otevřel dveře.</p>
<p>Beze slova sledovali, jak si Kaz se Spechtem ve spěchu něco šeptají, pak Specht přikývl a zmizel směrem k výtahu.</p>
<p>„Dá se z tohohle patra vyjít na věž s hodinami?“ zeptal se Kaz Colma.</p>
<p>„Na konci chodby jsou schody nahoru,“ odpověděl Colm. „Nebyl jsem tam. Jsou moc prudké.“</p>
<p>Kaz beze slova zmizel. Ostatní chvíli zírali jeden na druhého a pak vyrazili za ním, jako zbrklé procesí proběhli kolem Colma, jenž je unavenýma očima sledoval.</p>
<p>Když letěli chodbou, uvědomil si Wylan, že celé patro je vyzdobené stejně přepychově jako ketterdamské apartmá. Jestli má umřít, tohle není špatné místo, kde strávit poslední noc.</p>
<p>Jeden po druhém vyšplhali po točitém schodišti a protáhli se poklopem nahoru do věže s hodinami. Velkou studenou místnost zabíraly z větší části ozubená kola obrovských hodin. Jejich čtyři velké ciferníky shlížely dolů na Ketterdam probouzející se do šedivého svítání.</p>
<p>Na jihu stoupal z Černého závoje sloup kouře. Když se Wylan podíval severovýchodním směrem, viděl Geldcanal, požární lodě a oddíly městské hlídky obklopující prostor kolem otcova domu. Mimoděk si vzpomněl na otcův udivený výraz, když s Kazem přistáli uprostřed jeho jídelního stolu. Kdyby v tu chvíli nebyl Wylan k smrti vyděšený, nejspíš by vybuchl smíchy. <emphasis>Škoda, že to člověka sežere celého</emphasis>. Kéž by byli ten dům zapálili celý.</p>
<p>V dálce v přístavech se hemžily lodě a vozy městské hlídky. Město bylo poseté fialovou barvou městské hlídky, jako by chytlo nějakou nemoc.</p>
<p>„Specht říkal, že zavřeli přístavy a přerušili trajekty,“ promluvil Kaz. „Uzavírají město. Nikdo se nedostane dovnitř ani ven.“</p>
<p>„To si Ketterdam nenechá líbit,“ mínila Inej. „Lidi se vzbouří.“</p>
<p>„Ale Van Eckovi to za vinu dávat nebudou.“</p>
<p>Wylanovi se stáhl žaludek. „Budou to dávat za vinu nám.“</p>
<p>Jesper zakroutil hlavou. „I kdyby vyhnali na ulici všechny strážníky městský hlídky, nemají dost lidí, aby zavřeli celý město a pátrali po nás.“</p>
<p>„Nemají?“ podivil se Kaz. „Podívej se pořádně.“</p>
<p>Jesper přešel k oknu s výhledem na západní stranu města, kde stál Kaz. „U všech svatých a tetičky Evy,“ zaklel vyjeveně.</p>
<p>„Co je?“ polekal se Wylan, co za tím sklem Jesper vidí.</p>
<p>Z Barrelu na východ přes čtvrť Zelver se valil dav lidí.</p>
<p>„To je stávka?“ nechápala Inej.</p>
<p>„Spíš průvod,“ řekl na to Kaz.</p>
<p>„Proč je městská hlídka nezastaví?“ divil se Wylan, protože proud lidí se nerušeně valil přes barikády od jednoho mostu k druhému. „Jak to, že je nechávají volně projít?“</p>
<p>„Nejspíš proto, že jim to tvůj otec nařídil,“ pověděl Kaz.</p>
<p>Jak se tlačenice blížila, Wylan slyšel, jak lidi zpívají, skandují, bubnují. Opravdu to vypadalo jako nějaký průvod. Dav se valil přes Zelverbridge, kolem hotelu a dál na náměstí před Burzovním palácem. Wylan poznal, že průvod vedou lidi Pekky Rollinse. Člověk v čele měl přes sebe přehozenou lví kůži a na hlavě nasazenou korunou z kočičího zlata.</p>
<p>„Ostří rackové,“ ukázala Inej na lidi za Lítými šelmami. „A tamhle jsou Lidani.“</p>
<p>„Harleyovi ohaři,“ poznal Jesper. „Falešní hráči.“</p>
<p>„Jsou tam všichni,“ potvrdil Kaz.</p>
<p>„Co to znamená?“ vyzvídal nervózně Kuwej. „Proč mají všichni fialové stužky?“</p>
<p>Všichni v davu měli na rukou navlečené fialové pásky.</p>
<p>„Mají pravomoc jednat jako městská hlídka,“ vysvětlil Kaz. „Specht říkal, že celý Barrel je na nohou. Dobrá zpráva je, že nás teď chtějí dostat živé – dokonce i Matthiase. Špatná zpráva je, že vyhlásili pátrání taky po šuhanských dvojčatech, která s námi cestují, takže Kuwejův – a Wylanův obličej – už taky zdobí město.“</p>
<p>„A ta vaše Obchodní rada tomu jen tak přihlíží?“ rozčiloval se Matthias. „Co když dav začne rabovat nebo se to celé zvrhne v povstání?“</p>
<p>„To se nestane. Rollins to má pod kontrolou. Kdyby se městská hlídka pokusila zavřít Barrel, gangy by se proti ní obrátily. Teď ale stojí na správné straně zákona a Van Eck má dvě armády. Má nás jako na talíři.“</p>
<p>Inej najednou zprudka zatajila dech.</p>
<p>„Co?“ lekl se Wylan, a jen co se podíval dolů na náměstí, věděl. Do jejich zorného pole vkročila poslední část průvodu. Starý pán, na hlavě klobouk s chocholem, vedl skupinku krákorající z plna hrdla – jako vrány. Gauneři, Kazův gang. Obrátili se proti němu.</p>
<p>Jesper zahrozil proti oknu zaťatou pěstí. „Ti nevděční parchanti.“</p>
<p>Kaz mlčky sledoval, jak se dav valí kolem vstupních dveří hotelu pod nimi a nepřátelské gangy v barevných rojích na sebe pokřikují urážky a hecují se jako na nějaké zábavě. Jejich halasení viselo ve vzduchu ještě dlouho poté, co jim zmizely z dohledu. Možná dojdou až k Radnici.</p>
<p>„Co se teď bude dít?“ strachoval se Kuwej.</p>
<p>„Každý strážník městské hlídky i poslední mizera z Barrelu po nás půjdou tak dlouho, dokud nás nechytí,“ řekl Kaz. „Teď není z Ketterdamu úniku. Rozhodně ne s tebou.“</p>
<p>„Nemůžeme prostě počkat?“ zadoufal Kuwej. „Tady? U pana Faheye?“</p>
<p>„Počkat na co?“ opáčil Kaz. „Až nás přijde někdo zachránit?“</p>
<p>Jesper opřel hlavu o sklo. „Otec. Seberou ho taky. Obžalují ho, že skrýval zločince.“</p>
<p>„Ne,“ vyhrkl Kuwej rozhodně. „Ne. Vydejte mě Van Eckovi.“</p>
<p>„V žádném případě,“ ohradila se Nina.</p>
<p>Chlapec prudce máchl rukou do vzduchu. „Zachránila jsi mě před Fjerdany. Jestli nebudeme rychle jednat, pak mě stejně chytí.“</p>
<p>„Takže to všechno bylo k ničemu?“ vybuchl Wylan zaskočený vlastním hněvem. „Riskovali jsme zbytečně? To, co jsme dokázali v Ledovém paláci? To, co Inej s Ninou vytrpěly, aby nás dostaly ven? To všechno bylo na nic?“</p>
<p>„Ale když mě vydáte Van Eckovi, budete zase volní,“ trval na svém Kuwej.</p>
<p>„Takhle snadné to není, chlapče,“ vyvedl ho z omylu Jesper. „Pekka dostal šanci zbavit se Kaze a má v zádech celý Barrel. Je nad slunce jasnější, že Van Eck nás jen tak na svobodu nepustí, když neví, co máme za lubem. Tohle už se dávno netýká jen tebe.“</p>
<p>Kuwej zasténal a sklouzl po zdi dolů na zem. Zlostně střelil pohledem po Nině. „Mělas mě v Ledovém paláci zabít.“</p>
<p>Nina pokrčila rameny. „Jenže to by Kaz zabil mě a Matthias by zabil Kaze a celý by se to hrozně zamotalo.“</p>
<p>„Pořád nemůžu uvěřit, že jsme se dostali z Ledového paláce a skončíme obklíčení ve vlastním městě,“ hořekoval Wylan. Bylo to postavené na hlavu.</p>
<p>„Je to tak,“ řekl Jesper. „Jsme dokonale nahraný.“</p>
<p>Kaz prstem v rukavici nakreslil na okno kruh. „Ne tak docela,“ řekl. „Můžu zařídit, aby se městská hlídka stáhla.“</p>
<p>„Ne,“ zaprotestovala Inej.</p>
<p>„Vydám se jim.“</p>
<p>„Ale Kuwej –“ začala Nina.</p>
<p>„Městská hlídka o Kuwejovi neví. Myslí si, že pátrají po Wylanovi. Tak jim řeknu, že Wylan je mrtvý. Řeknu jim, že jsem ho zabil.“</p>
<p>„Zbláznil ses?“ zvolal Jesper.</p>
<p>„Kazi,“ ozvala se Inej. „Pošlou tě na šibenici.“</p>
<p>„Před tím mě budou muset postavit před soud.“</p>
<p>„Shniješ ve vězení dřív, než se to stane,“ procedil Matthias. „Van Eck nikdy nedovolí, abys mohl promluvit před soudem.“</p>
<p>„Vážně si myslíte, že existuje cela, ze které bych neutekl?“</p>
<p>„Van Eck ví, že před tebou žádný zámek neobstojí,“ vyhrkla Inej zlostně. „Zabijí tě dřív, než se dostaneš do vězení.“</p>
<p>„Tohle je směšný,“ prohlásil Jesper. „Nevezmeš to všechno na sebe. Nikdo to nevezme na sebe. Rozdělíme se. Půjdeme ve dvojicích, nějak se přes tu blokádu dostaneme a schováme se na venkově.“</p>
<p>„Tohle je moje město,“ namítl Kaz. „Nebudu odsud utíkat se staženým ocasem.“</p>
<p>Jesper zoufale zavyl. „Tak když je to tvoje město, řekni mi, co ti z něj zůstalo? Vzdal ses podílu ve Vraním klubu i Pátým přístavu. Už nemáš žádný gang. I kdybys nakrásně utekl, Van Eck s Rollinsem na tebe pošlou městskou hlídku s půlkou Barrelu. Nemůžeš jít proti všem.“</p>
<p>„To by ses divil.“</p>
<p>„Ksakru, Kazi. Co mi vždycky říkáš? Vypadni ze hry, kterou nemůžeš vyhrát.“</p>
<p>„Nabízím vám způsob, jak se zachránit. Přijměte to.“</p>
<p>„Proč s námi jednáš jako s bandou zbabělých idiotů?“</p>
<p>Kaz se k němu otočil. „Ty jsi ten, kdo utíká, Jespere. Chceš utéct, jenom bys rád, abych běžel s tebou, protože pak bys z toho neměl tak špatný pocit. Miluješ boj a stejně jsi vždycky první, kdo se běží schovat.“</p>
<p>„Protože chci zůstat <emphasis>živý</emphasis>.“</p>
<p>„A k čemu?“ zablýskal očima Kaz. „Aby sis mohl zahrát další hru? Abys vymyslel další způsob, jak zklamat tátu a nechat ve štychu kamarády? Řekl jsi otci, že kvůli tobě přijde o farmu? Řekl jsi Inej, že kvůli tobě ji Oomen málem zapíchl? Že my všichni jsme kvůli tobě málem zhebli?“</p>
<p>Jesperovi poklesla ramena, ale neustoupil. „Udělal jsem chybu. Dovolil jsem svýmu horšímu já, aby mělo navrch, ale proboha Kazi, jak dlouho za to mám ještě platit? Co musím udělat, abys mi odpustil?“</p>
<p>„Jak myslíš, že to vypadá, když někomu odpustím, Jordie?“</p>
<p>„Kdo je k čertu Jordie?“</p>
<p>Kaz byl chvíli duchem nepřítomný, jeho temné oči byly zmatené, skoro vyděšené – hned to však zmizelo, tak rychle, až Wylan znejistěl, jestli se mu to všechno jen nezdálo.</p>
<p>„Co ode mě chceš?“ zavrčel Kaz zlověstně nemilosrdným hlasem. „Důvěru? Měls ji a rozšlapals ji na kusy, protože jsi nedokázal držet jazyk za zuby.“</p>
<p>„Jednou jedinkrát. A kolikrát jsem pro tebe v boji nastavoval krk? Kolikrát jsem splnil přesně to, co jsem měl? To nic neznamená?“ Jesper rozhodil rukama. „Nemůžu vyhrát. Nikdo s tebou nemůže vyhrát.“</p>
<p>„Přesně tak. Nemůžeš vyhrát. Myslíš si, že jsi hráč, ale narodil ses jako ubožák. Boje. Karty. Kluci. Holky. Vždycky hraješ, dokud neprohraješ, tak aspoň jednou v životě vypadni, dokud je čas.“</p>
<p>Jesper vyrazil první. Kaz uhnul doprava a pak se na sebe vrhli. Dopadli na zeď, narazili do sebe hlavami a ve změti ran a chvatů se od sebe vzdalovali.</p>
<p>Wylan se zoufale obrátil na Inej, čekal, že něco namítne, pak na Matthiase – v naději, že je od sebe odtrhne. Doufal, že někdo něco udělá, ale ostatní jen ustoupili dozadu, aby jim udělali místo. Jediný Kuwej jevil známky znepokojení.</p>
<p>Jesper s Kazem vláli kolem, narazili do stroje hodin, zase se narovnali. Nebyl to boj, byla to rvačka – nepěkný chumel pěstí a loktů.</p>
<p>„U Ghezena a všeho, co je mu svaté, zastavte je!“ volal Wylan nešťastně.</p>
<p>„Vždyť Jesper nestřílí,“ namítla nevzrušeně Nina.</p>
<p>„A Kaz nemá hůl,“ dodala Inej.</p>
<p>„Vy myslíte, že se holýma rukama nemůžou zabít?“</p>
<p>Oběma tekla krev – Jesperovi z rány na rtu a Kazovi z obočí. Jesper měl košili z polovinu přetaženou přes hlavu, Kaz rukáv vytržený ze švu.</p>
<p>Poklop se rozletěl dokořán a objevila se hlava Colma Faheye. Jeho růžolící tvář byla ještě rudější než obvykle.</p>
<p>„Jespere Llewellyne Faheyi, <emphasis>to stačí</emphasis>!“ zaburácel.</p>
<p>Jesper s Kazem se lekli a pak se k Wylanovu úžasu pustili a s provinilým výrazem od sebe poodešli.</p>
<p>„Tak co se to tady děje?“ řekl už klidněji Colm. „Myslel jsem, že jste kamarádi.“</p>
<p>Jesper si přejel rukou zezadu po krku, vypadal, že by se nejradši propadl do země. „My… hm… trochu jsme se neshodli.“</p>
<p>„To vidím. Měl jsem s tím vším hodně trpělivosti, Jespere, ale všechno má své meze. Ať jsi dole, než napočítám do deseti, nebo ti zmaluju zadek do modra, že si dva týdny nesedneš.“</p>
<p>Colmova hlava zmizela opět pod poklopem. Rozprostřelo se ticho.</p>
<p>Pak se Nina zachichotala. „Jsi v pěkným průšvihu.“</p>
<p>Jesper se zachmuřil. „Matthiasi, Nina nechala Cornelise Smeeta, aby jí sahal na zadek.“</p>
<p>Nina se přestala smát. „Obrátím ti zuby naruby.“</p>
<p>„To je fyzicky nemožné.“</p>
<p>„Právě jsem probudila k životu mrtvoly. Vážně se chceš se mnou hádat?“</p>
<p>Inej naklonila hlavu na stranu. „Jesper <emphasis>Llewellyn</emphasis> Fahey?“</p>
<p>„Buď zticha,“ utrhl se Jesper. „To je rodinný jméno.“</p>
<p>Inej se vážně uklonila. „Jak si přeješ, Llewellyne.“</p>
<p>„Kazi?“ řekl Jesper váhavě.</p>
<p>Kaz už zase zíral nepřítomně z okna. Wylana napadlo, že ten pohled zná.</p>
<p>„Není to –?“ zeptal se Wylan.</p>
<p>„Přemýšlivý výraz?“ doplnil Jesper.</p>
<p>Matthias přikývl. „Rozhodně.“</p>
<p>„Vím, jak to provést,“ promluvil Kaz pomalu. „Vím, jak odsud dostat Kuweje i griši, jak si vzít zpátky naše peníze, porazit Van Ecka a tomu zkurvysynovi Pekku Rollinsovi dát, co mu patří.“</p>
<p>Nina zvedla obočí. „To je všechno?“</p>
<p>„Jak?“ pookřála Inej.</p>
<p>„Až doteď jsme hráli Van Eckovu hru. Schovávali jsme se. S tím je konec. Uspořádáme jim takovou menší dražbu. Hezky veřejně.“ Otočil se k nim čelem a černé oči mu svítily jako žralokovi. „A protože Kuwej je celý žhavý obětovat se za nás, vydražíme jeho.“</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p>ČÁST PÁTÁ</p><empty-line /><p>Králové a královny</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>24 </strong></p><empty-line /><p><strong>Jesper </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>N</strong>a konci železného schodiště si Jesper narovnal košili a setřel z pusy krev, i když – v tuhle chvíli už by bylo nejspíš jedno, kdyby se před tátou objevil ve spodkách. Otec měl všech pět pohromadě a ta absurdní historka, kterou si Wylan vymyslel, aby se neprovalilo, co Jesper provedl, se ošoupala dřív než laciný oblek. Otec viděl, že se vrátili zranění, slyšel, že se jim zhatily plány. Věděl, že nejsou žádní studenti ani se nestali oběťmi podvodníků. Tak co teď už?</p>
<p><emphasis>Zavřít oči a doufat, že popravčí četa bude dobře mířit</emphasis>, pomyslel si chmurně.</p>
<p>„Jespere.“</p>
<p>Otočil se. Inej stála přímo za ním. Neslyšel ji přicházet, ale to nebylo žádné překvapení. <emphasis>Řekls Inej, že kvůli tobě ji Oomen málem zapíchl?</emphasis> Jesper usoudil, že tohle ráno se bude mít hodně co omlouvat. Tak ať to má za sebou.</p>
<p>„Inej, moc mě to mrzí – „</p>
<p>„Nepřišla jsem, aby ses mi omlouval, Jespere. Máš svoje slabé místo. Jako my všichni.“</p>
<p>„A jaké je tvoje slabé místo?“</p>
<p>„Společnost, kterou vyhledávám,“ maličko se usmála.</p>
<p>„Vždyť ani nevíš, co jsem provedl.“</p>
<p>„Tak mi to řekni.“</p>
<p>Jesper se zahleděl na špičky bot. Byly nemožně ošoupané. „Dlužil jsem Pekku Rollinsovi spoustu peněz. Jeho vymahači na mě tlačili, tak jsem… řekl jsem jim, že jedu z města, ale až se vrátím, budu v balíku. O Ledovým paláci jsem neřekl ani slovo, přísahám.“</p>
<p>„Ale i tak to stačilo, aby si dal Rollins dvě a dvě dohromady a přepadl nás.“ Vzdychla. „A od té doby ti to Kaz dává sežrat.“</p>
<p>Jesper pokrčil rameny. „Možná si to zasloužím.“</p>
<p>„Víš, že Sulijci nemají žádná slova, kterými by řekli ‚omlouvám se‘?“</p>
<p>„A co řekneš, když někomu šlápneš na nohu?“</p>
<p>„Já nikomu na nohu nešlápnu.“</p>
<p>„Víš, jak to myslím.“</p>
<p>„Neříkáme nic. Víme, že to nebylo schválně. Žijeme natěsnaní v malém prostoru, cestujeme všichni dohromady. Nemůžeme se pořád donekonečna omlouvat za to, že existujeme. A tak, když něco uděláme špatně, když uděláme chybu, neříkáme, že se omlouváme. Slíbíme, že to napravíme.“</p>
<p>„Napravím to.“</p>
<p>„<emphasis>Mati en sheva yelu</emphasis>. Tento čin bude bez ozvěny. To znamená, že stejnou chybu nebudeme opakovat, že nebudeme pokračovat v tom, co jiným ubližuje.“</p>
<p>„Už nikdy tě kvůli mně nepobodají.“</p>
<p>„Pobodali mě, protože jsem nedávala pozor. Tys zradil svoje lidi.“</p>
<p>„Nechtěl jsem –“</p>
<p>„Bylo by lepší, kdybys nás <emphasis>chtěl </emphasis>zradit. Jespere, nechci tvoji omluvu, ne dokud mi nebudeš moct slíbit, že nebudeš opakovat pořád stejné chyby.“</p>
<p>Jesper se zhoupl na špičkách. „Nevím, jak to udělat.“</p>
<p>„Neseš si v sobě zranění. A karty, kostky, ruleta – ti připadají jako lék. Utiší tě, chvíli je ti s nimi dobře. Ale ve skutečnosti je to jed, Jespere. Pokaždé když hraješ, do sebe vpravuješ další jed. Musíš najít jiný způsob, jak tuhle ránu v sobě uzdravit.“ Položila mu ruku na prsa. „Přestaň se ke své bolesti chovat, jako by neexistovala. Můžeš se uzdravit, až když připustíš, že máš v sobě poranění.“</p>
<p>Poranění? Nadechl se, aby to popřel, ale něco ho zarazilo. Navzdory všem problémům, které měl s hraním i jinde, se Jesper vždycky považoval za spokojeného. Šťastného, pohodového. Za chlapíka, s kterým jsou ostatní rádi, protože je s ním dobře. Ale co když to celou dobu jen předstírá? <emphasis>Zlobíš se a máš strach</emphasis> – tak mu to ten Fjerdan řekl. Co to je, co v něm Inej s Matthiasem vidí, zatímco on sám to nechápe?</p>
<p>„Já… já to zkusím.“ To bylo nejvíc, čeho byl v tu chvíli schopen. Vzal její ruku do své a vtiskl jí na ni polibek. „Možná to bude nějakou chvíli trvat, než to dokážu říct.“ Ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu. „A nejen protože to je sulijsky.“</p>
<p>„Já vím,“ přisvědčila. „Ale přemýšlej o tom.“ Sjela pohledem k obývacímu pokoji. „Prostě mu řekni pravdu, Jespere. Oba budete rádi, že víte, na čem jste.“</p>
<p>„Pokaždý, když si to představím, mám sto chutí vrhnout se z okna.“ Po chvilce váhání se zeptal. „Ty bys řekla rodičům pravdu? Řekla bys jim všechno, cos udělala… všechno, co se stalo?“</p>
<p>„Nevím,“ přiznala Inej. „Ale dala bych nevím co za to, kdybych to mohla zjistit.“</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Jesper našel otce sedět ve fialovém pokoji s hrnkem kávy ve velkých rukou. Nádobí už naskládal zpátky na stříbrný vozík.</p>
<p>„Nemusíš po nás uklízet, táto.“</p>
<p>„Někdo to udělat musí.“ Usrkl z hrnku. „Sedni si, Jesi.“</p>
<p>Jesperovi se nechtělo. Celé tělo ho svrbělo nesnesitelným neklidem. Toužil prchnout do Barrelu a zapadnout do první herny, na kterou narazí. A kdyby se nebál, že ho na půli cesty zavřou nebo zastřelí, nejspíš by to udělal. Posadil se. Inej na stole nechala ležet lahvičky s nepoužitým zrnokazem. Vzal jednu do ruky a začal si nervózně hrát s jejím uzávěrem.</p>
<p>Otec se zaklonil a pozoroval ho přísnýma šedivýma očima. V čerstvém ranním světle viděl Jesper na jeho tváři každičkou pihu a vrásku.</p>
<p>„Žádný podvod se nekonal, že ne? Ten šuhanský kluk kvůli tobě lhal. Všichni lhali.“</p>
<p>Jesper sepnul ruce, aby s nimi přestal šít. <emphasis>Oba budete rádi, že víte, na čem jste</emphasis>. Jesper si nebyl jistý, že to je pravda, nicméně už neměl na výběr. „Podvodů se konala spousta, bohužel já byl většinou ten, kdo podváděl. Rval jsem se, hodně jsem se rval – a většinou jsem vyhrál. Hrál jsem, moc jsem hrál.“ Podíval se dolů na bílé půlměsíce svých nehtů. „A většinou jsem prohrál.“</p>
<p>„Ta půjčka, co jsem ti dal na školu?“</p>
<p>„Zadlužil jsem se u špatných lidí. Prohrál jsem v kartách a pak už jsem pořád prohrával, a tak jsem si musel pořád půjčovat. Myslel jsem, že se z toho dokážu vyhrabat.“</p>
<p>„Proč jsi s tím nepřestal?“</p>
<p>Jesper se div nerozesmál. Zapřísahal se, nadával si, aby už konečně přestal. „Nešlo to.“ <emphasis>Neseš si v sobě zranění</emphasis>. „Já to nedokázal. Nevím proč.“</p>
<p>Colm si prsty sevřel nos. Zdál se hrozně unavený – on, který dokázal dřít od úsvitu do soumraku, aniž by si slůvkem postěžoval. „Nikdy jsem tě neměl nechat odejít z domu.“</p>
<p>„Táto –“</p>
<p>„Věděl jsem, že život na farmě pro tebe není. Chtěl jsem ti dopřát něco lepšího.“</p>
<p>„Tak proč jsi mě neposlal do Ravky?“ Vyskočilo mu to z pusy dřív, než si to mohl rozmyslet.</p>
<p>Otci vyšplouchla káva z hrnku. „To nepřipadalo v úvahu.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Proč bych měl posílat jedinýho syna do cizí země, aby tam bojoval a umřel ve válce, do který mi nic není?“</p>
<p>Jesperovi vytanula před očima vzpomínka, nečekaná jak kopnutí muly. Zaprášený muž stojí znovu u dveří. Má s sebou děvče, to, za které jeho matka položila život. Chce, aby jel Jesper s nimi.</p>
<p>„Leoni je zowa. Ona má stejný dar,“ vykládal. „Za hranicemi na západě jsou učitelé. Mohli by se u nich vyučit.“</p>
<p>„Jesper nic takového nemá,“ procedil Colm.</p>
<p>„Ale jeho matka –“</p>
<p>„Nemá to. Tady nemáš co dělat.“</p>
<p>„Víš to určitě? Vyzkoušeli ho?“</p>
<p>„Ještě jednou překročíš tenhle práh a já ti vpálím kulku mezi oči. Vypadni a tu holku si vezmi s sebou. Tady nikdo žádný dar nemá a taky mít nechce.“</p>
<p>Zabouchl zaprášenému muži dveře před nosem.</p>
<p>Jesper si pamatuje, jak tam pak otec stál a ztěžka oddychoval.</p>
<p>„Co chtěli, tati?“</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>„Já jsem zowa?“ chtěl tenkrát vědět Jesper. „Jsem griša?“</p>
<p>„V tomhle domě to slovo už nikdy nechci slyšet. Nikdy!“</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>„Tvoji matku to zabilo, rozumíš? Tohle nám ji vzalo.“ Hlas měl divoký a pohled tvrdý jako kámen. „Nedovolím, aby si tě to taky vzalo.“ Pak mu klesla ramena. Další slova jako by z něj rvali násilím. „Chceš jet s nimi? Můžeš. Jestli to opravdu chceš. Nebudu se na tebe zlobit.“</p>
<p>Jesperovi bylo deset. Představil si, že otec zůstane na statku sám, každý den se vrátí do prázdného domu, sám se posadí ke stolu, nikdo mu nepřichystá připálené toasty.</p>
<p>„Ne,“ hlesl. „Nechci s nimi jet. Chci zůstat s tebou.“</p>
<p>Teď se zvedl ze židle. Nedokázal vydržet na místě, začal přecházet po pokoji. Měl pocit, že se zadusí. Už tu nemohl déle zůstat. Bolelo ho srdce. Bolela ho hlava. Vina, láska, vzdor se v něm zamotaly do klubka a pokaždé, když se je snažil rozmotat, to bylo jenom horší. Styděl se za potíže, které způsobil, za starosti, které kvůli němu dopadly na otcovu hlavu. Taky se ale zlobil. Jak se může zlobit na tátu? Na člověka, který ho miluje na světě ze všech nejvíc, který pracuje, aby mu dal všechno, co má, který by za něj kdykoliv nastavil krk?</p>
<p><emphasis>Tento čin bude bez ozvěny.</emphasis> „Já… já to nějak napravím, táto. Chci být lepší člověk, lepší syn.“</p>
<p>„Nevychoval jsem tě, aby z tebe byl gambler, Jespere. A rozhodně jsem tě nevedl k tomu, abys byl kriminálník.“</p>
<p>Jesper se hořce ušklíbl. „Miluju tě, táto. Miluju tě z celýho svýho prolhanýho, zlodějskýho, bezcennýho srdce, ale vedls mě k tomu.“</p>
<p>„Cože?“ vybuchl Colm.</p>
<p>„Učil jsi mě lhát.“</p>
<p>„Abych tě ochránil.“</p>
<p>Jesper zavrtěl hlavou. „Měl jsem nadání. Měl jsi mi dovolit ho využít.“</p>
<p>Colm praštil pěstí do stolu. „Není to žádný nadání. Je to prokletí. Zabilo by tě to stejně, jako to zabilo tvoji matku.“</p>
<p>Tak to bychom měli. Jesper odpochodoval ke dveřím. Jestli odsud okamžitě nevypadne, vyskočí z kůže. „Umírám stejně, táto. Jenom pomalu.“</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Jesper vyrazil chodbou. Nevěděl, kam se vrtnout, ani co si se sebou počít. <emphasis>Zajdi do Barrelu. Drž se mimo nábřeží. Určitě narazíš na nějakou hernu, jen buď nenápadný</emphasis>. No jistě, Novozemec vysoký jako slušně rostlý strom s obličejem, který visí na každém rohu – toho si jistě nikdo nevšimne. Vzpomněl si, jak Kuwej vykládal, že grišové, kteří nepoužívají svoji moc, jsou unavení a nemocní. Jeho žádná nemoc těla netrápí, to je pravda. Ale co když měl Matthias pravdu a Jesper je nemocný jinak? Co když ho síla uvězněná v jeho těle nutí bez ustání těkat a utíkat z místa na místo?</p>
<p>Minul otevřené dveře, pak se vrátil. Za bíle nalakovaným pianinem v rohu místnosti seděl Wylan a nepřítomně ťukal do jedné a té samé klávesy.</p>
<p>„To je hezký,“ pochválil ho Jesper. „Skvělý rytmus – dalo by se na to tancovat.“</p>
<p>Wylan k němu vzhlédl a Jesper s rukama neklidně vlajícíma podél těla ležérně veplul dovnitř. Očima přejel místnost a její zařízení – fialové hedvábné tapety poseté stříbrnými rybkami, stříbrné lustry, vitrína plná lodí z foukaného skla. „Bohové, to je ale hnusný pokoj.“</p>
<p>Wylan pokrčil rameny a posunul prst na další klávesu. Jesper se opřel o piano. „Chceš odsud vypadnout?“</p>
<p>Wylan na něj zezdola upřel zkoumavý pohled. Přikývl.</p>
<p>Jesper se trochu narovnal. „Vážně?“</p>
<p>Wylan se do něj vpíjel očima. Atmosféra v pokoji se najednou změnila, jako by byl vzduch nabitý elektřinou.</p>
<p>Wylan vstal od piana. Udělal krok k Jesperovi. Jeho oči byly jasné, průzračně zlaté jako med na sluníčku. Jesperovi se stýskalo po blankytné modři, po dlouhých řasách a zakroucených pramíncích vlasů. Ale když je holt kupčík dodaný v jiném balení, co se dá dělat – Jesper musel přiznat, že i tohle se mu líbí až dost. Co na tom záleží, když se na něj Wylan takhle dívá – s hlavou skloněnou na stranu a nepatrným úsměvem pohrávajícím mu na rtech? Vypadá skoro… <emphasis>drze</emphasis>. Co se změnilo? Bál se, že Jesper nevyvázne z ostrova se zdravou kůží? Raduje se, že je naživu? Jesperovi to bylo vlastně jedno. Potřeboval rozptýlení a tady ho měl.</p>
<p>Wylanův úsměv se roztáhl. Nadzdvihl obočí. Jestli tohle není pozvání…</p>
<p>„Ech, k čertu,“ zamumlal Jesper na půl úst. Došel k Wylanovi a vzal jeho obličej do dlaní. Pohyboval se pomalu, schválně ho políbil jemně, jen se nepatrně otřel ústy o jeho rty, aby se Wylan mohl odtáhnout, kdyby chtěl. Jenže on se neodtáhl. Přitiskl se blíž.</p>
<p>Jesper na sobě cítil teplo Wylanova těla. Vklouzl mu rukou za krk, Wylan zaklonil hlavu, jako by chtěl víc.</p>
<p>Jesper byl lačný. Toužil Wylana líbat od té doby, co ho poprvé viděl míchat chemikálie v té odporné koželužně – od páry zvlhlé kudrnaté rezavé vlasy, pleť tak jemnou, až měl Jesper pocit, že mu musí naskočit modřina, když se na něj zprudka dýchne. Jako by se ztratil v nějakém špatném příběhu, princ proměněný v žebráka. Od té doby se Jesper zmítal mezi pokušením dělat si ze zhýčkaného kupčíka legraci a bavit se na jeho účet tím, jak přitom pokaždé zrudne, a touhou odlákat ho někam do tichého rohu a zkusit, co se stane. Jenže v průběhu času Jesperova zvědavost pozvolna přerostla v něco hlubšího. Cítil, že ho k Wylanovi přitahuje něco víc. Probouzelo se to k životu, když viděl Wylanovu nečekanou odvahu, úžasem vykulené oči nebo velkorysost, s níž pozoruje svět kolem. To si pak Jesper připadal jako papírový drak, který na provázku vyletí vzhůru, aby se po chvíli zřítil dolů. Líbilo se mu to.</p>
<p>Tak jak to, že to teď necítí? Zaplavilo ho zklamání.</p>
<p><emphasis>Je to moje chyba?</emphasis> přemýšlel Jesper. <emphasis>Vyšel jsem ze cviku?</emphasis> Přitáhl se blíž, přitlačil své rty. Tiskl Wylana k pianu v očekávání toho opojného pocitu stoupání a volného pádu. Klávesy jedna po druhé zazvonily – tichá disharmonie zvuků. <emphasis>Jak výstižné</emphasis>, pomyslel si. Jenže <emphasis>jestli při líbání přemýšlím o metaforách, pak asi není něco v pořádku.</emphasis></p>
<p>Odtáhl se, svěsil ruce a připadal si nevýslovně trapně. Co má člověk říct po mizerném polibku? Ještě nikdy o tom nemusel přemýšlet.</p>
<p>V tu chvíli uviděl ve dveřích stát Kuweje s pusou dokořán a zděšeně vyvalenýma očima.</p>
<p>„Co je?“ zeptal se Jesper. „Šuhani se před polednem nelíbají?“</p>
<p>„To nevím,“ odpověděl Kuwej kysele.</p>
<p><emphasis>Kuwej rozhodně ne.</emphasis></p>
<p>„Ach, bohové,“ zasténal Jesper. To ve dveřích nebyl Kuwej. Byl to Wylan Van Eck, nadějný pyroman a svéhlavé dítě z bohaté rodiny. Což znamená, že se právě líbal…</p>
<p>Skutečný Kuwej už zase nepřítomně ťukal do piana a nestydatě se na něj zpoza hustých řas zubil.</p>
<p>Jesper se otočil ke dveřím. „Wylane –“ začal.</p>
<p>„Máte jít do obývacího pokoje, vzkazuje Kaz.“</p>
<p>„Já –“</p>
<p>Jenže Wylan už byl pryč. Jesper zíral na prázdné dveře. Jak se mohl takhle splést? Wylan byl vyšší než Kuwej a měl užší obličej. Kdyby Jesper nebyl tak podrážděný a nervózní po té rvačce s Kazem a hádce s otcem, nikdy by si je nespletl. Teď všechno zkazil.</p>
<p>Jesper na Kuweje vyčítavě namířil ukazovák. „Tys mi měl něco říct.“</p>
<p>Kuwej pokrčil rameny. „Na ostrově ses choval moc statečně. A když stejně nejspíš všichni brzo umřeme –“</p>
<p>„Zpropadeně,“ zaklel Jesper a zamířil ke dveřím.</p>
<p>„Skvěle líbáš,“ zavolal za ním Kuwej.</p>
<p>Jesper se otočil. „Jak dobře vlastně mluvíš keršsky?“</p>
<p>„Docela slušně.“</p>
<p>„Dobře, tak doufám, že víš přesně, co tím myslím, když ti řeknu, že za ty potíže, co s tebou jsou, rozhodně nestojíš.“</p>
<p>Kuwej se rozzářil, zdálo se, že je se sebou náramně spokojený. „Kaz si podle všeho myslí, že mám naopak ohromnou cenu.“</p>
<p>Jesper protočil oči k nebi. „Úplně sem zapadáš.“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>25 </strong></p><empty-line /><p><strong>Matthias </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>Z</strong>novu se sešli v obývacím pokoji hotelového apartmá. Colm na žádost Niny objednal další kopec vaflí a mísu jahod se šlehačkou. Na zadní stěně pokoje viselo velké zrcadlo a Matthias si nemohl pomoct a musel k němu stále sjíždět pohledem. Jako by nakukoval do jiného světa.</p>
<p>Jesper si vyzul boty a posadil se na koberec, s koleny přitisknutými k hrudi pokradmo pošilhával po Wylanovi, který jeho pohledy okázale ignoroval. Inej usazená v dokonale rovnovážné poloze na okenním parapetu připomínala lehoučkého ptáčka připraveného vzlétnout. Kuwej se vmáčkl na divan a vedle sebe položil jeden ze zápisníků, zatímco Kaz si sedl do fialového křesla s vysokou opěrkou, unavenou nohu si opřel o nízký stolek a hůl si položil na stehno. Roztržený rukáv si dal jakžtakž do pořádku.</p>
<p>Nina s hlavou opřenou o Matthiasovo rameno seděla schoulená na gauči, prsty umazané od jahod. Bylo pro něj nezvyklé takhle sedět. Ve Fjerdě si ani manžel s manželkou neprojevují na veřejnosti tak důvěrnou náklonnost. Mohou se držet za ruce, tančit spolu na plese. Ale líbilo se mu to, a i když se nedokázal úplně uvolnit, nesnesl pomyšlení, že by se od něj odtáhla.</p>
<p>Byla to Colmova přítomnost, co obraz v zrcadle palčivě měnilo. Vedle něj působily ostatní postavy mnohem méně nebezpečně, jako by to nebyli ti, kteří se dokázali dobýt do Ledového paláce a svým důvtipem a odvahou překonat fjerdskou armádu, ale banda dětí unavených po obzvlášť bujarém narozeninovém večírku.</p>
<p>„Dobře,“ olízla si Nina prsty od jahod takovým způsobem, jenž zcela ochromil Matthiasovu schopnost soustředění. „Když říkáš dražba, nemyslíš tak docela –“</p>
<p>„Kuwej prodá sám sebe.“</p>
<p>„Zbláznil ses?“</p>
<p>„Skoro bych byl radši, kdyby to tak bylo,“ utrousil Kaz. Ruku v rukavici položil na hůl. „Všichni občané Kerchu a všichni svobodní občané, kteří přicestovali do Kerchu, mají právo prodávat své vazaly. Je to víc než zákon – je to obchod a Keršanům není nic svatější. Kuwej Yul-Bo má svaté právo – které mu zaručuje samotný Ghezen, bůh průmyslu a obchodu – vložit svůj osud do rukou svobodného trhu. Může v dražbě nabídnout své služby.“</p>
<p>„To chceš, aby prodal sám sebe tomu, kdo za něj nabídne nejvíc?“ nemohla Inej uvěřit vlastním uším.</p>
<p>„<emphasis>My </emphasis>nabídneme nejvíc. Dopředu si pojistíme výsledek, abysme Kuwejovi vyplnili jeho přání – usrkávat čaj ze samovaru v Ravce.“</p>
<p>„Tohle otec nikdy nedovolí,“ mínil Wylan.</p>
<p>„Van Eck tomu nebude moct nijak zabránit. Dražby vazalských smluv jsou chráněny právem – světským i církevním. Jakmile Kuwej veřejně nabídne svoji smlouvu, nikdo nemůže dražbu zastavit, dokud se nabídky neuzavřou.“</p>
<p>Nina zavrtěla hlavou. „Když oznámíme konání dražby, Šuhani budou vědět, kdy a kde nás hledat.“</p>
<p>„Tohle není Ravka,“ připomněl Kaz. „Tohle je Kerch. Obchod je posvátný, chráněný zákonem. Povinností Obchodní rady je garantovat, že dražba proběhne bez problémů. Městská hlídka bude v plné pohotovosti a dražební pravidla vyžadují, že musí spolupracovat i Rada pro příliv. Obchodní rada, městská hlídka, Rada pro příliv – ti všichni budou zavázaní chránit Kuweje.“</p>
<p>Kuwej odložil stranou svůj zápisník. „Šuhani mají možná stále <emphasis>parem </emphasis>a materiálčiky.“</p>
<p>„To je pravda,“ došlo Jesperovi, co to znamená. „Můžou si vyrobit zlata, kolik chtějí. Nebudeme je moct přeplatit.“</p>
<p>„Museli by mít materiálčiky ve městě. Protože Van Eck nám udělal tu laskavost, že zablokoval přístav.“</p>
<p>„Stejně –“</p>
<p>„O Šuhany se postarám já,“ uťal ho Kaz. „Budu mít příhozy pod kontrolou. Ale potřebujeme se znovu spojit s Ravčany. Musí vědět, co máme v plánu. Aspoň částečně.“</p>
<p>„Já dojdu na ambasádu,“ přihlásila se Inej, „když Nina napíše vzkaz.“</p>
<p>„Všude na ulicích jsou barikády,“ strachoval se Wylan.</p>
<p>„Ale na střechách nejsou,“ odpověděla Inej.</p>
<p>„Inej,“ ozvala se Nina. „Neměla bys jim říct o svojí nové přítelkyni?“</p>
<p>„Jo,“ přidal se Jesper. „Co je zač, ta tvoje nová známost, co tě prošpikovala skrz naskrz?“</p>
<p>Inej se zadívala z okna. „Na scéně se objevila nová postava, bojovnice, kterou si najal Peka Rollins.“</p>
<p>„Porazila tě v boji?“ zarazil se Matthias. Viděl Moru bojovat. Vyhrát nad ní nebylo rozhodně nic jednoduchého.</p>
<p>„Bojovnice je trochu slabý výraz,“ upřesnila Nina. „Chodila po laně a přitom na Inej házela nože.“</p>
<p>„Ne tak docela nože,“ namítla Inej.</p>
<p>„Tak smrtelně ostré kotouče,“ upřesnila Nina.</p>
<p>Inej vstala z parapetu. Sáhla do kapsy a vysypala na stůl hromádku stříbrných hvězdiček.</p>
<p>Kaz se naklonil dopředu a vzal je do ruky. „Co je ta ženská zač?“</p>
<p>„Jmenuje se Dunjaša,“ vykládala Inej. „Říká si Bílé ostří a má ještě další jména. Je hodně dobrá.“</p>
<p>„Jak dobrá?“ chtěl vědět Kaz.</p>
<p>„Lepší než já.“</p>
<p>„Slyšel jsem o ní,“ ozval se Matthias. „Psaly o ní tajné služby ve své zprávě z Ravky určené <emphasis>drüskellům</emphasis>.“</p>
<p>„Z Ravky?“ podivila se Inej. „Říkala, že má výcvik z Ahmrat Jen.“</p>
<p>„Tvrdí o sobě, že má lantsovovskou krev, a dělá si nárok na ravský trůn.“</p>
<p>Nina se trpce zasmála. „To nemyslíš vážně.“</p>
<p>„Uvažovali jsme, že bysme ji v tom podpořili, abysme oslabili vládu Nikolaje Lantsova.“</p>
<p>„Chytře vymyšleno,“ ocenil Kaz.</p>
<p>„Zákeřně,“ ušklíbla se Nina.</p>
<p>Matthias si odkašlal. „Je to nový král, je zranitelný. Existují pochybnosti o jeho rodinném původu. Nicméně v té zprávě nás varovali, že Dunjaša je nevypočitatelná a dost možná psychicky narušená. Usoudili jsme, že je pro něco takového příliš nevyzpytatelná.“</p>
<p>„Pekka ji nejspíš minulou noc poslal, aby nás sledovala, kam jdeme z Černého závoje“ řekla Inej.</p>
<p>„Víme, jak nás tam Pekka vyslídil?“ zeptala se Nina.</p>
<p>„Jeho lidi museli někoho z nás zahlídnout,“ odpověděl Kaz. „Víc nepotřebovali.“</p>
<p>Matthiase napadlo, že je nejspíš dobře, že nevědí, koho sledovali. Tak si nikdo z nich nemusí nic vyčítat.</p>
<p>„Dunjaša měla výhodu překvapení,“ tvrdila Inej. „Jestli nikdo neví, že jsme v tomhle hotelu, dokážu se dostat na ambasádu a zpátky, aniž by si mě kdokoliv všiml.“</p>
<p>„Dobře,“ odpověděl Kaz mnohem pomaleji, než by Matthias čekal. <emphasis>Má o ni strach</emphasis>, pomyslel si Matthias, <emphasis>a vůbec se mu to nelíbí</emphasis>. Projednou mohl s tím <emphasis>demjinem</emphasis> sympatizovat.</p>
<p>„Je tu ještě jeden problém,“ ozvala se Nina. „Matthiasi, zacpi si uši.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Jak chceš. Později se ovšem budu muset ujistit o tvé loajalitě.“ Do ucha mu zašeptala: „V koupelně je obrovská vana.“</p>
<p><emphasis>„Nino.“</emphasis></p>
<p>„Jen jsem si toho všimla.“ Nacpala si do pusy zbytek vafle, který ležel na vozíku, a prohlásila: „Ravka tu dražbu nemůže nikdy vyhrát. Je bez peněz.“</p>
<p>„Ech,“ odfrkl si Matthias. „To jsem věděl.“</p>
<p>„Nevěděl.“</p>
<p>„Ty si myslíš, že Fjerda neví, že je Ravka na mizině?“</p>
<p>Nina se zamračila. „Aspoň ses mohl tvářit, že je to pro tebe novinka.“</p>
<p>„To, že má Ravka finanční potíže, není žádné tajemství. Dlouhé roky špatného vládnutí a boje vedené na hranicích vyčerpaly královskou pokladnu. Občanská válka tomu rozhodně nepomohla a nový král si nepřestává půjčovat od keršských bank. Když uspořádáme dražbu, Ravka nebude vůbec schopná přihazovat.“</p>
<p>Kaz si posunul nemocnou nohu. „Proto je finančně podpoří keršská Obchodní rada.“</p>
<p>Jesper vybuchl smíchy. „Skvělý. Možná by mi taky mohli pořídit klobouk ze zlata, když budou v tom rozdávání, co?“</p>
<p>„To by bylo protizákonné,“ namítl Wylan. „Obchodní rada je zodpovědná za řádný průběh dražby. Musí se zdržet veškerého jednání, které by mohlo ovlivnit její výsledek.“</p>
<p>„Jistě,“ přisvědčil Kaz. „A oni to dobře vědí. Kuwej se svým otcem hledali u Obchodní rady pomoc, ta jim však odmítla jakkoliv vyhovět, protože se bála, že by tím mohla porušit svoji nestrannost. Van Eck ucítil příležitost a od té doby pracuje za jejich zády na vlastní pěst.“ Kaz se zabořil do křesla. „Co Van Eck celou dobu dělá? Skupuje farmy, kde se pěstuje <emphasis>jurda</emphasis>, aby měl pod kontrolou všechny dodávky <emphasis>jurdy,</emphasis> až tajemství <emphasis>jurdy parem</emphasis> vyjde najevo. Má zisk jistý, ať Kuweje dostane kdokoliv. Zkuste přemýšlet jako on – jako obchodníci. Když Kuwej Yul-Bo, syn Bo Yul-Bayura, vyhlásí dražbu, Radě bude okamžitě jasné, že se tajemství <emphasis>paremu</emphasis> co nevidět dostane na veřejnost. Konečně budou moct svobodně jednat a hledat způsob, jak by ochránili svůj majetek a zároveň Kerchu uchovali jeho silné ekonomické postavení. Nebudou moct sami zasahovat do dražby, ale můžou se postarat o to, aby si zajistili moře peněz, ať už vyhraje kdokoliv.“</p>
<p>„Tím, že nakoupí <emphasis>jurdu</emphasis>,“ dovtípil se Wylan.</p>
<p>„Přesně tak. Založíme konsorcium pro nákup <emphasis>jurdy</emphasis>, v němž umožníme dychtivým investorům namastit si kapsy na tom, že svět jde ke dnu. Předestřeme Obchodní radě možnost a zbytek za nás udělá jejich chamtivost.“</p>
<p>Wylan přikývl, v jeho tváři byl vidět rostoucí zájem. „Peníze nevložíme do žádného konsorcia. Dáme je Ravce, aby mohla v dražbě přihazovat na Kuweje.“</p>
<p>„Tak nějak,“ pochválil ho Kaz. „A vezmeme si z toho pár procent. Přesně jako to dělají banky.“</p>
<p>„A kdo ten návrh Obchodní radě předestře?“ zeptal se Jesper. „Van Eck nás kromě Niny a Spechta všechny zná. A i kdyby si někdo z nás nechal upravit obličej nebo jsme sehnali někoho cizího, Obchodní rada přece nedá neznámému člověku bez doporučení takovou hromadu peněz.“</p>
<p>„A co takhle farmář pěstující <emphasis>jurdu</emphasis> zavřený v nejluxusnějším apartmá nejdražšího hotelu v Ketterdamu?“</p>
<p>Colm Fahey vzhlédl od svého šálku kávy. „Já?“</p>
<p>„Ani náhodou, Kazi,“ vyskočil Jesper. „V žádným případě.“</p>
<p>„Vyzná se v <emphasis>jurdě</emphasis>, mluví keršsky a novozemensky, a vypadá přesně jako člověk, kterého potřebujeme.“</p>
<p>„Čest mu kouká z očí,“ pronesl Jesper trpce. „Neschoval jsi ho do hotelu, aby byl v bezpečí, už sis ho dopředu připravoval.“</p>
<p>„Rozšiřoval jsem naše možnosti.“</p>
<p>„Takové připojištění po tvém vlastním způsobu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Tátu do toho netahej.“</p>
<p>„On už do toho zatažený je, Jesi. Sám jsi ho do toho zatáhl, když ses rozhodl za svoje mizerný dluhy ručit jeho farmou.“</p>
<p>„Ne,“ nehodlal ustoupit Jesper. „Van Eck si rychle spojí, že Colm Fahey a Jesper Fahey mají spolu co dělat. Není idiot.“</p>
<p>„Ovšem v hotelu Geldrenner žádný Colm Fahey nebydlí. Colm Fahey si pronajímá pokoj v nenápadném hotýlku v univerzitní čtvrti a podle přístavních dokumentů před několika dny opustil město. Tenhle muž je v hotelu Geldrenner zapsaný pod jménem Johannus Rietveld.“</p>
<p>„A to má být k čertu kdo?“ vybuchla Nina.</p>
<p>„Farmář z městečka nedaleko Liju. Jeho rodina je tam léta usazená. Má majetek v Kerchu a Nové Zemi.“</p>
<p>„Ale kdo je to ve skutečnosti?“ chtěl vědět Jesper.</p>
<p>„Na tom nezáleží. Ber ho jako výplod mé fantazie, jako nádherný sen, jenž obživne, aby Obchodní radě umožnil nahrabat si na neštěstí s <emphasis>paremem </emphasis>hromadu peněz.“</p>
<p>Colm odložil hrnek. „Udělám to.“</p>
<p>„Táto, nevíš, do čeho jdeš.“</p>
<p>„Už teď schovávám zločince na útěku. Když vám pomůžu, budu mít na krku napomáhání trestnému činu.“</p>
<p>„Jestli se něco zvrtne – „</p>
<p>„Co můžu ještě ztratit, Jesi? Můj život jsi ty a naše farma. Tohle je jediný způsob, jak můžu obojí zachránit.“</p>
<p>Jesper vyskočil ze země, rázoval před oknem tam a zpátky. „Tohle je šílenství,“ přejížděl si rukou zezadu krk. „Na to nikdy neskočí.“</p>
<p>„Nechceme od nich moc,“ oponoval Kaz. „V tom spočívá celý trik. Stanovíme nízký investiční podíl, řekněme dva miliony <emphasis>kruge</emphasis>. A pak je necháme čekat. Jsou tu Šuhani. Fjerdani. Ravčani. Rada začne panikařit. Já osobně odhaduju, že než to skončí, dostaneme pět milionů od každého člena obchodní rady.“</p>
<p>„Je jich třináct,“ dumal Jesper. „To by bylo šedesát pět milionů <emphasis>kruge</emphasis>.“</p>
<p>„Možná víc.“</p>
<p>Matthias se zachmuřil. „Na dražbu bude dohlížet městská hlídka a Rada pro příliv, ale zaručí to Kuwejovi bezpečí?“</p>
<p>„Pokud nemáš jednorožce, který by ho odvezl pryč, pak Kuwejovi nezaručí bezpečí nic.“</p>
<p>„Na Radu pro příliv bych nespoléhala,“ souhlasila Nina. „Copak se někdy objevili na veřejnosti?“</p>
<p>„Před dvaceti pěti lety,“ řekl Kaz.</p>
<p>„A ty si myslíš, že teď přijdou, aby chránili Kuweje? Nemůžeme ho nechat jít samotného na veřejnou dražbu.“</p>
<p>„Taky nepůjde sám. Já s Matthiasem půjdeme s ním.“</p>
<p>„Všichni vás znají. I kdybys byl přestrojený za –“</p>
<p>„Žádné přestrojení. Obchodní rada bude Kuweje zastupovat. Nicméně on má právo vybrat si pro svou vlastní ochranu na dražbu doprovod. Budeme s ním přímo na podiu.“</p>
<p>„Na podiu?“</p>
<p>„Dražby se konají v Chrámu obchodu, přímo pod oltářem. Co by mohlo být svatější? Je to dokonalé místo – izolovaný prostor s mnoha vstupy a snadným přístupem ke kanálu.“</p>
<p>Nina zavrtěla hlavou. „Kazi, jen co Matthias vkročí na podium, pozná ho polovina fjerdské delegace. A ty sám jsi právě teď nejhledanější osoba v Ketterdamu. Jestli se objevíte na dražbě, oba vás okamžitě seberou.“</p>
<p>„Do skončení dražby na nás nesmí vztáhnout ruku.“</p>
<p>„A pak co?“ vpadla Inej.</p>
<p>„Pak nebudou vědět, kam dřív skočit.“</p>
<p>„Musí existovat jiné řešení,“ nemohl se s tím Jesper pořád smířit. „Co kdybysme se zkusili s Pekkou nějak dohodnout?“</p>
<p>Wylan si uhladil ubrousek na kolenou. „Nemáme mu co nabídnout.“</p>
<p>„Žádné další dohody,“ ohradil se Kaz. „Vůbec jsem za Rollinsem neměl chodit.“</p>
<p>Jesper nadzdvihl obočí. „Skutečně přiznáváš, žes udělal chybu?“</p>
<p>„Potřebovali jsme kapitál,“ mírnil ho Kaz. Očima zabrousil k Inej. „Nelituju toho, ale nebyl to správný tah. Jestli chce člověk nad Rollinsem vyhrát, nesmí s ním zasednout k hracímu stolu. Je jako kasino. Má tolik peněz, že nepřestane hrát, dokud soupeře neopustí štěstí.“</p>
<p>„Stejně,“ nedalo to Jesperovi. „Jestli máme jít proti keršské vládě, všem gangům v Barrelu, Šuhanům –“</p>
<p>„Fjerdanům,“ připomněl Matthias. „A Novozemcům, Kaelišanům a všem dalším, kdo se na aukci ukážou. Ambasády praskají ve švech a my nevíme, jak daleko se zvěsti o <emphasis>paremu</emphasis> roznesly.“</p>
<p>„Potřebujeme, aby nám někdo pomohl,“ naléhala Nina.</p>
<p>„To vím,“ narovnal si Kaz rukávy. „Proto jdu do Bydla.“</p>
<p>Jesper se na místě zarazil. Inej zavrtěla hlavou. Všichni na něj zůstali zírat.</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ vyhrkla Nina. „Na tvoji hlavu je vypsaná odměna. Ví o tom celý Barrel.“</p>
<p>„Viděl jsi tam dole Pera Haskella s jeho Gaunery,“ naléhal Jesper. „Myslíš si, že přemluvíš starýho pána, aby ti šel pomoct, když se na tebe celý město sype jako hromada cihel? Víš, že na něco takovýho nemá odvahu.“</p>
<p>„Vím,“ přisvědčil Kaz. „Jenže na tuhle práci potřebujeme víc lidí.“</p>
<p>„<emphasis>Demjine</emphasis>, za to riziko to nestojí,“ vypadlo z Matthiase a samotného ho překvapilo, že to myslí vážně.</p>
<p>„Až tohle všechno bude pryč, až Van Eck bude tam, kam patří, až Rollins bude na útěku a peníze naše, tyhle ulice mi budou pořád říkat pane. Nemůžu žít ve městě, kde nemůžu chodit se vztyčenou hlavou.“</p>
<p>„Jestli budeš mít hlavu,“ poznamenal Jesper.</p>
<p>„Nespočítal bych, kolikrát mě zmlátili, kolikrát mě střelili a pobodali – a to všechno kvůli kousku tohohle města,“ stál si za svým Kaz. „Tohle je město, pro který jsem potil krev. A jestli jsem se v Ketterdamu něco naučil, pak to, že člověk má vždycky co ztratit.“</p>
<p>Nina se natáhla po Matthiasově ruce. „Grišové pořád ještě trčí na ambasádě, Kazi. Já vím, že jsou ti ukradený, ale musíme je dostat z města. A taky Jesperova tátu. Všichni se odsud musíme dostat. Ať tu dražbu vyhraje kdokoliv, Van Eck s Pekkou Rollinsem to jen tak nezabalí a nepůjdou si po svých. Ani Šuhani.“</p>
<p>Kaz vstal a opřel se o vraní hlavu na rukojeti své hole. „Vím, z čeho má tohle město větší strach než ze Šuhanů, Fjerdanů a všech barrelských gangů dohromady. A ty, Nino, se postaráš o to, aby to měli.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>26 </strong></p><empty-line /><p><strong>Kaz</strong><strong><image xlink:href="#_4.jpg" /></strong><strong> </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>K</strong>az seděl v křesle, snad hodiny odpovídal na jejich otázky a nechával kousky plánu zapadávat do sebe. V hlavě měl konečnou podobu svého plánu, jednotlivé kroky, které k němu vedou, jakož i nekonečné množství věcí, jež se mohou pokazit nebo předem prozradit. Byl to šíleně drzý plán – a přesně takoví musejí být, pokud chtějí uspět.</p>
<p>Johannus Rietveld. Řekl jim svým způsobem pravdu. Johannus Rietveld nikdy neexistoval. Kaz z Jordieho prostředního jména a jejich společného příjmení vytvořil už před lety falešnou identitu neexistujícího statkáře.</p>
<p>Vlastně tak docela nevěděl, k čemu koupil farmu, na které vyrostl, ani proč uzavírá obchody a pořizuje majetek na jméno Rietveld. Měl být Johannus Rietveld jeho Jakobem Hertzoonem? Důvěryhodnou osobou, kterou si stejně jako Pekka Rollins vymyslel, aby mohl lépe podvádět naivní lidi z venkova? Nebo tak chtěl po svém způsobu vzkřísit rodinu, kterou dávno ztratil? A záleželo na tom? Johannus Rietveld existuje na papíře a v bankovních záznamech a Colm Fahey se dokonale hodí k tomu, aby sehrál jeho roli.</p>
<p>Když se konečně rozešli, kávu měl dávno vystydlou a bylo skoro poledne. Do oken se dralo prudké denní světlo, a ostatní si šli lehnout, aby zkusili aspoň na pár hodin usnout. On nemohl. <emphasis>Nepřestaneme</emphasis>. Tělo ho bolelo vyčerpáním. V noze mu přestalo cukat, teď mu z ní už vystřelovala ostrá bolest.</p>
<p>Věděl, že je to proklatá hloupost, že se z Bydla už vůbec nemusí vrátit. Kaz celý život uskakoval a kličkoval. Proč jít přímo k problému, když jde vymyslet způsob, jak ho obejít? Na všechno se dalo jít od lesa a on byl mistr úskoků. A teď se proti svým zvyklostem chystá do toho obout těžkopádně jako vůl zapřažený do pluhu. Je dost pravděpodobné, že ho do krve zmlátí a přes celý Barrel dovlečou Rollinsovi před dveře. Jenže oni padli do pasti a jestli si musí ukousat tlapu, aby ostatní zachránil, pak to udělá.</p>
<p>Nejdřív musí najít Inej. Byla v přepychové koupelně hotelového pokoje zařízené v bílo zlatých barvách. Seděla na nízkém toaletním stolku a z ručníků si stříhala nové obvazy.</p>
<p>Prošel kolem ní, sundal si kabát a hodil ho do umyvadla vedle vany. „Potřebuju, abys mi pomohla vymyslet, jak se nejlíp dostanu odsud do Bydla.“</p>
<p>„Jdu s tebou.“</p>
<p>„Víš, že tohle musím zařídit sám,“ odpověděl. „Budou mě chtít zasáhnout na slabým místě, Moro.“ Otočil kohoutkem, ozvalo se skřípavé zachrčení a začala téct voda. Až se jednou bude válet v penězích, nechá do Bydla zavést tekoucí horkou vodu. „Jenže tam nemůžu jít po ulici.“</p>
<p>„Neměl bys tam chodit vůbec.“</p>
<p>Sundal si rukavice a ponořil ruce do vody, pak si omyl obličej a vetřel vodu do vlasů. „Řekni mi, jak se tam nejlíp dostanu, nebo si budu muset najít cestu sám.“</p>
<p>Mnohem radši by šel po ulici, než se šplhal po střechách. K čertu, nejradši by tam dojel v kočáře s čtyřspřežím. Jenže kdyby šel teď po svých, chytli by ho dřív, než by se k Bydlu vůbec přiblížil. Navíc jestli má tohle vyjít, potřebuje přijít seshora.</p>
<p>Zašátral v kapse a vytáhl turistickou mapu Ketterdamu, kterou našel v hotelovém apartmá. Nebyla zdaleka tak podrobná, jak by potřeboval, jenže jeho mapy zůstaly na ostrově.</p>
<p>Rozložili plán města vedle umyvadla a sklonili se nad ním. Inej přejela prstem čáru naznačující cestu po střechách a ukázala mu nejlepší místa, kde se dají překročit kanály.</p>
<p>Na jeden bod zaťukala prstem. „Tudy je to kratší, ale hodně strmé.“</p>
<p>„Radši půjdu delší cestou,“ rozhodl se okamžitě Kaz. Potřeboval přijít nepozorovaně a vyhnout se rvačkám, nestál o to zřítit se dolů a zabít se.</p>
<p>Nakonec spokojeně přejel celou cestu očima, aby si ji uložil do paměti, nato mapu schoval a vytáhl jiný kus papíru. Byla na něm světle zelená pečeť Gemmensbanky. Lejstro jí podal.</p>
<p>„Co to je?“ nechápavě přejížděla očima po stránce. „Není to…“ Dotýkala se konečky prstů slov, jako by měla strach, že zmizí. „Moje smlouva,“ špitla.</p>
<p>„Nechci, abys patřila Peru Haskellovi. Nebo mně.“ Další polopravda. Snad tisíckrát se v duchu zaobíral tím, jak by ji k sobě připoutal, vymýšlel plány, jak by ji udržel v tomhle městě. Jenže dluhy ji už dlouhou dobu tížily a závazky svazovaly – a stejně bude pro oba lepší, když odjede pryč.</p>
<p>„Jak jsi to dokázal?“ vydechla. „Tolik peněz –“</p>
<p>„Je to hotovo.“ Prodal všechen majetek, co měl, padly na to všechny jeho úspory, do posledního centu.</p>
<p>Přitiskla si obálku na prsa, přímo nad srdce. „Nevím, co říct. Nevím, jak ti za to poděkovat.“</p>
<p>„Sulijci mají pro takovou příležitost určitě spoustu pořekadel, ne?“</p>
<p>„Na tohle žádná slova nestačí.“</p>
<p>„Když skončím na šibenici, můžeš nad mojí mrtvolou pronést něco dojemnýho,“ řekl. „Čekej do šesti. Když se nevrátím, pokus se nějak dostat všechny z města.“</p>
<p>„Kazi –“</p>
<p>„Ve zdi za Vraním klubem je vybledlá cihla. Za ní najdeš dvacet tisíc <emphasis>kruge</emphasis>. Není to moc, ale na uplacení pár policajtů z městský hlídky by to mělo stačit.“ Věděl, že jejich šance budou mizivé a že je to jeho chyba. „Kdybys šla sama, měla bys větší šanci se zachránit – úplně nejlepší by bylo, kdybys vyrazila hned.“</p>
<p>Inej přimhouřila oči. „Budu dělat, že jsem to neslyšela. Jsou to moji kamarádi. Nikam nejdu.“</p>
<p>„Vyprávěj mi o Dunjaše,“ radši změnil téma.</p>
<p>„Měla moc dobré zbraně.“ Inej sebrala z toaletního stolku nůžky a začala rozstříhávat další ručník na obvazy. „Napadlo mě, že je mým stínem.“</p>
<p>„Dost bytelný stín, když dokáže házet nože.“</p>
<p>„Sulijci věří, že když člověk udělá nějakou špatnost, živí tím svůj stín. S každým dalším hříchem je jeho stín silnější, až nakonec člověka úplně ovládne.“</p>
<p>„Kdyby to byla pravda, můj stín by uvrhl Ketterdam do věčné tmy.“</p>
<p>„Možná,“ stočila k němu Inej své tmavé oči. „Nebo jsi ty něčí stín.“</p>
<p>„Myslíš Pekkův.“</p>
<p>„Co se stane, když se ti podaří dostat zpátky z Bydla? Když dražba dopadne, jak si představuješ, a my vyhrajeme?“</p>
<p>„Pak dostaneš svoji loď a budeš mít budoucnost, kterou chceš.“</p>
<p>„A ty?“</p>
<p>„Budu řádit jako černá ruka, dokud mi nedojde štěstí. Ze svojí kořisti vybuduju impérium.“</p>
<p>„A potom?“</p>
<p>„Kdo ví? Možná to všechno spálím na prach.“</p>
<p>„Tímhle se lišíš od Rollinse? Že po tobě nic nezůstane?“</p>
<p>„Nejsem Pekka Rollins ani jeho stín. Neprodávám holky do bordelů. Neokrádám bezbranný děti o peníze.“</p>
<p>„Podívej se někdy do herny ve Vraním klubu, Kazi.“ Její hlas byl jemný, vyrovnaný – tak proč měl pocit, že by nejradši do něčeho praštil? „Vzpomeň si na všechny krádeže a hazard a čachry, které máš na svědomí. Všichni ti muži a všechny ty ženy dostali, co si zasloužili? Patřilo jim, žes je okradl?“</p>
<p>„V životě člověk nedostane vždycky to, co si zaslouží, Inej. Kdyby to tak bylo –“</p>
<p>„Dostal tvůj bratr, co si zasloužil?“</p>
<p><emphasis>„Ne.“ </emphasis>Vyhrkl, ale znělo to prázdně.</p>
<p>Proč oslovil Jespera bratrovým jménem? Když se díval do minulosti, viděl Jordieho očima malého kluka, kterým tenkrát byl: pamatoval si ho jako statečného, oslňujícího, neomylného, jako rytíře přemoženého drakem v šatech obchodníka. Jak by ho asi viděl dneska? Jako kavku? Jako dalšího hloupého hňupa, který hledá zkratku? Opřel se rukama o kraj umyvadla. Hněv ho přešel. Už byl jen hrozně unavený. „Byli jsme blázni.“</p>
<p>„Byli jste děti. Copak jste neměli nikoho, kdo by vás chránil?“</p>
<p>„A tys měla někoho, kdo by tě chránil?“</p>
<p>„Mámu. Tátu. Udělali by cokoliv, aby mě před těmi lidmi zachránili.“</p>
<p>„A otrokáři by je sejmuli.“</p>
<p>„Pak jsem nejspíš měla štěstí, že jsem se na něco takového nemusela dívat.“</p>
<p>Jak se pořád ještě může dívat na svět takhle? „Ve čtrnácti tě prodali do bordelu a ty to považuješ za štěstí?“</p>
<p>„Naši mě milovali. Milovali mě. O tom jsem přesvědčená.“ V zrcadle viděl, jak jde k němu blíž. Černé vlasy jako inkoustová skvrna na bíle vykachlíčkované zdi. Zastavila se za ním. „Ty mě chráníš, Kazi.“</p>
<p>„Ty zakrvácené obvazy svědčí spíš o opaku.“</p>
<p>Podívala se dolů. Rudý květ krve se propíjel do ručníku, jímž měla ovázané rameno. Nemotorně zatáhla za jeho konec. „Musím říct Nině, aby mi to opravila.“</p>
<p>Nechtěl to říct. Chtěl ji nechat jít. „Můžu ti pomoct.“</p>
<p>V zrcadle po něm střelila pohledem, nedůvěřivě, jako by odhadovala protivníka. Můžu ti pomoct. To bylo vůbec to první, co mu tenkrát řekla, když se k němu zahalená ve fialovém hedvábí s očima podmalovanýma černými stíny v hale Zvěřince přitočila. Pomohla mu. A skoro ho zničila. Možná by ji měl nechat, aby ho dorazila.</p>
<p>Kohoutek kapal, vnímal nepravidelný rytmus vody dopadající na umyvadlo. Nevěděl, co jí chce vlastně říct. <emphasis>Řekni jí, ať vypadne</emphasis>, našeptával mu hlas uvnitř. <emphasis>Nenech ji odejít</emphasis>.</p>
<p>Inej mlčela. Beze slova sebrala z toaletního stolku nůžky a nastříhané obvazy a položila je vedle umyvadla. Pak se dlaněmi opřela o stolek a s přirozenou lehkostí se vytáhla nahoru a uvelebila se tam.</p>
<p>Dívali se teď jeden druhému přímo do očí. Udělal krok k ní a zůstal stát, neschopný dalšího pohybu. Tohle neměl dělat. Měl pocit, že ji od něj nedělí vůbec nic. Měl pocit, že je na míle vzdálená.</p>
<p>Natáhla se pro nůžky – ladným pohybem jako vždycky, dívka pod vodou – a podala mu je rukojetí dopředu. Cítil z nich v rukou chlad, ten pevný, nepoddajný kov ho uklidňoval. Vkročil mezi její roztažená kolena.</p>
<p>„Kde začneme?“ zeptala se. Pára stoupající z umyvadla jí zkroutila pramínky vlasů podél tváře.</p>
<p>Vážně to bude dělat?</p>
<p>Kývl směrem k jejímu pravému předloktí, svému hlasu nedůvěřoval. Rukavice položené na druhé straně umyvadla se bezvládně černaly na zlatých žilkách běloskvoucího mramoru. Připadaly mu jako dvě mrtvá zvířata.</p>
<p>Upnul pozornost k nůžkám, studený kov v rukou, žádný kontakt s kůží. Jestli se mu budou klepat ruce, nedokáže to.</p>
<p><emphasis>Zvládnu to</emphasis>, ujišťoval se. Vždyť je to jako namířit na někoho zbraň. Násilí je tak snadné.</p>
<p>Opatrně vsunul ostří nůžek pod obvaz na její ruce. Ručník byl tlustší než obyčejná gáza, nůžky však byly naštěstí ostré. Jediným stříhnutím obvaz povolil a odhalil hlubokou bodnou ránu. Odhodil látku na stranou.</p>
<p>Vzal čistý pruh ručníku a zůstal stát, sbíral odvahu.</p>
<p>Zvedla paži. Opatrně jí obtočil čistý kus látky kolem předloktí. Klouby se otřel o její kůži a jako blesk jím projelo mrazení, jež ho dočista paralyzovalo a přibilo k zemi.</p>
<p>Srdce by mu nemělo takhle tlouct. Možná do Bydla ani nedojde. Možná ho to zabije. Silou vůle přiměl ruce k pohybu, obmotal obvaz, jednou, podruhé. A bylo to.</p>
<p>Kaz se nadechl. Věděl, že by jí teď měl vyměnit obvaz na rameni, ale na to se rozhodně necítil, a tak hlavou kývl na levou ruku. Obvaz na téhle ruce byl čistý a neporušený, ona však neřekla ani slovo, jen mlčky nastavila ruku.</p>
<p>Tentokrát to bylo o něco snazší. Pracoval pomalu a metodicky – nůžky, obvaz, meditace. Jenže pak s tím byl hotov.</p>
<p>Nic neříkali, zachyceni ve víru ticha, nedotýkali se navzájem, on uvězněný mezi jejími koleny. Inejiny oči – velké a tmavé – ztracené planety, černé měsíce.</p>
<p>Obvaz na rameni měla dvakrát obtočený pod rukou a utažený těsně u kloubu. Trochu se naklonil, ale stál ve špatném úhlu. Nemohl nůžky jen tak nacpat pod ručník. Potřeboval látku na kraji trochu nadzvednout.</p>
<p><emphasis>Ne</emphasis>. V místnosti bylo moc světla. Jako by mu hruď sevřeli do svěráku. <emphasis>Přestaň</emphasis>.</p>
<p>Spojil dva prsty. Vnořil je pod obvaz.</p>
<p>Všechno se v něm odporem vzpíralo. Na nohách cítil chlad studené vody. Tělo mu dávno ztuhlo, přesto pod rukama cítil vlhkou, poddajnou hmotu bratrova tlejícího těla. <emphasis>Škoda, že to sežere člověka celého</emphasis>. Topil se v něm. Topil se v ketterdamském přístavu. Měl mžitky před očima.</p>
<p>„Pro mě to taky není snadný.“ Její hlas, tichý a pevný, hlas, jenž ho už jednou vyvedl z pekla. „Ještě teď – nějaký kluk se na mě na ulici usměje nebo mi Jesper položí ruku kolem pasu a já mám pocit, že zmizím.“ Místnost se naklonila. Držel se jejího hlasu jako záchranného kruhu. „Děsím se, že na ulici potkám některého jejího – některého svého – zákazníka. Dlouhou dobu jsem měla pocit, že je vidím všude. Ale někdy si říkám, že to, co mi udělali, nebylo to nejhorší.“</p>
<p>Kazův zrak se znovu zaostřil. Voda ustoupila. Stál v koupelně hotelového pokoje. Prsty měl přitisknuté k Inejinu rameni. Pod její kůží cítil pevné svaly. Na krku, v jemném dolíčku pod bradou, jí divoce pulsovala krev. Všiml si, že zavřela oči. Černé řasy jí nehnutě zdobily tvář. Jako by jeho třas chtěla vyrovnat svým klidem. Věděl, že by měl něco říct, jeho ústa však nebyla schopna slova.</p>
<p>„Tante Heleen na nás nebyla vždycky jen zlá,“ vyprávěla dál Inej. „Někdy nás k sobě přitiskla, objala, jenže jindy nás třeba do krve štípla. Nikdy jsme nevěděli, jestli máme čekat pusu nebo políček. Jeden den jsem byla její nejmilejší holka a druhý den si mě zavolala do kanceláře a křičela, že mě prodá prvnímu chlapovi, co potká na ulici. Žadonila jsem, aby to nedělala.“ Z Inej se vydral tichý vzdech, skoro to připomínalo smích. „Když mě Nina poprvé objala, cukla jsem sebou.“ Otevřela oči. Neuhnula před jeho pohledem. Slyšel kapat kohoutek, viděl zakroucené pramínky vlasů, které se jí neposlušně vysmekly z copu na zádech. „Pokračuj dál,“ promluvila tiše, jako by ho prosila, aby jí dovyprávěl nějaký příběh.</p>
<p>Nevěděl, jestli to dokáže. Ale když mohla do ticha téhle vykachlíčkované místnosti vyslovit něco takového, měl by se o to k čertu aspoň pokusit.</p>
<p>Opatrně vzal nůžky do ruky. Nadzdvihl obvaz, aby vytvořil skulinu a vyhnul se kontaktu s její kůží; ucítil úlevu i lítost zároveň. Prostříhával se obvazem. Na prstech jako v horečce cítil její teplo.</p>
<p>Rozstřižený obvaz spadl.</p>
<p>Do pravé ruku vzal další dlouhý pruh ručníku. Musel se naklonit, aby jí mohl ránu obvázat. Byl teď docela blízko. Vnímal záhyby jejího ušního lalůčku, vlasy zastrčené za ním, překotný tep na jejím hrdle. Žije, žije, žije.</p>
<p><emphasis>Pro mě to taky není snadné.</emphasis></p>
<p>Znovu ji obvázal. Letmé dotyky. Nevyhnutelné. Rameno, klíční kost, koleno. Voda kolem něj začala stoupat.</p>
<p>Zavázal uzel. <emphasis>Ustup zpátky</emphasis>. Neustoupil. Stál tam jako přimrazený, slyšel svůj i její dech, rytmus jejich těl v prázdné místnosti.</p>
<p>Cítil nevolnost, nutkání utéct pryč a chuť ještě na něco docela jiného. Kaz se domníval, že s jazykem utrpení je důvěrně obeznámený, ale tahle bolest byla nová. Bolelo ho stát tu tak blízko jejímu objetí. <emphasis>Pro mě to taky není snadné</emphasis>. Po tom všem, co musela vydržet, je on tím slabým. Ona však nikdy nebude vědět, jaké to je stát a dívat se, jak si ji Nina přitahuje k sobě blíž, jak se do ní Jesper zavěšuje, jaké to je trčet ve dveřích nebo se opírat o zeď a přitom vědět, že se k ní nikdy nebude moct přiblížit. <emphasis>Ale teď jsem tu</emphasis>, pomyslel si s divokou odhodlaností. Nesl ji v náručí, bojoval po jejím boku, celé noci trávil vedle ní, když oba v leže na břiše koukali do dalekohledu a pozorovali továrny nebo domy bohatých obchodníků. Tohle bylo něco úplně jiného. Dělalo se mu zle a byl vyděšený, po těle mu stékaly čůrky potu, ale byl tu. Sledoval její puls, neklamnou známku živého srdce, jež tlouklo ve stejně úzkostném rytmu jako jeho vlastní. Vnímal vlhkou křivku její šíje, lesklou hnědou kůži. Chtěl… Chtěl.</p>
<p>Dřív, než si stihl uvědomit, co vlastně zamýšlí, sklonil hlavu. S jemným hlesnutím zatajila dech. Zastavil rty nad teplou prohlubní mezi ramenem a šíjí. Čekal. <emphasis>Řekni, ať toho nechám. Odstrč mě.</emphasis></p>
<p>Vydechla. „Pokračuj,“ řekla znovu. Dokonči ten příběh.</p>
<p>Nepatrný pohyb a rty se jí otřel o kůži – teplou, hladkou, orosenou vlhkem. Projela jím touha, tisíce dlouho střádaných obrazů, jenž si sotva kdy dovolil představit – vodopád jejích černých vlasů se vysmekl z copu, ruka mu sklouzla do nížin jejího pružného pasu, rozevřela rty, šeptala jeho jméno.</p>
<p>Všechno to měl a rázem to bylo pryč. Tonul v přístavu. Její údy byly údy mrtvých těl. Její oči na něj mrtvolně zíraly. Znechucení a touha se v jeho útrobách zauzlovaly do sebe.</p>
<p>Zakymácel se dozadu a do nohy mu vystřelila prudká bolest. Ústa mu hořela. Místnost se houpala. Opřel se o zeď a ztěžka lapal po dechu. Inej byla v tu ránu na nohou, s ustaraným obličejem běžela k němu. Zvedl ruku, aby ji zastavil.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Zastavila se uprostřed vykachlíčkované podlahy, orámovaná bílou a zlatou vypadala jako pozlacená ikona. „Co se ti stalo, Kazi? Co se stalo s tvým bratrem?“</p>
<p>„Na tom nesejde.“</p>
<p>„Řekni mi to. Prosím.“</p>
<p><emphasis>Řekni jí to</emphasis>, nabádal ho hlas uvnitř. <emphasis>Všechno jí řekni</emphasis>. Jenže nevěděl, kde a jak by měl vlastně začít. A proč by měl? Aby ho zprostila viny? Nestál o její lítost. Nepotřeboval se ospravedlňovat, potřeboval jen najít způsob, jak ji nechat jít.</p>
<p>„Zajímá tě, co mi Pekka Rollins udělal?“ zavrčel a jeho drsný hlas ve vykachlíčkované koupelně nepříjemně duněl. „A co kdybych ti radši řekl, co jsem udělal s tou ženskou, která se vydávala za jeho manželku? Nebo s tou holkou, co lhala, že je jeho dcera? Nebo chceš vyprávět, jak dopadl kluk, který nás na svoje mechanické psíky nalákal do pasti? To si poslechni, to stojí za to. Jmenoval se Filip. Našel jsem ho, když hrál skořápky na Kelstraat. Dva dny jsem ho mučil a pak jsem ho nechal krvácet v průjezdu, klíček na natahování těch jeho psů jsem mu nacpal do krku.“ Kaz viděl, jak sebou Inej škubla. Píchlo ho u srdce, ale kašlal na to.</p>
<p>„Přesně tak,“ vyprávěl dál. „Úředníci, kteří vyzradili bankovní tajemství. Falešný advokát. Ten chlápek, co mi dával v Hertzoonově falešné kanceláři horkou čokoládu. Všechny jsem je zničil, jednoho po druhém, cihlu po cihle. A Rollins bude poslední. Tyhle hříchy žádné modlitby nesmyjí, Moro. Mě žádný mír nečeká, pro mě není odpuštění – v tomhle životě ani v příštím.“</p>
<p>Inej zavrtěla hlavou. Jak se na něj může pořád dívat s takovou laskavostí v očích? „O odpuštění se neprosí, Kazi. To si musí člověk zasloužit.“</p>
<p>„Tak o to ti jde? Toho chceš dosáhnout pronásledováním otrokářů?“</p>
<p>„Pronásledováním otrokářů. Tím, že z Barrelu vykořením obchodníky a bossy, kteří mají z obchodu s otroky prospěch. Tím, že budu něco víc než další Pekka Rollins.“</p>
<p>To nebylo možné. Nic víc nebylo. Viděl pravdu, i když ona k ní byla slepá. Nikdy nebude silnější než Inej. Dokázala si udržet víru a dobré srdce, i když jí je svět svýma chamtivýma rukama chtěl vzít.</p>
<p>Očima se vpíjel do její tváře. Pozorně a lačně jako vždycky zkoumal pečlivě každičký detail jako zloděj, jímž ostatně byl. Pravidelné tmavé obočí, husté řasy kolem očí, vykrojený horní ret. Nezasloužil si mír a nezasloužil si odpuštění, ale jestli má dneska umřít, snad si zaslouží vzít s sebou na druhý břeh vzpomínku na ni – čistší než cokoliv, na co bude mít kdy právo.</p>
<p>Kaz prošel kolem Inej, sebral z umyvadla rukavice a natáhl si je. Oblékl si kabát, párkrát pokrčil rameny, aby si ho upravil, před zrcadlem si narovnal kravatu a hůl strčil pod paži. Když jde vstříc smrti, ať to má styl.</p>
<p>Když se k ní otočil zpátky, byl připravený. „Ať se se mnou stane cokoliv, musíš odsud vypadnout. Sežeň si loď, pomsti se, vyryj do jejich kostí svoje jméno. Ale musíš přežít tohle peklo, do kterého jsem vás dostal.“</p>
<p>„Nedělej to,“ řekla Inej.</p>
<p>„Když to neudělám, je po všem. Není úniku. Nemáme peníze. Nic nám nezůstalo.“</p>
<p>„Nic,“ opakovala.</p>
<p>„Najdi Dunjašino znamení.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Každý bojovník má znamení, může to být staré zranění, třeba dává jedno rameno níž, když se chystá zaútočit.“</p>
<p>„Já mám taky znamení?“</p>
<p>„Než se pohneš, narovnáš ramena, jako by ses chystala na vystoupení, jako bys čekala na pozornost publika.“</p>
<p>Zatvářila se trochu uraženě. „A jaké je tvoje znamení?“</p>
<p>Kaz si vybavil chvíli, kdy kvůli němu na Vellgeluku málem přišli o všechno.</p>
<p>„Já jsem mrzák. To je moje znamení. Nikdo není tak důvtipný, aby se namáhal hledat cokoliv jiného.“</p>
<p>„Nechoď tam, Kazi. Něco vymyslíme.“</p>
<p>„Ustup, Moro.“</p>
<p>„Kazi –“</p>
<p>„Jestli ti na mně někdy záleželo, nechoď za mnou.“</p>
<p>Protlačil se kolem ní a odkráčel z místnosti. Nedokázal přemýšlet nad tím, co by mohlo být nebo co může ztratit. Inej se v jedné věci mýlila. Věděl přesně, co chce po sobě zanechat, až tu nebude.</p>
<p>Zkázu.</p>
</section>
<section>
<p><strong>27 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>S</strong>tejně ho sledovala.</p>
<p><emphasis>Jestli ti na mně někdy záleželo</emphasis>.</p>
<p>Inej si odfrkla, přitom se přehoupla přes komín. Urazilo ji to. Mockrát se mohla od Kaze osvobodit, a nikdy to neudělala.</p>
<p>Takže on se nehodí pro obyčejný život. Má si tedy Inej najít dobromyslného manžela, mít s ním děti a až všichni večer ulehnou, začít si brousit svoje nože? Jak by mu asi tak vysvětlila noční děsy, které ji pronásledují od doby, kdy ji zavřeli do Zvěřince? A jak krev na rukou?</p>
<p>Pořád cítila na kůži dotyk Kazových prstů, jeho ústa, jež se jí s lehkostí ptačích křídel otřela o krk, viděla jeho rozšířené zornice. Dva z nejobávanějších lidí v Barrelu a nedokáží na sebe sáhnout, aniž by se jim přitom nepodlomila kolena. Ale zkusili to. On to zkusil. Možná to zkusí znovu. Pošetilé přání, sentimentální naděje děvčete, kterému neukradli dětství, které ještě nepoznalo rákosku Tante Heleen, které nebylo samý šrám a které neprchalo před zákonem. Kaz by se jejímu optimismu vysmál.</p>
<p>Pomyslela na Dunjašu, svůj stín. O čem asi sní ona? O trůnu, jak říkal Matthias? O další oběti, kterou přináší svému bohu? Inej nepochybovala, že se s tou holkou z jantaru a slonoviny znovu setká. Ráda by věřila, že z toho setkání vyjde vítězně, jenže o Dunjašiných přednostech nebylo sporu. Možná to opravdu byla princezna, urozená dívka vycvičená v umění zabíjet, předurčená k velikosti jako hrdinka nějakého příběhu. Tak co pro ni znamená Inej? Překážku na cestě? Obětinu na oltář smrti? <emphasis>Ušmudlaná sulijská akrobatka, která se rve jako zlodějíčci na ulici</emphasis>. Nebo jí snad Dunjašu postavili do cesty její svatí? <emphasis>Kdo si vzpomene na děvče jako jste vy, slečno Inej? </emphasis>Že by to byl způsob, kterým se má Inej zodpovídat za všechny životy, které vzala?</p>
<p>Možná. Ale ještě ne. Pořád má nevyřízené účty.</p>
<p>Inej sykla, protože jak sjížděla po okapu, spadl jí ze stehna obvaz. Nechá za sebou krvavou stopu.</p>
<p>Přibližovali se k Bydlu. Držela se ve stínu a od Kaze si udržovala odstup. Dokázal vycítit její blízkost jako nikdo jiný. Často se zastavoval, netušil, že ho někdo sleduje. Noha ho trápila víc, než dával najevo. V Bydle se do toho ale nebude míchat. Aspoň v tomhle mu jeho přání splní, protože má pravdu: Síla je v Barrelu jediná tvrdá měna. Kdyby se tomuhle Kaz nepostavil sám, mohl by přijít o všechno – nejen že by se připravil o možnost získat Gaunery zpátky na svoji stranu, ale už nikdy by nemohl volně chodit po Barrelu. Často si přála trochu zkrotit jeho aroganci, ale nesnesla pomyšlení, že by viděla Kaze zbaveného důstojnosti.</p>
<p>Přeskakoval přes střechy nad Groenstraat. Šel cestou, kterou před tím spolu vymysleli, a ona brzy zahlédla zadní trakt Bydla – úzkého domu se šindelovou střechou začouzenou od sazí, opřeného o své sousedy.</p>
<p>Kolikrát se jen vracela do Bydla právě z téhle strany? Byla to pro ni cesta domů. V posledním patře zahlédla okna do Kazova pokoje. Celé hodiny proseděla na jeho okenním parapetu; krmila vrány, které se sem slétaly, a poslouchala, jaké má Kaz nové plány. Trochu níž, mírně doleva, uviděla cíp okna patřící její maličké ložničce. Najednou jí došlo, že ať ta dražba vyjde nebo ne, tohle je možná naposledy, kdy se vrátila do Bydla. Nejspíš už nikdy neuvidí Kaze, jak sedí za svým psacím stolem, ani neuslyší na rozviklaných schodech klapání jeho hole, podle kterého dokázala poznat, jestli má dobrou nebo špatnou náladu.</p>
<p>Dívala se, jak se nemotorně přehoupl přes římsu na střeše a zvenčí otevřel okno do svého pokoje. Jakmile jí zmizel z dohledu, přešla přes strmý štít na druhou stranu domu. Nemohla jít dovnitř stejnou cestou jako on, to by se vyzradila.</p>
<p>Na přední straně domu, hned pod střechou, našla starý kovový hák používaný ke zvedání těžkého nákladu. Chytla se za něj, a aniž by si všímala rozladěného cvrlikání překvapených holubů, šťouchnutím nohou otevřela nejbližší okno. Okamžitě nakrčila nos, protože tu páchly ptačí výkaly. Vklouzla dovnitř a lezla přes střešní trámy, až našla místo ukryté v hlubokém stínu. Pak čekala, nevěděla tak docela, co dál. Kdyby se někdo podíval nahoru, mohl by si všimnout, jak se krčí v rohu jako pavouk, kterým vlastně tak trochu byla, ale proč by to někdo dělal?</p>
<p>Vstupní hala pod ní bzučela činorodostí. Všichni zřejmě nasáli slavností náladu dnešního dopoledního průvodu. Předními dveřmi proudili lidi dovnitř a ven, volali jeden na druhého, smáli se a prozpěvovali si. Pár Gaunerů sedělo na rozviklaných dřevěných schodech a podávalo si mezi sebou láhev whisky. Seeger – jeden z oblíbených ostrých hochů Pera Haskella – hrál na kovovou flétnu pořád dokola jediné tři tóny, které uměl. Rozdivočelý hlouček výrostků vpadl do dveří, pištěli a skřehotali jako blázni, dupali a strkali do sebe jako divá zvěř. Měli topůrka pobitá rezavými hřeby, palice, nože i pistole. Oči jim plály a někteří na nich měli namalovaná černá vraní křídla. Za nimi Inej zahlédla pár Gaunerů, kteří, jak se jí zdálo, všeobecné nadšení až tak nesdíleli – byla to Anika s krátkými žlutými vlasy, šlachovitý Roeder, kterého Per Haskell navrhoval Kazovi za špeha, a dvě mohutná lamželeza Keeg s Pimem. Postávali vzadu u zdi a nespokojeně pozorovali, jak ostatní halekají a blázní. <emphasis>U těch má Kaz největší šanci</emphasis>, pomyslela si. Byli to nejmladší členové gangu, vlastně děti, které sám Kaz přivedl a zaučil, a teď pracují nejvíc a dělají to, co nikdo nechce, právě protože přišli poslední.</p>
<p>Co chce Kaz dělat? Vlezl do své kanceláře, protože si tam chce něco vzít, nebo mu to prostě připadalo jako nejsnadnější přístupová cesta? Chce mluvit s Perem Haskellem o samotě? Ze vstupní haly bylo vidět na celé schodiště. Kaz nemůže sejít dolů, aniž by si ho všichni všimli, pokud se ovšem nehodlá za někoho přestrojit. Ale jak by se svojí nohou sešel schody, aby si nevšimli, že kulhá, to jí nebylo jasné.</p>
<p>Dav shromážděný dole propukl v jásot, protože ze své kanceláře vyšel Per Haskell; jeho šedivá hlava proplouvala davem. Na dnešní svátek se obzvlášť vyfiknul, v červeno-stříbrné vestě a károvaných kalhotách byl připravený vystoupit jako král Gaunerů, gangu, který Kaz vybudoval prakticky od nuly. V jedné ruce držel svůj oblíbený klobouk s chocholem a mával jím na všechny strany, v druhé měl vycházkovou hůl. Někdo mu na ni přidělal papírovou vraní hlavu. To ji znechutilo. Kaz se k Haskellovi vždycky choval jako dobrý syn. Prohnaný, bezohledný, vraždící, ale stejně.</p>
<p>„Myslíte, že ho dneska v noci dostaneme, starý pane?“ hulákal Bastian a poklepával si o nohu odporně vyhlížející palicí.</p>
<p>Haskell zvedl vycházkovou hůl jako žezlo. „Jestli má někdo shrábnout odměnu za jeho hlavu, pak to musí být moji hoši! Je to pravda?“</p>
<p>Propukli v jásot.</p>
<p>„Starý pane.“</p>
<p>Inej cukla hlavou, protože drsný Kazův hlas rozťal hlučnou vřavu a umlčel rozvášněné halekání. Oči všech se obrátily vzhůru.</p>
<p>Stál nahoře a shlížel dolů na čtyři patra vratkých schodů. Musel si stihnout vyměnit kabát, protože tenhle mu dokonale padl. Stál opřený o hůl, vlasy pečlivě sčesané z bledého čela dozadu, uhlazený chlapec v černém se smrtícím výrazem ve tváři.</p>
<p>Výraz překvapeného Haskella byl skoro legrační. Pak vybuchl smíchy. „To mě teda podrž, Brekkere. Ty jsi ten nejšílenější parchant, co znám.“</p>
<p>„Beru to jako kompliment.“</p>
<p>„Neměls sem chodit – pokud nemáš v úmyslu udat sám sebe jako rozumnej kluk, za kterýho tě mám.“</p>
<p>„Mám toho dost. Už mě nebaví vydělávat ti peníze.“</p>
<p>Tvář Pera Haskella se zkřivila hněvem. „Ty nevděčněj malej podrazáku!“ zařval. „Vlezeš si sem, jako nějakej pán na svoje panství.“</p>
<p>„Vždycky ses choval, jako bys byl něco víc než my, Brekkere,“ vykřikl Seeger, v ruce pořád držel tu kovovou flétnu. Několik Gaunerů souhlasně pokyvovalo hlavami. Per Haskell zatleskal, aby dal najevo, že s nimi souhlasí.</p>
<p>Byla to ostatně pravda. Kaz si vždycky držel od všech odstup. Chtěli kamarádství, chtěli přátelství, ale on na tuhle jejich hru nikdy nepřistoupil, hrál jen svoji vlastní hru. Tohle zúčtování je nejspíš nevyhnutelné. Inej věděla, že Kaz nehodlá navěky zůstat důstojníkem Pera Haskella. Jejich triumf v Ledovém paláci z něj měl udělat krále Barrelu, jenže Van Eck ho o to připravil. Gauneři nevěděli nic o tom, čeho za posledních pár týdnů dosáhl, jakou kořist uloupil Fjerdanům, ani kolik peněz může pořád ještě shrábnout. Postavil se proti nim sám, kluk s pár spojenci, který je navzdory své reputaci krutého člověka pro většinu z nich naprosto cizí.</p>
<p>„Tady nemáš žádný přátele!“ zvolal Bastian.</p>
<p>Vzadu u zdi se Anika s ostatními naježila. Pim zavrtěl střapatou hlavou a přeložil ruce křížem.</p>
<p>Kaz nepatrně nadzdvihl rameno. „Nepřišel jsem hledat si kamarády. A nepřišel jsem pro ošuntělý ubožáky, ani zbabělce, ani zatracence, který v Barrelu živoří a sotva přežívají. Přišel jsem pro ostrý hochy a ženský. Pro ty, co po něčem lační. Pro lidi jako jsem já. Tohle je můj gang,“ hlásal zapáleně Kaz, přitom vyrazil po schodech dolů a holí ztěžka bouchal do palubek na zemi, „a už mám dost toho, aby mi někdo rozkazoval.“</p>
<p>„Běžte si pro svoji odměnu, hoši!“ zvolal Haskell. Na okamžik se rozhostilo ticho a Inej zadoufala, že ho nikdo neposlechne, že se prostě všichni jako jeden muž postaví proti Haskellovi. Pak se stavidla uvolnila. Bastian se Seegerem skočili na schody první, dychtiví vztáhnout ruce na Krkavce.</p>
<p>Jenže než Seeger zpomalený vypitou whisky dostihl ve třetím patře Kaze, byl bez dechu. Kazova hůl ve dvou obloucích šlehla vzduchem a rozdrtila Seegerovi obě ruce. Než by zaútočil na Bastiana zepředu, raději kolem něj proklouzl – navzdory své pochroumané noze až nečekaně mrštně. Než se Bastian otočil, zapíchl mu Kaz hůl do důlku nad kolenem. A ten se s přidušeným výkřikem svalil na zem.</p>
<p>Na Kaze se hrnuli další z Haskellových přisluhovačů. Mohutný rváč přezdívaný Čajník kvůli tomu, jak píská, když dýchá nosem, se rozmáchl holí. Kaz stihl uskočit doleva a palice se mu jen otřela o rameno. Bleskurychle úder vrátil a vraní hlava na konci jeho hole dosedla Čajníkovi na čelist. Z úst mu vylétly úlomky, které nemohly být nic jiného než jeho zuby.</p>
<p>Kaz se pořád držel nad nimi, oni však byli v přesile a teď se na něj valili v celých vlnách. Varian se Swannem vyběhli do třetího patra, Rudý Felix jim byl v patách, těsně za ním se drželi Milo s Gorkou.</p>
<p>Inej křečovitě stiskla rty, protože Kaz to schytal do zmrzačené nohy. Zakymácel se a narovnal právě včas, aby se stihl vyhnout Varianovu letícímu řetězu. Těžký kov roztříštil zábradlí jen pár centimetrů od Kazovy hlavy a do vzduchu vylétly dřevěné třísky. Kaz popadl řetěz a škubnutím strhl Variana přes rozbité zábradlí. Dav v hale pod nimi uskočil a Varian s žuchnutím dopadl na podlahu.</p>
<p>Swann s Rudým Felixem obstoupili Kaze ze dvou stran. Rudý Felix popadl Kaze za kabát a cukl s ním dozadu. Kaz se jako kouzelnickým trikem ze svého svrchníku vysvlékl.</p>
<p>Zatímco Swann zuřivě máchal topůrkem pobitým hřeby sem a tam, vrazil mu Kaz jedinou ranou hlavu hole ze strany do tváře. I z dálky Inej viděla, jak se mu čelist změnila v krvavý kráter.</p>
<p>Rudý Felix vytáhl palici a vší silou s ní praštil Kaze do pravé ruky. Byla to nepřesná rána, stačila však k tomu, aby Kazovi vyrazila hůl z ruky. Ta s bouchnutím přistála na schodech a skutálela se dolů. Brouk, který je hbitý jak fretka a jako fretka taky vypadá, po ní skočil. Sebral ji a za jásotu svých kamarádů ji hodil Peru Haskellovi. Kaz se z obou stran opřel o zábradlí a těžkými botami kopl Rudého Felixe do prsou. Ten se pozadu svalil ze schodů.</p>
<p>Kaz byl bez hole. Doširoka rozevřel ruce v rukavicích. Inej si znovu mimoděk vybavila kouzelníka. <emphasis>Podívejte se, že v rukávu nic nemám</emphasis>.</p>
<p>Další tři Gauneři přeskočili Rudého Felixe a vrhli se na Kaze – Milo, Gorka a pisklavý Brouk s divným obličejem a mastnými vlasy. Dřív než Inej mrkla, přimáčkl Milo Kaze na zeď a zasypával ho krupobitím ran do obličeje a žeber. Kaz se zaklonil a napálil Milovi hlavičku do nosu, ozvalo se odporné prasknutí. Když Milo mátožně ustoupil dozadu, Kaz využil své výhody.</p>
<p>Jenže jich bylo moc a Kaz teď bojoval holýma rukama, z obličeje mu stříkala krev, měl roztržený ret a levé oko mu začalo otékat. Jeho pohyby byly stále pomalejší.</p>
<p>Gorka obtočil Kazovi paži kolem krku. Kaz mu vrazil loket do břicha a osvobodil se z jeho sevření. Vyrazil vpřed, Brouk si ho přidržel za rameno a vrazil mu do břicha palici. Kaz se předklonil a vyplivl proud krve. Gorka ho praštil do spánku těžkým řetězem. Inej viděla, jak obrátil oči v sloup. Zakymácel se a spadl na zem. Dav v hale se rozburácel.</p>
<p>Inej se pohnula dřív, než si to stihla rozmyslet. Nemohla se jen dívat, jak umírá, prostě nemohla. Už ho stáhli dolů, těžkými botami na něj šlapali a kopali do něj. Měla už dýky připravené v rukou. Všechny je zabije. Nahází jejich mrtvoly na hromadu, ať si je městská hlídka posbírá.</p>
<p>A v tu chvíli skrz štěrbinu mezi širokými prkny viděla, že otevřel oči. Pohledem ji našel. Celou dobu věděl, že tam je. Samozřejmě, že to věděl. Vždycky ji dokázal najít. Docela neznatelně zavrtěl zakrvavenou hlavou.</p>
<p>Měla chuť začít křičet. <emphasis>K čertu s tvojí pýchou, k čertu s Gaunery, k čertu s celým tímhle prohnilým městem.</emphasis></p>
<p>Kaz se pokusil vstát. Brouk ho skopl zpátky na zem. Smáli se. Gorka zvedl nohu a svou velkou těžkou botu držel těsně nad Kazovou hlavou – bavil dav. Inej viděla, že Pim odvrátil pohled a Anika s Keegem křičeli, ať ho někdo zastaví. Gorka dupl – načež vysokou, pisklavou fistulí vyjekl.</p>
<p>Kaz držel Gorku za botu, zatímco noha v ní byla v ošklivém úhlu vyvrácená do strany. Gorka poskakoval na jedné noze a snažil se udržet rovnováhu; to podivné, pronikavé kvičení z něj vycházelo v rytmu jeho přískoků. Milo s Broukem kopali Kaze do žeber, ale ten neuhnul. Se silou, jejíž zdroj nedokázala Inej pochopit, zatlačil Gorkovu nohu nahoru. Obr zakvílel, protože mu koleno vypadlo z jamky. Spadl na stranu a zaúpěl: „Moje noha! Moje noha!“</p>
<p>„Doporučil bych hůl,“ vypravil ze sebe Kaz.</p>
<p>Inej se teď ale nedokázala soustředit na nic jiného než na kudlu v Milově ruce, dlouhou a nablýskanou. Zdála se být tou nejčistší věcí široko daleko.</p>
<p>„Nezabíjej ho, ty pitomče!“ zahulákal Haskell. Bezpochyby měl hlavu plnou peněz, které za Kaze dostane.</p>
<p>Milo byl však očividně v ráži, neviděl ani neslyšel. Napřáhl se a chtěl vrazit nůž přímo Kazovi do prsou. Na poslední chvíli se Kaz překulil. Nůž se s hlasitým prasknutím zabořil do dřevěné podlahy. Milo lomcoval nožem, aby ho vytáhl, ale Kaz už byl v pohybu. Inej viděla, že si zastrčil dva rezavé hřebíky mezi prsty jako drápy – odněkud je musel vytáhnout. Vystřelil ruku nahoru a hřeby se zabodly Milovi do hrdla a propíchly mu průdušnici. Milo sípavě zalapal po dechu a zhroutil se na zem.</p>
<p>Kaz se chytl zábradlí a vytáhl se na nohy. Brouk dal ruce vzhůru, jako by zapomněl, že pořád třímá palici, zatímco Kaz je beze zbraně. Kaz popadl Brouka za vlasy, zvrátil mu hlavu dozadu a praštil s ní o zábradlí. Ozvala se rána jako z děla a Broukova hlava se zpětnou silou odrazila od zábradlí jako gumový míček. Brouk se složil na hromadu.</p>
<p>Kaz si rukávem otřel obličej, na čele a na nose měl rozmazanou krev. Odplivl si. Upravil si rukavice a z výšky druhého patra shlédl dolů na Pera Haskella, pak se usmál. Zuby měl červené a vlhké. Skrumáž lidí dole byla o poznání větší, než když bitka začala. Napřímil se. „Tak kdo je další?“ zeptal se, jako by spěchal ještě na další schůzku. „Kdo půjde?“ Inej nechápala, jak dokáže mluvit tak pevným hlasem. „Tohle je to, co dělám každý den. Bojuju. Kdy jste naposledy viděli, že by Per Haskell dostal ránu? Vedl lidi do boje? K čertu, kdy jste ho naposledy viděli vstát z postele před polednem?“</p>
<p>„To si myslíš, že ti budeme tleskat, protože se necháváš mlátit?“ odfrkl si Per Haskell posměšně. „Nebudu tě tahat z kaše, kterou sis sám nadrobil. Dotáhnuls do Barrelu policajty, bohatýmu obchodníkovi unesl syna –“</p>
<p>„Řekl jsem, že s tím nemám nic společnýho,“ ohradil se Kaz.</p>
<p>„Pekka Rollins tvrdí něco jinýho.“</p>
<p>„Takže slovo Lítých šelem má pro tebe větší váhu než to, co říkají tvoji vlastní lidi. To je dobré vědět.“</p>
<p>Dav dole zahučel jako suché listí ve větru. Gang je rodina spojená poutem silnějším než krev.</p>
<p>„Brekkere, jsi dost blázen na to, abys zkřížil cestu obchodníkovi.“</p>
<p>„Možná blázen,“ připustil Kaz. „Ale ne pitomec.“</p>
<p>Gauneři si začali mezi sebou něco mumlat, jako by je do té doby nenapadlo, že si to Van Eck mohl celé vymyslet. Samozřejmě, že je to nenapadlo. Van Eck byl smetánka. Proč by významný obchodník obviňoval kanálovou krysu z Barrelu, kdyby to nebyla pravda? A koneckonců, Kaz udělal hodně pro to, aby si všichni mysleli, že je schopný čehokoliv.</p>
<p>„Na mostě Goedmedbridge tě viděli s jeho ženou,“ trval na svém Per Haskell.</p>
<p>„S jeho ženou, ne s jeho synem. Jeho žena sedí doma v bezpečí vedle svýho prohnanýho manžílka, háčkuje botičky a povídá si s kanárem. Zamysli se, Haskelle. K čemu by mi byl rozmazlený obchodnický spratek?“</p>
<p>„Výkupné, vydírání –“</p>
<p>„Zkřížil jsem mu cestu, protože se mi do ní postavil. A teď využívá všechny svoje nohsledy, Pekku Rollinse a vás všechny, aby obrátil hru ve svůj prospěch. Není na tom nic složitýho.“</p>
<p>„Neprosil jsem se o žádný potíže. Neprosil jsem se o ně a nechci je.“</p>
<p>„Všechno ostatní, co jsem ti donesl pod nos, jsi bral, Haskelle. Nebýt mě, hrál bys pořád na ulici skořápky a pil ředěnou whisky. A tyhle stěny by ti padaly na hlavu. Peníze, který jsem ti nosil, ti nesmrděly. Bral sis zisky z Pátýho přístavu i Vraního klubu, jako by patřily jen tobě, a špinavou práci a rvačky jsi nechal mně.“ Pomalým pátravým pohledem přejel Gaunery pod sebou. „Vy všichni jste z toho měli prospěch. Sklízeli jste ovoce. A při první příležitosti se najednou spřáhnete s Pekkou Rolinsem, abyste mi strčili hlavu do oprátky.“ V přihlížejícím davu to znovu neklidně zašumělo. „Já se ale nezlobím.“</p>
<p>Bylo tam aspoň dvacet Gaunerů a všichni sledovali Kaze se zbraněmi v rukou, přesto by Inej přísahala, že cítila, jak se jim najednou ulevilo. Pak to pochopila – ten boj byla vlastně jen předehra. Věděli, že je Kaz ostrý. Nemusel jim to dokazovat. Tohle bylo přesně to, co Kaz potřeboval. Chtěl svrhnout Pera Haskella, jenže kdyby měl chodit za každým z gangu zvlášť, stálo by ho to spoustu času a riskoval by, že ho na ulici chytí. Teď má publikum a Per Haskell jeho představení jedině uvítal – neškodná zábava, dramatický konec Kaze Brekkera, pokořený Krkavec. Jenže tohle nebyla žádná laciná fraška. Byl to krvavý rituál a Per Haskell nechal shromáždit obecenstvo, protože netušil, že skutečné představení má teprve začít. A Kaz, zbitý a otlučený, se postavil na kazatelnu, aby začal svoji řeč.</p>
<p>„Nezlobím se,“ ujistil je znovu. „Pro tohle ne. Ale víte, co mi vadí? Co mě opravdu žere? Když vidím Gaunera, jak poslouchá Lítou šelmu. Když se musím dívat, jak tancujete, jak Pekka Rollins píská, a naparujete se za ním v průvodu, jako by to byla nějaká čest. Jeden z nejobávanějších gangů v Barrelu stahuje ocas jako srab.“</p>
<p>„Rollins má moc, hochu,“ promluvil Per Haskell. „Má peníze. Ty se v tomhle městě pohybuješ sotva pár let a nebudeš mě poučovat. Já musím tenhle gang chránit, a přesně to taky dělám. Vytáhl jsem je z bryndy, do který jsi je ty svojí lehkovážností namočil.“</p>
<p>„Myslíš si, že jsi v bezpečí, protože jsi šel Rollinsovi z cesty? Myslíš si, že to velkoryse ocení? Že nedostane chuť ukousnout si víc? Takhle se chová Pekka Rollins?“</p>
<p>„To sakra ne!“ vykřikla Anika.</p>
<p>„Kdo chcete, aby stál ve dveřích, až lev dostane hlad? Krkavec? Nebo vypelichaný kohout, co se naparuje a skřehotá, ale když jde do tuhýho, spřáhne se s mizerným kupčíkem a Lítou šelmou proti vlastnímu člověku?“</p>
<p>Inej shora viděla, jak ti, co stojí kolem Pera Haskella, nenápadně ustupují stranou. Pár Gaunerů ho dlouhým zkoumavým pohledem pozorovalo. Prohlíželi si chochol na jeho klobouku, dvě vycházkové hole, co držel v ruce – jedna byla Kazova, s níž před malou chvílí s neúprosnou přesností předvedl krvavá jatka, druhá s falešnou vraní hlavou, kterou na ni Haskell nasadil pro výsměch Kazovi.</p>
<p>„V Barrelu s bezpečím nekšeftujeme,“ horlil dál Kaz se zápalem a jeho drsný hlas se nesl davem. „Je jen síla, nebo slabost. O respekt člověk neprosí. Respekt si musí zasloužit.“ O odpuštění člověk neprosí. Musí si ho zasloužit. To byla její slova, ukradl jí je. Skoro se pousmála. „Já nejsem váš přítel,“ řečnil dál. „Nejsem váš otec. Nebudu vám nalívat whisky, plácat vás po zádech a nazývat vás syny. Ale postarám se o to, aby naše pokladna byla vždycky plná. Budu držet naše nepřátele ve strachu, takže když uvidí tetování na vaší ruce, spadne jim srdce do kalhot. Tak kdo chcete, aby stál ve dveřích, až vás Pekka Rollins poctí návštěvou?“</p>
<p>Ticho houstlo, předzvěst násilí visela ve vzduchu.</p>
<p>„No tak?“ naparoval se Per Haskell jako puchýř. „Odpovězte mu. Chcete právoplatného vůdce, nebo nadutého kripla, který ani nemůže pořádně chodit?“</p>
<p>„Možná nemůžu pořádně chodit,“ řekl Kaz. „Ale aspoň neutíkám z boje.“</p>
<p>Vydal se po schodech dolů.</p>
<p>Varian se vzpamatoval z pádu a vstal ze země. I když se nedržel úplně pevně na nohou, vrávoral směrem ke schodům. Inej respektovala loajalitu, kterou projevoval Haskellovi.</p>
<p>Pim se odtáhl od zdi a zastoupil Varianovi cestu. „Ty už jsi skončil,“ řekl.</p>
<p>„Sežeň Rollinsovy muže,“ rozkázal Per Haskell Varianovi. „Spusťte poplach!“ Anika vytasila dlouhou dýku a zastoupila mu dveře.</p>
<p>„Jsi Lítá šelma?“ zeptala se. „Nebo Gauner?“</p>
<p>I když Kaz znatelně kulhal a musel se ztěžka opírat o zábradlí, se vzpřímenými zády sešel poslední řadu schodů. Když byl dole, zbytek davu se rozdělil.</p>
<p>Haskellův vrásčitý obličej se rděl strachy a rozhořčením. „Tohle nikdy nepřežiješ, chlapče. Ukousl sis větší sousto, než dokážeš sníst.“</p>
<p>Kaz vytrhl Peru Haskellovi z ruky svou hůl.</p>
<p>„Máš dvě minuty na to, abys vypadnul z mého domu, staříku. V tomhle městě se platí krví,“ řekl Kaz, „a já s radostí proliju tu tvou.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>28 </strong></p><empty-line /><p><strong>Jesper</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>J</strong>esper ještě nikdy neviděl Kaze tak zmláceného – rozbitý nos, roztržený ret, oko oteklé tak, že na ně neviděl. Podle toho, jak se držel za břicho, Jesper odhadoval, že má zlomená aspoň dvě žebra. Když zakašlal, dřív než dal kapesník do kapsy, všiml si Jesper, že je na něm krev. Kulhal hůř než obvykle, ale držel se na nohou. Anika s Pimem přišli s ním. Podle všeho v Bydle nechali ozbrojenou posádku pro případ, že by se Pekka dozvěděl o tom, co Kaz provedl, a pokusil se tam vpadnout.</p>
<p>„U všech svatých,“ zvolal Jesper. „Vidím, že to šlo dobře.“</p>
<p>„Asi jak jsem čekal.“</p>
<p>Matthias zavrtěl hlavou, v jeho tváři se zračilo něco mezi obdivem a nevěřícným úžasem. „Kolik životů máš, <emphasis>demjine</emphasis>?“</p>
<p>„Doufám, že ještě jeden.“</p>
<p>Kaz ze sebe shodil kabát a podařilo se mu stáhnout si košili.</p>
<p>„Pro smilování boží, ukaž, pomůžu ti,“ vrhla se k němu Nina.</p>
<p>Kaz vzal do zubů konec obvazu a kus z něj utrhl. „Nechci, zvládnu to sám. Vrať se za Colmem.“</p>
<p>„Co má za problém?“ zavrčela Nina a šla zpátky do pokoje, aby s Colmem nacvičovala, co bude muset říkat.</p>
<p>„Jako vždycky,“ utrousil Jesper. „Je to Kaz Brekker.“</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Asi za hodinu vklouzla do pokoje Inej a podala Kazovi kus papíru. Bylo pozdní odpoledne a okna hotelového apartmá byla zalitá medově zlatým světlem.</p>
<p>„Přijdou?“ chtěla vědět Nina.</p>
<p>Inej přikývla. „Psaní od tebe jsem předala strážnému u dveří a zafungovalo to. Dovedli mě hned k oběma členkám Triumvirátu.“</p>
<p>„S kým ses tam setkala?“ zbystřil Kaz.</p>
<p>„Se Žeňou Safinovou a Zojou Nazjalenskou.“</p>
<p>Wylan se na židli předklonil. „S tou krejčovou? Ona je na ambasádě?“</p>
<p>Kaz nadzdvihl obočí. „Taková zajímavá věc, Nino, a ty ses nám o tom zapomněla zmínit.“</p>
<p>„Nebylo to důležité.“</p>
<p>„Samozřejmě, že to bylo důležité!“ vyhrkl Wylan zlostně. Jespera to trochu překvapilo. Ze začátku Wylanovi nevadilo nosit Kuwejův obličej. Skoro se zdálo, že je rád, protože se tím mohl úplně distancovat od svého otce. Jenže to bylo před tím, než jeli do Svaté Hildy. A před tím, než se Jesper omylem líbal s Kuwejem.</p>
<p>Nina sebou cukla. „Wylane, myslela jsem, že jedeš do Ravky. Potkal bys Žeňu, jen co bychom nasedli na loď.“</p>
<p>„Všichni víme, ke komu je Nina loajální,“ řekl Kaz.</p>
<p>„Neřekla jsem Triumvirátu, že máme Kuweje.“</p>
<p>Kazovi přejel po tváři lehký úsměv. „Vždyť to říkám.“ Obrátil se k Inej. „Řeklas jim naše podmínky?“</p>
<p>„Ano, za hodinu budou v hotelových lázních. Upozornila jsem je, že je nikdo nesmí vidět jít dovnitř.“</p>
<p>„Doufejme, že to zvládnou,“ řekl Kaz.</p>
<p>„Řídí celou zemi,“ opáčila Nina. „S několika jednoduchými pokyny si jistě poradí.“</p>
<p>„Je bezpečné, aby chodily po ulici?“ strachoval se Wylan.</p>
<p>„Jsou to nejspíš jediní grišové, kterým teď v Ketterdamu nehrozí nebezpečí,“ ujistil ho Kaz. „I kdyby Šuhani měli odvahu znovu lovit griši, nedovolí si chytit dvě nejvyšší představitelky státu. Nino, dokázala by Žeňa vrátit Wylanův obličej do původní podoby?“</p>
<p>„To nevím,“ zaváhala Nina. „Říká se jí První krejčová a je bezesporu ze všech nejnadanější, ale bez <emphasis>paremu</emphasis>…“ Nemusela nic vysvětlovat. Jenom díky <emphasis>paremu</emphasis> dokázala Nina zázračně transformovat Wylanův obličej do Kuwejovy podoby. Ale kdo ví, Žeňa Safinová je legenda. Možné je všechno.</p>
<p>„Kazi,“ Wylan si žmoulal podolek košile. „Kdyby byla ochotná to zkusit –“</p>
<p>Kaz přikývl. „Ale do dražby budeš muset být dvakrát tak opatrný. Otec by jistě nebyl rád, kdyby ses ukázal a prozradil habaďůru, kterou hraje na Obchodní radu a městskou hlídku. Možná by bylo lepší počkat –“</p>
<p>„Ne,“ vpadl mu do řeči Wylan. „Už nechci být někdo jiný.“</p>
<p>Kaz pokrčil rameny a Jesper se zaradoval, že se mu plní jeho tajné přání. Alespoň tentokrát chtějí s Wylanem totéž.</p>
<p>„Nebudou v lázních hoteloví hosté?“ napadlo Jespera.</p>
<p>„Celé lázně jsem rezervovala pro pana Reitvelda,“ odpověděla Nina. „Velmi nerad se svléká před ostatními lidmi.“</p>
<p>Jesper zavrčel. „Nemluvte, prosím, o tom, jak se otec svléká.“</p>
<p>„To ty jeho plovací blány,“ pokrčila rameny Nina. „Tolik se za ně stydí.“</p>
<p>„Nina s Matthiasem zůstanou tady,“ nařídil Kaz.</p>
<p>„Já bych měla být u toho,“ zaprotestovala Nina.</p>
<p>„Jsi Ravčanka, nebo jedna z nás?“</p>
<p>„Jsem obojí.“</p>
<p>„Přesně. I bez tebe s Matthiasem to bude dost složité vyjednávání, tak zůstaňte tady.“</p>
<p>Ještě chvíli se dohadovali, ale nakonec Nina souhlasila, že zůstane nahoře, když Inej půjde místo ní.</p>
<p>Inej ale zavrtěla hlavou. „Radši bych u toho nebyla.“</p>
<p>„Proč?“ zarazila se Nina. „Někdo musí držet Kaze při smyslech.“</p>
<p>„A ty myslíš, že já to dokážu?“</p>
<p>„Musíme to aspoň zkusit.“</p>
<p>„Mám tě ráda, Nino, ale ravská vláda se k Sulijcům nechová zrovna hezky. Nemám chuť vyměňovat si zdvořilosti s jejími zástupci.“ Tohle Jespera nikdy nenapadlo a Ninu, soudě z jejího přepadlého výrazu, nejspíš taky ne. Inej ji pevně objala. „No tak,“ utěšovala ji. „Přemluvíme Colma, aby nám objednal nějakou dobrotu.“</p>
<p>„To je všechno, co na to řekneš?“</p>
<p>„To je výčitka?“ zeptala se Inej.</p>
<p>„Ne. Jeden z důvodů, proč tě zbožňuju.“</p>
<p>Zavěšené do sebe odešly najít Colma, ale Nina se přitom nervózně kousala do spodního rtu. Byla zvyklá, že její zemi kritizuje Matthias, ale od Inej to nejspíš bolelo mnohem víc. Jesper chtěl Nině říct, že člověk může něco milovat, i když vidí, že to má chyby. Aspoň doufal, že je to pravda, protože jinak by byl odepsaný.</p>
<p>Potom, co se rozdělili, aby se šli připravit na setkání s Ravčany, odchytil Jesper na chodbě Wylana.</p>
<p>„Hej.“</p>
<p>Wylan šel dál.</p>
<p>Jesper ho předběhl, zastoupil mu cestu a šel pozadu před ním. „Poslouchej, ta věc s Kuwejem žádná věc není.“ Zkusil to znovu. „S Kuwejem nic není.“</p>
<p>„Nemusíš mi nic vysvětlovat. To já vás vyrušil.“</p>
<p>„Právě že jsi nás nevyrušil! Kuwej seděl u piana. Byl to omyl. Pochopitelný.“</p>
<p>Wylan se na místě zastavil. „Ty sis myslel, že jsem to já?“</p>
<p>„Ano!“ ujišťoval ho Jesper. „Vidíš? Byl to obrovský o –“</p>
<p>Wylanovi zablýskalo ve zlatých očích. „Ty nás nedokážeš od sebe rozeznat?“</p>
<p>„Já… chci říct, většinou ano, jenže –“</p>
<p>„Vůbec si nejsme podobní,“ zlobil se Wylan rozhořčeně. „Vlastně ani není moc dobrý v přírodních vědách. V těch jeho zápisnících jsou z poloviny samé čmáranice. Většinou jsi na nich ty. A ani ty za moc nestojí.“</p>
<p>„Vážně? Čmáranice a já?“</p>
<p>Wylan protočil oči. „To je jedno. Můžeš se líbat, s kým chceš, Jespere.“</p>
<p>„To taky dělám. Jak to jen jde.“</p>
<p>„Tak v čem je problém.“</p>
<p>„Není žádný problém, jen jsem ti chtěl dát tohle.“</p>
<p>Vtiskl Wylanovi do ruky drobné oválné plátno. „Vzal jsem to, když jsme byli u Svaté Hildy. Napadlo mě, že by se to mohlo hodit, až se Žeňa bude snažit přivést zpátky k životu to tvoje staré kupecké já.“</p>
<p>Wylan zíral na plátno. „To namalovala moje máma?“</p>
<p>„Ten pokoj byl plný jejích obrázků.“</p>
<p>Byl to maličký nezarámovaný obrázek. Wylanův portrét, když mu bylo tak osm. Wylan jej sevřel v prstech. „Takhle si mě pamatuje. Nikdy mě neviděla dospět.“ Zachmuřil se. „Je moc starý. Nevím, jestli k něčemu bude.“</p>
<p>„Jsi to pořád ty,“ namítl Jesper. „Ty samé kudrliny. Stejná ustaraná vráska mezi obočím.“</p>
<p>„A tys to vzal, protože sis myslel, že se může hodit?“</p>
<p>„Už jsem ti to říkal, mám ten tvůj pitomý obličej rád.“</p>
<p>Wylan sklopil hlavu a strčil portrét do kapsy. „Děkuju.“</p>
<p>„Za málo.“ Jesper váhal. „Jestli jdeš dolů do lázní, můžu tě doprovodit. Jestli ti to nevadí.“</p>
<p>Wylan dychtivě přikývl. „To budu rád.“</p>
<p>Jesperova nově nabitá rozverná nálada trvala jen do doby, než ve výtahu narazili na Kaze a společně sjeli do třetího patra. Pak mu začaly pracovat nervy. Možná jdou přímo do pasti a Kaz není zrovna v bojové formě.</p>
<p>Jesper tak trochu doufal, že Ravčani na ten šílený plán nepřistoupí, že se Kazovi nepodaří jej provést. A i když on třeba nakonec skončí v Morně nebo na šibenici, jeho táta z toho všeho vyvázne se zdravou kůží. Colm se několik hodin učil s Ninou a Kazem svou roli, procházel s nimi nejrůznější scénáře, vytrvale odpovídal na jejich nekonečné otázky a všechno bez námitek snášel. Colm nebyl zrovna nejlepší herec a lhaní mu šlo asi tak dobře jako Jesperovi balet. Aspoň že s ním bude Nina. To by mělo pomoct.</p>
<p>Výtah se otevřel a oni se ocitli v další rozlehlé fialovo-bílé hale. Po zvuku tekoucí vody došli do místnosti, v jejímž středu byl velký kulatý bazén s kolonádou okolo. Za jejími sloupy viděl Jesper další bazény a kolonády, zátoky s jeskyněmi, všechno ozdobené jasně modrými kachličkami. Tak <emphasis>tohle</emphasis> by si nechal Jesper líbit: bazény s kouřící vodou, tančící fontány zurčící jako hosté na večírku, štosy tlustých ručníků a sladce vonící mýdla. Tohle by mělo být v Barrelu, tam by to dokázali ocenit, ne tady uprostřed finanční čtvrti.</p>
<p>Měli se setkat jenom se dvěma členkami Triumvirátu, ale u bazénu stáli tři lidi. Jesper poznal, že dívka s jedním okem v červeno-modré keftě musí být Žeňa Safinová, to znamenalo, že ta neuvěřitelně nádherná ženská s hustým vodopádem ebenově černých vlasů je Zoja Nazjalenská. Doprovázel je muž s obličejem lišky, mohlo mu být kolem dvaceti, na sobě měl tyrkysový kabát, hnědé kožené rukavice a kolem pasu úctyhodnou sbírku novozemenských revolverů. Jestli v Ravce žijí takoví lidé, možná by stálo za to jet se tam podívat.</p>
<p>„Vzkázali jsme, že griši mají přijít samy,“ řekl na úvod Kaz.</p>
<p>„Obávám se, že to nebylo možné,“ odvětil ten muž. „Ačkoliv Zoja je samozřejmě bojovnice, se kterou si není radno zahrávat, Ženiny výjimečné dary se pro fyzickou konfrontaci tolik nehodí. Já se naproti tomu hodím pro všechny druhy konfliktů, jakkoliv nalézám potěšení zvláště v těch fyzických.“</p>
<p>Kaz přimhouřil oči. „Sturmhond?“</p>
<p>„On mě zná!“ zvolal Sturmhond potěšeně. Šťouchl do Ženi loktem. „Říkal jsem ti, že jsem známý.“</p>
<p>Zoja podrážděně vzdychla. „Děkujeme. Teď bude dvojnásob nesnesitelný.“</p>
<p>„Sturmhond byl pověřený vyjednávat jménem ravského království,“ oznámila Žeňa.</p>
<p>„Pirát?“ podivil se Jesper.</p>
<p>„Korzár,“ opravil ho Sturmhond. „Přece nečekáte, že se takovéhle dražby zúčastní samotný král.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Protože by mohl prohrát. A to rozhodně nevypadá dobře, když král prohraje.“</p>
<p>Jesper nemohl uvěřit, že si skutečně povídá s <emphasis>tím</emphasis> Sturmhondem. Tenhle korzár byl legenda. Ve prospěch Ravky prolomil spoustu blokád a povídalo se… „Opravdu máš létající loď?“ plácnul Jesper.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Mám jich několik.“</p>
<p>„Vezmi mě s sebou.“</p>
<p>Kaz se nezdál být nějak okouzlen. „Ravský král tě nechá vyjednávat svým jménem ve státních záležitostech?“ ptal se nedůvěřivě.</p>
<p>„Čas od času,“ opáčil Sturmhond. „Zvlášť když ta jednání zahrnují pikantní osůbky. Máte vcelku reputaci, pane Brekkere.“</p>
<p>„Nápodobně.“</p>
<p>„To je fér. Řekněme, že jsme se oba zasloužili o to, aby se naše jména spojovala s těmi nejhoršími kruhy. Král nechce slepě zatáhnout Ravku do jednoho z vašich podvodů. V Ninině zprávě se psalo, že máte u sebe Kuweje Yul-Boa. Chci, abyste mi tuto informaci potvrdil a chci znát podrobnosti vašeho plánu.“</p>
<p>„Dobře,“ souhlasil Kaz. „Probereme to v zimní zahradě. Nechci si propotit oblek.“ Když ostatní zamířili za nimi, Kaz se zastavil a otočil za sebe. „Jen já a korzár.“</p>
<p>Zoja pohodila svou nádhernou černou hřívou a pronesla: „My jsme členky Triumvirátu. Nenecháme si rozkazovat od kanálové krysy z Kerchu s pochybným účesem.“</p>
<p>„Už to vypadá, že ano,“ odpověděl jí Kaz.</p>
<p>„Ty drzý –“</p>
<p>„Zojo,“ přerušil ji Sturmhond jemně. „Nechceme si přece znepřátelit své nové přátele dřív, než jim dáme šanci nás podvést. Veďte mě, pane Brekkere.“</p>
<p>„Kazi,“ ozval se Wylan. „Nemohl bys –“</p>
<p>„Vyjednej si to sám, kupčíku. Je na čase, aby ses to naučil.“ Zmizeli se Sturmhondem v uličce.</p>
<p>Když jejich kroky utichly, rozhostilo se ticho. Wylan si odkašlal a zvuk poskakoval po modrých kachličkách jako jarní hříbě vypuštěné z ohrady. Žeňa se zatvářila udiveně.</p>
<p>Zoja si přeložila ruce křížem. „Takže?“</p>
<p>„Paní…“ koktal Wylan. „Slečno Žeňo –“</p>
<p>Žeňa se usmála a jizvy v koutku úst se jí napnuly. „Ach, ten je sladký.“</p>
<p>„Vždycky jsi měla slabost na tyhle typy,“ poznamenala Zoja kysele.</p>
<p>„Ty jsi ten chlapec, kterého Nina předělala, aby vypadal jako Kuwej,“ zeptala se Žeňa. „A chtěl bys, abych se to pokusila dát zpátky?“</p>
<p>„Ano,“ vyhrkl Wylan, jako by v tom jediném slově spočívala veškerá naděje světa. „Ale nemám za to co nabídnout.“</p>
<p>Žeňa obrátila v sloup své jantarové oko. „Proč jsou Keršani tak posedlí penězi?“</p>
<p>„Ptá se žena ze země, která zbankrotovala,“ zamručel Jesper.</p>
<p>„Cos to řekl?“ vyštěkla Zoja.</p>
<p>„Nic,“ pověděl Jesper. „Jen říkám, že Kerch je mravně zkorumpovaná země.“</p>
<p>Zoja ho sjela pohledem od hlavy k patě, jako by uvažovala, že ho hodí do bazénu a uvaří zaživa. „Jestli chceš marnit svůj talent a čas s těmihle podvodníky, jen si posluž. Svatí vědí, že je co zlepšovat.“</p>
<p>„Zojo –“</p>
<p>„Jdu najít nějakou tmavou místnost s hlubokým bazénem a pokusím se ze sebe trochu smýt špínu téhle země.“</p>
<p>„Neutop se,“ zavolala Žeňa za Zojou, když odcházela, pak spiklenecky mrkla: „Možná mi naschvál udělá opak.“ Změřila si Wylana zkoumavým pohledem. „Bude to těžké. Kdybych tě před tím znala –“</p>
<p>„Tady,“ vpadl jí Wylan dychtivě do řeči. „Mám svoji podobenku. Je stará, ale –“</p>
<p>Vzala si od něj miniaturu.</p>
<p>„A ještě tohle,“ ukázal jí Wylan plakát hlásající odměnu za jeho šťastné nalezení, který jeho otec nechal rozvěsit po městě.</p>
<p>„Hm,“ broukla zadumaně. „Pojďme najít lepší světlo.“</p>
<p>Procházeli lázněmi, strkali hlavy do místností s vanami plnými bahna a mléka, narazili na vyhřátou komoru celou z nefritu. Nakonec se usadili v chladné bílé místnosti, kde u jedné zdi stála vana plná smrdutého bahna, zatímco druhá stěna byla celá prosklená.</p>
<p>„Sežeň si židli,“ nařídila mu Žeňa, „a dones mi od bazénu můj kufřík. Je těžký. Stojí tam u těch ručníků.“</p>
<p>„Vzala sis s sebou svůj kufřík?“ zarazil se Wylan.</p>
<p>„Ta sulijská dívka cosi naznačila,“ pověděla Žena a rukou mu ukazovala, aby už šel a udělal, co mu říká.</p>
<p>„Stejně panovačná jako Zoja,“ mručel Jesper, když odcházeli splnit její příkazy.</p>
<p>„Ale líp slyší!“ zavolala za nimi.</p>
<p>Jesper sebral kufřík postavený nedaleko velkého bazénu. Měl tvar skříňky, jejíž dvoukřídlé dveře byly zavřené důmyslnou zlatou sponou. Když se vrátili do místnosti s bahnem, Žeňa pokynula Wylanovi, aby si sedl k oknu, kde bylo nejvíc světla. Položila mu prsty pod bradu a natáčela mu obličej sem a tam.</p>
<p>Jesper postavil kufřík na zem. „Co hledáš?“ zajímal se.</p>
<p>„Švy.“</p>
<p>„Švy?“</p>
<p>„Ať krejčí odvede sebelepší práci, když se pořádně podíváš, uvidíš švy – místo, kde jedno končí a druhé začíná. Hledám známky původní struktury. Ten obrázek je opravdu užitečný.“</p>
<p>„Ani nevím, proč jsem tak nervózní,“ povzdychl si Wylan.</p>
<p>„Protože to může zkazit a budeš vypadat jako kudrnatá lasička?“</p>
<p>Žeňa nadzdvihla obočí barvy plamene. „Nebo jako hraboš.“</p>
<p>„To není vtipné,“ zamračil se Wylan. Měl pěsti sevřené tak pevně, až se mu klouby změnily v bílé hvězdice.</p>
<p>„Dobře,“ prohlásila Žeňa. „Zkusím to, ale nic neslibuju. Nina odvedla takřka dokonalou práci. Ovšem já naštěstí pracuju taky dokonale.“</p>
<p>Jesper se usmál. „Připomínáš mi ji.“</p>
<p>„Chceš říct, že ona ti připomíná <emphasis>mě</emphasis>.“</p>
<p>Žeňa začala vybalovat svůj kufřík. Byl mnohem dokonalejší než ten, co viděl Jesper u Niny. Uvnitř byly barevné kapsle, skleničky s různými odstíny pudru, řady skleněných krabiček naplněných průsvitným gelem. „To jsou buňky,“ vysvětlovala Žeňa. „Při práci jako je tahle musím použít lidskou tkáň.“</p>
<p>„Není to nechutné, vůbec ne,“ poznamenal Jesper ironicky.</p>
<p>„Mohlo by to být horší,“ namítla. „Znám ženskou, co si mazala na obličej velrybí placentu, protože doufala, že tím omládne. A to už vůbec nemluvím o tom, co udělala s opičími slinami.“</p>
<p>„Lidská tkáň je báječná,“ opravil se Jesper.</p>
<p>„To jsem si myslela.“</p>
<p>Vyhrnula si rukávy a Jesper viděl, že stejné jizvy, jako má na obličeji, se jí táhnou od rukou dál po celých pažích. Vůbec si nedovedl představit nástroj, který ji mohl takhle znetvořit tkáň.</p>
<p>„Zíráš,“ řekla, aniž by se k němu otočila.</p>
<p>Jesper nadskočil a do tváří mu stouplo horko. „Omlouvám se.“</p>
<p>„To je v pořádku. Lidi se rádi dívají. Teda, ne vždycky. Po tom, co mě napadli, se na mě nikdo nechtěl ani podívat.“</p>
<p>Jesper slyšel, že ji mučili během občanské války v Ravce, ale tohle není téma, o kterém by člověk zapředl nezávaznou konverzaci. „Teď nevím, kam se dívat,“ přiznal.</p>
<p>„Kam chceš. Jen buď zticha, ať z toho ubohého chlapce neudělám zrůdu.“ Zasmála se, protože Wylanovu tvář zachvátila hrůza. „Dělám si legraci. Ale nehýbej se. Bude to dlouho trvat a musíš být trpělivý.“</p>
<p>Měla pravdu. Šlo to tak pomalu, až měl Jesper pocit, že se vůbec nic neděje. Žeňa pokládala Wylanovi prsty pod oči nebo na víčka, pak poodstoupila a zkoumala své dílo, přitom Jesper neviděl vůbec žádnou změnu. Pak se natáhla pro jednu ze skleněných lahviček nebo krabiček, něco si nasypala na prsty, dotkla se Wylanova obličeje a znovu ustoupila zpátky. Jesper se toulal v myšlenkách. Dokola přecházel po místnosti, strčil prst do bahna, okamžitě toho zalitoval a šel pro ručník. Když se však na Wylana podíval z větší dálky, dokázal rozeznat změny.</p>
<p>„Funguje to!“ vykřikl.</p>
<p>Žeňa ho zpražila pohledem. „Samozřejmě, že to funguje.“</p>
<p>Pravidelně přerušovala práci, protáhla se a pak podala Wylanovi zrcadlo, aby zkontroloval, jestli vypadá správně, nebo ne. Po hodině už nebyly Wylanovy oči medově zlaté a i jejich tvar se změnil.</p>
<p>„Čelo by měl mít užší,“ mínil Jesper a nakukoval Ženě přes rameno. „Jenom trochu. A řasy delší.“</p>
<p>„Myslel jsem si, že se nedíváš,“ zamumlal Wylan.</p>
<p>Jesper se zazubil. „Dívám se.“</p>
<p>„Jé, on se červená,“ usmála se Žeňa. „To je dobré pro krevní oběh.“</p>
<p>„Máte v Malém paláci výcvik pro materiálčiky?“ zajímal se Wylan.</p>
<p>Jesper se zachmuřil. Proč s tím zase začíná?</p>
<p>„Samozřejmě. V palácových zahradách je škola.“</p>
<p>„A mohou tam i starší studenti?“ nedal si pokoj Wylan.</p>
<p>„Grišové u nás mohou studovat v každém věku,“ ujistila ho Žeňa. „Alina Starková odhalila svoje schopnosti až v sedmnácti letech a byla… byla jedna z nejmocnějších grišů, kteří kdy žili.“ Žeňa stiskla Wylanovu levou nosní dírku. „Když je člověk dítě, učí se snáz, ale tak je to se vším. Děti se snáz učí jazyk. Snáz se učí matematiku.“</p>
<p>„A nemají strach,“ promluvil Wylan tiše. „To až jiní jim vytyčí meze.“ Wylan očima vyhledal Jespera stojícího za Žeňou a jako by vyzýval sebe i jeho, řekl: „Neumím číst.“ Na tváři mu okamžitě vyskákaly rudé skvrny, ale hlas měl pevný.</p>
<p>Žeňa pokrčila rameny a odpověděla: „Protože tě to nikdo nenaučil. V Ravce spousta lidí z vesnice neumí číst.“</p>
<p>„Spousta lidí mě učila číst. A zkoušeli to všemi různými způsoby. Měl jsem možnost se to naučit. Ale prostě to nedokážu.“</p>
<p>Jesper viděl úzkost v jeho tváři. Kolik úsilí ho muselo stát vyslovit to takhle nahlas? Sám se teď cítil jako zbabělec.</p>
<p>„Zdá se, že si vedeš docela dobře,“ mínila Žeňa. „Až na tu společnost pouličních rváčů a pistolníků, které se držíš.“</p>
<p>Wylan nadzdvihl obočí a Jesper pochopil, že mu tím naznačuje, že teď je řada na něm, ale stejně zůstal zticha. <emphasis>Není to dar. Je to prokletí.</emphasis> Šel zpátky k oknu, najednou ho nesmírně zajímalo, co se děje dole na ulici. <emphasis>Tvoji matku to zabilo, chápeš?</emphasis></p>
<p>Žeňa střídavě pracovala a podávala Wylanovi zrcadlo, aby ji při provádění úprav a změn naváděl. Jesper to chvíli pozoroval a pak odešel nahoru zkontrolovat otce a přinést Ženě šálek čaje a Wylanovi kávu. Když se vrátil do místnosti s bahnem, málem mu oba hrnky vypadly z ruky.</p>
<p>V posledních paprscích odpoledního slunce seděl Wylan, skutečný Wylan, ten kluk, kterého poprvé viděl v koželužně, ztracený princ, jenž zabloudil do jiného příběhu.</p>
<p>„Tak co?“ zeptala se Žeňa.</p>
<p>Wylan si nervózně pohrával s knoflíky od košile.</p>
<p>„To je on,“ potvrdil Jesper. „Tohle je náš čerstvě uprchlý kupčík.“</p>
<p>Žeňa se protáhla a řekla: „To je dobře, protože kdybych měla ještě minutu čuchat tohle smradlavé bahno, asi bych zešílela.“ Bylo jasné, že musí být unavená, ale celá zářila a její jantarové oko se šťastně lesklo. Takhle vypadají grišové potom, co použijí svoji sílu. „Bylo by dobré to zítra ráno ještě zkontrolovat, jenže já se musím vrátit na ambasádu. A do zítřka…“ Pokrčila rameny.</p>
<p>Zítra vyhlásí dražbu a všechno se změní.</p>
<p>Wylan jí děkoval, stále dokola, až je oba Žeňa nakonec vystrčila ze dveří a šla najít Zoju.</p>
<p>Jesper s Wylanem vyjeli beze slova výtahem zpátky do apartmá. Jesper nakoukl do ložnice a viděl, že otec spí jen tak nepřikrytý na dece, hruď se mu hlasitým oddychováním vzdouvala nahoru a dolů. Vedle něj na posteli ležely rozházené papíry. Jesper je složil na hromádku – ceny jurdy, seznam farem kolem velkých novozemenských měst.</p>
<p><emphasis>Nemusíš po nás uklízet, táto.</emphasis></p>
<p><emphasis>Někdo to dělat musí.</emphasis></p>
<p>Wylan mezitím v obývacím pokoji rozsvítil lampy. „Máš hlad?“</p>
<p>„Jako vlk,“ přisvědčil Jesper. „Jenže táta spí. Myslím, že si sami nemůžeme objednat jídlo.“ Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si Wylana. „Donutils ji, aby tě udělala hezčího?“</p>
<p>Wylan zrůžověl. „Asi jsi zapomněl, jak dobře vypadám.“ Jesper nadzdvihl obočí. „Dobře, možná trochu.“ Jesper si stoupl vedle Wylana k oknu s výhledem na město. Smrákalo se a podél kanálů rozkvetla v pravidelných formacích pouliční světla. Bylo vidět policejní hlídky korzující po nábřeží znovu oživlém barvami a zvuky. Jak dlouho tu budou v bezpečí? Jesper ustaraně dumal, jestli Kherguudové sledují griši po městě a slídí v domě jejich pánů. Šuhanští vojáci už možná obklíčili ambasádu. Možná i jejich hotel. Dokážou ho vyčenichat i v patnáctém patře?</p>
<p>Nad nábřežím v pravidelných intervalech vybuchovaly ohňostroje. Jespera to neudivovalo. Znal mentalitu Barrelu. Lidi tu vždycky lačnili mít víc – víc peněz, víc násilí, víc smyslnosti, víc vzrušení. Byli nenasytní a Pekka Rollins jim předhodil Kaze a jeho lidi jako hostinu.</p>
<p>„Vím, cos tím sledoval,“ začal Jesper. „Nemusels jí říkat, že neumíš číst.“</p>
<p>Wylan vytáhl z kapsy svoji podobenku a položil ji na roh stolu. Blankytné oči malého Wylana na ně vážně hleděly.</p>
<p>„Víš, že Kaz byl úplně první člověk, kterému jsem o… o svém stavu řekl?“</p>
<p>„Ze všech lidí?“</p>
<p>„Já vím. Měl jsem pocit, že se těmi slovy zadusím. Bál jsem se, že se mi bude posmívat. Nebo vybuchne smíchy. Ale nic z toho neudělal. Tím, že jsem mu to řekl, tím, že jsem se postavil otci, jsem v sobě něco osvobodil. A pokaždé, když o tom někomu řeknu, se cítím volnější.“</p>
<p>Jesper sledoval trajekt mizející pod Zentsbridge. Byl skoro prázdný. „Nestydím se za to, že jsem griša.“</p>
<p>Wylan přejel prstem po kraji obrázku. Nic neříkal, ale Jesper viděl, že by chtěl.</p>
<p>„Ven s tím,“ povzbudil ho. „Prostě to řekni, ať se ti honí hlavou cokoliv.“</p>
<p>Wylan k němu vzhlédl. Jeho oči byly průzračně modré, přesně takové, jak si je Jesper pamatoval – jezero vysoko v horách, nekonečná novozemenská obloha. Žeňa odvedla dobrou práci. „Prostě to nechápu. Celý život se snažím skrývat to, co neumím. Proč ty utíkáš před něčím, co <emphasis>umíš</emphasis>?“</p>
<p>Jesper podrážděně pokrčil rameny. Zlobil se na tátu přesně kvůli tomu, co teď Wylan popsal, přesto měl najednou nepochopitelnou potřebu hájit se. Rozhodl se tak sám, ať to bylo dobře nebo špatně, a je to už strašně dávno. „Vím, kdo jsem, vím, v čem jsem dobrý, co svedu a co ne. Jsem jen… jsem, co jsem. Skvělý střelec, mizerný hráč. Proč to nestačí?“</p>
<p>„Proč to nestačí mně, nebo tobě?“</p>
<p>„Nezačínej s filozofováním, kupčíku.“</p>
<p>„Jesi, přemýšlel jsem o tom –“</p>
<p>„Přemýšlel jsi o mně? Pozdě v noci? Co jsem měl na sobě?“</p>
<p>„Přemýšlel jsem o tvé síle,“ zrudl Wylan. „Napadlo tě někdy, že tak dobře střílíš díky svým grišovským schopnostem?“</p>
<p>„Wylane, jsi roztomilý, ale tohle je čiročiré bláznovství.“</p>
<p>„Možná. Ale viděl jsem, jak dokážeš ovládat kov. Viděl jsem, jak ho řídíš. Co když nikdy nemineš cíl, protože ty kulky prostě navádíš?“</p>
<p>Jesper zakroutil hlavou. Tohle bylo směšné. Byl vynikající střelec, protože vyrůstal na hranicích, protože rozuměl zbraním, protože ho máma učila, jak zpevnit ruku, zbystřit mysl a vnímat cíl tělem stejně dobře jako ho vidět očima. Matka. Materiálčice. Griša – i když to slovo nikdy nevypustila z úst. <emphasis>Ne. Takhle to nefunguje</emphasis>. Ale co když ano?</p>
<p>S pocitem, že snad vyskočí z kůže, tu myšlenku zahnal. „Proč musíš říkat takový věci? Proč to musíš dělat tak složitý?“</p>
<p>„Protože to je složité,“ odpověděl Wylan s vážnou prostotou. Nikdo v Barrelu takhle nemluví. „Ty pořád předstíráš, že je všechno v pořádku. Jdeš z boje do boje, z večírku na večírek. Čeho se bojíš, že se stane, když se zastavíš?“</p>
<p>Jesper znovu pokrčil rameny. Upravil si knoflíček u košile, palci se dotkl revolverů. Když se cítil takhle, rozzlobený a rozrušený, jako by jeho ruce žily svým vlastním životem. Celé tělo ho svrbělo. Potřeboval odsud vypadnout.</p>
<p>Wylan mu položil ruku na rameno. „Přestaň.“</p>
<p>Jesper nevěděl, jestli má větší chuť odstrčit ho, nebo přitáhnout blíž.</p>
<p>„Prostě přestaň,“ mluvil na něj Wylan. „Dýchej.“</p>
<p>Wylanův pohled byl pevný. Jesper nedokázal odtrhnout zrak od té průzračné modře. Přinutil se znehybnět, nadechovat a vydechovat.</p>
<p>„Ještě jednou,“ pokračoval Wylan a když Jesper otevřel ústa, aby se znovu nadechl, Wylan se předklonil a políbil ho.</p>
<p>Jesperova mysl se vyprázdnila. Nevěděl, co bylo předtím, ani co bude potom. Byla tu jen realita Wylanových úst, dotyk jeho rtů a pak dokonalé křivky jeho šíje a hedvábný dotyk jeho kadeří, když ho zezadu chytl za krk a přitiskl k sobě blíž. To byl ten polibek, na který čekal. Byla to střela. Oheň v prérii. Roztočená ruleta. Jesper cítil tlukot svého srdce – nebo to bylo Wylanovo? Jako splašené skákalo v hrudi. Jediné, co mu v tu chvíli běželo hlavou, bylo šťastné a udivené <emphasis>ach!</emphasis></p>
<p>Nevyhnutelně se od sebe museli odtáhnout.</p>
<p>„Wylane,“ zadíval se Jesper do nekonečné modré oblohy jeho očí, „vážně doufám, že neumřeme.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>29 </strong></p><empty-line /><p><strong>Nina</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>N</strong>ina zuřila, když se dozvěděla, že Žeňa upravila obličej nejen Wylanovi, ale taky Kazovi, a ona u toho nebyla, aby se dívala.</p>
<p>Kaz nechal Žeňu, aby mu narovnala nos, odstranila otok na oku, aby viděl, a vyléčila mu nejhorší pohmožděniny na těle. Nic jiného nechtěl.</p>
<p>„Proč?“ nechápala Nina. „Mohla ti –“</p>
<p>„Jak začne, neví, kdy přestat,“ odbyl ji Kaz.</p>
<p>Nina pojala náhlé podezření, že se Žeňa nabídla vyléčit Kazovi i jeho polámanou nohu. „No, vypadáš jako ten nejhorší sígr z Barrelu,“ zhodnotila nespokojeně Nina. „Aspoň jsi ji mohl nechat, aby ti odstranila ty modřiny na obličeji.“</p>
<p>„Jsem nejhorší sígr z Barrelu. A musím vypadat, jako že jsem právě vyřídil deset Haskellových goril. A teď se dáme do práce. Bez hostů nemůže oslava začít.“</p>
<p>Na tuhle oslavu se Nina zrovna netěšila, nicméně už druhý den vyšlo ve všech denících oznámení o konání dražby, navíc bylo vylepeno na sloupech u východního a západního vstupu na Burzu a taky na dveřích radnice.</p>
<p>Napsali to jednoduše:</p>
<p><emphasis>Kuwej Yul-Bo, syn Bo Yul-Bayura, nejvýznamnějšího chemika z Bhez Ju, nabízí své služby a zavazuje se uzavřít vazalskou smlouvu s tím, koho mu určí Ghezenova ruka. Ti, kdo si přejí zúčastnit se svobodné a spravedlivé dražby konané dle keršského práva pod záštitou Obchodní rady a nejvyšším dohledem Rady pro příliv, nechť se za čtyři dny dostaví do Chrámu obchodu. Účastníci se shromáždí v pravé poledne. Ghezen a jeho vůle projevená v obchodní soutěži budiž nám svatá.</emphasis></p>
<p>Ve městě panoval kvůli zátarasům, uzavírkám a zákazu nočního vycházení rozruch. Z kaváren a hospod se jako o závod šířily zprávy, a než se z Geldstraat donesly do slumů v Barrelu, jejich obsah se změnil a nabral novou podobu. Podle informací přicházejících z Kazových oddílů nově vytvořených z členů Gaunerů lidé lačnili po všech informacích o záhadném Kuweji Yul-Boovi. Jeho dražbu spojovali s nepochopitelným útokem na Západním nábřeží, při kterém byly takřka srovnány se zemí dva nevěstince. Očití svědci dokonce tvrdili, že na místě činu zahlédli létající muže. Inej samotná se vydala pozorovat šuhanskou ambasádu a vrátila se se zprávou, že celé dopoledne přicházeli a odcházeli poslové a sám velvyslanec vyrazil do přístavu a domáhal se, aby Rada pro příliv uvolnila jednu ze šuhanských lodí uvízlých na souši.</p>
<p>„Chtějí poslat pro materiálčiky, aby jim vyrobili zlato,“ byl přesvědčený Jesper.</p>
<p>„Mají smůlu, přístavy jsou zavřené,“ řekl Kaz.</p>
<p>Radnice zakázala vstup pro veřejnost a Obchodní rada svolala pohotovostní schůzi, aby rozhodla, jestli dražbě poskytne záštitu, nebo ne. Otázka stála takto: Budou respektovat městské právo, nebo – vzhledem k tomu, co lze od Kuweje očekávat – v tomto případě právo poruší a vymyslí způsob, jak dražbu zhatit?</p>
<p>Nina s ostatními čekala nahoře v prosklené věži s hodinami a pozorovala východní vchod na Burzu. V poledne se k obloukové bráně přiblížil muž v černém obchodnickém obleku se štosem dokumentů v náručí. Lidé se na něj vrhli a rvali mu papíry z rukou.</p>
<p>„Nebohý Karl Dryden,“ poznamenal Kaz. Určitě slízl tenhle nezáviděníhodný úkol, protože je v Obchodní radě nejmladší.</p>
<p>O chvíli později vpadla do dveří hotelového apartmá Inej s letákem v ruce. Neuvěřitelné. Nina stále zírala přímo na dav nalepený na Drydena a Inej si vůbec nevšimla.</p>
<p>„Odsouhlasili dražbu,“ hlásila Inej a podala leták Kazovi, který ho nechal kolovat.</p>
<p>Jediné, co na něm stálo, bylo: <emphasis>Obchodní rada v souladu s keršským právem souhlasí, že bude vystupovat jako zákonný zástupce Kuweje Yul-Boa v dražbě, jejímž cílem je uzavření vazalské smlouvy. Ghezen a jeho vůle projevená v obchodní soutěži budiž nám svatá.</emphasis></p>
<p>Jesper zhluboka vzdychl a podíval se na tátu, jenž právě pilně studoval zprávy o prodeji komodit a scénář, který mu připravila Nina s Kazem. „To je teda štěstí.“</p>
<p>Inej mu položila ruku na paži. „Ještě je čas si to rozmyslet.“</p>
<p>„Není,“ opáčil Jesper. „Už včera bylo pozdě.“</p>
<p>Nina nic neříkala. Colm se jí líbil. O Jespera si dělala starosti. Na druhou stranu tahle dražba je nejlepší možnost, jak dostat Kuweje do Ravky a zachránit spoustě grišů život.</p>
<p>„Kupci jsou skvělí kořeni,“ pochvaloval si Kaz. „Mají spoustu peněz a jsou vychytralí. Proto není těžké je napálit.“</p>
<p>„Jak to?“ nechápal Wylan.</p>
<p>„Boháči jsou přesvědčení, že si zaslouží každičkou penny, co si vydělali, takže často zapomínají, že za mnohé vděčí náhodě. Chytráci zase ve všem hledají mezery. Nade vše milují, když mohou přechytračit systém.“</p>
<p>„Tak koho je nejtěžší oblafnout?“ přemýšlela Nina.</p>
<p>„Nejtěžší je podvést čestnýho člověka,“ odpověděl Kaz. „Těch naštěstí moc není.“ Poklepal prstem na skleněnou stěnu věže a ukázal na Karla Drydena, který teď, když se dav rozešel, stál opuštěný před Burzou a ovíval se kloboukem. „Dryden zdědil po otci majlant. Jenže investuje tak opatrně, že ještě skoro nic nevydělal. Zoufale touží po příležitosti, která by mu umožnila prokázat svoje schopnosti. A my mu ji naservírujeme.“</p>
<p>„Co ještě o něm víme?“ zbystřila Nina.</p>
<p>Kaz se skoro usmál. „Víme, že ho zastupuje náš starý dobrý přítel a velký milovník psů Cornelis Smeet.“</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Z předchozího pozorování chodu kanceláře Cornelise Smeeta věděli, že advokát má poslíčky, kteří celý den nosí dokumenty klientům, obstarávají podpisy a předávají důležité informace. Jsou natolik dobře honorováni, že se jim nevyplatí nechat se zkorumpovat – navíc jeden z nich se ukázal být právě tím obávaným poctivcem, které není radno podplácet.</p>
<p>Svým způsobem mohli být Van Eckovi vděční, že jim nastražení pasti ulehčil. Anika s Pimem převlečení za strážníky městské hlídky zastavili Smeetova čestného poslíčka a zatímco mu jeden kontroloval dokumenty, druhý mu prohledal tašku. Dokumenty uvnitř byly důvěrné, a tudíž zapečetěné, ale o tyhle papíry jim nešlo. Potřebovali nalíčit udičku na mladého Karla Drydena.</p>
<p>„Dobrý zloděj jen nebere,“ poučoval je Kaz. „Občas taky za sebou něco nechá.“</p>
<p>Se Spechtovou pomocí vyrobil Wylan razítko, které otiskli zezadu na zapečetěnou obálku. Vypadalo to, jako by nezodpovědný koncipient nechal papíry ve vlhku a na obálku se obtiskl inkoust z jiného dokumentu. Až poslíček Drydenovi doručí dokumenty, i kdyby nebyl vůbec zvědavý, pohledem zabloudí na slova, která se odněkud propila na jeho štos dokumentů. A narazí na něco vskutku zajímavého – na dopis jiného Smeetova klienta. Jeho jméno bude nečitelné, nicméně obsah sdělení bude zřejmý: Ví Smeet něco o farmáři jménem Johannus Rietveld, který stojí v čele konsorcia keršských a novozemenských pěstitelů jurdy? Dnes se v hotelu Geldrenner sešel pouze s vybranými investory. Mohl by mu s ním Smeet sjednat schůzku?</p>
<p>Před vyhlášením Kuwejovy dražby by taková zmínka byla bezcennou informací. Po ní se však stala horkým tipem, který může vydělat celé jmění.</p>
<p>Ještě předtím, než nastražili past s falešným dopisem, jídával Colm na Kazův příkaz v přepychové fialové restauraci hotelu Geldrenner s nejrůznějšími členy keršského obchodního světa a bankovní komunity. Vždycky se posadil v uctivé vzdálenosti od ostatních, velkoryse si objednával a se svými hosty mluvil tlumeným hlasem. Obsah rozhovorů byl naprosto bezvýznamný – kurzy na burze či předvídání budoucí úrody –, jenže to nikdo v restauraci nemohl vědět. Bylo to okázalé divadlo pro hotelové zaměstnance, takže když se zástupci Obchodní rady přišli vyptávat na pana Rietvelda, dostalo se jim takové odpovědi, jakou si Kaz přál.</p>
<p>Nina se všech schůzek účastnila v roli asistentky pana Rietvelda ovládající několik jazyků – bývalá griša, která si poté, co byl dům U Bílé růže srovnán se zemí, našla jinou práci. Polila se od hlavy k patě kávovým extraktem, který měl zmást smysly Kherguudů, přesto si připadala nesvá, když jen tak seděla v otevřeném prostoru hotelové restaurace. Kaz postavil hlídky a Gauneři sledovali přilehlé ulice a hlídali, jestli se někde neobjeví šuhanští vojáci. Nikdo z nich nezapomněl, že Šuhani nahánějí griši, a Nina by pro ně byla tučným soustem, pokud by zjistili, kde je. Získat smrtičku, kterou by mohli nadopovat <emphasis>paremem</emphasis>, by znamenalo radikální obrat dražby v jejich prospěch, což by jim dost možná stálo za to znepřátelit si Radu pro příliv. Přesto si byla Nina jistá, že obchodníci, kteří se v hotelu setkali s Rietveldem, budou držet jazyk za zuby. Od Kaze byla dobře poučená o síle chamtivosti a tihle muži chtěli všechen zisk jen pro sebe.</p>
<p>Nina také musela ocenit, jakou pozornost Kaz věnoval Colmově vizáži. Pořád byl oblečený jako farmář, nicméně Kaz provedl v jeho vzhledu pár velmi decentních změn – lepší kabát, vyleštěné boty, stříbrná sponka do kravaty s drobným ametystem. To byly znaky prosperity, kterých si kupci všimnou a které ocení – nic křiklavého ani okázalého, nic, co by vzbuzovalo podezření. Kupci byli jako většina ostatních lidí – rádi si mysleli, že jsou to oni, kdo druhému nadbíhá.</p>
<p>Co se týká Niny, měla na sobě nádhernou rudou <emphasis>keftu</emphasis>, kterou jí Žeňa pro tuto příležitost půjčila ze své sbírky, jen modré výšivky změnily na černé. Nina se Žeňou neměly ani zdaleka stejnou postavu, ale podařilo se jim plášť povolit a trochu nastavit. Byl to zvláštní pocit mít po tak dlouhé době na sobě zase opravdovou <emphasis>keftu</emphasis>. Ta, co Nina nosila v domě U Bílé růže, byla jen kostým – laciná napodobenina, jež měla učinit dojem na její zákazníky. Tohle byla ovšem skutečná <emphasis>kefta</emphasis>, jakou nosí vojáci Druhé armády, vyrobená ze surového hedvábí a obarvená červení, jakou umí vyrobit jen materiálčici. Má vůbec právo něco takového vzít na sebe?</p>
<p>Když ji Matthias uviděl, ztuhl ve dveřích apartmá a v jeho blankytných očích byl patrný šok. Po chvíli mlčení prolomil ticho a řekl: „Vypadáš nádherně.“</p>
<p>„Chceš říct, že vypadám jako nepřítel.“</p>
<p>„Obojí byla vždycky pravda.“ Pak jí jednoduše nabídl rámě.</p>
<p>Nina byla nervózní z toho, že by se měl Colm v téhle habaďúře ujmout vedoucí role. Byl to nade vší pochybnost amatér a během těch pár schůzek, co spolu absolvovali, působil jako zelenáč první kategorie. Nicméně jeho sebevědomí hodinu od hodiny rostlo a v Nině začínala klíčit naděje.</p>
<p>Přesto zatím žádný z členů Obchodní rady Johannuse Rietvelda nevyhledal. Možná si Dryden zprávy na falešném dokumentu vůbec nevšiml nebo se rozhodl nechat to být. Nebo Kaz prostě přecenil jeho hamižnost.</p>
<p>A pak – jenom čtyřicet osm hodin před dražbou – dostal Johannus Rietveld zprávu, ve které bylo napsáno, že by se s ním velmi rád sešel pan Karl Dryden, aby s ním projednal oboustranně výhodnou obchodní záležitost. Jesper uklidňoval otce, zatímco Kaz rozdával pokyny Anice a Pimovi. Jestli chtějí Drydena získat, musí to narafičit tak, aby o návnadu projevily zdánlivý zájem ještě větší ryby. Nina s Colmem se jako vždycky sešli v hotelové restauraci a ona dělala, co mohla, aby zmírnila jeho nepokoj.</p>
<p>V jedenáct hodin Nina uviděla vejít do dveří restaurace dva muže v usedlých černých obchodnických oblecích. Nezastavili se u vrchního, aby se ho zeptali, kde najdou Johannuse Rietvelda, ale zamířili přímo k jejich stolu – jasný důkaz, že ho už předtím pozorovali a sbírali informace.</p>
<p>„Jsou tu,“ špitla Nina Colmovi a vzápětí toho zalitovala, protože ten se okamžitě narovnal a začal na židli neklidně poposedávat.</p>
<p>Chytla ho za ruku. „Podívejte se na mě,“ nařídila mu vlídně. „Zeptejte se mě, jaké je venku počasí.“</p>
<p>„Proč se mám ptát na počasí?“ nechápal a na čele mu vyrážely krůpěje potu.</p>
<p>„Můžete se mě klidně zeptat na poslední módní trendy v oblékání, jestli je vám to milejší. Jen vás chci rozptýlit, abyste se choval přirozeně.“ Sama měla co dělat, aby udržela svůj srdeční tep na uzdě – toho byla naštěstí schopná i bez těch nesmyslných pokusů zhluboka dýchat –, protože poznala jednoho z mužů, který přišel s Drydenem. Byl to Jan Van Eck.</p>
<p>Muži došli k jejich stolu a smekli klobouky.</p>
<p>„Pan Rietveld?“</p>
<p>„Ano?“ vypískl Colm. Nebyl to zrovna slibný začátek. Nina ho pod stolem kopla tak jemně, jak byla schopna. Zakašlal. „Co pro vás mohu udělat, pánové?“</p>
<p>Během příprav na jednání trval Kaz na tom, aby se Nina naučila znát všechny barvy a symboly členů Obchodní rady. Díky tomu teď poznala sponky do kravaty – pšeničná otep převázaná modrou smaltovanou stužkou byla znakem rodiny Drydenových, zatímco vavřín s rudým rubínem patřil Van Eckům. Ovšem Jana Van Ecka by poznala i bez spony, protože si s Wylanem byli podobní. Očima přejela ustupující linii jeho vlasů. Nebohý Wylan by měl včas investovat do kvalitních přípravků podporujících růst vlasů.</p>
<p>Dryden si důležitě odkašlal. „Jsem Karl Dryden a tohle vážený obchodník z našeho města, pan Jan Van Eck.“</p>
<p>„Pane Drydene!“ zvolal Colm s trochu přehnaným překvapením. „Dostal jsem váš vzkaz. Bohužel jsem dnes nanejvýš zaneprázdněný, celý den mám jednání.“</p>
<p>„Doufal jsem, že bychom si mohli krátce promluvit, nezdržíme vás déle než pár minut.“</p>
<p>„Nemáme v úmyslu připravovat vás o čas, pane Rietvelde,“ vložil se do hovoru Van Eck s překvapivě okouzlujícím úsměvem. „Ani sebe.“</p>
<p>„Dobře, tedy,“ pronesl Colm s celkem přesvědčivou neochotou. „Prosím, posaďte se.“</p>
<p>„Děkujeme,“ věnoval mu Van Eck další zářivý úsměv. „Vyrozuměli jsme, že zastupujete konsorcium <emphasis>pěstitelů</emphasis> jurdy.“</p>
<p>Colm se rozhlédl kolem, jako by se ujišťoval, že ho nemůže nikdo slyšet. „Možná ano. Jak jste k této důvěrné informaci přišli?“</p>
<p>„Obávám se, že není v mé kompetenci vám na tuto otázku odpovědět.“</p>
<p>„Něco tají,“ vpadla mu do řeči Nina.</p>
<p>Dryden s Van Eckem se svorně zachmuřili.</p>
<p>„Dozvěděl jsem se to od kapitána lodi, na které jste připlul,“ zalhal Van Eck.</p>
<p>„Lže,“ vypálila znovu Nina.</p>
<p>„Jak můžete něco takového tvrdit?“ zeptal se Dryden podrážděně.</p>
<p>„Jsem griša,“ mávla Nina dramaticky rukou. „Žádné tajemství se přede mnou neutají.“ Začínalo ji to bavit.</p>
<p>Drydenovi prakticky zmizel spodní ret, jak se do něj nervózně kousal, a Van Eck neochotně připustil: „Řekněme, že jsme se prostřednictvím advokátní kanceláře Cornelise Smeeta dozvěděli určité citlivé informace.“</p>
<p>„Chápu,“ přitakal Colm a zatvářil se nesmírně zasmušile.</p>
<p>Nina měla sto chutí mu zatleskat. Teď jsou kupčíci v obranném postavení.</p>
<p>„Měli bychom zájem stát se vašimi dalšími investory,“ vyšel Van Eck s barvou ven.</p>
<p>„Nepotřebuji další investory.“</p>
<p>„Jak to, že ne?“ podivil se Dryden. „Jste ve městě sotva týden.“</p>
<p>„Změnila se nálada. Úplně tomu sice nerozumím, nicméně o <emphasis>jurdu</emphasis> je najednou nesmírný zájem.“</p>
<p>Teď se Van Eck s přimhouřenýma očima naklonil dopředu. „To je skutečně zajímavé, pane Rietvelde. Jak jen to přijde, že jste se objevil v Ketterdamu v tak příhodný čas? Co vás přimělo právě teď založit konsorcium investující do <emphasis>jurdy</emphasis>?“</p>
<p>A s obranou je konec. Kaz však na tuhle situaci Colma připravil.</p>
<p>„Pokud to tedy musíte vědět, před pár měsíci začal někdo skupovat farmy kolem Coftonu pěstující <emphasis>jurdu</emphasis>. Došlo nám, že má nejspíš něco za lubem, tak jsme se rozhodli neprodat a raději jsme rozjeli svůj vlastní podnik.“</p>
<p>„Neznámý kupec?“ zbystřil zvědavý Dryden. Van Eck poněkud zbledl.</p>
<p>„Ano,“ přisvědčila Nina. „Panu Rietveldovi ani jeho partnerům se nepodařilo zjistit, kdo to je. Možná že vy, pánové, budete v tomto směru úspěšnější. Říká se, že je z Kerchu.“</p>
<p>Van Eck se zabořil do židle. Jeho světlá kůže získala zelený nádech. Poměr sil u stolu se znovu převrátil v jejich neprospěch. Poslední věc, kterou si Van Eck přál, byla, aby někdo slídil po tom, kdo všechna ta pole s <emphasis>jurdou</emphasis> koupil. Nina pod stolem znovu Colma jemně šťouchla. Čím menší zájem budou o peníze Obchodní rady jevit, tím víc jim je budou chtít členové Obchodní rady vnutit.</p>
<p>„Vlastně,“ pokračoval Colm, „mám za to, že pokud ho vypátráte, můžete investovat u něj. Tipoval bych, že pořád shání investory.“</p>
<p>„Ne,“ vyhrkl Van Eck příliš ostře. „Koneckonců vy jste teď tady a můžete dost dobře reprezentovat naše zájmy. K čemu ztrácet čas a vynakládat zbytečnou energii na to, abychom po někom slídili? Každý má právo usilovat o zisk, kde uzná za vhodné.“</p>
<p>„Přesto,“ nedalo to Drydenovi. „Je možné, že tenhle tajný investor ví o tom šuhanském –“</p>
<p>Van Eck zpražil Drydena varovným pohledem; rozhodně neměl v úmyslu rozšiřovat záležitosti Obchodní rady. Mladý kupec okamžitě zavřel pusu.</p>
<p>Na to Van Eck sepjal ruce a prohlásil: „Rozhodně stojí za to shromáždit veškeré informace, které jsme schopni získat. Tu záležitost s neznámým tajným kupcem prošetřím já sám osobně.“</p>
<p>„V tom případě se nemusíme unáhlovat,“ mínil Dryden.</p>
<p><emphasis>Rozhodně opatrný</emphasis>, pomyslela si Nina. Zahlédla, jak jí Anika z druhé strany lobby dává znamení. „Pane Rietvelde, vaše další schůzka.“ Významně se podívala směrem k hale, kam Rotty – v černém obleku vážně švihák – přiváděl do hotelu skupinu mužů a kolem restaurace je vedl někam dál.</p>
<p>Van Eck s Drydenem si vyměnili pohled, neboť mezi nimi spatřili Jellena Radmakkera, jednoho z nejbohatších investorů v celém Kerchu. Jakmile dorazila Drydenova zpráva, ve které žádal o schůzku, rychle sezvali investory na prezentaci o novozemenské ropě, která s vymyšleným Johannusem Rietveldem neměla nic společného. Což samozřejmě Van Eck s Drydenem nemohli tušit. Důležité bylo, že to v něm vzbudilo obavy, že by mohli přijít o dobrou investiční příležitost. Nině bylo skoro líto, že neuslyší, jak bude Jesper hodinu vykládat o situaci na komoditním trhu.</p>
<p>Nina pod stolem Colma znovu kopla.</p>
<p>„Nuže,“ řekl chvatně. „Musím už jít, pánové. Bylo mi potěšením –“</p>
<p>„Jaký je vstupní podíl?“ nenechal ho domluvit Dryden.</p>
<p>„Obávám se, že už opravdu nemohu přibrat další –“</p>
<p>„Co kdybychom vstoupili jako společníci?“ navrhl Van Eck.</p>
<p>„Jako společníci?“</p>
<p>„Obchodní rada je přesvědčená, že cena <emphasis>jurdy</emphasis> se brzy změní. Donedávna jsme měli svázané ruce, vystupovali jsme v roli vykonavatelů veřejné služby. Nicméně nadcházející dražba nám otevírá cestu k novým investičním příležitostem.“</p>
<p>„Je to zákonné?“ Colm zachmuřil čelo způsobem, jenž nemohl nikoho nechat na pochybách, že mu to dělá starosti.</p>
<p>„Naprosto. Nesmíme zasahovat do výsledku dražby, ale investice do vašeho fondu je zcela v souladu se zákonem a může být pro obě strany výhodná.“</p>
<p>„Chápu, že investovat do fondu vám může přinést zisk, ale –“</p>
<p>„Musel jste oslovit mnoho drobných investorů. Co kdyby se Obchodní rada stala vaším hlavním podílníkem? Co kdyby to byl jenom náš fond? V radě zasedá třináct nejstarších a nejvýznamnějších keršských rodů, které úspěšně podnikají a disponují rozsáhlým kapitálem. Farmáři ve vašem konsorciu by si nemohli přát lepší společníky.“</p>
<p>„Já… nevím,“ váhal Colm. „Je to rozhodně zajímavá nabídka, ovšem pokud bychom se měli vystavit takovému riziku, museli bychom mít solidní záruku. Neboť pokud by rada odstoupila od smlouvy, ztratili bychom rázem veškeré investice.“</p>
<p>Dryden se naježil. „Žádný člen Obchodní rady by nikdy neporušil smlouvu. Dohodu potvrdíme vlastními pečetěmi a necháme ji ověřit soudcem, kterého si sám vyberete.“</p>
<p>Nina měla pocit, že doslova vidí, jak se kolečka ve Van Eckově hlavě zuřivě otáčejí. Není pochyb, že někteří farmáři v Nové Zemi mu odmítli svá pole prodat. A teď se před ním otevírá šance, že by měl vliv nejenom nad <emphasis>jurdovými</emphasis> poli, která koupil, ale také nad významným počtem těch, které se mu získat nepodařilo. Nina dumala, jestli vzhledem k tomu, kolik obecních peněz padlo na hledání jeho syna, necítí také tlak zajistit městu dobrou investici.</p>
<p>„Dejte nám čtyřicet osm hodin, abychom –“ spustil Van Eck.</p>
<p>Colm se zatvářil omluvně. „Do zítřka do večera musím bohužel všechny své záležitosti uzavřít. Mám už koupený palubní lístek na zpáteční cestu.“</p>
<p>„Přístavy jsou uzavřené,“ opáčil Van Eck. „Nikam neodjedete.“</p>
<p>Jesperův otec zapíchl do Van Ecka mrazivý pohled, ze kterého Nině naskočila na rukou husí kůže. „Mám pocit, že mi nepokrytě vyhrožujete, pane Van Ecku, a vůbec se mi to nelíbí.“</p>
<p>Van Eck před jeho pohledem neuhnul. Po chvíli napjatého mlčení jeho hamižnost zvítězila.</p>
<p>„Tak tedy dvacet čtyři hodin,“ souhlasil konečně.</p>
<p>Colm na oko váhal. „Dvacet čtyři hodin. Nic vám však neslibuji. Musím jednat způsobem, který je v nejlepším zájmu konsorcia.“</p>
<p>„Jistě,“ zvedl se Van Eck a potřásli si rukama. „Žádáme vás jen o to, abyste se s definitivní platností nerozhodoval, dokud nebudeme mít možnost předložit vám nabídku na převzetí fondu. Myslím, že náš návrh shledáte velmi velkorysým.“</p>
<p>Colm se podíval směrem, kam zmizel Radmakker. „To myslím, mohu udělat. Hezký den, pánové.“</p>
<p>Když se Nina otočila, aby ho následovala z restaurace ven, Van Eck na ni zavolal: „Slečno Zeniková.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Slyšel jsem, že jste pracovala v domě U Bílé růže.“ Zkřivil rty, jako by už vyslovit jméno nevěstince znamenalo smilnit.</p>
<p>„Pracovala.“</p>
<p>„Slyšel jsem také, že jejich smrtička příležitostně pracovala pro Kaze Brekkera.“</p>
<p>„Pár věcí jsem pro Brekkera dělala,“ připustila nevzrušeně Nina. Nejlepší je potvrdit to, co stejně ví. Vzala Van Eckovu ruku do své, potěšená, jak se přitom celé jeho tělo otřáslo odporem. „Ale věřte mi, kdybych měla nejmenší tušení, co udělal s vaším synem, okamžitě bych to ohlásila příslušným úřadům.“</p>
<p>Van Eck ztuhl. Očividně nečekal, že se jejich rozhovor stočí tímhle směrem. „Já… děkuji.“</p>
<p>„Vůbec si nedovedu představit, jaká muka teď musíte prožívat. Jak mohl Brekker na toho chlapce vztáhnout ruku?“ pokračovala Nina. „Myslela jsem, že bezpečnostní opatření ve vašem domě –“</p>
<p>„Wylan nebydlel doma.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Studoval v Belendtu.“</p>
<p>„A co říkají jeho učitelé na to, že byl unesen?“</p>
<p>„Já…“ Van Eck se nervózně podíval na Drydena. „Jsou také zdrcení.“</p>
<p>„Možná se chytil špatné společnosti.“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Snad si něco nezačal s Kazem Brekkerem,“ otřásla se Nina.</p>
<p>„Wylan by nikdy –“</p>
<p>„Jistěže ne,“ přisvědčila chvatně Nina, přitom si vytřepala rukávy kefty, připravená k odchodu. „To by mohl udělat jenom blázen.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>30 </strong></p><empty-line /><p><strong>Kaz</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>N</strong>ina byla unavená, Kaz to viděl. Všichni byli unavení. On sám si musel jít po té rvačce odpočinout. Tělo ho přestalo poslouchat. Překročil neviditelnou hranici a jednoduše vypnul. Nepamatuje si, jak usnul. Nic se mu nezdálo. Odpočíval v ložnici hotelového apartmá, projížděl si v hlavě podrobnosti plánu a najednou procitl ve tmě a zmocnila se ho panika, nevěděl, kde je a jak se tam dostal.</p>
<p>Když se natáhl k lampičce, ucítil ostrou bodavou bolest. Vydržet Ženiny jemné dotyky, když mu léčila rány, bylo nesnesitelné, ale možná se měl zapřít a dovolit jí udělat ještě trochu víc. Čekala ho dlouhá noc a ten dražební podvod bude velké sousto. O nic podobného se ještě v životě nepokusil.</p>
<p>Za tu dobu, co byl Kaz u Gaunerů, toho viděl a slyšel hodně, nicméně rozhovor, který vedl se Sturmhondem v zimní zahradě, předčil všechno.</p>
<p>Probírali podrobnosti dražby – co budou potřebovat od Ženi a jak Kaz odhaduje, že budou účastníci dražby přihazovat. Kaz chtěl, aby Sturmhond vstoupil do hry na padesáti milionech, přitom předvídal, že Šuhani pak zvednou cenu o deset i víc milionů. Kaz se potřeboval ujistit, že to Ravčani myslí vážně. Jakmile dražbu vyhlásili, musí v ní pokračovat. Není cesty zpátky.</p>
<p>Korzár byl obezřetný, mámil z Kaze informace, kdo je najal na práci v Ledovém paláci a jak se jim podařilo osvobodit Kuweje. Kaz mu řekl tolik, aby ho přesvědčil, že Kuwej je syn Bo Yul-Bayura. Neměl však zájem vyzrazovat podrobnosti o tom, jak pracuje a jaké jsou schopnosti jeho lidí. Co může Kaz vědět? Třeba se Sturmhond jednoho dne rozhodne něco mu ukrást.</p>
<p>Nakonec si Sturmhod narovnal klopy u svého tyrkysového kabátu a prohlásil: „Nuže, Brekkere, je nad slunce jasnější, že pracujete pouze s polopravdami či bohapustými lžemi, takže jste pro tuto práci evidentně ten pravý muž.“</p>
<p>„Je tu ještě něco,“ zarazil ho Kaz s pohledem upřeným na jeho přeražený nos a zrzavé vlasy. „Dřív, než se chytneme za ruce a společně skočíme z útesu, chci vědět, s kým mám tu čest.“</p>
<p>Sturmhond nadzdvihl obočí. „Nespali jsme spolu pod stanem ani si nepůjčujeme oblečení, nicméně jsem měl za to, že jsme se představili způsobem odpovídajícím běžným společenským konvencím.“</p>
<p>„Kdo jsi, korzáre?“</p>
<p>„To je existenciální otázka?“</p>
<p>„Žádný skutečný pirát nemluví jako ty.“</p>
<p>„Vy máte ale předsudky.“</p>
<p>„Vím, jak vypadá synek z bohaté rodiny, a nevěřím, že by král poslal jen tak ledajakého korzára vyjednávat citlivé obchodní záležitosti.“</p>
<p>„Jen tak ledajakého,“ ušklíbl se Sturmhond. „Vyznáte se snad v politice?“</p>
<p>„Umím vyjednávat. Kdo jsi? Buď nám řekneš pravdu, nebo od toho dáváme ruce pryč.“</p>
<p>„Jste si jistý, pane Brekkere, že by něco takového bylo možné? Znám teď vaše plány. Doprovázejí mě dvě nejproslulejší griši a ani já nejsem tak špatný v boji.“</p>
<p>„A já jsem kanálová krysa, která dovezla Kuweje Yul-Boa z Ledového paláce živého a zdravého. Řekni mi, na čem jsem.“ Co se týče oblečení a titulů, nemohli se Kazovi věrní s Ravčany měřit, ale Kaz v tom zkrátka uměl chodit.</p>
<p>Sturmhond spojil ruce za zády a Kaz postřehl, že se jeho vystupování nepatrně změnilo. Pobavenou jiskru v jeho očích vystřídala překvapivá vážnost. Žádný obyčejný korzár.</p>
<p>„Řekněme,“ pronesl Sturmhond s pohledem upřeným na ketterdamskou ulici pod sebou, „čistě hypoteticky samozřejmě, že ravský král má síť tajných služeb zasahující hluboko do Kerchu, Fjerdy i Šu hanu a že naprosto přesně ví, jak je Kuwej Yul-Bo důležitý pro budoucnost jeho země. A řekněme, že král nevěří, že by kromě něj mohl někdo jiný o takové věci vyjednávat, jenže také ví, jak je nebezpečné cestovat pod svým vlastním jménem, když se jeho země zmítá ve zmatku a on nemá dědice ani následníka z rodu Lantsovovů.“</p>
<p>„Takže hypoteticky,“ pochopil Kaz, „bych tě mohl oslovovat Vaše veličenstvo.“</p>
<p>„A mnoha dalšími barvitými tituly. Hypoteticky.“ Korzár si ho změřil pátravým pohledem. „Jak jste poznal, že nejsem tím, za koho se vydávám, pane Brekkere?“</p>
<p>Kaz pokrčil rameny. „Mluvíš keršsky, jako by ses tu narodil – v hodně bohaté rodině. Nechováš se jako člověk, který přijel s námořníky a pouličními grázly.“</p>
<p>Korzár se s plnou svou pozorností otočil ke Kazovi. Jeho lehkost byla pryč, najednou tu stál muž, který by dokázal velet armádám. „Pane Brekkere,“ začal. „Kazi, jestli dovolíte? Má pozice je velmi zranitelná. Jsem král, který vládne zemi s prázdnou pokladnou a ze všech stran čelí nepřátelům. V mé vlastní zemi jsou síly, které by mohly využít mé nepřítomnosti k tomu, aby se pokusily chopit moci.“</p>
<p>„Říkáš, že bys byl velmi zajímavým rukojmím.“</p>
<p>„Domnívám se, že výkupné za mou osobu by bylo o poznání menší než cena za Kuwejovu hlavu. Což je pro mé sebevědomí vskutku rána.“</p>
<p>„Nezdá se, že bys trpěl,“ opáčil Kaz.</p>
<p>„Sturmhond je dílo mého mládí a jeho reputace mi pořád dobře slouží. Nemohu na Kuweje Yul-Boa v dražbě přihazovat jako ravský král. Doufám, že vše půjde podle vašeho plánu. Pokud ne, má prohra by byla vnímána jako ponižující hrubá chyba, diplomatická i strategická. Zúčastním se dražby jako Sturmhond, nebo se jí nezúčastním vůbec. Pokud je to problém –“</p>
<p>Kaz si opřel ruce o hůl. „Pokud se mě nebudeš snažit oblafnout, můžeš se dražby zúčastnit třeba jako královna všech moří.“</p>
<p>„Jsem rozhodně rád, že mám v této věci na výběr.“ Otočil se čelem k městu. „Může to vyjít, pane Brekkere? Nebo sázím na schopnosti velkohubého grázla a zahrávám si s osudem Ravky a grišů?“</p>
<p>„Tak trochu obojí,“ zamyslel se Kaz. „Riskuješ budoucnost své země. My riskujeme své životy. To mi připadá jako férový obchod.“</p>
<p>Král Ravky mu nabídl ruku. „Dohoda je dohoda?“</p>
<p>„Dohoda je dohoda.“ Potřásli si rukama.</p>
<p>„Kéž by se smlouvy podepisovaly takhle rychle,“ řekl a na tváři se mu znovu objevil nenucený lehkomyslný výraz, jako by si nasadil masku koupenou na Západním nábřeží. „Jdu si dát koupel a něco k pití. Příliš špíny a bláta škodí. Neprospívá to tělesné konstituci.“ Setřásl si z klopy neviditelné smítko prachu a odloudal se ze zimní zahrady.</p>
<p>Teď si Kaz uhladil vlasy a natáhl sako. Nemohl uvěřit, že podlá kanálová krysa uzavřela dohodu s králem. Vzpomněl si na korzárův zpřelámaný nos, dodával mu vzezření člověka, který má za sebou úctyhodnou řádku pěstních soubojů. Nejspíš to tak bude, ale určitě mu museli upravit jeho pravou podobu víc, jinak by ho lidi poznali. Těžko může být člověk nenápadný, když má obličej vyražený na minci. Král nekrál, Sturmhond je nakonec stejně jenom pořádný švindlíř, a jediné, na čem záleží, je, aby on a jeho lidi sehráli svůj part.</p>
<p>Kaz se podíval na hodinky – bylo po půlnoci, později, než čekal. Rychle vykročil, aby našel Ninu. Zarazilo ho, že v hale čekal Jesper.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se, zatímco jeho mysl okamžitě začala procházet možnosti, co se za tu dobu, kdy spal, mohlo pokazit.</p>
<p>„Nic,“ uklidnil ho Jesper. „Nebo nic neobvyklého.“</p>
<p>„Tak co chceš?“</p>
<p>Jesper polkl a začal: „Matthias ti dal zbytek <emphasis>paremu</emphasis>, že jo?“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Kdyby se něco stalo… Šuhani budou na dražbě taky, možná i ti jejich Kherguudové. Jde fakt o hodně. Nemůžu otce znovu zklamat. Potřebuju ten <emphasis>parem</emphasis>, pro všechny případy.“</p>
<p>Kaz ho dlouhou dobu upřeně sledoval. „Ne.“</p>
<p>„K čertu, proč ne?“</p>
<p>Rozumná otázka. Dát Jesperovi <emphasis>parem </emphasis>by byl chytrý tah, pragmatický.</p>
<p>„Tvýmu otci záleží víc na tobě než na nějakým podvodu nebo kusu půdy.“</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>„Nehodlám tě nechat udělat ze sebe mučedníka, Jesi. Jestli jeden z nás půjde ke dnu, půjdou ostatní taky.“</p>
<p>„Tohle je moje volba.“</p>
<p>„Jak vidíš, není.“ Kaz zamířil do obývacího pokoje. Neměl v úmyslu se s Jesperem hádat, zvlášť když ani pořádně nevěděl, proč řekl ne.</p>
<p>„Kdo je Jordie?“</p>
<p>Kaz se zastavil. Tušil, že ta otázka přijde, přesto bylo těžké slyšet bratrovo jméno nahlas. „Někdo, komu jsem věřil.“ Otočil se a setkal se očima s Jesperem. „Někdo, koho jsem nechtěl ztratit.“</p>
<p>Kaz našel Ninu, jak spí schoulená vedle Matthiase na gauči ve fialovém obývacím pokoji. Proč se dva největší lidi rozhodli spát na té nejmenší posteli, mu nebylo jasné. Šťouchl do Niny holí. Odstrčila ji pryč, aniž by otevřela oči.</p>
<p>„Budíček, vstáváme.“</p>
<p>„Jdi pryč,“ zabořila hlavu do Matthiasových prsou.</p>
<p>„Vstávej, Zeniková. Mrtvoly možná počkají, ale já ne.“</p>
<p>Konečně se zvedla a nazula si boty. Vyměnila rudou keftu za kalhoty a kabát, které měla na sobě při té zpackané výpravě do Sladké zátoky. Matthias sledoval každý její pohyb, ale nenabídl se, že ji doprovodí. Věděl, že by to jenom zvýšilo riziko, že je odhalí.</p>
<p>Ve dveřích se objevila Inej a společně zamířili v tichosti ke dveřím. V Ketterdamu byl zákaz vycházení, tohle však museli provést. Budou spoléhat na štěstí a Inejinu schopnost vyhnout se strážníkům městské hlídky.</p>
<p>Vyšli zadním vchodem hotelu a vydali se směrem k dělnické čtvrti. Šli pomalu, vyhýbali se barikádám, často zastavovali a čekali na Inej, která jim mizela z dohledu, aby se za chvíli zase objevila a ukázala jim, jestli mají čekat, vrátit se, nebo jít dál, načež zase zmizela.</p>
<p>Konečně došli k márnici, neoznačené šedivé kamenné budově přiléhající k dělnické čtvrti, vepředu s malou zahrádkou, o kterou se už dlouho nikdo nestaral. Vozili sem těla bohatých, aby je připravili na převoz a kremaci za městem. Nebyla to sice tak žalostná lidská hromada jako na Smrťákově voru, ale i tak si Kaz připadal, jako by se ocitl ve špatném snu. Vybavil si Inejin hlas odrážející se od bílých dlaždiček. <emphasis>Pokračuj.</emphasis></p>
<p>Márnice byla opuštěná, těžká kovová vrata pevně zamčená. Odemkl šperhákem a ohlédl se dozadu na stíny tančící ve zpustlé zahradě. Inej neviděl, i když věděl, že tam je. Bude hlídat u vchodu, než budou s tou truchlivou prací hotovi.</p>
<p>Uvnitř na ně dýchl chlad, měli s sebou světlo z lucerny s mrtvolně namodralým plamenem. Našli přípravnu a za ní velký ledový sál z kamene se spoustou zásuvek velkých tak, aby se do nich vešlo lidské tělo. Všude páchla smrt.</p>
<p>Vzpomněl si na puls na Inejině hrdle, na hřejivé teplo její kůže na svých rtech. Snažil se tu vzpomínku zahnat. Nechtěl, aby se mu v hlavě pomíchala s touhle místností plnou nebožtíků.</p>
<p>Hrůzu oné noci v ketterdamském přístavu ze sebe Kaz nikdy nedokázal setřást – tu děsivou vzpomínku na bratrovo mrtvé tělo, jež křečovitě svíral v rukou, a přitom se nutil znovu se nadechnout, udržet se nad hladinou, zůstat naživu a kopat nohama ještě trochu víc. Když se mu pak podařilo probojovat si cestu na břeh, přísahal‚ že zasvětí svůj život tomu, aby pomstil sebe i bratra. Jenže děsy té noci odmítaly blednout. Kaz byl přesvědčený, že se to zlepší. Že se časem nebude zdráhat podat druhému ruku a přestane se mu dělat špatně ve stísněných prostorech. Místo toho to ale bylo čím dál tím horší, a dokonce to došlo tak daleko, že se stěží mohl o někoho na ulici náhodně otřít, aby mu vzápětí na mysli nevytanula vzpomínka na děsivou noc v přístavu. Pokaždé se znovu ocitl na Smrťákově voru obklopený smrtí. Zuřivě kopal nohama ve vodě, křečovitě se držel kluzkého, nafouknutého bratrova těla a nedokázal se pustit, protože se bál smrti.</p>
<p>Začalo to být nebezpečné. Když se jednou Gorka v Modrém ráji nalil tak, že nemohl stát na nohou, Kaz s Čajníkem ho nesli domů. Šest bloků ho vlekli, zatímco se jim smýkal zepředu dozadu. Jeho páchnoucí tělo se přitom neúprosně dotýkalo Kazovy kůže, což v něm vyvolávalo nesnesitelnou nevolnost, a když konečně přepadlo na Čajníka a Kaz se osvobodil, ještě dlouho za krkem cítil chlupatou mužskou paži.</p>
<p>Později našel Čajník Kaze schouleného v umývárně, jak se skrz na skrz propocený třese po celém těle. Tvrdil tenkrát, že snědl něco zkaženého, a s drkotajícími zuby přibouchl nohou Čajníkovi dveře před nosem. Kdyby se ho měl ještě někdy někdo dotknout, asi by se zbláznil.</p>
<p>Druhý den si koupil svoje první rukavice – laciné, černé, které pouštěly barvu, jakmile se namočily. Slabost byla v Barrelu smrtelná. Lidi ji dokázali vycítit na sto honů a jestli chtěl Kaz srazit Pekku Rollinse na kolena, nemohl si už nikdy víc dovolit třást se na zemi v koupelně.</p>
<p>Na otázky ohledně svých rukavic Kaz nikdy neodpovídal, na pošklebky nereagoval. Prostě je celé dny nosil a sundával si je, jen když byl sám. Uklidňoval se, že je to jen dočasné opatření. To mu ovšem nijak nebránilo v tom, aby se s nimi naučil pracovat a vybrousil k dokonalosti svoji zručnost. Naučil se v nich míchat a rozdávat karty dokonce obratněji než bez nich. Rukavice ho chránily před vodou, držely ho v bezpečí před utonutím, když se vzpomínky vrátily a hrozilo, že ho stáhnou ke dnu. Když si je natáhl, jako by se obrnil, byla to lepší zbraň než nůž nebo pistole. Dokud nepotkal Imogen.</p>
<p>Bylo mu čtrnáct, ještě sice nebyl důstojníkem Pera Haskella, ale rvačkami a podvody si postupně budoval jméno. Imogen byla o rok starší než on a v Barrelu nová. Chodila s partou v Zierfoortu, prováděli vesměs bezvýznamné výtržnosti, o kterých tvrdila, že už ji nudí. Potloukala se po nábřežích, vzala za vděk každou malou prací a snažila se dostat do nějakého gangu. Poprvé si jí Kaz všiml, když rozbila o hlavu jednoho z Ostrých racků láhev, protože byl moc dotěrný. Pak se před ním vynořila znovu, když ho Per Haskell poslal sledovat boxerské zápasy. Měla pihy, mezeru mezi předními zuby a dokázala se prát.</p>
<p>Jednou večer, když stáli u prázdného ringu a počítali denní tržbu, se dotkla rukávu jeho kabátu a když se na ni podíval, pomalu se na něj usmála se zavřenou pusou, takže neviděl mezírku mezi jejími zuby.</p>
<p>Později v noci, když ležel na rozvrzané matraci ve společném pokoji v Bydle, zíral do stropu na vlhký strop a vzpomínal, jak se na něj Imogen dívala a jak měla kalhoty spadlé hluboko na boky. Při chůzi se houpala, jako by ke všemu přistupovala tak trochu ze strany. To se mu líbilo. Ona se mu líbila.</p>
<p>Co se týká tělesnosti, nebylo v Barrelu nic tajemstvím. Prostor tu byl stísněný a lidé se oddávali radovánkám, kde se dalo. Ostatní hoši z gangu bez přestání mluvili o svých dobrodružstvích. Kaz neříkal nic. Naštěstí nemluvil takřka o ničem, takže v tomhle případě pracovala důslednost v jeho prospěch. Věděl, co se očekává, že řekne, věděl, co by měl chtít. A byly chvíle, záblesky, kdy po těch věcech doopravdy toužil – když dívce v kobaltových šatech přecházející ulici sklouzly šaty z ramen, když se tanečnice na Východním nábřeží vlnila jako divoké plameny, když se Imogen smála, jako by řekl tu nejvtipnější věc na světě, zatímco plácl úplnou blbost.</p>
<p>Zatímco kolem chrápali spolubydlící, napnul prsty v rukavicích. <emphasis>Dokážu to překonat</emphasis>, umiňoval si. Jsem silnější než tahle slabost, jsem silnější než voda, která mě táhne ke dnu. Když se potřeboval naučit, jak to chodí v kasinu, udělal to. Když se rozhodl vzdělat se ve věcech financí, taky to zvládnul. Kaz vzpomínal, jak se na něj Imogen pomalu se zavřenými rty usmívala a učinil předsevzetí. Překoná tuhle slabost jako doteď všechno, co se mu postavilo do cesty.</p>
<p>Začal pomalu, s maličkostmi, kterých si nikdo nevšiml. Rozdal karty bez rukavic. Na noc si je nacpal pod polštář a spal bez nich. Pak ho jednou Per Haskell poslal, aby s Čajníkem důrazně domluvili jednomu mizerovi jménem Beni, co dlužil Haskellovi peníze. Kaz počkal, až ho zaženou do průjezdu, a když mu pak Čajník řekl, ať Benimu podrží ruce, sundal si na to rukavice. Měla to být zkouška, úplně jednoduchá.</p>
<p>Jen co se dotkl Beniho zápěstí, zmocnila se ho nečekaně prudká nevolnost. Čekal to a byl odhodlaný překonat ji, nevšímal si studeného potu, který mu vyrazil po celém těle, a zkroutil Benimu ruku za záda. Kaz se přinutil držet proti sobě pevně Beniho tělo, zatímco Čajník hlasitě připomínal podmínky půjčky, přitom každou větu stvrzoval ranou Benimu střídavě do břicha a do obličeje.</p>
<p><emphasis>Je to dobrý</emphasis>, utvrzoval se Kaz. <emphasis>Zvládám to</emphasis>. Pak voda stoupla.</p>
<p>Tahle vlna byla vyšší než špička Chrámu obchodu, chopila se ho a táhla ho dolů silou, jíž nedokázal vzdorovat. V náručí držel Jordieho, jeho nafouklé rozkládající se tělo se na něj mučivě tlačilo. Odhodil ho pryč a ztěžka lapal po dechu.</p>
<p>Pak si pamatuje až to, jak se opírá o cihlovou zeď a Čajník mu nadává, že nechal Beniho utéct. Nebe nad ním bylo šedivé a do nosu mu stoupal smrad z průjezdu, pach popela a zeleninových odpadků prostoupený štiplavým odérem staré moči.</p>
<p>„Co to k čertu bylo, Brekkere?“ řval Čajník s tváří zkřivenou vztekem, přitom mu v nose pískalo, což by za jiných okolností bylo k popukání. „Normálně jsi ho pustil! Co kdyby měl u sebe kudlu?“</p>
<p>Kaz to vnímal jako z dálky. Beni se ho sotva dotkl, ale bez rukavic to bylo všechno mnohem horší. Kontakt s lidskou kůží, vláčné tělo člověka mačkající se na něj.</p>
<p>„Posloucháš mě vůbec, ty ubohej, vyzáblej, malej parchante?“ Čajník ho popadl za košili, přitom se mu klouby otřel o krk, což v Kazovi vyvolalo další vlnu nevolnosti. Čajník s ním třásl ve vzduchu, až Kazovi cvakaly zuby.</p>
<p>Čajník mu uštědřil výprask, který měl dostat Beni, a nechal ho zkrvaveného ležet v průjezdu. Nemůžeš změknout nebo se nechat vyrušit, ne při práci, ne když s tebou jiný člen gangu počítá. Kaz schoval ruce do rukávů a ránu holou rukou už nikdy nedal.</p>
<p>Skoro hodinu mu trvalo dovléct se zpátky z průjezdu. Napravit si pošramocenou reputaci si vyžádalo celé dlouhé týdny. I malé uklouznutí mohlo v Barrelu přivodit pád. Našel si Beniho a přiměl ho litovat, že to nebyl Čajník, kdo ho zmlátil. Znovu si nasadil rukavice a nikdy už je nesundával. Stal se dvojnásob krutým a bojoval s dvakrát větší silou. Přestal se starat o to, jestli druhým připadá normální, ať v něm lidi klidně vidí záblesk šílenství a o zbytku se dohadují. Někdo se k němu příliš přiblížil, dal mu pěstí. Někdo se opovážil vztáhnout na něj ruku, rozdrtil mu zápěstí, nebo obě, nebo pro jistotu bradu. Přezdívali mu Krkavec. Haskellův zlý pes. V jeho duši planul hněv a on se naučil nenávidět lidi, kteří si stěžovali, kteří žadonili, kteří tvrdili, že trpí. <emphasis>Já ti ukážu, co je bolest</emphasis>, říkával si v duchu a pak přišla ke slovu jeho pěst.</p>
<p>V ringu, když mu Imogen zase položila prsty na rukáv, neuhnul pohledem, dokud se jí ze zavřených rtů nevytratil úsměv. Odtáhla ruku pryč. Odvrátila pohled. Kaz se vrátil k počítání peněz.</p>
<p>Teď Kaz zaklepal na podlahu márnice.</p>
<p>„Tak jdeme, ať to máme za sebou,“ řekl Nině a slyšel vlastní ozvěnu hlasitě se odrážet od studených kamenů. Chtěl odsud co nejdřív vypadnout.</p>
<p>Začali každý na opačné straně, očima přejížděli data na zásuvkách a hledali tělo, které by bylo ve vhodném stadiu rozkladu. Ta myšlenka mu sevřela hruď ještě větší úzkostí. Div že nekřičel. Tenhle plán byl však výplodem jeho vlastní mysli a on dobře věděl, že ho sem přivede.</p>
<p>„Tady,“ zavolala Nina.</p>
<p>Kaz přešel místnost k ní. Stáli před zásuvkou, ani jeden se neměl k tomu ji otevřít. Kaz věděl, že oba viděli spoustu mrtvých. Nemůžeš žít na ulicích Barrelu nebo bojovat jako voják v Druhé armádě a nenarazit na smrt. Jenže tohle bylo jiné. Tohle byl rozklad.</p>
<p>Nakonec Kaz zahákl vraní hlavu své hole za úchytku zásuvky a zatáhl. Byla těžší, než čekal, ale otevřela se hladce. Ustoupil dozadu.</p>
<p>„Víš jistě, že je to dobrý nápad?“ zaváhala Nina.</p>
<p>„Žádnému lepšímu se nebráním,“ odpověděl jí Kaz.</p>
<p>Zhluboka vydechla a pak odhrnula z mrtvého těla látku. Jako když se had svléká z kůže, blesklo Kazovi hlavou.</p>
<p>Nebožtík byl ve středním věku a ústa už mu začínala hnilobně černat.</p>
<p>Jako malý kluk Kaz zatajoval dech pokaždé, když procházel kolem hřbitova. Byl přesvědčený, že kdyby otevřel pusu, mohlo by se mu do ní vyplížit něco strašlivého. Místnost se pod ním zhoupla. Snažil se dýchat mělce a silou vůle nutil své myšlenky zůstat v přítomnosti. Roztáhl prsty v rukavicích, vnímal tlak jejich materiálu, soustředil se na pevnou tíhu hole ve své ruce.</p>
<p>„Jak asi umřel?“ zamumlala Nina, přitom si prohlížela šedivé záhyby mužovy mrtvé tváře.</p>
<p>„Opuštěný,“ odvětil Kaz s pohledem upřeným na konečky jeho prstů. Byly ukousané. Krysy se k němu dostaly dřív, než někdo jeho tělo našel. Nebo to možná byl jeho domácí mazlíček. Kaz vytáhl z kapsy zapečetěnou skleněnou nádobu, kterou před tím sebral z Ženina kufříku. „Vezmi si, co potřebuješ.“</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Kaz stál ve věži s hodinami nad Colmovým apartmá a prohlížel si svůj tým. Město bylo stále zahalené tmou, ale brzy začne svítat a oni se rozejdou každý svou cestou: Wylan s Colmem zamíří do prázdné pekárny, kde budou čekat na začátek dražby. Nina půjde do Barrelu vyřídit svůj úkol, Inej zaujme pozici na střeše Chrámu obchodu.</p>
<p>Kaz s Matthiasem a Kuwejem půjdou na náměstí před Burzou, kde se setkají s oddílem městské hlídky, který je doprovodí do chrámu. Kaz škodolibě přemítal, jak se bude asi Van Eck tvářit na to, že jeho úředníci chrání parchanta z Barrelu.</p>
<p>Najednou se po dlouhé době cítil zase ve své kůži. To, jak je s Wylanem přepadli ve Van Eckově domě, ho dost rozhodilo. Nebyl připravený, že Pekka Rollins vstoupí na scénu tímhle způsobem. Nebyl připravený na ostudu ani na vzpomínky na Jordieho, které se k němu v plné síle vrátily.</p>
<p><emphasis>Zklamal jsi mě</emphasis>. Zněl mu bratrův hlas v hlavě silněji než jindy. <emphasis>Znovu jsi mu dovolil, aby z tebe udělal hlupáka.</emphasis></p>
<p>Kaz omylem oslovil Jespera bratrovým jménem. Přeřeknutí. Ale možná je chce oba trestat. Kaz je teď starší, než byl Jordie, když umřel na královský mor. Teď se dívá zpátky a vidí bratrovu pýchu i jeho touhu rychle zbohatnout. <emphasis>Ty jsi zklamal mě, Jordie. Ty jsi byl starší. Ty jsi měl mít rozum.</emphasis></p>
<p>Vzpomněl si, jak se ho Inej zeptala: <emphasis>„Copak jsi neměl nikoho, kdo by tě chránil?“</emphasis> A vytanula mu další vzpomínka – Jordie sedí vedle něj na mostě, ještě je zdravý a směje se, ve vodě pod nimi se leskne odraz jejich nohou a Kaz rukama v palčácích drží kelímek horké čokolády. <emphasis>Měli jsme se přece jeden o druhého starat.</emphasis></p>
<p>Byli to tenkrát dva kluci z venkova, kterým se stýskalo po tátovi, ztracení ve městě. Proto je Pekka dostal. Nebyla to jen lákavá vidina peněz. Dal jim tehdy nový domov. Jeho falešná manželka jim vařila <emphasis>huspot</emphasis> a s jeho falešnou dcerou si mohl Kaz hrát. Pekka Rollins je nalákal na útulné rodinné teplo a příslib života, o který nedávno přišli.</p>
<p>A to je přesně to, co tě nakonec dostane: touha po něčem, co nemůžeš mít.</p>
<p>Přejížděl očima tváře lidí, po jejichž boku bojoval, s nimiž proléval krev. Lhal jim a oni lhali jemu. Zavlekl je do pekel a zase je odtamtud vyrval.</p>
<p>Kaz se zády otočenými k městu složil ruce na svou hůl. „Ode dneška chce každý z nás něco jiného. Svobodu, vykoupení –“</p>
<p>„Hromadu prachů?“ neodolal Jesper.</p>
<p>„To rozhodně. Hodně lidí nám bude stát v cestě. Van Eck. Obchodní rada. Pekka Rollins a jeho nohsledi, několik států a většina tohohle prokletýho města.“</p>
<p>„Tím jsi nás chtěl povzbudit?“ ušklíbla se Nina.</p>
<p>„Nevědí, kdo jsme. Kdo skutečně jsme. Nevědí, co máme za sebou, co jsme společně dokázali.“ Kaz bouchl holí o podlahu. „Tak jim pojďme ukázat, že se pustili do setsakra těžkýho boje.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>31 </strong></p><empty-line /><p><strong>Wylan </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><emphasis>Co tady dělám?</emphasis></p>
<p>Wylan se naklonil nad umyvadlo a postříkal si obličej studenou vodu. Už za pár hodin začne dražba. Před svítáním opustí hotel. Je naprosto nutné, aby byl Johannus Rietveld dávno pryč, kdyby ho tu po skončení dražby někdo hledal.</p>
<p>Naposledy se v koupelně podíval do pozlaceného zrcadla. Tvář, která na něj zírala, už zase důvěrně znal, ale kdo vlastně je? Kriminálník? Uprchlík? Dítě, které se obstojně – možná víc než obstojně – vyzná v třaskavinách?</p>
<p><emphasis>Jsem syn Marji Hendriksové</emphasis>.</p>
<p>Vzpomněl si na matku, samotnou a opuštěnou stejně jako její defektní dítě. Byla už moc stará, aby mohla porodit lepšího dědice? Věděl otec už tenkrát, že se bude chtít navždy zbavit veškerých důkazů o Wylanově existenci?</p>
<p><emphasis>Co tady dělám?</emphasis></p>
<p>Znal odpověď. Jenom on může dohlédnout, aby byl otec potrestaný za to, co udělal. Jenom on může matku dostat na svobodu.</p>
<p>Wylan se v zrcadle zkoumal. Otcovy oči. Matčiny vlnité vlasy. Bylo příjemné být chvíli někdo jiný, zapomenout, že je Van Eck. Teď už se ale nechtěl schovávat. Od té doby, co se Priorovy prsty stáhly kolem jeho hrdla, jenom utíkal. A možná začal utíkat mnohem dřív, už tenkrát, kdy trávil celá odpoledne zavřený ve spižírně nebo schoulený za záclonou na sedátku na parapetu a doufal, že na něj všichni zapomenou, že chůva odejde domů a učitel vůbec nedorazí.</p>
<p>Otec si přál, aby Wylan zmizel. Chtěl, aby se ztratil stejným způsobem jako jeho matka a dost dlouhou dobu si Wylan přál přesně totéž. V Barrelu se to začalo měnit – když dostal svoji první práci, když potkal Jespera, Kaze a Inej, když si začal uvědomovat, že za něco stojí.</p>
<p>Janu Van Eckovi se jeho přání nevyplní. Wylan nezmizí.</p>
<p>„Jsem tu kvůli ní,“ sdělil zrcadlu.</p>
<p>Růžovolící chlapec ve skle nevypadal nijak ohromeně.</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Když Pim vedl Wylana s Colmem zadním vchodem z hotelu pryč, slunce teprve vycházelo. Po několika úhybných odbočkách zahnuli na náměstí před Burzou. Pekárna na Beurstraat by byla touhle dobou dávno otevřená a obsluhovala makléře a obchodníky směřující na Burzu. Dražba ovšem narušila běžný chod věcí, takže pekař pro dnešek svůj krám zavřel. Možná doufal, že se mu podaří ulovit místo v chrámu, aby mohl tu událost sledovat na vlastní oči.</p>
<p>Mučivě dlouhý okamžik, než se Pimovi podařilo otevřít šperhákem zámek, stáli u dveří na opuštěném náměstí. Teprve teď si Wylan uvědomil, jak si při vloupání zvykl na Kazovu obratnost. S příliš hlasitým cvaknutím se dveře otevřely a oni se ocitli vevnitř.</p>
<p>„Žádný slzy,“ zabručel Pim. Zmizel ze dveří dřív, než mu Wylan stihl odpovědět.</p>
<p>Pekařské koše byly prázdné, ale vzduch byl i tak prosycený vůní chleba a cukru. Wylan s Colmem se uvelebili na zemi se zády opřenými o regály, aby se jim sedělo co nejlíp. Kaz jim dal přesné instrukce a Wylan se od nich nehodlal odchylovat. Johannuse Rietvelda nesmí ve městě nikdo vidět, ostatně Wylan moc dobře věděl, jak by s ním Van Eck naložil, kdyby zjistil, že se s ním jeho syn potlouká po ulicích Ketterdamu.</p>
<p>Beze slova seděli, zatímco hodiny ubíhaly. Colm dřímal. Wylan si pobrukoval melodii, kterou už nějaký čas nosil v hlavě. Potřebovalo by to bicí, něco na způsob střelby – ra-ta-ta-ta.</p>
<p>Opatrně vykoukl z okna. Hlouček lidí mířil k Chrámu obchodu, nad náměstím poletovali špačkové a za ním se v dálce pár stovek metrů od nich tyčil vchod na Burzu. Nemusel umět číst, aby věděl, co slova vyrytá na mohutném oblouku znamenají. Slyšel je otce citovat bezpočtukrát. <emphasis>Enjent, Voorhent, Almhent</emphasis>. Průmysl, poctivost, prosperita… Dvě z těch tří Van Eck ovládl dokonale.</p>
<p>Wylan netušil, že je Colm vzhůru, dokud se ho zničehonic nezeptal: „Proč jsi tenkrát v hrobce kvůli Jesperovi lhal?“</p>
<p>Wylan se znovu přikrčil k zemi. Pečlivě vážil slova. „Nejspíš proto, že vím, jaký to je, když člověk něco pokazí.“</p>
<p>Colm vzdychl. „Jesper toho zpackal hodně. Nevydrží chvíli v klidu, je blázen, dělá vtipy, když se to nehodí, ale…“ Wylan tiše čekal. „Snažím se říct, že jsou s ním potíže. Spousta potíží. Jenže prostě člověku za ty starosti stojí.“</p>
<p>„Já –“</p>
<p>„A je to moje vina, že je, jaký je. Chtěl jsem ho chránit a nejspíš jsem mu nakonec naložil mnohem větší břemeno, než bylo nebezpečí, jaké podle mě na něho číhalo za každým rohem.“ I ve slabém ranním světle dopadajícím oknem do pekárny Wylan viděl, jak je Colm ze všeho unavený. „Udělal jsem pár obrovských chyb.“</p>
<p>Wylan nakreslil prstem na podlahu neviditelnou čáru. „Díky vám se má pořád kam vrátit, když je nejhůř. Bez ohledu na to, co provedl, nebo co se pokazilo. A to je podle mě důležitější než ty chyby, o kterých mluvíte.“</p>
<p>„Teď tomu rozumím. Proto tě má tak rád. Já vím, já vím – do toho mi nic není, ani netuším, jestli bys o něj stál. Nejspíš bys z něj dostal bolehlav. Ale myslím si, že ty bys byl pro něj dobrý.“</p>
<p>Wylanovi hořely tváře. Věděl, jak moc Colm miluje Jespera, četl to v každém gestu, které udělal. To, že ho považuje za dost dobrého pro svého syna, pro Wylana hodně znamenalo.</p>
<p>Od zadního vchodu uslyšeli zvuky a ztuhli.</p>
<p>Wylan s bušícím srdcem vstal. „Pamatujte si,“ špitl Colmovi. „Musíte zůstat schovaný.“</p>
<p>Kolem pecí prošel dozadu do pekárny. Vůně pečiva tu byla silnější a tma černější, nikdo tu ale nebyl. Falešný poplach.</p>
<p>„Nikdo tu –“</p>
<p>Dveře od zadního vchodu se rozletěly dokořán. Wylana zezadu popadly ruce. Hlavu mu zvrátily dozadu, silou otevřely pusu a nacpaly do ní roubík. Přes hlavu mu přehodily pytel.</p>
<p>„Hej, chlapečku,“ oslovil ho hluboký hlas, který nepoznával. „Jsi připravený na znovushledání se svým tatíčkem?“</p>
<p>Svázali mu ruce za zády a vlekli ho zadním vchodem pryč. Wylan klopýtal div nespadl, vůbec nic neviděl a sotva udržel rovnováhu. Potom upadl, koleny ztěžka dopadl na kamennou dlažbu. Zvedli ho.</p>
<p>„Nechtěj, abych tě nesl, chlapečku. Za to mi nezaplatili.“</p>
<p>„Tudy,“ ozval se jiný hlas, dívčí. „Pekka je na jižní straně chrámu.“</p>
<p>„Počkej,“ promluvil ještě jiný hlas. „Koho tam máte?“</p>
<p>Znělo to úředně. <emphasis>Městská hlídka</emphasis>, problesklo Wylanovi hlavou.</p>
<p>„Někoho, koho radní Van Eck moc rád uvidí.“</p>
<p>„Je od Kaze Brekkera?“</p>
<p>„Buď hodnej fízl a nekaž hru. Prostě mu řekni, že na něj čeká dáreček od Lítých šelem.“</p>
<p>Odněkud z dálky Wylan zaslechl burácení davu. Byli blízko chrámu? O vteřinu později ho surově popostrčili dopředu a zvuky kolem se změnily. Byli uvnitř. Vzduch byl chladnější, světlo tlumenější. Táhli ho po schodech nahoru, holeněmi narážel o jejich hrany, až ho nakonec vrazili do židle a ruce mu svázali za zády.</p>
<p>Slyšel kroky spěchající po schodech nahoru, nato zvuk otevírajících se dveří.</p>
<p>„Máme ho,“ oznámil tentýž hluboký hlas.</p>
<p>„Kde?“ Wylanovi se zastavilo srdce. <emphasis>Snaž se, Wylane. I dítě o polovinu mladší, než jsi ty, to dokáže přečíst</emphasis>. A to si myslel, že je na to připravený.</p>
<p>„Brekker ho schovával v pekařství pár bloků odsud.“</p>
<p>„Jak jste ho našli?“</p>
<p>„Pekka nám dal rozkaz prohledat čtvrť. Napadlo ho, že Brekker bude chtít při dražbě vytáhnout z rukávu nějaký eso.“</p>
<p>„Bezpochyby s úmyslem zesměšnit mě,“ odfrkl si Van Eck.</p>
<p>Wylanovi sundali pytel z hlavy a teď hleděl do očí svého otce.</p>
<p>Van Eck zavrtěl hlavou. „Pokaždé, když si myslím, že už mě nemůžeš víc zklamat, mě přesvědčíš o opaku.“</p>
<p>Byli v malé kapli s kopulovitou střechou. Olejomalby na stěnách znázorňovaly bitevní scény a nejrůznější zbraně. Stavbu téhle kaple musela financovat rodina zbrojařů.</p>
<p>Poslední dny Wylan pečlivě studoval plán Chrámu obchodu, s Inej mapoval všechny výklenky na střeše, načrtl celou katedrálu s dlouhými výběžky Ghezenovy ruky. Věděl přesně, kde je – v jedné z kaplí na konci Ghezenova malíčku. Na zemi ležel koberec, jediné dveře vedly na schodiště a jediné okno směřovalo na střechu. I kdyby neměl roubík a mohl volat o pomoc, pochyboval, že by ho kromě obrazů na stěnách někdo slyšel. Za Van Eckem stali dva lidé: dívka v pruhovaných kalhotách s napůl oholenou žlutou hlavou a podsaditý kluk s kšandami. Oba měli na ruce fialovou pásku označující, že mají právo jednat jménem městské hlídky. Oba měli tetování Lítých šelem.</p>
<p>Kluk se zazubil. „Mám dojít pro Pekku?“ zeptal se Van Ecka.</p>
<p>„Není třeba. Chci, aby dohlídnul na to, jak připravují dražbu. A tohle stejně radši vyřídím sám.“ Van Eck se sklonil dolů. „Poslouchej, chlapče. Viděli Moru s jednou grišou z Triumvirátu. Vím, že Brekker pracuje pro Ravčany. Přes všechny svoje nedostatky jsi pořád krev mojí krve. Řekni mi, co plánuje, a já se o tebe postarám. Budeš dostávat výživné. Můžeš si pohodlně žít, kde budeš chtít. Teď ti sundám ten roubík. Jestli budeš křičet, nechám tady Pekkovy přátele, ať si s tebou dělají, co chtějí, rozumíš?“</p>
<p>Wylan přikývl. Otec mu vytáhl roubík z pusy.</p>
<p>Wylan si přejel jazykem rty a plivl otci do tváře.</p>
<p>Van Eck z kapsy vytáhl sněhobílý kapesník s monogramem. Červenou nití byl na něm vyšitý vavřínový list. „Co může člověk čekat od kluka, který stěží dokáže napsat slovo.“ Otřel si slinu z tváře. „Tak to zkusíme ještě jednou. Řekni mi, co Brekker s Ravčany plánují, a já tě možná nechám žít.“</p>
<p>„Tak jako jsi nechal žít mámu?“</p>
<p>Otec sebou sotva znatelně škubl – jako loutka, kterou zatahali za šňůrku a pak ji zase nechali odpočívat.</p>
<p>Van Eck dvakrát přeložil špinavý kapesník a schoval ho do kapsy. Kývl na dívku s chlapcem. „Dělejte, co je třeba. Dražba začíná ani ne za hodinu, do té doby to musím vědět.“</p>
<p>„Podrž ho,“ přikázal podsaditý kluk dívce. Vytáhla Wylana na nohy a kluk vyndal z kapsy ocelové násadky. „Po tomhle už nebude vypadat tak hezky.“</p>
<p>„Komu to vadí?“ pokrčil Van Eck rameny. „Jen ať neztratí vědomí. Chci informace.“</p>
<p>Kluk si Wylana nedůvěřivě změřil. „Víš určitě, že to chceš takhle, chlapečku?“</p>
<p>Wylan se vyzbrojil Nininým sebevědomím, Matthiasovou vůlí, Kazovou soustředěností, Inejinou odvahou a Jesperovu divokou, nespoutanou nadějí, že navzdory mizerným vyhlídkám nakonec všechno dobře dopadne.</p>
<p>„Nic neřeknu,“ prohlásil pevně.</p>
<p>První rána mu rozdrtila dvě žebra. Po druhé začal vykašlávat krev.</p>
<p>„Možná by ti měli zlámat prsty, abys už nemohl hrát na tu proklatou flétnu,“ navrhl Van Eck.</p>
<p><emphasis>Jsem tu kvůli ní</emphasis>, připomněl si Wylan. <emphasis>Jsem tu kvůli ní.</emphasis></p>
<p>Nakonec nebyl ani jako Nina, ani jako Matthias, ani jako Kaz, ani jako Inej, ani jako Jesper. Byl prostě Wylan Van Eck. Všechno jim řekl.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>32 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>D</strong>ostat se do Chrámu obchodu nebylo dnes ráno nic snadného. Chrám stál nedaleko Burzy a Beurscanalu, takže jeho střecha nepřiléhala k žádné jiné, a když Inej dorazila na místo, všechny vchody do chrámu už hlídali strážníci městské hlídky. Ona však byla Mora, přízrak unikající pohledům, pohybující se ve skulinách a zákoutích, kam se nikdo nedívá.</p>
<p>Během dražby je zakázané nosit do chrámu zbraně, takže Jesperovu pušku měla hozenou přes rameno. Čekala schovaná, dokud nezahlédla hlouček strážníků tlačící k obrovským dvoukřídlým dveřím vedoucím do chrámu vozík naložený dřevem. Usoudila, že to bude nejspíš na zátaras, který chtějí uvnitř postavit. Zbystřila, a když vozík zastavil, zastrčila si kapuci pod tuniku, aby ji necourala po zemi, a vklouzla pod vozík. Chytila se nápravy, takže tělo měla jen pár centimetrů nad dlážděním, a nechala se dovézt hlavní uličkou přímo k oltáři. Těsně před ním se pustila a skulila mezi lavice, jen taktak přitom minula kola vozíku.</p>
<p>Když se plazila na druhou stranu, studená kamenná podlaha ji na břiše zábla. Na konci řady chvilku počkala a pak vyrazila k jednomu ze sloupů na západní straně. Přebíhala od sloupu ke sloupu, až vklouzla do boční lodi vedoucí ke kaplím na konci palce. Znovu se plížila mezi lavicemi. Nevěděla, kde všude strážníci hlídají, a netoužila, aby ji tu někdo načapal.</p>
<p>Ze spodní kaple umístněné ve špičce palce vyběhla po schodech o patro výš do citrusové kaple. Stál tu pozlacený oltář ve tvaru velkého trsu pomerančů a dalšího exotického ovoce a uprostřed něj visela DeKappelova olejomalba znázorňující rodinu bohatého obchodníka – všichni oblečení v černém stáli na Ghezenově ruce vznášející se nad citrusovým hájkem.</p>
<p>Vyšplhala na oltář, vytáhla se na kopuli kaple a přimknula se k ní tak těsně, až skoro visela hlavou dolů. Když se dostala do úplného středu, zapřela se zády o menší kopuli, jež seděla na té větší jako čepice. Přestože ji tady nejspíš nemohl nikdo slyšet, počkala, až se ozvou zvuky kladiv a pily, načež namířila nohu proti skleněné výplni jednoho z oken, která osvětlovala kapli, a kopla. Na druhý pokus sklo prasklo a vysypalo se ven. Inej schovala ruku do rukávu, aby se nepořezala, a pak odstranila ostré úlomky a protáhla se ven na střechu. Přivázala lano k oknu a podél zdi se slanila na střechu chrámové lodi, kde odložila Jesperovu pušku. Nechtěla, aby ji vychylovala z rovnováhy.</p>
<p>Byla teď na vrcholu Ghezenova palce. Ranní mlha pomalu ustupovala a Inej viděla, že dneska bude horký den. Přes palec došla zpátky ke špičaté kostelní věži katedrály a znovu se vydala vzhůru.</p>
<p>Bylo to nejvýše položené místo v celém Ketterdamu, Inej to tu však dobře znala, a tak to pro ni bylo snazší. Ze všech střech v Ketterdamu měla Inej právě tuhle nejraději. Vlastně neměla zvláštní důvod sem chodit. Byla spousta jiných míst, ze kterých mohla pozorovat Burzu a Beurscanal, když bylo potřeba, stejně si ale vždycky vybrala katedrálu. Její věže bylo v Ketterdamu vidět skoro odevšad. Měděná střecha posetá ostny a kovovými ornamenty sice dávno zezelenala, zato nabízela spoustu dokonalých úchytek a skrýší. Připadala si jako v podivném zeleném království kouzelné víly, kam jiná noha nikdy nevkročila.</p>
<p>Provazolezkyně v její duši si představovala, jak chodí po laně nataženém mezi nejvyššími věžemi katedrály. <emphasis>Kdo si troufne postavit se samotné smrti? Já si troufnu</emphasis>. Keršani by nejspíš akrobatku přecházející po laně zavěšeném mezi špičkami jejich chrámu prohlásili za bezbožnici. Dokud by nezačala vybírat vstupné.</p>
<p>Dala na místo výbušniny, které Kaz označil za „pojistku“. Položila je přesně tam, jak se s Wylanem dohodli, když si společně prohlíželi nákresy chrámu. Jen v Kazově světě může zmatek zaručovat bezpečí. Ty bomby mají způsobit hluk, ne škodu. Prostě pro případ, že by potřebovali odlákat pozornost, je tu budou mít.</p>
<p>Když s tím byla hotová, usadila se do kovového výklenku s výhledem na apsidu a rozlehlou loď katedrály. Tady ji v pozorování procesu nebude nic rušit, nepočítá-li široké laťky a síť nataženou mezi nimi. Chodívala sem občas jen tak poslouchat varhany nebo chrámový chorál. Akordy z varhanních píšťal se odrážely od kamenných stěn, vznášely se vysoko nad město a ona se cítila svým svatým blíž.</p>
<p>Akustika byla tak dobrá, že by rozuměla každému slovu kázání, kdyby chtěla, ale tuhle část bohoslužby záměrně nevnímala. Ghezen nebyl její bůh a ona ani trochu nestála o to, aby ji někdo poučoval o tom, jak mu lépe sloužit. Nelíbil se jí ani Ghezenův oltář – nevzhledná hromada kamenů, kolem které postavili chrám. Někdy tomu říkali Prvotní výheň, jindy Hmoždíř a dneska to bude sloužit jako dražební pult. Inej se z toho obracel žaludek. Ona sama byla vazalka, která prý přijela do Kerchu dobrovolně z vlastní vůle. Tohle stojí v jejích dokumentech. Nikde se nemluví o tom, že ji unesli, ani o hrůzách, co prožila v podpalubí otrokářské lodi, jak ji Tante Heleen ponižovala a jak musela trpět ve Zvěřinci. Kerch je vybudovaný na obchodu, jenže kolik z toho jejich obchodu dělá obchod s lidmi? Ghezenův služebník může stát u oltáře a horlit proti otrokářství, jenže co všechno se v tomhle městě postavilo z daní nevěstinců? Kolik poctivých občanů zaměstnává děti, které sotva mluví keršsky a za pár mizerných šestáků musí drhnout podlahu nebo skládat prádlo, aby splácely dluhy, které se stejně nikdy nezmenší?</p>
<p>Kdyby Inej dostala svoje peníze a pořídila si loď, mohla by se svým dílem postarat o to, aby se to změnilo k lepšímu. Jestli přežije dnešek. Představila si je všechny – Kaze, Ninu, Matthiase, Jespera, Wylana, Kuweje, kteří všichni tak málo mohli ovlivnit svůj osud – jak sedí jeden vedle druhého na laně, horko těžko udržují rovnováhu, aby nespadli, připoutáni k sobě nadějí a vzájemnou důvěrou jednoho k druhému. Pekka bude číhat v chrámu pod ní a Dunjaša taky nebude nejspíš daleko. Nazvala tu holku z jantaru a slonoviny svým stínem, ale možná je taky znamením, připomínkou, že Inej se nenarodila pro tenhle život. Přesto pro ni bylo těžké nevnímat tohle město jako domov – koneckonců Dunjaša je ta, kdo sem nepatří.</p>
<p>Inej pozorovala stráže dole: naposledy zkontrolovaly chrám, prohledaly všechny rohy a nakoukly do kaplí. Věděla, že možná pošlou pár odvážlivců podívat se nahoru na střechu, ale co má být – je tu spousta míst, kam se může snadno schovat, a kdyby bylo nejhůř, vklouzne jednoduše zpátky pod kopuli kaple na konci palce a tam počká, až odejdou.</p>
<p>Stráž zaujala své pozice a Inej slyšela, jak kapitán dává rozkazy, kam mají na pódium posadit členy Obchodní rady. Zahlédla univerzitního doktora, kterého přivedli, aby potvrdil, že je Kuwej zdravý, a viděla, jak jeden z příslušníků stráže valí stupínek na místo, kde bude stát dražitel. Nahnala se jí krev do žil, když mezi stráží spatřila vykračovat si v uličce několik Lítých šelem. Dmuly se pýchou nad svou novou důležitostí a se smíchem se naparovaly svými fialovými páskami městské hlídky. Skutečným příslušníkům městské hlídky se to moc nezamlouvalo a i dva členové Obchodní rady, jak si Inej všimla, to celé pozorovali dost nedůvěřivě. Říkají si, že možná nebyl nejlepší nápad dát svoloči z Barrelu takovou moc? O tenhle taneček Rollinse požádal Van Eck, a Inej vůbec nepochybovala, že král Barrelu nemá v úmyslu nechat se dlouho vést.</p>
<p>Inej očima přehlédla obzor dozadu k přístavu, kde se v dáli černaly obelisky věží. Nina měla s Radou pro příliv pravdu. Zdá se, že se radši drží v bezpečí svých strážních věží. Ačkoliv vzhledem k tomu, že vlastně nikdo neví, kdo jsou, je docela možné, že teď sedí v katedrále pod ní. Stočila pohled k Barrelu. Doufala, že Nina je v bezpečí a nikdo ji neodhalil. Snad když se kolem chrámu motá tolik strážníků, bude jich na ulicích míň a Nina bude mít snadnější průchod.</p>
<p>Po poledni se lavice začaly zaplňovat podivným obecenstvem – kupci v šatech z hrubého plátna, námořníci a rváči z nábřeží v křiklavých barvách Barrelu, hejna obchodníků v černém, někteří s manželkami, jimž nad bílými krajkovými límci poskakovaly bílé obličeje s korunami drdolů spletených z copů.</p>
<p>Pak dorazili fjerdští diplomaté. Sami v bílé a stříbrné obklopení <emphasis>drüskelly</emphasis> v černých stejnokrojích, všichni svorně zlatovlasí se světlou kůží. Jejich mohutnost byla sama o sobě znepokojující. Inej napadlo, že Matthias některé z těch mužů a chlapců musí znát. Sloužil s nimi. Jaké to pro něj asi je, potkat je teď, když ho prohlásili za zrádce?</p>
<p>Po nich následovala novozemenská delegace. U pasu se všem houpala prázdná pouzdra na pistole, které museli odevzdat u vchodu. Byli stejně vysocí jako <emphasis>drüskellové</emphasis>, jen štíhlejší. Někteří měli pleť jako Inej, jiní byli tmaví jako Jesper, a zatímco jedni byli ostříhaní nakrátko, druzí měli dlouhé vlasy stažené do silných ohonů nebo spletené do copů. Na konci, nacpaný mezi dvěma posledními řadami Novozemců, šel Jesper. Projednou nebyl nejvyšší v davu a s límcem vytaženým vysoko k bradě a kloboukem staženým do čela byl takřka k nepoznání. V to alespoň Inej doufala.</p>
<p>Když dorazila delegace z Ravky, hukot přešel v rámus. Co si asi ten obyčejný dav kupců, obchodníků a rváčů z Barrelu může myslet o téhle velkolepé mezinárodní přehlídce?</p>
<p>Ravskou delegaci vedl muž v tyrkysovém kabátě obklopený hejnem vojáků ve světle modrých uniformách. To nemůže být nikdo jiný než pověstný Sturmhond. Byl ztělesněním sebevědomí, z jedné strany Zoju Nazjalenskou, z druhé Žeňu Safinovou, kráčel ležérním krokem, jako by se procházel po jedné ze svých lodí. Možná se s Ravčany měla setkat, když měla tu příležitost. Kolik by se toho asi za měsíc ve Sturmhondově posádce naučila?</p>
<p>Fjerdani vstali a Inej napadlo, že se nejspíš strhne bitka, tak vyzývavě si <emphasis>drüskellové</emphasis> měřili pohledem ravské vojáky, rychle k nim však přispěchali dva členové Obchodní rady s oddílem městské hlídky v závěsu.</p>
<p>„Kerch je neutrální území,“ připomněl jim jeden z nich nervózně vysokým hlasem. „Jsme tu kvůli obchodní záležitosti, nikoliv abychom vedli válku.“</p>
<p>„Jsme na posvátném místě a ten, kdo poruší jeho nedotknutelnost, bude vyloučen z dražby,“ naléhal o poznání důrazněji druhý, až se mu černé rukávy třásly.</p>
<p>„Proč váš slabý král posílá na tak významnou dražbu piráta?“ ušklíbl se jízlivě fjerdský velvyslanec, jeho zvučný hlas se nesl celou katedrálou.</p>
<p>„Korzára,“ opravil ho Sturmhond. „Nejspíš si myslí, že mi můj vzhled zajistí nějakou výhodu. Ale tam, odkud jste vy, se na tohle nehledí, pokud se nemýlím.“</p>
<p>„Ty naparáděnej směšnej páve. Páchneš grišovskou nepravostí.“</p>
<p>Sturmhond začichal. „Udivuje mě, že v tom smradu dokážete něco rozpoznat – já cítím jen puch ledu a degenerace.“</p>
<p>Velvyslanec zbrunátněl a jeden z fjerdské družiny ho honem táhl pryč.</p>
<p>Inej protočila oči. Jsou horší než bossové z Barrelu, když si vyhrožují na nábřeží.</p>
<p>Znepřátelené výpravy se s nespokojeným mručením usadily na opačných stranách uličky. Mezitím dovnitř vešla bez valného zájmu publika kaelišská výprava. Zato o chvilku později byli znovu všichni na nohou, protože kdosi křikl: „Šuhani!“</p>
<p>Oči všech se obrátily k obrovským dveřím katedrály, kterými dovnitř proudili Šuhani v olivových uniformách vyšívaných zlatem, v rukou rudé prapory s emblémem koně a klíče. S kamennými obličeji mašírovali uličkou, načež se zarazili a šuhanský velvyslanec začal zlostně vykřikovat, že jejich delegace musí sedět vpředu a že nepřipustí, aby Fjerda s Ravkou byly oproti nim zvýhodněny tím, že sedí na lepších místech blíž pódia. Jsou mezi nimi i Kherguudové? Inej vzhlédla k bledé jarní obloze. Pomyšlení, že by ji nějaký okřídlený voják vyhmátl na jejím bidýlku, se jí ani trochu nelíbilo.</p>
<p>Konečně Van Eck vystrčil nos odněkud ze své skrýše u pódia, došel k nim a vyštěkl: „Když jste měli v úmyslu sedět vepředu, měli jste si odpustit ten dramatický příchod a přijít včas.“</p>
<p>Pak se Šuhani s Keršany ještě chvíli dohadovali, načež se Šuhani uraženě posadili na svá místa. Zbylý dav vzrušeně mručel a zkoumavě očima přejížděl přítomné shromáždění. Většina lidí nevěděla, jakou má Kuwej cenu, nanejvýš zaslechli něco povídat o droze známé jako <emphasis>jurda parem</emphasis>, takže se mohli jen dohadovat, proč nějaký šuhanský kluk přitahuje tolik mezinárodního zájmu. Těch nemnoho obchodníků, kteří zaujali místa v předních řadách vyhrazených účastníkům dražby, nechápavě krčilo rameny a vyměňovalo si udivené pohledy. Tohle očividně nebyla hra pro obyčejné lidi.</p>
<p>Hodiny na kostele za věží hotelu Geldrenner začaly odbíjet třetí. Rozhostilo se ticho. Obchodní rada se shromáždila na pódiu. A pak se všechny hlavy v místnosti jako jeden muž otočily. Masivní dvojité dveře se otevřely a dovnitř vešel Kuwej Yul-Bo v doprovodu Kaze s Matthiasem a ozbrojené eskorty složené z příslušníků městské hlídky. Přestože byl Matthias oblečený do obyčejných obchodnických šatů, vypadal jako voják na přehlídce. Kaz s modřinou na oku a roztrženým rtem vypadal ještě méně důvěryhodně než obvykle.</p>
<p>Okamžitě se na ně snesl křik. Těžko říct, kdo řval hlasitěji. Nejhledanější zločinci města si vykračovali středem Chrámu obchodu. Jen co Líté šelmy zahlédly Kaze, začaly bučet. Matthiase zase okamžitě poznali jeho spolubratři <emphasis>drüskellové</emphasis> a zasypávali ho, jak si Inej domýšlela, fjerdskými nadávkami.</p>
<p>Podle neporušitelných pravidel dražby jsou Kaz s Matthiasem nedotknutelní, ovšem jen do posledního úderu dražebního kladívka. Přesto se oba zdáli k celému dění kolem neteční. S rovnými zády a očima upřenýma před sebe kráčeli uličkou s Kuwejem mezi sebou.</p>
<p>Kuwej si vedl o poznání hůř. Šuhani volali pořád dokola jedno a to samé slovo, a ať už znamenalo cokoliv, s každým dalším výkřikem jako by se Kuwej propadal hlouběji do sebe.</p>
<p>Dražitel vyšel na vyvýšený stupínek a zaujal své místo u oltáře. Byl to Jellen Radmakker, jeden z investorů, kterého pozvali na Jesperovu absurdní přednášku o trhu s ropou. Díky své výzvědné činnosti Inej věděla, že je to úzkostlivě čestný a zbožný člověk bez vlastní rodiny, který žije se stejně bohabojnou sestrou, jež tráví dny tím, že drhne podlahy ve veřejných budovách, aby se zalíbila Ghezenovi. Radmakker měl bledou tvář s hustým oranžovým obočím a hrbil se způsobem, který mu dodával vzezření krevety.</p>
<p>Inej přehlédla zvlněné výběžky katedrály, střechy prstů vystřelující z Ghezenovy dlaně. Zatím se na střeše žádná hlídka neukázala. Inej se cítila skoro dotčeně. Ale třeba pro ni Pekka Rollins s Janem Van Eckem připravují něco extra.</p>
<p>Radmakker třikrát zuřivě udeřil kladívkem. „Klid,“ zahřímal. Povyk v místnosti se utlumil do nespokojeného mručení.</p>
<p>Kuwej spolu s Kazem a Matthiasem vystoupali na pódium a postavili se vedle pultu, Kaz s Matthiasem svými těly částečně chránili třesoucího se Kuweje před pohledy ostatních.</p>
<p>Radmakker čekal na úplný klid. Teprve pak začal odříkávat dražební pravidla a poté podmínky Kuwejem nabízené smlouvy. Inej pohlédla na Van Ecka. Jaké to asi je být na dosah ruky cíle, po kterém tak dlouho prahne? Tvářil se nedočkavě a samolibě. <emphasis>Už promýšlí další kroky</emphasis>, uvědomila si Inej. Pokud Ravka nenabídne nejvyšší cenu – a jak by mohla, když na její pokladnu těžce dolehla válka – Van Eckovi se splní jeho přání: tajemství <emphasis>jurdy parem</emphasis> se rozkřikne do světa. Cena <emphasis>jurdy</emphasis> vystřelí do závratných výšin a on díky svému utajenému soukromému holdingu a konsorciu vedenému Johannusem Rietveldem, do něhož investoval, zbohatne způsobem, o jakém se nikomu ani nesní.</p>
<p>Radmakker dal rukou pokyn univerzitnímu lékaři a muž s lesklou pleší přistoupil dopředu. Změřil Kuwejovi puls, výšku, poslechl si jeho plíce, zkontroloval jazyk a zuby. Byla to absurdní podívaná, která Inej nepříjemně připomněla, jak ji samotnou kdysi na palubě otrokářské lodi Tante Heleen prohmatávala a očumovala.</p>
<p>Lékař skončil a zaklapl brašnu.</p>
<p>„Učiňte prohlášení, prosím,“ vyzval ho Radmakker.</p>
<p>„Zdraví tohoto chlapce je pevné.“</p>
<p>Radmakker se otočil ke Kuwejovi. „Podřizuješ se svobodně ze své vlastní vůle pravidlům této dražby i jejímu výsledku?“</p>
<p>Pokud Kuwej odpověděl, Inej to neslyšela.</p>
<p><emphasis>„Hlasitěji, chlapče.“</emphasis></p>
<p>Kuwej to zkusil znovu. „Ano.“</p>
<p>„Pak tedy můžeme pokračovat.“ Lékař odešel a Radmakker znovu zdvihl dražební kladívko. „Kuwej Yul-Bo dává svůj svobodný souhlas s touto dražbou a nabízí veřejně své služby za spravedlivou cenu tak, jak bude určena Ghezenovou rukou. Všechny příhozy budou činěny v <emphasis>kruge</emphasis>. S výjimkou případu, kdy účastníci přihazují cenu, mají povinnost být zticha. Rušení dražby, jakož i příhoz učiněný ve špatné víře, budou potrestány podle keršského práva. Vyhlašovací cena je jeden milion <emphasis>kruge</emphasis>.“ Odmlčel se. „Ve jménu Ghezena, dražba je zahájena.“</p>
<p>A pak to začalo: v rychlém sledu padaly cifry, které Inej stěží dokázala sledovat, cena stoupala, zatímco Radmakker po každém příhozu udeřil kladívkem a úředním hlasem navýšenou cenu zopakoval.</p>
<p>„Pět milionů <emphasis>kruge</emphasis>,“ vykřikl šuhanský velvyslanec.</p>
<p>„Pět milionů,“ zopakoval Radmakker. „Dá někdo šest?“</p>
<p>„Šest,“ vypálili Fjerdani.</p>
<p>Radmakkerův štěkot se rozléhal katedrálou jako střelba. Sturmhond čekal, nechal Fjerdany se Šuhany, aby se mezi sebou přetahovali, do jejich přestřelky se občas vložili Novozemci a opatrnějším příhozem se snažili zpomalit prudký vzestup ceny. Kaelišané jen seděli ve své lavici a tiše to pozorovali. Inej přemýšlela, kolik toho vědí, a jestli nechtějí přihazovat, nebo prostě nemohou.</p>
<p>Teď už všichni stáli, nevydrželi sedět na místě. Byl teplý den a dění v katedrále přivádělo lidi do ještě většího varu. Někteří se ovívali, a dokonce i členové Obchodní rady shromáždění vpředu jako porota si začínali otírat čela.</p>
<p>Když cena vystoupala na čtyřicet milionů, Sturmhond konečně zvedl ruku.</p>
<p>„Padesát milionů <emphasis>kruge</emphasis>,“ řekl. V chrámu se rozhostilo ticho.</p>
<p>I Radmakker se zarazil, jeho kamenný výraz poněkud ochabl, načež zopakoval: „Padesát milionů <emphasis>kruge</emphasis> od ravské delegace.“ Členové Obchodní rady s ústy zakrytými dlaněmi si mezi sebou šuškali, bez pochyby u vytržení z toho, jak vysoký poplatek z dražby díky takové ceně utrží.</p>
<p>„Nabídne někdo víc?“ zeptal se Radmakker.</p>
<p>Šuhani se dohadovali. Fjerdani zrovna tak, i když v jejich případě to připomínalo spíš hádku než diskuzi. Novozemci podle všeho vyčkávali, co bude dál.</p>
<p>„Šedesát milionů <emphasis>kruge</emphasis>,“ prohlásili Šuhani.</p>
<p>Příhoz deset milionů. Přesně jak Kaz odhadoval.</p>
<p>Další příhoz přišel od Fjerdanů, šedesát milionů dvě stě tisíc. Bylo vidět, že je stálo hodně přemáhání překousnout svou pýchu a navýšit cenu o tak málo, zato Novozemci toto zpomalení uvítali. Přihodili na šedesát milionů pět set tisíc.</p>
<p>Tempo dražby se změnilo a cena teď šplhala nahoru pomalu. Dlouho se držela pod šedesáti dvěma miliony a když konečně dosáhla této hranice, došla Šuhanům zřejmě trpělivost.</p>
<p>„Sedmdesát milionů <emphasis>kruge</emphasis>,“ zvolal šuhanský velvyslanec.</p>
<p>„Osmdesát milionů,“ přebil ho Sturmhond.</p>
<p>„Devadesát milionů.“ Šuhani už se neobtěžovali čekat na Radmakkera.</p>
<p>I z výšky svého úkrytu Inej viděla, jak Kuwej bledne a zmocňuje se ho panika. Cena vylétla příliš brzy příliš vysoko.</p>
<p>„Devadesát jedna milionů,“ řekl Sturmhond v opožděné snaze zpomalit tempo.</p>
<p>Jako by ho ta hra přestala bavit, přešel šuhanský velvyslanec dopředu a zakřičel: „Sto deset milionů <emphasis>kruge</emphasis>.“</p>
<p>„Sto deset milionů <emphasis>kruge</emphasis> od šuhanské delegace,“ zopakoval Radmakker a bylo vidět, že tato cena ho definitivně zbavila klidu. „Nabídne někdo víc?“</p>
<p>Chrám ztichl, jako by všichni přítomní sklonili hlavy k modlitbě.</p>
<p>Sturmhond pokrčil rameny a neotesaně se usmál. „Sto dvacet milionů <emphasis>kruge</emphasis>.“</p>
<p>Inej si do krve rozkousla rty.</p>
<p><emphasis>Prásk</emphasis>. Masivní dvoukřídlé dveře do chrámu se rozletěly dokořán. Dovnitř se vevalila mořská voda, z chrámové lodi se rozlévala do uliček mezi lavicemi, načež mizela v oblacích páry. Vzrušené breptání davu se změnilo ve zděšené výkřiky.</p>
<p>Patnáct postav zahalených v modrých róbách vešlo dovnitř, pláště jim vlály, jako by je rozechvíval neviditelný vítr, obličeje měly zahalené mlhou.</p>
<p>Lidé hledali zbraně, někteří se chytali jeden druhého. Inej viděla, jak se jeden z kupců sklonil a ovíval svou ženu, která omdlela.</p>
<p>Postavy s rozvlněnými plášti se klouzavým pohybem sunuly dopředu.</p>
<p>„Jsme Rada pro příliv,“ promluvila postava v modrém hábitu v jejich čele. Byl to ženský hlas, hluboký a rozhodný. Mlha jí zcela halila tvář, pod kápí pláště se mihotala jako proměnlivá škraboška. „Tahle dražba je podvod.“</p>
<p>V davu to pohoršeně zašumělo.</p>
<p>Inej slyšela, jak Radmakker žádá ticho v síni, načež instinktivně uhnula doleva, protože ve vzduchu zaslechla tiché <emphasis>vššš</emphasis>. Prosvištělo kolem ní drobné kulaté ostří, rozřízlo jí rukáv košile a zacinkalo o měděnou střechu.</p>
<p>„To je varování,“ ozvala se Dunjaša. Seděla na tepané ozdobě jedné z věží asi deset metrů od Inej, bílou kapuci zářící jako čerstvě napadaný sníh v odpoledním slunci staženou přes obličej. „Do očí se ti podívám, až tě pošlu na smrt.“</p>
<p>Inej sáhla po dýkách. Je čas zúčtovat se svým stínem.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p>ČÁST ŠESTÁ</p><empty-line /><p>Čin a jeho ozvěna</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>33 </strong></p><empty-line /><p><strong>Matthias</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>M</strong>atthias s vyrovnaným postojem sledoval zmatek, který propukl v chrámu. Moc dobře si byl vědom celé Obchodní rady sedící v černých oblecích za jeho zády jako hejno havranů; skřehotali na sebe jeden přes druhého – až na Van Ecka, který se s výrazem nejvyšší spokojenosti rozvaloval na židli, prsty složené na sebe. Muž, kterému říkají Pekka Rollins, se opíral o sloup na východní straně. Matthias by se vsadil, že se tenhle šéf podsvětí schválně postavil tak, aby na něj Kaz viděl.</p>
<p>Radmakker se dožadoval pořádku, mluvil stále hlasitěji a s každým bouchnutím kladívka mu oranžové vlasy spadly do čela. Těžko říct, co v místnosti způsobilo větší rozruch – zda přítomnost Rady pro příliv nebo její prohlášení, že dražba byla dopředu zfixlovaná. Kaz tvrdí, že identitu členů Rady pro příliv nikdo nezná – a jestli tohle tajemství nedokázali odhalit Krkavec s Morou, pak nejspíš nikdo. Údajně se na veřejnosti objevili naposledy před dvaceti pěti lety, když se postavili proti rozhodnutí svrhnout jeden z obelisků a na jeho místě postavit loděnici. Když tenkrát hlasování proběhlo v rozporu s jejich přáním, vyslali obrovskou vlnu, jež strhla radnici. Městská rada své rozhodnutí tehdy odvolala a na místě rozbořené radnice nechala postavit novou, s méně okny a silnějšími základy. Matthias přemítal, jestli si na takovou demonstraci grišovské moci někdy zvykne.</p>
<p><emphasis>Je to jen zbraň jiného druhu. Její povaha závisí na tom, kdo ji používá</emphasis>. Tohle si bude muset pořád opakovat. Nenávistné myšlenky v něm zakořenily tak hluboko, že se změnily takřka v instinkty. Taková věc se nedá změnit přes noc. Možná s tím bude muset bojovat celý život jako Nina s <emphasis>paremem</emphasis>. Teď někde v Barrelu plní svůj úkol. Nebo ji odhalili a zavřeli. Vyslal modlitbu k Djelovi. <emphasis>Ochraňuj ji, když já nemůžu.</emphasis></p>
<p>Očima zabloudil k fjerdské delegaci a <emphasis>drüskellům</emphasis> v prvních řadách. Mnoho z nich znal jménem a oni bez pochyby znali jeho. Palčivě cítil, jak jím pohrdají. Chlapec v první řadě ho probodával pohledem. Vlasy měl takřka bílé a ledové oči mu blýskaly zlobou. Co mu asi jeho velitelé vtloukají do hlavy, že se takhle tváří? Matthias před jeho pohledem neuhnul, ustál jeho zlostný nápor. Nedokázal ho nenávidět. Vždyť býval jako on. Konečně se ten kluk se sněhobílými vlasy otočil jinam.</p>
<p>„Tahle dražba je zaštítěna zákonem!“ zvolal šuhanský velvyslanec. „Nemáte právo do ní zasahovat.“</p>
<p>Vlnostrůjci zvedli paže nahoru. Otevřenými dveřmi se do uličky s rámusem přivalila další vlna a v oblouku se zastavila nad hlavami šuhanské delegace.</p>
<p>„Ticho,“ zaburácela vlnostrůjkyně vpředu. Chvíli čekala a když se neozval žádný další protest, přitáhla vlnu dozadu a nechala ji neškodně spadnout na podlahu. Vyklouzla uličkou jako stříbrný had. „Doneslo se k nám, že dražba je zmanipulovaná.“</p>
<p>Matthias se podíval na Sturmhonda. Korzár nasadil výraz mírného překvapení, nicméně i z dálky Matthias vycítil, že má starosti a strach. Kuwej se třásl jako osika a se zavřenýma očima si šeptem něco šuhansky mumlal. Co se honilo v hlavě Kazovi, neměl Matthias nejmenší tušení. Nikdy nevěděl, co si myslí.</p>
<p>„Dražební pravidla mluví jasně,“ pronesla vlnostrůjkyně. „Subjekt ani jeho zástupci nesmějí zasahovat do výsledků dražby. Rozhodnout musí trh.“</p>
<p>Členové Obchodní rady už byli na nohou, shlukli se vpředu kolem Radmakkera a dožadovali se vysvětlení. Van Eck si dal záležet, aby byl vidět, okázale se spolu s ostatními rozčiloval, u Kaze se ale zastavil a Matthias slyšel, jak tiše zamručel: „Tak jsem si myslel, že ten tvůj podfuk, co jste upekli s Ravkou, budu muset vytroubit do světa já, ale zdá se, že Rada pro příliv si to nenechá ujít.“ Ústa se mu protáhla do spokojeného úsměvu. „Wylan vydržel dost, než tebe a tvé přátele zradil,“ šinul si to směrem k řečnickému stolku. „Ani bych nevěřil, že ten kluk má takovou kuráž.“</p>
<p>„Byl založen podvodný fond, který měl z čestných obchodníků vylákat peníze,“ hřímala dál vlnostrůjkyně. „Peníze z tohoto fondu byly určeny pro jednoho z účastníků dražby.“</p>
<p>„No jistě!“ zvolal Van Eck s předstíraným překvapením. „Ravčani! Všichni víme, že na tuhle dražbu nemají dost peněz!“ Matthias z jeho hlasu cítil, že je sám se sebou nadmíru spokojený. „Vždyť za poslední dva roky si od nás ravský král půjčil spoustu peněz. A má sotva na to splácet úroky. Nemají po ruce sto dvacet milionů <emphasis>kruge</emphasis>, které by mohli investovat do veřejné dražby. Brekker musí pracovat pro ně.“</p>
<p>Všichni účastníci dražby už byli ze sedadel na nohou. Fjerdani se dovolávali spravedlnosti. Šuhani dupali a bouchali do lavic. Ravčani stáli v té vřavě obklopeni ze všech stran nepřáteli. A uprostřed toho všeho Sturmhod, Žeňa a Zoja se vztyčenými hlavami.</p>
<p>„Udělej něco,“ zavrčel Matthias na Kaze. „Za chvíli se to zle zvrtne.“</p>
<p>Kazova tvář byla jako obvykle netečná. „Myslíš?“</p>
<p>„K čertu Brekkere. Ty –„</p>
<p>Vlnostrůjci zvedli ruce a kostelem otřásla další ohlušující rána. Okny na balkónech se dovnitř vevalila voda. Dav se zklidnil, ticho však zdaleka nebylo úplné. Syčelo rozhněvaným šepotem.</p>
<p>Radmakker bouchl kladívkem v marném pokusu obnovit svoji autoritu. „Pokud máte proti Ravce nějaké důkazy –“</p>
<p>Vlnostrůjkyně promluvila zpoza své mlžné masky. „Ravčani s tím nemají nic společného. Peníze byly převedeny ve prospěch Šuhanů.“</p>
<p>Van Eck zamžikal, načež pohotově změnil kurz. „Pak se tedy Brekker musel dohodnout se Šuhany.“</p>
<p>Šuhani se okamžitě vzbouřili a hlasitě to všechno popírali, nicméně vlnostrůjkyně je dokázala překřičet.</p>
<p>„Podvodný fond založili Johannus Rietveld a Jan Van Eck.“</p>
<p>Van Eck zesinal. „Ne, to není pravda.“</p>
<p>„Rietveld je statkář,“ vykoktal Karl Dryden. „Sám jsem s ním měl schůzku.“</p>
<p>Vlnostrůjkyně se otočila na Drydena. „Vy oba jste byli viděni, jak v lobby hotelu Geldrenner jednáte s Rietveldem.“</p>
<p>„Ano, ale to se týkalo založení konsorcia pěstitelů <emphasis>jurdy</emphasis>, to byla čestná obchodní záležitost.“</p>
<p>„Radmakkere,“ vzpomněl si Van Eck. „Ty jsi tam byl. Ty ses s Rietveldem setkal.“</p>
<p>Radmakkerovi se nadulo chřípí. „Žádného pana Rietvelda neznám.“</p>
<p>„Ale já tě tam viděl. Oba jsme tě v Geldrenneru viděli –“</p>
<p>„Byl jsem tam na prezentaci, která měla představit investiční možnosti související s novozemenskou ropou. Byla to dost zvláštní akce, ale na tom teď vcelku nesejde.“</p>
<p>„Ne,“ vrtěl hlavou Van Eck. „Jestli je v tom namočený Rietveld, stojí za vším Brekker. Musel najmout Rietvelda, aby podvedl Obchodní radu.“</p>
<p>„Na vaše osobní doporučení jsme do toho fondu všichni vložili své peníze,“ ozval se jeden z radních. „Chcete snad říct, že se s nimi máme rozžehnat?“</p>
<p>„My o tomhle nic nevíme!“ bránil se vehementně šuhanský velvyslanec.</p>
<p>„Má v tom prsty Brekker,“ trval na svém Van Eck. Jeho nabubřelý výraz byl pryč, jeho jistota se však stále zdála neochvějná. „Ten kluk se nezastaví před ničím, aby zostudil mě a další vážené muže tohoto města. Unesl mi ženu i syna.“ Pokynul směrem ke Kazovi. „Nebo snad to, že jsi stál na mostě Goedmedbridge na Západním nábřeží s mou manželkou Alys, byl přelud?“</p>
<p>„Samozřejmě že ne. Doprovodil jsem ji z tržiště, jak jste mě požádal,“ lhal Kaz s uhlazeností, která se i Matthiasovi zdála víc než přesvědčivá. „Říkala, že měla zavázané oči a lidi, kteří ji unesli, nikdy neviděla.“</p>
<p>„To je nesmysl!“ odfoukl Van Eck pohrdavě. „Alys!“ zakřičel směrem nahoru na západní balkón, kde seděla Alys s rukama složenýma na svém vzedmutém těhotném břichu. „Řekni jim to!“</p>
<p>Zmatená Alys s vykulenýma očima zavrtěla hlavou. Cosi zašeptala své služebné, která nato zavolala dolů. „Její únosci měli masky a ona sama zavázané oči až na tržiště.“</p>
<p>Van Eck si zoufale odfrkl. „Dobře, ale moje stráž ho dozajista s Alys viděla.“</p>
<p>„Mluvíte o mužích, které zaměstnáváte?“ podivil se nedůvěřivě Radmakker.</p>
<p>„To předání na mostě zorganizoval Brekker!“ tvrdil Van Eck. „Nechal vzkaz v domě, ze kterého Alys unesl.“</p>
<p>„Dobře,“ Radmakkerovi se očividně ulevilo. „Můžete jej předložit?“</p>
<p>„Ano! Tedy… není podepsaný.“</p>
<p>„A jak víte, že je od Kaze Brekkera?“</p>
<p>„Nechal tam sponku do kravaty –“</p>
<p>„Svoji sponku do kravaty?“</p>
<p>„Ne, moji sponku, ale –“</p>
<p>„Takže nemáte žádný důkaz, že vaši ženu unesl Kaz Brekker.“ Radmakkerova trpělivost byla u konce. „A ta záležitost s vaším nezvěstným synem je stejně vachrlatá? Celé město je na nohou, aby se našel, a vypsali jsme odměny za dopadení jeho únosce. Doufám, že alespoň v tomto případě máte pádnější důkazy.“</p>
<p>„Můj syn –“</p>
<p>„Tady jsem, otče.“</p>
<p>Oči všech se otočily ke klenuté chodbě vedle podia. Wylan se opíral o zeď. Obličej měl zkrvavený a sotva se držel na nohou.</p>
<p>„U Ghezena,“ zaklel Van Eck na půl úst. „To už nikdo nic nedělá pořádně?“</p>
<p>„Spoléhal ses na Rollinsovy lidi?“ zachrčel pobaveně hlubokým hlasem Kaz.</p>
<p>„Já –“</p>
<p>„A víš určitě, že to <emphasis>byli </emphasis>Rollinsovi lidi? Když není člověk z Barrelu, může mu dělat potíže rozlišit lvy od vran. Zvíře jako zvíře.“</p>
<p>Matthias se nemohl ubránit pocitu uspokojení, když viděl, jak to Van Eckovi pomalu dochází. Kaz věděl, že nemůžou dostat Wylana dovnitř, aniž by si toho Van Eck nebo Líté šelmy všimli. A tak zinscenoval únos. Dva z Odpadlíků, Anika s Keegem, si pořídili fialové pásky na ruce a falešné tetování. Se svým zajatcem přistoupili k městské hlídce a nařídili strážníkům, aby došli pro Van Ecka. Když Van Eck přispěchal do kaple, dva lidi označení jako Líté šelmy, drželi v zajetí jeho syna. Matthias ovšem nepředpokládal, že ho opravdu takhle zřídí. Možná nemusel to zapírání předstírat tak dlouho.</p>
<p>„Pomozte mu!“ křikl Radmakker na stráž. „Nevidíte, že ten chlapec je zraněný?“</p>
<p>Příslušník došel k Wylanovi a pomohl mu odbelhat se k židli, zatímco už k němu spěchal lékař, aby ho ošetřil.</p>
<p>„Wylan Van Eck?“ ujišťoval se Radmakker. Wylan přikývl. „Ten chlapec, kvůli kterému jsme obrátili město vzhůru nohama?“</p>
<p>„Utekl jsem při první příležitosti.“</p>
<p>„Kazu Brekkerovi?“</p>
<p>„Pekku Rollinsovi.“</p>
<p>„Pekka Rollins tě unesl?“</p>
<p>„Ano,“ přitakal Wylan, „je to pár týdnů.“</p>
<p>„Přestaň si vymýšlet,“ sykl Van Eck. „Řekni jim, cos řekl mě. Řekni jim, co chystají Ravčani.“</p>
<p>Wylan mátožně zvedl hlavu. „Řeknu, co budeš chtít, otče. Jen ať už mě nemlátí.“</p>
<p>Dav zalapal po dechu. Členové Obchodní rady teď na Van Ecka hleděli s neskrývaným opovržením.</p>
<p>Matthias přemohl nutkání odfrknout si. „To ho naučila Nina?“ špitl.</p>
<p>„Možná je talent od přírody,“ opáčil Kaz.</p>
<p>„Brekker je kriminálník,“ rozčiloval se Van Eck. „Za tím vším stojí Brekker! Všichni jste ho viděli včera v noci v mém domě. Vloupal se do mé kanceláře.“</p>
<p>„To je pravda!“ přisvědčil Karl Dryden přeochotně.</p>
<p>„Ano, byli jsme tam,“ souhlasil Kaz. „Van Eck nás pozval, aby Kuwejovi zprostředkoval uzavření vazalské smlouvy. Řekl nám, že se setkáme s Obchodní radou. Místo toho na nás čekali Rollinsovi muži a obklíčili nás.“</p>
<p>„Chcete říct, že se provinil proti obchodnímu jednání v dobré víře?“ ozval se jeden z radních. „To se zdá nepravděpodobné.“</p>
<p>„Ale Kuwej Yul-Bo tam byl, všichni jsme ho viděli,“ namítl jiný, „i když jsme v té době ještě nevěděli, o koho se jedná.“</p>
<p>„Viděl jsem ve městě vylepené plakáty, na kterých se nabízí odměna za šuhanského chlapce, který vypadá jako Kuwej,“ řekl Kaz. „Kdo udal jeho popis?“</p>
<p>„Tedy…“ Radní váhal a Matthias viděl, jak se zpěčuje uvěřit tomuto nařčení. Obrátil se na Van Ecka a s nepřeslechnutelnou nadějí v hlase se zeptal: „Samozřejmě jste nevěděl, že ten šuhanský chlapec, jehož popis jste udal, je Kuwej Yul-Bo?“</p>
<p>Karl Dryden začal vrtět hlavou, spíš nevěřícně než nesouhlasně.</p>
<p>„Van Eck také naléhal, abychom investovali do Rietveldova fondu.“</p>
<p>„Ty ses do toho hrnul zrovna tak,“ ohradil se Van Eck.</p>
<p>„Já jsem chtěl nejdřív zjistit, kdo je ten tichý společník, který skupuje farmy s <emphasis>jurdou</emphasis> v Nové Zemi. Vy jste řekl –“ Dryden se zarazil v půli věty a s pusou dokořán vyvalil oči. „To jste byl vy! Vy jste ten neznámý kupec!“</p>
<p>„To to trvalo,“ zamručel Kaz.</p>
<p>„Snad skutečně nevěříte, že bych chtěl okrást své vlastní přátele a bližní,“ hájil se Van Eck. „Sám jsem do toho fondu vložil peníze! Nesl jsem stejné riziko jako ostatní.“</p>
<p>„Ne, pokud jste se předem domluvil se Šuhany,“ oponoval Dryden.</p>
<p>Radmakker znovu udeřil kladívkem. „Jane Van Ecku, pokud nic horšího, nakládal jste nezodpovědně s městskými prostředky, neboť jste je vložil do neověřeného fondu. Také je ovšem možné, že jste zneužil svého postavení v Obchodní radě, pokusil se okrást své přátele a narušit průběh této dražby.“ Zavrtěl hlavou. „Dražba byla narušena. Nemůže pokračovat, dokud se nezjistí, zda některý ze členů Obchodní rady vědomě nepřevedl finanční prostředky ve prospěch některého z účastníků dražby.“</p>
<p>Šuhanský velvyslanec se rozkřičel. Radmakker uhodil kladívkem.</p>
<p>Pak se všechno semlelo ráz naráz. Fjerdští drüskellové se vrhli k pódiu a stráž vyrazila proti nim. Šuhanští vojáci se tlačili dopředu. Vlnostrůjci zvedli ruce a pak všechno jako úpěnlivý pláč truchlící ženy přehlušil řev sirén ohlašující morovou ránu.</p>
<p>Chrám ztichl. Lidi se zarazili a s nastraženýma ušima naslouchali povědomému zvuku – zvuku, který už více než sedm let neslyšeli. Dokonce i v Morně si vězni vykládali historky o poslední epidemii, jež zasáhla Ketterdam, o karanténách, o lodích odplavujících mrtvé, o tělech vršících se na ulicích rychleji, než je smrtihlavové stihli sbírat a pálit.</p>
<p>„Co to je?“ strachoval se Kuwej.</p>
<p>Koutky Kazových úst se zavlnily. „Tohle je, Kuweji, zvuk, kterým se ohlašuje přicházející smrt.“</p>
<p>Za chvíli už sirény přes řev lidí deroucích se mohutnými chrámovými dveřmi ven nebylo slyšet. Ani si nikdo nevšiml, když padl první výstřel.</p>
</section>
<section>
<p><strong>34 </strong></p><empty-line /><p><strong>Nina</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>R</strong>uleta se roztočila a zlaté panely střídaly zelené tak rychle, až se obě barvy slily v jedinou. Pak začalo kolo zpomalovat, až se nakonec úplně zastavilo, a ať kulička dopadla na jakékoliv číslo, muselo být šťastné, neboť lidi propukli v jásot. V sále kasina bylo nepříjemně horko a Ninu pod parukou svědila hlava. Nelichotivý účes do zvonu si nic nezadal s jejími staromódními šaty. Projednou nestála o pozornost.</p>
<p>Prvním stanovištěm na Západním nábřeží prošla, aniž by si jí někdo všiml, stejně tak druhým, načež se přesunula na Východní nábřeží a snažila se splynout s davem. Ulice byly kvůli zátarasům užší, což ovšem lidi neodradilo od toho, aby se oddávali rozkoším. Zastavila se v kasinu pár bloků odsud na jih a teď už byla se vším skoro hotová. Kaz jí podniky vybral velmi pečlivě. Tenhle je čtvrtý a poslední.</p>
<p>Zatímco se smála a jásala s ostatními hráči, otevřela v kapse skleněnou ampuli a soustředila se na černé buňky uvnitř. Cítila z nich vyzařovat hluboký chlad, cosi víc, cosi jiného, co se spojilo s mocí uvnitř ní. Zaváhala jen krátce, když jí hlavou bleskla vzpomínka na chlad márnice naplněný pachem smrti. Znovu se viděla, jak stojí před tělem mrtvého muže a vpíjí se myšlenkami do bezbarvé kůže kolem jeho úst.</p>
<p>Tak jako kdysi používala svou sílu k tomu, aby léčila a zacelovala kůži, či dokonce vehnala lidem červeň do tváří, se teď vší mocí soustředila na rozkládající se buňky, až se jí podařilo slabý film odumřelé tkáně přenést do skleněné ampule. Nacpala ji do černého sametového váčku, který teď – uprostřed vzrušeného davu pozorujícího šťastné barvy točící se rulety – potěžkala. Na stříbrné šňůrce jí visel na zápěstí.</p>
<p>Naklonila se, aby umístila sázku. A zatímco jednou rukou pokládala žeton na stůl, druhou nenápadně otevřela skleněnou ampuli.</p>
<p>„Popřej mi štěstí!“ řekla krupiérovi a přitom se mu otevřeným váčkem otřela o ruku. Buňky z nebožtíkova těla dopadly krupiérovi na prsty a ona je nechala na jeho zdravé kůži množit.</p>
<p>Když se natáhl, aby znovu roztočil ruletu, měl úplně černé prsty.</p>
<p>„Vaše ruka!“ vykřikla jakási žena. „Něco na ní máte.“</p>
<p>Otíral si prsty o svůj vyšívaný zelený kabát, jako by se umazal od inkoustu nebo od prachu. Nina protáhla prsty a buňky vyšplhaly z rukávů na límec, kde se mu z jedné strany na krku rozvinuly do černé skvrny, odtud pronikly k bradě a pak dál až k spodnímu rtu.</p>
<p>Kdosi vyjekl a všichni se od krupiéra začali odtahovat, zatímco ten se jen nechápavě rozhlížel kolem. Hráči u okolních stolů podrážděně zvedali hlavy od karet a kostek. Šéf herny a jeho nohsledi vyrazili, aby učinili přítrž šarvátkám a nepokojům rušícím hru.</p>
<p>Nina schovaná v davu mávla ve vzduchu rukou a buňky přeskočily na ženu s drahým perlovým náhrdelníkem stojící vedle krupiéra. Na tváři se jí objevil černý vějíř, který jí jako ošklivý pavouček lezl dolů k bradě a pak dál po hrdle.</p>
<p>„Oleno!“ vykřikl její podsaditý společník. „Tvůj obličej!“</p>
<p>Všichni teď křičeli jeden přes druhého, a zatímco si Olena křečovitě škrábala krk a hledala zrcátko, ostatní návštěvníci se od ní odtahovali.</p>
<p>„Dotkla se krupiéra! Taky to chytla!“</p>
<p>„Co chytla?“</p>
<p>„Uhněte na stranu!“</p>
<p>„Co se to tu děje?“ vpadl mezi ně vedoucí herny, přitom poplácal rukou po rameni zmateného krupiéra.</p>
<p>„Pomozte mi!“ prosil krupiér s rukama zdviženýma nahoru. „Něco se mi stalo.“</p>
<p>Vedoucí herny si všiml černých skvrn na krupiérově obličeji i rukách a rychle zacouval dozadu, jenže bylo už pozdě. Ruka, kterou se dotkl jeho ramene, mu ošklivě zčernala, takže teď křičel taky.</p>
<p>Nina sledovala, jak se po místnosti rozlézá hrůza. Valila se jako rozzuřený opilec. Hráči se hnali ke dveřím, převraceli židle, a i když jim šlo o život, snažili se přitom urvat co nejvíc žetonů. Karty a kostky popadaly z obrácených stolů na zem. Lidi se úprkem hnali ke dveřím a strkali se jeden přes druhého. Nina se spolu s davem vyvalila z kasina na ulici. Na každém zastavení to mělo stejný průběh – nejistě bublající strach, jenž znenadání vytryskl do otevřené paniky. Teď konečně uslyšela ten kýžený zvuk: poplašné sirény. Mučivé kvílení zaplavilo nábřeží, od střech a dláždění Ketterdamu se odrážel naléhavý hlas, jenž stoupal nahoru a zase padal dolů.</p>
<p>Turisté se nechápavě otáčeli jeden na druhého, zato místní – pouliční umělci, prodavači, dealeři, hráči – byli rázem v pohotovosti. Kaz tvrdil, že ten zvuk poznají a poslechnou jako děti, které přísný rodič volá domů.</p>
<p>Kerch je ostrov chráněný před nepřáteli mořem a silným námořnictvem. Dvě věci, kterých se obyvatelé hlavního města obávají ze všeho nejvíc, jsou požár a nemoci. Stejně jako oheň mezi namačkanými domy lehce přeskočí z jedné střechy na druhou, tak se v přeplněných ulicích a stísněných prostorech každá nákaza lavinovitě šíří z člověka na člověka. A podobně jako tomu bývá u pomluvy, nikdo nikdy neví, kde se nemoc vzala, ani jak to, že tak rychle přerostla v epidemii – všichni však vědí, že se šíří dotykem a dechem a přenáší ji vzduch i voda v kanálech. Bohatí jsou na tom vždycky lépe, protože se mohou schovat do svých velkých domů a zahrad, nebo úplně utéct z města. Nakažená chudina je odsunuta do nemocnic narychlo zřízených na nákladních člunech kotvících mimo přístav. Proti nákaze nepomůžou zbraně ani peníze. Nejde jí domluvit ani modlitbou zahnat.</p>
<p>Jen nejmladší z Ketterdamu neměli v živé paměti královský mor, ani lodě, na něž smrtihlavové dlouhými vesly shazovali z břehu mrtvoly. Každý, kdo to přežil, někoho ztratil – děti, rodiče, bratra, sestru, přítele či souseda. Lidi si pamatovali karantény a hrůzu, kterou v nich vzbuzoval obyčejný lidský kontakt.</p>
<p>Pravidla v době epidemie byla jednoduchá a neúprosná: Když se rozezní sirény, obyvatelé se okamžitě musejí vrátit domů, zatímco strážníci městské hlídky mají povinnost shromáždit se na určených stanovištích ve městě – tímto opatřením se mělo zabránit dalšímu nekontrolovatelnému šíření nákazy. Jen strážníci směli do ulic, aby zabránili rabování, a za nebezpečí, které tímto podstupovali, dostávali trojnásobně zaplaceno. Obchod se zastavil, městu vládli lékaři a pohřebníci.</p>
<p><emphasis>Znám jednu věc, které se tohle město bojí víc než Šuhanů, Fjerdanů a všech pouličních gangů dohromady</emphasis>. Kaz se nemýlil. Zátarasy, uzavírky, kontrolování dokladů – to všechno ustoupí hrozbě smrtelné epidemie. Žádný z těch lidí není doopravdy nemocný, přemítala Nina, když spěchala zpátky do přístavu. Odumírající tkáň se nebude šířit dál, než kam ji Nina do těla zasadila. Budou si ji muset nechat odstranit, z toho však rozhodně neumřou ani neonemocní. Nejhorší, co je čeká, je nejspíš pár týdnů v karanténě.</p>
<p>Nina s hlavou skloněnou a kapucí shrnutou do čela šla dál. I když věděla, že to celé sama způsobila a že se žádné epidemie bát nemusí, srdce jí tlouklo jako splašené, zmámené hysterií bublající všude kolem. Lidi plakali, strkali se a křičeli, hádali se o místa na trajektu. Byl to zmatek. Zmatek, který měla na svědomí.</p>
<p><emphasis>Tohle jsem způsobila já</emphasis>, pomyslela si užasle. <emphasis>Já ovládám mrtvá těla, zbytky kostí, umírající buňky. </emphasis>Kým se tím stala? Jestli měl někdy nějaký griša takovou moc, ona o tom rozhodně neslyšela. Co by si o ní mysleli ostatní grišové? Ostatní korporálčici jako je ona – smrtiči a hojiči? <emphasis>Jsme spojení se samotnou tvůrčí silou, s tvořením v srdci světa</emphasis>. Možná by se měla stydět, možná by se měla dokonce bát. Jenže na stud nebyla stavěná.</p>
<p><emphasis>Možná Djel uhasil jedno světlo a zažehl jiné</emphasis>. Nině bylo fuk, jestli to byl Djel, nebo Svatí, nebo koťátko chrlící oheň. Jak spěchala směrem k východu, uvědomila si, že se poprvé po dlouhé době zase cítí silná. Dýchalo se jí snadno a necítila bolest ve svalech. Měla hlad jako vlk. Touha po <emphasis>paremu</emphasis> byla vzdálená, už to nebyla skutečná žízeň, jen vzpomínka na ni.</p>
<p>Nina truchlila po ztrátě své síly, po spojení, jež cítila s živým světem. Příčil se jí tenhle temný dar. Připadal jí falešný, považovala ho za trest. Ale stejně jako život i smrt všechno spojuje. To byla ta nekonečná, rychle plynoucí řeka. Ponořila prst do jejího proudu, podržela v ruce víření její síly. Teď je Královnou nářků a v jejich hlubinách se nikdy nemůže utopit.</p>
</section>
<section>
<p><strong>35 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>I</strong>nej zahlédla mihnutí Dunjašiny dlaně, načež se ozval zvuk připomínající mávnutí křídla a něco se jí otřelo o rameno. Chytila stříbrnou hvězdu dřív, než spadla ze střechy. Tentokrát byla připravená. Jesper jí v hotelovém apartmá pomohl všít do košile vycpávky vyrobené z matrace. Za ta léta, kdy na farmě přišíval záplaty a spravoval ponožky, se stal s jehlou překvapivě zručný a Inej nehodlala znovu sloužit Bílému ostří jako jehelníček.</p>
<p>Inej vyskočila dopředu a rozběhla se proti své sokyni. Na střeše, kde strávila tolik času, se cítila sebejistě. Mrštila hvězdu zpátky na Dunjašu. Dívka se jí s lehkostí vyhnula.</p>
<p>„Nenechám se přece zranit svou vlastní zbraní,“ mluvila na ni, jako by plísnila malé dítě.</p>
<p>Inej ji však nepotřebovala zasáhnout, jen chtěla rozptýlit její pozornost. Mávla rukou, jako by chtěla hodit dalším ostřím, a když Dunjaša uhnula ve směru očekávaného pohybu, přeskočila Inej zprava kovové ostny a vlastní vahou se přenesla za svou protivnici. S nožem v ruce se přikrčila k zemi a do krve rozťala vražednici lýtko.</p>
<p>A už byla Inej znovu v pohybu, pozadu přeskakovala kovové výčnělky, přitom z Dunjaši nespouštěla oči. Dívka se tomu všemu jen smála.</p>
<p>„Tvé nadšení mě těší, Moro. Nevzpomínám si, kdo mě naposledy zranil dřív než já jeho.“</p>
<p>Dunjaša vyskočila na jednu z kovových spirál a teď obě dívky s napřaženými dýkami stály proti sobě. Dunjaša provedla hluboký výpad a máchla nožem, jenže Inej tentokrát nenásledovala instinkty, které se s takovým úsilím naučila na ulicích Ketterdamu. Místo toho zareagovala jako akrobatka. Když na vás letí houpačka, nesmíte před ní uhnout: musíte ji chytit.</p>
<p>Inej se přikrčila a chytila se Dunjaši, jako by byla její tanečník, a silou jejího vlastního výpadu ji vychýlila z rovnováhy. Pak Inej znovu bodla a rozťala dívce druhé lýtko.</p>
<p>Tentokrát Dunjaša sykla.</p>
<p><emphasis>Lepší, než kdyby se smála</emphasis>, pomyslela si Inej.</p>
<p>Její sokyně se v dokonalém pohybu obrátila. Otočila se na špičkách jako nůž na hrotu, a jestli cítila bolest, nedávala to na sobě znát. V rukou držela dvě zahnuté dýky, kterými mávala ve střídavém rytmu proti sobě. Rozběhla se za Inej po kovové věži nahoru.</p>
<p>Inej věděla, že do opačného pohybu nožů nemůže učinit žádný výpad. <emphasis>Tak naruš jejich rytmus</emphasis>, přikazovala si v duchu. Nechala Dunjašu, aby ji hnala nahoru, vzdalovala se od země, poskakovala pozadu stále výš, až za sebou viděla vysoký stín ozdobného hrotu věže. Naznačila pohyb doprava, aby přiměla svou sokyni vrhnout se dopředu na ni. Ale místo aby se srovnala a nabrala rovnováhu, schválně padala dál. Během toho pohybu bleskově zastrčila nože, rukou se chytila hrotu věže a přehoupla se na druhou stranu. Teď byl ozdobný vrcholek věže mezi nimi. Dunjašiny nože zazvonily o kov a ona zlostně zavrčela.</p>
<p>Inej skákala z jedné spirály na druhou a po hrbolaté střeše chrámu se hnala nahoru k nejmohutnějšímu kovovému hřbetu. Jako by se pohybovala po ploutvi obrovské mořské příšery.</p>
<p>Dunjaša jí byla v patách a Inej nemohla než obdivovat, s jak ladnou lehkostí se pohybuje, i když jí z lýtek prýští krev.</p>
<p>„Chceš běžet až zpátky do svojí maringotky, Moro? Sama víš, že je jen otázka času, kdy to skončí a spravedlnosti bude učiněno zadost.“</p>
<p>„Spravedlnosti?“</p>
<p>„Jsi vražedkyně a zlodějka. Mým posláním je zbavit tenhle svět lidí jako jsi ty. Možná mi za to platí kriminálník, ale nikdy jsem neprolila nevinnou krev.“</p>
<p>Tohle Inej zazvonilo v uších. Je nevinná? Lituje životů, které vzala, ale udělala by to znovu, pokud by tím musela zachránit život sobě nebo svým přátelům. Kradla. Pomáhala Kazovi vydírat lidi, dobré i špatné. Může říct, že neměla jinou možnost?</p>
<p>Dunjaša se k ní blížila, vlasy se jí v jasném odpoledním světle leskly jako plameny a její světlá kůže takřka splývala s krásným bílým oblečením, co měla na sobě. Kdesi dole pod jejíma nohama pokračovala dražba a nikdo z přítomných netušil, že nad jejich hlavami probíhá nelítostná bitva. Tady jasně plálo slunce jako čerstvě vyražená mince a vítr se s tichým sténáním proháněl mezi věžemi. Nevinnost. Nevinnost je luxus a Inej nevěřila, že její svatí ji od ní vyžadují.</p>
<p>Ještě jednou vytáhla nože. Sankt Vladimir, Sankta Alina, ochraňujte mě.</p>
<p>„Jsou okouzlující,“ pochválila Dunjaša a z pouzdra u pasu vytasila dvě dlouhé rovné dýky. „Rukojeť svého nového nože si nechám vyřezat z tvojí holeně. Bude ti ctí posloužit mi svou smrtí.“</p>
<p>„Nikdy ti nebudu sloužit,“ procedila Inej.</p>
<p>Dunjaša se zasmála.</p>
<p>Inej se držela blízko, aby svou protivnici zbavila výhody dlouhého výpadu. Měla víc síly než minule, když se utkaly na laně, byla odpočatá a najedená. Jenže pořád byla jen holka, která se naučila prát na ulici, ne ve věžích šuhanského kláštera.</p>
<p>První chyba, které se Inej dopustila, byla, že příliš pomalu ucukla dozadu. Zaplatila za to hlubokým říznutím do levého bicepsu. Dýka projela vycpávkou a Inej už jen stěží dokázala v levé ruce udržet nůž. Druhou chybou bylo, že úder nahoru zasadila příliš prudce. Naklonila se příliš daleko a vzápětí ucítila, jak se jí Dunjašin nůž otřel o žebra. Tentokrát to byla mělká rána, ale bylo to jen taktak.</p>
<p>Nevšímala si bolesti a soustředila se jen na svoji protivnici. Vzpomněla si, co jí radil Kaz. <emphasis>Najdi znamení. Každý nějaké má</emphasis>. Jenže Dunjašiny pohyby byly nepředvídatelné. Levačku měla stejně dobrou jako pravačku, nedávala přednost ani jedné noze, s výpadem do poslední chvíle čekala, přitom nedala dopředu nijak znát svůj záměr. Byla ve všech směrech výjimečná.</p>
<p>„Docházejí ti síly, Moro?“</p>
<p>Inej nic neříkala, šetřila si síly. Zatímco Dunjašin dech byl pravidelně vyrovnaný, Inej cítila, jak její vlastní pohyby začínají slábnout. Nebylo to nic dramatického, stačilo to však k tomu, aby se Dunjaša ocitla ve výhodě. A pak to uviděla. Dunjaše se sotva znatelně pohnula hruď a vzápětí vyrazila dopředu. Pohyb, další výpad. Jejím znamením je dýchání. Než zaútočí, pokaždé se zhluboka nadechne.</p>
<p><emphasis>Tak jdeme</emphasis>. Inej uhnula doleva a bleskově udeřila – bodla Dunjašu nožem do břicha. <emphasis>A znovu.</emphasis> Inej zaútočila podruhé a z Dunjašiny paže vytryskla krev.</p>
<p>Inej se stáhla dozadu, čekala, až k ní dívka dojde. Dunjaša ráda maskovala přímé výpady různými pohyby, točila ve vzduchu noži, zbytečná podívaná, leč těžko předvídatelná, ale <emphasis>teď to přijde</emphasis>. Rychlý nádech. Inej se skrčila dolů a podrazila soupeřce levou nohu, čímž ji vychýlila z rovnováhy. Tohle je její šance. Inej vyskočila na nohy, přitom využila síly vlastního pohybu a Dunjašina protipohybu k tomu, aby jí vrazila nůž pod koženou vestu, jež chránila dívčinu hruď.</p>
<p>Když Inej vytáhla nůž zpátky, cítila na ruce krev a Dunjaša vyděšeně zachrčela. S rukou přitisknutou na prsa na ni upřeně zírala. Oči se jí zúžily. Ani teď v nich nebyl strach, jen tvrdý, neústupný odpor, jako kdyby jí Inej zkazila večírek, na který se dávno těšila.</p>
<p>„Krev, kterou jsi prolila, je královská,“ zasyčela Dunjaša. „Taková čest ti nepřísluší.“</p>
<p>Inej ji div nelitovala. Dunjaša opravdu věřila, že je z rodu Lantsovovů, a snad i byla. Ale copak o tomhle nesní každá dívka? Že se jednoho dne probudí a zjistí, že je princezna? Nebo že je nadaná kouzelnou mocí a čeká ji skvělý osud? Možná jsou na světě lidi, kteří mají takový osud. Možná, že tahle dívka je jednou z nich. <emphasis>Ale co my ostatní?</emphasis> Nuly a nicky, neviditelná děvčata? <emphasis>Učíme se nosit hlavu zpříma, jako by nám na ní seděla královská koruna. Učíme se vyždímat kouzlo z obyčejných věcí. </emphasis>Takhle člověk přežije, když není vyvolený, když mu v žilách nekoluje královská krev. I když mu svět nic nedluží, stejně od něj člověk něco chce.</p>
<p>Inej pozdvihla obočí a pomalu si otřela královskou krev do kalhot.</p>
<p>Dunjaša zavrčela a skočila po ní, jednou rukou bodala a píchala, zatímco druhou si tiskla proti ráně, aby zpomalila krvácení. Bylo vidět, že umí bojovat i s jednou rukou. <emphasis>Ale nikdy nemusela bojovat zraněná</emphasis>, poznala Inej. Tuhle lekci zřejmě mniši přeskočili. Teď byla její slabina ještě viditelnější.</p>
<p>Přiblížily se ke špičce hlavní věže. Kovové ozdoby tu byly místy uvolněné a Inej tomu přizpůsobila svůj postoj. Vyhýbat se Dunjašiným výpadům jí teď nedělalo potíže, uskakovala doleva a doprava, postupovala po malých vítězstvích, píchnutí sem, bodnutí tam. Byla to vyhlazovací válka a vražedkyně rychle ztrácela krev.</p>
<p>„Jsi lepší, než jsem myslela,“ vydechla ztěžka Dunjaša. Takové doznání Inej zaskočilo. Oči měla otupělé bolestí a ruku, kterou si tiskla k hrudi, rudou a slizkou. Přesto se pořád držela zpříma a pevně na nohou. Stály teď pár kroků od sebe na vysokém kovovém hřbetu.</p>
<p>„Děkuju ti,“ pronesla Dunjaša a Inej v těch slovech cítila faleš.</p>
<p>„Není ostuda utkat se s protivníkem, který za to stojí. Znamená to, že je pořád co se učit – vítaná připomínka, že má člověk pěstovat pokoru.“ Dívka sklonila hlavu a zastrčila nůž. Položila si pěst na srdce a zasalutovala.</p>
<p>Inej ostražitě vyčkávala. Může to ta holka myslet vážně? V Barrelu se takhle žádná bitva nekončí, jenže tahle nájemná vražedkyně se očividně řídí vlastními pravidly. Inej ji nechtěla zabít, pokud to nebude nutné, bez ohledu na to, jak duchaprázdná se jí zdála.</p>
<p>„Naučila jsem se být pokorná,“ mluvila Dunjaša se skloněnou hlavou. „A teď je řada na tobě, aby ses naučila, že někteří se narodili s posláním sloužit. A jiní s posláním vládnout.“</p>
<p>Dunjaša trhla hlavou vzhůru. Rozevřela dlaň a prudce foukla.</p>
<p>Inej uviděla oblak rudého prachu a uhnula stranou, jenže bylo pozdě. Oči jí hořely. Co to bylo? Vlastně na tom nezáleželo. Nic neviděla. Slyšela, že Dunjaša tasí dýku a ucítila bodnutí. Klopýtala pozpátku po hřebenu střechy a jen taktak dokázala udržovat rovnováhu.</p>
<p>Z očí jí stříkaly slzy, jak se snažila vytřít si z nich prach. Dunjaša před ní nebyla víc než rozmazaný obrys. Inej před sebou držela v natažené ruce dýku. Přestože se snažila nepustit si Dunjašu k tělu, ucítila na předloktí další říznutí. Inej vypadla dýka z ruky a zazvonila o kovovou střechu. <emphasis>Sankta Alina, ochraňuj mě.</emphasis></p>
<p>Možná si svatí vybrali Dunjašu jako svou služebnici. Navzdory modlitbám a zpytování svědomí možná nakonec přece jen přijde trest.</p>
<p><emphasis>Ničeho nelituji</emphasis>, uvědomila si najednou. Rozhodla se raději žít svobodně jako zabiják, než tiše zemřít jako otrok, a toho nedokázala litovat. Odejde ke svým svatým s připravenou duší, v naději, že ji přijmou.</p>
<p>Další rána vedla přes klouby na ruce. Inej udělala krok dozadu, o moc dál však už jít nemohla. Dunjaša ji chce nejspíš shodit ze střechy.</p>
<p>„Říkala jsem ti, Moro. Já neznám strach. V mé krvi koluje síla všech králů a dobyvatelů, kteří přišli přede mnou.“</p>
<p>Inej narazila nohou na plechovou ozdobu a najednou porozuměla. Neměla ani výcvik, ani vzdělání, ani krásné bílé oblečení jako její sokyně. Nikdy nebude tak nemilosrdná a ani nechce být. Tohle město však zná jako svoje boty. Tady trpěla a tady se naučila znát svou sílu. Ať se jí to líbí, nebo ne, Ketterdam – krutý, špinavý, beznadějný Ketterdam – se stal jejím domovem. A její ochranou. Jeho střechy zná stejně dobře jako rozvrzaná schodiště Bydla a dlážděné průjezdy na nábřeží. Zná každý metr tohohle města jako své tělo.</p>
<p>„Dívka, která nezná strach,“ vydechla ztěžka Inej směrem k mihotavému tvaru Dunjašina rozmazaného těla.</p>
<p>Dunjaša se uklonila. „Sbohem, Moro.“</p>
<p>„Tak bys ho měla poznat dřív, než umřeš.“ Inej uhnula stranou, držela se na jedné noze, zatímco Dunjaša došlápla na uvolněnou ozdobu.</p>
<p>Kdyby vražedkyně tolik nekrvácela, nejspíš by dávala lepší pozor, kam šlape. Kdyby nebyla tak horlivá zabíjet, možná by ještě dokázala udržet rovnováhu. Místo toho uklouzla a přepadla dopředu. Inej to sledovala přes závoj slz. Dunjaša chvíli visela ve vzduchu, tmavá silueta proti světlé obloze, s doširoka rozpaženýma rukama hledala palci u nohou oporu, nebylo se však čeho zachytit. V tom pohybu připomínala tanečnici chystající se ke skoku, leknutím vyvalila oči a otevřela pusu dokořán. Do posledního okamžiku vypadala jako dívka z románu předurčená ke slávě. Byla to královna bez smilování, postava vytesaná ze slonoviny a jantaru.</p>
<p>Dopadla tiše, disciplinovaná až do konce.</p>
<p>Inej opatrně nakoukla přes okraj střechy. Lidi hluboko pod ní křičeli. Dunjašino tělo leželo na zemi jako bílý květ na rudém rozlévajícím se poli.</p>
<p>„Kéž v příštím životě přineseš druhým víc než jen utrpení,“ zahučela Inej.</p>
<p>Musela pryč. Sirény ještě nebyly slyšet, ale věděla, že už má zpoždění. Jesper na ni čeká. Vyrazila po střeše chrámu zpátky do kaple na konci Ghezenova palce. Z místa mezi dvěma ozdobami, kam je prve sama položila, sebrala lano a Jesperovu pušku. Když šplhala dolů do oranžové kaple, nezbývalo jí než se modlit, aby nepřišla moc pozdě. Jenže po Jesperovi nebylo nikde ani vidu, ani slechu.</p>
<p>Inej otáčela hlavou, div si nevykroutila krk, ale kaple byla prázdná.</p>
<p>Musí najít Jespera. Kuwej Yul-Bo musí dnes v noci zemřít.</p>
</section>
<section>
<p><strong>36 Jesper</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>R</strong>ada pro příliv dorazila v plné slávě. Jesper si nemohl pomoct, ale připadalo mu to jak scéna vystřižená ze Surové komedie. Co jiného to celé je, než Kazem zinscenované drama s tím nebohým mizerou Kuwejem v hlavní roli?</p>
<p>Jesper si vzpomněl na Wylana, který snad konečně dosáhne spravedlnosti pro svoji matku, a pak si vzpomněl na vlastního otce čekajícího v pekárně. Mrzelo ho, že se pohádali. Ačkoliv Inej tvrdila, že bude jedině dobře, když budou oba vědět, na čem jsou, on o tom pochyboval. Pral se rád, zato tvrdá slova, jež si s otcem vmetli do tváří, mu v žaludku vězela jako hrouda – jako by snědl zkaženou kaši. Tak dlouho spolu o ničem nemluvili, že když nakonec řekl pravdu, bylo to, jako kdyby rozbil nějakou kletbu – ne prokletí, spíš dobré kouzlo, takové, které drží všechno v bezpečí, které ochraňuje království ve skleněné kouli. A jeho nenapadlo nic lepšího, než přijít a tuhle hezkou bublinu rozstřílet na kusy.</p>
<p>Jakmile Rada pro příliv zamířila uličkou dopředu, oddělil se Jesper od novozemenské delegace a vyrazil ke kapli na konci Ghezenova palce. Šel schválně pomalu, otočený zády k strážím hlídkujícím podél zdí a tvářil se, jako by chtěl na tu vzrušující podívanou co nejlépe vidět.</p>
<p>Když došel k oblouku vyznačujícímu vstup do boční lodi, stočil krok k hlavnímu východu z katedrály.</p>
<p>„Ustupte, prosím,“ napomenul ho strážník městské hlídky. Snažil se být k cizinci zdvořilý, přitom koukal dopředu, aby mu neuniklo, co Rada pro příliv dělá. „Tudy nesmí nikdo chodit.“</p>
<p>„Udělalo se mi špatně,“ vysvětloval Jesper se slyšitelným novozemenským přízvukem a držel se za břicho. „Snažně vás prosím, pusťte mě ven.“</p>
<p>„Obávám se, že to není možné, pane.“ <emphasis>Pane!</emphasis> No vida, jak jsou lidé zdvořilí, když nemluví s krysou z Barrelu.</p>
<p>„Pochopte,“ naléhal nešťastně Jesper. „Musím si nutně ulevit. Včera jsem večeřel v restauraci… U Stenova rendlíku se to tam jmenovalo.“</p>
<p>Dozorce se zakřenil. „Proč jste tam chodil, člověče?“</p>
<p>„Našel jsem to v průvodci.“ Tahle hospoda byla laciná, ale ve skutečnosti byla jedním z nejhorších míst v Ketterdamu, kde se mohl člověk najíst. Protože si tam mohl dovolit jíst opravdu každý a protože byla otevřená ve dne v noci, často se tam sešli gangsteři s policajty. Co chvíli si někdo stěžoval, že má kvůli Stenovi a jeho zpropadenému rendlíku střevní problémy.</p>
<p>Dozorce zavrtěl hlavou a dal znamení kolegům stojícím v podloubí. Jeden z nich k nim přispěchal.</p>
<p>„Tenhle nešťastník jedl u Stena. Kdybych ho pustil předem, kapitán ho uvidí. Vezmi ho ven přes kapli.“</p>
<p>„Co vás to ksakru napadlo jíst u Stena?“ kroutil hlavou druhý strážce.</p>
<p>„Šéf mi neplatí moc peněz,“ zamumlal Jesper.</p>
<p>„To mi něco připomíná,“ odpověděl smířlivě dozorce a vedl ho pryč.</p>
<p>Sympatie, kamarádství. <emphasis>Asi budu dělat, že jsem turista, častěji</emphasis>, dumal Jesper. <emphasis>Klidně oželím svoje vestičky, jestli pak na mě strážníci budou takhle milí.</emphasis></p>
<p>Když procházeli lodí, všiml si Jesper točitého schodiště. Vedlo nahoru na ochoz odkud by měl na pódium ničím nerušený výhled. Slíbili Kuwejovi, že ho v tom nenechají samotného, a i když s tím klukem byly jen problémy, Jesper ho nemínil nechat na holičkách.</p>
<p>Jak mířili ke kaplím na konci palce, Jesper se nenápadně podíval na hodinky. Ve čtyři hodiny na něj bude Inej čekat v kopuli citrusové kaple, aby mu seshora podala pušku.</p>
<p>„Au,“ zakvílel Jesper v naději, že to strážného přiměje přidat do kroku. „Asi už to dýl nevydržím.“</p>
<p>Strážný si znechuceně odfrkl a zrychlil. „Co jste si to včera dal, člověče?“</p>
<p>„Specialitu šéfkuchaře.“</p>
<p>„Nikdy si neobjednávejte specialitu šéfkuchaře. Jenom ohřejí zbytky z předešlého dne.“ Došli ke kapli a strážný řekl: „Pustím vás těmihle dveřmi. Přes ulici je kavárna.“</p>
<p>„Díky,“ houkl Jesper a pak mu obtočil ruku kolem krku, vahou svého těla se opřel o to jeho a čekal, dokud nebylo bezvládné. Ze zápěstí si sundal kožený pásek a svázal jím dozorci ruce za zády, pak mu do pusy nacpal šátek, co měl na krku, a tělo odtáhl za oltář. „Dobře se vyspi,“ řekl mu na rozloučenou. Bylo mu ho líto. Sice ne tak líto, aby ho probral k vědomí a rozvázal, ale beztak.</p>
<p>Z katedrály se ozvala rána. Nakoukl boční lodí, co se děje. Protože byl ale palec postavený o něco výš než hlavní chrámová loď, jediné, co viděl, byly hlavy lidí v zadních řadách. Ale z toho, co slyšel, měl dojem, že to Rada pro příliv docela roztočila. Jesper znovu zkontroloval čas a zamířil po schodech nahoru.</p>
<p>Zezadu ho chytila za límec ruka a strhla zpátky.</p>
<p>Ztěžka dopadl na podlahu kaple, až si vyrazil dech. Útočník stál u schodiště a zlatýma očima si ho shora prohlížel.</p>
<p>Byl oblečený jinak, než když ho Jesper viděl vycházet z domu U Bílé růže na Západním nábřeží. Tentokrát měl Kherguud široká ramena nacpaná do beztvaré olivové uniformy. Zlaté knoflíky se mu leskly a černé vlasy měl stažené dozadu do upjatého ohonu, takže mu byl vidět masitý krk silný jak kýta. Připomínal přesně to, co byl – zbraň.</p>
<p>„Jsem rád, že ses na to tak vyfiknul,“ zasípal Jesper, ještě pořád nemohl popadnou dech.</p>
<p>Šuhanský voják se zhluboka nadechl, až se mu rozšířily nozdry, načež roztáhl tvář do úsměvu.</p>
<p>Jesper zacouval dozadu. Voják za ním. Jesper se proklínal, že si nevzal dozorcovu zbraň. Ta malá pistole je na střelbu do dálky k ničemu, ale teď, když se nad ním tyčil ten obr, by byla lepší než nic.</p>
<p>Vyskočil na nohy a úprkem se hnal boční lodí zpátky do katedrály. Jestli tam doběhne… bude mít co vysvětlovat. Ale uprostřed dražby ho šuhanský voják nenapadne. Nebo ano?</p>
<p>Jesperovi nebylo přáno to zjistit. Voják do něj zezadu narazil a stáhl k zemi. Katedrála se mu najednou zdála být nesmírně daleko, hluk dražby a Rady pro příliv byl jen vzdálenou ozvěnou odrážející se od vysokých kamenných zdí. <emphasis>Ozvěna a skutek</emphasis>, prolétlo mu nesmyslně hlavou, když ho voják převrátil na druhou stranu.</p>
<p>Jesper sebou mrskal jako ryba. Byl vděčný, že má figuru volavky na přísné dietě a dokáže vyklouznout z mužova sevření. Byl znovu na nohou, jenže voják byl navzdory své mohutnosti rychlý. Praštil s Jesperem o zeď a ten jen bolestivě zasténal. Hlavou mu problesklo, že si nejspíš zlámal žebra. <emphasis>Je to zdravý. Natřásá to játra</emphasis>.</p>
<p>Nedokázal myslet rozumně, když s ním tenhle křupan mlátil hlava nehlava.</p>
<p>Jesper viděl, jak obr napřahuje pěst, jak se mu klouby kovově blýskají. <emphasis>On má na rukou měděný boxer, </emphasis>uvědomil si s hrůzou. Oni mu ho přidělali přímo do ruky.</p>
<p>Na poslední chvíli uhnul doleva. Vojákova pěst s hromovým zapraštěním vrazila do zdi těsně vedle jeho hlavy.</p>
<p>„Slizkej hade,“ procedil voják se silným přízvukem keršsky. Znovu se zhluboka nadechl.</p>
<p><emphasis>Vyslídil mě po čuchu</emphasis>, došlo Jesperovi. <emphasis>Tehdy na nábřeží zachytil můj pach. Pronásledoval svoji kořist a bylo mu úplně jedno, jestli ho chytí městská hlídka, a teď mě konečně vyčenichal.</emphasis></p>
<p>Voják znovu napřáhl pěst. Srazí Jespera do bezvědomí a co pak? Rozrazí dveře kostela a vyvleče ho na ulici jako pytel mouky? Hodí ho do spárů jednoho z těch okřídlených Šuhanů?</p>
<p><emphasis>Aspoň už nikoho znova nezklamu…</emphasis> Nadopují ho <emphasis>paremem</emphasis>. Možná že než umře, stihne Šuhanům vyrobit další sérii Kherguudů.</p>
<p>Uskočil doprava. Vojákova pěst vyhloubila do zdi další kráter.</p>
<p>Teď už obr zuřil. Připíchl Jespera za krk ke zdi a napřáhl ruku, aby mu zasadil definitivní úder.</p>
<p>V jediné vteřině se Jesperovi prohnalo hlavou tisícero myšlenek: Tátův zmačkaný klobouk. Nádherně vyleštěné perleťové rukojeti jeho revolverů. Inej rovná jako svíčka stojí před ním. <emphasis>Nechci, aby ses mi omlouval. </emphasis>Wylan sedí v hrobce nad stolem a kouše se do palce. <emphasis>Jakýkoliv cukr</emphasis>, říká a pak dodává… <emphasis>takže se nesmí dostat do styku s žádnou tělní tekutinou – potem, krví ani slinami.</emphasis></p>
<p>Umělý zrnokaz. Nepoužité lahvičky hodila Inej v hotelovém apartmá na stůl. Když se hádal s otcem, vzal mimoděk jednu do ruky a hrál si s ní. Zašátral rukou v kapse kalhot a prsty nahmatal skleněnou ampuli.</p>
<p><emphasis>„Parem!“</emphasis> vyhrkl ze sebe Jesper. Bylo to jediné šuhanské slovo, které znal.</p>
<p>Voják s napřaženou pěstí ztuhl. Naklonil hlavu na stranu.</p>
<p><emphasis>Zaútoč tam, kam se druhý nedívá.</emphasis></p>
<p>Jesper okázale rozevřel rty a předstíral, že si něco vkládá do úst.</p>
<p>Voják vykulil oči, načež povolil stisk a snažil se Jesperovi násilím rozevřít dlaň. Vypravil ze sebe zvuk – snad to bylo zklamané odfrknutí, snad vyjádření nevole. Na tom vcelku nezáleželo. Jesper druhou rukou praštil ampulí do vojákovi otevřené tlamy, až se sklo rozletělo.</p>
<p>Obr klopýtl dozadu, střepy na bradě i vražené do rtů, z nichž mu pomalu vytékala krev. Jesper si zuřivě otíral ruku o košili. Doufal, že si nenamočil prsty a nemá na sobě sám zrnokaz. Jenže nic se nedělo. Obr se jen ještě víc rozzuřil. Zavrčel, popadl Jespera za ramena a zvedl ho do vzduchu. <emphasis>Ach, bohové</emphasis>, zhrozil se Jesper, <emphasis>on se snad ani nebude namáhat, aby mě odnesl za svýma kámošema ven. </emphasis>Chňapl po obrově mohutné paži a snažil se vysmeknout.</p>
<p>Kherguud jím zatřásl. Pak zakašlal, mohutná ramena se mu zachvěla, načež Jesperem znovu zamával – vlastně to bylo jen takové slabé, přerývavé zhoupnutí.</p>
<p>Jesperem jako blesk projelo úlevné poznání – ten voják s ním netřese, ten voják se sám svíjí.</p>
<p>Z vojákových úst se vydralo slabé zasyčení, asi jako když se na horkou pánev rozklepne vajíčko. Ze rtů mu vyběhla růžová pěna, bublavý čůrek krve a slin sjíždějící po bradě. Jesper sebou hrůzou cukl.</p>
<p>Voják sténal. Jeho obrovské ruce sjely z Jesperových ramen a ten začal couvat pryč neschopný odvrátit zrak od Kherguuda, jenž se celý s vzedmutou hrudí křečovitě svíjel. Pak se ohnul v pase a z úst vyvrhl na zeď proud růžových zvratků.</p>
<p>„Nedostals mě,“ řekl Jesper a měl co dělat, aby se mu neobrátil žaludek.</p>
<p>Obr se naklonil na stranu a ztuha jako pokácený dub dopadl na zem.</p>
<p>Jesper chvíli nehybně zíral na jeho obrovské tělo. Pak se mu vrátil rozum. Kolik času ztratil? Vyrazil zpátky ke kapli na konci lodi.</p>
<p>Ještě než doběhl ke dveřím, objevila se Inej a spěchala k němu. Zmeškal čas, kdy se měli sejít. Nešla by za ním, kdyby si nemyslela, že má potíže.</p>
<p>„Jespere, kde –“</p>
<p>„Pušku,“ vyhrkl.</p>
<p>Beze slova ji sundala z ramene. Popadl ji a běžel zpátky do hlavního chrámu. Kdyby se tak stihl dostat nahoru na ochoz.</p>
<p>Sirény se rozezvučely. Je pozdě. Nikdy nemůže přijít včas. Znovu všechny zklame. <emphasis>K čemu je ostřelovač beze zbraně?</emphasis> K čemu je jim Jesper dobrý, když nestihne včas zasáhnout cíl? Zůstanou uvěznění ve městě. Zavřou je do vězení a nejspíš popraví. Kuweje prodají tomu, kdo nabídne nejvíc. <emphasis>Parem</emphasis> se dostane do světa a grišové budou pronásledovaní víc než kdy jindy. Ve Fjerdě, na Ostrově divů, v Nové Zemi. <emphasis>Zowové</emphasis> zmizí ze světa, násilím je naženou do armády nebo propadnou té prokleté droze.</p>
<p>Sirény kvílely. Uvnitř chrámu se ozýval křik. Lidé se hnali k hlavnímu východu; brzy se rozlijí do boční lodi palce v naději, že tam najdou rychlejší ústupovou cestu.</p>
<p><emphasis>Každý může střílet, ne každý ale umí mířit</emphasis>. Hlas jeho matky. <emphasis>My jsme zowové. Ty a já.</emphasis></p>
<p>Nemožné. Ani odsud na Kuweje nevidí – a <emphasis>nikdo </emphasis>nemůže střílet zpoza rohu.</p>
<p>Jesper znal dokonale plán katedrály. Věděl, že je to přímá rána do uličky, na jejímž konci stál řečnický pult. Třetím okem ve své hlavě viděl druhý knoflík na Kuwejově košili.</p>
<p><emphasis>Nemožné.</emphasis></p>
<p>Kulka má jedinou trajektorii.</p>
<p>Ale co když tu kulku dokáže navést na cíl?</p>
<p><emphasis>Ne každý umí mířit</emphasis>.</p>
<p>„Jespere?“ ozvala se Inej za jeho zády. Zvedl pušku. Byla to obyčejná střelná zbraň, on si ji však upravil. Uvnitř byl jediný náboj – nebyl smrtelný, jen směs vosku a gumy. Když mine, nejspíš to někoho ošklivě zraní. Ale když nevystřelí, bude trpět ještě víc lidí. <emphasis>No, co už, k čertu</emphasis>, pomyslel si Jesper, <emphasis>když minu Kuweje, třeba aspoň vystřelím Van Eckovi oko</emphasis>.</p>
<p>Dřív pracoval u kovářů a vyráběl si vlastní náboje. Znal svoje pistole líp než pravidla rulety. Soustředil všechnu pozornost na kulku, vnímal její nejmenší částice. Sám je jako kulka. Sevřený v zásobníku čeká celý život na chvíli, kdy najde směr.</p>
<p>Každý může střílet.</p>
<p>„Inej,“ poprosil, „jestli máš v zásobě nějakou modlitbu, teď by se hodila.“</p>
<p>Vypálil.</p>
<p>Jako by se zastavil čas – cítil cuknutí pušky, nezadržitelnou sílu, s níž kulka vyletěla vpřed. Celou svou vůlí se upnul na její voskový obal a táhl ji doleva, zvuk výstřelu mu ještě duněl v uších. Cítil, jak se kulka stáčí, soustředil se na knoflík – druhý knoflík shora, malý kousek dřeva a nitě, jimiž je přichycen na svém místě.</p>
<p><emphasis>Není to dar. Je to prokletí</emphasis>. Když se to vezme kolem a kolem, Jesperův život je plný požehnání. Otec. Matka. Inej. Nina. Matthias, jenž je převedl přes bahnitý kanál. Kaz – i Kaz se všemi svými krutostmi a chybami mu nabídl v Ketterdamu domov a rodinu, vždyť jinak by ho to město spolklo zaživa. A Wylan. Wylan, který poznal Jesperovu sílu dřív, než to dokázal on sám – i on je požehnáním.</p>
<p>„Cos to udělal?“ zeptala se Inej.</p>
<p>Možná nic. Možná cosi zhola nemožného. Jesper nikdy nedokázal odolat hře navzdory mizerné šanci na vítězství.</p>
<p>Pokrčil rameny. „To, co vždycky. Vystřelil jsem.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>37 </strong></p><empty-line /><p><strong>Kaz </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>K</strong>az stál vedle Kuweje, když ho kulka zasáhla, a byl první, kdo mu přispěchal na pomoc. V chrámu duněla střelba, nejspíš strážníci městské hlídky propadli panice a ukvapeně stiskli spoušť. Kaz poklekl ke Kuwejovu tělu a levou rukou mu do paže nenápadně vpíchl injekční stříkačku. Všude bylo plno krve. Jellen Radmakker se na podiu zhroutil, přitom křičel: „Střelili mě!“ Nikdo ho nestřelil.</p>
<p>Kaz volal na doktora. Plešatý mužík stál vyjeveně vedle Wylana, kterého ještě před chvílí vyšetřoval, a v očích měl hrůzu. Matthias ho popadl za loket a táhl ke Kuwejovi.</p>
<p>Lidi se nepřestávali tlačit z kostela ven. Ve chvíli, kdy Sturmhond, Zoja a Žeňa vyrazili ke dveřím, strhla se mezi Fjerdany a ravskými vojáky rvačka. Členové Obchodní rady s pomocí mužů z městské hlídky obklopili Van Ecka. Ten už nikam neuteče.</p>
<p>O chvilku později Kaz zahlédl Inej s Jesperem, jak se tlačí proti proudu lidí a snaží se prodrat uličkou k nim. Kaz krátce přelétl Inej očima. Byla sice od krve a oči měla rudé a opuchlé, jinak se však zdála být v pořádku.</p>
<p>„Kuwej –“ strachovala se Inej.</p>
<p>„Teď už mu nemůžeme nijak pomoct,“ utnul ji Kaz.</p>
<p>„Wylane!“ zvolal Jesper a pohledem vstřebával rány a rychle nabíhající pohmožděniny na Wylanově těle. „Proboha, to je všechno opravdický?“</p>
<p>„Anika s Keegem se na něm vyřádili.“</p>
<p>„Chtěl jsem, aby to vypadalo důvěryhodně,“ vysvětloval Wylan.</p>
<p>„Obdivuji tvé zapálení pro věc,“ řekl Kaz. „Jespere, zůstaneš s Wylanem. Budou ho chtít vyslechnout.“</p>
<p>„To je dobrý,“ bránil se Wylan, ačkoliv měl rty tak opuchlé, že to znělo spíš jako „ho je hobrý.“</p>
<p>Když dva strážníci naložili Kuwejovo tělo na nosítka, kývl Kaz na Matthiase. Než by se drali skrze dav v kostele, zamířili raději k východu na konci Ghezenova malíčku. Matthias šel první a za sebou táhl doktora. O tom, že Kuwej zemřel, nesmí nikdo pochybovat.</p>
<p>Kaz s Inej je následovali do boční lodi, ale Inej se pod klenutým obloukem zarazila. Kaz viděl, že se otočila dozadu a sledoval její pohled: Van Eck obklopený rozčilenými radními na ni zíral. Kaz si vzpomněl, co Inej řekla Van Eckovi na mostě Goedmedbridge: <emphasis>Nevidíme se naposledy. </emphasis>Podle toho, jak Van Eck nervózně polkl, si to nejspíš taky pamatoval. Inej se mu nepatrně uklonila.</p>
<p>Pospíchali boční lodí malíčku až do kaple na jeho konci. Dveře vedoucí na ulici a ke kanálu pod ní byly zamčené. Dveře, jimiž vešli do kaple, za nimi s bouchnutím zapadly. Pekka Rollins v obležení čtyř svých mužů se o ně opřel.</p>
<p>„Jdeš právě včas,“ přivítal ho Kaz.</p>
<p>„Předpokládám, že i s tímhle jsi počítal, ty mizernej parchante.“</p>
<p>„Věděl jsem, že tentokrát mě nenecháš jen tak odejít.“</p>
<p>„To teda nenechám,“ přisvědčil Rollins. „Měl jsem tě rozpárat hned, jak sis ke mně přišel pro peníze, a ty tvoje kumpány zrovna tak. Ušetřil bych si spoustu starostí. Byla to ode mě pošetilost.“ Rollins si začal sundávat sako. „Připouštím, že jsem ti neprokázal dostatečný respekt, chlapče, ale teď dostaneš, co ti patří. Gratuluju. Ten čas, co mi zabere umlátit tě tou tvojí holí k smrti, ti rád věnuju.“ Inej vytáhla dýky. „Kdepak, kdepak, děvenko,“ varoval ji Rollins. „Tohle je mezi mnou a tímhle domýšlivým smradem.“</p>
<p>Kaz kývl na Inej. „Má pravdu. Měli jsme si to už dávno vyříkat.“</p>
<p>Rollins se zachechtal, přitom si odepjal manžetové knoflíky a vykasal si rukávy. „Je pozdě na řeči, chlapče. Jsi mladý, jenže já zápasil dávno před tím, než ty ses vůbec narodil.“</p>
<p>Kaz s rukama opřenýma o hůl nehnul brvou. „Nechci se s tebou prát, Rollinsi. Nabídnu ti obchod.“</p>
<p>„Ach, férová výměna v Chrámu obchodu. Stál jsi mě spoustu peněz a to tvoje pletichaření mi přineslo jen samý problémy. Nemáš mi co nabídnout, nic mi nemůže přinést větší potěšení, než když tě na místě vlastníma rukama zabiju.“</p>
<p>„Jde o Kaelišského prince.“</p>
<p>„Třípatrový ráj, nejluxusnější kasino na Východním nábřeží. Dal jsi mi tam bombu, nebo co?“</p>
<p>„Ne, myslím tvého malého kaelišského prince.“ Rollins ztuhl. „Po otci zrzavé vlásky, miluje sladké. O svoje hračky se moc hezky nestará.“</p>
<p>Kaz ze záhybů kabátu vylovil háčkovaného lvíčka. Byl vybledlý a hřívu z vlněné příze měl zamotanou do sebe – a ušpiněnou od černé hlíny. Kaz pustil hračku na zem.</p>
<p>Rollins na ni zíral. „Co to je?“ zachroptěl hlasem, jenž byl jen o něco slyšitelnějším šeptem. Pak, jako by přišel zpátky k sobě, zařval: <emphasis>„Co to je?“</emphasis></p>
<p>„Ty víš, co to je, Rollinsi. Copak jsi mi sám neříkal, jak moc jste si s Van Eckem podobní? Podnikatelé, kteří po sobě chtějí něco zanechat. Oběma vám na srdci leží dědictví, které tu po vás zůstane. A k čemu to všechno, kdyby to nebylo komu odkázat? A tak jsem se sám sebe ptal, pro koho to vlastně buduješ?“</p>
<p>Rollins zaťal pěsti, až se mu svaly na masitém předloktí napjaly, brada se mu třásla. „Zabiju tě, Brekkere. Zničím všechno, co miluješ.“</p>
<p>Teď se zachechtal Kaz. „Trik je v tom nic nemilovat, Rollinsi. Můžeš mi vyhrožovat, jak chceš. Můžeš mě na místě rozpárat. Potíž je, že pak nenajdeš syna včas a nezachráníš ho. Chceš, abych ti ho nechal doručit v nejlepších šatech s podříznutým krkem až ke dveřím?“</p>
<p>„Ty prachsprostá špíno z Barrelu,“ zavrčel Rollins. „Co ode mě sakra chceš?“</p>
<p>Kaz cítil, jak ho opouští humor a v jeho nitru se otevírají temná stavidla.</p>
<p>„Chci, aby sis vzpomněl.“</p>
<p>„Vzpomněl na co?“</p>
<p>„Před sedmi lety jsi podvedl dva kluky z jihu. Venkovský kluky, co byli tak hloupí, že se nechali podfouknout. Vzals nás k sobě, probudils v nás důvěru, se svojí vymyšlenou ženou a vymyšlenou dcerou jsi nás krmil <emphasis>hutspotem</emphasis>. A pak jsi nás připravil nejdřív o peníze a potom úplně o všechno.“ Viděl, jak to Rollinsovi v hlavě pracuje. „Nemůžeš si tak docela vzpomenout? Byla jich spousta, co? Kolik si jich ten rok podvedl? Z kolika nešťastníků jsi od tý doby vylákal prachy?“</p>
<p>„Nemáš právo –“ vybuchl Pekka zlostně. Hruď mu trhaně vyskakovala nahoru a dolů a oči znovu a znovu sjížděly ke lvíčeti pohozenému na zemi.</p>
<p>„Neměj strach. Tvůj chlapeček není mrtvý. Zatím.“ Kaz bedlivě sledoval Pekkovu tvář. „Víš co? Pomůžu ti. Říkal sis Jakob Hertzoon. Bratra jsi zaměstnal jako poslíčka. Pracoval jsi z kavárny.“</p>
<p>„Naproti parku,“ chytil se Pekka. „Jak tam rostou třešně.“</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„Je to dlouhá doba, chlapče.“</p>
<p>„Připravil jsi nás o všechno. Skončili jsme na ulici a nakonec umřeli. Oba, svým způsobem. Ale jen jeden z nás se znovu narodil.“</p>
<p>„Tak o tohle ti celou dobu jde? Proto mě těma svýma žraločíma očima pořád probodáváš pohledem?“ Pekka zavrtěl hlavou. „Byli jste dvě kavky a já jsem byl náhodou ten, kdo vás obral. Kdybych to neudělal já, byl by to někdo jiný.“</p>
<p>Temná stavidla se ještě víc rozevřela. Kaz je chtěl povolit docela. Nikdy nebude celý. Jordieho nepřivede zpátky k životu. Ale ať Pekka Rollins zakusí bezmoc, jakou kvůli němu museli prožít.</p>
<p>„Tak to máš smůlu, žes to byl zrovna ty,“ odsekl. „A tvůj syn zrovna tak.“</p>
<p>„Blafuješ.“</p>
<p>Kaz se usmál. „Pohřbil jsem tvýho syna,“ broukl a vychutnával si přitom každé slovo. „Pohřbil jsem ho zaživa dva metry pod zem na poli s kamenitou půdou. Celou dobu plakal a volal tatínka. <emphasis>Tati. Tati.</emphasis> Nikdy jsem neslyšel sladší zvuk.“</p>
<p>„Kazi –“ špitla Inej bledá ve tváři. Tohle by mu nikdy neodpustila.</p>
<p>Rollins po něm skočil, popadl ho za klopy a mrštil s ním o zeď kaple. Kaz se nebránil. Rollins se potil jako kůň, tvář plnou zoufalé hrůzy. Kaz si ji vychutnával do dna. Chtěl si zapamatovat každičký okamžik téhle chvíle.</p>
<p>„Chci vědět, kde je, Brekkere.“ Znovu praštil Kazovou hlavou o zeď. <emphasis>„Řekni mi to.“</emphasis></p>
<p>„Je to jednoduchý obchod, Rollinsi. Vyslov jméno mého bratra a tvůj syn bude žít.“</p>
<p>„Brekkere –“</p>
<p>„Jak se jmenoval můj bratr?“ opakoval Kaz. „Co kdybych ti trochu pomohl? Pozval jsi nás do domu na Zelvestraat. Tvoje žena hrála na piano. Jmenovala se Margit. Měli jste šedivého psa a svojí dceři jsi říkal Saskie. Nosila cop s červenou stuhou. Vidíš? Já si to pamatuju. Pamatuju si to všechno. Je to docela snadné.“</p>
<p>Rollins ho pustil a začal přecházel po kapli, rukama si mnul prořídlé vlasy.</p>
<p>„Dva kluci,“ překotně pátral v paměti. Prudce se otočil na Kaze s namířeným prstem. „Vzpomínám si. Dva kluci z Liju. Zdědili jste bezvýznamný majeteček. Tvůj bratr už se viděl jako makléř, chtěl se stát obchodníkem a rychle zbohatnout jako každý druhý zelenáč, co v Barrelu vystoupí z lodi.“</p>
<p>„Přesně tak. Dva další blázni, které jsi mohl okrást. Teď mi řekni jeho jméno.“</p>
<p>„Kaz a…“ Rollins se chytil rukama za hlavu. Křižoval kaplí sem a tam, přitom ztěžka oddychoval, jako by musel běžet přes celé město. „Kaz a …“ Znovu se obrátil na Kaze. „Mohl bych z tebe udělat boháče, Brekkere.“</p>
<p>„Sám ze sebe můžu udělat boháče.“</p>
<p>„Dám ti celý Barrel, budeš mít moc, o jaké se ti nesnilo. Cokoliv budeš chtít.“</p>
<p>„Přiveď mi bratra zpátky k životu.“</p>
<p>„Byl to blázen, a ty to víš! Byl jako všechny ostatní kavky, myslel si, že je chytřejší než systém, a byl celý žhavý rychle se napakovat. Poctivce neoškubeš, Brekkere. Tohle ty víš!“</p>
<p><emphasis>Chamtivost je moje služebnice</emphasis>. Tuhle lekci mu dal Pekka Rollins. Měl úplnou pravdu. Byli blázni. Možná jednou Jordiemu odpustí, že ve skutečnosti nebyl tím dokonalým bratrem, kterého Kaz nosí v srdci. Možná se dokonce ustrne sám nad sebou, že mohl být tak naivní a věřit, že je někdo nezištně laskavý. S Rollinsem ale nebude mít slitování.</p>
<p>„Řekni mi, kde je, Brekkere,“ hulákal mu Rollins do obličeje. „Řekni mi, kde je můj syn!“</p>
<p>„Až vyslovíš bratrovo jméno. Je to jako magická formule v představení na Východním nábřeží – jako zaklínadlo. Chceš svýho chlapečka? O co větší má tvůj milovaný, zhýčkaný syn právo na život, než jsme měli bratr a já?“</p>
<p>„Nevím, jak se tvůj bratr jmenoval. Nevím! Nevzpomínám si! Budoval jsem si pověst. Obral jsem vás o trochu peněz. Myslel jsem, že budete týden živořit a pak se vrátíte domů na venkov.“</p>
<p>„Ne, nemyslel. Už nikdy sis na nás ani nevzpomněl.“</p>
<p>„Kazi, prosím,“ špitla Inej. „Nedělej to. Nedělej to.“</p>
<p>Rollins zasténal. „Já tě prosím –“</p>
<p>„Vážně mě prosíš?“</p>
<p>„Ty zkurvysyne.“</p>
<p>Kaz se podíval na hodinky. „Celou tu dobu, co tu spolu mluvíme, leží tvůj chlapeček opuštěný ve tmě.“</p>
<p>Pekka pohlédl na své muže. Rukama si přejel tvář. Pak pomalu těžkými pohyby, jako by k tomu musel přemlouvat všechny svaly svého těla, poklekl.</p>
<p>Kaz po očku viděl Líté šelmy kroutit hlavami. V Barrelu slabost člověku nikdy respekt nepřinese, ať by měla sebelepší příčinu.</p>
<p>„Snažně tě prosím, Brekkere. On je všechno, co mám. Nech mě za ním jít. Dovol mi ho zachránit.“</p>
<p>Kaz se díval, jak před ním Pekka Rollins alias Jakob Hertzoon konečně klečí, rudolící tvář zkřivenou bolestí, v očích slzy. <emphasis>Krůček po krůčku.</emphasis></p>
<p>Tohle je začátek.</p>
<p>„Svýho syna najdeš v nejjižnějším cípu Tarmakkerova pole dvě míle na západ od Appelbroeku. Označil jsem to místo černým praporkem. Když vyrazíš hned, máš dost času, aby ses tam dostal včas.“</p>
<p>Pekka vyskočil na nohy a začal rozdávat rozkazy. „Pošlete pro koně. A sežeňte doktora.“</p>
<p>„Ta nákaza –“</p>
<p>„Byla vyhlášená kvůli Smaragdovému paláci. Hrobníkovi z lopaty ho budeš muset sundat sám, jestli na to dojde.“ Zapíchl prst Kazovi do prsou. „Za tohle zaplatíš, Brekkere. Budeš pykat. Tvoje utrpení nebude mít konce.“</p>
<p>Kaz se podíval Pekkovi do očí. „Utrpení je jako všechno ostatní. Když s ním žiješ dost dlouho, zvykneš si na jeho chuť.“</p>
<p>„Jdeme,“ poručil Rollins. Zalomcoval zamčenými dveřmi. „Kde je ten zatracenej klíč?“ Jeden z jeho mužů přispěchal odemknout a Kaz si dobře všiml, že si od šéfa udržuje vědomý odstup. O tom, jak Pekka Rollins klečel na kolenou, se bude dneska v noci vykládat v celém Barrelu a Rollins to moc dobře ví. Tak miluje svého jediného syna, že mu obětoval veškerou svou pýchu a reputaci. Kaze napadlo, že to už něco znamená. Teda možná pro někoho jiného by to něco znamenalo.</p>
<p>Dveře na ulici se rozletěly dokořán a za chvíli byli pryč.</p>
<p>Inej se svezla na zem a v podřepu si přiložila dlaně na oči. „Stihnou to?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Přece…“ Vzhlédla k němu. Ten překvapený pohled mu bude chybět. „Tys to neudělal. Tys ho nezakopal.“</p>
<p>„V životě jsem to dítě neviděl.“</p>
<p>„Ale ten lvíček –“</p>
<p>„Tipnul jsem si. Pekkova hrdost na vlastní gang je dost předvídatelná. To děcko má nejspíš na hraní stovky lvíčat a k tomu obrovského vyřezávaného lva, na kterém se vozí.“</p>
<p>„Jak jsi zjistil, že má dítě?“</p>
<p>„Napadlo mě to tu noc ve Van Eckově domě. Rollins mlel pořád dokola o tom, co po něm zůstane. Věděl jsem, že má na venkově dům, kam rád jezdí. Myslel jsem, že tam má schovanou milenku. Ale pak jsem to přehodnotil.“</p>
<p>„A jaks věděl, že je to kluk, ne holka? Tos taky uhádl?“</p>
<p>„Velmi sofistikovaně. Svoje nové kasino Pekka pojmenoval Kaelišský princ. Takže to musí být rudovlasý klučík. A které dítě nemá rádo sladkosti?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Co najde na tom poli, až tam dorazí?“</p>
<p>„Vůbec nic. Jeho lidi ho budou samozřejmě informovat, že kluk je živý a zdravý doma a dělá to, co rozmazlené děti obvykle dělají, když je tatínek pryč. Ale doufejme, že před tím bude Pekka pár hodin v agonii rozkopávat zem a motat se v kruhu. Hlavní je, že tu nebude, aby podpořil Van Eckovu výpověď, a že ho lidi uvidí utíkat z města – s doktorem v patách.“</p>
<p>Inej na něj zírala a Kaz viděl, jak si v hlavě rovná všechno dohromady. „Místa, kde vypukla nákaza.“</p>
<p>„Kaelišský princ. Smaragdový palác. Sladký růžek. Všechny tyhle podniky patří Pekku Rollinsovi. Zavřou je a budou několik týdnů v karanténě. Vůbec bych se nedivil, kdyby město rozhodlo preventivně zavřít i další jeho podniky, protože se budou bát, aby zaměstnanci neroznášeli nemoc. Nejmíň rok mu bude trvat, než se vzpamatuje z finanční ztráty, možná víc, jestli strach bude panovat dlouho. A pokud Obchodní rada dojde k názoru, že napomáhal uzavřít to podvodné konsorcium, pak mu samozřejmě seberou licenci k provozování hazardních her.“</p>
<p>„Osud má s každým své plány,“ broukla Inej tiše.</p>
<p>„A někdy je osudu zapotřebí trochu pomoct.“</p>
<p>Inej se zamračila. „Myslela jsem, že jste s Ninou vybrali čtyři místa, kde propukne nákaza.“</p>
<p>Kaz si narovnal manžety u košile. „Ještě jsem jí řekl, aby se zastavila ve Zvěřinci.“</p>
<p>Pak se usmála, oči měla červené a tváře zaprášené. Pro tenhle úsměv by snad umřel, jen aby ho mohl znovu vidět.</p>
<p>Kaz zkontroloval čas. „Měli bysme jít. Ještě není po všem.“</p>
<p>Nabídl jí ruku v rukavici. Inej dlouze, rozechvěle vydechla, pak se ho chytila a zvedla se ze země jako dým nad plamenem. A nepustila ho. „Prokázal jsi milosrdenství, Kazi. Byl jsi ten lepší.“</p>
<p>A je to tu zas, hledá slušnost tam, kde žádná není. „Inej, Pekkova syna bych mohl zabít jen jednou.“ Zatlačil holí do dveří, aby je otevřel. „Takhle ho budou děsit stovky představ, jak umírá.“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>38 </strong></p><empty-line /><p><strong>Matthias </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>M</strong>atthias klusal vedle Kuwejova bezvládného těla. Dva strážníci městské hlídky naložili chlapce na nosítka a za kvílení sirén s ním běželi k Beurscanalu. Doktor měl co dělat, aby jim stačil, univerzitní róba za ním plála.</p>
<p>Když dorazili na molo, doktor vzal do ruky Kuwejovo zápěstí. „Je to marné. Nemá žádný puls. Kulka ho musela zasáhnout přímo do srdce.“</p>
<p><emphasis>Hlavně mu nevyhrnuj košili</emphasis>, modlil se v duchu Matthias. Jesper po něm střelil kulku z vosku a gumy a ta zasáhla měchýř přichycený pod Kuwejovou košilí. Protrhla ho, takže krev v něm se rozstříkla všude kolem. Měchýř i krev sehnali v řeznictví, jenže to doktor neměl jak poznat. Všichni v kostele si mysleli, že Kuwej Yul-Bo dostal kulku do srdce a byl na místě mrtvý.</p>
<p>„Sakra,“ zaklel doktor. „Kde je ta nemocniční loď? A kde je správce přístavu?“</p>
<p>Matthias měl za to, že není tak těžké najít na tyhle otázky odpověď.</p>
<p>Správce opustil svoje stanoviště, jakmile se rozezněly poplašné sirény. Z místa, kde stáli, bylo dobře vidět na kanál ucpaný loděmi: lidi křičeli jeden na druhého a vesly odstrkovali cizí lodě, aby se sami stihli dostat z města dřív, než kanál zavřou a oni zůstanou uvěznění v zamořeném městě.</p>
<p>„Tady, pane!“ zavolal muž z rybářské lodi. „Odvezeme vás do nemocnice, jestli chcete.“</p>
<p>Doktor se tvářil podezřívavě. „Vykazuje někdo na vaší lodi známky infekce?“</p>
<p>Rybář ukázal na ženu v pokročilém stádiu těhotenství ležící vzadu v lodi pod vysunutou markýzou. „Ne, pane. Jsem tu jen já a moje žena, oba jsme zdraví jako řípa, jen moje žena bude každou chvíli rodit. Moc rádi svezeme někoho, kdo by nám mohl pomoct, kdybychom to náhodou do nemocnice nestihli.“</p>
<p>Doktor poněkud zesinal. „Já nejsem… já neléčím ženské nemoci. A vůbec, proč nerodí doma?“ měřil si je podezřívavě.</p>
<p><emphasis>Je mu fuk, jestli Kuwej bude žít</emphasis>, pomyslel si Matthias chmurně. <emphasis>Chce se sám někde schovat.</emphasis></p>
<p>„Nemáme domov,“ odpověděl muž. „Jen tuhle loď.“</p>
<p>Doktor se ohlédl směrem k chrámu, z jehož dveří se valil proud vyděšených lidí. „Dobře, pojedeme. Ty zůstaň tady,“ obrátil se na Matthiase.</p>
<p>„Já jsem jím zvolený ochránce,“ vzepřel se Matthias. „Nehnu se od něj.“</p>
<p>„Pro všechny není v lodi místo,“ namítl rybář.</p>
<p>Strážníci si mezi sebou něco rozčileně šeptali, načež jeden z nich řekl: „Dáme ho do lodi, pak se ale musíme nahlásit veliteli. Takové jsou předpisy.“</p>
<p>Kaz říkal, že strážníci po vypuknutí epidemie nebudou stát o to přibližovat se k nemocnici, a měl pravdu. Matthias jim to mohl mít těžko za zlé.</p>
<p>„Ale my potřebujeme ochranu,“ protestoval lékař.</p>
<p>„Kvůli mrtvole?“ podivil se strážník.</p>
<p>„Kvůli mně! Jsem lékař a pohybuji se po městě v době morové epidemie!“</p>
<p>Strážník pokrčil rameny. „Předpisy jsou předpisy.“</p>
<p>Naložili nosítka do lodi a byli pryč.</p>
<p>„Nemají žádný smysl pro povinnost,“ bručel lékař.</p>
<p>„Nevypadá moc dobře,“ prohlížel si rybář Kuweje.</p>
<p>„Je po něm,“ utrousil doktor. „Ale stejně musíme tohle prázdné gesto vykonat. Jak by pravili naši uniformovaní přátelé – ‚Takové jsou předpisy.‘“</p>
<p>Těhotná žena zaúpěla a Matthias s potěšením shledal, že lékař uskočil k zábradlí tak rychle, že málem převrhl koš s rybami. Snad se ten útlocitný posera bude držet od Niny a jejího falešného břicha dál. Bylo tak těžké nevyhledávat ji pohledem, když jediné co chtěl, bylo ujistit se, že je v pořádku. Tvář jí zářila a oči se jí leskly jako smaragdy. Takhle vypadá, když může používat svoji sílu – ať už v jakékoliv podobě. <emphasis>Je to nepřirozené</emphasis>, našeptával mu starý, neústupný hlas. <emphasis>Je to nádherné</emphasis>, oponoval mu jiný, ten, jenž k němu poprvé promluvil ten večer, kdy pomohl Jesperovi s Kuwejem utéct z Černého závoje. Tenhle hlas byl nový, ještě nejistý, přesto se v něm ozýval hlasitěji než kdy předtím.</p>
<p>Matthias kývl na rybáře a Rotty na něj na oplátku mrkl, přitom se zlehka zatahal za falešné vousy přilepené na obličeji. Rychle tyčí odstrčil loď do proudu.</p>
<p>Jak se blížili k mostu Zentsbridge, zahlédl pod ním Matthias kotvit obchodní loď s vínem. Byla tak široká, že se jí Rotty otřel o trup, když se pokoušel proplout kolem. Muž na obchodní lodi se pustil s Rottym do zapálené výměny slov, do toho Nina znovu zasténala, dlouze a táhle, až Matthias přemítal, jestli má v úmyslu překřičet poplašné sirény.</p>
<p>„Co zkusit zhluboka dýchat?“ navrhl lékař od zábradlí.</p>
<p>Matthias nenápadně varoval Ninu pohledem. Můžou předstírat, že je těhotná. Zato porod by fingovali stěží. Teda to si alespoň myslel. I když s Kazem člověk nikdy neví.</p>
<p>Lékař zaječel na Matthiase, aby mu podal kufřík. Matthias chvíli předstíral, že s ním zápolí, přitom z něj vyndal stetoskop a nacpal ho pod hromadu sítí – kdyby doktora náhodou napadlo poslechnout si Ninino břicho.</p>
<p>Matthias mu předal kufřík. „Co hledáte?“ vyzvídal a přitom mu svým mohutným tělem zakrýval výhled na druhou loď, na kterou právě nakládali Kuwejovo tělo vyměněné za mrtvolu, kterou noc před tím ukradli z márnice. Jen co Sturmhond dostal Žeňu z kostela, zastavili pod mostem, kde Žeňa upravila mrtvole tvář a trochu zvýšila její tělesnou teplotu. Nesmělo být poznat, že tělo je už dávno mrtvé.</p>
<p>„Sedativa,“ odpověděl doktor.</p>
<p>„Copak mohou těhotné ženy užívat sedativa?“</p>
<p>„Chci je <emphasis>pro sebe</emphasis>!“</p>
<p>Muž z druhé lodi zakřičel na Rottyho další várku sprostých slov – Specht si svou roli očividně užíval – a pak se rybářská loď prosmýkla pod mostem a plula dál. Teď, když opustila nejlidnatější část kanálu, se pohybovala vpřed o poznání rychleji. Matthias nevydržel a ohlédl se dozadu: za přepravkami s vínem viděl pohybující se stíny. Ještě je čeká spousta práce.</p>
<p>„Kam to jedeme?“ vylekal se doktor. „Myslel jsem, že jedeme do fakultní nemocnice.“</p>
<p>„Cesta po vodě je zavřená,“ lhal Rotty.</p>
<p>„Tak nás zavez do Ghezenovy nemocnice, ale hoď sebou.“</p>
<p>Přesně to měli v úmyslu. Fakultní nemocnice byla blíž, zato Ghezenova nemocnice byla menší, s méně zaměstnanci, kteří, jak se dalo předpokládat, budou mít plné ruce práce s šířící se panikou – ideální místo, kam dovést mrtvé tělo, když nechcete, aby ho někdo příliš studoval.</p>
<p>U nemocničního mola zakotvili a zdravotnický personál pomohl z lodi nejdřív Nině s Rottym, načež vynesli ven i nosítka. Sotva s nimi dorazili ke dveřím nemocnice, sestra na příjmu se podívala na tělo a přísně se zeptala: „Proč sem vezete mrtvolu?“</p>
<p>„Takové jsou předpisy!“ nedal se doktor. „Plním svou povinnost.“</p>
<p>„Kvůli epidemii zavíráme. Nemáme lůžka pro živé, natož pro mrtvé. Odneste ho dozadu na nákladní plošinu. Hrobaři si ho večer odvezou.“</p>
<p>Zdravotnický personál zmizel s nosítky za rohem. Zítra tohle cizí tělo spálí na prach a skutečný Kuwej bude moct beze strachu svobodně žít.</p>
<p>„Tak alespoň pomozte téhle ženě, každou chvíli bude …“ doktor se otočil, ale po Nině s Rottym jako by se zem slehla.</p>
<p>„Už šli dovnitř,“ ujišťoval ho Matthias.</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>Sestra vyštěkla: „Budete tady celý den stát ve dveřích a zdržovat mě od práce, nebo nám půjdete dovnitř pomoct?“</p>
<p>„Já… já mám jiné povinnosti,“ blekotal doktor zcela netečný k nevěřícnému pohledu, jímž si ho sestra měřila. „Drzost některých lidí je donebevolající,“ prskal, když odcházeli z nemocnice, a oprašoval si přitom svůj plášť. „Jsem univerzitní vědec.“</p>
<p>Matthias se mu hluboce uklonil. „Moc vám děkuji za vaši pomoc.“</p>
<p>„Ech, ano. Vskutku. Plnil jsem jen to, k čemu mě zavazuje má lékařská přísaha.“ Doktor nervózně těkal očima po okolních domech a krámech, které všechny začínaly zavírat dveře i okenice. „Už skutečně musím jít… na kliniku.“</p>
<p>„Všichni vám budou jistě vděční za vaši péči,“ odvětil Matthias, jenž ani chvíli nepochyboval, že doktor poběží domů a zabarikáduje se ve svém pokoji před každým kýchnutím.</p>
<p>„Ano, ano,“ pokyvoval hlavou doktor. „Přeji vám dobrý den a pevné zdraví.“ Odspěchal úzkou uličkou pryč.</p>
<p>Matthias se rozběhl na druhou stanu a přistihl se, že se usmívá. Setká se s ostatními u mostu Zentsbridge, kde snad Kuweje brzy proberou zpátky k vědomí. Zase bude s Ninou a možná, možná začnou přemýšlet o budoucnosti.</p>
<p>„Matthiasi Helvare!“ ozval se vysoký pisklavý hlas za jeho zády.</p>
<p>Matthias se otočil. Uprostřed opuštěné ulice stál chlapec. Ten mladý <emphasis>drüskell</emphasis> se sněhobílými vlasy, který na něj tak divoce zíral během dražby. Byl v šedivé uniformě, ne v černé, jakou nosí důstojníci. To ho pronásledoval celou cestu z chrámu? Co všechno viděl?</p>
<p>Nemohlo mu být víc než čtrnáct. Ruka, v níž svíral pistoli, se mu třásla.</p>
<p>„Obviňuji tě z velezrady,“ vyjekl přeskakujícím hlasem, „z velezrady, které ses dopustil proti Fjerdě a svým bratrům <emphasis>drüskellům</emphasis>.“</p>
<p>Matthias zvedl ruce. „Nemám zbraň.“</p>
<p>„Zradil jsi svou vlast i svého boha.“</p>
<p>„My se neznáme.“</p>
<p>„Zabil jsi mé přátele. Při tom strašném řádění v Ledovém paláci.“</p>
<p>„Žádného <emphasis>drüskella</emphasis> jsem nezabil.“</p>
<p>„Tvoji komplicové ano. Jsi vrah. Ponížil jsi velitele Bruma.“</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Matthias mírně. Tenhle chlapec nechce nikomu ublížit.</p>
<p>„Na tom nezáleží.“</p>
<p>„Jsi v řádu krátce?“</p>
<p>„Šest měsíců,“ vztyčil bradu.</p>
<p>„Já byl ještě mladší než ty, když jsem do řádu vstoupil. Vím, jaké to je, vím, jaké myšlenky do tebe zaseli. Ale tohle nemusíš dělat.“</p>
<p>Chlapec se ještě křečovitěji zatřásl. „Obviňuji tě z velezrady,“ opakoval tvrdošíjně.</p>
<p>„Jsem vinen,“ prohlásil Matthias. „Spáchal jsem hrozné činy. A jestli si to přeješ, vrátím se s tebou hned teď do chrámu. Postavím se před tvoje přátele a velící důstojníky a uvidíme, jak bude spravedlnosti učiněno zadost.“</p>
<p>„Lžeš. Dokonce jsi jim dovolil zabít toho šuhanského chlapce, kterého jsi měl chránit. Jsi zbabělec a zrádce.“ Myslí si, že je Kuwej mrtvý. To je jen dobře.</p>
<p>„Půjdu s tebou. Dávám ti své slovo. Máš zbraň. Nemusíš se mě bát.“</p>
<p>Matthias udělal krok dopředu.</p>
<p>„Zůstaň, kde jsi!“</p>
<p>„Neboj se mě. Právě strachem tě ovládají.“ <emphasis>Najdeme způsob, jak změníme jejich myšlení.</emphasis> Ten chlapec je v řádu pouhých šest měsíců. Dokáže ho získat na svou stranu. „Na světě je spousta věcí, kterých se vůbec nemusíš bát, stačí, když otevřeš oči.“</p>
<p>„Řekl jsem, abys zůstal, kde jsi.“</p>
<p>„Nechceš mi ublížit. Vím, že ne. Kdysi jsem byl jako ty.“</p>
<p>„Já vůbec nejsem jako ty,“ blýskl po něm chlapec modrýma očima. Matthias v nich viděl zlost a hněv. Tak dobře je znal. Přesto ho překvapilo, když uslyšel výstřel.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>39 </strong></p><empty-line /><p><strong>Nina</strong><strong><image xlink:href="#_4.jpg" /></strong><strong> </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>N</strong>ina si stáhla šaty i těžké gumové břicho nacpané pod nimi, zatímco Rotty se mezitím zbavil kabátu a falešných vousů. Všechno to svázali do rance, který hodili přes palubu, jen co vlezli do lodi s vínem zakotvené pod mostem Zentsbridge.</p>
<p>„Zaplať pánbůh, že je to pryč,“ oddychla si Nina, když neforemný balík zajel pod vodu.</p>
<p>„Dvakrát mateřská zrovna nejsi,“ poznamenal Kaz, který zrovna vyšel zpoza bedny s vínem.</p>
<p>„Kde je Inej?“</p>
<p>„Jsem v pořádku,“ hlásila Inej za jeho zády. „Zato Kuwej –“</p>
<p>„Už zase krvácíš,“ všimla si Nina, když sklouzla dolů z vysokého stohu beden, aby se k nim připojila. Na kanále teď sice nebyl skoro žádný provoz, ale nestálo za to riskovat. „A co se ti stalo s očima?“</p>
<p>„Řekla bych, aby ses zeptala Bílého ostří, jenže…“ Inej pokrčila rameny.</p>
<p>„Doufám, že trpěla.“</p>
<p><emphasis>„Nino.“</emphasis></p>
<p>„Co je? Nemůžeme být obě milosrdné a mírné.“</p>
<p>Stáli v zešeřelém prostoru vytvořeném mezi bednami s vínem a kamenným obloukem mostu. Nosítka s Kuwejovým tělem byla položená na stole provizorně vyrobeném z přepravek. Žeňa injekční stříkačkou vpichovala něco Kuwejovi do ruky, zatímco Zoja s mužem, který nemohl být nikdo jiný než Sturmhond, to napjatě pozorovali.</p>
<p>„Jak je mu?“ zeptala se Nina.</p>
<p>„Jestli má puls, nemůžu ho nahmatat,“ řekla Žeňa. „Ten jed zafungoval opravdu dobře.“</p>
<p>Možná až moc dobře. Žeňa tvrdila, že jed zpomalí Kuwejův tep a dech natolik, že se bude zdát mrtvý. Teď to vypadalo až příliš přesvědčivě. Nina si uvědomovala, že na světě by bylo bezpečněji, kdyby Kuwej umřel, na druhou stranu věděla, že kdyby někdo jiný prolomil tajemství <emphasis>paremu</emphasis>, s Kuwejem má Ravka mnohem větší šanci najít účinnou protilátku. Bojovali, aby ho osvobodili z Ledového paláce. Podstoupili namáhavou strastiplnou cestu, aby mohl v bezpečí pokračovat mezi griši ve své práci. Kuwej znamená naději.</p>
<p>A taky je to kluk, který si zaslouží žít svobodně, ne jako živý terč.</p>
<p>„Protijed?“ sledovala Nina stříkačku v Ženině ruce.</p>
<p>„Už druhá dávka, kterou mu dává,“ přisvědčil Kaz.</p>
<p>Všichni sledovali, jak Žeňa nahmatává Kuwejovi puls a pozoruje, jestli dýchá. Zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Zojo,“ ozval se Sturmhond. Znělo to jako rozkaz.</p>
<p>Zoja vzdychla a vykasala si rukávy. „Rozepni mu košili.“</p>
<p>„Co chcete dělat?“ chtěl vědět Kaz, když Žeňa začala Kuwejovi rozepínat zbylé knoflíky. Úzký hrudník s vystouplými žebry měl potřísněný prasečí krví z prasklého voskového měchýře.</p>
<p>„Buď ho přivedu k životu, nebo ho zevnitř zaživa uškvařím,“ odpověděla Zoja. „Ustupte dozadu.“</p>
<p>V sevřeném prostoru se snažili vyhovět jejímu přání, jak nejlépe to šlo. „Co tím přesně myslí?“ obrátil se Kaz na Ninu.</p>
<p>„Nejsem si jistá,“ přiznala Nina. Zoja už stála s rukama nataženýma před sebe, oči zavřené. Najednou se ochladilo a vzduch zvlhl.</p>
<p>Inej se zhluboka nadechla. „Voní to tu jako před bouřkou.“</p>
<p>Zoja otevřela oči, sepjala ruce a pak, jako by se chtěla modlit, třela svižně dlaněmi o sebe.</p>
<p>Klesl tlak a Nina na jazyku ucítila kovovou chuť. „Myslím… myslím, že přivolává blesk.“</p>
<p>„Je to bezpečné?“ strachovala se Inej.</p>
<p>„Ani zdaleka,“ odpověděl Sturmhond.</p>
<p>„Už to aspoň někdy předtím dělala?“ zeptal se Kaz.</p>
<p>„Za tímto účelem?“ přemítal Sturmhond. „Viděl jsem ji to dělat dvakrát. Fungovalo to dokonale. Jednou.“ Jeho hlas zněl Nině povědomě a měla dojem, že už ho někde viděla.</p>
<p>„Můžeme?“ zeptala se Zoja.</p>
<p>Žeňa nacpala Kuwejovi mezi zuby tlustý přeložený kus látky a ustoupila dozadu. Nina si s hrůzou uvědomila, že mu to dává do pusy, aby si nepřekousl jazyk.</p>
<p>„Vážně doufám, že se jí to povede,“ zabrumlala Nina.</p>
<p>„To Kuwej asi ještě víc,“ opáčil Kaz.</p>
<p>„Je to zapeklitá věc,“ vysvětloval Sturmhond. „Blesk si nenechá moc poroučet. Zoja tím riskuje vlastní život.“</p>
<p>„Nevypadá jako ten typ, co se obětuje,“ namítl Kaz.</p>
<p>„To by ses divil,“ odpověděli Nina se Sturmhondem najednou. Nina měla znovu ten zvláštní pocit, že ho odněkud zná.</p>
<p>Viděla, že Roty křečovitě zavřel oči, nedokázal se na to dívat. Inej pohybovala rty, nejspíš v tiché modlitbě.</p>
<p>Zoje mezi dlaněmi zaprskala slabá modrá jiskra. Zhluboka se nadechla a hodila rukama směrem ke Kuwejově hrudníku.</p>
<p>Kuwej se prohnul v zádech. Tělo se mu vyklenulo do tak vysokého oblouku, až se Nina bála, aby si nezlomil páteř. Pak sebou praštil zpátky na nosítka. Oči měl pořád zavřené. Ani se nehnul.</p>
<p>Žeňa mu zkontrolovala puls. „Nic.“</p>
<p>Zoja se zachmuřila a znovu sepjala ruce, na jejím dokonalém obočí jí vyrazily drobné krůpěje potu. „Víme určitě, že chceme, aby zůstal naživu?“ zavrčela. Nikdo neodpověděl, a tak nepřestávala třít rukama o sebe, až jí mezi dlaněmi začalo znovu jiskřit.</p>
<p>„Co to má vlastně udělat?“ sledovala ji napjatě Inej.</p>
<p>„Výboj vrátí srdce do normálního rytmu,“ vysvětlovala Žeňa. „A teplo pomůže odstranit z těla jed.“</p>
<p>„Nebo ho zabije,“ dodal Kaz.</p>
<p>„Nebo ho zabije,“ připustila Žeňa.</p>
<p>„Teď,“ zvolala Zoja odhodlaně. Ninu napadlo, jestli jí tolik záleží na tom, aby Kuwej žil, nebo prostě nemůže snést představu, že by se jí něco nepodařilo.</p>
<p>Zoja znovu napřáhla otevřené dlaně směrem ke Kuwejovu hrudníku. Jeho tělo se prohnulo jako zelená snítka v zuřící vichřici a znovu se zhroutilo na nosítka.</p>
<p>Kuwej zalapal po dechu a vykulil oči. S námahou se posadil a snažil se vyplivnout látkový roubík.</p>
<p>„Díkybohu,“ vydechla Nina.</p>
<p>„Díky <emphasis>mně</emphasis>,“ opravila ji Zoja.</p>
<p>Když se Žeňa sklonila nad Kuweje, aby ho zkontrolovala, v panické hrůze vytřeštil oči ještě víc.</p>
<p>„Pššt,“ uklidňovala ho Nina a šla k němu blíž. Kuwej viděl Žeňu se Zojou jen na aukci, kde byly členkami ravské delegace. Byly pro něj cizí. „Všechno je v pořádku. Žiješ. Jsi v bezpečí.“</p>
<p>Inej si stoupla vedle ní. Vyndala Kuwejovi roubík z pusy a uhladila mu černé vlasy. „Jsi v bezpečí,“ opakovala.</p>
<p>„Dražba –“</p>
<p>„Už skončila.“</p>
<p>„A Šuhani?“</p>
<p>Ve zlatých očích měl hrůzu a Nina pochopila, jak obrovský strach musel mít.</p>
<p>„Viděli, jaks umřel,“ ujistila ho Nina. „A všichni ostatní taky. Delegáti ze všech zemí na vlastní oči viděli, jak tě kulka zasáhla přímo do srdce. Doktor a zaměstnanci nemocnice dosvědčí tvoji smrt.“</p>
<p>„To tělo –“</p>
<p>„Dneska v noci ho seberou hrobaři,“ uklidnil ho Kaz. „Je po všem.“</p>
<p>Kuwej sebou praštil zpátky na nosítka, přikryl si oči dlaněmi a propukl v pláč. Nina ho jemně poplácala. „Já vím, jak ti je, dítě.“</p>
<p>Zoja si dala ruce v bok. „Poděkuje někdo mně a Ženě za ten malý zázrak, co jsme předvedly?“</p>
<p>„Děkuju vám, že jste skoro zabily a pak znovu přivedly k životu nejcennějšího rukojmího na světě, abyste ho mohly použít ke svým vlastním plánům,“ řekl suše Kaz. „A teď musíte jít. Ulice jsou vylidněné. Potřebujete se dostat do dělnické čtvrti.“</p>
<p>Zoja po něm blýskla nádhernýma modrýma očima. „Ukaž se v Ravce, Brekkere, a já už tě naučím, jak se slušně chovat.“</p>
<p>„Budu to mít na paměti. Až mě jednou spálí na Smrťákově voru, chci, aby si mě lidi pamatovali jako člověka, co měl slušné vychování.“</p>
<p>„Pojeď s námi, Nino,“ naléhala Žeňa.</p>
<p>Nina zavrtěla hlavou. „Ještě to není za námi a Kuwej je beztak příliš slabý, aby mohl jít.“</p>
<p>Zoja stiskla rty. „Ale nezapomeň, komu sloužíš.“ Vystoupila z lodi, Žeňa se Sturmhondem ji následovali.</p>
<p>Korzár se naposledy otočil za lodí s vínem a dlouze se na Ninu zahleděl. Měl opravdu zvláštní barvu očí a rysy v jeho obličeji jako by tak docela nešly k sobě. „Pro případ že bys byla v pokušení nevracet se, chci, abys věděla, že ty i ten tvůj Fjerdan budete v Ravce vždycky vítaní. Nevíme, kolik <emphasis>paremu</emphasis> Šuhani ještě mají ani kolik vojáků si stihli vyrobit. Druhá armáda tě potřebuje.“</p>
<p>Nina váhala. „Já už nemám… já už nejsem taková jako dřív.“</p>
<p>„Jsi voják,“ řekla Zoja. „Jsi griša. A my bychom byli rádi, kdybys u nás sloužila.“</p>
<p>Nině spadla čelist. To znělo skoro jako pochvala.</p>
<p>„Ravka si váží tvých služeb,“ pronesl Sturmhond na odchodu. „A král zrovna tak.“ Jedinkrát jí pokynul. V pozdně odpoledním světle se sluncem v zádech nevypadal vůbec jako korzár, spíš jako… Ale to je hloupost.</p>
<p>„Musím zpátky do chrámu,“ oznámil Kaz. „Nevím, co Obchodní rada zamýšlí udělat s Wylanem.“</p>
<p>„Běž,“ pobídla ho Nina. „My tu počkáme na Matthiase.“</p>
<p>„Mějte se na pozoru,“ varoval Kaz. „Než padne tma, nikde se neukazujte. Pak víte, kam máte jít.“</p>
<p>Kaz vylezl z lodi a zmizel směrem k Chrámu obchodu.</p>
<p>Nina usoudila, že nabídnout Kuwejovi víno by nebylo rozumné, tak mu podala vodu a přiměla ho odpočívat.</p>
<p>„Bojím se zavřít oči,“ naříkal.</p>
<p>Nina napínala zrak, aby dohlédla na konec ulice a přes okraj kanálu. „Co může Matthiase tak dlouho zdržovat? Myslíš, že má nějaké potíže s tím felčarem?“ Pak ho konečně uviděla kráčet přes prázdné náměstí. Zvedl ruku na pozdrav.</p>
<p>Vyskočila z lodi a běžela mu naproti. Vrhla se mu do náručí.</p>
<p><emphasis>„Drüsje,“</emphasis> zašeptal jí do vlasů. „Jsi v pořádku.“</p>
<p>„Jasně, že jsem v pořádku. To ty jdeš pozdě.“</p>
<p>„Bál jsem se, že tě v té vichřici nenajdu.“</p>
<p>Nina se odtáhla. „Opil ses cestou?“</p>
<p>Vzal její tvář do dlaní. „Ne,“ řekl a políbil ji.</p>
<p>„Matthiasi!“</p>
<p>„Udělal jsem to špatně?“</p>
<p>„Ne, udělal jsi to skvěle. Jenže vždycky jsem to já, kdo tě políbí první.“</p>
<p>„Měli bysme to změnit,“ pronesl a pak se na ni svalil.</p>
<p>„Matthiasi?“</p>
<p>„To nic. Musel jsem tě znovu vidět.“</p>
<p>„Matthiasi – ach, u všech svatých.“ Kabát, který držel v ruce, mu vypadl a ona uviděla střelnou ránu na břiše. Košili měl nasáklou krví. „Pomoc!“ vykřikla. „Pomozte někdo!“ Ulice byly vylidněné. Dveře zamčené na petlice. Okna zavřená. „Inej!“ volala.</p>
<p>Byl moc těžký. Svezli se na kamenné dláždění a Nina si něžně položila jeho hlavu do klína. Inej k nim běžela úprkem.</p>
<p>„Co se stalo?“ vyhrkla.</p>
<p>„Střelili ho. Ach, bože, Matthiasi, kdo ti to udělal?“ Měli tolik nepřátel.</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ hlesl. Jeho dech byl nezvykle tenký. „Jen jsem tě chtěl ještě vidět. Říct ti –“</p>
<p>„Sežeň Kuweje,“ vypálila Nina na Inej. „Nebo Kaze. Má <emphasis>parem</emphasis>. Musíš mi ho přinést. Dokážu ho zachránit. Dokážu ho vyléčit.“ Je to vůbec pravda? Kdyby si drogu vzala, vrátila by se jí její stará síla? Aspoň to může zkusit. Musí to zkusit.</p>
<p>Matthias ji překvapivě silně chytil za ruku. Měl ji vlhkou od vlastní krve. „Ne, Nino.“</p>
<p>„Zvítězím nad ním podruhé. Vyléčím tě a pak nad ním zvítězím.“</p>
<p>„Je to moc velké riziko.“</p>
<p>„Žádné riziko není dost velké,“ protestovala. „Matthiasi –“</p>
<p>„Potřebuju, abys zachránila všechny ostatní.“</p>
<p>„Jaké ostatní?“ vyhrkla zoufale.</p>
<p>„Ostatní <emphasis>drüskelly</emphasis>. Přísahej, že se jim aspoň pokusíš pomoct, přiměješ je prohlédnout.“</p>
<p>„Půjdeme spolu, Matthiasi. Budeme špióni. Žeňa nás předělá a odjedeme společně do Fjerdy. Budu nosit ty ošklivé pletené vesty, které se ti líbí.“</p>
<p>„Vrať se domů do Ravky, Nino. Žij svobodně život, pro který ses narodila. Buď válečnice, jako jsi vždycky byla. Jen měj slitování s mými lidmi. Fjerda stojí za záchranu. Slib mi to.“</p>
<p>„Slibuju.“ Ta slova se jí vydrala z hrdla spíš jako vzlyk než cokoliv jiného.</p>
<p>„<emphasis>Byl jsem stvořen, abych tě bránil. </emphasis>To budu dělat, i když umírám.“</p>
<p>Spojil jí ruce těsně k sobě. „Pohřbi mě do země, abych mohl odejít k Djelovi. Pohřbi mě, abych mohl zapustit kořeny a vydat se po vodě na sever.“</p>
<p>„To ti slibuju, Matthiasi. Odvezu tě domů.“</p>
<p>„Nino,“ přitiskl si na srdce její ruku. „Já už jsem doma.“</p>
<p>Z očí se mu vytratilo světlo. Jeho hruď jí pod rukama ztuhla.</p>
<p>Nina vykřikla. Z černé prázdnoty, kde ještě před chvílí měla srdce, se vydralo bolestné zavytí. Horečnatě mu nahmatávala puls, hledala světlo a sílu, které bývaly Matthiasem. <emphasis>Kdybych měla svoji moc. Kdybych si nikdy nevzala parem. Kdybych měla parem.</emphasis> Kolem ní se rozlila řeka, černé vody smutku. Sáhla po tom chladu.</p>
<p>Matthiasovi se vzedmula hruď a jeho tělo se zatřáslo.</p>
<p>„Vrať se ke mně zpátky,“ šeptala mu. „Vrať se mi.“</p>
<p>Tohle dokáže. Dokáže mu dát nový život, život zrozený z těch temných hlubin. Nebyl to obyčejný muž. Byl to Matthias, její statečný Fjerdan.</p>
<p><emphasis>„Vrať se,“</emphasis> naléhala. Dýchal. Oční víčka mu zamžikala a on otevřel oči. Svítily černě.</p>
<p>„Matthiasi,“ šeptala. „Vyslov moje jméno.“</p>
<p>„Nina.“</p>
<p>Jeho hlas, jeho nádherný hlas. Byl stejný. Pevně mu stiskla ruku, hledala ho v tom temném pohledu. Jeho oči bývaly jako severský led, průzračně modré a čisté. Tohle bylo celé špatně.</p>
<p>Inej klečela vedle ní. „Nech ho jít, Nino.“</p>
<p>„Nemůžu.“</p>
<p>Inej jí položila ruku kolem ramen. „Nech ho jít k jeho bohu.“</p>
<p>„Má být se mnou.“</p>
<p>Nina se dotkla jeho studené tváře. Musí to jít vrátit zpátky, musí to jít napravit. Kolik nemožných věcí spolu dokázali?</p>
<p>„Potkáte se v příštím životě,“ utěšovala ji Inej. „Ale jen když to teď dokážeš vytrpět.“</p>
<p>Byli blíženci, spojené duše, vojáci předurčení bojovat každý na jiné straně, kteří našli jeden druhého, aby ho vzápětí ztratili. Nebude ho tady držet. Takhle ne.</p>
<p>„Tak v příštím životě,“ pošeptala mu. „Jdi.“ Dívala se, jak znovu zavřel oči. „Šťastnou cestu,“ řekla fjerdsky. „Ať tě Djel ochraňuje místo mě, dokud se znovu nesejdeme.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>40 </strong></p><empty-line /><p><strong>Matthias</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>M</strong>atthias znovu snil. Zdálo se mu o ní. Kolem zuřila bouře a pohlcovala její hlas. Přesto bylo jeho srdce lehké. Věděl, že Nina bude v pořádku, že najde útočiště před mrazem. Znovu byl na ledové pláni a v dálce slyšel vytí vlků. Tentokrát věděl, že ho vítají doma.</p>
</section>
<section>
<p><strong>41 </strong></p><empty-line /><p><strong>Wylan</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>W</strong>ylan seděl mezi Jesperem a Alys v přední řadě kostela. Ravčani, Šuhani a Fjerdani se už do sebe pustili, mnoho vojáků bylo do krve ztlučených a fjerdský velvyslanec měl vykloubené rameno. Všichni na sebe zlostně pokřikovali, vzájemně si vyhrožovali obchodními sankcemi a slibovali si pomstu. Na chvíli se však podařilo nastolit aspoň zdání pořádku. Většina diváků byla už dávno pryč, buď utekli nebo je vyvedla městská hlídka. Odešli i Šuhani, přitom za smrt jednoho ze svých občanů hlasitě slibovali vojenskou odvetu.</p>
<p>Fjerdani napochodovali před dveře radnice, kde se domáhali vypátrání a zatčení Matthiase Helvara. Bylo jim však sděleno, že v době obecního ohrožení je z důvodu šířící se nákazy zakázáno shromažďovat se na veřejnosti. A proto nevrátí-li se okamžitě na velvyslanectví, vystavují se riziku, že budou z ulice násilím odvedeni.</p>
<p>Lidé byli potlučení, jedné ženě rozdrtil dav ruku, když ji v panickém úprku strhl před dveřmi chrámu na zem. Ale jen málo z nich vyhledalo pomoc v nemocnici nebo u lékaře. Nikdo nechtěl riskovat, že se nakazí nemocí šířící se Barrelem. Poblíž oltáře zůstala jen hrstka strážníků a členové Obchodní rady, kteří se dohadovali tlumenými hlasy, co občas přerostly v křik.</p>
<p>Wylan s Jesperem a Alys byli ze dvou stran obklopeni strážníky a Wylan doufal, že se Kaz nemýlil, když trval na tom, aby Wylan zůstal v kostele. Teď nevěděl, jestli ho městská hlídka chrání, nebo drží pod dozorem. Z toho, jak si Jesper bubnoval do kolen, Wylan usuzoval, že je stejně nervózní jako on. Wylanovi rozhodně nepomáhalo ani to, že ho bolel každý nádech a nemohl se zbavit pocitu, že má místo hlavy tympán, kterého se chopil příliš zapálený muzikant.</p>
<p>Byl zbitý, město se zmítalo v pouličních nepokojích, pověst Ketterdamu byla v troskách, a přesto se sám pro sebe usmíval.</p>
<p>„Z čeho máš takovou radost?“ neuniklo Jesperovi.</p>
<p>Wylan se po očku podíval na Alys a zašeptal: „Dokázali jsme to. Vím, že Kazovi šlo o jeho vlastní prospěch, ale stejně jsem přesvědčený, že jsme právě zabránili válce.“ Kdyby v dražbě vyhrála Ravka, Šu Han s Fjerdou by se chtěly Kuweje zmocnit a našly by si nějaký důvod proč na Ravku zaútočit. Takhle je Kuwej v bezpečí, a i kdyby nakonec někdo přišel na způsob, jak vyrobit <emphasis>parem</emphasis>, Ravčani mezitím najdou protijed.</p>
<p>„Nejspíš,“ zablýskal Jesper bílými zuby. „Co je pro nás jeden drobný mezinárodní konflikt?“</p>
<p>„Myslím, že mi Keeg zlomil nos.“</p>
<p>„A zrovna teď, když ti ho Žeňa tak hezky opravila.“</p>
<p>Wylan váhal. „Klidně běž, jestli musíš. Vím, že máš starost o tátu.“</p>
<p>Jesper upozornil na hlídku stojící poblíž. „Nejsem si jistý, jestli by mě naši noví kámoši nechali jen tak odejit. Kromě toho nestojím o to, aby mě někdo sledoval.“</p>
<p>Navíc Wylan slyšel, jak Kaz říká Jesperovi, že tu má zůstat.</p>
<p>Alys se podrbala na břiše. „Mám hlad,“ zahleděla se směrem, kde se Obchodní rada pořád dohadovala. „Kdy myslíte, že budeme moct jít domů?“</p>
<p>Wylan s Jesperem si vyměnili pohledy.</p>
<p>V tu chvíli přispěchal uličkou k oltáři mladík a podal Jellenu Radmakkerovi štos papírů. Byly opatřeny světle zelenou pečetí Gemensbanky a Wylan předpokládal, že dokládají, že všechny peníze Obchodní rady byly z falešného fondu převedeny na účet zamýšlený pro Šuhany.</p>
<p>„To je šílenství!“ rozčiloval se Van Eck. „Něčemu takovému přece nemůžete věřit!“</p>
<p>Wylan se postavil, aby lépe viděl, načež sykl, protože mu od žeber vystřelila prudká bolest. Jesper natáhl ruku, aby ho podepřel. To, co však Wylan na pódiu uviděl, přemohlo veškerou fyzickou bolest: Strážník městské hlídky nasazoval jeho otci pouta a ten se zmítal jako lapená ryba.</p>
<p>„To je Brekkerovo dílo,“ hájil se Van Eck. „To on založil ten fond. Najděte toho farmáře. Najděte Pekku Rollinse. Dosvědčí vám to.“</p>
<p>„Přestaňte dělat divadlo,“ sykl zlostně Radmakker. „Myslete na svojí rodinu a ovládejte se.“</p>
<p>„Mám se ovládat? Když mi nasazují želízka?“</p>
<p>„Uklidněte se. Odvedou vás na radnici, kde budete čekat na vznesení obvinění. Jakmile za vás složí kauci –“</p>
<p>„Kauci? Jsem člen Obchodní rady. Moje slovo –“</p>
<p>„Nemá žádnou cenu!“ odsekl Radmakker, přičemž se Karl Dryden naježil asi jako Alysin teriér, když zahlídne veverku. „Můžete být rád, že vás nehodíme rovnou do Morny. Radě zmizelo sedmdesát milionů <emphasis>kruge</emphasis>. Kerch je všem pro smích. Máte vůbec představu, jakou škodu jste dneska městu způsobil?“</p>
<p>Jesper vzdychl. „My se tak nadřeli a on slízne všechnu smetanu.“</p>
<p>„Co se děje?“ zajímala se Alys a natahovala se po Wylanově ruce. „Proč má Jan potíže?“</p>
<p>Wylanovi jí bylo líto. Byla milá a hloupá a neudělala nic horšího, než že se vdala, jak jí rodiče nařídili. Nakolik měl Wylan právní povědomí, soudil, že otce obžalují z podvodu a zrady. Záměrně uzavřel falešnou smlouvu za účelem ovlivnit trh ve svůj prospěch, což je nejen protizákonné, ale zároveň je to považováno za rouhání. Je to zneuctění Ghezenova díla, což se tvrdě trestá. Veškerý otcův majetek přejde na Alys a na její nenarozené dítě. Wylan pochyboval, že je Alys na takový druh zodpovědnosti připravená.</p>
<p>Stiskl jí ruku. „Všechno bude v pořádku,“ ujistil ji. „Slibuju.“ A myslel to vážně. Najdou dobrého advokáta nebo obchodníka, který Alys se správou majetku pomůže. Jestli zná Kaz všechny podvodníky v Ketterdamu, pak musí taky vědět, kdo je poctivý – už proto, aby se mu vyhnul.</p>
<p>„Vrátí se Jan večer domů?“ pípla Alys a spodní ret se jí rozklepal.</p>
<p>„To nevím,“ přiznal.</p>
<p>„Ale ty se vrátíš, že jo?“</p>
<p>„Já –“</p>
<p>„Nech ji na pokoji a vůbec se k ní nepřibližuj,“ vyprskl Van Eck, kterého právě vlekli po schodech z pódia. „Alys, neposlouchej ho. Musíš zajít za Smeetem, aby dal dohromady peníze na kauci. Běž –“</p>
<p>„Obávám se, že s tímhle ti Alys nebude moct pomoct,“ ozval se Kaz. Stál v uličce a opíral se o vraní hlavu své hole.</p>
<p>„Brekkere, ty svinskej parchante. Vážně si myslíš, že to tímhle skončí?“ Van Eck se narovnal ve snaze sebrat zbytek ztracené důstojnosti. „Do zítřka jsem na kauci venku a uvedu věci na pravou míru. Mezi tebou a Rietveldovým fondem existuje propojení a já to dokážu. Přísahám.“</p>
<p>Wylan cítil, jak Jesper vedle něj ztuhl. Jediným prokazatelným spojovacím článkem je Colm Fahey.</p>
<p>„Jen přísahej,“ rýpl si Kaz. „Slavnostně. Všichni víme, jakou váhu má tvoje slovo. Nicméně se obávám, že tvé finanční prostředky jsou značně omezené. Tvůj majetek bude spravovat opatrovník. A nejsem si jistý, kolik peněz Wylan zamýšlí věnovat na tvoji kauci a obhajobu.“</p>
<p>Van Eck se hořce zasmál. „Wylana jsem vydědil, jen co Alys otěhotněla. Wylan z mých peněž neuvidí nikdy ani halíř.“</p>
<p>Mezi členy Obchodní rady to překvapeně zašumělo.</p>
<p>„Jsi si jistý?“ zeptal se Kaz. „Vím určitě, že mi Wylan vyprávěl, že jste se usmířili. Samozřejmě to bylo před touhle nechutnou záležitostí.“</p>
<p>„Má poslední vůle hovoří zcela jasně. Její kopie je –“ Van Eck se zarazil v půli věty a Wylan sledoval, jak se otcovy tváře zmocňuje zděšení. „V trezoru,“ špitl.</p>
<p>Jen pár vteřin Wylanovi trvalo, než mu to celé došlo. Specht zfalšoval otcův rukopis kvůli lodním dokumentům, tak proč ho nevyužít i pro něco jiného? <emphasis>Dobrý zloděj jen nebere, občas taky za sebou něco nechá.</emphasis></p>
<p>Tu noc, co se vloupali do otcovy kanceláře, neměl Kaz v plánu ukrást jen pečeť. Van Eckovu poslední vůli vyměnil za falešnou. Wylanovi se vybavilo, co mu Kaz tenkrát řekl: <emphasis>Uvědomuješ si, že krademe tvoje peníze? </emphasis>Myslel to vážně.</p>
<p>„Mám kopii,“ vzpomněl si Van Eck. „Můj advokát –“</p>
<p>„Cornelis Smeet?“ zeptal se Kaz. „Jak se asi daří těm jeho hlídacím psům. Je to opravdu zvláštní, jak to se zvířaty funguje. Když je člověk vycvičí k poslušnosti, jsou až moc povolná. Je lepší nechat jim trochu volnosti.“</p>
<p><emphasis>Člověk nemůže vsadit jen na jednu kartu.</emphasis> Jak dlouho Kaz pracoval na tom, aby na Wylana převedl otcovo impérium?</p>
<p>„Ne,“ vrtěl Van Eck hlavou. „Ne.“ S překvapivou silou odstrčil stráž. „Tomuhle pitomci nemůžete svěřit kontrolu nad mým majetkem,“ rukama v želízkách zuřivě ukazoval na Wylana. „I kdybych ho ustanovil dědicem svého majetku, nebyl by schopný se o něj starat. Neumí číst, stěží překoktá větu. Je to idiot, nemohoucí dítě.“</p>
<p>Wylan vnímal zděšení ve tvářích členů Obchodní rady. Tohle byla jeho noční můra, tohohle se jako dítě děsil – jeho neschopnost byla odhalena na veřejnosti a on se před všemi ocitl jako nahý.</p>
<p>„Van Ecku!“ burácel Radmakker. „Jak můžete něco takového říct o své vlastní krvi?“</p>
<p>Van Eck se divoce zasmál. „Když nic jiného, tak tohle můžu snadno dokázat! Dejte mu něco přečíst. Do toho, Wylane, ukaž jim, jak skvělý podnikatel by z tebe byl.“</p>
<p>Radmakker mu položil ruku na rameno. „Nemusíš plnit jeho bláznivé rozmary, synu.“</p>
<p>Wylan naklonil hlavu na stranu, začínala v něm klíčit myšlenka. „To je v pořádku, pane Radmakkere,“ ujistil ho. „Jestli to přispěje k tomu, že se tahle trapná záležitost skončí, rád otce poslechnu. Vlastně jestli u sebe máte plnou moc, mohu ji rovnou podepsat a začít dávat dohromady peníze na otcovu obhajobu.“</p>
<p>Na pódiu to zašumělo a pak z dokumentů vytáhli jednu složku. Wylan očima vyhledal Jespera. Ví, co má Wylan v plánu?</p>
<p>„Tyhle dokumenty byly pro Kuweje Yul-Boa,“ vysvětloval Dryden. „Měla by tam být i plná moc. Nevyplněná.“</p>
<p>Podal Wylanovi spis, ale Jesper po něm sáhl a začal jím listovat.</p>
<p>„Sám to musí přečíst!“ ječel Van Eck. „Ne aby mu to četl ten kluk!“</p>
<p>„Myslím, že úplně nejdřív bys měl investovat do nějakého roubíku,“ zamručel Jesper na půl úst.</p>
<p>Podal Wylanovi list papíru. Mohlo by na něm být napsáno cokoliv. Wylan viděl slova, rozpoznával tvary, ale nenacházel v nich smysl. V hlavě mu však zněla hudba, starý trik, který se naučil používat, když byl dítě – slyšel Jesperův hlas, jak mu v sanatoriu Svaté Hildy nahlas předčítá. Viděl světle modré dveře, cítil vůni rozkvetlých vistárií.</p>
<p>Wylan si odkašlal a předstíral, že očima přejíždí stránku. <emphasis>„Tento dokument, v souladu s Ghezenovou vůlí a čestným počínáním představitelů státu Kerchu, dosvědčuje, že soud, jakož i Obchodní rada, rozhodly o tom, že veškerý majetek a právo s ním nakládat se převádějí…“ </emphasis>Odmlčel se. „Tady by asi měla být naše jména, z Jana Van Ecka na Wylana Van Ecka… Opravdu musím číst dál?“</p>
<p>Van Eck na Wylana zíral s otevřenou pusou. Členové obchodní rady vrtěli hlavami.</p>
<p>„Rozhodně ne, synu,“ zarazil ho Radmakker. „Myslím, že už jsi vytrpěl dost.“ Z pohledu, kterým se podíval na Van Ecka, čišela ryzí lítost. „Odveďte ho na radnici. Asi bude potřebovat doktora. Muselo mu přeskočit, má to v hlavě pomotané.“</p>
<p>„To je lest,“ bránil se Van Eck. „Je to jen další z Brekkerových podvodů.“ Vytrhl se strážníkovi a vrhl se k Wylanovi, ale Jesper mu zastoupil cestu. Chytil ho za ramena a držel od sebe na délku paží. „Zničíš všechno, co jsem vybudoval, všechno, co můj otec a jeho otec vybudovali. Ty –“</p>
<p>Jesper se k němu naklonil a docela tiše, aby to nikdo neslyšel, pošeptal: „Já mu to budu číst.“</p>
<p>„Má velmi zvučný baryton,“ přisadil si Wylan a pak strážníci otce uličkou odtáhli pryč.</p>
<p>„Tohle vám neprojde!“ hulákal Van Eck. „Vím, jakou hru hraješ, Brekkere. Jsem mazanější –“</p>
<p>„Zatím jsi toho moc neukázal,“ utrousil Kaz, který k nim mezitím přešel dopředu. „Nakonec vždycky záleží na kvalitě materiálu.“</p>
<p>Van Eck zavyl. „Vždyť ani nevíš, jestli to je opravdu Wylan! Možná je to jen cizí kluk s jeho obličejem. Nechápeš –“</p>
<p>Ostatní členové Obchodní rady ho sledovali žalostným pohledem. „On se úplně zbláznil,“ vzdychl Dryden.</p>
<p>„Mělo nám dojít, že není zcela při smyslech, když se dal dohromady s tím bídákem Pekkou Rollinsem.“</p>
<p>Wylan podal plnou moc zpátky Radmakkerovi. „Možná to radši necháme na později. Jsem teď trochu rozrušený.“</p>
<p>„Jistě. Seženeme od Smeeta poslední vůli a ujistíme se, že je všechno v pořádku. Všechny dokumenty ti pošleme domů.“</p>
<p>„Domů?“</p>
<p>„Copak se nevrátíš zpátky domů na Geldstraat?“</p>
<p>„Já…“</p>
<p>„Jistěže se vrátí,“ řekl Jesper.</p>
<p>„Já tomu nerozumím,“ ozvala se Alys, již komorná jemně hladila po ruce. „Jana zatkli?“</p>
<p>„Alys,“ navrhl jí Kaz. „Co bys řekla tomu přečkat celou tuhle nepříjemnost někde na venkově? Daleko od města, kde nehrozí nákaza. Třeba v tom pěkném domě u jezera, o kterém jsi mluvila?“</p>
<p>Alys se rozjasnila tvář, ale pak zaváhala. „Myslíte, že je to vhodné? Aby žena opustila svého muže v takové situaci?“</p>
<p>„Je to tvoje povinnost,“ ujistil ji Kaz. „Koneckonců copak teď není zdraví dítěte na prvním místě?“</p>
<p>Jesper moudře pokýval hlavou. „Zdravý venkovský vzduch, spousta polí na… skotačení. Já na statku vyrostl. Proto jsem tak vysoký.“</p>
<p>Alys se zamračila. „Trochu moc.“</p>
<p>„Byl to hodně velký statek.“</p>
<p>„A mohla bys pokračovat v hodinách hudby,“ dodal Wylan.</p>
<p>Teď to v Alysiných očích zajiskřilo. „S panem Bajanem?“ Zrůžověly jí tváře a kousla se do rtů. „To by asi bylo nejlepší. Pro dítě.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>42 </strong></p><empty-line /><p><strong>Jesper</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>V</strong> padajícím soumraku se společně vydali do Van Eckova domu, Kaz se opíral o hůl, Alys o paži své služebné. Ulice byly až hrůzostrašně liduprázdné. Čas od času zahlédli strážníka a Jesperovi se pokaždé rozbušilo srdce z představy, aby to snad celé nevypuklo nanovo. Naštěstí teď, když se Van Eck s Pekkou Rollinsem naprosto zdiskreditovali, měla městská hlídka úplně jiné starosti a gangy zase plné ruce práce s nepokoji, co vypukly v Barrelu. Zdálo se, že všichni občané města, poctiví i nepoctiví, mají sami dost svých starostí a Jespera s otcem nechají na pokoji.</p>
<p>Na ničem jiném teď Jesperovi nezáleželo. Potřeboval vědět, že je otec v bezpečí. Měl nutkání rozběhnout se do pekárny, ale věděl, že je to riskantní, protože by ho někdo mohl sledoval.</p>
<p>Byl jako na trní, ale dokázal se ovládnout. Snad pomohlo, že použil svoji sílu. Snad prožíval dozvuky vzrušení z přestálého boje. Bylo příliš brzy na to, aby se tomu snažil přijít na kloub. Mohl však přísahat, že alespoň dnešní noc už neprovede žádnou hloupost. Bude sedět doma, z dlouhé chvíle tahat barvu z koberce nebo střílet na terč a když to nepůjde jinak, poprosí Wylana, aby ho přivázal k židli. Jesper chtěl vědět, co se bude dít dál. Chtěl být u toho.</p>
<p>Bez ohledu na to, jaký skandál dnes Van Ecka zasáhl, světla za okny jeho domu svítila a služebnictvo s radostí otevřelo dveře Alys a mladému pánovi. Když procházeli místností, která až na to, že tam chyběl stůl, připomínala jídelnu, zahleděl se Jesper na obrovskou díru zející ve stropu. Viděl rovnou do patra nad sebou na nóbl vyřezávaný nábytek.</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Vážně bys měl být na svoje věci opatrnější.“</p>
<p>Wylan se pokusil o úsměv, Jesper však dobře viděl, jak je nervózní. Nesměle chodil z pokoje do pokoje, sem tam se letmo dotkl nějakého kusu nábytku nebo místa na stěně. Byl pořádně zmlácený. Poslali na univerzitu pro doktora, ale bude nejspíš chvíli trvat, než dorazí.</p>
<p>Když došli do hudebního salonu, Wylan se konečně zastavil. Rukou přejel po desce piana. „Tohle je jediné místo, kde jsem byl v tomhle domě šťastný.“</p>
<p>„Doufejme, že se to teď změní.“</p>
<p>„Cítím se tu jako vetřelec. Jako by se měl každou chvíli objevit otec ve dveřích a vyhnat mě pryč.“</p>
<p>„Až bude všechno podepsaný, budeš se cítit líp. Budeš vědět, že je to napořád.“ Jesper se zazubil. „Mimochodem, byl jsi úžasný.“</p>
<p>„Měl jsem hrozný strach. Pořád mám.“ Shlédl na klaviaturu a zahrál něžný akord. Jesper nechápal, jak si ho mohl splést s Kuwejem. Měli úplně jiné ruce, úplně jiný tvar prstů, kloubů. „Jesi,“ osmělil se Wylan. „To, cos řekl mému otci, jsi myslel vážně? Že se mnou zůstaneš? Že mi pomůžeš?“</p>
<p>Jesper se zaklonil a lokty se opřel o piano. „Tak si to probereme. Budu žít v luxusním domě, služebnictvo mě bude obskakovat a nadějný odborník na výbušniny, který ve volném čase piští na flétnu, pro mě bude mít vyhrazené zvláštní chvilky. Myslím, že tohle zvládnu.“ Jesper sjel očima z Wylanových rudých kadeří na konečky jeho prstů a zase zpátky. „Ale účtuju si dost vysokou odměnu.“</p>
<p>Wylan přenádherně zrůžověl. „Snad tady ten doktor co nevidět bude, aby mi dal dohromady ta zlámaná žebra,“ zadrmolil a překotně vyrazil ze salonu.</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„Jo,“ ohlédl se Wylan přes rameno, tváře rudé jako třešně. „Rád bych složil zálohu.“</p>
<p>Jesper vyštěkl smíchy. Ani si nevzpomínal, kdy mu naposledy bylo takhle dobře. A to po něm nikdo nestřílel.</p>
<p>Kuchař jim naservíroval studenou večeři a Alys se vzdálila do svého pokoje. Ostatní zůstali sedět na schodech do zadní zahrady a pozorovali, jak za podivně vylidněným Geldcanalem zapadá slunce. Čekali. Jen občas po hladině proplula městská hlídka, hasiči nebo lékařská pomoc, jejichž lodě na vodě zanechávaly širokou zvlněnou brázdu. Nikdo toho moc nesnědl. Jako na trní čekali, až padne noc. Vyvázli z toho ostatní v pořádku? Šlo všechno podle plánu? Pořád jim zbývala spousta práce. Kaz zůstával dokonale netečný, přesto Jesper cítil, že je napjatý – chřestýš svinutý v klubku.</p>
<p>Jesperova touha pomalu vyprchávala, až ji dokonale přehlušil strach o otce. Prozkoumal dům, prošel se po zahradě, žasl nad zkázou Van Eckovy kanceláře. Nikdy slunce nezapadalo tak dlouho. Mohl se donekonečna utěšovat, že je otec v pořádku, ale dokud neuvidí jeho větrem ošlehanou tvář na vlastní oči, nebude mít klid.</p>
<p>Konečně padla tma a o hodinu později vplula do Van Eckova kotviště velká nákladní loď s vínem a zastavila vedle elegantního hausbótu.</p>
<p>„Dokázali to!“ zajásal Wylan.</p>
<p>Kaz pomalu vydechl. Jesper popadl lucernu a láhev šampaňského, kterou dal předtím vychladit. Vrhli se přes zahradu, otevřeli dveře a vyřítili se na hausbót. Úsměv jim ztuhl na rtech.</p>
<p>Inej s Rottym pomáhali Kuwejovi z lodi. I když byl zmožený a otřesený a pod rozepnutou košilí měl prsa stále ještě pocákaná prasečí krví, byl v celku. Jesperův otec seděl se svěšenými rameny v lodi a vypadal unavenější než jindy, pihovatá tvář mu pukala žalem. Pomalu vstal a vylezl z lodi. Pevně sevřel Jespera v náručí: „Jsi v pořádku. Jsi v pořádku.“</p>
<p>Nina zůstala v lodi, hlavu položenou na Matthiasových prsou. Matthias ležel vedle ní, oči zavřené, tvář sinalou.</p>
<p>Jesper se tázavě podíval na Inej. Byla ubrečená. Jedinkrát přikývla.</p>
<p>„Jak?“ zeptal se tiše Kaz.</p>
<p>Inej se zalily oči čerstvým přívalem slz. „Nevíme.“</p>
<p>Wylan přinesl z domu prostěradlo, které rozložili v rohu hausbótu. Pak Jesper s Rottym vynesli mohutné Matthiasovo tělo z lodi. Bylo to neohrabané a nedůstojné. Jesper si nemohl pomoct a napadlo ho, že tohle by se Fjerdanům ani trochu nelíbilo.</p>
<p>Položili ho na prostěradlo. Nina se posadila vedle něj, nic neříkala a ruku zapletla do jeho. Inej vzala šál a položila ho Nině na ramena, pak se k ní tiše přikrčila a opřela si jí hlavu o rameno.</p>
<p>Nikdo nevěděl, co si počít, až se Kaz nakonec podíval na hodinky a tiše jim pokynul. Pořád ještě měli práci, kterou bylo třeba udělat.</p>
<p>Dali se do přestavby lodi. Do deseti musí vypadat jako hrobařský vor vezoucí mrtvoly. Už mockrát přestavovali lodě – trup jednoveslice použili jako kostru květinářské lodi, rybářské bárky i pojízdného krámku. Podle toho, co právě potřebovali. Tohle už byla jednoduchá změna. Nic nemuseli stavět, jen všechno odstraňovali pryč.</p>
<p>Přepravky s vínem odtáhli do domu a strhli vrchní část paluby, kde byly sklady, takže loď byla najednou širší a rovnější. Colm jim pomáhal, pracovali s Jesperem bok po boku jako za starých časů na farmě. Kuwej se potácel mezi zahradou a hausbótem. Po tom, co protrpěl, se pořád ještě cítil slabý.</p>
<p>Z Jespera za chvíli teklo, snažil se soustředit na rytmus práce, nedokázal ale ze sebe setřást smutek, jenž cítil. Ztratil přítele. Už dřív zažil, že věci nedopadly dobře. Tak proč je to tentokrát jiné?</p>
<p>Když byli konečně hotovi, Wylan, Kaz, Rotty, Jesper a jeho otec zůstali stát v zahradě. Už neměli co na práci. Vor byl hotový. Rotty byl od hlavy k patě oblečený do černého, roztrhali Van Eckovi jeden jeho fajnový černý oblek a ušili z něj hrobařskou kápi. Byl čas jít, ale nikdo z nich se neměl k ochodu. Kolem bylo cítit jaro, sladká a neodbytná vůně lilií, hyacintů a čerstvě rozkvetlých růží.</p>
<p>„Měli jsme to přežít všichni,“ pronesl Wylan jemně.</p>
<p>Snad to byl naivní povzdech bohatého obchodnického synka, jenž sotva okusil chuť života v Barrelu. Jesper si však s palčivostí uvědomil, že si myslí přesně totéž. Po všech těch šílených úprcích, po tom, co měli tolikrát namále, začal věřit, že tahle jejich šestice je chráněna nějakým kouzlem, že díky jeho střelbě, Kazově rozumu, Ninině důvtipu, Inejinu talentu, Wylanově vynalézavosti a Matthiasově síle jsou nedotknutelní. Mohou trpět. Mohou upadnout, jenže Wylan má pravdu – nakonec měli všichni zůstat naživu.</p>
<p>„Žádný slzy,“ vyhrkl Jesper zaražený bolestivým knedlíkem, který se mu udělal v krku.</p>
<p>„Žádnej funus,“ odpověděli všichni tiše.</p>
<p>„Tak běžte,“ vybídl je Colm. „Rozlučte se.“</p>
<p>Vyrazili k hausbótu. Ale než tam došli, Wylan se sklonil a utrhl ze záhonku rudý tulipán. Všichni to udělali po něm a pak tiše vešli na hausbót. Jeden po druhém poklekli k Nině a položili Matthiasovi květinu na prsa, pak se rozestavili okolo jeho těla, jako by ho teď, když už bylo pozdě, chtěli chránit.</p>
<p>Kuwej přišel poslední. Ve zlatých očích měl slzy a Jesper byl rád, že se k nim přidal. Díky Matthiasovi přežili Jesper s Kuwejem přepadení na Černém závoji, díky Matthiasovi měl teď Kuwej šanci žít jako skutečný griša v Ravce.</p>
<p>Nina obrátila tvář k vodě a očima přelétla úzké domy podél Geldcanalu. Jejich obyvatelé v oknech zapálili svíčky, jako by tím nepatrným gestem mohli zahnat temnotu. „Budu si představovat, že ta světla svítí pro něj,“ promluvila. Smetla zatoulaný červený lístek z Matthiasových prsou a vzdychla. Pak pustila jeho ruku a pomalu vstala. „Vím, že už je čas.“</p>
<p>Jesper jí položil ruku kolem ramen. „Moc tě miloval, Nino. To z něj udělalo lepšího člověka.“</p>
<p>„A záleží na tom nakonec?“</p>
<p>„Samozřejmě, že záleží,“ odpověděla chvatně Inej. „Nemodlili jsme se s Matthiasem ke stejnému bohu, ale oba jsme věřili, že za tímhle životem je něco víc. Do toho druhého světa odcházel snadněji, protože věděl, že v tomhle vykonal dobro.“</p>
<p>„Zůstaneš v Ravce?“ zeptal se Wylan.</p>
<p>„Jenom než zařídím jeho převoz do Fjerdy. Grišové mi pomohou zachovat tělo, aby vydrželo cestu. Nemůžu se vrátit domů, nebudu mít klid, dokud nebude odpočívat v pokoji. Zavezu ho na sever. Pohřbím ho u pobřeží.“ Pak se k nim otočila, jako by je viděla poprvé v životě. „A co vy všichni?“</p>
<p>„Budeme muset vymyslet, za co utratíme tu hromadu peněz,“ odpověděl Kaz.</p>
<p>„Jaký peníze?“ ušklíbl se Jesper. „Vždyť všechny natekly do šuhanský pokladnice. Jako by toho měli málo.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>Nina přimhouřila oči a Jesper v nich zahlédl jiskřičku její bývalé energie. „Přestaň si se mnou hrát, Brekkere, nebo na tebe pošlu svojí nepěknou armádu mrtvol.“</p>
<p>Kaz pokrčil rameny. „Usoudil jsem, že si Šuhani vystačí se čtyřiceti miliony.“</p>
<p>„Těch třicet milionů, co nám Van Eck dluží –“ zamumlal Jesper.</p>
<p>„Čtyři miliony <emphasis>kruge</emphasis> pro každého. Haskellův podíl dostane Rotty se Spechtem. Než peníze znovu přijdou do banky, musí se proprat přes podniky gangu, ale do konce měsíce by měly být na oddělených účtech.“ Odmlčel se. „Matthiasův podíl připadne Nině. Vím, že peníze pro tebe nic –“</p>
<p>„Znamenají,“ skočila mu do řeči Nina. „Postarám se o to, aby něco znamenaly. Co uděláte vy se svým dílem?“</p>
<p>„Seženu si loď,“ zasnila se Inej. „Dám dohromady posádku.“</p>
<p>„Pomůžu vést impérium,“ ohlásil Jesper.</p>
<p>„Budu se snažit nezbankrotovat,“ držel se při zemi Wylan.</p>
<p>„A co ty, Kazi?“ zeptala se Nina.</p>
<p>„Vybuduju nový podnik,“ pokrčil rameny. „Budu sledovat, jak shoří na prach.“</p>
<p>Jesper se rukama objal: „Vlastně, můj podíl bys měl napsat na otcovo jméno. Nevím… myslím, že nejsem připravený na to mít tolik peněz.“</p>
<p>Kaz si ho dlouze měřil pátravým pohledem. „To je krok správným směrem, Jesi.“</p>
<p>Znělo to jako rozhřešení.</p>
<p>Jesper měl srdce obtěžkané žalem. Poprvé v životě se topil v penězích. Farma jeho otce byla zachráněna. Tak proč se cítí mizerně?</p>
<p>„Myslel jsem, že když je člověk bohatý, je všechno mnohem lepší,“ řekl zadumaně.</p>
<p>Wylan pohlédl na otcův dům za svými zády. „To jsem ti mohl říct hned, že to takhle nefunguje.“</p>
<p>V dálce se rozezněly zvony. Jesper šel pro tátu do zahrady. Colm stál se zmačkaným kloboukem v ruce u schodů do domu.</p>
<p>„Teď ti aspoň budeme moct pořídit nový klobouk,“ řekl Jesper.</p>
<p>„Tenhle je dobrý až dost.“</p>
<p>„Přijedu domů, táto. Až se ve městě otevřou přístavy. Až se Wylan usadí.“</p>
<p>„Je to fajn kluk.“ <emphasis>Pro mě až moc fajn.</emphasis> „Doufám, že se opravdu přijedeš podívat domů.“ Colm se zadíval dolů na své ruce. „Měl by ses setkat s matčinými lidmi. Ta dívka, co jí matka kdysi zachránila život… říká se, že má velkou sílu.“</p>
<p>Jesper nevěděl, co říct.</p>
<p>„Já… moc rád. Omlouvám se za všechno tohle, táto. Za to, že jsem tě do toho zatáhl. Za to, že jsem málem zničil všechno, na čem jsi tak těžce pracoval. Já… chci říct, tenhle čin bude bez ozvěny.“</p>
<p>„Co říkáš?“</p>
<p>„Sulijsky to zní líp. Budu se snažit, táto.“</p>
<p>„Jsi můj syn, Jespere. Nemůžu tě ochránit. Možná byla chyba se o to pokoušet. Ale jsem tu pro tebe, i když se ti nebude dařit. Vždycky.“</p>
<p>Jesper tátu pevně objal. <emphasis>Tenhle pocit si zapamatuj</emphasis>, nakazoval si. <emphasis>Pamatuj, co všechno můžeš ztratit</emphasis>. Nevěděl, jestli bude mít dost síly na to, aby splnil sliby, ke kterým se dnes v noci zavázal, ale byl odhodlaný se o to pokusit.</p>
<p>Došli zahradou k hausbótu a připojili se k ostatním.</p>
<p>Inej položila Nině ruku na ramena. „Znovu se uvidíme.“</p>
<p>„Jasně, že uvidíme. Zachránila jsi mi život. Já zachránila život tobě.“</p>
<p>„Myslím, že v tomhle máš přede mnou náskok.“</p>
<p>„Ne, nemyslím to doslova.“ Nina přejela očima jednoho po druhém. „Myslím takové ty malé záchrany. Když jste se smáli mým vtipům. Když jste mi odpustili, že jsem se chovala hloupě. Nikdy jste mě neponižovali. Je úplně jedno, jestli se potkáme příští měsíc, příští rok nebo za deset let, tyhle věci se prostě nezapomínají.“</p>
<p>Kaz jí podal ruku v rukavici. „Do té doby se měj, Zeniková.“</p>
<p>„To si piš, Brekkere.“ Potřásli si rukama.</p>
<p>Rotty nastoupil na hrobařský vor. „Připraveni?“</p>
<p>Kuwej se otočil na Jespera. „Mohl bys za mnou přijet do Ravky. Mohli bysme spojit své síly.“</p>
<p>„A co kdybych tě shodil do kanálu a podívali jsme se, jak umíš plavat?“ zpražil ho Wylan pohledem, jenž docela slušně připomínal ten Kazův.</p>
<p>Jesper pokrčil rameny. „Je to jeden z nejbohatších mužů v Ketterdamu. Nechci jít proti němu.“</p>
<p>Kuwej zhrzeně popotáhl a složil se na dno lodi. Pečlivě si srovnal ruce na prsou.</p>
<p>„Ne,“ zhrozil se Kaz. „Ne. Hrobaři se nenamáhají upravovat mrtvoly.“</p>
<p>Kuwej nechal ruce spadnout podél těla. Pak byla řada na Colmovi. Obraz otce ležícího bezvládně jak mrtvola chtěl Jesper okamžitě vymazat z paměti. Matthiasovo tělo přenesli na vor v prostěradle, které pak z pod něj vytáhli. Nina mu z prsou sebrala trs tulipánů a rozházela je po vodě. Položila se vedle něj.</p>
<p>Rotty zabral dlouhou dřevěnou tyčí o písčité dno kanálu. Vor vyplul z kotviště. Ve tmě vypadal jako každý jiný hrobařský vor vezoucí po kanále svůj truchlivý náklad. Jenom lodě s mrtvolami mohli volně plout městem a dál z přístavu, sbírat nebožtíky, aby je odvezli ke spálení na Smrťákův vor.</p>
<p>Rotty je proveze ven přes dělnickou čtvrť, kam prchli grišové po dražbě. Modré pláště, které si vzali, aby předstírali, že jsou členové Rady pro příliv, po cestě zahodili. Kazovi bylo jasné, že nemůže tolik grišů provést městem, aniž by na sebe neupoutali pozornost. A tak vyšli tajným vchodem z velvyslanectví do hospody a pak ve vlajících bílých róbách kráčeli městem a s obličeji zahalenými v mlze stavěli na odiv svoji moc, místo aby ji skrývali. Jespera napadlo, že by si z toho mohl vzít ponaučení. Byli mezi nimi jen čtyři skuteční vlnostrůjci, nicméně to stačilo. Samozřejmě hrozilo, že se na dražbě objeví skutečná Rada pro příliv, ovšem vzhledem k tomu, jak nepravděpodobné to bylo, se Kaz rozhodl riskovat.</p>
<p>Grišové se Sturmhondem budou čekat nedaleko Sladké zátoky, aby se přidali na vor. Jakmile budou všichni nalodění, Rotty je vyveze z přístavu a vystřelí světlici, která k nim navede Sturmhondovu loď. Byl to jediný způsob, jak dostat z města skupinu uprchlických grišů, farmáře, jenž pomohl podvést Obchodní radu a kluka, co byl ještě před pár hodinami nejhledanějším rukojmím na světě.</p>
<p>„Nesmíš se ani hnout,“ šeptala Inej.</p>
<p>„Budu ležet jako prkno,“ ujistila ji Nina.</p>
<p>Vor se rozjel po kanále. Nina jim zvedla ruku na pozdrav a její bílá dlaň zazářila na noční obloze jako hvězda. Stáli na břehu ještě dlouho potom, co jim vor zmizel z dohledu.</p>
<p>Najednou si Jesper všiml, že Kaz zmizel.</p>
<p>„Nerad se loučí, co?“ zabručel.</p>
<p>„Nikdy se neloučí,“ odpověděla Inej. Očima pořád sledovala světla na kanále. Někde v zahradě zazpíval noční pták. „Prostě se sebere a odejde.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>43 </strong></p><empty-line /><p><strong>Kaz</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>K</strong>az si natáhl bolavou nohu na nízký stolek a poslouchal Aničino hlášení o příjmech Vraního klubu a turistickém ruchu na Východním nábřeží. Od dražby Kuweje a vypuštění poplašné zprávy o epidemii uběhly tři týdny, během nichž Kaz převzal Per Haskellovu kancelář v přízemí Bydla. I tak si nechal ložnici v podkroví, ale řídit obchody bylo mnohem snazší z Haskellova doupěte. Belhat se po schodech nahoru a dolů Kazovi rozhodně nechybělo a jeho stará kancelář teď zela prázdnotou. Kdykoliv usedl k práci, oči mu zabloudily k okenní římse.</p>
<p>Chod města se ještě nevrátil do starých kolejí, což vytvářelo zajímavé obchodní příležitosti. Ceny nemovitostí klesly, protože lidi v předzvěsti vleklé epidemie opouštěli město a Kaz toho rychle využil. Koupil dům vedle Vraního klubu, aby ho mohl rozšířit, a dokonce si pořídil menší majetek v Lidu. Až pomine panika a turistický ruch se vrátí do normálu, bude Kaz připravený odírat klientelu z vyšší společnosti. Za rozumnou cenu odkoupil od Pera Haskella jeho podíl ve Vraním klubu. Mohl jej mít zadarmo, vzhledem k tomu, co se v Barrelu seběhlo, ale nechtěl, aby lidi Pera Haskella příliš litovali.</p>
<p>Až se Pekka Rollins vrátí do města, Kaz už něco vymyslí, aby ho připravil i o jeho podíl v klubu. Rozhodně nechce, aby jím vydělané peníze padaly do chřtánu Rollinsovi.</p>
<p>Když Anika skončila, vylíčil mu Pim dopodrobna, co zjistil o Van Eckově procesu. Záhadného Johannuse Rietvelda se nepodařilo vypátrat, nicméně po přezkoumání Van Eckových účtů vyšlo rychle najevo, že tajné informace, které se dozvěděl z moci úřední jako člen Obchodní rady, využil pro své soukromé účely, neboť skupoval farmy pěstující <emphasis>jurdu</emphasis>. Kromě toho že podvedl své přátele, manipuloval s dražebním řízením a zorganizoval únos vlastního syna, byl také podezřelý z toho, že najal skupinu lidí, aby se vloupala do fjerdské státní budovy. A dokonce se šuškalo, že záměrně zničil cukr ve vlastním silu. Van Eck nebyl propuštěný na kauci. A vypadalo to, že se z vězení hned tak nedostane. Ačkoliv jeho syn vyčlenil na jeho obhajobu jisté finanční prostředky, tuhle částku šlo označit přinejlepším za skromnou.</p>
<p>Část nově nabytého bohatství Wylan použil na obnovu svého domova. Jesperovi dával menší apanáž, aby mohl investovat na trzích, a ze sanatoria přivezl matku. Lidé z Geldstraat nemohli uvěřit, že skutečně znovu vidí Marju Hendriksovou. Sedávala se synem v parku nebo je služebnictvo vozilo v loďce po kanálu. Někdy je oba zahlédli stát před malířskými stojany na Van Eckově zahradě.</p>
<p>Alys s nimi nějaký čas zůstala a pak i se svým teriérem raději utekla před ruchem města a jeho pomluvami na venkov. Porodila v domě Hendriksů u jezera a proslýchalo se, že její pěvecké pokroky byly více než pochybné. Kaz byl rád, že nebydlel vedle.</p>
<p>„Dobrá práce,“ řekl Kaz, když Pim skončil. Ani zdaleka si nemyslel, že má Pim talent sbírat informace.</p>
<p>„Roeder dává dohromady zprávu,“ hlásil Pim. „Myslím, že by se rád stal tvým novým špehem.“</p>
<p>„Nepotřebuju nového špeha,“ utrousil Kaz.</p>
<p>Pim pokrčil rameny. „Mora byla výjimečná. Říkají lidi.“</p>
<p>Kaz propustil Aniku s Pimem a dlouhou chvíli tiše seděl v kanceláři. Za posledních pár týdnů toho moc nenaspal. Na tuhle chvíli čekal snad polovinu života, a teď měl strach, že kdyby si dovolil spát, mohla by mu zmizet. Pekka Rollins utekl z města a už se nevrátil. Říkalo se, že se i se synem schoval na svém venkovském sídle, které ve dne v noci hlídají ozbrojení muži. Karanténa vyhlášená v Pekkových podnicích – ve Smaragdovém paláci, u Kaelišského prince i ve Sladkém růžku – plus to, že nebyl ve městě, aby uvedl věci do pořádku, způsobilo, že jeho podnikání bylo před krachem. Dokonce se vykládalo, že mezi Falešnými hráči vypukla vzpoura. Šéfa měli pryč, a protože se před tím paktovali s Van Eckem, vypadali teď jako banda patolízalů. Klesli na úroveň městské hlídky.</p>
<p><emphasis>Krůček po krůčku.</emphasis> Rollins se nakonec zmátoží. Kaz musí být připravený.</p>
<p>Ozvalo se zaklepání na dveře. Nevýhodou kanceláře v přízemí je, že vás pořád někdo otravuje.</p>
<p>„Přišel ti dopis,“ oznámila Anika a hodila mu ho na stůl. „Zdá se, že si vybíráš špatnou společnost,“ usmála se potutelně.</p>
<p>Kaz se významně podíval na dveře. Neměl chuť dívat se, jak na něj Anika žlutými řasami pomrkává.</p>
<p>„Fajn,“ zmizela a zavřela za sebou.</p>
<p>Kaz se na dopis podíval proti světlu. Měl světle modrou pečeť s pozlacenou dvojhlavou orlicí. Rozřízl obálku, přečetl si dopis a obojí spálil. Pak napsal zprávu a zapečetil ji černým voskem.</p>
<p>Kaz věděl, že Inej bydlí u Wylana. Čas od času na svém stole našel naškrábanou zprávu – o Rollinsovi nebo o dění na radnici – a podle toho poznal, že tam byla. Natáhl si kabát, vzal si klobouk a hůl a lístek zastrčil do kapsy. Mohl s ním poslat poslíčka, ale tohle chce vyřídit sám.</p>
<p>Na cestě z Bydla se srazil s Anikou a Pimem. „Za hodinu jsem zpátky,“ oznámil jim. „A doufám, že už se tady nebudete takhle poflakovat.“</p>
<p>„Klub je skoro prázdný,“ namítl Pim. „Turisti se bojí nákazy.“</p>
<p>„Tak běžte do hotelů a penzionů, kde se kavky krčí strachy. Ukažte se jim, ať vidí, že překypujete zdravím. Vyličte jim, jak je to ve Vraním klubu báječné. Jestli to nepomůže, zvedněte zadek a jděte do přístavu a přitáhněte dělníky z doků.“</p>
<p>„Právě mi skončila směna,“ ohradil se Pim.</p>
<p>Kaz si narazil klobouk na hlavu a palcem přejel po jeho okraji. „Na to jsem se neptal.“</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Vyrazil přes město na východ. Měl chuť jít oklikou a podívat se, jak to vypadá na Západním nábřeží. Útok Šuhanů a propuknutí epidemie způsobily, že nevěstince byly liduprázdné. Několik ulic zabarikádovali kvůli karanténě vyhlášené ve Zvěřinci a Sladkém růžku. Povídalo se, že Heleen Van Houdenová neměla tenhle měsíc na zaplacení nájmu. Jaká škoda.</p>
<p>Trajekty nejezdily, takže musel jít do finanční čtvrti po svých. Jak si tak razil cestu podél malého opuštěného kanálu, začala se od vody zvedat hustá mlha. Po pár krocích neviděl skoro nic. Vlhký, těžký opar se mu lepil na kabát. Nezvyklý úkaz v tomhle teplém jarním dni. Na nízkém mostku přetínajícím kanál se Kaz zastavil a s připravenou holí čekal. Za chvíli se po jeho levici vynořily z mlhy tři postavy v kápích. Další tři se objevily po jeho pravé ruce, modré pláště kolem nich vlály, přestože bylo úplné bezvětří. Potud se Kaz nemýlil, jen tváře neměly zakryté maskami z mlhy. Skutečná Rada pro příliv – nebo její velmi zdařilá napodobenina – zahalená do čehosi vyvolávajícího dojem hvězdné oblohy. Působivé.</p>
<p>„Kazi Brekkere,“ oslovil ho jejich vůdce. „Kde je Kuwej Yul-Bo?“</p>
<p>„Mrtvý. Na Smrťákově voru ho spálili na prach.“</p>
<p>„Kde je <emphasis>skutečný</emphasis> Kuwej Yul-Bo?“</p>
<p>Kaz pokrčil rameny. „Zastřelili ho v chrámu plném lidí, všichni to viděli. Doktor ho prohlásil za mrtvého. Víc vám nemohu sloužit.“</p>
<p>„Mladý muži, jistě si nepřejete znepřátelit Radu pro příliv. Žádná z vašich dodávek by už nikdy neopustila přístav. Zaplavili bychom Pátý přístav.“</p>
<p>„Jen do toho. V Pátém přístavu už nevlastním žádný podíl. Jestli chcete zastavit moje dodávky, budete muset zastavit všechny lodě plující do přístavu i z něj. Nejsem obchodník. Nepronajímám lodě ani nepřepravuju zboží. Jsem zloděj a pašerák. Zkuste mě chytit a zjistíte, že držíte jen vzduch.“</p>
<p>„Víš, jak snadno se člověk utopí?“ zeptal se výhrůžně vlnostrůjce a zvedl ruku. „Klidně kdekoliv.“</p>
<p>Náhle Kaz ucítil, jak se mu plíce naplňují vodou. Rozkašlal se, vyplivl slanou mořskou vodu a v předklonu lapal po dechu.</p>
<p>„Řekni nám, co chceme vědět,“ naléhal vlnostrůjce.</p>
<p>Kaz se přerývavě nadechl. „Nevím, kde je Kuwej Yul-Bo. Můžete mě na místě utopit, ale nic se na tom nezmění.“</p>
<p>„V tom případě asi najdeme tvé přátele a utopíme je ve spaní.“</p>
<p>Kaz znovu zakašlal a odplivl si. „V tom případě asi zjistíte, že ve vašich věžích byla vyhlášena karanténa.“ Rada se nervózně zachvěla, až se mlha kolem nich zavířila. „To já jsem vyvolal ve městě poplach. Já jsem nákazu rozšířil a já ji mám pod kontrolou.“</p>
<p>„Blafuješ,“ mávl větrostrůjce rukávem v mlze.</p>
<p>„Tak to zkus. Zamořím tou nemocí všechny vaše věže. Stanou se z nich epicentra moru. Myslíš si, že vás Obchodní rada všechny nepozavírá? Že nebude nakonec trvat na tom, abyste odhalili svoji totožnost? Nejspíš by byli šťastní, kdyby konečně získali důvod udělat to.“</p>
<p>„To by se neopovážili. Bez nás by se tahle země potopila.“</p>
<p>„Neměli by na výběr. Veřejnost by se dožadovala zásahu. Spálili by vaše věže na prach.“</p>
<p>„Jsi zrůda.“</p>
<p>„V Ketterdamu jsou samé zrůdy. Já mám jen nejostřejší zuby.“</p>
<p>„Tajemství <emphasis>jurdy parem</emphasis> se nesmí nikdy prozradit. Grišové by už nikdy nebyli v bezpečí. Ani tady. Ani nikde jinde.“</p>
<p>„V tom případě máte štěstí, že je ten nebohý šuhanský kluk po smrti.“</p>
<p>„Tohle ti, Brekkere, nezapomeneme. Jednoho dne budeš své drzosti litovat.“</p>
<p>„Něco vám řeknu,“ opáčil nevzrušeně Kaz. „Až ten den přijde, označte si ho v kalendáři. Protože hodně lidí to bude chtít oslavit.“</p>
<p>Postavy začaly blednout a když mlha prořídla, nebylo po nich nikde ani památky.</p>
<p>Kaz zavrtěl hlavou a šel dál. Tohle bylo na Ketterdamu úžasné. Člověk se tu nikdy nenudil. Nepochyboval, že Rada pro příliv po něm bude v budoucnu něco chtít a on jim to bude muset dát.</p>
<p>Jenže teď ho čekala jiná nevyřízená záležitost.</p>
</section>
<section>
<p><strong>44 </strong></p><empty-line /><p><strong>Inej </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>I</strong>nej měla pocit, že se do postele nahoru po schodech snad nedovleče. Jak se mohla s Wylanem a Jesperem u večeře zdržet tak dlouho?</p>
<p>Kuchařka se jim pořád dokola omlouvala za jídlo, které jim připravila. Stále bylo těžké sehnat na trhu kvalitní čerstvé potraviny, protože lidi se báli kvůli nákaze jezdit z venkova do města. Ujišťovali ji, jak mohli, že jim náramně chutná, a k prasknutí se nacpali pórkovým koláčem se sýrem a pak ještě na zemi v hudebním salónku mlsali medové koláčky. Wylanova maminka odešla spát brzy. Byly chvíle, kdy se její stav zdál lepší, ale Inej tušila, že bude ještě dlouho trvat, než bude zase sama sebou.</p>
<p>Wylan hrál na piano a Jesper zpíval ty nejsprostější námořnické odrhovačky, které kdy Inej slyšela. Bolestně se jí stýskalo po Nině. Nepřišel od ní žádný dopis, a tak mohla jen doufat, že se její přítelkyni podařilo dostat v pořádku do Fjerdy a najít tam aspoň nějaký klid. Až bude mít Inej konečně svou loď, možná nejdřív ze všeho popluje do Ravky. Mohla by vyrazit do Os Alty i po souši, pokusit se najít její rodinu a znovu se s Ninou setkat. Snad jednou.</p>
<p>Inej se rozhodla zůstávat přes noc u Wylana, do Bydla se vracela, jen když si potřebovala vzít nějakou ze svých nemnoha věcí. Byla vyplacená ze smlouvy, na kontě měla hromadu peněz a tak nějak najednou nevěděla, kam vlastně patří. Zjišťovala si všechno o bitevních lodích s těžkými děly a začal sbírat informace, které, jak doufala, ji dovedou k otrokářům, kteří v keršských přístavech obchodují s lidmi. Dovednosti, které získala jako Mora, se jí teď budou dobře hodit. Teď si ale nepřála nic než spát.</p>
<p>Dovlekla se po schodech nahoru a slastně vklouzla do pohodlné postele. Té zprávy si všimla, až když se natáhla, aby zhasla lampičku – zapečetěný dopis naškrábaný Kazovým neuspořádaným rukopisem. <emphasis>Za úsvitu v Pátém přístavu</emphasis>.</p>
<p>Samozřejmě že se dostal do zamčeného domu a nepozorovaně prošel kolem služebnictva a tří bláznů zpívajících z plných plic. Je to tak fér, přemítala. Vždyť sama chodí do Bydla, vplíží se dovnitř oknem nebo dveřmi kdykoliv se jí zamane, aby Kazovi předala informace. Klidně by mohla normálně zaklepat na dveře jeho kanceláře, ale takhle jí to připadalo jednodušší.</p>
<p>Kaz se změnil. Chtěl pro ni síť. Vyplatil ji ze smlouvy. Pořád cítila na kůži jemný dotek jeho rtů, holé ruce zápolící s obvazem. Zahlédla tenkrát odlesk toho, kým by se mohl stát. Nesnesla pohled, jak je znovu v brnění, upnutý do dokonalých obleků bez poskvrnky a zahalený chladným vystupováním. Nebude se dívat, jak se chová, jako by jejich výprava do Ledového paláce a všechno, co se potom stalo, byl jen další kšeft, další zářez, další dobrodružství do sbírky.</p>
<p>Jeho vzkaz ale ignorovat nebude. Je čas jednou provždy skoncovat s tím, co nemohlo ani pořádně začít. Řekne mu, co se dozvěděla o Pekkovi, nabídne mu, že se s Roederm podělí o své tajné cesty a úkryty. Bude konec. Zhasla světlo a dlouho jí trvalo, než se vzkazem sevřeným v dlani konečně usnula.</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Druhý den ráno bylo těžké přinutit se vstát. Za ty tři týdny přivykla zlozvykům – spala, jak dlouho chtěla, jedla, kdykoliv měla chuť. Nina by na ni byla pyšná. Bydlet u Wylana jí připadalo jako žít v kouzelném světě. V jeho domě byla už dřív, poprvé, když se tam s Kazem vloupali ukrást DeKappela, podruhé předtím, než měla lézt na sila ve Sladké zátoce. Jenže vloupat se do domu jako zloděj je něco úplně jiného, než tam přijít jako host. Inej upadala do rozpaků, kdykoliv ji obsluhovali, navzdory tomu, že Van Eckovo služebnictvo neskrývalo potěšení nad jejich přítomností. Možná se báli, že Wylan dům zavře a oni přijdou o práci. Možná si mysleli, že si Wylan zaslouží trochu vlídnosti.</p>
<p>Služka jí připravila k posteli azurově modrý hedvábný župan a kožešinové pantoflíčky. Ve džbánu vedle umyvadla stála přichystaná horká voda a skleněná mísa plná čerstvých růží. Umyla se, rozčesala si vlasy, znovu je spletla do copu, pak se oblékla a tiše vyšla z domu – hlavním vchodem, výjimečně.</p>
<p>S kapucí na hlavě hbitě zamířila k přístavu. Ulice byly pořád opuštěné, zvlášť v tuhle ranní hodinu, Inej však věděla, že se musí mít na pozoru pořád. Pekka Rollins byl pryč. Van Eck seděl ve vězení. Formálně už nepatřila ke Gaunerům, přesto jí bylo jasné, že Kazovi nepřátelé na ulici jsou i jejími nepřáteli.</p>
<p>Stál na přístavní hrázi s pohledem upřeným na vodu. Černý kabát mu v ramenou dokonale padl a slaný mořský vzduch mu čechral kadeře tmavých vlasů.</p>
<p>Věděla, že se nemusí ohlašovat, a tak si tiše stoupla vedle něj a zahleděla se na lodě v přístavu. Musely připlout dnes ráno. Možná se život ve městě vrací do normálních kolejí.</p>
<p>„Jak to jde u Wylana doma?“ promluvil nakonec Kaz.</p>
<p>„Všechno je to tam příjemný,“ přiznala. „Zlenivěla jsem.“ Nakratičko zaváhala, jestli jim to pohodlí nebude závidět, ale zdálo se, že je mu něco takového zhola cizí. Dovolí si vůbec někdy odpočívat? Pořádně se vyspat? Zdržet se u jídla? Nikdy se to nedozví.</p>
<p>„Wylan prý dovoluje Jesperovi spekulovat na trzích.“</p>
<p>„Jen <emphasis>velmi</emphasis> opatrně a se značně omezenými prostředky. Wylan doufá, že svoji vášeň riskovat využije pro něco užitečného.“</p>
<p>„Může to skvěle fungovat, ale taky to může skončit totálním fiaskem. Na druhou stranu tohle je způsob, jakým Jesper funguje. Přinejmenším pravděpodobnost výhry je v tomhle případě vyšší než u hazardu.“</p>
<p>„Wylan souhlasil, až když mu Jesper slíbil, že začne trénovat s materiálčiky. Museli by ovšem nejdřív nějakého najít. Možná pro něj budou muset zajet do Ravky.“</p>
<p>Kaz naklonil hlavu na stranu a pohledem sledoval racka, jenž s doširoka rozevřenými křídly nad nimi opsal oblouk. „Vyřiď Jesperovi, že ho postrádáme. V Bydle.“</p>
<p>Inej nadzdvihla obočí. „V Bydle.“ Od Kaze to bylo totéž jako pugét květin a vřelé objetí – a pro Jespera to bude znamenat celý svět.</p>
<p>Jedna její část si přála tuhle chvíli protahovat, být mu blízko o trochu déle, slyšet chraplavé bručení jeho hlasu, nebo jen tak stát v samozřejmém mlčení jako tolikrát předtím. Přesto řekla: „O co jde, Kazi? Takhle brzy jsi přeci nenaplánoval další akci?“</p>
<p>„Na,“ podal jí dalekohled. S hrknutím si všimla, že nemá rukavice. Opatrně si ho od něj vzala.</p>
<p>Přiložila si dalekohled k oku a hleděla na přístav. „Nevím, co hledám.“</p>
<p>„Kotviště dvacet dva.“</p>
<p>Inej zaostřila a pročesávala přístavní doky. V tom samém kotvišti, odkud vyrazili na plavbu do Ledového paláce, stála malá úhledná bitevní loď. Byla elegantní, dokonale tvarovaná, s vytaženými kanóny a keršskou vlajkou s třemi rybami vlající na hlavním stěžni. Na boku bylo elegantním bílým písmem napsáno <emphasis>Mora</emphasis>.</p>
<p>Inej měla srdce až v krku. To nemůže být pravda. „To není –“</p>
<p>„Je tvoje,“ řekl Kaz. „Poprosil jsem Spechta, aby ti pomohl najmout dobrou posádku. Pokud bys chtěla, aby byl prvním důstojníkem radši někdo jiný –“</p>
<p>„Kazi –“</p>
<p>„Wylan mi dal dobrou cenu. Ve flotile jeho otce je plno slušných lodí, ale tahle… se k tobě hodí.“ Očima zkoumal špičky svých bot. „To kotviště ti taky patří. Bude tu, když – kdyby ses chtěla vrátit.“</p>
<p>Inej nemohla promluvit. Srdce jí přetékalo, vyschlý potok zaskočený prudkým přívalem deště. „Nevím, co říct.“</p>
<p>Protáhl holou ruku na vraní rukojeti hole. Byl to tak nezvyklý pohled, že od něj Inej stěží dokázala odtrhnout oči. „Řekni, že se vrátíš.“</p>
<p>„S Ketterdamem jsem ještě neskončila.“ Dokud to nevyslovila, netušila, že si to myslí.</p>
<p>Kaz se na ni pokradmu podíval. „Myslel jsem, že chceš pronásledovat otrokáře.“</p>
<p>„To chci. A chci, abys mi pomáhal.“ Inej si olízla rty a ucítila chuť oceánu. Její život byl až dosud řada neuvěřitelných momentů, tak proč si teď nezkusit říct o něco nemožného? „Nejde jen o otrokáře. Jsou tu pasáci, zákazníci, bossové, politici. Všichni, kdo ochotně zavírají oči, když jde o peníze.“</p>
<p>„Já jsem taky boss.“</p>
<p>„Nikdy bys nikoho neprodal, Kazi. Sám víš nejlíp, že nejsi jako ostatní bossové, co oderou lidi o to poslední.“</p>
<p>„Bosové, zákazníci, politikové,“ žasl. „To je dobře polovina Ketterdamu – a proti těm všem chceš bojovat.“</p>
<p>„Proč ne?“ nedala se. „Na moři i ve městě. Jedno po druhém.“</p>
<p>„Krůček po krůčku,“ dodal. Pak jedinkrát zavrtěl hlavou, jako by chtěl tu myšlenku setřást. „Nejsem stvořený pro hrdinství, Moro. To už bys měla vědět. Chceš, abych byl lepším člověkem, dobrým mužem. Já –“</p>
<p>„Tohle město nepotřebuje dobrého muže. Potřebuje tebe.“</p>
<p>„Inej –“</p>
<p>„Kolikrát jsi mi říkal, že jsi zrůda? Tak buď zrůda. Buď tím, koho se všichni bojí, když v noci zavřou oči. Nebudeme pronásledovat všechny gangy. Nepůjdeme proti těm, kdo se svými zaměstnanci jednají férově. Půjdeme po ženských jako je Tante Heleen, po chlapech jako je Pekka Rollins.“ Odmlčela se. „Podívej se na to takhle… budeš vlastně omezovat konkurenci.“</p>
<p>Vydal zvuk, jenž mohl vzdáleně připomínat smích.</p>
<p>Jednou rukou se opíral o hůl. Druhou měl podél těla těsně vedle její. Stačilo, aby se nepatrně pohnula, a dotkli by se. Byl tak blízko. A tak nedostupný.</p>
<p>Opatrně se klouby otřela o jeho, úplně lehoučce jako ptačí pírko. Ztuhl, ale neodtáhl se.</p>
<p>„Nejsem připravená zlomit nad tímhle městem hůl, Kazi. Myslím, že stojí za záchranu.“ <emphasis>Myslím, že ty stojíš za záchranu.</emphasis></p>
<p>Kdysi spolu stáli na palubě lodi a ona čekala právě jako teď. Nepromluvil tenkrát a nemluví ani teď. Inej cítila, jak jí vyklouzává, jak ho to stahuje pod hladinu, jak ho zpětný proud unáší od břehu dál a dál. Poznala utrpení a věděla, že je to místo, kam ho nemůže následovat, pokud se nechce taky utopit.</p>
<p>Tam na Černém závoji jí řekl, že si vždycky probojují cestu ven. <emphasis>S vytasenými noži a odjištěnými pistolemi. Protože tak to dělají. </emphasis>Bude bojovat po jeho boku, ale uzdravit ho nedokáže. Nepromarní život tím, že se o to bude znovu a znovu pokoušet.</p>
<p>Ucítila, jak se o ní otřel klouby ruky. Pak jeho ruka vklouzla do její, přitiskl k ní dlaň. Zasáhlo ho menší zemětřesení. Pomalu si zapletli prsty do sebe.</p>
<p>Dlouhou dobu jen tak stáli, drželi se za ruce a hleděli před sebe na šedivý horizont moře.</p>
<p>Do přístavu vplula ravská loď nesoucí vlajku s dvouhlavou orlicí a zakotvila jen kousek od <emphasis>Mory</emphasis>. Nejspíš veze další várku turistů a migrantů, kteří budou v Ketterdamu hledat své štěstí. Svět se změnil. Život jde dál.</p>
<p>„Kazi,“ napadlo ji najednou. „Proč vrány?“</p>
<p>„Vrána a pohár? Nejspíš protože se vrány živí tím, co jiní nechají. Žerou zbytky.“</p>
<p>„Nemyslím to tetování. To je tak staré jako gang. Zajímá mě, proč sis ho vzal za své. Hůl. Vraní klub. Mohl sis vybrat úplně jiný symbol, vybudovat novou legendu.“</p>
<p>Kazovy oči barvy hořké kávy zůstávaly připíchnuté na horizontu a vycházející slunce je zabarvovalo do zlatova. „Vrány si pamatují lidské tváře. Když je někdo krmí nebo je na ně milý, tak si ho zapamatují. Zrovna tak když se k nim někdo chová špatně.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>Pomalu přikývl. „Nezapomínají. Řeknou si mezi sebou, na koho si mají dát pozor a o koho se mají starat. Inej,“ Kaz ukázal špičkou hole k přístavu, „podívej.“</p>
<p>Zvedla dalekohled a podívala se do přístavu na lidi vystupující z lodě, obraz byl ale rozmazaný. Jen nerada se pustila jeho ruky. Bylo to jako příslib a ona se ho nechtěla vzdát. Zaostřila a zrak jí padl na dvě postavy přecházející přes lodní můstek. Jejich chůze byla elegantní, postavy vzpřímené jako ostří nože. Měli pohyby sulijských akrobatů.</p>
<p>Dech se jí zatajil. Všechno se v ní vyostřilo jako čočka dalekohledu, který držela v rukou. Její mysl se zpěčovala obraz před sebou přijmout. To nemůže být pravda. Je to přelud, falešný klam, lež barevných sklíček kaleidoskopu. Dýchne a všechno se rozplyne.</p>
<p>Chytla se Kaze za rukáv. Omdlí. Rukou ji objal a podepřel. Její mysl se rozdvojila. Jedna půlka vnímala Kazovy holé prsty držící ji za rukáv, jeho rozšířené zorničky a tělo podpírající její. Druhá půlka se pořád snažila pochopit, co před sebou vidí.</p>
<p>Jeho obočí se spojilo do jediné temné linky. „Nebyl jsem si jistý. Neměl jsem –“</p>
<p>Přes tlukot vlastního srdce ho sotva slyšela. „Jak?“ vypravila ze sebe, její hlas zněl zadržovaným pláčem surově a cize. „Jaks je našel?“</p>
<p>„Pozornost od Sturmhonda. Poslal svoje špiony. Bylo to součástí naší dohody. Jestli to byla chyba –“</p>
<p>„Ne,“ konečně jí vytryskly slzy. „Nebyla to chyba.“</p>
<p>„Kdyby se během naší akce něco zvrtlo, vyzvedli by si jen tvoje tělo.“</p>
<p>Inej se přidušeně zasmála. „Teď to teda schytám.“ Narovnala se a už znovu stála pevně na nohou. Jak si mohla myslet, že se svět nezměnil? Byla blázen. Svět se skládá ze zázraků, nečekaných zemětřesní, bouří, jež se zničehonic objeví a změní tvar kontinentů. Ten kluk vedle ní. Ta budoucnost před ní. Všechno je možné.</p>
<p>Teď se Inej celá třásla a s rukama přitisknutýma k ústům sledovala, jak její rodiče kráčí přístavem. Vyrazila dopředu, pak se otočila zpátky na Kaze. „Pojď se mnou,“ vyhrkla. „Pojď se s nimi seznámit.“</p>
<p>Kaz přikývl, jako by si chtěl dodat odvahy, a ještě jednou protáhl prsty.</p>
<p>„Počkej,“ zarazil ji. Jeho hlas byl ještě drsnější než obvykle. „Mám rovně kravatu?“</p>
<p>Inej se zasmála a kapuce se jí svezla z vlasů.</p>
<p>„To je ten úsměv,“ zamručel, ale ona už se řítila po hrázi a nohama se sotva dotýkala země.</p>
<p>„Mami!“ volala. „Tati!“</p>
<p>Inej viděla, jak se otočili a máma pevně stiskla tátovu ruku. Rozběhli se jí naproti.</p>
<p>Její srdce bylo jako řeka unášející ji do moře.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>45 </strong></p><empty-line /><p><strong>Pekka </strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p><strong>P</strong>ekka seděl v přední místnosti svého venkovského domu a koukal zpoza bílé krajkové záclony ven. Byla to kaelišská krajka. Dovezená z Maroch Glen. Pekka na penězích nešetřil, když si tohle sídlo zařizoval. Nechal si ho postavit podle vlastních představ, sám určil velikost každé místnosti i barvu fermeže na podlahách, pečlivě vybral zařízení i nábytek do celého domu. Smaragdový palác byla jeho velká pýcha, Kaelišský princ korunovační klenot jeho impéria, svědectví přepychu a okázalosti, zařízené v duchu nejvyšší křiklavosti Barrelu. Tohle byl však jeho domov, jeho hrad. Z každé maličkosti čišela důstojnost, prosperita a stálost.</p>
<p>Pekka se tu cítil v bezpečí, v bezpečí se svým synem a ochrankou, kterou královsky platil. Stejně šel radši od okna. Radši nic neriskovat. Tolik míst, kde by se mohli schovávat ostřelovači. Možná nechá pokácet ty buky podél trávníku.</p>
<p>Stěží chápal obrat, jaký jeho život nabral. Před měsícem byl boháč, muž, s nímž se muselo počítat, král. A teď?</p>
<p>Přitiskl syna k sobě a pohladil ho po rezavých vláskách. Chlapec byl na jeho klíně neposedný.</p>
<p>„Chci si jít hrát,“ žadonil Alby a s palcem v puse seskočil Pekkovi z kolen, měkkého lvíčka přitisknutého k sobě – jednoho z mnoha, jenž měl. Pekka je nemohl vystát. Kaz Brekker blafoval a on mu na to skočil.</p>
<p>A bylo to ještě mnohem horší. Brekker mu nasadil brouka do hlavy. Pekka nemohl přestat myslet na svého chlapce, na svého dokonalého chlapce, jak ho pohřbený pod hromadou hlíny volá, jak prosí svého otce a Pekka mu nemůže přijít na pomoc. Někdy ho syn volal odněkud z polí a Pekka nevěděl, kde kopat. Jindy to byl Pekka, kdo ležel pohřbený v hrobě, neschopný hnout se pod zemí, jež byla nejprve lehká, jen slabounký poprašek, a pak mu stále těžší hroudy ucpávaly ústa a vytlačovaly z hrudi dech. Nad sebou slyšel lidské hlasy, jak se smějí – chlapci, dívky, ženy, muži. Siluety proti modré zapadající obloze s tvářemi ztracenými ve stínu, on však věděl, kdo jsou. Lidé, které okradl, podvedl, zabil. Všichni ti mizerní parchanti, které obětoval, když šplhal po žebříku nahoru. Na jméno Brekkerova bratra si pořád nevzpomněl. Jak mu jen říkali?</p>
<p>Pekka si říkal Jakob Hertzoon, měl tisícero podob. Kaz Brekker ho stejně našel. Přišel se mu pomstít. Jestli ho našel jeden blázen, proč by ho nemohli najít další a další? Kolik jich stojí v řadě a čeká, aby ho taky zasypali lopatou hlíny?</p>
<p>Začalo být těžké rozhodovat se, i úplné maličkosti se staly problémem. Jakou si vzít kravatu? Co si objednat k večeři? Začal o sobě pochybovat. Pekka o sobě nikdy před tím nepochyboval. Začínal jako nikdo. Lamač kamenů na Ostrově divů, statný kluk, jehož si cenili jen pro jeho mládí a silná záda, a jehož jedinou devizou bylo, že se dokázal ohánět krumpáčem a unesl hodně kamení. Ale podvodem se dostal na loď plující do Ketterdamu, kde se proslavil svými pěstmi. Býval boxer, rváč, nejobávanější gorila ze všech gangů. Přežil, protože byl nejmazanější, nejtvrdší, protože nikdo nezlomil jeho vůli. A teď netoužil po ničem jiném než zůstat zavřený doma, popíjet whisky a pozorovat stíny na stěně. Cokoliv jiného ho nesmírně unavovalo.</p>
<p>A pak se jednoho dne probudil do jasného blankytného dne. Venku zpívali ptáci. Přicházelo léto a on ucítil horký závan vzduchu a vůni ovoce dozrávajícího v sadu.</p>
<p>Oblékl se. Nasnídal. Ráno strávil na poli, pracoval v ranním slunci a hrál si s Albym. Když se den rozpálil, posadili se na širokou verandu a ze sklenic pili studenou limonádu. Pak šel Pekka dovnitř a vypořádal se s listinami a účty nakupenými na jeho pracovním stole.</p>
<p>Ve Smaragdovém paláci a u Kaelišského prince to vypadalo hodně bledě. Oba podniky město z hygienických důvodů zavřelo, dveře i okna označili zlověstným černým X, aby každý poznal, že tu propukla nákaza. Podle zpráv přicházejících z Ketterdamu šlo o falešný poplach, byl to bacil či vir, který udeřil sice nečekaně, zato se ukázal být neškodným. Městští úředníci byli zdráhavě optimističtí.</p>
<p>Pekka studoval výkaz zisků a ztrát. Oba hazardní podniky snad dokáže časem zachránit. Utrpěly sice velkou ztrátu, jakmile se ale věci uklidní, dá jejich fasádě nový kabát, přejmenuje je a budou zpátky ve hře. Slaďoučký koutek bude nejspíš muset zavřít. Žádný chlap si nesundá kalhoty, když hrozí, že by mohl chytit mor, zvlášť když je všude kolem dost jiných míst, kde může ukojit svou touhu. To je nešťastné. Ale už překonal jiné překážky. Má dobrý zdroj „otroků“, kteří pro něj budou pracovat skoro za nic. Pořád je Pekka Rollins, král Barrelu. A jestli to někdo z těch mizerů, co se potloukají po ulicích, zapomněl, moc rád mu to připomene.</p>
<p>Když se Pekka konečně probral horou korespondence a zpráv, padla dávno noc. Protáhl se, dopil poslední whisky a zkontroloval Albyho, který se lvíčkem schouleným pod bradou tvrdě spal. Ochrance stojící před dveřmi jeho ložnice popřál dobrou noc a pokračoval chodbou dál.</p>
<p>„Na kutě, šéfe?“ zeptal se Doughty. Právě on ještě s jedním hromotlukem hlídali přes noc Pekkovi pokoje, věděl, že těmhle chlapům může věřit.</p>
<p>„Přesně tak, Doughty. A taky že se dneska dobře vyspím.“</p>
<p>Když se dovlekl do postele, věděl, že se mu tentokrát nebude zdát o synovi zakopaném v zemi ani o temném chechtajícím se sboru postávajícím nad jeho hrobem. Dneska bude snít o vlnících se zelených polích na Ostrově divů a mlhách stoupajících z tamních hor. Ráno vstane jako znovuzrozený, připravený vrhnout se do práce a vydobýt si zpátky svůj trůn.</p>
<p>Místo toho se probudil s těžkým kamenem na prsou. První, co ho napadlo, bylo, že leží v hrobě zasypaný hlínou. Pak přišel zpátky k sobě. V ložnici byla úplná tma a někdo na něm seděl. Zalapal po dechu a pokusil se vyhrabat z peřin. Okamžitě ucítil, jak ho pár kolen a loktů připíchlo k posteli a na krk mu zatlačilo ostří nože.</p>
<p>„Zabiju tě,“ sykl Pekka.</p>
<p>„O to už ses pokoušel.“ Ženský hlas – ne dívčí.</p>
<p>Otevřel pusu, aby zařval na ochranku.</p>
<p>Zabořila se mu nožem do krku. Pekka sykl a krev se mu vyřinula na límec. „Zakřičíš a touhle dýkou ti připíchnu krk k polštáři.“</p>
<p>„Co chceš?“</p>
<p>„Máš rád svůj život, Rollinsi?“ Když neodpověděl, znovu do něj píchla. „Na něco jsem se tě ptala. Máš rád život?“</p>
<p>„Jak ses dostala přes moji ochranku?“</p>
<p>„Těm říkáš ochranka?“</p>
<p>„Zabilas je?“</p>
<p>„Neobtěžovala jsem se.“</p>
<p>„Na oknech jsou mříže. To –“</p>
<p>„Jsem Mora, Rollinsi. Myslíš si, že mě nějaká mříž může zastavit?“</p>
<p>Ta Brekkerova malá sulijská holka. Peníze, co utratil za tu nájemnou vražedkyni z Ravky, mohl rovnou hodit do kanálu.</p>
<p>„Máš pro mě od Brekkera vzkaz?“ zeptal se.</p>
<p>„Sama mám pro tebe vzkaz.“</p>
<p>„Řekni mi, co ti Brekker nabídl. Dám ti dvojnásobek toho, co ti platí, je mi jedno, kolik to je.“</p>
<p>„Pfff,“ odfrkla si dívka a zaryla se do něj koleny. Pekka ucítil, jak mu v rameni něco prasklo. „Mozek krásné Dunjaši postříkal půl Ketterdamu, když se s mojí pomocí rozplácla na dláždění. Představ si, co bych asi tak mohla udělat tobě.“</p>
<p>„Co kdybys mě prostě na místě zabila a ušetřila si ty výhrůžky?“ Nenechá se zastrašovat nějakou holkou ze Zvěřince.</p>
<p>„Smrt je dar, který sis zatím nezasloužil.“</p>
<p>„Ty –“</p>
<p>Něco mu narvala do pusy.</p>
<p>„Teď můžeš řvát,“ zaskřehotala. Odhrnula mu na stranu noční košili a nožem se mu zařízla do prsou. I přes roubík křičel bolestí a snažil se ji ze sebe shodit.</p>
<p>„Opatrně,“ napomenula ho. „Určitě nechceš, abych zrovna teď řízla vedle.“</p>
<p>Pekka se přinutil nehýbat. Uvědomil si, že je to strašně dlouho, kdy naposledy cítil skutečnou bolest. Už léta si na něj nikdo nedovolil vztáhnout ruku.</p>
<p>„Tak je to lepší.“</p>
<p>Trochu se zaklonila, jako by si chtěla prohlédnout své dílo. Pekka s funěním koukal dolů, nic ale neviděl. Přemohla ho vlna nevolnosti.</p>
<p>„Tohle byla první rána, Rollinsi. Jestli se ještě někdy ukážeš v Ketterdamu, setkáme se znovu a já svoje dílo dokončím.“</p>
<p>Vrátila mu noční košili zpátky na místo, poplácala ho a byla pryč. Neslyšel ji odejít, jen ucítil úlevu na hrudi. Vytrhl si roubík z pusy, překulil se a šmátral po lampě. Místnost zaplavilo světlo – prádelník, zrcadlo, umyvadlo. Nikdo tam nebyl. Doklopýtal k oknu. Bylo zavřené, mříže neporušené. Hruď měl v jednom ohni, jak ho pořezala.</p>
<p>Dovrávoral k toaletnímu stolku a strhl ze sebe zakrvácenou noční košili. Nad srdcem mu provedla přesný řez. Prýštila z něj hustá krev. <emphasis>Tohle byla první rána</emphasis>. Vzkypěla v něm žluč.</p>
<p><emphasis>U všech svatých a jejich matek</emphasis>, blesklo mu hlavou. <emphasis>Ona mi vyřízne srdce.</emphasis></p>
<p>Pekka si vzpomněl na Dunjašu, jednu z nejobávanějších vražedkyň na světě, stvoření bez bázně a slitování – a tahle Mora ji dokázala zabít. Možná je v ní opravdu něco nadpřirozeného.</p>
<p><emphasis>Alby.</emphasis></p>
<p>Vyrazil dveřmi do chodby kolem nic netušící ochranky hlídkující přede dveřmi. Udiveně se postavili do pozoru, ale on si jich ani nevšiml a řítil se chodbou k synovi do ložnice. <emphasis>Prosím</emphasis>, žadonil v duchu, <emphasis>prosím, prosím, prosím</emphasis>.</p>
<p>Rozrazil dveře dokořán. Světlo z chodby se vylilo na postel. Alby ležel na boku a s palcem v puse tvrdě spal. Pekka se zhroutil na dveře a vyčerpaný si s úlevou tiskl noční košili na krvácející hruď. Pak mu sjel zrak na hračku, kterou jeho syn tiskl v ručce. Lvíček byl pryč. Místo něj svíral vránu s černým peřím.</p>
<p>Pekka sebou škubl, jako by spícímu synovi lezla po tváři tarantule.</p>
<p>Potichu zavřel dveře a odkráčel chodbou pryč.</p>
<p>„Vzbuďte Shaye s Gerriganem,“ nařídil.</p>
<p>„Co se stalo?“ Doughty pořád nic nechápal. „Nemám zavolat doktora?“</p>
<p>„Řekni jim, ať začnou okamžitě balit. A dej dohromady všechnu hotovost, kterou máme.“</p>
<p>„Kam pojedeme?“</p>
<p>„Co nejdál.“</p>
<p>Rollins za sebou zabouchl dveře ložnice. Šel znovu k oknu a pohmatu zkusil, jestli mříže v okně drží. Pořád se ani nehnuly. Okno bylo zamčené. V tmavém odrazu na skle zahlédl svoji tvář a nepoznával se. Kdo je ten muž s ustupujícími vlasy a vyděšenýma očima? Byly časy, kdy by se jakékoliv hrozbě postavil se vztyčenou bradou a nabitou pistolí. Co se změnilo? Zestárnul? <emphasis>Ne</emphasis>, svitlo mu poznání, <emphasis>stal se úspěšným</emphasis>. Zpohodlněl a začalo se mu to líbit.</p>
<p>Pekka se posadil před zrcadlo a začal si otírat krev z prsou. Byl hrdý na to, že je Ketterdam jeho. Kladl pasti, zakládal požáry, šlapal po krku každému, kdo se mu postavil, a sbíral plody své neohroženosti. Většinu svých oponentů zničil, vybudoval si zlatý důl a příležitostný odpor vlastně považoval za vítané vzrušení. Dělal si v Barrelu, co se mu zachtělo, podle svých rozmarů určoval pravidla hry a bez váhání je zase měnil.</p>
<p>Problém je, že kreatury, kterým se ve městě, které přetvořil k svému obrazu, podařilo přežít, představují úplně novou hrůzu – Brekker, jeho královna Mora a zástup odporných zlodějíčků. Neohrožené plemeno, nemilosrdné a divoké, které lační po pomstě víc než po penězích.</p>
<p><emphasis>Máš rád život, Rollinsi?</emphasis></p>
<p>Ano, má rád život, a to velmi, a má v úmyslu si ho ještě dlouhou dobu užívat.</p>
<p>Pekka si bude počítat svoje peníze. Vychovávat syna. Najde si dobrou ženu, možná dvě, nebo deset. A v tiché chvilce možná pozvedne číši na zdraví mužům jako je on, strůjcům neštěstí, kteří pomohli k vzestupu Brekkera a jeho lidí. Bude pít na všechny ty ubožáky, a především na ty pošetilce, kteří nevědí, jaké starosti je teprve teď čekají.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Seznam postav</strong><strong><image xlink:href="#_4.jpg" /></strong><strong> </strong></p>
<p><strong><emphasis>Adem Bajan</emphasis></strong></p>
<p>Učitel hudby v domě Jana Van Ecka</p>
<p><strong><emphasis>Aditi Hilli</emphasis></strong> (zesnulá)</p>
<p>Matka Jespera Faheye</p>
<p><strong><emphasis>Alina Starková </emphasis></strong>(zesnulá)</p>
<p>Griša z řádu eterálčiků, světlonoška, bývalá vůdkyně Druhé armády</p>
<p><strong><emphasis>Alys Van Ecková</emphasis></strong></p>
<p>Druhá manželka Jana Van Ecka</p>
<p><strong><emphasis>Anika</emphasis></strong></p>
<p>Členka gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Anja</emphasis></strong> (zesnulá)</p>
<p>Griša z řádu korporálčiků (hojička) sloužící v domě radního Hoedeho</p>
<p><strong><emphasis>Bastian</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Betje</emphasis></strong></p>
<p>Ošetřovatelka v Ústavu svaté Hildy</p>
<p><strong><emphasis>Big Bolliger</emphasis></strong></p>
<p>Bývalý člen gangu Gaunerů vyhnaný z Kerchu</p>
<p><strong><emphasis>Bo Yul-Bayur </emphasis></strong>(zesnulý)</p>
<p>Vynálezce <emphasis>jurdy parem</emphasis>, který se pokusil utéct ze Šu Hanu, otec Kuweje Yul-Boa</p>
<p><strong><emphasis>Brouk</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Colm Fahey</emphasis></strong></p>
<p>Otec Jespera Faheye</p>
<p><strong><emphasis>Cornelis Smeet</emphasis></strong></p>
<p>Advokát Jana Van Ecka a správce jeho majetku</p>
<p><strong><emphasis>Čajník</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Danil Markov</emphasis></strong></p>
<p>Griša z řádu eterálčiků (ohňostrůjce) sloužící v Anvilu</p>
<p><strong><emphasis>David Kostyk</emphasis></strong></p>
<p>Griša z řádu materiálčiků (řemeslník), člen Triumvirátu v Ravce</p>
<p><strong><emphasis>Dirix</emphasis></strong> (zesnulý)</p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Doughty</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Líté šelmy</p>
<p><strong><emphasis>Dunjaša Lazarevová</emphasis></strong></p>
<p>Nájemná vražedkyně, známá také jako Bílé ostří z Ahmrat Jenu</p>
<p><strong><emphasis>Eamon</emphasis></strong></p>
<p>Důstojník gangu Líté šelmy</p>
<p><strong><emphasis>Elzinger</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Falešní hráči</p>
<p><strong><emphasis>Emil Retvenko</emphasis></strong></p>
<p>Griša z řádu eterálčiků (větrostrůjce) ve službách radního Hoedeho</p>
<p><strong><emphasis>Eroll Aerts</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Líté šelmy</p>
<p><strong><emphasis>Filip</emphasis></strong> (zesnulý)</p>
<p>Člen gangu Líté šelmy</p>
<p><strong><emphasis>Geels</emphasis></strong></p>
<p>Důstojník gangu Falešní hráči</p>
<p><strong><emphasis>Gerrigan</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Líté šelmy</p>
<p><strong><emphasis>Gorka</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Hanna Smeetová</emphasis></strong></p>
<p>Dcera advokáta Cornelise Smeeta</p>
<p><strong><emphasis>Heleen Van Houdenová</emphasis></strong></p>
<p>Majitelka a provozovatelka Zvěřince, (nevěstince známého také jako Dům exotiky) přezdívaná Pávice nebo také Tante Heleen</p>
<p><strong><emphasis>Hoede</emphasis></strong> (zesnulý)</p>
<p>Člen Obchodní rady v Kerchu</p>
<p><strong><emphasis>Inej Ghafa</emphasis></strong></p>
<p>Členka gangu Gaunerů, pavoučí žena a zlodějka tajemství přezdívaná také Mora</p>
<p><strong><emphasis>Jan Van Eck</emphasis></strong></p>
<p>Loďařský magnát a významný obchodník, člen Obchodní rady v Kerchu; otec Wylana Van Ecka</p>
<p><strong><emphasis>Jarl Brum</emphasis></strong></p>
<p>Velitel fjerdských <emphasis>drüskellů</emphasis></p>
<p><strong><emphasis>Jellen Radmakker</emphasis></strong></p>
<p>Významný obchodník z Kerchu</p>
<p><strong><emphasis>Jesper Fahey</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů, pistolník</p>
<p><strong><emphasis>Jordan Rietveld</emphasis></strong> (zesnulý)</p>
<p>Starší bratr Kaze Brekkera</p>
<p><strong><emphasis>Karl Dryden</emphasis></strong></p>
<p>Nejmladší člen Obchodní rady v Kerchu</p>
<p><strong><emphasis>Kaz Brekker</emphasis></strong></p>
<p>Důstojník gangu Gaunerů známý také pod přezdívkou Krkavec</p>
<p><strong><emphasis>Keeg</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Kuwej Yul-Bo</emphasis></strong></p>
<p>Griša z řádu eterálčiků (ohňostrůjce), který utekl ze Šu Hanu; syn Bo Yul-Bayura</p>
<p><strong><emphasis>Marja Hendriksová</emphasis></strong></p>
<p>První manželka Jan Van Ecka, matka Wylana Van Ecka</p>
<p><strong><emphasis>Matthias Helvar</emphasis></strong></p>
<p>Fjerdský <emphasis>drüskell</emphasis> zbavený hodnosti</p>
<p><strong><emphasis>Miggson</emphasis></strong></p>
<p>Zaměstnanec Jana Van Ecka</p>
<p><strong><emphasis>Milo</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Muzzen</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Naten Boreg</emphasis></strong></p>
<p>Člen obchodní rady v Kerchu</p>
<p><strong><emphasis>Nikolaj Lantsov</emphasis></strong></p>
<p>Král Ravky</p>
<p><strong><emphasis>Nina Zeniková</emphasis></strong></p>
<p>Členka gangu Gaunerů; griša z řádu korporálčiků (smrtička)</p>
<p><strong><emphasis>Onkel Felix</emphasis></strong></p>
<p>Provozovatel domu U Bílé růže</p>
<p><strong><emphasis>Oomen</emphasis></strong> (zesnulý)</p>
<p>Člen gangu Falešní hráči</p>
<p><strong><emphasis>Pekka Rollins</emphasis></strong></p>
<p>Boss gangu Líté šelmy</p>
<p><strong><emphasis>Per Haskell</emphasis></strong></p>
<p>Boss gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Pim</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Prior</emphasis></strong></p>
<p>Zaměstnanec Jana Van Ecka</p>
<p><strong><emphasis>Raske</emphasis></strong></p>
<p>Pyrotechnik na volné noze</p>
<p><strong><emphasis>Rudý Felix</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Roeder</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Rotty</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Seeger</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Shay</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Líté šelmy</p>
<p><strong><emphasis>Specht</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů; padělatel a bývalý lodní důstojník</p>
<p><strong><emphasis>Sturmhond</emphasis></strong></p>
<p>Korzár a vyslanec ravské vlády</p>
<p><strong><emphasis>Swann</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Tamara Kir-Bataar</emphasis></strong></p>
<p>Griša z řádu korporálčiků (smrtička), kapitánka osobní stráže krále Nikolaje</p>
<p><strong><emphasis>Temnyj</emphasis></strong></p>
<p>Griša z řádu eterálčiků, jedná se o titul, který používali vůdcové Druhé armády, jeho skutečné jméno je neznámé</p>
<p><strong><emphasis>Varian</emphasis></strong></p>
<p>Člen gangu Gaunerů</p>
<p><strong><emphasis>Wylan Van Eck</emphasis></strong></p>
<p>Syn Jana Van Ecka</p>
<p><strong><emphasis>Zoja Nazjalenská</emphasis></strong></p>
<p>Griša z řádu eterálčiků (větrostrůjkyně); členka Triumvirátu v Ravce</p>
<p><strong><emphasis>Žeňa Safinová</emphasis></strong></p>
<p>Griša, která mohla být hojičkou i řemeslnicí, ale zvolila si cestu krejčové upravující vzhled; členka Triumvirátu v Ravce</p>
</section>
<section>
<p><strong>Poděkování</strong></p>
<p>Joanno Volpeová alias Vlčice neboli nejvtipnější, nejdrsnější, nejchytřejší a nejtrpělivější agentko kolem – děkuju ti, že jsi mou drahou přítelkyní a zapálenou obhájkyní. Vám všem v Team New Leaf – zvláště Jackie, Jaido, Miku, Kathleen, Mio, Chrisi, Hilary, Danielle a Pouyo „All Star“ Shahbazianová – díky za to, že jste mojí agenturou, rodinou, armádou. Mám vás ráda.</p>
<p>Holly Blacková a Sarah Rees Brennanová mi pomohly najít srdce tohoto příběhu, zatímco já viděla jen jeho kostru. Robin Wassermanová, Sarah Mesleová, Daniel José Older a skvělý Morgan Fahey mi poskytli nedocenitelnou redakční zpětnou vazbu. Rachael, Robyn a Flash mi bezpočet hodin dělali společnost v obýváku a na zahradě. Amie Kaufmanová a Marie Lu jsou krásní, veselí andělé strážní, kteří se potýkali s mými absurdními e-maily. Rainbow Rowellová je můj Nebelvír, ale doufám, že jsme v pohodě. Anne Grasserová řídila můj itinerář a s nenucenou trpělivostí zvládala mé praštěné požadavky. Nina Douglasová bojovala za mé knihy ve Velké Británii a po cestě mě dokázala vždycky rozesmát. Noo Wheelerová, děkuju, že ses zdržela v Ketterdamu a během tohoto dobrodružství dohlížela na mě (a mou partičku psanců).</p>
<p>Jako vždycky jsem celým svým životem zavázaná Kyte Ghaffarové, své pravé ruce, dobrému duchu na telefonu, jenž mně a těmto knihám věnoval spoustu času.</p>
<p>Mnoho díků mé Macmillanské rodině: Jonovi, Lauře, Jean, Lauren, Angusovi, Liz, Holly, Caitlin, Kallame, Kathryn, Lucy, Katie, April, Mariel, Richovi (jemuž se na obálce této knihy nějakým způsobem podařilo překonat sebe sama), jednomu každému z těch, kdo tuhle knihu přivedl na pulty knihkupectví, jednomu každému marketingu, který přiměl lidi, aby po ní v knihkupectví sáhli. Zvláštní poděkování patří neuvěřitelnému týmu novinářů, kteří se mnou cestovali, starali se o mě a na letišti poslouchali mé tlachání – Morganovi, Brittany, Mary, Allison a zvláště úžasné Molly Brouillettové, která s touhle řadou provedla hotová kouzla.</p>
<p>Děkuji také Stevenovi Kleinovi za zasvěcení do drobných triků a velkých iluzí; Angele DePace za pomoc při doladění chemického zrnokazu a aurické kyseliny a Joshi Minutovi za vichřici, kterou vnesl do brainstormingu, když došlo na to, jak přivést Kuweje zpátky k životu.</p>
<p>Lulu, děkuju, žes odložila dovolenou, snášela moje nálady a nosila mi pivoňky. Christine, Same, Emily a Ryane – jsem tak ráda, že jsme jedna rodina. Kukuřičný koláč vám všem!</p>
<p>Všem čtenářům, knihkupcům, bloggerům, booktuberům, instagramerům, fic writerům, booklr štamgastům, umělcům a tvůrcům seznamů a žebříčků: děkuju vám za to, že jste světu grišů vdechli život přesahující stránky těchto knih. Jsem vám za to opravdu vděčná.</p>
<p>A konečně, pokud chcete pomoci zastavit obchodování s lidmi a otrockou práci v našem světě, nemusíte si pořizovat škuner s těžkými děly. Stránky GAATW.org nabízejí internetové zdroje a informace zastřešující důvěryhodné organizace, které uvítají vaši podporu.</p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_14.jpg" /></p>
<p>Leigh Bardugo</p>
<p><strong>Prohnilé město</strong></p>
<p>Poprvé vydalo v roce 2015 nakladatelství Henry Holt and Company, 175 Fifth Avenue, New York, New York 10010.</p>
<p>Text copyright © 2016 by Leigh Bardugo</p>
<p>Map illustration © 7092954 CANADA LTD</p>
<p>Six of Crows Illustration: Thomas Walker © Editions Milan, 2016</p>
<p>ISBN 978-1-62779-213-4</p>
<p>Z anglického originálu <emphasis>Crooked Kingdom</emphasis> přeložila Julie Žemlová.</p>
<p>Odpovědná redaktorka Ilona<emphasis> </emphasis>Sedláčková</p>
<p>Vydalo nakladatelství Fragment ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4, číslo publikace 31 986</p>
<p>E-book konverzi provedlo Grafické a DTP studio Albatros Media.</p>
<p>České vydání © Albatros Media a. s., 2018</p>
<p>Translation <emphasis>©</emphasis> Julie Žemlová, 2018</p>
<p>E-book konverze © Grafické a DTP studio Albatros Media</p>
<p>www.fragment.cz</p>
<p>www.albatrosmedia.cz</p>
<p><strong>ISBN tištěné verze 978-80-253-3668-7</strong> (1. vydání, 2018)</p>
<p><strong>ISBN e-knihy 978-80-253-3701-1</strong> (1. zveřejnění, 2018)</p>
<p><image xlink:href="#_15.jpg" /></p><empty-line />
</section>
</body><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAF9AfUBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABAUCAwYBAAf/xABDEAACAgEDAgUDAgQDBwQBAgcBAgMRBAUSI
QAxBhMiQVEUMmFxgRUjQpFSobEHJDNiwdHwFnLh8UM0gpIlU2OywqL/2gAIAQEAAD8AxUuS
Jc2bUsjMeSQksZttsWYlmoECze4j8cdVah5mHLGrFlGyzulBV24JNfFm/wBqvrszwT5KTyR
kLQZkhSjVfaPglSLPzz7URkjEb47OhSKSTzDtA5AsAWe5HPzYboqJhtMWNA5kySKVTxGgLU
KHz3/Rfz0zKO4TAxUM5AK7L2Wh4ka6U81t7dvMJ+eh1dWmfD8r/dJk246713A2djE1dm+e3
BHbjrmFOMGWdJ8Vo8eUbtsq24INKVBFEiyLIo/rXVGQs75JeNGmSYGSKUitwvkk9hXN2eCD
1UZ44mVKMoLKH3yehT78cbuxNnjjse/VaF8TIlyMqFnCZas1t6mVLLAccdu/56YZWZP9TkR
5Mq7zIwAWFHD0TzZ9rHt8ntXQ2GoydcjEZRx5fllAoAPJFCiB3IPwfz1u8SRH2NQM8rGwFJ
VaNMSD7EsBz8fPV8cweCERxM5RNm0MWKFmbv2r54/sbrorMjZMSJzEaS/RRskdiOQTX61Y/
HQs02UHRI2aCNKfcTsArsOPVW3nnvfsTw0d8acttntl7gRkAFiCBt9xYHYNZ6phxKDsjCPc
v86JCtM1rVAtwO4AtWu/06hKJFeMeYuO6M3pHrEbE0xokFlaifZl7/ax6vg1FsjbFmhC/cF
SGGwe/ApxVeoe5ogHjpfm4MLJMY8dY2S/OB9PoNsTf7nkcd+QQCozSY80a4su1HB2wyODuJ
B9I4BrkE+xBvj0sBB4B5piyYZkyI09Mzch2HZPggiq+L72L69DlDIUQzY251cb1s74TfBuu
R+fyO4PXXw8TKcyYpkeWKYedSgFmF/eCPe7qgbNA12lFIuOFGVMEyEseYykOVBqyO7Jzf6/
sepyI8hMheTHaJmPm45tX+Dt7G7J29/16HV2WOSMBEWcFXIDsof39NjbXf8AZebPXsubOwF
Ekc0rxyuvLLu8sk0q13r82T+e/UsOdMoHfjujzbgzw0WftbADngmj29/nq7Hixs+LZLLj5q
itqzReoCwRx8ijyfx+eotkaes6Y5LYZZbG2QAVR7A+kggH/TjomdvLVn+kTKOwFdpMbEcHn
55s/HbqEeYYpPLMeXBuHB8zcFYsSe4B/v8A4uw6mc0z4wmJBAoASQghB7j35s/nkc/jsk+A
3rMgDLbOUxgFbddm6B7Ajv79ErJjJAzwrMpO0MRAWFf+4g135/ToeXJVYm2aeZ5FNkCNF+P
UeTf9j7de+uzHDmbBhjhYbP50u3kmjYAPP9/16smyXOOzO0gVQybVIX3I5LEG+b4N/n26Xz
TweeZ0ZJWb1KkJLkURu+08fbQJP6/mvzJcpiXiOLD3VpFLhveyQa//AIga/t1OMYYRY8aMz
mNgSYgNoO3k/C/tXv8AvEvOFEfmiNhUjxQ0pZR/zNd/PHHB/elMOFSQsWxWTazKSWJJs0xq
uw4sD89urUUeZImOsYK0Wj8wBua5FA036N7dERYO4uMjGGyQ8l1MhXigQxs/5+/b26k64+K
w+ljKt9pAINH9Dz79uP8ALpYs0ZdPPklhm5c0vyBzxXF33o8e1A9Sl02OViZYCTurzomB3G
jyb7AA9jf79UrjnGVoUyWiR/R/N7jtxxx3/Qfjt0O2+OAwOVmQuDvcGUqALJN2V5+ee9Weq
4MaOyhLiUm3ZKojkgAWe9GiAeD1GR5XVIiYXdFtAsgAfaKq9o4PyPcfi+rZ/qpIYpDtyI/b
bCJCVqhVijyKoHt2Hwvkm+mkgBRYSPUhKmIEckkruHPFfbye3v1CKOcyeZCZAxCsiMCoJvg
AKOSRXPF33PXVjbf5McbBCTGXEqseKNbeRd0P+3twNJAAJaYOKQhCHCkCyQwsg0T+/wCepy
ztKoZVRwUIFMO5IF2ezDj54X8V115ZGRZINwCUzbFCBio52m73HkleSDZo8XQdTxsX+XkJE
rqSp86HdyD2H6fkk/p0ojSN38xYztLERjbYIsFjyeD2/HJ6nNJHkNFKIo0jdCH2RBSU3Ub5
Nn0H+/HfqZeTIMMkzicMpeSMqbAFngtyLo1XyP06sxY5XbH8zJMfnMGlHqBC3uLfkbb+eQR
0dpUA8yfOeJL8wRxKXKCyQBR78Wooe131fHqOH9O2PGw9UcqM8sO5gRSrRHyBZ/N/NdLskQ
zrMyyLCiMxjkcEMyg0KG0UaUHk9X5vlSZMepSgSHIXbkB/6pFFNyR7jmx2vqSttWbSdz+Tk
srxcmt3dSRdckAH4P6dULJmY2X9MJICwYAYxjj8vcOOSwq+Be0833u+mLRapJMn1WgYhhmk
DTSCPduFm/UH47n9+qNUGWNR1DyMplihcIiJJwUI4AFj/r17Q9KfIyfqZLZkB3G9tBTyQQO
eTXB70L+NvAh88sw2NMSxIBot/iqu5JHwbA/TqELwwbZYooSXH/5Lckn5o17fHt020/I+ti
lRmjeRSdgS2jJJ+e4HPY8c/nrM6tl5WDlx4kPlnh3WSSQ8qm5vu9uO/O2hZoAnqOLqGpzC4
YMLUlaJ5Bj48xWSIA8+iQBgODQUWe/xZmmazjZDp5RSOSGQq8EgA2AE/wD425BBJ7f5d+mx
VVVEkSCKEkIjuwYiqFh73AAXwSewAI4IFeOSHcJnd0h2+aYiPMUj7mNheQWB3Dnkf4t3R2M
gMC4+VIrOS7485WkPvRHFdjY47GqHCi5WL/vJiMSOJG2SRbQxWwSauiBwAP0viqMJ9MWUxQ
yKyRFRslCsnJHAPsDuoi+xHH3cAOrzeW7ORkwAwm1DAqa5YfNg8/AbgGgD9K0zDztKOZnMC
+VEhAc7vS3IXYR7Cr/q/YBQFIsb5GThw4LRY0ElYrBAp+xSSBwByWHHFg3XVZjyChEyiKUF
jv3UC1cN7GxQPf8Ase04528xjlRvHPHtVxCWEiAji9puuSbBo88dTRCzfURzCVQAY2haiR2
G5Rdjk8/n+8caLFyJY8mRYw+47ciJWNGx9wHYm+xJ7336Cl0gRNFNG5d9nEkIZSq7RtBIs2
GA4YX+fbouBMmJgiyNOsvrAmbcwsdz8gcdj8/HR0KxRoGXGkiRgWtCAwPBNKeBRJPHA6K8j
zBt89ORSpIigLY9jR9rPc9urHwh5XnPDEOQxKOyrfbkXyB/qfnoWLEDsQ6LF3YjcxaxYvg/
AHfqf0qRUptnoCmU01/j5r2/APPU/LeT0tvcH0hVXZusGqI5P+lV0sws6LKzpcFsVcd4JJE
kQHy5IqZSg+WEgtgV7Dj1d+i51xgxRMMzeUp3GclnWzV+r/p3HtwaomizEhFiLHiUGnNAsa
/Hb4qhdjoOOOPLyDI0L5jSEkLNHaJtb+njdXxx8Ch1fNG0zk5KyyOXHlqlHbXJ+08e/bj3N
dETQrBOJGMcbB9yoi29Gwb5/IP7duqYo3ijSZoliU+o/UMxYkDk88jt3Pxz1XHPM+5gZKZN
wbyQQDV0W4/b/oOr42kpmV5oiUOx9m6MfFiq9q7+/wC/XJZiQQyR5IJJLIK49uCff/r0PPj
LKXYAqp9iw7Hivyeff/t12LDYQM+KwcVtMRv8cfkVdX/f4j/DpNu4ChQ3CT1oR8HkGx3vj9
+qJ9IlDBjHkRMFr79w3VXe+/612r3PUV0/LtJMiISWaAeye7WQTQPB929hQPVceEfSn8MlR
FQClhVhu5XsGFjv+tft1QcCI7YhG7JDQVnIXeK5Vge9cd+9fv0P/C9SdnO7JMLqAI/O4+00
E3UTx8Ad79yOvZWPmyTiWXGClRf2WaFUpHJK2Pct2HAFETgwyFR44m3bjaSRkrVezD1A17g
8ccEk9el0+VpGl8pVWjyoPJsgE3VGyx4Ht+BcDC+KXYhHeRRto82VNBvgH0iiP8PNmgP5eE
oVpKi9PqilcAMw5oV2PuAbB4I4FdDNFItbsgJYFqzKRdVwCGrivg+x5HU20XRmAKarjrHal
vMlR75/BB/v/kOqBpmihiJtQmot6ygLMee3A4F0b/HV8enaAyShNYRN8RjBmRuF9qs/F/HX
IcCKPeiatgSExeWhMxBAsWffjaWHPz2rprHgzw4UUUQchUZrSUMhYqf3HLA1VD3rrPvjZkK
I2TDMo4pnRiOw9zx1TLkGQlf5bbjyqxqB/l+v+XROnD6nBzcT7njjGQnBJ9Jpvb3U/wCXUn
lxJ9K8p6jlgBZHPdge6ih8UeffrkDK80GdO52swjygLG73v019wA//AHKemk2HgNMGhiiaM
kudz+kKCGssT8Bh3vnoTHw4MolostkBceV5dKW9tzE8j8XzzZq+dXpOP5WTGsZiSh/KaM7k
AUH7QOKF+49jfc0yaVgPL2lpDDspzQUlrAFgi+b/APrpTm48J1NcfLRmVY98SjcBe5SaPBL
AWfmjXR+H5WNrawQCcLHBIWhcsyh94AKg8+x+B6hwLPS7x3iLlxLK58vZMu2d09KrfPce26
/3/HAun6dj5OJCkyzadk467hkxIsgVvuNlf+J6QrBhRAa+VBIOzsfPz0yMiTAi1CMKUDSY7
GQCwV3EMpV6vcq1W6jQFJyOHUMaBJNOaTL0yyUiu5U5rywWoGvdWAPq9JeienenZWLPjxzY
zJJGSydiBG3F0eCO/wCCLHa7NxiRVaBWKpIxYqgAN1wQfYiu34N8cjkk8jZoxjiJIzD1ZO1
lCijRFimNqAQDxYrgcdhWEK2OqsiFR/LUkcAggcGv0/Ydh1RPDLhZaTpE8sgYidwgKOrKQu
7kGtzLyosccgAnrLYGl5GoS4OoZaMkkeTPuTGhRWliBiBienUIbJscAEvY+XWPipFLFkPji
PHnSimxVaFg/CnaKPLn3I9R9u900BkzPIKOs4QBHlUbJ/T2AF+r088fkChxzHjxc3bFCCNn
psAlo6oDbwQe5B+LPVcg/h77igijIJE0IG1uOAaugDR5/Jv2NjTKBJPkbUELKBNEpPpsGjV
lRVHnjkfN9EPiBoxKwTaKPmQoFJB5J57jv88duTxbFhed/MKxzIiKqSxDuRxew8CqH9u3z2
JN8hjdrLMdoZSu4CuANthbAo+5Pv26KiQrGYgxIfcPuolf/wB361x/1vqLRpGzO4dFQniRd
wAUV7cew976ByNT0uObH8tnmfIDlEgAcylEBKADu1MGAvm/yOhY/EmPKcbIGLlomTmnCIlj
KvFICwAYdwfSLHtZ+OoZXivCxtNy8g4jbo8gYsAaTZ5z7RYHI201g32Av3rprDpq44MwQTT
NGkYlZWktUuq+43bMbJs7u5odVPiZU0ZQZBgT32xgsbHbbyBX6k2f06i+BHmN5ss8jtvHpZ
vQRx3A4JF9va+R8yXGCQhg4xYW5f0EEmx9oB7cj44Pb26DczRHy8ePyIduzzMgDzGNXZFji
+3A4skCuolCZ4mjlO03vaTueOKocECyT8Ei/frsD48is0GntPkltpLMCqn43HvwT/fnoiM5
nKDYNosrCo4N8fdz8e3UJIpEssEb9F9Zu+22r9v1/t0BlCVshnhWZHUeujwQQaPY37jqL5J
A876Zg1gbvt3dhwSKPJPHHTHGxN00TKxQngsBW7t8e/Wriw8eCBZclgil0RWb3ZmCqP3JA6
unGk6dK8eXkR4+xFdzJ6UVWJAtu3JDdzfBPt1GPK0SWWCEZIVslmSEOrIsrAAkAkAEjcBXy
CO6kCvGm8O5uLLOmZg7IHYOwyIiEq6JKsQAQpYWbrvRBA8j6IA8py4oIlaMJNLIqxzb1DIU
Yn1KboEcEqQOx67BFpWTOyxAtab45FiOydNqtujYCnFOBxfN/HXmxdFfHjnTJhbFmjaRZw1
wlV5J3j0j5q+ysfY0Ri6TiZuMuTEgMcttG4ZWDrZplKkggjkfgjseOq8rQIlTiNSPggdusL
4p0+KCWnKRx0V3FQSLs8Ann3/vZFdZTLRlUyvUibCVJLgqQaIJPLDi6NlbHtVCyl5HZkCYz
ByHGPNtFihRK8Gu18fpdkhYq40rxLIzBWkr0d6IFHk8eo1z/h59+rNNix55nSWFnEinYPNK
lSQCCSPin/sPjoJcdBHjTMJRtyfJlVZGHspr8e4/bqCxSRq/m2XRyjk+1WB39+D0ZiTy48/
+5zvE8kbhSrMDdEj+le9D+/TLD1vXUx0eLUgY3PHmuL7gH7xz3B7/AOh68uv+UpOZpum5Ug
RiGKDk2f8ADx7Hivg9ui8LX9LjZZW8PRxl7jeaOQgUfur0/r79E5f/AKNwMj6fM0ydTtVx5
Uz7NrWRR3C/x1fi5PgvIRsLFxp0fIKqN8j0SCSOdx55rj2v9ArnlRh/D8WMrDjlhkk2xc7q
2jm9oHv7n8dM8XFSZQXBl4oKGodu3I+No+K4r360MYjRvLeQssg2sVallYntX+EXzdVde5A
s8mEAFUaZl9SynsTR3MfcHvd80QPnoTVdPfKSJwkno9QUNUgJawE4JVrs3Y6H0jH1GWbHaW
L+VjtIkaOoYkGQMWPNE+ijXfkmrPTnPjhzcZhw5ZAHEnBRhXt/YbhZ7A8WesgdOj03VsOXE
iYpPII9gtCrEgDgfIrtR3bG7rZ+k6bl4EeCIscpAuMh3ROSDGB3JLUSLBsn3u+bAzniiTTM
JhqOnarjxt5iPkYsUwYyC+JAu77gSP8AL26HfPwYNY34rXg6lGJN6goiSrd7hwV4KHkc9Tw
vEGI2cyS5mKkSqSd8qW/qpKpj7e5ruOO9NoMnGzPMOPLFOyttJjYEA0DyfZqIJHwe1ddaO5
QxW6b+lart7f8AX/t1a17CX/mgjZIGBI+fb27n8fsB0NhabiaRjSQ46PDG0jOshtj6uwH4U
bVA7AD9ermxFaZZZWdF2Fa3Vfyaqz27E124PQk8Tbt6rNEYZS4eOiYmN+oDkEUx4INXwOOB
zjpDkjIhjVcgEHc7GpVY+oA7quzx2oGuAb67kQSQyGXySyOp3IycDsKYA129wPj256rRZY0
MeE+xFshdl+lixFXVgk9r5se/cnBljDmZMdoDICPMjBpgCTt2tzfPwCS3bo0h3Dyuiu4A2m
Jjfwwv3PwK/fnq1gHjFyCRKYkKD6T+3Br378/p0t0/NyZdXjwWix8qYxl8uXGvy8eWydjX3
NEdrb3KqOlufrGoZmVPi6RjMZcX1TxeYFklUb1cIVN7vcBfdSLtSpy+p63iRaZ//KcI+THP
HkY2XRifctDYQBzReT7TQDJVdjCTM1MZ2BjjURlTY80+WkkKMYiWth7UTuL2ew3EbqHAWJq
mY6wMYBqONgZO8LM7VNkyd2cXRqmHzbXZBrrY4eTkQ5GzTp/rMfzWmz8kkyQRKWs7CO4rkL
ZCl2LFuSNmyY+TAmRjhZYzHvVxJ6GHBFdxR7/HuOqZC8bI7HFi8uOy68sBdED1fFe3v0pyc
jHVW8mATOvqQlrJNXz+CAR+lduhi2+e3mJYqQY1csXarI4/uT8gfnqLy+XthJLbhsBQbhXa
vmjQ44Nc2ByvhJHC6q5U9lKKaVSKPx37k/8Au/fr2LNDkZGQ6SAiNCHKmyrc9x+n/wDj1dk
xGSRIldjG9KpHPPs36gsDX6fPSzVpEwlnyiQ6hbVLrdzVce3/AHN9B5GJqsbHzWgMgG87AV
DH3UGto4vn/Lp34XyDMwpXKeaRUn3K18grfpof6cUKHW/aTHix4FngaZZZ41RRA8oVt1hjt
U7QCL3GgCBZHQ04GRqEOAmjw/QMI5FyJsQsqyrR27OCD5YIDmgrBR6j6RDz8OGBfovDbJkt
OshhkxDGschamcuqsCRuJ3Luu+9WRGLXMSaN2xfDGqSNLIk0qHAEJaS0AYmQqCwpebNBfx0
PPmNl6XjjM8J5QLTn6jDSBJOd6tw29RRkKMWNqdj3x6upTQ4iqsS+CfObCnSKN/pcdU5Ykv
GN5IHqLD4L8kU+3n1+HpmRlY2j+GHjlVt8rwYseyUoVkKHyzayFHLIJAoJYcgnojTfEjNp0
M02gZ+FjrFGpRcWRjE9W0flhA5CigGVSpNjirN+HrGXqUsUMui52CGhMskmQiFAfT6AQ136
geR2BHcELjPGis0sKh3T+YNpWrsWRV8e1i+OKPF9Y6cR/SyQ5SCRwQpiWjtB9Zu7YA96PFr
7dLJUqQhrUDtuUm/zRBANVdcdueKAihxDkNCGIPqjERLKpW63DggUx5K+369Rx8l1yZMmGt
xuRRY2m3qu4H9Z9v7dEzZRlx/Lfw+tGXezws4Vnr5BYUbPF+/XsmcPp0uXj4ZxZp8hfN3vv
BWmIoMODd/369iyZMOQkr4+K4Vt2/yBZX5FAfn3+OhA5xpmiR5cZA/lsBb0Lqj2Ht7k9urM
kCDIjllzzIU9QkWEmyTZNccg8c/9R1KMo0cmOWYpJ6omZiAKv0kdrs1+5/xDozLDZuj4mdH
xJgt9NKb5Vfuj/TuR+/XmzhJrSanjqpGJjrIpXsZOy3+N8ijovRkXy8e0D+SOC68MbFk82L
ZlB/B+OtFioclnDOXcJRBK2+4D4BoGgDfxRHfpx9M0mOiKDOFAYqBY3c9wRZsm778n5rq54
yqhSAEDFn3igzE2W4+OKPc/rz10xGIJGu9YwSoU0eK+3kf+V356vhggSVpGBDlWXeoO09rJ
AqzYHtzuPtfQ07OHVd5HmnayiyFNkba9+5qiR3Fj3Raxi+borr6GVg1Sn1c8V3HyRz8m/bp
mZ49Yjj8QQ5PlxtjmPKgFbMfbZkZ3ruBa/bzYPKk9W4+pagk02TDkpZVAIchn8tlUkkrtB2
lt5G6j9q8G6By6xq4wGyUOEROu/GinhkEqbrZUdLoMLjU+oD1FrAWmvyNRkhrFbO0nIj8wr
5TyMJTBVCiS26QcHkU116asq9DSFn1dMYsd+QARQADeVHweK7AHn8j36axM0jujKqWAVLGy
RXPI/wBfe7oddgWMO0Zk3G72PXahfHXZIQAu1kZdpJViBwT/AKc/6dDSs62rh3LnbxybJpT
Xbtxye3x1X5r2pkjK5G0r/wAPcHH5Ar35rj+rjv1W+LG0xhZIvKYbiwPcc2pHtzz7+/boWJ
pGbypg0UkRAR1Yr5oobrHPz2PwKJNHqp4EjleOKMoyrQjY0jXzY+Dd/rRsHq7zi48vIRY2Q
+XuY26iuOwIYEH3/Fiz0SszqQkZ3qAu7Y43bjRFr9vG4GwSOG49urQy58ckc6SKkwAWSI+W
0d96IIYc/pyOho4o/CejTfSzSTxQQbIYVgCsX3MeSicbiyi6oVfcknB5upwLoscUuakitum
x82L/APWRPQDLIQQH4IQkHkLyOB0tnxcp/qNP0vOGXjZKCQrAzJGGsWxRqAsoOTwov4sEZG
naRBhY2Bm6ssU8EbqzxxVQYOwJ/qb1ACyFoH8ioa1jxabo+JgxZEs+FIWkZREFqSkIvk8ha
HcihYPcB3pmpY7mCVtInytOydsWLi5GQscKsqgEbWJ3892PHJJAvrVRfVQ42RhZE0UrwS7W
jMzkqrBtpMjGmtRdAChxXXEH+9XGVZWv/wDGRXHsP+3bjvXI7S3EVRS6EVuCj5FWPeuOe35
HVDb1WQxkiMGnY8F6+Se/btxX5riREDosks1FKIZm+ziiT2r7h8/5dKcrNxc2ZDkZj4uEco
QQRxNTytQvm+FUnki75quemgxMbSdYhhwsUpBkwMjxbTaNHtNjnuQ632J23zd9NJEG+IvGr
0sdb/m67+w/0voLXNMOo6W4iVY3ZfSptudw4HuRann4btYrqnSMltRX0MyS4xJaFm5jPPBr
7gQBR/Xt0R4YYDLnVeGWeYSGgN5DmiPnhh/Yft9BP1Awk+lDl/NisIyqdm9d/wBwIrbdjuR
YBBohdkaZrTeII9UiYFAArY51OVIQAg9Xl+WQzFmdTfG0Ka3crd/D9ZfOeSXIhMBmjmVBNK
CrKwVgNpUbDGN2xtwDsbLADrkGP4gwMDIWTO0w7X3RyyJMQicl3fdISeTwtgACt1VU549ex
8aefEfDbJnyEbycmV2iRbVCqsACtoN1UacsPUDxzFTxJjxiSWPBnnmYNkIcuRY0O0KfK/lk
qtKG2m/U7C+LN0EniKSGVcjF0yCXfUbx5MkqhTu5KlF5Hp4v1c8rx0Zp8M8GBCmUytkFd0x
RmZfMPLbdxJC2TQvgUOw6uk+w9fOPGqOHQoy8vzfqtaPsP7fnke/WKmikmG6JF82NSoVXAC
0OOSOBTbD+x9j12GGHMZmV412hbXsDx93vz7ex9Iv26ysSyhFlXcQGosFBC/A/X8cdEYssh
ylQ2kj3GsjGipYEWT3YWf1FfsdFFpOLIq5kUk0AflQCp23XvtLVf5+eqMfTcbOxnM+TJ5m1
CLAcDhSRfet26uR+/Q48PxTZPkrMAiKCWBqwTR5rgjg11TiyMmsZCFGjE6B9j8jkh6a2F/c
e/QrwJFjxSKWkhmQGRPJal4oEE8Hm6N97HY9egw5I5Hg4l2AWoJHmKR6WHb2PH6/+4dMfD8
RypsnTfNULmQsCHJR1kUFkauxo3xd13A6rmxZsSHHgljZMieTzpNrAFVSwoBrvuZmPNUqnp
zBjmGdo44YjGY1ZVcF9w96I5Bph2o8i76aaNHnIVk+j8+NnCMWm2EgH1PTCuLPHBO0EE2AG
Wl6lk5UXmxYiziWXYXx8lXVhtBMisVBZVLBTVkENxwbtZ/EBkeOHTsUqzdxmbFj7tZ9BPvt
Pccqa7kEYjZkoYZuGMMIB5Y84OTagnsKG0mu5uuOCD1eN8ilQ3qUjkrVEH4B/79DPGsjoiJ
Erqg3egeuubFUPb57UOqc8wzYzKYwbb116l7WDuHYc388kcX0k0vVpfDMssUhrCm3T7iCQs
hUCmoE0So9QBIs+kghhtIZYNVhV4mUyqglUcFkU2VPB9Skg8gkErY5FhH4p1nVdP07JxIYS
z+S0gyEamSEfewPYkWovut2ewLJkWXLyNNzZRjzxZWF5cCwoUSMelyii6AWgObB5F/09abR
JWJHkosfALAlW5JoqK4sEMeCf156buFa2AfdQY1xYo1+v/wA/nqMrq8g3rtK+pPbdxRHf9/
0r9hZVBjaSPcPLbzBt9RTmyP0u+P7dh1XJZBhlVS6kNG3PIs8X8jkH9j11528ssW8sj0sx5
O6+5Hx88c2DfXm3bQGVRzddweeRx3uiR37dD5OKMqAxumzcAjMrW6kc0T+/ua5Pz1Skc0Q8
vKZMiIdn2lZKsUePzfayaB+erJEcQupKMWKhonHC8/pyBfx+vUBFFK5dlZVVyQok3AEWea5
BPFD24qrPRuJBJtpXjchKDoCH5BPcfJP6cWO3CX/aAZF8JTlJ1jllkiSNbC7n3g1z8bSeP8
J9gesnreRJnaoc2JMHPRYVBz3xHgSR6NA7jtY3sPN/ZXbcOkvhqHzdVDIiwyrF6S6M4Qhhv
sA8Dy9/B/T36Ey1ljypAI8iLzSfPfIcBmJLXbH24r5BDXyONDpk5x9LiOH5xyvqWES7wTG5
BAJs0e2TtAJv0jknkTT5Gn1CKLNwW1GUZCo0MsoS6U1GFPam4A54BAA6+gRLPg4zK2kYkEL
FfNkxJy7K8agBdpTmh7bj/V7kk+kd5sgvsKqrAFR2ej+nPNHnnngC+hyvlokpGwFvtZDbdx
xQsjkivfgGulufnwYuwZDq1EhBwxtRfAPsOB8e98GqcdsKeCfM1JoiygBoJQSYjzUYVhXmc
fcef8PHfNZ2sQZ2XJmRxLDKsZWJBGSUULSAew4oD3uj27bdNTjk0TSs2Zg8y5iiRwbpXicc
/wCQ/Fj99OIZGJlUqgY8SFqPJsHg8myP1+BXMHQSI+HkBUbuiPfr+Kqr9uLvnnrKZul6jj6
mmoaSghMamN2kQHehINEUa/NG+D+vTjQMFIMmMiRmeR2kkksEksD34r4I/wDaeOOtln48mX
pqQx6hJgkSqzGKNXMqqdzR7SDdqDwP7EWpDytN0/I8TeVPr2ZHnPDEWxg8UfnxjzNo4QMaK
yv6TakkgilqvPXT8iBGm8R5UyYpn3ZUT4zlGEYLR7Qn3+XvI2ruC7+QDRn/AAPSNRz8maLx
HqbtJNvaCDWJAkR3LuVQrWASKr23kCuKo0vTsHUsKfFTxFmyCQvDGsepeZIPLdbkDEk7zSt
xQUOAAO5Lx8XTMbDhabW8yIj+bFJNnBN0cZC7gikRmMjb/TRDgnk9WaRhafpkkmbB4gzc2K
THEuzIzvqE2bV/mLdmuLsGvWfagH/UX+w9fOvGyeYqITGv82gX7c9j+x/Hv1jJsdm8yG4tk
jAFZYVAANBRtsWLa+a5U965rCSJHGq+VENnaSEtuNm2vgAk2aHtXz1TnToMIx4e1Cg3gItt
QANccf68H9euyQkQqwZ3ydgeJR5ZBIG6wQnIAAIHc8fN9W4mliXT6kI4LAMsUSbgrEcELx2
H631KDTt+U2K4QLEpYuVQkLYPPpPNOnavfq+LFgxNTj8o+mdGQtQBYjawHpAB4U+3v1nsvy
V1KWRM+PDAZx5jBt1hmBoICftrnjqnZjVGyS5eUiivRGFCiuQCSxH9h29+iZJsXJwkx4sKV
MhHEas2QhZ0O4gEbRwCQORxx1o9A8J3lxzx5WOk6FHCpmhmJNkAjygedrfqAa6Nl8J5+pah
Nktm4cZxPTKk9+k0shN1yNrr2478g9MIvBuqwR2I1oSbiEIBI96sn3rub+T7dFZUGbpuCsj
4KQhFoLkShRuJ5NoGr9+itL1WLO03EzZFCNloj+TvsrYDML/G/vx2Hbt0xhkJiH2+vdvINC
w1ccfkf26qkjct6rAJqwe3Nft/9dDhJFLWQFogrVbvf5717j2Hv1XuiX+XYBb1HZxuBrsRz
zR578V0N5M2PJztaBjtRiRwa5HsRfe+3PPF1RnQIkXkzAPG6V5hO7Z7UR7UQO/6d+k+NNme
GZy+KzzadE53YoAZlBYElDdj7SdvY9qsk9O89cvXIzkY+ZjrjJEJWneMpFLGdrGMWb2HbbM
OOAOaYdY+TUo83SZYZ8x3OMP92aSIK0BRSUjUX9rHb6gSQQoYEV1rcPNiyNPx52CpFIAT6f
5lEUUpaNglVIHCkdvjTxSl49zfdW3g0eOOAP8Azt8Dqtz5abxHtUMbAP2k+4H7m+qpI5YnL
bCDIt7FJvuO1cXzz0NK5hx33JckXNKbpeDwPiuPf96PVcciiZiYvgHbzakcEDt7kfPHPt1d
Twgvixeait61NEgC62+zAH2J4ojv1cI1njKuwU7gQ5U2w5oUe3boX6aPd5c8dF0DBRzHY/y
/Pt+p56m8AutrIX77ZCAvaqF1/wDR976vRz9S0e8MQRuDiyPyD/p7cdX40IUB4W2s0hYlx2
JPP/QV1zKxmyMbJxldlkkQqHaPdsauCL71wa/8Py3V8fVtSxFhzMw5c+I/l5MMabYcBar1M
G2WRZshu3JHbpLFqWs4en/UpsghahEPLjjMjAqQ4AAJPKkvR7AX2AMzMyKXSRNqGlxzZCCN
5nhkSIopoKjKQ1+kbuOF31S9uq58rHztRw5cqWVdOMUcgECeUuMdwEgBIJKqQPm9oA7ABtp
aPMIGy8nDkfHKvjtqKVFIgUE1JXK01gVabhx3IMzHycPRdV1f6BtOyH3NEoktBsJAKpx2NA
giiV3c30wjy8tGaWZY4cPlIFZSrsBxe6z3J4UD3F89L5c/UMmLIbR8OXUNuO7MY3IVFAraK
NE8/YOeOPnrIyT5BrNyskW23+YQSD81Qte9/mxXckvFws2RvOzBNjQEB5s7IiIRI62goq1v
PqCqu08sKoE9H4g03VYki0PAihyMMuI4p4/5mbDaneCP61rlasBuAOB1b4abAzNJytCzZUi
ke41nDelnq0ax2ZSAdt0QCRfWm8O6zHloMLIUx58KCGeBhyrLx8Hjg1+v92ORjNkQnawkZW
3xk8GQbR2/NUBx+o9uuwlMqILIsTutCRTFRRyAQDV0exIs+3t1fDjbZgYwW9mBAB/8/wDjo
7UZBHpsatgS5385JFjjvgxnzQePgoKBoFtqkgGxPKzBLqhWTByLxZQIjsfZPSKzOSqEekOw
UE0zhhQIBFDHRc7NaXN8OFpZZ/JaaXTi7btu0bjt7UWXcLSh9wDDruRnZU2aMv8A9MTZsCQ
K2I+2FJlcuxe/MdSgIWFgKBBBsWKFK6rixuwx/DmbAmOwn2/w0HzwFEaGOm9L0U+4BgqkFR
XpdLo+kpGka6bhqkciyoogUBXX7WHHDD2PcdebSNJkZWfTcNipBUmBTRGyq4//ALcf/wDAv
wOjNw+eqpplVDz26+d+N8gRxbnm8uN0ct/+26/zo/seeshnvPIjsmPStuuMLZcjd89wS3av
9T1RPmFNhQ7LFMyXTHufY/P+fSLEx5ZVUT5UqqSW8hQFYkr22+57CwD3v4svJmbDw445o52
ST0pUapwo4F8mhYrt81fax87Miy8rHxMbH/3f1W0rldoIAIth34+b6vGWMWDEDiOQSxSBo4
o0YrKCAKJDd673z+3Q+YDmrlY8pgEUAWaKSQJH6bUUzAD/APqe9crXFdCNB/ukZjliBgnWv
Jbkbhz6uw/4fFX3PPVkGnyzZao4EjDcNkklu9C9q7TYY9hYPJHft0VNjphRQZmNk4uQrx+f
JFDyYDa/y3NnaoBoNybNH86XT00jCCy5WqRzwxFnZHQBJCqgGP1A3wYjsBu1Q1YvojE1Dwz
j/R4zYuZK0EsyMGhQBzv3NHIhUekNJe0KOQpIJUVeV8PT6x/EII82N3d8h4VETQyF1YMJAV
O7crubN8OQCAAB7UNKxtZjgw0lGPJjEq0xKu0wLFish2qW9RLn/ERuNkA9OsaDIGGwkAido
w52g8WKI57gM3ehYXo0SJIzSLKSdykpuqtwFj9jX7n56LMjeXyFkDji+QSPf9CK6FlhLKQ6
IyhhtdXAAjNkH9u1dVALkwY8rqQzvsG729/jjt26GjZEjfzWChRSEPyRx/V+aB5/Hx1wWI1
eOmZGZkAb7fgHn4Ff5dqHSXOwGRpQqBfNUFBtJpiDa8UK+1u1cH97vCkUTYGdpOQyvHBkEe
QRQ8t1BHB9t2/9Dfx1SPBuTDq2PAmaZNJWUTvFJRp1/pr3v39uORYFx1RRoniJ4iZRhakrS
KoFIk/vRHNcWQVIBa+eaa5WdMly/wAUyMPF8o2Io4vQF3Asd6mwRt/sf16X4msyT4rZMusa
mv0+K2XMI3wpV2ooLqrpEQzC04O2w4P4DDKz4ocOGafWdTE0bCOeKD6Y+QwTc5ZygXYpKqX
B2hiATfaiTPlyrixZ9axRDK6S5E+HA9qjmNxGyjaSrDce/pRiAT1Dw7Fm5WpNHJmyZGOkBm
/nRRo6s+xkoBBRrzLHaiOtFDp8izPbKkYO6NUXm/cj/K+91+xi8UjRLbtKQSN6bSwr3Px+n
Pt26jvk3ClZlJKszqQQfkcc/t89+uOWgLJ5EhjrZQ5H+fb244HUPqsaVlCFN4NspUMoPfnu
CRfFHuOukyNIoWRtzf0MCAL/AL+wuuD7+/VyZjm42iVivYA7mH57V/8AXSTxB4cj1cM+NC8
STeWZ8RTtacR/aBfo445N3S9ttNjNV0HDzJMV8eN4czUNRWFcGRSoiijUgBx3DbTHu5NGzd
8BXj4OcmHiZ8mGcxczDm2xPG7u58ypGUAckK+6zYAB5sCjcbTM2DBwo8yWDyEVp8WAyMDlR
k1JEnp5Y+WCAv8A/U993TbT1kz4mj0+CSPQcwbpcadiqBrN+UOSFNhqB+7b6uGVWzxY8qb5
cbHMLDb5QYsFTdfln2A7ce1UAO3Q+FDiZ3iPOhyIpZY8WNZkjr+UaJJDr78KtDsRd89aJQh
ij8p2QQRlEUPtAQgggc17AAAe35sZDW9FklM2oYcSxTEeshgqFgbLMV4Rt1kEWCq80eelOk
5ONlYceh6hOYsWRlZHaUXgTngONxoo28hlPBBJBomuY+i6jhZ+RiZcj4j4p3yZCg7YggsTB
jVk2QosctRPsSNXz8HV8hM7FwcjHadD9YkrKsL2SRKNp+47TYA71789e/jEo1DTYsuBpJUY
IMggrJJERW1j7jcVo/8Ah3OPlzhWRZAQfVQN0b7V/wBf9OjoQiSqFbzYmewQCwpvaiewJIH
x+56bRRxQncyEbqLM1c/n/wA+Or/qip4ViK5oXXPc/r1askhHq2g/Hcjr3nK0mwbiT71xfx
0ozfF+j4GdJhZGTIk8RAdRBI3JCmgQtE0y8D3dR3YA3L4iwpMRMmPIQQyxJLE7vsDqwDCga
PYjg9TfWxY8siQUTwbBHNEfPIH9+rINX821PDK20j37/Hf46pm1lkLjyyVVeWWjtb00O/8A
zE/oOh5NXDCUkkEWpFX2s3/Yf5dY7xBOuTgNAszJIodmQJZ5XkEe9Fgfbg9+L6QI7DVIf5z
BY3ZFsgBQVqwPbn2P9uq41LHfPP5Ssq7I9igr88G6/vfz1c+P5aOkTRwiS6W6pn4uz7Xzf/
fobVQG00oY/LWCQSU/Ba7BA/HJP7dKpPMWSDLTOihklxxYDkMNh2H24PoFe/VcwfNyQ2VNm
5D2KDIz7B+7GuR7fjovTtLjjynjlTIbz4JFDSIEtiponnnn/MfjoZPJMc8q5HmF0BUxoQtg
iu9G6Le379NU0eSP1NsZ4c76AFzvVZxZ3FNvIFjufYGu46oycyTJycm8mHGhbGWakhW5JAK
rcFBPrL9zx0ThZizyx5OX9DNPj4JiCZEZogsQJC/I3biQS20Ae/J21RrHJFkSxzS5C4MqSl
ZXuRoNu2QqKNCgprnaABZ4Jc6dM2LIEkSVXhJLjzAK7mve7+3/ACvjrT6esayODHGsVM4aw
WHp2g1+Fo//AL/36ZkDHfzGVtpjBO1ytXwwBP8A7r/X9uon1hoGjG9tw8u7okktZHfkMaB7
D26Jjdmj2CRVWNjH2pgwrse90T/bv7dWs8c6IrKf5lIRZOw+w/S65qqII79VGJ+AsfMpLMe
KU9jx+1/9+lOfKKZYmJCNsIEgBDe5Pvd0B/8APSmLU8OFhFHkB5rKlBsJIA5FiyT+gNH36c
+QJMNkULbcjdyAQQACvYc1+4P56RanjZGNnrmaWEiz8de4NCVbA2lRwwPA72COBdAvv4tDq
3h/LydNaSOdYHpd1SRPRoGjwfcUfiuOsbj6hkatpMStqGb9TN9MLbNmkHqnjjYlWYqb3Hiq
57dO4mOXj482Q825lUvGz+r+oi745J/HC37dH5OpjT9NlyQ0zeTE0oCuwYlTYUeoHkgCv25
56dLmZnlCVMjcWPBZhtPPIoc/Hb56Jxsp52kLT7SONhPa/wDX4HQcGmQaflyZEMkkksylGV
hxViieOea9/c1002h43BVfKYV6h14oQCo5HazXVMgIUv3YG+HK+346oEs1FKViTe0c7e5PP
9uh3gkMTIvnKlHawlFLQ78g/wB+eopjRPuE0KxkWoZo1JawLsfP29vgD2HVywq43lXEpqmU
kqD+n7e/HROwoy75D5QQ1fI7fF/+WekUmmQ6r4iy9Rz4t+PDEmJjESn1m9z/AG8j1EL37qe
O3VkPhzDifTnxpZ4DgI0UMQlCiiR34s2F5+ffoPH8MaS+TG640SiIo6WSVUi1TgnvV+x5/b
ohcWJJnbGREYkyBI02s7ECvbk0B37ivngXNiXyGQL6Nw2lgDz/AEi+Oe/Hc0OgIdPx2kGVN
nRouQywFUjO1W3XGWJY/wBa7RfHIHvxocDE0/I0pFhz4dkUgjO2l8uTdZQg/wDDIutlAjtV
9VDTo9SyPp/rIZM6FDHJF5wjniQ1tbaCStgKRwODyOKHz7X8QR6xNCEFeXGxjaMB6Ja7LkA
LYaxxyw44FdzdWly9FxNMycmV8OFC0qSMVZpNxAjuwQsfpXcQBZb2FB/oXhbFytMQZUj5sm
U6l3R9kSGzyAnJHf7uLU8CwDVL5ebkCDS4YsXS4Jt6+Qqh8uRD/wAVtg+wEcD+r7jdcabGU
SrJ5sRRVitAeSnBAPpPejde4IPfqzCLYgXdJYI59O0Vzd+3s39jXR3ngQOPqERQaLPuCoQf
tIJse3PF/m+oyZkULGJ3lUGgDsUCM9rAY9u3A+fwepyaw6SCMlUCtTuHoD5sHnjknj9/lVm
6m/mbYBkTk/8A4ox9vfivewCeP8q6xmoa1JBrkefAZMnGz8pgox23iVlhgAI28E2WHzZI73
13Cz510jEbGkUCLEhWZ2VY4o7RaDyk+5F0LIrt36b4Wp5k+oS4c/loYUERaN/M3MQrEbqF8
MO4NFe/a2enytCoV32BTRDLe6gpPvXt24vpgrFYncyNGXW2h8sizQAN+18D56CyoY2xX9Fu
6sKB9TDtQ/O34HsOk2pIkjKoKpMoKkoRZBZW44+Afx93Iq+lO6KJzOgchXY3zu4o1fuLLe/
sP0FkUbNFGoyEhZECHcpBNEjt3/v0jn1qNY5FhG8sAdhCgWTYAFgE/oCBx36FbJ1LJicjHB
Uj1I7gMxoH+mvau4PdfkXyPHd8X6k5kCQiNnBEKFgedqmh6SQCb5qxfPXYEx8p5saeXLzpk
kHkxQvIRIOLr037Hkgd+pHBeARgY0GnzKN58/LXeCCSLBawaI42jt+vU/psKDU3w1ab/jNj
iXevloGJS6C+oAMPcfp1yORZJGy48hPQVYz7NuwEAWOQT88Angt7HruRAsrrAUVUxt8beZL
RZxblTYUiixT8ngcjq+Tz9P1MeThywwyYjxPHJEY3kV1btuZu9AbuQCRx2troeZPq0gxJfp
Ejh05sIpFIrSSxkrdkMeT6r+L4730J4YyGyNMqUbZMAFJfT3KkgAfNmrPy3HWzhli8wqrkA
iwAALo8L8VW3+3TtHLd2VVshSOb54Av9HB6u2ukrfeSxG0Acg0Owo96B/v89EjCijVWVwPS
b3CgxockV+hP4/zmiJHZ2/YedwH9zXb+3f8AAs8yIREZAwYbxuVgKr2P7ng/nnrK+KZRipm
TLSlIyoc9gb4vj5K9z+eleDhKuk5m3FhyYmx2aJ2IkZioPDMKDEtR73bXxXDLS5T/AAuGMB
po/SRIxO5ko7SQOLr257VV11XkRtI0jI0T3HT2QPY/cCeQRXaqK2LFjpLnYuYjTyYU4w52b
y59oLiYUwINEfP3A3yCpBuhtH07TcTKdZtSx9PmJCouTiSiNVR1dWV/P2/0r3N+kD5JZaAr
jRngSQzRx2u7f97AkFgL4B5YUKHbnuavEUGbjTpmYv1MgaG42ScBIQbvcCKI5Xk0BzzdWPo
iT6bmQ4cmSZL8uCeIln3AhvWSTcbA7bUgfdXdT1usWSTc7S0oVDtYXR96N9qJB/f/AJumWN
jBrZIaZXPtdEGr/Hb9+r4zcQYLuWrDGifyOpBtrm0FrY3Af256pmdCWcq3uSewJHt0LLKnq
3Kg2i+e4/8AP+nVTzoQQrvT9yHNqb/H/fqbyIpVhuIPc3/1PURIjBQKJJ2FQw9vn/TpTrvm
5Wfp2mpM6xzyGaWSF9rCKMAk7va3Man8Mf1DzFjhw08pVjWJtz2kYAs8saHuSTZ/Pz0YQ1F
kQgH7QrWCf3H+vQJ88qZAwkJTayhiaI96uhwO356HbGO+SRkCsTcQYE1xVcj4o2fntwOgcm
EHIagfuIVGWu5FrwD34I+Kr9F8RjEcsmQn1cUp2zRSBWQ2xsEVX3Xwfjvx0Ziapp3ifIyfD
2oYmPEUCSorIrjJAO5q3LQ/1prBB5DjMi06LHklm07CX6ZGJLQK21DHtahXuihaHcADsOsX
r2Fgy4ep6pkZWV9RkRq8YkwJECtHvIs9jy4r29IJvrI4E87B2n8vzNuRAYlJbZcLEFT253A
XyaAF8kHQtN5em4umwSss+TDE2QIuTDGY15BB4dxQC/G4+/TfACJjiOIJ5A2oK+2hRpfkc8
iuD7X6WaSSRtj7A6x2GsOASSBfY89hx/16rhmeJWkWMRxRsQoZg26h8cAVx7H2HHPVbapHH
kBW3TiD1DY5DKCPTfsB8dtt/PYDJ1uX0xl9ocMrPGbkYc2Gaq+ea/Xpdj5mVqzRx4EWVlIJ
L3RqWCMeKNelbquaHY+3XcvT9Ty45znvj4UeLfmwhkyJljBFHygSigAjcSTwSf1Lmx9Nlkk
+g1iOMQSKsgyITGZVKKCeRTEbewVQWCk8qjdL9WXVdPXEml0feZkMalyQ0lAEA16gLs0aam
cE3fTLQNLj0/EOPMoWSMbmax6iVFjjkbeVr8/1VfRL6piwlYGDqRGWllKExoCK3ORe0GqDH
iw3t05aVXmxxG9psZUZR9rA0KIFVd/5d+hs+YNL/KNVtTft3E8Wdve+AwP7HpJlZEE8f1JV
HhQli1kbfjafYfd+t9K3iixsd5CpSN9zeWxtQ1j2A4uq/cjk9chxFy8dAJgpQkUZilc9gB+
Qf/O2Tiwoo8OR5MbazC4/UWJ47UBtN9vb3s3Q6nHlO8UMEeKWnj2sHkJYAWbsk8C+eCBfPI
IAgseLHC7ANmSovYX5KqTtscgk2eOw57H3YtPqCxTY0kkkatjF4zEixxsVbeHAWg3oVuSLI
Pvweo5Zh1DKllwMeaXIlAkkQKQEO0Fj8VuJsmgK65qrDS5UgOnIMpI42leWRuHCg+nawANA
dx/kemUcrplzTxyYTReZ5uLkRywQlXVhscqSOALtSKsni+RbPh6hqOdJuOJLmZER324mL2Q
FbYittAG0A0ebO66oPUM2DK1MM2fNOYoEWNxctFQSospGbJr2Nnknk9S8MHHwNexjJHleY6
lORsVFKnkgiyKAPcdx1bNgrpHiZ/J2yY+a5DiVwdkovaQBzyOK+TyeR1oYZYrViybRyBH/A
FfF8c1Sn+/T7EcvH5Jfe1gGxz+artyOOm5OyMOEYjvZHN/pX7/oT8dEI6CMRpQC/aNwPPsP
muP7H8dTYspGR6Va/wCYdvHuAT/kD+g59JuKSP8AbG1LW5JHB5sn0n3sH279v06TZunHUFf
zUBAVkqUblaz6fT7kE8kfH79In8LREiTzWgVqSWKK0Rj3G8Lw3O4Dn3/bqzVJH0THQ4+KZd
w2xKNth2O1CSTXBbk/Bv26Cg08fQ47tkzQOiKk7nItpuORukBuuaA2jk+5AFUWm5ek5iyed
JPFMVikQICF42huB6A1G74siq7FygYv5aqa2+pg6Ae3A3XZ/Wib6YY8PqGxCfMUgqav+kHj
t7d/c/36Jl0+LNieGcKVcU60ASP/ACrHx/mNi+F8fA2nHMaMjEr/ACwb78HkX3NXffiu3TV
NMXeN+3YD2UmyB2H+fPRqwrGpVeLHA7/jqskK5ot3uhz/AOf/AH1GZ1ipn4C8CjRPc1/l/f
oE5nnelCsaEdzxx2od/wD57d+qGygwIb+duBO5QQp5qx7nmh29x+vUf4xFiYz5Ewgx4kUMz
zvW2yByLAHcD26jhanj6g7Yy5ME0ioXaJSA6gMVLKO4Cta8jvweiGi8hDHNToVHq2kbuO/Y
/p7V+9APE07B0/OfNjx1EjoyPMjlnALtIeTdAszE9v8AIdM4z3nCMQTdDvx3PHft246kkUb
Bm9j6TTixQomx367UYKt5hChf62N/5GvbnrzRpQ8thGFIpQCOwHH/AJ36CeKEWYQyyK3q22
APax223XcEdLM2JXEn08fqPPrBA2k0e/ftyPb297XZOlNlSQZuFK8GXjmlkRxcTAcVxW09i
Pe+eL6LztSXLwZ8LXdNmaWTlnxApXarV/WQR6l5HPHvd1nZsGKFXWIavDiuDtibHLGQ0Tys
cxq6HJSuRfSrTtFy8olpWmx1nAVwQAzEKykgnlFKkDnk1zXT3E0zEwsTZHEsEbHarbRyKos
Td+/9q6NVj5e2MGRFsKV9xZH+h7Cqv36ksjopYOykindmoHv2v357AH5ocdKsjXY2/wBywU
lz5SxOzHiLAnk8KD3AB7n4+COrM9c5W3a3mQ4QZtxxcMCWRe5IYk7UB9IAO/vdcHoSPTpNO
kTVpNHkfHimWInOHml7INHcu0fbQZVWtwHJ60/iDV9SyNFxNU0fLWHTzIg8uFNkkRFelu4I
sVXANgcg2V07PrUA8T6bLHHqeGAMyCHuaFCRfeivFGxQIs0dwrQQ65iZGsB8bTlx5Ama0gI
hI49SdzvqgUPBtaIN3ZFF9Tkr5GMcTTYW8+p2JeSULW9+KFL/AEg/J6NLR4eA0k+wEruqgT
R7UT3FUf1P69GaUZ8DJRCWJn/nCJEAOOmxQVPJ3UygX25J+elzwzadGU08RzafEzLHFIDHJ
EALCK4NSc2ASQR7sb3dWYOojOwTMn8wOpjYAAAntViq9uOft+e1UiJKmTM7NcDNZDi122b5
7CyD7/58AeXMyMnkX5m4Gmomht5Ne5uu/e/bq7YnpMkLSDaAodSdos/A4/8AP2xD5Bzlkdi
kcV28jKf/AOEAm25N8mzzz367vdw3kboYkRXjHJMvcbq7N7n/AAjsO/N2FkYmIGjlUrjTXI
RGSCb4aO79ytgntsU9mvovB0fDwdQik1eYQ4oK0giuSRSLth3VaNc2aPAI565lRPmZz6fMR
p2BEfMXFgQOxIBO4sSBJQ9W5m5B9Irq2SEySri5reTqMDXj5jtSyovADMQCKIoP3UimqjVT
5wEcsepwy/UAeUyv3awSWBJu+3FkHexHtXcXSdYyMfGlXA2YyRsGnyVEccy8gAlioqieB8W
OeeuJgy47zy5Wp6ekrtuMcAZ145obE2A8Dsa7dq6Y6PhiOLUNSxsmDIlxIA5V4igW+Bwe/w
BlV+R+elOqxY5w8Od97S3IkzudwkIaxf7P+p9Rux1dpOq5BhvMaSd+EZgoZggv0m65HN3db
lNG+tBpuoCbJKLvJI9Jrt+vPPc9r7Di+tvp2Y2REC4Nn0uoN833H4/6d+3R+MRG7rVMKHzZ
+a54P7/rd9ed5ECkJGOaYX7d6/Xj/wAHU40MyRsTwGt0LUUP/L+L9vzXtRqZZEkaUIim6a7
+75vsQbHb9/eqww81nMYq7LcEUOe3ydwPWX1LFk1DW0pQYMaQNLY9LMF9IBquGAJ+KU1yOj
/ppJHLz0o2VtiAKtfHIN8i+9izfHSfxVpTjCZeHm8xFV1XZ6gQy8+9bR2/+OtBhHJOPFKiC
yitSOBfb5Asfv0fGSyggCMkAkkjj37g/HRUKMUBAQLx2HFf5dX7KHNMeR35P7/t14qqDez2
TV/j/wAPUWR24RlLfaB7X8n3r+3Y9QlLIbK2u0baI5/8/X9ul+8uJj51bTV1uCk/P9/t6T5
GXAzuVdV+0B1A3Efng2eBfSqfXmjwmnQxDFWcRCeR9xlbncyqCN1e5BB5H69RnTVRiafPk5
88n8QkxlEZx1XyyMiE7wy8bfYWAeR356q8AaomfJjMRAk4w8nzQIlRR/Mx6BoDgKFAA7AAd
h1v8XIhdvp8mIBjRKPX45/TqT4lbvKdieAKHf2/t7f69DTYU0JUxPuqrBqwK5odr7/5dVss
5DMYxG1e7Eih+K/P/wA9VSqI42klViotdsvpBrmqoE2aA49x3vrhyjEsaj0PtPFep+SSR2+
Pev37dcdnlWSSQJuFhgxBI4Hcn4oX7duoCIyRqxDg8+r3HHc/r+P+3U5IIkuFGlQyD0RrHy
Pz8nn9hd+/UljhiSg26QqVVF9rs2au/j3PPPJ4TyYMfkyyxxpGRyyEbuL/AB3JHz89eOOkE
Sui7jIKRiwF0G70eT9w4F9USFFmSaSTc3ALXyeKLD25FG75PvZ47p+qO8LjTpkM7I6JI6ko
rgHaWKjgbq9r59/d7Amr5GE8Dy6cI2kAnlWSRXliY/za2hTGaPpO5qoAmyW6syseTZB9RPo
RgQjeJMUgHnkr6+OPbn7a97XN6nm6bieK5MqbH+thWBo8WFo1ER3FSzWb9I2qLANbu3N9Ba
nlapruk5GpJmM+Njsxy8YLXkoCWVht+8UF78ggnt2q0bUodDypI5FXLgl3QZUcZQowCqa70
T6mH+GrAJvg+DTMTQdVOsNqJw8CJPOxygO7Iiez5dP7jal3fAv0mitOu4SZmsY+Jiuq6bHj
iRMaCEokRYg7XUUQTyx7cFeOxLjGgEOxg7qqW5P9WwWa45JPPzd/k2l1GOXWdRTFjMcqIQ8
0SMQFUA7Y917eeQK5qyOFvrRY8UkhxxnxEyCQvbMKIA9JHJ7XXfmv26qzDBNj40Ecg2E7wg
WrBsjv2X4/9o/PSPw1PLLpsOoIQrZLCWRt3uSHkO353XXB78fi13BxJgXO/YY1ZlpkBPbaf
YE1f7HoDKQyCZlVEta9RANbhdtXxX/g65BP5GNCBGrARhbA7kCvke1fPWTzIZoswwTRRo2L
arCjDyxzTAEXz3sjvwQftBkvn4+MUiRcmHIYIvuFb0naV+bA49+COK6LxoMTAEWMclW1O22
vLTRYzAcBvlu3JBVTV8r0Ri4npyf4uJVyo5FabzgxnK3z5YIIJ5BN+wsWCa9hwSalnjRVZ5
Z8Wby8TIiA343J9LbSbQHuATt7qSOGbyaPpOgSPl+JNQbMz5FLyYMUlkXz6j37m74B54PVW
qeINRfypoNEx8DGVUWKV8VHdAbC0XXkcGjVcdLNRy5MmWPU9Vi1CZsxQ8B+pCxJxTBbDEUx
I2jbx+DfXGy5cDGizP4LiR45bajyoZg/Bu97NzxV8dE6j4ggUazg4OFiQYuQ8awPDCibQkn
9ZXn+n3ut3auOksUc8sfl4sMk6nkKq0vAoWe59LMCASOe3VsawxwvLNmJD5KyNHDGL5F+jb
Rq2BF8VuBrnorTCiETlw0aqoY+WpbYeQbq7BKnvbWBYqutxpBcRxSlCxY+XOfk1R4BI5Ht1
poHcOuOAD5ke6Ehvu/HP/X5v56tkYRr56qWbb6wFA4+efe/9eoSSFXbcFMYFFGXlvxX6cgf
6nvYYoolCo7ukhIA3ehL7L37fA7D/LqiIEIUaMhAvp5AtbPAPsQOK79ZvN0vVNPy55sEJI2
Vauk6MVY0o3Uhv7V+ebAr4ty8jXJj5aYzY5iAbzVfzCxA5pSBRNn3rgjm+vYuNnuI2zJpM0
rbevyxQ4NHZ3PJAPPb89O4isW2MuI6XgbgK/c+3XVH1BDFlqxRWi363V+/RYkeI+WhPwxIu
vj/AOz/AJ9SWztG5iUHqJ/846nFICd71xxV8D/px89QMyCmDKwLcknuR8fuOgMzMWUAIxsA
m9t37nn/AMr2HS7JnP04iV9rG95ugOO5PzwB7j8cc5vPyElnki86WPHiQLLNCjHyh7AFeA5
FUTXf+4mnaxqO7UMZMEyw4cI4j81FgpK3MSStqEsAimo0QaDaHxdhP5+OmJkR40GnxqMf7J
PLnT1rtVm4YKFF7WJD1XbrLYk0mJnOmRiDGfGl2osMHlEhj9yOQrrcQCXYJAJ5cX1usfPR8
cSySbZAQykp/QT78DaRfcgCj+w5lZeo5k0SxmCTGaItJDIzJ5j70KsTtJ20H45uxwe4i2qa
1C1uuPLB5arcaMJA/G4gUQwosRag2AKo30FPka9lhFgmXFqOpty0p3mtwLdnULe02PUBzYY
dD6wjoXTCCMXLKkr2pA4ZWK89nv0ixRvggx8yZDLJOquTI2xlG1ttCrNnk88iu44BHXlPm+
oh1BBVtt9h7Hi+9dMdKzcHLQ/w/KgyGj/4hhmV2FXwRyBf9/7dG4zidpUE6nYaZNvKkgHaT
dWbB/cEdKJciJ9y4ajyX9JmElhuaLAji+9/vf4qk1NtuxhGAgP8zb6h7VRA+fnse/SfUddj
xssqGM+ZJ6UQtbVVHcTwov3qq55roXTdP1PxK7JLktHhou6aUKyRAUbuTuxFngmuQa541nh
/I0lss6ThRRJJi20GYscQM5BAcKAPt2hV3d2APwGK3K1B11qOLGw21DUhKzGPKxFVsZWIqO
xW4qwLB7I2kmze4Qyta10eGBkNnY04ld4Znx1UmA8hVLqSvKkMOBRoXyOgFjg1/AXzZ5I9Y
xY9zFtzLlxrz/SCTIq1xRLDg7v6UGnan/CcxsqKF2YqUlVo7EykkspFepTz3HP4NEa7UMXT
PBjw6jkGWeWQf7jhzDcITxuLMCd23cNv/wDsfUBodZ1vUkkM8Kxo0wnid498kbbQBs3WE4s
dr5bsSbMxMBirsjuTLTvuYtI353k2QOBySaFX0yVIsiVyf+HtCMFr0mqFHvYq6rggfnoHAz
TpcmTBnmVPOkeXzCzSgnihVbuyiqJ5vsRy8SbHOE8kUyZYsquxw9uLsAji+Oa7V89ZbWM/G
1GaTB0t2lefbFIQm1YVK1QYirHxdgkm+K6JwsNdPhixFUQqq7CwVbbgm65ocbiL449uhZis
Ty+c9kLTGjyC/wDV2+Tzx3PwOhdQi+obbx5ZUAAdjzyF/NVx+b/WvGEuzauS8R+47AX3A/I
rjseqvEq4E2ZqUUku0x5OREyhOVHmNVfm2NH80b4IVwxTxY8EaSrDnZQLOzEosUNPTntTFd
xPwO1buo6VjadqObBpf1ZxcJSSJX2h5HCkgk9h8bTwACOSbN+m438d1AaNDkqJoQy4mUQ1O
g3NRF3X3FT3HI5DcOhL/BppdG8KR7slV/3vPJFvQ9VE+lEXtfYcAc8lOXyBlHXI28nUMUj6
xJFCsTe3zKNgHkK3Fg03uat1DNxho8sKJ5EORjosMSguaAH/AORuSQ5AKgD7b9+UbanMcI4
nmb8Z1V/LckCN/VyL4Brg8EEcd6PVkceXNiAvkGLBeX0O4J3OvpYqoFsR89x0wSHAwsOHKx
o/rp/qjBcygJYCk7FUkf1cH1A/6arKBxv9o+lYzoWiWQxuQAqSt5XpauACNy8D/CD8DrE6l
Aj5ckmYcg5EkkjzIxVQHDUQGFgjduFgc0bA7dd0yeLEljxYWaRShliUPToCxUoa7MDZVu5t
CAOw2mk5uyNVkaohQuiBdAqeewKmvfv+R1pcTJ3IFT7onEkW40wU8EE//wASn4sfA6OGQ8w
SSFQXkjLBKBVwa4v5/wC3Q+wSRO8IMiygFbK8iuVJ9vt9uoRZJjAZYx9O6sCb3cf4dvPz/n
xd9ERsJGWSKm3WaPBJ4+P1A/8Arq5ykzFHDggmie6k/I/Tt1UsDQzMAN8aqK45Ivvfvx/58
Vn+ZdGSKx89rHcX8fp7njq0CRT5SOSfcst8f5dXxxyMVMju3NEKoA/89+uTMUAQWz2KLD5+
B/1PVX2odinYbYeo0SOLJP6e36fnquSRU2zBWKoGAe+D8Uel0hSRywBYFQwAsFx7tZ9v9b6
qWTDyYpUnZ5AjnYImKbRwKJBHwG/Q9q7r8meaGHadwKesoEA2kdlsX29R9+w9rPWYjwskYU
GRCLxpYo55pDjsV81zbL9lH1miOfYc0aO0OOOfRfE+OTsMCxTt5i7yWUu2xgeTynubN9G6q
Pr9S1NFfGkyrmV4chWviRQhBFV6UTsx5qxXS7WdNzFxlzciDIilimjgAaNVuNzwpKoqMRIL
BX/+o1+3Q+BnB5RJLSqe70BvaiR8UQee/t+u19FqOMqI052brDAyp6u/PPFAf9xfReNn4ir
5aTtVFlFqQO1mhY9x/wDPVQ8S6T9SYXlKSKAEaQ0rr2tCTfx2/bq/UNUjgeBIMZZZp5HFSz
GNAVjdtxIVieF+P6h0Dj5IzJdj4UIbaxBiymlvbXBuNPnuL97ro98bapiJilikFMjrwQeDw
OK9uB3vt1WdO08QNA2TMjvjDGM+8CRwbpuByx32SOO1jt0OcGX60LLOggxm83GlDEyb2Zmk
3cGlO4LtJIrng7aA1DRvPnjl1DPfyoAAUmKFUB20CSpBHpBF9zz36XZXny78TByxHM7SDc8
bF22KHPHaP0igOa5umBAv07TNM0nHE2S/1ufI7bMOCYO7NtrdI6klRd/aSffn1DqzVdR1HO
ePGlxJsTGxgSmIkO0RgLQ4oe3a/a+w46Mj07LTSsLVtHeaMGO5maMmUGxTrZH8s13UWR3sE
7WGVPN4m0ud8N3jz8dQcmKHgZMYDbaKi37tSmwCTx2JzWg622kFmdIsrT8k+VkRkj+YpscE
mrAPawCDVcghw/h7WdP16CfSB5xvzMaeUMI9tciQAek1d/IsjmlHdVmxPCsinQo08/UVZ1z
SEZUj77Ivah6e4IoLe7jbntB0/KzckTSSv5UMjRwxsTtQjigo4HqHz2Pbi+tguO0dHy2UAE
uu8G6JB96Nn9fwK4Jn0JijEcQdpo0VQLJZQSNxPPqJ4Hz3/djDBGgESuuxAQXAujzZJ+e/9
/c9V5OmwSQFEiobfSjgbPurkV/n0ry/B2l52XuyMODiNVG1dt33Fj9vjv0emm42ICsShVAI
ARvxXP7fof7cL5VZMgXIW3NZANg0tmve6Pb/AEvpIdpkmUoE/wCcgKSt2QL70A3P57iuhpZ
lhIkEf2Q7nR2tv1BPxz/n8113B8yHHEYDb1JDgVQIJHzfNX/p1m8GIZMkmbkJ58MP87IWUm
nHcrZ7lmJA/J6Ph0SfVsMZkr/75kAyY0TqFjmQGiyGyAbJoXwAvFEdBRw4mbiZB1XP+lfCg
EcMEMK+YVBs8cA9+99+SeOmmlZp03UINeGMMSGOER4mJuJM24MAbIDMo3MS3uaA4vbRLnvp
sYy9NWXGgySVnx/OK7QCDQc8132ngjtyOSnyNQ82UfRxt5jCmckqh4qlQd+OPz+Ba9X4OgZ
WRvDT40BRQZHlkBcLfFopNc8ernoxh4ah0/IgQZGVkWFGW6D5J3xruNgED/CSKFcnpd52cu
GgXJo6aDshZjao5vcKNVZIJB9x8dMYw2n6VoE8yiOOXKaclmKgqHQ91BIsADsf+nTTL1fHy
PEOiZqTJJJHlrJkyrNJJasyAUrAbaUc0OaF9U+ONOkx/FOSdmyCg8RJ7g2xPHJ9bP29/wBu
spl4z7fOxraeF7CKn/EU8Gq5/Ht3/s90vVlnxEKdlAJqhaf1WLoUfV8WO91Wt0XUValM9qB
x6iBdBSK4o/aa5+6u902Gaq5ggfczy3KrKAvf3BF+91f+Fvnk6OVRckjUsxVqVLCNRIdSBZ
uj+OK/JhmO6TyLIyIxcCYq59IogPdHb296HB73XVMOQcaZXjk8x6dXbzAAVPO3b8igOfljz
Zs5MvFby2lkvfQRj3C9+T8fniv8+iEYNjspbzgKYFuwHfdYv5Hbt1x1YyJviZj2BI3Vx7Hv
+/XhvvYnpYgcsCKFXQB/HXVEh3DfIAQbUcEiyD73x1Z5W+kVEUmjZoFv26qcOoUPscFTuUk
Abu4/8A9v36o2zzC0lZCy7aJIr4r8dx/99CyQl5Y4lUGmNiypP3Wb/Shfbt+B0HmaQmTu3H
KjZWU1FMVJoiyAKFn/ALD9E+sIscH8pEaIMCjlyKJPqoe1m/8AIcdII4BM2NqMEjY2MtK8k
szCy4dmYbeSBtZaAI9NngGqsrV8zLeHDws4PJlskCTRyhd4ZmAFcEC29+379NhOya1l5ml6
mVLzvLjFZPMEZZqY0xEY9FmjxZUdxY7q2kYsmDK2PDjz6VJHkyxvEWhETAOwUruAcggV6bI
UHgDrPR5cEe7dIvn0GWmI3cA32F2Dw3NEccGwTHmTyZi48fmnLa/92hYsxAHZU7kg+o3YoH
n47JqBKZU+WYQY12wYZFhGBUsW+K9NCjzXBIJA2dGVz8nHjaJJGydkySEBS4tfUaNENvJ9R
FMOfTQIi1t10tMaMzZM2KcgxZRidhsVXC2QDRIrjtXJPbo7QtUbTpJP4nHKuTPkupDY8irj
WYvUxYKFUXuNni145NOU1/E+mJMvq3bitbTRAFgEjmz7c9ATeIsOGeRi8pZpAgWIb2a/tXa
Dd8gVRHt0wefWikMmB4ez5/PJO+RGQKPkjnb3PH45HS2HJ1mPPiytS0aZ0BdCs+FL5UQYH7
V+OaujdkfB6N1JcfG/h0GBglpGyIpIs5JDuXbJ6VFA7uGYCz2YfcbPX0Rpz/6dmh0jJgOem
KywhyBU207dw9vV3B/PXNUEUOH5bO+RIsY5NXJx3agALo+wHeq6+ZR5x8PzTyZE75OZIqJl
Rk3Eo3XIGY3uehs4sAlrJqgzSWbSs2HUNMlaTCnRlx2dSygEjdGx77lK8hqJruSD1dqWg4/
iHLi1jCzosbBnBGW0lqY3FhqDemyaU3VEX6rI6o8Q6iv8Dij0gK+ji42VN4ffT2jqedpWjy
CPc+1pvrMjK0Y6TJCZZ5JzJiSFhScnzWev6BZs2bZqFkHa4wsFtOw1jZmAgTYivGak+Sfcf
JPfk+3TbTcUhqJHm0x2jctC+5HySO1UKr46dwrDjRtKGYqBuVH7g/8Ac327X26gqGTGcB9p
2hSQ1UPeq7V1Pa2RE7gF1IA5rgH/AE4P+XVLWXZmZgVqrAAsmuP+346oneJUhaTcy7yF5Hv
Y9+3c/HSfLWRpY41XzJF4IPf7SLNe13d+/t8BZEQkllCgqWU2DwCCO9/qOgsvZLASSwDLVr
QHB7Uex7/59QEzqyvC5iikiRxaAk3ZN+1/p1ntRWTBw/4YHKlnVsra4IEgB2pf/KPn3v46N
TVNTx8VNFymb6SMXjZOONxUAXaNx8jnuBamr4BR8PE1k5OpJDUYC+UYztkJ/q2cHZ7127L2
BHQWRq2qazqaTTTPmZTHbEkaEhf8IVAOKvjjvz0T/CMuWCbIz8mOBImVWR23yBiCUGwcAmj
V8VfRGj4M2doUw00Bs2OcJOyMPMkQ0FUMTQW7uu496sHY6LoePoEcrTT+ZkTCp2ClaCgA+o
/aAN3r79/kdY3JTRsOUPiYmRkqVuK5ZVhchthAIbd7Em6FfqLszsieSWDWlVcdstHhcCQgL
Y2qz/jnnijtPvYDHxZn4MkkOl4sMLnFiaqLiMEgekBWHshPJPND3PScNlMxmjxcaCNk3bgi
My8rW0uWIIvkA2AOtJ4pmOdiaJ4hVFn82MRZKlLTzI2sj9yX7+yjrLyKdUcSwIyY0IWEyh1
AUmwu52O1eOOTz17MSbTcuTNEathZbF43hn8yFHPqKEsvq4NgEAXdXXVumZ64k0UUcxSNSS
si2GjbaKYuDVGitG6ADE2o62GPnfxHHiiLurgkFCN7BuNy17VQIPAJIHG1h0Zp+rSsP50YM
hBjQgsN/NsbJ44IPB4NdrNWsy/TzKoKZETDYuwB17Xdjt6gSa/cgkC/6lf4ezZkLpjXZ3bQ
443KVN1ViwQbHuB3HN02HH5asGZ3ZhNEPbsdw22pqiRzzfPRa5AlAjLXIQPVjD02CbABteL
okHm/YAdMVMbQ7XTcCpUo8BJo97H/AJ/n1ek3BI5a+D5dce3XNxY2XC9+B3r9T27fHVDZcZ
LLGyt7E7ht9u56WS+IseLLkxJIMpAoARyF2SLXqZX3UAg7k1RoCyVB6PEGnp50wyIjGisHl
R1ltUUMxJUmlF0brk1/ULryfEmEMLIynkKQws6vOQdpoc9uV5BX1AGxXupMcjMgj4hKSggG
1N7vYV897/f9OsprAXUJ/oDMVjWESTlJETanYAMxCjcxUfpzya6njeGMtsf+HSxGAt5g8zy
WfHkbjYxv7SAWUEAgXYJrqegaauLkYeVq+mOsyZTyy5eQ5JK7SyMBdlgQoo7toRj6bvovP0
bUtPxjk4eVjZWIIxbKVXeu1goKNasCQqiu55q9u0CNsnTdM1VJIZ3xchPLmimmYtvIs8X5g
BUGrrgc3Vjk+hQavgQSwahjqiwouNDkKomUKisBuarIHl2Qao3Q5DAyo+naRmQTZOKcnGkj
mKwRo7SxsdpjcEENtZ1YDc33XwQKM058OWBZs/Rp55RliOOKCMvJGsSqW7gllJKrsZjQJ21
QHUUxFiWT6aRM/DnLPFJNPGgGQy0eX+4qpLUwDWpIABsjSaGz48Qlx8WDLMZj8qOBowx7gU
VADgMBYJ3HaKonoPDlhkhfBz8ViMuOIrNH5YZ4xyApY7QSdt2SPTt+49TOmJgINP1XBzsKM
bgJ4ZJBGW7k7S1MoJUBVo8E23XMPQsXE1TGlyZnb6fKVFnVqJl3q+3lRt2IVsEKwdm5IVgv
2rIz8fI0+OXA1LFSISIXm81aCKw3L2Is1s9iNxI5A6S+JdX07J06T6XMxp3N7WjkDA+k/B5
Pev26y2Jouq6loqwjNxvp50V4VlxvOCAi12uJBXFX91WeTYAqwfBU2JDCubk5PmyyIskUEe
6Mg8MLZd7bubulFkkEAhmsWlY2RNswNd1WPKc/TPcYjclEDUyiNa2qEpiBwVFkPRUY/hHEy
sKWePOz8rGjeRW/4RjlKMVY2FFqDuv9LBPfphiaDkDScTCXMeTHdxO0OWjF4DwSY2QROhBJ
uxZs8CyCt8SfxLHOPjTZPlYQXZjxwRmLZs2khkshgBRBuuSKAu0+JrEemxyQ5SfV6dkOPOx
CTZK8qU5sNdcjg0PjjQ6NizZEkmq50kZzJUCjaAI4ox2RF9o1NduW73d0crQZZKiCOPywQV
ZeFFcAEUCSav49unGFAfIMnCvJashAAjWvSvuD3HJHv89FTIssIBAIu+BzRq7v8X/brxAEO
+MlmZRQNjgn/v8A+V1d6IoC22/SvY89zz/b8dCyVGCoRLsABqO888V/l+v6X1VNtjiYuu/+
YWA7mh6hX6e3S7NRirkgUAHY8XVk/HPzX7dL8qJXmK7Q6MtMy8EkH9O/x0un85sdtibQrWC
eCxPajfyavt36qmx/qsbHkJBZlLFjRu+sRJlIFYgszFT6jwpJ7mzyfnqcms6lm45hjaRcbz
AGMKlU3e1tyb9u/IA+On+gaJo8GCuTnucudgsn08LFERCL9T9xVGyDQo+wPXsnX/p/Lh0po
8GNX3LDEi7GJCn7m9TVbUSPfj8LYMtcmVWyYxkIgIgx4XNRg87exIF8n3JPfo/E1mXSfEX1
csQhE8ZEsEbD0FftAF+n7QKYk9zfwX4i8SHxAy4SZE0WEzLI5oDzTwDuWrpST2vkfabA6Dk
0nAyPLbHlxIokbcTPqCqdnBYkfcWJvkp2Qcc9U52Jg6fFLhxv9WJdrTZu0qkQflAK7HkMSe
SPSKo9LsXFfLkiCIkc0ThGkdtoRgfTzxySFoUTaseb4Z4mnwfWoMfGnzJQJVSHyztjXkHag
JZuL7bGB5r43uiadjzeHMrRtVxsaFhIZIoVkErRsADuKjkcleGNncQaBAOc1LO0zFSFmh/m
QhooWnkSXy2Gwj0LtQLtH2gc7vx1ns7UfrceTATEAgBVoZB/L8pgK4X4sk0AOTZ7CqJ5BGY
zG4UoBurs6/bRo+w7C7v256YYOoZAgWeJzHtZUlXagLNXPNmqANk2fUPc0NUWjmj+qQO0E6
7nUhQYk7bl9gbJ9h78nuGGM0sQl8+QN9QRUm59st8bk+Gqge9nnuaaYjTD2iOOVQVJZ2azu
BFkUD6zx+u3ub5MhaPc25CIJB6R2A7KD2+Pfsfeu/V03lvETjr5kiC6sL6iT6gW7Hv2Pc8+
/UMiXJgk8yLLjJLhHDSA+WDYskqOeTyK/wC9mnxb4SGmSUjkFZS+2ifYmzwf9OoyZyJKI2C
lT9oVdt0OKA97/Tt1UjbndokjYDgvwODzZP79ekwMAqVmhxirbihESna7/cRYP3Em7HJ+fc
M4uJHKmYJNyxK3lRMsZ9btuaQELuDM3JogH46HzI8JsZ1yMbHKyKykmMEsCQW7+xIBP6fi+
l0suJjmRofKgjYmR0VK9Rq2Psb5sn2/fqvRJJVk8QapFjRyDy1MUblamVCS0n6Akdu5sdwe
gMDRNV1vPm1GC8CRWBK20Yl3u10fxxwDzQHHTSFZlEDS4RrGkfFkzllv6h0DoCUPN9/UbP7
HrZYExfxNl7xZbAxWIBuyXn/7f59ZLxpquMkGoaZBhSmCJo5PNhcMkRMi8MCP5dtu7EElT8
10qXR48/StPjxMp2KwBJ8fYWl3Am2K8EU7Mo420vLjih9QjTBZM1cl2nDyI7R3S47WgoOSQ
ApQryb3ijwercDTZJ8vGijx1z0xFOK0rQSSRBz63Nx0fuZgpPBG08d+rtIzWOdkzYWGro+M
mN9PLKgSUyMSA1UhAVZFHbnatA3YeKmm+WJdMWRMkKAUpWlB2kGk4uzzv9TXzsUdVati6jO
mPK+BNiyYWKGQoNnKyVvo+ofyx9x59Cnq1s6bJZNWz5jJDjxhvLmUi4d1oCQeS25FLC63Cx
QvrR6fpOqRsMPWcLIzYWjsYiyJKDKHLNIHLLRLF297VwD9pA7qnhzxbrccK5Om42HjY1smK
sqFBwR7Hk1xfHBPaz1m9W0PK0+KNdQgx42mmABaYBVJbd6gpBN7WPF9j8c/UfDsiv4f092R
ImOPGGRHDqCFAoNzYFHt/wBeiMvAg1HIxJJpHH0c/npsbbbbHSj8inPH9+LHSePQtG1jFlh
xs+Yl2Yzuhj3yqZpG9QZT6CxmAoAMrMOQerdR8Nadl46/X5M+buWKDdLjxTsdpAU8xnmzIS
3t5rk0Aux7MI5AFeMMQeLHY9Ynx7Huy9KwoFW5hM4j9ALMvl0BbLZ5FBbJ/SwcuNGDajj4E
8DA0MnYRfkltwVCtWOCXa7I3L2oltTHEEiVEV4w6hQqkWgKjkjgd7PA77h730diYnqCPItx
Hatkeo8dv/KP5vpzHGqgszUBfJB+ef0s38dV+Xcfluwe63HuWr3+LsfpfXkUs22Nii1RJNi
vVzz39/79XutTESXtI2/uPz0HNJAMt4jMHkMYdlBFgEmrHcAkN/Y8/A7zJJI+OpRp12u6Ke
QL22fwSpHPwfjoTI/lMoATcyGOlH+Gyo4+QTx0snVHCTLGaPtzfP6fkdv36D/4h8vftaUUS
R2NFhQ6lAtpUig17FgtH3/XrNY3hjDxMFcidGklV9s0+W6hYSjDcoQ2DYsDcav810Rn5kGt
aVDpkE7NkBdqxhrjWUEUQxPNjgckc9IcWWR9OCzBlxcViq7SBuZjYHP9RBHNdlJ5AoH6Vha
hqUkaYUrYnnsRGkFhhXFsRyOObY2eKHbrurRPBrMeBlahmmJ635UzFxJG1Dcq82o7Cvcc9u
BNahSHMm+ncVIomV12gOyXbCuKJD1VWSBzXReViwLhYeppC30WoirjJJx5lveRz3oFgD3U7
fa+jX0bKiw9ORMVsxp5pHdog5WWOgyLyALKrJwOfb26rxNLlyMiQZsbT5E0haiPQHYiyQPu
bcaocWe5vb1bmaHJ4c17Az9ax5v4fknyZGO1CoAFcgnb2B9jQ+bAeTeMdE0DIEcaiZTIWOP
hFVRvuW2rlrG0kNRvkEiukOsePNY1JXSJhh4bA2igD0k9q7e3vfvR5rpFiY2TqWXtxopsyd
yWdqLE8Hnkf+fPTeLwxmyQzfWz+VsIQpD/ADChpSLPAU8/N8H46h4n0EaKuBNDDM0GTuil9
ZJ89Sb5As0GK8Dnaa79UaZAcnaMdEQWPWWsEk0L3EbT6u3zuJ7da3Qc6CN/IXhwD5RvjaVt
qF832NnmiOCRRkkkeOskGRGDgNKVj7K0TE7QwPbuTR/UH4UiPzIE/moJoJK38c+kbhtsd93
G0mrqq/qLEkuE8km8TRbzwnND3PPB5FewG74Fn3n4tBJMN4y5KxxA2xr7mWzXvzsJ/cngtc
pXi81FyLl9RMciJs/HpPIFe/zXXEjlQiSISE7h5hlkZwvpoHaeD82CPiuuSQKN0sgZiF2tu
YWRRPqNc1xX/foTJkKzbBAVO62dLYqvtdHjgg0K7V3IBFk1MPKR5RhWhdyWO3IBHHCWeBxz
xxxkfEuXPnZbxRZEgSOISq8ZIV2Jpe3Kgjd+Bxxz0Jg5OWmLC0cRnCK482FwNhBKhpLoJxR
3Xtr8ggXQQzZ6/UZkqbMWJXOO8jU1lQxY0GUjcFrb8/fVHTPuTIn1Gfyp9LMHlwtjszJs9I
I9JYKu6yoBZgCaHAAXzaZJleU+CiZEiKI2PknbZCg16d1f1UwABJq+jYcJI4ocTzMUTs87b
8aFBOrCSvv5FENYpRQA56c+HfNx9QyXePYqYiCa33sG5IC92IA3cn3J4BJAz2pafP4kxcgx
xjHy8llEjKNkMiF1YsCIwWBb7QxP2tTdrK0zwnmtqaTLqcJMbeb5LYlxrIAASQHBLe5fg37
myATleGM/WcGXEOrYWRILqWHBQM0llWZ7duQUI9O0gqf06Em8ATw4cD4syTZUEsbbpYPvCr
Wy9wZR+57D4FA53gLUZoEkbUUlyACZfNj8sX6QBu9RAAUV3qrA79ETDT9b8VYuFLh7XzcmT
EyzjZTIzBCwUmqNjybojkbTfNdbWfT9I0/VsHQcbTssnNSRpGilmSKKNVNuSDtJLbVoc+sE
+1qta8GabDJCcGFUyN5kh+omklVnUllDAt6h9wNnsT8m13hrxFBpuvZWV4hy5I55dqKksbM
0XBIU0vApiQKHFmqIJ07+ItA+om1lNXmRAkUci+QwQqDKq3aXy7NyCOUUfIbP5utYHiDUDD
hIMyF5EE7FTH5SAlt1ttIraDdEXxwSOiRrI0jDk8+Eypi+XApx2RxvCrRNsNpbcOHIN8c2C
Q8vxPpmqabJjZWRkYUGoYzoI3W5HRgRvXy998EgAm7HbsCUur6XJkyZy5k7OH8z6wwsqKtK
TCJXTYEKhTQPJO7hqPVOHqmnecZdJlEsxiYR4n/5YVeXc9IfUu5mWyaUbV+0LfR38dORi+c
cbOWMUJUOHKXUMSOwW2PHIF/qAR1m/EWfpesZ8Cavi58iJDL5TRxtBJE7lBa7irWAt0ykG1
oEcdU+GIkJlmSU5EO+RVyJhvdwGKxk8f4FUULFD261FJHGaKkhqVUuuTRruO47j/BfuemWC
hHO5WMY2mq+81u/z5/QAdXzIQSCzewsEe1f37n46svaIgBtUECv2/H7dRLgIQFsCxx0LqGn
T6iuOkeXJjIhO9UHLCuD+oq6O5SLDKeKSTeG9RKq8+vTySQvub740kDLErgBWO0nZJRF7DK
SACAevS+HsrIlZ11KeM+QmPL5YbzNm1wQHLE3uIYE7iCG5pyOmOUrxiQ7uVogA8g1/wBfjp
TJEnlSw+WQXDLuuh34/XuKroNoEZAjLZvvECDwe/6Ak0PYV1Uct4ZG3Yxks/aik7f/AINiv
frGZMc41IYvkZWZkxy+QGyJC1vuIAq+OQT93yb465jYeoz6kuFFUEhQ7hENpYVuIBFFgVNi
z+99czo8SHXJfU0mLI/nReoIHvtu3ew9a+x/v1sNPnnxtI/iUGJLnzzErOsUm1seOm4Xbyv
AvgDvftfWYzZsPDSE6ZmfUY8nLYeXCbhb5vtzX3KQ1cWeeuadC58QYmJ6okgQRuEjLmItvu
Om7tvkK88WPf3O0GaTDbK8IZKYkkTZG9XlbceRtqPaR6ydo+4UbB962smkx6ViYqZuYuBiR
xsPpQVdmBqgOKUGqIVRfqvduJGXyvGeHpjRR6BilnhXbHLJTsq80oJ96IWz6uBe489ZvVdW
1PXEUatqLTRgqREG9IIBAJ+DTH46p0rSZtXnOPp8SBlFs7sFVR2uzXyOt1pf+zgQQmTKiOZ
liiTIxREJJHC/c1GjXAYDg31ptN03Cwp2giyITPGS7YuNS7DtIooOdh4BDk89j8oNS8QY0c
2Xo+nRMpxgyuqIVCKPuNbQeNvParsk1RR5M/8AHNJlxZ8lpHh3CRlyA4HAWJgz0oqRVDeX6
SpBLHm0ujMJbVo1aSLiU7PM280aqwfcCv8AGPbrTKVeV6Usr+kOqlbHcEj2732r1fr0wgyD
luqmRRkA7QSoNgk0GPupsc9x+ebJgLCRVTF8yDywZcbeGVQT9yAE9ruv8NUPtuMOezrCpkM
Kh1Ry8Zc7jdClFL912V5rkCiOiMbUZckOGDKQn9UxdWBNcA8fn3/6A9JjjSOmOxiVgfLXgl
2Pb07V4r8/6m+vmQRWgmMRJUkAhSL9gBTctz7dBjVkBU46KGsjbGlyNRHCp2vv73yPY85/U
dXZvNAYsEaiqAN5V9mY3RsAmz8XZ4HS+XJdMgM7LMEHo3UD35PHPsKN/NGiAU1/X6nlSJDN
kKkYIENUjFjtBockngClu/brS6Cms6Xl+QuMzIsTSOFYghWo1ZrbZSgvHO4gd7hpsZmxjlT
JK+pK7s5EKzOoC+lk2HeCQI1a7BLEkHno3w/l5UuFq5ykheeOIOrgLKZGRGIYtyXF0w3Ejk
VQodM8szvLiDN0lz5k0YJ3IViUzsNpXd67U1YBq7+esTiZ2uO+PlfSGaEyqH8rEhjDozlCA
yKG5YUK+D2I62Om6fqmDpWXEcFpMkpAqXOUL0bNWfQRfsSLAomr6v8ACksc3iEkSs2/ElDN
Md7zlJFWy3BYKdy2yqTdAuBY3C3Xex+fnrOxfwqDR8bD/i02MmBCcWFpfLLxOFSHeG28shf
aWU7QzsD2oXSw6G+XDly6sk0QmbPijlyUeOxGvrG6yFUMGFGgXB/w06YLzQAJ4sjr5bmaPm
abnT+ItPlSQpnZknm+SKhYSSA9+fTsayRXPF31Yn+0XxDkaf5iZOx2U+XtijYyVt5qvTQ5P
BH3duNoWP4r8TZGN/EJ3WSKNj/PaLaoO/aFYqOxZfkH1UASemfiOHH17R4fEWnFA6JtzYQt
snA+48UV4uwLFEmgOs7o65i5DZeJAZMeIlcjcAwZNo8xf+ZSrCxRulI7Daw8qGSsbRA0q+e
hkyfO2ghpAqru2nsWHt2LUCS1fQPD3hDToNMkw8mMZG07WkBZDItfawBph6jwbHJ/Tq7H0T
R83JzHGn4MuPjZHlxMcS2EgppCJCTuG81wBtZWBsjjN5EWpYWvZM+kYeHjY0EJEkjVHj7dr
EGSiLINXV1YJrua8nF8NT5sj6Bq2Ph50bK0cbeiEtyoC9uCa5UsK9iKHVL+IvEvhmZ01rAG
Ti7KjkPK7vUSQ4B7gE0RfHsO9/irXcKXQUOXpxhz50DxwTgB4UO3cxa/SDQABolgAVPNA+G
sd4sXGQSBKgTzIypBBr/qWv8AfrTYOXg5cxSKVHeBgpA793Xj5Fhhfa1PPHDYKkRYxup4JA
78jj9+eoNIjSeWXUyEEhd3NDua+LP+nU1bbweSo66ybvUTTNx+N3WYmx9Zn1uWYDUYIjkrD
EkbYxi+nQoXLAtvG8lx6CDQWx6QOr4o/EcMpmaXInjjZ38uoYzON3oVTRofy/euJz6gUrqn
NwPESIsGLqs0rlCjZDRQhUYqxV9tHgMqrXPpl+V3dErHlLDIclnL+awAcqfQPStEKO6+r8E
nmgOgcjF2hfKNGOgnt2Hv+ov/AOzxSR6iyruDngkcBvt5/Fgf+CzWYjw/mWGUcvwTX7i/jt
7fnrN6hrGDH9aqtJJI8v3E1fAC2xHBACAkAk7nAPSjPzM3OnOdkQotKGRVFMQWLnah5au9+
wB/HXtRkhkwIMqExK8ZZzHyVQblG2jYI3FW9vuIN8dMINQ1LA2ZflyNBKB9Lko55SiqqzAU
StAFWH9HFhrL3H8LahL5GpTK6ajqMnnh9tHHv+o+wNc2a21QBaqMkbwp4S0Z8KWUZrTMJJ1
U+qZgQRfPbgcdv1s3lPEfiNdZ1XCz9Mxlxp8NgPPcVuHBUH9wfYfr16HB1rxk8uVJkQmPes
bNIzKrMFsgUGJobSbruP2OxvAcc0409/EuIk7MRHHFApd6UFl2mQc0Q1c8EGhfTHT/AACke
SXxNTwc14iH/mwGYoCoKWokFX357gjj5JTwzn6fr+NruJqeK086hUUY1K5KGyqiQBvSN1Aj
gEi6on6vH4yyWMIzcSRApMSY7Pjs7ABgKpv6lrmQCr46xkeojSZY8zAdfqsaTaq/0hCa27e
NrUGDLyRxR56b+JNOOp4a+KsUu0OSipkIOHUg7ffiiQortdHm+EekwJmYzYEcxGS4LQTk+V
6Qvq3MputvcGzXwVo0RpjfWjKijCY7bY1aX1M8lbwWW6BIv0gEAKo5PJa4kkyiUsuOjrYLK
w2hQaskCgBuN2eFYH26JxcoGMy5izCcy7m80UCbF97si7PHb3JHF4y1WH+X3avMZxbAnmgg
b3rd2YA2e/Rcuox5cZlwIzvQhN0gltR2I9W1gQBdfg9dzGjM5yZJyQkin+VMzeX6Tuodue/
q2mvigTdJJBjRuEXd6S1vIDfI27/b34Iur5I6U5+tS+WY5clvVe4cNuUj1Wf1CWBVkE1zXQ
YzWlx0VQqiEkbl9RJUk2RZutoJUgE7T89AZ+rjPY4OBjmWXYXVvSYx9wqx9wolh3IPAquk+
3UPrlhlMVoGJUA2aW+AebuxfJ4PxXW28L+HXwYJtX1ECCgksUZAfIQVwE3V5fqrknbQIYV6
umfiLV4tT0tMPGlhbG81DkLBKp2JZoMxsNZ28cbTySeOk8/nZMTa/Ed2TAsazeYfLKMrWko
LNto7ACPm+DuFWeHAkGXk4uP5v/CKk7WEg/knaKq75PNc2OAKB1gxHys+Ob6eGPHZY3JeMj
YwL/ZYBU+lbP8A7esdCpn/ANnmGqiM78sX5gVyBv7gHsaBH/nDfSMWPy8gR5WA2O6bG87HA
QFSODyCbFnuaq+e3SDR9ZxtC8aZBkkuHHxngV44+AN3mt6UF1asCQDXuO9b2PxJpssMkOTq
EMQmiJIaZoXQHuCTTIw780fcdjQmZH4KxsuPJyhhRyRw7EZsnajQ8+mt20pUlbTakFQBVUO
Nc8G6PFDn42TjM+n45jj8jKM83lc+g0xMig9gbVeD6asNW8VYzHZEWyZKBb6SGTIEQIsbvL
VgDRHHH9ueueH8rMn0/Ikz8MYUZnlliD0r7fMYksO1g82OPUKvufmevajFl5M2Vi4BiOVuV
NxQKxNDgAUDTKT8lz8dajwzqePpvh6DC1HGmbFkiXe2xnhZXAssxFc9+w4NWasjeFBOmpZ2
TiYbRaYqtJOJXoj7iArUBYJYEXSi+3BJHiDCnMuHhYLpjaXkRqg+mj5RrJ52mgprd29XII6
P1fHbw3pONj4OFNl+ZmwbisjyFikiurNSUOwW+/296A6Ii1PX5cfJGXDFpU6b2GacwKgNkL
uQ+3FUeDZIIJvpI/i3xHpGowQ52oYurpIhZo8d1KtxQG8ICpsXVHjo5NJ1LxlgplyZkWDhu
HbHSGI2QaW2G4W1A8kn3qhe4fxB4cixMZAXwmnkpUixMJkdrVh6rlawSaJAssQL6OxcvG8H
6aiaxPM/1EiFcVjv8hRe1it0vIul+OLonpF4y0z6fWIZ5cmTJxdQ3O7GwygEHYfYiyKNg1Y
+Omuj5X0zpAzMKURDi64sg3zY7XXNAcHq9PCuBJDjwpk5Qkgxkxo8qNgJFRWBWjVbgR3Auj
z34YjwpgLBlJjloBmpMs4QCnMlb2b/AJhRCngDceD1ZkeGcDUlyRmqZ1yEEbq6qeObAatw/
p7Hgop72THD8G6JpmtLq2LhhJx5nAA2qX28gVS0FoVXDNd309RV4UtyOR/36i55DchVPzz1
YwFuHBtgTf8A06AnfyyW224pWNd+OOfboSYb423JSMASpF0B7Ef3/segJwwkKvW5jx6Tz8e
3Har5/wAz0JMqbgTKzbgVbjgCuV78H8fH6dWLEreqNfMB5LMaB/Pbv89fNGztsiPHGyOSW3
uoZ0K32baNpHpPpoEc889eyMZow2apKQzHcHLH0EWWAPuw45I7Uex4Jg0xTiyZE8ssNCRRG
YwlcdtxJ47kCgQa4IAu/wAM+Ll0HCycHJRcxFkOxRfvw1H44+3i779R1Hxh4g1oGN8loYiS
CsXpJ+B8n9D8dIo9iZICo889/aBZv4+O/wCSenWL4Q1bUMYSZt6cjN5cMTod7tV/FAc9z1u
f9kWM+P4azIshNssefJujZaKHYg2mx3BB7cf240I8NZEmMVk1N0yJcibIlyYY9rszqY122T
t2RnaPyqn2IYfC8NSHEaPT9e8rEKGCI4gfhFQxrbGQqXQrH6gBexgR6jRGqeGJdTkhZ9YzI
vIyZZlMZII3K4X34K7zRFAjhgw6Mjw5sXTJUbJ8zIuaQTKlFSzFgAGJqgQBzXA7DgYxl8Pa
XifxjU4xqGoZisEiIQ7x72QNq8Mu49+e7WB0bN4s0rB0vE0jO0tonytqPiBlbyI2NK7NxRK
022gQPjv1jdf07F0jU0gSWT+ETIjidSJGlSgTZsA7SAQPzZs8Coaa+t588EBfF2oCp4clq3
je3APqJJ/Uew6p0vMnWKRI3WORbSVQoaqJ44B5Fkdvf9eiI8g4mS6Faj8vfGpayvO3nngc2
COPVVDdRMWaJWVJIJW2TBkYA2ARu9SAdz+wrnopGxlSQwxwY6BfKYJHtDp2rmyp4BO4jsR1
ZChIxxBLMW3AKz7m3cH7UAMjEEDv6SFFe3VWLos+fkmJJpnkRx/KEoUiNiv2kH0gDkAM1hR
9pvqGV4c8WSrHGmlI0W3loniWmu7oEfpYs0ALo9LcvwzljDfI1NspcKWPz2eAqYwdgZQqgk
P6vSCG7G6AHTPC0N8rTsTMmgxsPDaJKnnyHIjRQFJQWAd4uhVUaB7E2S5mjaVky4uFC2/Kj
QNqWTatGsq0GTeBtA3glibJBBurA3h/Vv4RqkeZmrs2k42oAtvYn+knk+wrgEnYf8XFetZW
HlnMj0+Rkx5pl+mEMbR212oIst3YD7SOyirA6rxs+TGyIc3JTJAZmgkjUCPywtEqORTg2QO
APTVVXTHVjhxZsRyEbH86MSTnFZZASzObXsaPDdxwwNcdAyRxR+GUmxpMuKSIE5Egk2qFJN
N9wJ7pVDk33voaHJTLaZdHwNWyArfyzjrJIsQDHlRu/wAJIG4cEgiu3UNTy2wNKXHysTU8K
eUkyR5UJRZ6YleS12A2337DqvwxrOVp8wGNqYxpTIDPvKbH5IJ9Q/CnvfJ6ceJMzL1rToMz
UhgmWCaVYRBkRlQhWMqSd59RO6wORXYd+u4+XpuHpSNHmwLOI8czBckEytuHmKVFjg8huG6
Sahmrl52SseW/kxgvGywskcjqOPST78j55JqjQuOuDD0/SMnGzJYszDVoCQJN2zcrIHFbSB
bWLPZf2bJPqfjTNibLzsWGEBSI0ywEjI7nyt1s3PH61Y6CMWhYviKXE1DMlODjoQJICJPOk
sE8EEc79u1Qa2d+CerIcvSMmdptD8H4oMDAHLzsk+SpNAblvYGPp43WTwL9zdVfxDHp2Kud
nRR4OWv8iPS8MPCErdbXQAAXcOSe9D4D8OwY+d5+gT5Wblwz+qBiQPbfx6iF4ZHHcc8jqp/
BBizmx4jPi1MVR8mZUNAbg4pRdjkc8Ub54HMrQdaw45H8/Ttb58x5I5A8u4jg88k8XfJNVf
PXtHWLWPEunuIocpHjJmx6EYtUYbGB45CX8Env1otJxfEej6lqMOn6W4RgBDJkyghO3qUXX
I4NXyqn8dFY2BNoOmZWvaoTNqwiJR39aYpb0g2fuPPJ5oekULLJk0vK17UnyFyMc7anklmJ
ZY7G0u9d6CelTQokGvVtq8VNp0mDFpOF9WJtPQusmTLsQSs97nAH3MFcc0ELgEKb2KMfW/p
12FGYOi+Qedy92+R3DA+w7dh1rcTXGCBTtVo1ZpCFYBPk3x23VzRBFH86TT9SV6MjkqymRC
exUDn+1/kfk9MQ1MWLVfHPt1NeaDW1GyP+vU1C393YgV/5+3VbgpdAFk7+9jv/AKdSD+kAi
wOd1VXt/wBf8+h8hggY2l9nVeQ18AnjpeUdGfzVZlYHYy8Hi+47k1Q+CFB/UJ90L7pAnlux
sgdieTX4Px8/PXiBOr9mDV9o+4c0b+R/06CaSWAhU8yVSLEiMPVfPNkD+3/Tr5tJsxXV5m8
pQ2xlQAFCLB23zYPPF0D8GuuS6uI5FGnwuQCNr5BPPcBgoPfvz8GugMmeXKKtkZDyAADbdK
vxx2/vXXIzvPlwQ2xFbf8Ap/8AB/v1qNG8Gz5jeZqs4wcTaNxY7bvsvP4B7k/5GttpmPpGg
NBFpGAsctgfVZNrv5AbbfJPfjjtXHXfEM5Lw4OZk/VtmBAkTKqsjNahkNftTVfazz0DoWrp
oGXkaLqMiDOyJ2nHlI0iPuUXGpWzuVw1g888X0+bxZpuTpTbNcwcZnfy1nadAhZdpZbZlv0
sAdpBF91Pat/EOl2Zx4hxbfJYyuZyY7W9iqBJSkDbuA4emsAtx2LUNE0WZ8qXUIJJFijgWS
SRT9PFtpU3cBQzIzEmrNDmlAjk+PdIgCrHmRvNI22IwsGVz8BidoPYckAXyQOsj9V/ANLGN
krHNnJN5mniZAxhVqBevY7vT5Z43gnnbfQi4ORqUpyITAIyTJlZjzblBBO+ifijf5s2VK9O
BNoP0sGi75ZcWWRz54Ufy3UAlw7Eemx3UFe4Pc3XPJDomr4mBPFjQoWMjGBKVUZSijewBc+
m2cnuBXYgovF64kWrZGVgzMrx/wD6mnDBvbzEN80Nu4G+W96Y9A6fOmXGWDDcn3BUFJZACm
/uBIAviv8AFdgzeaZYsTGWcIE9QIUq0qkdqPAoDjnj/WX1vl48C1I8kiKsSlt/Lf4RdnupK
jodczVnx0SScY8ShGRSwVyQ+5R32rz/AFNdDn3rp34W1ddJ1Ah0yHWQmWQ7mn8uMXwwH2hK
J43VfPJA61cc0iYGoZutNkYGPM0s2+JfIyIpaKABhKfMZY1FUu0gA8m+r9Z8aYc0WM2Njzf
TMxkinkhpJSpoItkHce4sAEdj1jtafI1ImWeLKycorJEPODKAFTesioeIyRtal77W/wARHV
U8UWTi/Rw/TPLjGSRQQqs0W40vpQAkMS4pq2se5APVOU6wQ4+ZG1rMAJGc8+Z38wV/UOVLD
m1NkMzAQgiLTZGY0rJDEvlStXm2igArYKgqa420Bacj7ur4YsmHGJixXRJZDAkk0PpU1Vk8
CyN3A91F8gMXOXl6dBg4Tx4DZeo5WJD9NgNF97JY82Q8HZSilJqlv3sK8SaDUceTN1iF9Zz
NhcKc1Y4ce9gG1EN36h+psUCCwYHxM2RhJJDBm4zrFYvUJHUGpCp3chuIwKaibNCueleo52
Zqui4rZudNkT5WSYAr0doUryFAA3Ak2R+nz0ThRY+EMaDUsXAlyciH0q2HEfp0XaFJOwksx
IUBquq3X0ThYmLLphzTiaXBFJIkkEGTcS7WeWiVsgMyog4JAANfPSptXxGZhHoOmKgBVgEL
EMOLBur/AAbHA/PRWRPDP9ZjLpun40sbNHGHxolshqPBiPaufUO/v7CRpkZM66akGmxRuqt
JNDiQsIozyWLf8vN0fY3yb6LlwcbMyJZ8XAx4MZZ1xlifcqpwRblSDfaxfz72Avy9KxcHKz
RPjxkw+XsjEz+TGxCN/MY2drGuCaIMgVt6gdbvT8iKZVlRpDouUj4smP5SwrA11QCgEH1Ux
ugWrjadqzTxi4+Tl+FM5Z/pnl2QsvBhfimXk8HcG9wN6hhy/SyfS5sTV58F5vOykCsGhbyg
FstvALd6Jokna25rW951+qaRNrPh7Ckln83Nx1SYSYzgLPXNA12PcH5quLBy8GgyZC42jbd
QxYWmeS5IGeKWLYCtsdmzm6BsgtRJ6QZkUui+I483T5jKyyMyCNWVwBErlrNsF/mngk1XN9
utf4V8UZk+YkLZ/m6dBjxtlz5RsxsA4b1HkEsYhRu+a9+tfquPg6nocqZeSRiSxqfNi2tu5
BUrwQSTVUDZIrnrG+ItfxNPwvo9P/3QSq0itHMWcPQG5u+5wQVABpdt3YGzHRzSzLGuFj7M
bzE2vMQQOTt/G0MWvgg3z+Z6liHCwFaeZHG1nVUj+WpvuAACsGBAFA0K9Q6HxM1xYhnsMEK
NyFVgSRYJ78EcD563OjZ7PCfQxAZX7XaleKqq4NAcEg9utNjZp8tW4dHC/wAsP2v8n35H7d
XtluUMqScqSCAtMAL7i74/F/8AaUWeHPlS0LB7H7SO3Px3oj4/HRaOBLvIB3gbgTRvsePno
dXO8r5caVynA5Pv+vv8ddktpVkP2kECu3tV/wBuhMjGDGRDyCw3Jdba7EV37e//AG6VODDU
QiMkY+4USAfawef3/tXY9Em9QwcjbtIUj/r+/wC/6cdTimfbudH57FOb/wAv/OevisgLOZJ
7ZzXLNw1cck/jq7BgGblpiwMC7hjZBA9Kluffsv8Aft09g8EarLOI8iB5bW1GOyiwf/eVI7
/Hfp9g4+qaVjgaR4WfGdO8s7JJJL80SwAAo8gEdvz0fgZmp7yuX4Y1GIqdjTf8YkH88Ec39
orjt1e/iDAxM5IZpfKmkUO2NkwMrp35t1qrJ5BPAPwOsxLq+TBnZOaZkfPyGYPKvP04urUn
sxHHcbFH5sB5uJqHhrPw86eJ5FwJ0kVowTCwux6q5Bofn/pp9bg0/N1LHnXOeWOfEBxUkid
/Ijat/loq8uqtuJazVWDssDaZFHn6bqWjyoJcjyxkwiMLbuu4FAa9SndY/wDcfnpFL9U9Z0
sjZbzRqmTJI+9gR7EMSRwAwNUGIrsR0XLouRrmjzS+UhEFvi5bAKJlonbyexo/pyDW3n2n6
jh5Gn4+oS4MmdkYcYgMCsAqLtYCQ8HvZBuxuPYcdNJtVTWxj4GU5MMyhmKL5UGMUs7Su635
C92vkleQD0C2Hhy5uRpwy1hgjhQzyHHYmWSvShHACqVA2/JqyxsNNMyMDLwcfSfEGVGqoVO
DOi7Gx1qgobsQaNWB/T3JU9VjRtI0fNbAz5pGlRmmWsW/rY3Uq0a82CRuAO6zu+QKxJ0fUM
DIjxXSSKZwrRBQS0jGipHY3RC8dzfJ5HTOXQ8uB4Yswx4SzpI8TyOD5RRBIbAsgba/5uex4
BYYuhQxYUskSoYdgkiy1LCQsGKEhhwygkV9pqiFHILiDwvmT4eQmr5bwYyBDjy5s5ZWpm58
pnNGtvB/AHJJFGRqun6BkrDoX0rzKwK5WY42Rq9mkWwAPUaYtu9uR17L045KyZ+u5U2pypj
+qF5BEqAirW0CqSovbSvQa+3KiPJlwIMPFLyY0uLOAsqD0RNwxO3ZclIkZsMbXbxzzDKhnj
nnE+zHlkkcTk+e/qDXy20k0GjYUSDStd3bfA0bKRcHI0tUyYo5HAyUiYfUUTuBBqgVpRyqm
nsjgkXN03DXV8nEOfjTh5im8zNblyK4VT6lKsOSFsg8XXXcDSc7WIn0sb/qsJikqSOjKlDY
CG3A0AqrQsDap5uuu6pkT4WsZGnS+XnGKPy8bGhkLbgCGJ2p2NoSwaqFAcKKc+HNN02DE1L
67LXI1B0VsmYQLIqAqGCIBYpSGHFdhxQFDvgZ+N4WxcP+IM+DNCZismIoFMk0rAD9UHv/AF
fp1Smi5+lus02RHkx4ccmZzu9YiClkB4Xkybe3FX+OgtOgbLi0pFZIvoxkTtHaGQliVCqr+
ndcZ4NDgnjqMOiPmqmbJPkJBkQrFkZM2yKPIOzY8q7n3SM4sDcq99x5uy9R1aLMxNZEyQqm
OMVMKN7/AJi/zSQeTfF8g1wDz7qs3bgZ2+FYB5MsamWNFcEE80NzqwFD39x0QIGiDzzxYol
jZh9N9BGGkCNTEuV7gMt8sfeuCQwzMfUtN0tHy0aKPMJYQRKICiqfSHFggEsvF7gFruxoLz
lXTzFNkzLjzyHIkZoXJUX91q4VjS8+kdv7C+rVNKyZo9WjxcrIyJZJsd5YztjbugLmwS24V
3Knnhud1qfiHREx8fUZsXJyZvMWKOOFDMwkABqNr2A1IDYI4sf0kBPl+Jic6BYIcfTMwBfq
8pwsrjb9yAV6woYix9xY0Qp3lbrHirI8QZKRshhwmJ3xrXr2klbomzwOAdqn3+0n2jarJhZ
OBPk5EowcRHCYoYMJoX+4myAe+7caBIpBW4Js9Zx8gYuZqGPkfWLlmAJGqtJsiJVZSqi7tO
eAO117nF5WnImfg47Gc5eaHx9jxFPpxKGXe9juEUEKR2A5AI6Km0zGwhq+l6VHNDlnLZkd8
ZJI3T0EooPNruNCm4DFbJKhAureINOlZJkiMeArKihN6wqxAYgE9iDVnmmIFWenmheFdL17
ytVyZhj5GQpIxNwILBwu/wB/TYZQpAsjg8X0RkeE9Ukwzj5KeXHIUYs8SMq2CapQxJ49mPL
AW3FkaTkTZOnZ2qyIZMZMEQyYsWT/ACLY07Kx9MZATcws8ML5snCSxrj6gQcb6WRo0Z4lJP
8ANAskLtFGiGKf0hq47daHFlijwY2iRJEUg70IN7jW0stW1Af2JFf1NoNVR7hkWQ7PS3mJ7
Xt44BvjvwaqrHPTFM7y0XZIrr/SI2IZKoAg9gPi+/zYro76iKSWOVkV0Em0nn9u4B7VxVGv
YdM8bzVMbGSxtCyKze/FgE8muP13Hq5n8yUxpH9vptrBBsVZ+e3/AH+b1bs/oKVbUpsfgj/
r1RJ6GMgbercgAXQ7e369I8hkVlljO7zCPLk2E3dkUQPxz7V8dgO7rwbpV5KMAOeP6gSLJN
e3t1JllVEaFoG3DnzXKf6d/wC/XyePTPKEU2pMIgSCmPzbj8kA7e/vz39+m2PlGPJhiiiTG
iAEqJEK3JTA7vlqsfFgmutTpqmNkjnK8yX5nqptp3Ht6StUD+vfrS6dFSO0JqxVg8IT3r8/
279NseJ1iUSH1r2vkj/z/wA79SfGjyUdMiASRyDa8cq7gw/Q9YXxD4axn1/6LTkhjm+l+og
xwiom0Eh0BA4JJ3AtYBLCqbrOfWLHpc2j6nvOBJvEZdCXxHXgEC7ABPqTmqJFjnojw3kyal
4LzMM5Qx59KZSjMzAGOpWYcWSSpcUOOF/c/R8XLRF1PGbGw8eP+Z9ZmIAXSyAFXuEIFXdsC
CGH29C52raVgytk6RgDMkyh5qvPygbdY2oCPtY97BX56Alzs7PlVczLGTLOGECMw2wR7Spb
bwFDKDZ77QTz6SQFaPEm+owxvx/tlXkCZDVFgRQJPNVQOzg0STwBk6J9djxwpBjMscRZrcy
ACqJW6sA8+wB9uaUjdocNMiVooIkdorFN5bD1PxwzUGa+5AHPYDuoSYZ0+TKyYGORlS3DBH
JQSMUG3Dts9O1Qf8ArsepL/Gtb0CMahkQQabCTWZMTuNf0ofuc1xwtmqv5tmxsaPUBgafqm
Q0rSOc/OdWRvTbMQPuBChm7ncaJNiutPp8iaxog1zNWLGlw/wDd8YmRNqJ5iAMC9+oNuUE1
dexo9RTVNF0vESVS0+d5DS42TtOUJJNqB1Q1Ty2wHoZgttZAu6J8TJ0TUcxp8yeSUxRv5qq
XLSK1AyGRq4ZQRe1QH4qwOkeqo0LymB1MWSWlidpijCOyQh3cPtqgQSCfckgdNdOyGnw4TN
HPjRJjpBLmtGNsgFjbFsX1Mdqi77hQb4Vgtay9Kn1KPOxsAw43lxJMjRBaUCkc7L2p6gjc2
AUIBIA6IyZtOh0+ZdV0vzMvBkeCL1bIZJAB6toAC0u0DZ3Pt9pAofIz58XBx3WBXcAY/lDy
lZiKcWTuPbmza9iRYLBZsXFkd9K07JXU2l+kXJk8oIAp+9AQE3MpVQK7Efm000kUuZhZEWd
qf02oRMs8xkDSTIr0xNtYsBPmuwVqA6sxdZg07NeD6djDlZawYqrAweWJlT76G4nZJzS25Z
Re1a6cYWlY8TT441CPIwsrGCmREcQoyuhB32oYBdxDWL6OwfC2n6hFkHFwsGaHF4hjXKvz9
zElmZGNAgCg1/HHJ6C1DStG0/NGMum45aZNsjrlzVCK3HeNw3WLAFi/Yc9KcfU9Ng8Qxh9E
x5MIQllgnlkKoQWNgncbsnsBfxzfWiyExckxY+T4e3Km1lU6tKY0W9qkEDaADx39+uqsOLp
GVlw+HsSKQ5aRNBPKZyajLKwJPenIoD3PcHgLI8U6xlOITpGlZPlkPGPpvNCAc7uHsG+e3H
+pWJqcsWXkyyaTpsU+Ll+W8+Ph7WJEUjOBbAkgqCDY4P56RZWp5/iPLWXPSEK3oxxEHPChi
yqA1UbWzd1+hBCGe2aY9F0jIkypclVjjEsOwoN4IIO5j83xW0m+vpS6bqWB4WxNI0l8fGmj
jVHkaRhbWC+2hYskm+/4BIIRwaTkDLMHiHHgzp8dVliImYhy5clW459UZvgiv7HS+E9GwJ/
BGFlxaTp4ys2FJmIxldPMYABypYXXBIBBNGjfRed4c0iTCE2ZpWD9R5AEj/SRgnj96/SyPz
18uTMgl8QphQ4cLSjNC+QigRqGlILAUebII97JAXgN1rcrx/jwRvkY2B5iRB1815VRlcR+Z
soKRXYfd/36Hx8/WdU8nW8TE+onYQyrtDQx48jwiNrUj+YL4B9VWbKhd3Q8Kajo002u61kK
EicSmd12PkTmMx1sQ0K3KP6h6SdxBFT0jw2MXTpTrONkzS5AkebyKZmdk9SDYGJobxzQ3ji
9w6B8HSNpmvy6FqFZGPC3mxNKWAHKbZFUAnd/wyOQFHmG+tdnZ7Y0rYsOYzxPKscTSept9b
mRWKkbwCjqW3bqYcd+s5pOcj4DRsM1p8idspHkRMdZ1KKhU7TX/DdGsCizKAeD0TqUen52q
5E2NBBmPih2mdo1nxyyxiwwZgoc/wAsBrv0gXQcdIP/AE9kW+TFnR45im3iKQEwwFv5gSUb
QEoFewUFmUbfTZXI+ZFlRQZwGV5zMIiCFdCQTYUMbUESAccADnmutJpySHYkQLbY5eC1A38
HjttHPyeO3WkxceNmoqWZaUEn4JA/Tgf5/wBmBZN5ZWDSSru2cqSf1+f9P9KvOV68x6kU0x
UgAGvtJ/f/AMvoiRiikUNzcEECnHYX29h0NNkMI9/KBuSO4B5P6j/MV0HMjbWkB2WwLFWv2
7E/1dz/AH/HS6SMyFpCHEqL6QEKsx7dwK/t/wBuoJlZEEarHtU++5SCf7EdYjIaPI0mPPyH
kM5Z4ZSpA8wUCG5HJO4/HNfoR4CMfKaKZQbieixLf0N+nBoHt3Brv19EixMf+IZMc7rsOQy
jZ6mYKbq+fg/5DjgdaHTsWODHpYyoZuQaN0eDx71XRyNSrd8cUf8AXqXIPNUT36ReICcXN0
vNVCx+o+meuCQ44F/G4L89z0h8W+FcaeV9aw/NLBd+ZjQjmdV/rQdt4/sf15OMxs+DTfEOJ
qWkLOmnZbeUXkJ/mPQ5Juq3EGr4o8DgdaCNV8UZ/wBPBN5kMUrtkZAsiIbxtEVinkZDRFUO
SR835HgTDeVVwPMwGho7JGM0L89iGJrmyRyCTRBHHSTN8Ja3jRytEIdQYvbPC5aRrIobSqn
vydt/2FdEagfD76djYuD5TZMJZHeTfuA5DowADkk8g7QAeAV46zMMbYefkxT5TmBPUIDuUT
mxVc0pK1zd0eOaHRWM2XqkU/lqEhmA8yURVXa1XaDVllWhdAKO19arB03wzpOlRTZCTSZmU
zLHLKinaD2lVG9IW27mzwe9dASadp/iLV4/r9akyG8p5pXfBEYgiAO6yG4A7X27fPTZdH0f
U9Ezs/Rs3MwIRCyucxTKsqJZcgO3uQtkHjaB+OlEUun5GY2PmNLJpk+liJd8b+tUyLH2kFT
Snntu7huxL0vU9Uhkw9RysaLKMr7kE+QUGGUCkgIo9bmMimriyW4BJujzvOhyVUxQ4aVeOW
aN3Hl1tQ7yaon7rFC1XuCM4mfHWScZAxkqWCJaRskCgD6fUFUttsk8bQptjQubiZOXrP8AD
NQ2fULthjRQAgJAoAdlUijyLF9gx43Wlw6WxVZo4X+oRoxFIo2kre9Au0Aijxx2YmhuYtgt
ZTDwZ8uDEyostYUEmGfOu4S23ZuIO5o2oKAftuzQ29MMbT54jhviYUEGP5MU/nSIAFmIU/d
dhTv4X5BNHnpbk5sOBqWHLGk8ghnkaCWmO6NSwoD5HpBIFA+/cdLdLRhHFHLHj5KYcwUyRI
syGL1l2fkgKbUCwAa96vp3m6ckUkWfJhymDbD/AA1EkYxxFiEZEAsC2BYH7qHBDbSLINSx8
zJjkzY/94yZJW3mQqsT+SxYEbT7hrpgebrgdM9RyZcGM4UWo42QpCbMRJCiSREmwZBQ5BPe
+/PVzaac7A0t9Hx8fThnzSJPsyfORDRPHPPCsaAAtVutoIyDyRLDDlx/Tu0mRkqAyCVTtRC
o2sGu2kr3/wAr62WkeKsrK1PT8GaPGmSaCDeVjPmSM8QJNggCmHx/V7V1z+Mfx2PKw4fD6Y
eNCxyM15pniEYKMtuo2myFNgEjg/NjOadJDqKZSY+j4qzR4/mBoldmSnRdxJZjVbuPx3HNH
4EORN4RnGRBMMhdRlKLKxV+MVmWzV+/b/PpVFk52maemVG0n1C5LLC6ws5aWRKpewBqz2Jv
bQ7jrZaYmm+HdExtX144/wDFRFyUChntrVVHFn7QT24JurPR41/Oy8nHlwcCKfSpYBM+T59
OoJIYbaPrWuVBP6iwOpzajhatkR4jYudCTuVZ2iKR+ZbAxFiCeSl8AodoFm6OV1OfXo1GVp
E+Xj4SS+Q+n4+S8jqy2CAA97gPUVWq2tYYAMbNCwvFXiVPOk1TKw8FmppJZWdm4NogPeiAC
xFfF8jrVHTdA0ctkTiND6sj1uXZ3Wi8gSyS1AWQLoc31mNU8QaJpmrHL07Spp9QypneIyoE
UMyKgKoCL3ldpumvcfcAjrrebrcM+dkQy+UFfLhEb3QRHCBV2gAFiKsliBfaqgNRh1Pxd9Q
mnRnStAQgxYxXy1ejukWxRrbwB32D8nrXpmQx4524CnzHWIJgSyMIg+5rZkFoKpm4HJ97BO
R17CgggTJw9MkiOG9ZMZlZ1ZH5oHttHqU83bOSD9xd5suJmwY8egNlYuOAGMkbOAjkhxuVh
QB3A7u5BNBlLDqOtJLHJDjqv1seNCC8LSgxsu2YLYkBW9pLFrazElqoIPTeTTc/Ijlx9WeJ
sWSIw+RihlsMWQ7q5KlWW67FbsdDyNIc1PpsGOPDppWkaVVI3c2gWz3I5sA+ojsCcvrZnyP
GCiRRHDDgfyysrEtu3GyR72lft+B00wIMZySwcSyofWzlCgbupHfi14/HRmS+orlwPhpjO8
SsmTA7lDNZXZztNAWxNd+KvobE1bWMioMjSI4W+oCIFy6DoWIYra9wLauD2rk0GEGfkZMAZ
Idm9ygk81dxj7rInBDArXFd+Dxz0PJq/iRY7i0fClmQkELqG/Z6wAWHlihR3foOaPBfSCeb
ktR3elg6qQPkd7HHv3/TjoGV5bCysGBP3IQC369gPb56USt5shVURZLr/iKt135s8/t88fE
IAJcaM7sh2Aptm/0nvVBe1EUfe+sIYhFmy4efujLHmRSLNHctAA3a8AXwT79BOGx/KjMaBc
Wbi+a3EKwsd6FfjjjuSfpMMhn1qcRX5XmyoVFbQQSG78f+ft1sYgUAjo2oN7hfv3vq02zLf
v2r/TqTIW4rkfnoDVcL+I6Vk45oMyXHZ/qHIN+3I6u06fFzMGLORhG2QqStv78qD/p/r+ev
nvjjwxh407PiAJg6gzMWV7GNOb2luCQjOQLA4sr7qAV/s/hn/hU8c7RrKMhx5IpSlhOFoV3
J5B9x7d9F4rl1PFx45NMkl2Rqyy/ToHYMWTbYIY1RccAmypogHrL6X4zXLlXDz8RWk9ZL4+
0soBJqrotQBIsNZ4Tjp6Tha1kNjLLHMZAfMiliqQJXYo4urqrA6V53+z3Dy5WOHlfR7lFwq
oEb1zRArb+3+QodLM/wPrJnjmjmwssY0SrEEO37SCFpjRFAjki7s9LdT0LxHk5EmTkYCRxD
/gwHLRfLj7RpwRSqoqgQT+CSTWcLVINAnwItGjjfKnQTZa5kDfyRR2fd3LD2omgDfRekwxy
HHzsbHykQAmHFix2Z8lQFa22biFDiME7APTY5PVviDBeLOgXFzJpFkxVkxcrDkRVZ95VBuL
hAoZl7GgGXgiuu6HkZ0EOXHnZT6hqOM8iNu3u6hJEUPDZ2MBtk9RUkGuCNw61Gq+IXy3Oj4
2l42QzxKzNK3mQVdGiAL233+eAL6TrBrcniX+JritiL9R5MhihV9sbcK6uVIoIoDd6IPYNt
HMnGw5WwczJB+qSK5cN5fN3kuTwpO5jyXonm/UQByrzNahnixIj5w01sVvplESOY5VLhdx9
wqFB7n378lXpeZnLmDNgAz4MVmh8lYAoyA+9mj2n7bUOeCaJAAN10zRDj5ugCHMXLxc0wRI
5gUmSITelWPcMq7QR2BA79afwph5UEepzxgwPjzTLPK0TSSF1SJoh5a8sgV3Gwc+rjkli2b
E8Rz4EdwRR58Y9XnES48zbyoY0ysPtD8UAsjDazADqUGn682Qss0OJjRmW2jMpkZVDgFU2q
vp2gsC1mz2XsPnfhiBNQ1HTHhDLNDE8mTGQbB8p1u2/JHBJ5vt1pDPo+OkcSSEYyDY8Jnxm
STlSb/mUCdrXwOWsVVFRqGpywaxhr6llgmkXy8dVYx1RURhas1Id12G9IO4DoTMxZJ/DudN
kSpFl4+qZEtkENIQItwCkenuXI4NKOOK6M8P4aYmVpGY2djwYZjhNTzBS1KVYACzw24Wa9+
4B6aT6dnaXgaxrmPrEc8WdGgjOGA5kkMl2o5oC3G0Emm72B0BhZ2fIcv63UZg8e1XMeSUjV
VnhBIAbaAFNEgCwbPfn0GTJpmD9VrWVLNE+9kwGfzTksd6kqCDsBvhl9g3BBs5qbXctM1Ml
RAcqJTHGyLvXFFk7YxyCx5Jc7vvFVV9WR6Bq2a3mho5JWUkLJkck7juQEmt4LMxUkEeokc0
d34Eyocnw/Po0LRYOo4bneBGXDk8BzZ9Q42mj2HG0Facag2SJsWCPy4miyImyYo5ALUsBYu
Mll3EG6XseRzVGU2j5+q5TZWkRTRqVxJMkqrMzkhSAFs1ZVd3BBBsUBa/H8eMVmy106P+HQ
GpFEqjIxgFFbo+b7OfST6QfcUc+NG08+JdY1LL1/I0zChylDiOQATTMu9o1JH3KwojaSVr9
eiJfE+lQGXH0TAdpcgGFs+WQhyt22zm1sAkcrTVx7GvNzRpGg5EMUKDVNYZIIoFAHlgXXp2
iqVk7/ANQPej0dpOmjQcHA0FCZcjLklM2SjoUikEZbbt9VsAnG4DnkXRHTlfB0WSsKzLkbV
j8sjzii7THsrahHFe4omhzVjqU2g6Y2c+EUmliBInaTMyJo4mreodWLJ9o3ckbfR/jW7G8P
aJo+OmJkSxw3C2w5GYdxjSmkFsbKDuR9vJsUeq4/COM5hzUkzjNYmWSaR9ytXfy29INEjbt
AAJAAsjqUjZOj6N5Fz6pkqiiJZKDqoHAdxwW5YbjVirF2WCypJwsmZkZEOHJJ6lgiBd2KRB
mBI5DGhdD2FGyOslgwvgZZy5BNLHlCMHIm3Xuq255ILLcg47M1faa0uFFlI1xqrFLYvspHG
37l4teCK70a/G66XVVXEknzzGscIctIo3bSFsnbZJ4vjk/nkdW4+vY+RPHBUxnRrBfEmRQe
VBYslKbBHJ7gr3HQup+IxipIsjRyPGoaWtotboNsN+/NX82K64niDCUrCssBVvUivYZ7I4I
I4Pbi/wDLov8A9QYrN5bGA88Mt+nvV8dRXNGZfkyQyoODIZHBU2PSQR+Gsfp0A0irEJJd7+
pt0a7r/ufwb4+Px0PJn4mFS5BZb7JGwtT7g3fPI7Hpb4p0dfIj1HT5U8mMmQp3MYZxtKHi1
v8AsC1WOAi1bJWOOKWJ4w2XEpmWMbSXB20bHIsXXuet4szp4lyMVFUwxTbSzHgkx/ofc3x8
9bHEcPkTK4U7A1H2AHY/HPPb89Ebg9hG57gduunk8dz366O3e/fnpNpuIEbJxoI1BxZmUgn
uhO9CAOwG6gP+WuhZc/GyUycaTElnxo2aKWcw74Zdp2sg22zVbA+mjR+Ok/hHDxMDP1TI06
bJy4pJwsZnFOgCg8E0SSS3B5IUEgnrYxhmidjGKkYCz6j+B+f8uqcvQ9O1SH/fsPHm96aNX
rnggEHj/v1l9X8KywYDjBnluEHyseWESJH2+wGtnHuKA9+B0wwMdf4XFj5OVLLlR/e8jM6s
D3AJNk88Xz2vnombIbHcR5KUshtW3brF/Pf379xX6EkSwpmQiFTuViRyKsgf/f6dY/xK8en
4udubyYpcSREIPZiNqGva246VY82HHp08ONPlyZeJAvk5sc3keVGGICglTTEkcAMCWXkUrI
ZlS5uBgafqOlSyRRCRcbGiMe52jkQMoIbeSfQCQoN7rFHcAbl6lrukYS6rNhPJDPGTLjNAx
WNKsMWFPGeaN7qoniwOl2jatp0+HJPkQB4VUCUzHczsopGHNPV7NooEEE0GCgnWtX3aXDFh
ZAdMsyLLuMm2MxqCq+zWSwJc8mrIr0hCsk6ZsGPqMGZ5hZ5YBHIGmkD1tCcEsCU4P/u5N8M
dN0U6jO2nYMWIipJJkRSZU/nSRoVRXGyIlbDKOHbm+3cdFavoKado8GPFBjQPB/PhmmZFkR
llUfzJSQCSJCa+QAL6UNM+l50Weox8w5E5MceHKkjx5HBBWibD7QCKNmz8XqvB2TqWq6Hmb
dQGFLmZssxmjx2raY0J8sNVAOSCeSac2CdwfQaI4xpUn1s5AyFZMnzMdGWQncVkCtdOCy/K
bUA2gAUTDjjA1PJzps3zfPdd6hCpJCqqf1UaAJPHJa+KFYrQMvPxsiODCwocmYxELmSWr5C
0p3eqSmuwfyCCK6aTP4qlNvhZIjZrkVZMdlMfuKJ+Pf8AX56Qat4f1/UM/IycbQyu6SU0Hh
YVtAUkFuWPqJHPcUeOjXwcjRPC80ufjvgeZmiQ44kBtCYbG4Ehf+HQJa/z2vGS4eXpedjpH
mT+VloDH5gDFWYBgrfHLg9wQJFJ5sdP9Ww5f4Lo6YpSN307HFtMiqN5cyFgxHBAI5NEkDnq
Gi4xmbVY8Vt+M0U3AOwAK0DEnca4U33+RZFHoqHRMrxvHquriIxvHjImBAjUjFeTwSALKEA
HtYvtZzs2lz6WDLJ5M0mNNWTA0TFYXs0rBhTA0w9O5aHf1Al/rOWdRCy5GnPlZaSNPAkW9R
EsgMikOtbmsVwBZDbbK2A8rUJNE8R42oYrMZlBaVmVQZmWWSJ9wqgW2MT8bhXNVq83xro2s
Z+HDAJ4Zwn8vJlbYInNfy3A+5CQA3twCDahlX6b4oxdQzIBnaK0H1eQJYZoC0PmW6hTIP6x
yxJPHtXN9P5PCxfVlzGRXTYolaSGNXmDckS7W2yEFVH2AAGwSwDBR4hbStOxY49V8MQZEmU
wbKmxdyRKyuSNrAWWNn4smiSOyPR4MSLWIXgxJ4GTb5OOzK0hFMSCwA4VlU88gfPXNKyV1L
XNR1rIw5siKGExRB8souOu31tvBLD0bmoA9z7jnRaN9bm65pGZOyRQLJLPFBDEceM3HKm4R
m2Zqq77Aiu7DrfRtGzkqSSOKHvXWZw8/T8zLizsnFiw8LU3iyIHlzyJZpT5flFoR6QWEIK0
xNIbALMOh8J/Cod42WKHYZJJJHlmjaHdIZlRCyrSgwSEqCNjRFSL3dayDJTJhEqB1VrrzYm
jb45VgCP7dZ7WsPBi1GXMz9QeCFxETHFEoN+oBneiewNdgvqN/AWneM9Lz50OnY8KCcx+XP
IyvLKSyq29bDA7QTZPZQaPAKPUtD1KITrqeJHDpReRNzTlhjrvtNu0i+XpAFJ9iPYrMfUJ8
HLVZJdyR3c67ljZ2FqVLAFWNEHdXINe9m67MG0LUmjlBCwOFZl2RspBHBNCyTQAuzx/hAFh
1tcnxFqqZHmQQxTG55jxGQzJXP5bt+PxxVkrN9dNEqy43nK06NJD5PlrR+1LU0SbIuuCfVR
HUSM/F2yxkvHsapBC8Sl7H28FStWeKFEH46sK6lm4C5pkwBjoqBi0xLp6VPIIokFgpA/qtb
79FR+Gc6bVUhWV5sKSNHnmi2xKt3wLDl6AHFgksPg0IdPyBhmfAyycZonkmkCEFacqFU2vm
Ei6pefY+oDpnk6TlwSBv4tju0ihtzQRDcCSQw3EmjZHt2PtXQGlzfwLMy/DuqSkYip6JCpV
GjN8fABogj2N/wDNSPVcebCizNOlppMIjIi8yxwGBI47WCrUe3Paze90hsPOy8mSOc/74vn
CnvvQWyDQICLx7bj8Hpvo5lESid2DstKFYcgGr4HIsjvxz7daCMK0SsSw3GhZ78f+f26kAK
65dHig5+T0lz8HURq0smnN5S5mOIp599eVtPDqK5eia5r57ct8bFhxcZMeBNkcYAUFrP8Ac
8k+9k2euJBDGwdAwLfcQeB8cdh1N5AG2hR6OQfg/ke/Hv1wNSAtJQ27mcm7rgHt/n1QFUQH
bShuSGoC6v4/Tj9OgpcSLfQvyks01k+5Nf8Ant0p17Pz9N0t48aFi01fTiGFpCosb2F0LAJ
2g8btt2L694UmR9PMU2QciZArTTM3MvsG+a4I5oiiDRB6Uf7RPqItD8wLGkRZIUAAsWQaIr
329h26XQZWadAxpI28lZxJHLIijbM9FYg9cu6ysrEd3S1p6Zeoadn52CcuTVdenGJkMY0EI
Ter2qqwk3NzsUh/WaLC3L7tqRUys8pDCEXUg4V8tQUaVQ1JNuHJBJYs/wDyoe/cyV8fV9ee
J4548bFgkkXJEhV1VbtnFc21HgBrcXuoDqb6dOdG3pNA2HJlpMjTzGISbo3EnrkEdhqUcc/
ni+htJ1CHHMIx9MhafIaXzPIkVSHYOoRQNzBNpSqAFgc11ofCmt4+NqmoTalkxJkzpBtM8y
q20XY+1fUARxX9J9q6nq2oaFEmTpePGNrYpMSK2QwZmqRKQLtFkrzdjgdZLCxmMM2pHJbEZ
I/5E4cEB96pJWwHuS1UOyjg30xk1NtJEeRj52QiLlSpkzYUOxlXaGRArH7QRIQGru1d+XHi
fCyMDwzHm6fn6lm5Ql85pjOVJjdfVYBFD0gi7Nmj3PWdXUMiHCix87JzZpcuGSR0GZI/pcF
QHjJK0vJPB4A6MzdRmyciDLyc4rvxgp2SsgSQNSgfF+UG4rk9M5NTgyJpdQwtPzsefIieAe
UwfklRuAsG6v8AJofr1HKny8fA0/OxnmjbCQNPJPPHudXVTZAO4inY8UaAu/YfS83JwPAWX
JgzyQt/FaXYtFl8pa/q9Pa+L7Ae56mmnDxFlY+nS7fNycSJ5JUZyzMmMpUkkhD/AMTt35YW
Ab6u8M/wbPyl0TxREpzsMjHxJHmdFdAeIyAQNwYkCwCe3cEdW+K9F00a/j+HdEhZJcotJnM
sruwVirV6iQLKi/8A9h7dbfFXTfCenpjRsXdnWlDCyTwvc+leKFkD5Pc9IvG2jA6fH4iwFW
QLCPrlFqMqGhZZgeKA79wKIIKjrC/xDLhlTDwlOViqzR40ckKeYQ/Jj3UCGNgMFNfkir3Gi
+AvqVbL15Iy7R+VDBGgQQJtK+wA9xXHG0G/h63hTw5h6ascmBiRpjtuSaUiyx92J+6/cHjg
fApL4Wy9Dm0/HLGDGzsKKFIsmdl9e5SsZvd6h9wCk337X0VpGk5XhhtS1fNy83V5ciS4kx4
2YSWF9RRbAbgC+wVRRANAVjqUOKpxclJszPZclopysUmNEQNymJmLD8hb/qqjXWY8bT4emJ
HjY7Y8ZqZVxscBPK3Urk7a3E7XHIA9VD7T0NoWI2THixZuZlYmMVAij07lmb1BmZhZUkuwo
DdTAHgDpvp2i42nwwanAMTGzYXl8yYzOyRm2Ujczcr5ZPqHY2SK4DfT9b1CbIx1jwZJmV9j
yQZAlULtJq2CEOCACCtXwSCSQwzYcGKB5E8MwyNMTvxmjx/MJphuYbqIO9hdn/iGwASSoxN
YxpT5OH4TYzQMxRIYcaoZEN0SrnY1uasA2x9rPUtE8UZGfCdP0/Diiy8YCI48zjGSKtw2IA
Ha12/4QDyfT9oWZOHFr2vrJqOqxjIhVo48TTH3SxsDyWd1HHq20Qb3dwLHTTQMTSNImzWOD
h6cy5Jb6iaRpJPLYMEkHmE+WRuK3yGZXsAdlniDw5q8kkuWNRXUnx7eYZJETQx+oGTY9KoJ
iIDKACLI46PfQX1VNE1iLJwEkngH1mLnwpTEgB9q7R6g26wKs+46AytL0XCGfp2nY2RLkpC
7KXCnHd41bcoQGyaEi+ocbuPbqWFHDka4wbHXDwcsr5MxkHmyq6BY3Wz5hO4xMT6l3+o0wJ
6HiwcpfEen4uZHDLNg4BCpkxErSmXZaqDQBK9uKH7dOY2xs/B/k4c7lTvC4DxSbvSWS4i7q
EoGjuAJFDg9XLpWFBpczZeUmoz+WcgpITjb4QoABBPCiiATx2+BSzSTCrNE0suTl4paRZMW
rBcK5oVRTd3KgjddgX02/hDQwvkZJGJGqyGSRnto132bcsTwtkNuAF8r2Aa4MK6dF/u0eXO
rgLuaazSih9zf5jv3N9+szrWmw6xC04mMbxxs8g3HtW4A1wRYNGv0Bo9YGXIZ4cNo2BIiAi
kil3ttB7EXS1RG3vyOdtUy0fUzjTiOKI7Iys+FMG3EKCDLGSeCtbqPFG679bzTMqV81RAfL
jKMQF5ARnahQHegK/F9aP6keZhxoFkVo2kLL/SRQs89jbf26yWheNNSz9Qw0y5MV4pozJJH
j4MgcDY59J8xieU9lN9vjoo+LdbiSIDwzmTTzYonCCJ4ljk2oTEXpgTy5uh3VSAQxDKLWdQ
GFiGPTp8iSaCSSPzd0bkoo2iT+WFjZieboDmierMrV9XgEUQ0LzsmRJTSTkxM6KrKok2cbr
IBcILU/ItfjeI9cV43y9EkaJpCkpihkqAqygv9paQNu3LSg8ENwCwo8ReKGhWP6GZhjIoln
yqDcFCY1VCtkncCar2FizWYfxp4kwTHrEmb9fhs276OGFbjio8zNsVo2YUykcGm4quvqEsk
OOI/Pnjj86RY1s1vc9lHyePb46iksLwx5CvG0TkbGBADgmlo3RvivmxXt1W8MWfCoDRkVtu
MhgOPn4prr8/nrN6hifwXUG1fGV58eRlTIsg2KNuAAdx47UfaioU9LP8Aai/m6TpeOuQgZ8
sMC7KLpaF3QrnuePnrJxyazpUqYxin+lzVZ/JMJO5WtR6GBFdxRHNrd8dNsXLj8RapBh6tj
ZGNiK0sqGUbFSkkc+sDd/iJNrezkGzWrUaNjSx4epaXgwZGXAzrj46RW63GjAgqjWzMaSrI
Q8bvT0DNieEpoY8jG0WGeKaSYB48KKR5GVtu0AGyx5ccXtBsA3SrxFo2mZsbyafFj/WnDjy
It0y+X5PmBEKB6CgqpJ2gAEKL9R3ZnGUNHlQCCHInn3DbJCG2gMCzhgTzQbnj7rvt03w/Ae
q6rp8DA4pUxhkM+WZD24//ABcA3/SaoDj36MPgjxDqOfI80uj4+SsCR1E7gqq+lZAtcH0UO
K+BYsM5fA/0eDOZMclIoURsnJzRtjjT1EoNtKOLJP8AzexNi5PgvNXQWxxp5gZmR5POyFEK
uvG8BQxJK7h6hVtyDQ6VYv8AFdVL4OfIY1zlMPn40hMcYVgN2wsEXawUHao4DDu1gjB0eKH
Q8yHfkZT6XqmRFsWTapTYLLmrCs0Y7f4jfuQLOcOAPNjqojlxU3JIx9bF15WhY9Rcbe1KLu
66pxoMt4VzsTTPPhVDf08bsY6YDebbmr7c9iaru6GpM2OcXJwsASK3luVPlSIwIugO+2h2v
tYJNEJMSQp4D9UrVJqTIyME2u3kJ6effvXsP7dafwdDHkeK8TJgn3omkxFriHACIlcG+4J7
e3wb6u8U6Po3i05WdpE6DPxSokZlMcc67S4pmADHYAwZbG3abog9Zzwd4o03T9VytS1h559
QnWseeY8NQFru9jVAntSjnrQSa7BmZuRrGVpOXIcFkicpMDEV3g7goon0kFlLbQpBINm9bi
6rhYjLLE96dm7pI5VjpUkNMRf/AD37gU3BJLqOsjpfg7LyfEeFJnwxZmkiBZl3jbGAwvywl
dw/JHYjkm2I63uoajj6dGu94zNKSuPCXCtM3sATwLJAs8WQPcdZLM1WXWZVbKiKCOQ+RFHv
Dt7NYq1P9Pu7APtC0T0vwdIy87U/IZSmJMpGU0aFYxDVtseqKyDbyG3erkWllhqnivOxNSj
m0psWTTnPr3ufLdfTuk3ttEYshQQxU7wQGLDoTO1GGWTBzptMyYcmdXxgGFSKPRyoZbIsHl
h2BtabjPaMk3iDxJLrTYUmbi45OPhmSHzAklFlLKu1QBZYglQGdeRV9ayaOOHNMeecbFhiY
BVkzFj3A9wsYLWautxuyCD6R1XqGnwYUS5Wo5UkMEaxxkwxhYXO0llVACxvbtp2H3fKjoKL
Us7MnnigeDRMCIsJRPKm6L+ZQuMED1dqIIuwHsdL9RzUz9ZzNXwtROmLHho+CwXZ5+2mdSb
2swLFdvJuuDtN7jwjNL/C45MxQHyHMyiOOR1USbX4JHa3JJ7LwLO2+sxreKnh7/aBBq+HJH
Dg6gfLnkVdyxzWLsKV70rEX/iu7o+1ibG0fxnkZmnyDzcjGa9PWHzZBLXsi0B9ocktZG4gc
g9WZOVPqGhLrUO/GxJwq5u65KiYmORY0KlfZbIC2Fv9eaJJkZOdqHhszalJpsUL48EjJ5rI
Hakk3KvBsqyMeFQE9vUKslNV1fwFmaZlTk6tps6NLH9zIpHIcmxQtzY9lHseqdQxNWzNS07
VtBwMN3yUWWafHxLufnzF3sD5fKHkFL3myTyKcrTNNGoSLqepNjLiMFXAgdGklV/UkV7iA6
t/Ls8bQnawemuPKdR/2gJLlY0umrJiSLtZykm0MQjWK2kijXtdc9TzMrToNRyo8mNnWNg66
ogAmYkiPcfKC2oYOpa7BUV3BFGbqejTZk2rZbQ5STNFE7rnSsuGKAfyyikqCDYb0Wb7Uen2
malHPqeXhYulSQwQxq6ZKLUcg213oG+CAQTe08gVYx0TUpJHbUNVDq0bI3lXGSf6ZPupWr4
4HPfv0Zpqz6bgxYsZd440Cq0/qY1/7RX4v3ofr18w1PxFLqcR0+QeXiFi70BRFEcmvwPiue
G69o+JieIxk4AxRiZkoBxmCsEsElgxF88e3+GwAaXqpcf+F6rgyPIGhZ9r2BcgNoykDjcCS
KN/PY9bPw6z42eMSdf56h4XJNbu22h+5P6dNZsnKn1nIOnQ431iRRwibIZtpSvMWwOSdzdq
HF8g9Zbwt4K8R6PqmJqUkkTiBdghma/SVBI4bj7nX39VGiOet3mDWp/p3wpMXFfaC6uDLGW
JUMCfSxAUsRVFiBZUCmqC+JwJJDJp00jwR7I9zRpHMG9fO1mKsD+K2gVyWBDprwxshkyMEz
iX+R/IYqY9v9Q3ght55IJtV4Fnr2nQazHlyfxLJx8iIr6DGNpQ3faux3Ffu4Eanks1JvHGk
5WY2NnY8E7tjJMJxj7SzqUIAog7jZNfqasmiv8ACvgzEydIhkzDmJsllZUTJBhlSQkgoVZi
EKMAQG5I5vgnZZum4Wqr5WfEZouLiZzsNMrjcoNNyg7g+47E3QdE0cQxwphhFx8cY0bbmDC
JSCgDXdqVBVrtTyCCT0ZiY0ELzyQIyvPIZZSXLEtQF8njhQK9gB1DLiSSN1ZVYUNytwP8v+
vXzH/aDjQwavoWmRb5TGg2wAqC67iFAJHBJFfHIvpBMmm5OHly40MkKwyxx44aUNuj2kWQV
70I+B7uT7V048DokfizElRYHgDtG0wG7loZWBUk8WsZPaxdVyevpkuRquQvmJpWC0sSibGM
mVdNwGDHZaMVZwCu4d7IFWHJrHilMNWbQInltmMS5SWw/ojBJoMNyW3I/lyUPs3JfHGEdQz
cLHeWMtLizRBUUKJZQPSrW1AE1XvYHPPHz3HjyZhj4uNHBBJMsnlTBw28vYAY/HDL243c8k
9bTw3rGPp+BE+TNGIYceJXdmYbvuC0COftI7E0Oa6Om1TwpqBy8zLzJHLQ3MkmKrr5SsqhS
rRk0HXcB3Bdj2qiXyPCY1CPJn1fM+qgyPOEtMm94o1Vh6ECsKVroH/iuBQeuj9e8YaXj6df
mKxnoRq1guDVNtrcVN9wCPz1jsbxDBh6BEGgxMnK+qyMmCTLAKQKZtwahyQbajYO5KF0Opx
ZeojV9ejyNLxBk5+FDkjEla0CoQrhuRybY/mr6TwY2TnZ0Uaw4wkCovlQMY0tRZWwR7rzRr
jjt1pP/TOr7lC4WGAhby2Wef8Al7u5W3Nc8ngX1ntY0vN07U9oxMOXKrzQI5JSV7kO3q3Dl
WPP/wAE3TcFZPA2WmX53lwao5kQ1HbLCOHYqSlsKHHdgKF8Fae+RmarjxaPjy7crAhizI5I
YmEcJjjJLGT/AIu4UnAAABOw8Wl8QaFkYU88c41DToFleAb1LQMW9QSOyTOTsH8xyhHlRk7
SFUMNP8KZmDqhxo9Px49LLM7iS5I5E4pkDMf5nH+KgFFgf10OP4OqwjOL+GtV8xYJwglEBb
h1Yd/Yg13FkWR1rNNUaRrEehLHqWX58Xm485UNAQRTeoE7Qffg0Wv35Oyx4nnyX0mKVsPHg
iRfrkRZDMxtTdsCODu4UcrW7nnORGfO8T5Gl4ifWttaG81ZXW0LmQsxukt1Cj1gA+xYkscl
459eix4dYx4cuCPaJTJxl5KLsHmUa5JCkD1ELItfaVbahMuJpQOsQqZ8j/dGjxGYrMjjs3H
tbHi2Avbe4g57H0vF8SeDjlT5OYrkmeTLmhWQxmJSgQovqIpmYDk2xskk2p8UP/D9JyZhlr
NiyRjHxI45GKwJRFkbm3ehWBPHqS+/e3whr7DAi0TACXLiSMiuu92n8veaJJUANYFiqq/fq
/QtezNYXO0fMz5ny8rGIxwjLG6yR22wBABZFgnjha9+LPCqpqnhnJ8PReUJ4kORhbyHVeaO
0hfSt+9lvW4r0nrLSCTU4sVMJV/n+VBJGKVVmBYJx/TatQJrcQ57djsnNxNL02TSFyXzsZS
sjztzHG6luYQQdvDbSxBBF8V3MHh/WtblkyZIphp4UBJ9RyGjRQlbWptzAEFyO6jd3u7bZW
NganhNoqapLq+ZkyvjLN5F7WW5E3OQSyqQ/INU8oA7KFOmajqOd4fwpcbIymmgyBiZUWMSJ
HChmT7aYjaWHJ42ggX1oPDeTBi5OVpOXj3h6zjx5cKIgVFEi1IvB9I+BfAXvZFpcOXVsLNg
bLQQwaSY8PPknZQ7Y0r2A4JICgUPTfcGzVjdZ7yJjSSx6ZBlz5BGLm3yBVhCY13FkIYmrsK
wvi6yWdqGfNBhYWZkYr4eYyfTYuF6CVd6jVSQYym2MsCfUO1Dv1LUMHPh0hyPpRHhyOmIcS
VjtNsGWR2o+q9ho1YAG2trAaFr6N4nlnGNAqwacEcTMVVSPK3X6eOSRQFdq79PfEWqjUtPb
GGhpLmtiNIqsAzxqxAO01YI32T2sf2RRaUmXohEnlGeXjFifH31YRA4prWjYAA7L2PF7uXD
Ms4mRY9p8pkaE3QVmPNEXakD9Sf3rzDIxKiJniEboQvdro+kij23dquu/Y9dGdPHCiSxlCC
RuLABuf8AUe/XyDEyP4dOmVl4skkaFkfEyTQNfb6e5AYcihe2j89Fz6lmNqq5uXK0kn022J
saIVCh5IABoejeoKmxuPIN9EPCuv4mbqxliJUeZFhY7gyKFYMqKvcAEi2oEsR2vhxHIU1PB
yY1VRliK6sB3G1Hu+Dd/oemWnS5WRNrMmGqjL8oiJGYep0G0H9LHv8Ap89JsHxZruZrk2Dh
zZkoiaVopXeAxTbQ+0BRCGYMUNhW3UGr7TW60rI1WLSZcnxC2FjyxOxJxyVjWMDuSxPHBN/
FXRsdWL4j0KSCCU6vhxDICtGJZwhYMoZfSaNkMDRF8jozGzIM2NZsaZZoSPTJGdysKuw3Yj
8jq5AxNkc96Pv+/WE8W+OF07UFw8dsyOJUImnjAURuSSoYSRkixGaIu1YkBqBHvAfi3Utfx
5sWaZJZ1jasqZoxslobU8pKLIQGbdx2Ye1nR4uo62MTy5dDnMohtGkyoTvcWKkK0FJIBtVI
o+x46g+saomQmOdDWKScAxb8oFeULPvKqSu1gFJogllo811P63VsNQGw4Z0knjCyzZKxMFk
cgqQFItLRQATu+b7tnMkkUcrI0TMo3I1AgkdjVjv8E9fN/wDaO7y+J9OCQ7zj4k5Ta1FGKr
ta/wDlZlb9j0iwWV58JPqIYzGGdf5nmf7w32f8MP2Cw8H3QiueY4Soun4EkWopjSQTPOXPm
ESN9q3tQ8BQeD33niiQXcup+JYdGxj/AB2PLmyWEkZQQxCKOgQaKKTdkn4A7dyGGp6hmeHc
IZGbruXlyZCM0EeOkKJusWKKMQo4pgx7/NXmJsiXUJsnTtXzHOcAU2uARH8yAjbQ9XKhSdt
kg7AQCPrZiNTgxExlikaTfEpEaHd333tI7dH42sxzmDJmf+XHA2LGkUSbIZCBZCAbW3CzXB
Y7gdqjr2JhZWqztLDMUxGkaKXIYm4oWUq3dtoUJYvjt3sgArCyX0/RcSbD0y9RyUaCaWgwi
kiO0LsHd/QH9fubF81CLTpM7KmzsjMXAxUZpMtyxWWNiNwNDk7n5Fbf6wLG2/anunwHxVw/
ocAbjhqGSkMZ/mOz2bJUk8Ai9gW6sjxyPi6jpOZBj5CO3mYysSW8/d6kHlhlIDMzgDcBwCb
AI6Ig1zAGq4WAIMuKaNplz4Yoy7LKkisX2W4pVDn0liQoBugenGdomTHAogxp1mjuVpYgT5
kgraSwRCQAp5I43cfAIx8bxTkQ5eOYWjxs3HkBjYLu4FBV52gkHj27n26hDiZOj+Ctai1ke
XJnZkxViylpC0a0aXg2ynjjiz8Dovwzi+T4m0tJIvKl/gMckiEEHcAif/Hb2/HSn/aFmgeM
sPBnl3QKqNfmMogUlix9gp993fgc9urdO8RaPrGfkaJjeZAPsx32X5u1qKsDRHBsgNZUmyp
6vxlxItAm8OahFDHG24K0FuQzNuUogBLG3sHjgVxz0BpGrS4eGvhXXM7Jx8XKjD4OoYkgjN
HkxksBtBsj1URfNAgjWYEml6t4gEmRFDg62YR5n08qtIWTcjqSBzQYd+TVd42qPhWLR8eHV
INMbIw5m9M2U0JXyygq/Xuogkttf1erntwtxfDMejY82prhYmrTzuBiO77o/LbkuX2NRPPt
VbQCSTcNVzUyDjuuYkOkycQiSMxrCVtCtAHlXQNuoivTYBJZfp8un6PkfTrEkEzzlW8wFT5
nPAPFKdpU7twBKsT6OQvEWXperalBg5OTu03GjcvJHDILkkFD0js61vHYMFNe11+C5crTNa
hjCHAkbF2w+ew3SqkqebYP22IpALFjjkcHphlT4eleJsSfTs5pnGPA2Y+Cy7M5ldtzMo4Lt
X7b+/yvkjPhXxc8mJGsX0spWGOQgqEcAKhtwW4Kcc8kkmhZ0c+nY+leMItW+rxctdVcS4Ts
GMzM3BVSpCOtOArPW0Nxu2mxsQJjafj6loog0qOFGWY55MkiyoACovceQT9iqTt59h0U+FF
4x0bO0qHUxlTwRqI2fHaJpCGbaxYsxYEFlN3R52jgdZKMyHW8fHhwvPc5EuRHjtEbZhM8bq
Vbn7TuKkclW7dP9GkzsTxWU8+PHg1RHKgR1U4cMglRCNsgBQsCTwwUkX0kxc58PD3ZmMiro
7F/ppYwkbB7EkTFwdzN6QL5Cq1AmgZYnieTX8HMefTlwsUwDHkbEV4UkCDeovlVK7aPdtjc
AAEjVeAtRixMV9KGU88c6tLhptEUmwWRQu/VUhUtXCg8WArbWvDBzcDLymyMts9iZbgId42
AJVIvtrsguwTtu1JLdDpn4MGpNkeZh4vnAD+IxBTHKHUuEDE+gksJQDakbiR6gzZfRsjETX
tcz8qSGJmleIURGr0xY1yePQKAv59r6skkTLjmeFSmVkzQ7ZZaYMKAdGA4VQwTg8G4+4PTP
w9j6d/E4o5ZsvIzXm9DtL6PR612gXtUqbrt6aHHWqg0/BOT9O+HBsRFYllDv7gEm7vg8n88
8dCZGHpu92MMySZIKhZHZOGJ7Eci6+2+3cDt0BnmWCPHGnxzysyEyRmflOaBO+Qd+fb25rt
18/8AEa4mZmYOq48bJj53qVmAIVwxU8J7/Yf/AOLmx1TpuZmw5OQmBjZuUsx9UcbspcqW5k
2DlSCSRY+6r9N9E4hx9MmjRpceLPhJdI49zguOwD7mUOQ0lbaF7QaPIJ0vL3HEwmhOM+nZ0
flSyCmdGcDaw9mHmA/oD7r038MSNlfUZ6y2+Qvm+nhQW3H9TV8/r3B6LXwtqiank6pF4inh
yJe48i0U0dvG71VuNA2OwrgAbFsbGyvJ+oQSJHIJUFnbuHYkdjR5F9iAe4B6Hm8P6VNkCc4
o+oUsyTLI6yICjIdrA2oAc0AaF2KIFGwYkGKhhxkEaF2cryRbMWY8/wDMSerfLsBdq1+nWN
8W+BE1iWbUMOYrmTRiEo6B1FgLvUE+ggVZF8KaG7nonwP4SPhTElE7I0r2Ao9RT1G6b3DBY
+wW9gJAPAe6hHPk6fJBjsY3l9DOHKlEJAYqfZgpJX8ge3SiXQtbfJV//USzRx3tXJ0+N2dW
27kcqVBXg9lU89yOOnmPC8USRvPJOQtGSTaGPPc7QB/YdXPRUE/3vr5Z/tViWfXNLBdQzLI
rEkGgRGAaPuCex6z+Isf1OAmJX1Mjo6MXL7XLJtsVQpgf6b59xyQGlgzcU40WJirLK25H3K
GQER1yRdgq3Ygeo880X2pZD42uySJBIIMeFFgeJ9yJCjLsN+42kGgQdxq+/TDS8oSCPEz2V
kUb03QgxwbaokFNoFBuQ1gMDQFkLdYOPqQbMxMdMTFwDIsOVIg35cpJOw3RYMTVHtbM3Njp
biSDUsx5YcGJViQB8aOVkcd+dz7vZe67eW/WzsLGh1Tfk5Cw48GcvlxY8IVZJJhdFQTSG7G
41wSPcHq0ajk6jps0b4MeNpkrEQR47bFZtoFlhy7D33cDhjwpHQOkxK+mZuBnxtBjYWQJCC
gEqF9qhiCeApUBqDE+ZQUmqP06OLO1OKLVJJsBIspcY4iLtRXZSE9IRt5NMpZjYAT1MemGt
w4+Lh4GRiQQ5LYuW0TJIgKt5nrG5QqggAKOw5/FdJsyPfp2p+W0mS+DKpgypL4RWQRke1FW
kIodgfnh5JrGCi5b4Gm6YkWKN2HMdPRWtZgq+oFieFPJq6He+jINNwtTvUMKNlRfMKRQIre
XuQjgWDYsGvkfnqqDFmhTTxBpjPHCrL9XJJ9/mNasTRI2iqa/foGHVc/QdFyjp5mirOLF1i
WTaKC7XLA0WJHIv7evDxTkRztkxSRx5kjNFNlvFCHAG0AtUYJWwtDce3Qk5ztV8X5OSh+tm
TBx3cCBWZ0ZYy1KfSDTE82vcG76aDwnDo+hzZMEj5mdGiRx+XTJCDILRQOdwBJBoGxYAI6f
S+F9Aj8PZeTlSmaLIZJJDlZFLYrbtcdhZHBvv+3VLYej+I4szSW25ciDdCIAgaIkqHZTY5B
okEk/IJAHWa0KFtH8ajAz81MOaJqx85ohcqWK2knapK2tm6FqRuqt1/Fm8SYkWVo07zwqKz
I0PkkSAKQdpUkg0VNMwomg5ogPE1DB0PAWLLECYOoMQ2nNJ5kePu+9bN2CwbilUesewBSze
GIcfVMX+F2+JqK+djys1tjIFUBGJPblEUcgg0Qdqno7TdO1HT9UzJZ8WHUDp6oBJkVEslRo
UILPt3BiVD0T/KILWbBGHh48vmZcGg6fIufMZ5JYtXLCSWpCI1UFgzKGkvkKa3CqpU2BoWH
qGv6j9UmpxZEcqtGInJLGWgPuLVtO7c/a2u1IA6P1/RNAwvDuVjfS4mIcnHeYefMVkSSO+E
MvqYFtooKoosSeQDk87V2yI8DMycUtFi4v0jCJiwdBvUu/G5bUkEgkgEkUSK3fhjIzH8GvF
iGUyaYz/Ry5EGRU8QFodoUMwIJAUWfSvBPHSXKn06RMjEfKfC0/OnObjTxY52I671lVg4Bt
goIUCwWAF2N15VNPhyMzw1peVIVViNSyp1xoo45AD/LUbQ6/r9rAd6HSzHkzMvE0/Ijzg0W
qZ4gz/p8YY5diwDK7og3el25LG74FqetT4i8JIMOLE0xnxpIlMmCROBU62wjG47m3i+dx2i
JeKFdLJ3xtfbHkiyMDS8HMX6gyRQgyyTp65bBXgV3Lgghgaa+h8zwWusP9QcaN8XAkaMfUR
+SvkIztXmBtx3LMCDwv8uyQCB1KKPRNExIcbEkk1LW8lCuOcFm8uGw/2uNtoCz2xJNktSjh
dBgaxpPiHQU1bPbHgycBlkyY3iLGN19wh5J77DyQ3AsgjqmbEx8nMyHwMSVondVmaRFEcyE
+YJYz/wAM01uDRO4twDJvGN8LaQdUyJDIIocaV5pV3XsG0rXAYGhu+RXz362GJo+mu8MGNB
JGcVjMkMr+dGN+5KJN0v8AJJqyLPyR17E0CHQfE0eXc3kSK3lRpE8oio0BajgbSTz2urIFd
aDKz8R4VkfIjjiDklp5PLDKO4IIHHcUf1N+8Ip0z1kZM+GRXYqixOrKnIo33Y8j8equ/PUZ
m8uCLZC2QtsBuZV20aoX7cf6/jr5t4fhMmiaxo//ABcrGk89MZzQYgH0gD7gCt1Xci+qdOg
XWcQy6jnzxwI4giggUDyWC2Zdp9Kpt3EnaO19+nsukYum6Lj5WIcfTtVgyPLDBwweRrBj3N
3PIBrgMrdqJ6yIwMzA3eeRK/kJND7i0deN3v6Zu/8AqK61HhKKfF0CXMUI6R4w2RE7BIy/J
/UAV+vz1m1zdfTXY8h8CRgZTAyfUSDIEZ9K3IGJo0XAujtZwK9XX06afXMzSoX0yPCiybqX
zZiyAq4DKCF5BpgTwe3vyCJF8QfzPJk0/wAvyv5aSK+4vsPBcEcb6NhbIJ4BHMBpmo4OE0O
n57Ss5UNNlzPJII1ioEFiy7y4Bvbt9RJUkc26VBq6zeZq2TDLJsv+QWVLJsrtPspJCtwWDD
cLUEpvFfiN8XXMTRcVMl8jyDmMkO1PMQBgE8wuNv2tdKxqitEAgfwtmazgZ+JoOoT+c7Yz5
UrZErSygbqIDEKaDUQGDcMfUNo3aebU8fGzWglVogqNI0jlNgUAG+DYu2qxz5bnsOg4vE2l
5OOclcmIY4mMRm86N0B3BQbVjwSy/puF106jBotXH69RkdWX0kGq7e/Xzzx6smV4u0bBjjj
LZOHkx+rit6hbqjyAt/qOk0baNozsMKGbUMoNu+rmetjDlPLFHt3v89z2HtPzp20xZZI5p4
/PjgjZJyxlYxojOVJpWHJF8bpE546Z6vpSxafADKkuDhUuRiOwViQC7ev5KncQdoIo3Q6o0
3LxhOq6f52RNlxIPMy4mdokDsoNAeimA4v/AAc3e1XPqjatqGHGmm43lYeQixqYlCMrcgOA
KAIHNUL9jwel2fjiPUJ5MYMMjY0ryK3EilN0iPTdqBIJ5+RzYulXDzs2LNiix8cMo/3d5HC
omzggA7hQC9uxXixwLosqTCCnBxYJMuaHzJMhgzvTBVLmroEgc3uZmFCyQPYGLm6K+FEpdc
2K5UxCCqzxty6kezkooWgTYXsR6RcHITCDmLJb6OUDconRS0e47R5dna4IJ4PBN0QSTo82H
WFw1zZctHh3yy5Z+mWV2VQXo7gyKAiuFIH3MisO5HZ30PU9ATWsnHVMrIxxjrEHWJJZAvlh
ox2vae1kKQQRYPXNBxMtcCXBzdLgwGgw5zGYYwGmZAIw5bvu3c8GuQa7HoPRtTnQxwPkTw6
e+9UqZ0UmtzKPb7j8e/Y3XWqZhqWmZN4cczYTSwlgYYwsYsAEnmqHcBR3rt1kpMiFtGcZKS
teduDByvA+4MOxNMACBR5+TbHUIdOi0WcY+nRRBpZD5kkQ8xT5j0m4GxQVTxYHI+KX6NmfR
eJc8QwNmSPg48ccKE+ZIFWIMFBAshbNWDwKB9tHJpuXqpXD0nNxIRFUks0TbWnLAMWLqxID
7kcVuvaNxFV0T4bhgl0qbw/kl9RnyYpHmfLlYKkwCDyQWtlrcCDyR6jV8dAYiaBgrBq8TDT
oIJ98McMgnny2ABJVm5CFGF9vuO7bXKGfU9W/2l6rLjw4itjQqzY0idoD/wAxKglWG2x3BA
YcWhL0jXv/AE7peTjYOMq615nlZX1Mm47wSAyD+o8knmrN0bNbPVdMwdfx8aTUoMqAyMHfG
jWjklU3fbW5bAIv0NQo/wBPV/iObRsLSVxESInBkTbDANphH9QJVlCegtQJF/Ddj84z/E+p
ZPhKSOaI40M8caYqooRshzW5j23KR5l0KtgDzXWlz/C2WdE0zBw598K4ahMJsgxNJJXrpPS
CDuLElrF127Ikg1SPMxcLR5ZY9RRJsJ4POKvGFfzuZLBtg1jsDs+L69k6B4e0KCHJ1vMWJZ
2dWjw985k5INSEhA6tww9XbuepaTrWGzxReHNLK5Cxh0m8p8zI4pd6krUQ7qaWuf0HTQavH
pfjbC1ObUw2LlxjymfO8wJG5IdGPKqqOCeDXoHPfq3xpFiac+FpemYEiahHkfU47YsUa2p7
ClAo+kAEqeIve+S9P8HznWszXtbTCiOU8qpFlDzgjO6COga3AglQG2kccc8X6udO1fSs/St
MxZyEk8tJnCwwK4csVCgg+ksVJ2c1RLEdW4eX4my9HxBLHiyzRzCR5HzZYfNO9ioKpETtqj
VjuNwA9PQ+h6Zqegapkv8AQ4ckGXO2T5ZlKjFc8XGdlMKYgnatCgSelWr6R4ozMvH8yeDMm
hylnhnbzAE9ABBjClRyq12FhrNv1Trmj+IdWSCTNZHljNLHBHcKKdqkg2ZD2HdOB7gAdUSa
Fr+Fqu/6VseGcRQ5CacjAeUSgO0tYBLezNe4EkbSSdnquXpnhTSo8ARlWljcRRKoZYx7blJ
53MaY8liSb44xPgrVBFJj6c+PJOZ45gwiQsRHI0SkmgeBRNni+P13+lwFny8n/irktG4Vdp
VRtDEWe/qZiT+eOeroEbF1OXIhRJBKIo2CyGgRvJPN7jTg/oCe/e2HIaWEStJ5oGSUDxkEg
hyOewqtvYdzfbnoHMXHlljaNMbIWSKVgdoIYB15BAo1+oPS4z5OEv8Au8BV3PP0cRC7dqkf
1KO5Y8E8k/qcfr+Vk6J4j/ikUjMkh2sB/SNoVl4P4DD8j8V1XreJk6XqGYMOXHXEzgZlNxh
ZOd1KrcHa3Iq7B/boGSQ/XjUJ5pMmSVG2yrvAEoFqu5huJ7ekAcup3USejNObJy5YfOPlSH
DkH807AV82Hbwf6aBA/wDb+OtN4WxVycD+FZWPFKsMUZKgmVWci+R9pK8Gr/qH56mfAKvC2
I+p5f0+4OWiRFl8wNdiQqTtA7Dv35NitbDEiQJDAixxRgBERQoUcUAOw9+qtR0s6lA0f1eR
ATC8YEUhVbJUhjVEkbe1gUzA2D1zTNHmwc3NnkzWyUypBIEKbdr7QCxN83tHFUAAB7klyqf
PWuL5Art1nfF/h3I1xcMYrwo0c6NMuVvaJ4lDWpQGm5YccXXJoCqdD8MY2h5uRkKEaTKkJ3
LAiMqEgBdy9wP7kkk/h9FjYsbb0x4lt3dqjFFmItjx3NA/t16HTMdXZhiw7Svl0IV+1goKn
3qlUV29I446IxtN0/TgzYmFjYrSgBzDCELV2uhfF/59Ffb3oGvYdv26+f8A+014MbI07LCI
Ml5AoZxQ2hZSV3XYBtQao1X7I0gVfoMNXiMIjaWRZYzMixLVkLIAV9SykqKPPvQobzZIXjG
NiJFO9DyUk3x7JGbahBvn13zxz6hfPRbZM7R1maQI8h2JkbYqGRipLbitcWsx5qqPqqwy/T
dabHqQD1KtJuZAbBDH2sjcbono15Mb6/EykxDHDlPEDIgYQSNwB6QNpIFix7A8VZ6UadKuZ
rrMkKLA2VHEUYlqXgdvcUpHP+L9OhsPNmTCxJ0HkPHTDLnjLFKIAEa2b5QmyABVWOb1Hh/K
wNMx5Mj6XLyc55v5byEDz2YOFe7uyVcWdxBYhe7AU5mo4upxM2qStBmRTFEycVQEhChSwK7
huXcePfjv/T1HLxNP0/VpZ3xmz8fGJjz0SS5HLKx8xV9JLBQd1WAKPdd3TaSHB1BFwdL1N8
KKOGJThzXNHkl2LIU9XqHrIIcMhtdy0B0rxdEk0zQRnw4MGA+xWj+vjZXhlLipASH2NSAWg
ju79JC7asXJR59ZfIEISHCjGPGB6mS0KMCa3qoReSB2HHXMuTCTL1WDJVMfIhypPKYuwYpz
tKdhSshs1/V893E+uefpWG0OibtOC/z2OK8gW2uQI26iCu4c+45oc9BeJosCDU5sd4tkUeR
tghRO/pj3c7gR/ZhR/crOPpYwq3PJJ5jPODGbN+ldx7EVxxZND469pmiZ2qjJhwcpYIysAm
lQhWCGJSfVX20CNvuxX44dZ0GXo0iR4+WrHfHBjZMkh+oyENERgA0wBYmiAvKgCuenmFn5m
rQ6fqubp+CuSiiVM1bEiAg+kKFYFWRjxvHDXSkDqnI8GpqceLqRRYs4b1yIo5XME27cCQWG
5Qdx4Wq3ML7N1JvDXiKLCGm4urw4uCimP6YYCtE6m7BtrYEGu/Yc2bJG1HwnqOVnDNM/lah
Dt8rNRB6wo/rs3Z7C9xG3l2sKrPSNR1XSJcVc/TcVkf0ZuZDM8sgIBIkcuo9N7+5oA9xVEb
x54bXUs7EzImhhTIdYsyaWMlYwBuEvpIINJt9Ro2g/PWXGBhah408O+HoMts7TMdDM3moFD
MQXYEAA0do4az6u/PRUbZGX4T1PT5BCmoaDls7LEUpYWsShDe4AWXJP4HxSPTM/HbT8vFlP
8QxjMM1ozkBY96lSxY8G2XzFq+SRxdHp5gZMGZ4Ty/Mji1ibSctDDNO8hjYSsBSqKJJIPpb
/ABe9leh8bw14q1nATInxMqDGUFjjOogRXXs3kqgJNEn0oSaNH+nrRaIdCOmwY8SvrKxSs0
OZOhjxYpX5EVsSUHCcEGy3AJO3p74c1nJ13SBlBTDImcYpzFEVNWCCobdYIaMNdcbzwa6T4
figeHszJ0zxAmVm6jBNIIsmOFGZ4T6xzuvnnjsNwHFGrsPCyNW0PFzcbFw8lhqeTO0GY4UF
POmKjcqvtYMUPb+kj3PRi6Dr+HFFiaXqGHg48bihDjIqUVUuRHsNesOQu7kSHkbRdsOD4ua
KMz6jhD/d9jxootpNo9e8x0eV4GwAeYxO4KFNX03iULNjnMw5ZowmwjIVGZCzEuw8htpbaF
A5FFuSV3GR0zUsPR8o52fLnMMcRny8eN5CNz72UBACzIVpCCAVq27mnVJ18O40inBSXUM1G
hjdCUtUohtqVsUF2oK26tlm9xXC4epJmYuqZuoyZEurZONI2Kkqt5TEICzbgO9BgBW0BOe6
jonAx8uLScTUoUdZdLx4jJGqXwWkcjnupQix39QPAHW40zUELDFQb8WVnnx2iPmhg0m9WOw
DaKPY9xXI5BsxhDk52UsWeYyr+uKIhWVwFRbjN0AFvkEHcD7dXZWLkDAEj5qoyhmeXKgjIQ
A3fFDkgHv8H26py/rI4WyohFlzqrCNGby0lVqb0kX8EC/k/joXJXLZEGRDh41M23bks24cd
vSOOlWu6fFqGjahHW9yQ8JN2XClqFD37c+x5+OsrkypqnhZFnkdcnSDtUID6oyBxxyKAH7R
89+lcYmmkiLRz+XkgyQCNDQcCmVe/Y2vJvkE/bXTTRcVxruoHLdFm+lDmO92xvMFA0SB2uh
2vtwOtPoWedO8Ky52L5ckqzhXmcEqo3KrOwBHpUGzyOF5PuEE/jPxImHlY8Urz5SSiNUMaK
6hjsUUoDbjywA9RPPpVaf6R4eyp83QMLJyXZ55Yw0hKgAse+2uCt3RHBFGzd9M90ZkKLJbq
oLJxYBJ/wBaP9uotkQRzRQvKiyyAmNGcBnrk0Per5/Xrk0sEDRiaZI2lfZHvYDe1E7R8mge
Pwekfi3FycrRnbH1B8GSGRZEmWTYFANsWvhgF3HaeDt9u4yHg/xtjHQZMfXZZYP4eB5k+RI
WYsbtTzuY2GIAHA9NekE/QMPJgy8WOfHlM0bE0CpUqQSDYPIYEEEHkG76WLpmqz44gh8Syw
y48KxPLGkL7pgi+t0dWIuwdoYcUb9Vg/TsfOgaWXPymnkdl2ruBWNa+0Uqg0xem2gldt2QO
mExLxnZxz8d+sZ/tV01Mjw5h5b7FeCdAob7bZ0X+1E9Y3D1ZQM6RokaTILReZCSJGjLCgu0
bEcAXZUE0T3PNxSHKRY8OeJ5IW81IMiQOGC1RWQ2rL6T9wC+s1VX05kzDiadIQcz6BZDFIM
tVV97KWFLVH1HexNXYKkkAFJJpy5fh4mEQznHx3Mki44s0KUlqPG1H7lbJAo7erVzc7U8PA
iaWFMWOPHAWFmcxv5gAJ/wNt3cWePgDhPmyKMPA+iCLIwlypZAt36yCL/whYgTx+eT1LTcH
Cw5DBiZkUubuYmZ1LwIEHJNXfHNgMtEXdna4z9OycBC5gaNLimiyxIfMndQRds9KAtsB9wN
e3As8T6S02RijRPNyI2DyEKwZpmcr5jUOwoqTwB66FduqtU8L6yniqTKx2jL5E8kif7xGj7
WZgAATdgGwfaj7116bEk0hZJMCKEYcjEZWZjTiUYwNBmhUcgKCbNE0TW0dX+J8ptd1GbSsV
gcTBgWZX3HbMPKDj1fBsDv0rlkfB+k1ZMZ1ES/S5cQVXCgm0ABuyKB9uQoFd+hmijmzJo48
iNpXlLxysrMDdsCK3Mb9yLFfNg9NcXGaWbRocnClZsXLhgNlQFYT2wZSLJpx8DnrXZy6PLr
Or6bqGoPCZpMclo1FrIVKgLw1cFOfcsQeDt68fDXh7BaIPnZivGPMEf0cYY7GX1Gog33bRd
89u19KtCxtGyk1fG0LImEc6ReW7oxIIG0Rk1wDuPHej+K6KjGjaFqkzNqEWRr8OKscQywVg
xgFvg0LJDMSRZ+77QT1qPC8Ah8L6SDsZ/ooLYDi/LW/wC5F9L8Lwr/AAJ4sqHV44ZhGsMuR
Nix7pnd7O5uCd8mzgkmmcA7mDK8OFnFnf8Ai8iiTdvVYFpbjVQY7vaQylhe4etgQeCKcbS5
cZY4zNAcZJA4hXFCqAAeF549Wx7Nmw3NEBUX+0XAkzPDoGLk/TP5yligoyKFb03Y4BpifYK
TzXWCbxbna7puLoGsZHk46MHmyAtzT7PsRf6Q5YE7mIHpv2om6Hj4On+NMv67UsbTpsSbHW
KNIDMky+ksoNkj7F9XJ9X560uoZeBoPjjGyo54FwNQiMk5KjbUndlaqCkqrN6h/UT0qzMaD
E1t8KHT9czFjZ1a3T+awUBiVRd4RhtG4HtwBQrqw+I5vCeLNpy4xY40hxzlUnn7CAYmNjah
KNHSlDZRrB5ojw6udNqUWtafpeeQMdHOfrOWxURFWJQMALU97qQA7WKjojXdJ0fTc2KXLgm
1pEbzMTCLBMfHiLp6UUA3RWgKCFeGrueaTrGoQa+NP1KTTH0SRfJSDGCrEVfaEKxgNYbcrE
FiAHPxXWiJAzv5uNGmZCVhGZlQmQEL5hDA7Y1sqy/YeC7LXpvpbh+JUiKw5eXhjIldym2dE
E4aRipS6DrtI9S36gR3sBwMyTUdKdsaYY8qMoeQLvEfIJVhYI4sHsRd2OD0ofQ8VNSllxtd
1JFmikjnh+slY73I2up3UrKo2jg8VfIsnYcuDp2Xlgbpc3KlEmRIYyW2m/KD0DtVUWgTQNE
8sxuqfxZpjOcOHVsWPLYFTTCRoGvbbKDYAJs3VAEmqPS7P0TI1vFOkajlNOrrcsvm+ZLj5a
nlxGVU+VtcLxVhlIVdxfrL+IMmXTY9S03T8FFSGJcebLnLNlFVKJ6vTQQpsAA7+ltxJ5L0e
bH1KMaHqizY+RFLjRsygskxWPyCKBBHPO7tZXjjqx/DnkaiMeCLMydQwZd7HGMIAiZaGx22
tuAKUCRyDXz1bgQa8XwIMyVsjTZohl5X1MfnAGl9NsXsGxW2u54HNPMuXK04SKJFMlhVWB2
QhALHlwlmVjQIP22Ae1X1KPWFONGEBkoKBFL/AC5boUu42sj2Guj/APN0mVESscOVDDIi+p
colWqyBQJHFq3Pv3s9+sTqXiV0w1xdOhMs8zkOaa0JABAruff47fnpPpc0WHPIzFJI3ieLJ
cEmOG2K96pyeR3rmxu5PXJdUESLp+hJOdwKLO5YyueLEa/083255HY0ejvC+lzaVlZSZiiF
zFEVpm2kEvwKIDCx35BonnjrZeFcWOLT5PMZI2GXOALKjllPA+OPbq5/BOlPqEGTAPKiWw8
Ci0ZTyVHwpPBTlCCw221g1NFy4oMpYc+NcmcytDlHHDSRmRy1GydyhRGoHHEY/AWnF0LVIJ
JpX15pMqc7ZZzB6igsoApYopWzyFAYE2t+rqUGgZ5yly8/U4M7KjNI7Ye1VjoHaED1/wARU
fd93pq6qgdV8PaqmQ0+LqM+T5s6eXRVHxC3pklDMSCSlrW07d3oCjjo3M8LpqmDhw6tn5OV
lQpIhyURUEm8cgx0VrhSLBoovPe1mF4Plkz8vInxIsFmkm8mWLJZnKnciB1AB21T8SWCF+0
ABdFpGC+laXBhtJC7wghnhgEKvySW2CwCbs13Nni66Em8LYcuYc2PKzYZ/qRkCSOeyrdmA3
XSsKBXtSLQFdMdO07H0rBjwsSMx48IOxS7NVmzyxJPN+/RPtd/qT1nf9oGENS8GZQY/wDB9
agcWQDt59uSOvmDZMUeY6ofOLErAykWXVQVuPYGI5IsoASx/e+F8OXGxoJN6pKzpczWoZWt
hyBvBO01uA/N2SeyNrWVJBlZEuXjYMLZMhXayg8kqHtiV4Fc2RX+G+hMfSpJdWiixcfFy4G
Uyqk0bKRESBZ3m77kUW7dF4syDW4FxsfIwdM8/wD3qcSB/MSMblJVAAB3IJvgkg+kkrBooT
ImiaeKORYTOjnsV2oQQftPDE1divft0LoQjkkhlyHAjA2yc7a3swB57kEqfftVe/WqysrHk
0PTJMXGx5op/NhhUySOY0LNvHqcLe2iSWHZvbsHEZM3MxcKXHWGSWKVAMeM1Mgh9Ja39XKE
Agi/Yjv0mm1TTtP1aHDzcTLASlmeWTyxC6s6OAiqbXcvZWN13u6Km8UaPm5AlzDMkMKRPGs
VtLKxRC6uzEg04X1EA1Eo5/pqjj+rhEGFDk6eknmSRpkP5iRIAXC80FDbWIsHs1ng9PdQgj
j8LxQLPAI5p3V55AhWRShIJCMRuHYduQP3x3lahFnJjcZTQjYsaSq9g80pFr7jjmu1cGn8a
SZjrjjw1mByfMdxmQUQ67gCzREBdqkgE8cn89HYmTn6W0sx8N6lN9PFC9S5ygLtCrGdqIN9
BVFfg301P+0ibDhdNb0jMxMgoY3qNlQsQSAAzeg0yknk0O3brJ+F9Wk06JhBGkk2TlAoGW2
DAjkGqA277J4As2K52niLw7Fqxj1SGXLTMicb44B5hkBG0hQaAPKeoigFF0LPR2m+IceLTM
WF83Hklxo1ioOEEkiLTbb4IJU/jg9iD0TqOr6JqGNiT52rYuNEE8yMTSQVvZVZJAJVJDKGt
e3c2COl8Xh3wxHmquLIVnhkOVDGvl1GzxiMuibSpB2qw4NMBQAsFlj+INJ0eKHRly4lGDAs
YaWVBSoNvNUL9JJocAEkDjoieRdbmTTkgeSHdc0hj3oApIdST6eftIPNPYFA1mvEmlY3is4
KaUcE6Zi3EZscbmVAp/lqV44IFAAgd/gFB4U8NxzZ+ZkyZceJ9NP9M0mYwSwS4YdiN1AcBv
ar5vp2um6Omdi3hZObFkE45sLi46sY/MTYHO4MSQDTL6hRo0rNfE+NrmTJjZOLr8OiafNGv
1mwlZPNXklCVDk7RQFiwvx3yynG0XL0/IjzZswYrmN582CBYmBYlXjQHduVnL0fWeeQL62u
k6++YB9VjZEupxHY8GMfM9SB+90sYZiyBuLK0WIHSrxDpgOgHEgzBLrGIZMlWhIVjHuAmJd
QoUsWMhU36iQLCism+Pm6lpEAmypUk06QwZIMlxywyWQTuchirll4XkSoPbjZT6zh5XhrH1
vLnTHzYQuNkyXGkjspu7K2SOXCL/U1EcHpXjafqGqwhMXBXDj+jEBmzHaNJVAZWKwgFiv8w
FSAlWb446VKF0+GWUvHkSYS+Wj5GMwXDDivTBGrIH3liSxcMRfzSddLgztcGSJMTKypEGbB
jNjSMkzCRjIm3YPR6XJ2jkigCWrp7quFpmheMtF1f+GxQaXqq7JcKeAVAGAD7lIpPuBI+Q3
sT1rNV8HYa6rna1m5sk6MC8GDJlGGLft5DSEk0WoiqC1VEcdDYmunWpMxch9NjmiDv5WLGc
l2xlBBUn7d438GyDvYbO/Wb8T+KJNW0lNNx8eXFxhLHHGJ33PkRrfqdyfclD7+9k3xnczTd
Z1fJnz4sHUsjFynLAYiF0u6PA5Hz7f26+pxZOPjeJs3OMrqZQkTwkje0oKq21PuCqDESx4I
cMPSQSZk5eJHHDFkyY6ZRRFWCkDSnghFDfJFAE+/yL6RLNrMAiM2NK+0sbaRHsmqQkeoKSe
4sgrZIUcharpBfUkzQjyTqB/NSTyxEoAG0Bgy/JvgjnngdJfrvEeiYWNjaL9aYmUu25S6rz
SqvLgAADsaPf36SNMI3yJZiVSUcYw4dl73If6RdcfgcD7iPh4+dqzrDjxKUQEqACsEZ4vt9
x5APBPYm+/TXGmw4YI0xopFmbbvyJCgZ+VNUVbaAwFUeKHTDTcptV1crHLkNLNAZX8/aRSt
YraB7yk9vf362XhQGOLKl5CNlTKPkU7e3z+n/XrHan4lz9PzZdI1PICriI2XHJqMIU5Dxkg
FAHsbpFdkAK16QCFFM9wPGcpSLUJUWA6iKjg1GZ4I0VADvRwjrtYSxiyV5HFngPcvxVjYnk
rJjywyEB5I51YVFYDOjKrJIRuU7Va6J7VXUpvEgxlAmhVZKcWiztH5vm+UibxFXqawfccUG
Bvq3L8T6VivcsyiEZDY8kyurRwuNth2B9JtgCDyOWoKCwJxNbwMzFnykmEceMT5xm9Gwbd2
4k8bSpDBu1H8Hr5drPivXM/xn5enZOXjY0cigRkSxrt4q1IU81dMOSxW2WuvqulNO+k4j5E
kjztBGZGlj8tmbaLtaG089uK68mWMyKHI06bHyoZH5kWW1ZOQSpFgkH/rz0HEfEHmzeZJpq
qduxQHbyTtO6+24A7WA9N7iOKBJGjSZmTpcEme+K+V6hMMSzGrBiCosnlSKPPcHqvX4YNU8
KZaxZC+TND5gkQ2HXhgVI/ajz18m0+SHLiSOV8efLEf0yHJQusMQU21kGhe477NAEkCqMo8
bChlxWHnR4mOzMpGRGrSOPU0jK1guVHC9mPPIHV+HqCNm5Rkyv4S+XM0saPihgBTEWwYcA7
1qj93P4ui8nF1KDMlyXgUkhmVmxxFYNDaAWAJG6+VHN9z0HhZOBDnNkZiS5mLEUUeTkBHAK
UosVupA1/b6gB79VZMrtjZT6dgSxQM0hgc7GVY0s7VIJ520T3PHegb5hKrRJlHCJxSUikMc
ZYxsiRqzcULu6BJF1wOemf0M38IxMOJ5TJFHvAjQ75C80ilbJpSRfJ/HyLuhyJY8/Bz9Min
ljiEYlmZ2kPoFttO3eoJNHZYoHjuC3aDw9reHhrIcZW2naI5I5PLdyH2hH3V2C1XA4G2h0r
0HwpNDrMWTnx4IRTEZTDiFEfbGVXyrXuWKs5pCCDts9u+NsqKBNO0/DTbsnUsyIUIUqaDX8
hmIs8erqjAy8zTV+kjnx8evNmx2kgL+o2G9XHljg8k/wBR+ORNUzI8/Bw3by4c9NzR5Spt3
mwwAa+e9kkcFu4BYl/4Lz8fU21Q6rKsOVsjtJVBaLYrKXG8HtYFmyCee4t5pGXg6p4m1HJw
pPPjESxSgq1ly9kHdzVVxwKqh0dr2Fiz6FnsceJpDFJs8pWbjuVJWiQWHI7H37dfPdLzdG0
HRcabPiyTLlwSKPp5WQ0Znokh19Pp5FjsPyetJh4K634cllgh9GZEfo3k1CZwWIoI4J4Abg
gFrHH6VLpul6ZlLjyZuVJrClEycjGba9O4CfcGqlsBVs0BfJB6d6H4fXRMWSfM8Q5c0Yf1v
LK6EewDkseeTz6e4P56E0XCztahyNN1CfJ09vLimT6WYte5bcksNpLPubsed3J29I/CPgzK
aIatnz5enoVCiNpXQszUDYBBC3x3tuOaHqYY+BNm6XJk4esZOeVk9EeRlZMUcijeCWHmuaY
r6ft5ANEcEDRMTMGsx+dg5WEzy1KgnmstaqA1SbqtXG+itLxuolR/Ba6bqMWbkapj5swbMY
PkRyeXGFZFJLuWDqFCsxJPv7mx0X4tzvEOn6o+FhQ4uDpwkKhsBBHLJyrVZs7x5gICDnee/
NFJp+TrPhHKw5ZczIaOT6rHycuR6egN1MsZtdrWtbiSTX28KJc/SMCFZJ5snUmKgFY4/pov
WrBlJ/4goX7LYIBuz0M+uZkeiLp0meq4O4YcwKkERMCBJStQpLUoDwyDdbOR0yE30eo4mQ0
tTjy3GfkPuyMhWWKO4scBiC6Ai2V+7AlTYBmNh5GTNkPoGmPgRZeM383UD58ssI2q0ccd+X
YoACVrO7ni6XeD9b07J1PGbOwnfKywIWzMnIaaaJydo2mgVWyANoFbhzx0yTTRpGvTfTZEm
e67vrvqgWWOKmJ3NQC7kLH1naSFPaulOsmTT9QbHx5o8vzEJxpFCTmYMTtIUgr9wAY7buwt
dM4tGmw2367qwx8ORU8vEW1Rgu1iUgBNAcAWF2kElT0Trml42t+CczE0lsZMWNiVmknWRzK
rc/adqbgFIO7s32i+g9Lx9F8aeFcTV9ZyZPP02M42QyuF3kdtxI9+CCCOWPRK5XhfwxKs+m
YdTRguIHzW96BKoWYFuwugOO4A6TaplLk6/oyxaZhY0U2eHJwzG/1Ks6gsWQkFgwkU37qet
K2P4uyUETa5jYgynMcKrAJHjNcqWUbQy89ie3fi+oa3rz4Gt5sET4iBMUvN9QvlpkSFkUIx
NXUfuCbs8cbSC+di5UGBCmlPk5KxRNlw4sjYzYtR7lCpuHFFhtv8Hk10nwYsOOfKhjy8rQz
O4yHinMoZQb/r2qq2Rdbmsgi+D1pIsYxtEJJVlmIIZ5hZZ6s7f8P2ngfHY9QhQzIXmjeYk/
8AEU7gxoWa/p9uOsnpnhWLyZptVJkSKiuNCxCyCv6m+49j8EV+aGg0oxiBBSq5QIdqhAtWA
prg0d1fv79TytOwY9WxUi03FKiFzIPKQDug5sVf/c9Lhgvo7rmyx4MUMsphkokPGkr2tm6o
HYKAHAbrReFt4xpFnApJZWVaJpi7lh/p+vU9R8G6frua+XlZGUru4ICpEdtKAO8Zb9iSB+n
TzT9Pi0rChw4pHkRAaZlRSfUT2QAe/sOi0NUbrqubEgyniadDIYW3qN52Xdglbo0QCL7EAi
j17BwYNNxVxsZZFiQswLys7EsxZiWYkmyT3PVeoaRg6r5Qzo3lSKyqeawWyKNqCAePkcWfk
9Jj4I0lyyLvjhaExPFGkSrJuAtvstSaUnaQtjt3tr/CYJNEbSpZ554niMTyzyF5HBFEsx73
z+Paq464+jH6iaeLUs3Habv5bgoDakFUYFQeD2HO9rvioY2l5a467tSyseR9zSJHIJlQsm0
ANIpJCkWDxZskUdo5qekS5uMnl5uUmVFSpKMl41I3C9yIVDcWK4NcAqTuDDKTzMOaDg742U
Kf06+I4c02NgZWJHmeWhnmiRJWAJWuSBxf2At88KL3MOr3jjkjyGy5mh8uNoI/qoiKO2TbY
As7SjDkNyrCxa9GHPKYsUkMkigQNLJHzEqFJpAVpRt3OrEVtWmReea6B+iObIY1bN1Fgv8A
NRI5GaJuNosKeCKPNdmB79MMfInXNwA8CDJwMOWaQSxANFMschAYEbgtqpA+CCPalWRKMzE
07TYY0jbJdV+rkVUC0zKeFUWAL7k9r9uDIsLTZs7IkD5sC5c1rJtiULbCuCbIBI7fHv0Xi5
0sfh+CbJ0767DEjRpM2QIpCvqO1wA1nlq57n2PJ9qL6ZiTtFgWIThSUxpDvYnbttfUvB7Cu
5BsdC4EGnZWOVy51vzeEjZPNYgKb9bAEXuFbSe36dH6MNU03Ix4fpM6UNkMcp4EZkKkLRDH
gsGVuSeCT+nRHivL1LO1rEwfp5E2xHKZRj21+XsV227jQcsKrir56S5UkuQYjnIPPxYwGR5
OxVruyTuskUD7nnsQZwzYkeTEXmSZjDYM+3kkhDu2+pfSLA5PPfueqdQxsvN1PLztLxZ3Iy
ZIlMEZYMhA9Br4DEDnt6eRRG40HW87xEMzUcTGiM0WNDB5TSBT5u9ixI9k5sdr2kd+zPUps
/8AhM+7TtSUOsi+Sox3VgwIG4LZo3ZrtZ6x2jQ6bl4umYWp5q48bYG+QF1TeFyHO0M3A7Wf
el4rrT+HfEGm5GRl6dhPFi4UIRscvkAF1YtuYe93TUST6hdGwJ+G/AOBomsT6wcn6vJlYtF
6SFjLD1EFmYkkXyT7n5PReq4mka1NHLk63jfTLYXG81PKLC1cn5ajt5uq7d7t0PLXU/Dun4
uDqxiy4YI2yRQeRaUWpvs1kcm+wsMDyk8U+MdIxQy6ppuZkDElMTguUiZit2UDepTtAsqRR
Ne91+H9fxtSXJ1LF8M4eAqxIzyIVUzISAvJRSVBF7j8ED3qvVdYx9TwsrMxM6SLP0lHmVoX
YCQgOFbbZ9JIHB5AJHZm3JfCfhnScvSIdVy45smUNKTECY0P3LRbuTSE+nntx86PVtYeSB8
nysLIbEmiZzjsJneH7o2XctCT1WB6qDGvuB6T6dn6bi5eDqDay0QwRScfUb8fcwdQwYEiqb
7F22nB46QzYaS69qGboEHmaeki+XkIPKjjQ7XILMFEY7qPyP7n6ZpqZWbjY2brcuK5AiE+M
7qzncHUeY5A37/haLKK7A9W+fH4b8QDFysSKUxyhMx8mKOQ5SuPW4JJYWtGr7tRrkH6RHK7
Yx2MMx8epcaRTGPODcqy7SRtIbYW4umNVV/KvF2itp/iVp9PCxwT7HgIjYNHuoBNoUEbTSh
RyAyXRIvUZ8GdrLYsmoyZGl4a4yDK89hHE0gYhSkRa7Yk1uAoKnfgdIpfFken52Lh6ViSq8
asgz9Rt54kvmrBEfdgAoYEbbAqujtRxGz8tdQ0ZjrMeZzLEzDzsbfwqORdre6iwAFG2quu+
Ing8D6Di6LpaQRzyucyd8m5Ii9UBRoHkDb7AoDV89B+CcldO1eTScmJJ8PU4jA8W0eWZL/I
5G1mB9jYHt17VfDuPjvMugQ+bEF3TYjOPMibizRtyptR7n3G4NwHp82Xk+J9OGiwJBkY2I0
i+YA4lDIzAgKQLqXgXQoewPWx12cHEn1fyFel8jGMcRj8xJJI1AZSG3pu2nirCCgVeustpO
fB4jxxi52kxZWXkQLEmSHKzNL/ADa8yQ2SpWKzQocDaVNK916KVWJljjgWDyY8aOaNxAv8x
qYupK87VNECvSNwNHoWINIRFrDziLERcnIj1CCOdCSD2kAApQQfSBXPsSOr8bUxmNG8sDRZ
PEjIbF917cGhQs1tPFH4MxJo48WNRKZ49o2NV8du579us3h4EmFoeRFJFMBKPOWakARQAT6
d/uAfjpfpfh1486OXGklmkgYOVWNVrjtZcfj2/wBOtUMxsmZJfp5oY4t0e1wC+4tyQN3sR7
d6P7+y1hysCfEnxZVaXHLd1dgw7MATyRd/uehvCUssenGdZGZTjOu5IxIyyctXAJarBABN7
uxPSvL8feKsSbyX04xww/fkjELNwLN8hR7g1wO4sd7tN8eeJsv6fHXTRRxr+pkxmBmerFeo
KLJUD2PsBdDaPn6ljafhQGMZOfKhjmlVT5ccgjJL+3pLgCrH3X7HoeXVNVydTiXCgkighka
N/MQhZZKs3uWxHQYCQHlq4I+7QRTs8Cu0bxllvY1Fl47cEix+CelfiibL/gskOFkS4888iQ
rLDGXZLamNgjbxfN9+3JHSFG0vTfCGSkGbjY+bX1zRy5G52l3A0d53eorsv3s/PTbwjNnnR
5k1KVpDjTukblW80xgCt18lhZF+4APcnoqHX8hsgxPoucCd60Yq2sLoEn0EMAWDBq9iQa3T
fxAqHZ/DtQkIhincJj2URyw5W7tdtlQC3IoHmiMTUWysifHfAy8V4QvqmVdr7hfpZSQa7H4
/cdEjYQCKAs37V18ii0TGHjbVsbIzWxHZykTNzHIHobWWuSQ54PBAaxXIBaRttwIXlSeP6c
pRmdqKWGskklVIFjkj7rNaPRdOjl8vR5cfMXFmkZJXXGkiWXYOXLFqCsNvI9RuuKB6Xx50e
jz6xCfq2ddQ2QpBkPvWJTJbLRtiF9m45B56D06eeYZ3lZGXmSyQBSSAZJgZEjoE7tpIYcHc
e4B4HS59yZzxYaeTk48DBcZ0BbebURkGhYRibrvxV9XRaZ4j+p+jOkzfz2BY7NgcpbA7qr5
5JP6cDotNI1T6oJlaFmZGEvMME0RZUQj4Vl59RJ7c9+emv8HbTlfFzM3T9HwpULCHJCyndY
ohWLewPO83Y4B569n+MdJMggx59azpFKhGjKYwn/Vgquf7e3Va+LDFlxaiPCE5yYxtSeTJl
kIWiO7R88GrPQLeJ8rVdfzM2fRciaQLCkSxTMrYwQ8gnyyCGZvccf59Lp83L1LNkf8A9O5k
0sjMwZWNhiRtNiOzVEAGxZJq+rY/r4jBIfDmorLIwS1kMZlFj00EBPPN+5PN0KYR+JtSw48
j+H6MkX1WSZy0mcjlW3AUKK8Ar78/PWe1HKzczVpMx8WPFyJ2PCV5ZY8N3J79/ji+nOZq3j
JdGePL1ESYsMY8xEyoxJXYqwWpLHuD+/v0foWm+INaSHT8LKw2w4o3nQ5ONHIIg0siVyhYl
jGT8UP0HXc/TMzTIoY8jxR5CSyCJTBCY4NwZVNMCopRyx47UNxBAIx9AzZtbytNx/Fcsubi
KzyMEk/Fjdvq+Vsdue5IIEI8DKTT2aTxjqWPGwYSRywSuF4F2FdgCL96PuPbq3TtF8QYeNK
+i+IYlxWjVmyJsQw3vB/xIW7BTfaiOegNQwPFskywZeXp7kHgyYyUoP8AXZjHpPe+1tx6t1
GxY/inEWVFytOlR12yAhgZLFXwoNkUPwKHAHGW1XV5xK5EOnY7+S2O7Yi7S8e1rB3Ob7k/N
heOAOrdL8Uz6PhusGJIkc5/4sZ2h6k3XyrKf8P6fFkkjN/2hZBkyI8DGhxoZVaNpJQXfaaH
HsnyQARfI556HwYtLkzmnbO0/KgERMfnkY8Ssa48oA12vjg1ytdPMvVRNpGTpSyKBMRJjLj
ZKlXO4MIljWgqgWO35P2glJpmn5WLqMEj6VnLIHErY/0xSSYIy3tAtmAvvX/WnmrxNq1+f4
e8QCdFV2kkjmlV7olFO5tv47VZ/FU4baxl4un4U2hvOmkzl4WybjkEbUSoDlbPIr24HeuW+
H4g1mZ1/hXhzOlzIo2X6jUVELElgWHJAbcwawpFEjjsBRPqHidtOyYPE2npJiTI5ikZYnSF
kvlghvavf1HuB7nrLRY2dqUXl4Gm6lk+YdsSStuxIxZs2SUJBUAA8WPxXTjTdbxNIHm+XIN
Wy4Tj/TYkQVoFIFnZxzwpsgEgLXY9ELruqfw8YPiXTpZ8d2oZ2ThuGiVqNesAE3VXZujTUB
0DqGDhQ40cC5d5zp6GQJGilATtVbsWTweTa/2OTxXphlx9baURZoQ+djxyhCZBan0k8qSff
mkSu1dXeGom1zxBqefHlDGbGmifekO60tiQu6qPpUf3sEGiZ4uGHkzyZMmnpM8qQ+XlSk02
5x6Itq7Woc3ZYAEcUKT6DhNi5+Lm4aBcjTseBVeQKUbzVe7BZT8gUSbP7dbjNztSmibFxoc
aPJkjIQtOQy2AA+3abAJ7Wew556zOVDrOBqmPFhRCTF8wQRpK9+Wpo0p4JoWaoigOCQKa5X
loqwvDsQ0wMI9EbAf4v6fs70KPY3XQUulz50UbxZYxmoF9zSKD6QvGx1v7e7EnnvxXROdkx
HSYswWMa0lsKf8Ah/1D5qv+g/PQ2jalps8rRYWQ0jiMO0e1lAI4J7foO/t/c6WIlpHW035D
Db8E8XQPz2/93SrXdWGja1jrPGXjMbKwShdyc/8A+HH56u8NscTTonCHzFYmUVex3QF1IHJ
pgOPivjrY5OBia3hSY2ZjxMZI2W2RHKAkVQYEd1B5B5A+Oh9LwdO0Zk0qCWD6zyVlljRqL0
FTzAhYlV9AHwO3RyxszsjISjCySLB/H/nz1aqgoL2n89+vElSCxIA7dD6hp2Pq2DJiZMbBZ
VYK61vjJUruU16WpiL/ACes6fCIkZcZ9ddshJvPDNGhlEfmM24cWG9RQsbUi/Tzxo9N0zF0
nBixMZSEjVVLsbaQqAoZj7mgB+w+Oq1XWd4YSYah4VLqUZ/KlBWwptdyEbquiDR5BoeaPU4
pMlsSHT9ssgdAdyMwCCy5ANsWG264Wj6q29e0XH1fGxVi1XKx8grEiqYkYMWAIYsxPqJ4Ng
L79HkbkJXknsDx18t8XaQs/jT6xM3HiaSBdkMqq7SMNqkKrcMSX7dzRq+xEgTV9M1NcOGeB
J8tAYUkiCyBj6U3jaQpAYmrJUEXt3dXSZHizJVPMk0afHiCiJzFFKoUkL6AoY7dwAsCrX/l
NCZuN4hjw/4jJqIgEpIMWDAqSFbtgSlbu/sWHB+D0Dj48EWkSZMsUuYciWNZRLkAWB5jv2I
oDYGsn5vt12KDRocWcHBSRWypDczkSpEGjUbTwDbbxR+QTwD12bHxcbHM+k5GsYsZVS26ZB
yboDbQY2Owb39ve3SnyM6UJqmu6uV2FlVM9YywHc3IQtcHsSfSeOovp+mYkzJi4OVNkSAlZ
8qZXDE+m7UbXG7n3uj0ywQFwszEynrMhn8uLHhVY0iBZF37VADC2BrkH9+ixMNRkhkzJ8fJ
nQNF5U+MGve72Kv00qE83QJHYAdZ7T83zcOMPAqY2XO0zCOlIUsu5RfajGCOf379H47Jk5q
zajM0MJAMgRSfSdwayDySAT2K23NC7b6jjLq+pb4duXNjosKy5KFY4SD/AMh2u1tza0LF/H
TTAMOlaesB0GaKn8vcgWfiz6yQAxuj/T1Vrs2ja1pOXhrPjY8yPu3yr5TJIO1hgCRRrgdrF
fGejzcc+GdQhzMdYs7BxnxnTaC1kiNG4HsGKMb/AMHzw+8M+bB4WOWrrjpciSuZREJYxLIV
jDkjaxcsoa/T5nybA82JLrPhb+H6hmoBp8gzd3mR7fKAYbR5O6gQJCqgNXlnsNoDnOz8B8n
fjvjy5WoYqrk5R/lokG3l2I+wtuG3cTXpsi+j8/w5Dl6NJh5Ucc8+UPcsq7qsWVsgWB/l81
0bqOdNKunYeFPGqZmRsTIfawkj8l5A8e1uQGVPYAj8G+sdq2KmRmCKTKbS185oskJK8u6wH
BUgeqxsa2rirJIA6TaqVm0mMwPky+UPMZph9xZzXAJPHIBPsTQNClGh6e2pYwfCEQ2sTkv5
aPJZXsLIFKWU1uF8igQQ2gg8KY+rarNlSaMwRnkcDHyY45FHlhSgRF8tvWCQd4Pq5Ng3pNH
0RdI2abFIkOZ5aNOF5Yo7vtXcALAO5V4FBSaF9OZtKC4Zx8pomhkKrsyAJEssAFYGrBJAA+
e3foSfE03RocnIwRpWExlWCRYgELS8EIVUW7bTwlX6uLvr2A6ZGdjeXMqyalHICwgkEjmPh
w4ZB5YVmIG6uW9yxthiZMWsiDMwDNPBkRmWOZVKqwFKRZqm9VAMB712PS/S/EEGfpONm4el
5xwMmRYEyXEVBmlEe4r5hb7jya+T0dl4CZep5MGPIBNBEu9GHARrqiL4JQiq7g8e/QbPiDR
4dWTPl+hkZKMMLu7EttVQoBa9z1VAg/B7WYmJiHZ9FiLBJOBNLEqGI2zMQ8iMu67UgFhzt/
FdWSQyyP8ATzZBjlkZyiFgGkT02a70pIs/oLAI67MuUIVdGEwBc7SBag7uBXYDgd+3x1hsv
wvjLqT4baKsGG8nmplRxqxNgkrRrbZ/w1wB6gBSqU0N300Y+PpkEcxdREuTjNO8cRa2KzEs
gaixKkAAAkAk7i/0rJxlyZ4IshMCXIzPK3w4qxqHUKKCgsKY3yx5LEcWLIjjznmyIchY4GM
6nMxTIHXPMe22jJKmOTheDQI8sihfVOCcBP8A+Z6P50a48tZMeRYyMaMLTIyFWLKLI9JHNX
ZViDxrKKiyPHLAkMbSTSqA4C+xYJYHpNqp+e3B6JxdVxNRE7QT+cYG2ySqpCeYLBUc0eAee
1EVfVWZKpwmMYKyxeoK6bivtZUVxW7t+a6okky8dBJDh5OUszFwIEipBxQPmMp9/wA+/bt0
tGbpWViSaPjksgVkVVUrs+V3Ef8AlnriJpPhfysl7jlnBRbLsGUEX2B57dXeGdSSdsiXzll
jnzGoupB20W4s8c9r69r7NP8AU5wSh/DiQrqCv2sePyC3B/P56Iw1ixPEuVjhiiSuG2f0gE
EV/wD8AnqXivxFJpuPNgYOQMWVkDy5G0gRxsWFAgggnYwG3ntVFty0+H8XWsjTNVzsWWOLU
J2K4r5GMF8onaZGJUNZJABHIVo6ocqDpMLU9KhSZNTx8DTsTIQoJpQyNB6V8qyoCbf6SLLW
AT7k1I9ZTJVWy4QJcuQs6yEkxknZQZaG1K9IrlQdxttwo0rxl50gk1nGELqzxBh643I3KCy
qoZVdV5r1Kz2OwDvTodYjzM19RnxnxmCNjJGLaIkszhjtFgEhVNWVUEiySfnOvPOmp5U0bv
gtiZ003mxyBWAYAAtfIZhu2saG0hRdgdfRtB1VNa0bHz17uvr9O0kj3C2SAwpgD7MOqNb8T
Y2iPFG6edkuPNMCk+Z5QYBmUAEkgEkD3CObG0nqMHipZJ1RtG1KOGRtsU7iFUlO0MApMnO4
EUa+bra1NcXKXKggnMUkTSoG8uUAOl1at3pr4I+R1czlE9Iqh7dfPPHWbLpmo4mXhQxvMrC
NI5Iw9mpPtA7miOPkLwa6QyZUO/Fxcsq+Q05kz53yS5dBtJZNp2dlYDcDfpA79S0bVm03Ca
PTk+ifKi5m9RFgMqlm2kWzJyBVBrFHrU4fjFsLDmjydU05mkyWXHm2yzvEGlFRvGAt7QWG4
OOy8HrP+ItbzNQmw5dUTT8kY6Nlo2Fjz7WTaaLbh2I4HwedwvhRjpjtomniab0xY582h6o2
8yRlUnsN18A96Ht1d5mJjxzvjJ9U0sRhhCxOGNhVNhex+5i3qJZqsg30MWLJDhbfq/IV/JS
ON0EbGTsSo3MTW0jv/Mv9IRzAbd6Y87bGO9w0ZQ8Je613nuSTZ7m+5BcOFLPPhp9OzzDb9Q
4IIll8xyFVr203bg1d82vXjJi42fp+TJNl7YtrSRbRvkVDSigQWPJ7880SRz1VoMM2pYy4y
xEthgRs/pLRjeWra0ij7nPB+eR1osDw0+ZTZUEcaoG3LCwDE7geSLAHoNBTxfJ5s6HO084f
hXKGNAIoxAUjSKOyCfj37kcnk1ffpomHkPC0SqsewFVZK4Ye4sfr7VxXUX0z6oxw5cMM5BF
h1BBbkbueLoX+x/Xr5Z4xhULi5sUsS5OYCmXFjOpiUB/5QG0kH0qLHttUnuOnGhRS6n4ewc
ZszI2wZkrrjwQpJt2lizvyG/8AyD8DcPcgdO9ASbHwpoceOHNMjBKx88q7RCQbiQpVbG+rA
Ui+e/RaZMuI+dg6nobY+DN5hlz0EjMI7JjQ7EYekNXfaoB/ALbI1LTcvLTCh/nZOVNHI8uK
ryhIkYtGSwBCj0gVY9TMa+a9SabO1fCkgw1kycGaSPGRMgbD6EDs9A7VAcivuHp4O6gnyMj
w/JBrWn4+O2XmaSDlkZkZ8l3jjCEqFIFAqoKgKOaHpPWFOsajq0cEqZwix9zCDBijCpVLY4
FkX83Rvp14GkTI+sxDGhVH3sUbaVBQBUrk8CNSP1Ncg9ONTw4dE1LQdcRvN+nzfpchmcUqy
ggsxHbbXFkDsOtVoGrYusjKeGWZcqGZ1nx8niTHa6AK7iACqitp2tRP3bulXh3T9InxWWaC
TUcjE1aWOTJkIkmjkjlYxM73ub0mMcXV0QF3dH+MMfEl07CnnZY/otSxMhGsgKTOqFjX4du
nMWBCuWc5QXlZSA24mgQt1zQFInAHt+T1nv8AZlFLD4A0yKRtzp5obn/+65r9u3Uf9mwZvA
WjpFGsapLMXUNuG3zJKAPN87f7dD4kurN4z8YvpX0pnijw0iTKJ2O3lk91IIHJ+bPuPanKk
YeF/DD6bky5kGZrGNLNLKE3sHlMrlgnpWn7gXVV+en+uSpHr3h94nBy3ypI1QzFd0BiYyWP
6gCsZr5C9Ls7VsI+LdMy4s/EkSQyafkRmbeyeYu9AFBIUloxyRyDR7LXfGrrHpoyYpZdmmy
RZWRHi5JilMYkAK1xalBKb3A7kFXz1d4mXyzhLjqCn1cIyvQHDRO4jK99yn1lgQK/lmzzRU
5envmTTw48CoYCdpMtkA9k54sbTyL/AHoA/PMHVoWSHN1I5rZKzeez46p65AAQwY/aQAt9w
do7dafK8caJqOOsGpadqC4s4rcVVWjdQQrrXN0QCd3G1RRs9F4nijRMfTB5WrFM+QbHyp4S
0xUGtxYR7WbaqAWPYXurmb61oxjDNnYzMSSp8prQm9xU7eCQea/y6CfM0vBMYwcmFYHClXj
kFgLR9fqDkkFxRaue3Bvj6pM05xZpvNpE85XUlE3ckiRF7AbfuFfJI6Pxdaw2xI9uRLEo7e
UFdPigVBHFDi+L/TpZs0zByPOjSIT2Df1Hqa+b9xfzx/16llz6dqbIMw4bmK1CLk7CpNCq4
9/7fHUdLji0vIaOOSAQHfIN2Sq2OPSL7n4vjv0RJFFhY+of79jPH9LLGqyZK7j6ACBQIPYG
uDZH5tpkxwnVljScBniuKVW+9Qaq/wD9wB/7HrmFoc2pZmRJrEisxkTy4oMhjQAtWMgCGls
7QABySbLWNTj4yCGOCFFSFQERUFBVAA2gDt8cccdVahBFkCDHcEiCVJPLsU5U2t2LoMFIoj
kC+LBQzeEMOWVsoahmxTPCEnP8sqygbQSrIVBCkr6QOCR7nplpelw6a0+QJsnJkym9TS7CV
bknaVUUpJLEdrJIAvpnHcMZBNse1VyTxf8A58dZrxNomnrizapLOMMxxnzJDA0y7TQO5FNt
xQ71QBIO0U38PaRj6Lpn0q5BcsV3sxqyFVQAPYBUUAWe3JJs9NgoEpYEktwbPFfHUZp9oKo
drDnnsB7/AK9U7ipUIo4Fc+5/bqqSTbEAdvJr7uTY/Tv79Yvx9Cz42FlbyJsZg/mRrs2sJE
Fi+xpjVnrP6fHNqrJiwSpH9bIkEmNjxEExb9wetoCgcEUK9RJ97aYyrFouX4jxhjS45uJ8a
dZPtVtiq6g0Bt22Kb5tfZT/AAjAfLwEGsTZEmSRE8cMVCIM9sysRVWe4XnluKrqjxJqE+dn
5ksSIqh3RXEvmBgx8ri7FGyeK7/jqOU7xZwbEqALiRuMgWNrNDGha17UbG49iTyOoYsMeWk
0skZM0iURjwjbjxhlDOEApruhVEGybsEVz6c8GHFmIjCBtsjy+YJI4wSoG6lsercLNbrBW6
NXRxwTxSZrQokGPKosSGmJPAAssw2Kx4APDG+w6lgRpDjogjyJHkPmUC67Y1VgpJHAG5jya
27CezdWx6WYomZMLIjypGMcQJuMuWA2qri1IXtd882OCLIXm0vxxlY+Tu25ExVwCGCs43pt
JH9LMh3dxt7c9b3BjZ5ljyna5R/uzgBVkocAgCgwW+B3AsDhgrfNmbGxh/LeXzpEULY9N1Z
v9r5+Oo5OqrixxpDiT5LzOVCxcAd7JPsOPf8ATvV57XcbXMnSZzLnx+dJWyDGVqRCygmlBM
jEmuaA3XYrpd4iwjP4FORLAuOMaWKVYtgiKWyqxZVJUMWYnv2PsbsfwHpem6viZMWoQtKmP
kmWMLK8dFrBJ2keyDrfTaZjJpk2HhCWLdjHHhHnuAi7AoqyQtBV5A+T7my8fLiQhVVo4WYs
rHkOWprB/Vj/AG/TpH4iiwsvVFiXAizZZYY1nLObjXzAFBA5Fq8rX2/k88LxHP04rk3HMxC
MhBl2uUUXwrfeAa7WKsm646FmObgZrTw4sC8MRLCNzEEiyQ1OT24DH2rsOszqGpYp0spo+N
CVKBY8eNl2eZZuRzSnlUNgkhqA45tb4VzMrTpU1NwrJqDKWRIwrNtutpsAkENdL23Hmtp2/
iTTzrHg/VMZGkVmgYptbzDIyFZAoH521x+e/Vmp4U+tpheI9EmbTdXii2rFkKUEkZIuKZK3
cUar35HsRDRdURMPWsk/T6VmjLDT4c0bSnHkZUXkBlMm9haleG3irN9F5GknJ8GvokrzxRx
wxwxNHMFkYoqkAnawU7lI43cc89gx8Pa6msaess0L4kwLRzwSupMciNtYWO/Pv+na+jMLEw
dMwji49xxh2YgysxtmLMbJvuxPf36Cg8O6PiLBjwx5PlYrrLFGc6Zo0KsGX0F6IBUECqsfP
e/EwtN0rUszKhDDMzyr5LPMz7ioIHDE1QJHpqhXsB1NcDBxccYuMnkxxSPkRGKqjLMxJHcd
3YgVQ9qodCjDxvNabJkbIyDEIZJ3VS3lbi2zhQFBsg8AmhdkAhRJnJ4o0J8iV10x1zVfEM2
PvbGeGWrYX6mO08CqDVzVl1k42Rq/h/Nw5ZFWbNx5FUeYHjj3JtBVwoJU/dZs+o/gBPrE82
L4fWJ1kztRGRizyzQxkrNIssd9qUWqEVwOwNFhuWeLdblxYYcnRrcPk7JWgRSyoOGBV7Ap9
vcDlTyvfrKQvh6RqMcUEhixs+NWO0keUwcqOzAUjojcnsWHvZI8OGaPUsnCpI1zAUVwFZo5
URuCp4oc/N1+b6fYxxcxMpc7TsKRw5eN4o0c7QdoW9o5tG79rHHFdVZmj6SwLvpkSMGXdTy
BaNknhqAH/T26UY2g6bIzjIxl8orUQi3LI5LUH2szUtKTZ72KHt1RP4Y0nExmnzoZ4KVm2Q
z7g3APug9vYj2Px1bB4XwsnCgnjyZII5FJSPJnCsov8CunM0oOnlKK36QWUAE38+/bv+vHS
M6ZHhZmLkJHc8mQqhvMtaLe9jk0D+5/HT5p3jxch0ZvLWJg0ZuuF9vf8X+PbnqOb4lwoxkY
eRiSOHBjcmtoDKAe5uqb4+eOpZcrRvAGVmdCo+zdtBX3NXdgD9SOkuteKGZXgxgcc4im3Mg
jMh5FKVYEULPub5NbaZ5oWs+LMt8JzhY2ThZG1xNHJTRkelg4ZlP3X2uufu92yapqjJl6hN
hNPF54+njixzFIIeDucO3qbawIAF8UQGJVbZdXyd0SxYE7Md7bWhIJVVNKCaCsbXvxQYXx0
AviLKM8DyablRwM7QtE4JLtQYsikAuoRXoj1MSBsvtpYZklEEiRuiyoHCumwjsaI9j+OsJ4
0hzo8mLK1LVGGEWby4sZ1RgT9oAexYFWRZO+SyFFdG+H87Uf4FFM+ZNqBeQxxkRb3bZJIGa
yw+5V4LGlNcnt0+Ot5KGUDSdQkWLzN2xF5KKCAPV6t1gLV82DVGqDrGq487DJ02Wd1kSIx4
kO4ygoNzh2dVVd7gC7ICOeRZSvH8Q5EkzyTYGqRxRxqxQYJBcvIAAVFm4123TercxC0OLP4
zlTmaNdFySjLaMx2+anN+l62nt6Wo1ddukXjGKfK8MxtOGg8xCGViLX+W5okNR5UHue3983
p8gbVsfI0TCaKQ2XZnZdxZQG5qgFsi7vk1XU20kS5c8a4+HDNCBGJ5Hbc4CiIlCFHDGzddz
39ujn0DJiSCZ8hUnSG1Mb+XtZjSOW3X6rYEDb2oe1pdQMWm6dLhRbUltfOJX/AIi7lkUD3H
Cjg1W32JI69jSwRTY2RiwNF/KgUNEQkjSBV3HcOVFCQk+4Yek0OiNJaafIE8ePGmXjRgPEx
X+bHtoAKOSwjHYAggdvaSpp5o8ZmaVkeSVg8auQ+6v5hKg+ogEIRW4hmsXXTLH0rK1fS/qB
j7Y1ADRYyBtwHJKqTSt6b2r3PljaFsmGnJjNNk5mRJi3t8x8dixTYrKEQbgV2k+WgF2Faxf
Yt/DLNBI+U8eTmNLlsVHDeekQIX1M/Lb5S3Nf8MnggXn/ABTiKdTxZFmGUcuFopJZIjEXkU
ljuVgOyui3zyP2D7QvGmd4hz8nTMjAgycfHhAaaORA7SAL6/uC7dyuQVHBZOe5L6TUcjJiG
EUkMSOySahHHyGVmAVVII3UO/bkULZV6aJHDpi+VjQtJNKweV3ZuwYbiWo80eB3PbgWRWq1
k+eqnzGITfKo2u5B5Xm1CAOa7EtQNm+l/imKFPBWZpzvezELbuxYou7/AFUf+c9ZX/Z/nn+
M5WCuKZFlxfMJDV5ZVqBNc16/bn/p9Ciz5RAoXTg2XIrvHDHNagKVFsxAoepboGuavt1mZc
zL1qWDUtMkMWKuY2NIqzPIskikOl0torSWhPsCtijQ1GFiz44yMjGSNxPbBJCVd2NDc7i7t
QCPTaih2HFOTNnR7mi0mYu9kTM8QRjXH9d1Z70TQqvbqqXFORDBjs8ySRKNzbF3D3vkGrIv
iq9u3WF8aYkeAjjUMjHeWVrx8hYh5uwAjawFBqo88e1/nP6JJhzpgSQNmSZMU0aPthTYxK7
eW+8bVYkbvSQhqr42+m5uVqmoavDkZJhcyRRqip/wlKGn2njcwkcAnvQsUK6ZZEuPg4+Rl5
PkxwzsizhzsQsLG5yeK5jF3dqB8dJtW8Q6Fqeb/FoYMp87Bh3R5MPlwfT7GZQrNIVrcW5Uq
wKn7e46W/8ArTVJYVgx3jmUEJhZRj9UpdivK3t3rtl53BSQKsEdefX9axdOE0EmN9GUuNnn
/lsTZsq6sS5YFid1m+9ksS8HxzlgoPrsLIsGRVaVYvyysTIzXxx6e5+OQ7xPGuPPBHBPhZc
KbyDO0JZQpuiCAfZqIPNnoPL8U5YdmxNOmZpF2B8hD23j1beBVE2GKcfi+kkfjTVo5tQMmr
afOIyxMXnpGpVxw0fo3GubBbdzRo7ugf47qEuLDNHkZCNKyjyUm81g5cru3kMEtgp9r3H2H
JWJrOo4uPlLmZ0EjZGOMldsRj5KM53bAAQFgYKRuBsNZG1etNoXi+DU8aGLzcnEmyaaLzQa
bsLViPVzY5FmiKro7OklorHTsyIG8yUorkfeNg3BAQV57ngEmucl4mlbD8Px6fHlJJDl5Bu
WVD5bO26VmpQxYb2FAhuNotu/STGWXUcjBMUaS430h2SRxrj0hcq5YBmIAZ67AHmgQOdDJP
Po2cGfGXIyIoQpZZH2V2NEksfSAPxRNncb9pObJkxTSLp4kLSuqqq7YEHDbG+PvY8WbP560
H0/lK+TqGWA6klFXiOM80ee7Ubs8XZAHSUpPkLFJCzhXA3eQhVWcD+ppBuIPH9BP555onrF
kkkURRgxsQkb73LFWJVpGO4gkMeAOQO/Q8OnRZOXPJPlRwO1M1uRua2BPHfsOTz7e3TF8Ym
BJBblGsoCCe3P6f8AS+/Qea/miFQHLRZCSKBwRQagR+p/z9+iM3HxpoJJ5MYs0W4oAKo171
37du346p1LTcNYMplgX/8ATsUDFhTEUeRxYHP7e1dX6nmwTablSiU8ITRWiG23a2O4Ise11
8Ci8OIJuGMsILSFx6ELX6h5lD3Kki753HprjPKPLIgETpUasq7Qvbivb8Cu3HfpljtGsaL9
QG3+mx/nXtXRKMjsQ4s7d2+gQQfi/wBuqmxosieKWWETzRHaGaMekbg1i/yEPHuo+Oi4A7M
i+X9go1XArjj9ust4n8N5Ouu+K/kpjIT9OhRmYuVNsTxt+77eewNjt0V4a03M0fSf4flrD5
cTsYGjYlzudmbcCK4J9u/wPdtCty3bUfUDYoc89v8Ar1JEkR2cPtLcAt/lx/5+/U2nBAj3i
JrA5/6WPgHqqB/U7eW4u+Nt9weD/wCd+s14zsae4AYx7iGQdyTE/wD/AK8ft1mvD88yaasm
LifzBDGSyeglyFq9w4O5r3DuNvvtJdZEbNc2OzsVJebHiIQWQQUqhz6WKkj1djfBVXqeQmU
pjj3z4UMZynaFFLK3I3N8Aje20lfuO7vXSDXVg8t8ZMjGl8tXlHkrInqKEsdpO1b3D7RRr2
qutFh+DcbLx8wyvHi4+JIwjklW02gtYJ3f+0k9qrn2FWo6ZLpE0b5aglMYFZI1JMZAAS7A/
wAJAArkW27t0MIMTVPNlymMSOvmzfyn3I5INbW4G67o7q5AIsDr6JpWHLjabAjkxSelpBd9
qAX1FqFUDR9uOluTgyZc31mnaviDHC074TiJyQ9mzbKeN5J7koKHewnEWtaZp2VO04liR4p
Rj7AsknHJJeqBBoC/u/UFVqGm6tp0Lagk0WR/D0WaNkUoQi8SeZG5qjt3A8m47BF8AfxJ4c
XTGfLihxZgZElj8yHyZHUr96sPMVGAD3wm7aOPSNLpuVHgYsmE88M88yxRQYrp5apJTA7lv
hQRZazYoDnaGZxZ5xj5csjNFQEc0j+pGviOSz+tH3HDc8uO80WZqGLARHaf75MSWBDEelaA
A3D+UOT9tg9+W2pYen5elZcIEUbGJlsEhdzLZ47H3PIPc9YD/Zsp/wDUJykJBbA9VVyFaIn
v+h/7jv19RGQsYHmq8O6Q1uor6fckcDt7kfHfjpZgZynIZI8meQjzVMe7zFV7jtZGH9Qaah
RI2g/HTXzHQkBG3HvZHcD9/ez/APXUZp2GP5rmtvJpT27gH+/t8dK8uf6WGfey+hC9XSgkE
k2bA7VfYdfOdWxMTUtQkjzBmxz49wSoKKo7Mxc7n5ZSW3XwRvHyAMthNGcfHVsCCR0ss/3N
5YEm47QCOC+6yOCgvdddOsfG1LJmj1PDkzMh2f8AnRR5H8ydNzE/zAFoE7/SBfIuhRFv8Ni
fJyJtQhIUEiXOy4mjjyCr2GLtuXca/pIUjiuq58TzsaSGGTEmM0QiP82OQQopNbGVyLpmJU
hfkHi+qZnmizIpUycTExxLtYxTqdwG4q8gABagisRJZY3RF0D9MzMfHmkmjigJVy+QMVFWQ
N7hWsWtm7vbYNccHU6drmDBiQxtgagG3lyjBSzcEkkliP0PtXHRMXjfBizhhvhZSFYt6xtG
ARZIB5bua5Hezzz0Nl6/izYnltgZ7RzKYjGY/M+4BaNt8V2/+kK+J8NZmikxMmCKZ9yPkY4
CAC1522TX9v8AqDkvBqs0c0iNkjc8OxFQS7gocbQwJogPRCkEjb7ghPiRrqM0+oTzh1hQuA
s7ANIEJUGQ2dwAkZT8pXYrbaCKDWMH6NVE3lwBYnxzvnxuTtWkUs0YAo+578E8McdPEWBHh
xQTXACG+pnby12UFZTG4LKBSgUgom/VY6X6jIxypcbNiyosGB1nSRJ/MaQLe1Q9DYWLXzRO
0cFiLM0OHDyxCU8qAoqxjyZdhNgbnd6BdmYCyOPt7c2+x8aWXFVmjwpo9gqWVTO69xVEDbX
PN9wO/Q+q5WpYOFNN50cJT0r5EZBYlgCPUWBU+on9j79ZRhkzZcbzTTtIGEQldrYdrAJPbn
t+etomJkx4tM26QIN15Mkew97v1A80ePz7DpDq2QYQsE9EnhiW+yloj0+x79jyPfig2y4Jx
TOVdSS3oI78925NdvaqP6l7kYhjwj5WRLM4AXuRXI/+Oa7fsOgM+YYWmiWctIyKtHzCAbN8
H2rb8XRPUMDIl1bGyXFKIW2SDeSNte9EWTyfjg/PTacahPpmRjwhZTJEymwF5K1wDRFfkmj
Y+B1lMiTPOJlRqIPp53s/zvtsdwCoI7HuB/e+hn1PIwpPqIXWKSRVpFY+ofoOD+/9utHh+K
NTxg96ezCt1iP7QD2AFE81fft0yh8e6YztDkYeRBIygCjbcAjkd17nv0/07XtJeVBj52MTw
SDJt554N9+a479+nAmsuy7WUAco3wAe1cd/ntyO/Vq5cN7ImIJYB2uz3P8A8gdfL/F2RreZ
4kzo3nkbT8MrxAAX3FN+xKUuhZSbYgghWPIG0OPCOp5X1LY0eDnLhqUGOuTKGeiQC3rbhAq
kqF4O1+boDS5Y1AavhnFlkTBjVvO9KESE/b/zenabrby6myAR0tytb1fDeTMz9NSDT8dHLm
PMVhQYWxBQNe1TQBPLAHvaweXVRDKJYZFdigCwPFsKj1NwxtXIJFFiAQKIu+m+OZhA0uSES
RmJKAklTfA7+wq+a70elHiSZItHVJ0IEhdBu5YVFITQH4X8dYbw/LBJpy7shcbIjB8qeSKN
yjC/tBBur70DZHPHTnKzFzGjwMaVmwoN7vLIvrWyWevRts+18lmAvv0vlysybLyGzIBAIYN
6YpXYWUmljLqqnbVGtwv9eAq1acyafjSSRJCXjyCEhdTEgKoAEAuhxXc832561ugeLGxc2e
N//wBPNJI8fnffGNlqvfbt4Fc3yT79R1TWMDWMqGXysiKKUCF8gsojVS6uCCARuBQE0SKBB
vgi2TK0fUZn1IY2XFmRlkM0xoWVYKVBOz0naL4I4PPLdVHXshHXIlgixg+F5SZG118tGHde
bO1uaAvgVVk9QTUA8itg4wgg2KEpB/MA3UzKdxu2f35Dc+/Wj03FMOmY2T54meOEfyQLNcm
hR7+rkVyePgC+WGDIWKZVgrFQn+fGCYyynkg+pWAI79w3I7V8u1nw1m+HQk8kb/RZLDyZ6t
l4sK/+E0Dd8cH89S0nWUxY0TIiM2LLHbSIN0gUCv6mHA5445ZueQA/0zXdPzcN1XJWDcpsZ
u7Y1muG47Djv2JrozF1qNZQivDkQ7AjvDqCuyoX3AMCbYi6u7u7/wCVjqOsfQ6cs4jddpQF
WWlIYkOEeuQFJ5A528XXWQ8GvNi+IsGBn8tR50LsTQ4QsbPtRX/Lnrb42ZlPk5GNkSZDuLf
JxpZUPl73tI0sEEEnZTEekqVoAdCaZA2iHL1TLyVjlkkiSYyEkqQu6r7A7mXdXHHxz1p3yR
JEqxMQA3O00e1nv+Cf79DSs8eM8TMgjdlb1ttK88j9fYfqD0v1bLyJYykOGuQzusbQyKaID
WSASfcGvYEDrEeIYoMrDOs75oIY4/p1gDb9rAbBTXRW/jg8889ItMnlw9LyIIUg82eFowQp
8wbr4uuSa9vx2FnpvpX8awY5c6KVGix7KxsDt3AXfFGh+35HudFheJsrIVR9M0hdCXkgbgN
7UGu/jua9+rJvEsiQsggy1bdckhjQ+YO3Nk0L4r+3fpLmZO95cmXEnR+IwJ5F2zEsCRYG4D
gEV7jnvYY+HNMgixlyijbcmNXooCqd29I+AWb889+1E6xpGRmzYsmN5XpLkrKxUtdcCgfYH
/v0PpGjZGFrBhcQpIsLyMYtxUklBXYHtz79aKDTvIh3eXcgI37W9K/t7kf9uleBoeLqmiYm
TKlSL6kaRTXdrUi7Pcfg/nrK5Xhv6fPORPjDKgAEdEMtmhR4PJ57HvVfBD/TNdWPFiKMU8o
qFR4DarxwtGl9xQP9uOrz4tkpFfTs9WZjsdgtSMedpIY0LNce18Dt0un8V6k+YmZLiqjRI6
TK4Z1544IZa+Lo3fWbyc7NbVp8XUMoZEEVu6ugY2Ch9gNxAqg1juP6uWejZkUOppDDjr9BI
WIjmuVgNpbeKuhTXXPz3PWgxcR8opJNlyIrS7t0gDsxIB9O4NXBJtT3YiyKJsztFjiw8150
mlQKzJvyWAv+mwPcWf8Aw9UHw/h5WmwZEVifyEIXjaOLPO0mrNn+5HsSczJzHhYNjSLMRXm
Rru3kEhqUXSkGgWN9+OBafPxYUmjkmdFXKbaVJJk7WLfd6bXvX4+Obo/C2FlRRyK2SpKgkL
JXf3oji+9dQGoyDdjNggExExgyhmYDjtVBrrmyPz0NC65+Yq5CfSZGL/OCHa6gkAAsBXb4J
+e/tbkwz40GRP8AVJNSeYY5Bt7gAUB34B/z45HV+pammnJ5kgERBDII6JJHclTQUX78+3F8
dInhzdXbzzsxMeYlkQ8sRy1qnc9hyf1A6ZxaAulOs75GNA8remSeQgtRFnvZB73Y9+O3RWL
ofnyucYpkq6gGVXDB7PYXwPfseOvZmkTZEvlrjIFxkCSOEBBYjsxBBb9RyL546rHhrBhjK5
UbRKxYxOwZGQbqJNMATRDVz7g9UY0OamG7adqM/wBm6TebQAcDleSb5ogH36ObxH4l0+aMZ
EMWoo0QdnKKQoFXQHYDij+eiJ/GemZyFdY8LrNFCDsZlSRVIoEqH2gfHHVumeJfB0GZLlQG
TDlkvf56ysE3tuIDN6VskmlNGh3odPodaws5kfDzYpA9qNsnPNH2Pb2456KQZH1O2yu73B3
VQuh2r/r1AZSJGWFsZSKXlS3HuCeP3rqmYLELeMbQNwS7q77D+/Wa13NmYxT5ErrDjS+YkM
AA2gRyKWHH55vgdZfStLxs7EhiW4p3fyzJwEqwHArhq3BqFEgVx0fE0+gZ8K4QjyJoPMdme
wois+Um0ngk036lTfuW+R4h36riZevYsuIq4pIiHrjkZrFN87hfB/wj9814lxdMXGh/hEJO
PI8p84PuHqqlI7qRTcH2r3sAXKL5GYqvDEGdRJa7rbzPXZvufWPe+B37j6DqqfTaEuNp+MW
nijHkNEuy/UC1N7EgEkX7976oztBix6ysVp2QRlpooXAExFEblqiDRFgXZshu4zGK2XChgn
zE8uZt5QKrrkn03JtJNABQLpdtADm+mmnsM3y8PIhgeNH3sViXf/SK54okC6HY/F9auF7yW
lmmHo77mAG0d7/APz0umw48rHE+LNJBjEARwkHa53EraGhtJYAg1dewF9B6kMmXOw8nNwmy
MjHyPPnjxWB8tAzmNV3EUNygsTRY18Uoo8Oabreos82C2F5ivOJMYqocbvQskZtQSPVXewb
rpHleHIRPKYtagGXDsV4ZcYk7mHpAK7rPKjjtft1TqPh/WcFETIjxJS8PnEC0WNash9wAX9
z346rw9RytIynglh+5NjY8/CMnb0sPt9uVP9IHbjrqZE0mt4k8EKxbs/ckTHsZHbg9vkDrU
6PkDxBjmHUJsqOfLaMTOfLAl2hmCqh9SA0OwP2jtyQ2CxCOXS8ieMMswRpJy0oa1jT1kbfU
29f9RVWCxFHnahk4y6plY8sSIZoESPYpa62lkN3z3J7+3bpTFqjY2b5EeZJlW4CyZDFbZQd
yhVUCht/vXQA1V8KeZzJNkjHyVikbKtQoDbCQao/cLAB4NXZBKbxMmMNAwsfElx5YGlfy3V
t7OpZi1mgAAdv617V1E6TiYOfCkuoDy3UhAyLSkghQyUSfuIuwKH46PzfptPy1RcNZDKpk2
NSxsSSCdoHJ4vmzZ/fphpmow5QaRcaPHUPtCuTI3sb4As+qvzZ7+zQY0Jnkd4g4IKkOotV+
L9+4/t79KM90xvD0skAX0SRyL5a0Cvmq/HwNoYf3u+n2EkQi2rGEVa2AEAsoFUK+KP5/6GP
KAoagQFWmHNG/f/z26WvIi6+ooDzoWLndYIBjUjtyOPjm+m2Rm7MHImOOJAkZehyTwfb36n
hyeRp0axwKsYUMgFrQPI5+a79DPhQeW88ryMNwpbpL4INf29v+vQGj6Xiy4MM2wvW4CxwpD
EV/l0u1zBWKfBAmkZpJyFje/QGLHiiO1cf9K4k2iaf5rBWiCsaCOzqCLK0fX3JAr247dZDU
NNOoatqys+58SVoqYkllZm7fHvx89PvCGkxxPLBKGfc25hLTrXAoJ7fYPa+Pz1pfMJRWZCG
//GqOdigmrJAq647mv26V5+eVhnBkpdq2ljlTtFUOPcdXSCKKKOOFowqxHYV5UV2sg9uR/n
0PiZm/LyQovYI1jcyAoaPeyb5Fce5B/HQesRosyxqEjlWpQQlfaFHt8bgSTx3+OjUhQY0S7
UdUXapeduw/9vWUnzN8scsmnfTxBKC7mTcoUMNtAcD9/wAe3RuHHLnZRnCfSuI2vcu4gBto
qwOB7WOCOffqvV814JRhxSHNzZqZAV/4d8kkXV9vgVyeODXFo8pxW1CQvlSg207pvRGogbQ
a3MK4J9PIoe/TPTciGOsnFnjV5B2lmtgAexNFvfgXxzzz00fDOc0Mmb5LLEpCFN1iyL9+eB
zZvnojHiaLEk0rHMpVPvkkO0iNgb/Nhfav79WYmjw6FKuRhB5HciKTzSoEanndwB8AV+emb
vJiaDkxxyPNLtYBmcK25r5B7Cr4/QdKJ8SL+B6iWxbfFeVY33szH3BY+/De/wD9Ez6REmTn
rC4VvpFIea9oDF7Br24B7fnv1kkGSjRxTQKIJBIqgFhtO7axNXVBrs/j2vo/UTkyywx4yM6
RVKqbDwp7Ebaqu1Wfn34R5GlPlMcuTF/3r6imMpBVSFB5APx3Ne3Pv0biabnrjytiZmXC8L
bVVZWkum5Khmq6sd+a79+r8PO154ty6l9RHIAU+ojVyxq7HA4rjv3IHXl8WeIsWhm4On5Gw
gkRxte+xXq3Mvuea6D17xjl5unHD/gsGOspHmeXOGuqPIoV8G/muqtChDSoXw12L6lcKqss
hIC1fHZjX6Enp22PDLkRTZ8j4meZDMPKKq4NLajvQ9SLXc3Vcm6crUZsCWQziLJVgCqSRAe
XTMw/qBugSvPJHfpV4jzcjKgdJtNgxDJl7o5Y0Cuy7ZOH5Ju//PkFpvLxsTKRzEWhjYFhuL
OjGNQvuq1HyQfeq6YjxPqYzxLk42NPPtErbVryI+xW+DuPB7+/V2HlZet4sbiPJhlhZDI4V
pJJKrYAeNoBG6rAvng9WySQ4mSmJh/zfI5nWeVURQQpUEhqs+w55B7d+i8fzMO8hAkhkKho
4zv8o1uoPt9e6gKF/v36LnlbHbfnlSkqU0KqPLQmioKgfzCSCOL5NC7vo3EaSYoJ1aOUuTG
hphGte9Cro/kdgCRyWm1PKjkKq21jt33a9x3Pvtaj79+uwosarHHbBO2/1sSPck324/vz0m
ORH/EsnMafUI4YciONBk5TxKHPG0LwNp9LEm6Xsvc9VQzJl5CZMuNiYmpttctNLHJHNYG0K
wJZaO11Uey+130LnYzNFJpWefMU48jeZkGk88hSHjYj1sB6asfax9z1iGdptLOSSwmRVkjr
5Fcj9KPX0/J0mDPYZWE+IIMjkXA/8xWpuSJAOQALIHuB8dL00uaTVcMvtjycWoVEA8tAgUm
qtgPusA0dpsEVwY+HPiO/lQ5MZkQqBDFGrWO6033d+34vjoCbT8jUcbHyJszUsSbc6xuskS
miRQbaPgCvaz+wnFoyYKFmyJ7EzPu+l8xgwcHcSF7+heTd/wCYU6nhtm6zp+K2sxHIw2aYJ
JCI9jbuA328elR2vn36ezRY7Y8P0+oYGNOY/WaEbTACu6vfdvz919Z2eLdkrJJMHkSAFArq
aWwVBK/mvc+x5voTGyMmHdGuSYS0oskWSeBzx3G0dHYeqZo1DHQ5XmrLIA1It2xrihzde3z
0VvlytCx8f6VvNRTG8Zja1UxyA2SOTbD8k9DYWTrC5UAyJfOjUHdE8kQPIFcEjm6/Px1oXy
Z0iC+SGA3BhsYEA8jspvj89KYXaDVxOfVLJjrFDEiSkmmZmYDZfsp444PR4mzJYMpF8+MFf
T5sUkYA7WPQOOP8uvf+pdPx4FxjM7MF8q1Rtu8cd/79j+/PTJs7E+lJ89quijISwINbari+
356D0948HTMZPqcdx/MDSI68jcx4ax27H/54H1PIgkkjmIVjjTBkdp4lVWJoAHd/Vdm65Ht
0aZ0K1EtNvUASBxuYWQFJHqHfkChd9ZLT8k7NY1oRHy8jIHcUSCxJ2nsCAR+/WkxAEx/Pjk
VBORMTYBpuRfv+P7/vSMxnmN4/8pTyC4o82L+eABxY5rsL6EyVhLzRGNn3sQDuAax2AI/Yf
I69FxKuW0axpMxqkCFB6QAew+D/AH9+h8LKkM8kTQmRlHltaBTu3AKpv22gj81+tWvLepQ+
ap3QJVeWKJ2IeSR/y0RzVr25PR7PCY43UCUMvdoySSPeuKH/AG6XZMcTzwlkJ8tCvcc7qHx
0PrGc2nLJlwxoZmdYVYj7OXN8V/5XV/hXTo/4c2sTsZsvIcsrsPsptp47G7/QDgDvej1WR/
8A0flZCNtZYg4BAIFN2r9uk2l6bjQ5WizQoVky1lLMWLUAooc/HWiz4oosdJSp3KSlqa4BP
6/H+fQeGGT66VG2lWDChR4jBIv4vonPlIkjAo+WjFgwBDgAcVXHfv8A9+rs6UjAVLY1kQLy
e4Mif9+hdTxUjw9QiBO18mIEfkmMX+vPv0U+NDJqGrvIlqkEJCKaH/5G/T/LrJ67ly42Nkm
Fiu6cKObq7W/yaIsn3Ht7QyFOBDPD6ZBDDRO2t1qp/YW3btx0Ro80eJ4UydYkgTInecuC4F
qzVRuvY9FeF3GdNlieGCkCsu2ILR7+3AF2f1J6ZY2lYUuhtmSQkSxRPIpiYoOCaHH/ALekE
qmLwnHnSO0rsrxpZ5UB2PJ5J5W64F1xx1fLh4eZnzs8G0GBT6DtP3PdkdydnJPz0mgw8fI0
lZxCkbSEghbKmr2kgkg1f+vserfoIWn09YC8S5xEJjLXEBZb1IKDCyTXAs/k2yaAwefhSuM
hBtdWkW2Uk7rBPuNwAP8Ay3zfWIzpLkCkWY2D382ooUOBQJ7dySf0PjhWLwnDqDs8jRZMqL
GSNhoWCVIINeriv6j0HOy4mVgQOgkiKGVlUlNwvsf3F3/l0XpuHNlZuGi5kkc86lXm7kLRI
UD2HHbrc4Ph3TsaWcmLzpNxcySmySa+K44PH56MCea0kjMSQhFNyPUD/wBv8+gsSJZ9Tmdh
6saZY1+CxjX1H9nI/I7k0u1hAZGyZDI4YREsBXwP/n9eos8mRkeUPLQLGsgbZZojle/H4I/
e+isyXZIDRtYtwIoWSffj/t0iz3iaGeWaHzN2JJMr3UiGvMIDVXZVW6v02bsg1jUQ2SJcuE
5EjS5KO+/bvjjUuFZQNpJIUbq7KAb6M0KOOXSwkqBjK7ByFVAaKpVKBxQHBJr9KA+bY8zpA
mOCNoDxcj2uv+p6+q+F0OZ4Y0p3bbWOn2ijwtf9b6L1HAjySsv2ziLy9/s1Ghfv354IIPYi
za/Q9YfVZvqJYVXerP6a3C5CncAXXtx2oGzZLSKdkwsoR+nZJQsA8M3A7e3PzyegddyxDgZ
KMhZCkYNNtJDMEIJH9yf9OCMd4bij1PVdU1IosUihAqAWqgMFIrtyF/b/AFt8PRx+IdI2zB
h5eIZd8m2RyUYlRuocDkVXYkduqNcCR63kpRfYUFseWO0Cz+/PFdOtEEePpkRWJCGWTuovi
z3/AH4+K9+mU8KJDLkhI9yozL6OzKV5/Pb9r6TmV5dA0dZGDLmbcaX0jcR5MnN13sDrTQhW
AchiST3c/I7/AD1J5Enm8t4l7AlhweK/79K8qff4i0Q7AoByeB24VRx8dur9Rllljy8QMqR
rjN2Xmzu5/wA/8uspn6SMXTW1OGchtnnBCt1T1V9bRsXyprLB0LC1I+6jZs371/mevYuTUM
NRiyA1+/Js/wCvQObjI+q4mVQURSMhRVA3Wm/k/t/r1TkFNO0HLyoIow0CuSAoAdgm7ca9z
f8Alx0q8O4yHwngsQGWQysVYbhYsjvx/SPbpi58pUljVVDvtCgUEHqNCq/ToGbKIEs22iL4
Q7ex45H5BP7/ABx1VOgzpnaTgRuJVAA+QAD/AHP+nUXt9PUSchn422pHqVfn4J/y6lphkkf
NkkZWZCvsaY7W5PN+3z1N5DLrywkAGUB9wv07iQaB/AHV5KhA8aqi7mQIUVgNprixY/Tr/9
k=
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAJoAbwDASIAAhEBAxEB/8QAGwABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAMEBQIBBgf/xABGEAAC
AgICAAUBBgQCBgcHBQABAgADBBESIQUTIjFBUQYUMmFxgSNCkaEVMzRSgrHB8AckNXJzkrI
lVGJ1k7TCU1Wz0vH/xAAVAQEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/EABQRAQAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAD/2gAMAwEAAhEDEQA/APxmIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiWactq8Z6hZkCzkPKKXcUU
d8trrvfXsRrv331LneIGzJ5Yd2RXTwQBWdthgoDb9R36t99A+4VR6QFGJexsm65wjZOSCod
2IuPaqu9D6Ho99+/t13YrtrvwcvIXxDKpsoRTXQ1hcuS4G+QAGgCd/O+OtgniGTE0cLxKtM
zEbKfKelWH3gecW59n2AKnWtbHIE6OmXex5gZF+RkClmzciy0qlVdFxDM5YdAaYtsbUAD3I
PetEM+Jt8se3ItxcXPyrbK3C0v5zBcs8woCgoCmwS3qPQGveVq/FFZ817vNTzaz93rqsfVT
lgRol9gAbHq57HXRPNQzYl1c9lto8y3LatdG9VyOJfvZ4nR4+nQ7Dd9/lPc27Jxcy/GGXex
ptdOZsI5AHQ6+Pb6wKMSb77l/wDvV3/1DNWtzmjJyMezIFGDhV23qLmrLNyrrYrvn/O/1G+
yOPSAMSJbOXccYWLmXK6kKyNaxL75HkOtAAAAgnezsb71F99y/wD3q7/6hgcV0valrqU1Uv
NuThSRsDoE+o7I6GzrZ9gTOJtfcrqfCTmZduVW7FHovFAenfHkgF4JIYjzBwA6ZRy9jxr+K
ZVhzGzKb8lfvpbIcMz62zt0HY7s1rRY98gw71shmxNnwPHyPF8o47Z+RVo1+oOT01qVnrf/
AMe/2187FevKW+4p99yMVSAA917OAeQGzxXetH21vo+50CGdE0GfLxsrKw8q/IF9PNPRfsI
6nvethhoEdEe4OzrR6S662800tnWNXXYz8bid8UJ5ABegNEn36HuPeBmxNKjxGtPEXe18o4
hFnCo3F3G1PAFgVGwSvq1oEb4sPSaxz7vJQLfki0MeTG4lSOtADXRHezs72OhrsK0TRvzbK
8Spa7LS9wWw2NcxZNclKj2GifV2CfwgHo8pMm8YOf8Adbr8u/yGKXmvIavzGBPah0DJ1xGm
UnYP10Ayom3bdSngz5WPl223WMiGt7rC2PssfcBQWIr/ADGnI1sblXDyTYj/AHrIy1A2Rat
x0oCnY46PIlimuwPcHW+ShnRNGnOqe+hLbvEK6z1a6Xh27Huq6G9HviT37bHvIM6yx2DCyw
49pNlNdmQLWReRADa1puvkDfvrRECrERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBE
RAREQPV/EP1nVNNl7lKwCwVnOyB0oLH3/IGa3hv2Y8Y8UwVyMLwnJvFtvGq5SBXpQeWwR9d
abYGwR2T1O32J+0tVFobwK5ioR+Y9TAHfSgHv8xokaHtvsMnwxlTNV3QWIqOWQkjmoQ7XY9
tjrcuZni/3rCOLhYePg44H8RKwvOxQ2wC59b+o71s+y9egau4n2L+07WFKfBMgWivbNaVVC
tigADehyHI7GyR8gaMmP2K+1R8MbH/AMAAFG8lrgV81lYAcPxev8G+ABIJ+OXYfLS5j0/ec
R60vxqnqWy0ix+DWAcfSCRonokDfeiB2QD9D4X/ANH/ANoDn0tmeB22Y9di+cpurHJSob25
rsaPYDDZ2vJW7EuH9iPtVT5ePl+EZV+MGF6UJnUqgb0liQ3JdlFK9je+O964kPlqLKsapMq
nLyKc+q0NWK0AC60QwsDbDb3/AC9aHf0W4wbNfHoATy1PLzbl0WVduQxCjsgkL79hez7/AE
Vv2I8cprW2z7N5OzZt1qyVZeLewVRtgRyHZJ1o7B7ktX2E+0N1/iDZPgVjO6HygLkHGwuNE
NzA0BvfTbHwNh1DDxvEPDKMdK8nwSvJtUeq05Filvp0Dr26/aVfFAw8WzA7cmF77OtbPI/E
2bvsL9pPuFGWvgmSFZSGBsVnJAZt+WPUo4gDRHv87YCS5n2G+1dzNmWeC2B77LHbhah+exx
B2O96379agfLzU8IRm8M8dK2sgTAUsoA04+80DR2D1sg9aOwO9bBvJ/0f/apy4Hg9g8sgHl
Yg36eXWz30Pj569+peP2T+0lCW04HgNq15+Fj03c9DtmrfY254nnX6tnobJCAgKGDZi124D
v4fk2GiqhLcmu1eBNgZUOgCQwBt0D0db6Hz3k+D04NdlWZmPRnJ74z4rrpv4RCktx0dPZvY
0PL6JDAy34t4L9o8TDfLyvCrMPGqrTGuaqsIjAcdFgvvshSWO9t870B5g+BeLZ3iK4R8FfJ
yEZ6yicahXxYizkQAFZWddFj1tQQQVECozYuV4pjNgZuXTYxRa2ynUGlgFCDzeQHEa/FpeI
A6lfICvVYlI2lb+aoSrfFXA2GsIDHR4KARrZJGt+rdq+ynjOPWzZf2bqSrE4nJyL2tKhA/J
mIRtsOLabgDpVJABDGSVfZ7xpraP8P8MTLXwuy3CyzQPKFzixy6swYO6lGC8tL6Tx11shT+
xm/8Us4kA/wNEjY/0qj4kHhVVF/iOPZjYdq4xvppsNzLd62fkANVMewhGgjfPRB4ndX7L/a
Pw3xUv4T4BdWLEpKCx1IXg1bHkeRBPNV72uxyIVR0tY/ZPxbD8Qz7z4L4pXjlGbF+5DTIxY
mra8nJUFRtQxK9HZ0OQfNvknM8RyMqxdNebbCA7HRIJ92LE+/yST9d9xWMlPGFGPacfJXIH
l2GwVGt+XR5EgLo/JI1Poz9gvtF5lxXwe97/J2/8SmutHZyPTokOvEHpeJUsPgernE+x/2q
x8pbF8DuF9jB6bktCNU3FmBDb0veid9ggAFSYGNnPSfB/D632+ar3M9gtDr5RICLoMeJDi5
tEAkOD2CJmz6M/wDR/wDavTsfCLPRy3/ETvWt69XfuNa9+9b0Zu3fYbxK9HGZ4DkU/wDUy9
CYl6WLRaGfjWpa5v4bcgzb24behrew+INN2ScKiit7bbV4V1opZmYuwAAHuSZZzG8Psq8Ir
UPTwxyma6V7bn59hJAJHI8CnyPbWxNnxX7J/aTNyzcPs4+M/HdiUcPK5MwPoUfhGrF9Ozoh
/YKQvS/Yvxoii7M+z+UKF1XkvSUa3SvotXWCO+C6G+XIktv1DQYnipwRdcvglmaPC7HBSvL
ZfMLKNbYL6SfW2voCR+spNOX4NXiYeIbsuuoXXPXX2qo1xcn5Ppesk/AXv2mrl/ZLxG0ZFW
F4F4pVTT/o7WVgtduwLtxvSnQJ9OwAq9EEvI7PsP8AamnEfEt8HyWZb0KFLkZF3tW6G979H
qBAAXvfRAfMI7VuroxVlO1ZTog/UTT+0FmBZnD/AA1kOOvmhQtYRgvnWFeWgNniV7760N9a
H0o8E+0fhOTdm4f2du++WpYmZ6ENS8m2y0Cs7AKaXkpB0zqNa3Pn/G/CvG6aK83PxM6jCXV
OKM2zk1SbcpX2B7cW9lA+dDkNhjREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQE
REBERAREQEREBERAREQEREBL58WstNtuVUmTlWI6/ebfW5LkbZt7DHXPRPqBbe/SuqEQLVW
XXi3rfi0lbUKlDcVsAI9zxK6Pftvevz9xBda199lzhA1jFiEQIoJO+lUAAfkBoTiICIiAiI
gIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIg
IiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgI
iICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIi
ICIiAiIgIiICJb/AMLyfK83ljcdb/0qrf4Ofty3vXWv9b0/i6lSAiIgIlg4GUjot1L0hwGD
WqVGioYH8/Synr3DDXuJoPgYGHl4dWYbaeWOmRa1pDh9qzgBEOwGHADbA98iVDDiGPEnGWy
2+Ytda6HHSjXWtfGvj+vzuWrvF6rKmRPCcOlj7Oj3Er+nKwj+ogZ0TSpykynxa+BOUukV77
ENZPIcQeYARQCdkkj9BI7fLy6q+CJX5SBECKB9SeR9yST7k9Dr2AACjE6euyvjzRl5Da8hr
Y+onMBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERARE
QEREBERA0y+VkXKKEtyMjKYovHkz2M/Xx2SSdfmZmS8PFrv8Ppw7Kq7Vo5+U7ly1YYqSB6t
aBViBr3sc+5BA+M51ilbsi29e9Cy1yFOtAjv3G4EWPhtZannh66i6ByqhrArd7VCRy679wP
bsbEnwwcbziDU4sq4eulX+QeuQPE9e40fzG9SuPEcxXqsTIeuyqwWJYh4uHB2G5DskH2Px8
S7bXRVYUxrzfToFLCvEkEb7Gzo/BGzo77PvA8zClfg9QWlfMtuYG3k3IKqrpdb1olt9jfpG
iO95c0/EQv8AhWIysd+daChX29Nfe9/P011r3O+syAiIgJteGeInLxE8GzTW6Ly+5XXXmsY
zsdld9jixGtNoBjy5IOZOLEDUDWoeatZS7oRtSUPF10R+hViPoQfpIM/DZQ2ZSlZx3YcvIS
zy8dmLEVFnHvpSR23XySDO8d0swl4011tSeLsLPVbskg8Sd9aIJHWgvQJ20w8OyM2oLQiW2
Of4aCxObH6BT6iT8KOyde/UDJiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiI
CIiAiIgIiICIiAiIgIiICdV1WXPwqRnYgnio2ehs/wBpfx/DEGJ97zHASyvdFVdg5uTzUN7
EBVZOwdE7Gum5CxW9+X/1WlUPFPMZKq1TYrr7Y6A3pVYkn6sfckkMd0at2R1Kup0ysNEH6G
eSbKsSxk4a6XR9AHeyf39/c/p7ASGAiIgJoqipWgWwWAop2PgkAkft7ftM6anm3ZZfIyLnt
uceZZZYxZnJI2ST7nv3gRZ1tZwMekNuxLbGZdHoEJo/2P8ASUJpItYyqLrMZMqqlw99W3Xd
fJRpmHspJ0CO9n9JOniebm5NnlZKUp5LVECxKE8t7NlFXYHDlYTxHQGzoAHQY0S74nbVY9F
dYUNRV5VhRKwpYO3YKD1dEeo7J+ugJSgIiIFrDyXrSzH8y4VWlWKJZpCy70WH82gWA+nL3+
DZV2qdbEOnQhlP0I7Eq4K0FrTcXDivdPHWi3Ie/wCXHl++po1Yj5edj4mNXYXyDWlav6SzO
B9fgk9H6ESKzsHDXMN3PMxsVaa+fK9mHP1BeKgAkn1b1r2BPxJ38I4djPxWUkAMos0Tvv3T
fQIJ/I9bPUpU3W419d9Fr1W1MHSxGKsjA7BBHsQfmafmPbhVWWuzu9ljMzHZY6XZJlRLX9l
cm6sWVZVLo3YZaMgg/v5c5b7N2V0LfZn46UuAVsaq8KQRsHfl/SUfE/8ATF/8Cn/+NZC+Vk
WZbZb32NkNZ5jXM5Ll975cvfe+9wOlwsh0Vkr5l34KqkFif+6O/wC0jtptocJdU9bFVcK6k
EqwDKe/gggg/IIljHywUNNyht/gf2Kn539Qfz/LsDYNy2y7NxVxLL6lSpf4RsrLMNGxgilV
JHJrG69iSCSNbAZERO6qbb3KU1PYwVnKopJCqCzHr4ABJPwAYHEnpwr7zVwUHzX4KAdnfX8
o7+R8d/G9S9VeMKpjic6hZWBZyCs4PBkcBwAeLB29PXRAPLiGlN8zdbpXUELa1Zzbko0Qyj
RA02+9gnod++wgdOGvUp32OJ3/AP5LIwVfBF9d3O0cmesLsKm1AOwfcknogew0TvQqSRMi+
ul6UusWp2DMisQrEAgEj5IDMP8AaP1gdDDyWqe5ce1q6wS7hCVUAqNk+w7dR/tD6iQy+pa/
HWy0U+ssgCleRIA2So7HTDR0Ae9bIM58Ueq/JORVj+QbCWtUMvDmWJPBQo4LrQC961796AU
ppV+DK+Olx8SxEDj2ItOjoErsIRsbGxvrczZdxrLbqh5l7MlCiutGYnipLNpR8DZY/q35mB
1j+FJeiGzxPDx2c64XGwEfqQpH95Ql7Iyb6aXpqyLErvGrq1cgOAQRyHsRsbH5iUYCIiBrZ
n2efBJW7PxefAWIoW3+IpG1KkpogjWjvR37yNfB1aq1/wDFMFTWtjBXNimzjvpdpok9aG99
jepXxPwN+s4y1ZbQT7Mux+m9f8IEEt+HUYlzX/fHsrrSrkLK2Tkp5KOkYjzPfXEEEb5eykG
pEDQsw8Kuw+Vbfk1+sDarUfwji29v/MTsfIXogt6ad2PZQKzYFHmpzUBgSBsjsA7U9ex0da
PsQTerqZcWuzW0b0hvzABI/vJ/vDX4X3LKutsx6+T0U8lASwggEM2+C7O2A/FxAOumUMaJ3
dU1F9lLlC1bFSUcOpIOumUkEfmDoziBJjrQ16rk22VUn8T11h2HXwCRvv8AOaSYHh1niONx
fIGFaQpNrJWzuB7Bz6UDHieR2E598uO2yZqeO471241wpKUPi0KrhdKzCmssN+2/UCfn1A/
MDNqQW3JWbFrDMAXffFd/J13qXMfwxL6FtbxHFpLfyWCwkf8AlQj+8ozZycLMw68Zssu3n0
JZU7BhtCo0ByAPQ0Pp7aJGiQz8rDTGUkZlFxDBQtYfZGt8hyUdfH138a7kCKHbRdU6J22/g
b119fb95NmD1oda2v1HfZkVN1uNfXfRa9VtTB0sRirIwOwQR7EH5gXMLwkZgHPPxcZi4ULd
5ne/naqRr95BmYleKVCZtGSTvfkh/T+vJR/yJftpei81WkrbWP4q2rxZbAPUrBu9hgR38yh
nXW2ZBrstsdKN11K7EhF5E8Rv2GyTr6kwK8REDqutrWKqVBClvUwUaAJPZ+euh7k9DudCi0
jYXY/USOaFD+alZsIUaCkogGgOvYa2dD9/mBzfbmZFgcUKg8pKuKDY0qBN9k9njs/mTrXtI
nTOeparDc1au1iozEgMwHJgPqQF2fnQlvxyiuj7g1Nr2Jbi8xzxhUR/EcEbH+Z2PxbOt8f5
dDLgd+RafZf7zrKpSjIdKnd6tny3dOLMu+iRsgH6gE9/JlvHzRkkV5t2hVjlKXJ46KnkA2k
JfY2g3rW19QVdSHO47pK5DWk17KkECr1N6R9RrTdf60CrERATSxv8g/8Ah/8AETNmrhVh8W
5ixHCkEDW9+tR+3vAuYX3eq3w7IyKFsorymbIHtzrBq2CQN67/AD1ufPTaS+hEw0tsRQbL1
ZmPVfNFUOw4sdA99Ls6OtHREfjFePZj0ZKGqu0Ba+FdJRchACBapAAPalSOKnpfxNzIDJiI
gIiW6MQ15AGbj3BOAbjy8tvUnJG7B67U+3YPuNgwOsavhSH3s2d64ewGx7/19uvb9rdWY3h
6feQldvq0ldoYoW0fUR+FuO/wt0eQ2GUkGLIZ/KsyytahrCNKFQFj2Qqj4G/gaGx7bG6FmV
kXVJVbfY9aEsqM5IUkAEgfHSqP0UfSBHNVsk5NSM6qHZ3sbgiovq4+yqAAOvYAATKl6kfwk
39IEfiRByxrfVNQ7BHtWsqyz4ghTKANhs3VWQSutAopA/Ydb+dStAmwhvOxx5V1u7V/h0Nx
sfv2U6OmPwdHv4MvW8Da/ALw5HiFBA1vrWyTr9TIMPFUCnJtsARmYcQrc10OmHsCN71o9FT
se25r1SqgX2VXPjWNZXU6sE26qD76PsWQkfQ62N7AU85aUz8hcfRpW1hXo7HHZ1389SbEx+
FC5ZbYdnrCryBGgu9kroghiNA7HudDW6U1ba8eryxis7Iaa2JcgnmUBcdfHItr8vfuBDlsF
pJXmosbSgqCCPc+r6j0+w72fb5oSxm8BYgAcOE9fIdb2SNflx1/eV4ElOPZfz4cf4a8m2wH
WwP37I9p5bS1PDkUPNeQ4uG12R3r2PXse/Y+xEm8Pt8vLRGtrprtKpZZbXzVF5A7I0ToaBO
hsjY73qWj4fXnXC3EfFpx9KrK2SisulG+rGBY/JI0vLetDUClieZ5h4Noa9fetjY/r3qaKZ
GRj2rbVbZTchBV09LKQdgg+4IOiPpoa9oTI8JxmyDWcvaqzYZpZQyOSpTnYVBPEct6UbKjW
uRIWXZd5rzcokvkLzU8Aq8QSoCgDQUcdAAaAGh7akGZfUaLjWTvWiDsHYI2PYnvR9viSYn4
2/Sd5wQ10sCA45KVCAde4JI7JJYjv6Dv4HWBi2vxsZfLqtYotr9IWGiRv8gy7+mx9ZRFmfi
X9JXljM91/ecDGtNNdwClbHZF043sAE7G9geodno969joIolw4NS13O2bSVRylbIdizQJ3r
pwDoaJXXfepxiNgIX++05No64+TatevrvatA9xPwN+sZqVca7EsXzDtXr2Sw1ohvYDRB0AC
T6TvWxPcXjxbiSRv5Gp6cS7KykrqCbsda152Ko2ehskgAfmeh8wKcREDYvW3wmrFTNwQ1tN
tq2Y2SHTR4p+IAqwI2D7+4766PKW3Y/Vd/EsiM3lWAjtQQCVJGxv29x7HR2BHl47L9n8DJJ
XhZkXIB87Vaif/UP7yLwyyk5C4uVkri41rgvd5AsKEBgp69XHbdgfHemKgQO3wbs65fuwvy
sy+0g0pWXZyfYjWyxJ3sa+nvvrPmpdU9VllF1b12VsUsrdSrKQdEEHsHe+jJMzEOdhHNoXE
rOFj1rfVUrI7KGCeYQfSTsoDxIJ5A6PqaBjzQ8arSrLoWtFQHDx2IUaGzUpJ/ckn95nzR8c
dHzKCjo4GHjAlGDDYpQEbHyD0R8EEHuBnS/hIGx2Y89INkhdgHegD31KEu44AoXve9n9O4H
HiCmu5K2Qq61jltgd79Q9vbojr39/0lWT5bqzV8SCAmuv+8ZBA1qbQpR7EFo8njpyW1tOIP
f0JBH00JR8Rq8nPuQsGbltgARxY9lTsDtSSD8bB0SNE3KuqhyY91qNhQfp/T2/t+ZlHN19+
v4kkea2iRonuBDERATQS62+tXute1goQF2JIVRxUd/AAAA+ABM+X8fRxVIUggkHrr8v39/6
QL/2l/7P+z3/AMtb/wC6yJgz6H7SLXfieBrhM96VeHsjHgNq33m86YAnR0Qdb9iD8zD+65H
/AOhb/wCQwIpYz7Bbk+YCpLqrNxAA5EbOgOh2T0PaHqCYKOShZ2317r7jR/pv9xK8BERATS
xXK47ANoNWAR9ewdf8f2mbNQ41+MGqvqem2lvLsrsUqyt3sEH2I0YEWdZvCx69p6bbDoN6u
wnuPgddfv8AScVeIsvhxwblNtSF7MddhRXY5rDMetttawut9e/13N4gf/ZWKOv8+74/+GuZ
sDQyc2nxLKXIzC5yLQRdaPTyck6dj3yPY3oAnXySSaoqo495Hf04HUhiBcxb68CynLqsY5F
dhZCjMprIA4sNa7B7HfuOxr36szakI8hXsK8eLWgAD09jj3vR9jv2HY70KMQLWd4jdn2eoL
VSGLV49WxXV6VX0jfvpFBY7ZuIJJPcqxEBNU33Z93nOqG20j01VKg37ABVAA/QCZUv1f5S7
AHQ9oEWZYvnjgVsHl1nke++A2P2PWvjU6TNSusLWj1l0K3lX6s9XIdADQ2F6JPY3+U48Rdb
MoMjBh5NQ2D8itQf7ytA38Za/Ds80eL+HXFV2t1JJpuT0nWiR6WBIbsfygHokHHzK8hbRbk
2LZZkA2lvNFjHZOy2iSDsE6Oj7H5Es15t2Wq15FpsalNI9jFmKgKqp2fwqB0B7d/t3bVjW4
F72Gxb6QrVFSCrAsAVIJB+dgrs++xrtQzJpeW1SorJYh8tG1YnEkFQQdfQ72D8jR+ZmzQxU
D4fNT2h04O/r18a7763v0mBXzKVqdGRgVtTlrlsqdkHfXXYJA+hEry9lpjnED/xxkCzXsDW
UIPz7qwI/MEH44+qjAREQE3Bm1tg+HKiB2oxnqYOAQCbbG9v0YfTuYc0yjVAUMd+V6NeYHA
O+9EdEb2evr8wK2ZUwrruIPBmZAddbABP/qE98PqNthHNEBZU5OdAb+T+U58Qqvx8tqMjXO
sAcQ4biCN66J0e+x7g7B0dzrw21qcjzFCkr2A3sYFzFsyqckXYRYXVqbAyVhnTgRZyU6JUj
hssNaAOzrco1+IZVDo2Nc+O1b80ao8GU7BHqGj0VUj6EbE9y3YKqBjxJ2V30T8H+5lWAiS2
4uRRa9N2PbXZW5rdHQgqw6KkH2I+RGVi5GFkPj5ePbj3JrlXahVl632D2OoFmhaRjoarLGs
IPmq1YUKdnQU7PIa0ewO9jv3nHmpRmeZbWzrwYBVbjslSAd6PQOifk6IBB7HmJ+Bv1keW27
QNfhXUC+C+XTi499jpikppjUrNWgZ98NkaHJ7DrkAT7+2xlS1iWehqy79Har/KPqf16E8y6
0UVunRbYZfzHz7dDRA+TsH6wJstmHg+HWQABbYw9IB7Wv59/p/yZQl7K3/hOGxB0bLBv/Zr
lGBeoyhZj10Oyh62CVKtVaAhiSxezokg6A5b6J7AUAyurqLKX5V79DjWj0fYj9R7flMybHn
4l3g+IUVq8nHJpvLOmrASzIyj8XttT0QOK9+oCBm5NBrdrEqsTHd2FTP3sD42OiQCN/rJvF
Mc42RVWXD7xqX2KwmuVatrQ+m9b+fc9mXKcvIxq8iumziuTUabVKKwdTo60wI6IBB9wQCCC
NyDx56H8SBxXsekU1KnmMGZQEA4khVB461vQ3qBnS5jf5I/WU5exF3WgHZY61+8CHM/FX/3
P/yMry1n+X/A4Fi3lnnyAAB5t7d+2tfvuVYG+VrxcB6W81rLEx2VwvoAKciCfr2NfXRmNmA
DNvAIYCxux89y+rWtjjtigVC3yBpdD/eZQzVKZ2QrDRFrA/1kEMREoTTpKPj8MdLETirMrP
yJYDTHoDrZYga6HWz7nM9psX+IXeJNVfcEVkoqxxwBA41oK1P66UE/n/SBx4xej43hYqxbc
ZkxGFjtXwF7edb6wf5hohd/VCPiZ1WRbTaliNsowYBgGHX1B6I/I9Ta+0v/AGf9nv8A5a3/
AN1kTBgX822nJxUvoxmpA4I/J+XJwvqI6GgT3x+PbcoRJvJrautqrGLFf4gdNBW2egQTsa0
d9dkjXWyEMREBPpcmhVr8QqxcmuvHXNrVMdeIVti3iwbm/SjY3yYHnssfc/O0025N9dFFT2
22sEStFLM7E6AAHuSfiaISyvGQWBkbkVZSpHsB/u2YHPiH/ZeL/wCPb/6a5mzQzmT/AA7Gr
DeoXWsR8gEJr/cZnwEREBERAREQE0KUYYyOVbieg2uifpuUq0V1ctaiFV2AwPrOwNDQPfe+
9dA/OgbK30qAFJAHXfcD3xixrvE7L7GLWXhLrGP8zuoZj+5JMpS5kLXkY9mX5+7EaqoJpRs
cWH+tyOgi9hSO+yDrlTgT4mScZ39FTLavBvMQNobB2D7qQQOx37j2JBu3UNVa+Pk0uj1sUs
rYcWUg9jsdEa1MuWasroC1mJA0Ce9Aewgc5tS05di1rwrOmRfOW0qrDagsugSAQD0O9ggHo
dYdxDrjtZTVVbanO2yvfADY3yClgNMSQvvodEgTrLyvvNSK1gYoeiyeo9BdFtbIAVQBvQ71
rZ3XuFS32Ch3eoMQjugVmXfRIBOjr42f1MC7YEYMF4XaBAIJ12Oj8H8+/wBx8SDxLAbwzxG
/Ce/GyDS3Hzca4W1uPgqw9wR+49iAdiRjKtFCUAqER2caQb2wAOzrZHpHR6Hevc7v519N+F
TWme71J66sZy5NBYnkNa4/yqSR77X52FDLiXU8Ppss3/iOPTS3I1vfvkQDobVAxUn6H+s9x
krwrqsmx6LdODWNq67VgTzQg7X40R3v51ohBj4zWL5xGq1bW+uz76/5+o+s0LMW2nw85jW0
0gBHpS0+q/bsvoXR2AUfZOgNa3sgGBM3HxjkVNQuWvktVS5dgqsTrnrQJ6JIHXZBOwCprZ2
dk+JZtmZmWm2+07ZiAPYaAAHQAAAAHQAAHQgR3WtffZc4QNYxYhECKCTvpVAAH5AaEn8PLq
9jpvQQhiBvQPp/46/eVZpu+J4fZl4tbPYwseo2llKugZSugpIB2pJIZgdjXtshVzGYitCxK
rshd9DfvPcCrHezzMi9qq6mVm41q5470SFZgGI69PyN+wENbjO27FdwFYAK3E7IPE70egdE
j5AI2N7HGLj/AHnzEBYMq8l0pYE+wHX1JAH5ke29gJx4znV0+Vj5FuMGQrd5Nrr55JY8nG9
E6bj8DQHzsmbxRfDWGRZi3o7LeEqVWbZr0227rAI2F72p7/B3pcuTYVCZOdRj2WeUltqoz+
n0gnRPqZV6/NgPqR7wJMT8DfrIsr/OP6S5jjFuyaMfGPkm0ojNkXDiHOgWLaAVd99+w9ydb
nlGNVn3DX3gKhBveqk2cKyQu9dd7KgbIBLAbEDnExk+6HKa9Q/mcEqBBLDW2Y97UDagbHez
o+kznNZ/u9KHjwDuw9uWyFB/PXQ1+/5y/Wl3iVuNi46gMlAStGZgq8VLOdsxCrvmxOwo2ze
kb1nYhqysytM7INdIBHNmbS9EgdKxHf0Hz+8DvJLf4TiDl6fMs0OI6Ok+db+nudfT3O6Uvg
41uABZkqprL8KjyDA8QeRIQgg8Qutjv6DuUICd1XW0OXptetirIWRiCVYFWHXwQSCPkEziI
Gwq3ZWGmY1iWqvGu10Qg1sS3EP6QCxCFtgnfyd7Ezcr/NH6SXwvNqwcwWZGHXmY7DjbS/pL
LsH0uO0boaYfoQVJUxXKWqryNpxclNc15bABO13sD1DRI0e9ex0EM0akq8oeS7uoUEl04kH
Q2OieuWwD8gA6G9CpiUJkXmuy3ylFdj8vT7qhYD1MB2QB7776DHQN+/xKt7bDXZkeU6LUq3
2+a6ouuK8tDYAUAdAa+IFTOfl5I79NZHYA/nY9fX3+ZVl2+7EuxAp9N1fIqy1kl9ldKxLaA
A5kELvfR2DtYMehLqsh3t4GmsOo9PqPNV12wPsxPpDHr21sgNQv5eGaWGrLFpIIXQ48N/l9
V713r3+uXmubM/Idtba1idDXyZYszEcoS5JVVT5PSqAPf9J7kV+HNe7jOsbmeR40bAJ7I7I
PW9e3xIKEkoSuyzjazqOLaKIGPLR4jRI6J0CfgbOjrRmsqwQD5eXax+OVAA/9RnTtgrkO+O
LErLE1rY3NlHwCQACfz0P0lFe/XnNoAD4A+Jaxh/1cHXQ9/wCs7yPCMynxSzDy1XDtAtYHJ
PBT5fIEAnonkjIPjkNSepTS1b1Ni1lAvXnIykgDZIYnez2Qeu/bXUCLxt8l18P89h5S4msd
QjDinmPvsj1bfmdgkerWxoqMybuZw8Rpw6b8uqv7jQaECFDtS72bJNnZ3YfbX09wZRs8OqF
wrry62Ckc2ZqxoEbGvWQ3zsb6PRgU6abcm+uiip7bbWCJWilmdidAAD3JPxLqq1dSV2Iqsg
0QF79ye9fPeu/bWvidP4fjqEFWQjsCSzPdWAR1oa5H8+9979hrvv7pk2d01Pao6LVesb+mx
sQMqIiBYxcpcWq3jUr3WaUNYqOqp3y9LKfVvjpgQRo+++u7c9nox6kUr5SkNsggsWJ2NAaG
uI7JPR71oCpEC5h+KXYWQt6U4tzKfbIx0tUjrriwI+P17PcpxEBERAREQEREBERAREQEREB
ERAREQEsfcnbHptSyux7SwFKNt1A1okew2dgDe+vbRUmvJ8bK+7LcPJrs81AnJgdp6lba/Q
+nXe+mMCO6pqL7KXKFq2Kko4dSQddMpII/MHRnE3qPOq8MpyLK6MzEt3uhn5rU3MdMFO6mb
yQNgqzIDo69s98aj7w71KwqLtwrsbkVX+XbDWyP0A69viBWXFvagXiphUxZVcjSsV47AJ9y
OSkgd9ic21WUPwsXi2g2vyI2P7ES1m+biMmMeQ1WjLyDD0uocaDAdere/Y72Ng7NW61r77L
nCBrGLEIgRQSd9KoAA/IDQgcT1XZDtGKnRGwfgjR/tPIgXi/h7U3po8yiOlpUqysB6kCgkF
SSez2eIPWyp9s8Ez18001DLWhA99mKfOSod/iZdgdAn31/QyhEC7X4PnvSt7UGmhn8tbrvR
WX/ANXmfSD79E/Bk+WieHuMOxCvlszLutebBkXTFh7owAK6JADEje9tlxAuXeJPdgDD+746
KLfMaxa/4jHiFA5HZA9zoaBLHe9LqnEQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQE7suttStL
LXdaV4VqzEhF2W0PoNsTr6k/WcRAREQEREBERAREQEREBERAREteHV03ZqU3glbNqutfjII
UEllAHLWyT0Nnv2IVYmtvE+620/wCG4/N35Ldzt51jr0j18ddH3BPZ79tZ2TX5VvAoF6DDT
b2CAR8/QwIoiICIBAOyAfyM17a/Dq7rhi0feMd23TZfyV1XvWwra32N+/Y6/MMiJZZqsezi
cau30MPWW9yCAeiOwex8bHYI6laAiS415x7xZ5ddg0VK2KGBBBB9/Y6J0R2DojRAMv1XYdm
Ow/wzHDMRp+du10d9evXY6Owej1o9wKFWXk0U2UVZFqVWlWsrVyFcrviSPY62db+pktuRU+
EiqXF5duY4+kJocdHfuSW2CPhdHsyfIevGKGzwetFtXnWzG0B12RsersbBG/qDIvvmL/8At
mP/AOez/wDtApxNetca6jz6vDaWQfi07ll1x2SoclV24AY6B+OwQKWZdySvHrdxVWWbytng
jt7lRs+4VAT79D6CBViJdx8OoY7WZOz5tXKjyrUPFg4B5jsj0h+jo9qfb3ClEur91xa0civ
IZ30ybPNFAB2Drj6uRHyQVOwOt2aM3w5skAYldWPxZ7Fyj5gsKgsqBkVWXkRx6I9+yAIGTE
u2sg8MStaRrkXFjIOWydHsAHj0OjvRB1rkd0oCJspmnI8s5gGeDYbSMu11DWPouSQ47YgAs
TshR2NdVbczA9Jq8NpJI2wY2AKdnoes7Gtd9f22QoRNil08gZ1fhNFS+bxrtKu6K6lW1p2K
t10VYEab29pWuycWtlQeF4/S9nnb32ez6/2/aBQiauJ92zDwr8NxvMH8ptdd7IUBdvtiS3s
B7d+wJEtdNNnh/idleJjp5eKp7LbX+NWOS7333r3HRbv4IYsRJMeizKyaserj5lrhE5OFGy
dDZJAA/MnUCOJcxfDrMrIqpTbtaVVVrViSzaAGtbJ2QNAHfxvqTW5uLjsRjYuMWNFaixFLr
y0pbktoPq2CDx0N70eOhAzYl9PEaGR/vmBTe415RQClV+vIIAW/qNSBKKbUHB2DDkT7H46G
uvn5/P8ALsK8Tu2p6WCuACQD0QeiN/E4gIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICWvD8
dL7bWtBNVNTO3FwpB/Cvv7+tl2B3rft7irLOJ5aJZaSWtQjjWU2jLo8tnYI9l6A72exobC/
kcHWuypqWr0UDVI67KnW25dciOLHj16h7HYlbJxa3wxbRXc99bO+QQNolfoVD7depiCSflR
18x4Jq1cLLKqyFDIX5bY71xGgR3vfeh6ff4NgVi3dTKW5ghQHC+r+UknrQOt/lsbG9wMyIi
BYwkDXMWo85FrbkCG0uxoN0RrRI1vretgjo6bDFuwUvTKByFGrayGJYl375cQN6AOtnoj1E
7Va1OIcTEtuy8fjZxVqkewVuVZdhgpHqX11t7djeuuRFXEKbYFSXOuLb6A+ev6f0/OBNm3W
Ph00cT5dVjvvXywUf/AISjL9tPnUuQTyReSqq75a9/00Nnf5ShAS/TTZXjVO66W0F0P+sNl
d/1B/pKE0akqTFoNdhZnQmwa/C3IjX9AD+8ClkEm9ySSd+5Mjkl/wDnNI4EtGVfil/ItesW
LxsAPTrsHiw9iNgHR66Elz7fNakK5atK+KFgAdcmPt+pP1ngwt+H/fGvRAWZURkfbleGwDx
470+/f2U71teUNlpt47AHFQo1+UDrExzl5lGMLErN1i1h33xXZ1s6BOv0BM1KsQ5d64y65X
oxpRByLvpiqBVB7LAKBr3P7zIptei5Lqzp62DKdb0R2PeaL1qaU3xYWryBHuBsjR+Pjfzr9
diBmRLeViLXj1W09jjq3doJ5bb2XQIHED6jfz3xFSBbOQt3hoodK1ej8DKiqXUnZ5H+Ygnr
onRI3oACpEQNFcr7t4NdSr6syuKFTSDusHkfUT6fUqew2dHsDps6SW3tclKMABSnBdfI5Fu
/3YyOBcxf9H/2z/uE4zLmZUoK18ayWBFahiTre2A2R0NAk671rZkuGOVAUdEuRsnQ9h/SRZ
lFyKmQ1TimwlUsKnixXXIA/JGxv6bH1gQ03W419d9Fr1W1MHSxGKsjA7BBHsQfmbBvbxLA8
TyK2GOVqW22utSFK+aqisHkSV9SNttklBvZ7OJLVHiF2PhZOIioa8lODkg7A5I3Xf1rH94F
WaxKU44ox2YU2LVbYvncw1gT39gBrk+hrY5EbPvKuFjWGts1LAv3e1BrgxJJ5Ed6K/yexIJ
+AdHU9d74TLkUrUXpIZRYAw2D16T02jo6Ox9QRuBz4rkDhRh1oEStA76trt5uwB3yRR1rXp
JYqeXYJImdO7rrcm+y++17bbWLvY7Fmdidkkn3JPzOICWcHKXFssNlQsSypkI0nIH3BBZW4
6YDZGiRsbG9ye37vj+E2Y5CnJtvRx/DBZVUODtvddlh6R78dnWl3VqxLXSu5qrVx3cr5wrJ
HXHlr4JHJet/zD6wNAW3jFuoW5667V4WoCOxyVta/wC8in9hKnieCmDkqlOVXk02ILKrFI5
cT8OoJ4OPYqT0R0SCCbAsV12u2bfrcHrv2Gte/RPv/TUr5VW6/MGgVPfvsg/P00P+Pz8BUi
IgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgJYqtqpxXKiwXvyXkH0Ap18a+nIHv5H07ry1mio1
47UVstYrC7bW2fQLkkAfzE6/LQ71AqzTK1kuKLGvpUni7JxJXfXJdnR9tjZG/k+8zJq4XPI
8Osd1ZUxQtaulShTyLMAzdbb8RG9nQPwnQZtqlLWB+u+hqcqrOwVQWYnQAGyTNB8W3KqcU0
+Y9Sm08UJbio23t8AdknoBT7fLAoZMHIy3dK0ceVWr45c2kFWbg3EhSo4kkENpgOwxgVcjg
tSVKTzUnlr8PsNfv7/ANp7hMRcyixUDIeRbXYHq1+pIAkV7rZe7oGCFjxDtyIHwCdDfX5Ce
V2NValiEBkYMNgHsfkYGg9b2IQo7fYHx3/yZmzVYGovVdSpZW9SMD7j3UnogfXX0Ezr6Hxr
fLsNZbirfw7FcdgEdqSN99j3B2D2IEc06eVmBWQF41DR4qAe2J717/qfqJmS9gljS6DWmB3
sb9u+v6QPWfw4tq+i82ezMlyop/bgfj8zv3nth8ISxlWrJsAPTLkjR/TdYMq5TqzqoqRCi6
ZlJ3Ydk7Oye9EDrQ0B1vZMMCzkLwx0RXJQnmBy2BsD+/Q3+krSY3c8QVPYxNbfw14AgKdlv
VvY71oaI7Y9fMMBLmNlC3LU5+VeK+AU2KgtcBV0gAZl6GlX36H11qU4ga2OQcWzKKWPQNV2
FG4BXYNwBJB32hbXyF1sHscr5PHjZi02aUqpIKldhu/SRsgsD3v8Kj22DnVXW0OXptetirI
WRiCVYFWHXwQSCPkEy6mZVfRj0lK8eylLOdzFiLh2yggAnnsld+2uGwuixCtbimnGS421ku
7J5Y3yXQB2etaOyB3v0n263BNEBbl4gghuvfQlfLwjipXZ5tDrYWHGu0MyEa6Ye46IIPsfb
ewwAVoiIFzE/wBH/wBo/wC4SHLYNd0ABxA0P+f3k2J/o/8AtH/cJHnJ5dyjkCSgYgA9b7H9
tf1gV4iIGji8V8OXiXDWXNzGxxIULx61vfrb5+R9O48vyvu/bHzS44qB1x0dk9/pr9/bXfm
Ho0PvIUFXHGkg7bYO2B1oa0Ae9nY99HXeQtr4zhG/hpp3XloHvQOvk+r+5/OBQiIgX38Yuc
H/AKvigstit/AUqS5PJgp9KHRAHALoIutEbPL+L5di0hjWfIpNFe61IVCCNAEaB2zHet8mL
b33KUQNPAsvzK8w35NriqitwrOSDxZa0Hf+qrED6DoSSrw+7Payip0DLRZeSTsFa6zYR1vv
Sn9/fUp+H2vWb1V+Isr4sP8AWHJTr2+oB+PaSZO2x3JYDR32D6iT7b17+57+hgUIiICIiAi
IgIiICIiAiIgIiICIiAiJYwvD83xK404GHfl2qvIpRUzsB7b0B7dj+sCvEmy8PKwMlsbMxr
ca9NcqrkKMuxsbB77BB/eQwJcWpb8uml/NC2WKreVXzfROvSuxyP0Gxv6iT+I5FlzKGsUKx
a37vWCqUsx7AX2Gwq+3xofHUOIiWZAFlprAVmDAb7AJA9x7kAfv8+04uta61nZ3b4Bc7Oh0
B+wAEDiS4il8uqtWRC7heVjBVG+tknoD85FEDRYEqykaJBGmXev6zzNspWjVWGlPmliQrll
U8tjgT2AF4rpix9zvZ65oI8hT5gY67Hfp/I7/ACHx9ZFnKi3BAbfMUFbUsr4eW4YjiOyT1r
s6OyRrrZCtESxRhWW0m52FNR2EexH42MCvJVIBGwHDHeuvzIBC7ZWK1pK5C3q9KMGUnr0gF
SD7FSCv562NggmnnoEyiuxzA04VQACOute/QB39Sf1lzyba8LHZm5pooGVRxB/EVDA+o6dS
d9gnXxJcxB4hi0mrHKWVBat1UDVth6UFvqVTYHezy67JkViy5i/5P7xb4VkItTVNVlLajOo
x3DsAi8nLJ+JQBvtgAeJIJA3GK3GnlsjR3sSor5A1e0jnd+vObXtOICadp8r7OVU6xn827z
+a1DzV/EnEuV5a9G9AlewffeqmBijLy0SxrK6Ay+fclfPyULBSxGx7Fh8jZIG+5ZzfKbGue
qsUobwVqTfBQeXXqJbr2Gyfz3Ao0WNTfXagQsjBgHQOpIPypBBH5EaM7y8W3CyXx7lKsuiC
VI5KRtWGwDoggg/IInNFTXW8VKDSsxLuFGlBJ7JHeh0PcnQGyQJbyaaraTd5tdVlaAGsoR5
vYA46Gt6OzvX4d7JOoFCIna0WtQ161OakZUawKeKswJAJ+pCtofkfpAvjLycyik5OQ9xpTy
a+Z2URdcRv6Deh9ANSLNes4tNY8rzFsctpTz0Qutn5HR0Pjv6yc1Y1SVCm1mXy1a13r48WO
uQ0CegTrfW9A67mfko9eVbXYULo5Umt1dSR10y7BH5gkGBHERAv4JU1Ij+YUFhLBde2hvX5
6H+6VsrfnbJ2ddk/MmxCPu5HW+e/06nGZczKlJCcUJYEVqGJOt7bWyOhoE6HetbOwrREQLv
hCVXeIV41leQ7ZDLVX5B2QxYDfEKS/W/SNEnXfWjKTVbyPl/w33pSSeO/b6bI/wCEzZdwnq
aq1br66fKQvXyDHzDsegaB77J2dDo9+0Cm6GuxkbW1JB0QR/UdGeTWWjGzsQUgFcpeK0Wcq
krIL9iwnj/rk8yx0FAI12uZbTbQ4S6p62Kq4V1IJVgGU9/BBBB+QRA4iJYTEbVdjsnB15ji
4Y62RogH0na+x0dEH2I2Fk4j4N1lFv8AmoQtgKMpRtDkhDAEFTtT17g6JGjIs1rUrrr5qar
R5mksDb0So5AHojR6Ojo79iJbGbTXb99yLVyr/M8wUuC4tYMjHzDselgz+xLbUggb3Mu262
9w91r2MFVAzsSQqgKo7+AAAB8ACBxERAREQEREBERAREQEREBERASfEqqssJvVzXwYDgwB5
cTx9weg2iR8jY2N7kE1bsWvFtemq0Mq7KvYvBj8gMNni3wRsgHrfzAqOcehAqqXt2eQYdAd
a73389dfHZ+ITkW8+Yco2gNp6fYa+P0nuU6vlWGu2y6sNqt7V4syjpdjZ10B1s69tmRQPeb
l+ZYlt73vvcuUW4+bm8c51x0uc8sjiz+WSd8j3sjfv7nRJAJlKIGg9aYWZkohSyoEoyraH6
DA6Dgab21yHR+OpSyKHxsi3Hs486nKNwcOuwdHTAkEfmDqX6MgeHUKHCO1iF0el+NlL9FDz
0ewVU6+hYbUkkWPB8pLsfIw78qutrjWtddtaitzpk3yPpVwHOmYaAZ22GC7DFiWrMZcjJoq
8OruuNwRFrALubSACo0BvbbIA30QNk7lWBPi21otq2u6BkJUpWGJcDobJGh33r+hkERAkxq
HychKU6Le7EEhQOyx1s6A2T+QlzJzTRrHxWzMY1NanF7vwqyhWXQA7/GGPswP4V73Ww7xjZ
HmHloo6eluOuSlf6d9j5HXzLPjtt2X4xleIW45oXPusyKxx0rKzt2v1XYI2CfY/SBWW5U5i
qo6LbHI7IH0JAG/+ep29zHHPm45KOdI52ACNE6+p0QO9637d7nGPkJTXar1ly6+khtcW+p6
Ox79dfHf1lwc67Fpy1q0GupNZs75IpIDcTvrY2p+qlh7EwJMJ6rqnrLVYz1UHj2wOQS3YJJ
0DxY/QEJrRY9wXWGlwtZ61sjQ6M88OQWeJ4tbb01yA6OvdhLFtHm49z8GJpTnsfy+pV7/AC
7/AK6gdUfaLxjFoWjH8Tyqak3xSu5lUbOzoA/Umev9pfGrDWz+KZbNW3JGN7kqdEdd9dEj9
zMyIFi3Pyb7WtutNljHbO52T+pM6uyK2w66lLs7euwsoUKQWAA7Oxog767JGutmrEADogy5
keLZmXk135Lrb5aBFr4BUCga0FXQH7aOyT79ynEC2M4PWBko1zVqEp2/prXZJGiD1sn212S
Z4cysBfLo4ne7AW9L/ToAa+fn5+JViBM2ZkN5n8ZlFta1WBPSHVeJAIHv2qnv5APvIYiAk2
FkfdM6jJ5XL5Nqvuizy7Bo79LaPFvodHR+JDECxVmNXoNWligaCtyAH9CJymUyuWauuz0su
nXYG1I3+o3sfmBIYgIiICIiBIt9yoKxY3BSSF30CQATr6nQ/oPpJK8lDbyyaRcuvwhuPsND
v30Pp/eV4gaS+KUpTkVVYXkJkVhXWm06bR5DlyDEjYBKggEqPkAysfELvJspUVqlqcLPQCW
9StvZ2QdqPbXz9TutEBERAREQEREBERAREQEREBERAREQE2MmzzbEyRcrNkL5rFeCsH/m9K
sePqDa3rY0dAECY86qsNVq2BQ3E/hb2P5GBJmEvmW2EVg2MX1WnFRvvQGhoDetDqQzQGVgW
Zof7oBSHLivIsLgqCSEJQKexpSRre9+n44q8OOWXsxrsdKgdAZGTWjD8tEjfv767/tApSz4
daaM1L/Iqv8AL23G1eSA6OiR7HR70dg67BGwe8erGptvXKep2rV1VDyZGPEjYZD7g6K/ynX
Z10YLjTwrFDOdp/EDKBptnoEE8hrR312SNdbIT+JCui9sJEx3OLa6HJpsLi4DQ2DviV6JBA
HTdk9SnEQO6LfIvS3glgVgSjjavo70R9JojH/xkrZj110tTUtdiIF2QlRJs4jsjVbFiF66J
JLbOXECXLpWjKsqrZ2rVjwZ1CsV+CQCQDr3Gzo9bkUstn3Py8xa23WtYHlgABVCg6GhvQ9z
3sk+53JsTBx8pa7Hyq6K/PCXbdeaKRvkqEjloK383vxB0SNhQlh7MWzoVWoBUqqS4Y8uuRP
pGwTy0PcbA2ddx2UsjaGnUkhXXem71sb7nNtVlD+XdW1b6B4upB0Rsf1BBgW68Cqyvzvv1K
1cmHFjq3Q0SePtvR6G+z0DPbkp8PUrXZXkW3V++gRUjAEHYYjmQSCO+O/9b8NGWcbDFl6DJ
dqKeZFjheToB22l2Nn6bIBPyOyA7xcJjjffbFbyfM8tOmXm3HZ03EqeO02N79Q18kMyxRSl
KlWLHm56JGtgD22PknvR2PpLOMPDqalfJyPQtnqpoG7nBUkacjiBsKpJ2Ry3xOiDm32i7Is
tWpaldiRWhYqg+AORJ0Pbsk/nA4iIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgI
iICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgeh2VSoYgE7IB95MublJjvjLe4ps1zr36
W0djY+ezIIgS1ZV9HPyrDX5i8X49cl99H6jof0nl2RZkOXsK7IA0qhR0NDodSOICIiAiIgI
iICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIi
ICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiI
CIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiIC
IiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICI
iAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIi
AiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiA
iIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAi
IgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiI
gIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIg
IiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgI
iICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIi
ICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiI
CIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiIC
IiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICI
iAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIi
AiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiA
iIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAi
IgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiI
gIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIg
IiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgI
iICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIi
ICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiI
CIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiIC
IiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICI
iAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIi
AiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiA
iIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiB/
9k=
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAmAOwBAREA/8QAGw
ABAAMAAwEAAAAAAAAAAAAAAAUGBwMECAL/xABBEAACAQMDAwMBAwQQBwAAAAABAgMEBREAB
hITITEHFEEiFTJRFhcjswgzN0JHUlVhdYGDhpGkxNIkNjhxgrLB/9oACAEBAAA/ANm00000
000000000015p9V5pab1Vuc8ErxSxNA6SIxVkYQxkEEeCD86WT1d3hZUETVyXGJVKqlcnUI
JOc8wQ5Pkd2IwfHYY0O0+vVjqeKXS2VlA7SheURWeNV7fUx+lu3fICnsO2fGr5ZN1WHcaA2
i601UxUv0lfEqqDgkocMBnHcj5H4jUvppppppppppppppppppppppppprzN6u/un3f+x/Ux
64LT6Xbyu/Fo7LNTRGURtJWEQ8PGWKthioz5APzjJ7avtk9AYgge/3l2YqQYaFQArZ7HqOD
kY+OI7nz276HY9ibX23VGqtVnhhqD4ldmldOxH0lySuQxBxjPzqwaaaaaaaaaai79uO07Yo
UrbzV+1p5JREr9N3yxBIGFBPhT/hrh29u+xbq9x9iV3uvbcer+idOPLOPvKM/dPj8NcNXvr
bVDuJdv1Ny4XNpY4hB0JD9T4KjkF49+Q+fnUnd7vQWG1zXO5z9Ckg49STgzccsFHZQT5I+N
Vn87uxP5d/yk/8As1Obf3TZN0wTTWWvSrWBgsgCsjISMjKsAcHvg4wcH8DqPu/qNtOw3Sa2
XO7dCrg49SP28rccqGHdVI8EfOue6b621ZaG31twuXRp7lF1aV+hI3UXCnOApI7MvnHnUZ+
d3Yn8u/5Sf/Zrmq/VLZdDMsNTeeDtFHKB7WY/S6B1PZPlWB/r0o/VPZFdVJTQ3+FXfODNFJ
EnYZ7s6hR4+TqTv28Nv7Y4C83SGleTHGLBeQg5weCgtx+kjOMZGM6r9p9Y9m3PislbNb5Xl
Eax1kJXOcYYsvJQvfySMYOcDvqx7g3TZNrQQzXqvSkWdisYKs7OQMnCqCcDtk4wMj8Rqv0H
q/suunaE3N6Vuv0kNRAyrIMgB+QBCqc+WKkY7gaucM0VTBHPBKksUqh0kRgyupGQQR5BHzq
sz7n2XbN5PQSyU0O4Kho6d2WjbqyFwvBTIE7gjh5OBgfhqx1tZBb6GetqpOnT00TSyvgniq
jJOB3PYfGq/wDnG2n9h/bf2t/wHufa9b28v7bx5cePHP3e+cY10/zu7E/l3/KT/wCzXcqvU
badHa6G51F24Ulw6ntpPbynqcG4v2C5GCfkDXDR+qeyK6qSmhv8Ku+cGaKSJOwz3Z1Cjx8n
UnuHd9i2r7f7brva+55dL9E78uOM/dU4+8PP46kLlcqKz26e4XCoSnpadeUkj+AP/pJ7ADu
SQBrhsl+te47cLhaKxKqmLFOaggqw8gggEHwcEeCD4I1Iaaaaa8/+ud++0N1wWZI+KWqL6m
IwWeQKxwc914hPgHPLz21H+nVfLsz1SFuqVSUyzva52jBb6i4UMucduar3P73PbOpDdf8A1
DQf0lQf+sWtN9Xf3MLv/Y/ro9eebXX2mkobhDcLL7+oqIuNLP7p4vathhy4js/cqcH+L/Pq
/wDobUQUFdfrlVXLoU9JQh5abueagljLxByeAXHYH9s+M96BUe63DWXm8v0UdeVbUKMgfXM
qkKO/76UeT4B7/jofp1t22eou1xaLvU10bWGd2g9uY0Xpz4OMlSSeUbn/AMvJ8Cseme0bfv
PcdRbrjNUxRRUjThqdlVuQdFx9QPbDHXD6lUEVq31WW6BnaKkgpYEZyCxVaeNQTjHfA1H7g
azXPcXHadsrKekm4JDTSt1JGc4H0gEnufAyxz898Du3SO67h37BZrzXc6tKmK1NOGaRV4MI
iw5HJyQWPjJYntnU76sbGtGzHtTWpqnFYsiyLNIGGYxGMjsO5LEn4yewA7aj90Ut8uWyNr3
qYzVNBDQyUxKKxSnMc7IC2BxXK9JQfLcO/jVVjmoikKz0bkoy82hm4GRMsWzyDYYgqARgAL
3Vic69WbVktEu17dJYYUhtrwK0EakHgD5DYJ+oHPLuTyzk51iHqHbqqs9TdzVlFLNHUWumg
rUMKkv9KwKSCDleIcvy+OP9Ytm996VV79PLDR2scq/dHGFjFmNQVKrLGCzAjMhCd8gryyfB
1QP4EP7yf6bVms176VjoI/zNfaHCmjX3ntOXuMKP0megc8vPk+fJ1J75pqWe5em0Js8NBT1
NSGktxiASLm8BeMrgDyxB7DPfI1Zt9bF2xNsy6TQ2ajo5qSmkqYpqSBInDIhYAkDupxgg/j
8EAjI92TSz+mex3mleRgtcgZ2JIVZVVR3+AAAB8ADV89brw80lo2nT1sNN76US1TTMyIi8u
MZdvHDlzJ844A9vnp+k90pbBvm87Tiq/cUdVKz2+VagTI3DJH3MryaPBJ7fteCM9hs2svHr
BcZ7JW3+i2e81npJ+i1S9xRGByoGU4k5PNfGQM+TjWjWyviutqpLjArrFVwJOiuAGCsoYA4
z3wdZmfWuqlt1XdaLaTz22lnETzG4KHTl9wvGFJQHxnuuewJOtMtlfFdbVSXGBXWKrgSdFc
AMFZQwBxnvg68wWO2y7/357aeoSilus807yJEXVGw0hAUsO2Rjz/jr737s38iL5DbPf++6t
Ms/U6PTxlmXGOR/i+c/Om97tVVm8/tnn0KuemoqnlASvTc00TZU5yME9u+dfdFuC9XWw7ig
uN3rq2JbejiOoqXkUN7qnGcMT3wT3/n1E2vcd2stDcKK31fRp7lF0qpOmjdRcMMZIJHZm8Y
867NJQXCj2bW3yNqY0VbOLXIrFuqGBSfkB4x+jAzn8e3zqx7C9LPy3sc1z+2fY9KpaDp+16
mcKrZzzH8bxj41H+ld7ayeoFubk/SrW9nKqKCWEmAvnwA/AkjvgHz4M76C/wDPFZ/Rr/rIt
Q3q7+6fd/7H9THr73zZ5fTn1AV7FUvTLxWro2VyzRKcqVOR3GVYYOcqRknJ09S7ItPW0G54
FSKm3LAK0UwYs0MhVGkBJ8gl8g9vJGAAMws11v297rardcLk9VKWSkpmnb6U5MFycDuScZY
5Y4Gc4GrV6mWK67K+w6OmvUz25Ig1JFGzR9GePBeTGT9TPIXDZyORXsFGqrU3O8b5v9HBXT
00lbVzpAs5p44izOVQF2RQWAwPOcDxr0ts+w/kxtS32YydR6aL9IwOQXYlnwcD6eTHHbOMZ
1l80MVT+yWkgniSWKVSjxuoZXU0WCCD5BHxqJ9Lts0qerNbQVTe5+xOu0TFAFd45BGGKnOP
vchg5BA79tQ38CH95P8ATakLZ617ktVqpLdBQ2toqSBIEZ4pCxVVCgnDjvga7m993XC5WPY
u6poaZa1J6qcRorCLlHMgUYJzj6Bnv+OunXep+7N8JDtpTQ0IuU6U7PTo6Fg548WYs2FJIz
gZIGPBIPc9W9vxbW23tKywzvOtKtUDK4ALszRsxwPAyxwO+BjufOpDZ1qtPqnvncd+vFL1a
ROmsNMS8ZwfpRiVfswSLBGSCWPjA09Rtp0fp3VWbdW1o/Z9CpEckLTyMHbBZfJzxKh1Ychk
YAHcnWx3OOtltVXHbpkhrXgdaeRxlUkKniT2PYHHwf8Atryg90o5rPUQ1Nt9zdqipMrXSWp
kLhTgleGcFiwJLNn7x7ZwRrm1t83eufa216FaaiirrM6CpaMyyxSRCaNXGSFIzCrcSPkjPz
rJprpa6mySQS2REurTmQXCCcxqVJyUMOCmO5xw44wv4HlpO4fVPdWzLqNuGK3Vb0FNTxyVE
yyyPI/RQuxbmM5YnvgH8df/2Q==
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGtAfUBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAwQBAgUGAAf/xABUEAACAQMDAgQDBQUGAgUKAQ0BAgMEESEAE
jEFQRMiUWEUcYEGMpGh8BUjQrHBJDNS0eHxYnIWNENjggclRFNzkpOio6Q1VGSDwtPUFzay
s7TE0v/aAAgBAQAAPwDCoej0nwdJNPQ3T4V5pGEqm4CB7/3Z7Aix79x3FJ03ojMHpqmnRR5
jcyX+WY7fjoc9D0VNwjrqclcHbIQCbe6auKDoTDc/UqYED7rVSj8vB9tUlp+hiQiHqNADYX
3zXH0/cY01Tr0ewb47p5C4G6pUnFhy1OT216pqOlykH4jpiFQBfeOw9qex/wBNVWPpB8y1V
H5uNswx/wDb441d06duQ/EUjAXzuHp7U+o+E6cVIaqpBvAC3kP/AO7aMlN0NbqKuk35FviF
z8r0urSw9HisfGoN5bA8cc+1qcW4H4arNT9MaHaJKGJVXcS89z3PemvqsdJ0Uglamj53AGT
OewvT54/PXmpvs6f+2orNYXWZsW+UOPlq8VN9k0sZquntbaBvv+P7oEZP5aWmg+yxBSKtUK
bE7SCben3NDWm+zsQC/Ekkj71yLn3AXRAn2cQ3EqsOMzSj+SasYvs7dSZoxxa8k2ff7uhtR
9AfK1lOSTwHmx2/we2iJ0/7Pi7SV9PxgBpD/JM9vz0SOH7Mp/6VDcG998975GPJq7QfZdl2
NVQi4+8omJv/AO5qUP2QQKFqYFYYB/f4z7xke310CWl+zcjXStplHYeLKP5xaslH0Ao22en
JX/v5QRf22e2hP0r7PM4ZqmHabeUTyLcf/DPb5/52i6f9kgxUyszngNUSC4+fhD9HXmo/s1
GStlbOT8axH5R6tDB0RXcU7zqqjdvWv4PNxZL/AJfnqWp+lzhozNVKvq1YdpNj/wB3nQ1o/
s4qkGUzN3LVzc84tH/PXnofs44Y7tgB+8a9mH4CO+c6X/Zn2cka4qSoaxG6plX65i+ffTcP
T+goQFmsWxf42QEj6Rd9R8L9mw1zU97C1bLY+1/B15E+zUX36yM3ByaqpuR6YiA/lqhg+y8
u3bMjFbA3mqzf/wCnnVlpvs4Nu6aC1rWWpq8//J7aCaX7OMSyVNOGIOBPVN2/4o7D6/nqkl
F0cC6VFGwvcAzz3t8vC/y1Kp0JVIeppe1yJqjN/fw7/r5aLboAwWhBa9r1FQMf/D+Wh+D9n
ss9UqkcKk0pt/70fv8Alqvwv2aWRW+KjQfeJYk9/eL259DpqGl+x8l2avpST2aQix+kWiGh
+yyjcK6iY7tyDxGtb3tBze+jfB/ZlyBDWUIuWuTORzc2N6c2xoTUHQzNZa/pznnZ420WA4x
TcH+ujyQdJ8m+r6YrN5Q4qDY59qYe2dS9H0RAp+PoVQ2sfGFrDHemwcaoaHowZHjrKDauT+
+wRb2pc8flobQ9MicRmWlfnzCQfLvTDVy3TQhWZ6bcDn95Fc5/9h+r6UeXpMbYmoLtbBljN
hx/+T2HbjRxV9LljEJk6eoDEX+IiW/40/ppOb9kuxRaygQLZizTqVNxjHgavFSfZ+aMKa2k
Vhck/FIo494f189Q9J0RSFFbRNxf9+GB+REQOpbp/Q5owIqukDZvlrnF74TRoKDoX3UhjqK
hlJ8OJmUEKpY5aO3Cn8vnpro9NtgR0Twy1NAGJIO47AfTsCB341DEv0elDspVunSYucgUpH
ftzpCCmSOhpKeWKG8tKkoYbgFBuMl5QoOBwO40MdLpFBLVNJfsDURi3r/2+pgoaYuQ1TQBD
94GpX+Xji/bvpw0tDEhSOt6WbqRcVC57d6rB0OH4eMgjqVAexLzrcAXtxU8Z/WdHaaJVx1K
iTgjw6k45/8AzvS7GBLF+qUpt93+0g7fbFV6fz1dZY/CHh9Rp8C4Anvb2/6z/PViaYNd66j
xa374X/8A8rV0moVCu1ZSbTnMpJH4VeplnpmiCmvpHVvuhZ74xyDVY7/hqFMJbelRSXAy3i
gg+xPxWiLHRbiJayiIPl2/FIo+v9q40Tw+kqCwkpJDuPNbHc4Ob/E8evy0KOLppNxJTBVP3
TWRKT/9zi2dVmpOntcRGm3HOOow5/8Ar6WFBScBKKT51sBP4eNqPApyCTT9P4viopzb/wCt
qBR0ki7QOnqDxtnpz9f7/GvP0qiDeaWiDDi1TTnnP/5R9dXHT+nRm/i0LbbAESwf/t9Gh6b
QkAhKTOfvUxv8/wC0e+pPS6U/fWKzXJUyQD2t/wBY9j+GjL0yiMexYIBmw2yQXB7f+k/PVJ
+j0cpLk0qX5BmhBvx/+U6iPoFC8RtN01d3+KWK5/8AuDqr/Z+jYqXfprEEeXxIzfPtUjHbn
j8dXfp1DEh8TpvTQCR5iVUZz/8AldwMaA/TaJWJSi6QQTYH4jnHvU6GtBSK5iPT+kEbQwb4
s2P/ANe3r39NGHTKNmKvQ9JjB4/tG7//AGNVPSOni22m6Rm171A//eTqjdI6eQo+F6cPMR+
6lU3x6NU8e+vR/Z6hqCTt6ctmGHaLv8qrTi/ZmLw/GNP0tYkGXLoFH/3Olh0XpwdkaLpl7c
pPGM+x+K+epHR+mqF/stG5XAu9OQxPF71OhTdJ6a2RQ0KtewIen83/ANz9NR+x+nqrf2egI
NiNwpvn3qOPfQjRUMV4tvTowbEbZKYXxjioProTdOpJCP7R07IsR8RTi3z/ALRqy0MKqsm/
prYP/pNObdr/APWL68IaZiV8PpRuCDtqac/znOriGncXan6XjNxWU6/yn1eKmpDICWoRbnb
1GFbf/caaWm6da3iUSXa9z1KFre9viR3/AK6LCvRmdrilCs3mvXQ259qnI/050wB0lUkC1d
IhJZf/AMRTvbP/AFnj88aA0UGwiGro7HnZOjH5f9Z4zb66qGoo3DmqpE+U9iMenxV9GeajX
ytX0LHlB8QTtFz/APnXPtqjTUm7w2rqK4/xVJI/H4s6qKljtdayhUbc2rLY9L/E379tDlqI
3ZkavoLNk3rjn0H/AFm3OrRybZdx6nQ3uCL19wB9KrtrzTkKoFX0e5Ax8Zf5gk1Bvb9emhQ
xxhy3xvSnRV22arS1sWAHxN+B9NGemp0JdKvo4a1/JVqSPYk1FvX1GlFpoWNnqenEEWNpof
6zevy16KmgpWaVpKWcKLkL4Uh98Ce5/wB9Vkht1ZJCI0eWiEq+EHFg0MpIO4tnPrbWn0oO1
BEvicRRNb0vEn+WllTZ0enYE56c1xe2fhb6zuoiN+mUZsxb4KAnt3Nx+FtNw1Zpt1FPVTpV
RRO48OrdUYAFsKLq3l838IPGLE66DplQlXUxzQBYjNIyRQXClsXvt/hCgNdzuABttJFgUft
OrczO8PgyQtJuhk2bGJuoV9pLXC2uALH6XDVUdC7kCkjqnIBLsHJLAdyWN+D2XjSEdBSSdQ
8FqCnq4v4hC5AjyoFzexuSBbB+dtX6r0/wOoxr02NqSJ3VZJWmdKcXUDngsCT68cG+CRL1y
Tw2onYwly0fleF5kXygXA2qLg4x2JFrasvQ+p1YV+qXJRfI00yTOvB4vbNrG4N7cXudMv8A
ZipDoFandfuhapmfYSe21Bt+Qx30ufs/1eOfdTzJMYnNovGl2Kt7qhwFK2sDYD1Fr30Grpv
tCKh9tM7RFWREgkVgoPYBvfJx29hZKFZqGo8Obp1VBDKp8VzDu8S4P3ma18dwQBa4vzqhqq
oTP8FCYIdl2czOWJHLM8YXfb3LAX7azfHSi3/EyRs97ljDG5JJ9XDE8a0emdOfqzR7YJXDP
/ehVjCnHLWAJ8wNgSbZtbW/B9k6qVbVFRGBtuGLPKxX08xS2fQa9TdDoUE4rInWOOfwkkqJ
THvcX+4pBuOSPl7azZ+jdIp4fG8enVWbyK4N73PJZltn2JwcY0o/S+nuo2iK8jKkSbZNxLZ
C3dVUGxGC3OOTo3/Rmn2sJejVasi3PixsAOf4sKexwTrFdekQyonhxKWIAQEkg2yO5/XOrN
TUZjWWOKGRSGVlW4YFTYgi9xnVjRU0jkeFDuFjuILr7g5t6D5nVY6OONNxiplAHBFySTnPt
pmKlp3pKipL0UaRRO0Ua28WSULcKVObXP5W7jVIYKSuLTJDaHkbYFUti5A5/wBtUjjiZ1K0
6hSgJMiLcnjgAnn2+dtGkjpJIS700QVPMxCIuO5AsMC3+mdK1VLAse+SgXYAbu6qOASbZBJ
sNRH0qMUrTvQSxlMteMG4spxc55Jvx79tEhWk3LC1LCviG4MscagDNwGJFzntqtPAlXX0tN
Kifv2UDw4ha2Dk8gm1vW7carJ0pVaYFIwkUsgUggFsnbfuTbt3N9IU5VppUUF2TmwIuflz2
+utPwpGjETUcewEEGULxk5vz2/Q0v8ABxxVCiRKJVKkvaBGIA5PHGOR6c6iaWJIDG9HTjZJ
5nNNEp254sATweMZH1mLpMUuxRR78jzhQL+lgL+hHOi1H2chRHY0cAINmybr+fsb40L9n0E
KxyS/DxI4sCzhd5xwSeACM37/AC0U0FJOrfD0r1EcT2eWJHlQH03Rg9iP0NBbpvTY6TxXjS
RGNt3iNkgZsLgYuAe1+dXovs+1fUMkVBEUCb3qHlmMSebbsB2ndkHIuLA5wdadV9lamlg/e
wpOIyCsUNS7+W1xYSKL+lhc3sALm2sU1MdLUSU0hEdyQVkp4fKRcEeZfKcWIwbjPGnOmy9Q
j8aSinFpfPsjkli+bWjYLx9LadjqQsAcUtRDWC3kp9u1iewQBdt8X8rXIHfOi01P1NYWak6
XVU4kT94AoRTci5KvxexvY2N/QW0+lL12roBHKsYfeTJKZ3Mj/wDCxXtzex7L73MnQqwwbZ
amjqH3FEklaSRlG0YF1PBB5uMgY1ab7OPIgaVxM7LjxG3qxta1yEZRm9r24wdCMP2lpkdI6
mUqCHWWSs8REF/u7U5HbjgW0pXy1zho3qVSsWQK1OjtE5jY7lZP4mNr4NyNw8pN9aE/S+np
0ZJ4uleLOC2JHYSXuctex+6L4Gfz0CPp9OqCT4WlqhGb7owbA8die/v+GmYpZIYytICu2Jt
0KyMsZY9trbweSb8Y7DOvN1WtWikWsqYkSyESiymMv5QWTFl3XswZgOSp7ZlT1eFC8Mkjwr
Tq7vJHI0LEbk2eZB5+eSADuvjF8gSfE9VinkMhhdH2h5NzgCO55yQbgAnm2LDGmH/6/TMCQ
q0EYJPvBJ8u4PtrX6JGG6fExa48CAe1/CT/AD0puA6LSswwvTyOByaU+p76Qq4wOl0hU5NB
T2IP8RPp9NdEIaeJem1E1HTOsiqspqY38oVAw7FT5fLuHmG8DgEHTWCkrJ3qy8VO3gBBRhr
BYgztdrZNy1iv3fLc3tYPMXTxW2LAIwWWzBNgUXIuRYKB3wAFGsSrdVnSKNGlaVdwjjRpGI
ta6gYYG17rfvoTLSy0oh3yGWn2tInG17A4DDeAx4e4J5vfWzRrFTxeOkMUciKWaUAF9lgb7
idxGe5Pz0Kq+1vSaGmDmqgMe7ayo4c55JANx37E6zpftp0wuUp4qqphVwUlijtfHPnI+l9M
xfbajjWNf2bXBVw5VYs2/wDHqqfbej8FYx0qpjctYmZNwxexKqTnTafavpDWMtWYpA1xvgk
ReRg3Tn6j56PF1vpdUb0U0Ej7bmNJ0Ejc3wD8udDkipJpZC1PF5VCs7RKGIOSCfb5+nOsqo
+z1Cxk8KQwk7TDtuwQcE3IJII9+/bUU0MPTKyYrWJTUpISN2kKx2Xdl93DE29cDB51sQfaW
iomO+rhqCFt4sKmUEdvMgP+HuBm9+2k+qfajo/U6VIfgpqxkYvE7oYl8S1gAwO8Yv8AwkZO
uYqJqlK2OsjoKWFUUh4axvFRzwDu23AycAKPW+43SWaSGuq49lBWQVpCtG6uzR2yAtithcg
W3GwtzbWl02ojo4VjoqiClW28fuwChObB73x/iIfn0FtAqJqjx3nq5kkkYANNDCEaS4upLE
Z7i4A9cahqueeMhYSysBtCNmUk2Fr5ze3fJx305XUL9KqaajYJPHHGmxAoF8AMxPe5N+e+l
d7SwTFvDVQDZYgt1NrHAzz2Pr20kA08M8xSI+DHdhKoAABAAJ7i7Dj19ATrbioZYqMhJ45K
ey1G2JgZJAVBO2P0UbVPpza3AKinWkWqp4IvDlQRrGk0oc7yyAi9lvYFsYyMY0hXLV/Fv4U
aOIgjReHm7EebJxe5vfHJ57qwrXORUSopY4IaRiX+V++Plb5a2qHpdZ1OV0hRIUhQjfa4Vr
Ehb834BAGLk+g1HWOjiGWKSapgec3DxbSWU9iuCbf8Rte3qLFClh2Hb4ULxiyszX8MY4F7Z
HH486I9SFjEdxuYldgIthRjPcGxx76nZH8JS0ckEYq/F3yTBhufcGFgLA2Hlwf4V+WlTG/x
F5TK4i++4TykDvnPluMe2fZcmqmdhI2yYOpjMdimT591zcAAC20Ek47C2s1NUxQLIKNmqix
MksYtvFrKL8kAED6fgKniqGskzPGhB/cxvZmGb4txzx/uZDSO0xZ5Sxv52Kg2yLi/bGO3rp
d0gkl+JmpxOgkUI7DcL2JK2tyDu7+vroQgmoqpZqPwd0C74fGLGNcgEKGA7G5wL/hfS8Zok
llXplH8a6MZnVzYuQMhbAXIJvgWze99RH1mrieSX9nsYkZVaKCoeNQQBbYBwPMCVF9xYXzr
Qj6rTdUp3dK5abaQEgV1SR7nKqt92Nx9+M6Uo/s7BJHTS18u1mBMoi3HxBa4ckjnde9gfnr
Zouj0NMgURxySOvmcpu3L/wAnAHIwubaMtTDBAbIlPEq2JBEca5tbHz/npcdf6RfwzXxIpy
wiYPuNjxsDfr5aUqPtN0+OS0RaoG+9hBIrgY7lQP1zqi/ahS7lOm1kLyMuwbY7N62BcHIuL
fnqtT9rKcT7jRVo22O1UiJFjYk2ck5NseumaH7YdLaSCPxZIqqZtvhPE909xcAc+/8APWua
/pvUpZqWN6edwpMsQdHwObi+CM88fzzaqhooKhRHTiBVPiIISqggY+6QVHJzYHnOl3qRNNJ
VQRTyUlipqZB5HIPJfAINgFbk8cAW0qemiZwyy2uhmwQrOL3vtbzWBIza3vnQqjpzSJaXZH
t3BmDWJW9mFyMi2bG4JNiNZdT8OKCCnWGjnanSMRTlT+8QKFBuL7SMObHtg38wF1Ckhi6jR
IqoqrTyIFQFVU/vQR5s3BU5OTe5zfSLbErICbm/TUwDx+4m761OiA/s6Ihc+FCCf/0MelWj
I6LQsdo29LIsLd6ZmH9fy0tKwj6Z0/eP3fwVKxA527ycX73vrYoVb/o/S17b71FSTJIzMDd
Q33T2zGpJGbCxJ2ixvs/eelmkdQ8dRGVW8v7zxN4ORawtb1v933OtGp8akqWn6ksMvTYAmw
Q5MjMyffUAAkXWw45bB4xquSLovW2rK2pir0lUyjxCGZZRkAi5yBt2luQ97i2sao65HQwJN
GXaoYlJ0ljLAEsSSci5IK5JvdDcDN856iv6oweeeoaIjcfGclQbDhRi9ri5GebA6LF0uNFU
lNzKuPEIuAPQf002E3bFVUtiwBwO39dFakdQLgi5tde/09h/votPQyGdpPuoORexHNvT20n
1nwj1KNbraCELIAPuuWa4x327b2v6dsLqqMB+7vusNsi/PJHYX/lnTUfUq2CNJ462VQuEUM
WW3/KwKn8PfT0fXp3q40qFUvKFuYgt+9za9ji2Md/W+hVbxdUr4paeoaWoRUieCWOwWLcbt
YBrm7cg97DnRKgRPQeAAUkZ7hAptIc+YY/4bk8jcL2voPiCjg8PxJJieAoK3xYX4sPfnHOl
ZqqcyiOKBd5UFQzs4NwTi/y7+hydGgplFPI4p40njJ3EISCb2FgTcE57DjSkdOy1A8StJUk
bVsSRe5vYZ7HP56bphFYu26R2XaqecE2Ns/MXNr+mrGI06xtFIy2ZZFdAUZCLGwPtf1HzF9
FkgqKmWMdR6ndSI90jKJDAGBF7C2Qpub52/TR0j6SkCSPGXbaH2vIznuLX2W3XRr3BHnQ25
us1RRGT+z0dqx1ZDKVKr5sY2lbAbgLcX+ZGppJKtIYWilJiRWO1xdbNa/42CnN7KPXUQ0cq
VQqpti70YxNEDuBuouORe5Y2A4A0zHVSQoUmgIb+IHCnv3JJHb68aEsNRPGqMUYGxY7CrNc
8eo/8OD7aIsM6UzU8ayqhBJhZioc7iSD6g8+a/wAxe2qfsqJ3laKWOFrWKxhc3x3uL2sRg6
YNOyxKTUiNOyocc9j9bd+NB/ZZMYVWjYg3+9cgHnnN+O2baXqulmSpi8KpMAkBU+cAm4sNn
p+F7X9tebps6Mpl6r5SwFgpJZRyB785+vfToo6WCCXwaguZL2Mkik7SLFe2OOc/lrM8Kuqg
6NOQXIRH3MNoBJ3c+wFs5P4NRRxB46aeoBlRTuDA3yTgseRY8c2/HQ51oIFssxAZyhDXLBr
DJXnub++gS1FStCtN4dIYjMXiMSSXyxJFycfeGfS3Ivpqk6TLULHNWBkiVQUjjBVpDc5Y4K
DI7XI9AQdbEc1FAV8PplJtUgMzR7TcccE+pv66RrGWdJRIsUZNgr2ChB2OLAi+439wdZ9TB
8QjiKmUIXvIxutltct90kHFrkDgHjhyHqiU1MsHxElWYlSJHsB5QMXNye3y/lpqgqaitkaC
SfZSwQmSVIQFMjXAHmtuW9+xHBGNTN8JMAktFHUFbgPMWZx/4i1+NAj6X0zd5JahMg2YK6/
LAH430tL0avC+NSVNPO4+6jpsLi/3RkqOb579xrHLTfEmLw40lVtsgddxisTu/lxfsM51Tx
JJlCzkZkswA2gHgeUXHrf8tNCHp5jRXs0bdhEqkHvx8+/tnGmJ5IHWKCKGSWoCiOEObNGRk
WFsWte6nt6akdcnh20tR408UjbGcky3uWvtNwSxsMnNjYKOTpnrNAIqymOyZZljMNQ6kKJF
UKWQAc5v/CTwbYGtLp3Tv2f0uCllqmlqKl28I081lpJNjs4Vwx4sQT3ODjlmUViwCWuWmMs
kMqbI2HhxsVKgmy3Ive9uO3Gebomc1r0kiLuSWM+GZN6XvtYWsQbgkccsbc21NX4lH1uSlA
cbGZ4kZy20NFIWuWN7knF8kDN730s+8VsBsNx6Yhzxb4eYc/LWp0BGTp0Tm3mhgXv2hj/z0
ssgPQKIC2OmMACc3+EP9dI1oVOlUDKS4/ZtNcHt5tNxM60lZTQUAkoBKJfi1RmZLKtlOVBF
iQygqRvbOLHdfwKWKCemIlp0fw9qIU8M3+4wPe5UXv5ixJ5uQdZ6mlT0+opt0fxQ2PHG5sP
My7SW4BOLA4wxIsM8ZO1LJ0aJEQ/E1Mm+PygHyta9wB5bBr3Nt3AwToUFNFE0YmkaaTbaOy
FiFHoOw9/89PCdTFddzEoso2IWsvqbD54tnOMaNBWUvhCSoaaNQSt3gcFjtLWAtm21j9NN+
LS0ynxGZQwVt5UlRuNgSQLAXtydMxGKR1CyAO0jRAfdMhW4YH3BVvwOmOrVi9L6UJU3Cpvs
jIOFa195x2NjY4vrmY0atZVh8kYszEi5Bx5hYE/z99MvEXkBRBsVBtdVJyL4Y9j7/hnktTL
HMlrBlUYVryBvexspsD3+eqTEzTLNGngmYkbASQSLduCL+gyefUtFd3hRvTK6zMAHYFSrWu
CLfXPODqkkFPTzq7RPK97ffLECwFtzG/va9tXVxITUQRkbsFWJJN8nm2bEDF7X1asqHq+nP
DIYYm8pYsC64twNvGD9cd9FjgNOt6iaSckptV3UIvlY38x4sp5tzf30yeiwV1LBVVMoJ2fE
GRFsLeL4O1fNe4PmFueADfMCgWiolq9hKFWKbU+dr2Ofutxe1r9xe0BgoYKariaT7/hOAqg
SG7btrgkq1sfdUrsY3uMip5poKWmQIsYjhePbydjXDC1yMgm/c4G7A0ekkkkIVizSEG5dSw
bPJJtm59/xvo0IqFJ8Szu5wMCw47ggm/vbS9S6xRGEkAbhcBjgcAG1sWvjGk3klbpsFOXRm
p5HkSQqQX33Jxft35769Ty1RBSspDUfDqQsjSFGBNr4PI7X5xpoTpS05lp0jte5VyRdiTe5
Pf34FvppNqYTRAmW0BAYyBDfd2wO5FvXv7aYpqIsm8NuIH8KkLbByDz25Hqe+KT0KjdJLMw
C8kJbbc88349/w0vUz09ExLAVkjiw3uWYkjuf1znStP1KdLtFDDGSG8pbaFOe/fHAx/n4u9
Ud0y7rtvxCGBv6kXt+fsNO1TVjwLHTwkWvcBQFGcWt257C3vnWU3jgyN8Y43sF2knFxwPnf
17d7avD1J9qpdhIpDAbQLjBU+9wb+4AOoY060X7/c7MRtJa+wHltts8euSe1zqlUW8ClaME
Iy8CQEE3Bvgeh/Ic21t0XVqJKOmp5J0hlWBI5fEjZWQoAuWsV7fIfhp4xv4oiLR7bZF/vXH
tgixORjHftDUUk8cgqEUrzta+21weT+f09dV6R06OGupzlgpUlAzMsecYJ8vPYDnXNz0i0U
y04VHFM8sQF7FthIufw9eLemtnoLzpTdQlVSdzxxZOTYFm/Nk+mrSFhJa5N8m+BxqkchDEX
GiJUOrBvEKEMCLdj8tI9ZpglZ44CGOrUSXtgEWDcG1yQGyP4x6aRgolrerU8M1RIqlmBZGT
ewEbNYE4/hAzq1TQHpXU4IZC88RRZFcAKSAfMpza97/jfV36hLUWhFOqwk2Mbtct2HFvW/q
bc86NOqUvTjTVEHhoWDS995tfaPwHP9NIvBDTdTpKqZnlogbqHBcxqA23dbJUHnvtxnWpQV
kXTuuyrDFEYI23kNsuxMTFdu0KOCbH7liMZ1s1/VUqqeAr+/SdgY2iP94DcEgHP8JNj/hza
x1kVkjjqcMtNTCoqoPOUjRssgWysQfMFJve18KvlsLIwFPGclPDqZZahpItm0RDw2soHYC5
54x9Ty7U6nSqrFgelITckW/cTdweM/hrV6GoPSoLEX8GG/m/7mPWfE1uh9PwPL02e1h/+ac
m+kq6GaboXT0jVmaXp8AQcXPiAf11rQdVr6ypWh6PakhSMCm2lS4jBW5szBcgk5BNyRc5tf
p8tQftBVUz1TgyRmPxJYwwnbeFYbCbSEHxLDtwBbSX2o6r040CUfS453p0YKZzEqmXbzZxg
FrBj5QcAm9razKOiFJKplT94ws7HBxi34WH6vp1KGeOVJsLcEGIrfdexvftYjjvfXoKSOOu
jBqYzUJFaRAw/eXxkZ8oa5Hz7C9236enUliQVCXEjm6WN7o6Fc3GC1rG/wB0jRX6MJY3jkq
d0VcFM00ajYGIWPbzgspXaCTk381xrap+jinrZauQtKWW0YdiTGThzn2Cnju3ZjrJ+1Ucar
S0zmHxkvIY3b+7FiBf13YyeNve51g0xUeFBLZCPKCU8wYWt8/W/vfnTlYsJSJozIXLlSJOC
p9Pla3y1WCnVqjxZy0zsfIdu0Hvge1j+GnI4oUiNSWYU0ikbw20XNiDcC97D+XvqfFpppUM
bxmYjYAoVTbt5r+9/p66PKsrurlCYRt/dPHZrAc5ueT6aE03gJ4T1CQbRYFGDva1gxBvg25
sO+gVdRC0rimiRhGST4l1DtwMX55ucX57C9h1GR43ilp2E5F4BG5Vb3zbzAki54yL+nJHSv
q0ghkqp56bat4lkZbEkSNcXJJuAxNubfPTMkaztvd3fcqiaxIDBezEnIstsn/D9FQ1RHTiG
apedIVLxq77lAIsM+gB99EEMADNaokkMhWOOJCQVVckkkAeZgBgm699wsakopZ0acO8KWO0
rYkjOSfXJF+ccHUS9PqakOoqnnJJG5lEYGLZI+8MD2Pvxoq0HTaGLfUeEFB2sV+4ptxa/v8
AloEjwVCkQ0iEEBb3C3zfkZHHN++jQUNP44Kwz3PmcMxZMXFjfBsSeM59NXqPApX8OKG24A
s9rkEk/jw3GhK8hAVQUkIDmwBCi3BxxYY7nHro9RMyF1ZnC5udtv6G/I9Ofa2s2Ko2WMO6S
Zj96SUXvwPKBf0xodV4csqyV0UMSy9gjh8djYjj39PlpdUiSNhAhRWlbzlFJx/zDjNvUDRW
WUwKJZASpuHZkW4Pa1si69rnn6AFQ6pIBNNLdQpZrXJvzwbn5fPS/hf2gNURNUB2G9XYgsv
BA2kG9r84+YvrbgXp/wBoAytC1NWgFiyqu4rfJH+MXJuLgj251lV1IKMJT71kum9HQbdwNx
wSbWyLXx9b6NKnhwRPPDs3Is0QFiQCP8+R+OlKmKPbujfbtt3/AFfAHrpih6pJ0yYxyShaC
RSXFrhJCPK4wSBcG+22Tc61OqzVFFPSrA6eBPTySGoUK6KA8Q8Rj3UBiceovYeYSklSvVXo
H8WeFKeJlliZQNxaQbmvZrnaPu3tb0xrF6osi9QCzS+WoDTU4D2EgLF2GTggEDFt3PN9I0n
Ua2lo66F62alkjR5XC+HsEoS6feUkghQLA3NxfsNblf8AEUXT0dZZJpRLEpJVQXDSKCMWXh
rdu3z1nT1NUB1SQRyUzU9IJI1k2GzfvM4Jv90c+nGnTK0fUthikZFVX3bgFvdhnvfA7WxrH
FVV1fRZamfqbI9JHAyR7E3OHALfw8bmv9G+QN02Sem+0lE0hmliAlMrEICFKhL8C4G++Bc3
xroevszpS08o/fPUeKd3KAKVNj6Etkf8Pftms1c0AbxWjjVhdw1re1ha9vl650utR4d6eSJ
ilwVQ8u3+K3a+McfM6nbHKr+CxC2yGW4XNzc5FsD8dCiRop4fAEjQmQLYJuWx3C20C5Db8W
HOM7gR0lbNS1NDPW0Us1LUxxGKoWWJUYtYstmvcMTjJJIUegvkU37Vj6P8ZTyyJBGWM0DBQ
ANm4Wu24XBX7p9T8xTVcnUKimmkS89NHPFNIjEgIY3aMC5PFnyL4AyTq1Qhi65DuF79JW6k
DP8AZ5ePw/HWl0G3wEeB/cU4z/7FNKRxt+xKDcAQ3TJbd7f2Y5457foaXqU/8zdNJVQw6bC
Vvyf3gPHGuk6V0wJLTdSasjpYHlSVo5ZPBudwL7L4syEi1x6ZwRh9bglp674ut6RHFBDJcf
DqY4HNiAV3Bgd3lObhgBxc6wOqPGtX4FLIWpYCyxtcMshuSzC3Ivgew4ydNdIn8ZWpHmXxF
KmLdYMV4IBPNrLYel+3HQU1L4M/70qZo+LDIPy+R/19fSQTzSxrSwxLFvDSeN5mAB32AxfP
e+Ce+r0vQuoCnRIo4yTJOJHV2WQQySEttI4f7tr8EH1vrQXosjySQpC0UL1MFXuVdixJH4X
7vb3xHiw7+q5d6vX/ALM6a9csiicssUDNZ83uSPXyhjm4v9dcU5mMkrNPIyvIJGeQl/EA5u
WOcAf7W1enqxIzrBT7Fv5pna2eLXP67aHVeI0zKQ8m2xZUFgtif4jcDN8jQh0ysDI6ywIz+
YF8nB4xi2PftrSSVVYNO0MzKLAWuEYmwN85O48/7to0UxdvDZCYgAVsQq+tjm3e3GdeqOlz
VsUZaIMyC4d7hl44tb0PfUw0dNT7BKqM7G4iUhVUWG65Y5P+nFsFK00FqcQpBIOFWO5YkA5
vYng5sMn20dIUdLVAVEXIarBZySb3tYAZJtzg6qsqLdd0RK+cFGwcevFuQD6DRKmIyPDI0K
khiRuItbg8ccDmwz31E5epjhTZHGgC+RAFDDepIOcgKD8yzYyDo8SsvT4qdoKhhHUSPvmsC
b7M8m63DEgZNh7gzTRkUtO9UhZ1iXf4hDAsLZPv786rd5G2xsZYwNto9u0d8k8f7+mlZAQ7
Ii+AACCQCcccADHI7cW+d/hnR0sCqN5QApAve58v4jUUtM1LTGGSSNUexuGuW+V+M27f5CT
UGDxGuShS6liPpa2LYA+mfddepJLG5MTSSeIVYIpyR3F7eg76N4EZlJRJSxuGCsFABH88/n
nR6ClpPiqcTrGKcyIs3iHAUNm5PzvftpdaeghoKuWokpjOlOLAt5xIXXJO8DIZrAAGw4NgW
Up1o1ow86wq3jGL7rXIs43gLnsptc59jbREqOkmWkpj4UO6sEEkomXe6KYizEhxgktYgG4A
PPOPLSxVjI9E7KQfMu3eDcHi2617+p75vq8hSn3o8ghNtwjfau0EYwDj0+d+NBmeN4wA/ix
MSd6qSFv3B5v741aaTazzfvahiqgiWRnLqMlSfQ2I+uuiJp54DGvh1ECMbIyo6g2xccA2I7
A/K+smt6LRVJcwuaWS9kUZjH/h54HYn5ay5aTqHToilRGjozBfEhcMvPbuLkjkaNSM1HPHV
xbTLhSWQHcl7kHGQbexvnnOukEXS6qGCpho4WAiTwwYxvhUEjbxjabi17Y99ZfXIleoUJEE
ApVUeW4BVmv6ACzLrAqKahhVaYMCJFPiIE2qpPoLWA/y10fj/tagj6g8aNubzjwzZJFPOeL
kAj5+2qrBTzMXkjVmJHmK3uVJK/gSTqKikp5pVmaJDIgw20Xt6X9MnHz0rWUqLQOyxAIWRF
VVG0WOE9hi9uwBPOqdIoaaq6jTxTwRsVn8Ri6hiioQWvm4B22v7j31pdVp93w/USzF97RNG
4ve9m3X75wfmNLNUJNT7igZ4kIUgXvj1PIxx3xrKem+O6jFTpJ4ZkZrMBuKizNxjgDGR21N
XRx9L6k0dOXI8NCJHGX3AMTbjliLeg7nOiwxGpSoEqqY35UHKk4tY8et88D1N5cU9XHCkkJ
n6lLIEmTeu4tHtsVABLB1JxcAm57Z3qWlqJukpTVMVL06Uyi7Skwy1ChXvvBPnO8rawPB+W
kK6k+AlamlfewWWSaWQWLt4LjB5te+Dm5v3sBVUZPWKS8dwejoQpHlI8CcHOnehbB0+K4Uf
uIPfPgp20rHLfo/Tx92/TJRg+kB/wBTpWrTwuldLIAa/S4TzkHf/S9/mdb881PTdXhPUYYv
hniIhEoBS9he6/xckWzewxcAayPtTRh6+pjgYmihphJG+wMiNIQAEH8KsyYKjGO2suXpsdZ
QxU8JWOohWyu7WVk52k8c549tZDxMpMdSjJIoyGAFrg2+hyfTHvrpOmdfmZfB6vMxZJB4cz
NhTkeYg5XuCL2JN8HG3TRQyKgWsjIUE2WUOz3FyQM3wCbn397a8JFIYlmfwy7CMuzgZYggW
PN7cfzsRp6Srp6dyklRAjeIsWXH3rbtpufvbcjHFvY65P7XdRp5I6WoSqp6hJG8picHaSRz
bkNY2+TZPZJKqFI18Lw0UC6tITgd7W+vPJ0Au8d7oqx28qn7v4W/X1to6NAhZEPjPIp/ugS
2L82zf524/BCtTqdRI8s16aJkL+GWwSFyue/JOPS2tOGAzPG20Fiu7dMSzMb5zxb/ACONNt
spfMztLO0eABk/ettvycWtn+uvSRksXM8hjNmZd5LDBybd/f1+uveCo2NEXMlv3ZU+vAB98
e/e3bRo1qfiEE8x3sDZSSqg9xe2Mi9x76MaWWrZ7MY9+27FuNoxzx87dvbTtJRxQllNpZCl
rkYwRm3H+H3xqXCNMxkDM2LK1zzgWHFj9dAdVhmCIHjW5F7Fr/oW/l8hzGsbZTiGyXIszhr
9/l2Pr8/XyhyQhhZlcbXAU2b3v9fy0ykTtN4qR7L23M264Pa2B3/kD6auqPYl5ChFgt4ybf
L5aFK0YkExcu5G8efkeovjvm2hJUxSFkjjaVLWBGQfX+X5D01QvEjsEhVjnaxPm+Y7/X2Pt
pKSVYZQywnxCDcgWAuOPwFrfLRQ1QjND+9u/A5227C+qNJUqHLOosLnepvbAznJx34zxobp
KxUs6xrMu1lRxdfUrt+X4jS709PBOJKiX+8VrGYsb5u1hfk85F8/IHzUaq0Uq7U2fvL7V8u
4C/3QD2Hr/LVpkZHUAjxLDcTdbAepHpm31toFXu8KOmMsMqpdgwFr3NwLXx279/bSkUNawq
JqOnd44EAk8IXORyFyW+YGL3416QPFIUmjMU1iWWxva+DnsfqD2xrV6RMAslNNss4R42dgB
vvYi5wCbpb1t+LFTD4LlGARha9hqIZEYGOeGOaKQWKOlwRz+N831j9YpmoDC9MXeCZfKWF2
Vlte5Fgb3B4zY6d6C+6hejkL795njLGxcfxD6HNv+I+mmOpxLL06Sf770gZgt7XU2DjHsA3
/AIffWHJEscAggplcM4PiICXOL2Ia3+XtonSAaSveMqqpVLsYk5XbcjjGSLfMi3vqSnYGRb
Ejv6a9sZ181rWsR6frGg10SKYYmmAaNTJKg+6WOB73A3458wPGidEkEdPUyvGwkuERr2Ob7
gTfOAo+vy0bqEigU1OH3IIjMAwJtc7Qb/Q/lrEq2WC7KgUMdrW4bP6/LR+kxLtbqMgvK25I
FA4TF3vfvlePXQ6ycVlXK0g8PYxiQPghUJGb9+fYcaZaJxTrUOgfaMD/ABA47c/6jScdF8d
WoApeZ6do44xGHDsFuB5jZbJuu3tYa2zPQxfZuCorzHNV1cJcGZVMoJN12k9uPKT5vMbHza
H1hZx0yhaojAmNPOWNyT91wpufYD53J7nS1Qng9ZpDv236KhJGbfuZha346Z6HZ6SNQzeWm
p7/AFiXFtKW2dI6ayhc9Pmxb/uTfP56mOMVNJ0anI3E0EbC5uCfEUAW97W/Q1pdZikq0qPC
3RN0wsitvuREAG8Rjnhkc2wbG/Nt2b1SdD1Q0VKHFGiRrH4gyfD3HaR7NIOe6aTmWW/l3D3
51DJHPC0NSm4kWUk5XObZ7/gdZ9fQtRTLGZGaOQK0cjfxD0+huPpe1iNEppDDYiYwsPN4i4
2tyD+IGugrOsLUGieupb+FIXcwEMWutmABH+E8c3tntrWWlpamQ9QoqzxYzWipjKDcAViEe
0kEEeQg2IGQbgjGsbrfShQdIpaTxHZJkhgUS3J/dFnLAk3Aubeg344trF6VGtG0cis7EKDb
ykbgOR/P8/XWtFMsis8cTqQGa6xXVRxySDz/AD1aHpckl1FUjRyfvDtjsCckWHp9dOLQUTS
xxSkSuR91Y77wPkL/AIaYNPDHIwRAhaw8YnJIwAByee3N9DZZKgi8rbUyVxe5Nr9xaxIz6e
p0dKImMCSMea1wSdox6Y9fTTk1A7BV3bNv8XBJ9j9dUhpJxO+9CdhsrSsb2/A+p05FE+5lk
mF7X2r5bHv31CSJHKwiXxXIOBj3yeB/tqPFMzDeFC7cWzcfy/3GlDUxFQmFiJABBsBnt2BB
v/popmjkVPDDO5N1NjzkEfn+rap8XG6g7XIBIIuO/wAvpi2jpMrFdgZlkNwSRfkdteLK6KS
oVNtxjkemPpqzeA6qHKsGJ8u3vxf9evy0rUNTwsitP8PtJugYAk4xjnt6/TOjBtzvZdzLyB
ybHH9dJ7jRuxY+GB/jYE5xYW5Jvpd6qNF37i/At90+5sD7n9DS01dAsgVot6BdwZcex+lxf
10F6tJWDQpHE7ECxA3Xvxx6EZ/rbWfUTWmDrsRqgFrm1yM5/EaGZRJMiyyNJeOw82Bg49xn
/bVnqJI42UyBYlJsDgDPFh8uNMdP6TX9XO2mhfwrhTIwO0AtYkXIvgk2v210yUEFJBFT0rb
oto3OwAdibnzEZJzYWOBj30HqvTRXqjROnxSLsQFRaVVPlF+xuTbtrmpBLHJ4bFoXW6sR5X
U97eh1rGo+MgZ3k2yhiHQm5Xixv6EH8iM2vqkIMtyN1uL2tp6rpl6lQxIuyOaAHwpTkEHsf
nYebtYawElko5op3uJaVrSji+02INuxGM8/hrYr2SGkrSrAKytFHuNt27y2+e0sR8tc28oj
j3jBuAtrm5uLY75H5ala6SmhaQMC0QDRki9mAvf6Gx9ca6KaMyMsrKpDWdQMix4IN7WtqIn
C3YtsVRctztAyT9OdYtTPJLM0xjfxqh/IioSyjhVsL3IAA+muhpYDR9Iip5o2jnJeR1k+9c
kY/wDdUG3v7azusybaunCbB/ZEGLAC0khH00t0pfF6jKZNgKwvIodQSDuBuPQ2vkfLvpueR
ppyzG9+OwH07aV6nTskhrUBZZm85VcI9se/myfnpN26gYhK8x8E+VV8QgDta1x+hpinnWnU
zceFtnUsuTtNyMZFwCDng60Pgz1KDp9PG0pnEJhqdgwoTbGjehsrg2584FwCSrfUivUOgy1
gMeyAyxwqjXARYW2DN8kNc/ICw4GZWNu+0NOMgP0W4u17fuZjproUa/CrcXPgU97D/ul0rG
FbpVEhOVoJjbi/9nYjt630fpirv6Czjci00LFd1z/fx5t24Gtuilalruo1E9GsNWkayIVmL
3iVSD5s2JCDIuceotrkhD4/UZKqpj2zsBM4Hcvd+O2GTGjoAsjX+6PQ8jgD+egul5dtyRe/
qR/ppxVD0jU7xrLAWDGNwCD754PvjWPP02ei8Qxh5qdcliMpnhrZxbnA5+QDAZal7SNsGCr
Ncg57c8DWiJ2pYwtLVy00pXYXikZDcHva1+/4n30lQwbJSFhBMqgGxsAc82GBcn8fnrTjlV
/KGlZNn3jICpO3t698H8uNHNO0ZJjjj2ocG11axtnPOByRa/4M0dHLOG8SV9ljceGM+bg9z
wT3HGdMCGaOIBJx4bNtVlSxtfOPXHOrCldZD4m6QqSt8lCLg3H1/wA9OU3TlSMuZr3NgSLf
on68adhgXAuEuuCEHPrr0uwklZdxQkA7ibHP1/DVX+KII4W+c7fTtyef1jQJ45Qrxq0hDgA
jeAeOeb4tokayIsaAqUVwNhf7vp+VtUeFqjO8FI/MVXg/53B1V+mwkXZY1U5ct3Pv9dVZLg
SNMFF9tyeSSB/X21aOmUqpMiEG91sce35aJFAyyllUshG4MDY39h+uNWV4F867xuAIGxs5s
LX+tvb20s9S/mMa+dgCLG9j8s5sP5aExqqpndSse25CMLG+Bjn1P64UR5zKKZHUTm+1GcAu
xzt9Nx4Avb3GrfCdUD1ETUNTIIVJKsjWIBINrjPY2H01mSJWTzRxQJNNOzG0YFiDc3sMY9+
OeNPxfZQtF4ldXSU8hw0MSBio77mvYki3GBbvqlR9lp6WCdqOuSqFrGOYCNwORkmzcD09fb
Qqb7K1Lws/UW8F72jKHceDY97ge1ifW+mE6V05GSGop3mkUAGXxmXPqBf8MX7540aLp1BFM
PBo1LKRdpGZnJFjySAO3GtCMmSWRZbMJcFSLjn37eny00YkkOy1ltg8AHHppeX96ynhDk37
X49uPf8A1XrOn0dc6eLH4dQi7ElT7wUXwQcEZ9jbvpWPo4o6Z4RIJ/Efe7kEXtcD3tk+mSf
bVfhLqCDHci+1b4OLY/XGpjdlbw7EKcAX51j9YSzPhRvhDH3JZ1zb0CjTXXaiN+i0zRHxDU
yiRFAO7yq6t9QxA+us3pjUydWo0qo0mhlUwhpIlYRs5UBhf0P4AnvqOpdLWjktAhelZyIWz
dCFvtb0OGPJB9rW0zQ1dV091iSWY0qeV4S5O5DztB45J/y0XrNbTQ0cUNLVI71LAkKCCYrG
/uLnaLXvkjg6p9nnjk6mlU198UDyQhkvZ9yAketlJ9/w1pSP4u6y+UcAn8v166vNRQ11JGr
TLTPC/lcoWBU33A298/MnS600FHGEiS7hfPKGJEjDvt7DNx89Dd28rWFiMDQq+WIU0aODvE
t1Fj90KwJ9OSv46wZ5Nt8eUAk2vjGtCl6N1Pwg7UyPGf7wLKpZVuObH0v+H01v/ZeZ4lWim
gX4OaPx2A833SY3vjN2S+DcXHa5AZ1kf7KANSJEjCV4rTlyUMM5yDwfMPnzpGruPtDACbn9
ki5JuMwSZv8AXTvRw/wiEE3MMN8X/wCyTtrNiY/CU1zj9myX+sLZ0bp531nSot9l+Ap2sMW
JnT072A1r9RRVqmiaHaa143Z2UN4qQw3AtkDcyMDa2AL3uNYksRhrK1TI0qpUPGkp5YL5R+
SjXlVSD5wbZwe36/lqYowSRckcG5/X6/HTLpZNxItYZ3D9euogk3TBwxuhwfT9f10l1Sgjp
0SphhtE+GUYAfJsPYjPHIOkKdoBIEICsDlmNzb+Xb8fprQhmEahZLMAAVBAPb2Fvz9dMw8G
VlbaPKoa1rW7Y4H+f0HFVO07XXbGimzfez6j2+n01p0j+LAzM53A+U7s8+mQPkL5Ptp5Y54
/7inOBglrH5+wPz/y0wI3S7OSL/4257f5fhphAyyDdtsvAva99eQKHdWJFmvuvgn6frGqTS
2UrhATYC/I/QOliwkDKm4MrA3v2Pe/Pf19NEMaIFLzqGa9lY2zqYotzFTtJB7i5Jxmx99FK
TfcWIMh4Kvkd834/nrzUo8RpnRQxF2JOgSRxmRo3kN3uNy4ORgC2fT8tPRKoTYhN1wQT39z
8s6r40cd0VzcG1+c/PQZKyOOcrIhJClgAbmw5+n+fy0AVNNHeSRSqsLhlN2B9hm2SNJVctY
I2NPGzzu9gGIU2I/L8uR6azXoq2mkjkqWRWkbcFuNlwb2tz2zb8RxrqqPqMVaxCOUlKiRof
Ndc58wFjk8/XGjVdSYYJZqiZvBQeYsxsB7+3fSj1cENNNUPLaOHcXJBuoW+645uLat40clR
LTo4MyIsjLbgMWAPp/C34aWergYtG0tikwgfBsrlQwBPa4Izxcgc40rFNDUSDwXMnkEnlQ2
sc825yDbnj10wQecA2ONTFcOcA3bj1+WdOYbds+6cWPzzoZXe5DMTcgHtfOhvEqMWMn3OxN
vzxqPEDkv/FxttfvbjvoYO24C3Ns3Ntot39vlpf783h74y4vvRWuyH3H1HPqNZvXRajDlGY
xNfFxYMBk+11Az3b31kK2yEyZMSEsRfuxF8c3O1fwv3Oi9Bpo+odaieRQ8KEyzC9guwAgk8
fet+NtbXVyYuhTRtH4h8aMAF/u2bn3/AMNh/ivwNY5ePwiPAcArg89rt+WcfL00nURo8UIi
dGe9pc49eR9eP8tOdCkA6tTr4QZf3lwq28vhvj2uL/K+tB3ZpNoLXAHY50RHCbzJYjvm35X
1G9e1rZFhoT4btfkjVleNx4csSSxg32t2x2PIx+jqyx0cDiWCmAkBurSWfaO9rj5e+oTzE2
sLc9tRRE0dM9fE+6amridvN1JQbb52hvFe5t/D+BK6iai6BMA4WImoaCK58iGGYqD7kZt2v
nONZ07BurUbbrseiLn1Jgk9PrrR6IAaVSyqwMEFiT/3SayEEaU1GW5/ZgNu1zG9vz0fp91r
OmHL36bStYD/APOEx+jrc6bIlV1o1UkLKkoZV3KCGTcvmv7rE9/cG3J1zdOD8Gglcktdib9
znVwS/Dm3fOrLuV1sLnGAfXTjBd2DcDsTcjVkCAAAmxzn9fLGmovOCkkZdGFijZB75v8AT8
NZlf8AZzqELSvR071FKWH92S5VOQD3BH+frpSjaZZzG4JkUkHfe9+/bWigff4j5JJtvZiox
k/6emmisYlZo023YBQO3Fmx72/LT9JTCSPdIthcCxY2wcH0t/lpoq1hcWC5uQbEcc/lqkW7
xiBvsfW/5aN4QaI2IFz3Ns9v1/LUCRI143EHse/GqOksp2I8YcEkq3b3t+ue2pamMYP7yyE
gtixNr9z87/TXkWOWUMpcMotk8ZFxb9fXXo0KKY1jUKVv5Qb+uR+u2pMsiSqAJGtyAT68em
vVdXBSxL47gPtJGLsT7dzyPxzpH9tUckgp6kSUrm/neMBV75IJt8+Ma1Id0cIMzu7FbFARn
9c6jxInlCsWJ22DO5v2P9dBPheGC2/zeYbBg24/XtoKVQWXcFaRUU5BJtbOWFvyvx9dKy11
QSBPTCmAG7YPvlbCwte9+fb141WqmqaiC1tkTMDtBJLC/f5Z/Lvx7oG1euIisY9kbO1xcsN
pFm9Bkc+g7nXXGjgqKN4pYxLHKpVlYYIIyCNIzdJgqKWaja6wzK6Nt583JHvn89Bj6IsNQZ
xVVPitCImO1BuVSxU2C2BG88fnqq9OiplqMtN8S26VpLechFTgADIUfidIr0amhqIHh3osJ
BVA1wxCbATfJIXHPYaYliI32HA9bX1WKIrtLMxAJvcWv8tNiAgYsbDubH+WhSExEbVvuuc8
e/bjVCTKrJayrgWFrnvoEkscA86TENfIiZzYDJsoPtqJK+ljTc8pFw9wytcqgy1rEleM8G4
sTuFwQxUlFU1QgaRTKzTSjzFbkAm2LDti/fvbS0s8ckJo6wCJqkmEhA0oBtuFjYZAG76W1h
ViChqHpp1WN1YgqvN8gW4uM3B761PsxTtBFNWSYSVTFGpzuG5G3c+osLeh1rmOOsSSmqADF
MCrE5K34Iv3GCPSw51xhiljjZ5gfGjGwoRccfz1pv0Oal6RTV+8yNMpkkjALCNMkEnFgFGb
38xA76D0WMnrCLbP7wLc5yjAc8/LnjWssYEhWzILZCj+vfUTwFkZlvfAsRe+hRxsos1r69K
pIySO+hxoBgkY0dUDDNvbVcgN7e2ppAvgdWhDXNTGgBYE5ZXS1h6koNCeR36JVRAuVjEzqC
V8qNTyEcYBNyfrpRsdWolZxtboAODY/wBzJ/nrS6CdtEjC12gpwc+kKaxQd0FKUbP7LBJue
0b/AOmmaBmWv6cYlDSDpNMUVebiZT6+utPbGelwLR1DK0NHUTSXPaxsPxLfgdZEZRqSEbP+
zUE37f01YXU3AJ3cA86dWOMk7rHd359v66kLw5UWfGGvb64/Xro0UIRQjNY+tv6adhjC5U8
Xz2GjtE6fvHa20XHoL++szrdJ5U6kgWRxtE1wQWANlYfjY8dj2Os5ZP3aLIAhvfcARf8AP1
+WnaKpp3JjLJuUWBBuQfx+f462oijKFO5g4CkNnPfHbnRyG2jaHte4JwL+30GqSOSu5AWBv
cgcC/rf56G6YJ83lbyqM/7+vGjhQoJkBZybqGIz6W7AnGhvvQkDkEhVBAFvx16GFif3rLYg
4H49+2rC4DCNBb1Fsfn89XUSlFDbioUM3Fyb5+WvRF9gbzEgY3C2f5DHt21j1hnqYijKwlm
qGSOoSRhsUNtAxbyk2ub/AMQwdHf7PUhh3QqhmZl/tGxXY5yb/L+fGNaKRsnG3LE2A4vc+u
gTgN+7KvtZSLJtzaw9caRkpWlqf70+GEtsI3WJPIN7DXpYbsI46hV43FLXtbnjHb8R20RGo
KbzS1B3x2W7AbmbNyb/AF/z0rX9YR4ttJJcj/gznB9h20l0fqPwnUZKghZE2GIoDtJF73Hv
cDn310cP2tpFUeJTVtgTu2Kjgd73uMZsMds6KPtP04S7SlU1sBhGuB62uSe3vjjtrRpeqdP
rZPhqerWSW24eUjeOfLfmw51aeKxN2Fx+el/BO/cCMnBt31R4VLGwU2bi/Go8ECxANuwvqF
fJANwDxbnQZSpiVVDBi17DHH89eWKItuRG3Wtx/PSFdTPUSoVrKinKkj9zt8wNsHcD6DIzz
nVW6ZTVC1KEMvxUPhMoAO0W23UWIvawPbyrjGhydMhWJY97gqvhlkVULKUCECwFuA2LZA7Y
1VaKFDFI0880kUxm8R2W7sUKZCgADaeABx87zUyB0YMqvdbedA1x6Z7d7euqeLICuLgLsA7
Bc2HsBfRYmfxUCuFkBsH4AJ4P051zrQyU52yh1dLCQSXJBPqTzze/f3vrahlMn2NqvCaS8U
E6Pe5Kt5msQPYjj56xaSWOk61DUsVWNZrttuQtwRce43a22JkwBYrg3zfVypOQbgjgDQckX
Av6W1LLfPa3fQnUq1wLD586r4hDDGDydVudxO64bnQ0QzVFUUd02UPi2X+LbIpA+px+Gm+u
PTRx3pUHw83T3cvfm0cwUn6D8hrLlN+p9OCgEnoC3t3/AHUn6+mnuiKXokHB8GA/QxJrIVl
EdGTx+zBe/uj/ANNP9GYJ1TpjbiT+yqYAep8dR31pCsjg/a3S0pyUo6Sbw5SMhGFwpxmxdr
N/njDTfZAqk34Hf29dFQu17Hg4AHGno0ufMQAO/FvTP46OEUKwLBgxvjF8fo6KixteT+IZs
Bnj89MpHunFktbJxke2mVQkEXN/QjPv/TTCRRSqYZkWRHTa6sPvA4I/C+b6zZvsxFJd6aqd
CtwI5drBjbBvYWF/W/8AlkJA8FVsrPKUfYwQj7wNjc/MH9X1uUjgSMEZmAIAKg4IPyxx+em
WCiXcdpbkhrAgcWv6W9ffXmLkWQYPDE2+ePy1Ro2Nyxc5yB6en8tVVC+QLMSFIvgfoX1Bh2
swLM+69wx8x+Q+mqgxwCzNsJxmx+pF7D/fVIXldiQ23zcmxINscfjo0MjEFmP/ADEd/cAfT
SfUaypp4laMPAlwrOqq1ibnuDgHBFr3Fja99Ch6U/UaCJZ2VWYPGsozZlxfH+E3J5BA+RCd
dSyUNKtbTVFot2zyAAxktt81yQcnIxaxJudbTzs9Q6O1kAAs5te4ueO/yGqRSTWkDkkspF7
bCTi2Pl/XQKiaKngYT75yWIF33Hdm97n0Nvw0qvj1EfhiSMxpZ5Ydh3AY8pJOfu/n76F+za
RWUlDM5WzMG2Xt3wM/5nVYOkPTblB3ILsoD3LC3LXt6c55toZpqanJNQ5YEXHggDPc39L/A
Cv6aNSRRo7bQ00Ic7W/hT173OL/AKzoDw2lGx4Yd2WBJNxz9Df0HrpcO0Um9JNrK4eIkjy2
PJIz2Nx9O99d30rrK9bEoeEx1EIXxELhlzu8wYZ5UixGMeunXWwDDkcAcHQc2uFAB+6PT58
6q6jaABzyedLPGfMVuoOeL6CUaNjutY9r2N/0dSkbhASf+axv/voRjG0BiA58xBOr/dBwAQ
Pun/LQJ/Mx9jzfQ9nlODjsM6CYt3PF/rrz+W/lF+w9dBJ2utlBBPbvpLr8TfGxRng06bQRg
XLEG+PU/hrMiBWpA3MUJVGCmxcA3F7Y5A/DVatP7O7M+wBMb+xI7+puOddPNExq3Y5VyWB9
jkfkdK9RqGhpdkTN40x8OMooLBjc3zjAu1jjHvrPWaqjVV/fq5/swV13+flJCRYW2klvfHb
VRHV089aYVkqDGFhiMlQxJOyP+A2W2Sxa4PI0KWsFOaSOplaEw1BSZ5SFDIYnK7jex/huf8
Q0PqtTGlLUxpUKJlli3KJthVSyA5GVBBydHFV/ZIWpY/FuoUMSxQY53n7w9+/fR+iyPHJVe
PeRzQysw3WOCrWvbBuLe17+2ryS/G9Fnr3QQeOsyxxq2ERaeQKLHg4b8ffSkm0dToLgE/8A
R9bXB58KTTnRHIo0PksYYBz/AN0mslVV0ow6MR+zlJvjG1vy0703ydS6MAN2/p9KCGBIH79
ewzrT6n8ZAK6KqjZGmppnWVJhsm2LbAucgKAc8XJHbWJGpaKMsdx2jN/Yadp1Kjtc4FzpyI
yMxFgALAHm40WZBZXJVUB29rL9fmBjV4YlBjVCb3JNs2yb3/L8taUSsHG25zYm/a/p9fbjR
2UEJe+17BSbfS34H9Y0wsO0btv04x6abhVha6+4v+vn+OsL7UUM89ZBWrMmx1EUgLXYMNzc
EWtYDg30GgDllk8MhwNuDg559B3H8u+m/GdmCJFZVwzsDc/n/P00VUAVyzJYL5rAaDDCrEW
LFQeNt/oPpom7YQ+2/mOebA/rGpiDSbWlIUjOzd938O2qvNudY442te7Ac2v+vw0F4ZDiNV
W5Nrfz/lxokYCNaQBpBjatiVxn0trDlrTFBNCGUxxVXmV5MMu7fb0FmN/UgdsWdpJKmtpnh
WEGqp3JhQA7VTftbPJ+6W9fPYemqRPU0M3h1nUJJzkTiVyPCbcNhDEkkZsckXBzbl6SA7wZ
HK3OCq3Jz7Y/31E0sYkRW3sXvzzbm9r54A40JoqkTDwoYwD5mZ7s3PYHj19ONIrJFuQSPvK
kgbSVuAxuNo9rc8gaEIEJjlaNh3Vdpsfe9x3zmw/loxRjCyl1jQpbecELnHPqcEk3tpf4ON
LFIDNFfLyX8xFxcXxnHftoMksk0jHwdqFrkqSCgtg3GLXtrzTRLKIShkIUqsbMSreaxJGLc
A97D5aXq5gVYRhA38EaKRi2M84ucWAuOde6J1EUtbSVRvGElIkZVJARlN+1yLlbj2HOvoby
CUXBVlZQwKm4IIuM+hGhtsjF3baALXI5/WNZf2n6pP0TodRXUscbyxMgAlVivmcKbgEdj66
Zp0r1jkFVU0k0v/Z+FCYwMHm7MT/prGrOpV4+znSK6IU6T17U6tuRig8W17DcMC/rp6smr+
ndAraud6aonggeVNkLRrhbi4LMTkHuOdY1B1jqLVXSI62CldOrwmWN4dyGOybyCpJuMgAgj
TL1nVKjrdfQUbUca0qRsomiZmYsGuLhhYDb6d9X6X1CWrrKiir6RaSrpwHKrJvSVDgOpsME
g4PGO+laHrRr+pVVF8OUi8zU018TIjbH/Br29iOOdaMhBtbzHQXUtbtf1HbUslu3GgdYpZa
qmjeKMs1KLEWvZCb3+hvxnze2ufG22/eozk860eiReLWrU7rx0vmbd/iIO1Rb8fprcLb2LG
xJPN9LODe1uO+pA2jJ/DQnmCOB5juxhSc/TS9XNU+GFpacuxGC7bbfQ50m8zKoMsZjJPBuf
ztjV45Y2YoY5HBHHhsQR+FjofiGHq8kkUzBUpJHaz8HA78G5Fh62051A1UfQSs9OsC2kEcZ
YtIA0MrFmN+5a+QOw7HSDBI+r0W4En9gCxt/3Ug/lpjoyq1Imf8AsIOR/wB0us1XYLRgG/8
A5rj+oKn1x399M0PhftX7Pix89BSg/wDxxrc6rTU8FfVuHQJ8DVyomB4UrRhGAtyW77selt
YdO0bUcJYqE8Mb7i1hbN/bTceUuOOc4xpmF0lj3RvuB4IsRnvfvplPv38TeAbHzd7k/Xjj5
6OkcbyKhADfw8X+fyzz89aFDEDv8RRY3tZTcZPH49ho6U58ZWIdrDytu5B9cZt7dtEcV69S
hjghj+FVWaeVm2sbg7QgHoRndbBFr51pIuLWuWvbi+vVVIlVSS00gAEqbQxzsPY/QgH6a5V
YJ6GYRyXilR7EdnF+b3GCc3731Wqr3ijZERs4ue2LfrjTMNWrxlWkG5R9319/y0WIptY2bc
PMN5PF/f8ApoaeZAbLxYXGLe3t+savBILMLMOf4T69tGV3aKwKttYsTYgC/wDP/XS09RMB4
cdzJkGNCMG2L2va9xbvn216PpHU5R4j7CB/BtbzD0LAkce301gPFP0qseKqp1Scs4BWxBQm
Rw3BvYAdx9431p9GaOn68kD1Cr8UxWzm4JI8t+27cEA4wbZAFjdRpJaJnjnDLGsiqjAtuBa
ygX/8QFxY5te19LUNX4kAimZWki3LIxsN1mO08nsO599TUrF9/wALxHChrotyRz683tn/AH
0GMdS3fujtjLC3jXN7/UWtYXGefmNESUiK0ohiYjb4kgA3PbngX74tk/hqvxEIj2DxJWClW
89lybdr2yeDjVYojFPaKCV2Frl7573DE/yx30n1UsZVFXOs9xdIac7QtuPN9fTSzrURVVvA
CozfeLEmOwAvawxhcgd7Z7lpKKX4aYxwSbVVfEc5CqS34Dyc57euhzqm26FCETYAjE2H/Ee
Obfl6nSCmGmPiQts3NtYi5APr6jj89d59n6pajpFMNtgkYhz6p5Pleygn+mtErewe2Off11
z/ANtKeas+ylbT08TTSu0VkiXczWlXdYDOLX9tM18lN9m+lzSxiSSQ38KOaaSZ5ZCLIiliT
kgY+usXqlK8X2P6JT1EU96WSkFSsIZmRVtv+5m4scjPppkpQT/ZHq8PRRUyh4ZgVkEzO0hj
ta0nmzjjF+O+kaanrOiw9H6maaWVDRQ01XEVLyweVQpROR5rBgObA2xfV5axuk/aPqdTJ06
vqI5o4FiNPTMwewa+eBa476XnTqwiqauSFhX9SZKSIQguKOEk5YjuNzEtci9rY1fqPQami6
XBUUdfUVE3SgHpopFjswUWKXVA2VuLXybfTYjf4inin2SJ4ihjG62Zbjhh2IvbUJYubnHud
EbaeCpxxbjU7WUXtc25tbWX1Pps1ZMslMaeK4IkEruNz3+9hSMi3pxotBRSdNppY53gkeRg
SYSTYAWA7dy346Y+8SP0NelGzcxJv6jOgO5vY3PrjURod1x+I1LpsYksov7+356UqqXxTcs
wUDhcZPvpc0NMqFmhU7l87tk8epzpal+Dmk6lFHCDGtAwAfh2EiZBGf8AbWh1eCOD7OxzZk
klmmaSbF5GMUvp6WAsMXBxcnSbEJ1ug2X/AP5fA+X7uQaJ0YBqKItvI+HgsB2/dLrH8OQLR
WUrfpsO0g83Bzj8Le2iLXSQV/RqmmiFVJB02l/dgX3ESAhD88D666ioFRXRtRtNTrXVYaMx
xX8lo3Iwc5Fh5rH7vNiTgUMTrRq1txZQDbmwvp9XZo3UfeUXIuWvb31lfZ+abpdBRLWsZOn
1Eauk7cU7W+6542knyn1xp0yT0/2Yq5aaZYql6yVUdsbS1QULW9r9/bWjVfZrpadOkRIYIp
UTdHW8TLIBh94ze9ibnn56HBK1O32e+0dSWZqmCKkrWsAAj2ZXOQFG8gE8Wb5a6BKb9p/bL
xBPJ8J0VbnaGtLUSKcHFjtQ3xkGT5jXM/8ASaj/AGyftaetxeBJKKduniceJ8KDtDbLbt28
eJbnax19O8zopAxfDAaIsLAAHnkHi/4HUT9Opanz1EQL2sHDsrW5tcEcEm3p7aRqPs50+aA
RCMxmM7lmEl5B8yb4zxa3HprkXCwV88MdhCzfcnO9yVsST7mxNhxf0Gmgyo3nI8xG3bYE25
xf5e2quYS4BO0Bd2ABfjJ9O2P9tXWSQx2QqrW3MNt7DFvpj8vYaDWVDQRQxUzFZpW2puBYB
e5ti+LAA9yoJzfS/TzSQvD4lTEkhZg0niLxewFzkkkknByQe99dLR9cpIZzEeoRruIKlpFd
WG4g3Ynm+Ldrjmx0n9toIfChrlp1keCVS4tcEE7c9jlz759jrBpplNHJNIsqSPIppWp4mGw
BgXYEJ22Bbg3yxta2mPtH1P8Aa1aktJPXRiZ4PGjlVvBjYOmxl322ArcnNsD13aygauHqcb
LDYQJaQxlSjISSNoFy1hexH8Qt6kb4qEsXVi3+EoCAe/Jx9eNLmpqChWCFQGF0LP8A0A9/U
aRm6bIjCZvEq5OEFzYe+SQOPpf669FJWfECPwIaexbaSnlW9r5PGB2tf00SlhlXZ/allfFx
c7fuiwFhY3t29/fTiRyjM3w8bFtzBMbje5wOT75v89J13htOph8rLgNe3ObjP9M+utr7JTR
pV1NEynfNtMbNGfvDcXS57+g9m7a6Gu6F06rglSaghu97yJHZgbGzY5I1w3UPsq/TlkqYmF
bTR33RldrAdyLHzW5/HUfZKVv2g8UMr+E1OZHjDeUHcgBAGL2J7C+L8DXXJfxEAUCwOwueT
nnGreEbOL7QcKNowO+Pw41Qp4jbZFW4IZb+nrobC7BVbJBIF8/he/pqu0r5iTbiwP11JS3F
iBiwOhyozR23WJHzA0skKqCoVb8E2xqjsb8YGl2cSA4+eoUD7yjdcYx3x+raMsW+RbLuJ9D
bGrPHtLKeTY/1/wBdLsqJkWsO19CfjIIAGNDVhv8A5dr6KZOLggc4B76goAgs18/LS85eJS
0ahmHIZrf0Os1oaqpkWWpcrEMbFJUfh+HPHtqZerJCsnhhahlUsWDBVUD/ABNkcDkD8NUq4
KeeLxaieSPc9tpkKgNa1gD69u/fQaCFqPqL1MG5IKeNEkLD7xaUZO3t/RdW61UVa0KUqrFU
0bb2inQszACJgVJyuSWPltkEkDQDK03VqAxsHKdCCOqtYjyyY+Y59/rp77P2FFGxS4NNTjP
tEvtrMYjZR7sBelQbSBxzolIjS9b+z6IxDDp9JtIPfxAdaVNUsPtZLNNJM3wc/jShSQqxKw
ZSfUDGPSwHGl6KF6OD4efaZYJHjlW17Mpxn8dN0zmSEqz5ONx74vfV6KggTo0fT5glTCsSp
dgNr2A7euP9dXpug0s3QX6PNUy1EUhZmlLASHc5kDXzc379/TR4+hdcr4pKKu6rTLRypske
ngIlmX+IZYqt+5A9hbW4vQ6OfpcnSpkWOCWBqcCMLcLawIxYEWBHPA0OH7KTRfY1+ix1zQV
tQC9RWgBzLI+ZCeCb+ZQTkC3plyCp6ZU1NR0JKF1WNDFLAYdiJFYhbn7u1hxYm+cDabPfZ7
pNR0noFP0+orGrJIEKCYrYlQTtFvYWHPbTQ6hSCn8bxk8MSeFuJxv3+Ht+e/y/PQ6Tr/T66
OhlgaYrWJvjc08ijbewuSvlubWva/bWF02uiqPtQepL1tpKPqIX4amkSWNsxllO1gPKRHIQ
bAYPJOketTUUph6jQIwjrt5YmJkB2hchWA5DfI8jk3T8fdD4qQtKNxOTtJtYXvYYz76AZ2d
vFSJJN48oBBZsZ9fx1pUsXiqSTbbg4IJ/HSEksx6vOqQNKix2hkA3hXFiQQvKncvPdRxbVK
an6h4lIj71iSLe0nisJLtYlTi1jxb0I741o7oKIRqkaIS4C7F2qTe1/kBk9rAnT3Vp4v2A1
VVo4xEi+KpFvODvwbjgEcWPIyNYXx8z9Pqum0UG9IoTsbxCHCixBUgNyDwSDYjgW0LqcVRL
S013VaaWNWkMkxmkKgbwXxusFsBm1uO+nuvySUtGktU0KTu8kUMUC7VVVNtzfVALegtnSlJ
LKKGmiAJAhXcNlyDYZPfOffVJ5qh/ECM4ABIRTbvyTYjvr1H8c0kYNRKRbeN0hA44a1+P6a
0IGqJNxkkU7cHwwMXwCScX9x8vlD1k4YwxREkZJtcgfl+r6loiRuKliAGLm57e44v2+es6W
qRPGCZKi4YAsVIIuM+lwMeo9teMksFCFVXSS4MRuVIIF1YNbGbe4Ix7/UKepiq6ZJoXGyZA
67ri4Ivj2z+elGpoZyWaNTY3CuARf9fz1jQfZ+h6ZXz1tMjRSSxGMxKQYx5g119PujHoNNR
AqCCGBwBfJGP9T6/0F/DZH8QyEYwoGD8u/pqjKZLMytIlrocZ+nbt+IzoNSjK6sVZr2yOM2
B/p+uagxkHe3mXkXtttk/THb20ZoSthYjgWHHy0JrpCbjaAO+NKHm/oLaAwHy/poe0BrEEk
/QD5/rvq3hbZBjjR15NwbjNvQfr01D2Kmyi9r3OdLzOFjaTbc3tj19NQI1cE3xbF+49dKtC
wF+9s21MeGAIJbvpateOJoDNUinXxALs4UMey59bcax5p3qOnyx/Ey+NDVTXC+Je291UHZ5
rWIwPQaHWRzV0cySQPudKbfC/mW4cs4HAbByR7aFLBE088iAwF6eONVkIVDfeGDC9iLMts/
I+r9Q9DV1QYEk23Fwvl5tb5/q/GvGPxqPqXhh9l0MJjYjCI2845UCRTbv240nvWo+y8kqMR
HFUOFuLFv3LWJPc4A+nvq6so6z04lhZuhKCozi0gti+tLoa3oIQsd/7NATm2fCX/TWLd/ho
WYBdvSoB6/LR6S/7e6CQNjfA0IuRj+8XOtqp6zTwVj0KFt5qhKWZTZlcAutr5IYBb55uL2N
stGqUra6KuXwao1TSyL/z+cZ7YOmV8oI3EgMAbZ3fr/PQuoK1HSy1idSqVHl2QxJGd7HAVb
oTcm3rz7adqx1Tpf2NaSprSK1Wi8SdQq7S0qg2HGA1r299dL0GSnjoH2dWNdHG5LSu8Z2YG
LoAOM/XSf2d+0orem19X1JGpvhb1XmFz8K4Mkb4Fj5brYXPlN86e+yHXa/rFBVGvg+HqYJ2
/dMQziNgJI7gcWVwvr5c5vrN+wPU361QUPUepfaSaevkEu6hLwBWszAeQIGtYA89vTGu6Vg
XI32uLWvj5ayf+jtAepmvkB8cuWVgNtlIymP4d95M/wARvo/TugQdJo6OClq6hIqOIRBbJa
RRe26y398Wv3vfSkX2apKCPp6x1tW7dPMYiZ2W+xI3jVSAoFtsjZADEkZwNc31+lj6avT6F
JZZIqSEsYmRQVH3RusBcm179ve+koqyakRYZB4LBc2QGM3za4IsRnH89DesDzbWk8MKAEyx
YfX3uO/bT8bOIRMdp8vlZxc2/nfWDBW1DzVCU84GyaV1eM3+7wALjddcW735HOtiiqY16dD
UXnUTL4+y5JXeCx8xybXPfJ1NRKXqoIoovDjMT2G0DzEKB8jYn8Dq3VOpQdT6LPS7FUygBm
2A2sQoNhYkgqSDnjQKLqVAlDGtFHIk1MiA+IWkRg24A8qGyz2yPLn5NxtO9GKmqSKRaSKRJ
qZz5SQxVvcgqo4uMEeo1i9XooaOnhanQiPxxFUIjWEgEavgE2LW3mw5v309TV0NbTF6VJ5L
Myt4hC+bBt63N9FhqpJYCxpnis229wy27cEj+WnkkYyMjRi645vi3rbVt5SEtd4x3AHm9/X
9HSbdTKb46aNtwIy4a30xj057aiaRli3VM4UM3lxwxBFhzpWemjhBrJd0hGQJHeLYfYAZPl
HtnGlPiZGd2SVxdroQ9xbsVvki9+fb69F0L7R1FM8fT6ilVomYrFLGw8hYjDXHG4k3vi+Rj
XTdO6lS9RoVq6KQSROCVbaVvYleDYjIIyNSWVwp8oIHDDP8tAMSqxJI9d5bjJvb8TxohYNg
DI523v8Ar/PvrzosVvDJF8EDnnNvTt+raG5ZI1HkBYiw3WHv/TQ4SRCGlbzgZ9NeLMUO1r3
xz3/y0GUWOTbHH10o67huAuLZI0MLgYtdrH6n01We8I3DkgixOD+s6EsMrx7mYtYgkgfyF+
ObaaKIrfdG4ZNrk6pJdEaVgGjRbnB3C1ycW+Wk6wlHUgX32Um9ybkZHy1dfLGS7BUY2BZrZ
JsBf6gDS81U4jMhNKkZUskiSNLvsc2UKL4v3+ml4H8OMO1Q58Rhl1wSc4HA8oPGMi9jjRJ6
2KngRpCt3A8qvc9uPbnPtrKnWu6hTgqwpQ3nMe+x2X8pDAd/9NNUdMac+HtsqjykDgdh9OP
0dVqhLEFYjyAFmKFlNu54sPkTntrLrKwRygR0iOrDxA33msRk8G1j7+vGi0PUZqKhBqUEVK
1axSS33ksFcLbj7vzxaxvq1ZWNU/Zuon2ECor5JQCwLWaFxY85xf8AA30KBj+2OkAbowOiq
LsCL3Ep/rrS6JJInTqZgy5pYBwe0YxrCkbbBEdoYfsaAi/8P651d5lpepdGntcJ0+gYji9p
Fvc/TT9TTyVPX6d/2e95JzGaeOdgHKE7SGtewsTfBsRbvq/VGP8A0nYEOJaqmR6i9rxurFd
t+MKBx6fTV0Zd9ym/NxYn3PbQUSqf7QCsm6ZUyQUiAUwhaOzMRZnN3HYgDm2Tg61uqx1PU/
snNHDTSvM8sb+DIU8QBZVJzu28LfnuNHmSq6h9mKylpelNRz1V4WSUILK9g0h2seFJPrjjT
FT9mun1nUunzI3w6UiLA8SLcTxIwdEO69gGVT3uLjvjSamqqb7VfFxRh6OqpBFMQADG8bEo
bk3IKyOMA5UdtZf2Coa3pHS6Dplf0CaGoh8XfV/uWRbszfeDluCBx+WddmhfdYgWtnBuP89
WRlPHNsnjXrxyL/e7lJ49/wBX/Q0n1qtkoemT1UIJljA2brGzk2GO9864RY1LRyMwluSxL8
k5AOD62/VtGBz5y7R3GLLnPOO+e98fPK6QRzsoYJvuNxOWJue18+vPOnmip6eGRdniGFQzK
vve19xUE4I57ca56moGXpyU58GR5ZcE2upsvObtyRtHJW5wDroqoRwU8f75o/DQBfIGb6ix
9tZ3UYp66kVZ+rO/Gzw43Uxk9yCwFrGxwOdZg6UayOZoaicTq1wsSl2UAeYX3G183ue/Gma
aHxhM8EBjfYsPgqLgWVFF7m1t6oSL3tuHfMMvVqak8BlEkLRtcvG6ym/K2sbZZguMbiTa+n
Ol09T1yanhqFik+DCzoRHIZFLKMOoPm8oAvfgDBvrbeQOxEb1dQIOS0jCNSMWsth24Nz66H
BBLK27xwSMi+b3v63/powgmDqF3Bd2O5Iz6W/R0Otg2x5i8cqLlRYWOebf01m0qglJGgBcK
DybKfXN/yvpiWpMZANO1yt7r2B5IxpB6WCr31Zp5t4B8u4hS3NzYfTHN++kIpRNHshpkVSd
yC97/AIel7/Mc61xTtSUMPUS5+LcfuFjYWU38oyLFiwObEDPsdG+y1TMJPgpagreIyxwym7
ff8+0g2IJcnIJx87T03rVRs6bLPUVAjkpo0qDOlt1QxT7txfA33I8oFrcNZ3pVZPUr1ON2i
mmiqXVIxWMGX944QMAP3QsAARckZ9tIz9R60KTqD0srVZTo6P40qNA6TDxlcrGEILbkFwSL
WAGtSorpG6lDDBKxr46wBqa6ttguAxNgPKU8+7Pnst/4dKDrbVfT+n/C1iVFQkQlqI12uHC
KokQn+F7yKwGMixsDrR6ZJWSiaOsjQTRzkOyjDAjcLGwuFDBbkZ2E6akLkptUFO67rH6DQS
Nxw1wRa7GxJJOgiM+GFF7nBbJz7jHpqEWSOFvFBmKEtcLm178euvI3xEYlstmF0tk2N7E8c
g/TXlu65uM28+LgG2lvi1FTdiPOoRVIOGALEfgec8aTrqx0VhYuu5CBYCwwe+b4J4/iA50G
ckqspcLM5MZbwyeSAB6kcf0tfRVHim6xCRC/nO+xuGtgX45J/rc6mmeaVNleiuxk2qixnYP
vWsTzgE/X10CSup5KyBYoZpnuCyICGQXAJYenbvkWNrapFCk9ZUMKOQRKSx/eKxYgi4tY++
Cb47Z0xN8LNsWNwZYUFhcFhcZ4x6XtjjSklVDT3EsoU2sST96wydKGojqg1RJRSPS7lC72u
xPchSbe1u/4jSxqKKOIy0dPJIsalmYMyADkgZ9729x89V6lFJ/0Y6esayTpCsbJULJtELy+
dgQAb2LkZF+Le/uoPFF0GKkWnSMR1bLv8S7HbA5sRa3Djg5N9RFtTq3RDYZ6Il8f8Mxzp3o
iK1DT2YoRSU+R38g1lTQf2KEgkFujUxHuS1tAqgDWdIVbv/5uobgm1zvGBrtVo4ur08jVEV
HTdQiCgSrIQWZbgSbhkRsABgcBrXwdZXWKeolp6DqDQRGWCRlrvDVt++Q7WLEKBYNGRe+GN
he1yDevhmTbIdhstgSWvi1u5vbWpTvEkUX3nDBT72OQe3qD9b61aWKIrdkkVjH91TjNr398
W1owJHZgp2bRaxBuPb9e2opAHIKEv5rX5H0NtPpSlxuZgSDyCRuuc4vxnTUaLGSBsIBtj9Y
zqgVhuvfP01a+yO6Z8uQRzry+SOwBuO5/z/HWT9pp/wDzBUFbg3Q/eAv+8HF+bjdjk8Z41x
8EjLL4iuwcy7XKqu0Ley3ORe3fTt0+IYOPFsdm5CcY4NznONClrqqCxSnSMutlkvuKnAJBI
AuMG204v73GJKJKY0CpJPMYi8lndEOCN12vcHglebn00hNTzU8iyR1TRKx85jUqCf8AlUDt
c5/rqFWRm8MBtqG6yscgetrj3H+mmI3r9zxmaeRLkDBUH359P16jmo5FngiMibrDbFuF1Hr
tAvcA+ue2qrRVkaTSzrVI0qBLmIgISQSD5QCpAA55F/4jrRi6NVVEniFnEjMD8QxJbPut7c
2tcYI762qSnijowskimouS7tHlpMC9jcg47c6mW8pF5JJFtttICOCQRe/F+1tBMIjIknDK1
911Y2It+vw0Fq6ZvKkVs25HHH0/XGgyB5GDTy2KgFi2ARfPHz/noRroo+C72awVTcX9bk/r
PvoSTWDeFBGGN2ypJXGL2Hf5/wAtDlkmqJHjlaWJVLBWW+Rg2tn10kFpoa1HKmSNnUvGeWt
94G9rXyPS3fXTdXqopOi1M0al/F2KDIQ/8QBW3BNhuF+3PprD+ztSYknq5HMVJEWBEcSJGW
Nh5tgyRcG9iSdo9AWafrzVNbN4UKmOICS8cZ3FCWuHubX4HNidx4GOpoqppUHioqSb7bSb+
pHPPA/H20yXDSMEO3aSPUEkAg2vfm2Mc6sahLAMTu5JU+W3sfx/WdAeVSyQogO4XJ7EW9fX
jS1bUiGJRET4jBlRgARuC3A/2Pb56R6d4NVUvVxSI3jJGUtKXwC63tfyjnA7k6fsrKzRllL
jzMPvAWx/T8dTHB4cQEacDNzcm3r6nQ5R8PStJLISI1uzev8AXnS1KcSvvZ1LWW4tbaNpHP
YqT259tY6faVaunDUtJVGoeNZIaZhGGkVwSjX32tZW739uNLHqElN1P4SOnqGhNT4PiFVCl
iok2hRm4UjJFrDng60IJaespY5kq4issXi07eXJGCQeAVF8WJwcYOkJq2OOg6h/ZgsfT1O8
KMPsuLqTa4urD1uh9CQyBM9MN3TaiINKgcTIhEZLrsDgMS24m24DvkgDF1lFWVjNFUilqS1
qg7TGxs99jBja+1vMQFIGDYgnM6x1WrlellhpKsCfMckUaoJRtc/xNdSUXcL5AJ7jJa/q0k
CwyB5Y5bWVGcjNhliLbiG7WAx3B0tL1HqDIshkRpJiW8HFwv8AwgZ4Hf8A3tDW1bMWeEqgG
QqEsbnkW7D8/wAtXWv8y+JHtiIPnc2W4tfOBcFhde1+3BSk8LqaLQ9PB8Ssm8PxDcbRyzXP
KgA39ACdbknTYK6sQqsK0kV5GgeIonjE4GzBZdvhtmx8ycXYDM+008E3TKQUdJSU8McpW1P
IGu5jkLNfurXUqe4B44CtHEj9W6Mu5iv7Giva11xMP661ugIo6dSsCCWoqe5I/wCDWDdTTx
hrqF6TSbrHkbl/D6apU2WbpT+G0pTp9Cdpbb/EMAnsbfmdd9HS0RqJ6yWteiStQoJWid5Fu
Atg4ICSDYnIIFhk3vqlf1ijMMEMrKBCrIBUES7xcgM9gGIZQ1wtsGzbtwGudnoS9NU/sOtg
racLdIJt0FSoa9gA3lcqPTJsbDWzVU0SVUNTRzQy0oHhMA671QXEbFRfAG1LsbksBYWGmaZ
lCPI7iJYlvuGEX/Eb2wP183oTHKhaHaySp5Sp8nzHtY/W2tSkp/AVi+0BVuEUe2MaNG0MlM
XupybkC4NzjkZxb/XXixLbcDGTb9c+mrEAm4Pl9Bi9vx0FnsSWsCBza9tKdQ6xT9LUNOskp
a+2NCAzHsTfseB62OvnTVlXW1TS1VVUzjcxjiaUNtBsDbAW9rcDtwNORtFGm+NHWxJsWW9y
BfIsQNNAq8W2Cnj3Kdq7L/PLX9hwRydQXVJHdo0klZQbkCwt2Obfl/pWCWoki2QUojVlLEx
Ju83uFHPb0xq4glLBQrKgt5SLWt2N/wBcfLVzTwCZo3R7X2o0ag5zcXLAC/v66h6hUkQbjS
xoCWjRw0jnFrlRbH/MQb5B5BaZ3gZnoaXYX8zytH5nF+T6ZHC2GONOlq6ohEdRN4qEkFVJt
+Xy/P66t4+yAxLIWNgpkA4N8547HVIpWEqt9wL3W4uObXvxowndyw22txtHc+/sPbvqszmN
xdVshJ3E27iw0rLNZbgqoORe7Wv3t+v882pkM06WaRtqny3wfqAfw/21MdN4RSWQuZFuBf7
qqO2B2x/lxoyCSQuWjU7RbgdrZ+uflpOvQtJtDqu2wYgZsBY2FrX/AJZ0tHTRKiokwYte+C
dosPlfP5HXql5oopI5GlNOHExAf7xC7QRjnNsW/rrSpKinj+yaxRRRPUFzEIkYMysXZgW7j
yqWB7m1vTWf9mlqYa2tQTKyfDsWV32gSsfIb4I/iBI9vbWuOpTwJBSiGfw41HhN4d2Q+GVL
G1w2SMc3v6i5067NBPPVWUxyoxAMbBQ4VQCQTxlR25786PTdRjqeqPKsk2x1sYXOI5MABD3
yrenI04vU4NgLTttugLuRt24JbGODf6jSbVLPSSh1V54yEU7tyBh9y3sGtfjN9M0TCJpVh8
M00HhwxshG4hVFy1iBy54AwL9xa61sUszB5ED+XcwNl4Yk+2EP4jTLxSNGYTtcltsm17Yxc
fOx/wBtJTpUNVFadUuYsyeHhcsVIzbHf6HvbVZaRkd2Lwxnw7kktHc7iQAPWxyecnGQBiU3
QglLJ06mpKd1hSIxtU05nFQVBUOwwCADfggWUccu1PTBWT1c96iGaoEjLUDhC9OiNc2H+BD
jO7aePLq0HS6e71MKiimin8fyIoCBbiyDefLtL35N3Y2u19NnoVDPRfDOkzu1G1PIzThZpU
cKu9rqbsubHtvOPPbTHwMMdBDTU8aUqJIssCQLtERBJIW2BuVmBtyGJ/i0nRRT0y00MFVIs
FCA1KgUFgpV18N3/jUAi1gvAvu50JelR/DUpP8AZ/hZTOkSKFUMUKt5RhV85wLG+Sbkkg/Z
TfEJMJbgixL3uoNybDgnj5fgNAq6enhDxR1jLJHGWKGXkep727Yxx3F9YzR9Q6nDHTxVUMa
y2W6vhQASzMRmwUE/TudanW+ktLRUMVDRRTw05dGdSPCiCqm7fKSFAOSCQLndjdcaL0bpkH
Rtxmq6SrmZg2+nqAU8JQWsCRYldrMw2MfuEAEXGz+zEXpKz09FJUoIpYp4RVCCJSxLOVuCG
IubMPcew537TwRwUHTaOKNhCHlZ45GBdHKuSpcWF73JXaCLrf00lRi/VukW356TDtYm1sy/
yzj21pdCW3TKMXY/2KnxYY8muYdx4EYsGJ6bSrYd7Mv8uNMRMsnUOleM4CLQ0Sgm2Bcf566
ir8eg6yeoRVXw6iPfIoAZCqsQoKnIJeVVBBDKGJuL6H1XqgpqJYamjl6xXeG7k1YG2nFyrS
edSAVcgZFsHAXaWa6S8dasN+nb6yVWkjannMW1ClhKLkhdybV27bWXdfzKD6p/bVJTeNUUV
H1QNCdzG8kcgDqW3MbIlyoOCQu0nGAKUsE7dPiWNPiaSS7LI7CQlEbbIHYKNwa+1WAzuJtZ
dxd+zFYarp5+IiCMkrKqKRhOQBbsN1hYAY10SyonkhXyqoUC3Yd9DFQwpyCpLZPB9wPbQzv
WQHJYnGce/wDLTo3yREhHFrZXPP8ArbGk/iacyMi1MUpWTwXMbBtjKMg2PIN8HPPvr5/1au
irup1HUBIWjklYCRQQQikKAvqdoH9CL4DHNuBnjjL+GoBLSXvbjy8HsPf8NeaS8zmRYmY3A
upZbdz2tn27a0qVJXS7uRdgbD35Hz50VIoBtjYs8nIsPugC4zf21YJa/wC6JD/eH4Xtf2to
iQSKQZTd8tuBH4HRZIbvEGVTtJ27gSdw/p89DkijJ3jwQDgbR2Nxe+ihpFkJZSzMAASbXP0
50Te7FbkFbeYhOPp+v8pXxFjPlFiMs3m3X/D11VxEVG+RWIPIxu+n+WqT1UaEbbsAQAqoC1
7+h51Inp3Kh0dfLuQuMW/Rz89UdFlYhY9ubZWwte5FvlpYxlXLyRIXBtx2v39OdebbDC0TT
Kjbb2/4hy3B76XjWadJUmVrjhi1twI4OL2zx+OgBkiYRteW9yhL3PfBPbk8/wA9RUyEqVkk
Ta5JIFvKccHt21MwaspmspVWN3sMsL8Y7299H6D0eprqaWMpGEDlQ8mdoNhYAcNb5Xv89b0
n2bjoKh2oWnSR41RZXZVtbDC1jckkN6XFu2rfBsKMeIgO9tkchW8gBUL6YbsdeTp8FRGfFj
eGVV2hyL3PZr9+L88886W6l0Pe6vCT4xuwbYdoJIvi+Mr+raFF0eeQCOUqNxBsxLFRttyT2
AA/y0u9LVwVLLRszx3tHssio3iKXIAwDdci3qNX6YvU5Z98zeHE0XhqVFyxCgK1yByAT9R6
60H+zymUzqz2sQQcAj3GL9x/4vwYh6LDDKlUlRM8qvvZy9gb2DXHAwPy0T4PwjIwN2tYSqt
3AyLXPPPfm/vqC77g8+11cWAB/i+RFrWuPTn6WWoFLRFDHJsRRZzLuItbzEEkDAv39fbRKf
qlHHGlwdyqEsCMC1/pwcYwPlqfjKd1YrGIwl1Y8AdiOMjHyxpSLd4DP8MoIZj4YXkC+234D
5fyC0UVYyrT1WyMMD5VP70XPN+frxbR44vCv+9YyBRy1zz3H676mQS3MoKhbbCew976SrK2
mp3BkqFMqrhA9y1++3nnv765/qFMT0JusyKESpklaR1BvHGH8Mg5812EQFvc55BemQTdCbx
moWStIjX4idvDghO4ExgGwYkAhmJFhe3ly2w0fV46ZperdM8OSWRGHhsHs4sPELnxATYEGy
k7TYX41jydQ6HW9Tl6bX9IkKQ72WqjqAXKDzK+1QBsK3bG45Fr8lysmnoaJxTw+Im0TQ1Kx
oJIoQdrbT3YMVIY7gBuYH7raT+0a+F9m6OGeQyPHKTuLFmb9217k9+59znWXBPs6h0ppUDE
dLjFgeLGYcW1r/Z8lun06gjy0lPj/wDRjP69NckHkjMDITuPT6axvx5wO/y/XOnumx7uoUT
upe9FRAC57yIO5txf012XWpGqBJHXQLRMKiOnp5Wk3+MCW3HA4NoztN7WBPa+WBUHqi0VPL
KDTMfFhaqZY40ANwXB+9tEw3KLm+4Wxq0D9UraOtNBT/CzEmotHZQCTdgHZhsCo1htPB5Fx
ZbpFDRU081VRNHGhhERqJJRHAGIDFW8QjxLMAQDtyuQw1t9Vq/huoRx9YgqIqeoCvCafaUM
iR3Lk3Jc+UbQxOW/4b6J0ilipDPFC5fwamWEXa9hG5QE+9lF9bKsSdrk54sefr27/hoxTco
l+7bn6fr21j9a6zF0+QxQyRtUkjdvFxACL3I7tbIU27k9g3NVfUajrEgkral28IEwCANH4I
Nt3BuOL3Jv7WAsvUUsmzdTU8p3BQiU7tGtv4QSPc3yfw0t8N8LVPEjG0YI8MC4Ee0jccWHl
P8AtphFk3+JcRxqcIFuRzm1s4P8tPU1PHHM7BldySgGwHGRYi1gdEf4yV7IfCLC24W3NmxY
AD0+VratS0riQyyuysfKXdj39se36tp4RxoARNdR3OBe3PzzrwAJI3BE3FgQmcni/p/ponS
aSHqVaz1SxgJtYK+19ysAQcrjtxm5a5OLL9Xplo+oloJrGQhQthtawN7Dhfuj2yO4O4912q
RIWdsgjOpeAEh7sTgXBJP+mqMUic7W8xNtpJ/Mdvn7aExSRzL4qJc2ViLH17j2H468qR2ZS
pEfIIPP0/D8dS7mEbgAgIANmCj8Twf9fTS3ijduG3dYE8nbe33u/p+r68KgA2VW3qckX5zw
CMjnt6/WKmf+zBgrBmIIvY8HIFxxjkeuspK6oqalo1eQROxCnF+wsD6jtn+ei0fiTSMtQoG
29y+bAk8fO3Ht6a0KDf07qEUmw3DhHVUudvBwcm4PHPGNdJV/Z6mrupQtDTQU8EI87oCPEz
92y2sLX8175Hprdjo1ihhSKPwkQA+GuAPbj+WquqxbrHuSSt7NcWufz0LwFc2tb0AJ51Pw0
aKdq974OlpIQCTcgnsTcaVr5PDo5ZYmjjqBGwiLfdDWJF7dsfkdeSCSj6aUhEbSBbBggVWf
1t2ufT10eOmEaKC7SNtC7na5bFrn3OrSMvh+Eb+9tW3qrm5vu4ufy17w0ZiFfkevbF/5ar4
S7DuIJ/iv+eguqhDC6gqRtCkc47aoYkiZ2O+zdicA+1tZ6U6iY7Qdm4koL2LXyccj200GIU
kCxVf4gACc841KBQUC4RRYItrD5emqbrFhYDg3ttHvcfh+OodkS6iMh2NmJHNv6/6aw+rdb
WmHhwlHcPaUkEqlufr/AC9NHo/tJB0/o374vGKeSZE2EBg5l8RmBGBtV0FjhixGRfTvU6vr
M3TGVqauSKRRurIjZ1APZFVVItdQSy3DXwQAMGjqq2krovh6xqrp7NJC7mTxgpKkIpDHcg3
G5XG7aSNwAOgVMlfSdPaJZa2OohR28LzEpCAZBdiFA2uRcjJ3hcAbS3W9NqIuoQ01JU06RT
Sy0kfhTqWQeHssbk42sn8RIDLjeban7R1i9V6VDUJSNBDI8vgBmuWBidg1hxe49eDnWDTLK
tb0wZcfsxDa5yN8ptz7foa2fs6XNLCOCKKm7c+TXJlRHFC7pZf2fTEkA8eIPx407TvFAlHP
I/hrDRUrtzY2kXnv37emuggqKjq9akXR/CkeOMtV9RelLoiOG3IqOp3nJUNYMwAGAGJ2Iul
xV0MTVVFWytCgjqFiQwmVfvqt5WusefMFJO62dqJeqwSRrSdP8eSOninigekrUiEnw7ybAo
IYswHlFwSp3r3VgMarlo4qYHpsqTUxeE11VTzupX91YBt1iFZzwDYFRc3Nl04qeuWFliqJa
qN4yJUkkZmkH8JDEg4sbKTY8AqTuFKqqi6HRu6L4zTWjjEwKPhQNzE2ZlUADhThABkHWbF1
7rikotek4QX2SUyIpNwMkKDYZODz3OjSfaLqVSTaoip0QE/uYdwkBGPv77D5W5PFs5ipP4Z
UXZlAcxrGSdzWJwBbhrH3YG+qk1A3wJTiMpYlJGJ8xtfy2wfTAPvci7hWcrG5qV3xoXtsJH
0DEi5tbgDS5n6nIGWodKcM+GeQ+bA7jNjcD5C2OdW2P4wmkqfGVw1lSI3cDHNvT5gXt7a0a
SSmC3eErm/nWwLWIvnvg9u+nGrlV1bfdXwubbvkT8u2moWlDYBI5uMC2paZQwYkAdgovf66
EssRN7eYkgD39CPp+WsqWrrOi9ReWOJRA6taZsqn+FW788e1h8i0s/UOphKytKJFIoIi81m
PY/8AhuwHruJuQF1ohkjJj2gbeAFNsAd/lokpEtMLSFQb5B5zx7/6/gIQrtUEMLD0wOL3/w
BdU+JRWGwM7AW8PuPXHbnVGmmfe3gbdgx4htjOTqrLJM0cjSswJ/u0W4BGc+vBHb+WpcEKG
XwwYyeVLFTn7o9edAqDAZIjK93aypZNp55Fs3xpWpMcJsysUJYlE/j8wGPrb/PS4BaQqlLJ
K8T7wQWsMXtb5e3+sSgwTbgwdmcbsl7Ac2N8i5J/1Guw6T0Cgq+n0nUpi/iBAZFDGzsMEkH
tcE4sPprfp5TtBceHc2te+L4vx7eoz3GmZpRISFFxYKR650JhfaTkD89Qtt9lPfgaKsZVTc
ZYjjSshS9nta+B76xUaPrFUjoizUkVnWVJbq0gIKggcgCzc2zkXAs71FI2hpI3JANTHZuw2
ndY5HO23zIxp4pbNz2tfS0sXmN7knIx/PREjVlBeMcDkDP6toUiqrsEF2drn9frnVhax/4T
YW0GQHbbGDYbeFGbaGxJze5JxfGlZFjuWCb/AJd/b+WoDboxuABNjtvf9DVVkKHkk+h+udV
eXg/dCtgDv+GhrOQxsMkbiALD6aRrJNhkHgvNNyEAI34ta/H8+Pa2kI6kdCkSuWeKpnj3Ij
2KIg813KBd2ST5dwN2ZgLebSj9SrOpVb00hatWSRU86p4k9iLttwDZRcMbEWUkjs70uOolr
g1FX0VZW1cjRPDPUb0ljdGy5Qk8A+Ukm68CwvpR0FN1KdpJZ5UhniCSUqUMk8Bpw9xErBSt
wACHRiL32jAYo19KhQPR0UcpocimSs3TxJY2IZSVRlP8NiSwJLPu82d1vqEVaEQdRaaR2kn
YMAsoOyRWBW523ZS1v4VcDsNJU+wdW6cAlyenxAWJBYjxc35HGtn7PBvg4DtA/sVMLnN/Jr
kw8c/TQEni3pR06bS6ixDK3/630030yeKWWAtKSBFRxHarMwN0NgoG71GOTxzrQ6h9pqno3
TGipo/hqiom8aSCWFoTv22L7A33CAhCn7x3XFrAzTdbqeldVaOnlSlgqlK0dNS0y7pEdlKS
MAQgYgcm5F2G0C2mut/a3qFFIkkop61aCa9NPNTtG0snmFyL+dFtclbZ8M2GRrGh6zLDVjp
6PUUNPDNIFEoE8saiM7lZLZSwXBU4Frnbroundcj6dTQkHx4JhdUR0Yh8b1jJbzqGNrGzAE
cgaU+1PWKKqkAQTMIIAZFeJ1KOxZipuMYC8j+A9hpFammRFikrIY2LAFQwBuLEKy3upvze9
jrWNKrQxrUTFUmZVIA8t+RtuQABYHGBn61aSkiqSsonrGdQwBAk5axBNv8AEDYXNrXFr6Tq
JRE/93HAI8hEfcUIF82Nwb5F/Tj00adWUBCHUuQ4dk2kmxyS1x6i/vnvq0/TozbwKNbsMNK
LtY97H+Xv7aEsCB2VJTEEupCqG2Ng4UcZtn2tpqLYYrLFIqsp88qWYH0udMRWhsJBHZAGZm
Fs4/P/AD0VSrEEuztfbjBti3y14qmwltpKi9rk2/X8tLrNCEMrFY0YXDGy2H8hz+Ws3rktP
WUr0v72cKyFxFG0gAvcBrXsSQAL+o40fp1bB8PEJm8KTwQziVTHvHG4BreU25HrrSjkV/3g
AIt94m97caVeSQuTGxXd3YcEGxHPtqspJKlonkKsFWx+XYc9v1ySEyyeYPkfewuD7H66M8b
GMECUkGzbse3bGlpZRFGRCGNgTYKbKe+R+ufTQjO5kRAbWwpUAi5HsbfTHOltimraWMuvmB
I8MqEGMn1PGPYe2qtGsyKzTNNEx2EvJdWwAePZvTFvXOl5kkp6k1CxNFGr5awKhrX5JwO30
N721MzTSUzLIrry12FigHqMd7/07X6j7L1njUUlHEpA8MTRhl4APnBNz3ItYd/proPiGEci
FiAPKrX7nt7f7W0UMENlYG+Tbt30YOClzbBAxz21RIyZCRh77TfI9fW3p+OjSy2XuL3tf89
YVbOtYWoYHtLIhLMG/uk+7uwQQTm3up9NPQpDFFaJCsYFgttoA7C3bFtJ1rNM1NHHIiu1Ql
gwHnAN2tfvYE49PTWmDYL5rZyt+dUkkBPmW3pqCLvuDG3O21he/P5aE0bqw2Mxvcrc3IudL
y11KrypJWQJ4SFpEZ1BQKASTnAAdSfYj1GvCeJmeNJQ7qbOARdTYGxHbBU29CD3vqpSy+ZV
P+I7sHnOeOdc91g1RnrVpvFcvQOVMaSAo4vtCsPLuNzgebGbgixJXq261QRIZDEqb5gsTrb
yuLs99rZK+S265DcDWbST16dJ6NJKla88ETTVYEThnCwkFSDlnLOvP3ipPawP0lOq07y0/V
wrlz40ZjZpADww3FRtFyNq3JsSL2Gn82ZiuzaPwHrz8vy1hVPXaHxVgp6tXmclUCKzAkEAg
Hi9yMe45uNZvxEbASTTrVrGC33wUQXAuW4Ge1rm4sLWvTqFU1EGWGcK8aq1TAUDM3mG5DYn
ZGBtNgRuLZvYWLR9Ro1pEqYYGqKquJiZK3asH7txMY1A9WZFDFs5uADbWpU/bXqMtMkMMnT
aSKvVoomQyL4BsLAuCNrLuFzt2+9tK0n2wqqSvpFrA3jyoYni+KkkQC9kJ3s1lPNx5sBrkH
afdTqKCuSkeNkFVHJNEIm2qY4mV9qlR2A2AEY9DnWZS1Uf7S6aROvkhij3MfujxZVIueckH
6+x10XQmj/Z9KAyk/BQXUEHaNptrk6EJ8DXsEiBSmhI8t9vmhHf11tfZrpcHU1rYGhhbdT0
+4souoMQuVsMEDi3c6V6xTMk81RN06kqOqUrWqkE7OjKot4gQW8p5NyLG4I51yNVVyz1bVT
ORKWvcY2W4A9AOAO1tadR1Sm6tJHL1CCrmrLKjNDMArADFlINj8sZwo10dOasdLjpZBIvTo
2Ms0VdOzxLYkRxgqPNZgWKgZKgWG061ejdMn6iSsSywU8gsVrG3ZJ3krDfw082bHcL2I265
t6SmkgErbyzA/8AasxjQ3uBgAixzYAc4AxrWipKeSWKRKWKtcRqyyP5nAF+XJvbGDfj20VU
pQPiKaWnIRx5ix8MG1jc3sextxn8bzTS06GyTvuzv8K6qDm+3AzjP199CjpJrioqFZRbyLG
l8g3yecfX+enKZJsBS0YxZpDknti+M6djp/hz4hcGS1jYZHPFz7fL5686NcMVclwNwIJ7cj
0xr0IEUh3uwLZINzuHr7YPbRCElABZgt7ZF/bUTVSQEqWF1j37bglR62Hb3NgLaWhq6iqZV
6dTtUu5szMPLGf4hf7uBfhh+d9ZExUtCaWrZo2IBlnUhHkvu2qeCMt97F4/TAZigmpYq+lj
qqOYVU7RFIJRfJUI6gG+8Fgd1uwJycWmEvUaykqvienw7IXKxGRf3ShQVRQT5eQDe1+ODYL
9OXeqRtUy+KzqtMyowhlsbFCWN73YqBcDyfUNs4iFq+OelmDWEbNgkc+ZgAbW4ucfPTyMZN
yLKo2KN6kWdb8XHIx66hpYojeNf3l7NcbST25/D6aH4y/3cxQWuSCRbOOCB66VlVIp2mRcb
QrsASFtxzbA9RqalYWmANV5yVRI2BQ2wMHJOc39e+dKxLCyMImKIikkqN4JHPY2/A/joEs8
ksqpT/3LISwUW4BzcLk9hY9jojPYWqYgjjzeY3LC9xfm1rD5/TECreWN4ZRUJIV2srcWvex
5BF/W38tNdOhqUmgNHIweB1Kut8X5zbjn55vr6C6COINIUU2Bk/wA2zYntg6BE1txc85tb7
vtx9froyzrsAY23EaDJXSDqSwBQY9qncFvzv73x90Wx6+2kqvqdumNVyyeEqsVYsDYm+ALk
c+vH9KUMjUmyCe0tQ3maRvKGdidqgcgc/IDvp1nlkRmBhjIhDspO4qxvzbsLEe/01n9MZ62
rhq2hWLxFHgq9wVRgxvYm27y4xex/DXpSZ6GCYrbfGrGxNrkX9fXQaythpKqnpHDtNVX8IB
L3sVBH0Dbv+VWPbWTEa7rlJHW0FaVE1DJZHPhiOosAp2rf1e6szWIXuL681Op6o9VU9SWIU
Z3RCCQktGxO4PuBNmug2gnKKRY2AD+0aSOkjVql6d3SVfEjhXJZvvZv5iVJxcc3FwNbND4M
sT1MUsb+LJveSPygmwFj7hQAeOOBfUzAMt7+3POlJMZLWtyBoLsWuNuF4zz7aA0uwvs++RY
gH9foaD47SRm5G69jtYsCecY99I1/S6WrbdUU0DEixkKBjjtcjPz51k9S6J02GMTSTyQxxo
VVNwKEc2UHF8emcaBTUKRXkpBIzFCt6q6+XbbDAh157EDNtDhVZ6tXjpZJ5WB3U9bNvaoU+
WytbznaoIUgWYLt3bWvm9bo+mQVSRy1VekaYUGJHQLfOwgqL7r3FhY3ub31mdX6m1c0cMbz
NTwFvDaYgyOW+87Eck2GM2AAuckt9M2dWNPSVlFU1JjAUTU7BXRAR94kEFRfvaw72AA6nps
SV9TDBTSTVHTKNmjjapJfxJGRmLA2sbC1scNfvcp9JjjZulqscfmq6cHyKWH9omwDa9sa6D
pwZKWi8OOJCenwEm9iRdwB9La43p4D0HUiW2D4KE3HsYD7/r010P2NkaOuq3ZN2yiiY5F7C
BTYfP/AC1rdco6WaoppJqRpK2WJxHNDcXYeYyAgg/uyWO3k2ItZrnnuodEkXqkcFQlF1SeR
FklPgOJFNxuBMZUNYEG5Gcjnn3T6SnWiSsmaGgEviidKcFvDRfKfPvLEksgG0jdcjIzpnpt
KaoR11TCYI4UK01ODiBT2HubXJweBi2mZ+vLDUR9PHhlXk8OqkZwFjThlUqe4OTcWsRyfKC
iqKVerz+JLTWBlZZQQNwClkw0oIyFNjaxwWFjo0ckNVKN8oaM1iqgSTexTzXuSyg2FvMB31
empaOmpGrJGgkqEp2mlV2YHeyBlXgBu1yrFrtawAOmCZZbw76ZmMkjDw2sGTa5RSS2AbKCS
BtJN9ShM7OAaVt0YcsHOy6su4IQ5BOw3uSc45GnI1iZlvG8mACx/wBfn89HRFSQkIAT3Bvf
9f5apJIAtplFmOO/6/10ILdnZgSFUFmv5SR7DnOgVMkcsDwCJnjlRlbNg3r/AD1iy1PxHSk
poqlXiKxnwEhWOVmI+75VAO3i7DJvbN1Ho4+qQdYloKczNIi3jIXat+QPZRxbOCQbjXfpQQ
CkWmeISKg2qGXj8tEi6JQUyIkVDAgjuVPhjyk8kG186tJ0PpcyhZKKnJV/EAEYHn9cDntfS
n2hp46boNVLHth+HiacHYCAyjdkelwPy9tcEYq2trqqmkNU8cURc7k3F8cG97nlgeb83sNG
eojm6dHSVFTHNHZVSBYlZ8uAULkEgAG91sLAgE5KuSTmVjFu3BjkKLXzm+eMj8Dqk1PlxDD
CZD/2j8n8M3+Wk1imkbYzs8Z+/wCYjGbjt27n10GSlLVDQyyGOO1xYhsEA8jk3ubj0OmyYK
WRhS0qNI4uC6sbgkZBOTfJ+XfGvVsElREWleoiUeZlRbgCx7j5fXtnijVVIYI1aElt1w7X7
gZJNtxOB9NVer8G7IzbFO1dinaRfIKni1/U861/stRxVfUZZqgibwUR0iAsd2771wc2IHa1
2B+fYPJHIEkRvFCkFWB7kc+nB/P01DSAAqRn10M7SfQDi+oSOHxBIY0MlrBiMgel9ZsvTop
OpJG1Mj05Pi5B8rDAAF++4m/sOb42KOnjidiAqm4vbIwLDn2A/DSPXaSjmFLBLEAKqbw2ZD
YkWZyD6qSMj3OtHYHkKuiEWGe5sbjkdtXeemoqcvIyRQx4PAC+wt+FtYdb1ylnqKNaWGCVl
kdo2YgfwlRtbgEh+/ra1+Mpp+p1cSieSoeWQl/hoWALQm3lHAzkXbNr4zbQW6D1SWmmjjmV
IHUXW3nuCMCzWBte3Nr+uRaPoUzAlIkR1CkGfO5hy3JA7YzzbGkftzBMn2BrzVeFNIhj2yb
POoMid/y0foNLRR/bTq0nS4RRUsECU88Cr4ayTX3bwnYBcA2sbki/JyOv9Wo6jrdR1KPq8M
J6C+2npWlVGqJQbyixG6xW0YPFwTxp/qk8CVXSPtXSD9zIFgqGY7QIZCCrEk2G1yMD1PpqJ
kHUftOARJ4PSVyT92SZ1/DyrnHd/wAcCjrJ3qqro0M7Ufx3UqotVdyARdEHZiO5sAOLnjc6
xWR9E6MkcEi07NtpqZpGO1CcKSTfCi7G/prn6BelUslV0qPqS1KQRiWnnVleyE2ZMd9xvYH
O7WxT0BllE1RUCQFSI9oYgAgZ9LkX7d9UnmirhNBU05lQMU8VV5x6Dn2/30sxLwvFVkKt0d
/iYi4qIx5S1hkPGtr2ILAXPGQT9N6bBX1MI6GZUgY3cV7bALXubKSBkC5NrnnB0afp4ioGJ
fwKCQIxjpI7qGDBW8RmYswU3S2MkEC2ur6fRGniqEal2xCNqinhds/cVG3XHLXJsc+tjrmu
lf8AWuiqwa3xVOF7i3xMwP1/y10HTmAoun+W5PTIL2/5pNcjQeek6iAwP9iprk/80Otj7JM
P2wwJJ3UcIsRi/gWz+v8ALXV1bmaXp87UVTSLB1Gak/eLtD7gERk/4WJGfW4za5BNKYa2WC
rRnniK1NN4CPtmH+FiA1spnFztwDcg4/UJB1TqklFHBJBB4gd1OBZF2BbA2B3CW5zkLzrWp
aMCIRMoK3F8W8t72/Xrrh6yCqpKiRK6J0k3Mzu6sBIS3ma9rMCTz7jHbRKCCnlqf3pBTeSd
gO4XtY5vgel++ulg+CSJxHC+5RgmXFge+cY/M8c6OiU0p8cwA2t+8cEn05Pf6fy0R54klaU
SFVIAuBybZ1fw4ZvM6K1+Rc4/Ael/0NXZXTeqFY48/dBuefz+XfV1sqXVnffjczY1XxEB3E
s4va9v5n6aWqJYwhMysVJ5Lc+xH46SDEI87WIRWZ0C3vb37d/x079hiK2j/aayByVFPbbbw
wFVnt67iwPz3c7jrV+0laOn/sxnnmp4Z6wxymFDI5BhlKgAAk+ZV7flrHk6n1bp9N0w9ZqK
2A/BVs1QaeOPxnCMnhnaLru2MCRxcm+tXrnV6npP2c6fR1PVIafq9WioatIDKoZVDSOEAyO
3FruuAOJp/tMsydH6zNWeBRVyGkqKdlAEFVe+WIBFirpnFypAzfSVZ1PqLdO6bVvLLNH1Tq
paKGnAiYUphcxruJFiQqucjJI4GtGrZ1p7sssDrGoCvId4tYkFgSD9Dn31zHX67wEpOpy2B
r2CtEV+8ySKu+/a6Ntt6Fv8Wjl1jRiz3drm7vsQkXJ7HgC/Ha4GkoKgy00VZIYoKadx4Vvv
FeAGvgNjIyLjvp3clr3ZnAOGc59ByB651DurouyGQvHgFlFuezYH09dJSzzmc7Y4nVASUyW
GO+PyyTYZ1RowuZJF3b/KFOBzm2M5OT+OdRIiDzmneRRYnz2I9/Ynn9Gw5HSVbKpuoPlLXs
LjJ/w4Atz7Y53/ALFSQtXVCMhaRYLq2SqqWyPe+M+349NI5bKKLAWUdhqoAdg6g3JszWK3H
9edXxjYQy9yfy0GokIC+CpLOQAC20C/uePw0n0VlrKY9RCMj1pMzMeQCAAv0UAX727a3I7b
Bi3ta2lKipUdRipyHY7Wa4OATwDm/Csb2tjnIBSq+rNTli0TlSdqWa12+vb6E+x0jJBUVXx
S10ojp7g2j+7jjBuLAc8XJ9sXpKWGSRWWKaXYxMbvILITbeNw8xN7k47ds60oYhFdy/iOxJ
dtuT7ew9u2rG0hNuVB4HBtzoJTJUiykZ2m1vrz+Gsz7S9FHXuiTdM8XwGn2/vNm/bZg3Fx6
W7aFV9Ekk6svU6Gr+CqTC8UxEYdZfKdhYE2urWIPcY4010mhTpPSqehjcyGFbPIb/vGJuzZ
JyWJP11nU3QY6fp/UOnSzl6SsklZIgNvgq/3kXta5JGMX0HpfTF6R0tKPxXldQS8rZMkhNy
xv6k+/Gs9fs9TyUNdSVLtNHU1UlQCo2NGWII2n1Hr+XbRKXo1Sa6mrK3qK1LUsDIv7oKN5O
ZMH/D5bfnnSHV6GPqVbT+J1C707bzL4flC5DryLA+vy+rsnTpWoUhEpVLAsdn3rcXz/L00g
zyUFN4KEyVEpG1BawPHY8caaEU9TS7iAKmIXRuLH0+vGmunPRPSxQGOWJJZpZZZGjJ8Q2Zk
Q3v96Nl98i2cgdTRy1HSkCQpGK+RfCTcS12YPdzc7iQrNe4tgZyddJ1GdfB6hK1LU0/gSSx
K0qENKoZDuHqpJNubjPew47ogvV9HXkCemvf1+KmP9ddB08gdO6aT36bD/wD1PrjOlkGi6i
N5zRQm4FifND/trR+zshjrgUbwyUolU9yWRR9Nd31yrqjTskFklceLDJ4gPnFhm4sADY/XW
d1j4+NqWK4p6hq6QwuhChYdmTckgG1x2sbGw1zVDN8LN8WqSS0zXCME84QABLgH0Auc57+v
WwVcborRyK3upv8Ay1pU0nIRiBf1+usD7aLFTdMo3hWJJlqxIsYTLCzBjYDsXUm+Prg4nTJ
4plYyWQXO5VFzfGebA4PPvxfWk6R1FzThXZmvdjcqbex4t2986vJ4Z4Ilv/hPYcC5H5Z50x
CfEXaq3suAMdzzcfq2iRhYGCGRyxwNxvYfXVJZIFlAO92e+O3vn9carK6MyskRkIW5JHl44
x/rpV4Z3d3UIBz5l/XvppIo1vchyARY5Ug/o6F9m66LoYl6bLGq0/ieKshYAhTtUM1zYiwF
7cEHBvjrhHS1gpKkqWMLCeFmupUlCt7YP3XbBHfi+kKjqvRBWVFdVzRxT9IjKSOZCDCJQDw
CL7gFtzkY0NR0f7PyxQUVHOz08RVVh3zGCFmJJsSbAkHAydtgDtsEq6p6RLWPQyxQydM6t4
U9Q/gs6TSyXSMhg1luY1ztt5eSWFnXqqP7QEGWjqkjo6tvAmeTw90qs0bFSj3sPMMgc/hM3
gRU7RNO6xoAWlcmQxgkC5Ofb8yeDrlur1FNVz0NLBTKlPR3ZUuC922tc2uMsBjOAfUAT8RU
R0Uq0TxLLIhRYyLkgj3PN+CcYFxbWHS10cdHHUy08jGVyWMcZAf63sDdb4B5I4uTsR1nxKU
1Ul97hb2UbiO+b+3b01JUy1PiTNuuL5Aze+ABxz+WriMpuUHw/E+6xIubd/f89QjorhBHc7
PLgWNvUD8be41WphePeh3hmVSY0G7ba/uf0dZNR4FGF2k/fIySLi+CQD24/po/Tqt6eupp1
ZkWF9wUMSxW4LKLn6WNr5Fxrpqn7YwCPdFSSPE2HMr7COLcBvcZt65B1s084qKKnqIE8OJk
VgpFrA9rX99Dp5Y56raJFkK2DMGAVSL2W2fN8s29NLdSZ5SlEZmR6xWSMxL5rAEuc8Cx/Ma
1IY5Qw8l1Veb5NuP686buDEAGNyb2JIJsfQ/TXHVHUKn9qzVnT6umQCpEdZJUSoVSNCRb1U
XMgvnIOdbtRVUCT+GaiHcziPbvAu5AIW3Y2ZbD/iHrpJK+hmkdZOoUvw0SHeiS5OFJYnsoD
L+IyQRd+Cppi6QRSRq6A/uUIGBa+PbcL+l/cauahFjPm27ec9v8ufw1Eko4AuwF7AZ/XOo3
EI20YHcc/wA9VJIbntjyn53/AJ6oCoJ5K8Cxvc6GzDtgEnjvoBOLjkaUIO6xBBtfd6dtDVC
x25Obm4/XppaukrFPw1PCyrJ92cG1uSBYiwI9TcaoWjhR5ZooYiLq7KoUOCedZ5r/AB40jp
d8cRUPI4Wxtf1PJ9/8tZiuslLGaON2Ci5kNr3GTgd/S+moI5KMWiIYuTuWVgbknm3r+WBpq
Hf4Nmk8SFaiLx4wq28MvdWU2yQ5YHtttnA1uVPx61/izgJTpUSSJ5VBdRtKsfMSOZL8GxGB
prrDSmjhTaYy7t5NyncWRjbI4BX17ca4zoO34zo0h3D9/Te4zVTfr6/h0fTjuoOmgWNulwX
z/wAUmuK6SrCHqIAJvRQjNv8AHDrT6CpWr3qLbT08gjH/AKv69xrr/tRM4rIaBkYw1EXgt4
alm8zKDYDJNozb5d7aX+2VfAamSmkRjKlLKFW4G9pWWMW9bDcbemsLp1XCYhCZArxnaymyk
Ec4vxrY6cZYqxqR4tsFt0Dqp2gHlT2Bvcgemunhj8OMMqnd2t664rrvUYOr9Si/cvNFCGSM
q4/eMzAEgi/lIUWvn1Gq00ASBXQiGIPlm9BwDx3tnHyNtPQU48O6hI0aylVdiLi2Tf6n+p1
5Jg8xVqeskZSSCYyqn05x3/IY01JLKoCxx+EPvFBkn/Lt+Wl3mCuPEUEtwBY+ubD5/wAs6p
BLM0ytFEFUAXd7E2z2H6/DRdwllYKVIC23W/PHy/XYNTMlyVTcCLm4uAe36xo0bTy05LKEA
G4AKSDjv630nUQvUzLIJxG8V/DYKAU5FrcEHOO4+mh0n2u6j0UpR9ShhmjjNgyMI228BVF7
C18Cx4Ptp2grel9UmSvqZpY3E8vixeD+6nVmIiE1gVJVdtrkWN+dG6a9ZBXXpK6lqqippI4
qipke6b4lN3QDMn3rlcC4w176t8HQU1bBTx9QWEdNWCCCScqyyeEJFZTn7xSU/wCHIuLgEa
Wj6/S9Gp5aeoR5IpZpp4pKfcjyb5HexDqAAA1tyltZTdereojwqNIKWlLh5GzMZO4vk3I57
ZBPYaqaeR0CoT4sh3l2NyxJySe5PPtfjjTMUc3gmNTuP8Vv4TkZFv1+GhzwvDDLJWyWhKkm
Njt3gZx+X1A0P7PUUz9LHjCyMWC4spHH547cgnTtQFRg0b72/i2i3Y9rfL8NDWpiEzWjaZl
W+F3sBcY7Z7+uhmpPxEgnqI4ti38sjC9ge3B5v9PpqoZNu5fGezAWYWDDvYc/lz87aBOwjy
8K2k8zpgDFrXyPYY9/XVZpY3KmmCKjf4RYMADyTwB27/0rvEdMxjUlSO/a/FrWHp+emen/A
GiraRVXZJU00A80JQOVXNjkEjPtYcD0HeUxWagjZVsGXdcYNze/AHueO/bQOn/EnqVbUSOT
DvSONDuXZsvuwcfePIPY614JbnkA245tpbqMhVFjRgZZbrEtwCWsSCPwOdYkf2c+F6dNR/H
ylpp3mkdAAdxdnuvNjZgPTANgSbrT/ZxpJjUmskdnmjqCsalLFVhXsbcxBuCAPcA6vH9m0h
M8jyRTvIRZXjFhZIlweVN4bggixIwSos3D0yKGomqEmKeOqq2wWwqgLYcYNzx3zxplZGjlM
Mmckq4GMk2FvUA/Xn1t6aZU2lka24JtXkXxf5d/kOPSSdqlyt2UWBAubE8fkPwGkKatarqq
6neMqaebw0IYeYFQeAb9z6du97XeqoYZVpfHhjkc3WEybWa//Dz2/LVRVxSsywOkhjfa4Rg
drYuDbvYj8dLLPHcyNMmxn2Alhbde1vncEW9dATqdBNVtSRVlK9SLqYVlVnBF7gi98f000y
v4V42S/wDifItzxcX/AB76xRFI7vUSyO9QWKQPH/CRc4JxYgL9CffQesVS1FMI2pHMgc23i
wU9/cj8jz8lTSLV0aq6SwACzx8Ankmx7X0NOnLDtSNUewAYyKDt+lvX30zGaSRmSMRFgQOB
Y3F7A8HjXneGnnmNQ4IqKaSEbjYK1ty/XcoAHq2trrNWJ+n0VbDHIJJ98cYIO0eIguD6G4W
wPOdN9YkNRTdIneQHfKJH22837tj8uGt9e+uY6SAtR0FRYN4tOSAAOKqYa2el4punjm3Sab
n/AJpdcj0g2p66zDzUcON3N2g/DT/RZoqVnmkClQlASzcYEZ/proqCvp+qdem6nI7xRU/75
Y2Sz7UTaHfJNvOSLW5PIFxjdVnk6hWxVMyEGSZmiBNiiIL5AvkmUH6G3Orw0kFSyySDc+SG
BKm3zGtTp/8AZ3TptWl45FPgyI18DkE2FiMWOPyGn/tBVdQp+imSnESBWCyyRyFmCZvYEWG
dt7k4Jx3HH0FO71EcSH4lZQFALNl7gWJ4+p9dPMxNPeMJUFGVXlDh0GDcbr+hOQextpiPqy
s4hkYLJEzCQOREsbAi6+Y8+b+XOogqZ3m8wSNWUyOqIuF2lrm9rWUE3PI1Me+pV5EeRVitu
J8xtjJtgf6j11VZjZ5GeDeVITzpu/G/c3xzzfjRYkaV0UsGkHmJVgLCxfzE+osc+g0VIZGC
KwVorXYm7E9x/TtpqKOFlKRKoXcWdeb/AE0Z03ExhyL42qbXvpZo1Qm0V3vYHsPY3OsTqfT
46kSSNGVkkIDSk+fJF7W7kC3oM4ydZENTUdG6w/UQljKfKkgeYTC/n5uTcrm5vk8XGtSWt6
hUVbVL1UcZcq3hRqCDsypJyDa/Pqq4FgNep+oV/SpnqVaKpSOMI0c0WFUZCjIxc4UchVFsA
jKpqefq3VJKthLKsymKSUM0exiLZwM7Ra1iM5GRrcpunLSRrIVjNRYKW3FdxFgTfJza/wCj
e9VUfvx0/wAUQPKp3WNyu66rbGMjPfIGL3GvLJ4AFNT9OgZBYPUVMQO42vax8x5t5s4tk6Q
qelT1TkMtLTRhbhqSPY7j0Pt9Pw0ytOI4lSNiEUeVb7iO2PXjUNDFCP3bhr+Vt4YkWuL+2c
aWkhjIad3YXt91W5+Z979++lKj4SjXc1NJuNmt4TE9vXI4/R0tC9fUhY0VUQ7jdiS9jixBI
A45/LGjmACoDyIAAhs/icgix574vrwpYp4mns5YknxLtuzax5xfH4aBMFkSNYUVIiSjdhe2
CPp/TXRfZjptZSpJ1D4VhFUQ7RkXexxYfIHmwJPvfW3RL1RK0xVAjai3FY2vaU2C+ZgPKbn
fYACwA5JwlRL1SV6ZvBMdM5keVY5EKOHG5WB5IJY3GMg5ItuaqZOtU0XhpHHUyCNtrHaCCp
a1z5QSwMdlsow92GNVignk6rEtTOHMO9ozYbpEIW5awsPMG45FvfT9Qz7yM7jwPf8Az0Go2
mORXJAYFWb2tochJXaWu5uQb3/3txoTysNlzxe5Fxfvq+83MZIJGOObH/bQS0kTeWRZQLiz
tZgOeR7YsR9dA6nFPNQyJErJIyjzRygMp9ATYevcfTXM9Lo+pR1BgSFyt9u+VWSOSMjzAEg
b73xg2YFrDcTrdXp9SklWNtO4nq4pw0pLEBQgNxb7w2XXPJGBbMx0lXFBWorR7nkkenEjbk
FxfzYBtuJNrmwNgbWskOkTQokVM8clOskU26WQ72dcOTi2bKcfxFiedMPQTVNTOfFEcc8US
NtJ32DMXHtcEAEG4uT21Bofg6UwLSpLHE7eBu8wRTYgEWvg4AW+FXvrME9V4CxRbHlqCWCi
xSK2PLn9H1N9RT0c8VRJU1EhLuNoXdkKOLnvx/P11aWeJahYWa7v5gACbD1Oq1UEbxsJJAm
L7iBbta/5aUpDEySGOE7W58wBPpYcW789tVqEaJXnltLHF+9MfYhTu2g/TnWxTzGTp1V02e
obfSHxopkQHcsbAhhfGCtuPTnOhUfVklp6Ppz2MlPUkRsqkI8ZDAFDc3FyRzxb3AQ6aLVfQ
7XP72nNieP7ZN761+nMxounFZMnpcHpxukt21yXTQDT1xuf+p0+L2H3odP9KEbyIkiCVb0L
GM/xARpg62Oq1VGlBKtNVyTRVsrTyNGousZ5G4kEncOMd74a5zKmOm/bDCIkiGkRNzHOSWx
x2Yafhk8KJS4Ba+QuL+2tulhSpp42fK7iQQfumxF7d+Tz+etCWuWhoZYp8qYnKEC3i2ViV4
ID2BPFja4/iVfnFBVPAYpKcrujljZUyFuMgWA4uAORzosXWRFDCoSMzRSBo93nUPv3bjfkk
AA/Ljm7QkkqaKFal0+HpwTGplwBdbkC18kHty3002amrqCs8YhVJ6Zox4iEsLoy3J5JAawP
oAO2VKaaeBahY3QmRixUorkNt2gi4ObX7g+Yeg00I3lg2mSOIrvj/u82febc5t4rWv8A6ad
o6mpgm3QeHs8Qu5KWJclhe2RbzN2t5s8WDEcC7V3sAALBUNgvYWve3pouz91ZBZbWDXsPcj
8NVLbbJvvc2Bzz7frOgNI48skwjAGSCQ/4DtfSLQIwESbpEBzfcGGTYXGR9NIvJDFOySSMQ
5NoVawxn9fP6asxV3YwsxXbZiI2baD3OLd+4t6aFDMpnaBWVAxt4khYmx9r4Pt7ZvnTMSOs
UgNVgED91njGL8d9EqpFiiBeYxAsFLqASFuLgA4zjkdxyNalH1ys6ej09NSQmjgS8i7SpcZ
Legx7837AE6NNSxdNqgsTFIZU3wxm7bduwHOcZFvrbAA1RgGBI+6uTjJ9/lj01LeFEjSMov
ycm/Ptz+fOs+eR5m27VsCpI/pY59NVaWJH8OB0XeSQUIu2cgZNxzn19NLLFUzVA2DwZXZtz
LcsnAaxPcXHvgC9+VzQxwR5V5irbg8mE45NjnntYjN/TUBmnhM0slwtyi7he97kCxtYYxnv
f388kj07mTZGptfdbseD6c8Y1p9D6YOq9QaWpIMFLteUXILkhgiY4yL89h667KmMMUS06Ls
2DwwiliR9Sf0dGkKwsCPM4a9hyTqnTaiFKRVpx4UUbNEq3uAqMVGfpfvzq1XLGsMhKttUXJ
Xlr+mlYjJOkdZNEYZ3UgLm6Le9iDkXsPTtjsLMtyNwN92A3NtCqLMDG0XiNINjJYLfFiSfb
J+ehyoyMq3IIJNyOdCcDcLLuK5FslR/lryqXzYAkEbe576m/mtwccf56srFySVsO3l7W1Ny
rW4uR2NgPYcX1QkEXbPY3sR8v5ak23BbAEjsLD8ND23NiNx/w+urAbFLFmsTcAD8raxOv1t
MYRD4sjM3CJgMOb554v6cazejw75vE3eHOLgra9xzg/Ue/OmpalZ6loYZMoLsbXF+LevroF
J09aaZpi6EsTcHk3+eryIk5BZNpXj+dtLrAlMSEBBvf9W+ersm9WRxhhZve/bQkmipoelVM
ayiaGIJJGCCdikRva/ckGwzz2sNaLmkaWJkqVnkTqSSuQm3YHUkC2TkDt6AW8ulKJS1R0Y4
/vqbPFr1k+tTpigUPTsE/wDmyD1/xSa4/pd/ha/zZ+Cp8f8Ajg1o9CZvjEEY4jpL9gf3Sfr
+mtKo6Ztpq+WghlC0csirFC33HABEoF8gHcNucMT2sc0R/wDnGuKraP4hlRfQKdoHrgAacp
FaZ/DYbQrknF8fI/L89ddCUFMrKQB7n9e+k6uOl6j4nSJqgqzhd8fh5N/MtmIK8rf18vbXB
T0/w7VUJeRBFKyXKkK4W+SM2+XY6qZbpJBCoeWQ7bBTdm7FeMk27X41oBXpIzDOZI2U7yu4
2UXHf5n376LUeIyBt3lYLdr82Fz3Oc/Ww50GCFzMN52Mthc7j5f16+o08lUGhWF5HlK3UpE
LHvb6G1/rp+i2QApGmw2J84Njc2vc5P4caMk6NZJasta52rdgo/PTYIqCC6OyMOCcD6fXv6
6tUGmhAd1RW45F/p/LSEtVEyF5xh7lVv8AePpjn/X66yazxaibeiLAGJBGwWPF/N6m1vloX
gxMrvMnm32FiDY3yPS2P13ZqY6eFhEyHwrXJQCytew55tk/TjQYIgJmK0rfESBiWkJZiLjJ
vYX44P4nR4Y3eokLOWCKQFR7EH27Ztc3xz9LANPSEfBxNEL28SVi4I73THr350On6XV1NNI
1RViZCMopvK3GAOAPKOGGL6dZqyqq6WpeVCI0dH3JawJFs25wfbRlVGB2tGIxjJFh/r/l7a
DNTXhZAzOANxRDbI9f5aIscqMq7H2m2RYgHB+fz+eqNRB5i9QyxsCAEkF7gdgoxbIPzvqzU
8ZRo6RHdjdiSpBJPrxzYc+1/XWHOXp77KEMhZiGVw+QB5rWxjNvbtqsNU6nxdsc4z4inOzP
sPcZ9+99HasiaAnxXK7Sx3rckDuPX6+nvrp+gU70MtXBWR/CtIEZY5SAXzm3rg2x9ew10gY
7gABtAve/8h3GhVbRxgPUASQRruZSu4WHJOPn/PStErx9PpoXbdIIUDNxuYAZt7m+g1ci1M
0cf3zTMSV2EqGIO0k3Axzi/p31HxUCxq4chnsLyeS3qRuwSBckD/PSXWJaZaOQ0ckMtaJ44
iBMpl3Mwx5jyBcgd9vGnOm0ZSkinljKVDLukN7MW9T/ADtwNEqp4IdiSzRxGQWjWRwN3GBf
nkfjpRJoJSkqzxMsgG1web8WPvoh35IJWzWGBm/y1WwA3BbkLnzcgfX8teF7ZINr2tke+rI
bk7nvc3FudUR2Mova17C17nHP5HGoZgWN7lmF7ckj1t9QNRuHru43AHPz0QFWkZQSCwvwQP
lf9HXNdQmknmbbDui2/clqGLt6GxN1Hz1JaSkpzBNFCocNlQQUUn7oFs9/bHfkh/c0MZ8Fi
0kqWQnFlyQSProlJL4cSo8pldgSxYG6tkkD1Hy/y0TYu4E686A9vfvoDDzDgHtpenoJ6u9L
F4u5aiVvFU28LCMr3x90sxAvk6bigFNTnwVCueobXIbczbRi/HZuPc99V6YQ1d0QCwAlgue
P/TJv1/TWp08IendL3bf/AMLg/HdJfXG9MW9NWYI3UdPe55/eQ60+hzLE7yMN6pFSswtew8
NM/S1/prboerD9p1k01TPLRSgpIlyiwgEBHIb/ALvaSRjzHuANYFObQRDcAGG7cce5I9R76
LHPLFXsqguwjVtqrckltvN7Dva9r2xex1qUvXamcweJGkcbSyRsvhkkWZwtyDYfcHzJ7Y0S
pmnFdL1CCKlEkFRT00UssBYlZCqnIkGR4rHgembnVK+kSuaarq6uKhf4iSMTsCkb7Cy2Ksw
3NZb7g2QDjy3OT0ek+Hk6lIKWOOSlijnRa+Eu0Z8JXK4ZbkGTNwNtkNiTde7SlMLKzhGmTI
kVNtmIyV5Kg+x9Lk6mfofT6naZKcrIVwYWCbcg3A43Xtz6fPWJL9nuoUausc1PKhPZmBsSA
biw+ZAN8G1zzkmNopzEHjCb7eJFYgH/ABX5tiwuRpx5z4KiNN28Dkgi+OPfjGmKewCGQbCo
ICnFhwLAm2mpKlFXYhIaxJFvu25P6xrPqmim8yM85YWYqQFJzj1FxfSsj1CJtYRkJeys4xj
2IH641WOnUyGcSkXuqhbZJx298elx21QQRMUDRJNb7rSNv445vgfL00WKk2sWEYZ9wu5Frn
8iOPp+WitEaeVmBVTI17qbmw7E8Ac/hpSKemnmZYqqJ2JIKmRfL8h66cSspqaBwZFklFgVD
Am17D5Zxm1tEpOotKXppo1gktv8NeUsfKCeQW5AIBFtMPI01gBhcggG+PpjVo6KRnSVy1mO
SzW9fTjnTTRRrcsQp22LWvc4/DjXiVUm8g2gG24DA7/lb20OU012aUKthgNgen9NAlqiw2r
G7puAUKeTe1uTYX+WsiVI466WR9xItmO+0Hm7Nb5cC+R9B1UsSyIIQQ75WNUs0h/ist7m1z
2IBze5z032b+zcgSKs6hEAQLx0xUAuf8Ti2CSAcZvm+tpqErEY2nkdNtiDtYWta1yDi2hyA
MjR7YyAoCszbSbdz9c30nUPOqQwThB4zhP3JazDJObYFvf68aa8Ig3WZwD6m5X5X5+ulqJU
+FEgYssztIpDG2zhLcY2gY9SdRW0H7UFO3ivEaacSqV5J2sB6Yu1yOCBa2dK1f2cNRI3i1K
GH4pqgRiMnLRuhQ3Ygr5wbWANiCDuOiP9nVknnL1dQFqfNUKpA3AMGUbhY4A2/wDLg9iA/s
aaCSJYK20McviNFKhcvdQCbhhknc1yD5mvbjQKLoKUdJTp8TuemSGMsq7Q4VVsCLm+V3C2R
mxtcHSke0gVsD/E3c3uBqHCgLYrcgW83a/I/LQyxElmweFvj8vrqFbzgZv28w54xqruqxqw
sAbAE3XFwP6299WEbAJuyTbAGrKnmDEXPYW1SqrKXpcAMrKigWVQM2A9B21jUQSoWSoSBFR
nK7JQb7b4I783/A9+DdTr46eN3c2RQFsq3vg4/LWLBVT9Uqj4IHgqDtR0uGNx37Y/DnOtlI
YxGCkca+rAAHQJCqksxC7iBdsXvi19ePGM9joBG+S7fjfVaKsFHJX+HvFTJArxBGAYEbgWs
ewwe/GdOdMngFHBRLIKiqEhkkdomBGbFizC7G527s4t20t01RLW9Ie97TU5we/xsutHpxHw
HTAb/wD4XBn/AMUmuH6XJ+4rBzelp+1/+0g1tfZRd9Y6DF46Yi4uLiANx9NdBW0sFf0/qNc
g3QTUUkiysPDfxETbtA7qdg+RVr2xrnqO0dJAhG0kLuDDN7ZwfrrQWEl1VrhtpsTcHH9Pw1
r0sBliY+MQOS18c8+3H64DkLCIKFcgWDElrgH53t66bFSEike29kB8t+cay2+0nwvRaSvro
4IjVWYKtSCqx23FixAuQLiwBu20d7g8/XqalrGpZVe/giWPat/GuxUIpOC5IGL9/nrSSqao
WimpDBLS1CbzI0hVipAK7Ft5r37kW99KQVUvUOnvVRDa33lQuCVPZWHIcC11Iwbi5trlW2l
pZFCMGlYIFbykXuLDuOLfT31pU8iEEiQK/YsABYXH4+19VqYNwjdi7hT3NraEJ4o42jcuWc
FXGcD09++rRyHaLQKiWwCcfh72/wBNeVYZnYCMu4PmNjYcZ9PrpSpqXjgNMsihnIDOtgQbi
/BHY+n4aimqFclHqo1YgLZskH5XPcjt/XRajqMNCohVWmqB5kBDBNufMRzYYHue/Nr9DoKX
q0ry9WlBMcgMMW+wBxmw4zdbD8zkmroKI9bkgoekM0dO6RzTCJmBcjduxgBcXvySMEaSraa
KmrmkEVFSuC6lIpUW4W586odym422JJNv4TbQaOqRKiVhUidWXMkROy5AbuCx7juQd2BY61
ad6pVjeWleLzAEWVxbudwcWGP8OPQ6YpSIII4lLNa+65JsSb2BPbJt7Dvr0hfxi9nA+6CoG
O5PP++qRxAudpc8BlAsSDwc376u6bcyqFOAA3mAP676zpGkeN3VSQwC3ZLE+3Nhb/8AV1l1
t5pY1VAnBuyFy2PTJ/nx+PV/Y2iikhWvaRhNsMSgMQQDbkHN/Lb/AD116xNtJvdjyQTnS8q
35N9tyQD97HbSst9/lUADFu5xzpMxRyV5mWbd8OnhsnZWYBr+x2so+WgVc0siCkpXVaiQXu
4uqKDkkW4sD/mOdA6xVSUtLG1EyJ+/p4dpW42tKicXHY6COtyUvUYqas+Ghgd5gZdwC+TZa
zFhc+ZgQBcMLWIBYw/XupLCsj9LenaUxIFnuAshlRCGYdiJFKkA5D3FxbTEXXKlzAstBKrG
Q+Mu3MMe8ohOSL3ySDbarEHgHRlQq+/dZQLG/wBNA2C24qVJ5BN/l/PQ2C/xfxH+uodSWte
y859PoNAqauGlheaaojjiQEM7mwBxyfmR730sa1YnLjwmo1RzLKkmUZTYgj05ub42m+kK2S
sqJnqKkwRUkDHwmSQu0jW5I24I4zc4OtHptUK+AyIrqFNv3o2kfz+X017qFclD5ShZyuG2k
gD59+PX/PSJhecmpYWn28Md6i44HGM/y0OnWOHcqSK/nO434Ppjj5aSqamlqIVk3yyqWVdq
K1svsBPFsnPfGhVT/seJqmnhVgoZfDeXww21N52+U5sp5t307WVLLWiKKUBgpkYFRtN/Kqs
b4JY3B77SNY1VBNNTL8EaqS1Ozjxyb+ICGQndw24fK1/bWyxsTm51Fr550tRwK/WZ5DEJGF
AfCRjYMxkVbXuOQxHPfXRUYjpunmlLp4sJjklVI8Kzy9j25Nr5ttPfXO9IcKelMwO/x6a45
/8ATZtavSpVaj6eCSCOlU/ew+9LrhunrvpK6wJBpIRg8fvIP8/99bX2am8OqDWawEDeQ2Y2
pc/z1o/EyJ0PrHT5Koy1dNKzsQCA6tdXIwBYOWOO7e2kkYyKqytuQ3sLjm59+P8AT107SMA
qAjzKAwN78ew1qpX8YwAbE3xq6VNjYkEgZOmY6hHTa9iri1ibH340v0empl6g0MCSVcdMng
GeokBENgD4cahc/wAO4m3bJK2C/Teq9O+ApXpYFcigavSMTeJ8MUijQRgkHbhzkW4OPMdHP
VY+kiqpIhPEenCV4FaQBattglMfB27fEFh6EWvYgaMdJRx9PaneV18YsJ5Hcl3Y+UsSfvH7
tr8ACwsLa5KCUQVbwVLWC+UgjaSR7+/bt76ciqWixTwhdpIJAsLe1/l31e0kwXdKGQN5bi+
7+nGhXjsBtd1W5Kscdu5v+vlowkHhWZVY43LYgd/xGoFRIsTEBABnsFN8i/59xwPXQWp6fc
2+N7br4jO0f8ptYi9/b8NM00E9Kt6WKKBiNyCRQSrcm+MX7Ef75EFFV1VWepeG1XGZQl5JL
vgkXIwRa4HF8WI5OmJOq1/SvInTiGZRGG8UsrWva3Awe3z40M9bqWV4/HdpNzSRm7OYyVO2
1gbsrHnFrX5NgpClVFGyDp6OpYfvp0m8JsLY33C3BvcC9gPQaZgjqaqaFyiqsEhYrThHjUG
17NuIzaxz79iNdFGWceGzqbsAMeX3yOdTeOEX4NgtwCd2P9NC+Ji3lGLFr3weR8r/AOXOrx
OGu2c24YY7AaHJOJLCGP7wyZUNscWx39vbSVbArSCWSdd7fwlLGwtwPnbi3Ol5khTyjJALb
VIC8j3vwB+Wtn7KVwPVPgWiIafcySqxUAhRZSOCMNY3/i4zrtNwKhWBb/iIGe+qNFuuxGRk
Y50oFPiW2OygEgA33WHH1trG6dUS1PTqaV/J46+O9+bnn56N04xSBqoyxytN91hcERE3QWP
tYk4vx2vpgKVlubm2b2GT9NPqt0L+XaLYPrqmxRck3sOLA21Ro1G4KVPfJ9tAKOzFiwjJwR
a9/roB/dNsz3AHy/noDZ3BVJt6j+uqMVIHmAsbgk/PWbX1MPUPDpqZt83i2WYJfwrqRuA57
2wQbMTcAEiz0VXJOtaVeDegJTxxcN5b3BwLKCvlvuve4IB0tNDUU0IkMPisxu0SjyoBwFHb
5Z40OhqOoRQy1U6+Y2tEiqMeuM4z37m/rq8VDM4R3Kjed0gdd26/f52HytbBtplrJGC77dv
8THA1hosUchK1gjiq5hLDGoL285ZzwCN3cHCm/rq9B0+lRKuOCtLLUSSyyAKAQ5ckOpPoLC
+RdQcZu3DS0zW8Wqkq2jcygykBkO0rwAABYnBHc6hqGhM0brTQq8ChUPhgMijgD2/LnVZ13
DykgHtoapbn52OvM182yPfUUKIvXqQySiOPZKzuRhQF3X/+Uac6XVz1fT6mulkc08tZCYIN
58oEyfeFgT5Slib4BOL6y+mLuPSCbgpWUoIB7/GVH4/661elBfhenkoM9Jpu/wDxS64rpqh
qSuBv5qWEHF/4oNaX2c8KLqaSykCNIIy52ltqiluTbvbn1wddFUJDNF1Crjkjmt0xS0salS
xZxtLX77UB/wDF6azYArFiUNyTi+ObG3+n+WjPLHEJHJHkUs2LnaLk/lo8DBrkNYqxFsWwb
HIOdMAi5ABtfGm4kEbEe+mKCmihqTLDvi8VzJLGv3XawW+RcYA4tcjPfTS9O6fHTQU6Rfu4
aZqRBuPlibaCt75+4uTnHOvVHTenz0tVFLDf4txLIdxF3UKAQfki4Hpm9zrB611+Wg6pNTJ
tCrujZlFzb3Yg4tc4t9dYMK+O29VvckuxW5e+ee9zc51swh3fypYABQDzyM/h/LRwwYsXj3
ZObDAtjJH+2jU4ul3jGRbC229tDf8AvCFi2hP8Nvy1ZI9oMiR2sACXFzbH07f7aMpqEjUqV
L3Nsc3/AAsNURYkdHqvCklSxG2Pdt+Xpm3f+mrSQLVugdZPhVvdQxVnPbjgAj10vRwrueIr
F4ETeSKNTtJPJY3s2O1vrjUx3nr5DMPiPCysjDEZF7KBxi/IAODk3sJMaSyVKylBMGH75V8
1rC1ye9wcccY76BTGcofH88wXkpYC17Y+Xp3/ACaLN8OsgcoF87iwNwL39TzY41Ben3kPuZ
2sGAF7fXQZpfIy7TExUqAjkHOe3Ge9/qNMo0gYq7qrDsvftqzMFDB52FibAsAbe31PrpCrq
BVXjSJVYX3C45sf5fq2spaVogZXkbcy/vUBJBJOOMm305vjs106ndamEU0QqKlJFZIwpIJX
1Ata9renpzr6bLLDDulkmREBPmdgBnXleMReLE4ljkF1K2YflrNqZVkJDsoNuxXyk8DPfg/
hrLqZasJVK0alzKzRNyrIzAjuPugkHP8ACdaUMPgqEWwCHaq3vYDAH4C301Ur4nlJDANixz
aw5976cgA8I2YE34B7+lho194ZDbb22mxuefloMrRIrEsh2MSbtx3toJjZcRi1ybD19r/jr
Kn6pQoR4UniF2I8pvgcn/Tk9tY7dRq611aFRTwAXaRSGI759Lf00Woo6uaNZjBDO4YWEgxt
tyBfBv8APt76InUKeENSPURGQIQzMTYNfIO0AXHsb8+uGoo5qdmaWsMUJXyvGqKWufcH/XG
rTyhFLPIqi3nLYA+ms6brVJCXRQ8hii8QsnFvn35B786y36xWSuc+Gkh8psD4a29OSfn/AK
aW+CqqpXplleSINuY3A3km/fjN+PS+nIejkyszxRqfDKh1UdwQe/pbF7Z/B8UdOlIlNsYIg
3KLkEH1+edS8MW4ELfb91gc245+v10FrKtha3bS7AEg+mqOQCCVN+OdDbacEWt6+urU9OKr
qMVOb+eCcC3/ALMjTdPJRHo0NPAVWR0p5njSIgD96gZr+u7y+vlHI1i9OxUdIjBGKina44u
KyYf11u9HBNJQWvjpdN/OTXF9PK/CVgUeb4WHjN7tBrS6C8lPWLKrmMrHBucAeVfh13ckdr
4GfTNtb8tbFN0Kvp3ql+LmgmcwuuVCILLuv5wAAQxyRc3OdZLSeFTtMEYhVY7EW7MObKPU9
vppObqO+Nz4sMhEO+ym6yE8oh7m9s2vZlxnTUMte0fiLNAqCVkAkiZiLPsFzvz+hosXWpWV
GjWI+KoIjuQYm3KoVzmx8x9LFSLG2NmhqmqvFDJsEcllB5+6pN/qSNPRzAMSot76bhqQzru
wotkaLLOsVPIzSrCFQkSMP7s2Nm47HXz8QSyVKb7grkAxg7je5N+xv307FDTIyqtOd7WuTI
FuSAbW+X65OtHxBCCxXvcpzY824F8e3b3OqrUlbIFARV8pN7e+ixz3XDrb+GwFx+r8achKh
1kPG4XuTY/z/Xpo07gk+S4X0JtpcrsbB8vFzi/Pbj9DUq6briO5Veb3vfP+eNFeJpH3tKYw
w8wUC5wO57aGFlMXhRBolAsX5Iza4B/mb+40MxtEBGpCR23HaLEnsce/y1QkbCEBZmsG3Mc
dhoUhPhKzSja44NwR25H+uojqGdnMrlVK7QAhye+dBJQ+IEBe7EMOw+lvl+Z0SM1SxXkVU2
sLIgA9fx4/IauatVJRCAt73LWt7fmPXntpdndhd3jXzWswsCMg9r82/PSgRooZLqy+Ygkgi
/I559x7nvoUs9MsgSRpAqCwYsBa5x2sB2vre6QktTQbqWYq1W22dorfdFyoLAjabMSQATbb
xfJIen14rHlgoiQji/jkEyjjLEXwOLW4zfA02KmoiQU0tTCHjsr+CxZkAIsuw7u2Cbcd8aA
amsEDLDSTuH/iCbAO/wDCSebYx8+NZvXKithpYA6LAd6l9sZsQDuJCk3thRb1uPTT8ldVVh
jqICibiWKEWK+oLDnPpbtkjTsdReYzTMqgclLjcLX4v/TTFJ1MFmADypbcJAliPYrg+1+ed
B6h1pXU09JW+FLuJ3iPxV4ON2VB+f4W0E9TrZo0gQyxXNjI6Lub1xYqB9Pw0Ku6hDXRhWkd
gpBk2k2bi2B/WwuQckaRVPGBk8ImHcdoVbXJyM2vbn6+udej6OBW/EVMm6Mm21he3bNxj0x
YfyGjDRQxhkKh42uQGOMj7oAAxb56tFQUUIYQoUBsBkGxBxa/yGiVLlwCG8y9uBfm9tY9VT
ST7EeRDGv8AS3t6nt37aDH0enWMhXKlpN/A98fn/LVloYUqUkJPkXai/4Rj8ePzPrpoKqgq
gCDttGrE7rdrDJPfUXG45vuPGqvkXB/HSk262gEYJPfOhPa9yOOL6F4gvYEX9tFpJUh6ks8
kqxxw0sskjnsPKPrzx7++mnrCBNClQ0sM1TG6gEWdfEG4BNxCgPxi7ZPA1jUd/iukNyhmhz
bP/XJtdB0UL8HQ2v/APhlN6er64qkjEdDWusmPhIueBZoL8a1ujMPF22ZiyU7BFsDIy04ZV
+RKgW763h054JusVSxMnTm6bMIBKgDKwj2qRm5utyDjDHi+cSKQyQxuGsCOQOTa+DpqOeMu
ULDcTZVHA+mmE22XacH01fHIPfRYWA+Vu5/po7HdYqc+ttWidhILH+Lv8jfS32i6tDJH+z4
7OGb+0jkJa1l+h55sQObW1lw7oj4byQbGBFw9gWx3HJ45/pp2LxbHekAKncAnmPaxwT6/wA
9XZQ7GVy7WKk2GPkRbvqJKmCRnPgqSOdw4GmPHU2W8acC17W7/wC2mY2InS0bAhrszDNuP9
f1fRYw8iXV1cn0yCPf5e2qSAOD4rgHuAcnVBuVizvhOQOR8z2/WdeFU/8AeNbYo8o5Y/j+s
6Gk8lTuEcgRSLKd3Hf6aOqyJDl1LdznPrnv/rpCRyGLIvBHma5Hbj15/MaEZIwxIDOAhUsx
uth/l/TV2VVUDwi5B2kOu64tbnF+4/ppcpK0nmLRsCoIt2vn0Nvn7fWUQKiRsT4YBsf4xwB
jgd/w50vLM1hHFtbabh3H1/rqIzOp2eI+VvdR2viwP+nz1d6iOmXwpVLMqhXTcScAAjv+eL
aRrIKqpLeEHRFI2pkXIBGAMXx+WPTWv9la0UMyUMwUUztiS1mjlYhRew4PBvxYdrAdyQJYy
JMqwyD316mgp0AiWnhRD/hFuwB49gB8gNOTwU7hECMAOAlwPwH6vpOTptHKzMYVJdtzkHaT
8yOflrIrOmsJ/Dpmjpt33HUW224HFvXm/PbutF9njSyqaeokW9y4azBiRkm/c3yT6a006ZH
KVNRKxspGwMLEc3I4Pbn/AHMlJQUsTBIRhbEtk7fT0tzgaWmp1ZwRexBBG649sfjoHgQlW/
drubPFifkfx0XZGiBGUBQMj01RgisXVBuP8QGTn11ViptgCxuRbn11QEre2L8276hrsc59j
nGlnS5txfVdxAOL+x1WQ3yeexPbQw21rNuuQTlTYWt39f121YsLXJ7+uq3NiAfkLc6gsTby
51SRAwznS8i+bOl5F5B50mwzb89O9NDSVVXChUy/s6Xwgf8AGWTb8uMHHGq09Kem0dI06yL
V/EKWlwFuXVVVVHazSY5xcgAjSFIQJui27VEAAbv/AGqY/XW70d1Wlo/PY/s2nH5ya5Klcr
QVhUgMtFFjj+KHtq1EzGQuLnYkL4FwNkF8j019A6vSt1VJ6GIyrVJGyLGsvlcSIL7hyuWtn
kqPQjXGUiSJ0+B3uv7u53YAtjP4H8NEjjaKQBWDAn71yb/599M/3qmNgdjjaxAGR3GmlK8W
A9NXRyAQeeDa4voyuTHuBv8AIaPShA3jSsNiWuzmygcWN8c4+uuXguzFDPJbxCd7X3YJzYH
F+c+vto0dVG6FGErld2ApttsPbA555vfWlG4nc7UbYEAL2sDbkBRyM/q2iMI1lVA+9yR4aY
BPbFh8tUVFO5XWVCzAqy7rLxm+fTvbV6WqpolEcEfkYkAj5m4v2+739tNpWlyoQMFvvG4/W
57cnVpFnnlF52KDsh2hfqNXgWGnCov7xs8NwcfhpgbXB3Ku4juLkD9DSjxwl2maTeyLYAtg
XPudBkmSEWTzDgqCAM274/RGqLWRqBt3FWJuWbcDkYG6w5z+Ouf65JNL1FHp/EcJDIDnaWu
0Z2hrixwSPlbHIv4cclL1Q0yj42WFtsqoFu23ykNf529L6d6jGs/R62KmVGeSnlCRb1uGIa
5X69x627jWTUUQaujmoodkQSJQURYmUBn3ALyBcre+CL86EtPU/DQQw0gRNhieO4QMx2sXJ
Q+ikA83PHOmD+0SY0lLxyRJsaS91bcTewtyLI2O5IwDfTFHJOtNEzeJvUMo3gM7C9gTf+Jh
YnRTSzbHqGjVSfvFQVvfi9+Tb5fnqKeU+aIEkqCG3OwHysMfiP8AU0DM3UaaRtsxWqiUrbB
tIo5tc4B+WDxr6IhMi7xYX5XVfDUEkYvkkWGfX+n4aMZA0NnIbykAML39j66ru8pCAbjf2x
nSqkXUOpNjcnaeffVDIImcSEWD7lRfLg2/HnUltsJKglbHAucenudBldJTtcs2LqwHF7i4+
n87d9UkkPti5FsaEpR8gDapvfbb9Z1KFibgm4NhiwHYjVZCR5bAWHBGhsSPqOb6Hdj91SLC
w1JOLg5toW7c1u/tqjqQMg+uhsxHmuoHBPe/6Gs6oq2aSmkhqacUhu8z+ILlQAbr2tb+mmB
V07C3xERKNtNnHlJbbb53xb1xoozgG99Sx/hLZ51RiQCOGtoN79ufy0CW/HPrpcRq7g7c+u
poqOSfrM0r+IlMKURuycncxNrd/uG/sO2Do3WK4V0XTnjMhMFWLgkP4hDoN24YbDKTbue+N
ZnT2tJ0ldw8tRArZH/5TMddB0i4pKPIv+zqe/A/x647p4/sVUdpIaliLXx/HFo3S1Rq1IJF
AiaKMMzXAUmAEE2ybEA2HIFuNdbDUtTy0RRYirVUUXhSNsdZgG8NiTkE+H4ZBvcxnOTflqq
rTpvXuoRIfGhWclF3bRICxZW9QQGA47nvo8HWKN8VMTQv4nhoBYCxOLsxFrcE/I+ttAQrEh
Y2cWVgxXm4wc+oI99WXBJ3XY6ICCeCTyL6NTrI7BE+8TYD1Olup15mApaYqYFBM8iiwuCbA
HGARzwbj0yhFSwl3ZJCQygPbAXHcjBv6nudHgp4qaSSRVEy24Y+UcHPcG+O3Py1Z55GmX4m
RRCPuqRe5+Y7Y9e19Nx1jKgeHcEuPMjAlsYvg5Nj2/1UdHnXw7u4e9ztOf8AP0Hb2zlmmjk
jVgpSJL52+Qi47kHOc/q2n6VhHGyq8aC/Iiu1sgG9/wBempmnRZ96Fd+3DkE5x9Acj6aDDO
0obxN5UWJYkAk+npbGi07vUvt2okbC4UgWI7fr9Ck4dZFEsLStfLBbbbAenOf121j9QqaaF
1jW4JGGFh3vzfR6CgkqulS17zgokcjhGutyl8LggghTc3FvQ2yG6VcscUCMXaQeGoTceeAO
5wTxrqel9Bo5KaSOeJfiQNjRizeGcm4a5G623PYjHOsYVtLMjUNHSyxwC6hjJZpgfMZCuBe
0TYNt1j90hRrMjyGKVIkQtffGLAjORgEC2bWGg7xUXijAJzfaCLC2RnjOnVp4xTozOu5h90
ZPP++mIIoYNhY2DcKx5PF/odHkjiMimUhwoODdsd/Y/rOgvCkL+KJC6Bv8NlHtcf56yIqmV
KlamB2iMcjGNkAB/iBvix757exA101D9rEWKWPqNQzTQ7TDuILyBr+UYF7beT65ONFj+2EZ
nX4uljp6a/mmSoLBQeCQVubDuD6nGuiin8QKQyRl7hN2AxAvdfUWF8dtS5AwHAHPAxjQywE
x2jNwT6aq8YkKZG23A7/PVZ5DEi2IsMMecd9Z8lVMKWWZIvElQMY4hIAXNrgXOBc40vR1bV
iF3ppqYbrBZ7BmsBfAJ7497XyDcsi62Cg+2Prq0ZYi5Fsea1s/rOoDlm5PHJ9NCe4Btx6Ec
agLuA85OMj1OvHK2uSL8D27aEMSXB0N281iPrqj57j5HWLB0k0NLFTwVMwWKMohYAkAhb89
7i/pki1rWHF0anRpVklleOVpHePftUlifTPDEe+PQa2I7rGpZzIbWueSdWZxnjHfVWIYA34
5OhSNnBxbOlmJJuOLa8EF84AOqU9QY+mSyIEeeo6qscSM5GVBjXHfO82uMgcY0DqTN8NA9g
7IURGWS6zs0gJcXFhfcx2jgMmeLIUDXq+lki26WFvS9qmQd9dN0Yk09KbEX6dT/wD6+uOpv
LT1IK3BpoD9LxX070cP+2aNEMiMzUougyQYRgD8dafUJKmq6jSU0MsE5lV5EaOImRZAjWVr
KNrDw4/LfBUXvnWX9oGqOoS0VfM9K5qI9hjpZgwUrkAqD5fK+217+Q6wqqKOmMiCVhsdApB
YAg7TYjjufw410/QZ/iqYRSFWEDmFVZbMEKrbPcc86feNI3JUgLcC/rryubbvN639dIdb6m
KWP4JW8+0NKQSAymxCD3IIJ+a550Lp1JJPEZnk8AKLDcASexsLWPNv99MSTNSqi+MoFgoIU
W45Gbn0/LGhSdVedBFE5ttLfet5r27/ADv9NLdPhWafcqmQq+3NgL+lj2vyfz7a1Y5pDG8c
VKUYAlDKm4Ek/S1xc5t+WmlLQrEsjw2A225237W4A4wONK1s7K7RCVDGWIARfXg3HfAtn6d
tVSgnkP3JLkbf4SQTa5yRj8OT89VVq0T+FL4a2yfPgD3986dpYKhiQF3MeWY2XH14yffTBp
6kVbPJLGEAHnVyOeAB+u30S6rVQdPl8bYakjcWtLttZHa18n+G319tY/VKqnqylKkSpsn8M
7D94eHvvx9LX1sdQ60kHRYYIoUCTRxKXLcxho1V+ME4OeLEe50fso8VM84kiTxHo4at52fB
Vi57nAUIDfAOCQNa/T+tRVVa8K1Mc8TljDuFjsFhgnJ8wOORluGAUHUegUjB6pROGjRgIUt
4ZFgwDG2+11XhhbAUgDWVUUkawpI9xCVwqeVR6AAe2LD1Gs2Lp6LUh490eQfM5Jtm+L/07n
TgjBZSrXsATYGxPtb66aEMGzfN5Sckv9e/4/joqQoo2pKgZcHaPuj+ms+qh8SmYtIzIvnAA
C5sBzz21luu6ApGqxKLOCgHPbv7+vY3zpIxeLK0S5yVB25Nie/04P5DTVpaenO+MlkBNgfy
wfT+euiouh9Noa+CCKUwz08XjykbER23KWAUG+CgF7W4BJ1rn7Q08tf8DSRTTyiQx7omQr5
Ujcm7ML/3ijubg4xfVIesCc7ZKWeF3dwQ+wklXCHgnuw/A+12IaqOfdKg2tvaNr2GVYqfpc
HOolZJb7/MD/Dcfh/L8NY/XKiupujVcvS0aStEZMYwT2uQDyQLm3e3fWYtXSn7JdUn6bXVD
usEpked28VJQmb3+6cDAsMYGt6EKKSMbgwMYJN+RbSv2de32b6WTgilhwf+QazqnqlH0v7U
1L1Lyq89JAU2xPIRZ5b/AHQfbSVNXxdQ/wDKAZoPE2DpW395E0Z/vewYA6t1ypq560yUBu3
SFWZkBFpZGxsyDxHu4/8AWL6aa6/1Cnm+x9bWU8geGalOxhi4YWGPrpSfqFTB0zqHS+qMGr
EpJWjnACrVRhTkAcMOCv1Fxp/oTL/0f6bfH9kiv/7g04WwLAjjtoEp7WOe9tBFg17C/qNSJ
MEAEY41ZZbd8nUtISNw7caAw3Di3b56jaTkkD6aipkFLSPMQG8JC20m263Av7mw1l9Ukrmp
XgqVpZ0oFjDGMCUO5kVTvKXGfORcXAYjkk60qtpW6bTTSTRMzz07kQRkKHZgWV2sDu3BiV7
XHprGpvK3SpAtiWiIBx/6TJ+PGuo6KxNJTjIIoqcX9RY65FkA6dU7Wv8A2OC9sWuIu/6+uj
9IeVOsU4pnCyBqQIWNgC0QAb6E39D31o09LPJ1CmLPJSzfvZHjdy4NrYQMpsRYLc4DJi+22
g9WZp5YaSBpKl6cIEEAJdfKSi+VVVu49t8ptcG2T1JXkDyeGCDJGRey7BdcWyPvbu5wdN9C
glFWakQy+DEreJMrEKbjC3ODkqbeljrYaEuFNyADcLawt20r1HqlDRTvSeHLIyERsykbSbc
Zt3uCckEcawZZRU1MlTV7YzuuSALWtgZIHA7/AJ6ZhpaWQK6zVTsTbyXGy1zYn2A9Laco6b
p0MqCCGSeouSWLA27Xvxx6f00aqpoSAXEW4W2wrIWz74uOb5H+popoEAeXcGUkXY3Bzf6jN
9Xjq4J5GSCZtjC6rCFv97uLXta/fRZUCuGeJfDQ3LScgdrWx6/K3a2jpNJ5hNsiW1xdvMeb
AZJPr9dQJI0mR2eRlPmDMm0AG+T6DB/HR4npoVZkJ+9Ylc+bJ+pz+J1aoqKhowYQkSKOZFK
2P1/yvpJY5iTJUOECm5z6HNvbHHvq7NHELsA6KMg3ANj2HPB1l1k8dTSeFGLKZATbBsRbt3
0QVsZCASwIyosRt5QoGButkdyf8hbXaU1LT1HRjTUskE6PFtjLJ4i3BuDg+oAxxnm41hw9K
k6Z1Cngkq6WHxjvEMU58YhFJsLoocZa9gcG2LAjdk6xSRrJIJmbZJ5TEQx3g22hb5O4cdr5
wL655qiGqdlpTenU2URvnGLX9jzzpYkNTRx7zGceUhhi+ePpj3+ejxCRSl2fZYWPa3f9H20
RqfxpAN12v5iVsfw7WxpmT+yxjZKbE5Bt5s82v76WeUruNgSTZluBtz6/7c6VkmDxyeIEjE
agDzXsTYZ7jB1mNO00wSnbZHuJB7kfLn0/Aau6lFlCDxFyAzkgke18a1ukdeqErKZKoQyoy
pT7vOrAMwUNcNtJz3W/a+Trpv2fSmqkqjG0dQ5LO4dlNyqqcXtxGg+nrc6Wbp3TJaZaMRAJ
FtRAZW/dhSCove4yARnsNWhhSljMcKbYxc3JJLEkkm55NyTe9zqpk3ThLuFAucG3t8/9fno
FV4/wsvwpTxdhEfiX2brYvbNtZdF0kqlZN1Fo6mo6gqrUiIFU2hdoUZvYAnJyb/TSMND9oo
+mjpPxdEKRU8EVIDeMIwLAbbW3Wxe/563YFhpYIYIVEcMKBEW99qgWAzpdIZU6vUVe5DFLB
HEACd11Lk/Tzj140m3T5v8ApUOqh0MLUXw9iTu3b917cWt76BR/Z6hhpy1fR0lXVzO0s8rR
BruxubbhgDgaSqugVbdD6l0mmmhWmmdWpI2J/djcGcEgcXvbn3Ppr9b6XT9aoGgkvG4/u5l
+8htb6jsR3H5W6dTtS9LpaSTa0kMCRsVOCQoGPw0dr2tYi+CNVC3N/XnOgOAxtftqgWwPse
AdV3Xf5YB1YnaASGsPTU7SLAd9eBHFr3/PWf1aWQtHBEs+5HWRniBwb+UXAJBv5xjJQAC7Y
rUj9pdJaogrIlQU68AeGqqxAUDZuB5AJvjGAQdXkilgUrCZFgmrYWdqhruz3vcNwcKCCBa0
new1lUi7h0l03MzSwkgZJ/fS2t+Guv6HE37PpWtYGjgAzz5flxn+euLWRhQ1uWt8FBbNrf3
dtFo3MVeswFjCtLJ5c22wE3tcE8cXF+LjnW54M1T0OOSBWkqGp2Zml3EeG+7fY9zvVbX48T
3voBSWXqVJBNTMyRwFXlnhZXIsFVSdowxUKbEglsWJsadb6a8ZUpOzxyjed5Zy5BDb/Qbre
b0cNixXUdPppounmV2K+PIxUhgvlCgAge53fO3oM6kMoDndGWMYBKkX+hH651hVNIBVeDMZ
Apk3rKwDFxfDH1ORf3vpVESy+XfJG395Ykg8Kbj3sMeg1rw1T+CENOrzFdo9W5wb59T9NMU
bzTRWEUW7sYdxVcDk9r5wOwNu2vKyo0iwIrDYLyLcR7vQEX9c5/rqLRM+2diZGXyoSTyfy+
uqwNFSKP8A0cvfaoJ3g3vb5frtpmadUpbpE8aORtZlyTe+P6H37auk9aWBjW4UHDXHBFzf5
g+vHOdAqKulp5xuJqiBtZ1UHsc/iPf59tHSoWUBI4dkYtvNgLe4F/52+R155i8amNN7A33H
IU3Hyzn/AH0GFJHIFQZJSAGIQXS/OSPnpH7Qgw0gmaOWVo54yIlWyyEm1gObm+snxJpOjVu
6TxTPBIzLt8kbbbbVHa1vS9+dCSJf+jkrJQCmMtHe9lHieT72L/P19ffoPsnWR0k1TW09Kq
snTIWWmgwarykl7AWY3Oy9yQQwPYa2OgU9MtBB1GSSOprKmMSTVjqGaQsMi+CAOABgAD68/
UydQBqlo4qXZF1J7NI7b7tHuJ2gcC/N++RqnS6WqPSI5im8NNKimMFch5GLDkW8p73G3vyN
GKYmEIjJuBy2Ce2cn5/10Rnl+GgJfcqSAuxsARe3YZydH+LNUJRBTskiFgSybTuva/15Hr6
9tF2uGkkMgey7got65JHzPPfWdE6ETsS1QlxJCzHO141a1/mxF/bOghxH5XZjvW4IIuDi/w
Axc/rjVt2zZIsQO0XBXBBvn2/X4lhA2ukgbe9woGD+s30hFJDBXwVE03hQirRy+xmKqp3Xs
oyMW+vtrvVqVniMsbCRZV3K9jtIORza+qSMdy9rYF+2gNMq+ZrFr4F+NeMgIN2/poDudvfb
69joRfm4sfQarc33Mcex1G4hjcgG3B5t2xqrSfdtf9f7am43DH56hyfui278dUPscnvbXiG
IBLgLbPqTqyDN73xa/F9SRa5GPkNDJJPlPHfVCFDHdn/LQHVlHIHqfbVVUjIFz3toqkMLMb
EH017cCDtIWwwLc6rJI0NOSkbTycRpEty7HAA+ulK7pbL0eoALS1DJvCb2YTNcbjt9CAWAw
QkSE282mIaSorKiJzG8dPLTFJvFiaNViLAsyHatyFJN9trKB20LrM6TdSpIo7qV8CeVCuxk
LSHkcYVo1sbGwGQBY41ESI+jsFt++gF1yf76XtrreiO/wlNZTt+Bp7A/8p/01xxicUNfi5N
DTm4N7D93bGvJGtVPtuSrR0oFwLsRFhee5Fhxzrp6CUR0pPgFoIZmaB4SS4ud23nzRlCtwM
2yA2SH+j9WpaqVYg3glXZJCm4rFtax8y+ZQeADb3OrT9Ijf7IK7TR1ktK48SSA7S/nsQTYG
6gggkcqGI1z1IZ6ZB06sDJKu9Usps1jlb+q9wfQaMaweLYFyVNixUZHv+J4tohalm2y1MKy
tECq7zgg9iB9c+/y1UUXTqly4jmUlrbYZQFHrgg/z7nS9VSS01Q1Oy3QAtEz2YFe1rWJPY+
9/a3qmtWGIJOJHjJ3BCAAPoLdre1+2dDfqVQXhSJW/dhnZYx5SosQTf0t9LfTV4OruskcIj
RZDhmIuSfXByRbJ1aprYlp1keMTTHCgAc58x/ljn176E1fVtUJGzLERcl0wxHpck+39PXSr
yzeZPjCqgqodQ+Ta4u1j63tx8tGpaSKCn3u29ebBQMd+bHgfW+jzSxROziOQMBvVWHFsHg2
9PTTqTSSQqI0F2+8LWsBawFr554H4aW21xG8usSDncbEXByMm/151Wro2lpz8RUg+AysfDf
khgwvf3A4H+mTTQxyVVSsV1ScFZY0O0Em/m5tc3H4DXundI+Lq2o1qah6WONVb4h/uIMbV2
jk2P4HsDrf6RRU/TeoQU1Qy3owVSS7WF12g47MAl7jFgcEG7svR6GmdDEJKQlwypBPJHGeP
+zDBfnj1vpfqElLAJo1iZHaXxZ9oYG4W1/YkbfwPHJ887dIpOn0kibleo8WaFVyQCzOoa2P
7wi4ObsONZzdSjh6uKxhLWVPi+HsmF42h8trBnJ3EkqQxbynm9jrSo6/p0UFPHChxG4VJhf
c5Wa2Qc+Yxi+Pu3sovZSiq4l6vPSVZqPhnCtDsUAlSBcm9sWD248xHzV2LrEVpoKqPeqzCS
GWbYDGrFvLcAAX3iwFrenOs/pclPNH4WxBIgVLHBwoGM8gY/PQJ668k0jJf4ayqN2GBJBP0
A/D8NM08gqIS0aMWAG4MbkEY9efx5+WoaMQgMig7SCRjaRx2N/18tZvVndpFljWygXbtchj
73OLD6fPWx9lhUbxVqJIaQxspFtomZlx5e4AYEt8rX41us5ZCCTnFzbH6xqviELdrWPOdeL
oBzbsTu/HQmKhvUkWGhEsPMG4BBGoZjcA3te/y1QgJIFa4ewNiCLgi/19dQ8mxlLMe4Cr3+
f4agTqsmwjctgS3H6/31dZFYkXUIDk8f7aJJs2lVtfvjQg9lBF/wCerBrW81/XPGhvNc7LX
v8Ah9dU3lb2G7Nsd9CfzqbAqOB8tW3mxJtf316P1AxxqWXG2+e9xz+sal5YoIWmmsiINxY/
w5x66WoaGbq3Vo1rYHjgTIjNwQoALBrH7x3KLDIDW51v7Y6Ktrqha1DGAgFHAhLAgebCgAm
5ubnvbFhpVeq0lW0sSUxqY4mVWIk8rkKDZzwEu33ctfAvfWFXsKivikkQRVgqVWfagUMQ23
aOcYJGbeVs4A0hR3duixruxLDcBb/9tLxY8a63o6sKCkyQDRQW/A64p3T4CqI8pajp+Rz9y
9/rb8NTSSTIQ0QbxGFMkdjtJPhEDzHjJH4a6YQ1E/UJJ6ZhGEHh1c0nmRjfcFIBG58lriwu
2bkmzL9Dras08o6kxaEl452ijWTBNwbDi4ta9iD30aiqq2qjlFX4Yq6Q/DxCMKS77SN7H/1
YDsdowAzHHZTqHUIuu9bqVliRaF3G2UObiwNnRgB6A3IxfuAd2M07IbVDrLHvKLPYDc1xgg
HHt2Nj6YHUTT0lb8O6qkagM0khsOTwe5AUm1vqO7NPXU8WxSTFvQMA4HmJYC2L2yQM251ud
Nq3VtshaWNW2PGwG11taxBvk6s1D0qRPDan2hVN3MrFjc+hwe/I9Bi19W6bR0PTWeajSZ53
Fgzv5tv+AWsDmx9ePTXHyMqdXmFLbwUlbw2DbtyhiA2MXsB7a1BIaqn8MxxRq5OGHnIwSdw
9/bQ2UJGkNIkUL7SryXBF+1ltc5vyRb37556ePiLVNQzysBtDEIR/kLD05HvrVEUKFYgxaY
WuXW5HPvbk8Yxr1RcOoRfMLYuDx+H6Gp3VawgqF3AW/eurD5X4v9NJlZZpYzLVKsm47hZgL
Y+YHrqrB6Nmi3hwykMoVjbsM+v1/lfVKGnqfCkEm6C5yFHa/c9jb1PbTVD4tBUkwy3R2USR
m5Bjvz63AJOO4tkYPQNFS10ENRFU+HYEBkj3e5Urgg+l/XjgjLrIJKXcWhZaXeElKMAsl8L
uUG5v7g20JYyCjQqp2SK6pIuLAg2t6EXGvVE7yzh6kgJtBIUswUXvgE8+vr7DWZDNClRJVl
AqgXF7El2JFuRfue3A07HIkNcIoY1PgNYvIQWAzc8Wxe1+f5aC9RKwqJ5kCKw2xuXvbGAB7
gZ4+eo6RK0dGERrypaOnW+S5N1sTwdxABz2v31Xp9HN0zqEkb/9XYrKuxNioHFlJ72Jsqg3
sSeLnV5PL4jPMh8SzkMu0jgZ4tgcaHGgpwXQLGtvuk3APoMdrj01owvPWoyUdFLOpNlMSF/
MBexI45B16l6JV/tQxdQpWhiW8r7WB3qcABl9WIBAseddC58MhIqb93EgVY1uQijA+mgT3j
SxsPUbrmx4+XbnXlLPCNw2tbNjx+s6oGQgCwAvxbj11QMpYk3IUkEX51BO1rG5AFs5tpeaY
xxs88iql7XHJycAdzbgfP6K9OqImplheV1fxpCA7Kd+4klQygC4JJIsCb7h5TgL9ahkgSZY
pFJlMTqy3KYvwO9tp9r5sdDXqUcJVmQrEkojdjuVlBUHdY5tvZV+oN7arL1hYYxJDA0kjBr
JI5jYkOFAsQSC24Wv7E+zL9VtVvSwxo0wW48RyilvvFb2JwpBGM39ja0PUpW+z8nVJKdEAg
M6RLKWuNu4AkqLHtwfrqv7VUCqjSFnamlEYA/jJAPJsOTbn6jRI6mOpHiR5BPPB+RByCPT2
0YFWG0m3qCRzoTbwzBb49RYH11KWbLKQRxc8aOhBY4yMkX40GqrIqZAzA2J2oi8uew/LSsc
4dXqaho5ammceHT7t0cZvYm6/eORY8AHFyQRodJ6hJ1iihjKJFMha9mAZJGZWjcjbbaHS1r
m5K98FiOir+v0xSacQUdK/hKkWzbIUJGVIwoFvKcY+oZ6l06uELpT9SWSfYAsHhIqoCttsb
LwSCOVI7jXOSzCI0a0yMtOlQsbRnJSRWX7wOSdo23uQMWxbWZQl7dOF0BSWAXINx+8mONdb
0ezUFMRfd8LD/DfG3A/nriTG70M57Gkgvc3x5P19davSyFqoQVKho4lYAG9jTSX9+AdaVEJ
V6fCaWHeqOfFZ5VVEmIBK/QFb3xz766OgntTJAo8FlOwI6gA8EgHuOODk35tfUVHTY4JqWu
jUCtqTtcyS2SoUqbLYg2cBQRZQLk373wq/pL1VKiGpLdXKMrtTyWZ3sA91ClSuW891++bg3
uRzfZfq1NBFPBFv3SMBQx16vEjBjuARx5he9wGve5xkDMnjNPFFVRwTClmIVFnULZrkEBiT
YAgi5Pbk50vFR08k0YhtE6SgOsjFsBcIQTi1+OAe2iRp1GnitZ/H8PbaY3WWW+4t5SdoAVu
bcqOwtoQ9SjkAKzNscOVPqFNiR8iRqwq2NFUCMhSYJJVKnJKqSDxnjjXN09/iLqbC1iQeP8
AP/bWtHJE6AbA3qQAoN84F/zwP6eqKmqk/uN6lrl7+vsBx/roUcELTE+IjXBa+69zfGe34Z
tojyLCdkarcH/EQLc3v/vx217Z1KodWaUHfZgUwt/YnP8AvqKiiaOMO1S0jggAKxwScH2HP
0HfRqPxGo5EBCCQglVNypNrWY+x5P8ALGqSSCIFLqq2yCbsb/lz/XTJe8MTShlFyBtwB8vX
VY3MpcgbPQqPUevfB/lo9PWSUhZ4gX3Eo9OGtfuPrcDOeTzfROodXop6OohRi+8WjUIblgd
yXvx5gvJ9dJwuJorIxcvh8/dz3J/WNTFCTKyS7WK4ck4ABtutf2+Xy1SkFN1IvKyOfBkur3
xKeblfw7d+dRDTyUlMsUbsJJQXlkDep7ce47aSJaaQtaTw2JBXnv8A65+etDptJ03dvEhMc
iFY4Ve7qCuXCfeuQSO2LEXLqRot0OKiZhPTyRSRQpI8ayBQFkWzKSbhfMGN7nkEWIFsKqJj
iFPJMXisNsqm4ddxAe6EjNiCL4IYdtOLX0NPG8cdBGZCDtmkZZrWNlJVksCAe1r976Yn63X
dQ8HdKwCAHbEoXxH9Txz6cXPvp7qX2sqG8SOjSSlZm3tOXDWBydo4GL5P+muerJpuouGq6i
aUjJLTMLH1sLAH5aZ6A1D09qpZBsMxXKws5KDO24uRnJ7m/fbroHjKS3zdgL2a4IzY/XHGl
lDC6eIOeWAzrzuFBGTuFri/Pz0MylGOSAT2XVZY1q6eSEm+8hkexupsQCBb0Zh9b3uAQl+y
6Uho5VSVNhA2RtHtLXvfzNcWbaOBbkHFjPSwM3jbSJTbLMcW3WJ7X8x/VteamgSYzlbOykM
SLixCg49LKv4aAlNSzu0hhVjKpEhuTuBAU3F/RVH00wYViKIAxVXLi7EkNckm/PJP0xqI4o
o6NaVEtGu1FTceBi3PHz5tm99DNHF4krMrfvWDv5zYkWsbXt/CPw1dY0j3MgVWlbc1u5ta/
wCAH4asJNxUcKwJz3xogUM6jafoedVkVxki1snzW2/q2lJeo3Kx0q+KJ38ISAXG/wBB3P04
uPXQ5qSraqSnghqfilANRO0gh8PcPKoORYgg2UXI4Njis32bqoKs/HTOacC09SKssWIC23t
tO1R5bHbYC1zgHW01O9NQ1RSWlTpzBV3X/u2v51UWJfcpRRuINlNgLADbCR9Jf4enQwUzKC
FeTfsDEk/evc3JwCeBYdtZHV5KiokbwoQ7XCks3huxU9gckY5tbK6wgzftKrcJIhaqp45PE
tdn8RA4uMffX3xpONWMNAFBVjLAVxz+8m/Pt+sdP0MN+z6fdwaaG1/+Qa5WUl6F1K5NFT8D
12/0H5aZoQHCDxNpQU7E3+4qwO2fbBuDi1741sdMrmgqJlYlEkDymONWa7qFVgDx6HkdhcX
1pS01VVTJUpVqYmiKMqutmTaGRhcf8xDbTyQAL6p8XedVkBqmjjCrEHAM0QUixW3cEm3BIF
rjTq0zRRpJCqGRCE3xwRqVsvG11IGO1twyPYi+E6pVv8dFPIqyjd/aplgawBsDHGpAvkX2g
83JvYKQzbKqQdVFOCtaryMm5fBlNlWQybrPe4LKex3Z+6c3qvT5lk8GSJIPg45EaVUNm2bi
zCwVOLWAI/4i1iNDlZKYgly0apcma6F78KTYC/fIFxa1wdJVNPHUSeFENsTbC8Dx7SUAJVV
BFtvGB64Om1XYPAuH3IyyKCbkMCCB72J51iywS9Ort+GVjujbsVwbE8XFxf0+o0wtUEqIr7
FfBG8EM309/wCumJ6Vwu+KVdrxgFmvuRjxa9hkds+mh/DzRUwkqKkMHtbw3PmyP8hr1WoTx
JUI3XOGYkLYki+L8nF/fRVqRTopqj5g3lAQ3buBxj5/Ww0nUdUmnkIpEawYXMpwD6H9e2nK
eo2f8UgsLKW22Fj6Y7e3t21eorDDH4c0/wB4WGxSxvb04Nz641CwNUSAzpU2a20ttQG/HB4
78Y0wINpJhVY43/jPPFr8/q2qrSfekmlJZVtuVbE98257/PVJ0Qxk3bZexDkrc3yMaXapVF
DR+KyKbkqRx8v8/fTFPJZGazxso+6j8jGbA2vY8+2olSSaGnL0ynaQd0+QTxcj3P8AXXqiR
qliN0gY/wAKY3W7H8/0NHpoInIaVP7OxYQpYEzEZJAJF1FyT/isQL51qdInr4oVqKGoFQIF
jM/75ppCVfzBRYBg21rX2m7EngEaUkiilem6LSxQzzNFE7rShASpV/3gUYFtycHJxYcc9NT
ws1V8VVQzgxI6yK28Qtw2653FSdq92I2G3kBKUlF4XiwVMBEsW5W3Esbn+IH0xi2pjhklkU
BXAiFi5GWNhfA9P16aJ8LI5Mse/wAMqANwubewvxn89Delijdruqs5uBfCj8tL1VGAW2XWN
wQpDWb54/VtbNP1T4tXR28GWBQTtA2lbgeW9zcXAtf8LDVm8QMFV8DNiT9M/LVJlIlVgLsM
2LGwt7ceuhS5UMZlx/xC17eupis7DZMCDYqu7tft65/PUzIY3DM7KtrKBki1s+3+uq+JG0h
ZpVA5HqP0b6lr7dzSnB8oBxb097+nYjVFbLBZQbHF+36vqzuMEyKSO+701AJVr8X499R4t7
2DEjtbVdxe6kX9QTwOL6MqIYw0pAAwSTg/LQnrYjtWCwZrtG8ilQbdlxdr+2gzw/EMjmWdm
MfitDLCbAXF7DNyNwxZgb2weNaNFiolkqaWIEyxRU8JZlPiRoSZDcB2W3CsWJNhcCzAFLR9
UrBLLDUQrH47soE7QeKxYFrr5rG9hkgjb/wklqNZ6ZUoXWVwhW1ooniKngLIQXPHdtw9cX1
6sk2rLIit3Vp0iAaNVN2UtbO4n7vfJtcjVo6Srrqd2hqvCkjg2xG4sEJspuRe5JIuGG3Bzk
ar1CrahgMck6jwICY9i3GxMC9h3sQCO3ptzkU8cvjQCRo7mrSWQB7M7NKt94ORYsMH1HtpO
lTetI4IZd8VrDNt01hxi3Ouk6KB8BBewHw0NvL/AMA1yhutKQDgUtNuFhgeU20RAy0/iRjx
ZW+HTd5jgwMtsG/f9ca1oaSj6dJ40VcpnSPaqvIX8NbWwLBWKqL7Rny2PJOtSWopKHpkcrh
ERQtJCWkUot48MWNv4FAJ4+lgBrStNRrVQfuJppS3jBfuYZdgYEByLMD68WAIBP07rM1TG0
rK5pYTaN4KWVS5wLnaCpFieDzawtbTklZHWpJFB48skVnjLDawkA5TcQRchkzY2PobnLq6q
aqp6rpsS1coqIzEkE8EasM7UZV8rbQCdxb6Hyk6ZpaqGennIYlaSYLIqsY5oxvBG65IZck8
hsZJNyH6XpkVTJjYKZqfwgsW0p5msJfMLfc4FiMFrC+eboaaGKeeHw/GEBNqdnLTIlwAwTY
rK+0ITm7WA2liLCPTy0kbdLrErIidqCVzuD+gewU2BBubDOh9YlRunItTBNC4nYAvGbSBVI
azLzYgd7jPbWNSmEqrEOU37Ai5B+drWPOfbPN9NF1jmspYIx2ncxS2b5vb2+empaqCVWglm
p4h5YiGlLXJ3Et7i2PW5F7caOKCCJpFhSWeRdo8rXG5va9+Qe18H0OgDpcNUEqIaeaZHI2g
IQr84Fsnhj/PnTEUZWRUp6UIbgmyknd/LPrn89Kum/cU8aaMWDvHuI7EcYAFj+r6vDQhYEm
UyKFO3als5wvv29dFq5qhpNscDjcosWJvYE5BBz2z/tpGWCoUqQzIrG9/Eaw/P29tNRTqhi
h8ZmdMAX3Mvrm5N7arI0U9mmaYbeEubcDgfM6EKGQqjAwJccW5/nfT9NS7iyGdyNlwLhRtH
p698/hpGWpMRKkoBHcqo8zBbG9+ce/z09TwyTSqPgKpww2xRpH4ak5wzGwtf0x8+NHioQ9Z
SGrtKSvh+GSWjjREuoHrYhSexNha1rt9SX9kJHJBWCnk3swimlZmfduJFyxKgkAXHJs33lB
1fqlbSSUiyQ1FNvqfLUSeTdIdub+WxvdlsQQCQQFI0PqtEq0O+T99INribxGlFiwBZSSbAh
iD2N/YWUmopo6cpPDU1UMMaxJIrbpo7MbKyk5yW4FrDIByEnqzTzRpWCdSe7oyXF7nB9jnt
2vbR/iVlDyxlmUgHduchvQj2/XymrVmXzW3PjIuPr+A/DSssnh0LOT5l8osLleb3Py1m0yi
TqkAklEKurKzsfLcm63I4z3OunRI2WOSaaCK62VpJV2tbsLXv9OO/YaBPPtuJtl8g2AOfT5
899UNMGa6t5mzg4J4551DIkcwVE23uu64B4zq84Cx7N52BjkWuO3t3xoQBK7lZLggHvb9D+
WveIbh2yV+75h6c/n+fy0Iyx+GAoDJbHdRqd+6IrMGcj7wUEm/rqYVYWUudvdcfTV5mgprP
MwTd924ubeoAydXaCsKuUg8BUbw2kqQV2ki48ou1re2MXto8FHSlZUEwrajiqM39zTYuQVI
IB5Aw2c2O02N0KjhmgrKsF555QYlnEglGfNv3FV3OGvex7i/bTccW6RKcMtRVzjLIwiDhVb
L2F9oJIwO3bAKcNZesbqFAsUngiSGOoWL9xC5A2nLXCjac5JwDgoNNU1Ua5EMnxzrGQS1RE
gDEDyAMgCsLncLXPlBv2FmraeaIeBJVM7i4/cSEFxcg3AIsfLjnm4BFhmPWv1GWRZnSNoWt
LGYWjQi9wxL5YXBwQB3sCDonxkFJ1I9PeOy1DrGqeRHRnZbLtP+HDbu9xi+dDrTBVTGGcxR
gxGF9zWBUMW37v8AFuZh77+5GUTQ0tNU0ZpZTVLLURxyOzSEr+8VgBuC25P3r840vTEpTUa
pMR+8i2A/w/vJsfr11vdIsOnUwbYAKeK1x/wDGuVqV20LXyz09KCSebhbD/T+mvCpRaQgsL
laQqzEAf3L4yCOR6EaZqatWYUyr0ybfIGRRcIth/yqO1+wufXWgnXamjlmX4jpVUJj54453
VnPGd/lIO3K/Ltpap6pOkfgNFPTL4nigGbaqS8kqXQkXzgHbYkW0Wm6tWT08yywGeTZujaH
qOzzA43AEJa2D8wfUhmk+0FVHDtmpmqXaOMyxyVUaJvX/Ac7bksTcG+7FrA6BT9X6tE7M9P
TVcMnCM8EZAxgFLG9sd/ljWtN1uKtQMaWcMQzqoh8SRwbg2eP7vIzcfK2p6e3WIIWkrgGp9
niRxoCdqgEbgGttUnNicZtbgq1QibqFNTp1KKaZKgvE4fwthe+4FlJDElgQdpJO64zpmopZ
KipeOkRqOoqlaWeOSJZBCmR5AoJ3E7iAHHy7jPpaDrksE0c1VWvTgspaoqpYDLH7RmNiV4O
eb25BspVdJiMZM5heojjaNHpdtOu/axUMGUFr2Pm7Dm3OgpTCRYqqqllgiql/cPKEkWQgZ8
4ZQpH/Fb0F7aWIeFgytTySqbt+9aEKOAbyKAb27E/npiiWsQNLSdOrisTWM8ALIlv+NT7/w
A9Q3UootpatcSRm6Ib3Ud7DI7AW4wOdWbq9LKQ0leAVuVj2mNCStifLb6e+qHrHThvZJKNo
2KEpJGSxKi2Di1+TkEn63C3WaaVk3iB4lg8MpgDsSSATn3Hy+VZesRzVHxEskBbeSFjhXF+
bA/U2OnJ/tJTLLJJBItOJVCsVV3H3QMXwBzi2L9zY6FF1FKmZjEk1ZLM5LrBAQbm972Fz31
eWerjZ2NAkJhBDRVEscbC1uVY7u4/EcarSVE9XSCqqKhKWnSwu0crKcjAstvz0F5/EqJfh6
4impSHkaWPwiCAbghW3W973zx66FN4Ms1SnhxPEI0aPwoP3Zvvs4v94jZYNu5drkjA8aWWu
qo6uSoR2wro0rExX2/dJPmawFySQARa+2y+p0qDVRyKJHEoHiVFiTBYgkKBYJYqDgXHl4HO
jBH0npFFTGoklMrKFkq6chg7k5UhzcruYENa5ABva15lrRCl+syq9KEClaZkMjM1gFt297F
fnpaqo1jaoekgVQERWoifEDHKsXUN5SFYC978986Ufp808BpkdXGwb/iZXPhEg+XcLNcX4N
8gi3mOmIpZEVactLPEo2pIrAMhLgE2O4KynN1AuVJv3ObukqKan8KemhqmT4goimJytt3Fw
GXJsbEkAZOTo1BWLVQxhOoKaliVZJqcsCR/CrRk7rXHKjnQ06jUtUz0bUkZdblt0/g45J84
WwsPw1TY6KZ3oavwS20yrFvQHPDqSDzpJOpU1O5WKRbjGI2F8W9NN0/VYqrZFPLBCkKAR7r
qCBixv3t3x93Tq9foIjitjFhe4Q49RxnPvoZ6101bAVsW033BLkg+2NTJ17pxQolSCt73z/
loUfW6MWDSADm5BN/y1eKunq7CjpZ62QKTaCEuRf5c6XetqN5jajWN921lnmWJhbny899FS
cyRlpK1I4GA8PwYXYm/oG2k/NQe+jR0tZ8YKSqFUjxxruVaiNHLMwVBgG1/Um3GbkAvU/Ta
x38eiqoFZU27oZHp2AB829hGd9xbODftqaWk6wJKiaaaqdoSQaapjklUpj7jspQt2FlN7fQ
udSigho0pSJGpEnVpJqmoHiVRJDDIYbiACLEi1yc2uD0DvMhniqkq5p/OBCm1Yitgbi+61r
C/JAUXAF9LxGpo55G6vskLKriWKleUMt92QFC2sLDy4IJ5NyPqf2oqZV8KloEL7Sd8ssaqt
xyqk3JuOT2UXXJ0lRda6pRM/jxQTSKSykvAvhsL2wuWySeR27XvWKvkaSP+zVEsMEV1ZuoB
X3ZsGKEFl+7x/gHNyCj+1qkTL8QUCxsGjjFSjjd2JDIxYgm+bj8NOxdVqICalaaOJ5iQ1TV
1DLcnm5sCVyLqosbcX0pLVvFDFM0nSqhUlZ7xtISjMblvNnvbAPGdeSoi+PpJJpqV/FrFYi
M2YeZRtygJAF7WNvyBBTuJun0mw3aJ4L3I8t5Jz347f566fo5P7PhupNoYh92/8C65KuZfB
jjbcD8LSBmGTY2t/LjRei1Mfg7p2IbaiBSitcILA+ZH9T+eONbMlRTqo/evcCwHw0ZA/wDo
aXeSgNxucC9wTRJnH/sNVSqpyQu+McZbp6tjOP7jnV/EhIb98BfgDpZz/wDR1WQUbkB57hL
i46Nx6/8AZan4bp7Dy1am/b9iMQPf+6/V9CePpzi5qUJK8DopNj/7mokbopjDSNGOVP8A5m
YY9Tj2/LVFboSIWeZHJa5/80tgWx/P8tEb9gqh2mFWHc9JOP8A59VU9CCC9WrMBbd+y1x/8
/y0vLH0Zpbb0C2vubp6WA/+J21LwdGLM6VEEbtYApRhdvoR+8x/tqVi6SjCYdRiV9w82wKw
PriX3/nqJaHoNTuao6vSsQLFjuuben7w6mHpP2djuI+rUCd1DSMLfP8AeadjSkWF1j+0XTh
EPuoa6VfyEmhnplDIGv1vot95sf2lJfk+rcY51dKNV3EfaXpzNcg26nKOe33uPrq/wtoxGv
2g6Wyg/dPVplHH/P8ArGhnp1K6Wm6r0uUjj/zpUHj/AMWqL0npsqgvWdKkANyGr5888XPt+
eimgo/HR46qhBTgnqMwCcfdN8X/AB50KCkEYZ1n6eJCPDJWvkVivpfdx/lxp1I52idVjjMd
sKOrSkduBvz+Glpuj7pUlHSfElQBt/x0pIyc33fXGgRUHUksIKCWJduzaK2YAgXxYPxlvbP
4sdP6X1amVfAoHUC4xOy2vbjaw2n399MjpPU7GKbpbmNlVWX4mSxAPF95sRci/uexto7U/V
fCit0+pY0zBob1spCFeMbubHGgv03rMcBROmuiuoit8S9iovYWD2xyL8Z1nfs3q0M80yUcs
ckh87LVSKT9Va5+v5arH0qaT91J0ZyosrA1cvC3t/FwB+s21oU9BJTsBDRpEAhsP2lKg4/5
8f6aG0TuxEhpVL3SQzdUlYOPQ+bjHv8ALS0dDCUkieTpojHEfxswBAueN1j7YGiydL6bOED
VnTiyD78/UJsfngcfhqi9NoNx/t3TPKb/AP4jUArxxnVmolV/3fWulqBYX/a8+Pxb9e2olp
bszD7Q9OO/DH9pykkf+/nS7dNppGBl6/0uVd2N3UJDY/Itf66JFS0sMjD9t9KW5JtH1GUr2
xfePW346FJQ9MmLNVda6e7Dk/EsxPoPv6XXov2eD7j1ah32ve7EH/5+dEFN0kKIh1aB491g
ig2xwbGXUil6Qtl+NiK8bRArLc97eLqxp+ixxBFngbbe22hViR/8TRQvRAihpgu4fd/Zy4/
+c/o68I+itJf4mNwf4T0wY/Bv56s46FEVI8MnnHSWsbc43fy0MDoiuV8dWvfb/wCaGOPXV3
XpZIVZUKqMMOiHzcZypznREpqBgAKpDYcjorH6/wB3qWhoEytSjG/3f2Kb/nFoniQ33ic3A
IJ/ZJFiP/0OvAxIgHiRnO0bul2v+MGpEtMcyNkWIC0K/wBafRo6imUEBZEuTcfBxj5H+40S
arpAUdpX8h8rvTxC1vYwa56GxjmSPdeKogjiFssLyn2/xeg7Yuc9J0XaOnxblFjDFtYgZ8i
65YCTqdPDGzhDshhDbb/3dgD2/wAd/p31oRfYeJokdaqNS4viDixt/i07F/5Oo5XA/aRAtf
8Auj//AN6Yi/8AJpGSQepA45MBPp/x6aP/AJM6csAK1F8oYkQNf/8Auasn/k7p0SOT4mLzN
tssco5vn+9+X4alfsTGsskSVKAWOdsucjn9776q32MjjYhZ4/LtAO2Xubf+t9tFH2WEJKfE
LtwDtM4z6/32ss9ISVWZhGbDu8//AO10VukUyjzRKwZN2JZxY/8AxNI1tNSU5RI6CCxXcSZ
Z+Dm395rP8WkafavTYFFg399OTb/4mop56Jz5+kwFc4E0wzYf8emSKWMBfgY/vHcRNOL4/w
DaaBH1GmLbD05cHdiqnHc/8ftq8lVSo2yDp6xkj73xMx//AF9LTVETNJGacqAAfLPJySPVj
qjNSXVXp5mJsb/Et7/5az3qqJJ0QUUpvyTUtf8Alon7Tp1Ab4OS48xIq5BfPz0Q9VgG4rTV
CgACwrH5I5/L89F/aUHgj93W+QWH9ubuc9vnqsdbTKwHh1trk2FYRn/3dMxmCePxL1ivfH9
ov7W+7ft66JTQUs1MJJRUncRcLMAOf+U+mnI6CglkWICrW5Cg+OuL/wDg9tHl6BQEyhmqSY
+W3rn5eXH1vpYdEovEKB6naoBI3rnP/L+s+uh/sqiikCS+O+WF1dFsQOfun31FN02gmdFY1
tmIv+9j9bf+r9zp6XoPToYAqvWkXLBTLHYHi9vD9tZy0PTt3mWsawLWM0fb/wDR6ZHQ6Izu
A9QoU7RZ1v8AP7uoi6DQSL4xNRjcwXevbOfLo0nSKGJTmpsGC2Eqj7wv/h0CqoqFEkkC1W6
Jd1/HGR6fd9+dJSxwrVyQbqnw++2YAk8f4bflqktTDG7qPjCoHHxdvnwulx1GEOyhKwBjY/
2082549tel6lCpLGOqa4Ia9Y3m/LQj1OK5U087G9iTVyZ0OTqEDg3pWsBe3xDnP11aCelkj
3CnmFhx8S3rjtjGmJamKJQ6RzgWwPiWxo8NcNpvCT5s3nlz/wDNo3xtObWoQpybipmxYf8A
P7nVPjYX2utEqk+tRMf4tv8Aj+unFio/NehjJPkH72bBte/3/wAtLCSnAC/s+AE38wlmz3z
+899TFPSyJb9nQqxG4kTTWt6W361IKSkkpo5kpUjd3CG002e3/rPfRX6Wg8Oyx+Ykgl5zbN
v/AFv6tpiHpIcErJtCbiAJJ+1v+999El+zNnsZ42yAbibJN8/3vtphPsUrtiqjXG02SXOf/
a6CPsRHNTFzURLddxASXk//AKW35alv/J1C4VjWReexxC55Pe8hvb6ag/8Ak2hKRqK9FMl8
iA3HP/HpT/8AhwhDH9pW234hYX/+fQj/AOT5CgJ6gGNz96Enj5tpN/s2/TID4NXH4c0ke5B
BYXJKg33XuNxP10/0h2jo4oCdwEEUgPHKhbf/ACX+uv/Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAJoAaMBAREA/8QAHA
ABAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGAwQHAgEI/8QATBAAAQMDAwIEBAQDBQYEBAQHAQIDEQAEB
RIhMQZBEyJRYRRxgZEHIzKhFUKxFlLB0fAkM2JyguEXkqLxJTRDsiZTY4M1VWSUwsPS/9oA
CAEBAAA/AIHqTp68zFyq+sXVXBCB+UtOggf8JJg/t9ap9rZ3N3dC2ZYWt0mCgJ3Hz9Ktln0
tYYq0+JzGf+FLqCFMsL0qUPTglQP/AC7VmxuK6Xyl0pm2D6UoTu6pSkiTxzyeew4NeOqLO3
wmDasbZ1wh9/VLgAK0gEmIiRJTWDoqzORVctv377Vsw3vbA+V3VqkQZEQD271ZE9SWlplf4
TeB8rKwlpSkakrmNMR9u1RHVF5jcYw60cC2m5uW1pRchgJCdUgmdpVGqKorNvcXKlfDsuul
AlQQgkgepinl2IBH+dZkpSgNlxBIV5hpVBKZjneOD2rNilAZa0WBMPoISVRJ1CKnuvHGzkL
VppkMtlrxAAqSZMb+/l9qqy/1HzSTuT71YOk7K7uzdttoKGLlksuPKMJCTyAO59+3O/B3Mh
lWsNbfw3DJVafqT8WtSh4hnSopMQTyNW0RtwKjelsOu7yXxbgSi3tVyXSqE6x+kBQ7jY/T3
ratbg5/rIKWhq9tW9UJfKkoUkJ0gmCkiTBieT861snhcn0y6i4Q+AnVpRcW7pSZ3IETI2Hy
96lelLy9vLu5dfuXrrwmgoJedURz/Wdp96qbrrl1cLccJcddUVKMblRMk/vVmb6Nt0MtIvM
wyzduoBSykBRB7jncj6d6gL21fwuRLatnmFhSFRsYMgieRVo6xzDLD7WPZaQ74SSpzUZ0kg
aTPYxJj3FeMTh7Tp6zF9frD2SfAFsw2RLZgmSomE7cqIhIB5qsX9/c5W6Vd3boW4vtvCB2A
9B/rc1hSVNqC0KUlSSCFAxBHFXe0uE9T4Ndm8pVrdrQQXgUlDiQoKIg7jzJSSNiPKeDFQnT
d65031Etm+aKAseE6kkQk7QruCPcdjIp1g6/e9TuthgoKQhppkIgxAMeskqn61tK6LaZLNv
eZNlF49CkpQoQPkCQVH5RUJm8e7ibxWPeQpLlumCVL1pIO4KdtgSSfr6g1Yl3WTHQdvcpXc
NusrGh1pSklSQqN47Af/bNQWOt8r1NkEslx6+0Ea/FuI0iexVPc8AHvWXNYK76Vfs7lNwlb
hIWFBH+6Wk7A+vt6xxUv1PYLzeEY6rYcU4FoAuEq5SJ0j0mFSPseKjcF1Muzs/4ZkGy9jVk
+TnRO/6TsoTyOdzUlmccm36XW3iXzeY5bgflGpPg+sg/qHI7FMbzG1KPpyKmekXk23U1g4u
UgqUAfmkj+tbPWbgX1HcBw60pQkIKTpHEyRHuahV3HiNpS42pbiTu4VmSkdt/9bViRqTCwY
gjgwRWf4Z5u1S+u2WLdxYKVrbOlUTsFfeYPb2qe6Zy2JUtOPymNS8lb35GlGsIKoBT5pMSA
dt+atmQz+NwHhWqmXHVLQC0y01CggyBp7ASIjn2rS6tbUzjFZHGvOWBZUC8m3WG/G1EAkkD
9XG8njioXoB5pN3eWKyZuWhpGxkiR94Uf3rfyXSmGwFgm7u7O8dZ16FOFyYJkidMQNon3rW
YwfT+abNti844xLkpt3hqEnbypVpMwBuCeKrmVwd1hXA3eoKVKUfDcRCkLA5gg8zG0Tv98t
l07ncqwo2uPUphIRqeKEoSnaQdUSTCp2kn32qQ/wDDnNN+T+K45Mdg+5t9kVLZnqROG6hd+
FxzLtw6lPiPOCVKBAhMdiIHzqXzN+7g7ZWSasEKuVaU3RQ+CUGPISoJ3A43jketUy7QxmbW
6yltafCrt1J8dAXIVrMAjiDIOwFe+n88rA/ErTbB/wAdITClQEkd4jnf9zUnhM9/D+lQq6a
+ItU3Rt3GtUnSpOrYHY99v6VE9K3vwnULbaFrQ3cHwuwVufL9ZgT2k1dMmcM5nmGbshN/pQ
lqUFakmSUmRtMz3rX6h6Wby/hO/wATQp1KkpDqthpndJHqBvWHOZS16ZYtrSzaTq0eVtCgE
pAndf8Aek9+Tv3qvtWl31llnLwpatGhCVuhB07CNh3MdvlvxOZ+36UsYZW6/dPBULKCYHzI
IH2r7dYW0+EVmsFc+K3aLSstHnYg7SAdtjB7b+leeorY5Vq1y9iPGQtkJcQgEqQoEn03559
qhrTHv3OSasHAtla41Ao8wTGqY7mN96muo8ii1ZRhcW0u3ZtQlS3NZKiSAdvTcye5Pp3jcT
g2H0M3WSuU2tq4ToClJSXYMECTt86svUVo2cA2rDJQccJU822vUdKTylW4jYk99ueaq2Ezf
8IedWLYPpdASoatJ0jtMHY7Tt2Fbuezf8atWE2lgq3t7cAukAkBR2Eq9B2mOa0cVlFYi68Z
poOGClQJ2Uk+m22+8+1WT+E4XKO/xKyzKscskOKQ4AtSTMyRIIE99xxWj1PcMZHLWqLNbbl
wmGy825KVGRpgjjv8p9q89clj+LstspnTbpSpXqdSj/iKk8HYMYK1HUmYcbW6+jxGUmFrBV
JBAndRBn27xvFSy+RfyOQduHnFr1EhIcVOlMyBWoFD1JM16URwN57kRX1DzjbiVtrKVpIIU
k7gjgzV9H8M65xwBdXZ5G0SDqLZIVPJgGNJP1H9aviSW+obYXrxbeaebQZRrWClYAA9I0jf
+tTGa8Nn8QLS6c1KYdLa2iFzBiBt2hYJI/zrfyeJxWWyy8tkOoWPhEpA0N6SIA3SFBW5O5g
Cd9qgOoupPjFtWuL1sWdsnQlSSR4pGwMdgBEDtz7DRwV7cY3KJyKm3X7dC9NytI1iD78T3G
+5Fb+d6sOZs3LVNmhLeuUrWRridiAOD9+TUj0HjMy+HLm3bBxhnxfEXpClASCPkYk/5beM1
gcc8XLjA5BhxxR1HHpWlSjE6tBB39dMesdhUb0z1G7gcklUeJbLVDraidu2oRvIH349I99V
YVvGZgLtrYfCXcqabUdkk8pBB4Egg+4G8GvfTPTt67nbf4hhVs2wvxF+MCjjtv7xPeN6kV4
NPUmRv8w5dC3xbCg2lwmCvSI8pP8ALtMn1jetdSuklufC/npZH/1pcCCQInSO/wD0+ta2Y6
VOKt039nds31rq1AASQnkExsR7j1FTvTPVbuSvFWjzqbdTv6G0SQqN+4MGB67+nFbWO6LaY
6hub8q0swVW6GwBoUoeaQI0gbgD0PaKz5l7CIyVsjJhLl62EBtx0lSiNXl/SOJJ5qG/EW8T
4dnj29CjJfXpnblKef8Aq+wr709krJHTt21aMutrsbZTzji1AeI6ZjidtgJ+QqBvc24rp+1
wjjaWwjSvxUukgiSQFJjaJG3sOawYfG2rjNxfXSXLhm30AMJJR4q1EgJKu3aY9RVu6dyreZ
Xd211jkM2lokF7xTrCCDCRpIEHY7+1V3rHK3jzibBbNswloazpQVLVPBKlARtxAHJkzsK2c
xkRs3kLtCY4+IVz3/erz1NkA51njbXQkItrlCgsbSVFP/lEisrTmp3rAvwfyoSpQ1SdCwOd
/SDVdvM4q8xdpjvDbt2WIUvwgJcUBAURtvE9+9TPRuFt8iy/dXLAeE6GkrIj3MHnkfvXnqL
FOY7Dqt7W2fLTtyHlJCJ8IBJG/ePn6VV7O9esLgXDIR4oHkUpOrQf7w9xW3icZc9Q5JxK3V
R+t13SVR/7/wBAfSK6CzeYvDhu0vLhUgAAXVynxD7kQIn1NVjr63AuLPINQhDzZSgJVqBAM
6gf+rt6V9zqzjOmLC1QtKn74eK+8ANRkAkTzvqG/wDwnsYqHwWBfzly4hCihphOp1wJCime
BEiTM9+1WrEWOFtcgW8Xli8oo0uNKIPjEb+UCPfcE7TWFdnj8JcXBHUDli466pYtmgNKATI
Ebx7bCYrYxWPZxTd51CnItZE+CpQOuTIGog87nbYjaqC+sO3K3BrOoyS4rUok8kmBO89q+i
2ccClNtqWEJlZSmQkep9Km+j7t626iaZQsqaeSpKkniAFKBj2In7+tRGXQ2zmL1DSUhtFw4
EpT+lI1HYewroF9lF9K9PWFou2SpeyNAWWyCASo++57+taNxZ4jPWK7rHv6LpYKVy0AoT2U
AdpiCrfbVzWv0708HS9f5xSfDtAUBl1cbJHJP90Rt/kN5u2fxucctLy1aAFq6SNTaRMJICT
vsNwofIbekBZW38W66unVWwebYdUpLM6gvT5UgkfKffTFRnVV+i+zjymlPaW/KoOOagFjY6
R2H33BM71BHfvz8q9FCmifFSUexEdq9IAdMagkk7SQB9zxWJYME8dvnWe0d8B1DsvJW24kg
NK0qKe8K7H6Hn727rqy+KZtc6y82tDyQjyc6eUqJ/bffj0qyvs2twlnqu4W2fDsg6lvSlyB
+owJG/I7VB5bFWXVmLOXxQZbfZbUpxCU6VuFMkpKRMr32PeRztDDY+yscHbrz1owgJdNx5m
VFQBACdZnjadIG5Ik8pqQw/VzGXyxx1syu0b8NRbWITrAG6dG44B79qoObsxj81dWyDLaHC
UFIEaTuONuCKn+pHVW3S2CsrdZ8B63DikpTpBVCVRtzuokz3iqyq1e8NTqUKUyk6fFSk6T9
Yr3blIYWhaNiRrXpCj7AGPLPz3+kG62lpbZfoxrH3VwEOWi5NxuoIHMzsICVaee0ivCmsZe
Wq8eeq7gl1MJCwlLaoOwJHI2jmK3sljWbDDWVpkblVtbMjS4W3Q2XikbGDPcEwB6VWs9021
i7JrK2F8LyxfXCZBBTMwJ78ETt8vTN0PeoGTuLNxIctbhlX5axtqkb+20jb1rz01i0K62cY
1gN2S3SN41BJ0wD9R61cH8vjm3FWrDzbdx+nSq7SoAzwJ4MxzVM6i6cVj3PiXLsEPuQ4pwE
ltRk8gGeOwHIqKuMtfZK1as33fGSz/uyUyqADAkbnvz681MdF2r16MhZqSttm6YLZuCnyIM
xHuYV69vtLdS9K2LWJUq0ZS08wD4ZSRLgA3ETJkRyTv86qeIzr+GuvGDbb7LgU28ytKR4iT
HJ5n3Pv6mpdm7tn+iL15SACi7H+yzCYJQdoAhMnjnnffbz+IbLDd+EayXS2nSUIGg6SuQTz
PmHG37RSVqQpRUGwgH+VJMD7ya6P1B0llcrm3H2Q0m2UlOl1StthuIAkR8q3craPZy0vbDH
hv45tbPxqgI8eEyPWNwD9OearNt0hmHng29bJt+JKlBRj2CSf8AD51aLnP43paxbtWQl9bS
dKWUEa0HuSobAn1/aqPeZ/KXj7y3bpaQ7yhBISB6Adh/XvNRw2V3MVYOmc2xinHw+HEodCS
FtbnUmYBG3M/6mRoWeNyOcvlLZbU84pepx1W6Qo+p7/Kpi46HuGWtab4LWBuC2QEn3M8fSt
3MY28vek2X397mwnUBEKR3UI+QO/v7VF9JX7Vrdus3ci0uE6XFAAgGDEg8jcj9+1TmIwzWF
zNwttxx1pxsC3dgpBBO6VR32HG3ymKpza0vZVLt2+4guPpU64diJPmJPY/Sr85bsruXMMu3
cYYdtlBkhGkDsrbiRI234nvFc6cbLbqm1oKFtqKVgmYIMVfsjk7Tpt/HWVnZoFuUw88vUpR
TMKjjfkn+grGtWPsL5/JY/wAK7vrogNW7EiBtJGmYnkk+8VXGMHnP4xbXV9i7pfjXSFOKLZ
GolYmTG01vdah1/KWbSbV1ta29gtWorUVEbH5ioa3ubjDZdTthcmWHSErQZS4kHv6gxxVl6
szRvcdYWyrp8t3KBcLTsS2IgJ2gKEzzEaRXjoO8Qi4vLJxnxUOJS4FaQdGkxx2nUN6jbS+d
xuCvnLd6bm7cSytSdlNjzEwe+w7f3h6VBGDuR9AK8FMbg7+kcU7eYknnivmwA8pmee0f6ms
rKEF1KXF+WORI7VsOshhDbqVoUh0EASNWx7iTFTGKukudOZPHvGUpQHmweAQRP+HHvW/cXv
w/4b27AILj5KE+bdI1qJ29IEfWtPpbJNYjPIYZuQ+xdw2saCNzGkwZ9dP39q1upcu7m8s4U
uBu0a1JYSF+RWkHffaT/iBWLEpNj1FjHGYc1qaWkxIJMBX2VqH0NTvW+Mvch1G0LCwecPwy
dWhufNKuSPaNq9MBu9wbODz1s7YXDCh4Fw42UFQEwATA/Tt37HmpG36jbd6jYwuPtLZ+xcb
8M6Gt/wBMkDciANo9qp3Ulm1Y5+7t7dkstIUCltRBKZAMfKTtVv6eefw/TGObZBL19c6tIM
FAPK59NCQYqqdW2lvbdRvtWqkEaULVoACQopnbjmQfmTU+ixuc90RYWoK3Hwv8suLSlKAlS
kye8BE+p4rR6mcssZibbAWr4fcZXqeWARB9/ck/QCDWXoKzm5ucglC0BpBbStMqUtwwYA2A
G28/3h714d6Nvb25dub+7btnrlZd8FCFOFJUZIPEbnneojL9NX2HCXXilxhUQtszE8ah/Lz
HpW5e9QW9x0hbYwsqVeIhLjpGwSkmB84A/eq2QBzxyCK27XKXtnbqYZvLplpZ1FLLxR5vXb
/XFXfDdaWl1bJavLVNq+0PO60SEuj1Mgx8pgzUNkuinw8pzGsvPWy16kQAVITB2gmCDtvMx
61uYjEXHTGJv7nOWyDZXCG0qaKdR52JMbbntz9K1eoelM07lX7jxEv/ABZJ0IKUERwmFECB
sOTxWK06HzQtkTlTbnclpBMJ342IFSjQQn8RFLclE24KiRv+kbcfSt+wbtm+p8yvZSgtgNr
SjUB5DJiR/oVz2V6S0Vq8KZ06tp+VeVH8nwikQFapB3O3B+W8fM+tYSkEnf5Cvmk6dxsPSs
1pbOXd0xbNxrecCEajG5IA3+tWzqDJOYC1ZweNUEDwpceQRqIJIUNuOCfrtFU5I8NSVNq0r
QQUlOxB9jVzwHWDvjNWmUc8UqcARdLPmQOIUe49zvvTOdJNG7LmFuEveLJNulGkD2SST9qj
7PPZfpxfwi0OBDaiPBdSUlPrE+v1qPzF7a5O8XeNsqt3XVEuNiCiY5B5k8nbvUni+rruws0
WVyyi6abgNqJIWgDt6EAbD7TFa+duMTklm/tXnW7lekKYcagKEASCNhx9fapXp/qe3Qyzj8
jDZQnSi5UkKAjZMgiBA2ncevepvprEjEquAm5Qpu5IUh0tCVJE7enpB9ztVed6vyNterYvr
RglpwhaGypuCDvBkj9q189mbTMs2942FM3rSyFMlIKSk7ghXeIA39ahy4tu3VbIcbU14uof
ljUSBAMxIEE7T8xxWMA/P1jap3pHIKtOoLcLCNLqCyNtP6jIkjcyoAb+tRV/b/CZK6t99Lb
ygJESATB+39a11/3oAMRsPSsekj/AHvXmPOCFEEbydq+jmsqEpUsARueSQP3NCAo7A/Wsiy
AtxSDpQSTpCidKZ4J9tv2qwdShdhi8PiVpKVNsfELStMEKXyPoQqqy4hKljQNIgzrUN439B
2+5+1eJM7mpTC3VlZ5Nq7unVFu1RqQlCZK1chP3J39qmHvxAvFJAtbNljidSion7RtVgW1d
dQ9NBu9datnroIW4opOlKdQKY3JPl/l9eag132O6TbctLLVcZAp0uPSABvMHfbjj96gbVdr
d5B25zF2tQJ1qTpKlPKO8SP0j1/ap6+68K7Z23srBpta1SLhwAx/0wd59SarDbrJvfGvi6+
FHWoNqEuE7wVdpJ37896n7rrK4uA3bY+0asWw2EBTY8RxIHZJ2H7SPWmI6OvbxTdxkW3LW2
UkKkN6lL9iARpn1O/zqUz2dY6fabxuPShT6GgBBBS2COT6k8wfmfQ0e4uH7u4cuLlwuvOfq
UsAnnt6fT5VPdJ9SP2F03j31qds3joS2VaQhSjsZg7eo+vz0OosWnF5q5t0ABpRC2giYKD6
ewII35jt2jFErJWtZcWrzKWTuTyZnkzXptoFpSllO8pQNeklW252O2/ePY815YbLjS1IUC4
hQ0thO6gZkj5QPv7V9afXaLdDK0kHYwpQChPMbT8lA+4q7Xdu0fwrCmm/zS03MNx/OCTI9q
1PxGcUpvGqWgIUS8Skevk3jtVKcy2SdWVuZC6Ws8qU8ok/vXRVoUrr9wXD6E/keZxQ0iSB2
7c1t4u5ctepc0tFyEgFgKKWgQryH/vzXO1L0vK5kKP8AWvJ8w09u9fNLadZUtWrbSEpBB9Z
M7fvXtvzNOBKEaZmSoAjb071nxSkN5ezUsyA6iZ7b1LdT4wDqdCGlIUzeqR4biBsmYSR9P8
RUtfZjHYAt4xnHqct3Wgp0yBqkkHyx5th3O/G1RnUGBtQy3l8Whz+HuRrOgwgk8j0HsfUdj
tMWOSubrpBSbe4dadslEIcIkL0AETt3TtHsOa1LXrVZY03dkgqUqFFpekLHukgg/cVmdyvT
jDim3MQh5LZ3Uyy0UqJH96f9RXkZrpIIMYdwuGQB8O3A9P5qkH7bBWtqm4yGLZYQT5QQAvV
O6SE+kifSsKulbLJ2qLtNi5YNODyEO/pkTKgZ2n0jn5VFttZLpN8vtg3NoI1nSUp3j1mPSR
7fKvvUlrb5KxTn7EKKFKCXkkbg8eb0IMD6j51VgJEn9q+o3Gw2r3qSANiD3M1u4W0ZyGSRa
3Dimw6lQQtJ3QqJGx54iNual85bryNmMqQkXTR8C+aSN0rTtqMdjA3+XvVdUiBvWIxV+6Fs
bNjFru1qWX7kn9Dc6UpMAT8wZ9dvSpjN4xjJ2RtXWHiVg+EtZPkX2VB3+fqNq5eq0LatDrz
TR2O5KhBAI3SD2NY9OnhQ0niDzUtgsaq4eOSfSoWdj+Y4spkLKd9O+xnb7+4r11CVXBt8hc
JU2/fBToQSCEtbBsbATwd9p9BUOtI0HvHArCDyZ7zTUoJKRtPMHmp7pfEJvrlV7dlDdlYkL
cK0ghaudPy23nt86mshk8p1ldqx+O0pskJAcfWnQFJHBV6D0HJ5PoM7PRtih8quS9fXAB/K
QlLSF7bRBH9R/hXuya6du7l5p7HKZurYkLYuh+YqOSZJ4E+/9a1b3J9M2V2q3cwygpk7xbt
EK9CDqG0R96w/xrpfSpacIuFdyw0opiN41bA7c16HWrFo0LfGY1aEoOptRcS3B7koSOOdtV
buIy9xcY+9z2XLrjbaf9nYa8iBufSf5iBuZ9ZqrYXGu5/LLLzhQ2SVvrG3JmB2BO/PvzVgt
+pMJbZFGOscSXrVTnhFXi6QqfLxB1D3J371DZjAujqgY6ya0/FELabUNPhgzIOw2BCt/QCt
nr19hWZt2Gh5re3Sh0nnXJP9IP1qrqUpRk+m39KxqT6ivSRsUncGDx3/ANGsrS0NgrU0hyd
tK5gjbmCCO0Ve74Ktvw8t3pbKTbtKQlwBXdMj2mAI9/atD8THdYxihvqD0qJlSj5JJ/8Aeu
e11JpSbbre4WlhSEItkpLRIUQTH+M7/KvPTuRyTnU+UVctAFZT4oUOCnZAjv5Z+01SrxpbG
QuGVKlTbikkjvBIrGlKeCswY/TxW/hbFvJ5ZmzcbUtLur9KtJEJJB/arC5+HwdXFg8+Z7Ot
gnfiIPzrH/4flhaG7vKIS4sSA00lYj56x77c1sXV9d4ZprH520N4gkeDcIOomI7H+Ybb7H5
1tdQZSwtLpN1c2bdxdKbCUayVqQATzIAHz5Na1l1JaZi2dxbjCLJVwChEQUKJ78DzTuJ59a
1+ifHF7e2nB8LWoKVAhJhQI99X7VW3rf4a4uGFFK/BWpEhQSSQSODzxWFIJMSAPU0KfKCTz
NTXSOOZyWfQh8FTbLanSgCSojYD7kGsubeymfzb1k2HXUWy1NpaKxpRBgknYCSOT8q1Hcfm
enXtb9sppKk+ZJ0uNqSeyoJEH0Ne+m8gzbZbwLpINpeEMupmAkEjffsP6Vr5bDvY66vVNp/
2a3ufBCioE7gqRPrKRzUYFcRP0r1GwjvW1igr+LWegBavHRpSRso6hAqev8k5gOsL1y0aQl
ClSpkKIBBSD99z27mvaum7XNsLv8Ncoak7270tjXElKTEfTjfkVEXmEzjWoXFjdqDQ8xSgu
JSI23Egf9qk+mOqBhmfgbtLjbYUpSXEkgieRtvH33/aSzXWjaLRbFhcJffWCjxW0FAAjkg8
nftPz9ala4rKXMm1sLlwRGpDSoH1Aipyw6LcVbrusvdJtGkCdKD4iiByfIFD7Sfb108xnvj
LRGLsGxa45tUhAGkumSZMSNj2n3+WXrdxBzbaW0NpbRbpQkI9AVVXFrOmDM/OvKCN5JEjt3
rPb2r1wh0tIBDKdat/T+p5qw595OFxtv0/bJCApCXrp1Lk+MonbaBA249NPpvGWv8AFMshv
G2bbi229w2jZMn+ZRO31JrKqwzXTjybtdutgoV+rZaCfRUEjf0qX6utW3LOwzyWkpVdtpDi
CSZ1JkGZ3IiOPT0qqkgiSlQChIjvXwHS4FaEmP5VzB/evrZCF6VoJBHlG/erjmEuWn4d41l
Ehu4cRKimJCgpex+dfLDJtdKdPsh1sPP3rfjfDkBJUknykmD5Y9e5MbDbJhsrh81eITc4pF
s5blK2FJWSZHbUAIjmIjb5VlvsyleWuWcRjVvZJZh24dUAmABBnmIA2MfU7VoO9DKfX4tzm
W/iHJW6nwZgzvG4n7VsI/D+zgOOZh3wiJAFrCvuVRvv61GZ7BY/FN26WXX1odK1KKikaikS
IJ4ABPY8gelV5ltxafDaSpxZGooCZ27EdzzXx1pzwkhTqFpBUUpSufmY7fWOKunULl3a9E2
lq0lZQW2kPKA2bTp2Gocydp+Yjeo/rxQdxeHffaLd240tTiNJSEqhEjf3PHaqLqA2Laf3/w
A66K6xdv8A4hMiydHiI0rU4mYCQmVT8xt8zHettgJfuupkoumkqUltLfiA6lLCFAb/AMu/f
+lVXA4tvKZT4W4UpCQgqKdQSpUEDSJ4O8/IGvvUGOaxGUDDTmtpTYUmRunkRtzxzWbpYKX1
NZoTpSSVxJgfoVW91jcuNZZVgm5UpplKS6kGAVEBW/Y7R+9Vx50uKA5APHrVgxuVZRgUWt+
4tfh3iFstf3UhSVHvsIKo/wCapDN4Y5jOtptlFthNsnW4pM6DqVAO/O3rxUdkOmVWVgb+0u
W7u3TuoojUkTE7TIkc176RuEN55x25KnAplZVAKiTqSfr61H5NAbyj7zT2g+Ot1CClQUJUS
IkRxFaN0+/dXbtxcOFbzyy44rbdSjJO3vWLcQJ54NWPolSDkn0FvUosEp348yZ/rU1nuprn
DNnHWdt8O45+apyAASZ7d/mf3qGwvUmSdytvb3N5bqYcVpULwhLQBESpQEioTJC2N2XbROl
l0a0tzPhkyCn5Agx7RVmdXbodsE5GUsZXHpbeWpcgL2UlfHqR7DntVcymMfwl+u3uEakQS2
4RAcTGyhHzBieea0QoKJNTnSGN/iOabWs6WraHSfUg+UD3neO8GpHE4odT9UXbyi2u2ZUVk
yUJWAYSJ7SBO3MH5jNles22ybTG2DIDJ0B1R1BcbTAMdtv6VGMda5hlRKltPA7ELbHlA7CO
KOZDJdXXjGPSltpudRDaNgBypR7x9K2ctaX/AErlfiWEyzdSooeTKVHkg+vMgj1+dYrnrnJ
OjRbMWlsIj8tuT+5j9q2Md1rdsFSL61RdgoCdQWUqTB57g/avfVmMavLBvO2ZaCHdPiJSBJ
O/mJ5nsR6gd68dW2txlMTYdStMEW7rYac0J8qFAnv6aiob+gqpIdU0sqSEzpKfMgKEEEcEc
788g7jcV6tmV3D6WWmlOuueVtKTyon/AF6Vb7Vo4m4xuBYe8R524ReXK242Kdwj120zv89p
qv5I/wAQ6muA88lsO3RQXSNkJ1wDHoBH0Fbz3Vd1aW6LHEOKtrNqAmQCpZ7qJ7TzArdxPVh
V/s2Ze8dl0hMhPAJ3KuNt+3oak+tHbVPTjFsyyhEPJ8OFTAAVv9hFUOE6ZKTx6V8VEyO9be
MbbXepDwGgtuCY2nQf+1WXqLwU9HYhsoKVFDKlLJkn8o7R/rmoTCYV3O3kOXQZaQAFvKSVE
QICQO5geo279qk19NGwurC7sr0XjCrlKStCNOmDM7EiNj8ordyuWbt8xmXEANXyrdtLbilA
gwkTB4mNMe6apwbcXdBhKoU6oJOs+pHP15+VSOIv7/G5Bi+YuT4aISsJWFwlI3lI9gYn7+s
515evhVmhCnAVpcQpJPIISOO3eqzapdfuG9L7SS6oNoUQAUySNkp49e2595qZ6lxdjh8bbG
zSHA+pSfzQNcDeQUxwT3nt8j6aS8fw4u0PrUXHXkFhCpUpSSpEad9uD23EV9/EWzuGrqz13
XjNFtSW0EnZZO5G0f3ftVb/ALHdRLJV/DHDJ38yefvVv6j6mRZXrjFjatocCE6biYgR/djk
T3P0qp2GQfx18i7Z0laSZS4NSVj0UO4qxs9a2janXn8E06+vhwPaYHofLuPbaqtfXb99eO3
L6gXFmYSIA9gPSt7ptxDfUNn448ilqRuDupSSkcb8kVm6lS63nbsOphRIJjafKOPatfGYq4
yt54FkgqE7rVwkE9z61PrYwXTRKLpIyN+mDoUApCfmOBsRzPHaso6+DiVJVikFpaSlbfi+U
7dgU/5it3D32GyjTlla2zVo7cbOMO8KO+6TsBPBAAO3tWj0hbOWfVdwwH0IcZQ4gOnYHzAT
9R/WozqWyes83cB5xCy+tT2pCpBBUoSe07EwPWoxwJOnSqVEEqkbA/8AsP8AUViV4jqoK9U
7eZWw37k7Dcz9a3+nL9GNzltcuT4QUUr80CCI39hsfpVzyeNw+HTdZXIg3Vw+4dDREaSf5U
g7bep7D71q7exeYadDNn8I+hCnGiOFBKZUkwOYB3j61X1kaCCNyQQZ4Hf/AAqydRtruLTDW
FtbLcfZs0l1ttKlKBgDcRt+k/evNl1E/YWScRnMd8VZpgpbeQQtA42n07cR61nOP6LWUuIv
7tAWdSm5Hk9txO3Hfjmvtxm2ri0R0107ji4XFBHjxC3B/MI99pUe0iAKuGC6Nv1Y9WDKPBb
dSfiXeZMwT27bD2q0J/D5hFqm1RcWyGUgDQmyEK91AqMn3qNV+Fdkl8uJs7BwnUCpSnEc7T
oEpHfgfKKsGA6KxuAWpxpKFKOw0o0iPcSZPzNbuY6csczKn0gLKdKjoSoKHuFAg1Vx+EeEL
2twpKD+pKErTI5/v/4VMtdA4FltSG2FISoQQiEj6gDf6zVcyvSTOHD9shDTePvFKW4sAoSC
UhJSImNgO8elc8t8g50m/cYu4SLvH3CpCmyBqEAK5BB22IPpzB3+nHdGuKU8nIPIQUyGy4Z
Htu2eP8OawIz9lY2xscJjw2+4ko+JUorUs+w0ySYEDie0TWrgkX+N6is7y7t7pkOO6S642o
SVgjk8mTUfmGTa5u8bSCjS+ot9iBMpP2ipHEN43H2ScpkWfjHHFqRb2ieBpgqWqQRG55/ft
N2/8F6sYXbN2zGOuUJKkHSlEAd5A83y2/xEf1lfpU/a4tD/AIyLNoBbmmCpWkRPqQBM/wDE
arRkEkDyjvXzle5gdzWxZWy37hlpDyGvHcDIUVxp1bbgb6d9zH+VW7qhlDfTFgwoBLrCm0L
+eg/5Vtj+E4jpe3t75etL7YcUylJClqMKIIkcEATxsK0LXrVqyTptcU1bslP6EuwVEfJJIJ
968N5HprOare/snLJ9RlNwl4ST31K0/wBR9aisrgbzHpRLmu0kpaf0aQVbkD6md5qJS3pSr
Ut5C0EgBCZGriJnard1w6y4q0ZaQnU14jimzJKkkjgxsQAZ9hPaqe0t4M6EKWG/ESVJSYOq
FAR34mrKvrj4lpKchjUXK25kqKYJiJgp2PqR9qic91E9my2lTaWGGiooZSZgmJJPc7egj71
uYfrN/GWYsrxn4y1ASEpWY0JG/BBmNo+X0qyv/iD0448pRur1ZP8AN4ZE/SalXL6xurh3EX
zyLhwpB8NYO6exO0GPv3qjdP4fx84+28FBNiCSfDnzBUAEdu5+lbPWOZsso0whp03DrCzC4
2CCNwSIncD171FYfBPZhp53ZlhndT5TIEAmNyBxuTO21Ttr0107eIfFvcXrpaBPxEhLQPoS
UwrngVjbyQvrkYq7xbN9dNPFDdwFaUCDBWpIG42k7ivWVyaum7U4XGunWtM3C06dieYjgmP
oIj1FULTiWkOlshBJSlUbEiJH7j71tY3GXWTuwwwiNJhalSEt+5qYyXSV5jmDd26jcNt/7w
pQUKbI52PIHqPnXnp6+W/1Q29cwtb6VIUqAJOjYx9KlX8SrJXz+Rylw5Z2luS0g6YKkpJAM
7RJnsZ3HpW3jbTpzJreTj7cw2iFr0uEb+sq9q8X2G6VdW3apW2xdKXoCbZ4qUVcQZKgN+dt
uJFRF30Vd264t32bvUICSsNKCtpkEwR9a3staYtSbNjL5Rxu7aZShbaVhzzQN5AIT2552qB
zGGVjWWXkOJuLd4nw7htaSlUdiBMHnvv24NZelsMMplEqfEWzPnWVDyqI4RJEb+h7A1Ysr1
vZMPeHaocvSSQ66p4pB+RgyOePTYmpjp97L9QAWruN8NlSSIcuJKk+mgj9zFS5/CawW8p5y
2t3NYP5YdW2E/8Al2+wqZxfQVtYNhoLbZZmVNMo5PaVHk+5E1aLW0YsmEsWzSW208BIrNSl
KUr4QFAggEHYg96gsn0lYXzS0MhNvrEKT4YWg/8ASe3txVUc/CSzS4lbKGZSZnxFifp6e3F
aubxmTwNsq1ssK14IBPiMOJZCtthsPMdj6Hiqoz1wq2e+Evcc4xBhxalStG23lIH+fpWp1l
YW90ljM4x74ll1GlwjzERuFE8+oM8QKrmNsF5DIItGlfqVCnAkqAT3VHNWTFs4DF5W3WnLr
XcNapUUgIMgiPbY+vavV70llMhkrm4U0UNuXBKX1L1Qg/pGkCZHHIr7bYTAYy/+FzDin1FG
qVLLaQN4UIM8iOe1Sd/g8DaY8XoskKtBphSVlQM7AlYn19YqPPTtleMJv8I7pu21BQsiC4k
xEQTvwCd5n9689WLW9a44lhaXroFZQV6tMAeUAcfqrQtsLlOoLtT7hCCtR1rWdwRtpCfaIj
2rVzXT93hYW8Nbao0OAR7iQfaePvWiym5dSpLLaltITDnhp/l/VuQP+Gd/T2qXwufWlacdf
vE49wBuV+bwdomD29R25+cjeP23Tl0Ft2ibsrnw7lKg0IBMSII1RImZNe3ense9YIyuSfub
p59GpxdsCrTtqnvsBsDxAG01EZDpvTanI4pwv26d1oAkoHEz/N3nYR8uMfTl/Y2OY13SAEo
SQ2ShLgSsgAnYdwDHp+9SvW1kxe2Njl7FKFodWW0qb3Kwf07ciCCIMnet/Bmw6axtl8d/s6
r1IJWtBlSjvukCdtUf+9bNzc9D3b6ri6Xi1PLgqKkbnb2VUMtX/wCPmFFr9Sf0FXqg962sc
pxnJdQvraSfDUlxeo7ggL3+81RRumOB296tT6fD6CsVMFIaU/8AnqQCXAJMz6DVpA47Vvps
7zLYe0OGvbZtOnS60HoUkCNj3Eb/AD53rAV4zpbHOJZfavMg6nTKTOj5/wB0cbckx24r2Px
l1lbhATJQt2HnNUlM/wAxE/P5napHq+ybx15ZsWrDiLZNtpR4iSJUFHUT77pJ+dZ+k7y2Ft
eY919No++mEOzBVIIgk9xyPUmsrTtx0bnG7RVzrsrgJU55SAElUFQHqNPI5/pjzDDfT/UNp
e2vhO2yyHkeFuiJ8yAe+32CgO1bfXOQdeFhapf8S28LxEqSPKokn02IA4+Zr1b3QxfQhUy/
odudR/LMEqKtO/uEiQeRFavRFgm4vn7hQhTKBoMxyYJHuNuP73vWtjc4bvqe2usg74dup3d
JUShuQRO/YEyfrUu6u4xeWyrSMY5kkXR8jyUKKSn+6f8Ah7fT7aF+wmy6cx2MuFNt3Ly/Ec
BMltMmCR25/rXnJZXH2OHGLwy3VFY0vOqAEpPPHJMx322+Wr0tgrjK5FDibRx+3ZOpcN6kq
Ijy+neY9K710zg0423+KdbCLl5O6RPkB3jfeeJn/wB52lKUpSlKUpWK4t2rq3Ww8gLbcEKB
rgnX/TV9a3i7xTalqbJbdITuUCdLm3aAdz7VE9MdQoxaXbG6Qj4O5kOEt6iNQgz7EfUdq2M
WLW06ies7J5C271gtMuB2FNkjsoRKpG3rt3rPcJvLfp5zp1GIdWsXJAuCzCVALBCyrgGPLz
wOaxdQXbmPydm1a3ry3rZgIU82spVJ/lO/1P8AzVnzF07lum2by8bS26knw1No2J1aVAK7g
gE7HtXvpu/W/jbjGvoSbcJlpsgkKBJ1RMjYke3zqPwS7hfUDaC4XQ4VJUkK2VpSY2HYQI7b
Vt5Zu7zGfGMbHhFpWlyEE6QYKlRHqB8zHqK95q5F7fs9NYZKkNpKW3VyQpagIhQmOBJ7k+4
r1kEs4XAKxutNxeKcToSFAuNRCp0jgbT81d96iOnfG/jDD6W1OFCyVrT5iJSefoDTqXEfAX
arhhATaOmRpSQEKidMHj29vlUjhsviL/DjDZhtDZjy3KRpUI43mAY4PG0H3mMfib7DL8Rbz
SLBhCT4jilRJ76T+nmdiBv37RvSPh3eXzCmUeHZuq1hAATCSpUD22J29vaqZ4R0krUNGylK
TCiJ42Jn6VZEPOOfh2p3xgnwHw2kTCgdaVbf+atvrpxfj4sQYCnIPcyUzXOa6Kvwrn8RGAW
/IpG6dUkflq7imFukPX+dtUQPiEKUjxElWydSRPv5h+9Vq1sbnIPBm2bLq4nbhI9yeP8AOr
9010o9ZWDxyDpVaqMLhlXhp7Ea+DO0iPSom86GfZc8XGXKlNL58ZKkhPp5o3+33rU/sY/bl
L9/dtotv1LW2FCPaVgCffet9brtvZJx+Bx6wHQT8W5KZnYlKlQCr3HHb2+NBa7NvGdQWLuh
pILbraS4lKfWUSQe303rA0OlsS4Lizu3r68CgWWloXqCp2A8oEz6n5b1O4Vq4uvFvc5YuLu
HpbbS8qVBoDZIB3G5UTtzWfKYlOQtFWrtuu0tUp/JB38Ijggbbew96pF2+5b2CsRkEqU5bK
KrVxJlMEjUPkYkHmRB2kVt4vJM3+DdwF26xbyNVs+4AlIVq1QpXYcifc/Ixdrc3mBygc0aX
Wjuhe6VD6bEcEHjg1jv7i3u7xdxb2/w6XJUWgrUEn22G3tUxgMj1C40bTGXSwhPlUSgKDaS
DvMGBsfrEVs44sqzd5ichdJvWnTqLzg8y1gcTyDEjnaKtVj+FrWQcNw1bvW7Ch5Rcr8pEdg
PNP7V0HA9LWuDQjS4pxSUgBOkBCCO6RzMGJJqcpSlKUpSlKUpUVmOnbHNKQ5cJKXUJKUrT3
HofUTVGyv4Q2zrrj1sWyCNQSFlveR23Hr9+KpPU7GMw+FFpY2RbcuHP1umVgCCYPzAFauVX
nMVZslDq3rRxsEXJQFKk8yqJSDO0k889hBNXSlQHJUn+YwNRmZhRBgmTvUjfZN69aatGUBm
1t0jwWUrCuQN57q39J3PvW3ZvjAY64SNKr++QEeCDqWykbmY/SY3jkbbbVqWV34BS7aMqXe
oGi3bSCoDUoyqB33gAzzxwKtXT2J/hKCte13dNw64+hRA4lsEHffck+ntJ2s1hLtOPSF2DT
KiPGtVW40qUuZBBMgyT896ibl7DZN5DXUz7+KybbaE69EhQIkEEA7R/e41bTzWVh3DYS014
i3evbx0BptwIUkETJKipIgT6D03Fa9uvLWfiWuSxwesrlR1IaKXloJ33SknbvxAO49K1H+l
LS7bU9icpbqBHmZdO7feJ5n2In1ms1r0dlPhVtOZBttpQ8walcJ9wQInbeaml4dpGGdx+CN
w2Fg+K/p8QrSR5jO0EjYn07cVQ8vgcliENuX1otlLhCUq0kBR578GK3Fr+G6AQlQSoXN0QC
ExAG+5j1Sa3urLtm6bw9y2EFbjWsj01JRsfcSDO3Heqra4XOvWzbtsw8WViUFLgAI+U1dLi
bj8RWigttlbZ/XGlP5Z9D/raofpO4LPUdvuIdCkLKjsRBME/MCrb+GWBOUtlKCyEOu/mqSr
hKY2I9d9vnXaWWW7dlDLKAhtAhKR2FRlz0zjLhRUlosauQ0QEz6wRAPyqNR+HuGbvU3gcuP
FHfyCfnCakbfpjHMbLDlwkHUEvEEA/YVnu8HYXaFgteCpYgrahJ/y/aor+xFq2rXb3tylZ2
PiEKCh6ECNqz2nSNmzcoubpw3LjZBSnSEoBHBjc/vW3eYG0u1LUFOMqXJOgiCr1gjn5VS+q
OhTdMaXWC+gGUvW6PzEe0bxwO0VzO+6MydupamNLrYVACyGljadwqB9jWk307mFuBr+HXBJ
2QTsn6Hg9+9WXpnorMWOSYyV/jW3bdtKlFm4b8RtRgpAVwnvOxO4FYMhnxgkrxWJbDRQSHX
AoEzHqOSDsZ4iI9MfQWHczHU7C12wdYaI8XUTpM7H3mCT9PSv0NX2lKUpSlKUpSlKV5cR4j
akTGoETXDfxAw/h2zT6i8pVo8UPNmEQDAKht3ISJ9xzUJic+1Z2ycXkkIeslfzpSFqQlQBA
94Mz3+0Vu5DpVLp1YRSi2sBSkKJWj1kKE7RGxmeZqHf6eytq23NjcIWvkgAgjtwSfvW3b9H
5O5W0p8BllaSpTpT+n0259P3qz4ro5u3CXGbO8vXiIFw2zCN9to49zM+9dDw3SVtbstuXrW
peyyyV60pV7nv/rmpXMYe3zVmLd8qTpVqQtPIMR9t6qTnRmS1+Clm0caUAFLcUdgOPoPlUt
Z9E2jTel8tiRBTbtJQJ25JmePb5VK2+AxlqyW2bVKZ5V/NPrULleg7W/KXEONrWj9PxDKVR
9ogfSsuO6JtGJN8pNxMfloToR9d5P7D2qyoQltAQhISlIgJAgAVznr7pyxt7C4AcDTTzK1o
QZUQsbzzsBKflv2rlOU0f2awiC4Rq+JcWkDadfl29+Paa9ZJXi4Pp/UsLUlbzYc1bEBaQnY
wQAI5qto+MdBcQpKQokwnSkDfsBxV1yd6zi+u27vyFlICVRuEhSNJMe0/tUHgr5rG5Vu8eA
WGEqUEEGFq0kAbe5q3fh91CjDWa1sXtow+kq1M3TmkOggQRMD+Ud+3vv1LB9fYPMqLRu2bZ
9I1FC3U6SPZVWelKUpSlY3bdl8Q8yhwei0g15atLZmPCt2m440oAqpfiRkXbLDqLTugttqc
iJKlQQn6AzXLekehL3qNCLnw1ptVKKQoCJ7E6uBB+ZMcV2fprpHHdM2yUWqVKcjzKUqd+5+
fv/QbVPUpSlKUpSlKUpSlKhc70xZ5tDhXDTziChStOoKB28w77bcj9hXI+q/w2fw1yVWJ8R
taSptGv9Z7pTO8gbwZn1qV/DEs5K3YsLgwG3XEaJglOkq2M8ya6O10tYtOFYduFSZgrG3tx
MVINY2yZ0lNs2SncKUNRH1NbVKUpSlKic31PiOn0pOQvG21q/S3qGo/ciqB1r1th8rYrZCk
KbQ24PK+2ouBQAiASZmPlM1yu9vW7jDY+0SE6rRToKtMEpUQoE/v9q9O3jCrPE2adTqrfWV
iSEhS1yB9gJj152qBD7cD/Y2DAAnUvf3/AFVb+t7N63zXjOai282nQVckgQZ/1wRVdOwj09
asuOw1nj8cMrmnIJnwbUo1KURESJHPodorO6g3Vv8A/wAMVisk0pKrUJb8MvArSlUCBMTPr
z2mv0FjVLVi7RTgIWWEFUmTOkd62qUpSlKUqrda4Z/K2yQ1bqebU2tp0IPnSDwUjvvP7bc1
K9OY8YvA2tkG1thpGkJcIKgBsJI24ipSlKUpSlKUpSlKUpSlQvVNk7d4glhBW6yrWAhJUuI
IOkDvvUT0P02cYbm/fZU2u4cUtCXUwsFX6iQeOBHfn1q4UpSlKUpSuH9YkM9bZE5CwevnZA
sbcgkL1aiTHcAAccSNpg1D/AWnULLjXwJx+StE+a3SjRKZkHTA235AkSOdqqLra23FNqbUh
SSQpKgQQR2PvXvHWdxf3zTFu2payZ2E6R3J9hVrex/4dWLyrV+5e8Vo6V6ytSp9yjyz8qnr
hq0zXx2Mvm4NuUQpEahKdQIVGx5B+vrVcw3RdyrJLVkG/wAhpQ0kqCUvHnk8jifnUwXm8v1
gWnWWmW8aghIEEqWqN9h5o7emxmuh9O9PovbVF4/cvBvUU+AhWxg9z/l96uVKUpSlKUpSlK
UpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKi81g2sszs4pl9I8riI+gM9t6471a0rDrsMuLhNwtp0NONx
p1JIJI+mn7n2rV6q6c/iDZydglHjgDxGkEfme//ADDvPPzG+bHWrHR+Hu3oU/fOMDxToIDf
oB7SRM8wDXLSZMnmutdQ55GF8VAtmHri4UFt6mwCIEalEcjYADaqZiuob7E3jtwhZeFwfz0
rj8wTzJBg7nf3q1Zcpa+G6nwja32VI8O5Dkbo2IO3ERBJ4IHIBqVwn4hvWVyym0FxcMKUFP
tLQAEJKoKuTvuDt9a7NSlKUpSlKUpSlKUpSla18xc3FvptLxVo8khSVhtK0kjspJ5Se8FJj
hQ5qt43KdWZfJ3WLu8ajDt2SdL2QCS4LonhTAPlTsNXmK9MhJB3q20pSlKrd71eUZ21xOLx
F7lNdwGbm7YT/s9qJIXqcggqTAlP0mdqslKUpSlKUpSlfCQBJMAVyrPdf3FvlAm5XdMsABS
V20hLckwlQkFRhM7zzxVUVcvdY5Vpz4dwYyxXIG2pxRE7xt24/wA9orqfqheTnH2X5Vkk7k
DSXz6n0HoPqfQSHTvUQvrH+D5YE+Ogt29wpP6jxCp2V2+cevNLe6bzTLy2ji7tZQojU2ypa
T7hQEEe4qx9XsPHOPPBlS2QlI8QJOgwI54qEDa7hSW20qWsnZKRJNTWGGasGnfBxdxcW5IL
qPCX5e07fpJmJO3HNWvpiwuM7kGbBrGNY6ycdQu6BA8R5KCFAaY2G3cQZ2rttKUpSlKUpSl
KVHZ7OWXTmFuctkFlLFumSEiVLPASB6kwKjsZZ32exjGQzF5dMC7ZS4LC1cVbhgKhSQVphw
rA2PmCTv5RXy8t7zGZ3BhnMXq7O4ulW67R4oWnSLZ1Q85T4hMtgypRk1G5bI5dH4p4rFsZB
SMY/bari2QkElRS+QrVEgS2kbH/AL5+ur/LdL9PXHUGMyBWbTRrs7ttK2nQpQTyNKwoFQIh
UbRG9Y+uOobtr8NV9Q4K4dt3XGmX2FBsFWhakkyCCP0kn2itrqjqK4wDOIs2PPcZG4Qyu4f
AHhNykOOEbAqAVOngbmISa3cjg7k2zzuPyuRZu1hJWQ+Fh7SN0hK5S3q9UBEEz2isPU3UL+
NvMbh8Y207lcq6UsB4EttoSNTjigCCQE8CQSflW6MEhaWlXGSyT77QID/xSmiqe5Q3pbMdp
T2qDR1Nd4TrJnpjOvJdt79nVj8gUeGpxckFtZEJK+I0gcp2lQrF0pmb9nq3L9M5u/curu3I
dtHVgAOswDPlQlMgKTPJnV2G9wuXk29q6+tLi0tIUspaQVLIAmEgbk+gG9VTrO8y/T34bXd
7b5AjKW6W1m4UUkBRcSFABQgiCQARPHJqUwQfy3SOOunb66buLyxadU8hSdSVKQCSAU6Zk+
ke1e+k/jR0+hvIXLt1dNXFw04+6AFOlLy06oA2BAkDsIEnmpmlKUpSlKUpXwgEQdwa471Zg
rvH5EvHFt3TKkaHmnFhPjJSTpUhURPm3B38qaquTy2ZuLFWMsMU9j7IDS4hCP1mTPmAA39h
v6kGqrcsXFuUi4YcZKtwHEFJP3r1a293cOA2bDzhQoQUIK9JJ2mB7ftU4rrDqJBCHcIxrSA
FFVs6CYHcBQqayvUCsb1Eq1Wwn4FSEBSSka0Ap33H6udwZ4ilxj7PpK3fyCUh9b8JYQ4qCj
225HuCOI71u9OXfUWRYVkF3KE2yyQ0zpSEqjYnYaoHzmR7b9U6UsVs44XVxbssvvCAG0QQm
dt+d+ftU9SlKUpSlKUpSlc1/HRtbvRtg000XXF5NtKEJBJUS26AAByZrpCysNqLaUqXB0hR
gE9pMGPtVcy/VV3hshY2D+JDr1+4lDRZuCpIBWlClKJQCAkrbnb+faYMQOeWr/xnwjds0hd
x8H4h8W4ShJSE3KQAIKiZWTsDx2gmnWd9dXl5a9N9T2qMfg8ssMi8tFF/W7qlCCshPhGQk7
oWD6wFEbX4uNtsfhdfstNIQ2gsJQhIgIAcRAAHG21WTK4Ox6iwqbDIIWplQSryLKVAx6/KQ
RwQTVJvc31n+HRQ5mQnqPA6wk3jaNNywnYefse/MyeVCQKkEXrLv4yWlxqbVbX3T4+DegEP
EOlfkV38pJIHaCe1XuqP+I7Nsb3pK4cbCnkZ5htsggEBUnmCY1JQSBzHbYjS/EYv9O9SYHr
Jkn4dl5NpkJRrCWiTCgOxAW6NQ38wHcg3O7cTf3Fna270tqKbpxbZMFtJBSApJ21L08yFJS
sfKH/ExbqPw+yiWGg646G2UoJ/UVuoRH/qrF04x1ArpLFOM5HGptDYMlDDVg6FhHhiEpcL3
MbBRT7x2q30pSlKUpSlKUrSymNaylqWVqKFjdDgAJSfr29v/euWdU2HUTCTbW7yGrq3BUhL
bYIfT22IP0PHY+1Vx9231laPWN80lD7MLZcakqTOxIBMRIE9txxzXjL5tGCU3h8ANCWgPFW
6UrJcnjbafUmeY2itJr8UMy00lHwONXpEaltLJP11186tGnPubctoPM9vWpDq9L5tsal5Gl
DaVpCiCYnTyfpx86lOjsiW8GlphSEPMqUCVknkkggDjmOa7Db9R4hy2Q43cFLcQB4Shp9uK
xPdW4ppIUlbzoPGhpQ/rFZcf1Pick8GGLkB48IWIJ+vH0mpalKUpSlKUpSovqTAWfU+BusR
ej8t9PlWOW1DdKh7gx8+ODWhh8lfYfCMWvUFnefEW0W/j2zC7oXISIDkNhSkyACdQG5qC6t
Zv8/mOmMjiLG7ctLPIIF6py3cYcQgusqHkcAJTKASQDGnkCa+5m3uf/GHDZRFjeOWrLBtHX
k2BW22pSXCD4g35UgTGkSrzDzCpj8QumVdVdI3Niy2ly6aIftkqMBTif5eRGoFSZnbVNQfU
maymc/DsJZw+RRnNNu85aHHPBGtKkrUASIKYSrbUTwk+YxVmVeXysjh7m0s7h2wct3k3IWg
trZP5ZQooWAT+lQiNXmkAwa1s9djqHpy/wAZj7C8feu7ZSAi4tHbZMGUk63EgAjkcngwRWl
nuj71nFYi66duT/Fun2tNohwpS3cpISFoWAByEwIKQCe3InD1HbtNA3VjlGHRAW0nHvPFBi
Y1NpUlXzSSPeo+7wDnUXVdllMi0pmww5K7JhRGp94wS6oAmEphOkGFagqYEAynUeJTnenb/
FqQ2s3LCkoDpITriUkxvAUAdqivw7sMjY9HWCMsD8WGUtgOMhtxtpP6EKhRmJMHbYiQDNY/
xOYevOhbuytmrp1+4dZSgWtut5aYdSoqhI2hKSZMDYCZIr301m7ew6RxTF1ZZRp23tGWHWh
irolC0tgEQGySARE7j3qQ6av7jJ215e3Flc2fiXjgbauG1IV4aQEpVpUARqCQY9SamaUpSl
KUpStW7yVlYQLm4S2T25PzgdveopXWFgFQi3uXBJGoBCRt38yhXpPV1iSApi5Qo/ywhRj18
qjVS6pztndKdycPtt27MFO6SsAk7GNjJjk9q5Z0ShZ6kaWgwlCFazE+WI/qRWhm0K/tDkNE
ybtzTIg/rMVX66lkbHBpyy8nlL5gsuJR4LSCSZA3KkwZEjjitRjqixzgurHMoZaYdcCrdak
n8vsBKeD3nj9QJjavlvhs1gXje4K8ZvLdwSfLIWkHaUnb13Bnn1rbTddVvqUhvGWtsuAVLK
lbD1A1H+hr65dt2I/+N9RG4eBlCGEqSnt+pISNXb9Ujeoxvr+9/jzFyCGbNCggpSgBWid1E
pEz3EcfvXfcHlWczimrthxLgIhSk8E/6g/WpClKUpSlKUpSlKxreQ2622oLKnSQnShRAgTu
QITx3j0rJSlKVgau2X7h5hsqUpmNZ0KCZM7BUQSI3AJI2mJFZ6UrG08h0uBIWPDXoOpCkyY
B2kbjfkbfaslKUpSlKUpSobqfIXGPxiVWzyGXHF6dakkwIP27b1xTqLq+9/iKksRpYcKXVK
SFeKufMD7bHfuQfnUhb5ewzLfjW2WXjr7RHgrKUNDtJ1eQ+gJ3+UbfPF6mx7KVfCW1/wCY/
nbI3/6SmI+ZnatK5sequqUFu4Ta2lskhTiGyEiexIEk/wCjWM3mP6Otn2MZdN3N+tIBeR5g
OeewA32HMieK8XicV1Wym6Yu02mVMam3NgewEn9R9CJMQCOIiR+GudVuhyzWk8KS6YP7VYM
vcYd/JrxWTtmmVNhPhXCW9BXPY8FMTtO2xJitO36TYxC7m6z5SqyaVpaOsp8TfmBv/wBPPP
Yb4F9cPMaWsXYssMNzpStO0TI8qYA5PrzWJrrzNNgJUWFgGfMgyPYGdqkl5XpjqfSLrHosL
5fl1JcKdRP82s7HgfrG0wKg8n0plMXcNtlkvIeUEtLRwokwB7bkc+td/wCh7FzH9NtW7gSN
EISQANQShKJ290mrFSlKUpSlKUrWyOPtsrjrjH3jfiW9y2ptxPqCI+h96ryX3X7DF3l+6Vt
2jqrXIO6NKFaUrQ6oj/8ALLqEHgQEyfLNbto+zaZq7W2+yzi1so0krSls3GpwuaPfSAVdtp
51VDWGRexeCwORet1pt7Vpmzu3FKSEtJUkIWdMyCHggKngIVvzOXJN27/RV2u8ZZczTWNfV
cIEFfjeAQ4D/wAO8f3Y0xtpqS6jTbqyXT/j+F4Kb5ZX4kadPwz3M9tWn6xUO3aP3PUQSthi
5YFtkP4cxeTCkTawDIJCdfiQYMIKY2itvH3Fqu6u7xu4L9te4i1Sw+6ka7lSS8Fe6leZEpj
YqAiTFRrCkmzwalC3U1/aa6CAAE6T4l0ARvB+3ee1SHQT+M/gOHat1W6Lh3HBxLTY86UDQF
ajO8FSRJArau724tuo7LItoWbC5X8C8tJlKp3aWACTIc1J2EQ5JMJqC6fbs38fg2HUi1tcl
iF26TbOAJcc1JJQpQA86QCUEGf97xG8tbu3zGbxf8WaQ5fN2F42lepIL5S4wlKhwlBc/VpH
rG0RWrdvM26bzEX7y06r2yvUJuwgjw13DYWNiQfzErJ4jxANhFZ7uyQb9WQxz7FtbWr1v8K
6kS2HlrU2+mNgUFKm9kkDWCf1A1a2mm2Ww22kJSOw+5r3SlKUpSlKhOq7dx/DHw1KSG3AtZ
TyEwR/iK4Hc4jL3HUl/aWIW9LqnSpKvJpUZ1E8cbfMEVKOYzprppPh5YrvLsoJWhCgoz7J4
H/UTPIrRc65viSLe3aYbH8pJWqfWTt+1fbfrjKsLDbzVu4hJIUEJ0lR9dQkfsa2r7H4TqLG
m6wVv8LfND823SkhKuwETA4kEbb787Y//hfSRQh6yZyGRgK3UFBMxB3EJiNhE+vajXX2D8J
Pi4p0LjcISCB/6h/SozrVKkdTvp1lYCUQTPGkeu9SfXjtwLHFJW6pbbqVLgqkEgJg/wDqNR
vSeHssgu6usklxVpZN63EIMSIUSSZmAE8Df+hm8Zd9M5G8RaWmAfeBgqK2kApHckhXH71j6
h6X6aZKhj8wizfTv8NcKlPtvJI9Z37bVK/hou8zK3MddXaHG7dSW0hxaT4ad9h/emIAH930
rtVras2Vs3bW6AhpsQlIrNSlKUpSlKUpSlKUrWtr+3u3n2WVLK7dWh0KbUnSr0kgTtvt2KT
woE7NKVi+JY+KFr4yPHKPE8LUNWmYmPSdprLWuu+Ybvm7JRX47iSpIDaiCBMnVEbRvvtKf7
wnYpSlKUpSlKUr4pIUkpUAQRBB71y/rJF104xkPAvVMhSPEZOgKSPN5QZnfkAnvXOMXhbC6
SLnJ5dhCnDIZS8Nck8qJkfTn5Hapm/GBw4SHcNrYUqEuNw4PqVGQfnUdlLHFX+GVlsQwthL
K9LraueQOJjuDttvWv0aso6gaCnAhpTag4SJgRIMf80cVF5nWM1fCSopfWkHfsSB/Sq/HvX
SMx05kMx1P8Rcs/D2pCA46FJE7bhI9feIHv32rxeL6xtbmwsVBu4tV6rfYaVDYT2OknY/Q+
lRfT1rm8DdONu4d563udKHdCQsA7wdQMdztPerGcajpKxytxjzoW4zqSgwoJKUnjV6TPJ7+
1c8xuJvs28tFq2t1ydS1cgAnck8k+wBJ39Ks2NwHUWB1PYq6bdLg/NY3CXdJ4E8xOx2O5q7
dO/iXeDJoxmWtbhp8k/krTq8oHKV7HsTvIMQDXT23EPNIdbUFIWkKSodweK90pSlKUpSlKj
s3b3r+PLmNcKL23UHmE6oS6octq7aVAlO8xIUNwDUXbG6vc1mbR1y5Sh1q3lBWJYCkrKgIV
CTACZSeYO/NecLf3t8+La6Wi7LFmlorUnQl26bcUi4KoB07hsp2EhZIkTGL4i6u80+y1ept
lLtLRTDDjinEOKm5JSrvCko3I3OneQIOxaXJvsnjkOC4tTc2N2ty3U5qhaXWUzq4MSdJ7hU
96gG8jeK6Qt7hV462XcBdOW5Q84pdwvQghSlRKVpG4jUoyoyNJ1Wfqhi+umLJjHXirS6Vck
tOBelJUlpxSQsfzIKkiRvImvjF5cqz95bq8QOLtLZYaJ2aClvzxKQoJRuZgkATEVoYu/yD+
Xw1tevLNzbsXTF8AdKXHUeDCymAPMk6x6BdbVveodvsg4bhItU5JhBW6tUpKmWChCARtqWt
Hp+pXfetjJP3mPz1m+2VuWt62q1Wk7oaeEqaWQBIB86SZ/ufMbTjaC+tpRIaQlo6vFIIIJj
5yQAd9/eq3Zm+vcP07a2l9dC8ucahd26okloBmUPLBP6vF0iD+sFYOoJMWTA3zmUwdlknQl
Kr1hD+hG4QFJBABIBOx7/APapClKUpSlKUqrdW9e47pZtLfhrvbxxRQ3bteoiZPbkep34rm
meR1R1c+LrJlmwtdKVIZWU8dhE7xqP6o96qeV6cvcSG3XvDcYcMeM0SUzJ23jeBVj6ca/jf
T7mMu1ak+KEoc1pSQBuBvyRPc8EAbVjzlhfNWicHisc45bpVK3Wm9QXvIE7nnfffYdq84rG
I6XsLjJZkBu4WNLNuFHxD7bA8mD7Rz2rV6owzV/cnK4Nw3Ld0FOOEkJ8/cjUZ3PIO4M/Snq
wOXCiBir6O02yx/hVp60yV2jLO2Lbq0W2hPkAjVI3k8nfsdqrTTzlu4l5hxTbqDKVoUUkH5
1Z8Rd9S51Rd+PS0wgEqeW02IjmBA++3zqStb9izvX8k1k1Za01BN5rQCtsTCSkEARJjbYzt
MVvdO2NrZquLrDXiF2lyEKKVlKi2tMkCeRsruJ457QrnUmLw0WPTGNQ4pZ/MecletW8Ad1c
n/CrT0x031D1Fe21znbVCWbZUo8sLaJT3MyBBBKPWJiK7Ay0hhlDLadKG0hKR6AbCvdKUpS
lKUpSvlIEzAn1r4ptC06VISoEzBE0UhKgQpIIPMjmvtNKYjSI9IpSBMxvXwpSeUjf2poR/d
H2r1XwpSTJSD9KQIiKccV9pSlKUpSlK5j1t0jkmrt3MY5SFK1LVqUCYCzJEDj5+9US36icb
cNlmbIKYSSFJRspPvvz681N3tniLrBNWuNultWCnPEccWSvSkSTt2Ikcnao65cxVzjxa424
XaWNrBuXXFSpajwlO+5kKJj0EV7vXM6LH4/E5Y31rH5mlpAW2AO8DfjjkVUrzJXt7cB+7uF
POJEDXBA+nFMdl7/FeIqwd0KWOCgLE9jB2mrOyx+IjzSXFFgFQmFlM/WNqleocHa9UoWm2u
EpvrQEElpSTJg6TtxG89p+YNJxHSuRymRXbKaU0lhzQ8ZEg+ifUxvttwe4mW6zyLdlZ2/T1
l4TTTSZfbbQfLvKUlR3P94/MVU2rhxhLqWVFCXm/DXxumQSPukf0q39Qk9NdNWmHsrhxKrx
JVeDTp3hMjiTJMTPAjg1vfh50sm6bZyLyQXLp3RakGSgAkKVz6//AG+9d3trZq0YSwynShP
7+/zrLSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSvlUD8S+l2r+xTeseE08CY/LEqVBPPO+/1g
1zTpXJNMvLx1yspt7pJ8TUCUhXyHYp2Prt6VCXrK7G6uLIueIhDhhQOy4mFfUGfrUh05mDj
LopcUlNo8oIeUUyR6H12j+tbvVPSTmNCruwBetUgl0CJa/cyPfeN5rPgenvgrd7K5OEvsJC
0IWoy2BvqIHJjgdvnxE3X4mZP4pz4W3tgxqOjWlRVHvChVyvbzH9Pi+ya70B66IhDaZ/Sny
pAPqZ37T7VVcX1xdLyi15dTTjDxA1Fvysb9gOU+xn19Z1et8au0zBuyvxEXRJ1AEbiJ59RB
+9QFox8VeMWyv0uupQT/zECp/rtTozwaXIShoFIJ9Sf3q/fhlbLbRhlKK0gBwphPlUDrO5P
fccV1ylKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVA9YXJt8J5YC3HkpSSmY5P9Aa/PNg8prJ
WzjR3S6lW42mRUl1g2E59xZb8IutpVpKSmNtPB/5ajcZjXctkGrNgSpZ8xBAhPfc/wCpirT
1T1O/ZO/AWjqDcIP5jghRa/4RG3fc9o7GvVvknersO/j1IY+LQ0QpTjxSJ7LEdpief3Fcue
acYeWy6kocbUUqSexHNXTr26fczSbRbocatmx4cJgDUATzv6faqyUoDWrWdc7pjt86s+Izl
pkMWMHnXNLCI8B4IBUkjYDV2idjxGx9D5vbbBYLFLNpkU5LJOOILSkt6QwEqCj3I3iJn6c1
767t3lZpl5ZW4p5kDcEkkE8evIq5/hfevOW+MtydSG3lpSNW6RuePSSa7DXyvtKUpSlKUpS
lRd9llWOatrd5TTdmuzuLh51YMpLamgN5iCHFduwrbD7jZCbhI8R1ag0hoFXlAJEngbDkwA
SBJ2JxLy9q0LrxQ62uzYS++hTZ8iDqgg8K/QrgnivbmRYZdSy9Lb62nHUNGNSkI06iIMba0
9+9eVZexbQhT76WA5bruR4p0jwkadSyeABrTz616fyTNopv4lLjKHXUMtuKTKVLV+kbTpkw
PNG5A5IFa6+oMc1aXF4+6WbW2e8B15wQlC9QQZ9ACRJ4A3mN693V24jM2Nk3dMteKh11ba2
ipTqUaRCVahpIKweDPtWxb3rF0/dMtEldo6GnZEQooSuPfyrSfr860Xrp+4v5xt6Fs2z3g3
rSWkr0EJC9jIIVCkz+rbgA1lazuPdDh8bQGn27clYiXHEoUlI9SQ4j7+xjK7kmrdC1XDTrO
hJWQpIPlBAmQSO/HNblKUpSlKUpXyvtVXri6etra2LS1p063CUp1cDb+v2JrhGItzc5ezYA
IC3kAn0EiancuLK76lv7PKX/AIZQltDNyUk6SEyQY7SqI9vWK8m6xPTVitOOvBf37oH5yJC
Ue3tHoOe+0VU1EqBWqSsmSpSpk16trx+weF1bL0uoBIJTP0IPNWM9Y9MXUP3mIl9YGvVaMu
Gf+YwT9qZywVlOvUWjyCgLSgrSpQkpCZIn3A/eq/g8cjKZVFgtQQX0LDayqAlYSSCfaRH1r
e6YxNvdLdv7/wD+Utd1J/vmCfsAJ+1b3VmLx1nj7O6ZQlh+4OoNBJBCIkz2BEp79/asvXRT
8PiWwDrbbWFgiIPkH9QauX4VBTTFiypopDzi3J09gDBn3j+ldapSlKUpSlKUpSq3ncRa5zq
SztLxhT1r/DrtDhEwhSnLco3HCvKop7ymRxUdhrq6R1BaNZE3LlxiLZ7H3C1NlRd1raLT+0
ylaWiVGfKeYrd6otn721yN5ZB1fw+HvLcIQgy844ltSNG3mjQRtO6oG8iti+t1M59Dr3xF3
41i+3buFolNufIVJlCY88JI1by2QP1EVF9Q9LXuc6aSttSDe29ilFoypopMlSFuIXqVCtYb
SiDpAlUyDtJdTtp6i6VuMdZtLcevkJQ2HGlILJJBDiwoAo0xqgwfLA3gVBuY69f6fyKnba5
fYTm3nLiwcZ1C5t/iJJSAAowjzJAJCoghQMVK9R464ftm+oLG08XJ499NxbpIAWtoSlbQ2n
zIUsgHfUoelSGIKmsjnXXG1JQ7foU0SgjxE/DMJkeo1Aie0H0r5hQ5i7W8tr5KwtF2+6hyN
XjoW4paSnTyQDpIiZTxBBMaqyvkZV+9Tbuqt7bMoeDAAOpk2aGiUjvpWSYH91UAmKl8ytFx
jLpLKVOrS3+ptBVyeARyduB6CeRUrSlKUpSlKUpVP68ZfdFr4TXipW262QFEGSBHFcY6ZCl
dRWYbgKKoQSJ3gwPmePrW/aWNsOsL9jNWw16lrSwokCVHUDt20ng+u/Fec9i8dd2DmQw9mL
c2a1N3TeomY+Z5HtIIPtvX7qzSxiLK6Lmpy5U5KB/KlJSBPuTq+kV9yVow1hsfeskp+KQ4H
G99lIVEg+hBG3aKrqlFSioxJM7CB9q6XdQn8S20JQEDwyACJ28JVV/pJta+pLVaGivwtTii
kSY0kfaSPvVqX06/adGXeMtUKcdXDqiVfqIKdgB6hJgbneo7+2GMumbQ5DEh+8YGkjwgtKv
kCRz6RWim2v8ArjPOXYZRb2wUEnT5UtNg/pT6nf7nsK7h0lh3rJgOXDIaQ2nw7dox5E9+Po
B7VZaUpSlKUpSlKVDdXN5F3pe9RinH27opTCrYgO6NQ8QIn+co1BPuRxzWww0H7dpy1dCbc
lBbCRpCEAzsmJBP6SCePQ7Vp5SzuL55jJ4UNIvmAEpfdVpbfZUTqbkAnsFBWkgGCJEg7rlw
y/jHQ6i8Z1oUFtJ1h9M8hJSZkTsUkj0MVnx3xgxlr/ES2bzwUfEeH+nxIGqPaZitmlKUpSl
KUpSlKUpSlKger2HnMP49u2FrYXrUI30QQY/Y/SuL9RYN7H3IyuKCHLdXnUWhqUyoGZiNhs
DPbftE5G+q8M6+m+vca6u9CQFOJSnmI2k/SvXS9veZdV+44wsjLueGEtmOQqYB2jzck9jUb
1bjU4ixxtpKlKbXcJJJB21gpBjgwdx6zWlkrdQ6awcApLnxBBVJB84jb7VVX2/CeUjUhUHl
tUpPyNdDuHlMfiWw4HN0pjWpP/6ahuDXzp1r+G5rOvohSrdKm0pKeQpRM+0BNdb6asLfL4K
4Vctgl50gKTspISBBHoZJ+c7zWu9+G9i+6pbvwTpWSVqdsEKWon/imamMd0fhsbpLdsHSkQ
nxIISPQJ4/apylKUpSlKUpSsT1wllxhsoWovuFAKUyEnSpUn0HlI+ZHrUbZ5G6XkVJvNLVu
84tq1GlKSpadRUCdZJVCVEQAISonkAeDnvh8fmclco1MYtTgU0y2oOANp1EyvSFEpIIiBvy
rmthl+wuMoWXrIMX6UeKkPNp1rRMakqBIMGAd5EiQNQnXRkr8ZxFq5brSw4HS2gpbDhCDBW
T4n6N0gQmfzETEGc+JzrGYKfBtrlkLtGLtJeSkBSHQqBsT5hpII7bczXleWfcdDTFmtsoQh
9z4jYlo6p0JTOpY0gEGI1A78H2rNNeGh5q2uH2F3CWPGaSkpSor0EkTMBWxIB9eJNebfPMX
VviH27d/RlkhTJhP5YLZcGvzeg7Tv8Aetu8vmLAMqf1gPPIZSUoKoUowJgbCdpO24rzk8kz
ibBd9cpcLDRBdUhM+GmYKyP7o5PoATWtkuoLPFOXKLhDx+GsXL5woSCPDRyBvur2+8bVgv8
Aqi3xwuw/ZXeuytzdXCEhslDMKPifrgglCkwCVSOI3rK11CyvMoxTtndWzzniBCnQjQsoSh
RAIUZOlwEf8qvSvV1mNF21YMNw/c+Im3edI8FS0fqTsZkDUdMCdCuImvrubZbs7i6RbXDyb
VBU8hoJUtEJCtJTqnVpIVHMEdzFZBl2lC/0sPE2D4ZcSNMqJQhcjfiHBzHetpq5ZfcebacS
pbC/DdAO6FaQqD/0qSfqKy0pSlKUpSvnOxqt3HRzCrsP27+hMk6HEavsZmP9TUO7+Glq44F
JtMa3tufB1b+oBFWnD4NjEt6iQ9cK2U8UAGPQegrlP4qWLbl1fqZCEqZumyUJG51NpJJ9PM
v671XOuk+FjcLbJKlBhlbe8BIICAQN5j5+tQSLLUhKn8yyh0jzpXfmQfQwg/1NWV9SnPxPt
VKbSogAqRwCA2ZG/EgGtvEWzlxk+qWU+GVLIbl1RJBIWJn196690m/42IVJQS28pMo44B2+
9TlKUpSlKUpSlKVheQ6XmFthJCVHxJMeUg8DuZ0/SfkY8Y64YuGrliFr1vakOvKKEhZUpKg
njUDA7eVStzsDoX3TNwtzIt2z6XLXJ41dtcIePmU6E6W1lQEmUFSVEyfKj0qVVZPu9QM36i
2lhi0WyhMkrUpxaCqewADaY5J1HiPNrsY26TnXso8G1uOL8FHmnwrYJJAT5f1KchSvpudIr
VtsBeWlngGmHkoNha/B3SQ6oJU0W0hRSQJKgptEHaAT8q3Mpinb3M4e9aKAmydcL+okFbam
yAkev5gbVB7oB5Ar3hLF/EYa1xh0u/Cp8JDmr9TaTCSrb9emCdomd6j7HAXltY9KW61slWG
QlNyQSQqLZTXk238yhzG0/KpHMYlOZtH7N5fhNuNaUOJSkrQqZ1CQYIIQR7iewrbQhdxYJb
v2Git1vS+0DrbkjzDcCU88jcdqrmQ6UuX7W5tmbrxfGwr1h49wqXHHFgALWQN9hua3MlhLi
5YzbDCWNORx/gNrdWpTniQ4CFFQVCIUmAJAJWY333sxjVZFi3LK/CubW4buGXCSNJSfMNuy
kFaT7KNecrjDeY9i3ZS0tTNwysF+VeRK0+JvudRb1j31Qdia9WdgrH3GQdaKnjfXPxASpUB
s+GhET6Sidh34rXZxVw25mlFSIv7tLzUK3CQyy2Z25ltX0ituws1211kX1qkXdyHUp38oDa
G45I30E7RzxM1u0pSlKUpSlKUrjXX6rhuxzr6X0lD1+NJC4UANKI2/5SPlVZ/EZ1bqrPX4I
gO/oEE/p3PE/wDaqAFwI830VXZW8VjH79zNvl9K/C0rU+QEoEfq2G2wO5PE1Tulcuyeo7td
7dPtovSSkpEqU5qlM/Qq+9dSxGccwGlCXHrqzJlaSmSDtJBgHj1/710SlKUpSlKUpSlKUpS
lKVpsZWzub1VoytxxaAolaWV+FKVaVJDkaCoGQUgyIO2xrcrG881bMOPvuoaaaSVrcWoJSh
IEkkngAd6xm+s0qcSq7YBacQ04C4PItUaUn0J1Jgd9Q9a2KUpSlKUpSlKUpSlKVEZ/LOYxD
CWxpLxIKyJgCNvSd+/oa4v1tcMWTdvYPOeOFK8RRbCZcTPc9pJJmJ2I2retbLDdU4K3LiLt
S7dIQt5KECVRCgrmNUA7b8b1XMpg+mrbIutOXxs1piWAEeSQD/NJ99z3re6nwuUy7795aPK
+HCEj4VxRSokDcAbg8bcfU1S7GxucjdotbVouur4A7D1PoK6l0rZXuBAVk7gXaC7LimHFqU
Ux+nUR5htIG0Sr1rsNleM39o3dW6ippwSkkR7VnpSlKUpSlKUpSlKUpSqqu0yrRyK8RY3tg
pSHypp19pbT7qgopWyNZ0K8SDuEA6yVCdx6Q3nms0tabW9Nr8cspKrhtQFuu3BMJK+Q+kRI
2CiB5SRXq9x2WXa3L9ou/wDi1Y1YtA7dAeFcK1z4iUq8MnzojZQGgxG0+nbbL+G88i1dF+u
9ZCnm3khC7VFwVgAFWxDRKFbAlR7jerJSlKUpSlKUpSlKUpSoTqvGX2ZwlxjrJmzUp9pSQ7
cqP5SuApICT5tzBkQYO9fnzNdLZfGh166U1cKaJD3hrUpSI7mQDHymO9Y8Hg8xlnHWccHGE
lsFbi1qQj2O3rB9e9Zz+HWSSYduLUr5J8ZY/wD9dSuRyNzafiQlTSUqFwG23WinyKBTEkH0
5+hrewzdpbZzqW4et2/DaDThUhA/LBSpSoHYf5V0q66RuG/BetLv4hYkuJdQgAnaNIA8vfv
6VO4THuY2xLLpRqUsr0oJKUz2E/KfrUjSlKUpSlKUpSlKUpSlYVXdsi7RaKuGhcOIK0MlY1
qSOSE8kCRvXm2v7O9W8i0u2LhVu4W3ktOBRbWOUqjg+xrYpSlKUpSlKUpSlKUpSlKoXU1ql
vOvrcc/Lf06UKRqSk6RPHE7/vtXMml3OK/DVi7sS4yu6dV4jja4/nUmfslI+s1B2N1061Zt
oyAvRcidfhqITyYjf0ire2i3tvxCu21MB4ItEqQoqlaT5QYV76jWv01b5F/qnMpyQJ0hJd0
qEhU/lx7aZ/au34J7x8JaLKFIIbCCFc+Xy/4VIUpSlKUpSlKUpSlKUpSoW71/22xiwy8WxY
XSFOJaUUJUpbBSCoCASEK5Pb3FQ7Nzfoz+XCG7+0sX78lV01ZKUsrS1atoCQpBltRS8CoJI
8oOoAgn41f5X+I5A/wlly9aU6plDTGpJuRZ26kpU7AidTidatMgATwKsOLNtbtM2bIuVEtq
eSt21U3sVSdR0JAVJ4MKPMHc1JUpSlKUpSlKUpSlKUpVH63t3XLx02qYuDa6m1H9OvzBOr7
CuVYpu9PQF+u4abctC2s2wIMgzBV6bGY7zPaKob0eKYrpqA5bfiS6htrzG2Egdv0mf2rcw6
HLjrDPLSrwyCxKXF6eUHme9dZ6XQ43gGEuupdMqhaTMjUal6UpSlKUpSlKUpSlKUpSlfAAJ
gASZMV9pSlKUpSlKUpSlKUpSlVPrJtRu7JSEulRSsS0VSNx6fP1rldkp9n8LyUuKU24w8C2
P5fzFCa5s7/vTXTQlTv4lueGEA/DgJle36R3+UmK28Uzr6l6hKWS+ps2/lQiRGgz2kH/ALz
XaMcz8PjbZrYlDSQSO5jc/etmlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUqo9beO45
btMtglKSSrbaT/ANq5dYNIR+Fb1y4gElpaWyoxuXVAx6/9q5o7/vDXUk3zo/ENbSrpwMeCD
pdJ0AwBqKeD33+tbuCCWOqc+ph3X4fgSpSSdcpUZERHI5niuxY50v4y1ePLjKFH6pBrZpSl
KUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKqnV9mlV3b3RGpWgp0zAIBn5/zdq5Ky/a/wD
hglssS6hpzzlW6pdI49prnToAcMcV05LTrH4kPAXIWpu21F3V6gdz84raxiAOrs86VFKG1M
FQ/UD5D67/AFFdnxSdOIs0kkkW6Bvz+kVt0pSlKUpSlKUpSlKVC5S7Zu8i1i2227pTA+IvG
XFlKEtFKkjVsUkk7hKonSTI0itrHhhFgG8YWAgOE6UOeIlvUdRGx9DsBsJAG1Qg6svR0xcZ
82TPgW7V0paAsyFMu6AJ76glZ9oA35qWy+RucRjXrxSWXghTaUgApkqWEmdzxqB962Gb5S8
u/jlpSVM27TxcSedanExp7f7vYyZk8RvF4LJM3V1mnSy4zdsuDW27cqc1MlOppYQf92CCfK
ADIMyd637vLm0wCckbdTzi20FDCCAXHFwEoBOwlSgJNaV42npfHZHI2do04EtOPaSsoCEob
UpKASSEokHYQkFRIG5rcssk7kVLRbpbR4TTSnHCdYS4oai3pEbhJSZn+cV4TlrgdRW+Jdtk
I8W2fuCsL1bIcQhPYchYV7cb81LUpSlKUpSlKUpSlKqnW1s885j3GQkqbLhAW5pST5ea5Nb
PqR+FqghsEBtYJ1bgF0p3H/VXOXP1muoWrDdz13euIb8Jlu0TKEnflPE/KsHSdxfXvUuUQq
zXKyjxPDXp0lPlQkT3I1fOK7+2hLTaW0CEoAAHsK9UpSlKUpSlKUpSlKVT7vDuWfVVzkFvI
btrm5YvfEdVpbWttss+Cs9v1IWnYypJ4gVsOW93f9Z4u9tLwu2tii6TdKCkkQ4G9DRgQSFJ
mOQEgk7gH230/eDoe6wjnw5uHviAJUpTcLcUpMkif0qE7czG0Vt9TYy7zGGesbVtlK1u27g
U6dlaHUrUCIP8qNjvue0TXpnDKsctev2elu1v2mw40hRQG3UlQU4kDaVJUJIgy2nmdvt5jr
w5kXlqUKaftF290lxwg7btKSIIMFSweNlTJ0gHFfYe7vsda48ONspYbQsPFOvS+0ttTZCdp
TKVSJEjbvWfNWV5mMBf41KG2F3dm6wVqWVBK1I0iIG6ZJ3MHbjfbzjbC6xjxKGmVMvtNqfC
FELDyUpRInZSSlKR2I0d9Xl9Kxz6+p7bKKS2G2rF23VCyVBSltq2EbjyHf5bVK0pSlKUpSl
KUpSlKq/XgdRh2n7e0Xdvtunw2UKI1HQogGB6gVxTGXr4/D3Ipdtz4TKdDKyvZYUqD5f+Eq
O/G/qDVIc/3hq+5M3F9+JDTlk8oqGgqcCCmEgQrbttt9RU9hHvE6q6jWl97lhGuClY8pBVI
MpIjtXU8j1Gy1ik3Fk60p52UoDkkJI5kDfuPuDxXvpzMXGWt3jctoS40oAqR+kz9T6fvUzS
lKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKq/WGStjafAIfcD2sKWphQ1Mgeu/f0ri6vz
vwwZ+HZCltLV4yhJhPiKPbgjyn5VTTY3ThK0Mkg966LnOrGunsxdW+PZeS662kquSQrUY2l
O0gSeT9IqmWGdXi71F3aMy5Mu+OvxPE9RwPn6z3rqnSFxfdY2bl1aYO3at0PFlTrjgUEEJB
gd/5kzt32muo4ywbxlg1atnVoHmVEaj3MVt0pSlKUpSlKUpStHI36rO5x1uhIKr668AKIkJ
AbW4THuGyB6Eg7xB1LR+3byWpCnX7i6ecbUg3BX4CEFUqCSfKkqABgcrSDsBGu3mPh8h1B4
7NyHrFlL7bbjgKXGNKtKkAGBK0uAmJ2TPYCRYyqXLyztXGily8tVXKIIhISUBST3/APqJj6
zG06zmfLT12k2+tNtkWbEhCvMfES0QqI7F4SPRJM9qjcb1C2jFs39vauOIusWvJup+JU4LY
hKFJa341a1xx+gwIG04MgtGTurV9pKGWbdD7boJJcBKgsaY/l0p4J/WOO+G3yr99jH8hYsJ
eDSn222SqFPqbUUfq4TKkqjnYiY3A2rG/TfOXQQPIw6lCVD+cFtC5/8AXH0rQczr7Zuos0w
xdMoAU4Bqt3ClPj7TsD4nMbIMxWzksobENlpjxv8AaG2nZ1J8NKlJSVSEkGNaTG20mdjXx5
DWUuXmgSBZOpQ4A4tOtWkLKFAQCmFI5kGSCPVZ3ZyGRvEy40cdcfDqSFApd1NNuSRHbXA+R
9az2V4u5evWVt6VWtx4WocLBQlYI+iwD7g9q26UpSlKUpSlKUqida5S9tbi5dQwp63smS6p
HiBMgJCiROxME8ydthXIcn12/e2AtLXHM2e2kuBWtQT2CdhH+uK0emuqHunnHElkXFs6QVt
kxB9R7+vrA9Kulv150ohhKW7S0t08hr4dQ0/ZBH71u39xjrq+dxF2ww9cLQPEYLPhkpPBB7
HcbiqL0lgW7/qR1i6SlbNpqUoObJUoKAAUPTeY9o9a7f0VZPNvrvEM6LV5mA4UaC5uNO3cR
qg+/vVxpSlKUpSlKUpSlK1byxbvHrN5Rhyzf8Zs9pKFIMj/AJVq+sHtFajuLvi0wq3v2Wbp
p11Zd+G1JWheo6CnVIElB2O5QPWKw5Lptm8WF2qmbRXwb9mohnVKHAn0I4KEnee42ma2rHG
Lt3WXrl9L7tuz4DJbQW0pQdOqRqMklCd+0bRJn5Y4hFpk8hkHC069ePBaVhqFtp8NCNGoky
PywdoEnio8dLvJw1hjm8jpFpjXMev8o6HUqQlIVp1bKBQCNzsVDvIk7vFN3l/Y3riyHbPUP
KNnEqAlJ9tSUK+aBWNrELtWbq2tLtTNvcuOO6dEraU4SV6FTtKiVCQYJPaAMf8AC8k0/eLt
ckw2m6uA9CrUqLYDaUBIIWO6ATPMkbSIxX3TNveZRN0ktMsO2T1leMJa/wDmG1xp3BEFJCo
2P61cTWV3p5i5wb2MulJfU9am3XcKR51SkgqO/JUpStiOfrWTH4y7sQgqvm3nFoR8UtVuEl
9xICfE2OyikAGZHlTAEGczNg7b3lw81cDw7lxLriVNyrUEJQYMxBCE9j333Ee7OzFqu6cK9
bl0+XVncDgJSACTEJSkbckEwJrapSlKUpSlKUpSqb1zjGlus352lGhwbGdJlJAPJ3P7VyDr
u0tHGbfKWtmbbUvw3PL/ALyQSDwNxBHE/apjE2+M6Y6bs3cittlV+hLhcU3+YpRGoAcwEgx
vA796omfvrF3OXS8clKrZSwUKLSBJgSYj1mrWoob/ABMtlhsvI0geHIST+Wr27fLt71vYZ1
bOY6quUtkpaWHVoKh6LUZIG/Fd6SkISEpEACAPSvtKUpSlKUpSlKUpSlK+VpWuXtr63x9xa
hbreQaDzREApb06tZBIMbpG0mVDaJI2LW4F1bofS2tCVyUhYgkTsY7SN4O++4BkVmr5IkCR
J3itd69bYvba1UlZXc6tBSJA0iST3A94iSBMkA5kLK0aihSdyIVE7GjSy40hwoU2VJBKFxK
Z7GO9e6UpSlKUpSlKUpSlQ/U9uXsQXEnz27iXEe54/oo1yDrK4Tc9O5FJYSPAfQAvWVSVaF
E/+rmon8TC34tilkktfmqQZ7HTt+1UCuh3paX+J9spT6ihSd1fzAeGrfbavmHvrR7L55r4b
UXtWgmT5UkpComQZUPvxtv+iFKShBWtQSlIkkmABUI51fjEvhlkP3JPKmkCE/OSKlbS+tb5
KlWzyXNP6gNiPmDuK2KUpSlKUpSlKUpSlKg/7PPt4/NWTGUcaayPim3ARvZqcBK1AgyolxS
l8iJAERWd/p+yXiLzHMtNtJuW3kaykrKfF1FRMmTKlKJ371gHS9q3cl1gt26U3LdwwGWEoU
xpnUhJH8q5XIj/AOq5v5ttuxxKbVpbVw4i7TKg2t1pPiBsj9KlD9W+reBIImTKjH5Dpm2Nx
c3ra0sNqNo6WmbbUQWLhb6iAncqWVkbCZk7zFLfp1i56fuLJy2YZTcIfQyDbiWUOKc07GIh
Lkado3HerAAEgAAADYAdq+0pSlKUpSlKUpStS/ytji0Bd7coZCv0g7k/IDc1Er61w4UlKFr
cKjtAAn5Sd69X+Wsct07elguL0pCXGwNLiCTtt/rg1yHrdtFhgX2wwB8TdISFatREIST+6f
6VEdfXbd9aYm6RbFkvNKcO36tQQQeT2NUeujvFavxQYV8M0pfgn8tP5aRDap44MTUJ0HcuM
dV241lKblLjTilbhQ06o+4FXbLdTvZDot3NWV66pu20pDanFylxWkcH+7r7SNoBqqN9Fu3Y
beymXDVzc+Zfitlwo77nVJPrXvE5/NdC5v4G4dIQggSd4QeFJ2O0bx9Nt67309nU5u1Uoth
Drcawkykz3B+lS9KUpSlKUpSlKUpXh11thpbzziW220lS1rMBIG5JPYVpt5Zs3ybN+3ftVv
FQt1PBITcQJOmCYMb6VaVEBRAhJhbZmzuMDb5pSlMWb9ui41OiC2hQBlUSAADuZgQSTAmt+
lYV3LLd01bKXDzyVKQmDuExJ/8AUPvXpp1LyCtAWAFKT50FJkEg7EDaRseCIIkEGjLqX2G3
kBYS4kKAWgoUARO6VAEH2IkVkpSlKUpSlKUpStTJ3v8AD8c9dadRQBCfUkwP3NcE6t6syLe
Zet7C+UXlwHnWV6iVHbSmOCNtx32ERWJn8Oi6hCXMuyi5WmSyEJVG2/m1jYf6FS/S3UeVZt
r/ABmXurlBx50uPAlawnc6ZG5AKDvJkGOwqudZXNvdY/G3Vo8osXLlwQhSiTCVhKSZ3EjeP
eo/N3C3+lsDrcKihNwkA8gBYA/YAfSq1V/zF7b2X4jNXF2yG2dKUrRq2RKYmfQEz8qrnT79
tZZZF3dqHhsNuL0Tu4dJCUj5kj+tb/TF9bts3OIvihpq8SNK3VaUJJHJnYbQQe0VM9bWzrl
njGLtRGQaUW4Ty4IEq3PqBAnua1+vrYtjF3Kkt6rlpaiU8x5SJ+qj96u34T361MWXlQAAth
w7AkT5TxPIArrVKUpSlKUpSlKUpWplLBvK4m8xry1IbvGFsLUj9QCklJInvvWnc466yV5aO
XqGEIx10LhgtOKJePhLR5gUjRBXMAq45qEwvS2VxQsWdFgbZpi0auWkPKAdUhl1t1wjRuTq
aAB5DYkjasuN6czKbHGtZF+2VdWgYBu23VrcaDZb1IQSkFSXQ2rUSRGuCFgCseN6Oet72yu
7y1x76rZL50kytLiwzpc1htOpYLJGsJSYUOSCVSl7j3UYu3Qi2smQ0tu5uHHrpR8NSHUuGF
lEqH+88xjttuY1sVhsg0+4/dtW90349w6w1cq3t1+O+tC0nSr9aHUJPBSE95gTWJtXbHD2d
m8UFy3YQ0ooJIJSkDaQPStylKUpSlKUpSlKgesVlvAOKH96SNUSACY/avz10o2i56nsw+FL
SFKWY5kJJB+4mprHO2l5+IN+64vStpSkWgSBCikhI5nfSCfmSadQXNv09YXdg274+QyK1Kf
UUhJbCuQUgkjYwBPcn2qsXt+i6wmNtY/MtC6lRnlKiFA/uofSvWVu2F4HEWLZCnLdDrjqk8
StUgfMBI+9QNXDrhlxfU3iN24LbrafD0bpVA824j6/Oq+9Zv27SHXQ2Er4IdSqd44BntVgw
XTTN3jn81nLhVvZtgeHqJBd955jaABue3G/hzG4PI4S4vMS843eWq0BVo8mPFSpQSNPmUTB
O++31BrZ6/uFfxS2tColNu0Sme0ngcegq4fhfaJ+Cx7vhOeM5ckpM+UoCtzH0O9dmr5X2lK
UpSlKUpSlKVHIzlg5Z3N2hT6m7V3wXUi1d8QL22CNOo/qEQDM1s2V6xkLYXNsVlsqUjztqQ
oFKilQKVAEQQRxWxSvhISCSQANyT2oVBIlRAExvX2lKUpSlKUpSlfK+1XeuLT43AeEApSg5
KEhBVJ0q224+dfnjCXAtc7ZvpP6XkyR6Ewf2Jqfy2MxLXUWVu8qlxlhstqbYbUNTi1pJPz3
SriOeRWm7gcTmcUu9wSy3csmFWqiSTztJOxgEjcg8bQaqcj1ryojSZitj+z2b/8A5Pf/AP8
AbL/yrpubsbHqZL9h8Opi6tNOgpMqSVJkHvKTt849qp+E6PurvJuW+UaetGGSQ6stKJkRAT
G2/ruI+Ynd64y6XrprCsJCmLPzKS4uBqjjYgbJ29fMRzVatS3ZZS1dLqFoadQtZQSQIVuJj
27bb1YevfH/ALRAXKUJV8OI7g8jkDn/ABrof4WNJetcVcEJGhpwJHcEaknv354rqdKUpSlK
UpSlKUpSotWJ/wDjLlwmDbXGh19sxBebgIVBSZJGmTII8FEcmotP8WGAuEIxF+1epcfuWEo
uGQCsvKUhJIcgiFAkHYiRzArwu26iStTxRcKX4QbuksXKQm4X4jelbKVqhtIb8XUJQo6gAp
RAWNZOO6ks8c67F8/feLYlKWL0LT4KQ14yAHVgapQ6dR3VrTKjuBkvf4tYX1xclLqItb1pt
4vIIfcUpLluEpnUopSHEgESDqjYyZJ1vN/CulKV/F/Ht+dDg8NVsLjVsCdj4JKTsCVeog1P
UpSlKUpSlKUpSq91myu4xTDaGQ6TcCUqJiNKuYIr832QK8laoQmSXUBMd9xUt1uU/wBoC2l
zWWmUJUffdX02UKjcFlVYbLtXMqDROh3Sd9J5I9xyKnes+lxbP/GWGpxa1E3DKUzoJ4UI5n
eY4/pt4bE2/S+AczuTbQ89AKGk6VFskp0j/mmD7Rt3mCc/ErqlSyW8iWk9kJQIA+tXjLZGw
6VYu7tTinH70pCGSBrUUpAACv5Ujk/P6VUcd1utm8Iumlu2zqgpWpwkoO+4Hpvx+5O9feuM
WC83m7ZOpm6/3im90AgCCD6K/wAPeq5bFAS6VsKuW20lWnUQlMkDUqN4mByO29WrqZpeXw9
jmGgyGjIeUgKOgqI3VydiIPzHrUz+HGc0fD2/hsoXjlleor0rW2pRJgE78kH2I9a7mw+1cs
peYcS42sSlSTINZKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVp32Us8cE/FPaCrgJSVGPWADV
M6+6xtbTFEWrqi404FJMbOLgwmCON5J9BtNcl6Kxzd5mRc3AItrROtZSQNyDpH9T9Kiszfn
K5a6vhqLbi4QVCDpGyQffSkfY1l6fxCszkgzoJZbGt1WvSAOwn1Ppzz6VP8AUnWTqAqyxbo
Q4QUv3Lbmr/yKH13352is+OzTHVOPfxeVebYdXpTJXpS6ZlJEn9QIG37RIqo3XSOdZunG04
159KTs4y2ShXuKlOumb5Oa8a6tnUs+GlKFKSrRMcA/vVbLupttvw0eSYITuqfU96tvT+Sy2
MsF4zJYO5usY7I0KtFFSZMwmR679t95rZt7HFvO3eOxDdw2hxOm7dfSQppEghABgklQ/aTM
bS2CZwNw3cWGMbeeZt0gvqU5qStSvKYHeQneBH3qBe6bAum73A5BC2kKJR50laCN9jMHnuR
XQfw+6qv7W5Zxmat2rcXTvhocCgCpyNiRxJ0xt37Dv1KlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlK
UpSlcs6t6gcevlpbs13r6kyww1cQEpB/UQEz/NvvvNUtXTedy7qbjMLFswBy4sHw08wlM7D
vvHrUtcowWL6dZ8E+JjlLLV0u3XqWoKBSVmeTIjb6AVEXuPwWMtSpCnLzF30KS8Fyu2WJAV
tyDJG4MQAZNY75x3F2irXp/DXoQtP5ly/arBMjlPvzzx2FU9y1fZdLLzLjTid1JWggpETJH
PG9Z7cXaFuoxSrh6UwstNngmBtyPn7x85NnqDq62ZSwLe4hAjzW6p+tWTIdVox3UK8dk7Rp
7GuoTqSZVokcxJBHtHpHEHC5hsV0cm4yylruTq02oSRsSP0hRHPMqG4A+c4ens11B1BkFNW
ot2GkBJWEIHhp+iuSY9Rwan7m+t8nYZhWKWhy6SyWyWla+QdOkjkneI4+lc9w+busG8QlCX
Glx4jKj6Gdj2PP8AlVksOptQSxg8Cw3cvRq0NpQB6TAgjcjtv+9r6W6Oyr/Vtjk8vdtuuWz
hcQ0wJbQB3++3HMbmuvUpSlKUpSlKUpSlKUpXwkDkxX2sTt1bsKKXX2m1BCnCFrAOgRKvkJ
En3FZaUpSlKUpSlKVzzrfoI3LbWSxFyq0ftCpWxJkGNvltzwBMz2ol/lsrjfJ1Dim37dSkp
8YJlCyBsCDtPcfp42EVXc51KrJWzdlbWLVlaNmQ23vJn5AAe0VP9I3qbDpG4dyCGzZl8qQX
GyrSBpBI9tUQPUGsnUGUyuLaGQx91bv2D3khnQoA9io7yCQriIIjnnAy431tiTZX7NvZZCz
8zSydEpVuIB3KeJG/IIO9YMxm2OkAnD4QWzrjfmffgkk9gVAiVQd+wmO0CJf/ABCyTj61/A
2Ik/zNEn6mR/SvPXLvj9UvLmZbbk6QBOkTEbc1K9dWynLTGKt2nVBLa/FIBKR5UQT6d/tWn
0bf45CLzH5K6VaJukJQl1EJiNckqPB821TmFwIwd2ty0zwcYcIQ6hdqUpWkdz59vY7/AGms
HUj3R7Vw8tNqm7uVGf8AZXIQVepUNgDPaTPNZfw/ZaFvduvsPNJecSQsIKmykatgNyYkj68
12DpHHfDWBu1Pl1T5OgT5UJBiB843+npVgpSlKUpSlKUpXxSkoSVKISkCSSdgKpnS6rrp/L
5jG5Hzm6QMu0luVKKl7PoSPQOAQB/+YOZrL0ai4sOoup8W6jyIuWrzxACEqceblzTJPl1JJ
HuSO1SeOyd9eZjJ464bNv4RaftXAP8AeW6xHBEhQUhUgjbUKiT1BmUdGXfUKlszbM3hLRbg
KU26UtkexShU+pUCIqYz9+/hsPcXrd0FFC2UDxEjylTiUmYjsoR71o5rqO4ssZnLnHus3KM
bYB1t7TqHjy5qQogwSAlB0iCJ3/UKydWXbNovGv3Npb3dlb3bZu/EhRt0rlKHdJ2gLg6uQA
Y71LNXTi87dWZP5bNsy6Bp7rU4Dv8A/tjb39xWhZ3Np1S9dFdugs4nJFplTjSVlTrYGpY1A
6YUVJBG/lkHfbDdZu9s8hc2b7tuHEWtkG1eGdHjvuuNTEyUgoSdMgxO/cbnUF1eYvCX+Qtn
0E29u89+ciUo0tqKeIMSBPJqQsnVP2Fu8uNTjSVKjiSJrPSlKUpSlKVhurdF3aPWzk6Hm1N
qj0Ig1xrqNld1g7m1CXrstA+ElLmpUjiBG4B9+BVPwz3TTyAnK2xZeBnxNay0v20p3Sf2+X
FWbLY+36it2mLfPW9rZo0/lNtEoJ3iPNEDiB/lEHl0WWC6V/hjL/xjl44T4imtOjSUyBuRH
+JNRvRJd/tI2GkKUktrDgTOyf8AKYqMzpUc7kgsAKN26VD0Oo1E11DLdO457PPX+YukMW6E
ICWkLnUQNwoxxsdhJIPIjfFadRY3qd25x+aX8Oxq126vEDYPYyTtqPvtyPnD3vRWVU+45bt
svpVJSGChvT6SkkRI9NVaY6dzSGwPgUpQsBJKkI8sz3VvO/In57Cpm16Xw+Itxc5zJNOLTC
gwhelKh3ifMvkHaPrWnfdY3L7iU45HwjLK0qbQkcgbwfQbDYdpruvQr4uunU3CQsNvLDiNZ
E6ShJ7bd6sdKUpSlKUpSlaOXyCsZj1XDdv8Q6Voaba16Qpa1hCZVvAlQkwYE7HitbLG5TYL
t3w1dpvD8P4LQ8JxSVSFaSpRCiEyY22BM7VlvcRZ5LKWN84tXjWBVCAdlJVB0qH/ADIbWO4
KB71C5xd1jLnL563uULSnFHU2EgBXgOOKUAoL1BelakzpIBIJn9NTlzjFu5qyyTNyps2yHG
nGyJS6hekx7EFCSD8x3rSZ6cW10ncYP4tOp4vfnJa0hIccUv8ATPbVHO8T3rYz2KfzWMcsk
3KbYKcZcSsIKiChxKzO4kHSB7b88VrZjphOSOVUw8hlWVsk2r+prUJSVaF7ETstQIPICdxG
8hd4tnI2N7Z3sutXiFNuJBKfIRpgem37kmsdvYXrC3bhV207dOWjTGtTRCdaCs6yAeCV/pk
cc77fbTHO4+5vF2zjZau3A8W1pjw3CAFEEcgwDEAyVHVuAPFzhU3V/dXTi0HxmbZKAUfoWy
4txKjvuNSwY/4ed9vWUxz+Ww93jX30NourVy3WttBJJWnTqEnYCTtv239dy0ZNtZsMKUFFp
tKCoCJgRMVmpSlKUpSlK0czcLtcPcutkBYRCSZ2J2nbfv2rgF/1Dk7LN3b1uQttgqZUzAKU
IQQmQNiDMySO/esysXgeqmzdWd6zZXZnUyowtR5nR/N80nvvvUFedH5e0cKPBauJAIWy6CC
PkYM8dq8t9M5y4DVu62GWkE6S86AlsnnYEkcelTx+A6BYdDN01f5N0adKVSlPeSNikQRtO/
y483WGtOsUHI4Z9LF+UpDlspRJV2Mnme0xBj51XFdDdQpUR8G2Y9Lpo/8A+VXfIt4HN5N3H
3qxbvoCC094yUlwqB2TIPcx9vQVCYvpNFs9dqzq1MWTBErSoJDgmZkgmDsIHc1sMdRJdcRY
dLYRxXhAmVkqOmR5iBECTyT3FSCMj1laEOv4e2WmCCkHTA9JJj7TWrd2uLz16Hb+wucZd3C
oSt5RbU8dhtqEKO44E7+9QrPRuTXm2bA27imnVgB5KdimRP8A1f8ADz86/RPTeMVhsBaWC4
1MthMDgDsPoIH0qUpSlKUpSlKUrFc2zF5brt7plt5lwQptxIUlXzBo1boZCAlTh0ICBrdUr
Yeskyfc7+9fHUMKWlS1BLiICVaoIkjb5EgbcGKwO4xF034N2+7cskQtpwJCXNwfNpSJ444M
mQa3aUpSlKUpSlKUpSlKUrVyVijI4920WopDgEKH8pBkH7gV+f8ArHpa8sMk838M+t65uFL
SVBAG5MmedJO4Jgeu9e7fpjD4sIRkW3769cb1ptW5JPyQnzH5zHyqZLfV1++teO6YfQ0FGP
i0mF9if5Y42EcVE3XUeXxDunN4BkMujT+V5R37gkT7HetB3puwzeLdyPT5QHWUy5aJJ1AfI
yZ+RIMV9uMThOlrRheRU7dZJQC/DQso0b/qQQQY7SdyRsBvG0n8Q8SgBKLS9KRwVrUVH5nx
KjurlNDqR5pC/DbLSfNrgqGngmPbiBJO54re69uHRZYxsLUUO63FqJ/WqEgH5QpX3NTPQdk
rF4BOR0KU5drKgpERpBKQCTtsQo9+TxXUldJMPhs3d7cOLR2bhCT6bQT+9ZG+lLBDHgreun
URBC3AZHvtvWXGdM4/F3KrhouuuEQC6oHT8gAKl6UpSlKUpSlKUqPz+SXh+nsjk20Ba7S1c
eSlUwopSSAY7SKhcxkVWd/ep+HYur3GY5p3HvPsAqNw6Xm4UoQEBRQgGNI8ypMcbWWyTVt1
LiEvtMrZLi2S4pYJYfWn8sx2kBSJ2P5qQP1GvL+fu2cLkcn4bRFherbWiCdTKFgKiP59Mke
pgRvW9lck/jcjjJSg2N08bd9ZSZbWoflGRsElQ0b91o39cGZvXrdi1efaJx7zpbuvDKw4hK
tm1DTCt1aQUxPn9jPq/wAwvHC9+IWB8JZIf8RLZKdR8QEq32SNA5I2mTtIy4+9ucpb3bzS0
sFq5eYaSpEwUHRKxMnzJUoQUykio1vqd+7xov7VpOh26tUoCkkgNOIaWqSD+qFqCe2rSI3r
aZy1y/0enPhSAt3H/FpaCZQmUFYHYmAQJkTHAnbI5dvt49VxapaTc3Fk5cy4CpHiJQgJkA8
biQPSpCwu0ZDH2162haEXDSXUpWIUkKAMEdjvWxSlKUpSlKUpWG5tbe7bLdwyh1B7LTNYrP
F2OPSE2tq23H8wEq+53NbdUfrzAt5YKtEOts/EtEqCgI1A7K9eY+1cY6IuH2eokpZSF+K2o
KQeDAn/AA/eorqJxTvUGRWpSlf7Q4ka9yEgkJH0AA+lQ9dFzfTNzmurVqtWlCwAbC3zwBG4
HqdiOPSt3KJxfVVhcW2IdCL21PkEkJcB5Skn+Ux9wntuXSVxkMegYfIWTzBtyS0pTatJkkk
SARz34P8AXtGEzDOXsUuIV+ahIDqYIg/5GDUlSlKUpSlKUpSlKViurZm9tHrS5bDjD7am3E
HhSSII+xrQuMBa3i783brz6chZps30K0gFCde4IAIJ8RXfvsBS8wTWQwTmJu7u6dS5BVcak
pekKCkqBCQAQQIIG0DvvXlvp21QVpcfffZXdKuyw4U6PEKwsHYAwFCQCY9Z2rdyNgxlLB6y
uUktPJ0q0mCO4IPYgwR8qx5XGM5ixNm+txCPEbd1NkAhSFpWnkEcpFensbb3L1yp8eK3dW4
t3WVgFCkDVztO+sjmPasbOJQwhYauX0KeIU+tJSFPKAAKjA2JAAJTH0NY1YK3U64S88GXLh
u4LCSlKNbYQERAkAFtBie3oYrM1i2WmF22txdooFItlwUJSf5RtOnnaYAMcAAYkYO2Tjjj1
OvuMfDqtkBTkKQ2REBQg8ACSSdgZmSZFKQlISkAACAB2r7SlKUpSlKUpSlY3nm7dpTrywhC
RJUe1ct61zd2parn+GrunlEt2zDYLgAHBXoJgiZ9Sdh3NUzpy0T0o1cZfLtpbcKfDYQYWr1
OwPJgDn1nbetbqfpx+8Wc5iGVXNpeguK8KVFKyd9uYPpvBmYqrf2ey/ewdB9CACKtPWGYv7
XL3VlaXjqLRxIKkgJSpQI3BIEn5TVcZuXrK4Rd2roZXBICDOkcRvP71Y8bmurcqfCt7gKAS
Nbq22wEpMiSSNxseN9jVowmXzfS1618U9a3balpQp1hY8oKv0qEcH1A2712lKgpIUncESK+
0pSlKUpSlKUpSlKVX05x/wDjrzAZccS3epsSyhxJAHgpd8YDQD/9RKVAqgASN9jKqymOQ74
Kr+2S5MaC8kGfNtE//puf+RXoaW+Wxt2jXbZC1eSEoVLbyVCFkhB2PCiCB6xtWDKZdFjZpe
YLT6jd21upIX+nxXW0Tt3AcB+3rXp3NWJsXLi0vLS4KQnQBcpCVKUdKAVbxqVsP2BO1ZHcn
aodSw3dWyn1OJQGlPpSokkzA5JhCzHfQfQxuUpSlKUpSlKUpSlK5113nMjd3b2IxPgD4ZKV
vKdJ0+bUBMDtpV37b8iOb5AdT4BlTzjjbjKgEl1plMJ5H90EfPjcb1XL/JXuRKPjXy6W9k6
gBH2HsPtWSxzeUxjCmcfduMh1UlIIKSfkRz71frfD9SqYQbjqbw3Y86EY1lYSfTUSJ+1anV
/TasiyL21Y8F9ryFGkw53jbgj3jn5VScXiL/L3YtLRomD5iqQludiT6f1271dLrVjmbXp3p
11Lj7kl547BCeCVSI3J59BA7VLYT8Lswy+0lL4TaOrQm7S8jSFICgo6RvvtA+Z3FdkAgQK+
0pSlKUpSlKUpSlKVEq6ctDePXodeTduXJuUPgp1NKLSWiE7RpKECQoHffkCFl07aWCmFNuu
q+HWFN6wiYCVpCSoJClAJcIlRJ2BJJknC10pYs2lpbNv3AFmwww2olJJS0FpGoFOlUpcUDI
jcEQQCMznTlo4khTrwKnWHllOlIWplaFIJASBP5YBIEkbcBMZ/4Qz8CLTxntIuRc65TqKvG
8WOIgq2449968W2FRbJtEfGXTqLJethLqknSNK0AE6ZUAlcSSSdIJJMkyVKUpSlKUpSlKUp
SuRdedKP3HUVw448pmwuilxwMoBW5EydyJieN+JqCxa3ek75GPvVN3eNv0FNs5MJCtpkGSm
ZEjjce9VzMYO66ev0PMqX8OpX5by290mP0qB2kevfn2G1jrN9uyX1JntRtGiHWGlo2fXOx2
9/vMnaZpt3eXN7du3Ny4pbzipUTtv8u3yrroedtFZHL37yvhbhTZWUkhKSkJT3EqJ9vaofp
3q21Vmrj4m2atviXAppTSdKieIURyTPJ7z67btlaM2XXD/xTDhbv2ibdRMKBTBUnb5T9B3r
rrXUuLU0FKuvMICwltR0qPYwKkmXm7hlLzKwttYlKhwayUpSlKUpSlKUpSlKVpZPJt4tlDr
janApaQoJI8iCoBThk/pTIJPasRzDTWVv7S58O3ZsrVm5VcOOgJ0rU6DMgBMeETM9+0Vjtc
/bOXeUtrty3tVY51QJU+PM0Gm3C4ZAgAOgHkD13rc/iePh0/HW0Mq0ufmp8h22O+x8yf8Az
D1p/ELdTjSGXEPeI8pkltxBCFJSokGTJI0xAkieIBI+s3zFy6lNstL7akFXituJUkQYjYzM
z2jY7zWzSlKUpSlKUpSlKUqG6hvsTasAZBpDzoBLSNAKgT6HtXHurmXMg5Y2TLTYuLl8lAR
PlSkblR/6v29q99XdS/B2Rx3hIfedGxdAUgI9dPAO3H1+ehkLpHVHSL5tpU/bqQ6pgJgoXJ
ECNiCNUR8tq50Ijcn7Veeu8m8/lE2KSoW7ICkoKgQVEc7bbcfeq2kBSkjUkQNyatuNvG+pL
dti9yCbPJ26pt3z5SpUiIUIgiBt35FbF3dZjGMLvsjftqvFLQm3RbwlKzqBVqCAAdpG47nv
Xb8BaqtMOy0VqWDqUkq5gkkfsakqUpSlKUrRzGXtcJj13t4VBtJiEiST7fufpXnD5uxzlsX
7J7WExqSRBTO4MehHepClKUpSlaN1jjeru0XamXrW4tvASypndIVOuVTJChp22/T71FJ6by
KsozlH8u05dtNMolNqUoWpsPJJUnXuCLhWwIgpSeNqyM9O3SMw7fPXtu627fLulNC0IVpLA
ZSjUVnskEmNz2FeLnpm6u2Lcu5JCrpONuLO4eVbz4y3Uty5AUNMFseX0MCIFeLrpS4vX7/x
smlFvfPF5aWmClxClWotzpXrIGw1Dy7H1qVtrG7ayar166ZWHLZDLqEMFMrSpRCknUYHnUC
DPbf1kKUpSlYrh9FrbrfcMJQJO4H9ajMD1Ha55L4ZTocYWULTqmCOd/t96mKUpSlKUpXEup
3spfdaZKzTkPhLxhwG0Q4o6XEwokRuDtoiQY0/Oor4p3BOOX+bdRcZJ1sJab1bBHoAngE94
HBid5pdw87c3Dr7zmtazKlcSTWXF5a4wl4Lu1UJAhaTwtPp7fOpt7qXpC7dVcXGAWh1zdYQ
lMT+0/OKy5vHt5HrpFg0rQ0tKdRmIATKonvsYqGwWPRlL9FmorC7hKkNFKSfOEyJ9pAB9jV
j6V6Vtsthhfut+OtThEKKkpSBtHlgkzJ+3vXRunfwyx9q+i9urM260kKDXilZBH1gfMb78i
ug0pSlKUpXwqCdyQPnVc68txe9HXoR5lIAUjTuZmIHzBI+tcs6f6ofxzjKQ+W0smA7uQE+4
7jt/wC1dmwOXazeIZvmlIOsQvQZAUOf9e9SNKUpSlKUpSlKUpSta/yFpjLU3N4+llsGJUeT
6CuXdY/iaxeWz2Ox4bW0vbxNzBBB5njuIkH1O9Sn4QtqXZX926QXHnNU+oPf6lJ+1dGpSlK
UpSlVDrjoqz6ibReKtfFuGRBhSgop9oImPT/R5xkelMK1ZP8AhtNIcDaim4S8vyKAnhWx95
7enNUq4sE2+Gsb0uS5dLd8o/lSkpA+pOr6RWG/tE2+Ns7toEC6Q4lQXB8yVQSDHuP39ahK6
O/KvxQYSkg6myd/Tw1H7xUB0OkOdW2RWpSW0Fa1KSJI8pj9yPvVq/Dm+s7bEgzFwzdalpAJ
Kh5SCPbkfSuuP9W2ISTaNvXIT+pQQpKR9xUR/bDLeIsCyaKYJB8JQj0H6t/pWzadbSQm6tS
oEmFtJImOwB7/AGqfsMtZZLa2elYGotqSUqA9YPb3G1bLzzVu2XHnEtoH8yjArTZzuLuCfC
vW1adzyAB6n2963kqStIUlQUkiQQZBopSUIK1qCUpEkkwAKqOa/EGwsEq8B1tCBt47yFwT6
JSBJ/8AfmueZf8AFTK3ig1apUGtyVLJTrT/AMqYgc9ztVda6qyDV4m5UtDkgqKEJ0xtvvE7
f51OWPXIuQGcn+WyuQ460vZRnaUneNua0cthkuKTd4crubdaNakoRIR8jwd+3I9Kmfwz6ku
rXqlmwfuFpt7slBaPGuNtuBvXbqUpSlKUpSlKUpSlcZ/FfqBF0v4RJIUh4ttrJPlQBC4j1I
En0MVSsLgX8mpl56WbMklTkjUoDnSJk+k8bHmIq0O9dW3TjBsunwUggBfhGECCYhRBnmT6y
d6hLn8Rup7kQnIqbnnQTv8AUk/tWzjPxCzFk54rutwaTq0OKSVe8kkD6DeK6b0r+Ilhlk+B
cXJcdSNRV4fnjndKRv8AMcbTBq7IWlxCXEKCkKAKVAyCPWvtaf8AGcb4y2fjmNaBKhrGw+f
FbTbiHUBba0rQeFJMg16JgSeKjXuo8PbqIcyDQj0JI+4r6z1BiX1aUXqARAOsFPPzArNe5W
xx6Qbq4QiRIHJI+lcvzF5YW+MySr9lDLjjDhCW1kpWCDCQJ77Ce1c2ybmrpfAkqna4ETx+Z
XvLhX9kMCiN/wDalR/1p/wAqq10NxzT+KNsq3RA0HSkq7eGruaxdO2txjs9n320AqtkLb0E
gGFKKh/9gH1qu4XO5Dpu8LtsW1JcSPEaWAtDgiRPuJ7bjj1FdFwfUI6hS9dW9m5ZoYgeY60
JmdgrYq99tqjMp+INsPy7Vo3e5KnNZbHG0SJO8+lR1v1jjLm61XmJFtq2L7K/Ok9jIAUPmD
9DUpdZHMWjaM5gsib22ZRKm3lanGRuSQvZRAG25J9Z3j3Y5W/y3/xfNZM21qlOjwVQsqBE6
tSySJnjn3rCw3iL68UMT1LkFvk+RpVwUBwj1SpO8wT3Ht2qzdF9Q5PHuv22ZeS3dW7wS62k
BIcQYIVp2EkTBAHEdoqydZ9VM2mKL7FyDZAHx1t8ubfoSex/1tvXFsncvZqyfzN++hlCT4d
lbCSpUneDxAHKjydvSPeHxFuzi7jO5IF20aSUtMpcKC+onT23CZPsftB0Ra3uWySGLe2Qlb
2zbaClCBAmB22B+frJk0vrUY68et/ibZTraShzQdQBA80EpAmR89xE71LYF3N4xn4xll9y0
dGtTaCClZEDsDBj6kgc8VJ4Vq1us8/lbdp6ys7dSnFuPaUaVniPQQSYmOPaurNfiP0up5Fs
7kUs3KoCm1oUAkn/AIoj96nrTKWN8sJtblDpKNY090+o+9bdKUpSlKUpSlKwXd7a2DHjXb6
GW5jUsxJ9KpWb/Ei0tr0WVpcsIcUYB/3iifSEzB9JqgdZpRksT/HLNbKi0+S5oWFaNZ395m
NvQz22ibu+yd7jWmLCyuWMWhuEq8OSuPcdpHIMnckmYEC244W0o8XQxrElYKkIJETEHePYm
vd9jLvDOsuOFDjbqQtl5tWpDggHafmORUm3bjM4e4vLNhTN1Zo/2hKFAIcQd5jYDvsO443F
aGGZunnS5jHVIyNuC402gCXEgb6fcCdt5FdS6N/EG4usclpLjKnkQlxlbcBKj/MkiPKffeZ
+Z2uqOqsnb4t64ulW5bCSlFqn9K1/yg7yrfsD29pqlKaeatk32f6rftHXoKWLZ9SQg/3dKJ
JIBG4AAPczNb1vfXjtuXemuo7h+4YGrRcaHCtPpOkLTPqfuOa+WvU/W3UhWLh8WNmwoofdS
13GxSAskfWNu57GJyHU+BsV+Bb2f8WWgwXn3CsEjnSVSBv/AHQBvtWS2/EeyRc6X8OWmRI/
Jf8AE3HHpI+tWK9zeOYwictbl+9t1kq0pQlUQNzBggDaRMj0rnnUfWF11ChDAYRaWyDPhIJ
JUfc+nO231gVsLQ7d/h4xDR02d0ohYEykzPygmtjrW0+BxeGtihKHGWlNub7qISgTHbg1Sq
6LdJH/AIrWwLSkJSgEo/UY8I+lZ8VbM3OV6qZhalr0obiQRKXJ/wAOa54HD4gXCZBmNIj7c
Vdb+8uWvw2tTavvE3Lmi6cKtSliVyCeQJAHv9d9m5YsulcLYXDGJ+OVcI1XDqxI4SRyDAMw
P8TWg9h7HqS1uMhh0hl1oalM8SSOCOBxsRtz9IvA526wl3KVg26lDxWlpkHsSPQx8pgTNSX
XV4u6Vj0odQq1+GS4wlCQmASoduRCQN9xxt389JYi2etbnM3QSW8efESjxCFKKRqJ2jiBHz
PMVsXd5cdZ9TNmyS42y3boacX4hSpLYUSQCDvMkAGf8vObvXr7NWODsnAGLVxLYQP0pcGxO
8zpHrPevvXLCLb4NDUrt0IUlCx5YVIkEHc7RueZO5rZ8E3X4a/lhagyfEQE7QQs6tXbgqVP
sKwfh8tIvrlxslN14UJCQJW3I1ATx/L3+XetLG4RDXUjeLyik+IVDxG0lYUkadRM7ST7HvP
arI4vK3+RvmrC7QxaWCvCQ2GWkp1ATBmY8xPb95rBlRaDFt3j6GiyXEpu/CBAdO8ECTB57+
3pWjlsM0cUjMYR95VsQkOo1bogwCJIOxA23jngV76L6ousfmGGFvkNfoa8olCtog+/Eceau
8YvN2uTQkI1NukE6FiJjmPWpKlKUpSlKUpWC8um7KzeunT5GkFR39K41+IfWN+6hlphamfG
STr0AaUGYCTvzvuDIgeoqodNdPuZh5Trilosm/8AeuoAJOwkAHvB53ipCzssW/1NeLtWXV2
NgwX7gPLMvBIncGOFQYPMD5HaOZzysMc+3e27VupUfClCTCNemASNQ7fSTPaonq61Qi5tLl
iSm/YS6hATvuAZgdzI45371v5OzTb9BWzV44gXIchA16lIJUTvE/yzXnoNtNoLzKXLZNsEa
NWkKAA8yjH0AmO5qI6XeLXVdu/bsHSkrKEJkwNKhW3fOvdM9XG9QytFrcyVIiCpJjWBxwrc
fQTzW1m7VzB5KwzTKXLrEuOJeS26slClKkkpBO0gkg9j9J+9RMYvO4JzPY23LK2VhDmtZE8
bBMwB5hxzv3NQfRzikdSWw1DQolLidUakkfvvB+lb3WGdL927i7Rz8hlxQcWn/wCoufMJ7g
GfmZO+1eML06h7HfxfOvhuxaQfCacWQVJ39NwJOwG5meOZ7C5PF9Svv2TnSrRtUtH81lOnS
e2ogbT2g9vtp9FNfB5TNY1wh6zZUUlLv6SQopmPUgdvT2qiAJghbitkynSmd/TeI5O+9XJs
Pf8AhhcreUtfivpUCtRnYpSInsAkfas/4mIKV2Ci4HCsOeYKJn9O+/FUJ3R4qihalpJ2UtM
E/MSf612a1w9jZ5dOYubh1F2hBQ2REJEQST32nvVQ6RzHi9U3vjXIQMgVKClp/UsKkfLYq/
pWDrDpjGYS3ZfsbtS1uulJZVvCYJkGO3HfkfXx01lBY424Yylmq4xLytOtU6W1mdxG547cE
A1YMVmOn8Y2Q3nlKtf0pYcaWot+mklGqNuJjeorG4vK2OW/i1qyLO3edOi2W4lKnGydWiDs
J2ABiPpv66pw9vdEZrDgu2jqVLfQEnU2qYUoiefUbREnaarLzqnMc22pY0NLIbBI1b87dhx
6779zW1gczd4O4Nw20XbZxSUvII2Wd437Hn96mr3rdsY5Vh0/i2rIKlxx1LaUrB7lIGw2A3
9BwIrV6Xt3mOrrFF0lLC2GlrdSWwlSZSoiR3PmT8gR6VMXeTsjcXWHz7KVNlwuW7y0lJLZk
p8ye43E/T1Fb3TzOJx6H7ewzAcQ8QtTdw+gtgjvA5PAn2rwv+yuIvbfJIvLZq4t16psbiVS
Z2KUz5TMHbYbCKj8p1407dhVlaJc0ecO3CpM9wnaRyd53rLepxLhZyOYvLiydv2ULdQwojx
kFI2UBO3bgce9RWdydvdYwY/Elw422WVILhgqVEzuZ/mVzNe+ksii3ukWF5cJctLuR4YkgO
HYA7Tvwe2/ttt5Xoh8OqXjgnSVEqZcV+gHgBR7bxvvxzVi6fvc4yrTe2bYcGyX25DiiODts
fnE1dx19aWqAzeOWybloaXkquEJOoRJMHb/AAmpPE9W2OSQCsfDyAQouJUhU8QoGp6lKUpS
orKdRWGJKkPKW48lOrwmkyY+fA+9RFz1o4GkuW9mE6x5A4ZKvptUT/4nsb6rnHIIMFCnRPy
kKifao7qbqrP39ulmwTbwufISUgRxMghXPExtxVET0xl8tkXH8o802XILyluIUsJATEQIHE
fLt6+upr23wmOZw2Jb8BLgLjqiQpRSfLuY5JB+gHaoDCZVeHyzd2kkpHlcSOSk81bLGx6Ty
dy3bWt/doL4KhYAueCpQHJn2HrWN/q5Vjnblu7x9u8Ld5TIWmQ4lIMEg8QfTj+tZ7p/pjqG
4becvSlSBo8G4V4SECfXaT9eI9KkLoYu6wAwqbi2tLWQkONPoCVQZjzcmRuT9994Fu6xHTj
TjeLeRf5J0BlCUjxQomCPMnbvwnkgA9489c/FOYvEOXh/NZbU26QpKtS4TJ29wr9q08V1Ve
YhhzC5W3Vc2KZSq3cAls9+djv2P0rVzvUKMlbps7K3TaWaFbIAAKuYJAED96hrS9fsXi9aq
0O6SkL0glIIgwTwYPNSfTOCGXvkG41NWLe7znE/8I9/6fYVOZrFXebV4GFSwiwZSFtMF9IW
7AIDmnskzCZjbfvW7aZTCJwdrYuZR7FXNsgIfSGyVJIEGJSeTvtvNROTzuIxmJcx/TYlVwZ
duCggpERAKhMxO/beBvUX0vhWM9kHbe5fUkoa1oQk+ZwiBpnsI/pU/wBXNNYXAWOLbQpt1S
vOlRnUhI7kHuSOPQ8VuuWFp1fhbS4e1IUlMJdbWCrXACgqduQOwnnvvza9tV2N6/aOKSpbL
ikKKTIJBjauidWYPqa9W5dNqcNspKQbRDyiSRz5eDxPrVGsbW6vr1q3sm1OXCz5EoMGRvM9
oiZqz3PRWeutPxOQadUgkDxnnCE+sEp9qq9y3cWq12lxrbU0qFNKOyT/AErd6ZsWsn1FZ2j
xltaySkgeaElUb9jFbvWt9e3fUr7N7cKdFsUoQmQQkQCYH+NeOneoLnBubfmWjih4rRSPNE
cE8GD/AEn2nHsN0/1Q2f4I/wDAXSFEm2eQBqJjgAk9jsmQPQVpOdAZO3Lnh3lg75YIlU9pi
U9jtP8AnFTWH6Qx+OK7u4uWbm5bMrQ0Qpu3TzvJmdu/y96iulMgMh1rd3rupQdbWpIIAIGp
ISDHtttUZ1ZftXfUbk2qW0Wyi0oJWVeJC1Ge0bED6VG3T7Tn5duDb2zigrwisrCDxPH/AH/
atVUkBslCggkApQBqEnkxJ+tS2AtUZXMW9lcJbIfX5nFA6gBKjuOSfUz9qvmTYxHUbVxj7a
7CcnaKKEKdagp4mB3G36huIH1rF904jBsO3GVvWbi4cQUMNDlaiNOsz2HO8DYb9jXEzp2MA
77dqueZzuSsmMZe2d64hy5tU+MCApOqASQCNv1dhvFYrJPUGbsUOXWTfYs9StTi1BLa07Aw
BGqN5n/OsiLHoxtvTcZK6LiJB0iQr5QI/c/M1jetMlgkfxnB3TjlgdKz4gB0pmPMO/YSIO/
aujYXr91ODRkH3GrhhLQUtK1aVtxsZIG/1HvsKsTPW2LeYS6G7gao20p4PBmYj3qOf/EzDt
3KmQu3TpMHxrpLZH03qfxOfs8uB4BgkSDqBSr1gg7xWe+y1pj0KLqlLWkT4badSv8At9ag1
fiN02hSUrvWkqP8puGZHz89Zr7qplywP8NCzcuABBUiQie57Hb571TE3YBuS7etoRbKV4hn
XCoBVrV9ZJqkFrKdaXrqsa4bTFoIQpS1ETPIPqrfj9I2+ZxHG9DtHw3Mm8Vo2WQVK1EcwUo
j67ivKsVksewLjpvLrubIgrDaHO/oU/pKogwQD7UwmdzGSz1pa/GqeC1BS4ZQidPmIlPI2j
ncE1E9S3jl/wBRX9w6rXqfUlMAAaU7J/YCtnG2Fjl7AWgV8NkW1lSFGNLyD/Kf+IGfv37T2
KwVj02y5lslcq8Zsw0EQN/RIJlRP2G/zqN6uYQcjb5FspSxkWwqVo3TAA4A22KTtPJquhSS
1Clr1g+VMDT2nedu9YhpJ0rG0nestg8LXIW90sKWlpxKlICtJWAZKZ7SNp96unWT5vOnce+
4zpDi21eVZ7tkkCR/ratheLw/UmAYyF1NpcllCVXqlxqWkaTqBIBEzHB2AntUCroHKKWlCL
mzIX+klShIiZ/TxWVrpPH4sfEZrK2pZTsENKV5lekRqMd4H1rTy/VCXseMTi7YW1iEBKiQN
au/bgTPczO9QFvcO2ryLhham3EGUqT61cvxFsmWry2vkNeEq5C0uICAmNGkA+vCo+gqnFKf
Xb1I7VabHoTOpS3eJuG7B4DUhPiEOoJG0x+mR7z7VE5zGZWxuQvKOOPLX5UvLWpeqO0nfae
8VtYPE515lbuPvv4eysiXC+pCXIn+7JI7fPbsaxr6CzzqysfDvat9Ye/V7771YLrJPtfiUy
y1cPOsXRaZcCV6QQdtXf8ASd59j6mstqG8Nnup3rVCEqtWkrbIT/wKWRxwSB9vaq/0xm2Lf
Prvcy+8sONKT4iipQCiRBVHaARwe3pIw9YZe1zOdN1ZpAbS2EFUEBZBO++/BA39K89H6v7U
2KUNB0y5CDtJ8NXfmtnre0cts38Udei8bBKjEKUkAKj7JP1qvhJDRc5SFBJHfef8jVmwvT1
tl8QH0BbDwvAlBUudTfk1SdtgCrcDkRU9mc+3h+oxZOsLesX7WFttnUQZUNhwRtBB+ZO0VA
5TqiyYxjmIw2PVbMOn84ucqB5HqZ4kmY2+XjoNM9SOJSkhQt1iCeJUkb/KaiM6U/xu9CSCR
cOpMcbLVH7RWm0hxUhOkyQnzECO/J445rKgWvwqnFPL8fs0EwBuO5M8T2/72n8PnCM3c3RS
HVJYJ83JlQkk9zP13rP1X0tkLu7XmrZsHxQCtoGF7CPKB7D5/OoSxweTyN6i2bsXmStBClq
CkAiOVFW3McfQVrZNDVo/8JaqS8WUhLjoPlWv+aPYfpHrpB71bXmbbIJw7Ny4UW1hjw/dAh
QnYCNhySPbaYM1C5jqC5yLoZSfCs0H8i3CoQkRA2HlmPtxUUpSfFRqPl2Jmf8ACpzpDKqay
hxqnCq1vAWkMrAWjUeJB9ePefatvE3NvgepLzD3rafhXFKQpL4DgSZiduJEftO29Y8t0hmW
1vJxFwt+yWsrTapWpJbBMgEE6dvnO1QTXTObuXjFg4kqVBLpCZJ+fP0mpCyfzHRGRZcWlSG
df5obc1Jc9Jg7KHI4Ox7TWz1Nk73qDLfwvELfuEoB8YhcBxXee0DbnvPtUVcdJ5q1Cgqy8X
bltQJHyHP7RUviun+oE2yA2tdr5YULpUIiIgIk6iPcADb6ZOoLpnA4Vvp6xKPilwXlNpgFP
cqJ5Jjftp9oFeeorh7A4O0waWBbLca8W5cSynzrjcCNjJ2J50gcjaqk614UMjw1zBDiFE6p
HH/aJmtmxu7nGXKXbZ9aCDISJ0r+YkbHarUyWnsnj81jWNLTz4ZumwiXA6oCRJAncxO0mPU
1X75pm16luUPtOFlm8VqbiCUhZ/ePpXu+wNzbpS9bIN3bO7tuNDVt6EDcH1mt3B9HZTMXDb
rzBYtpkreJTqA5A9Pr+9WHrz4d7p1lLQCVMvpiFSkjSQdM78n2rnZHl29N68n67Vu4hKPjQ
XFaUeE7qP8A+2rarR1Kof2Jw5UTIS0Y0wDLe59ztFRHT2eTi0uWd8z4+Pf8y2lIC9KhwQDs
Z2/YztvKo6qtWlY/HYhlbVt8WhbgW2kSCYKYk6pnk8QK+5nB2zuXzNwlLb60sIcbt2v5CpO
6iAe0HYE879ppI1KSlsbjVIgSe3+VbNhj3L7IM2KSVFboSUgGRP6jBHYDf5VbfxIDaTjggE
EeKCSCCf0c7c1ULF1FvesPuIDrbbqVqQf5kggkfWrP1nncXk2rZvGuH8pZ/QFJAEd59T7bR
2mjt47mfw7ubi9lx+xfShDpTJUJQBKvWFEe9e/xAurix+Bx7ADDaWyvWx5Ur3ACdgNk6dvT
VVOOcy5MnK3sn/8AqF/510VoNOfiFdJOOJcNqlTaQmFtkROn5yfesfSwyB6lzIvAkqUQH/E
AIBH+7gzJGnV24A5mqJkXEv5G5dQ2G0KdUUoH8onYfQbVqlInfvUv0nc21h1Ha3d26GmGSs
rJn+4obR7mrhlOt8FdDwFsOP2x82htkQT/AMQURNRyeo+ky6h13DOLOqVTaM+vz3+tZxa5P
PMt3jCjhcY0D4aWx5lDmdIIGn5kD51IZ/p+26kuEH41tnINJCdKvKlTZJgmZOxnfvBHuIfG
dFnFvqvswA61bhTgQ1OlQA5KlADaPl79qx9Bs3b+Yvr8uIDpb3MahqcVqOwO36DI96ql9cf
GX9zcgkJeeW6Adv1GeKw6favpBQopUCneCDyKsvQt4LfqNttwuKDzCmUaSJBkKgT6kHbuT7
1mvsrmum8/eaHV+C+8t1DbwJbWlRJ2G2+8GO4rxddUZrOpRatrbaLh0Fq1QUqX7lRMx/1D3
EVpdP4sZDLtsvqAYZUFPHcgpB3G2xn/AFxWxm847e3V8hKpRcPJJWDGtKNkjbtwY7Ee1QpW
UnzCfcGhVI7CJJGkd4rPjNYytn4WyhcNkQqCTqEVM5nGPZXrC7tbBtb51CSJJ0hKQSSJ/pU
qrqVrpdlWPtr1/IPI/wB54hhKTBBSFRMe28HuKgH+rsxdhShcW7EEAJQ0nv6SCRxMz/hW5g
cVd9RtOu5O+ufgwqBpUSpSudhMAD1IPoPUS2U6Vure3Xc42/v2lISC43dOLSUpG4IiZjfY/
wB6Z2qBT1nm7cEIvHFAgFAeaQv2O6gTzO89vtI23XT940WsktTH8vxDIJ0A7TvJBHIiflUN
ncHcY+9TcvXnx1q+QsXiZWVzvvJ3J7bwfXmJHr8lOfZS4gKR8Kkt6VbElR3O0niOx2G9V9v
S+wy0VNpKVFIlShAO8mdok9hPM19VblK1I1JWEmAUnyq9we9SNnfXGNYft0BK0upT+o6g2o
HUFJjg/wDepTqW1Teot83ZtkWzyEoegfodEyPfaBPt8pj7bKZHDto8J1fgq3Q2oktKG8xvt
v6Vlc6izGWCrJlSkB8aPBtioeIT6gkyIkdq3+qnAxgcdi3F/wC1NpQpSUyJ0p08epJMeoT6
1U9IKQPrzXxSChRGyvcA17aRIJLiWzpJBVPm244/1NW3OeJc9AYx9pCwhpTY1GYBSkoMenm
r4x0+Oq8JZ3Noti3vGWwwrUkpDmmAJgbmI83037Z8T0mMPfs3WRvLXxEOQ0kKJTrjadSRuN
9uZg9t927xWUsM1dZ/EX1m+7r0O2pMAJISQme5iD2mJ3moxfUPTI3vMEtu53DiPhGyEq9N1
D7wDWzZdZYK0WoWtgq0K0+ZxNugEn3g/wCdQ/WGSs8oixVa3pufD8TUkoKdE6Y2IHoftVaA
SDyQIPFfDxMxV4zzSh0FZLsWA0y422u6Sj9IB3/+7T78e9afWjy1dP45N0lK7pStbjgCQUr
0ALTttBJTx/d+VUSupWbmv8SC4XHHddrsrVBPlBG/0rbxhnqzNpDqvzfAgBUBQ0kEEe9cyf
J8RR5JUSTXlsrBC0pBj1SCP32r7pATJEQK+JSFAH14mpDGWjdxm7NlwJUhx9HiJBGnSSCR9
qsPUeVX/au3ZLa1W1gttTjOrZzSdZJ/6dvaKkc9hrjP5i3yePvkIt/BQPFKlagNRJICfnMS
PpzUdn8uMbYqwGLu/E1Oan30Oqg7zEnvPJ9o9a2sNYX+K6HevgHC5kFlLCWt1OKV5U7RJ4J
/7moW06Gyb0F9y3tN90uqJVHfZIO/OxI4qVH4flNqspyIcCiEhQtwADPuqf6UX0FbrZFw7n
UBZgBCbMdtuAqOw/71I3WAxj9k1bPJt7J/TqbuWkBCte0kpBiD2E7V8ucljbazDGUv2cq+3
wtSfEBiNikFQB99qiHrhfUFyrHdOY1qxaeSA6uAkkRuCU/pST23n7ivWVjprCnDMhPxD4Sp
94KCipO/I7TtA32n1k1jSTuqDJniB9qxutgoTpO55B/zoE6UiTxz71JYRyxtMyLu/IS3a6n
NCN9Sx+kJg8zuPlU3f5W6weO8Bgpbyd4r4m5ca/kCiVaSDtsTB+XyqpamwoqLM7ggJMJ99q
8tBPjoCwNGoFYnkfer/wBGX1u5gU26UqD1spQUAdzqJVMx33H0qbun7fF49/IXDilNsiQhc
GdthB5k7D51yZAQ+2tx5/8AMEnzalKWY234jjn/ANvocDbYKVrCoMlAhX1PcGT6VPYnMtXK
Dg30uPsXjQZQSnUW3SBCh3ie3aAfUV56gFwm0tG7psfHWI+GuRo1A6DLap9ClRMnmePSHSh
9qLnwVNiRpcSiBJkgidhtuI9K9t+ckqVvuSSedprOSdROme0VM9PZJoKOJfbDttelKfMP0r
MDntO2/qBWW7tb7pdxxtxtOSxLqv0LhWk/UHSr3iD/AEk8Tmenydds/bY+5UCEh20DYG0SV
JIA+QNZrLp20u75d3kMraZO4uQTJdT2ECBJB2HPy4rSyHRibm+WsXjVtrWAltDCdKYEdlAR
7/Wsa+hA22tf8XSSSAR4AMn28/8AT0rTueg79IUq2umLhkCQtQKCoxxuCB9TW7jm7tzp+56
cvmnbdSSVMkgkEEkj5jUDuPXbvUJ07l0YW/davm1eA55XUDfQoHkj7gj/ACipr+yt0rI2l/
avLds0OJcQpaitQbCgQExsYHuP8a0slmW2upXr1DgSWIa8NtJHjwYMn2G07/pBrX60Yt2ss
27bKOh9lKlg7ecbHbt2+pNVzY7gkmvcFMgggjkHaK8lMK07exmvh/TAHttV/wAqy9/4ZNP/
ABa1JFqwPDB2HmSAP9GtL8TXVqbxzbgUFfmKIKQB/KK57XUAHFfiSoB1BPgA62thGkccb/4
1v40PK6o6gZBKFOG3SoRuToOx9K5g6ob7z868FXlhII37mdqyJlaJg6vWvqhtITAnb2rPaP
8Awt6xcBOrwnErg94MxVo6rtEZF5vNYxn/AGVxoaiCVKTH8yuZgbH001AsXNwizdYS8822v
YIQ7pSZkKlP808VKdP9Mu3jqLy7bLdmhQKkqSQXBzsPQ+v2qw5nq5OOPwtgA4tGyRphtsdg
ByTx6VAWp6k6kulFm4uFJWTrV4hQ39hsfkJNaGRxf8Je+HdeSu6BKVoSPKjb+8eTB4rYxnS
+RyyEvtJbbYTsHHJE77wAJPPy96yZbFW+CQlLdzcOXqVCFob0IT3O/MwdoNZsT06j4ZOZzV
wlqy3XpDkLWNUTPIBPBEk9uQasnT11ZZFq5TiELtrRpSRCEAKUY32HsBuTJ7xFV5/pzMZLI
vOuBkLcWStbjqTA7e/G22+1a+ZwDGIt2G13Xi3byp8NsHQkR6kSSSR223+dRDyW23QtpBU1
J0hfJHaYrXUA4ufKEkdp+29S3SuON/nGGw0l4MkurCgCCBECO8qKR8jWnmH/AIvKXVxq1JU
6rSqf5QYA+wFaOlMHeOePlWXxlNohDqhoUdCkynmQT/Svou7m0eWuzunWpJSXGVFvUJ22ER
McV8dyF9erSi6u7i5RqCtDriliR7T6V5Si2LmlPjFOn9UAEmNtv+9fLttpD2hkqUB3UQdXq
dj/AIn517eJFy6GFIbSlZ0holUkbDSTvBn7c1YOpHH8ozi8gl1K3btlCHSEDUHUxvI37nj+
7B4qDLiXW1laZUny+IhRGrnTse0D0nYe9ZLdjWgalBAUY1k7fL2O3cjkfOt7G2dpeZH4RTz
rQeRDLmkHzzHmHYGD3rYuukMm08hDBZuR/eZWTBPzAPb0q0m/TadHofy9o2+toJQ62s6lq8
wTq7g7EHcjcVXHsAx1G2bzBNpQ4UkuW4IEH0j+UmDHYx2qIxNlZrvHWMm6bcoITuoAAzBB7
/bjvUpf9F5G2Cwx4d0ERpS3+tXyH32mfaoVhhDtwGnngwlQICimUg+h9PSY2qbex/U2HtCm
1unXLVG5Fs+VIBO86ZHz4gVt4rrx5DabbKJSppEQ802CoGeT++439qy9S9JpeZ/i+OcYcLo
8RTaFz4gO+pM94PHf581BN1e2yF2iLl5pBJC2QtQBPBketb3TuLN/ftl8JbtUKAccWDETuk
dpP9J9q89U3yb7OPeGvxWWPyG1lU6wmZV8iZI9o4qISlJUmSEpJif9fOsqUtDUNWoRAKTAJ
9YImPtXhUxCe8isZI22meKvt8pZ/C8AeLpSw0FSDo/3iYjf/XFa/wCJyminGobIlPjagFTB
8nbtXO66Zm+obbC9UPJRjLa4CUJAfSshwyN/P39BtW9knmen7W8zbFq869erZLtutYSLU6S
ASQTO579zVax3VDVurwb7CY25tjBKEMgaZ7wZBPt+9T2U6LsMrZIyGJbbZ1J1BTc+GoHfdP
8AL9PtVGuLS5tbhxi4ZU240YWCmdP19P61gLUKgKSoEEghQHb3qZ6b6bez6rktrLbVsE+IQ
JMqmP6H9q+YbqO/waw2nS6yk+a3fEp9x7d/8qmB1JhkteOzg2kvDdI+GQlIVyNxvUhlc/fD
ANPPLQ1c3QIQ20kp8NHqT3VBG8zuPSq7iMTbZS5aFw5+SwCp1CFEKVzAG3eOx+1W/EZm1u8
k7j8fLFswiLZAACnVajKpBgD/ADn2qjI03GSaXfuLDan5uFqJk7+adv1d+9dEUi6t79d9KE
Ye0tpabYB0mOT9NO07Qdq5td3r18+7c3LxeccUSZ7CZ0j0HoKt2Ywz+bdxqbNzVjClI1BwD
SJ942CdgIkQRW0zYW9te3ON6dWu3yNqArw1OHQ4kpBk7mT5ufWJqFsuqMxeZGztrhwNJ+KQ
h5AaShX6gFAnTsea2OsmnmcraqAaSPD1iCIkKO6idv8AOQKrTraLrIqYsmnHEOvFLKDzBPl
HziKmep8InF2VitAR5UBp0o/SViTtsJ71n6BtnlZK6u2yiENBspUB5pUD+2j19KjLSxRddP
3bpSQq1dQo6UBSiDq539d59BUPCZ40KkkGTv6dq8qJmBG8T6USFtypCt4iQe3G1egXFoL6k
BxKE6CSJAEaRPv6T7eleNaiZMbjb5V7T5DKSUwROnnb/uKmMNjNeDyeWdbPgtIDSCQY1kg8
+vH3qWuLI3H4b2N0hkIetnFLcdnzKSpak7zzyN+Kh+m8SrI5dgOt+Iyn85wQDKQqIPzI+1b
WWxTmIuF4t5so1OB1lSyky2eCojcgad+0gn0r7j0pdzONTbtutpQ42lv/AIlGCokmPePUek
VL9UZrJ4LLoatn3GibdK1JeSFGSpQPqR27jivKHEXuJ/i3Ul+6i2UQEWyUQFmeYAE+oG/E/
JbdO3WN6sbex5DVgpMOK1yk7EFMEyqSAR2BI9KrPUy2FdQX3gqQ6grA1JGxUANR27yCJ77+
tXDCvXGVwthdIvdTzLyUvoWCAWwSk6j3MFJnfcVX+q2WGOpLxdo4VFGkuGAIUQJIgb7xPuT
U4zkzh+irDIpZQXkqLZcc3U4NaoR7eUSP+WoTqHG2rmLt87j0aGrlcKbgJAJncAcQUkH6Vv
8AQV+++89jQtCtSC4kOoCgmIBSQeUmRtI4Na46gx/xTjGWxjSX21+GtfhIcTIMd0zAg7b7V
q5vqVS2fgcWzb2lsncO27YQtYmYnYpE9qw3vSztl0vb5lTmzpEoKYBBJgg8+nbvUFJ3AIjT
wTwJmvTaFKQVpTKUgaj2HzM7VdcF0IyofE5tzSVJ1ItUK8wg/wA0f0H/AGrRyvU1hZOqYw2
LsCkDQ48WEwv1gDke59/nWxish/aTBXWJetk2jDCUqK7YQgeaf0kwnjtzvWPqPqxhWVcYXg
rdardelZu06ztzA7TGxk7VhD34eXI8Zxlxha91N/mjSfkmQPpWfqDDm36oxz762XLO6dbRq
bkyAU6gQQPWttsM3KurxdF15aGh4Z3I1BC4J+UD7VVrzDXVja2928iGrhMoUNxuAd/v/WrR
0TmC3aOY9y4T5Fa2218LSeRHeDvHvWPqfLleKU9jHwG0XHw76gkQslJMDttBBPM8VT2LO4u
3y1bMqcdCSotpEmAO3c/KpfpzNDAX7i3NZacSEOJCYWlQ/mA9jI5HM1cW8Tgc8hN6uySATq
8ZKlo8X/mBjv3G9V7rFtiwct7Bi1RbEJKlBCNOpOwTJ5VuDzXvqBasj0/irtrdDLehwAyUk
wmTHunn3Fa+CzAwrz6H2EXFvdNQ4gALOwkGPTcyP8oqcwNvhV5hCsQVOLcSSUqUpCWBzCid
j7Hff6Vp36cDkL99Pg3CbxtxaXlNpKgtQME7TIkc7TPetvG5C2u8Te4bG3DiAGFp0XIMeZJ
SdO5jcidgOKoigdew06t9zWza5W/tWFMMXj7TSpGlCth7j0PuIqR6X8VfVLNzCvCIWp0JUV
EjSRuTufMRXzK3zjmXum20BRTcOaSPMr9RPPcf64qy5PGPdT2Fm9Zot231edalk6QFCSANP
YxWNwYvoux3PxF+9KZEFcfL+QbdpO/eKx9P9Qs5kXeHzPhvF/UGVfpbV6JEwQZ3B5+vMrYY
1jpezaadCLhF28pOpwSAoJJEp7kBJHzPG9V/FOJsurbyy1oaTdrUhB4TudSQZHBG0epFRPU
Vgxj8u4ww+h8DzENggIJ/l3A45kbQR6GowFspAUtSUlQMJEifv/qTXgyCUoKlQoqBTI+Z/w
BCi0qUdXiBSjOrTMj57RvNFJToCYPihRCgQB2A7bzWQKQ6sJUtI1GPGWVGBI3ME8fWrd1gb
TFY23wFmkIBhxZUsRpBIBMfzEyT8jU2hrGDEnAugi8+C3Xo1SYgkcHdUmNhUW4bXpbGFi3L
yr26BCAGwkkmYV32EiBv/WvNhkLTNWqcXkC0HwkBpwnSFcEaSdwr6QY7zFZsV0dcYzIov1P
sOstkeGhwlLhJ76dwO8GaqXUF6rJZe4udR0k6UEzGlOwO/wAqmep7dodM4S4ZcWWywhKwjc
BehOyt9jAMbHvxUL/E8jb2Llj/ABB9LaRpLaRI9NGoGQIB2424qKJKhxIir3gH7THdEi4vw
4pt15QBbXC4O0DcTwTFa5/s1bg3gTkykz5FpUEuT2kET9TUtmG8PfYmzub5TrFpcQW1toKW
2iQCAQmQDEjgx7VXM3l8e7iGMLi2F+Gy6T4pSAFc8dzMzvERHfb70MwFZ91bpdShtlQUtsS
QSRG/G+/2NY8K7Yr6yuw/bJfbuHHUtpebCwlRVIJBneAR33NW9jpTBvPvPKsHElA1KSoKQg
+4Ez67RFVfqrPWN8yMVjGFttNOeZRRo2TPlA77md4iOKrwsrhi3F09aEMOmGyuQD3kcE/Pi
rH0beu2Hxbj6lKs7ZsuqQ2gKOoxvvtwDzU/1Dnbeyxa3rW6Q444NFuttUkyNlDfgf5Vz/E4
e7zV+mztEgqUNRUTCUJHJP8ArvUqwy5bdB5c7Ic+MDLoB3Okogbc7k9+9PxISy3n23GiCXb
dJWQkJkyoAmO8AD6VoJ6DzikglpAJEx5jH2BFWbqLFZjIZlNww+FFgApa8UksHbcDeJgH+t
TGTx99dY5xuwFm27e6RdlC1jxQkQEyBuPcxtI7mqjdoOJxFxi7i4auHn3EKCW16hb6eT7Ez
G3YfKtfF4C5yq1hDjTfhoCvOSNYM8EAjt3IqVxeCuMr0yplC0tpXdhwlQkFITEj1I371H9K
445DqW3bZIUhlXiqVOmQn5nuSBHvVwvensMvPIuL8an5Sfh2tCULIJABChvPETvFZs51DYY
xptTrCkPagEttwklPBMjsIPzO3rEZ1Ph/4wq2v7ZYd0IAhSjDqORpPvP781FWGTuOm7tywv
rVt63dRqW2EpWUhQ3Pvt2J/wC+2cb03erDrOY+CMElC2tSSD23Mg/cfasd1ksdjGFY3p5S3
HrghCnvXtBO0n5CJPzpnMkrBWlrjLFCWbkIDj12ACtSlEzEj1B5EgQNoqIscw41nWcldeI8
SQLnSYU4ngmBG8AHc8jepTqrHeE05kbG3bfxd4oKS8W/OhUCd+wJBP1gwTWnh7vEltNtlbB
BSJ0PtylYkg+aCJ+e8f0nL4nC40u4pHhJeRpU82s+Udt9yeTB4H1Aqs4vEXeWddZsQgeEJU
VqgCZ7AEng9qmL83nT2Paxyb9biLgbvIdUlLK4kpAAJiYM7TvsKr1rjbrMZAMsOJceWVFbj
h2AHKiSP+81YFM9LYcizuGnb98HS4plOqT3ABKQD7Df1NYOp228JmrR2zdW6lshQaecK9Gk
juSdiR2PY1664ZFt1ClbIH5rCVmf70kSftUjYO2HVWHGMvmFpybIhD4I1L5E7mVHiQef6VT
I493HXbtu8mVNnkpI27Hf1rUkbEuR/revkhS9QA3O4r0lRLZaEHeTtyf9cfM1c7a2x/S+Pb
v7503N48UlpssiQe4BPMTBPbtzvXLW4cv+obV+8Ae8S6QtaNOxBUCRHpHA96mcq8Mt1zbtu
OG3bRobDgUQogjVztBOqKkrx3phi+Vjrm2dt31RNwv81Ooj9WpSiY+nr6VX+qMXcYq+CFPI
uGFo/KcAEBJHBEQD8vnWPEO5fJXzeLaySg24sS4XAfDSmJIJ3Aj0ifvXrKdM5DGW6rgpafZ
a2DzRMgTsSPX7/wCNbnRz91eBzFrsU3NqAVrcUgHw+4medxt8ye2zMr6fxxWzYY8OZFvyLL
pK2mzx3UQSPSIB+UVEYLB3ObySLRpJUNYLq0kApT3idp5gVJ9V31o7kGrK0P8AslokCEp2K
gOIngcfOeRXvBZ+6ucg3Z5Itv2lz+WUFlJ0zxpEesCPSayi7YxFxc4K/WtWPQrUyTqhIVCw
DG/eZG8+tYDg+nypTv8AGgGeySpOonvvG/yia833ULHwP8KwjCmEOK0qdR5NYIiPUyOSd/a
t/p3pG+x18MleoQhtidELBOo7DYdoJ+sVN2mcscnnHsaW3WFNQGleJp1qH6knvt6ex+uLJ9
N4JeQD9zcKZd8qilASPE37pO5JMjtUT1zjh4FjkbYrUwR4akkQEKiRt8pn5V8wOEH8Bv7hq
6Q6L22KUpIUnS4AraN5g1XHsJc22GZzC3GvBeWUJSCoqPPO0AHSe9ZsPcsptb+xXdfCPXiU
Bp8kpSnSSSFHsFcVZemunbvHC5s8qLd7HXCUqLQWVyqdlAbDf/AVUetE3yc+8u9ZQhB2Y8L
drSOwMCed/cmuhN9ZdKXDaXRl3mNYnw3WiVI9iRt9q0c91G3jsg8m2s2DdqQAq50EakmIB3
k/eNu9VWyzWRx96q6Yu1FSyPEJJIcjgEbT/hUuq96cyzBF7aqsXonxGx3J33SN/XdNSWF/h
2HuNDWYXc27qZLIO5ieI4MT2/pWDqV22ewTV1h7gotvG8MttBTYhSVEyPTb961Oirizt7p9
l5tfi3Gnw9KJG0kyeRyDPtU5cdLouc4Mm9eJLbK0qbSgQEhO8EmZkzt+9aPVeCOQadvmLlv
VasSpjbdIJUSD8ieaqlrmsjjGdFteOoaggICtSQDzAOwPyrXW888S67cKUtQE61GTtHJ9gP
2r4SpJIEJjgJ4FbWMWTk7TSkFSXkBI7Hfk/tUz1s2o5O0utaVIca0gpGkDST//AND9uariR
qWCqOeANqsfS1/coZurO78K6xzSS8WVJBUlM7lPYiSCR9Rvz9ynTqWWP4li3k3Fm4JDW5Ug
d4kbgfcd+CaydL5EF5WLvW0PWbiSNLsHwt+08Sf3g/PG2P7K9TPkuLUwZRqRuVoVBBB23Hl
n61h6g6lOWtm7Nu2Qi3aVrS4r/eLO4kkHuDxv863OiXQHrpkJaUoMFbYcQNjPMxv25qtXl0
VZJVw22phwKCynUSUr7ntvP7zVlbz+DvkJu8nj3Td27Q87CBzPMTB3PJ33FQGUv38xk1uJQ
pWo6GgnkCdvqSSfmTU51bbG1yzV9YhTZedUlQaJSUr7HbgmT9ie9btnkEdWWyQptpnJWiNY
cWAEODuFRvB243Bggg1Sri1uLO4XbPtFt1s6VJPI9/l3/esBkKE8HaPSrjjbVjpuzbvsxZp
U9P5TOjzDeZUSDvwPQAeqjWjZC86pzwVcuEpErWhskAJkDQkdpkDn798efFzj+p1uoY8BaP
DcbTp8o0pTBA9JTx7VLr6jxWSuGsle4mblqAkoBglO/YgGNjvVfzWRczORXdraSykgBtpvh
CQNhv8Acn1JqauApP4e2vxjba9TwDMq/MICjt6jaYPpFQeIzC8JduPN27S0K2LbqdRCZmAr
5Af5VKZ/qRrO2TVrZ2r7e4WUDgLMpgevaD/StrJpR05irfH2d0fjnUBTrjSyAlJO++2+0ew
EVFYLpx7Ju69XhW6VQtyASfZKe/8ASpy8uGcdhnWsQ7DQd8JdzrgrPJ0xyf8AiPYeXsRUy0
IidSZ5A7VI4K3Ycz1mh9J0KcKiASJgTse3Fe+rkp/tHcBCXUtBCNAc3UREb/8AVPFRDbU7q
cDZjhUjb6CvAUptSSlRSvssc1vOZ/LKtBaHIXCmwZbCHIIPrPJ+RqS6SwVze3DWTbuF2otn
RpKP1KUN1AHtsR681Y810+5mbhu6N4bW4ZjSpawpswSQYMGTt7Vh6yuGf4Y2y4pHi3KgZ0L
IaKf1EHgCDwN9/SonoZS/jLta7t9hlloqhC1JTrO0kDkwDz/hW7eXGGyeKTjmszb21uVhW7
RQYHaDATvB9/vUUP7I4hRWpS8krUCPKVeH67EBCh96hM11FdZfSyqGLZvZDDewAnafWIFSu
J65Q1Zpsc7i7bKMNxoW62FLRAI7mCYPO3eZqX/i3QqvMBYAHcBWOII9jAitXrC4DmXcYWjZ
pHlWhIMylJSknnYhVV9QaUwggjxBIUCYIG3+f+opbXIYdHncS2s6VpQf1J7jYjavTzql6Sp
SvCSAlA1DiBJgf6/ep3pu5tnmrjD33mauh5BA2Pso8GYIHeD6wZTMX9picJ/AkNOLcU2QHN
REyoyTxO/tvEetQDeWzt2G7K2u7lxUfoanWfmRvt61oXLKrd9xLqz4o/UQZ1SN9/rWNLRdt
9SWVANq/McAJAngH07/ADr34Z0Ja2GklX6RPvvHtWJbRJ1eUAwNqksIBcZOyaLKAUOpUXEj
zlKTJEdzt86uWQs8dlbYIvcg0lDJOgLWELbJjsTH0qCX0vZvPRaZDyEEpDjXEc+YGK+t27N
hqxWNu2b27vUltbiIKUg87gwBpngztv2rE23fdLXrSnXVFC1EONtKMz6wQN449Y7Vq52y/h
+VDzP5TS/zGSgFI23MfWIjberHnMCm4u0X1zdNNWqWoKvEG5k7cTG/p6D3qMuc/h7O2S1jM
Uhb6ZCrhY0yJ/l79gZJB9qxr61uV/luMgtGBp1Kkj39YqPzV/Y3iw81Y/DXY0qW405KVk76
ogGTM+vrUNpK4nTAEAelWjpPp+6eu/4k5YlVs0kraS6mQs8A8bgTM7bxzW7nWrn+zb3xrDT
Ny9czbpWtIUhHZIg8xPfvVUsjdWzf8QtnFIW06BrQqNBPciNwdx/XnexZNkdVYheTtQhL1o
PzkFcqIiSOJIG5BPv3rQ6YxCHmbnLXDiGmrPdJVvJ9QO5GwHufWK171/IdRu3F4tzSzaIlL
ZJhAPAHuf8AD2FSXRqSGcghtSW31NIKCd+NW49NympHP4y5y1kzeLZbZvm2ily3Oy1CTxuZ
33A5I94qpkaeZSmJk962Ma9j2rnxbyzW/oEpRq0pJ9xBn5VMO9Z3LjgQ1Z2rLSB5E6YhMcS
IPFYEdS2bi0t5HDMvNgyC0dyPrWyjDY69vcfkbG7Slpt1Opk61aQFTtI7Txx6HtWnmLZGT6
wdtkqUEK0CUpgpSEAq2+hPzqQyKl5C7a6cxgQxbNpI1LHhyYkhUEmPnJk0TZt4uyVgMs4lL
D6tbVw1uE8baiBA2Hb+YzsZrEjo9L4S63kW3bcSNaUzIHp5o+1SWMw2GsnPFZyLIuBIS488
NSfXy7dvrvUT1fan+KNuLUHA4zCXE8LgniPpUAUhPl0wBuqORWB7zRqPHbvX2C62FhrygAE
gQJjuaxvQvQEgJQncJkmDwYG/MfsKmzdZ3ClKHnrhLYQEoCla0adiAkkEemwra6Y6hRa3S2
LtDi13dylWsQoSdt08fb/AVnybeN6YwtxZ2IfVd3pgO3BGpCQI7bdzB9SfSqUpPlmZjnevD
jzxZDBeWWkqKggq8oVABMesAb1gUDM8VjWJEE96w1//2Q==
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAA9ADsBAREA/8QAHA
ABAAICAwEAAAAAAAAAAAAAAAUHBAYBAwgC/8QALhAAAQMDAwMDAwMFAAAAAAAAAQIDBAAFE
QYSITFBUQcTFDJCYSKBsTNxcpHw/9oACAEBAAA/ALmpSlKUpStJu2qpTj0mLAJK8Jeg4BSp
11lW5+KodQspTwO4XkZxU1a9QM3O7pQw8lyJLt7cuIoDG4blBf7jLeR2zU3Ue7f7W3bjcRM
bdipdQ0p1pQWEqUoJGcdOVDPgc1I0pSqo9VbbcbZMTeoCX3YsjHzBtyhpSMbF7gdyT4V9p6
KGcHUrRryZbZiJBZacDbqnk4GCFK4Xz0AWPqAGCoBQAIObMm66amaDmXy0SwZMLC1oCU7kD
dwFoV2I4OMZ5welVJC1OxAuUxUeK8m1XRstz7cVgpAVnd7avIySkkAjofNWv6da4Go9ltdd
9x+NCSVqUMLUpKykrP8AkktnjoSoVvlKVH3yzQ9QWh+2zmwpp5JAOBlCuyk+CDyK8/6r0Vd
dKTFiQ0t2Fuw1MTyhWTwD4V5H+q18PgJUkKUkqBSSg4JT3B8g+OldJUASk/qx3HepvRF2bt
esoEx+4Jt0ZpRL7yt2FN45Rgdc8fz2r0XZ77ar/GMm0z2ZjSTtUW1ZKT4I6j96kKUrGuFvi
XSC9BnMIfjvpKFtrHBB/g/mqIv3pVqG23x2PZ4L1ygnCmXt6EnB+1RJHI89xg1p0phUaS+w
HW3/AGllPuNZKFY67T3Ge/eprSmiLxrB5SYTSWYratr0t3OxB8AdVK/A/cirM0/6eXfQNxa
uVmuAurbqQ1PiuI9orRn6mzkjcnqAe2RnmrKrmlKrP1E1LcrpLVpLS7bkuQpJ+cY/1JSfs3
dEjySfx5qupelL1bYDUmdbnIDDr6I/vPFKdhUcZ25zgcnPTirxt140pZoDFugXGA1HZQAhD
TicYz146kk8+SankqStIUkgpIyCO9fVKVEX5y8OM/BsraUSHknMx7+nHGcZx1UrwOnHJHGe
dO6dhaat3xIgUtazvffc5cfX3Uo/9isy4W2DdY3xrhEZlsbgr23kBScjocGutmzQGHn3Ux0
EyEpSsKSCkJT0SB0A7/3rOpSlKUpSlf/Z
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAwADsBAREA/8QAHA
AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAcEBgIDBQEI/8QAMhAAAgEDAgQEAwcFAAAAAAAAAQIDBAURA
AYSITFRBxMiQRUyYRQjUmJxgaEkMzTR8f/aAAgBAQAAPwBo7iuD260yPHMKaaUGOGodcxxS
EHgL9lLYGenMardu3LLXXCeNWkpZLrTGONJT/h10akPCexIKsO4UkatNirxdLFRV3PimhVn
B6q2PUD9Qcj9tZ3K8W2zrE1yrYaRZn8uNpW4Qzds6IrpBJeJ7VhlqIYUn9Q5OjFhle+CuD+
o76m6NGotzt8V1ts9DOzpHOhUtGcMPqP8ARyD7gjXz5eJbzt25z2+4iRHB+7aTHE8YPoOVO
MqeanOVPQgctWjaXigKKpamu+YoZpPNknUZUOfnJXHpDZ4jjlxAno3LHxU3Cj3X4XPGa61V
dNHUwukiny39SiSJsfqCpyCD1GdcHbe/6i1VNqauDytQFoFmByfsz44o2924SFZT+Uj3Gnd
tW7NfNrW65uytJUQKZCvQuOTY+mQddfRo1Q/ETw8G5oviVsCR3SJcFThVqFA6E4zxcgAScD
3+iRraSqtVdLR1sTwVMJAkhf5lyAR/BB1GklVwCCRw9Afl/Ya1GTABC8zpp+FO8rJYLJNS3
i8+TJPUlo4GjcpCuAM8WMDiPP8A7pxxyJLGskbq6OAyspyGB6EHWWjRqn+IWxIN4WzzYfu7
pSofs0mcB/fy3/Kf4PPvlLXTZt8sVsNZeIY7ehIWFJJVeSZvwqqk45ZJJwBjXDKSM6gIWzg
AAZJPYfXTI2/4J1typ1qb9WG3h+a00ChpAPzE8gfoM6Y+zrRd9uUrWOtljrKCnH9DVL6XCZ
/tuvcexGRjtjVm0aNQ7tdaOyW2a4V8wighXLE9T9B3J0j7nQ7w31cPjjWerkpZSUpR6Qsad
QACRy7t0J9+munsKgoLDvOtTcr0lJVW6NBBHNKpzI/qynchcdOnFpr0G4LRdJvJoa6KeTh4
uFM9O/8AGulo0a8JwM6q0+36rc93hrb8ix2ylPHS20nJd/xze3Too5d/fNq1AnstunnnqDR
xJU1CeXLUIgWVl6Y4xz6ctSYKWCmjjjhhSNYkEaBR8qjoP01u0a//2Q==
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAGGAfUBAREA/8QAHA
AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAECAwQFBgcI/8QAQRAAAgEDAwIEBAQEBQIFBAMAAQIDAAQRB
RIhMUEGEyJRMmFxgQcUkaEjQrHBFVLR4fAz8RZDYnKCJCVTspKz4v/aAAgBAQAAPwD2aiii
iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiikzTRNEz+WJELj+UMM0+qyzWepRzwpKkyxuY5QrfCw7HFW
aKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKZJIsSFnOAOtU5NZsVJCTLIw7
Kc/L+vFc3P+I1jBOlsI/PnL7DHGcYODkc9wQR2rPvPxV02D/zVklBdjBE+CFXp6jwSeeKxj
+J1ybmNDBcpHJ62RG3Sx7vgyO4yBkfOooPxFv4oC+oSTpqH5pYmj37IinPAHZ+O/vWrF4xu
45IRfahHd3FzuZNOs32yqD6VyRnAAyftmt22129TSJHu450uH9NukJErlV69TycA5JxVjRv
Fum6ld21pb3cs9xLGUKOhUqyjLFh0HHt34rTvNXgsJ4ormdYdzFDJMdgyRxj35IFNudRNlo
rXl8+0bwN9uwbALALyeOcj9ayrPUr+8sL1mnh843DAgMQIYwm4YK/zfOo1mitrqKX8/dTyv
DwwunliO1cnIztU54yeTWDaafpx8Q319bFIZNNut5uoLrbH8Q3RmLnkrn61vW/iX/E9VvNM
uLeKL8uF8gyNuMu4hQ5xwuM/D15q1YazZaW0lg9rFbujZb8vGqLIScbgB1+eK3Yb6CY7BIu
/oy56H2qfNLRUcU8M67oZUkX3RgR+1SUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUV
n6prNppUW6Vw8h+CFWG9/oK4e+/EeTUGNtpTRxyecIxuYBmPUgEnGcA4+hrldZ1fXri/kik
utRu4Z42ktpLO4EZMfAJCZ6gq2R8xWA+qhV3peXMg89FQyRkKI8HIbkchtvHAzzVKfV7ZpJ
L66hlR2uztEEgiDKV5OV5Bzg46HJrMh1KC4KxXFzJbpDkxyKC3A6DHYnJ5+dTNqo/Nxyi2t
4UaVd3lx4c4HXPP1wO4HsK6GK4sLl3sZ4TLKsp824hJDSHA8uRWPfjBz7mq7STW+n/mYNNe
CaOUOL93XlSQCA2MgnPftTIvxGu9Mu5HscXELgjbcRrlSe4YDPX+lY8vjbXWjiSC7NqYSxR
7ceWwLfFgjpnPSsu71bUtQJN7qF1ck9fOmZ/wCpoi1fUoY/KS+uBHjGzzCV+XHSul0zxRrd
rpkWkx35s7beGOVIKZwCcjBxjr75rZsvF9zDHLDa3FtbphXaSNcNIQCQjMR6mJ43HnoKojx
fqcuoyzRhIY5otksUbFY24xvx/M3fJzmqUnifVZbr8891MkoG1XhbZ5h7K23HHT9K6h/xBt
b+yt11KKOw1CxhP5WRLMSAy5BxznAPuMcjNVb/APEG5l0+G30wvEGxK8kiZmLA/CSeoOAcj
FP178Ur/U0aGyMtksT72ljkZWfjHY5xyf2qnZ/iR4otjH5GpSykDG25BcY7k85I9qIfFepz
yF/8TullkJJBuGBP15pLTWJIHIjne1kA48uQqenyr1TT/wATdDOnxC4/MJcJEu9BGWy2OQD
3+9bVr4w0K6038/8AnkiiUhXEnDIT2IpsHjTQLrUYrGC9Ekkp2owU7S3tn3rcEiMcB1JHsa
dRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRUNxcw2se+Z1UE4GTjJ9hXNap4pQslvFd/k2lb
MUhiMnmqDggY6E9jn39q8n1TVLz83LqgvWi1axnCJbqfMSSJjgFC3GTnJPPQGuf1XVLXTp0
t4g91JDcG4cz49Ttjhh0yuCMjrn5VBrHjGbVJIpIbGG0aM5yrs/QkjGT6RzyB1rEnvZ7iV5
HfaZG3MEG0Z+g4qHcS25vUc5Oe9CjOeQMDPNAkdcbWIx0welSi8ugWIuZgWOWIc8n50j3l1
JALd7mVoQciMuSoP06VHj0g4OOmaTpkcUHrxRgjB/SrX+JXTTiaaaSZ9oXdI5J2jgDJq3Bc
xTIwcsMnIz1z9acLhFUoWVvScMRjqP60i3Ua4VlVlI2gg42npnjrTJJE8zeGDDAzkZ5pI5A
vIcbhn1dOKn8+J1KnLs2M4OPT7Zpyyv6GURKGBDPnlc9vlUhdLizkmDSG4VsgfykdCOamX+
JBKCn/U4WRmy3yNWYLsR7Q0/KryOOavpdxkA7we2RUqXiBxtkwy8jnBFTJqBilSRZiHDgg5
zz1r1XSPxF0e6sib+Y2tzEg8xWXhzjnbjrz2qxbfiDod3PHBD+aaWRgqJ5ByxNdNS0UUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUVn6prVnpMDS3EgAX+vtXjfjv8UzeQfkNNEcj4yt0ACBknPB6
NXnkPiXVYRb4u5CbWUSwc8RsPYex9qg1HWb3U7hp7iUbi5YKihQpPXGOlUSSTknJNSQQPcy
pDCpeaRgqqO5PSia2mt5HSaNkaNijZ6Bh1GaYFz3ApWUKBhgSfak49h07UgUnoCaUrt+Lik
ycY7e1FFKVIOD2oAOfpT1cAgZIHcim7iTt9zRuI6npRuJwAcf2pV64J28fXNHqOeentS7iB
kE4NOEknIEh+VL58oyvmN06ZoSWQnIzk8896mS7cKFMjBTywHY078xLGVkVmB6ernOOlDXE
7DcGO4ZDN9au/wCLXCFXV0YYA/8Aljk1o2Hia6tbyCQFo5Vbcki49LCu30f8S9blvoR+cN6
rEAw+WvrycYyACK9d0y6uLzT4ri6s3s5nzugdgSnJHUfLn71boooooooooooooooooooooo
ooooorzb8RfxTTw5K2laPtn1DaC8nBSH5H3PyrxnV/Fmva6WOo6i8oY5KqoReueigVjHgcC
o6KKlt7qe1ffBIY2/zDrT7m/ubtVWaXcq9FChQPsKr1PbvDHuMgZsggAAcdOeahVS3yHuaX
zGXIQkCmg85PPvSsVLEqMDsM0nJ6npRxjpQSSOtBOTk0Uq4zk8j296MbiSBgU5U5NHlt/wB
6Np3c9KULiJmyuRxt7n50xScGjceTxzTg/I9xyDTuvJI55JpeDjLbtuAAe9O3BoWUhg5OQA
eMf606NWZgI/WzAcY74p8QDbtoLEAng4AA65q1GTDbwPb5jkZiQUbkEHivQ/D34sX2k2kMF
+gvJd5ErSSnefbJPHy49hXoOl/iVpWpzKptLu3iaQRefIgKK56AkdPvXW+cmDk4wNxB6gUi
Tb5mRUbaqqd/Y5zx9eAfuKloooooooooooooooooooooqN7iGPcHkVdvXJ6U0XUJj8wSDy9
u7f2x715H+Jn4n3cVw2i+H5/JUL/9RdKAWOc+leuOMc9a8hndX2sA28j+IzNuLt3P9KhxTH
OBjvTKO9K5UsSq7R2Gc0lFPkClhsTZhRnnOT70KCACMZPSl3ZxnOehpnBzyaTA96UCjBApK
MZyfagY70q43YOADxk9qUkAkAj6jvTcn3p5JUghgeMnHam7j70Fj9qQdDR/SjjGMfenDkjB
pwQ59van+USOSOnNKPT1H8pAwcY+dIrgbsMQT+5/tSiXau0L6j1Pyq7p/mSHakYkZTv29Aw
AyQT1HFWorqPelyi7iX5BUHGTn+9a2i6vd6UZTaXWyOVuYXAZCQcgkHPOeldtov4lXi3JOs
ubtX9EckaIvkNjqcDkc5Oa3dY1+TRriMrr1u8dz/FZ1G5kBX08gY2/ERxya1NP8WG3lWx1C
ZrqfyPzSzQKCrw9ATwMMSDwB261sWFzeajeJem5SGyClUt1GTKc/ESygjHsP1rYoooooooo
oooooooooopkkmxSRgtgkDPWvNvEP4gQ2ltFdTyWpgklwiRLvlliK4LLk4BDjBznisDxP+I
Eeo6M76TfSeVNMC9vMcMo2qMKB0XjODnkmvNdRk/M3ckxKs7nc7bsl2PU8VScU3FQuctTaK
cibzin+UQM4yPcdqQRkjJ6U/C7Mc7wftimEZOcUMB75PzpBtIOSRxxgUmflRk4z/wUhPH3p
0EJnnSIMqFzjc5wB9TSSp5crJuDbTjKnIP0ptFA9icCrupxabFKo06eaZceoyqBzjtj51Sp
V259WcfKhdvOc9OMe9JxnpSgj2/WnHaU3ZHXGO9JuzwBThJhhuXI9s4zSbyRjJ/1oL5+tKC
Pn70+MRtvDlgNpKgdSe1WIMmPnKox+XOKsKpJ8zZuPuTgYqaONAwkK7SD35+9Tz3BtgFilD
LMu5gFPpY/7Y5+dWP8Tbz7FptPtFNgTtaQMxcE52OCeVyc9uprr9A8aX+p+JDLdPboLy3Fq
fKQRsgz6VjPY5Jz14rs45WstPlvrY3VpFHGSkezzYkIAHGeQSSe/wA66u11Qu0dvK8LXHlL
LIqN8KHPP6g1pA5GaWiiiiiiiiiiiiiiio5p47eIyzOqIOrMcAVxfiTXZJLWaa0vLd0hmVE
CxsGmU43BXB7dyOmMV4T4juPzfiC8lBBXzSE29AueMVnAcEgHjqe1Apj9aYTUsFgZcu5Krn
j3NLc2iqB5anCjk9STVIgjrU8CbRv79hUxyBg/96iZscdMHOBTCRknPWmluT9KQkgc0melJ
njoPrRmnyTPLt349ChQQMcCmhiFK9j1pKsW9vFOyRGUJI7D1H4VGOc/OoNp25PH170AAqeu
fakoqSWJY0jZZVcuuWUfyc9DUdFFOZGRijKVYdQabnpTk6liAwHJzQWIyBgAnOBSDvjrTif
VyADjml3kKV2jnnPcUqOexI7H6VOHfa/8TBUDA/zUqXLrna5Gf1o8yVyg3bs8Dmp0lYSggB
pB6ct8Ofnmn293dRsGgdlMLiUHph16Yx0r0/wn4l0u6SG31S/nkkuTIsjn+FFvIG1HOT8+e
nTirWs38Gm2MDX2oDTtRj/g28MTZWSEMD/EKryvQgrjkkVo6V+LuiveLaTPJGWchnZcx8Dl
gR7+3bBr0OzvbbULZbi0njmibo0bAirFFFFFFFFFFFFFFISACT0Fc54jv7zMVlaWaTyXLbV
WY4QqMZYHswGSM9xXJ3sdvomhwXswW3h0qOUhjIGaYud2AucHcWGcjpzXic8z3U7zuqq0jF
iqjAGew+VNDEAqCcN8Q96So2OSTVizjhc5c5cHhT0q3I9Qs9V3VW6gZqPlTSmXj+9MGHlCs
4UMcFj0FQkckdeetIRjpSqCxwoyT0FNoooBx2B470UUUpOe5wOmT0pVJ2nHHzptFSBYvy7M
XPm7sBMcY980RQvPIUjGSATyccCo6M8U4sztuZiWJ5YmkAO7A5NJ16mnhwEKlBgnOccj6Ue
gkBMj0857n/Sgn1ZUf609XEO/dHHLvTGWz6c9xg9aavKEYBz7dqkSN5GCRIzseioCWNAzGV
bapIPKHofrTwA2VyN3Ydqeq7jt35yeB86nSGYMWjjk8sHaxPT7/oalLhHaNvLdHxkKOMCoL
7UZ75lE8hZYk8uNVYkKo6DnsMniq6koHaOQqw6YHX3/AK16B+E0GsSa40ul30tvZWyrJexC
VSHznGFPHb6177DJ5sKSYI3DPIwakoooooooooooorN1a5khtZzGsxKRsQscZYkgZHIrzK5
8T6ho9g/iHUbjyrm/zAYkibaY1Jw0ZJ9MnX+4Nef+IvGV74hikt5LaG3hlnWd9uWkkZUCLv
YnnCqOgHNYCgscAZPyoprHANRVbs4wEMh6k4FSO9Qu1RlqaWFMY89c00nNEgRcBWzx6vr7V
FmgfI4oA3MB7nvT5ojBM0TMrFTjKHIP0NMooooopR8JoBIYMOoqS5uZLuZppcb2x8IAH6Ux
HMcgdeo5GRmkBKnIOPoaSinb/wCGV2qcnO4jkU2nrJiJkIHyOOlIDjqAc05zvwQqrwBhe+B
1pOQRzyeeD0pAByP2qYRx+UrBmLZ9a7eFHb65q9pWp3Ojagt7YuElVSvrXO4HsRUJKtuZsm
Uklsn5/tUtqYYg3nRNNG67Sgfbz1BzjtnpUiLGfhVQTkbMnj6VZUEwnLsEU/EuTg9vp35qv
LCAXZgFQkZJIBP0qMW0RkCNKBETwD3Pv06VYsdKgW7K6hvaJTt227AEk9Dkg8fT7V7toXh7
RdP02309dOs7eaS2lWSVX5UHb13Z3E8H5Vb0HVZ4prmzlMslxA4DxMuECjg+WTgbQMHHJGe
tdRb3EdzCJYnDo3Qg8GpaKKKKKKKKKKimmEKZxuY8KucFj7CuM8Q6vLZJO817M9zayIkkES
siPE+DgkAgHtnrgfOvGPGuuDW/Ec8sKrFZxEJDCjlkXAAYg4GcnPOK5/vSgkcg4+lH0pdrF
S+07QcE9qidc8jrVxMLEo9hUbnn61HKrIxRhhh1FRGoy1IWIFLGjSNtXGcE8nFRk5pKKPpR
RRRRRQOtKPhako6UUUUCijt05oBwc0GinA4GT17U8bCgyWL989PtQGwGXnLY708uzPyTnGM
N8hUgmLRhfSADkEDr9aeGABw+SD0HSrAKjJR93wnGOpqWL+IW3SBSBnnjJp5PmFCcMB/K4o
kULEZjGpXdyuCccDHPz9vrWhod1dpqSLp6xs9uGk2EAgLjOBu647V158bXet6tpsl3Ys6WU
jGG1aXaLgkc7iBg4x7cV2t9fz2t5d3NwI7Ke6EEU0pkMghT1YAQjBPJBIIznjpWjo+oDTpZ
7ZkLWyMD5mMeXkcAqMkdBx866ZWDKGHenUUUUUUUUUlcn4h8QCO8gsrdVe4ldTGTkbPVtLA
9yDnjjp1rhfGfiy6t9P1BodTW4a/RbYRYwq44d1HuMY+RzXlGzaKVArE7ycAZ4FNz7dKKkE
7rAYQfSTu+hqMAk1Yb0jFQOeaaTk5JyT701qjxzxTcE9f6U0g9O2ab07cUZ4xRQRiinGPEa
tvU7s+kHkfWmnrQPejB4GOtOz/DK55BzjH96bSj4T9qSgY70UUUUUq7ed2fliliiknkEcSl
nboBUksISVY9rR7gATJ79CfpnNWNX0//AArUpLIyJIY8ZdG3K2Rnj9arlIPyocTsZy2DHs4
C++7P7YphbIUE5CDA46c5/vSj0tyR8sd6e0skjM0jbmc5ZiOTTmYuQ2wAdOBgDipAP4SsMA
Hg8jP6fQinxjODxjpuJxiplfCgfuvzqQBkiMYPpzg56mg3ZT+EuQSO/P8Az5VHDcBJ0klja
QAZKeZtJ+pAq7/4iuYXR7dUVo49ilhuxxyee9PfXtZTVIb2TUDNcQtGUDtvXpkDHAwMYP1r
srP8QNQm1I3k1tDNdanCoha2bi2YZUkp7nPcnoK9d8OXFxNpyJcW7xFEABklEjMckHJwOeB
271r0UUUUUUUVTv71bWPBYIWIRWPOGPA4/evOfEDzppvm3FxczKJDC8qyiHyjvILspB4LDI
CnOCDXmfi+9lvtdYSbMW0awrsZWHAGTkcHJ5rDIyKiPBpKkii8w9cDpU62RDes8fLvT/KRG
yox8qrzN6jUBOTSd8DkmhlOcHgikKqPcfU5pNtKyYi8zI64x3qNUjYnzH2AAkcZyfamIqvI
FZwoJwWI6UjABiAcgHr70gGelFFFFKWLYyScDApM0UoPoYUlFFGD7VNHavJaS3IdAkRAILD
cSfYd6h+WeKfJE0W3dj1KGGCDxQgQja/p5+Prj7U1eG5JHzFDNnuTjoT7UpywLE9Pc0nfB6
fKgj3pQpP2p+A2OwxSjI57fWp4VhCyGSXayjMalPjPtntShcbcsvqPBz0+tTwsVCug5Ug8H
vVvzy9skLBQgcuGUAkk9Semew7dKjFl50wZ5fLDHmTGcD6fr/pUUKxQvJJdW5nQh1VQ5Qls
cN9Oc471BtZXCSMoZfTk4wfuKaSu8ghQCcADhVzXV+FNMgj8T/kbkmWeFlMc9tKrorD1fLI
6Djoa+g9Lt/Li80wC2eVVZ4clipx0LdzWhRRRRRRRSVxHjnUreNY4RKha5PlYZyvTqFPZuw
rmLTVo7iT8pc2/5i3uYnmS2kiV2jmxgMdxwfSMkAnnoa47xfoum6VNFFb3EjXOMylxgyZGQ
xUcKOcDn7VyzcLUBOTmnIm7J6KOpq5bRD4+Mdse1TuagdyAQCcHrVNzk1GTQo5pSeeKTnvQ
PV04prrgdjUZGaaVwM474zTakjjeZW2hR5Slic4JGf361GOeAOadJG8TlJFKsvUHtTQSOlF
FFFKBkHAzSUUU7zH8sR7jtByB86AVCMCuWPQ56U2iinOytIxRdikkhc5wPam1ZtIPPS4C2z
zMkRcMh/6YHVj7io4wd4cFVBO0swyBmpbq2/K3Lw+ptvpBYBecfImoFODk9BxxUieR5J4kM
24YHGzb3z3zQFLLuUZVRk47UqtvXng5yM/3qdFTyTuBL5wtW1t5mhaZQ726OF3jHU8Djv8A
appbj8x5KGGKEQxbCUXG7BPJ55PbNPQDOCwAHPq/2zS3NxDFZSKYvMmkGI3JA8vnk/Os2P8
AKi1laVpxcD/oqiqYyc87ucjj2FSWFybS5WZTFkq64ljDqMj2PGeRz2rrPwrbS7XxHHc6qr
nolvhQVDHOSxJ4HTpmvohHWRAykEGnUUUUUUUVBdyiK3YndyP5Ov2rxzxM0Oo7hMy+XGEmM
ryZMAwGYFepdlwMdM1SuZLfXr7/AOyTXDHYnkLPFksFVR8A6cgkHOPes3XfIutOtNRWynjh
nZ1uLjy8iVlIXOc+lhjHtXIzQyKmf5RnAPWoDGd+zIzj3qaGAvzyFHWtCe3ltCI5omjYqGA
buD0NVietQzNhTVUnNJ060meKTPX3qaY2+I/y/m52DzTJj4++3Hb2qMDHNIxLDgZ+lR5ph5
FNopcjHHXPWpLiYXE5kCbCwGRnOT71EfbHSiiiilBwDSUYqaO1eS1luQyBIiAdzYJJ9h3qG
lVdzBcgZPU9BSUUpUqASMZ5BpOp6VJJBNCiNLDIiyruQspAYe49xT7e5ubKQvbyNGzoVJU9
VPBB+VQg4P0pySPHIsisQykFT7GprcRy3WZy7I2SxTAYnt1464pjxvG+HQhh1BGP+cUAZ3H
gce/X5VYti0REwCNyVAZCQeOeoxxkd/anRyFRtIVgSCQwz0PT3x9KmjmfzElxuZDwpHHBzi
nrKGcM+PsB9v3qwA0Z2SDa6HPHYnHHH04+9SrHHLIzyRo7FCih1yq5/m+tVH025jtwqyhk7
r75zz+1QiBo4wHZWUkFlU+of71q6GylJ2y6zh0e3YMBgjJycnH8terad+IFrYiPyITJBIow
i/Gz4BI5PxcknHHSuvtvFNqZ4rW7U29w9sJ2VuMDOMYPNa8N1DcDMUitwCQDyM+9TUUUUUV
g+KGkbTJPK80NGQwZAPSQRznNeO63fQR397DPbXRe6nd0aOIfCGPw8+oYPfFUBrdlbWMccG
lmPUGdV/Ms5BQAHgAdQc9O1ZazXf5OTTkkJt2cMYiThccng8DkmoroKdqNGVzkrxnJqJLdy
qKwAVec96nVI4xjBH0FRTMznczMx92OagOcVC+DwajwB04ppprrnGOD3qP4TzRu5oz19qQk
9qawXA5J98jGKY7ZPzpCpFIMZ5zilVSzqq9WOBSyRtFI0bY3KcHBzTTjtUkxgwnkK4Owb9x
/m74+VR0UDvT0XI5IUNwCelNZSuMg89DjrQGYKVDYB6ikJ9qKXa23eVbaeAccZpKMZOBzQf
melA5rR1LXbzVbOwtLkqY9Pi8qHAwdvHX9BWdnvTvLIQP2zj70ZLYAH6VKkJZgGZQD8+lDR
sfUWOe2falC+oAKdmcZzx+v71IvAK9Rz34z7/tUkRCyq7orKpBKPkBh7GpAyZfHGWyNuduP
vz9Ks2kgtY2uIpgJctGqGMMSCOSc8AdR75pE9IA5wRV5ZXmUM8pMkfPqJJPQDHHGAB1ParV
28jyF2mSaVgG3x9M4zj7dKyI4nutTjhFxFbvKxXzZX2xr8ycHA7VJcabJFMbcYus+sNEd+Q
P5h7L9a0bW6tpYb+ea4kj2RxhUIUB5cMA3yAycYrp9Kji1PTbb/EJ57XU4VaaS7Z/ME0eBh
mB5Cgjnjp0zXTeFbu7s7y3u7aKePQ5w0StI28GTcDv3Doh55Pyr0iCdZl4ZSw67eR9j3qWi
iimswUZJrlNVa4ur0RDfJCBxb7TmVgf7DHyrx/XLi+u/FFzb3VstpJbTH8mGyqquSQDz0fu
f6VkwxlyI3khkKMx3QzBwCec4+XTNWER/KJLneVxk8AH3qt5UhQRyy5KdMfOnYCjHtULnPe
oHNQGT1Ee9Ndhgrgdeuc1ETx8800NzkjPyNIaY43FecUPEVyvcdjTGAUepufambxQSMdaZT
mJIxgj3oRyhJAByCORmm0DHQ9DSvs3nYSV7E9aSiinSKquQj71HRsYzSICxwBkngACnzSTN
timLZiG1Vb+X5Ukcbylgq52qWP0FEbtHuwqnKlTuGcZ/vTcHNTXFy024KBHEz7hCvwqcY4q
CjpRSsMEjOR7+9JnjGPvSkc/EDx2oGT6Rk57VPbx7scgE92OAPv2qQqyjkZGcAjofoe9AG4
gA/bNKSoQLt9QOSd39qT+p6VKY5dpOwhc7cnpn5GhVxguW27tpC9RTkyzhQDknAGOtTpmNy
rDlcjB7GrkbGRMlRuB9R3ct/wA+VXYpWRGAO1SvqU8fSsC7lEzkodyA4Jx1+eKsSXpOl2rR
M0UkYa2cocb16gH6g/tRFeyW6RyHIBbMbceoDsR3xx+prrNCv9CuL9LzU9XuZ5BaMoCnymg
IHw7jwUPI6cZrq9Ls9Tt7J/yVvLBBNFvlilCyIhwFVMZGcoc7ug59xXpOiWostLggVncKg9
bjDN8yK0KKjmnit1DTSLGpOAWOOafnIyKqX10kMLsc+gZK9M/euT8Qx27aY7S30iSzMsowp
RiuMdR/r0rxm/dbi+1CW4kme6inYW0xI2bdx4bPJGOmKLJGkZ0jX1gbnx0VR1xT2dHZlA9a
jBB9qjYgD3+dRMwzz0psUazSEtJ5cKEF3PO0duO5qrPK0sjO7bmbqcVUcEH5UxmphNITTHm
AGFOahJLeo805XZQfn0zTVVpHCqMsTgD3oZWQ4YYNOaUyMzSck0wDgnOMfvRgse5Jooo70q
qWbaBk0gxnmg9aKKVSV5BIPuKcqyTy4GXdvnyaZRuP60uB70mcAj3oo6c0Z5zSspB7dM8HN
W/z+2GFIraCN442RpAuTJk9TnuOgqsv8MqzKrA84JzSBiVCgAYPUDmrCjGAKcuSdrE4Hb2p
Dg9BgUpRlVWZSA4JXPelIC4OcjAJx2qTaBCrCcEYGYvVwefljj696aoG305A9zU6jYBJHKp
JYjbn1Djr7Y+9OBGB7k1cgjZopGUArGNzEdh/zFVr2/3L5cLMAfiP6f71nt14bPzFdB4fjt
tTXUNOdUia5jRoVycKyZ5z981mXNld2bfkZkWGRSXO5gN/sc9OMfXmr3hj06kJ0ZVdPURIu
UKcbs8f2r2/Q9AgvrOzu4X82zKkCFWGzk/GDnnHtXYWdsLS0itw7OI1C7m6n51PRTXjSQYk
RXHXDDNI+Cuwg4YY9Paqt8VFoytsVUUFzMpK7fbPv9K5DxEdOuzbTb4nMUDFEzwoY8Hn9MG
vHNTKDVruFYQVimfylCnC4Y9vaktXYqH2ZG3kj6+/cUDcSSWBz7Cmuwqu7dTVq9k/K6ZBp/
lIskh/MTHad4P8gz7beeP61nKYtkhkznHo+veqsjccVEaazKo5qu8hc/L2pvb55oqR3kaFF
c5Vfg+VR9KM560uBtznnPTFJTld43DKSrL0PtSM7O25jkmkwNucjPtR0op8ixKkZSQsxHrB
XG0/3plFFFPBQRY2esnIfPQe2KZilVS2cAnAyce1GCQcAkDqcUlFFWI9PupbCa/SMG3hdUk
fcOCenGc1XoqRvJCR+WXL4PmbsYz2xSLyenPyqfIOfel4wRjnsc9KUbRgkbh3HTP3qaKCe6
LCOJ2CRs/Q4Cjqc98UzaiyMs28YUgbRzu7Zz2pi88HOPlUu8EbELFc5xnqfp79aUKFZCxBD
DPHWpg4WPY6eoMTuLEfLGK0dMSC6meCZm3yjC7c8ntwKgmsoiGjZvIdG5HH7/vVO4siih1k
jZehIbvUdrJc2swntnaN0/nHQfLnity4a78T6FHPzPf2DlZQq+qRG6HjqeP61Ho8p06YmSA
7ePNhkQn1AjB4528YI6c17t4G1O3n0vyi480HOShRn+eD2HTpXVK6uMqwI+VOoqC7u4bKDz
p2wucDAzk1Wlu0nEbQSYZsEngYU9c54rDtIJ11KS61K4aSxiGI4zk7CCApYDv/AN65Hxv4m
0qCae0tZoS6yl5Aqsd7AnC88da8s82SWbzJX2s2W9yc84q9Bc3DWQtMqISTkKOefn7UABIw
oHSq8h5q5oWmpquqxwzMUtlYGZ16gdsfU1W1+9S+1u6uIzuRnwpHsBgf0rMY1A2XbCgnA7D
NRM22oWJYgDkmmEEHB4IpQT26mpI4u7j7UT/y1FRnNFFGDjOOPeiiiinsqCJGWTczZ3Jgjb
7c96bxg+9JRjJ69aXBBOMHHcUcnGaT7UoYrnBIyMHHtQGIBAPB6j3pKckUkgZkjZlQZYgZ2
j3NNAzTt8iK0e5lVsblzgH2yKdG4jJYxq4YYww/pTBjqeflRjPanJjcuM5qelBxzxRgjr35
qQys8SxSMzpEG8pM8ITyft3oCmRDKSSAcNjnGelMxjGe9P27HIcbcdjU01vcQGPz43RpEDp
uUjKnoee3HWoXDOQQCO+c0sZdAskRIaFi4deCDng/atS7/MXGmWlz5Tt5UbGSRiG3KT1Pc4
P9azo2iBfepUOAcdQTUuoCFkhkhlLqRtKlCMN3+Xt9a0fC2pPpuqRxbxFHc4DPjBYE8HPtx
x9TV/WNBv0v5JbMExtGSS0gBGOq8nn3/WtPwNrl9HqUVlM22C5YqkznJDdDjJHIIr1TT9T1
CPV4oIzFdWrfw5ZkTDGTruHY8A5HbiurRw6BlOQadVG804Xt1G8spMKqVaHHDZqlqjrbxrb
IoWDCxsGHxDphSeCR7VkXtoNLtL1jeSyXAUzwxtIMvjouwcngfvXi2tym4uTczuGu7hTJPG
oG1CTnt3/4azIFUuhwcYPPXH29q0YIysBkLDjHBPP2FMc1Ukbk81vWsraN4ZluihjuLk4hc
HnPQZH0ya5Ykd6Yxpkc81tIzwuyFlKEgdQeoqo5GfpUeT79etJjjOanSLYx3YJHTByKkqGc
nIHaoutOETGMyZGB7nrzTftSnGRznjmkycYzxThFIY2kCHYvU44FNooxTzKxhWLjapJ6c5+
tMoAzS5XYRg7s9c9qQdaCOOtLuJULngHIFKVwoO5Txnjt9abQeuBWhb6nPZ6VeWMEaeVeMo
kmK+oheQoPYd6olH2eZtO0nG7HGfalklaUhn5IUKPoBgf0puSVAJ4HQUeo8YJNWJbyWWygt
H2eXCWKEIA3PXJ71Eg3OCisSOTjtU/AwevyoIx3yPejceBnIHY04gZwZBjuQP7Ve0hI5riS
0llaNbmIhWUgYccp1+Y/eq9vZtO7qZ4YTGrM3nNsyR1H1PQCpI/yst7EywP5BaMNC8oDP03
DceBnnk9M0+8mklunG6QrFmONXcuY0BOFz3AqFRgnjIHuKsQQpLKoZd2BgfIda6bw+ok0ma
FhHKqM2Ec87SPUB9c/bFYOuaVbafL/APRiQjcAE5by+nxH3OeMf5fnTbaBL2D/AA8BEleIS
I5PIkGfSfYkHpWUoeMsR6XQ42sOQf8AavQNHvLDXPDkcF3FueJvW7Ellfsc9h3zVS3t7GbV
J7b8hPczQj1F5N4f1KQUI4H98/I1634es72eEvOslo0o3nCkKpzjK/5Tj+tdaqhVCjtTqKw
dXuBEzb4pnSORc+rCsPYf3rz78QPEkFnpU1rpxcS3NwDPKWw6Dklc+3QV5klxI8gY/wAQHJ
G7k0+2RvM3MvpY5Bq2zU+PENpLeScEfw4QR8bHqR7gCodIs1v9SjjlBMK+qT5gdvvUvirUD
PeRWaxLDHap/wBNTkbm5z+hH71gMTk01Wzwe1IT3qq/qqMjFA5NWRxTWkxnaN2OuOgqMsz8
7c0wjHWiijpRS7jt254Hakooo4x86UAsQAOaQnJyaCc44HFA60p6nNKYysayHbhs4AYE/cd
R96afrmgEqQR1FHb50ZPvShmKbNx25zjPGfekxSgDNOilkgYvE+1sYyO4PWm/IipWhMMqAs
jblDDY4bGR0OOh+VSqwViWQNxgA9vnShQVc5UbRkA9W+lNIKnB7Uufbj60sb+W6yDOUIYY9
xWzr8MS363VuqGC6hFwVLjGTwQOeSD2HPNZpjEaKSRJvXcFx8J6c/T+4oR3jVwr8tgHBzxT
o95VtoyoGScZwPepozhuAf711nhICOCeVYkklBxweduAcDHzFbtxHbygeeFYsg3L/M/3+Wa
4HW9Jk0m6M+nrP+XBDkEZETA5AJHFGui222+qWgUrep6yuf4cg+IfU5/an+DbqC31eSG65i
uItgXPxOCCP7/rXqHhrTbe41pdRuIwsKjYVOEbeD6TnqeN3Hsa9PilhkH8KRHH/pbNSUUVh
3YKveLc3Ee0DfG0qgCP2x714v4xgmh1OG/iltpZnBMlgyZZPmVJ5Jz0x2zWfq1jarpmm3Vm
u2WVWkvoWTHlNkYxx8OP0PB5qlhUTC5xj9qaPOuZ0ihTdI5CqqjrVnULS9kuINNRTJ+VBRc
L3J3M30yQM1oSaXBptlCApnl3AtLGfSHznk9hggfauTut5vJQ5yQxBJOenzFQSH4QAF2qAT
n4j7/89qaoyaCrFTgHHc44FRCLnk/pUcy7SMUxcBgT0qSQ7owwdeSRtzz25/eiNcDLDGakD
Y6U1gGHPNRNGyjdg7ScA44ptFDYz6c4+dH3ozRT5VCNtVlcAfEvem+nb33ftSUUUDrT1cpK
H2htpyARkH600ncxJwM88UDjBxmjaQu7bgHoaCpChiDg9D70gP6CjB4o6Dpz71LsiFsXLt5
u/AQrwVwec++ajwMe1BAGB3p0fLD2FTlWXqMZpDS7SD6lIHzFKrGNsgc44yPlSojOdiBjgZ
9IJwPfFbc9s974bguYbVofyh8vYhLeYvUvjsM5+VUrSI3FjO0Cq8lufNZFPrZDwcDuBgE/K
qqEFQ2cBvapEGASWwP0LVMhK4JAIPQmuo8Kh/yF4Yzh94AJ57e3c1vrGrxOpLZb0rIP6j/n
aoJrJZbZmwPOOd+G+Pt6gOpIrJk8NIbS+sICRFOwktUYcxMByPv2+hrhyk1rcbWVoZ4W5De
kqw+tepaNq76nYxXNq7hpE2yRoOUbjPPv15+db3h7XLjTdXjEyO8ToYog0uTjgrHjoWADHP
XH1r0m3u4bkZidWx/lYH+lT0VkalLbRzJ+ctke3ZSkkrrkZJ9Kj5k14rEZ9f8AHN5G1sLeO
G7fLBcSnkqu89D/AP5rn9WjuJ9evkeR5RbMy7iwB2KcE/TOT96hMoMW4HtXQ+FdNeSCTUGU
7iCkHHfuf14+1acVs2n2xG8S3CsxklUZPPLcdwf7Vnyamse+OW2EGU3SjZ2GcdT9/vXGXMo
kuppAVwzkjb069qqM25wB3qbaF4ByPfFBcGFo8RDB3BiPUfkD7VDmmTDMZ+VV6VQSenA61M
Q3Ug0gyegozxTHJxSIASABubPA7UbWL7MeonGKRlKNg9R1+VJR1oAJOKKdhPKz6t2fbjFNy
cAe1FBx2p21dgIbLE8rjp96RhzSc9B3o4ozRmipFt55IJJ1idoosb3A4XPTJqM0v1/7UADq
aQj9akh6nipaOppe9L8WN2fnihMq2cc11fgm9AuLmwlZZI7iMMVc43c4Iye3NY1oZNB8V+S
8abRKYnR+hjbg/sajv9Nk0zUbi0lXy9h3IM5yp5HNLHLHHbOVHmTOu1i4yFX5Z7jjmkEgiC
O0eVQ5Ic5DHjP6gDiuk8Hy/mY71igjDS5VEU7EGAf9MV0sTDH8ReTgAnt16UwXPkhkCKWbP
p24wfr7UrMmNxhJkYAYjYZU89Cf+c1yPi/S/TDqiIFZxsnjAycjo3H6E/SrP4f3cdvNcxfm
wjSj/ohMsRjls9MdsV3KWrXYRrUGSaBxKiyOVG8ggs2OcY4/Sug0m9jtRmMyswdQgiX4geO
c9a7OGVZY1ZDkYFQajNPCkbQKW9XqwM8VwXiHWdc0y31OOCzC3rFnQJmVSpztYqR6SBycVz
OtRWNvoUO9lEkUH5i8JUh/McY6/wAwLZwfrXm4KlmE0YzjcFzySau6XBcX95HbWpcSycHac
FV7/tXo9vZpYQQQwTNEkAwEAHrX2Ptyc8U2+AktpIF3GWUEAEfqT7cVQkt1ivEDOslv6VEI
AIwf5iR88j24rz3UVQahcom0IJmA28DGT0rPY7Xz7GrU6PEwV8ZIB4OetRs5fGccDAwMU+3
ga4ZwCFEaF2J7Af74H3qBuUI+VQqGYbQAcZNKJCo9PU9TUizhjggDA7d6Y8xbgcAVHSjLAj
25pKcpXa2euOKbR2+dGTnOaOtFLvbZs3HbnO3PGfekz7E0Uudrcc0lKcZORn70dhSY9+KUE
A8ihcZ5z9qVCokDOu5QclQcZ+VT/nbz/DlsfOYWpkMgj7FsYzUXkSmA3HlsYg2wvjjd1xTS
jmPzAjbAdpbHGfbNJge9Bxxg1NEPT7804nmgU5doPrzt7letBBAGcGpI9rxspDmQD0bVBH3
q1pc/5bUrW7flIJFJ46fL+prZ/EKznW9tL1o2EckXl7u2QSR98Gs6+D3Wi6bqJdn2qbaQkf
Dgkrk/rVeJlNnJGvqIbcVYDpjqD7/KopVPkmVHVQmNwzySfYd8V1fgWRxY3gUlQJRgg/Cdv
UCuhl83AlkwhHZhyR7t86rJN+alcl1XaRtHcZH+1WIxMqqhcSSbskq3bsP0p7AL1lkKhgSn
C/P6n29q5/QbP/C/xDeCXJFxG7W7Pxu3DI+/UV2FrOk9nGzEbGYhwOSGBOf7j7VctGuFVt5
8rfERGq/CfkfYdK6zRb6aWzAcRRhAAFc7SD3+tdFWPNaTTahEY1SS1bcbkNgrvXpgHoc9x7
Vz3ii6aCwa6kGLOIGFIY1O1rgk7gRjLKTwMCvD7fSLvUb78nHH5M6yENE6lfKB53H2XkfWv
S9KsINM09LKHaskfDkADew6k/U0k0LterhhtbPmjdtC+2B35H702/kjjWFpANpIxJ0wScY+
prM1G/ubZo1t7dy7D1HcMAZwDnvxzjFeeakyvqd0wGAZWIAGO9Z8vDHGSe/FSnt9KM+nHHX
NWzIItFEe0brmfJb/ANKDj9yaouwVcHv2qED0k+1Pkj8tU3KQzLu5PBB6Gm7MpuByQTkew/
5/Smj2xxT5TGXPlAhe2480ynyMCq4GKZnP2pRtIYsSDjj5mkopQQSN3SlVXCmQLlemcU2gc
4B6UrLtYrkHHcdKAzBSoJweopOtK3xGgDcQqjJPYdTQMBvUMj5U4QSsCVjZgq7iVGcD3PtS
x3M0MUsUcjLHMAJFHRgDkZpgzzj25pKXGRnI4pd7eWYw7bM5254z74pvypwDMpPOF6nHSrU
EDywSSIVxEgZgWAJGccDvTDVnTZVg1KF3XcpOwjdtwDwTn6Gi8geO/kt9qAoxUBSMYA45+g
qsD+4x0qdJJrWb+VinpKsAyn+xHNRgbioHBJA/evW7i1huYnjmRdrJhkByNuO/uf8ASuXsN
Kt4E1TRnUlCRJDI/pwDgEbj7YFcwsYgvhBdqfRNtlKsM4zjjtTtSV7C9uLWCWQRZKlQ59S9
g3v966f8Poi9nfsNvpdck/QV1hiJCKrkCPkAKRwf+1VLuMRfxWBJHDZBbB7U5k8xFlLhGPK
+xBxn+360jiNIyvRsZJK8/c+3SuJt4/8AGvFjyPNIWQiRQikFdrD04PsK9EKbLiSWz2bJAH
bBHf4sgde9WmRyCLRGkjiYMJSpLEZ+HHaurs9Mlu9Ot3k8vdgne+SzZPQ/TpXTVk67AbnTZ
isjQlOAxO0c968l8S+N9U0rXorW31OO5hsolBijbKSPk5Lexx27Vc0QNLDJqLR4m1KRrqQK
eBu5AGewB4q6xBferkZHUdcVWLTJMEKoBt3K3XJ7g1WmttzxsieY0OfU6AK248jPueawb6+
vre1nvLuJYpM7Iomfh+o4A5+HH3zxXEzMHndgCuWJwc5H681YMS2+kCRlzLeSYQ+0a9f1bj
7VSPWnQQS3VxHbwqWklYKoHua0PFPlW2qrY24wtpAkJPzGSf3asPJHenEDIGcD3poBJwOam
eEx2wkYcyPgce3XH61CTmiiijOOntRRR3oopdw2bdoznO6kooq7o0BudZs4QM7pl4Pfmq00
ZiuJY+6MQfsajH1oqzaajd2MdxHbTNGlzEYpQP5kPUVXHB9qTBHPtSjr8qQDI60vT2+tHPt
Ukc0tvv8ALdkMilG2nqp6g0+NhtAzyBTqSr+oxE2lldLGiq0QQ7QexI57dQaokjIx0HvTt5
ckgY+SjFWdLjMuq2kYGczKcY685/tXqSTOjMpABCbiQeBk8D9qi8m3uCkstqCy5YDPwnpj5
5Fch40thDqsFwibY5owMYxtYdv0I/em6h5eo+HbW+s4UgjsmMU0Qblc4wR/X71peALlEury
03APOquo+a5z+xH6V1+B6i2SuD6u1MEWxFIIHGE7/wDOlUpUiXUEQ3KiScA+UB6iFHt7U4z
JHINsIUkY9K44PXmuM8TwjSfEEGp2m5YpSHJA6MOG/Uc16V4fs/8AFQpjxG0sXBXo6H5/PN
d3pmhw2QZ8ks/bsMdq1AoHQYp1cr42tY59KkE5mdd6FIUUt5hz0wO1eGeJdNv9M125ub63K
ebJmJWBwyknjPbAGOK6PwZfzXME6T4EUTARlSTtB52j3A6Cuo3Mi+osQecZ6+1UpkdplmiB
UYwFbjnpwajYy4wiklj6TjoO+faqmp2s13bGJFhEisGEm/JXHRvlzxXmt1HPPqcsX/UnkmK
+kfExParOuQflNSNkG9FoixgZ4BwCxHtliazG+L5103g+yhSO71m5ZRHaAqgIyd2Mk/piuT
mmkuZ5J5WLO7FmJ9zTopYklZmgEilSArHocdftUQUueKsxxElUiUtI5wB7ntV/xIkdpLb6b
FyLSPDN/mZuW+vNY1FBGO4P0oooxzipUEa482MsA3JU4OOeKiAycUuAMg5zRg7d3ako6Hg0
U4AbPixntXW/hvpn53xCty6kpByDjjNUPGunHT/EMxCqEmJYY6Z7/wDPnWNY3TWN5FcpHHK
0ZyElQMp+oPWoO1HHFFPztCsMg++KZ17VOt0RZNa+TCVLh/MMY8zpjAbrj5VAetLxg9Qe2K
UDIAGSxPT3p8Q9XJ5PGKl5orptGgN/4ee2ZmZA7J5XUYPO72DA/tXNyxPbTtC5BZD1/p+1I
GIBAOA3UDvWn4cjeTxBZ7FLbZNx+mDXpQXdGzHBRRlgSDk+32/vSx5lYbHdfbgjj/Sq+s6D
P4g0xIY5EibzRlpEzjAPI9s/0+lcx4Vs2TWLzR9QgUBhmSKVxtGARke+cryPasDVbS60fVZ
Ldm2Oh/htG/OD0Oa6Lwzqd5barbRXd1cT217GybJpCxilU4I9XTH967VRxhjkr+n2PvWJHZ
j/AMbG5lUnzrImPk9VIB/qK1zEFCYIJUjcM8EVm+INI/xex8qJBmJxIqE4zjqCe3BroPAF0
XidoILi10+N9kG+TJ44ZQehAOePpXpkOQmCOQeec1JRXOXkV1f6nqVrDdyxusSeUA+AuRz/
AL14142Wa48RLpaXdzcyLGAgTJRJG+IEH+UADpXRafaR6Rp8NsEX4RuZVxlsc8exNae1HjI
baBnCMEOTVa4mWS3ZjkgYKkg564qrObe4uYYJPNLR5dTEzKB9cf0rF1PUI7G0vZ0WKUhQp4
Cs5Pp+vAHT/WsDwtF5Bu9bufULVSY2c5LP1J5747/Oubmv5ri4knmJkeRizMxySTSSStgIv
JPOOuDXS6mX0PwnDYQygveMGmI4OcAkf0FYGnoI7e5vJIhIkSbF3dA7cA/YZP6VSz6T71YU
+heAOMcDGa3PCdqs+riVsfwBuG4Z9Xb+9ZGrXAvNUuJlYMHlfb7Bc8ftVGpre4WBZAYI5S6
lQXGdue4+dQ9qKKKeshAKkbgR0PanpCrkru2tjK+zfKi2he7uEgDAFsgFjgDvUTrsdlJztO
KTFOYcA8e3FNp0UbSyrGgy7sFUe5Ne2+EdBXR9BjYhRJIOWxjPz+9Yvj/SkurB5ivrRS6sB
zkDp9xXlf0+9BADYzke9Pa3ljhWV1KK3w7hjcPce4pp34UHp1HtSctgZ+1CnnOelJ88UUHH
YUquyMHVirKchgeQaV3aRzI7FnY5JPJJ9zUsZ9OM5xTq7/wkrL4ehwFCOZHdscn1EAftVjV
PDdvqmnlYoBb3S5aJljC4x2PuD1rzho5re5eG4RkkXgqwrpPBESS62zb23pExVduQfqa9Bh
QSMF2gOeen747VoQQKuN0gJb/LwB96lCwpE3LYRtpwOSeP9a5vxXbDTZrDXYP4f5SVY5gE/
wDKY4OffFYX4k2sQjsNRgCEtuRnVcFuhX6gYNTazo66j4dGrWeUuVjjulCjB3bcSY+Zwp+1
dDod9FrGk295gKzpyvbcBgj/AJ71eMcSbZGQM6ggEjlQcZ57A4H6UxkRsFTux3Jzn6UK0sT
ExHaWBySMjn/an+Hbf8n4ivLNLpY4ZbUS28KylYFfOMhOhPvXqFt5nkgS/wDUA9RA6mpaKx
7l1e5uVso0jcIfOnXCknHTI5JH7VwU2lJdeLZ76OzVZILVNzM+/HYtntzkY+VEiksWXcEA4
GOAeuc+9YHibUrt3tdI01nF1IQ0pQnP0+nvWh+WljsbW3urhHuAuZSi4D+3HXgY5/1rL8W3
JsPDzTpO0VwzCJCjbSW7nH079q4G7ttllaXjzebPd722k5cKp2gn3yQa6HxCq6J4M03S3OJ
7g+ZMo4bGdx/cgfauNfyjOzQqwiByofk/Q11fhjTReTHU7y3DdoImXK49wD8+lQ+OoNk9o4
EgGxkIbIwQewrFu1e20izgYbTcFrg/Nc7V/wD1b9az+pq1GjyOkSLuduAK7ldDbR9FfyJMS
m3kad88yNt4A9guT+teekbcZwfoaTtRRSgn60+RVU4wRjrTVC556dzTe+c0qnDDJOB+1KzZ
Oe9NHXinqw8tgUBJ6N7U7ZIkZB4B/lz++KYAoZgcdOK9E/D3wS88i6tqEWEU5hjdeuD8X+l
ekX86sEhQABMbgBwPYVQurZLq3eCTGCMAMM4J715H4s8NzaRdtNHCVt2PIUcKf9DXOE5qSW
eaWONJZnkSMYRWYkIPYDtQxj8lAjOWOS6npntio/p1oIxS+2enyp6sbebI2Pj3AZT9jTcAI
Tu9Wfh9xTaOMdOfenxttPJ4NTHGeK9A8JS/l9Bt3IllyT6AdwHqJzt+9dO1vKxUlnOQUYhs
dedxxz8q5bxd4ek1FFuIS8t/DHk5AHmJk8fbt9ayvAPOsXEY9MnkngnBIzyK9MiRA3r/AJs
DjtViGMcq5Dp02t3+1TnEe1UjOc4UDgYrhfxPv7m3s7Oxido4rouZcEjcF24X9WyRUvhqW2
8ReDobS+VZmiP5d+OVA5H04710ttbwWtpHbBI9ka7UUDKj5VkaBpy6Xrmp2IwkFyFubOMHp
1EgH0OK3hbcEY5PxZ5+1cjpdhe6b40utP8AOmezFs01pCZWMaAuvQdARkj711McAb+GpJJ/
zDk1oWOmaet1DdXYTdCSrlxt8vPcEc9vpXbWdxDdWkU9uQ0TqCpAwCKnpKYsEccPlRoqpjG
0dK5W+020gDiVZyIBt8w5YFT8IH09umKwJ8x4BwVI9O4VQlCxiWSGELI5zJIqD7fM02KKS4
eXy+XWNXVjjJ5xz964zVLG48QeN/yEhzHaRr5oJ9K8AkD6sQP1q7ZaSuoeNb66Nr5UFhHGq
JsC/wATYuMgdxyf0rmPGN48nim6ZHDJGFjUMAwHpGRg8dc1peC/DCXcaapexCWDdiKI87yD
gsfkMHiuzu44bdVklI9LgAAe/sP9KwvFGlrqkumIu4B7jY5frjGTn7CuO8VXK3XiC48v/ow
kQxgADAUYxx881kxRyTSLFEpd3ICqOpNereFPD66Rpn8RA15JkyMMAj2UHrgf61o3ItlnWG
cKFlQo2QfVnoPbrXjU0XkzyxHqjFf0NR0dqPvRU8ZlMBkJDRowXDHuQe32NI2wEspKnPAxx
UZwSdvA+dIB6ScZ4/SkpVyPVjgd8ZqQsVQo0fJ5BPUU0njLYJI9q1NC1a30e/guJbKG8VWD
sJF9S4PbtXsGl+J7bWrbzrCRSBwwJwyfUVoXMKQwpJvJkZhye/vUCzqyksMkYycdawtd8Ua
To6tFdv58pwfy6DJP1zwBXk+pX0d/c+dFZQWa4/6cIIFVcdOmM1L5KNcLGXEYPVn6D9O1R8
CM8kHPSm9TVmxMqySGG8/KuI253ld47rke9VwaO3XoelIFJzgE4GTxUltEs86xvKkKt1d+g
phwDwali5jzkccY716v4bgZPD9iEAGIgd2Pfn9Oa2Ylk2YTO/3J4FOkSQEoUIDYyR0rmPFd
kNIurfxLaRP5ttIBOvwh0PHX9q2PCviNfEv5mQ2gt2t9uRu3bgc1p+I7u40jQ7nU7a3jme3
QHYxwAM9f3qv4Uur2+0G31G/lW4mud0gIQAICcBQPliofG+l/4x4dmwM3NoDLC/cEckD6iu
P/AAyuIf8AFp4JpJVNwm6L1el3XqD7nDV6f5TeZG0USbScvvGOPlWP4rsp3tItQsQVu7B/N
iKtgsONyf8AyAxj5CtqOVLi3iuE3KJIw+CMEAjODTJEXzA7KpcIQp9gcZH7D9KW3AE3GQcf
c/StOyhjkkEbSD1jaVwMFep/59K6iCNIoUjjQIijAUDAFSVHNIYoWkWNpCoztXqaxk8W2E3
kpAryTSFg8eCPKK/EGzT5dbgks5Gks5ZGGRsVCwP37V59r1//AIdZy3TxgY4jQ5+Inhap2G
rLqNuZTbTIuBywwM9wP81Xri8j03Q7rUHY+TGhZVI5yO36kVj+E7WVNPGo3MRa5v8AdLdSl
iCOfQAB8sdK051tdC0a9vIFwF3ylXYnLkdST9q828OaFJ4g1Bry+3flBIWlIGDIx52j268m
vSLSNLa2W3hURQxDaFH8vtTZwj7fMUBRwDno3vms/VrmO10+7uFU7oYSytu5+v615pdLcf4
fAZI3YyAzs+3jYTtXP3Vv1rr/AAdoAsbQapcx4unb+GG/kQjr9Tmuty5AACquSp2sc/Uj3q
rex3yTWklvFHdBJCJWkkKkKcYIA7/avJ9VyNWvM5H8d+o5+I1Vo+dFA784pVzninBg5wcKe
xppBHBGDRlemMUlKhAYFhuXPI96llJlkLquFPCgjt9acsOCSDkDFLtQ4yBgDgVr+Gr2Wx1+
08k8XEgjkUHAIJr1Eljhi+TuwMHOBTLu4NpZTTKcskLMcH2FePXE73txJczndJKckn+lQ+U
ntj70nknPBz8qjztkyy555HvSBsEEAce/NJS4JGadnnKNjtz1pHBDlSQcEgntSguNxUt0wc
e3zpgODnAP1oweuKVW2mvYNGuoW0u1gt43YGFMM42rwB+vStxYnljLEIrHjPUCpY4MRleAc
/YVznjjXIdM0dtNktvzEt8jKgJwqAYyxPvz0riPBWpHSvE9oXJMdwfIkx/6uB++K9huIkmg
lhcbkmQo4I6g8VBpenppelW1jE5aO3QLuPf51ZOxyuRke3auAutJntPxKijju0tiMT2bNEN
rLjDRjGB0BHvXpMrqUBzjPt7VFLCJFdHZmV/hBwNv0xVWxd41aFwf4RwOOoNW3HmuvYZx71
iabrMtz4pudMe0kgSJWceYvxoMKWB7eph0rrNL/MSXMaqxIU7Q/lDay/zfviupHSlorLs/D
2n2OpXWoQo/nXbFpN7bhknJxnpzTrq/tNMRoYlzKct5a+57muA1m0OvXCLOwe0hZpJV+HfK
T79cDn9aYtuiFoliAUDA2nAArN1O0j1XVrbRFU/k41F3f+rl/wCVFx2zjtjpW5IHjmR42RY
lG3y9vU44x7VyvjRbq8htdHglQG7kDSjIyEyBx788/QVqWmmQ6TZR2ltEUhQY5bJ9yT365N
Si2QTMVXG5QCQeD7f1pTGoV4yfSPbt/wA5rP1XSv8AErOe03KfMjA3YwOv9vauf03TINS8V
XRGw2Vgi28casQMjGMjvg5610H5d1lQNw0a5fDY3c8c9KtSG4itGe3UOzjIUtgN88kcVUv3
mSWEiPJbJWTdwAAMkjv/ALV5t4rgkg8Q3AkKlm2tlRgHIHSselZi7Fmxk+wxSHGcjijrSqM
sB71OVG0qABmopF2lRvDZUHjt8qZShmCsB0I54pKtoSqKpOVGcA9Oaci78BQARyST1pfLd1
MuMgnGfn9KvaUdviGxeNSI/wA1GCWGTnI/evTh1y3O75VHqo2aBqDjGRaS8j/2GvJ4rdnhk
kQrtiA3Atg/Yd6ZRUEgGc96YQVJBXBHUGjBwKFYqT+hpz4O3bFtwMZ59R96UOuduGC5yQD1
oK5BKEhS2ACefvTWQoxVuCOopDxxnPFJXd+GPF9lbWdhp93bSvIj+WZ9w2jLccfIEV6V5Sq
uCTn4un+lWUVXTkH2Fcn+IunCfw154277OQSbtvJB4IFeWglGWRDhkO5SOua9u0zUE1LSbe
+jfcssQOT2PcfrXM+NPF15oF/Ba2tpEztCJFmdmI5JBG0cHpXYR+bJZxsCEkljDA44UkdcV
g+MtG1TUobG50mRFurbfG7tgehhyRkHuo+fNaHhu/uL7SIkuyv5m3ULMoIypI+VbA3BRlss
epH7U1rR5ruMQ4LsNpHTIqb8tLb+gqpdT0zxis+KwkTxONTQl42s3hYDk53oQflwDkV1ehw
MsZBjCgZDYbr9u1bdFFFZlxolrNO87vKGfqQ3SuEur+3t9WfSryGa1mclYzMm0XABxlT3pG
VjIEcbtrZxyMDPc02x2rHcalJGsbXT73kY4G0elOfbaAfqTUkYHmkvIpGcqOw+/fNefavr0
Gl/iTJeXERuILVRCm04KZUZYe5yTXoEUkN1ZpdQK7rKgZD3IIyOPvUWCGJbKnIGBx9BUbQq
oZlYKCev+Y96rXLC1s5rhiFEUZdi3Hb+nSvPvBOq6idaazj8uSK7YvPvUZHu2cZ+3TmvRpU
JzlC+eOuTSOsLRES7dhbDBjj01DdOfzar5gSCOMtjAKt7Ak9OfavMfF14LrXJBlWMYAZlYk
FsDOM9qw6KOKcSu0YHPfmkU+pe3NWaW3gNxexwoPVKyoPqTip/EWmHRtdudPP/AJLYBPcY6
1nD296EGXAq1SqMhs5xjqOx7UYJOU3EqMn5VreF7f8AN+I7ZBwEPmnJzgrzx969KdF8sshK
8jAOe9RaigfQr6POA9tINo9ypryIFSF25+EZz70UnQZzUJcE8jdjIB6femszMxZjknkk0+C
J5rmKKPiR2Cr9SeKsatbCy1e9tQMCCd0AJ6AMQKjxgdOfnTZAzsG3AkDHTGMdKXKvKcptJA
yP8x7/AK1HIcnPP37fKmAZop8R9W33r3Xw9qDal4fsr1zlpYgWI7kek/uKq6t4gvLPxFp+j
W1tbqL5d/5iVj6ME7hgdeAP1roLm2t9QtJIJlElvOm1uSNwP0rwrUtPl0rUriwm+OCQrkdx
2P6Yr0L8N7jzfDs9tIQwguThSeQhAI+2d1aXijwzb+IfyTAbZbeYZO4+qLPqH7VvbVGVA9I
xjHtTkAO4H4cd657QLAaHrmrW0UX8G6dJo5NxOSc5GD7HP1z8q6dCZE57dqfAuX9WTz1zz9
qc0TJEm7dNIXCk9N2elTWwZZRtmEKMTyOuenSuntIhFDxyzHLH3NT0UUVFO0ix/wANQzHjl
sVxN5oLPqQ1iZfzUzYVGPPkj2UdB05PuO1RS6e8zyI4YNLgMp6478fP3qR9NQSy+Yn8RYgj
7DuG0HI+X3qlqN1Hpmm3d+wVlgjMn6DgV41odhL4s8SiKZiomkaa4cdlzk4/pXtMVuEg2xg
iGMBUGemOlQyq2RvXaR/WodpjQYwFznJ5rh/FXjLTLrRbiysJXkuZW8ty0eAE74NM/DjTIj
aXWpMT5pcwoBzgAAn+o/SuxuNrvtGWHQ+4P2qB1RigbO8epV6jjGce5Ga57xfr9xol1DFai
CRpo/MkEoLFMHAGARjNeeXLSzStdSqAZ3Z8joTnn96hzx0pfTs6HdnrnjFJSjkj+9JnnNWQ
cjPvXR+AdOi1HxlYpKW2RHzjt/8AT0/cirv4p25k14altx5+VYjpx0/auG+9Pi5kGanpR14
69qBjdznHfBrtPw6s7eS+urr1bkCrGDx8zk/pXoV3bo9syo2SDnjsR2+lZk0GYH3KCMerBy
T7/avJb6Lyrye1WMDypSqYXBI7Z+1VCpVsHII6gjBpHO1Car0+Rw+wiNE2qB6c847nPetrw
dYHUPEcCBsFDuHGcntWn+JGitp/irzAAI71BLuznno39q5pkZicZc56gdaayuhw4xTHcNuD
E7+ACemKjVTIyqg9THHJ6mkdGjdkYYKnB+tJQCQRz0r1/wDDK6W+8NvaHINnIR/7g+W/qTW
zq+kW13cWd6dwnsGLoR/MpGCCP0rV80CMFmA44A6CvNfxNsvK1q3vo1AS4j2Mfd17/oR+lQ
eDtQGk+IbVU4g1WEBt38pBYcf/ACU/qK9PORwFx8qUYMeRwDxSIDyDxzVe6WRWSRACyHOTx
wKvRSRhfMUjDjK45q7YLbqH3kl8jauQCffrTZFS9vC0zyFTnySowMjoTVjTrdmljgKklfUV
OOAe4rp1GFA9qWiiikIz1rIk09JBKkpkj3zsQEk2h88g/wBqpXNvdaezTGWWRVU7SWBZV6e
1U7G6hkuCj/w0kG3n+cE9zXB/ibeSQ6emjwKjvdFnLbtoWNO+c4PNJ+Gmk29r4fOohGWW+B
BYnPpUkcccZOa6e7uoNMs5bub0wwxlmJ6cD+tYHhm0vpLManqV7c+bdkyGzJAjiBPp4Iz0w
everfiXU/8ACdBubojcBhdqjucD+leK3DR3F235eLYrudoxjOTxwOBxgcV7Boegpo+mQ2oy
JFTLvj4mPJH0/wBKzz4m8rxTJpEFi9064XzIz0OMnOewzWqy3EdzGxRQHz626K3/AGz+leW
+Kr//ABDXbu4DBlL7FIGOF4rF5NOYIEXGd3O72+WKbQBkE+1FOjUM3NTiu9/DGxkjuL3WGU
+WkfkJjuSQT/QVt/iLpCt4Ma93F2R1Ybe2SB/QmvHhzxmnxjEi81YyRkDv1opDwM+1eoeDb
BbPR4xIG3sd7fU811cbYh2StkbSRtGee1ZlzGSrAMRweAOn1ryzxDA8OqmRusg5+o4rP8hz
G0zsAB/mOS1RPHJOGMaj0KWc7u3vzVbOSOKUldirswwJy2etd5+HsENvDLeOy+Y5wvuuOB/
etr8R7c3+gW92OZbLaXCjqpGCf715kszoDtYgkYNRTTuzZLA/OiC1nuzJ5EbymJDI+B8Kjq
fpURyRk0g6fPtR3ors/wANNV/I+IltWbEV8hiP/uHK/wB69UYBXwQeeD8qwrPxFdT+JbnSZ
LFYYrXq7EkuT8OPYY571P4u0r/G9AniQASRDzYsLk7l7ff/AErz3TNOa98Jz3kHF7pNz5yp
3MZCkrj5MCf1r07Sr8arpdter0mjDEA8A96s7/Woz+vepJQpU56nt2+tRCTKhHw4Ax6qWB/
LURIFCpwB1wO1Ss7MAoAYt0Heta3t2/IKkiliZOEBGRj5fM1uWCNKfNlKMV4XYABj+1X6KK
KKKguITJGQGwSQeRkcVjSGe+hlt2mILTMsYI5B9m+RrnZEeOXayEGI+pfY15943Emv6ytnG
rRlLuO3VNw2MxQMWI69D24rudOsYdL02CxhBWOFAi++OufvzU4jSUYkVXTPRhkHB9qSWAPK
D0PXOfavPfxP1JoUtdKDMfMBmc7sZGcLkfUGsH8P9FXVvEAklUtDaL5rDHVv5R/z2r12TfH
uwMcYBxn9ayNN0G00UTMmZLi5lMks0nLHPbjoM9qbrV9/g2j3d0DuZIiVyfSGJwB+9eMzkn
BJySSSfc1DRTyhHqUbgOpHIFMJyScYzRT4j6vtWpoukXOuapFYWuN78ux6IvdjXsmnaXZaN
pCabaMwEcmWZjguffPuavXEMGr2lxpc2FSZMKPnj/grxTxJ4T1Dw9dSb4JGtgQBIR0z0Bx/
w1hBivQ1ZU5UE9cUtTWMX5jULa2xnzZVUj5E8/tXsllYJZ26Kysu0ZII5J9q0kYNHyMDBwM
YzUE0O+38vaAByTjkfSvP/GumyRBruKPOz1/boTXFyZ80hmDt7qciq8w9QIzikQYBJH0qxZ
adc6hKRGmFB9TnotemaRYxWkflxI2Y1xjuDW6IkubJobzBjmUxtx7jjNeQ6zpM2jalNaSod
iORG/UMAcdayj1NKkjxk7GZdwwdpxkHtTakgdUuEZ0WRQeVY4BHtRcRNDO0bqVKnpnOKlsb
C41G7FtbJvlILYzjgDJpbC7ksLuO6hOJYHEi5HcV7zZ3A1CyhvFPE6BuOnIzVRrBW8RNdmM
Za3Qbh/mUt/YitIEldy4UdflXCWUceheP5LIDfbatFu6Y6ljx9w37V0Ph6wGjrd6dExaGKf
zIMnJETjIz9GDCtaWQgh8DaOmaUPvUjcC3GMjpUbKQ+ACcnAz3qa1tmlmdo1ARsMzE/DWrb
QWlpcI/ns7SfB5SZYH+3+1a0Nnm+EjQOGAwZMghvnxWrHGsagKoH0FPooooooqAxrHI0uED
H+YjtWJqWjzTSSz2zeZI2W2gjB44BJryzw34T1bTPEd7q/iCEx3eWWOMkNuLfzBgegHArrc
ndxznnPtWTN4l0i11ebTrm68u5QrlWQ4YlQQAR9RW+kYkKyOMhujZ5ryX8R7h7/xQLO3iEi
wAQxsq5Z26kA9SMt098/Oun/DbT3s/DU88qPHJPcEjK4IUAD+ua6x3hhw8twkSgjJY4Xntz
TgEdQY5VdG/mQhhXA/ideLa2tnpqA/xG8xsdML0H6n9q83dizc03vzQcZyOPapIZnjkBU4z
wQO4phxk9vakpygh8ZAI9zW/oHiq80dfLjijlgBJMZUKxJPXdjNemaTfjV9IjvYMjcNzRg5
KnPStOGdbOKW8lOFiBZ2Y8gDnpXl3ir8Q9R8QJJZwoLaxcBTHwzSAHIyccdBwP1NcnNDJbz
NDKu114YZzikRtrZAzxyKe05KgBQD75rpvw+0pr/XkuWBKQEc+5/7V7OYEZQWQEgVE5CEAd
Mcg9uagwO7FQegFZOtaUl7YyZf4VOc/zL3rxHLo23kFTjFO83I5XP3odsrwMdq09J8R3umK
sQ2TQISRG4HGeuD2r0S2vln0tbiAejGfScj96dJqa+RiRNjLz6jnjrn+9cDrHiKfU/MiVVE
D4HqUEtjofkTjtWCRg80nalyMdPvTovJMiCUuqfzFQCfsOKR/+ockn5miOSSFw8bsjDowOC
KfblfPXf8ACTgn6969c/D64d/Dv5aViXs53hAz1HDD/wDb9q6DUbubT9MubuKETSQRs4QnA
OPnWV4K1y817RZb2/ZGb8wyLtTaAoC4/cnms7xtpJhht9dtM+bpziR1LZYpu56/OttV864t
dYgy8VxEI5FXptJ3K32JP/8AKrrAgcjAHw5GcUbFZ0cHa5BB4606GKaSdY48bgMkngf7VoS
eZI67WQIy4byFB3DuePoK2oLNLjytrsFQ5T04YY7k9+ta8EZXJzgH+XHH1qaiiiiiiimuu9
CvvXP6pP8A4VcBHjnlgu1cN5QwsYC98ZOSM4+dU3t4ryzjZmkSZUBjjf1s69hn6YrK1iNdM
WdhEXESbgnRmbHT6k8Vh+HfD6WMkmsagivqt2xkJf1eQD0RfoOCa1rq6WysZbhv/LQuctjo
M9e1eNlpbzxIkVg00V5cXHLrJu8vJyQD3wctnivY4bf8taxWyOxSJAN3vgd/ma5Pxml3rFx
Z+HrNMmZhPNIeQiDgE/Lr+ldH4Z8O2nhzTjbwO8hY7pZJBgufYDsK82/FC9S78WmFMYtYFi
IB4DZLH/8AauPoz+9KB37U5Yw0TvvUFSPSepz7UyjjH0pVbawbAOOx5FPiIEmM8GvVfw1l0
+fSJreFpRd24LzK6+k56FT+1a3i64WDwpq7NEwg2KhKH1eogD9yK8QqQTfwBB5cfx7t5X1f
TPt8qaAPMAb4c87aWUq0reXnbnjNez/h9oS6VoMc0q4nm/iMCOma61nUjHJ789qoyyh7hEK
9Vz1+dBUkYyDio5RGzYf4DxkV4j4osWsddnQ4/iHfgds9R+tZqBGjJyAyj+Y8GkfYwAXcW7
7qbHsEgDqWXPIBwT969G8PJbP4ZtngDgZ2SF+RvB/arOvSW2n6JPJOkhMi7Y5FAJYnjGe1e
aAcCo3Uhuehqa0s5LpJ2jeMeRGZGV2wWA649z8qrnGTjIHbNKgBcCpJELSfwwz8ZIA5o81p
Io4DtCqxIPTr7mo9zKCoPB6471234d63IuvzWs43/nIwAc4AZehx74zXqDFXUowBRhg/MVn
+G9HGhaSlmxEhEjOSOM5Jx+2K0LyCC5SWOaLcHjMZz7Gsrw2j22lHS7kF/wAjI1uHxgOowV
OPowrUlYoThMnGcdc1Y0/SbjUXDhwg4JPtn2963YNCS3yFbqRuJA5x2+/9qvR6XFFI0sIRJ
GPDKMbfcD2q6luqyFyzMTjqemM/61NRRRRRRRRRTJIxIu01QurNQ7ShTv2+hgfhI+XasCS3
hF15lz/Ga4yyKT6mx3A68e/aqs9ukLMVb1D4Qx/5zXI+Pb2Kw8Py755IZbghE8tQSxHJyD2
45rN8CImsXc2vzptkgC26Z5w23LNnjrnpjv1rs3DB0ZJDGOh75+dOXAld8qSwALKQenz/AL
VMLhILKS5b1RQoXYE44HNfPmp3z6nqdzfSDa1xIXK5zjJ6VWoooOM8UdOaKAMnGaOlejfhZ
u36xKAceQgzjPdq3PGs2/wVq657w/8A9i147ilA5wTihgVOK0/DOnrqfiGztXzsZ8tj2HNe
5xSiFRtYbcYOOgAH7VP57bPSVYsfV8/nWez/AP3RVJGSuQPfkfpVhuT6cnGOnQVXDkejGWB
PevPfxG0wGRL+EbhnEhA7n51wdFKD6h9a9K8N26x+B4ZST/ElcgA9Tn/aofH9wJdJto0B2o
wOezZzXAilx78iokWNshnKHI28ZH39qay4cqDuweo71JHGV9R4rQgjuLmOGPz1hj/iMHX4l
XA3bsc4PFZZGOO9JxVjT7yTT9QgvI87oZA3HfHaveLS6/NWcdxCAY5QGUn2IzVgyHAJxuHB
5yc1Gk4z6u/G6n6fZXM13I4hcwyKpDg8Bhkf0x+ldJaaRGUWSVGcE4GentmteKzjjUDGdp4
z2qwFAPSlxS0UUUUUUUUUUU1lDqVPQ9ayNQ8Pw3l5FdMzB4WBjKsV2DAyOOxx0qk9iUnO0Y
ZeRvO9j75JrhfHHh6bxFcjTrYIRaL+ZeRTtVwRjaDg4Pz5+dS+E9BPh/RUtpEYPI5mdGIbk
gDGR1GAOcVPr18ulaLc3hXc8Y/hpn4nPAH6msfwV4Tv9Ltlu9QvbgTTZY2of0R5/wA3ue/+
tSfiHqI0nwrLbox829cQqcfy9W/b+teN0UUUUUY/SilUAsAQSPYHFeo/hnbCDw/qc5Ul5WK
gfJR/rmr3iCEXPhfV0IO4xBl46lSD/avH6ntbb8wZSxYJFEzswGcYHH6tgfeoK73wZoX5aX
8zI48x4xjA+HPb613lsHWPyy2AG4BHSrSyPvySTGcjOPh/1qjJKzeIEQLg7Mn5c1dlmXJ8t
xx6cYIznvmoZpyiLtGcn0+rqenWsfWrRNY0yeyTPwkqAMfevHCMcEYI61auLCSDT7S9wTFc
7gD7MpwR/SoFhcwmb+UMBz3r0/RyY/ANjGcdSeR1ySR/Wo/Glsk/hOO4B/iRbGI9xmvOcUj
cAnnpUAx3xyP0qxGVAww3+nAOcYpzIwjJA9J4z86gdQoG2TJwcjHSnOCfU2XLKCrnj/v7fa
mbeRuznuDTK9U8CahJd+G0jZjugdot27nAAI4+h/auoTzJG2I4+fv9c1qadojzs5kuVHlsO
MZDe9dbZWapEOAm0nCp0x/eraRLGSVGMnJ5p9LRRRRRRRRRRRRRRRUTwIz+ZtBOMH51gyaM
7XV9a5Jt7tVblcCNQMFAcc55z04NU9RsWDxPCEVFXYUU8jH9OP6VkXOmw3MkDzIHED+Yik8
bux+1TqZFkTaRtBJK4zn5fKvM/wAXb5n1ay08N/Dig80gf5mJH9FH6159RRRRS49IPzpMnj
uB2oq3p7COQsIxI7Dai4zyTXrfg7T3svCxikJjllhaWRcEFdzHA56EVIqefbX1uG3M0DIA3
c14rjrnjFdaNPi0fwDeTXOPzepvGkag8ogYNyPnj+lYWjWf5vUYoju2A73IGenT9TgV6zYa
eIYEE5/iSEtweQT2H2rZhilHLbWVRg46j6VJl0XBJOTxmsm8cr4pgC+o/lxkr/Mc1c2ZAdm
IyCSjKOeelVj5bMqvFg7idz8DP1qrb3BdvKj2rNAeVzy1eZeKtHOmak0qbfIuPWm0EYz2rZ
8J2UfiTwnqmhFlF3buLq0z74ww+nA/WuQe5la2jtWb+FGxYL8z1P7V6zPbiz0OzsGKu0USj
OOBx/vUWubLnwzHHtUjyuO+OvH9K8vywQIRj3pkpxHwTzwaYA8eJcYGSBkVYttxR4z5RVeS
X7Z70qzuEEeAVAI6dT7n3qIqOAyjjnpzSNmN1I5wPhccDP8AzNNUjzFZw2znnueKiwcA44r
u/wAP72FVl087hLMTMqkYUAADOe+ef0r0CzjkMzeTIwPOF6DHc+9dXonkzxqRGscwJ3eUxP
oPY+/0roYlCIFUFQOADUtFFFFFFFFFFFFFFFFFFNKqTkqM4xnFRSWkUmPQox3Aqtc6ZbyQu
NgjJ9W5VBxiqCaVGzSL5it6twO3bhT2+uQa8k8Y+ErrUNbuL27G2KWVIoZgVVUHIAOffHbP
XnFchdeDL+Fo1jikLS5ZVlXYdu4gZPwjO0nJI4xWPdabNayKrFTvOFAIyaqEFSQeo4NFFOb
hFp3kSflhcY/hl9gPzxn+9RqMnGQPrWjY20t1c29vGDvnkWMEDGCT/brXucUkaaTe3Ua+Yu
1lUnn0oMZ/YmuctbpC8rLuJPOPeuU07wjNc+J5rmaDbpqTFgW4356AfcitbxFoeo6rdQQxi
Fba3JxuJ6ngcYqbw7p2nabbSTbRuQ4boWzn98/tXQ2aNIBcSq2WOQufh9quLdgEK27cT8QH
7GopbovLsXeNvOQcDPYfM1n3FwreKLUsuc261elKuQUYhQc59qgMwfa6lDg4y3Q+4xWFqU6
wXq3dvKrLkiRRnGe9Vdde31Cyg2qrFBkq68H/AGrI8J2F1pusfn7TzWSPKOCuMhh2I4JH2r
T1vw9bPPJdW8CiOXiRPLAwf8wqzdag01u2AMDgEk5Pt+1a0KxTaBGGCbwuctjkV5ZqUP5fU
bmHHwSttPupOR+2KrPIv5coUUnPDd6agdYml/huGyMNyfrSqrbFbHpIxnAGTU6+SLYhyd7H
IwBxToY4fOiEqlo2+I7tvH17CqczuZmAct/LnOcgdPqKu2Omyywfm2eJI1cLtkbBYnI4HU1
r29qrN5ZVTJKpCxRAsdyjOScZxjPTPIrU0TS1TVrXyo5pZYHDlUkJLRkexxg8/wCteu6JpZ
CCcSxyRKS5ZW+IED0568dvnW3p2nm3YNGcRjJHuSepPvxWqoxnJ706iiiiiiiiiiiiiiiii
iiikprxrIMMO+R9aw9a0P8AxULBcBGsyALqJsfxlGSOe3J+X1rkdW8PXTapp9xZXUlruzAy
D+NG0YBKq+eQeAOc9OOtcfq3hq0Gk3V3bRy+ck2EtVI3hcfzbscEAnjpXnF5bSW8i+ZCYg4
3Kp9u1MtoxJOiuCUJG7HtWrqnhm6sPMmjw9uvOSRuC+5xwf8A4k1lTxtEVSRGRwBlWGDWjq
aPb6JpUDYHmI8+B33NgfsKy40dydgztGT8q7PwTaC88S2txGCzRZlPsMcHj716jM1kujXEM
DAQrCwRT0AweBXECcRzIUBBLenB6k+9dGYnsbaPdIzEZYtxjJPOKr+cDAZI3bzTl/LYDJ+v
esufNnNJeEEQ42zqF9R9iB0POK2I7+K62eW3owCC3t71JI3pDN8LDv8A1pskm1l6nI4zzkf
871m3cxTxJb5BJNuqsBjpVhrmJV3mTy3GcJn4sdjUAuldCoUIvXcepz3xWTdTWsiPtVjgd+
gpdH0281xGitXW3soh/GllH7fX2FdBBbW9tb+VAGVACFUdfvn+tWMKUKnJBGCB2469a4lmC
SGJxgqcEH3HFdFb3Mv+GwhF2wpHy2BzXn/iiKOHVzJGCEljVsexAwaxT5ZRmIbJPpxjGO9X
9EiimvZYD6vOgkVPcHGR/SooWcoYRbepjuwQenyp22VvSYG9XAG3HPar1lpVxOdu0RCQY3z
BgowcHt2NWtO0qw0+aHULqZmhin2biOHYcEAD1DnoSMcc4rbtPDlmbbzre3v574ucJJGuIw
3KsVBJHfkDGCK2vD+j3UzxX2mWMrJZ3BMhlOGR9uNoHXGGPboa67w14Lnsry6u3WFJZcqGj
diU6FcAqOnIrt7WySCBY9iLgY2oML/zmrIGKWiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiikIB6iql1p0N
zFJGRgStlyDg/UfOsLWfDV9fiONbtDCI/LfdGC7Z/mJ74Hb5Vy1/+GE80Mkc0xu432uS0aK
/pBAUHIA6g5+tcbJ4NutMtPPGkPC7KUmzIXGwgg4VNxY989OtSf8Ah3T7SG7aK6mn/JQCe2
ie3clmB+FsgZBBP261O2n6P4rs7a4vLmBLy5LSOyyclugjAbbjHA9qx/G/g/VrR9OEFiWtU
gS3RlkUneM5BGcjv8jXNadpt01+trNaTiZ2CLG6Fck845r0TwR4Z1LTdXudQvLRoFSExKGZ
SM7h7E+1dPqNnPBo15KUDwyBiiZ+EHGePr/WuP0e3km16IRqJFTc2OwwDj98VvyqfMLzuSc
AbCvt0AqlLBJIxZlJAbcCef8AcU9bYPEYeZlYcqfn9arCJ9OCKPWjEgSHBB+9TNqHm4VVBI
PIP1qIyyQycfEOdpOcVQvbkPq0WfQRAquc8A1HLKGPdgo+MjvVSe7cvvDZyoyoxg/SrOl6R
d6v64x5dohxLO3QfTuTXSahqJWIWdrbeRZRkKqJjOfcmqMV0XgMpg2uoJ5Pt/rVyWUy2zIU
Kg85JA3D7da5XWYGiZLlAQrNsPsCP9q27RPN0iBYgx3YQnJxjufsK5jxbps1xbyXMEY8q3c
EksAFRjgdfniuVfTrmBS0sDMMhfSejEZA/St/wmg0rV7W+mCsy3PlE5/6bdNp/wA2cnpmty
6soRrl1II1gFrumlssb96YzuB685HA6U20isliW51W3jW1U+V5ccmJvUBncw79MH7cGurtb
eUaTP8AkLae1sLySFIhcSK27kBgd3IOF9sfOr8/hKXULuzeC0h8m13Bo2jAaRmOQ/y455rp
LfwVapqiamVK3DMDM287iFGFXPt8q27DS47HzCjcyytK/GMkgD+gH6Vfooooooooooooooo
oooooooooooooopCARgjNIUUjBUcdPlVGXSLdnDRoEOSSQOuev1+9c/afh3pVnrL3628bKw
Y7OxY9DjoMZPTuanHhuVdVlZ0MttOqrKWKsJMDup7DA6c0XWhzy2cSJpkDSrKXkL4JL4IEg
Oew7fP5VJpXhgaXpkdtG8jzMS8skrA5OSccduTj7VbvLC7ubXyWRMAek4GSegz/AFrlrHwh
eab+ZZbZmWeQlQCNwUHI6GqNxYssjjBRs4IOdy/3qaDw7qlym+CHcH9RO8LkE+/f9ans/C+
rRu6vabSIyR6xhj7Zz15+lRz+E9Ve3Je02xkYMW9Cfl0J/rXManpd3pyiSWBwOCrtzlc/Ks
6S9Tz0AkG1VBfdwQM81TubuF7+M4LxqgGP8xzTE/MXs/5aCJizHCogJwfv0+taGm+FNX1ON
J2hFrYq+JLt3XavuBg8n9q6G6j1E2/5e2tJILa29AjTGBj3waQ6DrRKoLPeyncAzDK/+orn
OB8qcmi3nlJLJasDIclmHQA4q8vh+4ld5sCNUzH5QHO7r16D71X/APC7XcJguEldBKGaOFl
3Njrj2z+gpbHRJbRJEniW3SLEUXnNkDPxAkdMj3qhqWgy3mk3FsbaNoXYBVBw3xBgAc9Mc1
mW2gatFNO80d5ZWxnVrQwKJjGOjyMBkhse/UmtLS/D35q22f4eYkilWWK6kCs8756Fh065w
Rmtm88M6rHDex6Xp863N0okFy08a7ZM+ogH1AdsU60/DZ5L1J7mFVVVQ7nYFiyhc5xkcsCe
K7WPQLUX0t1IgcygZBPAIGMitNI1jGFGP79qfRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
RRRRRRUFxZW12u2eFH+ZHP60+CCO2gSGIYRBgDOakqOZGeMhCAT71l3+jRamzG6iyNhRVJ9
+O3asn/wAB6XLMJ7ixTzA4ISJsR4HQEHqPeny+CLK50W4sHtIIHnLN5iDLRv2IPt8ulYGg/
h3r+lXzO2rWyW7Nh1SLczoCD1PQnArrDDFaXkdrcAObkkRwiJimB15A2qfrirqaRArO7jc8
qkTH/wDJn5dqdFYTxqUNxuXytgDKDz71INPh37yAWGcHGMVM1vG67XUMM55701rWI7vQoJB
GccjPWqUmg2UjgtDwAc+o+sn3/wBacNDsstuiyGHqXPDH3Pz4q2lnCioqrxGcrzUiwxKMLG
oGc9O9OwM5xzS0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUV//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQAAAQABAAD/2wBDAAgGBgcGBQgHBwcJCQgKDBQNDAsLDBkSEw8UHRo
fHh0aHBwgJC4nICIsIxwcKDcpLDAxNDQ0Hyc5PTgyPC4zNDL/2wBDAQkJCQwLDBgNDRgyIR
whMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjL/w
AARCAJoAagDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDxEQNg2UiHzWO+Bg3Ge4/H
AH1GKdHMkunSRsrvNEQyEfwr0znqADjjvntjlkLvMI7c7jInNuy9jnP45/nipJZ23DUYggL
Hy5Y+gLEc8ehH9enFMCGBtztC6jD4VgeArZ4Yn8cfjVfDBXVl5U5Oe2OD/MVO6+RKQjL5Uo
+Vj3Xpz9D19xTUim84hQGdTtK5+92/H/69IB80qXE0jBMeY6kEcYwMYx+I/Kuh8EX0Vr4ps
oZ5FS2kHlli2AGOSDntzgVyuMR7lByG5Pb2/kakhlNtOk0Zw8bhkJHpyP6UpK6sNbnQzxnR
vE7pMrBbe454xuUH/Dd1r2K0jWeyiuUICygMcD7qkA9e/X+vevOPiHBbvr6Xls5+z6hbR3G
c8/3TnJ56D6fnXb+BruK88K2SLLult5GimU+vLD6DbtH/AAH8+Sun7NSRtSfvWLzLB5jonE
iPsbALY4GRj1wc1W+wxqwYx7cjkMQxI9Mev+NRaMS+ueJ0df3sWoEjOcYK8cdewrYnhgEe0
qVXBJ754+9/L/PTml7rsbLUpPaptDIgIC5yR79Bn6e1QTkKMiMnaecg9h+n+fqLcpkZSNwL
Jj5c8ofX8u/4VHLAGycleoJ+7kYwT17d/wD61AFRI/OZAyARggMARjtxnH14/nzUkMcaptR
QQAWRgQcnPX9emKWCC3ZQpzLGDhX3Btp6YxgcDB9ccdetTC0jTZjpyeRjnnp09/8A63ShsC
E2yiAZYctnd0xz05I78fgaaIwuNuzaAFcjnqPXj/Jq1w6iMquWHcZz25Hfv+Q+lWVUplSqE
BSOMcfh6e1FwsRQxss21lYg459e3T8asRIolkydz4Kn2HOByOaTYA/3Q7t0DMOD1P07/wBM
015FMoCbSRncTxyOOD+OakZMYQWfYQzDjGepxxg/402WLYB86nC9enPf9cfr60ikM4DjrlV
XsMdjzwcD8KR/MzlRh2J6jt7/AKc+9AyKZGZ2CqSRg4PfufX25/LvUTxBwRICrZ5AxwfXri
rCB3lO8fNwAB/CBjj6/wD1s0RKFXYwWTHQL/n1/lRcRFbwmPKqgLkk5BzgfX65/LrTZLEeY
zHdjpn+6BWokCLKQcRncCT93PAP8v5U/wCzhSXPBzjnAHOO/UUXCxzptmRWZyZBuy20YBOR
0x04qNbYzYbLNGpAxnA9xnv0/Wtq5tJCCuOAD937xOeMD8evv2zUUcGHeMoqLk4BxyT+Wen
b1qriKLRZgELBic4VW/iI5/z361E6FmXagYdGBfhhz0I98D8/pWq8bFS7ACHhclcg9j/+o8
mo5bLzIiXZOQQRn5SuSPr+dCYFaKNVj3BeoPp8vqeT/Ol8u2hiieRoySuQ5cAtnv8Al6ZH8
6lMKzMFVwsKRqMrjKYOPu9gRnkHnp6mq91NYWs00MwklkgBbjlQ/ZSx/i+gJFCTeiE3YinV
ZWzFIjLlyp4GM/ifcf4dKityiH94zMNoVgzfNnuM4x3xj/8AVWFH4ga61EaPp3ki9cN5flj
90gA3HJzknCnpXSQwssWflPmMEkcj5ZdowXK9C2eR6da0lFx3J5k9jK1FXluEARdhVghL4J
IIXvg+vP8ALNY7Rzi6jiixKwI3MQVDHBOF7nkfrXTyRh3P2mdcIWJVj+6LckYBGD3wAfqfS
nPGEcSJtm2uu9VJDDBJzkAkEkg49/wDTsJq5jxQFrh7ZztUqTlWGBjqfU/XAx9eKmu7XyWj
8zJLA7dvVRn5snjj5hyQevHrV9rHaPPkC7c+WpC7GYdhkEkjB9uMngcUy6iPkZcLHLt3S4X
J5B429zz1J7flXNqBgyWjIyx3E6qZmyWfaBLgfKODzxnGMdT6Ves4ZI12RhAFIchhxyM9fx
GCR+VQG6SaUqrqkb5UuwGOG4wwGWPJPb+g01851eRlEbk5G9jnOfzzxyPbvTb01ElqSy22G
zEUV842chgB7/U/h7ZxVSKMrO5mjWMqcKfMD4PXb9QMjrzwcDvct4cnY0ez5txCLtDNz1bj
nIJ9R7gYpZLRonWWJZR+7OBExOTnPGQAD1B5ycetRcqxn3GLdmldBhdxdpMKPXk9B9MY5qk
yCa7dXQKW+ZVC5GMbQOvru9OntWjOWlADrHJGzEMm3cI2OQOD0OCx9OPzqwW0cTRAmOAt2U
bTkZ4Jx+uOAffm47EsbbRm3XY7gjhTnK4GMZOegw3TjofbFlIxKW88MOfmV8AgD+LP5+mBn
HPSJYfJSGJEUxKSu9BwCWBGOfunHTPYUsYmeVFSELGi8SopOOhHOc4yF55HGMd6TY0ZniiY
tocx2M4kClGD8LhgAOD83AJJHGT3qt4Ykd9FltiiMQ6tksRiMnDHABJxjpV/xWwj0JUO4pJ
OchuM4UnIz26c/X3rJ8LXUVv9okuNyrBb+YAoByM85B+rH2raKvTM5P3iDX5DHKsbARpEN3
l7QfnI3H8hs/P2rBmZ0VUeQb5ArE5ztGOP0wfxq7e3Bv7l57jO6Zy7+oXluPwwAPasze0kk
soXAJPvjPQVutEZPcme48y5MoTO4AkdMNj+hH+c0QfNIVwceU6jI77Tz+dQ8FUBIJHpzn/J
qwjfYXV2LM5yNo5GCME5+h4/HpTA0NcXyNRe3C4jgRI2B65CqCPXqGqzfHydEtGmjUSPHuh
IPY5ZsjseB/8AW5rKuJXmF2ZWy7ygsR2yTnHtV7Vrhp3tbSN1KQw+Wf8AeKjcPwOB/nmbbD
Ma+OZ8Z4AFFQzvvmYjOM4GfSiqEWBGTEEkJHeKTd8oOMkZ9+PpUpkd1kEsbmdVKyKwwTjue
+4Zx/8AqqBGE4y+Syffx1Ydj7kZ/wA81IzJO8TTMwlBUCQHhk9++R6+lAEhl+2O0F1I0kiq
qwSLg/dXCqR6EAe4xS2c37lELKsiyfKzHoSAV9sAoPzqijOHGzO7P0wegq1amKQmOQbWkBV
XY8AnG3J9OMH2NMCZoI1gvdwwwCFQGwQDnnGOecfn+FUFQsu/YSiEBmwSB+VWIrhzP5DKql
1aEk8Y3evsDzTbMyJO8PmsmeNyN0I75/z1pAdNtkvvBNtPnzJNOuWhI/iETqCue+Mhx+Vbn
w51CKC/von+UzwieJVYrueNiSMdxtZvyrlNAu5Yri404LuW9hMTR9t5GUYY/wBoKfoTim2F
5PpOoQ30KgT2rq7pzlhnBHvndUSjzRcSlKzTPTre6WDx7rtqSiNdrFcJnjPyjcB+efXANXo
b8z6nd6aQN1tFHK285wWy3UccDFcjqzyJ4/0yXgNPDCoZeQVfdECPwwasadLIvxRvrcISZr
dBsJ6lY1b+QP51ySp/kbRkdcFkfEkmXZTwvAJzwR+H59ffMzOwRsxtnJPEee3/AOr9B6UiB
niQJvwNu8MO5PA/L+lL5gaB8LGc5wc5GTjjI6gdh6VzmpFbtvldnIVimOVwcds/jnBq4saP
GgkjVgGHysN2cc8Y6nocVn24BkMwIA83a3GASFweOtW2RWdly2cjDR+ncf0/ChgiRsBCVZB
jcdw+7kcY9/8A61SRgu3ykBFG52B4Axzk+g/z2qDPCzqW2leMHkfT3/xqSCdJXVo3BTG4sv
I6cEe2Oe9IYzdG4lXaFC5BBOD3Hvz+vscVWf5lLoWYklGUtg47n/D6HFXHVJMRxg5IPOP89
M/yqpKkioY0GHDbAMEH6E4/+t34poCc9y20hgMnnCjrzn6dfrStGGl2CQgEFsNxgdsHr6fr
71ErShk/eRhAu4N6DGPXI5P6VbjiMkShVw3TqMHvx3x7d8fkCGPCGij3PnYChO0jB7A5x6n
3pVaNcysQqFM5PPr/AJ4qxDGwZm2fNsBZe/THHcDiqks8ZkBKo+DzHtJYhscH06dcDvQBpR
yNLIxicFi2c5BI5HXqKumEvISCxyfkJxj/APVWVbMHjjYyAkALvHyn34ya143ikXAK5A7nB
xjr/n0qR3KM8Pl7VVWcA7WPJY56H6+/5VSNqwbzAdyBvvqTz14/M1uSRFVPmFSuDlieD+P0
qrFGyTc5zn04OOcUxFLy5AjqCA7KDluVxnjHoOamjsmG5SduAZG3NgbccnJ4A46//XxpI0C
W5kuCsYVSzOw4A29z+H+eK8+8R+NvtU7rENthAd4yTmRhyGfB5AIyBx2571pCDm7IiUrGhr
GvafY28jzSbo4z8sO4BpRzyT2jyDyevbivJtf8SXOu3sogjSKPOAsPCRr7egGfvf0qnqury
6xeMkTtsZizsxIzjJyfYD+VO03TFvHht0Uf6TMlvEejPIxAyf8AYHP4gV3QpxgrmEpOR3ng
TRY7PTJL/wCWSWVtkTvEx4BzkKOfmbAGcZ2j1xXZ/wCvj3xxJb+QmDuTJkIOM/lwSfY0620
6CCJbYRTIy/JGfujOccHHOAcjgc45HSh7YM/lyBJGyW4cEsu0nnOc8ZPpXFUlzSuzaKsjPW
KWSKdfOdhubBUDI+8eMcMM556DgE96clq7RBY9hYBTHG48za2SOcn0UnHTHOeMVZu0W1Uri
TqMLCu47Qdp+UDryD6cZGRyI7f7NHF5QkYzLO2/HzB2TJKkgccHkHseoqblFa5JLSGOGJTG
PldFD4XGSW7fQE9N3GOuQZXgVtweQo7IsikgBs8ZJGOdwAHfjgcVqPCixm4kmSWCYhR5ZzG
pUbj9Dycnp9DxVKOBrkzNLFhfPMh2LkZGcjOT6H8RgeptCM+SBpZMzGORdgRi/BywA5A43f
Kc4PGeOOsxC2v2fa+2IAbWEjbemSST6AE4JI7k5FW0tYrqFljmlkLx4M64yFznGSOex6cjF
Q3M0cADW0KtyQ6EbAFJbBxj5uOgH5DpVXuImxI0X7ghGYnHmN8qkDGS3IGcEY59cekNs3np
JNKkrgSptVYz8oOCQOM8AjtnJzU7bYbYOskzCIguUyu/+IsG6EgdCPf8KcduIb17kRSMZlA
G6MsWIyG9MYBHrk1KsMY8R5jTcqE87YySuflOT1yMjnqMemaqsEkvJBJFKQioP9WU657Dgn
0Bz7CtBFCBVJ3MozISS27HBGOpPPHPtVe0aJ9skbQzRSPvXoWUDp364DHtx7DJpMRXCyPZq
p3hngPymMjOcH5QQB3XjI7H1NXbdECxtjbuOctknbk5GDnBAH6j1pUhlkSN/NEsrEoZomB3
nOeuck9QOvX8DDbmVtdFjiSZordtzbwNpLADJJ6DJ59xRuGxzvi2VjBaROQWO9ic8nOOfyx
z3rFtWW2s55WjMgmAiUdyoB3n8ifyPvWj4wlkfXFtWUr5KhcBs7gw356dTu/Osy4cuywKFY
RlUwpxk5yfpz/6Ea7KS91IwnuUbzPksSRvk6IF9Tub6Y+UfjVCQhSI0JwvU/7XetK/mjS0h
A+eZ1Kk9VVFYqMfXGaz1CIN4O5z90Dtx1+tWySzBI1k7iWI71wdrLja3QHHtk8euM1VmkLh
SzEnnjOQBn9KU4crhsuc7mP165pgG9+oGf0oAuWroZIVcFcENI3qASf5Yp5l3W91K3DHJHP
VmYZ/kfyqDa8l1J5cW8BSMKN2FAGTx7d6jmDKiq2dzksVHb0/r+BFAEKgk4AyTwPrRVoj7N
GGyof7ox19zn9PeigCNl8h1khkDjAIbHT2Ip8qIxM9uCq9ShfJQ5/Mj/PvSo7INyrmPgSJg
469D70OBGXltmbyunzYyMjow79Pof0oAbcL9mujsZZApB6d+pBB9DxSttlllOzAILqAcAZ/
+t29qfNGt0huYI8FVHmopzg/3h7H9D+FQxuYtjlARu6n+Idx/n1oAmnzIBcJkSof3pGMZxw
w57859x74ETNucSxuRx64K+nNSJFGbl1LkhUZgR34yPzqKMSRuQpwxU+/Hf8AlQBrWN88F/
Fdxfu3iYHcDhdwIYHHYHB4/lVnX9h1C4mjjdI5P3keB8oyM4/A7h+VZ1oqIknmKGQDcSBnI
wT7c8H8zVtZ2utO8svhkLJubjOTn+ePzoAsz6xKlzpM5G6SyTapLfeCkSKD+f8AnFdHrF5D
pvxOstUjOba5EEpw2MxuoVuR7E5riYmS4jZJ/lzkAj+8rf8AxLY/KtjUpra48OaE8MhNxbx
z2txnqrb2YfhtcD8KznDUqLPa3s1OQTiP3PqDkf19aiRCygyKU+bGP8cf5/qzS703WkWU43
F5oUY85+YgE/rkVOV2knCliSFx0Jz7V5junY7EVLiI+cQqlVUFiqrnef6dfrx7VJArEBZDu
csSyg8dOufoB/8AX4NSyj94S+1sAFzk4PGP6AVG77Q6jOCcZ6k5Pt7flz6UCEZUVHZhk5GG
A6dfw9D+vrVdLhTctmNhgKCQckj9M/h34FPeR2ilRSTjj13c5HP0HTvVdjK7eahDZRw2Bg+
x45x3/wA8tICRZXSc4jAXcAQrZ3c/l6/T+TlORIBI21hgHd93J5Ofw4o8rzWVVKjC4yThgO
OCe358/pT2BjLbX2CMlj2OfY/wnOPzxQBJCjxryo85FG/AOBzz3+n9KsZUnlVCiTa6Bs4xn
pzn/wDX+VaGFyFUxhW4ADZH554H54/KrwUedIn3l2hzg9QTj8P8fagGyFw7QuieaQSpDnnB
5Bxnjj0/nnNRzIyAAoNwXEjDnOD3PGOKuCNQHU8Enbg4bHuMA5P1x+ppj+WZljDoku75vl+
6M+/qD9aBFPDwOFSMlWctgEHn16+3NblrMgwATw3APf29TWZIAJ3HBA7lSueeOo68HvxxxU
yDzQGRgGbBKs33sfhk8DH8qANZWJV2UKSCRtJx+dN8kiIqDuc5ORjkY7/5FNi3RqnnkOyqA
cHrgfT6D9faqfiPxRpfhSNv7RuN14Y2kitU+Z244LAcopOOT1xxnFOMXJ2QOVjk/iD4heza
HRIFVQ8azXDhskjJwntyA30x715DqepNdtLaqzD5htCDO88DB/M+vYVPe6xc6jHc6lcStJd
Tku746knHbp9KxViKQC4k3fOx2H1I6n3/APr+1elThyRscspczuWPLVCtpGRubmaTGOw+Uc
9B+p9gK7z4c2kN14qaWdT5FhbNLEeg80lVUfUBs4HNef2pEeZXP+0a9l+FFkB4UmvZUIkur
1ir5+8iqBj6ZDc+1TWlywYQV2daPPZI1jZk+cvvVQRx0HPOOeWHb0zk1naRh58UseJN7YZS
SED54OMsCu7nsT1NackCNtPllUUKWDOoIwMjJJHXGcj39jWdcCEBPOiZmZeoLcPzjjGcdGJ
PHuBXnnQU3uorgmVVJLMHnYrhcbs8YPqQvzNxnvUNvHNHJJI7xqhkUyEvs3AA4GCvv1z0A6
HBYncGG5WZJlgQH5o4iDGGbLMTzj1xg559OS3i8mB5LD7Tcwhdu4EMHPK5GM5GQuRg4yOOO
KtoBWvkjmuEIm86NjgjacucAHK8lRkZ5zkgDjnNSOCOO3aIzgBCmY3kxgkcnLZwOU4zkA/j
WpdRwTyo6SLIeSodN68++OducdfXOOc1ZprSSxluLeOIgv5QRiRkhiCoHQkLuxu7gDuKafQ
CtPbReUsDjy/mBVzIEctyA4z069DjtmmyNFZ3BkczM2QXlY8HJ4GegI5yO5z1wcTyyYlL+Z
uCp5jSF1LYx146gHcc5HY554jkCWnlRuyGeRisZyzDBAyAWzkjL98+p4NNAI0l+InkXymRW
ACJuckkEnp16jHrz+EUWoREEtHKJ22+WgADPxk4B7gbjjn+HrnJl+zT3cTRySJAxTyzHI64
jYEgkHIGMe/9DVeSZopjaTv90jy9rMvmdC3HA6jg54xzimkA9z5E4RlZmGHSNBg7wwwCcdB
xkfriong27XDbZJASEBG1unRsYbpgj/a4PSmAiLS8zyCBkQKyllC/McZORwfmBxjqfcGpV+
yvbO20jemZY1ZiODgFgOgPH/fPrmgRXEQgLL5b7S2FMeBjHbgALnB6jvjk81heH5F1fXtVu
5mO0bERV5zzwM+gC9O47YzWhq90lroVxMkkKeUvkqnmfMWLAEBTyDjJz7Y7ZrA8LkW2iX10
flMhKo4OMED6jnkcdTWsF7rZMnqkVdSuopPEd/eNEPItwAiryGYDC8/ken4VWtlLv88yxkN
nexwN5J5P/AsfgtMLfuYl2ne7NPKx9SfkPPXAIPXqeartInlTSNJufcUWPYNq5XAO7v1Pbs
PXjrirIxe5WuQt7flLdT5agRRkjkhRjOPfBP41DIYzMxVT5CYTKj72B6++CaWOURpJ8xDnI
LA54zzz7/570gRmhRACRI+8heeBwD/PrQIhcs4dzgAkD/61Oh8sBpJG6D5UHUn1+g6/p9A/
N5cUYzjrjqxP+QKvx2u+QfdCiP0A4A+Yk9AOc+p49aAKKqygD5gzDAA7gj+VOjDGRppd4Az
82OhFK7LNdl4/3MePlG77q9Bz/XvTJXDkY+4o2gnq1ACTMH+cDaOiJ1wKKTHy+bJ0PCj1/w
DrUUAWpZfs0VuqAEqzMXDAo4O3jGPbkZP4Uze0rmWInzWOGiyWzk9vUdOCfzqRDuRjbKcsv
72InIbGDlc8nofcfyje3juH3WQP3STCTll9fr68c+3egBoUIPOiyHVhlCATyDnjuPYiiaVJ
4squxgd20Hjnrgdh0qSOeGbIukIlP3ZkbaRx3HQ9vT+oeYZIgJrhV5wxZJVywPqAaAIt6x2
9nMI1JSRgQR94gg8+vWo5wEdShIG0EDuP881LEIJI5g5KyY3KV9hyPTn+n4FGjeSRmDsx2E
sSMnoaAEjmkiQBCBwwyvB5z1/z6VJb3TCZ5c/Mw+cAfe9eO+ev1FV+F81G67uh68cU0SMjB
0yGH3TigC5tYXPyEcnehB4P+eP8ip2lWW2YpEY1YrJjsTk5/XcPwAqvArNBuB+aP97jg/KD
198fmBmrkCxT6Z5cfM8QY9Tz82enrx14+nFAHo/gjVbg+HVgmZ2WCRoo8gkFflb88sePaup
juo3XLSoQzDGByR16dfxrzXwbOV+2Wckw2GPz4wU3ZHIOR6YPPX7v5dTYNNKiSSK212DR7l
GNvTORx06DHbn1PBWhaTOmEtDea833pVTgbNqZHDBec+3BHHH6cNlw05LSMOSgDEjJPYdM+
nfPaqc3nNc2u1ZCqEZcHbhe3GOevY9vqRcAUyguzsqAr1A5PIGR0Ht34P1xsWRmAsg+Zck7
FIUkggYx9B2P0pYojG+Ud5CVChyeQOxz/ie9WCnn740UqQc4ZSeOT7c49/XrTQ7AoeSSefl
5b2OeB698enOQXAmtUbyo22FkZSCS3Jx196fh8ebhx0ChRjB9j3/z1pLaYtAm3AQAfMx2le
ehB6dPyq4ZQJGYgY/hTb06DJ5z7A8D8aQXIYwFwApUFAM7ckL6DGe/v+PSrodoo13IDtxkY
6DAHsBjrj2PtmgsuJ1d0KFcKCCDtbrjP8XVeeMfyngZtmEEeIwcbct3yc+/UYJwMH2oEWVU
oX3fMwAGHPDjkjODgfeP/wBamMZBubeVDH5j2Jyfbp6k+veiEeSkhiMZTl8SA89+v4/zxxT
ZnKoq5JUED72Se5Oe3Xr+WKAI4jJM22QZRB+7bzPlAIzx3wCc46dfpVlQRjhxImCZJG25xy
Sd3sPpx65qPckXmOAdpJZl3AjAXryPrnHH41xXjzxYlrbtYwO0ZRGjmQDh2IBCKcdBnn13Y
7EGoQc3ZCcrDPFnj4xG40/SJY0i2BDext+8cn/njgdACRvweM46Any/Vbu7vLiR5JHkkl2i
QtIXLY6bmJyfx6ce1QTmeSYSzGT7U6ZwwC5yeMDsMf0qJzmUFS5XIVNwHXH/AOqvRhBQVkc
7k2WI7SWey+ywsm5ZdxO7jBXgk9Mcf+PVXv2BuRCjMYYhheeMY/TPU+5NWIpEt3m86JjCUK
sobkgAFQT1+9t/CqAZpZWkdiGbLZ9a0JJ4oTcvFbR/fkYD6CvobwVbCDwLo6QomwRtIo43H
c7nj3wRXgWnttinu3f5wrJEPQ7SxP6Cvo/woi23hHRlwiN9it2cEckmNeh7Hk/p7GubE/DY
0p7lk+XLOsbBEX/WsdynJ5PtjkHJ9/b5c66MdwQAWmDY5ZAdmCeQD368/j6VfkfNwzRzh2d
gsq8EJtJIIz049uMAgYFLcRM0fmrcNlFbAjUfePZjg5J4B6dfSuI2OakDMIFhhlgWOXzY2k
OAx2sOGOTt53FsdQtaIHniA28gJjCswVW+UcgA85wcnAGMHP4yJFHBbAiIskg3ptk5GeMbj
wcFh7HABA/hzpoirRwQzAzXBYs8CBpCMHBxzkAADr9MEinfoBPdKYxvndMM4Uvj5iCRzxjY
MFvy+mYiq3ESXMQVYGVTDwwXbgnIGcgYKjtx35pSrizkkZbciFN7iOLG7IJztPIC/MOcc5x
1xUHlpvlNuwjhZwjBlG3OCV25IHcZGD0H1p9AG26XNlK1vZyMqhiFIbAQ5/vcdM8dyOfrmL
mS+mgdmjCKFV/LK5ctlpFbH8XAJ9DyBmrV1HO90sku6S2RQ0QRicMMhtxI+b7oAHGeciohb
XAUxERELuUhlLLx0UY5BHGOpwMeppoCNz8jSB1i8tFg27njK8DaM9eDyOR2z3Ap26Kkdxui
828j28OQxIGSPlHHcfkfbOslvHO8IFts+zqsfDN+7YLnGF6HqRkcY9DUE9n5dpcGC5/eSIf
leMlWB7rggnALHHQkZHencCnbxw3SAyrt2fOy3CHCgAt0zjGBnjpg56c1ER0Zml8ppnK7lD
rFgcgdz6nGMHtnpWhDLFKrKyo0AbcEQAMzActzzzjkNnOADkGqdxGIBNNeRsqxQCRgcoRtz
jlh1/U5xg01vYTOV8bXbJJHpwb/AEeFfMCg8bj0GMnGAOn+3Uc0YtPCWmq4iZnLTOvfYBxn
3OcfyrBu2lvriSaTLzTOAw6fMeT+gA7dK0/EOpR3NyoiQC2iQRRj1CgBj759P8K7FG1kY36
mdNNN5b3RbYzjv7cYHfH+NQt8xjj2EpAu9wB99j8z5/DA/wCA0hZ3uore6LeWCpMZB3YOW7
dOvA9x74WW4U3j7gPLZx5uOj9Nx49wcY9fWtSCsih16HByeP4j/j/LNJksXJZkiPB55wOg9
8CpYY8oZnxFGTt3sMY6kgDq3b+pANSabd/2dqtvqQtYrlLe4Urb3I3LIOuGHcdM/WkBXLmC
NSrDechV7xjPrj72fyH4U9nnaERb2AK7pB6AnuPTgHH0p144kv55/KigMkjOYoFwkeedoHY
c4A9BUTyMQ+4lndjlQeCfX8M8UANBwrI2EXhmyBuOOgpp+bEki7UH3Exjd/nuaUFEQtJgt/
DHznnuTULuZGJY5JGKACRi7ZOPYDoBRUiosILTLlyBtTJHXv8A/W96KAHqqsSYm2SqeF9fp
6fSpHkjuZAZv3FxnlwPlP1HUH3/AEqD5XBBGx89RwPxH+FWfLPlYkXzxtxGyZODnGM9u5wR
296AHzkuY4dQi8t+Atyq9Vz1OOGHuOfrTHEtvGLe5XzLZuY3U8fVTj9P64wiNIkRWCUPE3W
JsZPtj1+n4c06OeFQvlSBN3EkUyZT8Ovf16UwGPEI5BLGwmhkGCwGGQ+4HQ/ocfWpoGaO5a
VwhCna6kfeBypI/WmyqbWUmNVhLrjEgDqRx91jkfj9ecE1EJIp4ceX5UiL8zBvlbn07Hke1
AEaMnno7K5jBG8DGTjAPX60t5GtvcukYPlHlMtuyDyCDUsSboC5dTMmX2s33vXtye/4dDng
gnhkUW9zuMAz5bADdGTjnHocdM45yPcAWPdAySRnKA8OQCv0I9PrUtpIkdyCoHlSZUZbJVh
/kY/D3qrGzWs2MK6HqCSAR+hFWlMckxSMtEs4G5MDAOeD6MP/AK45NIDV0hxp/iO2m835DL
5ZAYcK2QOvTBNemYdJCHmOQ/b5VOe3vnPv+YryWQyXMPlsFMi/IMd8kEH3BAA/75x3r1Dwz
fyXfhi0vZWbI/dysuc71cLz6cEHp3965sRHRSNaT6GrKJX2xeWVUsu1omGUwc/X0HOc+nNT
yoqF3A2hmxs67s9+OB0BwMfzqSaL90+wq/zeYePmJ78evTn+XdkcqRytEP3ZKYAT5AeOTjv
19eeTiuNs3RAz5DNufCjaVX5ucZB9uw/GpkIjbZwTgBn6gdAfw/WoJgigr5io7AvhQfmbg5
LHocDHX06ikhEj7htJbcB8gBJ9SQMcgk8jHf60AX0MRQrvyBhdwGNpwcjaRjr2I7UheHBQx
ksCSA+Rx0BGOTg+nIx+VQFmdi8o80/LywG85wDgEDPTHPQnoAabamRpg1w0OV6qi4ViPqcb
+vXP09HYRfud+5NsTFjlXG4de3fOfTH4kcVLBIFTLyAOeTu6LnjbjGO3p3z61Bcu91bLaSI
UMkYZC7cggEYOARyG7545AI4qnB5MUzw+WrXKgM/zsQDnkkkjsM4HPqT2QHTxxsVV9o2+WB
5ZxnPU9ee49fzNTCMSx7Nq7cY+boB05/Ws61do4+ArLHnbGuBs79epyMHr1/TWj2SQkMGYn
BDY9cYxxSEzH1q7fSdMvLz7Op+zRElSMhz0QZxnksPbjrxz8/azeyz6mFnnErpnfI2Tljyx
/E5P417b8SbiOz8P2tqrfv7y5C9uVTLknAH8Wzr+teJiKJruNmjDvcTeWh6jGQD7ZIIwR9R
Xbh42jcxm7uxRVJbmRS3mvI7BFZgTnNXV8hikVsAZXbaWKHjgf1rur+eFbm60QaKptVK41A
SybVgwmzaoIXkgnnOC3GCtcbewmO9RkWIB2DKp4yQASfrnNbRlzCnDlM65zHE6HeC5zl+Mj
px7HGfwqlErPKEjxl/l5PAzWrFftFPNGHID8ttQHPuffGPx+tVVPnykxgASDZkkk/oBWhA+
Zxa20duv8SO5Y988D+X619J6GzSeGdHeMIc6fAuQM4+QHknv/wDWr5uWIXWoRxSElUZYSp4
G0YH8zX0R4Pm87wVokjykt9iRQD2CHZwAMj7p5rlxS91GlPc1Le3HmbuiBw+2SMZBxg9Rj3
/PHWnXFzIYFKvj5NobZkgnkNg9eueP6VLiGO4OYwPL+dWDck8ZP165+tQTwQuBsRw69C5Y4
wOBjPPU/nXGanOi2aXVb2W4kI3TRyW8MMu9cYPymMfNgj8cgEH1arKuFCTOkoMW9gAQxzjA
yG5xjAx8o4PBNXL7T4YLm5mSPM75dlYt+9OMMAOMA9SQSQcHnmkMAgjjhhQW4SNd48z7ibs
d/lI7fN16ehFaWGZ63xnh3rG0RiZGYqgY4PT7vPHf1yevSpA7GIkkHOWkWM8pyccggHHpz+
eaqSXBjlVvIiYjzHmZSpABPLfMATkrz0GcnOTxFHJNL5e+UolwGMZzliOpByM8DbkEg8nIG
0ANoRHc3TQXEqzCUuV/enGURcnJz03denp1FTpEkmZUYOilmSVo8ZIxk88+uM8/nTdOtzCk
hSQz7ABlgYyHBOdw+6F9gCPzqaLzBKsgeLci4wrcrkYIyRknJ6fypMpCOzkTyOrMTkCNFAT
cwAAAHUjHp+Oarzu6ou2Np1cBQS/Uc9BwOpI9yD15q4sao3MJlbauVCZdgf8AaJHTHIz/AP
XwjewjU4rSaVBc3DkgLtOAy5HXGDgLyQeQOTjhxTYjQiSGDc0chUqyybdrMTn5cc59+p/LO
a4XxRr8E9hNBbJsEtzltwB4VRhR7d/xrsp5UsNJu7y6Dt5AXY7FSCQMIPmzgZ2889WGOhry
G6ZjPHGRkJk8DAPPP6DFb0I3dzOpK2hJZmVNSh8sL5sTb9z9N2MZPsCM02W5Il+1kfd+WAD
jp/F788+9PyoVhKofaf3gVsMcnoPU9uAe5xxVQKJ5Xkm5KqNqDH0AJzwB+f8AMdZiS28bok
l7OWO7IUMSC7c5JPXAHX1zimF4/KbAbeykk4wB9KWQSsiySt8pGPlGBtAx2+oA4pqwy7HfY
hXBYpkZA689x/8AqHegAhjDBXLF5MDC5yxOe3YDHrRMyPMIoyVUE7ip3bm9jnp0HX371GmW
Ro4kGP4mxljzx/kfjUqBYtrjlY8g4ONzd8fp/k0ATRwHOC4ESruZm6FRyce+cDt1phaK3h3
ELuY5AA5PXPPp0/LHrVeSUzKI4oxkgF8LgEjpx0AAOP1pjAeYzTSeY/U4Ofzb/CmBHteSQ/
eZjz6k1IdtuTtO6X1HRT/U0jyFkKAqiE5Majn8TUY5wOg9KQAxLklicnqepNFIM5+Xk+1FA
EwCMpOCoHORk7f/AK1IQyMYmUIwI5Pb/wCtT9vmbnQAnH3l4I5HLCmtKXRYnUALwMdR7UAP
k2iRd8fksSDuU8EZxkD8PWpWYY2yhZwQMMh2up56nBz79falLiO3xCNrAbZopPmBP95Tjj6
dff0iEdtKoAZoJR13jKH8eo+nP1oAVUQxgQXJYfxRONh98ckH9DUYH2e5KqwZB3I4YHocf5
xTmW4lTcytMAAN33senP4U6CP7RmBt3mKh2AD5sjnbj06+/P4UAMYNCsbpJ1G5Cp5XB/MHi
p5UUhBOCuGx5yLlmHUErnHcd/rmqQfGR95T2z/KrCtGyiN2wmMJJsHXuCO45+ooAiZijMoc
OnYjv7joRU6Hc6MqZyON7dT6DuD6c0sKoECSqwDHdE/RSc4PXt7/AP1xUMiPDI0ZUgDBIxj
6fpQBpMFkthOqPuRSpO7vxx7euR3zxzx0nhS/lNjrdkJwGltGmVDkHzkAORjuQGY/7h9s8e
l7cPciR5NzeWI8kDlQu0A/hj8quRSiJobiEAbWADHqp6nv0zz9M560nHmVhp2Z6lrV/eWHh
vQ9UyfKX7NJdc43qwG4evXNazLMt28YkLqR97IDDo23J5xjnP0rg7DU57/wzqui3LI4WItA
U425xIg68rkYH4VveDr177w9ZSsxlkjzBIe6MD8vHrtxz9eK46kOWPobxldm4YvOTJ3s7fe
WJiM8cgngnjByDn64GHmEJKGWUiROcFQVyDjn5TkHJ/XpzlWhiRXQopxk78DKvgn8SQfXNE
cIgJYRkNyNyptw2QAe/HJ475GeorBFk6RgEeUpeQqXVD8i59c4xkkjnryeKjms3aFY4JhCz
vjzUiG0Hd97kE5598fTqtpEsszxu8m+N9rKQG255X05x06d+ma0AhWWQHLALsYZDFc555Ge
eT6jnk0gIo52jmaKCVZmZwGDnaMZ5+pP5DnrxVCWBY9QzA25iB5iuignPOW6c9Dxxn05Fas
byvIgk2tuULsyGdmyMHI6jAIPHfr6ujih2okbTOp+WRR8uD3PAyB15y3TryTRcBmmRvkqgE
mfn2sM7j0wfy4HTk8iugs41CqkTOSq4I4GT07g+n86o2UUMQPkIUyfvKgO5hzt6Huc9OpJ5
zWjEMAGKQ5cdSNwJ6DdzyM9qBNnlXxUvHPiixgkBCR2LTpnkHe5Gcf8A/H26153I8L2cDxg
mWNmKLkk4Q7mwcDHFd58S5bS58VSpahjLYWUNoY2bJV9zyMueegZR9fpiuFstLdZ4ZYlaQ7
mEpAz7fKe574+n1r0qcbRSOaT1L9x4puzZ20cqQNbFziZkKlxyAxUHGcg5wPXOeKy3vPthh
jkHzlX3bjnnB6n0xj/AD0tzywwm4tUlRrVHAjlVckSDDZ+vLflj1rOSQiJLyWPd50uxgnyk
oBgjjpkcfhVqKjoglJyd2VGVop2TIViCG4zg0qOIyhRAzpjIPQ4NLczfapy464wOOcDoT2z
jvUa7vLiIZQNrEZ7dQf5UMRo28JmljlXA3khsDPp29ufy7V7P4A1DHhWZZOBaXMqfMDyp/e
8Y6HDHv614paOwkjK5IxxnAw3Xg/Wu68G6lcW98LSB1a1vYcOH6NIBhee3y7fyNZ1Y80CoO
zPUhdFrrZAplYICvyYCncASR357/Xip3nRlyh3Q8/OjDBHZiOv4deevTGDp87mI/amdB5hX
y+SUZGG5QQcdu56Z47VqXN1KgaMSDzXdcx/3W6/NjHGO3PAyPSvOaOgvXTxwnM67Og2jliC
dpz27/zqo0IluRcAJJBHu+QLghv7wPX9R9OBSxvGBF5DqMMfLbk5fkYGD1BOP0GKZcTKkW6
BEzJu3GJwQ3bj0G7aD+XpQBzF7Z3M+5VmSCFd4WQKWZsYAyCcYA+bnjPbtTvtLhIx5MckMg
YnZxk4yTgnHJDE46857bpdQu5EScxtI6OCwiRB90YABPqcAH/dORVISyyWzyRvCXyJCzDcq
nhmBODw3HQnpyOBjRCJLWUfY7JoAFyqlV3FV8sgHoCccY6HP9JXlBf5l8zEg3ptHy8krjdn
K8fj9AKWNJ7W3G50B3bv3cZQkjnau3gE7j34I96jhmeIO0ZwsjFsucDHBJ3fTqQe/pSfkMn
dTHDtEW/zMMAw+Vix28jcCTkcnjjrkcVyN6pm8e2NgsKxSWqTSs2wFn3JjaeenH4bj9K6yU
o9rcpdIFtFRi4YfKqgZbPYnsRx3HNec+G5TqfjO71V1hYBWlCGPccc42qOhwM55x1wa1pJ2
bIm9kdJrNwn2f8As+aExlI2uLiPjbHHH0XGT1JXoT0rzCIkDfIceWFUZ5yWJP8An6V1PiC9
juIGsbGLMmoSpHGqqR+7U/Iqg9Mnn/gQrm0mktbZJGRBKTuhx1GD978wMc9vpXTSjyoym7s
s6hO1hAdOEKfaNwMkmcsnGNn1OMk9ySPXNRPsiRxlpmmk3AsijAJ9Cx6dSM8/h1ptrbp5DS
TnAI+UkcDPG4/55P0qNYyzlFgLlRu3c4HufYf0Nakj5WkupEwgjjk/1cSnjAP+OallgSSJz
GGVPvIqIFVlX7xPOePU/wD1qiknVZN6MCxPzlUU9OmAOAOlJ+8uI/mZUWQ5YsDlj0znv09h
n86QFdpeAoOxP9kde2adJKGgSOIMEC4Ybsk89/bPIHb9aJodh8tFLvnIK8/L24pqxl/lklC
Beink/QCgBrj5Rlhj0Xt9akji2oJJCI4+3GWf2H/16RWRZgIVGQPvSYPbrj/9dS3Qjicbdz
OD8zM2CT3/AJ/p78AEBzKxkKhV9F4HHakBBbAIAJ6kcf8A6qXLzkHGP4RtHX2ApWkI4AXK5
6c49896ADCxgMwJB5Azgt/gKKaU2gNIxGT07kUUAJtYJvQn/a46GnYilDtnY5/hAyCfb0oE
c1u6Nxg52t/CcdfrSMm85hjbgfMAM45x/MigCaKYnEcjlfm+8ehHow7jgfTnrTmjR0+60b5
GFBGNvsc88/8A6zSOn2qRpRKzOWzJv5J9W/x9KfarPcsljbxmdpHASAgne5OAFxzk9Md6AJ
UieIO8U2woAVeMEOeRxxyOp68cdeBVTMlxP87uZWO4Ox+Yn379cVeCpI3lhnXyuPInPzI/c
JjryOnHbr1qpPHJJM4kjnWdR8yuCW469effH60wGOhleNWQJIeMqPvfgO//ANamIfMXynIT
bkoSB1PYn0/z3q7DNDOu2cKrLnDY4YEZPOeOegxjJ7VDJ5FxKTvAYn78vAbjnOOhzn1/rQA
yEeYnlyMykZZG7Zx09s+v/wCsKyShVjkVldOm84OM9B6c5pChhdky0bAfMsg7deD3qWJ3kO
1yzGNDhtxyFHGOuMcmkBA8TIA4OcjOPT1Htzn8KsQXKqroyrtxjjHHuM+n1Hf1pVd1tJgNr
RpJwrfK6k55wOAOAD9V9jULKD86gZHDL6dcf060AatjceTeRqZmKsNiyrnBXoMjPBBPTp/M
9F4JuBp/ii40+5kMUVzGRCgPytKMbc9ueevrXIJbqqQyLPE5dNwVWyy/MVII9eC30IPGame
QyCOaNz9qiYMGB6heAfy/WplHmVhxdme4ROpuQhIVic9ck46k8YH+HYdKSWGQxguzEgAKyn
aQ2eBjByO/JxWfouqwa7ocV6hdZPuzgADEoxkZzkDJBHrkVpSIk6LHPHvQK24gDAzxkjuDg
dff6HzmmnY6r3RMuWuCohjbg53MT97ryeg7Yx6ZJ7zSACElFQmQbWQAZGSCc/iPr0qlBDIz
EkpuZiThiAATgbRxzyP8njQgVklCqYxGi9TyTycEcdMjueoqQsWFgMRURyKMsMbQPlPPAOP
c89/ftMbaT5VjlBjQfKhXO3AxtOcZGefy/BQBvRljdSQdvBG0YHGPTp+VWPLV3IaPlWwPcA
//AK6EA0RRSwszITuXaw5zj8On+ehzUl1f22mafLqGoTiOG1Uy7l43njAHqS2eM96m2CUIB
uYtjJx354P+e1cN8VLiSDw7Zxb2WOaY7x06DGPf7zcfQ1dOLckRJ2R48NRmhmlvLx2uLq5Z
pJGZ+dxYEknnOf61Id8IhmiLC43IZCGxljtb+pqGOI3c6W6LmJQQz8kl9uSc+hPT2qAzSvK
IyTuxvc56lR1H/fOK9NaHMbBh36KkRVpnmYvG+QuxVOFJJ9SR3GAfQVQmRY9QVFO+D5Wj2K
QSe+D2Gc8e/ep7Kd7q3uLbzCyiFY41HuAOn/AR+Z9aZNMftjCHyyw2IrKowpbJJ+uMenNN2
AoTQ7UCkrvDEE452k9cjrjH4fyrxM0bxuMHjA3dj6+2Ca1J5LZ7Bike7O13BGQpxtJHccqf
bkccDFJogsjQgD5uU9z2/H/61ICW1JjvQwA+Ycgjpk549+f1rbspmt7lWUkGCdbhBwQQBgr
7gg9PY1iWjtuk2ko0aeYuexH8uRiprm5M3kzxMEklXZJt4Gcdvw/pR0A9ctpEiMFzhpmuIt
6BW2oh4OAgbkBti8tx15BbGta6hJG0rldkDRhRBwCWzySwGAM+w59gK5PwrqH9oaJHE8KMc
ohExwGfzFOwDBzkruA4JAbBHfopFeUG2msZo02qqyMMHA5BY9uVA464Arz6kbSsdMHdGmuo
yB7hIYFCblLSk5Vyc/dA5x1HY9Dx0qxAkItZLeWMgupJY8EuONy7cMOAQemcY7c5yqsVzHG
txC0syjasuEDYGcDr2BwOc4HQZp0wBjaYwvNJGi8DlyTkcYOAQQuRz1xWViiC7mlWWNVtTO
qsz4kz8o6ffBPzHAzj36cYzzdRWkikkG2UyKUEPK8kY2gY5wOSc8dBnjfeBEuEmQ/uWCh3D
DaSRnPToASfTrx8xrPn09YiLuC4RZD8u+ABjuJJJAAGSc468/hzSYFe2lm+wCC4hJlVi24L
jcSckYAyOTyCevOeTSyy+bMUe33wuhUlkBCqMgZjxwcd+R19KrQWkVrBHG7Xcr/KpYHcG6j
cW4yAOp7k54qxuUgySfaUhgDOCWBX5RyzDIB6A8/XvT66Act471JbTQV0pZ3a4mZTLiPZtQ
dFxnBBPHHQA+prlfDV8tjperM0SkzRqnmOw+UDOcDGdxHGeMdfaqfifW5dc1dnZ9qDAQE8o
ozhc+w6++ax7UNLcRwknYThgPTqa7IQtCxhKV3cvPIJ5/tkqoQfkghYHbgd8f3R6Hgnjpmq
UqSGQSSMzsQCzOckfXPWrLyg3aKiI5yIwuTtGCOB3xnnP1qhIZGk/eEls4OetbEGjNdRyJA
qLNtRQrJI27e3PPbA56c9OtVZRiZTxzjjJwfzP68U95QsCphl2kY4wTxzg9uaaqoyF8AJ/e
ZcH32jv+NICxdTReVhERmKjeFIKgkeuAAfoO3UmoidwlIt1xsBzuLAYAGfr39s49qfCbV4G
AJQIc4c9ecEjBG5sduPr6xSytcHykjZYFO44X5to7nt0/CgAhkncsiSTtGxyUXO1j7ipDbI
vltNIAd3zIvAUd8sOh9gD+HSi2RpoFBBSLPEkrERg/y447En2pryI2xlPmugwzzABFx0VRn
GOD1/IYoAeZYoozJGnlEn5HU4Y9OF7r3yeT/KqTN50haQ7FAOABkA44FOIe6mLFy7ucszdT
7/AEFI6bj5cIeRVOC2OGb/AA/woATzNhKQk9T84PLdR9QMdqVWEEmSgdl7N0B9x3pokKKQo
AzwW71KsKQhJLjeM4ZUXAY9OuenscGgCFUlmPGXIHUntRTmkDoIljwgOQByfTrRQA9We3mR
ZEWRP7m4EH6EdKfBcLbTMyxlkYEbGPOPUcdue34EZFVlyzqoODnjJwKkLB3yzt5hOdzHgcd
/r/nrQBdklguZd0QRX27eu05xwR79j2PtTgbdIbUpcotyXPmxMjIIyDwfxx1BH04zVCSExt
h8IwI6fnmnyRymNFdASc4ZeSw46Y6jimAt47mYlogoYDb1IwPQnP8AhTFldUUxzsCv3VJOV
+nan28ksQ8tHRkYjdFKcA/XPA+uabKgilYTQPDu5CoSBj2znI/GkA4Pll8xDxwF2ngEk8e3
PSpSUQDaAZNjKSwDbgcjoQcMAeOnQYx1NJPm+XeVGc+w/CrskQRNqHcByA7A8en8++D7dKA
IPLYrhX6clf5/jU0BktmSVUVkddyh+M9jyDwQfccY9adIjMi7ySygFXbnC5PQjp6Y5xg0mH
WWWKHdMGTcVYkkYGcgjuAM0ALcxJbXcsS7njiOHZH3qRkdDgZB4pnlosXmRTbGxnYW2kD6j
rUkkitERA6YZSGEuVY55xno2Dg54Oe2KhVXeNYlO5zg49PQe/b/AAoAfCJQQY5HB5Awpbdn
r29hwamZ5XHmKuXP32UEH3469eepFQmxUuEVJA+0Bonba2e5HHIz0AGf51MGhYMs0mJgMI3
8SEdM5Az+J4oA67wJqsdrr5sWVGtr5QpaQ42SKCR1/vYxjvx6CvThCWkdywLuRhs8H+ZHQ/
8A18V4IYZPJIZyQQFVt3CkH1/L869Z8D+IovEcEFpcykalaryM/LOoG0Eg5yecn3weORXLi
Kf2kbUpdDqFhHzNtQMOuFG3kHnHf6duRjriQEW7MG8vzVQAM/JbnjPryOnfFWUSIM43BXIA
C7cHGOR+H4dO1PjjDFwF6kHJB4+vr1wB6/lXGbEkWWZZdgJJzkcHOeMkd/8A9eauW0G/KuC
SeuMgnn3/AM9PSq0VsAVVghjfI5yS30Pv1rThjEKrvJVQOADwR0wT1poCVmjjEk0sixCKNi
zEDaFHJ+mAK8Y+KesXGtNYpFbrDYLueLcu1nJ/5aPuAwdoBC/eAIJxuAHr13dyWunzXCQvL
IgJAUckgEjnBA+rYX1OK+bvE2qXmpzPd3brIRiBdh3IFU7iRyc5Y7ieclyfSurDxu7mNR9D
Mjl+yQOUVmJdiuT93jt6feT/AL5pphE15cSI5IVw4G75ihyT+mfzqrLPjYQ2QGPQc4AUfrt
qTTyRd+YMMqgrkg8DaRn8q7DELHzVupYLd98rKQjhsfMpDgj/AL5wPrUqofNubV02NtEipw
TkHOMj2Lf5FKI2SFig5XD8khkJ4Bz7M3/jtV2BeaN4SEbeNrA9Dk8/XjNAi0MTLLFGFAkXz
FDHvjoPckAYqONi0RnyytGqk5P3iGHOfzH1FVJmkbbM5LPIOSR65HSpPMWUbpd4ye3Oemfx
4/8A1Uhlq2US3EgUBfOicA59ef5iq8TBZCrhR8uGJHT6/jg0rlYUhcLk7icHoy8f5/OnPCs
0qvGZN5APIzuTpn+hHPOe3RgbXhrVprCW5sw7o8igqzrvTjkq6kEFGHqO1ep2r2V7AssVpE
JXRJTIs3mMkmMkMVwQ/wB4H8eK8Xt3NsqXNtIBJAQyn2P8R9QD2x356c+i+G9ciayW0nyLO
ZlLpGpO1wMqwHAIG1R06KOpGDz1oXV0XCVmdU8n2kSKFKIPmZrcMxlXGTk5KscgAZORzyet
aUcjXISY79kamTAi5K9Nh5yOeRjn0z0qGT/R5pkugkrCRvlb92ygnJDdyQMEZ56kEVZiVZI
PLMhNuN20kgAY9h1Gc+x6fw1xs3K9mUZknSRRC7FR+72FGU7WGBxjg8nv7ClubdXSQB1Mzq
RK8Y3DIx1zkHOMck8jGcjAtOIHuW8y6bJd/l3cyIcjBA6jI7e/HeleIOZIiokDDCgopK/Md
wLLgAAgDjHTr6JAczdJa2q5lNuWjm3KSgZQR+GQOeSMAY6CuM8Ya8bK3ksIJszTMfP2AJjp
8pwPmA9TkHC+laHirxJZafI62UizYLhMDKk9AQOyjBGRg8nGetebbmup2vJ9oUybn+XCkk5
wMfjx2rrpUr6synLoiCG2muGxGhbnksQB+Z4q6BBbBrZH3u2UklLFUAOOg6n8fyNNa1luo/
MYO+0Hbn5VA9hjGAPpUHkP5O4IxjBG5yMD8Gxx/WukyHMixygRMXLZAaMEfgPrnrT0dAjMl
uC2OZbhshf90DHP5/hUUbyeeZFdE+UhXZsBR7f/AFqnWVQ5a3iDSBSxABCR4HBAzkkdcn8q
ALvhy+t9C8RWWo6jplvqsMau0lnPtKPuVlG7IYcEhunpWW4WWd5HOFJJO3nb3x7/AOeafHG
HSLDO8jvuKlsZ/Ac/jxTpFcBGOVB4QMBjbnOQO3T8eaAGSeTtRlDbeAEclgoHUk9snJwKi3
PtKg4VuCx4BH+FSXEW3DF2bcTtBYHjP/6+arKUZiZd7E88HkmgB8j72yztKw4yxPSrCH/QD
5iIMN8pYHcc9gM49/8AIpIRLBBvWCNQ5+SaQc/8BB4P1AqB1eRmkJaUk5Zzn9SaALaytcSF
iNsRGDuPLegYjGRwOOgxUn26OGBooIgWZSC2SP8AgR9eCfbpxVSZZAV8x1ROAqg9vYf401o
yqKTgJ7NndjB/qPagBUlSOOTbHvZuAzLkKPp6/wCcdMPSJfLE1y5CN90A/O309Pqf1qs0jb
fLBITOdueM0A7tqE/Lnp6ZoAmuLmOX5IbdYohnAzljn1bv+lFNW2lEIuCoEeeCzAbsdhzk/
hRTsA0mFgPlZD3wcj8v/r0kjF2UBi4A2rkYOKVREyNlyr5GNwyMfUc0eRJ5e9QrL32kEj8K
QCl/MiVJCdy4Ck+npRGk7cRq556KCak+0iZk+0KXK8bhjJX+p/yc1HIph+7yp+63r/hQBMs
TEbZ7aQNjIYts+nUYqQ/uogIlkiZuR5x4I+mMY+tU22FcqcEcFWGf1/8A1VPGt1aMssfcZy
jBgc9jj+RoAjJaaQIVi3Ej5lwoH4jiriKTCNzmEhRuDLuT6jAyuR+fXNVDcMZhIY48j7wVd
ob1zir0V8ksSosz2jo7OmFLopPZf4l9MHOaYFTLQTAMc7T/AAODj6EHrTvOWQKSQrpysgG3
pz0z1+lSXCxxSbnVfM2hw0J+U5G5TgjjqOOMUWDW4mH2iFT2KMcbs8de3r2+tICOaOOOQGW
J0yuW465/iHTH0pIPkm2xSIUfg7h259+P51av7eW2lS2tzMYnBcI5+Vjkn5eSDxjoTn1qlF
5kMiyJ8si/MCuMjHXNAE81qph3xouBjlQwB+hJIqF2kYj5iQP4WPI/A017t2feFCPkksnGc
/Tj9KckiyoQ8ak+oZV5/KgCeBFm/decV3Yz8hOOfb/ClmvJ4biO6gkkikU8Orcj8R34NQx3
LRQyQIoRywfzQSXGAeAQcY5z+A6VObkzQtC7NKuTh35I6dPxA79vrkA9A8PfFm4izDq0K3a
fwyZCOvJ6noe3pXZWfxS8MSACeWe1JP8AGgIx3wVPX3rwExRkhVZlbnIcfypQkqkbQpBPHA
P5ZrGVCDLVRo+ix8RfCoiZv7XG05IxC+Ov06/l1qhqfxT0qK3mbSma7m42kxFwD3G0EH8Sa
8D8+5JyXzjn58Gr0M13dnAUzFTzGxxGo9TgjGOOv/61HDwQ3UZ1Wv8Aj3W9fQRSXUkEDJho
osImOQSVXr+J/wATyM0qsvmSFjFwEjzgke59zyT/AC4pLh41BAk85nwWAGF3ZJI+nP8AOq0
43N533t7nIxj0x06da2SS0RnuRk7n6BcDpmp7d/LjmjYEhsHK+x//AF1WUlDwAfY96sRzKs
TKygleB2/z1pgTJcOkkwOBujABPfBDZ/HBP40ltMA0AOAwlUZ9sn/E/lTb4COcrjoi9/VBV
YhQi5YkkH8KAHs3+rDfwDBB9cmpTbmXa6lfLMbNx/CQCcH8uPY1XklaWQu2CxOSemferCSm
1VsRho5UIG7kc5GeO45oArxvyqsflyOCeBVvd5OYp9wyx2FRyh/vD1HbFVkVZIsdJB90Z4Y
f41ahvGjlTfyuAeV3DcOOQce49cGgCJriSKcsHVsjGVHyt+GP6Uttey2t2s9q7qxOSq/yx6
UXBWVnkEcKdSRGSF/I855qttAHXOT64FAHqGkfEOSGx2zWs0ioFBB3MEweCoJ4/X8BW5D47
05YlF3bTEMMHbbFRtyOBk8/Lwf6YrxmCSVJMxmVOePLkxTp7iaVwxuJ3JH8TVk6MGWptHsV
x8RbS4ULZW8rSRkNI0km8kAYHA6da5bWPGupa0vkwmOOKNGABy7ICck7QByfXGBwBtyc8Oj
PEcsUX5Sp+Y/OM98HNXbC7tRPsvhJNbbSBHENioxHDcHnB9R0z9aqNKC2E5NkM8Dz5upZvM
J6E4yfTPOF6UxZLmIoFlBXjAzgKD79qdJOpxIsgV0HyooO1QOg+vuajtoo3XfsUlc5Mk6qD
+BqyRrJPcuoaR5XY4DFs/gPU1YKJGHeMRRuoA2lGBIPUjcf88VXllk3kxqUBAACEYI69gO+
OlTfaJltpIogscL8v5Z5YLkc5ye5796AKg8ofeO49AB2qYRgQA7WjU5J3dZCPyHH+c1EI5E
YvH8pQAlg3TPv+Napt4YrYzXRd3kATfMCMdcld3Jx/un6igCh9qUjGwEfwp1H49z9OB+uZI
A7je0qqxJGQQ7t7BB/M+3NVlK+jIhG1sfxenXp0FWoZoY4wFnSFB/rFCFnf2ORgj2JxTAr3
KuzBhuKcEM55ftn6cfhRFLMv3WijQkZAGD+fWn3N6ZZJWjQ/P1kf75GMY44A9gPbNMW5ufL
8qCPywRtPlphmB7E9TSAmlgi3E/ZrgnnG9wAR2xlQT9KgMN0fmS3kVDyMK2MVG8EkO0yFF3
ccOCR9QOlDsi4CckdWI4P0B7UAIASxZyfc9zSzTPJtzwqjao9BUqJFAGM6eY7D7mTlcjO7P
8ALr7+6s91qPlQxR5WIYSKIcKP89zQBXUR7Dudg2eFA/rmpjcJGALeLYT1eQhifpxgfz96G
sxDLsuLiJMfe2HzD/47x+tAmhhlVoEZ2U8NKcA+nyjp+ZoAgkeWWTdIzM3TJOaKuC9kicGN
442UY3RoB+HTP4/5JQBRAzjFTBpLYpJG7IzZIZcg4zjI/X8qj+TPCj8zUuYnVQQ/yJ25HXP
p70AI0ieUysqyMSGDDjB9D606SNANybsEfL3+oPv+VWIbS2nBIvYkY9EkGPzPAqCS1MecTQ
SqOTsk+nPODQA1drP/AKoAn0JwPcjrTnjZTtWMlh0eI5z/AJ/OmEhgEDb8cjIwR7U93ikXJ
wc+vBH0PSgAjYpeL5jso3Z3vkEH1OMn+dWntlKRkrtAb5pQV2H9dpxx3H061UECOHZSyqo6
n5hn0yP506Ca80/E8LSRK/Adfuv6j0P05pgG3yH2Ah2LDAQ55H6H8Pzqe6aGRHZLgAg5Ebq
QwPcdCPXv9agkklvcvsj3INzeWiocdzwBmrEV2GQxyTCSJgCUuCT09COn6UCJbJNPmhWKaF
ycnEqMd2T0ymefqPyouxPaTStuWQOdu4feA4PJGM546579CKpSyeVuj2IY25ABzj3B6jpQ1
07JmSXzvl27Zckgex+tAyKQbyTswzHOS1SRs0XRiVyRwTkfrTWKMq/O2FHTHI+ntWta6JrF
xpEmtW9m8trFvLvlWO1Qu8lM7io3rk4wMjJ5pAZkiM2JF+Uld23nPB9T347U1HAIJP3h2GD
/APX6d61G8M61HHZbrNx9skSKABgWLSYKKRn5CwOQGxkZIyM1NF4Q1iW5a3FkyTC1a8Ikkj
j2RK+wuSWAC5z1IzwRwc0AYU2GfcFIB7kdTSH7u4OeDgCtafRtTEupQNZyiXTVMl0GAQwgM
FORnnlgO/8AWnTeHpofDEOtefFtkfabZgRLsyR5oHePIC7v73GOMkAxcrjBBzTt7+WU3Nsz
nburVv8AwvrGm3YtruzCTbJXwsqOB5QJkBKkgMoByp5HpzUml+HLq+muvtAe3trW0F5cyrG
ZdkTKCp2r1J3LjkAZ5wM0AYYOM/SnkZ2YJbK5xjpxirkWj39xGssdqzobVrvII/1KuUZ/oG
Uj146UupWK6dNFCLgvL5KPMuwqInOTsBJ+bA25PHJOMgZIBSCpsO9mBC/LhM5Oeh54781GA
AcHitf+wNTk1L+zRZhLmOWW3dWdU+ePLSbixAG0HknAxUf9iah9qkgjgSZoiFfypUkX5l3D
5lJB4B5B7GgDPkLHG/nCgc+mOKYWyAMdKuXdhd2txDDeRGKWaKOWMSMBlHAKnOcAEEHmr8X
hPXJpY4009wZFlcF2VQqRna7sSQFUN8u44BPAJNAGIBk4GPxpxLFRySOtbdt4Q128kvI4NM
kaS0lMEsW9Q4kwx2BScs2FYgLk8d6pzaLqEOnxX8ltttpIhOjl15QuY89c/eVhjrwTjHNAG
eCexx9aCxLZPWtKz8P6jqGl3ep20UTWln/r3a4jUp/wEsDz245PAqFtJvVYqbdt22J8ZH3Z
ApQ9e4dfzoAqFiecg9+lSLJ+6MHloVLB9xX5uARjPpz+grVHhPWQ16r2scX2K4NrOZriKML
KASUBZhubCtwM9KgutB1Ow02LULmBY7eXZtJmQuA67kJUHcoZQSCQMjpQBn4GQO9IepIbjt
71ft9Jvp9Pe7ghVoVDH5ZVDsFGXwudzADk4HA5OKmm8PanBDaM1tEWu/LEESTo8rmQZT92r
FxkdMjuPWgDJJ59asxERxHeOeuCvB44/n+laVp4W1W7vZLeCK3kMcfmyGO9h2eXzlg+/aR8
rZwTjBzjFTt4a1KLSpdRntk+yRk7iJFOcP5eRg5ZN3y7xlc96AMiLzZcxowAA3k4xwOmfep
0uJLSPyREH34ZX3OOevYgE/4VpXXhHWNMeWG4sSZ4VeWaNJo3ESxgFt21iRjd069cdKzLWz
uDvmwjKGEasQT8xGRj0yBnJ7ZoAjeSTcTMyzKSMhWOBznAOf15600XMiOfJjZQ4wfmJJ4x2
9j0rdPhbWGurCJ4PN+2tF9nhNxEXk8wZUlA5KhlGcn256VBceHNXiuSj2jyNHGjeYGVowju
I0ZCpIYbzt4zyMdQaAIYraEWu+9LtGrEJFCcDdx+A7gknPHeqM/2aS6BiK2ykcjLFQPYnJO
foKsahDJpd3JZXQaa5tpGikSQ/u43U7SAvfB+g46VDE4jPmyLAZfvCSVixznqMEj8xTAe1w
sMSGB2kaNlYyIpwpHTBP8AUH2PNRQRsF80TAeZ8hVWGSCeRzz+QNRyO944USyTSEk/M2B78
Gn/ANqXccZht3SNSNuYo1VmHTkgZNAh1wghjcMPLyAFib7xPqe/vzjk1WjWR03MsrrnJCjg
0C2k83y5QyPjO0qS3r0/XmgRxoQHU53YO47QPy5/GkMfJEREGYKmR8qAnJ/w/GprmC1ia3W
3nEqvEHkbaQUY/wAPvj2xUX+u/doQ20ZYnCKAKaEM5ARk3YOQzBFX25NMCRxaQpDu82WQ8u
h+TaOcA/Xg8dB79I3vJWDqjeWr9UjG0H8uvXvnvVyHSlCb5b2zRMEff3n8qhnjs1cCOeSYg
dVXb+GMe1ICjyex/KkHB569qkPlgjCt0HBNCsufli5H40AOOwW53JlyylXB6DByCPfg/hRT
SZQCAu0bugXGDRQAqxq5AMsYGcDIP51J9kG0kXEOQcFCSD+tQiM56ofq1O8qQH+Dt/Ev+NA
EwsZHVtgVth5Kyjv06/SmzWM8Ay8Eyg9yMg/QjrUaeap3KVH0Yfyq5Hf3ZCr5kmANrAE4b8
u/FAFWe3MEwVW3KcFH6ZyM06N5VnBZGds8gZBP5U+5uJJQglhAYklvlI3f0H4de9RoznEcM
m3fj5WOMEe5oAn+yqXyDOFbqQAeO/pn8qF861kKQSzeW6g5hbO73I/oelC3WweUyvGSc71I
BB/Hp+GKfcQCaUuJkJ2jkDGOByduR+tAFaTC4mS73Pn7pUhh+mP1p62zypvbYGY/xcK30I+
X+VQ/PbPwPmKkEMoPX609XtyqhhJE46mNtwPvg/40AOngQKXAVAP4c4J+mSQfwNIbTzADCd
7d06OPw7/hUvPlkRzuwbgBnQZ+uSabAsYJ+0lozgKkqqGUH3wOe/I5oAZsZV8oxSA5BZdnJ
rct/E9zaeH4dOsQsRC3KTSYQsyTBAVBYZXhMHBGQcetYzGJSNxEwzjdG7Lnj/aH0qDZkDy1
LRr1GRk0Adwnju1guXu4NPkEt3fWd7eB5Qw3W5J2xcZG4sevQcciq48YWgvdWu1sGW41LTX
sps7WjBMisjhCMABUVSoGM8jHQcqjOCpFqWAH8Y4I/IfzqMNKWYDG4HO0Ddz3/CgDrV8YwS
azrE9xp7XVnqlyHkQylZI4gsi7VK4HAk4yCPlBxkVkX95Yz2EDfZro39tElvvyohwrHDYxn
O3jB75Oe1ZcbCHBe3V8kYKtgn16cGn3Dh13L8rZORvJA9OSx5oA3BrGmWU+mLaWd09ha3Mk
8sVxKN8yOEV48qAB8iY3Y7mn6b4qtNIvL97XSw9rdzsDBNM58u2KPH5akEZbZIwy2egOM1z
TsWC79uc5JJJpZT87bFIj7cdaAOotvHH2fwxHohsw0cWnz2iScBleWVnZge6lSgIPdARjJz
zmq341LUJroRlBJt+XOcYAH9DVNuO2PxzScAZ70AdXbeMXk1OyvdSgM80Uc0c0oCs8++Pyw
zBgVZgoUHIw23kEliZ9L8axaHd6pJaWXmpeNCyGVEQoVyH+VAF5V3HA7g9RWr8NfDjappuo
3sd6SYpYlNnBYx3cwx8yzlHYHap7KGJ5GCOtfQfAllrMviV5rzVJYtHuEjzbWOZZQzSDeyO
wKY2ZIJyM+1AHI67qi6xrNzepEYYGISCItu8qJQFjTPfaiqM98VvSeNRqFzqaanFcS2moWU
VoxR1EkPlsjhl42kb1JIwM7jznmrvhfwNpXiVtYuLfU72S2s5gsFvbW6yXUkZJ/emMsMgDG
Qu4nJ6Y5i8L+EfD2tzana3msahb3Nks04CWQO6GJQSSGYFW68fyoAsWvxHiivZp5NNb57u3
lQqys0SQ28kCMpYH96NyuG/vL0wcVjXvimG/8KWOhy28oFnBiORSozN50j7icZK7ZGXBPB5
GMnOLqMOnxapNHp9xNNYq/wC7lkQK7L6lexrc1nwraaV/bciX0ktvaNbLZybQPP8APXzE3D
t+7DH2IAPWgDKstUS10XVbFoWZr1Ygr7hhNj7jkd89K0oPF8lreG4gtzhraC3eN24byokVT
+EkaOPdRXQax8NLbT/CI1iK+v8AzV023vyZrPbbv5u0eWkueXG7OMdP0wIPCf2jwTNriXEn
2xHMotNnDWqsqNMG9pGC49ie1AF+58ZadqEOuxXdncqupag18uwRSFNyuNuXU4OW+8uDx+W
bq2vWOp6JaW32eV7uCKGIXEyx7kVF2kBkVWYHCgb87QuATnNb/hL4Zx+J7PSLtdRMaTzyR3
qYUNDHu2pIoJ+YF8KfQkVwbLsneNAflcgHr04oA6LSPEENnosuntbNJcGO4jjxtUYljKkls
bhjOcKQG6HINWLzxJbPJo80UE8N1Zm23PEkKMREgUlZQm/cSoI3EgdMcCuY3b85A3hsnI6+
vSlk8zK9Bhdww56fn1oA3W1myXVZLy3tGAks57d1SFIizSRugfYgCLgOBhQM7c9SalbW9Nn
8Kw6Xc28091bI0du0hTEO6TeWQhA/QsNjMVyxOAcVgvOFG14zIMYysp+o7mkV5UYsipEpAy
SA3Hrzn9KAO21LxbYX3iW+1X7JcLHqENzDOieQmwSY6FFG8jJ5bLHjJNYdrd6ItjdWUsN88
TTCaHbNGjAhSPnyMYye3v0zWRBPOUYmGOcZ5Ync3654/CnSCacDbZOpJyCwVQD7fKOPxoA7
JPFViuseHNTSwnkudJFqJEiWPDrCioSZFQMSdgxuLAZPbAplt4oQssc2nXBszZRW0nlbIVQ
x3HnBo/lCqGOSQRnLEjsK49ZokJZ1labO0lZsKOeoI/8Ar1I32dixkmCnGBbxq7O2fUsMA+
9MC3r+pnWNWvrrKKby7kuXVB8iMzFiAzDJxu9ulZ5tlkUBRCpDAlskZ/AncfwFMhEkcgf/A
FYUFcZVTg59etJIYwcPPcNjoMD+YY0gEkEkLNBvEaOecrgke/fHfBp6M9upFvcysQMZhUgY
9CetQPMhb/R4jH8pBLHex9+nH4U6C2aVQd21cZOR3/D2oAmS2JiVsy+a+SwjO7IyeT6D601
08iI7UdmYfxEAAe4H+NWHmFtaQIZMhSTtjwuec855P4iqzTzMTMihFBBBY8fr169B+VMCKO
WeFAynCg8ZUYJ/rS/Z28qJmWQtJkgBedvHI9RnI/CkwAC6guQeXYcD8Pwq6L65UAoGiThtw
3fMcYyTjn+Q5wKQEA0242q3kyLkZBkYL/OkNmQufOt074MwOPbiknvbq4+9K5x6tVYK/TC9
fXFAE0lsqcfaImI4JUNj88VHsUD5nQduASaUo/O4r+LA00JyCSCPbJoAdGsW4ea8gjyclED
H8iRRQQCcl+QP7pooARIlfHzH/vn/AOvT/Kh3BQzHnBPQf/WpgkbCgFsgYAHGM9qAJJNo2O
56LyfyoAnEEYVgVfI688j8Mc/yqT7Kgj/d8s3QE8jjIPbOefyx14qsInUAGNOuck9vzqYW8
YIDSBRwS20lUB6HrnHTtQBXyI+juOMrtPSkDMzfMxOP73NaMdpayIGcz+UOrpEDj0PXp+Xt
SzWlvGPMjuIwAeoIYY/3T8wPTt+NAFKNmWQJ55CdQVOQasC9RgFeCGYf7SlW/AqRTUgDyBF
S3LEjBMmM/k2BSPZPnO3kk4K5IP4mgB0tzaSIUTTtjsMIVnY4P0qJXtzAi7DHcITmQHIbnu
O2PUf/AF6cmn3hXclm5HJDKpJGKiPnScMm7Zyx25I+pHNAFqG4jVdwa3Vs4OTKCffjj/PSq
80olnG9gUBwBGCcD8eTViOCZ/n8o+u/JHtk4HOSamuLCSGHdN5ryHnJUgKMZJ+bk/kB70WA
pgI2EWaL5iRmRSCo9/8AJp6SWyW7JJFDK4Y/MGYN+HGMcUTQ2oVZILhGYD5opgVYH+R/OnG
485XDAeYwx5jSK2P0z+tAECMuxlIPPds/KPQc8/iKfCCFJ2vsB4BIUcd8n/CoUikdtsO45z
93PapI4XZWwrkDh2aPIX8aAI3kMkmeDzkgDP5+tK0p2eX5UXODxn/H3qx5O5C+7jtyMfic8
DrwM59qjfegJ2ptPqvU/lQA0xsSN7qMdiVAqbDNtBUHcOi9SPX2/KoN0/OEZQeoVMChZDGT
k4PI2g/5xQAy4VUbaPvdznikSEuu7coHclsYqykO45YElRzgcAegH+P60kp+Tcw4I4PT/PW
gDofDOu2ui2hFx4f0/UHSbzobqSSWKWNwBj5kYfIOuMDPOT0q7Z+PR53iCXWtIttRGtXEU8
0QuJIFVoy2ApTnA3+vYda4yLCHzdwBXlV/rSSyHAEhJwMAfzoA6bTfFelabeXkx8K2M0Utz
9otw1xKstsRnaqyKwJUenfuemG2vjm9TxFquuX8Md5dalaTWsg3eWFDoEyMDsoxiuU+lFAA
OeK6XWPFk+teGNI0R7aKIaerbp1Yb7jsm7j+FcqB6GuapV68g4oA7jUfHd1q2knSZLMfZDp
1taCIzMQkkPCzqCOGIypA6g0218cajp6Q6ekKtYR6bJp8loZPklVw258kZ5Z93HcDnFccGz
gM2Pf0ojVc/Mw56Dr/AJ9KAOy8N+O7jwveaHcQWwkXTVuQ6iVlFwJedrYHGCAe/IFcq6KWL
BQFLY68r9cYzUJLH5GHQYwaapKNkuR2z3oAtMiyxvumRCqBlzn94eAdvvznqB1+lQM7onOG
9yBn9DTAznO0nJOTt5z/AFpQ8mQu0cnIJQUAPmlMyLtt44+uTHkk/XJNPWRngRQASnI2nB/
EHg/hTEBbIbljkYA5/wA+1JIWk2rtAIAUcdcUADBpiyrGzSDn0wO/GfcVLE8du8sdzbiZgR
jLn5PXp9f0qsoZjs52qc7c9D/jT1dEBwQ3fDDn+RoAmd4zI00YgAxwh55x24/nUMrIFIEu4
8EbVwoPfsKR3MmF4VPd+Prxil8uH5QjFz/FjigCaG5KxbGeJeMAsXBx/wAB4psksUjshMax
5yTGGO7/AL6qZ7WdQuA7K33Uwykn26g/hVV4pE+Uoc54HNAD/Ng+0LItoTboMbPMO4+5Yf4
Cp/tVs2PL0+JGByGkkd8DGPp/+qqyiefcFUsoOSgGBn6DoamS1dGcTWuwAbvmB/xoAkuLoM
u6OTyyoz+6j2jdnsev/wBfP0qkwZ1DtLuc8YJJNWmjUZJigCqchWkKnH03ZpqwxyYUGKLf6
Hcf58c+uPrQBWSViDvkkwe2ev51LDCrgsTnHO0nt0FaS6ZaSrtjld5mOI4Yl8xznOCxHygc
HgZPFU5YIM4WXLj+Dyuv0wf8KLAMe3iDjOG77Ub/APX/AD7HtzULJFtyAw9ctnP6U94UEe9
ZEYk8KwKkr69cY/GoTE4TcY8qB1ByKAFCJg4LDHfg0hRQcFj+Io3OAMls4x9KazbsZYnAwK
AF2JyPNB+gNFAxjHHX1ooAl3n5CmFKj+HilWVmwzDJB6H7v1qAOyngjIoVS7dQD1570ATs0
SnKYGeoPODimCYg53urAfKRQyIsjBG8xFPUDGR6805cDkIpxjlj0oAb5oB2wq3cfe55+lOd
Jol3NAUQ5wWX1qSWVGRgHOM8IOF/DpVVCEcEj9M/zoAl8krsMoKu2CqkdRnqfapDEI5yAu5
G6HJ4Hsfb3FHnK38EWOcHaVPf0IprMShDTZychR82D+PSgBrRYYJHIG3dAv6CpEtLmMCRf3
R6bmcJj8zTJZA3/LVmHXGSf50g+zkZJlDY6cfz/wDrUASxvdPMHW4kkZTwVkOSatQEpITuC
TdWSWPeT+OKzzKE/wBWuw9zuJP+FMWRwNo2j8BQBZnUPLI8jAOzceWBz68dqrpgOMsAPXGc
UrSSOApZyMdM8VIkabTu2A/wktyf1oAuRrHIpSO4nYYyUEGQD3wN2PxpI1gj/dpIWZ+Bm3V
jgjry2Aa6jw0Avw18dGOQ4VbA9eD+/PbvXLrcReQGcZY9AQMDjsOAP50lqyr+Q5UaZRma9k
CAHmLIUY4x8/TH8hUbJb7lJlnJxn5rcd+n8fNdf4ghkufhf4DWN41YfbwTJOsfWdSOWIrl9
XSZtZntdSmVJ7FDas3LhmhBVR+O0DNJB8itJHCp8szTjHbyBwPxapbXThdbmszeTGMBnKWw
Oz8mrufHOlLrfx0udMnYoLu+toGkXJKhkQHGRzx/Kue8ZS3t/wCLr7ToFnmttPmexsoFJYR
wRMVVQPooJPUnk80Id12MIm3UL/pEwUDp5Awfr83P40+Uw7VZ5JkB4x5AA6f73vVvxAdaeH
TF1m3vImt7U28DXMTKXQOzDlhzjeR7AAV0njqCS40LwSUeLjRU4kmVf42/vEUCuuxx0scJj
SR5J1QKFVhbgA+n8XXFQCO0bJa5uOB/zxB/9mrodcVo/AXhlGZSRPe/dYMMZi5yCe+a5U47
Z/GmguuxdjtIZyBHJdN/u24P/s1R+VZjINzPkf8ATEf/ABVdtp0T3PwR1BEeNW/t2M/PIqD
/AFJ7kgetQ+N0EXhjwrbyRefdRQTiXU42LxXIMpKokn8fljg+hOKSYXXY47y7PA/0i4z/AN
cB/wDFV0A8GXK+AJfFLMfLF0kcaZ58r5lMhHoXAUc9Q3tWJpOlXetalBY2ULSSysF4GQo7k
+gA5J7AV6P4QulXxpqeh3Pn2Wl63aNpsMskJXonlxNg4ySO3q1Dug3PNAlpjJuJ93UgQgjP
/fVTR2iSAmN7hj6CAcA/8Co1zTJtD16+0yYNvtZmjy64LAHhse4wfxrs9T0691H4Y+E4rW3
kuHaScKqrk582QBR/9ahsL+RxTizcY8+bHY+QuT/4/Ui2ol4X7QwCjJFv29fvVv8AjSV007
w/YX7s+uWdvJFe7n3NGvmHyo2P95V/IEDtVzxhk/DrwGdxyYLrkn/prQF12OOEVnyRcz/KM
/6gf/F05re3Ch2muMHu1uMc/wDAq6+6b/hKPhodVuI86loU8VvLckgtcQyZC7z1JTaqj2p+
sH/iyPhrJbI1K5GAePxoC67HGtDAIw/nXGzOM+QAM/8AfVOht453CRS3Esh4VBAGJ/Dd9am
3EeFARnP27/2nXSeL4IND8P8AhrRbJZEF5p0WqXr7zm4llGVDDOCEAwvpubuxJYXXY5ea0j
tZSkz3EUoAyrW4BBPP97IqIpaNwLidmJ4BgGfz31ryrrtv4WnsJNOvRpTXkdz5kkThI3VXT
rjAyG5/3R6VoPBN4f8AhvaX9tMyS+IJ5oZmGARBCQPLB6gMzEn1CqPXIF12OduNPS0dFuzd
wFxkb7YAkeoBYZqJCAPKimGz1kjGfyGf8mui8AXkUHiq20u/jFxperOLK8gLZBVyFVvZlba
wI5GOOtYetWkmlaxf6aX3C2uHiycEnacZ/SgTZBiRQRH5ig9W3bVJ7ccYqJRLICizgjP3C+
M/nxTPNcknjPsMcfhUu62fBeJkHrG+f0P+NMQstncwAmSNkUjO49D+VLHBGbeSYzpuUDCHP
OePpx9aRxaqy+W0w/2mUD+RqzPIsYjjjvzJECCSykFWI54Poe+aaAptEEiV3BAJxux2+nc/
jVy3iiUMHL4khfAOVEjc7QMDnnbwcc5qu2353eSORm53liSx/MUySVdnBUtwcKMY/HrSAUp
PAgcxssZ4JAK5H/16QyxE5AdDwMDDA4AHIOP8+tRxEbwS2D6jt7/hV2aWF+EQOWALGUktkD
BOeOCcnHP6cgFRZAzBc57ZIxj3PWpSYuBFl5D1YDv7c/59qjaLofLYZPGDkY749aRoU2gpI
M85DDGPx6UAKXkdtgZlA65PNIzI2AUU47pwTTU3LwcDjIzRuG3AAB/KgAMa44zj65oo3AjB
cj8M5ooATcT04A7Uhx9frSdxUvk7JPnYMoYg+WcnHtQAkYkkdI03MzHaoB7nsPzoAMgByBj
1NSj92pkUsgJOD3xUbSZUYAIycOV5PtQAm0LywYn06f40McDKrhScA4/rSKhZSSwCjue/0p
5kCKAgbb3z+H4UAR7OOcZ67at6fNHHI8JtIrlp18tPNO0IxPBzkY/Sq4Xzc4ABPRR9e1dFY
+Cr2UzjUb3T9FaAAtDq05t5WBGQVjI3NkegxQBzbfMRhApAx160oY9FPA5xjpXWOvw9tbXY
X8SajdhiC8QgtYmHqNwkb86fp83w4d9t/beKrdO5hu7eUfkY1oA47DuwKgnHcmhAC4U7Tzj
OeK9Uf4QJ4hsxqPgrxJZ6pAEDyW1zIFnh3ZwrbcgHg9dvQ15leafdafeS2l7bSW9zEcSRTI
UZeh5B5HUGgB9/bGzmWFZYZQY1fdEcjkZx9arl2bJLZHTrn/PWml9owByeuexpMnjI/Ohgd
n4YvLFfAvivTLi/t4LzUfskdqsxI3bJS7fNjCjHc4rHvdJs7HQTMdTsrm/e5VRBbszGOPa2
STgA5O3pnp26VRTUrmOJUQxhVGABCh/E8U46vdgYzFj/AK4Jz+lLUv3e51urNY6p4A8Jabb
6pp4vLBbo3UbybNnmyhkGSME4HODxXMavawW17bwW97BePJErTTxO2xpGJJyWx0yAT7VA2p
3yrhhGPrAo/pSf2xd54MXPXMKf4UtQ93udd4z1yJvijN4k0i9hugJ4Li3kUkhmVV4IIBGCt
UNXt7XxHq2oavp+oWSfbbhriW2u5lgeFnbcygvgOuTgEHOByBmsEavdsrAtF6ZMKf4Un9sX
YJwYuT3hT/ChB7vc2fGGo297/YsNvdi7NjpiWcsig7d6u5wueSMMOcY9OlXvG2oWV3pHhNb
G+hmmtdKFtcLGTujbJO1jjnhsce9cv/a93nrD+MKf4VI2rTosZjkiYsuWBtkG05PA454wfx
osHu9zX1aWB/AXh+3S8t5J7aa5aWBHJeMSbNue38B6E44/DlwD6cCr6axdrIr4gYKd214Ew
cdulTvr18bidglvEkxLNAkCrGM5xhcdBnjrinqHu9zpNLnsrr4UXei/2hZw6g+rJdJFcSbP
kEe0nJGOp9ajvJrS50Hw/wCDba7jurpb95JLpM+VH5pVQisRk9Mk4Az0z1rlzq92e8XH/TF
P8Kjk1G4keNiygxncpWNVIP4ClYHy9DufFLWlhc69aadc/wBnQaYf7OtbKGbY87A7JZnwPn
3LvBzyQwHRDXPWran4bure+juIpWtZIJ5LYOWC5w6FhjGOnIJwSOhxVrXPEcfiCb+15DFZa
vKQtyiwgwyhQAsg6lXOORjBxnPOBlz6jELF4/NEtxKPLYpAEREyrcdCSSq9QMDd1zkCFodV
8S73TPER07xBZX1gbx7VI7+0iyJFk5bJJGHwCFyM42j8M/XLuxl+HPhq3gvoHvbMyrPboTv
TdJI4PT0I6Hqa5pdVukQIDEQBgZhQn88Uo1i89Yff9yn+FFug/d6s6PxHqEHibw9pery38T
axaQ/ZL2GRm86cKfklBOd52kA85GM/S7rQs9V8IeFbG31qwM9lDIJ0lmKCIuwYDkcn1xnpX
HnVrkMCDEeOcwJ/hQNXugOsXH/TFP8ACiwe73N/U9c06x8Ir4Z0gmbzLgXF9fLuVLgqDsVF
YBto3fxAE7QeKng1S313wFZ+GvtEFneadcyXMbXLhI51cHKhjwrA44bAI7g4B5kavdjgGLH
/AFxT/Cj+17ssCTCOf+eKf4Uw93uWtRaGw02PS1ljmuFnM8ssTiSMZUBVBHBPUk9OQOxra1
HVLXxlpOi27y21jqulWn2IvcybY7qJf9WA2MKwBIO4gH17Vzf9rXh4DRf9+U/wpTqt2pBzH
/35X/CgPd7m7czw6d4Al0SS+gkupdQjuxFBIJFVBGyZLqSueRxyfpTNO1Wz1Lwsnh3U7t7R
7e6a5sbtlLohdQHjfHKqSFbcAcHPHORijVrwjH7vH/XBf8KBq92v3WiHHOYkx/KgPd7m/ok
Nr4X1uz1jU7i0uzZzCeK0tLlZmmdeVyy5VFBAJzz6A9Rz15dy6nqF1dygNLO7zud3ckk0v9
rXmTnyjnOR5Kf4UlxN9rw7hWIA3dFP0GBj9M0CduhBHbySxM8ZVipwUB+b647/AIU4HEWS5
BH3l6nGeoz/AEpjLFgCMur55EnAApRcTgBQ7MF5Ab5tvvz0pkisN4JBDsowcnBx+NQ4GOV/
EnFSi5bcXdElJPO8f4YpGZlAUxohIyCQaAGoFK/KTnocgYH40KGjYMQGU8eoPtS/KzDrxyS
e9LvIGAASeM85+lACEoR8y8/TFSQoiyoZF3xZyVLbcj0zzj8qibD8DgjoMcYpgypxjB9xQB
JmSIlCeBwcNkf4GkdlZsndn1Y5waejb8hmI4xhVpJYwvA4P+f/AK9ADcEHGcds5zTh8xx8p
6cAY/Wos4PP507ay4PIDDIJ7+/6UAK0Z3EAYIOMdf1opADuGVJ749RRQAzofSn5UhQoOR14
FBTAHDAkZ570/YQvBJHuOlADWAAHUuc5x09q90+Jt7Yx/BDwnbWFlvtZxC6TqPkhZYzuBPX
exLfXDd68Qg8sTqZtxi3Zcpwdo649Ditjw54z8Q+FfMTRtUlto5f9ZCVV42JwM7GBGeAM4z
QBiRxy3M6Rwo8ksjBVRFyWJ4AArv8AQ/hB4m1do4bo2mmTPEZYba9l2zugIBbyhlgMkDJAr
L1P4n+MtVszaT63NHBzujtkSAEHqCUUEj2NdF8BppE+JJVRnzrKZHcjO0cHP5gevWgDrPHn
hXTvhX4Esb3QIo/7We8jik1CeMPLyjElCf8AV8qMbcEeuea8Q1TUbnVtRn1G9naW5uHLMWd
nPoBliTgDAGSTgCvoj9oVJF8B2A85mU6mgIYDn93J6CvmnJOKAA5Oec0ZGOhz9aGUoxBGCP
WkJoA0dI1e78P6raarplzsu4WDAlMgH0IPUGvpXR7Dw38X/C8mp3ul2v22ePypbhABLazKM
bQQASBw4yTkNg+lfLLEsSe5NenfArxDDonj77LdTMkGowG2UFsL5u4Mmfc4Kj3egDlvG3hG
78E+I5NKuwsgx5kEuBiWIkhWwOh4II7EH6nmgW4wa+m/jToc2v8AhSe+fRriOfSgZYLpZ4y
uwkBwy5zggZGBkED3r5mJ+XG3J+lACs7EnqAe2aAUUAruL9ucCmZzxj9KPTA/+vQA9mLMch
UJHpk/rTG5we/ekooAUsSSeOfanMyGNVCYYE5b16cfz/OhHCBgVDBgRgk8H14707yT5ZcFS
Au4gNyOcdPWgCNG2MG2hsdj0o3E59/Wk4pzBSVwxJI5z2NACYATO4Zzjb3qxYXQsr6G4NvB
ciNg3kzqSj47MARkVWpQxXOCRkYOD1FACv8AeJwBnnjpTaKOw4oAOfWlHSnIA+V+QcE7jx0
HSm+3Y9qAHSRvE4V1KkgMAfQjI/nTKD/Kj8KAAnJ6Uoxg849sdaT+lHQ4oABSkMpIYYI6ik
oPqaAHAgHg4OO9TjygI9wd1I+cL8vOTwDyPTt3qt0ooAkK7VDAHB4yRjJFPDHyW3Bi3GDnj
HvTIwnzFyR8p24XOT279Pel3gEERKQPrQA6N8OFIRgezU4yR4w8RA7hQv8APFMfDkbXUDsC
MYqIr3zx9aAJTKoYbQ2MYO/Df0onz5jZCZ7lCMEfhTA2T83ShgQThcZ9KAHxCFnPmM0ahGI
ON2WwcDt3wM9vfpSStJ5m2YsWX5MMc7famoeTuXOQR05BppFAC5xjB6e1KWyc4A9hwKbz69
quXEEcl8kdqR5cxUxqzglc8YJ7fjQBU6rj+n9as29uJVAciPIJVnOFOBkgH16Y/D1r2bwn4
D8H+DYY9U8e6tZHU0y40xpkkRVI+UsgyXPf0+tU/if8VdC8ReHh4b0PTvNtUdCl3NH5ax7P
u+Ug6cfLk4wMjHOQAeNkcZByKUZ7cj0pB8v48HNKOO9AC5U9iD70cso+Y4HHJ6UpVVZSGVu
AfalHyNkBcehOaAAZUModGHTPB/LPT8KKi7migC3FHNJLHGiq7M21VJGSamuMxOIY3QiMbW
kjJZXOScgEDHYcDHGa1orIaNog1G7t/wDSL9GTT+QRt6SO2GBBG4BcjB+Y9hnERORyCvYY7
+mKV7jsAfCnevU9cj+VRlUPTP5Z/XNSMMYJHPfOR/OmgEgjaM+vrTEGwbeOefavS/gTA7fE
yIoq7Y7KV5CeCF4UYz3yR0/xrzZQGG3Hy9jnnNen/AlivxCvCnJGky49Sd6UAdz+0RNKfB+
lQoYvIkvgzZ+9kI2Me3JyfpXj+i/DDxT4gsobiytYcSp5iRy3MaO0ecBghO4Dg8kDPB7ive
/irpkWqWng+1ulVrWbXraGaM/xKytkflkfjXhepeK9Vt/iJqHiKznNtfLdSJHhVIWNcxqhU
8EBVA+ozQBxl5aXGn3s9pdxNDcQuY5I36qwOCDUGBjIP4VpavPcX11Nf3crTXFxK0ksjdWZ
jkms78KADYCpORkdq3vAyB/H3h2NkDhtTtgRjt5i1hqMnk8egOK9D+CehrrXxJtpGcLHp0L
XhB/iIIVQP+BOD+FAH0h4zeCXwN4gUujKtlMHww+VtmcHng9K+WPAGmeHNY8RQ6L4gjvma7
dYreaymRQjH+8CDke46ehr3f4sazB4X8AahZS3izXurGSOIGFVZ8sNxJUAYWMhckZOF5r58
+H3mf8ACxPDojClv7QhHzdMbxn8cZoA9O1z4beA/DHhK217VH1y5jkjgDJbSJnc4J3DcoHY
8Z449c1xa3XwoMzK+n+LFiwNrLLAWzznI6enf1r074pY/wCFDaPng77Yf+ONXzn70AeoWPw
/8HeL5mtvCHiqePUPLLx2OrQbWfBGR5i4GepwAf0Jri/E3hHWvCN+LPWbJoGbmOQHdHIP9l
hwfp2qlpWqXGh61aanZSAT2syyxlhwSDnBHoeh9q+ovid4csPF/wAN59UaNoLm1tTqMDlAr
/LGWKPkZwQenqB6UAfJ5B7c1JBBNdTx29vE8s0jbUjRdzMfQAc1H97Pr7V9JfBTwdH4Y8OT
+KtWh8u5vIfNicsrCK12hw3HQt1PsB0OQQDzKP4aW+g2ceoeOdYj0mFmASyt8TXUvc4AJC9
xk5weorNu/EPgqBxBpvgcTRJx59/qMxllHqVjYKp9hkVmeNPFN54v8TXWrXTkqzFLdD0ihB
O1QO3Un3JJrDgilnkEUMbyO5wEQZJ/CgDt4P8AhXniGN0kjvvCl4OInWRry2b/AHgRvU/iQ
BWX4p8Ba34VEc9zElzp0yiSG/tG82CRT0O4dM5GM9e2a5l0aNzG4KspwQwwQa+ifhjeXXiH
4WJa3Nml3Z6fLLZTxtKy+bbsEZuADuZVdsYx91fXgA+delek/Crwz4Y8bXsmiarb38V8iNc
Jd29wArIGUbCpU469fc9OKxviN4I/4QnXoreC5N3p11EJ7WcgAsp7HHGR7dcg966D4AxLN8
S0ZiwMNlK4CsQCcgc+vDH9KAJ/ij4C8MfD3TLaC2/tO81K/LNDNLMgjhVCucqE+YkNjr756
A+VEApvDqCDjbzk+9e1/tH2yprehyLvBkglznO3IYdOcd+g9q8RoAK9N+E3hXw1421C40bU
7O+S8hge5+1QXQCsoZF27CpwfmznNeZV67+zt/yUO+x/0C5D/wCRYqAI/il4H8L/AA+sobW
0TUbvUL7LQTzzrtgVSu7ICjcTnAHvn0ryl49qxtvQ71zgHJHJHP5V7N+0erjxRozFsobJgB
g4yHOT+orxck5yaAO++FFpoeueMbXQda0SC9ivN+2YzyxvEUjZ/wCFgCDtxyP5YrvPij8GL
Sx0WPUvCGmyhrct9qtkkaQuh5DLuJJK9MDqD7V538I3MfxM0x1YqViuWDDqCLeTnnivfPhf
8SbfxtpCWM8gj162izPG6EiQLgeaOgwSRkZyDntg0AfJlLjjoa9R+Mfw5/4RPU11mwRBpN9
IV8tAQIJuSVAP8JAJHPHI4AGfMoZfKlJC7gQQVPegDo/AZ0q48V6fpur6RFqNrf3EVthppI
zGXcKGBRhnr0NHjs6XB4q1DTdK0eHToLC6mtwUmkkaXa5Xcxdj/d4AxjPeq3gdXPjvw6Y2U
MNTtsFhkA+YvbIzR4wRofHeuxyzPN5epXCNI2NzfvWyTjAyetAHWfCfwh4X8cXtxpmpf2pF
qEMLTh4ZUETx7lB6qSGBYeoOfbnU+KHgHwx4EtrWGxh1G6vr6ORonmuUCReXtJJGz5shiMZ
HT3qj8B1J8d3L/a5rcRadLIWiUOzgPHlcFTnjngZ4GK6H9oqNJrzQbuKQf8e77lZ9p2kgqQ
h5/vZ44wM9qAPKPDseiTa5FDrwvfsU2Iy1k6rJGxI+b5gdw6gj39sV7J4l+Dng7wtp8uo3N
zq89vb20s8i+dHucrsVUGE4yzdcV4NChmdY1GZGIVcEDnsOf519V/FKNLf4c65HLNI8sNlG
FeZwSfMlXjPGeYxj60AfK9xJbPcTtbwvHEzHyUkk3Mi54yQBkgcZwKrgHsDSgEqSAMDrSBT
zkgf1oAs2TWgvYRfrO1qGHmrA4VyvfaWBAP1Br3m2+Cngy68P23iBdX1eHTpLP7WySvEH2l
N4524GB1659RXgCBCr7uuOBjqc/pxX174atoNR+DWlx3lmCv8AZCgJMqv0iwGwcjkcj60Af
Pp/4VIeP+K3J68/ZKsWVn8H7x9k2o+LbH/buEhZf/HFY/pXnkUzRNvjbDbSpOM8EEEfkaYT
mgD0/wCKXg3w14O0PQl0Vrm5l1AvcfabiTLeUFXaNoAAB3Z6Z4P0rzFcgdsH1713muajFqf
wd8Kph2uNOvbm2d2OThiJMfTBX8q4TonfHuOKAFA/h2r64PNPKK2BsCg9wc0qxAwrJ5qZL7
SgDZXpg9MY69+xpRGzRGUL+7VgrNjjJyQPbofyoArsNp65oqcRpLnfKqEAncc4bjpxnn3oo
A1Nb1ltavUdYfLtoY1ht4geI1AHQdOTk/jVDc7j52znvgentVYYzlsj8KsRshmVd2xGIyzL
kLz7c/lSS6A3diyI4jjZ1JjbO1mUgNj0OKbu+XPAJ6nFKTlBlsgcL1OM+nNMY/N0Oc54JFM
B69uvboMV6j8AlA+I1yoB/wCQZJgH/roleW5CnAJB+mf516j8AZf+Li3LEY26XIMBQOkkfp
QB6P8AGfVpdN8GeHNVttpnt9VtrmNT0YqjsPw4rxPxnbwnVRr2nRMNH1nN1buc/I5J82NuB
hlff+GDXsHx6VIvAWix9St/Fj5TjAicf17mvENC8UXHhxp1Fla39hdAJcWV4m+NwM4Yd1YZ
OGHrQMwriTcAvPFV+9dVbx+CNVuX8+bVtCDNx8q3sSj6jY4Hthj71cufD/gK1h85PHV5fED
/AFFrojo7c+sjhf1oEchbW095PFbWtu887sFRI1LM59Ao5P5V9FeBfD+lfC3wFJ4o16SW11
W6gO9Wba4B+ZYVRuC52Z5GRz0Ga868PfELQPA1tKnhrw899fOSx1LVdiuuRgKqIDhf+BZJJ
9gOQ8TeLda8Wai93q948xZtywhiIouMYRM4Ax+P5mgCfxt4xv8Axnrr3l5cyS20TOlmjoqm
OIsSAdoAJxjJpPhzx8SfDp7fb4v/AEIVzZ71u+BreK68eaFDMzLEb6IsVOCAGB6/hQB7h8Z
7VYfg9pieSpaG8jQE8FBtcZH5D86+cfwr6t+LPiWx0fwijDSrfVB9ojIjvbSR4MEEg7wAu7
njnPWvD7H4g6Ha3ks83w/0CUSEFlAfAI9Fcsqj2AAPfNAHP+E/Dd54q8RW2m2lrPOrNunMK
jKRj7xyxCjjpkjkgV718Z/Gy6L4Oj0KxmS31C+AintG2u8VsVYMDgkDPyj3BOOmRraJNo3j
zwU1v4N1V/D86xqs4s7aNJIyc4DgAHqDgoRnn6V81+KdJ1fQ/EV9puru8l3BITI5feHHZ89
wQQeeeeaAJvBdhDq/i/StMmj3wXd1HDKN7KfLLDcAQR2B9a+j/jBqw8K/CqWy09FiW52abE
q4xHGVORg542Iy/jXzz8OJzb/Efw64jMhN9Gm0HH3jtz+Gc/hXtf7QmjK/g611KFVVre8Al
CrjcHUjcfocD8TQB8111vw88T2nhPxdb6ndxZjWOSLzlTe0ZcYD4yM47gYOCa5KigDt9S8K
6jqutXGoah4l8OyR3DtPNqKajFsJPzEiIYkzz0Cda6jwn47h0bxB4V8M+HZZDp0d+Y725xs
F+8zBA+w8qFGMZ56ZAxXkFbngtd3jvw8ucZ1O2H0/erQB778bfD0D+A7q6ZONNmjntGx/q1
d1jkiB7DLK3P0HArzX4Dzrb/EGZ2dVb+z59gJwWI2nA9eAT+Fev/GIXMXwr18XE0bpLJDsw
duz99HhQPoCTz1z2rxv4ITRQ+P2Ei7nexnWM7QcMFz+HAIz70AdL+0Uqte+Grojc8ltKrZ6
YG0j/wBCNeQ6ZoWqaxL5dhYzTnjLhcIgJxlmOFUe5IHvX0P8X5tBsIdB13Wolvbq1jb7HpT
jEdy5KFmkIB+VRg7f4jgdCRXgOt+JdZ1udv7Su5TGDhbVB5cMWBgBYxhV/LnvmgDRl8G2lk
EGp+LtAtZWX5oopJbpkPoxhRlz/wACr0n4FaXpll46vpLHxBaai/8AZ7p5cUE8bYMkR3fOg
GM8dc57Y5rwsgZ4r1r9noyn4h3QjCYGmSb9xPTzI+mO+cfhmgDd/aPsLp7zRb5LeZ7dIpEe
VY8oh3AgFh0zzwa8Ix0r6H+N3im88M+MPDt3p8qtLFBK0tvKC0UqMwG1x0YHB9xgHjiuU8V
+BbTxF4Oh8eeErYxJMrS6jpyNlYGAJkKZ7Ag/L6EEADigDmfhKwj+JOms2Nqw3ZOfT7NLXN
6Fruo+G9Wh1TSbo293DkK4AOQRggg8EEdjXR/CVBL8StNQ/daG6B/8Bpa4pRuIA7mgD7E0v
xLoXxD8Crc3FjLcWN1vgvLcpuMJVSx3bTkD5QVK8/MvQ9Pmvx/4OPg/xHLChMulzSSG1lUn
oD9wkj7y5UNj+fAh8DeMrrwbrXnq0z2E48u7t4pNpdM8kejDseD1AIzX03r+h6J8RfAiLap
BLDPD5tjMUKtG2OCueV5GCPY5FAHy34JCr4/8NfMCP7UtSfb96tHjjB8f+Jjxn+1bnH/f1q
0NN8Paz4d+JWgaXqVqLG/F/alQ+1xzIu1vlOGH49iO1VPGIQfETxGWl2f8TW7z8pJx5je3e
gDrPgdY29/43vrC7WYwzae4PlSvEwKyxsPmQhl5X19u9bX7RkFsmt6FdR4e4eCWKRw5J2qw
KjGcDBduw69+1L9nti/xCvSzFnbTJdxbv+9i5z3NaP7RdtawX2gywQQo0y3BkaNFUuQU5Jx
z+Pv60AeMaeWGoW+3bnzVwGztJyMZx2r6i+LQkfwP4jEsPmZs7Xd5TjEbLMzAnJGRyvTmvl
yFvIuopEUuEZWAHBbBBx3r6Z+Il5P/AMIt4/U2zOqG2iVgVwqmNGLHJHQsRxk+1AHzEHKxs
mFwwwcqDjnsT06DkU0cE/yNXNQsbjS7h7G7t0juYyGbDhjgqCBwSOhz61TPU5HP1oAdhQcE
g8DpX1f4L1OaH4TWkE1rdXMtvpikLEF3PE0ZZCMkADgr/wABr5PwpUckHuMcf56V9ZeEpfs
fgLSLu0DT7vDo4iKsS8SghRk4zl3GCeMY4oA+V5jA01wbeykjiYfuleQuU/4EAM9D271peF
fD0niHWPspjm8lIJp5pEGNipGW6kEdQB+NaLfEjxjdCOM6sF2k7QlvCmcgjnCjPXv/ADro/
DvxX1sS3+m+ILi2uLC9glhdjDHG0LFGwQUA6nAI/LFAHnRuLhtGa3N4Pssc4dbXceXZSC4H
TgKATx1FVECn+Lae2elTPs8iMLJlQMtlMEN6Z7imm3k8gzrDKYVYK0hUhQxGQM9OQCfzoAY
wIdhlWI4ODwfegHBPODjoBTfUY5Pr2pQGLAA9T3PH60AWJppXjgSSVmWJSqKeiDOcDn1OaK
iZBDc7JsEI+H8tg2QDzgjIP1HFFADV3ZySB7mn7xjksc9iBTQCWJxxnPLYqSBxFMjkBtvRc
jHtkEc/1oAYpGcYP54pdnv06YPSlcDJz0GO/SnAgDscfpQA5EO3gkDPb/61ehfB2+TTfF+p
3Lk5TRrkrnuV2t/Ja4GF4llRpIy8QYF0DFdwz0z2+tdb4CcnWde+yxEebpFzHFEr5IMrLGg
zxnl1/wA80gPYv2hSF8A2DEf8xOM5/wC2clfNckoaMqO9fRHx5+2xeCk+0SiaP+145IGEao
EQwyjy/vEsQRkkgfeGOhx86E9ATnmmAwDP4U8A7T9fX6UoFORip3AIT0wyg9RjpQA0D0qJz
lzU3QVAT60AITW/4CXd8QfDwMRl/wCJjAdgOP4xz+HX8K5810/w5tLu8+IehR2YbzRdo+8R
7wgU5LEccADNAHuv7QVwYPAlvbGG4cXF6reaoHlxbQflY9ic8cHofavmPAr6k+PFvO/wwZz
+9MN5C0jheFHK59uWA/GvlwHDZ7UAehfBjXLnSfiTp1ulwYrW+LQXEYAxL8pKA5779vPXqO
5z3H7Q+h2qmw1+G5VLxsWc0APzOmGdXPPbBGcc7h6V4XBdS2t3Bc2sjRzwuJI3U4KsDkEfj
X1vYT6f8WPhefPSOP7bEY3VW8w28yng9uQcNjj9aAPkqwvZ9M1G1v7V9lxbTJNG+M7WU5Bx
35FfWbWi/ET4X3jyNHI+sW7TQqG+WBxzGuR3VgM+4avk7U9M1DRdQlsNStJrW6iOHilXaR6
H3GO/eu0+GfxMu/AV3NHPFLeaVcbfMtxLt8psj94uQRnGRjjPHPFAHBSo0chifKshKkHsR1
pleveOfBGneK5X8TfD6UanHOzSX1lCSZopCSxcKx3YOcbQOo4znjyW4gltp3gnjeKWNiro6
lWUjqCDyDQA1gm1dpO7HzD3zXpnwQ8OJrHjqLUJ0ie007946ydfMIbyyB7EZ+orjvDvhLWP
FM/l6VYSyxqcS3LfLDF3y7ngYHOOuBwK9Vl8b+HvhZ4ZTw94bNprGsyRu11qUBGyOU/cOSG
D4zjAOOOeSaAJv2gde+16hp3hazjUyKftVwflyWOQiknpxuP/AAIVynwRf7P4y1CRxhU0i4
c5HQDbzXnV9fXWpXkt5e3ElxczHdJLI25nPua7/wCEqXV5r2q486UyaY1rv5O3zJYowM/8C
PHsaAOo/aDvvK1nw5DF5iT2sLyBio28suCPXlTXllpYar4v1a7uXmDuqm4vLy4YLHEgwC7n
05HABJ6AE8V63+0lAftXh64WL5BHOjSBeM5QgE/n+teba/8A6J4E8KwWsPlwXcU91cSrx58
wmePDeuxVAH++Txk5AIY/BUl7aXs+ka1pmqSWURmmt7YzLLsHVlWSNdwHfGa7X9nUk/EO/J
6/2VJ/6Nirzrw7rupaDqEkul6gthNcRNbyTlcgI2M54JHQcgZ44r0X9nVD/wALAvWIOBpcn
P8A21ioA0v2kUiGuaCy/wCsNtIGGT90MMcfi1a37Odw91oWv6bPh7VZkfy2GQd6lW/MIKof
tJQSfb9AuBGxi8uVC+3jdlTjPr/9etr4MaZ/whPgG/8AE2vXMdnZXuyZRImCsQ4RievzFuB
j067qAPN/B9vZ6J8bZreCXNlZS6giO5xhFhmAyT7DrXnOBnAPWvT/AIdLqHiz4wS66mnym2
nku5J2CFoofNhl2qz4x1YDnrXnN/p1/o989pfW1xaXcRG6OVCjj04P86AKxO1iAcgHH1Feo
fCT4nr4LnfS9UDPo13KHLoObaQjBbGOVIC5HbGR3B8wJDIc5LcAHPQDtSoEJIZsLzzj8qAP
r3W/DmjePbjRNcs5kFxpt5FcxXSxsPNiDBigPGQcAg847Yya+X/HBC/EHxKMZ/4mlzz6fvW
r1z4JfEaFoYfCWszFXRj9huJJMBskAQ49ckkZz6cYGfIvGgP/AAnviMNl2/tO5zzznzW5oA
7z9nhW/wCFiXeAONMkzkZ/5aR9KvfHCaY/8IrdSMzGWCZ0VkUqhLAk9OSdy8HgbRjqawPg3
dT6Xrmu6vHFLL9j0WZl2EjMhZNinsSSCAD9e1dT+0LbrajwyJEdn8iSNW8zCgrszhfU5HP0
oA8XsHWO+g3L0mQhh1ADc8Cvpf4k3MS+C/HatC28G1V9rd28sA9Og4z9DXzVp0c0+o2sVvF
JPK8yiKGPO53JGAMA85x2r6r+JFi0vgLxT9kQz3FxHHKUjQuSFKr26/cagD5NaI/MY9zogB
3EAcdOmfemKoIzke2e54q+LC7jnED2Vw29t6R+Wylse2PT8ua2/DXw/wDEXiXUIbe20q7S3
d1E1zJCVSJSeWy2AcDsDk4pgYmo6atlZaVMJHZry0adlIwFImlTA9sRg/jX1F4Xt40+GOgt
b26wLBpqyykxhFkDwtu56Z3EMT3x714l8YNPs9N8XW+l2ymOLTtKt4EHlhd5Ge+cng53Hng
j3r3TSIFb4TaCk1vcSZ0qNAIifl3QbNzLkAqAxJznscZApAfJBRlO0Hlhng9cjPb+VOSWRU
KFdwI2/MAcDOeM9OlAjkMa/u5Co5ACn+dWbWwvb2cW1nazXkj42LFEWbPoMc/hQA+DTxNpd
1fIzYtVTIA/iZsD6cAn3xVFSSChJGTn73HHtXql14Lv/D/wbSaSKW31S/vkup4pIvLeKOIs
iqSTkcuHzgcH2zXle07Sq7WA5yOooAbksANwwO1KSp2jYFwMZHO7nqf89qfCYVnjeZPNjDD
dHu2FgOoz2psh/fsYozGrMSqZ3YHYe9AEu1Wtg6KRsYh3PQk8gfoaKr7s4JGD60UAWFaAwN
vLmUMPLAGVxzuzzn06D19qjBU56gZznsKdMTLIz7D8xJ244X2poikLKoRmdjhVA7+nuaALE
Vs0trPch9iQbQd55LN0Ax1OAT24BqFTk9OR6Vpa0kFobfTLfLtbgm4Y/wDPZgN6j2XaF/An
vVGFM46UAKCByQOldj4G8SaB4XaW+v11G4v5XhTy4rdDEkSzJI/JfLMdgxwAPx45FlVSclg
e2FGPzz7HpTTyeOfQ0DPZPH/xU8I+OPDEmkta63bTLKs1vM1vGVVwCPmAk5BDEfj7V4ttBH
B4+mKc3pnn09aT9M0CE/DJp7LtbblTgDke9N/Sl60ANcHacdahP0/OrnlRi1aTzx5wfb5WO
duM5/pVZ1yu70oAh71raP4l1jw+ZjpOoz2RnAWRoDtJH161lHk5p7IgVNrMWK/NlcAHPb14
oA6dviX4yeNo38RXzowIIZ85z1rlDSkYpKAFHGCc4rX0fxNrHh6Ob+x9VvLJpsCRYJCqsB3
PPX36j8ax6c2MjCsOB1OaANrWfGPiDxDapbavqk95CjiRVlwcMARnp7n86w80UUAWbK+u9N
uFurG7mtbhD8skEhRh9CK15/GuuXknm389vqEmAvmX1nDOwH+86k/rXP0daAN+78aeIr7Th
p0mqzpYBdv2W3AhiI9CiADH1FYJ9RXe+CfH1tpWlP4Z8SWC6l4buZd8kbZ3wEgZaM9umcDB
ySQRznqdU+B6a1bQax4G1e3vNLuiTGlwSpQbgvDY+bB3ZBAI29zQB4xjNbWmeK/EGj2IstO
1e7tLbzPM8uGQqN/rx34H5V6heeGPCnwgMF3rDjxB4hdGa2syqiGNugZ1OTjk4JHJHABwR5
f4o8Uah4u12XVtTdWmdVRUTOyNVGAqgk4HU/Uk96AH6j4z8TavZy2mo67qF1bS4EkMs7MjA
EMMjp1AP4VY0PVbaXSpNG1G6ktxvLWNyUDpBJIAkgcHkRsuCSoLAoCAeQeb/lSA4oA3dY8I
axpEZuXtftOnsN0eoWh823cZxkSDgdOjYI7gUuleKPE9jGmnaPqmowLI3ywWkjLuYgDgL1P
ArFjmlhkEkUjxsOQyMQR+VWH1fUpVKyahdurDBDTMQR+dAHqVjpuu2mj20vxG8R3Vl4ak+V
tKuLp2ubhV5QLHgkLuC9SMAduDWL8RviWviyC10XSLOTT9AsgohgcAO5UYXcBkKAOAAT657
DzzcfxpM0AXbbVr+zQpa3txAhZZCsMrIC69GwCOR6+9Mkvp7q5M95PLcO3DvI29iO/LZqqO
TinFCpIYEEdQRQAbh6Dmh33yM+AMnOAMAU54niCF0ZA67kLDG4dM/oaYylSNwIzyM+h6UWA
kiklt5Y5oXZJI23I6NhlYcgg9j0qe4ujqFxeXl7K8l3O5lLbB+8dmyxPIx3PQ+nvUUEnkyl
/3YZQcCRNwJ+hB/WoicHrzQB0OmeL/ABJoGnix0zVp7S1kYyiKNgRk9/rx7dKm1Xxx4n1XT
nstQ1m9uLacAyRTEbTgjBGeoyPauabl8Bg5GADUnlOsvlMADnA/HHf06U7gbOmeI7zQ545d
Lf7JcpEYftcDHzZByRkkkY5UEAfwir58f+MZ5ld/EuqhgNx23DIBjnoCBnjuOTXMvv3sWi2
7ucBceh4FKiBmzwCCOMY57Yx+f50AdSfiV41dP+RoviD0Acbjz9P600fEnxk7tnxTfKQOG8
04OOwAH+H1rmXcONxjQEdc8ZB6f/r+vrSlU8kPG6iUEo6NknHrn8/1oA0dQ8S6xqurW+p39
49xeW0YWKeRVZsBmYAgjDHJPWtk/E/xy1p5i+JboEHYVGwH2IGM44P0/GuU2IY1kBGcZYFh
64xjOcUBpSpBctGgIAzkLnj6DP8AnmkB07/FDxtLE0UniS92kfej2qw/4EBn9R1q0nxK8aR
W7BvENxGwJYIuzLEsP9nr1PvXE7cthcHpxjnmt3w9pEGreJ7fSLrU4ba0llaM3kgAQBQSCN
2OTjHOD81NAy1feO/EWrNb/wBqai99bRSq4iuEDLwQTkccEDHuKztd0Q6NrT2b+YYHCz28g
43wuAykdicehxkHk0mt2C6Rq81pFPHd2yM0cV1CuFmAOCV7H0roXuJNZ+HluiLLI2lu0U6r
8zOnWNsnJAUscD0zUvRjWpxWNpO5SMdMDn8akhmuILgXEEpSeNg6vHwykdCP0oaWWKJ1WQt
EwAyQM47fSi4t9iCSNWaEjO7IIU8ErkcEjcvp1GcUxEEgUtwxGT1bv70VIJPLCspJlHIboV
x0+tFAEi9gB75rovD0C6fb3HiK7t0ltLUGKASch7kj5Rj0AOT6Vi2iT3NymmpF+8nkUHevK
kZ56ZA5JP8A9aug8YzppVtaeGLVYTBafv5JUJYySEdTnpwc8f3vapk+hSVtTlZ1BJkJLEty
Seppx3w7VZGRmAYA8EggEH6YIqS/tltzDCZC1xs3TLjHlk9Ex6gYJ9zjtUcSxEMZWkXC/Lt
XJJ9OowP89zhksk2OF3kMA3THenSRhFi6b3Bb1+XsePXn8hVrSbb7dfxQyFfJBBlZn2AJnn
5jwPQe5FNv7tL2+muIoxFCxxDHnOxBwo/AYovrYq2hG9yxsRZmOJYw+/eI/nb6n8en0qo44
B/rU+cr14PFRS8KKYmRA0oNM9sil3BeKBDjzwenpmmv91vpS5Bpkh+XA78UARUoPrSU4D5h
npQAZB7ilkQJIyB1bBxlc4PvXvvwIvVvdN1K31meKeFZ4LexS6AbD7HbYm72QHaP7pNO/aC
sZdO0fSpLIpa6bLK8VxbQRBFeQ/OpJA55U8H0zQB8/hCTgcntTQpYhVBJJwAB1NTjdkOjFS
ORj1qE9eOMUAIAS20DJ6YpMiu/+EDXp8d2scd0YNPjzcX5fmLykB++Dx1IUHsWFfQXxHs5L
DwJrGoaPDDb31vbMyyLCuVTcpcg44O1Wwfx60AfH3FODY445PXvTpmeSRpZGLPIS5ZjknJP
J96ltpLuxmt72DzInR90UoU/eHp2PagCsGIPWut8HfEPXPBBuRpjxSRTgbobgMyAgHBABHP
P6V9HadeW0/w803xLcaHBd6o+nB1MFkrNvKZPRTtUkDOK+eP+Fq+MAuP7Rth/3Dbbp/37oA
5jU9Yv9X1B76/vbi5umxmWWQs2OwyewqkeeQOteiaL8ZPEen3yy6jDYapbj70ElnFETx2ZE
GP1rpPjfqtnrPh7wnf6SkX9m3AuXV4xgGQFFYFccYIIz9fSgDxfAwfrRmpIIZbieOGGNpJZ
GCIijJZjwAAO9e0XfhvSfhF4TtNZ1XTItW8Q6gvlJaXyo0Fs2NxO3knBwCQec4BUHkA8Sz7
0Zrq7j4j+K5rszRatLZoD8lvZgQwoB0AjXgjgDnJ45rvvBvjGz8Vtqcet6Lpb69b6TdS22p
LGsctwwT7u0DBbaWOR2XpwTQB4vyQeOKCalE8ggaHzHEbEMU3cEjIBI/E/nX0F4i8eWHg34
eeEraHSrC+1a60q2lX7QgPkgRLtcjGTz05H3T6UAfPC4LDJwPWnc5OevfNd5p3xQ8XXWsWc
Ul7Yskk6KUawt0UgsBgt5ZKj35xXtPj+SXwp4B1XWbfRNL0vWJZYljmsYBc5JcZZ2aJQPlL
DLDGSBnJAoA+aLS9bT9Wgu/Itpmt5g/kyr5sJw2cEZ+ZfbNV728N7f3N35MNuZ5Wl8q3XZH
GSc4UdgOgFd1pfxh8S2OoRz332DULYH54JLGGPI9mRAQf84rd+Luq2eu+EvCWs2cUEAvhMz
28LZCsFjBB7ZVtw7dRmgDye5urm8me4up5Jp3OXkkYszH1JNQZx1xVzyIv7Ma5abbKJREsS
rnIwSWY5+X+EAYOfm6befQ/B3wo/tHQv+Ej8T3baRo3ytGXKo00Z/i3MQEU8AHBLZ4GMEgH
mQHPbj3pykueoJAzyeoA/wrvNW+IlvDbS6f4N0mHQbLcMSqge5lXnl5Tkr24HTn5jWFb+M/
FEFwkia7qUpDhlE0xmUkHur5B7duaAMeZpMqZI2QP86rtwpBJ5A/D9KYgErNuCghSc9O1ep
aAvh34pXbaTPo9roOveQZIr7TztjuGXkoYTgZK5OQcnBOcDFcf4k8J6j4T1YWdzG0sbAmK5
jiLRyqACTG3Q4BGR2PX3aAzTFZT2SrbyTtfh2c52iMRBAQByDuGGz2xjFVI4GeBpVQvGDud
9uQnbn2J79Px4p00kO2BI43jZFO92b753EjjtwAMZ7E96jALLu3jAYA5PX/PSgRIY0VISJU
kMiljEgbcpDEAMSMHOM8Z98HNOimMduFKRnBY72jyw3ADg+2OPQ896LvyhdSRxXAljDAmYB
hu4HOGPUc+n9KktVs112FGXzrNLhVbzlKeYgf8AjAbK5Xrg8djQBG8yypbI8ccUcakM8UeG
ILbsnOMnnA56AelRLPI1qbcMCrSB9vU7unH+e1SSzPNcvLIhaNTsC7yQqjO1QxJPAAAyTwB
UUxQyt5cbxAscK38Knpz34OP/ANdAA2Y5AkiurDAw3BHSun8IX1jHfPp96QtneI3mee26Le
OU46eoGe5rmZACkOHD/KeF574AI6jPFPDfY5IXjL/aUdZAxG3y2B6YI5PA5+vXspK6sNOxa
1TTJ9M1SWDzVuCgUo4yyum0Fceo2leP6VNZ6csyagUJD2nlygsvylPunOTkBmKAcHORnFdH
qukTX0AvY4pWniURPFPAYhJjOQD0ZgehBz8wGKz9Ja7nNrc21vIt5Ys9tdMXYEq/yx7jj5Q
D8nX+6BWaloVbU5WZi8zsVCEsW2g8DPNFdxfaXZ3drJf6lLKrTMwDiNnaHacjaue5Y5U9OC
PcqlPQTRv+HNGj0sGWCbzbh4w8kjqd0hbnGeq8jPvt78Vymo2ljN451W4vJE+x2e64mi3nM
hVgojyR1LEfgT6Yr0xWMVrZ+ShfdaozOqAqcKANxPAxhvrnr1rzvxgsUHn6Xa2pSa5uX1C4
kcMpjj5WNTnp1Oc55IwecVzUZOUm2azSSOMkMjn7RKQWlZiSCMk98gdOtESyTSrGil3Y4VA
MliegFOsrS51C7is7WNpZpGwiD17n24HJ9BXr/hzwbp+iWSyyQ/bL+ZFWR3wyoc87OOB0Ge
px2yRW9SooIzjFyZy4s38L+F9TEkqveXGy3mVeUUOGG3PcgbySOPu8nmuNkIAJB+nPSvQfi
Eph0OZ1uGcm9iJVtpONsgAzgHAKNgH1PXNebh9ykjt2NFJ80bjno7EiyL0x24qJmyeSaGKn
hR29aV40DYVty4BzjHOOf1rQgiLdh3qw8CpaxTebExkZlMakl0xjkjHAOTj6GowMe1PdvMO
X2846KB/L6UgIkzg8cU2Q8gVKqrtKgnOehprDA6j86YEYQnnFKM56fnTwe/elJLDaBnJ6Y7
0AdxZalc+EfCnhHUYn3efq0+pOiEgusWyJVJ/7/D/gRr6F8YaLb/EX4fCKySCVbyJLqzmmJ
Xy2xlWwBnOCR+Jr52+Jirp9z4f8PxgKdL0iFJ0BJAnkzJIfx3A/jXqf7P3iy61DSrrw3dRl
hp6iW3lzn5GY5U5PYnj2yOMDIB87BsLwcevHSo8E8d/T3ruPi1oEfh34halDbQyRWdw3nw5
GFO4BmCnpgMSMduK5TTLS61W9g0uyg864uplVFVfmJ5GM9hzn04z2oA6uy1FfDnwquEgONR
8QXRj8xDylvDgnntlmxjvz6CvpHw/b/wBu/DGzt7uaaebUdHjFw8krOzGSEZOWJ65NfMHxG
1XT9R8XXFto0VvFpFh/ototvjYyr1cEcNubJ3dxjr1r3/4R+IBqPgbRbiZgn2cHS5jtIXch
Hlcn/ZYDPdmx14oA+V5EMcjow+ZWKn6ilMztCkLEFFYsOBkE4zz+AroPH+kNonj3XLAgKqX
bvGo7Ix3r/wCOsK51tm1Aobdg7iT1Oe3pQB9ffDJi3wh0gtdLdf6G3zgYAALfJx/d+7/wGv
kAjjmvrr4bxJH8L9Ot4plRzYLMQyhQgYHnB7EqxyeuSa+cz4BumbLeIvC/1/tmE/1oA5EAk
101/rEd38OdG0p7kNcWOoXRWH+5C6xsCPYt5n45rq/Cfw8eBtV1W51XQ76Cw065ka2s7tbq
RmaF1VtqA4AJzn1Ary7tQB1/wqlsIfibojal5f2RpHjbzBldzRsqf+PFee1enfGbQtU1Twz
ZyhZrmfw/LKt1lcs8EgUpNn+IAIAxx13E8AmvA1IBz1/Gvf8A4b/FrTLlI/D/AIkNjbQx2y
WtvcPDsjmjAwUkyxAP1GDz0zyAeCRQo9ykcsyRIxG6Q/MFB7nGTUtreT6ZercWcu2VNwVyo
6EEHg+oJr6S1z4NeFPGMZ1bRZn02S4iV4XtVQ20meQfLA9MD5SOx5Oc+FeL/AOu+DLto9Rt
i9ruCx3kILQvkEgbscNwflPPHpzQBzOd3BPQVreI9T/tPULZ1lMkcFhaW6Ak4XZAiso/4EG
/HNULi2W2RMzI0rAMVjZXUKQCOQTz1yD0x+VagC5pDwprNi9wm+BbiMyLt3blDDIx347V9W
fGslPhNrQCE7jbg4xwPPTk+3GOPWvlbRBKdf04QlBL9qi2FxlQ24Yz7Zr6V+NEMk3w91mSS
UQCKSJxHHdMxm/eIqblPAXDOSPVUOeMUAfNN3o97ZaZYahPGq2uoCQ277wd2xtrZGcjB9fW
pn1J5PDUOmtJ8tvePNGp/wBtFB/9AX86zmkcoql2KrkKM5C/Sm8mgDufhX4Pbxj4vSB3jFv
ZILqZZYt6ShXUeW3I+9k/gDXoPx/8RzRro3h15EZ8fbL2NAVjcZwg657P39Paug+AcdtZ/D
27vlifdNqEhYxxl2wEQAcckDnH1rxL4karLrHxG124mZm8u7aBAQVKpH8gGO3T+dAHLSqoc
lSm05IAJOBnpzXRTeBtXtPCNr4puRbx6dcuFiDS4kOSQDt6447dq53jHU5Jz9Pxrqh4ltNR
0TSdJ8RW91Nb6Yki2s9jOiOodskOHDBhwuMbMDPXjAA3wabiH4g6FFpc0jTLfQpvj4yNwD9
OqY3f8B9OlfR3iHwnpviXSLmynlF5FcJILCabH+jXQDKSpGMAnBxjGUOetfO9n4k0/QLsXP
ha0uor3ymjS+1CdXeLcpBMaIFVSQSMtv6jp1r1/wCBN7/aPgbVNOu5sLb3gCSM+4rvAII3Z
AIYZGB15xmgDwG4guoNQls7pNtxbu8boV+WJlJ3cDjg5PHpTYI5p5Fji2FmyASVjBA5xkkD
t+P5V33xlgj0vx3qcCWkG+9jguZHVCNrbcME9AzLknGc9+TnzpQS5JOCWyMkLg9sf49qdwL
Pkyxq7yRho7ciKQoVHVmJGQDuzhhnnj2AqArvlYgOGc4AYbj3zz69B+dJl4i4EY3cA7gCM5
9D34ofYikCXcFcYXnJHrnt9PWgQ11OTuAA646jJpbib7TMHYRodirhUxuIAGT7nqT6k1ZvF
jR7e4WFo4Jl4RTnbtYqRk9TgAnjuOlNS1Ilt4mJmd13eXEQeOoAIz83UYIGD+NIZVDpsKsD
vJHzZ4Uc5GPXp3GMGpCgaJJV2L820jHPGOc98kn6U77OhtkeFneUBmljC52AEYJPpzj2xVv
TpT9kuYk8lWyg+dwDgsM7VP3jwPwJ9sDGjr7PUBcWKhLWD7OArRmRVRFZm+b5RxkEnbnsWy
TzW9FpDNczzQBIYyNl+qqwE/PD4PBIkBOQMYY+gNWLi1eea9WRfNeRSkjwy8sWI+YoQcEfL
jg5LNycc3SGmsxI9vuZl3iNtyHIU5BII2nnk8jk1wym09DoUe5yzWM0FwqT5jmhPnIIyMMB
nlhn1IPJJ7UVuTpHdxG5jtkuEJKhdyZIPG5f9oAYGDxk8E0U1MmxpJbyGztMMwUQxZ6k7iA
ASfw9s55zXB65avfavdWzxXE2o6jePHEIpANlpESqZBGMMwBJJ48rPevTLOIvb2645EUag5
xnIH8v6muE0LxBHrHxVvZYUlkjlge3tmByAqYbc2ex2En64pUW1djmtjY8PaJaeG9NSKFXk
ubhVeWbBO/GchQuCByPfPPbjWc/bF+0icrGUKrlAJUkPJ44PA4xx0PNWJIB5pA2OZMEIoxg
LzgdBn19etE0aJOLiUSpbQwkHy5NpzlcLt4yccZ4wOO9ZOXM7stK2iPOfiC8w0+ZSIWtZL9
WhkjdmbhGBV93pkYA4HzZ5rgEjJIYcL79673x1GX0yznluFuDLcEq4UDcNvP8IwB8uMdfTg
GuNgnktriOSPZvT5k3oGGe2Qcg/lXfS+E557lYABsDp3p2OcDtRjHAA470VoQL2ycVYu4Ft
/JhaOVLgJmbcykZblduOg2lc55BzUumW/mXDXLgG3s1E82SQCoIwvAJyxIXOOM5PGahDrd3
jy3k7KZSzvIFySxyenuf50gKQJjmDY5BzyMikJPcY46YqSRht4AIzjpUWc9aYBWr4csf7V8
RadpwRmkubmKJcH7uXUEkemM/zrJJx05rufhRCq+K7vVnfYmj6Zc37gru3BU2kex+fIPqKA
MDxdereeNdbu4juimv5nTPPybzt/TFbHw38XW/hPxM899Eslje27WlyGLYCsQd3AJwCBkAE
4zXHO5dyzck5Ofc0hIyOMe2aAPpf46+F11DwNHrO0fbdLdWkfOS8blUboBk52N0GADXj3w7
vl8NvrHiqa33Gxs2hsZWGQt5JgR8d/k8wn2B74r6J8J+JtJ+J/gia2lJM0tt5GowBSvls6s
p2k8YOGIxnHHevBPiDDF4S0Ox8BwusksE7ahfyjJ3zNlYwPpHg/8AAvrQB53tZtzAZCjLe3
avdfgFqEF1ofiHw/dXMcO90ngBcKdzAqSp9QUT9K8Izx0r1T4A34tviKbZkRlvLOSP5j90q
Q+R6/dP+RQBT+N1ibXx6t0ZHdr+zjuXDMW8tuY2QE9gYycds15wqs5wqkn0Ar3X9oLTLcfZ
LmKQGeGfMse3G1Jl+TnvloJj/wACPqK8K5U8Nz6jtQB9T+DjeN4J0LyTLZfbNCe0WZ1V9sq
LujcDJBGGlIBxnGDXyucE19d+EJlh+FegNMplI09TAkUZzvETHBOcDjIycDPHcCvkZ0CEYd
WGAcrn0zjkdun4UAavhvWv7B1V7so8kb2s9u8aPt3CSJk59gWDY9qyy7mJULHy1JIHYE4z/
IUyut0KzDfDrxZevDGQj2cUcjAZDGQkhT9BzQBykbKkqsyh1ByVJIBHpQRuPyr+VdJ4A0xt
a8Xx6ZHGkk1zZXscSuARvNrLtPPo2D+FYLsYIzAoIYkGQMgyrAngHr3oA3vC3j3xD4OlU6R
fNHBu3SWsmXikPupPGemVwcDrX0n4P8ZaF8T/AArLa6hFbvdmIi904jJAB+8o6lemCOQSO+
K+Rie9eqfASaa3+IFzKoHkppsrXJxkhAyHI99wXpQBifFLwfb+E/EqjToZ4tKvFMlssysGU
jAdfm54OMZ7EdetcNXtf7QmsR3V1oemyEC/t1mmmiAOIkk2bF3dGOFOcV4pQBf0SWODXtOl
lcJHHdRMzHoAGBJr6X+OP2Zvh/cPBBayXDmN2mKqXWFZEBIbr95o14/vema+aNDgubnxBps
FnHHLdSXUawpJ91nLDAb2z1r6L+K0bN8O/EOq3r7ZrkW1lbRqTsCxzK7kDtuYOcnqqp3oA+
bdtssSt5rs5U5QJ9054ye4I5phIk3u7neSDgL1zkk/y/Oo3UqcHqRng5qacrlQsplGxOSCM
HaMjn06fhQB9I/s+30I8DalD9p3+RqDERlQGVGRNp49SG9eleRfFiymsPiZrUM0UY81xNEy
xhBtfD54xnksCTkkg5qL4Y+J4PDXiuB7+4ni06aRPO2PhQyt8rMACSFy3HvXpf7QmixT22i
+JLcBlJNpJKhBDKQXj/DO/n3+lAHgpc9OoHA4xikYEnBGO+Dxj/OKVQmQDyPQU+WXzWLlFH
AGAuB6du/v1oAIYpJJECRiRywATPLEkADHfk9K+hfgFo+/whe3lxDcRpJqAkhZXdFkCLjsR
vGS2QcjI9Rx8/2tnNf3lraWSNPdTuEWJRglycAZz9Oa+ornVrL4U/C6GyuJGS7ghkis1ZAx
mnO5hwpIxluSf5kAgHjHxe1CPUPiHeXUCvLZ2uyxaXHBdF+ZeCPU+meelefBSHVQMtweB7d
qleWaWZnuJXYzEysc5yctyfxz79aYxQpGfLJbad/19R+GKYEjIfOZFMZDENnp2z3/AK9aa7
qG3pGrZGw7gCCRxkfhjn1zVm7tkgFrN9pS6WQDc2x9qEHO3JAzxjof0qk6g78KAQei9B60A
bml27atod5pcOJbmEi8hGMEnhXXkemD+FZtwUgNu8SyQsI8l13Llx1POeQeOOM+mKl0nUZ9
C1cXUUaSSRK6shYgEEEHlSD054PatXxRDlLfV7F2FpqiC4niQttjnXIcevBLY+vpiovZjto
ZcenT+fJEYW+0Qwid0YjLpkNlfT5CGz6A9c1Jp9uv9qxzTXMRKyeblJEzu5bGWI/u9ieSOp
NU9O1CTT9Ttr1fmaJwceo7j6EZFXdV0o6Pry2hjIXIdBKMLIhJ2HIzkFcehBJHGKb7AelQf
Z4bCZbW7eNXczRtvLbSRgEAcMSGYDAxnHHNWJ7z7JpETFUdl2h2IdgCCCScA7ScH/8AXUdj
Z3NppkMMltuuUjLyQxOgjGecYz1xjGRjtkYxVmV3hQiDbGHG5QowXOOT2wcnnPJwO+a89vU
6SXznKFwBFPJ95AwIGevPQ+vvntnAKgZkV1m8yQrGu8BWO0DOOV/Afl2oqQMTWfiRBZWNzp
lppsju1qIre/FwQBlACwTbz3xyPXA6Uvwx0SK2sZdYmc/abnCRKD92HJ3MQeDlk4/3DzzXE
+HtNvPE2u2+nGQskzZlbYD5aLjcw4wvAA468Cva/EV7p3h7SpLqCEARFYbO0iBwzbfkQAA9
cZJH90966atoLkjuzON37zAuZpxF5hKFvlDjI7/j9cc/Ttl3+oLbaXcXt0xNshDsYgCwB4A
XpznbgE596dpcmtXVhGmqWlvp824ssSScsQRyeu3B7bux6dDyPj/VpFsbDR/LSKRsXE6LwU
wPlUjp3J+uKwhTvLlLcrK5z3inWbfXL6Oa2jkAVcM0ygO2AFUYBPAVR+Jas201G9sInjtZt
kcjBnUorAkAgHkHnBI/E+tVzJucnCr0GFGP0o3oMghmOMgA459enP0/lXoJJKyMG76kRXC7
R2qIjBxnA9auLDLKsromUiXe7dAo4H6k4q94Y8PyeItXWELILZMGZ4yoKg9AM+p+vfg9KG7
K4rXL99HJ4f8ABcFlulju9VnE04HAMKqCiE9TyxJ6c8dqxdI0XU9dvFsdJs5by4YE+XCMkD
1J6AfXH8qteItRl1vX2SLMixkW1sFT5nAOAcepP869s8SX1l8J/hjFo2jTxf23cr5bXAjG8
7vmZyQMZAbC5Jxx1xSjsDPHNZ8If2HcR29/rFhLOIxJPb6eWuZLcd95wEBB4I3+nYgnEnt9
NMsaWt/MVZgGe6tvLCjufkZycfSqhjxkqai5qhHSX3gjVLezW+sJbTWbJlDNPpcpm8vIzh0
wHQ4/vKKNOt7iy8E63qkUrQiaeHTWGP8AWK+ZWX2/1K56enscC3uJ7SdLi2mkhmU5SSNirL
9COlel654gsx8OPDeh63FdXF3fO+p3M8bKs6/M8cTsWU+ZlCTgkEgL8wGKAPMQO5/Kkb71b
+o+HTHa3Oo6ReR6rpVvsM1xGhjaHccKJI25BzgZG5c/xGsDBPI6UAeyfAzxlZaO2r6bq0xS
EW5u7ckcL5Ss0gHckqc/RTXl/iTXLnxJ4iv9YuSRJdTGTZ2Rf4V/AYFZ0ThJAzFtuMEIcEg
9Rn6cUkpjMj+UGEe47QxyQO2Txk/gKALOmadLquoRWkLpGXPzSykhIlHLO5AJCqASTg8Cu+
+H7QxeLNG/4RzRpLue1uI3vdUnkcKiHiTYoKqibd+C+5m9AflGL4aSOPwB4zukA+2BLSANn
BWF5cyY+pWMH6+9clCsZnQTMyxFgHKjJAzyQPpQB9T/ABHtdO8QeGjfiC1u545XiS3kZ/8A
SWjdtqDy2DEkqwGD1evHoPAmn+OLq6XwiJNM1K1TN5o+pOf3bcg+VJySAcDDgEHqeeKmpab
4F1DXIdD8Lvq08sypDb3ruuye4bhVaNlUqpZlBbIxg/Ketc/4W1a48N+L9PvYmaOS2uVEi5
Iyu4BlbB6YzxQB9I6HrPhvSPCmk6ZL4w0ZbywtBbTBb4eW/wAo3LtLDPIHzFcjnGMmvCLj4
cpBAZm8beECiqCVXUWZufRQhJ6+ldB8ftDOm+O49RSONYNRtwwKqB86fK2cdT905Pr7V5P9
aAO7j+GWdpk8b+DEGcEHVgSPyX2rtfEWm+HNJ+B8mkafquland2s4uJprSZZD5rSqobGcj5
Dtz6Ka8P9adnAOPp/n8qAOv8AhfqFto/xBsdSu5DHBawXMzsuCcC2kOADwT2A7mtjW7Dwf4
612W78Oaqmh3U7b5rfWz5UUjHJZkkUuAc4+U468elebUUAd5H8Jtbd939paCLPdg3v9pxmE
e+Qc/pXSaJr3hb4aTXEj3h1/wARSQEPcWUha2U7gyxljjcuUVi4yeMY614/gU+JDJKiKQCx
CgswA59zwKANDX9d1HxLrM+rapMJbufG5goUAAYAAHQAAf8A6+aqPZXEdlDePBIlvOzJHIw
4crjOPXGRTY38i4SQoj7GB2uNyn2PqKWW5mlghhe4lkihUiONmO2PJyQo7Akk9uaANzwRpb
aj4ptH/tGy06OzkS6luLy4EKoqOvQ/3skYHqa+gvGXiDwn4s8D6n4Y0bxPpEFx+6SM3dx5c
XySK/3mHzDCnkZGepr5guVSC5miguBPCDtEiqVDj6Hn8DUPegB80RhmeNmRyhK7kOVOO4Pc
U6aCaAoJ4miLIHUMuMqRkEeoIxTFA5JI45A9aVpJJCpeRnwoUbjnAHQc9qABenpzXp/gr4t
TaTp7aD4ohfV/D7weQsQVTJCgBG0dN46DBPGBjpg+ZfKApAJYjkEYwfbnmjjjjJ7E96AO5v
PBul6vLLeeD/EGmy2srjy9Ov7kW12jZ+4A5CuBkfMG56dqhT4e+K7maL7dbQ2VuoVGu727i
jiRAAoJbdyAPQE1xiZYjC7j/d9fypxKEFdg57jrQB6loWqeE/hiHutw1/xSis1tcWbk2UG5
Su3flS2QxJO09gMYJrhNf8R634nu4r7W9SkupFBEe4gBB6KgwFzjsPrTzZm+8PQ30ca5sZf
ss+DghWJdHP47wT7D2rOnaFrphbwvFD/yzjklEhXI7uAM8+1CBiTwS2620jFcSx+bGQwJC7
ivOOn3eh56eoJhJyOBxx3Jz7fpVm9n+3Xs9y0wO9t5yoyenZQBnnsAOPwqng4wRkemaAN/Q
XuLpZ9JYfaLKUNL5QLAB+BvXgncAPTHBzxmsyVJNPu3jlRRIjMr4OCwIwfwI55HetTwzIqa
7piwwXFxMhlJhAC5O0kBTu56Z5x0xzXUa1pdzcpHGfIMzb445JCJHQOuVTOBvJPAIztzx61
DlyysUo3RxVzCZtNiuI8pDG/lyIzAFXbJ/IgcZ7jFdB4Lvxc2OpeG57kxW14N6YwNzAAHnj
nAB7Z29eecq2tGt9UbRdVZ7ON08lmbkBi25XxjGMkZ9s+tUYxc6FqfmOix3VlclWjY5O9Dy
Pz4/Gm9UJaFfUdPuNJ1GWxugBNE2DtOQeMgj2IOa7u6in8VeGLPUIINuoacVhYqcN8igFce
uFDZPQn3qTxYX1bwtBqtlFvUOsq3RYB9pDB0z1YhiPy/Gl+H+oi4XU4LiRpLiZVlwCCcElX
I9CP3fHX8KylJuPN2LSsyXwtqVteXaxtbRRxLGFZo0ZRHt4Cljgk8cck89R0G+JCIIkZCgU
eVCCfmIC5IGcE9PfNYGsQHTY7nUNKWeCfzWNxKNp3OzYG4H7vPT5T98jI611Rilu9PgnV1U
FBJ5ZXGM9QSB8uM9vQcmsJpfEtjSPZmPZ6pa3lz5Ucci7U86MMMMf4cbe445Bx1HXOaKs3u
igajDfxxS+cmImIUDch/vAdCDjntjsOhS90epL8MfDUmh6FJrVxGpub9V8tCOUiBPf8A2jg
4/wBkV2nkqYowwbEZBjfJ+/2YHqOOPxI70xXij0zT1aRlE0MZIY4CoFBc/QAEfiK5zRdS8Q
65rl7qlpeQWegSfu7aC5t95nAwDIq8bc8nOeDgYOMiXeo3Jj0joa943kWtzc3H70Rgz7whf
aBliQpPJ4I/GvCvEt/JqXii7eTd5u/ygg+Yhh1Ucc8nHSvafF+sXFjbRrYrulVGu7mToVjh
wwjz/tsNvXorcGvFtMhlsVHiC42SOHMkcUrMrSDJBfIOfvYGe5J6YzW2HjZXZnUfQqTp5RN
vLH5ckJZX+Y7twPQjOOD6VVLqqg8Ek5PXI/oaRmdQu9VHmjeDkEkZPvxyD15xW54T0Q6xrW
LqF/slqwe5Ow4A7KenXBH0BrqbsrsySuyvcxXVrp8Glqp+03solliUZbj5Y0PoQdxI/wBoZ
5ArVb/il9I8pktZbyZVlfErB43KttyvGCu4Ee5NdIulTR399fyZvtVnZ2cREL9nZiBtU57E
ABsAdc474vi7ULWTTZ41WYS+YFV3k5fkMQ/dyvA5PUk96x5+Z2Wxpy2VzmPDl5FpniLT9Su
HUQ2NzHdFSGPmbHDbBgHk474Hqa94+LdlBrnwpsdX0mc3drZzCdJUbOYnJUjGf4chTnkbT0
wa+dpHwi44xz0rsPBfxF1rwli3WQX2kSEibTbg5jKnOdpwduc9hg9wa3MjjXJ2k4PTg4qMI
TxXav8A8Ibrl5cyte3vhpZX8z7MbYXkKnJOFdSjAcjjacY6ntm6pp3hux8tLLxFc6mxf5xF
ppiULjOQzvnPQfd9T2GQCv4W0E63q2yctDp1shuL+4/54wL94/U9AO5IpfFOsDxH4ivtUtr
TyLXCpFFGpxDCirHGDycfKFB7ZPuBTtU8QpLp8Gm6TbS6bYLEPtEQuWc3UneSQ4APbC4wvO
OprABOGAJAIwcUAXtJ1a90fUFv9Pl8m4QEK+wMMEYIKkEMCCQQRgitQDRNcVWlkTSNSyfMY
oTaTHPBCoMwn2AK5PGwDFc/hgoPak68mgC/rOhal4f1B7HU7VoJ1APJDKwIBBVhwRz1BrOr
Z07xNqGnwi1fyr2w2lTZ3qebEAeu0HlDnnKFT71YitPD+s3E/l37aGx5hhu0aeHtkeagLjn
OAUOAOWJ6gFXw/qyaXfMtzEZ9Puk8i9gXAMkJIJwT0YEBgexUds1cHhhL6VzpGsabcRZ+Vb
q6S0kUHoGEpVSfXYzAHvTI/B2sXGRZxW18M8fZLuKQn0+UNuH0IpreCvFSvg+GdYyDjiykP
9KAL1jp8HhPUY9S1HU7Rr+1Ans7exmS6PnKcxtIyEoEDKMjduxjjnNHgHQbjxf4+06zcb0a
b7RdMTjEanc/PbPT6mmR+ANeVg2pwwaNCRnzdTnWAAeu0nef+AqTxXUWfjLQ/h3pNzY+Ec6
jrdzHtuNamQLHGf7sKEZI68nAJAPI4AAnx01S4u/HKadLctMunwBSTEEAZzuOME5G0pz6g+
leYEYxyOadLLJLI7yOzu7FmZjkknqSaZigA4xjH40UUuPlzjvQBKttK1pJcgfuo3WNj6FgS
P8A0E1HHs8xfMLbM/Nt64ruNK0Uz/CHW7/YS63sTKAP4VwCfw3GuJiWMzIJWZY9w3lRkgd8
ClF3uNqw0hPMO0MUzx2OKmuUgQQmGcylow0gKkbHyfl9+Mc+9QuFDnYSVzwSOcU0mmIXOTS
fSnJtDEsCRg8A4Ocf40gUEjJIHcjkgUAIOvpU1vazXXmmJQRDGZXywGFHU89eo4FMkEayMI
3Z0BO1mXaSOxI5x9M00UAB/ClVtjqwAypzyMj8qbRQA8MPYHqCacr7CSv3ugoRiFYBioPoB
z/nNNz2oAdnnptwOmacNvln5yCDwNvBHfn8qC7ZZWAI3ZPA+nUUNtOWzhs52gcUAbXhxopJ
L7TLiVI4b62MaKzYDSggx/N0HzDqcDBNUbdEninTYquAZEIBJAA+ZQB6jnPbb1FLpuoTafc
w3UL7XiAyQdrFc8gEdMgkZ9CR0rofFMUGieLrXWLGFDp1wVmjSJlCMBgOmVJGCOvs3Sp2dh
7o5NxuGFII7Y4Gc8fWmj7qsVZRkjdjg+orT1vSpNI1CS0IbySPOt2faS8Tco2VPcdfT8MVS
LQpHEysXk3EuhOFUf1zxzkdOlWtRGn4UeSPxTpxt9hk3kDzDgZwRjOPT+dekwwtKSkSxQIZ
Syk8l+gY/jnH4jIOa878JZbxnZ/ukRzI+FJyi/I3bk8V6hGhNxIsnmEOpyx642cZHGBkfU4
6iuTEaNG1LY57XdAt9XtHcweVcLtjjuHmOY8HlWGTn5iTkDj6rg854w06by7a+liZL2MLa6
gH6mZVwrj1VlwQw4ODXoc10Bb3CshlyCYwZAN3oAcAAZAqG5t4bmyurN2nkW7zGyuiMIgW4
xyMFTj1/DrUwrNWuOUEznvh1qpurO50udGkFqhkhjHQRsTuB5HRmB59T6VRisT4a8bwT26O
LKVwroefKR/lO4+gJ4PcY57Vz8El/wCFfEEZkyfKYrgHKSxkkHB7g+vb6ivUNU0+01yxKRS
KGKJJbOqj5G4ZT75BXPbBx6Vc/dlfoyY6qxpyacl8Z4HhSW2khX5WICgYx14OOOo5HHpUek
xLp011auH8i3VZ4fNXkIwOQvUsBgDp36HIq3bXa3tnBLcIsckkW7ywfuE8lQD2BJHfP6VLN
C0VzaXcc3kJGdswYFhtbAxjPQEKe/Q+9cyfRmvmU9Yt9SmsI20ie2tbjb926j7EDC4PCtx0
Ix9MUVoyRCFo4vNLlQFLNwd3GSR+dFXGVlsJxuKms6RHLYW+oXEUXm2ot7bfjY/yKXB9P4R
zxzXToJbm9BjwWfbuLN/Dg4wec9vwrkNE8KRtcQarqrG4RoYmtrRyGihIXCuy9Gc7mxxgZ7
8Eani6UQ6HcW0MxNxeqITtbLCM5LMPqBt/EccYObUdLDT7nnviPUrrVILm3t4HEusTJFbRR
xcR2iEkE4zyd24kZHzmuP8AFT6edMtjaeU25/KiVY9rwrECGDHJDbiynI9D616TZpBHDIJ5
/JtirCVHiKkIMljkKWyDj5h0zu5ryXxEZJtYaBYnX7PEE8oEt5YxuZRnsCSPwrrotPQymjJ
tLWa9uorW2iaWeRgiIoySTwBXtOi6TNouni2nkuGvX/ezTxOSXYdPmYcDA2jj6dad4Z8NRe
HbWSWEhprghpVZT8i7QdgODjBY5z1wOBir12kU7RRlFd1YOHL7eg3EDgkg7RkY6A1lVrcz5
VsVCFtStq7W8UH2OWPzhLIp2YD+bswxAXvlflzx/jzvjLTkg8PahK4MoV0McjIPkclchRxj
KlQTzkqe2AOh1S8mDW3zLaQuHSWaZgiRjs2TnkjkDv1zxXJeNLlW065maebbdIi2qSKMSIp
XcwPGcGM/MN2Qw9eVRvcc9jzlxxmpVIWBOeTkEUJHJczRwRruldgiKB1J6D680k6LE7RK4d
UcgOBgNz1FdxziO7MBuHH3cgYH+elStZmPTkvHOBLKY41/vbRlj+GVH51FHG80qRRKXkdtq
qOpJ6AVoa7G1pfjT2YMLKMW+AcgMBlx/wB9s1AGWWIIIx070dDx+dJnJpxfEZVcjLZ/z+tA
C+ZkAFRwMcUwlm57e1O4MeNoyDnPc/5xSJI0ZO04yNpyM8UANpT39KQYzyce9L7UAORlCPk
c9j+NPiu7qBSsNxNGrdQjkA/lUNO3fJtwOuc45oAaeTkkkmjOe9FFABil/CnDB6bt3TGPan
D50jVgAAeuOcf1oAjYFSVYEEHBBqS2gkubmKCJdzysEUDuSaRmUsDnIGO2K9k+Fvgd7NTre
rxeVLJ+7toJkIZeeWIPT24/nUVJqCuyox5nY6e08PDSvCUWiJsYSW5eSPk5JHIP1xg/U18+
6rZf2dqlxa9o3+U+qnkfoa+mry6N3dvNtOFUL97OcHr+PtXnnj/we+qwfbdOXzLqMkmFEJZ
h3Ax19fXJwOtceHq2k0+pvUheKsePwW811cR29vFJLNIwWOONSzMT0AA60rIY5CoKsQO3I6
fSmyRvFK0cqskiMQysMEEdQR2pARtYFSSehzjFd5zCZOMZ49KM8YpMd+Kcil3CggZOMscD8
6AG1as7I3i3LC4t4RbwmY+dIELgEDan95uc49jUDgrlG5ZSQcdP060ygBSAD1zR36GgVIVX
ylYMS5Ygrt6AAYOfxP5UAICcelKgLSKozuJwKTHrQrvG6vGxV1IYMDyCOmKAHL+7JDJz2zk
YPrSY+XIHQelXtUXfcJeIpWK7BkQNMHZDuOQx9e+Dg4YfjSj6kNzweM45x/nigCeQfLFg4D
JwG6Dt6e3b25ruDpv/AAknw3tZopVF3YlhHCynL4OHCYGDkGLrzkEelcEoG4fNxg5OOh/zi
vYfA4j/AOEOsVf7w3yDJ3BQZGwcD7vTqayrS5VzF01d2PPp7WO/8F2V+WImsZWtmyxJaPIY
AccYLjqf4voKxJJo5YIFKsWiBDHAOR2wevtg/wBcD1K70yQalqTQWTXMGoRiGe1jxGoONyy
7+fmyCOmfm9wTwukW9zFrV3oUkO+a5RrIhsDyjuzuGegBGeMZGfWnTmpIUo2H+ER9m8ZaQ2
47WO75TyMggjgnHQ8enbmvVmWW4yryCRFXaNp3NG/PBzgY+UYXnIPOMV5J4YaLTvGWn/b3W
OGK58uZz0XqOSPr1r2gxQRs0ZKqxOxlKbgOeBk4xzg+341z4ndGlI54TSyqxmSWOcHbGkag
vjGOvbPFXIWlXAllVVC+W+PlYt/eIxheVPr1A9qnuLWOWRt0TxSIxUs/Vefutz0PP5VCshu
C7Rx7pYWZHyRnrt+YEgYyD1yaxvc0Oa8bob7wx5rznMMqyqJZTkD7jIq4xnJ3Y9ie9dZp19
DeaNYXFvIkds2mwlY+m1lDRuoPsY849GGa4/x2s83h+G6KJ+7uAs8ar93qFJI7dQM/3+1bu
jSwT+H7KawhXyyd5EeAY2YAFT6/MoG7r+RNav8Ahq5K+I0Y38yBgyqsi52fJtEZY5I7kjPu
D/OtKGePUrMxsFIx5cijI2nC/L1OPz9KzGBeOHDO2CfKQ43cbuR3zz17Y6cVJDdpZ3PyM7x
SrzHuz0GSevTg8emPSsbFGlC8v2SIPgTLkMf73A5/ID86KhnH2pC6yOu8KdwHbGRn+v5dqK
oDobeWFdHgMoaSMRQlTwMtjIwvPOQD3x1B4NclqzSSs13cPtUKCI4R+73A8fLnnrwc9zzzV
h5ZprWyklUskcCLjP3MqM9+Cce/T61GymWP92VxkHDDbuzwc98dODnnFRsMzL+EzS2bR26v
bwyrLdJIQS8YbkgLwx27l5yOeo5rywahJD4t/tbUbUlzdm4kgddpPznIA9Qc8HjI/CvWZzM
bd4YoI5DIqBIydqqCwGSVGR1zkew9q4VdETXvEt3ZyySH7PMI55o4cYI+QKpJxlmBwpA/PI
rqotJO5lUu2elWs3nwJcqG8maIsrDPTG7JByP4vy61HdGLCsmyRzJuTB3E8HtxzgsOP6Gnw
opYhEkgjysZVXK7cZHHByOM474GOtEqoI3USyBgh+fkdDuA5BB64zgdetcvXQ1KV2kN1bSQ
zIZ1uCIhECSMHJyMdSQ3LD0HpzxPi6K1TSz5AkMaRK0BiQosYeTB3lhkg7GAAOBsHYgV3Fx
G7X1okd7LAtt5jNhQyTBsHDEfdxyPUDJHrXAeL9aS60mGG3vGm8+WSSQCdXGA2RlMkofu46
cDGByBvRTvoZz2MHRrKNra+1O4kZIrKMCLacFp2yIwPocsfZaxmGMD2rqPEcC6JoGl6MCDM
+b26APIdgAqn/dAI/E+tc2XBjLGLIYFQT2PBz9a7E76mLOg8H2jJeXOutHvttIi898jgyEH
YvX+9z+Fc7cTyXdxLcStmSRi7se5Jya7K9kOg/DlNOMkbzatIs7Kv3o1GOD+S8e5rlHtki0
qOeQHzp5SIx/sKCGP4kgD/dNKLvqNroVTH8iEMGLDOFByvPQ8fjx6ikVd1CY+bIzxxz3rS0
PTX1bWrazUfKzgyNjhFyMk+3am9ESGq6fJplnYRTfLLcRfatvYI+Nn5gZ/GsutjxTdJeeKN
RmiGI/OZUAORheBj244rHoWwMKKnma3MESxROsq58xy2Q3PHHbA4qCmAUUUtAD5IRGit5iP
u7KTkcA8/n/Oo8VIxV23bdvr6CrcmlXiWLXqwmSx3+WLpf8AV7v7u7s3Odp5xzjHNAFJEZn
AQEsTgAdzUsvmIRE7cx8AEYIpkiGGZ49wOxiMqwIz7GnEIybgSHAydxzk57elAElrcT2k8d
zaOySxHKuP4T2r1zwh8RbvWpl0nV2WO4kX9zJDGF8wgn5WAHBwOMen415DIm3IGOBjK8hq6
Hwdol5qWqRXlsU2WcySSAthmAy+F/4DG5544x1IzFSClHUuDsz3Ge8t2mzaoUVFCHd3OTn+
vcGuT8aeOW0ARW9lEkl843AyAlETrkjjJz68cc+lbkRleGS5SFhEowXEZ2oW6ZIGOSceh4x
Xj3jhS/jW/RW3BTGoLHGBsXueg5rioU1KWpvOdo6GJq2qXms6lLf38gkuJcEkKFHtgAAVRq
9e6be6dIiX1pNbtLGJY/NQr5iHOHX1U4OCODjrVQqD0616Bygq70c/KNgz15PaiPYsqGVCy
ZGVBwSO4z2pmaBQBJIEJyhJBAJyuOcc/rUeKUcmrVzp11aW0E9xC0STjdFvIDOuAQwHXbzw
2MHBwTg0AVaDwKVgoI2kkYHX1xUsVy8VvPCoiKzAB9yAsMHIwcZH4evNAEY6DNHvTQcHFO/
GgDo7fTJdR8GidId0ltO0aNlR8uN23pkk7mPX045rnRzlsnd24zmvRvBEAuPCNxAbZ3824k
HmRDL/AHYxgD15J7d6qeMPCXl241XS7c4CZuYFUnYMfeHcgAfMT3578ZKolJxZo4XVziGKP
tKqwAHOfX1+let+HYEXQNMiyn7ldxAOWL/MRnpjHXrXkSkMByAOhPNe/JaC1P2c+btVdh2h
huOOORz69/X0FRiXogpblY28Zjg2rviVGKlSABuAO4Hn0H4fjXH/ABB0m9stWtfENrZ3Me0
I802MorBv3bEgDBIAHT05JNekR2ccUW5nhiPI3Yyq9uTwOoP5Vau9PW5sfshy8cylWiKMAw
/ut0wOenXr9RzU6nLK5rKN0eJeMNNE1vZeKLcg2eqL90QFPKkUbSO4YZB+YdSG9Mno/DvxA
lu7m2t9RsYmDyR2ouYmK7HYYVmBzno2eRxn8dtdEt7rQNX8FGeNZtPKyW9wUKb0kAkUkegc
lS3v71y/hbSYdb8GX9q6n7bbtLHHsUAh8CSLn/eSRMk9JD6V0txlG0jJXi9D0UqE+Rl+78r
4OD1PtnHpj2rD0m8v9RutcS4aNYbS8EEaKhVmUFjuPTJI2/l061f8O3X9raBbXUodLpR5dw
rZLGRMhvfJxuwPXFaBitrWdpIwiNPsVzxiRlBCjnq2DjrngcdSeX4bpmz1sZtxpkN1p91YX
QdhKBHMjkHsMMvHBB7/AONcj4FVoJNW0C6GLi2l85eD0RsPj1Gdp6jvXeyW7RhlYMMMD8vO
T3B9OvT61xHjETaN4m0nxBDEyRhvInwSVGOPmz0LKTx32kjvWlN3TgxS01OncRwj70e6TcQ
oJ5+uOCegqiXklQJIWDE5DooGVycfNkE9hz3Na01tIzMhaJXVlVwpJABzyD6ZHXHcdiaoEX
GZAuGUMRvWPqM+3X1659+tZoZb0uVTEluSzSRDchLAkL3J98n/ADzRUNratBliZFO7cGOOM
+ntx79aKdwL0ETpp8AaQ/NDHyx/i2jp+GeO2KmI3Sg7W3bvutwVJznjqD/gQcVdt7ZTYaeX
HzNbryOw2rj88U0QGFQiq0hUbgQORyegzx0/L0rMpIzrmaOxtZr4xRusULyFQuVZUG4/U47
59axPBFrEfDS3E9sj3N5K00pZfvfMdmW78nOPetbVr3TJLO80eLUbM6pduLEW8TNIyeYwV2
bH91Sx68Y7Vo29rY6akVnCdsNtEsWCMtsHAyR69T25rTWMLdyd5GVfzPpumXE8QNxcBTFbx
gb3e4Y7VPqSWK9BzjrVLTtKlsfDwttUuZbm+uZS8rDDbc/eXd3zjk857VsyPunbALldvzY6
8kL7k9cdjg9qLS2EsixStIEV3ITlS/ynAAbnsv4Z9KXNaNgtqcb49u5I7G30iBp5L26kWNU
RsrInrwMbixAx1wvauf8AC3hS3vfGItZZBPZ2IR7napHmSYGYgDyfnyvuFJrp9Pjj1zxhce
IFjku7HQ2WK18sFnunQ53/AC8sc4OBt6ryAKQ30mg+B9Q8RShodc1OaQMXVkdJGYgKA3ICo
Cw+vU10xfLHlW5k1d3PPPFOqPrXiK9v2QhZZCIjzyi/Kv44Az75rb8N+H5tRs7S/vYo0sIm
PlIT/wAfDbjlmUnkZG0kY6AVV8GeG5vEmoR/amddMtss7HOGOQSi+5z7cfhXqU9mkNqFt7d
CUTbFGq7QMHIAx075HXjNOrV5VyrcIRu7s878fWEkl5pzpExmn3xiME4zuB+UEcAl/wA65z
xJatp+rtpjMC1ii274GMOBlx/32Wr1PWEijNjrM9sGbSma5IEbKrDBCDJzj94B1x04ryLUh
M141xcSrJLcM0rMrZySx5/Hr9CKqi7xJmrMqxo7MAilmJAAHJzXp2heEn0ezge9eS3vp3Vp
EXazIqkOqqP73ygn06YyDUXgLwrHFCmt30LNKMtBE44VccSEDnJ/h+mcHINdlqF3GghktyJ
ZknVSPLOVZsbQf7oJI56856YqKtXXlRUIdWeD3X/HzJzk7znIx3qGtLxBGIfEepxhSoW6lA
BBGBuPrWbXQtjN7hQKDyaKYjr/AAPp2l3r6u2tZjsE08u0ypuaM+fCpZfQ4bGcHGScHpWhY
213bya+0HhnTdUvotTgjWCK0eeFEYTkiMA52EqmDnkY5riYLhreFvLeUM3yvh8IycHaQOvI
HfHFTpqmo2ZlS3vZ4TIAkhhmYCRQMAEg4IA4H1oA7Ke08OWsviCIWkk39kztNayR7SshYKp
jkyDuRXUYxjIL+oIrXcE9t8OoZrjw/ZiS9VfIuorRvMjhVyDK79AXYbR3xuOOVNcWk8qI6R
yOiyLhwrEBh7+tb1vZ+MNQ0XbbW2u3GkkEbYo5ngwp56ZXgj9KANTwrp2l3/g7WzfJDHNJe
WttBeSD/j3Z1mIOeylkQMeeMntXUnSdPtde8bLFocEn2O6t1t4V0w3Sxkh8qAGXaCQMnn1r
zJLDV0jS1S1vwLmMXQgET4kjAJEoH8QA3c4xwea6TTdF8St4Vu/FGn3+qxopJmWNJ1MoBwH
Eg+V1A35JI27SO4oAsaJHpbaVFeX+nRC4sbiS8aEphbhCyx+S4I5AkMXH91pPY1paPpsc1z
psFrZg58Sy296sC8G2BhdVlA6pxIQDx8p9K5O80G6t9Ei1K4vZROQJvsjxv50YZuZGB+6h3
Jh/4i4A5BrX+HFve6p4nWOJNRnhZXN6Ynco/wArBBJt7bvU4NKTshrc9Eiijn8P28n2SOWe
cgQ3cdtkQhDvd3k6AbX2KM5yx64IrF8WrHD4gtBFo8lz515aLdJFpZjM6MiExiffht3TG0Z
z7V2l9o0lzAksUVw1tENjoGYQ4GOMLjgEfrzivLfiHJe/aF8qe/ktAi+aBI7QpLltnUkLlR
wP9n61zUZ3djWS0KHj+3j22d1b2UFlAZpoRC1oba4jKbCUdS7BlUMAGGMncOwqXSdN0u58H
f29cW1uJbOOXTVgIH+k3UpJids/3Ukc5yP9Sv48rdx6xdPI98l/K9rGiu04djCh+4Dn7oOe
Pr71Yh0DX5ILmJNK1RoIH3TqLaQpEyg8vgcEDPXtXUYmpqMumHwTY6immQR315mwdkXEaCD
YxlUdfMcMoJ6cPx8w23Na0rRbWx1Z7KUT3K6xFE8TWnli3U+dlFbcdwyoHQdBXIyx3RtYzs
nktAzBGwdgkwC2O2cbc45xjNNY6gbWS6f7UbaSYB5Tu2NKBnluhbnPrzQB6T4y0Kwv7v8As
3RdOs/tT67LYxPZWzRCAB2URyk8Mx4IIwMKx+gbPRYvEnh290my07UNJv7xdKnDwOyB0lXD
YYLh2iaMk9CS+MCvNU1O/jd5EvblXlkEruJmBZxn5jzyeTz15PrUcV3cxKiR3EsaLIJFCuQ
FcfxDHfjrQBb1R7i+A1NtMS0t5iIka3hMcDMqgEDqC3QnnvWb1NW31K7k06PTnuGNnHM0yx
D7u9gAW9zgAVWIUdGycnt+RoAbindulKxTYoA+bncc8H6DFNUgZyM8cUAen+AIZ4NDWRWmZ
biVvlU8RrkAso/vZA+vHpXcNp0Qka6ZjIqgZHBwrfKy4wflIC5GPy6VkeDtPaPwjpSiR08y
POR0BZmOeceo4z6etdAYlEKh5GQgMoaPbnp2z1xntivNqSvNnTFaI8h8X+D7jSM6nbxj7HJ
sZ4w4LQs3IBH93g4P59q9jQxM8UglaQS5KMB/remee+Bx+ND6XBcwyWtysMySAK/nxEhhjn
IBXnpj39K848O+Jda8O+MLXwvqsrTWMcv2XyfLQMpb7h3Y3cMwPXkfhWt3Wh5omygz1iGOO
NlXzC6k/IB8w/Mcdj+IqdI1nuDFJFGUG0urg9QevPHGOPp7VieL5bm38Ianeaa08WoQxKyT
RkDgOGf3GFLHjB6e9atqhisraMl8CFFO8HIwo5P61jy2Vy79Dy3S9Xubb4z3a6zFHB9qlNh
Ii5KKQAI8Z6glV5/2s13tlY2+l3E8lvbyJNeyb5jFGSWbcx5b/gR47DHrk8P8SfDKnWofEQ
upIIZgEndRvYSouE2LkE5CqOvG0k16Xo041Hw3p19GyJHcW0br5Cg+WcfMozkcMCMdiMVrV
1ipImG9mYFlbXmm+L7i3WNFsNaVrmB04VLmNQXHHTcnzHuSPYitPU9E/tPRriwWTa0ibY2H
BjkXlWHcEED3wTU/iKA3On+faOY7y1lW4ifYWVWU5G4DsQWBA7Ma0QxvFWZQoEmHO054IPT
rWbldqXUtLocZ4NtZ4/CNi10xeaNpQ+85ZX81wc++Qau+IdEj1jRp7FyQJDnLcbT2PQ/X8+
ma2ZpYLeIySvFEik5LABQSSSS3G3Jzyf5miWaORImiG/5AxbflcdsY65Bzn60uZ83MDWljl
PA9xNN4dtJZSVuIS9nOh6pIhwAQejbdnPv7VqXdh5V6kkYKgHeuV+UHOAM+mdv+RSWtkbLW
NWniRDDftDcqATgSKjb/AEzng56cn0rZ8tZlEjA4Y54/iz159P8ACnNpu66iW1jDht3a3fI
RXDfNhDwOOfzGaK2Hg8l9qsyR9sHiikBWtXItLQ+aci3THzdMKvQfnx7VYVgsBLt5UUYYyy
E7V4GTknoOCearWBVba1OF3eSg59lFZHi2WaDw5PHa26/aL5xZRtKdhLOegI9geM8+9NK7s
N6Iw/h3bW+palqXieW3O8sYopGAZy7IPObC4H04zhzkk8123kPPKwjdjvk3Kqtxg8cfljj1
pbCwj0bTbbTraMIlvF5ZaMDLsBlnIHUk5Oah1DULHSYDd30/2e3SQfM4OMnoo28549+/vlz
lzSJirLU5ODTri48R3ustdzxaa5WOzi80qJkTIDPgdCckD/aOSB12bu4vtI0ye9s9s8rk21
mGYFzO5VYyvUEcknOOg9aspcWmoWsdzp86XdrIgRSG+VNoOAR2PI4OCKdbm4n1KBgZFs9Mj
LEFcGS4YHJPb5EP4GTr1pqTctegW0G6d4fsfD9nDaWnnZt4y3nKnEjnAcnggEnA5yccDGOO
W8Z2snivUtO0CzlCLZo1xezOMCNWYKOM8nGePfqB07mCOV5yslwqDzC0ZZxwucZOB0+uTjv
XG+FPElhrnivXI5bkiWeYG0jIyjRxptJXPAYhEY9M7R6U4Xu59RPojUtLO0sdPWCwiT7LEc
bCcAn+LOOvTGTk9KtKskssiuZQSwZT1CjpgZ4/xzWlLCFby9jYYrliCOcjrjg1XMZlO/ejf
JkAYCj/ACRx359xjFu7uy1oc3rumX2paXdWEUmJLloI23AfKGkX5s+mD+QHvXLadoun6n4i
u7pLQvp1rdG1t5mkOHwoWPcuOQAu49Mlhniu18QTS2Hh/UbtCyuts3z7uhPyr+GSD9a534d
a1Jd6SdJWzKxWqszXG7Ibc33SD0OCen938a6ISaptozkk5am/CxkKq1sjujFGVNqhgMrxnp
0PT+lN1Y6c+mSwzpC9on7thO5U7g/I4OchuMZ5Oe1ayArJtLsin5CCvy7eenoMY6ev0NU9Q
KzwWsRgilWSYZMxJVAcg/dz0z7dOSKxT1LPG/Fyxr4qvzEkixtJvUSAhgCAeh571ijBJzmu
o8fXcN54hUxjDx28cbjg4wowM9+Mc1y1ejH4Ucz3DqKKMcUVQhetO6HHLA0wdRUisyncrEH
1HB/zyaAIxxzXW6LNJa+F79odXhivLvNssL3O1o4SCZDg8fPwvHON3rzixaNNL4bu9YAPkW
9zFbk44JdXY8+20f8AfVZgOOe9AHrCeIfDqWVjcNqXmanHpCabGhQ+XFC1r8/zY6iTzF55/
e+gGMG91SKfwHo+n2r2Pn29lKk8j3ckc0Z+0SvsCBwjZUjqrH5sZ6Y4XFKCBQB6dr/iHRNR
0TV4heJ9uh0qxs7Tavyzx5tXePPYo8ch9wx9BVX4a3sVta61EYUuJZWtQkBnki3YdiWzHzw
OcdK8+JXGK9f+Eem+bod9c4AkklAGehUf/XzWdWXLBsqKuzq/tl3ZtAxa2/tOaW7vfPkkkW
O3ZkQJ+7BwylgVy+cYJOcndzut33h6z8LzaRez3LT3dnKXcAeWtwiBrdWOchgYyMAf8tjnr
muytoJoYn89x5jfMOB64A6Y9Prgc9a4/wCI9hHJ4d3+ScxN5ijoehJz36AiuSlVvJXNZR7H
Ha74k0m88DWMNmGXWrxYoNVfnBS3BWIc8fMChJB6xDIya3NV8R2VxJrcuna7DayyeJkvoph
IVJgVGBcAcnlhxjJ9OteWLKOVJIRiMgY/rTJG3EfMScc5GAPpXeYHZaxPp+t2F0mmXFtbxN
rV3cwwzSCErC4QJwTx06e1X2vPDUnw+Hh1L91vI7UagGZdsD3e7JGfvb/KPl4xtyvXqT56j
bH3DbuXkZAI/GkJ3MScZ+mKAHDGMYHXO7HIowSvBO3OMVo/2XNN4dn1pmYrHdpbt8vUsrNn
P/Af1rOAIUEjGRkEii4yQJlgoALkAgAjHTv79KiJGPu4Pc5qQEK0RZFYDqATzz3p7MsbOUL
EAlQHUdPcdqAK+Cc8ds0lB65ooEex+BtVt9S0jT7aa+iNxEDGbdnAYhF4IAxxtxyQeh5449
AhtPLiXdGgKg4df07nHP4V816Nqcuj6xZ6jAAZLaVZMHowB5U+xGQfY19NRPFOySQxrIJtr
pxyQRkc/l+Qrhr0+V3XU2hK6Hi3aUsiSCAyRsizAZMZZSqt6ZGePpXzCGuLW6WYM8d1E4cM
2dwZTkda+jfDevL4l0ya9W0a0VZ2jjiklDSHaBliABtwSB1PSvH/AIl6EdE8XSPDGFsrxBN
AR0B6Mv1B/Qj1rSh7snFhUWl0ez2uox6vpNlqBUPHdwJM3cBmGGHT13L+dUI/FWiz6z/ZEN
/G97uZQkSuWLLksD8oA6etc98Kr6O78JT2LTN59pdcKGwVif5hj23bs9ua15PClqfiGniWE
KifY3aRFAGZ/uA49SrFj7gnnNYuCUmpFp3SsaHiTQG8TeG73SIzm6kQSwORgCVT8q59T06n
G6svwD4jtdT0BrCG3aOayCRPCI1j6j5nwOBkgkgY5NdPhlJKyEgHKjOSc9eeuSaxri3fTvG
dvqMBbyb60a2nSNQo3rt2Oe27kjJ7LjoamLvFxY2tbnQMxfAYE/Lj/e7HP6VVhSW0325OUQ
lo9pONnp36c1cDCZDuUYHJwMf5xUUquCk+dsgzuwMAg9vfgZ/zxnYs5D4madJqng+X7KFza
TpcSqGxlcMpH1AYH6A4rpGtdkUcQdV8tAijp0GP/rVZKrKJYd+/CYbIA+UjnrnPXoaim2mU
nZv4AGOmeOn+f1q+b3bE21uZtxtgtTkKqxn5Sp5x/dA+n8/armmuZbNVDEleOOx9AKbJbJI
yrMVkUEMRkY45H8qWA/ZXeNVHLblJ6YPOBj0Of0pAWwnmqwZSQOdqnOPxoqJp9ucrhcZHp9
f/AK3tRTQijYxP9gg8xQR5MexAeMbRyR68/X9abKXuvEcFs0CSWlrF9rZ+AVnZtsfpyFE3s
M5PRcWLAmS0tokZgPIQOwONmVGOvr0q6gV2bYNqs2SV4PHA49v8+7UmgsQbNsoCrhSpGNwB
6jkevf8AIVzfiHSn8Q3un2F5A0WiWn+kXLxuA9zKPlWMZOVAUnnvuPcZrpGCMAyY+8QEAyP
1qs4WJphJKwCgbFHIXg5P459+P1IycXdDavuP022trTTltbW0SCGMhUhjIIwOgyD+pySTye
5t2sUcJSOZy4R2bdgZ3MCGPTAyGYccfpVfygYlkwBz8ozjJBwc49wKftMbgsNxzgLnr+NTu
BkeNL2PS/Bmr3Mu5HlhMEIKkEvINuB9AWP4GuJ+EeivbxXeuXEDBZ82to+cbscyH6fdGe+S
PWrnxUlu7u90zw/bmdmuQZPJR8CSRsCMEnjAKnr6np273S7J9J0mzsJLkXEkaZeUjgscl8e
24tx9K3vy0vNkJXmNv57S0aHz7m1h88lFM0gjEj4yeTjPB/zxUK28jFvKwSxzuGMEDv1+o4
44z7itqOgxaprdnqN8gks9PRjFbnB3zN1Zh0wAowB1I546yatqJstGvbvZ+9ihIiQcFXIIT
HIGM4P4fgcrLRIq/c818b+N7O+0q80SztbhbhrlVmnk2hXjQ9gBnlgp5/rXS+BrO203wpbR
mMefNmWdnbAO4ZUjPUbCnT1PcGvL/C2nt4i8YWNpMA0LyeZKq4AEags2O3QGvaPEc7WWiz/
Y4Va+uT9nskiUqQ7jAx2AUZPOOgreqkkqa6mcHd8zEf8AdbpvKPluQiFTgNxnGR0Hv6459e
a8Z6zJoGhWcthOIL+eUlFMGQIMHcCGXapzsyMZH0rX0XTNVg0yGDXLySe9IKjaATDkcLkYJ
PXJ9e9ecfEa4uP+EhFhOFBsoUQ7ejM4Dk+33gPwqKMLztuVOXunKXl1Ne3Ml1cPvllYu56Z
J68VD0NN9BTjz+Vdxzj55EkuJHjiWKNmJWNSSEHYAnJ/Wo6McdaKACn9KatXNNsLjVb+Cwt
kLTzuFUA+tG24HqvhvS5G+Cl3ZtFvmvrie6iTHJCxhE/8eBrx09a+qbCytbURWCf8ettbpb
xsVHyvgDPvXzl4x0iXRPFWoWcsYjHms6AHjaSSP8Pwrno1OZtGk42SMOlHXrRgYPPPpSZxX
QZkkiBFjIdW3Lk4PT2Ne/8Aw9tpdP8ABNgCqrJ87Nnt85IPP1rwG3ge6uYoI8b5XCLn1JxX
07p1qbbS4bdkHloAOcZwTXNin7qRpT3JpY2abzAx2NgHjJB4/Trz7H2Ax/FmmvfeGr+CNC0
hhPl5xkEdR9Md66ASPHIs0ZXauQBkgHn+n+fWq915radcAFo2eNlXkEcjH8zj8BXEpWaNuh
8wTQv+9LsgaFhGU78cdvp+tQONrYyCfY8Vp+I7V7LxFfQsf+Wpf8G+YfzrMUqXG/cRnnHWv
VTurnK9BByMUNncScZ68DFJ0q7ZQT6pqEMIzK7bV5PRRx+gFMEerabocr/AnVUEQMzRR3YV
uCFSUsW/74zXkoiMzxRRszsRgBvlAPJIGTivoGwuh5caSqkayRNG0PJR0JG4Htxj8a8J17T
G0bXLuxbO2Jz5ZPUoeVP5EVhRnzXRpONilNBJbvskChiOzA9vb6015FcKAp3ZJYls7jn6VG
ewxTiE8rILb8nIxwBxj9c/56bmYz2oo79KluIJLd1WQBSyLIMHswBH6GgCLivon4fanDqng
bTbhpFa7tGa1lXGPun5f/HCvT0r52r1T4M6jDHcavpzswuLiOOaHPT93u3D64YflWVeN4F0
3ZnpunW8VlcXy2q7ILmU3TKOT5j/AH9vpyM4PQ4x1rmPijoT6r4TjvoY2M+nMZsYxmJuJPr
japz6A/ja8bSahb+EZZ9NvZLWaK4jDtHxuRzsK59cspyPet9oxcWLQ3i7YpUaKQKTyGBUjr
6VyRfK1Jmz1VjyLwBJNYeJ9Gu0BhtNSSWymkP3XmUEhR6E5hP/AAI+9ezO+HXIGAemenWvI
NJ0+8gtvEfgxWEl/bypqGnSqcYkjIyQexaMivVLK4S+s7a9iKqlxEs65zjDAccenvWldJ6k
03bQslEZldWyFBGR39qhu1+0QSi3kzJjAGR8rfz/AEJ/GpIhsX5yCxyBnI3HJ64qCQlXds8
k4JB5Pbr/APX7Vz2NC9bXS3Nsr4+ZhhyqkfMPlb+R/OpWcJhI3LFuh7Dr/wDW/OqCFnkZeg
Dbs9ByB09OtCybpAWZgoJJGep/zn8qAHsEjkZkiJxjOTyeP8/lTiMJnIY5zkcAcEZ9aQSov
zDAcgj1qHn95weQAQWosBG7kyLk/dHBzzzj096R5F3+awwQCMn0OB3PsKbu/wBJ3hSCeOOn
4evrTWRctlsqo4zyeP8A9VMGSGQGNXjf5GGRnA7fT69aKqMiBECZIIz17/5NFFhF1glvpcU
kjN5SiOMFRksTgYGPfH0/OrZiIyM7WVuWAyD6fSpRaC4trdH+6Cj8DPIHTn3J/KrUkCMjHH
Q5wpI9sdPelfQoz5FjfcTjGACAPbGTTDG9zLIV2yQP/Bt+Y9OoAz6/563CF8sDIIHCjq2Ae
/rUPlq68EE9xt5PB4P/AOui4rFZo9yxRjHkpICqhiRu7nj69KmgjLzRwlN5ZtvpnoMk9fwq
XbmA5dSGB4I6D+v+fXjJ8RXZ0vQdRuFlmjcRGOKWKMu6O52KQB3yRz2znnpTSu7Bsjg/Crz
eM/G1/rssRj0uzmEscZZvmk27Il64yAu72JP97FekbndWjVfmUbtijhSOfyqnpOmWumafDF
bWskAl/emIyM5QkDjnp346ZJwOwqeIrXUr+xGj6X+7lvyIXumOPJhBBdj3z0XHU5OKub55W
6EpWRthpREFZNu9RsdULDBH3vTH+e9cD8Xr5LXw9aae+4TXcnmoExjy04+bPPVuPdTXYaLo
tj4f0+Gy09ZEijG55S+XkfgZbjv1wOBXk3xQuJ5fFILXCzIoWKGAqThVAz9Mu0gIznKnI5F
VRivaaCm/dNz4QaPCmmX+tsu6dphaxgZJVQAzcd85X8iO9ejrHLyvlnBA3BSSCT1GM84zn8
Kp6ZZPp2kWtoiIjIgebZAqjzTlmPy8D5mPHoAK5y9h1fxH4wWwtNRv9I0/ToR51zblj58zE
NsyCATtPvjBOOcUp/vJt9hx91HUyQovmzM37jy2aYnHQfeJx0wAeev9fnDWdVm1nWLvUJyT
JcSF+ecDsPoBgfhXvnjq+XQ/AOoGWV3nkhW0hd3zI7NxluPvbA5P9K+c61w0bJszqPoFKCc
0lFdRkSyNEY4yiFXAw/OQT6ioqfJG0ZCllPAbKkHqM/1poAPUgfWgAFepfDzWPDWnMsFotx
Fq91EIZJrkAhiSCVjI4AJHfn37V5apxz+HWrOnuiahbNJM8KLMhaVFyUAIywHGcdamceaLQ
4uzufScl3MZN55dnDAlfmIBJ4wOSfX6VzHxJ1jwciJDrdjc3+rbcqsE3lMnAALNyBkAcbSe
OmMGut+zxD7MbfN35piMLMNhZWJwSOuDxxz9K+fvHc4uPHOsOGYgXDJhv4SvBX6Agjt06Cu
PDw9+5tUloc8AaSpGlDQqhTMgJzIWJJXAAGPbFR13GBv+CrJr7xbYxKpOHLH244P5kV9MsC
p8vOAAAMHkHnmvGfhBpIa9bUmTIEhXd0CKB1/EsPyr2ouu4rnDYI+6RkYz3/GuHEyvKxtTW
hTaTY2NxA28EHOB0P8ATiowQ0a/e3ccBvfJ9ume1MeZWvDEBg7CSc9twGcf56GmEKHDsu4A
chcA5zxjP51zmh4n8VLNrfxQs23EUseEb15JOfpux+FcLXtPxS043Xh4Xofd9ncABh8yj0z
77j/3z9K8Wr0aMuaCOeS1FBxXeeE7rQS0cUCT218yIshkw4Y4+YqQRxnJxjj/AGsVwVXtIa
JdVszNK8UfnrveMZKrnk1c1dWEnZnt6X9vFeCIKBKvyAEZxweOenH+76dOnIeNtQ0G6a3j1
QSm9jBG60wX2/w7iTjn35xg8Z56Ke0f+1/JllclXCyIFO/hRkk8Yx17k+2TXkOuywTa7fPb
TGeAzN5cpTaWXPBwelc1CF5XNaj0sZ3ekPXPSgjnpT/L2xCViNpJUYIJyAOo6gc9e/OOhrr
MRFUMT8wGBnkHn2qa6QxGOJhFuCKxeN924MNwzgkZAOCOxGDyKrhsdhU3l+Ysaxlnlc48sJ
z7Y9SaAHW0sUXnebbpMHiKLvYjY3ZhjHI/LmtfwVdvYeLdMuhKI0W5jjkJ7Rudrfox/Osbz
UNosPkqHDsxlz8xBA4+gwT+NLb3L25YqqncpUgjrn/AgEe4FJq6sB9P3tpDfQz214iyI+Ud
fUZyD+gqhYeINO1TW7/TLSO582zUGaV1CxgkgBRzuOfcdj+NHwfrDax4SsLuZjLOECTOzZJ
ZSQSSepOAT65q3p2ltZ+JNd1FseVqK27rgchkV1Yf+gn8a4LJXTOne1jD12xm07xroPieV/
3CTNZzSID8ituVGPTGN+D24HXmtvTLR9Jlu7EEC0WQ3FsSekcnLpn2cOfowqx4j0ePXtKud
NkuJYBLGFU5OxW3KwJUdcMo59M1JY3SahYWt7g75YAzKCAAxX5lz6hl/MU3K8AtqKkcrAmJ
gJCuQrcKfbPX8aeZOFaZCAAOAeecZ479+eKb5oLqFXDEE59fYY9/88U10cBd/wDyzXjJGBg
cfyJ71mUQF1knEiA4U7eDjjdkf1qxFMTktnAb5s8DP+ePeoUBErA429eTuBz/APr9B1/GnI
qbfkdmCPtKg7uh6foaAJhsdTgZJPGTj/8AWTUckoX5RtU4AI29OaeMqwXOVHcZ5H+cUjorb
iNxJbAwf50AiMMArtx04OclRjpmkX9+rjPyjjp/kH9PeneXs2jggA4f368+vUflUSTFCf3e
0gducH9f85pgiOd12MEYNIrZYL2Hr7fSiluf3u/7i9jgZ/z/APWopiOgt7gtZo8e4o6K27G
MA+//ANelaWQQhCnzBec84FZyvm2iCFlMcQBAOSQBwD696tWs+9VWW4wud28rjjrg+g9/0r
JlBJNkpF5fyEA7lwuQBjr6c020fKocsIwpyM4wSeevboOtQGQKkhVFXIJyenHPB/D6mraJi
JQV5GN27IUHHP4jj8/zYEriMysNhYjJPBwcfWsHxDY2Gt3Nnod1JLGXcXUsSADeqknlsgqO
CvA6sMHitmKdV3B9+QMn5MgZ7/QCi3laRXuMrkNiExZ+7kHd9TgfT3qk7aieoknzYcqx2sW
+Udc+344+tZEWsaefEE+jC6UX9uN7wqCvYMSDjBODWtN5yW8zwwC4mQbkgLbVkbnaGY8AZI
H865rw94Ui0G5ub+e4l1DV7tsz3MqhepyQgwSPfnkDt0pxUbNsTv0NmSSCO2klmT9yvzNGO
vAJzj1wPbt+Hlng65TxR4x3S2kn2Gzea9CSTGTDNtwDnj725hgA8nJ4r0/XXhs9AvZp7lLJ
Gh8lJ25CO52jPbqTycDucCsjwZp2lafpH2nT7d7WK9fd5Moy6hTsBLY3EHG7ByBu4HWtKb5
YNikrySNe7mitwL2edoEgVmkOTgYBOSPz656nAqHTNa0zU4A1heQ3Sq+7EbjchPGSOozg9R
zUfiGyk1fTDpC74zfvsmuR/wAsY1+Zjjpk4CD/AH/Y1o6RpOj2Ea2GmWsUCRomVCfMTxhnb
A3P6nr+GKzsuXXcNbnmPxov3EukaXvUx+U12dvfcdq59SAp/OvJ66f4h6lJqfjzVnkIxbzG
1TacjbH8gx9cZ/GuYrvpx5YpHPJ3YUUUVYgzRRRQAUAkGirlnYPdGMqQd8qxBR1JOO340MD
6SglEMmhw5UhbezRgAMcDH9K+e/GH/I6642Mbr6ZsH3cmvetSlWHVbNyTsSKFslflG1m/X8
Pwrw/x/A1v461dGChmm3naMD5gG6fjXLQfvM0lsc4ACRk4HrQoLNgDJPAroNL0TzPCur6/c
bRBbbLaFWHMkzkdP91QT+VVPDtg97rMAwdkbh2O0nkcheO5IwK6b21M7ansfgGCLSdFWzU7
bgsMgnlnA3EAjH8X8hXYfaZWVh52xsDZlRjPGR64OB2/Sub0i3NnHDGwVRED+9BO1iepyO+
ck/1yK2lgBK4KoqkOuFI6cn5s5wSAOvr6kV5VR3k2daWliPzSNbCnO5rYlc9OGx756f8A16
lnAjRpEwoyAS74yc8DH0HHPP060Xm8vxdagEHfZ78KOB+8YHqf69u2MVYMzSP5mxw6ja2GK
kg4xnsevOPbrSfQSKGsWY1PSbuwkVj5yEDAGB35J+p7188XED2tzJbyjEkbFGHuDX0O08wu
Su2PfngFuTt9PQnp/SvJPiDpC2et/b7cZtbxFkBVCAj9Cv6E12YaVnZmVRdTj6sWKl763jx
nMqj9RWr/AGK8/gxdct13La3RtroBfuBgGjY+xO4fUD1pNItYH8S6NBbSmYvNAZGxwGJBIx
1+XkH6E11N6XM0et6puh1nVPKjZmaQ5bdngxkE8/U4/wAivCjwT14r3lAP+EuuGEQwGbaJH
JyMcA/X3/GvFL+FU1e8jO2ILK4APQcnA4FYYd7ouZQ6DNWcW8lmsex0uFyd3BEmSMD/AGcc
8859u8B6ZPAPHTvSqBtLbgCCOCM56/hXQZjAuSOavWkhWKSM3QhjdkVh1yNwPB7Y65pBDGW
CPdJsVCwfcTx/dxj68VEwULIuVYjBDE/MR7fn+lAyKWMRtgHKnlTxyO30qP14qxlHARQYxt
+bbzuIPXB71G5LozBeMjJC4HfH0oEenfCTWlSO90eRgCGFxAT2zhXH/oB/4Ca9SilYIR5qk
Dr1IHIr598D3jWPiyylCM6MxikC5yqspBYf7o+b/gNe1C4SPaJIZCMHjGdx/DoenUj8a4sQ
rSubwehpfa+G3HKkkg55IPTBz9PbmobKL+zfPt4yVjecypg9n5df++izD6j0quksDloVUJu
wS4GcD3+p6jtxVqIrKyscjBKtheox/PnjisUyxJpMy52Hj5j82SAOeeP/ANfNNEwnwGO75e
N3TPb/AD61OwTyN+3fgthw2Cee/wDn+Gq77stuRQGHGTnHH/1qBssBUETRKBtByBgYAHXj8
6IygePIC7wNqheOOc/r/KqqyhU4c/LyAc/oPz/z0HmaQFmXBX7pPI/X6/rTEWpZlii3neBn
yztXcSWbAOAM4yR16UxlMUjFQCTk8/5x+VQ+YTuBY4kQhwWOQDjocccHtiqFnqwv7QgBVlg
lMEoYNw6cHr1z8pHsRTtpcLmihYSK6FWYnac8kf8A1un51BNLuIXj5WIHOQ56n8MGo4gu7a
xxxgoee/THb6j2z0psi5lC7spzyRhhnGMD0xnkc8j3oAfIxMO4r8ueDjHA6fXv+dFU1fLDD
u6gFgmMenPpRQBqrqIijQYUhVxt7jt/8V+VTq6CSQhlwxO3nP5fmB7YNYkQeKCPfkvGFTC/
cZgMdT17cZ6/SodUeWWyfTbeeOKa6fy1xLtZUz87LwcnAIzxgsOmMVKV3YLmzpd2L6aKYF8
zqJVj3DCoOnQfxDB5zy3XgVsZkMzKpXy9gATadxbJz3xjGBjH41m6Y0U0kjALtDKqjIGQPQ
D6jmtGVWjjywIA7AfT/Ck9xjrlikbpGwV2VvL8w/Kr9Pmx1HTI9Kld9iHKuu0ZBb07ZqkrK
2MkfLyF4z/+qniXeMeZtBXBAOG6fTHX/OM0bgWxNulba3CkhT3zTd+yQvGTjAI5wPYfXms+
C5cEBAxJJOCOfrVppNo2I2SuMZOfxx1PFJjMbxbZpqy22hJfS2c10zlNoBWYpg7WHcclsc/
d545relIiwcBMAAKcZIC4B9ycVTJlGtSMJikS2nlmPPyM7ODk88EBcf8AA+3NPMpUHgZRum
fpz/L/AD1ty0sK2pZLoFA27FwAd/Qep/T+frWTrWrRaZ4U1HVtkkD/AGItGJAA29l2rn3yV
/AVbWeSYsUf5gwwVAznjP8AP864H4uXUcXhe0tjIBPdXYkC5z8iIwPPf5mXr6UU1zTSFJ2R
41LI80ryyMWd2LMx6knqaZRRXpHKFFFFAAKKAM5+lXIrNzo9zfgEJHNHAT2y6u3/ALT/AFo
AqDGec4zzXWeAbBL/AMVW0citJDbh7knJAQRruB+u4KPfNcvCuXyQxVSC2OOM+vavUvhlYQ
S3Gq3L3HlwLHDGJFTaCPMD7CTjrtA9T+NZ1ZcsWyoptnc+JwYb6zQD95FAhZduGYAtwPqc/
wCNeW/EjTZ7zxpFNbwlzfxqU2DIYglOMeyiu88YyxnWIZo5MH7OAGUq20h35IH8ueAKXSwZ
rZtQKKeNkcjZ3dMMQf4c4A4649s1yU5cnvGrV9DgfFVqNN0mw8M2Qd4oWe7ncLzI5AGeOOg
P6V0Hg/w1/Y1iLy6cFn+f5WJUlSdueBx3B56k9OD0lxcrJE7nyJmYgrEow+3gYPJ4BJzj/w
DXm2U0FndQWl6XCwsfsjSMQr5P3enBBHfn8qbqOUbD5Enc6ez2chxCWkbYe/lp3DDjvnv3/
GrV1dJEcZ2hyFCu23qR/PFZYuDPlgVKNnaMe3t24P8AkUxZBtjDHJVsgMOV56Ajjn8+cdK5
7Fhc7LjxfaujIFOmsm48f8tHznH49+4/G1cSEQukqMyKoKHnHoRz7Z57VgXE6p4ns9xODYM
NwGSD5rnIHarlzfLHCzvMrFuQiuA/Xjr7gjHHI/Gqa2EhuohodNeaAZkgZXVB8ykDB44yeP
5Gud8RJHr3hZmUgKrCcRKckSDKn1OME8euPWtC/uS8Ad7h7ZP4Vc5LcZJ4PPXp9frXP2MU9
zqDafYo928x/wBTggR9BvcjoBnPoMjn11pp7kyZS8Dxsh1bw7f27TabqsYiNxF91ZYsshDY
x/e4+lO8OaEdD8ZiaZty6eZWYOu0MMFUI+pZa7LTdBi0hbiBJrae48zJuvI4YjsOTgABsfm
PSjxNah9PjurfarwuPMZQSSnP5AHaSe3X6VKreVkOMElqVdOkF14gZI2VUYNh2Xtgnr+GO9
eceMLE2viK4wSyyDzfcckH9Qa7TSbsDWkmAeSZgwCrwxOMcd+OCeO34Vl/EILLZW8u5hJFd
OjRt/CHVWxk89VP5+/NUnyzsRLWNzhRHutTKXG1GA2Hv9KbHgsoCAk5UrjPbr1600bSpDSE
Lnpjr71Y2ySWRmdWeOF1TeOilhlR+SNXWZCRKbqWCDAQZ2jA/U+tDWkikBgsaltokfgMc4P
NSs0ckrTQwTqrc5A4PqBgcU2MIXIIKpuztfrjsT+dIZBMYlPlqgJQbSwfcGIJ+YcdDxUYGY
yemMcetWJIYhKxnuWLsjOdi7yHycKcke2SM4z36VVUja3r2pkktvdTWcvnW8rxSbSu5GwcE
EEZ9wSK9z0rWJdV0S01HmEyKvyqfkYbyGXPOO+cc8e/Hg3avRfh5cST6beWjzgRwyIyK5+V
S2Rx6cgZx6jisa8bxuaU3rY7qNyjxpHtchg7eXggBhj0z1/xq7BIqhh5TCTduzt7g4z39j+
RrC85jPlvuYIJkJB3dCRhuBjPH48Y4uRTrbvG7R/MTgeaOHHX6ZPue/tXE0bG58u58sARwf
m4wO/09Khe4b7OqkqQu7JX+IA/rgA1ViuF88qoX5m2nB4zt9Pb+n40TTNIeFJyCM45AHHHv
/nigbB5PPhOARG2CB098f8A1vahAygZZyWO5FIG4/T3qCSVUdskkIvzCHO7p97AB/Qdfeq0
c247tvLrlsZHUeh6d80yTVlYbAM5UN8wC8ZPOP0P+c1iXepQaN4hi3AImrYVmBHE0ZCq2D0
BVgPzPeryzKdihVZQhOQpGcgZye+Oax/EVg2raNJbwsIZo386F2PAIBz0ycbSR+VVB62YM3
opA4fcpUqNhCDbs5IB/IZ/Oop5ViDEK2cYyV4ArP0jVDrenWt/vEbyLyQMqHH3gR17d/Uda
teaHwCQPKwXZux44/M/54pNWeoCOylsjAVCAy5Oe+P6/rRVOZGVCgxvYAhm69B17Ae3/wCu
igCw91ulAKIpBwDIMEjj8zweB2HtWVpeoNrPi2+vbGXdp9vCtnGSMhyzbmbn/d6+mPpVbWt
SGn6U8gUNcyZWLZ95Tjqq47YGee30zZ8J27waXFFdNKku83NwBjlmOAGGM5+6D6YPAq0kot
k31sdtBLFFCI/IUbFG4rnLMOTkjrzjj/CpXvWkUWoWWZgULKoHyjPJJPJA5PGc+lY/2tmdg
RnhSMKQF9fxwcdPyq1GxjjMuQNu4sxOV2gdQP8A9dZIvoXlkRnC4we4z3zwevt/OplkY7Ut
8HcQAxOOc5/Pis/7QVfDCQO4DA7CRnOAD+eaHYq7oGcnJ+cE4z6frQM0U4UR/OARyefwHv1
pwnEcCbHZsr8oYA/T61liUIFDOzAdTjk+3TGf8+tTrMJVK+QQ5O1twwMZGMDrn1+tIC1OYp
YpHYA+YTkZz8v3fzwO34U9VUxKQCrgbQV7kZ4OfqPf+tJpGYDy95RhubjJA79R3qz9pHkJG
rOTgkMBzjJ6fn/nNIY5Su0EM4k52sgyMdf8K8W+KOpC+8Um2BJFlGIt27glvnOBjggsQeew
6V6q+pQ2ccs10SluiszH1QAknjqeP85r5/1e8Oo6rd3kjbpZ53kLqflIJyMAgEV1YeOvMZV
XpYqFU8pWD5fJ3LjGBxg5/P8AKmUUV1mAUUUUAKBzXYX1qLD4U6aSP3mpak9wD/sRoUH6s3
51yAHymu88fEWfhfwnpGwxyW1q8kyFSCHcrnP4g/rUt6pDWxyGnugWQP8AMOMpnG4dTk+nH
r6fh7l4D8PyaV4LElwFWbVJmlO0j5Av3SCOnPOMV4jplrNfMlvE6jc4XGQDzxn3619Jw2w0
7SrfT2kG23iSBSSp2gKME/l3rmxUrKxrDY4rxgj3OqWsdtGXu54FjQ5OWcu4xu+uB+B59Nl
LMWtra2M0gKRRhcRlfnbHzZGDjnPT1PvT5dMim8UxTgkpBGs5YqdqzFjwCMDOQXwP7w61o3
Ef2jc8cRLHlSuAf1xxyO9c8nokWlqc5PYSTXO8gCRecoRlPYnjjkY9+cUk9hbz28Jdyyo4M
UgBYrzwOp4OBnPQdxjNX5rRH3EfuhknHbbxwCeD1Hp06d6fbx+aV8qTKuQ33lYY6kDvnA64
680rlGMt7dWQNvLEkckYw2Ezgc4I7EH0qFLs7FZfKjDOQUVi4Yjnn06dfw4wc7s+jxXEQLY
DL9xgAdozyB1P/wCuuQ1GC8sLj7LPJhFO4FXOHGM8HAyMt+BXn3uNpEvQkv71k161luZOPs
hXeq8/6x+Mc9iPz6DqKt3csheRCqyOPlIbc2D8vJHscg+/TrWbd6lJJqaTh0iZYiMqAwwDu
JH5n8/WobW2uNW1AWVsPNmdlYu33IgcZdmx90dz78VsoJLUhyLtjBe61qUVhZI099ICqoxw
AADksccAcc120VunhfTru104W81zPHi7vDjc44DIh6hOMj1I96yrc2mj2L6bYM8l5NkXV5j
cJuP9WgB+4CBjJ659cBlqrPlECh88yAHKgY4z25Hv2+oiUr7FJdy5Hc3FmH8yCMXKgeUMkk
DK5PBI6Z9eg49JL5/t0RecljEOinswxz0Hf6+oHZY91sWU3cSSfMwlJ3ckcDJ64Jxj/wCua
eDFsJ8zd5hBJBBBz1OB/T9etZbO5puctots9j4le2uWMbwCRuG2DhSS2T2/xHBo8SWS6jp0
tukQ85EMxGcv5mNxz+q8e1bN3Z2g1+C7aN/LuFJuVQMQBGAQpz3IAH4mp4mC3TXewEIS2G4
G4+wx69xWvP7ykRbSx4cg3MFBAz0JOMV0Oj2ZvvCPiBVILwG3usey71J/AP8ArUN/4bubYz
lHRliJ3DkEAZ/oM1p+BHkutTvNOZ8JPZSxbcDkn1/GuvmTV0ZOnKL97qYEd9dWtrHCuYkOS
GUfMQfxqtG2GUQqS/UsCT9adHM0BH7uPzFfPzL8wNSwXzRmfzGYNIpwy4B3H19j3qiLkEhj
uLssMxpI47biMnnj+lRy43N5Y+XPBAxx/n3qVSFUYJz9cZH+ferHl2kdqjSPOZGV84jG0MB
8uG3c5zzwCO2c0xXKaSBYHj8tNzEHzOdwA7DnHPHbPH1zu+D9Q/s/xDAjDMd0PJcA/wB7G3
6YbH61zxqW2nktbuG4ibbJE6up9CDkUmrqw07M9qxuijjuijdfNYfdbjPTA9ueAfTpSXDiV
AyIpZcBs8DOMcA8Z7YB6d81ctpornTo7+12iK7hWRY/MG1cn7vtgkjk8Y/GmzyRpbBmhKcg
AZwcemDjHGT24+lea9HY6egxruaCONvOPmYLcIBtGACT+B6f/rCz3BPlO8oLfLgDgDI6/nj
86jjUFHRyHHBAQ56+/HqPx78ciokOY4wQxXoFGQM88fn1pgWZXkuEUJtC9N0g5+hHp/nNIF
Ro1dhk9N20Ltzyccfjnnr3qGC7jF5PaZ3zgrMoZSSyMME4+o/DI9Ria4MOwFZCrMqgkH5iM
8D3GR1/lQCGYVkZiu9ItzKFX5SPXJPbjjvzVeWaQuA7NkryI+flORk8+ox+fXoa1xIt5NtG
CmAFlAOdwPTPAA4Gc9/yFC8la1ntZRcAWxlFtcBACFBJKtnHC54/4FjqapRuSypoButP17U
NMWGT7JJKzLI0YVd55XGOATGy8ZznGMV0ayxQhfmB/wBpSD69c/TrxyO+efP/ABJqk0Gv3k
QI2kKSmSqqdgAYepwTgkZGetdD4f1O5v0ZL4iNkWPy/M4Gw4CnJ+oGTwd4xjIJ2qQulImMr
OxuyxzNH5tsQrBssMEc9GxnOM0VJ9okEsm+OQZypUDcRnHp/n+hWFyzh7uS21/U0hklKw21
ysMaGRQcHhvzIXBHYHvXcRSO87MyAyyYEm+TLADsfb2Oeo7157pNlDP4gSOO4UyfaJGZNoV
AqfNyCOvGAMYz3rvFRIpH8353wdzbSSw/QkZ9B6dq2raWRMLvctQy24DruXG4bgAM88nkHj
OBz9avtKDGIzNJlpAFEZJOACcBh3ODxgnisYSfZ95VNwVyR5WCTnnuRg/X8eKuQNJEI55Gl
T5T8rMQdxzng465PI9ecdawLLpZy4aSIAKQwC7ueuMkDjG0/THX0VyoiRJUAjzltzbcDIxg
5GOuPy9qhGollwFIUH73QMueTk/l26fSnRukKlpDsQEqdgOUHTGP7uDjP68VIxqzCOSNnjZ
2yFVAw9c5O4jOOePX9LSyLNCq4wTh8rxnp6nnnHH+FVl2KpERQbWyqAADGO2P89fSopJ8bk
hcKxUnd1Z8DsvXjnrn196LXDY0Y5wcnOQikbcjk9uTj6Y7UCfb8yybl5G0r0x2J7jrj8ayI
7qSScoFdhyFJ6Yz1wcnv+PHXvPBKjM63bhHHPXccjkHryTx9OKLAZfjm7htvBt2fNUzyMtt
tU5wxIYg++0Mce445rxbqa9E+IV/E0lnaS7igiM6IoxvdsKCxwDjCn37YxzXnfTiu+jG0Tn
qO7CiiitSAoope1AGloFkNS12ws2+7LOqtxn5c5P6Cuh+Jc6T+JYQjlxHbIuSDnuec9+R0q
v8PrT7R4tt5SSFgR5O47Y69uvr2rrNW+H13r/iK6v5LiK3swcHg54A4AA79eh4rKUkp6lpN
xMr4a6E0uojUJ48xQv91gMHsc56jPGOh9a9cjWOKyWKJ5sbSw85eWQ8hcHB2gHAyOCAOa5+
zsF0+3NtbR7ljReGQHco7L7jk45OPfIrYM853MqRu5HzbwyKTkevQZGR9Oe1cVWXO7m0VZW
J0MUCpKZVQPlCkYXGSABkY5PHHTvnPaxbywz7HcFk6hXOATn2H0/+tisxp3Rt8mXiV0LMCG
Ix0HqAFxz27dDiSKRYwGywIUMGGMAY559ODnOOvTtUJDK2qSq12yoiZYKDLgs3GcgqPbsee
nqKqwXbJOHOzymOApJBzjjIHXPPU56dM5rYkWAjEoVo2UmQMAdwx6nGf/rYzTZLCzeQMQhM
gLFmHJ9ecc8D/wDVTsFyik0rTRNMwiVPlEZzlieCOemAOnt7VR1myj1OWO1nDKp+68ePlfH
XP5Ag9RgehqzdyRLIIo9uQCHkwOcdevX/ADxiqMUskCrK5iaXkZUYyeeo7cZ57YzQlZ3Dc4
CfQtWbXo9JFv8A6fMCY1VsK4+b5gc8DCnvnt9estbSDQbOWz0orK84BvJnHzMRxtX0TO7p6
4z3rQFxiSSVlXKsUXcAmFOAQPrj/PZyXJUs8MahlAIBXGD0PbOecf5zWsqjasTGKRn+atnb
CRYhIPL2ECLJV93OOnYg/h9TVdNRmQSKgaUuQzCQkEk4z8wPTGeP51alWS8ClyCTmORsk7O
pww/EfWnx20m541cHy15JYNkYB7j9TznjmldWKIElku4/s8kW5WDOrvyylQcgYAOP6elTIE
gl3lWBTI2ocqBg5XHPHXk/p1q7PbM+2VpGm4OQvAII4OSQQR7ZzjuKZ/Y8a5IuSJeSy8Zf1
H0/L8am6Y7MSQ7ykiCLDZwTn8cY5Pfnv2xmkihjjk854XJZcbWbg/gO/pnrU9raLGERIyV5
IVwWcgdBwOvI49uoxzIRLFLudWxjgovU9zwPXHH0+hm4zjfFsNzapdXsSnayACTIwScZI/T
+dcv4CuBb+M7Fj91iyHPup/rivULqKK6s5Y59/kyAK6hPlA9vw7ew+lcfbeDLjTvEsF3avG
8CTGQKT0XOOvt7/rXTTmuRpkVHKTV+hy/iewNr4ovLeIAiSXdHjvu5FJDo0a2zvds6yDJwj
KQOOM10/jC1RvFcFzKTEZYFddxHOPl+menT0rnLnVMIPsuxg0eTnjbj2JraMm0rCjGKu5GO
EyhZQWA5Y7eByB/UfpTzhlErB9uDnnqR6dPYd/6VJblZpI4G2ruceYS21SvocA/1ppZFb5h
5TgkEEdvf1Pb8PWtUc7Kb/f4HHaj+VPclssQpx8vA4/z1pqEoQ2MgHuOKAPYfA+rx6t4fjW
YRrLYEW/kxpgbMfK55GWY7snPbgAnNasskkepKLeGLyGTZtMZJZuecjPfrkYABrzT4fahNb
+IvsSyMIbyN1lAYDO0FlPPfj9T616e0pJdDweBuCA9c9B36D3PHtXDWXLM6IO8SApIY1KCQ
Ajfu+6SQec5GOgxnHPtTJZJ3WOIMSmCBIeTnqAeRj07dBz3A6vGITCC2MLtUYwvU47D1xx1
pGR5XjMoCuvMe8INoAIxjPTnjOP5msyhtyLdJLW4mKK6yG3aIuvMb8ADOON2zkngc+9RX73
DwiNS0UnKFgwAj29EAPX7ucE8e+M06aCKSNgywoSGVWQ4ePPJIbg4BwfwHU4FV7CXzNMjOX
kn2YbCqCrDCsNoxg7geOnHUmq6XERxxFcqYmDAKXLSfJnrjGMEZyvH585ovLI3+m3Nu0OJC
p2GPopGdvU8ZIHQc49zUqm2SW4gCGSSA4beSBllVsgZ+nHt0pdojj8xoGfIDiJD3Az9M9f6
HvTvZiaPNNV1STVdUW/Mih44kPzAYVh1AHPG7+eelMadbpdom8yMIGCHIWHnLDAI45HQH9M
07W9PhsfEN1Zx7fJ3Bk+fAUFQwGT7ED8Kz/Nmji+yzHbEcHlclec8eldqtYwe56H4e1w3Vm
q3jqkJKwQSSuC0uBwrA9e+Gxjt1ork7CCN7mbz7hIILf97G0rDGfRQucnOOFI/SisZ003c0
jLQfZhH1iCMSBvJvD8sUR3H94gyzYBII3YHbB6Z59MkjadBLBPCV3DegkJbPQ/N3Hynk+o6
5rzqws7uHWA7RMP37s4MQJCqwJ98YK/nwOK79IjPNJMEAcJlfIbKbjkfKTjng9+gHPFTX3Q
4bEywM1yVhVQgViFGBg5AJ9vTnuafBgW6Rso3oRzGS2DgckHoPf0J+lUFdrmwtpJ7uOLBEx
HQbWYlQcEHgYIx3OPSrcfmuE2iVZ2Usm5sE9sEHjuMZPXAFYtdCxAbuK9hARxaMpaXGPlDN
tUnJBC53HI/uEVqpMkswaQ5znuyk9e469B1/rXPaJcSXb3upGUhLicxJh8bYY+FIGeMkv9e
a0JYSshl2DynXaWKjdxkgZBzkFs9cc0SWtgQs97GgE0b5aRsJD82WYDAUDr0GecenaqymOK
T7Q0mHyrEDJVioGMf3OABkgdvwqTwl7szznMaxn5I5SVBwBnjOeP7o4wOuM0qSMbm2VUBeQ
srq3UKB6nHtxkDk+wosDNAmXzQ8kiuc70AzyOgAGBnHXuTjvmolnmmTc4kQcBWCACRST8p4
GMNn73PQ0J+7O7mPPLNgcgk8emeenB9hSKfsOnyXM3kjyY3mc7g3ILNt6YyTx75HehIL2PM
PFd79u8R3ZBO2E+QpznIT5fwzjNUYrKYaXcX7QbrcSJbiTdjbIwLDjv8AKjfTNOeNSRc/bU
M7XDZUq2ccEP06Ek8deOldF4mkjsbDTNIeCF5I0lurt4Dt3yyEgZ4424HGOhxxXdtZHPucc
etFFFUIKB1opRjJ9qAPSPhXDKt1eTrhFdVUO5wO45P416pLL5UTzwwBpYyqvGMqzgtyOcdj
+PI4615r4Kkl03RABtUSbC53lSwOTj34PbGM1uP4jSL7MkwaVHuVtuvCswJBwPQqOnqK4as
XKbsbxaSOtluLeSAyr/A+WC/Ltbk5B9vmHGOuOlZha2t0BhO144zjjBDk85BxknOcnPTHqB
hy6k+1hHLID1HlrgEEYx6dOcd6ry6788kkasWHy7Qwz1Gevfj1Pb2rNQY+Y6WW7Qq6l9wAK
grldpxxnAxz17561DJcATOSrYC4LDpj29v057VzUmpXLANFbs4IVQscRfOOoH6Hrn+qLFqk
jBBY3TohB4hKn0yePpVqFhXOqN8pAzFsjwCAcZXOCSR6cf5FR/2mjOWY5YH7wPXJIBOOMjH
f86yItG1+4Zozp9yVbAJ6Z9+varKeF9eZQ32ZFVfvL9oA6nuMk0WQXYXLhoyFuNmRgZUfKM
YJ598f/WrNlv4xO4jl3yYUKCpDDuAOOASOvtWsfCGtyhHb7MVYFvmuQSOOc9yexHNUbvwZr
QZCwssqRk/aVG33PPTp+v4OyC7Mh79JDKMurKR5YQ4JGMZ65wMdPY46miC/ZZArSHJIzKcj
fj0x16D+XapLjwjqoIk3WjAYDAXS8nk+3THrjn16RJ4Y1KP709l2Cobgbl7ZIxyODn/d/Or
RYrsti6UzlZXwu0YAJ5B6uCOn55/Q1JbXPmh5EVt4wcksA2B+S/8A1vxqJfCGs+QZESylB3
FdswXccYOCce3Oe3PFRf2BrNuRD9kkyQD5aSrkA4GP/wBVK0Srs0re4vElZ5ocq2wMIwNuM
9BjjPX3OKn+25RDK3lguCqoS3zZBAz2Xtxxxx3FY0Fhroiw1rcbudu4A98Fcc570kn9qoSx
s7xWjG0+ZanOPQnB/wAio5Ux3ZovJywDTRttKpjk4YZztyOw7+tDaiLiIgSMI1b53KEHHB4
J9vxHPpWM087Wj+fbupIwchgyk9Ac8U061DChjkSKMMu3Kjk9v89e1Pk7BzWN2zmiRkCjfg
n5w20LyPmI4xnB/GrEd3AtzKC64OGyyHgkHgccnjkZ4wPfHLwaqGEc8rEA5KiRz83OSOegx
69iMGryX3mFnDyJjIUNgYGfUfhj6mhwBSM74gQ+dY2dy8bQx+ZgMRk7eTnA6fT2HrXnpZY5
CEO9d3G4Y3D3Fel+J7r7V4cZHQCUkNjk7eG6nnnPvXl7dAa6qPw2Mqm5NI8WX8sMqsBlQe/
p702eUyFR5jOsY2JuGMLkn+pqLaQBkEAjIoFamYU7aNmc88cY6/54pGAViA24DvVi4tGt4b
aQywuLiMyKI5AxQbiuGA+6flJwexHrQAljeS2F/b3kBCywSLIpPqDmvZJL9HRJYpSHHKyAE
hCefx4z78V4opIIOelej+HNQiufDUe5EaW2JEihMFlU7sk45GCM9zt96wrRurmlN2djpkmk
uY2YMIi253wqsAT6MBgnHUHPB444qt5sjQspR49gIMoI24PO4Zweh6Yxzj0pYZ45Wt2Rvvh
SE3HC9Rg9yOO38qdJLFAheRWj3AjEakkMORx/D/U8+1cxsRus8lx5z3Eao5xjy1cN6H9OmO
/cCoIpnt7ueynAO+AXSmJNpYch84GSQw75JqYSbSywQyFVjzs2hcgpwwB9xz/vc+lZ2qxNb
SWV7IS5t3CSG3bAEL5U59AGKgE/qTk1FX0ZLJphcf2laz2sLS+fH8x3KuUUo2Bk7cHaTn0x
9Ktywt5m1MMEfBK8EAjtjt2/KsrW7CY25iiUSTwT+bJEDguoBDA4xkbSRnuO5zV/TS9xY26
FRI0e2RGiTBMbZ8vIHPTHI5GBk5ptaJiT1OE8aFR4jcqoX90hI27TnHcdjjFYiTlTlwr5YM
wYdce/41t+MLC6ttUSS4kaXzU4kOOxxjjjpjnuCD3rny5KBOOD1wMn8a6qduVGUtwLZVVwO
CfxooQgEk56HHGeaKsR0ek6i9rr0p86KNmZlWZxuKAschfck8njgnsTXdatdagtizQRhbu7
mNqxflosqd5G7k/KGBI6Y+lcxa6bO2rW7tbGOATSSocblXOSVbceTwOR0x3zkasd79q8USo
yO6WVqyhXC4V3PzegB2569CPy552bujSOhqzXF3JP5cFuPKhIBkU4PGPl6nPAz65GO5qt4h
v7jTNBu5oEMUspFvG+ck7sj65wGwT788VM9xBLc20UkhIkB3DfyoYYOCo4+XJAwDnI7DOLN
cnVvHFlZSkNa2Db5iqsQzA5LEYz3UEeufU1nCN3dlN6WN+wt47Owt7WHEXlIqsXJHzc9h1G
S2Tk9uKc0j/a12sCpT5hGf8AWfMPm3Y4GM4HTmqk0d1c3NtaFo/JZWmO8ZJKH7vX1ZPYnPP
FSRxXf+pWQFlQo5KBdzADjgn+vTjoTUSTepSZeeCOedWOMD5RhuT16EHI6ZOPTjpWbHNLc6
vfQwFVtrZI4omyVXcRufkHgjheOwA+s8155Gn3V4/mHykLkRnCErkYz2P49fpWToZnHh2O9
cGSW5lkm8wpyWLbfX1UH/OacV7rYm9bGyyxLkrEEbaclmBb5eAAcf8A6vWs3XpIn0WMS7cO
4idgpIXqVByQMbgvfHI6jitQtJbuokh80A4XywflGfvZ9OvI9/SuS8WKl/JFa2NzLKsPzzB
hu2Bm4OFGcY2jvjA9RmqavIUtij4Y0eabxNBLcKJI4P3pL5AbBIQdOckA8ZGB+FZ/iu6aXx
PqG2UsA4iYg8HaAuPcZX9Aa7bQoZPDfhyS5NxHKNhuwF+Uk7f3YIYcjAz+Pvz5rPDcY8+VH
Idv9YejEjPX8Qfxrog7ybMnoivTwOKaBmrz2ix6LHdvnfNMUiA7qq/MfzZf1rQkpECpYo3u
JI4Yo98rkIqqPvEnAFNQqg3ZO8MMDHH41u+F9Ne48SWolQhYkN2Qe6qu4Y+pwPxpN2Vxrc9
ItdFkuLtxdTQ2Nui5KshkY4/uhRyeBnnjNZHj9NH0fS9LWyuLi4vftnnMJRsBRAeRwCMs3B
9j7VrwX8ks/lLNHvQglJAAqLnrxzz8p/yTXn/jXVFvr+C2Ri/2ZCrtv3fOxyeRxxwPrmuWl
dyuzWdkj2Wxj06KISWul6eJQ4+aOIzYGOeXJ9h079qvySWyKfs1xHC0qgKbdQu5sZxg8H14
z0HHTHH6RryXOj/boJ2DGJS0ZmPDZJZTgY4Ge393IxzVq31Z7iVYowgaPh1kOzkL1Tg5wVb
269MVi1JNl2VjUle7trppVebyW+aUGQgdiZACcbgMHqM8fWqNupkvGRvLbLls+oA4PI9v/r
Un2l7owtE+4IB5kWdu5s9+O4AHcHP0pYriGaNzFKVPQgnJXPLEgdMqep/WgDYikjUbTsw56
sWyNw9T14z7d+KlW7WE/K4J5zGCM55zjv6ED37dKzPtTuy5UGRhvEUxwyrgcDsCMgnA/wDr
T7IbiEuFeJkB2M2C0WQp+XI+YHgdQDgAZ7IC7buvlLAwLqpyFkfLcepPfBA55waJV3xgyqf
NYEDnbkcg9O+AaWBXBcyglQS8qthmPUE5AwRyPX7tSmIM+WGWx1Jxg56Dp1yffrz0xNguYr
WWJtpzGmQu8tggcdh7jHHPWolt7eFY4xAE+b5Hkx8xVu2OmAfyz61pykNhlRY2/ukklxwD9
P1+vHMcYgnify3S4LJgbDyCGGQQQT6d/T2pXGiutsnn7ih3M2Mg9eDuAwT7ds9eva/Ha7Ve
ERjAU4IYZPbODT9OeNZmDxRxzkqRk9AOCTx97OK04oI3AaVWRwMKjjtnOcZPGQaQcxTSwlQ
OIFlB2h8lfm3k5Jx27rn3x3qrNMYZwglkEitu5bdjnnn/AB6498VusEkt2QB1JUbSf4fYf4
n8jWTd2ksZZYdyuWKM4QcLjncO306dseqQ7mK+oX1/GZ4roKpTAH97cecngnH+cVn3Ekepw
uj4ecDaSYwxGRjPAJPp+PrV547A26yWkEqIpJkx2GeODjg89j1rKurXypZWijbbD87+WSAF
yeCevY8dOSecVpF2E9Sm2mWrBo76xtnnSbcJbZPLBUkY6YHXp9fflf7A0sWeU+0RuSSPIkU
jGRnIPPAI44/HgnXuGimCmOWORB+7XYTmQscYz25PUdOea5vRri4udW8QxvOzRWt7sDKgI5
3KCe+MRL/XnFaRcmm0JpXGzabeESta+TdwzbgjMdshHToeM8ev4V5jeRiG8uIwpUJIygN1G
CetewQySfacSXQJA4LIApYcdDyCMDk9jXm3i2yWy8R3CK25ZD5mcY6mtqMruxnUj1MEUvGM
9z2pdzFFQsSoyQueAT/+oUhB+8eO1dJkH1qzd2clqsDkExSoHjfOQR3+mDn/ACaq12T6XHq
ngC0vIXU3NmHDr3wGOf0K/wCekt2Glc44A5wM5PAxXX+Ap1bULqxkcq0ieZGuB87Ickf987
jj2/CuSilkglSaJ2SSNgyMpwQQcgg/Wr+kXpt9ftLuaRyPtCtK2Tlhn5ufUjP505K8WEXZn
rcUqPIs2WO3JfaDuXB6EDpkcnPr6VGqI5HkxLGDHxvC5I9hjjr2/nirtzAgd9sgXeN28bXU
twQGOc56Ad8k+1UlKJGoeZU3ngsDlx7jOOcEZ98gZ6eedJUmiVLvZe7VS4UyLJlSNwALAKT
zkHqT29zUV2jTWE1rvkMc48kxbgygkZ4xgYGM4I47YwKZqc7QadMy7ZLi2xIgZeGUE7wMZ4
2bgecgHtT4rthNpjRAmGRGlEaLtIwNqqpboQMEncAQep6jRdGiX2KujGXVPDxindfOETWk2
zCEAZA3ngZGF9Sc/WuZ8OX8lhq5iMzLGx8u5iLdQGIyvGPlz/MDqa6TTJBa+Kr6JJ0WzvYh
c27jcUdhgHpjHO76bfxrmPEcd1aa89sf3f7zzIUA28S4Y5bgnqF5P6Cto6truZvQ7DV7ZLz
S1guohciNwXO4pt2gjK47bc8H2/DhfE2ixaTdobfebaYEpvYE5HUfTkdua1dN1zUNQ1ORpr
yTNvmcJu2h0TLOuQDyRnrx1yelWtdiOo6JPL8qlMXMWMjzA3J6/eO3nt0HuKcE4aPYHZ6nH
6dKkV188aOHUphxkAmiqpUrjI68jNFamZ6RPrIlXU71Ywba0XZC8ZUNvz1YjJxkgfyPXOd4
c/5Bscs0j+bPcM/H8XGDn8M4HvWTqupRHRbexgnJaWeSa6wMc5AA569GPX0q3b63HbaNBKp
kY2+1PIzgF8HBPqMD04/Gs+XTQvmLuv6p/Z1t5EUiTXkm5hKZMtEpIPB654GAew6emJ4PdR
4mtYmVdsoeMknHJU4/XFYk80lxO8sjFnY5JJqfTr1tO1G3vEUM0Lhwp4BxVqKSsJyuz0mxu
mu9QvrnP7lCttAxGPufePTrlz/kVb81p5/LQrJmJ8byAznPYc46Z/Cs2BP7P0SyWQhrZITO
xCfNuySSevTLnPXgDtXJ33iLzbARW6sk8u7z5Sf4ST8oPXkdfXj0rB0+Z6GnNZD9e1yO+1C
KKwZ/ssDFkLkgu3HI7jpgf0rqvDM6L4es3XagDupkc/McsTkeuMAevXHevNmidAu5SpYAqp
HUHuK6/wALXF3HeXOlyQJJDaxzTFOMggKp+Ye6j8ea0nBclkRGWp2LQ3CQSSoHIlywAkBEh
I9Dwfr2z2GK56eD+1/EstokjSWxiHKxMhIVQdgI4IxjGeACOnIrYXeI2WOa4RmXZncOFJ4x
xz04B65UViapfLoelt5Uts010f3QhVl+VXIJOD3KE445Y+9Y001sXLzLPiW5XTNFeSEbWuZ
F++iup4DZVTn+6uc4HIxkV52qeczEBVwAcduoH9a2vEF02qXlssUqyJIiyBsBBvZQGyc4HK
49uax3jEcKlQSS2Cwzg+36V0QjyrUzk7sYInaURICzs21QOcn2rofFaTaRqEeh+YskdlZxw
5KhsF8TPtJ6fO5GR2HuateANI+3+JBcTYENgPNcEdWzhR9cnP0U1g61eSalq1xfSBsTuzJn
+6DgfkAB+FO95WF0KA47e/NdT4MjnEt7cQhdwQR88BvmDED/AL56dD0PWuaj2eXNuid22jY
ynAXkZJGOeMjt1rrvChI0eREYI01wVyTjI2jPP44x6FvWlP4Rx3OkgmkiG2aVHhQHzP7u0n
HOc9eOef1rgPE7Qya5K8EvmqVXLE5O7bzn3rsraVYWI3LBGFyHZ9oHcsO/9cE+uK4DU5orj
Up5YU2Rs5IX/OP5VnSjrcqb0O88LSn/AIRi32iMNvIC7ASzbjz6k4wPpgdK20umjvhEjkRA
qq71wSo6DgkEcgD6d65fwTJNJpc9usiogn38Dn7uOmfp0GfzrqbWKI3axl1iIEQWBkA2tx0
PTaBt49sj0rOa95lRehw3izxLPqEo06CVhZwPkjIO6QcE5wDgcYH41N4P1q9a9aweeeYzKB
CvmEsGB6L+GeO9cpcZ+0SZ5Jc9PrWh4buTaeI7CUbcmUJz0Ab5SSO456d66HFctjPm949mt
rm3u5N8c0TyLJJErpnIOcHsOen047VoCdUYM4Kon3yp3L07jPPcZPPHFU4ZJJLeCTzEd5Mb
C3I3dQVB6dGx9asvNIgVEhjZmHMjLkj0A9Tg+x6ccVwG5deZtryOjhEYA4OACBkfTnIx/s+
hrE8X+LB4Vgsp4rGK4luvNAV5ShUALhsfxDLN27Y4xWwH+VN6SHIZlCNliVByPoeeMencV4
18SAV8dXwcIMJFgRjCgeWvQf55NaUYKUtSZuyHab8RdcsZLxpmiu0u3aSRZh0YgDgjkDCgY
6YAr17T4ftdpYyzYCTRJKNo3IzEZOD9eP51859fYV7h8PlebwLp+S7fvpR87k8BuAOfujn5
R1P1JrXEQXLdE0272OtgUwnG/cEYkoQW2jqBzx+noORirYfY8YC7S5+UH+9k9/Xr05xn3qm
ZtkQRSFbs3G4EDggcfhzxWP411O9tPB2qzWU8sE8USZkUYOGdUODxg8kgjOK44rmkkW3ZXJ
7j4iaBpmsXekT3CLNBbu/2hWDxmQA5iDc7WxjDc88cGpbC48zw9p08zO7zWMLyliWb54wck
9SP8a+cM49ce9e3eE9Wa58C2l1cpcrBYQPHK2NweOME7l56BRj6jvXTVoKMfdIjO71Nibb5
Qt0jBiGApUdMH+H19M8dqzZL0T3G1HWVt2dkagrjkkbT1+nsDj15+f4laNcTkNZ3UcMjbnI
hQk4Of7w7VoWupafrqC+smlgjVjGQ42eYBhsbQfUrzntWXs5R1aNE09ht5dzvaS3MO2aQMX
i8yTbyB1/+t/8Arrzzwpd3UeuOIwrLOjCdXPBXOSfrnpXd6ldPp6Xd0GaKaGEuZAQ6K/bCj
HzHI78d84rzTRrx7TWIZfOKBm2uwGcqeuQa6KS91mc3qj0iKW43OLeJEjjjLKJBvBA6Keev
44965Dxo0txJbXEi4yCCcYycAn/9f8uldI3mlzEr+WzHnngE9zyPzrG8TWpfSTMXBaNssF5
AJPJz+dKmrSHPVHLSWLmzguYYpPKaNi7v0LKfmwfoV496qsV8tRvJ74x0P+RXS6Krat4WvN
GT/XJcLcRDuzEbcD8sfjXNMskMrIQVkQkNg8g966U7uxk0M24zmvTvAcbTaXKn2jzEiciNs
ZP3VO3DY4Bb/ORXCaVbyXkWo20eWY2zSqvbKEMT/wB8h/zrr/huGjN+sshigMSyO+/K7PmJ
BCnqQvQ+n4HOt8DKp/Ec34r0VtH1VgiH7PL8yOBlc55XPt6dqwa9l8W6I+s6HL5fls8cm20
QdRyCwz0zggY7fQCvJ9OtDdajDahAzzv5CKxxh2GAT9CRRSnzRuE42Z6l4almv/D2mz3Ege
NojGUDFceW20ZPToF59+a1xeb1ZAfLEWZAWXcCMcnHIx8pJPHQ9DXF/Du7lZL7SSxJT/SYR
uOAw+VgR3BGOn92uj0fUZNU8QeIbQK4FsAqDccQgBo3ZeRtJYjpjPpnmuecPedjRPRGjbxG
W4dv3YAARlQAofTp2xn/AANcSrRx6TqlpIjNd6Td7rdMZzGCeD3K7c+33a7RbW4hu7mOBVM
jjCJ5m0cYHOO/4diOtcZr2oSaRrdnfQyL5V1CYLhUAO5RgEkHAzt29enqadJ62CXcNdvRc6
Za63AqtLBcLKJIwAAjn5s4x0YBefU+1Z/jeIu1neu2+OcMImC4Kx/KVB9eCSOe/wCdvTd8t
rqfhu6TzXt4m+zsxBCxk7uvf5mVsDgnnPHPJ3uozXNnaWssszLbgpteUsvXjaOi8YFbwjqZ
t6F3U9bF/p9jCsah0+eUxrt5HAAA46c/j7Ve0TUZHea2eWOcu3nIjKCOQdw5HHbp6fWuUYl
iSRyatWErRXSSKcFOm0lSQeCARyOCa0cdCU9STWLMWWpSRLny2w8eTztbkfzorS14LdWFpe
KxJ2iNAxJLJgkHP4c+5ooT0BmFKSZnPqxpvAOaGOWb60lMQvGeBik4o6UUAWFvJ0iniSZkS
YgyBeA3Xg+3JqDJHQmk70UAHNT2l3NY3K3NvJslQHDYz1GDweD1qDNJmgDuo/EGmalYOJnW
2lwDKjAnIUZ+TkDJIHB/H1rkNRvW1C9a4ZUUEKqqmcKoAAH6VUo5qVFLYbbY4HHNXt9us0T
PJvWOHcNoPMm3gfQED8BWfRVCPRdDmt9J8AX92WR7yUNIrKQ21mOwe2cHJHX5h7159txg5/
CnpcyJbPbB3EUjBmUMcEj1HSk80BsjB4I+Zc4z3+tSo2uNu40yP5ZjDHZuztzxnsfrXQabe
29jpyRyXUQU5dlQZYMcdR0Pb071zhOSeMDtSU2riTNbWdUi1BkECuqISfnIzz2H5VlUlLmh
Kw7lrT7kWeoQXJz+7cNx1r0uz1CO6NneSm3GQJBhdxHAztGMgcHqf4e3zZ8qzU8t7czxxRy
zyukShYwzE7AOgHoKmUOYalYbM2ZnwSVLErn0pbadra5hnTG6OQOAe5BzUPajNWSdovxG1F
chbG0AIOSGkyx4wSd3bA5pJfiRq0l1FcrBaxypuUlQ/wA6sOcjdg964yjNZ+yh2K52dufib
rLO7ta6ezN95jG+ScAZJ39eK5nV9Wn1rU5b+5SGOSQAFIU2qMDAwPwrPzRmqUYrZCbbFArr
dB8f6hoGlxadHaWs0MTM6M24MGb3Bxj2xXI5ozTcVJWYJtHqWofEq2trLT7nS40n1SRCbtZ
FdY4uhCgAjd827nPA+pxxOs+LNa1xpftd7IsEnH2WElIgM5A2jrjA65PGSaw80ZqY04x2QO
TY6kI9KSjOKsQtdn4P8SWtnB/ZmoCNYNxkjZgcM5wNrHPA759vxri80Z5qZRUlZjTaeh1vj
nXYNR1M2ln5P2eIDc6dHcDHGOMD275PpjkevNGaM04xUVZA3d3Op0TVYJ7b7JeBS8QzESwG
8dNv16YrS1sNLolyqpj5MsQS2cEHGfb/AB+lcTb3c1rKZIXKNtKkj0NTTapeTMxNxKFYYKq
2Bj0xUuGt0Pm0sa3hLU7bTdVk+2yRxQSQtGXeMuFOQRkAEnlcdO9aHi/SRNef2zZsXtrhd0
zr0Eh9AcHByo+ufauOzk5561bk1W/mgeCW8mkicAMjOSGx0z+VPl97mQr6WNzwdrA0bxDp8
l5Pss1LsMEEDepQ57qD3HfAz61o+GH07TtV1C1lv7ULvjaKRmVkYjONrcAfePPQd64fOe1J
miUb7gpWO5v/ABoY/HS6jbSzTWNt+5jDPtZ0/iOccZPOcdMZB5qrrRi0TxZHdW8duJ1aK7c
LI0iwvndhWBG4EBT7ZwOgNckGwRgDjpSFiaFBLYfM2dPf+JUtvFl5qmjkmGVndUk3AK7qNz
AAj+LJH0GcjisJdQu0vJLuO5lS4kYu8iNgkk5/nVSlzTshXNvSfFOpaTfvdJN5nmn98kgz5
nrk9QeSc1s694g0LWNLljRLlJllWSNZCGLc8jcBhRgnHB7fhxeaSlyK9w5mXDekzpOQGkVV
UE9goAH6DFQ3M32id5AoQOxbaCTjNQ5oqhBRnBoooAma5me2jtmc+SjFlXsCetFQ0UAKetJ
RRQAZooooAKKKKACiiigA/OiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA/OiiigAo/Oi
igA/Oj86KKAD86KKKAD86KKKACiiigAooooAKKKKACjmiigAooooAKKKKACiiigAooooAKP
woooAKPzoooAPwooooA/9k=
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAA2ALEBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABQYAAwcEAgj/xABMEAABAwIEBAIGBAYOCwAAAAABAgMEBREAB
hIhBxMiMRRBFzJRVaTSFRYjYQg2gYSzwTM3Q0ZHUlRicXWGkcPEJDVCSFZ2gpOx0/D/2gAI
AQEAAD8Ac/S7kT378I/8mMCztW05izlVKq2pCmnnyllSElIU2kBCDY7glKQT95Ow7YvgcQ8
4U19TzGYpy1KTpIkO89Nrg+q5qAO3e1/78P8AQeKfEGQxGkLymurQtJSXo0N5KniAU3C06k
A6hvZNtiLDyao3FKU1Bdk1nIuY4PKupRailxtKALlSlKCLed9rADv7O30u5E9+/CP/ACYuh
8U8kTpSIzNfZStd7F5pxpGwvupaQkdvM4bcBalm+hUiuRKJOncmfM0chnlLVr1qKU9QSQLq
BG5xK9nDL+WNArNUZirctpasVuEG9joSCrT0kXta4tfAb0u5E9+/CP8AyYPzMyUaDQl116o
sqpiLXksnmo3Vo20Xv1G22Oqm1KFWKcxUKfIRIiyE6m3EdiP1EHYg7ggg46sTCxK4jZTheN
8RVtHgJIiyP9HdOh067J2Tv+xr3Fxt94xx+l3Inv34R/5MdLfEzJzjEZ8VpCWpT6mGnFsuI
SVpCCoElI0gBxG5sN++xw1YomzGKfBfmynOXHjNKddXYnSlIuTYbnYeWFP0u5E9+/CP/Jie
l3Inv34R/wCTE9LuRPfvwj/yY+aWQ0p9sPrWhoqAWtCApSU33IBIubeVx/SMeMTG85cr0rL
H4P8AGrMJtlyRG1aEvAlB1Sik3AIPZR88JNT415kqtKl05+DS0tS2FsLUhpwKCVJKSRdZ3s
cNPAiG/T52aIUpvlyIzrDTqLg6VJLoIuNjuPLGmVzLdGzLFEasU5mWhPqFYstG4J0qFlJvp
F7EXtvhGylmT6n5Crf0zUfGJodSfp8PmnQp7QlOhtPc7m9u+kfzU7ZzmeHXKBOo2cqy3orN
RnOTfDOlRS0lstKbSUnqT3I06tkhI2IONZybw/REcGYszp+kMxyrOPLfUl1EdQVdPLFrJUA
EC4vbTZJA7ucyFFqEVcWbGZlR3La2nmwtCrG4uDsdwD+TGM8RuHa8rUao1PLczwtGfaaRPp
7i1KuQ4jQUE3v1EHcgjqsSFaQT4O1aVSHlZSqq7eIjN1GmqUTpWhxAUpCSoi9r3skWul3fb
GtYWOIWaPqllCVUG1WlufYRNv3VQNj2I6QFKsdjpt54yCiUN/LdZZpUo3kM5goqnRYdCltu
rKdiQdJVa4O9r4+hsZrxQy+1mnNWVKK8+thMpM4B1ABKFJbQpJse4ukXG1xfcd8EOHeaJUh
yVlGvKeVXaPqS464CRJaCrJcBIB7KT33UClVzc2YM5/iPXv6tkfo1YDfwIf2b/wAthM/B7/
fB+bf4uNmx8Z4mJjf8ofQXoJifWb/VPX4j1/5SrT6nV62nt/4wPptN4LViosU+nx1yJUhWl
ttHjbk/qAG5J2ABJx1cOnX2M1cRnosbxUhucVNMawjmqC3yE6jsLna57XxRB4q5ozjFmQ8q
5T0zENX8SqYlSGLmwNlJSkq72BPlexAIwrZIFLq9b5FezFBVRqa+Zbjc10t/SUpYILhDiuo
AjubXSE3QCteGbiPmCizs45Ifh1eDIai1ArfcakoWlpPMZN1EHpFgdz7DjXcJnpdyJ79+Ef
8AkwscRuI2U69kSo0ymVbny3+Vy2/Dup1WdQo7qSB2B88TMVJlMcPsp5xo6LVOhQYzitIP2
rBbTqSrSNRSPMXACVOe3Gm0erRa7R4tUhL1R5TQcRcglN+6TYkBQNwRfYgjGf8A4+cX/wCN
Scpfk1yif+lQspH85P2PsXhczo3Ndz1WG6c8hmauvUdMdxYulDhju6SdjsDbyP8ARhj+guM
v/FlI/wC0n/0Y8MRMzQ89ZMbzVUY0+aX6ipDkdICQ34dFhshO9wry8++C3ETK8qQ5FzdQUv
KrtH0qbabJIktBV1NkAg9lK7bqBUmxuLXvZmi5u4TVarxU8rmU2Sl1krClMrDagUm394vYk
EGwvifwIf2b/wAthM/B7/fB+bf4uNmx8bBxIYW2WUFSlJUHCTqSADcDe1jcXuL9IsRvfxiY
2b/di/8Av5bhY4J07xvENqRzdHgIzr+nTfXcBu3fb9kvfftbzxoHC38eM/f1kP0j+FLi/IY
oGZpLVAqXhXavG01eHHuATe4Uve2pYJuBY2uTcOG+oUDJWTE0CCYVFgzIy2EuNSZUVLjryV
DUFKKk3ub3ttbsAALYz/jDlanpquV6dRadBp7tRfdY1NMpaSpRU0lJVpG4BUfb3OGrKHEdC
+fRM5uM0iuU/peVJWlpt8bdQJ6QrcGw2IOpOxsl5mTYtPirlTZLMWO3bW684EITc2FydhuQ
Py4xPibntecKXIgZbaeeo0Dlvz51lNpWVKCUIsbdOpQ2IuSm4ACLnVspstScg0Vh9pDrTtL
YQttaQpK0lpIIIPcEeWMvRmiVwri5jym8p5a2/tqG6sFV0uG3cjT031WCdJUlwX3GNG4e5X
+qWUItPcTaW59vL3/dVAXHcjpASm42Om/nhAzD+2fN/wCZKJ+hcxs2EzM/7Z+SPz/9CMOeM
Zz7Tn+HL1Sm0SIyKFmOMuHKj6gOS+pDmlSBa6U2JIAuPWHT0W0bLMNiocOqTClN8yPJpDLT
qLkakqZAIuNxsfLAXhxw/lZFlVdL05mZHmcnkuISUL6QvVqTuBuraxN7eXbD1hM9EWRPcXx
b/wA+OmLwyyXDYkMtZfjKTITpWXSp1QFiOlSiSg7ndJB7ewYE1Hgnk2by/DsTKfovq8NIKt
d7d+Zq7W8rd/PC5P4MZkboiaZTs5LkRdVjCkcxlgJuVXslSxfVY209974OcKuH9SyZKqz1W
TDW69y247zKtRKQCpdiQCEklIttco7WAJc6Xlyk0WdUJtPicmRUnebKXzFq5irqN7EkDdSu
1u+PDGVqJHqNQqCYCHJVTSUS3H1KdLiD3R1k2Taw0iwsALbC19EoVOy7ThT6UytiKlRUltT
y3AknvbWTYX3sNrknzOK6plyk1qdT5tQic6RTXebFXzFp5arpN7AgHdKe9+2PFbyrQcxoIq
9KjSlFIRzVIs6lINwAsWUBe+wPmfacA/RFkT3F8W/8+D8zLdGnUJdCepzKaYu14zI5SNla9
tFrdQvtjthQ2KfBYhRW+XHjNJaaRcnSlIsBc7nYeeB9TytRKxVYVVnwEOzYCgqO+FKSpJCg
oX0kagCLgG43PtOC+F+q5Fy1W3pb1RpvPXNdadfPPcTrU2hSEHZQtZKlDbvffAz0RZE9xfF
v/PgnSsi5aoj0R6nU3kLhOuusHnuK0KcQlCzuo3ulKRv2tthgxy1KmwqxTn6fUI6JEWQnS4
2vsR+og7gjcEAjHuFDYp8FiFFb5ceM0lppFydKUiwFzudh54vxMTExMTExMKXEDPP1GgxJX
gWZviXS3yjK5TgsL6gNKtSR2J2sSnvfblZ4rZcM2riTJQ1T6c+yw3ORrdTIWtKyQEpTsAW1
C+4Nrg7i5BPEbKaqpGpiateXL5PJb8O71c1KVN76bC4Wnudr72x1ZPzKrNlENXFPXDjOPuI
ja3QtTraTbWQPVNwoad7W7kEHF1EzVQcxoBpFVjSlFJXykrs6lINiSg2UBe25HmPaMU1nOu
XMvVFNPq1TREkrYL6ULbWQUDVvcC1+hQAvcmwAuRcZO4o5Vj5cdrMapIkp1ONMNFDiFPvJQ
FaACm4HUkFVrDULnF0TiNlx1dKiSpyI9SqbDDiIiUrdKFPAFKCpKbA9Q722IOwOB9c4uZXp
tLmSKfOZqcuM6loRUKUjmkqIJSvSQUgBR1C42Av1C7bV6vAoNLeqdTf5ERjTzHNClabqCRs
kE9yPLHuBU6fVWFP06dGmtJVoLkd1LiQqwNrpJ3sRt9+AUHiPlCoxZkmNW2S1Ba5r5cQtsp
Te1wFAFW9h033KR3IvY1xByq9EjymquhbUlL6mylpwmzKdbtxpukhO9jYkEWvcYCs8VIT+e
m8vIhoEJxgSBUlyNCQ2Y/P1FCkiwttudu/3YJjiZk5VKXUxWkGKh9LClBlzUlZSVAFGnUAQ
lVja2xF9sX0/ODVTzaiixoazGepaakxNUsAPIUoAWRa4HV3VY3B2tYljxMTExMTEwmcQMpV
nMT1Lm0KbDjy4HPQUzG9ba0OoCVXBSoHYWsUkEKO4tuCzFwkm1OmTURavGVKkqhKCVxuS1d
hlTJ9QnSFBZUAE2Fgn7x2x+EzTNSiTzVULdiv09xKjEGrTFa5ZQDq2CyEqPs0jv3wwUPJ7V
KyH9U35i5DSmHmFvoQG1FLhUSQCVWIC/v7YC5B4XNZHqsmomrLnOvMchKQwGkpSVBRJ6lXN
0pt2tv3vsWzNkiLmZNU8Q/ylz4LMRDiWgVs8t1bt7nulSii6dr6O/YhZf4WVWRHEhVZhpnv
yZj8lIiqLSfFtobdCOu/QkLKSe5sDbfFzPDOpQqzBdjVWG7BDsByXzYv2oMRsIRyzcgayDc
7EA2uoXBDUjgdKiQ6vHlV1lPjWvDtKajlVkB1twLVdQso8uxSLgXvqONAztlX645dXSfpF6
BqdS5zGxqSq3+ytNxqT52uNwk+VsUZCyb9SKG9TPH+O5slT/M5PLtdKU2tqP8XvfzxmeTuH
9VzTkZyWqdDjtSKaqFBSEqKjpll4lw+XWkp6b7Kva4sTsvhXmGbEaeVWYMeoP1CZImcppSm
kNykpQ4G9W6iEpNgQPX9Yabnsb4X1FuqOJTVYJp7tL8IpxVPQqQHPDCPcKI1JTYBeyx5ptu
VYpyRwkdorSxX34M1KpaHzFS0XWlpQ08gAlYG93r+qbaB7dmmjZN+iK5Aqfj+d4OiN0nl8n
Tr0KCuZfUbXt6tvy4Z8f//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAyAOwBAREA/8QAGw
AAAwEAAwEAAAAAAAAAAAAAAAYHBQMECAL/xABIEAABAgUDAgIFBgoGCwAAAAABAgMABAUGE
QcSIRMxIkEUI1FhsxUXNjd1gxYkMjNVcYGRk9MmOFZmdrInQkVSY5SVpMHS4v/aAAgBAQAA
PwCzRL9eakmXtKSp6Zhbbs3NhRbTkBxtCTuzjggKU2cHzwfLiH06s1WkdT5Mqc5I9XHU9Gf
U3vxnGdpGcZP74cJDWi9JN9Tj85LT6SnaG5iWSEg5HPq9pzx7cc9oaqRr/wDmW63Q/wDe6r
8k7+vG1tX7Acr9p90NMhrRZc4wpx+cmZBQVtDcxLKKiMDn1e4Y59ueO0NshcFFqr6mKdV5G
ddSneW5eZQ4oJyBnCSeMkc++NCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCCPGcaE286iiU+SLss41udm0h
pRK21LKWylfsOGEqA9igc88Z8EW/RS36LVbOm36jSJGddTUFoDkxLIcUE9Ns4yoHjJPHvhq
/0Wf3R/7WJrq8zbb66Qi02qW4oJmVzCaUlskJSEKyvp+QAWcnsAr3xoWLpJQLns6RrM7OVF
uYmepvSy42EDa4pIwCgnskecMHzFUBj10jV6vLTbfiYe6rZ6axylXCAeDg8EH3iC17irNp3
emx7rnPT0zPrKdUnHfEsEnCV7jnkggAkkK8I3JKSHa6LikrVoEzVZ1aAGkkNNqVtLzmDtQO
DySPYcDJPAMQ205+oN6qyFyXGlcuJ1iZqJWoKOGOi7gpHKtoCCEjvtAxkYhmbrl56r1Fxu3
310ChSj/M2lakOr7DBUk+JWCVbAQkZAUT4TDBSNErSkGMT6JmpuqSkKW68ptKVAclIQRgE+
RKsYHPfOfOaSz9uyq5yxriqMtOIw4qWedTsmik5SkkBKePFwoKBzg4GTGLcd9v1PTqt21cr
XoNxyfRStCwEiZAebO5OON2OSBwR4k8ZCWDRO6/la3V0Kad3TdM/NblZUtg9u5JO0+HgAAF
AimwRwTs4xT5F+dmnOnLyzSnXV4J2pSMk4HJ4HlEDt+rTtwV+863OsraNQt2ddaChx0wUoS
AcDcEhG3OOSk55zGtYuklAuezpGszs5UW5iZ6m9LLjYQNrikjAKCeyR5wwfMLav6Qq/8AGa
/lwjV2lVKj6n1B23l7l21Iy8yOs5hTjLTLKFAkYzlJ8Q4yNwHcA2y0rmlbut2Xq8qnpdTKX
WSsKUyscFJx+8ZwSCDgZjaiU6ySDVVuOzKc+paWpubcYWpBAUEqWykkZzzgxkX1pJQLYs6e
rMlOVFyYlunsS842UHc4lJyAgHso+cT+xaDK3PeMjRp1x5uXmepvUyQFja2pQwSCO6R5RYP
mFtX9IVf+M1/LiAR3Kux6JVHpRUn6G7K7WHmer1MOoSEuHd71hSsDgZwOBHTgi/6C/Qec+0
l/DaiAQzWNTvTZyszHV2egUSdf27c78tFvHfj85nPPbHnFz0i+rCkfffGchziZal/jOoNiS
sv62Ybni8tpvxLSjqNHcQOQnCFnPbwq9hjPmVK1a1AVIoWtVrUNX4wlMwAJlzxAKTt7hRGA
c8ICiCkqxGTqrQvlbU+g0KSb6KH5FhhAZZ3BlHVcBISMeFKcnHAAHlFpptNkqPTmKfT5dEv
Ky6drbaOwH/kk8knkkkmO1BE/1do1K/ASr1T5Mk/T/U/jfQT1fzrafy8Z/J479uIT6gh2yH
bNvuUCzKzVPlpWpNpJ8fqUjtuGSUDgcJCmkk94tjLzUyw2+w6h1p1IWhxCgpK0kZBBHcEec
ckTLV2pTVScpli0obpyrupW9lJIQ0FeHPhPh3JKiRyA2cjBjpVqkytCuCqUuSRtl5WxH20Z
ABVhxWVHAAKicknHJJMM+kX1YUj774zkOcTKhf1hrj+zUf5ZeMyoyq9JL9brMsd1u1x0tzL
QSpKZQlQV2QNvhySgYzt3px/rGuMvNTLDb7DqHWnUhaHEKCkrSRkEEdwR5xNtUvpxYP2kfi
MRtau/VhV/ufjNxGdIvrPpH33wXI9Mx48pjck7VZRuovLZklvoTMOIGVIbKhuI4PIGfI/qj
heedmX3H33VuuuqK1uLUVKWonJJJ7knzj4gi/6C/Qec+0l/Dag+fq1f0fV/4LX8yNZ27qfe
emdx1GnMzLTTUpNMFMwlKVbgzuz4SeMKEcOmrk61o5JuU5lD06hiaVLtrOErcDrm0HkcE48
x+uFKmakak3K/O0ylUelpnZdJS6gjpPMnJSSEuu8lJ78EA4yOeca8Zd2zGJg1WeRU7vraVG
YmOmVty0qoKQQ2VAYUsDbnHhSCkBPBU7Wle+nVo27L0iVr/V6eVOvGReSp5Z5KjhH7BnJAA
GTiMKevKiVXXC3KrTJlc3KhhMmVIaUkhxZdQOFgcAuJJPsz37RaoT7u1MotmVVqnVGVnnXX
WA+FS7aFJ2lSk48ShzlJjC+fq1f0fV/4LX8yF++tW6Bc9nT1GkpOotzEz09inm2wgbXEqOS
Fk9knyigSFDYuXSanUeZO1E1SJdIXgnYoNpKVYBGcKAOM84xGLo/X33qXN2rVFbanQ3VNbF
LClFsKIxncd2xQKePCBsAigTs4xT5F+dmnOnLyzSnXV4J2pSMk4HJ4HlEz0ukH7luKrag1R
jauadUzIoUkHYkYBIO0ZwkJbCh3w4DHNef04r3+CJj4io6WnNk/K9iU6e/Ci45Hq9X8Xkp/
ptIw6seFO04zjJ95MM/zcf31u7/qn/zC/a0t6HrxXJXrvP8AQpDTfVfXuccwiWG5R81HGSf
bFDr1EkrjokzSKglZlplISrYrapJBBBB9oIB5445BHETzT6tP2dXJjT+4XekG3SaS+toIS+
lSlHG4EjxHlI55Kkk5ATHNql9OLB+0j8RiGDVOTfntNqyzLN71paQ6RkDwocStR59iUk/si
J6RfWfSPvvguR6ZjyHSiplE/NNTqJV1iUWEJUkEvhwpZWgZ89jizxk4Se3cZ8EEX/QX6Dzn
2kv4bUQCL5aVNTTtAp9fo62HZunzkw7vyCslKwlWD2BQlGMcEYPnmN3SL6sKR998ZyFzVOk
qtirymodGeQ1UG30tTDTxBQ8CgpBAJBztG0hPOPENu0kmmNuyV0oqN5XCiRqs1U31JSw4nq
iVAPKSFk4ONuAclKAnB8REPn4GWr/Zqkf8i1/6xHNVLWae1Ak6TQKdLSynKWXwxLMhAcUjr
LICUDlRCMDjk4EUrTi/ZW8aOhh53bV5VpImml4BcxgdVOAAUk9wB4ScdsEucEQnVi61Xeh2
RoSFzNIoig9OzicdJbiiG0bT5gFSgMHxZUQCE7orlmfQeg/Zsv8ADTCHqEh2yL8pd9ygWZW
aUJWpNpJ8fGO24ZJQOBwkKaST3j71Qry7ilaLaVAX1nbg6cwpZQrAYJygkbSQkkFRI5SGzk
YMUaj0mVoVHlaXJI2y8q0G0ZABVjuo4ABUTkk45JJif3n9OK9/giY+IqNrSL6sKR998ZyHO
JlQv6w1x/ZqP8svFNhM1Gsn8J6WJ6mI6VfkMLkphDnTUcKzsKv3lPbCscgFWZrM3u1edZsA
ubxUpKoJbnApIwtRcZw4CABhW0nHkcjtgm7TsmxUJF+Smm+pLzLSmnUZI3JUMEZHI4PlEm0
90rrNsXyzUKsWXJeWllrZflXsoLqvBsUFAK/JUo8DHbnuIsEQVrRC7mZV+WTO0Iof27yvcp
Y2nI2qLW5Hv2kZ88x2ntEqzNPuOLYosqnoFDbclOzCUhzPC1dVDhUPakFOcDkc5+KjoBVWu
n8mVyTmc56npLSmdvbGNu/Pn7Me/wAlKraXXlSNynKK9MtB0tpckyHt/fCglOVBJx3IHlnB
4jas7Uaa04pszQp23HnJgzJfWHniwtG5CAAUlBPZIOffE5j1lO0H+g79uSLn+zVSTC3z/wA
PYkqIH6s4H7I4bFoM1bFnSNGnXGXJiW6m9TJJQdzilDBIB7KHlGFdNkVq8LulDVZyWNrSqg
sSTTq0OuK2clXhwSVcZ3DCc4wSSfu07KqtnXXP/J0yybZm/EiTcfUXGV4HiAKMHkFP5WSna
SSUiHqE+pWjUJzVSk3U29LCSkpRTDjalK6pUQ6MgYxj1g8/bHVubS2Qq9UTWaLPvUCrF1S3
ZqVCj1NycHwhSdqj7QRnKsgk5GeXNYqMwhsM0WvqcUpRcBCFNDAwDy0Md8YBPfJ7Rw1GzdQ
r0YVL3HX5GmU95KHDJSTRc2rAGEK7ZGck+NQ3AY8iN2s6fsDTaZtK3ksy5d6ZDkwo+sUHEK
UtagCSohPs9gGABhjt+QdpVuUynPqQp2UlGmFqQSUlSUBJIzjjIjjuShsXLbs7R5k7UTTW0
LwTsUOUqwCM4UAcZ5xiEnTXSt20ai9VqvMS0zO7S3LoYBUhpJxleVJB3HkcYwCe+7ilQn3B
aNQqtx1OosPSyWpu3XaWhK1KCg6pZUFHAPhwe/f3Qq0iy9VqDS2aZTLlpDEoxu6be3dtyoq
PKmSe5PnHd+QtZf7WUj+En+RHasqyrppV7TtyXJUZGddm5QsKXLkhRVlvBxsSANqMcRQ4In
Fw6XrndQaZc9HXJyzTcy0/PMr3JK1IcCitOAQVKHceHkZySomKPBBBBBBHG8y1MsOMPtIda
dSULbWkKStJGCCD3BHlEp1Bo1KpF8WL8mUyTkerUvWejMJb34cZxnaBnGT++K1BBBBBBBBB
BBBBBBBBBBBBBBH/2Q==
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD//gA7Q1JFQVRPUjogZ2QtanBlZyB2MS4wICh1c2luZyB
JSkcgSlBFRyB2NjIpLCBxdWFsaXR5ID0gNzUK/9sAQwAIBgYHBgUIBwcHCQkICgwUDQwLCw
wZEhMPFB0aHx4dGhwcICQuJyAiLCMcHCg3KSwwMTQ0NB8nOT04MjwuMzQy/9sAQwEJCQkMC
wwYDQ0YMiEcITIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIy
MjIyMjIy/8AAEQgAAQCAAwEiAAIRAQMRAf/EAB8AAAEFAQEBAQEBAAAAAAAAAAABAgMEBQY
HCAkKC//EALUQAAIBAwMCBAMFBQQEAAABfQECAwAEEQUSITFBBhNRYQcicRQygZGhCCNCsc
EVUtHwJDNicoIJChYXGBkaJSYnKCkqNDU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpa
nN0dXZ3eHl6g4SFhoeIiYqSk5SVlpeYmZqio6Slpqeoqaqys7S1tre4ubrCw8TFxsfIycrS
09TV1tfY2drh4uPk5ebn6Onq8fLz9PX29/j5+v/EAB8BAAMBAQEBAQEBAQEAAAAAAAABAgM
EBQYHCAkKC//EALURAAIBAgQEAwQHBQQEAAECdwABAgMRBAUhMQYSQVEHYXETIjKBCBRCka
GxwQkjM1LwFWJy0QoWJDThJfEXGBkaJicoKSo1Njc4OTpDREVGR0hJSlNUVVZXWFlaY2RlZ
mdoaWpzdHV2d3h5eoKDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXG
x8jJytLT1NXW19jZ2uLj5OXm5+jp6vLz9PX29/j5+v/aAAwDAQACEQMRAD8A8Pr2+iivsqZ
5OL6G94k/5dv+B/0rgfDH/L1/wD+tFFKj8CON7h4n/wCXX/gf9K4fXP8Alh/wL+lFFXPY2w
/8RHu3iT/l2/4H/SvnKiisIfAjfC7y+QUUUUzrO3+Hn/MS/wC2X/s9HxD/AOYb/wBtf/ZKK
K0+wcf/ADE/12N74z/8wT/tv/7TruPDf/Lz/wAA/rRRXOv4T/rqZT+CHzOH+DH/ADG/+2H/
ALUrB+If/MN/7a/+yUUVcN5fI2/5iP67H//Z
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAACAAIDASIAAhEBAxEB/8QAFQABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAb/xAAbEAACAwEBAQAA
AAAAAAAAAAABAgADBQQRIf/EABUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQF/8QAGREAAgMBAAAAAAA
AAAAAAAAAAAECAzJx/9oADAMBAAIRAxEAPwCI0trVr1OuuvT7ERb3Cqt7AABj8A9iIiYZRL
rwuH//2Q==
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABpAfUBAREA/8QAGg
ABAQEBAQEBAAAAAAAAAAAAAQIAAwQFB//EADMQAAEDAwMDAwMDAwQDAAAAAAEAAhEDITESQ
VEEYXEiMoETkaEFsdEUQsEzYuHwUnLx/9oACAEBAAA/APyHykG1lg5YlTulqokeFJE/ynTb
wpgSsW3RHC09kyd1Qx2SWzcJ0jZW0AkarA5hdWNiC6YGYXOo4G2QpaBk4Gyge6w2lUzSTBB
FrRzsqaA0XC60f6cmp9c1B6D9PQAZfaJk4zhQJNyL9120NY1xqzLmg0tJF77/ABPyoikXt+
sHaYM6M9lFRzqryXAAxgCAp0kCObFJpEfC6aIbPKxZqYQReVGkxF4PCgktMhtwcjKHkudI+
VIEOOIlBEibrYED5S1zqbmVGxLSCJEiQeFqbGvfDntpggnU4EgW7Am+FEG4hUAAwz7ybX2/
7CdL2lpMtOQSI+UAEkiJXRthP7qS3U4z8oIgRGFQFzJ/5SCGPkNBANg7hVAIFxefhfQ/Tf1
iv+nU6lFp1MqXAIw7lcK1cEmCfK8by2ZiVJcAZIsps6cBa3MrHJsgLdlu0LfCxHNk7Y+VkT
C15KY+SkekYupO5hIcNItZUCDjCXXGBZTIHdTaLLSUDN1Vx4SCYSDsV22ghWXu+npa4gH3B
S1uoOI/tEnwoiFJBExZYA3O+66E3EDa6Inb7lUwEg5gZVACLBZ4AdJ4tZFokmb8Iu2xweUl
5dnb8ro1wmZ8LGAJvJK5kNAzCNTQbILQQS0Y2UFsASM4SKZdY5iVnMIFm7LnBLr4HCYE2bH
yqDCLT3Qafq/3cBEEujPldQx0GoW4sTI/ZS4WA57IkgwLInVmxSRqwLLaTEFYDeMpIgY8GU
azMG4OFDpB4lSQCScLHytN+brOxm60QAiN91pIWHMp1CLtn5WOFN1kydsonukmY7JbiMhZM
QRBK0mcp2KCIypMSZWDDyra2528raTKpjZ4C76QKBf6DqOmCfU05kBHO44mUljhALYJwoDM
kSQu9L9P62v01XqqHR16vT0P9WqymXMp8ajgfK89tl3pdQ6l0/UURSpvbXa0Oe9kuZDgZad
jaD2JXIDY7KhAEZ5Vay0FgI0OIJA3iY/cqHGREbyAVIdBkjdLnajMwNggQRFx3Cs2H8qdUD
g8qdy6c7KmsMWGdypcb9lVJzGvBcyQDPcr6X6x1/R9Y6j/AE3SfR0U2gwfcYubr5oOoxnsu
lOnqa46mthp9038QM/hVSYxtVpfTL2D3NFpXMuqOcDVOqBHgIc0EiQf2QxkvJ0mIi6pzuAL
qDcESpJJNoFoPdLRKbN77KnNhoJAv2RHBsViAYz8qAcEjBQY4HhTpkwR8rFsC3wpiDdZwBw
tFlt8WVAarRCh8z34QWkZKT4QtCCOEERkLBWJACqDNwjdV6byixsFrBETcrf+qoSZcSZ3Ku
mwly6mm0SGy4bEiENbY8rGQ4Bog8LqwVeorMptH1Kjjpa2d1Ba4PNPSQ6dOkbnheil1/6h0
XQ9V0FKvVo9P1EN6ijMaiDMEZsQvJqAIBbJKXNNPIykeo4hUWgSME8rSwjMGfws0gH26jso
c2TcflTodBJtCqm1vP8AyqdGD91BHe5Wc0SYdMqQ6xE2W1XkzdZt7g3lXUZUZeo0tMAjVax
Egx3F1DNJMEgBerW/q6rS711Xw3ZvYK+obU6WoaVRoDzuDMrzueYOLWHZcy82vJVNquaJn4
UB8CAmd1BMn02PlZph1zHdVrMTlOubE2HZJcIgOiOygk6TfwtGJMGccKoEQTnspIO5iSnmT
+FzLXRJFu6BmM8LQck4Wk/wi5I5WMkrAO4K0LQtHCI8wnSCIWY2CYukBXoI3+yIgneUBsnK
lwI7qtBm4IsnSDhdadNsy4AruaQeyBELg2QSc7WXp+if6V1b6tNpYQAwn1Pni2y4Cx7KtMC
fhRfVcKZIO4K7VKza1P1Uw2oCLtESIi/fdFHpKvVfUNGi+qaLDUfoaXaGjLjGAOdlyEzFhK
vVDtINjFysBqcQCBO5IH5KRc22Csi8x5Wa1xsGkmJsNlJJiQfCgki/OUTJzdO8RCdMi05Q5
gF/2U6SU6SPbugmWyck5R6QIVNqBsgBpnkI+lVqtfVFOo5tONbgCQ2bCTtdZrg1psTIiVyV
ssdUYSTfFip3n90jBupg2kWVQbx+ECW3QCSIyEyQYhVBiVU+ntuiAM/uiDFj8BBuDhTpv/C
k+I+Fhgp08XWwTaFjfKk5QVp7LZVABIJFkm6ZOFsd1Q7BW1uqABKxECdMqHOJgCwW1uixVN
6iq1oAdYC1kBwHyqD7XJMYEpLiW6dpmElwP+EE7ZK0jSZHqJzwpItCqlXrdMX/AEar2Gow0
36XEamnIMZB4USS2+2yAcbqxBEE/c4V6ST/AAqGf+2TTqVKUljywkFpIJEgiCPkSueDNnBc
3AyIxwsWFrtIIcf9s3R6mmLg4Mq2+vLojsulMMPuJjiMqSJcLStWpVKFV9Kqx1Oow6XNcIL
T3CltNxaYuBcqfpmDawWIbObrv0nWdV0Rd/S130tQ9Qa6zvIwfled0xJveLKQ3mEk/wAKwC
ApgExkjZEhubod7YClodthWZi1jshtjYX8qiZbgAhMDBsdlgRETM7LEl+c9lJ1AkDfKJAEc
3WMwL4QL7flEwYBSCZytsnS0jBRpt2U6JWLDaAsWxuFo3WnunUkn7pBEQqGV0Ai4Uk7ndBd
BkAIuQCfEKXWKJBkK22F8qwd1WrU0DSIaMgeVBIPlW0sLHagS6PTBwoOP3TT9VRtPU1gcY1
OmGzueylzdLy0OD4MS3B8K6lGpRqGnVaWu4K7dP1/VdL0nVdJSrFlDrGtZXZA9Ya4OH5C5u
L2vIeIIyCISZAkY5ROVswhxBEAKunr1elrDqKLtNRuHLlUeatR1R3ucSXHkrs7qKtWlSpVq
z3MotLaLSbMBJJj5JKkAfc7rNJbUDw7SWmQcwpdp1kyTJzET3hXpGlpsAhlMVCfUBDS71ED
Am3dDamhznBocS0j1NmO/nuj0uI9cC5JnCiYMyMKHS4A7FaSB/gKwYGBhIplzZmTOyxaRY3
HZQWz7QgSTOxyugbJIjsFOnfnZYNkzNxhVHrIMk9kEAYBwiIIJbYZWdBMj/4pLRrxsk32sN
kHtstAOVtMbLW2QZn+Uyt8KSdhZEWTkS7a2EEAAbzsk91hnH2KQBK6tGbgKnRoibrm4mYIv
wg72WgFs6p/wtHOdysAqdTc0tcRZ4lpnP8ACQSByFsYQLJ3TAIWIaII9Q3/AIRALrCAdlRc
4kl3qJtJ2REpCqXaYm3CX0zTdpME9jKzRv8AhBBxuiBMGyzgRG5UCeFY7ZUlxHKzSC7IlGo
3IWN8rNDgSBOLkcIAM6Rv2Xp/UP03rP0yq2j13TPoVHsFRrHiCWnBXkiL4SBHKrIjCzZYbG
5uq1ajawU6YIj4S0NnP2VBomztrLFrJLQ5H03At0n8KSJJImITpJvKZBJkxG0KSWmbflYNN
zIMcKYgwcrOuINuVOoeQgyRg8ZTAN1Qa0iSYUxKxs1TEpwVjeSPyjOCSstBEiwSGwYNyuhJ
AiMXupLjuRCCT8IkTY/8qgNBmAfKDZY+bpbNgTPZWAO38KgCJlS4LAKuyWjlaOy0ITHdKwG
UxwtA8rRCkjsnQIB1CeOFN5k/haEBhnVEgGYOCsaZMuECT9lgxzRui5+OElpAXTqK9bq36q
1V9VwaGtLySQBgLkGkeduFi05ss1p1R90wNRzZVpIETA7qSRMWhYRNzEYTIjMBadQmb8IcS
JEW/K3jBxKCTcqpAILTjKznSZMnupOR2UuEO84QPdhQ6xn7J1ECTjsgGcKs7EpBK1QFpgxP
ZSJF4sqe7W7VpAnYCAFJEjKR6RG6CIBMxKwBLpVXMxY8pN2zJkj7KDJ8cIFu6cfKpptJk3W
cD4hBg3ghWBaB8lUwAu9RgcxK6ENmzpAxZTcj5QE4ukWN1oyQICCn9kJCd1tkwmEQiPhJCN
CoQBEQibXx4VE7xZc3NtICkScrQNj+FgJOJ+U6bT+FgGiyqCLi0rOgzuVBp77eENF74SWzg
pI9Mab5JlYzgD8qbR2W02JG6SWjZDnXAIuVMyRdY2dfZZxE91Ltv4UHsgTM5Vk9/wAqgtFo
UbJk/fKIna6Ym04VNpmq4NZnF1mANIB23VOAkzCWgQYOBzlSZbg78qBeRzsqFE/TLhsY+UA
CwyqjYzfMJDSZsIjKzSWiyWhXJiLIj5SQRYgg8LITsstssjbdKcJGJTgLeVostC3ZaStlAN
0SMKSANijZYi3nZYW2VtduFpuh8arhaNhbstBOI2TEADjdSHekmFpEG6xgR6pPKHCBa/lBZ
NwktBIuAfwpsGwDIwFDswsG2sN0OEzZTBAhYZgFBMnIC6bpLoErnqvddaVCpWnQxztLS8wJ
gDJUwAYblMLCRN44hLtKDMwfhMncpF5ydsILHD1jn7LNE5Bn7LAyVWnULjfKYJGydBAvhUX
EgYsIECEOiZAgcStss5xcZMlGbpC1gsstussFXdYZStslAytmFjhCCtKl11kEJbdUIziVjP
NkgA2KosJvsMKCIt8qmt1mBfhNVhY8gi4yucAnngIgyI3z3V6CW3j+VA/GUC42W0AHN1Jbf
sUgCImApeBKHNAzhcYcDCQJyF2aXNdqa4g4kGEOaNKBTEAyL2hOiWSIsR8rXMcrGZF0OMqp
0gwfcIKwAAWaLwPyqDnYBCxx3TJcRAhd3VdDdLVxc4n0yEtNsfZYNKogbqfCDhaFpWlKy2V
oWthKRnCclb7LTCZkX+FliiUE4RCNkbZW37JBIgixWkzOSSsOyRySEm5uqANp4Qe8oMmCJM
WSXEyTfupzGq4iB4VAeomdkubMqIBMk98qTAJxC14M/lRuLqoj7bqZ7IJ3UOuAFMAWhdW+0
Kj7EDLVv7flDfcn/wAlz/uTsPKW7LDB8KqXvHj/AAsdvC6Ny1Z/uUn3FX/asEndSjZP9vws
Vijc+UnJW58J3KP7U8p2TsFluUjCx28rcoPsKk4+VjhB2Q3K2/wkoCStsEnA+VR9gS/CD7Q
o2CoYHhUzP2VM9pXJ3+qEH2uW/ud4XM+5UP8ATKD7gpPtKl2QqZhf/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAwAScBAREA/8QAGw
ABAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAYHAgQFAwj/xABFEAABAgUCBAIECQkHBQAAAAABAgMABAUGE
RIhBxMUMSJBFRYyURgjUmZxkaSz4wgXJDY3YXWBhDM1QldytNNGZIOhw//aAAgBAQAAPwC5
oQhCEIQhCEIQhCEIRQXHR52Wv6nvsOradap7S0OIUUqQoOuEEEdiD5xw6RxavKkclHpTrmW
tXxU6gOa859peyzgnI8XkB22if0Lj1TZjQzXaY9JrOhJfljzWyTspRScKSkd8DWcfRvYFIv
G269yU0ytSb7r+rlscwJdVjOfi1YV5E9u2/aO1CEIQhCEIQhCEIQhCEIQhCEIQhCEfP/Hr9
eJP+Go+8dis49pOSmqhNIlZKWemphzOhplsrWrAycAbnYE/yiZ0ng5eVT0qckmae0toOJcn
HgnOcYSUp1KCt+xAxg5wdoumyrOnbTYW1NXLPVVJSG22XdmWkJA0hKSVFJG42UAQRtsDEqh
CEIQhCEIQhCEIQhCEIQhCEIQhFa8QeGFQva7ZSfbqEtJyTcoGHFKSpboUFLVkI2BHiA9oef
8APOk8DrUkdK55U5Ul8oJWl13lt6tsqSEYUOxwCo7Hz7xPZCmU+lMKYp0jLSTSlay3LtJbS
VYAzhIG+AN/3RtQhCEIQhCEIQjhXlc7VoW2/WHGkPqbUhDbCng2XVKUBgHB3AyrGDskxXkl
x/YfnmGZq3+ll3HUpdf6wr5SScFWkN5OBvgd8RY133D6q2xN1vpeq6bR8TzNGrUtKfawce1
nt5RGbC4p+u9cepnoboeVLKf5nVczOFJTjGgfK758ok133D6q2xN1vpeq6bR8TzNGrUtKfa
wce1nt5RWfwhPmt9v/AA42abx+kpiosM1ChLkpVatLkwia5pbHv06BkZ74OcZwD2NjXTcDV
rW3OVp5hb6ZVIIaQQCtSlBKRk9hlQyd8DOx7RWbP5QbSn2w/bS0NFQC1onQpSU53IBQMnHl
kfSIkd+8U/UiuM0z0N13Nlkv8zquXjKlJxjQfk98+cRn4QnzW+3/AIcPhCfNb7f+HD4QnzW
+3/hxI7I4uyV3Vv0Q/TF06ZdSVS+Hucl0gEqBOkaTgZHkcHcHAOlfXGRq3qjMUejSSJudl1
aHX3lgsoV4SQAk5Ud1JIJTpI84iTPHu5Evtl+mUtbQUCtCEOJUpOdwCVnBx54P0GLTo/EGk
VWyX7pIWwxKJUJllRGpDiQDoSTgKJynT2zqA2OQK2q3HyqqnlehqTJtSgyE9YFOOK3OFHSp
ITkY8O+Dncxu29x6W5NNS9xUxltpx3C5uUKgGk42JbOoqwe5Cu3YEje5or+/eKfqRXGaZ6G
67myyX+Z1XLxlSk4xoPye+fOJtTJ9qq0qUqLCVpam2EPoSsAKCVJCgDjO+DECvbi8xaNxLo
7NJ9ILaaSp5fUFrlqVvpwUHPhKTkH/ABY8o2r34mO2hccrRWKCupuzTCHEaJgoUVKWpIQEh
CsnKf8A3HP/ADpXV/ljV/rd/wCGOnWuI01QrGkLjnbceZmJuZLC5B54tra/tMEkozuEA40j
2vr5LPFi5Jlht9jhtVHWnUhaHELcUlaSMgghncEecdmyOKNIvJ/oSyun1LSVCXdWFJcAJzo
VtqIABIIB3OMgEx6W3xC9YL4qts+i+n9Hc79I6jXzOW4EezpGM5z3MdO9rtYsy3V1V5jqFl
1LTLGso5ijvjUAcYSFHceWPONLh/frF9SM28mT6KYlHQlbHMLnhUMpVq0gbkKGPLT+8RLYQ
hCEUfx5uJT1RkrcZWgtS6RNP6VBR5hyEpIxlJCcnvuHBtsDFc1a3Z2j0ij1KYQtLVWYW63r
TpIKVkYxnJBToUDgAhYxnGYtafuFdyfk7zUzMPc6bl+VLTKjqyVIebwSVe0ooKFE57qP0CP
8Bf14nP4av7xqLN4u/swq/wD4fvm4+eaDW/QM8ua9F06pa2i3yqhL85tOSDqAyPFtjPuJjC
mpkqjX2PS80iSk3n9U0623pCEZyrSlCTg4yAAnAJHYRa3Hyvf3dbiG/wDvXVkf6kIAOf8AX
nI+Tg94qyfoM1T6FSqy84yqXqvO5KUElaeWoJVqGMDc7YJ/lF5cMWqPd9jST1WpMnPzdOzI
KempRtZ0o8SEpOPZCFpH05+k0habLUzeNFYfaQ607UGELbWkKStJcSCCD3BHlFh8dKNSqR6
D9GUyTkeb1HM6ZhLevHLxnSBnGT9cQ+3rspFGtycpk7aUjVZmYUtSJuYICmgpASBsnVgEE7
KSd9iDvHjY9Iq8/X2qjSqeucFHUmddSMgKDZ1hAIB8SynSkAEk+WASNK1JCVql20mQnVIEt
MTbbboWVALSVDKcp3BV7IPvIyQNxcHGG0Lek7N9JSUlI0yalX0BvkMpbMwFHBRgYyceLsSA
g4xkmK4sOQqlfkbkt2mqQVTlPQ+GlkJDi2n2ykaj2OFLA3AyoZ944Da6jbtRcbekkMTSU6V
sz0khwpBwoeB1JwcY3xnB/fEpsy9KNIXezUa5b9ODS2m2i/Ly+nkLSRh8N5KQo4GrQkHbKQ
DkK+k4onjPIO1XiZR6cwpCXZuUYYQpZISFKecSCcZ2yYkHB252pK16pR6u6uXdoanH1tuoC
VNsblY0jxEpWF6tsjUke4Cr6tLTVdt+fveoP6piaq6ZZKErJCctqWoYOSEgctKfFsAR7om3
FqadkeLVAnGJVc27LsSziJdGdTqkvrIQMA7kjHY94kf50rq/yxq/1u/8Ma3GeadnuGdHnH5
Vco7MTbDi5dedTSlMuEoOQNwTjsO0TyzP1HoP8Nl/u0xVl2yqLe490Saph5C6i6w48AlOnL
jimnMDH+JIJJ75UTn3e/Dj9t91f1n+5RGrxZqqrjvyQtEziJCSlFIMw++sIQlawFFZ1LCSE
tkYzg5KgM5EYW1UpW0+NL0pT6jJv0asulKDKrC2hrJLaQltRCVJX8WM9kknACsxecRK/wC7
KlbMrT2KPTOtn6nMiXl1OjDKFEjAUcjxKzgDI7KOfDg8KbvO9rcu2h0q4ZGiuytWfSyl2RL
oIJUEndZ2KSpJ3Tgg4B74sqKfpHEy+LllalOUSnUJYk8rRIrWtc04jO+lAWCrSCMnCQScJB
O0Tnh/d/rrbKakuW6eYadLEwgewVgJJKfPSQoHB3G43xk/OFSm5277tfmW21rmqpN4ZaW7q
IK1YQjUcbAEJHYYA7RI7j4SV+2KFM1mdnKc5Ly2nWllxwrOpQSMAoA7qHnHFo9wrk7SuCgv
PYl59ppxlB1H45DzZ2xsMo1EkjfQnfyOnQbjq1sTy52jTfSzDjRaUvloXlJIJGFAjukfVEm
VfVy3PbVwSVZqXVS7ci26lHIbRhQmmADlKQeyj9cR+2LqqVoz0xO0vkiYfllS+t1GrlhRB1
JGcagUjGcj3gxhK0yvXfVZh+TkZmoTUw/rfcaa8IW4onKiBpQCc7nA2PujO5Kq/dl3ztQZQ
88uemcS7fLHMKc6W0aU91aQkbZyffEjr3B25LfokzVn35GYalUha25Zbi16cgEgFA2AOSc7
AExu8Da2qQvJylKUvlVNgpCUpBHMbBWkkncAJ5g281DbzEPsz9eKD/Epf7xMWb+UJ/0//U/
/ACiP2xZDF0cJqlOy0tqq8jPOLl1oB1OpDbZU2QASrIzpHysbgE55/Cu8FWrdDbL7iEU2oq
S1NFQHgO4QvUSNISVbnONJVsSBjSvCz6vY1fcWhuZRJofCpGfQTgjJKPGAMOAJ3GxyCRtgx
q1m77ovHppGpTz0/pd+Il22kp1LOw8KEjUryHc7nHcxOqNYd5W7YUzVqR+i1ib3elw2DMiV
0+ygkZQsklRSPEdKMFKk6TBZa7rlolLdt3qdMmh08yRnJVt1KFBWSClxJxhQzjyOTjOYwt2
3KpedfRLyksspefHUvssANSyVEkqIGEpGAohO2cYEfWEUzxH/AG32r/R/7lccXi3Qp+j3m8
7Tm8y9ytJRymWU5cWlaCpAAySorS2vIAJK8b756fFOTYtjhpbVr8vEwl3mqU2SpsqQg805V
vut7I27Z7bCPHjDUfRHFOiVPlc7o5aXf5erTr0PuKxnBxnHfEbvwhPmt9v/AA40r9vL134W
M1PoOh5VbSxy+dzM4YUrOdI+V2x5Rnb/ABtdkaVTKKxa65t2XYalUaJw6nVJSEjCQ2dyR23
7xtWba1z3dfIu675d6WaknQpph9tbRKk7oS2gkFKEEhWT3O3iJURq2VPtUri1e1RfStTUox
PvrSgAqKUvpUQM43wIw4XWTIXv6WuO5kddzZlSEoDim8unC3FkIx8pOMHG6tu0bPFbhrRKF
a6KvQKeuWVLvpTM4mFKSW1bAkLJOQrSBp+Ucg9xaFn171ntSn1kt8tcy18YkDAC0kpXgZPh
1JON84xmK543TVSbqVIYmxON205gTS5RWC6rXlSCCdJUEoCkah31d8HEJmp+2ZKq2/WrdoF
Ul6XTZtvrJ2YypUy4lSVafaKArSknAIzq7AARb9K4gu3FcE9Q6TTkNOopaJ6VmJp06VKW22
pCVoSNhl0Zwo9jjvFQOP2e4t5u67eqlEqqH1KWzSW+WgoUEqTqQ+o6TnVgJAGCIk1uX7V+H
9i0xdWpkzPipPuqk+omygty6ENBGkFKsJJKsDbYZGxBj//Z
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAHDAfUBAREA/8QAGg
AAAwEBAQEAAAAAAAAAAAAAAQIDAAQFB//EADUQAAICAQQBAwMDAwQDAQADAQECABEhAxIxQ
VEiYXEEE4EykaFCscEj0eHwBVLxFDNicpL/2gAIAQEAAD8A+XHmav2hB9pqwIQCTNt+YeOY
KH58XAQL5yYOfEBm5ENdRgNPY27du/prj8yZgmhmhhjCOIwjxhCMiEZEMPM1zHOYpiEQVCB
COo3XHxMMDH8wHz5i/qLAggjvzHoKRz8wkno8eYyNQJm3ixRPtATua746gJN0M3FrFnxiop
om/wC0HIujnzJsTwRFAmOBGXP/ADLKCQYoFNQNylUCDQijOOB/eKUiagqKKhA7mJzxcTbAR
4xNwKNeQYw96AmqjYPMOegMTMgNZIisBfpH5M2rpHTKhmU2oYEG+eplQ1f7QsBViApNV8RS
IpgqYTVDNGjCMI4EIjiEQiHAzMIeRNcB4i1NWZpgIZpvxBfqitqWcZuYnYLJjI2CbBBxJsz
bjRx3GVgTzxGGGJuHdXUWrF1tuB72gcCSN/MAyLmJ8mFP1gy2mVNg+PEYDHB/EDDOYpIAqq
uLZqoj2c9/2g4G7qAE2SLhvHNTKRuAN1M3f+JiARABi+oLzGrFxqxi/YRSCTiCibJGRHQUw
sX8w7LsiqvAi0CRQxDtH/yKwqTIi1DU1TQ1DGAjARhGEaMKxDNNjxN7zXMfEFTEYh6ghqCA
mbHcSv8ApilbNZqJYBoGEm8WbjL6eLjh7ODGJBxyeYCAFNCKTjqSPqBvHxABiarMogB+ZYE
D/iMr23qU54gOQSOPPvJsQFxJs200f+YhYX3+YrPY5oTBsCYE9ZjX1CSTk/mY+oAXiJWef4
jAeB1LaQU2WJWhjF5/xNkNuBr/ADDQoV+YoS35jhQuBRmfHPcmeIN3poRMwVBX7zVNU1Q1D
UIEYCMBGAhjTCGb3mmME1VNN3DUNQQVFzMcjjiTfF7Tk9wKh/URk8m5TaoO4cGC1KkHuGqF
9wZr+ICSDkj2iswCxM3+msw0a9pq9o4A/wCmXPR5xBY6Ix+8wJIzx8RGf3J9+pE4zEyQfHZ
MWx4qYjjmoL9/2lbszXcJGCBz1CBuokC/YTd5HMb0g+m+Idx25EwOL4mbUA749pg/pxkwWz
HnEBBP5mAqZqJ5ilfGYK7gAh2w1NUIENRgIQIwhhmhmPE2ITiA8QZM0I5mmJ6muoO4IDZEX
ZYjAUMgwML4gokY/iU24yPzFY0MCIQeSPiKwx4iH9R7EXdWKjryM/tKrR8wkY3AnEOmbG7B
uM4xR/aSI2gfxJtu4qTIbsfiDkeKi2PJr3mv4/MqLH7eYQTWMRrxRm/SO4t58CEtRHiMMr7
QM3UNH3hVQKPUag2ORCyAAbSSe4tZsCAiaAiGq6E200TRI81BzDU1Q1DCOo0MMFQzdzQi+I
Ip8QQg+83MJ4i3DDdwQzXcalvdAVvz+0xHXtFPBB4Mk3IriADmwZggU82fiLtBNj+8ZF/Es
q8Ayhyu4DnzF/aoCKFH8QFyw4/MQ8fnzJuCTW2hJMKPjEU5ifn/ABLZJoxxZ/EIA8+8xyT7
wEV3BQK3g+8ytXmo+nsslh0arzHVsCxZmuus+ISQFzj4EwPnJmsX/tNtN+0BGagIJGIKxCG
ZQaODgjzHP2zoptVhqAneScHxQ6ihbjbczV1MBDUIEIHc3U02JveabI6m94KikTVGm5+Yuz
3hmr95r94ZhDZEar7xMcYxfcBpskYinTyDVGIwsVxMVABMndGofeOW21iOHtc0T4hJH4gom
u4DYrGIoBvAFCLqUSTYvmRay2b96iNQOP5kiCTmhOn8Z6mXnOIxB5gUH2mJAIJFRTk0IwFe
4g4jKR3LbiFHNeIGe/mANkkCYMYSSaPjEBJI6/eAGbMagApU2eSKjPtfVZtNNiE+lbuhMFj
hTRm2zbeJiswGJgOf8wkQVNt8Q14M1YikXjFTcjsxRk2e4xEFe0IGZuuIDm+pqgOYT8QUPE
apqPmZSQcw2eJjMb8RaBElqMQtd+TJA1yDNvG7I9PWY24MK/vMp21UuptahwBgjJ8xSx3Vn
E15xjERhXX8yDVe3kxGG5t3J7i1ZN4nSExzWYaFf5gOYAasVcUizHC8EZrqN5xzFzftCvIj
AgmAluvMKeoZ5hAPFR9MKQ+/U2Utri9x8e3zJnTLVRjqhCgHH+YKzXM0rsA01beCxOV8Q6d
LqqSu6iCVIwY+C5PFm/iMoDDH5g248xCph9u5qzBkzUZuYOORiGrEWsTAQkVBnioSo83NU3
VVARFMwmHMIENTEwD+JoBffEP6v9oCKNcyLGzWPmIexEYhR5mSx1/Mqqkg8RwSuMfMIagDU
IIJskRWOb/gRGOasybUc1mJxm4LA5FzpyMg8QgEj2ilQpmA7hoAZjWQcftAM5m2/tD7iME3
e1w7doON1dTUbwcR9+oEOkrsELBivRI4P8mBQCaP7wlaGCRXUAQAbsWTCVs8X8RCCOjCM1K
KDVe8sAMZ/MfbS4B9/aIR6z8QFc8ybYyIwAq7i8HMYibb6feZlpaIzBRAHn2i1Z4hAhqzAV
zmEYEBBMHBqaoCM1BVTVCBMBnPHmaopsTbsZGPiazzg+5gFg577uDUHpLA58iRo+YrEA0RZ
IiKCzEnEsuOrHd9Ry3Q/tCPUbNY8QVnuBlHk1F/fxJtZGTQik9E3cX2r94tV4nbRCkERQMU
TAQfmELnmMQTUBxmYVXMa/MxXMcLw1xwAVIItqxUSgBzUJBH6s/MoVUcZBgYCuSPiAZoACE
4OPyYWp2xSg9VxFCAixiOL3V7R6AIxxKDPeJqXab74PiDbyJJ19VQHTO2BQQK9+4/uY1DxB
iuT8zbYhWhzgwiJ6jDuqbcD3xCBi7gKzVmoCtNRgIxNWYQuDcpqaemgT7eqNTcgZqUjaf/A
Fzz8xQKOaEXYx4Un4mIUnIx4EyaYelALG8VARacfEi7bv7SYJ4GIoQkgm+fMcaZNMMe0ZQ2
byOxDss3XP8AEKrnmY7gReMcRGB3EFjFJzd9xGNgr/MmwIAMSzWTcPqHmduPf5hHPZuKQN0
Kk1zHoeYpGT7zBMTLpmvYSn2/B56hpRi6i8oMm4VABGSPEYhbHV/vCFA8+0JQtWIQNvIz1M
WyPSMDJ8wgXwLEK6YsZIHcOwBiSSfxGVNzHNV5jknac0Yw01JAPH/eZb7KgWoPsBIauier9
rkjZ4HEA0zt4sTHTPY4mNnNTeoiu5tuKxYgI9HN15m3GqqahXkybLZupqo8cx1ABOf2jBcc
XUOwXQzFKeomjFZKzXMFUNg4OcxwuL8QEV5qKbB6jbaYm2A8jBihNt+KgKeksL+JqxbVmc7
/AKjXHUAUDj4jkVEK0xIB5ldEWeBiOV63AxKGK5HibbQHkdSbg8EYkwjGvNzNyARZgJJP98
SboAb/AMxKzmv3nWGJXzHABx2ZtoOb5gU7RxGFE3wY+0VgZmAQCjyJs4AWr95moHjIiDcTk
Z81HJH/AK8fiKpUsBto3xOjT1dTT0dRF2n7g2urICQLBwSMZ8ZiLWO5UahOmFx6SSMf5/ED
5AuTK0eYymq5GJQdA9dxmA+J2f8AjP8Ax7/XfW6X0ylLd1Flx2fmU/8AKf8AjH/8b/5DV+m
cq323IBVgeDU5UQgi+OalgRi/4itqVzxIuoYnbQP7XC2mwH6a/Im+15JiNpk8GvnMH2mBvO
BmKVNZAAvBvmCgPiAjF8TFRUwU9xQgvJ4jFQOeJkbsn4qOMke8UAE7QxPfMZkAIRTuNXj/A
Ji7KOTVQ8UE4iMhiASqpYLcjj8wbG4MxFLS/wBpFwFTYP3kKHmFFGD0Y5UEmLRJEqEIPGfa
EKOSbB7uH7YrA/MmbFkcQV5JPzEehgY8yZFdxSxF4kqJPMUgXXj3l9IkGWGDePzMALJ3Cvm
AEEV5jqoIriu5QGsQbc3izCMrwfkxto4vPvD6SCZNwbx1AFIfcp47/wBoy2xNjjj3gA2nIo
cYj2Kx1xKA31ftdRaWs/xCnZHeMxz15jDK0QRG0NRtJ11dMlWRgQe5cs/1OqdTUYs7tdmHa
Tk/3jMDt6zxiczizQPEHBUHBPY6lfX9vfmgwH7/APyFWDmiP2jvpK3YXEmBg0IjIGFUMRBp
kCuYvK5u4ARYH74gYqDWa6mUX8eI2L/xMVA5/EAHZbgdxgAOBXmEsVoiiJmXP4iqm4mjXiA
2B6vNYiFBd/8ATLoNmkDXPUGqtUT30ImSAQRjqc+odxvNSZBHQjBSB0B1AGPj9o+mLNVxLb
bHpH56k2Chtp5As3GZbUHIIHmTADChYsdwEdmq9pJj7/vJsL54k2JFxSOTENXmdCL/AB7yh
vP/AK+ZJ3/pHHEAJqzLI9rKhse024DmVVrPzCa+IA1jHfUQ+3P7w1eDz4EbbjPBHEIVQLIo
1+0yoKOABzzMyEjcMzaYVq6lhpsdR0+2VZbsE8CMQpbcwsDoHmYJv4GPaUQHhkvx7Sq0pAv
q6jOVOFv0wKpbJweQPMP2FNu5INYvsybGicWer6ihXb1N6R4lEUEUM5jLTZ4vHMAUlrB46j
FSq7gQp6zE+3fJwPA4nPq6Vk7fM52wVWx7VMRu+JZV2rm5ZUQhCrFrHqBWgp8A3mS2XqnHA
gIYk0K8QN6Fs4zMN5oSv22JO7PiK4ZG3ZBGRJMxY+o2bmNCmODfcspXapGa6ktX9VAg44k6
pKuifH8yQ9lwIAQVrqArQv8AEItTkSyr6CZk3uhLCqMcqFsnjr2k+APVj4i9V++YpG7jvqT
YYrAkWXBzYMWqGPyZM/Pf7RSaOJ1aNV7za2pSFABnmpzbGA5uziZWItf3lUapbEHdkmVXcM
EmMS1eqoWbRGkgUMNXO8k+k+KFYjYKKV/V2OvxCSW1DqBRpgi9qk0IzD/RoDN1XmKQQaYX3
iMoGSwJNUAOowcbdpGa74ipSkm6HYlbLPZslsknN/MpssWBk5MdExVkX4hYqn6TuJvAkwup
YIJA4szr09MbBXqA5uOqW4zfsZZNMOgLVZ4AnPrIum5AUA3JAH1oa8+0H26NAm6graw/zKA
kDgWf5j8heCp78TEMhfcoH/tiS1FX7drWPTRE4fqNDV0XUauk2nuAZdwqwex7Sv0yaJ0dQ6
m/7mPt7aoG837Vcc1tUVg8ypSyAAdtQ/aFWTk9RFT1mv5Ek63kVnoSn0Woml9S/wB36ZNcM
rKqsSNpPBx4nQEoDsd+ZN9JT2bPmcz6I07alIJoX0ZioAyAYNwZdq6ZWuff3kmKgkPYI8yL
uN4BwD4ExNC/MF4wPaYD82ZRRQFkmW+2oS7J8wBFqr4mYH+kj88ybGhdDPtEJ8KMxGBGGs1
7wMAQOh1JPQJxiJWfY+Im3aZF2zwfxOpiEXq5A7mNmIxPvAN0pkCvM6OO8QqCTKDJsm4wYD
0ir8yi+tNpvEUKFY5xdYjlfXurHiW3EgAH0c1XBiouc/tCw4oUffkSIB3jdkD+I6IL9JyMk
XOhmIA3NZK3MHwAB+LjLnJwK6ltP7d2aJ8wlGY7tmPMppqopm/VfZlVXdqElqA4vuXLekpt
9Nc3xOV2zuJ3MDQ8fMjrH1oRZPHMGm1BWJyDRvuM4wCFo3GTFEY95RiNoF93UDHFk2B4Ejr
G+DXvI6p1vqNRfv6j6hRQqlmJpR18RGUqpodeIw1X2ohb0rwOpQMGU/xmPjC3xMAbKis8w/
bFWBeOKm0k2HcoA974nQ9DTU7ge6BknYkFtte1yRAb9Wb8yWomlVLf5uodo/pzJ6oVF3E9W
JylQ5LVXQ9or6e1S+NxORd3FV9xyeMV5jijpErg3juMnRugP7ypOSAuZMvjI4x8Rvu3gA45
k2tj6L/aIxvlfeLWDYiHnOMSepu2nbW7z4iJvA9Zz7eIuoxPHfiRYBj6iZdjua+olHqIy4v
MZc34jqt9cy9dTAXkGD+ZQAdcmYvQ22fi41sDuIFfwJdApXJYm/Mpp8MCKHzMxokg3mYBj6
jwfMK6YXN2a4jAIudvqPNcRftu4LNS4q46KiV/J5gZ6xmj3xKadhSSoJudqE7MkbRUxC7i1
+nz4h09m+rwfP8AedQ1lKmgBj9NVPO1tRgQBXnGKnM2o5YVQ7nR9OUdjvW/b/eXLAKxAzxR
8+ZEsbqh/tH9RIFC+sQFuFOQTgVzAyg54HPECAOOPV7YEBpUO5QtHBJ5k30wUA20G4xCqBF
FEUvR7mAYMRuv5nQdqsClnAu/PcLH0DFwAbW/QPBF8wIg83m7uLqIRgnH7x/p/pm+ptVYKQ
t7mxxONyVJDD4rIj6KqWJvkYF9zm+pajtJsTnBIzQojEN2c58TF0sDaLuyPMij0P1Y8ToX0
gWeeQOpn1DeDZ+YN+7s13jiJvLWR+9R0OAAvPJqIH5u6MxHBGQR3I6gsnqpIcAGrPiZjWAb
MnQYXdf5igKSePzKLkf5M10D46qA5EIUV48Rk01sEDHc6Nt1QAgIN1DQr3mo1jH4h2ndxY8
gYlAj7htNgciOx2DaP1EwJvYkceSZ0kE6a6ZApeMQoKywM6DoB1snq8ciS2qm4KCT15mILq
tV71Npj0qGzRMH2yzHAwZVBq6SOF/Q1bgBdzo+mDt6UDFibocmPp6Op9Rr6emi5Y8D/eD6n
Rf6TXbS18Ubvz7yD/UEKq5xmhOd2uiCb8dTVYwTfeJlVtwIwB5jAhhto4zmV0xurBGJbT27
xZ3ADIEO0ki78XUS20tUMhKstMrLiiODcXez77Ivsg837wEbAfSXYGvmYaYxi64EXXDKCSm
7auFBm0i76KtqKymzgiiPxKKvO4GpUmkoFQT+0xIIAoeMniSIG0EUoHiKfVZu4SFO3bwRVk
dwFF2gFTXREGwLkjbt6M4NdXZ/1BviINI2Qa+PExUKOhfg5kHy2QT0JTT0xjaVJHUqNOirA
AUcjiAqQefxFDCiKx1cxCsSBjHMwU7SDnsVFGkbyMDuLqL0mCeREYaiisAyTLtAFbpEoc2b
94jpwREOTm8SwOOcVCRX6Rfi4wG7ok+ISMyn0yah3b1Fde8uAF/MAWzYzMQByM9xbH4jqSB
V/NQhmax/0yyoqZuzH+6H01XaoK91k35lVQgWWJxgGHQUk54PFf5nUXIAKimr1SQCpk7Sxz
7SDsUDBTnduHxK6bBd6n9JFg1Mu77p2kD03mBXYk3ge86fptf7bjURjpsMAqa6lQ5Qfc02o
2K8CR+o1DqEs3rN5J7nG7uPTzecyZJuyeJt9tyaJ/PxOvTQum5QQNtmxwLqJp6ZbV2Ddk0N
v8SmmaUoxtrwO50aWmTZPmYFi4J7Bk9RSUYEgE9QKgCBWquBXg+8oCdwKAGlpQc1jMXTLqA
N20kUTfUG1m3C/b8SypfJ6rMZtL0WL+fEgwN7CAW5mZVfNkEHFd+0i7NVA7fMy789ipVPFY
5hNM1UTX7Tm+oNr9sDab5vgeJJhyBea7mIG24NiNecjmQ1dJdpxkcGWTQZUNKb/wAxlTU3b
WQKfA8Rhp5IbGfk3N/+cEkCxVZ+Yh+kXJW7HRmfROnTUBuFiRI+DfiF0AYt+0m60bJFnxOd
si+fBElyfaIy1xiSJ9pQAAUcxqsYoTKCuP5jAZ5x1O3QQKos8xvt0pvMlQugOYu0X8QEZqr
jcDb48xWJ6F/idGnW0YOTd9S+mrMav49oVBrPpPmW0AtgvdDvidGoE+1+jux8zlfVA3GiNo
6HMh9zcxsE3ziX0k3+sNdfq/5jugVapmY9qLxEBViMnnJ6hDKuoAKJ6ln+o+5qNqalKW9q/
iQZ9w4Bk+ckm5NhTGuRzERPtaRY2STgDkQnTLahRip3iyAbrFiW0dMbh9zCqcC+TO5zsQ7Q
QGGV7/EGlqKmiDlqJ5GIw1S+qAwBBz8QPqbS1Zo0JmYWbFEjFjJg07umBKjGJbaxIJYWTyJ
jp+qwRY8RglKASFbsNzKHfsyLwKqQej6TyM2YlKAAVbGTjmLt9Vjx+YgAN0DfgiXUbiN1n0
gDceBDqHYdxApf3nFqetgdoq8Z/mTIANe3BxArKtlVoj+JiLFO1AHIjLplmVSDtF5rqV1Ds
RhRAVSSf+INFk+o0zq7bo7Tc6VRtrYG4ChEOnRLMAPPX/yKUJFK4sHNdiLqOd2BZ/kTn1EC
j0A7roe4kmPNlfYiQcKfk4IMkykksSK8SbDOAcdSTZMU0eTHyDkD5uEDPkRlAsXiX0tIFs5
/E6VABuwPGI10tEC4hFtxUkUYG6hK4FkDEUKQTY/aN9sngG/FRkXa1N/M7OEUVeAJMkmx4w
IVcgAMx2g/puO+tki6HQEldmhRv2mK7T1G02dQeQOBmOWumD3QqgICwQELRBPYh023kGhG2
kqQTd+3EXbg9gCK4Vazm4v2jqv6FLH2zEfSLbes3KMdPTAAUD32xgwDUGvuo76upqCxkE5s
8QIGVcnB8xkJBNEiI2ob9iZRGLUSSWPcouo41FUHHfvK/wCoy8k33/35iqX+4PURXVQffbg
0PYymnqH7WpqHWQFSAEJ9TX4+P8yWiS+oNpsNxZoShPQwL5u4y5X9PHDGMmmKqvVHOm4bAJ
rz3OX6g7n9ANMOQ2L7kV2lwtY5+JPUFqxQfBgRCyUTngnzKMoYjb6qH/8A1LaSgAFk3WP0+
/mDVDNYoMQMiuZXT0Quj6UCqV3bVAABMc6bkKRYPNXzA1hQDk++eJPaQTtrI22BWYjAKLsk
9XIaygEEkAfGZxtW4myw66kuya+BF1MsatfYGSKsSSP7xHXJ24HtEK/EN9jiayaErpizt5M
7EXbQOLlQgrceoGHqoc/MnqUD/tFNb7yQfaZigFG/PExPYEYPSH034mXV3Vih7VOhAD6rNU
LqFztrGebEiSpIbvrxMXBNBfmMrEGyKuODa1wJTT+3tcahe9voKkVfvFLYBXxJB9vIwcV4l
ENtdGhHVSoIF1zFRiWckGiczVZJqjMu5TasUNVg0T5m+0Q1g8ZktXSJ1LZr2xtIMlUVAvr3
lDpggUwsMbN8ytelrNfEVLTSoCwPaKFJbAJAHiVUgDYaJvqW0BsZiwUjq+QPaepqf+Q+mb/
xSfTL9NpDU3Nb58Cu55RNchfYSRbcyqyk55HEXU5O0ixwDBpFkFftLoSxIJG32lF32ATY7I
6Epphg+5dp8V8Q62r9tPBrM4XIb1kYOT3MAGYjAByDUXbus8EfiHapNEmwJbQQhQGOR5MqN
AswAwDyPGJjpnJNrnNyiKSpYFrvpcfM6XVG0siqzVdybJXq23Q/p4kVUAhbsj/tVM2kBusq
oPk8zg10L2uaBwa5nGdNhmpNtPb6jt57zJNYZiTYNAbf5uKVtuM9ybjvmTO49A/iTDCsHBh
8Tt+nA013sDcsNQswJ89dSivuNWJi9LYPHOZJzfHeYpahxmKGtzY6jKu7G9VoHnv2+YwPGf
PUP2wLojiMjEZY4+eJRiGO67Fd4isarsTIti/MZgxsXnqUCgrk17eZiQdRRVDv4gcZNMSt4
J8RTp2CVFhas1xK6WoqlQwB9vMdiQGC8efEmh3N4sSpRVXnmBdPsG/zKqpJIrNd4kzpg1Yy
ergCACgbX2isALs2LxUoAo2qwJBJr/EZlIwWG1er5uUXRddEapUrp3tsXk1xc59bTLWmm5Q
3k1OhNNl0k3G6ADE9mo9gHYFuu5tRQKo8C5PaPt/+xuhti/YF7u+riEDdSm64hGLLD+ZVHp
ckmzXiN9w5YEWOx3ObV1m1RW7iSshR6vgwrufINVnmE6jFeb9/MspJ2lrFYuUbVIpQoBOM9
y2md5Vv6qqo5AdiBm+LlV02FMHPHEdUtgD3jHEUuEYKxsDHxECUN4W2B+MTn1nOow3WVAvB
E5tY+gVkFvfxOYuFU5sDuojetdoB/T1ONhki8/3iGwTZJHmLWP7xNrk446kF45l9IAkcy9+
giwM4g0z9s1VCWXaxyf5jn1p7X1JObq7seIAx2lfMWzuziMOQQD+ZRSQDffkSnPPEO4BWsW
QKz/eBmvIx7RVbO3Of4luegoqq/wAzKPUADgQk02ex3MhfgiswspB9/EUenaasg2I5Y9mic
+8VqK1Wah08EiupYFWUUpB5zGU0BnPUddQEUB3YjahRkAUMuof1knHtUjQA45HImXTvgUOp
bTDKhO1gBgEcyj6Wm4ALEHBsGKqC9xWyMfEC6IG0EElaNn+J1DTXV0xaker9VYv/AGlH09n
C4NfqHEjqIQCw668xFQOTd3XJg1dMDOmWbzY77r2nPqkjiyDnEmOwKsfmMCF9h8yba24UvJ
OKkbNVMGphtF3Lncg3LQI/MkWAfI5PE6Fdk0yLBs4Iz+IN5UqUOPB6nXobUX7mo4z5MbS1Q
7BwFK1wfE60dyQVI2gWBGB+0KLVuxZJnJqsq6ilroE5ByTFbVAtdpC9leP/ALIMV2inwT0Z
z6z7LrN99zm4FngQ0GAIzijIaumrUTgxGBQ2OOpP7TLljWeIHXI44nHp+o0Z1KAqg38nxCD
6cZsxr758x1Hps8R9OzuAg2d17HMmbJ/mGhRa83gVzMpJODKM1aRcDcEIBzE+8bFD3qOutZ
o17w/JJHmMj6QR7Qs7D0NdBMjrvFiUsMPx+ILK5vHU1luuI9le7mDk3UJYED5jFyVAuq9uJ
MkX73G0mpzxxxLrQFjnzHJBF1fvAaP6RjubUUqASCAf0nzMjbrWsSq7TtF4z1xKITwxJBNG
8VG3rvbcRbGzQqV02U2Ct55vmKaO2hXnuX0tQ/ZZF3AUA2eazG3EKQBhSPzEYB1Lcbc37xE
Rg1sTXIxzAA27GK8icuoUqxyATWZM7Q24HJ5zJ67bOzQxONmayxxfGIE1DR3LjzcrpEUXx4
EB1jdL8cQ6IAJ80TLBb0ue6jgKCLPx7xndtX6cVhr9I9pvptUbdp8cmdmkWJsanyI+oyqun
Y2qmdpN/wAzl1dXdqmiAp4FRW1WK+gekqZEuWAAFdRfqV9IZTuzObaChBPPtCrBQaORmpz6
jCzZwIyjhmuvMBJYA1YvrETctncM34nJprtrBP4lbAYE1trzMp2+q+epQsEoDbTeIykhaom
xdQixi+YbCqQcybYzJvrANgZqTLlvSb56hVmoDcT8xrYWBtv5lvpk1dVlQAFjwJTUBAwbPf
tFzQFZlF2jF58RiOv7zA14HvKCiMdwDiqyDChA/VRgL8AA8zMbMdWAJx+0oxraeOiJQYrwY
Lo7b5/vB6mABAz1+Y6+m+L6+I90bWqEVtQFRtNluuYA6FzlvYTr0izaRckrQ6ltOjuHpNHu
dG/TJFAcdjuAsiozA5NYvic/+oXbBA7Pn/iVdaUGlJGZFnOSAcjqcurZ9RNGuuJLTVmJYfp
ByTxJfUsdxXbjFzma8AkkKKF5mKgKL4j2oG3IFYuLpJucEEjNVKPSHaFN9+0KPuvJHI9Mqt
gA3kjs8Q52DzeMYqFdm69mW4EqfRp21qTD9530ls2oPJz3JamGLc0cXm5EO1nHV1eIRvILk
EVxM7XpkghtvPsJx6jbmU7iqnioODV5/vFVQts2fc9Qa77k27yoPYP8RCxIIqgOPaJ9wjhg
PmS3HlzZ/aFFBN3nqOMEEgnwR1MmTYH5uOTTEkZqrEzWFs483J/dpaBJ6Bkm1C8X5HMYDyD
iVZmfTCkgqt0KA5mC22JZALzKOxB8/EByQKmJ20MgQ9A3mMlgnFyqE7c8wKa9xcLMRY79oL
IX9JrzUxIP5jJeAMESoe24oVkGO+oi6YPqBUd8fibTYOlgHPJExNKSB8YilgPY9LU25gu9a
B/tASTV4B5z/MZFZtUE4Ev9RruiKis21h/SP5ldPVpbxnjqvadOn9S+0bUti15ND95RtV21
X07AAXP7TnQjeH30VG0A/wDMzFQDtNXyb5/EQs24DcDfGBOZ124wDnHEl9QdXSKKyFXK7hY
yQRz8e8kcC8XEF3ZGfbuE0QTXsYFUsQvj3l9tL6cXgxDTKFIrBs7uYFVdy2aJ5rxKLQLK1h
NvfcfSpRb1ROM8Q6moqKdNlFjIs/zJlt+nZ/UOBXEbe4TYrViqEfUdW+nVGPrUUADkzmWg2
Tfv7xmalKs4MDEAFVoiQdQb25monDdDkjibZwQwLEYzxIMN2CKUf3kC3p4x7mYAvZBHMCJt
Ri3Jm00YML/FRgdrEnrEG4EFhdeIraiqBWINVnfmhfvJd7f2jBaNEftH2MaEO3Fk54xMFZb
NgyyV0MzoVAVuhfcxA+fmKD55mwxyMQGuaNf3lENmowU7qsGKzMpoD+Iygk8D3jhCRV9xNt
Z3R1ybsY5uUFCx+AY1Nu5seDKiwtCvYAcCKcqQSD//AKOYp06cgcgfiT9Sk2bv+Ih1mOpQ6
7HiXdiEKtYB8QN6woqsYOeJTT+4EvFGz8VOpdRgoVkv4lmatVau6vgXIvusliAKxXzF3o1s
woexmR1DBqxmjI/Vai5bhjxf9553/wCnU1WJcsSKFsfEpuIFHMZQcEn4ozFSGAZSNwviXTT
Gyxz7wvtAFBhnz3/tIuzfqAFX44gOpgFiADXHUOmg1AXLqdvOeuOIW1dj+rdxgde0jpFnbc
2ScXGLlVbB3MQam1C6URuGO4G1iVDC9w/UTz7RQ2TlvUayc3D9zcQu4FlvnPEyCsn9Rhf0q
cBd3HZMkwbaLIPkePcwO66YHqGR54nKXJGCSeBEPIB5J48Sw9GAF/aJRIjDTIItz+0XWYIR
RFgznZmbHUGmN9huBLWAv8VEK0bFn8SxQJtpg2AbBmoWB38wHN2MQqo3WoN/3nRpptbwvPE
fPNZM3j3iNgnAN+9TK5K4Ao8ion3WDsoUjbwfMsuqx09gqi11Q5+Zk73MM+ahYX+kcGrHEo
FoekA+feU0lBF8nvMGvtDUOeoAhrdtwY6OxHqwOrnQqihZu/ELpuT0t/xFOmKokluhzUUlF
G4YrFEzn+qbaaBs+buQ0VZmI5oXOtt5BYYo+rH7RhWoAQLxkSpUI6t6TZGAfEo9ghgRkftc
q2uFCKLNmmg+qG3CqSPYznRaQ3+m7odRn1EVAVxmxOLXbeBZsg+MySEljyAceYy0vpuxcYk
UOj5j6OmHbc1jPnkzoZUoIaIMXUG5hsNEHnwJAltFXLAt8dRtFa0H1dVSdxsAjiTQPY6PUC
FVNu19VJKy1fqINDEsFrXUgen/ANLyTH+o0WpTtBI5G7JnGGLFVZQRdHHEbV0VXAIaj+ocG
DQ0z95WbUoC/wD5OnW+6jUR6awB1Il8gKCTfHMzahof1AHiuJzaxZuGwD4iaS7Sd115AiXu
f9JUDzC24mzftUpvCj1Y9orapbrEgSdxvPzASKhQFeo94yBMpGLh5JzCOzKIt/Hcqmnsaqz
1KAEg/OcQ0QTDuzQFSbAm85rEwpFXAEUUT3n+ITSij5h3NXV+al9N9wKvWeuiYyptYECm8T
pVARuKrnn5j6mkCA42k8VXEkwwVBGOM8TFSGYMbU8YjaA02LB9wZaqhfzPZ1dH/wAXo/8Ai
V1dP6lzrlzYOn1Q/wCJ5Xp3ABiR0ayZDV2qpLY64qcLaqs9E0G4/Eto+klgT756jo5IO4bU
Js93KglGLbccC+4VNkM3pokgAUIyMQFL2WOcnqMv1CI+zUX94dXX3OUY5HCiTVyg3Hi6YTl
19cvqUHsDgVEDNWavowEjnsngQ3kV1zLIhcEkczoRRtC16cG+4WVWB4rHV1L6OnRztK9Yk9
TTSmJOAOZyO7MNi4U/2hXSZXH+oTfXiT1FH3AK4u7EQaWxPgXXvOj6VBraQfUGUPffvOohH
GR+prM4dT6YaWqwLNTNjFy4+lZQ1gn1ZJN1/wAzJ9Nts9kDjqN9Zo7NJn0yHpez+84Qm9E2
BtxFk3MqFUO5rPkjMRtH9X/t34nNqMNNSCSPM5xqWbNHdLbiRZr2kgCf3hz8CZsVQzFr5mB
94eVGc+Ic9QrZJB4jqhuhOnQK7WO1geKaWVfUreY23au7BrmjFyCCANp7i7bI8RinYP7wfb
J5zEK+nz4mAUcwCj1X+JQkbRnIjaFOtkXfmdGm54HANyq6jNwaijTsMPJwZNSMbhY/vGBv0
0QboGuBG3AmyKI4HiNY6ywHM4frGp2FsbGCfEjp6YOjux6eReT8ToCMNEaoYKDjMojBksgb
VI/MJ0ydNipoE3RMZXAWgllsE+I2kFd2Y52dA9+0XVWvqHFrsFEnd7RHY7q+6pCYweZya+s
2aA46iaLFy6sTRyLEp9wMME11cLh0ALKQCLHuPMrpKHNg1/mX1QtgZ44jqS1DgR1AGoLUSn
3gtgkAXgmefqamvqai4Dpm/aXRbFMtC+DKCjZIBI7EjZLkD+0DpvO02S3gS30xOiu0LgLyT
idKuSy0p9yBLMiBiTlhyQMjzIvpEkFmsD2o1MSDpjb0xonx7SP1K7u7NcXIm+aweRI6lCwB
V982ZHVUBrq7nPqLwSAdox7RG0dwuhgeJEi64xMrUKmfmAhvJEHdGEKDxDthCcm77EqiE9S
6Iq+5lF2k5adAVdtcV2YSFVTmx4I5kUYkmqrwOog/UDWO8ygPQrH8RlsD3k203LHFRDYxXW
JMti6r+Y5O5RYjKQgA9+QJbS7AOR1LK5oWO+Y7bdXTYLq7RxaHIihA+rv4B6EqukF0wxrac
2RxBu0zS45xiROrsPBri65+JyPWqxc9iodPQ3MN3CnM6HZFRV4XxyP2j6exg6KpU+COJPVD
CwGzV48TXbK10ACOeb9p2fS6Lf8A6BaKyAct5/zD9TofdRmGmhO0nCiweqnmKzE2l7qo4km
0wEU3RIxcOihBsgG8EeZtTTrmhZoTaeiS3qBC+07VVQtqMjwJiSdtqQT7x29K2SQb4Ei31Q
zsB9j4iajMSOTnzAhZhzRnUis6DbwDn3jnTPdAHxBqEg4TjBPmTIOGJoeLltMA5H4HmddCz
mtuSD1IvrqpJ3m+MdSe8uptrzi4gLbc7RTYrsRWJYliLz4isLdSpsV4kn/Wd2QIrKWp9oo/
xJ6ml6cAfMi4ZEsg58nmcxRmO4cHzI818xib+DNXmxiaxXxCKP8AeOB/EsmnuokUPEsoCMt
KDXIPBjswbUZ9oRSxJVeBCm1dVWO1lBypOD7TpB0y1qFAbgA4EXdtfIseL5iDTtxRFk+agR
Vs4Bg2qaJF14lACDWD4hG0Xci/qNAXcidMu1g4HEI0yOeI3qHqcjHOeJZNuKIo9S2mGxZAz
L6GjprYVQoviUOjt/S1kYAHUf7TlGDGgcmTw4yKIOLxPO12Z2o8RWIHxUv9KqmwCPTyPEuE
I1AQaA5MoV2qXNbawJDYpNm6HIruT19IlNv2yb8T0dDYPpwjOAAaq5LV1QxZFa7wazOI6So
5PPsIlE4Cn58ylURnJyIH0Dq7S4IF9y66ShSoFYxASRVec91EbVRdNlIzjgzj1XfVashRgY
mYbFNUfgw6bVfpP46nUiZojHvLq5VVXF+DDqqQ24Mvq/Ueoq6Laj7QwJu+ZZdLTQ06+5hOo
q/px7dyWoxC5ajXMkdMVkmye5sg48df5hVdxC7h5Fxl0huxRAN45MmdOycir4kGCkU9k3wI
2DtokLWLk2AX1beDI6+oiAAeo/2klQNdnb8Tk24sQgCvni5t1j89Tc8CVRLzU6E0Qo6JjNq
Ioy2fEm+vQ9K37+ZEs4ObArzGUlj3XiWB9FHAPc7NM/cAY9fzGIUmuLH7xF07wG+YxULgZq
ZnC1uxYuBgxGRR+YNo8c+0mLFdHsym2/VdwbQVKtWR3m4UQLg5wOBLoo3Cjz56lVRgfauZ2
BCGNsRxcG4EsDn/ADc5tUDS0vV+omx3iecQSxsn2HiFE3MBx2bzO7R00UgbBfZqr+Y5H+oV
GBtsmNt3+lsAfqIHP4kgiruAbdkxVKlmJFjok8RH1g1omBfN8yYajYxXd8zWcYs/PMDbqxY
951aOiCNPUa9pUEAiUPrr0YPElqNV7hW0Y95xtrncQox5uTOTe434gN88iL9wOKX94yWxNA
495YMwIaiTwLMup+4F3D+rnn8SumDqWarwB5uUdvtqSFGRyMUZH7zav9Bs9XMo32CpXPPtJ
AajXYwePmUqlOTY4jvuDjctKRMUBN7usGLvIOLr2MDOhSzQJ75kwodN3I5swD6cjTLMwz1c
lrMunplnUHaM4nlnXZ9T/wBVPRN3F3eMfmYDxUByDxMB2I6kCOmt9tv03M+s7+0QnGYbHio
RbDJGI4pTLabjgi/EvpEl6HB7nWBgCv2EzqQM81UntHfXMxAbPNcXMNPPsYHBUUBkGsGFVZ
h6q96jFAACD8zDSNbsCuBCq0bPPv1H0qFruFV3LKxNqP0313HCvsDab7XrviOEA1BqEjF2Z
xfVOdYmuBxfmcw0TYr9R4nbp/T7E4sy6IAORtXmVXZu20cC7q5IsVZgcHwBzIMQaLBQPecm
vqnXwppREA2ji6gLFVq7PtAquzA8Ezu0NMoLYW3AnSSW/SLkX1AAaokCwfeceo7nLX+IhUm
gKrn3hCbiAce/iB9PF2PgRE08irPxHp6pbFHudCINhAv3udCaG5AcXffcdgi6e02LsmhOYs
20UPmjmFRqsME1/wD2GRKKLGSWvmTYk2K2iuxkmFEs+sEeK5jahYXtWy2TiKF32LsgYvr2g
bS2sDg9VEdSytQraJJQysAeK6MYLaleLzI6p0yTjdWCPeecdPZpljy3mRJUdEw0As03t0Ie
owxxNWb/AImx+/UIWiDz4jiipDDJjX8R1Ftx+J1/ThdwYGdVhhX6f94G/TmzJg2ck18QjA4
rP7xgTw2B58Riq0SxscXFUY9XzHLigObzM6D9JJGbIMpSuowKB68Q7Q9WleY67AQmDXgfxL
qiGl2mx0OpD6zXUaZ0dPLAkHHBnH9oNTMTz3OnR0doGsVqoxazuPAPmMmqpsXYPECkrrbg1
CrHt7QPqlTd8YP5nBqfUM92w2g0bkDQYD8iPnaG5HzBksuKJOZ3/TaKqLJIxn2hfWQFqu/+
4khratvR2huR4m3ADbQP5iMGoC7xiDZizmoaIFAbTeZMoHb0vXkTaKldR33EjoeJ1rpBheO
JTYNNRvxf8yismwMpyMfIknY0Woj83cUpVMeT3GViGAFgeYdlOedvJHcm3qayRQoAxywXND
HEwO4syXfeOIxVto3ZJF4EQer1FaNV+YWdQlAgseMcyOqwDLa1S8GJuVdNjSgCrPmTbR+2D
6f1Hdfj2nBrf1XQHicTlN2Ru/xGAxKBRWcwYHX7zHniAH/om9gLhAMYUM9+0ruDLnoAADEC
r5PGZRBZE9HT0l0wTqEcXUoqirBGezJvYfaa/EY6v+j9sqpF3dZiYAyCAbqYsQoxftUoupV
DaL5o+JhpYs3dZvEZK4rFXuEzabUPfHPMOmh3AsDt8CdKJakqec8cTMqk3TibUcaakkj2Pd
zislyzWT2anT9PoHUYuNpRfPc6nIAGQori8GcrURQHOfzGXRUlSbzzE19umKYgAihmcWrqF
lGpR2/sJHU2uaObGdvMyBMkgmOdP0baaj/aOn20NhRKfc1HIv8AR5EkWCmwc4uoTqNV1ycT
KN95AAmBdm/qC+TK2DxNW6v5J6gOkQpwOe466fpBogToQhaNZ6xHe25Ix47k3r7Yr+nFCEK
MisHsQfbJzncBjxA+8Giv6c/iEKP1biK6uK65sKb5BriPphS1spo/zKhE0fTdk8yY1XU+ob
VHBqRbUb7f9Si69XMkfC5A8czn1dQ6rUQQRjAj6SoTWdo5tRK6gNFQN1ZHc4PqEDkAjBPQn
C6BXIK1nFxQCOqjBjx5ms+YD/aAXyIwBqMpxDRAzCKsHrxKohJwcnudmkgWiaxOhdQfoC0Q
bLEdeP4/mUNNkCzItz7jiMouiT+JitDzf8RNpxZjrgknAHcpRLeQfxDe1SCKzmo4BAF4xGV
DZvIu6lCQEKVR5GYik1uYGuTmcWtrnU1Ab9PQlvpvpdT6jcBaqubxxPR0NLaCObxQPI8xdZ
QXCAkm/wD1qK+gNNlpgoP5qT1dRdFSukdz9zh1GOoSXzjGZDVJP6rAPPcQrjK1KqnpIF3HV
TqISR8m+JtoHpGVEZSuAGx1UTYpO96B5xmYWoOSb78Q0SwxSjH/AESxToWSxiBPUaNeZ0ae
iKJBx8XCdDZRawfbuB2J9IwOB3LItBdwsRiDtJBoAWVkwd5rbj+06VUKpCgAcfEmVbJYgVi
gZBySxUsDWYE49TCNqsHFK4AHVf5iByhrdmseIzt9o3v3DbXEBYucLZOQCaktRaQm7rnd5n
LqarncorPiSLGwCRYmUn7lkmyMDzLF3AsjkYP+JDW1FB5AI/p5qcbae9i1kX7XE22OYtVx/
M1diAgk4u4yChmEKKJ8wmkWzMvrXnMppadkV2Z3aeiNPySJQrgHFS6kEUVOfIhwABxcDoAw
5iuRxXscRh+k0OOohUbwLOZUIGscgjMCmt26iLFXCALLXXt/mUQrsF8mYer1G6HmHd6gD6h
5rBnN9R9S+ruQDHFXNofTjVdaNL7z1VVQoQF1vB2mviW3amifRtA95LWb7bjW1Guxmpya/w
BUdbCelPPc5XwSAx/Mjqg4FipMqKBPn8QlWqyCBdDMZFCsQp/mUUknaBQ8xAGBAJFHAqUGm
zIax7eYV0wE5s93AVGoCQW9qMbbns9CoRk1fH8QhRuseZ06bNu2gAVzK6qYvdQOcmRVSXNB
QScZxOldOiG27va5VtAlGx+kHjEg2kEXcG6zYk1vUKsrHb4JqMACWXb3k1JOEs2aYc14iVv
SxZEP2l+0SQSb7m+3bKRYviYgE+qi3IBkycgVg5oSOsWOD/VmQdADQUZ4kmAUbrzHWskG2r
FiMVIQbit80f8AvM5wiurN+QRObUQhr37b4AMS7X4hq+IpwIQamzcNZxxBqA7hjHtK6OmeQ
Dnqd2loBFyOYyk0LUjNEePeVCqev4j5qwtnvMoVwPcStK9Fl67g2f6T0lLizXElSrVjnAgN
Fjjj3hG1QcYMKgFTfIgZGKGrq8UORCNMAKTyDge8Zyx0twU89czn+o1yAFD5MTQ0X1GBbAH
JPE9HSH2UTT9R6J28+06tL6fT09+oppnA3Zu64k3+pGiNqgEkcTk1FbUcs+c8eItUo8cV49
4jXjNV5kHQnUoEEjzK/YXbZPyItILxdHmTagQRZzHXLAdRdRl3AKDXueI2mdtMAaHV8mHeW
uyec+8dipTFkHoHmK1ki8V/EwIPvcoqYq7rudOiw+36V/JlztdQDggnuoh0yWpV3Ac+/vKa
Af7jUuPNToe9YBBSckki4W0lXTDV6+A3+fEg2m4Jas/2iUCik2HH5qIugNclnegBixQuEaW
xaAN+BBuUrtKV4qKyC/StmhY5zAcjcBRIqJqIdoBIoGx5nOSdLadh1NzBMZ2+59oz6SvzRB
xdVOT6jSRCAPVjjyZL1AggFcxgrb/PF1JfUE1xts2R0JzOwJFEfPmRsw7ujMRmqGZs9wi+p
gTeI4IuzOnS1VWuP2nUNVX4buMh3sRzXtKAeOox1NNNu41vIA9zKjxfeI+koVQrEk/vM7HY
QKMmNr2Dd1Y+Yrqbxx3Fpa4zClDBN3yT/EYDhbNg3zI/U6hOqEBIC80TEOsdFHBYlvN9eIP
pfpNTVO972j1cz0dEAjaqg/EfVZEUM7FiDkSOr9WzhaKonAIFH4ihACGsggXKbRqG+P8AMU
6K5snm4raVihmRYDTfgEnzH+7vU+njuTJoLhRXgdRNrBqOfEW3B9PUIXU3Deq58xgCGJNjP
mZtLdkGic1G01Vb5NeT/aB3JAAHvmbTU9A55lU8eep0aaMoJBq+ZZVKgEAMS1n2HmMNTUN3
6TxQMZXGUG5WGcf9/iV02Hq3AP0CBM3qQoSBmxXXzNust3fS4v5nNqE2Cp/F8QjcrHcfT2L
/ALRhuCmj3YuEFA4YCwM0RJuwJb7Rr3N4ilApFgFq8yT2zWATyBmYLtJBF0O6NfERyduBV8
eR+Zza+mSUD9cHyJxtW4r0OD4llARPk3c5fqCdwL0DfE42ZrsUbijiYeJqhvaKmBvmEE8Ru
oy11KKTdV+06/p9Ryw3fidpJ28gkzKBeaqUBomuJQcXwfEDG1MW6Q4smTRdu4M2+8jFVAXp
SyobHiberAAXKBqxeTmuJH6nby3rbO0eJtD6IMA+oLHiqAnbqauno6Yuse/M4f8A9P3fQiH
TA7mFKwumN8+ZYAMufTcpV5OaxxVx9LS3AGwvxGKqqgcD+0BVCBWZPX0jqUS/sK5A8SQUAm
xYHGZvtlRWQD+ZFtNsUTXZlTp3QIN+fxANLcR2B1G+2A5Bx8zHTxZvnxAykOKs2IF0gxs4B
6j/AGSpsd+3EYIBRJvPnmW03Rv1Lf8AiU2liu0kdnEpRFkVdVmBaXWG7ca8CULbjZNdkGH/
APkAs1ffiTLA0/Axirg3KSW22BgC4y2Te2qz/vF1sAGrI7iDaq8gnjBmVttnaT7XmDUDA2x
BxisSD6jLe00b4ifcZ8cCvN5gL7QosAdjzASK5U0JzlFZiXGD5g1dtGgR1jucWuFOSMN7Tj
JW+DJjjmG6q4feCrJuEe0ZR+Y1c4jIDcsvGTzOjRBLCzOs6m0cXWDGVww3VHXkC8wuxX89x
wKon9ojA3YFC7zEcm6GCIurr7NNRyTzBok7QVJo+YNTXGmlAAv37RdEKv8AqahN3+0c/X6t
bNOq8ye/fln3k+TGR1v/AEwAP6hGAABDCieow0r1Vfe9plQTj9pdKY8kZ6lgwBq7mZjZx13
mKrqAzNWf2MYjdV/pPdRSodLoHyRxIs1naSQOjHQ2hoE1kg1AVV6GbbjxH0dEG+RtBNeZmC
1m7OBAASxvqZhfVePcRAq/c31kCvxHUgLeSPI6hpRqWvqHjqVVBqalKv4HcdQUY2RZNFf8Q
6j3pk8ECCwyAbssMxDqqH22FAPXcc6gKZJoHFxQWLCia7qBGamFWBn4MY6jIaABA4Jk/vly
xJu+oqi6K94lQSoBY0BgST6pdqnO5exto+SZlO7TwO8yZbUDHcgasXzGGxlI20eAL7iOCpr
eScipOnKkkWt2vv7Tk+p2naCQT8TifSo5/FZklGOjGz1+0NH/AIm2wgRh+8fnuMD/ABHBxZ
ndoAIoY48XLuTlejyDMb9N2e7jg9A54jXt85h3dC7+JrarGLMZgCASP+Jx6umN9nn56itrJ
oKFUA/4nOGLG+L9oxWmtzcKMB+la9zKBQRdG5QECqFGYuuLJA5zKoePVSyy94PvQitq/bIq
wD7So/auPmBmBGe/EynA2nJxZ7EF7gRXxcUKbskDHYjKgAAyBfXeYHJU1jPEbTLeOePeUWl
Unzm+ZEsc+/mKzqKv9VRSVvaBfvKL+rgidGwNkc+IUUhQTyeRKAhCS/AwMzl1NYkttq5lJI
BelJwLH8TE2m0AY6OI6P8A6YZSAQObgZBuUBq+MxhSrdeoGrqLYolAQCeCYnA2gWTmEHalE
UT7czGjtqwB/MXUCqxzi7NnmTUMNT1EbT+ms1Mqi7YEVigOZQqNtgVXAuTdCcA/NHqDVQAL
uHODcQoKsAHFVOL659OyvJFZM87XddJlpTlQTUkvEdeowwcia8GuYq2eRRjihxmZTgkmsyo
NHixOjS0t5BHfVS+rpsWBB9PzxKqqfbv7oJ7N8R3c7CFNsVxmMgak+5hiPVUO4utV8e8ZRm
yeIxsE5v2k3+oCDa61fvzOPW+oLH0p+xkBp7iCTUuNoSgPzC+mT1+fEygKAf5jBrzdRjVA2
czNpqw2nBGbEsgCqoAxxzKBvej+0DgPW5Rj3mOoeTRxNvJB9IIHViNZ2VxYgLgjGKEIyoFE
/iHeKwTzJlwxJBphdTaeo27IxxLgLhsftJu3qJoTnZgTzKLSjo5zKaZtv1fA4nQCVAxV4lD
SrYPWBEY22cg45kHAV9o7PP8AxCt4U8rNpW/OPNZnQFG0bhYrIrmMFG0gjJGLiAAgjusiv8
xHDBBVg5PPEkLyxX8+8Cq23v5J/mOikNRYm+iszpuVbPBuv8RX/SAFu+Iqize4Ds4/iU/Vg
ih4EUgpakX4zJait9uslgLHvFYPYZhS+JwOm6/6ifIyfaed9R6CvpOReDJrxjmOCaEIv8zX
jxATts8+0b4jKOPPxLaWm7DHPdzuUgAAUa9+YmuxK/pNA2SJNAXoKCe51opTSCObKjozbsA
CHcObPuT3Fb61dNiVIIPQkz9S+p7DjEmbLYP5hCjaSTwLxMjb1tcA4IlQAlFqgU7hx7TBVF
2Tz+YCtYJwYmtqMrUB+fPmXQuV3MhHsBKvqDT0zqMMKoweYNHWR9u3cdw3ZHv5h1WFAjJrE
Ao6m/1bdu3aeIVKk7aAU5vzDv3jHRrHc28WQUvcP2hXkCzfN3zJEgoQxpvYzbgEAJ9qPmUF
gKe5QtbLQPHQiiwDeDybkzRyM/McbiKOa/aU0dOqJ5E6l/TkHjocQmrySLzkVJkEtkLwTiQ
YW14+I1jgmivvzF3AGyarOOROhNQ/aBJscEERiVDDa27aQci+5gLNjA6FRdirir79pgDseg
BuOPcRjbrZB334ilNosWvkg4/tFfDkAksTZxwIoV/wcjccTBmD8DJv2nSjbkG1Lyb9pDVKW
rG6Wq9iJG1agDtU85z+IrPm/GTfBz/acjgoXBUbAaJF35ucmtuLWFJvPieYhj2RniEGxNdX
Zm/EI5rmMrOXAIAXzPQ0aAoAG+pQB91Uu08UZTTQDI5viVOkBkKBeaGIjai6f62wc5nLqfV
rupBINqOx5pYa2rZzGQnv8SqAA2TKX6SRnqKvpwFqO25a9xFC0AVvbfFxnZV07dcEwswJ/V
xz7SOs/FKL89iAPqChvIYZsmdqKdVFfO6siYk1QAVgKAH/AHEBO0Dquoq6yWV3NYzmNtLAe
ezxHK+kkANmzjEx3BibJHi4CpK7TdjHxAECiyTxjFxVUEl2U0Cc9H3jWbByPiW0yNt3eeJs
nAyCICnG3g9QqoJoHidWkoHFftLgj7eKxg3xI6tMLUnHHtJsQpq+DxJM2TgebiANuN1XuLl
NpAJrPYjaLkttY47HH5nRpuEPrQMP6SOT/tAzjJBBU8+QZP7psndtWKLIuyR88HxN98lWog
AHIB/jEcDcpu8YJvqK5ADEZNVfBioyBVu1K80YHagozfO2uY332A3aZJBPqBPUmdSkAVBZ4
FyX6mpRTKMAn+0nqMU3AkmzijkTmHrclmZSc+k84nD9XrqmsUJyuP0kzjAqEX8RvaNjuDsw
EULjDn/EoNZtEbxeJ0fT/UsxXUIGRfE6R9agWwueJI/WahJHA/tOQh6og/7Rgg3X/MbdwBc
dRjMcekVVD4lASy355jqPTfJisFbBAObjWbs9cxPvqXOmoNjmxHD0KFAnmogJLlc2B4lPsn
U/UMHuMmgmgSy2T5MsNRz/AFVYkWF0NwNefMUWupTC/wARcYY8jjMvpaxbT7sGrI5+JVfUO
+eo5skqBjnI7mJta9+YpQsboDHcw00Kgtj4jfbwPEdQLpgxFfgjqFmB/a6MFq12aB/v7SiV
Qo5PmWXdZFr/AIiWUbAw3bQFlIskVEba1ggisxVtiO/cdRWBL/qsdzKrZs0Byf8AmW0lVQb
JyeY7NusLa12B3AoDELktdWeBMybsgkAm/gTEYrH+8hnKhQSTk1K6bnTpW77IqJqPqu+5jR
A/pPiMdG9A7q3OfUO/xH+0igrtravPkf7yQO71ae3AujwIKGo4IwQokncaJK2xDHqef9UGd
duQGPM5mL6bZcAg5B/xOJm3Ob/FRRx7xlBhA2k1fNwgdmYC/mHbYJqoVUDkygWsFcHz3KAU
K9sQUAbb9oQcmvxiOFvuhBRYE8ZrMO02LEbYcGzQ5FTb7O3B6jf00JXTQlKP5m2qCayIO7h
QLbMBRPJ8xgAM+JtMmycURzUstf1NhozMBYIG4DiuZDedo7+O4SlahNjjipnRTtYiqhZSyY
IUni49MoBvI8Si0oBHXJ/xKohZS2+wMWOowVQ2SCw5BiErbGuOowawBt9IGQTB9xBWCT79Q
lySCOopLBdz4F1Ucj1fA/aKHCaoQnJl/uDIyKoASWqxYjPJv8yS3Y3MKXN/MogYgk5HxVR0
RqazQ/ebT0W1NQ2xrbgUM+8qPpSpZQazkGsmMugdhckE90P5mGl6vUxUk8XH26SkAtuIGTx
FVrT0sVH/ALESer+ok885NwMrbDwW548Qo5UgN6m4s2agYjXFLtO3F547jAU4Crfg2eY7Kl
sAVN/+pNiRbTUJgMoA6xWZg+3U3JwQaNdSOu6jYTZPR8/mcH1BFklwt5Whg+JwvWWPPNjm5
B1AAuhf/sL/AMSOawMxlJF3f5jUTxG2dQDbu8/McnqYR9w/iazcbZ3ebjKtZ5uOFJwbr3j0
AMj9piAeD/ExBr26i1QvuFN1eoC74EqN1A5A95uLMLDcuDV+JghPML6Y1NNtM3V9dR00wqV
xtEonGDj+8YC6Od032cWFyO4CnqviAadtQ/mNt9dBaFXmY7b7x/MZMC1NXjI4mdyp2rj2Ax
CSdR+RZHx+ZNcMALX4mbIN/wAGswFiApJB80JdDSBiSP8AEBAJ7rr5llRsdnwI50De4+cfE
BQHrP8AMQ6e5znHmKuiy0au+7/vGR7/AFEAeAZ0rtRCGocYqEBRQVMk3jEOm+fIJ7riULJQ
bC2eCYruAjMtHH9I6EgQpIW81RNV1mOBZp1BvqFwUFi/jm5EEuLA54FxVAGryAc4Amv0hVs
E5bGb8wopAJTUs3RDHn4g09UBmQgq3RqprXUrgHqsd93xE1NVFer4NKAB/bxObXYEBEOTz7
zg1NQK+QTnjjqc2rZfAvkST7rwGPt4zJDmo67a5qUG0cCYt4k6AMbcYyg4P7RgCOTG3Ys4h
BBx5lBj8x1YXgfmHdk8zUD1fvGVhwaMy5wR7SoRVXA9oCABQiirIvI5jgAiq7lF/eMSFoEm
zxCq2ciMFznj+8wpRG+5j/19xJrsRKTgHiNZ/wDXPmEXRoH/AHi0V9TWPPvAucji+YKNbiL
7xKKreoHOITjI/mJVv/aoRpjTBJW7x4lVUMRbADjbzcouiu+gbJ6F8Tq00JYXVjrxNsP9Of
OYQAVogHuSLKfT2ZPURX6BI/quv4gI20Sm485NA+8ppuGJFD1ZAAMbeAq79TGMESuoiBTt9
I6FRlG47cXWM/zEOkzM3BB48jyZQ0mneTXZx+MzMrkFqFkYqSfUo8XjjzmR3facIwr36MqV
pCx3GxYx/MnpKRqNWd2ScCzUzOFfYAdxnO304VgDV888QtohALZqBsYOJDUVghIsuOK6E5N
VPUKyTm6nLrpbNtA9QsHjuRY7G2ixnJr+JJtWmsk5/E5fuKPJmXVaupRdS8jEpvxDuBNcxg
faYEk8xi4256Em31JFkDA5sZlNN7q++pcmhzkTDUrhv+Y6kMff3jEm6/mC8AkjnxGXUBOLl
9IAL5hKyQ0ipB48iWUAX5lUK1N9xTgAwBm3k3g+0G5hX5g3kgc/EYVXQHtHA5GDU1NWD/iU
UEDPHc2wOAK4Pc32ev3PUZk2AkHPAHjMmSSaJGe+DHXRZRdfp5s5Mc6QvcQADx7wbQVtgLH
kwoy0W74sD3lV1Ptjab3cG/8AePp6oHqANnkEYlmcfa3E8yRPFGz7HmMmwsTu6+O5Fm2XQx
xfU5NX60LqqAhK8F506OoGUqSMY2g/3/eVIOttFWONvtGuyVLgkA8dRX+p0/pgxJFgWQSP2
qQX/wAuKctokKKPOf2nVo/ULqAHBXq81HP1IFKQSAMYI74kW1gXUuCPV+kNjjxxHGlYL4OM
Dx+IjMSBuHpvgHx/aZsafqFAqSbzJEjoEqMZ6x4gZkNVRY91kCvP/wAk9RtzFtw9A6POf5n
M+pRDgkgniceozJqFlwDZ5wOJyO5GpXAB4/MhlSPSBQv3EUO4JAogeTOIEDEcUKxMSQcGow
cjv8wjVo1Vy41FqjVebgbUXbhhfUH3PuAHmvEYEj/aU6BGLMcH02euhArN9zIsVzGI28Cr7
jozii2Rfj+Y+9cgYviU0gaOeZZNykZFDzK712qTi4Pdf2gNUCe4ysfaOC1+JscYEVk3UV/m
HIyYOSMCURSpJ3D/AHj5JBv/AP1GALHGLjbbr3/mOVIb8dARcsFJonrFGUTSUMDnI9UwraA
a+QMSeqQVqrrv9oALvdmuajAUnJ6BAGY+mC4BJaz1K0dvP4iMzcHMO6gQxrxjicet9XubZp
mhjJz/AN5nPqHeaJJPeTX7RTqqCNoBF/tKLqMv+ppNRPOLuWbTH1enaP6wMp8f/Zy6ui6WD
p7GvKnH/cSdgUA+SfHEo229ps3f/wBk2bV0HrRfC3SkY/7U6/p/rm3k655XG0d+MQP9WCVO
mLvmv6Z2N9RvCgIccFevabSZGbfd7ucXR9pX7oQkMcHhyvP4MnrbiMEHOCPkSD7k2gEiz6h
UnqaZ2ldoo+5F/wDbkGL/AKGNBb/HM49caen6jke05S6o3tXEkwrBN+Lk2F1tyPiSAUcARh
tBoARcFsgVHCjBoc+ICoJyB+IW01JJABPvHTTUV6APOJZVRMAAeI6hTihiOFTwAI4KWAVBj
Dbk7RMQR/QD3CFKqwCjdRqDaaBbTUMB0JdAgCsQAfeVVUIBIHuIWRTTbVxxiVCECtoI7xHG
mtAsuIFRGIIUWD4lhpDjaK8TD6dDkKDHOivG0ftCPp1N0sn9rTA6scTBdINwvtLKNI421UJ
KdAVHUqQGCLj2jLtqiB+3UKohohFB8VD9tOgD88w7NImxp4H7SR01LfowOzETSUOWVRtJ4P
8AjxKkqSGVcVkdQqdPSJ3BcZNi5ZPsja4Az1I6mpp8qi1521IPb9Y+cGQ+0m6gvq9+hJNpV
t/09v8AaJ9pQT6UHidOjpIyktsvsV7wn6bSXV+4lo1fqHUo5VvSzB/AYbiPNE8SY+n09u50
QnoBf++8v9NpfTrqHfppqA+VBr4nNqJoPqsF0xVmwVBF+P7RUTSZk2qlg8V1H1Pp9AHcF2l
s+mU+4wID/To4ByQL/P8AEuH+mAJK5UgE7br4Es5QjKKaPQ5kdXZo6W/YtngH/vtJPrgGtQ
pg8V30JJ9X1Z0kojqc2q2k7k7FuqNL3/vOJ1QigoyPyJxuqWCybfcioyorKy7VvzWPxIMU0
jTCgciu5xjM2Lq4y1G3ATFgIo1K7h3mqEzO1kZj6Llf1HE6BrA4BlE1bXBBMqNTaCYfuqvi
MPqLxuXIugY33Ey157Ah+4pJIoH5i/fK4AsCdCa4KC6lBrgi8cZuU09YOh2ggXKbjd4+PMo
HY0AAP7TEkDBxDvODck/1CgjTtSWNVWRM/wBzAUDPfNSY+j1A5KtWM8m5bTTVVPW1kYsCNu
1hZATPG65lf6hAAx0jY8nEi76uqrB9Ybe1B5ip9LqJtbTOmGH6rPM7NPWdf1OpofqUxh9Ri
jYI49v+1BvIYHcM8AGPqa6KCWAronqImqpDWDXFiY6ilsGr68j94oZLNg/PNygUEbrJvP4k
tXSUD9HefeZFLae4MALoiIUC2GyvOM1EKbSQSCdvnn2jaJvXOkwqxzfE27bW9gW3dtJ6qf6
gcBhtoBZg+5fTW7x7TaTI2PuH4vzKWoUZUiuLOYodGfN2OGsRtXWVXVCxYkXFP1YBs7aY8E
/9qU//AHAE7gKPYkh9Ww1PQDtAoG7A/P5hOo+puGoxI8VV/MBVnXeCG9uviZgCpDN6eCZzF
19QoEHx34nO2oNPdtycHH8Tld0BOQeznEiWK3j8GTbVI8/ic3+8zAbYt+kGOO4rE/zAOIbI
76jf1SgyBCMY8DEpdhYSSNOwSM9GOCcyW9g7Z44/aV0GZgNxJ+Z1KfT8CDVJGR4m0idnPPM
opJUgmxUsno0V24nVpklTcrZCj8zE1JszfbJs8Tn+nzrIDeXoz0tPL7TkEZH4gYBWUKKDGj
7yGs7DUVQxA8Tp0kWr2g+i8/MVAPuHHEmwGwGgDnj4k9IbtQgk14BqDT0kT6f0rVs3fgxNE
llUnkiNpuy62DWTK7Q1Mcndz+YFAphXBiszLpOwY2CBz7TaDsaUnB6/E7WJG8DAAwBBqMWQ
EknH+JQKNhFcN/tOegXZSMUJNUViLHcUnZqblwQRmJrsQ5A6uv3lNQDah72gzn1T/qDj9fj
2j/UgJ9MpUC1Fg+Jys7bVO43sU38mdf0yKS2P6v8AaL9QM6f4kQxxniOMrquQCw7Ik1AAoD
FsJ2BVbRBIzXM49Z209R1U0Bpk8d3G1PNnnz7j/cyf1KhGtcenzObVH+kzd4z+Zx0Do5zz/
YRFJJN+REIG98f1Gf/Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0